(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Babika; obrazy venkovského ivota"

;cO 



im 



\ui 



£b 



RSSESSF 




ttsd-e X^, 




m\mmk 




Purchased for the 
library of the 

UNIVERSITY OF TORONTO 

from the 

KATHLEEN MADILL BEQUEST 









/\ 





















Obrazy venkovského života. 



od 



Boženy Němcové. 



-<^J- 



V Praze. 

Tisk a náklad Jaroslava Pospíšila. 
18 55. 



Sarauá fťe&ft bu, ba$ bie tfrmert 
nitfjt fo ganj elenb fťnb, n>ie toir 
uné beníen; fťe Ijafcen roitílicř) mef)t 

RA r, ^parabieé, alé n>tr uné einbilben 

*»■ i unb fel6(l frefífcín! 

(@u|!oro, Síttter eom ©eifte.) 

1 3 tS/L 



V OF ^ 



řf 

f03Í 

hJnB 3 
/fff 



Vysokorodé Paní 

Paní 

Eleonoře hraběnce z Kounic, 



rozené 



hraběnce Voracické z Paběnic, 

paní řádu hvězdokřižového, členu mnohých do- 
bročinných ústavů a t. d. 



ve vsí úctě 



v.-nuje 



Božena Němcová. 



Vysoce Urozená Paní! 

Je způsob, když koho milého z domu 
provázíme, že mu dáváme na cestu s sebou 
požehnání. 

I já, posílajíc do světa dítko — prostinké 
to dítko mé fantasie — žehnám je, vtiskujíc 
mu na čelo jméno, jež ode dávna národu 
milé a vážené bylo — a nyní ctěné je co 
jméno příznivkyně lidu, podporovatelkyně 
všeho, co dobré a krásné, jméno Vaše, šle- 
chetná Paní!— Nevím pro ně lepšího po- 
žehnání. 



Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně 
se dívala do té milé mírné tváře, co jsem zulí- 
bala to bledé líce, plné vrásků, nahlížela do 
modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty 
a lásky ; dávno tomu, co mne posledně že- 
hnaly staré její nice! — Není více dobré sta- 
řenky! Dávno již odpočívá v chladné zemi! 

Mně ale neumřela! — Obraz její odtisknut 
v duši mé s veškerou svojí barvitostí, a dokud 
zdráva zůstane, dotud bude žít v ní! — Kdy- 
bych štětcem mistrně vládnout znala, oslavila 
bych tě, milá babičko, jinak ; ale nástin tento, 
perem kreslený — nevíra, nevím, jak se komu 
zalíbí ! 

Ty jsi ale vždy říkala: „Není na světě člo- 
věk ten, aby se zachoval lidem všem." Dost 
na tom, když se najde jen několik čtenářů, 
kteří o tobě s takovou oblibou čísti budou, 
s jakou já o tobě píšu. 



/ 



Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší 
žila mnoho let ve Vídni u přátel, od nichž 
se vdala. Druhá dcera šla pak na její místo. 
Syn řemeslník též byl již samostatným, a při- 
ženil se do městského domku. Babička bydlela 
v pohorské vesničce, na Slezských hranicích, 
žila spokojeně v malé chaloupce se starou 
Bětkou, která byla její vrstevnice, a již u ro- 
dičů sloužila. 

Nežila osamotnělá ve své chaloupce ; vši- 
ckni obyvatelé vesničtí byli bratřími jí a se- 
strami, ona jim byla matkou, rádkyní, bez ní 
se neskončil ani křest, ani svatba, ani pohřeb. 

Tu najednou přišel babičce list z Vídně 
od nejstarší dcery, v němž jí vědomost dávala, 
že manžel její službu přijal u jedné kněžny, 
která má velké panství v Cechách, a sice jen 
několik mil vzdálenosti od pohorské vesničky, 
kde babička bydlí. Tam že se nyní s rodinou 
odstěhuje, manžel pak vždy jen přes léto že 
tam bude, když i paní kněžna se tam zdržuje. 
Ku konci listu stála vroucí prosba, aby babička 
k nim se odebrala navždy a živobytí svoje u 
dcery a vnoučat ztrávila, kteří se již na ni 
těší. Babička se rozplakala; nevěděla co má 
dělat ! Srdce ji táhlo k dceři a k vnoučátkům, 
jichž neznala ještě, dávný zvyk poutal ji k malé 



chaloupce a k dobrým přátelům ! Ale krev není 
voda, touha přemohla dávný zvyk, babička 
se rozmyslila, že pojede. Chaloupku se vším co 
v ní odevzdala staré Bětce s doložením : „Ne- 
vím jak se mi tam líbit bude, a jestli přece 
zde neumřu mezi vámi." Když jednoho dne 
vozík u chaloupky se zastavil, naložil naň 
kočí Václav babiččinu malovanou truhlu, kolo- 
vrat, bez něhož být nemohla, košík, v němž 
byla čtyry chocholatá kuřátka, pytlík s dvěma 
čtverobarevnými koťaty, a pak babičku, která 
pro pláč ani neviděla před sebe. Požehnáním 
přátel provázena odejela k novému domovu. 

Jakého to očekávání, jakého radování na 
Starém bělidle! Tak totiž nazýval lid osa- 
mělé stavení v rozkošném údolíčku, jež paní 
Proškové, babiččině to dceři, za byt vykázáno 
bylo. Děti vybíhaly každou chvilku na cestu, 
dívat se, nejede-li už Václav, a každému kdo 
šel kolem, vypravovaly: „Dnes přijede naše 
babička!" Samy pak mezi sebou si ustavičně 
povídaly: „Jaká pak asi ta babička bude?" 

Ony znaly více babiček, podoby jejich 
se jim v hlavě pletly, nevěděly však, ku které 
tu svou babičku připodobnit. Tu konečně při- 
jíždí k stavení vozík! ,,Babička už jede!" 
rozlehlo se po domě; pan Prosek, paní, Bětka 
nesouc na rukou kojence, děti i dva velicí 



10 



psové, Sultán a Tyrl, všecko vyběhlo přede 
dvéře, vítat babičku. 

S vozu slézá žena v bílé plachetce, v sel- 
ském obleku. Děti zůstaly stát, všecky tři 
vedle sebe, ani s babičky oka nespustily! 
Tatínek jí tiskl ruku, maminka ji plačíc ob- 
jímala, ona pak je plačíc též líbala na obě 
líce. Bětka přistrčila jí malého kojence, bou- 
belatou Adélku, a babička se na ni smála, 
jmenovala ji malé robátko a udělala jí křížek. 
Pak ale ohlídla se po ostatních dětech, vo- 
lajíc na ně tónem nejupřímnějším: „Moje zlaté 
děti, moje holátka, co jsem se na vás těšila!" 
Ale děti sklopily oči a zůstaly stát jakoby je 
přimrazil, a teprv na matčin rozkaz podaly 
svoje růžová líčka babičce k políbení. Nemo- 
hly se ani zpamatovat ! Jak pak, to byla 
babička zcela jinaká než všechny ty, co kdy 
viděly ; takovou babičku ony ještě jaktěživy 
neviděly ! Div na ní oči nenechaly ! Kam- 
koli se postavila, obcházely si ji kolem do 
kola a prohlížely od hlavy do paty. 

Obdivujou tmavý kožíšek s dlouhými var- 
hánkami v zadu, řásnou zelenou mezulánku, 
lemovanou širokou pentlí; líbí se jim červený 
květovaný šátek, jejž babička na placku vá- 
zaný má pod bílou plachetkou ; posedují na 
zem, aby dobře prohlídnout mohly červený 
cvikel na bílých punčochách a černé panto- 



11 

flíčky. Vilímek poškubuje barevné klůcky na 
rohožové mošince, kterou babička drží na ruce, 
a Jan, starší z dvou chlapců, spolehounka zdvihá 
babičce bílý, červeně pasovaný fěrtoch, nebof 
nahmatal pod ním cosi tvrdého. Byl tam ve- 
liký kapsář. Jan by byl také rád věděl, co 
v něm je, ale nejstarší z dětí, Barunka, odstr- 
čila ho, šeptajíc mu : „Počkej, já to povím, že 
chceš sahat babičce do kapsáře!" — To šept- 
nutí bylo ale trochu hlasité — bylo je slyšet 
za devátou stěnou. Babička si toho všimla, 
nechala řeči s dcerou, sáhla do kapsáře, řkouc : 
„No, podívejte se, co tu všecko mám !* A na 
klín vykládala růženec, kudlu, několik chle- 
bových kůrek, kousek tkanice, dva marcipá- 
nové koníčky a dvě panenky. Poslední věci 
byly pro děti ; když jim to babička podala, 
doložila: „Ještě něco vám babička přivezla ! " 
a hned vyndávala z mošinky jablka a kraslice, 
z pytlíku osvobodila koťata, z košíku kuřátka. 
To bylo radosti, to bylo skákání! Babička 
byla nejhodnější babička! „To jsou koťata 
májové, čtyř barev, ty chytají výborně myši; 
dobré jsou v domě. Kuřátka jsou ochočeny, 
a když si je Barunka naučí, budou za ni 
běhat jako psíčkové!" povídala babička, a 
děti se hned ptaly na to i ono, nic se neupej- 
paly, hned byly s babičkou dobří kamarádi. 
Matka je okřikovala, aby daly babičce pokoj 



12 

a nechaly jí oddechu, ale babička zase řekla: 
„Přej nám tu radost, Terezko, vždyť jsme rády 
že se máme/' a děti poslechly babičku. Je- 
den sedí jí na klíně, druhý stojí za ni na la- 
vici, a Barunka stojí před ní a dívá se jí 
do tváře. Jednomu je divno, že má babička 
bílé vlasy jako sníh, druhému, že má babička 
scvrklé ruce, třetí povídá: „Ale babičko, vy 
máte jen čtyry zuby!" Babička se usmívá, 
hladí tmavohnědý vlas Baruščin, řkouc : „Kdyť 
jsem stará; až vy budete staří, budete taky 
jinaký!" a děti to nemohou pochopit, že by 
ty jejich bělounké, hladké ruce mohly kdy 
tak svraštělé být, jako ruce staré babičky. 

Babička si hned první hodinu srdce svých 
vnoučátek zcela osvojila, však se jim ale hned 
také všecka vzdala. Pan Prosek, babiččin zeť, 
jehož ona také nebyla dříve osobně znala, do- 
byl si srdce její na první setkání milou svojí 
Srdečností a pěknou tváří, v níž se jevila do- 
brota a upřímnost. Jedna věc jen jí při něm 
vadila, a sice to, že neuměl česky. A ona 
prý to, co někdy německy rozuměla, už dávno 
zapomněla. A přece by byla tak ráda s Ja- 
nem si pohovořila! — Jan ji ale potěšil tím, že 
České řeči rozumí; babička slyšela hned, že 
se vede rozmluva v domácnosti dvojitá. Děti 
a služky mluvily na pana Proška česky, a 
on jim odpovídal německy, čemuž ony již roz- 



13 



uměly. Babička doufala, že se časem také 
srozumí, a zatím si pomáhala jak mohla. 

Dceru svoji by byla babička již skoro 
ani nepoznala; viděla ji vždycky před sebou 
co veselé selské děvče, a tu shledala se s pani 
málomluvnou, více vážné povahy, v panských 
šatech, panského mravu ! To nebyla její Te- 
rezka! — Babička viděla také hned, že ta do- 
mácnost dceřina jest zcela jinaká, než ta, na 
kterou ona posud byla navykla. První dni 
byla radostí a překvapením jako omámena ? 
ale poznenáhla začalo jí být nevolno, nepo- 
hodlno v novém domovu, a kdyby těch vnou- 
čátek nebylo, ona by záhy zase do své cha- 
loupky se byla vrátila. 

Paní Terezka měla sice některé svoje pan- 
ské libůstky, ale pro ty se nemusel nikdo na 
ni horšit, neboť byla paní velmi dobrá a roz- 
šafná. Matku svoji milovala paní Prošková 
velmi, a nerada byla by ji od sebe pustila, 
již pro to, že musela zastávat službu kaste- 
lánky v zámku, a tudy nikoho neměla, komu 
by zcela odevzdat mohla hospodářství i děti r 
jako matce. 

Nebylo jí tedy milé, když zpozorovala, že 
se babičce jaksi stýská, a ona to hned zpo- 
zorovala a uhodla též co babičce chybí! Je- 
dnoho dne pravila paní Terezka : „Já vím, ma- 
mičko, že jste zvyklá práci, že by se vám 



14 



stýskalo, kdybyste mela celý den jen s dětmi 
chodit. Ckcete-li příst, mám na hůře trochu 
lenu; budem ho mít hodně, jestli se nám na 
poli zvěde. Nejmilejší by mi ale bylo, kdybyste 
si neobtěžovala přihlídnout trochu k hospodář- 
ství. Tou dohlídkou v zámku a tím šitím a 
vařením ztrávím všecek čas, to ostatní musím 
přenechat cizím lidem. Prosím vás tedy, budte 
mi k ruce, a poroučejte se vším, jak se vám 
líbí." 

„To já ti s radostí udělám, jen když ti 
přijdu vhod; víš že já jsem takové práci 
zvyklá," odpověděla babička všecka potě- 
šena. Ještě ten samý den vylezla na hůru po- 
dívat se, jak to s tím lenem dopadá, a druhý 
den viděly děti poprvé ve svém živobytí, jak se 
přede na vřetánko. 

První, co si babička v hospodářství zcela 
na starost vzala, bylo pečení chleba. Nemohla 
snést, že služka s božím darem tak beze vší 
úcty zachází, ani do díže ani z díže, do pece ani 
z pece že jej nepřežehnává, jakoby cihly v ruce 
měla. Babička, než kvas zadělávala, kopistem 
díž požehnala, a to žehnání opakovalo se, kdy- 
koli těsto do ruky se vzalo, až byl chléb na 
stole. Nesměl jí také žádný otevřhuba přijít 
do rány, aby jí „boží dar neuhranul," i Vilí- 
mek, když vešel do kuchyně při pečení chleba, 
nezapomněl, že má říci: „Pánbůh požehnej !" — 



15 

Když babička pekla chléb, měly vnoučata 
posvícení. Pokaždé dostaly poplamenici a po 
malém bochánku, švestkami neb jablkami plně- 
ném, což se jim dříve nestávalo. Musely ale 
zvykat, dávat pozor na drobty. „Drobty patří 
ohníčku," říkala babička, když smýtala se 
stolu drobečky, a do ohně je házela. Když 
ale některý z dětí udrobil chleba na zem, a 
babička to zhlédla, hned mu kázala drobečky 
sebrat, a říkala: „Po drobečkách se šlapat 
nesmí, to prý duše v očistci pláčou." Také se 
mrzela, vidouc že se chléb při krájení nerovná: 
„Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se 
s lidmi," říkala. Jednou prosil Jeník, aby mu 
babička zakrojila po straně do kůrky, že on 
to rád jí; babička to ale neudělala, řkouc: 
„Neslyšel jsi, když se zakrojuje do chleba, že 
se ukrajujou Pánubohu paty? Nechť je jak je, 
ty se neuč vymýšlet v jídle," a pan Jeníček 
musel si nechat laskominky zajít. 

Kde jaký kousek chleba ležet zůstal, i 
kůrky co děti nedojedly, strčila babička do 
kapsáře ; trefilo-li se jít okolo vody, hodila ry- 
bám, rozdrobila mravencům, když šla s dětmi, 
nebo ptákům v lese, zkrátka ona nezmařila 
jediného sousta, a vždy napomínala: „Važte si 
božího daru, bez něho je zle, a kdo si ho 
neváží, toho Bůh těžce tresce." Jestli dítě 
chléb z ruky upustilo, muselo jej pak políbit, 



16 



jako za odprošení ; tak i kdyby kde zrnko 
hrachu bylo leželo, zvedla je babička a vy- 
znamenaný na něm kalíšek s úctou políbila. 
Tomu všemu babička i děti učila. 

Jestli leželo na cestě husí peříčko, babička 
hned na ně ukázala řkouc: „Shýbni se, Ba- 
runko!" Barunka byla mnohdy líná a říkala: 
„Ale babičko, co pak je o jedno pírko?" Z toho 
ji babička ale hned kárala : „Musíš si myslit, 
holka, sejde se jedno k druhému, bude jich 
více; a to si pamatuj přísloví: Dobrá hospo- 
dyňka má pro pírko přes plot skočit." 

Paní Prošková měla v pokojích moderní 
nábytek : babičce se ale nehrubě líbil. Zdálo 
se jí, že se na těch vycpaných seslích s těmi 
vyřezávanými lenochy nedobře sedí, že musí 
mít člověk strach, aby se nezvrátil, a když 
se podepře, aby se to nerozlámalo. Na pohovku 
sedla všeho všudy jednou; když poprvé sedla, 
a pera pod ní povolily, tak se chudák stará 
lekla, že div nevykřikla. Děti se jí smály, 
sedly na pohovku a houpajíce se volaly ba- 
bičku, aby jen šla, že se to nezboří; ale ba- 
bička nešla : „Jděte mi k šípku," povídala, „kdo 
pak by do takové houpačky sedal, to je tak 
pro vás." 

Na lesklé stolky a skříně bála se co po- 
stavit, aby se lesk nepokazil, a ta skříně se 
skleněnými stěnami, za nimiž bylo všelijakých 



17 

heblat narovnáno, stála v pokoji jen pro hřích, 
jak babička říkala. Děti si. velmi rády okolo 
ní skákaly, a obyčejně něco vyvedly, začež se 
jim dostalo od matky notného hřešení. Ráda 
ale sedla, když chovala malou Adlinku, ke 
klavíru, neboť dítě když rozplakané bylo, umlklo, 
když mu babička začala zpolehounka na klapky 
břinkat. A Barunka někdy učila babičku je- 
dním prstem hrát: „To jsou koně, to jsou 
koně," a babička kývala hlavou a notovala 
si, a vždy říkala: „Co si ti lidé všecko ne- 
vymýšlejí! Člověk by myslil, nic jinak, než 
zeje v tom ptáče zavřené ; jako hlásky to zní." 

Když babička nemusela, to do pokoje ne- 
šla. Když neměla ani venku ani v domácnosti 
co šukat, seděla nejraději ve své sedničce, 
která byla hned u kuchyně a čeledníku. 

Sednička ta byla zřízena dle babiččiny chuti. 
U velikých kamen byla lavice, podél zdi ba- 
biččino lože ; hned u kamen za ložem malo- 
vaná truhla, a při druhé zdi lože Barunčino, 
která spávala s babičkou. U prostřed stál lí- 
pový stůl s trnožemi, a nad ním visela od 
stropu dolů holubička, na podobenství Svatého 
Ducha. V koutku u okna stál kolovrátek, pře- 
slice s naditým kuželem, v kňželi zastrčené 
vřetánko; na hřebu bylo motovidlo. Na zdi 
viselo několik obrázků svatých, nad babičči- 
ným ložem krucifix, okrášlen kvítím. Mezi 

2 



18 



oknem zelenal se v Okrouhlíku muškát a bazalka, 
a v plátěných pytlíčkách viselo tam rozličné 
koření, lípový květ, bezový květ, rmen a po- 
dobné, babiččina to apatyka. Za dveřmi visela 
cínová kropenička. V šuplíku ve stolku bylo 
babiččino šití, svazek nábožných písní, křížová 
cesta, svazek šňůr do zásoby na kolovrat, 
třikrálova křída a hromničná svíčka, kterou ba- 
bička vždy při ruce měla a v čas bouřky 
rozsvítila. Na kamnech stál troudník s křesá- 
ním. V pokoji sice užívali k rozžehnutí la- 
hvičky fosforem naplněné, ale babička ne- 
chtěla s tím šlakovitým nástrojem nic mít. 
Jen jednou to zkusila, a kdo ví jak se stalo, 
propálila si fěrtoch, který měla již pětadvacet 
let, a ještě prý se div nezadusila. Od té doby 
nevzala lahvičky do rukou. Hned si zaopatřila 
troudník, děti přinesly hadrů na troud, dělaly 
sirky, omáčely špičky v síře, a babička když 
měla svoje obvyklé křesací nádobí na kamnech, 
s upokojenou myslí lehala. Dětem to bylo 
také milejší, a každý den se ptaly babičky, 
jestli nepotřebuje sirky, že jí jich nadělají. 
Co se dětem v babiččině sedničce nejlépe 
líbilo, byla malovaná její truhla. Kády si pro- 
hlížely na červené půdě namalované modré a 
zelené růže s hnědými listy, modré lilie a čer- 
venožluté ptáčky mezi tím; ale větší radost 
měly, když babička truhlu otevřela. Bylo se 



19 



však nač dívat ! Spodní strana víka celičká 
byla polepena obrázky a modlitbičkami, samé 
to dárky z poutí. Pak tam byl přítruhlíček, 
a vněm jakých to věcí! Rodinné spisy, listy 
od dcer z Vídně, malý sáček plátěný, plný 
stříbrných peněz, poslaných to babičce na při- 
lepšenou od dětí, jichž ona ale nepouživši pro 
radost si nechávala. Dřevěná škatulka, v ní 
pět šňůrek granátů, na nich pak zavěšený 
stříbrný peníz, s podobiznou Josefa císaře a 
Marie Terezie. Když tu škatulku otevřela, a 
ona to vždy udělala, kdy jí děti žádaly, říká- 
vala : „ Vadíte, milé děti, ty granáty dal mi ne- 
božtík váš dědeček k svatbě, a ten tolar do- 
stala jsem od Josefa císaře vlastnoručně. To 
byl hodný pán, Pánbůh mu dej věčnou slávu! 
No, až jednou umru, bude to vaše," doložila 
vždy, škatulku zavírajíc. — „Ale babičko, jak 
pak to bylo, když vám císař pán dal ten 
tolar, povězte nám to!" ptala se jednou Ba- 
runka. 

„Až jednou mi připomeňte, pak vám to po- 
vím,*' odpověděla jí babička. 

Mimo tyto věci měla babička vpřítruklíčku 
dva růžence dotýkané, fábory k čepcům, a 
mezi tím vždy nějaký pamlsek pro děti. 

Dole v truhle leželo babiččino prádlo a 
šatstvo. A všecky ty mezulánky, fěrtochy, ka- 
bátky letní, šněrovačky i šátky ležely v nej- 



20 



lepším pořádku, a na vrchu byly dva škro- 
bené bílé čepce, vzadu s holubičkou. V tom 
se děti babičce přebírat nesměly, když ale 
dobrou chvíli měla, zdvihla kousek po kou- 
sku, říkajíc : „Vidíte, děti, tuhle kanafasku 
mám už padesát let, tenhle kabátek nosívala 
vaše prababička, tento fěrtoch je tak starý 
jako vaše matka, a všecko jako nové. A vy 
máte šaty hned zmícené. Ale to je to, že ne- 
znáte, jak drahé jsou peníze! Vidíte, tenhle 
hedbávný kabátek stál sto rýnských, ale ten- 
kráte platily bankoncetle," a tak pokračovala 
babička dále, a děti poslouchaly tiše, jakoby 
tomu rozuměly. 

Paní. Prošková chtěla sice, aby babička 
se převlíkala do jiného šatu, jak v dobrém 
úmyslu se domnívala, pohodlnějšího, ale ba- 
bička nezměnila na sobě ani té nejmenší le- 
movky, a vždy říkala: „Pánbůh by mne sta- 
rou ženu trestat musel, kdybych se chtěla chy- 
tat světa. Pro mne takové novoty nejsou, 
starý můj rozum by se do toho nehodil." Zůstalo 
tedy při starém. Brzy se v domě řídilo všecko 
dle babiččina slova, každý ji jmenoval „ba- 
bičko", a co babička řekla a udělala, bylo dobře. 

n. 

V létě vstávala babička ve čtyry, v zimě 
v pět hodin. První její bylo požehnat se a po- 



21 



líbit křížek, visící na klokočovém růženci, 
jejž ona vždy při sobě nosila, v noci pak pod 
hlavou měla. Pak sPánembobem vstala, a jsouc 
ustrojena, pokropila se svěcenou vodou, vzala 
vřetánko a předla, prozpěvujíc si při tom ranní 
písně. Ona sama chudák stará neměla už 
spaní, ale vědouc jak je sladké, přála je ji- 
ným. Asi za hodinu, když vstala, bylo slyšet 
odměřené klapkáni pantoflíčků, vrzly jedny, 
druhé dvéře, babička se objevila na zápraží. 
V tom samém okamžení zakejhly husy v chlívku, 
svině zachrochtaly, kráva bučela, kury křídlama 
zatřepetaly, kočky odkudsi přiběhše otíraly se 
jí okolo nohou. Psi vyskočili z bud,, protáhli 
se, a jedním skokem byli u babičky; kdyby 
se byla nechránila, byli by ji zajisté porazili 
a ošatku se zrnem pro drůbež z rukou vyra- 
zili. Babičku měly všecky ty zvířátka tak velmi 
rády, a ona je. Bůh chraň, aby viděla, že 
kdo týrá zbytečně, i kdyby to červíčka bývalo. 
„Co je člověku ke škodě nebo k užitku, a 
zabit se musí, no s Pánembohem zabte to, jen 
ne mučit," říkávala. Děti ale nesměly se dívat, 
ani když se kuře zařezávalo, jen proto, že by 
je litovaly, a ono pak umřít nemohlo. 

Jednou se ale na oba psy, Sultána a Tyrla, 
převelice rozhněvala; bylo se ale proč hněvat! 
Vždyť se podkopali do chlívku a roztrhali 
za jednu noc deset kačátek, pěkných žlutých, 



22 

které se měly k světu až milo. Babičce ruce 
sklesly, když otevřela ráno chlívek, a husa 
s třemi pozůstalými kačaty ven se vyhnala, 
zděšeně kejhajíc, jakoby naříkala pro svoje 
zavražděná mláďata, která vyseděla na miste 
jich nestálé, toulavé roditelky. Babička měla 
v domnění kunu škůdnici, ale přesvědčila se 
podle stopy, že to udělali psi. Psi, ti věrní 
hlídači! Babička ani svým očím nevěřila. A 
ještě přišli a lichotili se, jakoby nic, a to ba- 
bičku nejvíc rozhněvalo ! „Pryč ode mne, vy 
zloto! Co vám udělaly ty kačátka? Máte snad 
hlad? nemáte; z pouhé svévolnosti jste to udě- 
lali! Pryč ode mne, ani vás vidět nechci ! ví 
Psi schlípli ohony, loudali se do bud, babička 
ale zapomenouc že je časně, šla do pokoje, 
povědít dceři svoji žalost. 

Pan Prosek myslil ne jinak, než zloději 
že vykradli komoru, anebo že Barunka mrtva, 
když viděl babičku uslzenou, bledou do po- 
koje vcházet. Když ale vyslechl celý případ, 
musel se babičce usmát! Což jemu bylo o 
pár kačátek ! On je nenasazoval, on neviděl 
jak se z vajíček klovají, jak roztomilé jsou, 
když na vodě plynou, hlavičky pod vodu strčí 
a nožkami nad vodou capají. Panu Janovi 
bylo jen o několik pečínek! Proto udělal ale 
právu a spravedlnosti zadost, vzal bejkovec 
a šel ven, dát psům pamětného. Babička za- 



23 

strčila si uši, když slyšela ten rámus venku, 
ale myslila: „Co je plátno, musí to být, ať si 
to pamatuj ou! rf Když ale ani za hodinu ani 
za dvě psi z bud nevylízali, musela se jít podí- 
vat, zdali se jim příliš neublížilo: „Co je tam, 
to je tam, a je to přece jen němá tvář!" po- 
vídala si, nahlížejíc do bud. Psi začali sku- 
čet, žalostně na ni pohlíželi, skoro po břichu 
k jejím nohoum se plazíce. „Je vám toho tetT 
líto, vidte? Vidíte, tak se stává nezdárníkům! 
Pamatujte si to!" Psi si to pamatovali. Kdy- 
koliv se housata neb kačata na dvoře bato- 
lily, obrátili raději zraky své na stranu, nebo 
odešli, a tak nabyli zase úplně babiččiny ná- 
klonnosti. 

Když babička obstarala drůbež, vzbudila, 
jestli už nevstaly, služky; po šesté hodině te- 
prv přistoupila k loži Baruščinu, zaťukala jí 
zlehka na čelo — to prý se duše nejdřív pro- 
budí — a šeptala : „Vstávej děvečko, vstávej, je 
čas," pomohla jí ustrojit se, pak šlaše podívat, 
je-li ta malá drůbež vzhůru ; jestli se jeden 
neb druhý na loži povaloval, poplácala ho po 
zádečkách, pobízejíc: „Vzhůru, vzhůru, kohou- 
tek už devětkrát smetiště obešel, a ty ještě 
spíš, což se nestydíš?" Umyti se dětem po- 
mohla, ale se strojením jí to nechtělo chodit. 
Do těch knoflíčků, háčků a tretek na bun- 
dičkách a šatičkách nemohla se veznat, oby- 



24 

čejně co patřilo vpřed, obrátila vzad. Když 
byly děti ustrojeny, poklekla s nimi před obraz 
Krista Pána, žehnajíciho maličké, pomodlila se 
otčenášek, pak šlo se k snidaní. 

Když nebylo právě důležitého zaměstnání 
v domácnosti, seděla babička v zimě ve své 
sedničce při kolovrátku, v létě ale s vřetán- 
kem svým na dvoře pod lipou neb v sadě, 
aneb si vyšla s dětmi na procházku. Při tom 
sbírala byliny, které pak doma sušila a scho- 
vávala pro potřebu. Zvláště do sv. Jana křti- 
tele chodívala na byliny za rosy, to prý jsou 
nejlepší. Když byl někdo nemocen, to už ba- 
bička hned měla některé koření přihotově, 
hořký jetel pro vy trávení, řepíček pro krku 
bolení a p. ; lékaře ona jaktěživa neměla. 

Mimo to přinášela léčivé koření do domu 
jakás baba z Krkonošských hor, a to babička 
ve zvláštní opatrnosti měla a množství ho 
odkoupila. Baba kořenářka přicházívala každý 
podzim v určitou dobu, a to byla na Starém 
bělidle hospodou, kdež ji vším dobrým často- 
vali přes den i noc. Každý rok dostaly děti 
od baby kornout čemerky pro kýchání, do- 
mácí paní rozličné vonné kouřidlo a mech, 
a mimo to povídávala baba celý večer dětem 
o Ribrcoulovi, jaký je to ferina a co on pro- 
vádí na těch horách. Líčila dětem hrůzy, 



25 



když se stěhuje Ribrcoul k své Kačence prin- 
cezně, tam kdesi na Kačenčiny hory, kde ona 
přebývá. Ale ta jistá princezna, ona ho u 
sebe dlouho netrpí, a zase za čas ho odhání, 
a to on prý tak přeukrutně pláče, až všecky 
potoky v horách se rozvodní. Ale když ho 
k sobě volá, to se k ní stěhuje s takovým 
spěchem a s takovou radostí, že všecko, co 
na cestě mu leží, kácí, vy vracuje a odnáší. 
Lesy vyvrací, kameny metá s vrchů, střechy 
snáší, slovem: na cestě, kudy táhne, bývá 
všecko jako božím dopuštěním v nivec uve- 
deno. 

Kořenářka přinášela každý rok stejné ko- 
ření a stejné pohádky, ale dětem zdály se 
vždy nové být a vždy se na babu těšily. Jak 
se ukázaly na louce naháčky, to říkaly : „No, 
už přijde brzy bába z hor," a jestli se něko- 
lik dní opozdila, babička říkala: „Co pak 
se stalo babě, snad na ni Pánbůh nedopustil 
nemoc, aneb snad dokonce umřela?" A bylo 
povídání o ní, až se opět octla s košem na zá- 
dech ve dvoře. 

Začasté chodila babička s dětmi na delší 
procházky, třebas do myslivny, nebo do mlýna, 
nebo si zašly do lesa, kde ptáčkové líbezně 
zpívaly, kde byly pod stromy nastlané mě- 
kounké podušky, a tolik vonných konvalinek 
rostlo, petrklíčů, podlések, kohoutků, celé kří- 



26 



Čky lýkovce, a ten pěkný zlatohlávek (lilium 
martagon). Ten jim přinášela bledá Viktorka, 
když viděla, že sbírají květiny a v kytice 
vážou. Viktorka bývala vždy bledá, oči jí 
svítily jako dva uhly, černé vlasy měla vždy 
rozcuchány, nikdy neměla pěkné šaty a nikdy 
nepromluvila. U paty lesu byl veliký dub, 
tam stávala Viktorka celé hodiny, upřeně dí- 
vajíc se dolů k splavu. Za soumraku sešla až 
k samému splavu, sedla na omšený pařez, dí- 
vala se do vody, a zpívala až dlouho, dlouho 
do noci. „Ale babičko," ptaly se děti babičky, 
„pročpak nemá Viktorka nikdy pěkné šaty, 
ani v neděli? A pročpak nikdy nemluví?" 

„Když je bláznivá!" 

„A jak je to, babičko, když je bláznivý?" 
ptaly se děti. 

„Inu, když nemá Člověk dobrý rozum." 

„A co to dělá, když nemá dobrý rozum?" 

„Ku příkladu, Viktorka na nikoho nemluví, 
chodí otrhaná, zůstává v lese v jeskyňce v letě 
v zimě." 

„A v noci také?" ptal se Vilím. 

„I ovšem že také ; vždyť ji slýcháváte, 
že do noci u splavu zpívá, pak jde do je- 
skyně spát." 

„A nebojí se světýlek, ani vodníka?" 
s velikým udivením ptaly se děti. 



27 

r l vždyť není žádný hastrman," pravila 
Barunka; „tatínek to povídal." 

V létě přicházívala Viktorka málo kdy 
k stavení prosit, ale v zimě přicházela jako ta 
vrána, zaťukala na dvéře neb na okno a jen 
ruku natáhla, dostávši pak kus chleba neb 
cos jiného, mlčky odcházela. Děti vidouce 
na zmrzlém sněhu krvavou stopu její nohy, 
běžely za ní, volaly : „Yiktorko, pojď k nám, 
maminka ti dá bačkory, můžeš u nás být!" 
ale Viktorka se ani neohlídla, utíkajíc k lesu. 

Za letních krásných večeru, když nebe 
jasné, krásné bylo , hvězdy požáry házely, 
sedla si babička ráda s dětmi ven pod lípu. 
Dokud byla Adélka maličká, posadila si ji na 
klín, Barunka s chlapci stáli u kolenou. To 
ani jinak být nemohlo ; jak babička cosi vy- 
pravovat začala, musely se jí dívat všecky 
přímo ve tvář, aby jim ani slůvka neušlo. 

Babička jim povídala o světlých andělích, 
již tam nahoře přebývají a ty světla lidem 
rozžehují. O andělích strážcích, kteří střehou 
dítky na všech cestách života, se raduj ou, 
když hodnými jsou, pláčou, když neposlouchají. 
Děti obracely zraky své k jasným nebesům, 
kde se třpytěly tisíce tisíců světel, malých ml- 
havých i velikých lesknoucích se v barvách 
nejkrásnějších. , „Která pak z těch hvězdiček- 
je asi moje?" ptal se jednoho večera Jan. 



28 



„To jen Pánbůh ví. Ale pomysli si jen, bylo- 
li by možno mezi těmi miliony hvězdiček ji 
nalézt?" odpověděla babička. 

„Komu pak asi patří ty krásné hvězdy, 
co se tak lesknou ? tf povídala si Barunka. 

„To jsou oněch lidí, jež si Bůh zvlášť za- 
miloval, vyvolených to božích, kteří mnoho 
dobrých skutků vykonali, Pánaboha nikdy ne- 
hněvali," odpověděla babička. 

„Ale babičko," ptala se Barunka opět, když 
zazněly od splavu žalostné zvuky nesouvislé 
písně, „Viktorka má také svoji hvězdu?" 

„Má, ale je zakalena; a nyní pojdte, af 
vás uložím, je čas k spaní," dokládala, když 
se už hodně setmělo. Pomodlila se s nimi: 
„ Anděli boží, strážce můj," pokropilaje svěcenou 
vodou a uložila na hnízdečko. Ty malé spaly 
hned, ale Barunka mnohdy ještě přivolala ba- 
bičku k loži a prosila: „Sedněte si ke mně, 
babičko, já nemohu usnout," a babička vzala 
ruku vnuččinu do své ruky a začala se s děvčá- 
tkem modlit, a modlila se, až oči zavřelo. 

Babička chodila spát v deset, to byla její 
hodina, tu ona cítila na očích. Do té doby 
měla úkol, který si ráno dala, udělaný. Než 
šla spát, nahlédla, zdali vše uzavíráno, svolala 
kočky a zavřela na půdu, aby na děti do 
pokoje se nedostaly a je nedusily, ulila v kam- 
nech každou jiskřičku, uchystala si na stůl 



29 

troudník a louč. Byl-li strach před bouřkou, 
uchystala si hromničnou svíčku, do bílého 
šatu zaobalila bochník chleba, a kladouc jej 
na stůl, říkala služebným : „To si pamatujte, 
v čas ohně má být nejprvnější, co člověk k sobě 
vzít má, chléb, pak se nezmate." 

„Ale babičko, vždyť neuhodí," říkaly slu- 
žebné ; ale to jí nepřišly vhod. 

„Jen Pánbůh je všemohoucí, co vy mů- 
žete vědět. Opatrnosti nikdy nezbývá, to si 
pamatujte." 

Když bylo vše v pořádku, klekla před 
krucifix, pomodlila se, pokropila sebe i Ba- 
runku ještě jednou svěcenou vodou, kloko- 
čový růženec položila si pod hlavu, a s Pánem- 
bohem usnula. 

m. 

Kdyby člověk, zvyklý na hlučný život ve- 
likých měst, putoval údolím, kde stojí osa- 
mělé stavení, v němž Proškovic rodina žila, 
pomyslil by si : „Jak tu jen ti lidé mohou žít 
celý rok. Já bych tu nechtěl být, leda co 
růže kvetou. Bože, jakých pak tu radostí !" 
A přece tam bylo velice mnoho radostí v zimě 
v létě ! Pod nízkou střechou přebývala spo- 
kojenost a láska, kterou jen okolnosti někdy 
zakalily, na příklad odjezd pana Proška do 
hlavního města, aneb nemoc někoho v domě. 



30 

Bylo to stavení nevelké, ale hezoučké. 
Okolo oken, obrácených k východu, táhla se 
vinná réva, před okny pak byla malá za- 
hrádka, plná růží, fial, resedky, i salátu, pe- 
trželky a jiné drobné zeleniny. Na severový- 
chodní straně byl ovocný sad, a za ním táhla 
se louka až ke mlýnu. Velká stará hruška 
stála při samém stavení, kladouc se všemi 
svými ratolestmi na šindelem krytou střechu, 
pod níž hnízdilo mnoho vlaštovic. U prostřed 
dvorku stála lípa, pod. ní lavička. Na jiho- 
západní straně bylo menší stavení hospodář- 
ské, a za tím táhlo se chrastí a křoví až 
k splavu nahoru. Okolo stavení vedly dvě 
cesty. Jedna vozová, kterou mohl nahoru po- 
dél řeky k Riesenburskému dvorci a na Čer- 
venou Hůru, aneb dolů ke mlýnu a vždy po- 
dél řeky až do nejbližšího městečka malou 
hodinku cesty vzdáleného. Reka ta je di- 
voká Úpa, která utíká s hor Krkonošských, 
vrhajíc se přes sráze a skály, proplítajíc se iiz- 
kými údolinami až do roviny, kudy bez pře- 
kážky do Labe pospíchá, ustavičně mezi zele- 
nými břehy, majíc s jedné strany vysoké 
stráně, porostlé rozličným stromovím. 

Z předu stavení, těsně vedle zahrádky, 
byl chodník podél strouhy, kterou si vedl 
mlynář od splavu na mlýn. Od stavení přes 
strouhu byl můstek na stráň, kde byla pec 



31 

a sušírna. Na podzim, když v sušírně byly 
plné lísky švestek, křížal a hrušek, to běhá- 
val Jan a Vilém velmi často přes můstek; dá- 
vali ale pozor, aby je babička neviděla. Ale 
což to bylo všecko plátno, babička jak do 
sušírny vešla, už viděla kolik švestek chybí 
a kdo na nich byl. „Jeníku, Vilíme, pojcFte 
sem!" volala hned, jak sešla dolů. „Mně se 
zdá, že jste mi přidali na lísku švestek?" — 
„I ne, babičko," zapírali chlapci zardíce se. 
„Nehrdlouhejte!" hrozila babička, „nevíte že 
vás Pánbůh slyší!" Chlapci mlčeli a babička 
už věděla všecko. Děti se tomu divily, jak 
to ta babička hned ví, když něco udělají, a 
kterak to může být, že jim to na nose pozná. 
Proto také netroufaly si ničeho před ní tajit. 
V létě, když bývalo velmi horko, svlékla ba- 
bička děti do košilky a vedla je do struhy kou- 
pat ; to muselo být ale vody jen po kolínka, sice 
měla strach, aby se jí neutopily. Anebo sedla 
s nimi na lávku, která ve vodě k máchání 
prádla přidělájja byla, a dovolila jim nožky 
koupat a zahrávat si s rybkami, které se co 
střely ve vodě míhaly. Nad vodou klenuly 
se temnolisté olše ; děti rády trhaly proutky, 
házely je do vody, dívajíce se za nimi, jak 
je voda dál a dále unáší. 

„Musíte hodit proutek hezky do proudu, 
u břehu když zůstane, zachytí jej každá tra- 



32 

vička, každý kořínek, a dlouho, dlouho by to 
trvalo, než by přišel k cíli," poučovala je ba- 
bička přitom. 

„Ale jak potom, babičko, když připluje 
k stavidlu, nebude moci dále?" ozval se Vilém. 

„Může," tvrdil Jan; „nevíš, jak jsem 
onehdy hodil proutek do vody před samé sta- 
vidlo, točil se točil, a najednou byl pod ním, 
sjel přes vantroky na kola, a než jsem mlej- 
nici přeběhl, byl v potoku a plynul do řeky." 

„A kam potom plyne?" ptala se Adélka 
babičky. 

„Od mlýna pluje k Zličskému mostu, od mo- 
stu pod stráněmi k požiradlu, od požiradla přes 
splav dolů, okolo Barvířského kopce k pivováru ; 
pod skalou převleče se přes hrubé kameny 
pod školu, kamž budete na přes rok chodit. 
Od školy pluje přes splav, k velkému mostu 
do luk a ke Zvoli, od Zvole k Jaroměři do 
Labe." 

„Akám potom ještě plyne, babičko?" pta- 
lo se děvčátko. 

„Daleko plyne po Labi, až přijde do moře." 

„Ach je, do moře! A kde je a jaké je 
to moře?" 

„Ach moře je široké, daleké, stokrát dá- 
le je k němu než do města," odpověděla ba- 
bička. 



33 



„A co se tam stane s mým proutkem?" 
smutně otázalo se děvčátko. 

„Bude se houpat na vlnách, a ty jej vy- 
hodí na břeh; na břehu bude se procházet 
mnoho lidí a dětiček, a nějaký chlapeček prou- 
tek zdvihne a pomyslí si : , Odkud pak ty prou- 
tečku asi plyneš? kdo pak tě pustil po vodě? 
Zajisté tam kdesi daleko sedělo děvčátko u 
vody, a ta tě utrhla a pustila po vodě \' A chla- 
peček donese si proutek domů, zasadí do země ; 
z proutečku vyroste hezký stromeček, ptáčkové 
budou na něm zpívat, a stromeček se bude 
radovat." 

Děvčátko si zhluboka vzdychlo, upustilo 
v zamyšlení vykasané sukénky do vody, a ba- 
bička musela ždímat. Pan myslivec šel právě 
kolem a přezděl Adélku : „že je malá hastr- 
manka. u Adélka zakroutila rusou hlavinkou 
a povídala : „Však ne, hastrmanky žádné není." 

Když šel pan myslivec kolem, tož babička 
vždy říkala: „.Stavte se, pane kmotře, jsou 
doma!" a chlapci vzali ho za ruce a vedli 
k stavenjfr Někdy se pan myslivec bráníval, 
vymlouvaje se, že musí dohlížet na mladé ba- 
žanty, že se mu líhnou, nebo do lesa a kdo 
ví co, ale tu zahlídl ho pan Prosek nebo 
paní, a chtě nechtě musel se zastavit. 

Pan Prosek rád měl skleničku dobrého 

vína v domě pro hosta milého a k těm pan 

3 



34 

myslivec patřil. Babička hned přinesla chléb 
a sůl, a co tak právě bylo, a pan myslivec 
rád zapomínal, že se mu líhnou bažanti. Když 
pak zapomněl, zaklel si notně na svoji zapo- 
menutost, rychle přehodil pušku přes rameno 
a šel. Na dvoře pohřešil psa. „Hektore ! " křikl, 
ale psa tu nebylo. „Po kterých peklích lítá 
zase!" hněval se, a chlapci ochotní běželi že 
ho přivedou, že běhá někde se Sultánem a Tyr- 
lem. Chlapci šli, pan myslivec se posadil zatím 
na lavičku pod lipou. Konečně když už na cestě 
byl, zastavil se ještě, volaje na babičku: „Dejte 
se přece vidět nahoře, má stará schovává pro 
vás vejce od tyrolek k násadce." Pan mysli- 
vec znal slabé stránky těch hospodyň ! — Ba- 
bička hned také přisvědčila: „Pozdravujte 
doma, že přijdeme!" Tak se pokaždé přátelé 
rozcházeli. 

Pan myslivec chodíval ne-li každý den, 
zajisté přes den okolo Starého bělidla, celý 
rok a po roce zase. 

Druhá osoba, kterou každý mohl den jak den 
potkat okolo desáté na chodníku u Starého bě- 
lidla, byl pan mlynář. To byla jeho hodina, kdy 
chodil dohlížet k stavidlu nad stavením u 
splavu. Babička říkala o panu mlynáři, či lépe 
o panu otci, jak ho vůbec každý nazýval, zeje 
rozšafný člověk, ale čtverák." 

To bylo tím, že pan otec rád škádlil, rád 



35 

si zažertoval ; ale on sám málo kdy se smál, 
jen se tak „šklíbil". Oči ale zpod visutého hu- 
stého obočí vesele se do světa dívaly. Byl 
prostřední výšky, zavalitý, a celý rok nosil 
bělavé zpodky, čemuž se chlapci jednou di- 
vili, až jim pan mlynář řekl, že je to mly- 
nářská barva. V zimé nosil dlouhý kožich a 
těžké boty, v létě modravou kamizolu, bílé ko- 
picc a pantofle. Na hlavě nosil všední den 
nízkou čepici s beránkem; zpodky měl vždy 
vyhrnuty, af bylo sucho nebo bláto, a bez piksly 
neviděl ho nikdo ještě. Jak ho děti zahlédly, 
běžely mu naproti, dávaly dobré jitro a šly s ním 
k stavidlu. Na cestě Škádlil obyčejně pan 
otec Vilímka a Jana, ptaje se jednoho : „ví-li 
kam pěnkava nosem sedá! u druhého: „ví-li kde 
je z vola hospoda?" *) anebo se ptal Jeníka, 
umí-li už spočítat, zač bude krejcarová houska, 
když bude korec pšenice deset rýnských platit. 
Když mu chlapec směje se dobře odpověděl, 
říkal : „No, už vidím, že jsi kos. Mohli by tě 
už udělat na Kramolně rychtářem." **) Vždy 
dával chlapcům šňupat, a když pak hodně ký- 
chali, šklíbil se. Adélka se vždy schovávala za 
babiččiny sukně, když viděla pana otce ; ona ne- 
uměla ještě dobře mluvit, a pan otec ji po- 

*) Zvol je vesnice a je tam hospoda. 
•*) Kramolna je malé místo, sestávajíc z několika sta- 
vení, a tudy žádného rychtáře tam není. 



36 

každé zlobil, aby říkala po něm: „Naše lo- 
menice je mezi všemi lomenicemi ta nejlo- 
menicovatější! 1 ' a hodně rychle, třikrát po sobě. 
Věru, bylo té malé chudince mnohdy až k pláči, 
že ji ten pan otec tak zlobí. Za to dostala 
od něho začasté košíček jahod, nebo man- 
dlové oříšky, nebo jiný mlsek, a když jí pan 
otec hodně chtěl polichotit, říkal jí malá če- 
četko ! — 

Také chodíval denně v soumraku okolo Sta- 
rého bělidla dlouhý Mojžíš, panský hlídač. Byl 
velmi vysoký jako tyč, škaredohledý, a nosil 
přes rameno pytel. Bětka služka povídala 
dětem, že do toho pytle sbírá neposlušné děti, 
a od té chvíle zůstaly děti, kdy zhlídly dlou- 
hého Mojžíše, jakoby je krví polil. Babička 
sice takové tlachy Bětce zakázala, ale když 
Vorša, druhá služka, řekla, že je Mojžíš Po- 
berto, že mu zůstane všecko pod prstem, ne- 
řekla babička na to pranic. Musel to být tedy 
přece nekalý člověk ten Mojžíš, a dětem zů- 
stal hrozným, byť již i byly nevěřily, že má 
v pytli děti. — V létě, když byla vrchnost na 
panství, vidívaly děti mnohdy krásnou kněžnu 
jeti na koni, a v průvodu jejím panstvo; pan 
mlynář vida ji jednou povídal babičce : „Mně 
to přichází, jako když vyjde metla boží (hvězda, 
kometa) a vleče za sebou ohon." 

„To je ale rozdíl, pane otče, že metla boží 



37 



světu zlé zvěstuje, to panstvo ale, když se 
tu ukáže, lidem k radosti bývá,'' odpověděla 
babička. 

Pan otec točil pikslou mezi prstami jako 
mlýnským kolečkem, což byl jeho zvyk, a 
šklíbil se, neříkaje již tak ani tak. 

K večeru přicházívala babičku a děti na- 
vštívit Kristla, dcera z hospody u mlýna, děvče 
jako karatiát, čerstvá, čiperná jako veverka, 
veselá jako skřivánek ; babička ji vždy ráda 
viděla a říkala jí smíšek, protože se Kristla 
velmi ráda smála. 

Kristla přiběhla vždy na skok, na slo- 
víčko, pan myslivec se zastavil, pan mlynář 
přicházíval jen na okamžení, paní mlynářka, 
když za čas jednou se vybrala na Staré běli- 
dlo, přišla s vřetánkem na přástvu, pani my- 
slivcova chodila na tácky, neboť mívala k cho- 
vání malé děcko s sebou, ale když paní správ- 
cová ze zámku poctila svojí přítomností Pro- 
škovic stavení, říkala paní Prošková: „Dnes 
dostanu visitu!" 

To babička s dětmi odešla; ona neměla 
srdce, by koho nenáviděla, ale paní správ- 
cová nebyla jí pěkná v očích, a sice proto, 
že se nesla výše než narostla. První čas, 
když babička k dceři přišla a ještě v do- 
mácnosti ani s okolními lidmi obeznámena 
nebyla, přišla jednoho dne paní správcová 



38 



se dvěma ještě paničkami na visitu. Paní Pro- 
šková byla právě kdesi na stráni. Babička 
dle svého obyčeje pobídla hosty, by se posa- 
dili, a přinesouc chléb a sůl, podala s celou 
upřímností, aby si vzácné paní ukrojily. Vzácné 
paní se ale s pohrdlivým vyhrnutím nosíčků 
děkovaly, že nebudou jíst, pak se úsměšně 
na sebe podívaly, jakoby chtěly říci : „Ty 
sprostaČko, co si myslíš, že jsme my ňáké 
jen tak ledabylo!" Paní Prošková přijdouc 
viděla hned, že babička chybila proti pan- 
ským obyčejům, a řekla matce, když paní 
odešly, aby takovým paním chléb nepředklá- 
dala, ty že jsou na jiné věci zvykly. 

„Víš ty co, Terinko," řekla jí babička 
popuzena, „kdo u mne nepřijme chléb a sůl, 
ten není hoden, bych mu židli podala. Ale 
dělej si jak ty chceš, já vašim novotám ne- 
rozumím." 

Z výročních hostů, kteří na Staré bělidlo 
přicházeli, byl to nejprve kupec Vlach; při- 
jel vždy s vozíkem o jednom koni, na vozíku 
měl plno sladkého zboží, mandle, rozinky, 
fíky, voňavky, pomeranče, citrony, drahé mý- 
dlo a podobné. Paní Prošková zjara i na pod- 
zim mnoho kupovávala, začež on dětem vždy 
kornoutek sladkostí podstrčil. Babička měla 
z toho radost a říkala : „To je zdvořilý človí- 



39 

cek ten Vlach; jen to se mi nelíbí, že by vy- 
mámil od jalové krávy týle!" — 

Babička raději kupčila s olej kárem, který 
také dvakrát za rok přišel ; babička koupila 
vždy od něho lahvičku jeruzalémského balsamu 
na rány, a přidala k platu ještě kus chleba. 

Také dráteníka i žida přivítala vždy s la- 
skavou upřímností; byli to vždy ti samí a 
tudy známí již, jakoby spřáteleni byli s Pro- 
škovic rodinou. Jen když jednou do roka se 
přihodilo, že se toulaví cikáni v sadu ukázali, 
tu se babička ulekla. Honem vynesla jim jíst 
ven a říkala: „8 užitkem bývá, vyprovodí-li 
jich člověk až na rozcestí." 

Nejmilejší však ze všech těch výročních 
hostů byl dětem i celé rodině pan Beyer, my- 
slivec to z hor Krkonošských, který přicházel 
každé jaro dolů, jsa dozorcem při plavení 
dřeva, které se pouštělo po Úpě dolů. 

Pan Beyer byl člověk vysoký, suchý, sval 
jen a kost. Měl vysmáhlý dlouhý obličej, veliké 
jasné oko, prohnutý podlouhlý nos, kaštanové 
vlasy a velikánské kníry, které si hladil dolů. 
Riesenburský pan myslivec byl zavalitý, čer- 
vený v tváři, měl malé knírky a byl vždy 
hezky učesán; pan Beyer měl vlasy rozdělené 
nad čelem a vzadu viset až přes límec. Děti 
to hned viděly. Riesenburský šel vždy poho- 
dlným krokem, pan Beyer jakoby přes pro- 



40 

pasti kráčel. Také nenosil Riesenburký tak vy- 
soké těžké boty až nad kolena, měl pěknější 
ručnici i řemen i mošnu, nosil čepici a na 
ni sojčí pírka; pan Beyer měl ale vyrudlý 
šat, silný řemen u ručnice, a na zeleném plstě- 
ném klobouku jestřábí, luňáčí a orlí péra. 

Tak vypadal pan Beyer. Děti ale jak ho 
poprvé viděly, měly ho rády, a babička tvrdila, 
že děti a psi hned poznají, kdo má je rád. 
Tenkráte to babička trefila. Pan Beyer měl děti 
velmi rád; miláčkem jeho byl Jan, rozpustilý 
Jan, jemuž všickni láli, že je luciper; pan Beyer 
ale tvrdil, že bude z něho hodný hoch, a kdy- 
by se mu zalíbilo myslivectví, že by si ho 
vzal sám na starost. Riesenburský pan my- 
slivec, který vždy také na Staré bělidlo při- 
šel, když se dostavil pan bratr z hor, říkal : 
„Nu, což je o to, kdyby se mu zachtělo být 
myslivcem, vezmu já ho k sobě, můj Fran- 
tík musí beztoho také myslivcem být." 

„Nic to, pane bratře, zde by měl domov 
u huby, a za druhé bývá lépe, když se na- 
učí mladý člověk znát i obtížnosti stavu svého, 
a vám myslivci tu dole je hej, vy nevíte nic 
co je zle." A tu začal lesník vyličovat obtíž- 
nosti stavu svého, zimního času mluvil o vi- 
chřicích a vánicích, o příkrých cestách, o pro- 
pastech, ohromných závějích a mhách. Vy- 
pravoval, kolikráte byl již v nebezpečenství 



41 

života, když noha jeho sklouzla na srázné cestě, 
kolikráte zbloudil a o hladu dva tři dni se 
v horách toulal, neveda kudy z labyrintu toho 
ven. „Za to ale," dokládal, „neznáte dolané, 
jak krásně je být v horách v létě. Jak sníh 
ztaje, zazelenají se údolí, kvítí úprkem roz- 
kvétá, lesy plné vůně a zpěvu, všecko to je 
pojednou jako učarováním ; pak je radost cho- 
dit po lese, chodit na čekání. To si dvakrát 
za týden zajdu na Sněžku; když vidím slunce 
vycházet a tu boží svět pod nohou mi leží 
rozprostřen, tu si myslím, že bych přece s hor 
nešel, tu zapomínám na všechny obtíže!" — 

Pan Beyer přinášel dětem pěkné krystaly, 
povídal jim o horách a jeskyních, kde je na- 
lézá, přinesl jim mech vonný co fialky, a rád 
jim vypravoval o Ribrcoulově zahrádce, která 
je překrásná a do níž pan Beyer bloudě je- 
denkráte v hrozné vichřici a sněžné vánici 
po horách přišel. 

Celý den, co býval myslivec u nich, ne- 
hnuli se chlapci od něho, chodili s ním u splavu, 
dívali se jak se dřeva plaví, jezdili na vorách. 
Když se pak druhý den ráno pan Beyer roz- 
loučil, plakali a šli ho na kus vyprovodit 
s babičkou; paní Prošková dala mu vždy na 
cestu jídla, co jen unést mohl. „No, na přes 
rok, dá-li Bůh, uvidíme se zase; burTte zdrávi!" 
tak se loučíval, odcházeje dlouhými kroky. 



42 

Děti pak kolik dní si povídaly o divech a 
hrůzách v Krkonoších, o panu Beyerovi, a tě- 
šily se už zase na druhé jaro. 

IV. 

Mimo výroční svátky byla to každá ne- 
děle, na kterou se děti zvláště těšívaly. V ne- 
děli, to je babička nebudila, když měly vstá- 
vat ; to bývala dávno již v městečku v ko- 
stele, na ranní, na kteroužto mši ona co stará 
hospodyně chodit uvyklá byla. Matka, a když 
byl otec doma, i on chodili na hrubou, a to 
šly, bylo-li pěkné počasí, děti s nimi, babičce 
naproti. Z daleka jak babičku spatřily, na ni 
volaly, úprkem k ní se ženouce, jakoby rok 
ji byly neviděly. V neděli se jim zdála ba- 
bička vždy trochu jinačí, tvář jasnější, laska- 
vější; také bývala pěkněji přistrojena, na noze 
nové černé pantoflíčky, na hlavě bílý čepec 
s holubičkou ze škrobených bílých kalounů. 
Seděla jí v týle jako opravdová. Dáti si poví- 
daly, že je babička v neděli „hrozně hezká!" — 
Obyčejně, když k babičce přišly, chtěl každý 
něco nést. Jeden dostal tedy růženec, druhý 
šátek, Barunka ale co nejstarší vždy nesla 
mošinku. Z toho ale povstaly vždy nechvalné 
křiky, poněvadž chlapci všeteční byli a do 
mošinky nahlídnout chtěli, a Barunka zase do- 
volit to nechtěla. Přišlo pokaždé k žalobě, 



43 

Barunka musela se obrátit na babičku, aby 
chlapcům vylála. Ale babička sáhla místo 
láni do mošinky, podělila děti bud jablkami, 
bud něčím jiným, a byl hned svatý pokoj. 
Paní Prošková říkala sice každou neděli : r Pro- 
sím vás babičko, nenoste jim ničeho více ! u ale 
babička každou neděli jí odpovídala: r Jak 
pak by to bylo, abych jim z kostela ničeho 
nepřinesla. Vždyť jsme my nebývaly lepší!" 
Zůstalo tedy při starém. 

S babičkou přicházívala zároveň panímáma, 
to jest paní mlynářka a leckdy ještě některá 
kmotra ze Žernova, vesnice to, kteráž nej- 
blíže nade mlýnem leží. Panímáma nosila dlouhé 
šaty s kabátkem a stříbrný čepec. Byla to 
ženka nízká, buclatá, s černýma veselýma očima ; 
měla krátký rozpláclý nosejček, přívětivá ústa, 
malou bradičku a pod bradou lalůšek. Na 
krku nosívala v neděli drobné perle, všední den 
granáty. Na ruce měla košík, v němž bylo 
trochu toho koření krámského, co panímáma 
pro domácnost potřebovala. 

Za ženskými chodíval pan otec, obyčejně 
s některým kmotrem. Bylo-li horko, nesl si 
kabát světlošedý na španělce přes rameno. 
V neděli míval vyleštěné boty do půl lejtek 
a nahoře střapce na nich, což se chlapcům 
velice líbilo. Nohavice měl úzké do bot. Na 



44 



hlavě vysokou černou beranici, na níž po jedné 
straně od hora až dolů modré mašličky byly. 
Druhý kmotr byl též tak ustrojen jako pan otec, 
jen že dlouhý kabát, v zadu s faldami a veli- 
kými olověnými knoflíky posázený, byl zelený 
a ne šedý, jakoužto barvu pan otec co mly- 
nář miloval. 

Lidé jdoucí na hrubou, vítali je od slova 
božího, oni je pak k slovu božímu. Někdy se 
zastavili, poptali se jedni druhých, jak se mají 
tu, jak tam, co se přihodilo na Žernově, co 
ve mlýně. V zimě potkal málo kterého Zer- 
novského, aby šel do městečka do kostela, 
cesta byla po příkré stráni nebezpečná, v létě 
si z toho ale nic nedělali, zvláště mladá chasa. 
V neděli dopoledne se cesta po lukách k mě- 
stečku netrhla. Tu jde volným krokem sta- 
řena v kožichu a plachetce, a vedle ní podpí- 
raje se o hůl kráčí starý muž; ba že starý, 
vždyť pak nosí v hlavě hřeben, tu módu mají jen 
stařečkové. Zeny v bílých čepcích s holubi- 
čkami, muži v beranicích neb furiantských vi- 
drovkách je předhoní, ženouce se přes dlou- 
hou lávku k stráni. S hůry dolů ale přichá- 
zejí tancujícím krokem děvčata jako laně, a 
za nimi pospíchají bujní junkové jako jeleni. 
Tu prokmitne stromovím nadýchaný rukávec 
bílý, tu zachytne se na křoví červený vlající 
od ramene fábor, tu strakatí se vyšívaná ka- 



45 

mizolka chlapce, až konečně celý veselý sbor 
vyžene se na zelený pažit. 

Přišedši domť\, převlékla se babička ze 
svátečního šatu, vzala na se kanaťasku a šu- 
kala po domě. Po obědě bylo jí nejmilejší se- 
dnout, položit hlavu Barunce do klínu a ne- 
chat si hledat živé vlasy, které prý ji velmi 
svědí. Obyčejně při tom vískání usnula, ale 
nikdy na dlouho. Když se probudila, vždy 
se divila, že usnula, říkajíc: „Inu to nevím 
ani, že se mi ty oči tak zklížily!" 

Odpoledne chodívala s dětmi do mlýna ; 
to bylo už jako vyjednáno, děti se na to půldne 
velmi těšily. Mlynářovic měli také dcerku, 
v stáří Barunky, říkaly jí Mančinka, a to bylo 
děvče dobré a hravé. 

U mlýna před vraty stála socha svatého 
Jana Nepomuckého mezi dvěma lipama; tam 
sedávala v neděli po obědě panímáma, někdy 
také Zernovská kmotra, co zůstávala na stráni, 
a Mančinka. Pan otec stál před nimi po- 
hrávaje pikslou, cosi ženám povídaje. Jak 
mile zahlídli babičku s dětmi okolo struhy při- 
cházet, běžela jim Mančinka vstříc, a pan otec 
maje již zase pantofle a vyhrnuté nohavice i 
šedou kamizolu na sobě, šoural se pomalu za 
ní s Zernovskou kmotrou. Panímáma ale obrá- 
tila se do mlýna, „těm dětičkám něčeho při- 
chystat, aby to dalo pokoj," přitom dokládajíc. 



46 



A než ty dětičky přišly, už byl přichystán 
stolek, buď pod okny, v zahradě nebo na ostrův- 
ku, aneb v zimě v sednici ; na stolku byly 
dobré buchty, chléb, med, pomazánka, sme- 
tana, a ještě na konec přinesl pan otec v ko- 
šíku čerstvě načesaného ovoce, anebo paní- 
máma přinesla ošatku suchých křížal a šve- 
stek. Káva a podobné panské pití, to nebylo 
tenkráte ještě mezi lidem v módě. 

„To jste hodná, babičko, že jste přišla," 
říkala panímáma, podávajíc ji židličku ; „já ne- 
vím, kdybyste k nám nepřišla jednu neděli, 
mně by se neděle nezdála být. Ted ale po- 
jezte, čeho Pánbůh udělil!" — 

Babička málo jídala, také prosívala, by 
panímáma dětem takové porce nedávala, ale 
tomu se tlustá panímáma jen smála. „Vy jste 
stará, nedivím se, že mnoho nejíte; ale děti, 
och Bože, to má kachní žaludky! Koukněte 
se na naši Manču kdy chcete, ona vám řekne 
vždycky, že je lačná." Děti se šklíbily a dá- 
valy panímámě zcela za pravdu. 

Když jim panímáma naložila po buchtách, 
odklidily se za stodolu; tam o ně babička 
starost mít nemusela, tam si házely míčem, 
hrály na koně, na barvy a podobné hry prováděly. 
Cekali tam na ně vždy už jedni a ti samí 
společníci, šest dětí to, jeden menší než druhý, 
jako píšťaly u varhan. Byly to děti z paz- 



47 

derny nad hospodou; otec jejich chodil po 
okolí s flašinetlem, matka na ně prala a zá- 
platovala a podělkovala za kousek stravy. Ne- 
měli svého jmění více, než těch šest pandurů, 
jak jim pan otec říkal, a trochu té muziky. 
Na vzdor tomu nebylo ani na dětech ani 
na flašinetláři a jeho ženě vidět jakou nouzi; 
děti měly tváře jako slabikáře, a mnohý den 
vycházela z pazderny vůně, že se až okolojdou- 
cím laskominy dělaly, a když děti s mastnými, 
lesklými ústy ven vyšly, mysleli si sousedé: 
„Co pak to Kudrnovic pekou?" — Jednou při- 
šla Mančinka od Kudrnů a vypravovala paní- 
mámě, že jí dala Kudrnová kus zajíčka, ale 
to že byla taková dobrota, že to ani vypově- 
dít nemůže, zrovna jako mandle. 

„Zajíce," myslila si panímáma, „kde pak 
ho vzali, snad nechodí pytlačit Kudrna; ten 
by si posvítil." 

Přišla Cilka, nejstarší děvče Kudrnovic, 
na tácky; to děvče mělo vždy co chovat, 
poněvadž měli každý rok maličké, a paní- 
máma hned se jí ptala: „Co pak jste měli 
dobrého k obědu ? u — „I nic ; jen bandory," od- 
pověděla Cilka. — „Co že nic, co bandory ; vždyť 
povídala Manča, že jí dala vaše máma kus za- 
jíčka, že byl tak dobrý?" 

„I panímámo, to nebyl zajíček, to bylo 
kousek kočky. Tatíček ji dostal na Červené 



48 



Hůře, byla tlustá jako vepř, maminka vypekla 
z ní sádlo, a tatík bude se jím mazat. Ko- 
vářka mu to radila, když začínal kašlat, 
aby nedostal souchotě." 

„Spaste duši! ono to jí kočky!" zvolala 
panímáma, s ošklivostí si odplivnouc. 

„Och, kdybyste věděla, panímámo, to je 
dobrota ! A veverky jsou ještě lepší. Také při- 
nese někdy tatík vrány, ale na těch si nepo- 
chutnáme. Tuhle jsme měli dobře ; děvka ve 
dvoře zardousila husu, a pak nám ji dali. 
O maso nám není zle, někdy dostaneme ovci, 
někdy i prase, když dostane závrať a musí 
to šafář nechat zabít; jen že škoda, když se 
k tomu tatík netrefí, oni to . . ." Ale paní- 
máma přetrhla děvčeti řeč, řkouc : „Jdi mi, 
jdi mi, fi, až mne zima pochází! — Mančo, ty 
bezbožná holka, jestli mi budeš ještě jednou 
jíst zajíčky u Kudrnň! Hned se mi jdi umýt, 
ať mně nic do ruky nebereš," takovou vedla 
panímáma vystrkujíc Cilku ze dveří. 

Mančinka plakala, ujišťujíc matku, že byl 
zajíček dobrý, a panímáma pořád se uplývala. 
Pan otec přišel, a slyše co se stalo, zatočil 
pikslou v prstech řka : „Co se durdíte, paní- 
mámo, kdo ví po čem děvče bude tlusté ! 
Proti gustu žádný dišputát ! Kdo ví jestli já 
sám se jednou nepozvu na dobrou veverku!" 
šklíbil se pan otec. 



49 



„S takovou mi zůstaňte za dveřmi, pan- 
táto, přestaňte s tlachy I" hněvala se panímá- 
ma, a pan otec mhouřil očkem a smál se. 

Nejen panímáma, štítilo se i vice lidí, od 
Kndrnovic čeho přijmout, ba vzít je za ruku, 
a to jediné proto, že jedli kočky a všelicos 
prý, co by žádný člověk nejedl. Dětem Pro- 
škovic bylo to ale lhostejno, jestli Kudrnovic 
chasa k obědu měla paštiky z bažantů, nebo 
z vran , jen když přišly za stodolu s nimi 
hrát. Věrně s nimi rozdělily buchty a co měly, 
jen aby měly radost. Cilka, děvče to již de- 
sítileté, strčilo malému děcku, jež chovat mělo, 
kus buchty do ručiček, položilo je do trávy 
a hrálo zároveň s druhými, anebo pletla z lo- 
dyh jitrocelových chlapcům čepice a děvča- 
tům košíčky. Když se do umdlení vydová- 
děly, táhlo celé pásmo do dvora, a Mančinka 
zvěstovala mamince, že mají všecky velikán- 
ský hlad! Panímáma se tomu pranic nedivila, 
a nakrmila všecky, i ty, jichž úst se štítila. 
Pan otec ji ale vždy škádlil a když se při- 
hnaly děti, začal : „Já nevím, ňákou tíži mám 
na prsou ; jak pak Cilko, nemáte doma kou- 
sek zajíčka, mohla bys — u Ale panímáma se 
vždy uplivla a šla pryč, a babička panu otci 
zahrozíc říkala: „Ale, ale, jaký jste čtverák, 
pane otče; já být panímámou, upekla bych 

vám, ii a mou tě věru, hodnou vránu na hrách!" — 

4 



50 



Pan otec zatoče pikslou přimhouřil oko, sklíbě 
se potutelně. 

Když sedávali staří v zahrádce, přisedl k nim 
obyčejně také stárek, a to se povídalo o ran- 
ním výkladu a kázání, povídalo se, jaké byly 
vyhlášky, za koho bylo modlení, s kým se kdo 
na mši sešel ; z toho se přišlo na úrodu zvlášť 
i vůbec, na povodeň, bouřky a krupobití, na 
tkaní a bílení plátna, jak se leny daří, a ko- 
nečně se začalo o Kramolenských zlodějích a o 
kriminálu. Stárek byl velmi povídavý, ale k ve- 
čeru, když se sjížděli mléči, pamatující na pří- 
sloví: „kdo dřív přijde, ten dřív mele," musel 
stárek do mlýna, pan otec šel se podívat trochu, 
jak se daří v hospodě, a paní kmotry jsouce 
samy, pověděly si ještě něco o tom a o onom. 

V zimě to bývaly děti skoro celého půl 
dne na peci za kamny ; pec byla veliká, bylo 
tam lože služčino a Mančinka měla tam vše- 
chny svoje hračky a panny. Když se tam 
děti slezly, byla jich plná pec, a na svrch- 
ním schůdku seděl ještě domácí veliký pes. 
Na té peci slavila se každou neděli svatba 
některé panny. Ženich byl kominík, a Miku- 
láš byl jako pan páter. A pak se jedlo, pilo 
a tancovalo, při čemž obyčejně některý šlápl 
psovi na nohu až zaškvěkl a společnost 
v sednici z rozprávky vytrhl. Panímáma křikla 
na děti: „Prosím vás, vy čeládko, nezbořte mi 



51 

pec, vždyť chci zítra péci!" Ale na peci bylo 
už zase ticho, děti hrály už zase na tatínka 
a maminku, té mladé mamince přinesl čáp 
děťátko, a Adélka, která neuměla strojit hody, 
musela být jako paní bába, a Vilém a Jan 
byli jako kmotři a dali mu říkat Honzíček. 
A byly zase hody, jídel bylo přepodivných a 
pes byl také hostem, aby se na ně udobřil. 
Honzíček hned vyrostl, a tatínek ho vedl do 
školy, a Jan byl panem kantorem a učil ho 
slabikovat. Ale jeden žák, to nešlo, musely 
se všecky učit, a usneslo se : „budeme hrát na 
Školu." Chodily tedy k Janovi do školy, ale 
žáden nepřinesl úlohu, pan učitel se rozhně- 
val a každý měl dostat dvě fláky na ruce; 
když už jinak nebylo, nechaly si to líbit, ale 
pes, který také byl žákem a dokonce ničeho 
neuměl, než na peci funět, tomu usoudil pan 
učitel k těm dvěma flákám ještě pověšení černé 
tabulky na krk, a to se také na něm vyko- 
nalo. Pověsily mu na hrdlo desku, rozhně- 
vaný chlupáč skočil s pece dolů s hrozným 
rámusem, trhaje se sebe hanlivé znamení. Stárek 
skočil leknutím s lavice, babička si odplivla, 
a pan otec pohroze pikslou na pec volal : r Sak 
na ryby, pytel na raky, půjdu-li na vás!" a 
zatoče jí zase v prstech, usmál se, ale aby 
to děti neviděly. 

„To udělal zajisté ten náš luciper!" mí- 



52 

nila babička; „nejlepší když se domů sebe- 
reme, ještě by mlýn shůru nohama obrátily 
ty děti!" 

Ale mlynářovic bránili; ještě nebylo ukon- 
čeno vypravování o té francouzské vojně a 
o těch třech potentátích. Babička je znala 
všecky tři, ona měla mnoho zkušenosti, znala 
vojenský stav, jí každý věřil. 

„A kteří to byli, ti tři ledoví mužové, které 
poslal Rus na Bonaparta?" ptal se babičky mlá- 
dek, hezký to, veselý hoch. 

„Což ti to nemůže napadnout, že to byly 
tři měsíce, prosinec, leden a únor," vysvětlil 
mu stárek. „To je v Ruších taková zima, že 
musejí lidé na tvářích nosit futrály, sice by 
jim nosy zmrzly. Francouzové nejsou na zimu 
zvyklí, jak tam přišli, hned to všecko po- 
mrzlo. A Rus ten to dobře věděl, že to 
takové bude, proto je zdržoval. Ach, to je 
kos!" 

„A Josefa císaře jste osobně znala?" ptal 
se jeden z mléčů babičky. 

„Jak pak bych byla neznala, vždyť jsem 
s ním mluvila, vždyť mi tuhle ten tolar vlastní 
svou rukou dal," řekla babička, berouc na 
granátech zavěšený tolar do ruky. 

„I prosím vás a jak se to stalo, kde vám 
jej dal?" ptali se mnozí. Děti se byly na peci 
trochu stišily a slyšíce tu otázku, sběhly s pece 



53 

a prosily babičku, aby povídala, že ony to také 
ještě neslyšely. 

„Ale panímáma a pan otec to už slyšeli," 
namítla babička. 

„Hezký výklad může člověk dvakrát i 
třebas kolikráte poslouchat bez omrzení, jen 
povídejte," pravila panímáma. 

„Nu, tak vám to povím, jen vy děti sed- 
něte a tiše mi sedte." Děti se hned usadily 
a tichy byly jak pěny. „Když se stavěl nový 
Ples (Josefov), byla jsem výrostek. Já jsem 
z Olešnice; víte kde je Olešnice?" 

„I víme, to je za Dobruškou, v horách, na 
Slezských hranicích, ne?" ozval se stárek. 

„Tam odtud, tam. Vedle našeho statku 
bydlela vdova Novotná, v malé chaloupce. Ži- 
vila se děláním vlněných houní; když měla 
trochu díla pohromadě, nesla je do Jaroměře 
nebo do Plesu na prodej. Bývala u nebožky 
mámy pečená, vařená, a my děti bývaly u ní 
kolikrát za den. Náš tatík stál jejímu synu 
kmotro vstvím. Když jsem už kousek práce 
zmoci mohla, říkávala mi Novotná, když jsem 
k ní přišla: ,Pojd sednout k stavu a uč se, 
bude ti to někdy k dobrému. Čemu se člo- 
věk z mládí naučí, k stáru jakby našel/ Já 
byla jak živa do práce jako oheň, nedala jsem 
se k nižádné pobízet; poslechla jsem, a brzy 
jsem se tomu řemeslu tak naučila, že jsem 



54 

je dobře zastat mohla. Tu dobu býval císař 
Josef velmi často na Novém Plese ; povídalo 
se všude o něm, a kdo ho viděl, vážil si toho 
jako nevím čeho." 

„Jedenkráte, když šla Novotná s dílem, 
prosila jsem naše, aby mně dovolili s ní jít, 
že bych se ráda podívala do Plesu. Máma 
viděla, že má kmotra těžké břímě, a řekla : 
,Jdi si, můžeš pomoci kmotře nést.' Druhý 
den za chladu jsme šly a před poledním při- 
šly jsme na luka před Ples. Leželo tam sro- 
vnaných dřev; sedly jsme na ně a obouvaly 
se. Kmotra právě povídá: „Kam pak já asi 
smutná děvka ty houně nejdřív zanést mám?" 
Tu přichází od Plesu jakýs pán a přímo k nám. 
V ruce nesl cosi podobného floutně ; chvilku 
po chvilce kladl si to k tváři a začal se po- 
malu kolem do kola točit. „I podívejte se, 
kmotra," povídám, „to je nějaký muzikant, on 
píská na floutnu, a sám se k tomu točí." 

„Hloupá holka, to není floutna ani muzi- 
kant, to bude nějaký pán, co dohlíží k sta- 
vení, však je tu vidívám chodit. To má tako- 
vou rourku a v ní je sklíčko, a skrze to se 
dívá; a to prý je daleko vidět. To vidí všude, 
kde a kdo co dělá." 

„Ale kmotra, jestli nás viděl, když jsme 
se obouvaly?" povídám. 

„Nu a co z toho? Vždyť to není nic zlého," 



55 

smála se mi kmotra. Mezi tou řečí přišel pán 
až k nám. Měl na sobě šedivý kabát, malý 
klobouk na tři facky, jak se říká, vzadu visel 
mu cop s mašlí. Byl ještě mladý pán a krásný 
jak by ho namaloval." 

„Kam jdete, co to nesete? 1 ' ptal se a zů- 
stal u nás stát. Kmotra řekla, že nese do 
Plesu na prqdej dílo. „Jaké je to dílo?" ptal 
se dále. „Vlněné houně, panáčku, na přikrý- 
vání, snad by se vám některá líbila," řekla 
Novotná, rozvázala rychle uzel a rozložila je- 
dnu po dřevách. Byla to na místě hodná žena, 
ta kmotra, ale když se dala do prodeje, to 
byla až hrůza řečná. 

„To dělá tvůj muž, ne?" zeptal se jí 
zase pán. 

„Dělával, dělával, zlatý panáčku, ale už 
je o žněch dvě léta, co dodělal. Dostal úbytí. 
Já někdy k stavu přihlídla, naučila se tkát a 
tetf je mi to k dobrému. Já také říkám Madle : 
Jen se uč Madlo, čeho se naučíš, o to tě ani 
dráb neoloupí." 

„Je to tvoje dcera?" ptal se zase pán. 

„Není moje, je to kmotřina. Ale pomáhá 
mi někdy. Nekoukejte se na ni, že je malá, 
za to je sporá a do práce jako hrom ; tuto 
houni ona dělala sama a sama." Pán mně po- 
klepal na ramena a pěkně se na mne podí- 



56 

val; jaktěživa neviděla jsem tak pěkné modré 
oči, nic jinak než jako charpa. 

„A ty nemáš žádných dětí?" obrátil se 
pán na kmotru. 

„Mám jednoho hocha/' pravila kmotra, „dala 
jsem ho do Rychnova naučení. Pánbůh mu dává 
dar Ducha svatého, učení jde mu jak by hrál, 
hezky zpívá na kruchtě, ráda bycl* tedy ten ně- 
jaký groš na něho obětovala, aby z něho byl 
pan páter." 

„A což nebude-li chtít jím být," řekl pán. 

„I bude, panáčku, Jiřík je dobrý hoch!" 
povídala kmotra. Já zatím dívala se usta- 
vičně na tu trubičku a myslela jsem si, jak 
to asi skrze ní kouká ten pán. Ale on mi to 
musel zrovna na nose vidět, najednou se obrátí 
ke mně a povídá: „Ty bys asi ráda věděla, 
jak je skrze ten dalekohled vidět, ne?" 

Já se začervenala a nemohla jsem ani oči 
pozdvihnout, kmotra ale vyjela: „Ona myslela 
Madla, že je to floutna a vy že jste muzikant. 
Já jí to ale pověděla, kdo jste." 

„A ty to víš?" smál se pán. 

„Inu, já nevím, jak vám říkají, ale to vy 
jste jeden z těch, co tu chodí dohlížet na ty lidi 
a skrze tu trubičku se na ně díváte, ne-li?" 

Pán se smál, až se za boky bral. „No," po- 
vídal, „to poslední jsi matko trefila. Chceš-li 



57 

se skrze tu trubičku podívat, tedy se podívej," 
obrátil se ke mně, když se byl notně vysmál, 
a pěkně mi položil trubičku k oku. To jsem 
vám lidičky své divy spatřila; v Jaroměři zrovna 
lidem do oken jsem viděla a každého pěkně 
pozorovala, co dělá, jako bych stála u něho, 
a daleko až na polích lidé co pracovali, viděla 
jsem jako před sebou. Chtěla jsem to dát 
také kmotře, aby se podívala, ale ona mi poví- 
dala: „Co pak si myslíš, to by se pěkně slu- 
šelo pro mne, starou ženu, abych si hrála." 

„Ale to není k hraní, to je k potřebě, matko/' 
řekl jí pán. 

„Inu nechť si je, ale pro mne se to 
nehodí," řekla kmotra a mermomocí se po- 
dívat nechtěla. Mně tak napadlo, kdybych 
viděla skrze to sklíčko Josefa císaře, a dívala 
jsem se na všechny strany, a že byl ten pán 
tak velice hodný, řekla jsem mu, koho bych 
ráda viděla. 

„Což ti tolik na císaři záleží, máš ho ráda?" 
zeptal se mne pán. 

„Bodejť bych neměla," povídám, „když 
ho každý člověk pro jeho dobrotu a hodnost 
chválí. Však se za něj také každý den mo- 
dlíme, aby mu dal Pánbůh dlouhé panování 
a té jeho panímámě." 

Pán se jako usmál a povídá: „Chtěla bys 
s ním také mluvit ? " 



58 

„I zachraň Pánbůh, kam pak bych oči 
dala?" povídám. 

„Vždyť se mne také nestydíš, a císař je 
přece člověk jako já." 

„Ono to přece není takové, panáčku," ozvala 
se kmotra; „císař pán je císař pán, a to je přec 
jen něco říci. Já slýchala, že když se člověk 
podívá císaři do očí, zima pochází a horko 
rozpaluje. Náš konšel sním už dvakrát mluvil 
a říkává to." 

„Váš konšel nejspíš že nemá dobré svědomí, 
a proto nemaže směle se podívat nikomu do 
očí," řekl pán a psal při tom něco na malý lístek. 
Ten lístek dal pak kmotře a povídal jí, aby šla 
do Plesu do zásobárny, a na ten lístek že se 
jí houně zaplatí. Mně dal ten stříbrný tolar, 
řka: „Nech si ten peníz na památku, abys ne- 
zapomněla na Josefa císaře a jeho panímámu. 
Modli se za něho, modlitba vroucího srdce je 
Bohu milá. Až přijdete domů, můžete říci, 
že jste mluvily s Josefem císařem!" — Dořekl 
a rychle odešel. My klekly a žádná nevěděly 
jsme co děláme leknutím a radostí. Kmotra 
začala mi lát, že jsem se tolik opovážila, a 
sama se opovážila také dost. Ale kdo pak 
by si to byl pomyslil, že je to císař pán. 
Těšily jsme se z toho, že snad přece nemu- 
sel se mrzet, když nás obdaroval. V záso- 
bárně vyplatili Novotné třikrát tolik za houně, 



59 

než co žádala. My domů zrovna letěly, a když 
jsme tam přišly, nebylo vypravování konce 
a všickni nám toho záviděli. Máma mi dala 
tolar provrtat, a od té doby jej nosím na krku. 
Už mi bylo kolikráte dost zle, a přece jsem 
se ho nevzdala. — Škoda, věčná škoda, že toho 
pána zem kryje!*' dokončila babička svoje vy- 
pravování s povzdechem. 

„Ba škoda," dotvrdili ostatní. Děti pozna- 
vše historii tolaru, teprv si ho ze všech stran 
obracely a teprv se jim stal znamenitý. Ba- 
bička pak stála všem ve světle ještě vyšším 
od té doby co věděli, že mluvila s císařem 
Josefem. — 

Nedělním večerem započal se ve mlýně 
již nový týden. Mléči se sjížděli, mlýny za- 
čaly pomalu svým obyčejným taktem hrkotat, 
stárek chodil po mlejnici, přehlížeje znatel- 
ským okem, kde by co chybělo, mládek zpí- 
vaje běhal shora dolů, zdola nahoru, od koše 
ke koši, a pan otec stál před mlejnici, vítal 
veselou tváří své lidi, kteří mu přinášeli vý- 
dělek, podávaje jim šňupec tabáku. 

Panímáma s Mančinkou vyprovodily letního 
času babičku až k hospodě. Byla-li tam právě 
muzika, zastavily se trochu u plotu, kamž 
obyčejně k nim přistoupilo několik kmoter, 
dívajíce se na tancující chasu. Do vnitř se 
podívat nebylo možná, bylo tam nabito; sama 



60 

Kristla, když nesla pivo ven do sadu, kde 
páni seděli, holby nad hlavou nést musela, 
aby je nevyvážili. 

„Vidíte je pány," říkávala panímáma, uka- 
zujíc hlavou k sadu, kde seděli zámečtí pá- 
nové, a kdykoliv Kristla k nim přišla, za- 
držovat ji chtěli, „vidíte je ! To věřím, to by 
bylo děvče, takové hned nenajdete. Ale ne- 
myslete si, že je nechal Pánbůh schválně pro 
vás vyrůst a vy abyste mu svět zkazili!" 

„Není strach, panímámo, že se dá Kristla 
těm zbalamutit," mínila babička. „Ta jim ukáže, 
kudy cesta ze dveří." — Zdálo se tak. Jeden 
z těch panáčků, na deset honů pížmem zavá- 
nějících, šeptal děvčeti cosi do ucha, ale ona 
mu se smíchem odsekla: „Jen složte panáčku, 
složte, nekoupíme!" skočila do síně a veselou 
tváří položila ruku do mozolovité pravice vyso- 
kého junka, nechala se obejmout a vést k tanci, 
nedbajíc na volání: „Kristinko, pojďte nalívat!" 

„Ten je jí milejší, než zámek se všemi 
pány i poklady," usmála se babička, dala 
panímámě dobrou noc a ubírala se s dětičkami 
domů. — 



Jednou za čtrnáct dní neb tři neděle, 
když byl právě krásný den, říkala babička: 
„Dnes půjdeme na přástvu k myslivcům," 



61 



děti těšily se od rána až do té chvíle, kde 
babička vzavši vřetánko na cestu se vydala. 
Za splavem vedla cesta pod příkrou strání 
k mostu, za mostem pak Šlo se topolo- 
vým stromořadím ustavičně až do Riesen- 
burku. Babička ale volila cestu pod stráněmi 
podél řeky až k píle. Nad pilou byl holý 
vrch, na němž rostla vysoká divizna , pro 
kterou Barunka ráda lezla. Za pilou se údolí 
víc a víc úžilo a řeka v těsnějším korytu by- 
střeji utíkala přes veliké kameny, které jí 
v cestě ležely. Vrchy porostlé byly jedlemi 
a smrčinami, které svým stínem skoro celou 
šíři údolí zatemňovaly. Tím údolím šly děti 
s babičkou, až došly pod zbořeniny hradu 
Riesenburského, které z temného stromoví čněly, 
porostlé mechem. 

Opodál hradu, nad starým sklepením, kte- 
rým se prý mohlo chodit tři míle cesty pod 
zemí, do něhož ale nikdo vstoupit nemohl pro 
vlhkost a zkažený vzduch, vystavěn byl altán 
s třemi vysokými špičatými okny. Vrchnost 
když na lovu byla, držívala tam druhé sní- 
daní. K tomu altánku děti zaměřily, lezouce 
po příkrém vrchu nahoru jako kamzíci. Ba- 
bička chudák stará sotva se vyškrábala ; 
v právo i v levo stromků se chytala. r No, 
vy jste mi daly, sotva že dechu popadám,"" 
povídala jsouc konečně nahoře. 



62 

Děti ale vzaly babičku za ruce, vedly do 
altánu, kde byl příjemný chlad a pěkná vy- 
hlídka, a posadily ]i na židlici. Na pravé straně 
altánu viděly děti na zbořeniny hradu; pod 
hradem točilo se do polokruhu údolíčko, jež za- 
víraly při dolním i horním konci vršky, po- 
rostlé jedlemi. Na jednom z těchto vršků 
stál malý kostelíček. Šum vody a zpěv pta- 
ctva oživoval jedině panující vůkol tichost. 

Jan zpomněl si na silného Ctibora, ovčáka 
pána Riesenburského ; tam dole na louce to 
bylo, kde ho pán přistihl, jak nesl na rame- 
nou celou i s kořeny vytrhnutou jedli, kterou 
byl v panském lese ukradl. Když se ho pán 
ptal, kde ji vzal, upřímně ze své viny se vy- 
znal. Pán mu to odpustil, ba ještě ho pozval 
na hrad, s dodáním, aby si vzal s sebou pytel, 
že mu dá tolik poživy, co unese. Ctibor byl 
neomalen, vzal ženě devítiloketní cíchu a šel 
do zámku, kde mu hrachu a uzených kýt do 
ní naložili. Pro jeho sílu a upřímnost rytíř 
si ho zamiloval, a když v Praze veliký tur- 
naj od krále vypsán byl, vzal ho s sebou. 
Ctibor silou svojí zvítězil nad jedním něme- 
ckým rytířem, nad kterým nikdo zvítězit ne- 
mohl, a král udělal ho též rytířem. 

Dětem se ta povídka velice líbila, a od 
té doby, co jim starý ovčák ji povídal, měly 
hrad i louka větší pro ně zajímavosti. 



63 

„A jak se to tam jmenuje, co ten koste- 
líček je, babičko?" ptal se Vilím. 

„To je na Boušíně. Dá-li nám Pánbůh 
zdraví, také se tam jednou podíváme, až tam 
bude pouť! 1 ' řekla babička. 

„A co se tam stalo, babičko ? i{ ptala se 
Adélka, která by byla babičku poslouchala 
od rána do večera. 

„Zázrak se tam stal. Nevíte již, jak to 
jednou Yorša povídala?" 

„Nevíme už nic. Povídejte vy nám to, 
pěkně vás prosíme, 1 ' škemraly děti, a babička 
nedala se dlouho prosit. 

„Tedy sedněte hezky na lavici a nevy- 
hýbejte se mi z okna, ať nepřepadnete dolů 
a nesrazíte vaz. Za tímto vrchem a těmi lesy 
jsou vesnice Turyň, Litoboř, Slatina, Mečon, 
Boušín; ty všechny před dávnými časy pa- 
třily jednomu rytíři, který se jmenoval Tu- 
rinský a na Turyni v hradu svém -bydlel. Pán 
ten měl paní a jedinou dcerušku, hezkou dív- 
Čičku, ale bohužel byla hluchá i němá, čeho 
bylo rodičům veliký žal. 

Jedenkráte procházela se po hradu ta hol- 
činka, a tu si usmyslila, podívat se, co dělají 
ti malí beránkové v Boušínském dvorci, a jak 
as vyrostly od té doby, co je neviděla. — Mu- 
sím vám říci, že tenkráte ještě ten kostelíček 



64 



tu nebyl, ani vesnice, jen dvorec tu byl, v němž 
čelecf bydlela Turynského pána a kde se cho- 
vala jeho stáda. Kolem do kola byl samý 
les a v lese mnoho divoké zvěře. 

Dceruška Turynská byla kolikráte ve dvorci, 
ale to jela vždy s otcem; myslila bláhová, že 
když se tam rozběhne, také hned tam bude. 
Šla tedy, šla, kam ji oči vedly; myslela, cesta 
jako cesta, byla ještě mladá, nerozumná, jako 
vy jste. Když ale dlouho už šla, a ještě bílý 
dvůr neviděla, začínalo jí být ouzko ; napadlo 
jí teprv co řekne otec a matka, že utekla 
ze zámku, dostala strach a vrátila se nazpět. 
Ale když je člověk ve strachu, lehko se po- 
mate, dokonce takové dítě. Spletla si hol- 
čina cestu, a nepřicházela ani domů ani do 
dvorce, dostala se do hustého lesa, kde ne- 
bylo ani stopy ani světla. Teprv poznala, že 
zabloudila ! 

Můžete si myslit, jak jí bylo! — Vám by 
ale přece tak zle nebylo, máte sluch a mluv, 
čeho děvčátko nemělo. Běhala ve zmatku kříž 
a kříž, a tím více se pletla. Na konec i ží- 
zeň i hlad ji trápil, nohy ji také bolely, ale 
to vše nebylo tak hrozné, jako strach, který 
mělo děvče před nocí, zlou zvěří, a ouzkost, 
která ji tížila, že se otec a matka [na ni hně- 
vat budou. Ustrašená, uplakaná octla se na- 
jednou u studánky ; dychtivě klekla si k ní 



65 

a napila se; když se pak okolo sebe ohlédla, 
viděla dvě ušlapané cestičky. Ale nevěděla 
kterou se dát, už ji bloudění přestrašilo a 
naučilo, že nevede každá cestička k domovu. 
Tu si zpomněla, že její matka když v strachu 
a úzkosti je, vždy do své komůrky jde a se 
modlí: i klekla tedy na zem holčinka a mo- 
dlila se, aby ji Pánbůh vyvedl z lesa. 

I slyší najednou divný zvuk, hučelo a 
znělo jí to v uších víc a víc, jasněji a jasněji, 
děvče nevědělo co se to s ní děje, jaké to 
jsou zvuky; začala se strachy třást a plakat, 
chtěla utíkat — a tu hle, běží k ní z lesa po 
cestičce bílá ovce, za ní druhá, třetí, čtvrtá, 
pátá a šestá a více jich, vždy více, až je u 
studánky celé stádo. Každá ovce měla na 
krku zvonec, ty zvonce zvoní a děvčátko je 
slyší ! To jsou ovce otcovy a tu běží ovčá- 
kův bílý pes a tu přichází Bárta ovčák, a 
děvčátko vykřikne „Bárto!" a běží k němu. 
Zaradoval se Bárta, když slyšel , že slečna 
mluví a slyší, vzal ji do náručí a pospíchal 
k dvorci, od něhož nebyli daleko vzdáleni. 
Byla tam paní Turynská, všecka sklíčená; ne- 
věděli, kam se jim dcerka náhle z hradu byla 
poděla a co se s ní stalo. Rozeslali po lese 
kde koho, otec také hledal, a paní čekala v bí- 
lém dvoře. Můžete si myslit, jakou radost ' 
ta maminka měla, když jí Bárta dceru při- 



66 



nesl a ke všemu tomu ještě uzdravenou. Když 
se i otec vrátil a dcera jim všecko pověděla, 
umínili si rodiče, že u té studánky na po- 
děkování Bohu vystaví kostelíček. A to také 
udělali. Ten kostelíček, co tamto vidíte, je 
ten samý a ta studánka u něho ta samá stu- 
dánka, u níž děvče pilo a se modlilo a zde 
v těch lesích bloudilo. Ale děvčátko už dávno 
dávničko umřelo, a pan Turynský umřel i 
paní "Turinská, a Bárta umřel a zámek na 
Turyni je zbořen." 

„A kam přišly ovce a pes?" ptal se Vilím. 

„Inu, pes pošel, staré ovce zkapaly, mladé 
vyrostly a měly zase beránky. A tak to na 
tom světě chodí, milé děti, jeden zajde, druhý 
přijde." 

Děti obrátily zraky do údolí, viděly v my- 
sli rytíře jezdit, děvčátko bloudit — a tu hle ! 
najednou vyjíždí z lesa paní na krásném koni, 
jedouc údolím dolů, za ní podkoní. Paní má 
tmavý kabátek, dlouhá hnědá sukně visí jí 
přes třemeny dolů, na hlavě černý klobou- 
ček, od něhož vlaje zelený závoj okolo ha- 
vraních kadeří. 

„Babičko, babičko, rytířka, podívej se!" 
vykřikly děti. 

„I co vám napadá, což jsou nějaké ry- 
tířky? To je paní kněžna," řekla babička, 
podívajíc se s okna dolů. 



69 

Děti se skoro mrzely, že to nebyla ry- 
tířka, jak si ony myslily. 

„Paní kněžna jede k nám nahoru!" vo- 
lali všickni. 

„Kdo ví co vidíte ; jak by sem kůň vy- 
lezl," řekla babička. 

„Opravdu, Orland leze jako kočka; jen se 
podívej !" volal Jan. 

„Dej mi pokoj, ani to vidět nechci. Ty 
vrchnosti mají divné vyražení," povídala si 
babička, zdržujíc děti, aby se nevyhýbaly 
z okna. 

Netrvalo to dlouho, kněžna byla nahoře. 
Lehce svezla se s koně, hodila dlouhou sukni 
přes rámě a vešla do altánku. 

Babička vstala uctivě ji vítajíc. „To je 
rodina Proškovic?" ptala se kněžna, přehlé- 
dnouc tváře dítek. 

„Ano, milostivá paní, jest!" odpověděla 
babička. 

„Tys jistě jejich babička?" 

„Jsem, milostivá paní, matka jich matky." 

„Můžeš mít radost, máš to zdravá vnou- 
čata. Jestli pak ale vy děti také posloucháte 
své babičky ?" ptala se kněžna dětí, které 
s ní oka nespouštěly. Na její otázku ale sklo- 
pily oči, šeptajíce : „Posloucháme." 

„No, ujde to snimi; někdy ovšem — ale co 



68 

dělat, vždyť jsme my také lepší nebyly," řekla 
babička. 

Kněžna se usmála ; vidouc stát na lavici 
košíček jahod, ptala se, kde jich děti nasbí- 
raly. Babička hned pobídla Barunku řkouc : 
„Jdi děvečko, podej milostivé kněžně. Jsou 
čerstvé, děti je po cestě nasbíraly, snad při- 
jdou milostivé paní k chuti. Když jsem mladá 
byla, také jsem to ovoce ráda jídala, ale co 
mi děcko umřelo, nevzala jsem žádnou do úst." 

„A proč?" ptala se kněžna, berouc od 
Barunky košíček s jahodami. 

„To je tak mezi námi, milostivá paní, jak 
umře matce dítě, nejí do svatého Jana křtitele 
ani třešně ani jahody. To prý chodí Panna 
Maria po nebi a rozdává to ovoce těm malým 
dítkám. Kterého dítěte matka ale zdrženlivá 
nebyla a od toho ovoce jedla, tomu řekne 
Panna Maria : ,Vidíš holátko, na tebe se málo 
dostalo, matka ti to snědla/ Proto se zdržu- 
jou matky od požití toho ovoce. No a když 
se zdrží do Jana, zdrží se po Janě taky, 
doslovila babička. 

Kněžna držela v prstech jahodu, sladkou, 
červenou jako její krásný ret, ale při babiččině 
řeči položila ji mimo volně nazpět do košíku, 
řkouc : „Nemohu nyní jíst, a vy dítky neměly 
byste ničeho na cestu." 

„I to nic nedělá, paní kněžno, jen jezte, 



69 



anebo si je vezměte domů i s košíkem, my 
si nasbíráme jiných," rychle namítla Barunka, 
odstrkujíc podávaný jí košíček. 

„Přijímám tedy váš dárek," řekla kněžna 
usmívajíc se prostosrdečnému děvčeti, „zítra 
ale přijdte si pro košíček do zámku a babičku 
přiveďte s sebou, rozumíte?"' 

„Přijdeme, přijdeme," přisvědčily děti, 
právě tak, jako to dělaly, když je zvala pa- 
nímáma do mlýna. Babička chtěla cosi na- 
mítat, ale už nebylo plátno nic, kněžna zleh- 
ka babičce se uklonila, usmála se na děti a 
z altánu vystoupila. Košík podavši podkonímu 
vyhoupla se na Orlanda a zmizela mezi stro- 
movím jako krásné zjevení. 

„Babičko, já se těším do zámku! Ta- 
tínek říká, že tam má paní kněžna krásné 
obrazy!" řekla Barunka. 

„A je tam prý papoušek a ten mluví. 
Počkejte babičko, to se podivíte!" zvolal Jan, 
tleskaje si do rukou. 

Malá Adélka se ale podívala po sobě a 
povídala babičce: „To si nenechám tyhle šaty, 
vidte že ne, babičko?" 

„I pro pána krále, vždyť pak jsem si 
toho děvčete ani nevšimla. Ty jsi krásná, co 
jsi dělala ? u křižovala se babička, vidouc jak 
je děvče zmazané. 



70 

.,Já za to nemohu, Jan mne strčil, upadla 
jsem do jahod, u omlouvala se malinká. 

„Vy dva se jen kočkujete vždy. To si 
paní kněžna pomyslila o vás čistou věc, řekne 
že jste diblíci. TecT ale pojdte, ať přijdeme 
k myslivcovům. To vám ale povídám, vy 
chlapci, budete-li zase dovádět, jako to dělá- 
váte, nevezmu vás vícekrát s sebou," přika- 
zovala babička. 

„I my budeme hodni, babičko," ujišťo- 
vali chlapci. 

„Uvidíme," povídala si babička, kráčejíc 
za dětmi lesním chodníkem k myslivně. 

Nešly daleko a octnuly se mezi listnatým 
stromovím, skrze něž viděly již bílý dvorec 
a myslivnu před sebou. Před stavením bylo 
prostranství zelené, ohrazené, posázené lipami 
a kaštany, pod nimiž bylo několik laviček a 
stolků v zemi upevněných. Po trávě prochá- 
zely se pávy, o nichž babička říkala, že mají 
andělské peří, ďábelský křik a zlodějský krok, 
hejno kropenatých, krhavých perlin, a bílí 
králíci seděli v trávě, stříhali ušima, na každý 
hluk bojácně se rozprchnuvše. Pěkná srna 
s červeným obojkem ležela na zápraží a něko- 
lik psů toulalo se po dvoře. Sotva že na ně 
děti křikly, radostně zaštěkli, přiskákali k dě- 
tem, začali do kruhu běhat a div je samou 
radostí na zem nepovalili. Také srna na za- 



71 

volání Adelčino přišla a svým modrým okem 
tak mile na děvčátko hleděla, jakoby chtěla 
říci: „Ach, tys to, co mně dobrá sousta nosíš, 
vítám tě!" Adélka jí to musela na očích vidět, 
protože honem do kapsičky sáhla a kousek 
žemle srně podala, kterou tato vzala, běžíc 
pak za děvčátkem. 

„Co vás všickni všudy berou, vy roto!" 
volal odkudsi hlas, a za chvíli vyšel z komory 
myslivec, v lehkém zeleném kabátu, domácí 
čepičku na hlavě. „I toť jsou milí hosté," 
zvolal, vida babičku; „vítáme — jen dál. Hek- 
tore, Diano, Amino, půjdete ! Vždyť není svého 
slova slyšet," obořil se na psy. Babička ve- 
šla do stavení, nad jehož vchodem byly ve- 
liké jelení parohy. V síni viselo několik pu- 
šek, ale hodně vysoko, aby jich dítě dosáhnout 
nemohlo. Babička se velmi bála pušky, i 
když nabyta nebyla, a když se jí pan my- 
slivec smál, říkala : ,.Kdož může vědět, co se 
mu stane, čert nespí! 1 ' — „Pravda," říkal mysli- 
vec, „když Pánbůh dopustí, i motyka spustí." 

Babička odpustila panu myslivci, když ji 
začasté poškádlil, jen když nebral v její pří- 
tomnosti jméno boží nadarmo a když ne- 
klel; to babička nemohla slyšet, hned si uši 
zacpala, řkouc: ,.Xo, nač je to potřeba, ta 
nevymáchaná huba — aby Člověk po vás vy- 
kropil." Pan myslivec měl babičku rád a 



72 

proto se před ní měl na pozoru, aby neza- 
vadil o čerta, který, jak on říkal, maně se mu 
do řeči plete. 

„A kde máte paní kmotru?" ptala se ba- 
bička, když vešli do světnice a nikoho tam 
nebylo. 

„Jen se posaďte, hned ji zavolám ; to 
víte, ona vždy jen jako kvočna mezi kuřaty 
se batolí," řekl myslivec, jda zavolat ženu. 

Chlapci se postavili u skříně, v níž se leskly 
pušky a lovecké nože, a děvčata hrály se sr- 
nou, která s nimi do pokoje vběhla; babička 
ale přehlídnouc jedním pohledem celý ten pří- 
větivý, čistě uspořádaný pokoj, povídala si : 
„To je pravda, ať sem přijde člověk ve svátek, 
nebo v pátek, vždy je všecko jako sklo," 
a když jí padla do oka příze, která svázána 
a znamením opatřena u kamen na lavici le- 
žela, přikročila blíže a prohlížela předivo. 

V tom se otevřely dvéře a do nich vkro- 
čila paní, ještě dost mladá, v čistém domácím 
obleku, bílý čepeček na hlavě ; na ruce nesla 
malé, rusovlasé děvčátko. Srdečně babičku 
i děti vítala, a na její jasné, přívětivé tváři 
bylo vidět, že má v skutku radost. „Byla 
jsem polívat plátno. Mám radost, letos bude 
bělounké jako labuť," pravila myslivcova, 
omlouvajíc se ze své nepřítomnosti. 

„To je vidět pilnost," řekla babička, „kus 



73 

na bělidle, a tu se už zase chystá tkalcovi. 
Tuhle to bude pláténko jak pergament. Jen 
aby vám je dobře udělal a neošidil vás. Jste 
spokojena se svým tkalcem V" 

„I to víte, milá babičko, on každý ošidí," 
pravila myslivcova. 

„I vy ženské, rád bych věděl, jak by vás tka- 
dlec ošidil, vždyť to máte všecko vypočteno," 
smál se myslivec. „A přece si sedněte a ne- 
stůjte!" pobízel babičku, které se nechtělo od 
příze. 

„I vždyť je dost času," pravila babička, 
berouc za ruku malou Aninku, kterou byla 
paní myslivcova k lavici postavila, by nepadla, 
neboť začínala teprv běhat. 

Jak paní domácí ode dveří odstoupila, ob- 
jevili se za jejími zády dva opálení chlapci, 
jeden světlovlasý po matce, druhý černohlávek 
po otci. Byli se sice s matkou s celou chutí 
do dveří přihnali, ale když se pustila matka 
s babičkou do řeči, nevěděli honem jak a co 
dětem říci, začali se stydět a schovali se za 
máminy sukně. „Copak vy sojáci," začal otec, 
,,je způsob vlézt za mámu, když máte hosti 
vítat? Hned podejte babičce ruku." 

Hoši ochotně postoupli k babičce ruce jí 
podávajíce; babička jim do nich naložila ja- 
blek. „Tu máte a hřejte si, a podruhé se ne- 
styďte ; to se na hochy nesluší, držet se má- 



74 

miných faldů," napomínala babička a hoši 
sklopili oči a koukali na jablka. 

„A teď allou ven," rozkázal táta; „ukažte 
dětem výra a hoďte mu sojku, co jsem dnes 
zastřelil ; ukažte jim mladá štěňata a mladé 
bažanty. Ale ať mi mezi tou drůbeží nelítáte 
jako jestřábi, sice vás — u Tento dodatek děti 
již neslyšely, neboť sotva že řekl otec : ,allou 
ven !' již se to hrnulo jedním valem ze dveří. 

„To je hon !" smál se myslivec, ale bylo vidět, 
že mu ten hon není proti mysli. 

„Děti jsou děti, mladá krev!" řekla ba- 
bička. 

„Jen kdyby ti chlapci tak diví nebyli. Ale 
věřte, babičko, že mi sedí strach celý den 
v zádech. To vám to jen po líčkách leze, po 
stromech, kotrmelce dělá, kalhoty trhá — až hrůza 
povídat. Děkuju Hospodinu za to dobré děvče, 
to je dobrá hodina," povídala paní myslivcova. 

„Co chcete, paní kmotra, po matce dcera, po 
otci syn se poznává," prohodila babička. Paní 
domácí s usmáním podala dcerušku manželi, 
aby ji trochu pochoval ; „jen co bych přinesla 
něco k snědku, hned tu budu," dodala. 

„Dobrá žena," řekl myslivec, když vyšla 
ze dveří, „hřích jí ublížit, jen kdyby neměla 
ustavičně strach, že se ti kluci zabij ou ; co 
do hocha, když není v něm ohně?" 

„Všeho moc škodí, pane kmotře, kdyby 



75 

jim dal Člověk celou vňli, ono by to po hla- 
vách chodilo," povídala babička, ačkoliv se 
nevždy dle těch slov zachovávala. 

Netrvalo dlouho a do dveří vešla hospo- 
dyně s plnýma rukama. Na dubovém stole 
octnul se bílý ubrousek, majolikové talíře, nože 
se střemkami ze srnčích parohů, octly se 
tam jahody, vaječníky, smetana, chléb, med, 
máslo i pivo. 

Hospodyně vzala babičce vřetánko z rukou, 
řkouc : „Ted nechtě prádla, babičko, a berte si. 
Ukrojte si chlebíčka, namažte. Máslo jé dnes tlu- 
čené, pivo je nekřtěné. Vaječníky nejsou tuze 
kalé, upekla jsem je dnes jen na zdařbňh, ale 
když přijde cos člověku z nenadání, chutná to. 
Jahody vy nejíte, ale děti rády, když jim je po- 
lejů smetanou.* Tak pobízela paní myslivcova 
a při tom krájela krajíc za krajícem, mazala 
máslem, kapala medem. 

Babička náhle, jakoby si na něco byla zpo- 
mněla, plácla se do čela, řkouc: „To je stará 
hlava nepamětlivá! Vidíte, ani mi ještě nena- 
padlo, povědít vám, že jsme mluvily v altánku 
s paní kněžnou." 

„Není divu, vždyť pak ty děti člověka 
tím křikem zpitomí," řekla paní myslivcova, 
on ale hned se ptal, co jim paní kněžna ří- 
kala. 

„Nepovídejte, babičko, dokud se nevrátím/' 



76 



prosila myslivcova ; „musím dříve ty děti spo- 
kojit, aby trochu poseděly." 

Děti zrejdily zatím kde co, a chlapci my- 
slivcovi, Franěk a Bertík, všude v čele, a vše- 
cko jim vykládali. Právě stáli před domem 
na trávě a malá Amina prováděla před nimi 
svoje umění, skákajíc přes hůl a přinášejíc 
hozené jí věci v tlamě, když se zjevila na 
prahu matka, volajíc je k svačině. Nedaly se 
dvakrát volat. „Sedněte hezky pod stromy, 
jezte a neumažte se příliš!" napomínala je, 
rozkládajíc jim jídlo na stolky. Děti sedly 
a okolo nich postavili se psi a čuměli jim do 
tváře. 

Když přišla paní myslivcova zase do svět- 
nice, prosila babičku, aby povídala o paní 
kněžně, a babička pověděla vše slovo od 
slova, jak a kterak v altánku bylo. 

„Vždycky to říkám, že má dobré srdce," 
ozvala se myslivcova. „Kdykoliv sem přijede, 
vždy se ptá, co dělají děti, a malou Anušku políbí 
na čelo. Kdo má děti rád, je dobrý člověk. 
Ale to služebnictvo ji roznáší, jakoby kdo ví 
jaká byla." 

„Čiň čertu dobře, peklem se ti odslouží," 
ozvala se babička. 

„Tak, tak, babičko," pravil myslivec, „prav- 
divé to přísloví. To je má řeč, nemuseli bychom 
si lepší paní přát, kdyby neměla těch drábů okolo 



77 



sebe, ti ji štvou a lhou jí. A není ta če- 
ládka k ničemu na světě, nežli Pánubohu 
den ukrádat. Když to tak všecko, milá ba- 
bičko, na světě pozoruju, myslím si koli- 
krát : kdyby do vás tisíc — karlátek uho- 
dilo ! — Není-li to k zlosti, když si pomyslím, 
když takový halama, který nic neumí, k ni- 
čemu není, než aby za vozem stál jako 
dřevěný panák, a v pokoji dřepět, že ten to- 
lik má co já; že ten více platí než já, který 
musím v dešti, v blátě, v sněhu cachat po 
lesích, ve dne v noci s pytláky se hrdlit a za 
všecko tu stát a všecko obstarávat. Nemám 
nač naříkat, jsem spokojen, když mi ale přijde 
takový fouňa sem a vyhrnuje po mně nosem, 
tu bych mu, na mou tě kuši — ale darmo se 
zlobit." A pan myslivec vzal sklenici a napil 
se na zlost. 

„Ale jestli pak ta paní o všem ví, co se 
děje, a proč si nevezme někdo to srdce a ne- 
řekne jí, když se mu křivda stane?" zeptala 
-se babička. 

„I šlaka, kdož pak se rád spálí? Já s ni 
mnohdy mluvívám, a mohl bych říci to i to, 
ale vždy si myslím : Fraňku mlč, ať se to na 
tebe nesveze. A konečně ona by mi to ne- 
musela věřit, zeptá se těch vyšších, a tu to 
máte, je po všem. Ti drží při sobě, to je 
nerozdílná ruka. Mluvil jsem sní před několika 



78 

dni, chodila po lese s tím cizím knížetem 
co tu s ní je. Potkali kdesi Viktorku, a ptali 
se mne na ni; kněžna se jí lekla. 

„A co jste jí řekl?" ptala se babička. 

„Inu, co jsem měl říci; řekl jsem, že je 
bláznivá, ale že nikomu neubližuje." 

„A co na to řekla?" 

„Sedla do trávy, kníže sedl k jejím no- 
.houm, a mně kázali, abych přisedl a povídal 
jim o bláznivé Viktorce, a kterak se to stalo, 
že se zbláznila." 

„A tys rád povídal, vid?" usmála se my- 
slivcova. 

„To víš, ženo; kdož by nebyl rád k služ- 
bám krásné paní. A naše kněžna není sice 
už tak mladá, ale šlakovitě krásná paní. 
Ostatně co dělat, musel jsem povídat." 

„Vy jste čtverák, pane kmotře ; dvě léta 
tomu, co jsem zde, a to mi slibujete povědít 
zevrubně, jak se to s Viktorkou přihodilo, a 
posud to nevím, jen tak páté přes deváté. 
Krásná paní nejsem, poručit vám nemohu, to 
já se toho asi nikdy nedovím, viďte?" 

„Oh babičko, vy jste mně milejší než ta 
nejkrásnější paní na světě, a je-li vám libo 
poslouchat, povím vám tu historii třebas hned." 

„Když pan kmotr chce, umí hedbávný pol- 
štářek podložit, to je pravda," usmála ae ba- 
bička. „Jest-li je to paní kmotře vhod, vezmu 



79 

vás za slovo. Starý člověk podobá se dítěti, 
a děti, jak víte samy, rády mají povídačky." 

„I, já nejsem ještě stará a také ráda po- 
slouchám. Jen povídej tatíku, povídej, hezky 
nám ujde chvilka, 1 ' odpovědala paní mysliv- 
cova. 

„Maminko, prosím tě, dej nám ještě chleba, 
my nemáme už ani kouska, " ozval se ve 
dveřích Bertíkův hlas. 

„To není možná, kam by to ty děti byly 
kladly!" divila se babička. 

„Polovic snědly, polovic daly psům, srně 
a veverkám ; to máte vždycky tak. Och, já 
mám s nimi peklo," vzdychla myslivcova krá- 
jejíc poznovu chléb. Co podruhé děti venku 
dělila a malou dcerušku chůvě na starost dá- 
vala, cpal si pan myslivec dýmku. „Můj ne- 
božtík, dej mu Pánbůh nebe, měl také ten 
zvyk ; než co povídat začal, musela být dýmka 
přichystaná,'' povídala babička, a zář blahé 
zpomínky zaleskla se jí v oku. 

„To já nevím, ti muži jakoby si řekli, 
všickni mají ten ošklivý zvyk," povídala my- 
slivcova, zaslechnouc ve dveřích babiččina slova. 

,,Jen se nedělej, jakobys to ráda neměla, 
sama mi z města tabák přinášíš," řekl my- 
slivec, zapalujíc si dýmku. 

,,Inu, jaká pomoc. Chce-li mít člověk od 
vás pěkné oko , musí vám pomyšlení udělat. 



80 



Začni tedy povídat/' řekla hospodyně, sedajíc 
s vřetánkem vedle babičky. 

„Jsem hotov, tedy poslouchejte!" To řka 
pustil myslivec první obláček dýmu vzhůru 
ke stropu, položil nohy křížem, podepřel se 
pohodlně o židli a začal vypravovat o Vik- 
torce. — 

VI. 

Viktorka je sedlákova dcera ze Žernova. 
Rodiče její jsou už dávno pochováni, ale bratr 
a sestra žijou podnes. Před patnácti lety byla 
Viktorka děvče jako malina; daleko široko 
nebylo jí rovně. Svižná jako srna, pracovitá 
jako včelka, nikdo nemohl by si byl lepší 
ženy-, přát. Takové děvče, a když má ještě 
podíl na statku k očekávání, nezůstane pod po- 
kličkou, to se samo sebou rozumí. Také o 
Viktorce šla pověst po celém okolí, a námluv- 
níci podávali si dvéře. Tatíkovi a matce by se 
mnohý byl líbil, nejeden byl hospodář zá- 
možný, a dcera by byla přišla, jak se říká, 
do plného, ale ona tomu nechtěla rozumět; 
jen ten měl u ní dobré oko, kdo nejpěkněji 
tancoval, a to jen při muzice. 

Někdy to přece vrtalo tátovi mozkem, že 
dcera ženichy jen tak ledabylo odbývá, spu- 
stil na ni zhurta, aby se pro jednoho rozhodla, 
sice že jí sám ženicha vybere a přinutí, aby 



81 

si ho vzala. Děvče ale pustilo se do pláče, 
prosila aby ji z domu nevyháněli, že nemá 
zmeškáno, že jí teprv dvacet let, že ne- 
užila světa, a Bůh že ví, komu se dostane a 
jak se jí povede. Tatík měl děvče velmi 
rád, a když slyšel takovou lamentaci, bylo 
mu jí líto, a vida její krásnou tvářičku, my- 
slil si : „Na tebe je dost času, ty ženichů 
ještě dost najdeš." Lidé si to ale všecko jinak 
vykládali ; povídali si, že je Viktorka hrdá, 
že čeká až pro ni přijedou v kočáře, proro- 
kovali, že pýcha předchází pád, kdo dlouho 
vybírá, že přebere, a podobné pranostiky. 

Toho času leželi ve vsi myslivci ; jeden 
z nich začal chodit za Viktorkou. Óla-li do 
kostela, šel za ní, v kostele stál zajisté neda- 
leko ní, a místo co měl koukat na oltář, kou- 
kal na ni. Šla- li na trávu, zajisté se vyskyt- 
nul na blízku, zkrátka ať šla kam šla, všude 
ji následoval jako stín. Lidé si povídali o něm, 
že nemá dobrý rozum, a Viktorka když vešla 
mezi kamarádky a stala se zmínka o něm, říkala: 
„Co ten voják za mnou chodí? Ani nemluví, 
jako ten morous. Já se ho bojím. Když ho 
na blízku cítím, jakoby po mně lezlo, a z těch 
očí jde mi hlava kolem." 

Ty oči, ty oči, každý říkal, že ty na nic 
dobrého neukazujou; v noci mu prý i svítily, 
a ty černé obočí, které nad nimi jako havraní 



82 



křídla roztaženy byly a u prostřed se stýkaly, 
ty byly patrným znamením, že jsou to oči 
uhrančivé. Někteří ho litovali, řkouce : „Můj 
Bože, kdo pak může za takovou chybu, když 
se s ní narodil. A takové oči mají moc jen 
na některé lidi, každému se není před nimi 
co bát." Nicméně sousedky, kdykoliv jim 
na děti pohlídl, lekly se a honem běžely pře- 
třít je bílým šatem, a kdykoliv které dítě ve 
vesnici zastonalo, už říkaly : „Že je uřknul 
černý myslivec." Konečně uvykli lidé na tu 
pošmournou tvář, a mezi děvčaty ozývaly se 
i hlasy, že by nebyla ošklivá, kdyby přívě- 
tivější byla. Všeobecné jejich mínění ale Bylo 
to : „Co s takovým podivínem. Bůh ví kdo a 
odkud je; snad ani to není člověk; skoro aby 
udělal před ním kříž a řekl: Pánbůh s námi 
a zlý pryč ! Vždyť netančí, nemluví, nezpívá ; 
nechme ho!" I nechaly ho. Ale což to bylo 
všecko plátno ! Jim bylo lehko říci : nechme 
ho, když za nimi nechodil; ale Viktorka sním 
měla peklo. 

Už ji mrzelo vycházet, kam právě nemu- 
sela, jen aby na chvíli těch očí se zprostila, 
které ji všady pronásledovaly. Už ji přestala 
muzika těšit, protože vždy z některého kouta 
v sednici pošmiirný obličej na ni se díval ; už 
nechodila tak ráda na přástvy, neboť věděla 
jistě, jestli nesedí ve světnici, že stojí venku 



83 



u okna černý myslivec, a děvčeti vázl hlas 
v hrdle a nit se ji trhala. Trápilo ji to. Každý 
pozoroval změnu na ni, ale nikdo si nepo- 
myslil, že by myslivec snad tím vinen byl; 
považovali! ho za blázna a myslilo se, že 
ho nechává Viktorka za sebou chodit, proto 
že si právě jiné pomoci neví. Jednou ale po- 
vídala Viktorka kamarádkám: „To mi věřte, 
děvčata, kdyby ted právě ženich pro mne při- 
šel, ať by si byl chudý nebo bohatý, pěkný 
nebo ošklivý, hned bych si ho vzala, jen kdyby 
byl přespolní." 

„Co ti to vlezlo do hlavy? Máš snad 
doma zlou vůli, že se's tak zbrkla a žeby 
se ti už ani u nás nelíbilo?" ozvaly se děvčata. 

„Nemyslete si to o mně. Ale já tu ne- 
mohu vydržet, dokud tu bude ten černý 
voják. Vy si to nemůžete ani pomyslit, jak 
mne ten člověk dotěravý trápí a zlobí. Už 
se ani s pokojem vyspat ani pomodlit nemohu, 
všude mne ty oči pronásledujou," žalovala 
s pláčem Viktorka děvčatům. 

„Ale božínku, proč pak mu to nezakážeš, 
af za tebou nechodí? Proč mu neřekneš, že 
ho nemůžeš vystát, že je ti sůl v očích?" ra- 
dily jí holky. 

„Co pak jsem to neudělala? S ním jsem 
nemluvila: jak pak naň promluvit, když jde 



84 



za mnou jako stín. Ale vzkázala jsem mu to 
po jeho kamarádu." 

„No, a neposlechl?" ptaly se děvčata. 

„Ba že ne; povídal tomu jistému, že mu 
nemá nikdo co poroučet, že on si může cho- 
dit kam chce a ke komu chce. Ostatně že 
mně ještě neřekl, jestli mě má rád, abych 
mu tedy nezkazovala, že ho nechci!" 

„Považme nezdvořáka," durdily se holky; 
„co pak si o sobě myslí? Měly bychom se mu 
pomstit za to." 

„Jen si s takovým nic nezačínejte, mohl 
by vám udělat," mínily po vážnější. 

„Larifari, co nám může udělat. K tomu 
by musel mít něco, co jsme na těle nosily, a 
to žádná z nás nedá, a od něho také ničeho 
nepřijmem, jaké pak tedy strachy? — Jen ty 
se Viktorko nic neboj, však my budem s tebou 
chodit, a jednou toho čerta přece vyplatíme," 
křičely smělejší z děvčat. 

Ale Viktorka bázlivě kolem sebe se ohlížela 
a nepotěšena jejich domluvou vzdychla si: 
„Kdyby mi jen Pánbůh z toho kříže pomohl." 

To co Viktorka děvčatům svěřila, nezůstalo 
tajemstvím, rozneslo se dost brzy, až přes 
pole do druhé vsi. 

Za několik dní octnul se jakýs úslužný 
člověk ze sousední vsi ve dvoře Viktorčina 
otce. Mluvilo se o tom a onom, sem a tam 



85 

až vylezl s barvou ven, že by totiž soused 
syna svého rád oženil, a ten syn že by rád 
Viktorku, že ho poprosili za starosvata, aby 
jim vyjednal, zdali by směli přijít námluvy 
držet, nebo ne. 

„Sečkejte chvilku, já se zeptám Viktory; 
ona ať vám řekne. Co se mne týče, já znám 
Símu, i syna jeho Tondu, a nemám nic proti 
tomu; mají pořádnou živnost," řekl starý ná- 
mluvčímu, a šel zavolat dceru do komory, aby 
se s ní poradil. 

Jak to Viktorka slyšela, beze všeho roz- 
myšlování řekla: r Ať přijdou!" 

Otci se to zdálo divné, že se tak naje- 
dnou rozhodla, ptal se jí, jestli Toníka zná, 
aby je darmo neondala; ale Viktorka zů- 
stala při svém slovu a řekla ještě otci, že 
ona Toníka Símovic dobře zná, že je hodný 
hoch. 

„Já mám radost z toho," řekl otec, 
„ostatně jak sis udělala, tak máš. S Pánem- 
bohem tedy, ať přijdou." 

Když otec šel, by starosvata odbyl, přišla 
matka k Viktorce do komory, dělala jí křížek 
a přála štěstí. 

„Co mne přitom nejvíc těší, že nepřijdeš 
ke tchýni ani k švakrové, že budeš sama hospo- 
dyně, " dodala. 



86 



„I mamičko, já bych si ho vzala, kdyby 
měl dvě tchýně," odpověděla Viktorka. 

„I nu to je tím lépe, když se máte tak 
rády." 

„I to ne, mamičko, já bych i jinému hod- 
nému hochu byla slovo dala." 

„Prosím tě, co to mluvíš, vždyť se jich 
dost hlásilo a žádného jsi nechtěla." 

„Tenkráte nechodil za mnou ještě ten vo- 
ják s těma zlýma očima," šeptala Viktorka. 

„Tyf nemáš všech pět pohromadě; co to 
mluvíš o vojáku, co je ti do něho, ať si chodí 
kde chce, nech ho, ten tě přece nevyžene 
z domu?" 

„Ba mamičko ten, jen ten, já se trápím, 
soužím, nemám nikde stání ani pokoje," za- 
plakalo děvče. 

„A proč jsi mi to už dávno neřekla, byla 
bych s tebou šla ke kmotře kovářce, ta umí od 
takových věcí pomáhat. Jen to nech, zítra 
k ní dojdem," potěšila matka dceru. 

Druhý den šla matka s dcerou k staré ko- 
vářce. Ona zná prý mnoho věcí, co jiní lidé 
neznají. Když se někomu něco ztratí, když 
krávy nedojí, když kdo koho uhrane, ode všeho 
pomáhá kovářka, ona umí všecko uhádnout. 
Viktorka důvěrně všecko kovářce pověděla, 
jak a co jí je. 



87 



„A tys nikdy s nim nemluvila, ani jedi- 
ného slovíčka ?" skoumala na ní kovářka. 

„Ani slovíčka." 

„Nedal ti také, anebo neposlal po vojá- 
cích ničeho k jídlu, jablko nebo marcipán?" 

„Nic kmotra, nic; ti ostatní vojáci ani 
s ním nedrží, on prý je tuze pyšný, a jak 
živ je takový samotář. Povídali to u nás. u 

„To je už ten pravý morous," tvrdila 
s jistotou kovářka; „ale ty se nic neboj, Vik- 
torko, však já ti pomohu, prozatím není ještě 
zle. Přinesu ti zítra něco, a to budeš nosit 
ustavičně při sobě. Ráno když vyjdeš z ko- 
mory, nikdy se nezapomeň pokropit svěcenou 
vodou a řekni: ,Pánbůh se mnou a zlý pryč/ 
Když jdeš polem, nikdy se nedívej ani za 
sebe ani kolem sebe, a kdyby i voják k tobě 
promluvil, nic nedbej, a kdyby mluvil jako 
anděl. On dovede i hlasem učarovat; raději 
si hned uši zacpi. Pamatuj si to. Nebude-li 
ti za několik dní lépe, musíme se pokusit o 
něco jiného, jen ty ke mně zase přijď." 

Viktorka odešla s radostnější myslí a dou- 
fala že jí bude zase dobře a lehko, jako jí 
bývalo kdy jindy. Druhý den přinesla jí ko- 
vářka cosi v červeném klocu zašitého a za- 
věsila to sama děvčeti na krk, přikazujíc, aby 
to od sebe nedávala, aniž komu ukazovala. 
Na večer, když žala trávu, zhlídla sice, že 



88 



tam nedaleko u stromu kdosi stojí, cítila, že 
se jí krev do tváři hrne, ale zmužila se, ani 
jednou neohlédla se kolem sebe, a hotova 
jsouc s prací, chvátala domů, jakby za ní ho- 
řelo. Třetí den byla neděle. Matka pekla ko- 
láče, tatík šel pozvat pana kantora a několik 
starých sousedů na odpoledne, a po vesnici 
sestrkovali hlavy, povídajíce si: „U Mikšů bu- 
dou držet námluvy !" 

Odpoledne přišli do dvora tři muži ve 
svátečních kabátech, dva měli rosmarinu na 
rukávech. Hospodář přivítal je na prahu, a 
čeládka stojíc na zápraží přála : „Dej vám Pán- 
bůh mnoho štěstí!" 

„Dejž to Pánbůh!" odpověděl tlampač za 
otce i syna. 

Ženich vešel poslední přes práh, a venku 
ozývaly se ženské hlasy: „Čistý to hoch, ten 
Toník, hlavu nese jako jelen, a jaký to má 
krásný prut rosmariny na rukávě, kde pak 
ji asi koupil?" a zase mužské hlasy na to 
odpovídaly: „Což Je o to, ten může hlavu 
vypínat, když si odvede ze vsi nejlepší děvče, 
nejlepší tanečnici, dobrou hospodyni a k tomu 
i možnou. Tomu je hej!" Tak si myslili i 
po vsi mnozí rodiče a hněvali se, proč právě 
přespolního si Viktorka volila, proč jí nebyl 
ten a onen dobrý dost, k čemu ten spěch a 



89 

ty vrtochy, a kdesi cosi, jak to už při tako- 
vých příležitostech bývá. 

Do večera bylo po námluvách. Pan kan- 
tor napsal svatební smlouvu, svědkové a ro- 
diče podepsali ji třemi křížky místo jmen, 
jež pan kmotr připsat musel, a Viktorka slí- 
bila Toníkovi rukoudáním, že bude za tři ne- 
děle jeho ženou. Druhý den přišly kamarádky 
přát štěstí, a když vešla Viktorka na náves, 
všude ji pozdravovali: „Dej ti Bůh štěstí, ne- 
věsto!"' ale mladá chasa když začala: „Škoda 
tě bude od nás, proč pak odcházíš, Viktorko?" 
tu jí vstoupily slze do očí. 

Několik dní byla Viktorka veselejší, a 
když musela jít za ves, šla bez ouzkosti, 
kterou byla vždy obtížena, dokud ještě ška- 
pulíř od ko várky neměla a nevěstou nebyla. 
Zdálo se jí, že všecek strach s ní spadl, a 
děkovala za to Bohu a ko várce, která jí tak 
dobře poradila. Ta její radost však neměla 
dlouhého trvání. 

Jednoho dne seděla s ženichem pod večer 
v sadě. Povídali si o budoucím hospodaření 
spolu a o svatbě. Tu se náhle Viktorka za- 
mlčela, oči měla upřené na křoví před sebou 
a ruka se jí třásla. „Co je ti?" ptal se jí 
ženich podiven. 

„Podívej se mezi ty ratolesti naproti, ne- 
vidíš tam nic?" šeptala Viktorka. 



90 

Ženich se podíval řka: „Já nevidím nic, a 
cos ty tam viděla?" 

„Mně se zdálo, že se na nás černý voják 
díval," šeptala nevěsta ještě tišeji. 

„Nu, počkej, tomu uděláme konec," vy- 
křikl Toník; vyskočil a všecko prohledal — 
ale darmo, nikoho neviděl. „Já mu to přece 
nedaruju, jestli se bude pořád na tebe koukat 
ještě teď, zasolím mu notně!" zlobil se Toník. 

„Nezačínej s ním žádné hádky, Antoníne, 
za to tě prosím, to víš, voják je voják. Sám 
otec byl na Červené Hůře, a byl by i něco za 
to dal, kdyby ho tamnější důstojník z naší vsi 
byl dal, ale on řekl, to že nemůže udělat, i 
kdyby chtěl, a že prý to není žádné provi- 
nění, když se dívá muž na děvče. Otec tam 
slyšel mezi vojáky, že prý je ten voják z velmi 
bohatého rodu, že prý se dal sám mezi vo- 
jáky a že může jít pryč kdy chce. To bys 
pěkně pochodil, s takovým si něco začít." 
Tak řekla Viktorka Toníkovi, a on jí slíbil, 
že nechá vojáka být vojákem. 

Na Viktorku ale přicházely od večera zase 
předešlé těžké chvíle, a jakkoli s důvěrou ška- 
pulíř k srdci tiskla, kdykoli nešťastné oči na 
blízku byly, ono nepřestalo přece jen nepo- 
kojně tlouci. Viktorka šla zase na radu ke 
kovářce. „Já nevím, to je snad už trest od 
Pánaboha na mne uložený, že mi to nic plátno 



91 



není, co jste mi dala. Já vás přece ve všem 
poslechla/ naříkala si Viktorka. 

„Nech jen, holka, nech, však já mu posví- 
tím, a kdyby i sám ancikryst byl. Musím ale 
dříve od něho dvě věci mít. Než si je za- 
opatřím, chraň se ho co můžeš. Modli se k an- 
dělu strážci a za ty duše v očistci, za které 
se nikdo nemodlí. Když některou vykoupíš, 
bude za tebe orodovat." 

„Však to je to nejhorší, kmotra, že se ne- 
mohu už pokojnou myslí pomodlit," plakalo 
děvče. 

„Vidíš, vidíš, holka, proč jsi to tak dlouho 
nechala, až tě ta zlá moc přemohla. No, ale 
dá Pánbůh, že toho ďábla přemůžem." 

Viktorka sebrala všecku svoji sílu, mo- 
dlila se vroucně, a když chtěly myšlénky jinam 
zabíhat, hned si myslila na umučení Páně, na 
Pannu Marii, aby jen zlá ta moc odstoupila. 
Chránila se jeden, dva dni; třetí den ale vy- 
šla si na nejzazší cíp otcova pole, na jetelinu ; 
čeledínu přikázala, by záhy přijel za ní, 
že si s kosením popílí. Šla tam, jako srna si 
kráčejíc, lehkým krokem, až se lidé zastavo- 
vali, dívajíce se za ní, jak pěkně jí to sluší. 
Tak šla tam, a domů přivezl ji čeledín na 
zelené jetelině, bledou, poraněnou. Měla nohu 
zavázanou tenkým bilým šátkem, a museli ji 
snést s vozu a do staveni. „Rodičko Svato- 



92 

horská!" bědovala matka, „holka, co se ti 
stalo?" 

„Zabodla jsem si do nohy trn ; hluboko, přišlo 
mi od toho zle. Doneste mne do komory, já 
si lehnu!" prosila Viktorka. 

Donesli ji na lože a otec běžel hned pro 
ko várku. Ko várka přiběhla jako na koni a 
s ni houf nezvaných kmoter, jak to už bývá. 
Jedna radila mateří líčko, druhá psoser, třetí 
zaříkat, čtvrtá kouřit, kovářka ale nedala 
se mejlit a přikládala na oteklou nohu bram- 
borový škrob. Pak poslala všechny pryč, uvo- 
lujíc se, že bude sama Viktorku hlídat, a že 
bude co nevidět zase všecko v pořádku. 

„Pověz mi pak, holka, jak to bylo, ty's 
nějaká zlekaná? A kdo pak medle zavázal 
ti nohu tím bělounkým, hebounkým šátkem? 
Já ho raději schovala, aby si ho ty trajdy ne- 
všimly," pravila opatrná kovářka, ukládajíc 
jí nohu na lůžku. 

„Kam jste ho dala, kmotra?" ptala se 
kvapně Viktorka. 

„Máš ho pod poduškou." 

Viktorka sáhla pro šátek, prohlížela krvavé 
na něm skvrny, prohlížela vyšité jméno, jež ne- 
znala, a tvář její měnila se z bledá do červena. 

„Holka, holka, ty se mi nelíbíš, co si 
mám o tobě myslit?" 

„Myslete si, že mne Pánbůh opustil, že 



93 

jsem ztracena na věky věkův, že mi není 
pomoci." 

„Snad má horkost a blábolí?" myslila si 
kmotra, sahajíc Viktorce na tváře, ale ty byly 
studené a ruce také byly studené, a jen oči 
děvčete hořely, obráceny jsouce na šátek, 
který před sebou oběma rukama držela. 

„Slyšte, kmotra," začala tiše, „ale nikomu 
to nepovídejte, všechno vám povím. Ty dva 
dni jsem ho neviděla, však víte koho myslím — 
ale dnes, dnes mi od rána v uších znělo: ,Jdi 
na jetelinu, jdi na jetelinu/ jakoby mi to někdo 
pošeptával. Já věděla, že je to nějaké po- 
kušení, neboť on tam nejvíc bývá, blízko pole, 
sedává pod stromem na stráni, ale přece mi 
to nedalo pokoje, až jsem vzala loktuši a kosu. 
Na cestě přišlo mi na mysl, že jsem sama 
svým škůdcem, ale v uších jen vždy šeptalo: 
,Jdi jen, jdi na jetelinu, kdo ví jestli tam bude; 
proč by se's bála, přijde za tebou Tomeš/ 
Tak mne to pohánělo až na pole. Koukla 
jsem k stromu, nikdo tam. ,No když tam není, 
to už je vyhráno/ myslila jsem, vzala kosu 
a chtěla jsem žat. Tu mi napadlo, abych zkusila 
svoje štěstí, chtěla jsem nalézt čtverolistý je- 
telíček a přitom myslila jsem: ,Najdeš-li ho, 
budeš s Antonínem šťastna!' Hledám, hledám, 
div jsem na jetelině oči nenechala, ale nic 
jsem nenašla. Tu mi přišlo podívat se na 



94 



stráň, a koho tam pod stromem vidím — vojáka ! 
Rychle se obrátím pryč, ale v tom okamžení 
šlápla jsem na trní, co u cesty leželo, a nohu 
jsem si poranila. Nekřikla jsem, ale bolestí 
dělaly se mi před očima mžitky a já sklesla 
na zem. Jako ve snu viděla jsem, že mne 
bral někdo do náručí a odnášel, až mne pak silná 
bolest probudila. U potoka klečel voják, smá- 
čel v něm bílý svůj šátek a vinul mi ho okolo 
nohy. ,Pane Bože/ myslila jsem, co se bude 
s tebou dít, tecC nemůžeš těm očím utéci. Nej- 
lepší když se nebudeš do nich dívat! Dost 
mne bolest trápila, hlava se mi až motala, ale 
ani jsem nešpetla, oči neotevřela. Kladl mi 
svou ruku na čelo, bral mne za ruku ; mne 
mráz pocházel — ale mlčela jsem. Pak mne 
pustil a začal mne kropit vodu do obličeje, 
zdvihal mi hlavu; co jsem měla dělat, musela 
jsem přece oči otevřít. — Ach, mámila kmotra, 
ty jeho oči na mne zasvitly, jako to boží 
slunko; já musela svoje oči zakrýt! Ale což 
to bylo všecko plátno, když začal na mne 
mluvit! — Och, vy jste měla pravdu, milá kmo- 
tra, že učaruje i hlasem; mně zaznívá usta- 
vičně v uších jeho hlas, jeho slova, když mi 
povídal, že mne miluje, že jsem jeho blaho, 
jeho nebe!" 

„Jaká to hříšná slova, to je vidět ďábel- 
ské líčky, kterému pak člověku by takové 



95 

reci napadly! — Nešťastná holka, cos to myslila, 
žes mu uvěřila," bědovala kmotra. 

„Bože, jak pak neuvěřit, když vám řekne, 
že vás miluje!" 

„Leda povídali, co pak je do toho, samé 
balamutěni. Chce tě o rozum připravit." 

„Já mu to také řekla, ale on se mi Bohem 
a duší dokládal, že mě miloval hned od prv- 
ního uvidění se, a že se jen proto vyhýbal 
se mnou mluvit a říci mi to, protože nechtěl 
připoutat mne k nešťastnému svému osudu, 
který ho všude pronásleduje, který mu ne- 
dovolí, štěstí jakého požívat. Och, já nevím 
již ani, co mi všecko povídal, bylo to až 
k pláči. Já mu všecko věřila, řekla jsem mu, 
že jsem se ho bála, že jsem ze samého strachu 
se nevěstou stala ; řekla jsem mu, že nosím 
na srdci škapulíř, a když ho žádal, dala jsem 
mu jej," řekla Viktorka. 

„I ty můj Spasiteli," bědovala kovářka, 
„ona mu dá svěcený škapulíř, ona mu dá věc 
na těle svém zahřátou! Už jsi v jeho moci, 
už ti ani Pánbůh z jeho drápů nepomůže, už 
ti učaroval do čistá!" 

„On řekl, to kouzlo že je láska, a ji- 
nému abych nevěřila," ozvala se zase Vik- 
torka. 

„Ano, ano, povídali — láska ; já bych mu 
pověděla, co je láska; ale už je všecko darmo, 



96 

co si to jen udělala; vždyť je to morous, a 
on ti bude nyní krev z těla ssát, až ti všecku 
vyssaje, zadáví tě, a duše tvoje nebude mít 
ani po smrti pokoje. A jak jsi mohla být 
šťastna ! " 

Viktorka se kmotřiných slov zděsila, za 
chvíli ale povídala: „Už je darmo; já za ním 
půjdu, a kdyby mne i do pekla vedl. Už 
je darmo. Přikryjte mne; mrazí mne!" řekla 
po krátkém pomlčení. 

Kmotra naházela na ni peřin, kde jaká, a 
Viktorce vždy zima bylo a slovíčka již více 
nemluvila. 

Kovářka měla Viktorku opravdu ráda, 
a byť se i na ni rozhněvala, že dala škapulíř 
z rukou, přece ji osud děvčete, jež za ztra- 
cené měla, velice rmoutil. O všem tom, co jí 
Viktorka pověděla, nesvěřila se nikomu. 

Viktorka ležela od toho dne jako zabitá. 
Nemluvila, leda jako ve snu nesrozumitelná 
slova, nežádala si ničeho, nevšímala si nikoho. 
Kovářka se od ní nehnula a všechno umění 
svoje vynaložila na to, aby děvčeti pomohla. 
Ale nic nebylo plátno, a rodiče každým dnem 
byli smutnější a ženich odcházel každým dnem 
tesklivější. Kovářka kroutila hlavou a my- 
slila si: „Tohle není samo sebou; jak pak 
by to bylo, aby jí žádný z těch prostředků 



97 

nepomohl, co už kolika jiným pomohlo. Ale 
ten voják jí udělal, a to je to !" — Takové byly 
myšlénky její dnem i nocí, a když jednou 
v noci náhodou vykoukla z okénka u komory 
a viděla v sadu u stromu stát zahaleného 
muže, jehož oči k ní obrácené svítily jako 
žžavé uhly — ona se alespoň na to dušovala — 
byla jista, že domnění její pravdivé. 

Měla tedy velikou radost, když jednoho 
dne Mikeš zprávu tu domů přinesl, že do- 
stali myslivci rozkaz k odchodu. r Pro mne 
si tu mohli zůstat všickni, ten jeden ale že 
odejde, jsem radši, než kdyby mi někdo 
stovku vysázel. Toho nám tu byl čert dlužen. 
Mně se všecko zdá, co u nás je, že Viktorka 
není, jako bývala, a že jí snad přece udělal!" 
řekl otec, a matka i kovářka mu přisvědčily. 
Kovářka ale doufala, že se po odstranění té 
ďábelské moci všecko k dobrému konci obrátí. 

Vojáci odešli. Tu samou noc bylo Viktorce 
tak zle, že kovářka pro kněze poslat chtěla; 
ale k ránu bylo jí lip a vždy lip a lip, až za 
několik dní sama z lože vstala. Kovářka ovšem 
sama u sebe přičítala zlepšení tomu, že se 
ďábelské moci zbavila, ale ráda přece slyšela, 
když lidé povídali: ..Ta kovářka, to je metr; 
kdyby té nebylo, už by Viktorka víc necho- 
dila." A když to tak všude slyšela, uvěřila 



98 



konečně i sama, že svým uměním děvče za- 
chovala. 

Ale nebylo ještě vyhráno. Viktorka sice 
chodila, šla už i na dvůr, ale každému zdála 
se cizá být. Posud nemluvila a nikoho si ne- 
všímala, a pohled její byl matný. Kovářka 
ale těšila všecky, to že se podá, a neuznávala 
již za potřebné u ní bdít; sestra Mařenka 
spala s ní v komoře zase jako dříve. 

První noc, když byly děvčata samy, se- 
dla si Mařenka k Viktorce na lože a lichot- 
ným hlasem, — je to velmi dobrá duše, — 
ptala se jí, proč je tak divná a jestli jí 
něco schází? Viktorka se na ni podívala a 
neříkala nic. 

„Vidíš, Viktorko, já bych ti ráda něco 
řekla, ale netroufám si, abys nebyla zlá." 

Viktorka zakroutila hlavou a řekla: „Jen 
povídej, Mařenko!" 

„Večer než vojáci odešli," začala Mařenka; 
sotva ale doslovila, popadla ji Viktorka za ruku, 
kvapně se tázajíc: „Vojáci odešli? a kam?" 

„Pryč, kam — to nevím." 

„Chvála Bohu," vzdychla si Viktorka a 
položila se nazpět do podušek. 

„Tak poslouchej, Viktorko, ale jen se na 
mne nehněvej ; já vím, že tys toho černého 
vojáka vystát nemohla a že mi to budeš za 
zlé mít, že jsem s ním mluvila." 



99 

„Ty jsi mluvila sním?" zase kvapně vy- 
vstala Viktorka. 

„Inu, jak pak jsem mu mohla odepřít, 
když mne tak prosil; ale já na něho ani je- 
denkrát nekoukla, bála jsem se. On často 
obcházíval okolo stavení, já ale vždy utekla, 
až mne v sadě dostihl. Dával mi jakési ko- 
ření a prosil, abych ti je uvařila, že ti bude 
lip; já mu ale řekla, že nic od něho nepřijmu; 
bála jsem se, aby ti neposlal laskavce. Když 
jsem nechtěla a nechtěla koření vzít, řekl: 
,Tedy mi alespoň to udělej a vyřid Vik- 
torce, že odcházím, nikdy ale nezapomenu na 
svůj slib ; ať také ona nezapomíná, že se shle- 
dáme !' To jsem mu slíbila, a ted ti to vyři- 
zuju. Ale neboj se nic, však on víc nepřijde 
a budeš mít pokoj před ním," mínila Mařenka. 

„Dobře, Mařenko, dobře, jsi hodná; zdrá- 
vas vyřizovala. Jdi ted spát, jdi!" řekla jí 
na to Viktorka a pohladila jí buclaté rámě. 
Mařenka urovnala jí pod hlavou podušku, 
dala dobrou noc a lehla si. 

Ráno, když Mařenka se probudila, bylo 
Yiktorčino lože už prázdné. I myslila, že snad 
šla do světnice ke své obyčejné práci, ale ona 
nebyla ani ve světnici, a ve dvoře jí také 
nebylo. Rodičům to bylo divné, poslali hned 
ke ko várce, jestli snad sní nešla; ale ani tam 
jí nebylo. „Kam pak se poděla?" ptal se 



100 

jeden druhého, prohledajíce každý kout. Také 
běžel čeledín k ženichovi. Když nikde nebyla 
a když i ženich přišel ze sousední vsi a také 
o ní nevěděl, tu teprv vylezla kovářka s bar- 
vou ven, řkouc: „Já myslím, že utekla za vo- 
jákem!" 

„To není pravda ! " křičel ženich. 

„To se mejlíte!" mínili rodiče; „vždyť pak 
ho nemohla vystát; jak by to mohlo být!" 

„No, už je to tak a nejinak," tvrdila 
kovářka a vypravovala poněkud, co jí byla 
Viktorka svěřila. Také Mařenka začala poví- 
dat, co byla sestře večer vyřizovala, a konečně 
když se přidalo jedno k druhému, vysvítalo 
všem, že šla Viktorka za vojákem, nemohouc 
odolat tajné moci ďábelské, která nad ní vládla. 

„Jí vinu nedávejme, ona za to nemůže, 
leda to, že se mi měla dříve svěřit, dokud bych 
jí byla mohla ještě pomoci. Ale teď je pozdě, 
on jí udělal, a dokud on bude chtít, musí za 
ním chodit. A kdybyste nyní na krásně za 
ní šli a domů ji přivedli, musí zase za ním," 
tak rozhodla kovářka. 

„Já přece jen za ní půjdu, ať je to již 
jakkoli. Snad si dá říci, ona byla vždy tak 
hodná holka," mínil otec. 

„Já jdu s vámi, táto!" zvolal Toník, který 
vše poslouchal jako vyjeven. 

„Ty zůstaneš doma," určitě zakázal sedlák. 



101 



„Když je člověk v hněvu, neradí se s rozu- 
mem, snadno mohl bys dostat se do chládku 
nebo do bílého kabátu. K čemu by to vedlo ; 
tys zkusil dost, ten poslední čas i s námi, 
nedělej si větší bolesti. Tvou ženou už být 
nemůže, to vypusť z hlavy. Chceš-li si počkat 
rok na Mařenku, dám ti ji, je to dobrá hodina. 
Rád bych tě měl za syna, ale nutit tě nebudu, 
dělej jak ti rozum káže." Všecko to plakalo, 
otec ale je těšil: „Neplačte, už je darmo; ne- 
přivedu-li ji nazpátek, musíme ji poručit Pánu- 
bohu." 

Tatík vzal si na cestu několik rýnských na 
útratu, nařídil domácím, co se má stát, a vydal 
se na cestu. Po cestě ptal se všude, jestli vi- 
děli lidé takovou a takovou osobu, popsal dceru 
od hlavy do paty, ale nikdo podobné neviděl. 
V Josefově řeklo se mu, že odešli myslivci 
do Hradce, v Hradci ale mu řekli, že tam 
černý voják k jinému oddělení se dostal a 
že chtěl i dokonce vystoupit. Kam přišel, to 
nemohl říci ten myslivec ; byl to ten samý, 
co ležel v Mikšovic statku. To ale jistil, 
že Viktorku nikdo neviděl. Radili mu mnozí, 
aby šel na úřad, to že bude nejlíp, ale sedlák 
nechtěl mít s ouřady nic co dělat. „S úřadem 
nechci ničeho začít," pravil, „nechci aby mi 
ji přivedli supem co poběhlici a prstem na 
ni ukazovali. Tu hanbu jí neudělám. Ať je 



102 



kde je, všude je v rukou božských, bez jeho 
vůle nespadne jí s hlavy vlas. Má-li se vrá- 
tit, vrátí se, nemá-li, Bohu poručíno. Roztru- 
bovat po světě ji nedám." 

Na tom se rozhodl. Myslivce poprosil, aby 
Viktorce, kdyby ji viděl, anebo o ní čeho se 
dopátral, vědět dal, že on otec ji hledal, a 
kdyby chtěla domů, aby jí zaopatřil za dobré 
slovo a za peníze člověka, který by ji domů 
dovedl. Myslivec mu vše slíbil, vždyť užil 
u něho dobrých časů, a sedlák vrátil se 
domů, upokojen ve svém svědomí, že vše udě- 
lal, sečkoli ho jen bylo. 

Plakali pro Viktorku všickni, dávali na 
mše a na modlení, ale když přešlo půl roku, 
tři čtvrti roku, a ještě o ní ani sluchu ani vidu 
nebylo, vzpomínalo se na ni co na nebožku. 
Uplynul i rok! — 

Jednoho dne přinesli ovčáci novinu do 
vsi, že viděli v panském lese ženskou, která 
je zrovna tak velká a takové černé vlasy má, 
jako Viktorka. Hned běžela Mikšovic čeládka 
do lesa, proběhali jej kříž na kříž, ale o po- 
dobné osobě ani památky. 

Byl jsem tenkráte první rok mládencem 
zde u mého předchůdce, nebožtíka tchána. 
Slyšeli jsme ovšem také o tom, a starý mi 
řekl, když jsem šel do lesa druhý den, abych 
se poohlédl, jestli bych neviděl takovou osobu. 



103 

V skutku také ještě tentýž den viděl jsem na 
stráni, zrovna nad Mikšovic polem pode dvěma 
jedlema, které se dohromady splétají, sedět 
prostovlasou ženskou. Já Viktorku dříve znal, 
ale v té zpustošené, zvlčené postavě ztěžka 
jsem ji jen poznat mohl. Ale byla to ona! 
Šat její měl panský kroj, a musel bývat pěkný, 
ale teď byl všecek sedrán. Na postavě její 
shledal jsem, že je matkou! — Tiše jsem se ukli- 
dil ze svého stanoviska a pospíšil domů k své- 
mu starému. Ten zase šel to zvěstovat na Žer- 
nov. Rodiče náramně plakali a raději byli by 
ji poručili Pánubohu. Než co dělat. Umlu- 
vili jsme, že budem po ní pást, kam chodí, 
kde spí, abychom ji ukrotili. Jednoho dne 
přišla pod večer na Žernov až k otcově živ- 
nosti do sadu. Sedla pod strom, kolena obe- 
jmula oběma rukama, bradou se o ně opřela, 
a tak seděla dívajíc se upřeně na jedno místo. 
Matka k ní chtěla přistoupit, ale ona se rychle 
vzchopila, přeskočila plot a ta tam v lese. 
Můj starý řekl, aby se jí položilo jídlo a ně- 
jaký šat do lesa k jedlím, že si toho snad 
všimne, a Mikšovic přinesli hned co za po- 
třebné uznali. Já to sám tam položil. Druhý 
den jdu se podívat — chybělo tam z jídla chléb 
jen, a ze šatstva sukně, lajblík a košile. Ostatní 
bylo tam vše, i třetí den ještě. Vzal jsem to 
pryč, aby to jiný nepovolaný neodnesl. Dlouho 



104 



isme nemohli vyskoumat, kde nocuje, až jsem 
já vyčíhal, že pod třemi jedlemi v jeskyňce — 
snad tam někdy kámen vylamovali. Vchod je 
chrastím zarostlý, že by to nepovědomý ne- 
našel, a ještě ho zatarasila chvoj em. Vlezl 
jsem tam jednou. Jeden neb dva lidé mají 
tam místa, a Viktorka nemá tam ničeho, než 
trochu suchého stlaní a mechu. To je lože 
její. — Známí a příbuzní, a dokonce otec její 
a Mařenka, která už byla Toníkovou nevěstou, 
číhali na ni leckdes, rádi by s ní přec byli 
mluvili a ji do stavení přivedli, ale ona se 
lidem tuze vyhýbala a ve dne bylo ji málokdy 
vidět. Když zase jednou pod večer ke statku 
si přišla sednout, tichounce k ní Mařenka 
přistoupila a svým lichotným hláskem ji pro- 
sila: „Pojď, Viktorko, pojď se mnou do ko- 
mory spát, už si dávno se mnou nespala; stý- 
skalo se mi po tobě, a všem. PojcT se mnou!" 
Viktorka se na ni podívala, nechala se vzít 
za ruku, nechala se vést až do síně ; najednou 
se ale ušklíbla a pryč. Kolik dní ji potom 
u statku neviděli. 

Jednou v noci stál jsem na čekání, na 
stráni nad Starým bělidlem; měsíc svítil jako 
ve dne. Tu vidím vycházet Viktorku z lesa. 
Když jde, nese ruce pod prsami přes sebe 
položené, hlavu k předu schýlenou, a běží 
tak lehce, až člověku se zdá, země že se 



105 



nedotýká. To utíkala také tak z lesa a zrovna 
k splavu. Já ji vidi val již tenkráte začasto u 
vody sedět, aneb na stráni pod tím velikým 
dubem, a tudy jsem si toho hned nevšimnul. 
Ale když jsem dobře přihlídl, vidím, že cosi 
do vody zahazuje, a slyším ji tak divoce za- 
smát se, až mi vlasy se zježily. Pes můj za- 
čal hrozně výt. Já se tenkráte hrůzou třásl. 
Viktorka sedla si ale potom na pařez a zpí- 
vala; nerozuměl jsem ani slova, ale nota byla 
k ukolébavce, co zpívají matky dětem : 

Spi děťátko, spi, 

Zamhuř očka svý, 

Pánbůh bude s tebou spáti, 

Andělíčky kolébati — 

Spi děťátko, spi ! 
Ta nota tak žalostně zaznívala v noci, že 
jsem sotva úzkostí na místě vydržel. Dvě 
hodiny seděla a zpívala. A od té doby je 
každý večer až do noci u splavu a zpívá 
vždycky tu ukolébavku. Ráno jsem to starému 
mému povídal, ale tomu hned napadlo, co 
asi do vody hodila — a v skutku tak bylo. 
Když jsme ji zase viděli, byla postava změ- 
něna jíž. Matka se děsila i ostatní, ale co 
plátno. Nevědomost hříchu nečiní! — Pomalu 
se navykla chodit i k našim dveřím, obyčejně 
když ji hlad dohnal; ale jako nyní dělá, tak 
i tenkráte ; přišla, postavila se jako statně a nic. 



106 

Ale moje žena — tenkráte ještě byla holčina — 
hned jí dala něco k jídlu; vzala to mlčky a 
utíkala do lesa. Když jdu lesem a potkaje ji 
chleba jí podám, vezme ho, ale kdybych s ní 
chtěl mluvit, uteče a nevezme ničeho. Květiny 
má zvláště ráda ; jestli nenese kytku v ruce, má 
ji za lajblíkem, ale když vidí dítě, nebo někam 
přijde, rozdá je. Ví-íi co dělá, kdož to může 
vědět? Rád bych sám věděl, co se v té po- 
bloudilé hlavě její děje, ale kdož by to mohl 
vysvětlit, a ona — ztěžkem kdy ! 

Když měla Mařenka s Toníkem svatbu a 
ke kopulací na Černou Hůru odjeli, přiběhla 
Viktorka — Bůh ví jestli náhodou, nebo o tom 
slyšela — do statku. Měla v klíně květiny; jak 
přišla k prahu, rozhodila květiny po dvoře. 
Matka se pustila do pláče, přinesla jí ven 
koláče a co dobrého měli, ale ona se obrá- 
tila a utekla. 

Otec se nad tím tuze trápil; mel ji rád. 
Třetí rok umřel. Já byl právě ve vsi, Toní- 
kova žena i on s pláčem se mne ptali, jestli 
jsem neviděl Viktorku. Rádi byli by ji při- 
vedli do statku, a nevěděli jak. Otec prý ne- 
mohl skonat a všickni soudili, že ona mu duši 
drží. Vrátil jsem se do lesa, jestli bych ji 
kde viděl, a myslil jsem, že jí to řeknu, ať 
mi již rozumí nebo ne. Seděla pod jedlemi; 
já okolo ní jakoby nic a jen tak mimochodem, 



107 

abych ji nesplašil, povídám : „Viktorko, tatík 
tvůj umírá, mohla bys jít domů." 

Ona nic, jakoby neslyšela; myslím si, to 
je darmo, a jdu jim to do vesnice vyřídit. Ještě 
mluvím s Mařenkou na prahu, volá čeledín: 
„Viktorka jde opravdu do sadu!" 

„Toníku, vyvolej kmotry a schovejte se, 
ať ji nesplašíme!" řekla Mařenka a* šla do 
sadu. , 

Za chvíli vedla Viktorku mlčky do sednice. 
Ta hrála si s petrklíčem, a ty krásné, ale matné 
černé oči ani se s něho nepozdvihly. Mařenka 
vedla ji jako slepou bábu. V sednici bylo ticho. 
Z jedné strany lože klečela matka, u nohou 
jediný syn; starý měl ruce složené přes prsa, 
oči byly obrácené již do nebe, zápasil se 
smrtí. Mařenka přivedla Viktorku až k sa- 
mému loži ; umírající obrátil oči po nich a 
blahé usmání přelítlo mu tvář. Chtěl ruku 
zdvihnout, ale nemohl. Viktorka snad myslila, 
že něčeho chce, položila mu do ruky petrklíč. 
Ještě jednou na ni nemocný se podíval, vzdechl — 
a byl mrtev. Přinesla mu šťastnou hodinku. 
Matka se pustila do nářku; a jak Viktorka 
slyšela tolik hlasů, divě se kolem sebe ohlídla 
a ze dveří ta tam. — 

Nevím, byla-li kdy více uvnitř svého ro- 
dinného statku. .Za těch patnácte let, co tu již 
v lese obývá, uslyšel jsem ji jednou mluvit. 



108 

Nezapomenu to do smrti. Šel jsem jednou 
dolů k mostu; po silnici jeli panští pacholci 
s dřevem, po louce vidím jít Zlatohlávka. To 
byl písař ze zámku ; děvčata přezděly mu tak, 
protože si jeho německé příjmení pamatovat 
nechtěly, a že měl velmi krásné vlasy, polo- 
dlouhé, zlatové barvy. Byl Němec. Sel po 
louce, a že bylo teplo, sundal si čepici a šel 
.prostovlas. 

Tu najednou, jakoby s nebe spadla, vy- 
řítí se naň odkudsi Viktorka, vjede mu do 
vlasů, začne ho trhat a lomcovat jím, zrovna 
jakoby to mudínek z marcipánu byl. Němec 
křičel co hrdla měl, já letím s kopce dolů, 
ale Viktorka jen soptila, kousala mu do 
rukou, a hlasem plným vzteku křičela : „Ted! 
mám tebe v moci, ty hade, ty ďáble ! Já 
tě roztrhám! Kam's dal mého hocha, ty ďáble, 
ďáble, dej mi ho!" a tak se rozvzteklila, že 
jen sípala, že jí ani rozumět nebylo. Němec 
nerozuměl jí, on byl jako zmámen. Ale ne- 
byli bychom ani my obadva s ní čeho poří- 
dili, kdyby pacholků nebylo. Viděli tu rvačku, 
přiběhli na luka a teprv jsme chudáka písaře 
jí vyrvali z rukou. Když jsme ji ale chtěli 
sevřít, vytrhla se nám vší mocí, utíkala k lesu 
a od lesa házela na nás kameny a zlořečila, 
až se oblaka otřásaly. Potom jsem ji kolik 
dní ani neviděl. 



109 

Němec dostal z toho nemoc, a tak se Vik- 
torky bál, že raději odtud odešel. Děvčata se mu 
vysmály, ale co z toho, kdo uteče, vyhraje, a 
i bez něho se rodit bude na polích. Neza- 
stesklo se nám ještě. 

Nu tak, babičko, to máte celou tu histo- 
rii o Viktorce, jak jsem to slyšel od nebožky 
kovářky dílem, dílem od Mařenky. Co se 
jinak dělo, kdož to ví, ale muselo se zle dít 
podle všeho, a kdo tu duši na svědomí má, 
těžko nese!" — 

Babička si utřela uslzenou tvář a pravila 
s přívětivým usmáním: „Tedy vám pěkně 
děkuju ; zdrávi povídali. To se říci musí, 
že umí pan kmotr vykládat jako písmař, člo- 
věk by ho poslouchal a poslouchal, a zapomněl 
by, že slunce za horami." Přitom ukázala ba- 
bička na stíny, které se v pokoji dělaly, a sklá- 
dala vřetánko. 

„Malou chvilku se zdržte, co nasypu 
drůbeži, abych vás mohla s kopce vyprovo- 
dit," prosila myslivcova, a babička ráda po- 
sečkala. 

„A já jdu s vámi až k mostu, musím ještě 
do lesa," řekl myslivec, vstávaje od stolu. 

Paní myslivcova běžela pro zrno, a v malé 
chvilce ozvalo se na dvoře hlasité volání : „na 
puť, puť, put puť!" a drůbež sletovala se ze 



110 

všech konců. — Nejprvnější byly hejno vrabců, 
jakoby jim to volání platilo. Paní myslivcova 
také povídala: „No, vy jste nejpřednější!" 
ale oni si toho ani nevšimli. 

Babička stála na prahu a držela děti při 
sobě, aby drůbež nesplašily, na kterou ona 
s patrným zalíbením se dívala. Co tu bylo 
drůbeže ! Bílé i sivé husy s housaty, kachny 
s kačaty, černé kachny turkyně, krásné slípky 
domácího chování, i tyrolky na vysokých no- 
hách, chocholaté s rozčejpeřeným okružím. Pávi, 
perliny, ťopky s fopanem, který hudrkoval a 
se nadíral, jakoby na něm kdo ví co záleželo, 
holubi obyčejné i rousné. Všecko se to str- 
kalo na jednu hromadu, hnalo se to po zrnu, 
šlapali si na paty, jeden skákal přes druhého, 
podlízal a prolízal kde se dalo, a vrabci ti 
uličníci, když měli plné žaludky, skákali hlou- 
pým husám a kachnám po zádech. Nedaleko 
seděli králíci, ochočená veverka dívala se na 
děti s kaštanového stromu, majíc ocas nad 
sebou jako přilbici přehrnutý. Na plotě se- 
děla zase kočka, dívajíc se chutiplným okem 
na vrabce. Srna nechala se od Barunky škrá- 
bat na hlavě, psi ale seděli tiše okolo dětí, 
neboť paní myslivcova držela v ruce proutek. 
Přece ale když černý kohout se hnal po hou- 
seti, které mu vzalo zrno u samého zobáku, 
a house utíkajíc okolo samého čumáku Hek- 



111 

torovi proběhlo, nemohl se zdržet, by po něm 
nechňapl. 

„Vidíme ho!" křikla hospodyně, „starého 
osla, jak si bude zahrávat. Tu máš pamětného!" 
a švihla ho proutkem. 

Zastyděl se Hektor před svými mladšími 
kollegy za to pokárání, a sklopenou hlavou 
šoural se do síně. Babička ale řekla : „Bodejť 
by byl lepší syn než táta." Hektor byl totiž 
táta Sultánův, který zakousl babičce tolik 
krásných kačátek. 

Bylo po krmení. Drůbež odebrala se na 
hrad. Děti dostaly od Frantíka a Bertíka krásné 
páví péra, paní myslivcova dala babičce ná- 
sadky od tyrolek, vzala Anušku na ruku, pan 
myslivec přehodil pušku přes rameno, zavolal 
na Hektora a vybrali se z přívětivého stavení. 
Srna šla také s nimi jako psík. 

Pod kopcem dala paní myslivcova všem 
dobrou noc, šla s dětmi nazpět, u mostu po- 
dal pan myslivec babičce opálenou pravici, 
a šel do lesa. Jan se za ním dlouho díval, 
pak povídal Barunce : „Až budu ještě trochu 
větší, půjdu s panem Beyrem, a také budu 
chodit na čekání." 

„Ale to aby s tebou ještě někoho poslali, 
vždyť ty se bojíš lesních žen a ohnivých mužů," 
posmála se mu Barunka. 



112 

„I co pak ty víš," hněval se Jan na ni; 
„až budu větší, nebudu se bát!" 

Babička ale, jdouc okolo splavu, ohlédla 
se na omšený pařez a pomyslíc na Viktorku 
vzdychla: „Ubohé děvče!" 

vn. 

Druhý den před polednem vyhrnula se ba- 
bička s dětmi ze dveří. 

„Ať se mi slušně chováte," přikazovala 
matka přes práh je vyprovázejíc; „ať mi 
v zámku na nic nesaháte a paní kněžně pěkně 
ruku políbíte." 

„Vždyť my to nějak spravíme," ujišťo- 
vala babička. 

Děti byly jako kvítí, a babička také měla 
sváteční oblek; mezulánku hřebíčkové barvy, 
bílý fěrtoch jako led, damaškový kabátek obla- 
kové barvy, čepec s holubičkou, na krku gra- 
náty s tolarem. Pod paždí nesla si plachetku 
s sebou. 

„Nač máte .plachetku s sebou, pršet ne- 
bude, je vybráno," mínila paní Prošková. 

„Člověk je jako bezruký, když není co 
držet, je to už zvyk, abych si něco nesla," 
řekla babička. 

Zatočili okolo zahrádky na úzkou stezičku. 

„Ted jděte hezky jeden za druhým, abyste 



113 

si neurousali v trávě kalhoty. Ty Barunko 
jdi napřed, Adélku povedu já, ona neumí dá- 
vat pozor na cestu/' rozkazovala babička, be- 
rouc Adélku za ruku, která s velikým zalíbe- 
ním po sobě se dívala. V sadě skákala Černá, 
Adelčina to slepice, jedna z těch čtyř, co ba- 
bička dětem z pohorské vesničky přivezla. 
Babička ji tak ochočila, že zobala dětem z raky, 
a vždy když snesla vajíčko, přiběhla si k Adélce 
pro kousek žemle, který jí děvče od své sní- 
daně nechávalo. 

„Jdi si k mamince, Černá, já jsem ti tam ne- 
chala žemli, já jdu k paní kněžně," volala 
Adélka na slípku ; ta ale jakoby nerozuměla, 
hnala se úprkem k ní a chtěla ji zobákem 
tahat za šaty. 

„Co pak nevidíš, hloupá, že mám bílé 
šaty? Vššša!" odhánělo ji děvčátko, ale slípka 
nechtěla odejít, až ji pak babička plácla přes 
křídla plachetkou. 

Sly zase kousek dále. Tu, nastojte, nová 
nehoda hrozila bílým šatům. Se stráně ženou 
se oba psi, přebrodí struhu, na břehu se trochu 
otřepou a jedním skokem jsou u babičky. 

„I vy zatrolenci, kdo pro vás poslal! Hned 
se mi klidte!" hněvala se babička, hrozíc jim. 
Psi slyšíce hněvivý hlas babiččin a vidouce 
napřaženou ruku s plachetkou, zarazili se, my- 
sjíce : co pak to má být? Děti také na ně 



114 



lály a Jan zdvihl kamének, chtě jej po nich 
hodit, ale kamének zalítl do struhy. Psi uvyklí 
přinášet hozené jim věci i z vody, domnívali 
se, že chtějí děti s nimi jen tak zahrávat, 
hnali se radostně do vody, v okamžení ale 
byli zase venku a vesele začali okolo dětí 
rejdit. Děti křičely, schovávaly se za babičku, 
a babička nevěděla si rady. „Já půjdu domů 
a křiknu na Bětku," mínila Barunka. — „Ne- 
vracej se, nepřináší prý to štěstí na cestu," 
pravila babička. Tu na štěstí přicházel pan 
otec a ten psy odehnal. — „Kam pak se ženete, 
na svatbu či na hody?" ptal se pan otec, otáčeje 
pikslu v prstech. — „Není komu, pane otče, 
zatím jen do zámku," odpověděla babička. — 
„Do zámku, totě něco. Co tam?" divil se pan 
otec. — „Paní kněžna nás pozvala," vyjely děti, 
a babička vypravovala hned, jak se s paní 
kněžnou sešla v altánku. — „Tudy na to," řekl 
pan otec, Šňupna si ; „no, tedy jděte, a pak 
mi Adélka poví, co tam viděla. A co ty 
Jeníku, bude-li se tě paní kněžna ptát, kam 
pěnkava nosem sedá, ty to nevíš, vid?" — 
„Však ona se nebude ptát," mínil Jan a 
utíkal napřed, aby ho pan otec už nezlobil. 
Pan otec se ušklíbl, pozdravil babičku a šel 
k splavu. 

U hospody hrály si Kudrnovic děti, dělaly 
mlýnky a Cilka chovala. „Co tu děláte?" ptala 



115 

se jich Barunka. — „Nic," odpověděly, prohlí- 
žejíce vystrojené děti. — „Hečte, my jdeme do 
zámku," začal Jan. — „Hm, to je toho," hodil 
hubou Vavřínek. — „A budeme tam vidět pa- 
pouška!" řekl zase Vilím. — „Až jen budu ve- 
liký, budu ho také vidět; tatík mi povídal, 
že půjdu do světa," zase na to odpověděl roz- 
pustilý Vavřínek : ale druhý hoch Václav a 
Cilka řekli : „Kýž bychom mohli se tam také 
podívat." — „No mlčte, já vám něco přinesu," 
řekl jim Jan, „a povíme vám, jak to tam bylo." 

Konečně se přece dostala babička s dětmi 
k parku, kde na ně pan Prosek už čekal. 

Knížecí park byl každému přístupen, ne- 
byl také daleko od Starého bělidla vzdálen, 
ale babička s dětmi zřídka kdy tam vešla, 
zvláště když tam vrchnost byla. Obdivovala se 
sice vkusnému spořádání všeho, překrásným 
květinám, vzácnému stromoví, vodotryskům i 
zlatým rybičkám v rybníku, přece ale šla raději 
s dětmi na louku neb do lesa. Tam se mohly 
směle provalovat po měkkém zeleném koberci, 
tam mohly si přivonět ke každému kvítku, 
třebas i natrhat si jich na kytice a věnce. V poli 
nerostly sice pomeranče ani citrony, ale sem tam 
stála košatá třešně ptáčnice aneb planá hruška, 
ovoce bylo na nich obsypáno a mohl si každý 
načesat do vůle. V lese zase bylo jahod borů- 
vek, hub a mandlových oříšků dost a dost. 



116 

Vodotrysků žádných nebylo, ale i*áda zasta- 
vila se babička s dětmi u splavu. Dívaly se, 
jak vlny po splavu prudce dolů stékají, vzhůru 
se vyhoupnuvše v milliony kapek roztřískány 
nazpět padají, ještě jednou v pěnivém kotli se 
převalí a teprv spojené v proudu jednom tiše 
dále plynou. Nad splavem nebyly žádné zlaté 
ryby, naučené na žemlové drobty, ale jak šla 
babička okolo, sáhla do kapsáře, vyprázdnila 
Adélce do zástěrky chlebové drobečky, a jak 
je děti hodily do vody, vyhrnulo se z hluboké 
tůně množství ryb. Nejvýše k povrchu vypla- 
valy stříbrolesklé bělice a honily se po drob- 
tech, mezi nimi jezdili střelhbytě okouni s na- 
taženým hřbetem, opodál se prosmýkla sem a 
tam štíhlá parma s dlouhými vousy ; také bři- 
chaté kapry a pleskohlavé mníky vidět bylo. 

Na louce potkávala se babička s lidmi, 
kteří hned pozdravovali : „Pochválen bud! Ježíš 
Kristus," aneb „Dej Pánbůh dobrý den." Kteří 
se zastavili, zeptali se : „Kam pak, babičko ? 
Jak se máte? Co dělají vaši?" a hned od 
nich se něčeho dověděla. 

Ale v zámku ? Tam nebylo žádného poří- 
zení! Tu běžel premovaný sloužící, tu ko- 
morná v hedbáví, tu pán a zase pán, a každý 
nesl hlavu výše než mu narostla a vyšlapoval 
si jako ti pávi, co jedině právo měli, na tráv- 
níku se procházet. Jestli některý z nich ba- 



117 



bičku pozdravil, řekl jen tak zběžně: „Guten 
Morgen," nebo „Bon jour", a babička se za- 
červenala a nevěděla má-li říci: „Až na věky," 
nebo „Dejž to Pánbůh." Vždy říkávala doma: 
„Tam vtom zámku je pravý Babylon!" 

Před zámkem seděli dva premovaní slou- 
žící, z každé strany dveří jeden; ten vlevo 
měl složené ruce na klíaě a chytal lelky ; ten 
v právo měl složené ruce přes prsa a zevlo- 
val Pánubohu do oken. Když pan Prosek 
k nim došel, pozdravili ho po němečku, každý 
jiným přízvukem. Předsíň byla vyložena bílými 
mramorovými dlažicemi, u prostřed stál vkusně 
pracovaný kulečník. Okolo zdí stály na zeleno- 
mramorových podstavcích bílé sochy sádrové, 
představující mythologické osoby. Čtvero dveří 
vedlo do panských pokojů. U jedněch seděl 
v lenošce komorník v černém fraku; spal. — 
Do té síně vedl pan Prosek babičku s dětmi. 
Komorník slyše šust, trhl sebou ; vida ale 
pana Proška, pozdravil a ptal se, jaká záležitost 
pána do zámku přivádí. „Paní kněžna přála si, 
aby ji tchyně moje s dětmi dnes navštívila. 
Prosím, pane Leupolde, ohlaste je," pravil pan 
Prosek. Pan Leupold vyhrnul obočí, pokrčil 
ramenoma, řka : „Nevím, bude-li je chtít při- 
jmout, je ve svém kabinetu, pracuje. Mohu je 
ale ohlásit." Vstal a volným krokem vešel 
do dveří, u nichž byl seděl. Za chvilku vrátil 



118 



se a nechav dvéře otevřené, pokynul milostivou 
tváří, aby vešli. Pan Prosek šel zpět a babička 
s dětmi vstoupila do skvostného salonu. V dě- 
tech se tajil dech, nožky se jim zklouzaly 
na podlaze hladké co led. Babička byla jako 
u vidění, rozmýšlela se, má-li šlápnout na ty 
protkávané koberce. „Je toho věčná škoda," 
povídala si. Než co dělat, ležely všude a pan 
komorník také po nich chodil. Vedl je skrze 
koncertní salon a knihovnu až ke kněžninu ka- 
binetu, pak se vrátil do své lenošky, bruče 
si pod nos : „Ty vrchnosti mají divných libůstek ; 
aby člověk byl k službě sprosté babě a dětem." 
V kněžnině kabinetu byly čalouny světlo- 
zelené, zlatem protkané, též takové byly zá- 
clony u dveří a u jediného okna, jež skoro tak 
velké bylo jako dvéře. Po zdech viselo mnoho 
větších i menších obrazů, představujíce naskrze 
jen podobizny. Proti oknu byl krb z šedého, 
černě a bílé žehaného mramoru, na něm pak 
stály dvě vázy z japanského porcelánu a v nich 
byly překrásné květiny, jichž vůní kabinet 
nadchnut byl. Po obou stranách byly při- 
hrádky z drahého dřeva, vkusně pracované, 
a na nich vyloženy byly rozmanité věci, 
vzácné dílem umělou prací, dílem drahocen- 
ností, i přírodniny, jako krásné lastury, korale, 
kameny a p. Byly to samé památky z cest 
a dárky drahých osob. V jednom rohu u 



119 

okna stála socha Apollova z kararského mra- 
moru, v druhém rohu jednoduchý ale velmi 
vkusně pracovaný psací stůl. U stolu v lenošce 
tmavozeleným aksamitem potažené seděla 
kněžna v bílém ranním obleku. Právě odlo- 
žila péro z ruky, když babička s vnoučaty do 
dveří vstoupila. „Pochválen bud Ježíš Kristus I* 
pozdravila uctivě se pokloníc. — „Na věky! 
Vítám tě stařenko i s dětmi!" odpověděla 
kněžna. — Děti byly všecky omámeny, ale ba- 
bička na ně mrkla a hned šly políbit paní kněžně 
ruku. Ona je políbila na čelo a pokynuvši 
na krásné sedátko, aksamitem potažené, zla- 
tými třísněmi zdobené, zvala babičku aby se 
posadila. „ Děkuj u , milostivá paní, nejsem 
ustálá," upejpala se babička, a to jen proto, 
že se bála na sesličku se posadit, aby s ní ne- 
ujela anebo se neprobořila. Paní kněžna ale 
určitě pobídla: „Sedni jen, stařenko!" a ba- 
bička prostřevši bílou plachetku přes sesli 
opatrně sedla řkouc: „Abychom neodnesly mi- 
lostivé paní spánek." 

Děti stály jako pěny, oči jejich ale ská- 
kaly s jedné věci na druhou; kněžna se na 
nepodívala a s úsměchem ptala se jich: „Líbí 
se vám zde?" — „Ano," pokynuly všecky na- 
jednou. — „Což je o to, těm by se tu hezky 
rejdilo a nedaly by se prosit, aby zde ostaly," 
pravila babička. — „A tobě by se tu nechtělo 



120 

líbit?" ptala se kněžna babičky. — „Je tu 
jako v nebi, ale bydlet bych tu přece nechtěla," 
zakroutila hlavou babička. — „A proč ne ? 
tázala se kněžna s podivením. . — „A co bych 
tu dělala? Hospodářství nemáte, peřím ani 
kolovratem bych se tu rozložit nemohla, co 
bych si tu počala?" — „A nechtěla bys bez- 
starostně živa být a na stará léta si pohovět?" — 
„Však to bude dříve než déle, že bude slunce 
nad mojí hlavou vycházet a zacházet, a já budu 
bezstarostně spát. Dokud ale žiju a Pánbůh 
mi zdraví popřává, náleží abych pracovala. 
Lenoch je darmo drahý. A zcela bez starosti 
není žádný člověk; jednoho tlačí to, druhého 
ono, každý nese svůj křížek, jenom že každý 
pod ním neklesá," pravila babička. V tom 
rozhrnula bílá ručka těžkou záclonu u dveří, 
a mezi ní objevila se rozkošná tvář mladého 
děvčete, ovinutá světlokaštanovými pletenci. 
„Smím?" ptala se lahodným hlasem. — „Jen 
dále, Hortensie, najdeš milou společnost," od- 
pověděla kněžna. 

Do kabinetu vstoupila comtessa Hortensie, 
schovanka to kněžnina, jak se povídalo; po- 
stava její byla štíhlá, nevyvinuta ještě. Oděna 
byla v jednoduchý bílý šat, slaměný klobouk 
kulatý nesla si na ruce, kytici růží držela 
v hrsti. „Ach, jaké to roztomilé dětičky!" zvo- 
lala; „zajisté to jsou Proškovic, od nichž si mi 



121 



přinesla ty dobré jahody?" Kněžna přisvědčila. 
Comtessa shýbla se, podala každému dítěti 
po růži, jednu podala babičce, jednu kněžně, 
poslední zastrčila sobě za pas. „To je takové 
čerstvé poupátko, jako vy, milost-slečno," řekla 
babička povoněvši si k růžince. „Pánbůh vám 
ji milostivá paní zachovej," dodala, obrátíc se 
ku kněžně. — „To je také moje nejvroucnější 
přání, " řekla kněžna a políbila jasné čelo 
milené scho vánky. — „Smím ty dětičky trochu 
odvést?" zeptala se comtessa kněžny i ba- 
bičky; kněžna přisvědčila, babička ale mínila, 
že budou milost-slečně za obtíž, ti chlapci že 
jsou jako ohaři, a Jan to že je ten pravý." 
Ale Hortensie usmávši se, podala obě ruce 
dětem, ptajíc se jich: „Chcete se mnou?" — 
„Chceme, chceme," zaradovaly se děti a hned 
se chopily jejích rukou. Poklonivši se kněžně 
a babičce zmizela s nimi ve dveřích. Kněžna 
pak vzala stříbrný zvonek se stolu a zazvonila ; 
v okamžení ukázal se ve dveřích komorník 
Leupold. Kněžna mu poroučela, aby kázal 
přichystat v salonu snídaní, a odevzdala mu 
balík listů k obstarání dalšímu. Leupold se 
uklonil a odešel. 

Tu chvíli, co mluvila kněžna s komorníkem, 
ohlížela se babička po podobiznách v čele ka- 
binetu visících. „Ty můj pane Bože! u poví- 
dala, když komorník odešel, „jakých tu pře- 



122 

podivných krojů a tváří. Tuhle ta paní je 
zrovna tak ustrojena, jako nebožka Halašková, 
dej jí Pánbůh nebe. Ta se také nosila na 
vysokých špalíčkách, sukně vyduté, vpůli jakby 
ji bičem přeťal a na hlavě kokrhel. Její pán 
byl v Dobrušce radním pánem, a když jsme 
tam přicházívali někdy na pouť, vidívali jsme 
ji v kostele. Chlapci naši říkali jí ,maková pa- 
nenka', protože tak vypadala v těch sukních 
a v napudrované hlavě, jako když makovičce 
přehrne sukýnky. Povídali, že je to francouz- 
ský kroj." — „Ta paní je moje babička," řekla 
kněžna. — „Nu proč pak ne ; to je pěkná paní," 
odpověděla babička. — „V právo to je děd, 
v levo otec," dále ukazovala kněžna. — „Čistí 
lidé ; milostivá paní otce nezapře. A kde je 
panímáma?" — „Tamto moje matka i sestra," 
řekla kněžna, ukazujíc na dvě podobizny nad 
psacím stolem. — „Pěkné to paní, radost se na 
ně dívat," mínila babička; „ale sestřička není 
podobna ani otci ani matce ; to už někdy bývá, 
že se děti zvrhnou po někom z kolikátého 
kolena. Ale ten mladý pán tuhle je mi pově- 
dom, nemohu se ale zpamatovat odkud." — 
„To je ruský císař Alexander," rychle od- 
pověděla kněžna, „toho tys neznala." — 7 >Ano, 
jak pak bych neznala, stála jsem od něho 
asi dvacet kroků. To byl krásný člověk, 
jenom že tuto je mladší, ale přece jsem ho 



123 

poznala. Ten a Josef císař, to bylo pár či- 
stých lidí." — Kněžna ukázala na protější 
zeď, kde visel obraz, poprsí to životní veli- 
kosti. „Josef císař!" spráskla ruce babička, 
„jako by mu z oka vypadl. Vidíme, jak je tu 
máte hezky pohromadě. To jsem si nemyslila, 
že uvidím dnes Josefa císaře. Pánbůh mu 
dej věčnou slávu, byl to hodný pán, zvláítě 
na chudý lid. Tu ten tolar dal mi svou vlastní 
rukou," řekla babička, povytáhnouc ze záiíadří 
tolar. Paní kněžně zalíbila se babiččina pro- 
stosrdečnost a trefné nápady, i požádala ji, aby 
vypravovala, kterak a kde ji císař tím pe- 
nízem obdaroval. Babička se nedala prosit, a 
vypravovala paní kněžně, což jsme již ve mlýně 
slyšeli. Paní kněžna zasmála se tomu srdečně. — 
Když se tak babička po pokoji rozhlížela, 
vidí podobiznu krále Bedřicha. „I totě pru- 
ský král!" zvolala, „toho potentáta jsem já 
dobře znala. Můj nebožtík Jiří sloužil v pru- 
ském vojsku, a já strávila v Slezsku patnácte 
let. Dal si Jiříka nejednou z řady vyvolat a 
obdaroval ho. Měl rád velké muže, a můj Jiří 
byl nejvyšší muž v celém pluku a urostlý jak 
panna. Nenadálá jsem se, že se jemu do hrobu 
dívat budu; takový člověk jako skála, a už 
je dávno na věčnosti a já jsem ještě tu," 
vzdychla stařenka a slza splynula po vrásko- 
vité tváři „Padl tvůj muž v boji ? a ptala se 



124 



kněžna. — „Ne právě, ale od střelné rány umřel. 
Když vypukla ta rebelie v Polsku, a Pruský 
král s Rusem tam vtrhli, byl náš pluk při tom. 
Já šla s sebou i s dětmi ; měla jsem dvě, a to 
třetí narodilo se mi v poli. Je to Johanka, 
co je nyní ve Vídni, a snad proto je tak ku- 
rážná, že od narození všemu přivykat musela 
jako voják. Byla to nešťastná patálie. Z "první 
bitky přinesli mi Jiříka do táboru na nosidlách. 
Kulka dělová utrhla mu nohu. — Uřízli mu ji. 
Já ho ošetřovala, co síly stačily. — Když se 
z toho trochu vykřísal, poslali ho zpátky do 
Nisy. — Já měla radost, doufala jsem, že se 
uzdraví, že ho co mrzáka nebudou chtít a že 
budem moci vrátit se do Cech. Ale naděje 
mne zklamala. Začal najednou chřadnout, a 
nebylo rady ani pomoci, musel umřít. Kde 
jaký groš byl, dala jsem za léky, a přece to 
nic nepomohlo. Myslila jsem tenkráte, že o roz- 
um přijdu, že mi srdce žalostí se rozpukne. 
Ale Člověk mnoho vydrží, milostivá paní ! — 
Zůstali mi tři sirotci, na penězích ani ha- 
léře, jen trochu těch klocň. V tom samém 
pluku, co Jiří sloužil, byl šikovatelem jistý 
Lehotský, a to byl Jiříkův nejmilejší přítel, 
ten se mne ujal, zaopatřil mi stav, když jsem 
řekla, že bych dělala huně, a vše ostatní čeho 
jsem potřebovala k tomu. Pán Bůh mu to za- 
plať! Hodilo se mi dobře, čemu jsem se z mládí 



125 

od nebožky tchyně naučila. Dílo mi šlo dobře 
na odbyt, a brzy zaplatila jsem Lehotskému 
dluh a ještě s dětmi pořádně se živila. Musím 
říci, že tam byli hodní lidé v tom městě, ale 
mně se přece přenáramně stýskalo ; od té do- 
by, co Jiřího nebylo, cítila jsem se tak opu- 
štěná a osamělá jako hruška v poli. Pozdávalo- 
se mi, že by přece* lépe mi bylo doma než 
v cizině, a posteskla jsem si Lehotskému. On 
mne ale zrázel z toho a ujišťoval, že dostanu 
zajisté nějakou pensi a že král se bude o moje 
děti starat. Já byla tomu povděčna, ale umí- 
nila si, že se pak přece jen vrátím domů. — 
Také mi vadila německá řeč. Dokud jsme 
byli v Kladsku, bylo mi lip, to jsem byla jako 
doma, tam se mluvilo více česky než německy, 
ale v Nise už převládala němčina, a já se ni- 
kterak německému jazyku naučit nemohla. — 
Sotva jsem si trochu pomohla, přišla na nás 
povodeň. Je to zlý živel ta voda, když se 
rozbouří, a člověk mu ani na koni neuteče. Byl 
to takový kvap, že lidé sotva živobytím ušli. 
Já sebrala na rychlo, co nejlepšího bylo, vzala 
uzlík na záda, nejmladší dítě do náručí, starší 
dvě za ruce, a tak jsem s nimi utíkala brodíc 
se po kůtka vodou. Lehotský nám přišel k po- 
moci a vyvedl nás do hořeního města, kde 
nás dobří lidé přijali pod střechu. 

Rozneslo se to hned po městě , že jsem 



126 

skoro o všecko přišla, a tu mi ti dobří lidé 
hned přispěli k pomoci ; také si mne ten pan 
generál dal zavolat a řekl mi, že budu do- 
stávat ročně několik tolarů a stálou práci 
z milosti královské; chlapec že přijde do vo- 
jenského ústavu, a děvčata že mohu dát do 
královského ústavu pro ženské. To mne nic 
netěšilo, i prosila jsem, aby mi dali raději pár 
zlatých peněz, chtějí-li mi nějakou milost pro- 
kázat, a že půjdu domů do Cech. Děti ale že 
od sebe nedám, že si je vychovám podle své 
víry a ve své řeči. To mi ale nechtěli dovolit 
a řekli mi, když tam nezůstanu, že nedostanu 
nic. ,Když nic, tak nic, vždyť mi Pánbůh nedá 
hlady umřít/ myslila jsem a poděkovala se 
panu králi za všecko." 

„Myslím ale, že by děti tvoje dobře tam 
bývaly zaopatřeny?" namítala kněžna. 

„Dost možná, milostivá paní, ale byly by 
se mi odcizily. Kdo by je tam byl učil mi- 
lovat svoji otčinu a materskou svoji řeč ? — 
Nikdo. Byly by se cize řeči, cizým mravům 
naučily a konečně zcela zapomněly na svoji 
krev. Jak pak bych se mohla z toho před Pánem- 
bohem zodpovídat? Ne, ne, kdo z české krve 
pochází, ať zůstane při českém jazyku. — Žádala 
jsem o propuštění, sebrala těch pár kloců, co 
mi zůstaly, vzala děti a rozloučila se s mě- 
stem, kde jsem zakusila tolik trpkých i šťast- 



127 



ných dnův. Hospodyně naložily dětem plné 
klíny pečiva a mně daly kolik tolarů na 
cestu. Pánbůh zaplať těm lidem na dětech, co 
mi dobrého udělali. Lehotský chudák vypro- 
vázel mne na míli cesty a Johanku mi nesl. 
Byl nerad, že jsem odešla, u nás byla jeho 
Praha. Plakali jsme obadva při loučení. Dokud 
byl v Nise, chodíval se modlit na Jiříkův hrob 
otčenášek, oni se měli rádi jako rodní bratří. 
Ve francouské vojně vzal za své. Pánbůh mu 
dej lehké odpočinutí." 

v „A jak jsi se dostala s těmi dětmi do 
Cech?" tázala se kněžna dále. 

„Mnoho jsem zakusila, milostivá pani, po 
cestě. Nebyla jsem povědomá cest, a tudy jsme 
blouděním mnoho času zmařily. Nohy měly 
jsme plny krvavých mozolů, děti i já, a 
mnohdy plakaly hladem, umdlením a bolestí, 
když jsme dlouho na místo dorazit nemohly.' 
Šťastně dostala jsem se s nimi do Kladských 
hor, a to jsem už byla jako doma. Já pochá- 
zím z Olešnice, ze Slezských hranic, ale milo- 
stivá paní nebude beztoho vědět, kde je Oleš- 
nice. Když jsem se ale blížila k domovu, tu 
mi padl jiný kámen na srdce. Myslila jsem, 
zdali ještě rodiče na živu zastihnu, a jak mne 
asi přijmou. Dali mi s sebou hezké vybytí, a 
já se vracela skoro s holýma rukama a přivá- 
děla si tři sirotky. Co mi asi řeknou? To mi 



128 



celou cestu zaznívalo v uších. Bála jsem se 
také ; jestli se smutná změna nestala po ty dvě 
léta, co jsem o nich neslyšela." 

„A což jste jim nikdy nepsali, aspoň tvůj 
muž, když ty ne?" divila se kněžna. 

„Ten spňsob mezi námi není, abychom si 
posílali listy. Zpomínáme na sebe, modlíme se 
jeden za druhého, a při příležitosti, když se trefí 
známý člověk, pošleme vzkázání, jak se komu 
vede. Takový lístek, člověk neví, kdo ho do 
rukou dostane a kam se octne. Můj tatík 
psával někdy listy vojákům, rodilým z naší 
vsi, co leželi kdesi až daleko za hranicemi, 
když se chtěli rodiče dovědít, jsou-li přece 
živi neb ne, anebo jim pár zlatých peněz po- 
slali. Ale když se pak vrátili, říkávali, že nic 
nedostali. A tak to je, milostivá paní, když 
přijde takhle psaní od sprostého člověka, to 
leckdes uvázne." 

„To si nemysli, stařenko," vskočila jí do 
řeči kněžna, „každý takový list, bud si od 
koho koliv, musí přijít do rukou toho, na koho 
je nadepsán. Nikdo jiný nesmí si jej podržet, 
ani jej otevřít, je na to veliký trest." 

„Slušná věc to, a já milostivé paní věřím, 
ale což je to všecko plátno, když mi se přece 
raději svěříme dobrému člověku. Na takový 
kousek papíru nedá se přece všecko důkladně 
napsat, člověk by se ještě rád zeptal na to 



129 



a na ono, a nemá koho; ale když přijde takhle 
handlovní člověk, neb ti poutníčkové, ti už 
povědí všecko spravedlivě od slova k slovu. 
Byla bych já se také o našich více dověděla, 
ale že byly ty nepokoje, málo lidu přecházelo. 
Svečeřívalo se, když jsem dorazila s dětmi 
do vesnice ; bylo to v létě, a v tu dobu věděla 
jsem, že jedí. Sla jsem zadem skrze sady, aby 
mne lidé nepotkávali. Z našeho statku vyběhli 
psi a štěkali na nás. Volala jsem je, ale oni 
ještě více štěkali. Polily mne slze, tak mi to 
bylo líto. — Já jsem blázínek nezpomněla, že 
je tomu patnácte let, co jsem z domova odešla, 
a to že nejsou ti psi, jež jsem krmívala. — 
V sadě bylo mnoho mladých stromků vysázeno, 
plot byl opraven, na stodole byl nový kryt, 
ale hrušku, pod kterou jsem s Jiřím sedávala, 
zasáhl boží posel (blesk), měla sražený vršek. 
U vedlejší chalupy nezměnilo se nic ; tu pře- 
jmul tatík od nebožky Novotné za výminek. 
Novotná byla ta, co dělala ty huně, a můj 
nebožtík byl její syn. U chaloupky byla ma- 
ličká zahrádka, nebožka vždy mívala záhon 
petrželky, cibule, nějaký kříček # kadeřavého 
balšamu, šalvěj, a jak toho třeba byla v do- 
mácnosti, a ona byla milovnice koření jako já. 
Jiří upletl jí z proutí plot okolo té zahrádky. 
Ještě to byl ten samý plot, ale zahrádka byla 
travou zarostlá, jen trochu té cibule tam bylo. 



130 



Z boudy vylezl starý pes na pólo slepý. ,Chlu- 
páčku, znáš mne?' volám na něho, a on se mi 
začal třít okolo nohou. Já myslila, že mi srdce 
lítostí pukne, když mne ta němá tvář poznala 
a vítala. Děti se na mne chuděrky dívaly, proč 
pláču, já jim totiž neřekla, že jdu k bábě 
jejich, myslila jsem, jestli by se na mne přece 
hněvali, aby to ty děti nevěděly. Kašpar, nej- 
starší povídal : ,Proč pláčeš, mámo, což nedo- 
staneme zde nocleh? Sedni si a odpočiň, my 
počkáme, a já ponesu ti uzlík. Hlad nemáme/ 
Johanka a Terezka přisvědčily, že nemají 
hlad, a měly, neboť jsme šly kolik hodin le- 
sem a na žádné stavení jsme nepřišly. ,Ne, 
děti/ povídám, ,tady v tom stavení narodil se 
váš otec , a tu vedle narodila se vaše matka, 
a zde zůstává vaše bába a děd. Pomodleme se 
Pánubohu, že nás šťastně až sem doprovodil, 
a prosme ho, aby nám zde dopřáno bylo otcov- 
ského přijmutí/ Pomodlily jsme se otčenášek, 
pak jsem šla k chalupě ke dveřím. Tatík a 
máma byli na výminku, statek měl bratr; 
to mi bylo povědomo. Na dveřích byl ještě 
přilepen obrázek, který byl Jiří mámě z Vam- 
beřic přinesl, panna Maria a čtrnácte pomoc- 
níků. Jakoby mi od srdce odpadlo, když jsem 
je viděla. ,Vy jste mne vyprovodili, vy mne 
zase vítáte/ myslím si, a s celou důvěrou vešla 
jsem do sednice. Tatík, máma i stará Bětka 



131 



seděli u stolu, jedli polívku z jedné mísy — 
byla to hladká ančka *), vím to, jakby dnes 
to bylo. ,Pochválen bud" Ježíš Kristus !' po- 
zdravím. — , Až na věky/ odpověděli. — ,Prosila 
bych vás hospodáři o nocleh s těmi dětmi. 
Jdeme z daleka, jsme lačni a ušlí/ povídám, 
ale hlas se mi třásl. Nepoznali mne. Bylo 
v sednici šero. , Odložte si břemeno a posaďte 
se za stůl/ řekl otec a odložil lžíci. ,Bětko/ 
kázala máma, ,jdi uvařit ještě trochu polívky. 
Zatím si sedněte, matko, a ukrojte si chleba a 
dejte dětem. Pak vás uložíme na hůru. Odkud 
pak jdete?' — ,Až ze Slezska, z Nisy/ povídám. — 
/Tam je naše Madlena/ zvolalal tatík. — ,Pro- 
sím vás osobo, neslyšela jste o ní?' ptala se 
máma, a přistoupla blíž ke mně. ,Madlena 
Novotná, její muž je voják. Je to naše holka, 
a už jsme dvě léta neslyšeli, jak se s ní děje. 
Mám pořád ošklivé sny ; onehdy se mi zdálo, 
že mi vypadl zub, a bolelo mne to, tak mám 
jen vždy tu holku a ty děti na mysli, a jestli 
se Jiříkovi něco nestalo, když jsou pořád ty 
patálie ; to Pánbůh ví, že si ti lidé nedají po- 
koje.' — Já plakala, ale děti, když slyšely bábu 
tak hovořit, potáhly mne za sukni a ptaly se : 
^Mamičko, je to naše babička a dědeček?' Jak 



5 ) Ančka je polévka z mléka, zakloktaná moukou a 
vejcem. 



132 

to řekly, tu mne hned máma poznala, vzala 
okolo krku, a tatík vzal děti do náručí, a tu 
jsme si teprv pověděli jak a co. Bětka běžela 
hned pro bratra a pro sestru, švakrovou a 
švakra, a netrvalo to dlouho, byla celá ves 
pohromadě, a nejen moji příbuzní a vrstevníci, 
ale každý mne vítal, jakobych mu rodná sestra 
byla. ,Dobřes udělala, žes přišla domů s těmi 
dětmi/ řekl tatík ; ,je pravda, všude je zem 
Páně, ale svá vlast je každému nejmilejší, a 
nám naše, a tak to má být. Dokud nám Pán- 
bůh chleba dává, nebudeš ani ty ani tvoje 
děti nouzi mít, i kdybys pracovat nemohla. 
To ostatní, co tě potrefilo, je těžká rána, ale 
i to odlož na vrchní poličku. Mysli si : koho 
Pánbůh miluje, křížkem ho navštěvuje/ — 
Tak jsem byla zase mezi ně přijata a jako 
jejich. Bratr chtěl mi postoupit sedničku, ale 
raději zůstala jsem s rodiči v chaloupce, kde 
někdy Jiří přebýval. Děti byly záhy jako doma, 
a rodiče měli s nimi radosti dost. Posílala jsem 
je do školy pilně. Za mého mládí se děvčata 
v písmě neznala, dost na tom, uměla-li trochu 
číst, a to jen městské holky. A je to přece jen 
škoda a hřích, když má člověk dar ducha sva- 
tého a nechává ho bez úroku. Ale když není 
k tomu příležitosti, co si může člověk pomoci. 
Můj nebožtík, to byl člověk světa zkušený, 
znal se i v písmě, zkrátka ten se hodil do vozu 



133 

i do kočáru. A to je dobře; mohl by tak každý 
byt!- 

Já dělala hňně jako dříve, a hezký gros 
jsem vydělala. Byly tenkráte zlé časy, vojny 
a nemoce i hladu dost. Korec žita stál 100 zla- 
tých na bankocetlích. To je něco říci ! — Ale 
Pánbůh nás miloval , že jsme vše jakž takž 
přestáli. Tak bylo zle, že chodili lidé s penězi 
v hrsti nemohouce koupit. Náš tatík to byl 
člověk, aby ho pohledal, ten pomohl jaktěživ 
každému, kde a jak jen mohl ; k němu také 
každý přišel, když nevěděl kudy kam. Když 
přicházeli chudší sousedé prosíce : ,Přenechte 
nám korec žita, nemáme na chléb ani zrna, 
říkal: ,Dokud mám, rád dám; až nebudu já 
mít, dá jiný/ a hned musela máma naměřit do 
pytle obilí. Peníze ale nevzal, to, to. — ,Vždyť 
jsme sousedé/ říkal, ,jestli my si nevypomů- 
žem, kdo pak by nám měl vypomoci. Až vám 
Pánbůh obrodí, splaťte mi zrnem, a budeme 
spraveni/ A tak to bylo. — Za to měl tatík 
tisíceré zaplať Pánbůh; matka, jestli nepřišel 
jeden den žebráček, byla by ho šla hledat na 
rozcestí, to byla její radost. Proč by také ne- 
byli pomáhali lidem; najedli jsme se do sytá, 
v čem chodit bylo, proč by z toho přebytku 
se nebylo udílelo? To ještě není tak velká 
zásluha, jen povinnost křesťanská, ale když si 
od úst utrhne a dá, to je pěkná cnost. Však to 



134 



přišlo i s námi tak daleko, že jsme jídali je- 
dnou za den, aby měli jiní lidé také co jíst. 
No, i to jsme přestáli, a zase slunce zasvitlo. 
V zemi byl pokoj, a bylo vždy lip a lip. 

Když Kašpar školu odbyl, chtěl se učit 
tkalcovství, a já mu nebránila. Řemeslo je pán. 
Vyučiv se musel do světa. Jiří vždy říkal, že 
řemeslník za pecí válený ani za babku ne- 
stojí. Za několik let se vrátil, usadil se v Do- 
brušce, a dobře se mu vede. Děvčata přidržo- 
vala jsem ke vší práci domácí, aby se mohly 
dát do pořádné služby; tu ale přijela sestřenice 
moje z Vídně do vsi, Terezka se jí zalíbila, 
a hned že si ji vezme a o ni starat se bude. 
Bylo mi dost těžko, ale myslila jsem, že bych 
nedobře udělala, bránit jí v štěstí, když má 
chuť do světa jít. A Dorotka je hodná žena, 
mají pořádnou živnost ve Vídni a žádných dětí! 
Starala se o Terezku jako matka, a pěknou věc 
jí dala, když se vdávala. To mne trochu 
mrzelo , že si ta holka vyvolila Němce , ale 
teď si z toho nic nedělám, Jan je člověk na 
místě dobrý a rozšafný, nyní již dobře si roz- 
umíme. Nu, a vnoučata ty jsou moje. — Na 
místě Terezky šla do Vídně Johanka. Líbí se 
jí tam a má se prý dobře. — Ten mladý svět 
má již jiný rozum ; mně se jaktěživo z domu 
nechtělo, dokonce mezi cizí lid. 

Po kolika letech zemřeli mi rodiče, v šesti 



135 

nedělích po sobě. Tiše šli ze světa, jakoby 
svíčku shasil. Pánbůh je trápit nenechal a ne- 
museli si po sobě zastesknout ; byli spolu še- 
desáte let. Měkce si ustlali, měkce budou spát. 
Pánbůh dej jim věčnou slávu!" 

„A nestýskalo se ti po dětech, když ti 
všecky tři odešly?" ptala se kněžna. 

„Inu, milostivá paní, krev není voda. Dost 
jsem mnohdy plakávala, ale nezmínila jsem 
se dětem, abych jim štěstí nekalila. A sama 
jsem nikdy nebyla, děti se rodit nepřestávají, 
a tak má člověk vždy čím se obírat. Když 
jsem to viděla u sousedů vyrůstat od kolébky 
a kaše, zdálo se mi, že jsou to moje vlastní. 
Musí mít člověk k lidem srdce, tak ho mají také 
rádi. — Naprosili se mne dost, abych přijela 
do té Vídně; inu, já vím, že bych tam byla 
našla hodných lidí jako jinde a že bych tam 
byla dobře schována, ale je to kus země, a 
se starým člověkem není na cesty nic, ten je 
jak pára nad hrncem. Mohl by Pánbůh na mne 
zpomenout, a já bych přece ráda kosti svoje 
v domácí zemi složila. — Ale milostivá paní, 
já se pustila do povídání, jakobych na přástvě 
tu byla; promiňte mé sprostnosti," doložila 
babička, dokončíc své vypravování a vstala 
se židličky. 

„Tvé vypravování, stařenko, bylo mi velmi 
milé, nevíš ani jak ti jsem za ně povděčna," 



136 

řekla kněžna, položíc ruku na babiččino rámě. 
„Nyní ale pojď se mnou k snídaní, myslím že 
i děti nabyly chuti k jídlu." — To řkouc vy- 
vedla babičku z kabinetu do salonu, kde byla 
přichystána káva, čokoláda a rozličné lahůd- 
ky. — Komorník čekal na pokynutí; na roz- 
kaz kněžnin hned běžel pro comtessu a děti. — 
V malé chvíli se to přihnalo, comtessa jako dítě 
s nimi dováděla. — „Dívejte se, babičko, co nám 
slečna Hortensie dala ! " volaly všechny najednou, 
ukazujíce rozličné drahé dárky. — „I považme, 
co jsem na své nohy vstala, jsem to neviděla; 
jestli pak jste se ale pěkně poděkovaly?" Děti 
přisvědčily. — „Co pak ale bude říkat Man- 
činka, až to uvidí, a Cilka a Václav?" — „Kdo 
pak je ta Mančinka a Cilka a Václav?" ptala 
se kněžna, ráda chtíc věděti všemu konec i za- 
čátek. — „To já ti povím, milá kněžno, vím 
to od dětí," rychle řekla comtessa. „Mančinka 
je mlynářovic dcerka, a ta Cilka a Václav jsou 
děti jistého flašinetláře, a má ještě čtyry. Ba- 
runka mi povídala, že jedí kočky, veverky a 
vrány, že nemají co jíst a žádného oděvu, a že 
se jich lidé štítí !" — „Proto snad že jsou chudi ?" 
ptala se kněžna, „či že jedí kočky a veverky ?" — 
„Proto," dosvědčila babička. — „Nu, veverka 
není špatné jídlo, sama jsem jí okusila," mínila 
kněžna. — „Inu, milostivá paní, ono je jinak 
jíst něco z pouhé rozkoše a jíst to z hladu. — 



137 



Flašinetlář je od Pánaboha obdařen zdravým 
žaludkem, děti samo sebou se rozumí že mnoho 
spotřebujou, a to má všecko s tou muzikou vy- 
dělat. Kam by se tedy dělo, není na sebe ani 
do sebe mnoho, a v stavení jak na dlani!" 

Mezi řečí sedla kněžna ke stolu, Hortensie 
rozesadila děti okolo sebe a babička musela 
také přisednout. — Comtessa chtěla nalít jí kávy 
aneb čokolády, ale babička se děkovala řkouc, 
že nepije kávu ani to druhé. „A co snídáš?" 
ptala se kněžna. — „Jsem od malička naučena 
snídat polívku, nejvíc kyselo, na to mi v horách 
držíme. Kyselo a brambory k snídaní, k obědu 
brambory a kyselo, a k večeři jakby smet; 
v neděli kousek ovesného chleba. To je strava 
chudého lidu v Krkonošských horách celý rok, 
a děkujou Pánubohu, když o to nouze není, 
ale bývá často, že se ani otrubu nenajedí. Více 
do kraje to už má každý trochu hrachu, bělejší 
mouky, zelí a všelicos, také kousek masa do 
roka; těm je už hej. Ale na panská jídla se 
nesmí sprostý člověk navykat, to by brzy ve 
psí byl. Také by mu ty lahůdky málo síly 
dodaly." — „To se mejlíš, stařenko, taková jídla 
jsou velmi silná, a kdyby ti lidé mohli mít každý 
den kus masa a dobrého napití, myslím že by 
jim to více síly dodalo, než všecka ta jídla, co za 
celý den snědí," řekla kněžna. — „No vidíme, 
člověk se vždy něčemu přiučí ; jáf vždy myslila, 



138 



že jsou ti velcí páni jen proto tak bledi a 
mnohdy i suší, že jedí takové lahůdky, co 
nepřidá žádné síly." — Kněžna se usmála, ne- 
říkala nic, ale podala babičce malý kalíšek 
naplněný sladkým vínem, řkouc : „Pí, stařenko, 
to žaludku tvému prospěje!" — Babička po- 
zdvihnouc kalíšek, pravila : „Na zdraví milostivé 
paní," a trochu se napila; taképřijmula kousek 
pečiva, aby hostinnost neurazila. 

„Co je to v těch skořápkách, co paní kněžna 
jí?" ptal se Jan Hortensie pošeptmo. — „To 
jsou mořská zvířátka a jmenují se ústřice," 
řekla comtessa hlasitě. — „To by Cilka ne- 
jedla," mínil Jan. — „Rozličných je na světě 
krmí, rozličných chutí, milý Jene," odpověděla 
slečna. — Co se tak mluvilo, Barunka sedící 
vedle babičky, strkala jí něco do kapsáře a 
šeptala: „Schovejte to, babičko, jsou to peníze ; 
slečna mi je dala pro Kudrnovic děti, a já bych 
je třebas mohla ztratit." — Paní kněžna ale 
zaslechla, co Barunka šeptala, oko její s nevý- 
slovnou radostí utkvělo na sličné tváři com- 
tessy. — Babička nemohla radost svoji přes 
srdce přenést ; pohnutým hlasem pravila : „Pán- 
bůh vám to milostslečno zaplať." Slečna se 
zarděla a pohrozila Barunce prstem, která se 
zase nad tím zarděla. „To bude radosti!" pra- 
vila babička; „teď se to bude moci ošatit!" — 
„A přidáme něco k tomu, aby si i jinak po- 



139 



mohli," mínila kněžna. — „Udělali byste dobrý 
skutek, milostivá paní, když byste těm lidem po- 
mohli, ne ale almužnou," řekla babička.— „A jak 
tedy ?" — „Tak, aby měl Kudrna po čas svého 
dobrého chování jistou práci, a to myslím že 
by bylo u něho stálé, neboť je člověk poctivý 
a přičinlivý. Zaplaf Pánbůh za všecko, ale 
almužna milostivá paní takovým lidem spomňže 
jen na čas. Koupí se to a to, někdy i nepo- 
třebná věc, když jsou peníze v rukou, a když 
se to sní a roztrhá, sedí zase na holičkách, po 
druhé přijít si netroufá. Ale když má denně 
své jisté, tu mu je spomožíno, a milostivé paní 
též, když získá pracovitého dělníka aneb věr- 
ného služebníka, a ještě k tomu udělá milostivá 
pari dobrý skutek." - „Pravdu máš, stařenko, 
ale jakou službu mu dám, muzikantovi?" — 
„I milostivá paní, to se snadno najde. Já vím, 
že by rád byl hlídačem nebo poklasným. Když 
by tak po těch polích chodil, mohl by nosit 
flašinetl s sebou; beztoho když jde po poli, 
hraje si cestou, aby prý se vyrážel. Je to 
veselá kopa," doložila babička s usmáním. — 
„Tedy se o něho postaráme," řekla kněžna. — 
„Ty moje drahá, milá kněžno!" zvolala com- 
tessa a vstala, by políbila kněžně překrásnou 
ruku ', { ~ " Jen P ři d °brý cn lidech stojí an- 
dělé!" pravila babička, pohleděvši na kněžnu 
a její schovanku. — Kněžna se odmlčela chvil- 



140 

ku, pak tiše povidala : „Že mi ji Bůh dal, za to 
mu nepřestanu děkovat," a hlasitěji doložila: 
„Takového přítele, který by mi vždy pravdu 
přímě a upřímně řekl, jako ty, stařenko, přála 
bych si mít." — „I milostivá paní, když budete 
chtít, najdete ho. Přítele snadněj najde, než 
udrží." — „Ty si myslíš, že bych si ho neuměla 
vážit?" — ■ „Proč bych si to o milostivé paní 
myslila, to se tak vůbec stává ; někdy bývá upří- 
mné pohovoření milé, ale maně přijde v nehod, 
a je po přátelství." — „Máš zase pravdu. Ty 
ale máš ode dneška právo přijít ke mně kdykoli, 
a říci mi cokoli, vždy tě ráda vyslechnu, a při- 
jdeš-li s prosbou, a bude-li mi jen poněkud 
možná, bud jista, že ti ji vyplním." — Tak 
řekla kněžna, vstávši od snídaně. Babička 
chtěla jí ruku políbit, ona ale shýbla se, polí- 
bila stařenku v líce, a ruku políbit si od ní ne- 
dala. — Děti sebraly svoje krásné dárky, ale 
ani se jim od milé comtessy nechtělo. „Přijďte 
také k nám, milostslečno," zvolá babička berouc 
jí Adélku z rukou. — „Přijď, přijď, slečno Hor- 
tensie!" prosily děti, „my ti nasbíráme zase ja- 
hody." — „Přijdu jistě," usmála se slečna. — 
„Děkujeme za všecko, milostivá paní, a buďte 
tu s Pánembohem !" loučila se babička. — „Jdi 
s Bohem !" pokynula kněžna, a slečna šla s nimi 
přes práh. 

Komorník přicházeje sklízet se stolu, ohrnul 



141 

nos a myslil si : „Divný to rozmar takové dámy r 
bavit se se sprostou babou." Kněžna ale stála 
u okna a dívala se za odcházejícími, dokud vidět 
bylo bílé šaty děvčat a bílou holubičku babič- 
činu zelenem prokmitat. Odcházejíc pak do 
kabinetu šeptala si: „►Šťastná to žena!" 

vnr. 

Na panské louce kvítí až strakato ; u pro- 
střed louky mez, na mezi mateří doušky jakby 
nastlal. V mateří doušce jako v podušce sedí 
Adélka ; dívá se po malé berušce, která jí bčhá 
po klíně sem tam, z klína na nožku, z nožky 
na zelenou botku. „Neutíkej malá, zůstaň u 
mne, vždyť já ti nic neudělám/' povídá děvčátko 
berušce, berouc ji do prstů a opět si ji na klín 
sázejíc. — Nedaleko od Adélky u mraveneční 
hromádky sedí na bobku Jan a Vilém. Dívají 
se na hemžení mravenců vůkol sebe. „Koukej 
se Viléme, jak to běhá, a vidíš, tenhle mravenec 
ztratil vajíčko, a tu ten druhý je vzal a běží 
s ním do hromádky." — „Počkej, já mám kou- 
sek chleba v kapse, já jim dám drobeček, co pak 
budou dělat." Vzal z kapsy chléb a kousek 
ho položil na cestu. „Podívej se, podívej se, ti 
se okolo toho hrnou a myslejí, kde se to asi na- 
jednou vzalo. A hlehle, oni strkají ten kousek dál 
a dál ; vidíš, jak se to žene se všech stran ; ale 



142 

jak to jen vědí ti druzí, že tu něco je ?" — V tom 
byli vytrženi ze svého dívání jasným hlasem, 
který se ptal: „Co tu děláte?" — Byla to 
comtessa Hortensie, která přijela na bílém ko- 
níku skoro až k nim, aniž ji byli slyšeli. „Já 
mám berunku!" řekla Adélka, ukazujíc zavře- 
nou pěst comtesse, která byla s koně slezla a 
k ní přistoupla. — „Ukaž mi ji!" — Adélka 
rozevřela ručku, ale byla prázdná. „Oh je, ona 
mi utekla," zamračilo se děvčátko. — „Počkej, 
ještě neutekla, ale chce," pravila slečna a 
vzala opatrně berušku děvčeti s holého ramín- 
ka. „A co s ní budeš dělat?" — „Nechám ji 
uletět. Počkej, jak poletí; dívej se!" Adélka 
položila berunku na plochou dlaň, zdvihla 
ruku vzhůru říkajíc: „Pinka linka, pinka lin- 
ka, uletěla Pánubohu do okýnka." — „Rozlila 
tam hrnec mlíka!" doložil Vilém, klepna Adél- 
ku zlehka do ruky. Vtom pozdvihla berunka 
černý červenokropenatý pláštík, rozhrnula pod 
ním složená hebounká křidélka a uletěla do 
povětří. — „Počkej ty, proč pak jsi ji postrčil," 
hněvala se Adélka. — „ Aby dříve uletěla," 
smál se chlapec a obrátě se k Hortensii vzal 
ji za ruku, řka: „Pojď, slečno Hortensie, pojí 
se podívat, já jsem dal mravencům kouštíček 
chleba, a to ti jich na něm je!" doložil spo- 
suňkem velikého divení se. — Comtessa sáhla 
do kapsičky černého aksamitového kabátu, 



143 

vytáhla kousek cukru a podala Vilémovi řkouc: 
„Ten jim polož tu do trávy, a budete vidět 
v okamžení, co se jich naň sesype. Sladké věci 
mají rádi." — Vilém poslechl, a když viděl, žo 
v malém okamžení mravenci přibíhají se všech 
stran, na cukru leptají a drobty jak puntíčky 
malé si odnášejí do hromady, svého to stavení, 
bylo mu to divné a ptal se comtessy : „Ale 
pověz mi slečno, jak to ti mravenečkové vědí, 
že zde něco dobrého, a co to dělají s těmi 
vajíčkami, že je ustavičně vynášejí a odná- 
šejí?" — „To jsou jejich dětičky, a ti co je 
nosí, jsou jich chůvy a opatrovnice. Když slunce 
svítí a horký den je, vynášejí je na slunce z tma- 
vých komůrek, aby se vyhřály a lépe rostly." — 
„A kde jsou jejich maminky?" ptala se Adél- 
ka. — „Jsou v domečku, sedí a snáší vajíčka, 
aby mravenečkové nevymřeli. A tatínkové chodí 
okolo nich, všelicos jim povídají a je veselí, 
aby se jim nestýskalo, a ti ostatní mravenci, 
co tu vidíte běhat, to jsou pracovnice." — 
„A co pracujou?" ptal se Jan. — „Snášejí 
pokrm , staví a opravují stavení , opatrují 
pupy, ty rostoucí děťátka, čistí dům ; když 
umře některý mravenec, odnesou ho, dávají 
pozor, aby je nepřátelé nepřepadli, a když pak 
se to stane, brání proti nim společnou svoji 
obec; to všecko musí zastat pracovnice." — 
„A jak pak si rozumějí, když neumějí mlu- 



144 

vit?" divily se děti. — „Třebas neuměli tako- 
vou řeč, jako rozumnější tvorové a dokonce 
lidé, přece mezi sebou si rozumějí. Viděli jste, 
jak ten první, co našel cukr, hned ostatním 
běžel povídat, a jak se to sbíhalo ; vidíte, jak 
se jeden s druhým zastavuje, tykadly jak se 
dotýkají, jakoby si mimochodem chtěli poho- 
vořit, a leckdes jich hromádky stojí kdo ví o co se 
radíce." — „A mají v těch hromádkách také 
pokoje a kuchyň?" ptala se Adélka. — „Ku- 
chyně nepotřebujou, protože nevaří, ale komůr- 
ky mají v těch hromádkách pro děťátka a ma- 
minky, sály pro pracovnice, a mají dům na 
kolikero pater rozdělený a u vnitř chodby z je- 
dnoho patra do druhého." — „Ale kterak pak 
si to tak vystaví, že se jim nesesype?" ptaly 
se zase děti. — „Však oni pevně staví, a když 
jim to silnější moc nezkazí, tak snadno se jim 
stavba nesboří. Zdi si udělají a krovy, a vše 
z drobouninkých tříštěk, stébel, jehličin, su- 
chých lístečků, trávy a země, kterou v malinké 
kuličky schoulí, a je-li suchá, v ústech slinami 
svlaží, uhnětou a tak jí potřebujou jako zedníci 
cihel. Nejmilejší je jim stavět při drobném 
dešti, když zem vlhká." — „Ale kdo pak ta 
zvířátka tomu naučil?" ptal se Vilém. — „To 
už Bůh dal zvířátkům přirozeností takový pud, 
že vědí hned od malička, jak se živit, že 
vědí, čeho jim k zachránění potřeba, a ně- 



145 

která zvířátka s takovou umělostí a chytrostí 
potřeby svoje dobývají a domácnost svoji si 
zřizují, že se to skoro rozumu lidskému podobá. 
Až budete chodit do školy a knihám rozumět bu- 
dete, pak se o zvířátkách a jich živobytí mnoho 
dovíte, jako já se dověděla," doložila comtessa. 
Mezi tou řečí přišla babička s Barunkou, 
nesouce plné klíny květin a plné náruče ko- 
ření, které byly na louce natrhaly. Děti hned 
babičce vypravovaly, co jim pověděla comtessa 
o mravencích, ta ale ptala se babičky, k čemu 
nese všecko to koření. ,,I milostslečno, to je 
kmín a trochu řepíčku. Kmín ten se usuší 
a semínko potřebuje se v domácnosti do jídel 
a chleba, sláma dětem do koupele; řepíček 
výborně poslouží, když koho v krku bolí, musí 
se vyplachovat. Okolní lidé vědí, že já vždy 
trochu toho koření má»n, a tudy si pošlou. 
Dobře je, když člověk takový lík v domě má, 
třebas ho pro sebe nepotřeboval, trefí se pro 
jiného." — „A což tu není v městečku lékár- 
ny ?" zeptala se comtessa. — „V městečku ne, 
ale hodinu cesty odtud. Ale což je to všecko 
plátno, kdyby i na krásně v městečku byla ; latin- 
ská kuchyně je drahá kuchyně, a proč bychom 
draze kupovali, co sami si vařit dovedeme." — 
„A to vám napíše recept lékař a řekne, jak 
to máte uvařit ?" — „I to to, milostslečno, kam 

pak by člověk přišel, aby hned při každém 

10 



146 



malém stonku měl doktora. On je odtud ho- 
dinu cesty, trvá to půl dne, než se ho člověk 
dočká, zatím by mohl někdy umřít, kdyby ne- 
bylo domácí pomoci. A když přijde, tuje toho: 
hned léky na kolikero, a fiastry a pijavice, a 
toto ono, že neví člověk, kde mu hlava stojí, 
a nemocný se z toho teprv pořádně rozne- 
může. Já , milostslečno , nic na ně nevěřím, 
a když mi něco je anebo těm dětem, dostačí 
moje koření, proto ale, když se lidé rozstůňou, 
říkám : ,Pošlete si pro doktora/ Ale co, když 
zpomene Pánbůh s těžkou nemocí, jsou doktoři 
s rozumem v koncích a přenechají to nátuře, 
aby si pomohla. Pánbůh zůstane tedy přece 
nejlepším lékařem; má-li člověk žít, i bez dok- 
tora se uzdraví, má-li umřít, nepomůže ani 
celá apatyka." — „A to si nesete v klíně samé 
koření?" ptala se comtessa. — „I ne, slečno 
Hortensie," rychle odpověděla Barunka. „V klí- 
ně neseme kvítí na věnce. Zítra je božího těla, 
a já a Mančinka budeme za družičky." — „A já 
taky, já půjdu s Helou," doložila Adélka. — „A 
my budeme sedláčkové!" vykřikli chlapci. — 
„A kdo je ta Hela?" ptala se comtessa. — 
„To je Hela paní kmotry z města, z toho ve- 
likého domu, co je na něm lev." — „Musíš říci 
z hostince," poučovala babička děťátko. — „Pů- 
jdeš také na processí ?" ptala se Barunka com- 
tessy. — „Ovšem že půjdu," přisvědčila tato, 



147 

a šednouc do trávy, pomohla rovnat babičce 
a Barunce květiny. — „Ty, slečno, nebylas ještě 
nikdy za družičku o božím těle?" ptala se 
Barunka. — „Nikdy; ale když jsem ještě u své 
pěstounky byla ve Florencii, byla jsem jednou 
o slavnosti Madonny za družičku, nesla jsem 
Madonně růžový věnec." — „Kdo je ta Madon- 
na?" — „Madonna se říká v Itálii panně Marii," 
odpověděla comtessa. — „A milostslečna po- 
chází z Itálie? To je tam, co naši vojáci leží?" 
ptala se babička. — „Ano ; jen že vtom městě, 
odkud já pocházím, ve Florencii neleží. Ale 
tam pletou se ty krásné klobouky, co máte, 
z rejžové slámy. Tam roste na polích rej že a 
kukuřice, na pahorcích sladké kaštany a olivy, 
jsou. tam cypřišové a vavřínové háje, krásných 
květin, bezoblačné modré nebe." — „Ah, já už 
vím !" vskočila jí do řeči Barunka, „to je to 
město, co máš namalované ve svém pokoji, vid, 
slečno? V prostřed je široká řeka, a nad ře- 
kou je do vrchu vystavené město. Ach ba- 
bičko, tam vám jsou krásné domy a kostely! 
Na druhé straně jsou samé zahrady a domečky, 
a u jednoho domečku hraje si děvčátko a ve- 
dle ní sedí stará paní — to je slečna Hortensie 
se svou pěstounkou ; vid, slečno, tys nám to 
povídala, když jsme byly v zámku?" — Slečna 
hned neodpověděla, byla se zamyslila, ruce její 
ležely nepohnutě v klínu, po chvíli teprv vždy- 



148 



chla zhluboka: „Oh bella patria ! Oh cara 
amica!" a krásné oči zvlhly jí. 

„Co's to povídala, slečno Hortensie?" ptala 
se jí zvědavě Adélka, lichotivě se k ní tulíc. 
Hortensie podepřela hlavu o hlavinku děvčete 
a nebránila slzám, které jí splynuly po tváři na 
klín. — „Milostslečna zpomněla si na svůj do- 
mov a na svoje přátele," pravila babička; „to 
vy děti ještě nevíte, jak to je, když musí opu- 
stit člověk místo, kde vyrostl. Kdyby se mu 
i dost dobře vedlo nápotom, přece na ně nemůže 
zapomenout. Však to jednou také pocítíte. 
A milostslečna zajisté tam má příbuzné?" — 
„Nemám na světě žádných příbuzných, o nichž 
bych věděla," odpověděla comtessa smutně; 
„moje dobrá pěstounka, moje přítelkyně Gio- 
vanna žije ve Florencii, a po té se mi mnohdy 
zasteskne, a po mém domovu. Ale kněžna, moje 
dobrá matka, slíbila mi, že se tam brzy zase po- 
dívám." — „A kde paní kněžna až tam daleko 
vás milostslečno našla?" ptala se babička. — 
„Paní kněžna znala dobře moji matku, byly si 
přítelkyně ; můj otec v bitvě u Lipska těžce byl 
poraněn, a když se na svoji villu do Florencie 
navrátily za několik let umřel, následkem té 
rány ; Giovanna mi to mnohdy povídávala. Ma- 
tka se nad tím trápila a umřela též. Mne sirotka 
malinkého tu zanechali. Když se o tom paní 
kněžna dověděla, přijela tam a byla by si mne 



149 



s sebou vzala, kdyby mne Giovanna nebyla milo- 
vala jako matka. Nechala mne u ní, zámek 
a vše co v něm, dala jí pod moc, a ona mne 
vychovala a ve všem vyučila. Když jsem vy- 
rostla, vzala si mne paní kněžna k sobě. Oh, 
já ji velice miluju, tak jakobych svoji matinku 
byla milovala!" — „Však i vás paní kněžna 
nejinak miluje, než jako svoji vlastní dcerušku," 
pravila babička ; „já to dobře viděla, jak jsem 
to v zámku byla, a to se mně od té paní velmi 
líbilo. — Ano, abych nezapomněla milostslečně 
povědít o Kudrnovic. Když jim Barunka peníze 
od vás odevzdala, div radostí do stropu neská- 
kali ; ale když dostal starý službu za hlídače 
panských polí, a dvojnásobný deputát se mu vy- 
kázal, to bylo takové podivení a radost, že to vy- 
povědít nemožno. Do smrti nepřestanou se za 
paní kněžnu a milostslečnu modlit." — „To mají 
jen tobě co děkovat, babičko, tvému dobrému 
slovu," odpověděla slečna. — „Imilostslečno, co 
pak je to všecko plátno, kdyby to dobré slovo 
nebylo padlo na dobrou půdu, bylo by nevzešlo 
z něho požehnání," pravila babička. 

Kytice byly urovnány, babička sebrala se 
s dětmi na cestu k domovu. „A já svámi půjdu 
až na rozcestí," řekla slečna, vezmouc koníka, 
který se byl popásal, za uzdu. „Chcete-li chlapci, 
posadím vás každého na kousek cesty na ko- 
ně?" — Chlapci radostí poskočili, a Jan byl 



150 

v okamžení na vrch koně. — »Což, to je kaca- 
fírek!" mínila babička, vidouc jak směle si 
Jan počíná. Vilím dělal také, jakoby se nebál, 
ale zčervenal až po uši, když ho slečna vysadila, 
a teprv když se mu Jan smál, zmužil se. Také 
malou Adélku comtessa vysadila na Ponynka, 
šla ale při ní a držela ji; děvčátko mělo radost, 
chlapci ale se mu smáli, že sedí nahoře jako 
úkropek, jako opička, a kdo ví jak na ni pokři- 
kujíce, až jim to babička zakázat musela. Na 
rozcestí vyhoupla se comtessa sama na svého 
bílého koníka, spustila modrou suknici přes tře- 
meny dolů, připevnila si černý klobouček, poky- 
nula ještě jednou dětem bičíkem, a jak zaslechl 
koník hlasité poručení „avanti!" letěl s ní 
stromořadím nahoru jako vlaštovka. Babička 
pak s dětmi pomalu ubírala se k Starému bělidlu. 
Druhý den bylo krásné ráno, obloha čistá 
jakby vymetl. Před stavením stojí kočár, na 
kočáře stojí Jan i Vilím v bílých kalhotkách, 
červených kamizolkách, věnce na rukou. Pan 
Prosek obchází si krásné koně, poplacuje jim 
po lesklých kýtách, přebírá bujnou hřívu a pro- 
hlíží znaleckým okem těla jich i náčiní. Chvil- 
kami popojde k stavení, volaje do oken : „Ještě 
nejste hotovy? Dělejte pak už!" — „Hned ta- 
tínku, hned !" ozvou se ze vnitř hlasy. To hned 
trvá ještě hodnou chvilku, ale konečně vyhrnou 
se ze stavení děvčata, mezi nimiž i Mančinka, za 



151 

nimi paní Prošková, babička, Bětka i Vorša. — 
„Dejte na všecko pozor, ohlídněte se po drů- 
beži!" přikazuje babička. Sultán chce Adélce 
se lichotit, čuchá k věncům, které nese v ruce, 
ale ona zdvihá obě ruce vzhůru a babička odhání 
ho řkouc: „Nevidíš ty hloupý, že je Adélka 
družičkou!" 

„Jako andílkové jsou," povídá Bětka Vorše, 
když děvčata do vozu sedají. Pan Prosek sedá 
na kozlík vedle kočího Václava, vezme uzdu do 
ruky, mlaskne jazykem, koně vyhodí hlavy py- 
šně do povětří a vůz ujíždí ke mlýnu, jakby ho 
vítr unášel. — Psi pustili se za ním, když jim 
ale pán pohrozil, vrátili se nazpět, mrzutě lehli 
do slunce na zápraží a pustili se konečně do 
chrápání. 

Jaká to krása v městečku! Na domkách 
ratolesti, pod celým podloubím okolo náměstí 
jako v háji. Po silnici i po všech cestách na- 
stláno zeleného rákosí. Na čtyřech stranách ná- 
městí oltáře, jeden krásnější než druhý. U pro- 
střed kde statue sv. Jana Nepomuckého, pod zele- 
nými lipami, uchystán moždíř, okolo něhož houf 
výrostků stojí. „Z toho budou střílet!" ukazuje 
pan Prosek dětem. — „Ale já se budu lekat!" 
starala se Adélka. — „I co pak by si se lekala, to 
bouchne jen asi tak, jako když spadne s poli- 
ce hrnec," těšila ji Mančinka. Takové rány 



152 



slýchala Adélka doma začasté, to ji tedy upo- 
kojilo. 

U velkého domu, na němž visel štít s bí- 
lým lvem a velký hrozen, zůstal kočár stát. 
Na prahu ukázal se pan kmotr Staničky, sme- 
kaje s vlídným pozdravem aksamitovou čepičku 
s dlouhým třapcem. Paní kmotra v stříbrném 
čepci a v krátkém hedbávném kabátku ne méně 
vlídně na příchozí se usmívala, a když se malá 
Hela chtěla za ní schovávat, vzala ji za ruku, 
Adélku za druhou, postavila je podle sebe, pra- 
víc: „No, tak se pak okažte, jak vám to pří- 
sluší !" — „Jako dvojčátka," usoudila babička. 
Děvčátka po očku na sebe koukly, pak ale zase 
stydlivě hlavy sklopily. Pan Staničky vzal 
pana Proška pod paždí a obrátě se do stavení, 
pobízel ostatní, aby šli dále : „Než začne pro- 
cessí, povíme si něco při sklenici vína," doložil 
vesele. Paní Prošková šla, babička ale zůstala 
s dětmi venku, řkouc paním : „Vy máte vždy 
dost času, když jdete při panstvu, já bych se 
ale mezi lidem do kostela později nedotlačila, 
Zůstanu tu při dětech." Zůstala s nimi stát 
na prahu. — Za nedlouho otočili okolo rohu 
z ulice dva chlapci v červených kamizolkách, za 
nimi zase, a dva a dva, a Jan vykřikl : „Už 
jdou!" — „Adélko a ty Helenko," napomínala 
babička, „až půjdete processím, dávejte také 
pozor na cestu, abyste neupadly Barunko, ty se 



153 



po nich ohlídni. Vy chlapci jděte slušně, abyste 
neudělali neštěstí se světli. A také se v ko- 
stele a u oltářů modlete, aby měl Pánbůh z vás 
radost!" Mezi tímto napomenutím došel učitel 
se školními dětmi. — „Pozdrav Pánbůh, pane 
učiteli; přivedla jsem vám ještě trochu chasy, 
mějte už s těmi malými strpení!" oslovila ba- 
bička starého učitele. — „I vždyť je dobře, paní 
babičko, mám to tu, jak stádo běží, velké malé," 
smál se učitel, řadě chlapce k chlapcům, děvčata 
k děvčatům. 

Babička zůstala v kostele u dveří mezi sta- 
rými sousedkami, děti seřadily se okolo oltáře. 
Po třetí začalo se zvonit, lid hrnul se do ko- 
stela, kostelník přinesl chlapcům sedláčkům 
rozžaté třínožky, malý zvonek zazněl, kněží 
vstoupli k oltáři — začala mše. Holčinky sepialy 
ruce a dívaly se dlouho upřeně na oltář; když 
se ale dost vynadívaly, zatočily hlavy v levo 
v právo, a tu setkaly se zraky jejich s líbeznou 
tváří comtessy, která seděla nahoře v oratorium. 
Musely se na ni usmát, jak pak jinak. Ale za 
comtessou seděla matka a otec tam stál, a ten 
děvčatům přísně pokynul, aby obrátily se k ol- 
táři. Adélka tomu nerozuměla, ona se také na 
tatínka smála, až ji Barunka potáhla za šaty a 
šeptala: „Dívej se na oltář!" — 

Bylo po pozdvihování. Kněz vzal do ruky 
velebnou svátost, lid začal v chóru : „Beránku 



154 

boží, Kriste smiluj se!" a zvony slavně při- 
zvukovaly. V předu šly děti, sedláčkové s hoří- 
cími třínožkami, ověnčená děvčátka, stelouce po 
cestě o závod kvítí. Za nimi kněžstvo, předno- 
stenstvo města, honorace celého okolí, za těmi 
městský i selský lid obecný; mezi těmi šla ba- 
bička. Korouhve rozličných cechů šuměly nad 
hlavami lidu, vůně kadidla mísila se s čerstvou 
vůní klestí a rozházených květin, zvuk zvonů 
roznášel se povětřím. Ti, kteří na průvod jít 
nemohli, stavěli se na zápraží a k oknům, aby ho 
alespoň viděli. 

Jaká pastva očím, ten strakatý průvod ! co 
tu krojů! co tu nádhery! Tu vystrojené děti, tu 
skvostný ornát kněžský, tu pán v moderním fra- 
ku, tu poctivý soused v kabátu padesátiletém, tu 
junák ve vyšívané kamizole, tatík v dlouhém po 
paty kabátu. Paní jednoduše ale elegantně ustro- 
jené vedle vyšperkovaných, nevkusně přistroje- 
ných. Měšfanky v krajkových čepcích i v zlatých 
a stříbrných, selky v škrobených čepcích a v bí- 
lých plachetkách, děvčata ve vínkách i v červe- 
ných šátkách. — Jako každý poznal, že je Sta- 
nických dům hostinec, podle štítu, tak byl šat 
toho lidu vývěsním štítem jejich smýšlení a dí- 
lem i zaměstnání. Na jisto byl k rozeznání kapi- 
talista a řemeslník od ouředníka, sedlák od cha- 
lupníka, a dle kroje bylo vidět, kdo starých 



155 

mravů a obyčejů se přidržuje, a kdo světa no- 
vého se chytá, jak babička říkala. 

Při oltářích hleděla babička vždy, aby při- 
šla na blízko dětem, by při ruce byla, kdyby se 
něco šustlo. Ale vše se dobře skončilo, ačkoliv 
při každém vystřelení Adélka sebou trhla a po 
každé první ráně uši si zacpala a oči zavřela. 

Po slavnosti sebrala babička děti a vedla je 
do hostince, kde již kočár čekal. Kristinka šla 
také z kostela, a babička hned jí nabídla, aby 
jela s sebou. „Naši tu zůstanou přes oběd, máme 
dost místa," doložila. — „Ráda bych s vámi jela, 
a také bych ráda šla s děvčaty," odpověděla 
Kristla, a oko její zapolétlo do řady junáků, kteří 
stáli na hřbitově, čekajíce na děvčata, by je vy- 
provázeli domů. Jeden byl mezi nimi, urostlý 
jak sosna, velmi sličné tváře a milého pohledu. 
Zdálo se, že se po někom ohlíží, a když se — 
náhodou — sešly oči jeho s očima Kristly, zarděli 
se oba. — Babička zavedla Helenku k paní kmo- 
tře, a paní kmotra zdržela hned děti i babičku, 
častujíc je pečivem a babičku vínem. Ze ne- 
chtěla Kristinka do sednice vejít, kde seděli samí 
páni, vynesla jí babička zavdanou do síně, ale 
mnohem rychlejší než babička byl štíhlý junek. 
Vklouzl do šenkovny, dal si nalít sladké rosolky 
a přinesl Kristince zavdanou. Děvče se upejpalo, 
když ale hoch skoro smutně řekl : „ Tak ty ne- 
chceš ode mne přijmout poctu?" vzala rychle 



156 

kalíšek a napila se na jeho zdraví. V tom přišla 
babička, a museli si oba i od ní zavdat. „Při- 
šel jsi jako na zavolanou, Mílo," pravila babička, 
a okolo úst pohrával jí dobrotivý úsměšek; „já 
se právě starala, kterému z těch hochů bych 
řekla, aby s sebou jel; já s těmi divými koňmi 
bojím se jeti, když není s sebou Jan aneb někdo 
rozumný. Kočí Václav nepovážně jede. Pojed! 
s sebou." — „I s radostí," řekl Míla, a obrátě se 
na opatku běžel zaplatit. — Děti rozloučivše se 
s Helou, paní kmotrou a rodičemi, sedaly do ko- 
čáru ; Kristla k nim přisedla, Míla vymrštil se 
k Václavu na kozlík a ujížděli. „Vidíte Mílu, 
jakého dělá pána!" volali chlapci jdoucí po chod- 
níku, když okolo nich kočár jel. — „To věřím, 
vždyť se mám nač pyšnit!" zvolal Míla roz- 
jařen a hodil okem nazpátek do vozu. Hoch ale, 
který byl na Mílu volal a jeho nejmilejší kama- 
rád byl, hodil čepičku do povětří, zpívaje si: 
„Láska, boží láska, kde ji lidé berou? Na hoře 
neroste, v poli ji nesejou." — Ostatek v ko- 
čáře nedoslechli, neboť koně rychlým cvalem 
domů utíkali. 

„Jestli pak jste se ale přece modlily ?" ptala 
se babička malé chasy. — „Já se modlil, ale Vi- 
lím se myslím nemodlil," ozval se Jan. — „Ne- 
věřte mu, babičko, já se modlil otčenáš pořád, 
ale Jan mě šťouchal, nedal mi pokoje na cestě l 
vymlouval se Vilím. — „Jeníku, Jeníku, tys 



157 



bezbožný hoch, letos budu přece muset svaté- 
mu Mikuláši žalovat na tebe ! u kývnula babička 
přísně hlavou na hocha. — „A nedostaneš nic 
vázaného, počkej/' hrozila Adélka. — „Vždyť je 
pravda, máme za několik dní Jana Křtitele, váš 
svátek,* ozvala se Kristinka. — „A co mi dáš vá- 
zaného ? lí ptal se Jan, jakoby se nic nebylo přiho- 
dilo. — „Dám vám vázaného povříslo, když jste 
takový neposeda," smála se Kristla. — „To ne- 
chci/' zamračil se hoch, a děti se mu vysmály. — 
„Co pak ty dostáváš vázaného ? a ptala se Ba- 
runka Kristly. — „Nic ; to není u nás způsob, 
jenom u pánů. Jednou jsem ale dostala vinč od 
jednoho preceptora, co byl v zámku u správců. 
Však ho tu mám v knížkách," — a vyndala 
z knížek složený list, na němž bylo přání psané 
ve verších, okolo nichž byl malovaný věneček 
z růží a z pomněnek, špendlíkem vypíchán. 
„Schovala jsem si ho k vůli tomu věnečku; 
tomu vinči beztoho nerozumím." — „Což pak není 
český?" ptá se babička. — „Je to česky, 
ale hrozně učeně; poslyšte, jak to začíná: 
,Slyš mne drahá krásotinko, Lady schovanko !' — 
Prosím vás, tomu já za mák nerozumím, a takové 
hamonění máte ustavičně. Já nejsem schovanka, 
vždyť mám chvála Bohu mámu; ten člověk měl 
z těch kněh rozum všecek zmodrchaný." — „To 
si nesmíme myslit, milá holka, to byl člověk 
vytřelého rozumu, v školách zběhlý, takový se 



158 

už ovšem s naším rozumem neshodne. Když jsem 
byla v Kladsku ještě, býval vedle nás také tako- 
vý mistr písmař; jeho hospodyně — oni se tací 
písmaři prý odříkají ženění — chodívala začasté 
knám a po ví dá vála nám o něin, jaký je bručivý 
podivín. Celý den byl zahrabán v knihách jako 
krtek, kdyby mu byla Zuzanka- neřekla : ,Pane, 
pojďte jíst/ nebyl by jedl celý den. Zuzanka ho 
musela na všecko pamatovat, kdyby jí nebylo, 
byly by ho moly sežraly. Každý den Šel hodinu 
na procházku, to ale sám a sám, on společnost 
nemiloval. Když odešel, zaskočila jsem někdy 
k Zuzance, ona milovala sladkou rosolku, a já, 
ačkoliv o to pálené nedbám, musela jsem jí to 
k vůli udělat a kalíšek vypít. To mi vždy říkala : 
,Náš starý to nesmí vidět, on pije jen vodu, leda 
že kápne si do ní trochu vína ; mně vždy říká : 
Zuzanko, voda je nejzdravější nápoj, zůstala 
vždy při vodě, bude zdráva a šťastna — a já 
si myslím: Vždyť je dobře, mně jde rosolička 
také k duhu. Chtěl by, abych živa byla jako 
ptáče ; jíst a pít je mu nic, jen tak aby člověk živ 
byl. On má žaludek zasycen těmi knihami, 
pěkně děkuju za takovou stravu/ — Tak vedla 
Zuzanka vždy svou. Jednou mne vedla také do 
jeho pokoje ; jaktěživa jsem neviděla tolik kněh, 
co tam, jako stohy dřeva jich tam bylo nahro- 
maděno. ,No vidíte, Madlenko/ říkala mi vždy, 
,tohle má ten náš starý všecko v hlavě ; já se di- 



159 

vím, že se z toho ještě nezbláznil. — To máte tak : 
kdyby mne nebylo, že ho hlídám jako malé dítě, 
Bůh ví co by z něho bylo ; já musím mít rozum 
ze všeho, on nerozumí ničemu, než těm jeho lej- 
strám. A svatou trpělivost musíte s ním mít. No, 
někdy si na něj ale také houknu, a to jde jakby 
ho pes kousl, ani nemukne, až mně ho je líto. 
Ale někdy je potřeba vypeskovat, když s ním 
není k vydržení ; pomyslete si , Madlenko, měl 
vám vtom svém pokojíku prachu jako u prostřed 
návsí, a pavučin všude jako v staré zvonici, a 
myslíte že jsem mu směla přijít se smetákem? 
Ne. I myslila jsem si: však já tě vyčíhám; 
co pak o něho, ale šlo tu o moji pověst; 
moje to hanba, když k němu někdo vešel a 
viděl ten pořádek. Poprosila jsem jednou zná- 
mého pána, s kterým on nejraději bývá, aby 
ho zdržel, a zatím jsem všecko všude umyla, 
osmejčila, že to bylo k světu podobno. A vidíte, 
Madlenko, jaký to člověk! ani nepoznal, že je 
umyto, až třetí den. To se mu prý zdálo, že je 
v pokojíku světleji — bodejž ho, aby nebylo svě- 
tleji. Tak vám musí člověk umět s těmi podivíny 
zacházet/ — Po každé, když jsem k ní přišla, 
nebo ona k nám, měla co na starého žalovat, ale 
pro celý svět nebyla by se od něho odloučila. 
Jednou jí ale nahnal strachu. Vyšel si také na pro- 
cházku, a tu se potká s tím svým známým, který 
byl na cestě do Krkonošských hor. Nabídl mu, 



160 

aby jel s ním, že se brzy vrátí, a milý pán jel 
s ním, tak jak byl. — Zuzanka čeká, čeká, pán 
nepřichází ; noc přišla, on nikde. Přiběhla k nám 
celá poplašená, plakala, a měli jsme sní co dělat. 
Káno teprv dověděla se, že odjel; to činila a lála 
mu až hrůza. Asi šestý den přijel, a ona pro něho 
každý den vařila oběd i večeři. — Když byl do- 
ma, přiběhla k nám a povídala : ,Nu vidíte, to máte 
tak, když jsem se do něho pustila, povídal mi: 
No, no, nekřičela, šel jsem na procházku a stavil 
jsem se na Sněžce, proto nemohl jsem hned při- 
jít/ — Jednou nám přinesla několik knížek a 
povídala, že to její starý sepsal, abychom to četli. 
Můj nebožtík Jiří byl dobrý čtenář, četl tedy, 
ale my tomu pranic nerozuměli ; také verše dělat 
uměl, ale ani těm jsme nerozuměli, bylo to všecko 
tuze učeno. Zuzanka ale povídala : ,No, to stojí za 
to, že si tím hlavu láme !' Ale lidé ve městě 
měli před ním velikou vážnost, a každý říkal, 
že ten jeho rozum ani k pochopení není." 

„Já jsem jako ta Zuzanka, " pravila Kristla ; 
„pranic mi na té učenosti nezáleží, když tomu 
rozumět nemohu. Když slyším hezky zpívat a 
vás babičko vypravovat, to je mi milejší, než 
jakýkoli výklad. — Ale jestli pak jste slyšela 
tu píseň, co udělá Baria z Červené Hůry ?" — 
„Milá holka, mně ty světské písně už teď ne- 
jdou do hlavy, ani se o ně mnoho nestarám ; ty 
časy, kde jsem pro písničku kus cesty běžela, 



161 

už pominuly, tecT já jen ty moje pobožné zpí- 
vám," pravila babička. 

„Jaká je to, Kristlo ? a ptala se Mančinka a 
Barunka. — „No počkejte, však já vás jí naučím, 
začíná se : Copak ten ptáček povídá, co na dubě 
sedá ?" — „Tu mne Kristinko musíš dnes zazpí- 
vat, až k vám přijdem," obrátil se Míla do vozu. — 
„Třebas dvakrát. Byli jsme na robotě na pan- 
ském hrabat, Baria také přišla, a když jsme od- 
počívaly pod strání, povídá Anča Tichánkovic : 
,Barlo, udělej nám písničku \* — Baria se chvilku 
rozmejšlela, pak se usmála a začala zpívat : ,Co 
ten ptáček povídá, co na dubě sedá? Která 
panna hocha má, že je vždycky bledá/ Anča 
se ale o to skoro rozhněvala, myslila že to padá 
na ní ; to víte, že má Tomše, že je nevěstou. Ale 
Baria jak to na ní pozorovala, jen to fiklo, udě- 
lala druhý verš na udobřenou : ,Mlč, ptáčku, 
mlč, ty lžeš, nepovídáš pravdu: já také hocha 
mám, a mám přece barvu/ — Líbila se nám dost 
a dost, a notu tak pěkně k ní vzala, až milo. 
Žernovská děvčata budou poslouchat, ony ji 
ještě neznají," doložila Kristla. — Mančinka 
a Barunka si notovaly poněkud novou písni- 
čku, a v tom jeli okolo zámku. Před vraty 
stál nejmladší komorník v černém obleku, 
chlapisko nevelké, vyzáblé ; jednou rukou pro- 
česával si černý vous, druhá ruka palcem za- 
věšena byla v zlatém řetízku, který mu na 

11 



162 

šíji visel, aby vidět bylo třpytící se na prstech 
prsteny. 

Když jel kočár okolo něho, zasvítily mu oči 
jako mackovi, když vidí vrabce, usmál se milost- 
ně na Kristlu a pokynul rukou. Ale ženské 
sotva se po něm obrátily a Míla s nechutí vy- 
drovku popošinul. „Raději bych věru čerta 
viděla, než toho Taliána," povídala Kristla. 
„To už zase číhá, až by šlo několik děvčat samot- 
ných, aby mezi ně vletěl jako jestřáb." — »No, 
onehdy ve Zliči dostal na hřbet," začal Václav ; 
„přišel si tam k muzice, a hned k těm nejhezčím 
děvčatům, jakoby pro něho je tam byl kdo při- 
vedl; a chlap neumí promluvit česky, ale „esky 

olka, mám rád" to si hned pamatoval" 

„To mně také v jednom repetí, když přijde na 
pivo," vskočila do řeči Kristla, „a kdybych mu 
desetkrát po sobě řekla : , Já vás ne ráda' — 
přece nejde s krku jako ta zimnice." — 55 No, 
hoši mu vyprášili kanduš notně, a kdyby mne 
nebylo, teprv byl by zvěděl, po čem perník 
v Pardubicích." — „Ať si dá pozor, aby mu to 
na jiném místě nepověděli," řekl Míla, pohodě 
hlavou. 

Kočár zastavil u hospody. „No, zdrávi jste 
svezli," děkovala se Kristla, podávajíc ruku Mí- 
loví, který jí pomáhal s kočáru. — „Ještě sloví- 
čko," zadržela ji babička; „nevíš, kdy půjdou 
Žernovští a kdy Cerveno-Hůrští do Svatoňo- 



1G3 



vic ?* — „Snad jako kdy jindy : Červeno-Hůrští 
mezi matičkama, a Zernovští na první Mariánský 
svátek po Janu. Já jdu také." — „To chci také," 
mínila babička. — „Já jdu letos také s sebou," 
smála se Barunka. — „Já také," přisvědčila Man- 
činka. Ostatní děti pravily, že také, ale Barunka 
je odbývala, že by tři míle cesty neušly. Zatím 
švihl Václav zase do koňů, a jeli ke mlýnu, kde 
složili Mančinku a kde odbyla babička svěce- 
ných několik věnečků, pro panímámu přichy- 
staných. Když dojížděli domů, přiběhl jim Sul- 
tán a Tyrl velikými skoky vstříc, a nemohli se 
radostí ani ustanovit, že mají babičku zase do- 
ma. Babička ale děkovala Pánubohu, že šťastně 
domů dojeli, ona stokrát raději pěšky šla, než se 
vezla, neboť na tom voze a když ti bujní koně 
v jednom cvalu uháněli, zdálo se jí ustavičně o 
sražení hlavy. 

Bětka i Vorša čekaly na zápraží. „Co vy, 
Václave, kde máte věneček ?" ptala se mluvná 
Bětka kočího, když babička s dětmi do sednice 
vešla. — „I holka, to jsem já dávno zapomněl, 
kde jsem ho nechal," ušklíbl se potutelně Vá- 
clav, otoče povoz k silnici. — „Nemluv s ním," 
potáhla Bětku Vorša ; „to víš, ten si nevidí do 
huby ani na Boží hod !" — Václav směje se 
švihl do koňů, a hned ho tam nebylo. Čerstvé 
věnečky pověsila babička mezi okno a na obráz- 
ky, a loňské hodila „božímu ohníčku". 



164 



IX. 



V babiččině světnici jako v zahradě, kam 
se člověk obrátí, všude plno růží, rezedy, střem- 
chy i jiného rozmanitého kvítí, a mezi tím celé 
náruče dubových listů. Barunka, ManČinka vá- 
žou kytice a Cilka vije veliký věnec. Na lavici 
u kamen sedí Adélka s chlapci a odříkávají si 
přání. 

Je předvečer svatojanský, druhý den otcův 
svátek, slavný to rodině den. Ten den sezval 
si pan Prosek své nejmilejší přátele na hostinu, 
to byl už obyčej. Proto byl takový rámus po ce- 
lém stavení ; Vorša drhla a směj čila, aby nebylo 
ani prášku nikde, Bětka pařila drůbež, paní pe- 
kla koláče, a babička přihlížela tu k těstu, tu 
k peci, tu k drůbeži ; jí bylo všude třeba. Ba- 
runka prosila, aby babička zavolala Jana ven, 
že jim nedá pokoje, a když byl venku, naříkala 
Bětka a Vorša, že se jim plete pod nohami. Vilém 
chtěl, aby ho babička vyslýchala, Adélka chytala 
ji za faldy, škemrajíc o koláč, a na dvoře krá- 
kaly slepice, dávajíce znamení, že chtějí na hrad. 
„Pro pána krále, vždyť pak nemohu všem všudy 
najednou posloužit !" naříkala si ubohá babička. 
Tu volá Vorša: „Pán jde domů!" — Pletačky 
se zamknou, paní uklízí, co ještě tajemstvím zů- 
stat má, a babička přikazuje dětem : „Ne potom 
abyste tatínkovi všecko vybreptaly !" — Otec při- 



165 



chází ua dvorek, děti jdou mu vstříc, ale když jim 
dává otec dobrý večír a po matce se táže, zůstanou 
zaraženy stát, nevědí co mají říci, aby ne vyzra- 
dily tajemstva. Adélka ale, tatínkův mazánek, 
jde přece kněmu, a když ji bóře na rámě, šeptá 
mu : „Maminka peče s babičkou koláče, zítra 
bude tvůj svátek." — „No počičkej," přetrhnou 
jí chlapci slovo 5 ,,ty dostaneš, povědít to," — a 
běží žalovat mamince. Adélka zčervená, zara- 
žena sedí na otcovu loktu, až konečně se pustí 
do pláče. „No , neplač ," chlácholí ji otec ; 
„vždyť já to vím, že je můj svátek a že peče ma- 
tka koláče." — Adélka si utře rukávkem slze, 
dívá se ale se strachem na matku, kterou 
chlapci vedou. Než ono se to všecko vyrovná, 
a chlapci dovědí se, že Adélka ničeho nevyzra- 
dila. To tajemství ale všecky tři tak tlačí, že 
otec slyše nesmí slyšet a vidě nesmí vidět. Ba- 
runka musí při večeři ustavičně na ně mrkat 
a štochat je, aby se dokonce neprozradili, a 
Bčtka se jim potom posmívá, že jsou „slepičí 
trepky". 

Konečně je vše uděláno, přichystáno, i vůně 
pečiva se rozešla ; služky ulehly, jen babička 
ještě klapká ztichounka po stavení. Zavírá 
kočky, zalívá jiskry v kamnech, a rozpome- 
nouc se, že se topilo také v peci na stráni, že by 
tam byla mohla nějaká jiskřička zůstat, nevěří 
ani své opatrnosti a jde se raději ještě podívat. 



166 

Sultán a Tyrl sedí na lávce ; když vidí ba- 
bičku, jaksi podiveni se na ni podívají ; v tu 
dobu ona nebývá venku, ale když je pohladí 
po hlavě, začnou se lichotivě okolo ní třít. 
„No, už jste zase číhali na myši, vy hastrmani? 
To je váni dovoleno, jen se mi do chlívku nedo- 
bývejte," povídá jim, jdouc na stráň. Psi v pa- 
tách za ní. Otevře pec, opatrně Šťourá pohrabá- 
čem v popeli, a nevidouc ani jiskry, zavře pec a 
jde nazpět. U lávky stojí vysoký dub ; v rozlo- 
žených jeho ratolestech sedí v létě drůbež. Ba- 
bička se podívala nahoru, zaslechla v ratolestech 
povzdech, tichounké šepotání a típání. „O něčem 
se jim zdá," povídala si a šla dál. — Co ji opět 
u zahrádky zastavilo ? Naslouchá líbeznému klo- 
kotání dvou slavíků v zahradním křoví ? či ne- 
souvislé písni Viktorčině, která smutně od splavu 
zaznívá ? Ci se babička zahleděla na stráň, kde 
tolik svatojanských mušek, těch živých hvězdi- 
ček se kmitá ? — Pod strání nad loukou vznáší se 
lehké obláčky v ustavičném kolotání. To nejsou 
mlhy, povídá si lid, a snad babička také věří, že 
v těch průzračných stříbrošedých závojích zaha- 
leny jsou lesní ženky, a dívá se na jich divý tanec 
při svitu měsíce ? — Ne, ani tak, ani tak ; ba- 
bička dívá se na louku, která vede ke mlýnu. 
Tam od hospody přes potok vběhla na louku 
postava ženská, zahalená v bílou plachetku. Tiše 
stojí, naslouchá jako srna, když ze zákrytu les- 



167 



ního vyběhne na širou pláň, by se popásala. 
Nic neslyší, než táhlé zvuky slavika, temné 
hrkotání mlýnu a ševelení vln pod temnými 
olšemi. Otočí bílý šat okolo pravé ruky a trhá 
ní kvítí, kvítí devatero, každé jiné. Majíc kytici 
hotovu, shýbne se ještě, umyje se čerstvou rosou, 
a neohlížejíc se v levo ani v právo spěchá na- 
zpět k hospodě. „Kristla je to ! bude dělat 
svatojánský věneček ; myslila jsem si, že má 
toho hocha ráda," povídala si babička, nespou- 
štějíc s děvčete oči. Již ji neviděla, a ještě stála 
v zamyšlení! Duše její kochala se vzpomín- 
kách ! Viděla před sebou louku, viděla pohor- 
skou vesničku, nad sebou zářící měsíc a hvěz- 
dy — byl to ten samý měsíc i hvězdy, věčně 
krásný, nestárnoucí — ale ona byla tenkráte 
mladá, svěží holčina, když v svatojánské noci 
na osudný věneček devatero kvítí trhala. Jako 
by to bylo právě bylo, tak cítila babička strach, 
který měla, aby jí nikdo v cestu nepřišel a kou- 
zlo nepřekazil. Vidí se v komůrce své, vidí na 
lůžku ty květované podušky, pod něž uvitý vě- 
neček klade. Zpominá, jak vroucně se modlila, 
aby jí dal Pánbůh sen, v němž by se jí zjevil ten, 
jehož si duše její byla oblíbila. Důvěra, kterou 
na osudný věneček kladla, nezklamala ji ; viděla 
ve snu muže vysokého zrůstu, jasného, upří- 
mného vzhledu — toho, jemuž rovného pro ní 
ve světě nebylo. Usmívá se babička té dětinské 



168 



chtivosti, s jakou před slunce východem do za- 
hrady pospíchala k jabloni, by nazpátek přes ja- 
bloň věneček přehodila a ještě se dověděla, zdali 
Jiřího svého brzy aneb dlouho neuvidí. Pama- 
tuje se, jak ji vycházející slunce plačící dostihlo 
v zahradě, plačící proto, že věneček daleko přes 
jabloň přelítl a tudy nebyla čáka, že se s Jiřím 
brzy shledá. — V zamyšlení stojí babička dlou- 
hou chvíli, mimovolně ruce sepne, mírný její, 
důvěrný zrak obrátí se vzhůru k zářícím hvěz- 
dám a z úst vyplyne tichá otázka : „Kdy se asi 
Jiří shledáme?" — Tu převěje větřík lehounce 
bledou tvář stařenky, jako by ji líbal duch 
zvěčnělého. Stařenka se zachvěje, udělá kříž, 
a dvě slze padnou na sepiaté ruce. Po chvíli 
vejde tiše do stavení. 

Děti vyhlížely z oken, kdy rodiče přijedou ; 
byli v městečku v kostele. Otec dal ten den na 
mši svatou a babička dala ten den na modlení 
za všecky Jany svého rodu, počítajíc od koli- 
kátého kolena. Krásný věnec, přání, dary — vše- 
cko leželo na stole přichystáno; Barunka vy- 
slýchala jednoho i druhého, ale samým chvatem 
vynechalo se tu slůvko a tam slůvko, a musela 
začít z nova. Babička měla díla plné ruce, ale 
chvilkami otevřela dvéře, nahlídla do pokoje 
a s napomenutím : „Budte hodný, nic tu nevyvá- 
dějte!" zase odešla. 

Právě šla babička nařezat čerstvé petržele 



169 

do zahrádky, tu běží Kristla po stráni, nesouc 
něco v šátku zabaleného. „Dej Pánbůh dobré 
jitro, babičko," pozdravuje s tváři veselou, zářící, 
že se babička na ni až zakoukala. — „Tyť vy- 
padáš, děvče, jakoby s na růžích se byla vyspala, " 
povídá jí babička, usmívajíc se. — ,, Uhodla jste, 
babičko, moje podhlavničky jsou samý květ," 
odpověděla Kristla. — „Ty čtverácko, nechceš 
rozumět, ale nechť je tak nebo tak, jen když 
bude dobře, vid" holka?" — „To, to, babičko," 
přisvědčila Kristla, ale dovtípíc se smyslu babič- 
činých slov, trochu se zarděla. — „Co pak to 
neseš?" — „Nesu vázaného Jeníkovi; vždy se 
mu líbí naše rousné holuby, přinesla jsem mu pár 
mladých, ať si je hledí." — „Ale což sis dělala 
škodu, vždyť ono to nemuselo být," mínila ba- 
bička. — „Rádo se stalo, babičko ; já mám děti 
ráda, a děti mají zase z takových věcí radost, 
tedy jim ji nechme. Ale mně se všecko zdá, že 
jsem vám nepověděla, co se na včerejšek v noci 
unás dělo?" — „Včera bylo u nás jako na Praž- 
ském mostě, nepřišly jsme ani k řeči, ale vím, 
že jsi mi chtěla něco povídat o tom Taliánu. 
Tedy povídej, ale musíš vzít z každého verše 
slovo, čekám naše už z kostela, a hosté budou 
tu co nevidět," pobízela babička Kristlu. — „Tak 
si pomyslete, on ten obejda, ten Talián přicházel 
k nám každý den na pivo, — to by nebylo zle, 
hospoda je pro každého člověka, — ale ne aby 



170 

jako pořádný člověk za stolem seděl, vysmejčil 
jako pometlo celý dvorek, i do kravína vlezl, 
zkrátka, kam se |á vrtla, tam byl v patách. Ta- 
tík se na to mračil, ale znáte ho, je dobrý člo- 
věk, nerad ublíží kuřeti a nerad si také hosty 
odrazí, zvlášť zámecké. Spolehl se tedy na mne ; 
já ho několikrát z hrubá odbyla, ale on jako 
bych mu nejpěkněji řekla, a vím, že rozumí če- 
sky, třebas i mluvit neuměl. Vedl ustavičně jen 
svou : ,esky olka, mám rád/ ruce přede mnou 
spínal, ba i klekl." — „To je kůže!" povídala 
babička. — „I to máte tak, babičko, ti páni, ti 
vám toho nahamoní, až vás uši brní ; kam 
by Člověk přišel, aby jim to věřil, takové 
řeči se mi v hlavě ani neomží. Ale ten Talián 
mne domrzel. Předevčírem byly jsme na louce 
hrabat, tu se tam namátl Míla — (babička se 
tomu namátnutí usmála) — mluvili jsme všeli- 
cos, řekla jsem mu taky, jaký to máme s tím 
Taliánem kříž. — ,No, jen to nech, však já 
se postarám, aby k vám nešel/ — ,Ale abyste 
tatíka nerozhněvali/ povídám, neboť já znám 
Zernovské hochy, to jsou prošívané podšívky. — 
Večer přijde milý Talián zase; ale za malou 
chvilku přihrnuli se hoši, byli čtyři, mezi nimi 
Míla a jeho kamarád Tomeš — znáte Tomše, 
ne ? Dobrá kopa, bude si brát Anču Tichánko- 
vic, moji kamarádku. Já měla radost, když přišli, 
jakoby mi na nové šaty někdo dal. Běžím 



171 

s chutí nalívat, a každému jsem připila. Talián 
se zamračil zle; jemu já nikdy nepřipiju, šlak 
mu věr, aby člověku něčeho nedal. Hoši sedli 
za stůl a začali hrát v karty, ale to jen na 
oko, přitom se ustavičně Taliánovi pošklebo- 
vali. Vítkovic povídá : ,Koukejte se na něho, 
vyhlíží jako sůva z nudlí !' — Tomeš zas na 
to : ,Já se ustavičně na něho dívám, brzo-li 
si neukousne zlostí nos. Mnoho práce by 
mu to nedalo , sahá mu beztoho až na bra- 
du !' — Tak vám to šlo ; Talián všecky bar- 
vy přeměňoval zlostí , ale ani necekl. Ko- 
nečně přece hodil peníze na stůl, nechal 
pivo stát a bez pozdravení odešel. Já udě- 
lala za ním kříž, hoši ale povídali : ,Kdyby 
nás byl mohl pohledem probodnout, bylo by 
po nás/ Když odešel , šla jsem po svých ; 
to víte, co máma postonává, na mně se vše- 
cko zavírá i otvírá. Hoši také odešli. — 
Už bylo snad po desáté, když jsem šla do 
komory spát. Začnu se svlékat, tu na okénko : 
tuk, ťuk, tuk. Myslím si, to je zajisté Míla, 
snad si něco zapomněl ; on vždy něco zapomene, 
já mu říkám, že jednou hlavu unás nechá!" — 
„Už se stalo," přikývla babička na dosvědčenou. 
— „Přehodím si šátek," pokračovala Kristla 
s usmáním, r a jdu rychle okno otevřít; a há- 
dejte, kdo to byl? — Talián! Bouchnu oknem, 
a leknutím jsem si uplivla! On mne vám za- 



172 



cne prosit a mluvit, a ví, že mu nic nerozumím, 
pak mi podával zlaté prsteny s prstů. Já 
se vám dopálila, vezmu žbán s vodou, jdu 
k oknu a povídám : ,Jdi odtud, ty posituro, 
a hledej si frejů tam u vás, ne zde, sice tu 
vodu na tebe vychrstnu ! ( Trochu ucouvl od 
okna, ale v tom vyskočili z křoví hoši, po- 
padli ho do hrsti a ústa mu zacpali, aby 
nemohl křičet. ,Počkej , Taliáne talianskej, 
teď ti dám co pro to/ ozval se Míla. Já ale 
prosila Mílu, aby ho nebili, a zavřela jsem 
okno — vlastně jen přivřela, nedalo mi to, 
abych se nepodívala, co s ním budou dělat. — 
,No Mílo, co s ním? Chlapíka je kde nic 
tu nic, a srdce zaječí, třese to ním , jakoby 
měl klepavku/ — ,Vyšlehejme mu žehavkama/ 
navrhl jeden. — ,Namažme ho kolomazí/ druhý. 
— ,Nic to/ rozhodl Míla, ,Tomši, ty ho drž a 
vy hoši pojďte se mnou/ — Odběhli. Za malou 
chvilku se vrátili, přinesli tyčku a kolomaznici. 
,Hoši, zujte mu botky a vykasejte nohavice/ 
poroučel Míla. Hoši hned poslechli ; když je 
začal kopat, chlácholili ho jako zlého koníka: 
,Hahou, malý, hahou !' — ,Nedostaneš podkův- 
ky, neboj se/ povídal mu Míla; ,jen ti nožky 
namažem, aby se ti běželo lip domů !' — , Ale- 
spoň načichneš zdravou vůní/ smál se Tomeš ; 
,beztoho smrdíš tou voninou, jakby facky dá- 
val/ — Když mu namazali nohy, jakoby bo- 



173 

tky měl, položili mu tyčku na plece, ruce mu 
roztáhli a přivázali ho na ni jako na kříž. 
Talián chtěl křičet, ale Tomeš položil mu dlaň 
na ústa a držel ho jako v skřipci. ,Takovým 
lenochům, jako tys/ povídal, ,neškodí, hnáty 
trochu natáhnout, beztoho se ti žíly zkrátí/ — 
,Hoši/ poroučel zase i\Iíla, , svažte mu botky, 
hoďte mu je přes rameno, a vy vědem ho na 
silnici ; ať jechá, odkud přišel/ — ,Počkejte, 
dáme mu kytku za knoflík, aby přece viděli, 
že jde od holky/ řekl Vítkovic, utrhl kopřivu a 
bodlák a zastrčil mu to na frak. — ,Tak, teď to 
máš, jsi celý pěkný, můžeš jít sdary!' smál se 
Míla; vzali ho sTomšem poďpaždí a šourem ho 
vyvedli tiše ze sadu. . Za chvilku přišel Míla je- 
ště k okénku, povídal, jakou měl chlapík zlost 
a jak s bidlem utíkal. ,Ale jak jste ho vyčí- 
hali?' ptám se Míly. — >Inu/ povídá, ,já ti 
chtěl dát dobrou noc, řekl jsem tedy hochům, 
aby na mne posečkali ve mlýně, sám jsem stál 
v sadě. Tu vidím přes stráň dolů někoho se 
plížit jako zloděje a krást se k tvému okénku. 
Jak mile jsem ho poznal, tichounce vyjdu ze 
sadu a pro hochy. Tak se nám to dobře po- 
dařilo. Mně se zdá, že se bude pást, vícekrát 
sem přijít/ — Včera jsem se té posituře celý 
den smála, ale večer byl u nás ponocný Ko- 
houtek, on je u nás každý den, rád si zavdá, 
a pak co ví, to vykokrhá. Ten nám začal vy- 



174 

pravovat, jak přišel Talián v noci domů. ,To 
byli nějaké šelmy, ti ho zdělali/ povídá, a za- 
čal ho popisovat až hrůza; to víte, že udělal 
z komára velblouda. Psi se prý na něho sápali, 
jaký byl hrozný — a žena měla prý do rána 
co drhnout, aby mu kolomaz smyla. Dal jim 
stříbrný tolar, aby nic neříkali v zámku, a za- 
říkal se prý strašně, že se těm chlapům po- 
mstí. Já se ted bojím o Mílu; povídá se, že 
jsou ti Taliáni zlí lidé. A ještě to povídal Ko- 
houtek tátovi, že chodí Talián k Mariance 
správcovic, a že si myslejí staří, když ho má 
paní kněžna ráda, že mu dá dobrou službu 
na panství, a pak že by si mohl dceru vzít. 
No a vidíte, babičko, Míla chce do dvoru se 
dát za pacholka na rok, aby nemusel být vo- 
jákem; to víte, jak to chodí, když by Talián 
ale na něho přištíval, správec ho nevezme, a 
bude v brindě. To jsem si všecko rozmyslila, 
a už mne to nic netěší, co ti hoši vyvedli ; — 
dnešní sen mne ovšem zase potěšil, ale což je 
to plátno ! Co vy tomu říkáte, babičko ?* — 
„Moudré to nebylo od těch hochů, ale dejme 
chase rozum, dokonce když se do toho láska 
vplete. Můj Jiří také vyvedl takový kousek, 
a trpěl za to." — „Co pak, babičko?" — „Inu 
snad bys nechtěla, abych se pustila do roz- 
právky; až při příležitosti povím ti to. Beztoho 
jsme se zapomněly, a zdá se mi, že slyším 



175 



dusot koňů; to jsou už naši. Pojďme! Já si to 
musím všecko rozmyslit, cos mi řekla, snad 
budu vědět pak nějaké rady," doložila babička 
vcházejíc přes práh. 

Děti slyšíce Kristinčin hlas, vyběhly do 
síně, a když Jan dostal krásné holoubátka, po- 
padl děvče okolo krku a tak ji radostí silně 
stiskl , že jí zůstala na bílém hrdle červená 
pruha. Byl by si je také nejraději hned sám 
do holubníku donesl, kdyby nebyla Barunka 
zavolala: „Už je tatínek zde!" Skoro zároveň 
s kočárem došli k Starému bělidlu i pan otec 
a pan myslivec. Pan Prosek vida se v kole 
milých přátel a rodiny, kterou on tak vroucně 
miloval a jíž tak málo do roka užil, byl velice 
pohnut, a když začala Barunka přát, polily ho 
slze. Děti vidouce otce plakat, i matku i ba- 
bičku, zajíkaly se v řeči a pustily se také do 
pláče. Bětka a Vorša, poslouchajíce u dveří 
odříkávání, přikryly si oči modrými zástěrami 
a plakaly též jedna víc než druhá. Pan otec to- 
čil pikslou jako mlýnským kolem, pan myslivec 
šoustal rukávem krásný lovecký nůž (neboť 
byl v celé parádě), aby své pohnutí zakryli ; 
Kristinka ale stála u okna a pranic se za slze 
nestyděla, až pan otec k ní přistoupna, pikslou 
na rameno jí klepl, šeptaje: „Vid, to ty si 
myslíš : až mně budou tak přát!" — »Vy> pane 
otče, vždycky musíte člověka škádlit," povídalo 



176 



děvče a oči utřelo. Slze v oku, ale radost a 
spokojenost v srdci, přistoupil pan Prosek ke 
stolu, nalil do poháru vína. „Na zdraví všech!" 
pravil, vyprázdniv první pohár. Na to pili všickni 
na zdraví hospodáře, a brzy zářily jim tváře 
veselostí. Jeník byl nejblaženější : on dostal od 
myslivce dva králíky, od panímámy velikánský 
koláč, vším kořením mazaný, co on rád, od 
babičky jeden z těch dvacetníků, co měla. scho- 
vané v plátěném pytlíčku v truhle, od rodičů 
dary, a po obědě se tu z nenadání vyskytla 
v sadě paní kněžna s comtessou, a když pan 
Prosek i paní s babičkou a s dětmi ven vyběhli, 
přivítat je, dostal Jeník krásnou knihu od com- 
tessy, v níž byla rozličná zvířata vymalována. 

„Já se přijela podívat, Jene, jak se dnes 
veselíš," přívětivě oslovila kněžna svého štolbu. 

„U mé rodiny a s několika dobrými přá- 
tely vždy dobře, Osvícenosti," odpověděl pan 
Prosek. — „Kdo je u tebe?" — „Sousedé moji, 
mlynář se svou rodinou a Riesenburský my- 
slivec." — „Nenechej se mnou zdržovat, vrať 
se mezi ně, já též hned odjedu." — Pan Prosek 
se poklonil, netroufaje si velitelku svoji zdr- 
žovat, ale prostosrdečná babička začala hned: 
„I to by bylo krásné, abychom milostivé paní 
kněžně a milostslečně ani koláč nepodaly. Jdi, 
Terezko, jdi, přines; co přijde znenadání, při- 
jde k chuti. Barunko, ty odběhni pro košíček, 



177 



načešu trochu třešní. Snad by milostivá paní 
také trochu smetany nebo vina ? u — Jan i Terez- 
ka byli v rozpacích, báli se, aby to prosté 
pobídnutí kněžnu neurazilo, ale naopak, s pří- 
větivým usmáním skočila s koně, podala uzdu 
Janovi a sedajíc na lavičku pod hrušku pra- 
vila : „Vaše pohostinství bude mi milé, nechci 
však, abyste hosti zanedbali ; ať tedy přijdou 
mezi nás." 

Paní Prošková odběhla, pan Prosek uvázav 
koně u stromu, donesl ven stolek, a za chvíli 
přišel pan myslivec s velikou poklonou a pan 
mlynář s velikým upejpáním, když se ho ale 
paní kněžna ptala, jak se mele, mnoho-li užit- 
ku mlýn mu nese, byl ve svém živlu a tak 
dalece se osmělil, že podal kněžně šňupec ta- 
báku. Když byla s každým vlídně slovíčko 
promluvila, přijmula od paní Proškové koláč 
a od babičky sklenici smetany. 

Děti zatím obklopily Jana, který jim uka- 
zoval svoje zvířata, a comtessa stála u nich, 
těšila se z radosti a z obdivu jejich, mileráda 
odpovídajíc na každou jejich otázku. 

„Maminko, podívejte se, to je naše srnka!" 
volal myslivcův Bertík na matku, když jim 
Jan ukazoval srnu, a matky i děti sestrčily hla- 
vy do knihy. 

„ Sultán! to je Sultán!" zvolal Vilém, a 

když na to vykřiknutí Sultán mezi nimi se 

12 



178 

vyskytl, ukazoval mu Jan knihu řka: „Vidíš, 
to jsi ty!" I velikánský slon tam byl, jehož 
se Adélka až lekla ; kůň tam byl, i krávy, za- 
jíček, veverky, slepice, ještěrky a hadi, ryby, 
žáby , motýlky, berušky i ten mravenec ; to 
všecko děti znaly, a babička si povídala vi- 
douc štíry a hady : „ Co ti lidé všecko neudě- 
lají, i tu havěť vymalujou." Když ale paní 
mlynářka chtěla vidět zlou saň, které z huby 
oheň srší, povídala comtessa, takové zvíře že 
není, to že je vymyšlená potvora. Pan mlynář 
ale zaslechl to, zatočil pikslu v prstech, ušklíbl 
se, řka : „I milostslečno, není to vymyšlenost, 
takových jedovatých zlých saní s ohnivými 
jazyky je dost na světě, ale patří k člověčímu po- 
kolení, proto nejsou mezi těmito nevinnými 
zvířaty." Comtessa se usmála, panímáma ale 
klepnouc pana otce přes ruku, pravila : „Mno- 
ho řeči, pantáto." 

Kněžna zatím s myslivcem a Janem o vše- 
ličem mluvila, až se ptala také, je-li v okolí 
mnoho pytláků. 

„Ještě mám dva takové taškáře; byli tři, 
ale toho nejhloupějšího jsem několikkrát po- 
kutoval, ted! sedí doma; ale ti dva jsou po 
šlaku chytří, není možná jich dostihnout, leč 
bych jim trochu broků do těla vehnal. Pan 
nadlesný mi to ovšem vždycky poroučí, ale je 



179 

to na pomyšlenou, k vůli zajíci člověka zmr- 
začit." 

„Nechci, abyste to kdy udělal/ řekla 
kněžna. 

„Já si také myslím, že pro tu maličkost 
milostivá vrchnost neschudne, a na vysokou 
zvěř se pytlák neodváží v revíru." 

„Slyším ale, že mi lid v lesích mnoho 
krade?" ptala se kněžna. 

„Inu," řekl myslivec, „já sloužím milostivé 
vrchnosti hezkých pár let, ale škoda co mi lid 
za ten čas v lesích nadělal, nestojí za mnoho. 
Ono se mnoho mluví; ku příkladu, já bych 
mohl dát pokácet kolik stromů do roka, 
prodat, a když bych to nemohl fortelně súčto- 
vat , řekl bych : ukradlo se. K čemu si ale 
obtěžovat svědomí lží a podvodem. Na pod- 
zim, když přijdou hrabačky na stlaní, chudý 
lid na dříví, jsem vždy na blízku, hromuj u, až 
se les otřásá, aby měli strach a žádnou škodu 
mi netropili; ale což mám takovou starou 
babku napolo zabit, když si někdy ňáké tlustší 
topůrko přibere, jako to někteří dělají ? Proto 
milostivá vrchnost živa bude, myslím si, a 
chudý lid se také obživí a řekne tisíckrát za- 
plať Pánbůh. To vše já nepočítám za škodu." 

„Dobře tak děláte," přisvědčila kněžna. 
„Než ale musí tu být na blízku přece jen zlý lid. 
Přede včirem v noci šel Piccolo z městečka, 



180 

a v bažantnici chtěli ho obrat ; když se ale brá- 
nil a křičel, zbili ho, až zůstal ležet ; posud 
je churav. Tak se mi řeklo." 

„To se mi zdá víře nepodobno, Osvíce- 
nosti," kroutil hlavou pan Prosek. 

„Jaktěživi jsme neslyšeli, aby tu bylo zboj- 
níků jakých v bažantnici, aniž kde na blízku," 
ozvali se myslivec i mlynář. 

„Cože se to mělo stát?" ptala se babička, 
přistoupnouc blíže. Myslivec jí to pověděl. 
„I totě kůže prolhaná," povídá babička, pode- 
prouc si v rozhorlení ruku o bok. „Ze pak se 
nebojí Pánaboha. Povím já to milosjivé pani 
jinak," A tu začala povídat, co jí byla Kristla 
ráno svěřila. „Ne snad abych chválila, co ti 
chlapci udělali, ale což je plátno, každý hájí své. 
Kdyby kdo byl toho větroplacha viděl stát u okna 
děvčete v noci, rozneslo by se to jako po trou- 
bách, a děvče by mělo dobré jméno a štěstí 
zkažené ; už by se řeklo : ,1 což ta, chodili k ni 
páni, nehodí se mezi nás.' Děvče má ale strach, 
aby se jim ten člověk nemstil," doložila babička. 

„Af se nebojí, já to srovnám," řekla kně- 
žna; na to pokynula comtesse k odjetí, obé 
vsedly na koně a vlídně pozdravíce spole- 
čnost, rychlým cvalem ujížděly k zámku. 

„To je pravda, že by si málo kdo troufal 
s paní kněžnou tak mluvit jako naše babička," 
mínila paní Prošková. 



181 

„I ono je někdy lépe mluvit s císařem nežli 
s písařem, a dobré slovo najde dobrého místa. 
Kdybych se byla nezmínila, kdo ví, co by 
z toho bylo pošlo," pravila babička. 

„Vždyť já to říkám, že je ta paní bledě 
v tom, že ji obelhávají kde kdo," mínil mysli- 
vec, jda spaném Proškem a mlynářem nazpět 
do světnice. 

K večeru přišel Kudrna, a jak slyšely děti 
flašinet!, pustily se s Kristlou, Bětkou i Voršou 
do tance. Také žampaňské se pilo, pani kněž- 
na je poslala hospodáři, aby pili na její zdraví. 
Ani na Viktorku se nezapomnělo, babička ne- 
sla, když se smrklo, ke splavu na omšený pa- 
řez dobrou výslužku. 

Druhý den ráno žalovala panímáma babičce, 
že měl pantáta mnoho řeči a že po cestě šněroval, 
ale babička s usmáním povídala : „I panímámo, 
vždyť je to jednou do roka, a není kapličky, 
aby nebylo jednou do roka kázáníčko!" 



X. 

Po Žernovském kopci nahoru kráčí pět 
poutnic; je to babička a panímáma, Kristla, 
Mančinka a Barunka. První dvě mají bílé pla- 
chetky přes hlavu, nad obličej jako stříšku 
stáhnuté ; děvčata kulaté klobouky. Také si 



182 



sukničky vykasaly jako Kristla a starší ženy, 
a na zádech nesly si malé ranečky, v nichž 
měly potravu. „Mně se zdá, že slyším zpěv," 
řekla Kristla, když došly na vrch kopce. — „Já 
také slyším." — „Já také," ozvaly se děvčata; 
„pojďte rychle, babičko, aby nám neutekly," 
pobízely babičku a chtěly se pustit do běhu. 
„I vy bloudkové, když vůdce o nás ví, ne- 
půjde bez nás," zdržela je babička, a děvčata 
upokojeny kráčely s ostatními stejným krokem. 
Na vrchu pásl ovčák ovce a zdaleka je po- 
zdravoval. „Nezmoknem, Józo?" ptala se ho 
panímáma. — „Buďte bez starosti, do pozejtří 
to vydrží. Zpomeňte i na mne s otčenáškem. 
Šťastnou cestu!" — „Dejž to Pánbůh, zpome- 
neme." — „A babičko, jak pak to Józa ví, 
když má pršet a když má být hezký čas ?" 
ptala se Barunka. — J5 Když má pršet, tu lezou 
červíci ze země k vrchu a vyrývají budky; 
černí štíři (mloci) vykukují z děr, ještěrka se 
ale schovává, i pavouk, a laštovičky lítají až u 
samé země. Ovčáci jsou celý boží den venku, 
a když nemají co dělat, tu oni ta zvířátka 
pozorujou, jak to žije a tyje. Nejlepší můj ka- 
lendář jsou hory a obloha. Podle jasnosti hor 
a barvy oblohy poznám, kdy nastává pěkný, 
kdy špatný čas, kdy větry, kroupy a sněhy 
přijdou," doložila babička. 

U Žernovské kapličky stojí houf poutníků, 



183 



muži, ženy i děti, ne jedna matka nese si dítě 
v peřince s sebou, by je obětovala matce boží, a 
bud zdraví ztracené, bud štěstí pro ně vyprosila. 
Vůdce Martinec stojí na prahu kapličky; je- 
ho vysoká postava vyniká nad všechny ostatní, 
tak že jedním pohledem svěřený sobě houfek 
přehlídnout může. Vida babičku i s ostatními 
přicházet, povídal : „Nyní jsme všickni, můžeme 
se tedy vydat na cestu. Dříve se ale pomodleme 
otčenáš za šťastnou cestu." Poutníci před ka- 
pličkou klekli, modlíce se, a vesničané stojíce 
po návsi, modlili se s nimi. Po modlitbě pokro- 
pili se svěcenou vodou, jeden z výrostků vzal 
vysoký kříž, na nějž nevěsta Tomšova pověsila 
věnec a Kristla červený fábor obětovala, muži 
sestavili se s vůdcem okolo něho, za nimi ženy, 
spolčujíce se k sobě dle stán. Ale ještě se ne- 
hnuli, ještě měly hospodyně cosi k vyřizování, 
hospodáři napomínali chasu, aby dala pozor na 
oheň a statek, děti škemraly : ,přineste nám 
pouti ;' babičky prosily : ,obětujte za nás zdráva- 
sek ť — tu zazpíval Martinec zvučným hlasem : 
„ Zdrávas dcero Boha otce!" poutníci vpadli 
plným chórem do jeho noty, mládenec vyzdvihl 
do výše ověnčený kříž a houf putoval za ním na 
cestě k Svatoňovicům. Při každém kříži neb 
kapličce drželo se zastavení, obětoval se Otče- 
náš a Věřím, ke cti a chvále Boží ! — u kaž- 
dého stromu, na nějž zbožná mysl obraz Panny 



184 



Marie zavěsila, u každého kříže, kde se nějaké 
neštěstí kdy stalo, modlili se. 

Barunka i Mančinka dávaly dobrý pozor na 
Martince a zpívaly zároveň s druhými. Když ale 
přišly za Červenou Hůru, začne se najednou Ba- 
runka ptát babičky : „Prosím vás, babičko, kde 
byla Turyň, odkudž bylo to němé děvčátko?" 
Ale tenkráte nepochodila dobře ; babička jí od- 
pověděla : „Když jdeš na pouť, musíš mít obrá- 
cenou mysl k Bohu a nemyslit na jiné věci. 
Zpívejte, anebo se tiše modlete." — Děvčata za- 
se chvilku zpívaly, ale tu přišly do lesa, leckdes 
červenaly se ještě v trávě jahody, bylo by škoda 
bývalo nechat jich ; děvčata si je raději sutr- 
haly, přitom se jim pošinuly klobouky a sukně 
spadly, bylo zase co spravovat, a konečně si 
zpomněla jedna i druhá na buchty v mošničce a 
po kousku je vytahovaly. Babička i panímáma 
si jich tak nevšímaly, byly všecky v pobožnost 
pohříženy, ale Kristla jdouc s Ančou, leckdys po 
nich se ohlédla a pokárala je. „Vy jste mnoho 
platný na pouti a velikou zásluhu získáte si, to 
je pravda," usmála se jim. — S večerem došli 
poutníci k Svatoňovicům 5 před městečkem se 
zastavili, ženské se obuly, upravily si trochu 
šat, a teprv šly do městečka. Nejprv se šlo pod 
kostel k studánce, která vytéká sedmi prameny 
z pod stromu, na němž obraz Panny Marie. U té 
studánky poutníci kleknou, modlíce se ; pak se 



185 



každý z pramene napije a třikrát přetře oči a 
líce. Ta čistá, studená voda je voda zázračná, 
jíž moci tisíce lidu zdraví svoje dekuje. Od stu- 
dánky šli poutníci nahoru do osvětleného kostela, 
z něhož se ozýval hlahol rozličných melodií, ne- 
boť přicházely processí z rozličných stran, a 
každé z nich mělo jinou píseň. „Ach babičko, 
zde je krásně!" šeptá Barunka. — „Jakž by 
nebylo ; klekni a modli se, tf odvětuje jí babička. 
Děvče kleká k stařeně, která hlavu až na zem 
kloní, vroucí modlitbu zasílajíc knejsvětější ro- 
dičce Boží, jejíž obraz na oltáři se skví ozářen 
množstvím světel, ozdoben věnci a kyticemi, 
jež nejvíce obětovaly nevěsty a panny, by nej- 
světější Panna zdaru přála jejich lásce, oděn 
v drahé roucho , ověšen skvostným šperkem, 
obětmi to těch, kdož stísněni chorobou pomoc u 
jejích nohou hledali i také našli. Po skončené 
modlitbě zařídil si vůdce u sakristiana, co měl 
k pořízení, a pak vedl svoje ovečky na nocleh. 
Objednávat jim jej nemusel; jako vlaštovice, 
když zjara přilítnou a do svých starých hnízd 
zasedují, tak šli i poutníci tam, kde našli rok co 
rok byt i ne štědré uhostění, ale přece vlídnou 
tvář, chléb a sůl a čisté lůžko. Panímáma a ba- 
bička bývávaly u správce uhelních dolů; byli 
to staří lidé, babička říkala „ze starého světa," a 
proto cítila se u nich jako doma. Paní správ- 
cová zaslechnouc, že přišli Žernovští poutníci, 



186 



obyčejně už k večeru na lavičce před stavením 
na ně čekala, aby si je domů zavedla. Než šly 
spát, ukázala hospodyně panímámě svoje po- 
klady, celé vrchy plátna, kanafasu a příze, co 
nejvíce sama napředla a rok co rok rozmno- 
žovala. „Pro koho, vzácná paní, to všecko chy- 
státe, když už dceru jste vdala?" divívala se 
panímáma. — „Ale mám tři vnučky, a to víte, 
plátno a vinutí je základ vybytí." — S tím byly 
panímámy ovšem zcela srozuměny ; když se 
k tomu ale trefil pan správec, říkal : „No ma- 
minko, vykládáte už zase ; mám nechat vybubno- 
vat na trh?" — „Oh pantáto, to je jak plech, 
z toho nebude trh *) ani za padesáte let." — 
To bylo ale paní správcové líto, že nemohla ba- 
bičku ničím lepším uctit než chlebem, neboť ba- 
bička když putovala, žila jen od chleba a vody. 
Takový slib ale byl svatý, a nedalo se proti ně- 
mu ničeho namítati. Panímáma si též velice u 
správců libovala v noclehu, a když lehala do 
prachových podušek, vždy si říkala s velikou 
rozkoší : „Milé poleženíčko, jakoby člověk do 
sněhu zapadl." 

Kristla s Ančou byly u jedné vdovy, dom- 
kářky ; spávaly na půdě na seně, kam jim hospo- 
dyně ustlala. Ony by byly na kameně také dobře 
spaly. Tu noc ani nezůstaly na půdě, nýbrž sle- 



*) Hra ve slově trh (roztrhování). 



187 

zly po žebříku dolů do sadu. „Není-li pak tu 
tisíckrát lepší než nahoře ; zahrada je naše ko- 
mora, hvězdičky naše svíce, a tráva zelená naše 
peřina," notovala si Kristinka, zahalujíc se do 
sukně a lehajíc pod strom. — „Tam budeme spá- 
vat, holka rozmilá," odpovídala jí Anča, lehajíc 
podle ní. „Ale jen poslouchej, stará Fousková 
chrápe, jako když kamení sype," smála se. — 
„Ba, to je roztomilé pospání vedle ní. Ty Fran- 
tino, co myslíš, přijdou zejtra?" ptalo se děvče, 
obracejíc se ke své družce. — „Bodejť by nepři- 
šli," tvrdila s jistotou Anča; „Tomeš je tu jako 
na koni, a Míla aby nepřišel, je víře nepodobno, 
vždyť tě má rád." — „Kdo ví, nebyla ještě řeč o 
tom mezi námi." — „A k čemu potřeba řeči, to se 
pozná; ani nevím, jestli mi Tomeš kdy řekl, že 
mne má rád, a máme se přece rádi dost, a je už 
před svatbou." — „A kdy bude přece na jisto 
svatba?" — „Tatík nám chce předat živnost a jít 
do chalupy, až ji bude tedy mít dostavenou, bude 
svatba ; někdy ke Kateřině. Hezké by to bylo, 
abychom měly svatbu jeden den." — „I jdižiž, 
ty mluvíš, jako by už byla ruka v rukávě, a ono 
je to ještě za horami." — „CO není, může být. 
Milovic budou rádi, když se Jakub k vám při- 
žení, a tvůj tatík by dostal šikovného syna; lepší 
by se nikdo k vaší živnosti ani nehodil, a k tobě 
také ne. Co je pravda, to je pravda, Jakub je 
nejhezčí hoch z celé vsi, a Lučina rychtářovic by 



188 

tuším naříkala pro něho." — „ Vidíš, to je také 
jeden kámen, který nám v cestě leží," vzdychla 
Kristla. — „Holečku, to je víc než jeden kámen, 
či myslíš že Lučina málo váží, taje dost vydatná 
o sobě, a tatík jí přihodí na váhu ještě pytlík ren- 
čáků." — „Tím hůř." — „Proto si ale hlavu ne- 
lam, byť byl i tatík rychtářem, to není ještě Pán- 
bůh, a Lučina i se všemi penězi přece ti vody 
nepodá. Však on má Míla zdravé oči." — r Ale 
jestli se to na něho sesype, a jestli ho nepřijmou 
do dvora a bude muset být vojákem." — „ Ne- 
mysli si na takové věci ; když bude pan správec 
černě koukat, zamažou se mu oči, rozumíš?" — 
„Což, to by se spravilo, ale vždycky to také 
nejde. Ovšem v svatojanské noci se mi zdálo, 
že Míla ke mně přišel, a tedy bychom se měli 
sejít, ale sen je sen, a babička říká, že pověrám 
nesmíme přikládat víry, aniž se chtít od Pána- 
boha dovídat, jak s námi naloží." — „Vždyť není 
babička evangelium." — „Já věřím babičce jako 
zákonu, ona člověku upřímně poradí, a každý 
to říká, že je žena dokonalá; co ona řekne, je 
pravda svatosvatá." — „Vždyť já ji též za to 
mám, ale chci se vsadit o malík, že když mladá 
byla, věřila to co my. To už ty staré lidi takové 
máš ; naše máma ustavičně nad námi naříká, to 
prý ta mládež ted jen do radosti, do tance a 
veselosti, a rozumu ani za mák. To prý za jejích 
let nebývalo, a já vím bezpečně, že prabába 



189 

naše ani o vlas lepší nebyla v mladosti, a my až 
budem báby, budeme také tak zpívat. Teď ale 
poručme se pod ochranu matky Boží a spěme," 
doložila Anča, schoulila se do sukně a za chvil- 
ku, když se jí podívala Kristla do tváře, byla již 
v limbu. 

Na půdě také ještě konejšila jedna z žen, 
co tam spaly, dítě, ale ono se nedalo upokojit. 
„A což, matko, vám to dítě každou noc tak do- 
vádí?" ptala se druhá, ze spaní se probudíc. — 
„Ba už po čtrnácte dní každou. Vařila jsem mu, 
kdo co radil, makovice, božcovo koření, nic plát- 
no. Kovářka povídala, že se mu vrazily úročky 
na střívka. Umínila jsem si obětovat je na oltář 
matky boží, bud ať se uzdraví, bud ať si je Pán- 
bůh k sobě vezme." — „Položte je zítra pod 
prameny, aby se voda třikrát přes ně přehrnula, 
to pomohlo mému děvčeti též," poradila žena, 
obrátila se na druhou stranu a spala. 

Ráno když si poutníci před kostelem shro- 
máždění ruce podávali, obyčejnými slovy: „od- 
pusťme si," neboť šli ke stolu Páně, ozvaly se 
za Kristlou a Ančou dva známé hlasy : „I nám 
budiž odpuštíno." — „I bez zpovědi dáváme vám 
rozhřešení," odpověděla Anča podávajíc ruku 
Tomšovi, Kristla pak s uzarděním podala svoji 
Mílovi. Chlapci dali se pod vůdcovství Martince 
a šli s ostatními do kostela. 

Po kostele šli se všickni do lázní vykoupat, 



190 



při čemž si starší ženy a muži dávali obyčejně 
baňky sázet, to patřilo k celku. Po koupeli ku- 
povalo se pouti. Panímáma nakupovala celé ba- 
líky obrázků, růženců, figurek a rozličných ji- 
ných dárků. „Mám tu čeládku, přijdou mléči, 
každý kouká, abych mu dala pouti," povídala 
babičce. Vedle babičky stála stará Fousková, 
také babička, ráda byla by koupila klokočový 
růženec, ale když jí řekl kupec, že stojí dvacet 
krejcarů dobrých peněz, smutně ho položila 
zase na krám, pravíc že je drahý. — „Drahý, 
ten drahý," rozhorlil se kupec; „to jste neměla 
osobo jaktěživa klokočový růženec v ruce. Kupte 
si perníkový !" — „Inu pantáto, jinému nebude 
drahý, ale mně je, poněvadž nemám víc než půl 
zlatého šajnu svého jmění." — „Za to nekoupíte 
klokoč," řekl kupec. Fousková odešla, ale ba- 
bička šla za ní a povídala jí, aby s ní šla kjiné- 
mu kupci, ten že má velmi laciné zboží. A vidí- 
me ! ten kupec dával všecko za pac, jak to ba- 
bička sama chtěla, tak že Fousková za půl zla- 
tého nejen klokočový růženec ale i obrázky a 
jiné drobotiny dostala. Když ale od krámu ode- 
šly, povídala Barunka : „VicTte babičko, vy jste 
tomu kupci to zaplatila, co scházelo ; však já do- 
bře viděla, jak jste na něj mrkala, aby Fousková 
neviděla." — „Když jsi viděla, viděla, ale nepo- 
vídej dále ; co dává pravice, nesmí vědět levice," 
odpověděla babička. Kristla koupila si stříbrnou 



191 

obroučku, na niž byly dvě hořící srdce ; Míla 
hned koupil si také obroučku, na níž dvě v sebe 
složené ruce byly. Všecky ty dárky dali si 
poutníci dotýkat a světit, a růženec, obroučku, 
obrázek aneb knížku dotýkanou choval každý 
co relikvii. 

Majíce vše to zařízeno, poděkovali poutníci 
svým hostitelům, ještě jednou se pomodlili u divo- 
tvorné studánky, a pod ochranu matky Boží se 
poroučejíce vydali se na cestu k domovu. Ve 
Rtínském lese, nedaleko devíti křížů, u studán- 
ky se odpočívalo ; žízniví jsouce, shrnuli se 
okolo pramene, a když viděli, že dává Kristla 
Mílovi pít z dlani, přišli, aby jim také nalila, což 
ona ráda udělala. Na to staří rozsadili se do trá- 
vy, povídali si, co a zač nakoupil kdo pouti, a o 
těch processích, co tam zároveň s nimi byly. 
Děvčata rozešly se po lese trhat kvítí na věnce, 
a chlapci opravovali zatím velký hrob a dřevěné 
na něm křížky. — „Povězte mi, Ančinko, proč 
je zde těch devět křížů?" ptala se Barunka, 
rovnajíc Anči kytice na věnec, jejž uvíjela. — 
„Poslouchejte, já vám to povím. Nedaleko od- 
tud je starý hrad rozbořený, na Vizmburku tam 
říkají. Před dávnými časy byl na tom hradě pa- 
noš, a ten se jmenoval Heřman. Měl on rád děvče 
tu nedaleko z jedné dědiny. Chodil za ní ještě ji- 
ný, ale ten se jí nelíbil, a ona dala slovo Heřma- 
novi. Měla být svatba. Ráno ten den přišla Heř- 



192 

manová matka k němu a přinesla mu červená 
jablka a ptala se ho, proč je tak zamyšlen, a 
on na to, že sám neví. Matka prosila ho, aby ne- 
jezdil, že se jí nehezky snilo, ale on vyskočil, 
dal matce s Pánembohem a vyskočil si na brůnu. 
Ale brůna nechtěla s ním ze vrat ; matka ho zase 
prosí: ,Synu, zůstaň doma, zlé to znamení, ne- 
dobře se ti podaří ;' on ale neposlechl, bodl koně 
a vyjel přes most. Brůna se vzepnula a nechtěla 
dál, a matka ho do třetice prosila ; ale Heřman 
na nic nedbal a přece jen jel k nevěstě. A když 
jeli na svatbu a sem na toto místo dojeli, za- 
skočil je ten druhý hoch, co se o nevěstu uchá- 
zel, se svými kamarády. Začali se bít ti dva 
sokové, a Heřman byl zabit. Když to nevěsta 
viděla, vrazila do sebe nůž, svatebníci zabili 
toho soka, a tak prý tu devět lidí zahynulo. Po- 
chovali je všecky do jednoho hrobu a dali jim 
na památku devět křížů. Od té doby se ty kří- 
že vždy opravuj ou, a když tudy jdeme letního 
času, zavěsíme někdy věneček na ně, a každý 
obětuje otčenáš za jejich duše." Tak dokončila 
Anča ; stará F ouško vá ale, která byla na blízku 
houby hledala a vypravování částečně poslou- 
chala, zakroutíc hlavou pravila: „Tomu neni 
tak, Anče ; Heřman byl panoš z hradu Litoboř- 
ského, a ne z Vizmburského, a nevěsta byla ze 
Svatoňovic. A to byl zabit, dříve než přijel k ne- 
věstě, s mládkem a starosvatem ; nevěsta ho če- 



193 

kala, ale nodočkala se ho. Sedli ke stolu, a tu 
zvonili hrana ; nevěsta se ptala po třikrát matky, 
komu zvoní hrana, matka se vždy vymlouvala, 
tu že tomu, tu že onomu, až nevěstu dovedla do 
komory, kde ležel Heřman zabitý. Nevěsta, když 
to viděla, probodla si srdce. Pochovali je tu 
všecky. Tak jsem to já slýchala," doslovila F<>u- 
sková. — „Kdož to může rozsoudit, která z nás 
má pravdu, když se to stalo před pradávnými 
časy. Konečně ať se stalo jak stalo, dost zle, 
že se stalo. Lépe kdyby se byli mohli vzít a 
šťastně žít." — „Pak by ale nikdo o nich byl ne- 
zvěděl, nezpomínali bychom na ně, ani jim hrob 
nevěnčili,'' ozval se Tomeš, opravuje jedlový 
křížek, který byl porouchán. — „I což je to plát- 
no, já bych přece nechtěla být takovou ne- 
šťastnou nevěstou/' mínila Anče. — „O já také 
ne," pravila Kristla, přicházejíc ze zástromí 
s hotovými věnečkami. — ..I nu, já bych si také 
nepřál, v svatební den být zavražděn," řekl Míla ; 
„ale přece byl Heřman šťastnější, než ten jeho 
sok. Velké to musely být muka, když viděl, že tu, 
kterou miloval, jiný domů si veze. Za toho patří 
nám tím vroucněji se modlit, neboť umřel ve zlém 
a v neštěstí, Heřman v štěstí a v milosti boží." 

Děvčata pověsily věnce na kříže, rozhá- 
zely ostatní kvítí po rovu mechem obrostlém, 
a pomodlivše se vrátily se k poutníkům. Za ne- 
dlouho vzal vůdce hůl, chlapec zvedl kříž, a zpí- 

13 



194 



vajíce ubírali se poutníci k domovu. Na roz- 
cestí nedaleko Žernova čekali na ně domácí 
lidé; jak zaslechly zpěv a zdaleka viděly vlát 
červený fábor, běžely děti úprkem matkám 
vstříc, nemohouce se dočkat pouti. Než došlo 
processí do vesnice, troubili si už chlapci na 
nové trubky, pískali na píšťalky, proháněli se 
s dřevěnými koníky, děvčata nesly si panenky, 
košíčky, obrázky a srdéčka z marcipánu. Po 
modlení v kapličce poděkovali poutníci svému 
vůdci, mládec postavil svěřený kříž do ka- 
pličky, věnec s fáborem pověsil se na oltář, a 
pak se rozešli všickni do svých obydlí. Když 
podávala Kristla Anči ruku při rozchodu, podí- 
vala se tato na stříbrný kroužek, }enž se Kristle 
na prstu třpytil, a s usmáním povídá : „To není 
ten, co's koupila?" — Kristla se trochu zarděla, 
ale než odpověděla, přišeptal Míla Anči: „Ona 
mi dala srdce, já jí ruku." — „Slušná to vý- 
měna; de] Pánbůh zdaru," přisvědčila Anče. 

U statue pod lipami u mlýna seděla Proš- 
kovic rodina a pan otec ; chvilkami dívali se 
na Žernovský kopec. Cekali poutníky. A tu 
když slunce poslední paprslek na vrch zasílalo, 
a koruny širokých dubů a ztepilých jasanů 
zlatým světlem polívalo, zabělely se v stínu 
níže rostoucího křoví bílé plachetky a slaměné 
kloboučky rychle míhaly se mezi zelenem. „Již 
jdou!" zvolaly děti, které se byly nejpilněji na 



195 

stráň dívaly, a všecky tři pospíchaly k lávce, 
která vedla přes řeku k stráni. Proškovic s pa- 
nem otcem, který si točil pikslou a trochu oči 
přimhuřoval, šli za nimi babičce a panímámě 
naproti. Děti babičku líbaly a obskakovaly, 
jakoby ji rok nebyly viděly, Barunka zase 
chlubila se rodičům, že ji ani trochu nohy ne- 
bolely. Babička ptala se dětí, jestli si na ní 
přece zpoiiiínaly, a panímáma ptala se pana 
otce: „Co je nového?'' — „Že ostříhali holého ; 
byla to rána, milá panímámo," odpověděl pan 
otec velmi opravdickou tváří. — „Od vás se 
člověk nikdy pravdy nedoví," zasmála se paní- 
máma a plácla pana otce přes ruku. — r Když 
jste doma, to vás škádlí, a když jste pryč, 
chodí zamračen a nemá nikde stání," povídala 
paní Prošková. — „To máte tak, paní kmotra, 
muži nás jen tenkráte znají ocenit, když nás 
pohřešujou." Tak se povídalo sem tam, vypra- 
vování nebylo konce. Svatoňovská pouť byla 
obyvatelům malého údolíčka, byť i ne vzácnou 
událostí, neboť se rok co rok opakovala, ale 
vždy tak znamenitou, že bylo co mluvit o ní 
celých čtrnácte dní. Jestli se někdo ze soused- 
ství do Vambeřic vypravil, mluvilo se o tom 
čtvrt roku před a čtvrt roku potom, a o pout- 
nici Marii-Celské vypravovali si lidé od léta 
do léta. 



196 



XI. 



Paní kněžna odjela, s ní comtessa Horten- 
sie, odjel i otec, a švitorné vlaštovice z pod 
střechy se také ostěhovaly. V Starém bělidle 
bylo kolik dní jako po vyhoření; matka pla- 
kávala, a děti když ji viděly plakat, plakaly 
také. „No, Terezko, neplač," říkala babička; 
„což je to všecko plátno, toť jsi věděla, co tě 
čeká, když si's ho brala, tedy musíš trpělivě 
snášet. — A vy děti, mlčte ; modlete se za ta- 
tínka, aby zůstal zdráv, a dá Pánbůh jaro, vrátí 
se zase k nám." — „Až přiletí vlaštovičky, 
viďte?" ptala se Adélka. — „To víš," dosvědčila 
babička, a děvčátko utřelo si slze. 

I v okolí bělidla začínalo být smutno a 
ticho. Les byl světlejší ; když přicházela Vik- 
torka s vrchu dolů, bylo ji zdaleka vidět. 
Stráň žloutla, vítr a vlny odnášely chumáče 
suchého listí bůh ví kam, ozdoba sadu uscho- 
vána byla v komoře. V zahrádce kvetly jen 
astra, měsíčky a umrlčí kvítka, na louce za 
splavem růžověly se naháČky, a v noci pro- 
váděly tam světélka svoje rejdy. Když šla ba- 
bička s dětmi na procházku, nezapomněli chlapci 
papírové draky, které pak na vrchu spouštěli. 
Adélka honila se za nimi, chytajíc na proutek 
hebounká vlákna babího léta v povětří proletu- 
jícího. Barunka sbírala po stráni babičce čer- 



197 



vené kaliny a trnky, které potřebovala za lék, 
nebo trhala šípky pro domácí potřebu, aneb 
klátila jeřáby, z nichž dělala Adélce korále 
na ruce i hrdlo. Ráda s nimi seděla babička 
na vrchu nad zámkem ; tam odtud viděly do 
údolí na zelené lučiny, kde se páslo panské 
stádo, viděly až k městečku a zámek na ma- 
lém návrší uprostřed údolí, a pěkný park okolo 
něho ležel jim u nohou. Zelené jalousie u oken 
byly uzavírány, na balkoně nebylo květin, 
růže okolo bílého kamenného zábradlí povadly, 
místo premovaných sloužících a vrchnosti cho- 
dili po zahradě dělníci, přikrývali chvoj em zá- 
hony, na nichž nebylo pestrobarevného kvítí, 
ale símě odpočívalo ku krásnějším ještě kvě- 
tům, jež těšit měly oko velitelky, až by se 
zase k nim navrátila. Vzácné, cizokrajné stro- 
my , zbavené zeleného šatu , zatočeny byly 
v slámě, fontána, vystřikující stříbrné proudy, 
zakryta byla prkny a mechem, a zlaté rybyč- 
ky ukryly se na dno rybníčku, jehož hladina, 
jindy tak čistá, všecka byla pokryta listím, 
žabincem a zeleným šlemem. Děti dívaly se. 
dolů, zpomínaly na ten den, když s Hortensií 
po zahradě chodily, když snídaly v salonu, 
jakto bylo všecko krásné, a myslily si: „Kde 
pak asi ona nyní je!" Babička ale dívala se 
ráda přes protější Zlickou stráň, přes vesnice, 
obory, háje, rybníky a lesy, k Novému Městu, 



198 

k Opočnu až k Dobrušce, kde bydlel její syn, 
a za Dobrušku, mezi hory, kde byla malá ves- 
nička a v,ní tolik jí milých duší. A když zra- 
ky obrátila k východu, tu ležel před ní krásný 
polověnec Krkonošských hor , od dlouhého 
hřbetu Hejšoviny až k vrcholu do oblak čnějící 
Sněžky, pokryté sněhem. Babička ukazujíc 
přes Hejšovinu , říkala dětem : „Tam znám 
každou stezku, tam v těch horách leží Klad- 
sko, kde se vaše matka narodila, tam jsou 
Vambeřice a Varta, tam v těch krajinách ztrá- 
vilajsem několik šťastných let." Zamyslila se, 
Barunka ale vytrhla ji otázkou : „Tam ve Vartě 
sedí ta Sybilla na tom mramorovém koni, vidí- 
te?" — „Povídá se, že u Varty na jednom 
vrchu. Sedí prý na mramorovém koni, sama 
též z mramoru vytesaná, a drží ruku zdviženou 
k nebesům. Až se prý celá do země propadne, 
že nebude vidět ani konce prstů, pak se pro- 
roctví její vyplní. Můj otec říkával, že ji viděl, 
a to že byl již kůň po prsa v zemi." — „A kdo 
byla ta Sybilla?" ptala se Adélka. — „Sybilla 
byla moudrá žena, která uměla předpovídat bu- 
doucnost." — „A co předpověděla?" ptali se 
chlapci. — „Nejednou jsem vám to již povídala," 
řekla babička. — „My to už zapomněli." — „To 
si ale máte pamatovat." — „Já si babičko mnoho 
z toho pamatovala," pravila Barunka, která ba- 
bičku velmi pozorně poslouchávala ; „vidte, Sy- 



199 

billa prorokovala, že přijde na českou zem 
mnoho bídy, že budou vojny, hlad, mor ; nejhůř 
ale že bude tenkráte, až nebude otec synu, syn 
otci, bratr bratru rozumět, až nebude platit slovo 
ani slib, pak že bude nejhůř, pak prý česká země 
má být na koňských kopytech roznesena." — 
„Dobře jsi to pamatovala. Ale Pánbůh nedej, 
aby to kdy bylo," vzdychla babička. Barunka 
klečíc u nohou babičky, sepiaté ruce na jejích 
kolenou, jasné oči důvěrně na vážnou tvář upřeny 
majíc, ptala se dále : „Jaké to je proroctví, co 
jste nám povídala, víte, o Blanických rytířích, 
o svatém Václavu a svatém Prokopu ?' £ — „To je 
proroctví slepého mládence zase," odpověděla 
babička. — „Ach babičko, já mám někdy ta- 
kový strach, že vám ho ani vypovědít nemohu ; 
viďte, vy byste také nechtěla, aby česká zem 
na koňských kopytech byla roznesena?" — 
„Bláhová, jak bych mohla takové neštěstí chtít, 
vždyť se každý den modlíme za zdar české ze- 
mě, vždyt je to naše matka. No, tedy když 
bych viděla matku ve zkázu upadat, mělo by 
mi to být jednostejné? Což byste vy dělaly, 
kdyby vám chtěl někdo maminku zabit?" — 
„Křičely bychom a plakaly," ozvali se chlapci 
a Adélka. — „Jste děti," usmála se babička. — 
„To bychom jí pomáhat musely, viďte babičko ?" 
řekla Barunka, a oko jí zahořelo. — „Tak děv- 
če, tak, to je to pravé, křik a pláč nic nezpo- 



200 

máiiá," pravila stařena a položila ruku na 
hlavu vnučky. — „Ale babičko, my jsme malí, 
jak bychom mohli pomoci?" mínil Jan, jehož 
mrzelo, že babička málo o něm soudí. — „Ne- 
víte, co jsem vám povídala o malém Davidkovi, 
který skolil Goliáše ? Vidíte, i ten malý mnoho 
může, když má pevnou důvěru v Boha — pama- 
tujte si to. Až vyrostete, přijdete do světa, po- 
znáte zlé i dobré, budou vás svádět, přijdete 
do pokušení. Pak si zpomeňte na svou babičku, 
co vám říkávala, když s vámi chodívala. Víteť, 
že jsem zanechala dobré živobytí, které mi pru- 
ský král podával, a raději pracovala do úpadu, 
než bych si byla nechala děti odcizit. Milujte 
tedy i vy českou zem co matku svoji nade 
všecko, pracujte pro ni jako hodné děti, a pro- 
roctví, jehož se bojíte, se nevyplní. Já se vás 
co mužných nedočkám, ale naděju se, že na ba- 
biččina slova pamatovat budete," dořekla ba- 
bička pohnutým hlasem. — „Já je nikdy neza- 
pomenu," šeptala Barunka, schovávajíc tvář do 
babiččina klínu. Chlapci tu stáli mlčky , oni 
slovům babičky nerozuměli tak jako Barunka, 
Adélka pak, přitulíc se k babičce plačtivě poví- 
dala: „Ale babičko, vy neumřete, vidte že 
ne?" — „Všecko je na světě do času, milá dě- 
večko, i na mne Pánbůh zavolá, * odpověděla ba- 
bička Adélce, vroucně ji k sobě přivinouc. Mlč- 
ky tak chvíli zůstaly ; babička se zamyslila, děti 



201 

nevěděly jak začít. Tu slyšely nad sebou šumot 
křídel, a když pozdvihly zraky vzhůru, viděly 
povětřím veslovat hejno ptáků. „To jsou divoké 
husy," pravila babička ; „těch neletí nikdy mno- 
ho, jedna rodina jen, a mají vletu jiné řáděni; 
podívejte se, dvě letí napřed, dvě vzadu, ostatní 
vždy jedna vedle druhé, na délku nebo na šířku, 
leda že se někdy do půlkola zatočí. Kavky, vrá- 
ny, vlaštovice letí ve velikých hejnech, několik 
jich letí napřed, ti hledají místa k odpočinku pro 
druhé, a v zadu a po stranách letí stráž, která hájí 
v čas nebezpečenství samičky a mládata, neboť 
se mnohdy setkají s nepřátelským hejnem, a pak 
začne vojna." — „Ale babičko, jak pak mohou 
vést ptáci vojnu, když nemají rukou, aby mohli 
držet šavle a flinty ? a otázal se Vilím. — „Ti ve- 
dou vojnu svým způsobem a přirozenou jim zbra- 
ní. Zobáky sekají se, a křídloma tlukou do sebe 
tak krutě, jako lidé ostrou zbraní ; pokaždé jich 
při takových vojnách mnoho spadne." — „To 
jsou hloupí," povídal si Jan. — „Inu milý ho- 
chu, lidé mají rozum, a také se perou pro málo, 
a pro nic, až se uperou do smrti," odpověděla 
babička, vstanouc s lavičky a pobídnouc děti 
k odchodu. 

„Podívejte se, slunce je na sklonku a za- 
chází v šarlatu, bude zítra pršet;" obrátíc se pak 
k horám dodala: „a Sněžka má čepec." — „Chu- 
dák pan Beyer, ten zase vystojí, když musí cho- 



202 

dit do lesa," útrpně řekl Vilím, zpomena si na 
Krkonošského myslivce. — „Každý stav má své 
obtíže, a kdo si jaký zvolí, musí už snášet zlé 
s dobrým, "kdyby tu i o krk šlo," řekla ba- 
bička. — „Já budu přece myslivcem a půjdu 
k panu Beyerovi vesele," řekl Jan, a pustě do 
povětří draka, hnal se s vrchu dolů, a Vilím za 
ním, neboť se ozývalo sezvánění stáda, jež kra- 
vař s louky domů hnal, a děti měly radost z těch 
krásných krav, zvláště z těch, co šly v předu stá- 
da, a na červených kožených obojkách mosazné 
zvonce nesly, které měly každý jiný hlas. Však 
to bylo na nich vidět, že tomu vyznamenání roz- 
umějí ; pyšně hlavami pohazovaly se strany na 
stranu, a rozhoupané zvonky si mile přizvuko- 
valy. Adélka vidouc je jít, hned si začala noto- 
vat : „Hou a hou, krávy jdou, nesou mléko s sme- 
tanou," a táhla babičku s vrchu ; babička ale 
ohlížela se po Barunce, která stála ještě na vrchu. 
Ona se byla zahleděla na oblohu, na níž se tvo- 
řily blíže západu ty nejkrásnější obrazy. Tu vy- 
stupují na světlé půdě tmavé hory v ohromných 
rysech, podivných forem, tu dlouhé hřbety lesů, 
tu malé vrchy, na nich hrady a kostelíčky; tu 
na rovině zdvihají se štíhlé sloupy a oblouky 
bran, jako řecké stavby, západu pak rada zář 
lemována je zlatými hieroglyfami a arabeskami. 
A ty hory, lesy i hrady se rozcházejí a podiv- 
nější ještě formy se najich místě tvoří. Děvčeti 



203 

se to tak líbí, že volá babičku nahoru, babičce 
se ale nechce ještě jednou na vrch, praví, že ne- 
má již mladé nohy, a děvče musí sejít k ostatním. 

O všech Svatých ráno šly děti babičce jak 
obyčejně naproti a povídaly si po cestě : „Dnes 
nám přinese babička z kostela svíčičky." A při- 
nesla babička svíčičky. „Když nemůžem jít na 
hřbitov obětovat za dušičky, rozsvítíme je do- 
ma/' pravila. Tak slavila každý rok slavnost 
za zemřelé s dětmi jen v domácnosti. Na du- 
šičky u večer přilepila rozžaté svíčičky po 
stole, při každé jmenujíc dušičku , za kterou 
ji rozsvěcuje. Ku konci přilepila několik ještě 
beze jména řkouc : „Ty ať hoří za ty, na 
něž nikdo nepamatuje." — „Babičko, já také 
jednu rozsvítím za tu nešťastnou svatbu v Her- 
tinském lese?" — „Rozsvěť, rozsvěť, děvečko, 
modlitba naše bude jim snad milá." Rozžala 
se ještě jedna, babička přiklekla s dětmi ke 
stolu , a modlily se, dokud svíčky hořely. 
„Světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají v po- 
koji," dokončovala babička modlení, děti pak 
musely říci: „amen". 

Za týden po dušičkách, když babička děti 
budila, oznamovala jim, že přijel svatý Martin 
na bílém koni. Děti rychle vyskočily s postelí, 
běžely k oknu — a hle, všude bílo. Na stráni o 
zeleném listu ani památky, ani na vrbách u řeky, 
na olších u potoka. V lese jedině zelenaly se 



204 

jedle a smrky, ale větve jejich byly pod tíží 
sněhu dolů shýbené. Na jeřábu, který stál blí- 
že staveny a na němž viselo několik zmrzlých 
stručků, seděla vrána, a drůbež na dvoře stála 
tiše a dívala se s podivením na tu novotu. Jen 
vrabci skákali vesele po záspí, sbírajíce ještě 
co byly slepice ležet nechaly. Kočka vracejíc 
se z lovu oklepávala při každém kroku tlapky 
a rychle pospíchala na pícku. Psi ale, zarousaní 
po kolena, vesele se proháněli ve sněhu. 

„Sníh, sníh, to je dobře, budeme jezdit na 
saních," zavěj skly si děti, vítajíce zimu, která 
jim přinášela zase jiných radostí. Svatý Martin 
přinesl jim dobré rohlíky, a po svatém Martinu 
držely se dračky. Ony měly ovšem přástvy mno- 
hem radši, měly při přástvách více svobody. 
Když zasedly dračky v kuchyni okolo dlouhé 
tabule a na tabuli se octla vysoká hromada 
peří, jako závěj sněhu, tu odháněla babička 
Adélku a chlapce ustavičně od tabule dále. Ono 
se totiž přihodilo jednou, že Jan jsa mezi drač- 
kami, do té hromady upadl ; jaký to byl rámus, 
snadno si pomyslit. Od té doby říkala babička 
o těch malých, že není radno, vzít to ke stolu. 
Ba ani pořádně zadovádět si nesměly okolo stolu, 
ani fouknout, ani dvéře příliš otevřít, hned do- 
stávaly láni. Ta jediná radost při těch dračkách 
byla ta pučálka, a ty pohádky o strašidlech a 
drábech, o světýlkách a ohnivých mužích. Za 



205 

dlouhých mlhavých večerů, když dračky a přá- 
stevnice z chalupy a mnohdy ze vsi do vsi pře- 
cházely, bývalo začasté slyšet : tu přestrašilo ně- 
co tam, tu zase tam, a jak se jednou začalo o 
tom předmětu mluvit, nebylo konce, neboť vě- 
děla každá několik podobných příkladů. I Kra- 
molenští zloději, jdouce zjara do kriminálu, a 
na zimu domů přicházejíce — lidé říkali „že 
jdou ze studií", neboť se tam prý vždy něčemu 
přiučí — začasté zavdali příčiny, že lidé o nich 
mluvili. A mluvíce o nich, začalo se mluvit o 
zlodějích vůbec, a pak se vypravovaly pohádky 
o drábech čili lesních loupežnících. Děti seděly 
jako úkropkové, ani nedutaly, ale ani za svět ne- 
byly by šly za dvéře, tak se bály. Proto ba- 
bička neměla ráda, když se podobné rozumy 
vykládaly, ale nebyla někdy s to proud těch 
řečí zastavit. 

Po Martině býval v městečku zimní trh ; to 
šla paní Prošková s Bětkou i Voršou do mě- 
stečka nakoupit zásoby nádobí a rozličných po- 
třeb na celou zimu. Děti se sotva dočkat mohly 
matky, neboť jim vždy přinesla nějakou hračku 
a dobrý marcipán, a babička dostala každý rok 
vlněné punčochy, bačkory a půl tuctu šňůr na 
kolovrat „jarmarku". — Když si je ukládala 
do Šuplíku, říkala Janovi : „Kdyby tebe nebylo, 
měla bych jedné dost. u — Adélka dostala ten- 
kráte jarmarku dřevěnou desku, na níž byla 



206 

abeceda. „Až přijde zitra pan učitel, můžeš se 
začít učit; je ti beztoho chvíle dlouhá, když 
se ostatní -učí. A když si pamatuješ otčenáš a 
písničky, budeš si pamatovat i abecedu," pravila 
matka. Děvče si radostí poskočilo a hned be- 
dlivě písmenky prohlíželo ; ochotný Vilím na- 
bízel se, že ji naučí : i, e, a, o, u, ale ona schova- 
jíc tabulku za záda, povídala : „Já nechci od 
tebe, ty to neumíš jako pan učitel." — „Bodejť, 
nebudu umět abecedu, když čtu z knihy," horšil 
se chlapec uražen. — „Ale v knize to není tak, " 
odbývala ho sestřička. — „Jej, jej, tys hloupá!" 
spráskl ruce chlapec. — „Nešf si," pohodila hla- 
vou Adélka a šla s tabulkou ke světlu. Co se ti 
dva o učenost hádali, dělal Jan v kuchyni Sultá- 
novi a Tyrlovi koncert, troubil na trubku a 
spolu také bubnoval na bubínek, co mu byla 
matka z jarmarku přinesla. Psům nemusela být 
ta hudba velmi příjemná; měli čumáky zdvi- 
ženy, Sultán štěkal, ale Tyrl vyl, až bylo hrůza 
poslouchat. Babička byla s dcerou v komoře, 
ukládaly nakoupené věci, zaslechnouc pak tu 
muziku úprkem přiběhla. „Vždyť pak jsem si 
to myslila, že je to ten luciper ; v tobě není žíly 
dobré, chlapče ! Budeš mlčet ! " Jan vzal trubku 
z úst, ale jakoby byl neslyšel, co babička poví- 
dala, pustil se do smíchu, řka : „Jen se podí- 
vejte na ty psy, jak se zlobí, že jim dělám mu- 
ziku!" — „Kdyby měli ti psi rozum, tak by ti 



207 



řekli, takovou muziku aby kozel poslouchal, 
rozumíš? Hned mi to ulož! Věru, budeš-li 
takový nezbeda, že povím letos svatému Miku- 
láši, aby ti ničeho nenaděloval," hrozila babička, 
ukazujíc Janovi cestu do světnice. — „No, to 
bude čistá věc, a v městě povídali, že svatý 
Mikuláš nakoupil plný vůz darů, a že bude 
letos štědrý, to jest tomu, kdo poslouchá ! tt pravila 
Vorša, zaslechnouc ve dveřích babiččina slova. 
Jak mile druhý den pan učitel přišel, vytasila 
se Adélka se svojí tabulkou a přisedla k druhým ; 
dávala dobrý pozor, a po hodině přiběhla k ba- 
bičce s velikou radostí, že už umí všecky pí- 
smenka na prvních řádcích , a hned je také 
babičce říkala i se známkami, jaké jim pan 
učitel přivěsil, aby si je lépe pamatovala. Matka 
i babička byly s ní spokojeny, zvláště když i 
druhý den je uměla; proto že je ale často ba- 
bičce ukazovala a vyslýchána od ní být chtěla, 
uměla je konečně babička jako vnučka. „Vidí- 
me," povídala si, „jaktěživa jsem si nemy- 
slela, že bych já se abecedě ještě kdy učit 
mohla, a teď na stará kolena se mi to stává. 
Inu, člověk chce-li být s dětmi, musí se někdy 
stát dítětem s nimi." 

Jednoho dne vrazil Jan do světnice s kři- 
kem : „Děti, děti, pojdte se podívat, babička 
snesla s půdy kolovrat!" — „Je to jaký div?" 
kárala matka děti, vidouc že se všecky ze dveří 



208 

ženou i Barunka. Ovšem, div to nebyl žádný, 
ale matka nepomněla, jakých radostí babička 
s kolovrátkem do sednice přinesla. S kolo- 
vrátkem přišly přástevnice, a s nimi krásné po- 
hádky a veselé písně. Matku ovšem, tu netěšily 
ani ty pohádky ani písně, ona raději seděla ve 
svém pokojíku a četla v knize ze zámecké kni- 
hovny, a když babička říkala : „Povídej pak nám 
jednou něco z těch kronyk," a matka povídala, 
nezajímalo to děti ani ostatní tak, jako když za- 
čala popisovat Vídenský život, to se všem líbilo, 
a jestli řekly přástevnice : „To musí být krása 
v takovém městě," aniž by více si přály, děti 
zajisté myslely : „Kýž jsme již velký, bychom se 
tam podívat mohly ! " — Ale nade všecko milo 
jim bylo všem, mimo matku, která je nerada 
poslouchala, když začala babička povídat po- 
hádky o princeznách se zlatými hvězdami na 
čele, o rytířích a princích zaklených ve lvy a 
psy, aneb dokonce v kameny, o oříškách, v nichž 
složeny byly celé drahé obleky, o zlatých zám- 
cích a mořích, na jichž dnu krásné vodní paní 
přebývají. Matka netušila, když se Barunka 
mnohdy při pletení zamyslila a oknem ven 
dívala na holé stráně a zasněžené údolíčko, 
že tam vidí rajskou zahradu, palác z drahého 
kamení, ptactvo ohnivých barev, paní, jimž zlaté 
vlasy od hlavy splývají, a zamrzlá řeka že se jí 
proměnila v modravé vlnící se moře, na jehož 



209 

vlnách krásné vily v lasturách perlových se 
houpaly. Sultánovi, který natažen na podlaze 
chrápal, nesnilo se o té cti, kterou mu chlapci 
mnohdy prokazovali, držíce ho v zamyšlení za 
nějakého zakleného prince. — A jak milo bylo 
v sednici, když se smrklo ! Vorša okenice za- 
vřela, v kamnech praskaly smolné otýpky, do 
prostřed sednice vysoký dřevěný svícen se po- 
stavil, do železných ramenou plápolající louče 
se zastrčily, a kolem do kola lavice a stoličky 
se postavily přástevnicem, pro něž mimo to ba- 
bička pokaždé vošatku křižal a švestek uchy- 
stala, pro poslynku. S jakou dychtivostí čekaly 
děti, brzo-li dvéře u síně klapnou a přástevnice 
ve dveřích se ukážou! Neboť o přástvách ba- 
bička dříve nezačala povídat, až se pradleny se- 
šly. Přes den prozpěvovala si adventní písně. 
Dokud děti ještě babičku tak dobře neznaly, 
její dobré a špatné chvíle, myslily že musí a musí 
na ní vymořit povídačky. Babička ale byla 
hnedlinko s nimi hotova. Bud začala jim po- 
vídat o pastýři, kterak měl tři sta ovec, a žena 
je na pastvu, k lávce přišel, která byla tak 
úzká, že nemohly ovce jinak než jedna za dru- 
hou přes ni jít. „Ted musíme počkat, až pře- 
jdou," doložila, umlknouc; když se po chvíli 
děti ozvaly : „Babičko, už přešly?" říkala: „I co 
vás napadá, to bude dobré dvě hodiny trvat, než 
přejdou." Děti věděly už co to znamená. Buď 

14 



210 

zase začala: „No, když nechcete jinak, budu 
povídat. Myslete si, že mám sedmdesát sedm ka- 
pes, a v každé jednu pohádku ; z kolikáté kapsy 
pohádku chcete, abych povídala?" — „Třebas 
z desáté !" volaly děti. — „Tedy z desáté ; v de- 
sáté kapse je pohádka taková: Byl jeden 
král, ten měl na peci vál ; na tom vale kocoura, 
poslouchejte, bude dlouhá." A bylo zase po po- 
vídce. Nejhůř ale bylo, když se babička zmínila 
o červené karkulce. To děti slyšet nemohly, 
hned utekly ; při každé jiné by byly mohly ba- 
bičku uprosit, ale to nesměly ani špetnout, ne- 
chtěly-li poslouchat opakování vlastních slov. 
Znajíce již babičku, že jinak nedá, čekaly trpě- 
livě na pradleny. Nejdříve přišla vždy Kristla, 
za ní Míla, pak Cilka Kudrnovic ze dvora, Bět- 
činy a Voršiny známé, někdy přišla i panímáma 
s Mančinkou, a paní myslivcova, a jednou za 
týden přivedla Kristla s sebou mladou Tomšo- 
vou, pro niž si pak obyčejně Tomeš přišel. Než 
se ženské ohřály a ke kolovratům usedly, roz- 
mlouvalo se chvíli o všeličem. Jestli se přiho- 
dilo které co's nového v domácnosti, nebo sly- 
šela-li novinu jakou, povídalo se o tom ; byl-li 
jaký svátek, s nímž byl národní jakýs obyčej 
neb pověra spojena, aneb byl-li to svátek zasvě- 
cený, zavdalo i to příčinu k rozprávce. Ku pří- 
kladu večír před svátým Mikulášem hned se 
ptala Kristla Adélky, má-li již za oknem pun- 



211 



čochu, že se již Mikuláši v okolí potloukají. 
„To mi babička dá, až půjdu spát," řeklo děv- 
če. — „To si ale nedávejte svoji maličkou pun- 
čošku, řekněte babičce, aby vám půjčila vel- 
kou," naváděla Kristla. — „To nejde," ozval 
se Jan, „to bychom byli my ošizeni." — „Vám 
beztoho Mikuláš nadělí jen metlu," škádlila 
Kristla. — „Však on ví svatý Mikuláš, že má 
babička metlu ještě od loňska schovanou, a že 
nás nikdy nebije," řekl Jan; babička ale mí- 
nila, že by to mnohdy Jeník zasloužil. 

Lucie den byl dětem velmi nemilý. Byla 
pověra, že chodí tu noc Lucie, bílá to, dlouhá, 
rozcuchaná žena, a strašily se jí děti, že je ve- 
zme, pakli jsou neposlušné.*) „Bojácnost je pra- 
vá nemoudrost," říkala babička, a neměla ráda, 
když se děti strašily něčím ; ona je učila, nebát se 
ničeho, leda hněvu božího, ale vymlouvat jim 
některé pověry, jako to otec vždy činil, když 
mu začaly povídat o vodníku, prašivci, světýl- 
kách, o žžavých mužích, kteří se mnohdy před 
člověkem kutálejí jako otep slámy, jimž ale 
za takové posvícení na cestě pěkně poděkovat 
se musí, a p. — to neuměla, poněvadž víra na ně 
příliš v ní vkořeněna byla. U ní byla veškerá 
příroda oduševněna, dobrými i škodnými duchy ; 



*) I na Slovensku pověra ta známa, ie Lucie roz- 
sochatá, v plachtě zaobalená žena, řešeto na hlavě, chodí 
po městě. 



212 

ona věřila i v zlého ducha pekelného, kterého 
Bůh na svět posílá, aby zkoušel lid boží, ona 
to vše věřila, ale nebála se, majíc v srdci pevnou, 
nezvratnou důvěru v Boha, v jehož moci celý 
svět, nebe i peklo, a bez jehož vůle člověku vlas 
s hlavy nesejde. Tu důvěru hleděla také vště- 
povat v srdce dětské. Proto, když Vorša na den 
Lucie začala mluvit o bílé ženě, babička ji hned 
okřikla, dokládajíc, že Lucie jen noci upije. Nej- 
lepší to uměl Míla, on vždy chlapcům vyře- 
zával bud sáňky, pluhy, vozíčky, nebo dělal 
louče, a chlapci se od něho nehnuli. Když 
byla o něčem strašlivém řeč a Vilím se k ně- 
mu tiskl, říkal : „Nic se nebojte, Vilímku, na 
čerta vezmem kříž, na strašidla hůl, a vymlá- 
tíme jim." To se chlapcům líbilo, a s Mílou byli 
by šli třebas o půlnoci kamkoli ; a babička mu 
přikývnouc říkala: „Inu což je to všecko 
plátno, muž je přece jen muž!" — „To je prav- 
da, a Jakub nebojí se ani čerta, ani pana správ- 
ce, který je horší než čert," pravila Kristla. — 
„No, jak pak," zpomněla babička, „že mluvíme 
o panu správci, máš přece Jakube čáku, přijít 
do dvora?" — „I myslím, že z toho nic nebude, 
žene se to na mne ze dvou stran, a plete se do 
toho mnoho zlých ženských, a ty mi odzpí- 
vají."— „I nemluv tak, snad se to dá ještě spra- 
vit," řekla Kristla zarmouceně. — „Přál bych 
si to, jako ty, ale nevím. Slečinka správcovic se 



213 

přeukrutně na mne hněvá, že jsme vyvedli ten 
kousek tomu Italianovi. Ona si prý naň myslila, 
a když ho paní kněžna k vůli tomu poslala na 
rychlo pryč, zkazila se jí všecka osnova. Leží 
ustavičně správci v uších, aby mne do dvora 
nebral. To je jedna; druhá je rychtářovic Lucie. 
Ta zpomněla si, abych byl jejím králem při 
„dlouhé noci", a poněvadž jí tu poctu nemohu 
udělat, bude mít rychtář zlost, a jak dá Pánbůh 
jaro, budu si myslím zpívat: Háj — háj — há- 
ječku zelený — už jsem já na vojnu chycený," — 
a Míla začal zpívat, děvčata spustily také, jen 
Kristla pustila se do pláče. „No mlč, holka, do 
jara ještě daleko, kdo ví co Pánbůh dá," těšila 
babička. Kristla si ovšem oči utřela, ale přece 
jen byla smutná. „Nemysli na to, však on to ta- 
tík snad nějak spraví," pravil Míla, přisedna 
k ní. — „A což bys nemohl přece tím králem 
být bez všelikých závazků?" zeptala se ba- 
bička. — ??Inu ovšem, babičko, oni chodí někteří 
chlapci u nás ke dvěma, ke třem děvčatům, než si 
na dobro jednu vezmou, a děvčata dělají to také 
tak. Nebyl bych já Luciin první švihák, a ne- 
musel bych posledním být, ale u nás nebylo 
slýcháno, aby hoch sváděl dvě děvčata na- 
jednou, a když jde za krále, je tolik jako by 
šel na svatbu." — „Pak ovšem dobře děláš, že 
nejdeš," přisvědčila babička. — „Co tu Lucku 
napadlo, že zrovna jen tebe chce, jako by ne- 



214 

bylo dost jiných hochů u vás," hněvala se 
Kristla. — „Pan otec řekl by : proti gustu žádný 
dišputát," ^usmála se babička. 

Před vánočními svátky střídalo se povídání 
pohádek a zpívání písní s rozprávkami o pečení 
vánoček, jak má která bílou mouku, mnoho-li 
dá másla, děvčata povídaly o „slívání" (olova), 
děti pak těšily se na vánočky, spouštění svíči- 
ček, na jezulátko a na koledu. 

xn. 

Byl to zvyk jak ve mlýně tak v myslivně 
i na Starém bělidle, že kdokoli přišel na štědrý 
den a Boží hod, jíst a pít dostal do sytosti, 
a kdyby nikdo byl nepřišel, babička byla by 
šla hledat hosta na rozcestí. Jakou radost měla 
ale tenkráte, když z nenadání přišel před ště- 
drým dnem syn Kašpar a bratrův syn z Olešnice. 
Celého půl dne radostí plakala, a přes chvíli 
od pečení vánoček odběhovala do sednice, kde 
příchozí mezi dětmi seděli, aby se na syna podí- 
vala, aby se bratrovce zeptala, co dělá ten neb 
ta v Olešnici, a dětem opakovala ne jednou : 
„Jak tuhle vidíte strejčka, tak byl v tváři také 
váš dědeček, jen že zrůst po něm nemá." Děti 
prohlížely strejčky se všech stran, a velice se 
jim líbili, zvláště to, že mile na každou jejich 
otázku odpovídali. — Každý rok chtěly se 



215 

děti postit, aby viděly zlaté prasátko, ale nikdy 
k tomu nedošlo, vůle byla dobrá, ale tělo slabé. 
Na štědrý den štědře podělen byl, kde kdo, i 
drůbež a dobytek dostaly vánočky, a po večeři 
vzala babička ode všeho, co k večeři bylo, po 
kousku, hodila polovičku do potoka, polovic za- 
hrabala do sadu pod strom, aby voda čistá a 
zdráva zůstala a země úrodná byla, všecky pak 
drobty sesbírajíc hodila „ohni", aby „neškodil". 
Za chlívem třásla Bětka bezem, volajíc: „Třesu, 
třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes ;" 
a v světnici slívaly děvčata olovo a vosk, a děti 
spouštěly svíčičky v ořechových skořepinách na 
vodu. Jan tajně postrkoval mísu, v níž voda 
byla, aby se hnula, a skořápky, představujíce 
loďky života, od kraje ku středu se houpaly ; pak 
volal radostně : „Dívejte se, já se daleko, da- 
leko dostanu do světa !" — „Ach milý hochu, 
až se dostaneš do proudu života, mezi víry a 
úskaliny, až budou vlny lodkou tvého života 
smejkat, pak budeš zpomínat toužebně na tichý 
přístav, z něhož jsi vyplul," řekla si tiše matka, 
rozkrajujíc jablko chlapcovo „na štěstí" ve příční 
polovice. Jádra tvořily hvězdu, tři čisté papr- 
sky, dva pak byly neúplné, od červa sežrané. Od- 
ložíc je s povzdechem stranou rozkrojila druhé 
pro Barunku, a vidouc opět hvězdu zatemnělou, 
povídala si : „Tedy ani jeden ani druhý nebude 
úplně šťasten I" Rozkrojila ještě pro Vilímka 



216 

i Adélku, a v těch byly zdravé hvězdičky o čty- 
řech paprscích. Ty snad, myslila matka, a Adél- 
ka vytrhla ji-z myšlení, stěžujíc si právě, že její 
lodička nechce plout od kraje a svíčička že už 
dohoří vá." — „Však moje také shasíná a ne- 
přišla daleko", pravil Vilím. Vtom trkl zase 
někdo do nádoby, voda se rychle rozhoupala a 
lodičky u prostřed plující se potopily. „Hečte, 
hečte, vy dříve umřete, než my ! " zvolala Adélka 
s Vilímkem. — „Co je víc, jen když jsme byli 
daleko," odpověděla Barunka, a Jan přisvědčil, 
matka ale smutně dívala se na ta shaslá světla, a 
předtucha zmocnila se její duše, není-li přece ta 
nevinná dětská hra věštbou jich budoucnosti. — 
„Přinese nám Jezulátko něco?" ptaly se děti 
babičky potajmo, když se začalo uklízet se 
stolu. — „To já nemohu vědět, uslyšíte jestli 
zazvoní," řekla babička. Děti menší postavily 
se k oknu, míníce že Jezulátko musí jít okolo 
oken, a že je uslyší." — „Což nevíte, že není 
Jezulátko vidět ani slyšet?" pravila babička. 
„Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu, a po- 
sílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je 
přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic, než 
zvonků hraní." Děti se dívaly do oken, ná- 
božně babičku poslouchajíce. V tom kmitla 
okolo oken světlá zář, a z venku zazněl hlas 
zvonku. Děti sepialy ruce, Adélka pak šeptala 
tiše : „Babičko, to světlo bylo Jezulátko, vicfte ?" 



217 

Babička přisvědčila, v tom také matka do dveří 
vcházela, oznamujíc dětem, že v babiččině svět- 
nici Jezulátko jim nadělilo. To byl shon, to 
bylo radosti, když viděly osvětlený, okrášlený 
strom a pod ním krásných darů ! Babička sice 
neznala ten způsob, mezi lidem se to nedělalo, 
ale líbil se jí ; dlouho před vánocemi vždy už sama 
pamatovala na strom, a dceři okrašlovat ho po- 
mohla. „V Nise a v Kladsku panuje vesměs 
ten způsob ; víš-li pak se pamatovat, Kašpare, 
byl jsi tenkráte, když jsme tam byli, už hodný 
hoch?" pravila babička synovi, nechajíc děti 
těšit se s dary a usednouc vedle něho ke kam- 
nům. — „Jak bych se nepamatoval ; hezký to 
zvyk, a dobře Terezko děláš, že's ho zavedla 5 
budou to někdy dětem krásné zpomínky, až se 
octnou v trudech života. Na ten den si člověk 
dokonce v cizině nejraději zpomíná, já to zkusil 
po kolik let, co jsem ve světě byl. Dost dobře 
jsem se mnohdy měl u mistra, ale vždy jsem 
si myslil : Kýž bych seděl raději u matky 
a měl kaši s medem, buchtičky s makovou od- 
várkou a hrách se zelím, všecka ta dobrá jídla 
bych vám za to dal." — „Naše jídla," usmála 
se babička a přikývla hlavou; „ale ještě jsi zapo- 
mněl sušenou míchaninu (ovoce)". — „To víte, 
o to jsem nehrubě dbal ; v Dobrušce říkají tomu 
muzika. Na něco jiného jsem ale zpomínával, 
co jsme všickni rádi poslouchá váli." — „Však 



218 



já vím, co myslíš : pastýřskou koledu, to je 
zde také, počkej, uslyšíš to za nedlouho," pra- 
vila babička", a sotva to dořekla, ozvala se 
z věnčí u okna pastýřská trouba. Nejdřív od- 
troubil melodii pastýřské písně kolední, pak 
začal zpívat : „Vzhůru vstaňte pastýřkové, hlas- 
ná novina, Spasitel se nám narodil v Betlémě 
v chlívě" a t. d. — „Máš pravdu Kašpare, kdy- 
bych neslyšela tu píseň, ani by mi boží hod ne- 
přicházel tak veselý," pravila babička, poslou- 
chajíc s potěšením. Pak ale šla ven a naložila 
pastýřovi do mošny vý sluhu. 

Na Štěpána šli chlapci na koledu do mlýna 
a do myslivny ; kdyby nebyli přišli, panímáma 
byla by myslila, že na ně strop spadl, a sama 
by byla na Staré bělidlo přiběhla. Bertík a Fran- 
tík zase na vzájem dolů přišli koledovat. Uběhly 
vánoční hody ; děti povídaly si už zase, že přijdou 
tři krále, a pan učitel že přijde psát tři krále 
na dvéře a koledovat, a po třech králích sla- 
vily přástevnice teprv „dlouhou noc". Ovšem 
na Starém bělidle a ve mlýně nebylo to jako 
ve vsi, kde bylo mnoho chasy ; tam si volili 
královnu a krále, byla muzika, strojila se pře- 
slice a vrkoč se dával. Na Starém bělidle vy- 
strojila se dobrá večeře, přástevnice sešly se, 
zpívalo se, jedlo, pilo, a když tu najednou za 
dveřmi ozval se flašinetl, začalo se v kuchyni 
tančit. Přišel také Tomeš, pan otec i myslivec, 



219 

přišli ještě někteří, a taneček byl spořádán. 
Kuchyň byla ovšem cihlami vyložena, ale děv- 
čata si z toho nic nedělaly, a kterým líto bylo 
střevíců, tancovaly bosý. „No, jakpak babičko, 
mohli bychom spolu trochu faldy provětrat?" 
šklíbil se pan otec, přijda ze sednice, kde 
staří seděli, do kuchyně mezi tancující, kdež 
i babička byla, neboť musela dohlížet na tu 
malou drůbež, která se pletla v prostřed kole 
spolu se Sultánem a Tyrlem. „I milý pane otče, 
bývaly časy, kde jsem nedbala, třebas plné 
nohy krvavých mozolů byly, jen když jsem 
tančila. Jak jsem se v hospodě nebo v létě 
na ralatě ukázala, už křičeli hoši: Madlena 
je tu, hrajte kalamajku, vrtáka! Hajdy, Madla 
letěla do kola. Ale teď, ty můj milý Bože, jsem 
jako pára nad hrncem." — „Což je o to, vy 
jste ještě jako křepelka, babičko, mohli by- 
chom přece zkusit taneček/' mínil pan otec, 
zatoče pikslu mezi prstami. — „Tuhle je taneč- 
nice, pane otče, ta zná se točit jak vřeteno,* 
smála se babička, berouc za ruku mladou Tom- 
šovou, kteráž právě stála za panem otcem a roz- 
mluvu jejich poslouchala. Vesele vzala mladá 
žena pana otce za ruku, Kuďrnovi řekla, aby 
zahrál tu první zvolna. Kudrna drže v jedné 
ruce kus jahelníka, z něhož pro ukrácení chvíle 
jedl, spustil sousedskou, a pan otec musel chtěj 
nechtěj do kola, a chasa pustila se do tleskání, 



220 

až panímámy vyšly ze sednice, podívat se, co 
se to bylo přihodilo. Když tam byly, vzal To- 
meš paní mlynářku k tanci, pan otec roztan- 
cován provedl hospodyni, a tak si chvíli i ti 
staří proskočili, babička pak se panu otci 
smála. — A sotva bylo po „dlouhé noci", již byly 
zase hody ve mlýně, zabíjeli prase, smažili 
šišky, při čemž musely být přátelé ze Starého 
bělidla a pan myslivec; pan otec poslal pro 
ně sáně. Později byla ta sláva v myslivně, a 
nejposledněji u Prošků. A tu zase přišli je- 
dnoho dne s Dorotou. Králem Dioklecianem 
byl Kudrnův Václav, Dorota panna byla jeho 
sestra Lída, dva dvořenínové, soudce, kat a 
jeho holomci byli chlapci, snad ze Žernova. 
Holomci a dvořenínové nesli mošinky na dary. 
Před Proškovic byla dlouhá zklouzačka, tam 
se obyčejně páni herci zastavili a trochu se 
klouzali ; Dorota panna se na ně dívala zkrou- 
šeně, zimou se třesouc. Pobízela je sice, aby 
šli, ale její hlas proti tolikerým hlasům nevy- 
stačil, a musela mnohdy být svědkyní jejich 
hrudo vání se, jestli jeden druhého při klou- 
zání strčil. Konečně vešli do stavení, kde je 
psi s náramným štěkotem vítali, děti ale s ra- 
dostí. U kamen si spravovali šat a složili mo- 
šny. Byl to jednoduchý oblek; Dorota panna 
měla bratrovy boty, přes svoje sukně bílé 
kamrtuchové šaty, vypůjčené od Mančinky, na 



221 

krku korále, místo roušky máminu bílou pla- 
chetku a na ní papírovou korunku. Chlapci 
měli přes oblek bílé košile, okolo pasů stra- 
katé šátky, papírové čepice. Dioklecian měl 
také korunu, a měl plášť přes ramena viset, 
máminu květovanou nedělní zástěru, kterou mu 
ze zvláštní ochoty zapůjčila. Když se trochu 
ohřáli, postavili se do prostřed sednice a začali 
svůj kus provozovat ; děti ho sice slyšely kaž- 
dičký rok, ale vždy se jim velice líbil. Když 
pak král Dioklecian pohan Dorotu pannu kře- 
sťanku odsoudí, aby umřela rukou katovskou, 
vezmou ji holomci pod paždí a vedou na po- 
praviště, kde na ni kat s napřaženým mečem 
čeká a s hrozným pathosem zvolá: „Doroto 
panno klekej, nic se mého meče nelekej, skloň 
jen hlavu hrdinsky, setnu já ti ji mistrovsky!" 
Dorota panna klekne, skloní hlavu, a kat se- 
tne jí korunku s hlavy, již holomci zdvihnou. 
Pak se všickni pokloní, Dorota panna dá si 
korunu zase na hlavu, a postaví se ke dveřím 
do kouta. „Vidíme, jak to ty děti hezky umějí, 
až milo poslouchat," povídá Vorša. Babička je 
také velice pochválí, a hojně obdarováni vy- 
hrnou se herci ze dveří. Za stavením prohlí- 
dnou si co dostali ; potravu král rozdělí hned, 
ale peníze strčí do své kapsy, poněvadž on co 
ředitel celé výpravy jediné právo k tomu 
měl, a také výlohy a odpovědnost na sobě je- 



222 

dine nesl. Po takovémto spravedlivém rozdělení 
pustili se herci k Riesenberku. Proškovic děti 
průpovědi opakovaly si po kolik dní z těch 
deklamací a provozovaly Dorotu. Jediná ma- 
tka nemůže pochopit, jak se komu taková 
hloupost líbit může. — A tu už zase byly „osta- 
tky", a v neděli přijely z města pěkné saně, na 
koních rolničky, které na dvorku tak silně 
zazvonily, kdykoli sebou koně pohnuli, že vrá- 
na, zimní to navštěvovatelka Proškovic záspí, 
rychle uletěla na jeřáb, a kury i vrabci s veli- 
kým podivením na spřežení se dívali, myslíce 
si asi : Pro pána krále, co pak to má být ! Při- 
jeli pro rodinu Proškovic, aby jeli na masopust 
ke kmotrovi Stanickému do městečka. Babička 
ale nikdy nechtěla jeti, říkala: „Co tam, nechtě 
mne doma, já se mezi panstvo nehodím." Sta- 
nických byli hodní, vlídní lidé, ale že tam byl 
hostinec, přišlo rozličných hostů, i na kolik mil, 
a to nebyla společnost pro skromnou babičku. 
Když večer přijely domů, vypravovaly děti ba- 
bičce, co měly dobrého, přinesly jí výsluhu, 
chválily hlučnou muziku, kterou slyšely, a po- 
vídaly, kdo tam všecko byl. „A hádejte, koho 
jsme tam ještě viděli?" pravil Jan. — J7 Nu, 
koho pak?" babička na to. — „Kupce Vlacha, 
co k nám jezdí a co nám dává vždy fiky. 
Ale vy byste ho nepoznala, nebyl tak špinavý, 
jako když k nám přijede; ustrojen byl jako 



223 

kníže pán, a měl zlatý řetěz u hodinek. 54 — 
„Čeho dost, snadno tím plýtvati," řekla ba- 
bička ; „ostatně," doložila, „vy také nejdete 
mezi lidi v šatech, v nichž se doma válíte, to 
je dlužen člověk společnosti i sobě, chodit si 
v čistém šatu, když to může být." — „Ale ten 
musí být bohatý, viďte?" mínily děti. — „Ne- 
vím, nebyla jsem v jeho truhle, ale může být, 
umíf on dobře prodávat." — Poslední den maso- 
pustu přišly ještě s velikým povykem maškary, 
v čele sám masopust ; byl celý ověšen hracho- 
vinou jako medvěd. V každém stavení utrhly 
z něho hospodyně kousek a schovaly. Ten 
kousek hrachoviny z masopustu dávaly hu- 
sám do hnizd, když je nasazovaly, aby prý 
dobře seděly. 

Pochoval se masopust a s nim konec uči- 
něn zimním radovánkám. Babička zpívala u 
kolovrátku postní písně ; když děti k ní při- 
sedly, po vídávala jim o životu pána Krista, a 
první postní neděli oblékla smutkový oděv. 
Dni byly delší a slunce mocnější, teplý vítr se- 
žíral sníh na stráních. Slepice již zase vesele 
krákoraly po dvoře, hospodyně, když se sešly, 
mluvily o nasazování vajec, o setí lnu, hospo- 
dáři chystali pluhy a brány. Pan myslivec, 
když chtěl z protějšího lesa přímo na Staré 
bělidlo, nemohl již přes řeku, led pukal a po- 
malu se kus po kusu poroučel, jak pan otec 



224 

říkal, když ráno k stavidlu dohlížet chodil a 
na záspí Proškovic chvilku u babicky postál. 
Přešla neděle černá, družebná, kýchavná, a 
pátou neděli ; smrtnou , zaradovaly se děti : 
„Dnes budem vynášet smrt," a děvčata doda- 
ly: „Dnes je naše koleda!" Babička udělala 
Adélce líto, na které shromážděla kolik dní 
výdunky, navěsila je na ně, navázala červe- 
ných fáborů, aby veselé bylo. Děvčata šly ko- 
ledovat. Odpoledne se všecky děvčata shro- 
máždily ve mlýně, kdež se strojila smrt. Cilka 
udělala slaměný došek, každá z děvčat dala 
něco ze šatstva na něj ; čím byla Mařena pěk- 
nější, tím větší chlouba. Když byla ustrojena, 
vzaly ji dvě děvčata pod paždí, ostatní do páru 
seřadily se za nimi a lítami točíce zpívaly : 
„Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi," jdouce 
ode mlýna ke splavu. Starší chasa šla opodál 
za nimi, chlapci ale s posměšnými posunkami 
je obskakovali, chtíce Mařeně strhnout čepec; 
děvčata ale ji bránily. Přijdouce ke splavu 
rychle smrt odstrojily a s velikým jásotem ho- 
dily došek do vody ; na to sebrali se chlapci 
s děvčaty a společně začali zpívat: „Smrt 
plave po vodě, nové léto k nám jede s čer- 
venými vejci, žlutými mazanci." Na to zase 
děvčata začaly : „Líto, líto, líto, kdes tak dlou- 
ho bylo ? U studánky u vody — mylo ruce i no- 
hy. Fiala, růže kvésti nemůže, až jí Pánbůh 



225 

zpomůže." A zase chlapci spustili: „Svatý 
Petr z ltíma, pošli flaši vína, abychom se na- 
pili, Pánaboha chválili." — „No, pojďte dále, 
koledníci," volala paní Prošková, poslouchajíc 
na záspí chasu ; „pojďte dále, víno vám ne- 
dáme, ale něco přece, abyste se obveselili." 
Chasa vešla s domácími děvčaty do sednice, 
a Kristla i ostatní šly za nimi, veselíce se a 
zpívajíce s nimi. 

Na květnou neděli ráno běžela Barunka 
k řece natrhat kočiček, ony vždy již kvetly, 
„jakby věděly, že jich na ten den třeba," my- 
slilo si děvče. Když šla s babičkou do kostela 
na hrubou, nesly si jich každá hrst k svěcení. 
Na škaredou středu, když dopředla babička 
svůj úkol a kolovrat vynášela na půdu, volala 
Adélka: „Oh je, už jde kolovrat na půdu, 
babička bude příst na vřetánko!" — „Až dá-li 
Pánbůh do zimy, pak ho zase sneseme," po- 
vídala jí babička. Na zelený čtvrtek věděly 
děti, že nebudou snídat nic jiného, nežjidášky 
s medem. Na Starém bělidle nebylo včel, ale 
pan otec poslal vždy plást medu, když pře- 
hlížel. Pan otec byl včelař a měl mnoho úlů j 
slíbil také Proškové, až se mu podaří roj, že 
dostanou, poněvadž nejednou slyšel od babi- 
čky, že by si ničeho nepřála u toho stavení, než 
úl, že je veselo člověku, když vidí ty včeličky 
celý den lítat z úlu do úlu a pilně pracovat. 



226 

„Barunko vstávej , slunce hned vyjde !" 
budila babička na velký pátek ráno vnučku, 
zpolehoučku ji klepajíc na čelo. Barunka měla 
lehké spáni, hned se probudila, a vidouc stát 
babičku u postele, zpomněla, že byla prosila 
večer, aby ji zbudila k rannímu modlení. Vy- 
skočila, přehodila přes se sukýnku a šátek, a 
šla s babičkou. Voršu a Bětku také zbudila ; 
„děti necháme spát, ještě tomu nerozumějí, 
budeme se modlit za ně,'' povídala. Jak dvéře 
u síně zavrzly, hned se ozývala drůbež i do- 
bytek, a psi vyskočili z bud. Babička je vlídně 
odstrčila a ostatním pravila: „Mějte strpení, 
až se pomodlíme !" Když se byla Barunka na 
babiččin příkaz v struze umyla, šly na stráň 
modlit se „devět otčenášů a zdrávasků, aby 
jim Pánbůh popřál po celý rok čistotu těla", 
jak to byl obyčej. Stará babička klekla, vrou- 
cně sepiala scvrklé ruce přes prsa, mírné oko 
její důvěrně obrátilo se k růžovým červánkům, 
které na východě zvěstovaly příchod slunce. 
Barunka klečela vedle ní, čerstvá, růžová jako 
poupátečko. Modlila i ona se chvíli nábožně, 
ale pak se její jasné, veselé oči od východu 
točily po lese, po lukách a stráni. Kmutné vlny 
pomalu plynuly, unášejíce s sebou vždy ještě 
kusy ledu a sníh, v roklích na stráni bělel se 
také ještě sníh, ale sem tam zelenala se již 
tráva, ranné chudobky vykvétaly, stromy a 



227 

křoviny začínaly pučet, příroda probouzela se 
k radostnému životu. Růžové červánky roz- 
cházely se po obloze, ze zahor vystupovaly 
zlaté paprsky výše a výše, pozlacujíce vrcholky 
stromů, až pomalu slunce v celé své velebno- 
sti se ukázalo a světlo svoje po celé stráni 
rozlilo. Protější stráň byla ještě v polosvětle, 
za splavem padala mlha níže a níže, a nad 
jejími vlnami bylo vidět na vrchu nad pilou 
klečet ženské pilařovic. „Koukejte jen, babi- 
čko, jak krásně slunce vychází," povídala Ba- 
runka všecka pohroužena v podivu světla ne- 
beského, „kýž bychom nyní klečely na Sněž- 
ce!" — „Chceš-li Boha vroucně vzývat, všude 
k tomu místo, zem Páně celá krásná," řekla 
babička, udělavši kříž a vstanouc se země. 
Jak se ohlédly, viděly nad sebou nejvýše na 
stráni Viktorku, opřenou o strom. Kučeraté 
vlasy od rosy zvlhlé visely jí kolem tváří, šat 
měla pocuchaný , hrdlo odhalené, černé oči 
planouce divým ohněm upřeny byly k slunci, 
v ruce pak držela rozkvetlý již petrklíč. Ne- 
zdálo se, že babičku vidí. „Kde pak ta ubohá 
zase chodila," povídala stařenka útrpně. — 
„A hle, kde pak našla již petrklíč!" — „Ně- 
kde vrch lesa, vždyť ona tam schodí každý 
kout." — „Já ji oň poprosím!" řeklo děvče a 
již běželo na stráň; tu se Viktorka ze svého 
zamyšlení probudila a rychle k odchodu se 



228 

obrátila , když ale Barunka volala : „Prosím 
tě, Viktorko, dej mi ten kvítek/' zůstala stát 
a zrakem k zemi obráceným podala jí petrklíč. 
Pak se ale uškubla a jak šípka letěla po stráni 
dolů. Barunka sběhla k babičce, „Už dávno, 
co si nepřišla pro potravu," mínila babička. — 
„I včera, když jste byla v kostele, byla u nás, 
maminka jí dala bochník chleba a jidášky," 
pravila Barunka. — „Teď bude zase chudákovi 
lépe v letě ; ale Bůh ví , ona jakoby neměla 
cit. Celou zimu jen v lehkém šatu, bosá ; vždyť 
pak krvavé stopy po ní zůstávaly na sněhu, 
a ona jakoby nic. Jak ráda by jí byla pani 
myslivcova každý den teplého jídla dala do 
sytá, a však nepřijme ničeho než kousek pe- 
čiva. Nešťastné stvoření!" — „Ono jí není snad 
zima v té jeskyňce, babičko, sice by někam 
šla; vždyť jsme jí mnohdykráte prosily, aby 
zůstala u nás." — „Pan myslivec povídal, že 
je v takových podzemních dírách v zimě teplo, 
a poněvadž Viktorka nikdy do vytopené se- 
dnice nepřijde, že zimu tak jako my necítí. 
To už Pánbůh tak řídí ; on sesílá anděle stráž- 
ce dítkám, aby střehli jich ode všeho zlého, 
a Viktorka je také ubohé dítě," pravila ba- 
bička vcházejíc do stavení. 

Jindy zaznívalo klekání a poledne s Žer- 
novského vrchu s vížky nad kaplicí ; ten den 
ale vyběhl Jan a Vilém s řehtačkami do sadu 



229 

a řehtali, až vrabci se střechy vyplašili. Odpo- 
ledne šla babička s dětmi do městečka k bo- 
žímu hrobu, stavily se pro panímámu a Man- 
činku. Panímáma vždy vedla babičku do ko- 
mory a ukazovala plnou vošatku barevných 
vajec koledníkům , ukazovala celou řadu ma- 
zanců a tučného beránka. Také podala dětem 
vždy po hnětance, babičce nikoli, ona věděla, 
že stařenka od snídaně na zelený čtvrtek až 
do večeře po vzkříšení do úst nevezme ; ona 
sama také se na velký pátek postila, ale pří- 
sný půst jako babička, to říkala, že by nevy- 
držela. „Každý dle svého svědomí, milá paní- 
mámo ; já myslím, má-li být půst, ať je půst." 
Prohlížejíc pak panímámino umění, a pochválíc 
kde co, dokládala: „My se zítra do pečení 
pustíme, uchystáno je vše; dnešní den ať je 
obětován modlitbě." A takový spůsob byl 
v Proškovic domácnosti, neboť babiččino slovo 
platilo. Na bílou sobotu bylo ale na Starém 
bělidle od časného jitra jako na Pražském 
mostě : v sednici, v kuchyni, ve dvoře, u pece, 
všude se potkávaly dělné ruce, a ku kterékoli 
z ženských se děti se svými záležitostmi obra- 
cely, každá si naříkala, že neví, kde jí hlava 
stojí, i Barunka měla tolik práce, že zapomněla 
jedno pro druhé. Za to bylo ale k večeru v sta- 
vení všecko všude v pořádku, a babička s Ba- 
runkou i matkou šly na vzkříšení. Když pak 



230 

v ozářeném, nábožnými naplněném chrámu za- 
znělo ze všech list slavné: „Vstaltě této chvíle 
ctný vykupitel! Hallelujah!" tu se cítilo děvče 
uneseno mocným citem, prsa se jí dmula, 
pudilo ji to ven, ven do šíré prostory, kde by 
mohla dát průchodu nevýslovnému jásotu, který 
jí v duši hlaholil. Celý večer bylo jí neobyčejně 
milo, a když jí dávala babička „dobrou noc", 
vzala ji okolo krku a pustila se do pláče. „Co 
je ti, proč pláčeš ?" ptala se jí babička. — J5 Nic 
mi není, babičko, v sobě mám radost, že mu- 
sím plakat," odpovědělo děvče. A stařenka se- 
hnula se, políbila vnučku na čelo a pohladila 
jí líce, neříkajíc ani slova. Znalať svoji Ba- 
runku! — 

Na Boží hod vzala babička k svěcení s se- 
bou do kostela mazanec, víno a vejce. Když 
to pak domů přinesla, rozkrájelo se svěcené, 
každý z domácích dostal od obého po kousku 
a trochu vína. Drůbež a dobytek dostaly zase 
od obojího jako na vánoce, aby prý byly domu 
přichylné a hojný užitek dávaly, povídala ba- 
bička. V pondělí byl ale na ženské zlý den, 
byla dynovačka a koleda. Sotva byly Pro- 
škovic ráno vstaly a se ustrojily, již ozývaly 
se za dveřmi hlasy : „Já jsem malý koledníček" 
atd., a tu najednou zaklepal kdosi na dvéře; 
Bětka šla otevřít, ale opatrně otvírala, mohli 
to být i chlapci, neboť jisto bylo, že žádný ze 



231 

známých vyšlehání nedaroval. Byl to pan otec, 
nejrannější ze všech. Přišel jako svatoušek, 
přál „šťastné a veselé hody" , pod kabátem 
měl ale schovanou vrbovou dynovačku; tu 
najednou s ušklíbnutím vytáhl a začal ženské 
šlehat. Dostaly všechny, i hospodyně, Adélka, 
i babičku šlehl přes faldy, „aby blechy neští- 
paly," dodal se smíchem. A jako každý jiný 
koledník, dostal také pan otec po vajíčku, po 
jablíčku. „Co hoši, jak jste koledovali?'' ptal 
se pan otec chlapců. — „To jsou pěkní, jindy 
se jim nechce s lože, dnes ale sotva jsem 
vstala, už byli v sednici, aby mně vy šlehali," 
žalovala Barunka, a pan otec i chlapci se jí 
vysmáli. Přišel i pan myslivec dolů dynovat, 
i Míla i Tomeš, zkrátka nebyl pokoj celý den, 
a děvčata, jak zhlédly chlapce, schovávaly 
holá ramena pod zástěry. 

xn. 

Jara skokem přibývalo ; lidé pracovali již 
v polích, na hoře na stráni vyhřívaly se ještěrky 
ahadi, že se jich děti, jdouce na podzámecký 
vrch fialky a konvalinky hledat, vždy lekly; 
babička jim ale říkala, že se nemají co bát, 
že do svatého Jiří žádné zvíře není jedovaté, 
že se může vzít do ruky, „ale pak, když slunce 
už vysoko, pak je v nich jed," dokládala. Na 



232 

louce za splavem rozkvítalo bulící očko, pry- 
skyřník, na stráni modraly se podlésky a zla- 
tově leskly se petrklíče. Děti sbíraly mladá 
lupénka do polívky, kopřivy přinášely housá- 
tkům, a kdykoli šla babička do chléva, slibovala 
Stračce, že už co nejdřív půjde na pastvu. 
Stromy úprkem obalovaly se listem, komáři 
vesele hráli ve vzduchu, skřivánek vznášel se 
vysoko v povětří, děti ho slyšely, ale málo kdy 
malého zpěváčka viděly ; také žežulku poslou- 
chávaly a křičely do lesa : „Žežulko, pověz nám, 
jak dlouho budeme živi?" Někdy zakukala, 
někdy se ale na ni Adélka zlobila, že nechce 
schválně zakukat. Chlapci učili Adélku otlou- 
kat vrbové píšťalky ; když pak jí nechtěla píšťal- 
ka pískat, dávali vinu, že nedobře při otloukání 
říkala. „Vy holky neumíte ani píšťalku udě- 
lat," vysmíval se Jan. — „To není naše věc, 
ty ale zase neuděláš takovýto klobouček!" 
pravila Barunka, ukazujíc bratrům klobouček 
z olšových listů, okrášlený chudobkami, který 
byla celý jehlinami sešpendlila. — „Hm, to je 
kunšt!" pohodil hlavou chlapec. — „Pro mne 
ne, ale pro tebe," smála se Barunka, jdouc 
dělat ještě šaty ke kloboučku a tělo panenky 
z bezové duše. Jan ale položil proutek na ko- 
leno a povídaje Adélce : „Ted poslouchej a 
dívej se, jak to budu dělat," a začínaje otlou- 
kat, říkal : „Otloukej se píšťaličko, nebudeš-li 



233 

se outloukati, budu na tě žalovati knížeti pánu, 
a on ti dá ránu, až odletíš ke zlatému žbánu. 
Huš, hus, hus, vrazím do tě nůž, vrazím do 
tě kudličku, vyrazím ti dušičku, vrazím do tě 
zavíráček, budeš zpívat jako ptáček." Píšťalka 
byla otlučena, udělána, a pěkně pískala. Vilém 
ale mínil, že dalece tak pěkně nepíská jako 
Václavova pasácká ; omrzelo ho dělat píšťaly, 
udělal si z proutku vozík, připřáhl se k němu 
a začal rejdit po louce, a psi za ním. Ba- 
runka dávajíc sestře udělanou panenku poví- 
dala: „Na, ale uč se to dělat sama, kdo s tebou 
bude hrát, až začneme my chodit do školy, 
budeš tu sama." — „Bude tu babička," odpo- 
vědělo děvče štván, v níž bylo vidět, že jí ta 
samota byla nemilá sice, ale když jí babička 
zůstane, že jí zůstane všecko. V tom šel kolem 
pan mlynář, podávaje Barunce list, pravil: 
„Běžte s ním k mamince, řekněte, že byl prá- 
šek v městě a že mu ho na poště dali." — „To 
je od tatínka!" zajásaly děti běžíce do stavení. 
Paní Prošková čtla s radostnou tváří list, dočtouc 
zvěstovala všem, že přijede tatínek v polovici 
máje i paní kněžna. „Kolikrát se to ještě 
vyspíme?" ptala se Adélka. — „Asi čtyrycet- 
krát," řekla Barunka. — „Oh je, to nebude 
ještě dlouho," mračilo se děvče. — „Víš co," 
radil Vilém, „já si udělám čtyrycet čárek na 
dvéře, a vždycky když ráno vstanu, jednu 



234 

smažu." — „To udělej, uběhne ti čas," smála 
se matka. 

Pan mlynář šel od splavu a stavil se. Tvář 
jeho byla starostlivá, nešklíbil se ani nemžou- 
ral, pikslu držel v ruce, ale netočil jí, jen ně- 
kdy dvěma prsty uhodil na víčko. „Víte-li co 
nového, lidičky?" pravil vcházeje do sednice. — 
„Co se stalo?" ptala se babička i paní jedno- 
hlasně, vidouce že není pan otec, jako bývá. — 
„Máme tu horskou vodu." — „Bože rač chránit, 
aby nebyla náhlá a zlá," pravila babička ule- 
knuta. — „Bojím se toho," řekl mlynář ; „měli 
jsme po kolik dní už polední větry, na to při- 
šly deště v horách, jak mléči tamodtud přišlí 
povídají, jsou prý všecky potoky rozvodněné, 
a sníh úprkem taje. Bude to letos myslím 
nekalé. Já jdu nyní rychle domů, a uklidíme 
hned všecko zlému hostu z cesty. Radil bych, 
abyste se také přichystali, opatrnosti nikdy 
nezbývá. Odpoledne přijdu se podívat. Dá- 
vejte pozor na přibývání vody — vy ale, malá 
čečetko, nechoďte k vodě," doložil pan otec, 
štípna Adélku do tváři; po té odešel ze sta- 
vení. Babička šla se podívat k splavu, po stra- 
nách splavu byly hráze stavené z dubových 
dřevců, mezi nimiž vyrůstalo kapradí. Na stě- 
nách hráze viděla babička, že vody přibylo, 
nejnižší sazeniČky kapradin byly již ve vodě. 
Kusy dřev, drnu a ratolesti stromů unášel špi- 



235 

navy proud řeky pres splav. Starostlivě vrátila 
se babička domů. Když šly kry, stalo se mnoh- 
dy, že se nastavěly u splavu a proud řeky stru- 
hou se žena stavení zatopil; vždy býval strach, 
když začal led pukat, mlynářští chodívali usta- 
vičně na stráži, aby se kde možná nebezpečenství 
předešlo roztrhováním krfi stavících se v hory. 
Ale proti horské povodni nebylo ubraný. Jako 
na divém koni přihnala se s hor, vzala na 
cestě vše s sebou, co se jí v cestu stavilo, roz- 
trhala hráz a břehy, vyvrátila stromy i stavení, 
a to vše v takovém kvapu, že se lidé ani spa- 
matovat nemohli. Proto také babička zkušená 
toho, jak domů přišla, hned radila, aby se 
děly přípravy k odklizení věcí ze sednic na 
hůru, což se také hned dělo. Mezi tím přišel 
pan myslivec, který jda z lesa okolo pily byl 
již slyšel, že přichází velká voda, a stoupání 
řeky pozoroval. „Ty děti by vám jen překá- 
žely, a když by zle přišlo, co s nimi, já je 
vezmu s sebou nahoru," pravil, a hospodyně 
byly jeho nabídnutí rády. Odnášelo se, uklízelo, 
drůbež se odstěhovala na stráň, Stračka se 
odvedla k myslivcovům. „A vy jděte nyní za 
dětmi, aby ta paní neměla vše na starosti," 
pravila babička dceři a Bětce, když bylo vše 
uspořádáno, ,,já tu s Voršou zůstanu. Přijde-li 
voda do staveni, vylezeme na hůru, a tak zle 
snad dá Pánbůh nebude, aby nás vzala i se 



236 

stavením ; není sem tak spádno jako ke mlý- 
nu, ti chudáci jsou hůře na tom." Paní Pro- 
šková nechtěla dlouho přivolit, aby tam matka 
zůstala, ale když si říci nedala, musela jít. 
„Aby vám psi nezaběhli," upozornila odchá- 
zejíc ze stavení. — „Neboj se o to, ti vědí dobře, 
kde ochrany hledat, ti se nás nespustí." 
V skutku také chodil Sultán i Tyrl v patách 
za babičkou, a když si sedla s vřetánkem 
k oknu, z něhož bylo vidět na řeku, lehli 
k jejím nohoum; Vorša, zvyklá jsouc na usta- 
vičné šukání, mytí a smejčení, dala se do po- 
klízení prázdných chlívků, aby něco dělala, 
nepomyslíc, že za hodinu snad vodou a ba- 
hnem naplněny budou. 

Smrklo se, vody víc a více přibývalo, sotva 
již koryto struhy postačovalo ; louka za spla- 
vem byla již pod vodou, a kde tomu vrboví 
nepřekáželo, viděla babička z okna, ačkoliv 
stavení nízko leželo a břeh řeky vysoký byl, 
kolísání se vln. Odložila vřetánko, sepiala ruce 
a začala se modlit. VorŠa přišla také do sed- 
nice. „Voda hučí, až je člověku ouzko po- 
slouchat; zvěř jakoby cítila, že se něco bude 
dít, je schována, ani vrabce není vidět," povídala, 
oprašujíc u oken lavici. V tom se ozval koň- 
ský dusot, po silnici od splavu pádil jezdec ; 
u stavení zarazil a křikna : „Chraňte se, lidé, 
voda jde!" pádil jedním cvalem podél břehu 



237 

ke mlýnu, ode mlýnu k městečku. „Pánbůh 
s námi, nahoře je zle, poslali věštbu," pravila 
babička, zblednouc. Než ale přece Vorše do- 
mlouvala, aby se nebála ; šla ještě jednou po- 
dívat se, zdali vše v bezpečí a voda se ještě 
nevylívá. Zastihla u řeky pana otce. Měl vy- 
soké boty nad kolena a ukazoval babičce, že 
již z reky se vylívá i ze struhy. Přišel také 
Míla a Kudrna, nabídnout se babičce k po- 
můcce, by sama v stavení zůstat nemusela ; ba- 
bička ale poslala Kudrnu domů. „Vy máte 
děti, kdyby Pánbůh dopustil neštěstí, dělala 
bych si z toho svědomí. Má-li kdo s námi zů- 
stat, ať zůstane Jakub, jemu se to lépe pří- 
sluší; a v hospodě ho nepotřebujou, tam není 
strachu, leda by se jim voda do chlíva do- 
stala." Rozešli se. Do půlnoci bylo již stavení 
obklopeno vodou. Po Zernovské stráni chodili 
lidé se světly ; pan myslivec přišel také 
k stavení na stráň, a věda, že babička sotva 
spát bude, volal a hvízdal, chtě se dovědět, 
jak je. Jakub se mu ozval z okna ze sednice, 
že bdí, aby se paní Prošková o matku nesta- 
rala, načež pan myslivec odešel. Ráno bylo 
vidět teprv, že je celé údolí jedno jezero. 
V sednici museli chodit již po prknech, a Míla 
s tíží jen se dostal na stráň k drůbeži, voda se 
takovou prudkosti hnala přes cestu, že mu div 
nohy nopodrazila. Mezi dnem přišli se všickni 



238 

z myslivny podívat dolů. Děti vidouce stavení 
ve vodě a babičku chodit v sednici po prknech, 
pustily se na stráni do takového pláče a křiku, 
že sotva k upokojení byly. Psi se dívali z vi- 
kýře, a když na ně Jan volal, štěkali a vyli, 
a rádi byli by dolů skočili, kdyby je Míla 
byl nedržel. Kudrna přišel, vypravoval, jaká 
spousta dál dole. Ve Zliči že vzala voda dvě 
stavení, v jednom že byla stará žena, která 
nechtíc poslechnout volání posla, aby se vy- 
stěhovala, otálela až bylo pozdě. Mosty, lávky, 
stromy že bere voda, zkrátka vše, co jí v cestě 
leží. Ve mlýně že již jsou v hořejších sedni- 
cích. Kristla se přišla podívat, mohla-li by za- 
topeným přinést něco teplého k jídlu, ale ne- 
bylo možná, a když smělý Míla přece k ní 
přebrodit se snažil, sama ho prosila, aby zů- 
stal, kde je. Dva dni trval ten strach; třetí 
den teprv začala voda opadávat. Jak se divily 
děti, když se z myslivny vrátily ; zahrádka byla 
zaplavena, v sadě bylo vysoko nánosu, místami 
hluboké výmoky, vrby a olše byly do polovice 
obaleny bahnem. Lávka strhaná, chlívky pode- 
mleté, psí boudy odnesené. Chlapci šli s Adél- 
kou podívat se za stavení. Měli tam sazené 
stromky, které si byli před rokem z lesa při- 
nesli a jež babička jim zasadila, břízy děvčatům, 
chlapcům jedle. Stály tam beze škody. Pod 
hruškou byli si vystavěli malinkou chaloupku, 



239 



udělali u ní zahrádku a plot, stroužku a na ní 
mlýnky, které se točily, když pršelo a strouž- 
ky se vodou naplnily. Byla tam i pícka, do níž 
dávala Adélka koláče a buchty z hlíny uplácané. 
Po celé malé živnosti nebylo ale ani památky. 
„Dětiny!" usmála se babička, slyšíc jak toho 
litují; ,,jak by mohla obstát vaše hračka před 
proudem rozkaceného živlu, který stověké stro- 
my a pevné domy vyvracel." 

Za krátký čas vysušilo slunce pole, luka 
i cesty, vítr roznesl nánosy, tráva svěžejiještě 
se zelenala, škoda se všecka napravila, a málo 
zůstalo památek zhoubné povodně; jen lidé si 
o ní dlouho povídali. Vlaštovičky zase přilítly ; 
děti s radostí je vítaly, těšily se již, že brzičko 
přijde pan Beyer a po něm otec že přijede. 
Byl večer Filipo- jakubský. Babička, když byla 
tříkrálovou křidou na všecky dvéře — z venku 
u stavení, u chlívu a kurníku tři kříže udělala, 
šla s dětmi na zámecký holý vrch. Chlapci nesli 
na ramenou stará košťata. Na vrchu byla 
již Kristla, Míla, všecka chasa ze dvora, ze 
mlýna, také Mančinka. Václav Kudrnův s bratry 
pomáhal Mílovi smolit košťata, a ostatní rov- 
nali do hranice dřeva a chvoj k pálení ohně. 
Noc byla krásná ; teplý větřík vlnil zelenou 
osivu a roznášel vůni květin z parku a z kve- 
toucího sadu po celém vrchu. Z lesa ozývalo se 
houkáni sovy, na vysokém topole u silnice stě- 



240 

betal kos, a z křoví v parku zanášely se líbezné 
zvuky slavíkovy písně až nahoru. Tu najednou 
vyšlehl plamen na Žlickém kopci, v okamžení 
na to na Zernovském vrchu, a po stráních za- 
čaly se míhat a skákat plameny větší menší. 
A dále na vrchách Náchodských, Novoměst- 
ských zplanuly ohně, tancovaly světla. Také 
Míla rozžal smolou napuštěné koště, hodě ho 
do hranice, která v malé chvíli vzplanula. Chasa 
začala výskat, každý uchvátil nasmolené koště, 
zapálil, a jak vysoko mohl do povětří vymr- 
štil, křiče : „Leť, čarodějnice, leť ! " Pak se- 
řadili se a začali s hořícími pochodněmi tance 
provádět, děvčata však držíce se za ruce a zpí- 
vajíce točily se kolem hořící hranice ; když 
spadovala, rozházely oheň a začaly přeseň 
skákat, jak která daleko mohla. 

„Dívejte se, tahle stará čarodějnice musí 
nejvýše vyletět!" zvolal Míla, a popadna po- 
metlo, tak prudce jím vyhodil, že v letu až 
zafičelo, vysoko vyletělo a skoro k zelenému 
osení zaletělo, kde stáli diváci. — „Ta prská!" 
smála se chasa, běžíc pro praskající nasmolené 
pometlo. Chlapci tleskali pochvalu. Také ze 
Žernovského i Žlického vrchu ozýval se vý- 
skot, smích a zpěv. Okolo rudého ohně kmi- 
taly se v divém kolování postavy jako fanta- 
stické ; chvíli po chvíli z jejich středu diblík 
do výše vyletěl, zatřásl v povětří ohnivou 



241 

palici, až tisíce jisker spršelo, a zase dolů padal 
při jásotu lidstva. „Hlele, ta vysoko letěla!" 
zvolala Mančinka, ukazujíc prstem na Žernov- 
ský vrch. Jedna z žen jí ale ruku dolů stáhla 
napomínajíc, aby neukazovala na čarodějnice, 
že by jí mohla pustit některá střelu do prstu. 
Bylo již pozdě, když se vracela babička 
s dětmi domů. „Babičko, neslyšíte nic?" še- 
ptala Barunka, zastavíc babičku u prostřed 
kvetoucího sadu, blíže stavení, „jakoby něco 
šumělo." — jjNic to není, větřík zahrává listím," 
odpověděla stařenka, doloží c: „Ten větřík do- 
bře dělá." — „Proč dobře ?" — „ Protože stromy 
k sobě sklání. Kíká se, když stromy ve květu 
se líbají a objímají, že bude hojná úroda." — 
„Oh babičko, to je škoda, tecT když začnou 
třešně, jahody, když tu bude veselo, musíme 
sedět celý den ve škole," smutně řekl Jan. — 
„To jinak nejde, hochu, vždy doma nemůžeš 
být, ani vždy hrát. Nyní vám nastanou jiné 
starosti a jiné radosti." — „I já ráda budu 
chodit do školy," pravila Barunka, „jen po 
vás, babičko, se mi bude stýskat, že celý den 
vidět se nebudem !" — „I mně budete chybět, 
milé děti, ale což je to všecko plátno, stromek 
kvete, dítě roste ; odkvětá strom, ovoce odpad- 
ne, odroste dítě, rodičům odběhne. Tak to 
Bůh chce. Dokud je strom zdráv, dává užitek, 

když pak uschne, porazí ho, dají na oheň, 

16 



242 



boží oheň ho ztráví, popelem zmrví se zein, na 
níž vyrůstají zase jiné stromky. Také babička 
vaše úkol svůj dopřede, a uložíte ji k vě- 
čnému spánku," polohlasitě dodala stařenka. 
V křoví u zahrádky slavík začal zpívat; děti 
říkaly, že to jejich slavíček, poněvadž každý 
rok do křoví u zahrádky přiletěl a hnízdo si 
tam stavěl. Od splavu zaznívala smutná melo- 
die ukolíbavky Viktorčiny. Děti chtěly ještě 
zůstat venku, babička ale nutila domů : „Víte, 
že zejtra už nastane škola a časné vstávání, 
pojdte spát, ať se matka nehněvá," pravila, po- 
bízejíc jednoho po druhém přes práh. 

Ráno při snídaní kázala matka dětem, vy- 
jmouc Adélku, která ještě spala, jak se mají 
učit, pana učitele poslouchat, na cestě jak mají 
slušně se chovat, dávala jim samé dobré na- 
učení, až bylo dětem do pláče. Babička chy- 
stala jim potravu. „Tu máte každý svoji porci," 
pravila, kladouc na stůl tři velikánské krajíce 
chleba, „tu máte každý kudličku, co jsem 
vám schovávala ; vidíš, Jeníčku, ty bys ji byl 
dávno ztratil, a nyní neměl bys čím chleba 
ukrojit," řekla, vytahujíc z kapsáře tři ku- 
dličky s červenými střenkami. Pak udělala do 
každého krajíce jamku, nacpala do ní másla, 
přikryla ji vydlábnutou střídou, a položila je- 
den krajíc do rohožové mošinky Barunce, druhé 
dva do kožených kabelí chlapcům. K chlebu 



243 

přidala ale ještě sušeného ovoce. Nasnídavše 
se, vydaly se děti na cestu. „Jděte tedy s Kri- 
stem Pánem, a nezapomeňte, co jsem vám 
řekla," napomínala matka ještě na prahu. Děti 
líbaly matce ruku, a oči se jim zalily. Babička 
nedávala jim s Bohem, ona je vyprovázela přes 
sad, a Sultán s Tyrlem běželi též s sebou. 
„Poslechněte chlapci Barunku, když vás na- 
pomene, ona je starší z vás," kázala babička; 
„nevyvádějte na cestě žádné takové skotáctví ? 
až byste si ublížili. Ve škole nesedte nadar- 
mo, sice toho budete jednou litovat. Každého 
slušně pozdravte ; vozům a koňům se vyhněte. 
Ty Vilímku neobjímej kde kterého psa, ně- 
který je zlý, kousl by tě. Nelezte k vodě a 
uhřátí nepité. Ty Jeníku nesněz chléb před 
časem a pak na ostatních nemámi. Nyní jděte 
s Pánembohem, na večír vám přijdem s Adél- 
kou naproti." — „Ale babičko, nezapomeňte ne- 
chat nám oběd a ode všeho, co budete mít," 
prosil Jan. — „I jdi bloudku, bodejť bychom 
zapomněli," usmála se babička. Pak požehnala 
děti křížkem a již chtěly jít, tu ještě zpomněla 
na něco. „Kdyby měla přijít bouřka, myslím 
ale že nepřijde, tedy nebojte se, jděte tiše svou 
cestou, modlete se, ale nestavte se pod strom, 
nebot do stromů rád hrom bije, rozumíte?" — 
„Rozumíme, babičko, tatínek nám to také je- 
dnou povídal." — „No tedy jděte s Pánembohem 



244 

a vyřiďte panu učiteli pozdravení." Na to se 
babička rychle obrátila, aby neviděly děti slze, 
které se jí mimovolně do očí draly. Psi obska- 
kovali děti velikými skoky, myslíce že půjdou 
s sebou na procházku, ale Jan pověděl jim, kam 
jde cesta, žena je nazpět. Na babiččino zavo- 
lání vrátili se k ní, ale ohlídli se několikrát, 
jestli je přece některý nezavolá. Také babička 
se ohlížela, a teprv když viděla, že děti už 
za mostek zacházejí, kde na ně Mančinka již 
čekala, kráčela bez přítrže domů. Byla celý 
den jaksi zamyšlená, chodila po stavení jakby 
někoho hledala. Sotva kukačka v sednici od- 
kukala čtvrtou hodinu, vzala vřetánko pod paždí 
a pravila Adélce : „PojcI děvečko, půjdeme ško- 
láčkům naproti; počkáme na ně u mlýna." Šly. 
U statue pod lipami seděla panímáma, pan otec 
a několik mléčů tam stálo. „Jdete naproti cha- 
se, vidte?" volala panímáma zdaleka; „také 
čekáme na naši Manču. Posadte se mezi nás, 
babičko !" Babička sedla. 

„Co máte nového?" ptala se pana otce a 
ostatních. — „Právě tu vypravuju, že musí 
chasa ten týden k odvodu," ozval se jeden 
z mléčů. — „No, potěš je Pánbůh," pravila ba- 
bička. — „Ba, milá babičko, bude to zase ná- 
řku dost; myslím, že je v Mílovi malá duše, 
řekla panímáma. — „Tak to bývá, když je 
člověk k světu podoben," ušklíbl se pan otec, 



245 



mžouraje okem; „kdyby toho u Míly nebylo, 
byl by vojny svoboden, ale ta šlakovitá žehra- 
vost rychtářovic Lucie a zlost správcovic sle- 
činky mu posvítily." — „Snad to otec jeho 
spraví," mínila babička, „na to alespoň Jakub 
doufal, když mu o vánocích pan správce službu 
odřekl." — „ Inu," začal jeden z mléčů, „on 
by starý Míla jednu nebo dvě stovky za to 
dal." — „Dvě stovky, milá brachu, je ještě málo," 
řekl pan otec, „a tolik Míla dát nemůže, živ- 
nost není velká a kolik dětí na ní. Nejlíp by 
si ovšem pomohl, kdyby rychtářovic Lucii chtěl, 
ale proti gustu žádný disputat. Já vím, jestli 
bude muset Míla jít k odvodu a bude mít ještě 
na vybranou, že raději bude vojákem, nežli by 
rychtářovým synem byl." — „Inu, bič jako bič," 
hodil hlavou jeden z mléčů, „kdo Lucii dostane, 
nemusí říci : ,Bože mne netrestej/ ten bude tre- 
stán dost." — „Mně je nejlítěji toho děvčete 
Kristly," pravila babička, „ta bude dělat!" — 
„Což děvče," zamžoural pan otec, „popláče, 
poheká a dost; Jakubovi bude hůř !" — „Tof je 
jisto, kdo není rád vojákem, těžko přivyká, 
ale konečně by přece přivykl, jako každý 
jiný. Vím já dobře, pane otče, jak to chodí; 
nebožtík Jiří, dej mu Pánbůh nebe, musel hor- 
šímu zvykat, a já s ním, ale u nás bylo to jinaké 
a s Kristlou je to také jiné. Jiří dostal dovo- 
lení k ženění, vzali jsme se a žili jsme spoko- 



246 

jeně. Zde to ale být nemůže; a není se čemu 
divit, že Míla s nechutí jde, když si ti dva po- 
myslí, čtrnácte let nasebe čekat! No, snad se 
přece podaří, že tomu ujde," dodala stařenka, 
a celá tvář se jí pojednou vyjasnila, neboť 
zahlídla z daleka přicházet děti. Ty opět, spa- 
třivše babičku, pustily se do běhu. — „No 
Mančo, nemáš hlad?" ptal se pan otec, když 
ho byla dcerka pozdravila. — „Ba že mám, ta- 
tínku, a všecky máme hlad, vždyť jsme neoběd- 
valy," odpověděla. — „A ten krajíc chleba, 
křížaly, buchty, to byla rosa ? " mžikl pan otec, 
zatoče pikslu. — „Co pak, tatínku, to není žá- 
dný oběd," usmálo se děvče. — „A taký kus 
cesty klusat a tolik se učit, není-li pravda, děti, 
to se dostane hlad ?" zasmála se babička, a kla- 
douc si vřetánko pod paží dodala: „Půjdeme 
tedy, abych si vás zachovala a hladem jste mi 
neumřeli." Dali si dobrou noc. Mančinka poví- 
dala ještě Barunce, že bude zase ráno čekat 
na můstku, pak pospíchala za matkou do mlý- 
na, Barunka chytila se babičky za ruku. „Po- 
vídejte mi tedy, jak se vám vedlo, čemu jste 
se ve škole učili a jak jste se chovali ?" ptala se 
babička po cestě. — „Hečte babičko, já jsem 
bankaufser," vyjel rychle Jan, před babičkou 
poskakujíc. — „Prosím tě, hochu, co je to?" 
ptala se babička. — „Víte babičko, kdo sedí na 
kraji ve škamně, ten dává na ostatní pozor, 



247 

co vedle něho sedí, a který se nepořádně cho- 
vá, toho si zapíše," vysvětlovala Barunka. — 
„Mně se zdá, že tomu u nás říkají dohlí- 
žitel, ale to musel dávat pozor vždy jen ten 
nejhodnější a nejpilnější hoch z celé lavice, 
a pan učitel ho neudělal hned dohlížitelem." — 
„Však nám to Kopřivo vic Toník vyčítal, když 
jsme šli ze školy, že prý kdybychom ne- 
byli Proškovic, že by snámi pan učitel tolik 
nenadělal," žalovala Barunka. — „To si ne- 
myslete," pravila babička, „pan učitel nebude 
s vámi dělat výminky ; když toho zasloužíte, 
potrestá vás jako Toníka ; on to proto dělá, 
abyste si té pocty vážili, rádi do školy cho- 
dili a hleděli vždy hodnými být. A co jste 
se učili?" — „Diktando," odpověděla Barun- 
ka i chlapci. — „Co je to vlastně?" — „Pan 
učitel nám předříkává z knihy, my píšeme, a 
pak to musíme překládat z německého do če- 
ského, z českého do německého." — „A což 
rozumějí ty děti německy?" ptala se babička, 
majíc při všem svoje zvláštní mínění, a vše 
ráda do podrobná vyzvídajíc jako paní kněžna. 
„I babičko, žádný neumí německy, jen my 
trochu, protože jsme se doma již učili, a ta- 
tínek na nás německy mluví ; ale to nic ne- 
škodí, třebas tomu nerozuměli, jen když přinesou 
úlohy dobře," vykládala Barunka. — „No ale 
jak pak je udělají, když neumějí na ně německy 



248 

ani koukat?" — „Však oni jsou dost trestáni, 
že je nedělají dobře ; pan učitel jim bud" udělá 
čárky do černé knihy, nebo musí stát na místě 
hanby, a někdy dostanou také fláky na ruce. 
Dnes měla také stát u černé tabule, co vedle 
mne sedí, rychtářovic Anina, ona nikdy dik- 
tando německé neumí. Ona si mi v poledne 
stěžovala, když jsme před školou seděly, že 
neumí úlohu udělat. Ani strachem nejedla. Já 
jsem jí to tedy napsala a dostala jsem od ní 
dvě homolky za to." — „To's ale neměla brát," 
řekla babička. — „Vždyť já jsem je nechtěla 
vzít, ale ona povídala, že má ještě dvě ; byla 
tolik ráda, že jsem jí úlohy napsala, a slíbila, 
že mi přinese každý den něco, jen abych jí 
s tou němčinou pomohla. Proč bych jí to ne- 
udělala, viďte?" — „Pomoci jí můžeš, ale ne 
dělat, sice se to nenaučí." — „I co pak z toho, 
to nemusí umět, to se učíme jen tak, že pan 
učitel chce." — „Protože pan učitel chce, aby 
z vás něco bylo, a čím více umíte, tím snáze 
ve světě projdete. A německá řeč je přece jen 
potřebná; vidíte, ani nemohu s vaším otcem 
si pohovořit." — „Ale tatínek vám přece všecko 
rozumí, a vy tatínkovi, a nemluvíte německy. 
Ale ve Žliči mluví se jen česky, tedy nemusí 
Anina umět německy ; povídala , když bude 
chtít umět, že může jít do Němec. Pan učitel 
ale jinak nedá. A holečku, babičko, on se 



249 



žádný rád neučí německé diktando, je těžké ; 
kdyby české bylo, oh je, to by šlo jako otče- 
náš." — „Inu, když vy z toho ještě nemáte 
rozum, ale máte poslechnout a všemu se rádi 
učit. Jestli pak chlapci poslouchali?" — 
„I ano, jen že Jeník začal, když pan učitel ze 
sednice odešel, s chlapci dovádět, až skákali 
po lavicích. Já jsem mu ale řekla . . ." — „Ty's 
mi řekla, ty, já jsem sám přestal, protože jsem 
slyšel pana učitele!" — „To se dovídám hez- 
kých věcí, máš dohlížet na jiné, a sám tropíš ; 
jak to?" řekla babička. — „I babičko," ozval 
se Vilém, který byl posud tichý, ukazujíc 
Adélce velký kus sladkého dřeva a knížtičku 
pozlátka , co vyměnil ve škole od jakéhos 
hocha za krejcar, „i babičko, to jsou rozpu- 
stilí ti kluci ve škole až hrůza. Kdybyste vi- 
děla, oni skáčou po kamnech a perou se, a 
dohlížitelové také s nimi." — „I pro pána krále, 
co tomu říká pan učitel?" — „To když pan 
učitel odejde ze školy ven. Když má přijít, 
to honem skákají na svá místa, dají ruce na 
škamnu a je ticho." — „Nezbedové!" pravila 
babička. — „A holky si zase hrajou s pannami 
ve škole, však já jsem to dobře viděl," žaloval 
Jan. — „Jste vy to kvítkové z raráškovy za- 
hrady, aby měl učitel s vámi svatou trpělivost," 
pravila babička. Děti ji povídaly ještě mnoho 
o Škole a jak se jim po cestě dařilo ; byla to 



250 

první jejich cesta, a nemálo se na svoji samo- 
statnost pyšnily, jakby z Paříže se byly vrátily. 
„A kde máš homolky, snědli jste je?" ptala 
se ještě babička, skoumajíc, co vše děti jedly, 
neboť o jejich zdraví starost měla. — „Jednu 
jsme snědli, druhou jsem si chtěla nechat domů, 
ale když jsem u tabule psala, vyšantročil mi 
ji Kopřiva z mošinky. On sedí za mnou. Kdy- 
bych mu byla co řekla, byl by mně, až bychom 
šli ze školy, nabuchcoval, ten je pěknej." Ba- 
bička nedala dětem za pravdu, ale v duši si 
myslila : Vždyť jsme my nebyly lepší. Děti 
dobře věděly, že je babička shovívavější než 
matka, ona k mnohému dětskému šelmovství, 
co chlapci provedli, oko zamhouřila, nebránila, 
když si někdy Barunka zaskotačila, proto se 
jí také se vším svěřily spíše než matce, která 
dle své přísné povahy vše přísněji brala. 

XIV. 

Bylo to za několik dní po prvním máji ; 
byl čtvrtek, děti neměly školu a pomáhaly ba- 
bičce v zahrádce zalívat květiny a víno, které 
se již po zdi zelenalo. Šly si také zalít svoje 
stromky; ony měly ten čtvrtek vůbec mnoho 
práce, neboť tři dni neprohlížela Barunka svoje 
panny, chlapci nemohli prohnat koníky, vozy, 
flinty a míče ležely v koutku. V holubníku 



251 

také nebyli, a králíky krmila Adélka. Ve čtvr- 
tek muselo se vše vynahradit. Babička hotova 
jsouc se zalíváním, nechala děti hrát, sedla 
na drnové sedátko pod modrý bez a pustila 
se do prádla, neboť nebyla zvyklá ani chvíli 
zahálet. Byla smutná, ani si nezpívala, ani si 
nevšímala černé slepice, která vešla otevřenými 
vrátky do zahrady, a když nikdo nebránil, na 
záhonku si hrabat začala. Sivá husa pásla se 
u plotu, žluté její housátka prostrkovaly hla- 
vičky plotem, všetečně do zahrady nahlížejíce ; 
babička měla je velmi ráda, ty housátka, a teď 
si jich ani nevšimla. Na kolikero stran my- 
šlénky její zabíhaly. Přišel zvěst z Vídně od 
Jana, že nepřijedou v polovici máje, comtessa 
Hortensie že se těžce roznemohla. Dá-li jí Bňh 
zase zdraví, pak že by snad paní kněžna se 
podívala na panství, jisto však že to není. Paní 
Terezka, když list přišel, plakala, děti také 
plakaly. Vilím měl na dveřích jen několik čá- 
rek ještě k smazání, a tu najednou bylo všecko 
těšení nadarmo. A ta dobrá, milá Hortensie, 
aby měla umřít, to jim nešlo ani do hlavy ; 
nezapomněly při žádném modlení obětovat otče- 
náš za její uzdravení. Ale což děti spokojily 
se zase, paní Terezka však beztoho malomluvná 
ještě méně mluvila, a kdykoliv babička do 
pokoje k ní přišla, viděla ji uplakanou. Posí- 
lala ji tedy raději na návštěvy, aby se výra- 



252 

žila ; ona byla babička vůbec ráda, když Te- 
rezka někam si vyšla, neboť viděla předobře, 
že se přece jen dceři v osamělém staveníčku 
mnohdy stýská, a že by raději živa byla v hluč- 
ném světě, jemuž po mnohá léta byla uvykla. 
V manželství byla velmi šťastna, ale to zlé 
bylo při tom, že Jan největší část roku ve Vídni 
trávit musel, a ona ve strachu a stesku bez 
něho žít musela. A nyní neměla vidět man- 
žela, děti otce snad celý rok. „Pro život zas 
život," povídala si babička. S Janem chtěla 
přijeti Johanka, druhá dcera babiččina ; chtěla 
se přijít na matku podívat, s ní se potěšit, 
a také poradit, neboť se měla vdávat. Velice 
se již babička těšila, a nyní měla též po naději. 
Mimo to vše trápil ji Mílův odvod. Míla byl 
švarný, upřímný hoch, Kristla byla hodné děv- 
če, babička je měla oba velmi ráda, byla by 
přála aby se za sebe dostali. „Když se rovný 
k rovnému sejde, bývá shoda a Pánbůh sám 
radost má z takového manželství!" říkala. 
A však i té radosti hrozila těžká rána, Míla 
šel ráno s ostatními k odvodu. To všecko leželo 
babičce v hlavě, a proto byla smutná. 

„Babičko, jen se dívejte, černá tu hrabe. 
Počkej ty opice! Vššša!" ozval se Barunčin 
hlas, a babička pozdvihnouc hlavu, viděla sle- 
pici letět ze zahrady a na záhonku vyhrabaný 
důl. — „To je kůže, jak si chytře přišla! Vez- 



253 

mi hrábě, Barunko, a oprav záhonek. Hleďme 
ji, a husy jsou tu také. Ono mne to volá, je 
čas, šlo by to na hrad, já se trochu zapomněla. 
Musím jim nasypat." To řkouc odložila ba- 
bička vřetánko a šla si nakrmit drůbež. Ba- 
runka zůstala v zahrádce, srovnávala záhon. 
Za chvíli přišla Kristla. „Jste tu sama?" ptala 
se nahlídnouc přes plot. — „Jen pojď dále, ba- 
bička přijde hned, šla sypat drůbeži," zvala 
Barunka. — „Kde pak je matka?" — „Šla do 
města navštívit kmotřinku ; to víš, maminka 
pláče, poněvadž tatínek snad ani letos nepři- 
jede, proto babička maminku raději posílá, kde 
by se trochu vyrazila. My se všecky tolik na 
tatínka těšily, a na comtessu také, a všecko 
nám sklaplo. Chudák Hortensie!" Po těch 
slovech Barunka, klečíc na jednom koleně na 
cestičce, opřela loket o druhé koleno, a polo- 
žíc si hlavu do dlani, zamyslila se. Kristla 
sedla pod bez, ruce sepiaté položila v klín, 
hlava jí sklesla na prsa. Byla všecka ztracena, 
oči od pláče opuchlé. — „To musí být zlá nemoc, 
ta hlavnice ; jestli ona umře, ach Bože ! Kristlo, 
ty jsi neměla nikdy hlavnici ?" ptala se po chvil- 
kovém pomlčení Barunka. — „Ne, já jsem jaktě- 
živa nestonala; ale teď bude po mém zdraví 
veta," smutně odpověděla Kristla. Tu se te- 
prv Barunka dobře na ni podívala, a vidouc 
změněnou její tvář, vyskočila, popošla k ní, 



254 

ptajíc se: „Co je ti? Což je Milá odveden?" 
Kristla místo odpovědi pustila se do stkáni. 
V tom přišla babička nazpět. „Už se vrátili?" 
ptala se rychle. — „Nevrátili ještě," zakroutila 
Kristla hlavou; „ale vždyť je darmo dělat si 
naděje. Lucka se prý zapřísáhla, že když ona 
Mílu nedostane, ani já ho dostat nemám. Co 
ona chce, to rychtář udělá, on je na ni tuze 
pyšný, a pan správce udělá zase mnoho k vůli 
rychtáři. Správcovic slečinka nemůže zapome- 
nout, že byl milovník její od Míly pohaněn, 
přilívá též žluči, a je všeličeho ještě, milá ba- 
bičko, co mi naději bere." — „Ale vždyť pak 
tatík Mílův byl na kanceláři, a jak slyším, nesl 
s sebou hezkých pár zlatých; byla by tedy 
přece čáka." — „Pravda, to jediná naše naděje, 
když ho vyslechli, že snad přece pomohou; 
ale stalo se již nejednou, že vyslechli a nepo- 
mohli ; řekli zkrátka, že to nešlo, a člověk mu- 
sel být spokojen." — „Snad se to Mílovi ne- 
stane ; a kdyby přece, myslila bych, aby otec 
jeho ty peníze, co obětuje na úplatky, když by 
se nepodařilo, sebral, tvůj tatík aby ostatní při- 
dal a Mílu vyplatili dle práva; měli byste po 
starosti." — „Kdyby nebylo kdyby, milá ba- 
bičko. Za jedno jsou peníze, co starý Míla již 
nyní dal, ty tam, za druhé nemá můj tatík na 
hotovosti víc, než co potřebuje do živnosti, a 
byt měl i Jakuba dost rád a vzít si ho mi do- 



255 

konce nebránil, přece by mu bylo milejší, aby 
mu zeť do živnosti přinesl a ne odnesl. A ko- 
nečně dejme tomu, že by je i chtěl sehnat, 
Míla je hrdé nátury, nechce ode mne čehož 
přijmout, nedopustil by, aby ho můj tatík vy- 
platil." — „On si snad myslí: ,Dostaneš-li veli- 
kého věna, bude ti muži poroučet žena/ a tomu 
se každý hrdý muž vyhýbá, milá holka; tu by 
mu ale povolnost k necti nesloužila. Ostatně 
nač mluvit o něčem, co snad udělat potřeba 
nebude, a kdyby byla, s těží se vykonat dá." — 
„Chyba, veliká chyba, že se to stalo s tím 
Taliánem ; já se tomu tenkráte smála, ted 1 ale 
nad tím pláču," pravila Kristla. „Kdyby toho 
nebylo, byl by se dostal Míla do dvora, dvě 
léta byl by tam sloužil a sprostil se vojny. To 
mne nejvíc trápí, že já vlastně vinna jsem." 

„Bláhová, proč bys vinila se, jako by tu- 
hle ta sedmikráska za to mohla, když bychom 
obě ji chtíce mít, o ni se pohádaly. Tož bych 
já se musela též vinit, že jsem přivedla mého 
nebožtíka do podobné nesnáze ; byla to skoro 
podobná případnost, jako u tebe. Milá brachu, 
což pak člověk, když ho hněv, žehravost, láska 
aneb jakákoli vášeň uchvátí, má tolik kdy, 
aby se s rozumem radil? Tu chvíli kdyby po 
něm bylo, nebude dbát. A což je to všecko 
plátno, i ten nejdokonalejší člověk podléhá 
slabostem." — „Babičko, vy jste již loňský rok 



256 

o svátku pana Proška řekla, že váš nebožtík 
podobného cos dokázal, zač utrpěl, a nyní jste 
se zmínila zase; já zapomněla jako na smrt 
tázat se vás od té doby, povězte mi to nyní. 
Ujde chvíle, přijdem na jiné myšlénky, a sedí 
se tu pod tím bezem až mílo," prosila Kristla. — 
„Třebas," řekla babička ; „ty Barunko jdi a dej 
mi pozor po těch dětech, ať mi to nejde k vodě !" 
Barunka odešla a babička začala : „Byla jsem 
děvčice vyrostlá již, když začala Marie Terezie 
s Prusem vojnu. O něco se nepohodly *). Císař 
Josef s vojskem přitáhl k Jaroměři a Prus po- 
ložil se u hranic. V celém okolí bylo vojsko 
rozloženo i po vesnicích. V naší živnosti měli 
jsme několik sprostých vojáků a jednoho dů- 
stojníka. Byl to člověk lehké mysli, z těch, 
jimž se zdá, že hned každé děvče do svých 
tenat vpletou jako pavouk muchu. Já ho zkrá- 
tka odbyla, ale on si z mých slov ničeho nedělal, 
střásl je se sebe jako rosu. Když řeč nic ne- 
prospěla, zařídila jsem si všechny pochodky tak, 
abych se s ním nikdež potkat nemusela samotná. 
To víš jak to je, že musí děvče kolikrát za den 
běžet tu na pole, tu na trávu, že odejdou domácí 
a nechají ji samotnou, zkrátka, že není zvyk 
ani potřeba, aby kdo děvčata hlídal, že se 
musí hlídat samy, a tu naskytne se příležitosti 
dost pro svůdného Člověka k pronásledování. 
"') Spor o dědictví Bavorské 1777. 



257 

Ale Pánbůh mne chránil. Na trávu chodívala 
jsem časninko z rána, když ještě všecko spalo. 
Já od mladosti časně ráno vstávala, matka mi 
vždy říkala : ,Kdo časně vstává, tomu Pánbůh 
dává/ Měla pravdu, kdybych ani jiný užitek 
z toho byla neměla, tedy radost. Když jsem 
vešla z rána do sadu nebo do pole, a viděla 
travičku pěkně zelenou, porosenou, srdce se 
mi na ni smálo. Každé kvítečko stálo jako 
panna, s pozdviženou hlavičkou, s vyspalýma 
očkama. Všude čpěla vůně, z každého lístečku, 
z každé travičky. Ptáčkové, chudinci malí nade 
mnou se vznášeli, zpěvem Pánaboha chválíce ; 
jinak všude svaté ticho. Když pak začalo 
slunce za horami vycházet, bývalo mi vždy 
jak bych v kostele stála, zpívala jsem si a práce 
mi Šla od ruky, jak by hrál. Jednou tedy z rána 
kosím, bylo to v sadu, tu slyším za sebou : 
,Pomáhej Pánbůh, Madlenko !' Ohlídnu se, chci 
říci : ,Dejž to Pánbůh !' ale nemohla jsem lek- 
nutím promluvit, srp mi vypadl z ruky." — „Byl 
to ten důstojník, ne?" vskočila jí do řeči 
Kristla. — „Počkej jen, pomalu," pokračovala 
babička; „nebyl to důstojník, sice bych byla 
srp nepustila. To bylo radostné leknutí. Jiří 
stál přede mnou! Musím ti říci, že jsem ho 
tři léta neviděla. To víš, že byl Jiřík syn naší 
sousedky Novotné, té samé, co se mnou byla, 
když jsme s císařem Josefem mluvily?" — 

17 



258 

„Ano, to vím ; také jste nám povídala, že místo 
kněze z něho se stal tkadlec." — „No ano, to 
byl jeho strýc vinen; hochovi šlo učení jak 
by hrál, kdykoliv tatík pro něho do Rychnova 
jel, vždy slyšel jen chválu o něm. V neděli 
když byl doma na vakacích, čítal místo mého 
tatíka, který byl přece výborný čtenář, souse- 
dům z bible, a tak mu to šlo, že jsme s radostí 
poslouchaly ; Novotná říkávala : , Jako bych toho 
hocha už viděla kázat.' My se všickni k němu 
chovali jakoby již vysvěcen byl, kde která co 
dobrého dělala, poslala mu, a jestli se omlouvala 
Novotná: ,Ale Bože, co my vám zase dáme/ 
říkaly : ,Až bude Jiřík panem páterem, dá 
nám požehnání/ My spolu rostli, co jeden to 
druhý, ale když přišel z druhých, třetích va- 
kací, neměla jsem už k němu té smělosti, sty- 
děla jsem se ho, a když mnohdy za mnou při- 
šel do sadu a mermomocí mi pomohl trávu nést, 
dělala jsem si z toho hřích, že mu v tom povo- 
luju, opakovala jsem mu, že se to pro pana 
pátera nesluší, ale on se mi smál ; to prý ještě 
kolik košů vody uteče, než on kázat bude ! 
Bývá tak, že lidé míní, a Pánbůh mění. 
Najednou, když byl na třetích vakacích, přišlo 
vzkázání z Kladska od strýce Jiříkova, aby 
tam k němu přišel. Byl ten strýc tkadlec, tkal 
krásné cínované věci ; tím si vydělal hezkých 
pár zlatých, a že neměl žádných dětí, zpomněl 



259 

si na Jiříka. Kmotra nechtěla ho poslat, ale 
tatík sám jí domlouval, aby ho nechala jít, že 
to může být k jeho štěstí, a bratr otcův že má 
přece jakési právo k němu. Šel j kmotra a můj 
tatík ho provázeli, jdouce spolu do Vambeřic 
na pouf. Oni přišli zpátky, Jiřík tam zůstal. 
Stýskalo se po něm všem, mně ale a kmotře 
nejvíc, jen že ona o tom mluvila a já se niko- 
mu nepochlubila. Strýc slíbil, že se bude o ně- 
ho starat jako o svého. Kmotra myslila tedy, že 
chodí v Kladsku do škol; těšila se již, že do- 
stane co nevidět první posvěcení, a medle — 
Jiří za rok přišel domů se podívat co vy- 
učený tkadlec! Kmotra plakala až hrůza, ale 
co dělat, Jiří ji prosil a přiznal se, že neměl 
pražádnou chuť na kněžství jít, ačkoliv by byl 
rád dále studiroval. Ale strýc že mu to vy- 
mluvil, že mu představil, jak dlouho by se 
musel mízovat a potloukat po školách, po 
úřadech, nežli by došel kousku chleba, do- 
mlouval mu, aby se chopil řemesla, to že ho 
uživí záhy, řemeslo že je zlaté dno a tím lepší 
pro něho, když i jinak je cvičen. Zkrátka, 
Jiří dal si říci, učil se tkalcovství, a že se všeho 
s celou chutí uchopil, prospíval i v řemesle. 
Strýc mu dal v roce za vyučenou ; pak poslal ho 
do světa na zkušenou, a sice nejprve do města 
Berlína k svému známému, kde se měl ještě 
dotvrdit. Jiří ale stavil se dříve ještě v Če- 



260 

chách u nás. Tenkráte mi přinesl tuten rů- 
ženec z Vambeřic." To řkouc vytáhla ba- 
bička ze záňadři klokočový růženec, který ni- 
kdy neodložila, chvilku se na něj s pohnutím 
dívala, pak zas políbíc ho, schovala a pokra- 
čovala dále : „Můj otec neměl Jiřímu za zlé, 
že se dal na řemeslo, domlouval Novotné, aby 
si z toho nic nedělala, že ji naděje zmehla. 
,Kdo ví, k čemu to dobré/ povídal ; ,nechte ho, 
jak si udělal, tak bude mít. Třebas cucky pře- 
přádal, jen když svému dílu bude rozumět a 
zůstane poctivým, hodným člověkem, pak za- 
slouží takovou čest, jako kterýkoli pán/ Jiří 
byl rád, že se kmotr na něho nehněval, nebof 
ho měl co vlastního otce. I Novotná si dala 
říci — jak pak by nedala, vždyf to bylo její dítě, 
které milovala, nemohla tedy chtít, aby se 
cítilo nešťastné ve svém stavu. Pobyl u nás Jiří 
několik dní, pak odešel do světa, a tři léta 
jsme ho neviděli a hrubě ani o něm neslyšeli, 
až se to ráno přede mnou vyskytl. Můžeš si 
myslit, jakou radost jsem měla. Hned jsem ho 
poznala, ačkoliv se velice změnil ; vysoký byl 
neobyčejně, přitom tak pěkně urostlý, že by 
těžko bylo, rovně mu pohledat. Sehnul se ke 
mně, vzal za ruku a povídá, proč jsem se ho 
tak lekla ? , Jak se neleknout/ řku, ,vždyf jsi 
se tu octnul, jak bys s oblak spadl. Odkud jsi 
přišel a kdy V — , Jdu přímo z Kladska, strýc 



261 



se bojí, poněvadž všude tam verbujou, aby 
mne někde nesebrali verbíři ; poslal mne, sotva 
jsem se ze zkušené vrátil, do Cech a myslí, zde 
že se snáze skryju. Protloukl jsem se šťastně 
pres bory, a tu jsem/ — ,Ale pro Pánaboha/ 
povídám mu, ,jen aby tě tu nesebrali ; co říká 
máma?' — ,Já ji ještě neviděl. Ve dvě hodiny 
s půlnoci jsem dorazil na místo. Nechtěl jsem 
mámu budit. Lehneš si na trávu pod Madle- 
nino okno, ona je ranná, počkáš až vstane, 
pak půjdeš, myslil jsem, a lehl si na zelenou 
peřinu. Opravdu o tobě se darmo neříká ve 
vsi : Než skřivan zpívat začne, Madlena nese 
trávu domů. Sotva svítá, a ty už kosíš. Já tě 
viděl u studně mýt, česat se, a sotva že jsem 
zdržet se mohl, abych k tobě nepřiskočil ; když 
jsi se ale modlila, nechtěl jsem tě vytrhovat. 
Ale ted mi pověz, jestli mne máš ještě ráda?' 
Takovou řeč vedl ; jak jsem měla jinak říci, 
nežli že mám, vždyť pak jsme se měli rádi od 
mladosti a jaktěživa mi na jiného myšlénka 
nepřišla. Trochu jsme povídali, pak vklouzl 
Jiří do chalupy k mámě, já zase šla povědít 
tátovi, že přišel. Tatík byl moudrý člověk, je- 
mu se nelíbilo, že Jiří přišel v takovou nebez- 
pečnou dobu. ,Nevím/ povídal, Jestli zde ujde 
bílému kabátu ; co možného bude, uděláme, 
abychom ho uklidili; jen žádnému neříkejte, 
že je tu/ Novotná, ačkoliv měla velikou radost, 



262 

měla přitom 'přece hrozný strach, neboť byl 
Jiří k rekrutírce vypsán, a jen tím ušel, že 
nevěděl nikdo, kde je. Tři dni seděl ukrytý 
na hůře v seně. Přes den byla u něho máma, 
na večer vklouzla jsem i já k němu, a vespolek 
jsme si potom o všeličem povídali. Měla jsem 
takový strach o něho , že jsem chodila celé 
dni jako zmámená ovce a zapomněla důstojníku 
se vyhýbat, tak že jsem mu několikrát přišla 
do rány. On, mysle snad že se chci dobřit, za- 
čal hned zpívat starou notou; nechala jsem ho 
mluvit, ani jsem mu nepřišla tak zhruba, jako 
kdy jindy, proto že jsem se bála o Jiříka. Jak 
povídám, Jiří byl ukryt; mimo mne, jeho má- 
mu a mé rodiče nevěděl nikdo o něm; třetí 
večer jdu z chalupy, trochu jsem se u Jiříka déle 
zdržela, bylo už ticho všude a hodně tma, tu 
mi vběhne do cesty důstojník. Vyčíhal mne, 
že chodím večer ke kmotře, a tu si u sadu na 
mne počkal. Co dělat? Mohla jsem jen kři- 
knout, ale Jiří na hůře každé hlasité slovo 
byl by zaslechl, a svolat ho jsem se bála. Spo- 
lehla jsem se na svoji sílu, a když si nedal dů- 
stojník říci po dobrém, pustili jsme se spolu na 
pěst. Nesměj se holka, nesměj, nekoukej na 
mne, jaká nyní jsem; bylaf jsem ovšem ne- 
velká, ale sporá, ruce moje, zvyklé na těžkou 
práci, byly tvrdé. Byla bych mu dobře odolala, 
kdyby byl ve vzteku nezačínal na mne lát 



263 



a hřešit. Tím se prozradil, a najednou jako 
hromová rána octl se mezi námi Jiří, popadna 
ho za chřtán. Slyšel hřešení, vykoukl z vi- 
kýře, v polotmě mne poznal a také hned vi- 
kýřem dolů skočil, div to věru, že hlavu ne- 
srazil. Ale což on pomyslil nač, nedbal kdyby 
pod ním i hranice byla hořela. — ,Je to způ- 
sob, s poctivým děvčetem se tu v noci prát, 
pane?' křičel Jiří. Já ho chlácholila, prosila, 
aby pomyslil, v čem je, ale on držel pána jako 
v kleštích, zlostí se třesa. Přece si ale dal říci. 
,Vjiné chvíli a na jiném místě bychom si něco 
jiného pověděli, ale není zde k tomu čas, tedy 
slyšte a pamatujte. To děvče je mojí nevěstou; 
nebude-li mít budoucně před vámi pokoj, pro- 
mluvíme spolu jinak. Nyní jděte \ ( Po té pře- 
hodil pána přes vrátka jako hniličku; mne 
pak vzal okolo krku a povídá : ,Madlenko, 
pamatuj na mne, pozdravuj mámu a budte tu 
zdrávi, musím tu chvíli pryč, sice mne chytí. 
Nebojte se o mne, já znám každou stezku a 
jistě se protluču do Kladska, kde se přece ně- 
jak ukryju. Prosím tě, přijď do Vambeřic na 
pouf, tam se shledáme'/ Než jsem se zpama- 
tovat mohla, byl ten tam. Já běžím hned k No- 
votné, povědít co se stalo; jdeme k našim, 
všichni jsme byli jako beze smyslu. Každého 
šumotu jsme se lekali. Důstojník rozeslal vo- 
jáky na všecky cesty, nepoznaje Jiřího, myslil 



264 



že je přespolní a že ho někde natrefí, ten ale 
jim šťastně uklouzl. Vyhýbala jsem se pánovi, 
jak jsem jen mohla, on ale nemoha se jinak 
pomstit, ostouzel mne po vsi, jako bych špatné 
děvče byla. Znali mne všickni, nepodařilo se 
mu. Na štěstí přišel rozkaz, aby se vojsko 
hnulo zpět, Prus vtrhl přes hranice. Ono z celé 
té vojny nic nebylo, sedláci říkali jí jkoláčová', 
proto že prý vojáci, když snědli po vesnicích 
koláče, domů se vrátili." 

„A jak se dělo sJiřím?" ptala se Kristla 
s napnutostí poslouchajíc. — „Nevěděli jsme o 
něm ničehož až do jara, poněvadž s těmi ne- 
pokoji nikdo nepřecházel. . Byli jsme jako na 
trní. Přišlo jaro — a ještě nic; vydala jsem se 
na pouť, jak jsem byla Jiříkovi slíbila. Šlo 
více známých a naši mne jim dali na starost. 
Vůdce náš byl kolikráte v Kladsku, a tatík 
mu nařídil, aby mne tam dovedl, on tam znal 
každý kout. , Stavíme se u paní Lidušky, aby- 
chom se trochu spořádali/ řekl vůdce, když 
jsme přišli do města. Vešli jsme do malé ho- 
spody na předměstí. K paní Lidušce zacházeli 
všickni, kteří z Cech přišli; ona byla z naší 
krajiny. Tenkráte se ještě v Kladsku mluvilo 
všude česky, než to bývá tak, že se lidé rodilí 
z jedné krajiny rádi hledají. Paní Liduška nás 
s velikou radostí přivítala, museli jsme do její 
sedničky. ,Jen se posaďte, já tu jsem hned, 



265 

jen trochu vinné polívky vám přinesu/ pra- 
vila ochotně a ztratila se ze dveří. Já měla 
srdce jako v kleštích, byla to radost, že se 
s Jiřím shledám, i strach, že se mu snad cos 
přihodilo zatím, co jsme o něm neslyšeli. Tu 
najednou zaslechnem venku známý hlas po- 
zdravovat paní Lidušku, a ji zase volat : , Jen 
dále, pane Jiříku, jsou tam poutníci z Cech !' 
Dvéře se rychle otevřely a v nich se ukázal 
Jiří, a však zhlídnouc ho, zůstala jsem jako 
hromem omráčená. Byl ve vojenském šatu. 
Mně se dělaly mžitky! Jiří mně podal ruku, 
vzal do náručí a skoro s pláčem povídal : ,Vi- 
díš, Madlenko, já jsem nešťastný člověk; sotva 
že jsem uchopil se řemesla a střásl se sebe 
co se mi nelíbilo, již mám zase nové jho na 
krku. Z deště jsem utekl a dostal se pod okap. 
Kdybych v Cechách byl, alespoň bych sloužil 
svému císaři pánu, a zde sloužit musím cizé- 
mu.' — ,Pro Boha tě prosím, cos to dovedl, 
že tě vzali ? ť povídám mu. — ,Inu milá, mladost 
nerozum. Nevěřil jsem zkušenému strejci, když 
jsem od vás utekl, všude se mi stýskalo, vše- 
cko bylo mi proti mysli. Šel jsem jednou 
v neděli s několika kamarády do hospody, ne- 
dbaje na žádné domluvy. Pili jsme, až jsme 
se opili, tu přijdou do hospody verbíři/ — ,Ti 
lotři/ vskočila mu do řeči paní Liduška, která 
právě polívku přinesla ; ,kdyby pan Jiřík byl 



266 

u mne býval, nebylo by se mu nic stalo ; já 
ty jejich klamy, mamy netrpím u mne : však 
pan strýc jinam nejde, než k Lidušce. Inu, 
člověk má svědomí, ten mladý lid — inu co je 
dělat, když to nemá rozumu. Už si z toho nic 
nedělejte, pane Jiříku, jste čistý hoch, náš král 
má rád velké vojáky, nenechá vás dlouho bez 
hůlky/ — ,Af je to již jak chce/ začal Jiří, ,co 
se stalo, stalo se. My nebyli svoji, verbíři nás 
obalamutili, a když jsem vystřízlivěl, byli jsme 
já a Lhotský, můj nejmilejší kamarád, vojáky. 
Myslil jsem že si hlavu strhnu, ale co dělat. 
Strýc také naříkal dost ; konečně přemýšlel, 
jak by se alespoň celá ta věc zlepšit dala, 
když ne napravit. Šel k generálovi a to upro- 
sil, že jsem zůstal zde, že se co nejdřív kaprá- 
lem stanu a — no, to si povíme ještě. Jen mi 
tecf nedělej těžké srdce, jsem rád, že tě vidím/ 
Museli jsme se potěšit, jakkoli se dalo. Po- 
zději dovedl mne Jiří k strýcovi, který nás rád 
viděl. Večer přišel také jeho kamarád Lhot- 
ský, hodný to člověk. Však si zůstali s Jiřím 
věrni až do smrti. Jsou už oba na věčnosti, a 
já tu ještě jsem." 

„Vy jste se už domů nevrátila, babičko, 
vidte, dědeček si vás vzal?" vytrhla Barunka, 
která se byla dávno již vrátila, babičku ze 
zamyšlení, do něhož padla při zpomínce na ony 
blaženě ztrávené chvíle při tomto shledání. — 



267 

„Inu ovšem, nechtěl jinak dát. Dovolení k že- 
nění, to bylo to, co mu ještě strýc vymohl. 
Cekali jen, až přijdem na pouť. Jiří na noc 
odešel, já zůstala noclehem u strýce. Byl to 
dobrý staroušek, Pánbůh mu dej nebe. Druhý 
den časně ráno Jiří přiběhl a dlouho se strý- 
cem se o něco radili. Pak přišel ke mně a po- 
vídá: ,Madlenko, řekni mi upřímně, na dobré 
svědomí, máš mne tak ráda, abys se mnou i zlé 
snášela, otce i matku opustila?' Já řku že mám. 
,Když ano, tedy zůstaň zde a buc? mojí ženou/ 
povídá, a uchopí mne za hlavu a líbá. Nikdy 
mne nelíbal, není ten zvyk mezi námi, ale to 
samou radostí nevěděl chudák ani co dělá. 
,Ale co řekne máma, co řeknou naši?' poví- 
dám, a srdce se mi třáslo radostí a teskností. — ■ 
,Co by říkali, vždyť nás mají rádi, vždyť ne- 
budou chtít, abych se usoužil.' — ,Ale můj Bo- 
že, Jiříku, přece nám musí dát rodiče pože- 
hnání/ — Jiří neříkal na to nic, ale strýc při- 
stoupil k nám, poslal Jiříka ven a povídá : ,Ma- 
dleno, tys nábožná děvčice, líbíš se mi, vidím, 
že bude Jiří šťasten, a že ne darmo po tobě si 
naříkal. Já bych mu bránil, kdyby to byl jiný 
člověk, ale on má svoji hlavu. Kdyby mne ne- 
bylo, byl by si zoufal, když ho odvedli, já tre- 
fil ho potěšit, a sice tím, že jsem mu vymohl 
dovolení k ženění. Nemohu zůstat ve lži. Do 
Cech nesmí ; a kdybys ty zase domů šla, kdož ví 



268 

zdali by té 'vaši nepřemlouvali. Až budete 
svoji, pak pojedena spolu do Olešnice, a rodiče 
ti požehnáni neodepřou. Poutníkům dáme s se- 
bou list. Pozejtří budete mít oddavky ve vojen- 
ské kapli, já budu zastávat místo vašich rodičů 
a beru si to zodpovídání na svědomí. Madlenko, 
podívej se na mne, mám hlavu jak sníh, myslíš 
že bych něco udělal, z čeho bych nemohl před 
Bohem odpovídat ?' Tak mi řekl strýc a slze mu 
tekly po tvářích. Svolila jsem ke všemu. Jiří 
div se nezbláznil radostí. Neměla jsem více 
šatstva, než co jsem měla na těle. Jiří mi hned 
koupil sukni, kabátek a granáty na krk k od- 
davkám, ostatní mi zaopatřil strýc. Jsou to ty 
samé granáty co mám, mezulánka naháčové 
barvy a oblakové barvy kabátek. Poutníci 
odešli, strýc jim dal s sebou list, že tam několik 
dní zůstanu a s ním přijedu, více nepsal nic. 
,Lepší bude, když si to povíme/ mínil. Třetí 
den ráno jsme měli oddavky, vojenský kněz 
nás oddával. Paní Liduška byla starosvata, 
Lhotský byl mládkem, jeho sestra družice, 
strýc a ještě jeden měšťan svědky, ostatně tam 
nebyl nikdo. Paní Liduška nám vystrojila sní- 
daní, atak jsme ten den v bázni boží a v radosti 
ztrávili, zpomínajíce jen na naše domů. Paní 
Liduška škádlila Jiříka u stolu, ustavičně mu 
říkala : ,Vy, vy, pane ženichu, ani vás nepo- 
znávám, to není ten zamračený pan Jiřík ; ale 



269 



není divu, že vám tvář září!' Mluvilo se sem 
tam, jak to už bývá. Jiří chtěl hned, abych 
u něho zůstávala, strýc tomu ale nedopustil, 
až se prý vrátíme z Cech a z Vambeřické pouti. 
Za několik dní jsme jeli do Olešoice, já a strýc. 
To divení, že jsem ženou, a matčin pláč, že je 
Jiří vojákem, nemohu vám popsat. Moje máma 
lomila rukama a ustavičně naříkala, že ji 
chci opustit, do ciziny jít za vojákem, až mi při- 
tom vlasy vstávaly. Tatík ale vždy rozumný 
a moudrý rozhodl. ,Te(I konec,' přál ; ,jak jsi 
ustlali, tak budou spát. Mají se rádi, ať spolu 
zkoušejí ; ty mámo víš, že's pro mne opustila 
také otce i matku, a to je určení každého děv- 
čete. Kdo za to, že Jiříka potrefila ta nehoda. 
Ostatně tam není služba dlouhá, až si tu robotu 
odbude, může přijít sem. A vy kmotra upo- 
kojte se, Jiřík je moudrý hoch, a stýskat se 
mu nebude, o to se už postaral. Ty Madlo 
neplač, Pánbůh ti dej štěstí, a s kým jsi šla 
k oltáři, s tím abys šla do hrobu.' Těmi slovy 
dal mi tatík požehnání a slze ho polily. Mámy 
také plakaly. Moje máma, jak živa o vše sta- 
rostlivá, měla hlavu plnou. ,To je rozum od 
tebe/ kárala mne, .nemá tam kouska peřin, 
ani nářadí, ani šat, a vdá se. Co jsem na své 
nohy vstala, jsem neviděla takový obrácený 
svět/ Dostala jsem pořádné vybytí, a když jsem 
měla všecko v pořádku, vrátila jsem se k Jiří- 



270 

kovi, a neopustila ho až do smrti. Ta nešťastná 
vojna, kdyby té nebylo, mohl tu být ještě. 
Vidíš, že vím, milá holka, co je radost i co je 
žalost, že vím, co je mladost i nerozum," do- 
končila babička, položíc s mírným usmáním su- 
chou ruku na Kristlino kulaté rámě. 

„Mnoho jste zkusila, babičko, ale byla jste 
přece šťastna, dostala jste to, co srdce žádalo. 
Kdybych věděla, že budu i já po všem trá- 
pení šťastna, ráda bych je snášela, a byť mu- 
sela i na Mílu čtrnácte let čekat," pravila 
Kristla. — „Budoucnost má Bůh v rukou. Co 
bude, to bude, tomu se holka nevyhneš, a nej- 
líp, když se odevzdáš pevnou důvěrou do vůle 
boží!" — „Jak pak jinak: ale člověk se ne- 
může mnohdy zpamatovat, a jestli mi Jakuba 
odvedou, budu naříkat. S ním odejde všecka 
radost, s ním moje jediná podpora ztracena." — 
„Jak to mluvíš, Kristlo, nemáš-li otce?" — 
„Mám otce hodného, Pánbůh mi ho zachovej, 
ale je přece již starý, broukavý. Již letos usta- 
vičně chtěl, abych šla za muže, by ho měl 
kdo zastat ; což budu dělat, až jestli Jakuba 
odvedou? A já si přece jiného nevezmu, a 
kdyby se všickni na hlavu postavili, pracovat 
budu do úpadu, aby neměl tatík co broukat, 
a když to nepůjde — nepůjde, vdávat se nebudu. 
Ach babičko, vy ani nevěříte, jaké já mám 
trápení v té hospodě ! Nemysletež na práci, 



271 

Bože zachraň, z té já si málo dělám, ale to, 
co musím mnohdy přeslechnout, to mne mrzí." — 
„A od toho si nemůžeš pomoci V u — „Prosím 
vás, jak ? Kolikrát jsem řekla otcovi: ,Vidíte 
tatí ku, tak a tak to je, netrpte takových hostů/ 
ale on nerad komu co řekne , nerad by si 
hosty zradil, a tu mně vždy říká: ,Prosím tě 
holka, řekni co chceš, jen nebučí hrubá, ať se 
hosté nezradí, víš, že je to naše živnost/ 
Nemám být hrubá a nevlídná; jsem-li přívě- 
tivá, stanu se zase v lecjaké hubě ohryzkem ; 
veselá, zpěvavá, jak jsem vždy byla, sotva bu- 
du, co si tedy počnu? Kdyby to byli jen ně- 
jací darmotlachové, já bych je brzy sklidila, 
ale pan správec a písař ze zámku , to jsou 
hořcí hosté, těch mám plný žaludek. Já se 
vám to stydím říci, jak mne ten starý kozel 
pronásleduje, a jako by mi to někdo šeptal, že 
on si dá záležet, aby dostal Mílu s krku, proto 
že ví, to že je můj obránce, že se bojí, aby se 
mu nestalo to co Taliánovi. Dělá, jak by chtěl 
rychtářovi udělat vděk, ba zase za dceru mstí 
se, vždy ale filuta myslí na sebe. Tatík se ho 
bojí a máma chudák, to víte, jako by již na světě 
nebyla, víc leží než chodí, té nemohu s takovou 
věcí přijít. Kdybych vdaná byla, všecko by to 
bylo jinačí ; když se mi někdo nelíbil, řekla 
jsem jen Míloví, a jestli ho nemohl vystrnadit, 
pozoroval ho, že se netroufal ten člověk hrubě 



272 

na mne kouknout. Ach babičko, kdybych já 
vám to mohla vypovědít, jak on mne má rád, 
a já jeho, ale to se nedá," a děvče podeprouc 
lokte o kolena, vložila tvář do dlaní a za- 
mlčela se. 

V tom samém okamžení vstoupil tiše, nepo- 
zorován Míla do zahrádky. Jeho krásná tvář 
byla bolestí rozryta, jasné oči zkaleny ; tmavo- 
kaštanové kučer} 7 , okolo čela se točící, byly 
ustřihány, místo furiantské vydrovky měl na 
hlavě vojenskou čepici, na ní struček jedlicí. 
Barunka se Míly lekla, babičce sklesly ruce do 
klínu, tvář jí zbledla, a tiše zašeptala : „Potěš 
tě Pánbůh, hochu !" Když ale Kristla hlavu po- 
zdvihla a Míla ruku jí podávaje skoro bez- 
zvučným hlasem řekl : „Jsem voják, za tři dni 
musím do Hradce!" padla mu bez smyslu do 
náručí. 

XV. 

Druhý den, když šla babička dětem jak 
obyčejně naproti, bylo její první slovo : „Há- 
dejte děti, kdo u nás je?" Děti se trochu za- 
razily, nenapadlo jim hned, až Barunka zvo- 
lala: „Pan Beyer, viďte babičko?" — „Uho- 
dlas, a přivedl s sebou svého synka." — „I jé ! 
to jsem rád, poběhněme k němu ! B vykřikl Jan, 
a již také utíkal, a Vilím za ním, že jim kabely 
jen tak od boku odskakovaly. Babička volala, 



273 

aby šli jako lidé, a neletěli jako zvěr, ale kdež 
pak hoši byli. Skoro bez dechu vrazili do sed- 
nice; matka chtěla je kárat, ale pan Beyer 
natáhl po nich své dlouhé ruce, vyzdvihl je- 
dnoho po druhém a objav je líce jim políbil. 
„A co jste celý rok dělali, jak jste se měli?" 
ptal se hlubokým hlasem, který se v malé pro- 
stoře silně odrážel. Chlapci hned neodpovídali 
zraky jejich utkvěly na chlapci, as v Barun- 
čině stán, který stál vedle pana Beyera. Byl 
to hezký hoch, zcela otci podoben, ovšem že 
údy jeho neměly té hranatosti co otcovy, tváře 
že měl kvetoucí, a z očí že zářila jen dětinská 
radost. „Aha, vy koukáte na mého hocha, no 
tedy se na něj podívejte, a podejte si ruce, 
abyste byli dobří kamarádi. To je ten můj 
Orel." Tak mluvě strčil synka ku předu, 
který bez ostýchání chlapcům ruce podával. 
V tom přišla Barunka s babičkou i s Adélkou. 
„No, a tu vidíš Barunku, o níž jsem vám doma 
povidával, že mi vždy nejprvnější přijde dát 
dobré jitro, když tu nocuju. Letos ale jak vidím 
je to jinaké, chodíte již do školy, a tu musí 
Jeník zároveň vstávat s Barunkou. A jak se vám 
líbí ve Škole, nechtěl bys Jene raději po lese? 
Vidíš, můj Orlík musí se mnou na číhání, na 
hory, on bude umět pomalu tak střílet jako 
já," vyptával se a spolu vypravoval myslivec, jsa 
obklopen dětmi. — „O, ani jim to nepovídejte," 



274 



pravila babička; „Jeník se hnedle poplaší, a 
bude chtít Orlovu ručnici vidět." — „Nu což, 
ať se na ni podívá; jdi Orlíku, přines mu ji, 
vždyt není nabitá." — „Není, tatínku; poslední 
ranou střelil jsem jak víš po káněti," řekl chla- 
pec. — „A zastřelil jsi je; tím se můžeš po- 
chlubit. Jdi je chlapcům ukázat." Chlapci vy- 
běhli radostně s Orlem ven ; babičce to ale 
nedalo, ačkoliv ji pan Beyer ujišťoval, že Orlík 
pozor dá, přece šla za nimi. „Ale ty se jme- 
nuješ jako pták?" ptala se Adélka Orla, když 
byli venku a Jeník i Vilím zastřelené káně 
prohlíželi. — „Já se jmenuju vlastně Aurel," 
usmál se synek na Adélku, „ale tatínkovi se 
lépe líbí, říkat mi Orel, a mně se to též líbí; 
orel je pěkný pták. Náš tatínek zastřelil jednou 
orla." — „To si myslím," povídal Jan; „já ti 
ukážu orla a mnoho zvířat, mám je namalo- 
vané v knize, co jsem dostal vloni vázaného ; 
pojď se mnou." To řka, táhl Orla do sednice, 
kde mu hned knihu ukazoval. Orlovi se zví- 
řata velmi dobře líbila, a pan Beyer též s vel- 
kou libostí list od listu prohlížel. „To ísi vloni 
neměl ? tf ptal se Jana. — „To jsem doslal váza- 
ného od comtessy, a ještě jsem dostal pár 
holubů od Kristly a králický od myslivců, a od 
babičky dvacetník, a od rodičů na šaty!" chlu- 
bil se Jan. — „Ty jsi šťastný hoch," začal 
pan Beyer, dívaje se do knihy, a vida právě 



275 

lišku, usmál se: „Jako živa; počkej kůže, 
tobě musím posvítit!" Vilím, mysle že to platí 
vymalované, divně se na něho podíval, až pan 
Beyer s usmáním řekl : „Neboj se, této lišce 
nic neudělám, ale jedné v horách, která jí je 
podobná, tu musíme skřípnout, dělá nám mnoho 
škody." — „Snad ji Petr chytne, já s ním byl 
pasti klást, než jsme odešli," mínil Orel. — 
„I hochu, liška je desetkrát chytřejší než Petr, 
ta má spády, že by si to člověk ani nepomyslil, 
a dokonce byla-li už jednou v pasti, jako ta, 
co na ni číhám. Mrcha, nalékli jsme na ni 
pečeni, mínili jsme, že ji musíme dostat ; měla 
hlad, i co neudělala kůže, ukousla si přera- 
ženou nohu a utekla. Ted ji sotva dostáném, 
škodou člověk zmoudří, a liška má věru tolik 
rozumu jako člověk," vypravoval myslivec, 
ustavičně listy obraceje. „Vždyť se nadarmo 
neříká, ,chytrý jako liška/" pravila babička. — 
„Tuje orel, tu!" volali chlapci, dívajíce se na 
krásného ptáka s roztaženýma křídlama, jak 
se vrhá na lup. — „Právě takového jsem za- 
střelil; byl to krásný pták, skoro mi ho bylo 
líto, ale co dělat, taková příležitost se hned 
nenaskytne člověku. Trefil jsem ho dobře; a 
to je hlavní věc, jen ne zvíře mořit." — „To 
já také říkám," ozvala se zase babička. — „Ale 
že vám není líto té zvěři, pane Beyer, já bych 
nemohla žádné zvíře zastřelit," povídala Ba- 



276 



runka. — „Ale zaříznout můžete/ usmál se 
pan myslivec, 8 a co lepší, když zvíře netušíc 
nebezpečenství, jednou ranou padne, anebo 
když je dříve chytáním uplašíte, přípravami 
ustrašíte, a pak teprv podřezáte, mnohdy ještě 
tak nešikovně, že vám polozabité uletí." — 
„My nezařezujem drůbež," upírala Barunka, 
„to Vorša, ta je nelituje, a pak je hned po nich." 
Chvíli ještě bavily se děti se zvířaty, pak je 
volala matka k večeři. — Jindy vyptávaly se děti 
pana Beyera na hory, chtěly vědět, zdali ne- 
zabloudil do Ribrcoulovy zahrádky, a všelicos 
jiného, tenkráte ptaly se ustavičně jen Orla, 
poslouchajíce s velikým podivením, když jim 
mladý chlapec povídal o nebezpečenstvích, co 
s otcem již přestál, o zvířatech, které zastřelil, 
když jim popisoval ohromné balvany sněhové, 
které v horách leží, jak zasypou celé vesnice, 
tak že jako pohřbeny pod nimi jsou, a lidé 
chtějí-li na povrch, obyčejně komínem ven vylí- 
zají, a každý od svého stavení cestu klestit si 
musí. To vše ale Jana neodstrašilo, on si přece 
jen přál, být již v tom stáří, kde by mohl 
k panu Beyerovi jít. „Až ty budeš u nás, pak 
mne dá tatínek na výměnu k Risenburskému 
myslivci, abych i lehčího myslivectví okusil." — 
„To je škoda, že nebudeš doma," mrzel se 
Jan. — „Nebude se ti stýskat, máme ještě dva 
mládence, bratr Čeněk je tak velký jako ty, 



277 

a sestra Mařenka bude tě mít ráda," pravil 
Orel. Co zatím děti sedíce na dvorku poslou- 
chaly Orlova vypravování a skrze krystaly, 
které jim byl přinesl, do světla nahlížely, po- 
slouchal pan Beyer babičku, vypravující o 
povodni a o všelikých novinkách, které se 
byly za celý rok přihodily. „A rodina mého 
pana bratra na Risenburku, zdráva?" ptal se 
myslivec. — „I zdráva," povídala paní Pro- 
šková. „Anuška hodně roste ; chlapci chodí 
na červenou Hůru do školy, mají tam blíž 
nežli do města; divno je mi, že tu ještě pan 
myslivec není; řekl že se staví vás přivítat, 
až půjde na čekanou. Byl tu ráno a přinesl mi 
zprávu ze zámku, že došel z Vídně list. Šla 
jsem hned do zámku, a dověděla se, že je 
comtesse lépe, že snad kněžna na obžinky 
přijede, as čtrnácte dní zde se zdrží, a pak 
do Florencie odjede. Mám tedy naději, že nám 
tatínek přes zimu zde zůstane ; nevezme prý 
kněžna komonstvo s sebou. Za kolik let jednou 
budem zase delší čas pohromadě." Dávno byla 
již paní Prošková tolik nemluvila, dávno tak 
spokojena nebyla, jako ten den, co dostala 
potěšitelnou novinu, že manžel přijede. 

„Chvála Pánubohu, že ta slečinka z té ne- 
moci vyvázla, byla by věčná škoda toho mla- 
dého, dobrého stvoření. Všickni jsme prosili 
Pánaboha, aby jí pomohl ; včera tu ještě Cilka 



278 

Kudrnovic pro ni plakala." — „Měla by proč 
plakat," mínila paní Prošková. Pan Beyer ptal 
se, jak to míněno, a babička vypravovala mu 
svoji návštěvu v zámku, při čemž ovšem 
comtesse přičtla zásluhu, kterou o dobrobyt 
Kudrnovic rodiny měla. „Já slyšel," ptal se 
myslivec, „že je comteska dcera — "V tom za- 
ťukal někdo na okno. — „To je pan kmotr, 
znám ho po ťukání; jen dále!" hodně hlasitě 
zavolala paní Prošková. — „Lidé mají zlé hu- 
by," odpověděla babička na myslivcovu otáz- 
ku; „a kdo v slunci chodí, stíny ho následují, 
to jinak není; co na tom, ať je čí je." Pan 
kmotr Bisenburský vešel do dveří, a oba my- 
slivci srdečně se vítali. „Kde jste se zabavoval, 
že tak dlouho nejdete?" ptala se babička, 
ouzkostně hodíc okem po ručnici, kterou pan 
myslivec na hřeb zavěšoval. — „Měl jsem rozto- 
milého hosta, pana správce, přišel pro dříví ; 
prodal si deputát, teď by rád měl napřed zase 
dříví a chtěl by člověka svádět k partikám. 
Ten by mi vypadl. Já hned cul, že s něčím 
podobným jde, poněvadž přišel jak milius. Ale 
pověděl jsem mu do pravdy ! Také jsem mu 
dal ťafku za Mílu; toho hocha je mi líto a 
Kristly též. Dnes ráno stavě se u nich na 
holbičku, ulekl jsem se, jak vypadá. To má ten 
sa — fraport — " pan myslivec se plácl přes ústa, 
zpomena, že sedí u babičky — „na svědomí." — 



279 

„Co se to stalo?" ptal se Beyer, a babička 
ráda vypravujíc pověděla mu Mílův odvod i 
příčiny jeho. — „Tak to je na tom světě, kam 
se Člověk obrátí, všude najde trápení a bídu, 
mezi velkými i malými, a který žádné nemá, 
ten si je udělá," povídal Beyer. — „Neštěstím 
a bolestí očisťuje se člověk ode všech šlaků, 
jako zlato ohněm. Bez bolesti není radosti. 
Kdybych věděla jak, pomohla bych ráda tomu 
děvčeti, ale nemožno. Musí prozatím snášet jak 
se dá. Nejhůř jí bude zítra, až Míla odjede." — 
„Tedy zítra už odjede," divil se myslivec ; „no, 
tot mají na spěch. Kam přijde?" — „Do Hrad- 
ce." — „Konáme tedy stejnou cestu, jen že já 
s plavci na vorech po vodě, a on po zemi." — 
Chlapci přiběhli do sednice, Jan a Vilím uka- 
zovali panu myslivcovi káně, již byl Orlík za- 
střelil, Orlík pak otci povídal, že byli u spla- 
vu a tam že viděl bláznivou Viktorku." — 
„Ještě je živa ta osoba?" divil se pan Beyer. — 
„Ba ubohá, lépe by jí bylo v zemi, nežli jí na 
zemi je," odpověděla babička. „Ale schází již, 
stárne ; málo kdy je ji slyšet zpívat, leč za 
světlých nocí." — „Ale u splavu přece sedí, 
kouká do vody, mnohdy přes půlnoc," pravil 
myslivec. „Včera jsem šel okolo ní, trhala 
proutí vrbové a házela je do vody; bylo již 
pozdě. ,Co tu děláš ? ť povídám. Ona nic, ptám 
se jí po druhé, tu se po mně obrátí, zajiskří 



280 

očima; myslil jsem, že po mne skočí, ale snad 
že mne poznala, nebo co jí hlavou prolítlo, 
obrátila se zase k vodě a proutek za proutkem 
házela přes splav. Někdy s ní nemůže člověk 
ničehož pořídit. Je mi jí líto, přál bych jí ukon- 
čení toho bídného živobytí, ale kdybych ji ne- 
viděl sedět u splavu, kdybych neslyšel, když 
stojím na čekání, její písničku, chybělo by mi 
cosi; stýskalo by se mi," řekl myslivec, drže 
káně ustavičně v rukou. — „Když člověk na 
něco zvykne, těžko odvykat," pravil Beyer, 
klada rozžatou hubku do krátké hliněnky drá- 
tované, a když si několikrát pořádně zabafčil, 
pokračoval: „Ať to již na člověka, zvíře, nebo 
věc. Tak já jsem zvyklý, když jdu na cestu, 
na tuto dýmku; moje matka z podobné kouří- 
vala, jako bych ji viděl sedět na zápraží." — 
„Co že, vaše matka kouřila?" s podivením zvo- 
lala Barunka. — „V horách ženské mnoho kou- 
ří, zvláště staré babičky, jen že místo tabáku 
bramborovou nať a dostanou-li višňový list. — 
„Nemyslím, že je to chutné," pravil myslivec, 
nakuřuje si též, -ale do malované porcelánky. — 
„Tak mám i jistá místa v lese rád," začal zase 
Beyer, „na nichž se vždy mimovolně zastavím, 
které jsem si zamiloval, že mne upomínají bud 
na jisté osoby, aneb na milé neb nemilé okol- 
nosti mého života. Kdyby chyběl na těch mí- 
stech jediný strom, jediný keř, chybělo by mi 



281 

cosi. Na jednom místé, je to srázná výše, stojí 
osamělý smrk, je to starý strom, ratolesti jeho 
se s jedné strany chýlí nad hlubokou propastí, 
v jejíchž rozpuklinách sem a tam kapradí aneb 
kříček jalovce roste, a v dole žene se potok 
přes skaliska a tvoří samé vodopády. Nevím 
sám jak se dělo, ale k tomu vždy jsem zablou- 
dil, když mne něco soužilo a nějaké neštěstí 
mne potkalo. Tak když jsem chodil za mojí 
ženou a se domníval, že ji nedostanu ; rodiče 
její bránili a později teprv svolili. Tak když 
mně umřel nejstarší synek, i když mi stará 
matka zemřela. Vždy jsem vyšel z domu, šel 
bez cíle, nekoukal se ani v právo ani v levo, 
a mimovolně nesly mne nohy do divokého 
dolu, a když jsem se octnul nad propastí u 
zasmušilého smrku, když jsem viděl před se- 
bou vrchole hor, jeden nad druhým : jako by se 
mne tíže spadla, já se nestyděl plakat. Když 
jsem drsné tělo stromu obejmul, zdálo se mi, 
že je v něm život, že rozumí mým žalobám, 
a ratolesti jeho chvílemi nade mnou zašuměly, 
jako by se mnou vzdýchaly a povídat mi chtěly 
o stejných bolestech." Beyer se zamlčel, velké 
jeho oči byly obráceny na světlo, na stole ho- 
řící, z úst hrnuly se místo slov lehounké oblá- 
čky dýmu ke stropu, provázené jeho myšlén- 
kami. 

r Ba věru, člověku se někdy zdá, jako by 



282 

ty stromy živy byly," řekl Risenburský my- 
slivec. „Vím to ze zkušenosti. Jedenkráte — je 
tomu již několik let — vykázal jsem stromy 
k porážení. Hajný nemohl jít, já šel ku kácení 
dohlížet. Drvoštěpové přijdou a hotují se po- 
razit nejdřív krásnou břízu : ani poskvrnky na 
ní nebylo, pěkně stála jako panna. Zahleděl 
jsem se na ní, a tu se mi zdálo — je to k smí- 
chu, ale bylo mi tak — jako by se mi k nohoum 
skláněla, ratolestmi jak by mne objímala a do 
uší mi znělo : ,Proč chceš usmrtit můj mladý 
život, co jsem ti udělala?' V tom zaskřípělo 
ostří pily po kůře a vjelo jí do těla. Já nevím, 
jestli jsem vykřikl, ale to vím, že jsem chtěl 
zdržovat drvoštěpy, aby dále neřezali, když 
se ale na mne s podivením dívali, zastydl jsem 
se, nechal je pracovat, ale utekl jsem do lesa. 
Celou hodinu jsem bloudil a ustavičně mne ta my- 
šlénka pronásledovala, že mne bříza prosí, abych 
jí život nekazil. Když jsem se konečně pře- 
mohl a na místo došel, byla poražena, ani líste- 
čku se na ní nehýbalo, jako mrtvé tělo ležela. 
Mne pojala lítost, jako bych byl vraždu spá- 
chal. Kolik dní do mne nic nebylo, ale nezmí- 
nil jsem se nikomu, a kdyby právě dnes řeč 
o tom se nebyla strefila, nebyl bych se nikdy 
zmínil." — „Také se mi jednou podobně vedlo," 
začal svým hlubokým hlasem Beyer. „Měl jsem 
odvést zvěř do důchodu. Jdu na lov. Tu mi 



2*3 



přijde do rány srna. Pěkné zvířátko, jak by 
je vysoustroval. Vesele se ohlíželo po lese a 
popásalo. Napadla mne lítost ; i myslím : nejsi-li 
blázen, k čemu je to? Střelím, ale ruka se mi 
třásla, trefil jsem srnu do běhu, sklesla, ne- 
mohla utéci. Pes se k ní hnal, já mu ale nedal, 
cosi mi bránilo nedat jí ublížit. Šel jsem k ní, 
a nemohu vypovědít, jak bolestně se to zvířá- 
tko na mne podívalo, prosebně a žalobně. Vy- 
trhl jsem nůž a vrazil jí do srdce ; zatřásly 
se jí údy, bylo po ní. Já se ale pustil do pláče 
a od té doby — no, co bych se za to styděl." — 
„Tatínek nechce střelit na srnu," rychle vyjel 
Orlík. — r Dobře's pověděl. Kdykoli mířím, vi- 
dím před sebou raněnou srnu, žalobné její oči, 
bojím se, že chybím, že zvíře poraním ; raději 
nechám tak." — r Měl byste jen tu zlou zvěř 
zastřelit a ty dobré zvířátka nechat, těch je 
škoda," ozval se Vilím, který skoro slzel. — 
„Ono není žádné zvíře tak dobré, aby nebylo 
zlé, jako zase žádné tak zlé není, aby dobré 
nebylo , jako to u lidí bývá. Je to mýlka, 
když myslíme, že to zvíře, které má hezkou, 
mírnou tvář, musí být také dobré, a které se 
nám nelíbí, že je zlé. Tvářka je mnohdy lhářka 
ve světě. Bývá tak, že člověk to, co se mu 
protiví, co ho nedojímá, snáze oželí, ani tak 
nelituje, jako to krásné, co se mu líbí, a 
proto bývá mnohdy k onormi nespravedliv. Byl 



284 

jsem jednou před popravou dvou zločinců 
v Hradci. Ten jeden byl krásný člověk, druhý 
ale byl ohyzdný, nevlídný, divoký. První zabil 
svého kamaráda, poněvadž měl domnění, že mu 
svedl milou. Druhý byl rodič z naší krajiny ; šel 
jsem k němu, když už byl odsouzen, do žaláře, 
abych se ho zeptal, nepřej e-li si čeho vzkázat 
domů, že bych mu to milerád vyřídil. Podíval se 
na mne, divoce se zasmál, pak zatřásl hlavou a 
povídá : , Já vzkázání, pozdravení, komu ? Já 
neznám nikoho/ Odvrátil se ode mne, položil 
tvář do dlaní a chvíli zůstal tak sedět, pak vy- 
skočil, postavil se se založenýma rukama přede 
mne, ptaje se : ,Clověče, uděláš mi, oč tě po- 
žádám ? ť — ,Udělám, milerád/ povídám a po- 
dal jsem mu ruku. V tom okamžení ležela 
v jeho tváři taková přenáramná bolest, že bych 
pro něho byl všecko udělal; tvář jeho ztratila 
všecku odpornost, jen útrpnost vzbuzovala a 
účastenství. Musel mi dobře nahlídnout do 
srdce, poněvadž mi ruku prudce popadl, stiskl 
a pohnutým hlasem pravil : ,Kdybyste mne 
byl před třemi lety takto ruku byl mohl po- 
dat, nebyl bych tu. Proč jsme se nepotkali? 
proč mne potkávali jen lidé, kteří mne v prach 
šlapali, kteří si z mé tváře posměch tropili, 
kteří mne pelyňkem a jedem krmili! Matka 
mne nemilovala, bratr mne vyhnal, sestra se 
za mne styděla, a ta, o které jsem myslil, že 



285 

mne má ráda, pro niž jsem život nasadil, za 
jejíž jediné milé usmání modré s nebe bych 
byl strhl, pro niž mi tolikráte líto bylo, že 
nemám deset životů, abych je obětoval za její 
lásku, ta si jen blázny ze mne dělala, a když 
jsem chtěl slyšet z jejích úst, co si všickni po- 
vídali, vyštvala mne ze dveří psem/ a divoký 
ten Člověk plakal jako dítě. Za chvíli setřel 
slze, vzal mne za ruku a tiše doložil : ,Až při- 
jdete do Marsovského revíru, jděte do divo- 
kého dolu, nad propastí stojí osamělý smrk, 
tomu doneste moje pozdraveni a těm dravým 
ptákům, co okolo něho lítají, a těm vysokým 
horám. Pod jeho větvemi spával jsem celá léta, 
jemu jsem řekl, co nikdo neví, pod ním nebyl 
jsem takovým bídným lazarem, byl jsem — ' Za- 
mlčel se, sedl zase na lavici a víc nepromluvil, 
ani se na mne nepodíval. Odešel jsem s lítostí 
od něho; lidé láli, proklínali toho ošklivého, 
že zaslouží smrt, že mu lotrovství z očí kouká, 
že nechce ani kněze ani koho jiného vidět, 
že na lidi jazyk plazí a že jde k smrti jako 
na posvícení. Toho krásného litovali, drali se 
o písničku, kterou složil v žaláři, a každý přál, 
aby dostal milost, protože zabil jen ze žárlivosti 
kamaráda, ten ale že z pouhé zlomyslnosti 
děvče zastřelil, které prý mu nic neudělalo, a že 
zabíjel lidi. Tak soudí každý podle svého citu ; 
kolik hlav, tolik smyslův; každému oku věc 



286 

jiná, proto také těžko určovat: tohle je takové 
a nesmí být jinaké. Bůh jedině zná svět, oů 
nahlíží v nejtajnější skrýše lidského srdce á 
soudí je ; on rozumí mluvě zvírat, před ním je 
světlý kalíšek každé bylinky, on zná cestičky 
každého broučka, sum větru řídí se jeho roz- 
kazem, vody proudí, kam on jim vykázal 
cestu." Myslivec se zase zamlčel, dýmka mu 
byla vyhasla ; oko jeho krásně svítilo, obličej 
podobal se hornímu údolíčku, osvětlému mír- 
ným svitem podzimního slunce, na němž ale 
ještě zelena dost i kvítků, byť i na vrších sníh 
ležel. Všickni se na pana Beyera zahleděli, 
až se babička ozvala : „Máte pravdu, pane 
Beyer; milo vás poslouchat jako svatý výklad. 
Ale čas uložit chasu ; váš synek bude od cesty 
umdlen, vy též ; zítra si ostatní povíme." 

„To káně mi Orlíku dej pro výra, co 
s ním?" řekl myslivec, bera ručnici na ra- 
meno. — „I s radostí." — „My ho k vám čas- 
ninko ráno donesem," prosili chlapci. — „Vždyf 
musíte do školy." — „Zítra odpustila jsem jim 
školu, aby užili hosta," řekla matka. — „No, 
já moje sojáky nechám také doma, abyste měli 
dobrý den. Přijďte tedy; dobrou noc! Buďte 
zdrávi!" — Přívětivý pan bratr dolňan, jak mu 
pan Beyer někdy říkal, podal přátelům ruku, 
zavolal Hektora, který se Orlíkovi velmi líbil, 
a vyšel ze dveří. Ráno než se děti oblékly, 



287 

stál již Orlík na vorách, s kterými ku břehu 
připlouli. Po snídaní šel pan Beyer s chlapci 
do myslivny, babička s Barunkou i Adélkou 
šly do hospody, dát Mílovi s Pánembohem. 
Sednice v hospodě byla nabita ; matky a otcové 
loučících se vojáků, kamarádi, sestry i známé 
tam byly. Ačtě jedni druhým domlouvali, ač 
i hospodský i Kristla nestačili nalívat, ba i Míla 
nalívat pomáhal, ačtě i chasa zpívala rozličné 
vojenské i veselé písně, aby si srdce dodali, 
přece to všecko nic plátno nebylo ; ani se žádný 
neopil, jako když šli k odvodu. Tenkráte si 
nastrkali zelených chvojí na čepice , výskali 
rozpustile, pili, zpívali, aby zatopili, ohlušili 
strach a bázeň. Vždyť měl přece hrstku na- 
děje i ten nejrovnější, ten nejhezčí hoch. Pak 
jim lichotilo litování děvčat, těšila je láska ro- 
dičů, která v takových okamženích jako vroucí 
proud, ukrytý v lůnu země, na povrch se vyři- 
nuje, pyšnili se úsudky známých : „Oh, ten se 
nevrátí, takový hoch — urostlý jak sosna — 
všecek jak by ho ulil — z takových vojáků 
mají radost." Takovými sladkými kapkami 
mírnila marnost hořký nápoj, který nutná po- 
vinnost před ně stavěla ; a naopak to co osla- 
zovalo zdravým , pěkným hochům trpkou tu 
cestu, to ji ztrpčovalo těm, kterým netřeba 
míti strachu, kteří si vědomi byli tělesné chy- 
by ; mnohý marnivý ji ale za to tak těžce nesl, 



288 

že by raději vojákem se byl stal, než pokřiky 
poslouchal : „Nemusí pro tě máma plakat, 
však na buben přisahat nebudeš, jsi psu do 
podvazku ;" anebo : „Hochu ! dej se k rejtharům, 
máš nohy, jak vůl rohy !" a podobné žehavky, 
jimiž je šlehali. Babička vešla do hospůdky, 
nešla ale do sednice ; ne proto, že tam byl 
vzduch dusný, ale těžké mračno bolesti, které 
dusilo srdce všech a jako povlak na tvářích se 
jevilo, to ji zaleklo. Ona cítila, jak těm zarmou- 
ceným matkám je, z nichž tu jedna rukama 
lomila v němé bolesti, tu jiná tiše plakala neb 
hlasitě si naříkala. Jak je těm děvčatům, které 
se ostýchají zármutek svůj na jevo dáti, a 
přece bez pláče se podívat nemohou na ty ble- 
dé hochy, kteří pitím smutnějšími se stávají, a 
když zpívat chtějí, hlasu vynutit nemohou. Ona 
cítila, jak je těm tatíkům zasmušile za stolem 
sedícím, kteří o ničem nemluví, na nic nepřemý- 
šlejíce, nežli kde budoucně vzít náhrady za 
pracovité hochy, kteří jim byli co pravá ruka, 
jak bez nich si nestýskat, jak jich čtrnácte let 
pohřešit. — Babička sedla s dětmi do sadu. Za 
chvíli tam přišla Kristla, usouzená , uplakaná, 
bledá jako stěna. Chtěla mluvit, ale na prsou 
ležel jí kámen a hrdlo měla jak stažené, nemohla 
slova promluvit. Podepřela se o kmen kvetoucí 
jabloně. To byla ta samá jabloň, přes niž 
o Janu věneček házela. Přelítl, a nyní kde se 



289 

jí měla vyplnit naděje, že s miláčkem spojena 
bude, musela se loučit. Přikryla si tvář bílou 
zástěrkou, pustíc se do hlasitého pláče. Ba- 
bička jí nebránila. Přišel Míla. Kam se poděla 
ta kvetoucí tvář, ta živost očí! Jak by ho 
z mramoru vytesal. Mlče podal babičce ruku, 
mlče obejmul milené děvče a vytáhna ze ná- 
prsí vyšívaný šátek, který každý hoch co dů- 
kaz lásky od svého děvčete dostává, utíral jí 
ním oči. Nepovídali si, jak hluboký jich zá- 
rmutek, ale když zazněla* z hospody sloka písně : 

Pak až my se rozloučíme, 
Dvě srdéčka zarmoutíme, 
Dvě srdéčka, člyry oči 
Budou plakat ve due v noci, 

objala Kristla prudce svého hocha a štkajíc 
ukryla tvář na jeho prsou. Píseň ta byla ozvě- 
nou melodie , která i v jich srdcích neustále 
zněla. Babička vstala, po tváři hrnula se jí 
slza, také Barunka plakala. Stařena položivši 
ruku na Mílovo rámě, pravila pohnutým hlasem : 
„Sprovázej a utěš tě Pánbůh, Jakube. Konej 
co musíš rád, a nebude ti to přicházet za těžko. 
Dá-li Bůh zdaru mému úmyslu, nebude loučení 
vaše na dlouho. Doufejte. Ty holka, když ho 
máš ráda, nepřitěžuj mu svým nářkem. S Pánem- 
bohcm!" To řkouc udělala Míloví kříž, sti- 
skla mu ruku, rychle se odvrátila a vezmouc 

19 



290 



děvčátka za ruce, odcházela k domovu s tím. 
sladkým vědomím, že potěšila zarmoucené. Mi- 
lenci, do jichž srdcí babiččina slova jako ro- 
sička na vadnoucí kvítek padla, k novému ži- 
votu je vzkřísíc, drželi se v obejmutí pod kve- 
toucí jabloní, jejíž květy, od vánku střásané, 
shůry na ně padaly. Před hospodou zarachotil 
žebřinový vůz, přijíždějíc pro vojáky, ze dvora 
voláno: „Mílo! — Kristlo!" Ale oni to nesly- 
šeli. Drželi se v náručí — což jim bylo do světa, 
jeden v druhém objímal celý svůj svět. — 

Odpoledne rozloučil se i pan Beyer s vlí- 
dnými hostiteli. Paní Prošková jak obyčejně 
naložila otci i synovi plné tašky jídla na cestu. 
Chlapci dali Orlovi každý něco na památku, 
Barunka pásku okolo klobouku, Adélce pora- 
dila babička, když se jí ptala, co má dát, aby 
dala růžičku, co dostala od comtessy. „Ale 
vy jste povídala, že ji budu nosit za pasem, až 
budu velká," pravilo děvčátko. „Je tak pě- 
kná." — „To co ti milo a vzácno, musíš dát 
milému hostu, chceš-li ho poctit. Dej mu ji, 
děvčatům přísluší nejlépe, podat kvítko." Adél- 
ka zastrčila pěknou růžičku Orlovi za klobouk. 
„Oh, milá Adlo, nevím jak dlouho ta růžička 
krásu svoji podrží, Orel je divoký pták, celý 
den lítá po skalách a vrších, v dešti a větru," 
pravil pan Beyer. Adélka tázavě obrátila očka 
po Orlovi. „Nestarej se, tatínku," řekl chlapec, 



201 

dívaje se s potěšením na dárek ; „však já ji 
všední den, když budu v horách, dobře uscho- 
vám, jen ve svátek se s ní budu honosit, a to 
mi zůstane vždy pěkná." Adélka byla ráda. 
Žádný netušil, že ona sama je ta růžička, po 
níž někdy Orlík zatouží, kterou si odnese na 
sněžné hory a v úkrytu lesním pěstovat a cho- 
vat bude k svému potěšení, láska její že bude 
svit a blaženost jeho života. — 

XVI. 

Bylo již po svatodušních svátcích, jimž ba- 
bička „zelené" říkala, snad proto, že májemi 
z břízy okrášlila celé stavení, vnitř i zevnitř, 
tak že i u stolu i v posteli všickni pod zele- 
nem byli. Již bylo i po krásném Božím těle 
i po Janu křtiteli. Slavíček již v křoví nezpí- 
val, vlaštovičky vyváděly mláďata z pod stře- 
chy, na peci u koček leželo májové kotě, s kte- 
rým se Adélka ráda mazlila. Černá její sle- 
pice vodila již odrostlá kuřátka, a Sultán i Tyrl 
skákali zase noc co noc do vody po myších, 
což zavdalo starým pradlenám příčinu k po- 
vídačkám, že straší na lávce u Starého bělidla 
„hastrman". Adélka chodila s Voraou zavádět 
Stračku na pastvu, chodila s babičkou po byli- ' 
nach, aneb seděla vedle ní na dvorku pod lipou, 
jejíž květy také již babička sušila, a odříká- 



292 



vála jí z knihy. A večer když šly spolu naproti 
dětem, zašly si pres pole; babička si dohlí- 
žela k lenu, ráda se dívala po šírých panských 
polích, jichž bohaté klasy úprkem žloutly, a 
když vítr po nich vlnky házel, nemohla s nich 
ani oka spustit. Říkala Kudrnovi, který obchá- 
zeje pole obyčejně k ní se připojil : „Radost 
je z toho božího požehnání, nedopouštěj Bože 
pohromy!" — „Ba máme veliká parna," říká- 
val Kudrna, obraceje při tom oči po obloze. 
Když šli okolo hrachu, neopomenul natrhat 
Adélce do klínu mladých lusek, a vždy upo- 
kojil si svědomí tím, že by ani kněžna proti 
tomu nic neměla, „protože má babičku i děti- 
čky ráda." Barunka nenosila již sestře kousky 
sladkého dřeva neb sladké smůly, co si bud 
za krejcar koupila anebo od děvčat dostala 
za dělání německých iiloh. Jak mile se proda- 
vačka nedaleko školy rozložila s třešněmi, pra- 
videlně každé poledne krejcar za ně utratily. 
Když šly domů dubinou, sbíraly jahody; Ba- 
runka udělajíc z kory březové kabelku, vždy 
sestře plnou nasbírala, a když jahod nebylo, 
paděrkovala trávnice a později borůvky a oří- 
šky lískové přinášela. Babička pak přinášela 
z lesa houby, jež děti dobře rozeznávat učila. 
Zkrátka, bylo konec července a na začátku 
srpna měla přijeti paní kněžna i otec, a mimo 
to těšily se děti, že bude konec škol. Paní Pro- 



293 

šková dohlížela již zase celé dni v zámku, aby 
ani koutečku nezůstalo nevysmejčeného, a pan 
zahradník nohy si mohl uběhat po zahradě, dá- 
vaje pozor na každý záhůnek, zdali mu kvítka ro- 
stou jak on chce, přehlížeje trávníky, jestli by 
přece některá travička bujněji nebyla vyhnala, 
aby ji mohl hned zároveň s druhými sestří- 
hnout, prolízaje keř od keře, zdali tam poděl- 
kyně nezapomněly kopřivu, aby ji vytrhl a přes 
plot hodil. Všude bylo chystání k příjezdu veli- 
telky. Mnozí, jimž příjezd paní užitek přiná- 
šel, těšily se na ni ; mnozí se mrzeli, a správco- 
vic každý den o píd hlavy ponižovali, a když 
se po dvoře mluvilo : „zítra jsou tu," pan sprá- 
vec tak se snížil, že i na ponížené pozdravení 
poklasného poděkoval, čehož nikdy v zimě ne- 
činil, když byl první osobou v zámku. Ba- 
bička přála paní kněžně všecko dobré, modlila 
se za ni každodenně ; kdyby ale s jejím pří- 
jezdem nebyl spojen býval i příjezd zeťův, 
bylo by jí to jednostejné bývalo, vidět ji nebo 
nevidět. Tenkráte ale babička i paní kněžny 
sotva dočkat se mohla ; měla cosi za lubem, 
o čemž se ale nikomu nezmínila. 

Na začátku srpna začínaly pomalu žně, a 
paní kněžna v skutku také hned první dni při- 
jela s celým komonstvem. Slečinka správcovic 
čekala Italiána, a však se jí hned doneslo, že 
ho nechala paní kněžna v hlavním městě. Paní 



294 



Prošková zářila radostí, děti měly zase svého 
milého tatínka; babičce se ovsem tvář trochu 
zasmutila, když neviděla přijíždět s Janem dceru 
Johanku. Přinesl jí ale list, v němž jí dcera 
vzkazovala tisíceré pozdravení od tety Dorotky 
i od strýce, a vědomost dávala, že pro chura- 
vost strýce přijeti nemůže, poněvadž tetě ho- 
spodářství i hlídání chorého nechat, nelaskavé 
by bylo. — Psala, že je ženich její hodný člo- 
věk, že je teta srozuměna, aby si ho vzala, a 
že jim chce o Kateřině svatbu vystrojit, že če- 
kají jen na babiččino svolení. „Až budem svoji, 
jak mile to bude možno, přijedem do Cech, 
abyste nám dala mamičko požehnání a poznala 
mého Jiřího, jemuž ale Jura říkáme. On také 
není Čech, je kdesi až z tureckých hranic, ale 
dobře se s ním srozumíte, já ho naučila česky 
dříve než Terezka Jana. Ráda bych si byla 
vzala Čecha, já vím, že by vás to bylo více 
těšilo, ale co dělat, mamičko, srdce si nedá 
někdy poroučet, mně se zalíbil ten můj kro- 
bot." Tak se list končil. Terezka list předčítala, 
Jan byl přítomen a povídal si : „Jako bych ji 
slyšel, tu veselou Hanu, ale hodné děvče, a Jura 
je pořádný člověk, znám ho, je to první tova- 
ryš u strýce, co Hana je, a kdykoliv jsem k nim 
do kovárny vešel, měl jsem radost z Jury. 
Chlap jak hora a řemeslník aby ho pohledal." — 
„Ale jedno slovo tam bylo, Terezko, tomu jsem 



295 

nerozuměla, někde tady dole, to mi ještě jednou 
čti," a babička ukazovala v listu na konec. — 
„To je krobot, ne?" — „Co je to, prosím te- 
be?" — „To tak přezdívají ve Vídni Chorvá- 
tům." — „Takové to tedy je. No, Pánbfih jí dej 
štěstí. Ale kdo by si to pomyslil, z jakých to 
končin se ti lidičky k sobě dostanou. A Jiří 
se jmenuje, jako nebožtík její otec!" 8 těmi 
slovy složila babička list, utřela slzu s oka a 
šla si ho uchovat do přítruhlíčku. Děti byly 
nevýslovně blaženy, že měly mileného otce do- 
ma. Nemohly se ani dost na něho vynadívat a 
jeden přes druhého dral se o slovo, chtíce otci 
vypovědít, co se za celý rok sběhlo, což mu ale 
všecko z listů matčiných dávno známo bylo. „Ale 
zůstaneš u nás přes celou zimu, vid tatínku?" 
ptala se Adélka lichotně, hladíc otci vousy, 
což bývalo vždy jejím zalíbením. — „A vid ta- 
tínku, až bude sanice, že nás svezeš na těch 
krásných saních a že na koně rolničky zavěsíš ? 
Pan kmotr z města pro nás jednou poslal v zi- 
mě, byli jsme tam s maminkou, babička ne- 
chtěla jeti, ale to se jelo a to to zvonilo, každý 
v městečku vyběhl dívat se kdo to as jede," 
vypravoval Vilím ; otec ale nemohl přijít k od- 
povědi, protože již zase Jan začal : „Víš-li pak 
tatínku, že budu myslivcem ? Až vyjdu ze školy, 
p\°ijdu k panu Beyerovi do hor a Orel půjde 
na Risenburk." — „Dobrá, jen se dříve pilně 



296 

uč ve škole," usmál se otec, nechaje chlapci 
svobodu míněni. Přišli i přátelé, pan myslivec 
i pan mlynář vítat milého hosta. Staveníčko 
se obveselilo ; i Sultán s Tyrlem jakousi ne- 
obyčejnou divou radostí se hnali proti Hektoru, 
jako by mu chtěli povídat novinu. Vždyť je 
měl pán rád; výprask nedostali od té doby, 
co kačátka zakousli, a kdykoli mu přišli na- 
proti, pohladil je po hlavě. Babička také poví- 
dala, vidouc jich radování, že zvíře dobře si 
všimne, kdo je má rád, a že si to dlouho 
pamatuje. 

„A je-li pak comtesska úplně zdráva?" 
ptala se paní myslivcova, přijdouc s dětmi při- 
vítat pana kmotra. — „Povídá se, že je, ale já 
myslím že není. Něco ji musí trápit. Ona byla 
jak živa subtilná, ale nyní jí není než duch, a 
ty oči se již jako z nebe dívají. Plakal bych, 
když ji vidím, ona je anděl. Však je paní 
kněžna všecka utrápena, a co se comtessa 
roznemohla, přestaly v našem domě radovánky. 
Právě před nemocí měla být zasnoubena jedno- 
mu hraběti. Je z bohatého rodu, paní kněžna 
je za dobře s jeho rodiči a přeje si prý velmi 
ten sňatek. — No nevím," doložil pan Prosek 
s nedověřivým po vrtěním hlavy. — „A co tomu 
hrabě říká?" ptaly se ženské. — „Co by říkal, 
musí být spokojen a čekat, až se děvče uzdraví ; 
a jestli umře, může nosit smutek, má-li ji 



297 

opravdu rád. — Chce prý jeti za kněžnou do 
Vlach." — „A má slečna hraběte ráda?" ze- 
ptala se babička. — „Kdož to může vědět. Ne- 
má-li jiného v srdci, mohl by se jí zalíbit, je 
pěkný člověk," odpověděl Jan. — „Však to, 
jestli se jí jiný lépe nelíbí," řekl pan mlynář, 
podávaje panu Proškovi otevřenou pikslu ; 
„proti gustu žádný disputat." Bylo to jeho oblí- 
bené přísloví. „Tuhle naše šenkýřka měla by 
už po svatbě, a nechodila by jako pod vodu 
spuštěná, kdyby jí šlaci nebyli odvedli to, co 
se jí líbilo," dořekl mlynář, bera, když všem 
podal, i sám šňupec, a mžikná při tom stranou 
po Kristle, která tam také byla. 

„Litoval jsem vás oba, když mi to Terezka 
psala," pravil pan Prosek, pohleděv na bledé 
děvče; „jestli pak se již Míla trochu vpravil 
do svého stavu?" — „Co má dělat, chudák! 
Musí, ač mu těžko dost," odpověděla Kristla, 
obrátíc se k oknu, aby ukryla slze. — „To vě- 
řím," ozval se myslivec ; „zavřete ptáka třebas 
do zlaté klece, les mu bude přece milejší." — 
„Dokonce když tam samička po něm touží," 
ušklíbl se po straně mlynář. — „Já byl také 
vojákem," začal pan Prosek ; úsměv pohrával 
okolo pěkných úst, když to řekl, a modré jeho 
oči obrátily se na paní Terezku. Usmála se 
též, pravíc: „Tys byl hrdina, ty\ u — „Jen se 
nesměj, Terezko ; když jsi chodila se dívat na 



298 

hradby s teto\i Dorotkou, jak se exerciruju, pla- 
kaly jste obě dvě." — „A ty s námi," zasmála 
se paní Terezka. „Tenkráte nám ale žádnému 
nebylo do smíchu, leda těm, co se na nás dí- 
vali." ■ — „Musím se přiznat," řekl dobro- 
srdečný hospodář, „že jsem si pranic z toho 
nedělal, má-li mne kdo za babu nebo hrdinu — 
nebyl jsem té cti žádostiv. Celých těch čtrnácte 
dní, co jsem byl vojákem, provzdychal a pro- 
plakal jsem, hrubě nejedl ani nespal, tak že mne 
nebyl než stín, když jsem dostal propuštění. " — 
„Tedy jen čtrnácte dní jste byl vojákem — no, to 
by si nechal Míla líbit, když by se mu počítali 
dni za léta," řekl mlynář. — „Však bych já se 
byl netrápil, kdybych to byl napřed věděl, že 
dobrý přítel jedná o moje vyplacení, a bratr 
že se za mne staví. Přišlo mi to z čistá jasná. 
Bratrovi se vojenský stav líbí a také se vše- 
cek všudy lépe k němu hodí nežli já. Nemy- 
slete však, že jsem zbabělec. Kdyby třeba 
bylo hájit rodinu a domov, byl bych první 
v řadě. Nu, nejsme všickni lidé stejni, jeden se 
hodí k tomu, jiný k jinému stavu. Vid Terez- 
ko?" To povídaje položil pan Prosek ruku 
na rameno paní Terezky a upřímně se jí po- 
díval do očí. „Ano, ano, Jene, vy patříte jen 
mezi nás," odpověděla babička místo dcery, 
a všickni jí v duchu přisvědčili, znajíce útlo- 
citnou povahu hospodářovu. 



299 

Když se přátelé rozcházeli, vklouzla Kristla 
do babiččiny sednice a vytáhnuvši ze záňadří 
psaníčko, na jehož pečeti byl odtisk vojenského 
knoflíku, pravila tiše: „Od Jakuba!" — ,.No 
to je hezky, co píše?" řekla babička, těšíc se 
spolu s děvčetem. Kristla rozevřela list a po- 
malu četla : „Má drahá Kristinko ! Nastokrát 
tě pozdravuju a líbám. Ach Bože, je to plátno! 
já bych tě raději jednou opravdu políbil, než 
tisíckrát na papír, ale tři míle cesty leží mezi 
námi a k sobě nemňžem. Já vím, že ty si koli* 
krátě za den myslíš : ,Co asi Jakub dělá r 
Jak se mu as vede?' Dělat mám dost co, ale 
jaké je to dílo, tělo při práci a mysl všecka 
jinde. Zle se vede. Kdybych byl svoboden, jako 
je Vítkovic Tonda, snad by se mi vojenský stav 
zalíbil; kamarádi zvykají, a pomalu nebude jim 
nic těžké. I já se všemu učím, nereptám proti 
ničemu . . . ale mne nic netěší, a místo přivy- 
kání je mi den ode dne krušněji . . . Od svitu 
do mraku myslím na tebe, má milá holubičko, 
a kdybych jen věděl, že's zdráva, kdybych je- 
diné pozdraveničko od tebe dostal, byl bych 
spokojen. Když stojím venku na stráži a vidím 
ptáky letět k vaší straně, myslím vždycky, proč 
nemají mluv, aby ti vzkázání moje vyřídili, 
aneb raději sám abych byl ptáčkem, tím ma- 
lým slavíčkem, abych k tobě zaletěl. — Neříká 
ti babička Proškovic nic ? Co tím jen myslila, 



300 

že nebude snad loučení naše na dlouho? Ne- 
víš? Já si, když mi je nejhůř, vždy na její po- 
slední slova zpomenu, a jako by Pánbůh do 
mne vstoupil, tak mne občerství naděje, že ona 
poradí, jak a co dělat. Ona nemluví nadarmo. 
Jen mi pár řádečků pošli, abych se potěšil, 
však ti to někdo napíše; piš mi všecko, roz- 
umíš? Sklidili jste sena za sucha? A co žatva? 
Tady již začínají sklízet. Když vidím žence jít 
do pole, praštil bych vším a utekl. Prosím tě, 
.nechoď sama na robotu, já vím, oni se tě budou 
ptát, budou ti dělat těžké srdce — nechoď ; a ten 
darmotlach ten písák — " 

„To je blázen, on se bojí, že bych já 
snad — a zahněvala se Kristla, hned ale četla 
< ále:„ — nedal by ti pokoje. Jen se drž Tomše, 
já ho prosil, aby ti byl pravou rukou. Pozdra- 
vuj ho, i Anču. Dojdi také k našim a vyřiď 
jim pozdravení, a vaše také že nastokrát pozdra- 
vuju i babičku a dětičky i všecky známé a 
přátele. Měl bych ti ještě tolik co povídat, že 
by se to ani na takový kus papíru nevešlo, co 
by s ním Zernovský kopec se potáhl, ale už je 
čas na stráž. Když v noci chodím na stráži, 
zpívávám si: ,Vy krásné hvězdičky, což jste 
vy maličký/ Zpívali jsme ji spolu v předve- 
čer, než jsme se rozloučili; tys při ní plakala. 
Ba Bože, těŠívaly nás ty malé hvězdičky, těší- 
valy, ale Bůh ví sám, budou-li těšit kdy více. 



301 

Zůstávej s Pánembohem ! a Kristla složila list, 
tázavým okem dívajíc se babičce do tváře. — 
„"No, můžeš mít radost, hodný hoch ; vyřiď mu 
pozdraveni, aby doufal v Pánaboha, že nebylo 
ještě tak zle, aby nebylo dobře; i jemu slunce 
vysvítí. Abych ti ale řekla určitě : tak a tak to 
je, to nemoha, dokud nemám jistoty. Na ro- 
botu ale jdi, když bude třeba; ráda bych, abys 
podala paní kněžně o obžinkách věnec, beztoho 
že jiná ho nepodá, když budeš chodit na pan- 
ské, než ty. a 

Kristla byla těmi slovy dost potěšena a slí- 
bila ve všem zachovat se dle babiččiny rady. 
Co se Jan vrátil, tázala se ho babička několi- 
krát, kdy bývá paní kněžna doma, kam vy- 
chází, až se pan Prosek podivil. „Babička ne- 
byla nikdy zvědavá, dovědít se, co se v zámku 
děje; zámku pro ni jak by nebylo, a nyní se 
ptá a zase ptá. Co chce?" Ale babička ne- 
řekla, tázat se nechtěli, tedy se ničeho nedo- 
věděli a přičtli zvědavosti. 

Za několik dní vyjel pan Prosek s paní a 
se všemi dětmi do městečka ; chtěl jim udělat 
dobrý den. Vorša a Bětka šly na pole, babička 
hlídala dům. Sedla s vřetánkem pod lípu na 
dvorek, jak to býval její způsob. Přemýšlela na 
cosi, ani si nezpívala, vrtěla hlavou chvílemi, 
zase si na něco přikývla, až konečně jako by 
ustanovena si řekla: „Tak to uděláme. u Vtom 



302 

viděla jít po stráni dolů okolo pecí na lávku 
comtessu. Měla bílý šat, na hlavě kulatý klo- 
bouk slaměný; lehounce vznášela se po cestě 
dolů jako víla, nožka její, v atlasovou botku 
vtěsněna, sotva země se dotýkala. Babička 
rychle vstala a s velikou radostí ji vítala ; ale 
srdce ji zabolelo, když se podívala děvčeti 
do tváře bleďounké, skoro průhledné, v níž le- 
žela taková mírnost a spolu hluboká bolest, 
že nemohl bez útrpnosti nikdo na ni pohledět. 
„ Sama, a tak ticho zde ? " ptala se Horten- 
sie, když byla babičku srdečně pozdravila. — 
.„Sama, sama, odjeli mi do městečka. Děti ne- 
mohou se otce ani nabažit, když ho tak dlouho 
neviděly," pravila babička, utírajíc fěrtochem 
ěistou lavičku, dříve než by slečnu k posezení 
zvala. — „Ba ovšem že dlouho ; toho jsem já 
vinna." — „I jak pak, milostslečno, když Pán- 
bůh nemoc dopustí, co si může člověk přitom 
pomoci. Litovali jsme všickni a modlili se, aby 
Pánbůh milostslečně zdraví navrátil. Je to vel- 
ký poklad, a člověk si ho teprv váží, když ho 
ztratí. Bylo by vás škoda, milostslečinko, jste 
mladinká, a milostivá paní kněžna měla by ve- 
likou lítost. — „Já to vím," povzdechla com- 
tessa, kladouc sepnuté ruce na pěkně vázané 
album, jež si byla na klín položila. — „Jste 
bleďounká, milostslečno, co je vám?" ptala se 
s velikým účastenstvím babička děvčete, které 



303 

vedle ní sedělo jako vtělená žalost. — „Nic, 
babičko," odpověděla slečna, nutíc se k úsměvu, 
který ale právě bolest srdce prozrazoval. Ba- 
bička netroufala si ptát se víc, ale že slečna 
není jen tělesně chorá, to pozorovala. 

Po chvíli začala se comtessa vyptávat, jak 
se všem v malém staveníčku dařilo, zdali děti 
zpomněly i na ni, což jí babička všecko ráda 
pověděla, zase na vzájem se ptajíc, jak se paní 
kněžna má a co dělá. „Paní kněžna jela do 
myslivny," odpověděla comtessa ; „já ji prosila, 
že zůstanu, abych si údolíčko okreslila a vás 
navštívila. Staví se tu pro mne paní kněžna." — 
..I tof jako by ji Pánbůh poslal," zaradovala se 
babička; „musím si jít pro čistý fěrtoch, člo- 
věk se od toho pazdeří všecek upraží. Po- 
shovte, milostslečno, hnedlinko se vrátím!" 
To dořekši vešla babička do stavení, a ne- 
trvalo dlouho, přišla v čistém fěrtochu a čistém 
šátku na hlavě i na krku, nesouc s sebou bílý 
chléb, med, máslo a smetánku. „Snad by vděk 
přišlo milostslečně, ukrojit si kousek chleba, 
je včera pájený. Ale sedneme si do sadu, je 
tam zeleněji. Lípa sice dává stín, já pod ní 
rá»a sedávám, proto již, že tu drůbež okolo 
sebe vidím hrabat, běhat a se batolit." — „Tedy 
jen zůstaňme zde, dobře se mi sedí," vskočila 
jí do řeči comtessa, odebírajíc přinesená jídla. 
Neupejpala se pranic, ukrojila chleba, jedla 



304 

i pila ; věděla již, že by zamrzelo babičku, kdy- 
by ničehož nepožila. Mezi tím ale rozevřela 
knihu a ukazovala babičce, co nakreslila. „I pa- 
ne božíčku, totě celé údolíčko nad splavem, 
luka, stráně, les, splav, a na mou tě věru, tu 
je i Viktorka," zvolala babička udivená. — 
„Ona se hodí do té samoty. Potkala jsem ji 
na stráni, je hrozně sešlá. Což není možná 
pomoci jí?" útrpně ptalo se děvče. — „Oh, 
milostslečno, tělu bylo by pomoci; ale což je 
to plátno, když hlavní věc chybí, rozum. Duše 
její je zbloudilá, co dělá, dělá jako ve snu. 
Snad je to milost od Pánaboha, že jí vzal pa- 
mět na bolest, která zajisté hrozná musela být ; 
kdyby přišla k vědomí, snad by v zoufání i 
svoji duši utratila, jako — no, Pánbůh jí od- 
pustí, jestli zhřešila, také za to trpěla," pře- 
trhla babička svoji řeč, obrátíc list. Nové po- 
divení! „Spasiteli, toť je Staré bělidlo, dvorek, 
lípa — to jsem já, děti, psi, všecičko ; ty můj Je- 
žíši, čeho jsem se to nedočkala. Kdyby to naši 
viděli !" přetržené vykřikovala babička. — „Ne- 
zapomenu já nikdy," pravila comtessa, „na 
lidi, kteří mi jsou milí, ale aby mi podoby 
jich jasněji v duši zůstaly, tváře jejich si vy- 
kreslím. Tak i krajiny, kde jsem trávila milé 
dni, přenáším ráda na papír pro milou památku. 
A to údolíčko zde je rozkošné. Kdybys k to- 
mu svolila, ráda bych tě babičko vymalovala, 






305 

aby měly děti památku." Babička se začer- 
venala, zakroutila hlavou, namítajíc s upejpá- 
ním : „Mne starou osobu ; to by se ani milost- 
slečno nehodilo." — „Jen neeh, babičko, až 
budeš zase sama doma, přijdu sem a vy- 
maluju tě ; udělej to pro vnoučátka, aby měly 
tvoji podobu." — „Když tomu chcete, milost- 
slečno, buď si tedy," odhodlala se babička; 
„ale za to prosím, aby se toho nikdo nedověděl, 
řeklo by se, že se babička chytá marnosti. Do- 
kud jsem živa, netřeba jim obrazu; až mne 
nebude, pak se děj co děj." Slečna přivolila. 
„Ale kde se jen milostslečna tomu naučila, já 
jsem jaktěživa neslyšela, aby ženská malo- 
vala?" ptala se babička, obrátíc opět nový 
list. — „V našem stavu musíme se mnohým a 
mnohým věcem učit, abychom věděly, Čím 
dlouhé chvíle ukrátit. Mně se malířství ob- 
zvláštně zalíbilo," odpověděla slečna. —„Hezká 
to věc," mínila babička, dívajíc se na malovaný 
obrázek, který do knihy jen vložen byl. Na 
obrázku byla stromovím porostlá skála,* od je- 
jíž paty se odrážely vlny moře. Na skále stál 
mladý muž, držel v ruce růžové poupě a díval 
se na moře, na němž v dáli vidět bylo rozta- 
žené plachty lodi. — „To také milostslečna 
dělala?" ptala se babička. — „Ne, malíř, od 
kterého jsem se učila malovat, dal mi ten 
obraz," odpověděla slečna polohlasně. - „To 

20 



306 

je snad on sám?" — Comtessa neodpověděla, 
ruměncem polila se jí tvář; povstala. „Zdá 
se mi, paní kněžna že již jede." — Babička se 
dovtípila, ona věděla již, co slečně chybí. Ne- 
byla tu ještě paní kněžna. Comtessa se zase 
posadila, a babička po několika výtočkách za- 
čala mluvit o Kristle a o Mílovi ; svěřila se com- 
tesse, že by stranu toho ráda s paní kněžnou 
promluvila. Comtessa pak sch valíc její úmysl 
slíbila ochotně přimluvit se. Kněžna se vrátila ; 
přišla po stezce, prázdný kočár jel po silnici. 
Velmi srdečně pozdravila babičku; Hortensii 
podala kytku řkouc : „Ty miluješ divoké kara- 
fiátky ! Natrhala jsem je po cestě.* Comtessa se 
uklonila, políbila kněžně ruku, kytku zastrčila 
za pás. — „To jsou slzičky," pravila babička, 
pohlídnouc na kytku. — „Slzičky?" divily se 
dámy. — „Ano, slze Panny Marie. Povídá se 
tak o tom kvítku. Když Pána Krista židé na 
Kalvárii vedli, Panna Maria ho následovala, ač- 
koliv jí srdce pukalo. Když viděla na cestě 
krvavé stopy ran Kristových, hořce zapla- 
kala, a z těch slzí matky boží a krve Syna je- 
jího vyrůstaly po cestě na Kalvárii prý tako- 
véto kvítka," pravila babička. — „Je to tedy 
kvítí bolesti a lásky," řekla kněžna. — „Milenci 
netrhají jeden druhému slzičky, myslí že by 
museli plakat," začala zase babička a podá- 
vala paní kněžně sklenici smetany, prosíc 



307 

spolu poníženě, aby přijala za vdék. Paní 
kněžna babičce neodepřela. „Ty můj Bože," 
pokračovala babička v předešlé řeči, „ono je 
vždy proč plakat, i kdyby slzičky se netrhaly, 
při lásce bývá hoře i radost. Jestli jsou mi- 
lenci Šťastni, jiní lidé jim pelyňku přisypou." — 
„ Drahá kněžno, babička chce také orodovat 
za nešťastné milence, "vyslyš ji a, prosím té 
drahá kněžno, pomoz!'' Comtessa sepiala ruce 
a prosebně vzhlédla ku kněžně. — „Mluv sta- 
řenko, já ti již jednou řekla, abys obrátila se 
ke mně, že ráda vyslyším tvoji žádost ; znám 
tě, že bys neprosila za nehodné," řekla kněžna, 
hladíc bohaté vlasy milené scho vánky a dívajíc 
se při tom přívětivě na babičku. — „To bych 
se neopovážila, milostivá paní, kdybych věděla, 
že toho nezasluhují." A babička začala povídat 
o Kristle a o Míloví, jak přišel k odvodu, jediné 
to zamlčela, že pan správec ustavičně děvče 
pronásleduje. Nechtěla mu škodit víc než by 
třeba bylo. — „To je to samé děvče a ten 
hoch, co měli s Piccolou hádky ?" — „To samé, 
milostivá paní." — „Je tak hezká, že se o ni 
mužští derou?" — „Děvče jak jahoda, milo- 
stivá paní; o obžinkách ponese věnec, to ji 
milostivá paní uvidí. Ovšem bolest krásy ne- 
přidá ; když láska děvče trápí, sklopí hned hla- 
vinku, jako svadlý kvítek. Kristly je ted jen 
stín, ale jediné slovíčko ji vzkřísí, že bude 



308 



brzyčko jak bývala. Milostslečna je také ble- 
ďoučká; ale dá Pánbůh až uvidí svůj kraj a 
co srdci milo, že jí tvářinky rozkvetou jako 
růžové lístečky," dodala babička schválně a 
na slova „co srdci milo" položila takový důraz, 
že děvče do rozpaku přišlo. Kněžna bystře 
pohlídla na comtessu, pak na babičku, ale po- 
slední dělala jako by nic, chtěla jen kněžnu 
upozornit, o více jí tu nešlo. „Jestli jí na štěstí 
toho děvčete záleží, bude si dalšího hledět," 
myslila si v duchu. Kněžna po chvilkovém po- 
mlčení vstala, položila ruku na babiččino ra- 
meno a pravila svým příjemným hlasem : „ O mi- 
lence se postaráme. Ty ale stařenko přijď zejtra 
v tu dobu ke mně," doložila polohlasně. — 
„Milá kněžno," pravila comtessa, berouc knihu 
pod paži, „babička svolila, abych ji malovala, 
ale chce, by to zůstalo tajné, dokud je živa. 
Jak to udělat?" — „Přijď ty jen do zámku, 
stařenko, Hortensie tě vymaluje, a obraz zů- 
stane u mne, dokud budeš živa. Vymaluje ti 
také vnoučata, a ten obraz si necháš ty ba- 
bičko, až ti odrostou, abys měla památku." 
Tak rozhodla kněžna, poklonila se přívětivě 
a vstoupla s Hortensií do kočáru. Babička 
všecka potěšena šla do stavení. 






309 



XVII. 



Ráno bylo parné ; kde kdo, staří mladí 
pracovali v polích, aby se odvezlo alespoň to, 
co bylo sžato. Hospodáři noci nastavit museli, 
aby stačili svému hospodářství i robotě. 
Slunce jen pražilo, div že pod jeho žhoucími 
požáry zem nepukala. Lidem bylo dusno, kvítí 
vadlo, ptactvo lítalo při samé zemi, zvířata hle- 
dala stín. Od rána již vystupovaly na obloze 
mráčky, s počátku maličké jen, šedé, bělavé, 
sem tam roztroušené, čím dále na den, tím více 
jich přibývalo, hromadily se, výše postupovaly, 
srážely se, tvoříce dlouhé šmáhy, barva jejich 
byla tmavší a tmavší — a k polední hodiné 
byla celá obloha na západě potáhnuta černým 
těžkým mrakem, který se k slunci táhl. Se 
strachem dívali se ženci na oblohu, ačkoliv 
sotva dechu měli, přece se každý do práce 
hnal, byť i nebyl písař ustavičně křičel a na- 
dával. Byl to již tak jeho zvyk, hulákat, aby 
nezapomněli lidé, že jim má co poroučet a měli 
před ním respekt. Babička seděla na zápraží ; 
ouzkostně dívala se na mračna, která stála již 
nad stavením. Chlapci s Adélkou hráli za sta- 
vením, ale tak horko jim bylo, že by byli ze 
sebe všecko sházeli a do struhy skočili, kdyby 
je byla babička nechala. Adélka vždy švitorná, 
skákavá jak čečetka, zívala, nechtělo se jí 



310 

do hraní a konečně' se jí očka zavřela. Také 
babička cítila na očích tíži. Vlašfovičky nízce 
lítaly, ba schovávaly se do hnízd ; pavouk, na 
kterého se babička ráno dívala, jak mouchy 
'spřádá a dáví, zalezl do pavučiny; drůbež 
stavěla se po dvoře do chladu ve hromádky, 
psi leželi u nohou babiččiných, a jako by po di- 
vém honu bývali, rychle oddychovali, plazíce 
jazyky ven. Stromy stály nepohnutě, ani líste- 
ček se nehýbal. Pan Prosek s paní přišli ze 
zámku. „Lidičky, žene se hrozná bouře, je 
všecko doma?" ptala se hospodyně zdaleka 
již. Plátno s bělidla, drůbež, děti, všecko se 
bralo domů a sklízelo, babička položila na stůl 
chleb, uchystala hromničnou svíčku, okna se 
zavřela. Mrtvo bylo, slunce bylo zakryto mra- 
kem. Pan Prosek stál na silnici, rozhlížel se 
kolem do kola. V lese pod stromem viděl stát 
Viktorku. Tu prudce zavál větřík, z hluboká 
zahřmělo, černým mračnem prolítl blesk. „Bože, 
ta osoba, ona stojí pod stromem!" řekl Prosek 
sám sobě a začal na druhou stranu volat a ký- 
vat, aby odešla. Viktorka ale při každém za- 
blesknutí zatleskala do rukou a chechtajíc se, 
pana Proška si ani nevšímala. Veliké krůpěje 
začaly padat, blesky křižovaly se v Černých 
mračnech, hrom začal burácet, bouře rozpu- 
stila se s celou zuřivostí. Pan Prosek vešel do 
stavení. Babička měla rozžžatou hromničnou 



311 



svíci; modlila se s dětmi, které při každém 
blesku a udeření zbledly. Pan Prosek chodil 
od okna k oknu, dívaje se ven. Lilo se jako 
z konve, nebe bylo ustavičně otevřené, blesk 
za bleskem, hrom za hromem, jako by vzte- 
klice v povětří lítaly. Okamžení ticho — tu 
zase modrožluté světlo v oknech se zakmitlo, 
blesk křížem a délkou projel oblohou, a — 
prásk — prásk — zrovna nad stavením. Ba- 
bička chtěla říci: „Pánbůh s námi!" ale slovo 
jí uvázlo v ústech; paní Prošková chytla se 
stolu, pan Prosek zbledl, Vorša a Bětka padly 
na kolena, děti se pustily do pláče. Bouře jako 
by tím udeřením byla vztek svůj schladila, 
přestávala. Slaběji a slaběji zaznívalo racho- 
cení hromu, mračna se rozcházely, měnily bar- 
vu, a již zase mezi šedými obláčky proku- 
kovala modrá obloha. Blesky se ztrácely, pře- 
stalo i pršet, bouřka se zatáhla. Jaká to změna 
venku ! Země ještě jako zemdlená odpočívá, 
údy se jí posud třesou, a slunce dívá se na ni 
zaroseným ještě, ale zářícím okem; tu a tam 
vidět ještě na jeho tváři mráček, pozůstatek to 
vášnivého rozhárání. Tráva, kvítí, všecko jako 
k zemi přitlučené, po cestách tekou struhy, 
v potoku voda zkalená, stromy střásaly se sebe 
tisíce krůpějí, třpytících se na jich zeleném 
šatu. Ptáčkové již zase v povětří krouží, husy 
a kachny těší se z louží a stružek, kterých jim 



312 

déšť nadělal, slepice honí se po broucích, jichž 
se zase dost po zemi hemží, pavouk vylízá ze 
skrýše, všecko živočišstvo zotav r ao spěchá k no- 
vému požívání rozkoší, k novému potýkání se 
a vraždění. Pan Prosek vyšel ven, obešel sta- 
vení do kola — a tu hle ! stará hruška, co svý- 
mi letorostmi po tolik let střechu přikrývala, 
byla od blesku roztříštěna. Polovice jí ležela 
na střeše, polovice schýlena byla k zemi. Ne- 
rodila již mnoho let ta stará planá hruška, 
ovoce její nebylo valné, ale měli ji rádi, poně- 
vadž střechu od jara do zimy zelenem krášlila. 
Na polích nadělal liják také Škody, ale přece 
si lidé ještě libovali, že není tak zle, hůř že by 
bylo, kdyby kroupy byly padaly. Odpoledne 
již zase cestičky vysýchaly, pan otec šel k sta- 
vidlu jak obyčejně v pantoflích, babička ho 
potkala, jdouc do zámku. Povídal jí, že mu liják 
škody trochu nadělal na ovoci, dal babičce 
šňupnout, zeptal se jí, kam jde, a když slyšel 
že do dvora, šel svou cestou a babička také 
svou. — 

Pan Leupold musel dostat rozkaz, aby ba- 
bičku ku kněžně dovedl, až přijde, poněvadž 
jí hned bez všelikých rozpaků a roztahů, sotva 
se v předsíni ukázala, dvéře otevřel do malého 
salonu, kde kněžna seděla. Kněžna byla sa- 
motná. Pobídla babičku, aby se vedle ní po- 
sadila, a babička zpolehounku sedala. 



313 



„Tvoje prostosrdečnost a upřímnost je mi 
velice milá ; věřím v ni s celou důvěrou a my- 
slím, že mi upřímně řekneš, oč se tě tázat bu- 
du," začala kněžna. — „Jak pak jinak, milo- 
stivá paní, jen se ptejte," řekla babička, ne- 
niohši si pomyslit, co by kněžna od ní vědět 
chtěla. — „Tys včera řekla: až slečna do svého 
kraje přijde a uvidí co srdci milo, že jí tváře 
zrůžoví. Položilas na ta slova důraz takový, 
že mi bylo nápadno. Mýlila jsem se, či jsi 
to zúmyslně řekla ?" Kněžna takto mluvíc 
bystře na stařenu hleděla. Babičku to ne- 
zmátlo. ©hvilktl přemýšlela, pak řekla upří- 
mně : „Schválně jsem tak pověděla; co mi na 
mysli leželo, padlo mi na jazyk ; chtěla jsem 
milostivé paní něco napovědít. Někdy bývá 
slovo v čas a k místu prospěšné," odpověděla 
babička. — „Řekla ti to comtessa?" pátrala 
kněžna. — „Bože chraň ; milostslečinka není 
z těch, jak vidím, kteří slze na ulici nosí, ale 
kdo sám zkusil, rozumí. Nedá se ' r ždy utajit, 
co člověkem hýbe, já se dovtípila sama." — 
„Čeho jsi se dovtípila, co's slyšela? Pověz mi 
to, není to zvědavost, ale péče o moje dítě, 
které miluj u jako vlastní, co mne donucuje, 
vědět to," úzkostně pravila kněžna. — „Mohu 
to říci, co jsem slyšela, není to nic zlého, ani 
jsem se na smlčení zapánbovat nemusela," řekla 
stařenka, a povídala, co slyšela o zasnoubení 



314 



a nemoci comtessy. „Myšlénka přivádí myšlén- 
ku, " dokládala ; „nač se člověk zdaleka dívá, 
přijde jinak než z blízka, a co hlava to rozum. 
Tak milostivá paní i mně přišlo na mysl, že 
by snad milostslečna toho pana hraběte nerada 
si brala, snad jen z povolnosti k milostivé paní. 
Včera pozorovala jsem milostslečnu, byla bych 
plakala nad ní; dívaly jsme se na ty pěkné 
obrazy, co malovala — je to ku podivu — a tu mi 
přišel do ruky obrázek, který, jak milostslečna 
pověděla, učitel její maloval a jí dal. Ptala jsem 
se, zdali ten hezký pán on sám — starý člověk 
jako dítě všecko rád ví — zarděla se jako růže, 
vstala, neřekla tak ani tak, ale oči se jí zalily. 
Však mi toho dost bylo, a milostivá paní nej- 
lépe bude vědět, jestli měla stará babička prav- 
du." — Kněžna vstala, přecházela po pokoji a 
jako sama sobě povídala : „Nepozorovala jsem 
ničeho, vždy veselá, povolná. Nikdy o něm 
nemluvila." — „Inu," ozvala se babička na toto 
hlasité myšlení, „každá nátura jiná. Některý 
člověk nebyl by šťasten, kdyby každou radost, 
každou žalost nemohl světu na odiv postavit ; 
jiný nosí ji za ňadry po celičký život a vezme ji 
s sebou do hrobu. Těžko získat takové lidi, 
a však láska lásku rodí. Mně přichází to s lid- 
mi, jako s těmi bylinkami. Pro některou nemu- 
sím daleko jít, všude ji najdu, na každé louce, 
na každé mezi. Pro některou musím do stínu 



816 

lesa, musím ji hledat pod lístečky, nesmí za 
těžko mi přijít lézt přes vrchy a kameny, ne- 
smím se ohlížet po trní a bodláčí, které mi 
cestu brání. Za to mně bylinka stonásob od- 
mění. Bába kořenářka, co k nám chodí s hor, 
vždy říká , když nám přináší vonný mech : 
,Mnoho práce mi dá, než ho najdu, ale od- 
slouží se.' Mech ten voní jako rialky, a ta vůně 
člověku v zimě jaro připomíná. Odpusťte, milo- 
stivá pani, já vždycky přijdu s cesty. Chtěla 
jsem ještě říci, že milostslečna snad proto ve- 
selá byla, že měla naději, a nyní, když ji zcela 
ztratila, že teprv dvojnásob lásku svoji poznává. 
Bývá tak, že nevíme co máme, až když to ztra- 
tíme." — „Děkuju ti za pravdu, stařenko," řekla 
kněžna; „jestli já při ní získám, nevím, jen 
když ona bude šťastna. Tobě bude mít co dě- 
kovat, bez tebe nebyla bych na pravou stopu 
přišla. Nebudu tě déle zdržovat. Zítra chystá 
se comtessa k malování, přijd sem i s vnou- 
čaty." Těmi slovy propustila kněžna babičku, 
která odnášela v srdci vědomí , že přispěla 
dobrým slovem ku blahu člověka. Přicházejíc 
ku stavení potkala se babička s myslivcem ; 
byl všecek polekán, krok chvatný. „Poslyšte, 
co se stalo ! u pravil pohnutým hlasem ba- 
bičce. — „Nelekejte mne a povezte rychle, 
co? u — „Viktorku zasáhl Boží posel !" Babička 
spráskla ruce, nemohla chvíli ani promluvit, 



316 

až se jí pak dvě slze jako bohaté hrachy z oka 
vyhrnuly. „Pánbůh ] i měl rád, přejme jí věcný 
pokoj," pravila tiše. — „Měla lehkou smrt," 
řekl myslivec. V tom děti, paní i pan Prosek 
vyšli ven a slyšíce od myslivce smutnou no- 
vinu, zůstali všickni jako omráčeni. „Vždyť mi 
bylo před bouřkou o ni ouzko, když jsem ji viděl 
stát pod stromem. Volal jsem, kýval jsem, ale 
ona se jen smála. Naposled jsem ji tedy viděl. 
Dobře jí." — „A kdo ji našel, kde?" ptali 
se. — „Sel jsem," řekl myslivec, „když bouřka 
přestala, po lese dohlídnout, zdali škoda není ; 
přišel jsem až na vrch k srostlým jedlím, víte 
co stojí nad jeskyňkou Viktorčinou, vidím 
tam cosi ležet pod chvoj em. Zavolám — ono 
nic, kouknu vzhůru, kde se ta chvůj vzala, obě 
jedle na vnitřní straně, jak by jim letorosti 
i s korou sloupl od hůry až dolů. Odhrnu rychle 
chvoj, pod ním leží Viktorka, zabita. Hýbám 
ní, byla už studená. Od ramena až k noze na 
levé straně šaty spáleny. Nejspíš že měla 
z bouře radost — ona vždy se smála, když blý- 
skalo — že vyběhla na vrch, od jedlí je pěkný 
rozhled, pod ně sedla a tam ji smrt zasáhla." — 
„Jako naši hrušku," povídala si babička. 
„A kam jste ji dali?" — „Nechal jsem ji od- 
nést do myslivny, je to nejblíže ; já jí vystro- 
jím pohřeb sám, ačkoliv přátelé tomu brání. 
Byl jsem na Žernově, oznámil jsem to. Ne- 



317 

myslil jsem, že ji tak brzy ztratíme. Bude se 
mi stýskat!" řekl myslivec. V tom zazněl 
k nim z Žernova hlas zvonku. Udělali kříž — 
začali se modlit. Byl to umíráček za Viktorku. 

„Půjdeme se na ni podívat," prosily děti 
rodiče a babičku. — „Až zítra přijďte, až bude 
ležet v rakvi ustrojená/' řekl myslivec, po- 
zdravil a smutně odešel. „No, už nebude 
k nám chodit Viktorka, už nebude více u 
splavu zpívat; už je vnebi! a povídaly si děti, 
odcházejíce k svému zaměstnání, aniž by se 
byly samým překvapením ptaly babičky na 
comtessu. „Ba jistě že v nebi, vždyť zkusila 
dost na zemi," myslila si babička. 

Zpráva o Viktorčině smíti roznesla se 
rychle jako po troubách v celém údolíčku ; 
každý ji znal, každý ji litoval a proto smrt 
přál. Zvláště smrt takovou, kteréž prý Bůh jen 
málo lidem dopřává. Mluvívalo-li se o ní dříve 
s útrpností, mluvilo se pak s úctou. Když ba- 
bička druhý den s dětmi do zámku šla, aby se 
nechaly od comtessy vykreslit a malovat, začala 
paní kněžna také o Viktorce mluvit. Coni- 
tessa slyšíc jak ji měli v myslivně i v Starém 
bělidle rádi, slíbila, že obkreslí onen obrázek, 
jejž babička viděla, kde Viktorka pod stromem 
stojí, pro pana myslivce i pro Proškovic. „Ona 
by každého ráda potěšila, než odjede, vše- 
cky by vás ráda s sebou odvedla," usmála se 



318 

kněžna. — „A kde je lépe, než mezi lidmi, kteří 
nás mají rádi ; jaká lepší radost , než radost 
Činit jiným?" řekla babička. 

Děti těšily se velice na svoje podobizny — 
o babiččině nevěděl nikdo — těšily se i na 
dary, co jim comtessa slíbila, když budou po- 
kojný, a seděly jako pěny. Babička s radostí 
dívala se, jak pod umělým štětcem děvčete 
rysy milených tváří vždy živěji a živěji vy- 
stupují, a sama napomínala vnoučata, kdykoli 
hověly svým návykům. „Posed Jene, nepře- 
šlápni, aby tě milostslečna dobře trefila. Ty 
Barunko nekrč nos jako králík, k čemu pak 
bys byla. Vilímku, nezdvíhej ustavičně ramena, 
jako husa křídla, když jí vypadne brk." Když 
se Adélka ale tak zapomněla, že ukazováček 
pravé ruky do úst strčila, to ji babička kárala 
řkouc : „Styděla se, taková panna, že by si 
mohla už chleba krájet; já jí musím jednou na 
něj pepře nasypat." Comtessa měla velkou ra- 
dost při tom malování a mnohdy se dětem za- 
smála. Ona vůbec byla den ode dne růžovější; 
babička mínila, že jí připadá milostslečna, ne 
jako růžička, ale jako jabloně květ zarůžovělý. 
Byla i veselejší, oko měla jasnější a krásně jí 
svítilo ; na každého se mile usmívala, s každým 
mluvívala jen o tom, co věděla že ho těší. Ně- 
kdy zahleděla se na babičku, oko jí zvlhlo, a 
to odhodila štětec, vzala babiččinu hlavu do 



319 

svých rukou, líbala jí svraskatělé čelo, hladila 
bílé vlasy. Jednou shýbla se po její ruce a 
políbila ji. Toho se babička nenadálá, zůstala 
jako by ji spařil. „Co děláte, milostslečno, to 
se pro mne nepatří!" — ,,Já víra co dělám, 
stařenko, zač ti mám co děkovat, tys byla 
mým andělem!" a comtessa klekla k nohoum 
staré babičky. — „Tedy vás Bůh žehnej a dej 
vám Štěstí, jakého si přejete," řekla babička, 
položíc svoje ruce na čelo klečícího děvčete, 
čelo bílé, čisté, jako list lilie. — „Budu se mo- 
dlit za vás i za paní kněžnu. Je to dokonalá 
paní!" — 

Pan myslivec stavil se druhý den po bouři 
na Starém bělidle, oznámil, že se mohou přijít 
s Viktorkou rozloučit. Paní Prošková nemohla 
vidět umrlce, zůstala doma ; paní mlynářka se 
štítila, anebo jak pan mlynář nešetrně vyzradil, 
že se bojí, aby se jí v noci nezjevila. Kristla 
byla na panském, nešel nikdo s dětmi a s ba- 
bičkou, než Mančinka. Na cestě trhaly kvítí 
a z domácí zahrádky vzaly s sebou resedky, 
chlapci vzali svěcené obrázky, co jim babička 
ze Svatoňovské pouti přinesla, babička růže- 
nec, Mančinka nesla také obrázky. ,,Kdo by 
se toho byl nadál, že budeme strojit pohřeb, 
viďte?" povídala paní myslivcova, vítajíc ba- 
bičku na prahu. — ,, Jsme tu všickni na čas ; 
ráno vstáváme, budeme-li večer lehat, nevíme, " 



320 

odpověděla babička. Srna přiběhla, strkala oči 
Adélce do klínu, chlapci myslivcovic a psi ob- 
skakovali je. „Kde ji máte ležet?" ptala se 
babička vstoupnuvši do síně. — „V zahradním 
domku," odpověděla myslivcova, vzala Anušku 
za ruku a vedla hosti do zahradního domečku. 
Domeček, vlastně jen salonek, byl uvnitř chvo- 
jem vyložen, u prostřed na márách z neotesa- 
ných březových dřevcí stála jednoduchá rakev 
otevřená, a v ní ležela Viktorka. Paní mysliv- 
cova dala jí bílý rubáš. Celo ovinula jí věncem 
ze slziček, pod hlavu ustlala zeleného mechu. 
Ramena složila jí pod prsa jedno přes druhé, 
jak je za živa ráda nosila. Rakev i víko byly 
otočeny chvoj em, u hlavy hořela lampička, u 
nohou byla v kalíšku svěcená voda a v ní kro- 
páček ze žitných klasů. Paní myslivcova vše- 
cko sama ustrojila, přichystala, kolikrát za den 
v domečku byla, jí to už zevšednělo ; ale babička 
přistoupíc k rakvi udělala kříž nad umrlou, 
klekla vedle na zem a modlila se. Děti dělaly 
co ona. „Tak mi povězte, jestli se vám to líbí 
a jestli jsme to všecko dobře udělali?" ptala se 
paní myslivcova starostlivě, když babička od 
modlení povstala. „Více kvítí ani obrázků ne- 
dali jsme, proto že jsem myslila, že vy jí bu- 
dete chtít dát také nějaký dárek s sebou do 
hrobu." — „Dobře jste to udělala, paní kmotra, 
dobře," pochválila babička hospodyni. Paní 



321 



myslivcova vzala od dětí kvítí a obrázky, kla- 
douc to okolo těla zesnulé. Babička zatočila 
růženec okolo stuhlých rukou zemřelé, dívala 
se jí dlouho do tváře. To nebyla již tvář di- 
voká! Černé, žhavé oči byly z?.vřeny, svit je- 
jich uhasí. Černý, zcuchaný vlas, ležel sčesán 
a kolem čela co mramor chladného vinul se 
červený věneček, jako páska lásky. Na tváři 
nebylo vidět divoké cukání, co ji v hněvu 
ošklivou činilo ; ale na rtech ležela poslední 
její myšlénka, jako by zaleknuta na nich byla 
umřela — trpký úsměšek. 

„Co tě asi bolelo, ty ubohé srdce? co ti 
udělali?" povídala si babička tichým hlasem. 
„No, už ti nikdo nenahradí, cos utrpěla; kdo 
je vinen, Bůh ho bude soudit, tys ve světle a 
v pokoji." — „Kovářka chtěla, abychom jídali 
pod hlavu třísky, muž jí ale dal mech ; bojím 
se jen, aby nás lidé nepomluvili a její příbuzní 
dokonce, že jsme si ji vzali na starost a jen 
tak ledabylo odbyli," starala se paní mysliv- 
cova. — r^ic nepomůže malované lůze. Milá 
paní kmotra, nemějte žádnou starost a nechtě 
lidi mluvit. Po smrti zaobalili by do zlatohlavu, 
a za živa se nezeptají : člověče , co je ti ? 
Nechtě jí jen tu zelenou podhlavničku, vždyť 
patnácte let na jiné nelíhala," doslovíc vzala 
babička kropáček, pokropila ji od hlavy do 

paty třikrát svěcenou vodou , udělala kříž, 

21 



\22 



kázala dětem totéž učinit, a tiše opustili za- 
hradní domek. Za Risenburkem v romantickém 
údolí u Boušínského kostelíčku, jejž někdy 
Turinský pán za uzdravení své němé dcery 
vystavět dal, je hřbitov; tam pochovali Vik- 
torku. Na hrob zasadil jí pan myslivec jedli. 
„Ta je v zimě v létě zelená, a ona je měla 
ráda," řekl babičce, když o ní mluvili spolu. 
Nezapomnělo se na Viktorku, ač nezněla víc 
její ukolíbavka u splavu, ač byla jeskyňka 
prázdna, jedle poražené; Viktorčino nešťastné 
jméno znělo v okolí dlouhá léta v smutné písni, 
kterou složila o ní Bára Zernovská. 



xvm. 

Comtessa podržela si babiččinu podobiznu 
a podobizny vnoučat jí odevzdala, z nichž měli 
rodiče velkou radost, ale babička největší; 
comtessa znala vložit do těch tváří duši, a 
bylo pravda, co babička každému, komu je 
ukazovala — a museli je vidět všecky známé — 
říkala: „Jen ústa otevřít a mluvit." Mnohdy 
říkávala po letech, když už vnoučata z domu 
byly : „Není to ovšem mezi sprostým lidem 
spůsob, aby se dávali malovat, ale nadarmo 
to není. Já sice dobře pamatuju, jak který 
vypadá, ale přijdou léta, člověku pamět ble- 



323 



dne, podoba se ztrácí z mysli. Pak je to ra- 
dost, když se mohu na ten obrázek podívat." 
Vozily se poslední pšeniční mandele z pan- 
ských polí. — Poněvadž se vědělo , že pani 
kněžna dlouho zdržet se nemíní na panství, 
spěchajíc s comtessou do Itálie, určil pan sprá- 
vec slavení obžinek ku konci pšeničných žní. 
Kristla byla nejkrásnější děvče v celém okolí, 
všecka způsobná ; babička dobře hádala, zvo- 
lili ji, aby podala paní kněžně věnec. Za dvor- 
cem bylo veliké prostranství dílem travou 
porostlé, dílem byly na něm vyrovnány vysoké 
stohy slámy. Na trávník vztýčili chlapci vysokou 
tyč, okrášlenou chvojem, pentlemi, vlajícími 
červenými šátky jako praporečky. Mezi chvo- 
jem bylo plno polního kvítí a obilních klasů. 
Okolo stohů udělali lavice, z chvoji besídky 
vystavěli, okolo okrášleného stromu udupal se 
mlat k tanci. „ Babičko , babičko , u pravila 
Kristla, „vy jste mne po celý čas těšila, já 
v slovu vašem jen žila; Míloví poslala jsem 
plnou náruč nadějí, máme už obžinky, a posud 
nevíme čeho se nadít. Povězte mi, prosím vás, 
nebyla to jen těšínská jablka, jež jste nám 
ukazovala, abychom snáze odvykli?" — ^Bylo 
by nemoudré, chtít vás na ten spůsob těšit, 
bláhové děvče. Co jsem řekla, v tom stojím. 
Zítra se pěkně přistroj , paní kněžna to má 
ráda. Beztoho, budu-li živa a zdráva, že se 



324 

tam přijdu podívat, pak ; kdy i se mne budeš 
ptát, budu ti moci povědít pravdu," odpověděla 
babička děvčeti a usmála se. Ovšem, ona vě- 
děla, jak se s Mílou ustanovilo, a kdyby ne- 
byla kněžně slíbila mlčet, nebyla by meškala, 
zbavit Kristlu trapného myšlení. 

Všickni, kteří chodili na robotu, a chasa ze 
dvoru shromáždili se druhého dne svátečně 
ustrojeni na zeleném trávníku. Na vůz naložilo 
se mandelů trochu, koně samý fábor se při- 
přáhli, jeden z hochů sedl za koně, vrch na 
mandele sedla pak Kristla a několik děvčat, 
ostatní mládež seřadila se pár a pár okolo 
vozu, staří za nimi. Ženci nesli srpy i kosy, 
ženské srpy a hrábě. Každá za šněrovačkou 
kytici z klasů, z chrpy a jiných polních kvítků, 
chlapci okytili si klobouky a čepice. Pacholek 
práskl bičem, pohnul koně, ženci pustili se do 
zpěvu a zpívajíce ubírali se k zámku. Před 
zámkem zůstal vůz stát, děvčata slezly, Kristla 
vzala na červeném šatu položený věnec z kla- 
sů, chasa seřadila se za ní a zpívajíce vešli 
do předsíně, kamž kněžna zároveň s nimi 
vstoupila. Kristla strachem se třásla, studem 
se zapýřila, sklopeným okem a zajíkavým 
hlasem odříkávala paní přání k hojnému a 
šťastnému sklizení, přejíc spolu bohatou žeň 
na budoucí rok a kladouc s poklonou veli- 



325 

telce věnec k nohoum. Ženci zdvihnouce klo- 
bouky vyvolávali paní, aby dlouho živa a 
zdráva byla, začež se jim kněžna přívětivě 
děkovala, odkazujíc je k jídlu, pití na pana 
správce. „Tobě ale, milé děvče, jsem za hezké 
přání a věnec zvláště po vděčná," pravila 
Kristle, zavěšujíc si věnec na rámě; „vidím, 
že všecko v páni a ty sama, zavděčím se ti 
snad nejlíp, když ti zaopatřím tanečníka!" 
Usmála se, otevřela dvéře salonu, a z nich vy- 
šel Míla v selském šatu. „Ježíš Maria, Jakube!" 
vykřiklo děvče a bylo by padlo radostným ule- 
knutím překonané na zem, kdyby je byl hoch 
neuchytil pod paží. Kněžna vešla tiše do sa- 
lonu. „Pojďte, pojďte," pobízel Míla, „paní 
kněžna nechce, abychom jí děkovali," a když 
byli venku, zdvihl plný měšec do výše řka : 
„To mi dala milostslečna, abych vám rozdělil. 
Vezmi kamaráde a rozděl sám!" dodal podá- 
vaje peníze Tomšovi, který též celý udiven 
jako všickni ostatní na Mílu se díval. Teprv 
za zámkem výskli si z plného hrdla a Jakub 
upřímně svoje děvče objal a vypravoval všem, 
že svoje vykoupení paní kněžně děkuje. 
„A babičce," dodala Kristla ; „kdyby jí nebylo, 
nebylo by ničeho." Ólo se k tanci. Přišli mezi 
žence i úředníci se svými rodinami, Proškovic, 
myslivcovic i mlynářovic ; babička ale byla 
nejpr vnější, radost nad shledáním dvou mi- 



326 

lých jí lidí popoháněla ji tam. Kristla i Míla 
div že ji neobjímali. „Mně neděkujte; já se 
jen zmínila, paní kněžna pomohla, Pánbůh dal 
svého požehnání." — „Ale vy babičko," hro- 
zila žertem Kristla, „věděla jste včera, že 
Míla přišel, že je u Václava schován, a ne- 
řekla jste!" — „Nesměla jsem. Ostatně mělo 
ti moje slovo dostačit, že ho záhy uvidíš. Pa- 
matuj holka, že trpělivému všecko na dobré 
vyjde." 

Hudba, výskot, zpěv a smích ozýval se 
okolo okrášleného stromu. Páni písaři brali 
k tanci selská děvčata, a úřednické dcerky 
nestyděly se vstoupit do kola s chlapci selský- 
mi, jedni i druhé libujíce si tanečnice i ta- 
nečníky. Hojnost piva, sladké rosolky, tanec 
rozohnilo hlavy všech, a když paní kněžna 
s comtessou podívat se přišla a chasa před ní 
národní tanec prováděla, dosáhla radost nej- 
vyššího stupně, přestalo všecko ostýchání, če- 
pice, klobouky lítaly do povětří, každý křičel : 
„Ať je dlouho živa naše paní kněžna!" pilo 
a pilo se na její zdraví neustále. Kněžna a 
comtessa měly radost, promluvily s tím a s onou 
několik slov ; comtesska přála také Kristle, 
když jí ruku líbala, štěstí k sňatku, oslovila 
pana mlynáře i myslivce, důvěrně obrátily se 
k babičce, nad čímž paní správcová zlostí se- 
žloutla i slečinka; nemohlyf vystát babičku, 



327 

která všecky jejich zámysly překazila. Když 
ale u stolů sedící tatíkové, majíce hlavy již 
pod víchy, nadávat začali, nejvíce písařům a 
panu správci, a když jeden z nich holbu popadl, 
že dá paní kněžně zavdanou, a nadávat začal, 
když mu Tomeš zbraňoval, nebylo tam paní 
kněžny více. — Za několik dní po obžinkách 
odjela s comtessou do Itálie ; comtessa ode- 
vzdala před odjezdem babičce krásné granáty 
pro Kristlu k svatbě. 

Babička byla spokojena, všecko se poda- 
řilo dle jejího úmyslu. Ještě jedna starost ji 
tížila, ta byla list Johance dceři. Terezka by 
to byla také vyřídila, ale ono by to nebývalo 
takové, jak to chtěla babička. Proto také je- 
dnoho dne zavolala Barunku do své sedničky, 
zavřela, a ukazujíc na stůl, kde byl přichystán 
arch papíru, ingoust a péro, pravila : „Posad 
se, Barunko, budeš psát tetě Johance." Ba- 
runka se posadila, babička vedle ní, tak aby 
viděla na papír, a začala diktovat: „Pochválen 
bud Ježíš Kristus!" — „Ale babičko," namítla 
Barunka, „to se tak nezačíná psaní, to musí 
se nahoru napsat: milá Johanko!" — „Nic to, 
děvečko, tvůj pradědeček i tvůj dědeček vždy- 
cky tak psávali , a já dětem jinak nepsala. 
Přijdeš-li k někomu do dveří, tak dáš nejdřív 
pozdravení. Tedy jen začni: „Pochválen bud 
Ježíš Kristus ! Na stokrát tě pozdravuju a li- 



328 

bám, milá dcero Johanko, a vědomost ti dá- 
vám, že jsem chvála Pánubohu zdráva. Trochu 
mne sice kašel moří, ale není divu, vždyť budu 
pomalu počítat mého věku osm křížků. Je to 
hezký věk, milá dcero, a Bohu zač děkovat, 
když ho kdo tak ve zdraví tráví jako já ; slyším 
dobře, vidím, mohla bych si ještě záplatovat, 
kdyby mne to Barunka neudělala. Na nohy 
jsem také dost čerstva. Doufám, že i tebe tento 
list při dobrém draví vy natrefí, i Dorotku. Jak 
jsem z tvého listu vyrozuměla, je strýc nemo- 
cen ; je mi toho líto, ale doufám, že to nebude 
dlouho trvat. On často postonává, a říká se: 
Časté stonky nepřivádí zvonky. — Také mi píšeš, 
že se chceš vdávat , a žádáš moje svolení. 
Milá dcero , co mohu říci, když si už podle 
srdce svého zvolila, než aby ti dal Pánbůh 
štěstí a požehnal vás oba, abyste ke cti a 
chvále Boží živi byli a světu prospívali. Proč 
bych ti bránila, když je Jiří hodný člověk a 
ty ho ráda máš ; nebudu s ním já živa, nýbrž 
ty. Myslila jsem si ovšem, že alespoň ty Čecha 
vyvolíš, svůj k svému nejlépe se hodí, ale ne- 
byl ti souzen, nelaju ti. Jsme všickni děti je- 
dnoho otce, jedna matka nás živí, a máme se 
tedy milovati, bysme i krajané nebyli. Pozdra- 
vuj Jiřího, a dá-li vám Pánbůh zdraví, až si 
živnost zařídíte a nic vám překážet nebude, 
podívejte se k nám. Děti se také již na tetku 



329 

teší. Dej vám Pánbůh všem zdraví a Boží po- 
žehnání. SPánembohem!" Ještě jednou musela 
Barunka babičce list přečíst , pak ho složily 
spolu, zapečetily, a babička schovala si ho do 
přítruhlíčku, až by šla do kostela, by si ho 
sama na poštu dala. — 

Několik dní před svatou Kateřinou k ve- 
čeru scházela se do hospody mladá chasa, 
děvčata i chlapci. Celé stavení zevně i v nitru 
jen se lesklo ; okolo dveří věnce z chvoje, za 
každým obrázkem v sednici zelený struček, 
sáclonky u oken jako sníh a podlaha jako 
křída. Dlouhý lípový stůl, pokrytý bílým ubru- 
sem a na něm plno rozmariny, bílých a čer- 
vených fáborů , okolo něho pak družičky, 
jakby nasázel růží a karafiátů. Sešly se k vití 
věnečků. Kristle , mladé nevěstě , která hoře 
stolu v koutku mezi nimi seděla, nejpěknější 
ze všech. Ona byla sproštěna všech domácích 
povinností, byla dána pod poručnictví tlampače 
a starosvaty, kteréžto čestné úřady zastávali 
jeden vůdce poutníků Martinec a druhý babička. 
Nemohla to Kristle odepřít, ačkoliv se podob- 
ným veřejnostem vyhýbala. Panímáma zastá- 
vala místo staré, na nohy sešlé hospodské, a 
Kudrnová i Cilka přisluhovaly jí. Babička se- 
děla mezi družičkami, a byť i neměla byla co 
vít ani vázat, byla její pomoc i rada ustavičně 
potřebná. Nevěsta vázala fábor na krásný prut 



330 

rozmariny družbovi a tlampačovi, mladší dru- 
žička měla na starosti uvití věnečku pro ne- 
věstu, starší pro ženicha, ostatní družičky 
každá svému mládenci. Z ostatní rozmariny 
měly se uvázat proutky s mašlemi pro hosty, 
ba i koňům, co nevěstu vézt měli, chystala se 
rozmarina a fábory na okrášlení hlav a náčiní. 
Nevěstino oko zářilo láskou a radostí, 
kdykoli zapolétlo na statného ženicha, který 
popocházel okolo stolu s ostatními mládemi, 
z nichž každý větší svobody měl se svou milců 
si pohovořit, nežli on s nevěstou, na niž jea 
toužebně chvílemi pohlédl. Nevěstu obsluhoval 
družba a ženich musel si hledět starší družice 
Všem bylo dovoleno být veselými, dovádět, 
zpívat, dělat vtipy, čehož se ovšem především 
na tlampači požadovalo, jen nevěsta a ženich 
nesměli svoji radost příliš ukazovat. Kristla 
také málo mluvila, seděla s očima sklopenýma 
na stůl, poházený zelenou rozmarinou. Když 
pak mladší a starší družice začaly vít svatební 
věnečky, a všickni zpívat počali : 

„Kdes holubičko lítala, 

ach lítala, 
Žes bílé peříčko zmáchala, 

ach zmáchala" — 

tu si přikryla obličej bílou zástěrkou a pustila 
se do pláče. Ženich se na ni skoro úzkostně 
podíval řka tlampačovi: „Proč tak pláče?" — 



331 

„To víš, ženichu," odpověděl mu tento vesele, 
„radost i žalost v lůžku jednom spějí, proto i 
mnohdy jedno druhé budí. Jen nech, dnes 
pláč, zítra radost." — Po této úvodní následovala 
píseň za písní, směšné i vážné po sobě ; zpí- 
vala se chvála mladosti, krásy a lásky, chvála 
svobodného stavu junáckého, konečně ale přece 
mládenci i panny začali prozpěvovat, jak krá- 
sný je stav manželský, když se dva miluj ou 
jako ty hrdličky, když svorně žijou jako zrn- 
ka v jednom klásku. Do jejich chvalozpěvů 
se jim ale vždy vmísil posměšný hlas tlam- 
pače. Když začali o manželské svornosti, po- 
ručil si dokonce sólo sám pro sebe , že prý 
on jim zazpívá z brusu novou. „Ode mne 
samého na světlo vydanou, potmě vytištěnou/' 
dodal. — »Tedy kokrhejte!" křičeli chlapci, 
„uslyšíme, co umíte." Tlampač postaviv se do 
prostřed sednice, spustil posměšným hlasem, 
který mu byl o svatbě tak přirozený, jako o 
pouti vážný : 

„0 andělská radost, 

Není přes manželskou svornost! 

Pravím-li : uvař hrách, 
• Uvaří kroupy ; 

Pravím-li o mase, 
Uvaří z mouky. 

andělská radost, 

Není přes manželskou svornost!" 

„Nedáme za písničku i se zpěvákem ani 

zlámaného haléře!" volaly děvčata, a hned 



332 

začaly samy zpívat, aby překazily chlapcům 
radost, kteří si přáli slyšet pokračování. Při 
ustavičném zpěvu a žertování uvázaly se kytice, 
upletly věnečky, děvčata vstaly od stolu, po- 
padly se za ruce a točíce se v kole zpívaly : 

„Už je to uděláno, 
Už je to hotovy, 
Koláče jsou napečeny, 
Věnce jsou uvity." 

A v tom se již také do dveří panímáma 
přihnala, nesouc s ostatní ženskou čeládkou 
plné ruce jídel. Pan otec a družba přinášeli 
pití. Sedlo se zase ke stolu, který pokryt byl 
na místě rozmariny vařením a pečivem. Mlá- 
denci seděli vedle družic, ženich uprostřed 
starší družičky a starosvatky, nevěsta upro- 
střed družby a mladší družičky, která jí také 
jídlo sama krájela a předkládala, jakož starší 
družice ženichovi. Tlampač ustavičně stůl ob- 
skakoval, nechal se od družic krmit, nechal 
se od nich i vylát, ony ale mu prominout mu- 
sely každý žert, byť i hrubý trochu býval. Ko- 
nečně když se všechny mísy odklidily se stolu, 
přinesl tlampač tři mísy na stůl, co dar ne- 
věstě od něho podaný. V první byla pšenice, 
kterou jí podával s přáním, aby „úrodná" byla, 
v druhé bylo trochu popele s pórem smícha- 
ného, který musela nevěsta vybírat, aby se 
cvičila v „trpělivosti", a třetí byla mísa „tajná" 



333 

celá zakrytá. Nevěsta ovšem neměla být zvě- 
davá, měla přijmout mísu a nedívat se do ní, 
ale která pak by to byla vydržela, i Kristle 
nedalo to pokoje ; zpolehounka když ji nikdo 
nepozoroval, odkryla růžek bílého šatu, jímž 
mísa přikryta byla, a — frrrr — vrabec tam 
ukrytý vyletěl do stropu. „Vidíš, milá panno 
nevěsto," pravila babička, klepnou c jí na ra- 
meno, „tak to je s tou zvědavostí. Člověk by 
raději umřel, než aby neskoumal, co před ním 
ukryto, a když pod roušku nahlídne, nechytl 
přece nic." Pozdě do noci byla mládež pohro- 
madě, neboť se po jídle tancovalo ještě. Že- 
nich s družbou vyprovázeli starosvatku domů, 
připomínajíce při rozchodu, že se časně z rána 
zase dostaví. 

Ráno byli obyvatelé údolíčka i Žernova 
záhy na nohou. Část šla s sebou do kostela, část 
jen ke stolu a k tanci, a kteří nešli, nemohli 
přece zvědavosti odolat, podívat se na svatbu, 
o níž se již kolik neděl mluvilo, jak hlučná 
bude, a že pojede nevěsta na panském kočáře 
s panskými koňmi do kostela, že bude mít 
drahé granáty na krku, vyšívaný bílý fěrtoch, 
z růžové dykyty kabátek a barvy oblakové 
sukni, to všecko věděli již na Žernově dříve 
snad ještě, než nevěsta na to pomyslila. Oni 
věděli všecko do podrobná, mnoho-li a jaké 
jídla při svatbě budou, v jakém pořádku na 



334 



stůl přijdou, kolik kusů košil, kolik kusů peřin, 
jaké nářadí nevěsta věnem dostala, všecko vě- 
děli, jak by jim to byla psala. Na takovou 
hlučnou svatbu nejít se podívat, nepodívat se 
jak nevěstě věneček sluší, mnoho-li slzí vylije, 
jak hosté ustrojeni jsou, nebylo by nikomu 
ani k odpuštění bývalo. Toť bylo zase kus děje 
v historii jejich, toť zavdalo látky k řečem na 
půl léta nejméně — jak toho prominout? — 
Když Proškovic a myslivcovic, kteří se 
byli na Starém bělidle stavili, k hospodě při- 
šli , museli se na dvorku tlačit nastavěným 
lidstvem. V hospodě byli již hosté z nevěstiny 
strany shromážděni; pan otec byl vyfintěn, 
botky se mu leskly jako zrcadlo a v ruce 
držel stříbrnou pikslu. Byl nevěstin svědek. 
Panímáma byla v hedbáví, pod lalouškem bělely 
se jí drobné perličky, na hlavě třpytil se jí 
zlatý čepec. Babička měla též svatební svoje 
šaty, na hlavě sváteční holubičku. Družičky, 
mládenci, tlampač nebyli v hospodě, ti šli pro 
ženicha na Žernov, a nevěsty také nebylo 
v sednici, byla schována v komoře. Najednou 
se rozlehl na dvorku křik: „Už jdou, už jdou!" 
a ode mlýna zaznívaly tóny klarinetu, fléten 
a houslí. Přiváděli ženicha. Mezi diváky na- 
stal šepot. „Dívejte se, dívejte !" strkal jeden 
druhého. „Mílová Téra je mladší družičkou, 
Tichánkovic starší. Inu ovšem, kdyby Tom- 



335 

šová byla svobodná, jiná by nebyla starší dru- 
žičkou." — „Tomeš je ženichův svědek!" — 
„A kde je Tomšová, není ji vidět." — „Pomáhá 
nevěstě se strojit. Do kostela ona nepojede, 
vždyť je na každou chvíli," povídaly si ženy 
mezi sebou. — „No, může chystat nevěsta hned 
do vínku, však nebude jiná kmotrou, ony jsou 
nerozdílná ruka." — „Toť se ví."— „Ale hlehle, 
rychtář také jde; tof je divná věc, že ho Milo- 
vic pozvali, však byl jen on vinen, že ho od- 
vedli!" nastalo zase diveni. — „Což, rychtář 
není tak zlý člověk; Lucka ho naváděla, pan 
správec přisoloval, není divu. Dobře udělal 
Jakub, to ho nejlépe vytrestal, když mu ne- 
splácí, a Lucku dokonce, ta žlučí pukne." — 
„Vždyť má také po námluvách," ozval se jinv 
hlas. — „Jak pak by to bylo, vždyť jsem o 
tom neslyšela ?" ozvala se opět jiná. — „Před- 
včírem, s Josefem Nyvltovic." — „Však dávno 
za ní už chodí." — „Bodejť, jen že ho nechtěla 
dříve, dokud myslila, že dostane Jakuba." — 
„Ale je to chlapík ten ženich, sakulajda, milo 
se na něho podívat." — „Krásný šátek mu dala 
nevěsta, to je pravda, desítka asi naň praskla," 
mínily zase ženské. Takové a podobné hlasy 
se ozývaly na dvorku, když ženich k prahu 
přicházel, kde hospodář s plnou sklenicí ho 
vítal. Když si ženich svoji nevěstu v komoře 
našel, kde plakat musela, předstoupli před ro- 



336 

diče, tlampač říkal místo nich dlouhou řeč, 
poděkování to za vychování a prosbu o po- 
žehnání. Všecko to plakalo. Když dostali snou- 
benci požehnání, vzal družba nevěstu pod jednu 
paži, mladší družičku pod druhou, ženich vzal 
starší družičku, svědkové připojili se k staro- 
svatce, družice k mládencům, a tak pár za pá- 
rem, jen tlampač v čele všech sám a sám, vy- 
stoupli ze stavení, berouce se k vozům a kočá- 
rům, které na ně čekaly. Družice točily šatkami, 
zpívaly, chlapci jim přizvukovali, jen nevěsta 
tiše plakala, chvílemi se ohlídajíc za sebe, 
kde v druhém voze ženich se svědky a se sta- 
rosvatkou jel. Diváci se rozběhli a sednice zů- 
stala na chvilku prázdna, jen stará matka se- 
děla u okna, dívala se za odjíždějícími, mo- 
dlíc se za dítě, které již tolik let místo její 
zastávalo a se svatou trpělivostí rozmary její 
mrzuté snášelo, přičítajíc je pouze její nepře- 
možitelné, dlouho trvající chorobě. A však brzy 
začaly se stoly sestrkovat, přikrývat, kam se 
kdo podíval, stála kuchařka aneb alespoň kuch- 
tička. První osoba ale, které vše svěřeno bylo, 
to byla mladá Tomšová. Přijala starost za- 
stávat hospodyni mileráda na se, jakož to paní 
mlynářka při vití věnečků učinila. Když se 
svatebníci z kostela vrátili, přivítal je hospo- 
dář opět na prahu s plným pohárem. Nevěsta 
se převlíkla do jiných šatů a sedlo se ke stolu. 



337 



V čele všech seděl ženich vedle nevěsty, družba 
staral se o družice, které mu dělaly na svých 
talířích výsluhu, mimo to mu nejlepší sousta 
předkládajíce. Tlampač mu také vyčítal, že se 
má, jako „Pánbůh v ráji." Babička byla též 
veselá a mnohým vtipným slovem odsekla tlam- 
pače, který všude uši nastrkoval, všudy se pletl 
a všude svojí velikou hranatou postavou narazil. 
Doma by byla babička nedopustila, aby se 
zrnko hrachu bylo na zem hodilo, ale když 
začali hosté po sobě házet pšenicí a hrachem, 
i sama hrstku vzala a na ženicha a nevěstu 
je hodila, pravíc : „Aby je Pánbůh také tak 
obsypal božím požehnáním.* — Však se ten 
hrách ani pšenice nerozšlapaly ; babička viděla 
dobře, jak ochočení holubi pod stolem to vy- 
zobávají. 

Bylo po jídle; mnohá hlava těžká od pití 
klímala ze strany na stranu, každý měl před 
sebou velikou výsluhu vyrovnanou, a kdo by 
jí byl si neudělal, zajisté by mu ji byla Tom- 
šová vyrovnala ; hanba by to bylo přijít ze 
svatby bez výsluhy. Vždyť bylo všeho dost, 
kdo šel kolem hospody, dostal jíst a pít, vše- 
cky ty děti, co přišly „na čumendu", nesly plné 
klíny pečiva domů. Po jídle dávaly se nevěstě 
dary „na kolíbku", a nevěsta se až lekala, 
když jí i křížové tolary do klínu padly. Mlá- 
dencům zase, když přinesli na mísách vodu 

22 



338 



a bílé ručníky a děvčatům podávali, by si ruce 
umyly, hodila, každá z družic do vody pe- 
níz. Žádná se ovšem nechtěla dát zahanbit, 
proto se lesklo ve vodě jen stříbro ; to zase 
chlapci s družicemi druhého dne protancovali 
a propili. 

Na to šla se nevěsta opět převléknout do 
jiných šatů, a tak i družice, neboť měl nastat ta- 
nec. Babička použila té chvíle a odvedla si domů 
děti, které hodovaly v Kristinčině sedničce ; ona 
sama musela k svatebníkům se vrátit, neboť po- 
zději v noci nastalo „čepeni" a při tom jí bylo 
třeba. Vzala si také z domu čepec, který byla 
s dcerou Terezkou pro nevěstu koupila, jak to 
její povinnost co starosvatky byla. Když se už 
dost vytancovali všickni a nevěsta sotva dechu 
popadat mohla, neboť s ní musel každičký tanco- 
vat, a kdyby se byl měl jen jednou zatočit, po- 
kývla babička ženám, zeje po půl noci, že patří 
nevěsta „ženám". Začaly se trochu hádat, trochu 
tahat o ni, ženich i družba opírali se proti tomu, 
aby nevěstu zbavili krásného věnce, ale nic 
plátno, ženy si jí dobyly a odvedly do se- 
dničky. Děvčata za dveřmi zpívaly smutným 
hlasem, aby si nenechala brát vínek zelený, 
jak si ho jednou sundat nechá, že se sním více 
neshledá. 

Ale darmo bylo. Už seděla nevěsta na 
stoličce, už jí rozplétala Tomšová žíhon, už 



339 

ležela květinová koruna i zelený věneček na 
stole, a babička chystala čepec s portama. Pla- 
kala nevěsta ; ale bylo darmo. Ženy zpívaly, 
výskaly, jen babička zůstala vážná, a chvil- 
kami přelítl přes její mírnou tvář blažený 
úsměv, oko jí zvlhlo, zpomněla na dceru Jo- 
hanku, která snad také svatbu slavila. Nevěsta 
měla čepeček na hlavě, slušel jí výborně, paní 
mlynářka tvrdila, že v něm vypadá jako „mí- 
šeňské jablíčko". „A nyní pňjdem k ženichovi; 
která z vás půjde ho poškádlit ?" ptala se ba- 
bička. — „Ta nejstarší," rozhodla panímáma.— 
„Počkejte, já mu jednu přivedu," rychle se 
ozvala Tomšová, vyběhla ven a přivedla mu 
starou pradlenu, která v kuchyni umývala. 
Přehodily jí bílou plachetku přes hlavu, staro- 
svatka ji vzala pod paží a vedla k ženichovi, 
„aby ji koupil". Ženich si ji obcházel, pro- 
hlížel tak dlouho, až se mu poštěstilo zdvihnout 
plachetku ; viděl starou svraštělou tvář, všecku 
zapopelenou. Bylo trochu smíchu, ženich ne- 
chtěl se k takové nevěstě znát; starosvatka 
strkala se s ní ze dveří. Přivedla mu druhou. 
Ta zdála se ženichovi i tlampačovi onačejší, už 
ji chtěli koupit, tu ale tlampač rozhodně se 
ozval: „Eh což, kdo bude kupovat zajíce 
v pytli!" zdvihl jí plachetku, a ukázala se jim 
tlustá tvář paní mlynářky, jejíž černá očka se 
na tlampače potutelně smála. — „Kupte ji, 



340 K 

kupte, dám vám ji lacino," šklíbil se pan otec 
a točil pikslu v prstech, ale zvolna, bud že 
byla těžká, buď že měl neohebné prsty. — 
„I mlčte, pantáto," smála se tlustá panímáma, 
„dnes prodal byste, zítra byste rád koupil. Kdo 
haní, rád má." — Do třetice všeho dobrého. Ta 
třetí byla štíhlá vysoká postava nevěsty. Tlam- 
pač dával za ni starý dantes, ale ženich hned 
sypal stříbro a dostal ji. Zeny přihrnuly se do 
sednice, zatáhly kolo, ženicha vzaly mezi sebe 
a vesele začaly zpívat : „Už je to uděláno, už je to 
hotovy, nevěsta je očepená, koláče jsou snědeny" 
a t. d. Nevěsta patřila ženám. Peníze, které že- 
nich za ni dal, ženy prohodovaly druhý den před- 
polednem, když se k „stláni postele* sešly, při 
čemž ovšem zase bylo mnoho zpěvu a žertu. 
Tlampač povídal, že „pořádná svatba osm dní 
trvat má," a ono to obyčejně při každé hlučné 
svatbě tak bylo. Vití věnečků před svatbou, 
svatba, stláni postele, přátelský oběd u nevěsty, 
druhý zase u ženicha, propíjení věnečku: a tak 
se pomalu vypořádal celý týden , než přišli 
mladí manželé k oddechu , aby mohli říci : 
„Nyní jsme sami." 

Za několik týdnů po Kristlině svatbě do- 
stala paní Prošková list z Itálie od komorné, 
v němž jí psala, že comtessa Hortensie sňatek 
slavit bude s mladým malířem, svým někdejším 
učitelem, zeje všecka blažena, že jako růže zase 



341 



kvete a paní kněžna že je nad ni všecka potě- 
šená. — Babička slyšíc tu radostnou novinu, při- 
kývla hlavou řkouc: „Chvála Pánubohu, vše- 
cko se to dobře spořádalo ! u 



Není účel tohoto spisku, vyličovati život 
mládeže, která okolo babičky žila, aniž chci 
čtenáře nudit voděním ho od myslivny ke mlý- 
nu a zase zpět malým údolíčkem, v němž pa- 
noval vždy stejný život. Mladí dorůstali a do- 
rostli ; někteří zůstali doma, vdaly se, oženili, 
a starší ustoupili jim místa, tak jako na dubu 
starý list upadává, když mladý vyráží. Někteří 
opustili tiché údolíčko, hledajíce štěstí svoje 
jinde, jako semínka od větru zavátá, od vody 
daleko zanesená, by na jiných luzích a bře- 
zích kořínky svoje založila. 

Babička neopustila malé údolíčko, kde na- 
šla druhý domov. Klidnou myslí dívala se, jak 
to vše okolo ní roste a kvete, radovala se 
nade štěstím bližního, těšila zarmoucené, po- 
mohla, komu možno bylo pomoci, a když jí 
vnoučátka jeden po druhém opouštěli, odletu- 
jíce jako vlaštovice z pod střechy, pohlížívala 
za nimi uslzeným okem, těšíc se: „Snad dá 
Bůh, že se zase shledáme." A shledali se zase. 
Rok co rok přicházeli zase domu se podívat, 
a tu babička stará zářícím okem se dívala, 



342 



když jinoši mladí před ní obrazy světa roz- 
kládali, přisvědčovala jich plánům ohnivým 
duchem malovaným, promíjela pokléskům mla- 
dosti, kterých před ní netajili, oni pak, byť je 
i ne vždy zachovali, přece rádi zkušené její 
rady poslouchali, ctili babiččino slovo i mrav. 
Zrostlá děvčata svěřovala babičce svoje tajem- 
ství, svoje tajné sny a vzdechy, vědouce že 
najdou shovívání a vroucí slovo. Tak i Man- 
činka mlynářovic u babičky útočiště hledala, 
když jí pan otec bránil, milovat chudého, ale 
hezkého mládka. Babička dovedla nasadit panu 
otci „hlavu na pravé topůrko", jak sám se vy- 
jádřil, a když po letech dcera jeho šťastna 
byla a živnost pod vedením usilovného zetě 
zkvétala, který pana otce ctil a miloval, říkal 
vždy : „Babička měla pravdu, za chudým chodí 
s pokladničkou Pánbůh !" Děti pak mladých žen 
milovala babička, jako by její vnoučátka byly; 
vždyť ji také jinak nejmenovaly než babičko. 
Také paní kněžna, když po dvou letech po 
Kristlině svatbě na panství se vrátila, hned 
babičku k sobě volat kázala, ukazujíc jí s plá- 
čem krásného chlapečka, památku to po com- 
tesse, která po roce svého manželství zemřela, 
zanechajíc zarmoucenému manželi a kněžně to 
děcko. Babička chovajíc je zkropila hedbávnou 
pokrývku slzami ; tanula jí na mysli mladinká, 
dobrá, krásná matka jeho, ale kladouc je do 



343 

náručí kněžně, pravila mírným svým hlasem : 
„Neplačme, přejme jí nebe, pro ni svět nebyl, 
proto ji Bůh s něho vzal. Toho má Bůh zvláště 
rád, koho vezme k sobě, kdy je nejšťastnější! 
A milostivá paní neosiřela/' 

Lidé ani neviděli, jak babička stárne 
a schází, jen ona sama to cítila. Mnohdy říkala 
Adélce, z níž se stalo pěkné děvče, ukazujíc 
na starou jabloň, která rok co rok více schla 
a spořeji zelenem se odívala: „My jsme si 
rovny, půjdeme asi zároveň také spát/' A je- 
dnoho jara všecky stromy zelenaly se, jen stará 
jabloň smutně stála bez listu. Museli jí vyko- 
pat a spálit. Babička to samé jaro velice ka- 
šlala, nemohla už dojít do městečka do božího 
kostelíčka, jak říkala. Ruce víc a víc schly, 
hlava byla jak sníh, hlas slabší a slabší. Je- 
dnoho dne rozeslala paní Terezka listy na 
vše strany, aby se děti sešly. Babička ulehla, 
nemohla už vřetánko udržet. Z myslivny, ze 
mlýna, z hospody i ze Žernova chodili koli- 
krát za den ptát se, jak je babičce ; nebylo 
jí lépe. Adélka se s ní modlívala ; musela jí 
povídat každé ráno, každý večer, jak je v sadu, 
v zahradě, co dělá drůbež, co Stračka, musela 
babičce počítat, za kolik dní ještě by měl pan 
Beyer přijít. „Snad s ním přijde Jan/' říkávala 
při tom. Pamět ji opouštěla. Často volávala 
místo Adélky Barunku, a když jí Adélka při- 



344 



pomínala, že není Barunka doma, zpamatovala 
se vzdychnouc si: „Ba že není, tu já už ne- 
uvidím. Je-li pak šťastna?" A dočkala se jích 
babička. Přijel pan Prosek a s ním študent 
Vilím i dcera Johanka; přišel syn Kašpar, a 
z Krkonošských hor přivedl starý pan Beyer 
statného mládence Jana ; také Orlík přišel z les- 
nické školy, kamž ho paní kněžna dala, po- 
znají c v něm znamenité vlohy pro lesnictví. 
Vždyť ho počítala babička také mezi svoje 
vnuky, poznajíc vzrůstající lásku mezi ním a 
Adélkou a ušlechtilý jeho mrav. Všecky se- 
šli se okolo babiččina lože, nejprvnější ale ze 
všech byla Barunka, ta přišla zároveň se sla- 
víkem ; on se usadil ve svém hnízdečku u ba- 
biččina okna. Barunka se ubytovala v babič- 
čině sednici, kde stávalo kdys její lůžko, kde 
poslouchávaly spolu líbezné zpěvy blízkého 
zpěváčka, kde ji babička vstávajíc lehajíc že- 
hnala. Byly zase spolu, ty samé tóny k nim 
zaznívaly, byly to ty samé hvězdičky, na něž 
se kdysi spolu dívávaly — ty samé ruce spočí- 
valy na hlavě Barunčině, byla to ta samá hlava, 
ale jiné myšlénky se v ní rodily a jinými city 
byly ty slze vyroněny, které viděla babička 
nyní téci po tváři své milené vnučky, než ty 
slzičky, které s usmáním milým utírala s růžo- 
vého líce, tehdáž kdy ještě děvče v malé po- 
stýlce líhalo. Ty zrosily jen, ale nezkalily oči. 



345 

Babička cítila dobře, že života jejího na mále, 
protož si jako dobrá, moudrá hospodyně vše- 
cko v pořádek uvedla. Nejdříve smířila se 
s Pánembohem a s lidmi, pak rozdělila svůj 
malý stateček. Každý dostal památku. Pro kaž- 
dého, kdo k ní přišel, měla milé slovo, každého 
kdo ji opouštěl, provázel její zrak, a když 
i paní kněžna s Hortensiiným synem navštívivše 
ji odcházeli, dlouho se za nimi dívala 5 ona vě- 
děla, že se s nimi na světě více nesetká. I tu 
němou tvář, kočky a psy k sobě zavolala, po- 
hladila je a nechala si od Sultána ruku lízat. 
„Hleďte jich," pravila Adélce a služkám ; „kaž- 
dé zvíře, když je má člověk rád, je vděčné." 
Voršu ale zavolala k sobě a přikazovala jí : 
„Až umru, Voršilko — já vím, že to nebude už 
dlouho se mnou trvat, zdálo se mi dnes v noci, 
že Jiří pro mne přišel — až tedy umru, neza- 
pomeň říci to včeličkám, aby vám nepomřely. 
Ostatní by třebas zapomněli." Babička věděla, 
že Vorša to udělá, poněvadž věřila, nač ostatní 
nevěřili, a tehdy snadno by udělat opomenuli 
v čas, byť i babičce k vůli udělat chtěli. 

Bylo to druhý den k večera po návratu 
dětí, když babička tiše skonávala. Barunka jí 
předříkávala modlitbu umírajících ; babička mo- 
dlila se s ní, až najednou ústa se nehýbala, oko 
upřené zůstalo na krucifix, nad ložem visící, 

dech se zatajil. — Plamínek života jejího shasl, 

23 



' 346 

jako shasíná pomalu dohoří vající kahánek, 
v němž palivo vše ztráveno. 

Barunka zatlačila jí oči, mladá Mílová ote- 
vřela okno, „aby duše volnost měla k odletu." 
Vorša nemeškajíc mezi plačícími pospíchala 
k úlu, který pan otec babičce před kolika roky 
postavil, a zaklepavši naň, volala třikrát: „Vče- 
ličky, včeličky, babička nám umřela !" pakteprv 
sedla na lavičku pod bez a pustila se do stkáni. 
Pan myslivec kráčel cestou k Žernovu, aby 
dal zvonit umíráčkem; sám se nabídl k té 
službě. Bylo mu ouzko v stavení, musel ven, 
by se mohl vyplakat. „Stýskalo se mi po 
Viktorce, jak pak zapomenu babičku," povídal 
si cestou. Když zazněl umíráček, hlásajíc všemu 
lidu: „že není více babičky," zaplakalo celé 
údolíčko. — 

Třetí den ráno, když se pohřební průvod, 
záležejíc z velikého množství lidstva, neboť kaž- 
dý, kdo babičku znal, chtěl ji doprovodit ku 
hrobu, ubíral okolo zámku, rozhrnula bílá 
ruka těžké záclony u okna, a paní kněžna se 
mezi nimi objevila. Jak dlouho bylo průvod 
vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, 
až pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc 
zašeptala : 

„Šťastná to žena!" — 



Od té samé spisovatelky v tomtéž skladu vyšly 

Národní báchorky a pověsti. 

Druhé vydání. 
13 svazků. Ses. po 6 kr. stř. 



Tamtéž vyšly: 

Povídky z kraje. 

Od Františka Pravdy. 

5 svazků. 

Sv. 1. a 2. na pěkném pap. po 15 kr., na sprostém po 

12 kr. ; sv. 3. na pěkném pap. za 12 kr., na sprostém 

za 10 kr.; sv. 4. za 8 kr., sv. 5. za 18 kr. stř. 

Obsah svazku I. 

Sedlák Krupička, svobodný občan v Postupíně. — 

Bětuška a sestra Katrin. — Matěj sprosťák. 

Obsah svazku II. 

Zralých Jan si hledá nevěstu. — Martinův nový 

plášť. — Vávra kuřák. 

Obsah svazku III. 

Stěpánův Vít učí se na kněze. 

Obsah svazku IV. 

Žárlivý Adam. 

Obsah svazku V. 

Ona má rukavičky ! — Pražátko. 



Spekulant. 

Román od Josefa Kořeňovského. Z polského pře- 
ložil F. Pravoslav VoWt. 
(Z „Pražských Novin r. 1853".) 
Str. 239 ve velké 12erce. Ses. za 32 kr. stř. 



Tadeáš Bezejmený. 

Román od Josefa Kořeňovského. Z polského pře- 
ložil Fr. Pravoslav Volák. 

Str. 560 ve 12erce. Seš. za 1 zl. stř. 



N o v e 1 1 y 

(ořeňovského. Z pols 
F. L. Vorlíček. 

Tři svazky. Seš. po 10 kr. stř. 



od Josefa Kořeňovského. Z polského přeložil 
F. L. Vorlíček. 



M a z e p a. 

Historický román. Z ruského od Taddea Ven. 
Bulgarina. Přeložil Fr. Pravoslav Volák. 

Str. 468 ve 12erce. Seš. za 52 kr. stř. - Prodává se 

také ve třech sešitcích; první a druhý po Í6 kr., treti 

za 20 kr. stř. 



V e n e c i á n. 

Historicko-romantický obraz od K. Hcrloše (Her- 

lossohna). Vydán od dra. J. B. Píchla. 

Dva svazky. — Za 1 zl. 12 kr. stř. 






, zena 



PLEASE DO NOT REMOVE 
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET 

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY