(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Boj za právo: sborník aktů politických u věcech státu a národa českého od roku 1848, s výklady ..."

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and tbc book to cntcr tbc public domain. A public domain book is one that was never subjcct 

to copyright or whose legal copyright term has expircd. Wbcthcr a book is in tbc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the pást, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from tbc 

publisbcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner witb libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to tbe 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do nol send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search mcans it can bc used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

Äbout Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full icxi of ibis book on tbe web 

at |http: //books. google .com/l 




OJ ZA PRÁVO. 



SBORNlK AKTÍ! POLITICKÝCH 
U VÉCECH STÄTU A NARODA ČESKÉHO OD ROKU 1848. 



S VtEliADY mSTOBICEÝML 



JAN M. CERNÝ. 



r\.ST I. 

A2 DO KOZPBŠtEKl SSÍMU XKOMESIŽSKÍEO 



V PRAZE. 

IÍI.TWSÍK *^- Kl >1 [OIT'I" 



ojDurvmiY AiYiu r ui-ii 1 iv^iv 1 vyii 



U VÉCECH ŠTÁTU A NÁRODA ČESKÉHO OD ROKU 1848. 



S VÝKLADY mSTORICKÝMI. 



PO&ÍBIL 



JAN M. ČERNÝ. 



Až do rozpustení snemu Kroméŕížského. 
[11. bŕezna 1848 — 7. bŕezna 1849.] 



1a: 



;' 'J / > 



Tisk » papir Aloi» Wiesnera t Praze. 



v I 



CAST I. 



Až do rozpustení snemu Kroméŕržského. 



[11. bŕezna 1848 — 7. bŕezna 1849.] 



tJ v o D. 



Unorová revoluce francouzská mocné otŕásla pouty absolutisrau 
i byla v západní a strední Evropé uvítaná co počátek doby nové. 
Zvést o ní stihla z Paríže do Prahy dne 29. února 1848 a zpúso- 
bila značné vzrušení. Všeobecné pocifována touha, aby i národ 
český zbavil se dvojnásobných pout, v nichž úpel, útisku v ohledu 
politickém a národním. 

K porade o tom svolána na den 11. bŕezna 1848 valná schňze 
lidu do lázní Svatováclavských. Za všeobecného nadšení usnešeno 
vysiati deputaci k císaŕi, aby predložila jemu žádost obyvatelstva 
za potrebné a času pŕiméŕené opravy, jež ve schúzi za nutné byly 
uznány. K sepsání petice takové zvolen výbor o 27 členech, Výbor 
méštanstva Pražského, pozdéji vĎbec Výborem Svatováclavským 
zvaný, jenž v brzku všeobecné dúvéry požíval (11, 40.*). 

Dne 19. bŕezna odjela deputace s první peticí pražskou (1, 2) 
do Vídné k cisári, ktorý mezitím již povoluje hnutí, jež Vídefi za- 
chvátilo, patentom ze dne lô. bŕezna (4) udôlení ústavy slíbil. 
Z toho vzali si velkostatkáŕi čestí v Praze práve meškající podnet 
a usnesH se na petici za zrušení roboty (7), ktoré císaŕ patonteni (21) 
ze dne 28. bŕezna vyhovel. K probuzenému ruchu pŕiméŕené stano- 
visko zaujatí muselo i duchovenstvo (9, 15, 183). Vysoké školy 
{^ražskó (á) i Olomoucká (13) žádaly za opravy ve školství a k tomu 
smeroval i obežník konsistoŕe pražské (10, 50) i návrh Tomkúv (23) 
na zavedení rovnoprávnosti jazykové ve školách. Potreba rovno- 
právnosti uznávaná i v oboroch jiných (18, 28, 37, 38). 

Aby i'iplná, času pŕimeŕená zmena ústavy zemské provedeiia 
býti mohla, navrhoval Bedŕich lir. Dejm (14), aby svolán byl gene- 
rálni snom všech zemí koruny eeské, v némž by svobodn^' vole- 
nými poslanci zastoupen byl celý národ. 

Potrebu vétšího zastoupení niiroda na sneme uznávali i j iní 
šlechtici (30). Pŕimôreného pak zastoupení víiOi šleclitr domáhali <e 
pozdéji i velkostatkáŕi občanští (4V0. 

V' ('Msla v () značí béžn.i ('^isla, jiiniž dodíileŕn*'- t)j):ilíf.'ny j^nu jedii-jtliv' 
akty aspufi v ,,Ob?«ihu", kterv b»'zpnistŕtMlnt; násk'dujo. 



VI 

Cisárskym patentem zahájenou novou dobu uvítaly radostné 
Morava i Slezsko (5, 20, 31) a poslouchajíce vyzvaní z Čech (24, 
94) pilné se radily o potrebách svých (39, 56, 61). 

Odpovéd, kterou deputace pražská z Vídné pŕinesla (16), zpň- 
sobila nespokojenost na všech stranách. Svoláno nové shromáždéní 
lidu ku porade o nové petici. Študenti bouŕlivé žádali za vydaní 
zbraní. Obdrželi 4000 pušek vojenských a jim i gardistúm pone- 
chaný stráže v mésté i ve hranách. Nová deputace s druhou dô- 
raznejší petici (22) odebrala se dne 31. bŕezna do Vídné a vymohla 
kabinetní list ze dne -8. dubna (42), kterým prohlášena úplná 
rovnoprávnost obou jazykň v zemi, povoleno svolání snemu zem- 
ského, skládajícího se vedie stavô privilegovaných i ze zástupcu 
mést a venkova podlé vikariátu volených, jakož i zfízení odpovéd- 
ných nejvyšších úŕadú zemských s rozšíreným oborem činnosti (59). 
Zároveň jmenován arcikníže František Josef, potomní císaŕ, místo- 
držícim v Čechách (35). K poradám pak o vécech slovanských, 
jako nejpŕednéjší jejich znatel, povolán Šafárik z Prahy do Vídné (29). 

Nové pomery žádaly nutné, aby pro poučení a výchovu národa 
a na obranu práv jeho založen byl velký český denník politický, 
Karel Havlíček uvázal se v úkol ten a dne 5. dubna vyšlo první 
číslo Národních Novin (36). 

Mezitím sestavil hr. Štadión zvláštni mimoŕádnou komisi (26. 
33) k poradám o potrebných opravách správy verejné, aby tak 
budoucí snem již látku pripravenou nalezl. S ustavenim této ko- 
mise nebyl však spokojen Výbor Svatováclavský, který co vyšlý 
z dúvéry lidu právo k poradám takovým výhradné si osoboval. 
Když nové valné shromáždéní lidu v lázních sv. Václavských mínéni 
to za své prijalo a Výbor novými 61 členy rozmnožilo, usnešeno 
k návrhu nového purkmistra pražského, Dr. Antonína Štrobacha, 
požádati hr. Štadióna, aby svou guberniální komisi s Výborem 
SV. Václavským sloučil. Hr. Štadión nátlaku tomu povolil a spojil 
oba ty sbory v jeden, v Národní Výbor (47), jenž dne 13. dubna 
činnost svou zahájil a v jednotlivých sekcích látku pro budoucf 
snem ve smyslu kabinetního listu ze dne 8. dubna pripravovali se 
snažil (76). Cinnost jeho hlavné od Némcň sledovaná byla pozdéji 
s obavami i bylo potŕebí Častéji se hájiti (68, 70, 73 — 75, 77). 

Až posud šli ve snaze po svobodé oba národní kmeňové 
v zemi svorné pospolu, jak patrno z prohlášení spisovatelú (8, 12, 
32, 34), hr. Štadióna (17), Výboru pražského méšfanstva (25) 
i Výboru národního (52) vzdor protestu Némcú vídeňských (44). 
Teprvé volby do parlamentu Frankfurtského i v Čechách vypsané^ 
rozdvojily je, ba úplné znepŕátelily. 

Revolucí francouzskou povzbuzeni byli i vlastenci némečtí, 
aby pokúsili se o uskutečnéní svých ideálu: svobody a jednoty 
celého národa nemeckého. Výbor v Heidelberce a potom ve 
Frankfurte n. M. zasedající pohnul vlády spolko\7ch zemí ne- 
meckých, že se dne 30. bŕezna usnesly, aby vypsány byly všeobecné 



VII 

Yolby do národniho nemeckého shromáždéní, tak aby na každých 
50.000 obyvatelň pfípadl jeden poslanec (81). Vláda rakouská, 
jejíž ^nemecké zeme" t. j. ty, které r. 1815. k Nemeckému spolku 
byly pŕipsány, totiž: dedičné zeme rakouské se zemémi koruny 
české, voleb téch účastnili se mély, povolila po nékterém váhaní 
a s výhradami dne 9. dubna. 

Listem ze dne 6. dubna pozval predseda výboru Frankfurtského 
Františka Palackého, aby jako jeden ze šesti zástupcu rakouských 
porád se účastnil. Palacký pozvaní toto zamítl v památném onom 
dopise (45), kterým ideu ríše rakouské v pravé svetlo teprv postavil. 
Vláda vídeňská vypsala sice pŕes to volby ty i v Čechách, pone- 
chala však každému volnost účastniti se čili nie a dovolila i, aby 
véc vznesená by la na Národní výbor, který dne 24. dubna se usnesl, 
zvláštni deputací žádati cisaŕe, aby celou tu záležitost ponechal 
rozhodnutí snemu českého (56, 58, 60, 67, 80). 

Poslove výboru Frankfurtského, kteŕí prišli do Prahy osobné 
vyjednávat s Národním výborem o pripojení Cech k ríši nemecké, 
obdrželi odmítavou odpovéd (65) a žpňsobili dne 29. dubna na 
verejné schúzi nemeckého konstitučního spolku v Konvikté výroky 
svými, že poprvé mocné propuklo národní i politické nepŕátelství 
mezi Čechy a Nemci v Praze. V projevech proti Frankfurtu účast- 
nila se Praha (83) i venkov (69). Proti volbám vypsaným postavil 
se též snem markrabství moravského (64), ačkoliv jinak všemu 
spojení s Cechy usilovné se vzpíral (51) nedbaje v tom pŕání 
obecného (41, 53, 57, 72). 

V pohnutých nynéjších dobách necítil se Rudolf hr. Štadión 
dosti silným ku správe království českého i vzdal se úfadu svého (54). 
Nástupcem jeho stal se hr. Lev Thun, který v této hodnosti po- 
prvé dne 4. kvétna predsedal Národnímu Výboru. 

Potreba dorozuméti se o zájniech váem Slovanúm v Rakousku 
společných, aby tím spíše bylo možno odľážeti útoky nepŕátel, zpú- 
sobila, že u všech kmenú témeŕ sourasne vznikla niyšlánkn svolali 
valný sjezd slovanský. Za nejpŕíhodnôjší k tomu místo uznána 
Praha. Dne 1. kvetná již vydano pozvaní ku sjezdu slovanskému 
v Praze na den 31. kvétna (66) a dne 5. kvétna osvédtení k ná- 
rodiim jiným (71), aby všemu podezŕívání hned z počátku se pŕedeélo. 

V tomto čase nabývaly veci ve Vídni vždy vážnejší tvárnosti. 
Zádosti za odstránení ústavy ze dne 25. dubna, kterou ministerstvo 
o své vúli vypracovalo (62), za svolání ústavodárného snemu 
ríšskeho atd. projevovány zpúsobem takovým, že konečné císaŕ 
Ferdinand z Vídné do Inšpruku se uchýlil (87). Proti boufím na- 
stalým vystoupil Národní Výbor jménem obyvatelstva českého (88, 
95) a snem moravský se zvláštním osvedčením f7S). Nemci né- 
kteŕi učinili podobné (91). Ministerstvo chtéjíc posíliti postavení své 
zvalo Palackého do stredu svého (79), kdežlo ohyvatelstvo vídeŕiské 
zvláštni deputací obrátilo se zase k obyvatelstvu j)ľažskéniu [S'J), 

Vzdor vážnosti doby a výslovnému znení kabinetního listu (42) 



I 



VIII 

nebyl posud svolán snem český, kdežto moravský mezitim nový 
prozatimní. volební rád (63) byl vypracoval a pozdéji nevyrušován 
i návrh zŕízení zemského dokončil (134, 139). Aby nedúvéŕe z toho 
povstávající pŕedešel, svolal president gubernia hr. L. Thun, ne- 
ohlížeje se na malomocné ministerstvo, snem český o své újmé 
na den 7. června (84 — 86, 89) dle prozatímního volebního rádu (90), 
proti kterému však vážne činény námitky (96). Ke snemu tomu 
zval Národní výbor i národ Chorvátsky (104) prostŕednictvím baňa 
Jelačiče, kterýž dŕíve byl národu českému podobné pozvaní učinil (92). 

Naprostá slabost ministerstva a odvlslost jeho od spolku vídeĎ- 
ských pŕimély též hr. L. Thuna, že ve srozuméní s komandujícím 
generálem knížetem Windischgrätzem a pŕednosty ostatních nej- 
vyšších úŕadú v zemi prohlásil, že rozkazy ministerskými, které by 
proti právúm království čelily, ŕíditi se nebude, nýbrž že po bok 
postaví si prozatímnou odpovednou vládni radu z ôsmi mužú obecné 
dúvéŕe se téšících, která by rozhodovala ve všech pilných zaleži- 
tostech vnitŕních, päsobnost zemských úŕadú pŕesahujících (99, 
100, 102, 106); i žádal císáŕe deputací do Inšpruku poslanou za 
schválení toho opatrení i za svolání snemu (107, 108), pro který 
Národní výbor pilné predlohy (76, 105, 109) pripravoval. 

Proti blížícímu se Sjezdu slovanskému vystoupilo ministerstvo 
uherské (98), chtíc jej zmaŕiti, ačkoliy vydaný podrobný program 
(97) bezúhonnost cílú jeho jasné ukazoval. Sjezd slávnostné na 
Žofíné dne 2. června (103) zahájený vyvinoval hlavní činnosl svou 
v jednotlivých sekcích. Bohužel byla ona (127) pH samém již konci 
nastalými bouŕemi prerušená. 

Agitacemi hlavne z Vídné popuzené a nékterými vojenskými 
opatŕeními podráždené studentstvo, chtéjíc opŕíti se obávané reakci, 
vyzývalo verejnými vyhláškami občanstvo k podpore svých'žádostí 
(114). Hr. Lev Thun snažil se mysle rozbouŕené upokojiti (115), ale 
bylo již pozde. V pondélí svätodušní dne 12. června shromáždilo se 
veliké množství lidu na Koňském trhu, kde u sochy s v. Václava farár 
Arnold slávnou mši četl. Jeden zástup rozcházejícího se lidu tálii 
hlučné Celetnou ulici kolem generálního komanda (nyní budovy 
zem. soudu) pokrikuje i proti velice nenávidenému veliteli knížeti 
Windischgrätzovi. Vojsko s nasazenými bodáky vrhlo se lidu vstríc. 
Nastala srážka. Voláno po zbrani. Stavený barikády, jež vojsko 
outokem dobylo. Tolíko ony na Starém mésté se udržely. Hr. Lev 
Thun od studentú v Klementiné v zajetí držán. Vojsko vyšlo z me- 
sta, usadilo se na Hradčanech a namíŕilo dela na Prahu. Z Vídné 
vyslaná ministerská komise pokúsila se o narovnání, ale marné. 
Dne 16. června bombami zapálený mlyny staromestské. Dne násle- 
dujícího vrátila se deputace do Inšpruku poslaná, koncese ji udelené 
jsou odvolaný a ani nevyhlásený. Nový pokus o vyrovnaní zmaŕen. 
Windiscligratz zfistal vitézem. 

Žalostné tvto udalosti vvlíčeny jsou podrobné a to z nižných 
stanovisek i objasnený dostatt'čnr jednotlivými akty tuto uveŕejne- 



IX 

nými (115—124, 129, 14:^>, 146—148, 174, 206, 207, 217, 218, 
221 a 222). Bezprostrední následek jejicli byl: rozpustení Národního 
výboru (125), rozpustení prozatíniné vládni rady (128), rozpustení 
, Svornosti* (135, 136) a, co nejtížeji neseno, vzdor naléhavé žádosti 
(126), odložení českého snemu (131). Ten za rozháraných pomeru 
vídeňských a pH ochote poslancú stavovských (130, 132) byl by 
býval mohl vykonati veci váhy veliké, zajištující práva národa proti 
veškeré nepŕízni budoucí. 

Stav obležení nad Prahou prohlááený byl sice v brzku zrušen 
(137), ale Windischgrätz zostal v Praze. Za to hr. L. Thun vzdor 
svým omluvám (138, 149) od nového ministerstva k žádosti Pražanô 
byl sesazen (141, 14 í). 

Nesvolání českého snemu omlouváno bylo i svoláním snemu 
ríšskeho. Ministerstvo totiž podlehái nátlaku odvolalo ústavu ze dne 
2ô. dubna a vypsalo volby do ríšskeho snemu ústavodárného (113), 
ktí'ľý arciknížetem Janeni dne 22. července byl zahájen (140). K nemu 
nyni obrácen byl veškerý zŕetel a poslancom českým nezbývalo, než 
aby s téžkým srdcem a na pude nepŕíznivé pokúsili se o hájení a 
dobývaní práv národních. Stopy činnosti jejich všudo jsou patrný 
(145, 150, 155, 158, 166, 175). Nejcennéjší prací snemu tohoto 
bylo zrušení poddanství a osvobození pozemku ode vsech bŕemen 
(150, 156, 157). 

Pon(>vadž pro nesejíti se snemu ŕeského záležitosti jazykové a 
školní deíinitivné uspoŕádány býti nemohly, vydaná jsou nékterá 
prozatímná naŕízení a činény návrhy v tomto smôru (144, 151, 152). 
Velikou činnost ve všech oborech života verejného vyvinoval i v této 
dobé spolek , Slovanská Lipa" pozdvihuje hlasu svélio jednak ve 
vécech čisté politickvch (146, 169, 176, 177, 200, 211, 2\'ó), jednak 
pestuje vzájemnost slovanskou (153, 167, 186, 188, lUO, 196, 2();{) 
a pečuje o školství (15^, 160, 168) i soudnictví (I8i»). 

Co takto v západní polovici mocnúrstvi klidnejsi pomery za- 
vládly, zuHl v polovici východní boj. Národové slovanšti stáli ve 
zbrani proti utlačovatelúm svým, proti Madarum. Poslední učinili 
tak Slováci, kteŕí 19. záŕí slávnostné samoslatnost a neodvislost 
národa slovenského prohlásili, povzbuzujice sebe i prátely k rozhod- 
nému boji (161 — 165). Počátečný nezdar nezlomil jejich odvahu a 
s pomoci bratŕí povstaU znovu (197), aby hájili samostatnost svou. 

Než klid ve Vídni netrval diouho. Dne 6. ŕíjna vypukla ľevoluc(\ 
jejíž prvni obetí byl ministr války hr. Latour. Hned následujícího 
dne odejel císar s dvorení du (Jloinoucc, odkudž vydal inaniíVisiy 
k náľodúm (179, 182) a preložil, lilavn»'^ k žádosti poslancú (-eskych 
(181), snem ríšsky z Vídné do Kromeríže (187, 194). N'zpouľa ve 
Vídni musela býti potlačená moci vojenskou i vysláii proti ni kni/t^ 
Windischgrätz. Chovaní jeho v PrazĽ dávalo tušiti, jak pov^Mlc s'.^ 
Vídni. I pŕicházely žádosti a prosebné (lr|nitaco ku dvoni, aby 
s Vidní mírné bylo nakládáno. Studrntslvo pražské (I7s), nu'stská 



rada pražská (172, 180), čestí poslanci (184, 185) a veškeré oby- 
vatelstvo pražské (191, 192) spojily hlasy své v pfímluvé za Vídeň, 
což zpúsobilo, že Nemci v Čechách Částečnč pŕátelštéji počali se 
chovati k národu Českému (183, 193). 

Ústavodámý snem Hšský pri zahájení svém v Kroméŕíži dne 
22. li topadu setkal se s novým ministerstvem knížete F. Schwarzen- 
berga, které dne 27. listopadu program svĎj predložilo (198) a celkem 
pfívétivé bylo pŕijato. Poslanci čeití (208) založili zde klub slovanský 
(199), v némž zastoupeny byly všecky vetve slovanské mimo Poláky 
[kteŕi svou zvláštni politiku sledovali], aby s vétším därazem hájiti 
mohli požadavky slovanské vúbec a české zvlášté. 

Brzo po zahájení porád pŕekvapen byl snem udalostí tušenou 
sice, ale pŕece neočekávanou. Šlechetný císaŕ Ferdinand, jehož 
dobrotivost v bouŕlivých dobách nynéjších tolik zklamání zakúsila, 
vzdal se dne 2. prosince trňnu (201) ve prospech synovce svého 
Františka Josefa 1. (202) a uchýlil se zcela v soukromí na hrad 
Pražský. 

Nového panovníka uvítala královská Praha zvláštni adresou (204). 

Prední úlohou snemu ríšskeho bylo vypracovati ústavu. Ponévadž 
však mocné vlivy proti činnosti jeho vúbec vystupovaly, byly mu 
zasílány z Čech i Moravy adresy dúvéry (210, 213, 214), aby sebe- 
védomí jeho tužily a k úsilnéjší činnosti jej povzbudily. Poslanci 
čestí i zde pilné hájili zájmy lidu svého (215, 219) a když opétné 
byly vypsány volby do nemeckého snemu ve Frankfurte n. M. vy- 
stoupil jménem všech Fr. Palacký a podal ostrou interpellaci k mini- 
sterstvu (216), které tím značné se uchýlilo od púvodního svého 
programu. 

Úlohu svou snem Kroméŕížský nedokonal. Pŕizpúsobil sice pú- 
vodní návrh práv základních (166) novým pomérúm (205), ale 
vlastní ústava pHjata byla jen ve výboru (220). Pravé když snem 
v plných sezeních o ní jednati zamyslel, byl dne 7. bŕezna 1849 
náhle rozpuštén a ústavou oktrojovanou ze dne 4. bŕezna 1849 
pŕekvapen. — 

Snažili jsme se v první této časti podati výber aktu, co možná 
úplný, aby zvláštni ráz bouŕlivého a nyní namnoze nepochopitelného 
roku 1848 co nejvíce vynikl. Podaŕilo-li se nám to, rozhodni láskavý 
čtenáŕ sám, uváživ dŕíve, že bylo dbáti i toho, aby objem knihy 
nad míru nevzrostl. 

Všem, kdož práci tuto zpúsobem jakýmkoli podporovali, vzdáva 
díky úprimné 

za t J- M. Cerného 

Václav Schuh. 
V Praze v pátek pred sv. Boženou 1. P. 1893. 



Obsah časti první. 



1848. 

6islo StrAM 

1. Prvni petice Pražská 11. bŕezna 1 

2. 2ádosti Pražské v podobe p&vodni 11 

3. Petice vysokých škôl Pražských 15. bŕezna 17 

4. Prohlášení ústavnosti 15. bŕezna 18 

5. Adresa vlastencú moravských i slezských JKMsti 15. bŕezna .... 28 

6. Petice Pražských pani za amnestováni Polákíl a vézňô politických pred 

2í>. bŕeznem 30 

7. Petice velkostatkáŕô strán zrušení roboty 20. bŕezna 31 

8. Prohlášení spisovatelu českých 20. bŕezna 33 

9. Výnos arcibiskupa Praž. kazatelúm popuzujícim proti ústave 20. bŕezna 34 

10. Obežník konsistoŕe Pražské strán češtiny ve školách 20. bŕezna ... 35 

11. Výboru méšíanstva Praž. prípis úŕadňm krajským 20. bŕezna .... 37 

12. Osvédčeni-se spisovatelu v Pražských 21. bŕezna 39 

13 Petice university Olomoucké 21. bŕezna 41 

14. Bedŕich hr. Deym o svoláni snemu generálniho 22. bŕezna .... 42 

15. Pastýŕský list arcibiskupa Pražského 22. bŕezna 65 

16. Vyŕízení první petice Pražské 23. bŕezna 45 

17. Štadión vyzýva oba národní kmeny v zemi k svornosti 24. bŕezna . . 48 

18. Osvedčení dôstojnictva mešťan sl)orú atd. strán rovnosti oboii jazyku 

25. bŕezna 49 

19. Díky polské za petici o amnestováni Roláku 27. híezna 51 

20. Slezské osvedčení pro svornost 28. bŕezna 52 

21. Patent Ferdinandíiv o zrušení roboty 28. bŕezna 53 

22. Druhá petice Pražská 29. bŕezna 55 

23. Tomkuv návrh na provedení rovnoprávnosti jazykové ve školách 30. 
bŕezna . . 61 

24. Pro volaní z Cech na Moravu 30. l)ľezna 69 



XII 

26. Výbor Pražského méšfanslva k Cechonéracúm 31. bŕezna 70 

26. Svoláni mimoŕádné komise 1. dubna 71 

27. Vyfizeni petice vysokých škôl Pražských 78 

28. Petice šlechticú českých ve Vidni za rovnosl jazykovou atd. 2. dubna . 74 

29. Safaŕik povolán do Vídné 'J. dubna 76 

30. Osvedčení šlechticfi českých pro rozšírené zastoupeni národa na snémé 

3. dubna 77 

31. Stavovského snemu moravského díky za ústavu 3. dubna 79 

32. Osvedčení spisovatelú Pražských strán Líberce 4. dubna 81 

33. Roztŕidéni mimoŕádné komise a její úkolá 4. dubna 82 

34. Osvedčení spisovatelú Pražských strán zákona o tiskú 4. dubna ... 84 

35. Arcikniže František Josef jmenován místodržícim v Čechách 5. dubna 85 

36. Program Havlíčkových ,Národních Novin*" 5. dubna 87 

37. Tomkfiv ná\Th na provedeni jazyk rovnoprávnosti v úŕadech tí. dubna 90 

38. Osvedčení rolnikúv z Kr. Hradecka pro češtinu tí. dubna 98 

39. Žádost Moravanfi ku králi 6 dubna 95 

40. Nucené vyjadrení Výboru méátanského 7. dubna 97 

41. Hr. Sylvy Tarouccy slovo k moravským stavom 7. dubna 99 

42. Kabinetní list na druhou petici Pražskou 8. dubna 101 

43. Vynikajicích Cechoslovanu „Slovo k Moravanňm** 9. dubna .... 108 

44. Protest vídeftských Némcô z Cech atd. proti peticím Pražským 9. dubna 110 

45. Palackého psaní do Frankfurta 11. dubna 112 

46. Vlastenc&m Praž. projev dikô z Kr. Hradecka 12. dubna 118 

47. Národní Výbor v Praze 13. dubna 119 

48. Adresa občana Hodkovických Národnímu Výboru 13. dubna . . . .124 

49. Petice velkostatkáŕúv občanských o pristúp do snemu 13. dubna . . 125 

50. Naŕizeni konsistoŕe Pražské o vyučovaní jazykem materským 14. dubna 127 

51. Stavovský snéiri moravský proti spojení s Čechami 14. dubna . . . 128 

52. Národní Výbor odpovídá Výboru nemeckému v Praze 14. dubna . . 133 

53. Bilkôv otevfený list studujlcím moravským a slezským 14. dubna . . 135 

54. Hr. Štadión odstupuje, hr. L. Thun nastupuje presidium gub, českého 

15. dubna 139 

55. Česko-moravsko-slezské jednoty petice ke sUvňni mor. za rovnoprávnost 

18. dubna 140 

56. Nár. Výboru protest proti volbám do Frankfurta 18. dubna .... 142 

57. Vldeňských Moravanii a Slezanú provoláni ke kmjanúm pro spojenstvi 

s Cechy pred 20. dubnem 143 

58. Guberniálni výnos Nár. Výboru strán voleb do Frankfurta 22. dubna . 144 

59. Dekrét ministerský o púsobnosti českého snemu a o odpovédnosti nejv. 
úŕadú 23. dubna 145 

60. Pamétní spis Národ. Výboru císaŕi strán odročení voleb do Frankfurta 

^24. dubna 146 

61. Výbor moravských sluvň k obyvatelstvu strán provedeni rovnojirávnosti 

25. dubna 149 

62. Ústava rakouská z 25. dubna 151 



XIII 

Čitlo Struu 

63. Prozatimni volební rád pro snem markrabství moravského 27. duhna . 152 

64. Stavovský snem moravský o volbách do Frankfúrta 28. dubna . . .157 

65. Protokol o schúzi depatace Frankfurtské s Nár. Výborem 29. dubna . 160 

66. Pozváni ke sjezdu slovanskému v Praze 1. kvétna 170 

67. Deputace Nár. Výboru protestuje proti volbám do Frankfurta 1. kvétna 172 

68. Národni Výbor odpovidá na adresu Teplickou poč. kvétna 173 

69. Projevy Némeckobrodské strán Frankfurta 3. kvétna 176 

70. Členu Nár. Výboru prohlášení o emisaŕich na Morave 3. kvétna . . .177 

71. Osvedčení k Neslovanúm strán sjezdu slovanského 5. kvétna .... 182 

72. Manifest Národního Výboru o spojení Moravy a Slezska se zemi českou 

6. kvétna 183 

73. Nár. Výbor odpovidá na adresu Hodkovickou 6. kvétna 188 

74. Stadionova obrana Národního Výboru 6. kvétna 189 

75. Nár. Výboru .Verejné osvédčeni*' 8. kvétna 190 

76. Dra Braunera pilné návrhy 8. kvétna 193 

77. Souhm protestaci proti Nár. Výboru 9 kvétna • . 197 

78. Stavovský výbor i snem moravský proti buričom vídeĎským 10. a 13. 
kvétna 198 

79. Palackého zpráva Národnimu výboru o jeho povolaní do ministerstva 

12. kvétna 201 

80. Národního Výboru prohlášení o krocfch jeho strán voleb do Frankfurta 

12. kvétna 205 

81. „Základy Nemeckého základnlho zŕízení ríšskeho" 12. kvétna .... 209 

82. VideĎské deputace provolánl k obyvatelstvu Pražskému 15. kvétna . . 216 

83. Méšfanské besedy Pražské osvedčení proti Frankfurtu 16. kvétna . .211 

84. Český snem rozepsán 17. a 18. kvétna 218 

85. Vyhláška o volbách poslancú pro pŕistí snem 18. kvétna 220 

86. (^irkulární ohlásení v príčine kandidátňv poslaneckých 18. kvétna . . 221 

87. Cisaŕe Ferdinanda ústni vzkaz Cechúm 19. kvétna 223 

88. Pražská adresa cisári do Inšpruka 19. kvčtna 224 

89. Oiganisace snémovních voleb českých 20. kvétna 226 

90. Volební rád pro snem český 20. kvétna 230 

91. Adresa Žatecká gubemiálnímu presidentovi 20. kvétna 239 

92. Jelaciče baňa list Národnimu Výboru 20. kvétna 240 

93. Naŕizení o užívaní češtiny v úŕadech na Morave 20. kvétna .... 241 

94. Dr. Riet'ra „Slovo k Moravanúm** 21. kvétna 242 

95. Ústni odpovéd cisárova deputaci Pražské v Inšpruku 24. kvčtna . . . '254 

96. Protest „4000" Pražanú proti privileií zastoupeni šleclily na č. -nénié 

26. kvétna 255 

97. Program Sjezdu slovanského 27 kvétna 250 

98. Ministerstvo uherské proti sjezdu slovanskému v kvétnu 262 

99. Prednesení guherniáln. presidenta J. V síran prozalimné vládni rady 

29. kvétna 2CV;i 

100. Prozatímná vládni rada v Praze íiO. kvétna 2()T 

101. Cirkulámi naŕizení c. k. appell. soudu česk. o jazykové rovnoprávnosti 

30. kvétna 2<)^ 



I 



XIV 

102. Clenové prozatimné vlády o jejl úkolu 2. června 270 

108. Zahájení sjezdu slovanského 2. června 271 

104. Nár. Výboru odpovéd na list Jelačič&v 8. června 276 

105. Národ. Výboru návrh na provedeni jazykové rovnoprávnosti ve školách 

3. června 277 

106. L. Thuna obrana strán zŕizeni prozatimné vlády 4. Června 280 

107. Návrh cls. patentu o vládni radé, radé mistodržitelské a o úkolu snemu 

as 6. června 281 

108. Rozepsáni snemu českého 6. června 285 

109. Hlavni zásad} ústavy zemské v Čechách 7. června 287 

110. Jednota Moravská o volhách do ŕiš. snemu 7. června 290 

111. Vlastencú moravských žádost ku snemu za ochranu proti úŕednictvu 

8. června 292 

112. Vlastencú moravských žádost k Nár. výboru v Praze 8. června . . . 293 

113. Rozepsáni voleb pro snem ŕišsky 0. Června 294 

114. výbor studentstva vyzyvá Pražany k podpore svych žádosti 11. června 295 

115. Vyhláška zem. presidenta strán odklizenych dél 12. června .... 298 

116. Popsáni vypuknutí vzbouŕeni v Praze 12. června dle úfed. vyšetrovaní 299 

117. 2^mské presidium k obyvatelúm mesta Prahy 13. června 306 

118. Zemské presidium k venkovanúm 13. června 307 

119. Provoláni zbouŕencú Pražských v čas boje 14. června 308 

120. Návrh na pacifíkaci Prahy 17. června 309 

121. Zemské presidium o udušeni bouŕe svatodušni v Praze 21. června . . 312 

122. Prohlášení kn. Windischgrátze 22. června 313 

123. Cirkuláŕ guh. presidenta krajským hejtmanúm 23. června 314 

124. Zpráva dvornicb komisaŕú o událostech Pražských 25. června . . .315 

125. Národní Výbor rozpuštén 26. června 321 

126. Pŕednich poslancú českých žádost za svolání snemu zem. 26. června . 322 

127. Návéští o povaze a cílech Slovanského sjezdu 28. června 324 

128. Vyhláška hr. L. Thuna o rozpustení prozatimné vládni rady 29. června 325 

129. Osvedčení nékolika vlastencú po červnovém zbouŕeni 30. června . . 326 

130. Prohlášeni nékterych stavovských poslancú o vzdáni se snem mandátu 

30. června 329 

131. Odpovéd hr. L. Thuna na žádost o brzké svoláni snemu 1. července . 331 

132. Prohlášeni nékterych stavovských poslancú proti zŕeknuti se mandátu 

5. Července • 332 

133. Druhy pastyi^ky list arcibiskupa Pražského 8. července 334 

134. Návrh zŕizeni Moravského 12. července 341 

135. Rozpustení „Svornosti" 14. července 345 

136. Protest proti rozpustení „Svornosti" 19. července 346 

187. Zrušení stavu obležení v Praze 20. července 347 

138. Hr. L. Thun „Mým krajanúm" 20. července 349 

139. Štatisticky pŕehled oudú snemu moravského kol 20. července .... 352 

140. Arciknižete Jana reč pri zahájení snemu ríšskeho 22. července . . . 353 

141. Hr. L. Thun ministrovi vnitra v príčine svého propušténí z úradu 25. 
července 353 



XV 

6l»lo Stnaa 

142. Odpovčd mioistra vnitra hr. L Thunovi asi 27. července 354 

143. Návéšti o v^sledka vyšetrovaní komisi vojenskou 2. srpna 355 

li4. Gubem. prozatimni pravidla o rovnosti jazykfi ve školách uárodnich 

11. srpna • 360 

145. Adresa poslancfl ríšskych purkmistru Yaňkovi 14. srpna 362 

146. Slovanská Lipa k ŕiš. snema o adálostech Pražských 16. srpna . . . 364 

147. Protest Praianú proti obvinéni Windiscbgr&tzovu 24. srpna .... 366 

148. ftiššti poslanci česti stéžuji si na vládu vojenskou v Čechách 25. srpna 375 

149. Hr L. Thun proti nemeckému kongresu v Teplicich 5 záŕl .... 378 

150. Patent cis. Ferdinanda o zrušení poddanstvl 7. záŕl 380 

151. Návrhy učitelstva o opravách škôl národnich 8. záŕi 382 

152. Professoŕi akad. gymnasia strán češtiny na gymnasiích 10. záŕi . . . 384 

153. Slovanské Lipy provoláni o príspevky pro válčicí Jihoslovany U. záŕi . 387 

154. Slezsko-moravsko-česká jednota o volbách do Frankfurtu 14. záŕi . . 389 

155. ftiššti poslanci česti vyzývaj! krájaný k mini a svornosti 15. záŕi . . 392 

156. Ministerské návéšti lidu venkovskému o úŕadech patrí mon. 15 záŕi . .393 

157. Ministerské návéšti úŕadám patrímoniálnim 15. záŕi 395 

158. ftišských poslancú č. spis k ministerstvu strán češtiny na ^mnasiích 

16. záŕi 396 

159. SI. Lipy žádost k ministerstvu o zŕizeni komise školské pro král. české 

17. záŕi 400 

160. SI. Lipy žádost k ríš. snemu, aby školstvi vyhradil zemím 17. záŕi . 401 

161. Národní rady slovenské provoláni k Slovákúm bratŕim 19. záŕi . . . 402 
lb2. Nár rady slov. prípis komandant&m posádek 19. záŕi 405 

163. Nár. rady slov. provoláni k vojsku 19. záŕi 406 

164. Nár. rady slov. provoláni k Vldeňanúm 19. záŕi 407 

165. Podvržený od Madarú manifest cis. Ferdinanda k Slovákom 20. záŕi . 409 

166. Návrh práv základnich 26. záŕi 410 

167. SI. Lipa ujimá se Slovákúv uherských 1. ŕijna 414 

168. Návrh SI Lipy o provedeni jazyk, rovnoprávnosti na gymnasiich Praž. 

7. ŕíjna 415 

16í*. SI. Lipy a studentstva provoláni o zachovaní pokoje 8. ŕijna . . . .418 

170. Moravské provoláni o ŕijní>vé revoluci Videňské 8. ŕijna 419 

171. Provoláni spolku pro vzdéláni politické v Brne í), ŕijna 421 

172 Mést. rady Pražské osvedčení váči revoluci Ví«leňrfké 9. ŕljiia .... 422 

173. Prohlášeni snemu morav. ve prospech snemu rííského 10. ŕijna . . . 423 

174. Windischgrätzovo prohlášeni o púvoilu červn. zboureni 11. ŕijna . . 425 

175. Vyjadrení českých poslanca o bouŕich videli, a ŕiš. snemu 12. ŕijna . 42<j 

176. SI. Lipy vyzvaní ku svornosti po 14. ŕíjnu 430 

177. SI. Lipy souhlas s ŕišskými poslanci českými 15. ŕijna 1.^2 

178. Studentstva Praž. osvedčení v príčine revoliico videňské If). ŕijna . . 433 

179. Císaŕe Ferdinanda manifest 16. ŕijna ... 435 

180. Mést. rady Praž. petice o mfrné nakladaní s Vidni 1(3. ŕijna .... 436 

181. ftíš. poslancú českých dej>utace u dvora v Olomouci 17. ŕijna . - . 438 

182. Clsaŕe Ferdinanda manifest druhý 19. ŕijna 43^^ 

1S3. Teplice osvédčuji pŕátelství k Cechúm 20. ŕijna 441 > 



XVI 

Oíslo Strana 

184. C. poslancô osvedčení o posláni Windischgrälze na Videfi 22. ŕijna . 441 
186. Českých poslancú opétné osvedčení strán revoluce Videftské 22. ŕijna . 442 

186. List Jelačiče bána Slovanské Lipe 22. ŕijna 447 

187. Gis. patent o preložení ŕišského snemu do Kroméŕíže 22. ŕijna . . . 448 

188. SI. Lipa odpovidá Jelačiči bánu 25. ŕijna 449 

189. SI. Lipy žádost za zŕízenl okresnich soudú sborových 25 ŕijna . . . 450 

190. Pozdravení Moravanúm, Slovákftm a Čecliúm od Lipy SI po 25. ŕijnu 451 
191 Adresa obyvatelstva Praž. cisári ve prospech Vidné 29. ŕijna .... 452 

192. Druhá adresa pražská ve prospech Vidné 31. ŕijna 454 

193. Liberečti méšfané osvedčuj! pfátelstvi k Cechom 6. listopadu .... 456 

194. Snem ŕišský odročen 10. listopadu 457 

195. Poslanci česti besede méšfanské v Praze 11. listopadu 458 

196. SI. Lipy provoláni k Polákúm 18. listopadu 458 

197. Slovenské rady nové provoláni k boji proti Madarúm 24 listopadu . . 461 

198. Program ministerstva Schwarzenhergova 27. listopadu 465 

199. Slovanský klub na ŕišském snémé v Kromčŕiži koncem listopadu . . 467 

200. SI. Lipy v 01omou<^ provoláni k Moravanúm 1. prosince 469 

201. Manifest cis. Ferdinanda trúnu se odŕikajiciho 2. prosince 470 

202. Manifest cis Františka Josefa L nä trún nastupujiciho 2. prosince . . 472 

208. Provolíinl SI. Lipy ve prospech Sloválcú 12. prosince 473 

204. Adresa Pražanfi císaŕi Františku Josefovi I. 2ľ. prosince 474 

206. Nový návrh práv základnich 21. prosince 475 



1849. 

206. Otevŕený list hr. L. Thuna Janu Slávikovi, méš(anu praž. 20. ledna . 489 

207. Dra Klaudyho interpellace na snémé o událostech červnových v Praze 

24. ledna 495 

208. Seznam poslancô ríšskych ze zemi koruny české 25. ledna 497 

209. List dr. Fr. L. Riegra voličúm na Boleslavsku a Bélsku 27. ledna . . 501 

210. Adresa Hanákô snérou ríšskemu 1. února 503 

211. Vyzváni SI. Lipy k projevu dúvéry ríš. snemu 3. února 505 

212. List srbského patriarchy klubu slovanskému 4. února 506 

213. Adresa SI. Lipy snemu ŕišskému 11. února 507 

214. Adresa Pražských studujících snemu ríš. 19. února 508 

215. Provoláni č. poslanca v príčine odvodu 22. února 509 

216. Interpellace Fr. Palackého o opétných volbách do Frankfurtu 28. února 511 

217. Odpovéd Jana Slávika hr. L Thunovi 23. února 518 

218. Odpovéíl hr. L. Thuna Janu Slávikovi po 23. únoru 522 

219. Pamétnl spis slovan. klubu ministerstvu o odvodu 28. února .... 529 

220. Návrli ústavy rakouské 2. bŕezna 532 

221. Ministerské vylíčení udalostí červnových v Praze 3. bŕezna ..... 549 

222. Interpellace dra Braunera o červnových událostech praž. G. bŕezna . . 553 



1 8 4 s. 



První petice Pražská. 

]1. bŕMns 184S, 

Když dne 24. úaora 1848 bjia vypukla reíoluce ve Francii i pro- 
hláäena tam republika a mocDé hnutí politické zachvátilo Nemecko i Itálii, 
lebdy i vlastenci CeäH v Praze pokladali dobu za dospelou, aby dávno 
cboTaná pfáuí (Víz , Slovo v fias" v Lipšté 1845.,) slraa oprav ve pflčinč poli- 
tická, národní, spoíečenské i hospodárske pFednesli J. M. fcrálovské. Ne- 
mohouce se nadfti tehda svolenl ^i^adního, sezvali tajne sehňzi obíanOv 
rozeslan ými listy tohoto obsahu : .Velevážený pane ! Vyzývame Vás co 
poctivého Čecha a méätana staroslávne Prahy, byste se zejtra, dne 1 1 . bfezna. 
o páté hodine odpolednf sútasfnil väeobecné dôležité valné scbfize, jež se 
odbyvati bude v láznfch sv, Väclavských." Pozvánky tjto psány byly 
v malem pokojikn prvniho palra hostince u ,.Váhy' na Zeleném trhu, kdež 
tajná spoletnost česká, kleráž po vzoru anglickém nazývala se ,Hepeal". 
mfvaia sve schijze. (Nár. L. 1868, fifs. 73. a 79. fouill.) 

Učmek zahraničných udalosti byl tak mocný, že úŕadové Pražšll, i když 
byli již zpravcni o chystané této schúzi, nebránili jj; ieč učinili opatfenl, 
aby prekazili výtrínoslem a prípadnému prevratu násilnému. Ke schúzi 
v lázni Svatoväclavské dostavilo se ,ke Iŕem tísfcňm neli vice lidstva, 
zvlášt méšfanft a studentij-. (Týd. str. 03.) 2c tato schflze zosnována 
byla od Cechň, svedči výslovne i Nemci (K. E. Ebert v .Bohemii' 79., 
str. 2. si. I. a Khebert, lamž 60. st. 1.). Slrújcové schíize a jeji účastníci 
vedli si zcela pokojné. Pŕichystalit pro ni radu Otánki) petičnlch, kteréž, 
byv o to požádán v čas od hoslinskčho Petra F astra, friseura Wese- 
manna a Karlínského klemplŕe Mencla, sestavil Dr, Fr. Brauner 
(Slovan. 1874, str. 376, a 387.), Úlánky tylo v lázni Svalováelavské 
pŕednášel nejprvé Česky Petr Faster, a nemecky Aiois Trojan (nynejší 



2 Prvni petice Pražská 11. bŕezna. 

notár). ^Po každém článku strhlo se nesmime, ba ohlušující volaní: 
„Ano, výborné, tak to chceme** (Kampelík, 8). Článkové petice, do schúze 
pfinešené, byli tam ješté nékolika kusy rozmnožení. Naéež zvolen petiční 
výbor. „Pravidlo bylo, aby se ze šlechty nevolilo; pŕece se výminkou 
zvolili do výboru u lidu oblíbení hrabata pp. Vojtech Deym, Buquoy, 
a František Thun, první dva jednomyslné. Potom pp. Dr. Strobach, 
Dr. Fryč, Dr. Brauner, Dr. Pinkas, Dr. Gabler, Dr. Gabriel, 
Vanka, Kronberger, Krečmar, Eh r lieh, kupec Meissner, Vávra 
mlynáí, Hala, Emanuel Zdekauer, Laemel, Jar. Pospíšil, Gauč, 
Ruppert, Pštros, Ditrich z Podskalí, oba páni V ei t ho v é, Trojan, 
Faster, Grund.* (Kampelík, 8.) 

Tento výbor, jenž ve svých provoláních sám se nazýva v ý b o r e m 
Pražského méšfanstva neb výborem méšfanú a oby- 
vatelú Pražských, ale záhy nazýván byl také výborem Svalo- 
václavským, mél schôzi hned druhého dne, a sice na radnici, ale 
nesešel se v onom plném počtu, nýbrž v oné první schôzi pŕítomni byli 
tito muži: Banzet, krejčí; Batka, kupec; hrabe Vojtech Deym, jakožto 
predseda ; Ditrich, obchodník se dŕívím ; Eger, záraečník ; Faster, hostinský, 
jakožto náméstek predsedov ; Frič, JUDr. ; Lamel, velkoobchodník ; Pinkas, 
JUDr. ; Pštros, koželuh ; Ruppert, Ghir. Dr. ; Schulz, pokrývač ; Seidel, 
méštan; hrabe Thun František; Trojan, JUG., jakožto sekretáf; barón 
Villani; Vávra, mlynár; Vaňka, sládek; Vyskočil, mlynár a Vyšín, sládek. 
(Schopí, I. 47.) 

Tento výbor zvolil komisi tŕí mužov, a sice Gablera, Pinkasa a 
Trojana, aby petici sestavil a články žádostí zredigoval. 

K oném pak členom výboru, kteíí již dne 12. bfezna na radnici 
byli se shromáždili, pridružili se dne 13. ješté tito : Amerling, Med. Dr. ; 
Brabec, dŕevaŕ; Brauner, JUDr.; Ehrlich, knihkupec; Geitler, kupec; 
Gauč, JUG. ; Halla, kupec ; Havlíček, redaktor ; Jaroš, továrník ; Kôlb, 
velkoobchodník ; Krug, obchodník ; Portheim, továrník ; Pospíšil, knih- 
tiskaŕ; Reichel, obchodník; Riedi, kupec; ftivnáč, knihkupec; Strobach, 
JUDr. ; Antonín Veith, majetník panství ; Václav Veith, majetník panství 
a Eman. Zdekauer, kupec (Schopí, I. 10.). 

Schúze lidu v lázni Svatováclavské dne 11. bŕezna, pripadla pravé 
na sobotu. , Ohlas tohoto svatováclavského shromáždéní 
rozšíril se rýchlostí blesku po celé Praze a po veškeré vlasti. Telegraf 
konal svou povinnost, a v okamžení byla zpráva o tom, co se v rayslech 
obyvalelstva Pražského deje, ve Vídni. Nedele a pondélek pŕešly pokojné, 
jen výbor od lidu vyvolený, aby pŕání jeho sestavil a spoŕádal, jak by 
J. Msti. královské predložená byli méla, pracoval ve dne v noci, a v outerý, 
po prudkých výstupech mezi neshodujícími se, listina štaslnô ku konci 
privedená. V tom jako rána z čistá jasná pŕijede odpolední tah [vlak] 
z Vídnč do Prahy a pŕináší zprávy z Vídné o tom, co se v pondélí tam 
delo. Universita první zpäsobila hnutí, a slovanská mládež byla takoika 
její duší; zajisté ona nejhloub cítila a včdôla, kde ji co bolí. Tekla krev, 
a oplakávame mezi prvními obôtmi naše rodáky, soukmenovce a prálele. 
Jaký dojem ty to zprávy v Praze zpusobily, nelze vypsati ; byl tím trapnéjším. 



Prvni pelice Pražská 11. bfezna. 

Čím raéné se vôdélo, jaký koQec toho bude, V tu chvíli je? 
veôer [vládou dosazený] Pražský purktnistr [Mílller] své ..„dno=L. t, „ 
spelačniho rady se odŕekl a nyuj jako spolunifi^tan zménäm £!í "> 

ráclavskébo ähromäídéoi podepsal a s nim celý magislrät. " "f,. 

Majflstral kŕ. hl, m. Prahy vydal k obyvatelslvu Pražskí 
dalovaat; dne 14. b^ezaa. ji'mí vyzýval í zachováof pofy 
s rl&véron tím vétSf, ,an se v tomlo okamženf vyhotovila íád 
äili peticc k Miosti uaScho ncjmilojtiTšjšIho krále a olce ' 
méftunstva. která obsahuje pFánC k zlepSenl duchovniho í h sn 

aárodti, jak se potrebou íasu byli ukázal" nUni ir !□...( (.q nejm 
k stupĎňm nejvyíSiho trňnu búdou podána.' > ovolánf tom 

osuamovalo, íe petice dotéeuá jest pravé vyiozena luuuc.u k itahléduuti 
a k podepsánf : v radnici älaroméstské, v sále jednoty prAmyslové, v besede 
mčítanské. besede slecbtické. r beseda kupecké, v knihkupectvlch Ehrlicha, 
Calve i Jaroslava Pospišíla. pak na Malé strana u p. Scheiba v Mostecké 
ulici, koneíne u p. Fastra, u .Zlaté husy" na Koňském trhu. (Praž. Nov. 
1848, 32.) 

Ona prvnt pelice Praíská jest taková : 

Vaäe C. K. Mílost! Veliké udalosti v západní Evrop5 stavi se 
nám jako nSjaký ohnivý msteor pred oM naís. Sotva podalo toto 
mocné hnuti, o kterém se nám s počátku zdalo, 2e daieko jest, a 
již i strhuje sebou spolek státftv nšmeckých; vôkol hranie rakous- 
kých panuje hnuti veliké a kntžata néraecka, s Vaíí C. K. Milostí 
spojená, postavivše se velikomyslné jemu v íe!o, zmocnila se jeho, 
hnutí to zŕídice a peíujíce o to, aby nevedlo k záhubž. 

Úas, jenž nyní nastal, jest jiný nežli jindy býval; veliká ona 
mezera mezi národy a jich knížaty prestáva, národové shromažduji 
se okolo knížat svých, dôveru vzbuzujiee, o dôveru prosiee v dobé 
nebezpečenství . 

Verní obyvatolé mesta Prahy, viďouce obecné tolo hnutí a 
chtíce v královstvi Ceském první býti ve verné poddanosti králi 
svérau i v pravde, skládají vroucí díky své pred vyvýšeným stolcom 
Va.íí C. K. Milosti za to, že jím nebylo zabránéno promluviti svo- 
bodné od srdce svobodné slovo k milovanému králi a Pánu svému : 
kéž by také bylo vyslySeno a spravedHvé ocenôno! Doufáme v Boha 
i ve ävtí dobré svi'domi, že se lo stane ! 

Nové nám neobyčejné jest toto dobrodiní vysokého povolení ; 
nebudou-li slova naše dosti dôstojne volená, bude-ti se zdáti obsah 
prosby naši, že by vystupoval z míry skromnosti, rafiiž otcovská 
dobrotivost vznešeného Krále našeho nám to milostivé prominout. 

Dva rozdílní národové pŕebývaji v požehnaném královstvi Ci^- 
ském, ježlo jest p„'rla koruny Gísaŕské Milosti Vaíí; jeden nirod, 
kterýž jest pfivodní a má první právo k zemi a ku králi svému, 
byl potud zdržován ode vzdelávaní sebe i od užívaní stejného práva 
ústavy tukovými, kteréžlo neukazujice se sice zjevnä nepŕátelsky. 



4 Prvni petice Pražská 11. bŕezna. 

aniž pHmo národnost odjímajíce, vždy pŕece podlé povahy své 
k tomu sméŕují a za výminku požívaní práv občanských pokládají, 
aby se národnost pôvodní Česká v jistém ohledu zaprela a 
odložila. 

Svobodné rozvíjení se obou národností, České i Nemecké, kte- 
réžto, jsouce osudem spolu sjednoceny v Čechách pŕebývají, stejné 
jich snažení k cíli vyšší vzdelanosti bude oba národy síliti, oba spolu 
bratrským svazkem pojiti i povede oba dva ke štéstí. 

Príčina, že zeme Česká posud ješté stupne toho nedosáhla, 
aby se mohla pevné opŕíti nynéjším nebezpečným událostem, tato 
príčina náleží mezi následky dosavádního rozdelení a prevahy 
reči nemecké v zákonech a ve správe zemské. 

Ne toliko pouhé snažení, ale postavení obou národností na 
stejný stilpeň a pojišténí toho výslovným zákonem môže jediné 
znovu založiti i upevnili moc a velikost zeme České, i také oba dva 
národy ouže spojití se svým panujícím kmenem. 

Pojišténí však toho vznešeného, každému vlastimilu, bud Čech 
nebo Nemec, svätého následku neleží toliko v tom, aby se vzdelá- 
vaní reči jenom trpelo, ale v tom, aby se stala podstatná zmena 
v dosavádních ústavech, aby hráze mezi knížetem a národem pŕe- 
kážející byly zrušený, aby bylo obecné a v dobrém úmyslu dovo- 
leno vyučovaní národu školami i spisy: takto jen bude moci býti 
položen základ ke štéstí národnímu, ke společnému pôsobení obou 
národô pro Boha, Krále a Vlast. 

Čím svetlejší jest lidu rozum, tím otevŕenéjší a bezelstnéjší 
jeho dôvera, a na této dôvere založená láska jeho ku královskému 
svénm Pánu, tím vznešenéji a ušlechtileji pôsobí tato láska — tento 
základ štéstí každého štátu — opét na lid a národ. 

Vysoce milovaný Pán a Král náš af vi, af pozná beze všeho 
prostŕedkování a beze vší ujmy, co národ sobé žádá a oč prosí, 
totiž aby mu byla dana veŕejnost ve všem a ku prospechu všech; 
v této spolu se svobodným a nezkráceným vyučovaním leží veškerá 
jistota, Této sväté jistoty abychom dosáhli, osmélujeme se ve vší 
poddané vernosti i v dôvere jako k milostivému otci svému, Vaši 
Kr. Milosti k spravedlivému posouzení a uvážení s ponížeností pŕed- 
ložiti tato pŕání, ježto nám vnukla láska k vlasti i vérnost Pánu a 
Králi svému. 

1. 

Aby pojišténa byla národnost Česká ve všech zemích ku ko- 
rune České náležitých i aby obe reči, Česká i Nemecká, v dokonalou 
rovnost mezi sebou vespolek byly postavený i práv stejných aby 
požívaly, jak ve školách tak i v úŕadech. 

2. 

Aby České zi^ízení zemské podlé potreby času bylo zménéno a 
rozšíŕeno pod jistotou takovou, aby záležitosti mést i okrškô ven- 
kovských zastupovaný byly svobodné volenými vyslanci, i aby 



Prral petice Praiskíi II. bfezna f< 

svazek mezi Cechy, Moravou a Slezskem byl iitužen pospolitými 
stavy féchto zemi, kte^l by každého roku spoleŕné mívati ehror 
máždŕni, 

3. 
Aby povoleno byto samostatné, komunálni Oili obecenské zH- 
zeiii zemskí, lak aby osoby magistrátni i predstavení vfiecli obel 
svobodné bývali voleni, pak aby byla úplná veix'jnosl veškerŕho 
jednáni v záležitostdch obecních. Tŕž aby se uŕ'inily dokonalé i'aáu 
priméŕené opravy v pomérerh selských. 

4. 
Aby bylo uvedeno verejné i ústne jednáni koneCné v fizení 
civilnim i trestnfm jakožto prechod k ŕizeni soudnímu doceia ye- 
ŕejnŕmu, 

fj. 
Aby byia svoboda tiskú, obmezena jediná stávajicimi Ireslnimí 
zákony, kteréžto by se mély ve pfiCiné svobody tiskú zméniti a 
národnim zastupovaním pojistili. 



Aby byla povolená svoboda vyznavaóňm každélio náboženslvi. 

7. 
Ahy byla pojišténa bezpeŕnost osobni proti väelikému libovol- 
nŕmn Kntýkáni; iiíl.anovíc nákonem výmink^, pod iltrjíini loliko 
múze zatknutí býti naŕfzeno. 

H. 
Aby se dosazovaly na úrady jen osoby takové. kteréž obou 
jazyku v zemi obyrejnýeh jsou stejné a úplné povedomý. 



Aby byla naŕizena povinnost ke zbrani obecná, a ti. kdož 
búdou povinní, aby se k tomu ustanovovali losem; krom toho aby 
bylo zi'izeno ve méstecli vojsko méšfanské, jakož i na venku stráž 
okresni. 

10. 

Aby se zmirnila a pozneiiáhla doceia zrušila daň potravní tím 
zpúsobem. by z toho hned byly propuštŕny aspoň veci k zachovaní 
života nejpotŕebnéjgí; pak také aby byl opraven zákon tax i kolku 
v ten zpĎaob, aby pri tom byl ohled na jméní, na které se tato 
daň má uložítj. 

II. 

Aby byli uŕítelové jak čestí tak nímeŕtí napi'cd dôkladne sami 
vyučení a vzdéiáni. pak aby se jim vyméŕil doslateený i slušný 
plat, aby se i na gymnasiich vyučovalo vécem skutečné a realné 



6 Prvni petice Pražská 11. bŕezna. 

platným; na universitách pak aby byla úplná svoboda ve vyu- 
čovaní. 

Tyto u verné poddanosti Vaši Král. Milosti nyní prednesené 
pŕání a prosby upevní — jakož doufáme i Boha za to žádáme, 
jenž osudem sveta vládne — svätý svazek mezi kníželem a naro- 
dená, ušlechtí v blahodéjném púsobení národ, povznesou podlé 
povahy času jeho sniýšlení, napraví jeho úsudek o povinnosti a 
pravé, posilní jeho nádeji, lásku i víru ve vše to, co svätého jest; 
všecky pozústatky starých času zatmélých zmizí a pŕijdou v zapo- 
menutí, co dnes ješté mylné platilo za pŕednost, ztrácí svou cenu 
i poraženo bude bleskem svätých daru pravdy, osobní dústojnosti 
a pojišténé dúvéry; i otevrou se nesčíslní pokladové zeme: jeden 
a týž smer i cíl naplní nadšením veškeré mezi sebou ve spolek 
v rovnost uvedené i spŕíznéné obecenstvo, cíl totiž, abychom mocné 
a pevné stáli pod cisárskou korouhví Rakouskou. 

Cit národní, hrdost pro vlast, i pro svého krále, zušlechtuje 
národ a činí jej nepremožitelným nepŕíteli každému, budiž od zá- 
padu nebo od východu. 

Vše s Bohém, Cisaŕtm a Králem naším, takové jest heslo naše 
v svatém nadšení. 

Král a Pán náš vidí verná srdce naše, Král a Pán náš nehorší 
se pro svobodu slova; bylof mínéno verné, úprimné a neukryté; 
v celé té dôvere oddaného srdce pravíme: Jinak učiniti jsme 
nemohli ! ! 

(Arch. Mus.) 

Petice tato byla dne 16. bŕezna v tisícich a tisícich exempláfô roz- 
šírená. Rychlolisy nemohly poplávkám ani stačili ; zrovna z tiskú po aršícli 
se brala a čekajícím občanom poskytovala. (Boh., 44. str. 6.) 

Za členy deputace, která by petici J. Vel. ode vzdala, zvolcni byli 
pánove tito: Faslr, Banset, Brabec, Dilrich, Eger, Ehrlich, Dr. Frič,*) 
Halla, Pštros, Krug, Lamel, Reichel, Seidel, Vaňka, Vyšín, Ant. Veith, 
Vyskočil a Trojan, k nimž pripojili se též záslupci Pražské university (viz 
niže), i ustanovene, aby deputace v nedeli nejprvé prišli, dne 19. bŕezna 
o šesté hod. ranní zvláštním vlakem do Vídné odjela, shmmáždíc se prvé 
pred chrámem Týnským, aby prítomná byla mši svale. (Kvety, 144.) Avšak 
stalo se jinak, a slavnéji. 

Pred odjezdem dostalo se depulaci následujícílio pozdravení: ,S bohém ! 
na cestu do Vídné Slávnemu vyslanstvu koruny Ccské, dano od výboru 
Méšfanské besedv v Praze dne 19. bŕezna 1848 v 6 hodin ráno. — Buh 
pravdy, práva a svetla sprovázej Vás k našemu králi, milovanému 
Ferdinandovi! Sedm miliónu [obyvateluv] koruny České na vás 
svou nadéji zakladá. Občanstvo staroslávne Prahy, kolem shromáždéné, se 

*) Ponévadž pak Dr. Frič pro náhle ocliuravéní cestu do V^idné nastoupiti 
nemohl, zvolen byl od Mčšťanského výboru ua jeho místo Dr. Pinkas (Schopf, L 22.) 



Prvni petice Pražská 11. bŕezna. 7 

stísnéným srdcem, s duchem po pravde a právu prahnoucím vás očekávati 
bude. " 

^Pomnéte, páni občané a bratŕi vyslanci, že Praha a s nf občanstvo 
celé koruny po spravedlnosti ve hlubokosti duše své rozníceno jest. 
Pohrávaní, prodlívání, pouhé tôšení by velké neštéstí na nás i jiné národy, 
s nami v jedné ríši spojené, uvalilo; pred čímž nás Bôh uchovej!* 

«NaSemu králi a císaŕi slavné společné ríše úctivé, avšak mužné 
a bolestné predneste túžby zasloužilého a dlouho úpéjícího národa, naše 
srdce jemu otevŕete, naše rany mu okažte, aby je svou spanilomyslností 
zhojil. Spása nás všech a našeho potomstva vaše srdce k hrdinství pro 
pravdu a právo podnecuj, spása společné ríše k vytrvalosti vás posiluj. 
Bouŕlivá je pHtomnost: blahodéjnou budoucnost a bezpeénost její proti 
návalúm na mravní sile a dôstojnosti národu stavéti peči^jte. Nebo vy 
znáte občanstvo a jeho dávne nadeje. 

,0, hluboce cítime, že vám velkou síce, avšak také slávnou úlohu 
dávame. Jako Vyšehradská škála pevnou dôveru k vám máme, že vás 
nikdo ničím nezmate. Naopak vás ubezpečujeme, že nosíce vás v sťdcích 
svých, doma v neprítomnosti vaší ve svornosti, v poŕádku jako jeden muž 
zostaneme, až se náš osud rozhodne. Bôh je svčdek, že mravní, tiší, 
poctiví, svému slávnemu, u prameňu sv. Václava svobodné volenému 
výboru mesta Prahy ve všem poslušní budeme, abyste spokojenou mysl 
méli, a náš král Ferdinand sez nás radoval. Úprimné se vám vy- 
znávame, že v tom jediné slávu hledáme, abychom s uámi spojeným ná- 
rodom bohulibý príklad dali, že se narovnání hrozných vecí bez bŕinkotu 
zbrane, bez vraždení a hanobení človečenstva vykonali dá. Slovem daným 
se vám ke všemu tomu zaväzujeme, aby vaše jasná mysl a šlechetné srdce 
ničím zmĺtány a s nastoupené cesty svrženy nebyly. Vôbec včdomo, že slovo 
dané našich hrdinských pradedú nad prísahu a úpis od okoliiích uárodu 
se vážilo, a my jsme jejich dle ducha znovu ňarození potomci, a že tomu 
tíik, činem osvedčíme.'* 

,S bohémi Hospodin národu vás provúzej, ostŕíliej a žehnej vaše 
kroky. Na sbratŕené Morave, po její púdé jetlouce. všech občanú a bratrň 
od nás srdečné pozdravujte, a všech slatečných v naši Vídni jménem naším 
bratrsky líbejle. Dobrému králi, našemu Ferdinandovi, vyŕidle naši 
úctu a lásku, že on je náš a my jeho. S bohémi** (Kvety, 151.) 

Deputace pak rozloučila se s Prahou provoláním tímto: 

,SpoIuméšfané, krájané, bratŕi! Poshišni jsouce hlasú vašich, zane- 
chiiváme zde mezi vami svuj domov i všecko. co nám milého jest, abychom 
vaše pŕání pŕinesli pred vyvýšený stolec našeho kráie. Odevzdáváme nyin' 
své rodiny i jméni své docela i jediné pod ochranu vaši. v té celé dúvéíe, 
že je tak zajisté opatrovali budete, jakož i my, co jste nám uložili, co 
nejsvédomitčji chceme vykonali. Bez porušení i bez všeliké zmeny vložíme 
prosby vaše do rukou milostivého olcc vlasti, víele budeme se k nim pŕi- 
mlouvati i vydáme vám také z toho počet, oziuíniímo verné vúbec po na- 
vráceni svém, co a jak jsme v poselství svém poŕídili ; avšak budeme touž 
mérou také, až se navrátíme, od vás žádati, aby se mesto náležalo v lémž 



Prvni petice Pražská 11. bŕezna. 
8 

stavu obecného poŕádku, jakož je zanechávame. Pán bôh s vami i s nami ! 
Ten, jenž panuje nade králi, jakož i náklonnost a láska vaše búdou nás 
provázeli na ceste; dúvéra naše obapolná bude nás síliti. Na shledanou! 
V Praze dne 19. bŕezna 1848. Ve jmenu vyslaných: Petr Faster. — 
Pravoslav Alois Trojan." (Kvety, 148.)*' 

O odjezdu deputace z Prahy pak oznamuje svédek : „Pravé se vracím 
z nádraží, kde jsme našim poslom, kteŕí túžby a žádosti národa pred 
trňn Jeho král. Milosti položí, s bohém dali. Cechové! takového oka- 
mžení nebylo ješlé v Praze, co naše paméf stačí; to všeobecné ouča- 
stenství, to nadšení, které každou mysl ovládalo, poskytovalo pohled vzne- 
šenejší, nežli naše srdce snésti maže, — pérem neize mi je vylíčiti. Již 
pred 6. hodinou ráno naplňoval shromáždéný národ celý náš ohromný 
Koňský trh ; pred sochou sv. Václava vyslavén byl pod stanem, na némž 
česká korouhev vlála, oltár ; kníže arcibiskup s asistencí kolika kanovníku 
a jiného duchovenstva pnstoupil k nemu, aby bohu všemohoucímu, který 
ŕídí osudy národĎv, obét svätou učinil, a požehnaní jeho pro šfastné po- 
ŕízení vyslanectví národního vyprosil.** 

„V kruhu méšfanských vojsk stáli vyslancove a ostatní oudové Vý- 
boru méšfanstva a obyvatelô Pražských spolu se svými rodinami, dále 
se rozestavili starší méšfanští ozbrojení sborové, národní garda a sborové 
studentňv a Konkordie. Študenti vytáhli se starým praporcem študentské 
légie od r. 1809, prozatímní praporcové vláli pH ostatních sborech ; 
všecku prostom mezi nimi zaujímal lid ; nikde nebylo policejního ani ji- 
ného vojaka na stráži vidéti, lid sám na poŕádek hledél. ** 

„Začala se občf svätá a zpčvácký sbor našeho Jeleňa zpíval : „Hospo- 
dine pomiluj!**, polom: „Svätý Václave, vévodo České zemôl" a národ 
své hlasy s ním spojoval a vroucné se rozléhala prosba z tisíc hrdel : 
„Nedej zahynouti nám i budoucím!" Po skončené mši a po udéleném 
apoštolském požehnaní vystoupili ješté dva z vyslanca s peticemi skvostné 
červené vázanými, žádajíce Jeho knížecí Milost o zvláštni ješté téchto žá- 
dosti požehnaní, což vrchní tento pastýŕ, radost svou nad chvalitebným 
počmáním méšfanstva a nad tím, že pri všem Boha tak pamétlivo jest, 
krátkymi, jadrnými slovy projeviv, s nadšenou myslí učinil, a posléze tŕi- 
kráte: „Af žije král! Sláva konstituci ! " hlasité provolal.** 

„Nyní se všecko ubíralo k nádraží a na blízke jemu hradby, které 
nepŕehlednými zástupy hdslva jako poseté byly. Oddíl sboruv študentských 
doprovázel jako čestná stráž rodiny vyslancov k nádraží ; vyslancove se 
tam s četným mešfanstvem, a po bocích mestskými ozbrojenci obklopení, 
pešky ubírali, prední dva svázané petice slávnostné nesouce. Okolo toho 
prňvodu, pred ním a za ním valilo se v zástupech ostatní Pražské oby- 
vatelsto všech stavu. Mezitím prozpévoval sbor zpévákň neustále sväté 
naše národní hymny, jako dŕíve; oučinek na srdce všech byl nesmírný. 
Ve čtvrt na 8mou odjel zvláštni tah jako kurýr napred ; na tri čtvrté na 
8mou určen byl odjezd vyslancáv samých. Tu nastala nejtklivéjší, nej- 
dojímavéjší chvíle; národními korouhvemi a vénccmi ozdobený samolah 
(lokomotív) pŕipŕáhl se k vozum, vyslancove vsedali a loučili se s Pra- 



Prvnl petice Priížstä 11. bŕeznu. 9 

íany a s rodinami s%7inL; p, Trojan ješlé ukázal ceJému národu jeho 
skvostaÉ svázauoti verejnou prosbu k trúrtu Jeho C. Msti.. z vozúv se 
sypaly červené česky a nemecky lištÉné listy, slova to k louŕenl; iiľčeiiá 
minutá pfisla. a z hloubi srJce veákerébo lidslva zaznelo úpenlivým blasem, 
jako by se zemč pod nobama otvlrala, lisiceré: ,S bohém! Dobré |ioŕf- 
zeni ! Stistuou ceälu ! Sláva! Vivat!" Bllé äátky, kamkolí jsi pohle'lnul. 
povéifiiri vläly, váccky tiohouky k rozlouŕenl ký^'aiy. Zvolna jenom bnul se 
äamotab s oimi za bránu — odjelí. Slai-ým. mladým vstoupily sky nej- 
blubSlho pohuutl do oúf.* 

„Když vyslanci byli odjeli, seäikovali ^ opét zástupové ozbrojeuých 
sborAv, u nastalo divadlu jiaé. Povinášejld byl pohled na statné sbory stu- 
dentstva a národní gardy, leprv pŕede dvéma dny aa pospécli ztlzcaé. Pozdra- 
vovali se vespolek i vzsyetnné se starším meštanským vojskem hluOuou opet 
a opét po ulicích se rozléhajíd .Slávou* a .Vivat' a láhU v nejlepäím |>o- 
ŕádku Dlažebni ulici pfes Kolovratskou tŕldu [Fŕíkopy] clo svých rozličných 
étvťtí. S okeii mnohých domú vlály ŕeskč koroiíhve, balkóny byly jimi ové- 
Sťné a krásnou pleti obsazenč, která toŕenim äálku pozdravení sborúv opčto- 
Tala. Vše se skončilo bez nejmenäi výtržnosti, na vSech tváŕlch maloval sejen 
jeden cil, cit radosti, svobody, bralrsLva !' (Kvety, 150.) 

Deputace Pražskú byla cestou do Vidnč na stanicfch slávnostné uvCtána, 
neloliko v Cechäch, uýbrž i na Morave. , Na moravském pomezi stál obelisk, 
s kterého vläl národof praporec. U olieliäku toho se zastavilo; celá depu- 
tacc vysloupla i volalo se s naU^nfin : Sláva! na ouzké vnilŕnl spojení 
mezi Cechy a Moravou. Byli jsme tuze napouli. Jak na Morave budeme 
vfláaí; a\'šak nad naäe očekávánf byli jsme daleko prekvapeni. když na 
prvnf ätaci moravské náramné množství lidu bromohlučné: Sláva! pri 
naíem pŕijezdu prevolávalo, a jásánl ncmŕlo konce, když jsmi; na pevné 
spojení Moravy s Oťcliy bliisiU'; Shivii! pronesli. Ddmám .se rozdävaly 
kokardy. i pŕiplnaly si je hued na fiádra. To se opakovalo po celé ceste 
skrze Moravu a všud e prijímal y kokardy s vdéčnou radostí." 

,S večerem prirazili jsme do nádraží Holomouckého. i byli jsme 
s jasaním ofi uesčíslného lídstva prijali, Väíchni v Holomouci studtijicí 
Č-ekali tu na nás a když deputovaní Pražské uiiiversity k ním promluvjli 
a pak sestoupili, lu bylo objímaní! Svým Holomouckým bratrím k žádosti 
šli naái studentšti deputovaní pešky z nádraií do Holomouce a pri faku- 
iovém osvíceni a ustavif-ném jásánl pohyboval se tah skrze méslo k prí- 
bytku deputovaných. Nám Pražanum bylo ale podivné, že ani jediný 
ouí'ednik z Holomouckého magistrátu nás nepŕivítal. kdežto pŕece všude. 
kudy jsme jeli, i v nejmenších vsích nás rychtáŕt i ouŕadníci z vúkoli 
pozdravovali. Objasnilo se nám to teprva pozdčji, kdyí jsme byli sly^eli. že 
se Holomoucký magistrát pravé v čas našeho pŕijezdu o deputaci do Vtdué 
radil. - 

,V tí hodin ráno vyjeh jsme z Holomouce . . . Jeli jsme pak porád 
CO nejrychleji a v Bŕeclavt dostali jsme su na rakouskou pildu ... Ve 
Florisdorfu očekávali nás vyslancove Cechu Vídeňských na uvítanou; byli 
to samí známi, i privítali nás, jak se samo sebou rozumf, s nejľozčile- 



10 Prvni petice Pražská 11. bŕezna. 

néjším jasaním, i lítali jsme z náruče do náruče. Nevyslovitelné skvelé 
ale bylo uvítaní nás ve Vídni samé. Nesmírné množství lidí očekávalo 
nás v nádraží ; jeden rečník kladl nám na srdce, abychom véc moravskou 
nikdy a pod žádnou výminkou od české neodlučovali, a slávený rečník 
Kuretič vyzýval nás a všechny Slovany, bychom vždy verné k sobé stáli 
a vzájemné naši svätou véc zastávali. Odtud šli jsme pešky ve slavném 
prú vodu až do císafského hradu. Všudy kynuly nám šatky a praporce, 
se všech domú metali nám vence, k vití, bílé peutle, a jásající množslví 
lidu vzrôstalo každým okamžením. Myslivecká tŕída byla již celá zatísnéna, 
s téžkostí činila národní garda jízdná místo a ledvaže špalír slovanského 
sboru nával lidstva zadržel." (Kvety, 161.) 

O uvítaní deputovaných cestou a ve Vídui vydávaly se v Praze 
i zvláštni rychlé zprávy tiskem. V jedné takové oznamuje se mimo jiné, 
že „vétší částka Vídeôských národních gárd očekávala je. Samy Vídeňské 
ném. Noviny povzbudily Vídeňské Slovany, aby je uvítali." (Arch. Mus.) 

(Víz niže kabinetní Hst z 23. bŕez.) 

Schňze v lázni Svatováclavské, prvni petice Pražská a udalosti, jež 
rýchle potom následovaly, neminuly se s mocným účinkem i na Cechy 
v ciziné, meškající tam dočasné neb i trvalé tam usedlé. Jsa tou dobou 
na cestách Dr. Rieger píše z ftíma mimo jiné: „Včera dopoledne byl 
jsem na vyslanectví našem. A. O. mi dal čisti Noviny Vídeňské — a 
v nich oficiálni zprávy. Ruka mi trnula, když jsem to držel v rukou a zde 
nesklamnou zprávu četl o naši mladé svobodé. Bôh nás má pŕece rád ! 
A jak divné, pŕepodivné mi to vypadalo vidéti vlastnima očima, kterak 
noviny Vídeňské potrebu konstituce a svobody tiskú uznávaji. Af nékdo 
ŕekne, že se v našem veku divy nedéjí. Zvláštni satisfakci mél jsem ale 
večer v jednote, když jsem četl ve Všeob. Novinách zprávu o porade 
mešfanské v Svatováclavské lázni. Již mne počínalo hanba býti za své 
krájaný — kteŕíž, an celý svet sméle o reformy se hlási — o opravy ve 
vlasti naši a hlavné o ochranu národnosti zhola žádné péče nemiti se 
zdali. Líhal jsem Viís všecky v duchu, kteŕiž jste se v tom pričinili a 
zvlášté starého pŕítele svého, Trojana. Tu se opét osvedčil v dobé roz- 
hodné — CO muž v pluém významu slova toho, muž srdnatý — odhodJany, 
pevný; obetavý. Budme všickni tak, a nebude, kdo by se smel opovážil 
národnosti naši a práv jejich jen prstem se dolknouti. — Jen toho mi 
bylo líto, že jsem v dobe tak tčžké, dôležité mezi svými nebyl a svou 
silou ke zdaru naši véci prispeli nemohl. — Ale nyni spéchám domu 
mezi Vás." (P. N. 29. pŕil. str. 2.) 

Ceští akademikové v Uherské Šťávnici rovnéž se ozývají. (Tamž.) — 
, Dcéra česká" v Dráždanech povzbuzuje v Deutsche Zeitungu sou- 
kmenovce své na dráze nové nastoupené, dto 24. bŕez. (P. N. 29. str. 2.) 
— Cechoslované ve Vídni velmi horlivou činnosti vynikali, o čemž niže 
na svém místé. — Ve Ótýrském Hradci náš krajan. Kašpar z Vele- 
šína založil ^Slavische Landsmannschafl" . (Kvety, str. 257.) Hned druhý 
den po vzniku té myšlénky prihlás lo se k ni 62 členu, Slovinca, Ghorvátú 



Zádosti Tražake pivorJnI. U 

a CechQ, sludujlelch 1o lamni iiniversily {K-v., 232.), kterjilo počet zÄliy 
Tzrostl na 200 (lamž, 248, si. 1.). 

Čeština nabyla rázem vÉtšI platnosti v Praze i po veiikové. .Ceaké 
mluvnice niají iiynl Téläiho než kdy jitidy odbytu, znameui to úprimného 
pHití jak Ceciiú tak NÉnicú. zaaedbanýiii svým poviimoalem k našerau 
jazyku podlé možnosti jcátč zadost učinili. Na požádänf iíŕedníki^ státof 
účlirny (Staatsbuclihaltung) a s privolením jejího pfedslaveoéhu pFeduäSÍ 
jim p. Vávra, oficiál u léliož úfadu, Ce.ský jazyk, pro Cechy a pro Nemce 
ztláSlS, po tŕech hodÍDäc-h 7^ lýden. Zapsan^ch ličaslnikú ohojfho druhu 
počllá se ji2 a:si 60, Outednikúm fiskiliilm píediiáäí na jích požádánl p. 
Neubauer český právni sloh. Tak i po priválnich hodinách v českém 
jazyku silnejší popUivka. P. Vorel zavedl ve svém ústavu pro hochy rovoéí 
prednášky o češtine a více jiného se chyšlíi.' (KvC-ly, 178. si. 2.) 

V Jičfné zaloíen v Jubnu spolek členáf^ký, pri jehožlo zah^ení p, 
Jds. Hollraaon ^teií českou j-ozvinul dOleliilost obou jazyka zemských 
i olevŕel polSäiteliiou vyhlldku, ie nt^toliko úŕedafci, tkšliny méné mocní, 
□ibrž laké vSechny dámy v Ičchto Tnisliioslech ualeznou pŕileJ!ítob't, liplnS 
se vzdelali v jazyce nyni nevyhnutelné potŕebném", (Boh., 69. str, i. si, 2.) 

V Litoméŕicfch zflzen byl léž spolek s výslovným dfielem ,cviCiti 
se včeštiné*. ve schĎzIch jeho Oesky mluveno, členo a zplváno. Pňvodcem 
jeho byl krajský komisár Herget. (Boh.. 59. str. 6. Kvety, 185,) 

TolikéZ v Cbebu íôläí borlivost pro f.eätinu se jevila. (P, N, 
24.. str, 3.) 

Také Zidúm videlo se poehlubili, 2e ji2 dne 14. bfez. na Pražské 
gisraelské äkole hlavni pfi veŕ^nt' zkouäce iäci i z čeStiny byU zkouSeni. 
Bylo vŕru pohnulliío, slySeti, kterak chlapečkové p6ti- a äesliletí na otázky 
české po Oesku odpovidali n horlivoslľ se vyznameuávali, jako by citili 
význam jazyka, jenž v pozdéjSím vážnejším živote lesneji je pŕipoutati má 
k jejich spoluobčanom kí-estanským. Bohdá, není již daleka doba, kdež 
vedie žalmu Dávidových i národní písnO české búdou se ozývali vc Školách 
israelských a í.e déii israeiské modlitby své a zbožné city neloliko jazykem 
hebrejským a ui-meckvm. nýbrž také českým búdou k nebesOm vvsýlati." 
<Boh., 45. str. 4. si.' 2.) 



2ádosti Pražské v podobe púvodní 

Prvuí petice Pia^ski jikí ji b>la formulovali k mise zvlášle k tomu 
zvolená, v nŕkterých kustcli dosti íiieteliié se jtsila ode Clánkäv, jež pro 
sc-húzi v lázni Svatováolavske b\l sestavil di Biaunei a kteréž tam také 
byly jednomyslné phjaly jesté s neklerjmi dodatku Podobá sc, jako by 
spokojenost s formulovaním petil od komise poiííenim nebyia bývala vše- 
obecná : mQže se lak rozumeli jiz ze zprávy pŕi [ rvní petici citované, 
o .prudkých výstupech mezi ne=hodujítími ^e'' (ev\biiu, zvoleném k redi- 
govaní pelicc. Dokonceziejmo pík jesl to ze zprá\> jižlo výbor mčätanú a oby- 
vatelú Pražských (podtp&ani jsou ,\fjltdi hrabe Dtym, prednosta. — 



12 Žádosti Pražské p&vodni. 

Petr Fast^r, zástupce. — Pravoslav Alois Trojan, první sekretár. — 
Dr. Vilém Gabler, druhý sekretár") dne 17. bŕezna verejné vyhlásil, ze 
zprávy obsahu tohoto: ,Aby se obecnému pŕání občanú Pražských 
učinilo zadost, tímto se verejné oznamuje, že pôvodní žádost v ta sama 
slova sepsaná, jakož v lázni Svatováclavské byla prednesená, od vyslaných 
dne 19. bŕezna t. 1. do Vídné spolu se vezme a Jeho G. Kŕ. Milosti 
predloží." Vyhláška tato byla zvláštními plakáty uverejnená; ^ Kvety" pak 
ji otiskujíce, pŕičinily k ní tuto poznámku : ,S velikým potešením spé- 
cháme sdéliti následující oznámení, které, jak doufáme, k upokojení zdej- 
šího obyvatelstva i venkova znamenité prispeje." (Kvety, 143.) 

Dne 18." bŕezna, tedy den pred samým odjezdem deputace první do 
Vídné, dr. Brauner uverejnil ona prvotní petita česky i nemecky zároveň 
ve zvláštním čísle „Bohemie"* pod nazvem „Krátke odôvodnení Pražské 
adresy v její pôvodní podobe", a pripojil k jednotlivým článkom zvláštni 
odôvodnení. 

Podávame zde ona pôvodní petita Pražská i s jejich odôvodnením. 

1. 

Aby pojištén byl svazek mezi zemémi k České korune náleže- 
jícími, Čechy, Moravou a Slezskem, a ty aby zastavaný byly [nem. 
deren Vetretung] od snemu, každého roku bud v Českém nebo 
v Moravském hlavním mésté shromáždéného. 

2. 

Aby tyto zeme administratívne spojený byly a zodpovedné 
politické, právni a finanční centrálni ouŕady aby se v Praze pro 
né zavedly. 

Oba tyto články žádosti jsou odôvodnený starým posud se zachová- 
vajícím zemským zŕízením, a historickou a národní zachovalostí [ném. 
Integrität] téchto zemí, jakož i rozsáhlostí a zvláštností stávajících tam 
občanských pomérô ospravedlnený. Spojení jejich jest právne docela lakové, 
jako je^t spojení král. uherských zemí. tudíž i od Jeho Milosti prijatý 
titul: Ferdinand I., císaŕ Rakouský, král Uherský a Český, toho jména 
p á t ý atd. 

8. 

Aby stavovské zŕízení království doplnéno bylo svobodne vo- 
lenými vyslanci všech mést a okrešú venkovských. 

Dosa vadní stavovský spolek [ném. Landständische Kôrper] sestává 
z prelátského, panského a rytíŕského stavu, pak z magistrátních predsta- 
vených k sezení a hlasovaní uprávnéných priv. král. mést, a tudíž tenkrát 
za stavovskou representaci zeme považovati se nemôže. Tím byl jen 
toho času, když v ném veškerá král. mesta od vyslane ô zvlášté 
zplnomocnéných zastupovaná, všecka ostatní mesta pak v pod- 
danství a sediaci svým pánom co nevolníci podrobení byli. 

Nemá-li stavovská representace býti pouhé zoučaslnéní jednotlivých 
privilegovaných osôb a spolkô, nýbrž pŕirozeným orgánem mezi vládcem 
a lidem, jest doplnení a zdokonalení nadŕečeným zpôsobem potrebné. 



2ádosti Proisbé pavodnl. 18 

4. 

Aby byla ouplná rovnosl české národnosti s nemeckou ve väech 
českých zeiuich, Školách i ouŕadech. 

Teato článek Žádosli zakladá se na slarétn a obnoveném zemskéni zrízeni 
od kvetná 1627, kileito české i nemecké feCi v zemlcli korii[i)> České 
stťJDä práva j^mi |jiiii>i('iia. Tato rovnost ncnl žádným pozdŕjšlm zíkonem 
aebo plalnym uzavromm snt^mu vyzdviíena ani obmezena. iiybrž jen za- 
vedením nônieckých ékol v roce 1773 skutečuá prekážka jl učinŕna byla. 
Ccská ŕei' byla poCáteäné z normálnfch i vyäšlcli äkol, a je£!o se ouŕediilm 
CekancAm v nicli vycvičeným dostateäné známosti české reči a slohu ne- 
dostávalo, kuiii.Cné hike í. íjDiadu vytisknuta. V léclito zemfch má prevahu 
Tčtiina pauze českých obyvatelQ; jejich dušei'ni a malericlDí záležitosti 
tedy zanedbávaný jsou, ha i v netiezpečenstvi upadaji. pokud českým 
rodákäm nedá se tatáž pflležitost, aby v matefské své reči v stejné mlťe 
jako Nemci duševné se vzdčlávati. ve své maleí'ské ŕeéi právo hledati 
a právo nalézati mohli. 

Pri tom nenl a nemôže býl oumysl, kiery by k ujme ŕTômcä 
smeroval; asi se tím nevyrozumívá. jakoby nemecké feči zapotfebi nebylo 
pro Čechy, kleŕí by po nejaké vy^f vzdelanosti tauíili. Nemeckým oby* 
vatelflm zeme České to zajislé velmi vítané bude, kdyí i oni, kleNžto jsou 
menšinou obyvatelú téchto zemi a v kaZdodennlm potfebném obcovaní 
s nimi, snadnou pŕiležitost a pohnútku ualeznou, známost české feči bez 
zvláälDiho vynakladám času a penéz hned ve äkole sobé privlastnili ; jako 
to laké rozenému Cechu jisléji a snadnéji bude, nemecké reči se naučili, 
kdyí se jí učiti bude v pŕirozeném matefském jazyku. 

Také jest to jediný proslŕedek, pojistiti iiásledek četným zäkonnfm 
naostíením, aby ouŕednlei v téchto zemlch dokonalou známosl obou v zemi 
panujfcich jazyka mélí. kt posud to bylo pouze náhode pozústaveno, anebo 
se lo líčilo vysvčdčeními, kteréžto bohužel ! mnohý sobé zaopatrili dovedl, 
klerý sotva lu n ej potrebnej š i známost českého jazyka mél, 

Uskiitečnéuí loho prospešného zavedení, tuífm, žádné téžkosli ne- 
podlehnc. Jako se na gymnasifch s latinskou rečí stáva. kde2lo je z počátku 
pinize pfedmélem vyučovaní, kleré v jazyku némeckém se deje, pozdéji 
pak T iií jiným vécem se vyučuje: tak by se to také s českou fečl, slohem 
a lileraturou stáli mélo - — s lím rozdílem, aby se v čisté českých mlstech, 
nebo v lakových, kde česká reč prevahu má, vyučovalo v jazyku českém, 
nemecký jazyk aby pak byl pŕedmétem vyučovaní, pozdéji ale aby s po- 
držením českého jazyku také v némeckém se vyučovalo jednotlivým 
pŕedmétum — kdežlo v mislech docela nemeckých, nebo v lakových, 
kdi" nemecký jazyk prevláda, naopak díli se musí. Pouze triviálni školy 
musely by jako posud obmezcny zústal na materský jazyk véläiny. 

Také na vysokých školách bohomluvectvl, práv a lékaŕslví, jakož 
i v technických úslavech mluví ne^jasnéjši praktická potŕebnost pro dokonalou 
ziiámost a neustále cvičení v obou v zemi panujicích fečích s obzvláštnim 
upotŕebením na nabyté tam vycvičení pro život a od loho závislou schopnosl 
a užitečnost u veŕejném živote. 



14 Žädostj Pražské pftvodni. 

5. 

Uspoŕádání soudnictví: vyzdviženíra priv. soudô, zavedením 
neodvislých ouŕadCi a verejným oustním jednaním. 

(). 

Všeobecné vykoupení z roboty a jiných urbárních povinností, 
vyzdvižení poddanosti, stejné postavení gruntovní majetnosti z ohledu 
práv i bŕemen, bezvýminečná zavázanost k stavu vojenskému loso- 
vaním a CO možná nie delší než 41etou službou. 

Zjednodušení soudnictví zavedením obecných okresních soudô pro 
osoby a veci, s vyjmutím predmetu pravomocnosti vojenské se týkajících, 
mélo by, obzvlášté již pro vyjadrené zákonní pripustení k vykoupení od 
urbárních bŕemen, míjejícím rozdílem mezi poddaným a svobodným majitel- 
stvím osobní vážnosti výsadami nadaných osoh tak málo na ujmu býti, 
jakož osobnímu a vecnému úvérku vúbec na nejvýš prospešné jest. 
Vrchnostem gruntovním jest patrimoniální soudnictví den ke dni obtížnéjším 
bŕemenem a jakož nepravidelné rozličným objemem dominií, libovolnou 
propustlivostí úŕedníku, jichž první povinností jest, o vrchnoslenský prospech 
se starati, taktéž nesnadné a nákladné jestif pro poddaného za príčinou 
nepŕiméŕené skrovného platu právních úŕedníkô a nejistoty jejich zaopatrení 
v prípadu bezslužebnosli aneb neschopnosti. Z ohledu na to jest pri ne- 
odvislých zavedených soudech oustní a verejné jednaní ospravedlnéno. 

Nejvýš dobročinný ohled nejvyššího zemského ŕízení, aby dobro volným 
usjednocením účastníkô selská majetnost od roboty a urbárních bŕemen 
osvobozena byla, není vydaným patentem od prosince 1846 o vymenení 
roboty nikoliv v míŕe té docílen, jakž zjevné nejvyšší zákonodárslví za to 
mélo; to hlavné proto, ponévadž požadovaní ve výmenných cenách od 
mnohých statečních správca prepiato býva, ponévadž držitelové statkň fidei- 
komisních potrebným ustálením celé výmenné sumy na čas svého požívaní 
z výmeny jen nepatrný, cene náhradní nikdy se nevyrovnávající prospech 
mají a konečné ponévadž vábec veškerého selského stavu myšlenka se 
zmocnila, že sice placenou, ale potrebnou a všeobecnou výmenu roboty 
CO zŕízení vlády aneb uzavŕení stavu na každý pád v brzce 
očekávati Ize. Všeobecnou výmenou urbárních *) bŕemen jest již dán základ 
k ustejnéní gruntovní majetnosti, a vyzdvižení osobní, toliko ješté na pomer 
patrimoniální pravomocnosti zakládající se poddanosti jest jen nepatrný krok 
dále v nasledovaní celku. 

Toto ustejnéní majetnosli ve výhodách a bŕemenech mohlo by míti 
veliký výsledek pro materiálni blaho jednollivce, j.ikož i zjednodušení ná- 
kladných prostŕedkúv vlády a pro výši všeobecné možnosti placení dané; 
pretože množství nevyrobitelných fsic] jistin nyní poddanému majiteli gruntu 



'; Na každý zpňsob byla by snad v knižce ..O robote a vykoupení z roboty* 
ode mne naznačená výmena stavovskými úvérečnimi listinami pro nynéjši [)oméry 
nejpŕiméí'enéjši; protože součastenstvi nezemanských statkáŕňv a rolnikú pri snemu 
a tudiž všeobecné usjednoceni o to ve zpúsobé smlouvy pro všecky oučastniky 
nyni možno bude. — Pozn. orig. 



r 



Žádosú Pražské |>úvailnl 1G 

k cellcn pHpadnou a rovnováhu mesi piúmyslným podnikánfm a ouroky 
le TzdMáráal rolí u vedou. 

AOkotiv i bl'emeno závažností k vojsku, au diétou službu snfíené, 
ukbfeno jesl, dolébá pfece pnsud velmi teŕ.ce na femeslnický r rolničky 
sUt fak mnohým osvobozenim h posiivadalm zpúäobeca odvádéaí. Mnjctnoäti 
m Zirnosli nemajici nalezne pri vší prísne obezfelnosli suadao pfíJeŽilost 
T7hnoiiti se dostavenr v mladšfcb letech, an mezi Lltn na otcovsky dúm 
poutany mestsky a selsk^ synek stavu tomu vyhnouti se nenioba poCet 
schazejicích pak vyplniti musí. Ciyrletá vojenská sluíba, jak jí sem tum 
y ciiiué stáva, razmaoíila by zjevné chut k stavu vojenskému, a pfihodilým 
ryhoitlfm se v prvni IHdé stáH a£ do 21. neb 22. roku také ouplnó 
vzdčiáaí brauce (reknita) t nékterém feraesle jeäté pfeíl odvodem jcsl 
možno. V mnohých štátoch, ano jií í v rakouských zemich zavedeným 
zkušeným sbiránfm skrze josovánf vyhnulo byse konečne mnohým ouskok&m 
a Smejdňm, a učinila by se najednou pŕltrž z toho pocházejlcl mravní zkäze. 

7. 

Aby bjiy zavedený mestské a vesnieté obce a ty aby spravo- 
vaný byiy od svobodné volenýcli iiiunicípiibiich a komuniUnÍpli 
oufadú. Aby zHzeny byly komunálni (obeciii) gardy. 

Kdyžby se zavedly všeobecné okresní soudy, pro kleróíto by se 
v <Jectiách beztoho dobre rozdelená mésla hodila, odpadla by mC-'lilm 
vbtätnl soudnf moc a poztsialu by jím pouze vlastní jioliticko-ekonomická 
správa obecní, a pro lu by vlastní prospech občanA zajíslé byl iiejiepSíni 
nikojemstvfm, kleréZto by ani horlivostí státnícb oufednlkä, anit jakou 
poiiiiécujicí kontrolou (nelmohlo být pŕevýfieno. Vesuické obce podohaly by sc 
di-iciíiii mŕslskjm, k<lyž by sviľbii ŕeŕená soiidni mw z.ivedeua byla, 
a kdyby jednotlivé se udržeti nemohly, v komunálni okreäy by se roZ' 
délily. Pouze samozákonnosli oM dá se národní vlastnost a obecní jméní 
šfastné udržeti a dobre upotrebili k povzneSení a zotavení kleslých obcí 
a k prospčcbu vlasti. 

Když se nynéjäi, posud ale beze všeho urOerií jsoucí mGslské oslro- 
stŕclecké gardy proméní v náležité zŕlzené komunálni gardy, k uimžto 
pŕisloupili by všeobecnou povinností hylo : byla by proti nepokojúm 
a spolkúm chudinectvi [ném. des Prolelariats] vždy hotová ozbrojená 
sila, klerážlo štát žádné vydaní nestojí, a kdyby potreba nastala, že by 
se íádué, placené vojsko Jinam stábnouti muselo, zústala by co mooná 
ochrana bezpečnosti pohotové, kdežto aí. poäud na venku takovéto ochrany 
více ménÉ se nedostáva. 



Aby se ouŕady obsazovaly domácim lidem, majicim stojní"' 
dokonalou známost obou v zemi panujícícli jazyka. 

Dle toho, jak lo noporašenost zŕizeni pfiméŕená a historické i po- 
litické pomery, jakož i rozdilnost národnoäU v zemfcb koruny České ])o- 
žaduje, hodí se k náležitému zastavaní verejného ouŕadu jen lakový domáci 
nebo ponárodnôlý Český obŕan. klerý téchlo okolností znalý jest. Potreba 



16 Žádosti Pražské pôvodní. 

stejné dokonalé známosti obou v zemi panujících jazyku zakladá se na 
zákonní jejich rovnosti. 

9. 

Svoboda tiskú s represivníini zákony proti nadužívaní. 

JO. 

Aby taxovní a kolkovní zákony byly opravený a potravní daô 
zrušená. 

Kolkovní a taxovní patent od r. 1840 sice množství s vybíráním 
nékdejší generálni taxy spojených nevhodností odstránil, a hledání práva 
u zemépanských ouŕadá znamenité usnadnil; u komunálních a patrimoniálních 
ouŕadň naproti tomu hledání práva jím v takovétéž míŕe obtížným učinéno, 
protože taxy zostal y. cena kolku pak ješté znamenité zvýšená jest. Vétší 
bremeno zasahuje tedy nejhlavnéji ŕemeslníka, sedláka a vubec chudé. Také 
upotrebení kolkovního zákonu býva pro zkázy plnou ouskočlivost nebezpečné, 
a sprostý človek ze strachu, aby do pokuty neupadl, často mnohem vétší 
outraty si delá, nežli to kolkovní patent vlastné požaduje. 

Pri mestských a vrchnostenských daních nacházíme v rozdélování 
podlé tŕíd a pri platech u knih gruntovních dle rozličných ustanovení 
onu nestejnost, jejíž základ schudnutím a pádem mnohých bohatých mést 
českých a zahynutím všelikých živností již dávno pominul. Dále dopomáha 
toto predpisovaní a vyzdvihovaní daní na venku nejvíce k ošizení sprostého 
lidu, jakýchž podskokú vlastné ani dohlídati se nemôže, čímž se lidu 
zákonní prostfedky právni ochrany znepŕíjemôují. Hlavné však má daň 
potravní tu vadu, že nejspíše jen na tŕídu lidu chudšího a méné možného 
padá a tím zpôsobem, jak se vybírá, sláva se pro štát nákladnou, pro 
platícího však občana obtížnou a znemravňující. 

11. 

Svobodné právo shromaždovat se a zadávat prípisy, svatost 
tajemství dopisu, pojišténí osoby proti zatknutím bez pŕedešlého 
soudniho uznaní aneb dostížení zločinu. 

Nahlédneme-li jen blížeji na rozvinování a rozkvet lidu českého jakož 
i na všecky ŕádné občanské pomery jeho, jakýmiž se naše vlast honosí, 
zajisté zadnému na mysl nepadne, že by snad toto zŕízení zneužíváno býti 
mohlo. Naopak jsou ustanovení tato silné rukojmé pro blaho jednomu 
každému, jakož i všeobecnosti. Gožkoliv by všeobecnému dobru škodlivo 
bylo, ustanovení tato odlučují a časným protipôsobením se k žádné strane 
nepfivrhují [ném. neutralisiren] ; ano podporují a udržují všeobecné dobro, 
poukazují ŕízení zemské na všeobecné potreby a verejnou čisté panující mysl. 

r* 

A, M* • 

Ouplnou svobodu všech náboženských vjznáni. 

Tímto pravidlem nemiiže ŕímsko-katolické náboženství žádné ujmy 
utrpeti, ponévadž bez toho pôsobí vyznaní neobmezené četnosti, a nej- 
vyšším panujícím domem, tak jako mocnou sv. stolici v ftímé proti všem 
ostatulm vyznaním nepŕemožitelné ochrany požíva. 



Pelice vys. íkol Pražsi. IĎ. bŕer 1848. 

SpfSe mĎ2e jen to k jeho lesku a k jeho roišfFenl patrne prispfvati, 
kitji mimo né jiných vyznaní víry svobodué stáva, Itteréi se nikoiiv co 
S slsbsl, nýbrS ještô laké za ívláät uliskované povaíuji, 

(Bohémia 184H. zvláätní ŕtalo ze dne 18. bíezna.) 



Petloe vysokých škôl Pražských. 

15. bfezna 1S48. 

Dne 15. bfezna shromáidil se výbor k tomu zvoieuý od sludenlňv 
jednotlivých fakull universitnfch a polytechniky, i sestavil v pŕltomoosti 
mnohých profesorúv petici ke králi o žádoucích opravách na obojích 
QDéch äkolách Pražských. O pŕedchozím jednaní v té veci zprívy podrob- 
nejší nalezneš v .Bohemii" J848, 44, a u Schopľa I. 12 a si., i ve 
KTČtech 143. Petíce tato odevzdána byia J. Vel. od zvláätnl deputace 
vysokých štól Pražských pfi společném sJySenf, jež u J. Vd. méla zá- 
roveň s méätanskou první deputací Pražskou. Členy oné deputace vy- 
sokých škôl byli : Dr. Fischer. dekan fakulty právnickí, proť. Redten- 
bacher, Sebáuek z Iheolopie, Holenia z práv, Josef Pečírka z medicíny, 
Uffo Hom z filosofie a Bradka z techniky (Pra2. Nov. 1848, str. 91.) 
K společnému tomu kroku bylo sludentslvo vyzváno zvláätnfm provolánlm 
méštanského výboru, (Kvety. 143.) 

Vyfízení pelice nalezneš ntie pod 2. dub. Pri lé pŕfležitos(i výbor 
Pražského studentstva vyhotovil dne 18. bfezna zvláätnf pozdravení ,Na 
sludentslvo Vídeúské", kleré nalezneš ve Kvélech 154. 

Ona pelice vys. äkol Pražských jest tohoto obsahu : 

VaSe c. k. Milosti ! PŕesvédCeni jsouce, že staré akademické 
ústavy nemohou více odolati bouŕím nynéjšiho veku, osraélujeme se 
prosili nejponíženéji Vaši c. k. Milost, aby ráčila zásadu reformy 
rozšírili i na vyšší školní ústavy. Ceho my volení zástupcove 
celého studentstva společné s poslucháči polytechniky od Vaší c. k. 
Milosti prosebné žádáme, jest uvedení lakových fádúv a zŕízení 
jakovéž u všech vzdelaných a dospelých národu ode dávna zavedený 
a za prospešné shledány jsou. 

Prosíme nejponíženéji: 

1. Aby žádná schopná hlava za pfieinou svého náboženského 
vyznaní od udilelských stolíc na vyšších školách vyloučena nebyla, 
aby nikdo preto ve vzdelaní a v dalším prospechu povolaní svého 
obmezován nebyl. 

2. Aby uvedená byla úplná svoboda vyučovaní i učení se, 
a dovolení k vyudování aby nebylo jako posavad libovolné obme- 
zováno a skracováno, 

3. Aby bylo každému možné učinéno, vzdelávali se dokonale 
v obou jazycích zemských a to ve všech píedméteeh vyučovaní 
vĎbec. 




18 Prohlášeni ústavnosti 15. bŕez. 1848. 

4. Aby dovoleno bylo navštevovali cizí university i v behu 
studií. 

5. Dosavádní rád zkoušek aby na ten zpúsob proménén byl, 
aby volno bylo, tak ŕečené povinné predmety slyšeti poŕádkem a 
časem každému vhodným; aby zpásobilost ke statní službe i ku 
praxi závisela jediné od prísne statní zkoušky. 

6. Prosíme, aby ústav polytechniky pŕivtélen byl k université 
CO zvláštni všemi príslušnými právy nadaná fakulta. 

7. Aby štát pečoval o fysické vychovaní zŕízením telocvičných 
ústavňv a plováren, a ustanovením platft pro potrebné k tomu 
učitele. 

8. Aby dovoleno bylo studentstvu spojovati se v jednoty, a 
k tomu cíli aby za základ, položeny byly štatúty o jednotách nej- 
novéji na université Mníchovské vydané. 

Všickni nejponíženéji podepsaní osmélují se skládati prosby 
své s úplnou dúvérou u trňnu královského, nadéjíce se, že 
svätá horlivost, kterouž nadšení jsou, spravedlivého uznaní dojde. 

V Praze, dne 15. bŕezna 1848. 

Akademický senát a spolupodepsaní sborové učitelští pŕistupují 
úplné k této pétici. 

V Praze, dne 16. bŕezna 1848. 

(Np-sledují podpisy rektora, ŕeditelúv studijních, dékanú, pro- 
fesora, jakož i mnohých členňv fakúlt a studujících.) 

(Praž. Nov. 1848, str. 90. a konec z Bohemie 1848, 18. bŕez.) 



Prohlášeni ústavnosti. 

15- bŕezna 1848. 

Nežli deputace s první peticí Pražskou do Vídné se vypravila, mocné 
hnutí zavládlo již také tam, jemužto povoluje císaŕ, čiaii ústupky až 
k prehlásení ústavnosti. Dne 15. bŕezna okolo 5. hodiny odpol. dal nej- 
vyšší purkrabí Pražský verejné vyhlásiti následující oznámení: „Dle právo 
nyní mné telegraficky sdélené zprávy ráčil Jeho cís. král. Milost zrušení 
censury a brzké uverejnení zákonu pro tisk, spolu i svolání pána stavá 
nemeckých i slovanských zemí, jakož i centrálni kongregace lombardsko- 
benátského království ustanovili. Tuto k obecnému oučastenství podanou 
zprávu pílím tím spéšnéji u verejnou známost s tím podotknutím podali, 
že mi bližší určení co nejrychleji slíbena jsou." (Praž. Nov. 1848, str. 88.) 
, Zároveň ohlásily Vídeňské noviny, že se kníže Metlernich podékoval a pozde 
večír v 9 hodin prišla telegrafická zpráva o udelení konstiluce k J. Osv. 
nejv. purkrabí hrabéti Stadionovi, s níž hned svého privátního sekretáre 
do zdejších besed a j iné úŕedníky do jiných scházek vypravil, sám ale 
do divadla zajel, kde se pravé poslední akt smutnohry „Dienstpílicht*' 
začínal. Opona se musila spustil a hrabč Štadión sám celému shromáždční 



Prohlášeni ústavnosti L"). Iiŕez. 1818. l'J 

pferatlostoé to návéšU sdétil. Ze o dohráDÍ kosu víCu ani í'eči nebylo, 
rozuml se samo sebou.' (Kvély. 143.) 

FerdinandQv pateut, prohlaäujfci úslavtiosi, jesl Ukový: 

My Ferdinand Prvni, z Boži milosti CisaP Rakoiiskv, král 
Uherský a Český, toho jména Pálý, ald., dali jsme laková usUtno- 
veni, jaké jsme k vyplnt>ni žádostí Našich verných národň zapotŕebf 
uznali. 

Svoboda lisku jest Mýni vyjadrením vyxdvižeiié censury 
v tom samém zpúsobu privolena. jako ve väech státech, kde ji 
stáva. 

Národní stráž, zŕizená na základech majetnosti a rozumnosti, 
koná již nej prospešnej š i služby. 

Ohledué povoiáiii vyslanca váech provincialnich stavň a cen- 
tnUnich sjezdú Lombardsko-Benátského královstvi v fase co nej- 
možnéji nejkratáim s sesíleným zastoupenim stavu méätanského a 
pod ohledem na slávajiei provinciálni rády zemské k účelu Nami 
ijzavfeíié konstituce vlasti jest co potŕebi nafizeno. 

Následné oCekáváme s dávérou. že myslové upokojeni, studie 
opét pravidelný diilší chod míti. remesla a pokojný obchod opét 
oživený búdou. 

V tuto nadéji dôverujeme tím více, jeZto jsme se dnes uprostred 
mezi Vami s pohnutím byli pfesvédéili, že vérnost a náklonnost, 
jež jste od století Naäim pÉ-edkúm nepretržité, a i Nám pri každé 
príležitosti byli dokázali. Vás ješté nynf jako od dávna oživuje. 

Dano v naäem cisafském blavnim a sídelnim meste Vídni, 
palnáclého bŕezna tisiciho osmistého étyŕicátého osmého. Našich 
ŕiši roku fitrnáctélio. 

Ferdinand (L. S.) 
Karel hrabe z Inzaght, nejvyšši kancléŕ. 
František svob. pán z PillersdoríŤú dvorní kancléf. 

Dle Jeho c. k. apoštol. Milosti nejvyššího vlád. rozkazu: 

Petr šlechtic ze Salzgeberú, c, k. dvorní rada. 
(Praž. Nov. 1848 str. 92.) 

Plného pozoni hodno jest stanovisko, jaké zaujali predáci politického 
ruchu v Praze vQči tomuto prohláSenf ústavnosli. Oznamujet nám současná 
zpräva síce strufioá, ale výmluvná, tolik: ,Též bylo ve výboru (méätanú 
a obyvatelfi Pražských) rokováno, že kdyby snad se ve Vfdni za- 
myslelo dáti konstituci lakovou, aby stavové väech zemí 
pouzc jen do Vfdné se svolávali, aneb snad nad pripojením 
seRakouského cisaŕstvikNémecku rozhodovatise chtelo, 
aby se proti lakovým zámyslQm slavné protestovalo. My 
nesmime opustili historickou pudu naái, koruna Česká 
(Cechy, Morava a Slezsko) nesmi se rozpadnouti v poulié 
departementy, a ve spojení se zamyslenou ŕiäí Nemeckou, 
jak jl Nemci rozumej 1, hrozí naSí národnosl i nevyhnutelná 
smrt". (Kvély, 143. si. 2.) 



20 Prohlášení ústavnosti 15. bŕez. 1848. 

O účincích, jež zpôsobila zpráva o slíbené ústave v Praze, vypravují 
soudobé časopisy pomerné velmi málo. Zpravodajové zajisté podávali se 
sami dojmúm a požitkúm nenadálé zmeny, že nebyli s to, aby klidné 
a obšírne zaznamenávali zjevy tohoto obratu vrstevníkňm i potomkom. 
Ale nežli dejepisec zevrubným vylíčením této doby poskytne čtenáŕstvu 
českému obraz žádoucí, budiž tu aspoň nékolika rysy výraznými označená. 

V Praze ^s báječnou rýchlostí rozšírila se zpráva telegrafická o ude- 
lení ústavy ... V nejživéjší hostince a v jiná místa schôzek pŕinášeli 
úŕedníci radostnou zprávu. Jásajíce ubíraly se skupiny ulicemi a ohlašo- 
valy každému mimojdoucímu a ve všechny domy prohlášení ústavy. Na 
ulicích, v hostincích se lidé objímali a šampanské ŕinulo se proudy. Ci- 
sári nesčíslné , Vivat" a „Sláva" se prevolávalo. Také na jednoho štát- 
nika zhusta zpomínáno [Metternicha], jenž osudúv Rakouska již více ne- 
ľídí. Po 10. hod. ubíral se od nádraží [státního] právod s pochodnémi 
asi 120 mužúv, provázen ohromným zástupem lidu, všemi částmi mésla. 
U každé hlavní stráže, kudy prúvod s pochodnémi se bral, volala stráž 
do zbrane a vojsko vzdávalo čest: bubny tŕikráte zavííily. Pred domem 
arciknížete Karia Ferdinanda, jenž v našich pohnutých dnech bŕeznových 
lásku lidu si zasloužil, pred bytem nejvyššího purkrabí, pred paláci knížat 
Auersperga, Rohana, hrabat Buquoy, Bedŕicha Deyma a j. se stanulo 
a provolávalo „Af žije"*, načež dilem českými, dilem nemeckými ŕečmi od- 
povídáno. Na Františkove nábreží pred pomníkem Františkovým zpivána 
národní hymna, též na míslé, určeném pro pomník Karluv, stanulo sc 
a voláno „Sláva**. Až pozde do noci, aneb, správnéji ŕečeno, až do čas- 
ného rána trvalo jásáni na ulicích. Pŕekvapujicího obratu vecí ani nebylo 
Ize chápati." Také na zejtŕí „za dne všude nejživéjší ruch: všechno ko- 
kardami nebo páskami na rameni ozdobeno, množí již ozbrojení. Zde 
a onde bylo zn'ti bílo-červené korouhve s nápisem : „Konstituce". Mnohé 
krámy jsou bílo-červené ozdobený a kdyby nebylo již postu, zajisté ani 
jediná dáma neobjevila by se na plese, leč bílo-červené.** (Boh. 44. str. 4.) — 
Na den 21. bŕez. ustanovila Zofínská akadémie na oslavu prohlášení ústavy 
na Zofínském ostrove uspoŕádali zábavu hudební. (Tamž str. 6.) 

Časopisy, které až dosud péstovaly jen zábavu a poučení, jaly se 
psáti o vécech politických, vycházcly častéji a „Bohémia**, časopis do té 
doby psaný výhradné jazykem nemeckým, počala uveŕejňovati články zá- 
roveň i češlinou. Prohlášení ústavy oslavované i básnémi, z nichžto jednu 
zde klademe : 

„Hymne a n den März 1848. 

Die Tag' und Nächť bringst du in Gleichheit, 

Auch uus, diesmal, brachťst Du die Gleichheit ; 

Der Knospe vorbereitest du die Freiheit 

Auch uns bringst Du í'ur Reď und Schrift die Freiheit; 

Bald scheinet uns nach \acht und Ncbel Fruhlings Lichí, 

Nun auch der Bo h m en Genius — die Schale bricht. 

Fuľst MitteriKicht hat ausregicrt, 

Jung Feueľ wiľd neu ungeschurt ; 



Prohláíeni ústavnosti 15. bŕez. 184B. 

Biast ohne Furcht nun wacker in die Kohleii, 
Wer diesE Euch wehrt, dea soli der Teiifei lio 

Buciuoy." rSo) (i 

Karel HaTifíelc, lelidy jeáté rediiktor .PraiskýchNovio", uvefeinil i 
na prraím rníslé tuCnjm pismem tolo vyzvaní; .Všichni '-ŕml 
v Praze, tak na veukové se lulo napomfnaji, aby ke cti ne oe •, 

ijčmecké firmy. Stily a vývSsky zruäilí a fleské si vyvésiil, ! ^ 1 

viiitŕné i zevuitfné stala (lústojná zméaa. Vpichni praví i > 
v Praze dbejte v to, aby také li spoluméšCané, klerým snad i . ^ 

nepŕijdou, o lomlo napomeniiU se dovÉd61Í abrzy dIe nSho im 
síélu. íe Cechové sice dvé slé let spali, ale — nevyhynuli ! * i^ŕra... ..«•. 
Ale v eisle hned následujtcir ŕebi, ,„jS.'. mii poplašené uk.«- 

nejäili. Pravll se lam : ,? timeňtl spoliiobyvatelé lekajf se 

fldnku, jejž nedélaf české noi r sii-.iu -■ ováni Českých ^lílúaná- 
pisi) pŕinesly. Nebojte se, iieiif to 2ádi válka, i&doé iiepŕátelstvl ; nenf 
la tak myäleco, jak se treba na prrnl | iied zdá aneh vykladali mCiíe. 2e 
dosiíadnf zpňsob fcrilmských vývéskň a labulf, dle nŕhož by Praha do korán 
nemeckým méstem býti musila. prestane, že se i v tom rovnorit učinc, kdoi by 
pochyboval? Slušnost toho iiusl kaídý uznali. To se pomalú, jak čas 
a prostfedky .stačí samo seb( udéiá a doufáme, že k tomu každý Cech 
i Nŕmec, podlé sví možnosl prispeje, rád a ochotné, z lásky a šelmosti 
k svým spoluobčan ú m. Kŕ pouhé jméno je, necht si ju ilá Cech 
1 esky, Nemec nemecky nai i; kde víceré udaní je, necht je všude 
v obojfm jazyku, stejnou slud sll. To nebude jii zejlra všeľko, a ni- 
komu to také nenapadlo, s by musila celá Praha najednou i^krábati, 
inalovali, psáti a lakovali, — „ lo by šlo zle a jsou také jiné práce ješlä, — 
alt> diiiifáme, bude se lo |iom:ilij, vlV ,1 vice okaznvati. víak ne na mí- 
lové lokte ; čím kdo rozumn£jŠl a národní rovností a svornosti milovnéjäí, 
tím bude v tom pričiní ivŕjäi, aby jiným dobrý príklad dal. Tak to je 
snad dobre?" (Praž. Nov. str. 94. si. 3.) 

Časopisy pŕičiňovaly se O to, ,aby Koňský trh ke ctí ncjnovéjším 
udalostem ve Sv. Viclavské lázni a ke Cti našeho starého milého pa- 
tróna S v. Václava, jehožlo socha tam stojí, nazván byl S v. Václav- 
ský* a ulice Jezovitská aby pojmenorána byla Karlovou (Praž. Nov. 
str. 92. si. 3.). , Bohémia" horlivé zasazovala se o to, aby nábreží Fraii- 
tilkovo nazývalo se konstitiičnim a pomník tam postavený aby zméné n 
hyl v pomník konštituční, tak by na místé sochy cis. Franliäka po- 
stavila se tam socha „naSebo ncjvýš milovaného panovníka, krále Ferdi- 
nanda V." Kromé loho se pŕimlouvala, aby na obnovené radnici Staro- 
mestské mimo sochy panovníkCiy Spytihnéva, Pŕemysla Otokara 11 , Karia IV. 
a Ferdinanda III. postavily se sochy jeSlé dvou panovníkú českých. Za 
staré vlády byly prý tam určený cisárove František a Ferdinand ; nyni 
prý se zménily veci a obecenstvo prý verejné proti tomu protestuje. „Bo- 
liemia" pak navrhuje, aby vedie cís. Ferdinanda V. postavila se tam socha 
.nejsvobodomysInéjSfbo z dfívéjších panovníkú českvch, velikého Jirího 
Podébradského." (Boh. &2. str. 3.) 



22 Prohlášeni ústavnosti 15. bŕez. 1848. 

K zevnímu označení pŕívržencňv nové doby nosilo »nyní všechno 
Červené a bílé kokardy, neb aspoň pentle, starí, mladí, oboje pohlaví. 
Již ani není pentlí dost na sklade a cena jejich se aspoň zdvojnásobnila, 
cena kokard i zetvernásobnila. " (Kv. str. 152. si. 2.) Též ducho- 
venstvo označovalo se téméŕ všeobecné národními kokardami nebo ná- 
rodními sluhami i chystalo se podati žádost k arcibiskupství, aby pŕíšté 
mohlo nosili obyčejný oblek občanský a zanechali vysokých hot a krátkych 
spodkô. (Boh. Extra-N. 20. bŕez. str. 2.) Počaly se „nosili konšti- 
tuční klobouky bílé, nízke, se širokým okrajem, který po strane vy- 
hrnul a s českou kokardou ku klobouku pŕipnut jest. Obchodník Gott- 
wald v Ovocné ulici prodává již také konštituční slunečníky, červené 
a bílé.** (Kv. str. 144. si. 2.). „Bohémia** navrhovala míslo smekání 
kloboukú i „konštituční pozdrav" na zpĎsob vojenského. (Boh. 52. str. 4.) 
Slečna Math. Ringelsbergova složila konštituční polku, kteráž> vzbu- 
dila pravé nadšení" v hudební besede (Boh. 45. str. 5.; Kv. str. 152. 
si. 2.) Jakožlo jeden z nejprakličtéjších vynálezu konstitučních libovala si 
^Bohémia" konštituční rohí í ky, nadívané uzenkami (Boh. 47. slr. 7.) 

Po méstech venkovských oslavováno prohlášeni ústavy sláv- 
nymi službami božími, shromažďováním méšfanstva k vyslyšení patentu 
z 15. bŕezna, rečnením, hostinami společnými, prípitky, zpévy, objímaním 
se, hudbou, prú vody s pochodnémi, ohňostroji, osvétlováním mést, stŕelbou 
z hmoždíŕú, ohni zapalovanými po vrších okolních a pod., o čemž časo- 
pisy tehdejší hojných zpráv podávají, i blahoŕečeno léméŕ napoŕád „králi" 
Ferdinandovi. Ve méstech vlasti naši prevahou, ano i výhradné nemeckých, 
v Č. Budéjovicích, v Liloméŕicích, v Teplici, v Ghebu, v Karlových Varech, 
v Mariánskych lázních, v Broumové, Českém Cvikové a j. prápory červeno- 
bílé vyvéšovaly i ozdobovaly se kokardami a stuhami v týchž barvách 
zemských, vJablonném pri hostine, jížlo sbor strelecký a vzdelanejší Čásf 
občanstva se súčastnila, „ozývaly se cily a slova, kleré dokazovaly, klerak 
vysoce drahý dar našeho krále, tohoto nejkrásnéjšího posla jará, umíme 
si vážili a „Lebe hoch unser Kônigshaus", ústava a vlast byly prijímaný 
s jásotem, jenž se všech rlu se tlačil a všech srdci otŕásal." (Boh. Extra- 
N. 22. bŕez. slr. 6) Méšfané Liberečtí adresou ze dne 17. bŕez. vzdá- 
vají Jeho Vel. díky „na sliipních trúnu královského". (Boh. 49. str. 5.) 
Tolikéž občané Jablonečtí nad N. adresou svoji z 18. bŕez. provolávají 
slávu „našemu králi Ferdinandovi." (Boh. 53. str. 7.) 

Vlastenec Holomoucký takto se teší z obratu vecí: „Bralŕi! Posud, 
když nás privilegovaní šlapali jako červa v prachu, ač nám srdce krvácelo, 
nesmeli jsme pozdvihnouti hlasu ; nyní však sméle vystoupiti smime a ža- 
lovali človečenstvu na potlačovatele naše ; to právo nám dáva svoboda 
lisku. Nepotrebujeme se vice báli, že tajná policie, buď si politická, buď 
si knéžská, za každé rozumné slovo nás zamykali, kacéŕovati, černe kŕĺžky 
nám délati, nás z profesúr vyhánéti bude ald. ; zašlápnuli jsou ješléŕi lito. 
Nyní môžem všechno mluvil, všechno psál, obmezujíce sebe pouze podlé 
vôle naši daným zákonem ... A co za výhodu ponese zmena tato národ- 
nosil naši české? Uŕady naše búdou české, búdou muset české píípi.sy 



Problá.'^eni úsLavaosLi lÔ. bŕez. I84S. S3 

prijímal, a ne vCce, jako posud a^poA óiniTaly. builou krajské úfady Oeské 
pfipisy a protokoly bez nemeckého p^ekIa(iu zavrhoval, búdou musel s nami 
T naSem národnim jazyku vyjednával, dopisy na nás v naäem jazyku vy- 
sýlat ; budeme miti národní školy, v nich£ se pŕirozeuým zpúsobeuj vyuCovati 
budeme; budeme míli česká gymnasia, kde se nemeckému jazyku bude 
jako jiným pŕedmétĎm vyuCovat; budeme mlLi äkoly fieské pro vySäf 
ndélánf femesluJka i rolnika ; na vysokých školách bude se iiCÍt v nSmeckém 
i českém ja/yku. Bratri! N^mec prestal býti pánem. Čech otrokem; oba 
Dárodové jsou nynf sobé rovni, oba nabyli vážnosti a platoosli. Stydéli 
jsme se posud za íet iiaäi ; bralfi ! za í^eC slávnych píedkň naäich slydeli 
jsme se; stydéli jsme se za ni, prolože nebyta ŕeí pánúv. Stjdme se, že 
Qcmčli jsme dosl velkoduänosti. ujímati se pohromou iasú zmrzaC-eného 
iebráka, že jsme jej vybáuélt ze Škôl, z kostelň, z úŕadň, ba i z vlastnich 
domú - . . Brairi ! bučíme lase. jako bývali dédi naäi — srdcem. duchetii, 
slovem, emem Cechové.' (Týd. slr. 103 — 10i.) 

Z Opavy pak píše dobromyslný vlastenec dne 20. bŕez. : „V sobotu 
bylo uverejnení konslituce, ale jen na radnici bez vleliké slávnosti — a2 
banba. NicménS jsme aspoä vyjdouce pred radnici vyvolali císaŕi pánu 
hliiéné .Sláva!' Byl práve trh, venkovský Jid myshl, te boí-f ; divá se on 
s podivením na bilé kokardy, a niálo kdo je v stavu, nový prevrat vťci 
mu vysvÉtlili. To je velká chyba. Od krajského liFadu byla konalíture 
yenkovským úfadCni oznámená, ale s iiaŕfzením, aby se zatfm neuveŕej- 
äovala. l}óel pri lom prozatímním zatajovaní je jeSté dobrý ; bojím se väak. 
že ono více uSkodi, než prospeje. Nebol k uchu Iidu se ly zprávy už 
pŕece dostaly, ale jak pŕevrácenŕ, snadno si pomyslíte. Jeden mluvi o pFe- 
stánt roboty, druhý o prestaní väech dávek atd. MSlo se hned s vrchu 
poučení o podstalŕ- nového pofádku po celé zetni rozštfiti. Pravda je, Že 
Cas byl k tomu dosavad králký. Pro uvarovánl nebezpečí z delší nevedo- 
mosti dal jsem já pro lid srozumilelné vysvetlení práv nyní obdržených 
zde do tiskú, které zitra vyjde. Nepofádek se nestal nikde ant len nej- 
menái. Samou radostí ani nemyslíme na panujid nemoce.' (Týd., 94,) 

Výbor méátanstva Pražského záhy postaral se u sládkfl a pekaŕii blav- 
Dího mesta, že cena piva byla snfžena a chléb vétäi peCen, a u lovárníkiiv, 
by žádný dSlnIk jejich z práce ncbyl propuštén. (PľaŽ. Nov. str. 115. si. 1.) 
Zvláštni komitét dám konal sbírky penéžité, z nichžlo tidu nezamestnanému 
zaopalŕována práce a poskytovaná mzda. Zde i na venkové dary penéžité 
poskytovaný chudine. Nejmenovaný venoval chudým Pražským 5000 zl. 
(Boh. 45. slr. 4.)*), arcibiskup Pražský 4000 zl. (Boh. 47. str. 7.), 
Pfibram lOOO zl. Bratŕf áuberlové privezlt od sedläkň kraje Berounskúho 



•) Tento dar „Praž. Kov." oznainuji takto; „Jistý pravý älechtic, pán Ľeskj, 
nepocbázejlci aice z Éeské krve, ale verný syn viasli naši, daroval z radosti z naši 
Slobody 5000 zl. Ur. soutroiiié jednote pro chudé a nuzné méšfany s tlm zá. 
vazkem, by se títo za naseho míléhu krďle FerdlDanda J. H C, pomodlili, by mu 
B6h viemohouci ráĽÍI dali väeliké blaho a diouhé panováni. Co máme k túto 
ipiávé pripojili? Nie, než že lilujeme, že nám ncni pŕäno, jmeno tohoto púnit 
vefejn« ohlásili." iSlr- iJJ. si. 3.) 



24 Prohlááeni ústavnosti 15. bŕez. 1848. 

Pražanom dvé fňry chleba; bylif venkované mylné slyšeli, že v Fráze nouzi 
trpí. (Kvety, str. 152.) 

Zrušení Censury vítáno obzvlášté ve kruzích spisovatelských. Patent 
z 15. bfez. uverejnila ^Bohémia*' dne 17. bŕez., ale pod tučným záhlavím 
tímto: „Theilweise schonohne Gensur!" a pod patentem píše 
Fr. Klutschak, táhna se pouze ke svobode tiskú: „ Tímto provoláním 
svoboda tiskú v život vsloupila. Od nynéjška nepredložím censuŕe ani 
íádku. Od nynéjška budú psáti, jak smýšiím, jak cítim. Pero mé jest 
posvéceno zájmôm císaŕe a vlasti, které ode dneska jdou spolu ruku 
v ruce. Go píši, dovedú zodpovídati pred soudem, jenž nebude více založen 
na libovňli. Bezprávny stav literatúry pominul: takž doufáme ve svého 
císaŕe, ve svou vlast! Literatúra rakouská nyní rovné oprávnená vstupuje 
v rady literatúr jiných národň svobodných, i bude — tím jsem jist — 
v téchto radách stati čestné.* (Boh. 44.) 

V „Pražských Novinách", redigovaných ješté K. Havlíčkem, vytišténo 
dne 19. bŕez. na pŕedním místé: „Pŕedešlé číslo novin bylo jen z čásli 
bez censury vydano, a toto jest první, které zcela svobodné dle svého 
srdce píšeme a vydávame ! Pŕátelé draží ! Dobrodiní tohoto dostalo se nám 
jako ve snu. Kterak budeme užívati svobody. zvyklí jsouce na uzdu cen- 
surní? Celá Evropa hledí nyní na nás, okážeme-li se bodni svobody, ne- 
budeme-li užívati svobody nerozumné ke zlému. Dokážme, že jsme byli 
již dávno pro duševní samostatnost dozráli ; držme se vážne, zmužile, aby 
snad zlomyslní nepŕátelé svobody, kterých jest nyní veliký počet, neukazovali 
s ousméškem zlostným na nás, že nejme hodni svobody. Mluvme a pišme 
zmužile pravdu, pokud k prospechu jest národu, každý dle svého nejlepšího 
presvedčení, co môžeme zodpovídat pred bohém, pred dobrými lidmi a svým 
svedomím; mluvme a pišme srdnaté, ale bojme se čestného soudu roz- 
umných a poctivých lidí. Tak obstojíme beze všech trestních zákonu 
a svobodný tisk poslouží nám k zvelebení vlasti, ne pak k roztržkám 
a ku potupe, jak by nepŕátelé národu radi méli.** 

A pod záhlavím „Korouhev naše' praví lýž časopis, a bezpečné týž 
spisovatel: „Ovšem jest véc pŕirozená, že nyní mezi nami nastanou mnohé 
strany a roztržky pro smýšlení, čemuž se pri svobodé vyhnouti nelze : 
ale prosíme vás, bratŕi milí! pro všechno a ve jmenu vlasti naši, abyste 
aspoň tak dlouho se zapŕením vlastních osobních náhledň všeobecnou 
svornost zachovali, až budeme mít všechno to pojišténo, co nyní zde 
(ovšem jen v krátkosti) výpočtu a co považujú za nevyhnutelné požadavky 
pro blaho našeho národa a naši zeme." Požadavky tyto spisovatel pŕednáši 
a odôvodňuje je, my však je zde toliko označujeme: 1. „Odtržení 
koruny české, totiž Cech, Moravy a Slezska, od Nemeckého 
spolku". 2. „Zároveň ale o to se pevné ujmouli musíme, aby koruna 
naše (Cechy, Morava, Slezsko) v císaŕslví Rakouském ouplné admini- 
stratívni samostatnosti užívala, a svou zvláštni konstituci, 
svňj zvláštni snem méla." [3.] „Go se rovnosti obou jazyku, českého 
i nemeckého v ouŕadech i ve školách tyče, nesmime tomu tak rozuméti, 
jakobychom chtéli jen rovnost nejakou z milosti: bez rovnosti dôstojné 



Ĺiätavno!ili 15. btet. Ibtó. ^ŕ> 

.nesmime se nyni spokojili , . , každý Cech jeat nyni v leto dobé 
íráilce STÉho ndroiJa, klery pevnä nestojí na sTém jaiyku všuile . . . 
Hauba Cecbu, tlerý Eenl Cecbem všude.* K lomuto článku pojí se pod 
čarou náalcdujld poznameadní : .Redakce téchlo lislú md mnohé trpkä 
zkuSenosti, že nám Články, ve klerých jsme na rovnosti té stáli, ceiisura 
Tj-trhovalal To byla rovnost!" Čtvťtý čláoeCek poCiná rozpravu o zemskéiu 
snémé, která. jak se zdá, nenf ukončená a vúbet celé toto pojednaní neni 
ukončeno. 

Brnenský .Týdennfk' vykládaje patent z 15. bŕez. praví dne 23. bfez. 
fce írušení ceusurj: ,Ach, paniátka to jest hrozná, co dalo se jeätč na 
zaŕálkii tohoto mésice; ani pouhé nevinné slovo ,svoboda* n esmälo ostatí, 
slovo .národ" (! !) pŕeäkrlJo se, slovo ^obec' ani etymologicky nesmelo 
rozbtráoo byli; vyškrtlo se, že , Cechy a Morava mají společnou korunu* ; 
nesmelo se ŕíci, že by lo bylo sprostému lidu užilefiné. čísli ,CesLé 
noviny. Včelu, Kvety, Blahozvésta", vňbec o Čechách nie se ne- 
strpela; [o propuštŕni rozpravy] o zatmení mCsíce muselo proäeoo bytí 
dvakrát, takléž o propuátént povSstí známe o DévOím hradu u Mikulova : 
.Slovo vládyky Cernohorského k národu svérau' neproälol Ach, kdo by 
to molil popsali, jak pokračovalo se proti úbohému jazyku naäemu, ač 
tolikerýini zákony cisárskymi prikázanému liŕadnikfim a jinýra. ' (Týd. str. 9U.) 

Procedúru censurní vyložila ,Neue Zeiť stručné takto: , Rukopis pro 
nikouské časopisy [iiežii smel dáti se do sazliy a Lisku] musel 1. dodán 
býti rerisnimu úfadu nad knihami a 2. odtud poslali se eensorovi. Tento 
S. opét jej poslal úfadu revismmu, polom dodán „an die Polizei- und 
Censur- Hofstelle' (každý rukopis), nafieZ ó. opét vrácen úfadu revisnímu. 
1 nebylo tudy nie neobyCejného, že redakce neuzrela rozpravy po 2 — ;j 
mésice. ve které2to dobé denné bylo jf.posýlati s poptávkou na úfad revisni. 
(Trvalo to nékdy i äest mésícil). Potom však otisk karláCový musel censoru 
a Úfadu revisQfmu jeäté jednou pŕedktádán býti, aby srovnání článku cen- 
surovaných nebylo proti censuŕe. Když pak censor diel ve svém letnim 
byte u SV. Vfta, päl tŕeli hodiny od Vídné, musel se mu časopis posýlati 
lam k censufe každý den." (Boh. 58. str. 3. si. 2.) 

Porovnávajte pak redigovaní časopisu za censury a za svobody lisku 
v Praze, praví „Bohémia" ; .Nesmime byli nevdéčnými, i dlužno pŕede 
vSím, i na Spatném, uznávali, co pri tom dobrého ! A proto voláme také 
my : Skoda uplynulých času censury ! Tehda bylo redaktorovi pfece dobre. 
Pracoval do Ctyf, péli hodin odpoledne, polom poslal list k censuŕe Í mél 
večer svobodný, déj se, co déj. Nyni pracnji do dvanácti, do jedné hodiny 
v coei jeäté pro číslo zítfejäiho dne a ubozi sazeči sázeji celou noc. Veru 
ákoda zlatých dnú censury. A jak pohodlná byla výmluva rcdakäni, když 
nékdo pfinesl hodné špatný Clänek — ,lo neprojde censurou'. Takž 
redaktor lehkým ^úsobem zbavil se článku a kromé toho učinil spisovalele 
zeela Stastoa, jenž se pak pokladal za proiicensurního. A pak ty zapovézené 
knihy a ,GrÍDrf)oten', které se smély jen zcela tajné čítali — všechny tylo 
tak sladké, ponévadz zapovézené požitky jsou ty tam. A ten laciný zp&sob. stáli 
se slávnym ; stačilo pouze dáti néco bez censury v ciíiné vytlsknouti — 
a byl již človek velikánem, 1 to pominulo." (Boh. 45. str. si. 2.) 



2G Prohlášeni ústavnosti 15. bŕez. 1848. 

Leč svoboda tiskú pŕinesla s sebou též , plátky", obežné listy, 
pamflety, zhusta až takového druhu, že se časopisy vlastenecké tím hluboce 
urážely, netajily svého rozhorčení nad takovýmito zvrhlostmi tiskú i do- 
volávaly se opatrení proti tomu. 

Povolením, zHzovati národní gardU čili obranu (byla též národní 
stráží jmenována) vznikl též zvláštni ruch v obyvatelstvô, jak v Praze, 
tak po méstech venkovských i po vesnicích. Občané cvičili se v obrat ech 
a pohybech vojenských, v užívaní zbrane, na jejížto poŕízení i zvláštního 
obleku zámožní pŕíznivci nové doby poskytovah i štedré dary penéžité. 
S velením českým byly s počátku potíže. Bylof pro výcvik a velení vzorem 
jenom vojsko a méšfanští sborové stŕelečtí, kteŕí se ŕídily komandem ne- 
meckým a vojensky cvičili gardisty na mnoze vysloužilí vojaci svým zpň- 
sobem naučeným. I nebylo divu, že ve mnohých méstech ryže českých, 
jako i v Roudnici, národní obrana méla velení nemecké. Ale dlouho to 
netrvalo. Jinde, jako v Zelezném Brode, počali s velením českým. Když 
pak po bouŕi červnové byla národní obrana v Praze znova zrizována 
a setniny si určovali jazyk velicí, méla garda Pražská téméŕ napoŕád 
češtinu pri komandu. Studentstvo Pražské bylo zŕízeno ve zvláštni légie, 
umelci a spisovatelé tvorili zvláštni ozbrojený sbor „Goncordii". 

Mimo tuto však zŕízen od českých spisovatelôv Svatováclavský 
sbor. Za vúdce vybrán barón Villani, za prednostu Vojtech Deym. Zna- 
mení sboru byl na prsou bílý lev v červeném poli a na pravém rameni 
červený kŕížek. „P. barón Villani, p. Vocel a p. Tomek vypracují zatím 
pravidla podlé staročeských zvyká a ustanoví též české velení. Ozbrojení 
naše búdou staročeské oštepy, které si dle vzoru v Museum zhotoviti dáme.* 
Po téchto prípravách ustanovená pjvní schuze na 19. bŕezna o 3. hodine 
odpol. do semináŕského dvora v Klementiné. „Každý kdo pŕistoupiti chce, 
pŕijdiž již s červeným kŕĺžkem na ramene, Ivi nemohou ješlé býti pohotové 
a budoucné teprva se každému prodají. Všechno bližší ustanoví se dnes. 
Študenti mohou též pŕistoupiti a Červený malý kŕížek náš pod svým doleji 
nositi. Ostatné mohou pŕistoupiti do Svatováclavského sboru, kterým skutečné 
blaho naši vlasti (ne pak marné hraní na vojačky) na srdci leží, bez ohledu 
na stav ... Rovnost, bratrství, snášelivost, ale také d ä- 
stojnost národnosti a reči české jest naše heslo. ** (P. N. 
str. 92. si. 3.) 

Zprávy o vykonané této schôzi jsem nenalezl, ale zajisté ze schôze 
této pŕináší následující číslo „Praž. Nov." reč Eraz. Vocela a toto provolání : 
„Ceši ! Jak slálá hvézda na nebi, tak národ náš na zemi stojí — a jak 
ona tak i národ skví se skvele a jasné. — Pokojné a mírné kráčí lev 
náš dále a velkomyslnost jeho odpoušlí pŕedešlých časô již pŕestálé — již 
vyhojené rany. Materčina naše vydobyla si platnosti a vážnosti — užívaná 
bude v ouŕadech a ve školách. — Ni [sic] ouŕadové búdou zastávati práva 
česká, ni [sic] školy búdou vychovávali dítky k sláve a ke cti vlasti, již 
tak verné a vroucné milujem. — Rovnost a svornost bylo heslo naše — 
rovnost a svornost budiž naším heslem tecf — rovnost a svornost zňstaň 
heslo verných Cechu pro veškeré časy budoucí ! — Literáti čestí, kteŕí jazyk 



ProhlHíeíii ústavnosti !.'■. bŕez. 1H48. 27 

materský v dosti nepŕlznivých dobách v ouplné skvôlosli udrželi a zachovuli 
— vy vSickni, kteK jste bea ťeských škôl a Českého oufadováni pfece 
barvu pŕedkú slávnych □eproméníli, na^e vlast, která na vzdor véeinu 
rýpánl tizoty v nf píece až po dnes lak pŕírodnS na aús se smeje — 
slovem : Cech a domov jeho, kdyZ drlve ge Slatnfi vyvinovŕtl a k cili blaha 
a k síávé spéchal: lak Ifm vfce teď v rovnosti a svornosti k blaliu a 
k sláve spécbati a vyvinovali sc hudou ! Protoí uflvejaie svých síl a schopnosti 
míme a pokojné k vjloufienf všeho zlého ode vlasti matky naäf. a pracuj 
každý sobé ke cli — vlasti k sláve. — Kdoby väak odpor v cestu k dobru 
a k blahu klásl nám by chiel, ten bní Ccši [sic] z CechĎ vyloiiĽeii ! — 
Sv. Vádavsky sbor.' (P. N. str. 91.J 

Sbor tento zbudU hned na počátku velikou proti sobé uepŕfzeú, a 
soudime, že hlavné povahou svojf, kteráž provoláním tfrato zŕeteloé jest 
vyznaCena; ale proli tomu úlofiili pMmo protivníci jeho ae neodvažovali; 
vzali sobŕ za zámioku jeho Červené kfií.e a snad i velení české. Núsledkem 
loho sbor klíže íervené odložil, .Kvety' pak poklädaly za potíebf oznámili 
,z prameňa zceia bezpeCných, že zd^j^i vojenské autority nie 
proti óeskému komandu uemajľ, ano areikníže Ferdinand 
ráčil sboru 150 šavli vykázali. Sbor prijal i jiné jméno, a síce .Svornosl" 
a znamením jeho byl ,vespod äíroký bflý, svrchu užSI Červený ]i6s' . 
(Kvóty, str. 158. J Koncern dubna svatov ácl a vský sbor Svornost byl dilem 
jíž uniformován. Oblek jeji. ,který se vSeobecné Ifbil. sestává z Cepice 
podébradské, Šedivým beráukem obäité, s červeným dnem a stŕibrnym 
:-tfapccm, ze šedivé čemerky fCaraary] s bílofiervenými šíiurami, z fierných 
spodku s ŕervenobdými bočnfmi pruhami. Véiekni takto mundurovanf 
kráOeli v prvním spolku a byli ozbrojení pikami." (Kvóty, slr. ^HO. si. 2,) 
Sbor tento, .jehožto Clenové jevili se mnohým jakožto montagnardové Ceästvi, 
byl v červenej výnosem vládnfm rozpuštén. a sice ,pro úôastenství, které 
vzal T udalostech týhodne svatodušnlho. " Jakkoli dlužno pŕíznati, že v jeho 
složenf nikterak politicky se nepostupovalo, a že nenávist, jižto Nemci a 
klidni jej stíhali, dflem sám byl provokoval, jest pfece litovatl, že sbor. 
jenž mél nejvice sebevédoml, vypadal nejéaéléji, zaniká'. (Boh. 119. st.4. si. 1.) 

Ušlechtilí duchové pojlmali novou svobodu velmi ideálne, Velrai 
karakteristické jest v té pŕléiné nové jmenovaného mestského hejt- 
m a n a. totiž náŕelnika policejniho úradu, provoláni ,Na veškeré obyvatele 
hlavnfho mesta Prahy", tohoto obsahu : „Cil múj pudí mne mocné k Vám, 
abych s Vami, svobodní spoluméštané, onu velikou mdost naši krásne 
vlasti, však i také trudné nebezpeCI sdilel. Povolán však k ouŕadu co 
mestský Váä hejtman za jiné vladafení souslavy, musím, prv než mezi Vás 
popilfm védéli : zdallž i pri propi^jčené Vám od nejmilostivéjšJho kráie 
svobodč mné naklonéni jste? Prolož činim na Vás otázku s úprimností a 
prostomyslnosU, kteréžto nynl více než kdy jindy povinností jednoho každého 
muže jest, abyste mné smýSlení své o tom projevili. Totiko s Vaši pevnou 
dôverou, toliko s Vaši láskavou podporou mohu s dobrým následkem 
o bezpečnost Vaši osoby i jméni pečovati. A( žije náš dobrý král Ferdinand. 



28 Adresa vlast. mor. i slez. 15. bŕez. 1648. 

nahraditel*) konštitúcií AC žije naše krásna svobodná vlast! Af žije naše 
ctihodná sličná Praha! Af žije svoboda tiskú! A( žije obecnost!**) 
Opravdová a verné plnená z h o u b a ***) veškerému tajemnôstkáŕství. — 
Móric hrabe Deym, c. k. dvorní rada a mestský hejtman hlavního mesta 
Prahy." (Boh. Extra-N. 25. bŕez. str. 4.) 

Jiní vykladali si svobodu ze stránky velmi praktické. Četné deputace 
a hromadné návštevy jezdily z Vídné do Prahy a z Prahy do Vídné 
drahou bezplatné (Kvety, str. 294.). Když pak ,jisté zdejší četné deputaci 
sludentstva ani presidium ani ŕeditelství železnice cestu do Vídné po železnici 
zdarma povolili ncchtčly, dali si študenti sami dovolení a sedli si do vozô.*^ 
(Tamž str. 298. a Boh. 91. str. 3. si. 2.) ^ 

Tehdy veslo v obyčej v Praze i po venkové, pred byty mužô ne- 
oblíbených anebo i nevinné oslouzených provozovati dobou večerní povy- 
kující demonstrace, nazývané kočiéinami. (Kvety, slr. 202. si. 1. — 
Boh. 61. str. 6. si. 1. i 2.) — Luza pak rada se odvažovala výtržností 
proti 2 i d ô m. — Na venkové úrady jakkoli jmenované pozbývaly na 
mnoze úplné moci a účinku; na lidech zlodejských nebo podezŕelých 
z krádeže lid sám vykonával tresty, a kruté. (Boh. 62. str. 7. „Z Hlinska.*" 
Tamž 68. str. 4. „Z Kurích Vod.' Tamž 108. str 4. , Z Králové Hradce.**) 
i jiných pŕíkrostí se dopouštél. (Tamž „Z Ghrudími*.) 

Z Prahy i z jiných stŕedisek vyšší kultúry rozjíždéli se horliví agi- 
tátori, aby lid poučovali o nových pomérech ve smyslu záslužné vlasteneckém, 
jiní ve smyslu pŕemršténém, néktefí snad i s úmysly darebnými. Když se 
konala na Vorh'ce slavnost konštituční, dostavilo se tam též nékolik členô 
Pražské .Svornosti", mezi nimi Sabina a Slavomil Vávra, kterýž oznamuje, 
že ,odpoledne byli jsme též na Zvíkové, pamätných to rozvalinách stredo- 
vekého šlechtického despotismu, kde jsme do pamétníku, ačkoliv uchváceni 
divou krásou prírody a básnickou melanchólií ovanuti co praví Svornosti 
oudové zapsali naše vyznaní: Kde vládne lid, tam láska jest, — Kde 
šiechta, tam je zrada; — Zhyň, šiechto, zhyň, a( zhyne lest — otroctví, 
klam a vada." (P. N. slr. 2:;8.) 

P e t i c e m i rozmanitými bylo ministerium Vídeiiské zasypáváno. 
Ale útrpným srdcím nékterým všeho toho nebylo dosti. Nejaká dobrá duše 
táže se verejné, zdaliž také ctihodné jeptišky nemají zadných pŕání v srdci, 
i povzbuzuje jich, aby svrhnouce tížící bŕímé despotismu, pŕednesli je 
v petici, kdež náleží. (Boh. 65. pŕíl. str. 2.) 



Adresa vlasteneú moravských i slezských J. K. M. 

15. bŕezna lí;4>i. 

Presvedčení jsouce, „že uejmilostivéji udelenou svobodou tiskú sňatá 
jsou pouta. v nichž úpel posud nejdražší klenot Moravana a človeka vôbec, 
jazyk materský", a že „jí i konstilucí zaručeno budoucí blaho vlasti 

*) V textu némeckéin stojí: „Der Ruckerstatter." — Vyd. 
**) V textu ném.: „Die Ôirentlichkeiť* — Vyd. 



*** 



) V ném. textu ,.pereať'. — Vyd. 



Adresa vlast, mor. i slez. 15. biet. 184?. X* 

HoraTské, rovnosl práv obCanô a vjkvŕt slovanské národ aos ti, " usnesli 
jsoii se pŕálelé jazyka národnlho — sestoupilít se k lomu konci : profesori 
M. Klácel a A. Šembera, Bedfich hrabfi Sylva TaroucĽa, mÉ.ífan 
Jifí Vinársky, M. Dor. Mas. Otto. J. U. Dr. Fr. Kuttich a redaklor 
Ohéral — projeviti zvláštni adresou J. Mil. nejlilubší diky Moravanň 
sebevčdomýcb a sepsavSe ji neprodkué. po Morave a Slczsku ku sbiráni 
podpisu rozeslali." (Pra2. Nov. 35.) Archy k podpisovúnj této nátery 
i adresy universilé Vldeňské vyložený byly k podpisovaní v Brne, v Olo- ■ 
mouci, jakož Í na velmi čelných místech moravského venkova, laké t 
v Opave i v Téšiné. Zevrubné jsou talo mista udäna v Týil. str. 91. j 

Tulo .podékovacf adresa v fed Ďesko-moravskd s Éetnýini podpisy 
2 rozličných obcí moravských i slezských, ku kleré i zde [ve V (dni] 
bydllcl Moravané své podpisy pripojili, odevzdána byla dne 1, kvétna b. r. 
do rukou Jeho e. k. Výsosti areivévody Franlíŕka Karia [otce lo cisafe a. 
kräte Františka Joseía], známeho zäšLitalka národnosti české. Dr. DvoŕáCek 
odevzdáni vykonal, pfi Ccmí pŕflomni l>yli vyslancove veukovítf z Brestu, 
Holina, Pfeslavlk, Jarohňovic, Troubek, Pravŕic, LouCky v Pferovsku, 
z Búdková, Luk v Jihlavskú, z Trávnik v Hradištsku a z Bŕeclavy 
v BrnÉnsku." (Týd. 162.) 

Vaše Majestatnosti ! Nejmilostivŕjší Králi iiáá a Pane ! Blaženým 
citem pfeplývá srdce národov mocnáiství Rakouského, a slza ne- 
smime vdéčnosti tŕpytí se v oku vSech rovnou dôverou hledicích 
k velebnému trúnu, odkudí pŕeslavným plápolera vysvitla spása 
a zahájení dúätojnosti älovččí a o.sobni, jasnost práva a pravdy již- 
již nezakalitelné. Cest národa Českoslovanského. kmeň Moravský, 
veda. že utéSenost a nádejné blalio ditek a toho láskavé vrelé vy- 
znaní jest nejsladaí odmena péte otcovské, neproillévá, aby, ne 
obyfiejnou bázoí a nadéji sobčckou pohnán, ale svobodnou, nej- 
apHmnéjSi úctivostí vybídnut, položil k pŕevelebnému trúnu nej- 
milostivéjSiho. Krále ozráni vdéčnosti nepominutelné vedie národu 
druhých, kteŕíž, v právu uznaném vyrovnáni jsouce, bratrskou po- 
dají ruku ku snažení, aby Nemec, Maďar, Vlach a Slovan pod štitent 
svobody a pravdy pŕispivali k zvelebení tränu V. K. Msli,, a zvlááté 
jména Ferdinanda V, a dnä 14. a 15. Brezna lS4íj pro slávnou 
památku na všechny Časy človečenstva. Račiž Vaše Majeslatnost 
nejmilostivéji pŕijmouti tento náš úprimný dftkaz vdéčnosti a verné 
pokory pred zákonem, jenž bude sneSeni všech rozumii a šlechet- 
ných vúii. (Týd. 91.) 

V Bmé, 16. Bfezna 1848. 

, Jakož kaídé i sebe nevlanéjSi podaiknuti z naši sírany, potkala se 
i taLo adresa u protivníka našich v Brne Í jinde s nemalým odporcm 
a záStím. Jedni vinili nás z rozkolnictví, že podávame adresu moravskou, 
an prý se miUeme pripojil k nemecké méäla Brna; jiní pravih i psali, 
že prý nám nepŕfsluSf, dekovati vôbec a zvläšté Česky, abychom to po- 
nechali stavftm, a opét jini ostýchali se podepsali, jelikož prý se tlm 



30 Praž. pani za amnest. PolákA pred 20. bŕez. 1848. 

spisem bCih vi co zamyslí; kdežto pŕece krom krátkeho podékování ne- 
zajímal ani petice jaké, ani čeho jiného. Ano nalezli se lidé, jmenovité 
v Opave, Téšíné, Jihlave, Hradišti i jinde, kteŕí nemohouce podepisování 
jmen zvrátili, roztrúšovali ústne i písemné v časopisech, že podpisy sebrané 
priložený jsou ne k adrese podékovací, nébrž k žádosti jakési na císaŕe 
pána o společný snem Moravy s Čechami, a tím zpúsobem prinútili jsou 
volanty adresy v Brne, že lakové feči ve verejných novinách museli za 
lži a utrhání prohlásiti. Konečné odepŕely noviny Brnenské i Vídeňské 
adrese, ovšem do nemčiny preložené, místa slušného pod rozličnými zá- 
minkarai, ačkoli jiné príčiny nebylo, než že se mnohým nelíbila, jsouc 
psána slovansky." 

„Naproti tomu došlo podékování, od protivníka tupené, u dobre 
smýšlejících náležité pochvaly a účastenslví jak pro véc samu, tak i pro 
jadrnou a srdečnou stylisaci, i podepsali je ochotné mužove vysoce po- 
stavení a šlechticové predsudkami nepodjatí, jakož páni prelálové Svato- 
lomský a Rajhradský, hrabala Mitrovský a Bukuvka, barón Vojtech Widlmann, 
rylífové Karel a Ignác Vojkovský, Štépán z Holle, nékteŕí guberniální a 
apelační radové a jiní; vábec sešlo se podpisu okolo 3*^00, nejhojnéji, 
krom Brna, z Prostéjova, z Jihlavy, z Opavy, z Téšína, z Ivanovia, 
z Hodonína, ze Strážnice, z Boskovic, z Telče atd." 

„Nejpéknéjšího uznaní úéaslna však byla adresa moravská u pána, 
jemuž svedčila, u našeho nejmiloslivéjšího císaŕe a krále. Neloliko že 
ji arcikníže František Karel, láskavý pŕíznivec jazyka našeho, ve jmenu 
J. C. M. od deputace ústne co nejvlídnéji prijal, nébrž J. M. císaŕ pán 
naŕídil nad to ministerstvu záležitostí domácich, by dalo Moravanom, jenž 
ni díky své J. Milosti byli pronesli, nejvyšši zalíbení zvláštním dekretem 
na jevo, jakož se stalo následovné : " 

„Od c. k. m. si. zemského presidium. 

,Obyvatelé mesta Brna a mnohých jiných míst v Morave, v jichž 
čele jest více oudô stavu Moravských, projevili jsou v adrese, v českém 
jazyku složené, od 15. bŕezna t. r. city vdéčnosti své za koncese, od J. M. 
nejmilostivéji propňjčené.* 

„Jeho c. k. Milost ráčil dle vys. ministeriálního dopisu od 14. kvétna 
t. r. v čísi. 1784 tuto adresu podékovací s obzvláštním zalíbením pŕi- 
jmouti/ (Týd. 214.) 



Petice Pražských pani za amnestovaní Polákú a jiných 

vézňú politických. 

Pred 20. bŕez. 1848. 






Tato petice kolovala mezi Pražskými dámami v bŕezné 1. 1848. 
Slavši se zbylečnou, jelikož milost císaŕe a krále našeho prosbu pŕedešla, 
nedávala se dále podpisovali, nýbrž jakožto pamálka našich dná do Českého 
národního musea se odevzdala. V Praze 30. bŕezna 1848. Rittersberg. * — 
Takto jest poznamenáno na obalu lélo petice v archivé musejním. K čemuž 



VelkosUlUŤi o int^ea) rol<oty »i. brez. ld4S. 31 

ae (tfqtomfná. ie amnestie pro politické tízdč i Halife a i Lombardsko- 
Beôátska dana byla 20. bŕezoa. Podékování polské xa Icnlo projer soustnisU 
nakzDeš niže pod 27. bŕei. 

VaSe Cisárska Milosti! Nejjasnéjíi pane! Mužove naši vlasti 
ň prosbami, ka prospechu zeme a uárodu sméŕujicimi, k velebnému 
Vašema trúnu se sbližili. Mt pak, zanecháväjice jiným politických 
otázick. s nejuctivéjSi proslmu, čistého lidumílstvi a luilosrdenstvi 
9e dolýkajicí, tím sméleji ku vznešenéum srdci VaSi Císa^ské Mdostí 
se obracitne, anyf dobfe vime, j;ik mohutných spojenca ve vlastní 
láskavosti a Tetikomyslnosti Krále n Císaŕe svého máme. 

Proäíme totiž o udCleni ouplné milosti véem za politlckA 
proriBéní odsouzeným vézňňm, a zvláštŕ nešťastným PolákCun 
v Kafstejné a na Špilberku se trápicim. Žádne nebezpei^enstvi z toho 
Vaäi Cisafskť Milostí nastatí nemaže; neb milióny braträ naSich 
každé okamženi j?ou hotoví s radostí VaSe svätá práva až na kraj 
živobytí brániti ; my však s jeStŕ vrelejSím podilem vdťčného jásáni 
rnužú nad nabytýmí niíloítí krále svého právy oučastné budeme, 
inĎžeme-U se blahou nadéji kojíti, že se tato nejskvélejšl doba pano- 
vaní Vaši Cisárske Milosti též usiišenim slzí trpících neSCaslníkA 
honosítí bude. 

(Orig. český i nemecký v Arcli. Mus.), 



Petice velkostatkáŕúv sLran zrušení roboty. 

20. hŕeína 1818. 

Ješté pred vyŕíieDÍm prvni pelice Pražské, dne 20. bŕezna usnesli se 
mnozi. pravé v Praze meškajicí velkostatkáfi češti o sepsáni a podáuf pe- 
tice strán zruSCDÍ roboty a jejího vyvadénf. Dmliého dne byla tato pelice 
ve šlechtické besede k podepísováni vyložeoa í ustanoveno, aby poselslvo — 
kniže Hugo Satm, hr. Jos. Mat. Thun, hr. Albert Noslitz, Frant. 
Becher a dr. Doubek — vypravilo se s n( do Vidne dne 23. bŕezna. 
(Schopf, I. 26. a Kvély, 161). V besedô ätechtické pak zňstal vyložen 
arch pro podpisy pozdéji doälé, kterýž mé! se dodatkem do Vídné posiati. 
(Praž. Nov. 1848, 24.) 

Víiše c. k. Milosti. V dobé nynčjšl, v nižto Vaše c. k. Milost 
ráčila svým národom podati nejsvrchovanéjéí dúkaz neskončené své 
dúvéry a nejCilejši snahy o obecné dobré propfijčiväi jim svobodné 
zŕizení a volné slovo : není to právem pouze, anobrž svätou povin- 
ností jednoho každého občana, aby se jak o svých vlastních, tak 
i o zemských záležttostech pronesl npfimné a dúvčrné. 

Majic svou povinnost na mysli, osniélujeme se dolepsani drži- 
telé zemských statkii, zretel Vaši c. k. Milostí obrátiti ku predmetu, 
kterýž se obecného dobrého dotýče v míŕe svrchované. V dobé 
nedávno minulé, pričiňovali se snažnč jak pp. stavové království 



32 Velkostatkáŕi o zrušení roboty 20. bŕez. 1848. 

Českého, navrhnouce obecní hypoteční bank, tak i Vaše e. k. Milost 
svým nejvyšším rozhodnutím dne 14. pros. 1846, aby vykoupení se 
z roboty bylo usnadnéno a urychleno, avšak návrh prvé ŕečený 
nevešel do života a nejvyšší naŕízení, svrchu dotknuté, múze jenom 
poznenáhla moc svou jeviti. Taktéž ukázala žádosf, od mnohých 
obyvatelň mést Pražských k Vaši c. k. Milosti projevená na vykou- 
pení se z roboty, jakož na pŕání vúbec a vroucné chované; a 
však nenavrhla zadných cest, na nichž by se rýchle ke skutku pri- 
ves ti mohlo. 

Avšak rychlost jest práve nyní nevyhnutelnou nutností. Vykou- 
pení se z roboty bylo vždy pilnou potrebou ; nebof beží zajisté o to, 
aby se pŕítrž učinila mrhaní velkého množství dčlních sil, aby se 
napomáhalo zvýšenému* vzdelávaní pudy se vším požehnaním, z toho 
vycházejícím. 

Potreba ta stala se tím pilnéjší, čím vétší čilosti nabyl nový 
politický život. 

Nezakladať se ona pouze v politických príčinách, anobrž 
i materialních, a to podstatné. 

Co nejbolestnéji dotkli by se nás následkové, kdyby z mylného 
pojmutí našich pomérň vzniklý prekážky v pravidelném vzdelávaní 
velikých kusú zeme, v jichžto držení jsou vrchnosti. 

Toto vzdelávaní zakladá se s malými výminkami na robote, a 
nemôže rázem ani proménéno, ani zjinačeno býti, lečby se jistá 
náhrada dala pravé v témž čase, když vykoupení se z roboty pred 
se jde. 

Pražádné, aneb jen nedostatečné opatrení zásevku a žné na 
velikých kusech zemč, uskromnené téžení plodín a nedostatek v nej- 
potŕebnéjší potrave, byli [by] nevyhnutelní toho následkové, kteréžby 
zajisté. téžce nešlo netoliko obecné dobré a držitelové, jichž se to 
dotýče, anobrž i sirotkové a veŕitelové donmívajíce se, že bezpečné 
uložili své peníze na dedinách, a konečné i poddaní sami, jimž se 
v mnohých vecech podstatné podpory dosUivá od vrchností. 

Uváživše vše to, nabyli dolepsaní nevyhnutelného presvedčení,, 
že se na ten čas v robotní záležitosti jenom takové cesty mohou 
hoditi a skutečné se hodí k obecnému dobrému, kteréž co nejrychleji 
k cíli vedou. 

V nejhlubší pokore podepsaní dodávají sobé tedy smélosti,^ 
Vaši c. k. Milosti podati takového opatrení a to v kusech 
téchto : 

1. Zákon aby prikázal vykoupení se z roboty; 

2. cena výkupní ročního úkolu aby ustanovená byla soudem 
rozsudním, zh'zeným na každém zeinském statku, majíc zŕetel k vše- 
možnému ulehčení poddaným. K tomuto soudu bud volená jedna 
polovice od poddaných, druhá od vrchnosti a nejvyšší rozdílce od 
vlády. 

3. cenu tato aby uvedená byla na jistinu podlé ourokň v zemi 
obyčejných, a tato jistina bud vrchnosti dana za náhradu v dluž- 



Prohlášeni spisovatelú českých. 33 

nich úpisech, od zeme zaručených, a to spolu s ouroky v zemi 
obyčejnými ; 

4. dluh tento zemský aby se i s ouroky uplácel slušným roč- 
ním platem, jejž by poddaný, dŕíve robotou povinný, spolu s daní 
zemi odvádel. 

K temto nástinúm nakresleným v tisni snažné žádosti, aby od 
dole psaných všecka podpora podána byla k brzkému rozhodnutí 
této otázky zpúsobem, kterýž se .k obecnému dobrému hodí, račtež 
Vaše c. k. Milosti nejmilostivéji svúj zíetel obrátiti a opatrení uči- 
niti, aby otázka o robote co nejrychleji došla svého rozhodnutí, po 
némž pokorné podepsaiii vroucné touží. 

Dano v Praze dne 20. bfezna 1848. 

(Praž. Nov. 1848, 24.) 

Víz niže patent o zrušení roboty ze dne 28. biezna 1848. 



Prohlášeni spisovatelú českých. 

20. bŕezna 1848. 

Když zrušená byla censura lisku, tebdy spisovatel nemecký K. E E ber t 
umluvil s Fr. Palackým na den 18. bŕezna pozvaní ke schôzce Praž- 
ských spisovatelúv národnosti nčmecké a české, aby se uradili o zá- 
sadách, jimižto by se zatíni spravovali pri užívaní svobody tiskové. Pro- 
volání k té schuzi, datované dne 16. bfez. i adresované ,an die sämmtlichen 
Literaloren Bohmens", podepsáno jest K. E. E berte m a nveŕejrieno 
v 44. čísle ,Bohemie** dne 17. bŕez. Pro hojné a rúzné n;lvrhy nedospelo 
se v.^ak v té schiľízi k usncsení konečnému. 1 byla tedy na den 20. bŕez. 
svolána schúze spisovatelú toliko českých, jížto Palác ký predložil svuj 
návrh, kterýž po dlouhé a živé debate {)osléze píijat byl jednohlasné. 
(Radh. lll. 277.) I jest takový : 

Nížepsaní .«ípisovatcló čestí, uvažujíce, že uvedením svobody 
tiskú ve vlasti naši ukladá se na každého verného vlastenec po- 
vinnosti užiti jí mužne a snažné k tomu cili, aby národ nás vzdélal 
se skutečné. a stal se účastným v úplné niíŕe všech výhod z ní 
vyplývajících ; 

nemajíce nyní ješté platného zákona o tiskú, kterýž teprv ode 
vlády se očekává; 

berouce sobé za základ ve veci této všeobecné usnešení, které 
již ve první schúzce literátov českýcli i nemeckých dne 18. bŕezna 
se stalo; 

uznávajíce pri tom za dobré, upokojiti hned zpočátku bázeŕi 
mnohých krajanúv našich, aby nadužívaním snad práva ješté ne- 
zvyklého ani lid náš do scestností, ani právo samo do nebezpečí 
uvozováno nebylo : 

3 



34 Výnos arcib. Pražského kazatelftm, popuzujicim proti ústave. 

konečné za to majice, že ačkoli zásady spravedlností, loyalností 
a počestnosti rozuméjí se samy sebou a predpokladaj! se u každého 
muže svobodomyslného, nikomu pŕedce stydno býti nemúže, pŕíhlásiti 
se k nim verejné a dáti určité o nich pojišténí; 

osvedčujeme se verejné, že pri plném užívaní svobody tiskú 
chceme vždy šetfiti pravidel následujících : 

1. aby svomost mezi obyvatelstvem českým i nemeckým ve 
vlasti naši, ty to dni štastné se objevivší, nebyla rušená; nýbrž 
udržela se pevné, a to na zásade úplné rovnosti, tak aby ani Nemcove 
pred Cechy, ani Cechové pred Nemci neméli prednosti žádné ; protož 
horlení a domáhaní se strany české, aby této rovnosti ve všem 
teprv skutečné účastní se stali, nebude za rušení té svornosti po- 
važováno ; 

2. aby spojení koruny České s tíši Rakouskou svazkem kon- 
štituční monarchie nebylo nikde a nikterak ani ve spor, ani v po- 
chybnost uvozováno, nýbrž všemožné hájeno; 

3. aby spisové bezbožní a rouhaví, čeh'cí uptímo proti citúm 
náboženským a proti dobrým mravom, nezprznili nikdy literatúry 
naši národní; 

4. aby soukromý život a jednaní kteréhokoli obyvatele nebyly 
pŕetŕásány verejné ve smyslu pohoršivém a na cti urážlivém, lečby 
spolu propadaly soudúm zemským. 

Mimo to, našlaliby se kde tiskáma, jenžby skutkem a vedomé 
dopouštéla se čeho proti kterémukoli z pravidel téchto, zaväzujeme 
se dbáti o to, aby jí ode strany naši zadného výdélku více se ne- 
dostávalo; což nápodobné platiti má i o knihkupcích, ktetížby 
vedomé a z úmysla rozširovali spisy závadné pravidlňm tém, 
i obecnému tudíž dobrému vôbec. 

(Radhost, lU. 7.) 



Výnos arcibiskupa Pražského kazatelúm, popuzigíoím 

proti ústave. 

20. bŕezna roku 1848. 

Jest veru s podivení m, že v Praze náležali se i knéží lakoví, že k nim 
arcibiskup Pražský sliledal potŕebí obrátili se s následujícími dňtklivými slovy, 
adresovanými „Glihodnímu duchovenstvu Nového mesta Pražskélio.* V zá- 
pétí potom vydán pastýŕský list, položený o néco niže pod 22. bŕeznem, 
a brzy pozdéji potom druhý. 

Dano mi žalostné návéští, že jednotliví duchovní, nepamétlivi 
svätého svého povolaní, kazatelnu na politickou tribúnu proméňují, 
dovolujíce sobé výpady, lid rozjitŕujíci, proti konstituci, od našeho 
zemepána nejniilostivoji pojištené, i proti snahám vkistencô, nejvyšší 
toto pŕislíbeni pro všecky pomery naši zeme blahodarným učiniti 
chtících. 



T Tí iiľúlľí- 3Ô 

kojení roiJiÄisjch mT>I: a kn t:í-:i;.:ví^^ iiT-^rr t :::-;TC£e : hzjí.j 

sDéma pú?ol4L ia;i>te i zjfci cúŕ.:«ii7n iiľi.:~ŕc.f:~-rz: Tr:-::n: 
oačastenstvť. 

Cid kníž- aTŕibistiifekŕi::' ?ri±.^r-i:- 

» ■ - ^ ■ * « -- "^ 

i — - — '•»^Lľ_* X ^ ■ ^ - • ••r - •■ - ■ ť ■ ■ wv 



Obežník konsiricre Pražské s'.ľ'ar. 3=é*.:r.T ve škrläch. 

Praiská bn^ ;•:' prnĽ Síhii. häľ-:^* t^ S^íI—í: ítcí- .í^^ ^,^ ^.ŕ 

14. : .: . r:TT_Ťž :_:ť :•:■::-::; 

lí«. i-ren: . ISl** kŕ :■ -t -zr- _-.-.." ; - - — . : -. 
v.-?.L"' «;:>iľ>ŕ -crir iriľ: - " - - : . :-: r is 

i I.ŕlJ;rrľ£i. "í" ÍjÍ':L:.T1 ľ!":. -" 1- r I r- ■. 't- . - £ 1"" _. " - 

ve vi^.;:, ;£: iľ^ :L^:- m. - r :. - • .- ■_ " 

behu I?!". T ■::.:.: :- .1 :-i--l . ■ - : .; 

reO^.h. 

J"=-^* C" --^ T"-^T "'i " 2."""£ ■" • L ~ ' !.'.". 

« • • • " 

knŕh CO LijŕLi i^r iŕ.~r 



86 Obežník konsistoŕe Pražské strán češtiny ve školách. 

Že ale ákolní učení české v obou nižších tŕídách na hlavních 
a trivialnich školách započnouti musí, aby se hned outlé mládi 
s českou rečí spovôdomelo a k českým cvičením píscmním a vyšším 
pŕedmelĎm schopno učinilo, jest o tuto nutnou potrebu českých 
vyučovacích knôh již ouplne postanino; jsouC již dávno stejnu znející 
česká i nčmecká (wangelia a kniliy pro náboženství i)ro mestské 
i vesnickó školy, podlé nichž katechetové, aby outlé mládeži kateche- 
tické své prednášky v obou ŕerich srozumitelné. príbehy biblickými 
príjemné a hlavné i srdci prakticky užitečné učinili, povinováni 
jsou. Taktéž mají svétští učitelé podlé XI. oddelení Zŕ. ť. šk. zvlášt 
§ 212. učení v náboženství kateclietíiv, jež spolu poslouchali, grama- 
tikálné opakovati a détiinié paméti trvanlivé vthičiti. K tomu slouží 
nynéjsí české a nemecké knihy ke ctení obou nižších tHd. Neschází 
tedy k tomu ani schopných učitelfi, ani knôh pomocných, a není 
se pouhého papouškování v učení a náboženství co báti, bude-li 
se v tomto ohU^du horlivé chováno. 

Telo potrebe bude tím více pomoženo, jestli se knížek vy- 
učovacích, tak nazvanvch utrakvistskvch, již od 10 let v obou ŕečích 
stávajících, pro všechny oddelení pivní tŕídy více použije, jestli se 
vúbec zavedou a potŕebovány búdou, čímž se česká mládež né- 
meckvm, nemecká českvm význannim a slovfím naučí a zrovna na 
počátku vyučovaní v nemecké a české abecede, hláskování, slabiko- 
vání, mechanickém a gramatickém ctení a psaní s duchem a s roz- 
dílem obou rečí zemských jako hravé obeznámí. 

Názvy téchto druhu školních knížek oboujazyčných jsou (Cena 
jest od vysokých ouŕadň určená) ; 

1. Šlabikár (das Namenbúchlein) neváž, za 10, váz. za 16 kŕ str. 

2. Malé povídkv (kleine Erzáhlungen) neváž, za 12, váz. za 
16 kr. str. 

3. Malý katechismus (der kleine Katechismus) neváž, za 5, váz. 
za 7 kr. str. 

4. Malá kniha ke ctení (kleines Lesebuch), zavírající první díl 
učení v náboženství, nev. za 18, váz. za 24 kr. str 

5. Sem patrí také: Krátka mluvnice nemeckého jazyka, nev. 
za 10, váz. za 14 kr. str. a 

0. Český analogický pravopis, v soulilasu se Slovníkem Jung- 
mannovým. na príkaz v. gub. ode dne 28. záŕí 1845 č. 56686 pro 
druhou tŕídu; nev. za 4, váz za 7 kr. stfíbra. 

Není tedy zlr o pomúcky k českému a nemeckému vyučovaní 
školnímu pro začátečníky. Ceny vysokým ouŕadem ustanovené jsou 
co možná levné, prolože jsou vlastné knihy dvojité. Výmluva, že 
tímto současnýni vyučovaním v obou jazycích mnoho času se ztratí, 
ničí se, povážíme-li, že se u outlé školní mládeže nejedná o mnoho- 
védeclví, ale o d úkladné vyučovaní v obou jazycích zemských Ke 
škole schopné G — 7 — Sleté deti potrvaj! beztoho 2 i ;> leta v první 
tŕídr, poslupují pak zralejší do druhé a tretí trídy, a jsou pak tím 



Výboru méšt. Pražského prípis úfadňra krajským. "^ 37 

zpúsobilejší pro Čtvrtou, kde se pro rozmnožené a vyšší predmety 
vyhledává vét^í sily myselní a zralejšího úsudku ; a takoví žáci vy- 
hoví známostí jazyka tím spíše všem požadavkCim času, zvlášté 
jednoty prômyslné. 

Ukladá se ludy všem duchovním predstaveným škoK svetským 
učitelúm na hlavních a farních školách, i jich pomocníkom tato 
nevyhnutelná povinnost, aby toto utrakvislské vyučovaní obou jazyku 
ihned v život uvedli, utrakvistské vyše vytrcné vyučovací knihy ve 
školách vúbec zavedli, a jich upotrebili k úžitku. C. k. správa skladu 
normálních školních knoh bude porád o to dbáti, aby hojnou jich 
zásobu pohotové raéla, jakž tomu již ted jest. Vsichni rodiče, jimž 
vzdelaní jich dítek v obou ŕečích na srdci leží, jisté ncbudou od 
toho, by tuto možnou výlohu učinili, a horlivým spojeným snažením 
vypomôže se vúbec žádané potrebe na místé, a národní školy osvedčí 
své dobré jméno. 

Očekáváme tedy všeobecné čiimé oučastenství a neúnavné pod- 
porovaní tohoto národního smižení. 

Od Pražské kn. arcibiskupské konsistofe dne 20. bh^zna 1848. 

(Praž. Nov. 1848, 25.) 



Výboru méšCanstva Pražského prípis úŕadúm krajským. 

20. bŕezna 1848. 

Výbor inés^fanfi a obvvalclň Pražskvch. zvolenv v lázni Svatovjíclavské 
dne 11. bŕezna. nabyl rázem ol)ecné v Piazc dúvéľv a autority, jiniižto 
byl vyznanienávíin i mimo onen obor, pro nejžto vla.sirie byl zvoIen, totiž 
pro zredigovaní a odevzdání pctice. SvedčíC o tom i následujíci jťho 
„Oblííéení- : 

,Vvbor méšfanii i obvvateh^ í^ražských dostal veikomvslnvmi dary 
prostŕedky, že mnobostramiým poptávkám po práci dle možnosti vyhovéti 
múze. Toto radostné znamení podáva jistý dúkaz o dobrém smýšlení 
nasebo pracnjícíbo lidu. ktcrý radOji pracuje, než aby žebral a tak jako 
nečinnv oud sjolečnosli obvvatelum našcho hlavníbo mesta obtížnvm bvl. 
LVilování šleehetnych lidumilu, jednajícícb ve smysbi toboto výboru, po- 
darilo se, již nyní znamenitému poetu déhn'kú práci zaopatrili.'' 

,Všickni teíly, kteŕí práci bledají, af se oblásí v kan«'eláŕi v Tejnskcm 
dvore, kde se práce vykazuje; ale jenom na Pražské. Srnícbovské a Karlínské 
délníkv muže ohled brán bvti. Pražšlí maií -e vysvedčením svvcli d<Kn;u ícb 
pánň, které musí býti od konskriptnílio ouŕa(ki putvrzeno. oslattií t(V- vy- 
svedéením od své vrcbnosti vykázati. V\l)or ustanovuje pro každéiiu inužsk»''lio 
1«S kŕ. str., pro každou ženskou a ju-o slabší dŕlníky 12 kr. sir. •Icmn' 
mzdy. Také drvoštépové mobou stíilejší práci dostatí, jestli s<.' u p. ľrabce 
na Franlišku o ni blásiti búdou.** 



88 Výboru méšť. Pražského pŕipis úfad&m krajským. 

^Délníci! Podporujte älechetné usilovaní velikomyslných lidumilft 
a pomáhejte pilností svou ku krásnemu cíli, který jen dobro vaäe s celým 
srdcem vyhledává. 

V Praze dne 20. bŕezna 1848. — Vojtech hrabe Dejm, prednosta. — 
Dr. Vil. Gabler, sekretár. — Dr. J. A. Gabriel, místosekretáŕ. " (Kvety, 154.) 

Mimoŕádný stav, v jakémž se ocítila celá zeme prostred mésíce bfezna 
vedl Výbor méšCanstva Pražského k dalšímu kroku, k rozeslání totiž prípisu 
následujícího všem úrad Am krajským, jež môže se ospravedlniti již tím, 
že Praha a predmestí byly povinný starati se o zaopatrení svých vlastních 
príslušníka, péče o zamestnaní príslušníkov obcí jinýcli náležela pak na 
jiná místa, a toho opatrení hodlal Výbor méšCanský docíliti tím to pŕípisem : 

Udalosti hlavního mesta našeho, celému království povedomé, 
neméno i zprávy z cizích zemí zpôsobily mezi pracovní tŕídou lidu 
i mezi jednotlivými osobami, kteréžlo v nynéjších težkých okolnostech 
nemohou nalézti práce, jakési zjitŕení, ježto se nesnadno dá ukrotiti. 
Adresa i žádosl, která téchto dnú císaŕi a králi našemu má býti 
podána, bude míti zajisté dobrý účinek a pŕinese ulehčení i opravy 
našich ústavu takové, že se budeme moci s jistotou nadíti konce 
bídy a nouze i nedostatku výdélku. Výbor méšfanský ukladá sobé 
za svätou úlohu, k dobrému človečenstva i obecného poŕádku s po- 
volením nejvyšších úíadú užiti prostfedkú takových, jichžto potreba 
jest, aby se zachoval obecný poŕádek i bezpečnost jmení. 

Go se zde až potud udalo, dáva nám na budoucí časy vše 
dobré doufati: však ale jest potreba, aby se predevším na venku 
zachoval poiádek, pokud by nepŕišly nejvyšší koncesí, kteréžto se 
očokávají, což jen tehdáž možno jest, když se ouradové postarají 
o to, aby se pŕiméŕeným zpúsobum délníkúm opatrila 
práce, i aby se jim p oj istila mzda, kteráž by postačo- 
vala, by sobé mohli zjednali to, co k živobytí jest 
nej potrebnejší. 

Pročež dovoluje sobé nížepsaný výbor méšťanský Slávnemu 
král. kraj. ouŕadu na srdce klásti potrebu, aby se uchopil všech 
jemu možných prostfedkú, jimiž by se osobám, ježto se v taméjším 
kraji bez práce nalézají, všemožným zpúsobem stála práce opatrila, 
aby se pŕedcslo všelikým výstupkúm, a pofádck i pokoj, jehož nyní 
tak velmi potreba jest, aby se zachoval a aby se zamezil nával na 
hlavní mesto, kteréž i beztoho veliký počet lidí, práce nemajicích, 
vydržovati pŕinuceno jest. 

Dne 20. bŕezna 1848. 
Od výboru méšfanstva král. hlavního mesta Prahy. (Kvety, 158.) 



Osvéd£eni-se spisovatelfiv Pražských. 39 

Osvédéení-se spisovatelňv Pražských. 

21. bŕezna 1848. 

Když společná schôze Pražských spisovatelú českých i nemeckých 
dne 18. bŕezna nebyla dospela k cíli žádoucímu, konala se schňze jejich 
opélná dne 21. bŕezna v hostinci u arciknížete Štčpána, kdež opét dlouho 
a vždy pŕátelsky rokováno. Načež se strany české požádáni byli spiso- 
▼atelé némečtí, aby pro veŕejnost formulovali výsledek porád této schúze. 
Když pak predné požádaný p. Euranda, pro prílišné prý rozčilení, pro- 
hlásil se k tomu na len čas byli neschopným, požádán byl za to p. Pa- 
lác k ý, kterýž tedy dva hlavní odstavce ze včerejšího usnesení spisovatelú 
českých napsav po nemeckú, oznámil tento koncept celému shromáždéní, 
které odmítajíc činiti na ném jaké opravy s pochvalou jej prijalo a podepiso- 
valo. I sešlo se podpisov až do 52. (Viz o tom „Radhost" III. 276—277.) 
Ve schúzce telo zvoleno bylo zvláštni komité, které se skladalo z Palackého, 
Eberta, Eurandy a Eoubka, aby sestavilo návrh kc zŕízení „Pražské spiso- 
▼atelské jednoty '^v mající za účel pravidelné se scházeti a vzájemnč se sbližo- 
vati, čehož netoliko jednotliví členové té schuze, nýbrž zvlášté též obyvatelstvo 
české i nemecké si pŕálo. (Kvety. 158.) Ale podobá se, že ke zŕízení lakového 
spolku nedošlo. 

Spisovatelé Pražští, jak nemeckého tak českého jazyka, pový- 
šení jsouce v srdcích svých citem svobody a svorností, vyšlou tyto 
dni na jevo mezi obyvateli nemeckými a českými vlasti naši, uza- 
vreli jednohlasné v schúzce své dne 21. Bŕezna t. r. držané, pro- 
hlásiti se verejné, že chtéjí všemožné o to dbáti, aby šťastná shoda 
tato nebyla rušená, alebrž pevné a stále zachovaná, a to sice na 
základe ouplné rovnosti , tak aby ani Nemci pred ('echy, ani Ce- 
chové pred Nemci žádné prednosti nemeli. Procež také horlení a do- 
máhaní se strany české, aby rovnosti této ve vsem teprv skutečné 
oučastnou se stala, nemá za rušení svornosti považováno býti. 

Osvédčují se dále, že chléjí písmem i slovem co nejmocnéji 
hájiti spojení koruny České s ríši Rakouskou svazkeni monarchie 
konštituční. 

Podpisy: Pavel Josef Šalaŕík, predsedajíci. — Frnnt. Pa- 
lacký. — Karí Egon Ebert. — I^^naz Kuranda. — Kreutzberg. — 
Dr. Weitenweber. — Karí Leiner. — Jan Sláv. Toniíček. — J. B. 
Malý. — Ulm. — Jos. Kaj. Tyl. — Jul. Kôllner. — M. J. Lundau. 

— A. J. Austerlitz. — František Doucha - J. Pravos. Koubek. 
Moritz Hartman. — Dr. Ambros. -- Antonín Marek. - Dr. Lucka. 

— Frant. Bezdéka. — Karel Wlad. Zap. — Ferd. Mikovec. - 
Karel Storch. — Joh. Eraz. Wocel. — Kri.stian Štefan. — J. Sláv. 
Liblinský. — Dr. Lederer. — Karel Sabina. — Hanka - Alfréd 
Meissner. — C. J. Vietz. — V. Slavoniil Vávra. — Vilém D. Lambl. 

— Karel Havlíček. — Ant. Musil. — Karí Viktor Hansgiríí — 
Fľ. Petŕina. — Dr. C. Jelínek. — Václav Vlád. Tomek. — Fr. J. 
Schopí. — Václav Štulc. — František Šoliay. — Joseph Wenzig. — 



40 Osvédčeni-se spisovatelftv Pražských. 

Josef Jireček. — Frantižck flezáč. — Jan Bedŕich Dambeck. — 
Edlenbach. — F. A. Heber. — W. Wondra. — Václav Reišel 
Kokoŕinský. — J. Fr. Stuchly. — P. Otto Knôpfl. — Fr. Schneider. 
— Rudolf Glaser. — J. Heibling von Hirzenfeld. — Hermin Ji- 
reček. — Dr. Stanék. — Dr. Cejka. 

(Praž. Nov. 1848, 24.) 

Množí spisovatelé. klcíí do schuzky oné dostaviti se nemohli, ozna- 
movali souhlas s prohlášením tímto v časopií-cch pozdéji. Nčkteŕí učinili 
tak zvlášlním límto osvedčením: ^ My nížepsaní, kteŕí jsme dilem nemocí, *) 
dilem jinym zamestnaním ve shromáždéní spisovatelú Pražských dne 
21. t. m. podílu míti nemohli, osvedčujeme tímto. že ustanovení tam uči- 
nené a v listech verejných oznámené, „aby mezi Cechy a Nemci ouplná 
rovnost ve všem zachovaná — vlastne teprva zavedená byla, jakož aby 
spojení koruny České s ríši Rakouskou svazkem konštituční monarchie 
písmem i slovem co nejmocneji se hájilo,** i s naším nejpevnéjším pŕe- 
svčdčenmi zccla sc srovnává, pročež také k tomuto záväzku milerádi pri- 
stupujeme, a pakli jen ona rovnost obojí národnosti neporušenou zústane, 
svazek svornosti a lásky s našimi némerkvmi spohiobčany ze vší sily hle- 
déti a chrániti chceme. František August Brauner, doktor práva. Dra- 
hotín Mar. barón Villani. Josef llamerník, doktor v lékaŕství, docent 
a primár v k. vš. nemocnici. (Praž. Nov. 1848, str. 100.) — Jiní opét 
prostým prihlásením se, jako B. Gutt, Fr. Klutschak a jiní. Zvldštním 
osvedčením pŕistoupili k tomu též krájané naši, tehda suplující profesori 
university Krakovské : JUDr. Josef Alexandr Iíelferl ; JUDr. Eberhard A. 
Jonák ; JUDr. Vojtech Thcodor Michel ; Dr. Frant. Makowiczka a MD. 
Herm. Maxm. Schniidl. 

Asi za dva mésíce i)0 tčchto schflzkáoh Pražských spisovatelú českých 
i nemeckých včnoval jim Karel Egon Ebert zvláštni vzpomínku verejnou, 
kdež vyznáva, zajisté kc cti spisovatelú českých : „ Návrhy moje, nyní, ná- 
sledkem veru zle zneužívaného tiskú, zajisté uznávané za dobre mínéné, 
mély tehda mnoho odpiircúv. Nejocholnejšími však, pristoupiti na tyto ná- 
vrhy, shiedal jsem spisovatelé jazyka slovanského, a zvlášlč ochote jejich 
jest pričítali, že dvé osvé<lČení, v novinách uverejnená a dosti známa, 
prišla k místu, ktcrá arci nenesla ovoce žádoucího, pončvadž nčkolikero 
návrhu mých, jejichžto pŕijetí by nám bylo možným učinilo mravné účin- 
kovali na jiné spisovatelé. i takové, kterí ke spolku nebyli pŕistoupili, vúči 
oposici, jež jak ŕečeno. od s|)isovatelu českých vycházela mOrou ncjmenší, 
padnouti muselo." (Boh. N. 80. str. 1. si. 2.) 



*) Jelikož z jisté nepŕíznivé strany hanebná klevela posla, že já. byv vy 
volen ve shroniáždéni Svato-Varlavském dne 1 1 Uŕezna do výboru obyvatelň Praž- 
ských, v jeho píisobení podilii miti jsem se ztinihal, a proto nemoc pŕcdstiral, ludy 
pŕinucen jsem oznámili, že již ode dne 9. Brezna prudkým zánétem v nože (tak na- 
zvanou riíží) obkhčen jsem, a podnes chodili nemohu. — Že však, pokud mi 
pri tom jen možné bylo, a moje skrovné sily stačily. ve vsech zálcžitostech vla- 
steneckých jako klerýkoli jiný poctivý a ncohrož<íný človek podlhí jsem mél, za 
to ruťini svou cti a páni Fasler a Trojan a nmozi jini mi to dosvédtM. — 
Dr Brauner 



Petice university Olomoucké. 41 

Peticd university Olomoucké. 

21. bŕezna 1848. 

Roku 1848 trvala ješté uiiiversita v Olomouci. Její studentstvo 
shromáždilo se v lUcrý dne 21. bŕezna v universilé, kdež podpisovalo 
následující petici, načež asi druhý den polom zvláštni deputovaní tamních 
vysokých škôl — zároveň s deputací mesta Olomouce, nesoucí opét adresu 
svoji — odjeli s ní do Vídnč. (Týd. 104. si. 3.) 

Vaše Veličenstvo ! Stejné snažení podmínéno jest stejným 
pŕánim; stejné postavení žádii stojného oprávnení. Tof dúvod, proč 
dle príkladu universit jiných podepsani se odvažují, ve vší úctivosti 
a poddanosti obrátiti Vašeho Veličenstva milostivý zŕetel na ony 
články, jejichžto dúkladné a svedomité uvážení jost požadavkem času 
a zeela ve smyslu pŕípovédi Vašeho Veličenstva, a tudy by v ná- 
sledující verejné porady blahovolné vzato býti mohlo. Universita má 
za to, že tím ani nevystupuje z koleje svého práva, aniž svému 
povolaní, nesoucímu se k inteligenci, se nezproncvčŕuje. 

Články tyto jsou: 

1. Postavení učitelstva, obzvlášté venkovského, budiž v príčine 
penéžni tou mérou zlepšeno, by bylo s to vénovati se toliko po- 
volaní svému, aby mohlo platne púsobiti. 

2. Po školství elementárním takto opravenéni nastupuj školství 
gymnasiální reformované. 

3. Vycvičení fysické budiž podstatnou častí vzdelaní vĎbec a 
zvlá>?té vychovaní elementárniho a gymnasiahiílio. 

4. Vyučovaní v ončch zemích, kdež krome systeniisovaiié 
nemčiny mluví se též j i n y in jazyk e m zemským, budiž 
i t í m t o u č i n e n o možný m. 

5. Navštevovaní universit cizícli nebudiž prekážkou pri posu- 
zování zpúsobilosti, potrebné k úŕadum verejným. 

6. Posavadní zkoušky roční bndtež proiiH'n<^*ny ve prísnou 
zkoušku statní, aniž by sbor učitelský, jeiiž k lomu jesl iiej/pfi- 
sobilejší, pH tom byl ponn'jen. 

7. Zadnému talentu domácímu, budiž kbnékoli národnosti, 
stavu, katef?orie, nebudiž zavírána zákonní cesta k toinu, aby k i)lat- 
nosti pŕivádel svoje vymoženosti vedecké. Dle tolio 

8. budtež dosavadní hranice, ktíué j>ou vynureny zpusobilnsli 
učitelské, rozšírený dle požadavku času. 

9. Budiž zŕízena správa akademická, kteráž dle nového purádku 
vecí smela by si vésti volnej!. 

10. Pod vedením tohoto úŕaibi budiž také sludujícím dovoleno, 
by o svých zájmcch mohli pospoliti- jednali zpíisoljeiu svobodiiyni. 

V Olomouci dne 21. bŕezna 1848. 

(Xeue Zeil, čís. 2. str. 3.) 



42 Bedŕich hr. Deym o svoláni snemu generálniho. 

Bedŕich hrabe Deym o svoláni snemu generálniho. 

22. bŕezna 1848. 

Tento návrh uveŕejnén jest ve zvláštním čísle ^Bohemie* ze dne 
22. bŕezna 1848 pod záhlavím ,Die Stan d e des Eônigreichs* a 
opalŕeu jest podpíšem autorovým. Pozoruhodno, že tato myšlenka hrab. 
Deymova o svoláni snemu generálniho v současných publikacích, pokud 
nám povédomo, nenalezla zadného ohlasu. 

Jakmile sem došlý první zprávy o událostech únorových, 
shromáždil se nejvétší počet členu stavovských, zde prítomných, 
k tomu cíli, aby se pričinili o nejpilnéjší své legálni 
svoláni, ponévadž v této katastrofe dobre znamenali prechod 
k dobé nové, kteráž soustavou sväté nebo lépe neblahé aliance 
plných 33 let byla zdržována. Znamenali dále, že vstoupili u fási, 
kdežto by jim bylo zanechati namáhavé, úmorné práce k opétnérau 
získaní právni pudy, na nížto bylo by Ize stavéti dále; že nyni, 
místo váleni kamene Sysifo va, s rázností a úsilím jest pŕikračovati 
k úplné novému upravení vecí. 

Již 2. bŕezna zakročilo se v té príčine u zemského výboru a 
nejvyššímu purkrabímu učinéno o tom návéští zvláštním poselstvem. 
Bohužel minula značná doba, nežli svoláni stavu vyhlášeno, čímž 
tedy korporaci této nemožným učinéno, zakročiti účinné u velikém 
okamžiku, jenž jest základem nové šťastné doby, kteráž nyní císaŕství 
naplňuje jásotem. Snad- bylo dobre, že se tak stalo ; nebof udalosti 
Vídeňské až príliš zŕetelné ukázaly, že mužove, ktorí osudy Rakouska 
príliš dlouho ŕídili, nebyli odhodlaní, dáti sluchu ani dCivodúm 
ani výkladum — nechat pocházely se strany kterékoli. Muselo cestou 
nepravidelnou dojíti k nejhoršímu. Toto smutné, ostatné 33 horkými 
lety zkušenosti ospravedlnené presvedčení, jež všude zapustilo hluboké 
koŕeny, bylo pákou všeho toho, co se stalo, i jesti klíčem k záhade 
hnutí, které vzniklo na více místech zároveň. 

Vlastenci, kteŕíž památného dne 11. bŕezna v lázni Svato- 
václavské se shromáždili, improvisovali parlament s nasazením své 
svobody, snad svého života, jakož dne pravé téhož studující mládež 
Vídeňská, s muži Hyem a Endlicherem v čele, pokoušela se pro- 
lomiti studený pokrov ledový, jenž národy rakouské tížil. Cest budiž 
všem tém, jižto nadšení láskou k vlasti a oddaností k pŕedsevzetí, 
vydávali se v šanc, nemajíce záruky, že se jim podniknutí jejich zdarí. 

Jest tedy slušno a spravedlivo, abychom zde v naši vlastí ony, 
jižto svoji odvahou a odhodlaností, jakož i svoji umírnéností a 
obezŕetným provedením celku posvétili se na zástupce vlasti, nechali 
dokonati úkol, jejž sobé obrali, beze všeho pŕimísení živlúv re- 
presentace dosavadní 

Zejmena členové stavúv tohoto království nemohli a nesmeli 
v tomto okamžiku, i kdyby to formálne bylo bývalo Ize pŕipustiti, 
ustanoviti se jakožto korporace a fungovati nad Výborem ani 



Bedŕich hr. Deyni o svoláni snemu generálniho. 43 

Y e d 1 e Výboru. Avšak bylo úkolem jejich, jejž postihli s pravým 
taktem, aby jakožto jednotlivci podepisováním petice a vstupovaním 
do méštanských sború i skutkem dokazovali, že pŕáni zeme jsou 
i praním jejich a společná součinnost všech stavô k zachovaní po- 
koje a rádu, k podporovaní svorné mysli jest nezbytná. 

Jakmile deputace, jakož jest se nadíti, s povolením všeho, což 
pro uspokojení myslí nelze dele odkládati, navráti se, bude zajisté 
hned pravidelné národní zastupitelstvo mesta možno. Pak jest úkol 
výboru u konce; potom nastoupíme opét my v kolej pravidelnou, 
potom i shromáždéní dosavadního zastupitelstva zemského bude na 
svéra místé. Jestit, jak povédomo, vypsáno na M), t. m. Na pro- 
gramu jeho jest vlastné predmet jediný; nebof oba první článkové 
jeho obsahují oznámení, že hrabe Štadión, jenžto. jakož každému 
známo, má pro ten úrad všechny vlastnosti ústavní, jmenován byl 
nej vyšší m purkrabím, a sdélení protokolu o jeho inštalovaní, k čemuž 
v této vážne chvíli sotva jaká poznámka se učiní. 

Zbývá tedy pouze článek tretí, totiž návrh mnohých stavovských 
členu, by s vyjadrením nejloyálnéjšího smýšlení zároveň se pŕed- 
nesla J. Veličenstvu prosba, aby se ve prospech vlasti učlnily 
kroky k pŕiméŕenému rozšírení zastupitelstva 
zemského Nyní jest otázka, zdaliž by stavové méli prestatí na 
rozŕešení této úlohy, kdyžté od vydaní onoho programu tak ne- 
konečné mnoho se zmenilo. Na tuto otázku musíme beze všeho, a 
zejmena v zájmu pŕíštího nového ustavení se naši 
vlasti odpovédéti: „Áno ;" neboE nejvyšší záruka pro nedotknutelnost 
nového díla na všechny časy spočíva patrne v úplne pravi- 
delnom jeho rozvoji, nehledíc k tomu, že by bylo úplným 
zneuznáváním nynéj^ích pomeru, kdyby onech málo členň, kterí 
onomu stavovskému shroniáždení búdou prítomní, pokladali se za 
povolaný, činiti néco vice, nežil n e j v y c h 1 ej ši r o z 1 ii š t e n í i)anu- 
jících otázek pŕipravovati na takový zpňsob, kterýž by, bez arbitrár- 
ního zničení dosavadní pudy právni, spočívajíci na zákonech 
základních, zpĎsobeno bylo nej širším zastoupením všech 
mínéní a zajmú v, pokud to v této príčine vubec pripustili Ize. 
Proto bylo by asi nejpriméfenéjším, kdyby príšti snem i)ŕestal pouze 
na tom, aby prijal adresu k Jeho Veličenstvu, kteráž dňstojné pro- 
mluvíc o velikých událostech poslední doby a vyslovíc nejloyálnejší 
spolupásobeni nynéjších stavu k účelúni znovuzrození milované 
vlasti, jakož i smýšlení lásky a vernosti ku králi a dynastii — ob- 
sahovala by návrhy stavu, aby stavové království spolu s e 
stavy vtelených zemí, Moravy a Slezska *) c o n e j r y c h I e j i 
spojení byli v snem, a tomuto aby bez prodlení pfedložily 
se královské proposice na úplnou, času p ŕ i m é ŕ e n o u zmenu 
ústavy zemské (pŕedevším zastuv^itelstva zemského), aby pak 



*) Tato slova již v originále vyznaŕenii jsou tuŕiiô — Vyd 



44 Bedŕich hr. Deym o svoláni snemu generálniho. 

všechny dúležité funkce dalši ústavního zastupitelstva zemského 
vykonávali mohl ptípravovaný parlament nový. Aby však rokovaní 
priblížilo se k povaze zastupitelstva národního, méla by se adresou 
dále vyjádŕiti prosba, aby již na nejbližší snem zvlášté povolaní 
byli svobodné volení zástupci král. mést,*) jakož i všiekní 
občan ští statkári, k čemu snad bylo by ješte pozvati ad hoc 
vétšíadáležitčjší mesta, jimžto by slušelo dáti prerogativu 
mést královských, jako ku pŕ. Liberec. 

Rozumí se samo sebou, že stavové s adresou bez prodlení musí 
vypraviti deputaci, kterážto by, pokud možno, žádané svoláni veli- 
kého snemu nazpét pŕinesla. 

Tímto zpúsobem zdá se nám uspíšení predmetu co nejvétší 
šťastné spojeno s dústojným a vecným jeho projednáváním, čímž 
patrné konsolidovaní nových pomčrCi nastoupí jistéji a rychlejí, 
nežli kdybychom v prílišné horlivosti všechno pŕekotáceli. 

Schúze, svolaná ke ž50. bŕeznu, bude ostatné sotva príliš četné 
navštívená; predné proto, že v této rozčilené dobé množí nebudou 
s to, aby svňj domov opustili; a za druhé, že s pŕedmétem pro- 
gramu zajisté značná vétšina jest srozuména, a proto pokladá za 
zbytečné, aby se osobné dostavila; posléze pak, ponévadž král. 
mesta, ačkoli práva jejich, dostavovali se ke snémúm, 
popírati nelze, posud nebyla zvykla, pHcházeti. To však konečné 
jest asi Ihostejno, nepújde-li se dále, nežli jsme zde navrhli. Za to 
však pokladáme za nevyhnutelné, aby již tato schúze byla ve- 
rejná. K tomu cíli bychom navrhovaH, pokud prostora snémovny 
toho dopouští, aby kronié redaktorov novín zjednán byl prístup 
i obecenstvu na vstupenky jistého počtu. To úplné postačí pro tuto 
schúzi; pro schúzi nejblíže pŕíští musí vétší mérou postaráno býti 
o veŕejnost. 

A nyní ke konci ješté otázku: Búdou se vubec tomuto shro- 
máždéní stavovskému podávali petice? — My myslíme, že nikoli; 
nebot takt dáva to každému na rozum, že shromáždéní, kteréž je 
na tom, aby své složení prohlásilo za nedostatečné, prišlo by 
v rozpor samo se sebou, kdyby se pustilo v jednaní o pŕedmétech, 
které podlé jeho mínéní slušné náleze j í pred zemské zastupitelstvo 
rozšírené. 

Bedŕich hrabe Deym. 

Stavovský snem český, položený na den 30. biezna 1848 byl od- 
ložcn na neurčito a nesešcl se potom vúbec. Ke svoláni snemu generál- 
nílio všech tŕí zemí koruny České také se nedospčlo. 



*^ 



) Tato slova již v ori^inále vyzuačena j.sou tučue. — Vyd. 



Vyŕizení prvni petice Pražské. 45 

Vyŕízení první petice Pražské. 

23. bfezna 1848. 

Nežli deputace s první peticí Pražskou dospela do VídnC*, bylo tam 
zrízftno již nové a odpovédné ministerstvo. Presidenlem jeho byl nás krajan 
a bývalý nejvyšší purkrabí pražský, hrabe Kolovrat ; Pillersdorffovi pŕirčeno 
ministerium vnitra, Ficquelmoutovi zahraničné, Kíibekovi fmance a Taaíľovi 
sj)ravedlnosl. Minislr vojenslví telida nebyl jeslé jmenován. 

Vlastenci češlí byli arci v ncmalém napjetí, kterak deputace ve Vídni 
poŕídí. Proto nejvyšší purkrabí, hrabe Štadión, nemeškal o jcjí audienci 
došlou zprávu telegrafickou dne 23. bŕezna verejne takto vyhlásiti : „Pražská 
méšfanská deputace byla dne 22. t. m. od císaie milostivé prijatá a 
srdečnou českou rečí pozdravená." (Kvety, 160. Schopf, I. 74.) 

Ve Vídni pripojila se k doputaci Pražské též zvláštni deputace Plzeňská. 
I dostavili se bez meškaní do ministeria vnitrních záležitostí k ministru 
presidcntovi Kolovratovi, jehož Faster po českú oslovil v tento smysl : 
, Krájané naši očekávají od nás, že teprv tenkrát pícd né zase pŕedstoupímo, 
až jim spolu pŕineseme vyplnení hlavních článkň žádosti jejich s milostivým 
podpisem Jeho cís. kr. Milosti." Když hrabe Kolovrat zvestoval, že jeho 
a pŕátel jeho dlouho zadržovaný systém svobodnélio politického vyvinování 
konečne zvítézil, dala se deputace do jásáru'. Když se byli pp. Faster, Trojan. 
Pinkas a Veith o jednotlivých článcích, poslední zvlášte o robote vyjadrili, 
odpovédčl ministr, že pctici již zná a že ji bez meškaní Jeho c. kr. Milosti 
predloží ; nékteré články prohlásil již za vyplnené, jiné že se nacházejí 
v úŕedním vyjednávaní a toto že co nejdiíve ukončeno bude. Go se 
dotýče spojení Cech s Moravou a Slezskem žíí musí prvé byli slyšáno 
mínéuí spojených stavíi moravsko-slczskýcli a jich zákonní návrh, kterýž 
bndou míli stranu onoho spojení nOiiiiti na budoncím sneme ííšskóm, jenžlo 
se nii den 30. Oervence t. r. svolali má. „NejdojíniavCjší slova našelio 
velkodušného krajana, J. Exc. hrabéte Kolovrata byla: „Jak viih'te, my 
li(iu darujeme dôveru; kýž se v lidu i k nám, k voditelínn jeho hudouc- 
nosli. chová duvéra. Já jsem 71 let slár a sloužím stálu pros 50 let; 
p«»slední však dnové byli nejhlažcnčjší móho života: nel)í»f nyní muhu 
raditi tak, jak mné .srdce moje napovídá." Mozi toiitu ivCú byl lak |)ohnut, 
že mu konečné hlas odpíral. A když byl také naši študentskou deputaci 
vvslechl. propustil vyslané s nejukqjnôjším ujisfováním, (Kvcly, K)!, a Arcli. 
NÍus.) 

Dne 22. hrozna byla depulace Pražská prijala od Jolio Volioenstva 
v audienci. Když byl Fasler oslovil J. Vel. srdečnou íoôí českou, promluvili 
Pinkas a Trojan po nemeckú, načež dC-kan l'^isolier doporučoval polici 
.<lndŕ-ntslva. Oslovení Pinkasovo jesl tiskom zaciioviíno ; b\lo lakové: ,Vašo 
Volióonstvo I Verné obyvalelstvo Pražské zvolilo nás za oľ«:;ín pňlní a prosob 
.<vvoh — zavázalo nás, abvchom tomto in-oslíám loválnosti ilali ťonnu. 
Véľiii posvátnénm tomuto mandíílu klademe tylo prosby coló a nrzahaleiié 
u vznešeného trunu. Cechy, vônié, [)oviió Cooliy, jimižto jsnie kvapoui 
projeli, jsou s nami v jásavém souhlase. Kéž Va.soho Volioenstva vznošené 



46 Vyŕizeni prvni petice Pražské. 

dary, jež vdéčnč uznávame, uspíšeným splnčním našich proseb stanou se 
plnou, živou pravdou — tak doufají Čechy svoje národní, svoje politické 
znovuzrození dokonati a odúvodniti heslo: úplnou svobodu poŕádkem a 
ústavou. " 

Jeho Veličenstvo odvetil tômito českými slovy : „Vítam vás, milíCeäi! 
Príchod váš mé srdečne teší. Vúli svou cisárskou dám vám zjevit skrz 
vašeho krajana ministra presidenta Kolovrata. (Boh. Extra-N. z 25. bŕez.) 

Druhého dne dostalo se deputaci tohoto rozhodnutí: 

„Milý barone z Pilleľsdorflfu ! Na priloženou petici obyvalelftv 
mést Pražských a na žádosti, v ní obsažené a ve čtrnácte kusftv 
zahrnuté, má obci mést Pražských radným zpúsobem v známost 
uvedeno býti toto: 

1. Vvméŕení Českého zrízení zemského C. II. o užívaní českého 
jazyka má tam, kdež až potud zouplna ve skutek uvedeno nebylo, 
svúj ouplný prňchod míti se zvláštním zŕetelem na potreby národu 
ve škole a ve vladárskych ouŕadech i místech, a kdež stáva užíváni 
tomu protivného aneb pŕedpisúv, s tím se nesrovnávajících, má to 
zdviženo býti. 

2. Zmeny zrízení zemského, času pŕiméŕené, zvlášté pak rozší- 
renejší zastoupeni mést skrze posly, od nich samých vyvolené, bude 
ve srozuméní se stavy, vdéčné prijato konstitučním zpúsobem, na 
mVjž patent dne 15. bŕezna b. r. ukázal. 

3. Zi'ídiv odpovédná ministerstva, kleráž mají stejnou pečI bdíti 
nad obecným dobrým mocnáŕství, nad zámery a potrebami všech 
zemí a napomáhali jim, vyhovel jsem již tím pravé tak, jakož 
uverejnením hospodáŕství slútního a naŕízením, aby oučtové kladení 
byli verejné, zákonním žíidostem svých verných poddaných, a žádost 
o zrízení nejvyssího soudu v Praze pro Cechy odkázal jsem kesvému 
ministru soudství, a})y to v bedlivé uvážení vzal. 

4. Povolení společného snomu pro Cechy a Moravu odporovalo 
by zrízení zemskému obou ríši, i inťiže jen na vyliledávání sUxváv obou 
zemí dano býti; pročež se vybízejí tito. aby se pronesli o tom. 

5. Oprava soudního íízení ve všecli odvétvích soudství skrze 
ústavy času pŕiméŕené má po náležité príprave býti úkolem slu^o- 
máždéní poslúv v.sech stavov zemských. 

Naŕízení dne 14. prosince 1846 poskytlo výkupu z roboty patr- 
ného ulelirení, a ponévadž se množí pánove vétsích statku zem- 
ských v Čechách ze své vlastní vôle pronesli, že chtéjí radi svým 
poddaným v tom pomocní býti, protož ustanovili jsme se na tom, 
aby za slušnou náhradu pominula povinnost ke konaní skutečné 
roboty koncern bŕezna roku tisíoího osmistého čtyŕicátého devátého, 
o cemž své úmysly v krátkém čase patentem vyjevím. 

G. JsemC k tomu naklonén, pŕiméŕeným zpúsobem povolití 
žádost o samostatné zrízení obcí po slyšení stavúv, kteŕížto jíž 
táziini byli o jich návrhy. 



Vyŕizeni prvni petíce Pražské. 47 

7. Žádosti o svobodu tiskú bylo již vyhovéno patentem dne 
15. bŕezna b. r. 

8. Ochrana osobní bezpečností jest již zaručená ve vyméŕení 
trestního zákonu 1. díl. §. 85 a 2. díl. § 86 skrze zamezení libo- 
YolDého zatýkaní a skrze podŕízeni polícejních ouŕadú pod mini- 
sterstvo vnitŕních záležitostí; a kdyby tato vyméŕení postačovati 
neméla, búdou doplnená pri prohlednutí trestních zákonu. K vúli 
neporušitelnosti listovního tajemství výdaji se ode Mné nej prísnejší 
rozkazové. 

9. O všemožném osazování všech ouŕadú skrze domáci oby vatele, 
kteŕí povedomí jsou jazyka v zemi, stávají již zákonní naŕízení, 
k jichžto zachovávaní má hledéno býti prísne. 

10. Žádosti, aby zmĺména byla potravní daň, bylo již vyhovéno 
i poroučím zároveň, aby ulehčení stalo se v stejné rníŕe, jakož 
Dastoupilo ve Vídni, aby všemožné zmĺrnény byly prirážky mestské 
a príhodná zŕídla dňchodti mestských aby vyhledána byla. 

Po prohlednutí zákonu kolkovního a taxovního učinený búdou 
príhodné zmeny. 

11. Co se dotýče méšfanské stráže v mésté a bezpečné stráže 
na venku, o tom se již príhodné jednaní započ^'ilo ; i budú k tomu 
hledéti, aby to pŕivedeno bylo rýchle ke konci. 

12. Aby všemožné obmezeny byly výminky z povinnosti vojen- 
ské, aby se sbíral lid ku vojsku losem, a trvaní vojenské služby 
aby ukráceno bylo, k tomu byl náležitý zŕetel ol)rácen v zákone 
o sbirání vojska, kterýž již vyhotoven jest a nejprvé pŕíštímu shro- 
máždeni stavu pŕedložen bude. 

13. Múj trún má vždy prístupný byli vs(^m žádostem, a Mým 
poddaným má pojisténo byli právo, aby so zákoiiním zpúsobeni 
radili o svých žjídostech a potľel)ách. 

14. Verejnému vyučovaní búdou v rozsáhlé míre poskytnutý 
opravy, shodující se s novými úsljivy, ko kteréniužto konci narizuji, 
aby prepracovaní byli rozvrhové študijní již pripravení; k víili vše- 
možnému polepšení stíivu učiteläv pusobiin k tomu, aby vyhledáiii 
byli potrební prostŕedkové, a zaniejšlíni takŕ volný pnuhod dali 
jak zpusobu vyučovaní tak i volení predmetu uiebnýcli. 

Ve Vídni dne 23. bŕezna 1848. 

Ferdinand m p. (Arcli Mus.) 

Ve svém spise „Riickblicke auť die polilische Bewofrmig; in Oster- 
reich in den J. 1848 und 1849'* (ve Vídni 181í)) praví Pillersdoríľ na 
str. 20 — 21.: „Einige Zugestiindnisse an solohe Deputalionen haben nach- 
träglich herben Tadel erfahren, namentlich wiirde die einer zahlreichen 
Deputation aus dem Konigreiche Buhnien erthcilte, der Olľentliclikeit ilheľ- 
gebene Erledigung vielfältig angegiiíTen. Allein diese KiledliriHiLj: unlluilt 
nur die Anerkennung jener individuellcn Kechte, welclie in dem bald 



48 Štadión vyzýva oba národni kmcny v zemi k svornosti. 

darauf erfolgten Staatsgiundgesetze ihre Sanction erhalten sollten, und 
konnte, so wie Alles, was bis zum Reichstage erfolgte, nur uiiter der 
Bedingung seiner Bestäligung bleibende Geltung erhalten. Die wiclitigsten 
dieser Bestimmungen íibeľ Gleichberechtiguiig und Vertretung, ťiber die 
Gleichstellung der Religionsbekenntnisse im Staate, iiber personliche Sicher- 
heit, Rechtspflege und Selbslständigkeit der Landes- und Gemeindever- 
waltung íinden sich iibereinstimmend in dem Verfassungsentwurfe, welcher 
vom Reichstage ausging, und in der von der Regierung oclroyirten Ver- 
fassung." 

Ačkoli zde svob. p. PillersdoríT mluví o „četnú deputaci z království 
Českého", kteráž pŕibyla do Vídne s prvuí bíeznovou pelicí Pražskou po- 
dobá se, že na zŕeU^li mčl spíše vynzení druhé petice Pražské (kabnietním 
Jisteín z 8. dubna 1848), nežH vyrízení petice první (ze dne 23. bŕez. 
1848). Víz k tomu niže položený dekrét ministersky ze dne 23. dub. 

Depulace, vy[)ravená s první polici Pražskou do Vídné, vrátila se do 
Prahy v pondélí dne 27. brcz. po pul drulié hodine odpoledne, rozhazo- 
vavši po celé ceslô své zprávu o svém poŕízení. (Kv. 166. si. 2.) Praha 
uchystána byla ke slávnemu a radostnému její uvítaní. ,Všecky gardy 
s hudbami svými, sbor vlasteneckých dam, 12 bíle odéných panea a ne- 
smime množství lidu, ješté vétší nežli pri odchodu, očekávalo ji na ná- 
draží a okolo neho, kde jakého místečka, treba dosl nebezpečného bylo, 
a doprovodilo ji k soše sv. Václava na Koňský Irh, kdež ji nejdôst. kníže 
arcibiskup s veškerou kapitolou a četným knčžstvem očekával a požehnaní 
držel. Tím skončila slavnost. Ostatí n' bylo s osvetlením mesta zasta- 
veno." (Kv. 170). Když arcibiskup s duchovenstvem odz[)íval slavné Te 
Deum, tehdy s iečništé, vystaveného pred sochou sv. Václava, oznámili 
poslove obsah cisárskeho rozhodnutí, jehož otisky byly zároveň na rozfch 
nalepený. „Z nejvčtšího, nejnadšeiiejšího jásáni do trpké rozjitíenosli, 
jeden takmer lilas po Praze. Zprávy z Vídné rozširované nechávaly naj- 
lepší veci, povolení takmer všeho očekávati ; tím trpčí muselo pak procit- 
nulí byli. Místo rychlé, ouplné, tak potrebné pomoci nie celého a od- 
hodlaného, jak toho čas svrchované žádá ; žádné pevné stanovisko, kte- 
réhož by se byly mysli uchytili mohly, všecko jen v mlhavé dálce.** (Ky. 
171.) Ďalší postup udalostí viz niže pri Druhé petici Pražské. 



Štadión vyzýva oba národní kmeny v zemi k svornosti. 

24. bŕezna 1848. 

Společné osvedčení Pražských spisovatelá českých i nemeckých ze dne 
21. brezna 1848 pro svoriiost, rovné právo obou národností a pro spojení 
koruny České s Rakouskem povzbudilo pŕedscMiu českého gubernia k ná- 
sledujícímu vyzvaní obecnému, kleréž v čís. 48. „Prag. Ztgu.* uverejnene 
česky i nemecky zároveň : 

Spisovalelé Pražstí dali jsou spisem, ve včerejších novinách uve- 
rejneným, krásny príklad jednoty a svornosti, a s vdečností musíme 



Osvedčení dfistojnictva méšf. sboru, nár. obrany a j. 49 

uznati a ctíti jedaohlasný oumysl jejich, že se chtí všemožaé k tomu 
pričiňovali, aby se ouplná svornost mezi českým a nemeckým oby- 
vatelstvem zachovala a upevnila. 

Spisovatelé povolaní mají, aby moci slova púsobili — nasle- 
dujme my s moci činu! 

Konstitucí nám udelenou stali jsme se všichni, jakého stavu 
a jazyka koli, bratŕími : sboŕ se ona délivší nás zed a svazek jednoty 
spojuj nás pevné vespolek. ^ 

Svorností, pevným dohromady držením, uklidností, pokojem 
a mímostí jediné múžeme dokázat, že jsme hodní svobod, jichž se 
nám dostalo. Všechném tŕidám obyvatelstva je udelená konstituce, 
drahocenný poklad; na všechny stavy náleží svätá povinnost, hájíti 
a zachovati ji. 

Nebud tedy nedôvery v prsou našich — dôvera v mocnáŕe, 
dôvera v naše bratry, jednota a svornost budiž naše heslo ! Vratme 
se ke svým zaneprázdnením, méjž prômysl a obchod náležitý prôchod. 

Zmôžme zimničné rozčílení, ježto nami tyto dny pohýbalo, 
a s hrdým vedomím dobytého pokladu v prsou jdéme vstŕíc vyvinutí 
úslavô nám podaných. 

Inteligence dala nám krásny príklad — následujmež jejího hlasu! 

V Praze dne 24. bfezna 1848. 

Od c. k. české zemské správy. Štadión." (Kvety, 165.) 



Osvedčení dústojnictvaméštariských sború, národní obrany 
a j. strán rovnosti obou jazyku i českého velení. 

25. bŕezna 1818. 

Nikoli bez rozmyslu ani mimochodem, nýbrž z ouplného vnitŕního 
presvedčení pričinili jsme i my svá jména k u[)nmné a snažné 
žádosti obyvatelôv Pražských, k žádosti, kterou poslove do Vídné 
vyslaní mají uložiti na stupních vzneseného stolce J. M. Cisárske. 

Úprimné priznávame se k slovom, tam pronežeriýiii : „aby po- 
jištčna byla národnost česká ve všech zeniích ku korune České ná- 
ležitých, aby obé reči, česká i nemecká, v dokonalou rovnost mezi 
sebou vespolek byly postavený, i práv stejných aby poži valy." 

Za opovrhovatele svätého práva, za ouhlavního nepŕítele žádoucí 
svornosti a bratrské jednoty pokládiili bychom toho, kdožby se osmelil, 
na odpor stavéti se dokonalé a skutečné rovnosti obon jazykô v zemi 
(leské obyčejných. 

Pouze tímto zpôsobem bnde páska bratrské lásky vždy oužeji 
k sobé spojovati oba dva kmeny. kteréžto v naši vlasti obývají ; jen 
touto cestou dostane se nám bezpečného rukojemství na časy večné, 
že oba dva kmeňové búdou láskavé, mocné a společné púsobiti 

4 



60 Osvédčeni dústojniclva mčšf. sború, nár. obrany a j. 

k témuž cíli, k zachovaní a ku klidnému vyvíjení se svobody, ne- 
dávno leprv nabyté. 

Oddélování se však od sebe podlé víry, podlé púvodu a záméľft 
spolkových, mohlo by snadné rozvázati svazek, jenžto nás tepív 
nedávno obvinul. 

Abychom vyhoveli všelikéniu nedorozumení, kteréžby v tom 
jakýmkoli zpôsobem . povstali mohlo, osvôdčujeme njy všichni dô- 
stojníci jak uniíbrmovaných sborň mesfanských lak i prozalimní 
neuniformované národní stráže, že po'dle našeho jednostejného mínéní 
má a bude míti v národní stráži jazyk eeský i nemecký skutkem 
stejného práva. 

Jakmile národní garda trvalé zŕízena bude na základe obecního 
sepsání domô, čímž se snad již zitra začátek učiní, bude podlé 
našeho pevného mínení náležeti každé deseliné, aby vétšinou hlasÄ 
uzavrela, klerým jazykom, českým-li neb nemeckým — má v ní 
velení konáno býti. 

Setninám, v nichž by se vétšina desetin k českému velení pri- 
hlásila, má veleno býti po českú. 

Takléž rozhodne vélšina setnin, kterýmž jazykem má vrchní ko- 
mando konáno býti. 

Ústavu národní stráže, jenžto na podstatnejším a trvanlivejším 
základe zdokonalen bude, má, jak již praveno bylo, pŕíslušeli právo 
ke samostatnému rozhodovaní. Dole psaní dôstojníci prozalimní 
nái'odní stráže vyznávají dále, že tomu nie neprekazí, aby toto právo 
bylo již nyní rozšiŕeno i na desetiny a setniny nynéjší národní stráže, 
kteráž se prozatím za dnô nebezpečenství na kvap sestavila. Aby 
pak rovnost obou jazyka v zemi užívaných, za príčinou komanda 
CO nejspiše mohla ve skutek uvedená býti, žádáme pány spisovatele 
by naučení o českem velení co nejrychleji tiskem vydali. 

Dano v Praze dne 25. bŕezna 1848. 

V zastoupení dustojnictva méšfanských uniformovaných sború : 
Josef Eduard Šebelka, major cís. k. priv. sboru ostrostŕelcä. — 
Václav Arnošt Jindŕich, rytmistr jízdných méšEanských ostrostŕelcň. — 
Ondrej Haase, major cís k. priv. méšfanské pechoty. — Matej Bernt^ 
major cis k. priv. méšfanských granálnikú. 

Veškeŕí toho času v r*raze prítomní dústojnici národní stráže: 

1 . Setnina : Kníže Karel Auersperg, setník. — Jan Horák, nad- 
poručík. — Antonín Pock, poručík. - Dr. Leiner, poručík. — 
František Mildner, pobočník. 

^. Setnina: Hrabe Rudolľ Morzin, setník. — Tlefman Lôw, po- 
ručík. — liytiŕ Václav z Holiuse, poručík. — Jan Schwarzrok, po- 
ručík. — Joseť svobodný ])án z Portn, poručík. — Janč pobočník. 

7. Setnina: — lírabO František Thun, setník. — Frant. A. 
Auersperg, nadporučík. Jo.seť (íeitior, poručík. — M. Fr. Kubasek, 
poručík. — Zintl poručík. 



Diky polské za petici o amnestovaní Polákô. 51 

8. Setnina : Ryb'ŕ z Brechleru, setník. — Svobodný pán z Enis, 
nadporučík. — Pstross, nadporučík. — Hrabe František Salm, po- 
ručík. — Uhlíŕ, poručík. — Med. Dr. Osbome, poručík. 

9. Setnina : Dr. Strohbach, setník. — Dr. Eiselt, nadporučík. — 
Rytíŕ Zaboŕanský z Vorliku, poručík. 

K). Setnina: Dr. Strádal, setník. — Josef Gôtzel, nadporučík. — 
Antonín Haase, poručík. — W. Ringholer, poručík. 

1 1 . Setnina : P. Brosche, setník. — F. A. Credner, nadporučík. — 
íl. Pstross, poručík. — J. P. Svoboda, poručík. 

12. Setnina: Eduard Plosner, setník. — D. Helminger, po- 
ručík. — A. Boch, poručík. 

13. Setnina: l\ Ellenberger, setník. — V. Cubetius, nadporučík. — 
F*. Wetzstein, poručík. — Dr. Bélský. 

14. Setnina: H. Fugner, setník. — P. Dotzauer, poručík. — 
P, Eohm, poručík. — F. Sacher, poručík. — Ad. Martin, poručík. — 
Dr. Burían, poručík. — Bayer, pobočník. 

Prohlášení. 

Ohledem na toto návéští pánu dústojníkú uniformovaných 
méšfanských sború a nékterých setnin neuniformované národní 
gardy, týkajicí se nemeckého a českého komanda, prohlašují po- 
depsaní setníci obou sború Konkordie a Svornosti, že dobrovolným 
usneäením se tento návrh již uskutečnili. 

V Praze dne 25. bŕezna 184f<. 

Ch. Ruben, Karel barón Villaiii, 

setník setniny Konkordie. setník setniny Svornosti. 

(Pražské Nov. 1848. str. 99.) 



Díky polské za petici o amnestovaní Polákúv- 

27. bíez. 1848. 

Majíce z novin zprávu o tom, že pani Pražské chystají petici za 
amnestovaní Poláku, nékterí soukmeuovci jejich z kraje Sanockého vzdali 
petentkám díky za ty sympatie proslŕedniclvím stavovskélio výboru zem- 
ského. 

Proniknuti jsouce citem nejsrdečnéjsího uznaní čtli jsme ve 
Videnském Zeitungsblattu čís. 88. sympatie a zároveň prosbu ČechĎv 
a hlavné velkodušnvch pani eeskvch za amnestovaní nešfastnýcli 
F>olákĎ. 

Bylo pŕedvídati, že národ sbratŕený pro neštastné Poláky vývine 
city soustrasti. 

Račte, páni stavové, šlechetným Cechom a hlavné cituplnýni 



52 Slezské osvedčení pro svornosi. 

paním oznámili projev nejhlubšiho uznaní, jímžto šlechtici a občané 
Sanockého kraje jsou nadšení. 
V Sanoku, 27. bŕezna 1848. 

(Nasleduje 46 podpisA.) 

Stavovský výbor zemský pokladá za svou povinnost, aby to 
uvedl ve známost verejnou. 

Od stavovského výboru zemského. 
(Schopf, II. 100.) 



Slezské osvedčení pro svornost 

28. bfezna 1848. 

Na „Srdečné pozdravení všem pravým a .verným Cechňm** ze 22. 
bŕezna 1848, v}'dané od vrchních dästojníkä Svatováclavského sboru, pp. 
Villaniho, Hanky a Vocela — čímž rozumeli se má asi provolání o zŕízení 
Svatováclavského sboru, napred uvedené a počínající slovy: ,,GeŠi! Jak 
slálá hvézda na nebi** — učinili Slezané Téšínští následující osvedčení: 

Milí spoluméšfané ! Stateční vlastenci! Váš hlas došel i nás — 
Slovany a Nemce mezi zHdly Odry a Visly bytující a ozval se 
radostné i v našich plesajících srdcích. 

Ano! Jednota, úprimná jednota necht jest našim 
heslem! 

Trúchliví ti následkové prodloužené nesvornosti, zdedené ode 
zlé a tmavé minulosti, chované k naši zkáze od nehodných nepŕátelft 
obou nás, necht nám jsou výstrahou od svárú a nikoli pŕedmétem 
k novým s váram. 

Jasný den zabŕesknul prívetivým paprskem lidstvu, a my jsme 
jeho areit i bodni; paprsek ten nás netoliko osvítí, ale i ohŕeje. 

Veliké udalosti v naši vlasti a výtéžky jich jsou nám rukojmím 
svobodného národního vývinu veškerých pod žezlem rakouským 
sbratŕených národu. Pročež necht národ národu jako bratr bratni 
ruku podá. Nikdy neprzniž ji na pŕíšté ani tasení meče, ani trhnutí 
pera, by nimi bratr ranôn byl. Políbení lásky necht ústa zamkne, 
by z nich bratra urážka nevy.^la. 

Pryč tedy s každým svárem mezi nami, leč by byl zápasem 
k tomu, aby se národnosti naše pŕirozené pod stítem svobody 
k rozličným sice, neménč však stejné krásnym kvétúm ušlechtilého 
človérenstva rozvinuly; žádný boj, leč by byl na poli veda umôni, 
v konaní vseliké cnosti, úprimné lásky jednoho k druhému, lásky 
k otcovskému králi i naši spoločné vlasti. 

Ano, af žije svornost! 

V Téšíné 28. bŕezna 1848. 

Kalrhberg, c. kr. rada i arcikníž. direk. — G. H. Klapsia, 
ktiez A. W. — Dr. P. Klucki, advokát. — Kor ne r, rytmistr. — 



Patent Ferdinandúv o zrušení roboty. 53 

K O lá Č e k, suppl. prof, filos. — Dr. Plucár, prof. mat. a fysiky. 
— Prof. dr. J. S chrám m, malíŕ. — J. Sinsler, pr. purkmistr. 

(Kvety, 183.) 



Patent Ferdinandúv o zrušení roboty. 

•28. bŕezna 1848. 

Všeobecné vyvadéní z roboty a jiných bŕemen urbihníeh, ziiišuní 
peddanství atd. bylo jedním ze článkĎv prijatých již vo Svatováclavské lázni 
dne 11. bŕezna. Kromé toho velkostatkáŕi čestí podali v téze príčine 
J. Vel. petici, datovanou 20. bŕez. ; patentem pak niže položeným zrušuje 
se robota, počínajíc dnem 31. bŕezna 1849. To dlužno niíti na paméti 
voči pokusfim, jimižto se iniciatíva v této príčine hledí pŕiOísti Hanuši 
Kudlichovi. 

My Ferdinand Prvni, z Boží milosti Císaŕ Rakouský: král 
Uherský a Český, toho jména Pátý, atd. 

Naším rozhodnutím ode dne 15. prosince 18-J6 zaŕídili js^me 
príslušné ustanovení, aby dobrovolné smlouvy o vykoupení roboty 
podlé možnosti se ulehčily, a [se] zvláštním zalíbením shledali jsme, že 
pravidlo toto tam, kde se použití mohlo, zdámých mélo následku. 

Živou žádostí vedeni, abychom téžké bfemeno naturalního robo- 
tování odstránili, a na to místo dle proseb, jenž Nás od mnohých, 
o dobro svých poddaných gruntovníkú pečlivých gruntovuích vrch- 
ností došlý, pŕiméŕenou náhradu povolili, naŕizujeme: 

1. Povinnost robotováni af do roka, a to nejdéle dnem ;> 1 . bie/na 
1849 prestane pod tou výminkou, aby se za ni tonm, kdo právo 
má, dostalo pŕiméŕené náhrady ode dne, kde naturálni rol)ota 
prestala. 

2. Sprostredkovaní této náhrady a ustanovení zpúsobu, kterak 
ji jednotHví robotnici vykonali, a uprávnonému dáti niají, vyjde 
zákonní cestou jak možno nejrychloji. 

3. Vykoupení již docílcná ustanovením! téniito se neiušejí, 
a rovné jest také součastencúm svobodno, učinili v dobrote porov- 
naní, jakýmž naturálni robotováni ješte pred vyjitím ustanoveného 
času prestane. 

V tomto naŕízení učinčm'm po pečlivém uvážení v^eho pro vo- 
fejné blaho prospešného, uznají milovaní poddaní, pŕedevším ale 
majitelové sedlských statkĎ. obnovený dôkaz Naí?í otcov.^ké pečli- 
vosti a Našeho dobromyslného vynasnažení, aby se jejich stavu. 
pokudž jenom bez ujmy trvajících práv vyvedeno býti miiže, uleh- 
čilo. My ale také od jejich poctivého smejšlení s dôverností očeká- 
váme, že až do času zmĺnéného povinné roboty na vlas a beze 
vzdoru konati, íi nasnadnéní jim poprálého svedomitou vážností 
práv, jaká gruntovním pánom jejich pHsluší, hodna .se stanou. 



54 Patent Ferdinandúv o zrušeni roboty 

Dáno v Našem císaŕském hlavním a sídelníui mésté Vídni, dne 
dvacátého osmého bíezna, leta Páné tisícího osmistého čtytidcátého 
osmého, Našeho panovaní čtrnáctého. 

Ferdinand. (L. S.) 

František svobodný pán z Piilersdorffú, ministr vnitŕních záležitostí 
Josef svobodný pán z Weingartenô, dvorní kancléŕ. 

Dle Jeho c. k. apošt. Milosti nejvejš vlastního rozkazu: 

Josef Klecanskv, c. k. dvorní radda. 

(Pražské Nov. čís. 28. Oicnamov.) 

> 

Po vydaní tohoto patentu mnolió vrchnosti poskytovaly lilevy z roboty 
a jiných povinností poddanských, dilem i úphié svobody z nich. Vrchnost 
kláštera Emauského svým poddaným (v Sukdole) naprosto robotu od- 
pustila. (P. N. str. 1 06. si. 2.) — Obce Vršovickou a Nuselskou zbavil 
hrabe Bucjuoy záväzku, brali pivo z pivovaru vrchnostenského. (P. N. 
str. 148. si. 3.) — Nékolik dcsílek domkáŕu a podľuhu pauství Vršovského 
dékují J. Adolfu knížeti ze Švarcenberka ,za obdržený dar odpušléní 
roboty beze vší náhrady na večné éasy". (P. N. Oznamovatel k čís. 45. 
str. 2.) — Hrabe Kinský, „máje velikou radosl z ueočekávaué dobyté 
svobody*, suížil ceny za dríví a slíbil všem sedlákúm, kleŕí se v j>ovin- 
nostech svých mírné a slušné zachovají. že jim čtvrl leta roboty daruje, 
dále umínil sobé, že mésla Ghlumeo a Žižclico z panské poddanosti pro- 
pustí a za samostatné obce prohlásí. (Kvély, str. 221. si. 2.) — Všem 
oném sedlákftm svých panství, kleŕí se z roboty byli již vykoupili, kníže 
Karel Auersper^ a hrabe Ervín N o s t i c dali uj istení, že jim vráti 
onu sumu výkupného, která by vystupovala nad výku])né. jež se ustanoví 
zrušením roboty. (Boh. 63. str. 3.) — Na témž ustanovila se vrchnost 
Dolno-Bŕežanská. (Boh. (jík str. 'k) — Podobného ujišléní dostalo 
se poddaným panství Horeckého s doložením, kdyby míra pŕíštího 
všeobecného výkupného z roboty vysloupila nad onu sumu. jížto se oni 
byli vykoupili, nikterak nebudou povinní, dopláceti. ŕ Boh. 68. str. 4.) — 
Kníže Glary prepustil poddané sobé lázeňské mesto Tej)lici z poddauství 
beze vší náhrady. (Boh. 63. str. 1.) — .losef Schreitter rylíf ze 
Schwarzenfeldu prominul veskery povinnosti robotní poddaným svého 
panství Libočanského. (Boh. 121. príloha.) Nékde i ve společenském 

obcovaní nastala náprava. Jeden z rychláŕu panství V o 1 e š s k é h o libuje 
si v dopise veŕejném, že tamní vrchní ^naiídii u verejnosti v kancelári 
všem podŕízeným rychtáŕftm. aby se mu im! nynéjška neŕíkalo jináé, než 
vy, aniž aby ho kdo jinak lytuloval, ne/li pane s p r á v c e.** DotČený 
rychtáľ neobmeškal pŕipomenouti pri lom, že „nemálo rozumné ucho 
trpéíi musí, když všecko jen samá jest m i 1 o s t. j e m n o s t a vysoká 
urozenost**. (P. N. str. 164. si. 3.) — Byly aici také opét jiného 
rázu vrchnosti a úíedníci. Z Roztok u Prahy se oznamovalo, že 
, sedlákúm na ouŕadé shromáždéným dal ten pan ouiedník, jménem Josef 
Homolka, následující definici svobody : ., Vy hlupáci! Každý se k té svobodé 



Drubá petice Pražská. í)5 

licrete, a nevite proč! Ale počkejte, až budete platit infsto zlatého dva, to 
budete mft svobodu!** (P. N. príloha k <3ís. 31.) — „Na kvetnou nedeli 
zdbrousil si také jeden jednáte! nového odvetví knihoobchodu, totiž 
plátkáŕství, jmenem Filip Pokorný, z Prahy do mestečka Kladna. 
Zde si vyložil na nejpMhodnéjším místé, t. j. pred kostelem mezi oslatními 
obchodníky, jako jsou ovocnáH, perní káŕi aj., krám svQj. 1 počal lidu 
vychvalovati plátky své a lid počal schvalované kupovat. Najednou se 
vmfsili mezi kupující dva páni [byl to policajt s panem vrchním] i počal 
so ten druhý pán probírati v listecli a vybírali a vybrané tomu ])rvnímu 
l)ánu podával, tak že ten ptátkáŕ z toho podávaní náramnou radosl mél, 
a to tím více, an i len pán v tom modrom kabálč | policajt) listy také 
sám pro sebe vybírati se jal . . . Než povážte si to leknutí jeho, když ti 
ílva páni neŕíkajíce b é ani m é s vybranými listy pryč se ubírali. 1 dodal 
si smelosti a otázal se: „Snad mné, pánove, také zaplatíte V* Pán v modrém 
kabáte: „Už je zaplaceno, u nás se nesmi nie takového prodávat." Ten 
pán druhý: .Buďte rád, že odejdcte s holou käží ... a to udélal pan 
správce tamnéjší s policajtem"* atd. (P. N. str. 103. si. 3.) — Avšak 
laké lid jal se leckdes vykládati si svobodu nad míru liberálne. Nékdc 
])oddaní prestali robotovati naprosto i odvolávali se na Národní Výbor, jako 
by tento byl vyhlasoval, že robota jest zrušená; tak že Nár. Výbor ve 
schôzi dne 8. kvetná schválil spis, určený pro ])ouČení lidu, jímž se 
omyl ten vyvracel. (Nár. Nov. 1848, str. 118.) — Na mnohá místech 
jali se poddaní na pozemcích panských honbu svobodné provozovati. (Boh. 
66. str. 4.) — Podruzi a familianli káceli si v panských lesích dŕíví, 
pokud jim bylo libo, i zahánéli zŕízence lesní, nniž kdo mél moc, tomu 
brániti. (Boh. 67. str. 4.) 



Druhá petice Pražská. 

20. bŕezna 1848. 

Jaké sklamaní zpusobeno v Praze kabinelním listeni ze dne 23. bŕez. 
tvyŕízením první petice Pražské) pripomenulo bylo na svém místé. Po jeho 
vyhlásení na rozích a s ŕečni.šlé u sochy sv. Václava na Koňském trhu 
,lmed téhož dne byla velmi rozjitŕenú schuzka v sjíle | méšfanského] 
vvboru u sv. Havla, kdež velké shromáždéuí Pražského obvvatelstva na 

.,7 , 

zejtfek (outerý) o 9. hodine uzavŕeno k tomu cíli, aby se bez meškaní 
nová petice urokovala. V iíterý ráno o 7. hod. byla pľif)ravující schňzka 
v sále Sv.-Václavském, o IK hod. plná schňzka v sále Zofínském, v níž 
pŕedcvším pp. Dr. Brauner, UíTo ílorn a Huppert rečnili a návrh k nové 
pelici, od Dra. Braunera sestavený, pŕijat byl. Uzavŕeno spolu, lined zbrane 
dlouho slibované, ale nedávané, úsilnč žádali. Študenti i jiní sborové 
shromáždili se na určených svých místech ; celé mesto bylo v nevídaném 
nepokoji, krámy sezavíraly; nejpodivntgší povesti, že študenti c. kr. zbrojnici, 
xe méšfané radnici dobývají, roznášely se mžikcm po mčstč. Na Koňském 
trhu byl nejvétáí shon; s plynových kandelábra ke shromáždčným ŕečňováno; 



5B Druhá petice Pražská. 

v sále u SV. Havla neustále plné a rozjitŕené shromáždénf, obnovujfcí se 
pHcházejícfmi a odcházejícími. Pri vší rozjil^enosti nebyl však pŕece pokoj 
a poŕádek nikde zrušen. Prehlásení nejvyššího p. purkrabího strán pro- 
zatínmí svobody v učení, ochotnost generálního komanda všecky stráže 
i v hranách spolu lež národní stráži svéŕovati, pŕede vším ale vydaní 
4000 ručnic, ukonejšilo opét rozbouŕené a nedôverou naplnené mysli, 
jimž rýchle chystaná a beze všeho meškaní odeslati se mající nová petice 
lepší nadéji v blízke budoucnosli okazovala.* 

, Večer v 6 hodín byla opél verejná schôzka výboru [méšianského] 
v sále u SV. Havla, kdež Dr. Brauner svoj zatím vypracovaný návrh 
k petici pŕednesl. Rokovaní o nčj bylo velmi živé a po nekterých menších 
zmenách byl jednosvorné prijal. Nékteŕí chtéli, aby dva dni k podpisom 
obyvalelstva Pražského v opisech vyložen ležel, což se však neprijalo jakožlo 
ztrála času ; nýbrž dano výboru do moci, aby jej sám ve jmenu jasného 
hlasu Pražských mčst k ncjvyššímu trunu predložil." (Kvety, 171.) 

,Ve stredu dne 29. bylo další jednaní dopoleihiím volením méšfanského 
vťtšího výboru fobecního zastupilelstvaj staveno, tak že se konečná schúze 
výboru Svalováclavského v sále Promyslní jednoty u sv. Havla až na 
obyčejnou .šestou hodinu odpolední odložili musela. V lélo opét velmi živé 
byly na návrhy pp. Rupperla, Braunera, UlTa lloina a Trojana ješlč nékleré 
zmčny v pelici píed se vzatý, načež se k volení deputovanýcli prikročilo. 
Pan Ruppert nosmírným potleskom k místu tomu naznačený, nemohl se, 
ač by si byl pŕál, v úrad ten uvázati. za príčinou svého velmi nejistého 
zdraví. Pp. Dr. Brauner, stavilel Rypota, Trojan a Faster a Dr. Kliebert 
prijali volení; ostatní oudy vyvolí výbor .sám soukromné. Pan Ufľo Horn 
byl CO zástupce studentstva pripqjen. Nepri hod í-1 i se nie neoČekávaného, 
má depulace ve čtvrtek večer bezo všech slávnosti odjeli." 

„Nová tato petice, nepoušlôjíc punkta sv.-václavského shromáždéní, 
tlačí pŕedevším na to, co základom všeho oslatiiího jest. Majíce úplné 
a opravdové za.stoupení obyvalelstva koruny České, své zvláštni odpovédné 
nejvyš.^í úíady. své zvláštni odpovčdné minislerium pro domáci záležitosti 
CO nejbližšího prostredníka mezi nami a dobrotivým naším králem, což 
môžeme více žádati ? Všecko ostatní vyplyne samo z toho, nejsouc rušeno 
cizím pôsobením.^ 

„Vo čtvrtek bylo tišší jednaní u výboru; obecenstvo v sále pŕevládajíci 
obmezilo se na monší míslo, na to samé, jakéž hoslôm pri schôzkách 
promyslní jednoty vykázáno bylo, a výbor obdržol píed domom, pred sálem 
i v .sále čestné stniže. Bylo veru vétšího poŕádku zapolŕebí; neb pri tom 
hluku, jojž dŕíve obecenstvo spolujednajíoí delalo, bylo téžké jednaní. — 
Toho dno začaly so nékleré nepŕíznivé zprávy rozcliázeti : že se na Malé 
strane a v Bosedô kupecké od nékolika osoh jakási oposice proti nové 
petici shání, výbor sám začal od úmyslu svého. bez meškaní deputaci vy- 
pravili, pončkud odstupoval. Vétšina chléla ješlo asi dva nebo iH dni počkali, 
až by velký výbor méšfanský (lOOoudový) zvoion byl; tomu méla se pak 
petice k potvrzení podpisy a jaksi k zevnčjšímu autorisování podali. Kromé 
toho ustanovil so výbor na tom, že veškorá svá jednaní tiskom vydá. 
K večeru poctil joj J. Osv. pan hrabo Štadión svou prítomností a kromé 



Druhá petice Pražská. 57 

Jiného (K)ukázal na to, že by velký výbor méštanský, búda co nejdŕíve 
celý Zvolen, práce jeho (výboru Svalováclavského) pŕevzíti mél, k cemiiž 
sc Svatováclavský výbor již dŕíve sám nakloňoval/ (Tamž, 178.) 

,V pátek dne 31. bŕezna byly opél dve schäzky obyvalelstva držány. 
a sice, jak obyčejné, v lázni Václavské a na Žofíné. V poslední počalo 
rokovaní o desálé hodine tím, že p. Dr. Amerling velmi horlivými slovy 
dokazoval, jak velice zapotŕebí jest, aby nová žádost od národiiího výboru 
ve jmenu celého českoslovanského národu vyhotovená ješté dnes (totiž dne 
31. bŕezna) s deputací do Vídné odeslána byla. V podobnéin smyslu se 
také pan Havlíček vyjadril, na to poukázav, že jiní národové rakouského 
mocuájf^lví, jakož Uyii [GhorváliJ. mnohem více žádají. než v našich pelicích 
obsaženo jest. Zádost Ilyrôv, která ke 30 článkum zaujíma a od p. Havh'eka 
pŕečténa byla, zbudila časlo opôtovanou pochvalu. Zvlášté zajímal shro- 
máždéné obecenstvo ťlánek, klerý o spojení Dalmácie, Slavonie a Giiorvát-ska 
jedná; pak prosba o zavedení národního jazyka pri vojsku, v církvích, 
? úŕadcch a na snčmu ; posléze žádost o zi)čt povolaní vojska ilyrského 
z Viach. Na to bylo ponavrhováno. aby se nékolik oudu sv.-václavskélio 
výboru odstránilo, a jiní ráznífjží muži vyvolení byli, což ale \n'o svonio.sl 
v této dobé zanccháno bylo. Shromáždení vy volilo čtyry nmže, kteŕí žádosti 
schuzky strán urýchlení nové petice Národ n im u výboru vyjeviti mél i. Vy- 
volení byli pp. Amerling, Havlíček, Paul a Woseniann. .s nimiž se pak 
celé shromáždení, as 2000 osoh. méšfané, sludující. nár, stráže a Vídenšlí 
sludenli k Národnímu výboru u sv. Havla odebrali ; na ceste se pripojili 
i ti, kteŕí ve schôzce ve Václavské lázni, ])rávé také skončené prítomní 
byli. U SV. Havla se zastavil valný ten zásluf) lidstva a zvolení odebrali 
se k výl)oru, vyjcvit mu s^-ou žádost o urýchlení petice, naOež v králce 
deputace výboru sesloupila, aby se na Malou stranii k nejvyššíinu purkrahí. 
hrabOti Stadionovi odebrala. s prosbou, by novou |)(.*tici co skiilcčnon 
žádost obyvalelstva Pražskŕlio, nno lidii (•(ískólio. pivd odi;sláiiíni do VídnO 
ztvrdil. Celé množslvj hrnulo sc. upľoslíed čicnové Národního vvboru. 
s hlučným „sláva" provoláváním na Malou stranu. Oeslnou stráž vvboru 
činili študenti a členíívé Sv.-Václavského shotn. Tiílinoncí zástupy v idicích 
stále se množily, a tak to šlo v nopíeliledných radiich pífs most a Štŕ- 
pánský plač k paláci nejvyššího purkrabí. do nčhož sc v\l)oľ s prosbou 
odebral. Veliké bvlo očekávání: nedloulio na lo však sestíMipil zase vvbnr 
a prohlásil, že J. Osv. novou žádost v žádaný sniysl podepsal. Na piipra- 
venéni již archu papíru bylo hned od techniku uliiíni slovo : ,FodepsalI" 
napsáno a na bodáku ručnice záslupu ukazovjíno. zacež sc lilučíič , Sláva" 
provolávala. Celý prúvod ubíral se pak ku Staromestské radnici, kde deputace 
požádala p. místopurkmistra, a dustojrn'ky iiárodin' stráže o podpisy, jež 
také obdržela. Téhož ješté dne odjela dejMJlace <lo VídnO." (Kvčty, 18<).) 
Stalo se tak o 6. hod. večerní. Deputace skl.ídala se z pp. Fastra, Trojana, 
Rypoty, Jaroše, Dra. Gabriela. Dra. Klieberta a áulce. Na zejtii chystal 
se UfTo Horn vypravili se za ní. Deputacá uloženo, aby se dlouho nepo- 
zdržovala a určitou bud povolující neb odtnršfující odpovčd píinesla. 
(Tamž. 178. .si. 1.) 

Druhá ona petice Pražská jest pak laková: 



ÔS Druhá petice Pražská. 

Vaše c. k. Milosti! Odpovéd nejvyšším uzavŕením od 23. b. ni. 
učinená na punkty peticí, které deputací Pražská jakožto nejsnaž- 
néjší pŕání královského mesta Pražského, ano veškerélio národa 
< leského pred vznešený trón Vaši c. k. Milosti prednesla, nespúsobila 
v myslích obyvatelstva Pražského toho upokojení, ve kterém každý 
povážlivý vlastenec pevný základ obecného dobrého, pokojného a 
šEastného zdaru nového ŕádti, a základní výniinku zachovaní iníru 
v zemi nyní vice než kdy pŕedtím poznáva. 

Obecné minéní, které se po oznámení onoho nejvyššího uza- 
vŕeiií vňbec co nejurčitéji projevilo. naleza odpovéd na punkty Pražské 
peticí nedostatečnou, a jeví starostlivé obávaní s strany míry a 
spňsobu svobodných ústavô nejvyšším mocným slovem Vaši Milosti 
nám všeobecné zaručených. 

Zásada v nejvyšším nzavŕení prevládaj ící, žeby se ustanovení 
a uzavrení o jednotlivých punktech peticí ustrojení stavfi stati melo, 
spôsobila obecnou nelibo.st, ne sama o sobé, ale tím, že se dle arti- 
kule 2, nejvyššího uzavrení poukazuje na ú>tav stavovský, založený 
na zrízení zemském. a toliko rozmnožením svobodné volených poslô 
mestských rozšírený. Nebo stredoveký ús(av našich posavádnich 
zemských stavň jeví se, i s oným rozšírením skrze repraesentanty 
mést, CO nepostačitelný, aby ním konstitucí času pŕiméfená pro 
zem byla navržena a spňsobena 

Jen pravá repraesentací celého národa múze obecné prospechy 
zeme zastávati, a každý sláv o jeho prospéchách — pokud se dají 
srovnati s obecným dobrým — ouplní> upokojili. 

Dokonalé srovnání české a nemecké národnosti ve všech vétvích 
učení a správy není poukázaním za zrízení zemské rovnéž dostatečné 
•/aručeno, ponévadž užívaní více než dvésteleté vážnost českého zrí- 
zení zemského skoro ve všech punktech, které se týkají prospechu 
veskerého národa, skutkeín vší platnosti zbavilo. 

Ponévadž jest tenlo punkt základní výminka pokojného vedie 
sebe stavaní obou národních živlu v českých zemích a ohrady 
všech duševních prospechu vétší, totiž slovanské časti obyvatelstva; 
z té príčiny byloby toto srovnání jen novým základním zákonom 
pro všecky zeme České koruny dostatečné zaručeno. 

Obnovení nezrušitelného svazku mezi všemi zemémi ku korune 
(-leské patiícími, a neškodné obzvláštním provincialnim prospéchúm 
jich sjednocení, prostŕedkem obecného Česko- moravsko-slezského 
národního zastoupení a vlastních centrálních ouradii, pod zvláštním 
odpovédným niinisterium vnitíních záležitostí, zjevuje se, dle pra- 
prmaticko-historickélio, národního a zemepisného sjednocení téchto 
zemí a jejich rozsah losti co statní narízení, kteréž jak svobodné 
ústavy téchto zemí tak konštituční trún Vaši Milosti i celost veške- 
rélio štátu rakouského ubezpečuje; protož by nemusilo záviseti na 
iiovém uzavrení českých neb moravsko-slezskvch stavu, než mélo 
by nejvyššímu rozhodnutí Vaši Milosti jakožto krále (leského býti 
zúslaveno. Toliko o spusobu praktického vyvedení zásady atby 



Druliá petice Pražská 5tí 

nová konslituční národní repraesentiice téclito zemí učinila uzavfení, 
a je Vaši Milosti jakožto návrh zákonu k nejvyššiniu svolení pred- 
ložila. 

Veškeré prosby národa českého budtež tedy Va^í c. k. Milosti 
nejuctivéji nové predložený v punktoch nasleduj ících : 

1. Nezrušitelné sjednocení vsech zemí ku korune če.ské patŕí- 
cích s strany vnitŕní jejich samosprávy, zároveň s ohražením jejich 
pevného spojení s veškerým státem rakouským, též dokonalé sro- 
vnánf české a nemecké národnosti ve vsech vetvích učení a správy 
v téchto zemích — jakožto základní štátni zákon pro né. 

2. Národní zastoupení zahrnujíci všecky prospechy zeme, stejno- 
rodé, všeobecné, zákonodíirní a dané povolující, na nejsirším základe 
svobodného volitelství a svobodné volilelnosti, téz vlastní odpovédné 
ministerium vnitŕních záležitostí téchto zemí, a zHzení patŕících 
centrálních ouŕadá správních pro nč — v Praze. 

3. Ryclilé zŕízeni všeobecných národních {?ard a úplné ozbro- 
jení jich. 

4. Konečné povolení Va-^í c. k. Milosti podané petice pražského 
studentstva ode dne lô. bŕezna t. r. ve víech jejich článcích. 

5. Vzetí vsech civilních oufadä a vojska svým časem pod prí- 
sahu na konstitucí. 

Ostatné setrvává Ceskv národ cele a pevné pri ve^kerých, v ná- 
rodním shromáždéní dne 11. bfezna t r. v lázni svato-václavské 
uzavŕených a od pražské deputací Vasí c k. Milosti podaných 
petičních článcích, a chce je vedie zásady, od vasí c. k. Milosti 
samé nejvýše vyslovené dalšímu vyvinování cestou konstitučního 
imrodního zastoupení odevzdati. 

Račtež Va^e cís. královská Milosti konečné nejvyssí uzavrení 
v tom, kteréžby pobouŕené mysli dokonale spokojilo, skrze verejnou 
proklamací, s pŕispísením píli okolností pŕimôŕeným, milostivé 
vydatí. 

V Praze dne 2l). bŕezna 18 kS. 

Výbor obyvatelň Pražských: Vojtech hrabr* Deym, t. č. pred- 
nosta. — Petr Faster. — J. B. Riedi. — Pravoslav Trojan. — 
Dr. Brauner. etc. 

(Areh. Miis. ) 

Odpovedí na lulo petici jest kabinetní list z s. dubnji 1848. 

Zvláštni zpuáob. jímžlo drulié petici Pražské dostalo se schválení 
a overení, mél v zápéti nékolikero verejných vyhlášek. Ješté pred odjezdeni 
deputace vydal výbor méštanú Pražskýcb následující vyjadrení : ,.I:ik známo, 
bylo usneseno, posiati opčtnou petici k .lebo Veličenstvu králi, lilavuč pro 
docílení úplného zastupitelstva náiodnílio ; ale deputace nemohla odjeti 
dŕíve. pokud nebyla jista všeobecným souhlasem, pročež cbtelo se čekuti 
na skončení nynčjších všeobecných voleb výborovýcb L^lo obecrn'ho zastu- 
pitelstva Pražskóbo]. Když pak se dnes vule lidu rozhodné pro to vyjevila, 



ÔS Druhá pelice Pražská. 

Vaše c. k. Milosti! Odpoveď iiejvyšším uzavŕením od 23. b. ni. 
učinená na punkty peticí, které deputací Pražská jakožto nejsnaž- 
néjší pŕání kráiovského mesta Pražského, ano veškerého národa 
Oeskélio pred vznešený trón Vaši c. k. Milosti pŕednesla, nespôsobila 
v myslích obyvatelstva Pražského toho upokojení, ve kterém každý 
povážlivý vlastenec pevný základ obecného dobrého, pokojného a 
šEastného zdaru nového ŕád«J, a základní výminku zachovaní niíru 
v zemi nyní více než kdy pŕodtim poznáva. 

Obecné mínéní, které se po oznámení onolio nejvyššího uza- 
vŕení vôbec co nejurčitéji projcvilo. nalezá odpoved na punkty Pražské 
peticí nedostatečnou, a jeví starostlivé obáváni s strany míry a 
spôsobu svobodných iistavô nejvyšším mocným slovem Vaši Milosti 
nám v.^eobocnô zaručených. 

Zásada v nejvyššíni uzavŕení pŕevládající, žeby se ustanovení 
a uzavŕení o jednotlivých punktech peticí ústrojem stavô stati melo, 
spôsobila obecnou nelibost, ne sama o sobe, ale tím, že se dle aili- 
kiilo 2. nejvyššího uzavŕení poukazuje na ústav stavovský, založený 
na zŕizení zemskom, a toliko rozmnožením svobodné volených poslô 
mestských rozšírený. Nobo stredoveký ús(av našich posavádních 
zemských stavô jeví se, i s oným rozšírením skrze repraesentanty 
mést, CO neposlačitelný, aby ním konstitiicí času primeŕená pro 
zem byla navržena a spôsobená 

Jen pravá repraesentací celého národa môže obecné prospechy 
zeme zastávati, a každý sláv o jeho prospOchách — pokud se dají 
sľovnati s obecným dobrým — ouplnA upokojiti. 

Dokonalé srovnání české a nemecké národnosti ve všech vétvích 
učení a správy není poukázaním za zŕizení zemské rovnež dostatočné 
zaručeno, ponévadž užívaní více než dvésteleté vážnost českého zŕi- 
zení zemského skoro ve všech punktech, které se týkají prospechô 
veškerého národa, skutkem vší platnosti zbavilo. 

Ponôvadž jest tento punkt základní výminka pokojného vedie 
sebe stavaní obou národních živlô v českých zemích a ohrady 
všech duševních prospechu vetší, totiž slovanské časti obyvatelstva ; 
7, té príčiny byloby toto srovnání jen novým základním zákonem 
l)ro všecky zeme České koruny dostatečne zaručeno. 

Obnovení nezrušitelného svazku mezi všemi zemémi ku korune 
České patŕícími. a neškodné obzvláštním provincialním prospechom 
jich sjednocení, prostŕedkem obecného Česko- moravsko-slezského 
národního zastoui)ení a vlastních centrálních oui'adu, pod zvláštním 
odpovedným minislerium vnitfních záležitostí, zjevuje se, dle pra- 
^'maticko-historického, národního a zemépisnelio sjednocení téchto 
zemí a jejich rozsáhlosti eo statní naŕízení, kteréž jak svobodné 
ústavy téchto zemí tak konštituční trón Vaši Milosti i celost veške- 
rého štátu rakouského ubezpečuje; protož by nemusilo záviseti na 
novém uzavŕení českých neb moravsko-slezských stavu, než mélo 
by nejvyššínui rozhodnutí Vaši Milosti jakožto krále Českého býti 
zôslaveno. Toliko o spúsobu praktického vyvedení zásady atby 



Tomkfiv návrh na provedeni rovnoprávnosti ve školách. 61 

Tomkňv návrh na prevedení rovnoprávnosti obou jazyku 

zemských ve školách. 

bO. bŕezna. 

Hned po vyŕízení první pelice Pražské mladý tehda spisovatel český, 
Václ. Vladiv. T o m e k uverejnil pod nazvem „Jak muže uvedená býti 
stejnost práva české i nemecké národnosti ve školách?* delší pojednaní 
a príslušné návrhy o té veci v čís. 26. „Pražských Novin" (30. bŕezna), 
odkudž je pŕcvzaly , Národní Noviny** do svého čísla 4 s tínito pripome- 
nutím: „Tento článek, týkající se jedné z nejdňležitéjších stránek života 
našehOf již dŕíve vytišténý v „Pražských Novinách*, kladcme zde opét 
proto, aby čtenáŕstvo našich novin dostalo pŕehled o všech záležitostech 
našiel 1." 

Kabinetní list od 23. bŕezna b. r. daný za odpoved na petici 
obyvatelä mést Pražských naŕizuje o užívaní českého jazyka jak 
v ouŕadech tak i ve školách, že se mají ustanovení zŕízení zemského 
C. II. všady, kde se ouplné nezachovávala, dokonale vyplňovati, a 
kdekoli by naproti tomu jednati v obyčej bylo prišlo, aneb kdekoli 
by stávala nafízení tomu odporná, všecko hned zrušeno býti má. 
Obnoveným naŕízením [sicj zemským od r. 1627 byla ponejprv na- 
ŕízena stejnost práva obou jazyku v Čechách, kdež pred tím český 
jazyk ve všelikém ohledu mél pŕednost. Obyčejem protizákonním 
a za času cisafe Josefa pŕedepsáním nemčiny co výhradního vyučo- 
vaciho jazyka na školách normálních a vyšších byla Uito stejnost 
zrušená. Kabinetnim listem od 2^. bŕezna obnovená jest tedy 
zásada, že mezi jazykem českým a nemeckým má ve školách 
i v ouŕadech panovati stejné právo, a naŕízení, jimiž nemecký jazyk 
dostal pŕednost, mají býti zrušená.*) 

Jakým medle zpúsobem má tato stejnost práva, pokud se tyče 
•škôl. býti zavedená? 

v „Pražských Novinách ' čtli jsme oznámení o této veci, kleré 
se dle nadpisu na školy celé arcidiecesí Pražské, dle textu toliko 
na školy ve méstech Pražských vztahuje. Dle oznámcíní tohoto má 
ve všech ŕečených školách (tedy v normálních i triviálních) hned 
v letním kursu béžícího roku pripravená býti ona stejnost práv 
vyučovaním ve všech pŕedmétech obojím jazykem. Neverili jsme 
očím svým a neveríme posud, že by se to v pravde tak myslilo; inusí 
v tom vézeti nejaké nedorozumení, síce Bňh nás sthíziž pred takovýin 
dobrodiním. Gož má nejvyšší účel vyučovaní ve školí'ich, pro nej- 
outlejší mládež určených, býti naurení-se dvojímu jazyku, všecky 
reálni predmety mají býti jen prosthHlek k tomu cíli? Až posud 
trpela jen naše mládež česká nejvíce ve méstech tu téžkou krivdu. 
že se ničemu naučiti nesmela, pokud nestrávila více neb méné let 

*) Ješté jasnéjSi vyŕknutí této zásady í>čekMvá se nii novou žádosl obyvatel- 
slva Pražského J M. Cé o to predloženou. fPozn orig ) 



62 Tomkúv n;ivrh iia provetleni rovnopiávnnsli ve školách. 

V ucení-se cizómu jazyku, kteróniu se ]eš[v obyčejno jen špatné na- 
učila. Máli nápotoni tím samým zpftsobem marnô ras tnWiti i mládež 
venkovská nebo mládež nômc^cká v triviálnícli a normálních školácli 
kraje Loketského neJ) Plzenského? Verné neprejem Némcúm tech 
krajin takové krivdy, neb nám oni nicim neublížili, proč bychom ?e 
mstíti chtéli? Bolidá nepi'ijde ani u nich ani u nás k lakovLTOM 
babylonskému zmätku jazyku. 

Za nejvélsí nežtéstí, jemuž má vyslyšenmi žádosti obyvatelú 
Pražských o stejnost práv obou národností v ( lechách býti pomoženo, 
považujeme odcizení všecii vzdelanejších tnd iniseho obecenstva od 
sprostého lidu, kleréž bylo násUidcik posavadní prevahy nemeckého 
jazyka v ouhulech, vc^ školách a vi'ibec u verejnosti. Prevahou ne- 
meckého jazyka mezi vdelanci rozdólen l)yl p(3sud národ náš na dve 
kasty, jednu prednejší, nemecky uduvicí. Vsem pouze česky mluvícím 
zahražen byl vstup ku každému ponékud vysšímu vzdelaní, pretože 
se nevyučovalo než nejnuzni^jším vécem česky; všem nemecky 
uméjícím zahražen byl vstup ke hlave neb k srdci sprostého lidu, 
neb čemu se naučili, naučili se jen nemecky, a neuméli také jinak 
o tom mluviti než nemecky. Lid se málo naučil od vzdelanca svých, 
protože neuméli s ním mluviti než o vécech obecného živoUi. 
Ouŕedník a poddaný, diístojník a vojak, vyšší prumyslník a obecný 
hmeslnik nestáli tak k sobé, aby nižsi mohl priučili se néčemu od 
vznešenéjšího ; jediné část spisovatelstva, podporovaná soukromými 
snahami jednotlivých milovníkň vsiech stavu, otevŕela sobé prístup 
k lidu ujmutím se materského jazyka, a sily tyto ov.šem neposta- 
čovaly a nemohou postačiti k nahražení toho, čemu se môže a má 
lid ve škole, v ouŕadé, v každém obcovaní sii vzdelanci národu 
svého naučiti. 

Kdyby méla rozdílnost tato mezi vzdelanci a obecným lidem 
českým i napotom pri svobodném zrízení zemském trvali, musila 
by býti národu našemu ješté záhubnéjší než J)yla posud. Neb roz- 
ddností touto nemožné učinéno jest všecko j)olitické vzdelaní lidu, 
bez néhož svobodné zrízení obstáti nemôže. Nabyté svobody užívati 
bude vzdelanec ke svému prospechu, a obecný lid nerozuméje jí, 
jak až posud ničemu o zákonech neb správe zemské nerozumel, 
upadati bude vždy u vétši bídu, až se octneme v podobném stavu 
vecí, jaký vidíme ku pŕ. v írsku, kdež pri nejsvobodnéjším zrízení 
zemském veliká hmota lidu od vzdélancô svých (neb aspoň nejvétší 
časti jich) opustená, dŕepí v nejvétší bídé a zpustlosti a zlý stav 
svuj, jehož príčina záleží v nevzdelanosti jeho, splácí odcizelým 
vzdelancom svým časem nejhroznéjšími ukrutnostmi. 

Aby národ náš v podobný stupeň l)ídy neupadl, potŕebí jest, 
aby vzdelanejší tŕídy obecenstva svým mateŕskýin jazykem vzdelaní 
nabyvaly. Tím jediné mezera unv.i kastnini zmizí. obecný lid bude 
míli prospech z toho, čemu se sfastnejší synove národu naučí, a 
vzdelanci búdou požívali dôvery a podpory od obecného lidu; 



Tomkiiv návrh na pio vedení rovnopľávnopti ve školácii. <d3 

poilévadž již snahám jejich obecný lid bude rozumeli. To zachováno 
budiž jak českému tak i nemeckému obyvatelstvu naši vlasti, a 
stejnost práv obou národnosti ve školách bud nejpfirozenéjším zpfi- 
sobc-m úplne zavedená. 

Pri lom musilo by však druhého, rovnéž tak duležilého ohledii 
byli šelŕeno, nemélali by naše vlasl budoucné v nonabytnou škodu 
upadnouti. Jiizyk nemecký stal se béhcin dlouhých časft nevy- 
hrmlelnou potrebou každého vzdélance v Čechách, a potreba tato 
v nékterých ohledecli sice zvelebení m jazyka českého bude časeín 
ubývati, v nékterých jiných naproti tomu bude napolom vetší než 
pcsud. Cim vice bude vzdéláu jazyk český školami a literatúrou, 
tím více ubývati bude potreba jazyka nemeckého co prostredku 
k nabytí jinších známostí vedeckých, prftmyslních atd. (Iím šíŕeji 
se vsiik rozvinovati bude svobodný politicicý život v naši vlasti, tím 
více potreba bude aby si oba náľO(h:)vé vedie sebe bydlící ve 
společných potrebách svých rozumeli. Na snémích, ve shromáždéních 
obcí, ve všech poradácli o verejné záležitosti bude Cech česky. 
Nemec nčmecky rozpráveti, v úŕadech búdou oba dva jazykové vždy 
vedie sebe slát v užívaní a verejne se proplétati, svobodný tisk 
bnde na verejné mínéní obéma jazyky pĎsobiti; bude tedy potiebí. 
aby ponékud vzdelanejší Cech vždy také nemecky, ponekud vzdela- 
nejší Nemec v Čechách vždy také česky rozumel, o čemž musí 
zhZ4.»ním škôl pilne býti pečováno. 

Potreba školního vzdelaní jazykem materským a naučení S(í 
Oecha nemeckému, Nemce českému jazyku musí býti dle zdám' 
nahého hlavní dve zásady, kterých pri zavedení stejného práva obou 
národnosti \e školách sluší zachovali. Budiž zde kráter pmiavrženo. 
jak sobé možnost zachovali léchto dvou zjisad se zíetelem na 
posavadní zh'zeni našich vei\\jných škôl (tedy bez ohledu na veliké 
promény, které v tom ohledu nepochybné nastanou) píedstavujcMiie. 

1. V Iriviálních školách budiž v českýcli krajinách učeno Jen 
česky, v nemeckých krajinách jen nčmecky. Bylf. by pravý híích 
ííMičili mládež, klerá v teclito školách málo let se pozdržuje, učením 
se cizého jazyka se zanedbaním vecí potŕebrjčjších. V hlavnim meste 
budiž nekolik škôl triviálních nemeckých, pokud toho žádá potre]>a 
pouze nemeckého obyvatelslva. 

"2. Podobné budiž vyučováno ve školách hlavních v českvch 
krajinách jen česky, v nemeckých krajinách jen nemecky. Neb i t n 
jest čas, který vélší díl mládeže ve škole strávi, také krátky, a vy- 
lučovaní potrebným predmétum jazykem cizým neb vyučovaní jazyku 
cizému nemohlo bv se stati bez Uľnabvlné škodv školního vzdelaní. 
j.»kž zkušenost posaváde ukazuj<\ Zknšenosl tato ukazuje pii erli m 
iiašífm obecenstvu, kleié Jinýiui šk<ilaiMÍ než noľmálními nej)ľol)elil(j. 
také tolik, že i neineckémn jazyku, jrnuiž sr až po.snd školní v/.flrláni 
za obéf piinášeJo, pivce tolik j)ľiichoílu z[ms(.)brno nebylo. aby nás 
nbyčejný ivmeslnik nekolik radkíi nemeckých správnO na[)sati dovudl 



64 Tomkäv návrh na prevedení rovnoprávnosti ve školách. 

(česky ovšeín tím méné, protože se tomu naskrz neučil). Toliko 
v tretí a čtvrté tŕídé mčlo by pHkročeno býti v českých krajinách 
k začátkôm nemeckého a v nemcíckých k začátkúni českého jazyka ; 
o čemž promUiveno bude doleji. V hlavním meste budiž jedna 
lilavní škola nemecká pro potrebu rodin nemeckého obyvatelstva. 

íi. Na gymnasiích v českých krajinách budtež všecky predmety 
pŕednášeny českým jazykem, v nemeckých krajinách nemeckým 
jazykem. Krom toho budiž pilný predmet všech ti let gymn. studií 
dokonalé naučení se nemeckému jazyku a seznámení se s nemeckou 
lireraturou v krajinách českých, naučení se českénm jazyku a sezná- 
mení se s českou literatúrou v krajinách nemeckých. Fŕi rozdelení 
tohoto predmetu bylo by vysoce potrebné hned v prvních dvou 
tŕídách ^^ymnasiálních nejvíce hodin (pozdčji již méné) jemu obétovati, 
a zpusobem co nejvíce možná praktickým vyučovati, tak aby již za tato 
dve leta každý dokonalou známost jazyka nemeckého pro potrebu 
obecného života sobé zjednal. Proto ponavrhujeme, aby se první 
začátek stal hned v tretí tŕídé škôl hlavních, avšak tak, aby v telo 
tŕidé rodičfím každého žáka volno bylo, nechati ho nemeckému neb 
českému jazyku učiti nebo nenechati. K naučení se reči jen jakž 
takž jeden rok nepostačuje i pri détech dosti schopných. Nemá-li 
se tedy žák dele než do ukončení kursu tŕelí tŕídy ve školách 
zdržeti, bude mu učení se tu cizému jazyku jen málo prospívati. 

Naproti tomu budiž rodičňm, ktcŕí chtéjí svých pacholat ne- 
mecky neb česky nechati se naučiti, volno, aby jim po vystoupení 
z tretí tŕídy rok neb dve leta dali choditi do škôl gymnasiálnieh, 
jen do téch hodin, ve kterých se nemeckému jazyku vyučuje, kdež 
vedie toho (pokud to pri zámožnosti rodiču možné jest) búdou se 
moci pŕipravovati k svému budoucímu remeslu neb obchodu. Bohdejž 
byla gymnasia naše zvelebená i v jiném ohledu tak, aby se i budoucí 
ŕemeslník neb vĎbec mešfák v nich nečemu naučiti mohl, čeho by 
k svému stavu (netoliko pro učenost) potreboval. Pak by rodičové 
i syny své, kteŕí by nebyli zrovna k iihidu, k duchovnímu stavu 
atd. určení, posýlali vôbec s prospechem na nekolik let do gymnasií, 
místo CO je nyní často zbytečne nechávají nekolik let v tretí klassi 
sedéti; a účelu naučení-se nemeckého neb českého jazyka došlo by 
se zároveň. Dokonalému naučení se Čecha nemeckému a Nemce 
českému jazyku na gymnasiích pomáhalo by znamenité také to, 
když by se pri českéiu vyučovaní každého predmetu pridávala co 
nejouphu!Jší nemecká a pri némeckém vyučovaní co nejouplnéjší 
česká terminológie. — Ve hlavním ničslč musilo by pro nemecké 
obyvatelstvo býti zvláštni nemecké gymnasium. 

4. Na université Pražské hodil by se nejlépe zpôsob od nej- 
vyššího píma purkrabího v provisorním naŕízení od 28. bŕezna pro 
studentstvo ponavržený,*) aby lotiž každý pŕednášejííľí svobodu mél, 
pŕednášeti česky neb nemecky. 

*j Víz niže úvodek k Definitivnimu vyŕízení petice vys. škôl Pražských. — 
Vy.l 



Pastýŕský list arcibiskupa Pražského. 65 

Samo sebou se rozumí, že by podrobný plán podlé krátkeho 
nástinu tohoto vypracovaný, nemohl hned od počátku zimního kursu 
roku 1H48 — 49 ve všcch školách a tŕídách najednou býti uveden. 
Musilt by začátek učinén býti napred se školami nejnižšínii, hned 
tedy prvním rokem ku pŕ. se všemi školami triviálnimi a tak na- 
zvanou elementárni, první a druhou trídou žkol hlavnich, v dnihém 
roce s trídou tretí, v tretím roce s parvou atd. Na kiiždý zpúsob 
žádala by toho netoliko spravedlnost k obyvatclstvu nemeckému, 
ule i žaiostivá okolnost, že naše studujíci rnládež česká na ten čas 
potrebných príprav v reči reskó nemá, aby se se svobodou obou 
jazyku na université (krom pri mimoŕádnych professurácli) [hned 
začalo, nýbržj ješté na nékolik let zadržclo, ponévadž by téžkosti 
linguistické byly prospechu ve vedách samých na ujmu. 

Pokud by však všccky nejnižši školy novým tímto plánem 
postoupné zasaženy nebyly, potreba jest provisorních prostŕedkú, 
tak aby se i žákové ve vyšších tŕídách, než které v nový plán 
pojatý jsou, obojímu jazyku, jak svému tak cizému, naučili, j menovité 
aby česká mládež již od nynčjška bez dokonalé známosti své malei^ské 
reči ze škôl nevycházela; ponévadž ji již ud nynéjška více než 
posud potrebovali bude, aby se stejnost práv obou národností 
pravdou stala. 

(Nár. Nov. 1848, 4.) 



Pastýŕský list arcibiskupa Pražského. 

ti2. híezna 1S4H. 

Nové pomčľv j>oIilick(.' duly podiiŕl ke dvéma pastyŕskvrn listum JKMti. 
Nejdôsl. arcibiskupa Pražského, Aloisa Josfifa svobodného pána ze Šrenkú, 
kleré jsou pozoru liodiiy i ác stanoviska politického, z nichžto první zde, se 
klade, druhý pak nalézá se níže na svém nu'slč pod 8. červencem 1848. 

My Alois Joseť etc. ctc. vzkazujenio milovanému knôžstvu na- 
hému pozdravení a požehnaní od Hospodina I 

Cirkev Kristova, vzdelaná na skáK' Petrove a rozšírená po všech 
končinách tohoto sveta, zŕistává sice po vše časy a pod všelikými, 
sebe rozmanitejšími správami občanskými v podstate své bez pro- 
mény; avšak údové její jsou zároveň lidovó štátu či zemské obce. 
a tudyž nelze, aby kterákoli znanícnitéjší proména u ví^cech a po- 
mérecli občanských zústala bez vzájomného pôsobení na život a na 
zdar obcí kresťanských, nalezajících se v krajine, proménu beroucí. 
Jitfní slunce občanské svobodv musif tedv i Cirkev na roli své j:ik(> 
poselkyrii volnejší činnosti radostné uvítati. Den If). bíezna t. r., 
kteréhožto nejjasnéjší císar a král náš ustanovil verným náľodnm 
sWTn dáti konstituci čili i'istavu zemskou, a tu<ivž stranv svolání 
všech stavil krajinských se silnejším zastoupenim stavu méšfan-kého. 

..I 



6<) Pastýŕský list arcibiskupa Pražského. 

coliož i)ylo potrel)í, milostivé naŕídii, zíistanc zajisté i v letopisech 
našich dejín církevnich po veky dnem pamätným, a piésání, ktercž 
i?e za príčinou udalosti této po všech končinách vlasti rozléhá, na- 
lozne i v sľdcích služebníkúv (íírkve radostného ohlasu. 

Ačkoliv ale tato událost v novou tvárnost okolností a pomérftv 
našich vlasteneckých hluboko zasahá, ačkoli mysli všech verných 
synňv milované vlasti mocne k radosti podnecuje: nie však ménč 
nemúže pŕece tak píisobiti, aby stanovisko duchovniho pastýŕe 
k osadô podstíitne se promenilo, aniž mfiže jej zavésti, aby pravé 
povolaní své s oka spustiti mél. Nedávaje se do kolotání politických, 
musí se knez vedie slov apoštola národa pod v.selikou vládou po- 
kládati toliko za služebnika Kristova a rozdavače tajemství;*) bera 
pak ohled na vládu štátu, v nčmž občanem jest, má sobé i osade 
své klásti pred oči rovnež slovo velikého apoštola: „Nenít mocnosti 
nežli od Boha: které pak jsou, od Boha zh'zené jsou. Protož kdož 
se mocnosti protiví, Božímu zŕízení se protiví. Radostná událost, 
o kteréž mluvíme, ncmuže tedy stanovisko duchovniho pastýŕe ve 
vlasti naši podstatné proméniti : sahát však p^ece pHliš hluboko do 
posavadních pomérô našich, že neize, aby odtud nešla pro každého 
občana jistá požadovaní, z kterých Vám, milí spoludélníci na vinici 
Páné, obzvláštní povinnosti vynikají. A tyto Vám na srdce vložili 
CO nejrychleji pílím. 

Díky činiti Bohu jest, což se pŕedevším na každého vérnélio 
Čecha pŕísluši, Dtgmy téchto dnuv okázalý zajisté opet dávno již 
osvedčenou pravdu v nejjasnéjším svetle, kterak umí Prozretelnost 
Boží sebe nepatrnejší počátky, nýbrž i pochybení hdská tak obrátili, 
že z nich v dálšim béliu jejich časem vysoce požehnané následky 
pocházejí. Boliu tedy, iediteli osudíiv i srdci lidských, mámet pŕede 
vším dékovati, že se České naši vlasti mimo nadám a cestou pokoje 
dostalo konstituce, a s ní rukojemství žádoucího lepšího narovnání 
právních pomeril všech občanuv, rukojemství zdárnéjsího pokroku 
ílrahé vlasti ve všcnu, cožkoli inuže prispívati k jejímu bíahu, kjejí 
sláve. Radostná tato nadrje, ktorouž vlasti naši vytknula ruka Pro- 
zietolnosti, zaväzuje každého, koinnž blaho této zeme na srdci leží, 
abv m'jvivlejší díky vzdával nebesum. I vvzvváme Vás tímto listem, 
Vílmi pak všecky drahé naše diécesany. aby se (h'ky tyto slávnym 
zpnsobem na jevo duly. A k lomuž konci l>udtež na všecli osadácli, 
kde posnd cirkevní slávnosti na ])odrkování nebylo. hned po dodaní 
tohoto rozkazu, v nedeli ni'jpľvé pHští, slavné služby Boží konány, 
a na závrrku nccliat chvalozpť-v sv. Ainbruže se /pivá. 

A však ru'niénr» zavážaní jsnio vď'rnost! niilovanéniu Otci naši 
vlasti, cisári a králi na<enni Krnlinandovi, kt(»rý/ prvé, než jsou se 
položily prosby zenu^* kt^ stiipŕiinn jeho trCnni. s nejmilostivejšíni 
n/:avŕ(^níni vv>rl v-!hV žádoslrm národu svvrh. Vd X-nosti této nelze 

^ I Knr. IV, i liiiii. Xlľl. 1. 



Pastýŕský list arcibiskupa Pražského. 67 

nám prozatím lépe osvéd6iti, leč bezpečnou dňvérou k otcovským 
zámérúm našeho vysoce milostivého krále, dňvíTou k snahám osôb 
ci orgánu povolaných, aby se uskutečnily zámery tyto. Nové zŕízení 
nelze ve všech ratolestech jeho tak rýchle utvoŕiti, jak je snad tolio 
nadeje nedočkavost lidí, sevŕených pomery bývalými. A tu by se 
zloniyslnikiim snadno podaŕiti mohlo, nedúvery našití do srdci ná- 
rodu, a vzbuzením pŕání nedostižitelnýcli pobouí'iti mysli v té míŕe, 
že by lid ke krokúm nezákonním molil stržen býti, a krásna, srdce 
každého vlastence hrdostí naplňujíci nadeje, že bude svoboda Geské 
naši vlasti dobytá bez krve prolití, k trpké žalosti byla by zkiamána. 
Pročež beŕeme k Vám dôstojní spoludelníci na vinici Pane své úto- 
čište. Vám, ježto účinností svou, nešetrivší obotí, u lidu máte dúveru, 
Vám nejspiše se podarí objasnením nepravýcli náhledúv a ponétí, 
kteréž by Hd mél o konstituci a výhodách jejích. výstrahou pred 
kroky, čeiícimi proti zákonu, vzbuzením potrebné dúvery, utvrzením 
v posluženství a v pravé lásce k vlasti, nové zíízení upevniti na 
budoucí číisy. Avšak musíme výslovné podotknouli, že takováto po- 
učovaní soukromí musí se díti, a že kazatelna v nižádném smeru 
hlasatelnou politiky sláti se nesmi. 

Avšak i nám služebníkĎm Cirkve ukladá novv rád vecí obecních 
záväzky, kterých šetŕiti svedomité, nikdo z nás. leč k své nenabytné 
škode opomíjeti nesmi. 

Cirkev jest konstituci s jedné strany lecjakého zbytečného po- 
ručnictví zbavená, než tudyž se snad nedostane služebnikúm a vy- 
znavačúm jejím s druhé strany v nejednom oliledu ochrany, kteréž 
posud po zákone požívala, i budef se jí vice než posud potkávati 
se zlomyslnými útoky protivníka j(\jí(*h N»'níf pak to vedlé <védectví 
íléjÍTi cíľkcvních ovsení iiikoli veliké nestéstí. vytkne-li (cirkvi štát, 
aby -arna na sebe se spolehala; musíf se ji pri lom jediné celé 
Tiplné svobody dopráti. aby silu, spočivající v ní. všestranné roz- 
víjeli mohla. Zjevoná Hoheín ])ľav(la máf /;ijist<.' vitrzné moci sama 
v sobí\ a nepotrebuje k dokonalému víti'Z^tví svéniu od lidí nireliož, 
h'ŕ aby odstránili prekn/ky, kteréž jasné j)ozii;ini a ociiotué j)ľijí]nání 
JĽJí nesnadné činí. I do koliož ukmíIo sluší se ji poniucky leto vice 
ii.idíti ni'ž do nás, ježto jsini* shižcbníci ľ»oži v evanjelium Kľi>t(n'u?'*') 
Doslechlif jsme k nemalé út<''šr své, klcrak sí)Im' nad jiné váženéjsí 
.-pisovatiílé vlaslenšlí dali slíivo, •/<• nrchlí svnlioily lisku niž;iduou 
np-ľnu zneu'avati. Avšak bylo-li liy [uece ]^^^(i l^pšiniu nadaní 
/ jinýcli stľan útržky lľj)eti Cíľkvi kalollcké. tuf ])OZ(lviline jn-cdc 
všiľu k Vám, milovaní liratíí, zľakíi svVeli, kojir se nádeji, ž<' ji 
jako stateční bojovníci budet»^ siati }>'» huku. íIucIion iĽni un-rem 
slova Kožího**") všeliki* nespľavedliví- uloky oilľ;r/ejn'«». 

Dobvtá svoboíia ve vlasli \r<\ v-<'ni -lavuín i -Iľaii/uii iirslem 
k usilovnejší ŕinnosti; predslížeii tu l)ii'le ji>totuť l<'!i, kdi»/koli 

' 1. Thťfsl. 111, -J. 
"» Kphs. VI. 17. 



68 Pastýŕský list arcibiskupa Pražskéiio. 

hnusné ruce založí ; k vítčzství však, obzvláštč pri takové sväté veci, 
jaková jest naše, vede bezpečné horlivost, spojená s rozvážlivostí. 
Tato pravda musí Vám, Bratŕi ! dúrazným podnétem býti k té nej- 
horlivéjší činnosti ve školách národních, na kazatelné i ve všech 
jiných stránkach Vašeho duchovního povolaní. Vlast se toho do 
Vás slušné nadeje, že budete obzvlášté Vy usiiovati o to, aby se 
povznesl národ na onen stupeň rozumné i mravné vzdelanosti, bez 
které nelze sobé mysliti, aby štát konštituční mohl zdaru míti, a 
svobody bez nebezpečenství užíti možná bylo. 

Literatúra méla posud mezi Várai horlivé pŕíznivce a podpúrce : 
pH svobodé tiskú musít se i ona domáliati činnosti Vasí u vétší 
míŕe, pončvadž proti lži, kteráž i tohoto prostŕedku k svým účelom 
CO nejliorlivéji užíva, nelze leč na této ceste s prospechem bojovati. 

Kterak ale téchto času služebníku Církve potŕebí jest, aby 
s tou nejhorUvéjší činností ve svém povolaní spojoval bezúhonnost 
života, nepotrebuji široce dokazovali. Kdyby zajisté již povolaní jeho 
tak prísne jej nezaväzovalo, ostŕíhati ustavične svedomí bez poškvrny, 
musila by ho již odstrašiti od jakéhokoli poklesku bázeíl pred ná- 
sledky činu jeho, kterýž se nyní snáze než druhdy dostane u ve- 
ŕejnost, a na ujmu veškeróho stavu našeho i Církve náruživé by 
mohl býti rozhlašován. í jsem té nadoje, že smím na čisto mimo 
sebe pustiti žalostnou myšlénku. žeby cit vétší svobody občanské 
toho neb onoho z Vás mohl zavésti, aby usiloval rozviklati v jakémkoli 
ohledu ohrady kázne, kteréž mu ve všelikých okolnostech stav jeho 
ukladá. I buduf naopak živ cele v té viŕe, že dôležitý úkol, který 
Vám ukladá vek, náležité poznáte, zapíráním sebe samých o mravnou 
ušlechtilost i svobodu synú božích usilujice, príkladem ku vzdelaní, 
obétovným plnením všelíkých knéžských povinností, a láskavým, 
srdce lidu véŕíciho uchvacujícím jednaním pojistivše sobé dúvéru 
osád svých, svéŕené ovečky své povedete k vznešenejší oné svobodé 
a sláve, pHslíbené synum Božím.*) Nechat tedy Bratrí Naši (tak 
voláme k Vám slovy Spasitele:) svítí svetlo vaše pred lidmi, aby 
vidouce skutky vaše dobré, velebili Otce vašeho, kterýž jest v ne- 
besícli.**) 

Milost Pána našeho Ježíše Krista, láska Boží a obecenství Ducha 
Svätého budtež s Vami všemi.***) 

Dano v sídle mišem arcibiskupském. 

V Praze, dne 22. brezna 1848. 

Alois Josef. 

(Ciisopis pro kalol. duchovenstvo, 1848. 11. 157.) 



*) ftim. Vili. 21. 
**) Math. V, K). 
***) t>. Kor. Xni, 12 



.Provoläni z Čech na Moravu. 69 

Provolání z Čech na Moravu. 

30 bŕez. 184S. 

Pod tímto vrelým provoláním není, aspoň v časopisech, zadného pod- 
pisu osobního ; ale že se jím verné vyjadrovalo smýšlení vlaslencôv českých, 
he vyrozuméti jíž z toho, že mnohými časopisy bylo otiskováno (v Nár. Nov. 
7. dub., ve Kvétech 8. dub., v Brnénsk. Týden. 13. dub.) i podobá se, 
že prvotné uveŕejnéno bylo jakožto tisk zvláštni. 

Morave, Moravo! 

Tvá Orlice pestrá 
Byla našeho Lva 

Vždy úprimná sestra. 
Stará pisôíí. 

Bratŕí Moravané a Slezané! Bolestné se dotkla srdci našich ta 
neblahá zpráva, že Olomoucká bureaukratie ve své na J. M. císaŕe 
vznešené petici žádala, aby Morava k Nemeckému spolku byla 
pŕivtélena. Jest to patrný dúkaz, že magistrát Olomúcký, odciziv se 
všeobecnému národiiímu smejšlení, zapomíná na své slavné pŕedky, 
ktefí ke korune České náležeti, za velikou čest a slávu sobé po- 
kladali. 

Bratŕí Moravané! povážte, že Inouce k nemeckému živlu silu 
svou rozdrobujete, národnosti své a tomu nejdražšímu dédictví po 
praotcích, svému materskému jazyku se odcizujete. Nezapo- 
mínejte, draží pŕátelé, zvlášté vy, bratŕi Hanáci ! jenž dosud národní 
ráz, povahu a kroj jste zachovali, nezapomínejte, že apoštolove 
slovanšti, Methodéj a Cyril, jazykem slovanským sv. evanjelium 
zvestovali vám. Jaký nevdék, ba jaká byla by to zrada, odŕeknouti 
se své národnosti, odciziti se jazyka toho, ktorým mluvil váš veliký 
král Svätopluk ! Pomnéte na to naučení, které dal tento váš, v celé 
Evrope telidáž nejniocnejší panovník, na smrtelné posteli synäni 
5vým. Povolav k sobe tŕí synú svých, dal každému zvlášf prút do 
ruky, napomenuv, aby jej zlámal; což když každý snadno vykonal, 
svázav ty prúty v hromadu otec vohlasný kázal, aby je tak spojené 
všecky najednou každý z nich prelomil. Toho však když nebylo 
zadnému Ize dovésti, proinluvil otec: ^Jakiiiile so niezi sebou roz- 
dvojíte a osamotníte, klesnete a pŕenioženi budete; dokud ale 
všichni tri mezi sebou svorni jsouce, vespolc^k radou a pomoci 
spojení zostanete, budete sihii a žáduá násila neodohí vám." 

To naučení tvká se vás, bratrí Moravané a Sl(?zané ! Pohrdneteli 
-spolkem naším, jako jednotHvé priity cizím iiávaleni zlámaiii, pre- 
konaní, ba pohlceni budetcs národnost potralíte, a toho nejdražšího 
pokladu, jazyka materského, se zhavíl(\ Spojivše se pak s nánii, 
s naši staroslávnou korunou, zinuž(^te sr a bude kvésti blaho a ná- 
rodnost vlasti vaši. Sily spojené jsou statuejší a mocnrjší ! 

Bratŕi, máme konstituci, máme svobodu, králeiu dobrým sobe 
danou, k hájení svätých práv národních ! Pročez sejdí'te >(t vespolek 



70 Výbor Pražského méšťanstva k Cechonémcúm. 

v poradu, vy méšťané a sediaci, nedadouce se nižádným zlomyslných 
a bezectných odrodilcú odporem masti, obeŕ1.e ze svého prostŕedkii 
li moudrých a smelých mužĎ, pošlete je do Vídné k J G. Milosti, 
aby mu vaši jednomyslnou predložili žádost, že vy, jakožto zdravé 
jadro celého národu, užívaj ice sobč dané volnosti, chcete spolčení 
býti s vaši starou sestrou, korunou Českou; že žádáte, aby i váš 
stav mél v snčmich zemských své zástupce, jakož i my toho žádáme ; 
že hotovi jste, s nami spojeni pri rakonském štátu, krev a život 
položiti pro náš královský dúm Ilabsburgú, v nemž také krev 
Pŕemyslovcú proudí; k spolku pak nemeckému, že nechcete náležeti, 
ponévadž hrozí nebezpečonství, že by si e mohli býti odtrženi od svého 
milovaného králo a pohltení od nemeckého císaŕství, kteréž nyní 
hlavy své pozdvíhati počína. 

Nehledte na Olomúčany, ti již kvasem nemeckým skrz na skrz 
jsou podešlí. Tém již slavný Karel Zerotín, krajan váš, jakožto nej- 
vyšší zemésprávce Moravský v listu svém, na Rosicích I 'J, prosince 
16 1 daném, vytýka, ,že proti obyčeji zeme nemeckým jazykem 
psaní mu učinili, zapírajíce a stydíce se za jazyk národní, jim pii- 
rozený, tak vzácny, starožitný a rozšírený,** za kteroužto nešetrnost 
jazyka národniho, budouli mu ješté jednou po nemeckú psáti, že 
jim ani odpovedi nedá. 

Neváhejte tedy, neobmeí^kávejte doby pŕíznivé! Ceho dnes snadno 
jest dogáhnouti, zítra míiže býti trudno, ba nemožno. Povolení od 
ouŕadu k vznešení ž;idosti nepotrebujete, ponévadž v královské od- 
povedi Pražanúm, v tomto mésíci dané, stojí, že každému pod- 
danému se povoluje, aby osobne žádosti své zeme pánu bez ohla- 
sovaní se u oufadu prednášel. Jdéte co deti k otci! 

Morave, Moravu! 

Vždycky's pri nás byla, 
Ty jsi b nánii první 

Kalich Páné pila; 
Kalich Páné pila, 

Slávu vojny nešla, 
Proč bvs led krkavci 

V (iravô spáry klesla. 

V Praze dne 30. bŕezna 1848. 

Úprimní bratŕí Cechové. 
(Kvoly, čís. 43.) 



Výbor Pražského méšCanstva k Cechonémcúm. 

31. bŕezna 184S. 

Následkem agitací, podiiikanýcli od škúdcu zemských |)o nemeckých 
okresích v Čechách, vvhor Pražského nič:^fanstva, klerý se skladal z mužuv 
jedné i druhé národnosti, uverejnil toto provolání : 



Svolúní niimoŕádné komise. 7 1 

Cechonémci! Se hlubokým žalem doslechli jsme, že obi há v ne- 
meckých okrscich našeho království obávaní, jakoby česká rast 
našeho národa zamyslela mladé svobody nadužívati ku potlačovaní 
Vašeho jazyka a Vašelio vzdelaní. Bratŕí ! My jsme v bouŕlivé dobe 
vyslovili smýšlení naše, prvni článek ntiší petico pronáží, aby 
v ouplnoii rovnost postavený byly obe národnosti, a byl by Vás 
stranu účelu tohoto hnutí docela mohl spokojit, kdyby tato nedä- 
véŕivost, ze starší doby již pocházejíc, nebyla znovu roznecována 
byla. Bylo by to neštéstí bezejmenné pro nás všechny, kdyby obvi- 
ňovaní takovéto peknou velkolepou svornost ve vlasti rušiti a muže 
svetla i pokroku, jako jste Vy, úo zpátečních proudú hnát i nielo. 

Osvedčujeme se Vám tedy slavné, že snaha naše povždy byla 
a bude svobodu i stejné oprávnení obou národností zachovávati a 
že nikdy ke zkrácení jedné nebo druhé hlasu svého nedáme. Vždyf 
velká část našeho stredu vyrostla sama ze kmene Vašeho a naopak ; 
vždyt jest nás všechnech štít a heslo: právo, svoboda, míľ! Setrvejle 
tedy po boku našem a očekávejte jako my jenom od svorného 
ducha budoucí blaho vlasti ! 

V Praze dne 31. brezna 1848. 

Výbor Pražského mešEanstva. 

Albert hrabe Deym. Petr Fastr. Pravoshiv Aloís Trojan, J. B. 
Riedi. Uffo Honí. 

(Nár. Nov. 184S, str. 16.) 



Svolání mimorádné komise. 

1. (lubna 1848. 

Dávaje na jcvo upííiiinou vuli k uskuločnení slíbenvch svohotl. nej- 
vyšší purkrabí, hrabe Sladioii, zíídil zvláštni komisi ze vzílOlaricuv ruzliciiych 
stavu a z obojí národnosti k |)oradúni a návrhum v pŕíčinô žádoucích 
oprav u vécecli veŕojných, a zejmeua k |)ľípľav;im pro piíští snt'm. K tomu 
se nese ohlásení bnod následující a j^ak druhé, o málo uí'/a' položené pínie 
dnem 4. dubna. 

Aby záležitosti návalem éasu se hrnonci ryclileji vykonaný 
byly, než podlo dosaváthiího jednaní možriŕ jest, a pro dtiležitá 
jednaní, která dle našich nových zŕízení bndou predmetom rokovaní 
snémovhĺch, potrebné základy S(i nal)yiy, vidím se pohnutá, svolati 
mimorádnou komisi 'M oudu z rozličných stavu obyvatclslva Praž- 
ského. 

. Tito oudové jsou : Kniže Karel Anerspeľ<r: P>echcr, niajíílník 
statku; Borroš, kníhkupec: hrabe Vojtech Deyni : Dittricli. lekárnik: 
rytíŕ Václav Eisenstein, majetník statku : Kllonbcivrr, majctník doírni : 
Haimrl, proťessor; Helrninj?er. advokát: IJer^^ct, majetník donni: 
Jakš, proťessor lékaŕství: Kluéák, rodíiktor: Kôlb, volkoobchodník : 



72 Svoláni mimoŕádné komise. 

von Lámmel, bankéŕ; hrabe Morzin; Mudroch, majetník statku; 
rytíf Neuberg; hrabe Vojtech Nostic; hrabe Ervín Nostic; Palacký, 
dejepisec ; Pinkas, advokát ; Pleschner, velkoobchodník ; Reisich, doktor 
lékaŕství: Riedi, velkoobchodník; Šafárik, kustos c. k. bibliotheky; 
Štrobach, doktor práv; hrabe František Thun (syn), hrabe Jos. M. 
Thun; Veith, pán na Libéchové, a Veselý, professor. — 

V Praze dne 1. dubna 1848. 

Od c. k. českého zemského praesidium. 

Rudolf hrabe Štadión. 
(Praž. Nov., 28.) 

Uveŕejňujíce toto ohlásení „Kvety* dokládají k tomu jakožto zprávu 
pozdéjší, že , z komitétu toho vystoupil Dr. Pinkas; Dr. P. J. Šafárik, 
byv do Vídné povolán, nemúže jeho [)oradám pŕílomen býti ; na jeho místo 
byl Zvolen p. Er. V o c e 1, redaktor časopisu musejního ; kromé toho byli 
ješté komitétu pŕipojeni pp. JUDr. B r a u n e r, MDr. R a m i s c h*. 
(Čís. 41. si. 2.) 

Dále oznamuje týž časopis : „ Predmetové porady tohoto komitétu jsou 
nejdúležitéjší a sice: 

1. Návrh k prozatímnímu rozšírení zemského zastoupení (zemské 
representace) již na pŕíští, co nejdŕíve držali se majícf snem ; 

2. vypracovaní návrhu k zemskému zŕízení Čech na konečném základe 
národního zastoupení (representace), drže se pri tom zásady, že se touto 
representací všecky záležitosti inteligence (vyšší vzdelaní), veškerého, tudy 
i selského gruntovního majitelství a prômyslu (ŕemesel, fabrikace a 
obchodu) ve všech jiných [jejich?] vétvích zastupovati mají; 

3. návrhy k praktickému provedení zásady J. c. kŕ. Milostí již po- 
tvrzené o ouplné rovnosti obou národností ve .školách i ouŕadech (a 
soudech) : 

4. návrhy k co nej rýchlejším u provedení vedie nejvyššího naŕízení 
v roce stati se mající výbavy (výkupu) z roboty, a sice na základech 
slušné spravedlnosti a s obz vlastním ohledem na okolnosti a potreby po- 
vinovaných k robote (robotníkú) ; 

5. návrh ku všeobecnému zHzerií mestských a venkovských obcí; 
kímečné 

(3. prozatímní zákon tiskú pro naši zem. 

Dňležitost tohoto kroku, jmenovité co se prvního, nyní nej potrebnej - 
šílio článku týťe, jest patrná, zvláštč srovná-li se s podaným v cele tohoto 
listu vyjadrením našich pp. slavú. [Viz toto na svém místé pôde dnem 
3. dubna.] Obloha nad nami začína se cistíti, led jen rýchle, kdo má co 
jednat, aby z porád brzo i skutek byl. Úcta našim stavom. Dlouho 
jsme čekali, aby promluvili; ted vime, že nechlčjí, co nej potrebnejší jest, 
zdržovali; že se chléjí s národem spojili; díky hrabeli S lad i o no v i za 
moudré odhodlaní jeho I Prejeme však, aby porady onoho komitétu vždy 



Definitívni vyŕizeni petice vys. škôl Pražských. 73 

CO nej rýchlej i tiské m sdélovány by I y. tak aby i verejný hlas 
slušného práva svého pri nich nabyli mohl. To dôveru zmnoží, to i vše- 
strannejším ohledáním životních techto otázek prospeje. Zvykejme na 
veŕejnost a nehledejrae v ní ujmu dôstojnosti. Jen všickni všecko védí.* 
(Tamž, str. 180.) 

Brzy potom oznamuje týž časopis, že do táto koroise povoláni byli 
ješlé: Generál- velmistr Beer, dŕevaŕ Dittrich, továrník Pŕíbram, nákladník 
Vaftka a mlynár Vyskočil. (Taraž, str. 185.) 



Deflnitivní vyŕizeni petiee vysokých škôl Pražských. 

2. dubna 1S48 

Když dne 27. bŕezna vrátila se z Vídné do Prahy první deputace 
Pražská, k nížto bylo se pripojilo i poselstvo vysokých škôl Pražských 
se zvláštni petící, jež napred jíž jest vytištčna, popudili se nejvíce studující, 
ano o jejích žádostech vúbec nebylo rozhodnuto, nýbrž odkázáno na nový 
študijní plán, o némžto prý počalo se pracovati. Sludentstvo Pražské tím 
rozhorleno, behalo po pŕíjezdu deputace po všech uhcích, aby zastavilo 
osvetlení mčsla, pi^ipravované na oslavu jejího návratu. 

Aby sludentstvo ukoncjšil, nejvyšší purkrabí vyslyšev senát akademický 
a profesory. povolil prozatímné žádoslem petice študentský tém ér ve všech 
kusech. kteréžto rozhodnutí bylo dne 28. bŕezna, tedy hned v ten den 
po návratu první deputace Pražské, ve velké Aule Karolinské ohlášeno, 
s doložením, že p. purkrabí strán potvrzení tohoto rozhodnutí bez prodlení 
se obráti do Vídné. Z Vídné pak došlo záhy toto vyŕizeni konečné : 

Akademický senáte ! Vys. niinisterstvo potvrdilo dekretem prúv(> 
ke mne došlým od 31. bŕezna 1848 č. 252 M. J., na návrh od 
akademického senátu učinený a ode mne podporovaný, uvedení 
svobody učení a vyučovaní a vydalo na žádosli od studentstva za- 
dané nasledující konečnou odpoved: 

1. Svoboda vyučovaní prijíma se v len zpúsob, že ve ľakultách, 
jrnž udélují diplom doktorský, vsem doktonun od této doby volno 
jest vedecké pŕedná^:ky držeti, oznámí-H se i)ľvé u akademického 
senátu. — V pŕedtnetech technických klade se po učinéuém pro- 
zatím u direktorátu oznámení zbélilost v tom predmetu za výminku 
k pŕednašení. 

2. Vyučovati se múze v obojí reči zemské (české nebo ne- 
mecké) jakož i v každém jinéni Jazyku. 

3. Zadná schopná hlava iiení za príčinou svého náboženského 
vyznaní od učitelských stolic na vyssíeh školách vyloučena, a nikdo 
nebude proto ve vzdelaní a v dalsim prospechu povolaní svého 
obmezovan. 

4. Aby svoboda učení pojištena byla, volno jest od nynejska 
slyšeti tak ŕečené povinné pŕedmiHy poi-ádkem a časem každému 



74 Petice šlechticu českých ve Vldni. 

vhodným, a zpôsobilost ve sUítní služl)é a ku praxi závisí jediné 
od prísne statní zkoušky. — Školní vysvedčení posud dobytá búdou 
pn ouplné platnosti zachovaná. 

ô. Stranu pŕivtélení technického studium k universitním fakul- 
tám zakročilo se již u českých pánu stavĎ.*) 

6. Dovoluje se studentstvu zŕíditi vlastní telocvičné ústavy 
a šermovny, pokud se štát sám o to nepostará. 

7. Studentstvu bude od nynejška volno spojovati se v jednoty, 
a k tomu cíli se naŕizují za základ štatúty o jednotách nejnovéji 
na université Mníchovské vydané. 

8. Konečné se dovoluje každému studujícímu navštévovat cizí 
university, stojící pod ochranou vlád. 

Oznamuji senátu akademickému tento vys. ministeriální dekrét 
s tím vyzvaním, aby jej bez odkladu .sdélil fakultám a studentúm 
k tomu cíli, by v nem poznali nový dúkaz, že je vláda naklonená, 
udéliti každé ulehčc^ní, které k šírení pravé osvety napomáha a sna- 
žení mládeže, aby se za statné občany konstitučního štátu vzdélala, 
úžitok pŕináší, — konečné které se snáši s ústavami zeme, v nížto 
svobodé občanské nejrozsáhlejší vúlo jest dana. 

Od c. k. Českého zemského presidium. 

V Praze, dne 2. dubna 18 48. 

Hrabe Štadión. 

(Nár. Nov. 1848, 4.j 

Toto vyŕízení obdržel rektor magniíikus, opát Zeidler, jakožto píedseda 
senátu akademického v nedeli večer o 9. hodinč. Již o hodine 8. druhého 
dne ráno odebral se akademický senát v pi nem počtu do poslucháreň fakúlt, 
aby studujícím radostnou tuto zprávu zvestoval. „Bylo by marné chtíti slovy 
vyjádŕovati nekonečný srdečný jasot ; bylo treba to zŕŕti a spolu prožíli ; mezi 
nesčíslnýrai „hoch* a „sláva" zaznívala nejvíce bouŕlivá „vivat* Ferdinan- 
dovi milovanému zemčolci. hrabeti Stadionovi, ministrovi Sommarugovi, 
opátovi, veškerým profesorom, svobodé vyučovaní, rovnému postavení kon- 
fesí na université, jejížto jubileum mohlo by se datovati ode dneška." — 
(Boh. 54. str. 4.) 



Petice Šlechticu českých ve Vídni 

za rovnost jazyka českého s nemeckým a za zastoupení co nejširších 

kruhu obyvatelstva na snémé. 

2. dubiiii 1S48. 

V současnycli publikacích tato adresa vytišténa jest bez dátum. 2e 
pak jest datovaná dne 2. dubna 1848, toho dovídáme se z petice, jižto 

*) Bylať technika tehda ustavení zemským. — Pozn. vyd. 



Pelice šlechticú českých ve Vidni. 75 

Cesko-mor.-slez. jednota podala, ke stavňm Moravským o zavedení rovno- 
právnosti ze dne 18. dubna 1848. 

Vaše (!. k. Milosti! Podepsaní, ve Vídni bydlící reští stavové, 
zamysleli na české stavovské schúzce na iiO. m. m. vypsané uciiiiti 
návrh dvou dúležitvch píedmetä se týkající, jejichžto brzké, luvité 
rozhodnutí jasné projevenou nejvyšší vôli Vaši c. k. Milosti v ohledu 
iia nynéjší dobu nevyhnutelné potrebné jest. Tyto predmety jsou: 
ouplná rovnost české národnosti s nemeckou a nejobšírnéjší za- 
sloupení méšfanstva a vžech j iných až po dnes dostatočne neza- 
stoupených jrruntovníkú. Vaše c. k. Milosti dala nejvyšsím patentom 
od lô. Brezna t. r. vlasti konstituci a rozhodnutím nejvys.<ím od 
•^3. Brezna t. r., jenž dano bylo deputaci Pražské k Vasí c. k. Mi- 
losti vyslané, ráčila Vaše c. k. Milost svoje mínéní týkající se kon- 
stituce království Českého, určitéji vysloviti, že času priméíené 
zmeny rádu zemského, zvlášté obšírnejší zastoupení mest s doroz- 
umením stavň na ceste konštituční pŕijmouti ráčila. 

V ohledu na pojišténí národnosti české Viiše c. k. Milost depu- 
taci mesta Prahy projeviti ráčila, že ustanovení českého rádu Z(^m- 
ského ouplné se použijí. Uvedené výnosy a ustanovení Vasí e. k. 
Milosti mají dle nejponíženéjšího mínéní podepsanýeh českých stavu 
bezpochyby ten oumysl a vôli Vaši c. k. Milosti za základ, aby 
rovnost české a nemecké národnosti v království Ceském a co možná 
oaplné zastoupení stavu mestského a ostatních až dosud nezaslou- 
pených gruntovníkú v dotčeném království v život uvedený byly, 
a Vaše c. k. Milost nechtéla bezpochyby jen určitým, výrokem své 
vôle poradám a návrhími predcházet, jež dle patentu od I ô. bíezna 
t. r. od stavu vétším počtem vvslancuv nu\st ľoznmožeiivch oče- 
kávati ráči. 

Jest však cile uznaní podei)Siiiivch stavu k zavedení poiádkii 
ve vlasti jejich, v (lechácii. Vaši c. k. Milosti a iH'jvyššíniu rodu 
vrrne oddanvcli. a k odslľanôní \^\ nodňverv nevyhnutelné zapo- 
tŕ^bí, aby již nyní nej vyšší vnle v ohledu na pojisteni rrské ná- 
rodnosti a zpúsob zastoupení stavu mestského a ostatních, dosud 
ne, aneb nedostatečné zaslouf)enýfh ^Tuntovníku v (lechiicli uľritrji, 
než se až posud stalo, vyslovená byla, a jelikož to podepsaní sta- 
vové od jakživa za nespravedlné méli, že národnost česká ve sku- 
tečnosti nemecké v (Ircliách rovná nrhvla. a jelikož dál<^ zanedh.'i- 
vaní této rovnosti dokazuje, že zákony, hlavne ony rádu zemského 
týkiijicí se rovnosti národnosti české a nemecké v (lechách nep<»- 
stučitelné jsou: jelikož skutt^rné zastoupení zeme bez nejširšílio za- 
stoupení méšfanstva a všech ostatních uruntovníku myslili se ned.i. 
jelikož konečné podepsaní stavové za príčinou odložení na oO. bŕezna 
t. r. vypsaného stavovského snemu na neurčitý čas prosthMlku 
/.bavení jsou, své náhledy a n.lvrhy na ceslé zákoinn' k vedoniosli 
a rozhodnutí Vasí c. k. Mdosli pŕednésli, jsou podepsaní stavové 
naceni, tento prípis bezprostíedné Vaši c. k. Milosti predložili a 
v ném nejponížeji prositi: 



76 Safaŕlk povolán do Vidné. 

Aby Vaše c. k. Milost hned v zásade a co základ zmén 
rádu zemského království Českého, o které se rokovali má, nej- 
milostivéji prohlásiti a vyslovili láčíla: 

1 . Aby národnost česká s nemeckou národností vúbec, a zvlášté 
ve školách a v ouŕadech, v Čechách ouplné stejné právo méla. 

2. Aby pro budoucnost v Čechách netoliko stav mestský, 
nýbrž co možná i tŕídy všech ostatních, až posud docela ne, neb 
nedostatečné zastoupených gruntovníkô, a sice ve zpúsobu nejob- 
šíméjším svými volenými vyslanci na snemu zemském neb v jiných 
schúzkách zemských zastupovaný byly. 

Ve Vídni, dne 2. dubna 1848. 

Vaši c. k. Milosti nejoddanéjší : 

Ferdinand kníže Lobkovic; Jan Adolf kníže Schvarzenberg ; Vincenc 
Karel kníže Auersperg; kníže Schônburg a Hartenstein: Eugen hrabe 
Cernín; Frant. Arnošt hrabe Ilarrach; Karel kníže Paar; Vincenc 
hrabe Bubna; Jaromír hrabe Cernín; H. hrabe Lutzow; Olakar 

hrabe Cernín. 

(Pražské Nov. 29.) 



Safaŕík povolán do Vídné. 

2. dnbna 184S. 

V nedeli dne 2. dubna večer vyšlo od c. kŕ. zemského presidium 
následující oznámení, jehožlo obsah byl téhož dne v 9 hodin večer Pav. J. 
í5afaŕíkovi doručen, načež teulo hned druhého dne o 6. hodine odpolední po 
dráze cestu do Vídné nastoupil. „Kromé našich deputac, které v záleži- 
tosti celého našeho sociálního stavu do Vídné odjíždély, nebylo posud pro 
nás dúležitéjší výpravy do Vídné. Šafárik vzal naše pôlslaleté túžby s sebou, 
a zajisté nebylo mezi nánii muže scliopnéjšího nad néj, který by nejvyšší 
vláde duševní potreby rakouských Slovanu dukladnéji na srdce vložiti do- 
vedl. Nikde nebylo verejné ohlášeno, v kterou hodinu Šafárik odjede, a 
pŕece beze všeho umluvcní, dilem v nádraží, dilem na líradbách nčkolik 
tisíc lidí se sbromáždilo, aby vysoce slávnemu muži onomu, který posud 
bidu naši s nami verné sdíleje, svými zásluhami nejvétšího jmena sobé 
získal, svoj radostný soucit objevilo a srdečné s bohém dalo. Když již ve 
voze sedčl, pŕišel prof. Koubek jako tribún v čele oddelení študentov ze 
všech fakúlt, a nadšenými slovy ve jmenu všech studentú o zastáni se 
našich národnich záležitosti prosil a šfaiítnélio poŕízení pŕál. Potom pŕi- 
táhl ozbrojený oddíl sboru Svatováclavského a velikému muži vojenským 
zpúsobera poctu činil. Šafárik hluboce dojat, dékoval srdečnou rečí a uji- 
šfoval, že bude mluviti vše, co mu na srdci leží, abycliom se úplné v néj 
diivéŕovali, že žádnou }>otŕebu, žádný nedoslatek národa slovanského ne- 
zamlčí, a že jen boha prosí, aby pánove ve Vídni slovom jeho úplnou 
víru dali, a dle nich rozvážili, co slát pro duševní zvelebení národa slo- 



Osvôdčeni šlechticA českých. 77 

vanského učiniti povineu jest. Nadšené volaní : Sláva ! a vrelé : S bohém ľ 
ozvalo se po celém nádraží, když skončil slova svá a znamení k odjezdii 
dano. Hlučné: S bohém! znčlo z úst tisícúv divákúv na hradbách, a 
s pŕánim brzkého radostného návratu rozloučili jsme se s odjíždéjícím.* 
(Zap ve Kvétech, 180.) 

Pro dúkladné uvážení záležitostí slovanské literatúry a 
národniho vzdelaní uznána jest potreba, aby se co nejrychleji 
povolal zkušený slovanský literát k poradám, které se v tom ohledu 
držotí búdou. Pan ministr verejného vyučovaní, svob. pán Somma- 
ruga, povolal v tom zámeru jako literáta slovanského co nejchval- 
néji známeho kustosa Pražské universitní knihovny, Pavla Josefa 
Šafárika, do Vídné, kterého jsem již také o tom uvedomil. 

V Praze. dne 2. dubna 1848. 

Od českého c. k. zemského presidium. 

Rudolf hrabe Štadión. 
(Kvčty, 180.) 



Osvedčení šlechticú českých 
pro rozšírené zastoupení na snémé. 

3. dubDĺi 1848. 

Jakkoli i šlechtici v Praze meškající hojné podporovali první polici 
Pražskou, verejné k podpisovaní vyloženou, neušla šlechta česká rozličným 
pomluvám a podezŕíváním, jakoby neprála reťonnám u zŕízení zemském 
a tomu, aby mnohá práva a svobody staré i nové móla sdíleti se šírymi 
kruhy občanskými. Proti takovým povéslem ue[)ľíznivýin vydali čtyŕicetdva 
šlechtici v Praze prítomní verejné prehlásení ješté pred vyŕízaním druhé 
pelice Pražské. K tomu pak píisloupilo brzy ješlé nékolik jiných dodatočné, 
od úvod n i vše svojo opozdení. 

Abychom predešli mnohonásobné mylné povesti a ahychom 
obecenstvu vyjevili své úmysly úprimné a zretelne, videli jsme se 
vedený k tomu, abychom se nikoli jmeneni stavovského sboru, 
nébrž jakožto jednotliví jeho oudové osvedčili h'mto: 

S útechou a s vdččností vitáme rozhodnutí J. M. C, že svým 
národúm propújčuje konslitucí, a že j)rvnim a hlavním jejím zá- 
kladem bude zastoupení národu, kteréž se dokonale hodí k piávum 
a žádostem, k stujmi vzdelanosti veškerýcli ti-íd, k interestíiitiun a 
národnostem. 

Prohlašujeme, že podlé našeho presvedčení musí svobodné 
volené zastoupení veškerých mést ochrannýeh čiU muniripálních. 
stavu selskélio, prúmyslu, intellifjrencí, umŕní a vé(l a t. p. byti 
základní výminkou budoucího zastoupení národu; a že poslanci ti. 
kteŕí podlé slov patentu dne 15. biezna t. r. o konslitučníni zií/ení 



78 Osvedčení šlechlicii českých. 

vydaného, mají svýni casem posláni býti do Vidné, meliby vyjíli 
ze snomu, shromáždeného již podlé zastoupení národu nové usta- 
noveného. 

Dále prohlašujeme, že podlé našeho mínéní staré zrízení zemské 
nemá tomuto novému zHzení býti na odpor nižádným zpúsobem, 
avšak mftže se dobre hoditi k tomu, aby k novému, času pŕiméŕe- 
nému ztistoupení národu pripravoval návrhy, od cís. kr. Milosti na 
stavech již požádané. Za tou príčinou toho zadáme, o to se snažíme, 
aby snem, na némž mají zastoupena býti všecka královská mesta 
skrze poslanec, od nich samých volené, svolán byl bez meškaní a 
k tomu cili, aby vyhovéno bylo poručení od J. M. G. danému, že 
.se mají v poradu vzíti návrhové zastoupení národu, aby tito pfed- 
loženi býti mohli do konce mčsice tohoto, načež má zase v nej- 
kratsím čase svolán býti snem podlé nového zastoupení národu, 
aby se ješte dŕive poradil o národnich potrebách a žádostech, o pe- 
ticích a návrzích. proto zašlých, nežii odejdou do V^ídné poslanci, 
o nichž se zmiňuje patent dno lô. bŕezna, a konečné aby snem, 
jakož pravono bylo, vyvolil tyto poslance. Jakkoli lato doba krátka 
jest, pŕeco k tonm postačí, jestliže intelli^^ence této zeme jí užije, 
aby vsudy, jak oustné tak i tiskem vyložili, což se z oumyslú a 
žádostí, které již na jevo vyšlý aneb ješte až do toho času na jevo 
vyjdou, hodí k dobrému obecnému, nebo co jen ke zvláštnímu. 

Pronesše své oumysly, myslíme a kojíme se nádejí, že jsme 
tím dôkaz dali o tom, že chceme poctivé a úprimné po dráze po- 
kroku kráčeti, že chceme v svornosti snažiti se o veliký cíl, abychom 
dobrému své vlasti napomáhali. 

V Praze dne :i Dubna 1.^48. 

Kníže Karol Auersperji:. Ilrabé Vojtech Nostic. Hrabe Josef Matiáš 
Thun. Hrabe František z Thiin-Hohenšteina. Hrabe Josef Kinský. 
Hrabe Erviún Nostic. Hrabe Fr. Karel ze SchOnbornu. Jakub Beer, 
jíenerál-velmistr. František K svobodný pán z Puteany. Arnošl 
svobodný pán Malovec. Th-abé M. Josef AIthann. Svobodný pán 
z Aehrenthalä. Matiáš svobodný pán z Riese. Hrabe Karel AIthann. 
Hrabe Jan Nostic. Hrabe František Thun syn. Hrabe Jindtích 
Kolovrat. Hrabe František z Khevenhuller-Metsch, polní poručík, 
velkopíevor v (lechách. Hrabe Arnošt Waldštein. Hrabe Ädolf 
Ledebour. František svobodný pán Aujiustinec. Hrabe Ludvík Har- 
buval a Ghamaré. Jan Nep. svobodný pán Defin. Josef svobodný 
pán Hnibý z Jeleního. Hrabe Karel Kinský. Karel svobodný pán 
Villaiii. Hrabr* Fr. Boos z AValdeka. Hrabe Rudolf Morzin. Vin- 
cenc svobodný pán z Ge.szneru. František svobodný pán Mladotu ze 
Solopiskn. [{ohcit sv()])odnv pfin Hihlpraiit. Hrabe Vilém Wurm- 
brand. Hralx' Kantl UnmiiHM-skircli. Ihabc Leopold Thun. Hrabe Jan 
VValdštuin. Václav ľvtíí- z iJer^irnlliMlii. Jan rytír z Neuherkň. Jan 
rytíi' z Fisenshíinvi. Kaivl rytír z W'eidonlieiniú, otec. Václav rytíŕ 
z Eisensteinu. Hrabe Zdenék ňl<;rnbei>r. (Praž. Nov. 28.) 



Stavovského snemu moravského diky za ústavu. 79 

K tomuto prohláSení se iiese následující 

Osvedčení. 

Číslo 54. Pražských Novin*) a Bohemie obsahuje v sobé osvedčení 
mnohých pánúv české usedlé slechty o jich hotovosti, pfispčti k tomu, 
aby ve vlasti na místo postavcno bylo národní zŕízení, času pŕiméŕ-ené. 

Dole podepsaní, dilem nevčdouce o zamýšleném osvedčení, dilem zane- 
prázdnení jsouce návalem jiných prací a nemohše také i z jiných príčin 
v tom míli oučastenství, vidí sebe k tomu vedení, osvédčití se pozdéji 
a to tímto, že pfistupují k tém bez výminky svobodomyslným 
oumyslúm, tam od jich pánô spolustavô vyjeveným.. 

Dano dne 4. dubna 1848. 

Jeroným Josef Zeidler, opát Strahovský. Václav Bohuš, rytíŕ. Jan Limbek, 
rytíŕ. Víncenc Brechler rytíŕ. Bohumil Bohm, rytíŕ. Arnošt svob. pán 
z Fleíssnerň. Frant. Chanovský-Dlouhoveskv. Michal Dobŕenský svob. pán 
z Dobŕenic. Václav Pergler, svob. pán Perglaský. Jan Josef svob. pán 

z Dobŕenic. Hrabe Bedŕich Rummerskirch. 

(Nár. Nov. 1848, 4.) 

K témto osvedčením prihlasuje se léž Prokop hrabe Hartmann 
v Extr. Prag. Ztgu., čís. 56. i Kajetan a Ilanus Arnošt hrabala Berchem- 
Haímhausen v Boh. 60. str. 6. 



Stavovského snemu moravského díky za ústavu. 

x dubna 1848. 

Jako stavovský snem český, tak í stavovský snem moravský položeii 
byl ke dní 30. bŕezna 1848. Tento skutočne? sešel se v den určený a pri 
joho zahájení oznámen byl patent z 15. bŕezna o zrušení censury, zŕizo- 
vání národní obrany a prohlásení uslavnosli. jakož i reskript z 18. bŕezna, 
jímž tento sačm se svolával a kdež mimo jiné se dí: ^Pončvadž jsnie my 
i naši verní stavové nabyli presvedčení, že i provinciálni stavovské iisliivy, 
o jichž zachovaní a upevnení vždy zvláštni péii míli budeme. véLší ouŕast- 
ností tuch poddaných našich, jenž posiid nopalrnélio oučastenství 
v je<lnání stavovském méli, co do dúmysln, duvery a pi^dslaty znanienilého 
prospechu nabudou : tody schvalujeme našim verným slavíini, aby již nyuí 
tuío vec ve zvláštiu' ryclilou poradu vzali a učinili nám návrhy, jak by 
sláv mé.^fanský u včlšíni poŕlu porád stavovských iičastným <e sial; h;ž 
aby nám svá praní a návrhy |)ŕedložili, jak by se inmiicipáliií a ubecenskc 
zŕízení dle polŕeby času mčlo zmenili a upravili.'' (Siav. nmr. slr. .J. s), ií.) 

Tomuto vyzvaní stavovský snem moravský «.1<)-1;U nii-ron dokonalou. 



*; Rozumej nčiucckýrli. totiž ..l*rnj:. Zljjrii.', vjejichžlo < t-le.')'. jtr^lila-^oiii 
ono uveívjnčno. — Vy«L 



80 Stavovského snemu moravského diky za ústavu. 

jakož zŕejmo bude z aktúv niže položených ; ano rozšíril ochotné právo 
k zastupovaní na snémé zemském i na stav rolničky. 

K návrhu výboru stavovského bylo ve schôzi toho snemu dne 31. 
sneseno, vzdáti Jeho Vel. díky za patent z 15. bŕez. i požádán byl kníže 
Salm, aby príslušnou adresu sestavil, kterážto ve schôzi dne 3. dubna 
byla schválená v tomto znení: 

Nejjasnéjší Císaŕi a Pane! Vaše Milost ráčila z velkomyslné 
láskavosti svým ŕíším dáti radu vzácnych dtirô: 

Svobodu tiskú vyzdvižením censury. 

Národní gardu na základu statku a intelligence, 

Ustanovení, aby se poslanci všech stavô provincialních v co 
najkratší Ihútč svolali, se silnejším zastoupením méšfanstva a šetre- 
ním zŕízeni provincialniho, za príčinou konstituce vlasti od Vaši 
Milosti uzavŕené. 

Tyto veci potŕebí jen jmenovatí, a v každém vémém srdci 
vzbudí se povznášející cit, že Vaše Milost, poznávajte potreby času, 
zevTubné jich uvážiti ráčila. 

Zvlášté obrací se Vaše Milost dôverné k vernosti a oddanosti 
Vašeho markhrabství Moravského, projevujíc se k nemu, že jest to 
pevný oumysl Vaši Milosti, zachovati pokoj tím, že neráčíte ničeho 
podnikati proti zŕízeni v nékterých zemích zavedenému, jakož i pô- 
sobením na mocnosti, jenž s Vaši Milostí jsou v pŕátelském spo- 
jení, by se odvrátilo všeliké rušení pokoje. 

Pevná dúvéra Vaši Milosti nalezá plnohlasé ozveny ve vérném 
lidu Moravském, a s pevnou prítulností shromážduje se lid tento, 
k obrane vyzvaný, okolo trónu otcovského mocnáŕe, očekávaje 
pŕislíbené vyložení stavu a pomúcek štátu, by o nich společné po- 
radu vzal. 

Jelikož Vaše Milost, uznávajíc i udržujíc zŕízeni provinciálni, 
uzavrela z vlastního popudu takové konštituční zŕízeni pro blaho 
vlasti, kteréž jednotu rozličných zemí Vaši Milosti ješté více upevní, 
očekává Vaše Milost dôverné, že ráči býti v této dôležité veci pod- 
porovaná dobre rozváženými návrhy k založení blaha vnitŕní i ze- 
vnitŕní bezpečnosti ríše, k pojišténí státního kreditu, a k sehnání 
neobyčejných potŕeb bez porasení mohovitosti. 

Konečne vznáší Va.se Milost na své verné stavy, by rýchle 
uvážili, jak by stav mešfanský mohl šíre pôsobiti na porady sta- 
vovské, očekávajíc co nejspíše návrhy jak strany toho, tak i na to, 
aby se Vaši Milosti pŕání a návrhy pŕedložily, jak by se mélo dle 
potŕeb času zjinačiti a opravili niunicipální a obecní zŕízeni. 

Stavové Moravšti toho si pŕejí, by dali zemi společné s Vaši 
Milostí konštituční cestou ty ústavy, jenž jsou potrebné k upevnení 
svobodného, konštitučné monarchického štátu, a k povýšení blaha 
Moraského národu, kterýž zajíma všechny stavy: duchovenstvo, 
šlechtu, méstany a sedláky. 



Osvédc'eni spisovatelô Pražských strán Liberce. 81 

Ponevadž pak dobro zeme i bezpečnosť, poŕádek a zachovaní 
pokoje toho žád«á, by se ú^tavy ty brzo na poradu vzaly: tedy ro- 
kovali o nich stavové Moravští, vedeni vernou oddaností k vzneše- 
nému trónu Vaši Milosti a nadšení pravým vlastenectvím, aby vý- 
sledek predložili Vaši Milosti k spravedlivému uvážení, by se na 
konštituční ceste pŕiméŕeným pričinením moravského provinciálního 
snr^mu uskutečnily. 

Majíce tyto s otcovskou láskavostí vyslovené zámysly pred 
očima. pŕeplývají verní stavové Moravští vdéčným citem, a vzdá- 
vajíce jménem zeme díky své Vaši Milosti, zavazují se, že na po- 
ukázané od Vaši Milosti ceste všech si! vynaloží, aby usilovali ve 
společné porade o jednotu a moc veškerého štátu, v jehož lesku 
se každý s hrdostí bude ( ítiti mé.stanem mocnáŕství a verným pod- 
daným Vaši Milosti. Račiž posvätné osobe Vaši Milosti Hospodin 
popŕáti, by v požehnaném pokoji mohla s ťisméchem hledéti na 
první ourodu z onoho osení, jenžto se nyní dôverné v zemi pouští, 
jehož vzrôst budeme s cisárskym svým Pánem hájiti a hledéti, 
abychom, až se vše vyplní, žehnajíce mohli vzpomínati na milosti- 
vého císaŕe, jakož se nyni v nádeji žehnajíce shromáždujeine okolo 
jeho drahého jména. 

Búh zachovej a žehnej Vaši Milost! 

(Stav. mor. str. 23.) 



Osvedčení spisovatelú Pražských strán Liberce. 

4. dubna 1848. 

V čísle 1. Nár. Nov. 1848 nalézá se tato zpiáva : „Práve se nám 
dostal do rukou poslední list časopisu iiyiií v íiibeici (Reichenberku) pod 
jménem „Reichenberger Anzeigoblatl" vyrbázcjícího. S nemalým úžasom 
čteme tam na zadní strant- ncsmírné velikou literou: 

..Heutige ľosl. 

Aus Prag von gestern. Anarchie iu allen Kckeii. Unzälilii^e Clubbs, 
worunler der Gewerbvereiii der arroganleste. 

Die widersiimigslen Mauernaiischläge. 

Die Nalionalgarde nocii niclit orgaiiisirt. 

Die czechischen Ultras oben au. docli im Kíunpfe unter einander. 
aber iu den läohcrlichsten — weun jetzt eUvas läclierli(;hes sein kiimile — *) 
Aufgepasst! Kinigkeit ihr deulseben BruderlI* 



Takovými tedy zprávami bouŕí zlomyslníci ancb nerozumní naše ne- 
mecké krájaný; to jest rozunmé užívaní tiskú! Tak se užíva tiskú ve meste 
kraje Boleslavského, kde dobre známy ncpŕítel náš, jenž boiiužel Oeské 



*) Scházi slovo, asi ..Anzijgen" nebe pod. — Vyd. 

G 



82 Roztŕidéni míiiioŕádnč komi^e a jeji úkolu. 

jméiio CO ocirodilec nese, barón Koc z Dobrše co krajský vévodí!! Činíme 
slavné ouŕady pozorný na takové pŕestupky proti zemi a národu ; žádáme, 
aby s e netrpelo takové nesmyslné bouŕení a rozlrušování falešných zpráv, 
aby se prinútil ouŕedné onen list. odvolali všechny ty hrubé, lživé urážky, 
jenž jsou zrada zemská! Ostatné se nám podarilo na kvap ješté včera 
následující vyjadrení spisovatelú Pražských, jak nemeckého, tak i českého 
jazyka podpisy opatŕiti, o kterém ovšem doložili musíme, že jenom podpisy 
tôch spisovatelň zde stojí, s klerými jsme se náhodou sešli, pŕesvédčeni 
jsouce, že každý ŕádný spisová tel v duchu svém klade podpis mezi ostatní 
zde vylišléné : " 

Ustavične se staráme zde v Fráze o svornost mezi obénia ná- 
rody, Nemci i Čechy, dobre védouce, že bychom snadne oba dva 
o svobodii pripravení býti mohli, kdyby nastal mezi nimi spor ná- 
rodní. Pľoto s ošklivostí pozorujeme, kterak se v Liberci zrovna a 
zlomyslnô této národní svornosti na pŕíkoŕ jedná, a patrnou lživou 
urážkou Cechúm r.inenou zásC národní mezi nami podnecuje. Vy- 
slovujeme zde verejné ošklivost svou zároveň co dukaz nepravdi- 
vosti téchto pro znepokojení mysli roztroušených zpráv. 

V Praze dne 4. dubna 1«4.S. 

Karí Egon Ebert. Alfréd Meissner. J. Karí Hickel. Václav Hanka. 
V. J. Landau. Bernhard (iutt. Utfo Horn. Rudolť Glaser. Moritz 
Hartmann. l)r. Rudolph Ilaase. V. V. Tomek. Joachim Lederer. 
Karel Sabina. J. B. Malý. V. K. Klicpera. Dr. August VVilh. Ambros. 
K. Havlicek. J. E. Vocel. Karel J. Erben. Jan Sláv. Tomíček. Jos. 
Kaj. Tyl. Karel Štorch. .Tostíf Franta Šumavský. Dr. Ant.^ Štrobach. 
Fľ. Douclia. Jan Pravoslav Koubek. Fr. Klucák. Dr. Cejka. Jar. 
Picek. Dr. Braiiner. Fr. Palackv. Dr. Gabler. J. Jireček. 

Aby smýšlení a snahy, jež projevuje časopis, jako „Reich. Anzeige- 
blatt*' píičítaly se též Libereckému obyvatclslvu, proti tomu ohražují se 
množí dú.stojin'ci Liborocké národní obrany dne 5. dubna v 59. cís. 
Prag. Ztgu. K čemuž pak píislupují též miiozí spoluobčané jejich v Extra- 
blallu 72. cís. téliož časopisu. 



Roztŕidéni mimoŕádné komise a jeji úkolu. 

4. dulma 1848. 

Mimorádní komi.>=íí, dne.s pod mým pmlsodalelslvím sestouplá, 
uznahí za prospešné, aby o f) hlavních pŕediiii'tech jednaní, dí'íve 
než veskeré komisí in plerio podány búdou, jednotlivá oddelení 
rokovala, je pripravila a dúkladne objasnila. 

V^'yvolila ledy komise ze sebf3 oudy a rozdelila se ve 5 odde- 
lení, poíiôvadž 1. a 2. článok s sebou ouzce spojojiy jsou. 



Roztŕidéni mimoŕádné komise a jeji úkolu. 83 

Pľo 1. oddelení bylo určeno: 

L Aby zhotovilo návrh o prozatimním rozšírení zastupovaní 
zemského pro snem co nejdŕíve pŕíští. 

2. Aby vypracovalo konečný návrh zastupovaní národu a sice 
s tou zásadou, aby byly zastupovaný veškerý stav rolničky menší 
i vetší, stav prňmyslnický se všemi odvétvími, stav inteligenční. 

Oudové jsou v I oddelení následující pánove: Beer, generál- 
velmistr; Haimrl, profesor práv ; Jakš, profesor lékaŕství ; rytíŕ Neu- 
berg, c. k. zemský rada; hrabô Vojtech Nostic; Palacký, dejepisec; 
PŕíÍ)ram, fabrikant, Šlrobach, doktor i>ráv; hrabe František Thun 
Isyn): Veselý, professor práv; Vyskočil, mlynár. 

Pro II. oddelení bylo určeno: 

2. Aby zhotovilo návrh, jak by se skutečné uvedla rovnost 
obou zemských rečí ve školách i ouradech, která již od nejvysšího 
místa je zaručená. 

Oudové jsou v II. odd. následujicí pánove: Beer, generál-vel- 
mistľ ; Borroš, kníhkupec ; Haimrl, profesor ; Klučák, redaktor ; rytíŕ 
Xeuberg, zemský rada; Palacký, dejepisec; Reisich, Dr. lékaŕství; 
Vocel. spisová tel. 

Pro III. odd. bylo určeno: 

4. Aby zhotovilo návrh, jak by sií co možná nejrychleji nsku- 
tečnilo v roce porád sbôhlém od nejvyš.šiho místa narízené vykou- 
pení z roboty, na základe dobrovolnosti a se zvlástním ohledem 
na prospech robote podrobených. 

íJudové U L odd. jsou iiáslL'dujíci pánove: Boclieľ, statkár; 
Hniuner, Dr. práv; rytíí* Kisenstein, statkár: Koll). obclioiliiík : von 
Lilnimel, bankéŕ; hrabe Morzin; Mudmcli. Dr. práv, stalkjlŕ; hrabe 
Ervín Nostic; Riedi, velkoc)l)cliodiiík: Šlľ()I)acli, Dr. práv: hr. Jos. 
M. Tliun: Veith, statkár. 

Pro IV. odd. bylo určeno: 

5. Aby zhotovilo návrh koiniiiuiiáluího zíí/amií m«\sl a obci. 

Oudové ÍV. odd. jsou následiijíci pánove: Kuí/.c Kaľľl Auer- 
spL^y: Brauner. Dr. práv; hrabe Vojt Deyni: Dictiich, dnn'aŕ: 
Uiltrich. lekárnik; Ellenbeľ^er, inajetiiík domu: IIt^lmin;/er, Or. práv. 
advokát: ller^^et, rnajotník donm : ľleschner. obchodník: Ŕtrobach, 
í)ľ. práv : Vanka, sládek. 

Tato oddelení obdrževso phiou infx;. vyslovnr ><» vyjadrila, že 
>«• zkuší'Mvmi osobami, kU'iv ncjsoii onúv niimorádiií komisí, si rany 
svých prací v porady v»\jili. o mím-ní jicli se tázali clitčjí : 

Zvláste oddelení pro návrh o vykoiipciií sr z roboly sí^ pro- 
lillsilo, že vejde v [)0ľadu s osol)anii podrobenými, aby poznalo jicli 
prospech a pŕání. 



84 Osvedčení spisovatelú Pražských strán zákona o tiskú. 

Mimo to vyzýva mimoŕadní komisí každého pŕítele vlasti, aby 
podávali odúvodnéné návrhy, náhledy a rozvrhy o téchto pŕedúle- 
žitých záležitostech. 

V Praze, dne 4. dubna 1848. 

Hrabo Štadión. 

Do mimoŕadní komisí jsou ode mne ješté následující oudové 
povolaní: Beer, jenerál-velmistr; Dietrich, dŕevaŕ; Príbram, fabri- 
kant; Vanka, sládek a Vyskočil, mlynár. 

V Praze, 4. Dubna 1848. 

Ilrabč Štadión. 

(Praž. Nov. 28.) 



Osvedčení spisovatelú Pražských strán zákona o tiskú 

4. dubna 1848. 

Dne 29. bíezna vydán byl vc Vídni prozatímný zákon o lisku, kterýž 
zpusobil veliké rozkvašení svou povahou neliberální ; i byl preto ve Vídni 
spálen, tolikéž v Praze pred Karolinem. K pozvaní na rozích uverejne- 
nému sešli se spisovatelé Prazšlí v sále hosliuském u arciknížete Štépána, 
kdež se usncsli proti nemu proteslovati. — Zatím ale došlý zprávy 
z Vídné, že vláda dolčený zákon odvolala, i učinil tedy výbor spisovatelú 
toto osvč'dčení: 

Ponévadž pravé dochází zpráva, že nový zákon o tiskú od 
ministerstva domácich záležitostí jest nazpot vzat a ohlásení v Če- 
chách (loccia mine, protož odj^adá potreba uzavŕeného včera proti 
nemu slávneho prohlášení. Nicménrí máme za nevyhnutelno potfebné. 
abychom ])0 osvédčeních loyalnosti, ježto se dne 1>^. a 21. bŕezna 
od českých a nemeckých spisovatelú dobrovohié stala, tento zákon 
o tiskú, jakožto projevení nezaslouženó nedôvery, od sebe odmrštili, 
abychom faktické vynesení tohoto zákonu jakožto atentát proti svo- 
bode, jakožto prímy krok k i'eakci považovali, i abychom se proti 
každému opetování takového pokusu co nejurčitéji ohradiU. 

Osvedčujeme se, že jeslliby vubec nemohlo bez zákonu o tiskú 
býti. my jen s takovýia spokojoni býti niúžeme, který by úprimné 
a l)ez zíiminkv dané cisárske slovo uskutečnil. 

Prozalím vs;ak niínínie návrh takového zákona s ohledem na 
zvláštni literárni pomôry leto ztMiiô v tak krátkém čase, jak by dňle- 
žitost této veci dovolovala, vypracovati a sboru, který nás za ústroj 
smýslení svého zvolil, ku posouzení ])ľedložili. Po pŕijetí od neho 
budiž tento návrh konštituční cestou bez prodlení vláde pŕedložen. 

V Praze dne 4. dubna iSiH. 

Václav Hanka. — Karel E<fon Ebert. — Dr. A. V^. Ambros. — 
Dr. Uudolľ llíiase. — Jos. Kaj. Tyl. — Jos. Franta Šumavský. — 



Arciknlže František Josef jinenován mistodržícím v Čechách. 85 

Karel Jaromír Erben. — Alfréd Meisiier. — V. V. Tomek. — K. 
Sabina. — J. B. Malý. — Rud. Glaser. — J. Er. Vocel. — Dr. 
Lederer. — V. J. Landau. — Ber. Gutt. — V. Klicpera. — Karel 
Šlorch. — J. C. Hickel. — J. H. Tomícek. — K. Uavlíček. — 
Fr. Palacky. — Dr. Čejka. — Dr, Brauner. — Fr. Klučák. 

(Nár. Nov. str. 3.) 

Tento výbor spisovatelô Pražských návrh zákona o tiskú skutečné 
vyhotovil (Kvety, 238 si. 2.). Ve schôzi Národního výboru dne 8. kvôtna 
pŕednesla jeho sekce X., ,kterak v pravde škodlivé, pobouŕlivé spisy tiskem 
rozšiŕovati se počínají a tudy nejaký, aspoň prozatímní zákon o tiskú po- 
trebným činí. Nabídnuto a pŕijato bylo, aby sekce X. návrh toho zákona 
vypracovala a nekteré budoucí schĎzce ješle k pojednaní predložila, ku 
kterémuž návrhu má za základ sloužiti onen, jejžto zdcjší lilerálové již 
byli zhotovili." (Kvety 248. si. 1,) Ve schňzi pak dne 11. kvélna 
byl v Národ, výboru návrh zákona o tiskú pŕednešen (tamž, si. 2.), 
ministerstvu do Vídné zaslán, a od nčho v poradu vzat. (Tamž, str. 54. 
si. 2.) — 



Arcikníže František Josef 
jmenován mistodržícím v Čechách. 

5. duhna 1848. 

Když poselstvo se druhou pelicí Pražskou dielo ve Vídni, smi u veno 
hvlo. aby synovec J. Vel. a svn arcikriížolc Františka Karia, František 
Josef, polomní císaf Rakouský a kiál ('eský. jmenován hyl mistodržícím 
v (lechách, ktoréžto rozhodnutí driľ <>. dubiia bylo v Praze ii;i ro/ícli 
vifíejne ohláseno v tato slova : 

Fodle sdelení, od iiiinistoľslvíi vniti*ních záložilo.slí pn'ivr ke 
iiiiir došlého, jest nojosvíoenejsí arcikníže FríUitišok Josťť za niísto- 
vladare [v neincinô: Statlhaller| Ctíského jni(?n()ván, a podlé toho 
)»o volaní své co nejdríve nastonj)!. 

Tuto pot(\šitelnou zj>rávu, klcráž nový dúkaz podáva, jakou 
otcovskou láskou Jeho cís. král. Milosť vmié (lechy svŕ ol)jíniá, 
clivátdni. abych u všeobecnou známost podal. 

V Praze dne 5. dubna 1S48. 

\ ej v y š š i p u ľ k r a b í : 

Hrabe Štadión. 
(Bohémia, čís 55. nem. i čes. i 

Toto rozhodnutí, co do osohv. k'. ílavlícok ve svvcli novini'nh viilmi 
pnznivč posuzoval : ale nemobl smííili sc s lytuloni novŕbo hodnosl.-ííe a 
s tím. co tytul s sebou iie>;e. Pravíf v ,N;ír. Nov.** .'>. : ,(lo již iiyní 



8G Arcikniže Fiantišek Josef jmenován mistodržicim v Čechách. 

chválili nemúžeme, jest tytul budoucího správce naši zeme; ouhlavní sla- 
rost našeho budoucího snemu musí býti, aby arcikniže František Josef 
nebyl místovladaŕem, Statthalter v Čechách, nýbrž mlslokrálem. 
Vicekonig, celé koruny naši. Praha potfebuje tak místokrále, jako po- 
tŕebují Uhry palalina a jako potrebuje Vlasko naše míslokrále. Pouhý 
vladár nevede dvär. pouhý vladár jest ouŕedník; místokrále píeje si 
celý národ, a vedie neho odpovedné ministerstvo.* 

Vzhledem k volbé osobnosti nového místodržícího praví K. Havlíček : 
^Ačkoli J. V. C. arcikniže František Josef jest nám príliš mladý vékem 
(narozen 18. srpna 1830), pŕece nepochybujeme, že podporován od svo- 
bodomyslnycli a národu svému verných radcu potrebám našim dobre po- 
rozumí. O dobré vôli tohoto prince nepochybujeme prolo, že již rodina 
celá J. C. V. arciknižete Františka Karia dobre proslulá jest strany svo- 
bodomyslnosli. Doufáme také, že rodina našeho budoucího zemského pŕed- 
nosty pro národ český vétší sympatie chová; aspoň se synove J. G. V. 
arciknižete Františka Karia, když nedávno po zemi miší cestovali, s vše- 
možnou šetrností chovali k národnosti naši. Jisto jest, že národ český 
pamétliv bude každé i sebe menší šetrnosli, která národnosti naši v čas 
ponížení prokázána jest : ačkoli sc nyni, kde se okolnosti zménily, nemú- 
žeme spokojiti pouhými maličkostmi a zdvoHloslmi." (Tamž.) 

K tomu pak pripojená jest poznámka riásledujici : ,Sem náleží také 
jeden krok nynéjšího místopurkmistra Pražského, klerý nám na rozích 
ohlasoval pred nčkolika diiy, že J. M. C. král náš poručil zŕíditi v Praze 
jednu českou hlavní školu. Divili jsme se velice pánu místopurkmistrovi, 
že takovou maličkost na rozích ohlasoval. Jsme ubezpečení, že ne 
jedna, nýbrž nekolik set českých škôl zŕízeno bude v Čechách ; kam by- 
chom prišli, kdyby jsme môli každou na rozích ohlasoval ? Aneb snad 
nás chtéli tou zprávou, že l)udeme nu't v Praze také jednu českou nor- 
málku, upokojil y Pánove ! ncčiňle sobé a nám takovou nečest, a nedržte 
nás za lak sprosté mysli. Lev hladový ovšem i mouchu polkne, ale rie- 
zasylí se — nespokoji se!** (Tamž.) 

Uŕední „Pražské Noviny*' oznamovaly dne ÍK dubna, že k ruce arci- 
knižete Františka Josefa jakožto pfíštiho raíslovladaŕe v Čechách pŕidáni 
búdou pánove hrabe Prokop Lažanský a Klecanský, býv. krajský 
v Litoniéŕicícli. — Leč k provedení techto rozhodnutí a zámerov se ne- 
dospelo. 

Pľíjezd nového mislodržícího do Prahy očekával se I u již ke dni 
12. dubna. (Kvety, 19'^, si. 1.); ale marné. 

Ve schuzi Národního výboru dne IT). kvčlna — práve u prítomnosti 
depulace Vídeňské obce a méšfanstva tamního — pícdnesl Dr. Trojan 
návrh svfij, ohlásený již ve schúzi predošlé, aby Nár. výbor zvláštni de- 
pulaci ucházcl se n J. M. C. aby arcikniže niíslodržíci co možná nej- 
dŕíve do l^rahy vypravcri byl. Návrli jelio byl schválcn. ale uslanoveno, 
aby depnlact; kc dvoru se odobrala, až by arcikniže František Josef, ktcrý 
tou dobou diel pri vojšlé ve Vlasich, tam odlnd se vrátil. Za členy depu- 
tace z Nár. výboru zvoleni byli: Wicl. Štnlc, rylíi- v Neuberka, svobodný 



Program Havliťkových ^Národních Novin". 87 

pán KarcI Villani, hrabe Jos. Matiáš Tliun a Dr. Rieger. Kromé lolio 
méla pozváoa býti mestská rada Pražská, národní obrana a universíta. 
aby nékolik svých člená k táto deputací pripojili. Za záslupce stavu rol- 
níckeho pri tom navržen byl .1. Krouský. (Nár. Nov. 1848, 16. a 19.) 



Program Havlíčkových „Národníeh Novin", 

5. dubna 1818. 

Karel K a vi í če k. jenž dosavad byl redigoval „Pražské Noviny', 
časopis to do jistč míry úrední, postaral sc hned na počátku nové doby 
o založení velikého českého denníku samostatného, jenžto pod jeho odpo- 
védnou redakcí počal dne 5. dubiia 1848 vycházeti, máje jméno „Ná- 
rodní Noviny'. Jejich vydavatelem a nakladatelem byl hrabe Vojtech 
De y m. V čele každého čísla léchto novin, od jejich poiálku až do konce 
tohoto roku, vytištén jest program jejich, stručné vyjadrený témito slovy 
(s tím toliko rozdílem, že článok poslední, o místokráli, scliází na prvních 
dvou číslech) : 

Skutečná rovnost národností. Spojení zemí koruny naši. Zru- 
šení práv feudálních. Rovnost. v.sech stavu pred zákonem. Soudy 
pŕísežných. Odpo vedné ministerstvo pro korunu miši. Všeobecný 
snem celého národa. Národní |?ardy všude. Úplná reforma škôl a 
ouŕadú. Místokrál v Praze. 

Dne (i. června, tedy za dva mésíce trvaní svého. oznamují ,Náľ. 
Noviny.* že ^dnešním dnem vyjde prvuí číslo novin , Pokrok -, kleré 
bude vláda naše ve svém smyslu vydávali. Porir^vadž tedy nastoupila doba. 
kdežto vláda sama nifiže smýšiení a jednaní své zastávati, niajíc k lomu 
zvláštni svúj časopis: mužeuio nyní již sničle odpoiovati vládt* ve vsem 
tom. CO se nám k j)ľospéc}in národu (loskólio byli nezdá. Až posavad, ať: 
sc nám mnoho velnii nelíbilo, š<;lľili ji^me vládu co bezbnmnou a ne- 
zvyklou ku konstihKMn'nju zápasu v novinách. Králkynii slovy íečeno : 
Proh lasu jem e Národní Noviny za noviny o))osiční. V bu- 
(loucím čísle podáme své |)olilické vyznaní víry. aby každý sám dle svého 
ílobrého svedomí usoudili niojil, chce-Ii drželi s nánii nel» býti proti nám.* 

V následujícím pak čísle nveíejnil K. Ilavh'ček tylo , Zásady Náro<l- 
ních Novin* : 

1. Blaho a sláva národu rcsko-shívnnského Jest náš iiejlilav- 
néjší účel, k tonm snierujonic všímiiožik*. a hotovi jsme v.šclio Ji- 
ného, biid si to cokolivrk, odíici se, kdvhv to blahu a sláve re- 
ského národu pieká/elo. 

2. Rovnost mezi Cechy a Xénici nerozuniíme lak, aby všeho 
iiieli Nemci polovíc a Cechové polovíc. Tof l)ychoni za velikou 
krivda Cechu vždy považovali. iieboC jest Cechu ^^ a N»'inru ' ^ 
v zemi. Naše míiiéní j(\sl : Crch i Nriiiec užívcj každý všclikŕlio 
pohodlí strany národnosti svtí v ouradecli i vr* školách, jiiink ale 
<_4echové pŕednost mají. pour-vadž v Ochách jsine a vélšina ('echíL 



88 Program Havlíčkových „Národních Noviir*. 

3. Kdokoli se pioli spojení Moravy a Cech protiví, toho za 
zrádce národu považujeme a za ouhlavního svého nepŕítele. NeboC 
jenom skrze tolo spojení múze kvésti blaho a sláva lidu morav- 
ského i českého. 

4. Žádným zpôsobem nechceme býti provincií rakouskou: 
nýbrž koruna Česká požívati musí úplné samostatnosti, čím vétší 
tím líp, tak aby Rakousko (nepŕijmemc-li jiné jméno místo tohoto 
u mnohých národu nenávideného) bylo jen foederace (spolek) sa- 
mostatných zemí a národu. 

5. Ostatné se samo sebou rozumí, že držíme a držeti budeme 
stranu demokratú, to jest úplná rovnost všech občanú pred zá- 
konem. Ačkoli jsou a vždycky býti musí ve svete nerovnosti, jak 
ve jméní, tak ve schopnostech a zásluhách: piece pred zákonem 
stejné platiti musí každý občan, bud si bohat neb chud, šlechtic 
nebo nešlechtic, učený nebo neučený. 

G. Všech stavu si vážime, pokud jiným neškodí a nepŕekážejí. 
Privilegie šlechty, které osUitním stavum škodí a pŕekážejí, budtež 
zrušený. Ostatné daleko budiž od nás nenávidéti šlechtice, proto že 
jest šlechtic: naopak vážime sobé šlechtice, klerý nvní úprimné 
s národem drží, tím více, proto že mnohem záslužnéji jest, když 
privile^'ovaný bez zášté upustí od svých starých privilégií. 

7. Go se náboženství tyče, ctíme každé úprimné a svedomité 
presvedčení: ale nenávidíme pokrytce, kteŕí očima vžxly k nebi 
míŕí a rukama se sveta chápají, kteŕí nemajíce v srdci žádné nábo- 
ženství, pred svétem nejvétší nábožnústkáŕství provozují a zúriví 
odsuzovatelé jsou všech, jenž mínčni své úprimné poctivé povédí. 

Katolíckou cirkev považujeme za hlavní zemskou, avšak aby 
ostatní církve v zemi naši uvedené úplné poži valy svobody. Re- 
formy katolícke církve. které za potrebné považujeme a o které 
vždy bojovali budeme, jsou: 

Zrušení celibátu, íil)y knez byl občancm skutečným a nepro- 
tivil se prírode : zŕízení více biskupství, aby biskupove zase byli 
jen starší kneží, ne pak magnátové svčtští; uvedení národního ja- 
zyka do církve místo latiny, synody cirkevní, zrušení stoly, desátku 
atd. a uvedení stálych slušných platu, spojení učitelského a knéž- 
ského stavu v jedno. 

8. Budeme vždy suKŤovati k tomu, aby vláda obetovala na 
školy a na vzdelaní nejméné desetkrát tolik co posud, na vojsko 
ale a na diplomaty zase jen ' ,„ část toho co posud. 

*.). Strany ouŕednictva jsme presvedčení, že časem svým na 
tretinu znienšiuio býti múze, a to ješte k vétšímu urýchlení prací. 
Ouŕednik jest služebník zeme: obce jsou zcela svobodné ve své 
administrací. 

10. Go se zrízení zemského tyče, phíjeme si jednu komoru, 
ve které všechny druhy občanú dle prirozené váhy své náležité 
hlasú míli búdou. Když tri snemy po sobe na néčem se usnesou, 
budiž to zákonem i bez královského potvrzeni, jako v Norvéžsku. 



Program Havlíčkových „Národních Novín''. 89 

Zjevné jsme po vedeli účel svúj, aby každý tóž zjevné s nami 
neb proti nám býti mobl, jak za dobre uznáva. My, bohdá! do- 
Tedeme hajiti tyto své zásady proti všelikým námitkám. 

Avšak pomery se ménívaly, tak že Nár. Novinám nevidčlo se trvali 
sl4le v oposici voči vláde; ano za dob íísského snemu býval tento časo- 
pis výdatnou podporou pravice snemovni, a tudy i vlády, kteráž se o ni 
opírala, i dotíral ostŕe na české politikáŕe nedospelé, jižto pro liberálni 
hesla zapomínali na samostatnost a svobodu vlasti a na zabezpečení ná- 
rodnosti české 

Když po Pražské bouŕi červnové „ve stavu vojenského obležení mnoho 
času jim zbývalo k rozjímaní," jaly se Nár. Noviny smysl hesla svého, 
▼ čele každého čísla položeného, obšírnčji vykládati ; ale učinily tak pouze 
o nékolika jeho článcích. Vyjímáme z nich toliko jeden, totiž : 

Spojení zemí koruny na.^i. Koruna Česká za minulých 
času složena byla z nyncyšího království (leského, z markrabství 
Moravského, z vévodslví Slezského a z Lužic. Tyto zeme mívaly od 
starodávna jednoho společného krále ; tak jako v nich obýval národ 
jeden česko-moravsko-slezský. Pozdeji však rozdelený byly zeme na 
troje vladaŕství čili gubernie : českou, moravskou a slezskou, a to 
síce z té príčiny, aby tím rozdelením veliká moc našeho národu 
rozkouskována byla a tini jistéji se každému nespokojenému hnutí 
prekážka postavila. Za Marití Teresie ztratili jsme od naši korimy 
Slezsko skoro celé, které Prušanťim pripadlo a nyní již temer na- 
skrze ponémčeno jest. Lužice také již velmi dávno ku korune naši 
nenáleží. Zbyly tedy až posud jen Oechy a Morava [s častí SlezskaJ, 
kteréžto dve zeme posud podlé jniéiia korunu Českou tvorí, skutečnô 
ale nikterak spojený iiejsou. 

Ponévadž ale nyní všicliiii rozumní v Hakousicli za to máji, 
žť se v Rakousku ka/..lý ii.'irod sám dle potivb svýcli zvlášlních 
doma ŕíditi musí, nebof jsou v liakousidi iiárodové zcela rozličiii 
a <o\)v nepodobní, tak sice, '/a^ l>y pak Rakousko bylo spoh^k ná- 
rodu stcjné oprávnených: prolo zas všiehni [)raví vlastencove v (le- 
chárh i na Morave po lom louzí, aby Morava a (lecliy dohromady 
byly jednou rástí tohoto spolku ľakonskýcli národu. Nebot jsou 
Ceeliy a Morava zeme sob** ouplne podobné, od jednoho národu 
hlavné zasídloné, lak že se mohou velmi dobre stejnými zákony 
ŕíditi Spojením Cech a Moravy dosáhl by náš kmeň česko-morav- 
skv vétsí moci a vážnosti ve svéh*: nobof jest známa vec, že se 
vždy spojenými silami dále dojde než rozdrobenými. Velmi nnioho 
by léž obe zeme skrze spojení iišetrily v každém oldedu, ponévadž 
bvchom mnoho úsLavii, ktervch nvní i v Čechách i na Morave 
zvlášté máme, potom společnr užívali mohli. 

Avšak se tomuto spojení nasemu protiví nepríznivruvé naši, 
kteŕí .se právem obávají. že byehom pak my, Slované moravsko- 
čeští tím spojením proti jejich útisknm se lépe bránili mohli, a po- 
savad jest prevaha téchto našich odpiiľ..u zvlášf na Morave jiríliš 



í)0 Tomkúv návrh na prevedení rovnoprávnosti v úŕadecb. 

silná, poiiovadž se jiin tam podarilo na mnohých místech proti 
CechĎm u samých Moravana, našich bratrí, nedúvéru a zášt vzbu- 
dili. Musíme ale doufati, že časem svýra, až vzdelaní se více mezi 
lidem naším rozšíri, to, co nyní jen vzdelanejší žádají, všeobecnou 
víilí se stane celého národu Českého i Moravského, kteréžto vúli 
pak žádná moc nepŕátelň neodolá. Takové tedy vzdelaní rozšíŕiti 
časem svým, jest též oučel Xárodních . Novin. (Nár. Nov. 184^. 
68 a 69.) 



Tomkúv návrh na prevedení rovnoprávnosti jazykové 

v úŕadech 

6. dub n a 1848. 

Pod nazvem „Jak múze vyvedená by ti stejnost práv české a ne- 
mecké národnosti v úfadech* uverejnil V. V. Tomek ve 2. čísle „Nár. 
Novin" následující rozpravu, a sice s touto poznámkou: „Predkladáme 
obecenstvu myšlénku svou o této dôležité veci jen proto, že posud nikdo 
zkušenéjsíí o ní nepsal, komu by to bylo více pŕináleželo. Že není vec 
nčkolika témito ŕádky všestranné, s ohlcdem na všecky obzvlášlní okol- 
nosti, pri jednotlivých vétvích správy zemské, rozcbrána. o tom dokonce 
nepochybujeme. Úmysl náš bude dosažen, kdyžsejiní vybídnouli dají. své 
lepší zdaní v tom ncb onom ohledu také projevili/ 

Jednaní úŕední deje se bud mezi i'iŕadem a soukronnou osobou, 
bud v úradu samém, bud mezi úrady. Stejnost práv obou národ- 
ností v Čechách musí se tedy na všecky tylo tri ohledy vztahovati. 

(i) v pomeru mezi úíadení a soukromou osobou musí pano- 
vati jak ve všech jiných ohledoch lak i v ohledu na reč hlavní zásada, 
že jsou úradové pro lid, ne lid pro úrady. Úplná stejnost obou 
národností dá se tudy nejprirozen«''jsím s])úsobem provésti, když 
každému soukromníku bude volno, jak oustrié, tak píscmné na 
úrad tím jazykom se obrátili, který jemu jest obvyklejší. tehdy dle 
pohodlí svého bud česky nebo nčmecky, n když úrad každému tou 
rečí odpovídati bu<le, ktorou jest oslovon. Pravidlo toto zachovávíilo 
se až posud jen v ústním jednaní. Ponévadž jest to pravidlo spra- 
vedlnosti. rozumí se samo sebon. že platiti má jak o nižších tak 
i o vyšších a nejvyšších úi-adech. 

Nespravodlivé bylo by dlo zdaní luišeho, aby mólo ntgaké roz- 
delení úradu na české a nom(*cké, dle pŕfívahy té nob oné národ- 
nosti v nčkterém okresu býti zavedono, tak aby pri jednech mólo 
jednáuo býti ])ouze česky, pi'i druhých jen nemecky. Takové roz- 
íloloní bylo by krivda jak pro menšinu obyvalelstva v okresích 
míchaných, tak ])ro jednotlivé NV/mce v českých, a Cechy v ne- 
meckých krajinnch (jmenovito ve níčstech) zlinsta se zdržujících: 
krivda zbytočná v zemi. kdož známost obojího jazyka jest potreba 
každého vzdčlance a povinnost každého ouredníka. 



Tomkôv návrh na provedeni rovnoprávnosti v úŕadech. 91 

Od pravidla nahoŕc uvedeného zdála by se nám jediná vý- 
ininka slušná, kterou obnovené zíízení zemské C. z obsahuje, aby 
se totiž pri právních rozepMch ŕídil ja^yk v písemném jednaní dle 
národností žalovaného, tak aby Cech žalován byl česky, Nemec ne- 
mecky, a kterou rečí psána jest žaloba, aby byly psány i ostatní 
spisy v té rozepŕi. Pravidlo toto záleží na téz zásade, dle které se 
kompetencí soudu ŕídí podlé žalovaného ne podlé žalobníka. 

h) Strany dopisovaní meziúredního musí predne rozdíl činén 
býti mezi úrady nižšími a vyššími. 

PM nynéjších úŕadech (magistrátech, místních soudech, vrchno- 
stenských úŕadech atd., pH duchovenstvu k. p. farách), jest nej- 
gŕirozenéjší pravidlo, aby so jazyk úradu ŕídil dle jazyka lidu. 
Úŕadové okrešú českých nechať dopisují úradňm stejného stupne 
v českých neb nemeckých krajinách a rovnež tak svým predstave- 
ným úŕadúm česky; úŕadové okrešú nemeckých nemecky. Kde je 
obyvatelstvo míchané, nechat rozhoduje vetsí počet; menšine se 
v takových okresích nestane žádná krivda; neb tu so nejedná 
o soustavné právo osôb, nýbrz o rest a právo národu, ktíTýž co 
na jednom místé ztratí, toho na jiném zase nabude. 

To samé pravidlo dá se provésli i pri úiadech vetších okrešú, 
nad nižšími úrady jistóho druhu, bud vo všelikém, bud jen v ne- 
kterém ohledu postavených, jakož jsou knijští úŕadové, kriminálni 
sondy, kamerální okresní úrady atd., pri duchovenstvu vikariáty a 
vyše biskupské konsistoŕe. Kde jtí obyvatelstvo celého okresu české 
(ku pr. v Kouŕimském krajij budiž ľoč úradu nad okrešem posta- 
veného česká; kde je obyvatelstvo v.^echno nônieckó fku pŕ. v Lo- 
ketském kraji) budiž reč nemecká. Kde je obyvnlolstvo z vôtsiího 
dílu české (ku pŕ. V(í llradeckciii kraji) nebo z vrtsího dilu nrmecké 
íku pľ. v LitonnMickérn kraji, biuli/ nŕodiii jazyk zase otuIo český, 
hl nôiiiecký. a svýni úŕednim jazykom af dopisuje krajský úrad. 
kriminálni soud ald. všem liíadum s ním na slcjiiéin sliipni stojí- 
í'íni neb predstaveným. - Co se však týro d(ípisováni vyssiho úradu 
k nižším, ku pŕ. krajského úradu k ma^.'-isln'ilu, j(^<l. nejprirozeneji, 
abv zachovaná bvhi analo<ne mezi nŕadv a soukroinymi osobami, 
t. j. aby psal vyšší i'iŕad niž.šímu, jeiiož iihchii jazyk rcský jest. 
úcsky, jehož jazyk iiŕmecký j(»sl. nemecky. 

Toho samého pravidla Izr nžíti i i)ľi iiíadech nad ((Hon zemí 
stojicích. Ponévaiiž jest vrLšina obyvatelstva v ra'chácli jazyka če- 
ského, budiž reč, kterou tito i'iiadové bud rnrzi sebou (ku pŕ. pu- 
bernium s appellačnhii soudem). 1)U(T k zeiu-kýni úŕadúm jinýeh 
ľakouských zemí, bud k minisleriiuii dof)isují. ceskii. k nižším úŕa- 
dútn če.^ká neb nemecká dl(^ iiŕoílní reči každého úraiiu. Vo vvhrad- 
iiosti této. kdež oba jazykové místa míli nemohou. nebude z;iležet 
žádná krivda obyvatelstvu nemeckému v (lechách, jako/io v men- 
šine se nalezajícímu. ponevadž se výrovu:! s druhé sírany s [lo- 
incrern k ostatním zt-mim rakouským. .lednak lotiž ž;'idá I oho slejné 
právo všech zemí, aby ode zdejsich zemských úŕadú dopisovr- z ji- 



92 Tomkôv návrh na provedení rovnoprávnosti v úŕadech. 

ných zemí v té reči byli prijímaní, která má v téchto platnost, 
jednak obdrží nemecký jazyk jak posavad pŕednost v úŕedním jed- 
naní mezi centrálními ministerii celého rakouského mocnáŕství, a 
v dopisecli v zahraničních záležitostech s jinými (nemeckými) moc- 
nostmi, čehož žádá nevyhnutedlnost okolností. V dopisích ministerii 
k úŕadúm jednotlivých rakouských zemí jest sobé však pŕáti, jednaní 
polyglottického, tak totiž, aby do každé zeme psáváno bylo úŕedním 
jazykem jejich, zemských úŕadä (krom kde se tyče rozhodnutí v sou- 
kromých vécech jednotlivých osôb, jinak mluvících, o čemž pro- 
mluveno jest pod a). 

*) Pri jednaní úŕedním vnitŕ úfadu činiH bychom rozdíl mezi 
písemným a oustním jednaním. V písemném jednaní (vedení úŕed- 
ních knih, radních protokolu, spisovaní referátu, dopisech mezi 
jednotlivými orgány jednoho úradu) budiž úradní jazyk každého 
úradu týž, kterým dopisuje k stejným nebo predstaveným ú^ddúm. 
V oustním jednaní (ku pŕ. v poradách úfadú kollegialních) mohloby 
každému jednotlivci zústaveno býti, aby užíval bud českého nebo 
nemeckého jazyka. Neb ačkoli každý úŕedník v zemi zákonem po- 
vinen jest obojí jazyk znáti, a aljy tuto známost sobé opatŕiti 
mohl, pečováno bude zrízením škôl; není se pŕece nadíti, že by 
pak každý se stejnou hbitostí mluviti umél svým materským i cizím 
jazykem; neb více náleží ke hbitému pronášení myšlenek svých 
oustné, k rečnení, nežli k rozumení reči a konceptu. 

Každý rozumný nahlíží, že se stejnost práv obou národností, 
takto rozuméná, nenechá pouhým rozkážem a najednou ve skutek 
uvésti. 

Zavedení této stejnosti do úŕadú má prekážku v posavádním 
zanedbávaní jazyka českého ve školách, které musí býti napred od- 
stranéno. Také však není potŕebí, aby se celou vecí čekalo až do 
úplného zvelebení škôl. Jmenovite jest, co se tyče pomeru mezi 
úrady a soukromými osobami, potreba, aby posavádní spôsob mani- 
pulací hned prestal, dle kterého na české spisy odpovídáno bylo 
od úŕadú obyčejné jen nemecky, ano množí úŕadové, zvhĺšt vyšší 
osobovali sobé i právo, českých spisu sobé podaných nepŕijímati. 

Co se tyče dopisovaní meziúŕadniho, jest pro okamženi aspoň 
tolik možná, aby úŕadové čestí jiným úŕadúm českým bez prekážky 
dopisovati smeli česky, v čemž množí milovníci, jazyka českého, 
kterí se i bez škôl materštine své naučili, hned síatečné počátek 
učiní a jiným búdou sloužiti za príklad a ku poučení. Každý rodilý 
Čech môže se pri nékteré pilnosti v knitkéni čase naučiti . správne 
psáti tím jazykem, kterým v obecném živobytí uiní mluviti. 

Budiž tedy ostatnim úradom českým ustanovená krátka Ihúta, 
za kterou by se spisovné reči české doučili, a po té Ihôté budiž 
všeclmčch povinnost, i meziúŕední dopisovaní dle pravidel nahoŕe 
ponavľž(?ných zavésti, krom ])okud by se týkalo dopisovaní k úra- 
dom krajín nénierkýcli. kdež potud nebylo ani nt'jmenší pŕíleži- 



Osvedčení rolníkúv z Královéhradecka. 93 

tosti českému jazyku se naučili. V tom ohledu budiž ustanovená 
Ihúla mnohera delší. 

Zdržujeme se zde od obšírnejšího a určiléjšího ponavržení 
tohoto poznenáhlého príchodu v dúvere na nedávno zŕízený výbor, 
jenž uvažovali má základy budouciho ziízení zemskélio a jehož 
obzvláátní péče i na tento predmet jest obrácena. 



Osvedčení rolníkúv z Královéhradecka pro češtinu 

6. dubna 1848. 

Pod nazvem ^Vyjadrení mnohých sedlákô z Královéhradecka* uve- 
ŕejnily , Kvety" 11. dubna a „Nár. Noviny* dne 14. dubna následující 
jadrne osvedčení, kleré činí čest dospčlosti, zvedenosti a uvedomelosti na- 
šeho lidu venkovského na počátku pfevralu roku 1848: 

Dne 1. dubna I.[etošního] r. jsem byl v Praze, kamž každých 
14. dní CO vozka jezdím. Stojím povždy „u Špinku", že pak tam 
zadných novin nikdy ke člení dostali nemohu, docliázím s túžbou 
ke „zlaté huse" na Koňský trh, a tu mám pŕíležitost z novin se 
dovédéti, CO se vše ve svete deje. Posledne jsem četl s velkou 
mrzutostí v č. 52. Pr Z.: „Worte an den bôhmischen Bauer" a 
,Auch ein Wort zur Zeit uber Worte znr Unzeit.** Tylo články 
mne vynutily pot z čela a učinily me na celé ceste k domovu ne- 
spokojeným, doma jsem je sdélil svým spoluobčanom a také v ji- 
ných vsích, a tak jsme uzavreli následující vyjadrení časopisem 
uverejnili, který již mnoho let čítame.*) 

Tiik si ledy ti páni v kanceláfích myslí, že náš sedlák pfoce 
jen lak hloupý je, že již dávno nepoznával, jak nehodne s nárni 
zacházívají, že nás i o clialrný kabát divnými taxami, posly. po- 
žadujičnostmi za nekolik nemeckých ŕ;idkfi iiernilo.sľdné pripravují 
a často nepráve z našich živnosti vypuzují? To jsme vše již dávno 
vedeli a pŕetrpce cítili; než jakého to hlasu, jakého dovolaní I — My 
jsme vždy ostali jen trpícínii sedláky a volali j>nie k Rohu o po- 
moc: konečne nás Biih poneknd vyslyšel — seslal nám muže ducliem 
SV. proniknulého, jenž .<e našieli sedlských záležitostí ujal, nám leo 
cos, čemu jsme neporoziimrli, k na.šeuiu prospechu vysvetlil a ko- 
nečné v -Bohemii" premile a spravedlivé vyjadril, kterak tie k našim 
úí'adiim chovali a co Zíikonne zapravovali a eo za to požadovati 
nuižem(\ 

Neznáme sice toho nám Bohém seslaného pána, vime toliko. 
že se pan doktor Brauner jmenuje a muž velmi učený a velmi 
zbehlý v našich záležitostech byli musí, když se jeho nám f)i"ízni- 
výni pérem k svómu z bídy a rol)oty vymoženi poučili muženie a 



*) Dlužno patrné rozuiiióti Oa-npis .Kvety. — Vyd. 



04 Osvedčení rolníl^úv z Královéhradecka. 

dle našeho citu vyjadrujem se, že kdybychom mohli, na každém 
záhone bychom mu z vdéčnosti pomník postavili. 

Z j menovaných článku v „Prager Zeitung* ale poznávame jen 
neblahé upomínky na onu obvyklou nepŕízeĎ a nelidskost nékterých 
úŕedníkú ke stavu našemu, kteŕí nechtí, než abychom jejich več- 
nými robotíŕi a hloupými sedláky ostali, jenž jen tenkráte * radi na 
kancelári vidéni jsoii, když dŕíve skrze kuchýň projdou a pak ho- 
tové a dost na úŕadcí platí, klobouk pod paždí mačkají, po špičkách 
prstú tŕesouc se k úŕadníku chodí, jemu, pisári i praktikantu ruku 
Iíbají, pri každém promluvení „ponížené prosím, urozený pane", 
ŕíkají a se vším spokojeni jsou, co se ŕekne a nafídí. Ti páni si 
nepomyslí, že my to, jen s ošklivostí a ze strachu pred vratným a 
mstou déláme ; oni si nepomyslí, že my cestou z kanceláŕe i doma 
do nebe volající bezpráví téžce uznávame a Boha o pomoc žádáme, 
jen pouze z donucenosti pŕetváŕené s nimi jednáme. 

Pan Garl Assmann a pan J. F. se dle „Pr Z.* domnívají, že 
blahodatné články p. Dra. Braunera v Bohemii, jižto my v naši 
vsi také čteme, českého sedláka k odbĎjnictví atd. v nynéjších, 
posud neporovnaných časech popuzují? Ti páni jsou na omylu; 
my zde verejné a sväté ve jménu mnohých vyznávame, že nám 
až posud tak škaredá myšlénka naše hlavy neprojala ani projme, 
ale že mluvil p. Dr. B. z naši duše, a že se my čestí sediaci a 
veškeren veský lid docela tise a mravné chovati chceme a toužebné 
opravám a ulehčení našeho stavu vstŕíc hledíme, kterých, dá Búh, 
se také dočkáme. 

My potrebujem a žádáme zákon srozumitelný nám všem, a to 
český, dobré úrady a úŕedníky, kterí jsou našinci, kteŕí se v našem 
jazyku mateŕském znají, aby nám Cechúm všecky záležitosti po 
českú ŕídili a vyjednávali, tak abychom nemuseli pred úŕadem, kde 
se o naše veci, jméní, čest, život atd. cizím jazykem jedná, jako 
pitomí štát nevédouce, co se s nami deje; neb skrze tuto nesrozu- 
mitelnost se mezi nami již velmi mnoho neštéstí prihodilo. Af nás 
neuznávají ti páni za surovec a nedospelé téclito zmén a ponaučení 
od p Dra. B.; af nevypiavují, kterak se jejich poddaný proti jich 
písaŕúm vyjádŕají — tím jen jeví strach, jenž pochází ze zlého 
svedomí. — Vše, co p. Dr. B. psal, jsmo dobre uvážili a ztrávili, 
a všickni ti. jenž proti jeho dobrému, pravému a nás sedláky do 
rádu človéčích práv (bez ujmy jiným stavúm) sázejícímu návrhu 
jednají, uznávame za své nepŕátele, a žádáme snažné predné našeho 
milého krále, pak dústojné úrady a slovútné méšfanstvo Pražské, 
by se nás vesničanú, jenž jsme již tak diouhý čas v porobe a všem 
s nami nepŕíznivém nakladaní tise a trpélivé setrvali, dobrotivé 
ujali; my za Lo pripovídáme šlechetné, mravné v ceste vzdélávajíci 
se tise a pilné chovati, bychom tak dobmdini nal)yLého hodni byli. 
Heslo naše jest a vždy bude: Bnli, drahá vlast a král! 

Také v tom osudnom cí.^le 5:^. „P. 7.ŕ pi.še p. iíeinrich Neu- 
}j:ebaner .Die Deulst-libôhnien'*, v jakém jazyku by se as mélo. 



Žádost Moravana k Jeho Milosti králi. 95 

kdyby se mél pro Cechy, Moravu a Slezsko parlament zndit, v nem 
rečnili a vyjednávali Tu patrné poznávame, jak o naši predrahé 
národní reči smejšleno ; česká reč by se hneď s počátku snemovaní 
prv nehodila do parlamentu, a to z mnohých príčin, zvláštč pak 
že velký díl českých obyvatelá mluví nemecky a že by se v Čechách 
sotva nalezl vzdelaný Cech, jenž by nemecké reči mocen nebyl. 

Tak tedy, že jsme se naučili nemecky, má býti naším poníže- 
ním a neštéstím? a máme čekati, až by po letech skrze uvedení 
české reči a vyučovaní na vysokých školách, kdcž nepráve vylou- 
čena byla, naše reč se opét povznosla a rozšírila? — To dá Búh 
nebude; pod tím nevyrozumíváme onu svornost a rovnost, nýbrž: 
00 sestárne a ve zvyk pŕijde, nerado pak i právu místa postoupí. 
Budto ry c anebo nie. — Nf'^mčjte starost, páni, že Cech neumí ve 
své reči slušné se vyjádŕit; do parlamentu se vydal vždy jen muž 
schopný, a téch, nepochybujte, máme, díky Bohu, hojnost; neb ač 
Cech byl zbaven vyššího vzdelaní ve své reči, uhonil to opét láskou 
ve své mluvé — čtením a cvičením se jak z českých, tak nemeckých 
a jiných kníh. Se vším právem se mťiže ŕíci a dokázati, že my Ce- 
chové, a to zvlášf lid naši tŕídy jest schopnejší a cvičeniijší, než 
naši tŕídy Hd nemecký, ponévadž my jsme z velké částky obou 
zemských jazyku mocni. Nemeckému jazyku jsme se učili buJ 
v Némcích, vie ale ve o. a 4. tŕídé hlavní školy, a nyní obéma jazyky 
se cvičíme, čteme a čerpáme, což u NémcCi není; ti setrvali jen 
pri své reči v 2. tŕidé normálni a tím dost. (To platí o lidech 
veských.) Jestliže jest mezi nami stav lidí, jenž českého jazyka 
mocni nejsou, jemu se nenaučili, jím pohrdají, jeho vyvinutí zlo- 
myslne bránili a pŕece jen z našich niozolú niczi riánii dobre žili. 
téch múženie jen politovati a ľíci: (M zmeškaní, toho škoda. My 
budem z plného hnila volali: B u d i ž nás ríiatorský jazyk 
vedie nemeckého v stejiié dustojnosti a moci lined 
p i* i počátku do parlamentu u v eden a poštová n! 

V Jámovicich dne G. dnbna 1848. 

Ve jménii mnohých: Václav lAikavĽc, rolnik. Josuť Kiibocvk. 

rohlík. — Antonín Malý, ľolník. — Karel ľ^i'ťj.skal, ľuhiík. — Václav 

Soumar. — Matrj Novák, lolník. Jakub IJenes rolnik. 

(Niiľ. Nov. 181ís. slr. 35.) 



Žádost Moravanú k Jeho Milosti králi. 

<!. (luhna lí:^4S. 

Článkové násletiující byli vvdáni n:i sv<Mlo la-jprvé jiiko lisk zviástiii. 
rozširovaný me/.i lidciii moľuv.skvm. (Kvôly 22 i. si. '2). (Jvnoiiiriii json 
téz v Týdeniiíku na str. 111, dne 0. (ini)na, p;ik v (i. rís. Náľ. Xnv. 
1.Š48 po(J nazvem „Ozvjíní Moravskéhn lidii." V ri>\v [Kik s. télioz Cn^i)- 



06 Žádost Moravanú k Jeho Milosti králi. 

pisu oznamuje se z listu pŕátelského F. V. Prúdka, datovaného v Brne 
dne 8. dubna, že , Ozvaní lidu Moravského čtlo se po vydaní na íilosoíii 
od vlastencô toho ústavu. Nemci počali zuíit a pretrhli další ctení. Hádky 
povslaly, Dudík pŕišel a ŕekl, že Nemci mohou mezi čtením odejít, což 
se i stalo." 

Kampelík ve svém spise „Duch ústavy" žádost onu uverejnil také, 
a sice pod nazvem svrchu uvedeným, i pripomína o ní, že mu ji „sdélil 
Ferdinand Mojmír Vanék, rodem Moravan" a že tato žádost ozvala se 
v srdcích jednotlivých vzdelaných vlaslimilĎ, jak i v jednotlivých článcích 
v národe konečné sama sebou z lidu vznikla a najednou tiskem na svetlo 
vyšla. Množí z našich verných rodákô prevzali na sebe tu svätou povin- 
nost, lid venkovský s obsahem a smyslem této z útrob národa vzaté žá- 
dosti seznámili, a když obec n(>klerá po rozumném rozvážení se s obsahem 
shodla, bylo jí na ruku dano, by tu samou petici, však se zmeneným 
nápisem: „Žádost poctivé obce N." soused po sousedu podepsala a pak, 
by jeduomu neb dvoum hodnoverným sousedňm písební a s obecními 
pečeti [sicj zaopatrenou plnomocnost dala, kteŕí by žádost Jeho Milosti 
králi ve Vídni podati méli . . . Veškeré obce panství Pernštýnského, Mora- 
veckého, Boženeckého, Tišňovského, Ždái*ského atd. ze stredu svého vážne 
a rozšafné sousedy zvolily a je 11. kvétna r. b. do Vídné, ku králi na- 
šemu s nadŕečenou žádostí vyslali." Dále pfipomíná Kampelík, že „už 
skoro ze všech krajô Moravy došli takoví vyslancove s podobnými a stej- 
nými žádostmi do Vídne,'' že tam pŕíznivé byli prijali a ubezpečení, že 
pctice i moravskému snemu zaslaná bude. 

(Kampelíka „Duch ústavy vôbec" ; druhé vydaní. V Praze 1848, 
str. 54 — 55.) 

Ponévadž výpovedí pána ministra vnitŕních záležitostí mocnáN 
stvi Rakouského uznáno nám bylo právo, abychom se radili ve- 
spolek a naši spoločnou vtili slušné prednášali: činíme to tímto 
ozvaním pevným a úctivým. 

I. Búh, jcnž rozličné rozdáva darúv svýcli, stvoril nás, dav 
nám prirozenou dustojnost človečí, v zpúsobu zvláštni povahy lidu 
slovanského; chceme tedy ostati verní tomu ŕízení Božímu, tedy 
hájíme národnost svou slovanskou, a sice chceme stati pevné pri 
kmeňu neroztrženém česko-moravském. 

Odporujeme tedy tém, ježto by chtéli odloupnout moravský 
národ od českého. 

II. Ale i osobnost svou moravskou hájíme; chceme totiž stati 
verné pri Ceších, ale nepominouti v nich, neroz^^lynouti, aby Mo- 
rava mohla sama ostati na právu svém, kdyby Cechové nékdy od- 
padli od svobody, ač toho bohdá svet neuvidí. 

III. Zadáme tedy, aby vedie spolčeného snemu v Praze byl 
i zvláštni v Morave, jímž by se ŕídilo i vlastní hospodáŕství zemské. 

IV. Jazyk český budiž jazykem obecní m, anf jest v Morave 
čtyrykráte mocnejší nežli jiný; však ale nemeckému prejeme rovné 
právo tam, kde rovný jest našeuui. 



Nucené vyjadrení Výboru méšťanského. 97 

V. Slovem „konstitucí** rozumíme slušné zastoupení celého 
národu dle všech živností svých rovné; zvláštni vládu soudu pod- 
robenou, a vúbec jak to jest v zemích svobodného lidu moudŕe 
zŕízeno. To nám slíbil Cisaŕ Pán, a to jen vdéčné pŕijimáme. 

VI. 2ádáme dokonalé zrušení toho, čím byl lid zavázán ma- 
jitelúm panství. 

Af pominou úrady panské čili patrimoniálni, a veškerá pod- 
danost jiná, nežli pod zákon obecní a Majestátnost. Af tedy i se 
zruší všecka práva panská a feudálni, jako na desátky, robotu, 
laudemie, mortuarie, honby, práva nad ŕekami a podobné. 

VII. Zadáme, aby všecka jednaní obecní (sondy, snemy, školy) 
byla verejná. 

VIII. Af jest úplná svoboda slova, písma a tiskú; kdo pro- 
viní se, budiž souzen od soudu zvlášté povolaných moudrých cili 
poroty. 

IX. Školy po celé zemi budtež záležitosti obecní, ucitelstvo a 
CO náleží k učení, zapraviti se má z pokladu zemského. 

X. Na liŕady a dústojnosti pripustení budtež jen občané spo- 
jeného království Cesko-Moravsko-Slezského. 

XI. Po skončeném ozbrojení všech občanu počestných af 
umenší se velmi počet stáleho vojska. 

XII. Konec-né shodujeme se se žádostmi (^eské zeme, pokud 
nejsou na odpor pŕedeslaným článkúm našim. 

XIII. Prejeme Císaii Pánu Boží požehnaní v blahé péči o ná- 
rody své, a slibujeme pevne stati pri zákonu svobodnéni. 



Nucené vyjadrení Výboru méštanského. 

7. dubna 1848. 

Vvtkv ťiiiOiió Vvi)()ni niŤšľaiiskóniu, jakijbv svéniornč* ()s<>lK)\al >i 
právo a pusolmo-t. kton'* hy pľísliišoly oi'^anuín /;íkoiiiir' y.vízvwým, \*n- 
iTiéiv jej k iiásle'liijícímu osvedčení, jež lile inhíní S(*li()j)ľova (11. .^ ) 1)\I() 
od ZĽni<!\sj)ľ;ívf'e stvľZí.*iio a }»ak novinami uvrŕcJMí-no, alr zajist<'' iťiinin 
nOineckynii : nehof v ^Piaž. Xov." a v ,N;íľ. Nov." se ncnalézii. 

Vo včen^j-^íin číslt' ra>o{)isu .. NáľOíhií Noviny" iialóz;i s<' ini- 
slednjííri zpniva z jodnoho li.-tu I .ibon'cki'^ho : 

«Z Prahy vrera : Im/zvIjuIí na vsoch s(i-anácli. Nosri<hi«'' kliil>\. 
z nichžto ,l^ľňinyslovíL jodnota'* iicjaľoĽanlriľjší. \ojn«*smy-hi<'j-i 
vylilášky na rozich. XiiľOilin' obrana posnd nooriiam'-nviina : r«-li 
ph-])jíitci na povrchu, alo \ i)OJi nav/i s('l»oii: ItM- v h<'i-i!:'-n- j- 
šini.'-'l jľsili nvní niiiž«' co ])vli sin'snvin. INi/jhI 
«.Svornosl. vv hrali-i H'-nn-rti !" 

*) Scliázi iílovo. asi: obloku - ľozii. vv"l. 



dH Nucené vyjadrení Výboru méšťanského. 

Od prviiilio okamžiku naši púsobnosti, k nížto dne 1 1 . bŕezna 
povolala nás svobodná volba lidu, až k telo chvíli byly vše- 
stranné naše sily, s nebezpečím vlastních zajmú a jiných ještč draž- 
šíeh stalkú, posvéceny blahu národa a mesta našeho, tak že se 
nám nedostávalo času a obzvlášté v úle, abychom činnost svou 
ospravedlňovali. Jakkoli prvni náš úkol prestával na tom. obecne 
známo články pctice formulovali, udalosti, kteréž náleží poslednimu 
listu dôjin hlavniho mesta našeho, zpúsobily u všech tehdejších 
pomerech obrat tíikový, že ačkoli náš úkol jevil se na pohled ob- 
čanúm hlavniho mesta našeho ukončeným, my s vedomím nej- 
vyššího úradu zemského pokračovali u své funkci. 

Dúvéra v úrady, ustavičné posud nepretvorené, byla tou dobou 
zviklána i podarilo se nám, ježto jsme niéli dúveru od lidu, 
dúveru v lidu ndržeti. To byl náš úkol první a nejdôležitéjší; 
na jeho rozŕešení závisel pokoj, pokrok — dle našeho mínéní možný 
jenom tenkrát, když spočíva na zákonu a právu — netoliko hlav- 
niho mesta, nýbrž pokoj celé zeme. 

Jakožto prvni úloha, jižto jsme neúnavnou péči venovali, jevilo 
se nám pilným a nutným, starali se o snížení cen prvních a nej- 
nezbylnejšich potíeb živolních. Záruky yeliké musely v prvním oka- 
mžiku byli poskytnutý, aby ceny chleba a piva se zmĺrnily. Budiž 
za to dík velkodušnosti pánúv členúv téchto živností, jižto se vzdali 
náhrad. Tŕídé nezamestnané musel bez prodlení opatŕen býti vý- 
délek. Utvoril se ze stredu našeho odbor íiliální k tomuto cíli, 
sbor pani jal se sbírati šlechetné dary a podporoval naši činnost. 
Do dneška tylo činí 26.639 zl. 30 kr. konv. m., jakož podrobná 
listina subskripční, niže uverejnená vykazuje a 1:^99 mužských dél- 
níkú a 129 ženských vydržuje se mzdou Výboru. 27.') délníkúm 
mužským opatril Výbor cliléb svoji intervencí, aby práce erárni a 
stavovské co možno nejrychleji se podnikly. Ze stredu Výboru ode- 
brala se deputace do Vídné, aby J. Veličenstvu odevzdala petici, 
kteráž ohlasem, jehož dosáhla po celé zemi, jakož i adresami sou- 
hlasícími, povýšená na petici zemskou. 2e úloha Výboru, co do 
zajmú v mestských a zemských nebyla pochybená, jest príliš známo, 
nežli aby k tomu bylo potŕebí ješlé slova. 

Zkrátka nejsvétéjším úkolem naším bylo a zastane, aby- 
chom neshody našich pomeru společenských, jazykových a 
národ n í ch uvedli v harm onic ký celek. Že jsme úkol tento 
rozŕesiti dovedli, vzhledem k našemu hlavnímu méslu, to nás uspo- 
kojuje, ačkoli i zde, netajíme toho, stáli živlové pfíkfe proti sobe 
a činnost naše zhusla vykladaná byla nepráve. 

Nyní počína se nová doba činnosti naši ve smyslu naznačeném 
pro celou zemi, abychom dále šírili poučení a jiné zprávy, jimižto 
by se pi'ispívalo k udržení pokoje po kraji a po meslech. Prohlašu- 
jeme. žef jsme hotoví, každou zprávn z mest a obcí prijímali a ve 
pŕípadech pochybnýcli poskytovali jim návod, aby zlomyslnosli a 



Hrabéte Sylvy Tarouccy slovo k moravským stavíim. 91> 

protivnému sobectví zarazila se cesta, kteroužto by v foín rozčile- 
ném stavu tak snadno mohly nalezti v nesliežeiiá srdce milovaných 
bnitŕí našich. 

V Praze, dne 7. dubna 1848. 

Vvbor Pražského méšfanstva: 

Nasleduje asi tŕicet ])odpisCiv členu tohoto Výboru, mezi nimi J. K. 
Krug, J. B. Riedi, Ludv. Rupperl, M. Dr. Kiemann, L. Lämmel, G. Ilalla, 
UfTo Horn, Leop. Portheim, Karel Zdekauer, Bedŕich Ehrlich. 

(Boh. pŕíl. k čís. 57.) 

Pri tomto vyjadrení uverejnene bvlo zároveň problášení následující : 

K nucenému vyjadrení, podepsanému od V ý b o r u Pražských 
niesfanúv, jež nmé dnes bylo pŕedloženo, vidím so pohnutá pro- 
Iihisiti, že pusobeni tohoto Výboru, nátlakem pomeru v utvoreného, 
v zájmu zachovaní pokoje, zejména zamestnávaním lidí práce ne- 
majicích, což spojeno jest se značnými obetmi penéžitými, úplné 
uznávam. 

Ostatné rozumí se samo sebou, že toto komité. ponévadž nyní 
k niistu prišel nový výbor mešfanský, vzcšlý ze svobodné volby 
mestské obce, nemíiže dále účinkovati jakožto výbor méštanský 
a jménem výboru méštanského, ponévadž tento nový orgán, 
utvorený ve smyslu ústavním, nový výbor méšfanský, zejména na 
počátku trváni svého, musí stati pevné a v zájmu zachovaní pokoje 
a poŕádku veškerou autoritu zákonní v sebe pojmouti. 

Jestli ostatné členové, podepsaní na podaní mnr pŕedloženéni, 
ve svém snažení o zachovjiní pokoje a poŕádku poučovaním, z{:)rá- 
vami. uklízením nedorozumení v naznačenom smyslu vyjadrení 
svého chtéjí účinkovati dále, mohou býti pŕesvodčeni. že je v jejich 
chvalitebném počínaní budú podporovati. 

Ponévadž ostatné místno.st Jednoty prômyslové svému určení 
vlastnímu vrátiti se musí, nebudú váhati, al)y<-h pro potrebná jednaní 
a rokovaní vhodnou niístnost poukázal. 

V Praze dne 7. dubna 1848. 

Hrabr Štadión. 

(Holi. vis. .')7. pííl.) 



Hrabéte Sylvy Tarouccy slovo k moravským stavúm. 

7. dubna 1S48. 

Portugalská rodina lírabal Sylva-Taľoucciiv usadila -'^ v iiiimilóin 
štoletí na Morave, kdež jí náleží íideikoniisní vrlkostatek (i»'cliy u Olu- 
mouce. Niže dolčenv hrabe Bediich jest dľuhorozenv svn Fiantiškuv. 

7* 



100 Hra bete Sylvy Tarouccy slovo k moravským stavúm. 

študoval theologii v Praze, v Olomouci a v Brne, kdež všude stýkal 
se s vlastenci českými. Po smrti staršího bratra Ervína r. 1846 uvázal 
se u fideikomis, jejž však pozdéji postoupil mladšímu bratru svému i oddal 
se podporovaní siiah kulturních a humanuích. Hrabe Bedŕich Taroucca 
by] jediným členem posledního snemu stavovského na Morave, jenžto vy- 
slovil se pro užší pŕilnutí Moravy k Čechám. Jeho » Slovo k moravským 
stavom" bylo čteuo od referenta Dra. Pražáka ve schäzi snčmu stavov- 
ského dne 14. dubna pravé pri té príležitosti, když bylo jednáno o adrese 
císaŕi za príčinou peticí Pražských. Ve snemu na osvedčení Tarouccovo 
oslŕe útočeno, a tento mužné je hájil. (Stav. Mor., str. 36 — 40.) 

Jeden z nejkrásnejších následku, které z politického vybavení 
Rakouska vy plynulý, jest všude ozývaj íeí se probuzení a vyvinutí 
utištených národností. Toliko jedna provincie politicky dospelého 
Rakouska jeví neodpustitelný indiíTcrentismus, kdežto všecky ostatní 
zeme celé monarchie sesílení národního živlu svého za úkol si 
berou — a provincie ta jest bohužel naše malá, ale bohatá a po- 
žehnaná Morava. 

Moravanó co Slované mají jen dve cesty pred sebou, jedna 
vede k dobrovolnému odŕeknutí se národnosti, k úplnému znémčení, 
druhá vede k pevnému sjednoccmí se (ne podrobení) s Cechy, čímž 
pred úplným ponemčením zachránení búdou. Ktcrou z obou cest 
Morava jiti má, pŕedpisují jí i zemepisní i dí'^jepisni pomerové její 
zajisté jasné a beze vší pochyby. Dobrovohié obetovaní naši národ- 
nosti l)ylo by i bez ohledu na hmotné interesy a historické insti- 
tuce naši zeme již samo sebou nejvetší ponížení, neb v našem čase, 
kdež náľodnost první pŕirozený základ rozličných národních spolku 
činí, by la by to politická samovražda. 

Ponévadž každý pravý vlastenec od takové myšlénky daleký 
jest, uzn(\jme tedy zem Ce.skou d^jopisem za povolanou, aby nám 
mileráda bratr.skou ruku k obnovení naši národnosti podala. Nám 
záleží tedy na tom. aby spojení Moravy a Cech, které beztoho kon- 
stilučním zpúsobem dle státního práva pomoci zákonních orjľánú 
stáva, jakž dalecte toho povinovaiiá viTnost k vznešenému rakou- 
skéniu cisárskemu domu a svazek statní rakoiiský povolí, slatečné 
se obhájilo. Xochf i sem lam odporní hlasové proti Cechom se 
zdviliají, zakládají so zajisté na nej výš iiespľaviMllivýcli pi'edsudcích. 
(.lt(?mež v listech vznešené liislorie české a všeckv tv predsudky tam 
porazené nah'znemc. Moravané ni^jsou jen Ceclunn príbuzný národ, 
jsoLi i národ píivodom i víc než tisíciletou spoh'čiiou histórií s Cechy 
oiizce spoji^ni. Dejepis vypravuje UJím o slovanskom vojšté, které 
])od vudcem Cecheiii Chorvátsko, soverni to část Sr])ska nad Kar- 
paly. opnslilo, Moravu a Cr(diy. \)0 len čas skoro prázdne, obsadilo 
a od Irch dob nové své (h'diny n('0])uslilo. I><jepis Moravský nelze 
od Českého oddelili, ukazujef nám, /r Morava pozbyvši ])0 snu'ti 
Svalo]>hikové panoviiní sv«''lio nad slovanskýnii lu'iľody. od Cechu 
nikdy nebyla i)()va/.()v;ni:i co zeme ])otlman<'ná. nvbrž vždy co stejná 



Kabinetní list ze dne 8. dubna 18á8. 101 

práva mající. Není účel článku tohoto podati obšírne objasnení 
í?vazku mezi Cechy a Moravou i dle histórie i dle práva státního, 
článek tento má jen Morave ukázati, kde by stred svúj hledati 
mela. Kdyby zakorenené predsudky, znémčilé vychovaní vyšších 
stavô, jakož i jednostranná pťevaha nôkterých ponemčených niest 
a cizích do zeme vniklých živlu druhou protivnou cestu nastoupiti 
Moravu nutily: nie naplat ; nastane doba, kde vec pŕece na pravou 
cestu se dostane a kde se zanedbaní vhodného okamžiku tím trp- 
čeji po púvodcích takového nešťastného nedorozumení mstíti bude; 
nebot národní duch, který ted všude vzkŕišení slaví, procitne ko- 
nečné i u nás, a Slované česko-moravští, jichž se pŕes 4 mil. číta, 
nebudou chtíti byt obyvateli poslední provincie nemecké, ponévadž 
nejcizorodéjší by byla, aniž dbáti búdou na výrok vše v sobé sou- 
streirujícího Frankfurtského parlamentu, který bud nad ponechaním 
neb zničením jejich národnosti bude chtít ro/Jiodovati. 

Nížepsaný, oud moravských stavu, za povinnosl má, ty to ná- 
hledy ve jméné svých prátel o predmetu, který práve nyní zŕetel 
Ziistupcu zemských na se obrací, na který nás ministeriální výnos 
činí snažné pozornými, zvlášté svým pánum kollegôin k rozvážení 
pŕedložiti a veŕejm' oznámili. Není pochyby, že i zde, jako všude, 
hlas prírody nad tím rozhodne, co olilediím na národnost bude 
míti platiti; velmi ctihodné ale by bylo, kdyby páni stavové svo- 
bodné a opatrné svobodnému nevyhnutelnému proudu již napred 
pŕiméŕené ŕečišté vzdelali, aby donucené rozvodnení se nevčasnými 
prekážkami až k piestoupeiu' zákonnícii brehu se nezdvihlo. Mou- 
drost samovolné pŕedchází potrebe a dobýva si zásluh o pŕirozený 
bť'h íléju. kleré koneŕíie vždy jen pravd<*' na jevo poniAliaJi. 

V IJľné dne 7. dnbna 18 Iš. 

IJcdricii hnihr Svlva-Taionccii. 
(NYir. x\ov. 184.^, r».) 



Kabinetní list ze dne 8. dubna 1848. 

H. duhiiíi 1818. 

Druhé í)(.'lici Pražské (loslalo se vvíí/.ení iiáslcdujícíin kahiiu-lníni 
lislem. k jcliožto pioveiiieiici oznamujf so soiikľomýiii lisleni z Vk.IiiO diio 
.'), dubna: ,Z <le[>utať.e naši jst)U skoľf) všickni príliš inírni. iiir ľ;i<lik;il- 
ního. Ostatne tu stojí tlobh'. Mini-tr Pillcrsílorlľ odpovéHél, /r kihz ii*-. 
byli spokojeiii s prvnujší odpovedí, aby si ji iidr-Ldi <.imi. on jini ii pnd- 
píše a na lom je *\o<\'\. 'ľake již je cely plán rejjľesrntMc- /.(.■m.-k«' hotiiv." 
(Nár. Nov. 5. si. 1. dole.) 

Jeho Milost (lisar l*;iri ľáí-ii n;i<lednjící in'iv\ sši kahiiiflin list 
ke niné seslati: 



102 Kabinetní list ze dne 8. dubna 1848. 

„Milý Pane z Pillersdorffft ! 

Abych dal Svým verným Pražanúm opôtný dôkaz Svého úpri- 
mného a otcovského o zem smýšlení a Své péče o blaho králov- 
slví Českého, ukladám Vám, abyste vyslancúm cestou pŕiméŕenou 
k žádosti mné podané oznámil, jakž náslťduje: 

1. Národnost česká budiž položena za základ tak, že se česká 
reč ve všech vétvích statní spri'ivy a verejného vyučovaní s rečí 
nemeckou v úplnou rovnost staví. 

2. K prvníniu Českému snemu, který se co nejdríve vypíše, 
budtež povolaní všickni stavové zeme. Shromáždení tolo budiž se- 
staveno ze zástupcu národu, zvolených na základe takovém, aby 
skrze ne všecky dôležitosti zemské rovnou mérou byly opatrený a 
CO možná nejvíce občanu mohlo voliti i volenú býti: ono má míti 
právo, o všech vécech zemských raditi se a rozhodovati. 

Pročež povoluji k opakované prosbe nynéjších žadatelô, aby 
Českého snemu nej prvé pŕíátího následující zástupcove byli účastní : 

a) Vsickni, kdožkoli posud právo meli k snemu pi'icházeti, 
toliko že nastoupí vzhledeín mést královských ta zmena, že vo- 
liti má 

h) královské hlavní mesto Praha dvanácte zástupcô zo stavu 
mésb;kého, každé pak z ostatních královských mést tohoto králov- 
ství alespoŕi jednoho. 

i) každé jiné mesto vtMikovské, majíci nejniéné 4000 dusí, 
rovnéž jednoho poslanec; 

(1) má-li které mesto venkovské 8000 obyvatelú aneb více, 
môže k snemu Českému vypraviti dva poslance. 

«) Vysoké školy Pražské má zastupovdti Rector Magnificus a 
nad to fakultu jejich každou, rovnež jako i úslav technický vždy 
jeden poslanec zvhĺšté. 

f) K zastupovaní všech ostatních tríd obyvatelstva, kteréž ne- 
jsou obsaženy ve článcích pŕedeslaných. mají se z každého okresu 
vikariatního vypraviti dva ])0slanci. 

K volení zástupcu národních má na venku právo každý občan, 
který platí dail, po mést ech pak každý méšían. 

Kdo voliti chce, na tom se dále i to vyžaduje, aby také byl 
dvacátý pátý rok starí svého prekročil. Kdo však volen býti má. 
musí l)ýli v zemi zrozeu a nejméné tŕidcet let stár. 

Voliti. ani volení býti nemoliou títo : všecky pod opatrovaní 
postavené osoby, pak všickni bankrotníci, pokud se nevina výroky 
soudními neosvédčihi, a všickni ti. kteŕíž pro zločin cti zabavující 
aneb pro podobný težký i)olieejní prestupek u vyšetrovaní byh a 
za nevinné prohlášeni nejsou. 

Ustanovení tato o rozmnožení a o zpôsobe volení národního 
zastupitelstva mají však jen potud platnost míti. ])okud o tom 
cestou konstitnciii konečné jinak nebude uzavŕeno. 



Kabinetní Ust ze dne 8. dubna 1S48. 103 

3. Znzeíií odpovédnych nejvyššich ouŕadú pro kiálovství Ce.<ké 
v Praze s rozšíreným okrešem činnosti povoluje se. 

4. Žádost o spojení zemí: České, Moravské a Slezské pod jed- 
nou nej vyšší správou v Praze a se snémem společným má byli 
pŕedmétem rokovaní na snemu Našich ŕísí nej prvé pŕíštím, kdežto 
svrehu ŕečené zeme Geská, Moravská a Slezská búdou zastoupeny. 

5. O zrušení soudú privilegovaných a vrchnostenských, o uve- 
dení neodvislých soudii okresních i verejného a ústního jednaní, 
jakož i o zrušení všeho poddanslví mají se vydatí ustanovení zpťi- 
sobem konstitučním od nových zemskvch stavu, a o vsecko to 
bude rovnéž také môj ministr domácich záležitostí zvláštni míti 
péči. 

A však již nyní jest vfile má na tom, aby §. lO. patentu 
o poddaných od 1. záŕí 1781, pak oba §§. 2. a 7. patentu o tre- 
staní poddaných od 1. záŕí 17»1 na míste za zrušené považovaný 
byly, pokud pfipouštéjí vykonávaní rozkazu vrchnostenských bez 
ohledu ku predloženým odvolávacím stížnostem poddaného. 

O úplném odstránení roboty za náhradu jest v Mém patente 
od :^8. bŕezna \H\H. již naŕízeno. 

Svobodné vvkonávání všech náboženstvi kŕestanskvch. jakož 
i židovského vedie víry katolícke, kteráž se co cirkev statní udržuje, 
povoluje se. 

Občanské postavení židíi v Čechách, pŕimérené času a ponié- 
rúm místním, má se na sneme Ceském v zralé uvážení vzíti. 

6. Samostatné zhzení obcí se zvláštni správou jmení obecního 
a svobodným volenim úfednikú naŕídilo se již a bližší ustanovení 
Ziikonní o veci té odkazuji se rovnčž ke snrmu doniácinm 

7. Žádosti o svobodu lisku jest již vyhoveno patentem oá Iŕ). 
bŕezna r. b. a od té dol^y vydaným prozutímním zákonem o ti>ku 
od 31. bí'ezna v. b. Nový zákon o lisku predloží se bndoncímu 
snemu ríši Našich ku konr'čnéniu rozhodnutí. 

8. Prosba o ochranu svobody osobní proti libovolnému zatý- 
kaní jest vyplnená narizcníni Mého ministra domácich záležitostí 
od :^8. bŕezna r. ISA^. a pŕislíbenim vt^vjnélio jednaní. 

'J. Od nynejška mají v Cech;'irli všickni ouŕadové veh^jni a 
v.šecky soudy obsazeny [oixazovány | ])ýti jedirir osobami obojí i-eči 
zemské mocnými. 

10. Cásteční zrušení a umenšení potravní daiič jest již rozká- 
záno. a se strany obnovené prosby poslancu o dálší ulevtMií u. 
inožná-li, o ťiplné odstránení chnu' í)otravMÍ v IM'aze z nejpoticb- 
néjších potrav vub(»c. zvláštf^ [)ak ym chleba, žita. ze žitné iiiouky 
a z piva, počinji se již vyjednávaní u ouŕadii s|)ľávovníc]i. 

11. Národní stráž netoliko ])ro nn\sta ale i pro veiikov jest 
povolená patentem od h), bi'ezna ľ. h. O jejíni ozbrojení a ii>po- 
ŕádání vydá se co nejdŕíve zvláštni zákon. 



104 Kahinetni list ze dne 8. dubna 1348. 

12. Týkaje se prosby o nový zákon vzhledem ke sbirání vojska, 
dana jest již pŕípovéd Mym kabinetním listem ode dne 24. bŕezna b. r. 

13. Svobodné neobmezené právo k žádostem jest již povoleno, 
a právo ke shroniáždování se i k zrizování spolku bude základnim 
zákonem štátu určitéiji uspoŕádáno. 

14. O dôkladné vzdelaní a dftstatečné nadaní učitelô českých 
i nemeckých, taktéž o pŕiméfené zŕízení ^ymnasií a všech ústavu 
vzdelávacích dle nového plánu studií bude pecovati ministerium 
k tomu konci zŕízené. 

K žádosti Pražských študentov povolilo se již naprosto. 

Co se tyká žádosti, aby veškeré c. k. vojsko a všickni oura- 
dové statní na konstituci prísahu složili, tu se nadí^ji do dúvéry a 
mírného uvážení, že vzejde presvedčení všeobecné, že tato vec jediné 
v základnim zákone slátním ustanovená býti mftže. 

Ve Vídni dne 8. mésíce dubna 1848. 

Ferdinand m. p." 

Dle nejvyžšiho rozkazu uvádini toto váženým pánum poslan- 
com Pražským ve známost s úplnou dúvérou, že v tt'chto ncjmi- 
loslivéjších pŕivoleních naleznou zcela uspokojující rukojemství Zii 
žádoucí vyvinování ústavy vlastenské, a že se strany své ze vši 
sily o to se zasadí, aby prispí vaii k upokojení myslí. 

Ve Vídni dne s. mésíce dubna l«s48. 

Ministľ domácich záležitosli : 
Svobodný })án z Pillersdoríľň m. p. 

Víz k loinu miiiisloľské rozhodiiulí, iiíže položené, ze dne 23. dubna 
ls48 a pľípa(hiO citál z iMllcrsdorlTa o vyŕízení |)ľvin' potice Pražské pri 
kabinelníni listé ze dne 23. uvedený. 

S kabinetním listem z 8. dubna vrátila se d^pnlace do Prahy dne 
11. dubna o pul čtvrté liodiné odpolední. ^Odpovúií od ní na naši pelici 
prinesená uspokojuje spravodlivé a rozunnié žádo^li doslateénO ; máme 
hojné a všestranné zastoupi-ní všech hlavních tľíd obyvalelsiv.i naši vlasti 
na budouei snem povolené : právo voliti i volenú býti je>t na široké, 
opravdu svoi>odomyslné zjlklady položeno, a snénni jest [)ľidána uioc ne- 
toliko ľokujici, nýbľž i lozbodujíeí, tedy zákonodjítná, i dané urOujicí a 
povolující. Na takovýcb Zíikiadech, na snemu tak ziizenéin. ustiuiovíme si 
sami budoucí konečné zŕízeín' zemé naši. Strední hlavní úŕadové s roz- 
šírenou moci a odpovédností spolu jsou povolení, rovnosl jazykô 
zjevné pŕidána. naŕízení vynešono. aby se od lé doby j(in mužove obou 
zemských jazyku mocní na všeliké úrady dokazovali : Oeho by so ncd«^stá- 
valo. musíme od svého vhistního snénni o<'ík:ivali : abv nálcžiíé obsazeu 
l»yl. ai>y jednotliví členoví* jrbo >lalt*ční. ľo/junní. j»oiri?i)y /.í.'m>k<' /najíci, 



Kabinetni list ze dne 8. dubna l^4S. 105 

o blaho zemské opravdii stojící mužove byli, budiž naši nejpŕednéjší sta- 
rostí.*^ (Kvety, 198. si. 1.) 

, Nadšené prekvapení zpôsobila pŕítomnost našeho Fr. Lad. Hiegra, 
kteryž po obdržené zprávé o zmenách ve vlasti z ilalské cesty své se na- 
vráliv, ve Vídni k deputaci se pHpojil, a nyní do Prahy s ní se navrá- 
til.* (Tamž.) 

,Podivno! žádné slávy nebylo, když pŕijeli; jako jich odjezd, tak 
i pMjezd byl tichý, nebof véc byla príliš opravdivá, píle veliká, podstou- 
pení mužné a hrdinské a — výsledek dokonalý. Jenom vétší část pravé 
utvoreného Národního výboru očekávala je se množstvím lidu v nádraží. 
po krátkém uvítaní vedia je pŕímo na Staromestské námestí, kde pred 
starovekou radnici červeným suknem potažená a čestnou stráží obstoupená 
tribúna stála.*) Na tuto tribúnu uvedl nový p. purkmistr Strobach vy- 
:?lance a shromáždénému lidu krátkou fečí je pŕed^ílavil. DIouho trvající 
pokrik: , Sláva I** je privítal, a z oken velkého radniho sálu vystrčený tam 
chované kôrou h ve, ktoré též na uvítanou povetrím vlály. Vyslanec p. Petr 
Faster četl verejné královskou odpovčd na naši petici v jazyku českém, 
po nem jiný vyslanec, p. Pravoslav Trojan, v jazyku némeckém. Po každé 
podrobné odpovedi opakovalo se nadšené volaní: ..Sláva! máchání klo- 
bouky, vlání praporcáv a víŕerií bubnô, a když člení u konce bylo, vy- 
slancove puvodní listinu cisárskou lidu ukázali a nékterými plamennými 
slovy národu ono šiesti na srdce vložili, jehož se touto listinou účastným 
učinil, lut nebylo konce všeobecnému jásání. zavziiéla trojnásobná sláva 
králi, ministru Pillersdoľíľovi, vyslancúm a purkmistrovi. Na to se vyslan- 
cove s purkmistrem a užším výborem méšfanským do radnice odebrali. 
kde ve starožilném senátním, tak zvaném zlatém sále na vyzvaní p:iiia 
{)nrkmistra celé shromáždéní ustanovilo, za šfastné pofízcní našich vy- 
slanci^ zejtŕejšíiio dne slávne boliii ({.■kovali, a píiiiešeiiou kľálovskoii od- 
|)Ové(f hned liskem co iiejľychk'ji ľoz.-^íľili, ačkoliv již jislé množství liolo- 
výcli vyliskii linod t;iko z Vííliič < sebou byli píivezli.** 

,Zatím se sliromáždil velkv Národní výhoľ v sále Pnunyslné JL'diiolv 
K SV. Flavla. kam se cel.í depulace z radnice odL'bľala a od výboru je^lé 
jednou slavtn} pŕivitáiia hyla." 

..Ve slŕo<lu 1-. dubna hyla velká msc u sv. Víta o II. hod. pred 
pol. SvoriiosL Konkordiľ a národní jianly. sUiilenlské k'i^^ie. niOštan<kŕ 
vojsko a balaillon císarskvcli ''ľanátníkú .> nékolikiírvnn liudebiiími sl)Oľv 
tálily pí-ed určenou hodinou na králov^ky zánick, v jehožlo dvoi'ích se 
ílo šikú postavily. O 10 hodine vyšli s [>. pui kniistrem v čele novovoh^ní 
výborové m('-š[anšlí [ť-NMové obecrn'ho zastupitclstvaj, z Vídn*'* pľisli (iej)u- 
lovaní a celv luíľoilní vvboľ. šláb a vr-tšina (luslojníku národiu' i:aľdv. 
pinvázeni j<ouc.í' po obou slľan.ích leirií pľávnicknu a národní ganlnu. z<? 
Slaroméstské radnice, a odebrali s(» v dlouh»'Mn pn'ivodu pivs nvxi, Ma- 
lou stranu do knílovského hradu a do cliijunu sv. Víta. v kl'-ií'ni nrldíly 
od setninv Svornosti a Konkordi<' <palíľv diľlalv. 1 relá Pia/ská 'jiMK'j'alita 

*} Pívde '.'21 lety -tal'j tu r^viw h-en'. ii;i kl-.-ľťni na-o v!a-r. «l"ki vMrcla.- 
Pozn. orijj' 



106 Kabinetní list zc dne 8. dubna 184H. 

s arcikníželem Karlem Ferdinandem v čele, vojenské dústojnictvo v nej- 
pŕísnéjší paráde, grémium guberniáluí, siavná apelace, zemské právo, ka- 
merální správa ald. atd., dostavily se — slovem : chrám byl naplnéii 
zástupníky národa lak jako nejpŕednejšími osobami od vlády. Arcibiskup 
s asistencí celé kapitoly četl sv. mši velkou, a bataillon cís. granálníkú 
na tretím záraeckéra dvore pred chrámem postavený, hlavní doby stŕíle- 
ním oslávil. První to pád, že se cís. vojsko účastným učinilo čisté konšti- 
tuční slávnosti. Po mši dékoval kníže arcibiskup krásnou modlitbou bohu 
za šfastné obrácení osudu našeho, nejdŕív Česky, potom nemecky, načež 
Te Deum laudamus zaintonoval ; stŕelba zahoukla a zámečtí zvonové celému 
mestu hlásali slávne chvíle tylo. Až do púl jedné trvala slavnost v kostele, 
načež návrat vojska a všech ončastníkň vyvesenými českými korou- 
hvemi ve všech ulicích Malé sírany zvláštního oslávení došel. Národní 
výbor jdouc ve právodu národních gárd s hudbou ze zámku do mesta 
dolä, vešel ješte k nejvyššímu purkrabí Stadionovi a predstavil se mu 
s osvedčením, že se za zn'zený považuje a že hned činnosti své započne. 
Počítal v tu dobu 126 oudú, kteŕí se potom ješté rozmnožili.** 

,Večír téhož dne ozáŕila se naše královská Praha skvostným osví- 
cením.*' (Kvety, 200—201.) 

Když vyŕízení druhé petice Pražské kabinetním listem ze dne 8. dubna 
bylo již veslo ve známost obecnou, tehdy nemecký člen druhé deputace 
Pražské do Vídn^ vypravené, JUDr. Kliebert, verejné vyložil svým sou- 
kmenovcum nemeckým pôvod a význam onoho kabinet niho listu. Z jeho 
výkladu nékteré články zde podávame : 

., Predné prosili česky mluvící Bohemci, ponévadž dosud ve všech 
školách vyšších i dOli české vyučovaný byl y pouze nemecky, a jazyk 
soudní napoŕád byl nemecký, by od nynéjška čeština s nemčinou jak ve 
škole tak v úrade na roveň byly postavený, t. j. by v místcch českých též 
po českú se vyučovalo a úradovalo, v místech nemeckých po nemeckú vy- 
učovalo a úradovalo. 

Sliledáváto v tom nčco nepravého? .lá nikoli. — Povážte, že vaše 
deti byly by bývalý nuceny. učiti se ve škole modlili a mysliti francouzsky, a 
že bv u sonihi na vaše žádosti bvlo se vvdávalo rozhodnutí ťrancouzské ! 

Neríkali bysle také vy, že by bylo lépe a že by déli vaše činily po- 
kroky lepší, kdyby se jim o píedmélech školních vykladalo nemecky? 
Nepŕáli byste si také vy, by u soudu s vami zavádéli protokol nemecký, 
jejž byste mohli čisti a jemu rozumeli? 

Co však l)ysle pŕáli sobč, musíte byli tak spravedlivi, byste dopíáli 
svému sousedu. krájanú česky mluvícímu. 

Když pak, jakož se zamyslí, časem školství tak má byli zrízeno, by 
aspoň ve vyšších školách českých deti kromé toho i jazyku nemeckému, 
a ve vvššícli školách nemeckvch deti mimo to též tolik česky se naučiU. 
aby svým krajanúm českým aspoň rozumčli. nemáte veru žádué príčiny 
obávati so. že by (Icch jazyk némeí'ký svého nemeckého krajana chtél 
potlačovali. 



Kabinetní list ze dne 8 dubmi 1S48. 107 

Vy a déli vaše iiiále zuslati Nemci, ale Cech, jeiiž dosud téniéľ hyl 
niiceu, aby se poiiemčil. chce též zástati Cechom, a tohko vhodným vy- 
učovaním i&kolním, obzvlášté ve školách vyšáích, má se dospéti k tomu. 
abv budoucné Nemec tfž Čechovi a Čech Nemci naučil se rozumeli. 

Druhé bylo žádáno. by k poradám o záležiloslech domácich zeme 
České také stav mestský a selský ke snemu do Prahy poslanci svymi byl 
povoláván .... když posléze na snémč každý poslanec mluvili môže svým 
jazykem materským : pak veru nemôžete ŕíci. že Ceši chtrjí míli piednosl 
pied ^vými spolubratry nemecky mluvícími. 

Tretí bylo žádáno za zŕízení odpovédných úslŕedních úradu pro 
Cechy, to jest : 

Vaše procesy a ostalm' záležitosti nebude potom treba posýlali do 
Vídué k nejvyššímu rozhodovaní. Toto nej vyšší rozhodovaní bude se 
budoucné díti v Praze tím spíše, an dobrotivý mocnár nám již arciknížete 
Františka Joscifa za náméstka pro Cechy ustanovil. Když tedy veci vaše 
i v instanci ne j vyšší v Praze búdou rozhodovány. vára .se tudy času, 
penéz ušetrí: budete polom s to, bysle si na Cechy stéžovali. že toho 
dobrodim' pro celou zemi, tudy i pro vás. Cerhončnice, vyžádali .-' Pokladám. 
že máte do Prahy pŕece blíže nežli do Vídné, a že vás to píece stojí 
méné. ** 

D e vát é bylo žádáno a také povoleno, že od nynčjška všechny 
verejné úrady a sondy mají se obsazovati jen osobami lakovými, kleré 
mocný jsou obou jazyku zemských. Pomyslete si možný prípad následující: 

Krajan česky mluvící jede se svým obilím do mésla nemeckého, ne- 
kolik málo mil vzdáleného. Pi'cd límto mésleni ve vsi nemecké néco se 
mu zpronevéíí. Hledá pomoci soudní. Ani soudce aniž kdo jiný nerozmní 
českv a .snad loliko s tOží vvhlcdjí se nádenník, kterv |><)sl()užiti mnsí za 
iiuzného IhinioOin'ka svtMnu krájanú :i míslnímn sondu. 

Není to pľo íl'*('ha snniln»'*. když se mu v (leeliách píe(l soudeni 
neiozmní? 

Naše krásne Cechy jsou vlaslí jeho pravé lak jako naši. a Cechy sc nnié 
jeví jakomjíli. klerá má pies I milión delí mluvících nein«"(ky a ke ,*5,r)00.()0() 
detí mluvících eesky. Níiui Cechonémcum i ve kiMJícJi zrela ecskveh píi 
každéni sonde se rozunií. když hledáme pomoci: nebof ka/dy liredník 
ľozunii némeckv. Ale Cechu v jeho vlasti, ledv zrovna v domé niateískiíni, 
až posavad. je-li nm oč ciiiiti u sou<Iu. v kľ.ijícli urMneckýcli všude se mu 
nerozum í. 

My Ceclionémci jsme tudy patrné v pľospčrhu. a loho prospechu 
i budoucné budeme vždy úča^^tni. Nechcete pak léhož rovného prospechu 
dopráti i svým spolubratruni českýin v mezí<"h /Mm*' Ci'ski'. kl»'rá |Mece 
jest práve tak vlastí jeho jakí) vaši? 

Tato prosba a povolení uikoliv nesahá lak dalcko. aby t(»lo zaii/'Mu' 
najednou a hned nvní v živof ve^lo. Némcckvin žatlatcluin o luad U'-ch-i 
ŕe potrebného času. by si o-vojili známost češtiny: aniž iiiedníii ji/ dn- 
sazení. bvf če.Minv mocni i uebvii. u'^budou nikterak zc službv |ui»:»ou<!Oni. 
Všechny obavy podobnejšou zcela bezduvodiiy," i lioh. (io. a «)'».) 



108 Vynikajlcich Čechoslovanň , Slovo k Moravanúm." 

V této pŕíciué hodna jsou povšimnutí též K. E. Cberta „Dobre 
íTiínéná slova k rozŕešení nedorozumení raezi Nemci a Slovany v Čechách** 
uveŕejnčná v kvélnu v -Bohemii*, kdež mimo jiné praví: 

„Nechať tcdy NC*mci v Čechách nikterak neodstupují od zásady 
rovnoprávnosti národností, ústavou vyslovené; ale rausejí též dilem 
zapomenouti, co bývalo. Národní živel Český nemôže vice býti potla- 
čeným, jak to bývalo jindy; nesmi vésti život podružný; nebot výrok 
rovnoprávnosti jest zde, a jest s p r a v e d 1 i v ý. Na tomto základe pôjde 
pŕirozený rozvoj pred sc, rozvoj obou národností v zemi ; musí však se to 

díti v mezích rovnosti Ani Nemec ani Slovan v Čechách nesmi 

c h tí ti panovati, nesmi se za lepšího pokjádati nežli je druhý, dokavad 
se v duševním boji neosvedčil .lenom jedno musí v zemi panovati, 
zákon, jenž vyjde z ústavní moci statní, rovnčž tak prísny, jako zákon 
stálu absolutního, ale vyplynulý z vyššího, čistéjáího principu, rovné platný 
pro všechny, všechny rovné oprávilující, vSem rovné blahodarný." (Boh. 81. 
str. 2. a 82. str. 2.) 



Vynikajlcich Čechoslovanú „Slovo k Moravanúm." 

9. dubna 1848. 

Chystajice se k návratu do vlasti s kabinelním lislem ze dne íS. dubna 
jakožto s vyíízením druhé })etice Pražské, deputovaní Pražští a kromô 
nich ještó nékteŕí známi vlastenci čestí, moravšli a slovenští obrátili se 
s pŕátelským provoláiiím k Moravanom vyzývajíco je ke svornosti s Cechy. 

Bratŕí Moravané! Vyslancove riiesfanstva Pražského, vracejíce 
se ze sídolního mesta Vidno, ode trňnu nejmiloslivéjšího císare a 
kľále, otce naseho, posílají vám své vroucnó pozdravení, sdôlují 
vám láskavou odpoved dobrotivého cisaŕe a krále nažeho Ferdi- 
nanda na opelní prosbu obyvalelô zeme Ceskó a zovou vás ku pŕi- 
účastnéní se jejich radosti. Ctéle a vizte, čeho ('.echové dosáhli! 

Bratŕí Moravané! Doch Ilospodinuv vane po strništi: národové 
slavl své z mŕtvych vstáni. Mezizdí, jež násilí a lest mezi národy 
vystavely, boŕi se a padají v prach jak noční stiny pri vanutí 
jitra ; predsudky a nedôvera, jenž rozumy lidské zaslepily a srdce 
bratrí bratrôm odcizily, rozplývaji so a mizejí jako pára a dym 
pH východu slunce. Co Buli a príroda spojili a lidské bludy i chy- 
trosti rozdvojily, hlodá a nachází svého stfedií>tô v jednom citu, 
v jedné myšlénce, v citu lásky, v níválénce svornosti Náro- 
dovn voliči i malí moní so v opravdovó bralry; panovníci stávají 
se opravdovi otcove národiiv. — I kosti otcov našich, jakž to váš 
i UiLš nesiiulodlný učilol, Moravan Komenský, pŕodpovodôl, pozdvi- 
huj! se z hrobov |>o dvôstéletóm tvrdom spaní, odivají so novým 
maseru, plní so novým tukom, bujarí novou krvi. 

Bratrí Moravané I Co Buh a príroda spojily, rlovrk noro/Jučuj ! 
Jsmet oba synovo jedno matky, jojížto nojsvrtoj^;í dodictví nám 



Vynikajicich ČechoslovanÄ „Slovo k Moravanúm." 109 

obéma společný jazyk i vlasti naše jsou dve rodné sestry. Čechy 
a Morava byly a jsou zeme jedné a též koruny, a to koruny 
slavné; Cech v Morave a Moravan v Čechách nebyl nikdy cizincem, 
osudové obou byli vždy stejní. Blahobyt náš, sláva a štostí naše, 
slovem všecka budoucnost naše na jednom základu spočíva : všecky 
naše svetské i duševné prospechy požaduj í co nejužšího spojení. 
Česká zeme vám otvirá své náručí a zove vás dúvernO k večnému 
sjednoceni. Ve spojení sila naše i vaše; v rozdvojení slabost obou 
nás — ale ztráta vaše velší! 

Bratŕí Moravané! Zahyň všeliká žárlivost a nedúvéra; Cechy 
a Morava budtež napotom dve rovné sestry, mezi nimiž spor o pŕed- 
nost neraojž místa. Spravujmež své společné záležitosti na společ- 
ném snémé: domáci, jako posavad, každý ve své vlasti, toliko 
v nejvyššich úradecli pri vláclé samé méjmež společné zastoupení 
co pojišténí národní naši jednoty. Pozdvihnétež dôverné a rázne 
hlasu svého o užší spojení vaše s nami ke trúnu nejmilostivéjšího 
císare a ki-ále naseho: ont dobrotiv, onf vás neoslyší. Národové 
velikého mocnáŕstvi našeho, vaši bratŕi, upírají na vás své zraky; 
vaše budoucnost, blaho neb straší, ve vašich rukou spočíva. Ne- 
rozpakujte se! Délejte, pokud den jest! 

Ve Vídíii, dne \h dubna 1848. 

Vyslancove čestí: 

Petr Faster, méšfan Pražský a Pardubický. - Pravoslav Aloys 
Trojan, mošfan Pražský a l*ardubický, a kone. úradník zastupilcl- 
stvi král. koruny České. - - Jan Rypota, nirštan l^ražský. — Fran- 
tišek Jaroš, Tiié^fan Pražský. — Anibrož Gabriel, dokior veškerých 
práv a statkár. - Dr. Jan Kliebert, advokát. — Antonín Sulc, 

mŕsfan Pražský. 

Pavol J- Šafárik, stiážce král. knihovny a prolossor slovanských 
jazyku na univcrsito Pražské. — Dr. Jan Dvoráôek, Moravan z Tiš- 
iiova, dvorní i soudní, jakož i dvorní vojenské rudy advokát, nia- 
jitel panského statku na Morave. — Fr. Ladislav Rie^rer, doktor 
práv a mlynár ze Semil v Cecliách. — Dr. František Terobelský, 
Moravjín z Kyjova - Vine. Furch, Moravan z Telčo. — P. Bílka, 
Moravan z Boskovic. — Ludevít ítiir, Slovák, vvdavatel sloven- 
skvch novín. — Jos. Miloslav ílnľl>an, Slovák, knôz a. v. 

(Xáľ. Xov. 1848, 8.) 



110 Protest vídeňských Némcô proti peticíni Pražským. 

Protest vídeňských Némcú z Čech, Moravy a Slezska proti 

petieím Pražským. 

9. dubna 1«48. 

Dne lí). dubna uveŕejnily ^Nár. Noviny** niže položenou adresu 
,Némcä českých, moravských a slezských**, vyĎavše ji z Vídeňských 
novin, zároveň s její tamníni odôvodnením, z néhožto vyjímáme : 

^Jakož my Nemci pro dobro vlasti, svobody a pokroku ouphié rov- 
nosti si prejeme ve právech obou národností v zákonu základním, cítili 
jsme ze žádostí, aby Morava, Slezsko s Čechy byly spojený, pak z ná- 
padného mlčení o postavení Cech jakožto zeme spolkové k Nemecku, ko- 
nečné ze žádosti o zvláštni ministerstvo tím včtší starosti; protože v tom 
vidíme nejvétší nebezpečí pro pevný svazek našich zemí s císaŕstvím. pro 
další bytí monarchie v celosti a pro naši vlastní národnost. V nepochyb- 
ném pomeru téchto zemí jakožto í':ástí nemeckého spolku nesmi na to 
býti dopuštr?no, aby nemecký živel na oučty druhého takovymto zpúsobem 
ze spravedlivého postavení byl vytištén. Mysh'me, že by hmotné dobré 
zeme, jistola interessä všech obyvatelä, jonž pouze ve spojení s nemeckými 
sousedními zemémi silený býti a kvésti mohou, u velikou nebezpeč uve- 
dený byly." 

,Go se dotýče zvlášlé otázky strany veci, byli bychom nuceni. pri 
vší rovnosti obou rečí zemských ohraditi se proti snížení, a zŕejmO se 
vysloviti proti české reči jakožto f oči v e vyučovaní na nynéjších 
^Livmnasiích a reálkach nemeckých, jakkoli vidíme nutnou potrebu, aby na 
téchto učilišlích pŕednášela se reč česká co predmet; za to ale aby 
také reč nemecká neutrpela touto rovností na université Pražské zadného 
zkrácení." 

, Cítime se dále v našich interessech zkráceni, v čem nám každý 
spravedlivé smýšlející prisvedčí, kdyby pri posavadním nedostatečném vy- 
učovaní v reči české ihned do chodu prišlo naŕízení, aby každý, kdo chce 
ouŕad, obou reči zemských mocen byl; ponévadž by tím okamžite 
veliká čásC schopných synň vlasti od verejných služeb byla vzdálena, 
kdežto pŕece i vétší část mladých rozených Cechu schopná není, by do- 
konale česky psala. Z této príčiny videlo se nás mnoho set Némcň zde 
ve Vídni k tomu vedcno. společné podati adresu ministru domácich záh, 
jenž ohrazení naši národnosti obsahuje a za výjev smýšlení a pŕání na- 
šich nemeckých bratŕí, auo i mnohých smírných mužu českého rodu 
sloužiti môže." 

Dotčená adresa pak jest takováto : 

„Viiše Excellencí pane ministŕe! Zpráva, že slovanská část 
obyvatelstva Pražského se svýini stoui)enci za zastupitele a mluvči 
celé zeme České [se] navrhla, a J. M. C. našeiim dobrotivému ci- 
sári v tom okamžení, kde jednoty k dobrému a k zachovaní štátu 
tolik je polŕebi, žádosti predložila, jenž nejsou žádosti velké časti 
zeme, jež naopak tato zavrhuje, naplnila nás, ve Vídni žijící Nemce 
z Cech, Moravy a Slezska spravedlivou nevôlí. My, jenž jsme sem 



Protest videňských Nénicú proti peticim Pražským. 1 1 1 

prišli ze všech nemeckých končín techto zemí, známe také smý- 
šleni a pŕání všech techto krajín, jejichž obyvatelé činí víc než 
tŕelinii obyvatelstva v zemi, a inteligencí jakož i prúmyslem z nej- 
vŕ'tši časti od nich pestovaným o rozkvet zeme se starají. Cítime 
se tedy puzeny, tato smýšlení Vaši Exc. vyjevití : 

1. My jsme proti všemu oddelení Cech, Moravy a Slezska od 
druhých rakouských zemí a jejich interessii, jakéž jasne vysvitá ze 
žádosti o vlastní odpovédné ministerstvo v Praze. 

2. Chceme sc i my s druhými rakouskými zeníémi pHpojiti 
k Nemecku. 

3. Protestujem proti všelikomu zkrácení naši nemecké národ- 
nosti v zemích jmenovaných totiž n) proti uvedení slovanské reči 
do škôl nízkych v nemeckých mistech ; /) proti uvedení jejimu za 
íx'č ve vyučovaní v radných pŕedmétech školních; r) prolilašujem 
se pro zachovaní nemeckého živlu na université Pražské; fi) jsme 
pro opatrení nemecké reči pri zastoupeni národním techto zemí; 
e) jsme pro to, aby v docela n(*^meckých krajinách nebyli vyloučeni 
ti ouŕedníci, jenž nejsou zbehlí v jazyku re^knn. 

4 Protestujem slávne proti jednostrannému dosazování jen ve 
vlasti rodilých na ouŕady a služby verejné, protože by pak druhé 
provincie rakouské k tomutéž kroku nuceny byly, čím by krásny 
íl pevný svazek rakouského mocnáfství skutkem roztržen byl. 

Vaše Exc! Všichni národové konštituční monarchie vidí vás 
po boku našeho milovaného císaŕe s ouplnou dúvérou co ministra 
stati. My Nemci v (Jlecliách, Morave a Slezsku, pevné jsouce pre- 
svedčení, že pravé dobré jmenovaných zemí jen neprostredním .spo- 
jením s Rakousy a tínito > Némeckem miiže byli docíleno, kojíme 
se nádejí, že Vaše Exc. pn odpovedi na Pražskou petici na tento 
výjev smýšlení nemeckých obýva telu techto zemí vezme ohled. 

Ve Vídni dne \K dubna 1848. 

{Nemecky též u Scbopfa U. ÍU.) 

Leč na opétiié žádosli Pražské vyšlo rozhodnutí kabiiielníiii listeín 
o den (Iľíve, iicžii datovaná jest tato adresa, o nížto „Xár. Nov." praví. 
že prípis tento .,vy{>rao()ván od Spolku NOmcii z ('ech, Moravy a Slezska 
ve Vídni [teily ze zemí koruny Ceskó|. V čele stojí: Dr. Ro.^sler. 
Rank. Dr. Suttner, Dr. Heidler. Dr. Nagler. Dr. Freund. Warluínek. 
Dr. Lohner. Seidlitz. Mají denní schuzky. vysýlají emisary do Cerh a na 
Moravu.** (Nár. Nov. 1848, 10.) 



1 12 Palackého psaiii do Frankfurta. 

Palaekého psaní do Frankflirta. 

11. (ludna 1848. 

Heslo Vídeňské „inniger Anschluss an Deutscbland** — o tčsuém 
pripojení se k Nemecku — záhy počalo také ozývali se v Praze Cechové 
nebyli tak nedomyslní, aby nepoznávali, že se tím mini vlastné podŕízení 
Cech pod Nemce. František Palacký chtéje objasnili tu otázku ohledem na 
zeme koruny České, pravé byl o ni pripravoval čláuek do novín, když jej 
došlo poštou psaní od Soirona, presidenta Výboru padesáti vlasiencňv ne- 
meckých (Fiinfzigerausschuss), by i Palacký pŕijel mezi né a pomáhal 
upravili polilické pomery „vlasti , totiž Nemecka. 

To bylo pohnútkou, že Palacký myšlénkám svým o pomeru koruny 
České k Nemecku a o iíši Rakouské dal 11. dubna 1848 formu památného 
psaní do Frankfurta, kterážto odpovédf když novhiami rozhlášena 
byla, zpusobila neobyčejnou sensaci, iietoiiko v Praze a v Čechách, ale i ve 
Vídni a v celé ríši vubec. Mňže se ŕíci. že vélšiné obyvalelslva idea ŕíše 
Rakouské teprv límto psanim tanula zŕelelnéji a živéji na mysh, a že 
slova Palackého podslatné napomohla k udržení a upevnení kololajícího se 
lé doby stálu. Ministerstvo Vídeňské teprv z nich vzalo sobé príčinu, pa- 
mätným prohlášením dne 21. dubna 1^<4.S ohraditi sebe a Rakousko proti 
budoucím usneseníra parlamentu Frankfurtského. Jaký pozor obracely — 
k Palackého psaní ve Vídni, poznali Ize i ze žádosti, kteráž došla Palackého 
od knihkupce Klanga. by jemu dovolil dáti je otisknouti až ve slotisících 
exempláfích na prospech spoluobčanňv jeho. Také naríkáno brzy v Némcích, 
že verejné smýšiení a snahy Vídeiiské od lé doby pocaly brali se za jiným 
smérem. Proto horlivéjší Nemci zanevreli ovšeni pľoU Palackému, jenž pak 
stal se na dlouhý Cas píedmétom trpké liany a urážek iiesŕíslných v celé 
žurnalistice nemecké. dohiá<í i zahraniční. (Radh. 111. 278.) 

Palackého psaní do Frankfurta olišléno bylo česky nejprvé v 10. a 12. 
čísle Havlíčkových ^Nán^dních Novin" pod nazvem „Hlas o pripojení se 
Rakonska k zemi Nemecké. Vyboľu padesáti mužu k nikouni pána prosidcnla 
Soiľona ve Fľankfui'tč na ^11)1^010." 

Obsah jeho jesl lakový: 

Dopis dno 0. dubna 1. t., ktorýmžto sle mi, vy.soce vážení pá- 
novu! í»ľokáz}ili čcst, ŽĽ ste mne pozvali do Frankfurta, abycli se 
účastnil jednaní Vašich, hlavne snieľujicích k tomu, aby co nej- 
ľyclileji svolán ])yl nemecký parhimenl, — nyni práve mne poštou 
došel. S radostným prekvapením shledal sem v lom plné a platné 
svédectví dúvery, klerou nejznamenitej.ší mužove í'íše Nemecké ve 
smýšiení mé ])okládati nepi-eslávaji : neboC povolávajíce nuie ke 
snemu „nemeckých vlastencuv", pľO|M)Uštejí mne sami z obviňo- 
vaní, ľovnež tak nes]>nivedlivélio jak(v. o[)et i opet na mne uvalo- 
variého, že bvcli se kdv ukázal bvti nepiílelem NenuM-kélio národu. 
8 ujírímným citem vdečnosti v tom uznávaje vznešenou vlidnost 
i spiavedlivost výtečnilio shľomáždení tohoto, vidím se proto tím 



Palackého psani do Frankfurta. 113 

více býti povinen, odpovédíti jemu s otevŕenou dúvérou, pŕímo 
i bez ukrývanú 

Na pozvaní Vaše, pánove! nemohu ani sám osobou svou pŕi- 
jili, ani na místé svém odeslatí jiného „bezpečného vlastence.* 
Dovolte, abych Vám nyní co možné krátce pŕednesl své toho dň- 
vody. 

Účel Vašeho shromáždéní jest, na místo dosavadního svazku 
knížat postavíti svazek Nemeckého národu, národ Nemecký uvésti 
v skutečnou jednotu, utužiti cit nemecké národnosti a tímto spň- 
sobem rozmnožiti moc a silu ríše Nemecké. Jakkoli ctím toto sna- 
žení i pocit, na kterémžto se zakladá, a právo proto že je ctím, 
nemohu nikterak účastniti se v ném. Já nejsem Nemec, aspoň se 
jím býti necítim, a za pouhého potakače, nemajícího ani mínéní, 
ani vúle, nechtéli ste mne zajísté k sobé povolati; pročež musil 
bych ve Frankfurte bud city své zapírati a se pŕetvaŕovati, anebo, 
kdyžby k tomu prišlo, hlasité odporovati. K prvnimu jsem príliš 
úprimný a prostomluvný, ke druhému pak nejsem dosti drzý a 
bezohledný; nemohu totiž sobé toho pHpustiti k srdci, abych pro- 
tivnými zvuky rušil souhlas a svornost, kterouž pokladám za ute- 
šenou i žádoucí netoliko ve svém vlastním domé, ale i u souseda. 

Jsem Cech rodu slovanského, i se vším tím nemnohým, co 
mám i CO mohu, oddal sem se zcela i na vždy ve službu svému 
národu. Tento národ malý sice jest, ale od jakživa zvláštni a sám 
o sobé stávající; panovníci jeho účastnili se od vékňv ve svazku 
knížat nemeckých, národ ale sebe i^ám nikdy k národu Nemeckému 
nepočítal, aniž také od jiných po všecka století kdy k ném u byl 
počítán. Celé spojení zeme České nejprvé se svätou fiší Nemeckou, 
a potom s Némeckýni spolkem, bylo od jakživa pouhé re<rale, 

klerém český národ, čestí stavové, sotva kdy chtéli vedéti, aniž 
toho sobé všímali. Vec tuto skutečnou védí všiekni nčmečtí znalci 
déjin tak dobre jako já; a chtél-li by kdo ješté o tom pochybovati, 
nabízím se, že ji privedú svýni čascni k ouplné a zrejmé jistote. 

1 kdyhy í^e zonplna za pravdu prijalo, že koruna Česká kdy byla 
s ŕísí N^émeckou ve svazku líniním (čemuž ak' publicisté čestí od- 
jakživa odpirali), neiiiúže zadnému skutečnému znalci déjin pŕijít 
na mysl, aby, co se dotýče zál(?žitostí vnitŕních, pochyboval o nč- 
kdejší souverenito a svézákonnosti vlády a zeme České. Celému 
svetu jest povedomé, že cisárove Nemočtí, co .se této jicli hodnosti 
dotýče, od jakživa s národem Českým ani dosti málo činili ne- 
méli, že jim v Čechách ani nad Cechy ne])rislnšela moc ani 
zákonodarní, ani soudní, ani oxekulivní: že nikdy neničli ]ir:iva, 
vybírati ze zeme vojsko ncíh jaké ro^^ilie, že zeme Česká s]K)Iu 
se svými korunními zemémi nepočítala se k zadnému z riekdejších 
desíti krajíiv némeckycli. h) [)nshisenství k í'išskéum soudii ko- 
mornímu nikdy st» na ni nevztaliovalo atd.. že ludíž <'el('' dosavadní 
spojení zeme České s i-isi Nemeckou pokládáno i povazuváno i>\ii 
musí, nikoli za svazek národu s narodení, ale za svazek panovníka 

s 



114 Palackého psani do Frankfurta. 

S panovníkem. Žádá-li ale kdo, aby nad tento dosavadní svazek mezi 
knížaty nyní spojil se národ Český sám s národem Nemeckým, 
jest aspoň toto vždy požadavek nový, nemajíeí zadného historického 
základu právníbo, jemuž já o své osobe hovéti oprávnená se ne- 
cítim, pokud neobdržím k tomu výslovného i platného mandátu. 

Druhá príčina, která mi bráni, porád Vašich býti oučasten, 
jest, že podlé všeho toho, co posud o zámérech i úmyslech Vašich 
verejné se piohlásilo, nevyhnutelné sméŕovati chcete i budete k tomu, 
abyste navždy zemdlili, ba nemožným učinili Rakousko co Hši samo- 
statnou, ríši, jejížto zachovaní, celost i upevnení jest a býti musí 
vecí velikou i dôležitou netoliko národu mého, ale celé Evropy, 
ano lidskosti a vzdelanosti samé. Popŕejte mne i také v tom krát- 
keho a prívetivého sluchu. 

Vite, pánove, která mocnost drží veškeren veliký východ našeho 
dílu sveta; vite, že tato mocnost, již nyní vzrostši u velikost ohro- 
mnou, sama zo sebe a v sobé každého desítiletí vétší mérou se sílí 
a zmáha, nežli to díti se maže v zemích západních; že jsouc ve 
stredu svém neprístupná skoro každému útoku, stala se již dávno 
nebezpečnou svým sousedôm ; i ačkoli majíc také na pňlnoci bránu 
otevŕenou, že vždy pŕece, pŕirozeným vedená pudem, zvlášte na jih 
rozšiŕovati se bledí a hledéti bude; že každý krok, kterýžby na této 
ceste dále ješte učinila ku pŕedu, hrozí behom čím dále tím rý- 
chlejším zploditi a založiti universální monarchii, t j. ne- 
pŕehledné i nevyslovitelné zlé, neštéstí bez míry a hranie, jehož 
bych já, Slovan télem i duší, pro dobré lidské neméné téžce žolel, 
byf i tato monarchie prohlašovala se za slovanskou. S touž krivdou, 
jako v Némcích za nepŕítele Némcôv, jmenují a pokládaji mne 
množí v Rusích za nepŕitele Rusňv. Nikoliv, pravím to hlasité 
i zjevné, nejsem nepŕítel Rusúv; naopak, pozoruji s radostným 
iičastenstvím každý krok, jejž tento veliký národ ve svých pŕiro- 
zených mezích ku pŕedu činí po dráze vzdelanosti : však ale že pri 
vší vrelé lásce k národu svému vždy ješté vyše cením dobré lidské 
i vedecké, nežli dobré národní, z té príčiny již pouhá možnost uni- 
versální monarchie Ruské nemá zadného odhodlanéjšího protivm'ka 
i odpĎrce, nežli mne; ne proto, že by monarchie ta byla Ruská, 
ale že by byla universální. 

Vite, že na jihovýchodní strane Evropy, podel hranie ríše 
Ruské, pŕebývají národové množí, púvodem, jazykom, dejinami 
a mravem znamenitú rozdílni, — Slované, Rumuni, Madaŕi a Nemci, 
o ftecích, Turcích a ňkipetafích ani nemluvíc, — z nichžto žádný 
sám o sobe není dosti mocen, aby promočnému sousedu svému na 
východe odporovati mohl s prospechom po vše budoucí časy ; totot 
mohou jen tehdáž, když je svazek úzky a pevný bude spojovati 
všecky v jedno. Pravá životní žila tohoto potrebného svazku ná- 
rodu v jest Dunaj : ústrední jeho moc nesmi se od reky této nikdy 
daleko uchylovati, má-li skutočné vôbec platná býti a zústati. Za- 
jisté, kdyby štátu Hakouského nebylo již od dávna, musili bychom 



Palackého psani do Frankfurta. 115 

v interesu Evropy, ba humanity samé pŕičiniti se co nejdfíve, aby 
se utvoril. 

Proč ale videli jsme tento štát, jenž od prírody a histórie po- 
volán jest, býti záštitou a strážcom Evropy pred asiatskými živly 
všelikého spôsobu, — proč videli jsme jej v kritickom okamžení 
bez pomoci a skoro bez rady pred návalem bouŕe nastávající? — 
Proto že v nestfistném zaslepení již od dávna sám nepoznával 
skutečného právního i mravního základu jsoucnosti své a jej za- 
píral: základni totiž pravidlo, aby všecky pod žezlem jeho sjednocené 
národnosti i všecka vyznaní víry požívaly vespolek úplné rovnosti 
práva i vážnosti. Právo národov jest skutečné právo prírody; 
žádný národ na zemi nemá práva, žádati, aby k jeho prospechu 
soused jeho sebe sám obetoval, žádný není po vinen, pro dobré 
souseda svého sebe sám zapŕíti neb obetovali. Príroda nezná zadných 
ani panujících ani služebných národov. Má-li svazek, který spojuje 
vice rozličných národov v jeden politický eelek, býti pevný a trvan- 
livý, nesmi žádný národ míti príčiny, obávati se, že tímto spojením 
phjde o nékterý z nejdražších statkov svých, naopak, každý musí 
miti jistou nádeji, že v ústrední moci nalezne ochranu i záštitu 
pred možnými pŕechvaty sousedôv pŕes čaru rovnosti; potom se 
také každý pričiní, opatrili ústrední tuto moc silou takovou, aby 
dotčenou ochránil mohla s prospéchem vykonávati. Jsemf pŕesvéd- 
čen, že ani ješté nyní v ríši Rakouské není pozde, aby základní 
toto pravidlo spravedlnosti, tato sacra ancora ve hrozícím uto- 
nutí lodí, prohlásilo se zjevne i úprimne, a provedeno bylo spolu 
ve všeín dôrazné ; však ale každé okamžení jesti drahé, kýž se s tím 
pro búh již ani hodinu dele neváha ! Metternich neklesl jen proto, 
že byl nejvétší nepíMtel svobody, ale také proto, že bvl nejlítojší, 
nejúhlavnojší nepntel veskeré národnosti Slovanské v Rakousích. 

Pozvednu-li tedy zraku svého za hranice české, pudí mne pŕi- 
rozené i historické jjľíčiny k tomu, abych neobracel jeho do Frank- 
furta, ale do Vídné. a tam abych hledal ono ústhídí, jožto se k tomu 
hodí i povoláno jest. aby ujistilo i hájilo národu mélio pokoj, 
svobodu a právo. Vaše snažení, pánovo! zdá mi se ale nyní 
.srnéľovati k tomu, abyste toto ústredí, od jehožto moci a sily já 
ne samé jen zenír České spásu očekávám, abyste je neloliko, jak 
som pravil, záhubné zemdlili. ale i dokonce zničili. Anebo domní- 
vál(*-li se, že štát Rakouský i dele ješté ])ii(le trvati, když jemu za- 
povíte. aby ve svých zeniích dé(ličných nemél zadného svého, 
společné hlavé Frankfurtské nepodlehlého vojska ? Domníváte-li se, 
že císaŕ Rakouský i potom ješté co sonverain bude se moci udržcti, 
když naň uložíte povinnost, aby všecky dúležitejší zákony prijímal 
od Vašeho sboru, a tímto spúsoI)em aby iiistiluce Rakouského sneniu 
ríšskeho, jakož i pŕiľozené zemské ústavy spojených kľálovství stály 
.^r pouliým stínem bez podstaty a moci? A když polom ľluy 
jdoiice po svém pudu. od štátu se odtrhnou. ane])0, což be/ ni;ila 
jedno jest. když samy v sobé se zvlášté seslŕedí. - - bmlou-li lyto 



116 Palackého psani do Frankfurta, 

Uhry, kteréž o rovnoprávnosti národní ve svých hranicích ničehož 
nechtéjí védéti, budou-li se moci zachovali pri svobodé a sile na 
časy budoucí? Jenom spravedlivý jesti pravé svobodným a silným. 
O dobrovolném ale spojení-se Slovanňv podunajských a Rumunňv, 
ano i Polákúv samých, se státem lakovým, jehož pravidlo jesl, že 
Iŕeba nejprvé býti Madarem, a polom leprvé človékem, není ani 
pomyslení ; lím méné pak o spojení-se vynuceném. Pro spásu 
Evropy, Vídeň nesmi klesnouli, by slala se méstem provincialním ! 
Jsou-li pak ve Vídni samé lidé lakoví, kleW za hlavní méslo žádají 
sobé míli Váš Frankfurt, musíme nad nimi zvolali: Pane, odpusť 
jim, neb nevédí, co chléjí! 

Konečné ješlé ze Iŕelí príčiny zpéčovali se musím, porád Vašich 
býti účaslen: pokladám totiž všecky dosavadní projekty, ríši Ne- 
mecké dáti nové zŕízení na základe vôle národní, u vykonávaní 
za nemožné a na dlouhé časy za nestále, nechcete-li se odhodlali 
ku pravému lekárskemu proslŕedku života i smrti, — miním totiž 
provolání Nemecké republiky, — by£ ona byla jen formou pre- 
chodní. Všecky predpisy, o néž se potud pokoušíno o rozdelení 
moci mezi polovládnými knížaly a plnovládným národem, pŕivádéjí 
mi na mysl theorie Phalansterúv, kleré laktéž opírají se o základní 
pravidlo, že ti, jichž se dolýče, búdou se chovati jako cifry v po- 
člech, a že žádné jiné platnosti vyhledávati nebudou, nežli jakou 
jim theorie vykáže. Možné, že mínéní mé není dôvodné, že se 
mýlim ve svém presvedčení, — úprimné se vyznaje pŕeji sám, aby 
bylo tak, — ale toto presvedčení mám já skutečné, i v žádném 
okamžení nesmím tohoto kompasu dáti z ruky, nechci-li v bouŕích 
doby nynéjší utonouti bez pomoci. Co pak se dotýče zŕízeni re- 
publiky v ríši Nemecké, véc tato leží zúplna mimo okres kompe- 
tence mé, tak že o ní nechci ani svého mínéní pronésti. Ode hranie 
ríše Rakouské ale musím každeu myšlenku o republice již napred 
odhodlané i dôrazné zamítati. Pomyslete si ríši Uakouskou rozde- 
lenou na množství republík a republiček, — jaký to milý základ 
k universální Ruské monarchii! 

Konečné pak, abych zavrel obšírne, avšak jen bežné prohozené 
slovo své, musím presvedčení své krátce v ten smysl vyjeviti, že 
kdo žádá, aby Rakousy (a spolu s nimi i Cechy) pŕipojily se ná- 
rodné k ríši Nemecké, požaduje od nich samovraždu, což nemá 
nižádného morálního ani politického smyslu ; naopak ale že žádost, 
aby se Nemecko pripojilo k ríši Rakouské, totiž aby k stálu Ra- 
kouskému pod vyše dotčenýnii výminkami pŕistoupilo, má mnohem 
dôvodnéjší smysl. Pak-li však ani toto není po národním pocitu 
a smýšlení némeckém, nezbývá nie, než aby obe mocnosti, ríše 
Rakouská i Nemecká, vedie sebe rovnoprávne se ustrojily, svoj 
dosavadní svazek aby proménily ve večný spolek k obrane i ke 
vzdore, a bude-li v tom jich obai)olný zemský prospech, aby treba 
také zŕídily mezi sebou jednotu čelní. Ke všeni pro.slnídkôm, kteŕí 
samostatnosti, celosti i vyvinování se moci ím'so Rakouské. zvlášté 



Palackého psani do Frankfurta. 117 

k východu, nejsou nebezpeční, chci každého času rád podati po- 
mocné ruky své. 

Prijmete, pánove ! výjev úprimné úcty i oddanosti mé. 

V Praze, dne 11. dubna 1848. 

(Radh. m. 10.) 

Úspech tohoto psaní Palackého dlužno hledati v pripadnem formulovaní 
a odôvodnení myšlének, které uvedomelí vlastenci čestí již zároveň chovali. 
Doložíme toho jenom dvéma príklady. 

Pod záhlavím „Korouhev naše*" rozjíma K. Havlíček již dne 17. bŕezna 
1848 mimo jiné takto : „Odtržení koruny České, totiž Cech, Moravy 
a Slezska, od Nemeckého spolku. Spolek nemecký bez tobo nyní 
dostane zcela jiné zŕízení a nebudeme povinni k novému spolku se pri- 
pojili. Zvláštč nyní, když celé Nemecko v nesmímém kvasení se nachází, 
nejpŕiméŕenéjší doba jest pro nás, abychom se politického spolku zbavili, 
který nám nikdy k úžitku nebyl a býti nemaže. Náš spolek jest ale 
Rakousko: tu jsme se svými slovanskými bratry, s llyry a Poláky po- 
hromade, a zde budeme míli vždy pŕirozenou prevahu, kdežto bychom 
ve Spolku némeckém jenom malinký pŕívések byli, určený k zahynutí, 
k zaplavení od némectva. Rakousko budiž zcela samostatné, zcela neodvislé, 
mocné císaŕství: v ném dôjdeme my Slované konečné slávy; v tytule 
císaŕe našeho jest s e d m království slovanských ! a kromé toho Uhry, ve 
kterých jsou Slované ^j^ 1 " 

nSamostatnost ouplná byla by pro nás Cechy za nynéjších času, kde 
samé nesnurné ríše v Evropé povstaly, jenom holé neštéstí ; byli bychom 
predné vždy jen mocnáŕství slabounké, od jiných odvislé, a k tomu ná- 
rodnost vždy v nejvélší nebezpečnosti. Takto ale ve spojení s jinými 
Slovany v Rakousích múžeme požívati co zvláštni koruna Česká všeliké 
samostatnosti, a zároveň všelikých výhod a úžitku velikého našeho štátu. 
Tedy úprimné a srdečné dbejme o vznik Rakouského císaŕství ! Posud 
ovšem nemélo slovo ,Rakousy** pro nás zadného milého zvuku, žádné 
sympatie ; ba spise nenávist a mrzutost v nás púsobilo : ale toho byla 
vinná stará špatná vláda, která naše národnosti utiskovala, ne sice zjevné, 
ale tajné, která nás v tuhé, nizké, dôstojnosti vzdčlancu nehodné pod- 
danosti a kázni držela, nepŕejic nám zadných slastí dobre zŕizenélio štátu. 
Nyní když nám svoboda nastala, bohdá brzy nabudcme více prítulnosti 
k císaŕství svému, o kterém bychom si ale k jeho vlastnímu prospechu 
pŕáli, aby jiné j meno prijalo, na dosavadnim Ipí rozličné 2001eté hŕíchy. 
(Jmeuo Rakouského císaŕství bez toho jest z Napoleonských času).'* 
(Praž. Nov. 23.) 

Pod nazvem „Rakousko a Nemecký spolek** uverejnil K. Storch 
dne 21. bŕezna 1848 rozpravu, z nižlo vynímame: ,K nejdiiležilcjším 
otázkam našeho nynéjšího politického a konstitučního života náleží, má-li 
naše mocnáŕství se západní polovici svých krajin k Nemeckému spolku 
i napoŕád pŕipojeno zustati čili nie . . . Rakousko mélo by pŕirozeným 
béhem vecí vždycky jen podn'zený vliv v naslávujícím nemeckom snemu ; 



11^^ Vlastencúm Pražským projev dikA z Kralohradecka. 

ostatní nemecké stály by je vždycky pŕehJasovaly a tím zpúsobem byli by 
némeôtí králoyé a knížata zákonodárci našeho císaŕe a krále, na jehožlo 
hlavé se více a duležitejších královskýcli korún spojuje, než na jich všech 
dohromady. Rakousko zostalo by vždy jakýmsi jen pŕílepkem, klerý by 
se za ostatním télera pohybovali musel a jaké výčitky by je očekávaly, 
kdyby ním zôstati nechtél . . . Nemecku je Rakousko vždy jen néčfm, 
čeho dobfe potrebovali, z čeho koHstiti múze, látkou jakousi nižšího druhu, 
jejíž povinností jest, aby nemeckého ducha ke spasení svému do sebe 
vpouštéla a možná-li po celý Dunaj jej rozšífila. Nemecku je Rakousko 
potrebné, Rakousko nepotrebuje Nemecka v lom smyslu, o néjž se nyní 
jedná . . . Kakouskému mocnáŕství musí se pŕedevším o jeho vlastní, 
opravdovou a živou jednotu jednali . . . Rakousko bez Nemeckého spolku 
nalezne mnohem živéjší a pevnejší sympatie mezi svými národy, než 
Rakousko némecko-spolkové ; zostavte Rakousko nyní pri Némeckém 
spolku a nedávéra národu bude vám ve všem pŕekážeti ; jednota Rakouska, 
jak si ji každý verný pfílel moci a hluboké sily svého velkého mocnáŕství 
pŕáti musí, bude jen na papíru a zevné, ne v srdcích a myslích, ne 
v radostném presvedčení. Jen nyní nie kuštovaného, nie, co by s vnitŕním 
životem narodá rakouských v odporu bylo. Starý Nemecký spolek pomíjí, 
nový, docela a v podstate jiuý má se utvorili ; on jest pro nás ne- 
možný. Odŕeknéme se hned s počátku toho nebezpečného experimentu, 
kterýžby pro Rakousko jen obetí byl. Buďme celí, z celého srdce, celou 
silou jedním mocnáŕslvím, a nebude nad né mocnéjšího a pevnéjšíbo.**. 
(Kvety, čís. 35.) 



Vlastencúm Pražským projev díkú z Kralohradecka. 

12. dubna 1818. 

Pod nazvem ,Vysoceváženým pc-ínúm vlastencám českým' uveíejnén 
jest ve Kvélech následující srdečný projev díkô, bezpečné za poŕízení obou 
peticí Pražských, i uveŕejnôn jest s tímlo pripomenutím: „Že toto podé- 
kování vlastnoručné od sedláka Karia Ludvíka z Plačic panství Králové- 
hradeckého u mne s tou prosbou: by do Prahy odesláno bylo, položeno 
jest, stvrzuji. V Hradci Králové, dne 12. dubiia 1848. J. H. Pospíšil, 
méšfan." 

Pánum mešfanĎm a zastupiteläm vôrným Českého národu, 
pánúm o blaho pečujícím, pánúni od Boha osvíceným v našem 
hlavním a sidelním meste v Praze ke cti a na podékování podá- 
vame se vší úctivostí my sprostí, však ale verní a poslušní sediaci 
jeden za všechny a všickni za jednoho tento sprostý list z panství 
Královéhradeckóho, pri čemž doufáme v Pána Boha, že od nás 
pŕijat bude ; neb se vidíme být povinní, díky činili, čosi a zdvorilost 
pro ne míli, za no se modlili a vše dobré od srdce jim pŕáti, což 
vše od srdce slibujeni, a k tomu téz pŕipovídáme českou lásku, 
vornost a upŕíinnost za vsecku péči o blaho (leskélio národu; díky 



Národní výbor v Praze. 119 

jim a sláva jim, af žijo'i zastupitelové a raéšfané v blahu jim vin- 
šovaném, af panuje česká láska mezi nimi, ať se v Praze vede 
blaze, af sluje slavné mesto Praha heslem naším, České zeme hlava. 

Sláva bud našemu dobrotivému mocnári ! 

Af žije v slávé své leta ty ncyprodlouženejší ! 

Af je mu od Boha plné zdraví dano! 

Aby panoval blaze nad nami ! 

Af žije plný radosti! 

Af ho Búh chráni neštéstí! 

Af ho oslávi a poteší na zemi! 

Af ho oslávi korunou večnou na nebil 

Pane Bože, jenž bydlíš tam nad hvézdami, rozpomeň se na 
své verné služebníky. České zeme patróny, a na pfímluvu jej ich íjif 
svati andélé držejí praporec svätého Václava nad naším mocnáŕem 
a slávnym méstem Prahou, af stojeji stráž svati andélové po všech 
zemích Jeho, aby mu zlí nepŕátelé škoditi nemohli ; k tomu jim 
dopomáhejte svati č^ští patronové. Amen. 

Pod jmenem díkň vzdávajicích sedlákú panství Králové- 
hradeckého 

(Nedatováno.) Karel Ludvík, 

bývalý rychtáŕ obce Plačické. 

(Kvety, 200.) 



Národní výbor v Praze. 

13. dubna 1848. 

Pri první petici Pražské bylo na svém míste pripomenulo, kleiak 
vznik] Výbor méšfanú a obyvatelú Pražských, nazývaný též Výborom 
svatováclavským. Pozdeji pak bylo oznámeno, kterak nejvyšší purkrabí 
povolal zvláštni komisi ke prípravám pro pííští snem český. Sloučením 
obou téchto komitétá povstal Pražský Národrn' výbor, což se stalo takto : 

Dva dni pred návratom z Vídne druhé deputace Pražské, v nedeli 
to dne 9. dubna, rozdávalo se tištené pozvaní ke schuzi lidu v lázních 
Svatováclavských s tímto programom; 1. O rozšírení výboru Svatováclav- 
skélio a rozdelení na sekco, ku pf. k vypracovaní programu ku koustituci, 
k odbývání záležitostí krompražských, pro veci sociálni, domáci atd. 

2. O spojení výboru Pražského Svatováclavského s ostatními výbory filiál- 
nímí v méstech a obcích po Čechácli, na Morave a v Slezskii |kterv( lížto 
filiálek však tehda vubec nebylo i myslelo so patrné na jejicli ZľizuváníJ. 

3. O spojení s ostatními kmeny slovanskými s nami sbrationými v Fia- 
kouském mocnáŕství. 4. O spolku ni'ímeckém. 5. O pomeru vojska k n.iin. 
občanňm konstituéním. dokud na koristituci prísahu nesložilo. 

Schuze konala se v poiidOlí dne 10. dubna níiio v -"^ huilin. ,l)yla 
to jedna z nejživéjsích a nojlilu(:iiéjšírh scliuzťk na>cho oliyvatelstva, takové 



12() Národni výbor v Praze. 

sešlo se muožství účastníkú všech stavu, že se shromáždéní pod šírym 
nebem, v zabradé, držeti muselo, s balkónu rečnilo se.*" Jiný zpravodaj 
dokonce mínil, ,že tento den bude po 11. bŕeznu v paméti naši nej- 
znamenitéjší. ** 

,P. Havlíček, redaktor nových ,Národních Novin*, započal debatu 
ráznym, jasným rozložením našeho nového politického stavu, nejistého 
posud, ponévadž z príliš náhleho prevratu vznikl. Ukazoval nevyhnutelnou 
toho potrebu, aby se co nejúsilnéji a nejrychleji hledélo nové a pevné 
společenské svazky utvorili; nynéjší rozpadlost všech trid a čáslek oby- 
valelslva v nový, duchu našeho času priméŕený, harmonický celek pŕelíti. 
Nabízel k svornosti, k zastavení vsech částečných neb docela pouze osobních 
interesu a predsudku pri tak velikých, celé zeme a všech tŕíd obyvatelstva 
vespolek se týkajícich vécech, k jichžto vyjednávaní pŕistoupiti máme. Četl 
program a že nám následkem nové petice zastoupení všech tŕíd obyvatelstva 
již povoleno jest, vyvolalo se jednaní o Článku stranu toho do programu 
prijatém, a prikročilo se k tomu, čehož potreba se již delší čas tuze cítila, 
k rozmnožení tak zvaného Svatováclavského výboru a k rozšírení jeho 
pôsobnosti. " 

„Uzavrelo se, aby se výbor pŕedevším o to, což nyní nejpotŕebnéjší 
jest, o zdarné vyvedení našeho národního zastoupení zasadil, aby pôsobení 
na celou zem rozšíril, aby poučovaním, radou a povzbuzováním všude 
napomáhati hledél, aby se po celé zemi filiálni (poboční) výborové zŕídili, 
s nimiž Pražský Svatováclavský v stále dopisovaní vsloupiti má, vôbec aby 
se všecko tak ŕídilo a jednalo, abychom k budoucímu, brzo již nastáva- 
jícímu snemu co možná nejlépe pripravení byli a s dôverou jej a co on 
učiní, očekávati mohli. — Výbor Svatováclavský a komise od nejvyššího 
p. purkrabí sestavená mají posud aspoň ponékud podobné oučely ; p. Havlíček 
navrhl tedy, aby se oba sborové v jedno spojili a k nim ješté neurčitý 
počet dôveru národa majících. avšak vžccky sírany a záležitosti zemské 
zastupujících oudô jakožto doplnék pridal.** 

Jiní hlavní rečníci byli D r. Štrobach, nové zvolený purkmistr Pražský 
Dr. Brauner, Ruppert, UÍTo Horn a Vodka. ,Pri tak horlivých a obezŕelných 
vôdcích, což divu, že volení k némuž se pak prikročilo, k uspokojení 
všech se vykonalo, že kaidý stav a každá strana své muže mohla zvolili? 
Mnoho času se usporilo tím, že nékteíí potreby nynéjší znající s listou 
známejších jmen ihned vystoupili. tak že nebylo treba matným vyvolávaním 
jmen se zdržovali ; pouhým vyzdvihovaním rukou hlasovalo se pro a proti. 
Židovské zdejší osade a študentom bylo zanecháno, aby své representanty 
odpoledne na to sami zvolili, tak sice, že každá fakulta jednoho ze svélio 
stredu do výboru pošle.** 

, Strán ostatních otázek, k vyjednávaní vedie piogramu určených, 
navrhl p. Dr. a purkmistr Štrobach, že pŕísluší zvolenému výboru k po- 
jednaní je ponechali, k čemuž shromáždéní také 0(;lioln«': pŕivolilo . . . 
Posléze ustanovcno. aby novť' zvolený výhoľ. s[)0)on s pícílešlým, nazván 
byl výborem Národním.** 



Národní výbor v Praze. 121 

,Tím bylo jednaní ukončené a radostné rozešli se v nejlepším po- 
ŕádku zástupové, jako byli prišli. Veliký list na rohách oznamuje dnešního 
dne: , Národní výbor. — Dnešní národní shromáždéní v záhrade 
Svatováclavské uzavrelo jak nasleduje : 1. Rozšírení Svatováclavského výboru 
následujícími spoluoudy: [nasleduje rada jmen]. H. Spojení Svatováclav- 
ského výboru s prozatímní komisí pod presidentstvím J. O. nejvyššiho pána 
purkrabího má se hned žádati, a spojený výbor jmenovati n ár o d ním. 
111. Študenti af si z každé fakulty jednoho študenta ze sebe vyvolí do 
Národního výboru. IV. Národní výbor at si pŕibere k porade muže zkušené 
dle uznaní. V. Národní výbor at vstoupí v dopisovaní a spojení s ostatními 
obcemi mestskými a venkovskými. VI. Ostatní punkty programu ve 
schĎzích svých verejných af vezme hned do porady. — V Praze dne 
10. dubna 1848."" (Kvety, str. 194. Nár. Nov. str. 23. Praž. Nov. 
str. 130). 

Ve schäzi Svatováclavského výboru bylo již dne 11. dub. oznámeno, 
že nejvyšší p. purkrabí ke spojení komise od neho sestavené s rozmnoženým 
výborem Svatováclavským svoluje a bývalý refektáŕ v zemském domé na 
Malé Strane, posléze užívaný od kamerálního úradu, pro schňzky Národ- 
niho výboru pŕipravovati dáva, což prozatím vdééné pŕijato. (Kvety, 198. 
si. I.) První schúzky konal výbor zatím v radním sále guberniáloím. 
(Tamž 202.) 

Spojení komise prozatímní s výborem Svatováclavským vyhlásil nej v. 
purkrabí verejné dne 14. dubna a první schúzka Národního výboru konala 
se již 13. dub. Tenkrát byly členy tohoto sboru, jenž postupem času se 
kooptovaním rozmnožoval, tilo mužove — a sice kromé členov prozatímní 
komise, již napred jmenovaných na svém místé (pokud totiž členové komise 
prozalímní nebyli zároveň členy výboru Svatováclavského): 

Fľvní schúzka d u e 12. b rezná v ľiidnici: 

l:5anzet, krejčí, oud I. deputace. — Batka, kupec. — Deyni 
Vojtech, hrabe, president. — Ditrich, obchodník ve dŕíví. — Eger, 
zámečník. — Faster, hostinský, vicepresident. — Frič, JUDr. — 
Gabler, Fil. Dr., sekrét. — Gabriel, JUDr. — Lfmiel, velkokupec. — 
Pinkas, JUDr. — Pštros, koželuh. — Riippert, Ghir. Dr. — Schulz, 
pokrývač. — Seidel, meštan. — Thun Fr., hrabe. — Trojan, JUC, 
sekrét. — Villani, barón. — Vávra, mlynár. — Waňka, sládek. — 
Vyskočil, mlynár. — Vyšíri, sládek. 

Členové dílern prvotné zvolení dilem pri brán í: 

Amerling. med. Dr. — Brabec, obchodník ve dŕíví. — Brauner, 
JUDr. — Ehrlich, kníhkupec. — Geiller, kupec. — Gauč, JUG. — 
Halla. kupec. — Havlíček, redaktor. - Jaroš, fabrikant. — Kôlb, 
velkokupec — Kruf(, obchodník, —z Portlieimú, fabrikant. — Pospísil. 
knihtlačitel. — Reichel, obchodník v sukne. — Riedi, kupec. — 
ftivnáč, kníhkupec. — Strobach, JUDr. -- Veit Anton, majitel 
panství. — Veit Václ. majitel panství. — Zdekauer Kman , kupec. 



122 Národní výbor v Praze. 

Pŕibraní členové k zastupovaní deputovaných 

dne 18. bŕezna: 

Baerenreiter, fabrikant — Chlumecký, kupec. — Feigl, dvorní 
truhlár. — Gärtner, kupec. — Kieman, JUDr. — Khom, mistr 
pekársky. — Landau, knihtlačitel. — Mišák, kartár. — Novotný, 
stavitel. — Paul, lučebník. — Pštros Vácslav, méšfan. — Rezek, 
obchodník v dŕíví. — Rypota, stavitel. — Schubert, JUDr. — 
Schulz Jos., méštan. — Šebek, JUDr. — Zdekauer Kar., JUDr. 

Pŕibraní členové volbou 2. dubna: 

Borrosch, kníhkupec. — Friedrich, zlatník. — Havlíček, JUC. — 
Horn UjBFo, spisovatel. — Kliebert, JUDr. 

Členové zvolení dne 10. dubna: 

Bolzano, D: Theol. — Brzorad, JUDr. — Bouquoy, hrabe. — 
Garda, vinárník. — Cejka, Med. D. — Daníček, JUDr. — Deym 
Bedrich, hrabe. — Ebert Egon, spisovatel. — Erben, spisovatel. — 
Fanta, Chir. Dr. — Filip, učitel. — Hamemík, Dr. Med. — Hanka, 
kustos. — Hanžak, zlatník. — Hartmann Móric, spisovatel. — 
Hauschild, JUDr. — Hickel, spisovatel. — Horáček, JUDr. — Hof- 
meister, JUDr. — Ghrudimský JUDr. — Koubek, professor. — 
Kinzelperger, kupec. — Klučák, redaktor. — Klicpera, professor. — 
Košut, pastor — Krolmus, farár. — Linke, méšfan — Malý, 
redaktor. — Mayer, JUDr. — Meissner, spisovatel. — Nebeský, 
spisovatel. — Neuberg, rytíŕ. — Nostic Albert, hrabe. — Nostic 
Ervein, hrabe. — Nikodem, méštan — Palacký, historiograf. — 
Pŕibram, fabrikant. — Ratzenbeck, Dr. M. — Richter Prokop, 
zlatník. — Rieger, JUDr. — Rohan Kamil, kníže. — Rott, kupec. — 
Rozkošný, JUDr. — Ryvola, krejčí. — Ružička, katechéta. — Sa- 
bina, redaktor. — Schneider, prof. jur. — Smetana, professor. — 
Schverdtnert, méštan. — Svoboda, professor Malostranský. — Štulc 
V., knóz cirkevní. — Safaŕík, professor. — Tesaŕ, učitel. — Tomíček, 
spisovatel. — Týl Branimír, méšfan. — Vávra Matej, mlynár — 
Velc, sekretár. — Wenzig. professor. — Wesemann, méšfan. — Viták, 
JUDr. — Vlček, knéz cirkevní. Wurmbrand Vilém, hrabe. 

(Nat. Auss. 1.) 

Uveŕejniv odpovécf J. G. M. na druhou petici Pražskou a podav hned 
potom zpiávu o sloučení výboru Svatováclavského s Mimoŕádnou komisí 
purkrabskou, Jakub B. Malý, redaktor „Poutníka", vyslovuje tam takto 
vlastenecké své potešení s následujícím na to toužebným vzývaním : 

„Tak dokonaná jest ve čtyrech nedelích ve vlasti naši veliká revoluce. 
která národu, po více než 200 let utlačenému, zach-žaná práva jeho ouplné 
vrátila. Ale ten prevrat stal se — čehož príkladu není v histórii Olove- ' 
čenslva — netoliko bez prolití jediné krňpéje krve: nýbrž, jak se kdosi 
trefné vyjadril, bez roztluéení jediného okna. -Uní národové dobývali sobé 



Národní výbor v Praze. 123 

mnohem menších svobod, než jakých my dosáhli, krvavým násih'm. u nás 
k tomu stačila pevne vyslovená vôle národu. Skutkem tím do- 
kázal národ Geský, že ouplné hoden jest svobody, pro kterou již dávno 
dozrál ; skutkem tím dokázal, že dvéstčietý očistec jeho v skutku očistil jej 
ode všech škvár, tak že nyní ve skvélém lesku slaví své z mŕtvych vstání. 
Veliká bude budoucnost jeho, jako byla veliká miuulost. Sláva! trikrát 
Sláva statnému národu Českému!" 

Tím však dokonán teprv začátek, kterým sboŕeno vetché stavení 
absolutismu. Nastáva nám nyní práce nová, nesnadná, abychom na zfice- 
ninách jeho vystavéli sobé stánek nový, proslranný, potrebám našim pfi- 
niéŕený a pohodlný, stánek svobody a ouplné rovnosti. Práce to veliká, 
ku kteréž potŕebí veškerých sil našich. Abychom pak tuto úlohu svou 
šfastné a prospešné vykonali, žehnejte nás s húry mučedníci Staroméstští : 
vôhlasný Budovče, statný Harante, proslulý Jesenský, utrýznéný Šimone, 
i vy všickni, jenž položili jste na špalek drahé své hlavy pro viast a svo- 
bodu; žehnejte nás: šlechelný Žerotíne, bludný veliký Komenský, vy chloubo 
sesterské Moravy, i vy všickni, jenž vyvrženi z lana vlasti nosili jste ji 
v zarmouceném srdci až do skonaní svého; žehnejte nás: tichý genie 
Jungmanne, srdečný Ghmelenský, poctivý Šebestiane [HnévkovskýJ, i vy 
všickni. jenž pripravovali jste cestu Páné. ale ovoce blahoplodného počínaní 
svého se nedočkali. Vstúpte do nás: duchu otce naáeho Karia, duchu 
upálených pro hlásaní pokroku Jana a Jeronýma, duchu slávneho Jiŕího, 
a osvčfte nás svétlem svým, abychom poznali pravdu a jasné videli pred 
sebou cestu k velikému cili ; vy pak : český Achille Bŕetislave a Boží 
bojovníci pro vlast a národ, mocný Žižko a Prokope, ozbrojte nás silou 
svou, abychom v téžkých téchto časech odolali outokúm nepŕátel, jačí již 
vyskytovati se počínají, a porazili protivníky své v boji vítézném. dejž Buh 
nekrvavémi jakož jste vy poráželi hrdinským ramenem houťy vrahú na 
vlast napadajících. Buh s námil kdož proti nám?! — Psáno dne 13. 
dubna 1848. J. B. Malý, redaktor a oiid Vvborii národního.'' 

(Pont. 1848, 103.) 

Dne 29. dubna se uznaniLiie. že Národní vvhoľ rozdelil se na 12 
sekcí. a sice : 

,1. pro navržcní prozatímního zákona k volení [do snemu]: 

II. pro navržení určitého [delinitivnílio| zákona volení: 

III. pro navržení ohecního rádu : 

IV. pro školní záležitosti : 

V. pro ourednictví ; 

VI. pro vyvedení zásady strany rovnosti rečí. v zemi panujícíeli, ve 
školách i ouíadech ; 

Vil. pro uspoľádání selskvch pomerťi a ľohotnícli záležitostí: 
Vili. pro navržení pravidel ŕízení prístího sneniu : 

IX. pro pomery ílech k rakouskyin veskervm zeniím, k «is!ahiíni 
krajinám koruny a k Nemeckému spolku ; 

X. pro vnitŕní záležitosli. kteié v jiiiych rubrikách ob-a/riiy nt-isoii ; 
Xí. pro náboženský iád : 

XII. pro kancelárske, tiskové ;i pukladní z;lb'/.ito^ti. 



142 Adresa občanfl Hodkovických Národnimu výboru. 

Z téchto sekcí ihned do života vstoupily co nejdúležitéjší I., Q., VII., 
IX., X. a XII. a nacházejí se v plné činnosti. (Pout. H. 16.) (Poutník, 
1848. U. str. 16.) 

Národní výbor takto zŕízený rozmnožoval se pozdéji pŕíbiráním člená 
nových. 



Adresa obéanú Hodkovickýoh Národnimu výboru. 

Vzácni pánove, drazi bratŕí! Ješté nezanikly tony radostné^ 
které vycházely od každého vlasteneckého Čecha jakožto díky za 
svobody a práva od J. c. k. Veličenstva nejmilostivéji nám pro- 
pňjčené, ano vyŕízení druhé petice pôsobí nejvétší enthusiasmus 
a srdce naše znova naplňuje blahoslí. 

Naši spoluobčané a bratŕí chápají odtud hodnotu ústavy, 
každý krivý výklad její jest odstranén; vime, čeho jste dosáhli 
a CO môžeme očekávati; všeobecný pokoj jest tím pojištén. 

Za to za všechno, Vám, vzácni pánove, povinováni jsme díky. 
Toliko Vaši obetavostí, neúnavnou činností a klidnou vytrvalostí 
v zájmu celé vlasti bylo možno, v dobé tak krátke nabyti jistoty 
o všem o tom, co nás očekává, a co naši svobodu v sobé ob- 
sahuje. 

Pročež nejvroucnéjší dik J. Veličenstvu našemu králi za vše, 
CO nám udelil, a Vám, vzácni pánove a draží bratŕí, za Vaše pro- 
stŕedkování pri tom ; dík všem oném, kteŕí méli účastenství v tomto 
blahonosném úkolu! 

Celý národ bude s nami sdíleti cit a vdéčné uznaní, že naši 
draží bratŕí hlavního mesta zastupují pouze blaho vlasti a stále 
jenom dobrému napomáhají. Pročež ze srdce vdékuplného vo- 
láme: 

Sláva Rakouska vznesenému synu, našemu králi Ferdi- 
nandovi! 

Sláva šlechetným občanom Pražským! 

Nejoddanéji podepsaní občané mesta Hodko vie, dne 13. dub. 1848. 

(Dle udaní 30 podpisu.) 

(Schopf. II., 121.) 

Viz niže na tuto adresu odpovéd Národ, výboru ze dne 6. kvet. 1848. 



Petice velkostatkáŕúv občanských o pristúp do snemu. 125 

Petioe velkostatkáŕúv oboanskýeh o prístup do snemu. 

13 dubna 1848. 

Občanští držitelé deskových statku v Čechách, jakož i takoYÍ mezi 
nimi, jižto méli tytul šlechtický stupne nižšího (^einfach Geadelte") neméli 
dle starých ŕádú stavovských žádaého účastenství ve snémích zemských, 
aniž jich bylo také zvlášté zpomenuto v ustanoveních, vydaných pro nej- 
bližši snem český, založený na širokých základech. Tím se statkári občanští, 
jižto tehda drželi 265 panství a statku deskových, pokladali za skráceny. 
Stížnosti své a žádosti složili v petici následující, s nížto do Vídné vypravili 
pány: Dr. Theimera, Endlera, Merolta, Antonína Veita, Frant. 
Bechera a Maxroil. Bergcra. 

Vaše c. k. Veličenstvo ráčilo najvyšším listem kabinetním ze 
dne 8. dubna 1848 na opétnou petici obyvatelstva Pražského udé- 
liti dôležitá práva a co možná, zaručiti rozvoj ústavy, kteráž v nej- 
bližší dobé nabyti má pevného útvaru. 

Vaše Veličenstvo ráčilo v onom nejvyšším listé kabinetním 
vysloviti, že v prvním snémé, jenž co nejdŕíve svolán býti má, 
všechny stavové zeme raají býti shromáždéni, všechny zájmy zeme 
zastoupeny; ale jeden velmi dúležitý zajem, zajem statkáŕú po- 
šlechténých a občanských, kteŕí dosud neméli prístupu do snemu, 
nedošel milosti, aby na nejbližším snémé zastoupen byl, i podobá 
se, jako by tito statkári, jimžto více než-li čtvrtina stavovských 
statku v Čechách vlastnícky náleží, i nyní, jako ve dŕívéjší temné 
dobé, méli ze snemu býti vyloučeni a podrobení zústati poruč- 
nictví onéch statkáŕô, jižto dŕíve toliko pro svoji výsadu šlechtickou 
do snemu smeli pŕicházeti. 

Jest nemožno, aby to bylo výslovnou vôli Vašeho c. k. Veli- 
čenstva, i nyní nechati v platnosti výsady privilegované, jakož 
i bezpráví staleté, když Vaše c. k. Veličenstvo dalo svetlo svobody 
a rovného práva plnou mérou rozliti po celém mocnáŕství. 

Není a nebylo možno, aby se zakladalo u vznešeném rozhod- 
nutí Vašeho c. k. Veličenstva, občanského statkáŕe z porád nej- 
bližšího snemu vyloučiti, kdežto každému statkári selskému, vôbec 
každému poplatníku pŕiznáno jest právo, aby zastupován byl po- 
slanci a každý statkár šlechtický výslovné jest povolán, aby držebnost 
svou zastupoval. 

Doba výhradných výsad byla v mésíci bŕeznu pohfbena, ku 
blahu národa, i nesmi tedy více šefiti do vcsny rakouské svobody, 
nesmi více poupata mladé svobody zmrazovati ; když statkári šlech- 
tickému dano jest, aby držebnost svou zastupoval, tedy to statkári 
občanskému též musí býti pŕáno, neboE jen timto zpusobem za- 
stoupení všech zájmô, poskytnuté kabinetním listem ze dne 8. dubna, 
stane se pravdou, a pravda musí býti heslem naši doby. 

Nemyslíme, že by vysoká vláda zastoupení obrauských držitelôv 
stavovských statkô pokladala za zajišténé as tím, že mestom a vi- 



126 Petice velkostatkáŕňv občanských o pristúp do snemu 

kariatúm jest volili poslanec ; nebof mesta pri volbé svých poslancii 
búdou a mohou míti na zreteli toliko zájmy mOstske, vikariáty 
pak, jež obsahují rolnictvo, búdou opet míti na zreteli obzvlášté 
zájmy pouze selské, které posi d byly na odpor zájmúm držitele 
statku stavovského, tak že ani jednotliví statkári občanští nemají 
pražádné vyhlídky, že by zvolení byli za poslance do pŕíštího snemu, 
aby obzvlášté mohli zájmy své jakožto statkárov samostatné na 
snémé zastávati. 

Více než-li čtvrtina stavovských statkä v Čechách jest vlast- 
nictvím osôb občanských, dilem prosté pošlechténých, kteŕí do 
stredovekých snémú pŕipoušténi nebyli; títo všichni mají dle slov- 
niho znoni listu kabinetního ze dne 8. dubna zästati zcela bez za- 
stoupení, což se s ústavními pojmy právními patrné nesrovnává. 
Nikoliv proto, abychom vytrvale stáli na starých, nyní již neudrži- 
telných právech a výsadách ; nikoli proto, abychom svobodomyslným 
reformám, liberálním opatrením se zpíraH smyslem stredovekým, 
nikoliv proto se nedomáháme pŕirozcného svého práva hlasovacího 
vedie téhož práva statkáŕĎ ílechtických — nikoliv — to není prí- 
činou tohoto spisu: my chceme, my budeme účastenství míti 
u velkolepé stavbe liberálni budovy ústavní i nechceme zústávati 
pozadu, nechceme, aby naše držebnosti byly zastupovaný poruč- 
nicky; nýbrž proto, že po desítiletí nakládáno bylo s nami ne- 
spravedlivé, chceme nyní, kdež rovné oprávnení všech jest prohlášeno, 
míti podíl spravedlivý v tomto právu. 

Pred událostmi bŕeznovými byli jsme na tom, abychom žádaU 
za pripustení do snemu; nechali jsme toho kroku, když udalosti 
zpĎsobily takový obrat, dávérujíce pevné, že Vašeho Veličenstva 
spravedlivá vláda sama bude nás pamétliva, nás, kteŕížto jsme 
stále nešli všechna bremena jako stavové zemští. Jak trpce byla 
tato dôvera sklaniána ! Proto ve jmenu všech statkáŕň méšfanských 
a prosté pošlechténých klademe svou prosbu za spravcdlnost 
u spravedlivého trónu Vašeho Veličenstva očekávajíce s dúvérou, 
že Vaše Veličenstvo, uznávajic práva naše odôvodnená, ráči na- 
ŕíditi, aby všichni statkári občanští a prosté pošlechténí na pŕíští 
snrm byli povolaní. 

V Praze, 13. dubna 1848. 

(Schopf, II. 107.) 

Vyhláškou ze dne 21. kvetná oznámil predseda zeraskélio gubernia, 
hrabč Lev T h u n, že ministerským pripíšem ze dne 9. kvčtna 1848, 
číslo 1674 M. Vn. byl zmocnčn, by k žádosli svrcliu položené svolil tím 
zpôsobem, aby Cechy rozdélily se v patero obvodu a z každého takového 
obvodu, aby občanští a prosté pošlecliténí statkári volili čtyŕi poslance do 
snemu. Prcí^ident gubernia ustanovil ony obvody takto : 1. Kraj Kou rimský. 
Berounský. Rakovnický; 2. Zatecký, Loketsky, Plzeňský: 3. Klatovský, 
Prachenský. Budéjovický; 4. Táborský, Cáslavský, Ghrudimský a 5. Kralo- 
hradecký, fiydžovský, Boicslavský a Liloméŕický. 



Naŕizeni konsistoŕe Pražské o vyučovaní jazykem materským. 127 

Dále pripomína se tou vyhláškou, ponévadž prý kabinetní list z 8. dubna 
o piistupu do snemu takovýchto statkáíôv ničebo neustanovuje, tedy že 
volba vlastnícb jejich poslancô se pfipouští jen pod výminkami, aby se 
zdrželi volby po vikariatech, a že teprvé snem sám rozhodne o jejich 
oprávnenosti a o tom, zdali jejich poslanci sméjí se do snčmu dostaviti. 
Posléze pripomína se, že jejich zpúsobilost k poslanectví závisí na pod- 
mínkách v kabinetním listé ze dne 8. dubna vytčených strán veku, samo- 
statnosti a zachovalosti, jako u ostatnícb poslanca. 

Pozdéjší vyhláškou, ze dne 31. kvetná, oznamuje presidium gubernia, 
že tohoto druhu statkári pŕípisem ze dne 29. kvétna osvedčili, že práva 
sobé pŕiŕčeného, volili v péti obvodech po čtyŕech poslancích do pŕíšlího 
snemu českého, hodlají užiti a aktivního práva volebního pri volbách po 
vikariatech neužiti ; zároveň že žádají za ustanovení volebních míst a vo- 
lebních organu. 

Z té príčiny zemské presidium ustanovilo pro 1. obvod Prahu, pro 2. 
Loket, pro 3. Písek, pro 4. Cáslav a pro 5. Mladou Boleslav za místa 
volební. Volba ustanovená na den 10. června 1848 a zároveň ohlášeno, 
kterak se má diti. 

(Schopf, IV. 62, a 89.) 

S výnosem napred zmĺuenym ze dne 21. kvétna nebyli žadatelé 
spokojeni úplné, naopak, rekurovali proti tomu, aby se neméli súčastniti 
obecných voleb snémovných i aby teprvé snem o tom méi rozhodovali, 
zdalíž onéch 20 jejich poslancú, ke snemu bude pŕipušténo. Výnosem 
ministerským od této druhé podmínky upušléno, což rekurentôm oznámeuo 
gub. výnosem ze dne D. července 1848. 

(Schopf, VI. 155; prípadné viz téhož IV. 79.) 



Naŕizeni konsistoŕe Pražské 
o vyučovaní jazykem materským. 

14. dulma 1848. 

Se mnohá strún docházclv -stížiiosti. kterak učitolové ŕ e s k v c h 
t r i v i á 1 e k, nerozumíce rozkazu si. Pražské konsistoŕe od 20. bŕeziia, 
hned nemčine vedie českého jazyka vyiiéovati započali. Ze by taková 
rvchlá ochotnosl od učitelu n é m e c k ý c li t r i v i á 1 e k nékde stranv 
zavádéní českého jazyka místo méla, neslybeli jsme. 'Iak<'' to niurení 
dítek vesnických ... S jiiiých strán jdou ale léž bédnjící zpnívy. klerak 
si množí učitťlové naŕíkají na to. že V( dlé vyiičov.iní češtine, bez tolio 
došli pracného, ješlč do českých vesnickvcli dítek, zároveň iiemčiiiii. ktcroii 
ani sami neznají, mají vpravovati, a to na ujmu včcin-mu vyučovaní." 
I Kvety 222, viz tamže též str. 175.) «Ahy }>oniolilo uti^ili rozvlnené 
mysli jak nemecké tak české** (tamž. 210.), vydal aľcil)i>ku|t iiMiízení 
následující : 



128 Stavovský snem moravský proti spojeni s Čechami. 

Všem dôstojným duchovním správcúm Pražské arcidiecesel 

Aby se zabránilo všemu scestnému vykladaní naŕízení, dne 
20. minulého mésíce č. 1771. vydaného, zavedení školního vyučo- 
vaní v obou jazycích zemských se týkajícího, vidí se zapotŕebí 
pfipomenout, že jakkoli žádoucí musí být známost obou jazyku 
zemských všem tém, kteŕí svého prospechu v Čechách vyhledávají, 
pŕece nemúže být reč o žádném nucení k zavedení učení v obou 
jazycích zemských ve školách národnich; zvlášté proto, že by tam, 
kde lid a učitel jen jeden [z] obou jazyku zná, ani místa míti ne- 
mohlo. V krajinách lakových má tedy se školní vyučovaní i na pŕíští 
časy díti jazykem tam panujícím ; jen se preje, aby byla na hlavních 
a mestských školách dana pŕíležitost, aby se [žáci] v obou jazycích 
potud vycvičili, by české deti také svým nemeckým krajanúm, 
a naopak Nemci GechĎm rozumeli se naučili Vyučovaní se však 
také zde vždycky v materské reči musí díti, druhá má se jen co 
pouhý predmet považovali. 

Pokud se naŕízení toto již nyní vyvešti dá na jednotlivých 
mestských školách, použijíc k tomu školních knéh v dotknutém 
konsistorním naŕízení schválených, musí se zatím pozôslaviti usouzení 
okresních školdozorcú, kteŕí místné pomery znají, a dalšímu svo- 
bodnému usneseni rodičô i učitelú. 

V Fráze dne 14. dubna 1848. 

(Kvety, 210; uverejnene bez podpisu.) 



Stavovský snem moravský proti spojení s Čechami. 

14. dubna 1848. 

Zádosti Pražanäv, obsažené v první jejich petici, pokud dotýkaly se 
Moravy, oznámený byly od vlády VídeĎské úŕední cestou stavovskému vý- 
boru moravskému dne 2. dubna s vyzvaním, aby se stavové o tom vy- 
jadrili. Snem moravský vznesl véc na velký výbor stavovský, jenž ve schúzi 
snemovni dne 14. dub. referenlem svým Dr. Aloisem Pražákem dal pŕed- 
ložiti a oduvodniti prednesení J. c. k. Milosti v té príčine. 

Dr. Pražák návrh výboru odôvodňoval mimo jiné takto : 

Petici ze dne 11. bŕezna 1848, kteráž od obyvatelä hlavního mesta 
Prahy k Jeho c. k. Veličenstvu vznešená byla, nelze pŕedevším považovali 
za zákonný výraz tužeb veškerého království Českého. Zákonným orgánem 
království Českého jsou pŕedevším stavové, kterýmž pŕísluší lužby, lýkající 
se státoprávního postavení Cech k Morave, J. V. pŕednesti. Stavové musejí 
však v této petici hlavního mesta Prahy spatŕovati i útok na integritu 
Moravy, jehož historicky ospravedlnili nelze a jenž nemá sympathií v zemi. 
Obyvatelstvo hlavního mesta Prahy se nespokojilo s pŕípovédí J. V., že 



stavovský snem moravský proti spojení s Čechami. 129 

o prosbe jeho za povolení jednotnélio snčmu pro Cechy a Moravu vy- 
jadrení stavov obou zemí vyslyší; nýbrž vzneslo novou žádost k J. V. za 
l/m účelem : 1. aby o nerozlučitelném svazku všech zemí, kleré ku korune 
České náležejí, pŕihhžejíc k vnitfní autonómii jejich a zaručujíc zároveň 
jcjich tesné spojení s veškerou ríši, a dále o úplném na rovcfi postavení 
národnosti české a nemecké ve všech odvétvích správy i učení, vydán byl 
základní zákon statní pro tyto zeme; — 2. aby se ustavilo národní za- 
stupilelstvo na nejširším základe zpôsobilosti voliti a volenú býti, veškeré 
záležitosti zeme zastupující, rovne sestavené, obecné, zákonodarné a dané 
povolující, a dále vlastní odpovédné ministerstvo pro záležitosti vnitŕní téchto 
zemí, jakož i organisace príslušných ústŕedních úradov administrativních 
pro ne v Praze — Tylo kusy petiční projevují vôli. kteráž v petici první 
ješté lak zrejmé vyslovená nebyla: aby záležitosti Cech a Moravy úplné 
v jedno byly sloučeny a vedie obecného ríšskeho sliromáždéní, kteréž se 
ustavili má, aby stál zákonodarný sbor. pôsobnost tohoto obmezujicí, 
a takto aby zíízen byl slát ve štátu. Takový separatismus je však pravé 
nyni tím politování hodnéjší, čím včtší se jevi potreba, zároveň s vládou 
vším úsilím púsobiti na konsolidovaní spolčeného svazku veškerých pro- 
vincií v jednu mohutnou konštituční monarchii. Protož predkladáme 
návrh*' atd. 

Proli spojení s Čechami rcčnéno na snčmé velmi rozhodné a téméŕ 
jednomyslné, toliko Ign. Streit, jeden z poslancú mesta Jihlavy, klonil se 
rečí svou k Čechám. „Ponevadž Jihlavané pripojení Moravy k Čechám ne- 
odmítli navždy, nýbrž sonhlasí sním pod tou výminkou, že zeme koruny 
České búdou pevné a úzce spojený s císaŕstvím rakouskýni a pokud 
i k Nemecku se pripojí,** navrhoval poslanec Streit, aby II. odstavec 
adresy ku konci, kde se spojení obou zemí na jednom siiémé ,ľo z hod n e" 
zamítá, poslaveno bylo slovo : ,zainílá se t e n t o k r d t e*" ; ohé zeme mohou 
prv v pomeru pŕátoiském setrvati a otázku spojeín' búdou en é lépe 
vvŕídili, až se v obou zŕízení úslavní utuží a scMlí. 

Ale pro jeho návrh. kromO pC4i poslaiicii Jihlavských, hlasoval ješté 

sám jediný hr. Bedŕ. Taroucca. (Mezník, 14. I,"), 23, 21 a Stav. Mor. 

str. 30 — 45.) Ostatní prítomní siióniovuíci, poOtem 72, návrh koniise 
prijali v tomto znéuí : 

Vaše c. k. Milosti! Nojvyšsí ustanovení Va.si c. k. Milosti 
ddo. ľ3. biezna 1?^4S o člúncích 2. a 4. v polici obyvatclfi Piaž- 
skvch odo dne 11. brezna 1^48. žádajících rozsíí-rní správy zt^inske 
a povolení spolcr-nólio snC-inii pro (.lecliy a Moravu byly jsou pred- 
ložený nejvérnejšini stavňm nioiavskýju dopiseni c. kr. liubeniialního 
presidiuni ddo. 2. dubna lS4s, abycliorn se o nicii vyjádi'ili 

Co se tkne primcivnélio potrebáin rasu rozšírení zi'ízem' zeniskŕiio 
se samovolebnýnii zástupci nu'st a okresu kľajinskýcli, uznali shro- 
máždení stavové Moravští ve svvťli sezenícb dne .')(). a ol. biezna 
jednohlasné právo nieštanú a selskiľho stavu v rozsíienejšini za- 
slouptní, a odevzdali ty prcdmôty k zvláštni príprave. Naproti tonu> 

9 



130 Stavovský snem moravský proti spojení s Čechami. 

domýšlejí se shromáždéní stavové Moravští, že vyslovují presvedčení, 
s kterým vétšina obyvatelô moravských souhlasí, když v nynéjši 
dobé zdvíhaní se všelikých provincialních snáh všeobecnému dobru 
vlasti za podfízené uznávají, prohlašujíce se rozhodné proti všelikému 
pŕání o spojení Cech a Moravy společným snémem. 

Verní stavové Moravští hned napfed nevidí ve pŕání hlavního 
mesta i vyslovení žádosti celého království Českého, ponévadž jen 
stavové zákonní orgán království jsou, jimž prosby, které se na 
statní postavení Cech a Moravy vztahuji. Vaši c. k. Milosti po- 
sílati mají. 

Shromáždéní stavové Moravští ohražují se ale ve jménu verné 
jimi zaí'tupované slavné proti všom manifestacím provincie české, 
které proti celosti Moravy čelí. aneb které uznaní jakési odvislosti 
této zeme od království Českého na cil mají. 

V dejepisu zemském nenacházíme nižádné listiny, dle které by 
nynéjši Morava po pádu velkomoravské fíše dle práva smlouvou 
království Českému svou samostatnost byla zadala. Že tyto zeme 
jednoho panovníka mivaly, nospoléhá na zákonní potrebe, nýbrž 
na volení stavovskom, na smlouvách, které pH zachovaní samo- 
statnosti Moravy uzavíraly, aneb na právu dedičnom. 

Histórie naši zeme uvádí pŕípadnosti, kde i titul panovaní 
v obou zemích rozdílný byl a každá pro sebe méla samostatného 
knižete. I privtélovací listiny r. 1348 a 1355 nezakládají jiného 
právního postavení, než-li spojení obou zemí pod jedním panovníkom. 

Za Konráda, prvního markhrabote Moravskélio r. 1182, který 
tu zem od nemeckého císaŕe za lono prijal, jest hádka mezi Čechami 
a Moravou strany samostatnosti této rozhodnutá ku prospechu 
Moravy. 

Od r. 1298 má Morava svóho vlastního zemského hajtmana, 
od 1348 své vlastní deskv zemské. 

Od dávna má své vlastní stavy a zemská práva, od r. 1535 
sväj vlastní zemský rád, vždy mívala svuj vlastní od českého ro- 
zdílný erb, kterýž r. 1462 nabyl nynéjši podoby. 

Stavové obou zemi považovali se vždy za stejné oprávnené, 
neb již r. 1435 poslali čestí stavové na snem moravský své po- 
slanco, aby tu s králem Si^^mundem jednali. 

Kniha Tovačovská v článku VIII. a XXXI., nejstarši právni 
kniha, kterouž r. 1567 král Maximihan in vim le«ris potvrdil, uka- 
zuje, že i stavové a knížata česká uznávali neodvislost a samostatnost 
Moravy. Králi Ladislavovu 14ô3 bylo napied v Brne a pozdéji 
teprv v Čechách priznaní k vernosti složeno, a hádka, která srkze 
to mezi stavy českými a moravskými povstala, teprv tím se ukončila, 
že stavové čestí pronesh se k moravským, že v tom, ponôvadž krále 
dŕív než oni za pána })ľijali, nie jiného nevidí, než že shišné a pravé 
učinili; že nepovažuj! Moravany za many, nébrž za své milé bratry 
a príbuzné a dobré phitely. 



stavovský snem moravský proti spojení s Čechami. 131 

V článku XXXI. jest svoboda a samostatnost Moravy vyslovená 
a také ten rozdíl od stavu českých vytknut, že tito skládají králi 
pŕisahu poddanosti, kdežto stavové moravští pouze činí slib. 

Po smrti krále Ludvíka zvolili Ceši Ferdinanda L, manžete po 
králi Vladislavu pozostalé knéžny Anny, aniž byli Moravany k tomu 
pozvali. 

Tomuto zvolení odporovali Moravané a Ferdinanda I. tcprv 
uznali, když knéžna Anna Moravu svému manželi Ferdinandovi I. 
na celý život postoupila. 

Moravští stavové odepŕeli Ferdinandovi I., v Čechách již vy- 
volenému, bez prôvodního listu od nich príchod do Moravy. 

Neodvislost a samostatnost Moravy jest i v moravském zemském 
zrízení od 1545 fol. II. zákonne vyŕčena, a nebyla nikdy potom 
zrušená. 

Matyáš prijal r. 1608 na snémč Brnunském priznaní stavu co 
markhrabé Moravský, kdežto v tom. samém čase jeho bratr Rudolf 
nad Cechy zvlášt panoval. 

V majestátu od IV*. února 1G13 potvrdil Matyáš svobody 
a samosprávu této zeme. 

Kdykoli poslanci stavil moravských k mimoŕádnámu snemu do 
Prahy povolaní byli, stalo se to vždy jen proti ujištoní písemnímu, 
že toto dobrovolné vyslanství není na ujmu právúm a svobodám 
zeme a stavä. 

Na sneme 1617 stužovali si moravští stavové, že Cechové 
Ferdinanda II. bez jich srozumôní za krále Českého korunovali; 
ponévadž i)yl ale vnuk a nústupce cisare Ferdinanda I. a královny 
Anny, pnimuli ho za marklirahôte. 

Arkoli v obnovííiiéni ziízení zemském od 1 . kvr^tiia 1(328 fol. I. 
o Morave co o privlrloné zemi zmĺnka se ŕiní a v tonitéž zrízení 
ťol. X n. Cechy, Morava. Slezsko, pak llonií i Dohií Lužice pŕi- 
vtrlenými zememi se jmenují, svedčí to jen o obestraiiné rovnosti 
tŕclilo zemí a o spojení jjod jedníiii panovriikeiii, jakož to i vy- 
svíl;i z prísahy, kteroii krá! co niaľkhrabO Moravský zvlásE skladá. 

Toto zrízení zemské nid/e líru uiéne byli na ujmu samoslalnosti 
maľkhrabství Moravskŕlio, ponevadž již í Ferdinand U. die nejvvsšiho 
uznvi-ení od 26. Terviia l&JH iniiolié svohodv nioravskvm slavúm 
potvrdil, v kl.erých neodvislost Moravy od Cech jesl, vy>lovena. 

Jí'lio Milo^t cisár Karei VI. dal jM-ai^miatiekon sankei o rakouské 
posloupnosti ode dne :)(). zárí 1720 ve vseeli samostatných zeinich 
mocniiŕství a tímž Zf)nsobem i od stavu Moravských potvrdili, což 
by zbytečné bylo bývalo, kdyby byt Moravu za zeni odvislou 
považoval. 

Konečné odvolávají se verní stavové Moravslí na reverzy, 
kterých se jim od slávnych predkii Va<i Milosti i za i)iíťinou slihu 
vernosti Vaši c. k. Milosti iiŕinrnélio dostalo, a jiniiž <e vždy pre- 
hlásilo, že slib vernosti v Praze vykonaný stal se Imv. njniy ne- 
odvislosti Moravy od Cech. 

o* 



132 Stavovský snem moravský proti spojení s ČechamL 

Na tylo dôvody spoléhajíce, vyslovuj! nejvérnéjší stavové Mo- 
ravští presvedčení své v tento smysl : 

1. Morava jest zeme od Cech neodvislá, náležící k celistvému 
svazku rakouského mocnáťství. 

2. Mezi obéma zemémi bylo vždy stejnosti národností a pano- 
vníkú úzke spojení, stavovské spojení ale nemôže býti bez porušení 
zŕízení a samostatnosti Moravy zákonné vyŕčeno. 

I ohledy na materiálni interesy a sympathie moravské zeme 
vedou stavy Moravské k tomu, aby se prohlásili proti stavovskému 
i politickému spolku Cech a Moravy, a tím méné mohou vyhovéti 
pŕání hlavního mesta Prahy, pončvadž by jednali na ujmu práv 
obyvatelú mést a obcí venkovskj^ch, v sedení 30. a 31. bŕezna lb4íľ) 
jednohlasné k zastoupení povolaných, posud ale ne samostatné za- 
stoupených. 

Nejdňležitéjšmi úkolem nej vernejších stavu Moravských jest tedy 
pŕede vším, aby se provinciálni zŕízení dle úmyslu Vaši c. k. Mi- 
losti, nejvyšším reskriptem ode dne 18. bŕezna vysloveného rozšírilo 
a upevnilo, aby se opatrovaly práva všech obyvatelú této zeme 
samovolenými zástupci ze všech mést a obcí, a pod ochranou 
tohoto zŕízení národnost veškerého moravského národu mocné se 
vyvinovala. 

Jakož nejvérnéjší stavové Moiavští Vaši Milosti cisárske vy- 
pracované zastoupení mést a obcí k zákonnímu potvrzení predloží, 
jsouf i hotoví, hledéti ku všelikým praním zeme smórujicim na výse 
dotknuté úloze a založení svobodného konstitučního zŕízení, a pŕed- 
ložiti je k nejvyššímu potvrzení. 

Búdou také stavové vždy zachovaní pŕátelského pevného svazku 
pro stejnost národnosti a jazyku pŕibuznélio království českého 
podporovati, pokud to nebude neodvislosti Moravy na ujmu. 

Račiž Vaše Milost v tomto poníženém prednesení spatŕiti výraz 
smýšlení obyvatelú moravských, kterí dňvérné očekávají tu dobu, 
až Vaše c. k. Milost brzkým oznámením všeobecné konstituce vlasti 
utvorí pevný svazek, který jediné spojí vystupujicí provinciálni sna- 
žení pro obecné dobro velkého sjednocenélio a svobodného Rakouska. 

V Brne, dne U, dubna 1848. 

Po schválení tohoto prednesení navrlil kníže z Liecliteristeina, aby se 
v protokole snčmovním vytklo o lomto jednaní zvláštč, že ^s touto jejich 
a zeme Moravské pojišfující manifestací. jakož to v adrese vyslovene, vždy 
chtéjí a búdou zachovávati prátelský svazek ku království Českému, stejnosti 
jazyka spŕíznCnému, a vroucí vážnost k n.-írodnoslem, uznávajíce ale ne- 
závislost zeme za první svou povinnost." S hlučnou pochvalou bylo dle 
toho návrhu schválené, vložili do protokolu píídavek následující : ,, že páni 
stavové zachovaní a obranu nedotknutelnosti a nczávislosli niarkrabství 
Moravského proti všelikým manifestacím a pevné pripojení jelio k niocnáŕství 
rakouskému považuji za svou povinnost ; že však píi tom, pokud tím ne- 



Národní výbor odpovidá Výboru nemeckému v Praze. 183 

závislost Moravy v nebezpečí neubehne, pŕátelský spolek s královstvím 
íeskvm, stejností jazyka spŕíznéným, a stálou vážnost národnosti a jazyka 
zachovávati búdou a chtéjí.** (Stav. Mor. str. 45.) 

Oznamujíce čtenáŕstvu svému návrh adresy vyše položené, Pražské 
, Národní Noviny" na str. 50. pŕipojily k ní tulo poznámku svého zpôsobu 
karakleristickou : ,To od stredovekých stavô moravských skutečné pŕijato 
jest ! Tak hanebné se jedná v konstituci ! ! že se nekolik privilegovaných 
ve spojení se slávnym šosem zemským opovažuje ve jménu celého národu 
Moravského mluviti. A Morava to trpí?" 



Národní výbor odpovidá Výboru nemeckému v Praze 
strán rozšírení se členy nem. a strán barev ném. 

14. dubna 1848. 

Když se v Praze počala objevovati trikolóra velkonémecká (Černo- 
cerveno-zlatá) i na obyvatelích domácich, byli z téchto nékteŕí pokáráni, 
ano i potupení se strany české. Proto nékteŕí Nemci Pražští, dorozumévše 
se úslné, shromáždiii se v hostinci ,u saského dvora" večer dne 11. dubna, 
kdež o té veci rokováno bylo. Posléze zvolen výbor, jenž v té príčine 
podal prípis k Národnímu výboru. (Viz o tom u Schopfa, II. 14 — 15.) 
Zde tedy jest puvod Nemeckého výboru a Nemeckého spolku v Praze. 
Tento výbor skladal se z téchto členu : Pelr B i b u s. právnik ; Bernhard 
G u 1 1, (spoluredaktor ,Bohemie") ; Dr. Frant. K 1 i e r ; Karel Kôlb; 
Dr. Jos. S c h w a r z ; Dr. W u n s c h h c i m, rytíŕ z Lilicntlialu, zemský 
advokát ; M. D. Z i ni m e r. I složil s^pis, adresovaný Národnímu výboru 
(naleznes joj u Schopfa, 11. 81.), v nOinžtí) prohlašuje, mimo jiné, 
jmenem zmĺričnólio shroniáždéní, že „společné domoviiič iiáležející Nemci 
pevné jsou odliodláni jíli budouciiosli vslľíc ruku v ruco s bralry českými, 
slovem nebo skutkcm i)OJujíf'e/ že nosením trikolóry nemecké nozamýšlojí 
^nikterak ubližovali národnosti České anebo dokotice odlučovali se od 
slátnílio svazku, zejména od Cech", i [)í"e(lnáší dvojí požaduvek, na néjžto 
Nár. výbor, porokovav o tom živé ve dvojí schuzi. takto odpovidá: 

Vvboľ Boheincu iazvka iirmeckého uodiil Národiiiniu výboru 
prípis ze dne 12. dubna t. ľ., jinižlo oznaniujť, že dne K), a 11. t. ni. 
ninozi bratľí néniečti na ini?t«'(:h verejných uľaženi byli pľo odznak 
nemecký. 

Nemecký výbor prohlašuje pevné s])ojenství s český n u l)ľatľy, 
ale vyslovnje také, že nosili barvy nemecké jakožlo projev „[)ľí- 
slušenství k velikému svoboíhiému míľodu nennM-kému " - avšak 
bez ubližovaní národnosti české neb dí^koncť: jakožlo znamení od- 
tľžení se od Cech — neodvolattdné jesi iisneseno. 

Dovolávaje se rovnosli obou niu'odnoslí, z:ikhulnim z;'ikoniMn 
zajišténé, výbor nemecký žádá: 



134 Národní výbor odpovidá Výboru nemeckému v Praze. 

a) aby Národní výbor sesílil se pŕiméŕeným počtem členu, 
kleréž by od nemeckého obyvatelstva Pražského byli zvolení, a 

b) aby českému obyvatelstvu v Čechách bylo oznámeno, že 
nosením barev nemeckých nezamyslí se žádná demonstrace, žádné 
odloučení se od svazku státního vúbec, a od Čech obzvlášté ; nýbrž 
pouze označení národnosti nemecké 

Na tento prípis výboru Némcú českých, žijících v Praze, tímto 
se odpovidá podlé usnesení Národního výboru ze dne 13. dubna t. r. 

Národní výbor prohlašuje pŕedevším: 

n) že již v první schôzi své dne l?>, dubna t. r., ještô pred 
podaním pfípisu svrchu zmĺnéného usnescním jednomyslným vytkl 
sobé za zvláštni a svätý úkol, bratrskou svornost mezi obéma ná- 
rodními kmeny této vlasti udržovati v každé príčine; 

h) že kokarda barev českých, bílo-červená, která se všeobecné 
nosí, není národním znakem češství, nýbrž politickým iistavním 
znakem celého království Českého, od jednéch hranie až ke druhým ; 
tudíž že má považovaná byli za symbol bratrské rovnosti obou 
národních kmenú, v telo zemi obývajících. 

1. K obéma v Čechách obývajícím kmenúm národním vznáší 
se pilná žádost, aby kromé všeobecných barev zemských království 
Českého, bud samotných nebo spolu s barvami císuŕslví Rakouského, 
neužívali zadných jiných odznakô, které by poukazovaly pouze na 
národnost českou nebo pouze na národnost nemeckou; poriévadž 
by nosení lakového odznaku pouze národního, zvlášté v nynéjsí 
rozčilené dobé, snadno by se mohlo vykladali za jakousi demon- 
straci proti druhé národnosti v Čechách, a ludy aspoň príčinou býti 
k nosení odznaku národnosti druhé, odznaku to rovnež národ- 
ního, a tím rozdel(*ní mezi obyvateli naši vlasli z počátku sice 
jenom označovalo, ktoréžto rozdelení však volmi snadno mohlo by 
dospčti ve skutečné desné rozstéponí, 

2. Strán sesílení so Národního výboru členy, mimo Nár. výbor 
zvolenými, pripomína se výboru českých Némcíi, v Praze žijících, 
že již v prvním shromáždčni lidu dne 1 1 bŕezna t. r. k výslovnému 
vyzvaní mužú náčelných byli do výboru zvolení množí Čechonémci. 
a že pri polomních doplňovacích volbúch toho výboru, jakož i pH 
volbé ťislavní korni.-io ^^iborniální a poslézo pri doplňovací volbé 
Svatováclavského výboru, predsevzaíé dne 10. dubna t. r. ve 
sliromáždení lidu u sv. Václava nečinil se pražádný rozdíl mezi 
Cechy a Nemci. 

Ponovadž nynojší Národní výbor skladá so zo spojení všoch 
živlu právo jmenovaných, json nômočfí bratii a krájané zastoupeni 
tolika členy, že so to asi dobro sroviiává s pornorom obou národ- 
ností, 00 do počtu duší. Na požádáni búdou čosko-nômočtí clonové 
Národního výboru udáni zojrnona. 

Aby Národiu' výbor bt^z prodlení so sesílil vúboo, a zvlásto 
členy noniockými, volenými z vonrí, iiolzt: pripastili, ponŕvadž výbor 



JBilkúv list studujicim moravským a slezským. 185 

jest již ustaven; a také to jest zbytečné, z dúvodúv svrchu uvedených 
k upokojení nemeckých krájanú. 

Avšak k vetšíniu ješté upokojení bratrú a krájanú nemeckých 
dáva se jim ubezpečení, že pri pfibírání odborníkúv k jednotlivým 
sekcím, jakož i pri volbé nových členu a náhradníkúv nebude se 
ani budoucnč pražádný rozdíl činiti, jakož se nečinil až posavad, 
mezi krájaný mluvícimi česky a mluvícími nemecky, a že plenámí 
schúze Národního výboru, ve kterých všcchny návrhy jednotlivých 
sekcí musejí se pŕednášeti, dvakrát za lýden, v pondélí a ve čtvrtek 
konají se vefejné, v místnosti bývalého c. k. úradu komorního, že 
všichni ostatní spolubratŕi némečtí, kteíí v Národním výboru se 
nenalézají, vlastním posloucháním búdou ve slálém povcMomí toho, 
CO se navrhuje a o čcm se dtgí usnesení. 

Národní výbor žádá posléze cteného výboru Nemeckého, aby 
toto vyjadrení jakožto výron lásky k vlasti, obyvatelstvo české i ne- 
mecké rovnež objímající, prijal s rovnou láskou vlasteneckou 
i douíá, jakož to bude nejpŕednéjši péčí Národního výboru, aby 
odznaky pouze česko-národní se ihned odstranily a prípadné pokusy 
k pŕchmatúm a popuzování, které bez toho jenom od jednotlivcú 
mohou vycházeti, mocné stavoval, že i ctený Výbor nemecký, 
nadšen rovnou horlivostí pro blaho naši krasné vlasti, všechno vy- 
naloží, aby bratrská rovnost mezi oboma národními kmeny bc 
zachovala a všechno odvrátilo, což by i jenom zdaleka vešti mohlo 
k rozdelení, byt zatíni pouze označenému, našich bratŕí a krájanú 
s té i oné strán v 

v Praze, dne 14. dubna 1848. 

Hrabe Štadión. 
JUDr. Jan Kliebert. 

(Sdjopf, 11. 8t).) 

Téhož dne 11. dubna koníila se opiítná scliuze Piužskych Xčmcu, 
kdežlo jednomyslnO snosono, aby, jakkoli i\áľo<Iní výbor výslovnú priznal 
každcmu ílechonOmci právo, nosili kokardu ('eľno-ccrveno-zlatoii, píece 
na dňkaz rozvážne uniíinénosli a l)ľatrské svornosti s vcskeivrn obvvatel- 
stvem Pražskvni tento odznak niirodnosli némeeké zalím se nenosil. Kromé 
tobo oznámeno. že Národní výbor, rokuje dne l.S. dub. o prípise Pražskýcli 
Nénicťiv. usnesl se, ])ozvali členy Némeck».'bo výboru do výboru Národnílio. 
(Víz o tom u Scbopľa II. 18—20. a 89.) 



Bílkúv otevŕený list studujicim moravským a slozským. 

M. dulíiia IS-ÍS. 

Již napred, pri protestu Vídenskýeb Nr-meu z Cecli. 'Nb)ravy a Slezska 
ze dne 9. dubna, bylo doteeno i o tomto spolku samť'm, j«.'n/ se ii.r/.ýval 
Verein der Br)limen, Mälirer und Sclilesier deul-clier ZnuLif i mOl za \'u:t'\ 



136 Bilkúv list k studujícim moravským a slezským. 

prekazili spojení Moravy a Slezska s Čechami a pôsobili k pripojení léchlo 
zemí k Nemecku Čili ,an deútsche allgemeine laleressen". Vystupovaní 
tohoto spolku nebylo Ihoslejno Vídenským Cechom, Moravanom a Slezanäm 
kmene slovanského i zarazili spolek pod jmenem , Jednoty slezsko-moravsko- 
české*, jehožto účelem bylo pohlížeti hlavné k témlo kusom: 1. Rovné 
právo slovanské reči a národnosti vedie nemecké aby v každém pomeru 
uskulečnéno bylo a zachováno. 2. Nerozdílnosl a samostatnosl ríše Rakouské 
aby neporušená stála, zvlááté spojení koruny České s celkem aby netrpelo 
žádné ujmy. 3. Sjednocení slavô českých a moravsko-slezských v jeden 
snem obecní aby se stalo. 

Když P. J. Šafárik pro zamestnaní úŕední neprijal hodnosti pŕe^dsedy 
v tomto spolku, Zvolen za starostu jeho advokát Dvoráček, ostalivmi členy 
výboru byli Dr. Bek, Dr. Grunwald, Dr. Terebelský, P. Kuneš, Doležálek 
ml., umelec Hcllich, úŕedníci Rybička, Cebuský. Pelzl, Bjzpalec, Wintr, 
Koutecký ; študenti Slokláska, Míiller, Tieftrunk, Rus, Bílka, Voji. Fingerhut. 

Jednota odbývala časté schôze. jichžto se účastnili též šlechtici čeátí, 
zejména Otakar a Eugen Černínové, Prokop Lížanský, a zakládajícími 
členy spolku byla též knežna Kinská, kníže Lobkovic a hrabe Vincenc 
Valdátein. Nákladem svým vydala jednota ve smyslu programu svého nč- 
kolikero provolání, která po Morave a Siezsku po tisícich výlisku roz- 
širovala, mimo jiné i následující .OíTenes Sendschreiben an die Sludierendon 
in Mähron und Schle^ien" od J. B. Bílky, kteréž bylo čteno a schváleno 
ve schôzi dne 14. dubna a potom po českú uveŕejnôno i v časopisoch 
Pražských. (,Kvčty\ 217, 228, 248 a ,Nár. Nov." 1848, 19. si. 8.) 

Pí'átelé a bratŕí! Zlomený jsou okovy, do nichž nás temno- 
milstvi, povera a tyranství upoutaly. Pred nedávnem jsme stáli 
pod nehodným porucnictvím a v hanebném otroctvi, dnes jsme — 
svobodný národ! flíšc temnoty je u konce! — Vidíme vycházet 
svetlo pravdy, jenž osvití všechny končiny a na vždy bude svítit na 
obzoru národu! Slávime z mŕtvych vstání — znovuzrození! 

Žádost, aby také národ náá slovanský na Morave a v Siezsku 
v této tak vážne dob> diistojn'> sviij život osvedčil, aby také tento 
národ posazen byl na dňstojné místo v rade k povedomí procitlých 
národu našeho císarství, tato blahá žádost mné velí, abych k vám 
promluvil. 

Na viís, draží pŕáteló a bratŕí! staví vlast z dlouhého snu pro- 
buzená nádeji v šiechetnéjší, slávnejší budoucnost, n;i vás, jejichž 
srdce studiemi zu^leehteno, jejichž duch vedami vzd(Mán jest. 

Tu slyším ptát se pŕátely naše: Jaká je to budoucnost? Jaký 
cíl techto českoslovanskýeh snažení? 

O pristúpte blíže, vy zlomyslní! odvrzte všechny predsudky, 
odvážte šat. jenž vám oči zahaluje. pristúpte co lidé, co bratrí, 
pohleduete, jaké semeno se rozsívá: jaký knien vyrustá, jaké ovoce 
znije. Slyšte theorie, ktere za zlopovéstnó vykričujele, a jež jsme 
žádost i vé vsáli. 

„Šírili vzdélanost jest oučel náš vzdélanost rozumovou a mravní 
vedami a umením, zpňsobem vyšším a prostoriárodním, aby se stal 



Bilkftv list sludujlcím moravským a slezskvm, 137 

náš národ českoslovan^ký schopným štéstí, vzešlóho jemu samému 
a štátu, k némuž náleží, a aby ke štéstí celého človečenstva vyplnil 
nejbližší svou historickou úlohu, úlohu totiž, aby ukázal, jak hiabé 
Thun trefné praví, opozdélým kmenúm slovanským dráhu, na. které 
mají dostíhati daleko pokročilé bratrské národy, a aby sprostredkoval 
obcovaní mezi Slovany a druhými národy evropejskými, zvláštč 
s Nemci/ 

Vizte tedy, tof jest cíl a snaha naše í — Poznejte naši literatúru, 
a naleznele v ní nejpúvodnéjší toho dúvod. 

Bratŕí naši, Cechové, citíce svatost této úlohy, povznesli na 
císaŕe prosebnou žádost, aby spojil Cechy, Moravu a Slezy, jakožto 
zeme jedné koruny, pod společný, obecní snem, který by se.scházíval 
stŕídavé v Brne a v Praze*) Ve spojení tomto se dávají ta samá 
práva slovanské i nemecké národnosti, aby se obé pH rovném 
oprávnení vyvinovati mohly. Každý pravý vlastenec, který poctivé 
smýšlí o dobré zemské, ocení zajisté bratrské smýšlení Cechň, 
a pripojí se k nim co nejoužeji; vždyf se tak provincii naši do- 
stane všech téch znamenitých práv a svobod, které J. M. C. svým 
verným Čechám již udelil.**) 

Ale s potméšilou zlomyslností podkládají naši nepŕátelé svrchu 
jmenované žádosti Cechu nejnesmyslnéjší rozum, zruzují od spojimí 
a chtéjí je všemi možnými prostŕedky a zpúsoby pŕekaziti. Oni 
kŕiéi o „české usurpaci", oni — vlci v ovčím rouše! 

Nemejliž vás v.šak jalový krik téchto privilegovaných svéto- 
oblažitelú, jejichžto zakuklení jsme strhli, jejiclíž poctivé (!) 
oumysly a vlídnou (humánni [!J) péči o blaho vlasti jsme tuším 
dostatečné poznali. 

Bylo to vHdné a poctivé, že jazyk nás mirodní vypudili ze 
všech verejných ouŕadň? Bylo to vlídné a poctivé, ž(í jej nejen ze 
vsech vyšších škôl vyloučili, ba na žádnóm nasiMii jíymnasiutn, na 
žádné naši hlavní škole k nejaké platnosti nepropuslili, tak že se 
stiilv školy naše ústavv, na klerých se rrn'la ŕoč národní zanomínat, — 
bylo ío vlídné <i poctivé, zo našim slovan^kýiri ve.snickým učifelúm 
všochno národní vzdôlání odopreli, — bylo to vlídné a poctivé, že 
v našich dekanátoch (vikariátoch) četnými knrendanii porouéoli, 
nejousilnô ji. abv so na našich tľiviálk.ich nôniockv u{;'ilo — 
bylo to vlídné a poctivé, že po pronošorií stavovské akadémie 
z Holomouce do Brna neustanovili zadného uritolo našoho núroduílio 
jazyka, kdežto pŕeco učitole francju/sko a vlaskú platili — bylo to 
vlídné a poctivé, žo sosadili nojzasloa/ilojší našo nčitole ^wop^on 



*j Ctíští deputovriní pnívi ve svvcli ..Slovech k ^í tnivaiiutn • ive Viilni 
í>. tlabna lS48j: Hratŕi M)raviinél (Ircliy a M )niv:i hinfií*/, imj> olom (1\«'' rnviiô 
sestry, mezi iiimiž spor o pŕeiliiosl luinnjj nii-ta. Spravujiii '/, sv«' sjiilľ.'iió z.ilo- 
žitOHti na spolernérii snĹMiié ; tloiii/íci. jakú posavail. kažilx \i» sv*'- vla-li. t-ilik-í 
v nejv'yš.sich ouniilech, ]n"i vláilt' ^amé iii*'jiii(.'ž spnleŕné za-tMupcrii c-i p '.i-N'ni 
naši národní jednoty. (Poznámka nii^' ) 

**) My na Morave a ve Slezsku neiiiiime ])').-utl nie. [Vn/.n. oii;:.,. 



138 Bilk&y list studujicim moravským a slezským. 

aufstrebender Ideen" (!!!) — bylo to vlídní a poctivé, že našim 
bolioslovcôm, nastávajícím kaza telom, pobrali knihy v reči národní, 
pod povestnou rakouskou censurou vydané — bylo to vlidné a po- 
ctivé, že naše úprimné vlastenec nejen u jejich krájanú »co sprosté 
burič e" v podezŕení uvádéli, ba u zemských ouŕadú za , za- 
kuklené panslavisty" udávali, a nyní, kde my, zdvi- 

hajíce se z dlouhého hanebného utlačení ouplnou rovnost 
obou národností žádáme, nyní zdviháte odpor, zkracujete naše 
nejsvétéjší právo, snažíte se zarazit naše pŕírozené vyvinování na 
všechen prišli vék? 

Ba arci, jeu vám platí práva, nám otrokúm je jen z mi- 
losti vaši dovoleno vléci se životem! 

Jen blbec by mohl o vašem opravdivém vlastenectví se pomýlit, 
máje pred sebou tolik oslávené poctivosti, tolik osvedčené vlidnosti ! 

My jsme pi-esvčdčeni, že se pravá svoboda v štátu zakladá na 
svobodném rozvíjení zákonu národního života, a proto jest pokrok 
štátu na základu ná r odním heslo naše. 

Ceši, Moravané, Slezáci ! V bratrském spojení pŕitulme se verné 
a pevné ke svému konstitučnímu císafi, aby povstalo mocné Ra- 
kousko, veiké a silné svobodnými svými ústavami, jako mocnáŕství, 
dávajicí svetu nej vznešenejší príklad, v nemžto rozliční národové 
jsou oddíliié jedriosti jediné vespolné veliké jednoty, jejížto paprsky 
jsou národy, jejížto oustfedí osveta a vzdolanost. 

Pŕátclé a bratH! vedomi jsouce oupltié velikého našeho cíle 
neústupné a dúrazné pracujmež k nemu. Každé slovo, každý skutek 
dávejž svédectví o poctivosti našeho vlasteneckého smýšlení. 

Dúkladná znalost naši reči, slovesnosti a histórie budiž tedy 
prvnim našim úkolem. 

fleč národu našeho, které se jako reči úbohých pariúv opo- 
vržlivé posniívaji, histórie, jejížto nejsvétéjší pravdy hanebnou zlo- 
myslností zpŕetvoŕují, tot budtež predmety našeho neúnavného 
učení a zkoumání. Co nám škola odepŕela, to nahiadme pilností 
svou. — 

Ozbrojení témito nevyhnutelnýnii prostŕedky promluvíme pak 
k našim otcum, k našim bratiíiii, k našim spoluobčaníim, rekneme 
jim. jak láskavý byl císaŕ náš, jaká práva nám udelil, poučíme je 
o nejsvetéjších dúležitostech národu, poučíme je o nejzpúsobnéjších 
prostŕtdcich, jak bychoni nezadatelná práva naše hájili proti zlo- 
myslným nepŕátelúm. 

Protož, pŕátelé, neoblomná budiž vúle vaše, skalopevný úmysl 
váš! Nebojtež se nesnaží, pro nás nejsou žádná strašidla! Bez od- 
dechu berme se k cíli našemu, svedomité naše snahy búdou nej- 
hojnéjším zdarení venčený, pravda vyjde vítezoslavné z boje! 

Ďaleci budte vší malicherné nenávisti niezi Cechy a Moravany, 
již pred veky náboženský fanatismus ľoznítil a nyiií zlá mysl ne- 
pŕátel rozdmýchati se snaží! Kletba ničemníkúin, kteŕí sejou rozbroj 
mezi bratry ! 



štadión oznamuje své odstoupeni. 139 

Concordia res parvac crescunt, discordia et maximae dilabuntur ! 

Podejmež bratrsky ruku Cechúm. Jedno srdce bije v prsou 
našich, jedna krev nám probíhá žily, jeden cit zve ráme naše, naše 
duše k usilovnému snažení. 

K vám ale, némečtí spoluobčané na Morave a ve Slezsku, 
kterým dobré celé zeme na srdci leží úprimne, k vám volám onými 
slovy, jimiž šlechelný dopisovatel „Konstitučního listu z Cech* 
(č. 10. 1848) kN^mcúm oné zeme promluvil : „Nepodkládejte nám 
scestné oumysly, kterých nechováme. Nehnevejte se, že se má staré 
bezpráví opravit, Bratrsky spojení jdeme k ríli svobodného vy- 
vinování!** (,Nár. Nov.* Jb48, 15.) 



Štadión odstupuje a oznamuje hr. Lva Thuna 

svým nástupcem. 

15. dub. 1848. 

Frant. Ser. Sladiona, guvernéra Haličského a po ŕíjnové (1848) 
revoluci Vídeňské rakouského ministra vnitra, mladší bratr Rudolf, jenž 
r. 1845 jmenován byl guvemérem Moravským a brzy potom Českým, vzdal 
se tohoto úradu a žil v soukromí. 

Jeho Milost Cisaŕ ráčil službu mou se mne sojmouti, a c. kľ. 
gubernialniho radu v lialiči, Leona hrabéte Thuna za presidenla 
Českého zemského gubernmm povolati. 

Ponévadž nyní nová doba v našeín politickém živote nastala, 
jest nutná potreba, by se v čelo správy zemskí' v (Iccliáčh muž 
uvázal, jehož jmóno v Ceebách prosluló jcsl, jenž na vyviuováni 
politických okolnosti svc vlasti za posledních let živé ouťa>teiislví 
bral. za dalšiho pobytí svélio v Čechách s praním a nedostatky 
vlasti své se seznámil a duvéru národu }>ožívá. Tvto okolnosti 
ukládají mi za povinnost, ac s tržkýni snlceín, rné posavadui stano- 
vište opustiti, a vedení ŕizení muži porn'ťhati. jehož jniéno. povaha 
a inteligence jisté rukojeniství })odává, že nádeji v neho kladeTic 
j isté dostojí. 

Aby Česká vlast dráhu svého politického vy.inování .^e í)evnvni. 
rýchlym krokem nastoupila a svou krásnou budoucnost v brzce 
uskutečnénou spatrila, kteráž národu v jeho nových zrízeních za- 
ručená jest — tof jest mé vroucné práni, kteráž jusa má po všecky 
dni života mého oži vo va ti bude. 

Ostatné bude mi svätou povinností, bycli až do piícliodu nieli 
nástupce své sily vlasti své obetoval. 

V Praze dne 15. dubna 184S. 

Rudí^lť hľab«' Slad'on. 



I ) 



(Xjiľ. N(»v. líľ?lS. 17.) 



1 40 Česko-moravsko-slezské jednoty petice ke stav&oi Moravským. 

V nedeli dne posledního dubna píijel nové jmenovaný guberniální 
president, hrabe Lev Thua, ze Lvova pŕes Videň do Prahy, a v pondčlí 
dne 1. kvôtiia rozloučil se hrabe Sladion s Národním výborem. (Kvety, 
230, si. 1.) 

Dne 9. kvôtna „večer pred odjezdem z Prahy býv. nej v. purkrabího 
hrab. Štadióna zpásobil jemu ke cti náš sbor „Svornosť* s oudy MéáCanské 
besedy prôvod s pochodnémi a pred okny bytu jeho zpívaly se hlučným 
sborem píárič Jeleuovy. By I to vyje v vdéčnosli, kteroužto se zavázány 
cítime hr. Stadinovi za rozšafné jeho jednaní a prostŕednictví v pravé 
uplynulé, tak osudné a pro néj nikoli rúžemi poseté dobé. Bylté patrné 
velice dojat, i promluvil ke shromáždéní s okna bytu svého slova srdečná, 
jimižto vytknul zvlásté, jak velice nám treba varovali se svárô a slran- 
nických pôtek, ježlo tím neb oním jazykem mluvícc vsickni synove jed n é 
společné vlasti jsme; i skončil českými, velmi vážne pronešenými slovy : 
„Sláva králi! Sláva vlasti České!* Hlučné zdola voláno: „Sláva králi! 
Sláva Štadiónu!- (Kvety str. 245.) 



Česko-moravsko-slezské jednoty petice ke stavúm Mo- 
ravským o národní rovnoprávnost. 

18. dubna 1848. 

Vysoco slávni Stavové Moravští! 

Jeho c. k. Milost Císať Pán ráčil najvyšším rozhodnutím ode 
dne 25. bŕezna b. r. vyslancúm hlavního mosta Prahy na pred- 
nesenou jejich prosebnou žádost z ohledu pojišténí české národnosti 
v Čechách naŕíditi, aby užívaní českého jazyka v Čechách tak, 
jakožto v zemskom zŕízení ustanoveno jest, dokonale zachovávánobylo. 

Následkom toho podali nékteŕi oudové českého panského stavu, 
na ten čas ve Vídni se zdržující dne 2. dubna b. r. Jeho cís. král. 
Milosti prosebný dopis, v kterémž oni jeíinak radostné své city nad 
tím na jevo dávají, že Jeho cís. král. Milost v onom nejmilosti- 
vejším naŕizení, podlé jejich zdaní, svíij oumysl a svou vúli zjevné 
ohlásil, že tomu chce, aby česká a nemecká národnost v Čechách 
rovnou platnost, rovný prĎchod mély; jednak se téz osvédčují, že 
pro zachovaní poŕádku v jejich vlasti a pro uvarování všeliké ne- 
dúvery za nevyhnutelne potrebné uzuávají, aby Jeho cís král. Milost 
svou vuIi v tom ohledu určiteji, než-li posud se stalo, vyslovili 
ráčil, ježto oni to ode dávna a vždy za nemístné a nespravedlivé 
pokladali,^ že česká národnost rovné platnosti s nemeckou národ- 
ností v Čechách ve skutku a živote samém nemela. 

Tou a(h'esou, jejížto obsah jest „aby česká národnost s ne- 
meckou národností vúbec, a obzvlástč ve skolním vyučovaní a ve 
verejných úradech čili v zemské správe v Čechách v dokonalou 
ľovnost uvedená byla**, dobyli sobé velectení pňvodcové její, dle 



Česk(Hmoravsko>slezské jednoty petice ke stavom Moravským. 141 

hluboliého presvedčení dole podepsaných, jakož i všech tech. kteŕíž 
zároveň s ninií z vlastní trpké zkušenosti védí, jakou tíží posa vadní 
potlačení, ba af díme pravdu, vyobcovaní naši národnosti a ŕoťi 
na nás leželo, slálého práva k díkôni * českoslovanského národu 
v Čechách, Morave a Slezsku. I opakujíce my zde slávne jniéna 
téchto pánov, jenž jsou kníže Ferdinand Lobkovic. kníže Jan Adolf 
Švarcenberg, kníže Vincenc Karel Aueršperk, kníže Šenburk a Iínrten- 
štein, hrabe Eugen Cernín, hrabe František Arnost Harrach, kniže 
Karel Paar, hral)(> Vincenc Bubna, hrabe Jaromír Cernín, hrabe 
Lúčov a hnibé Otakar Cernín, pronášínie spolu své nejživejí^í pŕání, 
aby je histórie česká co svetlé hvézdy, co památku národního 
smýšlení vyšší šlechty v Čechách, verne ve knihy své poznamenala, 
a aby tento príklad, jakž snad podpisovatelé sami to na mysli méli, 
konečné též i v Morave a v Slezsku hojných následovnikuv našel. 

Ohlédajíce se na to, že tento prosebný dopis od Jeho cís. král. 
Milosti dozajista velice láskavé pŕijat byl, a že Jeho cis. král. Milosf 
skutečné k obnovenú od vyslancov mesta Prahy prosebné žádosti 
nejvysšim rozhodnutím ode dne ><. dubna b. r. naríditi rácil, aby 
,národnosC česká za základ položena, a íeská reč ve všech vétvích 
statní správy a verejného vyučovaní s iečí nemeckou v ouplnou 
rovnost postavená byla", maji dole podepsaní za to, že niklerak 
v nečas neprijdou, jest-li tyto radostné udalosti sliromáždéným 
pánCmi Stavúm markrabství Moravského bez meškaní ve znáiriost 
uvedou, a je na to pozornými učiní, kterak nevyhnulelné polrebno 
jest, aby slovanská reč a národnost v Morave stejného pnlva, jako 
v Čechách, dosáhla, a kterak by pro.^spcšuo bylo, aby sluomáždéní 
Stavové Moravští telo preddIívJlé veci ze svvcli porád di'ile nevylučo- 
vali anebo jí za nevážnou a spľo>t(Mi iie|>ovažovali. 

Pánúm Stavúm zajisté nemužtí luv.níimn hyti. žv více ncžli 
ti'i čtvľtinv obvvatelstva Moravv ke slov;iM>kŕiiiii jazvku náleží, že* 
českomoľavskv národní jíizvk. aekoli v hfliu vic-e než dvou sloldi 
pomalú z ouŕadíiv a škôl docula vytlarcný. nyni'jšího čnsu }»n itch 
velikých proménách sveta, kterež se jíhMl orima našiina zlx'hly, n^- 
múže ku posavadnímu tomu liarielnH'iiiu vyobcoMuií vr svi'* vlasti 
dále odsouzen bvli, tiik nhv slovan>ká níliidfž. abvchom toliu aspoň 
jedním pŕíkladem dolvrdili, míslo vyurovťini >«■ v nábožcnství 
kresfanském pouzc písuicny nemeckého k;il<'cliistnu a lak i všecky 
ostatní náuky pouzr nazparn«M, heze sniy-lu a rozuniu. odí'íkávala. 
prolo jediné, uby naí)OshMly po mrioliyrli l«;l<»ch a s lunoiiviui 
obetmi ledajak nemecky mluvili se naučila což piVcr lilnvní 

cd vyučovaní byti uemužrl IMni Stavové miuií uejléiic jjo.-ouditi 
mohou, jak dľaz(? nás stál pri znáiin' naši clnKlohi- Irii lakový 
zpúsob učení se nemŕinč ; oni( dobn» v«Vlí. ncbof odjjuľci }»ii.'i.- z toho 
pomlfiuvají, jak málo nám i)ľi v^eiu lom lo Ji»'in(M'k«' vy-l()V«)\ání 
svedčí, a jak velice nuct/ui .i>in<*, za>azoViili sr o to. ;ii»y ninrav-ko- 
slovenská mládež budou<-iic pi-iio/riiou. krát-:!, ji.-h'j.-i ;i laciii«'j>i 
cestou, totiž proslľjdkem čcskomoľavskych ii.iľoiluícli škoj. vyššilu^ 



142 Národniho výboru protest proti volbám do Frankfurta. 

vzdelaní docházela, tsik aby moravský rolník nemusel od domu 
k domu choditi, by sobe obsah nčmeckó ouŕední odpovedi, nemec- 
kého soudního výroku od kohokoli na zdar bäh vysvtíllovati dal, 
aniž pŕinucen byl, nemecké protokoly, jimž nerozumí, na cizí slovo 
a víru podpisovali. 

Tyto a jiné s tím spojené v oči bijící nehody nemohou v ny- 
nejšiui času, v némž spravedlnost o svá verná, neodbytná práva 
v souzvučném ohlasu národúv se hlási a v némž každý jasné po- 
znáva, že bezpráví, byf i stoleté bylo, bezprávím býti neprestáva, 
nemohou, díme, dele trvati; nýbrž musejí tím spíše prestatí, čím 
dŕíve se páni Stavové zemští o to pričiní 

Z té príčiny dole podepsaní, hotovi jsouce ve všech otázkach 
vyšití politiky otcovským oumyslfím Jeho cís. král. Milosti a vysoké 
vlády bez výminky dfivéŕovati, a nemíníce v rozbírání jich na tomto 
místé vcházeti, avšak spolu odhodlaní jsouce hlasu svého ne- 
ohrožené pozdvihovati o zachovaní a zvelebení národnosti slovanské 
v Morave a v Slezsku. až posavad hanebné utlačované, vznášejí na 
Vysoce slavné Pány Stavy nasleduj í cí žádost: 

Abv se shromáždonvm Pánom Stavňm líbilo 

1. zvoliti z prostŕedku svého zvláštni výbor, kterýž by všeliké 
záležitosti, týkající se uvedení dokonalé rovnosti mezi českomorav- 
ským národním a mezi nemeckým jazykem ve všech vétvích zemské 
správy a verejného vyučovaní, pod svou péči vzal, a sice pokud 
možné z mužňv českomoravského národniho jazyka povedomých ; a 

2. redakci Brnenských provinciálních Novin, kteréž PánĎm 
Stavum patrí, dovoliti, aby tento náš prosebný dopis ve svém Hstu 
vytisknouti dáti mohla. 

Ve shromáždOní (.lesko-uionivsko-slezské jednoty. 

Ve Vidni, dne 18. diibna 1S4«. 

Nasleduje asi 200 potlpisň, v jejichžto čele: Dr. Jan Dvoráček, 
Moravan. — Dr. Antonín Jar. lieck, Moravan. — Dr. Vendelín 
Gľunwald. — Dr. Mathias Kavka. — Dr. Frant. Hillardt. — Dr. 
l^ivel Jos. Šaľarik (ostatní naleznoš v Nár. Nov.) 

(Xár. Nov., 1848. 17.) 



Národniho výboru protest proti volbám do Frankfurta. 

1<S. dubna 1848. 

Když minislr vniLnnVli zjiložltosli rakouskvch, svob. pán Pillers- 
íloľfť. naľídil vypsati volby pro národní siiľoniáždťní nčnieckó vc Frank- 
ťiiľlč ve všoch zoniích rukou.skýcli, které byly porítány k Nčmockčmu 
spolku, ovšem lež i v královslví Českom: toluly nejvyší ])urkrabí, hrabe 
Sladion, svolal dne 18. dubna radu z desili členuv Národniho vvboru 



Provoláni videnských Moravanú a SlezanA. 143 

Pražského, kterážto se vyslovila jednomyslnô proti témto volbáni a svoje 
k tomu dôvody oznámila miaisteriu vnitŕních záležitostí. 

Tohoto spisu nepodarilo se mné dopíditi ; avšak nebude za téžko 
obejfti se i bez neho, any dôvody onoho protestu proti volbám do Frank- 
furtu obsaženy jsou opét v prohlá^ení Národního výboru ze dne 12. kvet. 
1848, kdež je nalezneš. Viz též schôzi Nár. Výb. 24. dub. v Nár. Nov. 18. 

O volbách do nemeckého parlamentu ve Frankfurte, zadaných i na- 
ŕizovaných v zemích koruny České, vydano bylo mnoho projevô verejných, 
kleré niže na svých místech se nalézaji ; mnoho o tom psáno i v sou- 
časných novinách, agitováno proti nim i písničkou znárodnélou a podlé 
nápevu ,Na tom Pražském moste** zpívauou i složeuou dle ,Bohemie' 
(1848. Nr. 101 a 102, str. 2. si. 2.) od Lambla (Viléma Du.^ana?), 
která počína slovy: „Šuselka nám píše až z Nemecké ríše*. 



Vídenskýeh Moravanú a Slezanú provoláni ke krajanúm 

pro spojenství s Čechy. 

pred 20. dub. 1848. 

Cesko-moravsko-slezská jednota ve Vídni, o jejížto vzniku a zí'ízení 
viz napred pod 14. dub., vydala tcž provoláni toto: 

Bratí'í na Morave i v Slezsku ! My Moravané i Slezjíci ve Vídni 
srdečné pozdravení vám. otcňm i matkám na^ini, bratrum i sestrám 
našim posíláme a vroucnô zadáme, byste nás poslochli, a radu naši 
do vašich í=rdcí pripustili. 

Xyní se po v^iecli krajinách nahého císuiství o to i)ľa»;uj(\ aby 
se náľodv .síalv Šfastrivmi. abv se preložil z.iklad lidské svobodt*. abv 
národnosti oslablé stály se inocnÝmi, národnosti od cizolv závislé 
sial v se nezávislými. 

Morava posavad mlčela: ale jestli nepronilnví. bude to její 
smrt ; kdvž ale mluvili chce, aC rrdnvi i'istv svnu nioravskvcli, klerí 
se krvi moravské neodcizili. klerí se neznénirili. Vešken'* národnosti 
se zdvibají: cokoli bylo rozlourené. to se spojuje; cokoli bylo roz- 
vedené, to si j)odává ľuee: staré svazky se obnovnjí, sluvaii<kŕ ro- 
diny jednoty liled;ijí, a Morava jediná, ona by jednoty nľcht«!'la se 
zemí (leskou. zemí bralrskou? lU'la bv to Jiiinba v>em knu'nnm 
moravským, Tíanákňiy. Valaclnnn i Slovákínn. Na^i l^ratii <l<'ši od 
milosti cisárske již obdrželi. co žá<lali: kdvž se k l)ľatľum ŕeskýin 
pripojíme, netreba potom již |)rositi, tedy už vsecko máme. r.edinvŕ 
na vás nezapomnéli; oni žádali. al)y se Morava zase k vla<li ••cskí' 
pripojila, že ebtr-jí jeden rok snemovati v Pr.ize a drnliy v Urne, 
aby byli v dorozumení, jako bral r s milou se-tron. 

Císaŕ pán ani tolio jim nííodnkl, jenom žádal. a])yste vy. bratŕí 
na Morave, tu prosbu vyi-ekli. Ted vito, co delati m;U<^ V/lnuMí 
bratŕíl Dejme ruee starým našim kmenovcimi, s nimi se spojnie. 



144 Gubemiálni výnos Národnimu výboru. 

S nimi se sdružme, jedno telo bucTme, z jedno duše mluvme, do 
jedné rady chodme i jednou hískou zaborme. 

Kdo by se pokúsil, i našemu pŕátelství škoditi chtél, toho 
méjme za vraha našeho, který nechce, by kmeň česko-moravský se 
povznosl; ale na to jde, by kmeň náš moravský zastal sluha Né- 
mectva na voky. Takový človek nám nepreje božiho sluhéčka, které 
by nyni i pred slovanskými dveŕrai zasvititi chtélo. 

Dlouho to nebude, a snem moravský do Brna se svolá. Každý 
dobrý Moravan tehdy do Brna pospíchej, a všickni jedním hlasem 
zakričme: „Chceme starý svazek s Čechami; my nechceme co 
sirotci samotni zústati, my stojíme s Cecham pod jednou korunou, 
pod korunou svätého Václava ; už my dobre vidíme, že čím více 
nás bude spojených, tím lépe se nám v^iCcko bude daŕiti; nebude 
vice všelijaká cizota po nás šlapati. budeme svoji, a žádné mudr- 
lant ství nás od bratrstva a spojení českého nezavede. Svorností všem 
našim neprátelúm odoláme; zústnneme-li ale samí, z toho se jen 
vrah jmena slovanského zasmeje. Sláva jmena moravského byla 
vždy si)ojona s českou ; chceme aby to tak zostalo, aby se nová 
sláva podobala staré.* 

To máte naše smýšlení, kdo jinak chce, toho mejte za zrádce! 
Nedejme se pŕelstit od našich nepŕátel, kteŕí by nás radi znémčili 
a proto nám domlouvají, bysme se k Nemecké ríši pridali. Ale 
známe ty lišky, už vime, kolik jim v^ŕit a čeho se držeti máme, 

Af žije Morava, af žije Slezsko, at žije zem Česká, naše ro- 
zená sestra! 

Verní synove Moravy a Slezska. 

(„Nár. Nov." 1848, 14.) 



Guberniální výnos Národnimu výboru strán voleb 

do Frankfurta. 

22. dub. 1848. 

Nedbíijíc na odpor Národního výboru a obyvatelslva Oeskélio vábec 
minislerstvo Vídenské narídilo volby pro národní sbromáždéní nčmeokó ve 
Frankluľlé po celém království Ceském, což nejvyšší purkrubí následujícím 
výnosem oznámil Národ, výboru. Ale Palackébo psaní do Frankfurla mélo 
na vládu Vídeuskou aspoň účinek ten, že prohlááoníin ze dne 21. dubna 
ve „Wiener Zeilungu** ohradila sebe a Rakousko proti budoucím dekretum 
parlamentu Frankfurtského. 

Následkeni naŕízení, jež mne došlo od ministerla vnitra, dávam 
zároveň rozepisovati volby pro národní sbromáždéní ve Frankfurte 
nad Mohanem pri modalitách, jež v listoch verejných zevrabnčji 
jsou obsaženy. 



Dekrét minist. o päsobnosli suému Českého. 145 

Ponévadž se ozvali hlasové proti obeslání tohoto národního 
shromáždéni, shledávajice v tomto opatrení nepodmínéné pripojení 
se k Nemecku, tedy ministerium, následkem mého dotazu vydalo ve 
, Wiener Zcitung** dne 21. dubna 1848 úŕední ohlásení, žeté pev- 
ným pŕedsevzetím vlády, hájiti zvláštni zájmy jednotlivých zemí, 
k mocnáŕství Rakouskému náležitých, i samostatnost jeji(*h vnitŕní 
správy a že si bezvýminečné vyhražuje souhlas ke každému usne- 
seni spolkového shromáždéni. 

Ostatné se vláda pri tom opatfení spravovala témito zásadami: 
Naŕízení voleb pro parlament nemecký spočíva na usnesení bundes- 
tagu Frankfurtského, jakožto autority zákonné uznané, kterémužto 
se podrobily veskeré štáty, náležející ke spolku Nemeckému. Že 
vláda pri tom postupovala dle usnesení autority zákonné trvající, 
zdržujíc se každé jednostranné povážlivé novoty nebo úchylky, tím 
zĎstávala jenom v oboru pfisobnosti sobé pŕíslušném, a tím zajisté 
pŕedešla možnou námitku. jakoby nebyla oprávnená, bez souhíasu 
tíšského snemu dávati nové zákony, anof bylo bezvýminečné vy- 
hraženo svolení k usnesením, klerá by se stala. 

Ostatné ministerium výslovné prohlásilo, že i v textu, jímžto 
ony volby se vypisují, i v užití svobodné volby, obsažena jest úplná 
nezávaznost, jak jednotlivých voličúv, tak j celých okresňv, chtéjí-li 
totiž podlé toho vyzvaní se zachovati anebo jeho pominouti. 

Ministerium ostíitné i na to pozomost obrátilo, že pŕítomnost 
poslancú ve snémé spolkovom, na némžlo Cechy mohou zastoupeny 
býti značným počtem poslancĎ, byla by podporou jejich zvláštních 
pŕání zajisté výdatnéjší, než-li jejich naprostá nepŕitomnost. 

Výbor, který se utvoril se svolením ministra vnitra strán obe- 
slání ))aľlamentu nômeckého, ])Oslal nuié prípis v té príčine adreso- 
vaný Národnímu výboru, ktervž jest zdc pŕiložen. 

V Praze 22. dubna 1848. 

Hrabe Štadión. 

(Scliopf. II. 112. Zmĺnčný prípis úslfediiího volobního výboru Vídeňského 

nalezneš tamž, II. llo.) 



Dekrét ministerský o púsobnosti snemu Českého a strán 
odpovédnosti nejvyšších úradu v Praze. 

23. dulma 1848. 

Jeho Exc. pánu státnímu ministrovi a Dolnorakouskému zem- 
skému maršalovi hraboti von Montecucculi. 

Poslanci z dedičných nemeckých provincii sem prišli společne 
s Dolnorakouskými zemskými stavy ncMnili mne dne 10. dubna 
predložení, v némžto se vidí pohnutý, aby se ohradily proti po- 

10 



146 Pamétní spis Nár. výb. J. Vel. o volbách do Frankf. 

volcníin, od J. G. Msti nejvyšším rozhodnutím od ^'. dubna t. r. 
poslancom českým udeleným, pokud mají za predmet povolení 
zemských snémú na základe svobodné volitelnosti a voličství a zH- 
zení odpo vedných nej vyšších ouŕadfi pro kľálovství České, obávajíce 
se, aby nemél zemský snem království Českého k rozhodovaní o zá- 
ležitostech zemských jiný význam, leč snemu provinciálního, a aby 
nebylo dano odpovédnému nejvyššímu ouŕadu takové postavení, 
které by se pŕíčilo postavení odpovčdného ministerium pro celou 
monarchii. 

Dovoluji si, požádali Vaši Excellencí, abyste láskavé sdélil po- 
slancňm s Dolnorakouskými stavy k porade spojeným, že neleželo 
v oumyslu vlády, dáti Českému zemskému snemu pro jeho porady 
a rozhodovaní širší obor. nežli obor vlastních zemských záležitosti, 
že tedy i v Čechách obecné oi^anismu celého mocnáŕství se do- 
týkající záležitosti ponechaný býti musí usnešením ríšskeho snemu 
a že zrízením odpovédných zemských nejvyšších ouŕadCi ministerstvui 
za vôrné plnení ustanovení zákonodarní moci odpovédnému nesm 
býti v oboru jeho povinností žádiiá mezo kladená. 

Ve Vídni, 23. dubna 1848. 

Pillersdorff. 

(„Nár. Nov.% 18 Í8, 37.) 



Pamétní spis Národního Výboru J. Vellč. strán odročení 

voleb do Frankfurtu. 

24. dubna 1848. 

Pies rozklad nejvyššího purkrabí minislerium vnilra nafídilo, aby 
volby poslancú pro nč'mecký siiém ve Fraiikrurlč se vypsaly, ale dovolilo, 
aby se ta vec vzala do porady Nár. Výboru. Sekce jelio desátá vyliolovila 
v té príčine pamétní spis pro J. Veličenstvo, jímžto se zadalo, aby volby 
do Frankfurtu byly odročený až do svoláiií sneniu českélio. Tento pa- 
métní spis byl v plné scbňzi Nár. Výb. dne 21 dub. j e d n o m y s 1 n é 
scbválcn i zvolená zvláštni deputacc tnOlenná (Hr. Wurmbrand, Jaroš, 
Uorroscli), která by jej ve Vídni odevzdala Spis tento nazýva se v sou- 
časných publikacích jednak p r o s b o u, jednak adresou, jednak p ro- 
ní e moria, což se proto zvlášf pripomína, aby nevznikaly domnénky, 
jako by ona rozdíluá j)ojmenování znamenala i spisy rozdílné. \^ léžo 
scliuzi a pri té pííležitosti purkmistr Pražský, dr. Slrobacb oznámil, že 
,ode dnešnibo dne, kdež se radostné zrozeniny naselio dobrélio mocnáŕe 
slaviti mají. prápor rakousky vedie českélio s radiiice vláti bude, že se 
lak i s Idavnícb Pražských veží stane, a že vubec vybízí, aby se na zna- 
mení pevné vôle pri Piakousku samostatném vytrvati, vedie českých 
l)aľev i kokarda rakouská (černá a žlutá barva) nosila," což od celého shromáž- 



Pamdtnl spis Nár. výb. J. Vel. o volbách do Frankf. 147 

dôní s hlučnou pochvalou pŕijato*. (Kvély, 218 a Nár. Nov. 1848, str. 70.) 
Vyvýšení praporň s barvami rakouskými bylo lehda tedy novotou. 

Vaše c. k. Milosti! Pan purkhrabí a zemský president krá- 
lovství Českého pŕedsedající národnímu výboru oznámil v dnešm'm 
sezeni usnešení ministerstva V. C. M., aby se volení poslancú pro 
ustavovací národní snem v Frankfurtu zavedlo. 

Národní výbor Vasí C. Milosti vérnô oddaný klade tedy nejpo- 
slušnéjší prosbu deputací k tomu zvláštó zvolenou v lom smyslu 
pred trón V. C. M., aby se od toho počínaní opčt odstouplo a dovo- 
luje si V. C. M. na to pozornú činiti, že si žádným zpôsobem 
neosobuje právo mluviti jakožlo zástupce národu, ale vyžaduje si 
spolu právem ten ohled, že sestává z mužu, kterým náhledy a úmysly 
obou kmenô v království Ceském dokonale známy jsou. 

Dftvody, kterc národní výbor k vyŕknuté prosbe pohnuly, jsou 
následující : 

Nelze pochybovati, že sousedský, pŕátelský, materiálni záležitosti 
všelikého zpúsobu usnadňujíeí zevnéJ!§í spolek s Némeckem co nej- 
dŕíve uzavŕený, užitečným by byl, nápodobné ale jisto jest, že 
takový spolek, má-li trvanlivý býti, ani postíednč ani bezpostŕednč 
donuccním uskutečniti se nemá. 

Novéjší pomery rozloučily bývalý spolek nemeckých knížat; 
jedná se ted o spolek svobodných národu. 

Svobodný národ váži sobé svobody každého jiného národu 
a nemĎže tedy nižádné spojovaní ani poroučcti aneb vynucovati. 
Tuto zásadu ráčila V. C. M. sama uznati, když spojení Moravy 
a Slezska, kteréžto zeme jakožto české korunní zeme z každého 
ohledu s Čechy úžeji spojoné jsou, nežii Rakousy a Nemecko kdy 
spojený byly, svobodné vúli Moravy a Slezska ponechala. - Toto 
právo, které V. (1. M. Morave a Slezsku pníkla z ohledu na Cechy, 
nuisi sobo (lechy také z oliledu na Nemecko priikiioati, a zajisté 
s vétšírn právem. 

Odeslání poslancô žádané od národního shromáždeni ve Frank- 
furtu bylo bv ale vvnucené. dokavádbv ceskv národ svvni pro- 
stŕedkem. totiž národníiii sn»'meni, klerv se tepiva svolati má, 
svobodné nie nobyl ustanovil strán poslancu a jejich instrukcí, jakož 
i pripojení k Nemecku. 

Ponévadž ale zá>tu])ci Cech na žádný pád až do toho času, 
ve kterém se dle ministerského rozkazu poslanci odeslati mají, se- 
stoupili se nemohou. byli by poslanci jenom od jednotlivých spolkň 
voleni a odesláni, nedávajíce \)n tom zadného pojižiéní, že toto 
volení a odeslání pozdéji od národu, totiž od národního zaslonpení 
uznáno bude. 

Vvsvítá-li iiž tedv z íečeného, že volení vvsiancň v tak kľálkéni 
času konstitučním zpusobem nemožné jest - pokus o to ale rozdľáždivý 
a ne jenom pro Cechy, ale i)ľo ct^lé císaŕství uvážení hodný jest; 
byl by takový krok tím odvážlivéjéí, jelikož by rozkvašení a všechny 



148 Pamélnl spis Nár. výb. J. Vel. o volbách do Frankf. 

následky jeho v celém císaŕství a Nemecku se rozšífily a pŕátelské 
a sousedské spojení spíše se zamezilo nežli usnadnilo, kdyby pak 
poslanci od národního českého snemu uznáni nebyli. 

Ponevadž dle vyjadrení ministerstva V. C. M. výroky Frank- 
furtskóho národního shromáždéní pro Rakousy závažné nejsou, 
mohlo by se čekati, aniž by Cechové spolu v radé sedeli; — neb 
národnost, která se musi na každý pád zachovati, jakož i vnitŕní 
potreby zeme mohou zajisté Cechové sami a ve své zemi lépe uvážiti, 
nežli jejich poslanci ve Frankfurtském národním shromáždéní, kde 
by byli živlem bud potlačeným bud ostatním odporným. Zevnéjší 
pomery ale, jakož: obchodní smlouvy, právo smčnečné, společné 
peníze, míra, váha, lodstvo a vojsko mohou se teprve tenkráte 
uraditi a uzavríti s výhlídkou na setrvání, až se vnitrní záležitosti 
Nemecka a Rakouska znovu vytvoií a upevní. Zadali tedy ustavo- 
vací národní shromáždéní ve Frankfurtu ustanovili pro budoucí 
časy ústavu nemeckého spolku, tedy také ústavu naši vlasti, ba 
z nékterých ohledú rakouského císaŕství — jak to vyzvaní Vídeň- 
ského stŕedního výboru od 21). dubna b. r. zjevne dokazuje — 
spati'uje v tom verné oddaný národní výbor porušení konstitučního 
svobodného vyvinování naši vlasti, ba i došli zrejmé vyslovenou 
snahu, podŕaditi nejenom Cechy, ale celé veliké císaŕství Nemecku, 
nám zajisté více cizímu, nebo aspoň v mnohých zpúsobech pŕivésti 
je v závislost od Frankfurtu; neb slova vídeiiského stŕedního vý- 
boru : Samostatnost rakouského mocnáŕství muže se mocností spolku 
jen tak daleko obmeziti, jak toho k mocnému obstání Rakouska a 
k utvorení v pravde sjednoceného a silného Nemecka nevyhnutelné 
zapotŕebí jest!!! mohou se sotva jinak vyložili a zdají se i pro 
dynastii ne beze všeho význanui býti. Takovou snahu musí celé 
loyalní obecenstvo Cech od sebe odvrhnouti, neb svobodne mají a 
musí se krásne Cechy uvnitŕ vyvinovati, má-li dar konstitucí od 
V. C. M. velikomyslne udelený platnost miti; Cechy musi pevné 
pripojený býti ve všech svých zevnejších pomérech k ostatnímu 
mocnáŕství rakouskcmu, kteréž samostatné sláti a všemu zevnéjšímu 
vlivu a pĎsobení neprístupné býti musí, má-li mocnáŕství vúbec 
obstáti a silu svou podržeti. 

Ponevadž tedy zadané odeslání poslanca nespravedlivé — volení 
jeho národem samým v určené Ihúté nemožné — jinou cestou ne- 
bezpečné — z oliledu na zachovaní národnosti a vnilŕniho uspoŕá- 
dání zeme nepotrebné, z ohledu na budoucí pŕátelský spolek s Né- 
meckcm nevčasné, tedy velmi povážlivé a pro konštituční vyvinování 
Cech nebezpečné jest, konečné samostatnost a udržení se cisárske 
dynastie v pochybnost uvádí ; opakuje národní výbor svou poslušnou 
prosbu, aby se od toho odstoupilo, a jitŕení v zemi nemnožilo, a 
to snad jenom pro neHbost, která by se naším nepŕipojením 
v Némcích vzbudili mohla. 

Necht se nejenom v státech pouze nemeckých V. C. M., ale 
i v Čechách mnohé hlasy pro to vyslovují, aby se Frankfurtský 



Mor. stavu provoláni o rovnoprávnosti. 149 

snem hned obeslal, spojí se bezpochyby vétší díl jich po pokojném 
uvážení s náhledem od národního Výboru vysloveným, a obyvatelé 
v Némcích a Rakousích upokojí se, až porozumí, že se spolek lak 
úzky a jak možná preje; tento účel dosáhnul by se snad, kdyby 
V. M. nékolik vyslanca, ne-li ze všech státú mocnáŕství aspoíl 
z téch, kde se národ dosaváde vysloviti nemôže — do Frankfurtu 
odeslalo, aby pH snemu prítomní byli a vždykoli toho potreba 
bude, potrebné vysvetlení podali. 

(, Prehlásení", pŕíl. 1. v Arch. Mus.) 



Výbor Moravských stavu k obyvatelstvu moravskému 
o dosavadníeh krocích strán provedení rovnoprávnosti. 

25. dubna 1848. 

Napred položene jest nékolikero provoláni k českému obyvatelstvu na 
Morave, pocházejících zejmena od Slezsko-moravsko české jednoty ve Vídni, 
kterýmiž se poukazuje na práva a svobody, od J. M. G. Čechám a Če- 
chám udelené i agituje se k tésnéjšímu pŕiinutí Moravy k Čechám, by 
i ona téch práv a svobod účastnou se stala. Lze se domnívati, že tímto 
zpĎsohem agitováno na Morave též ústne. 

Bezpečné že takovéto agitace byly príčinou stavov.skérau výboru Mo- 
ravskému, že vydal následující prehlásení: 

Nej milosti véjším naŕízením našeho nejmilovanéjšího císaŕe a pána 
byli moravští páni stavové do Brna povolaní, aby se o dobré veškeré 
moravské vlasti radili. 

První péče zástupcu této zeme^) byla, aby následkom ouniyslu 
od našelio nejniilostivcjšího císaŕe vyrknutého téz všickni obyvatelé 
moravské vlasti samovolnými vyslanci pri budoucich sncmích za- 
stavaní byli. 

Méšfanský stav 7 královskýeh mést již nyní 80 hlasy oučasten 
jest rokovaní, a jednohlasné všickni stavové uzavreli, že i všech ny 
ostatní mesta a obce celé zeme Moravské budoucné právo míti 
mají, v záležitostech naši moravské vlasti mínení a hlas dáti. 

Zpúsob takového zastání hned se do práce vzal, a po skončení 
brzkého rokovaní a schválení J. G. Milosti obyvatelúm Moravy se 
oznámi a v oučinnost vstoupí. 

Též o jiných predmetoch až dosavad jednáno bylo, které pro 
naši milovanou vlast moravskou a pro vyvinování její národnosti 
a svobody velmi dúležité jsou 

Cástka obyvatelii Pražských od Jeho Cisárske Milosti opétné, 
a nás se neptavši, žádala, aby naše vlast moravská a všochny její 
záležitosti s Čechami spojený byly, abychom naše vlasUií ouŕady 
zemské v Brne pozbyli, aby naše snemy v Brno proslaly, abychom 
naše právo v Praze hlodali a naše zástupce zemské dilem do l^rahy 



150 Mor. stavá provoláni o rovnoprávnosti. 

posýlali, slovem: abychom na vždycky místo samostatne, nepodro- 
bené zenié s Čechami v jednu zem splynuli. 

Zapomnôli ale, že Morava stejností jazyka a národností s Čechami 
vždy sice bratrsky spojená byla, že jsme my ale jakožto svobodný, 
od Cech nezávislý národ od vždy s vé vlastní snemy a ouŕady méli; 
zapomnéli, že Morava jednou jakožto veliká slovanská ŕiše i Čechám 
zákony dávala, že z jejího prostŕedku svätými apoštoly Gyrillem 
a Methodem svetlo víry dokola se rozšírilo, tak že i český vévoda 
Boŕivoj kresťanskou svou víru a krest z našelio prastarého Vele- 
hradu dosáhnouti musel ; že teda Morava nikdy na své staré pa- 
mátnosii zapomenouti a svou samostatnost a svobodu naproti 
Čechám obetovati nemuže. Morava od Cech nezávislá, jediné svazkem 
prátelství s nimi spojená byla. 

Toto vyjadrení jsme dali Jeho Gís. Milosti, abychom vašich 
práv, ponévadž pri tomto snemu zemském ješté bezprostredné za- 
stavaní nejste, nie nezadali. Nemálo ale lidí jest, kteŕí u dosažení 
svého oucelu i prostŕedku lži a utrhání užívaji, které by každý 
poctivý človek v ošklivosti mel. Tito lidu moravskému praví, že by 
jen spojením s Čechami svou slovanskou národnost bez prekážky 
rozšii'ovati a síliti mohl. 

Máme tedy za svou povinnost, veškeren moravský lid na to 
pozorná učiniti, co od shronuiždôných stavil moravských pro svo- 
bodné rozšírení moravského jazyka a pro všeobecné dobré moravské 
vlasti uzavŕeno bylo a ješté se uzavŕe. 

Všechna vyjednávaní moravských stavťi búdou se verejné a pri 
svobodném prístupu každého konati a uzavŕeno jest, pojednaní 
výslovné a obšírne v jazyku moravském do verejnosti dáti. Z téchto 
pojednaní uvidíte, že pod správou nových zákonu moravský jazyk, 
jenž jazyk vélšílio počtu obyvatelstva moravského jest, svobodné 
se vyvinovati muže; uvidíte, že tento jazyk jak v kostelich a školách, 
tak v ouŕadé a pred práveín s nemeckým jazykem stejné se po- 
staví, práve tak, jak se to v Čechách deje. Každý slovanský oby- 
valel Moravy bude pak moci všude svobodné svéiio pŕirozeného 
jazyka užívati. Toto právo jest bez tolio již každému Moravanovi 
podlé zemského zŕízení císaŕe Ferdinanda 11. od r. 1G28 zachováno, 
v kleiém se jazyk moravský a Jnzyk nemecký za jazyk zemský vy- 
hlasuje. Tento zákon nyrií v celém obsahu do živosti vstoupí, a vy 
môžete od zástupcň vaši zeme všecko očekávati, čehož slovanský 
národ v Čechách oucasten bude. 

Nenechte se tedy lživým dráždením nékterých, jenž zlému 
chtéjí, oblouditi, a pŕesvédčte se z pojednaní, které v krátkosti do 
verejnosti se dají, kterak vašemi z;istupci o vaše a celé vlasti dobré 
se jedná. 

Držte se pevnč svazku s celým mocnáŕstvím a s vaším dobrým, 
v pravde otcovsky smýšlejícím císaŕem, jenž vám tak veliké a mnohé 
dobrodiní udelil, a jehož pŕenejmilostivéjší oumysl jest, v jednote 



ústava rakouská z 25. dubna 1818. 151 

se zástupcí vaši zemô již jsoucími silný a svobodný stav selský za- 
ložili. Jen tímto zpôsobem nám možná bude. každému ncbezpečen- 
ství z venku pŕedejíti, ktcré by našim svobodnýni spoíádáním 
zkázou hrozili mohly. 

Pomiiéle, že by náš nebezpečný soused. Rus, okoličnosli, že 
se pH našcm mocnári pevné nedržíme, jen k naši záliubé použil, 
a že my jen jakožto samostatná krajina v úprimnom spojení s ve- 
škerým mocnáŕstvím pod našim dedičným císaŕem tomuto nebez- 
pečenství ujíti múžeme, kdežlo bycliom oddôlením naseiio zisku 
od oných celého mocnáŕství vítanou koristí nepŕálelôm byli. 

vNár. Nov., 1848, 17, str. 2.) 



Oslava rakouská z 25. dubna 1848. 

Ačkoli patenlem ze dne 15, bíezna, jímžto, kromé zrušení censury 
a zŕízení národní obrany, oznamovalo se rozhoíhiiilí stranu zHzení ústavníbo, 
problašovalo se výslovne, že k tomu cíli svoláni býti mají d e 1 e g á t i 
snem ň zemských, pŕece ministerstvo samo zhotovilo a patenlem 
25. diibna 1848 vyhlásilo listinu ústavy, klerá však zastala jenom na 
papíŕc. Podávají se zde pouze nekteié její články. Na nich jest patrno, 
že ústava ona byla mínOna toliko pm ony zemO, kterým v pozdéjši dobé 
pľovzílčno G i s 1 a j t a n i e, že všechen podíl pri zákonodárství vykazoval 
se snemu úslŕednímu této ŕíse, a že tudy tato ústava odporovala i kabi- 
netm'mu listu z 8. dubna 1818. Prolo. poknd nebyla ješte odvolaná, 
zdvihaly se hlasové v Xár. Vyboni proti jt'ílnollivvin její ustanovením; 
bľ. RÍHger jmeneni IX. sekee navrlioviil, al>y se uriiiilo proti ní olnažení ; 
íaI v lora podpoľoviíii Trojmom a Palackyin. Avšak luivih odložen. (Nár. 
Nov. 18 i8, 28.) Hyhif zvlíisliií sekce zvolená, kleráž se vypracovaním 
návrhu ústavy pro království (leské zabývati mela. a leto uloženo, aby 
méla zrení k této prutestaci. (Kvely •J.'i8, si. 2.) (laso|)isy české, ku po- 
divu. ncprojcvují zadného úsudku o telo ústave diibnové, toliko „ Kvety ** 
Cstr. 220 si. 2.), praví, kterak ,zjevil se na rozícli ulie prilepený obšírny 
{)atenl, olilašující základní zákon Flakouské ríšske úslavy (konstiluee). v kterétn 
se nmohé paragrafy však nehrubé líbí, ano s eísarskou ud|>ovédí na českou 
druliou petici ani se nesrovnávají. Mnolio-li lo bude práce stáli, nežli se 
opCt to vyrovná?** 

v5 1. Všecky, k Iliikouskénui císaľ.slví piíslusící zeme činí ne- 
rozdčlitelnou konštituční monarchii. 

15 2. Toto zn'zení vztaliuje .se na náslodujíci Z(ímč císahství: 
na království Oske, llalič. Vladimiŕ s O.svčliineni. Zátoreni a Hu- 
kovinou, Iliry (.sestávající z vévodství Korutanskélio. Krajin.ského 
a Prímorí) na královslví Dalmat.-^ké, na arciknížectvi liakoiiské nad 
Enží i poď Enží, na vévodství Salcburské, í^tyrské. líorno- i Dolno- 
Slezské, na markrab.ství Moravské, hrab.ství Tyrulské .s Vorarlbrr^'em. 



152 Prozatimný volební rád pro snem Moravský. 

§ 4. Všem národúm pojišfuje se neporušilelnost národnosti 
a jazyka. 

§ 45. Všecky zákony potŕebují privolení obou komôr a sankce 
císaŕovy. 

§ 54. V jednotlivých zemích búdou provinciálni stavové k opa- 
trovaní provinciálních interesu, pokud v potreby statní nezabihají, 
sestaveni. Provinciálním stavom zachová se, pokud se ústava ne- 
zmení, posavadní zŕízení a pôsobení. 

§ 55. Jedna z nejprvnéjších úloh ríšskeho snemu bude, aby 
se zkoumaly a occnily času pŕiméŕené zmeny posavadního zŕízení, 
které provinciálni stavové ríšskemu snemu predloží, a aby se jednalo 
o návrzích, kterak se gruntovní bremena, které za vyplatí telné vy- 
hlásený jsou, nahradila. 

(Dle Nár. Nov. 1848, 18.) 



Prozatimný volební rád pro snem markrabství Moravského. 

27. dubna 1848. 

Poslední stavovský snem markrabství Moravského, jenž zasedal od 
30. bŕezna do 13. kvétna 1848, vedl si velmi liberálne. Skladal se 
1. z najvyšších úŕedníkä zemských, zasedajících ve snčmč moci svého úradu, 
a 2. ze stavô, do konsorcia snemu náležité uvedených. I bylo stavov 
čtvero a tolikero i lavic, pro každý stav zvlášté určených: 1. lavice vy- 
sokých hodnostáŕ-Q duchovních, 2. lavice panská, pri kteréž bylo oddelení 
zvláštni pro knížata, 3. lavice rytíŕská, 4. lavice královských mést. TOchto 
bylo ua Morave posléze sedm : Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Uherské 
Hradišté, Unčov a Kyjov. V tí ch to mestech volí val magistrát obyčejnč po 
dvou poslancích do snemu stavovského, nčkdy k tomu i po dvou ná- 
hradnících. Tito záslupci královských mést tvorili jednu kurii i méli v po- 
sledních dobách dohiomady toliko jediný hlas. Hned v první schňzi 
tohoto posledního snemu stavovského navrhl pi-edseda snemu sám, aby 
zástupcom král. mést povolen byl za každé král. mesto jeden hlas, tedy 
všem dohromady sedm hlasu. Kterýžto návrh byl od snemu bez rozpaku 
pŕijat. Zástupcove král. mést, majíce nyní 7 hlasú mezi 69 hlasujícími 
celého snemu, domohli se hned téhož dne ještč jiného úspechu značnéjšího. 
Zadali totiž a také dosáhli, aby budoucné komise snemovni skladal y se 
z polovice zástupcftv král. mést a z polovice z ostatnícli tŕí stavúv. 

Rozmnožení hlasu v král. mést z 1 na 7 bylo povoleno výslovné co 
„momentaneum*, jakožto opatrení pro okamžik, pokud by totiž tento počet 
nebyl dále rozmnožen, což se stalo velmi záhy. K žádosti, jež podala 
kurie mést tŕem vyšším stavúm, aby královským méstňm povoleno bylo 
jakožto ^provisorium" 30 poslaucuv a hlasu ve snémé, tito tri stavové 
ochotné svolili. Z tohoto pocHu 30 dostalo se Brnu 10, Olomouci 5, Ji- 
hlave 5, Znojmu 3, Unéovu 3, Uherskému Hradišti 2 a Kyjovu též 2. 



Prozatimný volební rád pro snem Moravský. 1Ô3 

Volby v tčchto méstech bez prodlení vykonaný a nové zvolení poslanci 
již ve čtvrlé schAzi snemovni, dne 14. dubna« ve snemu zasedli. 

Ve druhé pak schôzi snemovni dne 31. bŕezna pŕednesen byl návrh 
výboru zemského, aby stavu selskému povoleno bylo vyslali do snemu 
své zástupce. Snem tuto zásadu prijal aklamací; kterak to provésti, od- 
kázáno bylo komisi. A tato vyhotovila návrh volebního rádu (prozatím- 
neho), jenž ve schôzi dne 27. dubna byl pŕijat v podobe následující: 

1. Uzavŕené od pánu stavu dle potreby času nové z^ízení 
zemského snemu Moravského, v nemž zastoupen býti má národ 
i všeliké interessy zeme na základu voličství i volitelnosti co možná 
nejširšim, bude co provisorium trvati tak dlouho, až snem fíšský 
se usnese o pHmeŕených času promenách posavádního zŕízení 
zemského, kteréž mu snem zemský takto sestavený predloží, a až 
se dle toho usnešení svolá defmitivne (konečné) zŕízený snem zemský. 

2. Moravští stavové záležejí ze čtyr oddelení, činicích jednu 
komoru, totiž: 

a) ze zástupcu velkých gruntu čili statku; 

h) ze zástupcu obcí mestských; 

c) ze zástupcu obcí venkovských; 

ä) ze zástupcu c. k. uni verši ty Holomoucké. 

3. Za velkou majetnost gruntovní považuje se všeliké panství 
a statek, v Moravské desky zemské neb desky manské vložený, 
jest-li s ním spojeno provozování právomocnosti patrimoniální. 

Každý držitel po meči jednoho neb vice v desky vložených 
panství neb statku má na snemu hlas virilní, a míiže jej dúvati 
bud sám, aneb jesili v tom nOjaké prekážky, na jelio míste nej- 
bližší zákonní čekanoc. 

Taktéž zastupuje držilele statku nejbližší príbuzný po meči, 
jest-li statek, s nimž spojen jest virilní hlas, v držení osoby ženské 
neb osoby nezletilé. 

Jedna a tatéž osoba nemňže zastupovali více hlasú virilnich. 
Stavovství není pri osobr. nýbrž pri statku. 

Aby nékdo molil míli hlas virilní pri snemu zeniském, potrebí, 
by byl: 

a) v úplném požívaní občanství rakouského ; 
//) úplne zpúsobilý k zastavaní práv svých; 
r) zachovalý, t. j. nebyl býval odsouzen pro zločin jakýkoliv, 
ani pro téžký policejní prestupek, vykonaný ze zištnosti; 
(/) by mel plných 24 roku veku svého. 

Více spoludržitelu panství neb statku ustanoví záslnpce jethioho 
ze sebe. Pri panstvích a staleích, ']om jsoii v držení klásteru, má 
hlas a misto predstavený, pri slatcích pak. jenž milcžejí k(>ľj)oracím 
neb obcím, posel, jejž si korporace neb obce samy svobodnr vyvolí; 
musí však míli svrcliupsané vlastnosti. 



íôi Prozatímný volební rád pro snem Moravský. 

Jako výminkou a bez vseliké dfislednosti vzhledem pravidel 
vyslovených zňstanou dôstojníci zeinští na čas tohoto provisorium 
ve své účinnosti a svých právech. 

4. Pri zastoupení obcí mestských a verikovských bere se za 
základ lidnatost, majetnost a intelligence (rozumnost). 

n) Každé královské môsto pošle nejméné jednoho, niá-li ale 
více obyvateU\ než 3000, tolik posla, kolikrát se počet obyvatelú 
dá tŕemi tisíci déliti, pri čemž se na zlomky nchledí. 

b) Mesta venkovská se 3i)00 obyvatelú pošlou po jednom, 
mají-li íile svou vlastní právomocnost (magistrát) a méné než 3 00 
obyvatclň, dve dohromady po jednom poslu. Divisor 3000 platí 
též pri mestech venkovských, jenž mají více než -iOGO obyvatelň, 
byt i nemoli vlastní právomocnost; jakož se zlomky i pri nich 
nepočítají. 

5. G. k. universita Holomouckou bude zastupovati následujících 
pot oudúv : 

a) rektor magnifikus, jenž toho času bude ; 

b) posel od každé z tŕí fakúlt a lékaŕsko-hojičského štúdium; 
r) tito čtyŕi poslove musejí býti proťessoŕi neb graduovaoí 

oudové fakulty. 

(>. K zastoupení ostatních, v pŕedešlých článcích nezasloupených 
tŕíd lidu pošle se na lô.iiOO z olyvatelú jeden zástupce. Z obyva- 
telstva vyloučejí se obyvalelé mest zvlášt již zasloupcných, a pak 
se vypátra lidnatost a vypadajicí dle ní počet zástupca podlé kraju. 
Volení deje se podlé dekanátu. 

Zpňsob volení. 

Ve mestech, jenž mají právo voliti vlastní zástupce, volí se na 
každých 200 obyvatelú jeden volič i)íivodním volennn, a kollegium 
voliču cili voličstvo takto zfizené volí posly. 

V okresích dekanátnícli volí se podlo obcí. Každá obec, jenž 
má pros 3(^0 obyvatelú, volí jodnoho voliče; menší obce volí s nejbližší 
obcí spoločné. Volší obce volí na každých ;J0o obyvatelú voliče, 
tedy tolik voliču, kolik jich vypadá, když se delí lidnatost obce 
tromi sty, pri čemž se na zlomky nebere ohled. Místo k volení 
krom mést samostatne zastouponých ustanoví krajský ourad, kterýž 
i volení ŕídí. 

Aby nokdo mohl býti volitelem, jest potŕebí vúbec, by byl: 

a) v úplnom požívaní občanství rakouského; 
//) fysicky plnoletý; 

c) úplné zpúsobilý k zastavaní práv svých; 

ri) dobre zachovalý, t. j. by nobyl býval odsouzen vúbec pro 
zločin jakýkoli a pro téžký policejní pŕestupek, vykonaný ze zištnosti ; 

e) ustídlý nejméné rok (máje statok anob pŕobývaje v okresu 
volobním) ; 



Prozatimný volební rád pro snem Moravský. 155 

f) samostatný (pročež vyiučují se čeledínové, osoby podélovanó 
chudým penízem, délníci ve fabrikách, tovaryši a učeníci). 
Zvláátô potŕebí: 

1. by platil daň direktní (gruntovní čili kontribuci, domovní 
neb výdclcčni); 

2. by se vykázal, že má 200 zl. str. stáleho ročního príjmu, nebo 

3. by se zvlášté zanášel zrízením obecním; za tou príčinou 
jsou Yolitelové beze všeho censu (vymôŕení platu): 

fi) oudové výboru obecního; 

h) predstavení a správcové ústavô obecné prospešných; 

c) farní duchovenstvo všelikoho vyznaní a verejní učitelové, neb 

//) intelligence (rozumnost), osvedčená stupném doktorským 
učených fakúlt (tcž beze všeho censu). 

Aby nčkdo mohl byli volen za posla, musí: 

I býti sám volitd, ne však práve v tom okresu, kde se volí, 
nébrž vúbec, a musí míti vlastnosti, kteréž se k voličství v Morave 
požadují; 

2. nmsí býti plných 80 roku starý. 

Poslove nesméjí ani od voličô ani od koho jiného pŕijniouti 
inslrukci k j diiání snémovnímu. 

Toto prozatímni zŕízení Moravského zemského snemu, 27. dubna 
lH4>i uzavŕené, stvrzeno jest od ministerstva die oznámení pána 
ministra vnitrních záležitostí od 10. k v. t. r., následkem čehož se 
první sedení provi:iorné sestaveného snemu zemského ustanovuje 
na den Jl. kvetná b. r. v král. hlavním meste Brne. 

Jednotliví oudové snemu nebudou se svolávati. ftád volení 
a in.slľukce nakzá se v tiská a co nojdŕíve se oznámi. 

Oudové sniMnu vyzývají se, aby niíjdúle 30. kv. 184S v J]rné 
se vyiialezli u oznámili jmério i príbytok svQj v stavu vském presi- 
diálníiii kancelári v dikasteriálním dome. 

V Brne, IG. kvetná 1.S4S. 

(\ár. Nov. 1848, čís. 41).) 

Zajímavv obrázok volby do tohoto rozáíŕeiiólio snemu zaslán byl 
^Xúrodním Novinám* z Moravy tohoto obsahu: „Minulý lýdcn dne 25. t. m. 
[kvčlna] do>lali jsme od slavnó vn-hnosti náskídující psaný lístok [šva- 
bachemj: „W Patck ráno o S. hodinacli se bude držet Wolenj Woličň 
Depulyrowanych k Lantagu morawskému do Brna. Telidy Auíad a wšicimj 
sansedj Domkaíi Podrnzy a Ržemeslnicy v P. Kichtaíe wobci s chromaž- 
deny bity magj, kam geden Komisár z Kancelaŕe píigde. — P. Wrchnj". 
Bysme ale nejakého lep^ího poučení o lom volení dosh, zabrali jsme se 
k p. vrchnímu, zdali nejaké cirkuláíe neb pouôení neobdržrl. Bylo nám 
ale praveno, že od si. krajského ouiadu jen čt\ry cirknláŕe pŕisly (na 
našem panslví je 14 obcí); jeden že si iK-chal p. vrchní, druhý milost- 
pán (majilel panstvíj, tretí justiciár, čtvrly aktuár, tak že pro nás žádné 
nezbyly ; musili jsme ledy s prázdnem nazpálek." 



156 Prozalimný volební rád pro snem Moravský. 

,Když jsme méli volit do spasitelného Frankfurtu, dostali jsme 
v každé obci cirkuláŕ jako vráta, až jsme se ho poiekali; na náš snem 
nedostaneme nie. Pŕevrácený svete ! " 

,Na nékolika místech nechtčli sediaci do moravského snemu ani volit; 
príčinou toho jest, že nemá lid ve vrchnostenské úŕadníky, toto volení 
vedoucí, žádnou dôveru, a na nie se podepsat nechce, obávaje se, aby se 
téchto podpisô k néčemu jinému nepoužilo; proto že na tento zpôsob 
jíž kolikráte lid ošizen byl. Také není lid dostatečnô poučen; sediaci 
ŕíkají, že nev[éd]í, proč by volili; že to môže císaŕ pán sám spravit; 
toho se potom oni pridrží, ale s pány v Brne že se smlouvat nebudou, 
že by je ošidili." (Nár. Nov. 1848, str. 206). 

Tento ústavodárný snem markrabslví Moravského sešel se v čas 
určitý. Ke konci června 1848 poŕídil neznámy vlastenec zajímavou šta- 
tistiku jeho členov, z nížto zde vyjímáme tolik: 

Až ku konci června sfišlo se oudô snémovních 247, mezi nimiž bylo 
124 Slovanô a 123 Némcô ; držitelô panství 34 (30 šlechlických, 4 ne- 
šlechtičtí — 31 svetských, 3 duchovní); držitelô statkô 19 (15 šlech- 
lických, 4 nešlechtičlí — 16 svčtských 3 duchovní); zástupcô statkô 
mestských 14; zástupcô obcí mestských 77, obcí selských 97; represen- 
tantô inteligence od university Holomoucké 5 (3 duchovní a 2 svétští) 
dôstojník zemský co takový 1. 

Dle čísel téchto jest pri snemu Moravském živel slovanský zastoupen 
slabé, nebof Slovanô na Moravu počíta se trikrát tolik co Némcô, ve 
sneme však obnáší počet zástupcô slovanských toliko polovici veškerého 
zastupitelstva. Tento nepŕíznivý pomer pochází z prevahy šlechty nemecké 
a z prospešného Nčmcôm ustanovení pŕedešlých stavô, že mesta, jak 
védomo, v Morave silné nemecká, poslala zc 3000 obyvatelô, ano mají-li 
magistrát, i z menšího počtu obyvatelô a mimo to ze statkô svých jed- 
noho posla, obce jiné ale (mesta a mestečka bez magistrátu a vesnice) 
z 15.000 obyvatelô jednoho. Tím zpôsohem vypadlo na mesto Brno, 
mající 45 tisíc obyvatelô, 15 poslô (Praha spokojila se 12) a jelikož se 
v Brne vôbec na národnost slovanskou nehledí, vy volilo se 12 Némcô 
a 3 Slované; Jihlave se 17.000 obyv. a statky dalo se 6 poslô (4 Nemci 
a 2 Slované), Holomouci se 12.000 a statky 5 (4 Nemci a 1 Slovan); 
mesta nemecká Unčov, Sumberk, Tŕebová, Mohelnice a Litovel, jenž mají 
krom nepatrných statkô sotva 4000 — 2500 obyvatelô, zastoupena jsou 
v snemu každé dvéma depulovanými, pri čemž ten podivný rozdíl ve 
stáŕí uCinén, že zástupce obce mestské musel míti 30 let, pri zástupci 
statku mestských však postačovalo let 24. Tak nabyl živel nemecký neprí- 
slušné sily, když do snemu poslalo Brno tolik poslô nemeckých, co ve- 
škerá mesta slovanská kraje Hradištského, Znojemského a Jihlavského 

dohromady slovanských. 

•) •« 

Duchovní a šiechticové mají u srovnání s méšfany a rolníky pri 
letošním snemu rovnéž slabé zastoupení, jelikož velká část jich práva 
svého, hlasovati v jednaní snčmovním, nepoužila a do snemu neprišla. 
Tak odreklo se účastenství ve snemu nynejším zc stavu duchovního 12 



stavovský snem Moravský o volbách do FrankC 157 

majetníkä paDství a slatkô, ze stavu šlechtického 81, nešlechlických slat- 
káŕú 11, krom pani a nedospelých dčdicu, vláduoucích statky. 

Nejménč však zástupcu má na snemu inteligence a schopnost paria- 
mentární, a ona pak vzácna, v nynejší dobé nad niíru dôležitá vlastiiost 
poslance moravského, jíž ŕíkáme vlastenectví . . . voliči [obcí mestských 
a venkovských] majíce pred očima vždy jen robotu, desálky a jiué po- 
platky, zapomenuli zcela na druhou úlohu snemu, utvoŕiti nové zŕízení 
zemské, navrhnouti nové zŕízení škôl a soudú se spravedlivým ohledem 
na národnost slovanskou, pečovati vôbec o vzdelaní mravní a politické 
zanedbaného Hdu slovanského vydávaním slovanských novin a spisň ná- 
kladem zemským atd. Ze všech vlastenca, jenž od let již horlí o vyšší 
život národu moravského písmem a slovem v soudecii, ve škole a na 
kazatelné, nespatŕujeme ve snemovne ani jediného. Klerak jináč počínali 
sobé pri volení do snemu Cechové! Témeí* všechny výlečiiéjší učence 
a lidumilovné vlastenec nalézáme v počtu budoucích zastupitelô národa 
českého a zajisté takové volení s požehnaním pro vlast českou se nemine. 
(Nár. Nov. 1848, str. 347.) 



Stavovský snem Moravský o volbách do Frankfurta. 

28. dubna 1848. 

Ve schôzi stavovského snemu Moravského dne 28. dubna 1848 
oznámil referent velkélio výboru stavovského, Dr. Stella, jednaní a usne- 
sení tohoto výboru strán voleb do parlamentu Frankťiirlského, jež zkrálka 
bylo takové : 

„Z Vídeuských novin dovOdc'l so volky výbor stavovský, že od mi- 
nisterstva Vídenského spnívcúm zemč naiízeno jost, by piedsevzali piivodní 
volení, z néhož by méli vyjíli poslanci do parhunentu nemeckého ve Frank- 
furte. Výbor stavovský ol)rátil se hned potom dne IH. dubna k ministru 
záležitostí domácich, by volení v Morave se zastavilo, až o nem snem 
rozhodne, spolu ale žádal zprávu, co jest len í)arianient Frankfurtský, co 
má za úmysly a jak zamyslí ministeľiuín svýni Oaseni zákonní cestou 
Kakouského ríšskeho snčnm postavili veškeré niocnáŕslví k parlamentu 
nemeckému. 

Na to odepsal minislr Pillersdoríl' lislem ze dne 21. dubna, že na- 
ŕízení dané správam zemským síran voleb do Frankíurla „zakladá se na 
usnesení snemu [nemeckého, BundeslaguJ ve verejných listech oznámeném, 
jehož poslušný býti veškeré štáty, k Spolku nemeckému náležející, se pod- 
Yolilv.** 

Výbor stavovský vzal nad míru duležitou otázku síran lOchlo voleb 
opčtnč v poradu i vymolii zvláštni deputací u niiiiislra, že vypsáiu' voleb 
až do dnešní schúze snemovni se zastavilo. Zároveŕi bvl snem vyzván vv 
sloviti se, „má-li se volili, aneb žádá-li toho nevyhnulelne zachovaní po- 
koje a poŕádku, aby se na to neusilovalo, aneb volení docela se nezavedlo.* 



168 Stavovský snem Moravský o volbách do Frankf. 

Rozšírený výbor stavovský podal pak ve schôzi snčmu dne 28. dubna 
o celé vťci následující zprávu a návrh : 

Narízení, od minislerstva záležitosti domácich za príčinou volení 
do nemeckého parlamentu správcom zemí dané a verejnými novi- 
nami oznámené, naplnilo každého rakouského vlastence úzkostlivým 
tušením vzliledem budoucnosli vlasti, již má rozhodnouti tento ta- 
jemný parlament. 

1 údové výboru poradnílio mají velkou péči o svrchovanost 
mocnáŕství, a ponévadž ministerium dopisem svým bázeň tuto jim 
neodňalo, mají za svätou povinnost, obrátiti pozornost spojeného 
snemu na nebezpečí, jenž nastáva vlasti naši ze spojení s nemeckým 
císaŕstvím, ano již i z pouhého zavedení voleb pro ustavující par- 
lament za príčinou zvláštního postaveuí rozličné národnosti; aby se 
odporovalo jednomu i druhému z dôkladných dťivodň práva i opa- 
trnosti. 

l\'irlament nemecký má býti složen z vyslanca všech zemí, ná- 
ležejících k spolku nemeckému, aby o oprave tohoto rokovali a se 
usnesli. Na místé smlouvy, kteroii r. l^lô knížata na vybídnutí a 
podlé zásad jistého známeho štátnika aktou spolkovou veSli, má 
nastoupiti smlouva národu Xemúže však nikdo se pŕidržovati, aby 
proti své víili vcházel ve spolek i jest patrno, že slávni páni sta- 
vové, CO zákonitý or^^án zeme meli býti tázáni o privolení, než 
vláda vyŕkla, že Morava pri parlamente nemeckém má býti zastou- 
pena a než vypsala volení k tomu. Rylo toho tím více potŕebí, 
ponévadž slávnym pánftm stavňni dle zHzení zemského náleží právo 
nepromlčitelné, býti tázánu o poradu ve vecech zákonodárských, 
kteréž právo nyní konštituční cí.sar Pán uemiiže obejíti, nesme bez 

snemu ríšskeho o ničem autokrat sk v čih samovolné uzavírali. 

t/ 

Slávni páni stavové mohou tody dle práva sUítního i národního 
odporovati zamyslenému zastoupení Moravy v parlainente nemeckém 
a pŕijetí Moravy do nov/^ho nemeckéiio spolku, a nepochybné se 
k tomu odhodlají, rozvážejí-li všeliké škody, jenž ze spojení s Ne- 
meckém vyplynou netoliko naši vlasti, nébrž i ve^keréinu mocnáŕství. 

Chtéjí nás sice ukolébati v sladké sny, že náš vznešený mocnár 
bude císaŕem Nemeckým, avšak z techlo snii prubudili bychom se 
dí'íve neb pozdrji s nemalou liloslí. Ncinyslemež, že císaŕ Nemecký 
od r. 1S4S bude podohen Kariu Wlkému. Zl»aven j.sa všeliké moci, 
nebude zákony dávati. nébrž od parlamentu je prijímati, on bude 
stín, rozf^rvaný obraz císare, a jeho jediný lesk l)U(le leliká koruna. 
Pro takový planý štát ale nemíiže a nemá se odŕíci mocné Ha- 
kousko nezávislosti své. 

Budiž budoucí ríše nemecká štát s[)olkový nebo spolek státá, 
na všeclnMi z})ii.sob pozbudou zeme jednotlivé, které ji mají skladali, 
více méné svélio práva svrcliovanosli. 

V^ílikán, i)arlament nemecký, bude chtrt diktoval všeobecné a 
stejné zákony o vojsku spolkovém, o mincich, obchodu, plavbe 



fitavovský snem Moravský o volbách do Fninkf. 159 

atd. a to ovšem ne k prospechu našcmu, ponévadž by tam Ra- 
kousko ohledem svých interesň provincialních naproti ostatním 
zemím nemeckým patrné menším poílem bylo zastoupeno. Naše 
čelní rohatky brzo pak pádnou a cizí výrobky ŕemeslnické zaplaví 
nás a utlačí náš prúmysl. 

Nadlo neopominou rýpalové némečtí, podrývající vše, co právem 
stojí, (jichž tam nemalé množství) své zkázonosné učení pŕenášeti 
do naši vlasti a rozmnožejí zmätky, již bez toho dosti velké; a 
ponévadž die nezménitelných zákonu prírodních všehká menší ná- 
rodnost od vétší býva pohlcena, splynul by náš slovanský živel 
v némeckém, nedaje nám rukojemství, že potrvá mocnáŕstvi Ra- 
kouské, kdyby sjednocené Nemecko, po némž se baží, stati se mélo 
republikou. 

Republiku však nežádá si nižádný dobre smýšlející občan Ra- 
kouský; my zústaneme vorni svému prirozenému panovníka a bu- 
deme činiti pod ochranou konstituce, kterouž jsme od neho ob- 
drželi, jedinou, mocnou, samostatnou ríši. 

Nyní po rozborení starého systému má si Rakousko ve své 
domácnosti všechno znovu zŕiditi; i musít vynaložiti všech sil, by 
udrželo své tisícileté postavení co strážce hranie civilisace v pevném 
spojení národu svých. 

Má-li Rakousko dostáti svému velkému úkolu, nemiVže a nesmi 
se činiti účastným cizích zmatkä, nesmi se k vôli Nemecku zbaviti 
svých nejmoudŕejších mužň, pohŕešujíc jich bolestne pri svéni do- 
mácim ŕíšském snemu; nesmi vúbec masti a slabiti prostý rozum 
obyvatelstva svého krajinského a jeho lásku k císaŕi a vlasti po- 
ukazovaním na jinou. 

Výbor poradní, tomito myšlénkarni nadšen, navrhuje tedy: 

Aby slávni páni stavové protestovali u ministerstva záležitostí 
domácich proti pripojení markrabství Moravského k novému ne- 
meckému spolku, spolu ale, aby ministerium žádali, aby z volení 
pro parlament nemecký v zemi na§í naŕízeného sešlo, ponévadž by 
volení toto v obyvatelstvu slovanském, považujícím je za útok na 
národnost svou, zajisté zpúsobilo jitrení, zvlášté, an zeme, ačkoli 
za pHčinou pripojení jí k Čechám rovnost práv se vyrkla, plná 
jest emisarô, vynakládajících vše, by lid v tomto národním smyslu 
jitŕili. jakož to vúbec každému jest známo, a slavné presidium 
zemské ze svého úŕedního pozorovaní snadno potvrdí. 

(Stav. Mor. str. 4i>— 51.) 



160 Protokol o schúzi depulace Frankf. s Nár. výb. 

Protokol O schúzi deputace Franfurtské se dvojí sekcí Ná- 

rodního Výboru. 

29. dubna I848. 

Výbor Frankfurtský padesáti mužu vyslal dva deputované, Wächlra, 
presidenta druhé snômoviiy Virlemberské, a Kurandu, redaktora časopisu 
„Gräuzboten", známeho publicistu, do Prahy, aby v záležitosti pripojení 
zeme České k ríši Nemecké s Nár. Výborem nékterak se dohodli. Po- 
névadž však Nár. Výbor byl v té veci již rozhodný krok učinil, vyslav 
deputaci do Vídné se zvláštníra spisem pamOtním, jímžto se ohražoval 
proti volbám do Frankfurta, tedy deputovaní Frankfuršlí nevešli již v jed- 
naní s Nár. Výborem, nýbrž toliko s devátou jeho sekcí (pro záležitosti 
zahraničné). Predseda této sekce, hrabe Vojtech Nostitz, pozval k té spo- 
lečné schúzi léž mnohé Členy sekce desáté (pro záležitosti vnitŕní), tak že 
bylo pŕítomno asi 20 člena Nár. Výboru. Mezi jednaním pŕišel do schôze 
též Dr. Schilling, člen Frank, výboru padesáti a prúvodce obou vyslanca, 
do Prahy vypravených. 

O této schúzi, kteráž se konala dne 29. dubna, profesor Klácel, 
jakožto sekretár, podlé poznámek svých i podlé poznámek ostatních člcnú 
sepsal protokol, klerýž ve schiízi Nár. Výboru dne 6. kvčtna byl čten 
schválen a k návrhu hr. Wurmbranda do tiskú dán i vyšel na svetlo 
jakožto druhá príloha k „Prohlášení* Nár. Výb. ze dne 12. kv. 1848. 
Zprávu pak o schúzi zde vzpomenuté Nár. Výb. nalezneš v Nár. Nov. 
1848, 29. flečený protokol se zde klade: 

Nejprvé privítal president deváté sekce jmenované dva vyslance 
i vyzval je, aby svou rozrnluvu počali, načež Wächter se prehlásil 
takto : 

Že účel poslaní jejich jest, aby pohnuli Čechy k volení depu- 
tovanýcli a k vyslaní jich do Franfurtu. Ale podlé všeho, co v Praze 
již slyšeli a videli, nedolají si již napred žádné nadeje, že dobre 
poľídí; ale že radi jsou, majice príležitost o té veci pŕátelsky po- 
rozpráveti. 

Náhledy budtež obapolné bez tajení zjevne sdíleny, aby každá 
strana vedela, čeho se do druhé na časy budoucí múze nadíti. 

Kuranda pravil: že musí pfede vším podolknouti, že má zde 
dvojí postavení: jedno vlastní nemecké, jakožto depulovaný z Frank- 
furtu a druhé jakožto vyslaný Rakouský do Frankfurtu ; pŕede vším 
že chce nyní mluviti, hledé k tomuto druhému postavení. Pri usta- 
vování ríše Nemecké že bude míti púlnoční Nemecko, zvlášté pak 
ríše Rakouská, jiné postavení, nežli malé jižní štáty nemecké; tyto 
že musejí pro blízkost zeme Francouzské a pro svou nepatrnost úže 
spojití se vespolek. — ílíše Rakouská že svou samostatnost nemusí 
zlratiti, neb že to sotva také Prusy učiní, avšak že dúležité jest, 
aby Rakousko již nyní mélo účastenství v novém ustavování Ne- 
mecka; nebo kdyby Rakousko chtelo čekati, až by bylo vyjedná- 



Protokol o schôzi deputace Frank f. s Nár. výb. 16X 

vání skončeno, potom že by Nemecko bez pochyby tcžší výminky 
učinilo, a Rakousko že by se musilo spokojiti tím, což by již bylo 
hotové. 

Rakousko že mimo Nemecka nemá zadného pŕirozenéjšího spo- 
jence, bez Nemecka že ničeho nemôže, jen skrze Nemecko že múze 
býti silné, s jedné strany proti Francouzsku, s druhé pak proti Rusku. 

Havlíček (redaktor) odpovédél na to, že nemáme proč se Fran- 
couzska obávati, ale že to leží ve prospechu Nemecka, aby potre- 
bovali nás proti Francouzäm. 

Kdyby ale Rasové chléli býti nebezpečnými, bylo by spolu také 
v nebezpečenství Nemecko, tím zpúsobem stalo by se nevyhnutelnô 
spojencem rakouským, aniž bylo by treba dlouho napred jakého 
užsiho spojovaní Rakouska s Némeckem. 

Dr. KÍ i e ber t četl spis, vc klerém náhledy své o spojení Ra- 
kouska s Némeckem vyjevil a s dúvody mínéní své prohlásil, aby 
se zeme Česká k Nemecké ríši nepnpojovala. Totiž: 

Ze je naše nej prednejší a nejsvétejší povinnost, abychom doma 
na našem snemu své vlastní domáci a zvláštni záležitosti zemské 
spoŕádali, a potom na snemu ŕíšském ve Vídni poŕádati pomáhali 
zevnitŕní a obecné záležitosti ríše Rakouské. My že nemôžeme než 
dvojího zákonodárství nad sebou uznávati, totiž snemu zemského 
v Praze a stavu ríšskych ve Vídni; nač potreba potom ješté nad 
nami zákony dávajícího parlamentu ve Frankfurte? Bylo-li by dobré, 
kdybychom také zákony z Franfnrtu dostávali, kdežto tam nevedi, 
čeho nám potreba, a kdežby Cechy, ano i celé Rakousko, vždy 
pi'ece mohlo býti pŕehlasováno? Národní slironiáždení Frankfurtské 
chce, aby ríše Nemecká učinená byhi silná pŕipojimiin se liakouska, 
ano podlé pro^^ramu Videňskélio cenlraliiiho sboiu volicíiio má Ra- 
kouska ríše od s-unostut nosí i svŕ postoupiti tolik, koliko Nemecko 
potrebuje, aby bylo mocné. Nuní-li to cizí škodou clitít zbohat- 
nouti? Kým právem smi se od Hakouskeho stálu zadali, aby musel 
samostatnost jistélio dílu zemí svýcli ztraliti? Nrniecko žv bezpo- 
chyby jen prolo lak velmi suažiič žádá pripojení se Rakouska, 
že bv Rakousko samojediné s to l)vlo, aby se zacliovahí v Nemecku 
monarchická zásada, llcpublikanismus a komunisnius — v zemích 
Rakouských, diky Bohu I takoŕka ješté neznáme — podrývají již 
veliký dil ríše Nemecké; morová toho nákaza veje od jibu k pul- 
noci preš celé Nemecko i hrozí je snad po dlouliých válkách do- 
mácich rozpoltili na dve rej^ubliky, repul)liku Nemeckou jižní a se- 
verní. V^ýjevy ve Freiburku a u KandtM'U, úkazy v Ileidflberce a 
v Kolíne vydávají toho svedeclvi. Rakousko má byli lekaiein. Ve- 
liká, pekná to úloha, kdyby jen Rakousko samo bylo zdravé a 
silné! Má-li ale Rakousko, samo jsouc ve svých záklaďecli í)ohnuto, 
má-li se obírati hojením cizích morových víhmUi, aby zárodek smrti 
samo do sebe pripravilo? On, Kliebert, va) myslí, abychom prvé 
radéji doma uklízeli, a potom teprv abychom pomáhali bratrsky, 

n 



I 



162 Protokol o schôzi deputace Frankf. s Nár. výb. 

kde jinde pomoci treba jest. Strach pred Rusy, prospechy materi- 
álni a bázeíi pred saháním Cechu za meze práva mohli by snad 
dilem býti príčina, žádati, abychom se pripojili k Nemecku a po- 
slali do Frankfurtského parlamentu. Nikdo však nyní nemiluje svo- 
body více, a nenávidí tyranství mocnéji, nežli Cech. Toho dokázali 
skutkem mužove čestí dne 11. biezna t. 1. S radostí búdou spolu 
s Nčmeckem bojovati v prvnich radách, kdyby kterýkoli tyran 
mladé svobodé Rakouska aneb Nčmecka hrozil nebezpečenstvím. 
Spojení CO nej užší ke vzdoru i k odporu s Nécijeckem na každého 
nepŕítcle svobody jest nejvŕelejší naše žádost. Zdali ale k tomu po- 
treba, aby iíše Rakouska i zeme Česká splynula v jedno s Ne- 
meckom? abychom posýlali k nemeckému parlamentu i poddávali 
se pod zákony, ježto vycházeti mají z Frankfurtu? Malerialních 
prospechu Ize také dobre dosáhnouli vlasti naši i celé ríši Rakouské 
pŕátelskýiii a sousedským spojením s ríši Nemeckou, bez posýláiií 
k parlamentu, bez podaní se pod Frankfurtské zákonodárství, beze 
splynutí a utonutí vehkého dílu Rakouska v ríši Nemecké; smlouvy 
čelní a obchodní, úmkivy o slejnou minci, váhu, o smenkové i po- 
štovní záležitosti atd. mohou i ceslou vyslanstvi snad v kratším 
čase a s vétším prospéchem učinený býti, nežli skrze deputované 
Rakouské nebo České v j)arlamenlč, kteŕí by snad mohly pokaždé 
býti prehlasovaní. Nedúvéra k Cechúm. že by sobé mohli více práva 
osobovati, jest nepodstatná i bez príčiny. Cechové již dokázali 
skutkem, že rovným zpásobem nemeckým svým spoluobčanom vy- 
prosili všecko. sobe pak že nevy prosili nie více, než rovnost s onémi, 
která jim pred Bohém i pred svéteni náleží. Osobováni sobé vétších 
práv nemúže se na ne dokázati, a hhisové jednotlivých kŕiklounô 
(jakož i také mezi Nemci), nejsou hhisové národa 

Konečne by Cechové ani svobody hodiii lUíbyli, kdyby tu nej- 
úplnéjší svobodii také svým némeckýni spohiobyvalehim Cech po- 
pi'áti nechtéli. Ze by ale Cechové svobody hodili nebyli, niktcrak 
se tvrdit nemúže, leda s nejlirubší urážkou eelélio národa. OLevŕení 
českého snemu v Praze se denné očekává, ])rosl)a, aby se rozepsal, 
leží již ve Vídni *) Naše zeme má asi ôOo deputovaných na Pnxžský 
snema l6u do Vídné posiati, Fiankíurt též asi 70 poslancu z Cech 
požaduje. Kíim tedy mají Cechy nejdríve své deputované posiati? 

Vlastní domov a mocnáŕstvi ílukouské upevnit je první po- 
vinností. Ghtíti dŕíve ku sjednocení a upevnení Nemecka prispívat, 
když nebezpeOenství hrozí, že by se zatím mohlo cisarství Rakouské 
rozpadnout a tedy i naše vlast v prach a popel lehnout, bylo by 
zradou na vlasti, zradou na cisári našem ! Na lisicileté spojení Cech 
s Némeckeín se dbáti nesmi a nemúže, když se jedná o zemi vlastní 
a o bytí a nebytí císaŕ.ství Rakouského. Tyto úväzky nám musí 



*) Poznamenaní. Jeho Excell. p. presidcnL hnibô Leo Thun svou cti a 
sloveín se zaručil, že se zemský snem v Prazc dne 15. máje rozepiše. 

i^ozn. orig. 



Protokol o schúzi deputace Frunkf. s Nár. výb. 163 

bližší a svetlejší byli. Co druhdy bylo, nemaže nyní býti zákonem 
pro národy; nebot kdyby tomu tak bylo, stávalo by ješté posud 
mnoho, co štastné již pominulo. Z tohoto ohledu již pominul Spolek 
nemecký od r. 1815, který bez toho jen spolek knížat byl k potla- 
čení svých národu a který k Nemecku zeme pnvtélil, jak mu pravé 
na mape ložely, bez ohledu na jich národní život a potreby. Po- 
jišténí všech národností nenčmeckých ve Franfurtu vyrčené není nie 
jiného, než vec spravedlivá, nemôže ale nikterak lákat český národ. 

Čech nepovažuje ono vyrčení stejného práva i nenémeckých 
národností ve Frankfurtu za skutečné pojišténí, nýbrž jen za uznaní 
toho, CO již má. Čech chce spojen se svými nenémeckými spolu- 
občany nápomocen býti dŕíve svou vlast a spolu své cisarství Ra- 
kouské upevnit a sesílit. 

Tu povinnost by mC^l i Nemec v Čechách dŕíve konat. Rýchle 
zevnitŕní a pŕátelské spojení s Némeckem, jak se na souseda sluší, 
k obapolnc ochríine jak úžitku materialniho, tak i obapolné mladé svo- 
body, prospelo by snad nejen Rakousku ale i Cechňni. K tomu ale 
postačí pouhé diplomatické poslanstvo, a noní zapotŕebí, aby lid 
deputované do Frankfurtu poslal a se podrobil sneniu nemeckému. 
Pro spojení s Némeckem takové, aby se Cechy nemeckému parla- 
mentu podrobily, z Frankfurtu své zŕízeni a základní zákony vlasti 
pŕijímaly, aby Rakousko v Nemecku bud více nebo méné zaniklo 
a se ztratilo, aby hlavní péče šla o Nemecko, a Rakousko jen pro- 
stŕedkem k tomu bylo, tedy jen mimofádnou peci zasluhovalo, a 
od nemeckého snemu záviselo, pro takovou véc by se i tenkráte, 
kdvby císaŕe Rakouského stínoni zdanlivé slávy cisarství iir^nieckého 
oblažit clitéli, malo soncitu v českéni obwatclstvu v (lecliách našlo. 
A toho Hlinení snad konerné i urniecké obyvatelslvo Cech a vsickni 
ostatní verní obôané néiutrli Ilakouska budoa, až si tu vrc míiiié 
rozváži. (llice-li alo noinecký pailainerit iia takovéin spojení Ilakouska 
a Cech, jak jsnie je tu zrovna vylírili, státí, pak by celý národ 
proli zjevné jeho vúli donucoval to volní niuzové v NônuH'ku 

neniohou. to by snad koncŕrič i)í)žár války občaiiské v naši krásnť* 
vlasti rozžalo, všeoí)c'cný boj mezi Cechy a Nemci, pnuiiichané niczi 
sebou žijicími a bydlícíini, zbiuiilo a t im pnivt? Rnsku j)ľospélo, 
kterému by takový boj niczi obcma národiiostnia vhod ])yl, a kte- 
rého by ono jisté použilo. Že se volení pro Frankfurt rozepsalo, 
není pro Cechy ani pohnútkou ani zákonem. jenom snem zemský 
v tom pádu múze rozliodnout. nikterak ministerstvo. Sluší ledy 
čekat na výrok toho snemu, a podlé néjio co vúle národu jediiat 
se musí a on jisté se pro pevné spojení s Némeckem proti každ<''mu 
nepľíteli svobody prohlasí. |)ľoto ale že není potieba. aby se cisarství 
Rakouské a Cechy nemeckému parlamentu podrobily. 

Ruppert: Pan Kuianda nakreslil zbežné obraz Nemecka, on 
(p. Ruppert totiž) že jtíj dodelá. Šlesvik-IIolstyn je v boji s Dánskem, 
záležitosti Beljíie jsou jen na viižkách, republika Francouzská roze- 

11* 



164 Protokol o schúzi deputace Frankf. s Már. výb. 

žírá již ted celou soustavu délnictva, Švýcary posud nejsou ustálený, 
Itálie na vzdor časovým zmĺtáním se zdá pro Rakousko ztracena 
býti, Nemecko samo chová v jižni své časti živly reakcionáŕské, tak 
že nemecký parlament jako na bečce prachu sedí, pmto tedy jen 
východ pro blaho Nemecka je otevŕen, kde by zmáhajíei se prCimysl 
jeho prúchoíly najiti mohl. Ať tedy Nemecko rozváží, že pravé 
Slované spojidlem jsou, kterýmž své výrobky prämyslu na Dunaj, 
tuto životní silu monarchie dostat múze, kterou si Rakousko v čase 
míru podvázat nechalo. Ze sociálni ho ohledu musí Nemecku na 
tom záležet, aby se Slované sesílili a svou svobodu zachovaK. Stŕedek 
tíže Rakouska leží v slovanské jeho časti, která jedinou jeho pod- 
porou jest. Kde tedy je nejaká potreba poslat vyslanec na snem 
Frankfurtský? Kde jsou ty úžitky, které nám sjednocené Nemecko 
podávat môže. On tedy mysli, že to není [nejskromnost, když tvrdí, že 
Nemecko jen tenkráte pevne sjednotit se múze, až slovanské národy 
soustŕedéni a sjednoceni buiiou, aby sociálni svazek všecky národy 
spoutal, který pevnejší je nežli každý politický, nebot nejsou to již 
knižata, nýbrž národové, ktefí si bratrsky ruce podávají. Konečné 
poukázal rečník na to, že za krátky čas se sejde v Praze sjezd vy- 
slancú národu slovanských ku porade o svých záležitostech, což je 
patrný zjev jich snahy se soustŕedit a sesílit. 

Pan Kuranda mluvíl vúbec o pripojení se Cech k Nemecku ; 
pripomenul, že Slované teprve snad v budoucnosti se spojí, pŕí- 
tomnost ale že požaduje, aby se poslancove do Frankfurtu poslali, 
byf by tam jen co svédkové a pozorovatelé vystoupiti méli, aniž 
sebe aniž zemi k čemu zavazujíce. 

Pan Palác ký chce, aby se Rakousko nenazývalo ani ne- 
meckým ani slovanským : my.^lŕnkou, na kteréž se císafství zakladá, 
jest prý stejná oprávnonost všoch národností. Rakousko jest prý 
již oOO let vlastni zaokrouhlený celok. 

Pan Tro jan vyjadril se proti vybídnutí, aby se pouzí svédkové 
a pozorovatelé do Frankfurtu poslali : nyní že se jedná o nové 
ustanovení Nemecka, tedy nejdŕive o jeho vlastni organisaci uvnitŕ. 
Což pH tom máji délati pouzí pozorovatelé a svédkové? Jsou zcela 
neužitiíčTii a zbylečni, a ješté by tam jen pŕekáželi. Pan Kuranda 
že sám uznáva, že naše pomery Jsou jiné, a zo jiných ustanovení 
požadují, nežli pomery v ostatním Núnecku, zvlášté v jižním Ne- 
mecku. pro(*(*ž to k jeho vlastnímu pro- pechu, procež to Nemcúm 
milo a vítané býti musí, jeslH my je v tom inýliti nebudeme, když 
])ro sebe sami búdou moci pracovali a podlé svých zvláštnich po- 
ti'ob búdou moci voči své u sebe zai"íditi. A my téz tak. Každý 
spoŕádoj nejdi'ív své vlastní domáci liospodáŕství. Nemecko a Ra- 
kousko aC jako stejno oprávnení sousodé v míru a prátelsítví vedlé 
sebe stojí, jeden af se do vnitrních záležilostí driilióho nemíchá; 
zevnitrní svazky a pomery, ty se i)otoni srovnnjí, jako obyčejné 
mezi samostatnými štáty, i^otom bude jeden i druhý vodôti, s kým 



Protokol o schôzi depulace Frankf. s Nár vyb. 165 

CO činiti má, co obapolný prospech požaduje. Nebof aby se ná- 
rodové, jedni druhým k vúli saná méli obetovali, to od nich 
požadovali se nemôže. JeslH že by potom Nemecko, až u vnilŕ 
zrízeno bude, našeho pripojení nepotrebovalo, proč tedy nyní tak 
na tom spojení stojí? My se mu i potom vtĺrali nebudem. Jestli 
Nemecko se 24 milHony obstáti môže, bude Rakousko s Ht) milliony 
ješte bezpečnéji státí. Rakousko jest se svými slovanskými ŕi^emi 
patrné vétší než Nemecko, a môže ješte mocnéj.^ím býti, podaŕí-li 
mu se, získati 81ovany Zadunajské. Nám Čechoslovanôui jsou ostatní 
Slované bližší nežli Nemci, a pŕedce ještô ncjednáme s nimi o užší 
potitické spojení. Se všemi chceme žíti v míru, a jmenovité také 
s Nemci chceme jako se stejné oprávnenými sousedy vždy prátelsky 
obcovali; ale ted záleží na Nemci, aby takové pŕátelské obcovaní 
možným učinil. Cíni dobrovolnéjší takový svazek prátelství bude, 
tím úprimnejší, tím pevnejší bude, a se všemi svobodnýnii Slovany 
dohromady bude Rakousko doce'a jinou daleko vétší moc podávali 
moci nežli bez nich; tedy at Nemci hledí, neudélati si z nich ne- 
prálely místo pŕátel. 

P. Dr. Rieger mluvil, v ohledu na pripomenuté nebezpecen- 
ství od Ruska, o potrebe, aby Rakousko saniostatné bylo. Zvlášté 
pro Nemecko že tato samostatnoí>t Rakouska potrebná jest, poné- 
vadž Nemecko v tom samém smyslu též ustavení samostatného 
Polska žádá. Polsko ale že sotva tak njocnýni bude, jak by si je 
leckdos podlé podobenství staropolského království pŕál neb pred- 
stavoval. K Polsku že se poOitá obyčojne téz téch (> millionô 
Malorusôv, kteŕí víru ruskou vyznávají, a v nejnovéjších dobách 
z vetsí časti od spojení s katolíckou cirkví odvedení byli, a nyní 
již snad na vždy pri Rusku zíistanou. Polsko tody bude se moci 
obnovili jen v técli niezech, v kterých se skutecné jen polsky níluví, 
a to by samo bylo pnii.^ slabé, aby Nrinecku za hradbu proti 
Rusôni sloužili mohlo, l^ro pokoj Ľvropy a rovnováhu mezi ŕišemi 
musí tedy Rakousko tulo ťiloliu na sebe vzíli. Proto musí Ra- 
kousko ve své samostatnosti silné bvli. Silnvin ale budo skrze 
Slovany, kteŕí si piVjí. aby se spojili. Zvláslé jsou lo jižní Slované, 
kteŕí urcilé po takovém spojení touzí, a u kterych tato túžba nej- 
dn've k selkání se s Madaiy, ano až k úplnému pŕevrácení Uherská 
vésti môže. Slované eini járjro mocnáŕství, o né. o jejicli toužení 
po stálém spojení v císaŕslví, o jejicJi toužení po spojení mezi 
sebou musi se novorozené konštituční císaŕství opírati. Ne již násilí 
jako pred tím; vzájemuý prospccli, který ze spojení stojné opráv- 
nených národô vyi)lývá, zabezpečuje trvaní mocnáŕství Ze slali- 
stického pŕehledu slovanských kmenô zvláslé v krajinách Podunaj- 
ských uzaviral p ŕecrn'k, že ona politika nemohla byli tak ostro- 
zraká, ktera dolní Podunajské zeme })ľeldídla, a uslavirné bezužiterné 
k Itálii hledéla. Krvavé následky této ne})ravé politiky jsou nyní 
dost patrné. Nejvétší némeclí cisárove, ])redovším z rodu líolien- 
staufú nesmírné poklady a tisíce lidstva obetovali, aby se nemecké 



166 Protokol o schózí deputace Frankf. s Njít. výb. 

panství v Itálii iidrželo, a pŕedce ono tnni nikdy nemélo stáleho 
trvaní. Rakousko tuto falešnou politiku se stejne špatným výsledkem 
a koncern prijalo. Na sesileni jižních kmenň slovanských, na jejich 
získcáni má Rakousko pŕedevším hledíli. Pro Nemecko jsou Cechy, 
jak se nedávno Všeobecné Noviny vyjádŕily, vždycky jako nejaký 
vred a zústanou tím Dobfe, tedy a£ se vyŕizne. Cechové docela 
po té cti netouží, býti pasoŕitnoa rostlinou na šlechetném kmonu 
nemeckého dubu, aby jeho bujnému roštu a svobodnému rozkla- 
daní pŕekáželi. Dejte této od vás tak nazvané pasoŕitné rostliné 
svobodné v její pĎdé, v císaŕství Rakouském, vyrústi, a stane se 
silným kmenem, který vás s ostatníníi kmeny v nádherném lese 
rakouském pred bouŕemi od východu chránili bude. Mocné, samo- 
statné císaŕství Rakouské jest nejjistéjší ochranou, jest potrebou 
pro Nemecko. 

P. Waehter oznamuje: On že není téhož zdaní, co jeho 
kollega Kuranda. V Némcích že se nedá zapŕíti silná republikánska 
strana, ale jižní Nemecko že se s velikou vétsinou k monarchické 
zásade priznalo. Jako pŕírústek k tomuto smejšlení žeby byli po- 
slancove z Cech vítáni. Strední moc že jest potrebná k posilnení 
nemeckých kmenfi. Rozumí se, že také Rakousko néco ze své samo- 
statnosti odstoupiti musí; on že si to s vétším dilem svých kollegň 
ve Frankfurte takto myslí: moc vojenská že se má soustŕediti, a že 
má jen jedna repraesentace Nemecka býti naproti ciziné; že má 
býti jedna soustava čelní a obchodní, jednakost v zákonodárství 
ve hlavnejších vécech. Nemecko preje si Rakousko ouzce s ním 
spojené, preje mu ale též jeho zvláštnosti (individualnost). Nemecko 
by „nás jen rado mélo ve svém náručí." 

Dr. Pinkas mluvil, kterak Spolek nemecký nám vždy na zá- 
vade byl, a kterak Rakousko má konečne býti samoi?tatne. My 
chceme vzbuditi vlastenectví rakouské. NebudeC to sice nie snad- 
ného, ale pŕedce se to stane, nebude-li nám pŕekážeti pripojení 
k Nemecku. O tomto pripojení nyní mluviti, není dokonce načase. 
Nemecko i Rakousko at prvé očekávají svého znovuzrození, nežli 
svatební smlouvy shotovi. Spolek nemecký byl spolek knížat. Cechy 
pojali v to, aniž se jicli ptali. Cecli musel držnn býti za Nemce; 
máme-li ješté k tomuto spolku náležeti, nmsejí se nos prvé zeptati; 
nyní jest otázka o spojení Cech s Nemeckou ríši ješte nezralá, 
múžeC ale možnost takového spojení na budoucnost zachovaná býti. 
<3s mužii, ovšem nejlepších v zemi, melibychoni nyni posiati do 
Frankfurtu, jakobychom doma ješte neméli plné ruce práce, jakoby 
zeme Česká mohla býti beze svých nejvýtečnéjších lilav, kdežto 
v nekolika nedélích svolán bude snem do Prahy a Jvdež i snem 
ríšsky nedaleko jest. A zdali jest jesté nyní jaký Spolek nemecký? 

Waehter: Ponôkud. 

Dr. Schilling (kterýž mezi rečí prišed, od p. Wachtera pŕed- 
staven byl za ouda Vý])oru padesáti niužfi, jenž se k deputovaným 
zde pripojil) : Že slyší zde neustále -My" mluviti, jakoby tito pá- 



Protokol o schúzi ileputace Frankf. s Nár. Y\b. 167 

nové mliivili jrmnern v^ech oslatnich RakušanA. On že je roJeni 
Salcburčan, a že <e niusi svýni a v^ech o>lalnich Rakušanťi jméiiom 
pfed tím ohradili: kmeňové néineíii že prv se podékují. zú<lali pH 
Rakousich, kdvžbv zde méli panovali Slované. Tôeh ô miliónu 
Némoú byloby poUareno od 1:^ millionii Slovanó. Toho že Nemci 
nemohou pŕipuslilí. Z lé príčiny že musejí se odtrhnouli .My 
Xénici v Rakousich musíme se odtrhnouli." V n^meckvch zemich 
že tolo projektované vlasleneclví rakouské jesl nemožné, nýbľž že 
se musí Rakousko rozpadnouli. kdyby nemelo znstati nemecké. 
Slované že nemohou se ve.-polek sjednolili: již nyni žahijí prv Mo- 
ravana na vypínaní se Cechň. Veliká la iíšc Slovanská že jesl ješlé 
daleko a že počne s potlačením Madarti. S projeklem ríše Slovan- 
ské počnou i revoluce. (lechy aby se proziilím dľžely toho. eo jest, 
a k Frankfurtskému parlamentu aby poslali. Ovsem že musejí se 
národové v jedno sliromáždovati, a Cechv že nemohou zňstati samv 
o sobé. Ní^mecko žet bez toho v polilice mnohem vý^e, <'.echy že 
jsou nemecké, v Fráze samé že všecko je nemecké, štíty nemecké, 
svol oda nemecká, vzdelaní že je nemecké, česká literatúra ale že 
nemôže pestovali svobodu. Idea svobody že u Slovami se nena- 
chází. Pro dobré svobodv že vvzvvá (lechv, aby se spojil v s Xé- 
meckem. 

Ruppert: Jest-li ktery národ, jenž horí pro svobodu. jsou to 
zajisté Slované. 

Po 2{)^' let byli Cechové v okovech, vsecky prostredky d(»spo- 
tismu se vynaložily, aby zeme byla z<rermanisována. a ta malá 
hŕstka Čech ô dokázala dne 11. brezria v Praze, že vždy jest é za- 
chovala bez porušení své národní české snivslení: láska kt* svobode 
vézí takoŕka v krvi toho národu. A však odvrafmež očí svvrh od 
politiky k socialníiu poinrríini zeiiir. Proč kl»\sl náš prinnysl? Pro 
spojení naše s Nemeckom. Nemecko byloby konečiir naše záhuba, 
náš hrob. 

Ehe r t ptá se vy.slanvch. douťají-li, že budí* Nrniecko spojeno 
v jedno? mají-li toho jakou jislolu? i\)lud že j^šlr nemáme žádné 
toho rukojemství v lom, jak nyní Xeniecko jesl. On že prošel ríši 
Xr-meckou krížem a krížiMu, a nale/l. že tato xádaná juihiota jcšte 
daleko. aniž se jí bizy nadíti jest. 

Palác ký dčknje Dru. Schiliin|j:ovi za jeho zret^Oná slova, ale 
že je bolestné, laková slova slyšt^ti od Uakušana. Xelidské jest 
lakové smýšlení, že XénuMr nikde nechce zíistali, kde panovali ne- 
nn'ižc, kde má se Slovanem jen })oživati rovného práva. .l<'sl-li áo 
se nrmecký Rakúšan |)ri všech lOcli ])rospr'chách, ježto jrnni dosa- 
vadní skulečné ])onieľy poskytnjí. vžiiy ])iv(l<-(' /pečnje, vslonpili ve 
svazek, kde stejné právo platí, jestif lo priznaní se ke slaholč, 
ke zbabelosti, kterou že on .\enicum dokonce nechce piičílali. Sly- 
déli že se musí každv pravv .\čmec, slvše laková slova. A však že 
Xí'Muci jsou pí'íliš proslosrdcčin', než aby lnkov<'» náhledy jako/.to 
Xčnici uznávali za sv<''. 



168 Protokol o schúzi deputace Frankf s Nár. výb. 

Dr. Schilling: Bylof to dokonce po nemeckú ŕečeno. (Pre- 
stávka.) Slované nechtejí pŕistoupiti ke Spolku nemeckému, ale ná- 
ležejí k nemu. (Obecné rozhorlení.) Nynéjší idea národu jest ná- 
rodnost. Národové mají se jeden ke druhému pŕipojovati. Kterak 
ale mohou se biatŕí jeho némečtí v Rakousích pHpojiti ke Slo- 
vanom? Milliony téch Nômcú, ktefí náležejí ke Spolku nemeckému, 
máji se též k nemu pripojiti. 

Hrabe Matiáš Thun: Bolestné jest slyšeti, že človek, který 
sebe jmenuje Rakušanem, tak zhola zapírá možnost rakouského 
vlastenec tví ; tut byh by Slované rakouštejší než Rakušané sami. 
Jeho (hrabete) jmeňo, jeho vzdelaní že iest nemecké, ale svým ce- 
lým srdcem, svou celou jsoucností že spojuje se s Cechy. Slované 
chté'jí se spojití, ale vúle jejich nem, vyhubiti jiné národnosti. 
Všude jsou promíšeni s Nemci, jen Vídeň môže býti jich pravé 
stŕedišté; politické rozdelení národností Rakouských, všude a bez 
výminky provedené, jest u Slovana, s jinými a mezi jinými národy 
žijících, vec dokonce nemožná. 

Dr. Gabler: Parlament nemecký sestoupil v jedno, aby po- 
tlačil despíílisuius; Spolek nemecký ale spôsobila knížata, aby há- 
jila absolulismus. Toto ale že prestalo. Nás že proto již neváže ani 
smiouva knížat 1. I ^S I :>, ani Karlovanská usnešení. Co nyni se koná, 
musí se zakládati na vňli národô. ftiše Nemecká že schyluje se ke 
zŕízení republiky. Zeraé malé museji se z potreby a pro vlastní 
ochranu sjednotiti v jeden celek. U nás ale že republika zŕiditi se 
nedá, ačkoli jest do<ti lidí, kteríby i v republice žíti uméli. 

Kuranda: Jeho a Wáchterova vôle jest, mirné sobé sroz- 
uméti. Že nechtí vice o starom buntu Némefkém mluvili. Nepravé 
že se nazýva schôzka Frankfurtská nemeckým parlamentem, lépe 
by se mela, kongressem národu jmenovali Také Cechové že mají 
do Frankfurtu poslance vyhaviti, byt by jen proto, aby své veto 
vložili. Z hledišlé socialniho že jest jednota v človečenstvu žá- 
doucná; takové spolčovaní že nyní ve Frankfurte počátek bére; 
spoji*ní-se vzhledem na jiste zákony, vojska, cla, a t. d. že nijak 
škoditi nemuže. 

Dr. Hrauner. Možno by bylo sice takové spojení, až se obojí 
zeme sama sorganisuje; nyni že se však o tom jednati nedá. 

Jako Dľa. Schillinga outlý jakýsi cit k spojeni-se s Némeckem 
pudí, také Slovany vábi nejistý soucit k ostalním bratrum slovan- 
ským; že jest (lochôv snaha, spojiti se s Jihoslovany [)ľoti vplyvúm 
ruským; že j(.st samému Nemecku prospei^né, nás pustiti. 

Dr. Uieger objasňuje dále svou reč o llyrecli; vykladá, že 
sice napred již očekávati se dáva boj llyrii proti Madaróm, že však 
nikdy nezamýšleji Slované Madary hubili, aniž snad národne zničiti. 
ŠIechta uherská že potlačovala národné i sociálne (společensky) 
Slovany, nyni že se pozdvihuj! aby stejných práv vedlé Madarô 
dosálili, že nechtí byt poddanými cizélio národa ; že chtí zňstati 
pri Rakousku, ale že zároveň žádají národní samostatnost a vlastní 



Protokol o schôzi depulace Frankf. s Nár. výb. 169 

správu; že majf stejné právo, toho žádfiti, jako my Cechové je 
méli. U nás že se odŕekli Nemci pokojné své supremacc nad (^íchy, 
a moh'i bychom doufati, že je již na veky tomu konec. Že však 
pochybuje, žeby Maďari taktéž učinili, a žeby kdy ľozt'pŕc laková 
také tak pokojné a bez prolití krve, jako u nás, odbyti se móla. 
Ješté však že jest to možno, jestli totiž Matíaŕi Slovanum nejen 
politické, ale i národní rovnosti popŕejí. Jenom na základe rovnosti 
všech národností že se dá mocnáŕství udržeti, čili lépc ŕečeno, lépe 
uspoŕádati. Slovanum, jenž zásadu rovnosti zastávají, že se nemuže 
z čistá jasná za vinu pokiádati, že chtejí Nemce, čili Madary, 
a nebo jiný jakýsi národ potlačili. Nikdy že Slované, ačkoliv počtem 
silnejší, aneb politicky pannjící, cizým národnostem nebezpečenstvím 
nehrozili; jinak ale Nenni: plná polovice obyvatelstva severnich 
Nemec že jsou ponémčilí Slované. Jak bychom mohli un'ti dôveru 
k Némcôm po takových zku.^enostech ? Jak bychom mohli naším 
spojením-se ješté véLšímu nebezpečí do náruče bežeti? 

Dr. Schilling. Nejedná prý se o spojení, nýbrž o nevystou- 
pení. Cechové jsou prý v buntu, jestliže by vystoupili, že je to 
novotáí'ství. — 

Hrabe Vojtech Deym: Svoboda že není monopolom nemec- 
kým, jako p. Dr. Schillinjr dríve promluvil. Co leta páné í)20 
Cechové ztratili, toho že sobé Cechové dne U. bŕezna IH4W zase 
vydoby'i; svoboda že je jejich koi'istí. Záioveŕi s právy své národ- 
nosti že ji ztratili a zase ji vydobyli, a Cechové to byli, jenž rov- 
nost obou národností hned za zásadu prijali. 

Dr. Gábler. Ješlé že nepŕisel čas pro kon}i:ľcssy národu. Své- 
volne že se zadržovala pi no lei osi uárodn, že Ješté niiiolio zbyvá, 
nežli Cechové všelio dohoní. Spojili se s Xémeckeín, Inloby lolik. 
jako práce, jenž beztoho vždy priľíi.stají, rozmnožovati. Poslancove 
že kladou váhu na tisí«ileté spojení Cech s Xénieckem : když se 
bliže na to podívame, že poziijiine. že toto spojení iiebylo vlastne 
nie jiného, nežli skoro tisíí'ilelý boj Cerliiiv o s;imoslalno>t a ná- 
rodriost. Ž(í jest síce piaVíla, že nás v [)()sle(hnVli dobácii počítali 
k Némeckénni bnniu; že v aktu bnntnvém naši vlast iuoyá ostatní 
nemecké zemč vtálili. aniž se kdo námdn našelio o svoh^ií tá^al. 
Nyní že tu jde o spolťk nj'nodň, a tenkráte že se nnisí niiľodm'm 
zástupcúm na sneme poneeliati. co k tomu ľcknou. Xéme<:ký huni 
že byl jenom politicko sniyšleností, my v (Icchách že sme z toho 
nikdy, aneb a<pon nikdy pľaktickélio oučinku nepocílili. Jinak že 
to vyhlíží se spojenim-se slíakonsy: to ž** by ])ylo praktické. Toto 
spojení se s Rukouskeni ya' nám slibuje zachovaní náľOíhMVstj naši. 
a vsechnv ostatní mateiialní vvliodv. 'ľolo že nám dostačnje do- 
konalo, jineho že zapotrebí nemámel Pľoto se dľžine llakouska! 

Trojan. Kde jest rnnolio zvláštnosti, tam že musí hyli h;ijrny. 
Obíícné vymínéno že jest jenom zrušením zvláštnoslí. a to ])y mohlo 
ovšem škoditi. Co se tvče Moľavv, že jt^ Dr. Schilliiiír v íumvIu. 



170 Pozvaní ke sjezdu slovanskému v Praze 

Tam že sc žádný netázal lidu. Dr. Schilling že jistotné také ne- 
slyšel vlastné lid, nýbrž jenom nôkolik obyvatelú toho neb onoho 
hlavního mesta. Jenom pro porozumení budiž podolknuto, že jest 
smýšlení lidu Moravského jiné, nežii se podlé hlasú až posaváde 
slyšaných zdá. My že známe Moravu z vlastní zkušenosti, a že také 
máme v rukou písemné dukazy bratrského soucilu z Moravy. 

Wächter preje sobé konečné, aby pro budoucnost alespoň 
jednoty se docílilo, a priznáva se, že nahlíží obtíže, které Cechom 
v obzvláštním jejich postavení zabraťiují, vybaviti poslance do Frank- 
furta. Obzvláštné že nevi, co ŕíci proti námilce, že se v této dobé 
nesmi vysilati schopné hlavy ze zeme. Nemecký bunt že byl Bohu 
žel jenom zlou smyšleností, že ale doufá, že to mezi národy jinak 
se uspoŕádá. („Prehlásení", pŕíl. 2. v Arch. Mus.) 



Pozvaní ke sjezdu slovanskému v Praze. 

1. kvet. 1848. 

Nebezpečím, hrozbami i skutky násilnými, podnikanými proti Slovanúni 
rakouským záhy z jará roku 1848, vznikla v pŕedních jejich hlavách 
myšlénka společné úrady, spolcOného sjezdu, na némžlo by prehlásili svoje 
zílsady vuči telidejším poniérum i uhodili o proslŕedky k prevedení žá- 
doucích opatrení. Myšlénka slovanského sjezdu, dle souéasného svédectví, 
vznikla téméŕ zároveň u Jilíoslovanúv i Slovákov, u Čechov i Polanô. 
Tiskem však byla vyjadrená ncjprvé vynikajícím pŕedákem chorvátskym, 
Ivanem Kukuljeviéem v „Nar. Novinách horv.-dalm. slav.*^ obšírnym vy- 
líčením, jež v pi-ekladu českém prinesly Havlíčkovy „Nár. Noviny" dne 
iiO. dubna. 

Poukázav na Anglicko i Francii, na Vlachy i Nemce, Kukuljevič dí 
v tólo rozprave: „A proto nemužc ani císaŕství rakouské ani Evropa ani 
svet proti tomu se zdvíhali, když si i Slované učiní spolek slovanský, když 
se i Slované oním smérem hnou, na který uhodili jejich bratrští sousedé 
a spoluobčana Nčmci. I Slované jsou, jak NCnici, rozplýleni po mnohých 
stálech a žijí pod mnohými vládami. I Slované mají, jako Nemci, báli 
se o svou svobodu vc smyslu nnšeho veku i ducha. Slované zaslupují, 
jako Nemci, jisté človéčské a svobodné myslénky pred druhými národy. 
A prolo nemohou ani Slované ani Nemci jiné j»oIiliky míli k národu svému 
i ke svobodé človečenstva." ,.Jako se ve Frankfurte vedie oslatních ma- 
lých i velkých nemeckých zemí skrze poslanec zaslupují i Nemci z Prus, 
Sas i Rakous. tak se mají i na snOmu spolku slovanského vedie vyslancô 
Slovanu ruských, polských, srbských, černohorských, bulharských, bosen- 
ských zastupovali svými vyslanci i Slované pruští. saští i všech pokrajin 
rakouského císaíslví, aniž sc jednotlivé vlády svrhnou, aniž se zvláštni 
zŕízcní a vlastní duležitosti každé jednotlivé zeme promčm'." 

Již Kukuljevič v této rozprave označil Prahu za sídlo sjezdu slovan- 
ského. O tom „všichni hlasové srovnávali se hned" „jakožto meste slovan- 



Pozvaní ke sjezdu slovanskému v Praze. 171 

ském, usnadnénými prostŕedky komunikace í Polákúm a Rusínúm i Jiho- 
slovanôm slejnč pŕíslupném.** Ale na takovy rozsah programu, jakž jej 
byl naznačil Kukuljevití, ncpŕistoupil ani výbor prípravní ani slovanský 
sjezd sám. 

Následkem souhlasných projevň z rozličných strán konala se první 
sch&zka ke společné úmluvé o svolání sjezdii dne 30. dubna v byte 
J. Er. Vo cela, tehda redaktora „Časopisu Českého Musea." Píítomno 
bylo pfes dvacei osôb, nejvíce Gechu a Polanfi i zvoIen výbor, klerý by 
činil ke sjezdu prípravy. Pŕedscdou výboru byl Josef Maliáš hrabe z Thunu 
a jeho náméstkem Jan rytíŕ z Neuber k a, jednatclem Karel VI. Z a p. 
Schôzky konaly se v prvních dnecli v Méšfanské besede, potom u níi- 
mčstka ryt. Ncuberka u prítomnosti netoliko členň výborových, nýbrž 
i mnohých vlastencô jiných, zaujatých límto pŕedsevzetím, jichžto počet 
každým dnem se mnoíil. I telidojší president zemského gubernia, Lev hrabe 
z Thunu, častokrát byl píítomen lemto schäzím a účasten jeho porád pŕí- 
pravnich. 

Výbor vystoupil záhy na vcŕcjnost s tímto provoláním, jež složil (dle 
zprávy ústni p. Jos. Jirečka) slovenský spisovatel Ludevít Štúr: 

Slované, Bratŕí! Kdo z nás nepohlódne se žalostí na miniilost 
naši? A kobož tajno, že to, co jsme pŕetrpe^li, stalo se v našem 
nepovédomí a rozdrobenosti, dčlicí bratry odo bratii? Ale po 
dlouhých vekách, v nichž zapomneli jsme jedni na druhé, v nichž 
tolikeré neštčstí na hlavy naše sesypalo se, prišli jsme k tomu po- 
znaní, že jsme jedno — že jsme bratí'í. Pnchvatili časové díiležití. 
jenž osvobodili národy a sňali s nich bŕimé, pod jehož tiží stonali: 
časové tito sňali bŕímé na mnoze i s nás, a my letí to, co jsme 
již ode dávna cítili, múžcme vyslovili, to, co k |:)rosp(Vhu n.isemu 
slouží, rozvážiti a uzavírati. Národy evropej.<ki'' usrozumívaji a 
sjednocují se. Nrmci povolali ku sjVdnoceni svŕinu ch) Fľaiikťiulu 
parlament, kterýž na tom stojí, aby jemu mocnj'irství rakou.ské ze 
své neodvislosti tolik ustoupilo, kolík toho k jednote nemecké 
potreba, a aby mocnái'ství se víemi zomémi mimo-uheľskými do 
nové nemecké ŕíse se vtelilo. 'ľakovv krok zrušil bv netoliko jednotu 
Rakouska, ale i spojení a samostatiiost kmeňu slovanských, jicližlo 
národnost by se tím v ne])ezpečen.ství uvedla. Na nás jest, abychom 
toho, CO nám nejsvétéjšího, skulečné hájili: i)ľišelf ca^, abychom 
i my Slované srozuméli se a sjednotili úmysly své. A protož ke 
mnohyrn žádostem, zaslaným k nám z rozličných krajín slovanských, 
radostné pŕivoíujíce, činíme pozvjiní ku v.šem Slovanom rakouského 
mocnáŕství a vyzývame všecky muže. duveru národu mající, kterymž 
na obecném prospechu našem záleží, sbromážditi s(^ v staroslávne 
slovanské Praze České ku dni ^)1. Máje t. r., kdežto byciiom spoléčne 
v poradu vzali všecko to, co pľOSj)éch národa naseho žádá a co za 
diiležitýcli téchto časfiv činiti máme. (llitrjí-li jiiií Slovanr* mimo 
mocnáŕství naše žijící nás prítomností svou poctili, l)U(lou nám 
hoslmi srdečné vítanými. V Praze, dne 1. Máje IS4S. 



172 Deputace Nár. výb. protestuje proti volbám do Frankfurta. 

Provolání toto bylo v listech pražských uveŕejnéno nejprve dne 5. kvétna 
v »Národiiícli Novinách a dne 7. kvétna v „Pražských Novinách**, a potom 
ješlé asi dvakrát. Pri prvním jeho uverejnení nalézají se podepsáni: 

Joscf Matiáš hrabe z Thunu. — Vojtech brabé Deym. — Jan rytíŕ 
z Neuberga. — Pavel Josef Šafárik. — Karol Malisz, czlonek deputacyi 
polskiej. — František Palacký. — Václav Hanka. — Ludevít Štúr. — 
Jan Petr Jordán. — J. Eraz. Wocel. — Karel Vlád. Zap. — Dr. František 
Lad. Rieger. — Wilalis Grzybowski. — Václav Štulc. — Michail Panic. — 
Karel Maria barón Villani. — Karel Jaromír Erben. — Dr. Fr. MiklošiČ. — 
Dr. Aut. Jaroslav Bek. — Fr. Mat. Klácel. 

Dne 7. kvetná dodávají se v „Národních Novinách" ješté tyto podpisy 
k pozvaní na sjezd slovanský: Slefan Aranilski. — Dr. Jan Dvoŕáček na 
Marcjši, Moravan z Ti.^nova. — Jerzy Lubomirski. — Jan Dobrza'^ski jako 
pehíomocnik rady narodowéj Lwowskiej. — Vincenc hrabe z Waldšleina. — 
Maxim Papič, protoprebyter. 

Posléze pak dne IJ. kvetná pŕibyli ješte: Hanuš hrabe Kolovrat- 
Krakovský, Róbert svob. pán Hildprandt a Bedŕich hrabe Rummerskirch. 



Deputace Národního výboru protestuje proti volbám 

do Frankfurta. 

1. kvétna 1848. 

Pamčlní spis Národního výboru ze dne 24. dubna o volbách do 
Frankfuria, podaný Jeho Veličenstvu zvláštni depulací, odevzdán byl od 
Jeho Veličenstva ministerstvu k bedlivému uvážení. Ministerstvo pak odpové- 
delo naň rozhodnutím ze dne 29. dubna — kleré nalezneš u Schopfa, 
III. 44. — jímžio setrvalo na rozepsání voleh. Deputace Národního výboru 
ncdosáhnuvši tody splnení prosby podané Jeho Veličenstvu, podala mini- 
steriu vnitra proti volbám do Frankfurta náslcdující ohražení, kteréž po 
návratu deputace do Prahy ve schíízi Národního Výboru dne 4. kvétna 
čteno a schváleno. Velmi liorlive rokováno v lóže schuzi o zmĺneném roz- 
hodnutí ministerském . kteréž shledáváno naprosto nedostatečným pro 
upokojení strán zachovaní celitosti u svrchovanosti Rakouska. I usneseno, 
požádati vládu „o zrejmé vyslovení, že všemi silami o to pečovati chce, 
aby celitost a neodvislost monarcliie jednaním nemeckého parlamentu ani 
v nejmenším neutrpela." (Viz Nar. Nov. 1848, 27 a 28.) 

Deputace českého Národnilio výboru, v nejhlubší úcte pode- 
psaná, obdľžela — na predložené predstavení, aby J. M. volení vy- 
slancĎ do Frankíuľtského snemu až do toho času odložila, až se 
ustanovovaeí národní snem český o obesláni Frankťuľtského snemu 
i o instľukcí vy.-lancii vysloviti bude moci — odpoved od 29. dubna 
b. ľ. [čis. I l.Hf), a sdelí tento výrok vysokého ministerstva podlé své 
poviiHiosti Národnímu výboru. Když ale duvody a obávaní Národ- 
ního výboru v stavu nebyly, príznivou odpoved vydobytí, drží de- 



Národní výbor odpovídá na adresu Teplickou. 173 

putací za svou povinnost, ve jménu Národního výboru výslovné se 
ohradili proti zlým následkom, kteró by z výroku ministerských 
pŕes nejhorlivéjší namáhaní všech pravých vlastiniilú, z nich vznik- 
nouti mohly, a sice hlavné: 

íl) Zrušení vnitŕního pokoje zeme. 

d) Komunistické podnecovaní a republikánske vlivy. 

c) Choutky separatistické. 

d) Neuznaní vyslanca Frankfurtských a jejich zpupného, vtĺra- 
vého zastupovaní vúle národní od zŕizujícího snemu zemského nyní 
pHštího, a tímto zpĎsobem : 

*^) Zdržení, ne-li dlouholeté odložení tak velmi žádostivého 
spojení ke vzdore i k odpore mezi ŕiší nemeckou a rakouským 
státem cisárskym, kterýžto vždy samostatný zúslati musí. 

Ve Vídni, dne 1. Máje 1848. 

Vilém hrabe Wurmbrand m. p. 

Jaroš m. p. 

Alois Boroš m. p. 

(„Prehlásení", pŕíl. 3. v Arch. Mus.) 



Národní výbor odpovídá na adresu Teplickou. 

Asi počátkem kvétna 1848. 

Méšfanslvo Teplické obrátilo se k Národ, výboru s píípisem dato- 
vaným 23. dubna 1848 — nalezneš jej u Schopfa, 11. 109 — kdež 
zpúsobem umírriénvm |)ľefináší svoje smv.šlení, obavy, roz[)aky a piáiií. 
Uvedeme z neho stručne iičkleré (jhíukv : 

Občanstvo Te|)Iické zvolilo v\l)Oľ, jehož má byt i úkolem, pŕedevším 
výdatné pťisobili ke smírnénui sjednocení obou vlaslenskýcli živlľi. — 
Teplické občanstvo loliko ve smírriéni splynuli obou nárotlností v (Iccliácli 
sbledává blabo vlasti, a v nopŕáteLskéni jcjicli odlourení spatľuje ncjvétší 
neštéslí, k jebožto odvráceiu' i)Ovinen jest každý Bohemec, buíľ Nemec 
nebo Čech. Teplické obéanstvo má za to, že kabinetní list z ^5. dubna 
nenakladá rovné se živiem nemeckým, jako s českým ; nýbrž že živel ne- 
mecký podstatné jest olirožen pŕíštím vyloucením všecli úi'edníkú nemeckých, 
kterí by nebyli mocni češtiny. — liečené občanstvo [)okládá to za ne- 
.spravedlivé, al)y úŕedm'ci již dosazení, kterí by nn'st svýcli pozbyli zrušením 
soudu obecnícb a patri monialn ich, pro nedostatek známosti v jazyce, kteníž 
pri nasloupení jejich úíadu ani nebyla piedopsjína, aniž se žíí<l;da, byli 
trestaní a vyloučcni z íhaduv v obcích a kriijiiijích ryže nemeckých. Proto 
žádá slušnost, spravedlnnst a obledy verejné, aby ono narízení nevztahovalo 
se na úŕedníkv. kterí ve méstech a okresích némeckvch již dosnzeni jsou, 
anebo aby v platnost vcšjo teprvé f)0 íadé let. ve kteréžto kaž<lý nemecký 
ih'edník by si mohl český jazyk i'iplné osvojiti. — Dále obávají se Tepličtí, 
že volbou [)oslancu podlé vikariátu živel nemecký bude velmi zknicen. 



174 Národni výbor odpovidá na adresu Teplickou. 

any, nemecké vikariáty jsou mnohern hustéji obydleny nežil české.*) — 
Posléze žádají za brzké svolání snemu, aby se mysli upokojily a zákonný 
poíádek vrátil. 

Na tuto adresu odpovédél Nár. výbor takto: 

Ctení pánove! 

Národní výbor český pokladá si za čest, aby méštanstvu lázeň- 
skóbo mesta Teplice pŕede vším vyslovil nejúpinčjší uznaní za 
loyální snahu, výdatné pŕispivati ke smírnému sjednocení obou 
vlastenských živlu. Hájení národnosti nemecké jest úsilí rovnéž 
šlechetné, kteréž ústavnímu životu ve vlasti naši jest toliko k úžitku, 
ačkoliv pri zásade na.ším dobrotivým panovníkem vyslovené, pH 
zásade úplné rovnoprávnosti obou národností, ve vlasti 
naši obývajících, a pri snažení Cechô, aby toliko ta rovnost jim 
tak dlouho zadržovaná, byla v platnost uvedená, o pŕechmatech 
žádné reči býti nemúže. 

Co se tyče pŕání, vysloveného cteným méšfanstvem, strán 
rýchleho a tt\sného pripojení se Cech k Nemecku a strán obeslání 
némecki'ľho parlamentu, o tom podepsaný Nár. výbor mínéní svojo 
vyslovil adresou k Jeho c. k. Veličenstvu, tiskeni vydanou, a další 
odúvodnení tohoto mínéní nalézá se u výsledku vyjednávaní s delegáty 
výboru padesátičlenného z Frankfurt a, což také do tiskú dano pro 
uverejnení. 

Pokud se tedy pŕání nesc k zevnímu svazku s Némeckem nej- 
prátelštejšímu a ke všem hmotným prospechňm vlasti naši čelícímu, 
srovnává se to úplnr* s mínenim podepsaného výboru. 

Ponévadž pak pripojením se k Nemecku zamyslí se, aby vlast 
naše zákonodárství Frankíurtskému byla podŕízena i aby panovník 
náš zbaven byl dílii svrchovanosti nad vrtsím počtem svých zemí, 
zejmena práva nejvyšší moci vojenské a nejvyššího zákonodárství 
u všech jeho odvrtvích, tedy podepsaný Nár. výbor proti pripojení 
Cech k Nemecku v tomto smyslu protestuje, i není mu Ize jinak, 
nežli aby muže, kteŕí by se z Cech pŕece do Frankí'urta vydali, 



*) ^Národní Noviny"* projevily opét obavu (v cisle II. str 4), aby Česi na 
sném(^ zeiuskéin nebvli súri N'ônicúm a ohoj(4nikúin v menšine. 

Podav.se seznam inčst královstvi (.!csk<'ho, jinižto píinenn právo, aby do 
sneniu vyslala po jednom neb i po dvou poslancioh, piipominaji k tomu ŕečené 
noviny: „Z tolio preliledu kaž'lý se snad pŕesvtMičiti muže. že mesta pošlou jisté 
40 Némcú pouhýcb za deputované, o oslaluicli 4*) neni jisto, budou-li če- 
ského nel) nemeckého smýšleni! — ľovážíme-li. že piávé v nemeckých krajinách 
zeme naši nejvice jest mčst. že pravé tam jsou nejmenši vikariáty a že každý 
vikariát dva snémovniky posiati má, vidime již, že v }>oméru búdou nemecké 
krajiny touto náhodou mnohem siinčji za.stoupeny než éeské. Skuteéné jest se co 
báti, že búdou mit némečtí deputovaní ve spojení s o!)^)jetníky, kterycli bohužel 
mnoho máme. prevahu na snémé. Jaká tu vysvitá povinní>s V Aby každý našinec 
všemožné užil schopností svých k tomu, aby tam. kde jeho vplyv moci má, vy- 
volen byl za depulovanélio rozumný, obratný a pevný vlastenec." 



Nár.odní výbor odpovídá na adresu Teplickou. 175 

považoval toliko za poslanoe jednotlivých spolku. Žádá tedy cteného 
méštanstva, aby po príkladu ostatních krajín českých, jakož i zeme 
Moravské a Slezské radéji pŕede vším obeslalo snem domáci a pak 
zĎstavilo tomuto snemu, jakož i snemu ríšskemu, v zájmu vlasti 
a veškerého štátu cisárskeho vejíti s Nemeckem, kteréžto se mezi tím 
rovnéž, bohdá, pevné ustaví, v zevni pomer nejpŕátelštejší, kterýžto 
by objímal vsechny prospechy hmotné. 

Pŕání cteného méšfanstva strán nemeckých úredníkú v ne- 
meckých krajinách zakladá se na slui^nosti a podepsaný Národní 
výbor, odpovídaje méšCanstvu Žateckému*), již tam vys.ovil svoje 
mínení v této príčine. Pŕikládajíce sem zmĺnenou odpovčd mčšfan- 
slvu Zatí-ckému, klademe si za čest, oznám i ti, že ani české obyvatel- 
stvo Cech nechová pŕání jiného, nežii aby zvlášté pri budoncím 
zrízeni okresních soudíi a pri iiŕednicích, kleŕí tam nové búdou 
dosazováni, na počátku se učinilo opatrení lakové, aby aspoň jeden 
spoluúŕednik mocen byl úplne jazyka českého, by tím i českému 
obyvateli zeme bylo možno, i ve krajinách zcela nemeckých pomoci 
soudni hledati a nalézati. 

Naŕízení voleb poslancov pro snem český podlé obvodu vika- 
ríatm'ch zakladá se v císarském zákone a proto podepsaný Národní 
výbor nemôže jinak, nežli slavné méšfanstvo upozorniti na to, že 
kdyby rozdílnou houštkou obyvatelstva vikariatního ve krajinách 
nemeckých a českých vzešel jaký nepomer, vyrovnal by se více, 
nežli dostatečné, tím, že nejvét.ší počet král. niest horních, k volbe 
zvlášlního poslanec oprávnených, celkeiu 20, nalézá se práve ve 
krajinách nemeckých, totiž ve kraji žat*^ckém a loketském. Ostatné 
očekává se od vlasteiiství vši\'!li obyvatolfi vlasti na^í, že každý 
poslanec na vlaslenskéni snčine vystupovati bude jenom jakožlo 
B o h e m e c, nikoliv pak pouze jakožto (Vchnebo [)OUZí^ jakožto 
Nemec. O volebníni zákonu defunlivíniu bezloho bude jednáno na 
sneme. 

Posléze podepsaiiý N;iľ. vvl)or cliái)e >»^ leto priložitosti, aby 
požádal cteného meštanstva, aby ke blahu vlasti nasí a k srsílení 
našeho cisárskeho stálu, vsíiu, seč jesl, [)nspívalo, a lulo poviruiost 
nejsvétejší prede vsím plnilo, ledy žáduí'iho jakéliokoli jednaní ne- 
podnikalo, jímžlo by se ústavní vúlc^ národa [)ľedstiliovala, naíe 
vlast cizozemskému sboľu zákonodánumu podrobovala a nejúplnejší 
svrchovanosti našelio dobrotivého niocnáie jakákoli. byt i sebť menší 
ujma dela. 

Z Českého Národní ho výboru. 

líľabč 'ľlniu. 
llľabô AVunnbľaud. 
Jl'Dr. .ľan Kliebeil. 

(Scliopr, llí. í'A'k) 

*í Adresu Žaleckou Nár. výboru a jeho odjiovtMl viz u St:linj)ľa U. í)tí. a 
101. - Vyd. 



176 Projevy Némeckobrodské síran Frankfurta. 

Projevy Némeokobrodské strán Frankfurta. 

3. kvétna lHif<. 

Mezi mésty českými v Čechách, pokud mné povédomo, jediné z Ne- 
meckého Brodu ozval se projev pro Frankfurt, ale nikoli bez rázneho 
protestu, i uveŕejnčn byl jakožlo „jednomysliiá resoluce shromáždéní obyva- 
telstva kŕ. mesla Nemeckého Brodu" v „Prager Zeitung" a v ,Gonslitu- 
tionelles Blati**, datovaná dne 27. dubna 1848, kteráž v ôsmi článcích 
obsahovala mimo jiné, že ,lčsnc pripojení se Cech k Nemecku pro nynéjší 
pomery Spolkové jest povinností, pro povahu stavu národa evropských 
nutností* ; že „zemský snem v Praze jakožto orgán zemč má o zménč 
nynéjších pomeru k Nemeckému spolku se usncsti, a ponévadž čas a okol- 
nosti nedopouštéjí toho učiniti pŕedem. tedy že jest nutno, poslance 
k ústavodárnému shromáždéní do Frankfurta vypiaviti" ; že ^hluboce jest 
litovati toho, že povolaní ke Sboru padesáti mužov pripadlo na paaa 
Palackého a že tento videl se pohnutá, odmítnouti je" a že tak zvaný 
„Národní výbor v Praze není zŕízen od národa", že „usnesení jeho strán 
bare v nemeckých jsou pro národ malicherná", že „s urýchlením mél by 
býti rozpušlen" a pod. 

Podepsána jest tato resoluce, jejížto text úplný nalezneš též u Schopfa, 
U. 117., výborem méšfanským: Josefem F. Kundrathem, Eduardem Krži- 
wankem, Karlem Kalinou, Lukášom WeidenhoíTrrem, Františkem Hallan- 
no'.kem, V. J. Zdeborským, Janem Spurným a J. U. Drem. Pankrazem. 

Proti této resoluci počet občanuv Némeckobrodských daleko hojnejší 
vydal záhy následující „Osvedčení." 

My podepsani méšfané a iiŕedníci k. sv. mesta Brodu Nemeckého 
ujištiijeme, že ono v „Praprer Zeitung" a v „Constitutionelles Blatt* 
pronešené osvedčení z Brodu Nemeckého strany pripojení [se] k ne- 
meckému parlamentu a pozdviženi nemeckých trojbarev nikoliv 
smýšlení Néraeckobrodského mesťanstva v sobé [ nejobsahuje, nýbrž že 
toto privátni mínéní pána Eduarda Kŕivánka a J. U. Dr. Pankráce 
Istivým zpusobem i s nestydatým dokládáním, že by to vúle J. c. k. 
Majestátnosti byla, jenom nepatrnému počtu našich zaslepených 
spoluméšfanň vnuceno bylo, kdež pak šest z nich ono osvedčení 
podepsalo. My dosvedčujeme dále, že nadzminéné osvedčení bez 
pŕedcházejíci poradné mešfanské porady a bez poradného m^šfan- 
ského usne.šení, ba bez vedomosti a vňle nejvétšiho dílu zdejšíeh 
obyvatelíi se stalo, což i my také úplne odvolávame a z ohledu 
jakožto osvedčení meAfanstva Brodu Nemeckého za neplatné uzná- 
vame i uznané míti chceme. 

Konečne oznamujeme ono vyzvaní mést a obcí v této krajine 
ležícich k náľodnímu sliromáždéní na den 'J 7. dubna b. r. ve jraenu 
zdcjsího mešfanskélio výboru od Véžského správce Dokúpila pode- 
psané za bezpríkladné nestydaté a viny plné, libovolné jednaní tohoto 
správce, o kterém zdejsí méšfanský výbor zadnou védomost nemél. 



Nár. výb. Pražského probláéeni o emisaŕich na Morave. 177 

My jsme verní obyvatelé naši vlasti, nezadáme pripojení k ne- 
meckému parlamentu (buntu) a stavíme celou naši dôveru v slaMiý 
Národní výbor v Praze. 

V Brode Némeckém dne 3. kvetná IS-tS. 

Vojtech Holecek. — Matej Škála. — Ignác Štépánek. — Mikoláš 
Loos. — Albert Muk. — Jan Vodička. — Josef Ondráček. — Jan 
Schônberger. — Felicían Javôrek. — Antonín Prokš. — Josef Bar- 
vicius. — Josef Kurátko. — František Dvoi-ák. — Karel Cermák, 

— Karel Fetter. — Antonín Kučera. — Josef Vašata. — Antonín 
Kalina. — Josef Šedý. — Fr. Kíepinský. — Antonín Fetter. — Antonín 
Procházka. — Jan Adamec. — Jan Bŕevnicky — Antonín Štirský. 

— Vácslav Tesaŕ. — František Tauch. — Josef Patočka. — Ignác 
Patočka. — František Kučera. — B. Lukeš. 

(Praž. Nov. 1848, 36.) 



Členňv Národního výboru Pražského prohlášení 

o emisaŕich na Morave. 

3. kvélna 1848. 

Hrabe Wurmbraud a F. K. Jaroš, elcnové Nár. výboru, za svébo po- 
bytu v Brne nabyli vedomosti o lom, že agitátori na Morave vydávají se 
i za vyslanca Nár. výboru Pražského — anebo spíše za takové jsou vy- 
hlasovaní. Proti tomu ŕečení členové Nár. výboru vydali v tamních no- 
vinách následující prohlášení. což potom ve schŕízi Nár. výboru i oznámili. 

S velikou nelibostí dovrdOli j.^mc se za naseho krátkeho pobytí 
v P>rne z prameňu hodnovoríiýrh, že chodí po Morave emisári se 
znakem Pražské národní strany a že se snaží prichýlili si lid venkovský, 
udávaj íce, že v Oclnich ľo])ota a všeliké jmé dávky bez phitu jsou 
zrušenv a že se to i v Morave bez odkU^du stane, jak milé bude 
lid žádati, aby se Morava neprodlerie a bt^z výmiiiky s (lechami 
spojila. 

Jak velice toho co Cechové, tedy i co dobrí Rakusané litujeme, 
vidíme v tom pŕece jen siiažeiií jednotlivcfi, jakychž jest v každé 
politické strane a barvŕ miiožství, jenžto d«'hijí ])ľopapindn v roz- 
licném smeru, nejsouce ve volení ])ríiiodnvch k tomu prostŕedkä 
práve vy b Íra vi. 

Vét.ší v.šak nad tato nolibost jest Htost iia^e, že musíme pŕi- 
pomenouti, že se zde onde tomu pi'ikládalo víry. že Wúŕ tiio vysláni 
jsou od Národního výboru v Praze. 

Jednaní Národního výboru vcdt* se vrrrjnr a oznamuje se 
netoliko obšírne v ti^trných {>rotok()iích. m'^brž rokuje se o nem 
v nemeckých a českých novinách Pražských a po^uzuje se pi'isn*', 
anol nékdy ne bez slrannosti ; — ;i píece není možná, ani v jednéch 



178 Nár. výb. Pražského prohlášenl o eniisaŕich na Morave. 

téchto novin[árhJ nalézti jediného slova, aneb stvrditi svédkem, jenž 
by byl slyk4 jediné slovo, kteréž by Výbor národní dost málo 
uvedlo v podezrení, že by vysýláni neb počínaní takovýchto osôb 
schvaloval, tím méné pak, že by jim hovel neb nadržoval aneb snad 
sám je byl vysýlal. 

V Brne, 3. kvetná 1848. 

Vilém hrabe Wurmbrand. 

F. L. Jaroš, mešťan Pražský. 

Oudové Českého Národní ho Výboru. 

(Týd., str. 144.) 

Kterak se postupovalo na Morave i od úradov svetských a duchovních 
proti vlastencom, kleŕí prali spojení s Čechami, v lé príčine jest hoden 
povšimnutí dopis, vylišlený v „Nár. Nov.** 1848, čís. 50 „z Hradišfska 
v Morave ku konci kvetná* obsahu tohoto : 

„Snad na žádné časti vlasti naši neleží kletba pŕedešlého ŕízení tak 
téžce, jako na čislč slovanském kraji Hradišfském a pŕihraničním Pŕerovsku. 
Na celém prostranství od Strážnice až k Opave a Téšínu není [ani] je- 
diných škôl latinských, a toliko dvé školy nčmecké (ty nešfastné !) o tŕech 
tŕídách, ve Hradišti a Pŕíhore. Jaké príležitosti mél tedy lid zdejší, bez- 
toho chudší než jinde, vzdelali se k vyššímu povolaní? TudyC dosedh na 
úrady duchovní i svetské lidé nejvíce odjinud, jenž jsou cizinci mezi [mo- 
ravskými] Slováky a Valacliy. O lásce k národu, známosti jazyka, vlasten- 
ském smýšlení není mezi nimi ani zdaní; ano naopak, co nedoukové v ja- 
zyku stíhají našince, vyskytne- li so kde který, a nabyv jinde nového ducha, 
lidu oči otvírá, ukazujíc zvláštč na to nespravodlivé nemecké úradovaní 
mezi Slovany. Tak je<t to na Bruniovsku, Vselínsku, Ostrožsku, Strážnickú 
atd. Bez málji všudo po farácii i kanceláŕích panuje duch Brnénsko- 
Holomoucký (ííkají mu tu monivský), rozlrušovaný Brnenskými Novinami, 
Moravií, Vinikrovýin Konstitučrn'm Poslom (ném.), Jeilelesovým Novým 
časem atd., i nenít divu, když tu poctivý opravdový Moravec, který po- 
chytil trošku rozumu pro dúm zo slovanských časopisu, nazýván býva 
nebezpečným emissarem, když na néj páni úrodníci délají hon jako na 
lišáka. V Úhor. Brodó chtol ondyiio pan vrchní dát zalknouti tichého 
právnika Ilolomouckého K., snad že lideni neco povč^dél z novín českých, 
pľítele pak jeiio N. skutočne zatknul. Na Malouovskóho jusliciara ÍŠ. jsou 
jako ostŕíži a hrozili prý mu krimiiiálem. V Prorovč pŕodpadli s vedomím 
úŕedníkú gardisté nčkteŕí učitole V., jenž má pod dohlídkou sbírku knčh 
českých, vo škole, vystrčili ho pri hroznom kriku dôtí ze školy a vvlili si 
zlost na spisoch českých, že noclití hlásuti slávu úhMlníkň Pŕerovských, 
libujících si vo Fraiikťuľtč. Píl lakovom konaní odrodilou no|)ŕekvapí to 
ovšem, když se jim nôkde stane protiíVankfurlský k()ns»'k. jako v Hradišti, 
kdežto nôjaký člvorak povesil psovi na krk kokardu nemeckou a pustil ho 
s ní po môslô. 'ľo hylo durdôní |)áiiu (juasi Nômcň Hľadišfskych ; hned 
se prísne pátralo a stíhal so — omissar ôoský. Ale emissara nelapli. — 



Nár# výb. Pražského prohk'išenl o emisaŕich na Morave. 179 

Rozjfmáme-li lak veci, ježlo se tu okolo nás deji, veru hluboce vzdychneme 
sobé s Kolárem: 

Stíny Lauritasň, Svätopluka, 

Kéž vás možno z hrobu vyvešti. 

Byste uvideli neresti 

Národu a hanbu svojich vnukú ! 

Vzpomeneme-Ii pak na smýšlení Brnenské, projevené o snemu 14. dubna, 
nebude nám to míti nikdo za zlé, máme-li siabé dúvOry k našemu prvnímu 
uárodnímu snemu, upírajíce za to s plnou vírou zraky své ku slavné, zlaté 
Praze, k sjezdu slovanskému a snemu českému. Tak smýšlíme my sebe- 
védomí Moravana ve východní Morave.** 

Kterak proti tésnéjšímu spojení Moravy s Čechami pracovala úŕedné 
správa politická na Morave i cirkevní, toho „Nár. Nov." uveŕejňují nO- 
koliko dokladov, a sice v néni. orig. úplných. Jeden z 20. duhna 1848, 
podepsaný od Ferd. Iirabeté z Bubna, c. k. morav.sko-slezského guberiiial- 
ního rady a hejtmana krajského v Hrno, praví: , Prihodilo so. že studující 
a jiní emissaíi hledí lid venkovský u včtším počtu sliromaždovati a ve 
svém smyslu, zejmena pro spojeuí Moravy s Čechami zpracovati . . . Ná- 
sledkem výnosu zemského presidia ze 17. dubna 1818 čís. 2029. a vzbledem 
ke zdejšímu naŕízení ze dne 0. t. m. čís. 34^). úrady se vyzyvají, místní 
soudy bez prodlení poukázali, by takováto indivídua zatýkaly a k pŕíslui^- 
nému úradu dopravovaiy, aby se pak s nimi s veškoron |)íísuostí náležité 
úŕcdní fízeni, a budou-li po ruce dáta dostatočná, vyšetrovaní zavtH.lIo.** 
(Nár. Nov., 1848. čís. 214.). 

Hrabčte Bubny podobný cirkuláŕ ze dne 2. kvčtna 1 848 praví, kterak 
zemského presidia došla opelná oznáiní'iií. žo se po venkovu miissaŕi. ob- 
zvláštč studující poUuukají. kleíí mají za ukul. rozšiinvati provo];íru' k lidu, 
by získali prosí'lyly pro pripojení se Moravy k (lecháni a holová sliro- 
máždéní lidu poŕádali k pío<isfírain''nni pour.Dvání poddaných o zrušení 
roboty a jinych zákoiniycii poviimoslí." Líadúni sc naiiznJĽ, aby lakové 
osobv, nojsou-li doniárí, avšak podczívlé z takovvch vr-í-í, .. hvC se ani 
vlaslnílio [)ŕeslupkn zákojia nedojiu^lily, " bez jn-odlrní do svého domova 
byly dopravovaný. Kozsiľovatclŕ li>ko[ii>n, ^vypocjtanýcli na popnzovaní 
poddaných", niají vyd;iv;ifii i)\'li sonduni tre.^lníni i k vojsku odvjUlĹ-ni. 
íTamž. čís. 4,0.) 

Záhy polom, dne H), kvŕjna 1818, vydán byl od r»ľnrn<k(''lio biskupa 
výnos k pK'dslavcnýni íl^kanaíuv lél<> di(<L'>r. jinižl«í sr oznainiije, v.v. dl«> 
zpnívy zemského pn*sldia duflioNmslvo na vriikoM'- zíiliývajíi- <í- <íl;izkanii 
politickými a shílopnívnírni. vyknn;iva vliv na :i<l. Z'-jiní'-in >:ií „hliMJ; mo. 
ravskv lid venkov.skv získali iho siV(ln('r<.'in' Moi.iw a S.'Ľ/>ka s Tf cli.iini. 
a tím zpňsobnjo rozŕil<'rn'. ncluV'iii k \i;idO ;i in/iiKij" - - icz >*■ diiclio 
venslvu dutkliv*'- vvl\ka a it»!n s<; n.iponuiiá. anv Zf"Mi«'ii;i .,>;!ali n.ii-.d- 
nostnícli" ^50 vv.sliíliald. iTainz s i-. -Ml -iM.').i 

V lémž sľny-ln Iiľojili i ;íĽ:!''Va;l !»'z \v\v* \ ;> ]MU-'/nľ.'.l< i onsl i'io- 
ravskvcli. rozšiŕnjírí.- <v(''1im ziil^hImi i )ni.vM;:i!ii k ]:<j'i vcik-'V-kcuín I.iz\kfin 
českým (poknd jíni dovi-iiii vlii-ii^jul:. i .lť'l:.i» liikuvr jiľdVdhluí vydaJi K-a 

Íl* 



180 Nár. vjb. Pražského prohlášenl o emisarích na Morave. 

„dobré prející Holomoučané, * jež uverejnene v čís. 50. „Nár. Novin." 
Ale pŕes to ,Kvély" oznamovaly 18. kvčtna, že 180 obcí hanáckých žádá 
spojení s Čechami. (Strana 258.) Touž dobou jim zvčstováno, že dne 
12. kvélna navštívil, kromô hostí jiných, Českoraoravsko-slezskou jednotu 
ve Vídni též veiedúst. Artur svob. pán z Konigsbrunnu, kanovník a farár 
na Hane, a oznámil, že pfišel v čele poslanca z obcí celé téméŕ Hane a 
Valašská, aby jmenem jich složil díky J. M. G. za udelené milosti a svo- 
body, prosil o pripojení Moravy k Čechám a o zastavení voleb do Frank- 
furta. (Kvety, str. 260.) Tamž oznamuje se i o jiných návštevách z Mo- 
ravy, z Cech a Slezska a kterak pŕíchozí z Moravy si stéžují, „jak ouskočué 
a nelidsky, zvlášté pri ouŕadech až dosaváde se zacházelo s tímto naším 
opusteným lidem, a diviti se musíme jeho zdravým a praktickým náhledäm, 
jeho dobrosrdečnosti a nezkaženosti, vzdor všeiikému zanedbaní a utisko- 
vání ho. Naskrze slčžují oni sobé na nesvédomitost úíadníku, nezbčhlost 
jich v reči národní, na hanebné ouskoky a násilí, jichž se strany úŕadú 
se používa, aby lid k volení do Frankfurtu pŕiméli; povídají ku pŕ. oni . 
Hanákom, že budou-li držeti s Cechy, tito jich z ourodné Hane vytisknou 
a do neourodnélio Táborská vyženou ; že císaŕ ve Frankfurte zvolený pod- 
daným roboty a jiná bfemena bez všeliké náhrady a mnohem dŕíve od- 
pustí, nežli císaŕ VídeĎský, že barvy černá, červená a zlatá [velkonémecké] 
jsou barvy národní moravské, aby je nosili a praporci lakovými veže a jiná 
verejná stavení zdobili.*' (Kvety, slr. 260.) 

Ono zvláštni provolání Olomoucké vylišténé v „Nár. Novinách" (1848, 
čís. 50.), jakožto kuriosum se zde podáva se všemi jazykovými a grama- 
tickými nedostatky: 

Milí vesničané Moravští ! Náš nejníiilostivéjší Císaŕ a Pán nánn 
nový gruntovní zákon aneb konstituci vydati ráčil. Toto dobrodiní 
veliké Némcy Vídenčané vyžádali a viŕídily, ne Cechové, jako oni 
íalešné se chlubí. Go se Vám v robotách uleví, to Vám všccko 
nejmilostivťjši Císaŕ Pán odpustí, ne ale Cechové, kteŕí ani žádné 
takové moci nemají. Ani to pravda nejest, že Vám študenti 
Moravští radí Cechu za Pánu uznaty, to všecko jsou Istivé kunšti 
české. 

Konštituční cíl ten jest, aby pokoj, pŕízeň a spravodlnost pa- 
novahí, aby žáden stav, žádný človek potlačován nobyl, aby každý 
pravdu svobodnc mluviti, a j(^stli by se mu krivda stala, stežovaty 
bezpečné se molil. Jiné v.secky veey, kde se k promenám pŕičina 
nenalezla, zuslanou jako byli. 

Tuto konstituci Ciachové fale.^né a zhubne vykládají; posilají 
všelijakých tuláku z Cech, ba i Slováku z Uber do Moravy, který 
lid ve všich mamí a od slavné a mocné ochranv Císarc Pána, 
kterélio pŕedkové již od 300 let nad nami j)anovali, odvésli chtéji. 

Cechové jakovesi nové královslvy České eiitejí ustanoviti. kterého 
Vy poddaný máte býti. To by bylo stestí pro Vás! Méli bysie 
dvoucli Pánu, jednoho ve Vidni a druhého v Praze; žádný ale ne- 



Nár. výb. Pražského prohlášeni o emisaŕich na Morave. 181 

tiiĎžc dvoum Pánúm sloužiti, a musili by ste ba i dvojnásobné 
platili. Z tého všelio síce, nie nebude, ale by pŕedce nepokoj a ne- 
poŕádek mohl mnohou škodu učiniti, ba i krveprolití, loupeženství 
a rabovaní zpôsobiti. Radily Vám též Cechové, abyste mešfanň, 
nevím jako, svrhU. O tí nerozumní lidé! Kdyby ncbyl mešfan, ne- 
prodal by sediák nie, a tak by nemél žádnich penezí. 

Nynéjšího času jiny jest svet, nežH zastarodavna byl. Nyní nás 
niocni národové obkHcu jí, Fiancouzí. Nemcy, Russy. Takové malirké 
í^eské království by tito mocni sousedové v krátkém času pohltnuli. 
Nyní jsnie pod mocnou otcovskou ochranou Císaŕe domácílio, jestU 
by jste Cechúm zvést se dali, prišli by jste v kratkém času pod 
moc cizozemcú, kleŕí by s Vami jako s ubohýma pastorky nakládaly. 
Vy i vaši otcove videly jste francouské i ruské vojsko. Nech nás 
Búh chráni takových hosti, a prišljr by jislotnô, jestli by jsme stratili 
ochranu Císare Pána mocného. Cechové jsou malý národ, ty by 
nás brániti nemohli Mv nemúžeme sami bezpečné bvti, a nevv- 
hnutedlné potrebujeme mocnou ochranu (císare nejmilostivéjšího 
Pána a Krále našeho. Nebylo Vam zlo pod jeho panovaním, ješté 
o mnohem lépéjí Vám se vešti bude pri konštitúcií. Cechové Vám 
nie lepšího dáti nemohou. J m též peníze z nebe padat nebudou, 
ba by jste ješté více platit museli, nežii nyni platíte. 

Dále neverte falesným prorokňm, že Vám kdo práva nejaké 
vzíti chce; žádný človek \(\.n\ reč vasí moravskou, ani víru, ani co 
jiného vzíti nechce. Vy zastanete Moravane jako jste byli. Mužete 
mluviti jak chcete, ba i latinskv, jak se Vám libí. Múžeto čisti knihv. 
jakové chcete, v tém dáva konštituci oi.ipliiou svobodu. 

Vseckv t v svoboilv a |»ráva. kleiv dané isou Hakouskvm 
Xémciim, i Vám j.-r)n dané: (!ťcliové Vám riíc nového dáti ne- 
mohou, ani práva urmají. ani moci. (lísar Pán má rozličných pod- 
danÝch. Nénicú, Slovakiu ľliii, Moravani, Polakv. ll:iliani. on vsech 
jako dítky své jo(hiost<"jn<'' miluj*.'. PU-jle ><' j<'ho samého, ptcjh' se 
Vídenčanú, poznáte že pravda jest. — (Irchové Jsou síce [ŕz brati'i 
Vaši. ale chci panovali nad Vami; dalc co bratr hratrovi velikého 
dáti, aneb pomoci mťize. když ílísaŕ vscdi Otcem a Pánem jesť? 
(lechové sami sobr jjouk.u'Í nemohli, nedávno vlastní Jejich lid 
hladem unn'ral, a nemr-ji jím co dáti. Vaše krajina Morava lepší 
a ourodnéjši j(.'st, ne/Ji (.leeliy. pak by oni tu chtrli panovali a se 
tu dobre míli. To zdravý ro/nin pľin;i<i. že CrclioN*'- jn-o <larmo 
Vás nesvodí, nevabí, oni ji-l.otiľ' Jen svnj zi-k hlrdiíjí, lo ])y ale 
Vaše škoda a skaza bvla. Kdvbv oni \'ás k -vému zisku iicpolicl»ovaii. 
oni bv tu k nám nebeiiali. Kdo nekomu neeo dnbn'lio ueiniti eliee. 
ten jeho nel)U<lé po eclcm svrt'- lilrdal; a /a nim brlmli, on se 
radeji da sám hledali a prosili. A lak NÍdilc. /t- V;'i- < >rli()v<"' k-\enni 
vlastnímu zisku a proiilu polrei.iovali <-hLrJí. X»'ilejle se ošiditi. 



182 Osvedčení k Neslovanôm síran sjezJu slovanského 

kdekoli ty cizí boufitelelé uzrite, polapnout a k slávnemu ouŕadu 
krajskému je pŕivésti máte. 

To Vára radí a dají védét Vaši dobrépŕejici 

Ilolomoučane. 

V Kvčtnu 1848. 

Že však zprávy o emisafích českých na Moravô byly pŕemršléné, 
toho svédectvím veru nepodezfelým jest vyznaní časopisu strany protivné 
tohoto znení : 

„Všude se mluví, a to neprávem, toliko o českých emisaŕích 
o pobuŕovatelích, kterí se vynasnažují, aby v Morave obyvatelstvo 
venkovské postvali ; já však musím, bohužol, vyznati. že množí raezi 
nimi, ano snad vt>tšina jich, jsou rození Mora vane/ 

(Neue Zcit, Nro. 13. str. 4. si. 2) 



Osvedčení k Neslovanúm strán sjezdu slovanského. 

5. kvétna 1848. 

Myšlénka a osnova sjezdu slovanského byly veci zcela nové. nikdy 
nebývalé, a tudy zpôsobilé, aby u národu jinokmenných zbuzovaly aspoň 
pozomost opatrnou, kam se jimi čelí; hotovým pak protivníkom Slo- 
vanstva poskytovaly vítanou pŕíležilost k podezŕívání a útočení zlomyslnému. 
Pročež výbor prípravný, vydáv pozvaní ke sjezdu, záhy polom uverejnil 
následující osvedčení k neslovanským obyvatelúm ríše, hlede je uspokojiti 
o zámčrech sjezdu. 

Podcpisujíc.e provolání k slovanským bratrím našim v ríši 
rakouské, aby dne ;H. máje t. r. shroniáždili se v Praze ku porade 
o společnýc'h záležitostech našich, majíce pri tom také zŕení k po- 
vinnostem, ježto máme také k neslovanským našim krajanúm, 
vidíme se býti pohnutý, o úmyslech a zásadách, ježto nás k tomu 
vedly, zŕetelné i neukryté timto se pronésti. 

1. l^rohlašujeme se zjevné a svatosvaté, že jsme pevne i ne- 
odvratné odhodlaní, k dedičnému našemu, podlé zásad konstitučních 
nad nami panujícímu domu Habsbursko-Lotharinskemu zdľžcti bez 
porušení starou vérnost, i hájiti zachovaní celosli a samostatnosti 
cisárske ríše Puikouskó všomi nám možnými prostn^lky. A protož 
všecka od lidí zlomyslných snad na nás uvalovaná podezreni ne- 
jakého separatismu, panslavisma, rusismu, a jakkoU ta hesla jinak 
ješté znéji, již napred od sebe odvalu)enie tam, odkudž pricházejí, 
totiž do ríše lží a utrharství. 

l^ Prohlašujeme se taktéž svatosvaté, že nikdy n(4)yl nmysl 
náš, ani kdy bude, abychom nékteré nesluvanské národnosti ubližo- 
vali aneb ji potlačovali ; ale snažení naše odjakživa smerovalo 



Nár. Výbor o spojení Moravy a Slezska s Čechami. 183 

jediné k tomu, aby se zásade ouplného stojného práva všpch ná- 
rodností v ríši Rakouské zjednalo náležité uznaní i praktická platnost. 

;>. Konečné prohlašujemo se, že jsuie odhodlaní, práv, ješto 
nám podlé této nyní vyslovené zásady v živote národním i státním 
náležejí, v ouplném jich obsahu polilodáv,ili, je sobé zachovávati 
i pted každým outokeni, pŕijd odkud pŕijd, hájili a že proto shro- 
niáždéní slovanské, ježto zamv.šh'nie, nemá v sobé žádné jiné príčiny, 
nežli žádost, abychom pŕátelskýrn srozuméním se rozdelených od 
.sebe kmeníi dosáhli tohoto nám svätého cíle spolu nejjistéjším 
i nejpokojnôjším zpúsobem. 

Ponévadž tedy národní samostatnost i sjednocení naže spolu 
záleží na dalším zachovaní celosti a samostatnosti cisárske ríše 
Rakouské, protož jest patrné, že celé toto naše podniknutí ve své 
podstate jest povahy zachovávací a že v ném není žádné príčiny, 
pročby spravodliví a svobodoniyslní naši spoluobčané kmene ne- 
.slovanského mohli se i došli málo nepokojiti. 

V Praze, dne 5. Máje 1848. 

Josef Matej hrabe z Thunu. — Jan rytíŕ z Neuberku. — 
Vojtech hrabe Deym. — Hanuš hrabe Kolovrat-Krakovský. — 
Karel Maria svob. pán Villani — Bedŕlch hrabe llummiírskirch. — 
Vácslav Hanka. — Róbert svob. pán Hildprandt. — J. Krazim 
Wocel. — J. Franta Šumavský. - Malh. Fr. Klácel. — Vácslav 
Stulc. — Vácslav Stánok. — Karel Jar(»mír Krben. — František 
Palacký. — V. V. Tomok. — Vácslav Ne])eský. - Med. l)r. Fanta. -- 
Dr. Fr. Lad. Rit^ircr. - Karol Vladisláv Zap. 

(\áľ. Nov. 18-48, 28.) 



Manifest Nár. Výboru o spojení zemí Moravské a Slezské 

s korunou Českou. 

í;. kvOlna 184S. 

Vť so.hiízi N;íľ. Vyljom dne ('». kvcliiii [tíi|i<)rnnri Palacký, ktcrak 
v<.'iikŕ |)ol)OUŕ(Mií zpLi-ohila pľvní i diidiíí pcli..- Pia/.>k;i v pí-íriin"' spojení 
Moravy a Slezska se zemí (ii>koi; a že loto poliimtí dilem i ume!í.* vzlmzo- 
váuo bvlo ľozlienvmi spisv. j. -ž v \ŕ vŕci pi-<i<;\. Srkcr devál.i N;u(m1iiíIi() 
Vvljoru vzavsi to v úvahu, \idrla zapol ii-biK'. abv \;í rodní Wlior vv.lal 
od sebe verejné pľobl.išem. klrľak lonmto spojmi s M<iľavoii ľ(»zimií a jak 
je hodlá z|)Usol)iti. Z ['or-.itkii myslilo >'• Í'.mi na pi\)Vnlání k Moia\.iiiimi. 
polom ale od toho oil-tonin-no. a i'íijala lo:ina pioiil.isi-ní vrľr'jnf'ho, 
pľolože i kroiné M«»ľavv o h- vici h!as\ sr ozVvmIv. Maniťu-t. <fps;uiv od 
Fľ. Palackélio. i»vl v íŕži- s^ hnzi el<'n T'.'.-kv i m-mei-kv. ^Ilhrookv i)vl 



184 Nár. Výbor o spojeni Moravy a Slezska s Čechami. 

dojem na četné poslucháčstvo, oudy i hosty, jím učinený.* (Kvety, str. 202, 
si. 1.). Manifest vydán byl jménem Národ. Výboru jakožto zvláštni tisk, 
uveŕejĎován i časopisy a posléz v Radhostu. (III. 18.) 

Národní výbor v Praze, mající porady pod pŕedsedáním presí- 
denta vlády zemské, a tu úlohu, aby ku provedení zásad konsil- 
tučních v Čechách na základe král, resoluce vydané dne 8. dubna 
b. r. na druhou Pražskou petici činil potrebné prípravy a chystal 
predbežné návrhy, kterýchžto snem konstitujjcí, jenž co nejdŕíve 
svolán býti má, potrebovali bude, — vidí se pohnutá spťisobem 
tím, kterým ncjnovéji otázka o sjednocení Cech s Moravou a Slezskem 
doma i v ciziné pojímána byla, vyjeviti verejné o ní své minéní, 
jak nasleduje. 

Když pred nékolika nedélemi národ Český pozdvihl hlasu svého, 
aby u nejdobrotivéjšího a nejspravedlivéjžího mezi mocnári dosáhl 
opétného uznaní práv nikdy nezastaralých národnosti své a pŕimé- 
ŕených jim ústav politických, zpomenuv si v dobé rozhodné také 
na milé kmenovce své v Morave a Slezsku, pronesl u trúnu panov- 
níka svého také prosbu o obnovení a utužení svazku více než tisíci- 
letého mezi krajinami témito. 

Milerád byl by stejnou dobou hledél také domluviti a srozuméti 
se blíže s Moravany a Slezáky, proč a kterak spojení lakového si 
žádá, kdyby to pro kvapne tehdáž okolnosti a pro nedostatek spíi- 
sobných k tomu prostŕedkúv jen bylo možné bývalo. 

Projevená však žádost tato Cechúv, míti také napotom společný 
s Moravany a Slezáky osud, a vstupuj íc do nové epochy života 
národního nedéliti se od nich, nýbrž bratrsky, jako za minulých 
časúv, opét účastní býti všech slastí a strastí společných, — žádost 
tato, díme, potkala se s osudom jak neočekávanýni tak nezaslouženým, 
že byla místy docela nepravé rozumena i vykladaná, co nárok, ba 
osobování sobe búh vi jaké siipreniatie. Velmi rýchle na^li se lide, 
kteŕí se snažili bud z malicherné provinciálni žárlivosti, bud pro 
své jiné sympathie, aby každou jiskričku podezŕení rozžuhli v plameň 
horoucí; náruživosti umčle vzbuzované vzrostly až v demonstrace 
hrozicí, a na místé nejednom stala se uzavŕení prenáhlená, kterých 
každý nepodjatý litovati musí pro čest obojích soukmenovcúv, jakož 
i pro pokoj, svornost a blaho obou zemí. 

Neštastnó to nedorozumení ! Když jsme v Čechách ponejprv po- 
zdvihli hlasu svého, abychom porazili systém nenávidený, nás i naše 
sousedy stejné tlačivší, bylo hlasito vyslovene heslo naše: „Svoboda 
i rovné právo všem!" Jakž se mohl kdo domnívati, že bychom, 
odporujíce sami sobe, této nabyté svobody chtéli nadiižíti k tomu, 
abychom dobyli prednosti nad našimi inoravskými kmenovci, neb 
dokonce abychom sob(> méli jaké panství nad nimi osobovali ! Jakž 
mohlo v žádosti po bratrské lásce a jodnotô spali'cno býti sínie 
nenávisti a nepŕátelství ! 



Nár. Výbor o spojení Moravy a Slezska s Čechami. 185 

Avšak k nemalé polé$e, ano ku pravé radosti své shledávánie, 
že se neukázal celv národ Moravskv a Slezskv, nvbrž jen část jeho 
podjata tímto nedorozumením, ponévadž se vždy množslví lilasdv 
ze váech krajin téch zemí bratrsky k nám ozýva a mnoho rukou 
k uzavŕení večného pŕátélského spolku nám se podáva. Jsmef také 
pi^svédčeni, že se počet jejich sám od sebe bude množiti a v kratším 
neb delším čase dosáhne pŕevaliy, jak milé na místo náruživého 
pobouŕeni myslí nastoupí pokojné rozmyslení a uvážení všech pri- 
rozených pomérĎv a prospechúv obou zemí, 

V prvním zápalu pobouŕených myslí zjevila se v Morave 
rozličná osvedčení, pctice i uzavŕení proti praním od nás prone- 
šenym. Nemôžem a nechcem dali se do prohlédáni celého toho 
množství, nýbrž prestaneme na krátkéni s našeho stanovište osvr^tlení 
jednoho z nejdäležitéjších mezi témito spisy, petice od moravských 
pp. Stavov v Brne dne 14. dubna b. r. k Jeho c. kr. ililosli učinené. 
Šlyslíme, že každý nepodjatý pri ziívérce vt^ilené z jednostranné 
historické indukce, že prý jest Morava ,,zemé od (lech neodviskí. 
pŕináležící k celitému svazku Rakouského mocnáľství", pohivsovati 
bude potrebnou určitost a úplnost. Ovsem není Morava nikoli zeme 
od Čech odvislá, tedy snad nesvohodná, byvši od jakživa považovaná 
i chovaná co stejnoŕadéná, co stejné oprávnŕná cásI jednoho, 
v histórii pod jmenem koruny (!eské čestne známeho celku. Tento 
celek, CO takový, prináleží k celitému svazku Rakouského mocnár- 
ství; žádná část nemiiže o své ujíné od nŕho se oddelili, ač jeslH 
zachovali chce vérnost. pred celým svOtem tak často zaslibeiiou, 
bez poškvrny. Od více než (isícilelí stáli Moravané a (auliové. jako/to 
údové jedné rodiny, vrnu' spolu \r vsccli ])ľoiiirnách osuduv ; 
olevreniež jen písmo slávnych dŕjin jejich, a la/nu' se. Ize-li iiioiavské 
bez českých, a naopak, jen pomysliti nd) jini rozunirli? Xalujdilyf 
se časem arci také nesn;i/r a (.loin.icí ľo/brojií: \ť kteivž ľí^diné, ve 
které domácnosti by jidi pak raseni nelnvalor A ztlaliž neusloupily 
pokaždé vľoucnéjšíniu poioviKuii a sinín/ní? Zilali/ svoľn»'' jeilnání 
proti čizine kdy jinii hylo iii^í-no':' l>ylo-li l»y šlediehn'', rozponn'nati 
se jen na neblahý svár a n«' radr-ji na usleehtiloii .-voľno.-iy Sehva- 
lovati bvchom toho ž.ulnvni snusoJK-ni n»'mohli. abv stavové nio- 
ravští zásadu, po všťcky veky uzn.'ivanou. ano i v ohnoveiiéni zh'zení 
zemském ze dne K). kv<'tna Mii^s -Ivľ/enou. že jsou Morava i Slezsko 
, vtelené zeni»"'" koruny C.eské. nyni nv/nlc li ve spor: jislr paniiitnjí 
se ješté tak dohh' jako i my na (K'ii 7. z.'iií líS;;ii, ktlyž ve jnienn 
zeme své prítomní l»yli koľnnov.-ini svŕlio a našriio kľ;*ile j-'ridi- 
nanda V. na hrade l*ľa/>k("'ni. Nikoli. opakujeni lo. Morava není 
zeme od (^ech odvislá, al' (»v-rni kn koinn<' r.rské nálľ/.rjící. 

Než, jestližeby iirktri-ýni z nasit^h inilveli liľafíí i:a Moi';ivr ne- 
byla niila naAe spoleciiíi hi-toii»'. cliť li-liby pnxažovati slaro- 
d á v n í p o s i t i v n ('• i'i v a z k y j«'din>|y za zeela zni-rné ncjnovrj- 



186 Nár. VJbor o spojení Moravy a Slezska s Cecbaini. 

šími ndálostmi : tož žádáme jich, aby ješté pomyslili na to, k jakým 
výsledkúm povede je tato zásada; bohdejž uvážili, oč všecko tu 
jde, kdyžby žádné právo historické nemélobýti 
u z n á v á n o. Protož popatŕme zde, ne již na naši minulost, ale 
na naši obojstrannou budoucnost. Snad že nám pfíčiny politické 
s obou strán učiní to príjemným a žádoucím, co dejepis schváliti 
a spúsobiti nepostačil. 

Jedna z nejpŕednejších úloh každé zdravé politiky jest dozajista 
pravé poznaní a uvážení lech ideí, sklonov a smérúv, které podmi- 
nují statní a národní živobytí nynéjšího veku a dávají pravidlo 
k vyvinutí budoucnosti. Co takové spatŕujeme za jedno centralisací 
čili soustŕedivost verejných moci, čím dál tím více podporovanou 
pokroky mechaniky a ulehčenými prostŕedky komunikací, jakož 
i vítéznou silou obecného mínení; za druhé zásadu národnosti, která 
oné prvnéjší brzy napomáha, brzy prekazí, vždy k tomu jsouc 
určená, aby ji vykazovala jisté meze. Obč tyto zásady došlý za 
našich dnóv vyšší účinnosti než kdy pŕedtím ; duch boží vane zrejmé 
v obou, ale nikdo nevi, kde bude jich cil a konec, a žádný národ 
nevyhne se púsobení jejich. Itálii a Nemecko vidíme jimi pravé nyní 
mocné podjaty a otreseny; pro Rakousko stály se již otázkou 
životní, i nemúžemef ani my doufati, že bychom zústaU od nich 
nedotčeni. 

Kdokoli tvrdí, že my v Čechách obmýšlíme odtrhnouti se od 
mocnáŕství Rakouského, ten bud není pŕitel pravdy anebo jest za- 
veden v blud. Nejsmef k tomu ani dost neverní ani dost nedomyslní ; 
vime zajisté dobre, že naše zeme, ležící u prostred evropejské 
pevniny, nemohla by ani sama o sobé ani spolu s Moravou a 
Slezskem obstáli na délku co štát docela neodvislý. Osud náš je 
po tí'istaletém trvaní nyni tím úžeji pripnut k našemu starému 
cisárskemu domu, ponevadž krivda, nám nokdy od Ferdinanda II. 
učinená, dokonale napravená jest od Ferdinanda V. Zajisté, pravime 
to radostné a hlasité, slavný dúm Habsbursko-Lothrinský nemél 
nikde a nikdy vérnéji oddaného národu, nežli práve nyni nás, 
jmenovité ode dnúv našeho politického novorození. 

Avšak jakkoli celá naše zeme žádá býti neodvolatelno a ne- 
rozlúči tehK^' pripojená k našemu rodnému domu Rakouskému : pŕece 
z toho nikoli nenásUiduje, že by mela s ostatmmi zemémi císarství 
docela splynouti, a v nem snad zajíti i pominouti: k tomu jest 
povahou a histórií svou tuze obzvláštné, tuze samostatné uspCisobena. 
Politická centralisace nesmi nikde bvti neobmezeria. tim méné ve 
velkém Rakousku, složeném z tak rozdílnýcli častí : zá-ada národnosti 
klade jí nevyhnutelné prirozené meze. nepomnic na rozdilnosti mate- 
rialních interessuv s ni spojené. Ci bylo-li by snad momlré, ano 
bylo-li by jen možné, spravovati ku pr. Cechy a Dalmatsko. Tyroly 
a Ilalič dle docela stejných zákonúv a pravidel? .le-li to jisté, aneb 
jen podobné, že by jeden a týž centrálni úrad, bii([ jeho jmeno 



Nár. Výbor o spojení Moravy a Slezska s Oecliami. 187 

ministerium, kolleííium, nebo ŕfeký snem, na všecky tak rozdílnó 
místni potreby jednotlivých zemí obracel stejnou pozornost neb na 
ne bral slejný ohled? Ňení-li nevyhnulelne potŕebí, aby se tento 
úkol rozdelil, ovšem pak ne rozkouskoval? 

Ohlédneme-li se po pHrozenýeh ziikladech .státního a národnílio 
života v Čechách a v Morave, bndo nám za téžkó, nalezti v nich 
skutečné rozdílnosti: príroda i človek jsou lak dokonce stojní, ze 
je jen jmena od sebe delí. Na^e pomery národnosti jsou v obou 
zeniích ty síimé : národ u vetsini počtu mluvící jedno slejné nárečí 
slovanské, pomíchán živly nemeckými skoro stt.\jnou merou : stui)on 
vzdelaní na obou stranách sotva rozdí Iný, žádné pomery spoločenské 
neb mravy a zákony znamenité od sebe se líšící, žádné rňzné 
materiíilní interessy, stejné pomery a potreby orby, živnosti a 
obchodu, prúmysl ménč se potýkající uí'ž vzájomné s(* naliražující 
a doplnující. Školy a vyučovaní, jakož i celé sporádání vnitíní 
správy zemské musejí pŕimrh'né ke zvláštníni pomérum národnosti, 
tedy v obou zemícli die stojného spiisobu býti zíizeny. Budou-li 
zase všecky or'rány správy soustŕedrny a zjodnotváŕony vo Vídni, 
jest se obávati, že obzvlášlni ])olŕeby nasolio národu zas tak jako 
pred tím nebudou nacházoti ])olrobného uznaní a olilodu, protože 
jen porozumérn' jim stojí víc práce a sebe zaproní, než so pi*i vŕtsím 
počlu úredníkuv obyčc^jnrí dostáva Vo spravodlivom uvážení lolio 
již nám dobrotivý mocnár nás povoliti ničil zľízení vlastnicli od- 
povôdných contrálm'ch úiadŕiv pro království C.oské v l^iazo s loz- 
sáhlejším oborom činnosti. Spati'ujonuí v tom znamenitý prosproh 
pro opatrení a pojistôní intorossúv notoiiko nasí vlasti, nrž i c(*l»'*lio 
mocnáľstvi. jcliož jcilnota a moc již skulcčnr nomíižo spočivali na 
zj(rdnotváľoní celku. n\l)ľž na spľavrillivóm occn* ní a \z;ijľinr)«''in 
porovnjini j<Mlní»tlivýcli ráslí. .íoclno^l ranný sin«ľ k ťi^lľoclnosli musí 
i tu uznávali v národno.-li svou |)(»lľrhn()U pľoliviihu. Co alo jost 
j»rosp»'(;h \)Vi) n;i<, niMiiiiž«.' pn Iť- upJné strjnnsti diicliovních 
i hmotných prosjK-cliuv i)\ti skn.jiivc pin Moiiivn. n '/i-iiši-ni fH'b 
[íošinutí lam«\jšich pľovinci:ilrnVh i'nadnv n«'ní a nci)y!a ])i'i tom 
nikdy roč, a nemohla hvii. |U()tí)/<' ii;ini nľi)iišlo na mvsl, ahvchom 
chtí^'li ztončovati pľovincialní ncndvi-lo-l Moravy. 

Xaše žádosli pi-DJevcnó o s|)ojrni vmm-1i čr-kých koľunních zemí 
smčrují zojniLMia k tomu: 1. ahy iu:>lo |Mi-a\a<hi:ch úíaduv dvoľ- 
skýoh pro vniti-in' politickí»'i .-piávu, kh'ivž ^lapotnni i;r.-ľn\ Uiivají 
so s vyvimitim nastiho koiHlilu'.uiho >:ivni..y!í. D-ipox. dn/- (luliáhií 
úradv, noiv. kahinotnuii l:.-ť'ni (\\ii' '^. 'h.ihna h. ľ. ki.ilov-iví <!< -kiMun 
s rozAíivnôj^ím ohoi-«Mii riimosli již jíoMi'nn'. ďt-^laly r--.' /:"iro\r!"i lak'- 
Moravanuiri, a tak nľ-ly [>!atiií>-l ])ľo v--'rk\ kurmmi /iiii-.- ('.••-k'': 
a 2. aby konstilui-uí vy\ii:ii{i hi-n!<> /• iii'. .;i:ko/ koii-n -miJ ui;\ 
v jediné, slrjnť' n.'iľinhio-li. I.vIm t;.k.- -i.-in--. í"í1v al-y -h'.nio'.ť' 
zomští, jakozlo najM-i-ini ni'jduli /.ii«'j-í ľaki^he..- y^ik-'UM.l ir.-^'.x í 
vniti'niho jodnali v pínť'Ui >H)/.;uij< lu'. A Jak/hy Lak finili iroiili 



188 Národní Výbor odpovídá na adresu Hodkovickou. 

lépe, než periodickým, buci v plném počtu, bud skrze obzvlášť 
volené výbory společným se scházenim? 

Jeho c. k. Milosť nechtéla v odpovedi na druhou Pražskou 
petici rozhodnouti otázku o užším spojení českých korunních zemi, 
nýbrž odkázala ji na další usrozumení se strán. Obecná spokojenost, 
s kterou i tato výpoved byla v Čechách pŕi.iata, jest tím vétší ruko- 
jemství, že národ náš daleký jest toho, aby chtcl užívati nejakého 
mravného nucení, doufaje žádoucího spojení také dojíti jen vzájemným 
usrozuméním a svobodným presvedčením. Pokojné uvážení spojených 
s tím pro obe strany výhod konečno jisté rozhodne. Prejeme si, aby 
svobodný národ Moravský práve nezmatený vlivy cizími vzal pred 
sebe toto uvážení, aby rozhodnul se svobodné a samostatné. Spojení 
naše nemohlo by pro nás býti radostným, pro obe strany blaho- 
déjným, kdyby nemelo vzejiti a chováno býti láskou a dúverou! 



Národní výbor odpovídá na adresu Hodkovickou. 

G. kvétna 1848 

Nejsrdečnéjší pozdrav od Národního výboru Českého. Bratŕi 
a krájané! Podepsaný výbor se srdečnou radostí prijal dôkaz Vaši 
bratrské dúvčry a Váš prípis utvrzuje nás v pŕijemném presvedčení, 
že naše snahy a naše dobrá mínení od milých našich krájanú také 
se uznávají. 

Prijmete pŕede vším nejsvčtéjší ujištční, že se to nestalo z ne- 
skromnosti a z osobivosti, když nátlakem okolností a pro krátkost 
času pouze Praha sama J. Veličenstvu, našemu nejmilostivejšímu 
králi, jmenem celé zeme a veškorého národa pŕednesla ony prosby, 
jejichžto nej milosti véjší vyplnení pH stálom miru a svornosti bude 
skytati štestí krásne vlasti naši pro všechnu budoucnost. 

Praha nechtéla osobovati si poručnictví nad celou vlasti. Nátlak 
času velel jednati rýchle, a obsah našich proseb jest dĎkazem nej- 
jasnejším, že jsme nepečovali pouze o sebe, nýbrž že meli jsme na 
zreteli blaho celé vlasti a všech stavťi. 

Tolo shroraáždéní mužCiv nenazývá se Národním výborem proto, 
jakoby byli od veškeréiio národa zvolení bývali, nýbrž jenom proto 
prijali ono pojmenování, ponévadž si obrali za úkol, hájiti celkový 
prospech vlasti, t. j. veškerélio národa, až ke snemu, vykonati prí- 
pravné práce pro pŕíští snem, a pod ochranou vysokého c. k. zem- 
ského presidia všeho se chápati, co nutnost doby tak choulostivé 
vyžaduje. 

Tento spolek, jenž bez toho z polovice se skladá z Vašich 
krájanú, totiž z Nemeň, uložil si to za povinnost nejsvetejší, rovno- 
právnost obou národních kmenô, ve vlasti naí?! obývajicích, udržeti 



Stadionova obiíina Národnibo výboru. 189 

V nejúplnéjším objemu, pročež Vás prosíme, abyste všechny roz- 
trušované lživé povesti, jakoby Vaši čestí spoliiobčané zamysleli vúči 
Vám pŕcehvaty, odmítali. 

Chováme úplnou dôveru ve Vaši lásku k vlasti, že jako posavad, 
tak i pŕíšté budete doma pečovati o zachovaní pokoje a rádu a že 
s mužnou vytrvalosti budete čekati na snem, na némžto pak 
zástupci od Vás samých zvolení o všem búdou rokovati a jednati, 
CO nám a našim potomkom jest ku prospechu a co celé vlasti bude 
ke spáse. 

Až do té doby však zachovávejte zákony dosavadní, hledte 
míru a bratrské svornosti mezi sebou a u Vašem okolí a povážte, 
že není možno, svrhnouti a zmĺ'niti všechno jedním rázem, a že 
nemímá ukvapenost vyvolala by pouze škodlivé zmätky, kteréžto by 
vlasti snad zpôsobiti mohly škody vetší, nežli jakými byla dosavadní 
nedostatečná zŕízení. Nedopouštejte nikomu násilností nebo poru- 
šovaní práva tak, aby panovala ve vlasti úplná jistota vhistnictví 
a osoby. Mylnými zprávami nenechávejte so svádéti k nedôvere nebo 
dokonce ke krokíim násilným, a kdybyste si pŕáli návesti a ob- 
jasnení, tedy se obraftež k nám s plnou dňvérou ! budeme vždy 
k tomu hotovi a povdéčni, abychom dobrou radou a návéštími 
Vám i každému posloužili. 

Prejeme Vám a obci Vaši pokoje a svornosti, a dúveŕujte 
v boha, aby všechny tyto udalosti nové doby k brzkému a žáiloucímu 
pokojnému konci dovedl, abychom my všichni ovoce mladé svobody 
mohli brzy klidné užívati, ve svornosti a jednote štastné spolu ži ti 
a ve vlasti své všichni pospolu iešiti se z nového rozkvetu. 

Z Národnílio vv])oni, dne G. kvetná IS-IS. 

llrabo Thun. 

Hrabe Warinbrand. 

Dľ. Klieber t. 

(Sciiopť. 111. :>(;.) 



Stadionova obrana Národního výboru. 

í). kvC'tn.'i 1848. 

\a základe práva, zí'izoviili asoeiaíM* a sj)()lky, vv.-lovenŕlio na 
základe novví-h našich iristiliicí politirkvch. zalo/en hvl v ni»vrj>ím 
čase u(l Xenicíi v l^raze /ijiVích Konslitiirní spolek. 

ľro;,a*ani tohoto s])olkii na/.na«'env vri-rjuyiiii iisly niii/e j^odle 
zásad tam vvslovenvch dojili toliko v^eolx.H-ní'lK^ .s<-livjiieiii. 

Avšak vznik tohoť.) s[)olkii niohl by zavdali ]»oihu'l k výkladu, 



190 Národniho výboru „Verejné osvedčení" pro domo. 

jako by Národní výbor, v odporu k tomuto spolku od Némcú zalo- 
ženému, byl spolkem českým. 

Toto mínéní, kdyby stávalo, musí se opraviti 

Program Národního výboru jest ve schválenom již či. 2. jedna- 
ciho rádu takto ustanoven: 

„Účel Národního výboru jest konati potrebné prípravy, aby 
ústavní princíp na základe [vyŕízení] druhé peticc Pražské ze dne 
S. dubna t. r. v život uveden a provedení článku již povolených 
zpäsobeno bylo, by ústavodárnému snemu potrebné práce prípravné 
se poskytly." 

„Národní výbor následkem tohoto vyŕízení dále jest povinován 
spolupfisobiti, by pokoj, porádek a úplná svornost mezi obéma 
národnostmi tohoto království se zachovala.** 

Xení tedy niklerak účelem tohoto výboru, zastupovati náhled 
strany, interes speci<álni; — úkol jeho, jakož jmeno jeho označuje, 
má by ti národní. 

Dalok toho, býti úŕadem správním, což s ústavním pojmem 
práva spolčovacího by se nesrovnávalo, úkol jeho — „prípravné 
ŕešení otázek časových* — určité jest vysloven. 

V dobé ruchu nebylo Ize státí klidné; bylof pilné potŕebí, 
otázky nejdúlcžitéjší, které dlužno predložili usnesením nejbUžšího 
snemu ústavodái neho, pŕipravovati ; toliko svobodná rozprava, pod- 
mínéná tím výmena myšlének o potrebách a pŕáních zeme mohly 
všeobecnou dúvéru upevniti — a témto jednaním vláda nemohla 
a nesmela zôstati cizí. 

To£ jsou dúvody, které mne pŕimély, ve Výboru piedsedati, 
a pri setrvání na tomto programe nobyl bych se ani potom roz- 
pakoval, úrastniti se jeho porád. 

V Praze, 6. kvétna 1848. 

Rudolf hrabe Štadión. 

(Scliopť, m. 5G.) 



Národního výboru „Verejné osvedčení" pro domo. 

8. kvétna 1H48. 

Proti nedorozumení a dilem i zlomyslným povestem není lep- 
šílio pro.sli'edku nožii pravda a verejnost. Národní Výbor jesliC po- 
vi nen oho u pou/iti — ne síce pro s von obranu aneb pro své 
ospravedlnení — nol)oE od nynéjsí doby nebiule odpovíclati na 
nižádnou proti^stací — nýbrž aby vcskeré obyvatelslvo české v stavu 
bylo. .svvm vlastním zdravým rozumem skouniati i posuzovati. 

Již pred vídeňskyini událoslmi spojili si* mužove, vlastenecky 
smýšlejíi-í. al)y si vyžádali od Jeho Milo.sti na>eli() do))rc)tivého krále 
včasné opravy k blaim naši vlasti, a k IJ. bŕeznu b. r. byla opo- 



Národniho výboru „Verejné osvedčení** pro domo. 191 

vedená první národní schĎzka ve Svatováclavskó Lázni, v ktíTéžto 
se dľžela s vážností a dôstojností porada o 14 článcích, jejichžlo 
obsah se co vôbec známy predpokladá. Pri této schôzce byli json 
pritomni Cechové i Nemci a pri žádném provoláni nezjevil se ta- 
kový hŕímajíci všeobecný jasot jako pri slovech: „Cech a Nemec 
jedno telo!" 

V této první pnížské schôzce byl vyvolen výbor mužô českvcii 
i nemeckých, který se jmenoval Výborem Svato-Václavským, je- 
hožto úlohou bylo, onoch 14 článkov v jednu žádost sestaviti, ve- 
tejne podpisom vyložiti a deputaci ku králi J. M. do Vídné vy- 
pravili. 

Mezi tím, co se mnohých členô Svato-Václavského Výboru do 
Vídné odebralo, nastala druhým v Praze pozostalým členom, vetším 
dilem z pražského mésfanstva vyvoleným, tím ohronmá práce, že 
bývalý pražský méštanosta pan Joseť rytír z Mullerú nenadáte od- 
stoupí; neb bylo se co obávati, aby se nezmáhala vláda mezi 
obyvatelstvem pražským, a jen viibec známi a jinak na slovo vzatí 
niešfané a jini mužove, jakovýchž se práve v Svato-Václavském 
Výboru nacházelo, mohli se s nadej í dobrého prospechu uvázati 
v úrad, naproti rozjitŕenému lidstvu dobrý rád udržeti. 

Poštéstilo se tomuto Sv.-V^áclavskému Vvborn. udržeti mír a 
poŕádek i v onéch bouŕlivých dobách, když nedostatečné první 
rozhodnutí 14 žádanvch článku Prahu do náramné rozháranosti 
uvrhlo; i vypravil tento samý výbor druhé vyslanství, které se dne 
11. dubna b. r. s onvm priznivvm císaŕskvm rozhodruitim od 
H. dubna b. r. vrátilo, kt(írýmžto spôsobená v Praze dne 12. dubna 
b. r. pŕekrásvá slavnost cirkevní v chráriiu IMnc- na hrade praž- 
ském SV. Víta a k večeru dobrovoliM' všeobecin'' (»svčtleni. 

Mezi tím bvl .se jest sesílil Sv.-Václavskv Vvbur pri dnležitosli 
své úlohy, udrželi niír a ňul. svobodiir vyvohMiýnii oiidy v nove 
schôzce národní, a také vys. cís. kn'il. zemskí'' presidinm svolalo aí> 
40 moudrých nuižu. kU-rí ]>y potrebné prípravní piácc k j)ľvnimu 
sn«'^mu českému vykonali. I pri tomto ojíčtruMii dvojím voicni ne- 
činil se jakožto j)i"i pľvotiiíni žádný rozdíl inczi muži ((v-ikí'iio a 
nemeckého jazyka. 

Jelikož druhé })ľiznivé ľo/iiodniití pražskýcii ]>rosel.)iiích člán- 
kov dne II. dul)na b. r. v ľraze oziunm-rié spolu ji/ zahrnovalo 
volebm' zákon j^ro pí-íští suém ;i jrsh.' JinT- rozk;i/y, klné naíizovaly 
opétné predsebľárn' ph'dbŕ/ných pn'u-í od svrchu juKMiovuných vý- 
boru již započatycii, slourilo vys. c. k. zcmsk*' {■r>kv p?v-idium o\)r 
shromáždeni, toliž Vvbor Svato-Václ.ivskv a vI.'kíuí Lnmmissi v jr- 
diný spolek, který dne \:\. dubna b. r. v donu' ;jul)'. ľiii.ilníni pod 
j)ŕednostenstvím Jeho Osvict-no-li uľjvyš.-ílio paiia i'mkiidjílio prvni 
s von poradu dizd. 

Toto .slii'Oinii/.dcm' číl.ilo pii s\»''m u-l:in<»Vľm' ;i>i iJO rlrin'i. 
mozi nimiž pre-^ «)<i n<nnck\<-lj i».inu. \'.-r(;kv tridv oix-anstva. 



192 Národního výboru „Verejné osvedčení" pro domo. 

všickni náboženské rády, duchovní, úfední, učitelský, obchodní 
i prômyslní stav a t. d. v ném jsou zastoupeny. 

V první porade dne 13. dubna b. r. pfijal tento spolek jméno 
Národní Výbor, nikoliv žeby byl vyšel z volení celého národu, 
alebrž že se uvázal v povjnnost, dôležitosti celého zem českou obý- 
vajíciho národu hájiti až do té doby, v které pravé zastupitelstvo 
národní na snemu v život se uvede. 

Vyslovila se úloha Národního Výboru taková, že má potrebné 
pfípravy učiniti, aby se uskutečnily články již povolené, aby se 
potrebné prípravní práce k ustavovacímu snemu zhotovily, ko- 
nečné aby se mír, rád a úplná svornost obou národností tohoto 
království udržela. 

Nejsou to tedy žádné rozkazy a naŕízení, kterýchžto prohlášení 
N. V. sobe za úlohu klade, nýbrž prípravní práce, porady a ná- 
vrhy, které mají býti predložený prvnímu českému snemu ná- 
rodnímu. 

K tomu účelu rozdelil se N. V. na dvanáctero oddelení; 
každému oddelení jest jistý obor prací pŕidčlen, které zde pona- 
vržcny a pak u veŕejném shromáždéní celému N. V. k porade se 
pŕedkládají Porady se držejí nyní verejne v nekdejším jezovitském 
refektoŕi u sv. Mikuláše, v nynéjším zemském domé na Malé Strane; 
každému jest prístup volný, a již se predložil volební zákon, v celku 
v poradu vzatý co návrh J. M. císaŕe a krále, s tou prosbou, by 
ráčil naŕiditi volení k prvnímu snemu a vypsati první český snem 
samý s určením dne jeho počátku. Mimo to počala již oddelení 
pro zi'ízení záležitostí selských, pro vnitŕní záležitosti, pro školství 
atd. činnost svou a predloží své práce co prípravní návrhy k pn- 
štimu snemu k rozhodnutí. 

JestiC zŕízeno sedadlo pro novináŕe (časopisce) u verejných po- 
radách N. V., vše, o čem se jedná, ba i íeči jednotlivých členft 
tiskem se uveiejiiují výtahem, a každému mestu jakož i každé obci 
pozôstaveno jest na vúli, pŕesvodčiti se zvlástními vyslanci, pro 
které jistá sedadla určená jsou, co a jak se v N. V. jedná i mluví. 

Již také velký počet mest i obcí z českých i nemeckých krajín 
díkučinící a dúveru projevující prípisy N. V. zaslal, a N. V. i dále 
ve svém bezzištném usilovaní pokračovati bude, aby se udržel mír 
a svornost ve vlasti, aby se vykonaly práce prípravní k budou- 
címu snemu a aby dostál dôvere, kterou již tak veliký díl občan- 
stva českého jemu projevil. 

Od Národního Výboru dano v Praze dne 8. kvetná 1848. 

(Xiíľ. Nov. č í s. 30.) 



Dra RrauDera pilné návrhy. 193 

Dra. Braunera pilné návrhy. 

8. kvétna 1848. 

Ve schuzi Nár. výboru dne 8. kvetná predložil Dr. Brauner čtvero 
pilných návrhô, jakž niže položeny jsou i se svym oduvodnOním. V téze 
schAzi o nich bylo jednáno i usneseno: 1. Aby návrh o prozatímné správČ 
jméní obecniho odevzdal se sekci, která již zvolená byla k navržení rádu 
obecního; tato však. aby návrh svúj v té pííOine hned predložila pred- 
nostovi zemskému. 2. Aby strán polepšení učilclstvu a nižšímu duchovenstvu 
zvolila se zvláštni sekce, kteráž by se skladala jenom z nekolika osôb. 
toho schopnýcli. .*). Aby návrh zákona na vykoupení z roboty vyhotovila 
príslušná sekce Nár. výboru již pro snem nejprvé prišli. Strán prozatimné 
dohlídky na lesy. pole atd. nedospelo se v oné schúzi k zadnému konci, 
Tiebof již nebyla kompetentní k usnášeni pro nedostatečný poéet členili. 
Pozdéji pak o tom, aniž o návrhu 4. zmĺnkv již iienalézám. Viz Nár. 
Nov. 1848, 31. 

Svélodéjná doba, ledva 7 nedel ob&ahující. nahroiiiadihi sice 
podivuhodné množství sesutyrh autorít a ústavu z naši minulosti, 
avšak neposkytuje nám posud ani jedinkou novou budovu k ochrane 
d&ležitostí nynéjšího a budoucího naseho života občanskélio. Kdokoli 
v každodenní udalostí naši zeme jasným okem nahlédá, vidí, že 
pro nedostatek jasné uvôdomóné. svobodomyslné a statné nejvyšší 
mocnosti vladárske hrozným spéchem čas k nám kvapí, v nr^nižto 
z okov vyzutí živlové bouŕlivych hnutí naši tvoŕící dobu zcela opa- 
nojí, aneb trapná nejistota a nestálost lid obecný k tomu uslanovíti 
mĎže, aby zevnéjší pokoj a poŕádek ve všem zpúsobu, treba i ])ádo]n 
svobody opét do života uvedený byly. Takových piipadnosti v obecnéni 
živote ukazujou nám dejiny oo ucitelky života u velikém množství, 
a zdá se, že se Vídeň již v takové piipadnosti nalézá. 

Náš král dal svvm zemini konstituci, nám <.'.echiim dal i vice: 
nám dal svobodu, abyclmm sobe konstituci pro naši vlast sami 
utvorili, pokud se ona s právami královského Majestátu a cclosti 
niocnáŕství rakouského srovnávati bude. Nuže tedv, nžíme svého 
práva! Neprodlívejme I Každý prospalý den. každá prospalá iiodhia 
uvrhuje na nás téžkou odpovédnost pied iiárodem. jenž po uspofa- 
daném stavu obcanské svobody prahne. 

Poŕádek volení pro první konštituční snem již sestaven a nej- 
vyššímu ministerstvu již od času, ktery v nynéjších okolnostech již 
dlouhým nazvati mužemc. pŕedložen jest; avšak neozval se posud 
náš hlas, tázaje se, zdaliž a kdy panám ministrum se zalíi)í. na 
místo volení do nemeckého parlamentu volení do českého národm'ho 
snemu vypsati ! Ľčiňmež to tedy dnes, a za krátky čas miižeme 
jistý výnos aspoň o tom našeriiu národu podati. Zílaliž a kdy snéni 
český konečné drzá n byt i má. 

Pŕedpokiádajic. že dalšíiio odkladu tľp»Hi iielze. a že snéiu 



194 Dľa. Bľuunera pilné návrliy. 

v bľzkém čase svolán bude, musíme predo vším o tom jasné vedomí 
míti, o čemž druhý snem jednali bude. 

Podlé jeho právni povahy sice jen sestavení rádu volicího pro 
konštituční zastoupení národu pred tento snč-m bude náležeti ; avšak 
ze skutečných potŕeb nynéjšího času vyplývají také jiné predmety, 
o nichž tento snem aspoň prozatímní nálezy vydati musí, nemá-ii 
obecné dobré anarchií aneb reakcí v nebezpečnost uvrženo býti 

Seznani tukových predmetu nemúžeme vftbec, obzvlášté ale 
v nynejším čase z Vídné očekávati. My sami musíme je vládô a ná- 
rodu ukázati; a má-li býti možné o nich vyjednávali, musí Nár. 
Výbor, jakožto ústroj napred pro snem pracuj í cí, v této j isté 
m í r e svou obzvláštní činnost započíti. Nechte predmety, o nichž na 
budoucím snemu nevyhnutclno jednáno býti má, všecky vypočítati, 
aneb Národnímu Výboru do jeho pôsobení sahati, uvádím za takové 
predmety následující, o jich pfijetí svúj návrh zároveň činím. 

1. Prozatímní zŕízení, jak by se správa obec- 
ní ho jmční v e mčstech ave vsích, jakož i poddá n- 
íškého kontribučenského fondu jak na penézích 
tak v obilí od obcí méla vésti. Autorita oufadú klesá 
den ode dne v tomto ohledu, a na m isto ouŕednické samovlády, 
která sc ovšem dele snésti ani udržeti nedá, nastupují orgány lidu 
donuihajícího se o své ujme spravedlnosti, čomuž se položili musí 
jisté meze, nemají-li se dát horlivostí svou o právo za slušné meze 
svésti, nebo v postavení zcela nezŕízeném a nejistém býti nuceni 
ustoupiti samovúli surové luzy. 

O b e c e n s k ý rád se uvésti nedá, byt i nejlepší návrh byl 
hotov, dokud nebudou soudy a verejné ouŕady vňbec zŕízeny a s po- 
i'ádány, a zcela pri starém nemúže také zústati, již proto, že pri 
tom nyní nezvistává. 

Xejednáf se tu jediné o zachovaní pokoje a svornosti v obcích ; 
jedná se hlavné a podstatne o zachovaní pŕedúležitých statku obec- 
ního jméní, s kterým jak se má naložili se pak teprv jasne 
ukáže, až bude v život uvedená znamenitá část našich konstitučních 
ústav. 

'2. Prozatímní z i* í z e n í, jak by s e zvelebil stav 
u č i t e 1 ú a v ú d c ň n a š e h o národu, jenž se s trpkou nouzí 
potýkali musí, kdežto vlasl a obecné dobré více než kdy jindy 
horlivé jich pomoci potrebuje : j s o u t é to u č i t e 1 é a nemalá 
rast n a š e h o v e n k o v s k é h o duchovenstva. Veliký 
počet učilelu neberou za svúj traplivý ouŕad více než nojpŕísnéjší 
konjiTuu líiO zl. str. a pomocníci 7U zl. str., v čemž je již obsažen 
i sobolales; príjem, klerý se nesejde budto dokonce nikdy, anebo 
nikdy v pravý čas a vždy s nechutí a nevôlí placen l)ývá, a práve 
ouu trídu lidu — chudší totiž část — tožce tlačí, u které je pri- 
dľžování uHádeže k škole nejvíce žúdoucí, zároveň ale s materiálními 
obtMmi spojeno, protože lidé tito pŕečaslo deti doma k živnosti ph- 
dľžovati nuceni se vidí. Pak máme na venkové premnoho kaplán ú, 



I)ra. Brauneru pilné návrhy. 195 

jejichž jisté pfíjmy nedosahují skrovné vymeŕené minimum 200 zl. 
str., které delicienti a kooperatoŕi z náboženského záduší berou. 
I exposité, pak 1 o k a 1 i s t ó s dotací 300 zl. str, a farári 
s pouhými 400 zl. str. patrí k tomuto veškeré naše národní vzdelaní 
fídícímu proletariátu. Oni mají všichni právo, žádati od osvobozené 
vlastí okamžité zlepšení svého živobytí, jak míle vlast od nich žádá 
služby, nad kterými pŕíšté veŕejnost dohled a prísny soud držeti 
bude. 2Me se nemúže a nesmi odkládati; ani jednaní o správach 
škôl a vzdelávacích ústavu vôbec, ani odkazovaní na pŕíšti dobu 
nemohou potlačiti volaní nedostatku, bez odkladu a skutečnvm pri- 
lepšením se pomoci musí a pomoci múze. 

Múj návrh o této veci zavírá se v následujících kusech : 

ft) aby zvýšila [sej kongrua školního učitele alespoň na 300 zl. 
stŕíbra ; 

b) pomocníka na 150 zl. str., a aby se soboláles ve 
vsech triviálních školách d o k o n c e zrušil; 

c) každého v duchovní správe pracuj ící ho kaplána na 
250 zl. str.; 

d) exposity a lokalisty na 400 zl. sti. : 
ť) faráŕe na 500 zl. str. 

Za dúchody, z nichž by se tato })ro/atínini dohici platila, 
uvádím : 

a) Posud kromé vynakladané sumy z českého školního, z če- 
ského studijního a z náboženského fondu. 

(i) Pŕíspf'vky, ktíTÓ sií z nábožriiskélio ťondu i)latily k do|>l- 
nr-ní porcí po 2i)0 zl. str. na muže, pokud .<e prozatíinnýni za- 
.-ŕtavením prijímaní novýcli oudú do teclito radú ušetrili dají 

y) Interkalární pnjniy ze vše c h si nekúr, jejichžto o.sazení 
by se stavilo. 

Tyto fondy by se iiiely ouredne vyšelľit, stav ouílú jejich 
rychh* vypracoval, n jeslli by ueco — jakož myslím — prebylo, 
niela bv S(í 

f) provise k službe neschopných uOilelú, pak ueitelských vdov 
alespoň na 100 zl. str. u.stanovit. pri eemž se ovšem ohled míli 
musí na .stávající již nŕitelské a vdovské fondy. Po.sud se nmsí 
ucitelské vdovy jako žebráci z místních chudvcli kas vvdľžovat. 

3. Stranu s r I s k v c h záležitostí m úže .se konečné roz- 
bodnutí o vykoupení roboty se v.ším, co k lomu pi-ísluší, s dobrým 
svedomím prvnímu sn«>mii pŕenechati. — Ale jiný pomer žádá 
kvapnou ochranu a pomoc. 

Jsou to uíise le.<y a ostMií, pro které navrliují )»olní a m y- 
.slivní doiilídku. — Staviti škody na polícii a v lesích s do- 
brým prospéchem nepodarilo se posud žádné autorite. Ti m méné 

13* 



19G Dra Braunera pilné návrhy. 

je možné, aby se to nyní podafilo moci starých naŕízení a zákonu, 
kdežto ztratily všechnu váliu, a kde by náš venkovský lid velmi 
brzy mohl uvyknout, provádéti právo silné j ši h o, budto na 
cizé sahajic nebo sebe obraňujíc. Les, který na leta zásobovali 
v stavu jest krajinu potrebným dŕívím, múze výtržnostmi a zlovôlí 
za málo nedél, nádejné osení môže nékolika kusy dobytka za málo 
hodin v nivec uvedeno býti. 

Stranu lovišt (Wildbahn) nechci nikterak váhali do uspoŕádání 
gruntovních a majelnických práv, které se svou dobou stane; 
pŕeji jen, aby se naŕídila jednoduchá, pevná a bezpečná norma, 
podlé které by se do té doby, dokud vrchnoslenská lovecká práva 
trval búdou, škody zvéŕí zpĎsobené vyšetŕily a dokonale nahradily. 
Protizákonného rozmnožení zvéfe není se tu nyni tuze bát; 
jest se ale slrachovat jiného, vétšiho zlého, totiž aby osení, která 
dosud leda zajíc a srnčí, a časem pes probíhal, nebyla roztlapána 
od ozbrojených rol, které sc nespokojí lím, aby lovnou zvéŕ na 
vlastním gruntu postŕílely, nýbrž lehce by započaly hubili zá- 
roveň se zverí i osení. 

4. Také se s provedením rovného práva obou 
jazyku — ne v krásnych prúpovédích, ale ve všech školách 
a o u rad e ch nesmi se odkazovali na nový plán školní a študijní, 
na opravu zŕízení soudního a ouredního. Hned se nám má a musí 
dostali toho, co národu českému posud hanebne odstrkovanému 
učinili jest dlužno. Hned v nejblíže pŕíštím školním púlletí musí 
se k tomu učinil všeobecný začátek ve všech školách, a v sou- 
dech a ouŕadech se lo na základu daného zŕetelncho zákonu bez 
odkladu stáli múze, aniž jest treba čekati leprva na snem. Posud 
se dosazují do českých krajín a pro české potreby ouŕadníci, kteŕí 
by sotva dovedli rozluštiti smysl svého vysvedčení z češtiny, kdyby 
bylo psáno po českú, a laková dosazování z Vídné jdou od 8. 
dubna jako dŕíve bez prekážky pred se. Máme a smime lo ješté 
dele dopoušléli? Nedopoušléli bychoni se tím zrady na nejdňleži- 
léjším základním zákonu naši konslituce? Gož nechlí centrálni 
ouŕady, pod odpovédnými ministry slojící, nie vedeli o rozhodnutí 
druhé Pražské pelice, protože nešla skrze jejich zadávací kancelár? 

Navrhuji tedy, aby sokcí o rovném práve obou jazyku zem- 
ských v ouŕadech a školách pracující bez odkladu učinila určitý 
návrh, jak by se tato rovnost bez prúlahu, bez ujmy nemeckému, 
ale také bez delšího zadržovaní nejsvétéjšího práva českému národu 
stalo pravdou. 

(Náľ. Nov. 1848, 30) 



Souhm protestaci proti Národnimu výboru. 197 

Souhrn protestaci proti Národnimu výboru. 

9. kvétna 1848. 

Nékterých protestu, svédčicích Národnimu výboru a vycházejících 
z nékterých mést nemeckých v Čechách, bylo již napred dotčeno. Takových 
osvedčení oposičnfch bylo mnohem více a jakož patrno z prohlášení niže 
položeného, ani čelní horlivci nčmečtí neméli jich úplné v pŕehledu. 
Uvádéti pak ona osvedčení, pokud by vábec byla prístupná, v tomto spise 
s celým ohsahem, to se vymyká z rámu tohoto podniknutí; dosti bude 
v té príčine summaria poŕízeného od Konstitučního spolku. 

Ponévadž protestaci, které v poslední dobč došlý z venkova 
z krajín nemeckých, jakož i nékolika českých, a týkají se pŕede 
vsím kompetence a usnešení \jsik zvaného Národního výboru, avšak 
dilem také prozatímného rádu volebního, vládou již vydaného, jevi 
se potreba tím pilnéjší, aby pŕehledno byly sestaveny, any verejné 
časopisy nejsou již s to, aby každou jednotlivou protestaci pŕiná- 
šely doslovné, nýbrž toliko v podstate, a jest pŕece bez odporu 
dúležito, aby obecenstvu bylo známo, že tyto protestace existují a 
CO obsahují. 

Konštituční spolek tedy oznamuje, že, pokud jemu povédomo, 
následujicí mesta a obce obrátily se s protestacemi dilem ke zdej- 
šímu c. k. zemskému presidiu, dilem s peticemi k ministoriu vnitra, 
anebo ohlásily prístup svúj k protestacím již odeslaným, totiž: 

Liberec, (leská Lipa, Zákupy, Rumburk, Šhiknov, Jiŕetín, 
Cieorgswalde, Warnsdorf, Nixdorf, Grund, LitomčHce, Ústí n. L., 
Déčfn, Borek (Gôrkau). C. Kamenice, Most, Kadaň, Rvenice, Bí- 
lina, Hrobv. Žatec, Loket. Falknov. Cheb, Varv Karlovv, Rokvlnice 
Ilorni a Dolní, Jileiiinice, Vrchlabí. Hoslinné, Hanachovice. Ncu- 
wald, Seifenbacii. Tannwald, Brod Xčniecký, Hroznetín, Ostrov 
a Xejdek. 

Protesty a petice j menovaných mést u obci Izo stručné shr- 
nouti v následujicí články pŕehledno sestavené, pri čemž však se 
pripomína, že nikoli vsc^chny nenalézají se v každé z onéch pro- 
testaci, any jednotlivé protesty bud tu, bud onu stížnost se zvlášt- 
nira dúrazem vytýkají a blíže osvétlují. 

I bylo tedy protest o váno: 

1. Proti kompetenci Národniho výboru, jakožto sboru, od ná- 
roilu nezvoleného a zastupujícího pouze jednu stranu ; jakožto sboru, 
jenž ve svém stredu nemá zadných zástupcfi venkova (Lii)erec. 
(leská Lipa, Vrchlabí. Uostinné, Jilemnice, Rokytnice Horní a Dolní. 
Loket atd.). 

2. Proti volebnímu rádu pro snem, od tohoto Výboru nslano- 
venému, a sice : 

n) proti ŕízení voleb a dozoru nad nimi, navrženému od Ná- 
rodního výboru ( Veškera mesta a obce jmenované). 



198 Stav. výbor i snem Moravský proti buŕiŕúiii Videňským. 

b) proti zamyslenému poskytovaní diét témto komisím voleb- 
ním z c. k. fondu kamerálního (Hroznétín, Ostrov, Nejdek a j.) 

3. Proti rozdelení okrešú volebních dle vikariatô (Liberec, 
Česká Lipa, Vrchlabí, Loket, Falknov, Kamenice C, Litoméŕice, 
Ústí n. L., Déčín, Rumburk atd.) 

4. Proti všem snahám separatistickým, zejmena proti každému 
odloučení se Cech od ostatních zemí nemeckých a jejich zajmú, 
jakož i proti sjednocení Cech, Moravy a Slezska pod jedním mini- 
sterstvem (Loket, Falknov, Tannwald, Brod Ném. atd.). 

5. Proti zmarení voleb do Frankfurtského ústavodárného shro- 
máždéní, zamyslenému od Národniho výboru (Rumburk, Šluknov, 
Jiŕetín, Georgswalde, Warnsdorf, Litoméŕice, Loket, Falknov atd.), a 

G) proti všemu skracovaní národnosti nemecké v nemeckých 
krajích Cech (Zateč, Loket, Falknov atd.). 

Když okolnosti dovolí, tedy tyto protesiace pŕíšte búdou uve- 
rejnený tiskem v plném obsahu. 



V Praze, 0. kvetná*) 1848. 



Z Konstitučního spolku. 
(Schopf, m. 69.) 



Stavovský výbor 
i snem Moravský proti buricúm Videňským. 

10. a 13. kvétna 1848. 

Nekázanost obyvatelstva VíUeôského, kteráž méla za mísledek až odjczd 
císare Ferdinanda ze sídeliiího mesta do Inšpruku, pŕiméla velký výbor 
stavovský na Morave k následujícímu protestu, jenž oznámen byl ve schuzi 
stavovského snemu dne lo. kvétna zároveň s toulo zprávou : 

Zprávy, jenž nás od mésíce bŕezna docházejí, nedají místa pochybnosti, 
že jsou ve Vídni strany, jichž barva a konečný cŕl nejsou známe, avšak 
ze šmejdá jejich ve vlasti naši snadno poznali jejich pňvod buričský, 
a vidéti, že hlodající zub anarchie Oili bezvlády rozvolnil svazek porádku 
a zákonnosti. 

Velký výbor nemíní uvádéti deje, jichžto svédkové jsme byli, nýbrž 
obrací pozornost slávneho shromáždôní na to, jakým zpňsobem strany ty 
vymohly, by se odvolaly zákony, zahnaly osoby a odstránili ministri, a že 
nešetŕily nižádných prostfedkôv, ano i domy prohledávaly, aby plány své 
provedly. 



*) Místo: „9. Mai*. vytišténo jest u Schopia: „0. März"*, omyl to na prvni 
pohled patrný; že místo bŕezna stati má kvétna, tomu svédťi i výklad léhož 
svazku na str. 14. pod cislem H. Vvd. 



Stav výboi i ásném Moravsky proti buŕiC-úiii Viilefi<kvni. iví^ 

Takto se svohoda o?obv nev vkladá ion v hláv n im nuVíO. Pŕirha.iru 
dle jména deputovaní do pokojného mčsta vlasti naši. ^kúdhi-e !iié>f;;n\ 
proti méšCanúm. studujfťi proli uOilelôin a seiiláky proti vrohniísloni. 

Strany tyto, jež se neo?Kchají pohuŕovali dťlníky slil»oväní;:K rsmOlají 
se ruSiti zákony a sahati v :^vatá. konstitucí nabytä práva národu, kt^ľťiiv- 
lovati zemč a rozlrušováuím liOtní o sanioponipci a národním >»'parati>:nii 
obtéžovati pŕedúležitý úkol organisace štátu. 

Strany tylo dotýkají se starodávne slávy národu Rakouskvili. ľiuwuiiií 
práva a svobody jejich. rušiVo ovoce poľ-dvilinulí l.'í. hŕezna. a ilávaji^v 
zámfnku k pohnutí prolivnémn, jemu2 se, jak praví. ohlOjí vyhnouii. 

K tčmto zmalkúm pľiirhází i to. /e iisský snem Uakousky. ua ném.^. 
záleží zachovaní celosti a nezávislosti rísaíství, není ioí^ti' svnlán. Vlado 
nedostávalo se posud mravní opory. poni>vad2 nebylo pi^sud orirann. jon/. 
by ji dal védomost o vňli a potrebách národň Iiakouskvíh. a I im zpíisolH.n 
xávisela od umele utvoreného voivjného niínéní. kteréž zajisié so nomohK^ 
jiovažovati za mínent vešker»-ho slátu. 

Následek toho jest pn»vintiální a nárotiní sopaľalisnnw. joii/to so 
žalo.stné projevil jednostranným stíhaním intero<sň poli t ir k y o h a o,l,;y.onim 
sympatie mezi jednotlivými zemčmi. 

Tyto véťi othísly mocnô zákla«lom státniho práva a <K»lkly so noj- 
svétéjších inleresáii. Kupec a statkár, sedlák a íonuslník j<ou zkráooiii vo 
svém výdélku, živnosl mnohá lisío lidí josl v nohozpori. jtMiž j-^ou pak 
odhodlaní, opatriti si živnosl vsí hrňzou války oluanskó. anoh zaIiyiM>uli 
po na^em pokoji, po šléslí rodin. lélo zá<titô života naštlio, jo<l lénirŕ vila. 

V^ lakových pŕípadnostrch nohy la nepral el u m mocnel u> sjoihn^«rnolio 
Rakouska slabosi naše lajna: použilif nevoasné horlivosti a ôiimosli onOili 
síran, by lenlo provisorni. nopravidolny sláv vť* í ku svónm prospôolm 
protáhli a z noho koŕislili. jakož so jim to ImiJui/.oI pmlaíilo. 

(.)d toto dohv. slavnó >liľoin;iž'iŕní. josl nozávi<lnst a -voho<I;i iia^r 
v nejistolé. koruna našeho všoohocin'iio inilovanóho nioon;iio jo<l v nt'hiv:p«i i. 

Kdož nezachvôje so pii l«-to mysN'-iiiM- 1 Kil«'/ iirnlí so pnvinn\in. 
osvedčili skutkom vdr-ôno-^ inill:(Miolila<(íVon, vo odpnvr.ľ na J;i: i :>;ii^ky 
o<l ló. hŕezna, a vvnaiožiti v^oolnin svou <íln. ano i živol. 1»\ n >inaiial 
zachovali trun, konstitut-í od i>.'», dubna t. r. ozáivny, a nizávi^'o-: 1 praxa 
národa Rakouskvch a upovniti se sjednín-onvm moľnvm Hakou<l;i m. 

Stav mocnáŕství znepoknjnjo tody a iiudí k pozorno^li kažHoiľí. komu 
leží na srdci blaho cíhocnó : on josl pravdô podíílmé. ospravoiilťnijo p<">do- 
zŕenf, a jeslli celosl a i»okoj nuMMi.íŕslvi v noln-zptŕí. josl i poiK-zíoni 
dôvodem k vyšelŕováin'. Avšak konáíií íopora»oi nt^pŕjílol llakíMiska jo-^t 
vice než podezŕení. jest víoo než nravdó podohno^t. a pľ(»to p(í/adiijo \k\\ 
než ahv se vyšetrovalo: ono vvzvv;í. ahv so iodiialo. 

Velký výhoľ, považuje za [uninnost sviui, hájiti piospooh dolu a zom«"\ 
a rozváživ uvodonó pŕípadnosli. u^nosl se, že lunl«* jodnali. hy slavnó 
shromáždení mohh.i nzavííli, co za in'íhodnó uzná. Vt^ikv vVhoľ. niajo na 
zreteli didcžitosl v<'oi. a nahlížojo. žo ryclilóhn opatíoiu' polŕoha, vyslal zo 
sebe depulaci k minísť-rstvu záložiloslí domácírli, a uŕinil proli noz;íkonm'mu 
pofrfnání tomu n;islodujií-í odpor: 



200 Stav. výbor i snem Moravský proti buŕičúm VideĎským. 

Vaše Excellencí: 

Velký výbor stavu markrabství Moravského, jenžto se 30. bfezna 
prohlásili za stále, uslyšel s politováním i s hnévem o rejdech jistých 
korporací, spolku, aao i jednotlivých osôb v c. k. hlavním a sídel- 
ním mésté Vídni, jimiž rozličných zámérô opétnými peticemi ano 
i činem a skutkem dojíti chtéji. 

Výbor stavu Moravských upokojil se nejprv ponékud nadéjí, že 
po vyjití konstituce císaŕství, od Jeho Milosti Gísaiské '25. dubna 
t. r. prohlášené, takovéto veci pfestanou, a že od nynéjška všeliké 
návrhy k zákonúm a cokoli se na blaho obecné vztahuje, jen cestou 
konštituční, totiž shromáždéným snémem ríšskym docíliti Ize ; avšak 
nejnovéjší príbehy ve Vídni dávají na jevo, jak velice nadeje ta se 
sklamala, dávají nám patrné i trúchlivé svčdectví o anarchickém 
stavu v mésté sídelním, jenž znepokojuje i vlast naši, a naplňuji 
každého pravého vlastence bázní ohledem následku podobných prí- 
behu, jenžto i mocnáŕství v nebezpečí uvésti mohou, odcizující sobé 
zeme. Výbor, co organ stavu Moravu zastupujících máje na péči 
blaho vlasti, klade odpor proti pŕehnalostem korporací a spolku 
jistých v sídelním mésté, a vyzýva veškeré ministerstvo, by místo 
posavadní povolnosti a slabosti, k zastavení pŕehnalosti nepostaôi- 
telné, použilo prostŕedkú mocnejších, aby se pŕitrž učinila zpupnosti 
téch, jenž se osmélují, vystupovati ve jménu millionô občanú co 
zákonodárcové, jenž sahají v konštituční práva mocnárova a vy- 
nucují zmeny v ministerstvu rušíce vykonávaní zákonu. 

Výbor stavovský jest toho mínéní, že kdyby konstituce od 
25. dubna méla zapotŕebí reformy, začátek k tomu učiniti náleželo 
by podlé § 50. konstituce jediné shromáždénému snemu ríšskemu, 
jakožto jedinému k tomu povolanému organu. Aby pak se konec 
učinil všem šmejdôm a mysli v nejistoté trnoucí se upokojily, žádá 
velký výbor slavné ministerium, by v duchu § 35. listiny konšti- 
tuční volby pro obecný snem ríšsky co nejdŕíve rozepsalo a se 
svoláním tohoto snemu si pospíšilo. 

Od velkého moravsko-stavovského výboru. 

V nemoci Jeho Excellencí nejvyššího pána sudího, hrabéte 
z Wolkenšteina : 

Kníže Salm v, r. 

V Brne 10. kvétna 1848. 

Že však pfíbéhy ve Vídni svobodu všech zemí s sebou uvádéjí v ne* 
bezpečenství, a společné nebezpečenství vede k spolcčnému jednaní, ledy 
oznámil velký výbor organom stavovským neb iiŕedním vsech zemí, na néž 
se vztahuje konštituční listina od 25. dubna, že prozatím dopis tento 
k ministerstvu učinil, a sice následovné : 

Vvsoce slávnemu stavovskému kollegium : 

Slezskému v Opavč, — Českému v Praze, — Štýrskému v Hradci, 
- - Tyrolskému v Inspruku, — Krajinskému v Lubláne, — Korutánskemu 



Palacký o povolaní svém do ministerstva. 201 

v Geiovci, — Hornorakouskéniu v Linci, — Dolnorakouskému ve Vídni» 
— Haličskému ve Lvové, — Gubernium pomoŕskému v Terstu, — Gu- 
bernium dalmatinskému v Zadŕe. 

Stav anarchícký v hlavním a súielním méslé Vídni. jenžlo s rejdy 
ano i skutečným počínaním jistých korporací a osôb, poŕádek zákonní 
ruäe. den ode dne se zmáha a i v provinciích žalostné objevuje, pohnú 1 velký 
výbor stavovský, co orgán stále shromáždéných stavu markrabství Morav- 
ského, odporovati mu slavné co stavu vlasti a veškerómu mocnáŕství ne- 
bezpečnému, pročež vyzval ministerstvo, aby rýchle svolal obecný snéni 
ŕižský, co jediný prostŕedek, pŕedejíti rejdúm bezzákonným a upokojili 
pobouŕené mysli. 

Mám čest a posilám slávnemu — opis zadaní velkélio výboru stavov- 
ského k pánu ministrovi záležitostí domácich. 

V Brne 10. kvélna 1848. 

K niže Sahn m. p. 

Tuto záležitost uvádí vclkv vvbor slávnemu slu'omáždéni u včdomo.st. 

• m 

Snem vzal konaní posavadní velkého výboru proti rejdúm anarchickým 
u včdomost, vyslovil mu diky za to i udelil plnomocenství, že všechno ve 
jmenu stavA Moravských v udaném již smeru môže píedsevzíti, co za 
dobré uzná. (Stav. Mor. str. 104-112.) 



Palackého zpráva Národnímu výboru o jeho povolaní 

do ministerstva. 

12. kvétiiíj 1848. 

Na počálku mésice kvélna fdue 8. j j)yl Fľ. Falacký lelegrafeíii 
povolán do Vídné. kdcž s ním vvjediiáváno o lo, aby vstoupil jakožto 
cien do ministerstva i nahízen nm i)yl poľtefeuille vyučovaní. O tomto 
jednaní Palacký. vrátiv se z Vídné, podal v Národním výboru zprávu, 
kteráž uverejnená byja v čís. *>.*J. a .'M. HavlíOkovycli ^Náľ. Nov.", od- 
kudž ji Palacký prevzal do .-vélio Hadliosla, 111. 26.. z néliož ji zdc vy- 
jímáme : 

Cítim se Zíivíizána. podati zprávu n .svóm i'ízení vo Vídni, tím 
více, že to snad bude mori píispí'ti k upokojení my.slí. Vyložím to 
tak jednoduse, jak to, j>a zcela iu'pŕij)ľaven. jen učinili moliu. 
Dne S máje dal mi pan zemský j)ľesident vedet, že jsem telegra- 
íickou depe.sí povolán do Vídne. líried sem se odhodlal k odjezdii. 
a dne y máje k poledni stiliiiul som do Vídné. 

I^rvni má cesta byla k ministernimu presidenlovi. Pilleľ.sdoľíovi. 
který mne jak ohyéejní' prívetivo privítal, a doručil mi bez okolkuv 
níľjv. vlastnoruční billet na mne i)saný v ten smysl. ž<' Jeho Cís. 
Mst. pŕeslysev radu svého ministerium. uzavrel povolali mne do 
ministerní rady za ministra vyučovaní. 



202 Palacký o povoláni svém do ministerstva. 

Nevedel jsem hned, jak se mi dalo. Dalekof bylo mé ctižádosti, 
mysliti kdy na lakové postavení. Prvni mĎj cit byl, že to nemožné, 
že k tomu jsem neschopným. Otevfené sem se vyjadril, že se v to 
uvázati nemohu. Ministr snažil se mne pŕemluvit. Odpustíte mnô, 
že zamlčím, co se mne lýká osobné. Pravil mi, že ministeriura pri 
návrhu vycházelo hlavné z toho hledišté, aby byl do ministerium 
povolán muž z národu Českého, který by v sobé spojoval dúvéru 
panovníka i národu, aby tak osvedčila vláda, že uznáva duležitost 
Cechňv, a jak pravil výslovné, Slovanúv vúbec. 

Mnoho se jednalo, ministr pŕímlouval mi velmi, že sem se 
konečné odhodlal vyprositi si čas na rozmyslenou až do druhého 
dne, k čemuž mi také, rozumí se, privolil. 

Mluvil sem s málo pŕátely, doléhali na mne, abych prijal po- 
dávaný ouŕad; jen nékteŕí povídali, že se musím, pŕijav jej, pŕi- 
pravit na nékolik kočičin. Toho bych se byl nebál. Ale bral sem 
svedomí své na radu. 

Uveríte mi, že sem tu noc ztrávil beze spaní. Umínil sem, po- 
dati ministerstvu nejaké politické vyznaní, bude-li jim vhodné, a 
postaviti jako výminky mého prístupu. Mélí sem za svou povinnost, 
sloužiti vládč, icdeby žádala pomoci mé, byfbych i život nasaditi 
mol, nikdy ale se zapŕeníni toho, co uznávam za pravé. To mne 
pŕimélo, abych podal své promcmoria ministerstvu. Mohu vám je 
sdélit, nedopouštéje se tím žádné nešetrnosti. 

Rekl sem o tom na konci našeho jednaní Pillersdorfoví, a on 
uznal sám za dobré, aby se to vše na veŕejnost dalo. Když sem 
to psal, nemyslil sem ovšem na veŕejnost, byly to spise výlevy 
srdce k ministerstvu. 

„Promemoria." 

Nebažím po j iné cti, leč po té, abych byl a slul mužem po- 
ctivým. Poctivost žádá pŕedevším otevŕenost a netajivost, auplnou 
srovnalost v rečích i skutcích ; musíme mít napred pevné presved- 
čení, a pak jednati podlé neho. 

Mámli býti ministrem, musím pŕede vším míti zŕení k tomu, 
je-li mé nezvratné presvedčení, mé politické vyznaní píiniéŕeno 
ouŕadu, ve který se mám nvázati. Já jsem rozhodné liberálni, t. j. 
naléhám na to, aby u veškerém živote národním byla svoboda nej- 
vysším zákonem, pravidlem; chci však svobodu tuto v té míŕe, 
aby silnou vládu nejen nevylučovala, nýbrž spíše pevné založiti a 
utužiti pomáhala Stará zásada poručnikování nesnáší se s pŕiro- 
zeným vývojem národního života tak, jako zachovaní dedičných 
privilégií a nadpráví jedné tŕídy národu nude druhou. Doléhám 
na zrušení všech zbytkúv feudalismu ; mají-li býti práva ubezpečená 
i chránená, nesméjí se uvádéti nadprávími v pochybnosl; nebo 
tato jsou výminky od práva, tedy patrná bezpráví. 

Čeho žádám jednotlivcúm a tŕídám národu, toho pŕeji také 
národnostem a zvláštním jimi utvoreným gruppám zemí. Rád bych 



Palacký o povoláni svém do ministerstva. ŕ?O.S 

jini povolil V zásade tolik samosprávy, kolik se koliv snáseti mňže 
s bezpečným trvaním mohutné dedičné monarchie, s vládou vy- 
máhajíci uctivost doma i za hranici. Mám za to, že musíme vedie 
jednotné ŕišské soustavy pripustil a volne nechal se rozvíjeti více 
od sebe se značné lišících oustav provinciálních ; tak že se tím 
obecná oustava všech zemí cisárske ríše sláti musí zvláštním a 
osobnim dilem sui generis, které nemá príkladu v dejinách, ľloha 
jest ovšem nejvýš nesnadná i dťiležitá, niyslím ale, že ku [)rovedeni 
nikoli nemožná. 

Mám-li bytí v ministerium s prospOchem. musím se své strany 
pŕinésti dvé vlastnosti jakožlo výminky, schopnost a dobrou vúli ; 
druhých dvou musím požadovali od jiných. dávení a moc nebu 
možnost ku provedení toho, co bycli uznal za dobré. 

O své schopnosti nebo neschopnosti pomlčím. 

Clo se tkne mé dobré vňle, o lé mohu dáti nejnezáyadnéjší 
jistoty. Interessy našeho pi-irozeného cí-sarského domu a Českého 
národu od 15. bŕezna b. r. již se uerozcházejí. nýbrž jsou nejonžeji 
spojený, ba téméŕ identické. 

Svobodnc Cechy nejsou možné bez mocného a sihiého Ra- 
kouska, a naopak: a chceme-li oučel, musíme také chtíti prosliedky 
k nemu, nehádajice se o ne malicherné v podrobnú. Mne nebude 
zde žádná osobní obét téžká, i:)okud se jen upjak snáší s poctivostí 
ve svrchu naznačeném smyslu. 

Hôŕe je s dúvérou, které bych jako ministr požívali musel. 
Véc tato se stala událostmi a ŕ?mýšleními nejnovrjšího času v skutku 
tak povážlivou, že veru myslím, že záleží vláde samé na tom, 
abych nebyl povolí'in do niinisteriinn. asi)Oii v tomto okamženi. 
Povolaní mé bylo by nyni. dalrko nad vlastní sviij vyznaní, doma 
i za hranicemi bráno za o>védčľní jn'o Slavismns. 'ľo se mi zdá 
pH posavadním ovšem nejasnéni poinéia monarcliit* k otázkam 
nyní ve Frankfurte pretiásaným zcela nevhodné, ač jestli se zá- 
roveň neodhodláte ľo/hodnouti otázky ty určitým a všechnn nc- 
jistotu navždy zapuzujícíni osvedčením, a ustanovili se na chovíini 
pŕiméŕeném osvédči^ní tak(»véniu. Xedá-li se toto j)oslodni dovesli 
pro nynéjšek, pak musím za touto pn'rinou. prednes! i určitou žá- 
dost, aby se upustilo od mélio j>ovolání do ministerstva. 

Ve Vídni dne 10. kvetná. 

O posledm' tento punkt se to rozešlo. Pillersdoľtľ se nme ot;\- 
zal, mám-li opravdu lakové osvedčení za možné. Odpovŕdél sem, 
že pŕijde jen na odvahu. Nastalo pak diouhé jednaní, které sice 
opakovali nemohu, které však vedlo k vyjadrení, že celé ministerium 
ve veci samé se mnou se srovnává. jenom o včasnosti že soudí 
jinak. Možná žeby lakové kvapne vystoupení zavedlo veci ještr* 
u vélší zmalek, myslím ale že se véc na i)nrozené ceste pokojné 
rozhodne, a sice jak my si to prejeme. Já sem se ouplné presvedčil, 
že zásady v Čechách a jmenovito u X. Výboru zastoupené mají již 



204 Palacký o povolaní svém do ministerstva. 

nyní u všech rozvážlivých niužô v Rakousku prevahu, tak že vítéz- 
ství jejich již není pochybné. 

Nebezpečenství jest ovšem pri obou alternatívach. Vláda je 
v tisni. Nesnáze pro ni, pŕikloní-li se k našim oumyslúm, nesnáze, 
zústane-li na ceste nastoupené. Veliká vétšina videiiských poslancov 
bude jednali ve Frankfurte tak, aby souverenita i celitost Rakouska 
zĎstala neztenčena. Vznáším srdečnou prosbu na všechny Cechy, 
kteŕí jsou tak laskavi, že kladou na má slova nejakou váhu. 

Vítézství naše není vice pochybné, ač jestli je sami neučinírae 
pochybným. Naše vítézství jest morálni, jestli je svou vinou ne- 
pustíme, neujde nám. Pŕikročíme-li k násilí, pak nejsme lepší nad 
své protivníky, pak je nebezpečenství ! 

Prosím, aby všichni vlastenci vším svým vlivem pracovali 
k tomu, abychom prestali na pokojném sjednávání, a abychom se 
varovali všech násilných prostŕedkúv, leč by prišlo k nejhoršímu. 
Na tom závisí více, nežli mohu vypovéditi, proto že mi slov není 
pohotovú. V tom mne také jiní potvrdili. Nemyshm, abychom po- 
ložili ruce do klina. Si vis pacem, para bellum. Musíme býti hotovi, 
abychom, kdyby toho treba bylo, násilí zahnali násilím. To však 
sc múze štát zcela pokojné. 

Stav vecí ve Vídni není tuze potéšitelným. Počet v našem 
smyslu dobre smýšlejících se množí den ke dni. Ale jak milé lidé, 
jako dr. Schilling, to pozorují, exaltují se více a více, a z toho 
jde vždy včtší terrorismus. Pakli ale my terrorismu ten*orismem 
se opfeme, pŕijdem o své morálni vítézství. 

K tomu dokladá Palackv na str. 279 — 80 téze knihy : 
„Zde pripomenú jen, co tam nedopovézeno, jelikož o všeličem, co 
se bylo stalo, tcprv pozdéji jsem se dovčdel. Pri první raé s Pillersdorfem 
konferenci objevila se, byla jediná mezi nami neshoda v otázce Frank- 
furtské, ve kteréž on (snad ohledem na své prohlášení dne 21. dnbna) 
pokladal povolnost i pro nás Cechy za neškodnou, já pak nemohl zatajili 
opačného svého presvedčení. Proto hned v noci následující. spisovav své 
^promemoria," odhodlal jsem se byl cele k nepŕijmutí podávaného raísta. 
Když pak nazejtŕí dne 10. máje ráno zanesl jsem je Pillersdorfovi, pozo- 
roval jsem s udivením, že byl odepŕení mému až patrné rád. 

Nevedel, ba ani netušil jsem ovšem, co mezitím se bylo stalo. Mé 
povolaní do ministerium, byvši vyhlášeno, spôsobilo ve Vídni u všech 
našich nepŕátel pravé zbouŕení. Nejen od zúrivých Némcuv, zvlášté z Cech, 
nejen od auly universitní, ve spojení s národní gardou, tehdáž všemo- 
houcí, ale i od ministerstva Uherskébo hrnuly se byly protesty a hrozby 
ŕo nejdútklivéjší na úbohého Pillersdorfa za to, že chtél byl spravedlivosti 
ponékud také ke Slovanum" atd. 



Nár. výb. prohlášeni strán voleb do Frankfurta. 205 

Národního výboru prohlášení o dosavadníeh jeho kroeích 

strán voleb do Frankfurta. 

12. kvčtna 1848. 

Ve schúzi Nár. výboru dne 11. kvétna pŕipomnel Dr. B r a u n c r, 
kterak volba poslanca pro parlameul Frankfurtský po všecb krajích a 
osadách království Českého dne 20. kvétna vykonaná býti má, ovšeín 
s doložením, že kdo voliti nechce, nemusí. 2e pak premnoží voliči, poli- 
tických pomérô docela nepovédomi, pŕedstaviti sobé moci nebudou, oč 
vlastné jde, ano že by dokonce volbu poslancô do Frankfurta mohli mylné 
|K)kládati za volbu pro naslávající snem Česky, navrhl D r. Brauner, by 
Nár. výbor pro poučení lidu našeho a zároveň ospravedlnení dúvéry, jíž 
u neho dle mnohých svédectví požíva, vydal osvedčení, kterak se v té veci 
hned od počálku byl vyslovil a jaké kroky k zamezení výpravy z Čech 
do Frankfurta učinil. 

Dr. R i e g e r vytknul, jak nespravedlivé si Nemci v flíši vzhledem 
k Čechám počínají: prohlašujíce slarý svazek nemeckých panovníka za 
neplatný a stojfce nyní o svazek svobodných národu, nicméné 
leto svobody nám Čechúm dopŕáti nehodlají, mermomocí nás ve svoj spolek 
potahujíce. „Ano — pravil dále Dr. Rieger — když jeden rečník v pred- 
bežné porade Frankfurtské ostrím meče Čechy k Ném. spolku pŕinutit 
hrozil, vzdán mu hlučný potlesk od shromáždéní. Není-liž to proti všemu 
národnímu právu? A chtéli-li by Nemci hrozbu svou uskutečnit — co by 
nám zbývalo, než-li ke staročeským cepňm našim outočišté vzíti?" 

Po téchto ve svatém zápalu prenesených slovech zdvihl se po celém 
sále dlouho trvající hluk pochvaly a nadžení; jednotliví údové Výboru 
povstavše se svých sedadel opustili sál ; léž piui president své místo opustil 
prohlásiv, že k vôli naslalcmu rozjitŕení scliuzku rozpouští a na druhý den 
svolává. Ješté hodnou chvíli setrvalo tu mnohočetné poslucháčstvo i členové 
Výboru, chtíce, by v jednaní se pokračovalo, až konečné k pŕimlouvání 
a prosbe zvlášté Dra. Braunera se rozešli. 

Nazejtŕí dne 12. kvétna, jednáno zas v Nár. výboru o návrhu Braune- 
ľové síran poučení lidu v príčine Frankfurta, i schváleno skoro jedno- 
myslné, by ono osvedčení ve mnohá výtiscích |)roslľednictvím gub. presi- 
denla L. Thuna, klerýž to slíbil, všem úŕadňm v zemi rozesláno bylo co 
nejrychleji, k jasnému uvedomení osoh, k volení oprávneným. (Kvety, 
strana 249.) 

Toto osvedčení vydano liskem zároveň česky i nemecky pod záhlavím : 
,P r o h 1 á š e n J** u velikém fóliu i datovúno jest dne 12. kvétna 1848. 
K nemu pripojený jsou člyŕi prílohy a sice: 1. „Fromemoria Českého 
Národního výboru k .Jeho Milosti Gísaŕské" ze dne 23. duhna 1848; 
2. , Jednaní deputovanycli od Frankfurtského výboru padesáti mužu s iK 
a 10. sekcí Národního výboru Českého v Pru/v dne 2i». duhna* ; 3. ,Pro- 
testace [deputovaných Nár. výboru] proti volení do Frankfurtského snemu**, 
datovaná ve Vídni dne 1. kvétna 1848 a 4. , Základy Nemeckého základ 
ního zŕízení ríšskeho." 



206 Nár. výb. prohlášení strán voleb do Frankfurta. 

Prílohy dotčené uverejnený jsou v tomto spise na svých raístech. 
každá dle svého dátum; ono „Prohlášení** pak Národního výboru zde 
se klade : 

Národní výbor, stojící pod zemským presidium, zastával již 
od 12. bŕezna t. r., kdyžto jen z púvodních členô sestával, konšti- 
tuční záležitosti vlasti. Obeslání nemeckého ríšskeho parlamentu 
ve Frankfurtu nad Mohanem, zvolenými poslanci z Cech, považuje 
pio nynéjší dobu za škudnó a neshodné s blahem vlasti; ohradil 
se tedy již proti vypsanému volení poslancú, a zakročil proti tomu, 
aby se tím do konstitučních práv Českého Národu nesahalo, a tento 
predmet výroku nejbiižšího Českého snemu ponechal. Ačkoliv 
všechny kroky se uverejni ly, které Národní výbor v této záležitosti 
pŕedsevzal, a jako ostatní pojednaní jeho v novinách se oznámily, 
dosly pŕedce časté doptávky k Národnímu výboru, z nichž vysvitá, 
že veliký díl našich krájanú dosaváde nevi, z jakých obzvláštních 
príčin národní výbor uzavrel, aby se proti volení pro Frankfurtský 
snem vystoupilo. 

Národní výbor uverejňuje proto znovu svá pojednaní o tomto 
predmetu, aby celou vec krajanúm našim vysvetlil, a z jednaní 
svého se zodpovídal. 

Národní výbor jest toho náhledu a presvedčení, že jednal ve 
siayslu veliké vétšiny Českého národu, když si zameziti pŕál vy- 
psání Frankfurtského volení, jelikož se to nesrovnává s blahem a 
konstitučními právy Českého národu. V tomto úmyslu odhodlal se 
k následujícím krokúm : 

1. Již 18. dubna, svolala Jeho Osvícenost pan nejvyšší purk- 
hrabí, hrabe Sladion, radu ze 10 oudú, když ponejprvé ministerský 
rozkaz, k zavedení Frankfurtského volení pŕišel; tato rada vyslo- 
vila se jednohlasne proti tomuto volení z následujících dôvodĎ, 
a varovala pred rozepsáním jeho. 

a) Ponévadž bývalý spolek knižat za zrušený považovati se 
míiže, a nový politický spolek národu na jeho místo stoupiti má, 
k nemuž víibec Český národ ministerským rozkážem nucen býti 
nemuže, tím méné ale v nynéjsí dobe. 

/>) Nemuže se nyní ani napred vedéti, v jaké nové politické 
podobe téch o(^ nemeckých zemí, (kromé Rakouska, které jako 
evropejská velká inocnost docela samostatné jest, a s vetším dilem 
svých zemí nikdy k Nemeckému spolku nepatrilo), v jedno politické 
Nemecko se sloučiti chtéjí. 

c) Cechy necítéjí docela povolaní v sobé, aby svými zástupci 
národu podílu brali na ustavování nových cizích ŕiší, a potŕebuji 
nyní všecky své lepší sily k uspofádání svých vlastních vnitŕních 
záležitostí. 

í-/) Odporuje to právum, Českému národu odpovedí na druhou 
Pražskou petici od 8. dubna t. r. daným, podlé kterých Český 
snem, o všech záležilostech zemských iná rokovali a rozhodovati; 



Xár. \\\: j.«ri:lil»>en. stnn \ .lei.' -.io Kra!Utur:a. -i'T 

a uernúže se v po»;hybno?t bniíi. ž^ uNesUini nômockt*ho ri^skiho 
paĽlamentu je<t velmi dúlež:i:i zemská i:áležito>t. 

v) Jeho cis. Miloít odkázala pr^^b'i < '.eľliQv o politické a admi- 
nistratívni spojení <'.e:?ky«*h koiuniiiili zomi t<.-pi-v na ro/.hodnuíi 
stáva Moravských a Slezských, ačkoliv \*vo takovo sir^i-L-m manu* 
úplné platný duvod v iia>em >tätnim oavazku. tim vi«v. ivtly so 
musí zústaviti účastenstvi na poratli'n.-h jinóho stálu, jrm od !kis 
dosti daleko vzdälen jest. výroku konstitučních zástupcu Coskoho 
národu, nemali svohodi O.vské zonif j i/ im-/d pH počatku IľuU*^ 
ui-iižena bvti. 

f) Ostaliu* se také n»jiiá vol».n; k nvmoi.kLiuu parlauu'utu pi\> 
nynéjsek v Čechách ani Ziivŕsti, al»y po\á/.ťni hodné ui-vole a trv- 
nice v zemi samé nevzniklv, a vnitiní p^koi ruíon neí^vl. 

g) Toto v^e ale neni dokonre pŕíOinou. ahychom v uí<i phitel- 
ský spolok s X^meck^m n^vi-šli. a my si takovyto sp»Mťk i pivjľmf. 
pokad pri lom samosla nast v-'^keré monarchie ľako:i^kľ a Koruny 
Oeské zkrácena nebude. 

Toto bylo vysokému minisl«ii'Hu vnitŕuícli zálo/.itosti podáno. 
nie méné však se volení s nad/jii:u-nyin ohmezi-nuu pivce vypsalo. 
a zemským pľcsidifm |iroliiá-il«i. 

2. Vyslal Národní výbor, za príčinou usm-si-ní so v se/m; *.M. 
dubna t. r. zvláštni drputa«;i z tri oudu pozustavajici \\\y Vuluô. 
aby J. C. Milost sr prosila, aby > loln» volvni k Frankrurtski-nm 
parlamentu v <.!e<-hách až k rozr^psáni a svoláni siirniu í'.vskoho 
sešlo. Prosba k Jeho C. Mila<ti ohsažcna j«.'>t v pŕíloze ŕ. 1. 

i'. Dne 20. dul>na julnalo oddi!i.rii Narodniho Výboru pro 
venkovské pouK-ry <>ri-ii k riziu.- ún-iin"- > do|»utat-í Frankťnrtski'hií 
výboru .V'íi »» utaz.-'_- sU-.;m;; ]/:ij»V'-:]. -<■ k N-:m\-kn. Vvlah / pro- 
tokolu jVt.lnáni to!io oii-a/.'-n i' -* v |»;:liv'/* «"•. ľ. 

4. Když nalifíi'- jhí-I J, /f.iin \v\ »lt."[i!itat;r \yp!ni-n; p-nlanr 
pľosbv dosáhni.íuli n»Miioii!;i. íi«ii!!!;i u vvs. <lav. niin:-b'r<lva vnitr- 

• • • 

nich záležito-ti oiua/^-n: »iii'- i. kv.rna. Phiuha r. .*!. 

;). Když tato 'Iv-píľ-ť-r d«» i'ľali\ -r \ľ;itila. ;i v [inlo/.ť r. 4. 
u vvtahu obsaž»'iia 'i>f.'tvii: !i-}in;i i»!'"> N-'nin-ko '.[[■ .:iK'iiná bvla. 
z ktort* zívjm*'- vvs\;t.. /." i:-ii.i-ckv i ..š>kv parlanu-n: inio vstrii ku 
Spolku .V-nií'í-kéniii |)ľi|'":"nvrii /••liii vt-škora |»r;iva paiiovniv-ká 
urrité pro s».'l>e |K»/a'l}i;'*. 'iinž l'V tr.iy i llakou^ko svýni pripo- 
jením se k zamý^I'Mľ; Nriiiu«-k»- v.-'. <vnii -aiiin-ta!nost sanin z ruki>u 
dáti musilo. nzavŕ.-yif l.ivlo v -i-Z'-n- Narodnilin Vylioru dne 4. 
kvetná, abv S'.- od niirii-}«-!--lva uiciS' vvj.-idn'ní ž;'idaIo. zdali ilí^ko- 
nalou neporu-nno-t w jKinôvnickou >aninstatno<l llakou-^kélio m(H*- 
náfství všomi silami za'']:i»vati zani\<!i. a ztlali žádiu' takovr spo- 
jení s Nônuíí-k'.Mij j.»ľip;i-tií ! ip-.'Ih-.'. kt«;ľyni liy onplná sauioslatnosl 
í'iše naši i v n'-ihcii-iin U'-; ik'-a ujíini tľ(»'la. 

t». A!»- iíiinio to v.-L'ŕixí., vi^ X.ii-. Vvi)or ii.inil. nt.MiiohJ to lam 
privésti. aby <'b'^-l;*iní n iii»M-kľlio |)aľlani».'ntu volenými poslanci 
z (!ech až do tnl:u <a-u rnlloz«jio bvlo. ooknd nov v hid, klorv se 

« 1 « • 



208 Núr. výb. piohlášeni strán voleb do Frankfurta. 

V Némcích zavésti má, dostatečné znám a pokud Český národ 
podlé konstitučního práva svého zastoupen nebude. Naproti tomu 
má se volení, jak se již v nékterých čechonémeckých méstech a 
krajinách vykonalo, také v celých Čechách ačkoliv s tím doložením 
skrze král. krajské ouŕady vypsati : že každému svobodno jest, bud 
voliti neb nevoliti, a že nikdo k volení nemôže býti pŕinucen a 
také nikomu kdyby pŕece voliti chtél, prekážky délány býti nemají. 
Ale toto pozdéji pridané opravení, jakož i ujišténí vys. si. mini- 
sterstva, že žádný výrok nemeckého parlamentu bez potomního 
prisvedčení Rakouské vlády pro nás platný býti nemá, nemúže 
vyvrátiti presvedčení Nár. Výboru, že takový rozkaz ministerstva 
konštituční svobodé Českého národu se pŕíčí, a také s dôstojností 
Rakouského mocnáŕství se nesrovnává, a téz obávaní Národm'ho 
Výboru neodstraňuje, že by nemecký ríšsky parlament ve svéra od 
záležitostí českých vzdáleném postavení, takové volení za právne 
zavazující se oučastenství Cech na ustavujících parlamentních jed- 
náních vyhlásiti mohl 

Ponévadž by tedy zavedení tohoto volení pri nynéjších okol- 
nostech jenom pokoj a svornost v zemi rušiti, a mezi svobodným 
národem českým a nemeckými svobodnými národy nebezpečné 
tŕenice zpôsobiti mohlo: vyslovuje Národní Výbor opét své úplné 
presvedčení pred celým českým národem, a zanecháva to nyní, 
když své dôvody proti tomuto volení vyložil, zdravému smyslu a 
vlastenskému smýšlení každého občana, af se chová pri tomto vo- 
lení dle svého svedomí a vedení, jak sám nejlépe myslí. 

V Praze, dne 12. kvétna 1848. 

Od Českého Nár o dní h o Výboru. 

Lev hrabe Thun 

Povšimnulí hodna jsou slova nemeckého spisovatele K. E. E b e r t a 
o pripojení Cech k Nemecku; pravíf: „Jakkoli musím verejné kárali 
číselný nepomer, vzniklý tímlo zpäsobem [v Národním výboru, pŕibráníni 
nových členô českých], nemohu jinak, nežli opélné prohlásiti, že vzdor 
tomu v oné dobé, pokud jsem ješté zostával Členem Výboru, nie se ne- 
stalo proti zájmňm nemeckým v zemi, a že pravé nové pŕibylí členové 
slovanští stále byli hotovi, vrelým slovem se pfimlouvati za šetrení téchlo 
zájmô podlé zásady rovnoprávnosti obou národností. Jest-li však moji 
spoluobčana némečtí v rozŕešení otázky, zdaž Cechy k Nemeckému 
spolku se pŕipojiti a parlament Frankfurtský obeslati se 
má, domnívají se shledávati prevahu vlivu členô slovanských v Národním 
výboru, tedy jsou v tom, jakož za to mám, zcela na omylu. Národní 
výbor, pokud mne povédomo, nikdy nevyslovil, že jest proti každému 
pripojení se k Nemecku; nýbrž jenom to se tvrdilo, že Cechy samy 
posud nejsou konštituovaný, a že pŕede vším tento úkol rozŕešen a vnitfní 
svazek zemí, tvoŕících štát rakouský, dŕíve pevné ulvrzen býti musí, než li 



Základy Nemeckého základniho zŕízeni íi^^keho. 2s 9 

• 

bude Izc s Némcckem iizaTírati spolek a zástupce zvláštnícb národu ich 
zájmfi naši vlasti do Fraiikfurta vysylati. Obzrlášté pak bylo též dbali na 
to. že rozhodnutí o takoTém spojení toliko od snemu jako^to od pravého 
a jediné platného shromáždéní národního môže vycházeti.* (Boh.. Si. 
slr. 1.) ^Potud musím Národního výboru co do jeho prohlá^ení proti 
bezodkladnému pripojení se k Nemecku hájili a jistiti. že mínéní jeho ne- 
bylo pouze následek tendencí slovanských. Já i vétšina nemeckých deii& 
VýboroTých spolu jsme hlasovali pro to, by spojení s Némeckem nestalo 
se bezodkladné, z dôvodu všeobecných.^ (Tamž. str 2.i 

Agituje pro volby do parlamentu Frankfurtského. VídeAský komitét 
rozesýlal prípisy i krajským úradom v Čechách s vyzvaním, aby mu ozua- 
movalv volební okresv a volební místa i bvdlišté. stav a vék mužô sta- 
tečných a karaktemích. iBoh. M, str. 4 — 5. ,Z Jičina."* 

Agitováno v lé príčine po Čechách i z ftíše. .Spolek pro hájení 
zájmô nemeckých na východnich hranicích," jejž byli utvorili spisovatelé 
némečtí v Lipšté. uverejnil list „naéim nemeckým bratŕím v Čechách,* 
jímito obviňoval Cechy, že zapomínají dobrodiní kultúry germánske a 
dfltklivč napomínal Nemce, že prý neodporují rázne prechmatom panslávi- 
slickým. (Boh. 182. str. 1.) 

Ale po kvélnových událostech Vídeíiských, které pŕimély císaŕe Ferdi- 
nanda k tomu. že opustil sídelní mesto, Nfmci v Praze a též jinde 
v Čechách počali se mírniti a s Cechy smiŕovati. Pražský Konštituční spolek 
poslal do Méšfanské besedy otevŕený list. dle néhož z ohledu na nebezpečí, 
které by volením do Frankťurta v Praze vzniknouti mohlo, od doléhání 
na ono volení ustupoval a k odrazení tím jisléjšímu všech pokusu reakcío- 
náŕských, které prý tou dobou hrozily. vybízel pfátele svobody. aby jednali 
svorné, budtež jazyka jakéhokoli. (KvCty. strana 26t>.i 

V Praze odevzdáiiy pri voibO poslancň pro ŕVankfurt toliko tri hlasy. 
Český venkov také nevolil a nemecký dilem také volbu odepŕel. Na Morave 
,Holomoucký kraj mCl sedm poslanou do Frankfurta zvolili: šestjicli bylo 
zvoleno, jen slaleční Flanáci nedali se píeniluviti. V Prostéjové samém 
zvolili sice Nemci a poučmčilci se Zidy asi 20 voliču, kteŕí by prý radi 
byli volili, nedostávalo se jim však kuráže. ** i'Kvéty, str. 270. si. 2.) 



„Základy Nemeckého základniho zŕízeni rišského". 

12. kvtHna 1848. 

Pod tímto záhlavím Národní výbor Pražský pripojil poslední prílohu 
ke svému ^Prolilásení" ze dne 12. kvetná 1848. 

Výbor pozú.slávajíci ze 17 mužô dCivéru národu požíva jícírli 
predložil dne '2^^. dubna vysokému shromáždéni Spolku nemeckého 
návrh k novému základnimu zákonu zŕízeni ríšskeho, kterv hlavné 
v tomto záleží: 

U 



210 Základy Nemeckého základniho zŕizeni ŕiéského. 

K nemeckému spolku patrí všecky až posud k nemu náfežející 
zeme s pridaním nové pŕivtélených provincií Pruských a (vydoby- 
tého) vévodství ŠIesvického. 

Jestli i Poznaňsko a kraj Istrianský se pŕivtélí, rozhodne se 
pozdéji. 

Samostatnost jednotlivých státú nemeckých obmezí se tak da- 
lece, jak to jednota Némectva požaduje. Toto obmezení záleží dilem 
v tom, že jednotlivé záležitosti statní budoucné výhradné k moci 
ríšske patŕit búdou, dilem že se národu jistá základní práva a 
oustavy pŕiŕknou a pojistí. 

Co se tyče prvního druhu obmezení, patrí do oboru moci 
ŕišské hlavné následující: 

a) Zastoupení Nemecka celého a jednotHvých státú nemeckých 
<ile práva národového naproti mocnostem cizím, právo smlouvy 
uzavírat a vrchní dohlídka nad smlouvami od jednotlivých státú 
uzavrených ; 

L) právo vojny i pokoje; 

c) ŕízení vojenské; 

d) zŕizování a spravovaní pevností; 

«) *zákonodárstvi v oboru práva obecného a privátni ho; 

f) právo soudní v jistém oboru; 

g) právo ustanovovací v záležitostech prijmú celnich a poštov- 
ních a právo ukládat dané ríšske státúm jednotlivým; 

//) ŕízení čelní, tak že aby celá ríše jeden čelní celek činila. 

liízení ríšske v krátkosti je následující: 

Ouplná moc ríšska soustŕedí se v dédičném císaŕi némeckém, 
kterv v Frankfurtu na Mohanu sídlil má a ve snemu ŕíšském, 
který pozostáva z hoíejší komory (200 členu a sice: knížata vlád- 
noucí, 4 poslancove 4 mést svobodných a rada ríšska na dvanácte 
let od jednotlivých státú vyvolená) a z dolejší komory (poslancove 
po jednom z lOO.UOO duší.) 

Správa se koná zvláštními ouŕady ríšskymi, jimžto v čele stojí 
ŕišstí ministrove; soudy vykonáva soud ríšsky z 21 oudú pozústá- 
vající, ktoré po tretine císaŕ. hoŕejší a dolejší komora volí. Soud 
tento má své sídlo v Noriniberce. 

Základní práva, která ríše národúm nemeckým pojišfuje, jsou 
la sama, kterých v Rakousku dilem již požívame, aneb pojišténá 
máme, jen v tom jsou ponékud rozšírená, 

n) že každý občan Spolku nemeckého, v každéni jednotlivém 
štátu némeckém se usadit, ^Tunty na sebe privádéti a živnostr 
vésti smi. 

h) a že v.š(Mii vyznaním náboženským stejná práva občanská 
se pojišfují. 

(„Prohlášení*'. pni. 4.) 



Méšfanské besedy Pražské osvedčení proti Frankfurtu. 211 

Méštanské besedy Pražské osvedčení proti Frankfurtu. 

16. kvétna 1848. 

Proti volbám do parlamentu nemeckého ve Franťurlé ohradila se 
i MéšCanská Beseda Pražská následujícím zvláštním osvedčením, nedato- 
vaným, které bylo sepsáno od Dra. Fr. L. Riegra a ve zvláštních otiscích 
rozcsýláno po obcích, aby je za své pŕijímaly a podpisovaly. K tomu 
cíli bylo též uveŕejnéno dne 16. kvétna v Nár. Novinách. 

Národní výbor v Praze, pod pŕedsedáním p. presidenta vlády 
zemské své porady držící, jenž činí prípravy pro nejbliže pfíští kon- 
stitujicí snem, a dokud se tento nesejde, háji práva celého českého 
národu, a s pravé vlasteneckou myslí pečuje, aby konštituční zá- 
sada vešia do života, a svoboda všech, zvlášté ale stavu méštan- 
ského a sedlského br/y se stala pravdou, osvedčil se po nékolikráte 
proti všemu volení do frankfurtského parlamentu a ohradil se proti 
každému takovému spojení Cech a rakouského císaŕství s Némeckem, 
kterým by byla ztenčcna souverenita, jednota a statní samostatnost 
našeho mocnáŕství. 

Usiloval tedy u vlády skrze zvláštni deputací, aby se v krá- 
lovství českém nevypisovalo volení do frankfurtského parlamentu, 
dokud by nebyl s volán snem zemský, který podlé mínéní Národ- 
ního Výboru sám jediný má právo rozhodovat, a dokud by se ne- 
usnesl o to, má-li se frankfurtský parlament z Cech obeslati a 
raají-li se Cechy k Nemecku pi-ipojit čili nie. 

Národní Výbor se dále osvedčil, že toto u veci samé položené 
a svobodnému národu čoskéniu nikdy neupírané právo, rozhodnouti 
tuto otázku, na celý jeho život sahající, na snemn zemskom, ktorý 
ze všech stavu jsa slo/en, za jediného zastupitele vňle národní ce- 
lého národu (-eskélK) uznán byli musí, tím méné môže být v po- 
chybnost uvozováno, jakož J. K. Milost v nejv. resoluci ode dne 
8. dubna, kdo v J; 'J. stojí, že česky zemský snom má právo 
o všech vécech zemských se niditi a rozhodovali, sám toto právo 
vvslovné uznal. 

Podepsaná obec se ve všem tom s Národním Výborem úplné 
srovnává a vyslovuje své piesvôdčení, že N'árodní Výbor, který v tom 
práva království českého tak pevné zastával, v tom jiste jednal 
podlé pŕáni preveliké vetšiny celého českého národu, a že mu jeho 
ol>etivé namáhaní každý vlastenec, každý pravý Rakúšan nejvdécneji 
musí spomínatl. 

Nehledíc však vši^cli od Národního Výboru zdvižených dňvodú 
a jeho nejusilovnrjších predstavovaní, vypsalo ministerium pŕece 
volení do frankfurtského parlamentu v království českém. Pŕece 
pak učinilo ministerium, polinuto pŕedôležitými proti volení od 
Národního Výboru zdviž«'nými dúvody. vypsání nyní jen tím spú- 
sobem, aby bylo občanum docela na vúli ponecháno, volení pŕed- 
sevzíti nebo nechali, a naŕídilo c. k. ouiadníkími a volebním ko- 



.212 Méš(anské besedy Pražské osvédčeni proti Frankfurtu 

missarúm, aby se zdrželi všeho pôsobení na volení samá a všeho 
nucení k jeho pŕedsebrání. 

Že tedy ministerium docela ponechalo obcím na vôli, voliti 
nebo nevolili, nemešká podepsaná obec ani okamžení, aby užila 
tohoto svého v konštituční svobodé založeného a tímto minisiemím 
dekretem výslovné uznaného práva, vyslovili se tímto listem proti 
všemu pŕedsebrání téchto volení, a zároveň krátce alespoň vyložili 
všechny dúvody, které nás pohnuli k odporu proti obeslání frank- 
furtského parlamentu, a svedčí proti pripojení Cech a celého moc- 
náŕství vĎbec k nové se tvoŕící nemecké ríši. 

Pŕedevším by byla bližším než posud spojením s Némeckem 
souverennost a samostatnost monarchie a naši koruny zvlášté zru- 
šená, ba samým již obesláním parlamentu uvedená v nebezpečen- 
ství. Návrh oustavy nové nemecké ríše, uverejnený od frankfurt- 
ského pŕjpravního parlamentu, vyslovuje jasné, že má na pŕíští 
časy volený nemecký císaŕ se svým dvorem a nejvyššími ouŕady 
a soudy sedét ve Frankfurte, že odlamtud mají být predpisovaný 
všem zemím, které se pHdají k Nemecku a k parlamentu, zákony, 
odlamtud všem témto zemím naŕizovány zvláštni ríšske dané, že 
má frankfurtského ministerium poslouchali veškerá branná moc, 
a ano že má rozhodoval o míru a valce. 

Jestií palrno, žeby se Rakousko pripojením k takové nové 
ríši pripravilo o svou souverennost, žeby v zemích s Ríši spojených 
prestalo býti státem, žeby tím všechny druhé uherské a slovanské 
zeme, které se nikdy neodsvédči své nezávislosti, násilné byly od- 
puzeny od Rakouska, a tím celá monarchie na zmar privedená. 
My však máme za to, že je dálší samostatné trvaní monarchie nej- 
bezpečnéjší rukojemství naši svobody a zachovaní rozličných v ní 
sdružcných národností, jejichžto ouplná národní a politická rovnost 
se na pŕíští veky musí stati nej bezpečnejší podporou mocného 
samostatného (ísaŕství. 

Jsme tedy odhodlaní hájiti vší silou ouplnou souverenitu, 
jednotu a statní samostatnost. Nechceme, aby se stal náš posud 
souverenný císaŕ a král poddaným císaŕe frankfurtského ; nechceme, 
aby se nám pŕedpisovaly z Frankfurtu, kde pomérú a potŕeb naši 
zeme neznají, zákony, které by mohly velmi lehko být na škodu 
naši otčine. 

My si chceme sami ve srozuméní s naším souverenným konsti- 
lučním mocnáŕem dilem na českém snemu zemském, dilem na 
obecním rakouském snemu ŕíšském dávali zákony podlé svých 
vlaslnich potŕeb. 

Nechceme zadného pŕidání-se k nemeckému parlamentu, protože 
bychom se tím zbavili neoccnilclného práva, radili se a rozhodovali 
o svých dúležiloslech zemských ski*ze sve poslance na našem českém 
snemu, kterčžto právo nám jest pŕiŕčeno J. M. cisárskym rozhod- 
nutím druhé pražské petice od 8. dubna. 



Sf^tanské l)esei)y Fmžske osrédceni proti Frankfurtu. álS 

Máme pripojení Rakouska k Nemecku za zbylečné. prolože 
Rakousko se svymi H8 milióny vélái a mocnéjši ŕíže jest anebo 
alcspoA byli môže, nežli bude Nemecko, i kdyby si pridružilo zeme, 
které chce odtrhnouti od Rakouska. 

My občané rakouského mocnúŕstvi jsme dosti v silách, abychom 
se udrželi proti každému zevnitŕnimu nepŕíteli, a nechceme se vydat 
v potrebu, bojovati za Nemecko v jeho bitvách. v nichž by ríši 
naši nevycházel ani prospech ani nebezpečenslvi. 

Kdyby hrozilo nebezpečenství Rakousku a Nemecku společné. 
pak chceme radi stati k ptírozenému spojenství s Némeckera, pri 
čemž však zachovaná b^í mĎže a má samostatnost rakouského 
štátu. — 

Chceme platil dané, pokud toho žádají potreby našeho králov- 
ství a veškeré monarchie: toho však nebude, abvsme si chtéli ne- 
chávat pfedpisovat ze Frankfurtu dané na potreby hšské, které 
nejsou naše, aniž chceme vydržovat kromé dvoru našeho císafe ve 
Vídni ješté druhý dvĎr. dvär nemeckého císaŕe ve Franklmlé. 

Nechceme ve všech našich záležitostech choditi do vzdáleného 
Frankfurtu, chcenie, aby je porádali naše domáci ouŕady v naši 
vlastní zemi. Nechceme, aby byli synove naši odvádéni do vojska 
nemeckého, a podlé chuti fnmkfurtského minislerium posíláni až 
na baltické nebo severní more. aniž toho trpéti chceme, aby se 
k nám posádkou kládla pruská, saská nebo která jiná cizá vojska. 

Nechceme, aby se Rakousko pŕivtélilo Nemecku, protože hj 
tím rozhčné národnosti rakouské, ktervm ohlásená dne 2ô. dubna 
1848 ríšska ústavní listina císaŕství rakouského ubezpečila ouplnou 
politickou i národní rovnost. vydány byly na nebezpečenství, pri- 
vedenú bytí o toto pnivo. jenžto >e nesnási se zásadami ťrank- 
ťurtskélio parlamentu ani st* .-tální a národní jednotou nové ne- 
mecké ríše. cožby. jelikoz toho uciniti nechlí a nemohou, nevy- 
hnutelné podnítilo krvavou domáci válku niezi bratrskými národ- 
noslmi rakouskynii. r«*liož ?c bohdá píedevsím chcenie chrániti. 

Nechceme pŕisloupiti k čelní iednoté. protože by to byla 
záhuba našeho (lomá<-ilin prúniyslu. jednak proto, že príimysl náš 
posud tak vysoko nedosp^'l, aby inohl závodit se Saskem a Frn- 
skem, jednak že bycliom >e tím nyní i piíšte pripravili o odbyt do 
jižních krajin. 

Nebo do prúinysiovélio a lidnalého Nemecka nebudem zajisti» 
odbývat svvcli vvrohku : kdvbv ale Rakousko uzavrelo s Nenieckem 
čelní jednotu, pak nastanou niczi nami a uherskými a jihoslovan- 
skými nepľipoJiMiýnii zernenii celni hranice, a my bysine svc zboží 
do onéch z«'íní oďbývali jm pod zvýšeným vývozným clem a k lomu 
se ješté o odbvl s nr-meckvrni ťabľikantv niusili delili. 

Konečnvin odtľžtMiim on«'ch zt^nií od Rakouska, leliož se o\\ 
spojení Rakouska < Nŕiiuu-kem b.ili jest. ztratili bysme pívdňležilT 
nyní našcmu prúmyslu lili na jejicli laciné syrové plodiny a na 



214 Mééfanské besedy Pražské osvedčení proti Frankfurtu. 

naše fabriční výrobky, který jsme posud skoro výhradné méli, 
téméŕ dokonce vedlé nesmírné konkurence anglické z jižních 
prístavu. 

Nechceme zadného pripojení k Némcôm, protože posud nevime, 
nestane-li se z Nemecka, na vzdor tomu, že prípravní parlament 
chce mít císaŕe ve Frankfurte, pŕece konečné republika, a protože 
bychom, jsouce již s Némeckem spojení, musili pŕijmouti také re- 
publiku, a na takové nebezpečenství se vydávati nehodláme. 

Nechceme se pŕipojití k Nemecku, protože se v zemích ne- 
meckých kvasí nejen živly republikánske, ale premnohé socialistické, 
a protože by pfipojením pokojné držení majetností, jakož se to 
v Nemecku již deje, bylo v nebezpečí uvozováno. 

Nechceme se pŕipojit k Nemecku, protože se musíme napred 
starati, abychom doma nový rád uvedli, a vší silou o to pracovati, 
bychom ústavu své vlastní zeme a ústavu našeho císaŕství skonco- 
vali, a že bychom, uvázavše se v konštituovaní cizích zemi, svou 
vlastní otčinu zanedbali a ve zmätky a nevládu uvrhli. 

Nechceme se nechat pHvtéliti k nemecké ríši, protože Čechy 
nemecké ríši nikdy pŕivtéleny nebyly, protože nikdy nebyly počítaný 
k nékterému kraji nemeckému, protože vždy stály vedlé Nemecka 
CO samoslatné, svobodné, souverenní království. 

Nedopustíme nikdy, aby naše české království, které vždy svou 
samosprávu mélo, a od Nemecka v zákonodárství, soudnictví a ŕí- 
žení vždy bylo zcela neodvislé, nyní se mélo odŕíci této své staré 
nezávislosti. Nepŕipouštíme, žeby naše vláda byla kdy, počínajíc od 
našeho sloučení s Rakouskem, sraéla zadat nékterou část panov- 
níckych práv české koruny, ba nikdo ncmúže dokázat, že by toho 
byla kdy učinila. 

Pridelení Cech k nemeckému spolku vídeňskou smlouvou, ie- 
čenou Bundesakte, ponévadž pritom národ náš o své svolení nebyl 
tázán, vyhlasujeme za nijaké a neplatné. A kdyby i bylo toto 
spojení království českého s nemeckým spolkem pravé, pak kla- 
deme odpor proti všemu jednostrannému zménéni tohoto právnílio 
pomeru bez svolení celého na nejbližším snemu zasto. peného če- 
ského národu, jakož proti každému jinačení tomuto podobnému, 
které by vedlo k stenčení našich práv a k obmezení souverenity 
české koruny a celého mocnáŕství vúbec. Je-li však starý nemecký 
spolek, který byl podlé slov prípravního parlamentu pouhý spolek 
panovníkĎ, co takový zrušen, a má-li vsloupit na jeho místo spolek 
svobodných národu, pak nemohou býti Čechy ani k tonm pŕidržo- 
vány, aniž múze kdo míti právo, posílati poslance do Frankfurtu, 
dokud nevyslovil celý národ český na svém zeniském snemu, že 
ťhoe pŕistoupiti k tomuto novému spolku národu. 

Domnívá-li se Nemecko, že se pripojením stane Čechúm do- 
brodiní, pak se pŕece napred ptej, zdali je pŕijmouti chceme, a ne- 



MéKanské besedy Pražské osvMŕeui proti Frankíartu. 215 

vnucuj nám své domnelé dobrodiní. aby se nám nezhnusilo na 
▼Secbny pŕíští veky. 

Na nejméné by nám ale, ač neniají-li jíných dúvodú, méií 
▼yhrožovat, že nás k pripojení ^ prinúti násilím. Násilí zaženeme 
násih'm, a my nejsme bohdá v Čechách žádné baby, a pŕeee tuším 
aspoň rovnéž tak udatní, jako ti páni v Sasich a Prusích. 

Praví, že nám dopŕejí stejných práv. Dékujem pekné pánťim 
Frankfurtským. My od nich nepotrebujem zadných milostí, my si 
dovedem v Rakousku sami vzít, čebo potrebujem. Oni by mivali 
na svých snémich vždy vlastní potreby a prospechy na zreteli, bez 
ohledu na naše škody, nás tam ale bude vždy menšina, a takž 
budeme vždy zkracováni. My v Rakousku jich nepotfebujeme. aniž 
jsme jich kdy potrebovali, ale at oni popatŕí, jak dovedou být Lez 
nás. Jaké pak se mĎžeme nadáti spravedlivosti od parlamentu, 
který tak nestydaté ze všech práv si posmech delá, že verejné 
uvitá s potleskem vyjadrení, aby se mél ke spolku svobodnýcli 
národu ostrím meče donutit svobodný konštituční národ český. 

Zdaž se ješté nekdo tomu diví, že pánúm frankfurtským ne- 
veríme? 

Ba nechceme vypravil poslance na snem, který neuznáva zad- 
ného práva, žádné spravedlivosli. 

Nechceme Vypravit poslance do Frankfurlu, proto že bysme 
si tím na sebe uvalili povinnost jim platit a tudy novou daň. 

Nechceme vypravit poslance do Frankfurtu, proto že potre- 
bujem statných mužú doma pro svúj vlastní zemský snem a pro 
rakouský ríšsky snem -- proto že jich potrebujem, abychom pŕi- 
vedli v pokoj a pofádek své vlastní záležitosti k obraženi a upe- 
vnení domáci svobody. 

Ačkoliv si vláda vymííiila polvrzeni iisnešeni frankfurtského 
parlamentu, mánie píec obe.slání jelio zu nebezpečné, protože by 
se tím zavdala frankfurtskérnu parlamentu príležilost k osobováni. 
aby se pozdéji luohl odvolával na všeobecné prijaté parlan t*nlární 
pravidlo, že se menšina musí vždy podrobil vétšiné, rož by zajisté 
pHvedlo svár a nedorozumení. 

Nechceme posiati na frankfurtský parlament, prolo že se vy- 
jadrila vláda rakonská, že pranie neupustí od sVé souverenily, což 
ovšem nemožné činí pripojení k nové nemecké ríši. 

Xebo má-li zasiati Rakousko podlé vale našeho císaie a podlé 
osvedčení jeho vlády co souverenní samostatný stál. ač v pŕátel- 
ském sousedslví vedlé Nemecka, pak držíme poslaní na frankfurtský 
parlament proti vší politické zvyklosti zrovna za sinešné; vždyC 
nikde na celém svOté dva svobodné sousedící stály, tíeba by nej- 
pŕátelštejší spojení spolu mély. nevyjednávají jeden se druhým vzá- 
jemným vypravováním pošlú na své snemy, alebrž jediné skrze své 
vy?lance — a lakovým spúsobem mohou prijímal též všechny zŕí- 



216 VideĎské depulace provoláni k obyv. Pražskému. 

zení a zákony, ač jestli jich současné a soudobné pŕijmutí pHpo- 
vídá jim výhody. 

Nechceme podporoval lakový parlament, klerý zjevné se vy- 
jadruje, že je odhodlán, laké laková volení, klerá by od menšiny 
v obci, ledy také ta, klerá by od menšiny v obci, ledy laké ta, 
klerá by od jednotlivca byla pŕedsevzala, uznali za platné, to jest 
za výjev vňle vetšiny, ledy celého volitelstva — a dále též celého 
národu, a lo jen za tou príčinou, že chce míl nejakou príčinu nebo 
alespoň záminku. jak se zrejmé vyznali neostýcha, aby mohli konal 
násilí svobodnému národu českému a aby ho mohli nutit k pri- 
pojení k nové nemecké ríši. My ale Vára pravíme — my nucení 
netrpíme — a ten není pravý Cech. kdo snese nucení, máje právo 
na své strane. 

Konečné nechceme do frankfurtského parlameíitu proto volil, 
že nám vláda naše ponecháva na vuli, chceme-li podlé svého nej- 
lepšího vedomí a svedomí volil nebo nevolil, a proto že myslime, 
že se nesnáší s naši láskou ke svému souverennímu konslilučnírau 
panovniku a k celé obci zemí rakouských, rozmnožoval vypravením 
poslancú vplyv parlamentu, klerý beze všeho tajení k tomu pracuje^ 
aby zbavil naši staroslávnou českou korunu a naši monarchii samo- 
statnosti a souverennosli, a tak je rozštopil a rozrušil. 

Toto naše osvedčení, že nechceme volil do frankfurtského 
piu'lamentu a že klademe odpor proti všelikému pripojení k Nemecku, 
kter[éž pH] v nejmenším [by] bylo na ujmu sonverenilé české ko- 
runy a statní samostatnosti Rakouska, potvrzujeme svými podpisy. 

(Národní Noviny 16. kvetná 1848.) 



Vídeňské deputace provoláni k obyvatelstvu Pražskému. 

15. kvétna 184S. 

V polovici mésíce kvčlna pribyla dosti četná de|)utace Vídeíiská, za- 
slupující nOkolikero vynikajícícli tamních korporací, do Prahy, ačkoliv tento 
krok protivníci pokojného rozvoje záležiloslí domácich v.ším zpusohem hle- 
dcňi prekazili. fViz , Bohémia" čís. 86. slr. 2. s). 1.) 

V pondelí dne 15. kvetná dostavila se deputace do schôze Národního 
výboru ; byvši do sálu uvedená s hkícnou pochvalou se prijala. Dr. Kock 
pi'ečell zde provoláni Vídeňanô k obyvalelúm miesta Prahy jazykem nemec- 
kým, pan Doležálek ja/.ykem českým, oboje pri hlučném potlesku. Pan 
president podékoval ve jmenu Pražanu a pozval depulované. by Národní 
výbor j)ri jeho jednaní další prítomností poctili. I bylo jednáno o návrhu 
p. Trojanove strán zvolení deputace, jež by se u J. M K. o brzké do 
Prahy vypravení slíbeného míslokrále J. c. k. V. arciknížete Františka 
Josefa ucházela a o návrhu Riegrovč, by ^. M. K. požádána byla zároveň 
o současné zŕízení slíbených centrálních úíadú s rozšírenou moci v Praze. 



YideĎské depulace provoláni k obyv. Pražskému. 217 

Na to povstal mluvčí Vídeôské deputace, Dr. Kôck, osvedčuje rečí 
výmluvnou u vrelou, s jakým potčšením z vyslechnutého jednaní Nár. vý- 
boru se presvedčil, jaké smýšlení a snažení u nás panuje. 

Poslove že jsou byli co dôverníci posláni od obyvatelstva Videôského, 
pobouŕeného zprávami o rozbrojích, ježto prý v Praze panují: že jsou 
ncjhorší povesti rozšírený ve Vídui jako by v Praze oba národové v Ce- 
chácli domáci stáli ozbrojeni proti sobé, hotovi jsouce meč tasiti k boji 
o život; možná, že se v Praze o podobných nepoŕádcích mluví, ježto by 
panovaly ve Vídni. Obyvatelstvo VídeĎské nechtéío takovým povestem dáti 
víry, pokud by nenabylo presvedčení ; proto poslalo je, aby jemu pravdivou 
zprávu pŕinasli. Oni, poslove, že slilcdali všecko naopak, než ve Vídni 
mluveno bylo, a žádají proto, by i obyvatelé Pražští verili opak toho, 
CO slyší o Vídni. Dnešní rokovaní v Národním výboru, že dostatečné jest, 
aby Vídeíi i celé císaŕství docela spokojilo; žef Čechúm patrné nejde 
o nie jiného, než o pevný svazek s mocnáŕstvím rakouským a pfi tom 
o zachovaní a další vzdelaní jejich ctihodné národnosti; takovou snahu 
že musí každý národ uznali, klerý sám sebe si váži; kdo jiného neuznáva, 
nezasluhuje sám uznaní; neb jakou niŕrou méŕíš, takovou mérou bude ti 
odméŕcno, a hŕích otcov mstí se časem svým vždy krvavé bud nad syny 
neb nad vniiky. Žádají prolo poslove, aby mírný duch, který posavad 
vládl, byl i napotom zachovali ; klerýmžto zpôsobem nejjistéji se dočkáme 
píirozeného vyvinutí našich pomeru. Oni, kteŕí to štéstí mají, že jsou nej- 
bližší trónu, že presvedčení jsou, že nikdy na ném nesedel dobrotivéjší 
mocnár, než-li slávený císar Ferdinand — -- 

Pri téchto , slovech ozval se hŕmolný potlesk a volaní „sláva" od 
síhromáždéní i poslucháčstva, klerýž sc za dlouhou chvíli neutišil. 

V onech [lanietihodných diiech bíeziiových — pokračoval rečník — 
když padla železná zed, ktcrá delila národy od dobrého mocnáíe ; když 
vvjel po ulicícli V^ídeňskýcli, uno všecko obyvatelstvo jcštŕ ve zbroji a roz- 
níceiio bojem o svobodu práve dobojovanyni. a prijal jest s jasaním lidu 
jen radost a lásku jcvícího : telidy vráliv se proinluvil nezapomenutelná 
slova: „Híích do nebe volající byl by lakovému národu píání jeho no- 
vyplnili ľ* V této lásce otcovské záleží duvéra obyvatelu Vídeňských, že 
béhové loholo času, jakkoli se podobají nyní bourlivé (neb nemuže jinak 
byli v takovýcb dobách), konečné šfaslným zpúsobem se rozpletou. Prolož 
sláva ! našemu dobiolivéinii císaŕi Ferdinandovi ! — — Všechno shromáž- 
déní hluíTu"' opéi ovalu „sláva!** ;t rečník pokračoval: 

Sláva ubyvateium mesta Praby, kleré nemiluje anarchii, nýbrž do- 
kíizalo jednaním svým piávé v técbto dneeli. že umí statočne ruku drželi 
nad bezpečností práv a jniení I 

Shromáždéní volalo na to hlučné : Sláva Vídni. Potom jiný z poshi 
\ ídeňských promluvil [xxlobné srdečná slova jazykem českým i nasledovalo 
mnohé volaní slávy cisári Ferdinandovi, vlasti, všem národum nikouskýni. 
jednote a rovnosti všecli národností, depulaci obyvalelslva Vídeíiského ; 
načež se poslove srdečné se sbromáždéním rozžebnali. {Kvély. str. 251. 
sloupec 1 .-- -.). 



218 Snem Český rozepsáo. 

Vídeňské deputace provolání k Pražanúm jesl pak takové: 

Obyvatelé mesta Vídné, zastoupeni vyslanci rady mestské a vý- 
boru méštanského, též národní gardy, kupeckého a spisovatelského 
spolku, podávají pŕede všim šlechetným obyvatelĎm Prahy pŕátel- 
skou ruku s pozdravením bratrským. 

Jeden cit pronikl Vás i nás stejnou moci, totiž toužení po 
svobodé. Tato touha slala se skutkem, a nyní kdyz svoboda získaná, 
chceme ji statečnou vytrvalostí chránili. 

2e pravá konštituční svoboda do srdci Vašich hluboké koŕeny 
vpustila, o tom nedávne udalosti svédectví poskytuj í. 

Prišli jsme k Vám, abychoni soumérné city své úprimné proje- 
vili, dávajíce tím Vám dúkaz svého pŕátelského smýšlení. U pro- 
stred Vás se nalézáme, clitíce city své netoliko slovy vyjádŕiti. nýbrž 
i úžeji upevniti pŕátelský svazék mezi Cechy a Rakousy. 

Praha a Vídeň, Cechy a Rakousko sice dilem rozdílny jsou 
ohledem jazyka a národnosti, avšak je spojuje verná oddaná láska 
ke vlasti a cisári, a oužeji ješté je poutá konštituční svazek. jenž 
každé národnosti ouplnou svobodu u stejné vyvinování pojišíuje. 

Pestovaním svobodného smýšlení stali jste se již pred mnohými 
veky pŕíkladem jiným národiun, a zeme vaše častokráte skropena 
byla krvi hájitelú svobody; nyní pak, když jsme tuto svobodu do- 
byli, chceme ovoce jeji bez krvavých obetí požívati. 

Aby však toto pŕání pravdou se stalo a nedávno získaná svo- 
boda se ujmula, zapotŕebi jest pŕede vším verné bratrské svornosti 
a pevného vroucího spojení; nebot jakož jsme svobodu společné 
jedni s druhými sobé dobyli, tak téz jen společné ji uchránili mô- 
žeme. 

V Praze dne 15. kvetná 1848. 

Med. Dr. Kôck, J. Edler von Patruban, vyslanci mestské rady a vý- 
boru méštanského. — J. U. Dr. Heidmann, F. Volglländer, vyslanci 
národní gardy. — F. Absolon, J. A. Jiŕiček, J. Rauch, vyslanci 
kupecké jednoty. — A. J. Doležálek, J. U. Dr. Jonák, L. J. Kadisch, 
J. B. Kraus, J. G. Neumann. vyslanci jednoty spisovatelCi. 



Snem Český rozepsán. 

17. a 18. kvétna 1848. 

Když po vydaní kabiuelního listu z 8. dubna, jakožlo vyíízeíií druhé 
petice Pražské, mizel lýden za lýdnem a snem Český porád ješté iiebyl 
rozpisován, vznikala z toho nedúvéra k vláde, že nemíní plnili slíbú 
svých. Na mnohé naléhání Národního výboru a vuči slabosti ministerstva 
VídeĎského, hrabe L. Thun posléze odbodlal se jednali na svou pčst. 

„Schôzka [Národního výboru] dne 12. kvétna započala pŕežádoucím 
oznámením pána presidenta. že náš domáci snem za Iŕi dni. ledy 15. 



Snem Český rozepsán 219 

I. m. jisté bude vypsán; že má slib od ministerstva; pak-li by ale mini- 
sterstvo v dotčené Ihôté toho neučinilo, že to učiní president ze své 
moci sám.'* (Kvety, str. 249. si. 2.) 

Leč zrovna tretí den potom vypuklo nové zbouŕení ve Vídni. Na 
správu o tom již teprvé nevidelo se hrabéti Thunovi očekávati na roz- 
hodnutí ministerstva, i rozepsal snem nejprvé následující vyhláškou : 

Český snem sejde se dne 7. června t. r. Volení zastupitelô 
národnich dle seslání nejvyššího kabínetního listu od 8. dubna t. r. 
hnedle zavedeno a další oznámení toho se týkající uverejnená 
bndou. 

V Praze dne 17. kvétna 1848. 

Od c. kr. zemského presidium. 

Hrabe Lev Thun, 
c. kr. gubernialní president. 

(Nár. Nov. 1845, 37.) 

Avšak o den pozdéji vyhláška tato uvefejnčna v obšírnejší stilisaci 
takto : 

Nejvyšším ustanovením dne 8. dubna t. r. ráčila J. e. k. Milost 
nejmilostivéjší cisaŕ a král náš vernému svému národu v králov- 
ství Českém povoliti. aby se na pfíštím snemu Ceském shromáždili 
Yšickni stavové zeme, s právem takovým, by o vsech záležilostech 
zeme radili se a rozhodovali. 

Prospech zeme celé na tom záleží, aby se tento snem co 
možná nejrychleji sešel. Máje od Jeho c. k. Milosti ŕízení správy 
království tohoto nej milostivej i sobO svôŕené. vidím se proto býti 
pohnut, svolati snem na stredu 7. června t. r., a vypsati k nemu 
volení deputovaných. 

Necht vsickni ti. ktei'í toto právo volenim obdrží od svých 
spoluobčana, povolaní mého s radostí poslušní jsou: nebo vlasť 
potrebuje jich pomoci. 

V Praze. dne 18. kvétna 1848. 

Od c k. zemského presidium. 

Lev hrabe Thun, 
c. k. gubernialní president. 

(Arcb. Mus.) 
Avšak počátkem června oznámilo zemské presidium: ,Ponévadž 
úvodní práce k volbám pro nejblížc pŕíšlí snem Český a volby samy del- 
šího času požaduji a do 7. června t. r. ukončený býti nemobou, upu- 
šténo jest od scstoupeuí [sej zemského snemu na tento den, a den toholo 
sejití se pozdéji udá ; volby poslanca biidle ale na všecben zpusob všude 
na nejdél do IT). června 1. r. ukončený, pročež se úvodní práce urychlelc."* 
(Praž. Nov. str. -237.) 



220 Vyhláška o volbách poslanca pro pŕiští snem. 

Víz též Rozepsání Snemu Českého z Inšpruka dne 6. června. niže 
položené. Leč snem tento vôbec nepfišel k místu. jakož zŕejmo bude 
z pozdéjších udalostí a aktov. 



Vyhláška o volbách poslancú pro pŕiští snem. 

18. kvétua 1848. 

Zároveň s rozepsáním snemu českého vydány následující dvô vy- 
hlášky c. k. gubernia : 

Podlé nejv. rozhodnutí z 8. dubna t. r. máji účastenství v nej- 
bližšíra zemském snemu českém : 

a) oni, jižto posavad méli právo účastnili se ve snémé, se 
zmenou, týkajíci se mést královských, že 

h) královskó hlavní mesto Praha oprávnéno jest voliti dvanáct 
zástupcúv ze stavu mestského, každé ostatní královské mesto v krá- 
lovstvi pak aspoň jednoho. 

c) každé jiné mesto, které má aspoň čtyŕi tisíce duší, rovnéž 
jednoho. 

(1) Každé mesto, jež má osm tisíc obýva telu nebo více, môže 
dva poslance do snemu vypraviti. 

e) Universita Pražská budiž zastupovaná rektorem magniíikem 
a kromé toho každá její fakulta, jakož i technika jedním po- 
slancem. 

f) K zastupovaní všech ostatních tŕíd obyvatelstva, pokud 
nejsou již zahrnutý ve článcích pŕedešlých, každý okres vikariatni 
vypraví dva poslance. 

K volbé zástupcu národních oprávnén jest na venkové každý 
statní občan, platící daň, ve méstech pak každý méštan. Kromé 
toho k aktivní zpfisobilosti volební vyžaduje se dokonaný ľô. rok 
veku. K pasívni zpôsobilosti pak potŕebí zrozenství v zemi a nej- 
méné 30 let stáŕí. V obojí príčine však jak z volby tak z volitel- 
nosti mají býti vyloučeni: 

Všechny osoby postavené pod kuratelu, dále všichni kridatáŕi, 
pokavad jejich nevina nálezy soudními není zjišténa, a všichni ta- 
kovi, jižto pro zločin cti zbavující aneb pro podobný tčžký pŕe- 
stupek policejní byli u vyšetrovaní a za nevinné prohlášeni nejsou. 

Ponévadž zemský snem svolal jsem na den 7. června t. r., 
dlužno neprodlené pŕikrociti k volbám poslancô. Tyto búdou se 
konati ve méstech k volbám oprávnených a v okresích vikariatnich. 

Mesta, jejichžto oprávnénost k volbé zástupcu vlastních nad 
pochybnost zjišténa jest počtem jejich obyvatelstva dle popisu 
z roku 1846, udána jsou v seznamu pŕiloženém. 

Seznamy okrešú vikariatnich rovnéž bez prodlení búdou uve- 
rejnený. 



Cirkulárni ohlásení v pŕičiné kaodidátú poslaneckých. 22) 

Všem oném méstôin a místôm, která v seznamu svrchu do- 
ičeném obsažena nejsou, ale pokladaj í se za oprávnená, aby své 
Ylastni poslance volila, jest to volno s vyhražením, že se nesúčastní 
voleb poslancú vikariatních ; avšak teprvé snem rozhodne o jejich 
oprávnenosti a tedy o tom, zdaž poslanci od nich zvolení sméji 
do snemu se dostaviti. 

V obci mestské a venkovské budtež hned po obdrženi této 
vyhlášky volený výbory, jejichžto bude úkolom, poŕíditi seznam 
voliču, k čemuž bližší návod bez prodlení vy dán bude. Takový 
výbor ve méstech a méstysech skládej se ze dvanácti osoh k volbé 
oprávnených, v obcích vesnických z rychtáŕe a dvou nebo čtyŕ 
sousedô k volbé oprávnených. 

Všem úradom naŕizuje se co nejpŕísnéji, aby k usnadnéní a 
a nejvétšímu urýchlení volebního úkonu pŕispívaly, pokud jen 
možno. 

V Praze, dne 18. kvetná 1848. 

Z c. k. česk. zemského praesidia. 

Lev hrabe Thun, 
c. k. guberniální president. 

(Schopf, IV. 40.) 

Seznam mést oprávnených k volbé vlaslních poslancô nalezneš 
v „Nár. Nov.** 1848. 39; zevrubnéji u Schopfa, IV. 42. a k tomu 
lamž. 66. 



Cirkulárni ohlásení v príčine kandidátúv poslaneckých 

18. kvétna 184í<. 

Ke snemu Českému, od Jeho Cís. Královské Milosti naŕízenému 
a ode mne ke dnu 7. června 1848 povolanému, múžc dle slov nej- 
vyššího rozhodnutí od 8. dubna béžícího roku každý v zemi zrozený 
štátni občan bez rozdílu náboženského vyznaní vyvolen býti, který 
v Čechách sváj ŕádný byt má a 30tý rok svého života odbyl. 
Kdyby za deputované voliti se mely osoby, jcnž sice jsou rakouští 
statní občané a i také v Čechách svĎj stály byt mají, však ale 
v Čechách nejsou zrozeni, tut by platnost jejich vyvolení záležela 
na usnešení snemu samého. 

Z práva, vyvolenú býti. vyjmuti jsou: 

n) všecky pod opatrovaní postavene osoby, 

b) všichni bankrotníci. pokud se nevina iejich výroky soudnínú 
neosvedčila, konečné 



222 Cirkulárni ohlásení v pŕičiné kandidáta poslaneckých. 

c) všickni ti, kteŕí pro zločin cti zbavující aneb pro podobný 
téžký policejní pŕestupek u vyšetrovaní byli a za nevinné prohlášeni 
nejsou. 

Aby se i méné zámožným osobám, pokud jinak k vyvolení za 
poslance zpĎsobny jsou a dôvery volitelô požívají, pŕijmutí volby 
usnadnilo, každému poslanci na jeho žádost nahradí se útraty cesty 
z místa volby ke snemu i zpátky jedním zlatým konvenční mince 
za míli a na čas trvaní snemu se jemu denné po péti zlatých kon- 
venční mince jakožto diéty z cís. královského kammeralního fondu 
(dôchodu) poskytnou. 

Všem volitelĎm co nejdútklivéji se na srdce klade, aby pH 
nejprvé pŕíštim volení poslanca, jakožto pri prvním počínaní v naši 
nové konstitucionální svobodé, jen na zkušenou statečnost a po- 
čestnost kandidatĎ ve slovech i skutcích a na dokonalou znalost 
zemských potŕeb hledôli. 

Není nikoliv zapotŕebí, aby poslanci k tomu stavu, místu neb 
volebnímu okresu pŕináleželi, kteŕí je voleji; nýbrž každý potreb- 
nými vlastnostmi opatrený môže vyvolen býti v každém mésté a 
v každém volebním okresu. 

Aby se volitelové nejen v méstech, k samovolbé oprávnených, 
nýbrž i v místech k vikariatním okresom pridelených, o statečných 
volebnich kandidatech umluviti a ohledem na ne všemožné se 
sjednotiti mohli, otevŕe se v každém mésté a v každém vikariátu 
zvláštni zápis kandidatĎ. 

Každé obci svobodno jest, pro nejbližší volení národních zá- ' 
stupcú pojmenovati kandidaty, tak jako i každý volebník (k vy- 
volení schopný) pro nejaké mesto neb nejaký volební okres jakožto 
volební kandidát sám se ohlásiti múze. Prihlasovaní stáva se pí- 
semné neb oustné a sice pro mesta, k vlastnímu volení oprávnená, 
u mistního ouradu; pro vikariáty u vikariatního ouŕadu, t. j. 
u okresního vikáŕe. Tito jsou povinní, jnienovaného kandidáta beze 
všeho odpírání neb namítání hned s jeho jménem, charakterem a 
obydlím do kandidátskeho zápisu zanésti. 

Takové kandidátske zápisy se v méstech samovolebních s pod- 
píšem mestských ouŕadú verejné vyvesí, pri pŕibýváni nových kan- 
didatú každodenné doplní a každou nedeli ve všech farních kostelích 
v méstech rozhlásí. 

Nápodobné se učiniti musí u každého vikariatního ouŕadu. 

Ostatné má každý vikariatní ouŕad kandidátsky zápis tam se- 
stavený každotýdné veškerým farním ouŕadúm ve vikariátu, jak«ž 
i nekatolíckym pastorúm a predstaveným židovských synagóg ode- 
slati, kdež s podpíšem mistního duchovního zprávce a obecního 
predstaveného na chrámových dvefích se vyvesí a pak každou ne- 
deli shromáždéné osade ohlási. 

Rozhlašování volebnich kandidatú však nemá býti na ujmu 
svobodné vúli volitelú pri nastávající volbé poslancú. a každému 



ť.isaŕe Ferdinanda ústni vzkaz Čechám. S23 

voliieli na vúli zústaveno. i lakové muže vyvolili, kteŕí v nižádiiéin 
kandidatském zápise se nenacházejí. 

Vyplývající tudy posilkv niají pŕislušicí obce zapravovati a vše- 
liké zameškaní budiž co možná odstranôno. 

Každý vikár a predstavený samovolebnich mési má kandidátsky 
zápis podepsaný (vikariatni spolu od predstaveného obce) od 3 ke 
3 dnum bezprostredné na rís. král. zemské presidium zasiati, kten'^ 
jifľh uverejnení zpúsobí. 

Vikariatni ouŕadové a pre<istavení samovolebnich mést svou 
ouŕední povinností budtež napomenutí, aby pri tomto ŕizení svedo- 
mité a docela nestranné se zachovali a abv tedv zadného kandidáta, 
naznačeným zpúsobeni ohláseného noopominuli, ani však mimo 
tento poŕádek zadného do poznamenaní kandidatú neprijímali. 

V Praze dm- 18. kvélna 1848. 

Od cís. král. ŕeského zemského Presidium. 

Lev hrabe Thun, 

c. k. zemský president. 
(A roh. Mus.) 

Když v Národ tiíiii výboru jediiúiio o pasivním právu volebním, jež 
dle kabinetního lislu z 8. dubna \Sii< závislým bylo učinéno na zrozen- 
ství v zemi, i smôŕováno k tomu. abv volitelnost rozšírila se i na osôb v 
V zemi České nezrozené, vystoupily proti tomu ^^Pražské Nov.** 4. kvčtna. 
,Nár. Nov.** a ^Kvély" r>. kvétna totožnou polemikou, pŕejíce spíše tomu. 
aby též Moravan i Slezari v íleíhárli považován byl za tuzemce v Ce- 
ŕhácli. jakož tomu chce i obnovené zŕízení zemské, že titn v království 
< leském ,za žádné <^izozemce jmíni hýti nemají". 



Císare Ferdinanda úsiní vzkaz Cechum. 

in. kvrrtiia IS48. 

Dne ló. kvétiia vypuklo novi* zhourení ve Vídiii. Clísaŕ nechtéjo 
lozhodovati tiéh' pml nátlakcm terorislu. opustil Oasu večerního V^ídeň 
i odjel do Lincí" a odtu<l do Iiiš1>ľuka. Odjrzl císarôv byl dne 18. kvélna 
úŕeílné verejne oliiá.-^eii, narež pak (lľuli»''lio dne vyšlo toto oznámení: 

Včera odpolediir \u\< došla z VidnO ná^lodnjíri telegrafická 
depeše : 

.,Zproslivdkovániin dňvrľných n<o\) ľárihi Jelu) ri.<. kr. Milost 
iiiné Své onstní vzk.'iz.iní odííshiti, bvcli je Joho vérnvm (lechfím 
vyŕídil: Illubore zai moiic**!! nad poslediiimi událostnii ve Vídiii. 
nznal Jeho Milost za iicjlL'p.ši, na ii*'jaký čas odtaintud se vzdáliti. 
-- Bolí^stnc Ji'lio Milosti bylo odliodlati se. kii ktt^rénm zo Svých 
verných národu sr uch\Miti má: avšak jen z ohlcdu zdravého po- 



224 Pražská adresa cisári do Inšpruka 

véti'í Tyrolska, blahodéjné na zdraví Jeho Milosti pôsobícího, usta- 
novil Jeho Milost v prôvodu Jeho cís. Výsosti arcivévody Františka 
Karia tuto cestu nastoupili. Ostatné skladá Jeho Milost dúvéru vo 
své vémé Čechy, byf i hroziti niélo nebezpečenství trĎnu, pro- 
pújčené ústave i moci rakouského mocnáŕstvi, že oni co nej- 
možnéji o zachovaní téhož se zasadéjí." 

V pevném presvedčení, že všichni Cechové svou čest v tom 
pokládati búdou, tuto v né skladanou dúvéru Jeho Milosti v každé 
okolnosti ospravedlniti, jsem odhodlán i já, opten na smýšleni če- 
ského národa, svéŕenou mi od Jeho Milosti vládnoucí moc k za- 
chovaní trúnu i zemské ústavy tak upotfebiti, jak toho jen mimo- 
ŕádné okolnosti požadovati mohou. 

I ujistil jsem o tom Jeho Milost, jakož i ministerstvo ve Vidni 
náležité jsem o tom zpravíl. 

V Praze, dne 19. kvétna 1848. 

Lev hrabe Thun, 
c. k. guberniální president. 

íNár. Nov. 1848, 39.) 

Udalosti Vídeňské a odjezd císaŕ&v zpôsobily neobyčajné vzrušení 
v Čechách. Nemci v Praze i po venkové českém zarazili se u svých agi- 
tacích protičeských. V Praze uspoŕádána zvláštni slavnost smíŕení mezi 
Čechy a Nemci (ve Stromovce. Viz pozvaní k ní v Bohemii, 82. str.. 
4 si. 1.), ohlasem zmeneného smýšleni nemeckého na venkové jest i niže 
položená adresa Zatecká z 20. kvétna. 



Pražská adresa eísaŕi do Inšpruka. 

19. kvétna 1848. 

Schôze Národniho výboru pro nepokojné udalosti Vídeňské byla od 
pŕednosty zemského mimoŕádné a na pil no svolána na 19. kvétna. Když 
prednosta stručné označil stav vecí, oznámil hrabe Wurmbrand, že sekce X. 
Nár. výb., pohnutá bouŕlivými událostmi ve Vídni, vypracovala adresu 
k Jeho Veličenstvu, jížto jmenem národa Českého vyslovuje se nelibost nad 
onémi príbehy, zavrhují se prevratné následky jejich, vyjadruje se po- 
litováni, že Jeho Milost Cisárska se dvorem svým neobrátil se do Prahy 
k svým verným Cechom, a odhodlanost, statek i krev nasaditi pro zacho- 
vaní cisárskeho trúnu i celitosti rakouského mocnáŕství. Koncept tétd 
adresy hrabe Wurmbrand ve schôzi pŕečetl. Palacký však se nesrovnával 
s tímto návrhem. Projevilf pŕání, aby adresa byla kratší, aby méné ob- 
.^ahovala kritiky onéch udalostí, nežli vyjadrení citftv národa Českého. Pŕi- 
pomnél, že nékterá místa adresy urážela by city dobre smýšlejících. zejména 
vétšiny obyvatelstva Videňského ; ponévadž pri poslední bouŕi nej hlavnejšími 



Pi-ažská adresa císaŕi do lošpruka. 225 

pAvodci byli cizozemci. Také že radno není. vyslovovali pŕání. aby cisaŕ 
se dvorem svým prestehoval se do Prahy, nýbrž lépe jest. že za sídlo 
své vyvolil Inšpruk. pončvadž by protivoíkúm našim zavdala se príčina roz- 
širovali povésL že jesl úmysl náš, zŕíditi slovanskou ríši na záhubu Ra- 
kouska. Pročež že by adresa neméla nie jiného obsahovali, než hlavné 
osvedčení verné oddanosti Čech ú k cisárskemu domu a svobodoé úslavč. 

Po néklerém jednaní návrh Palackého schválen a Palacký aklamací 
Zvolen k sepsání adresy nové i zústaveno jemu. aby sobé k tomu dva 
deny Výboru pribral. 1 dožádal se hrab. Matiáše Thuna a Dr. Pinkasa. 
Komise tato ustranila se k sepsání adresy. Zatím Výbor pokračoval u svém 
jednaní, i zvolil mimo jiné. tŕíčlenou depulaci (knížete Kohana. Rupperta 
a Klácela), kleníž by se s adresou k J. Vel. vypravila. 

Když komise adresní do schúze opél se vrátila, byl její návrh adresy 
jednomyslné schválen. Načež schválený i návrhy hr. Wurmbrandovy, aby 
tato adresa — aniž by se tím však odjezd deputace zdržoval — byla 
všemi novinami uverejnená, aby byla ode všech členu Nár. Výb. pode- 
psána a též verejné ku podpisovaní (v Praze a po všech méstech kraj- 
ských) vyložená, aby byla stavom moravským a slezským predložená, 
í aby deputace. shledáli dle okolností 7a dobré, vážila také z Inápruku 
cestu do Itálie k arcikníželi Františku Josefovi. českému místodržíclmu. 
Usnesení Nár. Výb. bylo X. sekcí jeho bezprodiení verejné oznámeno. 

K depulaci Nár. Výb. píidružily se deputace král. hl. mesta Prahy, 
národní obrany, légie študentské, university (jejichžto členové jsou jmeno- 
váni u Schopfa, IV. 9.). 

Deputace udjela ješté téhož dne odpoledne. adresa pak podpisována 
dodatečné po méstech krajských i v Prazc na radnici, v besede méšfan- 
ské. v šlechlické i v kupeckí'. „Nár. Noviny** uverejnily ji s pripomenutím, 
že k ní ,z presvedčení pravého piislupnjí a že nebude Čecha, klerý by 
to samé neučinil." íNár. N. 1^48. 40. :ítr. 1. i 2., a Schopí, IV. 9 j 

Vaše f. k. Milosti! Vzkrik linrvu ozval se v Praze a rozlélil 
>e po celéiii království. kdyz >e udalosti Vídonskó za dni !4. a If). 
t. m. rozhlásilv. 

Cechové uvľiilľ srdcť svého nad tiin dojali, že veliké dary, 
jiiniž inilovaný kiál a pán národy své oblažil, naskrz nenalezse 
vdéčného nznání, niolily za následek niiti tak téžké prerušení kon- 
r.tituční svobody proti lioívj^ku, sjednocují se v hlasu, jenž všech- 
n«'-ch srdce lioľoucn<' pľonikn. v hlasu: 

Vše pľo eísaŕí* a kľále našelio Ferdinanda, statek 
i k r e v p r o n ej . j < ' n ž 1 1 á ľ o d ú m s v y m s v o b o d n é z r í z e n í. 
uznaní n á r o d n í c li j e j i e h p r á v o c h o t n é u íi é I i 1 1 

Verné, stále Cer-liy posýlají muže dňvéry své jakožto svédky 
lásky a oddanosti niirodu. klerý nikdy zaponienouti nechce a ne- 
zapomene, cíni jest knili svéniu povinen. 

Že národ tento neniohl účaslen bvti šiesti, abv V. Milost již 
iiyní radostné uvítal u sebe, aby činil proti každému prolivenství, 
každému útoku pevnou zed okolo svého milovaného krále: litujeme 

1.') 



226 Organisace snemovni ch voleb českých. 

ze srdce a za šťastné pokladáme zdarné syny Tyrolu pro pfíznivéjší 
iejich los. 

Nejen v láscc samé, i u vernosti a udatnosti o závod jíti se 
statnými Tyrolany, kde se jedná o obranu krále a svobody, hotovi 
jsme všichni za jeden muž. 

Vysoce oblaženi byli bychom, kdyby bylo možné, abychom 
první snem Český osobné videli otevŕený od pôvoda této svobody. 
Ač nedovoluje nám šetrnost k svobodnému rozhodnutí se Vaši 
c. k. Milosti samé, bychom tuto žádost vyslovili, myslíme smeti se 
tím jisté nadíti, že slibeného nám již arciknížete místodržícího co 
nejdŕíve možná mezi sebou spatŕíme. 

Vaši Milosti verní Cechové, zamítajíce od sebe všecko rozdvojení, 
srovnávají se ve spolek v lásce ke svéniu králi a ke své vlasti, 
a mini pevné stati zajedno se všemi, jež rakouská koruna cisárska- 
v jeden veliký celek spolčuje. 

Od Národního výboru. 

V Praze, dne 19. kvetná 1848. 

(Nár. Nov. 1848. 40.) 

Podpisy, jichžto značná rada, nalezneš u Schopfa, IV. 47. 

Sludentstvo Pražské v prvním okamžiku vyslovilo se též proti buŕi- 
čum Vídeňským, ale záhy počalo toho opét litovati. Ve schôzi své dne 
20. kvčtna schválilo prehlásení, že prý úvodní slova adresy Nár. výboru 
ze dne 19. kvétna, kleráž Pražskou deputací má byli J. Vel. dodána, mohla by 
od zlomyslných reakcionáŕô vykladali se tak, jako by obyvatelstvo Pražské 
svýrai zástupci chtelo se vyslovili proti soustavé jednokomorní. Proti lako- 
vému výkladu se sludentstvo Pražské — 1122 podpisy — ohražuje i vy- 
slovuje se pro soustavu jednokomorní. (Schopf. IV. 11. a 62.) 

Takové chovaní Pražskému studentstvu J. Jireček, tehdy spolupra- 
covník y, Nár. Novin", dotkli ve vytýkal v tomto časopise (str. 160. si. 2-3.), 
ač pozdéji opet smýšlení své v té veci zmĺrnil. (Tamž. str. 172. si. 3. dole.) 
Viz k tomu niže položený „Protest 4000 Pražanu" ze dne 26. kvétna. 

Dne 20. kvétna mezi pulosmou a jedenáctou hodinou dopolední 
pŕibyli členové dcputace Pražské do Českých Budéjovic. kdež byli radostné 
privítaní a volaním „sláva" pozdravováni ; légie študentská postavila se 
jim za čestnou stráž; Vojtech Lanna, .lan Rosenauer, Klavík a dr. Furt- 
muller pripojili se k ní hned jakožlo deputovaní Budéjoviélí a odjeli s ní 
do inšpruka. (Boh. 83. str. 4.) 



Organisace snémovních voleb českých. 

20. kvétna 1848. 

K volbám do snemu zemského roku 1848 vlastenci česti nenechali 
hdu českého bez prípravy. Jeslli nikoli zhola až dosti, tedy veru velmi 
mnoho pokynuv a poučovaní uverejnene bylo v této príčine jak časopisy. 



Organisace snémovnich voleb českých. 227 

tak i ZYláStními tiský drobnejšími, čehož arci bylo nejvyš polŕebí pro 
instituci dosud v Čechách neobvyklou a nikdy nebývalou. Ale kromé toho 
predáci čestí v Praze neobmeškali také provésti myšléiiku velmi praktickou 
zŕízením ústŕedního výboru pro zdarný úspech voleb. Verejnosti oznámil 
se ŕečený výbor tímto provoláním : 

Cini se úctivé a snažné pozvaní ke všem pp. vlastencom, kteŕi 
cítíce k tomu v sobé povolaní, ku pŕištímu snemu českému žádají 
za poslance býti voleni, aby u nížepsaného eentrálního výboru pro 
volení v Praze co nejdŕíve se prihlásili, oznámíce své jméno, stáŕí, 
stav a nynéjší obydlí, jakož i to, ve kterém meste neb vikariátu 
radi by byli voleni. aby jmenovaný výbor jmena jejich bez 
prodlení u vcŕejnost vydati mohl. Také je co žádati, aby pnhlasu- 
jící se pánove pri tom i své politické vyznaní výboru zaslali. 

Pricházejíci dopisy a doptávky (poštou ovšem frankované) 
pHjimají se v Praze v Mŕsfanské besede r. 141-11. každý den od 
10. do 12. hodiny ráno, pak od 4. do t5. hodiny odpoledne. 

Od eentrálního výboru pro volení ke snemu narodnímu. 
V Praze, dne 20. kvetná 1848. 

l)r. Frant. Aug. Brauner, člen N'árodního výboru, piedsedici. — 
Dr. Frant. Lad. Rie^rer. člen Národního výboru, sekretár. — 
Pravoslav Al. Trojan. člen N'árodního výboru, sekretár. — Pro- 
kop Richter, mčšfan Pražský a člen Národního výboru. — Jan 
Vyskočil, mčsfan Pľaž>kv a člen Národního vvboru. -- Dr. Václav 
Cervinka. člen Národního výboru. - Dr. Jan Kliebert, člen 
Národního vvboni. — Václav Pavel Kleinert. vvbor bratrstva 
Slávie. — Jan Jamiil L a m 1)1 z bratrstva Slávie. — E)ľ. .Toseť 
Podlipský. výbor v .Slovariskŕ Lípč". — Joseť Kajetan Tyl, 
člen Národního vvbnrii a ..Sl(»vaiiské Lí])V. -- Václav Sv. Štulc, 
člen Náľodnihn výhoni a redaktor ,Blahovč.sUi-. 

(KvOlv. ("ís. »;2.) 

ľstrední výImu- v<;ik záhy (iospĹl k lomu, žv potíehí, ;il\v o svčni 
úkolu vYslovil <tí zevľui»iu-ji. cnž takr uriiiil iiíislednjíoíľii .OziiíinioníiTi". 
uverejneným již •irie 27. kvt-tn.i : 

Aby se pred' šlo v-:li;ak»''iiiu iiio/uŕmu nedorozunieni. osvčdčuje 
se nížepsaný (•critľ.iliii \vl»oľ {»n» vídciií k siirnm zt^inskŕnui. z ja- 
kých príčin a k jak'-iiiu M<ľlu iislaiioviMi jr>t. 

Pro kr;dkí)st ca-n. kfrľv k vcdriií na niiiodiii snem vvnirivn 
jest, a k uvaiováni v-rimi /iŕmu vlivu na lid nlíucný nepripravený. 
byl spolek ná< k tomu eíli zuľažni, aby viibec chvalnč znánié 
vlastenec, ktei'í bv co |M»-lanii na siirm n'idi vvvoleni i)vli. v^eni 
takovým voličum n/ii;hi!ÍI. ktcíí v nesm'ízi jsou o kandidáty a kte- 
rvm tedv naš«ľ nik()j«ľiij>t\í za ponaviž^-ného mir/e vhod pi'ijde. 
neboí odpovčdno.-l za lakovŕ navihováni zcela na se béienie. 



.) 



228 Organisace snémovnich voleb českýcli 

Centrálni výbor nebude tedy takové kandidáty navrhovali, 
kteŕí v téch místech, kde se ohlásili, již dostatečné známi jsou, 
aniž takové, za které by se centrálni výbor s dobrým svedomím 
zaručili nemohl. Také se samo sebou rozumí, že každý kandidát 
dle zákona na míslé volebním ohlážen byli musí, že tedy hlásení 
se u centrálního výboru samo jediné dostatečné není; nebof náš 
výbor k tomu smeruje, aby zákonní cestou napomáhal, by na 
snem rozumní, všestranné vzdelaní, poctiví a neodvislí 
mužove o bo u národností vše c h tŕíd vyvolení byli. 

Zkrátka nemôže a nechce výbor voličom kandidáty vnucovali. 

Ďalší účel centrálního výboru jest: utvorili zde v Praze slŕe- 
dišlé, kde by lid ve všech pochybnostech volení se týka- 
j í cíc h poučení i radu zjistých prameňu našel; a sice z té príčiny, 
že to dĎležilost volení toho vyžaduje a že pro krátkost času jiného 
prostŕedku se uchopili jest nemožno. 

Kancelár centrálního výboru nachází se v Méšfanské besede 
č. 141-11. a prístup jest každodenné od 10. hodiny do 12. ráno, 
pak od 4 do 6 odpoledne každému volný, kdežto Ize nahlédnouli 
v seznamenání kandidátň posaváde se hlásivších. 

Od centrálního výboru pro volení na zemský snem český. 

Dr. Brauner, 

pŕedsedici. 
(Nár. Nov. 1848, 44.) 

Dne 9. června vyšel tiskem první seznam „kandidátu pro budoucí 
koustitující český snem od Centrálního výboru pro volení navržených " , 
a sice pro vikariáty : 

Pražský generálni, Berounský, Cesko-Brodský, Brandýsský, Budyňský, 
Chebský, Falknovský, Borský, Jachymovský, Kolínsky, Stŕíbrský, Mnicho- 
vický, Pražský venkovský, Pŕíbramský, Rokycanský, Rakovnický, Slánský. 
Litoméŕický, OušCský, Oustský, Hainspašský, Hiršperský, Mélnický, Mlado- 
boleslavský a Nymburský. 

(Nár. Nov. 1848, slr. 218.) 

I doporučuje se jim kandidátov nemálo, nékde až príliš velký počet. 
V další této práci učinilo patrné pŕítrž Pražské zbourení svätodušní, načež 
pak vubec byla již bezúčelná. 

Kandidáti poslanectví snémovního, kteŕí se ve méstech a vikariatech 
bu(í sami prihlásili aneb od obcí neb od výborň voličských za lakové na- 
vrženi byli, oznamovalo pak zemské prcsidium verejné novinami. (Viz 
Pražské Nov. 1848, str. 222. a potom dále na více místech). Nékteŕí 
obraceli se k voličom se zvláštními proklamacemi a programy, jakož zde 
na príklad uvádíme : 

Dne 7ho června b. r. jest, jak všeobecné známo, otevŕení 
prvního konstitučního neb úslavního snemu i v naši milé vlasti 
ustanoveno, kdežto po nej prvé zas po 200leté tuhé porobe svo- 
bodné o záležitostech našich rokovali se bude. 



Oľganisace snéinovnich voleb českých. 229 

Každý láskou k své drahé české vlasti a její samostatnosti 
opojený musí radostí nad takovýin prevrátení plesati ; a jako každý 
vlastenec z nás tou blahou proménou milé dojat jest. tak i já 
temito svätými city proniknut jsem. 

Nyní mné [od] mnoho spoluméšfanĎ milých a vesničanň spolu 
bylo prqjeveno pŕání, abych se pokúsil oukol poslanstvi k nynéj- 
šíniu českému snemu na se vzíti. Já cítim celou sice váhu tohoto 
vznešeného povolaní; ono jest krásne, ale i dúležité: doufám však 
v Pána Boha všemohoucího, že mné svou svätou pomoci tolik sily 
propújčí, abych všem požadavkĺim, které se v takového poslance 
skládají, zadost učiniti mohl. Ukladám si to za svätou povinnost, 
pravdivé, spravedlivé, beze všeho ohledu a vždy rovnou cestou krá- 
četi, a této cesty dojista nikdy také se nespustím. 

Známť, mih krájané! velmi dobre obtíže stavu méštanského, 
znám obtíže obecního a jiného ŕízení, znám bídný stav učitelô a 
všeliké žádosti stavu ŕemeslníkft, jakby radi bývalého poŕádku ce- 
chovního zas nabyli a v práva nynéjšimu času pfiméŕená uvedení 
byli, jak rnéšfanstvo vúbec samostatnosti opét si pŕejíc nelibého 
poručenství vrchnostenského rado by se sprostilo. 

Známt pak, milí vesničané! také obtiže a bremena stavu va- 
šeho ; nebof mám dosti príležitosti z úst vašich je slyšeti ba i očito 
o nich se presvedčili : že tedy také vy očekáváte. že novou ústavou 
zemskou lakových bŕemen jednou zprošténi budete, jesl dojista véc 
slušná, svätá i spravedlivá: já pak jenom k tém lilasúm pŕipojiti 
se hodlám, co jednati búdou o vysvobození nejlehčim. 

Ghceme-li však dobrého porízeni ve všech vécech se nadíti, 
musíme, mih' niéšfíiné a vesnirané! jedno míli heslo; musíme 
jeden druhému k vydobývání všeobecné svobody napomáhati, nm- 
shne si vespolek verné luce podávali k jednomu zámeru: ncb ve 
svornosti a jediiot<' záleží naše sila. 

Buh nám ku společnéinu vhistenskéma cíli milostivé dopo- 
mahej ! Temito slovy liledél jsem vám. rozmih' krájané! své poli- 
tické vyznaní verne phMliiésti : zadám vás, abyste la nehčená slova 
prijali tak. jak je vám srdce mé úprimné podáva. Možná, že 
k vám ješlé jiní mužove licholiveji a sličnéji mluvili búdou; jest-li 
ale srdce jejicli také tu iipŕímnost cítit bude - - o lom napred již 
soudili nmé m\slusí. 

S tímto vyjadrením predsev/.etí svélio vždy ztist;ivám váš 
úprimný a horlivý vlastenec 

AJois ňolc, 

iii^'^t^kv nezkousenv nidni niésta ."^ohntky. 
(Tisk u j). Dľa. .lindľ. Šolce.) 

ZaznainrMján hyti zasluliiijc zvláštni zpúsob. nikoliv pr;wO kandidatúry, 
nýbľž s[)íše již samy volhy posiance. 

XC'kolikoľo iičiteliiv krajo Clirudimskčho vzdalo Dru. Braunerovi 

v „Náľ. Nov." (stľ. '2'20. si. 2.) verejné díky za jeho péči o ucitelstvo 



230 Volební rád pro snem Český. 

české, k čemuž dodalo: „Budtež i pri pŕíštím národním snemu českém 
naším zaslancera, za jakéhož Vás sobe tírato verejné volíme, a s lou 
nadéjí se kojíme, že nám toho štéstí neodepŕele.* 

K tomu redakce ŕečeného časopisu pričinila prípadnou poznámku tulo: 
„Tuto pro vysvetlení všeobecné dodali musíme, že na snemu nebudou, 
(aspoň nemají býti) zasloupeny jednotlivé stavy, nýbrž celá zem vôbec, 
a deputovaní celé zeme búdou rokovali a ustanovovali o všecli stavech 
a jejich potrebách. Ne uČitelĎm, ale pravé celé zemi na tom ku pŕ. zále 
želi musí, aby dobré učitele méla, aby se ledy o né lépe postarala ald. 
K tomu cíli není tedy zapotŕebí, ba ani možno, aby učitelstvo své vlastní 
zastupitele mélo, sice by i ostatní slo ba tisíce stavô též s touto žádostí 
vystoupili." 



Volební rád pro snem Český. 

28. kvétna 1848. 

Když všechny prípravy byly vykonaný, vydán byl posléze i „fiád 
volební pro nejbližší Český snem zemský", jenžto Národ, výboru dal ne- 
málo zamestnaní, a jeho usnesení, aby „verejní úŕedníci (kromé takových, 
jižto místa dosáhli svobodnou volbou) v onéch okresích a méstech, kdež 
úŕední moc svou v první instanci pŕímo vykonávají, za poslanec voleni 
býti nemohli,** zavdalo podnet k tuhé polemice, jížto se súčastnih Dr. Hay- 
merl, Dr. Gabler, Dr. Brauner; úŕedníci z Jičínska obrátili se v té prí- 
čine se zvláštním rozkladem k Nár. výboru a s adresou k J. Veličenstvu. 
(Víz o lom u Schopfa, IV. str. 48—59.) 

Hlava T. 
O voleni ve vikariatníeh okresích. 

§■ 1. 

K oucelu vykonávaní volby pro nejbližší zemský snem rozdelil 
se každý vikariát na dva, tri a nejvíce člyry okresy. 

Pri tom se vzalo za základ již stávaj ící rozdelení vikariátu na 
farní osady oliledem na pozemní rozsáhlost a zemepisnou polohu. 

Mesta, v takto zpúsobených vikariatníeh volebnich okresích 
položené a k volení vlastnich poslanca oprávnené se vyloueily. 

Volební okresy vikariatní i tamní volební místa (volišté) zvlá.^te 
se ohláseji. 

Každá, v takovém volebnim okresu položená, k voleni národ- 
níeh poslancú do vikariatního okresu poukázaná obec, mesto, me- 
stečko, méstys i vesnice (i se všemi tam konskribovanými samotami) 
dostane instrukcí čili navedení k spisovaní a ižívání volitelského 
rejstŕíku i s jeho vzorem neb formulárem. 



Volebni rád pro snem Ocsky 231 

K spisovaní či I i k vyplňovaní lakového volitelského rejstfíku 
má každá obec mestská a mestysská výbor dvanácti osôb k volbé 
oprávnených vyvolili ; v obcích vesnických staň se tento výbor 
z i7chtáŕe a dvou neb čtyr vyvolených výborových mužň, k nimžto 
pridali se môže na obecní outraty muž, ve spisovních vecech 
zbehlý. 

S. 4 

Volitelský rcjstŕík od toho výboru vyplnený a od neho také 
podepsaný, od pŕíslušícího faráŕe ohledcm na starí zapsaných vo- 
litelú, od berního (kontribučenského) ouŕadu ohledeni na vyplacenou 
daň pro rok 1848 a od politického oufadu ohledem na ostatní 
politické vlastnosti volitelú se ohledá, potvrdí a pečetí opatri. 

Pakli obec k nékolika berním okresfím neb politickým ouŕadúm 
prináleží, tenkráto toto potvrzení spolu státí se má od každého ber- 
ního a politického ouŕadu pro volitole. tam pnslušíci. 

S. '^' 
Volitelské rejstŕíky takto potvrzené má výbor obecní nahore 
(g. B) naznačený zase prevzíti; v den vykonávané volby má tento 
výbor s voliteli z obce na volišto se odebrati a u volení komissí 
s volitelskými rejslŕíky se vykázati. 

Volitclové pak dle obcí pred volební komissi se piedvolávají, 
volitelové jednotliví v rejslríku volitelském podlé popisních čísel 
zaznamenaní se výzvou a pak od každého jednotlivého volilele 
budto jeho prinesený lilasovní lístek se odevzdá aneb Jinéna vole- 
ných od neho komissi volební se sdčlí, která tato jniéna hned pí'i^d 
očima volit(»h)vvnia na uchvslaué volební lístkv napíše a k druhým 
lí>;tkĎm priloží. 

S- T. 

Ôdevzdávání hlasú v každé prípadiiosli jest tajné; jn'očež laké 
má volební komisii nej|)nsnéjší povinnosl. jméiio volitele, kiový 
oustné svíij hlas ])ov((lrl. v tajnosti zachovati. 

Každý volilel volí dva poslanot^ a dva náliradníky, lak že jeho 
volební lislek má obsahovali člvrv jmtna se zevľubnvm udí'inim 
jména a príjmcní, slávu a obydlí volenélio aneb že oustné etyry 
jména opoví volebiiim komissaium k na])sáiií na hlasovní lislek. 

s- •'. 
Kdvž se od<n/dalv veškeié hlasv vsech i>ľilomnvcli obcí v jed- 
nom vikariatním oddelení, má volební komissi u i)i'ilomnosti výbo- 
rových mužu ohľcuich hried všeckv hlasovací líslkv a volebni nn'sta 
v tom saméni vikariát u určené odel>rati. a tam volby stejným zpíi- 



232 Volební rád pro snem Český. 

sôbem ŕíditi; všudy však výborom na vúli nechali, že pri skrutinium 
(§• í^) v posledním vikarialním volišti mohou býti prítomní. 

§. 10. 

Když volební komissi i v posledním vikariatním oddelení byla 
volení pofídila, a hlasy všech volitelô z celého vikariatního okresu 
pohromade má, pak u prítomnosti obecních výborô, kteŕí se k tomu 
najíti dají, počne se skrutinium, to jest sestavení všech volebních 
hlasú a jich výsledek se vyjedná. 

Relatívni (blíživá) vétšina hlasú z celého vikariátu rozhodne 
vyvolení dvou poslancú a dvou náhradníkú tou mérou, že ti dva, 
kteŕí nejvíce hlasú obdrželi, mají býti poslanci neb deputovanými, 
a že ti dva, kteŕí po nich nejvíce hlasú dostali, náhradníky býti 
mají. 

§. 11. 

Dopadlé volení má se hned od volební komissi prohlásiti, 
vyvoleným deputovaným, jakož i náhradníkúm od volební komissi 
vyhotovené vysvedčení o volení hned dodati i pak jejich vyjadrení 
požádati, zdali volení pŕijímají. 

§. 12. 

Volební komissi sama jest složená: 

a) z poslance, od cís. kr. zemského presidium ustanoveného a 
kreditivem (véŕícím listem) opatreného, jakožto ŕeditele volební 
komissi ; 

b) z ouŕedníka, od pfíslušícího krajského ouŕadu k tomu na- 
Hzeného ; 

C) z okresního vikáŕo aneb zastupitele, od neho ustanoveného. 

ftídící volební komissar od zemského presidium aneb k jeho 
rozkazu od cís kr. krajského hejtmana do prísahy se vezme; krajsko- 
ouŕťdni komissar má na svou ouŕední prísahu a okresní vikár neb 
jeho zastupitel na svou knežskou hodnovérnost komissnrovi ŕidícímu 
verejné rukoudáním prislíbiti. že každé falšovaní volitelských rej- 
stHká neb lístku prekazí a jednotlivé volební hlasy zatají. 

S. 13. 

Všecky volební protokoly i s lístky volebnýn)i od ŕídícího ko- 
missara volebního hned cís. kr. zemskému presidium se odevzdají, 
které ty samé stavovskému výboru k predložení na snemu dodá, 
výsledek voleb však novinami uverejní. 

5; 14 

Na diétach a pausali na cesty dostane ŕídící volební komissar 
denné deset zlatých konvenční mince. 

S- if>- 

Deputovaný (poslanec) neb jeho snad nastouplý náhradník do- 
stane za osvedčenou cestu z volebního místa ke snonui jeden zlatý 



Volební rád pro snéni Český. 233 

konvenční mince za míli. Ode dne svého prihlásení v ouŕadu sné- 
movním a jak dlouho na snemu jest pŕítomen, dostane na diétach 
pét zlatých k. m. za den. 

Bližáí ustanovení o tom obsahovati bude snômovní poŕádek 
jednací. 

Hlava II. 
O volbách v méstech, k vyvolení vlastních poslancô oprávnených, 

vyjímajíce hlavní mesto Prahu. 

§. 16. 

V méstech, k vyvolení vlastních poslancú oprávnených, pŕede- 
vším hned po obdržení snémovního rozpisu vyvoliž se výbor z dva- 
nácti méšfanú, který volitelský rejslŕík zhotoví. 

Místní ouŕad prísne jest zavázán, výboru se všemi potrebnými 
pomĎckami bez meškaní pŕispéti. 

§. 17. 

Vyhotovený rejstŕík volitelský má volený výbor otevŕený k na- 
hlídnutí pro každého vyložiti, a tri dni pred konanou volbou dáti 
od faráŕe ohledné na stáH zapsaných volitelú a od místního ouŕadu 
ohledem na ostatní vlastnosti dát potvrditi. 

8- 18. 

K vykonaní volby samé má od dvanácti výborových spoluoudú 
ŕídící volební konii>sar a spolukomissar, oba z obyvalelstva bez 
ohledu na inéšíanské právo so ustanovili. K témto dvema komis- 
sarúm má místní duchovní správce aneb v jeho zaneprázdnení jeho 
zastupitel se pripojiti. 

Oba volební koinis.'^arové raôslskému prednostenství dlc vzoru 
pi'ísahacího, ve volební instrukci obsaženého, prísahu složejí a místní 
duchovní správce neb jeho zastupitel má na svou knéžskou hodno- 
vérnost pŕislíbiti. že každé falšovaní pfekazejí a volební hlasy za- 
tajejí. 

S 19. 

V každém meste se zároveň tolik náhradníkô vyvolí, kohk 
mesto poslancfi smi volili a sice v tom samém zpúsobu, jak §§. 8 
a 10 ohledem na volby ve vikariatech pfedpisují. 

Pri volbe samé má nabídnufí jednotlivých, ve volitelském rej- 
slfíku zapíjaných volitelu. odovzdávaní hlasovních Iístkfi aneb jich 
vyplnení, skniliniurn, prolila.šování vyvolených poslanca a náhrad- 
níku, vylioloveni volebního vysvedčení a odoslaní hlasovních lístkô 
i s volebními protokoly tím samým zpúsobem, jak jíž ve vikariat- 
ních okresích jest narízeno. Jon se má volební vysvedčení od vo- 
lební komissí pro poslanec a náhradníka vyhotovené, spolu i od 
místního oufadu koraniisovati. 



34 Volební rád pro snem Český. 

§. 21. 

Poslanec každého venkovského mesta dostane ty samé diéty 
a stejnou náhradu za cestovní outraty, jako poslanci okrešú vi- 
kariatních. 

Hlava III. 
O volbách v hlavním mésté Praze. 

§. 22. 

Hlavní mesto Praha volí k prvnímu českému snemu dvanácte 
poslancú a šest náhradní kú. 

§. 23. 

K vykonaní této volby hlavní mesto Praha v následující okresy 
se rozdelí : 

a) Hradčany s Malou Stranou; 
h) Staré Mesto; 

c) Hoŕejší Nové Mesto; 

d) Dolejši Nové Mesto. 

§. 24. 

Mešfanský výbor 24oudový volí pro každý mestský okres 
z veškerého obyvatelstva výbor pro registrovaní volitelú, jemuž 
náleží, dle níž vydaného navedení rejstŕíky volitelské spisovati, ty 
samé pro každého k nahlédnutí v zpúsobilém místé na nékolik dní 
otevŕené položiti a pak magistrátu k potvrzení nejen stranu starí 
volitelú dle nacházejících se kojiskriptních spisu, nýbrž i stranu 
ostatních politických vlastností predložiti. 

Pri spisovaní voliteiských rejstŕikú má magistrát pfíslušícímu 
volebnímu výboru každou vedomost neudporne udelovati. 

§. 25. 

K vykonávaní volby samé volí stávající výbor 24oudový pro 
každý jmenovaný volební okres mosta ŕídícího volebního komissara 
a šest spolukomissaru z veškerého Pražského obyvatelstva. 

Tyto volební komissi mají po })ľedcházejícím ohlásení dne a 
hodiny zároveň ve svých okresích u prítomnosti pŕíslušíciho výboru 
volitelského volaním jednotlivých volitelú dle voliteiských rejstŕikú 
hlasovní lístky požadovati, takové i s volitelskými rejstŕíky za- 
pečetiti a až k skrutinium u Pražského magistrátu uložiti. 

Jelikož mesto Praha 1 2 poslancú a (í náhradníkú volí, za tou 
príčinou má každý hlasovní lístek 18 jmen obsahovati. 



Volební rád pro snéiu Český. 235 

§. 27. 

Spoluoudové volební komissí u magistrátu dle sdeleného pri- 
sahacího vzoru prísahu složejí, že každé falšovaní hlasovních lístku 
a volebních protokolu pŕekazejí a jednotlivé hlasovní lístky zatajejí. 

§. ^«. 
Až pak hlasovní lístky ze všech mestských okrešú búdou po- 
hromade, mají veškeŕí spoluoudové čtyr volebních komissí vedením 
z nich \7v0leneh0 pŕednosty skrutinium společne na staromestské 
radnici pŕedsevzíti; načež onech dvanácte, kteŕí nejvíce hlasĎ mají, 
za vyvolené poslanec, técli šest muža však, jeiiž v počtu hlasú 
nejvíce se blížejí, za náhradníky platojí. 

S. 29. 

Prohlášení vyvolených poslancú a náhradníkú stane se hned 
pŕednostou volební komissí pred staromestskou radnici. Volební vy- 
svedčení se má hnod od volební komissí vvhotoviti, od Pražského 
magistrátu potvrditi a poslancúm a náhradníkúm k osvedčení svého 
pŕijmutí dodati. 

Lístky hlasovní s protokoly volebními mají se od volební 
komissí zemskému presidium k odevzdání stavovskému výboru pro 
-sném podati. 

8. 30. 

Na diétach dostane každý jioslanec hlavního mesta Prahy p<*t 
zLitých konv. mince na den. jak dloulio na sneniu pŕítonn^n jesl. 

j: láva IV. 
() V'Ibáŕh ľ*raž.<k('' iiiiivcľ^ity. 

K zasloupeni uiii\(i'sity s tucimikon se \\\{\ mimo již v()len<'-lio 
Ri'ktoľa majjfiiitika z ka/jl«* Již -lávajícícli 4 lakull, jakuž i z Ircli- 
iiiky Jodeii poslaiUM- a jíMieri iiálnadaík vyvolili. 

> • • ' - • 

Volilclové kazdi' fakulty a Irí-iiniky. t. j. skuternt' ustanovení 
proťessoľové a viualrikulovaní doktorové. klerí zákomiinii vlasl- 
nostmi so vvkázati nioliou, obdr/rvši^ ríľ/onsání volbv, hned vvvoKmí 
výboľ volební zc .*) spojuouilu. jinižto nál(V.t*ti bude, v prístícli 
5 dňoch sepsati volilol.-ky ľrjslľik pí'ísiušící pro lakullu. 

K spisovaní tohoto volilclskéiio rojstľíku má akademický senát 
jakož i diľektoľat tecluiiky policbnú vedomosti a ix)mácky neod- 
porne sdéliti. 

Volitelský ľcjstľík v každé lakulh' sepsaný na prislusném 
místé otevrenv se vvloži a tri (hii ní-ed voli)OU samou ohledom na 

« • x. 



236 Volební rád pro snem Český. 

stáŕí a jiné vlastnosti jednotlivých volitelô od tamního pŕednosty 
ťakulty se potvrdí. 

§. 34. 

K vykonaní volby samé volí každá fakulta ŕídícího volebního 
komissara a dva spolukomissary, ktefí od Rektora magniíika dle 
pŕedepsaného pfísahacího vzoru vezmou se do prísahy. 

Duchovní, za volebního komissara zvolený má obsah prísahy 
pro volební komissary Rektoru magnifikovi rukoudáním na svou 
knéžskou hodnovérnost pŕislíbiti. 

§. 35. 

V den k volbe v každé fakulte a v technice ustanovený má 
volební komissí u prítomnosti pŕíslušícího volitelského výboru vo- 
laním jednotlivých volitelú hlasovní lístky požadovati i skrutinium 
hned pŕedsevzíti. I zde ten, kdož nejvíce hlasú má, za poslance, 
a v hlasech nejvíce jemu se blížící za náhradníka [máj považován býti. 

§. 36 

Dopadlé vyvolení hned se prohlásí. Volební vysvedčení pro 
poslance a pro náhradníka od volební komissí se vyhotoví, od 
fakultniho pŕednosty koramisuje, vyvolenému k osvedčení pŕijmutí 
hned dodá a oznámení 'i prohlášení v novinách cestou zemského 
presidium zpúsobí. Hlasovní lístky s protokoly volebními zemskému 
presidium se podají. 

§• 37. 

Na diétach každý poslanec pet zlatých konv. mince za každý 
den své prítomnosti na sndmu obdrží. 

Hlava V. 
Všeobecné ustanovení 

§. 38. 

K volení jest vúbec oprávnen bez rozdílu náboženského vy- 
znaní každý štátni občan, který odbyl 25. rok svého života ; jenom 
musí 

a) v mčstech, k vypravení vlastního poslance oprávnených, 
zároveň tam bydleti a méšfanem býti; 

i) ve všech ostatních místech. které ve vikariátu pospolu voleji, 
budte již mesta, mestečka, mestyse neb vesnice, na ten čas v obci 
bydleti, ve které volitelské právo vykonávati chce, nejakou prímou 
(direktni) daň platiti a propadlou částku dane s dní pied volbou 
zapraviti. 

§. 39. 

Za poslance môže každý v zemi zrozený statní občan bez roz- 
dílu náboženského vyznaní vyvolen býti, který v Čechách svúj 



Volební rád pro snem Český. 237 

íádný byt má a 30. rok svého života pŕestoupil. Kdyby za poslance 
neb deputované se niély vôli ti osoby, jenž sice jsou rakouští statní 
občané a také v Čechách svĎj trvanlivý byt mají, však ale v Če- 
chách zrozeni nejsou, tuí by platnost jejich vyvolení záležela na 
usnešení snemu samého. 

g. 40. 
Statní občané, kteŕí nejen od konavého nýbrž také od trpícího 
volebního práva se vyjimají, naznačuje nejvyšší kabinetní dopis od 
8. dubna 1848; jsouí pak: 

a) všecky pod opatrovaní postavené osoby; 

b) všickni bankrotníci, pokud se nevina jejich soudními výroky 
neosvedčila; konečne 

r) všickni ti, kteŕí pro zločin cti zbavující aneb pro podobný 
téžký policejní pŕestupek u vyšetrovaní byli a za nevinné prohlášeni 
nejsou. 

S. 41. 
Všecky hlasovní lístky osobne se musejí odevzdati. Tak také 
oustní hlasovaní ve vikariatních okresícli jen osobné se stati môže. 

S. 42. 
Každý k volbô oprávnený své hlasovní právo pi'i volení po- 
slance jen jedenkráte vykonávali môže. Takoví, jenž tehdy v mno- 
hých tŕídách jakožto volitelové jsou zpôsobni (k. p. fakultní spolu- 
oud, jenž jest spolu m(\šfanom), mohou jen v jedné trídé spolu 
voHti. 

S- 43. 
Spoluoudovŕ volební komi.ssí za poslance neniohou voleni hýti 
pro okresy, v ktervcli volbu rídili. 

;?. 44. 
Pri rovnosti h lasu rozhoduje lo-, což nejen o poslancích, nýbrž 
i o náliradnících platí. Volební koiuissi iná los hned po skrutiniuni 
])ŕede všeiui pritounivini k rozhodnutí privesli. 

S. 45. 
Pakliby poslanec již vyvolený je^té na jiném nu'ste nápodobne 
za poslance niel byli vyvoleii, tuf luá s(í prohlásiti. které voleni 
prijíma. Pro okn-s n<'b pro m^sto, k(i<; tento vyvolený poslanec 
volení neprijíma, jeho náhradník za poslance nastouf>iti má 

;;. 46. 
Kdyby v(Tejnv ouíednik za ])0slance voh^n býti mél, lakové 
voleni již jeho dovolení na cas trvaní snemu v sobč zavírá. 

S. 47. 
Sahá-li vikarialní okres do <lvou kraju, tenkráte má spolu- 
oučinkovali ourednik toho krajského ouŕadu, v jehožto kraji vo- 
llšté leží. 



238 Volební rád pro snem Český. 

§. 48. 

Všecky spisy ve volebních záležitostech jsou od kolku a ouŕední 
dopisovaní volebních komissí od porta osvobozené. 

§. 49. 
Diéty a cestovní outraty pro poslance a volební komissary za- 
pravejí se pŕedplatkem z král. komorního fondu (dúchodu). Roz- 
hodnutí jojich zaplaceni ponechá se konstitučnímu vyjednání. 

Od cís. král. českého zemského presidium. 

V Praze dne 20. kvétna 1848. 

Lev hrabe Thun, 

c. k. gubernialni president. 
(Arch. Musea.) 

Go do výsledku voleb poslaneckých pro snem Český oznannuje 
Dr. Kar. Leop. Klaudi dne 8. července v »Bohemii" (Nro. 111. str. 2. 
si. 1. v „Ein oťTenes Wort an meine Landsleute"*), že mezi 176 po- 
slanci bylo 87 ze stavu rolnického. Že mezi poslanci zemskými počet 
rolníkuv byl velmi značný, zrejme jest i ze slov Havlíčkových: „Jako 
jsme vám radili, abyste na český náš snem domáci nejhlavnčji rolníky 
a takové muže volili za deputované, kteŕí od vrchnosti odvislí nejsou 
(a lak se i stalo, že vyvoleno jest nejvíce rolníkô), tak vám zas na Vi- 
denský snem úprimné radíme, abyste volili muže schopné k vyššímu poli- 
tickému jednaní a učené v každém ohledu. Nestane-li se to, uvidíte, že 
my Cechové mezi témi ostatními národy ve Vídni málo porídíme.** (Nár. 
Nov. 1848. str. 243. si. 1.) 

Poznamenaní hodno jest stanovisko Ghebských vuči snemu Če- 
skému. Dne 13. června konala se v Chebu schôze, kdež mnoho ŕečnéno 
pro i proti obeslání tohoto snemu. Purkmistr Dr. Wladika vŕele primlouval 
se pro spojení s Čechami a pro obeslání snemu Pražského. Dr. Gschier 
a j. navrhovali, by Pražský snom se obeslal toliko s ohražením práv 
chebských. Dr. Wolť konečné radil, písemné protcstovati proti stavovskému 
pŕivlélení Ghebska k Čechám, proti odstrkovaní zajmú nemeckých a proti 
nešetrení Frankfurtských usnešení, pončvadž otázka snemu chebského 
vy h razená zustává snemu ríšskemu. Po dlouhé debate zustáno na tom. 
volbn poslance odročili a spolu s ostatními mésly nemeckými v Čechách 
žádali o odložení snemu Českého až za snem ríšsky. (Boh. 105. po- 
slední si.) 

K tomu v jiném ('•ísle léhož časopisu podáva se obšírnejší výklad 
tento : Ghebsko k Čechám posud privteleno. jeho spojení s Čechami jest 
faktické. Až do roku 1721 mólo Gliobsko své vlastní snem v, zaručené 
privilegiemi nemeckých císaŕä a českých králu. Gliebští snemu českého 
nikdy neobeslali, nikdy ho za ústavní moc ve své zemi neuznali ; Ghebsko 
má se k Čechám jako Bukovina k Haliči, Vorarlberg k Tyrolsku, Salc- 
pursko k Horníniu Rakousku. Ghebští méšfané a držitelé rytíŕských statku 
žádali J. Veličenstvo o restituci svého práva historického ; výnos minister- 



Adresa Žatecká guberniálnimu presidentovi. 239 

ský zostavuje otázku tuto snemu ríšskemu; snčm český jest strana i ne- 
môže o tom rozhodovati. Jako mčšfané Chebšlí, tak i množí sediaci a 
mesto Äš prohlásíli, že snemu Českého neobešlou. (Tamž, 101 a 102, 
posled. si.). Dále se tam |)0pisuje. jakož i v čísle 95 a 96 (poslední si.) 
zmarená volba do snčmu Českého, konaná ve vikariáte. 



Adresa Žatecká guberniálnímu presidentovi. 

20. kvélna 1848. 

Méšfanstvo Zatecké odevzdalo dne 20. kvétna presidentovi Českého 
gubernia, hrabéti Lvu Thunovi, následující adresu, již tento dal verejne 
vyhlásiti. (Schopť, IV. 11. a 61.) 

Politování hodné udalosti ve Vídni, kterú práve došlý k vedo- 
mosti verné poslušné podepsanélio méšfan.^tva hluboce nás dojaly. 

Naplnéni jsnie spnivedlivou bolestí, jižto zbuzuji v nás starosti 
o zachovaní trónu J. c. k. Veličenstva. Toliko zpráva, jež nás zá- 
roveň došla, kterak pod záštitou Vaši Kxcelence obyvatelstvo našeho 
hlavniho niésta jako jeden nníž povstalo k ocluané milovaného 
krále našeho, kterak obyvateló Pražští, zanechavše všeho strannictví, 
city své sjednotili pro blaho vznešené dynastie naši, zniírnila trpkost 
tohoto dojmu. Puzeno tém i to city verné poshišné pode])sané mé- 
šfanstvo spéchá Vaši MKcelenci vyjadrili, že smvšiení, kleré se pro- 
jevilo ve Vídni, a chovaní se Videŕiského obyvatelstva k našemu 
zemépánu odmítá s ošklivostí. 

Méštanstvo jest piícliylností a láskou k našemu milovanému 
zemépánu J. c. k. Velircnslvu Ferdinandovi, cisári a králi, a k jeho 
domu proniknuto. M^šfanslvo jest vysoce poléšeno smýšlením. jež 
obyvatelstvo Pražské k milovanému králi našenui projevilo, jest zá- 
roveň potešení) vyjádíí'iiým hralrským sjcdnocením, které pri tom 
mezi obyvalelstveni n<'Mirckým a éeským na ochranu trunu J. c. k. 
Veličenstva a k (iorilcni jtMJnolv ve vlasti bylo ohnoveno 

Méšfanstvo kr. kľajsk<*lio mesta /atce, náležejic k jazyku neme- 
ckému, límlo záľovcii odinílá každou zod])Ovédnost, která by z roz- 
dílnosti jazyk()V('' mohla s(^ vyvozovali pro odlišování jeho zájmiiv 
od zájmu kri'ilov.-lví ('.rukého, a tímtu slávne prohlašuje. že toliko 
ve sjednocení némecki'lin a českého obyvatelstva zcMiié jediný pro- 
sti'edek shledj'ivii k iMlľž«'hí Jednoty král(»vstvi, kti»réliožto bralrského 
sjednocení s vylourenim všeho rozlišovaní obapolnýcli zájmíiv do- 
máhali se bude pevným jeho cilein. 

Toto smýšli'in' \ aši Kxeelriici vyjeviti dovoluje >i vrrné poslušné 
podepsané mršfan-tvo kľ. mr>la /alc«', dne 20. kvetná 1S4>>. 

iScliopť. IV. (;i.) 



ÍŽ40 Jelačiče bána list Národnimu Výboru. 

Jelacice bána list Národnimu Výboru. 

20. kvétna 1848. 

Na programu schôze Nár. Výb. dne 29. kvétna 1848 byl mimo 
jiné následující list, kterýž tu pŕečten : 

Slavný Výbore Národní ! Na den 5. června (Junia) t. r. položen 
jest snem trojjediného království Dalmátskeho, Chorvátskeho a Sla- 
vonského. — Kterak a na jakém základe sr)ém ten bude složen, 
shledáte na pŕiloženém prozatímném naŕízení, od banské rady vy- 
pracovanom, kdež pod číslem 8mým výslovne se prohlašuje, že 
na fečeném sneme príhodné misto bude dano zástupcom kterékoli 
jiné zeme rakousko-slovanské, kdyby snem prítomností svou chtôli 
poctíti. 

I teší mne, že SJavnému Výboru, jakožto zástupci pobratim- 
ského národa českého, tedy rakousko-slovanského, mohu to oznámiti, 
zdvorilé pozývaje ho, a jím celého národa českého, aby — pokud 
možno — svrchu projevené pŕání národa chorvatsko-slavonského 
ráčil splniti a snem trojjediného království svými poslanci navštíviti. 

Prijmete, Ctení Pánove, úprimný pozdrav môj. 

V Záhrebe 20. kvétna 1848. 

Jelačič bán. 

(Orig. chorv. v Náľ. Nov. 1848, 47). 

Po preclení tohoto dopisu nasledoval nesmírný potlesk a volaní 
„slávy*. Horlivé rokováuo, klerak pŕání projevenému vyhoveli, i sneseno, 
k návrhu hrabéte Wurmbranda, aby pp. Kar. Jar. Erben a Vil. Duš. 
Lambl, jižlo od výboru pro Slovanský sjezd vysláni byli do Chorvátska, 
by tam odlud podávali zprávy, byli považovaní zároveň za delegáty Nár. 
Výboru a od pŕíštího siiému českého v leto hodnosti potvrzeni ; dále sne- 
seno, aby Šafárik na pŕálelský dopis Jelačičňv vyhotovil pŕátelskou odpoveď, 
klerouž by podepsaly Výbor Národní i Výbor Stavovský. (Nár. Nov. 
1848, 47.) Odpovécf luto nalezneš niže, dne 3. června 1848. Tímto 
zpusobem počalo ec prakticky provádéli, čeho si pŕál nejmenovaný, písmem 
F. označený vlastenec čoský ve Kvétech (1848, str. 206) již dne 18. 
dubna, ŕka: ^Slyšeli jsme a slyšíce plesali, že Haličané k nám do Cech 
chystají vyslance, ježto bratrství a vzájemnosl nám osvedčili mají. Neméli 
bychoni tolikéž učinili a do Hahče, ale i do Chorvátska podobné posel- 
ství od koruny české vypravili? Ba ješté dále by se v té veci pokročiti 
mohlo i mélo; totiž aby každá zemč slovanská k ostalním zemím slo- 
vanským ríše rakouské na snemy aneb ku stálemu prebývaní vyslance 
své posýlala, klerí by co orgán vzájemnosti pŕání, žádosti a slížnosti na 
jevo dávali? Návrh lenlo snad povšimnutí zasluhuje; ano mély by se 
i ve Vídni, v lomto prirozeném stŕedišti Slovanu rakouských sjezdy držeti 



Naŕizeni o uži vani testiny v iiŕadech na Morave. 241 

slovanské, an by jim více nepŕekážcl onen systém, jehož ukrutná slova 
byla : ,Já neznám v cíáaŕslví rakouském zadných národa, já znám jen 
poddané. 



tt « 



Naŕizeni o užívaní češtiny v úradech na Morave. 

'20. kvétna 1848. 

flAčkoli zHzení zemské od r. 1G28 predpisuje výslovné, že u úradu 
v lom jazyku vyjednávali se má, v kterém se zadají spisové, a dle §. 13. 
rádu soudního od r. 1781 strany i zástupcove jich jazyka v zemi ob- 
vyklého, tedy českého nebo nemeckého, mohou ve spisech svých užívati, 
pŕcce nebylo v markrabství Moravském snad [ani] jediného práva a úradu 
vrchního, jenž by v |)raxi zákony témito se byl fídil a lidu rozsudky a 
jiná rozliodnutí v jazyku českém byl vydával ; ano množí úiadové tak se 
zapomnéli, že pod záminkou jakýchsi vymyslených, jazyku českému odpor- 
ných zákonu žádosti neb žaloby české lidom nazpátek dávali, naŕizujíce, 
by je dali do nemčiny [)reložili a znovu je zadali." 

,Ze se s lidem moravským nemecké protokoly zavádély, které on, 
Derozuméje jim ani slova, mél podcpisovati. že se pozúslalosli d(*dicúm 
moravským odevzdávaly po ni'mecku, tak že tito nevedeli, co zdedili ; že se 
majelníkúm moravským, nemecky nerozuméjícím, grunty do knéh zapiso- 
valy nemecky, že kmotrové |)ľi kilu a svedči pri oddavkách polvrzovali 
v nemeckých knihách kŕticích a oddacích, nevédouce, co tam zapsáno 
atd., každému ze smutné zkušenosli jest védomo." (Týd. 235.) 

Rokem 1848 nenastala v onŕcli pnmčrech asi pííli.^ veliká zmena, 
ale vydano aspoň takéto naľíz''ní. 

Dle vysokého (h^kn^tu ni. si. zemskŕlio ])ľesidiuni od 12. kvrlna 
1848 č. 21)27. ukladá sc z iiarízoní pána iiiinislra záležitostí vnilľníí:h 
od 5. kvotna 1. r. c. 2. k. ]). úŕadňin, by hiidoucnč k loniii pri- 
hliželi, aby každá obec ixxlľízcná ohdržela na potvrzrni akspoii 
jeden vytisk zákonu a ohIáš«'ní všclikýcli, jenžto st^ záležitosti pod- 
daných týkají, ku ktc*n''niuž konci se úiadurn pnnu'ň'ný počet 
takových zákonu a ohl:'iš<'ni doruŕi. 

Nad to se úľadiurí nanziij(\ aby výroky (Besclieide), a všeliká 
naŕizeni obcini a poddanvni vvdávali v iazvku vlaslenskéni, v každé 
krajine obvykléni, v ktervuiž zvlásle i vseliké sinlouvy zhotovili 
se maj í. 

Od c. kľ. kľaj>kr'lM) iiíadu v l>rnr'. dne 2<>. kvrtna 184S. 

Ferdinand hrahé z Bubna, 

c. k. ni. -1. ^Mil)<'ľn ľa«l;i ;i knijsky. 

(Tv.l. 2;u>.) 



ir. 



242 Dra. Riegra „Slovo k Moravanňm". 

Dra. Riegfra „Slovo k Môravanúm". 

21. kvétna 1848. , 

Provolání toto nedatované, vytišténo bylo (kusé) dne 21. kvet, v č. 40. 
„Konst. Pražských Nov." i uveŕejnéno též v tiscích zvláštních. 

Bratŕí Mora vane a Slezáci ! Srdečné pozdravení od bratH vašich 
v Čechách! 

Již konečné odbila ta hodina, jejížto uderení jsme tak dávno 
toužebné očekávali, hodina, kde s tyla našeho bylo sňato ono jarmo 
vlády nenávidené, kteráž po dvoje století práva naše pŕirozená, po- 
litická i národní bez milosrdenství utiskovala. 

Náš dobrotivý a spravedlivý král Ferdinand poznal zlomyslnost 
dosavadních rádcú svých, kteŕíž spravedlivým žádostem hdu jeho 
k uchu jeho dojíti nedali, — odehnal je od své posvécené osoby, 
a navrátil národu našemu tato práva pŕirozená i národní, kteráž 
mu posud by la nespravedlivé zadržovaná. 

Již nyní môže každý pozvednouti hlasu svého, zastatí se o své 
právo, pronésti žádosti své. a bratr k bratru promluviti slova srdečná. 
Slyšte taková slova naše, nejbližší a krevní bratŕí naši! Více než 
dve sté let minulo od onoho dne, kdež plukové pŕedkú vašich na 
Bílé Hore u Prahy společné s pŕedky našimi k bitve rozhodné se 
postavili. Znalit tehdáž zajisté pŕedkové vaši, co tu stálo v sázce, 
vedeli, že se tu hraje netoliko o svobodu společnou Cechá a Mo- 
ravanĎ, ale také o zachovaní společné národnosti naši — o samo- 
statnost krásne koruny české, kteráž zlatým vínkem svým trojjedinou 
naši vlast česko-moravsko-slezskou objíma. Protož bojovali také [s] ne- 
vyrovnaným hrdinstvím, protož toho dne samé Cecliy udatenstvím 
pŕekonajice, padli na bojišti až do posledního smrti hrdinskou. 
Tento skutek bude večné co stala hvézda mezi nejslavnéjšími na 
nebi společné slávy naši záriti! — Tento den jest v knihách ne- 
rozdílné histórie naši jako poslední list a rozhodným významem 
svým nade všecky jiné duležitý — téžký, pŕetežký obsahem svým ; 
nebof cokoli odtucf v knihách téch až do našich dnu psáno, jest 
bud poiihým a nevyhnutedlným následkem jeho, nebo je tam jen 
jako pro nuzné vyplnení místa položeno. 

ík'atľí I památka toho dne jest jako kríž nad hrobom rodičô 
našich, na<i nimiž my verné deti jejich společné slzy proléváme, — 
neboí toho dne zasvétili rodičové naši krvi společné prolitou večné 
nerozdílný spolek náš. V pravém objetí bratrském stáli toho dne 
Cech i Moravan v zápasu snirtedlném o samostatnost vlasti své, 
od veku společné. — Padli zároveň. Co se dále s nami delo. nechci 
tuto vypisovati. (Itemc-li v kronikách našich, bude nám te/ko ne- 
zaplakati nad trápením národu našeho, ačkoli /lé svedomí pánu 
našich spisovatelúm ])ŕíb(Mm techto nedopustilo, aby smeli odkrýti 



Dra. Riegra ^SIovo k Moravanfim*. 243 

pravdu celou a nelíčenou. Od toho dne až do iéchto dob bylo 
v zemích našich ticho hrobové, (^o jsme za ten čas snášeti museli, 
vy to znáte, bratŕí ! — Nechceme o tom slov šíŕiti, kterak svoboda 
naše až do té chvíle proti silám nepŕátel našich hrdinsky uhájená, 
v prach a blato byla scšlapána, kterak nejslavnéjší mužove naši 
smrtí mučedlnickou za samostatnost společné vlasti naši na po- 
pravišti hynuli, — kterak otcove naši z této zeme, z pravého dé- 
dictví pŕedkú svých vyhnáni, po cizinách sem a tam blouditi museli, 
nemajíce, kdeby položili hlavy své! A ptáte-h se po kostech ve- 
likého Moravana Komenského a tolika jiných muža slechetných 
a učených z krve naši : v cizí zemi museli je složiti. Moravané i Ce- 
chové byli rozptýlení po šírém svété, rovnéž jako nékdy židé po 
pádu Jerusalema. 

Jako tito zmizeli jsme též i my ze rady národov evropských, 
a koruna česká, kteráž se prvé záŕila mezi nejbohatšími, ztratila 
tehdáž moc a slávu svou. — Odtud nemohli jsme více slovo vésti 
mezi národy sveta, jako jsme prvé činivali v dobách dôležitých 
moci rozhodnou. 

Jméno naše prišlo v Evropé k zapomenutí. 

Avšak nebylo dosti na tom, že jsme nemohli vice promluviti, 
za hranicemi u veliké radé národu a státň evropských — ale ani 
doma, kde za času staré svobody národ náš sám byl zákony dával, 
nesmeli jsme více ceknoiiti o svých právech a potrebách. 

Od té doby byla poroba naše úplná. Činili s nami, jak se jim 
zlí bilo, nakladali s nami jako s nejakým zbožím. Pomlčím o tom, 
kterak od naši porážky v tom roztrženi Cechu a Moravanfi tolikerá 
bída, tolikere nohtéslí na nás se s valilo. 

Nechceme vypisovaním tolikere krivdy vzbuzovati l)onri v srdci 
vašeni, kteréž jest b('ztolio naplneno horkostí nad tím, co jste pre- 
trpeli od této dol)v, CO společiií'i koruna naše padla, a my všickni 
zároveň s ní s[)ol(.Mnoii svohodii svou ztratiii. Nač bycliom Vám 
méli pŕipoinínati. kterak od té doby svazek poddanství našelio rok 
od roka se utužoval, a uboiitMuu lidu naseniu vždv nová a ne- 
spravedlivá bívnirna se ukladala. Vy to znáte, však jste to zkou- 
šeli rovrn'ž jako hrali i Vaši - - (!ecliové! 

Sousedum riadim, náľoduni okoliu'in uevedlo se ovšoni o mnoho 
lépe, ale j(^<t utrp^'iu' jedno, v uéniž národ nás nemá sobe rovného. 
Jako oteúni našim po l)ilve belohoľské jazyky vyrezávali, tak po- 
toinkúm jich einili neushUe po dvoje století Jazyk naui od Boha 
danv, jazvk. ktrrvníž ;i]M).-s|()lové naši. sv. (Ivril a M«'tliod. nám Mora- 
vaníim. Slov.lkuin. ('.echuíu víru Kristovu /veslovali, jazvk sv. 
Václava chteli rulni vyrvali z i'isl a cizí vnucovali nám znň. 

Náš jazyk |>í'irnzený vy|)udili ze skol našieh, ze \šccli soudu 
a úŕadíi našich: ciziiice j)ovolali «Ío zeuu' našich, slova sjiravedlnosti, 
ač bvla-li takov;i --- nni^rli jsme sivšeli jazvkem ncm<M-kvm a cizi 
nebo odrodilí iiíadníci cizím ja/.vkem nám rozkazovali. 

K)* 



244 Dra. Riegra „Slovo k Moravanňm*. 

Nerozumél-li našinec rozkazúm takovýni. trestali jej začasto. 
Nadarmo hledali jsnie podpory a pomoci, žádný úŕedník nás ne- 
ch tel vyslechnouti, žádný nám nerozumel. V obnovenom zŕízení 
zemském byla nám rovnost reči naši s rečí nemeckou slíbena a zá- 
konem pojištena. 

Však znáte, jak se slib ten zachovával. Když jsme se ve vlastní 
zemi své po otcích zdedené, pred soudnou sto:icí spravedlnosti 
o své právo hlásili, museli jsme si najmouti tlumočnika, kterýžby 
za nás stižnost naši pŕcdnášel. Jazykem našim, kterýmž by se 
v zemích našich — podlé práva a spravedlnosti aspoň ve všech 
osadách, kde se mluví rečí českoslovanskou nebo moravskou, vy- 
učovati mélo, povrhovali tak velice, že ani na vysokých školách — 
jediných v celé zemi moravské, profesora toho jazyka ustanoviti 
nechtéli. 

V takové ponížení a potupení pŕivedli konečnr starý jazyk 
náš, že Cech anebo Moravan, znající jediné jazyk sviij národní, za 
sprosfáka, ba na své vlastní púdé za cizince považován byl, — 
a bud svĎj jazyk prirozený zúplna zanedbati a jako zahoditi, anebo 
ve vsech úŕadech cizineovi místo postoupiti musel. — 

Necítili jsle to i vy rovnou mérou jako my? — nep^ekypéla 
vám žluč pro tyto krivdy jíiko nám? — Od té chvíle, co bélohorská 
bitva spoločné svobodé naši ukrutnou ránu zasadila, tu klesnul 
národ náš, jako polomŕtvy ve mdlobu smrtedlnou. Náš stav byl 
jako stav človeka, kteréhož byU pochovali, domnívajíce se. že je 
mrtev — proto že se tak zdalo. — Avšak národ náš nebyl mrtev. 
LfCžel jen ve mdlobách, cítil, kterak se chystali jej do hrobu vlo- 
žiti; cítil, jak se naň sypaly hroudy litisku, povržení, hanby a za- 
pomrnuti. Ukrutné tížilo jej bremeno to — oudy jeho zemdlené 
nemohly je se sebe odvaliti -- reč jeho byla udusená, — den ode 
dne očekával poslední hodinu sk u teč n é smrti své — rád bv bvl 
volal o pomoc — ale ani vzdechy smrtelné, jež vyrazil z prsuu 
svých, nepronikly na svetlo boží skrze hluchou zemi, kterouž jej 
byli zahrabali — myslíce, že již na veky. — V jeden hrob byli sme 
uložení jedním dnem Cechové, i Moravané. abychom z neho zase 
jednou, ažby prišel den z mŕtvych vstání, pospolu vstali k novému 
životu! Hle, tento den pŕiše!, a, bratíi, meli bychom se od sebe 
odtrhnouti práve nyní, kde cizí živel národ náš pohltili hrozí, kde 
slabobt sil našich pro dlouhé odpočinutí nedospelých — kde bu- 
doucnost naše — plamennými slovy nás vyzývají, abychom se i nyní 
bralrsky pod{)orovali — abychom obnovili a utvrdili svazek tisíce- 
letý pŕedkň našich pro společne spasení I 

vSlyšte nás, bratŕí Moravané, Společníci utrpení naseho ! Když 
jsme, scbravše všecky sily své toto bremeno cizoly a nespravedlivé 
vlády se sebe setrásli, tu sme spomínali nejdŕívc na vás. Byl to 
den 11. bŕezna, pro nás \Ociw parnátuý, když jsme se sešli v síni 
SV. Wáclavské v Praze pred obličejem dél a vojaka sc zbraní na- 
bitou, abychom pozvedli hlasu svelio za svata práva lidu svého, 



Dra Riegra „Slovo k Mtínivanurn*. 1*45 

kteníž die vúle boží náleží každému národa — abychoni zadali na- 
7.pet, CO nám nepráve bylo vzato. Toho dne niel lianeljný Metter- 
nich, potlacovalel vší svobody, zvlášté pak úhlavní nepíílel nás 
Slovanú — všeckii moc ješte v rukou. Ve Vídni bylo lehda ješlé 
ticho, a nenadali jsme se vecí tech, kteréž tam potom na.stoupily. 
My nemeli na strane své proti nepŕiteli tak mocnému ničehož než 
dobré právo své a pevnou nádeji v ochranu boží, že nás a spra- 
vedlivou vec na$i potlačiti nedá. — Stáli jsme samotní, nemajíce 
nikdež pŕílele neb soudruha počínaní svého. — Kde jsme meli 
hledati pŕízeŕi neb sympatii*? Kde jakou podporu? Ci snad u Némcô, 
proti niraž jsme my Moravané a Cechové od nejteiiméjší staro- 
vekosti, do níž histórie naíe zasahá. od časň Samovvch a Sväto- 
plukových až na naše dni v neuslálém boji o samoslatnost neb 
aspoň o reč a národnost stati museli? Meli jsme hledati ochranu 
národnosti naši u národu nf'ineckého, kterýž k nynéjší sile své 
došel jediné zničením a pohlcenim národností Slovana polabských, 
jehož dobrá polovice jen násilím i ouskokem znemčená krev slo- 
vanská!? Ci jsme se snad meli ohližeti o pomoc u Rusa, abychom 
upadli v otroctví l)ídy desetkráte horší než bylo to, z néhož vyváz- 
nouli jsme se namáhali. A nebo snad u Madarô, kteríž k žalosti 
naši vaše i na^e nejbližši bratry, Slováky, utiskují a národnosti zba- 
viti usilují? 

Což bylo prirozenéjšílio. že jsme se v tomto stavu svém nej- 
prvé po vas oiilíželi, védouce, že vy pod tím samým bŕemenem, 
jako my, sténáte, že i vy s nami stejné potreby a žádosti máte. — 
Abychom k opravám, národu našomu potrebným, jnadnéji pristou- 
piti. abychom lidu v (iľcluich. a snad jeste více na Morave utlače- 
nému k lepAíiiiu <tavu j)í)moci, a })r()ti jeho i národnosti naši 
stálemu uliskov.'nn' pevn^Ji na odpor })Ostavili so iriohli: žádali 
jsm(» si spojrní s Moravou, aiieb ľadť-ji u{)('vnení a sesílení tisíce- 
letého svazku s n í. 

Když se. l)ľatľí. talo ž.-idosl ponrjprvt^ v srdci našeín ozvnla — 
nebvla Moniva jí'štr zi.nn' konstitiiŕní — vseliká moc ležt'la ješté 
v rukou kľí'ile na.-elio sj»olr(iiŕho. j» niuž sine žádosl svoji preduesli. 
V lom pobouh'UÍ nivsh !ia^i<'h, kdí* se Uí'im jednalo o dobyií nej- 
svet«'j.šícli -latku náiodnícli, o svol)odu, samoslalnost a národnost, 
neméli sme do<li (•Jila<lnr iuzvaliv, ahvchoni vvhií'dávali k žádosti 
své slov lakovvcii. klciVí/. I>y iiikoli(\ a na žádnť" slranŕ uľa/iti ne- 
mohla. \'vcli:'i/<'ií(M' z jiíc^vrdrcní. /.r 1 U Vás lakové spojmi .^^e 
žádá. a v.-eni kľaj:iiiiini n;i>ini víhnio bude. v kleľ«''nr/lo inínrni nás 
také mnohé h la -y i'isttií i pisriuín od ^loľ;ivain'iv saniýcli potvr/.o- 
vali. žiidali j-ni»' (>r«;'.l 'iíummm Jcijnodu.-ií o lolo spojmi r.«M'li s Mo- 
ravou jíiko žrnicli. kh-rv/ n-'}iorhyhuje o l;i-.-(' milenky svj' k <o]h\ 
otce o ruku jrií /.nl.:. 

\en;í(l;dif .j-"iiľ' >•• tcii(l;'i. /.«' tnín /."Hio-t na.-e n.-'uii za zli- vy- 
kládjina l)ud«* i:<'{)'»i!ivs!ili jsmr, zr -»• naj(!(Hi uu'zi Wmii lidé. 

kteriž o niU. hľ.iiíi'-i; X'.i-idi. ľoz!i;i«ti l)udi>u lianrl)né pr»vrsii, jako 



246 Dra. Riegra „Slovo k Moiavanúm". 

bychom my Vás, stejnorodé bratry své sobé podmaniti, a z Moravy 
nejakou služebnou krajinu udélati chtéli. Jak veliká je nestydatost 
tčch, kteŕí nás mezi Vami v takové podezŕení uvésti se snaží, po- 
znáte v plné míŕe, když povážite, že jsme v tom okamžení, když 
jsme se poprvé — a to dŕíve, než sama Víden sméle o svätá práva 
národň hlásili, stejná práva pro všechny žádali, a pro naše krá- 
janý nemecké rovnéž jako pro české. Môžete-li véŕiti, že bychom 
méli vétší spravedlnost a vétší lásku k jinorodým krajanúm našim 
Némcúm, nežli k Vám, kteŕíž jste s nami synove jednoho národu 
— jedna krev ? 

První slib, kterýž vyšel s trónu milostivého našeho císaŕe a 
krále, k pojišténi nové svobody zemí našich, pravil toliko to, že se 
za zástupitele zeme pokládati búdou starí stavové zemští, sesileni 
jediné nékterými vyslanci mést. My ale, Cechové, byli jsme presved- 
čení, že by takovýto snem nebyl pravým zastupitelem národa, když 
v ném nejsilnéjší a nejdúležitéjší díl jeho, když v ném dústojný 
stav selský z vlastním i poslanci zastupován nebude. 

My Cechové, byU jsme prvnl, kteHž jsme žádali, aby také stav 
selský, a vôbec lid venkovský, mimo královská mesta osedlý, skrze 
poslance a zástupitele své, na sneme obecném o dobro svoje a zeme 
své starati se mohl, a netoliko pánove a téch nékolik mést králov- 
skýcli. My žádali, aby lid selský a méšfané menších mést ochran- 
ných a poddaných i u vás na Morave, podlé stejného pravidla a 
tak hojné a silné jako se nyní u nás v Čechách skutečné stane, 
své poslanec na snem zemský posilati mohli. 

Žádali jsme a prejeme Vám posud, aby lid Moravský vyslance 
na snem sám, a pŕímo, nepiostŕedné volitl mohl, a ne pouze tak, 
jak se to nyní u Vás zavádí, kdežto jenom za sebe volence volíte, 
kterýmžto právo odevzdati musíte aby nékoho zvolili, kterýž by 
Vás na sneme zastupovati mél, címž se Vám múze snadno stati, že 
tito od Vás vybraní volenci nékoho za vašeho zaslance a vyslance 
na snem ustanoví, kteréhož byste k tomu jak živi nebyli vyvolili, 
kdybyste jej byli jmenovali sami, jak lid v Čechách to právo má, 
i užíva. 

Jest v tochto žádostecli našich to obmyšlené, od nás Cechu 
utlačovaní lídu moravského, pro kteréžto na nás žalují pred vami ? 

My žádali, aby obe zeme společné o svýcli vécecli se radily, 
aby o záležitoslech domácich spoločné jednali a rozhodovati mohly, 
tak aby lidé, neznající našich domácich f)otľeb a stavu našeho, 
nám ničehož na škodu naši predj)i>ovali nemohli. 

Kde je v praní tomto néjakŕ vypínaní so (^echíiv nad Mora- 
vany, jakéž nám nepráteló jednoty nasí vytýkají? 

SuJtež sami, bratrí — vlastním rozumem a chladnou myslí, 
zdaliž to noní krivé i hanolmó v podozrení uviklôní našich v pravde 
bratľskvch ťimvslň? 

Zdaliž oi)akování takovych bájek noní pravý norozuin? 



Dra. Riegra , Slovo k Moravanúm**. 247 

Časové již minulý, kde jeden národ nad druhým by smel pa- 
novati. A bohdá, že se již vice nevráti. — Když jsme pevné pre- 
svedčení pronesli, že nebudeme dele Irpéti, aby národnost nemecká 
naši a vaši potlačovala; když jsme v sobé sväté uzavťeli, že život 
svoj v obeť položíme, abychom toho dovedli, by ve vlastech našich 
národové na základe rovnosti a stejného práva vedie sebe, ne pak, 
jako posud bývalo, nad sebou živi byli, nemúžete-liž opravdu ve- 
rili, žebv nám v takovém svatém okamžení tak nečistá, hŕíšná a 
nebratrská myšlénka pŕipadnouti mohla, abychom nad vami nejaké 
panství provozovati chteli? 

Já doufám. že i vy priznáte, že takové zprávy o nás roznášeti 
nemohla, než patrná zlomyslnost, anebo podezŕivá zaslepenost 
a žalostné nedorozumení. 

BĎh nás ucho vej takových myšlének, a vás bratŕí milí! uvaruj 
lakových falešných pŕátel. 

Cokoli se mezi nami díti bude — nemá se stáli z nijakého 
nucení, ale na spoločném usrozuméní — k obapolnému prospechu. 
— Jinak bychom ani sami nechteli. 

Milostivý král náš dal nám za odpoved k druhé žádosli naši 
o spojení s Vami: že o veci té rozhodnouti nechce, pokud Mora- 
vané sami k té žádosti nepristoupéji. 

A my jsme spokojeni s rozhodností touto, dokládajíce, že dou- 
fáme na budoucim konstitučníni snemu Moravském slyšeti pravý 
hlas národa, a že jediné to ustanovení za pravé, za skutečnou vôli 
veškerého lidu moravského uznávali budenie, kteréž o veci té vydá 
tento snom, ve kleivni netoliko páni, ale i stav selský i nu'slský 
podlé stojného spá>obu jako u ná?? v Cechái-h zastoupeni búdou. 
Do té chvíle pokladáme otázku tu za nerozhodnutou, a nohodláme 
ničehož v ní Oiniti. Do té chvíle uliší se bohdá mezi vami mysl 
léch, kteŕíž nepravými povrstini byli pobouŕeni — vyjasni se mysl 
téch, u nichž nevriisnou a nospravedlivou podezľivoslí byla zakalená. 
Již nyní z mnohých strán Moravy príznivé hlasy pro spojení takové 
k nám docházrjí a množí z nejšlechetnejších a nejmoudívjších Mo- 
ravanô. množí z IlcIi, kteríž se o svobodu, zvelebení a vzdelaní lidu 
moravského, a nejxírušené zachovaní národnosti jeho ode dávna, 
ba tehdáž, kde to mnohému z nich na škodu bvlo, snažné zasazo- 
vali, projevují nám ústnr i pisemnr, že takové spojení s Cechy pro 
Moravu za velmi uzitt'čné a žádoucí pro zachovaní národnosti naši, 
ano, k obrana' spoločné nopodk'lilosli naši, proti cizí pŕomoci. za 
nevyhnutodlnó pokládají. 

Douťámo, ž(í toto mím-ní nrjšlochotnt'jších krajana a {)ľavýoli 
pŕátel vašich, bud(» také obocným minrnim záslupcu lidu morav- 
ského na builoucím snrmu moravsk«'m. Prilil;ísí-li sr UmiIo siirm 
proti lakovému ))ľalľskfmu, rovná práva za základ majícímu spojení 
s Cechy — pak dej so vide Boží I — My upustíme docola od po- 



248 Dra. Riegra , Slovo k Moravanňm". 

zvaní svého a žádosli své. — O nucení néjakém nemňže býti ani 
reči. Byfbychom i deselkráte silnejší byli, byfbychom toho i snadno 
docíliti mohli : — Búh nás uchovej, abychom bratŕím svým rodným 
násilí nejaké činiti meli. Nechcete-li společné s nami na vétším, 
nádhernéjším a trvalejším chráme společného štéstí stavéti, nuže, 
budujme každý pro sebe, a žijme když ne vespolek, aspoň pokojné 
vedlé sebe. 

Jenom společnost na základe lásky a společného prospechu 
založená, môže míti zdaru a dlouhého trvaní, ale která se zpúsobí 
nucením a proti vôli národu — ta se v krátce a obapolné ne beze 
škody rozpadá ! 

Zakládejme teda spolek svoj jediné na základe lásky — bratr- 
ského mezi sebou usrozuméní a obapolného prospechu. 

Protož odporujeme my Cechové proti ustanovení, obsaženém 
v rozhodnutí k druhé Pražské žádosti od 8. dubna, že se otázka 
o tomto spojení Cech a Moravy na snémé všech krajin ríše rakou- 
ské rozhodnouli má. 

Toto je proti právu jak Moravanô tak Cechô, proti samostat- 
nosti koruny České. Odkud pfichází takovému snemu ríšskemu 
právo, rozhodovati nad nami i nad Vami? — Odkud jemu toto 
poručenství nade dvéma kmeny svobodného národa, od vékô ne- 
podlehlé, samostatné korune České spojeného? 

Vám bratrí Moravané! Vám jediné, nikoli ale jiným národom 
ríše rakouské, náleží rozhodnutí o veci této. 

Jest to véc mezi nami, véc domáci, a nikdo nemá práva, 
moci svou a slovem svým mezi nás se vtĺrati, leč bychom ho 
sami za rozsudího požádali. A ŕeknete: kdyby vétšina vašeho snemu 
takové bližší pojení s Cechy žádala i uzavrela, zdaliž by vám v ten 
onen snéni ŕíšsiíý mohl pŕekážcti? 

Nemôže! A kdyby vétšina zástupcô Vašich na snemu proti 
tomu se prehlásila, a snem ríšsky na vzdor tomu ustanovil, že se 
Morava k Cechum pŕipojiti má, mol by právo Vás k tomu nutiti? 
— Nikoli! My sami Cechové bychom takové rozhodnutí neprijali; 
my sami prolilásili bychom se proti takovému spojení nucenému; 
ncbot chceme spolok, jak praveno, jedine na základe lásky, svor- 
nosti a rovnosti. 

Cokojrne teda v pŕátolském pokoji nového snrniu moravského 
a českého, na nichž zástupcove národa našeho všoho stavu shro- 
máždŕni búdou (lokoli ti nad nami rozhodnou, a za prospešné 
pro národ náš pokládati búdou, s radostí prijmeme. 

Do té chvíle odložme mozi sebou všecku (joli jaká) nedôveru 
a malichernost, podozľivost, ktorá bratrôm nopfísluší. 

Vy pak bľatľí! neodstrkujte ruky Vám k vornónm pŕátelství 
podané; neodvracujte se od nás, kdy vás láskavo v náručí hratrském 



Dra. Riegra ..Slovo k Moravanom-. 249 

obejmouti chceme. Pamatujte na radu Svätopluka krále velko- 
moravského. kterýž inoudrým podobensivím synuni svým ukázal, 
{ak velice duležita jest svornost. 

V roztržení svém jsme slabí, ale spojenými silami odoláme 
snadnéji nepHteli, kterýž by se národnosti nebo svobody naši do- 
tknouti mohl. Hlas náš pak bude vážiti vice netoliko v saraém 
cisaŕství našem, ale i v Evropé vúbec. 

Stará sláva a bývalá dôležitost naše mezi národy evropskými 
vráti se zase k nám. Spojení naše v každém ohledu obéma stranám 
má býti prospošno. Naše pomery a okolnosti jsou takoŕka naskrze 
stejné, stejné pásmo zeme, stejný spĎsob a stav hospodáŕství pol- 
ního, pôda stejné úrodná, ŕemeslnictví a prúmysl vĎbec u nás na 
stejném téméŕ stupni dokonalosti. 

V nôkteré veci Moravan nad Čecha vyniká, v jiné zas Cech 
nad Moravana uméleji si počína, tak že jeden druhému umelostí 
a príimyslností více prospívá, než aby mu v ceste stál. Cechové 
mají své Labe. na nt*mž zboží na pCilnoc vyvážeji a dovážejí, Mora- 
vané zase svou Moravu s Dunajem, a tudy s celým svetem na po- 
lední a východní strane jsou ve spojení, zajisté neméné dôležitými. 

Tak sobé vespolek môžeme pomáhati. Tytéž zákony, kteréž 
za nevyhnutedlné pokladáme k podpore prômyslu a rolnictví, též 
vaše mesta a fabriky, též vaše polní liospodáŕstvi pŕivedou k plnému 
rozkvetu Jeden a tentýž národ obýva v obojí zemi. Lid v obou 
stejné vzdelaný V Čechách i na Morave tentýž zpôsob života ob- 
čanského i spolecenského. Obraíte zraky své na kteroukoli stranu. 
Ciň CO (-iň, ní'iiajdeti* zajisté rozdílu v našich potrebách a našich 
žádostech. neclokí'ižete, že l)y to, co by sloužilo zemi České k pro- 
spr-cliu, i Monive mohlo nepľospívati aneb dokonce škodili. U vás 
jako u nás policba v stejné nnie tech samých oprav, ve školách, 
ve zrízení .soudiiíin i riľaihiírn. U nás jako u vás ti-eba porádek 
obecní v tentýž zjiiisol) opiaviti. Ľ vás jako u nás nuisi se stavu 
sejskému a lidu vunkovskŕinu ľvchlvmi a mocnvmi ])ľostredkv 
z utištônélio a svoljodneho občana nehodného stavu pomoci 

Náš stav jest vp všeni stejný a tudy i prosprch z téch samých 
zákonu a oprav olíŕma znníni st«.'jnou niérou poplyne. Kdyby se 
ale prece síalo. /.e by IMoiava zvláštni nr*jaké okolnosti a potreby 
nHľla, dá se tu siiadiio pomoci lakovým základním pravidleni spolku 
našelio, aby poslancúm n.'iľodii moravského na snt'-mé společném, 
když by se j im viílélo, že Ijy nŕkteré nové ustanovení na Morave 
škodili nioliln. pľávo píí^-lušelo, hlas svnj obzvlášté poloziti s tou 
platností, že by lakový z;ik(>ii a vťibec žádnc ustanovení na Morave 
zavedeno bvti ih'IhoíiIo, k n«iriuž bv velšina imslancu moravskvch 
nf^pľi volila. 

Z takovéiio spojení n e m ú ž e ledy j)ľo Moravu n i ž á d n á 
škoda, ovšeín ale nnioliý užilek plynouti. prolo niejte jesté na jja- 



250 Dra. Riegra , Slovo k Moravan&m". 

méti, že spojíme-li se pak na snémé našem, více schopných a Hdu 
našeho milujících muža v jeden spolek se sejde, jenž sebe pak vzá- 
jemné ke skutkúm společné vlasti í lidu našemu stejné prospešným 
búdou podnecovali. Povážte, že spojivše moc a prostŕedky své vétších 
vecí budeme moci dokázali pro blaho národu svého, nežli v roz- 
delení, v jakém jsme byli za posledních dob. 

Spojme se leda, bralŕí! a jakož máme z minulosti společnou 
slávu — lak budeme pak i na budoucnosl míli stejné šléstí, slejný 
rozkvet blaha národního, a zase jednu slávu mezi národy. Spojme 
se — ale neodtrhujme se nikdá od mocnáŕslví rakouského. 

My sami, byfbychom i spojení byli, nejsme lak mocní, abychom 
v nej vétších bouŕích — zvlášté proti úlokúm všech nepŕálel, kteŕí by 
na nás bud si od východu nebo i od púlnoci vpadnouli méli, odo- 
lali mohli. 

V mocnáŕství rakouském jsme spojení na mnoze se kmeny 
bralrskými slovanskými, z menši čásli i s jinými, ale vždy v do- 
brém srozuméní ; nebot stojíme na základe slejných práv — a ob- 
čanské i národní rovnosti. S témito národy spojení môžeme se 
snadno a vílézné vší^m cizím úlokúm opŕíli. Náš prospech, naše 
samoslalnost žádá, abychom zúslali pri mocnárstvi rakouském. 

Vézle, že my Cechové nejsme lak zpozdilí, abychom rozlrho- 
vali svazek, z néhož nám na budoucnost lolik úžitku vyplývali 
bude. Neverte tedy tém, kteŕíž vám praví, že se chceme odlrhnouli 
od císaŕslví rakouského. 

Jsou ovšem lakoví lidé mezi nami, kterí tomu chléjí, ale la- 
kových jest u vás více než u nás, poznáte je po barvách jejich — 
po barvách černé-červené-žlulých nemeckých. To jsou ti lidé, kleH 
zamejšlejí císaŕslví naše — a zvlášté zeme koruny Ccské, Cechy, 
Moravu a Slezsko pod panství Némcú pŕivésti. Ti tomu chtéjí, aby 
náš milý císaŕ a král rozkazy od císaŕe nemeckého prijímal, klerého 
si Nemci nyní ve Frankfurte volili chléjí. 

Takovi lidé vybízejí vás, abysle poslali vyslance do Frankfurtu 
na nemecký parlament, čím by ste se za vazal i, poslouchati zákony, 
kteréžby si tam Nemci podlé potŕeb svých, snad ke škode naši 
udélali. Takbychom se my, sotva že jsme dobyli svobody občanské 
a národní ostali zase poddanými Némcú, spolu s naším císaŕera a 
králem. 

A ponévadž zeme uherské a slovansko-ilirské večné vékúv zá- 
konúv nemeckých nebudou chlíti poslouchati, muselo by z takového 
spojení s Némeckem nestoupiti roztržení mocnáŕství našeho. My 
pak Cechové až posud nejvíce jsme se opírali proti tomu, to spo- 
jení s Némeckem, a budeme se opírati i dále všomi silami, a kdyby- 
chom jsme i zaliynouti méli. 

A lépe nám zaliynouti, jakž mužúm sluší v boji pro samo- 
stalnost vlasti své a národnosti své, než samoclitíc pod cizí panstvo 



Dra. Riegra „Slovo k Moravanom". 251 

Šiji sklonili. My jsme odhodláni bránili mocnáŕslví naše, a korunu 
naši, budeli Iŕeba i krvi svou, aby se v ničemž pod poručenslví 
nové vymysleného císaŕe nemeckého nedoslaly, aby ze své neod- 
vislosli, celosti a samostatnosli nie nejmenšího nezlralily. 

Sudlež nyní sami, kdo pracuje na rozlrženf mocnáŕslví rakou- 
ského — a kdo s ním úprimné smejšlí. Rozmyslete si, chcete-li 
poslouchat léch zákonov, kleréž vám Nemci až z Frankfurlu výdaji, 
anebo chcete-li radéji s nami byli, a Hditi se témi zákony, kleréž 
si sami a společné s milostivým císaŕem a králem naším podlé 
potŕeb svých ustanovíme. 

Dopustíte, aby Nemci treba až nékam k baltickému mori syny 
vaše posílali, a místo vojska našeho domácího a rakouského, aby 
vám do zeme a do pokojných vesnic vašich posilaly posádky vo- 
jenské ? 

Chcete radéji Prušákň nebo Brandeburkú a jiných Némcú, 
aby náš císaf a král byl poddaným císaŕe nemeckého ve Frank- 
furtu, anebo aby byl vc Vídni pánem samostatným? Chcete radéji, 
abyste se stížnostmi svými v poslední instanci musili jíti až do da- 
lekého Frankfurtu, anebo aby se o léch vécech v našich zemích 
rozhodovalo? 

Roznášejí se u vás báchorky, že povzbuzeni a povznesení ná- 
rodnosti naši — je jakési znova zrození Husitství, a že sme my 
Cechové Husité a nepŕátelé víry katolícke. Tato lež je rovnéž tak 
nemotorná a nechutná, jako i jiné, kterýmiž vás ntkleŕí zlomyslné 
častuj í. 

Obyviitelslvo zeme ť(\<ké jv téiiM'ľ naskrze katolícke a víre své 
rovnéž tak oddáuo jako u vás na Morave. 

Katolické knežslvo ua^e má nejv«'tší záshihy o mladou naši 
s Váini spojenou liteľatiini — a j^ovznešení naši národnosti. 

Toto naše knežstvo nezanedbalo zajisté také náboženství své 
a knežstvo Moravské ninsi zajisté českému tu zásluha priznali, že 
v literatúre i v života nemálo ke zvelebení a oshivení víľv kalohcké 
prispelo. Jakžhy mohlo to, eo na ninoze z knezstva katolíckeho 
vyšlo, a v néni svou hlavní |)odpoľu má, byli odporem proti víre 
katolícke? 

Žádali jsnie ovšeni svobodn náboženskou pro všecka vyznaní, 
ponévadž jsme presvrdreni, že víra pravá vždy nad jinými zvít^-zí. 
a že víre kŕesCanskí' ani nej)rísluší, ani netreba jiná vyznaní utla- 
čovali. 

Vy vite, že vvdľžovjirn' cisárske rodinv a dvoru, s(* všíni jeho 
úŕedniclvem nesuiirni' pení/*' stojí, a že vy na to své dane [)latiti 
jste museli. ■ (ilif«'li by jsle uznati jestr jednoii*) císaŕe ve l'^rank- 
ťurtu, aby jste museli k u-lržování jeho tlvoia h'*ž ješlc jtM.lnou tolik 
platili ? 



252 Dra. Riegra ^Slovo k Moravanňm". 

Chceteli, aby vám tam ve Frankfurtu Nemci dané ukládaii, 
anebo aby jste platili jen tolik, mnoholi potreba k udržení moc- 
náŕství rakouského, a mnoholi sami pro udržení dobrého rádu 
v zemích našich, na snémé svém sobé uložili, za dobró uznáme? 
Rozvažte, chcete-li držeti s nami Cechy a s mocnáŕstvím rakouským 
a nebo s témi, ktefí nosí barvy nemecké, a kteŕi vás mají k tomu, 
abyste volili poslance do Frankfurtu, což činiti nemusíte; nebot 
ministrove naši oznámili toliko, že môže voliti, kdo chce, a že se 
nemá nikomu, kdoby voliti chtél v tom pŕekážeti. 

Vy pak sudte sami po rozumu svém. co by jste sami v tomto 
čase k prospechu svému činiti méli ? Vždyf pak lid Moravský již 
není ve stáŕí detinskom. — Vždy t pak jste dospeli, a poznáte, na 
které strane vaš užitek, — kde vaše škoda. — 

Pravili též nékterí, že žádáme spojení Moravy s Čechy, aby- 
chom prý užili bohatých fondu, nebo penéžitých základu š. nadaní 
moravských. — Bôh vi, že jsme na vaše základy takové ani ne- 
pomyslili. 

Kdybychom i méli společný snem, mohliby se všecky takové 
základy pod zvláštni správu postaviti, a jediné k prospechu zeme 
Moravské obraceti. Bôh nás ucho vej, abychom vám v tom pŕeká- 
žcti méli. 

Nechcemef zajisté škody vaši, aniž se chceme obohacovati 
z jméní vašeho. 

Mámet sami tak bohaté fondy školní a náboženské, že se 
mnoho z duchodô jich ješté k prospechu arciknížetství rakou- 
ského obrací, což ovšem nyní bude museti pŕeslati. 

Pravili vám falešní pfátelé a zloniyslní rádcové vaši, že chceme 
jméno zemo Moravské zrušiti, že žádáme, aby žádne j?ubernium a 
žádný appelačný soud na Morave nebyl. 

Kdo vám toto praví, v hrdlo Iže, a mužote mu snadno lež tu 
dokázati, opatŕíte-li si opis žádosti naši k milostivému císaŕi a králi 
našenui. 

Neprišlo nám na mysl, žádati o zrušení ani jediného z téch 
úŕadô, kteréž Morave zachovati žádáte. 

Zadali j^íme toliko pro sebe o nejvyšší úrady, neb tak ŕečené 
úrady dvorské, a to v ten spôsob, aby sc naše veci soudní. poli- 
tické a jiné skrze zvlnštní oui'ady České spravovaly. nebo! chceme, 
aby jazyk náš národní stejná práva s nemeckým niel, a aby nám 
teda právo príslušelo svým jazykem pŕirozenym až u nejvyšších 
ouradu dvorských vecí své vyjednávali; nebot jsme presvedčení, že 
takto spolu i lepší spravedlnost se stane lidu našemu, kterýž ne- 
mecky nerozumí. 

To by ale nebylo možná, kdybychom museli choditi jako 
posud k ťiradúm do Vídur», kteríž všecko nemeckým jazykem vy- 



Dra. Ricgra „Slovo k Moravanfim". 253 

jednávají, tak že se našinec s nimi smluviti nemaže. Siitlte sami, 
bratľí Moravané, zdali chcete pri takových úŕadech zäátati, nebo 
zdali radéji žádáte společne s nami takové, jak my je žádáme? 

Téch a podobných lží a krivých povestí více mezi vami se 
roznáší. Promluvil jsem o tčch, kteréž mi k známosti pŕišly. Možná, 
že jich lidé zlomyslní ješté více mezi,vámi roztrousejí, nebo kdo 
jednou škodili chce, vždycky si k tomu nójakou príčinu a nejaký 
prostŕedek vyhledá. Videli jste nyní, kterak nás hanebné u vás 
osočili, aby bratrství naše roztrhli. Uslysíte-li ješto podobné sočení 
a popuzování proti nejbližším bratrúm vašim, Cechúm — podívejte 
se dobre na toho človekn, ktorýž vára takové veci pŕednáší, ptejte 
se, zdali je človek poctivý, zdali dobre s vami smýšlel, zdali vám 
dobre činil, s várai láskavo jednal, pokud nám nová svoboda, kterouž 
nyní máme, udelená nebyla ? Ptejte se, zdali človôk ten nemá a ne- 
vyhledává užitek svuj v tom, aby všecko píi starom ostalo? Pak 
sami vše dobre rozvažte a snadno pravdu poznáte. Já již nechci 
Cechy proti tomuto utrhačství zastávati, jen o jedné veci nedá mi 
svedomí moje pomlčeti. 

Ostatné je mezi všemi národy vzdelanými svoboda náboženská 
zavedená a by la by nás hanba, abychom za jinými zústali Proto 
však ješté nepŕestávají Cechové býti dobrými katolíky, proto nebude 
v našem národriím snažení žádný človek husitství hledati. — Ale 
nechci vám pravdu tajiti, jest na nás skutečné néco husitského, 
anebo aspoň néco, v čem se s Husity, pŕedky níišimi, radi shodu- 
jeme. — 

Jako oni, tak i my chceme krásny po otcích zdedený 
jazyk v úcte míti a jej v literatúre národní y^om'x silami zvelebovali. 
Jako oni chceme \hist svoji a národ svúj nade všecko milovali 
a jeho samoslatnost i neodvislo.-t všemi silami hájili. Jako oni vy- 
lejeme radéji poslední krôpéj krve své, než bychom dopustili, aby 
svoboda koruny české, svoboda lidu našeho česko-moravsko-slez- 
ského v nejmenším zkrácena byla a cizí moc násilné nejaké panovaní 
nad nami si osobila. A v tom, douíáme, že i Vy, šlechelní Moravané, 
nám rukou bratrsky podáte a jsme presvedčení, že Vy, šlechelní 
vhtstenci, v takovém šlechetném husitství za nami neostanete. 

S tím se m(\jte dobre! Zpomínejte láskavé na bratry své 
v Čechách. — Huh ale všemohoucí rač nás osvíliti a dáti požehnaní 
své, abychom činili to, co k blahu národa našeho jediného a ke 
zvelebení naši vlasti společne sloužili môže. 

Dr. Fr. L. Rie^^er, složil. 



254 Ústni odpoveď cisárova Pražanftm. 

Že toto pronešené láskavé smýšlení dle širé známosti naši jest 
mezi všemi stavy národa českého obecné, osvedčujeme svým pod- 
píšem : 

Plaček, Jan rytíŕ z Neuberku, 

krajský sekretár. nejvyšái pisaŕ zemský a kurátor Matice české. 

Vojtech hrabe Deym. — P^lacký. — Klácel. — J. Slávik, pražský 
mešťan a mlynár. — Václav Štulc, knéz. — Jan Krouský, sedlák. 



Ústni odpoveď cisárova deputaci Pražské v Inšpruku. 

24. kvétna 1848. 

Jakožlo člen deputace Pražské, vypravené k císaŕi do Inšpruka 
s ubezpečením loyálností, Dr. Ruppert podával ve schôzi Národního 
výboru zprávu o její poselství. Deputace pŕijela ke dvoru do Inšpruka 
dne 23. kvétna. 

Na druhý den o poledni ustanovená byla audience. Deputovaní byli 
nejprvé prítomní mší sväté, aby prosili Boha za zdar dôležitého svého 
poslaní. První poklonu učinili arciknížeti Janovi, který srdečné a se zna- 
lostí včcí ml uvil o položení mocnáŕství i propustil deputované s ujišténím, 
žetč princem českým. 

Pred císaŕem mluvili kníže Rohan a Ruppert. Gísaŕ byl velice sklíčen, 
ale promluvil k deputaci slova srdečná. Též arciknížeti Františku Karlovi 
a jeho choti (rodičfim to nynéjšího císaŕe Františka Josefa) byla deputace 
predstavená a prívetivé prijatá. IJstní odpovécf cisárova dana deputaci 
v tato slova : 

Od našich milých CechĎ neočekávali jsme jiná slova, než jsme 
práve byli slyšeli; avšak v této dobé, v níž krvácí naše otcovské 
srdce, slyšeli jsme je s radostí dvojnásobnou. 

Až navrátíte se, vyslovte tyto city pred krájaný svými plným 
srdcem, í ŕeknčte jim, že nikdy jsme nepochybovali o vernosti a prí- 
vetivosti Čechúv našich. 

Sväté zachováme všecko, což jsme byli slíbili s vernou láskou 
našim národum na žádost jcjich. Však ale vétší, nežli kdy, jest po- 
treba, aby národové postavili se s vernou oddaností kolem trónu 
a vlasti, a i v tom nejvíce spoléháme se na naše Oechy. 

Vaše žádost srdečná, abyste meli nás mezi vami, potkala se 
s vroucim praním naším, ale nelze nám jíž nyní ustanoviti den 
vyplnení; však určitá ujištení zaneste do krásne Prahy, že bude 
naši prevelkou radostí možnost vás brzo a na delší čas navštíviti. 

(iechové zajisté uznávaj í za nový dúkaz lásky a nasí péče 
otcovské, že jsme povolali milého syna bnitra našeho za námestka 
v královslví Ceském; avšak ač jsme, pováživše okolnosti, za dobré 



Protest „4000* Pražanov. 265 

méli, posiati jej na čas k vernému vojsku, jež po hrdinskú bojuje 
za vlast, a v níž [v néniž] bije mnohé též srdce české, abychom 
nejpatméjším zpôsobem dali na jevo vdéčností uznaní úplné : pŕece 
postaráme se o to, aby prišel brzo mezi vás i byl jevitelem citu 
našich. 

Ješté jednou díky naše vám, vyŕidte souobčanúm va^im, uji- 
štení nejsrdečnéjsí naši náklonnosti a milosti cisárske. 

(Nár. Nov. 1848. 47.) 



Protest „4000" Pražanú proti privilegovanému zastoupení 

šleehty na snémé éeském. 

2«. kvétna 1848. 

Dne 27. a 29. kvetná 1848 konala se schôze lidu v lázni Svato- 
václavské, kdež mimo jiné Sladkovský pŕednesl své mínéní a návrh, jak 
by prvni náš úslavodárný snem mél býti zŕízen. Neshoduje prý se s od- 
povedí cisárskou, danou na druhou petici Pražskou, dle nížto národ český 
ua snémé zastoupen hyti má na základe nejširším, když na snem má 
prístup míti 210 osôb ze stavu álechlického, klerý v Čechách počíta as 
2252 hláv, a 330 poslanca volených od čtyŕ miliónu lidu. Nemohou prý 
na snémé takovém rcpresentovány býti všechny stavy, když již jediná 
kasta 210 hlavami proti druliým tak silné zasloupena jest. 

Sladkovský pŕednesl tedy návrh žádosti k Nár. Výboru, by budoucí 
ustavující snem český vsechny stavy, nejen šlechtický, ale také učitelský, 
knéžský vyšších i nižších tŕíd, obchodnícky, prňmyslnický atd. v sobé 
obsahoval. 

Em. Arnold namítl, že by Nár. Výbor, jenž sotva s prvním volebním 
ŕádem hotov jest, opét nový rád volební sestavovati musel ; k tomu že 
je čas krátky a že na nejvýš potŕebí, by náš první snem co nejdŕíve 
svolán byl ; dosti prý bude, když by pro nynéjšek sláv šlechtický jakožlo 
lakový ze snemu byl vyloučen, a šlechlici by naň jen lenkrát prístup 
méli, když búdou jako druzí poslanci, od národa zvolení. Pri tom Arnold 
éetl petici, jednající o leto záležitosti, kteráž má od Nár. Výboru v poradu 
vzatá a J. M. císaíské co nejdŕív predložená byli, tak aby náš první 
ustavující snem úplné z volcin' celého národa vyšel. 

Návrh Sladkovského i Arnoldiiv byly prijatý s dodalkem, aby tri 
depulovaní tohoto shroináždéní, a síce Med. Dr. Podlipský, Arnold 'a 
Sladkovský, v Xár. Výboru je pŕednesli a spolu i rokovaní prítomní byli. 
(Praž. Nov. 1848, 42. str. 3. si. 3 („Praha") a tamž, 43. str. 3. si. 1. 
<,V Praze"). viž též S(.:hoi)r IV. 22 (am 26. Mal) a slr. 20. (am 29. 
Mai). Tehda patrné poprvé vystoupil Sladkovský v Praze na veŕejnost. 
Píšef o tí>m Schopí* (IV. 23.): „Mluvilo se tam [ve scliúzi v lúzni Svato- 
václavskéj o vécech mnohých, mimo jiné. 1)y se žiídalo za bezodkladné 
odstránení knížele Windisclj;zľälze, komaiidujícího generála, i purkmislra; 



256 Program Sjezdu slovanského. 

dále, by šiechta jakožto šlechta k ústavodárnému snemu zemskému pri- 
pustená nebyla. Jednaní ŕídil mladý muž, jménem Sladkovský, Pražan, 
který však nyní domov má ve Vídni. Z jakého podnetu sem pŕišel, zňstává 
ješté tajemstvím ; budlo by! objednán [„verschrieben**J ke zpôsobení ne- 
pokojov, jichžto bez toho již došli míváme, anebo sem pŕišel z vlastního 
popudu, aby si zajistil pŕízeň lidu a potom na ní budoucí své štéstí za- 
ložil. Sladkovský jakožto Gech jest velmi výmluvný i molil snadno zmoc- 
niti se ŕízení scliuze, nebof tato skladala se ze společnosti, o nížto se 
podobalo, že rozčiiením jest velmi prístupná.* 

Zdali zmĺnéné návrhy nebo resoluce byly podány Nái*. Výboru, 
o tom jsem zprávy uenalezl, ale Pražské Nov. 1848 v čísle 43. str. 1. 
si. 2. uveŕejnily toto „Vyjadrení* : 

My jakožto obyvalelé mesta Prahy tuto vesmcs vyznávame, že 
dle príkladu mesta V^ídnô se v náhledu o prospechu jedné komory 
bez stavu panského pro ríšsky snem docela shodujeme, a chceme, 
by na Pražský snom zadných privilegovaných osôb neb stavu ne- 
pŕicházelo, nýbrž jen jediné lakových, jenž k tomu od národa 
zvolení jsou. 

V Praze dne 26. kvetná 1848. 

(Nasleduje, dle udaní, 4000 podpisô.) 

Ze pravé tato resoluce, kteráž v Praž. Nov. uverejnená jest beze vší 
poznámky, beze všeho úvodu a spojení, skulečné prijatá byla v onom 
shromáždéní lidu v lázni Svatováclavské, vychází ze zprávy Praž. Noviu 
čís. 42., kteráž oznamuje, že „vysloveno úplné srozuméní s Vídeňčany, 
jenž byli aristokracii porazili a jednu komoru vydobyli. ** 



Program Sjezdu slovanského. 

27. kvétna 1848. 

Kam sméŕovaly mysli poŕadalelúv Sjezdu slovanského v Praze, o tom 
dáva návéští následující program predmetu v, o niclíž na tomto sjezdé 
mčlo se rokovati — program (dle ústni zprávy p. Jos. Jirečkovy) vyhoto- 
vený hlavné moravským Čechem, Františkom Zachem, prijatý od výboru 
prípravniho a uverejnený novinami jcšlé pred zahájením sjezdu. 

• V posledních týdnech pŕetvoŕují se docela skoro všickni 
evropští státové. Všude se jedná o zrušení samovolných vlád, o vétší 
účastenství lidu pH vláde, o štátni oprávneni potlačených národ- 
ností. 

My Slované rakouští nevstoupili jsnie na tu dráhu teprve ná- 
sledkem udalostí v cizine sbéhlých: snaha po konštituční í^vobodé 
a národníru vyvinování jest u nás, jako u mnohých národu jiných, 



Program sjezdu slovanského. 257 

historická a púvodní; ačkoliv netajíme, že udalosti v nejnovéjší 
dobé ve Vlasícli, Francouzích a Nemecku na nás mocne púsobily 
a rozhodnutí našich vlastních záležitostí o mnoho zrychlíly. 

Také u nás se sboŕila stavba staré vlády, a nejedná se ted 
jenom o částečné opravovaní této stavby, nýbrž o novou budovu, 
ku které se ale starého staviva s prospecheín upotŕebiti dá. 

V časech tak divoce zbouŕených, kdežto bouŕe uvnitŕ i zevnitŕ 
burácí a bezvládnost každou hodinu se približuje, nestačí sily žádné 
vlády, nyní nad zríceninami postavené, aby sama provedla velký 
a nesnadný úkol nového poíádku. Povinnost zachovaní sebe samých 
ukladá národťim, aby se sami zasadiH o zavedení poŕádku a ochrá- 
není svobody sotva vydobyté. 

Dútklivéji, nežli ve všech ostatních evropských státech, upomína 
národy rakouské na tuto občanskou povinnost již počaté rozpadaní 
rakouské ríše. 

Chráňme, co se chrániti dá, abychom se nerozpadli v samé 
malé a slabé čústi, ktorých se snadné cizinec zmocnili múze, nechf 
pŕijde od západu, nebo od východu. 

Nejjistéjši pomoc pro nás samy, jakož i nejpevnéjší spojidlo 
pro celou ríši k novému zh'zení jejímu jest pŕíbuznost slovanských 
kmenú v Rakousku. 

Mezi všemi národy rakouskými jsme sobé rodem, jazykem, po- 
vahou, mravy a obyčeji, ba i spoločnými neb vzájomnými dejinami 
nejbližší a máme iDratrský soucit spolu, kterýž pro národní nám 
spoločné záležitosti skutočný statní význam má. 

Sesilnéni vrelým bratrským soucitem a presvedčení, že spoločné 
záležitosti naše noji:)r()?po.šnoji spoločným zastoupením k dobrému 
cíli privedieme, pozvali jsme Vás, bľatŕi, k slovanskému sjezdu do 
Prahv. 

Hratŕi I l*ľijali jslo pozvaní. Vám s vrniou myslí zaslané, a jest 
tody patrno, zo všickni cílíiiie potiebu, jednali spoločne a že ledy 
také pripravení jsnie, o tom, co nyní spoločné podnikáme, se sroz- 
nméli. 

Myslínií'. že nám. ktoií jsmo Vás (lóvérno pozvali, také pnslusí, 
abychom zavrdli porady a píednirty naznačili, o ktorých by so boz 
odkladu rokovali mohlo. 

Jest to ale pouzľ právo návrhu, ktorého práva každý z nás 
účasten jest, a jsnio i)ľosvodOvni. žo si žádný naso poŕínání v ton 
smysl vykladali nebude, jnko bycliom práva nám všoni spoločná 
zti*nčovati olitoli. 

í. O významu Slovanii v rakouské ríši a o jojicli vzájonuiýc-li 

pomeroch. 

V tak dúlržilýcli čas»M:h, jožlo část ríše, Lombardsko-Benálské 
království, so odtrhla, .1. M. nás císai* zo svého lilavniho a sídolního 
mesta uchýlili so za dobro uznal a mozi Jilioslovany a Madary 

17 



2Č8 Program sjezdu slovanského. 

strašlivý národní boj nastáva, který snad celé Uhry zachvátí — 
v takových časech nesmime býti my Slované rakouští pouze roz- 
ptýlení pozorovatelé nynéjších udalostí, které nejenom celost, ale 
i dalši trvaní ríše v nejistotu uvádéjí, a nás konečné i do propasli 
záhuby strhnouti mohou, jestli se mimoŕádnými a príhodnými pro- 
stŕedky neohradíme. 

Když ministrove vídeňští u J. M. císaŕe tak málo dôvery zbudili, 
že se s nimi ani o svĎj náhly odjezd neporadil, jak bychom mohli 
my slovanští národové v tyto muže více se dúvéŕovati? Vždyf vime, 
že smýšiejí výhradné nemecky a že podléhají strane ve Vidni, která 
nejenom revoluční, ale i Slovanúm záhubrié zámysly má. 

Musí se vňbec pochybovati, jestli nynejší nebo jinó ministerstva 
ríši spasili mĎže. 

Spasení zakladá se jedine na úzkém spolku národu. Nepoznají-li 
to národové sami, že statní jejich byt, jakož i jejich konštituční 
svobody, jenom tenkráte zachovati se daj í, když se všichni spojí ve 
spolkový štát, není na svete žádné lidské moci, která by je nyní 
k tomu prinútili mohla. 

Na tuto společnou záležitost rakouských národň odvolávame 
se tedy, navrhuj íce obzvlášté slovanským národfim ríše, aby vstoupili 
v národní spolek, aby uzavreli smlouvu k obrane a odporu, aby 
rakouská *ŕíše zase jakožto spolkový štát sesíliti se mohla. 

Zaručíme sobé vzájemné konštituční svobody nám od J. M. 
udelené, neporušenost národností, a zavážeme se pro budoucí časy 
k vzájemné pomoci, kdyby jeden z údu spolku se svými konšti- 
tuční m i svobodami nebo svou národní samostatností do nebezpečí 
upadl, nechf si bud z ciziny buJ v samém vnitŕku hrozí. 

Tímto spolkem ko vzájomné obrane, ktorýž by vétší polovici 
rakouské ríše obsahoval, obdrží také neodvislost a celistvost ríše 
nové rukojemslví a svobodný spolek slovanských národii rakouských 
pojistí cisárske korune i tenkráte znamenitého lesku, kdyby se část 
ríše zcela odloučiti niéla. 

Taktéž jest srozuméní o výmirikách, pod ktorymiž národy ra- 
kcuské do jednoho spolkového štátu náležoti clitéji, jediný pro- 
sti'edek k vyrovnaní národních sporu v ríši, a jen tím Ize občanské 
války a stav bezvládnosti pŕedejiti. A kdyby se i nad to vnitŕni 
pokoj iidržeti nedal, Ize očekávati, že sily uárodii, ježto ve spolek 
vstoupily. poslači, aby samy mezi sebou poŕádok udržely a pred 
cizími vpádv se ubránilv. 

Vytkneme tedy první otázku v ten sinysl : .Islo-li, bratŕi, pro 
uzavŕení slovanského spolku k vzájemné obrane a v jnkém to zpú- 
sobu ? 



Program sjezdu slovanského. 259 

II. O pomeru slovanských národu k ostatním národom rakouské ríše. 

Spolek náš, spolek svobodných slovanských národô rakouských, 
jest spolek stejné oprávnených národností. Pŕíčí se tedy s osobní 
povahou jeho, podmaňovali sobe jiné národnosti. Nešli jsme sami 
príliš dlouho cizí jarmo, než abychom bídu, která z toho povstává, 
na jiný národ uvalili chtéli. 

Války podmafiovací neleží vúbec v povaze Slovanú a jestli se 
Slované k nim potrebovali dali, stalo se to proto, že sami nebyli 
svobodni. Nyní, když sami svobodni jsme, nemá žádný národ ra- 
kouské ríše nedúveŕovati se v upŕímnost našich úmyslĎ. 

Radi, od srdce radi podávame všem osUtním národúm ríše 
své ruce, Nemcňm, Madarúm i Rumunňm, *) chtčjí-li své sily spojití 
s našimi k ujišténí rakouskóho spolkového štátu. 

Národové rakouští všech jazyku srozuméjme se na snemu ná- 
rodním ve Vídni o vzájomné naše záležitosti stejným poélem zá- 
stupcu, zaručme sobé vzájemné stejné oprávnení a neodvislost ná- 
rodností, úplnou vnitŕní svobodu a spojme se ve spolkový štát pod 
rakouskou cisárskou korunou. Zajisté se sjednotíme také o pro- 
slŕedky, kterými se úplná neodvislost ríše s ohledem na cizinu 
udržeti dá. Pri lakovém úmyslu poznají všickni náľodové rakouští, 
že jednáme dôsledne, vyslovuj ice se verejne proti utiskování slo- 
vanské národnosti v Uhrách. 

Všem Slovákúm a Ru.síníim, všem Srbúm a Chorvátúm musí 
tedy volno býti použíti vétších občanských svobod, nyní nabytých, 
k vyvinování svých národních práv. Slované v Uhrách ncsméjí dele 
zästati národ od Madarfi potlačený. Také Uhersko nesmi odtnd 
jiných, leč slejnŕ opľávnenýcli národností uznali. 

Jakož Slovan na .snemu niirodním ve Vídni povinen jest vy- 
slechnouti nemeckí' údy v jazyku némeckéni, tak lež i Xémec Slo- 
vana v jeho národníni jazyku vyslechnouti musí : totéž právo musejí 
Slované i Madari na nlu.'ľ.sk/'ni snemu scznati. 

Srozuniéní a nauríMií se nékolika jazykúni jest ve všech rakou- 
ských zeiin'ch iievyhniiteliiou vymiukou pro ty. kteŕí ve vei-ejnéui 
živote vystoupiti chlejí. 

Neclif pováži Maifaľovi!^ tato praní vyslovená s ohledem na 
stejné opľávnrní vsecii iii'iľodností. aby se spravedlivéji prokazovali 
k spolnobčanúiii svvni. 

Af se j<'šte v eas sinífi národnosti ve sj.)Oľu proti sol)é stojící, 
neb strašlivá válka liro/i. iiesrinii-li .se národové tímto zpúsobem. 
A pnjde-li skuteené k tomu krvavému boji, prohlasiijeme zde slávne, 
že .se pridáme k svýni soukmenoveuni nejenoni proto, že jsou národ 
bratrský, ale ponrvadž i dobré právo na své strane mají. 



*) V oľijrinalo luilézii so Valacliiun : i noviin, uiaji-li <e tím rozuinOti vuhec 
Vla-^i, kterýiiižlo jmcnciii označovali se nárociové roriian^ti v Bak<»usku, totiž 
Italovc i Kuinuni, ancbo jen jkhizí Huniuni. 



260 Program sjezdu slovanského. 

Proto klademe druhou otázku v ten smysl : Pod jakými vý- 
minkami zadáme utvorení rakouského spolkového štátu? 

III. O nynéjších pomérech rakouských Slovana k ostatním Slovaníim. 

Z politického ohledu múžeme jenom vrelý soucit se všemi 
našimi soukmenovci vysloviti. 

Kdyžby naše slovo mimo Rakousko uvážiti se mélo, vyslovili 
bychom se pro vyrovnaní ruskopolských sporCi a pro osvobození 
Slovanú zpod jarma tureckého. Mezi Rusy a Poláky jedná se hlavné 
o stejné oprávnení obou národností. 

Má-li toto právo mista, bude z toho bližší srozumční mezi 
obéma mohutnými národy samo sebou. Necht svetlo svobody, které 
nám rakouským Slovanúm na dráze sjednocení svítí, také Rusy 
a Poláky do prístavu pokoje uvede. Kéž by zvlášté ruský národ 
svetlo svobody brzo ve své otčine spatŕil! 

Slovanúm v Turcích odbije hodina osvobození brzo, neb šle- 
chetný národ srbský vztyčuje kôrou hev svobody vždy vyše. Voj 
takovými reky, jako jsou Srbové, vedený, kráčí jenom po dráze 
k vítézství. 

Až si neodvislost vybojují, pak obejme i je bratrský svazek 
slovanského spolkového štátu. 

Doufáme, že osvícená vláda saská nezničí malý jí neškodný 
národ lužických Srbú, proto že se ješté na svoj slovanský rod pa- 
matuje. 

S touže dúvérou očekáváme od Prusú, že zanechají systemati- 
ckého znémčování slovanských krajín ve Slezsku, Lužici, v západním 
a východním Pruskú. 

A která jsou pŕání naše pro zvelebení slovanských véd a uraén ? 

Na tom poli mohli jsme se dosaváde svobodnoji pohybovati 
a mnohonásobné byla již myšlénka literárni vzájemnosti od učencú 
všech slovanských kmenú vážená. Naznačujeme-li svoje pfání v tom 
ohledu jen zkrátka, nestáva se to proto, že duševní společenský 
život Slovanú dosti neoceňujeme, nýbrž že pouhé naznačení ku vše- 
obecnému uznaní veci stačí. 

Nechf ve všech slovanských zemích učení se všem slovanským 
nárečím na všech vyšších školách k radným piedmétúm učení náleží. 

Nechf se slovanští učenci dle príkladu vlaských a nemeckých 
každoročné k poradám a k vzájemné výmene myšlenek shromaždují. 

Nechí si ústavy pro vedy a umení ve slovanských zemích pŕede 
vším ušlechténí slovanských vlôh za úkol kladou; a na této dráze 
svobodnou konkurenci všech Slovanú dovolí, neberouce ohledu na 
náboženství. Na tomto poli neméli bychom se aspoň sami ob- 
mezovati. 

Proto stavíme tretí otázku v ten smysl : Jaká jsou pŕání v ohledu 
na mimo-rakouské Slovany, a jakým zpúsobem dá se slovanská 
veda a umení nejlépe zvelebovati? 



Program sjezdu slovanského. 261 

IV. Vyznačení pomerá rakouských Slovanú k ostatním evropskym 

neslovanskvm národám. 

Predne jest to ovšem pomer rakouských Slovanň k Nemecku, 
o kterém se nyní jednati musí. Nemecko požaduje znamenitou část 
rakouského mocnáŕství jako k nčmeckému spolku patŕící. Rakouští 
spolkoví státové moliou ovšem jako úplné samostatné zeme s Né- 
meckem, bud si ono již spolkem národťi neb knižat v diplomatické 
spojení vejíti. Ale my Slované nemúžeme se k tomu poddati, aby- 
chom samostatnost rakouského mocnáŕství, vtélíce se sami aneb 
jiné časti mocnáŕství toho do ciziho štátu, zru.^ili. Nikdy a nikdy 
neuznáme vrchnictví Nemecka nad nami. 

Gísaf a král Ferdinand jest a zústane naším jedin3'm panov- 
nikem jak posud, nad neho neuznávame zadného druhého vrchnictví, 
on jest jediná hlava štátu našeho a mezi ním a nami není jiného 
prostredníka krom príslušných nám parlamentu. 

Tyto pŕedkládají bezprostredné pŕání a stížnost národu císaŕi 
a kráh, a on jediný potvrzuje zákony na našich snémích navržené. 
Nikdy nepriznáme se k výrokúm frankfurtským. Pročež protestujeme 
slavné proti všem a každým krokom, které v Rakousku pro obe- 
slání frankfurtského parlamentu bud .si s privolením ministerstva 
bud bez neho učinený byly. 

Dôverujeme se v lom ohledu v uznaní všf^ch národa rakou- 
ských; neb jestli že svým záležitostem dobre rozuméjí, proti vše- 
likému treba i částečnému podvržení se mocnáŕství pod Nemecko 
s nami vyjádŕiti se musejí. Zvlášté ale dňveŕujeme se v tomto ohledu 
v uznaní slovanských nároclň Rakouska, ktorí zajisté so nyní ne- 
budou chtíti ku prospechu iiŕnieckóho národu onoho rukojemství 
pro svou národnost po/haviti, ktrTÓ jini od J. Mís. M. teprv ne- 
dávno udoleno j{)>[. ľročož s jislolou doufámo, že všickni rakouští 
Slované spoločné u])írati hudou platiiost výrokúm frankfurtského 
parlamentu v kturékoli í-ásti slovanského Rakouska. 

Pročež ])nkládánio za čtvrtou otázku : Mají-li výroky frankfurt- 
ského parlamentu ])rí) ktoroukoU část slovanského Rakouska právni 
platnost? a nernají-li, v jakéiii zpusobu z naši strany ])ľoti tomu 
protestováno byli iii;l? 

V. 

Učinili jsiiK* návľh k smelému (h'lu, k novému zŕízení Rakouska 
a ku proméiiéní jeho v slát spolkový. Jest to ovšem jonom návrh, 
a proto pravé navrhujunio, aby tato naše praní, jakmile souhlasem 
všech tŕí sboľu za všoo))ocná usnošení uznána búdou, zvhĺšlní de- 
pulací k vedomosti J. Cís. Milosti podána byla. O nejvyšší polvrzení 
mohou ale zj'ikonno volom' zjislupcové národu na snomích žádati, 
když totiž snonioví' tato našo usnošení jako návrhy k zákonfmi 
pŕijmou. 

Konečno lody pálá otázka: Mají-li so od našeho sjezdu zavše- 



262 Ministerstvo uherské proti sjezdu slovanskému. 

obecná uznaná usnešení zvláštni deputací k vedomosti J. C. M. 
podati? 

V Praze, dne 27. kvétna 1848. 

Od prozatímního výboru pro slovanský sjezd. 

(Nár. Nov. 1848, str. 194.) 

Ministerstvo uherské proti sjezdu slovanskému. 

v kvčtnu 1848. 

Ministerstvo uherské snažilo se slovanský sjezd, svolaný do Prahy, 
zmaí'iti, jakož to zŕejmo jest z následujícího jeho výnosu, adresovaného 
knížeti Esterházymu, jenž nalézal se pri dvore cĹsaŕském. Když pak se 
tento pokus o zmarení sjezdu slovanského nezdaí-il, chopili se Madaŕi 
jmych prostŕedkô proti nemu, Cehož dolčeuo bude niže pri svätodušní 
bouŕi Pražské. 

Provolání, vydané slovanským komitétom v Praze, jímžto po- 
slanci všech kmenú slovanských, v mocnárstvi obývajících, zvou 
se ke sjezdu na den 81. kvetná do Prahy, obrátil pozornost mini- 
steria na sebe tím více, že toto vyzvaní obrací se i ke Slovanúm, 
obývajicím ve vlasti naši i jest se obávati, že, jestli onen sjezd 
v tom zpúsobu, jakž se chystá, pŕijde k místu, by to bylo pod- 
porou panslavistickému popuzování, kteréž v nekterých částech 
zeme se jeví. 

Pri takovémto stavu vecí pokladá ministorium za pHméŕené, 
pŕičiňovati se o to, aby v Praze rozepsaná schúze co možno nej- 
více zbavená svc povahy panslavisticke mohla se konati toliko ja- 
kožto provinciálni shroniáždení národa Českého 

Ponevadž však toho dosíci bude Ize pouze tenkrát, když Ha- 
ličané k témuž sjezdu rovnéž pozvaní se pŕimejí, aby se svými 
vyslanci ke sjezdu Pražskému se nedostavili, toto však jen tehda 
očekávati Izo. když jejich slušná pi'ání od ministerstva rakouského 
búdou splnená: tedy se Vaše Jasnost tímto pŕípisem poukazuje, 
vyložené v nem náhledy ministeria rakouskénui niinisteriu oznámiti 
a jemu prohlásiti, že ministerium uherské v zájnui veškeré mo- 
narchie, hlavne pak pokoje vlasti, pokladá za nevyhnutclnô })otrebné, 
aby Ilaličanúm samostatnost a nezávislost, ježto žádají pro správu 
svých vnitŕních záležitostí, tím spíše poskytnutá byla, pokud toho 
jednota mocnárstvi dopouští; ponevadž tímto zpuso])eľn Ize počítati 
na to, že Maličané pro vymožení svých pŕání nelnidou liledati 
opory ve spolku s osLatními kmeny slovanskými. 

(Uverejnéno bez dátum.) 

(Scliopľ, V. 57.) 



Prednesení gub. presid. J. Vel. o prozat. vládni rade. 2*^3 

Prednesení gubern. presidenta J. Vel. strán prozatímné 
vládni rady a j iných pilných opatrení. 

29. kvétna 1848. 

Ve schôzi Národiiího výboru dno 8. kvetná ,pan lírabč Wuľmbľand 
2mínil se o žalostných, neslýchaiiýcli výstupcíoh ve Vídni. kleréžto pied- 
cházely podékování se ministra hrab. Fiquelmoiita, navrhnul, aby se od 
Výboru Národního do Vídne učinila otázka ; zdali ministr odstoupil z učine- 
ného již dŕíve pŕedsevzetí neb uzavŕení — aiiebo zdali k lomu pŕinucoii 
byl od vlády luzy (PôbellieiTschaťt) Vídeňskč. V lonilu posledníni prípadu, 
kdyby se stvrdili mčl a vláda tím zpusobem skuteenO nesvobodna byla. 
iiavrženo, jmenem N. V'ýboru zadali Jeho Cís Milost, aby s celou rodinou 
do Prahy, pod ochranu svýeh verných Cechu se odebral. Od celého siiro- 
iráždéní i poslucháčstva nasledoval hučivý, jásotný potlesk, jemuž konce 
býti nechtélo. Nicméne, když nekteŕí oudové nčmeckélio jazyka opatrné 
bvli namílli, jak bv Vídeňanv a vúbec Xémce v Rakousích takovvto krok 
rozhorčili musel, a že se uebezpečenslví ve Vídni posud lak veliké býti 
nevidí, upušténo témeŕ jednohlasné od loho.'' (Kvety. 219.. téz Nár. Nov. 
:50. a 31.) 

Po odjezdii cisárove z Vídné vláda vídeňská v/dy více |)Ozbývala 
samostatnosti, poddávajíc se vlivu tamních buŕičíi. Hrabe Prokop Lažan- 
ský pŕijev tou dobou z Vídné. vyžádal si dne 20. kvetná svolení Nár. 
výb., aby mu ústne mohl oznámili, co se tam od polovice kvétna sbélilo. 
I pŕipomnél, mimo jiné. aby Nár. výbor o to pcčoval. by stála d^-putace 
ve Vídni trvala, jinak že nedovínie se, co se tam deje. l^m Ti'ojan 
problásil, CO hr. Lažanský navrhuje, to že nedostačuje ; nebof ani mini- 
sterstvo nejedná svol)()dné ; ale že potfebí samí)stalnéjších prostíedku. 
loliž aby nékolik mužú. jižto 7iiají obecnou diivéru, spolu se správi-eni 
zcmé o záležitostech zemských vespolek se radili a čeho lieba. uza- 
vírah. Na to hrabe Wurndjrand odvŕtil, by se tomu radéji dalo pravé 
jmeno. totiž prozat í m n í vláda; té však že nemiiže zrizovati nikdo, 
leda snem; jinak že l^v to bvla vláda iedné stranv, aspoň bvla bv za 
to považovaná a následek loho že b\Ia by anarchie. 

Po nékterých si ovce h jest é jiných rečník u prerušil presidenl dal ši 
o tom reč, prohlásiv, bude-li loho potŕel^a. že príkazy ministerstva, 
pokud by nebylo svobodno. uznávali nebude za platné, kdyby nebyly 
k dobrému zeme: tento odpor že podlé mínéin' jeho jest doslalečnv. 
(Nár. Nov. 1848^ 42. i 

Takovélo opatrení však nestačilo na dlouho, Uradiv se s vojen- 
ským velilelem. kníž. Windisch^^rätzem a dslatuími prednostami nejvvš- 
ších úradu v zemi, hrabe Lev Thun pro]ilá>il ve schfízi Nár. Výboru 
dne 2í.)., že s vl;i(lou Vídeúskou v dalším spojení byli nelze i že usla- 
noveno, zríditi prozat im no u radu vhĺdní, jejížto členy tam zá- 
roveň oznámil, i že hr. Alb. Noslie a iJr. fiiej-^er bez prodleni odeberou 
se k císaii do Inšj»ruka síran potvrzení tolmto opatrení. iNár. Noviny 
1848, 47. a Síhopť. IV, U-- 13. i G9. a 27.). 



264 Prednesení giib. presid. J. Vel. o prozat. vládni radd. 

Tilo dva vyslanci nešli do Inšpruka následující prednesení : 

Vaše Veličenstvo! Co se ve Vídni dne 15. kvétna a od onoho 
dne udalo, jest dôkazem, že prozatínmé ministeríum Vídeňské nemá 
již oné samostatnosti, bez nížto svému od V. Vel. na ne vznesenému 
úkolu nikterak dostáti nemôže. Obzvlášté zde muselo porád vétší 
obecnosti nabýti presvedčení, že zájmy této zeme nemohou dele 
záviseti na disposicích onoho ministeria. Čechy jsou V. Vel. verné 
oddány a chtéjí pevné pŕidržeti se celkového svazku mocnáŕství 
rakouského, chtéjí Vaš. Veličenstva zodpovedných ministrô, cokoli 
by cestou ústavní naŕizovali, poslušný býti; nemohou však se pod- 
robiti pod panství buričského obyvatelstva Videňského. 

Udalosti dne 25. 26. a 27. kvétna pak učinily zhola nemož- 
ným, s prozatímným ministeriem Vídeňským setrvati ve spojení 
dosavadním. Po nékolikero dnú nedošly sem již žádné pokyny 
z ministeria i jest se patrné obávati, že, kdyby ješté nejaké sem 
došlý, s tím, co vyžaduje blaho ríše a zájmy tohoto království, 
jakož i obzvlášté splnení slibúv od V. Vel. Čechám učinených, 
mohly by býti nesrovnalé. 

Kdežto však tyto okolnosti jednak ješté nutí, jednati dále ne- 
závisle na dosavadním prozatímném ministeriu Vídeŕiském, jsou 
pomery doby tak vážne a mimoŕádné povahy, že každého dne môže 
nastatí nutnost nevyhnutelná, chopiti se prostŕedkôv, kteréž púsob- 
nost úŕadúv zemských daleko pŕestupují. 

Tím jsem videl se pohnutá, vzíti poradu s komandujícím gene- 
rálem, knížetem z Windischgrdtze, s presidentem soudu apelačního, 
hrabétem Mitrovským, s presidentem soudu zemského, baronem 
Hennetem, s místopresidentem gubernia, baronem Mecsérym, o otázce 
jakých prostŕedkú bylo by se chopiti ve zmĺnéných iiiimoŕádných 
okolnostech. 

Po zralém uvážení shodli jsme se dle priloženého protokolu 
v náhledu tom, žo prozatim nezbývá ničeho, nežli pŕidružiti mné 
zodpovednou radu vládni, kteráž by se skladala z 8 mužfiv verejné 
dôvery, aby bylo Ize s nimi v pŕípadech pilných rozhodovati o všech 
vnitŕních záležitostech zemských, jež pŕesahují púsobnost zemských 
úfadúv. 

Proniknut nutnosti tohoto opatrení, prikročil jsem v nádeji 
dodatečného nejv. schválení k volbé této prozatínmé zodpovedné 
rady vládni, pri čemž jsem hledél k tomu, bych zvolil muže takové, 
kterí vlivem svým na strany, jež nyní v Čechách vodle sebe stojí, 
jsou s to, aby tomu, což bude treba opatŕiti, zjednali prôchod a 
jejichžto spojení mohlo by chrániti vládu v celé zemi pred pode- 
zŕením smérň jednostranných. 

Za členy [prozatí mné vládni rady] zvolil jsem pány luisledující: 

1. Historiografa Palackélio, 

2. JUDra. Braunera, 



Prednesení gub. presid. J. Vel. o prozat. vládni radé. 265 

3. JUDra. Riegra, 

4. knihkupce a obecního staršího Borrosche, 

5. hrabéte Alberta Nostitze, 

6. hrabéte Viléma Wurmbranda, 

pak bývalého purkniistra Pražského Strobacha a továrníka 
Herzipra z Liberce, kteréžto však oba, ponévadž nejsou v Praze 
prítomní, teprv ješte k pŕistoupení musím vyzvati 

Určení této prozatíinné vládni rady nemôže prozatím bytí žádné 
jiné, nežil aby se mnou sdílela zodpovédnost za taková opatrení, 
pŕesahující pôsobnost moji vlastní a úŕadň zemských, kteráž bych 
jinak v pomérech mimorádných já sám byl nucen činiti 

Ostatné jednaní úŕední bude se bráti svou cestou obyčejnou, 
s lím rozdílcm, že z toho, co se tyče vnitŕní správy zemské, s vy- 
hražením dalšího rozhodnutí Viišeho Veličenstva ničeho* více roz- 
hodovaní prozatímného ministeria ve Vídni pŕedkládati nebudú, 
záležitosti síran, kteréžto jest rozhodovati v instanci tretí, pak pred- 
mety takové, týkající se vlády ústrední, kteréž pŕedkládati do Vídné 
v pomérech nynéjsích mohlo by ohrožovati zájmy monarchie, až 
k dalšímu nejv. pokynu budú zastavovati. 

V tomto |oeekávání| *) nerozpakuj i se, svrchu dotčenou vládni 
radu hned v život uvésti a proto úrady o tom zpraviti. Zároveň 
pak vznásím k V. Vel. nejponíženéjší prosbu, aby nové zodpovedné 
ministerstvo co nejrychleji bylo jmenováno i aby se mne skrze ne 
cestou ústavní dostalo schválení učineného opatrení a dalších pŕi- 
méŕených nejvyšších návodťi. Pri tom Vaše Vel. račiž nejmilostivéji 
uvážiti, že v nejv. rozhodnutí z 8. dubna t. r. slíbeno jest zŕíditi 
zodpovedné úslŕední úrady v Praze s pusobností rozšírenou. Udá- 
loslmi Vídeňskýnii rýchle uskutečnéní tohoto nejmilostivejšiho pri- 
shbení stalo se neloliko pilným praním, nýbrž hotovou potrebou. 

liačiž ledy Vaše Vel. dovoliti, by co nejdŕive, když Vaše Vel. 
J. k Výsost pána arciknížete Františka Joseťa již jmenovalo misto- 
držícím, a jeho brzkému pŕijezdu Ize hledéti vstŕíc, organisovala se 
zde nn'stodržitelská rada. Konečná její organisace bude arci možná 
teprvé tehda, až ustanovením ústavy provinciálni a ústavy ríšske 
bude vymoreno, pokud záležitosti vládni biidou se míti obstarávati 
v .sídle vlády ústrední a pokud v provincii. Avšak již prozatím bylo 
by treba niístodržitelství organisovati k tomu cíli, aby o onéch zá- 
ležitostech provinciálních, které posud náležely v obor úradu dvor- 
ských, v zemi samé rozhodovalo v poslední instanci. 

K účelu tohoto zaíízení račiž V. Vel. dvorního radu Klecan- 
ského, jenž již ustanoven jest k tomu, by arciknížeti místodržícímu 
stál po boku, bez prodlení jmenovati členem prozatímné vládni 
rady a naŕíditi, aby tento k prozatímnému organisování místodrži- 
telství pod mým pŕedsednictvím prikročil. 



*) V aktu nemeckom u iJra. Riegra toto misto jest prázdne, scházi tam 
slovo, a^ii : Erwartun^'. Vyd. 



26íi Prednesení gub. preši d. J. Vel. o prozat. vládni radé. 

Zatím však bylo by nejrailostivéji zmocniti prozatímnou vládni 
radu k vynzování všech záležitostí v instanci tretí, kteréž na ten 
čas mnou byly zastavený, ku kterémužto cíli by se jí mély pHkázati 
potrební k její pôsobnosti úredníci, místnosti a zaŕizení. 

Cím dŕíve slíbené úrady ústrední s jejich sídlem v Praze búdou 
zemi poskytnutý, tím blahodéjnéjší a spasnéjší bude jejich púsobení. 
Každý okamžik prodlení jest velnri škodlivý; rovnež s upravovaním 
nových pomerô. zeme nesmi se dále odkládati. Z téchto dúvodúv 
videl jsem se také pohnutá, priloženou zde vyhláškou snem český 
rozepsati, volby proil zavésti, a ministra vnitra o tom zpraviti, by 
tomuto opatrení, na némžto pokoj zeme závisí, vymohl nejvyšší 
schválení. Račiž V. Vel. k upokojení verných Cechô nyní nejv. 
patent ke svolání tohoto snemu zodpovednými ministry vydati. Ne- 
chati jej sejíti se již 7. června, nebude pro prodlení, které vzhledem 
voleb jeví se nevyhnutelným, možno; ale v mésíci čcrvenci vším 
zpúsobem bude moci se to stati a V. Vel. ráči nejmilostivéji shledati 
se pohnuto, dopustiti, abyden [sejíti se snemu] v nejv. patente 
zostal ncvyplnen a jeho určení mné bylo zústaveno. 

Zároveň račiž V. Vel. mne za král. komisaŕe pri tomto snémé 
k zastupovaní vlády jmenovati a za predmety, o nichžto by bylo 
pŕedevšim jednati, nejmilostivéji oznaciti následující : 

1. Ustanovení zemské ústavy a prozatínuiého opatrení dosa- 
vadního výboru stavovského i záležitostí, jež on má na péči. 

2. Zpôsob vyvážení roboty. 

3. Ustanovení strán placení daní v roce 1848. 

Posýlám nejponíženéjší toto prednesení V. Vel. pány hrabetem 
Albertem Nostitzem a JUDrem. Rie<írem, kteŕí jsou s to, aby zod- 
povedným radám V. Vel. dali obšírna vysvetlení o pomérech zem- 
ských a jejichžto prítomnost pH nejv. dvore as potud bude žádoucí, 
až V. Vel. jnienuje ministerium nové a toto obklopí se muži, jimžto 
pomery rovnež tak zevrubné jsou povedomý. 

(Z nem. aktu, cliovanólio u p. Dra. Fr. L. Riegra. kterýžlo akt není 
siec dalovári a podepsán, ale poznamenane jest v jeho c:ole : „Eini^^abe des 
bohm. (luhpraesidenlen an Se. Maj. den Kaiser dlo Prag 29. Mai 1848.") 

Že hľabéli L. Thunovi potreba zvlášlního opatrení tanula na mysli 
již prvé pred desíti dny, patrno jesl na jelio prolilášení ze dne 19. kvet. 
1848, jímžlo oznamoval cís. Ferdinanda ústni vzkaz (^echum. 

A že tou doi)OU hrabe Lev Tbun nebyl sám jediný, jemuž potreba 
takovébo opalíení tanula na mysli, vyšlo záby na verejnost v novinárske 
polemice, vzešlé mezi Drem. Klaudym a brab. Vilémem Wurmbrandem. 
Dľ. Klaudv totiž vvtvkal br. Wurmbrandovi. že učinil borlivv návrh na 
zavedení prozatímné vládm' rady v Gecbácb. načež br. Wurmbrand po- 
kladal za svou povinnost. aby učinil toto verejné objasnení: 

„Ve sbromáždem' asi dvacíti píínúv. jež p. guberniální presidenl 
k sobč povolal, a kdež kromé pán ú v Palackébo, Saťaííka, Dia. Riegra, 



Prozatímnú vláda v Praze. 267 

Borrosche atcl. nalézal se i Dr. Klaudy, učinil jsem návrh, aby povolené 
místodržitelství prozatímnč se obsadilo i aby Jeho c. k. Výsosl prítomný 
zde pan arcikníže Karel Ferdinand požádán byl k prozatímnému jeho 
pŕedsednictví ; odôvodnil jsem svuj návrh, že pravé timto pŕedsednictvím 
a míslodržitelslvím každé podezŕívání z choutky separační a z prechmatu 
bude nemožným učinéno. — Pokud se pamatuji, odpíral niému návrhu 
toliko hrabe František Tliun syn ; jistč však vi m, že tenkrát pan D r. 
Klaudy nebyl proti tomu, a vétšina pánňv, kteŕí se chopili slova, s dô- 
razem k nemu pristupovali. — ■ Jakým zpusobem a kým prozatímná vládni 
rada byla zavedená, oznámil pan guberniáiuí presidcnt sám a z toho uve- 
rejnení jest zŕejmo, že toho návrhu, jenž dle mého pŕosv(?dčeuí zasluhuje 
plný dik, a tudy zadného nalíčení nepotrebuje, učinili j á ani n e m o hl." 
(Boh. 111. str.' 4. si. 2. J 

Odpoved cisárskou na toto iruberiiiáhií prednesení ze dne 29. kvetná 
nalezneš brzy niže pod tí. červnem. 



Prozatímná vláda v Praze 

30. kvétna 1848. 

Ona napred dotčená prozatímná vládni rada čili. jako se též nazýva 
i v aktu iiáslodujícím, prozatíiniiá vláda byla tínito cirkuláíem verejné 
vvhlášena : 

Co ve Vídni 15. kvOtua a od(i dne toho se prihodilo, jest. 
dôkazem, že prozjítíinné ministerium ji/ nemá potrebné nezávislosti. 
aby mohlo jednali dle svobodného rozhodnutí a opatrovali stejno- 
mérné zájmy všech diiúv mocnáŕslví. N(\jnovéjší pak udalosti Ví- 
denskó učinily vláde zrmské zhola nemo/ným. aby prozatím svyni 
minisleriem udľ//.^la se s Jeho Velieenstvem císarem a králem 
v onom ú.slavnim sj)OJ('ní, kteréž pojistiti má pevný svazek králov- 
ství Tleského s ve.šktľým mocnáŕslvím, trvalé uhájení svobody 
ústavní a vyplnení slibuv, od Jeho Veličc^nstva (lechtim nejmilosli- 
véji udelených. 

V takovyoh pomiTech pŕednostové zemských úŕadô v Čechách, 
uradivše se spoleené, shledali nutným, aby se zŕídila prozatímná 
rada vládni z mužuv dúví'ry vei-ejné. Ukolem této prozatímné rady 
vládni bude zatim i)0iize to, aby za i)ľedsednictví guberniálního 
pŕednosty, rozhodovala o lakových vniti-ních záležitostech zemských, 
vykraéujících z púsobnosti piesitha zemského, kleréžlo by rozhod- 
nutí vyžadovaly pro pomery mimoŕádné. 

V nádeji, že st» tomu dostane nejv. schválení, zvolení jsou za 
členy prozatímné vlády: pánove Palác ký, dejepisec, J. T\ Dr. 
Rie<:fer, B or rose h, knihkupiíc a obecní starší, hrabe Albert 
Nostic, J. ľ. Dr. lirauner, hrabe Vilém Wurmbrand, J. Ľ. Dr. 
Strobach, Hcrzig, továrník v Liberci. 



268 Apelaínilio sondu Pražského cirkuláŕ o rovnopráv. 

O tomto opatŕeni bez prodlení poslano J. Veličenstvu po hra- 
be ti Albertu Nosticovi a J. U. Dr. Riegrovi nejponíženéjší 
oznámení s prosbou, aby jemu cestou ústavní skrze nové ministry, 
kteŕí búdou jmenováni, udéleno bylo schválení a nafízeno, by bez 
odkladu prikročilo se k organisování místodržitelství a ke zŕízení 
zodpovedných úfadňv ústŕedních, kabinetním listem ze dne 8. dubna 
t. r. slibených. 

V Praze 30. kvétna 1848. 

Z c. k. zemského presidia českého. 

(Schopf IV. 87.) 

Továrník Herzig prý neprijal jmenování svého za člena prozatímné 
vládni rady, ano vyslovil prý se i proti legálnosti tohoto opatrení; jeho 
Veličenstvo pak odepŕel udéliti jí svého schválení. (Boh. 130. str. 2. si. 1.) 

Nékterá aktá ješté k tomu se táhnoucí nalezneš o málo niže. 



Cirkuiární naŕízení c. k. apelaéního soudu českého strán 
rovnoprávnosti jazykové pri soudeeh. 

30. kvétna 1848. 

Za nékolik nedél po vydaní obou kabinelních listúv na petice Pražské 
c. k. apelační soud Pražský, na podnet ministeria spravedlnosti, vydal 
následující naŕízení k pro vedení rovnosti obou jazyka zemských pred 
soudy v Čechách. — Současné úŕední Pražské Noviny uveŕejôují tento 
okružník bez označení čísla a bez podpisu, {)ročež je dodávame z pramene 
jiného. Náleží pak tomu cirkuJáŕi číslo 9535. a podpisové: Antonín hrabe 
Mitrovský, c. k. apelační president — Václav Hykys, c. k. apelační 
rada. 

Následkem nejvyšších rozhodnutí na žádosti obyvatelôv Praž- 
ských mést oznámilo c. k. soudní ministerstvo c. kŕ. odvolavacímu 
soudu českému, by se — pokud tento predmet do okresu činnosti 
právních soudú prináleží, totiž: co se rovnosti Gcské reči s Neme- 
ckou pred právním soudem tyče, — vsem podŕízcným právníra 
ouŕadúm príslušné rozkazy vydaly. 

Pročež se v postupu tohoto vys. rozkazu a dalšiho ministerial- 
ního potvrzení ode dne 22. kvétna b. r. C. 721 S. M. narizuje: 

Jakož s jedné strany každému svobodno stojí, všechny právni 
spisy budto v Nômeckém neb Ceském jazyku zadati, isou s druhé 
strany právni ouŕady povinní, všechny protokoly jakéhokoliv práv- 
ního konaní a oustního vyjednávaní vždy jen v té reči pŕedsevzíti, 
pak všechna rozhodnutí bud písemních zadaní neb právních pro- 
tokolu, téz všechny výroky v té samé reči vydávati, kteréžto strana, 
od níž právni spis zadán byl, aneb s kterou se právni protokol 



Apelaí^niho soudu Pražského cirkuláŕ o rovnopráv. 269 

pŕedovzal, mocná je — a pro níž (stranu) uzavŕené rozhodnutí neboli 
výrok určen jest ; tehdy Cechúm v České a NémcCim v Nemecké reči. 

Veškeré dosavádní tomuto rozkazu protiôelící predpisy a obyčeje 
zavrhují se tímto dle vys. splnomocnení. 

Podlé tohoto rozkazu mají též se také hospodáŕští ouŕadové 
zachovávati, jelikož jim vymínečné právni soud svéŕen jest. 

V Praze, dne 30. kvétna 1848. 

(Praž. Nov. 1848, 45. str. 247.) 

,Tolo apelační narízení vzbudilo, hned jak vyšlo, velikou nespoko- 
jenost, prolože zostávalo daleko za tím, co cisárskym slovera národu Če- 
skému povoleno bylo ; narízení toto nerovnalo se ani tomu, co v starém 
zí'ízení zeraském z r. 1627 v článku G. 11. v príčine užívaní obou jazyku 
zemských stanoveno, a bylo velice vzdáleno od toho, že provedena býti 
méla úplná rovnoprávnost jazyka českého Pŕece však mél tento rozkaz 
apelační tu dobrou stránku, že ním aspoň ta nejkŕiklavéjší nespravedlnost 
odstránená byla, že totiž Čech ve své vlasti svého jazyka pri soudu ná- 
ležité užívati nemohl a že mu české rozsudky vydávaný nebyly, čím pravé 
nejvyšší dôkaz podán, jak daleko utlačovaní českého jazyka bylo došlo a 
jak spravedlivé bylo požadovaní rovného práva/ 

, Nezostalo váak pri narízení pravé uvedeném a nedostatečném ; jazyk 
český nabyl zavedením svobodných inslitucí širšího pole, než mu apelačním 
rozkážem dopŕáno. Zŕizen byl pri apelaci zvláštni senát český, jehož prední 
ozdobou byl nezapomenulelný, bohužel záhy zesnulý Dr. Antonín Stro- 
bach, tehdáž práve apelačním radou jmenovaný. Jmenování toto a zŕízení 
senátu českého uspokojilo mnohem více, než svrchu uvedené narízení ; 
neb témi skutky byla duvodná nadeje vzbuzena, že se rovnoprávnost sku- 
tečne provede, kclyž se tak horliví národovci, jako dr. Antonín Strobach 
byl, do vyšších soudu povolávali, a když i pri soudu apelačním, v téch 
časích veliké vážnosti požívajícím, ďeský senát zrízen byl, v némž se po 
českú rokovalo a z néhož reské rozsudky i výmery všeliké vydávaný byly- 
Hned také se vyvinula praxe, že soudové počínali jazykem českým sobé 
dopisovali, čemuž nebránéiio a jen naíízeno, že se nemá tomu pŕekážeti, 
když se k českému ilŕadnímu dopisu po nemeckú odpoví. Když pak zave- 
deno ústni a verejné ŕízení v trcstních véccch s porotami, tu ani možná 
nebylo. by se českému jazyku nebylo úplné po právu stalo. Bylof ŕízení 
trestní, poknd se Ceítliú týkalo, veskrz české ; bylyf vydány k snadnéjšímu 
priučení se slolni úŕadnímu všeliké formuláre, a pro celé ŕízení trestní 
i sporné zavedený jsou tiskové véei také v jazyku českém, jmenovité též 
protokoly zadávací.** L)ol)a tato trvala z roku 1848 do roku 1851. („Ná- 
rod*, 1«66, hb. si. 3—4-) 

Dle jiných prameňu však neobešla se ona asi tŕíletá praxe češtine 
pŕíznivá, u apelačnílio soudu Pražského beze vší závady. Na podzim roku 
1849 |)íše totiž K. Ilavlíček : ,0d té doby, co vyŕknuto jest cisárskymi 
ústy slovo rovnoprávnost vše c h národností, povstal u si. če- 
ského apelačnílio soudu Pražského ten chvalitebný obyčej, že se rozepŕe 
českých strán u soudu apelačního česky j>ŕednášela, rozhodovala a také 



270 Clenové prozatimné vlády o její úkolu. 

rozsudek sám i s dôvody právními Imed od apelačního soudu v českém 
jazyku byl vydán. Nyní však najednou pfišel od nejvyššího soudu Vídeň- 
ského rozkaz k Pražské apelaci, aby od tohoto svého obyčeje upustila a 
opét jako za starodávna a pred bŕeznem 1848 jenom v némeckém jazyku 
jednala a také rozsudky své v némeckém jazyku vydávala, tak že by potom 
rovnoprávnost v národnosti záležela jen v tom, aby nejnižší instance tento 
rozsudek české strane pŕetlumočila. ** Proli takovémuto opatrení oprel se 
K. Havlíček dôtklivým úvodníkem. (Nár. Nov. 184y, čís. 243.) 

Ale asi za mésíc týž časopis pŕipomínaje, kterak tato novota zavdala 
príčinu k žurnalistických hádkam po celém mocnáŕství, oznamuje, jako by 
ono obmezení češtiny mélo púvod v presidiálním naŕízení apelace české, 
i že prý se zakladalo na tom, jako by terminológie česká posud nebyla 
určená. „Žatí m však p. justiční ministr, jak z velmi dobrého 
a nejjistéjšího pramene jsme se dozvedeli, o tomto usta- 
novení teprvaznovin se dozvedel, a je ihned vyzdvihl; 
nebof ústava a s ní i národom pojišténá rovnoprávnost 
je nedotknutelná.** (Nár. Nov. 1849, str. 1076. si. 1.) 



Clenové prozatimné vlády o její úkolu. 

2. června 1848. 

Úŕední noviny Vídeňské (z počálku června uveŕejnily o zŕízení pro- 
zatimné vlády v Fráze tuto zprávu: 

„Z „Constitutionelle Prager Zeitungu" ze dne 31. kvétna nabylo 
ministerium vedomosti o tom, že v Praze zŕídila se prozatímná vláda pro 
Cech v. 

Jak milé zpráva tato úŕedním oznámením byla stvrzena, pokladalo 
ministerium za svou povinnost. aby J. Veličenstvu císaŕi ukázalo na ne- 
zákonnost tohoto opatrení, by tím predčilo každé zakročení deputace 
o uznaní tohoto kroku.** 

Vynosení k zemskému prednostovi v Čechách ministr vnitra celý 
onen akt zároveň prehlásil za nezákonný a neplatný i vyzval jej, aby 
onoho oi)atrení pod svoji zodpovednosti nikterak poslušen nebyl. Zároveň 
se pŕednostuni vsech zemí dalo o tom návčští, kteréžto nalezneš u Schopfa, 
V. 64. 

Toto pľohiášení, kľomé jiuých projevii nepríznivých o prozatimné 
vláde, bylo zajisté podnéteni k osvedčení náslcdujícímu : 

Povolaní iiížepsaných za prozatimné odpovôdné raddy vládni 
v Čechách zavdalo príčinu k rozličným krivým výkladňm, a sice 
ve dvou zcela protivných ohlodech, kteréžto oba na docela omylné 
domnénce spočívajú kdežto sama vec zcela jiná, sama v sobé prostá 
a od nutných okolností vázána jest. 

Podopsaní jsouce úprimní prátelé pokroku, pevný úmysl mají 
každému pokusu o reakci pevne se opi'íti, také ale proti anarchii 



Zahájení sjezdu slovanského 271 

bojovali, která všechnu uspoŕádanost v obecních záležitostech zru- 
šili usiluje. Nechléjíce nikoho osočovali, múžeme pŕec poukázali na 
skulky, že nyní * minislerium ve Vídni sírany svého odpovédného 
jednaní není svobodno, nýbrž jiné cizé, ne cisárove vúli podrobeno 
jesl, a že pri lakových žaloslných okolnoslech verným zemím 
rakouského císaŕslví, tedy i královslví českému nezbývá nie jiného, 
než u védomém autonomistickém provedení konstiluční svobody 
pripravovali jedinou možnou ceslu ke všeobecnému srozuméní a 
budoucímu ríšskemu snemu. Kýžby se brzy drželi mohl, a sice 
v srdci mocnáŕslví, ve Vídni, čemuž se prolivili niklerak není 
v oumyslu českých vJaslencii: nade všecko ale cení oni svobodu 
konsliluční, kterou se pojistí jednola mocnáŕství pod aegidou domu 
cisárskeho, jehožlo barvy jsme ne bez hlubokého žalu vidéh 
v samém dosavadním sídelnim méslé zneuclény a vypovézeny. 

Bude-li Vídeň zase Um, čím dŕíve byla, a rozumí-li dobre 
prospechu svému, vždy zúslali musí, chce-li zĎslali srdcem moc- 
náŕství: presvedčí se brzy, že kroky vlády české kromé obhájení 
dobra svého zemského léž další společné Irvání oslatních dedičných 
zemí vlastenecky v úmyslu mely. 

V Praze, 2. červiia 1848. 

Alois Borroš. 
Dr. Brauner. 
Palacký. 
V. hr. Wurmbrand. 

PP. Herzig, hr. Nostic, Dr. Rie^^er a Strobach nejsou pŕílomni. 

íXáľ. Nov. 1848, 50.) 



Zahájení sjezdu slovanského. 

2. června 1848. 

Provolí'mím ze (hic 21. kvOlna „lulové výboru pro slovanský sjezd", 
pp. Za|). Bľal)er. JaroA, Kaspar a Mňoiiéek, obraceli se k vlasteneckému 
méšfanslvu Piažskt'mu slraii ubylování slovanských pííchozích, žádajíce 
za propujčení jini častí bytúv loliko ^na dve tri nedele. " (Nár. Nov. 41.) 

Xékleŕí účastníci sjezdu jinoslovanšií meškali však v Praze od inésíce 
dubna. majíco podíl na pracícii prípravních ; jsoule nekteŕí již [)odepsáni 
na provolání. jímžlo se zvalo na sjozd slovanský. Bčhem mésíce kvelna 
pľibývalo jich do Prahy porád více. „Nár. Nov.* ze. dne 30. kvetná ohla- 
šují pŕítomnost Polákň, Husínu, Srbu, Gharvátu a Moravanu, kterí se za- 
jislé u komilétu pŕípravnílio ..již včera oznámili.** 

Ale v témž čísle íečenycli novin zvestoval se hlavní piíjezd účast- 
níka v, totiž 15i), mezi nimi Jiboslovanu 24, Polákú 30, ostatok Slovakii. 
Moravanu i Čcchu vlakem Vídeňskym na .,dnes". totiž 30. kvetná, v den 
úterní, asi ke 4. hod. odpolední. 



272 Zahájení sjezdu slovanského. 

„Den Iŕicátý tohoto mésíce byl všem verným Cecbúm v naši slavné 
Praze dnem posud necíléné rozkoše. A jakž neméla stará naše Praha 
omladnouti, an mohla uvítati veliký počet svých drahých kmenovcô, pŕi- 
šlých sem ze všech témčŕ krajin slovanských, aby vsloupili s ní v nej- 
užší svazek?* 

^Již čekalo mnoho oudô Svornosti, Slávie a jiných sborň ua nádraží, 
tu pŕicválal mocný parovuz s drahými hostmi a hned zalilučelo jásání a 
radostné všeobecné uvítaní, načež se celý ten dav, v širokýcli radách, 
slovanský trojbarevný a český prápor uprostred nesa, se slovanskými hostmi 
dále ubíral, v plném chóru dojemné vlastenské písné prozpévujíc. Líto 
nám, že nebyla hodina této návštevy obecenstvu dosti známa, aby byl o 
obyvatelstvo vätšího ješté oučastenství okázati mohlo. Potéšitelné bylo za- 
jisté vidéti, jak srdečne a vŕele sprostý chudý pracovník milé pŕíchozí 
vítal, vidéti, jak rýchle se ujímají v našem neporušeném lidu ušlechfující 
city pro vlast a národnost.* 

„ZdlouhavýTU pochodem se pribralo konečné všecko na Zofínský ostrov, 
kdež se v krátkosti sál i s galeriemi docela naplnily. S jedné galérie valy 
pestrobarevné praporce všech jednotlivých slovanských kmenú, dole pak 
byly po obou stranách ŕečnického výstupku postavený slovanský trojbarevný 
a český prápor. Na to byli hosté od p. Faslra vŕele uvitáni ; odpoved 
dával jeden národ po druhém : Srbové, Chorváti a Slovenci, PolácL Mora- 
vané a Slováci, ba i Rusové. Zvlášté vynikala reč pána Hurbana svým 
ohnem, svou silou a hbitostí. Pohnutelné bylo všera shromáždéným srozu- 
méti tolika lak daleko bydlícím kmenovcám, zvlášté pak dostupná nám 
byla reč Rusínova." 

„Všickni rečníci pŕinášeli srdečná pozdravení od vzdálených bratru a 
kládli své planoucí city na jednotný oltár Slovanstva. Radostné provolá- 
vání konečné utíchlo a hostitelové odvádéli své milé hosli k odpočinku. 
Ostatní nejvíce v pestrém národním obleku rozešli se po ostrove, kde 
pravé hrala hudba délostŕelcu.'' 

„Velmi se zavdéčil pan kapelní mistr Svoboda svým krajanum provo- 
zovav ihned nejoblíbenéj>í slovanské nápevy a jiné kousky, ku kterýmž 
rozjarené obecenstvo hlučné prízvukovalo. Obzvlášlé se opakovaly písné : 
,Hej, Slované, ješte slovanská feO žije" atd. a „Šuselka nám píše" atd., 
což nemalé obliby a potlesku došlo." Tešíme se, co nám budoucí dni 
krásneho pri n eso u." (Kvety. 277.) 

Dne 2. června pŕijelo opét 70 účastníkuv. (Náľ. Nov. str. 200. si. 3.) 

Pro sjezd slovanský jeho poŕadatelé vymyslíli zvláštni organisaci, 
jejížto podrobnosti, jakož i seznam všech členu sjezdových nalezneš ve 
spise J. M. Cernóho : , Slovanský sjczd v Praze." \ Praze 1888. 

Hlavní činnost konána ve sboreclí či I i sekcích (Česko- slovanské, 
polsko-rusínské a jihoslovanské). 

Dne 2. června byl sjezd na Žofíné slávnostné zahájen. 

Frant. Palacký, zvolen za starostu, zahájil jej touto ctenou rečí : 

„Ceho naši otcove nikdy nenadali so, co za niládí sotva jako 
krásny sen tanulo na srdci našem, co pred nedávnou ješté chvíli 
ani za vrelou túžbu vyjevovati jsrne si netrouľali. — to den dnešní 



Zahájení sjezdu slovanského. 273 

oblaženým očím našim staví již co skutek živoucí. Slované bratŕí 
ze všech široko daleko rozlehlých vlastí svých sešli se u valném 
počtu k nám do staroslávne Prahy, aby tu prihlásili se k veliké 
rodine své, a podali sobé ruce k večnému spolku lásky a bratrství. 
Povolán jsa vúlí jejich, vúlí Vaši, pánove moji! za starostu veleb- 
ného shromáždéní tohoto, ze hlubokosti vrelého srdce neméné nežli 
z povinnosti úradu svého, vítam Vás všecky, jenžto z blízka neb 
z daleka sešli jste se do pŕátelského sboru tohoto : Vás, bratŕí jiho- 
slovanšti, statní Illyrové, Chorvaté a Slavonci, Vás, vyslanci hrdinného 
a zbožného národu Srbského, Vás, jenž prišli jste s obou strán 
Tater nebetyčných, společné to kolébky národu našeho, Slováci, 
Rusíni a Poláci udatenstvím i nehodami rovné proslulí, i Vás 
bratrí od Moravy, a Vás, kteŕí se všech končín krásne vlasti naši 
České sem jste si pospíšili. Jest to cit svobody, cit bratrské lásky 
a svornosti, jenžto spojuje nás na místé tomto. Svoboda, kterou 
nyní se žičíme, není host nový a nebývalý mezi nami, není štép 
prinesený k nám z ciziny: jest to strom samorostlý na domáci 
púdé naši, jest to pôvodní a prvorodinné dédictví dávnych otcov 
našich. Pravéci Slované byvše pred zákonem všichni sobé rovni, 
a nebaživše nikdy po panovaní nad jinými národy, rozumeli tomuto 
dédictví od jakživa mnohem lépe, nežli množí za našeho veku 
chválení kmeňové sousedúv našich, jenž i podnes tuším ješté svobody 
bez panství chápati a pojímati neuméjí. Nuže, učtež se napotom od 
nás, kterak rovnoprávnosti národĎv rozuméti a šetHti se má. Tať 
jest hlavní úloha sjezdu našeho, abychom upamatovali pobouŕený 
za dnĎv téchto svet na prostičkou ale vékovékou pravdu: „ceho 
sobé nechceš, jinému nečiň", — božský to prameň všeho práva 
i vší spravedlnosti. Veliký národ, jakovýž jest náš, nebylby nikdy 
líšil se púvodní .své volnosti, kdyby v sobč sám byl se neroztrhnul, 
nerozptýlil, neodcizil se jeden druhému, nechodil každý po smeru 
zvljištní a riizné politiky: ale bylof toho tuším potŕebí, abychom 
poučení zkušeností mnohovekou ale trpkou, porozumeli konečné 
a dúkladné tomu, čeho nám jediné zapotŕebí jest. Že jsme nyní 
op«H dosáhli starého drdictví svého, že jsme opét a zústaneme 
navždy svobodni, za to dékovati máme pŕedevsim probuzení svému 
a upamatování se v tom, co nám jediné spásu nésti môže; za to 
dékovati máme i dobrotivému panovníka, císaŕi a králi Ferdi- 
nandovi, jenž ochotne uznal a k srdci svému privinul práva i po- 
treby na?e; za to dékovati máme citu vrelému, jenž všechny žily 
ve shromáždéní našeín probíhá: citu bratrské lásky a svornosti! 
Slovan jest a bude nepremožitelným, pokudkoli heslo spojené 
svobody a svornosti ozývati se bude v srdci jeho. Heslem takovým 
zakladá se v živote národu našeho vek no\'ý a skvelý : blažení jsme 
my, kterí ke slávnosti zľození jeho zde spojili jsme se. Já pak, 
znaje dávne nehody a strasti jeho. a prohlédaje okem jasným do 
veliké budoucnosti národu mne celou duší milovaného, volám 
v nadšení, zároveň muži v evangelium: „Nyní propouštís sluhu 

18 



274 Zahájení sjezdu slovanského. 

svého, Pane; nebot jsou vidély oči mé spasení, kteréž si pripravil 
nám pred obličejem vSeho sveta ; svetlo k zjevení národúm a slávu 
kmene Slovanského!" 

, Pánove ! Moci úradu od Vás mné svéŕeného prohlašuji a provo- 
lávám Sjezd Slovanský zde za otevŕený a počatý; i zahajuji právo 
i povinnost jeho, aby jednalo se v ném o dobro vlasti a národu 
duchem svobody, duchem svornosti a raíru, ve j menu staroslávne 
Prahy naši, jenž nás v lôné svém chová, ve jmenu národa Českého, 
jenž srdečným účastenstvím k jednaní našemu prohlédá, ve jmenu 
velikého kmene Slovanského, jenž od porád našich očekává posilu 
k odvekému svému novorození! 

Takž nám búh pomáhej !" 

Slávnostní schúze súčastnilí se svými ŕečmi i jiní vlastenci českoslo- 
slovanštf i jinoslovanští ; posléz pak promluvil Pav. Jos. Šafárik takto : 

,Slavné shromáždéní, draží bratŕi! V okamžení tak vážném, 
jakého jsme se dočkali, nepozdraviti Vás srdečným pozdravením 
slovanským, byl by u mne hŕích kárání hodný ; meškati Vás dlouhou 
rečí, byl by pŕestupek dôtky zasluhující. Pročež budte mi srdečné 
vítáni, statečni bratŕi z vlastí slovanských, blízkych i dalekých, 
synove jedné matky, jež jedna mysl, jedna vôle zde shromáždila. 
Srdce mé se šíri, vida vás, šíri citem posud netušeným, a horí 
splynouti se srdci Vašimi v jednom citu, v jedné myšlénce. 

Poslyštež mé ranní city a myšlénky, má pŕání na úsvite tohoto 
na veky památného dne. 

Co nás zde shromáždilo? — Hnutí národúv trojího plemene, 
hnutí, jakého v dejinách lidských nebylo, pod nímž se zeme chveje 
a otŕásá, pfed nimž prchají mohutní obrove, vláda bodákúv a špehúv 
do hrobu klesá, lid o dédictví jemu od boha odkázané se hlási — 
hnutí to i nami hnulo a nás zde shromáždilo. 

Vláda bodákov a špehov jest dele naprosto nemožná. Kdyby 
vláda bodákov a špehúv byla možná, nebyla by vypadla z rukou 
tcch, ježto ji méli, nebof byli obrove umu nevídaného a odvahy 
neslýchané, ale srdce bohaprázdného. 

Národové se uvázali ve svá večná práva. Onif se sestupují 
a radí o sobé i o nás, o své i o naši budoucnosti, radí nad Mohanem 
ve Frankobrodu i nad Dunajem v Budiné a Pešti, doma i vné 
mocnáľství našeho. 

Nuže, když jiní národové o nás se radí a naši budoucnost 
ustanovuj í, poradme se i my sami o sobé a o své budoucnosti. 
Bohdá, my sami sebe lépe než jiní známe ; potŕeb našich, lužeb 
našich, cíiúv našich lépe než jiní sobé povedomí jsme. 

Gož jest výrok porád jiných národúv, sousedúv našich, Némcúv, 
Madarúv, Vlachúv o nás ? — Vyznejme se — a netajme se, jiikkoli 
to trpké jest. Výrok jejich jest, že nejsme schopní úplného svobodství, 
že nejsme schopni úplného vyššího politického života proto, proto 



Zahájení sjezdu slovanského. 275 

jediné, ponévadž jsme Slované. Slovan, tak zní úsudek jejich, od 
prírody veden jest ke služebnosti, k poddanství jiných vyvolených, 
nadanejších a ušlechtilejších národô. 

Kdo pak jsou ti, co tak soudí o nás — ti, jenž nad nami 
posavad železnou ruku drželi a dilem ji ješté drží; ti, jenž strihali 
vlnu ovci našich, jenž tyli tukem kostí našich; ti, jenž se živili 
potem a mozoly rolníkú našich, ti, pro než bojovali a krev svou 
Hli bratŕi naši, synove drahých matek našich ; ti, jenž sebe nazývají 
vzdélávateli a ochránci našimi, jenž nás vysvh'kají ze slovanství 
a jež my proto jmenujeme utlačovateli našimi, vrahy duši našich. 

Bratŕi! Ti, co tak o nás soudí, jsou nepŕátelé a utlačovatelé 
naši; jejich svédectví jest stranne a proto krivé. Jejich výrok jest 
odporný sobé samému, jako každá lež. Nechceme-li se vzdélávati, 
jako oni ŕíkají, t. j. nechcerae-li se ponémčiti, pomadaŕiti, povlaštiti, 
tut nám nadávají surovcú, barbarú a otrokú. Chceme-li se oprav- 
dové vzdélávati, t. j. veskrz a veskrz zeslovaniti a Slovany býti, 
jakž nám hlas svedomí velí, bychom dokázali, že jako Slované 
schopní jsme svobodství a vyššího politického života, tuf nám 
spílají zradcov vlasti a zlosynúv, nepŕátelôv svobody jejich. A tak 
déj CO dej, mluv co mluv, onif vždy trhají a mučí ŕeŕavými kleštémi 
nevinné svedomí naše, onif vždy skvrní horoucím železem čisté 
čelo naše. 

Bratŕi! Tento stav vecí dele trvati nemúže. Losy národňv 
vrženy; pŕišlaf i pro nás doba rozhodná, dŕíve než jsme se jí 
nadali. Nevinnost pred svedomím a bohera není platná pred soudem 
sveta, soudem národu. Budto se očisfme skutkem a dokazme, že 
jsme schopní svobodství, anebo se pŕelejme cválem v Nemce, 
Madary a Vlachy, bychom nebyii dele jiným národum k obtíži 
a urážce, bychom neprenesli pohanení ;i snížení naše na syny naše. 
Budto dovedme, abychom s pravou chloubou mohli ŕíci pred 
národy: Já jsem Slovan — anebo prestaňme Slovany býti. Mravná 
smrf jest nej horší smrf. 

Mravná smrf jest nejhorší smrf. ale i mravný život nejvyšší 
život. Proto dŕíve, iiežli se odt'vzdáme na milost jiným národúm, 
nahlédnéme hloub do vnitra duší našich, vizme, jaká v nich mravná 
sila, zkusme, jsme-U s to, bychom pozdvihli hlasu svého v radé 
národov; jsme-h s to, bychom jednali s nimi o rovnost národních 
práv na základe spravedinosti, bychom jim dokázali, že umime 
viádnouti i heslom svobodství. když oni nás viní. že jsme posud jen 
mlátem a nastrojení otroctvi. Bude-li v nás mravná sila, pronikne-li 
jedna myšlénka, jedna vúle telo národu naseho, národové celé zeme 
ji neodolají. \eboC všocko. co pod siunceni, prevyšuje sila mravná. 
Sila, kteráž hvezdárni hýbá a jimi v neskončenom víru a neskon- 
čeným prostortiii točí, sila, kterouž vesmír na své centrum tlačí, 
nevyrovná se sile velkého národu, který ke mravnému povedomí 
sebe pŕišel a svého bytí v spravedlivém boji háji. 



276 Nár, a Sláv. výboru odpovéd Jelačiči. 

Zdaliž zjárod náš slovanský celou svou silou o svá práva se 
zasadili, zdaliž jich sobé, na základe spravedlnosti k sobé i jiným 
národom vydobyli chce a múze o lom rokovali, ejhle, lof jest 
veliká svalá úloha naše! 

Draží bralH! neníl již pro mne dnes času k dlouhé reči, 
k umelému ŕečňování; lof véc jiné chvíle a jiného misia. Béžif 
nám všem o skulky, o deje. Z olroctví není bez boje cesty 
k svobodslvi — - bud vítézslví a svobodné národslví, bud čestná 
smrf a po smrti sláva.** 



Národního a Stavovského výboru odpoveď na list Jelaeiéúv 

3, června 1848. 

Na list Jelačiče bána, ze dne 20. kvétna adresovaný Nár. výboru a 
napred uverejnený, poslaná byla od Nár. výboru i širšího Výboru stavov- 
ského společné tato odpovéd, klerá ve schôzi Nár. výb. dne 3. června 
byla schválená. 

Vaše Excellenci! Svetlý bane trojjediného královslví Chorvát- 
skeho, Slavonského i Dalmátskeho! 

Bralrská slova Vaši Excellenci ode dne 20. máje t. r. pŕiná- 
šejicí nám pozdravení od chrabrých bralŕí našich Chorvátov, a vy- 
zývající nás k obeslání snemu jejich skrze naše vyslance, slyšána 
ve shromáždéní Národního výboru dne 29, máje t. r. se všeobecným 
plesaním. Vzdelanci Českého národu chovají v dobré paméti, že 
nékdy na samém úsvitu české slávy, vélev Chorvátúv v severní ch 
končinách naši vlasti na štépu českém spanilé kvella, a že i potom, 
v nejskvélejší dobé jména českého nábožní otcove z Chorvát liturgii 
slovanskou zde v staroslávne naši Praze v kláštefe Slovanském spo- 
lečné s Cechy pestovali. Ano i tehdáž, když nehodami času svazkové 
bratrské vzájemnosti obou národa na poli občanského života tak 
dalece oslabli, že již jen hrdinským synúm jejich pod korouhvemi 
společných králúv v boji proti nepiátelúm mocnáŕství společné 
krev svou vylévati bylo popŕáno, nevyhaslo povedomí jednokrev- 
nosti a touha po bratrskóm sblížení se aspoň u ušleclitilých duší 
obojího národa se jevila. 

Nyní když ruka Páné tolikerých národov se dotkla a je k no- 
vému životu probudila, když pouta, která svobodné vyvinutí národ- 
nosti naši posavad svírala, velením dobrotivého krále a císai'e našeho 
rozlomená, když doba národního i občanského znovuzrození našeho 
nastala, volnoC i nám, svobodným Slovanfini mocnáŕství Rakou- 
ského, sestupovati se blíže a bráti společné v poradu všecko to, co 
obecný prospech náš, co blahobyt celého mocnáŕství žádá. 

Pročež pŕijímajíce s povdéčnou ochotnosti pŕátelské vyzvaní 
V^aší Excellenci i celého jednokrevneho s nami národa C^horvátského, 



Nár. výboru ná\Th rovnoprávnosti ve školách. 277 

jmen ujeme na ten čas za posly a zástupníky své k nastávaj ící mu 
snemu Chorvátskemu pána Karia Jaromíra Erbena, assistenta u Če- 
ského Musea a pána Viléma Dušana Lambla, spisovatele českého, 
muže již dŕíve od zdejšiho výboru pro sjezd slovanský do Chorvát 
vypraveného, a té chvíle, jak se nadéjeme, v Záhrebe se zdržujícího ; 
zároveĎ pak Vaši Excellencí a skrze Ni celý Národ Chorvátsky 
úctivé vyzývame, aby podobné a navzájem nastávající náA český 
snem okolo dne 20. června (Junia) t. r. svými vyslanci obeslati za 
dobré uznali, jsouce toho presvedčení, že takovéto vzájemné obe- 
slání našich konstitutivních sríémňv k utužení pŕátelských vztahúv 
mezi našimi národy, ke zdaHlejšímu vyvinutí a lepšímu upevnení 
občanských našich svobod a tím samým ke zvýšení blahobytu celého 
mocnáŕství rakouského velice nápomocno bude. 

Pŕijmétež, Vaše Excellencí, Svetlý Bane, úprimné naše po- 
zdravení. 

V Praze, dne 3. června 1848. 

(Nár. Nov. 1848, str. 231, kdež uverejnene bez podpisov.) 



Nár. výboru návrh na provedení rovného práva obou 

jazyku zemských ve školách. 

3. června 1848. 

Ve schôzi Nár. výboru dne 28. dubna byla, mimo jiné. zvolená 
devítičlenná sekce š e s t á pro rovnost práv jazyka českého a nemeckého 
ve školách i úŕadech. K oduvodnční Riegrovu, že v tomto oboru již zna- 
menité práce prípravné vykonaný jsou od pŕedešlého výboru, jejž byl 
jmenoval p. purkrabí. a že tedy velikého počtu členov pro tuto sekci ne- 
treba, zôsláno na tom, aby se skladala z devíti členu, za nčžto zvolení 
jsou tito : Palacký, Erbon, Ebert, rytíŕ z Neuberka, generál kŕížovnický 
Beer, prof. Wenzig, prof. Heimerl, Wocel a Štulc. (Nár. Nov. 1848, 
22. a 24.) 

Ve schňzi Nár. výb. dne 3. června píečetl Wocel této sekce návrh 
na zavedení rovnosti jazyka českého i nemeckého ve í^kolách. „Ponévadž 
pochybnosti nebylo, že se s slušnými zásadami návrhu tohoto celé shro- 
máždéní snáší (neb jimi jedné i druhé národnosti plná svoboda vyvíjení 
se vedie sebe pojišténa jest) : navrhoval hrabe Wurmbrand, aby se celý 
návrh tak, jak jest, prijal. Nicménč pro dúležitost \vcí odložilo se jednaní 
k budoucí schuzce, pretože litografované prepisy návrhu, jakž jednacím 
ŕádem ustanoveno jest, nebyly ješté v rukou oudu.* (Nár. Nov. 1818, 
54.) Avšak Nár. výb. již, tuším, nedospel k tomu, aby s tímto návrhem 
ješté jednou se zabýval. 

ftecený návrh VI. sekce se zde podáva i s odúvodnénim jednotlivých 
élánkúv a s ohražením redakce ,Nár. Novin*" proti celému návrhu. 



278 Nár. výboru návrh rovnoprávnosti ve školách, 

§. 1. 

Na triviálních školách nemeckých krajín má se mládež 
vyučovali jazykem nemeckým, na triviálkách však českých jazykem 
českým. 

Odôvodnení. Potreba lidu obecného nežádá, aby se deti cizí reči 
učili; mimo to vyučovaní takové za príčinou krátkeho času, jejžto mládež 
v téchto školách strávi, málo platné by bylo a na ujmu jiných pro prak- 
tický život potrebných predmetu by se koníiti muselo. K tomu pristupuje, 
že by se zavedením českého jazyka do nižších nemeckých škôl a naopak 
nemeckého do českých lehce dáminka zbudila, jako by se v prvním pádu 
nemecký lid zčeštiti, v druhém pak český lid znémčiti mél, coi se zá- 
sadou svobodného, konstitučního zŕízení, jenž obéma národúm ouplnou 
samostatnost pojišíuje, (se) nesrovnává. 

§.2. 

Na hlavních a reálních školách nemeckých okrešú má se 
všechném predmetom vyučovati jazykem nemeckým, na hlavních a 
reálních školách českých krajín však českým jazykem; avšak s tím 
doložením, že ve čtvilé tŕídé nemeckých hlavních škôl jakož í v ne- 
meckých reálkach český jazyk a sloh, v českých pak toho druhu 
školách nemecký jazyk a sloh povinným pŕedmétem státí se má. 

To CO v pŕedešlém §. co dôvod položene, z vétší časti i zde platí. 
Návrh, aby druhý zemský jazyk co obligátni predmet teprv do 4. tŕídy 
hlavních škôl zaveden byl, zakladá se na snažení, aby se netoliko veškeré 
dômnéní odstránilo, jako by se z nékteré strany na ujmu druhé národ- 
nosti míra presahovala; nýbrž aby bylo i na jevé, že se ve vlasti naši 
svobodnému, samostatnému vyvinování obou národních živí ô ve školách 
CO nejširší proslrannost poskytuje. 

§. 3. 

Do nemeckých hlavních a reálních škôl mňže začátkem 
pŕíštího školního roku 1848-9 vedie ustanovení predošlého §. český 
jazyk co obligátni predmet zaveden býti. Co se českých škôl tyče, 
mohl by se český jazyk do tŕí nižších tŕíd hlavních škôl začátkem 
pŕíštího školního roku co všeobecný ústroj [organ] vyučovaní za- 
vésti. Ve čtvrté tŕídé českých hlavních škoI a v českých reálkach 
budiž však český jazyk co povinný predmet pŕíštího školního roku 
ustanoven. 

Po dvou však letech, v kterémžto čase by žáci dúkladné zná- 
mosti českého jazyka nabýti a učitelové k českým prednáškam dobre 
se pŕipraviti mohli, má český jazyk co ústroj veškerého vyučovaní 
též i ve čtvrté tŕídé a v reálkach českých krajín ustanoven býti. 

§. 4. 
Na gymnasiích nemeckých okrešú necht se vyučuje jazykem 
nemeckým; avšak česká reč a literatúra má se co zvláštni povinný 
predmet ve všech tŕídách pŕednášeti. 



Nár, výboru návrh rovnoprávnosti ve školách. 279 

Na gymnasiích českých krajín budiž český jazyk ústrojem 
veškerého vyučovaní, nemecká reč a literatúra pak co zvláštni po- 
vinný predmet pŕednášena. 

§. o. 

Mezi 19 venkovskými v Čechách stávajícími gymnasiemi nalézá 
se 9 v českých a 7 v nemeckých okresích; 3 však, a sice gymna- 
sium Litoméŕické, Budéjovické a Jindŕicho-Hradecké na rozlu'aní 
obou jazyku. 

Potrebe praktické by se nejlépe vyhovelo, kdyby gymnasium 
Jindŕicho-Hradecké v gymnasium české proménéno bylo, Litoméŕické 
však a Budéjovické k nemeckým gymnasiím se pŕivtélily. 

V českých okresích nalézají se tato gymnasia: gymnasium v Hradci 
Králové, Litomyšli, Rychnové, Néraeckém Brode, Jičíné, Mladé Boleslavi, 
v Písku, Plzni a Klatovech. — V nemeckých krajinách leží gymnasia 
v Chebu, Broumové, České Lípé, Ghomútové, Žatci, Moste a Ostrove 
(Schlackenwerth). 

§. 6. 

Když se gymnasium Plzeňské, nedaleko rozhraní obou jazyka 
ležíci, jak podotknuto, českým gymnasium stane, nebude moci za- 
dost činiti potrebe studující mládeže z blízkych nemeckých krajin. 
Aby se takovému nedostatku vyhovelo, bylo by zapotŕebí v západní 
časti Plzeňského kraje — snad v Planém (sic), Teplé nebo v Kla- 
drubech nové nemecké gymnasium zŕíditi. 

Zdali jedno neb druhé z gymnasií príliš blízko u sebe ležících a 
proto zfídka navštevovaných, totiž v Chomútové, 2alci, Moste neb v Ostrove 
vyzdviženo, a na jeho místé prňmyshií neb vyšší národní škola zŕízena 
bude, záleží na místních tamnejších okolnostech. kteréžto se ouí*adné vy- 
šelŕiti mají. 

Z Pražských gymnasií by nejpŕiniéŕenčji Staromestské a Novo- 
mestské českými se stati mohly, kdežto by Malostranské nemeckým 
gymnasium zostalo. 

§. 8. 

Začátkem nastávajícího školního roku 1848-9 by na nemecká 
gymnasia český jazyk jukožto povinný predmet bez vší obtíže za- 
veden býti mohl. Xa českých gymnasiích by však zásada v §. 3. 
ohledem čtvrté tŕídy hlavních škôl a reálek českých pronešená 
prúchod míti mela, aby totiž po Ihiíte dvou roku, kdyžby žáci ná- 
ležité známosti českého jazyka (kterýžto by se jim mezitím co obli- 
gátni predmet pŕediiášel) získali, a učitelové se k prednáškam svým 
dúkladne pripravili, český jazyk co všeobecný ústroj vyučovaní za- 
veden b vi. 

§. 9. 

Ponevadž množí v reskérii jazyku zl)ehlí učitelové na onech 
gymnasiích se nalézají, kterážto svrchu co nemecká uvedená jsou, 
naproti tomu jiní, českého jazyka nepovOdonií učitelové na vyše po- 



280 Lva Thuna obrana strán zŕizeni prozatímné vlády. 

dotknutých českých gyranasiích vyučují; protož zapotŕebí jest,* aby 
títo učitelové mís ta svá vymenuj í ce, se pŕesazovali, tak aby každý 
z nich povolaní svému v jazykovém ohledu zadost činiti mohl. 
K ouplnému j ich uspokojení by se méla zásada vyŕknouti, že žádný 
učitel zmenou takovou v materiálním ohledu ztenčen býti nesmi. 
O vyrovnaní náhodilých penéžitých nerovností by se zemská vláda 
pŕiméŕeaým zpúsobem postarati méla. 

§. 10. 

Ponévadž od J. M. král. ouplná svoboda učení na vysokých 
školách Pražských ustanovená jest, tudíž mohou profesori a docen- 
tové učení své jak v českém tak i némeckém jazyku pŕednášeti. 
Spolu pak požaduje zásada ouplné rovnosti obou národnosti v Če- 
chách, aby se každému studujícímu dostatečné príležitosti poskyt- 
nuto, budto jazykem nemeckým neb jazykem českým, pro veškerá 
odvetví státního života, jenž na íakultetních studiích založená jsou, 
vzdélávati se a pŕipravovati, z čehož dôsledné plyne, aby každý 
predmet na vysokých školách Pražských, jenž statní zkouňce bude 
podléhati, netoliko nemeckým, nýbrž i českým jazykem od poradné 
ustanoveného profesora prednášen byl. 

Dodatek redakce , Národní ch Novi n.** Takovýt jest návrh 
sekce, a musíme vyznali, že tomuto návrhu všude všelikou moci svou 
odporovali budeme. Již hlavní zásada jeho, aby totiž až do nejvyšších škôl 
v českých kraj ich všecko po českú, v nemeckých všecko po nemeckú se 
prednášelo, jest na nejvýš škodlivá. 

Takovým zpúsobem búdou na večné časy obé národnosti v zemi naši 
ostŕe oddelený, a némečtí vzdelanci lak málo po českú se naučí, jako 
češli po nemeckú, když se jen témlo jazykňm co predmetu vyučovali 
bude. Rovnoprávnosl českého a nemeckého jazyka dle našeho míneni zna- 
mená lolik, že každý vzdelanec a jmenovité každý, kdo do ouŕadu vstou- 
pili chce, obou jazykô náležité dobre povédom býti musí, aby ostatní 
občané všude v zemi s národností svou pohodlí užívali mohli. 

K tomu cíli musí se ve všech gymnasiích néklerým pŕedmélum česky 
i néklerým nemecky vyučovali, aby žákové všickni v obou ŕeCích náležité 
zbehlosti nabyli. (Nár. Nov. 1848, 53.) 



Lva Thuna obrana strán zŕízení prozatímné vlády. 

4. června 1848. 

Nro. 4889. 

Ministľ vnitŕnich záležitostí, svobodný pán z Pillersdorfu po- 
ložil dopisem ode dne 1. b. m. zpor proti zHzení prozatimní vlády 
v Praze, prohlásiv ji za neplatnou, a mne vyzval, abych ji alespoň 
až do nejvyššiho rozhodnutí Jeho c. k. Milosti nepHvolil Spolu 
mne také uložil na zodpovídanou všecky následky a vady, jež by 



Návrh patentu o vládni radé atd. 281 

Z toho pojiti mohly, a tuto zodpovednosť vznesl na všecky ty, 
kteŕíž tohoto kroku jím za nezákonný prohlášeného oučastni byli, 
jakož i všecky ouŕady a služebníky statní, jenž jí uposlechnou, 
a mné uložil abych zpor jeho oznámil, 

Podlé oznámení mého ode dne 29. kvetná b r. jest prozatímní 
vládni rada, o jejímžto zŕízení jsem J. c. k. Milosti nejponíženéjší 
zprávu ihned učinil, až do nejvyššího rozhodnutí jenom k tomu 
ustanovená, aby rozhod[ova]la vnitŕní záležitosti jenom takové, 
které okres činnosti zemského ŕízení pŕesahují, a které skrz krom- 
obyčejné pomery následkem udalostí VídeĎských poodloženy býti 
nemohou. 

Zŕízení rady této tedy stav ouŕadúv zemských nijakž nezmé- 
nil[o], a jakási zodpovednosť nemúže tedy ouŕady a statní služeb- 
níky pôde mnou stojící, nýbrž jenom mne jediného zasáhnouti. 

Snášímf zodpovednosť tuto s vedomím pokojným, ježto krom- 
obyčejné ustanovení toto, než ústavní cestou od Jeho c. k. Milosti 
povoleno bude, jenom potom teprv do platnosti vstoupí, kdyby ná- 
sledky bezústavních zbehlostí Vídeňských nevyhnutelnou potrebou 
toho žádaly, aby zemská vláda, jižto spravovati mné svéŕeno jest, 
cestou jenom nejpŕísnéji zákonní kráčeti bude [sic. |. 

V Praze dne 4. června 1848. 

Lev hrabe Thun, 

c. k. gubernialni president. 
(Nár. Nov. 1848, 53.) 



Návrh patentu cís. Ferdinanda, 

jímžto se potvrzuje prozatímná vládni rada v Praze, na- 

ŕizuje se zŕízení rady místodržitelské a stanoví úkol 

nejbližšího snemu Českého. 

Asi 6. cervna 1848. 

Když vyslanci Českého gubernia Cili prozatímná vlády od hrab. Lva 
Tliuna jmenované, pp. Albert hrabe Nostitz a Dr. Fr. L. Kieger, vypra- 
vivše se z Praliy dne 30. kvetná, píibyli do hispruka, nalezli tam dvár 
cisársky v položení velmi nesnadném ; ponevadž v dobé, když se všech 
strán, od Uhrú Hatthiany. od Ghorvátu bán Jelačič a j. naléhali na roz- 
hodnutí duležilá a kvapná, nemél poradníku plné duvéry požívajících, 
ponevadž i representanti ministerstva, ve Vídni pod nátlakem nepokoju 
povstalého, proti nčmuž odjinud se ozýval odpor, nemohli se pokládati 
za zcela nestranné. 

v tu dobu prikva|)il lam práve náš krajan, František lírabé Thun, 
bratr tehdejšího pŕedscdy Českého gubernia a otec nynéjšího místodržitele 



282 Návrh patentu o vládni radé atd. 

Českého, i nabidl rakouskému dvoľu v Inšpruku v téžké této dobé z lo- 
yální ochoty služby své k disposici. 

Ten stal se horlivým prostŕednfkem mezi dvorem a poselstvem Če- 
ským, s nímžto mnoho jednali zejmena rodiče nynéjšího císaŕe a krále 
Františka Josefa, arciknfže František Karel a arciknéžna Žofie. 

Na české vy slance bylo vzneáeno, by navrhli sami odpovéd na Pred- 
nesení presidenta Česk. gubernia ze dne 29. kvétna, jež po nich do In- 
špruku bylo poslano. 

Tento koncept, poŕízený od Dra. Riegra a opatrený prípisy hrab. 
Nostitze, nalézá se posud u Dra. Riegra i podáva se zde v prekladu. 2e 
byl psán dne 6. června, Ize domnívati se z toho, že na listé, jejž tou 
dobou mél pri ruce hrabe Nostitz a jenž se chová pri dotčeném konceptu, 
tento poznamenal si jisté kalendarium, jež počína dnem 6., načež na- 
sleduje poradí dnú dalších. 

Touž dobou Dr. Rieger diktoval v Inšpruku hrabéti Noslitzovi též 
zvláštni pamétní spis, adresovaný J. Vel., jehožto koncept však po ruce 
není. — 

Patent, jímžto se odpovídalo na prednesení presidenta Českého gu- 
bernia ze dne 29. kvétna, nepŕišel však k vyhlásení. Nežli se totiž vy- 
slanci čestí vrátili do Prahy, bylo tu vypuklo vzbouŕení svätodušní, tak že 
vyslanci jen s nesnaží dostali se dne 17. června ráno na hrad Pražský, 
kdež vládl již komandující generál kníže Alfréd Windischgrätz. Na zprávu 
o boufi Pražské byl pak z Inšpruka vypraven zvláštni kurýr s naŕízením, 
aby se vyhlásení a provedení kabinetních listô, jež Nostitz a Rieger zem- 
skému presidenlu Lvu Thunovi pŕinesli, jakož i tohoto patentu zastavilo, 
až hy se situace vyjasnila. (Dle sdélení Dra. Fr. L. Riegra.) 

Majíce zŕení k vysoké dôležitosti naši koruny České a vzhledem 
na vétší rozsáhlost království Českého, k opétné žádosti našich ver- 
ných Cech po zralejšim uvážení zvláštních pomérô zemských a soci- 
álních, historických tradicí [v nem.: tjberkommenschaften) tohoto 
království a zvláštni národnosti, pro néžto všestranné, spravedlivéa 
neskrácené šetrnosti pri nepodmínéné centralisaci všech orgánu 
správních a vládních v jednom hlavnim meste nikdy úplné dosa- 
ženo býti nemôže, povolili jsme již 8. bŕezna [má býti: 8. dubna] 
t. r. zŕizení zodpovedných úŕadúv ústfedních pro království České 
s rozšírenejším oborem pťisobnosti. 

V témž smyslu jmenovali jsme milého synovce svého, arciknížete 
Františka Josefa svým mistodržícím v království Ceském, aby za- 
stupuje osobu naši jakožto krále Českého, stál v čele nejvyšších 
úŕadô této zeme. 

Pri téchto opatŕenich smerovali jsme k tomu, aby pro králov- 
ství České zŕídilo se místodržitelství, kteréž jednotu našeho moc- 
náŕství a jeho silu na venek nikterak neoslabuj íc, zevrubnéjší zna- 
lostí potŕeb a národních zvláštností veškerého národa Českého bylo 
s to, pri vnitŕní správe zemské v každém ohledu jich šetŕiti a 
záležitosti jednotlivcov co nejrychleji a nejspravedlivéji rozhodovati. 



Návrh patentu o vládni radé atd. 283 

Ponévadž známe udalosti posledni doby, které s moci ohromu- 
jící ze vnitŕ i z venčí na ríši naši dotíraly, zatlačovaly zvláštni 
záležitosti zemské a vymáhají porád ješte sily veškeré našich ústav- 
nich rádcú až k unavení, tak že nejsou s to, aby organisování 
ústŕedních úŕadú, království Českému již pŕede dvéma môsíci pŕi- 
slíbených podnikli, tím méné, že úkol tento pilné vyžaduje zevrub- 
néjší známost osôb a pomérúv raistnich, a ponévadž dále pokoj 
zeme a poŕádek její pomôrúv, následkem poslední bouŕlivé doby 
zmätených, dalšího odkladu veci nedopouští, uzavreli jsme ke zprávé 
a návrhu našeho guberniálního presidenta Českého, tyto úrady již 
nyní prozalímné v život povolati, čímž také v tomto smyslu za 
souhlasu s pfednostami ostatních úŕadĎv zemských prozatímné od 
neho učineným opatrením dostáva se dodatečného našeho schválení. 

Dle toho již jsme arciknížeti Františku Josefovi uložili, by 
[vojsko ihned opustil]*), bez prodlení na místo svého určení do 
Prahy se odebral a v úrad svúj jakožto místodržící nastoupil. 

Zároveň jsme uzavreli, již nyní zHditi prozatimnou radu místo- 
držitelskou i jmenujeme její členy, kromé již dŕíve jmenovaného 
místodržitelského rady ....*) Klecanského *) 

Pfedsedati této radé místodržitelské bude arcikníže místodržící, 
a jakožto druhý president pak dosavadní guvernér zemský v Če- 
chách, hrabe Lev Thun, jenžto až do príchodu místodržícího jeho 
místo bude zastupovati. 

Tato prozatínmá mistodržitelská rada prozatím prevezme práva 
a pôsobnost zodpovedného úradu ústŕedního, zemi České slíbeného. 

Ponévadž pak konečné ustanovení a ohraničení pôsobnosti 
tohoto mistodržitelství a zodpovedného úradu ústŕedního zústati 
musí závislým na všeobecné ústave ríšske, o nížto bude jednáno 
na nejbližším fíšském sneme, a tudy jeho zŕízení konečné stati se 
múze teprvé zároveň s ustanovením všeobecné ústavy ríšske i zvhištní 
ústavy zemské, dávame jeho kompetenci zatím provisorné toto: 

1. má si vésti prísne v mezích úradu výkonného, ponévadž 
následkem ústavy od nás našim národom udelené moc zákono- 
darná musí v plné míŕe zústati vyhražena národním orgánom za- 
stupitelským, které co nejdŕíve v život vstoupí. 

2. má pŕevzíti záležitosti dosavadního ústŕedního úradu Vídeň- 
ského, obzvlášté záležitosti bývalé kanceláŕe dvorské, avšak pokud 
se týkají pouze vecí českých: nemá tedy nie v púsobnost svou za- 
bírati, co by nebylo záležitostí pouze českou, nýbrž spíše všeobecné 
rakouskou. 



*) Tato slova zde v závoice obsažená jsou v konceptu opét pŕeškrtnuta^ 
a sice bezpečné z pŕiciny té, že, nežli dospelo se k čistopisu tohoto konceptu, 
stala se zatím zbytečnýrni. XeboC arcikniže František Joscf již dne 8. června 1848 
phbyl do Inšpruka, kdcž mu vyslanci česti hnibé Albert Nostitz a Dr. Fr. L. 
Rieger, byli též predstavení i pozdravili jej jakožto budoucibo náméstka králova 
v Čechách. — Pozn. vydáv, dle ústni zprávy p. Dra. Hiegra 

*) V konceptu nevyplnéno jmény, nýbrž také jen vyteŕkováno. Pozn. yyd 



^84 Núvrh patentu o vládni radé atd. 

3. k tomu cíJi a aby úplná jednota štátu našeho žádným zpú- 
sobem neprišla v nebezpečí, má zóstati ve stálém spojení jednacím 
s naším ministeriem fíšským, dilem aby opatrení, týkající se ríše 
celé, též ve království Ceském pŕivádélo k vykonávaní, dilem též aby 
ono nyní nutné oddelení úŕedních záležitostí pouze českých od onéch, 
které se týkaj í ríše vôbec, bylo v plné shodé provedeno a posléze 
aby naši vládu udržovalo v povedomí dôležitých opatrení, kteráž 
ono bude činiti. 

4. Dále má prozatímná rada místodržitelská bez prodleni vhodné 
návrhy o své vlastní prozatímné organisaci jakožto zodpovedného 
úradu ústŕedního pro království České organisovati a nám ke schvá- 
lení predloží ti, pri čemž však j í stále má býti pravidlem zásada, 
že jí prozatím toliko ony záležitosti mohou prikázaný býti, jejichžto 
vyloučení z pôsobností úradov ústfedních, pro ríši vôbec pozôstáva- 
jících, Ize již nyní pŕedsevzíti bez porušení veškerého organismu 
správního. 

K tomu cíli má návrh na status úradníkov a slúžneho orgánô 
hlavních i vedlejších, jichžto pri všech rozličných odvétvích tohoto 
prozatímného místodržitelství bude se ieviti potreba, s urýchlením 
CO nejvétším pŕedložíti a s naším ministeriem ríšskym se dorozu- 
méti, by úŕedníci bývalé české, pozdéji všeobecné kanceláfe dvorské, 
pokud by znalostí obôu zemských jazykô v Čechách i též jinak 
k tomu jevili se zpôsobilými, mohli k místodržitelství Českému býti 
pridelení. 

Až do té chvíle prozatímná rada místodržitelská má se ustaviti 
a vésti si podlé všeobecných zásad úradu kolegialního a její presi- 
dent má býti oprávnén, nevyhnutelné orgány výpomocné od jiných 
úradov zemépanských jí pŕikázati. 

5. Stejným zpôsobem a s šetrením týchž ohledô má k návrhu 
prozatímné rady místodržitelské zŕízen býti v Praze pro království 
íleské nejvyšši soud z mužov, kteŕí, aby úrad spravedlnosti bez 
závady a podlé svého vlastního seznání pŕedchozích aktov a jed- 
naní mohli vykonávati, mají úplnou znalost obou jazyku zemských 
— zpôsobem podobným, jako dŕive senát nejvyššího dvorního 
úradu jusličního [v nem. : JustitzhofstclleJ pro království I^ombard- 
sko-Benátské trval ve Veron(>. 

6. Místodržícímu aneb jeho náméstkovi bude pŕíslušeti, aby 
Český snem zemský, jenž co nejdŕíve sejíti se má, jmenem na- 
ším zahájil, odročil a uzavrel, a povinností veškeré rady místo- 
držitelské bude, by nás a vládu naši na základe instrukci. jež se 
jí v té príčine udelí, zastupovala a všechna žádaná vysvetlení 
poskytovala. 

7. Ďalší oprávnenost rady místodržitelské záleží v tom, aby 
osnovy zákonov a návrhy zhotovovala a je, pokud by v kompe- 
tenci zemského snemu Českého náležely, jemu pŕimo jmenem vlády 



Ruzepsání snemu Českého z Inšpruka. 28& 

podávala; pokud by však zasahovaly v pĎsobnost snemu ŕišského^ 
lakové aby ministeriu ríšskemu predkladala. 

8. Posléz má rada místodržitelská — ano obyvatelstvo usiluje 
o reformy času pŕiméŕené, ústavou již zajišténé — všechna opatrení 
činiti, aby lakové opravy, které již nyní provésti Ize, aniž by se 
tím predstihovalo vláde a ústavním orgánom zákonodarným, v život 
uvádéla. a pokavad by mimorádné pohnuté okolnosti nynéjšího 
času pilné a nevjhnutelné vyžadovaly i opatrení mimoŕádných 
v zájmu zeme a vlády, má rada místodržitelská — avšak vždy co 
možná majíc na zreteli obor púsobnosti sobé napfed prikázaný — 
čeho potŕebí, prozatímné opatrili a opatrení učinená vždycky ve- 
smés k našemu potvrzení predložili. 

Tímto naŕízením, jakož za to máme, dali jsme národu Če- 
skému dôkaz nepochybný naši lásky a naši zvláštni dôvery u vernou 
jeho pŕíchylnosl k nám a k našemu úslavnímu trónu, i očekáváme 
od naši prozatímné rady míslodržitelské, že vynaloží všechno, by 
pokoj a poŕádek v našem královslví Ceském zachoval, netolikp 
zájmy zeme, nýbrž spolu lóž i veškerého mocnáŕslví na zreteli mél 
a tak se své strany k zachovaní jednoty a k upevnení cisárskeho 
stálu dle možnosti napomáhal. 

A ponévadž mimo to tomu chceme, by snem zemský, jenž nyní 
sejíti se má, vzhledem ke složení svému považován a držán byl 
loliko za prozalímný a se zŕetelem ke svému úkolu hlavnímu za 
ústavodárný, očekáváme od hého, že svoji činnost obmezí na vy- 
ŕízení nejpilnéjších záležitostí zemských, pŕede vším však že bude 
o to pečovali, aby vyhotovil a našemu schválení predložil ústavu 
královslví ve všech onech punktech, které se týkají vnitini organi- 
sace a správy, a aby vzhledem budoucího pomoru tohoto království 
k našemu veškerému niocnáŕství svoje náhledy a pŕání vyslovil, by 
pH rokováních a usnáseni snemu ríšskeho o této veci mohlo býti 
dbáno. 

Kdyby po vyrízení záležitosti této až k otevŕení všeobecného 
snemu ríšskeho zbýval ješté nt^aký čas, vezmiž zemsky snem v po- 
radu ješte ony záležitosti zemské, které uzná za obzvlášté pilné a 
neodkladné. 

(Koncept nemecký u p. Dra. F r. Lad. Riecíra). 



Rozepsání snemu Českého z Inšpruka. 

H. ť'ervna 1848. 

Za pobytu ťteskéiio poselstva v hišprukii koncipoval Dr. Fr. L. llieger 
též patent k rozepsání snemu (leského (Kalousek: Keči Dra. Riegra str. .')4). 
Ale onen patent Insprucký o svolúni snemu nebvl již vyhlášen pro bouŕi 
svätodušní. Zdali však patent niže uvedený, jenž již jakožto akt historický 
uveŕejnén byl v ,Nár. Novinácli** 29. Oervna 1848, totožný jest s kon- 



286 Rozepsáni snemu Českého z Inšpruka. 

ceptem Riegrovým, nelze nyni již udati. V ^Nár. Nov." zároveň se pri- 
pomína, že den, kdy se má snem zahájili, určen býti má od zemského 
presidia. 

My Ferdinand atd. atd. dávame tímto védomost, že jsme podlé 
slibu našim verným Cechom v našem rozhodnutí od 8. dubna b. r. 
daného uzavreli, aby se Český snem na — června b. r. na náš 
Pražský hrad vypsal. 

Uznávajíce prípravy od naši zemské vlády v Čechách strán 
voleb zavedené, vyzývame úsilnô všechny na základe našeho již 
^mínéného rozhodnutí k sezení a hlasu pri snemu oprávnené, aby 
se jisté na snem dostavili a s nejupŕíméjší vôh' a s dobrým svedo- 
mím o potrebách zeme rokovali a uzavírali. 

Ponévadž jsme též co nejdŕíve ríšsky konstitující snem povolati 
uzavreli, kdež by se bez všelikého bezzákonního viivu, jenom podlé 
vhodného a svobodné projeveného pfání našich národa k stanovení 
jednotného konstitučního zŕízení naši veškeré monarchie prikročilo, 
a ponévadž za svou nejsvétéjší povinnost uznávame, se pfičinití 
k tomu, aby každá část naši ríše své nejschopnéjší a nejdňmysl- 
néjší hlavy své obecné rakouské vlasti k statnému a čisté bratr- 
skému spoluoučinkování v této veledĎležité práci k použití podala: 
jest žádost a vôle naše, aby český snem, který, co se tyče práv, 
naším rozhodnutím od 8. dubna b. r. Českému království udelených, 
zsl ustavující, CO se ale tyče zákonu a správy veškeré naši monarchie 
se týkajících, za poradný uznaný míti chceme, své práce ješté pred 
zahájením ríšskeho snemu dokončiti hledél, a tedy podlé času jen 
nejdôležitéjší a neodkladné záležitosti v poradu bral. 

Ač jest nám to návalem státních prací nemožné vyhovéti 
mnohokráte projevenému pŕání našich verných CechĎ a pudu vlast- 
ního srdce, totiž Český snem osobné zaliájiti: i múžeme pŕece uko- 
jiti nádejí, že brzkým návratem našeho mileného bratrovce a ná- 
mčstka v Čechách s to budeme, se ním dát zastoupiti pri slavném 
tom aktu. 

Projevujíce tímto naši kŕ. vúli a naše otcovské smejšlení s Cechy, 
kojíme se též ouplnou dúvérou v slavný Česky národ, že si bude 
v stejné míŕe všímat interesu celé monarchie jako onech českého 
království a české koruny, a že se na tomto snemu zvlášte pŕi roko- 
vaní a pojednávaní o budoucím zŕízení království též na dobro cí- 
safství, na jeho upevnenost uvnitŕ a zevnitŕ spravedlivý a šetrný 
•ohled bráti bude. 

V Innsbruku G. června 1848. 

Ferdinand. 
Wessenberg. Doblhof. 

(Nár. Nov. 1848, 63.) 



Hlavni zásady ústavy zemské v Čechách. 287 

Hlavní zásady ústavy zemské v Čechách. 

7. června 1848. 

Ve schôzi Nár. výboru dne 29. kvétna oznámila jeho sekce druhá 
sjednané hlavní zásady pŕíští ústavy zemské. Rokovaní o tomto návrhu 
zástaveno schúzi pŕíští. 

I rokováno o ném dne 7". června; ale pokud z nedoslatečných zpráv 
novinárskych vyrozuméti Ize, zabývali se členové Nár. výb. hlavné zásadami 
zastoupení na snémé a dvojkomorností snemu, pro kteroužto mluvili Pa- 
lacký, Šebek, Strobach, bar. Hildprandt, a pro jedinou snémovnu Ruppert, 
Hauschild, K. Havlíček. »Pŕe byla dôrazná a dlouhá, dvé komory ale pri 
hlasovaní zvítézily." 

(Nár. Nov. 1848, 47. 55. i 56.) 

První zásada. 

Samozákonnost (autonómie) a právo samosprávy, jakož i stáva- 
jící posud svobody a práva království Českého zachovají se potud, 
pokud společná ríše Rakouská pri nich silná a na venek mocná 
býti múze. 

Následkem této zásady zavírá v sobé okres pôsobnosti výkonné 
a zákonodarné strední moci, t. j. císaŕe a ríšskeho zastoupení ná- 
sledujicí : 

A. Veškery vetve zákonodárství a zemské správy, sloužící 
k tomu, aby Rakousko proti jiným státúm co mocný celek stálo, 
a síce: 

1. Vojenské záležitosti; 2. statní úvérek; 3. statní a obchodní 
smiouvy; 4. všccky zahraničné záležitosti. 

B. Veškery vetve zákonodárství a zemské správy, na jichžto 
stejném zŕízení pravá souvislost jednotlivých částek celého mocnáŕ- 
ství záleží: 

1. Zákonodárství a správa v obchodnich, celnieh, poštovských, 
mincovních, mírových a váhových záležitoslech [vnem.: Mass- und 
Gewichtssachen] ; 

2. zákonodárství, pokud se materiálni částky civilní a krimi- 
nálni spravedlnosti týka; 

3. hlavní statní silnice a železnice; 

4. statní dúchody (budget) pŕimérené témto záležitostem, a 

5. vyméŕení podilu, kterýmž každá zeme prispívati má. 
Všecky ostatní, zde zejmena neuvedené vetve zákonodárství a 

zemské správy náležejí k pôsobnosti zemského zastoupení a zemské 
výkonní moci. 

Ve spojení takto zpúsobenén) spočíva prospech jak vcskerého 
mocnáŕství, tak i jednotlivých jeho částek; a sice: 

a) Prospech celého mocnáŕství proto, ponevadž se tím jeho 
poneti i jeho moc k zevnéj.^ku i uvnitŕ v plné platnosti a sile udr- 
žuje, jak to jen koliv rozdílnost jednotlivých jeho částek dopouští; 



288 Hlavni zásady ústavy zemské v Čechách. 

j3) prospech jednotlivých částek (zemí), ponévadž se jim spoje- 
ním tak zpúsobeným a ačlánkovaným veškeŕí prospechové národ- 
ního, sestfedéného, ku všem poméräm snadno Inoucího zemského 
zákonodárství a zemské správy spolu se všemi prospechy mocné, na 
venek mohutné pĎsobící statní jednoty poskytují. 

Druhá zásada. 

Snem záleží z poslanca (zástupcu) kraje a nejlidnatéjších mést 
i míst a delí se tím zpúsobem na dva poradní sbory, že se od 
téchto poslancú samých, z jich stredu, senát zvolí a každoročné 
po j isté částce obnovuje. 

Každých 20.000 obyvatelú zvolí v kraji jednoho poslance. 

Mesta a místa, mající více než 6000 obyvateiä, volí 1, mající 
více než 10,000 obyvatelĎ, volí 2, mesto Praha volí 12 poslancú. 

Právo voliti má každý samostatný občan, dokročiv let zákonem 
určených [v nem. : der die vom Gesetze bestimmte physische Gross- 
jáhrigkeit erreicht hat] a bud pŕímé dané platící, bud ony vlast- 
nosti mající, jimižto vstoupení do národní obrany otevŕeno jest. 

Zvolen múze býti každý v zemi zrozený aneb zouplna natura- 
lisovaný (udomácnený a za udomácneného prijatý), samostatný 
občan, pŕekročiv 28mý rok. 

Senát záleží z 60 členu, jichžto šestý díl ročné vystupuje a 
oudy nové volenými se dosazuje. 

Aby kdo za senátora zvolen býti mohl, zapotŕebí, aby pŕes 
36 let stár byl. 

Snem shromažduje se každoročné a každý tretí rok na novo 
se volí. 

K takovému zŕízení národního zástupnictvi, pojišfujícímu poradu 
o každé veci dvéma zvláštními sbory, uvozují se následující dú- 
vodové : 

1. pojištuje se tím dúkladná, do veci vnikající porada, poné- 
vadž každý sbor kritiky a zkoušení druhého sboru ostýchali se 
musí; 

2. snem se tímto zpúsobem proti vláde a národu na stanovisko 
mnohem vyšší staví; nebof jednosvornost obou sború má plnou 
váhu dobre predloženého usnešení, pri čemž se více zadnému pode- 
zŕení místa dáti nemúže, jako by se v prekvapení neb okamžitém, 
jakýmižkoli dojmy zpňsobeném rozjitŕení byio jednalo; 

á. postavení vlády naproti nemu jest pevnejší, jistéjší; poné- 
vadž se odpor k udržovaní, k bránení všem prekvapeným zmenám 
potrebný již jedním z obou zástupnických sborft vykonáva, nemusí 
neustále jen od vlády pocházeti. 

Navržen[ý]m zde utvofen[í]m obou zákonodarných moci chráni 
se zásada o zastoupení a živé platnosti verejného minOní dostatečné, 
ouplné; nebot jeden i druhý zákonodarní sbor pocházi z obecné 
dňvéry, tvorí se volením národu, a toliko pri senátu má se vý- 



Hlavni zásady ústavy zemské v Čechách. 289 

minkou vétšího, dospélejšího stáŕí, delším trvaním volenosti a čá- 
stečným jen obnovovaním co možná nejzralejší soud a vétší zpŕizné- 
nost s prací zákonodárskou získali. 

Tretí zásada. 

V okresu, snemu zemskému vyhraženém, bude výkonná moc 
v rukou již nejvýše povoleného odpovédného centrálního misia pro 
Cechy spočívali, jsouc plnéna od ouŕedníkú ze zemského fondu 
placených, kdežto naopak úŕední púsobnost, náležející cisárske 
strední výkonné moci, cisárskymi, z obecných státních dôchodú 
placenými úŕedníky vedená bude. 

Veškerá správa Českého království takto by se tedy od hora 
počínajíc rozčlánkovala : 

J. M. Gisaŕ. 

Í statní ministr války, 
! I obchodu a vefejných prací. 

Náméstek aneb místokrál. 

1. rada: politická zemská správa, bezpečnost, národní 
obrana ; 

2. rada: náboženství, národní vychovaní, vzdelávací 
ústavy ; 

3. rada: spravedlnost ; 

4. rada: zemské kasy a zemský ouverek; 
ô. rada: prňmysl v nejšir^ím smyslu a verejné práce. 



Odpovédná 
mistodržící t 
rada. 



Královští zemští úradov é pod místodržící radou: 

Politická zemská správa s jejími podŕízenými úrady. 

Reditelství stndií. 

Nejvyšší soudní dvíiľ s podŕízenými instancemi. 

Zemská kasa s potrebnými ouretními a ouverečními oddeleními. 

Zemské stavitelské iediteistvi, obchodní komora atd. 

C. k r. ú i" a d o v é pod m i n i s t e r i e m i : 

Generálni komando. 

Poboční stíítní kasy a jich oučetní ouŕadové. 

Reditelství státních staveb. železníc ald. 

Veškery oi^ány správni, opalŕiijící záležitosti v zemi pod ríš- 
skym ministerium postavené a jichžto podŕízeni pod nsské mini- 
sterium vedlé zásad s vrchu podotčenýcli potrebné byli se zdá. 

Stejné provedení rozd('lenosti výkonné moci podobným zpú- 
sobem jako moci zákonodarní vidí se veskrz potrebným býti, nemá-li 

10 



290 Jednota Moravská o volbách do ŕišskébo snemu. 

I toho všeliké zadržovaní pocházeti. Nemôžef žádný ouŕedník dvéma 
pánom najednou sloužiti, najednou na dvé strany povinovaným a 
odpovedným býti, a každé výkonné moci, nemá-li zústati pouhým 
zdaním, musí bez všelike prekážky jejími vlastními orgány až na 
jednotlivého občana pôsobení olevŕeno býti. 

(Kvety, čís. 69.) 



Jednota Moravská o volbách do ríšskeho snemu. 

7. června 1H48. 

K volbám do ríšskeho snemu ve Vídni vydala Jednota Moravská 
poučení pro lid, kleréž hodno jest povšimnutí, že obsahuje zároveň pro- 
gram vlastenca moravských. Poučení toto vyšlo pod nazvem ..Slovo 
o snemu ŕíšském ve Vídni, svolaném na den 26. června 1848.* 

Rozmilí krájané! Rakouské cisaŕství náleží mezi nejmocnéjší 
ríše na svété. Pozástáváf z mnohých krásnych v(^lkých zemí, mezi 
nimiž Morava neocenitelnou perlou slouti môže, a obýváno jest od 
rozličných národu: Slovana, ku kterýmž náležíme my Moravana, 
naši bratfi Cechové a Slováci, Poláci, Rusíni, Horváti, Slavonci, 
Dalmatínci a Srbové, dohromady 18 milionô; činí tedy Slované 
polovici veškerého obyvatelstva cisaŕství. Druhá polovice skladá se 
z Némcú, Madarô, Vlachô čih Itahánú a nékterých jiných nepatr- 
ných národkú. 

Krom Uher mél posavád císaŕ a král náš právo, dávati zeraím 
svým zákony dle neobmezeného uznaní, žádati danč a jiné verejné 
poplatky, aniž se oznámilo, kolik pro jednotlivé veci potfeba bylo, 
a zdali skutočne vybrané penize k úžitku národu se vyložily. 

Ponévadž císaŕ pán všecko zastati nemôže, musí míti okolo 
sebe osoby ve jménu jeho jednající, jimž ŕíkají ministrove. Prvé 
to byli velcí páni, kteŕíž moci od císaŕe jim svéŕené často vice uží- 
vali ku svému vlastnímu prospechu, než ku prospechu národu. 
Oni dávali zákony dle libosti své, vypisovali dane a jiné poplatky 
— a to nemalé — aniž kdo vedel, kam se ty milióny ročné po- 
dely, a pri tom pri všem nadélali jesté sta milionô dluhô. Za to 
však ani žalovaní býti nemohli! 

Císaŕ pán poznav konečnu takový stav vecí, slíbil národom 
svým 15. bŕezna t. r. konstituci, t. j. vyŕknul, že od té chvíle spo- 
ločné se svými národy vládnouti bude : že žádný zákon nevydá, 
pokud jej snem národní za prospešný neuzná, aniž jakých daní a 
jiných poplatku vypíše, i)okud je týž snem nepovolí, a že ministrove 
z prijmú zemských národniniu snemu búdou luuseti oučty klásti; 
konečné pakliby ministrove néco proti zákonum učinili, že je bude 
moci národní snem pohnati pred sond a také trest nad nimi vy- 
ŕknouti. 



Jednota Moravská o volbách do ríšskeho snemu. 291 

Chtéje slib svúj vyplnili, dal jest císar pán dne 25. dubna 1848 
zemim svým ríšskou konstituci; ta však neuspokojila mysl všech 
občanú, zvlášté proto, že dle ní mély býti dvé komory: jedna, 
senát fečená, pro velké pány, druhá, komora deputovaných, pro 
ostatní národ. 

Císaŕ pán tedy 15. kvetná senát zrušil a svolal na 26. června 
t. r. ze všech zemí, totiž Rakous, Štýrska, Čech, Moravy, Haliče atd. 
poslance k snemu do Vídné, aby o nové konstituci ríšske rokovali. 
Na každých 50.000 obyvatelú bez rozdílu stavu se vyvolí jeden po- 
slanec, tak že hrabe neb kníže jen jako každý jiný občan bude 
moci voliti, do sn£»mu národního ale jen tehdy pfijde, když bude 
od lidu za poslance vyvolen. 

Povážíme-li, že tento snem má budoucí konstituci čili ústavu 
utvoŕiti, tedy nad naším budoucím štéstím neb neštéstím, nad obme- 
zeností neb rozsáhlostí našich občanských práv rozhodnouti, na- 
hlédneme, že nejvélší opatrnosti tfeba, abychom naň poslali osoby 
moudré, svedomité a svobodomyslné, láskou k národu a jazyku 
nadšené, ve vécech právních a politických nejen Moravy, ale co 
možná i jiných zemí rakouských a zahraničných zbéhle. 

Budte tedy opatrní, milí krájané! a volte jen takové osoby za 
poslance na snem do Vídné, v které máte dúvéru, že búdou za- 
stávali : 

1. ouplnou samostatnost a neodvislost rakouského mocnáŕství; 

2. rovnost skutečnou všech národu rakouských ohledem občan- 
ské svobody, reči a národnosti; 

3. aby každý národ své zvláštni záležitosti sám si ŕídil, pokud 
se to se samostatností, celitostí a silou mocnáŕství rakouského 
STOvnává ; 

4. obmezení činnosti snemu ríšskeho na zákony a záležitosti 
celého mocnáŕství se vztahujíci atd. 

Kdybyste, milí krájané! sami neznali osoby, v které byste 
ouplné dôvéŕovati mohli, že tom vécem rozuméjí a konštituční zá- 
sady náležité zastávati búdou, obrafte se oustné neb písemné na 
nížepsanou Moravskou Jednotu, kteráž jest ochotná, navrhnouti vám 
muže dĎvéry obecné požívající, jenž ouŕadu na né vznešenému 
k vašemu a vlasti naši společné prospechu ouplné zadost učiní. 

Dopisy budtež adresovaný na „Jednotu Moravskou" na Zelném 
trhu číslo 318 v Brne. 

V Brne, 7. června 1848. 

A. V. Šembera, profesor. — Jan Ohéral, redaktor Týdenníka. 
— Ant. Kudla, kandidát soudství. — Ant. Macenauer, kandi- 
dát soudství. — K. Zedník. — J. Jedlička, mešťan. — Lub. 
Winter. — Jos. T os í k. kaplán. — J. Kal i voda, prof. — Fr. 

Sušil, prof. — Jan Jilek, mešťan. 

(Nár. Nov. 1848, str. 230.) 

19* 



292 Vlasteac&v moravských žádost za ochranu proti úŕednictvu. 

Vlasteneuv moravských žádost ke snemu za ochranu 

proti úŕednictvu. 

8. června 1848. 

Ke sjezdu slovanskému v Praze dostavil se i značný počet Moravanô. 
„Bylo jich zajisté pŕes 100 osôb, jen že vétší část zase odjela, zvlášlé 
do Vídné; prišli potéšit, prišli jako oznobení oh^áti se k matce Slavii. 
Ustrnuli nad nimi bratŕi, když vypravovali, jak všudy krutost nepŕátelúv 
Slovanstva pronásledovala jich po Morave. Usnesli se na tom, vydati 
o téchto nátiscích zvláštni knihu, aby potomstvo zvédélo, ják se vedlo 
Moravanom v dédictví svém v dobé nastalé svobody a prohlášené rovnosti 
Némcú a Slovanú. " *) 

,Tito potomci blaženéjší sotva uvéŕí v takové deje. Zatím však umí- 
nili sobé podati pp. zástupcum národu Moravského v Brne shromáždéným 
stížnost a prosbu o zastání se o rovnost Moravanô s Némcemi, sebou 
však i Výboru Národnímu v Praze pfedložiti bralerskou žádost, aby lá- 
skavou pŕímluvou a vážností mravní liledél k tomu, aby učinila se pŕítrž 
pronásledování Slovanov na Morave." (Týd. 188.) 

Oba spisy dotčené zde se kladou : 

Slávni zástupcove národu Moravského! Po celé Evropé pre- 
citli a procifují osoby a národové k smelosti, kterou požadují vy- 
plnení a zahájení svätého práva svého. 

Každý poctivý sebevédomec hlási se o zvláštnost a osobnost 
svou, poznav, že bohém mu dana jest, aby hájil ji z celého srdce 
svého. 

My zde [sej slušnou úctivostí podepsaní synove vlasti Moravy 
[s] hrozným užasnutím poznali jsme ve své schúzce v Praze, že ne 
jednomu neb druhému z nás na tom a toín míste moravském brá- 
nilo se rozum šiŕiti, jakýmž každý pfítel vlasti a človečenstva vúbec 
pojal milost ťísaŕe pána, jenž svobodu občanskou nám jak otec 
dospelým détem svým dal a pojistil : ale téméŕ všude byli stíháni 
ti, jenž hlásali lásku k svobode, k vlasti, k národnosti a blahu 
pokojnému. 

Ustrnuli jsme vsichni, sdélujice .^obr vespolek nátisky, jež činiU 
nám po Morave úŕedníci množí, na jevo dávajíce i tistônými cirku- 
láry bez ostychu, že protivníci jsou milostivé viile císare pána, ne- 
návistníci lidu slovanského, blaha a pokoje občauského. 

« 

Bolelo níis to tím více, an slyšcli jsme, že jsou i emisary české 
vymysleli, aby Cechy potupili. Ale již, chvála bohu, známe Cechy, 
byli jsme s nimi, rokovali jsme s nimi a poznali jsme i mírnost, 

*, Na toto i^ncseni redakce Týdennikii upainatuvala úŕaslniky v čísle 30. 
dne "21. červviice 18 IH (str. 240) iiahizeji*: <e k uveŕejňováni takycli paiiiétí. Ale 
upomenutí její zastalo, tušíme, bez úŕinku. Vyd. 



Vlastencúv moravských žádost k Nár. výb. v Praze. 293 

legálnost, opatrnost, svornost českou, jíž pečují o budoucnost ne jen 
národa svého, ale i slovanského vôbec v mocnáfství rakouském, 
jehož vyslanci smlouvají rady i vôle své ve slavné Praze. 

Usnesli jsme se, vám, slávni zástupcove našeho milého národa 
Moravského, pŕednésti stížnosti naše o utiskováni národnosti Mo- 
ravské od úŕedníkôv, zvlášte patrimoniálních a mestských, a prositi, 
abyste učinili všemu takovéniu odporu proti Slovanstvu prítrž na 
Morave. 

Doufáme zajisté od veleslavných zástupcov Moravy, že nedají, 
aby ovdovela a uvädla tato matka naše, aby násilne byla \7rvana 
z té cesty, již vykázala jí prozŕetelnost boží a dejstvo po všecky 
veky. Aby však tato vec žádoucí móla i podporu v soucitu milých 
bratrôv našich Cechov, podávame současné žádost k Národnímu 
výboru českému, aby ráčil pnčiniti se pŕímluvou láskavou k zahá- 
jení národnosti moravské, ponévadž máme za príslušné, aby ve 
všem bratr bratrovi svéŕil se, a vzájemnou podporu žádal a slíbil. 

V Praze, dne 8. června 1848. 

F. M. Klácel. — Dr. Jan Dvoráček, držitel statku moravského. — 

Jan Helcelel, profesor. — Matej Mikšíček, spisovatel, Moravan. — 

[Nasleduje ješté veliká rada podpisov, vétšinou studujících.] 

(Týd. 188.) 



Vlastencúv moravských žádost k Národnímu výb. v Praze. 

8. června 1848. 

O púvodu tohoto prípisu viz akt práve pŕedešlý i úvod k nemu. 

Moravané, ježto sešli se na snem Slovanský ve stŕedišti dejstva 
česko-moravskélio, v slavné Praze, poznali [s] úplnou vdečností, 
že Výbor národní otcovsky starú se o blaho národa českého. 

My, bratŕi Cechuv, vidouce, kterak ve vlasti Moravské mnohé 
veci se deji, nemající v jádfe svém zaručení blaha a spásy dávno 
očekávané, prosíme, aby slávny Výbor český mravní svou vážností 
prispel k tomu, aby Moravan konečné našel sebe, našel cíl svúj a 
cesty k tomu. 

Osvedčujeme pred vami, slávni mužove, hlasité a pevné, že po 
Morave nás milovníkňv vlasti co buŕiče a svôdce lidu stíhali, že 
pronásledovali téch, ježto chtéli lidu vyložiti, co obsahuje milost 
císafe pána, totiž svobodu občanskou a zahájení národnosti mo- 
ravské; osvedčujeme pred vami a takto pred celou Cechií, že úrad- 
níci všeho druhu, zvlášte ti, jenž pfedvídají, že jim vek odjímá 
moc, jíž trýznili úbohý lid na konci hrdého panovaní svého, vše- 
možné usilují zvrátili vúli císaŕe pána. jenž ustanovil rovnou svo- 
bodu pro všecky. 



294 Rozepsáni voleb pro snem ríšsky. 

Vy jste již 11. bŕezna pamatovali úprimné na Moravu ; prosíme 
vás, nedejte nepŕátelskému vzteku, aby tuto památku vám omrzel ; 
nedejte nižádnému pomlouvání, aby odvrátilo mysl vaši od lidu 
Moravského, jenž ač sem tam zaveden, v jádŕe svém jest véren 
sobé, a od vás očekává spásu a potvrzení práva svého proti zlo- 
myslnosti hrdých, ježto posaváde patrní jsou odporníci Slovanstva, 
jež búh [s] rovnou milostí byl povolal mezi délníky své na poli 
dejstva v človečenstvu. 

(Týd. 188.; uver. bez dálum a bez podpisúv.) 

Rozepsáni voleb pro snem ríšsky. 

9. června 1848. 

Podlé patentu ze dne 15. bŕezna 1848 méli poslanci snémô zem- 
ských svoláni býti k uradéní se o ústave rakouské. Nedbaje toho ministr 
Pillersdorf vydal ústavu pro ríši Rakouskou ze dne 25. dubna. Avšak 
v polovici kvétna vypuklo nové zbouŕení ve Vídni. 

Študenti a národní obrana, podpichováni i od rýpalúv cizozemských, 
vtrhli do cisárskeho hradu a vvnutili zrušení úslavv z 25. dubna na ten 
zpúsob, aby teprv první ríšsky snem zhotovil budoucí ústavu, tento však 
aby se skladal toliko z jedné snémovny a její členové aby voleni byli 
beze všeho censu pro voliče i poslanec. 

Následkem téchlo udalostí císaŕ opustil Vídeň a odjel do Inšpnika; 
vláda pak konala prípravy k ústavodárnému snemu Bakonskému. 
Ale pro svätodušní nepokoje Pražské a dilem i pro volby do snemu zem- 
ského zdržely se prípravy ke snemu ríšskemu v Čechách o tri nedele; 
následující vyhlášku ze dne 9. června uveíejnily časopisy až na samém 
sklonku toho mésíce. 

J. M. náš nejmilostivejší císaf a král ráčil nejvyšším patentem 
ode dne 9. kvétna b. r. naŕiditi, aby první snem ríšsky podlé li- 
stiny zemského zŕízení [nem.: Verfassungsurkunde] ode dne 25. 
dubna 1848 se sjel do Vídné dne 26. června b. r. 

Než se ale volby k tomu zaŕíditi molily, bylo nej vyšší m pro- 
hlášeníni ode dne 16. kvétna b. r. ustanoveno, aby se listina zŕí- 
zení zemského predne ještč do porady konstitučního [nem. : konsti- 
tuirenden] ríšskeho shromáždéni vzala a k tomu cíli jedna komora 
bez ohledu na popis neb census se vyvolila. Tato komora má se- 
stávati z 383 oudu, jejížto volba af se podlé počtu lidnatosti v ze- 
mích ohledem na trvající dúležitosti obyvatelstva obchodního a 
prämyslového zaŕídí. 

Následujíeí poznamenaní ukazuje rozdelení poslanca, jenž se 
dle toho na ríšsky snem voliti nuijí. 

Dle pripojené tabulky pripadalo na Čechy 90 poslauciL a sice na 
Prahu 4, na Liberec, Gheb a Budéjovice po 1, na kraje pak 83; na 



Výbor studentstva vyzýva Pražany proti Windischgrätzovi. 295 

Moravu 38 poslanou, a sice na Brno 2, na Jihlavu, Holomouc, Štern- 
berk po 1, na kraje 33; a na Slczsko 10 poslanca, totiž na Opavu 1 
a na kraje 9. 

Podlé seslaného ministerního dopisu a nejvyššího manifestu 
J. c. k. Milosti ode dne 3. června 1848, v némžto vúle J. Milosti 
vyslovená jest, aby se snem ríšsky ve Vídni sjel co nejdŕive možno, 
vydáva se k volení poslancú z Cech zde pripojený voliči rád. 

V Praze, dne 9. června 1848. 

Od c. k. Českého zemského presidium. 

Thun, 

c. k. gubernialni president. 
(Praž. Nov. čís., 49. dne 29. června 1848.) 

Dne 2. července redakce Nár. Novin doporučuje radu kandidátúv 
k volbám pro ríšsky snem vúbec na vybranou, aniž by totiž doporučovala 
jich zároveň pro určité okresy volební. 

Pozdéji, dne 11. července Palacký, Trojan a Rieger navrhují spo- 
ločné nékolikero kandidátov pro určité okresy a jiné opét vôbec na vy- 
branou. 



Výbor studentstva vyzýva Pražany k podpore svých 

žádostí u Windischgrätze. 

Dne n. íervna 1818. 

S tímto provoláním vstupujeme v osudný týden svätodušní, kdež 
zbourení obyvatelstva Pražského, podiiícené živly cizími tak neštastné ná- 
sledky pŕineslo naši vlasti. 

Tou dobou meškal v Praze nôjaký počet studentstva Vídeôského, 
který studenty Pražské k násilným opatrením voči knížeti Windisch- 
grätzovi podnecoval. (Schopí*. VI. 182.) 

Mezi studenty Vídeŕiskými nalézal se též Karel Sladkovský, o némž 
Schopf praví, „kéžby tento človek do našeho mesta nebyl pŕišel, ont 
hlavné príčinou krvavého téhodne*. (Tamže, V. 29.) 

Dne 9. června objevily so z rána psané plakáty na rozích vyzývajíce 
studenty ke shromáždční strán dél v kasárňach Josefských a na Vyšehradč. 
— Sladkovský byl opét ŕcčníkem i povzbuzoval studentstvo, domáhati se 
týchž výhod, jichžto studentstvo Vídoňské opovážlivým svým vystupovaním 
dosáhlo, jako dél, palmn a pod. 

Zŕízen výbor, majo v čele Sladkovského. aby so staral o dalši véc. 
Tím spusobeno rozčileiií, kteréž hoilivci jako Faster, Villáni a jiní hledéli 
ješté zvýšovati a ve sboru Svornosti, jakož vubec mezi občanslvem roz- 
širovali. (Tamž, V. 30.) 



296 Výbor studentstva vyzýva Pražany proti Windischgrátzovi. 

Dne 10. června byla opét schúze sludenlslva, kdež mluveno o ne- 
bezpečícli reakce. Sladkovský, Villani a jiní opét podnecovali studentstvo, 
opatŕiti se dély a ostrým nábojem. Zvolena deputace, která se vypravila 
k arciknížeti Kariu Ferdinandovi se žádostí za odklízení vojenských opa- 
trení, za vydaní vyzbrojené batérie, dále za 80.000 ostrých nábojô štu- 
dentom a za odstránení Windischgrätze z velitelství. 

Arcikníže prohlásil depulaci, že nejsa komandujícím jenerálem, nemá 
moci k lakovým to opatrením. Deputace vrátila se se svou poŕízenou do 
schúze studentstva, kteréž nejvýš rozhoŕčeno ustanovilo se na tom, aby 
na zejtŕí všichni študenti ozbrojení dostavili se do budovy universituí, 
aby vydali provolání k Pražanom o svých požadavcích, a usnesh se o tom, 
v jaké forme by své žádosti knížeti Windischgrätzovi pŕednesh. (Tamž, 
V. 31—32.) 

Dne 11. června konala se schúze studenlú opét v KaroHnum. Slad- 
kovský netajil se tím, že Windischgrätz žádostem studentstva sotva vyhoví. 
Pročež rokováno o prostŕedcich násilných, jichžto by se bylo chopiti. 
Sladkovský mél již pohotové tišléné provolání k obyvatelúm Pražským 
niže položené, i jednáno o to, zdaliž by se ozbrojená šturmpetice méla 
k Windischgrätzovi vypravili bez prodlení, anebo zdali by, kdyby kníže 
deputaci nechtél uznali za plnomocníky studentstva, všichni studující ozbro- 
jení méh láhnouli pfed dúm generálního velitelství; a co by tyto masy 
ozbrojené po ulicích byly rozestaveny, aby výbor knížeti své požadavky 
opétoval. 

Když velitel Národní obrany o této rozjílŕené schúzi byl zpraven, 
vyzval obecní zástupce, aby se odebrali do university, a petici studentstva 
dle možnosti zabránili. 

Purkmistr však a obecní starší dostavili se hncd do Karohna, ale 
nebyli s lo, aby sludentúv od jejich zámeru již odviálili. Teprvé když 
purkmistr prohlásil, že se pripojí k deputaci, jež pôjde k Windischgrätzovi, 
ubezpečili jej študenti, že pripravené provolání k obcanslvu Pražskému na 
rozích nenalepí. 

Purkmistr však a obecní starší pŕipomnéli hned pŕedem, že hodlají 
podporovali toliko žádost studentstva za odklizení déi z kasáreň a s Vyše- 
hradu ; za ostatní jeho požadavky že však se primlouvati nemohou. I ode- 
brala se depulace k Windischgrätzovi. 

Mezi tím ve schúzi študentské slovenský pastor Hurban vystoupil na 
tribúnu a nadšenou rečí vyzýval sludenty, aby hájili svobodu proti kaž- 
dému útoku a kdyby treba bylo, i kre v za ni vycedili. Mimo to pŕišel 
ješlé tribún medicínske kohorty, profesor Paturban, oznamuje, jaká se mu 
pravé na staroméslském námestí stala urážka od dústojníka vojenského. 
To účinkovalo. Pŕes ubezpečení dané purkmistrovi bylo červené lišténé 
provolání k Pražanúm na všech rozích nalepováno. K naŕízení velílele 
národní stráže mély tylo plakáty býti opét strhaný, ale študenti tomu 
bránih. 

Depulace vrátila se od knížele Windischgrätze s nepoŕízenou. Usne- 
seno, aby výbor studentstva chopil se proslŕedkň polfeb'ných k provedení 



Výbor studentstva vyzýva Pražany proti Windiscbgp^tzovi. 297 

požadavkú študentských, aby všechny studenty, meškající mimo Prahu na 
prázdninách, vyzval, by bez odkladu se zbraní a nábojem dostavili se do 
hlavního mesta i aby svolal shromáždéní lidu, by též ostatní obyvatelstvo 
Pražské ke studentilm se pripojilo. 

Tato schäze ustanovená na 5. hodinu odpolední léhož dne do lázné 
Svatováclavské. Skladala se ze studenlô, Svornostú a proleláŕô. Sladkovský 
a Kampelík byli tu hlavními ŕečníky. Onen oznámil, že komandující gene- 
rál všechno zkrátka odepŕel, že však študenti odhodlaní jsou, zvláštni 
peticí požádati ministeria, aby vojsko z Prahy bylo odvoláno ; pri tomto 
jednaní že se musí občanstvo činné súčastniti, nebol v této dobé jest na 
lidu, aby rozkazoval a zákony dával. 

Sladkovský a Kampelík vyzývali všechny pŕátele demokratické svobody, 
aby na zejtŕí dostavili se na Václavské námestí k velikým službám božím 
sbratŕení i aby se slavné spojili. (Tamž, V. 33 — 36.) 

Dotčené vyzvaní výboru študentského k obyvateläm Pražským jest 
pak takové: 

Obyvatelé a spoluobčané Pražšlí ! 

Již delší čas stávají se v našem hlavním meste po tajmu v noci 
vojenské prípravy, které v nejvétší starost nás uvádéli musí. Celé 
balterie zaváži se v noci na místa, kdežlo patrné proti mestu sa- 
mému stojí, totiž na Vyšehrad, na Petŕín, do kasáreň na Josefském 
plače. 

Garnisony naše a polská zasílají si verejné dopisy obsahu tako- 
vého, že prý nynéjši pŕepjatost civilního lidu dele se trpéti ne- 
smi atd. 

Totot ukladá študentské légii svätou povinnost, co nejsilnôji 
a se vší prozŕetelnosli každému pokušení se reakcionáŕúv odolati. 
Proéež vysílá dnes deputucí na zdejši jj^enonilní komando, aby se 
vydobylo povolení následovních článkúv : 

1. Vydaní 2000 kusu lučnic a 80.000 kusíi ostrých patrón 
pro légii studentú 

2. Vydaní jedné onplné vystrojené batlerie pro študentskou 
légii. — 

3. Odvezení tajné a v noci vyvezených batterií s Vyšehradu, 
s Petŕína a jiných podezŕelých niíst. 

Posudte, obyvatelé a spoluobčané Pražští, zdali žádosti naše 
pravé jsou! 

Dňvéŕujeme se v |)odporu Vaši, a prohlašujeme se, že my též 
Vás celou moci podporovali budeme, ponévadž presvedčení jsme, že 
potrebu tuto uznavši, stejné pŕání projevite. 

Od spoluoudu deputaco: Dra Sladkovského. Jaroše. Cermáka. 
Dra. Bruny. Noaka. 

(Thun Slávikovi str. 12—13. Náľ. Nov. 1848. str. 225. si. 3.) 



298 Vyhláška zemského presidenta strán odklizených dél. 

Vyhláška zemského presidenta strán odklizených dél. 

12. Června 1848. 

Na toto vyzvaní studentstva k obyvatelstvu Pražskému vydal hrabe 
Lev Thun následující vyhlášku, která však rozjitŕených myslí již nikterak 
neukonejšila. 

Ta okolnost, že pfed nékolika dny dela na Vyšehrad a do 
kasáreň u sv. Josefa privezená byla, zavdalo príčinu u méšfanstva 
obávaní povzbudili a zemské fízení z reakcí (ohledú zpátečních) 
vinili. 

Na Vyšehradé se však toliko ona dela po ukončení zprávy 
pevnostenské v taméjší zbrojnici uložila, kteráž k radnému ozbro- 
jení takovéto pevnosti náleží, a následovné tam zôstati musejí. 

Do kasárny u sv. Josefa byla však po vojenské pŕehlídce né- 
která dela bez pŕípfeží, bez mužstva k nim patŕíciho výhradné jen 
proto uložená, aby se pri opétných podobných pŕípadnostech ob- 
tížný pri voz z Hradčan i odvoz tamtéž usporil. 

Ponévadž jiná príčina, tato dela zde ponechati, pred rukama 
není, pročež se komandující generál kníže Windischgratz odhodlal 
žádosti Pražského méštanstva, purkmistrem a radou mestskou pred- 
nesené, za sprostredkovaní zemského presidium v tom zpúsobu vy- 
hovéti, že ona dela z kasárny sv. Josefa odstránili a na jich oby- 
čejné místo na llradčana zpét odvézli kázal. 

Uvádéje toto pro upokojení veškerého obecenstva ve známost, 
žádám snažné všech pŕátel míru a pravé konštituční svobody, by 
se nedôvodnými dúminkami drážditi nenechali. 

Konštituční svobodu, již náš nejmilostivéjší císaŕ svým ná- 
rodom udelili ráčil, svale zachovali, káže čest a povinnost oufadú; 
ale spolu i také tu samu hájili proti každému nebezpečenslví. 

Kdo v plnení telo povinnosti reakci poznávali se domnívá, 
nelze jej pŕítelem svobody a vlasti nazývali. 

Český snem náš již tak na blízku, a i ŕí.^ský jest v brzce 
k očekávání. 

Toužebné očekává vlasl od neho utvrzení mladé své svobody, 
spolu i novou, jarobujnou Iváŕnost. 

Kráčejme spojené s obapolnou dúvérou tomuto krásnemu cíli 
zákonní cestou v oustrety, a pričiňme se, pokoj a svornost mezi 
sebou zachovali, jenž až posud mezi nami panovaly, kteréžto nejen 
všem Iŕídám obyvalelstva ke cli slouží, ale i v celem královslví 
jich nejvýš polfebí jesl. 

V Praze dne 12. června 1848. 

Hrabe Lev Thun, 
c. k. gubcrniální president. 

(Ncár. Nov. 1848, slr. 226. si. 1.) 



.Popsáni vypuknutí vzbouŕenl v Praze. 299 

Popsání vypuknutí vzbourení v Praze 

dne 12. června 1848, 
na základe ouŕedního vyšetrovaní sestavené. 

Tento popis vyšel 20. července 1848 v ,Pr. Nov.", jest pak z nich 
otištén v „Národ. Nov.* 21. a 23. července i vyšel léž jako tisk zvláštni. 
Avšak klademe jej již zde, aby čtenáŕ byl zpraven o pŕíbézích svatoduš- 
ních v Pi-aze, k nimž tolikero aktáv se táhne. 

Kdykoli posud verejné listy vypravovaly o žalostných udá- 
lostech svatodušních, vždy minulý první príčinu, první počátek ne- 
pŕátelství jednoduchým podotknutím, že se stalo sražení mezi lidem 
a vojskem, nepouštíce se do nijakého rozbírání té okolnosti, která 
strana začala, nebo rozsévajíce, zrovna podezíeni, jakoby vojsko tím 
bylo vinno, jakoby ono bylo začalo a stavení barikád bylo jen ná- 
sledek strachu a nedorozumení, jenž z toho v lidu povstalo. 

Následující vypravovaní, zakládající se na dátech pred soudem 
dokázaných, má práve tuto posavád zúmyslné zamlčenou okolnost 
dostatečné objasniti a v pravé svetlo uvésti. 

Púvod a príčina se musí i zde, jak pŕirozené jest, prísne roze- 
znávati; púvod jest široce rozvétven, a dá se teprvé pak s náleži- 
tou jistotou vyŕknouti, až bude soudní vyšetrovaní ouplné dokonáno, 
príčina ale jest tato: 

V nedeli svätodušní dne 11, června sešli se študenti v aule, 
aby se radili o hlučnou petici ke komandujícímu generálovi knížeti 
Windischgrätzi, v nížto pod záminkou, že se ubezpečiti musí pred 
reakcí, vyslovili žádost, aby bylo vydano študentské légií ^^000 
rucnic, 80.000 ostrých patrón a vystrojená batérie. 

Vúdce národní gardy, dovédév se o tomto zámyslu, vyzval 
starší obce, aby šli do auly, a petici tuto, mohou-li, prekazili. Od- 
vrátiti studenty od jejich pŕedsevzetí, se jim sice nepodarilo, slíbili 
jim však, že plakát o sve pelici verejne nerozvési, načež se ode- 
brala deputací študentská ku komandujícímu generálovi knížeti 
Windischgrátzovi. k nížto se pridali i purkmistr a nekteŕí starší 
obce, ale jen s tou piípovedí, že búdou podporovat toliko tretí 
punkt petice, požaduj ící odvezení batérií nedávno na Vyšehrad a 
do Josefské kasárny postavených. 

Ale krom onoho slíbení rozvešoval se, když se deputací u kní- 
žete Windischgrätze jeste nacházela, nasleduj ící tišténý plakát na 
mnohých místech staromestského námestí jakož i ve více ulicích: 

Obyvatolé a spoluobcané Pražští ! 

Již delší čas stávají se v našem hlavním meste po tajmu v noci 
vojenské prípravy, které v nejvetší starost nás uvádéti musí. Celé 
batérie zaváži se v noci na místa, kdežto patrné proti mestu sa- 
mému stojí, totiž na Vysehrad, na Fetrín, do kasáreň na Josefském 
plače. — 



300 Popsání vypuknutí vzbouŕení v Praze^ 

Garnisony naše a polská zasílají si verejné dopisy obsahu la- 
kového, že prý nynéjší pŕepjatost civilního lidu dele se trpéti 
nesmi atd. 

Totot ukladá študentské légii svätou povinnost, co nejsilnéji 
a se vši prozfetcdlnosti každému pokušení se reakcionáŕúv odolali. 
Pročež vy silá dnes deputací na zdejší generálni komando, aby se 
vydobylo povoleni následovnich článkov: 

1 . Vydaní 2000 kuso ručnic a 80.000 kusú ostrých patrón pro 
légii studentô. 

2. Vydáni jedné ouplné vystrojené batérie pro študentskou 
légii. 

3. Odvezení tajné a v noci vyvezených batterii s Vyšehradu, 
s Petŕína a jiných podezŕelých míst. 

Posudte, obyvatelé a spoluobčané Pražšti, zdali žádosti naše 
pravé jsou! 

Dôverujeme se v podporu Vaši, a prohlašujeme se, že my též 
Vás celou moci podporovali budeme, ponévadž presvedčení jsme, 
že potrebu tuto uznavši, stejné pfání projevite. 

Od spoluoudú deputace: Dra. Sladkovského. Jaroše. Čermáka. 
Dra. Bruny. Noaka. 

Vôdce národní gardy poručil tylo plakáty ihned strhali. Vy- 
konaním tohoto rozkazu stalo se na Starém meste lakové rozjitŕení, 
že k utíšení jeho národní garda všude musela se svolávati, co se 
však jen dilem podafilo, proto že bubennikovi na poplach bijícimu 
od jednoho ouda Svornosti paličky byly vzatý. 

Kníže Windischgrfitz odepŕel peticí, k vôli žádosti od mé- 
štanstva vyslovené odhodlal se ale pozdéji na pŕímluvu guberniál- 
niho presidenta hrabete Leona Thuna, dáti odvézti batterie z Josef- 
ské kasárny na Hradčany, což so také dne 12. o 5 hodinách ráno 
stalo, a hned verejným oznámením guberniálního presidenta bylo 
ohlášeno. 

Ješté dopoledno dne* 11. vyšel druhý plakal, vyzývajíci lid na 
večir ke schôzce ve Svato-Václavské lázni. Ve schúzce leto, ku 
kleré se nejvice študenti a muži ve svornostenském obleku sešli, 
byla velmi dráždivá reč držána, ve kleré se lidu povidalo, že Jeho 
Osvícenosl žádané zbrane a munice odepŕel, že se bude zejtŕejšího 
dne na koňském trhu sbralŕeni pri mši sväté slavit, že vojsko 
z Prahy odejíli musí, ponévadž za nynéjšich času lid má rozkazoval 
a zákony dával. 

Již osm dní dríve bylo vôdci národní stráže, kníželi Lobkovici 
doneseno, že se má v pondélí svätodušní držet mše na koňském 
trhu, pri kteréž sbor Svornosl k pokoji a poŕádku pŕihlídali bude, 
a podlé ujišťování jednoho ouda se dokonce zadného rušení pokoje 
nestane. 

Na svätodušní pondélí sešlo se mezi 10. a 11. hodinou dopo- 
ledne do 2000 délnického lidu, koňskou branou pŕišedších, a veliké 



Popsáni vypuknutí vzbouŕeni v Praze. 301 

Vinníci byli jati, a když byl kníže Windischgrätz sám z gene- 
rálního komanda pŕikvapil na ulici, aBy je uchránil pred hrozícími 
výbuchy vzteku vojska, na generálni komando do vézení odvedeni, 
dne H. ale zároveň s druhými zajatými zase propušténi. 

Zatím se sebral po druhé houf lidu v celetné ulici, od vojska 
ale byl opét zahnán, pri čemž se nékolik lehkých poranení stalo. 
Obsadil se Sachrúv dúm, z néhož byla hozena cihla na jmenova- 
ného dôstojníka, zotavivšího se zatím od udefení, ale neuškodila 
mu. Asi v polou celetné ulice obrátil poručík Jablonský opét své 
mužstvo, a teprvé, když zase u generálního komanda stáli, dal na- 
bíjet ručnice. 

Rozehnaný houf lidu rozprášil se na vše strany kŕičíc: „Zrada, 
stavte barrikády!" C. k. generál-major Schutte rozkázal u vrat 
generálního komanda pobočníkovi, nadporučíku GerstAckerovi, aby 
se vojsko na poplach svolalo. 

Když na tento rozkaz do králodvorských kasáreň spéchal, byl 
prúchod u pracné veže zavŕen od houfu lidu asi se 6 studenty 
v čele. Dvacet krokô pred branou byl zakŕiknut, a zároveň dlažeb- 
ním kamenem po ném hozeno, který jej na levém ramene silné 
uderil. 

Na vyjadrení jeho, že je ve službe a že spéchá do kasáreň, 
odpovédél lid kamením z nej bližších dom ô. Postoupiv ješté nékolik 
kroku byl pŕepaden od študenta, jejž druzí částečné podporovali, 
tasenou šavlí. 

Nadporučík Gerstäcker se s počátku jen bránil, že však na 
néj študent, ač byl již dvé rany do krku a do levého boku dostal, 
porád prudčeji dorážel, učinil jej tnntím na levou stranu hlavy 
zasazeným, k boji neschopným. 

Mezítim se poíád vice lidu za prašnou veží sbíhalo, zároveň 
však prišlo nadporučíkovi (Jerstäckerovi oddelení jíľanátníkťi na 
pomoc. Jak se tito blížili, dul se shluk lidu na outek a táhl se po 
pfíkopích až k museum. hlavní strážnici Svornosti, kde se hned 
dlažbu z ulice vytrhávali jal. 

Zrovna po rozeluiáni lidu od ^a^nerálniho komanda a zároveň 
se svrchu podolčenýrn pribeheni. stal se na slammeslském námestí 
množstvím z celetné ulice vytlarenvm takovv shon lidu, že naleza- 
jící se tam vojsko i s dély z hlavni strážnice odtálilo, pri čemž 
jeden mestský ^^ardista konr od delové prípreže probodl. 

Houf proletáŕô žádal, všechen rozsápaný. aby se zvony šturmo- 
valo. a ve všecli ulicícli Pražských objevili se študenti, oudové 
Svornosti a proletilri kľičice: /Zľáda, ubijte vojsko, stavte barri- 
kády!" Tu se zakládaly haiTÍkády stejným časem ve všech uHcích, 
v každé témér ulici bvl iiékdo ve svornostenskéni odevu nebo 
s modrou ôepici. kteiý stavení iídil nebo aspoň poľourel ; kdo 
dobrovolné rukv nepnložil, byl k tomu vvhľužkami životu nebež- 
pecnými donucen. - 



302 Popsáni vypuknutí vzbouíeni v Praze. 

množství lidu ve slovanském obleku, od Svornosti a studentô, 
dilem se zbrani, na koňském trhu ke mši, která se u sochy sv. 
Václava držela. 

Již pH mši délali si mnozi z lidu úšklebky ze strážního vojska 
na hlavní strážnici na koĎském trhu stojícího, ba strážni dústojník 
byl dokonce pohanén, ačkoli stráž po celou mši sv. ve zbrani 
stála. — 

Než se shromáždéni ješté rozešlo, rozhlásilo se v nem, že se 
knížeti Windischgrátzi udélá kočičina. Po mši sv. podávali si lidé 
jeden druhému ruce, pŕísahajíce, že si zôstanou vémí a se neopustí, 
kdyby i krev svou prolíti méli. 

Dívky a pani držely v prúvodu Svornosti obcházku kolem 
sochy SV. Václava, načež se tah vedený od studentú z bratrstva 
Slávie a od Svornosti z koňského trhu k novým alejím hnul. 

U vchodu do nových alejí zavznélo volaní: „okolo Windisch- 
grätze/ a tah se obrátil na pŕíkopy. U havíŕské ulice odtrhl se 
jeden houf a dal se železnou ulici pŕes staromestské námestí do 
celetné uUce. 

Druhý houf táhl pŕes pŕíkopy, prašní veží k jenerálnímu ko-. 
mandu, zpívajíc s hlukem a kŕikem české písné. Jedna část Hdu 
zĎstala však na koňském trhu pred jednim domem, kde „Slávu** 
provolávali, a rozprchla se pak na dané znamení s kŕikem : „Barri- 
kády, barrikády!** na všechny strany. 

Co se toto delo, byla u knižete Windischgrátze četná deputací 
méšfanú, aby mu osvedčila své zákonité smýšleni a vyslovila, že 
si dobre smýšlející méšfané pŕejí pokoj a poŕádek, prosíc zároveň 
o jeho ochranu. 

Sotva se tato deputací, od knižete nejpotéšnéjšim ubezpečením 
propušténa, z generálního komanda odebrala, již bylo slyšet zpíva- 
jící a hučící tah, an se od prašné veže a z celetné ulice približoval; 
tah od prašné veže pŕicházející vyznamenal se zvlášté pískaním a 
kŕikem, jmenovité jeden študent s dvojkou a mysliveckou brašnou. 

Pŕišedši k generálnímu komandu, hrozil lid na ne zafatými 
péstmi, a zŕetelné bylo slyšet slova: „Darebák, tu na balkóne musí 
viset! Pereat Windischgrátz.** 

C. k. poručík Jablonský, který práve v tom okamžení s púl 
kompanií granátníkú blízko generálního komanda pŕišel, aby pri- 
pravenou tam vojenskou stráž vystŕídal, zahnal na taková pohanéni 
a úšklebky posmešné vojsku činéné, celý houf svým oddelením až 
do polou celetné ulice, aniž se pri tom komu ublížilo nebo vy- 
strel i lo. 

Asi v polou celetné ulice obrátil své oddelení, a postavil se 
opét u penerálního komanda. Pri této príležitosti dostal od študenta 
z bratrstva Praga, se zeleným bireteni a bílým pérem, od zadu 
ránu holí do hlavy, která jej omráčila, že k zemi klesl; druhý 
študent chtél na néj z pištole vystŕelit, tretí šavlí jej skolit, čemuž 
však granátníci zabránili. 



Popsání vypuknutí vzbouŕení v Praze. 303 

Toto spojeno s okolností, že byl takový počet barrikád dle 
plánu dobre promyšleného, srovnalého založen, nepŕipoušti, opo- 
mineme-li i jiné dôkazy, žádné pochybnosti o tom, že bylo od 
vôdcó vše již dávno zrale promyšleno, že byly úkoly ŕeditelú 
v jednotlivých částích mesta rozdelený. 

Když komandující generál o stavení barrikád, zvlášté na pŕi- 
kopích presvedčení nabyl, byly poslaný proti nim dvé kompanie 
granátníkúv. Tá hli pokojným krokem, ručnice na ramenou, na 
barrikádu pred museum; když se k ní blížili, utekli se její obran- 
cové, nejvíce oudové Svornosti, do museum a zatarasili vráta. Brzy 
na to, když prišlo vojsko mezi museum a dúm naproti stojící, 
padla z každé strany ulice rána na vojsko, kterýmižto ranami toliko 
čepice granátníkú a jeden bodák byly zasáhnuty, načež druhá 
kompanie bez komanda na museum vystrelila. 

Barrikáda, která se teprvé začínala stavéti, se hned rozházela, 
a vojsko opét kus odtáhlo. Muži od Svornosti pŕistoupili k oknúm 
dokládajíce, že nestŕileli. 

Major Lang od generálního štábu, který mezi tím delo pŕivezl, 
vyzval je, aby se vzdali, a když mu odpovédéli, že nejsou pred 
vojskem dost jisti, aby ke smlouváni na ulici vyšli, vlezl sám s ma- 
jorem Van der Múhlen oknem do museum. 

Po nejaké chvíli se otevŕely vráta, a major Lang vyšel v prú- 
vodu nékolika mužú od Svornosti, kteŕí prohlásili, že se vzdáti 
chtéjí, dokládajíce, že dokonce zadných nepfátelských oumyslú ne- 
mají, a na znamení smíŕení nékteré z dústojníkú a z mužstva 
obejmuli. 

Vojsko nyní docela odtáhlo, brzy ale opet pŕitáhlo, ponévadž 
se i u tŕech líp barrikáda byla stavcla. Plukovník Mainoni vyjednával 
s obranci jejínii, a dal jim pul hodiny čas ke zbourání. 

Co se to delo, byl c. k. ritmistr hrabe Daun, vyjíždéje vojensky 
oblečen v odkrytém voze ze široké do ovocní ulice pŕepadnut se 
sprostým povykem od houfu lidu jedním právníkem vedeného, 
držícího jej za mladého Windischgratze, a bylo po nem kamením 
házeno; padlý na nej také dve rany. 

Z vodičkové ulice bylo oddelení c. k. pluku Iloheneggova 
houfem lidu vyhnáno a kamením házeno. Z barrikády na rohu vo- 
dičkové ulice nedostavené padlý dvé rany, a pozdéji jedna na 
hlavní stráž na koňském trhu. 

Stráži této bylo od prebíhajících již ručnicemi opatrených oudú 
Svornosti a studentii zvlášté z bratrstva Slávie strašlivé vyhrožo- 
váno, a strážni dústojník osobními hanami dotýkán, tak že každé 
okamžení bylo orekávat pŕepadení hlavní stráže. Konečné pŕijeli 
huláni s pŕípŕeží, i po téch se stŕílelo; podarilo se však strážnictvu 
doraziti i s dély do koňské brány, kde se opét na vojsko stŕílelo 
a jeden delostrelec poranen byl. 

Stejným časem kázal hejtman Muller, na povstalý v široké 
ulici hluk. v trinitarské kasárne bit na poplach, a táhl se dvéma 



304 Popsání vypuknutí vzbouŕenl v Praze. 

kompaniemi na ovocný trh, kde dostal rozkaz, aby Karolín vzal 
a obsadil. 

Jedna kompanie se postavila pred hlavní vchod Karoh'na a 
rozbourala vystavenou tam barrikádu. Druhá vrazila zadními vraty 
od ovocného trhu, a byla na hlavním dvore z chodeb a oken vý- 
strely z ručnic a kamením privítaná. Granátníci, z nichž dva byli 
ranení, stŕíleli na vzájem a vzali outokeni schody a jednotlivé 
svétnice. 

Bylo pri tom mnoho osôb ranéno a zabito, 56 lidí, studentú, 
od Svornosti a proletáŕú zjímáno. mnoho zbrane a nékolik tisíc 
ostrých patrón nalezeno, kterážto vec, ač jestli by ješté dúkazu 
potreba bylo, určité ukazuje, jak málo nepripravený byl boj tento. 

Deputací, s doktorem Claudim, podtribunem právnické kohorty 
v čele, šla ke knížeti VVindischgrätzi, žádajíc propušténí zajatých 
v Karolíne studentú, jestli se to povolí, že chtí strhat barrikády. 
Kníže Windischgrätz žádal, aby se napred strhaly barrikády, pak 
že chce rád propustit zajaté. 

Aby však všechno učinil, co by pokojné narovnání mohlo 
usnadniti, propustil kniže Windischgrátz z každé fakulty jednoho 
študenta, aby s obranci barrikád vyjednával, hned na svobodu. 
Snažení jejich bylo ale marné, o čemž když se presvedčili, vrátili 
se podlé dané pŕípovédi opét do zajetí. 

Sám Dr. Glaudi vystoupil na barrikádu, smlouval skoro púl 
hodiny, konečné se vrátil s vyjadrením, že jsou namáhaní jeho 
marná, a že nie nepoŕidí. Stejne nepŕíznivý konec vzalo zatím vy- 
jednávaní na pŕíkopích. 

Na výslovnou žádost plukovníka Mainoniho, který, jak již po- 
dotknulo, -vojsko proti barnkádô u trech líp vedl, bylo pred ním 
vysláno nespronevéŕivší se své povinnosti oddelení národní gardy, 
aby se lidu ukázalo, že vojsko jen v pádu nejvetší potreby zakro- 
čiti chce. 

G. k. generál von Rainer, generál-major Schútte, kníže Lobko- 
vic, vúdce národní gardy, a jeden dôstojník od gardy si dali vše- 
možné záležet, aby v dobrote ke zbourání barrikády pŕemluvili. 

Na vsechno napomínaní po dobrém a prosení odpo vídalo se 
však nadávkami c. k. vojsku a vyhrúžkou, že guberniálnílio presi- 
denta hrabOte Leona Tlmna, johož študenti zatím v Klementiné 
zajali, obesí. 

Na opétné donilouváni v dobrote pripovodt-li konečné povstalci, 
že barrikády rozbouiají, nechá-li se jini k tomu kdy. Vojsko od- 
táhlo až blízko prašné veže, a povstalcuni L)yIo d;'uio púl hodiny 
na čas. iiačež vojsku slávu provolali, zároveň ale povest rozhlaso- 
vali, že se vojsko k nim pridalo. 

Asi tou samou dobou bylo od c. k. nadporučíka Kischhofa na 
rozkaz J. 0.svícenosti knížete Windiscljgratze u banikády v železné 
ulici prohlášeno, že vojsko hned do kasáreň odtáhne, kdyby se 



Popsáni vypuknutí vzbouŕeni v Praze. 305 

barrikády odstranily, načež ale od ozbrojeného mešťana z pištole 
poranén byl. 

V tom okamženi pŕitáhla do železné ulice kompanie granát- 
níkú, na kterou se s oken strílelo, aniž na outok tento odpovídala; 
Rovnéž bylo na nadporučíka Fischhoía na mňstku pri stejných 
okolnostech od mestského granátníka stŕeleno, kulka však vedie 
néj do zdi vrazila. 

V čas ihôty povstalcúm dané odebrali se c. k. generál Rainer, 
plukovník Mainoni a nadporučík Gerstäcker do generálního komanda, 
kde se z domú celetné ulice již strílelo na vojsko, které však na 
rozkaz komandujícího generála ke zbrani nesáhlo, a generál Rainer 
poranén byl. 

G. k. plukovník Mainoni a kníže Lobkovic šli opét k havíŕské 
ulici. První oznámil povstalcúm, kteŕí barrikády posud byli nestrhali, 
znova, jestli že barrikády za další pôl hodiny nestrhají, že podlé 
svého rozkazu barrikády kartáčemi rozestŕíleti a outokem vzíti dá. 
Lhúta ubehla, a barrikády se ješto nestrhávaly, ba ješté více upev- 
ôovaly. 

Mezi tím pŕišel Jeho C. Výsost arcikníže Karel Ferdinand pŕes 
barrikády z koňského trhu. Purkmistr a nékteŕí starší obce, kteŕí 
se byli do jeho príbytku odebrali s žádostí o jeho prostŕednictví, 
od neho ale prijatí nebyli, propravili mu cestu skrze houfy lidu. 
Za nimi šel houf proletáŕä, který se pŕitovaryšil k tém, co na 
havíŕské ulici stáli, a prudkým pochodem na vojsko v kolonné 
stojící táhl. Ješté se podarilo, je upokojiti a sražení odvrátiti. Plu- 
kovník Mainoni doprovodil J. C. Výsost arciknížete Ferdinanda 
k generálnímu komandu a nadporučík Gerstácker jel volným kro- 
kem za nimi 

Jak odjel k prašné veži, padlý rany na vojsko až k hostinci 
u černého kone postavené z hostince u modré livézdy a ze sou- 
sedních domú, a vojsko na tuto stŕelbu odpovedélo. 

C. k. nadporučík Gerstácker jel podlé vojska na pŕíkopy, kde 
mu byl kúň z černého kone do krku stŕelen a z protéjšiho domu 
na knížete Lobkovice rána padla, jej však nezasáhla. Tu se začala 
hotová bitevní stŕelba, po jejímžto ukončení, ješto marnost vyjed- 
návaní a neraožnost nejakého narovnání po dobrém dokonce do- 
kázaná byla, generál Schútte mezi púl o a 5 hodinou dostal príkaz, 
aby na barrikády dély uderil a je vzal, načež také v tvrdošijném 
boji jednu za druhou bral, a ješté večír dne 12. pŕetrženou komu- 
nikací pŕes pŕíkopy a nové aleje s Malou stranou otevŕel. 

Až po toto okamženi nestrhl se pred generálním komandem 
a v celetné ulici žádný opravdový boj. Jednotlivé rany padaly 
z okolních domú na vojsko pred nimi stojící, konečné na samé 
generálni komando k púl ;"> hodine byly hrúzné udalosti onoho 
týhodne započatý nejhanebnéjší zákernickou vraždou, jaká kdy kte- 
rou revohicí znamenala. 

20 



800 Zemské presidium k obyvatelôm iiiésta Prahy. 

Knéžna Windischgrátzová padla, v nárožním pokoji generálního 
komanda nékolik kroku od okna stojící, kuli z jednoho protéjšího 
domu vystrelenou, co žalostná obéf hanebného rozpočítaní, které 
se jen nejzdivočilejšímu strannickému vzteku pripsati múze. Teprvé 
večer byl rozkaz dán, obsaditi nejbližší domy, které generálnímu 
komandu nejvíee hrozily, což se dilem téhož večera, dilem ráno 
dne 13. stalo. 

Dálší udalosti od té doby jsou bud z ouŕedních oznámení, 
bud z uverejnené správy dvomi komissí všeobecné známy, není 
jich zde potreba opakovat. 

Vypravované ale dokazuje dostatečné, že boj zároveň na všech 
místech počal, aniž k nemu kde vojsko nejmenší príčinu dalo, že 
celé povstaní bylo uchystáno a zúmyslné zpúsobeno; od koho, 
skrze koho a k jakému oučelu, to jest predmet soudního vyše- 
trovaní. 

(Arch. Mus.) 



Zemské presidium k obyvatelúm mesta Prahy. 

13. června 1818 večer. 

Obyvatelúm mesta Prahy. 

Jsa od včíra poledne od studujícich držán v zajetí, jsem dnes 
večer opét na svobodu propuštén. 

Mezitím se udály veci pŕehrozné. 

Ažposud jsou ulice mesta četnými barikády [!] uzavŕeny, a bylo 
mi i sdéleno, že studující i méšfané posly na venkov vyslali, selský 
lid sem ku pomoci pfivolati. 

Občané Pražští ! chci k ujišíování víru pŕiložiti, že mnohé 
ž téchto barrikád jen v tom oumyslu stavený byly, jakoby jich 
treba bylo, Vás pred nezasloužilým outokem chrániti, a že nyní 
nahlédnete, že mesto i celá zeme náramné bídé vstŕic kráčí, jestli 
pokoj CO nejdŕíve uveden nebude. 

Hned po mém propušténí komandujicí generál kníže Windisch- 
grátz vojenské oučinkování zastavil. 

Aby se k pokoji mesta, celé zemi velmi potrebnému, co nej- 
dŕíve dopomohlo, zapomínám na všecku urážku, kteráž se zem- 
skému fízení v mé osobe stala, jakož i to, čímž pokoj mesta zrušen 
byl, jakž se zde až posud nikdy nestalo, promíjím. Budiž všestranné 
odpušténo a zapomenuto, a vystŕíhejte se dle možnosti všech urážek 
i dráždení. 

Dátklive Vás vybízím, abyste skutkem dokázali, že Vám na 
tom opravdu záleží, opét mír mestu zaopatŕiti. Tento dôkaz ale 
musí pŕedevším v tom záležeti, že ihned posud stojící barrikády od- 
klidíte. 



Zemské presidium k venkovanfim. 307 

Pod tou výminkou, že to hned ráno opravdové započnete, 
a nebude-li zatim na vojsko v mésté aneb od venkovanú, bezprávne 
sem privolaných, dorážíno, čímžby vojsko opét k uchopení zbrane 
nuceno bylo, ručím Vám za to, že od téhož samého nie nepŕátel- 
ského více proti Vám pŕedsevzato aniž obzvlášté na mesto stfileno 
nebude, a že vojsko, jak milé barrikády odstránený búdou, nazpét 
do kasáreň ustoupí. 

Zdejší studující i jiní bezouhonní obýva tele Pražští, kteŕíž 12. 
a 13. t. m. zatčeni byli, aniž se obzvláštního nejakého pŕečinéní 
tinnými stali, búdou tudíž na svobodu dani. 

Pro Vaše vlastní blaho uposlechnôtež tohoto mého vybídnutí, 
nechte sobé sami na tom záležeti, abyste téch, kleŕí by snad dosti 
zaslepení býti méli, nechtíti barrikády odstraniti, k tomu pHméli, 
nebot jen tím mohou vždy smutnejší následky dele trvajícího vá- 
lečního stavu od Vás a Vašich pŕináležících vzdáleny býti. 

V Praze, dne 13. června 1848 večír. 

Hrabe Lev Thun, 
c. kr. guberniální president. 

(Thun Slávikovi pŕíl. 2.) 



Zemské presidium k venkovanúm. 

13. eervna 1818 večer. 

Mih venkované! 

Bylit jste všelikými osobami vybídnuti, spechati obyvatelúm 
Pražským k pomoci, aneb se domníváte snad z vlastního pudu, že 
zde Vaši pomoci zapotŕebí jest. 

Musimt Vás pŕísnč varovati pred každým pokusem, chtít do 
mesta vraziti. 

Vaši pomoci neni zde zapotŕebí, ješto pokoj a poŕádek od 
obyvatelň Pražských samých zjednán bude, a opovážili-li byste se, 
chtíti sobé prôchod do mesta moci opatŕiti, upotrebilo by se k Vaši 
vlastni veliké škode zákonní moci proti Vám. 

Uposlechnétež tedy mé otcovské raddy, navrafte se zpét po- 
kojné do svého obydlí a pečujte o to, aby u Vás doma pokoj a 
poŕádek porušen nebyl. 

V Praze, 13. června 1848 večír. 

Hrabe Lev Thun, 

cís. kŕ. zemský praesidenl. 

(Thun Slávikovi str. 22.) 



308 Provoláni zbouŕencň Pražských v čas boje. 

Pro volaní zbouŕeneú Pražských v éas boje. 

14. června 1848. 

Jakým duchem ovládaní byli náčelníci svatodušního zbouŕení v Praze 
vyrozumeli Ize z provoláni, kteréž česky i nemecky bylo ohlášeno ve stredu 
po svalém Duchu na rozích Pražských a zní takto : 

Občané ! 

Výtečné jsme obstáli v boji zrádném a nerovném — ano mú- 
žeme ŕici, že jsme zvitézili. Počavše tak slavné, neustupujme jíž 
více. Na nás hledi celá zeme Česká/ Morava, Vídeň, ba celá Evropa 
— to jest lev Český, který strašné zdvihá se ze sna dvouvékového ! 

Nedejme mýlit se nižádnými sliby; pH nás jest celý národ. 
Ustoupení vojska do kasáreň nie neprospeje ; aniž vytažení za mesto, 
neb tak by drželi v sevŕeni vúkolní lid — ale výminky budte: 

V Čechách budiž komandant neb vojvoda Český, a tedy též 
generálni komando České — které nebude záviset od Vídné, než 
CO se tyče všeobecné společné obrany Rakouska — a náš Český 
lid, naše České regimenty búdou hlavné k obrane vlasti. 

Komandant a vojsko pŕísahej prísahu konštituční naši vláde 
České, národu Českému, v níž ovšem také bude dotknuto všeobec- 
ného svazku Rakouského. 

Windischgrátz budiž vyhlášen za nepŕítele národu Rakouských 
a pohnán pred soud národní Český; a na ném bude hlavné po- 
hledávána náhrada škôd zpúsobených ve meste a zadostučinéní co 
možné vdovám a détem padlých a j iným osobám privedeným 
v neštéstí. 

Pražské brány a kdekoliv toho bude uznána potreba, budte 
drženy od méšfanstva a studentstva. 

Padlým občanúm bud vystrojen slavný pohreb podlé okol- 
ností. — 

Zatím se nerozcházejme, nepouštéjme zbrane, až dokonáme, 
CO jsme již počah. — 

O vykonaní téchto prostŕedkú rokuj a vyjednávej u nynéjší 
provizórni vlády méšťanstvo společné s výborem studentstva — bez 
odkladu co možná. 

Konečného upevnení našich zásad čekáme od brzkého snemu. 

(Thun Slávikovi, pŕíl. 4.) 



Návrh na pacifikaci Prahy. 300 

Návrh na pacifikaci Prahy. 

17. íervna 1848. 

Hrabe Albert Nostitz a Dr. Fr. L. Rieger vrátili se z Inšpruku dne 
17. června ráno do Prahy, která již po nékolik dní byla v plnéra vzbou- 
ŕení. Bombardovaní mesta nebylo posud dovedlo zjednali v mésté klid a 
také dvorní komisi z Vídné nebylo se to podarilo. Téméŕ současné s pŕí- 
chodem Nostitze a Riegra dostavila se do místodržitelství deputace Pražanúv 
žádajíc. aby se s bombardovaním prestalo a aby komise dvorská ješté se 
pokúsila cestou mírnou píiméti zbouŕený lid v Praze ke složení zbrane a 
odstránení barrikád. 

Dvorní komisári hr. Mensdorf a dvorní rada Klecanský byli k tomu 
za svolení hr. Lva Thuna ochotni, vydati se s deputací do Prahy a tam 
na radnici ujednati, čeho k docílení míru potŕebí. 

Dr. Rieger byl od Pražanúv s radostí uvítán a ihned požádán o po- 
moc pri díle radou, od které si hledíce k popularite, jíž požíval, dobrý 
úspech slibovali. Rieger pridal se ochotné k deputaci, kteráž se vydala 
pŕes most do mesta, kde ješté výstrely se ozývaly, ačkoliv již barrikady se 
odstraňovalv, na radnici. 

Po krátke rozmluvé s purkmistrem Vaôkou a nemnohými méštany, 
kteŕíž byli obce v téžké chvíli lé neopustili, byl Rieger vyzván, aby návrh 
pacifikace diktoval, kterýž byv od cisárskych komisaŕň i obce jednomyslné 
pŕijat, nesen byl poslanci do místodržitelstva, aby byl tam odevzdán kní- 
žeti Windischgrätzovi. Avšak tento zdráhal se návrh ten pŕijmouti. 
Z toho vznikla mezi ním a Drem Riegrem ostrá diskusse, v níž tento 
kladl váhu na moment povinnosti jeho podrobili se tomu, co plnomocníci 
císaŕe a konštituční vlády v zájinu stálu za dobré uznali, kdežlo Windisch- 
grälz odpovédôl. že od neho poučení o konstitutionalismu prijímali nebude 
a že — jsa zde komandujícím generaiem — jen vojenskou povinnost zná 
a na bezvymineéném podrobení se mesta stojí, nemá-li dálc užívali pro- 
stŕedkú moci vojenské. 

Návrh znel takto : 

Zakročením c. k. dvorní komise dosaženo neb aspoň pripra- 
veno jest upokojení mesta v tom zpúsobu, že jak ze strany vojska 
tak i občanstva vzájemné nepŕátelství jest zastaveno a ze strany 
méšfanstva o to se pečuje, aby žádnó barrikady více stavený nebyly. 

Bohužel bylo šCastné sjednání neblahým nedorozumením a ne- 
vázaností jednotlivca, kteŕí proti učinené úmluvé strelné zbrane 
užili a docela i nové barrikady postavili, tak porušeno, že došlo 
znova k politování hodným srážkám mezi vojskem a občanstvem 
a že prvnéjší k pfisnejšim opatrením sáhnouti muselo. 

Když se takto ukázalo, že sbor obecních starších nejsa dosta- 
tečné národní gardou podporován, postavení nových barrikád a další 
nepŕátelství zameziti v stavu nebyl a tudíž také že dostatečnou moc 
nemá, aby jménem občanstva s c. k. dvorní komisi o nutných 



310 Návrh na pacifikaci Prahy. 

opatŕeních pojednával a společné učineným usnešením u tohoto vše- 
obecnou platnost zjednal, zoufala spolupodepsaná dvorní komise 
nad zdarem svého smíŕlivého úkolu a vložila znovu moc na sebe 
vznešenou do rukou nejvyšších od Jeho Veličenstva dosazených 
zemských úŕadú vojenských i civilních, aby tyto užily prostŕedkä, 
jež se jim k pacifikaci mesta vhodnými zdáti búdou, 

Zemský president hrabe Lev Thun a generálni komandant 
Alfréd kniže Windischgrátz, kteŕí tudíž svúj úrad opét nastoupili, 
když zcela nadeje se vzdali, že by smírným vyjednávaním k žádou- 
címu cíli dojíti mohli, rozhodli se energicky, všemi po ruce jsoucími 
prostŕedky, na každý zpúsob i vytrvalou stŕelbou mesto ku klidu 
pŕivésti a vydali proto pod dátum včerejšího dne vyhlášku, která 
teprvé dnes ve mésté uverejnená byla a bezpodmínečné podrobení 
se mesta pod zárukou rukojmí i pod dalšími podminkami do dva- 
nácti hodin v poledni pod uvarováním stfelby požaduje. 

Deputace méšfanstva a sboru obecních starších pohnula spolu- 
podepsanou c. k. dvorní komisi, aby paciflkačního na ni vzneseného 
díla ješté jednou se ujala a v souhlase s dobre smýšlejícím méštan- 
stvem i obyvatelstvem k smírnému rozŕešení trapné roztržky dle 
možnosti prispela. 

Odebrala se proto ona s deputací na staromestskou radnici a 
zde v souhlase s dostavivšími se členy sboru obecních starších a 
velitelem národních gárd bylo usnešeno následujících prostŕedkú ke 
konečnému utíšení mesta použití: 

Purkmistr a sbor obecních starších výdaji všem národním gar- 
dám a ozbrojeným sborúm méšfanským rozkaz, aby se dnes v 5 hodin 
na obyčejných svých shromaždištích — ti, kteŕí ješté své zbrane 
mají, s témito — pod uvarováním prísnych trestu sešli a dle ná- 
vodu sboru obecních starších všeho použili, aby stávajíci dosud bar- 
ríkády odstránili, všecko další nepŕátelství zamezili a silným roz- 
hodným spolupúsobením klid mesta úplné opét zjednali. 

Všichni ti, kteŕí u nékterého oddelení stávajících národních 
gárd a ozbrojených sboru radné prijatí a do seznamú zanesení ne- 
jsou, vyzývají se, aby všecky své zbrane nejdéle zítra do lo. hodiny 
dopoledne na staromestské radnici odvedli. 

Kdyby pri prohlídce domú, jež by se pozdéji po prípade nutnou 
objeviti mohla, u nékterého z obyvatelú uiésta, který neprináleží 
k nékterému z ŕádné povolených sborň gardových, pušky nebo ve- 
liké sečné a bodné zbrane nalezený byly, bude týž vézením a, kdyby 
se pri tom objevil nebezpečný neb docela velezrádný úmysl, dle 
stávajících trestních zákonu co nejpfísnéji potrestán. 

Všickni študenti, ktefí ani zdejšim ústavom vyučovacím ne- 
pŕináležejí, ani u príbuzných svých v tomto mésté neprodlévají, af 
opustí toto v dvakrát 24 hodinách pod uvarováním se prostŕedkú 
donucovacích. 

Všechny osoby téch tŕíd, které za denní neb týdcnní mzdu 
pracuji, nalézají-li se v práci, musí se nekolkovaným vysvedčením 



Návrh na pacifikaci Prahy. 311 

svého zaméstnavatele u otce chudých onoho farního okrsku, kde 
bydlejí, vykázali, toto vysvedčení od neho podepsati si dáti a potom 
stále je pri sobé nositi, aby se jim neprodlené vykázati mohli, kdyžby 
od národnich gárd nebo jiných k udržení poŕádku stávajících organu 
vyzváni byh. Ti venkovští délníci, kteŕí zcela bez práce a povolaní 
jsou, musí mesto ve 24 hodinách opustiti, jinak bude proti nim 
použito moci. Ponévadž však mezi délníky mnoho takových jest, 
kteŕí teprv v posledním čase bez vlastní viny bez služby jsou a 
zadných prostŕedkú nemají, aby do domova svého se odebrali aneb 
jinde práci si vyhledali, mají si tito rovnéž od svého posledního 
zaméstnavatele vysvedčení opatŕiti, že u neho zadného zamestnaní 
vice nalézti nemohou, a takové od otce chudých si podepsati dáti; 
po jeho odevzdání bude jim pri odchodu z mesta cestovné poskyt- 
nuto, k čemuž potrebné prostŕedky sbor obecních starších sbírkou 
mezi méštanstvem opatrí. Podobné dle sil svých pečovati bude sbor 
obecních starších o to, aby oni délníci, kteŕí v mésté zrozeni jsou 
aneb dŕíve již sem pŕijati a co domáci zapsáni jsou, službou pri 
néjakém remesle nebo podniknutím vétší stavby dostatečného za- 
mestnaní a výživy i také až do té doby co nejvétší podpory nalezli. 

Sbor obecních starších bude s pomoci národnich gárd k tomu 
pôsobiti, aby všecky barrikady, pokud ješté stávají, bez prodlení 
byly odstránený, všichni neoprávnení ihned odzbrojení. 

Zároveň obsadí národní gardy všecky brány mesta dostatečnou 
moci, aby príliv venkovských Udí, kteŕí by se dostatečné o účelu 
svého zdejšího pobytu prokázati nemohli, od mesta zadržely ; a vúbec 
zaväzuje se sbor obecních starších i národní gardy vší silou o to 
pečovati, aby pokoj v mésté i zákonný poŕádek v každém ohledu 
opét úplné byly zavedený. 

V souhlase s tím prevezme zemský president hrabe Lev Thun 
znovu vrchní rízení politických záležitosti hlavniho mesta, pokud 
mu práve pŕináležejí, a komandující generál kníže A. Windisch- 
grátz v mésté posádkou ležícího vojska. 

V^ojsko vtáhne do mesta se zvučnou hudbou a odebeŕe se ihned 
do svých kasáreň, jakmile sbor obecních starších prohlásí, že se 
zaručuje za úplný klid mesta, hlavné však za pominutí veškerého 
nepŕátelství se strany občanstva proti vojsku. 

Národní gardy všecli kategórii, které až k nastávající reorgani- 
saci tohoto inštitútu v posavádním zŕízení zústanou, pŕijmou vstu- 
pující [do mesta) vojsko s príslušnými poctami a pri vstupu jeho 
do mesta i do príslušných príbytku stŕídavým pochodem [jednotli- 
vých] oddelení vojska a gárd, kdyby toho žádáno bylo, na znamení 
úplného smíŕení čestný prfivod obstaraji. Jakmile toto se stane, pre- 
vezme c. k. vojsko všecky hlavni stráže, zvlášté ale všecky stráže 
v hranách, společné s národní gardou. 

Všickni zajatci a rukojiní búdou od obou strán ihned na svo- 
bodu propušténi. Veškeré nepŕátelství mezi civilním obyvatelstvem 



312 Zemské presidium o udusení bouŕe svätodušní v Praze. 

a vojskem ihned má prestatí a každý, kdo až do vtažení vojska 
anebo i potom by se opovážil, verejný pokoj pobuŕujicími ŕečmi 
aneb docela upotŕebením zbraní rušiti, bude, at civil af vojak co 
nejpŕísnéji potrestán. 

Kdyby sbor obecních starších a národní gardy nemohli slibu 
svému dostatí a béhem tŕí dnú klid v každém smeru ve mésté 
nezjednali, tu uchopí se po oznámení tohoto stavu c. kr. vojsko 
prostŕedkú nejkrajnéjších, aby majetek klidných státních občanô 
chránilo a zákonu, který základem každé svobody jest, povinnou 
vážnost zjednalo. Konstituce, která nám milostí Jeho Veličenstva, 
našeho milovaného mocnáŕe, udelená byla a kterou v platnosti za- 
chovati c. k. vojsko neméné jest odhodláno než občanstvo tohoto 
kŕ. hlavního mesta, nesmi dele prechmaty nezákonitých mocností 
znesvécována a u všech pokoje milovných státních občanô v zlou 
povést pnvádčna býti. 

Opétné budiž to ŕečeno: poŕádek, úcta pred zákonem budiž 
společným naším heslem; jen když se všíckni statní občané bez 
rozdílu stavu v tomto smýšlení sjednotí, budeme moci pravou 
konštituční svobodu upevnenou spatŕiti a od obou strán kýžené 
upokojení zbouíených mysli a pravé trvalé smíŕení všech stavô 
oslávili. 

Vše, CO se posud stalo, budiž odpušténo a zapomenuto a zad- 
ným vyšetrovaním ani zatýkaním tech, kteŕí neblahého onoho boje, 
jenž mesto naše v techto posledních dnech na kraj záhuby pŕivedl, 
účastní byli, nebudiž všeobecné upokojení mesta znovu v sazku 
dáváno. Pouze ti, jež zištnost zavedla na posvátná práva vlast- 
nícka sáhnouti aneb kteŕí zaneprázdnení radných úŕadú k tomu 
použili, aby pŕestupkú jiné povahy se dopustili, neujdou zaslouže- 
nému zákonitému trestu. 

Všichni podepsaní prohlašují, že jsou ochotní, vsem článkúm 
tohoto společné učineného usnešení plnou platnost zjednati a v sou- 
hlase s tím vše vynaložiti, aby všeobecné kýžený zákonný rád opét 
zjednán byl. 

V Praze, dne 17. června 1848. 

(Z nemeckého aktu u Dr. Fr. L. Riegra.) 



Zemské presidium o udusení bouŕe svätodušní v Praze. 

21. čerená 1848. 

Udalosti, jichž jsme nyní svédkové byli, dokázaly celému svetu, 
což dlouhý čas od mnohých upíráno bylo, že se také v Čechách 
mocné vzbouŕení zamyslelo, a rozsáhlým spojením pŕipravováno 
bylo. Beze vší pohnútky, již by snad vláda jakýmsi nespravedlivým 
nahzením byla zavdala, aneb aby príčina k všeobecné cítené stíž- 



Prohlášeni koižete Windischgrrätze. 31 o 

nosti pred nikama byla, vypuklo najednou vzbouŕení v hlavnim 
raésté Praze. — Všecky ulice mesta byly barrikádami zatarasený, a 
sice tak současné. jakž se bez plánu a srozuméní ani niysliti nedá ; 
hrozbou a moci byli pokojní méšíané nuceni. aby brali podíl v boji 
proti vojsku našeho cí?aŕe a krále. a když se okázalo, že zákeŕnický 
boj po ulicích proti zmužilosti a vernosti vojska nie nezmôže, tuí 
lid na venkovu ku vzbouŕení pobouzen. Všech prostredkô násilí 
i nejhanebnéjší lži použito, a ku každému tak mluveno, jak se podlé 
stavu a okolnosti jeho nejjistéji svésti mohl. k náruživému boji 
proti poŕádku. 

Äčkoli se pravý plán. souvislost a oučel tohoto hanebného 
počínaní teprva prá\Tiim ^Tšetŕováním jasne odkryje, pfece jest již 
napred patmo, že se o nie menšího nejednalo, než o revoluci proti 
zákonité vlíidé. o proskripci téch, kteŕí se jí zmužile stavéli na od- 
por, o domáci válku v celé zemi se všemi strašlivými jejimi ná- 
sledkv. 

Revoluce je porazená v Praze moci zbrane, na venku zdravým 
smyslem lidu. který brzy poznal, kdo jeho opravdiví nepŕátelé 
jsou. — Vláda dokázala, že má moc i vúli, položili konec zlomysl- 
nemu počínaní. 

Bohdejž. by zmužilost a duvéra všech poctivých prátel vlasti 
znova oživla ! Statečné a dúrazné stavme se na odpor nepŕátelôm 
pokoje a porádku, neolilížejíce se na podezŕování. kterými tak dlouho 
se snažili rozsívati nedúvéru k vláde. Ziíští mezi stavy a kmeny. 

Poslušenství ziikonúm. šetrení všech v zákonu založených práv, 
svomost mezi rovnooprávnônými národy, takovýni smýšleníni oíe- 
kávejmež rozvíjení naši konštituční svobody zemským a ríšskym 
snémem, netrpmež ale násilí, které toto spasitelné rozvíjení ne- 
možnvm činí. 

Na Pražském hrade dne 21. června 1848. 

Lev Inabr Tliun, 
c. k. gubern. president. 

(Arch. Mus.) 



Prohlášení knížete Windischgrätze. 

2?. ťcrvna 1848. 

Z rúzných častí provincie i z cizozemska byly mi za potlačení 
v posledních dnech prihodivších se nepokoju dôkovací adresy dilem 
dodány dilem deputacemi odevzdány. 

Projevuje dík svňj nejzávaznôjší za šlechetné, v techto deko- 



314 Cirkuláŕ c. k. gub. presidenta krajským hejtmanum. 

vacích adresách vyslovené a na mysl mou blahodárnč pôsobící 
smýšlení mám za svou povinnosť pri této príležitosti prohlásiti, že 
jsem byl pŕinucen nikolivék v stráni ckém boji mezi ná- 
rodnostmi, nýbrž ku pŕemožení verejného odboje branné moci 
použití. 

V Praze, dne 22. červ na 1848. 

Kníže Windischgrátz, 
polní podmaršálek a komandující generál. 

[„Konst. Prager Zeitung** č. 92. z 23. června 1848; viz i ,,Praž. 
I^ov.** č. 4. z 7. července 1848 str. 15.) 



Cirkuláŕ e. k. gub. presidenta kr^'ským hejtmanum. 

23. června 1848. 

Všem krajským hejtmanum. 

Volnéjšího hnutí, kteréž konštituční pomery v každém smeru 
dovolují, zneužito jest od mnohých co nejnesvodomitéji, aby pod 
záminkou obrany proti snahám reakcionáŕským bezzákonný terro- 
rismus provádéU. 

Propuknutím vzpoury v Praze spadla škraboška a nepŕátelé 
poŕádku byli pŕinuceni v otevŕeném boji proti vláde vystoupiti aneb 
iid v takové míŕe pobufovati, že trestní mu právu nepochybné pro- 
padli. 

Jednak vítézství, jež v otevŕeném boji v Praze pro dobrou vec 
vlády bylo dobyto, jednak hanebné lži a násilné hrozby, kterými 
buriči púsobiti sc snažili, mely na verejné mínéní účinek léčivý. 
Nemá-H se však dobre smýšlejících opét dŕívtíjší malomyslnost zmoc- 
niti, jest naprosto nutno, aby vláda nyní dokázala, že má vúU 
i moc právo a rád chrániti a proti podobným útokúm zákonom 
platnost zjednati. K tomu žádám za Vaše nejúčinnéjší spolupúsobení. 

K tomu konci vyzývam Vcís: 

1. abyste poburovaní poddaných, kdekoUv se jednostejno 
zda s výsledkem či bez neho provádí, spéšným summárním vyšetro- 
vaním zjistili. 

2. Abyste proti oném osobám, které pri tom co ŕeditelé zlo- 
činných piklú prokázány búdou, takové údaje zjistiti dali, které 
zpúsobilými jsou, by co soudní dúkazy sloužiti mohly. Tyto údaje 
butltež potom ihned kompetentní m kriminálním soudňm odevzdány; 
mezitím však budtež již nejvíce obtížená indivídua, jichž právni 
naŕknutí žádné pochybnosti podléhati nemúže, uveznéna. 

Nepatrnejšími prípady nebudiž se blíže obíráno, aby beh í'ízení 
nebyl zdržován, ježto zcela zvlášte o urýchlení jejich se jedná. 



Zpráva dvornich komisaŕú k ministeriu zál. domácich. 315 

Pŕedce však račte mi o najpodstatnejších údajích v čase co 
možno nejkratším oznámení činiti a o behu vyhledávání ustavičné 
mne zpravovati. Též jest nutno, abyste se soudem kriminálním 
v dorozumení byh, byste vedeli, jak dalece u neho jíž vyšetrovaní 
zavedená jsou. 

3. Zároveň dôrazné Vás vyzývam, každé príležitosti k tomu 
po užíva ti, abyste stále pevnej i to presvedčení utvrzovali, že vláda 
sice pevné odhodlaná jest spáchané proti verejnému pokoji zločiny 
dle prísnosti zákona potrestati, že ale každá myšlénka na reakci a 
ztenčení od Jeho Veličenstva poskytnutých neb zajištôných práv a 
svobod jí naprosto vzdálena jest. K tomu konci také zakročíte proti 
oném úŕedníkôm, kteŕí by se snad odvážili slovem neb skutkem 
reakcionárské smery sledovati, se vší prísností a co možná nejvétší 
verejností. 

4. Konečné vyzývam Vás velice snažné, abyste co možno nej- 
více k tomu pôsobili, aby smutné udalosti, jež jsme práve zažili, 
velice politování hodné tŕenice mezi národnostmi v naši vlasti ne- 
živily a neotravovaly. Proto musíte pevné toho náhledu býti, že 
vzbouŕení v P ráze nebylo národním hnutím slovan- 
ského obyvatelstva proti n é m e c k é m u, nýbrž revolucionáŕ- 
ským proti vláde a ozbrojené moci, hnutím to, které bezpochyby 
vétším dilem od vyslancú revolucionáŕské strany vídeňského stu- 
dentstva vzbuzeno a podporováno bylo, a v kterém revolucio- 
náŕsky smýšlející bez rozdílu národnosti se súčastnili, 
byf i pri pŕevaze slovanského obyvatelstva vétšina odbojníkú a bu- 
Hčô tomuto pŕináležela 

V Praze, dne 23. června 1848. 

Hrabe Lev Thun, 
cís. kľ. gub. president. 

[Tretí nem. príloha v doslovu hr. Lva Thuna k otevŕenému listu 
Janu Slávikovi, v Praze 1849.] 



Zpráva dvornich komisaŕú k ministeriu záležitostí domá- 
cich o událostech Pražských. 

25. června 1848. 

Ve stredu svätodušní Časne ráno pŕijeli do Prahy hrabe Mensdorf a 
dvorni rada Klecanskv, jež sem ministerstvo na první /právu o událostech 
Pražských vyslalo jakožlo dvorní komisaŕe. Tito podali ministeriu násle- 
dující zprávu, kteráž uverejnená byla ve Vídenskvch Novinách ze dne 
30. června a otišténa jest v Národních Novinách ze dne 5. července str. 273. 

Komandující }j:enerál v Čechách kníže Windischjj:rätz byl od 
mésíce bŕezna t. r. z Prahy pryč. Vrátiv se, nechal dne ô. června 
t. r. veškeré vojsko Pražské posádky na plač pred invalidovnu vy- 



316 Zpráva dvorní ch komisaŕú k ministeriu zál. domácich. 

táhnout k pŕehlídce. Pri té príležitosti provolalo vojsko svému vúdci 
hŕímave Lebehoch! což mélo obecenstvo za demonstrací strany 
zpátecnické. Pak se roznesla povést, že kn. Windischgrätz pri té 
paráde vojenské vysočiny Vyšehradu a Josefskou kasárnu dély dal 
obsadit. 

Proto žádali študenti skrze deputaci o povolení 2000 ručnic^ 
80,000 ostrých patrón a vystrojenou batérii, pak odstránení 
dél proti mestu obrácených : dostali však zápornou odpovéd. 

V sezení Nár. Výboru dne 7. června vyslovila se vétšina pra 
dvojí komoru u českého zemského snemu. I to se považovalo na 
pletichu zpátečnické strany. K tomu pŕišio nokolik velmi roznecu- 
jících rečí shromáždéných v Praze SlovanĎ a nepŕívétivé pŕijmutí, 
jaké prý se stalo českým študentom v prvních dnech mésíce června 
v Aule a ve výboru studentském ve Vidni. 

Byly-li mimo to ješte jiné a které príčiny vypuku krvavých 
nepokoju v Praze, a kam ty to nepokoje čelily, okáže se z vyšetro- 
vaní zemských oufadú učineného. 

Dne V2. června byla u sochy sv Václava na Koňském trhu 
slavná (slovanská) mše, načež četné lidstvo z Koňského trhu k ge- 
neralnímu komandu táhlo, písné zpívajíc. Pred domem gen. ko- 
manda volalo se prý pereat knížeti Windischgrätzovi, četnou depu- 
taci méšCaná, jenž prosila kn. W. o podržení svého komanda, 
pohanéla prý strana pohybu, a uražen prý byl skutkem dôstojník 
od osoby civilní. Hned na to prišlo k verejnému boji mezi pŕispé- 
chavším vojskem a zmáhajícím se lidstvem. Padlý rany z obou 
strán, a zákeŕnická rána z protéjšího domu zastrelila knožnu Win- 
dischgratzovu v její komnate, pani pro vysoké ctnosti vôbec vá- 
ženou. 

S prvním návcštím o tom spéchal gub. president hr. Leo Thun 
z domu guberniálního z Malé strany na radnici Staromestskou, aby 
ve srozurnéní s místním ouŕadem a komandujícim generálem po- 
trebné kroky učinil. Na ceste zajah jej ale študenti a dovedli do^ 
Klementinum. Zatím byly všude barikády vystavený, kn. Wind. 
uchopil se hned dôrazných prostŕedkô; po tvrdosíjném boji dobyl 
si do 8 hod. večer spojení od gen. komanda preš Pŕíkopy atd., 
vyšturmoval Aulu (Karolín) od ozbrojených studentô obsazenou, 
zajal néco studentô a mel imposantní postavení. 

Druhý den dne 13. června nedely se žádné nepfátelství. Padaly 
pouze jednotlivé rany z oken na barikády a naopak. 

K 8. hod. ráno umlklo neustále šturmování na veži Týnské 
stfílením vojska, načež bilými korouhvemi na radnici Staromestské 
a deputaci ku kn. Wind. prišlou projevilo se pokojné smýšlení 
mesta. 

Kn. W. vyjevil se býti naklonenú k zastavení vojenských 
operací, pakh se hr. L. Thun ihned vydá a barikády odstráni^ 
načež že vojsko odejde. mestské stráže a študentská légie zbraň 
podrží a všechny od vojska zajatí civilnímu ouŕadu vydáni búdou. — 



Zpn\va dvorních komisiiŕň k ininisleriu zál. domácich. iU7 

První výminka se ješté ten večer vykonala. Gub. preš. hr. L. Thun 
se prepustil, a on pŕipovédel po obdržené svobodé odpustení za 
své zajatí, jakož všem v boji zajatým civilním, nebudou-li shledáni 
ve zvláštni vine. Druhá výminka niíru se jen na Malé strane vy- 
plnila, ne tak na Starém a Novém meste, kde se ráno barikády 
nejen neodklidily, ale i nové stavély a starší upevňovaly; teprv 
po poledni odstranily se nékteré barikády. 

Na velkém a na jiných náméstích držcly se reči, rozdávaly se 
plátky, vyzývajíci lid, „aby se nepoddali, Čechy že musí být samo- 
statné" atd. Pŕes to mél se kn. Wind., aby vzbudil dňvčru, k tomu, 
že pustil šturmem dobytou Aulu (Karolín) a nárožní domy Geletné 
ulice na rynk od vojska obsazené, a že povolal povystrčené vojsko 
bliže k generalnímu komandu 

Dne 14. června o 6. hod. ráno dorazili dvorští koraissafi do 
Prahy. Když po oufedních návštevách u komandata a gub. presi- 
denta na staromestskou radnici prišli, byli pŕedevším o to prošeni, 
aby k tomu pracovali, by kn. Wind. bylo vzato gen. komando 
v Čechách, pŕenešeno bylo bývalému komandantu Mensdorfovi, a 
vojsko, jmenovité granátníci vzdáleni byli z Prahy. Tutéž prosbu 
opakovala deputace mestská, v čele purkmistr Dr. Waňka, písemné, 
a druhá deputace, v čele Dr. Brauner. Deputovaní vážili si pred- 
ností rytíŕských kn. Wind. od dv. komissarô líčených, nedali si ale 
vzit, že patrí on ke strane zpátečnicke. Z oliledň na prospech hláv. 
mesta a zeme, spojených s peticemi, ustanovili se dv. komissaŕi, 
uzavHti nad témito peticemi teprv druhý den a žádajícim to ozná- 
miti, zvláší když den 14. června odbčhl bez ručení verejného po- 
koje a vojsko zastalo ve svém dobyléni postavení. 

Ďalší dobývaní barikád na Starém Mčsté byloby vydalo vojsko 
v úzkych ulicích nerovnému krvavému boji ; protož se stáhlo vsechno 
v noci mezi 14. a 15. červnem ze Starého a Nového mesta pŕes 
vodu na levy breh Vltavy na Hradčany a Malou stranu, tak sice, 
že vojsko zajmulo velmi pevné postavení, že mohlo každý nával 
zbouŕencô ze Starého ' a Nového mesta snadno odrazit a na obé 
mesta stŕílet. Sotva ale tam bylo, začalo se s druhého brehu 
s mnohá míst na vojsko stŕílet. Načež se odpovedelo dely. O pole- 
dnách dne 15. června obje vily se na mnohých véžích Starého mesta 
bílé korouhve, a když se proto prestalo strílet z obou strán, pŕišel 
purkmistr s nékolika poslanci mesta do hradu královského a prosil 
dv. komissary dúrazne o jich prostŕedkování. aby bylo mesto uchrá- 
néno pred neštestím stŕelby, aby k zjednaní pokoje a }>oŕádku gen. 
komando s kn. Wind. prmešeno bylo na hr. Mensdorťa. Autority 
zeme nepŕipovídaly sobi? sice od povolení petic žádoucí účinck: aby 
ale žádný prostredek se nepustil k obnovení rušeného pokoje ve 

vlasti, odhodlal se kn. Wind. k uejtéžší o\M\ svélio rvtíŕského srdce, 
11.. * *" 

odloučiti se od svého jemu včriie oddaného vojska a složiti své 
dosavadní místo do rukou J. il. C. — Ilr. Mensdorť píejmul ^^en. 
komando na prozatím. Tato ustanovení oznámily se v pisemném 



818 Zpráva dvorních komisarô k ministeriu zál domácich. 

ohlásení od 15. června poslancom mesta na jejich petice, a oni se 
vrátili okolo 2 — 3 hod. odpoledne na Staré mesto. 

Ohlásení od dv. kom. vydané znelo doslovné: 

„J. osvícenost komandující generál kníže Windischgrátz 
„odhodlal se složiti své posa vadní dästojenství v ruce J. C. Milosti. 

„Spolu podepsaný generál jízdy hrabe Mensdorf uváže se na 
„próza tí m ve vedení generál ního komanda v Čechách. 

„Vojsko se uvede do hlavního mesta Prahy v té míŕe, jak 
„búdou stojící posud barikády odstránený. 

^0 bezodkladné odstránení téchto barikád bude mesto samo 
„pečovat. 

„Ponoční služby (patroly) mají od nyní vojsko a r)árodní garda 
„společné zastávat. 

„Dôverujeme se, že všichni obyvatelé Pražští počestnou snahou 
„k tomu hledéti búdou, aby porušený pokoj a poŕádek obnoven, 
„vzájemná dôvera a dobrá vôle mezi vojskem a môšfanstvem za- 
„chovaná a utužená a všecka nedôvodná bázeň pred reakcí proti 
„konštituční m svobodám od Jeho Cisárske Milosti povoleným vy- 
„vrácena by la." 

Za nókolik hodin po tom prišla druhá deputace ze St. m. na 
kr. hrad, prosíc dv. komissary, aby šli na St. mesto a tím dali 
obecenstvu nový dôkaz dôvery a svédectví o pravde toho ohlásení. 
Dv. komissafi šli ihned, tím spíše, že dostali pfíležitost, presvedčili 
se osobné, zdaliž a jak oznámení toto oučinkovalo smíŕlivé. Bohu- 
žel ale nebylo presvedčení dv. kom. príjemné ; nebof ač bylo již 
mnoho hodin vypršelo od oznámení, nestal se se strany mesta 
žádný krok, aby barikády na ceste z Karlova mostu ku Staromest- 
ské radnici a gen. komandu odstranily, naopak upevnily se staré a 
stavély nové. Na radnici byli dv. kom. prívetivé pozdravení, jevila 
se radost nad próz. komandem hr. Mensdorfa, ale mluvilo se znovu 
o nových peticích, a jeden technik pravil, že vydané ohlásení ne- 
vybylo dostatočné články podané. Zároveň odkryli dv. komissaŕi, 
že si v tiskú toho oznámení dovolen byl v mésté pŕídavek,*) který 
nebyl v pôvodním ohlásení, a který byl ve formulovaní tolik ne- 
pravdivý, jako dv. komisse a čestného postavení udatného vojska 
a jeho vôdcô docela nedôstojný. Purkmistr dne 16. června ráno 
k ospravedlnení volaný, vyŕkl s poslanci jej doprovázevšími, že 
ten pŕidavek z nedopatrení se stal a že se verejne odvolá. 

Odvolaní se stalo skutečné tišténým prohlášením od Magistrátu 
následujícího obsahu: 

„Včerejsí ohlásení, jímž se prípis vysoké dvorské komissí na 
„prosby vyslancu méšfanstva, studentstva a národní gardy oznamo- 

*) PŕidalC purkmistr nasledujicí úvodní slova: „Pravé došlý k mestské raddÔ 
následující preli mi náŕe k uza vrení kapitulaci s méstem, k obnovení pokoje a po- 
ŕádku, kteréžto jakožto predstavený raddy s tím doložením ozuamuji, že do uza- 
vŕeni konečné pacifikaci pražádné nepŕátelstvi od méšťanô a studentô nesméji 
byt začinány.** »Nár. Nov." č. f)?, str. 227. 



Zpráva dvornich komisarú k ministeriu zál. domácich. 31^ 

,val, zavdalo príčinu k dvojsmyslnému výkladu, jakoby uzavŕení 
ykapitulace se strany c. k. vojska se bylo stati mélo. 

^Aby se všemu možnému omylu vyhnulo, oznamují nížepsaní, 
»že nikoli sláv. c. k. vojsko, nýbrž méšfanstvo o kapitulací žádalo,. 
,a následovné toto vyjadrení, jakž v onom ohlásení stoji, jen 
»o mésté rozumíno býti múze; nebof jen následkem proseb méštan- 
„stva oznámené výminky nám sdéleny byly." 

V Praze, dne 16. června 1848. 

Purkmistr a radda mestská. 

Dr. Václav Vaňka v. r., 
pr. purkmistr. 

Dŕív než purkm. ke dv. komissi osobné byl pŕišel, prišli jiní 
dva deputovani z Prahy, a podali hr. Mensd. psaní purkmistra, 
v némž se praví, že nevôle a nedôvera v Praze posud panují, a 
že se jest nejstrašlivéjšího co báti, nestane-li se všechno k presved- 
čení obyvatelstva o upŕímném jednaní. O rukojemství se strany 
mesta nebyla žádná zmĺnka. Brzo po tom prišla deputace obyva- 
telú Malostranských s písemnou prosbou o pokračovaní v začatých 
vojenských krocích. Mezitím došla dv. komissaŕô zpráva, že netr- 
pélivost a nevôle vojska na levém. brehu stále roste, a že dosáhne 
stupne povážlivého, složí-li kn. Wind. komando. 

Uvažujíce tuto velkuu nebezpeč a nemajíce se strany mesta 
o vykonaní výminek podaných od dv. komisse jistoty, uzavrela 
dvorní komisse, pustiti svou ouŕední činnost a žádali kn. Wind., 
aby pŕejal opét gen. komando; což se stalo. 

Kníže Windischgrätz pŕejal komando, a vydal ve srozuméní 
s gubernialním presidentem, hrabétem Thunem, následující ozná- 
mení: 

„Dne 13. t. m. večer byly zastavený všecky vojenské prípravy, 
kterých proti zbouŕené Praze se uchopiti potreba kázala, a k udr- 
žení pokoje mimo propušténí gubernialního presidenta Loona hra- 
béte Thuna určito bylo, by zatarasování ulic mesta se odstránilo. 

Staré a Nové mesto výminkou touto opovrhlo; aby se obno- 
venému prolití krve v ulicích mesta ušlo, vojsko pŕedvčírem večer 
do postavení nynéjšího odtáhlo. Sotva se to stalo, počalo stŕílení 
s pravého brehu Vltavy na vojsko, v eemž se bez ustání celý den 
setrvalo, načež také toto k obrane své stríleru' opakovati muselo. 

Na žádost po sobč vyslaných deputací uzavrela zde umístôná 
c. k. dvorská komissi, ješté jednau se pokusiti. by poŕádek opét 
pŕivedla. Ale i tento pokus zostal bez zadaného oučinku. Zatarasení 
ulic se neodstránilo ; mesto nepodalo zadného rukojemství k navrá- 
cení poŕádku, ano i vyzvaním pokúsilo se, by opét i Malá strana. 
zase se pozdvihla. 



■320 Zpráva dvornich komisaM k ministeríu zál. domácich. 

Gís. král. dvorská komis ukončila v té dúležitosti své úŕední 
jednaní a knížete z Windischgrátzú požádala, aby on komando opét 
pŕejal a v této potrebe vojenských prekročení prísne se uchopil. 

PH lakových pfípadnostech dálší pojednávaní místa více míli 
nemúže. 

Staré a Nové mesto af se tedy bez výminky vzdají, vše zata- 
rasování odstraniti, ten nad Podskah' nové zrízený lodní most roz- 
bití a vší zbraň vydatí. K tomu dáva se Iháta do 12ti hodín v po- 
ledne, a ukladá se na pojišténí, že se to stane, následující osoby 
zástavou vydatí: (Následující jména). 

Jestlíže se povzbuzení tomuto nevyhoví, nepozústane zemské 
vláde nie jíného, nežli mesto strelbou ke vzdaní se pŕinutiti. 

Kotle na házení pum stojí jíž na potŕebném místé; pálení na 
mesto se ale ješté až do zítŕejšího poledne zadrží. 

Pred tou Ihútou jen tenkrát stŕíleno bude, když by vojsko 
stMlením k obrane své nuceno býti mélo, a jak daleko by potfeba 
kázala, aby onen most na Podskalí zničen býti mohl " 

Dano na hrade Pražském dne 16. června 1848. 

Hrabe Lev Thun, A. Windischgrátz, 

c. kr. gub. president. kom. generál. 

Sotva se toto ohlásení uverejnilo, prišla s večerem 16. června 
opét deputace pani a mužú z mesta, u autorít zemských a komis- 
sarň dv. prosíc, aby se zastalo pri oznámení dv, kom. od 15. června. — 
Mezitirn se ze Star. mesta stŕílelo znovu na vojsko Malostranské. 
Vojsko odpovédélo malou a hrubou strelbou, pri čemž drevené 
mlyny u Karlova mostu granátem zapálený, s vodárnou vyhoŕely. 
Též se hodily dvé pumy (bez paliva) do mesta, které v povetrí 
praskly. Dne 17. června ráno pfišly k zemským autoritám a k dv. 
komissí opét deputace. Jedna ze Starého mesta Prahy, kde byli 
nejvážnéjši méštané, a druhá z Boleslavského a Bydžovského kraje, 
jenž prosili ustavične: aby šla dv. komisse znovu na Staré mesto 
a zprostŕedkovala pokoj a poŕádek v dobrote. Dv. komisse šla ve 
srozuméní s komandujícím a gub. presidentem a snažila se mnoho 
hodin, aby dosáhla pHjetí a vyplnení výminek od zemských autorít 
určených. V celku se jim to podarilo. Barikády se odstraňovaly a 
zbraň u majistrátu odvádôla. Co zemské autority ve vyjadrení mesta 
protokolné psaném nedostatečného našly, ŕekli deputacídne 17. června 
večír s vyjadrením prišlé. Pri té príležitosti odpustilo se mestu daní 
zadaných rukojmí. 

Když dne 18. června ráno dvorní komissari do Vídné odjeli, 
uznali zemští ouŕadové za dobré, ponechati Prahu v stavu obležení, 
od nich již 16. června naŕizeném, a učiniti všelikánai'ízení, kterých 
zapotŕebí bylo ku provedení spojených s tím krokň soudních. K to- 
muto oučelu sestavila se komisse kriminálních a audítorských ouŕe- 
dníkú, a* vložilo se na ni soudni jednaní proti tém, kteŕí se dopu- 



Národnt vjl>or rozpuílŕn. 881 

ŕlili nejakého pŕeslupku nebo zločinu proti verejné bezpeCnoäti. 
nebo proti moci vojenské. Po prohláäeni tohoto naŕizení. iteréž se 
sliilo dne ÍR. června. sešlo s ntihlého soudu na príkaz dvorní ko- 
misse od magistrátu nafjzeného, jenž proti lakovým osobám mŕl 
iiiili místo, které by. nepalrlce k Zadnému oddelení nárocini gardy, 
tudiž piáva k lomu nemajice, s nabitou strelní zbrani na ulici nebo 
);\iáéle na pravém brehu Vltavském postlženy byly, 
Vg Vidni dne :;5. června l!i4B. 

Mensdorf v. r., Klecanský v. r, 

generál jizdy, c. kŕ. dvomi radda 

(Thun Slávikovi, ptil. 3.) 



Národní výbor rozpuštén. 

36. ŕervna 1848. 
Pu bouŕi ícrvnovij objevila se i následujicí vyhláška na rozích: 

Vypuklého ľ);oiii«ni v Piaze a zločinného s nim popuzovánf 
iidii vcnkovskcho s-hili se mnozi oudové Nár. výb. Cástkou stŕídné, 
ŕásikou pHmo sami oaCaslni zpfisobem takov^ŕr"- jakýž k spravedli- 
vému hnevu popuditi musil, vážnost shromóždéni tohoto zniče. — 
Zemské prpsídium vidí se tudy pohnulo, národní výbor rozpustili. 
— Pro dokonaní pŕetibéžnich prací na základ[é] zákona pro zemský 
snem seslaví zemské presidium komisary zvláštni. 

V Praze, dne áíi. června 1R4H, 

Od c. k. Českého zemského presidium. 

Lev hrabe Thun, 

clä. kr. gub. president. 
(Praž. Nov. 49, si. 2.) 

Národní výbor Pražský lioden jesl z\láäln( sludie a zvläšiní mon o 
grafie. S počálku litravali sí vlastenci, že „vyvinuje velkou dniiosť, kromé 
schúzck jedcotlivýcti sekcí drží Iťméŕ každodenne verejná aliromáždéní, 
nyní od 5 hodín odpolodne, običejné pfcs 10. do noci", (KvC-ly, slr. 213. 
si. 2.) Aie veliký pofel Clcnú, z nichžto se skladal, a obzvUlSlé povalia 
jeho vzniku byly mu í.äraduu. ,Lze síce improvisovalí vládu, pončvadž 
každý národ má 3 — 5 mužO, kteH úplné dôvery požlvajl po celé zemi; 
ale improvisovalí parlament u ndroda, jenž veškery paľlamentární fiíniioäti 
hyl vidalován, lolé pfeccfujvali jeho sily .... My jsmc mť-li pŕeslali na 
sboru 10 — 12 mužĎ {v Národni'm výboru iicbylo hez loho vice síl CÍinio> 
a nešroubovali počet členň na 140 — IGO. Aby se tento poťet vyplnil. 
musela masa jmen pŕijili na listinu, klcrá poiize náhodou od toho 



822 Poslancô českých žádost za svoláni snemu. 

neb onoho byla vyvolaná, po zemi však neméla zadného zvuku a pro 
nové postavení rovnéž jen velmi skrovnou zpusobilost jevila. Z tohoto 
pramene vznikaly protesty, které se síran tak mnohýcli byly metány proti 
Národnímu výboru, odkud také smutný jeho osud. Z počátku zchopily se 
týtýž sily strakaté dohromady smetené k jisté ráznosti, ale čím dele sezení 
trvala, tím ospalejší byl postup a tím vfce se vlekl, tím více klesala za- 
jíma vost a účastenství, až posléz bouŕe téhodne svatodušního shasily Ná- 
rodnímu výboru onu trochu svetla živolního, aniž kdo po ném zatruchlil, 
aniž jaký žalozpév zavznél nad jeho náhlou smrtí." (Boh. Nro. 99 — 100, 
str. 2. a 3.) — V Ebertové povšimnutí hodné rozprave „Wohlgemeinte 
Worte zur Lôsung der Missversländnisse zwischen den Deutschen und 
Slaven in Bôhmen** v Bohemii nalezneš mnohé na obranu Nár. výboru, 
zejména v čís. 80. str. 1., si. 2., str. 2. si. 1. a v čís. 81. str. 1 i 2. 



Pŕedníeh poslaneú českých žádost za svoláni snemu 

zemského. 

dne 26. června 1848. 

Slavné c. k. zemské presidium I 

Nížepsaní, jsouce dňvérou českého národu povolaní za zástupce 
jeho na budoucím snémé českém, pokládají to za svou nejsvétéjši 
povinnost, aby se všemožné k tomu pričinili, by snem co možná 
nejdfíve se započal: ponévadž jen tím se upokojili múze lid, jenž 
nebezpečné poboufen jest všeobecne rozšíreným obáváním, jako by 
ztratiti mél svobody nedávno získané, a ponévadž jen na snémé se 
vyjednání strany roboty, této životní záležitosti na^í zeme, stati 
môže, jakož i spoŕádáni všelikých, bohužel velmi zmätených, sociál- 
ních, národních a administrativních záležitostí zemských, čímž .se 
jediné upevnili múze vnitŕní zfízení zeme české proti nepoŕádkúm 
již nás zachvacujícím. 

Nemá-li zeme do nesmirného nešléstí upadnouti, musí se tylo 
záležitosti aspoň zevrubné pred olevŕením ríšskeho snemu vyjednati, 
proto že dle všeobecného podstatného domnéní po čas trvaní ríš- 
skeho snemu zemský snem byli neniúže, a tudy by se uspoŕádání 
záležitostí svľchu podolknutých na člvrt léla ne-li dele odložili 
muselo. 

Ponévadž ale v Praze, pokavad v stavu obležení jest, snémo- 
vati se nemúže, žádáme my ve vší úctivosti dole podepsaní slavné 
c. k. zemské presidium, aby náležitým zpúsobem o to se poslaralo, 
aby onen stav obležení prestal, ponévadž nyní pri patrné pokojnosti 
mesta a po všeobecném odevzdání zbrane (o čem se treba skrze 
všeobecné prohledání domú presvedčili možná) do konce potrebný 
není, a pred celým svétem považovali se musí jenom jakožto ne- 
potrebné obmezení nej vzácnejších, nám od J M. G v konstituci 



Poslancň českých žádost za svoláni snemu. 323 

udelených svobod, jmenovité jakožto zbytečné zkrácení práva svo- 
bodného tiskú a svobodného raínéní vúbec, a ponévadž se tím místo 
utvrzení pokoje v zemi jen všeobecné vzbouŕení a kvasení myslí 
podpaluje a upevňuje, všechen obchod a živnosti zamezují, a vše- 
obecné žádoucí uvedení poŕádku skrze snem se opozduje. 

Pakli by ale J. O. komandující generál kníže Windischgrátz 
toho presvedčení byl, že delší trvaní stavu obleženi pred českým 
snémem a všeobecným ríšskym snémem zodpovídá, a pakli by vy- 
zdvižení jeho v jistém brzkém termínu slíbiti nechtél : zadáme slavné 
c. k. zemské presidium, aby snem zemský co nejdŕíve po volalo do 
nékterého jiného k tomu pŕíležitého mesta v Čechách, jakož se 
za starých času často stávávalo; nebof nemôže celá zeme pro 
nepoŕádný stav jednoho mesta dele trpéti. 

Zároveň s touto svou žádostí prosíme též o uverejnení patentu 
povolaní snemu od J. M. C. našeho krále, aby se lid náš o tom 
dovédél, že vypsáni voleb na snem, které od slávneho c. k. pre- 
sidium vyšlo, potvrzeno jest od J. M. G , a že jest vôle J. M. C'., 
aby český snem nejdúležitéjší práce své možná-li ješté pred otevŕe- 
ním ríšskeho snemu dokonal. 

Nížepsaní nikterak nepochybují. že nékolik okrsku, ve kterých 
se na snem český voliti nechtélo, po tomto ohlásení J. M. C. po- 
slušné pod ŕízením komissarô od vlády ustanovených bez meškaní 
své deputované vyvolí. 

My ve slušné úctivosti podepsaní ve svém svedomí za povin- 
nost k vlasti to pokladáme, žádati slavné c. k. zemské presidium, 
aby se všemožné o to postaralo, by snem zemský co možná nej- 
dŕíve aspoň v prvních dnech mésíce července se započal, sice by 
z toho slavné c. k. zemské presidium pro delší zdržovaní snemu 
zemského do velikého odpovídání prišlo jak ve veŕejném tiskú tak 
i ve veŕejném mínéni a pred celým českým národem, obzvlášté ale 
pred J. M. C. a pred snémem českým i ríšskym. 

V Praze, dne 26. června 1848. 

Dr. Fr. A. Brauner, vyvolený deputovaný ve vikariátu Bystŕickém, 
Votickém, Nymburském a Falkenovském. — Dr. Fr. L Rieger, 
vyv. dep. ve vik. Semilském a C4hrudimském. — Dr. Jos. Hamer- 
ník, vyv. dep. ve vik. Pacovskéra. — MDr. Gejka, vyv. dep. v mésté 
Rokycanech a ve vik. Kopidlnském. — JUDr. Karel Tomíček, vyv. 
dep. ve vik. Vrchlabskéin. — Dr. Jos. Frič, první náhradník ve vik. 
Nymburském. — Fr. Palacký, vyv. dep. ve vik. Brandejském. — 
Jos. Pav. Šafárik, vyv. dep. ve vik. Chrastském. — Jos. Kaj. Tyl, 
vyv. dep. ve vik. Kutnohorském. — J. E. Vocel, vyv. dep. mesta 

Kutné Hory. 

(Praž. Nov. 49. si. 1.) 



324 Návéští o povaze a cilecli Slovanského sjezdu. 

Návéští o povaze a cílech Slovanského sjezdu. 

28. června 1»48. 

Když červnovým zbouŕením v Praze sjezd slovanský nenadále byl 
pŕerušen, tedy pozástalí v Praze členové jeho vypracovali o ném histo- 
rickou zprávu, aby nezôstávaly dele tajný zámery Slovanô rakouskýcli 
i aby, podlé možnosti, stavilo se hanebné sočení proti nemu. Úraysl tento 
verejné oznámili následujícím „Návéšlím". 

Zmĺnéná pak , Historická zpráva o Slovanském sjezdu *" uverejňovaná 
byla po částech, brzy potom v Nár. Nov. a Pražských Nov. jednotné 
pak a rozšírená vyšla v Musejníku 1848 i u zvláštnfm otisku, posléze pak 
od vydavatele tohoto sborníku roku 1888. 

Známymi vôbec událostmi, které od svatodušm'ho pondélí 
všechen verejný život v Praze nenadále a násilné podlomily, bylo 
pŕerváno jednaní slovanského sjezdu. 

Oudové sjezdu rozešli se, dilem jsouce k tomu nuceni, dilem 
nevidouce nadeje, aby v obleženém meste bezpečné mohli pokračo- 
vati v rokovaní svém. Proto se sjezd rozejel, aniž svého pŕirozeného 
zakončení dučkal. 

Ale událostmi témito bylo jednaní jen pŕelržcno. ne pak zma- 
íeno. Žádný zajisté z odcházejícich vysiancĎ, ani obce a národové, 
od nichž vysláni byli, nepustil oumysl svĎj : provésti dokonale a 
utužiti spojení Slovanô pod rakouskou vládou stojících, dobýti 
Slovanom na vznešené zásade rovnosti národô onéch práv, 
která jsou každému národu, protože je národ, neporušitelné a ne- 
promlčitelné dana od samé prírody; povznesti rakouské Slovanstvo 
k té dôležitosti, která mu podlé početní a duchovní jeho mohut- 
nosti vedie druhých národô rakouských bohdá náleží. 

Sjezd slovanský v Praze mél položiti první základ k tomuto 
novému bratrskému životu národnímu. Byl-li tedy nade v?e lidské 
myslení pŕetržen nehodami, které kromé neho, ze živlô jemu do- 
konce cizích, vyboufily: však tím nemôže býti pokládán nni oučel 
jeho za zasunutý, ani jednaní jeho za zmaŕeno, rovnéž jako udá- 
lostmi Pražskými není zmaŕeno veliké povolaní Slovanstva v roz- 
víjoní človečenstva vôbec ani zlehčena veliká váha Slovanstva 
v Rakousku zvlášť. 

Výslovnou vôli odcházejícich byl sjozd na neurčitý čas 
odroč en, aby v pŕíznivéjši dobé bylo dokonáno, co na prvníin 
sjezdu dokonati bylo nemožné. 

Budiž nám ostatné to útechou, že pri vypuknutí bouŕí svalo- 
dušnícli jednaní sjezdu skoro so chýlilo ke konfi, a konečné sroz- 
uméní a smiuvení shromáždéných vyslanca ouplné bylo dosaženo. 
Hlavní akty, jiniiž sjezd byl uzavrel položili zásady, zámysly a 
usnešení své pred národy evropejskýnii, a pŕcdnésli spravodlivé žá- 



Thun o rozpušténi vládni rady. 32ô 

dosti Slovanú rakouských Jeho Císafské Milosti — totiž manifest 
k národom evropejským a adresa k J. M. Gísaŕi s priloženými k ní 
peticemi jednotlivých slovanských národu pod cisárskou jeho koru- 
nou spojených — byly již vypracovaný a ve shľomáždéní obecném 
čteny a schválený. 

Dne 13. června mély býti ješté podpisovány a dne 14. ve 
st^edu mél býti sjezd, jako započat, verejné a slavné čtenim téchto 
aktu zakončen, k čemuž bohužel nedošlo. 

Aby však sveta dele nezästávaly tajný zámery Slovanô rakou- 
ských, aby prestali hyzditi nepŕátelé zlovolné vymyslenými povéstmi 
a ouhonami velebné shromáždéní Slovanô v Praze, uložili si po- 
zostalí v Praze oudové, nechtíce a nemohouce čekati do pŕíštího 
opetného sejiti sjezdu, vypraco vati historickou zprávuosjezdu 
Pražském, k níž i dotčené akty priložený búdou. Nadéjeme se, 
že zpráva tato co nejdŕíve na svetlo vydána bude. 

(Bez podpisov a bez dátum uverejnene ve Kvétech č. 73. ze dne 
28. června, v Nár. Nov. teprv č. 64. z 30. června.) 



Vyhláška hr. L. Thuna o rozpustení prozatímné vládni rady. 

29. června 1848. 

Prozalíraná vládni rada, která v posledních dnech mésíce kvetná byla 

zŕízena, aby v mimoŕádných pravé nastavších pomérech ku blahu zeme 

pracovala, byla — nedosáhnuvši cisárskeho schválení — následujícím 
prehlásením rozpustená: 

Dle mého ohlásení od 4. t. m. vyzval mne pan ministr vnití- 
ních záležitostí, svobodný pán z Pillersdorfu, bych prozatímní vládni 
r.iddou, již jsem ve srozuméní s komandujícim generálem a obéma 
presidenty appellačního soudu a soudú zemských z príčiny obzvlá^t- 
ních udalostí svolal, aspoň tak dlouho se vésti nedal, pokudby 
rozhodnutí Jeho Milosti Cisárske strany toho oznámeno nebylo. 
Prozatímní vládni ladda tato nejevila také žádné oučinkování a 
pravidelný chod zemského ŕízeni výminečnim tlmto zrízením nebyl 
v žádném ohledu zménén aneb obmezen. 

Dle nejvyššiho rozhodnutí ráčil Jeho Milost Své potvrzení onomu 
zŕizení odepríti, jež jsem ve srozuméní s komandujícim jenerálem 
a obéma presidenty appellačního soudu a soudú zemských zavedl. 
a kteréž i ministerstvo neschválilo; naproti tomu jest tímto roz- 
hodnutím nafizeno, by gubernium své návrhy k zŕizení onoho úradu 
správního, jenž královstvi českému nejvyšším rozhodnutím od s. 
Dubna t. r. pojištén byl, zákonní cestou prostŕedkcm ministerstva 
vnitŕních záležitostí Jeho Milosti ku potvrzení predložilo. 



326 Osvedčení nékolika vlastencov po vzbouŕeni. 

Ponévadž k tomu potrebná zaŕizení se obstarávají, prohlašuje 
se spolu nadzmĺnéná prozatíraní vládni radda za ouplné rozpu- 
stenou. 

V Praze, dne 29. června 1848. 

Hrabe Lev Thun, 
c. k. guberniální president. 

(„Praž. Nov.* č. 1. z 2. července). 



Osvedčení nékolika vlasteneúv po eervnovém zbouŕení. 

30. cervna 1848. 

Nekalé a ohyzdné zprávy, od nepŕátel vymyslené a soukromé i ve- 
rejné rozširované o národe českém, pŕimély vynikající nékteré vlastence 
české k následujícímu osvedčení na obranu svých soukmenovcú a všeho 
národního snažení českého. 

Jako hromonosná bouŕe v parném počasí strhly se červnové 
udalosti na obzoru Pražskéra; částka obyvatelstva — málo snad 
púvodcú, vétšina okamženim uchvácených — pripravila naše hlavni 
mesto do stavu vzbouŕeni, vojenskou moci bylo opét pokorení pod 
zákon doeíleno. 

Neštésti toto a žalostní jeho následkové nepotkaly jen Prahu, 
nýbrž celou českou vlast, ano celé mocnáŕství, pŕedevším ale národ 
český a s ním spolu rakouské Slovany. Chod konstitujících, nej- 
výše již potrebných porád jest tím na čas zaražen, mysli v dobo 
kritické znova a mocnéji než dŕíve pobouŕeny, símé nedúvéry mezi 
národy, stavy a politickými stranami na novo rozházeno, konečné 
a posledním skutkem dovŕšené, pro veškeru ríši pak potrebné sroz- 
uméní mezi slovanskými národy poodloženo. 

O púvodu žaluplné této tragédie vynese snad již blízka budouc- 
nost svúj spravedlivý soud, a napjaté očekávají se výsledky hned 
zavedeného, podlé všeho zdaní rýchle pokračujícího ouŕedního vy- 
šetrovaní. Zatím jsou však úsudkové lidští tím kvapnéjší, zlé počí- 
naní neb prekvapení jednéch jest hned nevyhnutelným výsledkem 
celého národního snažení, a vyjma Pražské chvátá téméŕ celé ne- 
mecké novináŕství jako o závod, jak by české jméno nejvíce ztupilo, 
na český národ nejhorší a nejhanebnéjší svádolo, až i bratrobijství 
v massách a zrada na panovníku a celém mocnáŕství. A pŕece 
opravdu vzrostlo nejvíce jen proto takové sočení k tomuto ode dávna 
trpícímu národu, že toliko sám sebe zadati nechtél a že se jistým 
zradným zámyslúm celou silou lepšího presvedčení zjevne a bez 
bázné na odpor stavél. 



Osvedčení nékolika vlastencúv po vzbouŕeni. 327 

Litujíce podepsaní lakového rozširovaní lží a klevel jen púvodce 
své hanobicích, podobného mezi národy k svobodé kráčejícími 
snad bezpríkladného na cti ulrhání a osočovaní tím více, čím více 
se obávati jest, že by tím národní srovnanlivost, v posledních ča- 
sech šťastné do kolejí pŕivádéná, v nenávist novou a snad ješté 
horší s obou strán pŕemrštiti a dále, hloubéji než dŕíve rozhryzti 
se mohla, čehož následkové by pro obé strany žalostní, v národním 
sestavení a nynéjším položení rakouského mocnáŕství blahu národu 
a šťastnému vyvinutí konstitučních svobod nejvýše škodliví byli: 
uznávají za svou svätou povinnost k české a k rakouské vlasti vôbec 
opŕíti se, sečkoli váha jejich hlasu stačí, všemu podobnému českého 
jména i české národnosti hyzdéní, osočovaní a rouhání a všem z toho 
hrozícím neblahým zmatkúm, a povzbuditi povážlivé a spravedlivé 
muže národô pod rakouským žezlem žijících, aby se snažili pre- 
trhnouti bélmo vášní, ježto násilným kŕikcm žurnalistiky i zdravé 
jinak oči zatahovati počína. 

Pŕedevším ale berou podepsaní tuto povinnost na se v ohledu 
na své soukmenovce, na verné a úprimné syny českého národu, 
ktefí vzdálenéji žijíce ode stredu téchto neštastných, nočnímu ptactvu 
hyzdičô a utrhačú za vítanou koŕist sloužících udalostí, zmateni 
ozývajícím se odevšad kŕikem nepŕátel v kalném loviti chvátajících, 
v mysli své se ustanovili a upokojiti nemohli a posud nemohou. 

Budtež si ukrývané pikle a zámery nékolika pŕemrštilcú jaké- 
koliv — však bylo-li jich, právni vyšetrovaní je zajisté na jevo a 
k zasloužilému trestu pŕivede — vérnost a zákonní svobody milov- 
nost daleko pŕevahující částky Pražského obyvatelstva, jméno če- 
ského národu zústalo a zCistane nezkalené. 2e se jmenovité o žádný 
boj, o žádné vyhubování, ba ani zkrácení národností nejednalo, do- 
kazují žaluplné ony udalosti samy, jichž ráz, ač byl-li vúbec kromé 
mladistvého pŕekypéní jaký, politickým se býti ukázal, nikoli však 
národním. To dosvedčuje i samo vyŕčení komandujícího v Praze 
generála, pronešené nékolik dní po utíšení oné zpoury.*) 

Podepsaní, od let vrelého účastenství ve snahách o českou 
národnost a literatúru majíce, v časech všemu duševnímu a národ- 
nimu snažení velmi nepŕíznivých velikou vždy, ano nejvétší útechu 
i posilu v humanitních a pravoobčanských ideách náležali, na jichž 
základe všecko toto nové úsilí ve vlasti spočívalo, jimiž ač zdlou- 
havé, však bezpečné nešeno bylo, v nichž nad nejnepŕíznivéjšími 
okolnostmi neustále se tužíc vitézilo Jmenovité však osvédčují se 
podepsaní, že probuzení a oslávení českého národu na zreteli majíce, 
vždycky za poslední a najhlavnejší toho cíl mravní a rozumové 
vzdelaní a vyplývající z tolio blahobyt národu pokladali — cíl to, 
jejž jim ani nenadálý politický prevrat v Evropé i ve vlasti s očí ne- 



*) Podáno jest nahoŕe pod dátum 22. června. Totéž dotvrzuje i uásledu- 
jicí bezprostredné cirkuláŕ hr. L Thuna kľajským hejtmanäm ze dne 23. června 

Vyd 



H2S Osvedčení nékulika vlasteacôv po vzbouŕeni. 

usnul. Oni osvédčují se, že jim i v téchto nejnovéjších dobách jen 
o nabytí a uskutečnéní pŕirozených práv české národnosti šlo, nikdy 
však o zkrácení neb docela potlačení takovýchto práv národnosti 
jiné; oni osvčdčují se, že sice s velikým zarmoucením pozorovali 
útržky, české národnosti s nemecké strany pravé v posledních časich 
nejhustéji a nejzarytéji se déjící, zvlášté ponévadž néco podobného 
bez odrážek zústati nemohlo, že se však kojili vždycky pevnou dô- 
verou, že se tyto sváry v prodleném, snad brzkém již čase vítézící 
moci pravého poznaní a pôsobením rozvážlivéjších mužô obou strán 
opét vyrovnají, ustoupíce míru tím pevnéjšímu, čím Iživéjší to bylo, 
í'o se české národnosti podkladalo, čím stŕízlivéjší a spravedlivéjší 
byly žádosti daleko pŕevahující vétšiny českého národu. Oni se 
osvedčuj í posléze — ač je-li toho opétná potreba — že, nejen že 
ani myšlenkou nezavadili o jakési odtržení neb vzdálení se od cisár- 
skeho rakouského trónu, nýbrž naopak, že pevné a ouzké s ním 
spojení vždy prvním a základním článkem politické jejich víry bylo 
i zĎstává, jakož o tom posud i skutkové svedčili a bohdá svédčiti 
neprestaň 011. 

Toto ale zvlášté též pŕtd českým národem a jmenovité.pŕed 
onénii osvícenými a blahomyslnými muži verejné osvédčiti, ktenž 
k novozrozeni našeho národu snahu svou obétovati uvykli, máji 
podepsaní za povimiost tím svétéjší, čím více se obávati jest, že se 
zlomyslní lidé, nepŕátelé národu českého, vším zpôsobem, ani nej- 
hanebnéjší a nejzpozdilejší výmysly nevyjímajíce,vynasnažovati búdou, 
aby mezi tento národ, jehož rýchle rostoucí ovédoméní a svornost 
trnem v jich očích byly, nedôveru rozseli a símé tak dlouho od 
nejušlechtilejších muzíi, s obôtmi nejvétšími pestované zmaŕico, so- 
béckým svým choutkám tím snadnôjší koŕist pripravili. Protož zde 
náš úprimný a vrouci hlas, aby se nikdo témito z kalná vyhoze- 
nýnii povéstmi a všelikým osočovaním mýliti nedaje pevne vytrval 
i v téchto dobách ve sve dôvere ve svätou a spravedlivou vec na- 
šeho národu, kteráž se vinou nékolika osôb, by snad i nejliorší byla, 
zničili nedá, nie společného s ní nemajíc. Naopak prijímame nyní 
my všiclÄii, kteŕí s národem svým úprimné smýslime, jako mužove 
od dobrého svého presvedčení tou neb onou náhodou pHvésti se 
nedajíce, svätou povinnost na sebe, abychom i v čase ač horším a 
však bohdá krátkém netoliko ve dŕívôjších svých snahách pevné 
vytrvali, nýbrž naopak tím statečnéji, lim raoudŕeji a vroucneji 
sobé počínali, tím úsilnéji jednak zlé výrúslky u nás vykoŕeftovaH, 
vášne tišili, malomyslnost posilňovali, jednak ale započaté své ná- 
lodní a literní snahy, k blahu národnimu a k bľzkcmu a šťast- 
nému uskutečnéní nabytých práv tak potrebné, stojnou horlivostí 
dále vedli. 

Spolu použivají podepsaní této príležitosti, by vubec oznámili^ 
žesjezd rakouských Slovanô neblahými událoslmi pred samým svým 
skončením sice pŕetržen byl, že však proto ovoce jeho zmaieno neni, 



l'rohláíeDl Elavú o vzdáai se toandálä. ii29 

jakož o tom zprava brzo vyjili majicí k ulééení všech iiiiälnéjäi vé- 
doniost podá. 

Viláno nám bude Í veci prospešné, pakli mužove stejné s nami 
smýšlejicí k osvedčení tomuto verejné se pfipoji. Ctené redakce 
jiných listú, českých ;i nemeckých, žádáme slušné o dalši rozšírení 
toho, nie ovšem k na^imu, nýbrž k národnimu prospechu a k upoko- 
jení naši vlasti Čeliciho osvédíení. 

V Praze, dne 30. června 1848. 

Pav. Jos. Šaľafik, c. kŕ. bibliotekáŕ a akademik. — V, Vladivoj 
Tomek. — Fr. Bezdi>ka, skriptor c. kŕ. bibUoteky. — J, Ev. Krbee. 

— Václav Hanka, bibliotekáŕ národniho Museum a c. kr. akademik 
dopisujíci. — Jan rytiŕ z Neuberka. — František Paiacký, historio- 
graf a akiitieraik — Jaroslav Pospišil. — Jos. Fiunla Šumavský. 

— Václav Stulc, dueliovní správce u sv. Katefíny a redaktor .Blaho- 
vestav — Med. Dr. J, Gejka. — J. Er. Vocel. — JUDr. Ani. Slrobach, 

— Karel Sloľch. — ICarel Havlidek, redaktor .Národnich Novin". 

(Náľ. Nov. 1848, 67.) 

Pozdéji pfíslup svftj k tomuto osvedčení prihlásili ješté: Pravo- 
slav Al. Trojan, oud méšíanského i zemského výboru. — Jan Hula- 
kovský, c. k. gub. ouŕednik, oud Svorností. — Jan Spott, dr. v lék. 
a ranh., oud Svornosti. — P. J. Fr. Ŕezáč, správce duchovní v ústavu 
nevidomých. — P. Václav Fiost. — P. Václav Koíátko. — Dr. Pod- 
lipský. (Nár. Nov. 1848, 70.) — Matyáš Havelka, íkouäený radda 
■/ kráľ Nymburce a poslanec k snemu českému (Nár. Nov. 77). 
A pozdéji jini. 



Prohlášení nékterých stavovských poslaneCi o vzdaní se 
mandátu snémovních. 



Císaiským rozliodiuLtini ze dne 8. dubiu bylo stavovským členňm 
snemu zemského právo jejich i na dále ponecháuo. Ponévadž však již 
liočátkcm Cervna mocaé hnutí prol i této výsade povstávalo, zamysleli mnoi!i 
átavovští Členové maudúlú svých i-e vzdali a vydali za lou príčiDou ná- 
sledující prolilášení; 

Nejvyšši vyŕízení druhé petice pražské ze dne 8. dubiia b. r. 
povoláva k nejbližšímu českéimi sneniu zeni.skéniu též všecky posa- 
vádni jeho členy, 

Nepfihlížejíc docela k veškerým drívéjším pomerom, dáva jtm lolo 
nejvyšši vyŕízení, jež sloíeni nt'jbližšiho českého snemu ustanovuje. 
plné právo, v nem se objeviti. 



330 Problúšeni stavô o vzdáni se mandát ô. 

Takovéto dilem na stavovských právech založené složení konsti- 
tujícího zemského snemu českého, pro kleré velmi snadno nedôvera 
proti usnešením snémovním a tím snad i protestace vyvolaný býti 
by mohly, odporuje však princípu o zastoupení svobodné vôle lidu, 
který nejvyšší vôli Jeho Veličenstva pri konstitujícím snémé ŕíšském, 
který co nejdŕive sejíti se má, k výhradné platnosti byl povznesen. 

Stav náš byl v posledním čase vydán tak mnohonásobným 
útokom a podezHváním, že i nejpoctivéji mínéná pôsobnost každého 
jednotlivce tím jest ochromená a zneuznávána, ba snad docela 
i mrzkou stati by se mohla, a jen dobré svedomí silu a útechu 
poskytovati musí. 

Z mnohých strán byly již obavy projeveny, že tŕídy privilegované 
tohoto jim pŕiŕčeného práva jen k domáhaní se svých zvláštních 
zajmú používati chtéjí a na ostatní počtem sice pŕevládající členy 
na nejaký zpôsob takového vlivu se domáhati a získati by mohli, 
že blaho všeobecné naproti jejich zájmôm bylo by ohroženo — 
zkrátka, že by ze sobectví nebo krátkozrakosti chuf dostatí mohli 
CO vtelení zástupcove strašidla reakce, v posledním čase tak často 
a na všech stranách tušeného, se objeviti. 

V uvážení téchto okolností shodlí jsme se na tom, toto své 
právo pro nejbližší snem, pro který pouze nejvyšším ustanovením 
nám propôjčeno bylo, nejvyšší vôli dobrovolné odevzdati. 

Již samo uvažovaní, abychom v tomto veledôležitém a jmenovité 
posledními událostmi tak vážném okamžiku, pokud v naši moci 
jest, i každý zárodek odstránili, jenž k novým obavám, k novému 
rozjitŕení rozdmýchán býti by mohl, môže dle našeho mínéní krok 
tento ospravedlnili; nebot s právem vzdávame se i povinnosti, sväté 
a vážne povinnosti, které moci dostáli hrdými bysme byli bývali, 
té totiž: na novém utváŕení se vlasti naši k všeobecnému blahu, 
v stejnó vernosti k našemu cisári a králi jak k našemu národu 
v jeho nejdôležitéjším orgánu, v zastupitelstvu zeme činný podíl 
bráti; — kde však povinnosti kollidují, nulno plniti ony vyšší a 
tou zdá se nám býti : pokud na nás jest, každou odstránili príčinu, 
která by propasf tak záhubných nedorozumení a rozlržek rozšínti 
aneb jim nové potravy poskytnouti mohla. 

Chováme jediné pŕání, abychom to dobré, které prítomným 
krokem zamyslíme, skutečne dosáhli a poctivou svou vúli dokázali, 
vývinu našich domácich pomeru na konstitulionalné zákonité od nej- 
milostivéjšího našeho mocnáŕe povolené ceslé nikde závadné naproti 
se nestavéti, nýbrž spíše všemožne dle sil svých jej podporovali. 

V Prnze, dne 30. června 1848. 

(Schopf, VI 149.) 



Odpovéd Thunova Palackéinu. 331 

Odpoveď hr. L Thuna na žádost o brzké svolání snemu. 

1. července 1848. • 

Na žádost nčkterých pfedních poslanca ze dne 26. června o brzké 
svolání SDému zemského odpovédél hr. Thun tímto Fr. Palackému za- 
slaným listem: 

Blahorodému pánu Františkovi Palackému, vyvolenému poslanci 
Brandýského a Sobéslavského vikariátu. 

Vaše Blahorodí! 

V žádosti ode dne 26. června t. r. vznesli jste Vaše Blahorodí 
společné s pány v. p. doktorern Braunereni, v. p. dokt. Riegrem, 
med. dokt Harnerníkem, med. dokt. Čejkou, v. p. dokt. Tomíčkem, 
med. dokt. Staňkem, v. p. dokt. Fričem, Safaŕíkem, Tylem a Vocelem 
na mne prosbu, aby nejbližší zemský snem český co nejdŕíve možné 
byl otevŕen. Dôvody, které na to uvádíte, nemúže nikdo více uznávat 
za prú vodné jako já sám. Proto jsem se úsilné o to pričiňoval, aby 
se snem ješté v červnu sešel. 

Na múj návrh vydala Jeho Milost náš nejmilostivéjší císaŕ a 
král. nejv. patent, dle kterého zemský snem na den mésíce června 
[ode] mne určený mél býti do Prahy svolán. 

Uslanoviv den 24. června k otevrení zemského snemu, ne- 
prodléval jsem, starali se o nejrychlejši oznámení nového patentu, 
klerý jsem 11. obdržel. 

Vypuknutí zbouŕení v Praze a bezprostrední jeho následky 
učinily skutečné ohlásení nemožným. Píekazily také volení v Praze; 
zpráva o téchto událostech spôsobila na mnohých volebných místech 
v nemeckých krajinách násilné prerušení voleb, rovnéž byly na 
mnohých místech v českých krajích zmätený skrze buŕiče, kteŕí 
shromáždéné vohtcle lživým líčením udalostí Pražských pohnouti se 
snažih, aby tamnímu zbouŕení ku pomoci prispeli. 

Zatím byly v druhých zemích rakouského mocnáfstvi vetšíin 
dilem pŕedsebrány volení do ríšskeho snemu, jehožto slavné otevrení 
na den 12. července položeno jest a jak v k. patente, tak v po- 
zdéjších ministerských dopisech bylo výslovné naŕízeno, že se zemský 
snem nemúže zároveň držet se snémem ríšskym, nýbrž na všechen 
zpúsob pred jeho otevŕením ukončen býti musí. 

Za takových okolností nebylo již v mé moci, svolati snem. 

Nesmel jsem si dovoliti, pŕejinačiti néco v doslovném obsahu 
k. svolávacího patentu, a neméné jsem mohl vydávati za rozkaz 
Jeho Milosti, aby se snem tak krátce píed otevŕením ríšskeho snemu 
sešel, žeby do té doby sotva byl v stavu, [s] vyšetrovaním voleb a 
jinými pouze pŕípravními kroky pŕijiti ku konci. 



.'i32 Frohlášeni stavA proti složeni mandálá. 

Nezbývalo mi tedy nie, než abych se obrátil k ministrovi do- 
mácich záležitostí, což jsera učinil s usilovnou prosbou, snem pŕece 
na -I. t. m. svoiati. 

Na prosbu tufo však jsem obdržel za odpovéd, že ministr drží 
dokonce za nemožno, odkladali dele slavné započeti ŕišského snemu, 
jelikož je prípravní zaHzení scházejících se poslanca činí neodloži- 
lelným, že nemôže tedy pŕistoupiti na návrh, aby byl dŕíve ješté 
český zemský snem svolán. Že již mnoho poslancú do ríšskeho 
snemu ve Vídni se sjelo, a nejbhže v pŕíšlích dnech že se očekává 
pŕíjezd nejvétšího počtu ostatních, že se obirají zrovna s potrebnými 
prípravami, a jakmile tyto se ku konci privedou, že bude ríšsky 
snem započat a zahájen, verejné mínéní, neodkladnost na rozhodnutí 
čekajících otázek a sama pŕítomnost nejvétšího počtu poslancň že 
nedopouští zadného dalšího prodlévání. Že tedy jest nevyhnutelné, 
aby se tam také čestí poslancove co nejdríve možné najíti dali, 
aby se zatím od rozepsání zemského snemu upustilo, že se pri- 
slíbení Jeho Milosti stranu odbývání tohoto snemu v červnu ne- 
splňuje, že v skutečné nemožnosti Pražskými událostmi privedené 
dostatečného objasnení nalezá a navržené pozdéjší odbývání že je 
nahoŕe již pripomenutými okolnostmi nemožné učinéno. 

Žádaje Vaše Blahorodí, abyste to dali vedét druhým vyvoleným 
poslancĎm do českého zemského snemu, od kterých žádost [na] 
mne poddaná jest podepsána, mám čest s ubezpečením o mé zvláštni 
úcte zústávati 

Blahorodí Vašemu nejoddanéjší služebník 

Thun. 
V Praze, dne 1. července 1848. 

(,Nár. Nov.'' str. 270.) 



Prehlásení nékterých stavovských poslanou proti 
zamyslenému zŕeknutí se mandátu. 

5 (^ervence 1848. 

Umysl néklerých stavovských poslanca projevený verejné dne 30. 
června iiedošel souhlasu obecného ve strane vlastní. Odpurci kroku tako- 
vého vydali toto protiprohlášení : 

Vice pánň učinilo ku všem tem, jimž nejvy.šším rozhodnutím 
ze dno 8. dubna t. r. na základe posavádni jejich zpĎsobilosti sne- 
movni právo udéleno -bylo, na konstitujícím snemu království če- 
ského se objeviti, vyzvaní, aby tohoto svého práva se vzdali, aby 
tím každé pohnútky k jitfení se uvarovali, každou pričinu k ne- 
dôvere naproti usnešením snémovním, každé podozrení proti tak 
zvaným privilegovaným tŕídám, že by príslusejícího sobô práva 



Pri>h]á^nj stavA prnli slošcDi mandátä. 333 

k vymáháni svVch zvláílnich zajmú a k reakcíonáŕ^kým jim za 

vinu pHCitanjni thoutkám použili, límto vslŕíc pfijítím odstránili. 

Ale pravé proto, že lato nedúvera k našemu smýälení ve ve- 
hejiiÉin mínéni se zakoŕenila, že toto podezŕeni ná? tíÄi, jest jen 
jeJen proslfedek, abychom se pred vefejným minfiiim pred naši 
vlasli, pfed Európou od táto výcitlty očistily; jen ,iodiný proslfedek, 
i.bychom pľed veškerým svélern čistotu a upŕiiruiost nnšeho smý- 
áleni dokázali; jen jediný proslfedek, abychom osvedeili, že daiecí 
jsouľe všecli choutek oddéiovacích své zájmy naprosto blahu celku, 
zdat-u politiekýeh našicli insliluci podfizujeme, ba jen v iieni spa- 
tŕujeme a každou iiiyšlénku na reakci s úprimným inxiinľŕu'iiini od- 
puzujeme a ten jest: práva od Jeho Veličenstva iivjtuiluslivrji iiíím 
pliŕeenélio užívali, na zemském snemu, jemuž vznešený úkol kon- 
flítunväni i ašeho zemského zŕizení pŕidélen byl, se objevili a zde 
pred Iribunáleni verejnosti skulkeni o našeni smýšlení, naäeni sna- 
žení, naši vĎli a ŕínnosli svOdectvi vydali. Cinem jedinč mňžeme 
každé povesti, činem jediní každému podezŕívání čelili. 

Kdybychom však v okamžiku, kdy porouchaná štátni lod bour- 
nymi vlnami jest zmitána a každý, Ijyt i povolán nebyl koimidlen) 
viísti. pPedce bez težkého provinÉni veslaŕskou lavici opustili nesinf, 
nit kteri? nm jeho mi.-Io \yk;ÍKánii jľst; kdybychom v tomto oka- 
mžiku sebe a sily své vlasti odňali a ruce v nečinnosti do klina 
složili, tu /bavili bychom se sami vážnosti všech pravých pfálel 
vlasti a tŕ-žkou zodpovédnost na sebe bychom uvalili. 

Krok lento, který pH dúkladnéjším zkoumáni ani pfed sebou 
samými ani pred úsudkem souvŕkovcú a potomkú ospravedlniti 
moci nebudeme, mine se nejen se zamysleným účinkem, nýbrž bude 
od jodnéch co slabostí neb bázni diktovaná connivence vňCi dcn- 
nimu minéni znevažován, od druhých pak, jak již se stáva, co 
aristokratický pyšné oddélováni ?e stavu podezŕíván. 

V provoláni samém se priznáva, že tím nejcn práva, nýbrž 
i povinnoíli se vzdávame, a uvádi se, že nastavší kollise povinností 
nám to prikazuje. Avšak zde neni povinnost a povinnost, jež kolli- 
doji, nýbrž povinnost a to nejsvétéjsí obrana státniho s ph'kazem 
c-hytrosli, vypoíítavosli. 

Vc jménu tedy telo povinnosti vy/ývánie Eimto soudruiiy stavu 
našeho, aby vedení tímlo pŕesvčdťtením dle onoho provoláni, jak 
i my činíme, se nespravovali a našeho od Jeho Veličenstva zároveň 
se svobodami naši zenié potrzeného práva se nevzdávali, ponOvadž 
jen Ink povinnosti své zadosl učiniti môžeme. Úspčch neleží v ruic 
naši, ne v oboru našich výpočW ; hlos povinnosti jest to jedine, 
který nás vésti múre a vésti musí. 

V Prnze, dne í), čcrvence 184S, 

(Sclioi)ľ. VI. 150.) 



334 Paslýŕský list arcibiskupa Pražského 

Pastýŕský list arcibiskupa Pražského (druhý). 

8. íervence 1848. 

Odkazujíce k pastýŕskému listu Pražského arcibiskupa A). Jos. Šrenka, 
danému dne 22. bŕezna 1848, klademe zde jeho pastýŕský list druhý, 
pŕipomínajíce, že, jakož nám ústne bylo oznámeno od živoucího dosud 
svedka béhôv verejných v roce 1848, tento druhý paslýŕský list pochází 
z pera p. P. Václava Štulce, potomního probošta Vyšehradského : 

Jako se jednou pri stvorení sveta Duch Boží nad vodami vznásel, 
a svým všemohoucím : „Staň se!** smésici prvotních látek podoby 
a života udelil: tak hnul též v našich dnech hlas všemohoucnosti 
jeho národy Evropejskými, v nichž se udalosti na udalosti hrnou 
jako vlny morské, tak že po dnes žádný dohlédnouti nemôže konce 
téhož jitŕení, ani ustanoviti, v jaké podobe z neho vyjde soustava 
Evropejských státúv. Nie méné môžeme již nyní bezpečné očekávati, 
že vjádnouci prozŕetelnost Boží všecko tak po vede, aby omladla 
zeme tvár, aby národové v Evropé byli s to, nabytými právy svými 
společenské blaho tím mocnéji založiti, a že každý, jemuž bude 
konečné dano, celou radu téch udalostí pŕehlédnouti, ňucena se 
cititi bude, aby s vdéčností a s žasnutím zvolal : Pán všecko dobre 
učinil, zvelebeno bud jeho sväté jmeno. 

Pŕede vším se zdá, že národúm Rakouským vykvítá tato blahá 
nadeje. NeboE ze všech knížat, kteráž v poslední dobé národom 
svým vétšího práva povolila, stojí dojista Ferdinand Dobrotivý na 
prvém místé. Odŕeklt se neobmezené vlády, aby trúnu svému 
v srdcích svého lidu spravedlností, láskou a dúvérou pevnejší pod- 
poru založil. Pozdvihnulf lidu svého k sobc, a povolením toho nej- 
svobodnéjšiho zemského zŕízení spoŕádal na stupních trňnu svého 
ty nejšlechetnéjší zástupce všechnéch tŕíd lidu, aby jeho žádosti 
bezprostredné slyšel, a potreby jeho aby v pravde poznal. Ani 
vznešený rod, ani dústojenství, nébrž toliko dúvéra lidu má u volení 
jeho zástupcov rozhodnouti. Tímto zŕízením otevŕela nám Cisárska 
Milost nejbezpečnéjší cestu, abychom svúj stav všemožné zlepšili, 
a záležeti bude jenom na nás, abychom toho, což i celé vlasti 
i všechném jejíni synúm skutečné prospeje, náležité pochopili, a 
zákonem vyméŕenou cestou v život uvedli. 

Nyní se nám ale i mimovolné staví ta däležitá otázka, múže-li 
naše vlast prospešným témto prevratom stavu svého s potešením 
vstŕíc hledéti. Uvažuji-li velikost a novost úlohy této, rozmejšlel 
bych se pŕisvédčiti na tu otázku, kdyby duše má nebyla upokojena 
tím rozjímaním, že mnohých vroucí láska k vlasti již sama sebou 
jest s velikým požehnaním, a že horlivé snažení velmi mnoho 
k obecnému blahu všech spoluobčanô pŕispéti maže, a kdyby spolu 
srdce mé nebylo naplnéno celou dôverou k tém mužňm, kteŕíž 
svým vyvolením shromáždéni a hotovi búdou, všecky své duchovní 
síiy obecnému prospechu vénovati. Ponévadž ale snažení délníkô 



Pastýŕský list arcibiskupa Pražského. 385 

bez oučinkú zostáva, nestaví-li Pán mesta sám, a ježto každý dar 
dobrý s hory pochází od Otce svétel: protož povzbuzuji Vás, roz- 
milí v Kristu, abyste se modlili za své zástupce, aby Pán jejich 
rady svým svätým Duchem zpracoval, a pracem jejich o blaho 
vlasti žehnal. 

Nezáleží ale toliko na zástupcícH národa, nébrž i na našem 
spolupŕičinéní, máli naše vlast dojiti vzácneho ovoce ústavy (konsti- 
tucí). Nebof nyní jsme všickni slejné oprávnení, všechném nám jsou 
k užívaní svéŕeny veliké poklady, jenž se obsahují v tom mnoho- 
významném slové Svoboda ; ponévadž se ale všecko dobré zle užívali 
dá: záleží nejvíce na náležitém užívaní téchto pokladĎ, mají-li k po- 
žehnaní a ne k záhubé zeme sloužiti. K výstražnému naučení v tomto 
našem stavu novém zdá se mi velmi príhodné býti podobenslví 
svätého Evanjelium o marnotratném synu. Jako tam mladší syn 
k otci svému pHstoupil a smelým hlasem k nemu pravil, ŕka: 
,Otče, dej mi dll statku, kterýž mné náleží!" podobné pristupuje 
veliký národ k trúnu zeme pána, a volá sméle: Otče, dej mi díl, 
kterýž mné náleží v tvém velikém hospodáŕství ! A dobrotivý otec 
se nehnevá na tuto žádost, a prohlašuje svého, po tu dobu pod 
poručenstvím postaveného syna za uprávnéného, aby spolu spravoval 
veliké hospodáŕství, a odevzdává mu veliké, nikdy nepoznalé statky 
k vedení svobodnému. — Jak se ti ale bude daŕiti, milovaný lide 
môj, an po staletém poručenství vstupuješ opét v radu svobodných 
národov? Snad se i tobé naskytnou na této nové dráze svúdcové, 
aby té prilákali do osidel slepých náruživostí, a k rozmrhání velikých 
pokladu tvých aby té pŕivedli. Však nechtéj zmalomyslnéti ! Ohlédni 
se do svých déjin, a bud jist, že v srdci svém chováš staré mocné 
sily, kteréž tvým novým postavením procitnou, a zpúsobí tobé, aby 
tvá stará sláva znova zkvetla ! Zmuž se tedy a kráčej na nové dráze 
ku pŕedu, dojdeš na ní časného a jisté i večného blaha, dopustíš- H 
pri každém kročeji, aby tobé svítilo svetlo víry, kteréž jest nej- 
bezpečnéjší svíce nohám našim. Ale práve proto se domnivám, že 
jakožto nejvyšší pastýŕ duší v Čechách té príležitosti opominouti 
nesmím, abych Vás, milí bratŕi, pri udelené svobodé na ono svetlo 
víry nepoukázal, a požadovaní jeho vzhledem na užívaní Vám pro- 
pĎjčených pokladô na oči nepostavil. 

Pŕede vším jest Vám ústavou udéleno dúležité právo, abyste 
skrze své vyvolené zástupce oučastni byli moci zákonodarné. Go