Full text of "Casopis Ceské spolecnosti entomologické = Acta Societatis Entomologicae Bohemiae"

See other formats

“

/
0
(kt "4

pt r x
14 XU HSS

PI
9, ý aj wW
bb Ciro >
j KN
-České Společnosti Entomologické
3
Acta Societatis Entomologicae Bohemiae.
A
ROČNÍK XI. Í 91 4 ČÍSLO 1:42
REDAKČNÍ KOMITÉ: 5
Prof. FR. KLAPÁLEK, 991
Coleoptera: AD Hymenoptera: i.
MUDr. EM. LOKAY, OLDR. SUSTERA,
i. : Poříč, Praha II. Smíchov 553.
' Lepidoptera: | Dibtera:
; JUDr. JOSEF MALIČKÝ, Odb. uč. ANT. VIMMER,
Hořovice, Král. Vinohrady.
"VM OBSAH:

Dr. L. Melichar: Homopterorum nova genera et species novae Aethiopicae.

: Str. 1.- Dr. Fr. Rambousek: Nový Stenus ze středního Kavkazu. Str. 9. - Dr.
-© Ed. Baudyš: Příspěvek k rozšíření hálek na Moravě. Str. 12. - Jan Sípek:
Rosu: Několik reminiscencí z mého motýlkaření. Str. 17. - Dr. F. J. Rambousek:
A Ouedius Jurečeki Ramb. Str. 20. - Karel Klenka: Chalcoides aurata Marsh.
- A. nigra. Str. 21. - J. D. Alfken, Bremen: Zwei neue bohmische Andrena-

É Str. 26. - Oldř. Sustera: Příspěvky ku znalosti paláarktických Psammocharid.
prsdr Str. 28. - Vzácní brouci ze středních Čech za rok 1913-14. Str. 32. - Hynek
Albrecht: Lemonia Taraxaci. Str. 34.- Umrtí: Dr. Jindřich Veselý; cís. rada
Ferdinand Veselý; B. Žežula. Str. 38. - Literatura. Drobnosti. - Jan Oben-

- Pořad schůzí Č. S. E. ve správním roce 1914.

(RR KAT S 4 VOTE O C ROKY E OAO OTA OAK OEC YORK ETR T SRT OR OE CA
Únor Březen | Duben Květen I

24. | 24. 21 26.
Září
29.

» dbá z KV
74

Prosinec
12.

Říjen Listopad
13: 2 10. a.24.

Valná hromada 17. ledna 1915.
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České,
Václavské nám. čís. 54, v I. posch., a počínají přesně o '/28. h. več.
Pexé (Přátelské schůzky jsou v úterý (vyima dny schůzí občas-
-© ných) a v sobotu o 6. hod. več. v Akademické kavárně, Hlávkův

palác, Vodičkova ul.

D6 V PRAZE.
© Nákladem České Společnosti Entomologické, — Knihtiskárna Al, Brož, Praha V.

: ČASOPIS
© ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ.

ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE.

ROČNÍK XE 55 1914.

HOMOPTERORUM NOVA GENERA ET SPECIES
NOVAE AETHIOPICAE.

Dr. L. Melichar.

Fam. Cicadidae.

: 1. Inyanama ventricosa 7. sp. (Subř. Tibic.) (Ochraceo
ný flavescens; capite Cum oculis pronoti basi aeguelongo; vertice

Obr. 1. Inyanama ventricosa 72. sp.

antice truncato; fronte medio sulcata, latere transverso sulcata;

pronoto strigis obliguis unague mediali longitudinali nigris ornato;
A) scutello maculis tribus nigris ornato, macula centrali longitudinali
= © ad elevationem cruciformem contigua, punctis duobus minutis
: ante elevationem; tegminibus hyalinis, venis ochraceis, apicalibus
leviter infumatis; alis hyalinis, venis ochraceis; abdomine in mare
inflato, supra medio obtuse carinato, segmentorum dorsi lateri-
bus maculis nigris ornatis, operculis semilunaribus, distantibus;
coxae posticae spina longa armatae; abdomine in femina

utringue compresso, supra gibboso, maculis nigris in ser s

P
n

-parvula armatis. © 30 mm.

tempus in diversis graminibus in magna multitudine invenitur.

-jsou blánitá, žilky světlohnědé, na konci tmavší, zadní holeně se

: mum, carinis frontalibus distinctis, ee atadranenlasni

guattuor longitudinales dispositis ornato. =:
Ventre immaculato; pedibus sordide o hrach, tibiis posticsi ©
bispinosis, femoribus anticis supra ante apicem spina triangulari

Long. corp G 18, © 12 mm; exp. tegm. G 34 mm. 5
Africa orient. Kumbulu 14. V. 1908. Haec cicada post pluviorum

Tento křísek je světlohnědé barvy, má na štítku tři podélné
černé skvrny, z nichž prostřední je nejdelší a sahá ke kříži štít-
kovému. Sameček má zadek silně zduřený, samička se strany ©
silně zploštělý, takže hřbet kýlovitě vyčnívá; na stranách jedno -
tlivých kroužků hřbetních jsou veliké černé skvrny, u © mimo
to dvě řady černých skvrn, mezi těmito kýlovitý hřbet. Křídla

2 ostny. Tato cikáda vyskytuje se po dešti na vysoké trávě, z

zvané „Elefantengras“.
Fam. Fulgoridae.

2. Populonia curvata Melich. (Subťf. n, zá

Homaloplasis curvata Melich. Act. soc. ent. Bohem. V po

(1908). |

L. fig. 16, 16a—b, 17, 17b (1910).
Africa orient., Mombo, 6 S © exempl.
RÁ Durium fossulatum 71. Sp.

tidis in serie transversali post medium tegminum positis difřer
Tegminibus plus minusve brunneis, minutissime ochraceo con-
spersis, subtiliter rugulosis, venis dilutioribus. Subtus, pedibus-
gue anticis mediisgue compressis, tarsis albis.

Long. 5 mm.

Africa orient. Maherangulu, Bumbuti: 8

Tento křísek podobá se velmi svým polokulovitým tvarem 3
těla D. semiglobulare Mel., ale liší se tím, že kýly čelní jsou silně
vyznačené a že na předních křídlech nalézá se vzadu příční řad
čtverhranných velikých lesklých jamek, jež prostoru mezi kýlovi

vystouplými žilkami vyplňují. Povrch je tmavohnědý, velmi jemně
světle kropenatý, žilky světlejší, spodní část těla a nohy černé,
přední nohy zploštělé, chodidla vesměs bělavá.

4. Indiocerus citrinus 7. sp. (Subf. Bythoscop.)

Virescenti flavus, punctis duobus in frontis basi distantibus,
punctisgue duobus basalibus scutelli nigris; tegminibus hyalinis,
venis flavo-virescentibus, membrana leviter infuscata; pedibus
- flavescentibus, unguiculis nigris.

Long. 5 mm.
Africa orient. Bumbuli 1 G.

Obr. 2. Durium fossulatum 72. sp.

Křísek barvy bledosvětležluté, pouze na horní části čela dvě
černé tečky, vzdálenost každé tečky od oka menší než mezera

E : mezitečná, a dvě basální tečky na štítku. Křídla přední blánitá,
-© žilky bledosvětležluté, blanka na konci křídel lehce zahnědlá.

Spodní část těla a nohy stejnobarevné, pouze drápky černé.

5. Petalocephala fasciifrons z. sp. (Subf. Ledrinae).

Ochracea fuscomaculata, dense punctata. Vertice ante oculos
semicirculariter rotundato, spatio interoculari aegue longo, tuber-
culis dnobus intraocularibus; ocellis indistinctis; fronte concava,
nigra, fascia alba lata ornata; pronoto sexangulari, postice ele-
vato, margine antico punctis sex ornata, disco maculis duabus
fusco-ferrugineis, parte postica virescente; tegminibus sordide
Havotestaceis, apice leviter infuscatis, fascia obligua fusca orna-
tis, granulis nigris remote conspersis; pectore abdominegue albis
vel albo virescentibus, abdominis apice ferrugineo-fusco; pedibus
virescente albidis, tibiarum apicibus tarsisgue fuscis, tibiis postí-
cis spinis duabus armatis, spinula tertia minima ad basim.

vel bus inter se P odjnucha, pedibus simplicibus. © Pál,
M a a 5 x ý V : ně:

Long. 7 min. — Africa orient. Bumbuli 1 o

Našemu druhu Ledra aurita podobná, štíhlejšího těla, jee vý-
běžků na štítu hrudním; čelo černé s bílou příční páskou, na
předním okraji štítu hdíího šest černavých skvrn, na ho
ploše dvě veliké rudohnědé skvrny; na předních křídlech široká
rudohnědá šikmá páska, celý povrch těla silně tečkovaný. Hruď: a
n část zadečků bělavá neb zelenavě bělavá, je zatečký rudo-

Obr. 3. Mesodorydium famelicum 7. sp.

Mesodorydium ng Acocephalinorum. tý
o Kirk. A Burm.) affine genus, capitis pre

aby0! medio subtiliter carinato; tegminibus longis, P a
minatis, apicem abdominis attingentibus; venis distinctis, lon

Typ. gen. M. famelicum z. sp.

Rod ten je velmi podoben rodu Paradorydium Kirk, ale pro-
dloužená část hlavy je uprostřed zúžená, na konci poněkud roz-
šířená, nahoře opatřena silným kýlem, který je na štít hrudí pro-
„dloužen; čelo velmi úzké, se silným kýlem podélným uprostřed;
- očka na kraji temene blízko oka složitého. Křídla přední dlouhá,
-na konci zašpičatělá, žilky podélné jemné, ale zřetelné, jedno-
duché, v zadní části 2—3 žilkami příčnými spojené.

6. Mesodorydium famelicum 7. sp.

Stramineum, parte media verticis, dimidio postico pronotí,
partibus basalibus corii clavigue profunde punctatis, vertice longi-
- tudinaliter impresso, ante apicem fusco-ferrugineo; setula anten-
narum nigra; tegminibus hyalinis, pellucidis, venis stramineis;
subtus cum pedibus stramineum, unguiculis fuscis.

Long. 7 mm.

Africa orient, Kumbulu 1 -©.

Bledožlutá, prostřední část teměne, jakož i zadní část štítu
hrudního silně tečkovaná, témě po obou stranách středního kýlu
slabě rýhované, konec prodloužené hlavy zahnědlý. Křídla přední
blánitá, průhledná, žilkami bledožlutými prostoupena. Spodní část
těla a nohy stejné barvy, pouze drápky hnědé.

Atritona n. g. Acocephalinorum.

Corpore elongato, depresso; capite producto, margine apicali
- acuto, foliaceo, apice elevato, medio carinato, carina mediana in
pro- et mosonoto contigua; fronte in medio carina apicem ver-
sus abbreviata instructa; ocellis minutissimis ad marginem prope
oculos positis; antennarum seta perlonga, tertiam partem tegmi-

num attingente, pronoto transverso, antice levissime Convexo,
postice obtuse emarginato, lateribus parallelis; scutello triangulari,
lateribus aeguis; tegminibus longis, hyalinis, postice augustatis,
rotundatis, nec acuminatis, supra subtiliter punctatis, vena unica,
prope basin ramulum ad costam vergente instructis; in parte api-
cali venulis tribus obliguis; alis hyalinis; pedibus simplicibus.
„Genus etiam generi australi Giffardia Kirk. simile, sed verticis

forma, tegminumgue venis rarissimis valde differt.

Typ. gen. A. paradoxa n. sp.

Tělo podélné, hlava v před prodloužená a zploštělá, ostrý okraj
poněkud zdvižený, témě s kýlem podélným vzad na štít hrudní

a štítek prodlouženým. Kýl čelní podélný dole zkrácený, A
malá na předním okraji temene blízko oka složitého.

štít hrudní širší jež dlouhý, přední okraj slabě ooo n
zadní slabě sak strany rovné, štítek v podobě Z
ného trojúhelníka.

Obr. 4. Atritona paradoxa 71. sp.

spojení. Rod ten podobá se australskému rodu Giffardia
ale tvarem hlavy a žilkami v křídle se od tohoto rodu rozl

7. Atritona paradoxa n. sp.
Testaceo straminea, fascia longitudinali. fusca, ante apicer
verticis truncata, retrorsum in pro- et metonotum atgue in limb

livido, in parte colorata subtilissime ono fusco punctato; su
cum pedibus flavescens.

Long. 7 mm.
Africa orient, Kumbulu 1 ©.

S 7 MK NPVE PVT Se
s zd 4

Bledožlutavá, na temeně podélná hnědá páska, která vpřed je
sříznuta, na zad ale na štít hrudní, štítek a vnitřní okraje křídel

„předních prodloužena. Křídla přední jsou velmi jemná, blánitá

průhledná, pouze vnitřní část hnědě tečkovaná. Spodní část těla

-a nohy bleděžluté.

8. Hodoedocus acuminifrons /ac. Kilim. Meru Exp. XII,
p. 127, Taf. II., Fig. 18, 18 a (1910) — Kosasia typica Dist. Faun.

-Transv. I p. 240, Taf. XXIII., Fig. 9 (1910).

Africa orient, Kumbulu 1 S et 1 9.
9. Parabolocratus ferrugineus 7. sp.

Obr. 5. Hodoedocus acuminifrons Jac.

Parvus, elongatus, flavoferrugineus, impictus; vertice latitudine
aeguelongo, levissime convexo, margine antico acuto, ocellis in
margine apicali ad oculos positis; pronoto vertice aegue longo,
subtiliter transversim striato; tegminibus apicem abdominis su-
perantibus, venis subtilissimis; alis infuscatis; abdomine subtus
pedibusgue flavoferrugineis, dorso abdominis nigricante.

Long. 5 mm.

Africa orient. Kumbulu.

Tento křísek podélného těla a barvy červenavé neliší se tva-
rem těla nikterak od známých druhů tohoto rodu, jež jsou ve-
směs barvy bledozelené.

10. Selenocephalus solidus 7. sp.

Supra obscure brunneus, subtus dilutior; vertice medio guam
ad oculos paullo longiore, margine antico maculis parvis ad ocu-
los aproximatis et linea transversa impressa conjunctis ornato, ©
fronte immaculata; ad basin transversim impressa; pronoto trans-
versim obsolete strigoso, ad marginem anticam maculis trans-
versis minutis ornato; maculis basalibus triangularibus scutelli lividis;
tegminibus elongatis, retrorsum augustatis, brunneis, venis con-
coloribus, limbo costali hyalino, apicibus venarum clavi apicegue
clavi nigricantibus; alis infumatis; ventre virescente-flavo, dorso
nigricante, pectore pedibusgue obscure virescente-flavis.

G Segmento ventrali ultimo 'triangulari, obtuso; laminis ge-
nitalibus triangularibus, apice rotudatis, segmentum ultimum dorsi
haud superantibus. |

Long. 6%, mm, latit. 2'/; mm.

Afr. orient. Kumbulu.

Dole tmavohnědý, nahoře světlejší, témě uprostřed málo delší —
než na stranách, na předním okraji dvě černé tečky, které mezi
sebou příčnou prohloubenou čarou jsou spojeny; čelo pod te-.
menem poněkud stlačeno, stejnobarevné; štít hrudní na příč vrá-
skovitě rýhovaný, na předním okraji několik malých tmavých ne-
stejných skvrn, na štítku dvě bledé trojhranné skvrny basální.
Křídla přední podélná, vzad súžená, žilkami stejné barvy pro-
stoupená; konce žilek na vnitřním okraji křídel, jakož i hrot po-
líčka štítkového (clavus) černohnědý; křídla zadní ztemnělá; zadek
dole zelenavě žlutý, nahoře černohnědý, nohy špinavě zeleno-
žlutavé.

11. Penthimia robusta n. sp. :

Corpore robusto, elongato-ovali, nigro, nitido, verticis lateri-
bus, maculis tribus scutelli, duabus lateralibus, tertia in apice
scutelli, macula transversa majore ad tegminum marginem costa-
lem, macula rotunda parvula clavi ad marginem suturalem po-
sita, maculis permultis rotundatis membranae albido-hyalinis; alis
fuscis; corpore subtus nigro; femoribus nigris, apicibus femorum
tibiisgue testaceis, tibiis intermediis nigroannulatis, tibiis posticis
nigris, albo-maculatis et flavosetosis.

Long. corp. 6 mm; latitud. 3 mm.

Kamerun.

Křísek naší Penthimia atra podobný je těla silného, tvaru po-
délného, černý, lesklý, strany temene bílé, na štítku 3 bílé skvrny,
jedna na každé straně okraje, třetí na zadním hrotu, větší bílá

-skvrna na zevním okraji předních křídel, jedna malá tečka v po-

se « "líčku štítkovém a husté bílé tečky v zadní blánce. Nohy černé,
„kolena a holeně světlohnědé, prostřední holeně s černou páskou

uprostřed, zadní holeně černé, bíle tečkované a bledohnědě obr-
-vené.

NOVÝ STENUS ZE STŘEDNÍHO KAVKAZU.

Popisuje Dr. Fr. Rambousek, assistent čes. university.

Systematické postavení.

Stenus Veselýi z. sp. Podoben druhu laevigatus Muls.

je pouze prvý článek v základ druhého červenožlutý, dále se roz-

lišuje jemnějším tečkováním, které se více podobá tečkování druhu

maculiger Weise, čelo je více plošně vyhloubeno a vyvýše-

nina má podobu lesklé úzké čárky, kdežto u laevigatus Mls.
Rey podobá se spíše hrbolku s podlouhlou tečkou uprostřed.

Také tykadlová palička jest kratší s články širšími nežli u
laevigatus. Od maculiger Wse se liší jednak poněkud hrubší
skulpturou, takže St. Veselýi n. sp. jest asi uprostřed mezi oběma
druhy, za druhé pak jest úplně rozdílného habitu, abdomen jest
silnější a více rovnoběžné nežli u ostatních druhů, tělo barvy
tmavší.

Celkový popis.

Tělo černé, každá krovka s kulatou oranžovou skvrnou, ku-
sadla červená a base makadel černožlutá.

Hlava tak široká jako krovky na ramenech, oči jako u všech
druhů zaujímají celou stranu hlavy. Vtlačenina mezi očima dosti
hluboká, s každé strany s hlubší rýžkou, obě rýžky jsou dozadu
rozbíhavé a mezi nimi vyvyšuje se čelo v lesklou linii, lemova-
nou s každé strany 2 řadami teček. Tykadla nasazena na hrbol-
cích. Druhý článek tykadlový, málo kratší prvého a poněkud užší,
třetí skoro zdéli obou prvých, čtvrtý a pátý článek skoro stejně
dlouhé, skoro o polovinu kratší nežli třetí, šestý o třetinu kratší

pátého, sedmý ku konci rozšířený a o třetinu kratší nežli pře-
dešlý, osmý ještě širší a o málo delší než sedmý, devátý krátký, —
širší délky, desátý nejširší a málo širší délky, poslední zdéli předem Bb:
cházejícího, ale na basi užší a konicky zašpičatělý.

Clypeus v předu slabě zaokrouhleně vykrojen, kusadla slabě
zahnutá s velkým vnitřním zubem, mezi nímž a básí jsou malé“
zoubky.

Štít po stranách se 2 podlouhlými šikmými vtlačeninami,
s každé strany uprostřed s podlouhlým lesklým a m n
políčkem, jinak jest tečkován velmi silně a hrubě, silněji než.
hlava.

-— Metasternum velmi hrubě a hustě ečkované s mikroskopi-———
cky (při zvětšení 100 <) jemnou sítí vrásek, usprostřed s hlubo-
kým ostrým zářezem, vzadu zaokrouhlené.

Krovky zdéli štítu, base švu s hlubokým okrouhlým vtiskem, s:
rovněž mezi rameny a švem jest slabší vtlačenina. Tečkování ©
krovek je velmi hrubé a drsné, takže tečky do délky jsouce pro- x
taženy často splývají. Oranžové skvrny dosti veliké, zabírající
více nežli polovici krovky a jsou posunuty za středy krovek blíže
k zadnímu rohu a k vnějšímu okraji krovečnému.

Břicho velmi jemně a rozptýleně tečkované, se slabě vyni-
klým klínkem uprostřed base prvého volného kroužku, vtlačeniny
na základech kroužků hřbetních dosti hluboké, hustěji a hruběji
tečkované, zvláště na prvých článcích, na spodu zejména na konci
s hustým bílým chloupkováním.

Nohy poněkud silněji vyvinuty nežli u druhu laevigatus a celé
tělo vůbec robustnější, ač jinak velmi podobné struktury. Na po-
-hlavních znacích bude zajisté rozdíl mezi uvedenými druhy nej-
patrnější, * jest mi však neznámý. Jedinou © přivezl s četným
jiným materiálem ze Svanecie v již. části středního Kav- ©
kazu můj milý přítel $ Dr. Jindřich Veselý, jemuž připisují tento ©
nový druh. :

Jediný exemplář, nacházející se v mé sbírce, byl sbírán po-
čátkem léta r. 1913 ve společnosti Stenus maculiger Weise
a Jj. zajímavých druhů.

Auszug:
Ein neuer Stenus aus dem Mittelkaukasus.

-© Systematische Stellung. Dem S. laevigatus Muls ©
- Rey áhnlich, unterscheidet sich aber durch ganz schwarze Beine
© und durch Kiefertaster, bei welchen nur das erste und die Basis
des zweiten Gliedes gelbbraun sind, durch feinere Punktierung,
die mehr der Punktierung des maculiger Weise áhnlich ist,
die Stirn ist mehr abgplattet und die Erhóhung hat die Form
einer glatten Linie, wáhrend sie beim laevigatus die Form

-eines glatten Hóckerchens mit einem lánglichen Punkte in der

. Mitte hat. Auch die Fůhlerkeule ist viel kůrzer mit mehr gueren
- Gliedern als beim laevigatus.

Vom maculiger unterscheidet sich die neue Art teils durch
- gróbere Sculptur, anderen Habitus, durch rein pechschwarzen
und breiteren Kórper und durch die Fárbung der Kiefertaster.
Allgemeine Beschreibung. Kopf so breit wie die Flů-
geldecken an den Schultern, Augen nehmen wie bei allen Arten
die ganze Lánge der Schláfen ein. Stirneindruck zwischen den
Augen ziemlich tief, jederseits mit mehr vertiefter Linie, beide
Vertiefungen nach hinten divergierend; zwischen denselben erhebt
sich die Stirn in eine glatte Mittellinie, jederseits mit zwei dich-
-© ten Reihen von Punkten. Fiihler auf zwei Hóckerchen eingelenkt.

drítte fast so lang wie die beiden vorgehenden zusammengenom-
men, das vierte und fiinfte an Lánge wenig verschieden, fast um
die Hálite kůrzer als die dritte, das sechste um ein Drittel kiirzer
als die fiinfte, das siebente am Ende verbreitert und um ein
- Drittel kiůrzer als das vorgehende, das achte noch breiter und
-wenig lánger als das siebente, das neunte kurz, breiter als lang,
das zehnte am breitesten, ein wenig breiter als lang, das letzte
so lang wie das vorhergehende, aber nicht so breit und konisch
zupespitzt.

Clypeus vorne schwach rundlich ausgerandet, Kiefer gebogen
mit einem grossem inneren Zahne und hinter demselben und der
Basis mit kleinen Záhnen am Innenrande der Mandibel.

Der Halsschild an den Seiten mit zwei lánglichen schrágen
Eindrůcken, jederseits in der Mitte mit einer lánglichen glánzend

glatten Schwiele, sonst dicht und grob mit in die Lánge gezo-

genen und zusammenfliessenden Punkten gróber als der Kopř. K

punktiert.

Metasternum grob und dicht punktiert mit mikroskopisch
feinem Netze (bei hundertřacher Vergrósserung) von Runzeln,
mit einem tiefen und scharfen Einschnitte in der Mitte.

Fligeldecken so lang wie der Halsschild, mit rundlich
vertiefter Basis an der Naht, zwischen den Schultern und der
Naht jederseits schwácher eingedrůckt. |

Die Punktierung der Flůgeldecken ist sehr grob und tcké

so dass die in die Lánge gezogenen Punkte oft zusammeniliessen.

-Die rotgelben Makeln ziemlich gross, mehr als die Hálite der
Flůgeldeckenbreite einnehmend hinter der Mitte jeder Fliigeldecke
den Hinterdecken derselben náher gestellt..

Das Abdomen sehr fein und weitláufig punktiert mit 1 un-
deutlichem Kielchen in der Mitte der Basis des ersten freiliegen-
den Segmentes, die Eindrůcke an der Basis der vorderen Dorsal-
segmente ziemlich tief, dichter und gróber punktiert.

Die Oberseite des Abdomens und namentlich die Unterseite
desselben mit langen abstehenden weissen Haaren ziemlich
dicht bedeckt.

Die Beine ein wenig robuster als bei áhnlichen Arten.

Die Sexualcharaktere wáren | die besten Unterscheidungs-
merkmale, leider ist das einziges Exemplar ein Weibchen.

Ein © (Coll. Rambousek) wurde von meinem lieben Freunde
T Dr. Heinrich Veselý in Swanetien gefunden; ich benenne es
demnach ihm zu Ehren. Von Herrn Dr. Max Bernhauer als neue
Art bestáttigt.

PŘÍSPĚVEK K ROZŠÍŘENÍ HÁLEK NA MORAVĚ.
Podává Dr. Ed. Baudyš.

Pan Silvestr Prát, studující VIII. gymnasia, sebral letos (1913) ©
v západní Moravě větší počet zoocecidií, které mi k určení při-
nesl a některé zajímavé mi laskavě daroval, za něž mu zde po-
vinný dík vzdávám. Sběry níže uvedené sebral všecky pan Prát,
kromě hálky na Linum tenuifolium, kterou sbíral pan prof.
Dr. L. F. Čelakovský.

Picea excelsa Link.: Chermes abietis L.: Vlčí kopec u Ná-
měště n. Osl.
— Cnaphalodesstrobilobius Kalt.: Vlčí kopec u Náměště
n. Osl.
Pinus silvestris L.: Retinia resinella L.: Vlčí kopec u Ná-
měště n. Osl.
Populus tremula L.: Phyllocoptes populi Nal.: Terůvky
u Třebíče.
— Diplosine spec. (Harmandia pustulans Kieff.) viz
: Houard čís. 513: Terůvky u Třebíče.
Populus nigra L.: Pemphigus bursarius L., pl. 1.: Třebíč.
„ — Pemphigus spirothecae Pass.: Třebíč (v okolí hojně
rozšířená).
Salix amygdalina L.: Perrisiaterminalis H. Lów: Mohelno.
— Pontania proxima Lep.: Mohelno, Bítov, Třebíč.
Salix purpurea L.: Pontania salicis Christ: Templštýn
u Ivančic.
Salix caprea L.: Rhabdophaga rosaria H. Lów: Terůvky
u Třebíče, Vokarec u Náměště.
— Rhabdophaga heterobia JH. Lów: Vladislavská hora
u Třebíče..
— Perrisia iteobia Kieff.: Dolní Vilímovice u Třebíče,
Studenec u Náměště.
— Rhabdophaga salicis Sc/hrank.: Vokarec u Náměště

p Osl:

7 Oligotrophus caprea Winn.: Terůvky u Třebíče.

— Pontania proxima Lep.: Mohelno.

— Pontania pedunculi Hart.: Terůvky u Třebíče.
Salix aurita L. x S. caprea L.*): Rhabdophaga rosaria
H. Lów: Terůvky u Třebíče (18. VIII 15)!

kř -Salix silesiaca Willd: Perrisia iteobia Kieff.: Studenec

u Náměště n. Osl. (4. VIII. 13)!
Salix cinerea L.: Eriophyes tetanothrix Nal.: Sedlec

$ýse u Náměště n. Osl.

*) Míšence vrb revidoval laskavě p. Ad. Toepffer v Mnichově, co zde
s díkem kvituji.

Salix caprea L. X S. lapponum L.: Perrisia iteobia L.:
Dol. Vilímovice u Třebíče (21. VII.)!

Alnus glutinosca Gaertn.: Eriophyes laevis Nal.: V západní -
Moravě všude hojný, ku př.: Žďár, Mohelno, Náměšt u Osl, ©

Netín, Hrotovice, Třebíč, Arnoštov u Blánska.

— Eriophyes Nalepai Fock.: Hrotovice, Třebíč, Náměšt - =

u Osl., Arnoštov u Blánska.

— Eriophyes brevitarsus Fock.: Hřotivice, Třebíč.

— Eriophyidae (g. et sp.) viz Houard č. 1134: Holoubek
u Hrotovic (28. VIII).

Alnus incana D C.: Eriophyes laevis Nal.: Zahradiště u Ne- =

tína.

Fagus silvatica L.: Mikiola fagi Hart.: Černá alej u Ná-

měště, Arnoštov u Blanska, Heraltické lesy u Třebíče.

— Oligotrophus spec. viz Houard čís. 1155: Heraltické lesy ©

u Třebíče.

Ouercus pedunculata Ehrh.: Cynips calicis Burg.: Tkanův — B

mlýn u Mohelna.

Auercus sessiliflora Sm.: Phyloxera coccinea leyd.: Mo-

helno.
— Macrodiplosis dryobia Fr. Lów: Bítov.
— GCynips Kollari Hurt.: Kozýnek u Mohelna.

Ulmus glabra Mill.: Tetraneura ulmi Geoff.: Janův mlýn —
u Třebíče, Tkanův most u Mohelna (dle udání p. S.Práta

v celé západní Moravě rozšířená).

Urtica dioica' L.: Perrisia urticae Pers.: V okoli Třebíče ©

rozšířená.

Polygonum amphibium L.: Perrisia persicariae L.: Třebíč. ©
Euphorbia cyparissias L.: Perrisia capitigena Bremi: Svět- ©

nov u Žďáru.

Tilia parvifolia Ehrh.: Eriophyes tetratrichus Nal: Tře =

bíč, Holoubek u Hrotovic.
— Eriophyes tiliae Pag.: Třebíč, Holoubek u Hrotovié.

— Eriophyes tiliae Pag. var. liosoma Nal. (Erineum ti- j=: :

liaceum Pers.) Třebíč, Holoubek u Hrotovic.
— Eriophyes tiliae Pag. var. liosoma Nal. (Erineum ner-

vale Kunze): Třebíč, Holoubek u Hrotovic, Slavičín (K.

Pavlíček, les. adjunkt).

Tilia grandifolia Ehrh.: Eriophyes tiliae Pag.: Templštýn
u Ivančic.
— Eriophyes tiliae Pag. var. liosoma Nal. (Erineum ti-
liaceum Pers.): Templštýn u Ivančic.
— Eriophyes tiliae Pag. var. liosoma Nal. (Erineum
nervale Kunze): Templštýn u Ivančic.
— Eriophyes tetratrichus Nal.: Templštýn u Ivančic.
— Eriophyes tiliae Pag. var. exilis Nal. (Erineum bifrons
Lep.) Templštýn u Ivančic.
— Oligotrophus Réaumurianus Fr. Lów: (Templštýn
u Ivančic.
Linum tenuifolium L.: Perrisia Sampaina Tavares: Diváky
2- w Hustopeče (prof. Dr. L. F. Čelakovský, VIII. 1907)!
Cerastium triviale Link.: Trioza cerastii H. Loew: Zubštýn
u Pernštýna.

Acer campestre L.: Eriophyes macrorhynhus Nal. (Ce-

phaloneon myriadeum Bremi): Holoubek u Třebíče, Bítov,
Arnoštov u Blánska, Hrotovice.
— Eriophyes macrochelus Nal. subspec. megalonyx
© Nal. (Cephaloneon solitarium Bremi): Hrotovice, Třebíč, Ar-
noštov u Blánska, Bítov.

Gártn): Arnoštov u Blánska, Hrotovice, Třebíč.

— Phyllocoptes acericola Nal.: Hrotovice, Třebíč, Bítov,
Arnoštov u Blánska. (Na všech lokalitách jest též hojná
houba Rhytisma acerinum).

Acer pseudoplatanus L.: Eriophyes macrorhynchus Nal.:
Arnoštov u Blánska, Hrotovice, Třebíč.
— Eriophyes macrochelus Nal. var. erinea Troft.: Ho-
loubek u Hrotovic, Arnoštov u Blánska. ;
Rosa canina L.: Rhodites rosae L.: Třebíč.
Rosa dumetorum Thuill.: Rhodites eglanteriae Hart.:
Třebíč.
— Rhodites spinosissimae Gir.: Třebíč.
Rosa trachyphylla Ran. var. glabra Čel.: Rhodites rosae
L.: Dvořákův kopec u Třebíče.
— Rhodites eglanteriae Hart.: Dvořákův kopec u Třebíče.
— Rhodites spinosissimae Gir. Chmelenec u Třebíče.

Rubus idaeus L.: Lasioptera rubi Heeg.: Bítov.

Geum urbanum L.: Eriophyes nudus Nal: Borovina u Tře- - :

bíče. o
Prunus domestica L.: Eriophyes similis Nal: Lhánice "4

u Mohelna.
Pirus torminalis DC.: Eriophyes piri Pag.: Templštýn

u Ivančic. NY

— Eriophyidae (€. et sp.) viz Houard č. 2904: Templštýn —

u Ivančic.
Cotoneaster vulgaris Lindl.: Eriophyes piri Pag.: Zornštýn

u Bítova! :
Aegopodium podagraria L.: Trioza aegopodii F. Lów:

Bítov.

Pimpinella saxifraga L.: Schizomyia pimpinelae F. Lów:
Pod Hartickou skálou.

Veronica chamaedrys L.: Perrisia veronicae Vall.: V okolí
Třebíče rozšířená.

Verbascum lychnitis L.: Asphondylia verbasci v

Templštýn u Ivančic.

Thymus serpyllum L.: Eriophyes Thomasi Vall.: Světnov

u Žďáru, Chmelenec u Třebíče.

Hieracium murorum L.: Cystiphora hieracii Fr. Lów: Bf i: n

tov (hojně).

— Aulacidea hieracii L.: Hartikovice u Náměště n. Osl., z

Bítov.
Resumé.

Beitrag zur Kenntnis der Verbreitung von Gallen in Máhren.
Die oben aufgezáhlten Gallen hat H. Sylvestr Prát im Jahre 1913
gesammelt und dem. Verfasser zur Bearbeitung úbergegeben,
welcher dafůr seinen Dank sagt. Salix silesiaca Willd und Salix
caprea X S. lapponum werden als neu bekannt gewordene Wirt-
přlanzen fůr Perrisia iteobia Kieff. und Salix aurita X S. caprea
fůr Rhabdophaga rosaria H. Lów sichergestellt,

NĚKOLIK REMINISCENCÍ Z MÉHO MOTÝLKAŘENÍ.

Podává Jan Šípek, c. k. pošt. oficiál.

Saturnia pyri. Schiff.

V roce 1882, na sklonku prázdnin, jako malý sekundán našel
jsem na staré naší »Václavce« v Klatovech dvě housenky marti-
náče hruškového. Byly to bezpochyby poslední z četnější rodiny,
jak tomu nasvědčovaly zbytky starých pokožek a větší kvantum
větví zbavených listí. V příštím květnu upozornil mne tesař, opra-
vující zahradní besídku, že pod střechou jest nějaký podivný ne-
topýr — byla to obrovská samička, která se vylíhla několik hodin
před tím z kukly opodál na spodu střechy upevněné mezi pnoucí
se lonicerou. O několik dní později přinesl mi kolega Spath z jejich
zahrady, vzdálené jen několik set kroků přes potok, druhý exemplář,
rovněž samičku, kterou prý našla jeho sestra, nadšená milovnice
hmyzu, vážená choť p. Rom. Formánka, vrchního pošt. rady v Brně.

Tehdy jsem ovšem neznal zoogeografické rozšíření martináče
hruškového, aniž kdo jiný ze studentstva klatovského gymnasia,
a specielně na Klatovsku, existuje tento triumf studentských sbírek.
Byly doby, kdy musili jsme sbírati hmyz a v lepenkových krabi-
cích jakž takž uspořádaný přinášeti panu professorovi přírodopisu
ku přehlídce a pan professor, co bylo pěkné, vybíral a podle toho
také žáka kvalifikoval. Tak přišel jsem i já o: své klatovské marti-
náče, které dlouhá léta zdobily sbírky našeho gymnasia...

Manie, která tehdy vzkypěla mezi hmyzumilovnými vrstevníky
uloviti hruškového martináče, zůstala po několik let bezvýslednou,
až teprve v roce 1888 našel syn ředitele hospodářské školy jednoho
samečka na stropě vestibulu nádražní budovy a hospodářský pří-
ručí Jaroslav Mašek na zahradní zdi u Veivodů pod Hůrkou otře-
panou samičku. Ten rok jsem měl po maturitě a nestaral jsem se
více o motýlky a také nedověděl, zda později některý amateur-
lepidopterolog ulovil na Klatovsku Saturnie pyri. Po několika létech
seznámil jsem se s horlivým sběratelem či snad hubitelem klatov-
ské fauny motýlí J. Kalousem; jinak povoláním kreičí, ale dovedný
praeparator a vycpavač housenek a ten vyslovil se o nálezu marti-
náčů hruškových negativně...

Teď po více jak 25 létech vzpomínám sobě na starého fořta
Haase, jehož tehdy pro mne obrovské sbírky motýlů a brouků byly
takřka nedostižným ideálem. Starý Haas, o kterém jsme říkali, že
housenku nebo motýle cítí již na půl hodiny, nejen sbíral, ale do- :
stával hlavně z Nemet Bogsanu od jakéhosi Steinera, syna býva-
lého lesníka z panství chudenického »na Sekrýtě«, hojně roháče,
piluny, obrovské tesaříky, pupy smrtihlavů, pupy i housenky marti-
náče hruškového a p., a majetní studentíci kupovali za pevné ceny
tyto dekorační kousky pro své brouko-motýlí sbírky. Stal jsem se
jeho horlivým žákem a o prázdninách věrným společníkem na sbě-

ratelských exkursích po okolí klatovském. Později jako kvintánu - =

svěřil se mi, že po několik již roků pokoušel se akklimatisovati
motýle hruškového martináče, a stejně že tak činí Hejda z Lovčic,
později několikrát vyznamenaný praeparator hmyzu — ale vý-
sledek zůstal vždy negativní. Oplozené samičky prý nakladly va-
jička a z housenek, které uchránily se před ptactvem a různými
pohromami, líhly se z jara motýlové, kteří brzy hynuli. Samečkové -
patrně v touze najíti družku, zalétali poněkud dále mimo nejbližší
své rodiště, tak jako na př. ieden exemplář chycen byl na nádraží,

které v Klatovech jest vzdáleno "/« hodiny od města, a baculaté — e

samičky hynuly neoplozené leckdes na zahradní zdi, anebo bystré.
oko některého studentíka motýlaře vyslídilo tento triumí klatov-
ských kdysi sbírek motýlích...

Zmiňuje-li se Joukl ve své knize o českých nálezištích ve Stro-
movce u Prahy a 0 naší Šumavě — zajisté správně poznamenává,
že se jedná jen o akklimatisační exempláře. 5:
2. Deiopeia pulchella. L. (pulchra. (Schiff) Utetheisa. Hbn.

Dosud živě vzpomínám na ty četné výlety se starým fořtem
Haasem. V těch létech, 1884—6, sbírali jsme pravidelně začátkem.

července na stráních »křesťanského vršku« v Klatovech na hadinci. ©

a iitrocelu Deiopeia pulchella L. Tento nádherný a vzácný
přástevníček sedával za parných a slunečních dnů červencových
na květech jmenovaných bylin nejvíce ve společnosti Cao
phasia lunula Hufn. a Heliothis dipsacea L. Vyplašen,

vznesl se jen několik kroků od místa nebezpečí a zase klidně usedl ©

na blízkém hroznu modrajícího se hadince. V r. 1887 začal okrašlo-
vací spolek a městská správa viribus unitis zalesňovati holé svahy —
křesťanského a šibeničního vrchu modříny a smrkem; drsnolistá —

- flora, bodlák, scabiosa, linaria a p. pomalu zmizela, zmizela i D. pul-

chella a marně pátral jsem později po našem okolí najíti aspoň je-
diný exemplář této, abych tak řekl kuriosity české fauny motýlí.
Tam, kde před více jak jedním čtvrtstoletím proháněli se v pestři

jn barev a květů četní modráskové, ohniváčkové, žlutásci, otakárci

a babočky, trčí do výše dle lineálu vysázené modříny a smrky;
ve stínu jejich upevněno několik laviček a kolem v odporné har-
monii zamaštěný papír, rozbité láhve od piva a jiná, pro entomo-
loga někdy zajímavá residua, v nichž hledá útočiště nanejvýš ně-
který rozbručený chrobák.

3. Gnophria rubricollis. L.

Loňského roku podařilo se mi opět po několika létech uloviti

- několik exemplářů Černokřídlce rudokrkého (Gno-

phria rubricollis L.) ve starém thurn-taxisském lese Vy-

- soké u Dobřan. Poletoval rehojně na lesní cestě vedoucí ke Chlum-
čanům. Po drahnou řadu let sbírám pilně naše-české motýle a při-

znám se, že velice zřídka naskytla se mi příležitost uloviti tohoto,
abych tak řekl nejeffektnějšího lišeiníkovce našeho palearkta. Lítá
obyčejně koncem května až do července a nejčastěji se s ním setká-
váme na lesních cestách, kde velice rád sedá na vybíhající větve
starých smrků. Lítá dosti svižně ve krátkých kmitavých obloucích
asi tak jako sameček bekyně a také podle vzletu jej snadno po-
známe. Malá šedozelená housenka, jak známo, žije na lišejnicích
stromových, zvláště na terčovce (Parmelia) a motýl vylétá z pře-
zimovavší kukly koncem května. Však ne vždycky a všude možno
nalézti tohoto pěkného lišejníkovce. Prohlédáme lesy jednoho, na-
příště lesy jiného kraje, ale nespatříme jej a zajisté mnohému sbě-
rateli potrvá lov za tímto malým motýlkem několik let, nežli se mu
poštěstí jediný exemplář uloviti a to obyčejně náhodou někde na
chrastavci lektající, anebo polomrtvé na lesních cestách dokonáva-
jící své poslání. Jest Gnophria dosti vzácná a to tím spíše vzácná,
poněvadž již sám způsob života a podmínky za nynějšího hospo-
daření lesního ničí rok od roku víc a více její možnost se rozšiřo-
vati. Staří, mechem zarostlí olbřímové klesají pod bezohledným
ostřím dřevorubců a na jejich místě zelenají se mladé kultury
smrčin, jedlí a borovice, což vše zůstává pro entomologa obyčejně
bezvýznamno.

Častěji vídával jsem Gnophrii před lety na cestách boubínského ©
pralesa, ve Kvildě, a kolem Černého jezera na scabiosách, anebo
mžikem přelétali ve výši větví starých sosen. Jindy zase nacházel
jsem je na cestách již dokonávající. Snad poslední okamžiky svého
žití povznesli se na poslední zamilovaný svůj výlet mezi větve
starých zarostlých mohykánů... V lesích mimopohraničních nepo-
dařilo se mi dosud uloviti Gnophrii, až teprve v červnu loňského
roku v nadzmíněném lese turntaxisském.

Jest to jediný representant rodu Gnophria Steph. (Atomis
Hb.) v našem palaearktu, jehož východní odchylky mají zlatožluté
ohrdlí a bývají uváděny pod jménem ab. flavicollis (Neuburger).

Příbram, dne 3. ledna 1914.

OUEDÍUS JUREČEKÍ RMBK.
Dr. F. J. Rambousek.

Druh tento, popsaný dle 2 exemplářů, není dle Dra M. Bern-
hauera novým, nýbrž jest zvláštní variabilní formou druhu Phi-
lonthus nimbicola Fauv. Vyznačuje se nápadně úzkou
hlavou, krovky jsou mnohem kratší a méně hrubě tečkované, hnědé,
tečky na štítu více vpřed posunuty, což vše upomíná na r. Ouedius.

Ježto Phil. nimbicola FV. jest značně variabilní, kladu
popsaného Ouedia jako synonym k Phil. nimbicola, uznávaje
autoritu Dra Bernhauera, avšak konečný úsudek vyzní ještě jinak,
budou-li nalezeny další exempláře, neboť rozdíl je dosti nápadný.

Resumé.

Ouedius Jurečeki m. ist eine abweichende Ouedien-.
ahnliche Form des Philonthus nimbicola Fauv. und ist.
nach Dr. Max Bernhauer mit demselben identisch. Diese Form ist
zwar durch einen viel engeren Kopf, kůrzere und weniger grob
punktierte, braune Flůgeldecken ziemlich verschieden, aber doch
muss ich die Autoritát des Herrn Dr. M. Bernhauer anerkennen.

CHALCOIDES AURATA Marsh. A. NIGRA mih.

Popisuje Karel Klenka v Praze.

Tato nová aberrace má i první 4 články tykadel tmavé, pod-
spod kaštanové a všechny nohy tmavé, skoro černé. Celý brouk
na povrchu tmavě fialový, štít zlatově zelený.

Jeden exemplář z Otradovic v mé sbírce. —

Diese neue Aberration hat auch die ersten 4 Flieder der Fiihler
dunkel, unten kastanienbraun und dunkle, fast schwarze Beine. Der
Káfer ist auf der Oberseite dunkelviolet, der Halsschild goldgrůn.

Ein Exemplar aus Otradovice in Bohmen in meiner Sammlung.

ZWEI NEUE BOHMISCHE ANDRENA-ARTEN. (Hym.)
Von J. D. Alfken in Bremen.

1. Andrena nudigastra n. sp. © 10—10.5 mm Lg. Ausser-
ordentlich nahe mit A. humilis Imh. verwandt, der Kórper aber
stárker glánzend und weniger behaart und der Hinterleib breiter
und flacher. — Mesonotum, Schildchen und Hinterschildchen fast

< kahl oder sehr diinn gelbgrau behaart (bei A. humilis ziemlich dicht

mit abstehenden schmutziggrauen Haaren besetzt). Hinterleibsring
I vor dem niedergedriickten Endrande unbehaart (bei A. humilis
dort mit einer Reihe abstehender nach hinten gerichteter Haare).
Die úbrigen Hinterleibsringe tragen seitlich am niedergedrickten
Endrande nur einige wenige Wimperhárchen, bei A. humilis da-
gegen deutlich bindenartig auitretende Wimperhaare. Die erhabenen
Punkte des Hinterleibs sind, besonders am 1. Hinterleibsringe, viel
schwácher ausgeprágt und zerstreuter als bei A. humilis, die nieder-
gedriickten Endránder Weniger deutlich guergerieft als bei dieser
Art.

Mir liegen 6 Ex. vor, welche am 3. Juli 1910 bei Zlichov in der
Náhe von Prag und am 26. und 27. Juli und am 2. August 1910 und
am 9. August 1909 bei Pelhřimov in Siidostbohmen von Herrn
©. Šustera gefangen wurden. Die spátere Flugzeit der Tiere
deutet auch darauf hin, dass eine besondere Art vorliegt; A. humilis

iliegt schon im Mai und Juni, sehr selten noch Anfang Juli. — Das ©

G ist noch nicht bekannt geworden.

2. Andrena Šusterai n. sp. © 9.5—10 mm Ig. Der A. combinata s

Chr. sehr nahe stehend, aber sicher von dieser verschieden.

A, Šusterai n. Sp. A. combinata Chr.

Kórper schlanker. Kórper gedrungener.

Fligel sehr lang, gelblichrot | Flůgel kirzer, brainlichgrau
tingiert, Fligelmal und Adern tingiert, Fligelmal und Adern
rotgelb. braun.

Punktierung des Hinterleibs | Punktierung des Hinferle s
feiner und dichter. © grober und zerstreuter.

Endránder der Hinterleibs- © © Endránder der Hinterleibs-
ringe deutlich rotgelb durch- | ringe undeutlich braun durch-
scheinend. © scheinend.

1.—3. Hinterleibsring in der 1.—3. Hinterleibsring in der
Mitte des Endrandes mit schma- © Mitte des Endrandes mit breiter
ler, matter, gekórnelter Stelle, | glánzender, glatter Stelle, davor
davor dicht punktiert. © zerstreut punktiert.

Die weissen Haarilecke seit- Die Haarflecke der Hinter- ©
lich am Ende der Hinterleibs- leibsringe breit und mehr an-
ringe schmal und mehr aufge- liegend.
richtet. Šk

Die Binde des 4. Hinterleibs- Die Binde des 4. Ringes in
ringes ganz. der Mitte unterbrochen.

Es lagen 5 Ex. vor, von denen 4 in Chuchle bei Prag am 15.

Mai 1910 und am 21. Mai 1911 von Herrn O. Šustera, das fůníte ©

am 25. April 1910 bei Nemet Bogsan (Ungarn) von Herrn Dr. A.
Kiss gefangen wurden. Die Art ist Herrn O. Šustera in Prag,
der sich um die Erforschung der Hymenopterenfauna Bohmens
grosse Verdienste erworben hat, zu Ehren benannt worden.

ENTOMOLOG V LUHAČOVICÍCH.
Napsal staveb. rada J. Srdínko na Smíchově.

(Dokončení se str. 151, roč. X.)

V Luhačovicích najde sběratel dosti kmenových lesů bukových,

V nichž — jako i v mlází dubin — není vzácnou píďalka Eugonia

„auercinaria Huin; pak Stauropus fagi L, jehož poly-
fágní h. (housenka) ani vrbou nepohrdne. U nás — ve středních
Čechách — jen spoře nalézaná Metrocampna margaritata
L. je tu dosti hojná. Zmínky hodno, jak přezimující, as 1.5 cm dlouhá,
ale útlounká h. její svrchovaně citlivá je pro teplo. Setřeseme-li ji
s dubu, buku neb i trnky za teplého, slunného dne do deštníku,
paprsky slunečními zahřátého, spatříme právě dopadlou h. kvapně
utíkati, za nedlouho však jako ohromenou se náhle zastaviti a
zhroutiti; při bližším ohledání vidíme, že již nežije.

V nižších lesních kulturách na místech výslunných najde vy-
školené oko sběratelovo svým celkovým zjevem sice nápadnou,
přes to však ve svém prostředí (svým ochranným zbarvením) ne-
snadno zpozorovatelnou h. Cucullie lactucae Esp. a má-li
"štěstí i Cuc. luciiuga, sedící na jevo na radyce (Chondrylla)
nebo na nějakém jestřábníku (Hieracium); podle nápadně znatel-
ných ožerků květního klasu zlatobýlu obecného (Solidago virganrea)
najde Cuc. asteris Schifi. a na vlhčích místech, kde krtičníky
(Scrophularia L.) rostou, Cuc. lychnitis Rbr.

Této kuklířce čestně po bok se staví jiná, rovněž na krtiční-
cích žijící — pokud známo, v Čechách dosud nezvěstná — Cuc.
prenanthis B. Prvý pátravý pohled na krtičník druhu kterého-
koliv poučí nás, jsme-li na stopě této h. Je-li ještě malá, odpočívá
zpravidla nebo se právě svléká na vrcholku byliny, buď na stonku
nebo mezi květy, jež také nejraděii požírá; vyrostlejší a dospělá
sedává však na hlavním žebru po rubu listu a téměř výhradně jen
listím se živí, nechávajíc plod (bobule) na pokoji, čímž se podstatně
různí od svých sester Cuc. scrophulariae, lychnitis a blattariae, jež
— jak povědomo nezralým bobulím přednost dávají, jen z nouze
listem se spokojujíce. Při tom požírání h. Čuc. prenanthis šeredí
listí, nesežírajíc celou čepel jednoho listu než do druhého se dá,
takže druhdy — zvlášť tehda, má-li keřík více strávnic — nalezne-
me jej všecek jen se zbytky listů, pod nimiž se h. skrývají. O ja-
kémsi vzácném výskytu této můry v Luhačovicích hrubě ani nelze
mluviti; najdeme ji v červnu a Červenci všude: v lesních mlázích,
ve vysokém lese, na březích potoků, příkopů, leckdes u plotu atd.,
kde vůbec s nějakým druhem krtičníku se sejdeme. Chov bývá
snadný, ježto h. po způsobu Cucullií v posledních stadiích larvo-
vého vývoje rychle dospívají, jen žel, že konečný výsledek do-

chovu bývá bědný, poněvadž h. často jsou i. ř. nabodnuty larvo- -
morným lumkem, aniž bychom i sebe pozornějším ohledáním
známky této jisté zhouby na h. rozpoznati dovedli. Letošní rok
(1913) byl v tom ohledu krajně nepříznivý, pohříchu dobrá polovice
kokonů chovala místo kukly Cuc. prenanthis, zámotky cizopasníků; A
ano ještě hůř vedlo se nám s Čuc. lactucae — všech 15 kokonů bylo
osazeno zámotky lumčími.

Západní svah »Velké kamenné« kryje vysoký les bukový; pro-
ideme-li jim směrem k východu, ocitneme se u rozsáhlých pasek
a nízkých kultur, kde na úpatí srázných svahů »Obětavé« a »Velké
kamenné« prorvaly přívaly prodlením věků hluboká koryta bystři-
nám a potůčkům, na jejichž březích a stržích, někde i v korytě
samém, bují husté trsy vikve lesní (Vicia silvatica); na této žije kk:
Toxocampa viciae Hb. Nejpříhodnější doba ke sběru tohoto kA
druhu, v Čechách jen vzácně se vyskytujícího, je asi konec čer- ae
vence, když mladé h. na haluzích vrškových sedávají a do pod-
sunutého deštníku snáze mohou býti setřeseny. V druhé polovině
srpnové jen náhodou vyrostlou hh. ukořistíme, ježto zpravidla
-níže k zemi slézaií, tu a bezpochyby i na zemi pod bylinou za dne
odpočívajíce. Chov do zakuklení snadno se zdaří, pilně-li jsme toho
dbalí, aby naše strávnice měly vždy spotřebu čerstvé krmě a šetří-
me-li ovšem i všech známých opatrností. Tox. viciae nemiluje místa
výslunná, spíše najdeme h. v chládí neb aspoň na stanovištích za-
stíněných nižším porostem křovinatým. Není-li tu vikve lesní, na-
jdeme ji též na vikvi ptačí (Vicia cracca) a v houseníku spokojí se
tak dobře s čicorkou pestrou (Coronilla varia) jako s jinými druhy
vikví. Malé h. nebývají druhdy ušetřeny drobným lumečkem, jehož e:
dospělá larva opouští svou hostitelku před jejím druhým svlékáním,
aby se zakuklila v žlutavém, vícekrát černě opásaném zámotečku.
Jiných cizopasníků, zejména larvomorných much, jsme u h. viciae
nepoznali. Nebude na škodu připomenouti, že při setřásání h. opa-
trně si počínati musíme, aby z příliš nakloněného deštníku přes jeho
okraj nepozorovaně se nevykutálela, jsouc do klubíčka stočená.
Samičky motýlí jsou mnohem hojnější samečků a snad té okolnosti
máme děkovati, že na místech, kde lesní vikev roste, housenky j
viciae docela nejsou vzácny. A ještě bohatší byla by nesporně naše :
kořist, kdyby dlouhé lodyhy lesní vikve nebyly chabé, buď po-
ložené nebo po jiných rostlinách (keře) se popínající, neboť při pro-

p
a
;

tivném uvolňování lodyh mnohá h. viciae dříve na zem spadne, než
k vlastnímu setřásání jich přikročiti můžeme. Za to ale může sbě-
ratel k témuž trsu vikvovému jindy a třeba vícekráte se
vrátiti a uloví z něho ještě nejednu h. Viciae.

Nesrovnale řidčeji ukořistíme při setřásání Tox. viciae jinou
vzácnější družku rodovou t. housenku Tox. pastinum Tr. Se-
třeseme-li ji náhodou, nemáme ani tušení o vzácném úlovku, jelikož
malé h. oobu druhů (viciae a pastinum) do té míry jsou si podobny,
že na prvý pohled je nedovedeme rozlišiti a teprv tehda nabýváme
o tom vědomosti, když jsme v prodlení chovu zpozorovali, že do-
tvčná housenka proti druhým až nápadně se opozdívá ve vzrůstu
a takto byvše upozorněni podrobnějším ohledáním teprv na jisto
postavili, že tu jde ne 0 vicii, nýbrž o pastinum. Žel, že po třikráte
se osvědčila stará, známá zkušenost, že přechovati i malou h. živou
a zdravou do jara, bývá až příliš často pro chov kamenem úrazu.

A ještě jedna Toxocampa má v Luhačovicích svoji domovinu,
totiž: To x. craccae F, kterouž jsme našli na plazivém kozinci
(Astragalus), rostoucím tu a tam na výslunných místech.

Při setřásání Tox. viciae s vikve nezřídka padne nám do dešt-
níku přezimující h. Zanclognatha tarsicrinalis Knoch.
a Angerona prunaria L., rovněž přezimující.

Rod Plusií honosí se tu druhem — modesta Hb. — po-
kud známo, dosud v Čechách neobjeveným. V druhé polovině
června poštěstilo se nám setřásti s bylin po dvakrát tohoto motýle
a v měsíci září nalézti na výživné bylině — plícníku obec. (Pulmo-
naria officinalis) dvě housenečky toho druhu. Tyto nežerou list od
okraje, nýbrž vyžírají místa mezi žilkami v ploše čepele a poně-
vadž tímto způsobem též skeletují list plícníku hojně se vyskytující
h. jakéhosi Microlep. — stává se hledání h. Pl. modesty z míry
unavujícím. Přes to — jak podotčeno — nalezli jsme 2 housenky,
sedící na rubu listů; škoda, že jedna byla »nabodnuta« a druhá —
přezimovavši — jara se nedožila.

Ne poslední mezi vzácnými motýli luhačovickými je bez odporu
Valeria oleagina F. — dosud v Čechách nezvěstný druh. Jak
povědomo, žije h. jen na nejstarších keřích trnkových; v druhé po-
lovině června dají se ještě dosti snadno se slabších větví do dešt-
níku setřásti menší housenečky, později — když dorůstají — ni-
koli tak lehce; a i s chovem až do zakuklení je nemalá potíž. Přes

všemožnou péči a opatrnost při chovu nedocílili jsme po dvakrát ©

jich zakuklení. To bylo příčinou, abychom zkusili chov v přírodě A

na trnce samé — v organtinovém sáčku. Pokus se dařil, h. utěšeně
rostly a bez vší úhony i dorostly. K zakuklení byly dány — ježto
se děje v zemi — do květináče. Z pěti h. však jen tři se zakuklily,
kdežto obě zbývající, snad že nebyly ještě úplně dorostly, stejně
jako se stalo při obou chovech v houseníku — nežraly, jen
krněly, až zhynuly. Známo, že zakuklení těchto h. neobvyklým
spřádáním kokonu stává se pozoruhodným (viz tabulku III. — 16
typické tvary zámotku — v Jouklu).

Pokud se týče čeledi Zygaenidae, jsou Luhačovice na
vzácnější druhy dosti chudy; mimo naše všední druhy lítají tu —
a to jen velmi spoře — z odrůd druhu Ephialtes var. (a b.)
coronillae Esp. a trigonellae Esp.-

Nežli se rozloučíme s Luhačovicemi, nesmíme zapomenouti
ještě ha jednoho jejich příslušníka, který svým ojedinělým výsky-
tem (snad ve všech jeho domovinách) náleží k motýlům vzácné
hodnoty; je to bourovec Le monia taraxaci Esp.; dosti ucho-
vaného samečka nalezli jsme v měsíci září r. 1912 poblíž svítilny,
kam bezpochyby zlákán byl světlem elektrickým. |

V celku vzato poznali jsme v Luhačovicích 79 druhů motýlů
denních (Rhopalocera) a 341 druhů Heterocera a nebude o tom nej-
menší pochyby, že zbývá lepidopterologu ještě široké pole činnosti
v Luhačovicích, zejména pokud běží o Heterocera, jak zřejmě k to-
mu poukazuje mnohá nalezená, nepoznaná a zhynulá h. podčeledi
Trifinae a čeledi Geometridae.

KOLEOPTEROLOGICKÉ VÝSLEDKY ME CESTY
NA KAVKAZ V ČERVENCI R. 1910.

Auid noví de Coleopterorum Caucasi ad occidentem vergentis
fauna in meoitinereJulio mense anni 1910suscepto cognoverim.

Prof. J. Roubal, Příbram.
VIII. (Pokračování se str. 82. ročn. X.)
Krásnaja Poljana.
Mordellidae: Scraptiini, Mordellini.
Nasbíral jsem značný materiál smýkací sítí na hojných kvě-
tech údolních lučin, v malé zahrádce v Romanovsku, na stráních,
u cest, na poljanách. |

-3 Bed

z
P-

Scraptia ferruginea Kiesw. Více kusů; nová pro Kavkaz.
*
Mordella sulcicauda Muls. a viridiirisans zmihi.
Povrch předohrudí krovek a zadeček krásně zeleně irisující.
Kresby žlutých chloupků připomínají A. Ragusae Em., ale jsou
takto rozloženy: na postranních a zadním štítovém okraji, na lo-

patkách je podlouhlá, za středem krovek okrouhlá. Spodní strana

mimo zadek jest šedožlutě pýřitá. I na štítu tu a tam na plošině
stopy žlutých reflexů. Makadla tmavá. Tělo dosti slabé, pygidium

: dlouhé.

Jediný kus u Romanovska.
*

Pronoto, elytris, abdominegue laete viride irisantibus. Prothoracis,
marginibus lateralibus et basi, elytrorum lunula basali, macula
pone medium fulvo-micantibus. Subtus griseo-pubescens. Pygidium
longum.

Ex. unicum ad Romanovsk.

M. fasciata F. Hojná.

M. a. briantea Cormolli. S předešlou.

M. a. basalis Costa. Více ex.

M. a. seriatoguttata Muls. Vzácně.

M. aculeata L. Velmi hojná, jako u nás, nejvíc na Umbelli-

M. a. vestita Em. Jako u nás.

M. a. leucaspis Kůist. Několik ex.

Mordellistena parvula Gyll. Asi 10 jedinců.

M. a. picipes Costa. 3 ex.

M. brevicauda Bol. 2 (S, ©) malě ex.

M. micans Germ. Vzácná.

M, pumila Gy/l. Hojná a jako jinde ve velikosti značně ko-
Jísající.

M, stenidea Muls. Velmi hojně. Také 1 ex. mající směrem
ke kolenu o jeden zářez na holeních více; tento je šikmý a v pro-
dloužení by se proťal s nejbližším normálním asi v polovině šířky
holeňové. Při více ex. možno by bylo spatřovati v takto — a i
jinak — odlišné formě samostatnou varietu.

PŘÍSPĚVKY KU ZNALOSTI PALÁARKTICKÝCH
PSAMMOCHARID (Hym.).

Oldřich Šustera.
HN.
Mygnimia Shuck.

Tento rod byl dlouho považován za pouhý podrod dřívějšího
rodu Salius Fab. hlavně následkem nejistoty přesného ohraničení
proti ostatním příbuzným rodům. Ve své práci, uveřejněné ve »Verh.
d. k. k. zool.-bot. Ges. Wien« v r. 1912 oddělil jsem ho jako samo-
statný rod od ostatních skupin bývalého rodu Salius Fab. ze-
jména na základě typické formy loketních polí předních křídel.

Bude však vhodné, již zde vrátiti se znovu k rozdělení rodu
Salius Fab., abych přesněji mohl odůvodniti, proč rod Migni-
mia Shuck. i dle přísných systematických měřítek dlužno považo-
vati za dobrý rod, ač věc ta týče se ještě více skupiny, uváděné
pode jménem Chy phononyx Dahlb. Do bývalého rodu Salius
Fab. byly zahrnovány různorodé skupiny druhů, které jsem rozdělil
pod rody Mygnimia Shuck., Chyphononyx Dahlb., Cryp-.
tochilus Panz. (toto pojmenování nahražuje preokupované jmé-
no Salius), Prionocnemis Schiódte a Calicurgus Lep.
Na základě velkého materiálu přišel jsem od té doby k přesvěd-
čení, že pod rod Cry ptochilus Panz. dlužno řaditi všecky
druhy, jichž samečkové mají chodidla zadních noh
od polovice metatarsu na spodní straně krátce
ahustěobrveny na způsob kartáčku. Druhy tyto tvoří
rody Cryptochilus Panz. a Chyphononyx Dahlb., kdežto
samečkové ostatních rodů jsou bez tohoto typického obrvení. Dle
toho nelze rod Chyphononyx Dahlb. považovati za dobrý rod,
nýbrž za skupinu rodu Cry ptochilus Panz., ježto kromě toho
vyskytují se četné přechody ve formě drápků na nohách, a případ
uváděný W. A. Schulzem, kdy sameček měl drápky rozeklané a
samička opatřené zoubkem, není ojedinělý, nýbrž dosti hojný. Na-
proti tomu nedostatek obrvení noh CS skýtá dobrý další důvod pro
oddělení rodů Mygnimia Shuck., Prionocnemis Schičdte.
a Calicurgus Lep. Rod Mygnimia Shuck. jest kromě toho
charakterisován ještě zaoblenou ploškou, pokrývající zpravidla

skoro celý pulvillus a více méně vyvinutou skvrnou na počátku
prvého pole diskoidálního. Žilnatinou křídel podobá se tento rod

-V mnohém rodu Macro meris Lep. a jeho části, oddělené pode
jménem Paragenia Bingh.

Do paláarktické oblasti zasahuje jen několik málo druhů a to

: typ celého rodu M. barbara Lep., dále od tohoto druhu dosud

ne dobře rozeznávaná M. brunnea KL a konečně M. extra-
nea Kirby.

1. M. barbara Lep. vyskytuje se na Sicilii, v jižním Španěl-
sku, v Maroku, Alžíru a Tunisu, tudíž v západní části Středozemí.
Jako synonym sluší sem vřaditi M. luteipennis Dahlb. (Salius
hemipepticus D. T.).

2. M. brunnea KL. jest velmi podobná předešlému druhu,
vyskýtá se však ve východní části Středozemí; mně známa jest ze
Syrie a z Cypru. Rozdíly obou těchto druhů jsou následující:

M. brunnea K. M. barbara Lep.

Radialní pole dosti ostře za-
končené.

Temná páska u © na konci
křídel počíná za koncem pole
radiálního a nedotýká se třetí-
ho pole kubitálního. © dosud
neznám.

Radialní pole tupě končící.

Temná páska u © na konci
křídel mnohem širší, zaujímajíc
konec pole radiálního a vnika-
jíc poněkud do třetího pole ku-
bitálního. U S jest páska ještě
širší, zatemňujíc polovinu pole

radiálního a třetího kubitálního.

Zadeček skoro netečkován, Zadeček u © sice roztrouše-

nelesklý ně, ale dosti hrubě tečkován,
lesklý; u ©* skoro netečkován,
jen vespod lesklý.
Velikost 25—30 cm. Velikost 18— 25 cm.

Mimo to u M. brunnea KL. není přesunutý segment na konci
horizontální části uprostřed tak vyhrotěn jako u M. barbara

Lep. a aspoň zadní stehna bývají tmavě zbarvená.

3. M.extranea W.F. Kirby rozezná se od obou předešlých
druhů svým tmavým zbarvením křídel i těla. Jest to druh náležející
vlastně již k oblasti aethiopské a pronikající až do jižní Arabie.
Synonymie tohoto druhu není dosud přesně stanovena. Popsán byl
původně W. F. Kirbym z ostrova Sokotory. Odtud a z jižní Arabie
uvádí ho i F. F. Kohl (Denkschr. d. math.-nat. KI. d. K. Akad. d.

Wissensch. Wien 1907, p. 92), který není si jist, zda Mygnimia
vindex Sm. (a Gerstaecker) jest druh totožný. Dle R. Lucase ©
(Thierwelt Ost-Afr. IV. Hymen. Pomp. 1898, p. 70) má býti Myg- 2
nimia vindex Sm. shodna s druhem Salius verendus ©
Kohl (Ann. d. k. k. Nat. Hofmus. in Wien, 1894, p. 313). Konečně
Dalla Torre v Catal. Iymen. VII. p. 223 překřtil M.extranea
W. F. Kirby na Salius extravasgans D. T, jelikož již dříve. ©
popsán byl Salius (Calicurgus) extraneus Lep. ;

Konečně třeba upozorniti, že Mygnimia glabrata Kl,-
kterou Dalla Torre v Catal. Hymen. VIII. p. 227 uvádí z Arabie,
popsána byla z Nubie (Ambukohl) a náleží tudíž již k aethiopské
oblasti a že Hemipepsis holosericea Costa, dle vyobra-
zení soudě, určitě není M y g ni mia, nýbrž pravděpodobně C r y p-
tochilus.

Beitráge zur Kenntnis der paláarktischen Psammno-
chariden (Hym.)

II. Mygnimia Shuck.

Diese Gattung wurde lange nur fiir eine blosse Untergattung
der friiheren Gattung Salius Fab. gehalten und zwar haupt-
sáchlich infolge der Ungewissheit der genauen Begrenzung gegen- |
iber den ibrigen verwandten Gattungen. In meiner Arbeit in den. ©
»Verh. zool-bot. Ges.«, Wien 1912, habe ich dieselbe als eine selb- :
stándige Gattung von anderen Gruppen der friůiheren Salius o
Fab. abgetrennt, wobei als Hauptmerkmal die typiche Form der
Kubitalzellen angefihrt wurde. a

Es wird jedoch zweckmássig sein, bereits hier die Teilung ©
der friheren Gattung Salius Fab. nochmals zu besprechen, ob-
wohl diese Sache eher die Gattung Chyphononyx Dahlb. be-
trifit, da dadurch genauer begriůindet werden kann, warum My g-
nimia Shuck. auch nach dem strengen systematischen MaBstabe
fir eine gute Gattung gehalten werden kann. In den friiheren Sa- —
lius Fab. wurden mehrere heterogene Gruppen gestellt, welche ich
in der zitierten Arbeit in die Gattungen Mygnimia Shuck.
Chyphononyx Dahlb., Cryptochilus Panz. (anstatt der
práokkupierten Bennenung Salius), Prionocnemis Schiddte. ©
und Calicurgus Lep. zerteilt habe. Auf Grund von grossem Ma- © č:
teriale bin ich seitdem zur Úberzeugung gelangt, dass in die Gattung

i V
4 dě 0

= seite der Hintertarsen charakterisiert sind. Diese Arteů bildeten die

bisherigen Gattungen Cryptochilus Panz. uad Chyphono-
ny x Dahlb. Die letztgenannte Gattung hat jedoch keine generiche

= Berichtigung, da ausser dem besagten Merkmaie auch die Be-

č zahnung der Klauen keine feste Grenze gegen Cryptochilus

A - Panz. bildet und der von W. A. Schulz angefiihrte Fall der Ver-

- schiedenheit von Klauenbezahnung je nach dem Geschlechte keine
einzeln stehende Ausnahme ist. Dagegen bildet das Fehlen der
"Behaarung des mánlichen Hintertarsen einen weiteren Grund fiir
die Abtrennung der Gattungen Mygnimia, Prionocnemis
-und Calicurgus. Die Gattung My gnimia Shuck. ist ausser-

r -dem durch eine abgerundete Platte, welche gewóhnlich fast den

ganzen Pulvillus bedeckt, sowie durch einen Makel in der ersten

: © Diskoidalzelle charakterisiert. Fine áhnlich geformte Flůgelnervatur

In die paláarktische Region reichen nur einige wenige Arten
und zwar die Gattungs-Type M. barbara Lep., dié von dieser
- Art bis jetzt wenig unterschiedene M. brunnea Kl. und endlich
M. extranea Kirby.

1. M. barbara Lep. ist aus Sizilien, Siidspanien, Marokko,

- Algerien und Tunesien, d. i. aus dem westlichen Mittelmeergebiete

bekannt. Als Synonym gehórt hierher wahrscheinlich M. lutei-

pennis Dahl. (Salius hemipepticus D. T..

2. M. brunnea KL ist der vorigen Art.sehr áhnlich, kommt
-aber in dem čstlichen Mittelmeergebiete vor (Syrien, Cypern —

meine Sammlung). Beide Arten lassen sich folgendermassén unter-

scheiden:

M. brunnea K. M. barbara Lep.
Die Radialzelle endet ziemlich Die Radialzelle endet stumpi.
spitz.
Das dunkle Band (©) an der Das dunkle Band an der

Flůgelspitze fángt hinter dem © Fliegelspitze (©) ist viel brei-
Ende der Radialzelle an und be- ter, das Ende der Radialzelle
riůihrt die dritte Kubitalzelle einnehmend und teilweise in die

- nicht. G bis jetzt unbekannt. dritte Kubitalzelle eindringend.

Bei dem G ist dieses Ban
noch viel breiter. bs
Abdomen fast punktlos, matt. Abdomen (©) zerstreut, je-
doch ziemlich grob punktiert,
glánzend; (G) fast punktlos, nur
unten glánzend.
25—30 cm. 1825 "c

Ausserdem ist bei M. brunnmnea KI. das Medialsegment am
Ende des horizontalen Teiles in der Mitte schwácher zugespitzt als.
bei M. barbara Lep. und mindestens die hintersten Schenckel
sind dunkel gefárbt. :

3. M. extranea W. F. Kirby ist durch die schwarzen Fligel
von beiden vorderen Arten leicht zu unterscheiden. Dieselbe ist
eigentlich eine aethiopische Art, welche nur in Sůdarabien eindringt.
Die Synonymie bleibt bis jetzt im Unklaren. Zuert wurde diese Art

vom W. F. Kirby von der Insel Sokotra beschrieben, spáter wurde
sie auch noch in Siidarabien gefunden (F. F. Kohl: Denkschr. d.

Akad. d. Wissensch., Wien 1907 p. 92.). Es ist moglich, dass diese

Art mit Mygnimia windex Sm. identisch ist. Nach R. Lucas © B:
(Thierwelt Ost-Afr. IV. Pompil. 1898, p. 70) soll jedoch M. vindex -©

Sm. mit Salius verendus Kohl ibereinstimmen und endlich
hat Dalla Torre (Catal. Hymen. VIII., p. 223) fir M. extranea

Kirby eine neue Bennenung Salius extra v 2 c'a1s*BDiě ge- ba

schaffen, weil bereits friiher ein Salius (Calicurgus)extraneus
Lep. beschrieben wurde.

Schliesslich wird darauf aufmerksam gemacht, dass M. gla-
brata KL, welche Art Dalla Torre (Catal. Hymen. VIII., p. 227)
aus Arabien anfiihrt, richtig in Nubien (Ambukohl) vorkommt und
deshalb eine aethiopische Art ist und weiter, dass Hemipepsis
holosericea Costa der Abbildung nach sicher keine My gni-
mia ist, sondern wahrscheinlich ein Cryptochilus.

VZÁCNÍ BROUCI ZE STŘEDNICH ČECH

ZA ROK 1913 a 1914.
Prof. J. Roubal, Příbram.

Syntomium alaeum Mill. dosti často ve vlhkých hájích listna-
tých, na př. ve Hvězdě 1. června 1914.

Ouedius brevicornis Thoms. žije na Berounsku v dutých listna-
tých stromech, pod jich korou, ve vlhkém trouchu jich kořenů a
kmenů — vždy ve vlhku bez jakéhokoli vztahu k mikrokakaverni-
- kolním obratlovcům; našel jsem ho na př. v buku při zemi v červnu
r. 1909, v dutém jilmu v červnu 1910, v hnijících houbách na jilmu
v červnu 1913, pod korou lípy v dubnu 1914.

Tachinus subterraneus L. ve společnosti Atheta marcida Er.,

picipenmis Mannh., subtilis Scriba, Čatops nigrita Er. na čerstvě
stažené kůži srnčí 8. dubna 1914.
Stichoglossa semirufa Er. Vysoce vzácného tohoto interes-
-santního a překrásného Staphylinida isem našel 8. dubna 1914 na *'
Hořovicku jakožto člena význačné biocoenosy našich listnatých
-hájů pahorkatin teplé oblasti středních Čech; zmíněný terén jest
mimo to i karakterisován dosti hlubokými údolími s potůčky, tam
ponechávanými pařezy a původním podrostem křovin i jiných
rostlin.

Stichoglossa semirufa Er. dosavad známa z Alžíru, Tunisu, již.
Francie, Italie, Kréty, Anglie, Nizozemska, Dánska, záp. Německa,
Rakous, Štýrska, Korutan a Moravy. Můj exemplář jest a jest
-to nový rod naší zvířeny. Lasius fuliginosus poblíž nikde nebyl.

-© Plectophloeus Erichsoni Aubé. Našel jsem ho s předešlým za
týchž okolností.

Amauronyx Márkeli Aubé. 1 ex. jsem našel pod mechem mimo
mravence ve IHvězdě 1. června 1914.

Tyrus mucronatus Panz. 3 ex. jsem našel na Hořovicku dne 8.
června 1914 mezi mravenci Lasius fuliginosus. Žije výhradně u
mravenců, tedy určitě neplatí Wasmanova poznámka v jeho »Kri-
tisches Verzeichnis, 10l«, že je to »kein Ameisengast«. Sbírával
jsem jej často, jednak u Formica rufa, jednak u Lasius fuliginosus
na více lokalitách v Čechách, ve Slezsku, v Rusku, v Alpách.

Euthiconnus conicicollis Fairm. jsem našel u Lasius brunneus
na Berounsku 30. května 1914. Dosavadní naleziště tohoto z nej-
řidších palaearktických brouků vůbec bylo od 2 let známo u nás
den z Budějovicka (Čas. 1913, 150.).

Colon latum Kr. v opadlém listí na Dobříšsku, u Rožmitálu.

Ptenidium Gressneri Er. jest stálou komponentou zvířeny list-
-natých chlumů a jich údolí na Dobříšsku, v hnijícím listí a zetlelém
dříví.

s 33

českou faunu. :
Thymalus limbatus F. Dosud znám jen z hornatých kraiin «
Cat. 1906 píše II. E. Mont), u nás na př. ze Šumavy. Letos jsem
ho našel na Křivoklátě.
Cryptophagus umbratus Er. Jeden z nejřidších druhů toh

Stichoglossa za hořejších Skolnoští.
My cobopaets fulvicollis F. P jsem 8. dubna letos pod pol

je v létě a jen na topolech.
Elater Megerlei Lac. našel p. zdr. rada dr. Jelínek na Dobří bs
v červnu 1913 na zemi s lípou.

ho na javoru.
paci lonsicollis Muls. = p a Milína n modřín

cích středních = porůznu ke: K večeru vylézá na rostlin
Jest stálým průvodcem formace Allium ursinum.

| LEMONIA TARAXACI V. W.
= Hynek Albrecht.

shledáváme, že v každé jest řečený bourovec uváděn jako vzácm
a jest tomu skutečně tak, proto vím, že u každého našince těší se
dokonalé vážnosti. Seznámil jsem se s ním na jedné ze svý
exkursí, které každoročně podnikám na Českomoravskou vysočit

ve v r. 1906, snad jen čirou náhodou. Získal jsem totiž ku roz-
: svě z bi hlídače Za M = jsem, jak

jež připomínaly malé housenky Macr. rubi, které ovšem v té době
jako malé nevyspělé v přírodě se nevyskytují; také hned jsem
viděl mezi nimi podstatný rozdíl. Tázal jsem se, pamatuje-li se
= snad ještě, na jaké rostlině je nalezl a tu mi sdělil, že na mlíčí, iak
tuto květinu lid nazývá, ukázav na ni; bylo to Taraxacum offici-
ale. Že mám před sebou vzácnou věc, seznal jsem ihned a vyptav
se dopodrobna na všechny okolnosti, odebral jsem se na označená
© místa. Podotýkám, že den byl velmi pěkný, slunný a panovalo
úplné bezvětří, jak málokdy se na Českomoravské vysočině stává
a má sběratelská horlivost neznala překážek; proto chutě jal jsem

sáhl jsem po Jouklově a acu a čaje zevrubného popisu zjistil že
jsou to housenky Lem. taraxaci, iak později Joukl sám mi potvrdil,
k: posl! m mu m 3 1 z o však právě =

-se snažil, nemohl jsem docíliti, neboť chov jeho není tak snadný,

- Jak by se snad myslilo. Proto rád uvádím způsob, jak se při pěstění
© zachovati a čeho nutně dbáti. Prohlašuji předem, že chov jeho
v houseníku dřevěném v podobě klícky se naprosto nehodí, byť se
docílilo dokonalé vyspělosti housenky. Tato sice nejsouc vyrušo-

rá Amd: ak E, Conte : *

vána velmi dobře předloženou jí potravu žere, avšak počne-li jevit © :
nepokoj před kuklením, třeba se zachovati obezřele, má-li z chovu S
býti zdatný motýl. K tomu účelu opatří se květináč hliněný v prů- a: v
měru as 20 cm, menší však nikoliv, neboť jedná se o dostatečné — i
místo pro milého nám zajatce, a vsadí se do něho Taraxacum je
i s kořenem, země vybéře se čistá, bez veškerých zbytků hnojiva
anebo jiných odpadků, na kterých se časem usazuje plíseň, která
se pak šíří i na kukly, které majíce průduchy plísní ucpány
hynou. Je proto nejlépe čistou zemi mísiti s pískem a sice na polo-
vinu. Do prostřed květináče zabodne se dřívko silné as jako tužka,
15—20 cm, na povrch vyčnívající a na toto pak navlékne se pytlí-
ček podoby kornoutku ze zeleného týlu ušitý a kolem okraje květi-
náče se provázkem zaváže. Upozorňuji, že země nesmí se příliš ©
vlhčiti a také nesmí býti suchá; vlhčení květináče ze spodu, ti
miskou, se nehodí, poněvadž housenky se kuklící zalézají dosti hlu-————© k
boko do země, až 15 cm, a tu přirozeno, jsou-li tak blízko dna kvě-
tináče, nemírně vlhčeny hynou, jak se několikráte stalo mně. Po-
zorujeme-li snahu housenek se kukliti, tu housenky na chvíli od-
straníme z květináče, zemi od trusu jejich pečlivě očistíme a mírně
nožíkem načechráme, nebo způsobem tímto usnadníme značně — s
housenkám možnost zalézti do země, načež květináč opět se týlo- © Bé:
vým poklopem opatří a ováže a ponechá na čerstvém vzduchu ©
před přímými paprsky slunečními však chráněném. Nejlépe se hodí
k tomu polostinné a klidné místo v zahrádce, kde máme též mož- és dž
nost je přehlížeti, aby se nedostali k nim mravenci a p. Housenka ©
kuklí se za 5—7 dní v hlíně nebo zemi v jakémsi zámotku ze země. —©—©—©—
slepeném, zaujímajíc polohu šikmou, kukla jest barvy leskle rudo- ©
hnědé a poměrně vůči velkosti housenky malá. Za 12 dní po za-
lezení housenek učiníme prohlídku květináče, opatrně zemi vy-
sypeme, kukly vybéřeme a prohlédneme, jsou-li zdravé, načež je.

opět dáme do květináče, ale na povrch. Činím to tak, že na po-

vrchu květináče v zemi vyhrabu mělké jamky, v nichž kukly uložím © ©
a čerstvým mechem přikryji; vím, že v přírodě jest tomu jinak, E
i já byl téhož názoru, kukly v“zemi po celou dobu až do jejich. ©
líhnutí ponechati, avšak opatření toto není zbytečno, nebo docílíme

tím předně toho, že máme přehled o stavu jejich a můžeme též
mnohou nehodu včas odvrátiti, jako plíseň, též i vlhčení, připomí-
nám opět mírné, jest lépe proveditelno a pak konečně, jsou-li me-

chem ukryty, iest to podobné, jako když jsou zalezlé v zemi. Čas
od času asi třikrát do měsíce kukly se přehlédnou a nahodilé ne-
dostatky odstraní, při čemž týlový poklop se může odstraniti, kvě-
tináč postavíme do houseníku (klícky), aby v případě líhnutí se
motýlů v nahodilé naší nepřítomnosti jsme o ně nepřišli. Motýlové
líhnou se pak po celý srpen; mýlil se tudíž zesnulý můj přítel Joukl,
uváděje říjen jako dobu jeho se líhnutí, nebo s určitostí mohu říci,
že v říjnu již po nich není ani památky. Každým rokem podařilo se
mi získati několik housenek a kukel, letos na př. mám 5 kukel, jež
určeny jsou zjistiti faktum, v jakém stadiu Lem. taraxaci přezimuje,
zda snad v podobě vajíček či malých, ještě týž rok vylíhnutých
© housenek, což dosud nemohl jsem ziistiti. Pravděpodobno as bude,
-že vajíčka samičkou nakladená, jak u podobného mu druhu Lem.
dumi, v chráněných a krytých místech přezimují.

Některý rok se vyskytla Lem. Taraxaci na Českomoravské vy-
- sočině v hojném množství; tak zvláště bohatým na ně byl rok 1911,

kdy v Popelíně, Počátkách a Horní Cerekvi nalezl jsem jich v hoj-
-ném počtu ráno pod svítilnami staničními, žel, že jen samé G, neboť
marně pídil jsem se po samičkách; nenalezl jsem ani jedinou. Na
líhnutí motýlů nemá tak jako u druhů jiných vliv studené nebo teplé
počasí, líhnou se v srpnu s obdivuhodnou přesností; rovněž shledal
jsem, že poletujícím samečkům nevadí chladno, neboť poletovali
-čile za večera dosti chladného — bylo 5" C.

Zbývá mi zmíniti se ještě o místech, kde vzácný tento bourovec
-se zdržuje a tu dle svých zkušeností sdílím, že nalezl jsem jeji vždy
"na místech výše položených, nikdy však v rovinách, ač připouštím
možnost, že mohl být i zde nalezen, ale byl to případ jistě ojedinělý.
Domovem jest jest Českomoravská vysočina, kde možno je každo-
„ročně jej od Jindřichova Hradce počínaje téměř až ku Jihlavě na-
lézti v květnu, po případě i v červnu (míním totiž housenky).
Od popisu motýle, jakož i housenek upouštím, jelikož jest dobře
v Jouklově díle vystižen, neboť snahou mou bylo uvésti ve známost
místo, kde se zdržuje a způsob jeho vypěstování z housenek.

ÚMRTÍ. VŘ

Dne 24. května opustil nás v 75. roce. věku svého pan cís. © ©
rada Ferdinand Veselý, který byl členem naší Společnosti od ©
sama začátku a náležel k její zakladatelům. Od svého pobytu —
v Mezilesí zabýval se sbíráním motýlů i brouků, ve kterémž oboru ©
získal si značných zkušeností a nahromadil obsáhlé sbírky. Spo-
lečnost po deset let měla v něm vzorného funkcionáře a přesného —
pokladníka. Přes to, že býval častěji churav, byl povahy milé a na :
schůzkách našich jedním, kdo pomáhají udržovati soulad. Budeme ©
vždy k němu laskavou vzpomínkou se vracet. © gc:

Dr. Jindřich Veselý. (Poslední vzpomínka od Dra F. J. Ram- ©
bouska.) Dne 22. května t. r. dotrpěl po delší trapné nemoci v ne-
mocnici Meranské kustos naší Společnosti, Dr. Jindřich Veselý.

Narodil se dne 21. dubna 1889 na Malé straně. Otec jeho, pan
Hynek Veselý, měšťan pražský a majitel mlýnu na Velkopřevor-
ském náměstí, jsa nadšeným ctitelem věd přírodních, vždy si přával,
aby některý z jeho synů věnoval se tomuto studiu. Bohužel, ne- ©

ologickou stanici v Terstu, procestoval sev. Italii, s otcem byl
přednějších městech Německa, Francie a v Londýně.
ed po DOSP ÝCH studiích obsáhlou disertační »Ovo-

n
o

: om místě české s
še js Jeho sbírky a fond k nim zůstanou nám trvalou památkou na
-našeho zvěčnělého kustoda.

-Čest budiž jeho památce!

ž Bedřich Žežula, účetní oficiál král. hl. města Prahy, náležel
© k mladým obětem smrti kosící tento měsíc v našich řadách. Zemřel
-náhle po dlouhém utrpení dne 3. června v 33. roce věku svého. Již
od svého mládí Inul ke vědám přírodním a už z domu naučil se
za zabývati se studlem motýlů a později akvaristikou. Členem Spo-
lečnosti byl od r. 1905. Přispíval také do asehy časopisu, Činněj-

ším však byl na poli akvaristickém, kde nejen prakticky snažil se z

method známých využíti, ale sám pilně pozoroval a nové methody
nalézal. Byl povah přímých a všemu dobrému oddaných. Kroužek

Vallisneria ztrácí v něm svého zakladatele. I my chovati Oe je

v milé paměti jeho poutavé přednášky.

LITERATURA.

Dr. L. Melichar: Entomologická cesta na Kavkaz.

v r. 1912, (Věstník Klubu Přírodověd. v Prostějově za r. 1913,—©—©©

r. XVI)
Autor když uvedl hlavní cesty, které před ním byly na Kav-

kaz podniknuty a vypočetl důležité potřeby cestovní, přikročuje

k vlastnímu líčení své cesty. Cestu podnikl z Vídně v květnu
r. 1912. Zdržel se v Kijevě, kde za dalšího společníka nalezl
známého broukaře prof. J. Roubala. V okolí Kijeva hlavně se
zdarem prosíval. Po 14denním pobytu odjeli odtud oba páni na
Kavkaz a sice do Kislovodska, místa známého léčebnými pra-
meny. Zde bylo intensivně sbíráno. Skvělý výsledek mělo hlavně
sbírání v okolí Berezovky, v lázeňském parku, kde chycen ze-

jména první Enoploderus sanguineus, a vhorách jižněod —

Kislovodska. Na hoře Mašuku byla kořist tak hojná, že nestačily
ani všechny s sebou vzaté láhvičky kořist pobrati. 12./VÍ. jeli pp.
dále překrásnou divokou krajinou, obývanou zbytky slavných
Čerkesů, až do Teberdy. Odtud konány četné výlety do údolí
Hadži-bi, Erchi a do údolí Jeleního. Chytána zde celá řada pře-
vzácných endemitů, mezi jinými též Pachycarabus vincens,
Koónigi a j. V blízkých údolích bylo nejen mnoho věcí antho-
philních, ale i mnoho pod kamením a v prosevu. Zejména na-
lezen zde Dr. Melicharem nový rod Micromalium Melichar..

Odtud podniknut též několikadenní výlet na Pereval, Kluchorský. s

průsmyk. Zde byla velmi bohatá a vzácná kořist, na př. Ce-
chenus euxinus, Celá řada vzácných Carabidů, také nový
druh Kytorrhinus pectinicornis Melichar. Jezero na Pe-
revalu bylo ještě zamrzlé. 5./VII. návrat z Teberdy domů. Po.
cestě ještě mnoho sbíráno, hlavně pod kamením. Ze stanice Ne-
vinnomyskaje vlakem do Kijeva a odtud domů. Cesta z Teberdy

éb

vidně trvala 7 dní — Článek psán je velmi poutavě a zá-

JUSt. Leo Heyrovský.

DROBNOSTI.

: =Bibloplechis tenebrosus Reitt. jest sí ve „Fauna Ger-
anica“ Reitterem jako v Čechách Drem Skalitzkým zjištěný.
Týž nalezen byl též mnou v náplavu v Toušeni, takže o výskytu
jeho v Čechách nelze pochybovati. Dr. Lokay.

-Změna iména. Roku 1913 popsal jsem v Supplementa entomo-
logica No. 2. 1. Juni 1913, p. 117, nový rod podčeledi Neoperlinae
"pode jménem Formosina. Leč jméno toto jest preokkupováno
s Th. Beckerem (Chloropidae, Eine monographische Studie III., Th.
Die Indo-Australische Regio. Ann. Nat. Hung. IX. 1911, p. 78). Na-
ovrhuji tedy znění obdobné rodu Javanita;, k němuž jest nový rod
i. | neiblíže příbuzen, totiž: For mosita. Klapálek.

Jan Obenberger.

1. Agrilus Marguardti 7. sp.

Délka: 11—131, mm. Povrch je černý, slabě fialově lesklý,
© matný, spodek jest kovově modrý, lesklý. Čelo jest modrotfialové
-nebo červenofialové (snad charakter sexuelní?), hluboce po-
© délně vtisklé; uprostřed jest velmi zřetelný, příčně ležící vtisk;
pt: před tímto vtiskem, před středem za ústy, leží po obou stranách
-© střední čáry malá, ale přece velmi zřetelná, hrbolkovitá zvýšenina.
: „Následkem toho jest čelo silně nerovné; všecky tyto vtisky a
- hrbolky jsou uloženy ve formě kříže. Tykadla jsou dlouhá, ze-
lenavá, zlatě lesklá, štíhlá. Jednotlivé články jsou silně prodlou-

* AGRILI GENERIS SPECIERUM NOVARUM DIAGNOSES.

„

P ZK

někud štíhlejší než článek předchozí; následující Čánky jsoul ee

trojúhlé; ku konci stávají se menšími; poslední článek je na konci sa
zaokrouhlený. Stít jest asi dvakráte širší než delší, do zadu da- —
leko více než ku předu zůžen, od středu ku přídě téměř rovno-

běžný. Ve středu, na plošině, leží zřetelný, ne příliš hluboký po-
délný vtisk; na stranách, za předními rohy, na skloněné části
štítové, leží okrouhlý, zřetelný vtisk, který se fialově leskne a —

v němž lze pozorovati neobyčejně jemné, hedvábitě bílé, téměř. -©
nezřetelné opýření. Plošina štítová jest pokud horizontální roviny ©

se týče, dosti rovná; strany však se náhle, prudce sklánějí. V zad-
ních rozích štítových není žádného žebérka; struktura pozůstává
z příčně uložených vrásek; tyto jsou uprostřed, za předním kra-
jem štítovým vyloženě příčné; u základny štítové se poněkud ©
prohýbají k vnější straně; v předních rozích štítových staví se -

vrásky šikmo. Zadní rohy štítové jsou zaokrouhlené. Štítek jest : :

silně příčný, asi dvakráte širší než dlouhý, hluboce příčně vtisklý;
za předním krajem jeho leží velmi jemné přímé žebérko. Krovky
jsou matné, hedvábitě lesklé, na plošině úplně rovné, na stranách
náhle přehnuté a prudce se sklánějící. Konce jsou jednotlivě za- ©

okrouhleny a jemně ostře zoubkovány. Za rameny jsou krovky B

zřetelně vtisklé. Spodek jest modrý, silně lesklý, spoře, jemně a

krátce bíle opýřený. Nohy jsou modré, lesklé. První článek zad- © z
ních tarsů jest tak dlouhý jako následující články dohromady. jd

Drápky tarsální jsou ozubené.

Druh tento obdržel jsem k determinaci mezi jinými Bupres- i:

tidy od drážďanské firmy Dr. Staudinger « Bang-Haas. Druh
tento pochází z Číny (Kian-Si); dovolil jsem si jej pojmenovati
k poctě pana Marguardta v Drážďanech. Jest to druh už svou
velikostí,. jemnou strukturou, barvou a formou velmi nápadný a.
liší se značně od druhů v Evropě a přilehlé Asii žijících. Jeho
systematické postavení nelze ještě dnes dosti přesně určiti, ježto

fauna čínská jest dnes dosud naprosto nedostatečně známa. Jistě ©-
se zde najde celá řada nových forem, jež budou tvořiti přechody

mez tímto nápadným druhem a druhy sibiřskými a turkestan-
skými. Ze známých druhů podobá se tomuto druhu velmi ná-
padně druh Agr. splendidicollis Frm, jenž napodobuje

úplně jeho postavu a formu; liší se ovšem značně barvou (má ©

purpurový štít a modré krovky) a strukturou.

„2 Agrilus graptelytrus n. sp.
Délka: 8 mm. Černofialový, s modrým leskem. Spodek jest

swr

= ? nované, dosti rovné, na temeni leží podélná. vtisklá rýha; povrch
-© čela jest spoře a krátce opýřen žlutým, jemným, směrem k ústům
- obráceným opýřením. Epistom jest široce, ploše vykrojen. Struk-

ž tura čelní pozůstává ze šupinkovitých, příčných, plochých vrásek;
tyto přecházejí na temeni v systém podélných vrásek, jež jen

-u očí jsou poněkud prohnuty. Mezi těmito vráskami neléží žádné

vtisklé body. Tykadla jsou štíhlá, mosazně zelená, jednotlivé
-články jsou počínaje čtvrtým, trojúůhlé. Stít jest asi 1'/kráte

širší než dlouhý, na stranách téměř paralellní, silně válcovitý,
-© uprostřed příčně vrásčitý, dosti neurčitě, podélně vtisklý, na stra-

nách, v předních rozích ploše vmáčklý. V zadních rozích štíto-

-vých leží ohnuté, krátké žebérko, jež jest dosti silně vyvinuto.
- Štítek jest dosti klenutý, příčným žebérkem opatřený. Krovky
jsou dosti silné, dosti válcovité, temně černofialové, teprve na
koncích jemně zoubkované. Konce jsou jednotlivě zaokrouhlené.
Krovky jsou všude krátce a jemně, temně opýřené. Mimo toto
temné opýření je na krovkách přítomno ještě jedno, světlé, síro-
žluté, jež tvoří ornamenty mezi temnými chloupky. Všecky tyto
chloupky jsou tenké, nenápadné, dosti řídce rozestaveny. Orna-
menty žlutých chloupků jsou asi takto upraveny: krátce před
koncem krovek leží dosti široká, příčná páska; před touto jedna
tenčí, silně vlnitá; před touto celý systém jednotlivých skvrn, jež
řadí se podél švu a zároveň i v neurčité příčné pásky. Spodek
jest zlatovější a lesklejší. První článek zadních tarsů jest kratší
než ostatní následující články dohromady. Drápky jsou ozu-
beny.

Druh tento upomíná svým tomentem i barvou dosti značně
na Coroebus rubi F. nebo na Coroebus delicatus Kerr.
z Číny; jest svou postavou, dosti zavalitou i svým dosti nezvyk-
lým opýřením velmi nápadný. Je mi znám jen jeden exemplár
tohoto druhu, jenž se nachází v mé sbírce s lokalitou: China:
Tonkin; Phu-long-thuan.

Systematické postavení druhu tohoto je prozatím neurčité.
S ostatními čínskými druhy nezdá se míti mnoho společného;
spíše jeví jisté vztahy k některým druhům exotickým.

3. Agrilus Nonfriedi z. sp.
Délka: 85 mm. Temně modrý, dosti matný, hedvábitě issklý. |
Upomíná velmi značně na druh A. elongatus F. z Evropy. ©

Čelo jest zelenomodré, jemně, řídce žlutě opýřené; struktura Řeč
jeho sestává z příčných vrásek; tyto přeměňují se na temeni —
v příčné vrásky. Témě jest opatřeno podélnou rýhou. Tykadla
jsou mosazně zelená, dosti štíhlá, druhý článek jest delší asi-
nější než třetí. Štít jest asi 1'/;kráte širší než delší, krátce za ©
přídí nejširší, odtud do zadu dostí silně, do předu mírně zúžen. ©

Zadní rohy jsou ostře pravoúhlé. Uprostřed nachází se mělká

„podélná brázda, na stranách, za středem nachází se zřetelný, —
dosti obsáhlý, neurčitě ohraničený vtisk. Struktura pozůstává na ©
- plošině z příčných, dosti hustě (hustěji než u elongatus F.!) ©
sestavených příčných vrásek, jichž plošina jest příčně cha- py
grinována ve směru vrásky (tedy příčně). V zadních rozích ©

leží tupé, špatně ohraničené, nezřetelně vystupující žebérko, jež
jest krátké a ne příliš nápadné. (Na jednom exempláru jest vů-

bec ztěží patrné — snad též chybívá vůbec.) Štítek jest opa- ©

třen příčným žebérkem. Krovky jsou podobné oněm druhu elon- k

gatus F., na plošině dosti zploštělé, ku stranám silněji skloněné,

na špičce jednotlivě zaokrouhlené a velmi jemně zoubkované. ý
Spodek jest lesklý, poslední ventrální segment jest hluboce vy-

krojený a opatřený podélnou rýhou. Nohy jsou modravé; první

tarsální článek zadního páru jest kratší než ostatní následující

články dohromady. Drápky jsou široce ozubené.
Dva kusy tohoto druhu nalézají se v mé sbírce s udáním:

China: Kiautschou. Pocházejí ze sbírky pana Nonfrieda v Ra-

kovníce, jemuž k poctě dovoluji si druh tento nazvati.

Druh tento patří do blízkého příbuzenstva s naším elonga-.
tus F. a tvoří zároveň přechod k některým jiným čínským dru- ©

hům.
4. Agrilus niveosignatus 2. sp. (K. Daniel in Coll.)

Délka: 6 mm. Leskle měďový, všude velmi krásně, krátce,

hedvábitě, bíle opýřen. Čelo jest velmi hustě a jemně bíle opý-
řeno. Toto opýření je tak husté, že nelze pod ním stanoviti struk-

turu čelní; jest růžicovitě sestaveno; jednotlivé chloupky směřují

od středu ku stranám. Epistom je ploše vykrojen. Témě jest. :

neopýřeno; zde jsou vrásky podélně sestaveny a přecházejí též

tu i tam v tečky, jež též mezi nimi lze rozeznati. Tykadla
-jsou krátká, zlatová. Štít jest vpředu velmi jemně ovrouben,
9 -dvakráte tak široký jak dlouhý, asi uprostřed délky nejširší, k zá-
K © kladně více než ku přední straně zúžený, všude jemně, přilehle
- opýřený; opýření je tak husté, že ztěží jest patrna struktura ští-
tová pod ním. Na plošině jsou dva příčné, ne příliš zřetelné vti-

- Jsky; též podélná střední rýha není příliš hluboká. Na stranách
© v předu, za předním okrajem leží zřetelný, okrouhlý vtisk. Tento
-vtísk a nejblíže ležící část štítového okraje s výjimkou dosti sil-

- ného, prohnutého, krátkého žebérka v zadních rozích jsou široce
-bíle opýřeny hustým, přilehlým vatovitým tomentem. Podobně
opýřena jest i střední brázdička na štítě. "oto husté, lesknoucí
se, nádherné opýření odráží se neobyčejně zřetelně od opýření
ostatního těla a jest tudíž velmi nápadné. Krovky jsou- válco-
vité, na konci jednotlivě zaokrouhlené a velmi jemně ozubené,
všude velmi jemně přilehle opýřené; podél švu probíhají dvě (po
každé straně jedna) hustě opýřené, dosti široké pásky; jich opý-
-ření je totožné s oním stran štítových. Štítek jest klenutý, s příč-
-ným žebérkem. Spodek jest bíle opýřený, toto opýření jest na
stranách hustší a soustřeďuje se tu v kompaktní, vatovitý toment.

A -© Nohy jsou měďově lesklé. Jest to nejkrásnější Agrilus palae-
©- arktické fauny. Jeho zbarvení a forma i neobvykle husté, krásné
č: opýření činí jej velmi nápadným.

Náleží do téhož příbuzenstva jako Agr. Vaucheri Ab,
Uhágoni Ab., Chionochaetus Obenb., Pubiventris Bed,
Limoniastri Mars, Hispanicus Obenb., Croceivestis
-© Mars, Baobdil Obenb. etc. etc.
a Habituelně podobá se dosti druhu Croceivestis Mars., ale
-© liší se bělostným, daleko hustší m opýřením, strukturou štítu a p.
s; Eo Drnh tento pochází z Hauserových sběrů v Turkestaně a Buchaře.
-V četných sbírkách trčí pod jménem „Croceivestis K. Dan.,
pod kterýmžto jménem ale dosud nebyl nikde popsán.
Zabajkalsko: Oasa Repetek.
„ 5. Agrilus beduinus 7. sp.
Délka: 11'5 mm.
Velmi nápadný, krásný druh z příbuzenstva A gr. Vaucheri
Ab. Temně mosazně hnědý, lesklý. Opýření jest běložluté. Postava
ř 2 -Jest velmi silná, robustní, válcovitá. Čelo jest uprostřed příčně

vtisklé. Tento vtisk jest v předu omezen dvěma nízkými hrbol- Ý
kovitými zdviženinami. Na temeni leží hluboká podélná brázda.
Opýření čela jest žlutavé; jest růžicovitě rozloženo a výohě
ze dvou bodů na čele u oněch hrbolkovitých zdviženin; jest velmi ©
husté. (U Vaucheri jednoduché, řídké); pod tímto opýřením jest
čelo šikmo vrásčité; též ony vrásky, jež směřují k temeni, jsou ©
šikmé, (u Vaucheri jest struktura čelní příčná, struktura temenní ©
podélná, mezery jsou tam chagrinovány). Mezery vrásek na temeni ©
jsou hladké a lesklé. Štít je dvakráte tak široký jako dlouhý, ©
klenutý, válcovitý, na stranách (s výjimkou žebérka) hustě a dosti
dlouze žlutobíle opýřený. (U Vaucheri jest leskle bílé, velmi ©
jemné opýření štítové skoro nezřetelné; štít jest zde v předu příčně
vtisklý). Struktura pozůstává zde z příčných, dosti silných vrásek.
Štítek je příčný, klenutý, příčným žebérkem opatřený. Krovky ©
jsou robustní; po obou stranách švu leží opýřená páska, jež jest
ale daleko hustší a zřetelnější než u Vaucheri Ab. a jejíž
spodek jest do roviny krovek poněkud vmáčklý. Spodek jest
rovněž tak jako přečnívající strany zadku hustě, krátce, bíle
opýřen. Na stranách zadku tvoří tento toment skvrny, ježto se —
zde hustěji nahromaďuje. (Opýření u Vaucheri je na spodku ©
uniformní!) Nohy rovněž tak jako tykadla jsou temně mosazně
lesklé. 5
Tento druh patří rovněž do skupiny Croceivestis Mars; ©
jak to největší známý druh této homogenní skupiny v palaearktickém
© okrese.
Alžírská Sahara.

Jediný exemplář druhu tohoto nachází se v mé sbírce.

6. Agrilus brodjaga z. sp.

Délka: 8 mm. Tvarem a postavou dosti podobný druhu R
auricollis Ksw. Dle všeho je nejúže příbuzný .s druhem Ar
peregrinus Ksw. z východní Sibiře. Smaragdově zelený. Šev %
jest černavý. Čelo jest příčně vráskováno, jemně opýřeno. Témě
jest opatřeno dosti nezřetelnou, podélnou brázdičkou; vrásky jsou ©
"zde podélné. Štít jest válcovitý, asi 1*%/;kráte širší než“ delší
zadní rohy jsou ostré a poněkud vyčnívají; strany štítové jsou-
téměř rovnoběžné. Struktura sestává z velmi jemných, uprostřed —
příčně sestavených vrásek. Povrch štítu jest bez patrného opýření. —
V zadních rozích není žádného žebérka, (jež jest přítomno 3

up eregrinus!) Po stranách je štít vtisklý a to dosti hluboce —
© asi jako u druhů auricollis Ksw. nebo betuleti Ratzeb.
-© Krovky jsou podobné formou oněm druhu viridis L., za
-© středem nejširší, jemně vrásčité; na konci jednotlivě, jemně za-
-© okrouhlené a zoubkované. Šev jest temný, hedvábitě lesklý, (zvláště
-© při pohledu se shora); ve dvou třetinách délky, za středem, leží
- těsně při švu dvě kulaté, velmi zřetelné, od temného podkladu
-ostře se odrážející, dlouze opýřené, žluté skvrny. Štítek jest příčný,
- žebérkem opatřený. Spodek jest mosazně lesklý, hustě a krátce
— bíle, zřetelně opýřený. Poslední abdominální segment jest za-
© okrouhlený, celistvý.

: A Od příbuzného druhu peregrinus Ksw. odchylný menší
-© velikostí, nepřítomností žebérka v zadních rozích štítu, postavením
-skvrn atd.

Jest to velmi úhledný druh, jenž svou jemnou strukturou,
= štíhlým tvarem, barvou atd. se lehce rozezná mezi svými
-© příbuznými.

Východní Sibiř: Poamuří.

Auszug:

1. Agrilus Marauardti 7. sp.
© Lánge 11—134; mm. Oberseite schwarz, mit leichtem vio-
—— lettem Glanze, Unterseite blau, glánzend. Die Stirn blau oder
© rotviolet (© ?), mit einer tiefen Mittelrinne; in der Mitte ein sehr
-© deutlicher guerer Eindruck; vor diesem Eindrucke, vor der Mitte,
-© hinter dem Munde befindet sich jederseits der Mittellinie eine
- beulenartige Erhohung. Die Stirn ist also stark uneben; die Ver-
tiefungen und Erhohungen sind kreuzartig gestellt. Fihler lang,
grůnlich mit goldigem Glanze, schlank; einzelne Glieder verlán-
2 gert. Zweites Glied ist nur um wenig lánger als das dritte; das
7 dritte Glied etwas mehr schlank; die folgenden Glieder dreieckig;
-© sie werden nach der Spitze zu kleiner; letztes Glied ist an der
z -© Spitze abgerundet. Der Halsschild ist etwa zweimal so breit
k: -wie lang, nach hinten viel mehr als nach vorne verengt; von der
-© Mitte zum Vorderrande fast parallelseitig. In der Mitte befindet
= sich ein breiter, deutlicher, nicht sehr tiefer Lángseindruck; an
den Seiten, hinter den Vorderecken, auf der decliven Partie be-
findet sich eine rundliche, deutliche Vertiefung, die violett glán-

zend ist und in der eine áusserst feine weissliche Pubeszenz za.
erkennen ist. Die Fláche ist horizontal, ziemlich eben, die Seiten sind —
ziemlich plótzlich schrág decliv. Es ist kein Leistchen vorhanden pen
— die Hinterecken sind einfach. Die Struktur besteht aus gueren
Runzeln; diese sind in der Mitte hinter dem Vorderrande aus- ©
gesprochen guer, nach der Basis zu werden sie mehr rundlich,
nach aussen gebogen; sie stellen sich schrág zu den Vorder-
ecken. Die Hinterecken sind abgerundet Das Schildchen ist. a
stark guer, etwa zweimal so breit wie lang, tief guereingedrůckt,
mit sehr feinen Leistchen hinter dem Vorderrande. Die Flůgel-
decken sind matt, seidenschimmernd schwarz, auf der Fláche ©
vollkommen eben, nach den Seiten zu plótzlich decliv. An den. ©
gesondert abgerundeten Spitzen sind sie- fein, scharf gezáhnelt ©
Neben den Schultern sind sie deutlich eingedrůckt. Unterseite
blau, glánzend, weisslich, sehr fein und spárlich behaart. Beine.
blau, glánzend; erstes Glied der Hintertarsen so lang wie die
folgenden zusammen. Klauen breit gezáhnt. S
Wenige Exemplare, die aus Kiang-si in China Stammen, ©
waren mir von der Firma Dr. Staudinger « Bang-Haas mit an- se
deren Buprestiden zur Revision eingesandt. Dem Herrn Marguardt © ší
in Dresden -zu Ehren benannt. Čo
Diese Art hat manche systemmatische Beziehungen zu dem :
Agr. splendidicollis Frm. aus China, ist aber ganz anders ©
gefárbt, etwas anders sculptiert etc. etc.; sie wird durch ihre. ©
seidenartige, schwarze, matte Fárbung und grosse Gestalt leicht
kenntlich. E

2. Agrilus graptelytrus 7. sp.

Lánge: 8 mm. Violettschwarz mit braunen Reflekten. Unter- ©-
"seite mehr goldig oder grůnlich. Stirn goldgrůnlich, im Grunde ©
chagriniert, ziemlich eben, auf dem Scheitel mit einer Mittelrinne, |, ©
mit einer, nach dem Munde zu gerichteten, gelben Pubeszenz ©
kurz und spárlich behaart. Epistom ist breit, flach ausgerandet. ©-
Die Struktur besteht auf der Stirn aus gueren, schuppenartigen,
guerg stellten, flachen Runzeln. Diese úbergehen auf dem Scheitel né:
in ein System von lánglichen, nur bei den Augen gebogenen ©
Růnzeln, zwischen denen keine Punkte zu erkennen sind. Fůhler. ©
schlank, messinggrůn, ihre Glieder vom vierten an dreieckig. 3
Halsschild etwa 1',mal so. breit wie lang, an den Seiten ©

NPN PO RAČETHU
8 i
*bo

E kdihovny“ a je u poříditi Hihosralodaní

i ádloe naší

E Do výboru zvoleni noví funkcionáři: pokladníkem p. účetní
ředitel Jos. Gráf, za spoluknihovníka (k zastupování p. Šustery)
školní inspektor Vimmer.

Do kontrolující komisse zvoleni pp.: = Vopršal, účetní revident,

ZPRÁVU o ČINNOSTI č. SP. E. ZA UPLYNULÝCH
PRVNÍCH 10 LET.

1. Založení Společnosti.

= De 17. ledna t. r. dovršila Č. Sp. E. první desetiletí svého
trvání. Druhdy entomolog, jemuž nestačily již užší soukromé
kroužky přátel přírody, obracel se na Fysiokratickou Společnost,
Jsdiné ústředí, Které tužbám pl vyhovovalo. Později sešel se

souce na širokých základech aké stále ještě neposkylovala
m studia hmyzu A z ntomonlam kolik očekávali. 0,

wp dla jména: p. cís. o Ferd. Veselého Jako pokladníka, pp. účetního

jakož i ti, kteří se k studiu tomu připravovali a konečně i ti, i že
kteří již dlouho sbíráním hmyzu se obírali. Tím se stalo, že se našla ©
řada nadšenců, kteří spatřovali ve splynutí všech dosavadních © V
kroužků v jedno ústředí jedinou oporu pro studium entomologické. a
Na podnět a pozvání učiněné prof. Fr. Klapálkem sešlo se vneděli -©
dne 17. ledna 1904 v hotelu „U císaře rakouského“ na Poříčí ©
20 pánů, a tak zpečetěno bylo založení Č. Sp. E. Bližší vypsáno o R:
jest ve Věstníku I. roč. Časopisu. B

Ony členy Sp., kteří stáli u kolébky Sp., uvádím v pořadí 1
zápisné listiny. Byli to pánové: Prof. Frant. Klapálek, cís. rada
Ferd. Veselý, ředitel Nap. M. Kheil, akad. malíř H. A. Joukl,
účetní Ed. Kudlička, filosof Josef Čermák, MUDr. Štěpán Jureček, ©
Ph.C. J. Roubal, Jos. Černý, Karel Janů, odb. učitel Ant. Wimmer ©
P. Aug. Kubes, odb. učitel Frant. Mužík, Ph. Dr. J. Zavřel, odb. i
učitel J. Pastejřík, prof. R. Hartmann, prof. Frant. Krátký, MUDr.
Em. Lokay, docent K. P. Kheil a Ph.Dr. Jindřich Uzel. Á

Dne 9. března téhož roku konána byla ustavující valná hromada
v zasedací síni Zemědělské Rady pro král. České a 29. března
poté první občasná schůze s přednáškou. Od té doby vyvíjí sE:
pravidelnou činnost.

Z oněch 20 účastníků nestali se 2 pánové z neznámých příčin
členy Sp., jeden přistoupil později, 2 zemřeli a 16 jich jest stále
členy. 2 z nich stali se během doby členy zakládajícími. Prof.
Frant. Klapálek jest po celou dobu 10 let neúnavným před-
sedou a p. cís. rada Ferd. Veselý po touž dobu svědomitým
pokladníkem Společnosti, kteréžto obě funkce vyžadují mnoho
času, starostí, práce a zodpovědnosti. Oběma pánům patří vřelý
dík, zvláště p. předsedovi, který znaje všecky nitky Společnosti ©
pečuje o ní jako otec o své dítko. Ostatní funkce členů výboru.
byly sice za tu dobu vystřídány, avšak vždy do ochotných ce é
vloženy. s
Po celé desítiletí, tedy od založení Společnosti jest 42 členů 2
činnými nepřetržitě; z nich během té doby stali se 3 členy ©
zakládajícími. Jsou to: Prof. Fr. Klapálek od r. 1907, provinciál
P. Aug. Kubes od r. 1907 a MUDr. Karel Šulc od r. 1910.

Zemřeli členové: s
R. 1904: 1. Ed. Schiffner, maj. domu v Praze (členem od.
r. 1904). i

1906: 2. Prof. Em. Bárta, c. k. školní rada v Litomyšli
od E; n a Prof. Alex. Křížek v Chrudimi (členem

vse BA ř z

1909: 8. Frant. n c. k. zem. škol. inspektor fělánén
a 9. Prof. Frant. Nekut, někdejší redaktor P

slov a , housenky střední DR (Člnom od zal.

o i 12 Dr kalě Ganglbauer, c. k. vládní rada,
litel dvorního Musea ve Vídni, člen čestný od r. 1907; 13. Prof.
v av. Kracík v Karlíně (členém od r. 2D

Čest budiž A jejich!

| o 5, PRED. Milan Nevole, docent čes. techniky a uni- s ž

Spol) P jé

Počet členů Společnosti a přehled značnějších podpor: a (de 1
od roku 1904 do konce roku 1913..

Rok

Dárci subvencí a jiných peněžitých podpor

činní

zakládající
čestní
zemřelí čin-
ní neb za-
kládající .

zemřelí čest-
ne.

Česká Spo-
řitelna .
Občan. zál.
vKarlíně.
Ceská Aka-
demie umě-
ní a sloves.
CK- min.

orby 55
Zem. výbor
král. česk.
Vinohrad-
ská záložna
Rada kr. hl.
m.Prahy .
Malostr. zál.
Všeob. zál.
v Karlíně.
Fond + pí.
Uzlové ..
Fond P. A.
Kubese
Nejmenov.
peněž. ústav
v Praze.
Nejmenov.
dárce
Různí příz-
SC
Uřednická
bes.v Karl.

—— Společnost žije v | poměrech

schopných.

ně

1909 | 1910 je 191:

117
Aa
3

50-

1904 1905 | 1906 | 1907
55 | 80 | 95 | 103
R ke
o a
prap
— | — |200-|200--
— | 30- | 30- | 50-
ZE jg 5
10105
s apo
50- | 30- | 10:22, 33:42, 97-49, 2-

skromných,

50- | 50-

16 12712
2
5

ale přece

5) Další p říjmy plynou Společnosti ze subvencí, udílených

= 1905 a = v prvních dvou letech ron příspěvkem 30 K,
lších letech ročním příspěvkem 50 K.

-| Česká Akademie umění a slovesnosti věnovala r. 1905 200 K.
© Rada král. hlav. města Prahy r. 1912 a 1913 věnovala B

Malostranská záložna darovala r. 1913 10 K a jiný peněžní
k stav pražský po dvě poslední léta po 10 K.

© příruček r. 1909 500 K.
3 C) Mimo to nejmenovaný dárce k umožnění vydání barevné
-tabulky daroval Společnosti pro příručku č. VII. (Evropští nosatci
„podčeledi Rhynchitinae) 50 K a mnoho jiných dárců obmyslilo
„Společnost po celou dobu trvání značnějšími obnosy.
D) Společnost disponuje třemi fondy:

1. Fondem + paní Uzlové (400 K), věnovaným r. 1905 prof.
Ph. Dr. Jindř. Uzlem ku podpoře vydávání „Časopisu“.
2. Fondem P. Augustina Kubese, guardiána řádu O. O. kapucínů
- a 3. Fondem tiskovým.

Přěsch užívá se k psem Časopis n M případech kn

3. Vlastní dosavadní činnost Společnosti.

E -Č. Sp. E. snažila se po celé desítiletí, aby zůstávala středi-
-ském všech, kdož jakýmkoli způsobem se zajímají o entomologii,
-nechť již pracují vědecky, či hledají v ní ušlechtilou zábavu pro
a oddechu, a tak, aby svého všeobecně kulturního poslání

: E ečnost soustřeďuje v sobě pilné pracovníky ze všech vrstev
polečenských a podává pomocné ruky všem členům mladším

w „

poskytuje rady a pokyny ve všech otázkách hospodářských,

spadajících v obor její působnosti. Sešlať se v ní řada osvědče- (A
ných pracovníků, zapracovaných ve všech odvětvích entomologie.
Pravidelnými zprávami uveřejňovanými v časopisech Společnost ©
oznamuje pořádání schůzí, seznamuje veřejnost s tichou prací i:
svou a hledí tak dosavadní řady členů svých rozhojniti, doufajíc
pevně, že časem soustředí i zbývající, po celé vlasti naší roz- ZA
troušené přátele entomologie do jediného stávajícího ústředí.

Na venek jeví se činnost její vydáváním publikací, přednáš-
kami, výstavamí a debatami. Vydala:

IuČasopis ČS E :

Před námi leží již 10 ročníků, každý o 4 sešitech; a všechny ©
svědčí o vytrvalé práci. Uložena jsou tu vážná studia jak po
stránce biologie hmyzí, tak po stránce systematické, soupisné o
a jiné, Z MRV

Každý člen dostává Časopis zdarma.

Časopis razí si cestu do celého světa výměnou s půblikacehi
jinými, cizojazyčnými a vyměňuje se nyní s 97 různými vědeckými ©
Společnostmi a redakcemi. Časopis vyžaduje největšího nákladu ©
a zvláště potřebné illustrace zvýšují náklad jeho, ale zajišťují
mu i cenu trvalou. Vedle článků vědeckých uveřejňuje i drobné
zprávy členů, opřené o vlastní pozorování, a bylo by si přáti,
aby v hojnější ještě míře byly v něm ukládány všecky úkazy

a vlastní zkušenosti. ;
Současně se 4. číslem vychází každoročně „Věstník“ a „Zpráva
výroční“. 5%

V redakčním komitétu zasedá nepřetržitě po 10 let prof. Kla= 38
pálek jakožto předseda a odb. uč. a insp. Vimmer. Pp. prof.
Ph. Dr. Em. Rádl a P. Aug. Kubes zasedali tu po 8 roků, MUDr.
Em. Lokay po 7 roků, řed. N. M. Kheil po tři léta a Oldřich
Šustera a JUDr. Jos. Maličký po dvě léta.

ZP rinaučky:

R. 1909 převzala Společnost do své správy vydávání ento- ©
mologických příruček, jichž vycházení r. 1905 umožnilo 16členů ©
Společnosti úhrnným vkladem 265 K.

Za uplynulých 10 let vydáno bylo 8 příruček jakožto pomů-
cek pro sbírání a preparování hmyzu, klíče určovací pro některé ©
skupiny hmyzu a pod.; všechny jsou pánům dobře známy. Některé — se:
z nich těší se zvláště čilému odbytu. ©

7 Jako vedl p. cís. r. Veselý po 10 let účetní zprávu Spo-
z (lečnosti, tak ji po celou tu dobu vedl i v Časopise a Příručkách.
: 3. Koná občasné schůze s přednáškami.
k Každoročně konáno bylo mimo valnou hromadu 12 občasných
— schůzí. V každé schůzi přednášel některý člen Společnosti, jednou
=5 © přednášel mimo Společnost stojící věhlasný cestovatel E. St. Vráz.
-© Přednášky tyto jsou nejlepším důkazem činnosti jednotlivých
-členů Společnosti. Podávají obraz činnosti toho kterého člena,
-seznamují ostatní členstvo s cestami členů, vykonanými mnohdy
-daleko za hraníce vlasti naší. © Mnohé zvláště vynikly svou

původností a vědeckou prohloubeností a jest jen litovati, že

nemohly býti vytištěny, aby se i širšímu obecenstvu, o přírodní

vědy se zajímajícímu, mohly dostati do rukou. Některé, zvláště
-© cestopisné přednášky, doprovázeny byly světelnými obrazy. Do
© všech přednášek dostavují se i hosté, kteří byli vždy vítáni.

Po přednáškách rozvinuly se mnohdy velmi zajímavé debaty,
- zvláště když thema bylo z oboru biologie hmyzu a jeho roz-
- šíření, jeho systematiky a pod. Zde podávány referáty o vědeckých
dílech, demonstrovány pro Čechy nové druhy hmyzu a sdíleny
velmi cenné zkušenosti osvědčenými praktiky ve příčině sbírání
-a preparování hmyzu, ukazovány přístroje a pod.
Slavná Zemědělská Rada pro král. České, oceňujíc snahy Spo-

lečnosti, chotně propůjčovala svou zasedací síň po celou dobu
trvání Společnosti ke všem schůzím.

4. Knihovna.

Výměnou časopisů dostává se Společnosti množství cenných
děl, a knihovna za 10 let utěšeně vzrostla. Výměnou dostává se
knihovně i mnoho periodických spisů, které bychom u nás
marně jinde hledali. Pokud tomu prostředky dovolují, zakupuje
Společnost základní díla z prostředků vlastních. Mimo to věnovali
mnozí obětaví členové Společnosti díla velice cenná, z nichž
mnohých nebyla by si Společnost mohla jinak opatřiti. V knihovně
dnešní uložen jest již značný kapitál. Proto také správa její
vyžaduje mnoho času a práce. (Od r. 1909 správu její vede
p. Oldřich Šustera. Zmiňujíce se o knihovně, dotýkáme se nej-
bolavějšího místa naší Společnosti. Kdyby Společnost měla

- po ruce prostředky, zajisté by nejprve opatřila pevné sídlo

VIN

knihovně, aby se stala skutečnou pomocnicí všem vědecky čin
ným členům. K tomu však ještě se vrátíme. - 4
5. Dobré styky a kolegialitu udržovala Společnost s jinými Z
podobnými společnostmi tím, že neopomíjela účast svou projeviti P,
při významných slavnostech buď přátelským dopisem nebo ©
telegramem. | Prvého mezinárodního sjezdu entomologického —
v Brusellu v srpnu r. 1910 konaného súčastnil se p. předseda ©
prof. Klapálek jakožto předseda Společnosti. Re
6. R. 1908 pořádala Společnost výstavu hmyzu, ke které přede- ©
vším přispěl prof. Ph. Dr. Jindř. Uzel zapůjčením svých sbírek ©
z Ceylonu. O velikonocích r. 1911 pořádal člen naší Společnosti o
JUDr. Jos. Maličký v Hořovicích výstavu svých sbírek lepidopter. ©
Bylo by si přáti, aby i v jiných městech, jako na př. v Plzni ©
kde jest tolik znamenitých odborníků ve studiu entomologickém,
podobné výstavy byly pořádány.
7. Exkurse Společnosti a jejích členů. :
Společné exkurse konány zvláště v prvních letech založení © se
Společnosti (na př. v Radotíně, v Čelakovicích, Sojovicích, Nera- ©
tovicích a jinde). Ježto však došlo se k poznání, že exkurse svět-
ším počtem účastníků se neosvědčují, podnikají skupiny o men-
ším počtu účastníků před tím v přátelských schůzích smluvené ©
vycházky. Jednotliví členové pak (anebo 2 až 3) podnikli pozoru-
hodné a nákladné daleké studijní a sběratelské cesty mimo své Pk Š
stálé působiště, jako do Sedmihrad, Haliče, Karpat, Sev. Uher, ně
Bukoviny, na Kavkaz, do Alpských zemí, dále do Bosny a Herce-
goviny a ostatních jižních států slovanských, do Italie, do Ruska
a jinam. Z letních sídel svých pak konali nesčetné menší exkurse.
O výsledcích svých exkursí a pozorování, jakož i o učiněné kořisti ©
referovali v přednáškách anebo po těchto v občasných schůzích,
mnohdy s demonstracemi nasbíraného materiálu; druhdy také —
byly výsledky v Časopise uveřejňovány. ší
8. Soukromé sbírky členů a liter. práce. ;
Soukromá činnost členů Společnosti patrna jest nejlépe ze
soukromých sbírek hmyzu, v nichž mnohý člen uložil téměř celou ©
svou životní práci v oboru entomologie. Soustřeďujeť Společnost ©
odborníky s tak zvučnými jmény, že se na ně obracejí ve příčině ©
určování nebo přeurčování materiálu jak sběratelé tak i musea ©
z ciziny, Mnozí z nich jsou specialisty v určitých skupinách -

IX
zu. Sbírky ty staly se podkladem jejich výzkumů a samo-
ých literárních děl, článků a pojednání nejen v Časopise

i pošt. rada Romuald Formánek, JUSt. Zd. Frankenberger,
Leop. Hejrovský, MUDr. Al. Hilitzer, bratří katecheta P. Bedř.

rev, Rud. Secký, řed. a a a rek Dr. Emil S
kera,: měst. úřed. Frant. Svoboda, pošt. asistent Jan Šípek, Inž.

a a prof. Vlad. Zoufal. Jeskynní brouky a jiný hmyz je-
ě zkoumal bedlivě Dr. Kar. Absolon. Vedle sbírání Coleop-

hmyzu.
„l sbírá a značnou m má p. —- Vimmer; upra-

ně Carabidům.

Provincial P. Aug. Kubes a úč. úředník O. Šustera obírají se
po léta Hymenopterami a chovají značný materiál z Čech; po-
© slednější též chová cenný materiál ze skupiny vos hrabavých
celého světa a uveřejnil mnohé články v tom směru.

- Sbírky Lepidopter mají a studiem jich se obírají pp.: řed.
reál. Jan John, jenž vedle jiných spisů vydal Atlas motýlů středo-
evropských; + H. J. Joukl, spisovatel díla Motýlové a housenky
střední Evropy, jenž zanechal sbírku motýlů, kteráž přešla v majetek
Musea král. Českého; dále dvor. rada Em. Blattný, prof. Rud.
, ©. k. setník Jos. Cífka, Jos. Černý, účetní řed. Jos. Graf,
. r. R. Hartmann, berní Alf. Kruta, JUDr. Jos. Maličký, mag. r.
© Fr. Pokorný, staveb. rada Jos. Srdínko, JUDr. K. ze Sternecků,

Ing. Ant. Straub, učitel Jar. Tykač, cís. r. Fr. Veselý, prof. Vi

Vlach, úč. rev. Frt. Vopršal a mag. ofic. Bedř. Žežula. Pan účetní —
Ed. Kudlička vedle Lepidopter sbírá škodný a užitečný hmyz vůbec. ©
Mnozí jiní zase sbírají brouky i jiný hmyz. Pan N. M. Kheil má 2
vzácné sbírky Lepidopter a Orthopter z celého světa. Orthoptery sie A

sbírá kust. musea p. Dr. Václav Vávra.

Mnozí členové, zabývající se chovem motýlů, konali zdařilé —

pokusy s tepelnými aberracemi a vychovávali hybridy.

„Neuroptera a Trichoptera mají svého znalce v prof. Frt. Kla- ©
pálkovi, členu České Akademie Frant. josefa, autoru mnoha vě- |

deckých spisů z tohoto odboru a odborníku v cizině honosícím

se nejzvučnějším jménem, jenž razí cestu českým entomologům ©
k národům jiným. Chová sbírky Neuropter. českých, palaearkti- ke:

ckých a z celého světa zvlášť.
Hemiptera studuje odb. uč. Frt. Mužík.
Mallophaga obral si za své studium p. Phil. C. Komárek.

Prof. Dr. E. Babák obírá se fysiologií vůbec i hmyzí, prot- ©
Dr. Ant. Brožek theorií variační, mendelismem a dědičností. Prat

Dr. Al. Mrázek obírá se biologií a anatomií a studuje Myrme-

cophilii, prof. Dr. Jindř. Uzel zpracoval monografii Thysanopter 3
a Apterygot, má cenné sbírky hmyzí a zabývá se nyní specielně. M
biologií škodlivého hmyzu. Dr. Em. Baudyš obírá se Cecidiemi, ©

OE)

podobně prof. Emil Bayer. Prof. Dr. Vikt. Janda anatomií a s
nerací prof. Dr. Em. Rádl vývojovou theorií.

Vytčena jsou jen jména těch, jejichž činnost nám z osobního 8
styku jest dokonaleji známa a jsme přesvědčeni, že i mezi těmi,

kteří zvláště uvedeni nejsou, nalezli bychom horlivé přátele studia
hmyzího.

Porovnáme-li tudíž činnost entomologickou v Čechách, pokud se
její extensivnosti a zvláště intensivnosti týče, s měrou, jak

pěstována byla před založením Společnosti, nejlépe vidíme, jak ©
mocným popudem působila Společnost na její rozkvět a rozmach. kk

4. Nedostatky Společnosti.

1.) Hlavní překážkou zdárného rozvoje Společnosti jsou ne- Se
dostatečné příjmy peněžní. Kdyby však všickni členové, jak již

před tím o tom byla zmínka učiněna, konali svou povinnost a za-

platili své dlužné příspěvky, které dostoupily výše téměř 1.000 K, k

m liknavých členů a k vymáhání členských příspěvků.
o no a zvláště (panu předsedovi patří V první řadě

| jest odkázána na vzácnou ochotu sl. Zemědělské Rady, aby
její důstojné místnosti mohla konati své občasné schůze a před-
nášky, a na sl. radu král. hlav. města Prahy, jejíž laskavostí
umožněno Jest Jí o své Pe v P místnosti.

ho a kdyby všecka ukončená díla byla svázána, repre-
© sentovala by se znamenitě a byla by každému členu snadno
přístupna. Všecky ty bolesti cítí pan knihovník nejvíce.

3) Z těchže důvodů na ten čas není možno pomýšleti na
. založení trvalých sbírek, hlavně hmyzu českého, které by zajisté
- nový vzbudily zájem mezi přáteli entomologie a staly by se klíčem
3 k: dalšímu bádání. Pak by i funkce kustoda sbírek nabyla svého
E: 3 | významu.

Poems, že během nejbližšího desetiletí se tak stane!

“

5. Přátelské schůze.

© K přátelským schůzím scházejí se členové pražští po celé
: desetiletí. V poslední době konány tyto schůze vždy v úterý
-A v sobotu v Akademické kavárně ve Vodičkově ulici. V sobotu
ře „ve zvláštní místnosti, kde jest i knihovna. Sem přináší se na-

235 sbíraný nebo jinak získaný materiál, zde při přátelském hovoru

XI-

XII 2

p. vlád.
musea, p. Karla Daniela, redaktora z Mrileké va, Soi
a cestovatele p. E. St. Vráze a p. Nathana Bankse z Eas
Falls Church, Va, U. St. A.

Zpráva tato jednomyslně a s potleskem schválena.

Pan Dr. Maličký navrhuje uspořádání výstavy V r. 19
(specielních sbírek, aberrací a j.) — P. předseda navrhuje tut
výstavku již pro V. sjezd přírodozpytců a lékařů a zárov
i výstavku prací a tiskovin entomologické Společnosti. s

Pan inspektor A. Vimmer za souhlasu celé Společnosti oceňu
záslužnou činnost p. předsedy prof. Klapálka, který má zásluh
nejen o Společnost, ale i o jednotlivé členy, které uváděl
ciziny. x

Přítomno 20 členů a 1 host.

V občasné schůzi dne 27. ledna 1914 přijat za. nového
člena p. Láznička.

Pan Heyrovský přednáší o českých tesařících.

V Lokajově seznamu výborně zastoupeni, zpracová
Klimentovo je velmi slabé. R. 1909 vydal Schilsky sezna
německých brouků, kamž zařadil dle německého zlozvyku i druh
české. Systematika Cerambycidů je udávána hlavně pracemi.
Ganglbauerovými. Pie-ovy ledabylé a povrchní práce odsouzeny
patřičně již Danielem, Ganglbauerem a Reitterem. 2

Tragosoma, Nivellia a snad i Letzneria (najde-li s
u nás) jsou typy severní. Již. typů proniklo k nám ku po
málo, jen Dorc. fulvum u Litomyšle, Agapanthia Kirb
a Leptura 7—punctata. Caloclytus speciosus posud en.

ní Moravy ji znám, nalezen letos p. Drem. Tylem u Volar.
a uvádí 138 specií, od té doby nových zjištěno 9 v Čechách.
Cerambycidae se dělí na Cerambycinae a Lamiinae. Trago-
1a žije na Šumavě. Někdy Rhagia i Aromie najdemeina ©
h. Vzácný Acimerus Scháfferi chytán u Plzně a na

33 onoš. Z vzácných Leptur revestita se vyskytuje v pražském
olí a v Polabí (Rambousek).
Axin opalpus gracilis jižní druh, u Prahy chycen

(Rosalia alpina na Bezděze „vytlučena“ nadějnými adepty
sm, také na Řípu prý chytána a na Děčínském Sněžníku

Nová pro ony je k onildca a Hoplosia.
Saperda phoca žije na jívě, perforata chycena Drem.

Pan Dr. Lokay uvádí, že chytil Rhopalopus hunga-
cusv Čechách. Přičiňuje více poznámek a zdůrazňuje dobu
DANÍ „debaty se súčastnil pan účetní Kudlička,

E p. dr. Em. Lokay: O českých Athetách. Ač-
koli v Athetách mnoho dosud bylo pracováno a krásné práce po-

jest asi roZmÁMtý způsob života. Druhy žijící u vody mají dloi há to

tykadla a štíhlé nohy — ovšem pokud nezdržují se pod vodou;
druhy v noéu žijící a společenské ma tykadla z a se

S některými druhy setkáváme se od léta do ZAM: n

wav

KV druhy se vespolek kříží. Čátiteků dilaticornis a 2 u
terranea jsou si navzájem neobyčejně podobny a jak se zdá, js

í dva druhy: S rosreetN V iste, k

uta laevicauda a hypnorum jsou krkonošské; marcida zdá se
Zimní druh. Nová pro Čechy je n sa

v btasné schůzi dne 24. března oznámeno, že pí. Marie Fričová :

NÍ darovala | Společnosti celou úplnou řadu ročníků »Vesmíru«. Za člena ©
přijat p. Josef Lang v Chicagu.

Bu | Přednášel p. Drol. dr. o sa výživě u hmyzu. Po-

XVI

vždy Stejná úkol. Obsahují lén a Zákvtosk, ale s jejich. ds
dosti různé. Mandibulární žlázy mravenčí vylučují sekret tmel
stavbu. Trávení bývá podporováno mechanickým rozemíláním
travy, jež děje se v žaludku žvýkacím, jehož pohyby n
živa pozoroval. k

Hlavní pochod trávicí děje se ve střevě

Zdá se, že spolupůsobí při tom i bakterie jako u přežvýkavců.
střevě středním však děje se i vstřebávání, jež dá se sledovat

př. na absorbci železa. Střední střevo jest ktrátké, ale někdy i
délka nahražena vedlejšími přívěsky. Pan přednášející uvádí
měry mezi jakostí potravy a délkou střeva u obratlovců a srovn |
je s Peoenoým PŘDAOY u hmyzu.

sledním odstavcem, jest vyloženo často chitinem a slouží
ňování exkrementů. Někde chybí docela, jak u larev hmyzu so
ního, iimž dostává se potravy bez odpadků ztravitelné. ;

Přítomno 17 členů a 11 hostí. a

V občasné schůzi dne 21. dubna přednášel p. Ph. St. Jan Oben- —
berger:- OSsvé:exkursi.do Dalmacie a Bosny. C
vedla přes Te. t, Rieku a Seni vozem do Otočace. V okolí Oto
jest mnoho krásných lesů, zejména dubových. Krásná byla exk
k jezerům Plitvickým. Poté vedla cesta přednášejícího k dru
ramanovi do Spljetu a pak do Solinu. S kol. Frankenbergerem :
p. přednášející podniknouti výlet na Dinaru; cesta byla velmi zc

I. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upraví
-jeme hmyz

napsali Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes,

Dr. E. Lokay, Dr. K. Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra,
A. Vimmer.

S 28 obr. — Čena 80 h, pro členy 56 h, poštou franko

10 h více.

II České síťnatky. Tingitidae.

Frant. Mužík. — (5 obrázků v textu). — 60 h, členové

40 h, poštou 5 h více.

III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící.
Rom. Formánek. — (73 obr.) — K 1.60, členové K 1.08,
10 h více.

IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens.
Rom. Formánek. — (1 obr. a tab.) — 80 h, členové 54 h,

poštou 5 h více. “

V. Majky (Meloe L.) zemí koruny České.
Rom. Formánek. — (9 obr.) — 48 h, členové 32 h, pŘštor
„5 h více.

VL Klíč k určování českých Bembidiin.

A. Jedlička. — (15 obr. v textu.) — 60 h, členové 40h,

poštou 5 h více.

VII. Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae.
Rom. Formánek. — (s tab. tříbarvou). — K 1.20, člen
80 h, poštou 5 h více.

VIII. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého.

Ant. Vimmer. — K 1.20, člen 80 h, poštou 10 h více-

Stanovy České Společnosti Entomologické.

ČI. 3. Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích
království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti. —
ČI. 6. Každý činný člen platí předem roční členský příspěvek 8 K
splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let

150 K, stává se členem zakládajícím. ČI. 8. Každý člen má právo: —

1. Přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, po-
dávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis
Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanove-
nou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek.

Dopisy přijímá Prof. Fr. Klapálek, Karlín 263., peníze
c. k. účet. ředitel Jos. Gráf, Kr. Vinohrady, Korunní 105.,
výpůjčky knih Old. Šustera, Smíchov. 553.

ČASOPIS

7 České Společnosti Entomologické

2 Acta Societatis Entomologicae Bohemiae.

ROČNÍK XI. Í 9 Í 4 ČÍSLO- 3-24.

o SDIÁN lil:
a oKinoWTAK AYS
/ o!

"BA
/

SN kokr, | NOVE 150
REDAKČNÍ KOMITÉ: M ; dd
ke : M. V
ko Prof. FR. KLAPÁLEK, © NSZ"ovar must 2
, 0 Karlín. sta —“
: Coleoptera: Hymenoptera:
MUDr. EM. LOKAY, © OLDR. SUSTERA,
Poříč, Praha II. Smíchov 553.
Lepidoptera: : Diptera:
JUDr. JOSEF MALIČKÝ, Ředitel ANT. VIMMER,
Hořovice, Král. Vinohrady.

: OBSAH:

„čá Jan Obenberger: Agrili generis specierum novarum diagnoses. (Pokračo-

ká vání). Str. 49. - Prof. Frant. Klapálek: Analytická tabulka Fam. Perlidae

a její dvou Subfam., Perlinae a Acroneuriinae (Plecoptera). - Prof. J. Rou-

: bal: Megaloscapa (Athetarum Subg.) punctipennis Kr. z Čech 1914- Prof.

„J Roubal: Poznámka k seznamu českých sbírek hmyzových a impuls k agi-
taci o jich osudu. - Úmrtí. - Věstník. - Výroční zpráva. - Obsah.

4 ké Aešk la

8 Pořad schůzí Č. S. E. ve správním roce 1915.

Leden Únor Březen Duben Květen
26. 2. 2 20. 18.

Červen | Září Říjen Listopad Prosinec

„S 22. | 21. 12. a 26. 9223. 14.
ko „9 o NN

Valná hromada 16. ledna 1916.

Schůze v zasedací síni Zemědělské rady pro kr. České, Vá-
clavské n. 54, v I. p., počínají přesně o %8. hveč. Přátel
ské schůzky isou v úterý (vyima dny schůzí občasných)
a V sobotu o 6. h. več. v Akad. kav., Hlávkův pal., Vodičk. ul.

V PRAZE.
Nákladem České Společnosti Entomologické, — Knihtiskárna Al. Brož, Praha V,

0 APE

Pa: ba fast paralell, stark zylindrisch, in der Mitte guer gerunzelt, mit
: einer sehr schwach angedeuteten lánelichen Mittelrinne, an den
Seiten in den Vorderwinkeln flach vertieft; in den, Hinterecken
befindet sich ein gebogenes, kurzes Leistchen, das ziemlich kráftig
- entwickelt ist. Schildchen ziemlich konvex, mit einem gueren
Leistchen versehen. Die Flůgeldecken sind ziemlich robust
ziemlich zylindrisch, dunkel schwarzviolett, erst an den einzeln
abgerundeten Enden fein gezáhnelt. Flůgeldecken ůberall kurz
* und, fein dunkel behaart. Neben der dunklen Behaarung existiert
hier noch eine andere; die schwefelgelb ist; diese bildet
folgende Ornamente: kurz vor der Spitze eine ziemlich breite
Ouerbinde; vor dieser eine důnnere, die stark wellenfórmig ist;
s vor diesen ein System von einzelnen, meist an der Naht gelege-
K nen, guergestellten Fleckchen. Die Unterseite ist mehr goldig.
Erstes Glied der Hinterfiisse kůrzer als die vier Glieder zusammen.
Klauen gezáhní.
bi "Ein Exemplar in meiner Sammlung. Aus China: Tonkin:
| Phu-long-thuan. Diese Art errinert durch die Fárbung etwas an
Coroebus rubi L. aus Europa oder auf Coroebus delica-
7 tus Kerr. aus China; sie ist durch ihre Gestalt und Struktur
leicht kenntlich.
3. Agrilus Nonfriedi 1. sp.

Lánge 85 mm. Dunkelblau, ziemlich matt, in der Form dem
bě A. elongatus F. ziemlich áhnlich. Stirn grůnlich blau, fein
© gelblich, spárlich behaart. Die Struktur besteht aus gueren Run-
7 zéln; diese werden auf dem mit einer Mittelrinne versehen Schei-
v © tel lánglich. Fiihler messinggriůn, ziemlich schlank, das zweite
Glied etwas lánger und dicker als das dritte. Halsschild etwa
13/;mal so breit wie lang, kurz hinter dem Vorderrande am brei-
testen, von da nach vorne wenig, nach hinten viel stárker ver-
engt. Die Hinterecken sind spitzig rechteckig. In der Mitte be-
findet sích eine seichte Mittelrinne, an den Seiten, hinter dem
Vorderrande ein deutlicher, ziemlich umfangreicher, undeutlich
begránzter Eindruck. Die Struktur besteht auf der Fláche aus
boj: gueren, ziemlich dicht (viel dichter als bei elongatus F.!) gereih-
V i ten Auerrunzeln, deren Fláche mikroskopisch guer cha-
griniert ist (also parallel mit der Richtung der Runzel). In den
Hinterecken befindet sich ein wenig hervortretendes, schlecht be-

gránztes, stumpřes Leistchen, das kurz und unauffallend ist —
auf einem Exemplare ist es nur schwer deutlich und wird viel-
leicht bisweilen fehlen. Schildchen mit einem gueren Leistchen
versehen. Fligeldecken denen des elongatus F. áhnlich, auf
der Fláche ziemlich abgeflacht, dann nach den Seiten zu stárker
decliv, an der Spitze einzeln abgerundet und sehr fein gezáhnelt.
Unterseite glánzend, letztes Abnominalsegment tieř ausgeran-
det und mit einer Mittelrinne versehen. Beine bláulich; erstes
Tarsalglied der Hinterfůsse kůrzer als die folgenden Glieder zu-
sammen. Klauen breit gezáhnt.

In meiner Sammlung befinden sich zwei Exemplare dieser
Art, die aus der Collection Nonfried stammen, dem zu Ehren ich
diese Art benenne.

China: Kiautschou.

4. Agrilus niveosignatus 1. sp. (K. Dan. in coll.)

Lánge 6 mm. Glánzend kupřerig, úberall sehr schón, kurz,
seidenglánzend weisslich behaart. Stirn sehr dicht und fein
weisslich behaart; die Behaarung lásst die Struktur nicht erken-
nen. Behaarung rosettenartig geordnet — von der Mitte nach den
Seiten der Stirn zu, besonders nach vorne, zum Munde. Das Epi-
stom ist sehr flach ausgerandet. Scheitel unbehaart — hier werden
die Runzelchen lánglich und ůbergehen hie und da in einige
Punkte, die auch zwischen ihnen zu erkennen sind. Fůhler
kurz goldig. Halsschild vorne sehr fein gerandet, zweimal so
breit wie lang, etwa in der Mitte am breitesten, nach der Basis
zu mehr als nach vorne verengt, úberall fein, anliegend behaart
— die Behaarung lásst die Struktur des Grundes nicht erken-
nen. Auf der Fláche sind zwei guere, nicht zu deutliche Ein-
drůcke sichtbar; ebenso die Mittelrinne ist nur seicht. An den

Seiten, vorne, hinter dem Vorderrande befindet sich eine De-

pression; diese sowie die angrenzenden Partien der Halsschildes
an den Seiten (mit Ausnahme des ziemlich kráftigen, gebogenen
Leistchens) breit, die seichte Mittelrinne důnn, in kleinerer
Ausdehnung, weisslich tomentiert. Dieses schneeweisse
Toment ist wattaartig, sehr dicht, kompakt. Fligeldecken zy-
lindrisch, an der Spitze einzeln abgerundet unď sehr fein gezáh-

nelt, úberall fein anliegend weisslich behaart, mit zwei schnee-

weissen, kompakten, ziemlich breiten Lángsbinden. Diese sind

É
X

k A z
EDC Zora ča

Non av čr
M TRAS) RS V Bee Pra

ZAD

VAZ 6471 0. 17- M
apo son T) kEresk

jací
-s

E Ne.

von der úbrigen, viel lockeren Pubeszenz scharf abgegrenzt.
Schildchen konvex, mit einem gueren Leistchen versehen.
Unterseite weisslich behaart, die Behaarung verdichtet sich
an den Seiten in ein kompakteres Toment. Beine kupferig.

Es ist die schonste Agrilusart der palaearktischen Zone. Sie
ist durch ihre Fárbung sehr leicht kenntlich. Dieser Agrilus ge-
hěrt in die Gruppe des Vaucheri Ab, Uhágoni Ab, Chio-
nochaetus Obenb., pubiventris Bed., limoniastri Mars.
hispanicus Obenb., Baobdil Obenb., croceivestis Mrs. etc.,
er hat den Habitus von croceivestis Mars., aber eine so
dichte, so regelmássige und auffallende Verdichtung des Tomen-

-tes auf dem Halsschilde und auf den Flůgeldecken, wie keine

andere, hieher gehorende Art. Diese Art stammt aus der Hau-
serschen Ausbeute; sie trágt in mehreren Collectionen die Bezet-
telung: niveosignatus Daniel, einen Namen, unter dem sie
aber nicht beschrieben wurde.

Transbaikalien: Oase Repetek.

5. Agrilus beduinus n. sp.

Lánge: 115 mm. Eine sehr robuste Art der Verwandtschaft
des Agr. Vaucheri Ab., dunkel messingbraun, glánzend, Be-
haarung weisslich gelb. Gestalt robust, cylindrisch. Stirn in der
Mitte guer eingedrůickt; dieser Eindruck ist vorne durch zwei
niedrige, beulenartige Erhóhungen begrenzt. Auf dem Scheitel
eine tiefe Mittelrinne. Stirnbehaarung gelblich; sie strahlt aus zwei
Punkten der Stirn neben den beulenartigen Erhohungen rosetten-
artig aus. Diese Behaarung ist sehr dicht (bei Vaucheri sehr
spárlich, einfach). Stirn unter der Behaarung schrág gerunzelt,
auch die Runzeln, die zum Scheitel gehen, sind schrág (bei Vau-
cheri die Stirnrunzelnng ist guer, die des Scheitels lánglich —
die Intervalle ebenda chagriniert). Die Intervalle der Runzeln
auf dem Scheitel sind glatt und glánzend. Halsschild zweimal
so breit wie lang, gewólbt, zylindrisch, an den Seiten mit aus-
nahme des Leistchens, dicht und ziemlich lang gelblich weiss
behaart. Eine sehr deutliche, diinne Mittelrinne am Halsschilde
ist ebenso behaart. (Bei Vaucheri ist die glánzend weisse, sehr
feine Behaarung des Halsschildes fast undeutlich. Halsschild hier
vorne mit einer gueren Rinne versehen.) Die Struktur besteht
aus gueren, ziemlich kráftigen Runzeln. Schildchen guer kon-

vex, mit einer Leiste versehen. Fliůgeldecken robust, jeder-
seits der Naht befindet sich eine Tomentbinde, die viel deutlicher

und dichter ist, als bei Vaucheri, und deren Grund etwas ver-

tieft ist Auf der Unterseite ebenso wie auf den úberragenden
Partien des Abdomens bildet dieses Toment durch seine Verdichtung
grosse Flecken. (Die Behaarung des Vaucheri ist unten gleich-

mássig. Beine ebenso wie die kurzen Fiihler dunkelmessingfarben,

glánzend.
Diese Art gehórt wieder in die Gruppe des Croceivestis
Mars.; sie ist die grósste Art dieses Gruppe in der palaektischen
Zone.
Algierische Sahara. Ein Exemplar in meiner Sammlung.
6. Agrilus brodjaga n. sp.
Lánge: 8 mm. Von der Gestalt des auricollis Ksw. Gehóotrt

vielleicht in die Náhe des Agr. peregrinus Ksw. Smaragdgrůn;

Naht schwárzlich. Stirn guergerunzelt, fein behaart. Scheitel mit
einer ziemlich undeutlichen Rinne versehen; die Runzeln sind
hier lánglich. Halsschild zylindrisch, etwa 1*/„mal so breit wie
lang, Hinterecken spitzig und etwas vorragend; an den Seiten
ist der Halsschild fast parallel. Die Struktur besteht aus sehr
feinen, in der Mitte guergestellten Runzeln. Oberseite ohne deut-
liche Behaarung. In den Hinterecken befindet sich kein Leist-
chen (peregrinus hat ein solches). Seitlich ist der Halsschild

ebenso wie bei betuleti Rafzb. oder auricollis Ksw. einge-

drůckt. Fligeldecken von der Form des viridis L., hinter
der Mitte am breitesten, fein gerunzelt; an der Spitze fein ein-
zeln abgerundet und gezáhnelt. Naht geschwárzt und seiden-
glánzend; in %; des Lánge, hinter der Mitte befinden sich kurz
an der Naht zwei gelb, lang tomentierte, kleine Fleckchen. Schild-

chen guer, mit einem Leistchen verseh.n. Unterseite messing-.

farben, dicht kurz weiss behaart. Letzte Abdominalsegment, un-
ausgerandet.

Diese „Art unterscheidet sich von dem jedenfalls nahe ste-
henden peregrinus Ksw. durch die geringere Grósse, durch
das Fehlen des Leistchens, die Stellung der Fleckchen etc.

Sie stammt aus Sibirien: Amurgebiet.

ANALYTICKÁ TABULKA FAM. PERLIDAE A JEJÍ DVOU
SUBFAM., PERLINAE A ACRONEURIINAE
(PLECOPTERA). |

Prof. Frant. Klapálek.

Do čeledi Perlidae řadíme typické repraesentanty celého
řádu Pošvatek, kteří patří také k nejvíce známým jeho zástupcům.
Rodový název Perla byl dlouho také označením pro všecky tvary
nyní do řádu Plecoptera řazené.

Velikost těla, poměrná velikost hlavy, očí, postavení oček je-

dnoduchých a mozolků čelních jest značně proměnlivo. Očka jsou
tři nebo dvě a spánky většinou chybí, poněvadž hlava hned za
očima jest zakulacena a týl mezi oběma očima má obrys jednoduše
obloukovitý; u několika málo rodů však prodlužuje se „hlava za
očima, tvoříc spánky více méně rovnoběžné a teprve po jisté délce
zakulacené. Obloukovitý šev temenní jest pouze u velikých druhů
-pairný jako zřetelná, za očky a mozolky čelními se táhnoucí rýha;
týl neukazuje mozolků, které nacházíme dobře vyvinuty u 1. če-
ledě Periodidae. Tykadla jsou zpravidla jemná štětinovitá a ma-
kadia vždy osinovitá, s posledním článkem tenkým a krátkým.

Přední šíie jest většinou lichoběžníkovitá, v předu nejčastěji tak
široká jako týl hned za očima, do zadu více méně zůžená. Jen vými-
nečně zvláště u rodu Chloroperla a jeho nejbližších příbuzných
jest přední šíje napříč čtyrůúhlá, se stranami rovnoběžnými. Přední
a zadní kraj její jest zpravidla více méně obloukovitý, strany rov-
né, řidčeji obloukovité. Střední rýha jest zřetelná a pole střední šíř-
ky proměnlivé. Červovité mozolky isou většinou zřetelné.

Křídla jen v řídkých případech jsou zkrácena a to až na nejřidší
výjimky jen u samců. Jen velmi zřídka necházíme mezi žilkou vře-
tenní a její odnoží ve vrcholu křídla příčnou žilku. U některých
druhů nacházíme ve vrcholu křídlovém mezi větvemi odnože vře-
tenní a větvemi ž. střední více méně četné příčky, které jsou mnoh-
dy velmi pravidelné uspořádány. U některých rodů jest ž. střední
na svém kořeně do předu prohnuta a běží pak v této části rovno-
běžně se Ž. vřetenní. Ve křídlech zadních mnohdy shledáváme, že
Ž. střední a přední větev druhé Ž. hřbetní jest značně prohnuta a
v tomto případě obyčejně také větve vycházející od přední větve
druhé ž. hřbetní jsou prohnuty, takže celek dělá dojem kroužko-

-né znaky pohlavní ve způsobě štítovitých prodloužení některého

straně prodloužen a tvoří více méně zřetelnou chlopeň podplodní. ©

oožků E sAnoduše rovným

„rody z příbuzenstva Chloroperlaa Isopteryx nenáležejí do

vání. Délka políčka 1M: v křídlech zadních jest velmi různá; můžeť
býti nejen mnohokráte delší, ale v některých případech i mnohem
kratší než. jeho stopka, ale vždy poskytuje nám tato délka dobré ©
znaky soustavné. Příčka mezi přední a střední větví druhé ž. hřbet- 4
ní křídel zadních častěji schází.

Zadeček jest vždy zakončen dvěma štěty ke konci silně zten-
čenými. U samečků nesou často i přednější kroužky tělní druhot-

loubku hřbetního, trojúhlých výběžků zadního jeho kraje nebo plo- ©
chých rašplovitě malými osténci posázených hrbolků nebo políček.
Také plocha břišní jest tu i tam hustějšími chloupky na některých ©
místech a u rodu Chloroperla také přívěskem na zadním kraji

osmého kroužku vyznačena. Kroužek devátý jest většinou na břišní.

Tato jest buď jednoduše lopatovitá nebo nese před svým zadním
krajem na ploše břišní hladký, více méně zaokrouhlený mozolek — ©
nehet — nebo kratičký čípek. Kroužek desátý jest většinou rozma-
nitě v poěnoé ká docela rozčísnut a v silné, trnovité, do ka

větve ole. k podřitní i isou většinou normální vorů
jé dd nijak o n: n více méně drápo-

Obsah této čeledě není docela stejnorodý a nejsem si jist, zda

čeledi Perlodidae€; tvar nymi alespoň na to ukazuje.

Přehled podčeledí: hi
1 Samčí chlopeň podplodní opatřena jest hladkým. čípkem neb j

nehtem s gekedýa DÁ BSN AC Acroneuriinae.
— Táž bez nehtu, ska Slejheměrné klenutá a srstnatá . H2
PADOka VĚ Z Se Kdná 8 ea MORACÍ ARO NNO vě ba 300 Neoperlinae. ©
KOČKA BL o 3ooasí PA 21500 a EKO ad pote: rolet

"5 Větve odnože vřetenní probíhají docela mimo přepážku a odbo-
be Čují teprve ve značné od ní vzdálenosti; políčko 1M: křídel
ZAGMCH MELALKO 20 GRLOT Op etl 1ae
— První větev odnože vřetenní jest s přepážkou více méně spojena
neb alespoň její kořen není od přepážky nápadně vzdálen a
je-li tato vzdálenost větší, pak jest políčko 1M:» ve křídlech
zadních zřetelně delší stopky . . . ... Perlinae.

1. Podčel. Perlinae.

© Největší naši zástupci čeledi Perlinae náležejí vesměs do této
podčeledi a jsou nám dobrým její obrazem. Jsou to veliké pošvatky,
jež můžeme nalézti sedící na travinách a křovinách při březích na-
-© šich potoků i větších řek. Na veliké, více méně ploché hlavě malí tři
OH „jednoduchá očka, přední šíje jest do zadu více méně zúžena, křídla
ukazují jen jako ziev docela výminečný a nahodilý, jednu nebo dvě
příčky ve vrcholu křídlovém, mají alespoň dvě, častěji však mnoho
v „příček ve vrcholové části políčka příkrainího. Ž. příkrajní dosahuie

- perlina) jsou četné příčky a políčko IM: ve křídlech zadních (mi-
mo rod Perlesta) zřetelně, často mnohokráte delší než jeho
stopka. ke '

© U samečků nemá chlopeň podplodní nikdy nehtu, chlopně pod-
-řitní jsou jednoduše trojúhlé (jen u r. Perlesta) drápkovitě pro-

také přednější kroužky, naimě pátý, isou častěji různě uzpůsobeny.
Přehled rodů subí. Perlinae.

1 Políčko 1M:+, ve křídlech zadních jest asi zdéli své stopky; de-
sátý kroužek jest na hřbetě celý, nedělený, dolů spáditý;
chlopně podřitní dlouhé, drápkovité, přes kroužek desátý na-
horu a do předu přesahující; štěty ocasní jsou dlouhé, tenké,
s články protáhlými a nesoucími dlouhé odstálé štětiny; Sev.

x Amerika E a B ore MPO ke v Vesta BATE

2 V loketním políčku křídel zadních není příček; přední šíje téměř
rovnoběžná a celý vzhled jako u Chloroperly; také prvá větev
odnože vřetenní vzniká dosti daleko od přepážky, ale políčko
1M: v křídlech zadních jest dlouhé; zadní krai desátého loubku

přepážky, v loketním políčku křídel zadních (vyima rod Meso-

hřbetního prodloužen jest ve dva ouškovité cípy; Střední A
Asie M bšn ; Me s 0peT1iáradi Kk
— Políčko loketní kř ídel Zádních s větším počtem příček « -430 B
3 V políčku středovém křídel zadních aspoň jedna, častěji dvě až tři
příčky; přední šíje napřed nápadně užší než týl hlavy, do zadu
velmi silně zůúžena; vzájemná odlehlost zadních oček mnohem
menší než jejich vzdálenost od vnitřního kraje očního; střední
pole přední šíje Široké; u samečka isou hřbetní loubky krou-
žkovité až k desátému normální; desátý tvoří krátké kuželo- 2
vité cípky; samičí chlopeň podplodní jest tupoúhle trojúhlá: NÍ
mezi přední a střední větví žŽ. hřbetní ve křídlech zadních jest v

DřiCka ; KTVT0PA T; sie s Dimo:c aso oby-
— Políčko středové křídel zadni běž DTÍČBK. 745 dt ot : 3
4 Přední šíje napřed zřetelně užší než týl, do zadu zúžená; samičí
chlopeň podlodní tupě trojúhlá; Španěly ©. ©. Esera Nav.
— Přední šíje není napřed nápadně užší než týl . ©. ... . :
5,Pátý křoúužek samčí normální ©. 73900007 ZA
Z Týž na zad rozšířen '-. Z o oslény KR ý
6 Rozpětí křídel 17—23 mm.; přední šíje příčná, téměř Páv ĚN A
s políčkem středním širokým, zabírajícím pětinu celé šířky; 24

vzájemná odlehlost oček zadních jest dvakráte tak-veliká jako
jejich vzdálenost od vnitřního kraje očního; není příčky mezi
přední a střední větví druhé ž. hřbetní křídel zadních; všecky - rtn.
kroužky zadečkové bez druhotných znaků na hřbetě, jen krou-

žek desátý tvoří dva krátké kuželovité cípky; samičí chlopeň je
podplodní parabolická; Španěly. ©. Hemimelaena Klp. a

— Rozpětí větší než 25 mm.. , o (OSN bo:
7 Kroužek desátý na hřbetě nedělený; ehlosné podřitní ostře člun- k: v
kovité:;, Formosa 4. 474 -a TM 6 s opeCa 38

—- Kroužek desátý více méně rozčísnut a prodloužen ve výběžky ©
do předu směřující . .. KDO A5 o:

8 Kroužek desátý prodloužen u hečka ve ná krátké válečko-
vité výběžky, které neukazují na vnitřní straně žádné mo-
zolky br ESPA aěá a k

— Kroužek desátý o onioné ve cava více méně zploštělé cípky, kte-
ré na vnitřní straně své nesou po plochém okrouhlém mozolku:
mezi přední a střední větví druhé ž. hřbetní ve křídlech zad-=—©—©—©—©©
ních-není příčky < 0005000000109

9 Devátý loubek hřbetní normální u samečka; podplodní chlopeň
samičí schází; mezi přední a střední větví druhé ž. hřbetní ve
křídlech zadních příčka; Evropa. ©... . Perla Geofr.

„ — Devátý loubek hřbetní nese uprostřed poduškovitě ztlustlou část
posázenou malými osténci; samičí chlopeň podlodní více méně
M zřetelná; Asie.. . ZS a Koa im T
78 v: 10 Kroužek desátý jest u Samec rozčísnut ve dva ploché, poněkud
s ohrnuté výběžky, které ukazují na vnitřní straně hladký mo-
8 ZAMOK VEOPIMOBAN 5 se ea 3 dok 6 3 r POD 2

3 — Kroužek desátý jest u shrasšlů široce vykrojen a rozčísnut,
úkrojky jsou zduřelé a na vnitřní straně opatřeny mozolkem
posázeným osténci; samičí chlopeň podplodní jest téměř para-
vzd bolická a vzadu hluboce vykrojená; Sev. Amerika
EccopturaKlp.
11 Pátý loubek hřbetní u samečka silně do zadu rozšířen, na kraji
DY : zadním ve dva trojůhlé cípky protažen; osmý loubek břišní
u samičky krátce obloukovitě zakončen; mezi přední a střední
| větví ž. hřbetní v křídlech zadních není příčky; konec ž. vře-
"ovlá tenní často spojen s její odnoží příčkou; severovýchodní Asie,
vd Japan i ; Boa oba a D22 A106 RAD:
— Pátý loubek hřbetní u S sčků na kraji zadním buď celý nebo
5 jen docela slabě vykrojen nebo ve dva okrouhlé cípky pro-
Zá tažen k sol, jan kén B VAE
p: 12 Úkrojky kuáuská desátehosl u AR odioužene ve dva n:
hé šavlovité nebo bodcovité výběžky, bez mozolku na vnitřní
straně; samičí chlopeň podplodní tupě trojúhlá neb oblouko-
jk; vitá; není příčky mezi přední a střední větví druhé ž. hřbetní
p ve křídlech zadních; severovýchodní Asie, Severní Ame-

301 K7 ookoepon VIMRU E Pu astamoplroaKkip:
je — Výběžky kroužku fesléhá u samečka krátké "17 ba
ke -13 Výběžky desátého hřbetního loubku samčího dvojvětevné, bez
B mozolku na straně vnitřní ©. —. oko RA

ů —. Úkrojky desátého loubku hřbetní u samečka cdisoičke, ZOO
M kem na vnitřní straně opatřené.. —. : aE

14 Pátý kroužek u samečka na zadním koa jen Bike vue
samičí chlopeň podplodní krátce tupě trojúhlá; mezi přední a
střední větví druhé ž. hřbetní není příčky; Evropa, Asie

Marthamea Klp.

cípky mezi přední a střední větví druhé ž. hřbetní ve kř fdlech
zadních není příčky; Sev. Amerika. ©. Bank siella Klp.

15 Mezi přední a střední větví druhé ž. hřbetní v křídlech zadních.
jest příčka; samičí chlopeň podplodní dlouhá, parabolická, c
šinou nevykrojená; severových. Asie, Japan 3
ToxoperlaKip. Ř
— Mezi přední a střední větví druhé ž. hřbetní ve křídlech zadních
není příčky; samičí chlopeň podplodní buď krátká s velikým.

- trojůhlým vý krojkem, nebo dlouhá rovněž hluboce vykrosánéh

a tak dva cípy tvořící; severových. Asie, Japan :
Páragnetn o u

Rod Agn etinaKlp.není v tomto seznamu uveden, protože pro ©
neznalost pohlaví samčího nelze nalézti pro něj vhodného místa. ž

2. Podčel. Acroneuriinae.

Podčeleď Acroneuriinae má jméno své od rodu Acroneuria. Picie

na němž poprvé mohl jsem význačné rysy této skupiny sledovati. 9
Jest tedy tento rod do jisté míry typickým pro tuto čeleď, ačkoli —
v celkovém svém vidu neposkytuje nám ostrý jeií obraz. Hlavní
znak podčeledi spočívá ve vytvoření vnějších plodidel samčích. Vše-
cky kroužky zadečkové isou normálně vyvinuty a nenesou žádných. :
zvláštních rysů až na 9. a 10. Břišní loubek kroužku devátého tvoří
zpravidla jen mírně dlouhou, nebo jen krátkou chlopeň podplodní,
na konci obloukovitou a nesoucí na své ploše břišní před koncem
u jednoho rodu malý čípkovitě vyniklý, na konci hladký hrbolek
u všech ostatních však lysý, značně vysedlý mozol (nehet). Po.
obou stranách jest chlopeň podplodní často vtisklá. Hřbetní loubek ©
kroužku desátého jest zpravidla normální a jen u jediného rodu r
(Adelungia) jest rozčísnut ve dva díly, z nichž každý na vnitřní své
straně vybíhá v silný výběžek růžkovitý, nahoru a do předu oblou-.
kovitě zahnutý. Chlopně podřitní isou zpravidla malé, ale drápko- 3
vitě zahrocené a nahoru obloukovitě ohnuté. Hrbol nadřitní jest ma-
lý. Pohlavní značky samičky jsou velmi proměnlivy a neposkytují
žádného rysu význačného, kterého by bylo lze použíti pro ka

velmi význačný a odlišuje příslušníky rodu nejen od ostatních rodů ně: |
podčeledi této, nýbrž i podčeledí ostatních. O

Pokud ostatních znaků se týče, jest hlava opatřena dvěma nebe.
třemi očky iednoduchými a prvý případ svedl leckteré autory, že;

58 , . ; ez.

řadili rody sem náležející do rodu Neoperla Needh, ačkoli isot
znaky iinými od něho naprosto rozdílny. Žilnatina křídel jest velmi
rozmanitá a znak, který vedl Picteta k tomu, aby odloučil rod Acro-
neuria od rodu Perla, není nikterak charakteristickým ani pro rod
Acroneuria sám, neřkuli pro ostatní rody této podčeledě, neboť
příčné žilky ve vrcholu křídel vyskytují se jen pořídku. Pouze rod
Eutactephlebia henosí se četnými příčnými žilkami v obou párech
křídlových. Jako důležité znaky nutno vytknouti průběh druhé žilky

i hřbetní v křídlech zadních a výskyt příčných žilek v analním polí-
8 čku křídel předních. Pokud prvého se týče jest u některých rodů
ks uvedená žilka téměř rovná a probíhá rovnoběžně s prohybem křídla

mezi jeho částí hlavní a lalokem hřbetním podobajíc se v této věci
podčeledi Perlinae, u jiných zahýbá záhy na zad a vysílajíc četné
větve vypadá jako kroužkovaná. Jako u ostatních podčeledí jest vy-
skyt příčné žilky mezi prvou a druhou větví druhé Žilky hřbetní sy-
stematicky důležit.

Kg A Co se týče zeměpisného rozšíření této podčeledi, jest zde ně-
kolik velmi zajímavých zjevů, z nichž o některých měl jsem již pří-
ležitost se zmíniti. K dalším zástupcům význačným pro severní po-
lokouli patří rod Acroneuria sám, který pokud mi posud známo, ne-
má ani jediného zástupce ani v Evropě, ani Severozápadní Sibiři,
ale jehož oblast objímá jmenované kraje v širokém okruhu přeruše-
ném Afrikou. Docela zvláštní tvary jinde se nevyskytující žijí v kon-
činách táhnoucích se podél východního pobřeží Asiiského od Japanu,
až do Vých. Indie. A rovněž docela vlastní tvary chová Amerika
Jižní a Mexiko. Velmi zajímavé rozšíření má rod Adelungia, který,
iak shora pověděno, ukazuje i ve znacích svých podstatné odchylky:
ze tří jeho druhů dva vyskytují se v Číně a Mandžursku a třetí
7 V arktické Americe.

Přehled rodů subf. Acroneuriinae.
1 Ve hřbetním políčku křídel předních jest aspoň jedna, většinou

však více žilek příčných... .. 2

—— Ve hřbetním políčku křídel předních není příčných žilek“ VA:
BYOcka 3: Sev: Amerika 1.. út. Prerlinella Banks
BAOCKka 2 Sev. -Amerika 4405207 A Voperla Banks
3 Očka 3 Tano Vshkí SS SRAVNE 95 Ve A306 35 A al Vzaděta kančí Ov.) Vel" ASIRAREM
— Očka 2 Ek A pe ace.

-4 Desátý hřbetní bet samčí řázčtanít a ve Hor dlouhé růžko-
vité výběžky prodloužen; žádné žilky příčné ve vrcholu kří-
dlovém; políčko 1M+ ve křídlech zadních dlouhé; není příčné

žilky mezi přední a střední větví druhé Ž. hřbetní, z nichž
prvější není prohnutá; a Mandžursko a arktická Ame-

PRA L O0) Be sice 6 s p A de Tre Ka G D8
— Desátý loubek hřbetní není u samečka rozčísnut a ve výběžky
prodloužen |.. V noky ee Aage ELO 0 ROKY ON

5 Přední větev druhé žilky hřbetní není prohnutá a jest se žilkou

prvou téměř rovnoběžná, nehet chlopně podplodní veliký a

chlopně podřitní drápovité . . . : p Al ek

— Přední větev druhé ž. hřbetní prohnutá a hékovdu „A ela

6 Hlava normální, do přední šíje nevtažená, vzájemná odlehlost
oček zadních téměř vždy, častěji až o polovinu, větší než jejich
vzdálenost od vnitřního kraje očního; samičí chlopeň podplodní
malá; políčko 1M: mnohem delší než jeho stopka; Sev. Ame-
rika a jihovýchodní Asie E A CronelTLa 168

— Hlava krátká, široká, s nápadně malýma očima, do přední šíje.

značně hluboko vtažená; vzájemná odlehlost oček zadních
menší než jejich vzdálenost od vnitřního kraje očního; samičí
chlopeň podplodní veliká, téměř celou šířku devátého kroužku
zabirájící; Vých. důdie.-.,..2"72412 B ra m.a 1:08

— Hlava, oči i očka jak u Brahmana, ale přední šíje jen slabě licho-

běžníkovitá, mezi 2A1: a 2A+ jest příčná žilka a samičí chlopeň
podplodní schází „34 "R alidas1na a

7 Ve vrcholu křídlovém četné, velmi pravidelně uspořádané příčné

žilky; políčko 1M: ve křídlech zadních mnohem delší než jeho
stopka; mezi přední a střední větví druhé ž. hřbetní křídel zad-

ních není žádné příčky; Brasilie EutactophlebiaKlp.

— Ve vrcholu křídlovém jen výminečně nějaká příčná žilka. —. 8
S Podřitní chlopně samčí malé, drápovité; samičí chlopeň podplodní

veliká polokruhovitá, téměř celou šířku kroužku devátého za-

bírající; políčko 1M v křídlech zadních mnohem delší než jeho
stopka; mezi přední a střední větví druhé Ž. hřbetní není pří-
čky; Brasilie a úžina Magelhaensova Kempnyia Klp.
— Podřitní chlopně samčí veliké, veslovité; hlava do šíje přední sil-

ně vtažená; 1M: ve křídlech zadních mnohem delší než stopka-

a mezi přední a střední větví druhé ž. hřbetní jest příčka; Ja-
pan kč eD x 2% uNiponiellaMip:
9 Hlava má zřetelné s Ž střídní ve křídlech předních na ko-

řeně do předu prohnutá a se Ž. vřetenní rovnoběžná; 1M: v kříd-

lech zadních mnohem delší než jeho stopka; mezi přední a
střední větví druhé ž. hřbetní jest příčka —. —.- .. 0.10

EDC EBOHAZEJE 20 240 My ee ea 0 anál ned no, dat u SROLÉ celí CSN
10 Očka od sebe navzájem stejně nebo mnohem méně vzdálena jak

od vnitřního kraje očního; Japan, Tonkin KiotinaKlp.
— Očka vespolek daleko více odlehlá než od vnitřního kraje očního;
Japan. Vých. Indie. (P) s" 20225 Gib'os1a:Okan
11 Políčko 1M: ve křídlech zadních zřetelně stopky delší.. . 12
PESOLEZ S SHASTADK YP 0 SP nod bodné va, n aan K ye) St an)
12 Samičí chlopeň podplodní veliká, téměř celý devátý loubek břišní
KTVIC 20 4 ba CTOLgIOpta XE:
—. Samičí chlopeň podplodní malá, sotva polovinu devátého loubku
břišního kryjící; Peru.. . . a dámě te din TM CZAPRR

13 Mezi Rs a M ve křídlech redch aspoň dvě příčné žilky; samičí
chlopeň podplodní nehtovitá, lysá; Brasilie (?)

OnychoplaxKlp.

— Mezi Rs a M ve křídlech předních jediná, políčko uzavírající

příčka; samičí chlopeň podplodní není ztlustlá a jest chlupatá 14

14 Samičí chlopeň podplodní zřetelně vyvinuta, na zadním kraji více

méně vykrajovaná; samčí chlopeň podplodní nese před kra-

jsem zadním na spodní ploše pouze malý čípkovitý hrbolek;

Mexiko a celá Amerika Jižní ©... Anacroneuria Klp.

— Střední pole 8. loubku břišního u samičky pouze slabě oblouko-

vitě prodlouženo, takže není žádná pravá chlopeň podplodní

SAVA LANO U opet by ER AT Petkvy ša ked tuoVác Jose crad oa es

15 Střední pole šíje přední široké, za středem asi sedminu celé
šířky tamtéž zabírající; Bogota.. —« .-. Microplax Klp.
— Střední pole přední šíje velmi úzké, za středem jen osmnáctinu
celé šířky tamtéž zabírající; Tonkin . ©. Nirvania Klp.

Auszug.
Fam. Perlidae.

Die Grósse des Kódrpers, relative Grósse des Kopfes der Au-
gen, die Stellung der Punktaugen und der Stirnschwielen ziemlich
variabel. Punktaugen drei oder zwei und die Schláfen meist fehlend,
da der Kopf hinter den Augen gleich abgerundet ist und das Hinter-
haupt zwischen den Augen bogenfórmig gewóolbt ist; bei einigen
wenigen Formen sind aber hinter den Augen deutliche mehr oder
weniger parallele Schláfen entwickelt. Die Scheitelsutur nur bei den
grosseh Arten als eine deutliche Rinne angedeutet und das Hinter-

haupt ohne Schwielen. Fiihler meist fein und borstentOrmig, Taster
píriemeniormig, das letzte Glied diinn und kurz. :
Pronotum meist trapezoid, vorn meěistens so breit, wie das
Hinterhaupt hinter den Augen, nach hinten mehr oder weniger ver-
schmálert; nur bei der Gatt. Chloroperla und ihren náchsten 9
Verwandten ist das Pronotum gner viereckig und parallelseitig. Der ©
Vorder- und Hinterrand des Pronotums ist meist mehr oder weniger
bogeniórmig, die Seiten gerade seltener ebenfalls etwas bogeníór- ©
mig. Die Mittelturche deutlich, das Mittelield, von variabler Breite A
uud in der Regel nach vorn und hinten erweitert. Die wWurmíórmigen
Schwielen meist deutlich.
Flůgel nur in seltenen Fállen verkůrzt und zwar bis auf selten- ©
ste Ausnahmen nur bei den Mánnchen. Nur in sehr seltenen Fallen
ist Rs vor seiner Spitze mit dem R durch eine Ouerader verbunden. ©
In der Fliigelspitze sind bei einigen wenigen Gattungen mehr oder ©
weniger zahlreiche Oueradern vorhanden, aber ihre Anordnung ist
ziemlich regelmássig. Bei einigen Gattungen ist die M am Grunde
vorgebogen und lauft eine Strecke mit dem R parallel. Im Hinter-
flůgel finden wir manchmal, dass M und 2A: stark geschwejit
sind und in diesem Falle sind měist auch die Aeste des 2Ar £e-
schweiit. Die Lánge der Zelte 1M: im Hinterfliůigel ist sehr verscnie- ©
den; sie kann vielmals lánger, aber auch sogar viel kirzer sein als.
ihr Stiel, immer aber bietet ihre Lánge ein gutes systematisches ©
Merkmal. Die Ouerader zwischen dem Vorder- und Mittelaste der ©
2A číters fehlend. pá
Der Hinterleib immer mit zwei borstenformigen Cerci. Beim
Mánnchen tragen čfters auch die vorderen Růckensegmente ver- —
schiedene geschlechtliche Auszeichnungen in der Form von schild- ©

des Hinterrandes, und von flachen mit kurzen Spitzen raspelartig
besetzten Hěóckern. Auch die Bauchseite ist hie und da durch eine ©
dichtere Behaarung gewisser Stellen und bei der Gat. Chloro-
perla durch einen Anhang am Hinterrande des VIII. Ringes aus- ©
gezeichnet. Das IX. Segment ist meist auf der Bauchseite verlán-
gert und bildet eine mehr oder wWeniger deutliche Subgenitalplatte. ©
Diese ist entweder einfach schaufelformig, oder trágt vor ihrem ©
Hinterrande eine glatte mehr oder weniger abgerundete Stelle — —
den Nagel — oder einen stiftartigen Knopř. Der X. Ring ist meist

62 S

verschiedenartig modifiziert, Ofters ganz gespalten und in stark
dornartige nach vorn gerichtete Fortsátze verlángert; in anderen
Fállen sind diese Fortsátze lang sábelartig oder meist normal, drei-
eckig, vorspringend und nach oben úber den Hinterrand des X.
z- Ringes gekrůmmt. Der Supraanallobus stark reduziert, nirgends auf-
-fallend entwickelt.
š Beim Weibchen ist der achte Ring an der Bauchseite in eine
ken mehr oder weniger deutliche Sugenitalplatte verzogen; seltener
s, bleibt der Hiinterrand des genannten Ringes einfach gerade.
£ Der Inhalt dieser Familie ist nicht ganz gleichartig und ich bin
nicht ganz sicher, ob die Gattungen aus der Verwandtschafít von
Cleroperla und Isopteryx nicht eher in die Fam. Perlo-
„ didae gehoóren. Die Form der Nymphen wenigstens fůihrt zu dieser
Vermutung.

3 Ř ý Tabellarische Uebersicht der Unterfamilien.

L Die mánnliche Subgenitalplatte mit einem glatten Nagel oder
z Stifte k kt: : 2050 9 TMOM6 ji mda es
o: — Dieselbe ohne Nákok ganz Slib haásste gewóolbt und behaart 2
V 2 Punktaugen 2 BT 7 Aaa krb d dr, be dany INLE OVL TA VASE:
E anktaugsem 3 6 „on 8) NÍ
i 3 Die Aeste des Rs 4 ZO ganz S sSéonalh dět A ae oadé und
ěSÍ čz zweigen erst in betráchlicher Entfernung von derselben ab;
die Zelle 1M: in den Hinteriligeln kurz Chloroperlinae
—. Der erste Ast der Rs mit der Anastomose mehr oder weniger

verbunden oder wenigstens seine Wurzel von derselben nicht
ji K weit entfernt und wenn die Entfernung grósser ist, so ist die

ko Zelle 1M: in den Hinteriliigeln deutlich lánger als ihr Stiel.

fi Perlinae.
ja | 1. Unterfam. Perlinae.

B Die Unterf. Perlinae enthált die typischen Vertreter der Ple-
žá —— copteren, meist von mittlerer, Ófters von ansehnlicher Grósse, sel-
úd tener, kleine Insekten. Sie haben immer 3 Punktaugen, ihr Prono-
ké tum ist fast immer mehr oder weniger deutlich nach hinten ver-
3 -© schmálert, Fliigel zeigen nur als eine Anomalie eine oder zwei Ouer-

adern in ihrer Spitze, haben Wwenigstens 2, ofters. aber zahlreiche
subkostale Oueradern, Sc erreicht die Anastomose, in dem kubita-

len Felde der Hinterfliigel (mit Ausnahme von Mesoperlina) zahl- |
reiche Oueradern und die Zelle 1M in den Hinterflůgeln (bis auf
Perlesta) deutlich, ojt mehrmals, lánger als ihr Stiel. :

Beim Mánnchen zeist die Subgenitalplatte nie einen glatten Na-

gel, die Subanalklappen sind einfach dreieckig (nur bei Perlesta
klauenartig velángert), meist sehr klein und kaum vortretend. Der
10. Ring ist oben meist gespalten und in verschiedenartig gestaltete
Fortsátze velángert, auch die vorderen Riickensegmente, insbeson-
ders das 5., sind ofters modifiziert.

Uebersicht der Gattungen der Unterfamilie
Perlinae.

1 Die Zelle 1M: im Hintertfliigel etwa so lang wie ihr Stiel; der 10.

Ring oben ungeteilt, nach unten abfallend; die Subanalklap-

pen lang, klauenartig iiber den 10. Ring nach oben ragend, ©

Schwanzborsten diinn, mit langen Gliedern und langen, ab-
stehenden Borsten; Nordamerika. ©. ©. Perlesta Banks.

— Die Zelle 1M: in den Hinteriliigeln deutlich lánger als ihr Stiel 2

2 In dem Cubitalielde der Hinterfligel fehlen Oueradern; Prono-

tum fast parallelseitie und das ganze Aussehen wie bei Chlo-

roperla, auch der erste Ast des Rs zimlich weit nach aussen

von der Anastomose abbiegend, aber die Zelle 1M: in den Hlin-

teriliigeln lang; der Hinterrand des 10. Ringes in zwei čhr-

chenartige Zipfel vorgezogen; Mittelasien
Mesoperlina Klp.

— Kubitalfeld der Hinterfligel mit mehreren Oueradern.. ©. . 3

3 In der Zelle M der Hlinteriligel wenigstens eine, ofters aber 2—3

Oueradern; Pronotum vorne auffallend schmáler als das Hin-
terhaupt, nach hinten sehr stark verschmálert; der gegensei-
tige Abstand der hinteren Puntaugen viel kleiner als die Ent-
fernung von Innenrande der Augen; das Mittelfeld des Prono-
© tums breit, die Dorsalsegmente beim G' bis zum 10. normal,
das 10. bildet kurze konische Zipfel; die © Subgenitalplatte
stumpiwinklig dreieckig; zwischen dem Vorder- und Mittei-
aste der 2A im Hinteriligel eine Ouerader. ©. Dimocras.

— Die Zelle M in den Himteriliigeln ohne Oueradern. ©. . . 4
4 Pronotum vorne deutlich schmáler als das Hinterhaupt, nach.

hinten verschmálert; der 10. Ring beim G in zwei walzenfór-
mige Fortsátze verlángert; die weibliche Subgenitalplatte breit
stumpi dreieckig >... STU AVE EZ SV Ent eh
— Pronotum vorne nicht A slalisnd sohimalet is das Hinterhaupt 5

a- 5 kůckensegment mormal.. 9.0.06
E asselbe nách hirnten erweitert "0.40
6 Fliigelspannung 17—23 mm.; Pronotum duer, fast parallelseitig,
-© mit einem breiten, ein Fiinftel der ganzen Breite einnehmen-
den Mittelfelde; der gegenseitige Abstand der hinteren Punkt-
augen zweimal so gross wie die Entfernung vom Innenrande

der Augen; keine Ouerader zwischen den Vorder- und Mittel-

aste der 2A; alle Dorsalsegmente des © ohne Auszeichnung

und der X. zwei kurze konische Zipfřel bildend; weibliche Sg
parabolisch; Spanien. ©. . . . Hemim B

— Fliigelspanung grósser als 25 mm.. Ť

- 7 Der X. Ring ungeteilt, die Li spitz kahnfórmig; Formosa
Mesoperla Klp.
— Der X. Ring mehr oder weniger gespalten und in nach vorn ge-
FCH MOTLSAUZe vanstanmtemne 10,29, 229 0 A0 OKR VÍ

8 Der X. Ring beim C in zwei kurze walzenfórmige Fortsátze aus-

laufend, die keine Schwielen an der Innenseite zeigen. —. 9

— Der X. Ring in zwei mehr oder weniger abgeflachte Fortsátze

geschlitzt die an der Innenseite je eine flache rundliche Schwiele

zeigen; keine Ouerader zwischen 2A+ und 2A2. ©. ©... 10

9 Der IX. Ring beim © auf dem Růcken normal; die Ó Sg fehlt;
zwischen dem Vorder- und Mittelaste der 2A Ouerader

Pet Pas

©— Der IX. Dorsalring des © hat einen mit kleinen Spitzen be-

setzten Polster; die weibliche Sg mehr oder weniger deutlich

Kamimiria.

10 Beim GS ist der X. Ring in zwei flache etwas aufgeworfene Fort-
sátze gespalten, die innen eine glatte Schwiele zeigen

| Tylopyge.

— Beim GS ist der X. Ring breit ausgeschnitten und geschlitzt, die

| Abschnitte geschwolléen und an der Innenseite mit einer mit

Spitzen besetzten Schwiele; die © Sg lang parabolisch und

hmaten. ticf ausgesohnitten <.. o. Eccoptura.

1 Der V. Dorsalring beim C stark nach hinten erweitert, am Hin-
terrande in zwei dreieckige Zipfel vorgezogen; der VIII. Ven-
tralring beim Weibchen schwach bogenfoórmig vorgezogen;
zwischen dem Vorder- und Mittelaste des 2A keine Ouerader;
zwischen R und Rs nahe der Spitze ofters eine Ouerader

Oyamia.

— Der V. Dorsalring beim * entweder mit ganzen oder schwach
ausgeschnittenen oder in zwei runde Zipfel vorgezogenen Hin-
terrande Pk „12

12 Die Abschnitte des X. a uece činí S in ak sábel-
oder dolchfórmige Fortsátze auslaufend; ohne eine Schwiele
an der Innenseite; die weibliche Sg stumpfwinklig dreieckig
oder bogenfórmig; keine Ouerader zwischen dem Vorder- und
Mittelaste der 2A; Nordost-Asien, Nordamerika

Phasganophora Klp.

— Die Portsátze.des:X., Ringes beim "G'kurz

13 Die Fortsátze der Abschnitte des X. Dorsalringes beim G zwei-

ástig, ohne Schwielen auf der Innenseite. —. .. „Já
—. Abschnitte des X. Ringes beim (c einfach mit einer Schwiele an
der Innenseite n m A6

14 Der X. Dorsalring beim eg: nur oh ach am Hinteéřamdé ausge-
schweiít; die weibliche Sg kurz stumpfwinklig dreieckig; kei-
ne Ouerader zwischen dem Vorder- und Mittelaste der 2A;
Eurona; Asien 4" 2 MarthameaKlp.

— Der V. Dorsalring lauft in zwei E nndliché beborstete Zipíel aus;
keine Ouerader zwischen dem Vorder- und Mittelaste der 2A;
Nordamerika eo „ov Banksiella Km

15 Zwischen dem Vorder- ún Mittelaste des 2A eine Ouerader;
die weibliche Se lang, parabolisch, meist nicht ausgeschmitten;
Nordost-Asien, Japan : G 0,£0pewan

— Zwischen dem Vorder- und Mittelaste der 2A keine Ouerader;.
die weibliche Sg entweder kurz, mit einem grossem dreiecki- -
gen Ausschnitte, oder lang ebenfalls tief ausgeschnitten und
zwei Zipfel bildend; Nordost-Asien, Japan

ParagnetinaKlp.
NB. In diese Tabelle habe ich nicht die Gattung Agnetinaá ©

Klp. auigenomen, da ohne die Kenntnis des G der nee Platz

nicht zu finden ist.

Uebersicht der Gattungen der Unteriamilie Acroneurinae.

1 In der Analzelle der Vorderiliigel wenigstens eine, meist aber

méhrere Oueradern -4 3 PISU AO)

— In der Analzelle der Vorderiliigel Čéie dete dsíu ší orodávé 3
2 Punktaugen 3; Nordamerika ... .... Perlinell a Banks.

— Punktaugen 2; Nordamerika . . . . . .. AtoperlaBanks.
1 O ZA A0 PE TNC 09 1 R RS ODS 20 JPL EAN oč KUSE POKRE PA OM R V AE

We Punktaugen. 7 : PS prod dy NÍ

4 Der 10. Ring beim Mánnchen s bálch ad in 2 nie dornartige
Fortsátze verlángert; keine Oueradern in der Fligelspitze; die
Zelle 1M: in den Hinteriligeln lang; keine Ouerader zwischen
dem Vorder- und Mittelaste der 2A der Hlinteriligel; 2A+ der
Hinteriligel nicht geschweift; China, Mandschurien, Arktisches

MSKA A E Pěší Adelungia Klp.
— Der 10. Ring beim Mánněhen nicht esp ajtch und nicht in Fort-
sátze verlángert .. . .. SY Fh dy ATS

5 2A+ gerade, mit 1A fast nevalel in dát Plůsělspitce manchmal
Oueradern; Nagel der Subgenitalplatte gross und die Subanal-

klappen klauenartig . . . S SPÍ
— 2A: mehr oder weniger Ze dhelřt von n sbkiéčení und ge-
kerbt rané 2 O podaní Ole ŠoenoV es

6 Kopí normal, nicht i in es PERA eingezogen; die weibliche
Subgenitalplatte klein; der gegenseitige Abstand der hinteren
Punktaugen fast immer grószer, ofters bis um die Hálite als
die Entfernung vom Innenrande der Augen; 1M: viel lánger als
der Stiel; Nordamerika u. Siidostasien Acroneuria Fict.

— Kopf kurz, breit, mit auffallend kleinen Augen, in das Pronotum
ziemlich tief eingezogen; der gegenseitige Abstand der hinteren
Punktaugen kleiner als die Entiernung vom Innenrande der
Augen; die ©Subgenitalplatte grosz, fast die ganze Seite des
9. Ringes einnehmend; zwischen 2A+ und 2A: keine Ouerader;
Ostindien AAA DAP st 00, (daco 4 kB K HITŮ A 1:2 VÁZA

— Kopí, Augen und Punktaugen wie bei Brahmana, aber Pronotum
schwach trapezoid, zwischen 2A+ und 2A: eine Ouerader und
die weibl. Subgenitalplatte fehlt; Ostindien Kalidasia Klp.

7 In der Fliigelspitze zahlreiche, regelmássig geordnete Oueradern;
die Zelle 1M: in den Hinteriliigeln viel lánger als der Stiel; das
Mittelfeld des Pronotums sehr breit; zwischen dem Vorder-

und Mittelaste der 2A in den Hlinterilůgeln keine Ouerader;.
Brasil ka z EBuťactophlebiaKipe

— In der Flůgelspitze nur Ann almop ore einige Oueradem. . 8..
8 Subanalklappen des © klein, klauenartig; die © Subgenitalplatte ©
gross, halbkreisformig, fast die ganze Breite des 9. Ringes ein- ©
nehmend; die Zelle 1M: in den Hinteriligeln viel lánger als der ft
Stiel; und zwischen dem Vorder- und Mittelaste der 2A keine čo
Ouerader; Brasilien und Magelhaensche Meeresenge k
KempnviaKlp.
— Subanalklappen des C gross, ruderfórmig; Kopf in das Pronotum. a
stark eingezogen; 1M:> in den Hinterilůgeln viel lánger als der
Stiel und zwischen dem Vorder- und Mittelaste der 2A eine
Ouerader vorhanden; die © Subgenitalplatte gross, fast para-
bolisch; Japan . „2 Niponiella'Klp3
9 Kopí mit deutlichen Sohláfén: M in den Vorderilůgeln an der.
Wurzel vorgebogen und mit den R parallel; 1M> in den Hinter- ©

Mittelaste der 2A eine Ouerader
— Keine Schláfen vorhanden
10 Punktaugen von činander ebenso bůz el weniger entiernt wie

von den Augen; Brasilien -72 KT06188 Klp.
— Punktaugen von einander viel mehr entfert wie von den. Augen;
Japan n
11 Die Zelle 1M: in p Hiéoedli ca Rich lánger als der Stiel 2
— Dieselbe etwa so lang wie der Stiel. . .. 13
12 Die © Subgenitalplatte gross, fast den ganzen 9. Ventrálio
deckend; Chili. ©.. Macrogynoplax End.
— Die © Subgenitalplatte klein, etwa nur die Hálíte der Be des
9. Ringes einnehmend; Peru . sz ac ake

13 Zwischen dem Rs und M im Vořderflůge wenigstens 2 Ouer- jz
adern; die Subgenitalplatte nagelfórmig und glatt pa
Onychoplax Klip;

— Zwischen Rs und M nur eine (die Zelle schliessende) Ouerader; ©
die Subgenitalplatte nicht verdickt und behaart. ©. ©- „14

14 Die © Subgenitalplatte deutlich entwickelt, am Hinterrande. mehr
(oder weniger ausgekerbt oder ausgeschnitten; die S Subgeni-
talplatte vor der Mitte des Hinterrandes mit einem kleinen
stiftfórmigen Schwiele; Mexiko u. Sidamerika ř
Anacoronduci 2

— Das mittlere Feld des 8. Ringes beim © nur schwach bogenior-
mig erweitert, also keine echte Subgenitalplatte vorhanden;.

PR VA APA

15 Das Mittelfeld des Pronotums breit, hinter der Mitte ein Sieben-
tel der ganzen Breite daselbst einnehmend; Bogota
Microplax Klp.

-— Das Mittelfeld des Pronotums sehr schmal, hinter der Mitte nur

den achtzehnten Teil der ganzen Breite einnehmend; Ton-
kin B HRDP o ana 0 OPAK be B hi ae: T A5 4)

MEGALOSCAPA (ATHETARUM SUBG.) PUNCTI-
PENNIS KR. Z CECH 1914.
(Prof. J. Roubal.)

Po řadu let jsem věnoval největší péči sebrati všechna data
literární i tradiční o této Athetě, jež mi vždy imponovala svou

ného rodu Atheta a Staphylinů vůbec. Mám ve sbírkách,
nebo za 10 let určování cizího materiálu jsem se naučil znáti
všechny skoro evropské tvary Athet — nikdy jsem však ne-
měl štěstí míti pod lupou Megaloscapu. Nikdo z mých entom.
korespondentů nemohl mi nic pověděti o ní, ani v Berlíně, ani
v Brně, ani ve Varšavě, ani v Mnichově, ani v Kijevě jsem ne-
došel splnění své touhy. Noticky v literatuře jsou velmi sporé

a plně karakterisují nesmírnou vzácnost tohoto pro vnější morfo-

logii a strukturu nádherného brouka. Dosud citována byla Me-

Crefeld. (Mink leg.) Kraatz: Natgesch. d. Ins. Deutsch. I.

p.232. :
Durynky (Thůringen). Kellner leg.-Natgesch. d. Ins. Deutschl.
PB 232.
Meklenburg. Masen: Úber d. Káf. Mekl. 1853-59. (Brauns,
Nachtr.)

Hessensko. Scriba: Die Káf. im Grossherz. Hess. 1863-65.
Porýnsko (Rheinprovinz). Roettgen: Die Kátf. d. Rheinprov.
109, cituje mimo Kraatzovu lokalitu typu „Elbf. (Corn. im Wiener
Hofmuseum. — Col. Neerl. I. 209.) — Thiiringen (Hubenthal, D.
E. Z. 08. S. 106.)“ O této poslední lokalitě napsal mi p. Huben-
thal, že našel svůj exemplář u Gothy na okně venkovské chalupy.

Allergebiet. Wahnschaffe: Verz. d. im Geb. des Aller-
Vereins 1883. ;

Pruské Slezsko. (Gerhardt.) Gerhardt: Sammelbericht -

pro 1889. D. E. Z. 1890 p. 200 „Unter feuchtem Laube. Berg-
háusér 1 ex. (4. [= April]).“ |
Čechy. Klíma: Cat. ins. faunae boh. IL: Brouci 1903. 45.

(iednosloupc.) Na tento údaj asi se vztahuje poznámka z výtahu.

přednášky Dra. Lokaye v Č. ČS. E. 1914. Č. 1.22, XV., "že
byla chycena pod Petřínem.

Bavory. Dle Schilsky-ho: „Syst. Verz. d. Káf. Deutschl....“ 50.

(Corsika. J. Sainte-Claire Deville: „Catal. critigue des Col.
de la Corse“ 1914. 120: „Corse, un individu (Raymond, Coll.
Léveillé 1.)“ Tato poznámka jest však annulována jinou na str.
518: Rayer cette espěce, dont Vindication est důe á une deter-
mination erronée.“)

Francie. Dle Jacobsona, str. 544.

Ve většině příruček, monografií, seznamů a faun jsou udá-
vána jen některá z těchto nalezišť, nebo jen „G.“, „A.“ nebo „E.
c.“ Jest to středoevropský druh par excellence a jest jednou
z těch vzácností, které jsou stále řidší a řidší, protože vymírají.
Rychle se vzmáhající industrialisace, explantace původních for-

mací listnatých lesů a celých s nimi souvisících přirozených stavů -

podmínek životních, zejména hyperrationální způsob nynějšího
lesního i polního hospodářství zničily už velmi mnoho a zniči
více, ano vyhubí přímo navždy některé druhy živočišné.

Podobný zjev s vymírajícím broukem dokumentován Bick-
hardtem v „Ent. Bl“ 1912, Nr. 3., Beilage a týká se druhu Hi-
Ber MS CLS:

Konečně se mi poštěstilo samému Mešaloscapu uloviti,
a to letos (3. V.1914) na Berounsku. Podivuhodná jest struktura, totiž
tečky předních částí těla neobyčejně hrubé, veliké a řídké, jako
na př. u Bolitochara, Alianta Brucki, nebo hrubší než

na př. má Haploderus. Tělo je dosti kompaktní, elegantního vněj-

šího obrysu, krovky nepoměrně dlouhé, celá plastika znaky ve
svých nuancích běžnými výrazy nevyjadřitelnými ukazuje na první
pohled odlišný druh ode všech Athet. Velmi dobře by mohla
býti samostatným rodem mezi Myrmedoniini. Vlastní popis

70 :

by bylo zbytečno reprodukovati, jest podrobně podán Kratzem a
mnohokráte pak opakován v příslušné literatuře.
Zmíněný nádherný ex. jest v mé sbírce.

POZNÁMKA K SEZNAMU ČESKÝCH SBÍREK HMYZO-
VÝCH A IMPULS K AGITACI © JICH OSUDU.

Prof. J. Roubal, Příbram.

Ve výčtu sbírek P. T. členů naší společnosti v č. | —II. 1914
zprávy jednatelské byla vynechána sbírka prof. J. Roubala v Pří-
brami. Tato patří k největším sbírkám brouků v Rakousku, jakož
svědčí tato data: povstala během 15 let a čítá dnes asi 16-18
tisíc různých forém palaearktických. Obsahuje materiál sběrů ma-
jitelových ve Stř. Evropě, Krasu, v Italii, na Litvě, Volyni, Po-
dole, jižním Rusku, Kavkaze, dále výměnně získaný stykem se
všemi vědecky pracujícími entomology i sběrateli palaearktické
fauny, částí ze sběrů od sběratelů ex professo koupí opatřených

- a hojné druhy za determinace získané jakožto honorář. Vedle zpra-

covaných partií majitelem samým jsou ve sbírce určeny nebo
revidovány větší či menší partie hlavně těmito pp. specialisty -a
autory: Bernhauerem, Bickhardtem, Breitem, Danieli, Doderoem,
Eggersem, Fleischerem, Formánkem, Ganglbauerem, Heikertinge-
rem, Hubenthalem, Luzem, Netolitzkým, Pečírkou, Picem, Raffrayem,
Reitterem, Schilskym, A. Schmidtem, Stěckleinem, Tylem.
Geograficky důležité jest zastoupení fauny středoevropské,
zvláště české — skoro zůplna — balkánské a kavkazské, obsa-
huje m. j. celou sbírku Staphyl. od Dra. Krůpera.
Typů a kotypů jest přes 1000 kusů, některé unikáty, řada
největších rarit středoevropských mnoho vymírajících druhů, úplná
skoro kollekce myrmekophilů evropských, vše nejmoderněji zaří-
zeno a dle Reitterova a Jakobsonova seznamu katalogisováno.
Při této příležitosti dlužno připojiti zatím malou kapitolu
kulturní se zorným úhlem poněkud širším než pouze odborně-
entomologickým.
Maiitel sbírky jest ochoten veřejně (tiskem, přednáškami) i
soukromým jednáním a p. zahájiti diskusse o thematu, týkajícím

se budoucího osudu této sbírky i jiných. Podkladem by byl mo- i

tiv, aby rozhodně nedošlo k rozkouskování a. rozčachro-
vání takových sbírek obchodní cestou a znehodnocení vědecky
důležitých materiálů choutkami pouhých sbírkařů-sportsmanů. Do-
kud nemáme ústředí, museum entomologické — a takový ideál
jest velmi, velmi ještě daleký — možno by bylo zatím alespoň
něco; kontrakt dvou příbližně stejnocenných sbírek, že po smrti
(nebo event. po přerušení entom. činnosti jednoho majitele) pře-

vezme sbírku jako celek druhý compagnon a ten sdělá smlouvu.

s druhým atd. Takových smluv by mohlo býti více parallelních
a posléze některý budoucí takový kustos (čí více kustodů) pří-
štích generací zakotví v lůně českého entomol. musea, nebo ně-
jaké pobočky sbírek entom. při jiném kulturním ústavu intencí
podobných. Velikost inventáře nemusí zalekati: ten, kdo by se
tu angažoval, jest vždy tak majetný a praktický, že by snesl 0 je-
den pokojík svého bytu více a dovedl by jeho prostoru s po-
mocí pokojového žebříčku až ke stropu využiti a sbírky ovládati
a rád ve jménu toho nejmilejšího svého životního raison d'ětre
by nějaké oběti snášel.

Podepsaný má takové soukromé museum na př. sám a do-
bře směstnal třť pracovní stoly, sedm skříní brouků, malou skříň
s- motýli a velmi velikou čistě entomologickou knihovnu, obsa-
hující 14 m dlouhou řadu knih.

Jakožto mottem k celé této eventuelní diskussi a s nadějemi
v plodnost akce, jsem první ochoten započíti a svými sbírkami
participovati. Heslem pouze: sbírka zůstaniž v Čechách, v če-
ských rukách, sloužiž jen vědeckým účelům!

Úmrtí.

Ještě poslední dny v minulém roce utrpěli jsme, 30. prosince, bo-
lestnou ztrátu úmrtím p. Jarosl. Paula, em. profesora české
vyšší dívčí školy v Praze. Ačkoli po dlouhá léta byla botanika vlast-
ním předmětem jeho záliby, přece ve šlechetné snaze podporovati
vše dobré byl od r. 1908 naším člénem jako V upomínku na léta
mladší, kdy zabýval se studiem motýlů. Jeho dobrá a milá povaha
zajistila mu místo v paměti všech, kdo ho znali.

vě

Ů
=
+

XVI

pásmo rozeklaných skalních stěn s listnatými i jehličnatými lesy.

Pak jel přednášející sám na Volujak, Lebršnik a Maglič. Na Lebr-
Šniku sbíral v jeskyních zvláště ve Lilině pečině. Zvláštní byla růz-
nost fauny na těchto třech místech. Krajina je porostlá pralesy list-
natými i jehličnatými. Sbírány dva nové druhy Liodes. V sev. Bosně

sbíráno v okolí Derventu a Bos. Brodu. Nazpět přes Záhřeb a Vídeň.

Pan Obenberger předkládá novou Julodis Zoufali z Araratu;
pak J. Holdhausi a Pietschmani a nové Buprestidy z Číny.

Přítomno 17 členů a 5 hostů.

Občasná schůze dne 26. května. Uctěna památka zesnulých
členů, pp. dra Jindř. Veselého, kustoda Společnosti a p. cís. rady
Ferd. Veselého, do letoška od počátku pokladníka.

Oznámeno, že správa Kundratického velkostatku povoluje 23
exkurse do tamních lesů. Měst. rada karlínská povolila subvenci 25 K.

Za člena přijat p. Teyrovský, studující.

Po té přednáší p. docent Dr. Rádl oentomologickéíi-
losořii. Uvádí předvším všeobecný mázor na entomologii v kru-
zích vědeckých, V době po renaissanci udávali nejslavnější ento-
mologové směr: Reddi, Malpighi, Swammerdamm, Leuwenhoek,
Réaumur. Studovali co možná drobounké věci. Zásadou jim bylo:
Vše vzniká jen ze živých bytostí, jen Redi si to představoval poně-
kud jinak. Tak vznikl evolutionismus a nauky ovistů (čili
animalculistů). Věda podporovala i politiku: srovnávání včel
a absolutismu. Po Linnéovi přestává ctění entomologie — a Bu-
ton byl prvý, ktérý si chtěl všímat jen zvířat pro člověka důleži-
tých. Z nejmodernějších entomologů je W as mann, jehož vývody
však třeba přijímati opatrně.

P.prof Klapálek vytýká význam systematiky, její nedoko-
nalost a uznává cenu laické práce pro zoogeografii.

Pan doc. Dr. Rádl považuje rozdíly mezi jednotlivými rody
obratlovců za větší nežli rozdíly mezi čeleděmi hmyzu, čemuž pan
předseda přesvědčivě opponuje a polemicky se sůčastňuje i pan
Obenberger.

Pan Obenberger demonstruje jeskynní brouky rodu Pho-
leuon a Buprestidy.

Přítomno 16 členů a 3 hosté.
V občasné schůzi 23. června uctěna památka p. B. Žežuly.

XVIII

Přednáší p. officiál Klenka osvécestě do Albanie. Ce--

sta vedla přes Terst. Společníkem na cestě byl p. Leo Heyrovský.
Prvá zastávka byla ve Splietu u p. Dra. Karamana. V Albanii vy-
stoupili v Medui. Pobřeží je krásné, hojně tam sbíráno pod kmeny,
na močálech a j. Česta do Ska dru byla dost obtížna, ač konána
automobilem. Tam výlety na Taraboš a Bardaňol. Zpět se vrátili do
Medui a odtud lodí do Gruže, pak do Sarajeva, Požegy a do Skradu

k p. Frédlovi. Později odejel p. přednášející na Učku (Monte o

ore), ale pro déšť byl nucen bez výsledku se vrátiti.

Pan Obenberger demonstruje českou Phaenops cya-
nea z Čelakovic, chycenou p. Klenkou, A kromě toho zajímavé
brouky ze střední Asie. :

Přítomno 16 členů a 3 hosté.

V občasné schůzi 13. října oceňuje p. inspektor Vim mer VÝ-
znam zemřelého Kowarze, který asi před 20 lety sestavil prvý se-
znam českých Dipter; podobně zpracoval i faunu Uher; Dolichopody
také zpracoval, pak rod Halyoia Myophila a utvořil mnoho nových
rodů. Pro české Museum věnoval zbytek své sbírky. Povstáním
Vzdána čest jeho památce.

Pan Leo Heyrovský přednáší o cestě do Skradu.
O prvé části (cesty do Albanie) přednášel p. offic. Klenka. Sbí-
ráno v okolí Požegy, pak podniknut výlet do Veliki, ale počasí bylo
celkem nepříznivé. I rozhodli se k odjezdu do Skradu blíže Rijeky
k p. Frédlovi. Skrad je malá vesnice mezi lesy s bohatou faumou.
V blízké jeskyni Muževa hišica marně pátráno po broucích, za to
v okolí chytán zajímavý ČCallimus angulatus a také prosev
skytal mnoho pěkného. Na skrad-vrchu Anophthalmové jsou silně
iž vychytáni. Chytán též Leptinus testaceus. Pak odjezd ke Rijece,

odtud do Opatie. Výlet na Učku provázen byl bouřkou. Nahoře

mnoho Leistus v. rufipes. Pak návrat do Prahy.
Pan Klenka podotýká o zajímavých jeskyních pod Učkou horou.
Přítomno 11 členů a 2 hosté. 3
V občasné schůzi dne 27. října přednášel pan PhC. Ju-
Jius Komárek o své cestě na Kavkaz a do Armenie.
Česta konána se zemř. Drem. Jindř. Veselým do míst, která náš
zvěčnělý člen již navštívil. Z Batumu jeli rovnou do Tiflisu, kde se

zdrželi asi týden, odtud zakavkazskou jižní drahou dále k jihu. Sbí-

ráno pod sopkou Alages. Pak z Alexandropole do Džulii a odtud

XIX

do Ordubatu, který podobá se oase, oživené již lepší faunou. Ubyto-
vali se u Arména, dost draho. U velitele pohraniční stráže dostalo
se jim nejlepšího přijetí. Pod Ordubatem, který ztravuje horský po-
tok, jest poušť. V okolí je velmi hojná zejména Julodella, létá večer.
Dr. Veselý zde našel 3 nové Sphenopteny a řadu jiných zajímavých
druhů. 3denní výlet podniknut do osady Migry, kde jsou veliké
lesy. V Ordubutě se sešli s entomologem Kulzere m, který v ho-
rách sbíral Mallosie. Z Ordubotu se vrátili po 3 nedělích do Ti-
lisu. Výlet na jezero Gofču se nezdařil — nebylo ruských pasů!
Milé bylo přijetí od gubernatora, pasy dostali ihned. Odtud jeli na.
Kutais, mezi Elbrus a Dichtan, kudy vede osětinská cesta. Z Albony
dále do hor nutno jeti koněm po dosti závratných cestách k Lečkun-
skému újezdu po celodenní jízdě do Leksury, obydlené částečně
Svanety. Dále přes Latpari-ský průsmyk. Na Latpari nocováno a
sbíráno, hojný je zde všude ve Svanetii Plectes Bibersteini. Pak vý-
let pod ledovec Tetnur. Z Kali pokračovali do údolí Inguru. Oby-
vatelé Svaneti jsou celkem velmi nekulturní a nechtí nic prodati.
Z Inguru do Mestie, kde byla jedna z neilepších lokalit (na př.
Stenus Veselýi Rambousek n. sp.) a kde se dále zdrželi asi týden.
Z Meštie jde pošta do Bečo, a odtud dále chudým koncem Svanetie.
Z Tauraru po bídné cestě dolů s několika noclehy v lese. Odtud
konečně z dlouhého průsmyku do údolí Abchasie. Pak do osady
Čhalti a vozem do Cebelinskoje — odtud domů!
Pan LeohHeyrovský demonstruje Callipogon relictus a Po-
gonochaerus inervicollis, p. Ku dlička larvy střečka jeleního.
Přítomno 14 členů a 4 hosté.
V občasné schůzi 10. listopadu přednášel pan PhC. Rudolí
Klečka: »O původu křídel hmyzu«. Po starších auto-
rech z modernějších je nejdůležitější Dewis a Comstock.
Křídlo se zakládá z kutikuly tělní na 2. a 3. článku thorakalním. Vy-
chlípenina stěny tvoří t. zv. imaginální terčky. Tak vznikají křídla
u všech hmyzů. Přednášející zpracoval toto thema na Psyllách.
U vylíhnuté larvy vidíme zmnožení buněk, je to vznik imaginál.
terčků. U hmyzu s dokonalou proměnou se vznik z hypodermis děje
jiným způsobem. Příkladem Rhodites rosae. Když se vytvoří vychlí-
pení, nastává druhotné vchlípení, t. i. záhyb, a vše je obaleno kuti-
kulou tělní. Do těchto prvotních základů nevnikaií trachea, hrají zde
podřadnou úlohu. Na to upozornil Dr. Šulc. Záhyb křídelní nazýváme

lamellou křídelní, v ní zůstává jemný kanálek, jenž jest základem |
žilky křídelní, do níž vniká trachea. Lamella rychle roste u Psy“
ale je stále obalena váčkem kutikuly. © Lamella se tím zprohýbá a —
musí následovati svléknutí. Po svléknutí don se lamella a nová ay
kutikula ji opět obalí. ni
U hmyzu dokonalou proměnou zmizí peripodiální dutina a kř fdla
se dostanou ven, ač pevná kutikula stále lamellu obaluje.

U Psyll je silnější a větší rozvětvování větviček. V Dozdějck
stadiích při redukci buněk je viděti ztrácení se buněk. V dospělej-
ších stadiích larev je tracheisace křídel skoro úplná. Na svrchní ©
straně křídel bývá tlustší kutikula. Každé zchitinování je až v stadiu
imaga. V krovkách brouků není žilek tracheálních, trachee zanikají.

Přítomno 11 členů, 1 host. :

V občasné schůzi dne 24. listopadu pan Oldřich Šuste-
(rapřednášelo»SauterověsbírcevoshrabavýchzFor--
mosy«. Kořist obnáší asi 400 exemplárů a dána p. přednášejí- —
© címu k zpracování z Dahlemského Musea. Ostrovní fauna má pro —
zoogeocgrafii velkou důležitost. Formosa se oddělila od pevniny te- ;
prve v pozdější době. Asi 30 druhů je nových. Fauna má charakter.
celkem orientální, která se dělí na 4 podoblasti. A

Priocnemis (Chyphononyx) má nejvíce charakter indický. Sta- k:
rý tento rod byl přesně rozdělen na 4 nové a 1 podrod, Preudagenia
má asi 15 druhů. Smith je popisoval dle barev. Rod Deutera-
geniaa Ceratopales také zastoupen. Ceratopales skoro
ani nepatří k Pompilidům, jsou dle toho jen morfologicky nižší od- ©
noží kutilek. Homonotus v systemu byl od téhož autora různě kla- 6 v
den. Často samci kladení do jedné, samice do druhé skupiny.

Nové rozdělení od p. přednášejícího se také na tomto materiálu
osvědčilo. Některé druhy mají pohlavní dimorfismus značně vyvi- ©
mutý. Při systému nutno přihlížeti k větvení dle vývoje a dle po- ©
měrů zoogeografických. Z čeledi Sapillid vyšly druhé skupiny.

Celkově náleží fauna Formosy fauně indické s elementy fauny -
palaearktické, malaiské prvky sem nepronikly.

Pan Kudlička předkládá několik exotických Hy meno-
p ter, které p. Šustera ihned určuje.

Přítomno 15 členů a 3 hosté.

Prosincováschůze občasná se nekonala.

ZPRÁVA VÝROČNÍ

za správní rok 1914.

Výbor České Společnosti Entomologické.

Předseda:
Prof. Frant. Klapálek.

Místopředseda:
Skol. rada Rob. Hartmann.

Zapisovatelé:
C. k. vrchní štábní lékař MUDr. Jaromír Pečírka,
Ph. Dr. Frt. Rambousek, assist. čes. univers.

Pokladník:
C. k. účet. řed. Josef Graf.

Knihovník:

Oldřich Sustera, účet. úředník zem. výboru.

Kustos:
Ph. Dr. Jindř. Veselý.
/

1907
1907
1910

1910

1904
1904

1904

1905
1907
1910
1911
1906
(1907

1904
1904

SEZNAM ČLENŮ.

A) ČLENOVÉ ČESTNÍ.
Bolívar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea
v Madridě.
Horváth, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum
v Budapešti.
Lobkovic, J. J. Ferdinand princ, zem. nejvyšší maršálek
král. Českého atd.
Melichar MUDr. Leop., c. k. dvorní rada v Brně, Ru-
dolfova tř. (Homoptera Coleopt.) (Členem od r. 1904.)

B) ČLENOVÉ ZAKLÁDAJÍCÍ.
Klapálek František, c. k. profesor v Karlíně (1907).
Kubes, P. Augustin, provinciál řádu O. O. kapucínů v Ko-
líně (1907). (Hym.)
Šulc MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak.
Slezsku (1910). (Psyllidae, Coccidae.)

C) ČLENOVÉ ČINNÍ.
Absolon, PhDr. Karel, docent geografie při české univer-
sitě v Praze, kustos musea v Brně. (Apteryg., fauna je-
skynní.)
Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n. Luž. (Col)
Babák Dr. Ed., prof. české univ. v Praze II. Fysiol. ústav.
(Fysiol. hmyzu.)
Baudyš Dr. Ed., entomolog při tabák. továrně, Sarajevo,
N. Goruša 6. (Cecidie.)
Bayer Emil, c. k. prof. v Brně, Šturmova ul.-16. (Hálky
a hmyz duběnčivý.)

Benešová Heda, choť hoteliera v Praze, Petrohradská
ul. (Lep.)
Binder Emil, majitel domu v Praze-|, Karlova ul. 88.

Bízek Rudolf, správce skladů železáren v Komárově. (Col.)

1904

1910
1905

1904
1907
1910
1904
1905
1913
1906

„1909

1913
1905

1904

1914
1909

1909

1907
1906
1912
1908
1913
1913

XXIII

Blattný Em, c. k. dvorní rada, Vídeň VI, Hofmihlgasse
22 1(ep)

Borek Jan, fotograf, Čes. Třebová. (Coleopt, Bohem.)
Brožek Arth., prof. dr. v Praze, na Vyšehradě. (Theorie
variační.)

Brýdl Rudolf, c. k. profesor v Chrudimi. (Col)

Cífka Josef, c. a k. setník, Sanok, Halič. (Lep.)

Čermák JUDr. Boh., advokát v Hořovicích. (Lep.)
Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lep.)

Duchoň Manuel, odb. učitel v Rakovníce. (Col.)

Fiala Jos., c. k. vrch. pošt. správce v Kroměříži.
Formánek Romuald, vicepresident c. k. pošt. ředitelství
v Brně, Veverská ul. č. 69. (Col.)

Frankenberger Zdeněk, MUSt. v Praze-ll., Štěpánská
ul. (Col.)

Fuksa Antonín, učitel, Záběhlice u Hostivaře.

Graf Josef, c. k. ředitel účtárny v Praze, Král. Vinohrady,
Korunní tř, 105. (Lep.)

Hartmann Rob, c. k. školní rada na Smíchově, Jeroný-
mova ul. 7. (Leop.)

Heindl Vojt., stud., Praha II., Karlovo nám. 34.
itevnovský "Leon |WSt, Praha 1., dilská ul:'2 (Colsp
Ceramb.)

Hilitzer, MUDr. Alois, c. k. štábní lékař, Smíchov, Hu-
sova 4. (Col.)

Holík, P. Bedřich, katecheta v Žižkově. (Col.)

Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicích. (Hym.)
Homolka Dr. Karel, c. k. rada zem. soudu.

Hula Jan B, ing. chemie v Rakovníce.

H ulata Jos., soukr. úředník, Pardubice, Bílé předměstí 32.
Janáček Jos., c. k. berní assist. v Místku, Morava.

1906 Janda, Dr. Viktor, c. k. profesor v Karlíně. (Anat. Metam.)

1910
1908

1904
1912

Javůrek, PhDr. Vlad., Praha-II., Wenzigova ul. 11.
Jedlička Arn., ing., Vršovice, Hálkova 520. (Carabidae,
spec. Přerostichus.)

Jelínek, MUDr. Robert, zdravotní rada v Dobříši. (Lep.)
Ješina Rud., odb. učitel, Žižkov, Havlíčkova tř. 42.

1904. John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře. (Lep.)

XXIV

1904 Jureček, MUDr. Stěpán, c. k. pluk. lékař v Turnově. (Col.
1913 Kettner Radim Ph. St, na Hrádku 2, Praha Il. i Nese
1904 Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy a translator in i
hispanicis v Pra (Lep. Orth.) © 8
1914 Klečka Rudolf, profesor, Praha II., na Slupi 14. :
1910 Klenka Kar, c. k. os pošt. officišl, Praha 262-1. A o
Col.) A4?
1905 Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze I., Křižovnická ul.
č. 87: (Col.)
1911 Klier, Dr. Čeněk, ředitel městské spořitelny pražské, Prátig lh
1913 Komárek Julius, Ph. Dr, Smíchov, Jakubská 15. (Mallo-
phaga.) |
1904 Kranich Jan, profesor paedagogia a redaktor „Přírody
a Školy“ v Pol. Ostravě.
1904 Krátký František, ředitel reálky v Praze VL. P
1904 Krauskopf Adolf, ředitel měšť. školy v Mladé Boleslavi. —
1906 Kruta Alfred, c.k. berní správce v Bělé pod Bezd. (Col. Lep.) ©
1906 Křepelka Adolf, cís. rada, sekretář a člen obchodní správy —
rak.-uher. banky, Vídeň XVIII., Heizingergasse 47. tř
1914 Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Rubešova 1808
ul. 1. (Škodný a užitečný hmyz.) 3
1914 Kuttelwascher Otto, c. k. pošt. assist., Král. VO
| Slezská ul. No:
1910 Ladislav Joža, účetní, Annenské nám. 2., Praha I.
1914 Lang Josef, Chicago.
1914 Láznička Rob., obchodník, Žižkov. a
1913 Lokayvová Anežka, choť zdravotního rady a měst. okres. NC
lékaře v Praze. (Col.) B
1904 Lokay, MUDr. Emanuel, zdravotní rada a měst. okresní
lékař v Praze II., na Poříčí 35. (Col.) Hi:
1906 Lukeš Jos., c. k. školní rada v Písku. (Col.)
1906 Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. (Lep.)
1911 Martínek Otokar, učitel ve Žďdírci. |
1911 Maťcha Jaroslav, c. a k. nadporučík v. v., Smíchov, Per- 8
dinandovo nábřeží 29. (Col.)
1908 Mazura Kar., disponent Agrobanky v Brně (Col.)
1907 Molek, MUDr. Alois, c. a k. pluk. lékař v Praze, Břev- —
nov. (Col.)

1905
1904
1906
1906
1905
1913
1910
1914
1910
1904
1908
1912
1904
1912
1913
1910
1911

1909
1904

1905
1909

1914
1911

1911

XXV

Mrázek, PhDr. Alois, ř. prof. české university v Praze II.,
Dřevní ul. 381. (Biol., Anat. Metam.)

Mužík František, odb. učitel v Kralupech. (Hemipt.)
Nejdl, Dr. Viktor, ředitel gymn., Mělník.

Nosek Ant., c. k. professor na Smíchově, Husova třída
1109. (Aracin.)

Novák Bohumil, professor prům. školy v Brně, Kafkova
LEO 28

Novotný šlecht. Jos., c. k. dvorní rada, Smíchov, Ferdi-
nandovo nábřeží.

Obenberger. Jan, Ph. St, Praha II., -Olivova ulice. č.5.
(Col., sp: Buprest.)

Ondřej, PhDr. Augustin, professor, Smíchov č. 1185. (Col.)
Osvald Jan, prof. v Náchodě.

Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. (Dipf.)
+Paul Jarosl., prof. vyšší dívčí školy v Praze. (Lep.)
Pazourek Andreas, stát. učitel, Vídeň XIII., Fabrikgasse
V22(Col.)

Pečírka, MUDr. Jaromír, c. k. vrchní štábní lékař v Praze,
Oujezd 602. (Col.)

Přlanzer Vilém, majitel pivovaru u Šenfloků, Praha II,
Václavské nám.

Pejcha J. V., dipl. agronom, Fabrika Šečera, Čuprija,
Srbsko.

Pleticha Jos., c. k. pošt. officiál, Žižkov, Štítného ul. 14.
(Col. Bohemiae.)
Pohnert, Dr. Edvard šlechtic, vrchní rada zemsk. soudu,
Mezibranská II. (Col.)

Pokorný Fr., mag. rada, Praha 335-I1. (Lep.)

Preis Karel, c. k. dvorní rada, professor vys. učení tech-
nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lep.)
Princ Vojtěch, c. k. školní rada, professor v Praze.
Procházka AI, technický cukrmistr v Klobukách u Sla-
ného.

Procházka Jan Svatopluk, PhC., Praha II., Vávrova č. 6.
Prokůpek Adolf, velkostatkář, předseda Českého odboru
Zemědělské rady v Praze.

Purkyně, MUDr. Otokar rytíř, Louny.

1904 Roubal J., professor v Příbrami. (Col.)

1905 Řivnáč Ant, knihkupec, presid. obch. a živnost. KOA

-1908 Seehák Jindř., c. k. prof., Praha VII (Lep.) ©
1904 Sekera, Dr. Emil, c. k. professor v Praze I.

1907 Smolka AI, vlád. rada a ředitel c. k. průmyslové skoly ©

„1904 Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov, Ferdinandovo.

1914 Stejskal J. V., říšský poslanec a redaktor v Husovicíc

1904 Šrámek August., professor v Nymburce. (Col.)

XXVI

1904 Rádl, Dr. Em,
vv Praze II. =

6 Rambousek, Dr. Frt., assistent zool. ústavu české“ univers.,
Praha II., Karlov 2028. (Col. sp. Staphyl.) SE:

1912 Roland Jaroslav, pošt. úřed., Král. Vinohrady, Slezská tě a
72a. (Col., Hem.) Sac.

1906 Růžička Ant., prof, Chrudim, Palackého tř. 76. (Lep.)

v. Praze.
1904 Secký Rudolf, účetní revident zemského výboru v Praze I

Fignerovo nám. 3. (Lep.) Kk
1905 Sedláková, sl. Jarosl. v Polné. (Col.)

1904 Sekera Jan, ředitel cukrovaru Legnago u Verony, kali čin
(Col.)
1908 Senc P. Aug, farář v Hostíně u Mor. Budějovic. (Col) —

v. v. v Praze, Smíchov, Královská tř. 8. (Col.)
nábř. 7. (Lep.)

u Brna.
1912 Svoboda Frt, měst. úřed., Smíchov. (Col. Lep.) ň
1913 ze Stěraseků JUDr. Jakub, (© místodržitelský tajemník, já
Praha III., Říčná 15. (Lepidopt.) :

1909 Šindera JUDr. Čeněk, adv. v Trhových Svinech. (Hm)
1905 Šípek Jan, c. k. pošt. oficiál v Příbrami. (Col. Lep.)

1904 Štěrba Frant., ředitel cukrovaru v Čes. Brodě. (Col)

1907 Štraub Ant., inženýr v Praze III. (Lep.)

1905 Štrof Jan, an áranoě musea král. Českého v Praze.

1906 Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Col.) |

1906 Šustera Oldřich, účetní úředník zem. výboru v n
Pitehoy čp. 553. ún a

1913 Tesař Rud, lesní, Stříteř, pp. S měk Rožinka, Mor.

XXVII

-1909 Tille, JUDr. Cyrill, c. k. podplukovník auditor ve Vídni
VIII., Lenaugasse 7.

1908 Tocauer Ad, lesní správce, Lekenik u Záhřeba, Chorvat-
sko. (Col.)

1906 Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.)

1907 Tyl, MUDr. Jindř., c. a k. štábní lékař v Písku. (Col.)

1904 Uzel, Dr. Jindřich, prof. čes. vysoké školy technické, před-
nosta fytopathol. odděl. Výzk. stanice cukrovar. při techni-
ce, Smíchov, Na Skalce č. 15. (Apteryg., Thysanopt., Lep.
a škůdci.)

1912 Vaca Rud. učitel, Mariánské Hory, Mor.

1909 Vaněk Jan, c. k. poštmistr v Dobrovicích u MI. Boleslaví.
(Lep.)

1911 Vávra Stanislav, architekt. Smíchov, Ferdinandovo nábř.

za 29. (Col.)

-1904 Vávra, Dr. Václav, kustos Musea král. Českého v Praze,

| Vysočany. (Orthopt.)

1904 —Veselý Ferdinand, cís. rada na Král. Vinohradech, Slezská
ul. 33. (Lep.)

1905 + Veselý, PhDr. Jindřich, v Praze IM., Velkopřevorské nám.
1. (Col)

1904 Vim mer Antonín, ředitel a míst. školdozorce na Král. Vi-

| nohradech, Palackého tř. 37. (Dipt.)

1904 Vlach Vilém, professor obchodní akademie v Plzni, Kanoe

varská tř. (Lep.)

E 01905 Vopršal Fr, účetní revident zem. výboru v Praze VII,

Čechova tř. 224. (Lep.)

1904 Wendler Jan, továrník v Praze I., č. 386, na Můstku.
(Col.)

1907 Zamastil Stanisl., prof. v Domažlicích. (Hyrm.)

1910 Záruba Ant, uměl. zahradnictví, Libeň, „Na Korábě“.
(Col.)

1904 Zavřel, prof. Dr. Jan, v Hradci Král. (Dipt.)

1904 Zelinka Bohdan, c. k. ředitel reálky v Jičíně.

1905 Zeman Josef, typograf, Nusle, Jaromírova 488. (Lep. Col.)

1905 +Žežula Bedř., mag. úředník v Praze, č. 1014. (Lep. Col.)

1912 Zouťfal Vladimír, c. k. prof., Prostějov. (Col.)

Vimmer.

sahu našeho Časopisu.

ZPRÁVA JEDNATELSKÁ.
Ve valné hromadě dne 18. ledna 1914 zvoleni byli v čele uve- u jd
dení členové výboru, a do kontrolní komise pp. inženýr Arn. Jedli--——©©

čka, inženýr Antonín Štraub a revident František Vopršal. M re :
dakčním komitétu zasedali pp. proi. Frant. Klapálek, MUDr. Em. ší
Lokay, JUDr. Jos. Maličký, Oldř. Šustera a odb. uč. a insp. Ant. ©

V tomto roce čítala Společnost 4 členy čestné, 3 zakládající a ap
133 činných. Občasné schůze, jichž celkem bylo 10, navštívilo nej- ý
méně 11, nejvíce 21 členů,- jakož i mnozí hosté. k

Bohužel i rok letošní postihl nás úmrtím neméně než 4 nil něž zů
členů našich. Krátce po sobě zemřeli p. cís. rada Ferd. Veselý, prot.
Dr. Jindř. Veselý a mag. oficiál Bedř. Žežula; poslední dny roku ©
opustil nás p. prof. Jaroslav Paul. Milá památka bude jim zachována! ň

Společnost účastnila se letošního sjezdu českých přírodníků a
lékařů a bylo jí vyhraženo jedno půldne při sekci zoologické, což
jest nejlepším svědectvím, v jak velké míře brali členové naši se: o
díl na české práci zoologické. nu SOVA

Doba válečná byla na velkou újmu veškeré činnosti Ae že.
mnozí z milých druhů našich činně se jí účastní, čímž značně řady
pracovníků našich prořídly. Ačkoli účast na občasných schůzích po- n
klesla, ukazovaly přátelské schůzky tím vřelejší vzájemný 2 :
mezi těmi, kteří zůstali s námi. ý

Nejhorším důsledkem ovšem jest velmi citelné zmenšení příjmů,
které vyplývá nejen z toho, že příspěvky docházejí ještě povlov-
něji než léta jiná, která i tak byla předmětem stížností, ale zvláště
z toho, že nelze očekávati podpor jako léta jiná se strany ústavů, ©
které bývaly našimi podporovateli. Přirozeným toho následkem mu- ©
sí býti větší šetrnost ve výdajích a v přední řadě zmenšení Těě jet,

Za uplynulý rok rádi děkujeme sl. České spořitelně (100. K),
sl. radě král. hlav. města Prahy a Občanské záložně v Karlíně (po.
50 K), sl. radě města Karlína (25 K) a Malostranské Záložně (10 K).

XXIX

Slavná Zemědělská rada pro král. České propůičovala i letos vlíd-
ně svou zasedací síň pro naše schůze občasné a valnou hromadu.

Slavným redakcím časopisu Času, Hlasu Národa, Nár. Listů,

Nár. Politiky, Samostatnosti a Unionu, rovněž povinna jest Spo-
lečnost díky za laskavé uveřejňování zpráv o schůzích Společnosti.

- Entomologicky činní byli:
Dr. K. Absolon v Hercegovině.
Jos. Graf v Lošticích na Moravě.
Leop. Heyrovský v Albanii, Chorvatsku, Slavonii.
G- B. Holík, Šumava.
Dr. Štěp. Jureček v Již. Tyrolsku a Chorvatsku.
Kar. Klenka, Istrie, Korutany, Chorvatsko a Albanie.
Dr. Lad. Klička ve Vlašimi.
Jul. Komárek, Bulharsko, Rumelie.
Jar. Maťcha, Srbsko, Makedonie, Srčm.
Dr. Leopold Melichar, Kalocza v Uhrách.
Jan Obenberger, Dalmacie, Bosna, Hercegovina a Černá
Fora.
Dr. Edv. z Pohnertů, Šumava.
Fr. Pokorný, Bohdaneč a okolí.
Dr. Frt. Rambousek, Srbsko, Makedonie, Epirus.
-Jan Roubal, Brdy, Pacov, Tábor, Chuděnice a Horšův Týn.
Jan Sekera, Legnago.
Jos. Srdínko, Luhačovice.
Frant. Štěrba, Kraňská Gora.
Jos. Šulc, Sobotka.
Old. Šustera, Rožďalovice.
Fr. Vopršal, Křivoklát a okolí.

Vlad. Zoutal, Chorvatsko, Bosna.
Klapdálek.

BA o Ae še Wy 6 W A Aj 147 =
W 0073 a řakěk ý 7 :
: on E eo ň
: : + Č G ze

. : fv)

tyč 9" F

Má dáti (Příjem) |

Zůstatek z roku 1913.. ...... Sail 286
Zaplacené příspěvky členů v r. 1914 EA, 821 6,
Dary: |
Česká spořitelna v Praze. . . . . . <| 100
Rada kr. hl. města Prahy
Občanská záložna v Karlíně
Město Karlín |
Malostranská záložna v P |
Za prodaný časopis ..... 62
Úroky poštovní spořitelny za r. 1913.
Různé příjmy .

Úhrn. < 141 ST
-Z hotovosti K 19361 jest v pokladně K 459

statek Zsroki 1913 -248 edm
Úrok od 1./7. 1914 až

Úhrn.

Zástatekoz toku; 191357 19508 “ 65.) 3475
Úrok od 1./7. 1913 až 31./12. 1914.. (| A AK
— Be
| E 0

Zůstatek z roku 1913... ... 3 704.
Úrok od 1./7. 1913 až 31/12. 1914 s 52 1

Ónm ©

“ bad A: Íě oni 35 = NE ae E DS a 302] data „

PO 72 sh 35 Z K E : © žá Roce. 8
: zák v s 5 : E XXXI A Ad
br . y
; oh
A ROK 1914 2

8
(D<
=]

-Tisk časopisu . :
Tisk separátů z Pakopis h
- Za předplacené časopisy a díla čdecká A
Poštovní výlohy .

Osvětlování, úklid a vkínéní zasedací síně |
k a schůzím ;
| Pojištění knihovny proti požáru za r. 1915
- Poplatkový ekvivalent s přirážkou za r. 1914
© Sjezd lékařů a přírodozpytců r. 1914 v Praze |
- Různé výlohy . |

„

Zbývající hotovost připočtena i

2 Úhrn.
-a u poštovní spořitelny K 147'70.

* db „" va .

, “ A da

. Ň
—— m .————É—— a E V)

ny U Uzlové:

č P O
ZE Zbývající hotovost .
45

4 f ŘE Úhrn. |
- u Občanské záložny v Karlíně.
O Augusta Kubesa:

Zbývající hotovost.

! | |
„ i

= ži Uhrn .
u Občanské záložny v Karlíně.

tiskový:

: Zbývající hotovost..
Úhrn.
—— Úřednického peněžního ústavu v Praze.

Má dáti (Př fjem)

| Zůstatek z roku 1913
Za prodané příručky . ž i
Úroky od 1./7. 1913 až 31/12 1914.

Zbývající hotovost jest uložena u filiálky ©
a v hotovosti

Účet roz- ň

nění výdajné <- E 1411 SL :

-Fond paní Anny Uzlové 585.139%

Přezkoušeno a správné shledáno:

Inž. A. Jedlička. © © Inž. Ant. Štraub.
Rev. Fr. Vopršal.

XXXIII

"ZZN Dal (Vydání) KDE ASA SE
příručky:
Výlohy za tisk příručky č. VL. <... 98
NýlohyszaJhsk' separátů (7 20
Poštovní výlohy... .... Eo ná aa 1
MZDY NAMÍCÍ "HOLOVOSt A al ae | 310
Úhrm 491 | 21

Úřednického peněžního ústavu v Praze částkou K 34932.
v pokladně K 2117.

vážný:

| Tisk časopisu a správní výlohy.. . ..... 1217 90

B - Zbývající hotovost pro Entomologické |

P OANKOV VNO 16 0D od kod OSK NEC a 370449
Úhrn s 3315 .£ 09

V Praze, dne 31. prosince 1914.

J-: Grafy:
t.č. pokladník.

Ch. P nětáví. Janů cetl J. Pola ru: K. Poa
Dru. J. Uzlovi. ; n

Me: I. Spisy periodické,
A. Výměnou:

© Baltimore: The John Hopkins University.
* 146 Circular 1913 No. 7.9. |
! Berkeley: College oi Agricultural experimental Station Un |
o, sity of California. |
(káně 278 Bulletin No. 237—240.

ja — Report 1912—1913.

Berlín: Kgl. zoolog. Museum.

149 Mitteilungen Bd. Vil- Heit I., 2.

— 369 Entomologische Blátter X. Heft 1—12.

— Deutsches entomolog. National-Museum.

Bern: Sa aersohé So nlosische Úečelseiiáh,
237 Mitteilungen. Vol. XII., Heřt 5, 6

Beziers: Société détudes des sciences naturelles.
. 282 Bulletin. Vol. XXXIII. (1911)
ně Bremen: Naturwissensch. Verein.

; 85 Abhandlanesen Bd. XXII. Heft 1.
B: Breslau: Verein f. schlesische Insektenkunde.
a 217 Jahresheft. Hett 7.

: 0 E o anno o 0000:

4 Br ris p ane: Oueensland Museum.
197 Memoirs. Vol. II (1913.)
B c ítos. Société entomologiaue de Belgigue.
147 Annales T. LVIL No.-11—13, T. LVII Nro-:1—6.
B udapest: Musei Nationalis Hungarici.

67 Annales historico-naturales Vol. XI.
— 540 Rovartini Lapok XX. fůz. 11—12, XXL fůz. ke

Ž 12 atania: Accademia Gioenia di scienze naturali.
© 144 Bolletino Serie sec., fasc. 28—31.
-- Davenport: Academy of Sciences.
194 Proceedines. Vol“ XIII. pag. 1-46..
Firenze: k. Stazione di Entomologia Agraria.
134 „Redia“ Vol. IX. f. 2.
Frankfurt a. M.: Internat. Entomol. Verein.
68 Entomol. Zeitschrift. XXVII. No. 40—52.

Graz: Naturwissenschaftlicher Verein fiir Steiermark.

491 Internationale Entomologische Zeitschrift. Jhrg. 8.
No. 40—52.

Guben: Der internationale Entomologen- Bod:
218 Mitteilungen. Bd. 49 (1912) a 50 (1913).

-H elsigfors: Societas pro fauna et flora Fennica.
172 Meddelandden 1912—13.

416 Verhandlungen und Mitteiluneen Bd. LXIII. 1-6.

-—- Gharkov: OómecrBO ucnprraTeneň npupojbi 1pu umnep. XapKoB-

CKOM5 YHUBEPCUTETB.
253. Tpyze. T. XLVI. (1913).
Ithaca Cornell University Entomological laboratory. 6 brožur
365 17 separát.
Krakov: Akademia umieietnošči.
213 Rozprawy wydz. matem. przyrod. T. 12. A; B.
: 105 Sprawozdanie Komisyi fiziograficznej T. SE
La Rochelle: Académie de la Rochelle.
198 Annales. 1912 (XIV).
Londýn: Imperial bureau of entomology.
-743 The rewiew of applied entomology. Vol. I. Ser. A, B, Vol.
WSer B Part 112

-269 Kosmos XXXVIIIL Z. 7—12, XXXIX Z. 133.

ZPA kn te
P 1)

XXXVI - sh 2

Madrid: Real Academia de Ciencias exactas fisicas y naturales
de Madrid.
122 Revista XI. Nům. 11—-12, XIL Núům. 1—7.
— Real Sociedad Espaňola de Historia Natural.
93 Boletin Tomo XIV. Núm. 1, 4—5.
270 Memorias Tomo VIII, 4, IX, 2—4.
Marseille: Musée d'Histoire Naturelie.
228 Annales. T. XIV. (1912).
Moskva: Société impériale des naturalistes de Másosu,
249 Bulletin Année 1913, No. 1—3.
Nancy: Société des Sciences.
193 Bulletin des séances Ser. III., T. XIII. F. 3— 4., T. XIV, F. 1.
Nantes: Société des sciences naturaelles de 'Ouest de la France.
283 Bulletin II. Ser., Tom. II. 2—3, T. II, 1—2.
Napoli: Societá di Naturalisti.
272 Bolletino. Vol. XXVI (1913).
New Brighton: Staten Island Association of Arts and Sciences.
281 Froceedings Vol. IV., Part. 3, 4.
281 Museum Bulletin No. 63—65, 69-71.
New Haven: Connecticut Academy of Arts and Sciences.
286 Transactions. Vol. 18., pag. 291-345.
Padova: Academia Scientifica Veneto-Trentino-Istriana.
182 Atti Terza Ser., Anno VÍ. (1913.)
Parm.a: Prof, Ant. Potta.
559 Rivista coleotterologica Italiana. Ao X1. No.9—12, XII. 1—5.
Paskov: Ed. Reitter.
2 Wiener Ent. Zeitune XXXIII. 1—0.
Petersburg: HWmnepar. Cur.-[lerepóypr. OóuecrBO EcTecrBo-
UCNbITATEJEŇ.
212 Section de Zool. et Physiol. V. XLII fasc. 2, V. fasc. 2.
212 Comptes rendus des séances. T. XLIV. No. 1—8.
— Pycek. JHTOMOJNOruyecKk. OÓIECTBO
191 Pycckoe 9nmomonoenueckoe o6ospěnie, (Revue Russe
d'Entomologie) T. Xlil. No. 3—4, T. XIV.'No. 122.

211 Horae societatis entomol. Rossiae. F. XL. No. 7—8, T.

XLI. No. 122.
Philadelphia: 155 Entomological as Vol. XXIV. No.. 10,
Vol XXV. No. 1-10. :

XXXVII

Pisa: Societa Toscana di Scienze Naturali.
153 Atti Vol. XXII. No. 3—4.
Portici: Laboratoria di Zoologia Generale € Agraria.
451. Bolletino. Vol. VII. (1913).
Praha: Klub přírodovědecký.
94 Sborník 1912, 1913, část |.
Prostěiov: Klub přírodovědecký.
45 Věstník, roč. XVI. (1913).
Reims: Société ď étude des Sciences naturelles.
-371 Bulletin XX.
Rotterdam: Nederlandsche -Entomol. Vereenigung.
-642 Tijdschrift voor Entomologie. 55 Jhrg. II., IV.; 56 Jhrg.
Suppl., I—IV. (1913.)
641 Entomo!og. Berichten No. 73—18.
Roma: Societá zoologica italiana.
258 Bolletino Ser. II, Vol. II. £. 5-—6, Vol, III. fasc. 1—4.
Saratov: Bomkckoů Gionor. CTannie.
741 Paóomwu T. HI—-IV. (1905—1913).
St. Louis: Academy of Science.
254 Transactions Vol. XIX, No. 11, Vol. XX, No. 1-—7, Vol.
XXL No. 1-—4, Vol. XXII No. 1—3.
Stockholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem.
169 Entomologisk Tidskrift. Arg. 34, H. 1—4.
Stuttgart: Internat. Entomolog. Verein,
68 Entomologische Rundschau, Jahrg. 31, No. 1—24.
68 Insectenoórse, Jahrg. 31, No. 1—50.
Upsala: Centralanstalten fór Jordbruksforsók.
640 Meddelanden, No. 90—93.
741 Zoologiska Bidrag, Bd. II.
Voisinlieu: Janet Charles.
739 b) Le Volvox. Limoges. 1912.
Washington: Unit. St. Nat. Museum.
160 Proceedings No. 2018, 2024, 2029, 2031, 2033, 2035, 2037,
2039, 2041, 2043, 2045—6, 2048, 2050, 2052, 2054, 2056,
2058, 2061, 2004.
— Smithsonian Institution.
513 Miscellaneous Collections No. 2258 a 22061.
161 Annual report of the board of regents of the Smiths. Inst.
for the year ending 30. June 1913.
511 Bulletin 83.

(av 406 691 (a ONE, de Meta

Wien: Coleopter. Verein.
a 651 Coleopt. Rundschau 1913. Hit. 12, 1914 He 14 6

Wiesba dem: Nassauischer Verein fůr Naturkunde.

dv VÁ agreb: Hrvatsko prirodoslovno družstvo.

(A 335. oettz Ad Dr.: 16 SAS AA der Erde. Lig.
fy. 657. Schroder Dr. Christoph: 3. Zeitschrift fiir wissenschafil.

ý ké V. Sjezd českých přírodozpytcův a lékařů v Praze.
(742. Věstník seš. 17. 3

-744 a) Bayer Em: Die Zoocecidien der Insel Bornoholm. (Otisk
ji © — b) — Hemipterocecidie zemí českých. (Otisk z VII. výroč. zprá-

— c) — Ein Beitrag zur Kenntnis der Weidengallen. (Otisk z 2

dá e) — Příspěvky k poznání českých hálek. (Otisk ze Sborníku

— K. k. Zool.-bot. Gesellschatt. | 4 3
79 Verhandlungen LXIV. Heft 1-8. : K ok

199 /ahrbicher, Jhrg. 66, (1913).

171 Glasnik God. XXV. sv. 4, god. XXVL sv. 1-3.
: B.Ko up Í-
360. Lipsiae: Zool. Anzeiger, A optat h Zak
„Vol: XXV. No.. 1—3.
pal. 111—119, exot. 176—204.

Insektenbiologie. Bd. IX. Hft. 11—12, Bd, X, Hit. 1—12.

: C.Darem:

—- Berlín: Deutsche entomol. Gesellschaft. -SPS M 2
-499 Zeitschrift. Jhrg. 1913. (Dar Dra. J. Pečírky.)

já: 969. Entomologisčhe Bláttér. 9. Jhrg. 1913. (Dr. J. Pečírka)

T400

II. Spisy neperiodické.

(Většinou darované autory.)

z »Verhandl. d. K. K. zool.-bot. Gesellsch. Wien. 1909.)
vy čes. stát. gymnasia v Brně, 1909.)

< »Hedwigia« sv. XLIX) Pt;
— d) — Les zoocécides de la Bohéme. (Otisk z »Rivista int. di Ce-
cidologia. Avellino« 1910.)

klubu přírodovědeckého v Praze 1911.)

— 4) — Heterogonie hálkotvorných cynipid. (Z „Lék. Rozhl“ 1913) i :
— £ — Třídění hálek a cecidodogické názvosloví. (Ze Živy“ da bdí a

P deckého v Brně, n

(ch)-— Moravské hálky (Zoocecidie). (Otisk ze Zpráv komise pro
2+ přír. prozk. Moravy. Brno, 1914.)

k) a) Blattný VL.: Broučí fauna na zdech vinohradských do-
| mů v dubnu 1910. (Otisk z Čas. čes. spol. ent. 1910.)

i -© pražském. (Dto, 1912.)

-c) -— Euplectus oblitus u. sp. mihi und einge zoogeogr.
Bemerk. zur Fam. Pselaphidae und Scydmaenidae. (Otisk
z »Coleopterolog. Rundschau, 1913.)

6 a) Blattný Vla Ct.: Neues und Interessantes von Euplec-

a tus und Plectophloeus Reitt. (Z „Coleopt. Rundsch.“ 1913.)
b) — Plectophloeus Moczarskii u. sp. ete. (Dto, 1914.)

c) — Trimium punctiferum n. sp. aus Transsylvanien. (Dto. 1914.)
d) — Ein meuer Scoloplectus aus Kroatien. (Otisk z »Verhandl.

d. zool. bot. Ges«. Wien, 1914.)

s. aus Bohmen. (Dto, 1914.)

Wa) IokdhausK.Dr.:

theorie. (Otisk z »Verhandl.«, Wien, 1909.)

b) — Faune du District de Walouyki (Russie). Orthoptera. Ber-

hodů lin, 1909. č

— )— Ueber die Abhángigkeit der Fauna vom Gestein. (Otisk
Á z »ler Congrěs internat. d'Entomol. 1910.)

- d) — Die Siebetechnik zum Aufsammeln der Terricolfauna.

(Otisk z »Zeitschr. f. wissensch. Insektenbiol.«, 1910.)

' lestes. (Z »Denkschr. d. K. Akad. d. Wiss.“ Wien, 1912.)
f) — Kritisches Verzeichnis der borealalpinen Tierformen (Gla-

(Otisk z »Annal. d. K. K. Naturhist. Hofmus.« Wien, 1912.)
Lónnberg E.: Linnés Fórelásningar diver. Diurriket,
Upsala-Berlin. (Výměnou.)

748. a), Melichar Dr. L.: Monographie der Tropiduchinen (Ho-
moptera). (Otisk z »Verhandl. d. Naturforsch. Vereines in
Briinn«, 1914.)

7 > don B X

=- b) — O výskytu několika vzácnějších druhů coleopter v okolí

Zur Kritik von Simroths Pendulations-

zialrelikte) der mittel- und siideuropáischen Hochgebirge.

»>
sk r
8. "E"

-6 k +
oN

Vyclé

„
NĚ- X
o 0

i
.

Rou b z V jl Dl E tobdynokůs Zonasčilě Faust SSD.
"SSp. n. mihi. (Otisk ze »Soc. entomol.« Jhrg. B

z „Entom. Mitteil.“ n :
(742 E eidlitz Dr.: Pasha transsylvanica. ao 72 pozůs
| | losti Dra. s

mi AA ečlčání atd. (Olomouc, 1914.) £
6::0 Poláka brámbořéch ve sklepě Pasta ze n

růbe in Hóhmeu etc. im J. 1911. p
+9. Poznámky k českým motýlům. (Otisk z Čas. čes. spol. ent
ny 1913.) |
P 2.10 Jan Maloch Va (Dto, 1911.)

Prag, 1913. )

; Oldřich Šustera,
knihovník. :

,
„
kg

ČASOPIS

České Společnosti Entomologické

Acta Societatis Entomologicae Bohemiae.

ROČNÍK XI. 1914.

REDAKČNÍ KOMITÉ:

78 Prof. FR. KLAPÁLEK,

Karlín.

Coleoptera: Hymenoptera:
MUDr. EM. LOKAY, OLDR. SUSTERA,
Poříč, Praha II. Smíchov 553.
Lepidoptera: Diptera:
JUDr. JOSEF MALIČKY, Ředitel ANT. VIMMER,
Hořovice, Král. Vinohrady.
V PRAZE.

Nákladem České společnosti Entomologické.
Knihtiskárna AI. Brož, Praha V.

Kpbty 16 Zápas

iy
z

OBSAH.

I. Seznam pojednání dle spisovatelů.

Strana

Albrecht Hynek, Léemonia taraxaci V. W... ..«
Alfken J. D., Zwei neue bohmische Andrena-Arten (Hym.)
Baudyš Dr. Eduard, Příspěvek k rozšíření hálek na Mo-
ravě nů
Heyrovský Dry Dr. i enehac Btonol P na eau
již CARS dea
Klapálek Frt, Anatvúeká on mí Peridneo a její ud
: subř. Perlinae a Acroneuriinae (Plecoptera)
„Změna jména (Formosita)
ska Karel, Chalcoides aurata Mrsh. a. nigra sál
Lokay Dr. Em, Bibloplectus tenebrosus Reitt. .
Melichar Dr. Leop., Homopterorum nova genera et spe-
cies novae aethiopicae .
Obenberger Jan, Agrili generis specierum novarum úhbe
gNOoses PSR ooo bt Aug tu 030, AV BDO) V
-Rambousek Dr. on Nový Stenus ze středního Kavkazu
„70, Ouedius Jurečeki Rmb. :
Boba ram, Megaloscapa (Athetarum Sbg.) pm oldes
Kr. z Čech 1914
ss „ Poznámka k seznamu českých sbíjek ate
-ových a impuls k agitaci o jejich osudu
í „Vzácní „brouci“ ze střed. Čech za rok 1913,
1914..
Srdínko Jos. Entomolog v Nahačumcloh. ov
Šípek Jan, Několik reminiscencí z mého Manolo Ferní
Šustera Oldř, Příspěvky ku znalosti palaearktických Psam-
mocharid (Hym.)

II. Seznam všeobecný dle obsahu.

Agrili generis specierum novarum diagnoses
Andrena-Arten, zwei neue bohmische (Hym.)

41
21

Bibloplectus tenebrosus Reitt Se 00 pis

Brouci vzácní ze střed. Čech za rok 1913 a (1914 ě
Cesta entomol. na Kavkaz Dra. L. Melichara
Chalcoides aurata Mrsh. a nigra mihi
Hálek na Moravě k rozšíření příspěvek
Homopterorum nova genera et species novae
Lemonia taraxaci V. W. ;
V Luhačovicích entomolog . ...
Megaloscapa (Athetarum Sbg.) nmotipěnhis Rr. z sek, 1914
Motýlkaření z mého několik reminiscencí .
Perlidae fam. a její dvou subf. Perlinae a Acroneuriinae Pe-
coptera) analytická tabulka
Psammocharid (Hym.) palaearktických ků Snalosti příspěvky
Auedius Jurečeki Rmb.
Sbírek hmyzových českah k seznamu I oznatéa a impuls a
k agitaci o jejich osudu
Stenus nový ze středního Kavkazu M no Po VSÍ ake O0
Úmrtí KEORAV DY, Ta adno 1 700 Ad bě a SE dd zlá ARA CAN NÍ
Změna jména |

IH. Podrobný seznam věcný.

A. Coleoptera. Strana < Androsedes,

Acanthocinus griseus, reti- — Anisarthron barbipes

culatus.——< < < < <. XHL © Atheta aguatica, autumna-
Acimerus Schářferi -XII | lis XIV, excellens, fra-
Agrilus beduinus 45, 51, gilis XV, hepatica XIV,

brodjaga 46, 52, grap- monticola XV, nigritula,

telytrus 43, 48, Mar- subterranéa

guardti 41, 47, niveosi- Axinopalpus gracilis

gnatus 44, 50, Nonfrie- : Bessobia funginora . ;

BR Bd oo 00 as) bj bk“ CRA Bibloplectus tenebrosus .
Alaobia aguatilis, autum- © Gallidium coriaceum

nalis, basicornis, diver- Callimus angulatus

sa, incognita, scapula- ©- Gallipogon relictus

ris, subterranea ©. . . XV. Caloclytus speciosus -< |
Aloconota aegyptiaca, de- Campylus rubens < < ©

bilicornis. 000. Ceritaxa dilaticornis, testa-
Amauronyx Márkeli. si VA: to: ceipes

Strana

ehalcoides aurata <.. 21

Clytanthus Herbsti „XII
Clytus pantherinus „XIII
olone latu 130
Cryptophagus umbratus. 34
Datomicra hodierna. . . XV
Dilacra Juteipes:-'7.4XV
Dorcadion fulvum . . . XII
Dryophilus longicollis. . 34
Blater-Megerlel "1234
Euthiconnus conicicollis. 38
POS chstinetus“ 740
Hygroecia debilis, fallaci-
BSA MASMICEDS AV
Hygrotopora Brissouti, is-
PAMALCA 707 A7.
Icharomia Po SAMI
Jutodis Holdhausi, Pietsch-
ham zoufat 740,7
Leistus v. rufipes . XVIII
Leptinus testaceus „XVII
Leptura revestita . „XIII
etznera rss X
Liogluta hypnorum, laevi-
Bada umarcida "XV
Megaloscapa puúctipennis
XV, 69
Metaxya elongatula, gemi-
Ta segnanica dn.

Microdota atomaria, exci-

sa, lutosa XV, subtilis . XIV
Mordella aculeata, a. basa-

lis, a. briantea, fasciata,

leucaspis, seriatigutta-
ta, sulcicauda, vestita,
srmadurisans“., 1. RU

Mordellistena brevicauda,
micans, parvula, a. pi-

: : A Strana
Cipes, pumila, stenidea.. 27

Mycetophagus fulvicollis . 34
Nivežta 141 apo ne OekÍ

Notorrhina muricata „XHI
Pachyta lamed . „XI
Phaenops cyanea . XVIII

Plataraea brunnea, mela-
nocephala, 4 5102

Plectophloeus Erichsoni. 33

Pogonochoerus innervicol-

MS dýka A hydurts ač 020 MNO
Proleonhardella „XII
Ptenidium Gressneri . . 33
Ptillum modestum . . . 34
Ptychandra hepatica . . XV
Auedius brevicornis 33, Ju-

PEČE S 0 20

Rhopalopus hungaricus . XIII

Rosalia alpina „XII
Saperda perforata, phoca,
scalaris . „XII
Saphanus piceus . „XI
Scraptia ferruginea .-. . 27
Setnikia . „XIII
otenus, Veselý As
Stichoglossa semirufa . . 33
Syntomium alaeum . . . 32
Tachinus subterraneus. ! 33
Thymalus limbatus . . . 34
Tragosoma „XII XIII
Tropiphorus carinatus —. 34
Tyrus mucronatus . . . 30
B. Diptera.
Asphondylia verbasci . . 16
Cystiphora hieracii . . . 16
Easioptera rubi.-. + 06
Macrodiplosis dryobia. . 14

Strana

Mikiola fagi .
Oligotrophus capreae, 13,
heaumuriaiůs 52% da
Perrisia capitigena, iteobia
13, 14, persicariae 14,
Sampaiana 15, termina-
lis 13, urticae 14, vero-

1 VOS VE MRA bod da PO ry SDO AMP A A0
Pontania pedunculi, pro-

2 A0 EE RR NOS SALE AL ODARORONNON RC)
Rhabdophaga heterobia, ro-

sara salcis: ©3413

Schizomyia pimpinellae . 16

C. Hymenoptera.

Andraena combinata 22,
nudigastra 21, Susterai. 22

Aulacidea hieracii . . . 16
BAMOTEUS 2 ky Ae dol
Peraapales 2 obra ak
Chyphononyx XX, 28
DIC Us 16 100 20
Cynips calicis, Kollari. . (14
Peúteragenia:1::4 KA
Hemipepsis holosericea 30, 32
Macromeris ..... Kec,

Mygnimia 28, barbara,
brunnea,extranea 29,31,
glabrata 39, 32, vindex 30

Ka aRenia "s P 050 ve 28)
PEOEHBMIS. C 20
Rhodites eglanteriae,rosae,
SPÍMUSSsIMae 0; O
Salius extravagans 30, 32,
VET CES VE dk az 9

D: Lepidoptera.

Angerona prunaria . . . 25

: ; Strana
Cucullia asterias, lactu-

cae, lucifuga, lychnitis,

prenánthis"; 3; Vse 020
Deiopeia pulchella . . . 18
Eugonia guercinaria . . 22
Gnophria rubricollis . . 19
Lemonia taraxaci. . . 26,34.
Metrocampa margaritata, 23
Plůšiá modesta“ -4228
Retinia Tesinella 5.8
Saturfila Dyri s 55279
Stautopus, faoi.131 208
Toxocampa craccae, pasti- —

ná 25, ViCTAŘ 74
Váleria oleagimněa "7235

Zanglognatha tarsicrinalis 25
Zygaena v. coronillae, v.

trigonelláae 1.2008 8

E. Plecoptera.

Acroneuria 60, 67, Acro-
neuriinae 53, 54, 58, 63,

64, 67
Adelungia ;; 722009018
Agnetina a: 00
Anacroneuria —. . . . 61, 68
Atoperla: 1274000003008
Banksiella“:+ 00GB
Brafitáta 342209 2
Chloropetlinae,::353,165
Dinocras“.4; OOA
Eccoptura 20003
Esera 312380000
Eutactophlebia . ... . 60, 64
Formosina, Formosita. . 41
CHibosia 4080 ak
Hemimelaena . . . . 56, 65

Kalidásia 04344 00,08

Strana

Kamimuria ZAS
Kempnyia. . 60,
Kiotina . ZDÍ
Macrogynoplax 01:
Marthamea BOP V
Mesoperla 56, 65, Meso-
perlina 50,
Microplax . 601;
Neoperlinae 1 O6
Niponiella . . 60,
Nirvania de
Onychoplax . lodí
Oyamia . D0;
Paragnetina D8)

- Perla 57, 65, Perlidae 53,
54, 61, Perlinae 53, 55,

Perlesta . DO,
Perlinella . . 50,
Phasganophora 57
Tylopyge o

F. Rhynchota.

Atritona 5, paradoxa .
Cnaphalodes strobilobius
Chermes abietis .
Durium fossulatum
Hodoedocus acuminifrons.

65
68
67
68
66

3
23
2
7

|
|
|
|

Strana

Indiocerus citrinus.
Inyanama ventricosa .

Mesodorydium 4, famelicum 5

Parabolocratus ferrugineus
Pemphigus bursarius, spi-
rothecae

Penthinia robusta
Petalocephala fasciifrons
Phylloxera coccinea
Populonia curvata .
Selenocephalus solidus .
Tetraneura ulmi.. :
Trioza aegopodii 16, cerastii

G Aa riba:

Eriophyes brevitarsus 14,
v. erinea 15, laevis 14,
lhosoma 14, 15, macro-
chelus, macrorhynchus,
sbsp. megalonyx 15, Na-
lepai 14, nudus, pyri, Si-
© milis 16, tetanothrix 13,
tetratrichus 14, 15, Tho-
masi 10, tiliae 14..

Hermandia pustulans. ...

Phyllocoptes. acericola . .

15
13
14

I. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravu-

ví hmyz
napsali Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes,
Dr. E. Lokay, Dr. K. Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra,

A. Vimmer.
S 28 obr. — Cena 80 h, pro členy 56 h, poštou v:
10 h více.
II. České síťnatky. Tingitidae.
Frant. Mužík. — (5 obrázků v textu). — 60 h, členové

40 h, poštou 5 h více.

II. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící.

Rom. Formánek. — (73 obr.) — K 1.60, členové K 1.08,

10 h více.

IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens.

Rom. Formánek. — (1 obr. a tab.) — 80 h, členové 54 h,

poštou 5 h více.

V. Majky (Meloe Z.) zemí koruny České.

Rom. Formánek. — (9 obr.) — 48 h, členové 32 h, poštou
5 h více.

VI Klíč k určování českých Bembidiin.

A. Jedlička. — (15 obr. v textu.) — 60 h, členové 40 h,

poštou 5 h více.

II. Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae.

Rom. Formánek. — (s tab. tříbarvou). — K 1.20, člen.

80 h, poštou 5 h více.

VIII. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého.
Ant. Vimmer. — K 1.20, člen-80 h, poštou 10 h více.

Stanovy České Společnosti Entomologické.

CI. 3. Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích
království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti. —
CI. 6. Každý činný člen platí předem roční členský příspěvek 8 K,
splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let
150 K, stává se členem zakládajícím. ČI. 8. Každý člen má právo:
1. Přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, po-
dávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis

Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanove-

nou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek.

Dopisy přijímá Prof. Fr. Klapálek, Karlín 263., peníze
c. k. účet. ředitel Jos. Graf, Kr. Vinohrady, Korunní 105.,
výpůičky knih Old. Šustera, Smíchov 553.

ČASOPIS

(České Společnosti Entomologické

Acta Societatis Entomologicae Bohemiae.

ROČNÍK XIL © 191 J ČÍSLO I a2.

REDAKČNÍ KOMITÉ:

(Prof. FR. KLAPÁLEK,
Karlín.
Coleoptera: = Hymenoptera:

MUDr. EM. LOKAY, | OLDŘ. ŠUSTERA,
Poříč, Praha II. Smíchov 553.
Lepidoptera: ; Á Diptera:

JUDr. JOSEF MALIČKÝ, Ředitel ANT. VIMMER,

Hořovice. Král. Vinohrady.

OBSAH:

Ant, Vimmer: Nové příspěvky k morfologii a biologii larev Dipter. Str. 1.
— Prot, Jan Roubal: Monografie broučí zvířeny na Chudenicku. Str. 10. —
Prof. J. Roubal: Osud Xylophágů. Str. 23. — Dr. Fr. Rambousek: Te-
nebrobius Bernhaueri, nový druh ze Stř. Makedonie. Str. 27. — Dr. Br. Ram-
bousek: Atheta Absoloni. Str. 31. — Stav. rada J, Srdínko: Zajímavý mo-
týl. Str. 32. — Prof. Frant. Klapálek: Příspěvek ku řešení otázky: Kde
v soustavě hmyzí jest místo Suctorii. Str. 35. — Dr. Ed. Baudyš: Několik

Zoocecidii z Dolních Rakous. Str. 47. — Drobnosti, Str. 48.

Pořad schůzí Č. S. E. ve správním roce 1915.

Květen
25. A Ad: SE PA zk). 19x46
Září Říjen - Listopad Prosinec
21; 12. a 26. 9. a 23. | 14,
Valná hromada 16. ledna 1916.

Schůze v zasedací síni Zemědělské rady pro kr. České, Vá-
elavské n. 54, v I p., počínají přesně o 228. h. več. Přátel-
Ss, “ schůzky jsou v úterý (vyima dny schůzí občasných)
a v Sobotu o 6. h. več. v Akad. kav., Hlávkův pal., Vodičk. ul.

V PRAZE.

ladem České Společnosti Entomologické, — Knihtiskárna Al. Brož, Praha'

ENT ČASOPIS

ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ.

ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE.

ROČNÍK XII. 1915.

NOVÉ PŘÍSPĚVKY K MORFOLOGII A BIOLOGII
LAREV DIPTER.

Ant. Vimmer z Král. Vinohradů.

Abych neztratil priority přednesl jsem na pátém sjezdu če-
ských lékařů a přírodozpytců r. 1914 v nejstručnější formě nová
svá pozorování na larvách dipter. Tehdy bylo mi četné podrob-
nosti vypustiti a toliko naznačiti směr a výsledek svého bádání.

Teprve nyní mohu o svých pozorováních rozvinouti podrobný
obraz, jak níže následuje.

1. Ve článku „Zur Kenntnis Phytomyza xylostei Kaltb.“ uvedí
r. 1909 Dr. Trágardh zajímavá pozorování biologická vedle
poznatků morfologických o larvě mušky Phytomyza xylostei
Kaltb. K tomuto článku připojil jsem r. 1913 své objevy pod
názvem „Ergánzungen zu dem Aufsatze Zur Kenntnis Phytomyza
xylostei Kaltb.“ P

Po uveřejnění tohoto článku zkoumal jsem larvy i kukly
dále, až se mi podařilo seznati nové zajímavé podrobnosti, jež
tuto sdělují.

Zřetel věnoval jsem otázce, proč značná část larev odchy-
luje se od svého zvyku zakuklovati se v zemi a mění se v kuklu
na listech neb dokonce i v minách.

V městském parku vinohradském sebral jsem mnoho listů
s kukličkami jen asi 2 mm dlouhými a pečlivě jsem je pitval.

V kuklách těsně pod pokožkou leželo po larvě asi 02 mm
dlouhé, která patří neznámému mně cizopasníku z čeledě Ptero-
malinae. Larva je slabě průsvitná, velmi málo se pohybuje, jen
zadečkem při podráždění nepatrně mrskne, mimo tělo svého ho-

stitele rychle hyne. Má podobu zhruba ellipsovitou; přední dva
segmenty (obr. 1.) zaujímají skoro půlku těla; za těmi následuje
osm kroužků, jež se do zadu povlovně úží; každý z pěti posled-
ních zdobí obrouček z jemných trnů složený. Kterému rodu tato
cizopasná larva patří, nelze udati, neboť neshoduje se se žádným
z vyobrazeních larev cizopasného hmyzu blanokřídlého, pokud
bylo možno zjistiti po rozptýlené literatuře.

Cizopasná larva povlovně hlodá na zdraví larvy Phytomyzy,
tato pak zase ničí listy zimolezu.

Kukly, v jejichž nitru byl nalezen cizopasník, vytvořily se
proměnou z larev již churavých, jak o tom svědčí následující dva
příktady. a) V larvách dorostlých v době před kuklením bývá
vajíčko (obr. 2.). asi "20 mm dlouhé, elliptické; sedívá blízko
zadního konce larvy pod koží, jíž prokmitává. Dle polohy va-
jíčka a poměru jeho k pletivu okolnímu, lze za to míti, že
patří některému parasitu, a to tím spíše, když i Keilin na-
šel v larvě mouchy Pegomyia Winthemi vajíčko parasita
z čeledě žlabatek hmyzomorných, jež leželo podobně v hostiteli
svém jako vajíčko ve Phytomyza xylostei Kaltb. 5) V do-
spělých larvách a v nejmladších kuklách objevil se parasit jíž ve
stavu larválním. Tato larvička byla o málo větší nežli vajíčko
shora uvedené, na povrchu zdobily ji brvy (obr. 3.) a tělíčkem
prokmitávaly dvě mohutné žlázy slinné, jež probíhaly skoro ce-
lým tělem. Obrovské slinné žlázy bývají v larvách parasitujících
hymenopter; připomínám rod Diachasma, jehož larvy mají slinné
žlázy dlouhé jako larvička výše popsaná.

Ať přechovávaly larvy Phytomyzy larvu nebo vajíčko, vždy
se na nich projevoval stav chorobný. Pozbyly jemné cítivosti a
pohyblivosti, mnohé ani min neopustily, kde hynuly, jiné pak
odplížily se až na listy, aby se na nich zakuklily, což je proti
jejich přirozenému zvyku. Ty ani ony osudu svému neušly, před-
časně zahynuly.

Nepodařilo se mi více vypátrati, patří-li k vajíčku obě uve-
dené larvy, avšak povedlo se mi zjistiti, že jsou to larvy něja-
kého drobného blanokřídlého hmyzu, 0 čemž svědčí jednak dlouhé
slinné žlázy, jednak žuchvy (mandibule). Nemohu ovšem s ji-
„stotou udati, kterému rodu patří.

Již od časů Ratzeburgových je známa. různotvárnost stadií
larvy srpovníka; důkladně se mění během svého růstu larva
cizopasné žlabatky (Eucoila Keilini), a přece mezi nimi marně
se ohlížíme po tvarech, jež cizopasí v larvě naší Phytomyzy. Proto
nebude ukvapené, když vajíčko a larvy ze strusky této mouchy,
prozatím přisoudím útlokřídélkám (Pteromalini), jež se z kukliček
Phytomyzy vylíhly.

Udává sice Keilin, že v larvách různých druhů rodu Phyto-
myza cizopasí hmyzomorné žlabatky Erisphagia carpen-
tieri Kieff., leč z chovu Phytomyza xylostei u nás nabyl jsem
vždy jen útlokřidélek, nikdy však žlabatek. Proto jsem nakloněn
věřiti, že vajíčko, jakož i obě larvy v strusce druhu Phytomyza
xylostei jsou stadia útlokřidélek (Pteromalini).

V hynoucích struskách změnila se značně struktura tukových
těles. Ve zdravých larvách jsou tuková tělesa složena z buněk
bez blány, v jejichž obsahu jsou rozptýleny tukové kapičky. Kdežto
tuková tělesa larev hynoucích mají vedle buněk normálních četné
buňky naplněné hyalinní hmotou tukovou polotuhou (obr. 4, b),
kteráž na povrchu silně světlo láme.

Po úvaze o parasitech následujž ještě několik poznámek
o těle larvím. Ani tak nepatrným larvám, jakými jsou larvy Phyto-
myza xylostei, nechybí obvyklé orgány na článku hlavy. Po velmi
namáhavém hledání podaří se přece zahlédnouti i tak zvaná ty-
kadla.i makadla maxilární v podobě sotva patrných hrbolků, po-
dobných malým tečkám (obr. 5. a). Vědle těchto dvou párů ci-
tových orgánů nelze nalézti po dalších ani stopy, ač na lalocích
větších larev nechybí ještě zvláštní citové papilky, jež nalezl Keilin
při larvách květilky Pegomyia Winthemi, já pak o několik
let dříve než Keilin na lalocích larvy Blepharoptera serrata
a Chlorops nasuta. Pod papillami leží na článku hlavy u Ble-
pharoptera serrata dvě pigmentové skvrny, jež neobyčejně upo-
mínají na skvrny „oční“ na hlavě larev Cecidomyií. Ale dle
udání Brauerových pigmentové skvrny vznikají na hlavě la-
rev z podřádu Orthorrhapha takřka pravidelně, nevyskytují se
na hlavovém článku larev z podřádu Cyclorrhapha vůbec. Pig-
mentové skvrny na přední části těla larvy Blepharoptera jsou
snad tedy prvou výjimkou. V literatuře se mi alespoň nepodařilo

(
3

najíti o pigmentových skvrnách na larvách kruhoševých ani
zmínky. ;

O zažívací rouře mušky Phytomyza xylostei Kaltb. posud
také nikdo nepojednal, proto chci se o ní stručně zmíniti.

Krátký hltan (pharynx) lze sledovati při cephalopharyngeální
schránce; po něm následuje rourkovitý jícen (oesophagus), jenž
ústí do žlaznatého žaludku (5, v). Při ústí jícnu jsou 4 jaterní
přívěsky (obr. 5 p), na nichž lze v optickém průřezu zřetelně

viděti stěnu z buněk a vnitřní dvůrek (lumen). Žaludek je kuže-
lovitý vak, jenž se v zadu zůžuje a přechází ve střevo kličkovitě
zatočené, jež ústí konečníkem v komolci análním. Je hustě opleten
kapillarami trachejí.

Mezi kličkami střeva vinou se 4 velmi dlouhé malpighické
žlázy podobné tenkým vláknům (obr a). Jsou zelenou, jemně
zrnitou hmotou tak naplněny, že nelze na nich zkoumati struk-
turu. Proplétají se mezi sebou i mezi kličkami zažívací roury
a dosahují z II. až do 5. článku tělního. Není-li zažívací roura-
© dokonale naplněna stráveninou, jeví se v ní také tenké zelené

proužky malpighickým žlazám značně podobné. Vloží-li se larvy
do lihu, vypouštějí řití tenký proužek zelené polotekutiny.

2. Mladé larvy Oscinis pusilla (druhé stadium) jsou
dlouhé asi 3 mm. Na segmentu (respective segmentech), jenž
dle běžné terminologie pokládá se za hlavu, ač jest jeho význam
zcela jiný, sedí pár tykadel (obr. 6. t) zřetelně ze dvou článků
složených. Basální článek je širší a nízký, distální užší a dvakrát
tak vysoký. Tak zvaná makadla leží pod tykadly a podobají se
zaokrouhlené papille (obr. 6. p). Tato při larvách rodů Pegomyia
a Chortophila nesou na terminální plošce dvě mikroskopické a
velmi maličké papillky (obr. 6. pp).

Ventrálním směrem pod makadly vynikají z pokožky ústní
háčky o dvou zoubcích, jež jsou charakteristikou pro larvy rodů
Chlorops a Oscinis. Hned pod háčky jsou ústa označená zevně
slabým podvalkem (obr. 6. pk). Do dutiny ústní vnikají slinné
žlázy asi pod opornými deskami háčků ústních. Vývody jejich
obracejí se k hřbetní části a svědčí o uložení slinných žlaz pod
dorsální částí hrudi. Pharynx vine se pod spojovacími tyčinkami,
jež vystužují jeho horní stěnu; pod pharyngealní schránkou roz-
šiřuje se ve známý vak, jehož část stěny tvoří desky pharynge-
alní schránky. Na průřezu pharyngem (obr. 6 a), dobře se po-
střehne, že dno je hladké bez „fanoni faryngei.“ Ani dno, ani
strop dutiny není ve tvrdý chitin proměněn, nýbrž ukazuje pod-
statu měkké pružné chitinové stěny.

Srovná-li se naše vyobrazení s Keilinovým, vyjde na jevo,
že jím nakreslený řez pharyngem larvy nějaké Trypety podobá
se značně námi vyobrazenému řezu pharyngem larvy druhu Os-
cinis pusilla.

Ani prvá ani druhá nemá, Batellim popsaných, „fanoni fa-
ryngei.“ Posud je známo zcela určitě, že fanony faryngeyi ve
pharyngu nemá jistá Trypeta (teste Kailin) Platycephala platy-
frons (t. Wandolleck), Oscinis pusilla (t. Vimmer), Thrixion hali-
dayanum (t. Pantel). Za to ve pharyngu larev „fanoni“ nalezli
následující: Batelli v Eristalis tenax, Lowne v Calliphora vomi-
toria, de Meijere v Lonchoptera (obr. 7. ff), Vimmer v Blepha-
roptera (obr. 7a).

Z uvedených larev žijí prvé parasiticky, a to tři v rostlinách
a jedna ve hmyzu. Druhé žijí vesměs volně, a to Eristalis v pách-

noucích vodách, Calliphora v hnijících ústrojných látkách, Lon-
choptera v trouchnivějícím spadlém listí a Blepharoptera v trusu
slepic v kurnících. Zdá se tudíž, že parasitující larvy z podřádu

Obt.424

Cyclorrhapha nemají na dně pharyngu chitinového řasoví, nazva-
ného „fanoni faryngei.“*)

Vak faryngealní je naplněn svaly jako při každé jiné larvě
s cephalopharyngeální schránkou. Upíná se pomocí svalů, jež —

.*..

*) Než byl článek vysázen, zjistil Keilin,že saprofyticky žijící larvy mají
fanoni.

inserují na dorsální straně druhého hrudního článku, počínaje
hned u zářezu mezi 1. a 2. článkem.

Zadní stigma (obr. 7. b), mají toliko dva pupeny, jejichž dý-
chací štěrbina je nepochybně uzavřena blankou. Malou plsťovou
komoru dělí na povrchu rýha ve 2 Části.

3. Pojednání svá o larvě Cordyla fusca. (Viz Časopis
Čes. Spol. Ent. roč. VI., p. 148—152) doplňuji ještě následujícím:

Larva má po celém těle pravidelně sestaveny kožní svaly
podélné (obr. 8.), jež se upínají na stopy septa.

Nervová páska počíná zauzlinou mozkovou (9. I.) (nadjíc-
novou), kteráž je vytvořena zřejmě ze dvou, navzájem odděle-
ných a dole s podjícnovou zauzlinou conectivem spojených; tato
je mocnější než mozek a největší ze všech zauzlin vůbec. Po
těchto dvou zauzlinách následují tři zauzliny hrudní (obr. 9:1, 2,3)
tvaru jako ellipsoid, pak stále se zmenšující zauzliny břišní
(obr. 9. I. až VIII), jejichž conectivy srůstají, takže pásky jsou
slabě naznačeny jen nepatrnou rýhou. Břišní zauzliny, jsouce po
stranách zahrocené, liší se zřetelně tvarem od hrudních; celkem
vyvinuly se samostatně, dohromady nesplynuly a lze jich napo-
čítati osm. Vakovité slinné žlázy (9 gl. s.) dosahují až k prvé
abdominální zauzlině.

Na hrudi byly již vyvinuté terčky imaginální pro nohy
(10.), imaginálních terčků pro křídla a kyvadélka nepodařilo se
mi najíti. Imaginální terčky noh na pohled vypadají jako velká
bledá stigmata, zdánlivě s jedinou štěrbinkou, leží však více ven-
trálně, nikoli laterálně.

Prothorakální stigma má dvě štěrbinky otevřené, další stig-
mata jsou zavřená, až zase posteriorní volně může vzduch při-
jímati. K zavřeným stigmatům však větve trachejí prorůstají.

4. Pharynx (11. ph) larvy Bibio hortulanus je tlusto-
stěnný, příčně svraštělý a podélně rýhovaný. Četnými svaly (12 ms.)
upíná se v schránce hlavy. Krátké slinné žlázy ku konci vako-
vitě zduřelé, skládají se v těle v podobě V (11. gl. s.). Žaludek
je vak (12.), naplněný pískem, hlinou a rozdrcenými částmi hni-
jících rostlin. Obraz 13. znázorňuje část obsahu žaludku v přiro-
zené poloze, ale značně zvětšený. Se špatnou by se potázal, kdo
by chtěl dělati seriové řezy na těle larev Bibio hortulanus, neboť
písek v zažívací rouře by práci mařil. Další část zažívací roury

vé

je přímá, válcovitá; před hranicí rectum na konci intestinu ústí
do ní 4 malphigické žlázy, jež přikládají se k přímé zažívací
rouře jako rovné tenké rourky, jejichž lumen vyplňují mikrosko-
pická zrnéčka (14.). Na podélném řezu tělem objeví se nad jíc-
nem zauzlina mozková (15 a zm.), kteráž vysílá do předu dva
růžky; dvěma dlouhými konnektivy (15 cm.) objímá jícen a spo-
Juje se jimi se dvěma zauzlinami, jež nemajíce komissur, jeví se
jako zduřeniny dvou samostatných pásek nervových.

Nervová páska počíná zauzlinou nadjícnovou (obr. 15., 1.),
kteráž vysílá do předu slabé růžky. Z této vycházejí dva po-
měrně dlouhé konnektivy, jež se vinou okolo jícnu k zauzlinám
podjícnovým. Tyto jsou dvě a nespojuje jich komissura. Za pod-
jícnovou zauzlinou následují hrudní, jež se vinou dále jako dvě
samostatné pásky nervové z konnektivů a zauzlin.

V hrudi nenalezl jsem ani iediné komissury mezi zauzlinami,
právě tak v předních článcích zadečku. Poslední zauzlina (obr.
15 b.) konečně splynula ze dvou; vybíhají z ní dvě a dvě větve —
nervové po stranách, dole pak srostlé konnektivy. Na průřezu
tělem jest viděti, jak slinné žlázy (15 a, gl. s.) vinou se vedle
sebe pod hltanem až k hypopharyngu. Při tomto pohledu lépe
také vynikne velikost podjícnových zauzlin; tyto patrněji se liší
od hrudních zauzlin než při pohledu shora.

Jako redukují se a splývají části trachealní soustavy, tak
redukují se a splývají nervové uzliny a pásky. Redukci učiníme
nápadnou, srovnáme-li dva krajní členy nervových soustav. Cor-
dyla fusca má celkem 13 párů zauzlin, spojených connectivy,
kdežto nervová soustava Lonchoptera trilineata je nahloučená
hmota zauzlinová, na níž rozeznati lze jen mozkovou zauzlinu
a krátkou válcovitou břišní pásku, kteráž sáhá jen asi do konce
metathoraxu larvy. ;

Však i mezi larvami s vyvinutou a rozčleněnou nervovou
páskou břišní shledáváme se s larvami, jež mají břišní pásku
nápadně redukovanou. Tak Schmitz nalezl v larvě Polylepta,
jež patří do skupiny larev se žebříčkovitou soustavou trachealní
a úplnou nervovou páskou břišní obě tyto soustavy zredukované.

Posteriorní stigma dorostlých larev (16) má tři štěrbiny, pe-
ritrema jejich sesilují radialně položené chitinové tyčinky a hrbolky.
Z vnitřku těla pozorováno (17.) jeví se jako nálevkovitá prohlu-

binka, v níž tvoří malý váček 3 srostlé větve trachealní (m,
II 1II.). Prothorakální stigma (18) je o dvou štěrbinách, ostatní
o jedné (19), zdá se však, zavřené štěrbině. Peritrema vystužují
jen krátké chitinové tyčinky.

Svaly podélné se skládají z vrstev přes sebe položených
(20), což svědčí o mocnějším smršťování článků než u larvy
Cordyla fusca a poněkud upomínají na soustavu kožních svalů
při červech z rodu Lumbricus.

Kůže je tu vůbec mocnější a hypordermis vytvořila se dlaž-
dicovitě (21.). Tuhá a tlustá cuticula je poseta hrbolky (22.) po-

MÍT V yl
Rynt
aé né

—

sázenými jemnými ostny. Při pohledu s hora vypadají jako šu-
piny na pokraji třásnité, obrátí-li se pokožka vnitřkem vzhůru,
jeví se hrbolky zřetelně. Struktura cuticuly přechází i na tupé
ostny (23.), jež z pokožky vyrůstají. Každý osten nese papilku
citovou (23. s.) v podobě kroužku s tečkou.

Na hranicích článků vyvinuly se jako zbytky septální hrbolky
z měkkého chitinu a vlákénka chitinová (24 h, vl.). K těm upí-
nají se svaly podélné, poněkud skřížené. Toto zařízení může způ-
sobiti mnohem mohutnější smrštění článků, nežli je toho schopna
jednodušší soustava svalová pod kůží Cordyla.

MONOGRAFIE BROUČÍ ZVÍŘENY NA CHUDENICKU.
(MONOGRAPHIA COLEOPTERORUM FAUNAE
CHUDENICENSIS.)

Prof. Jan Roubal.

Všeobecný úvod.

Motto: Est cognitio patriae praeferenda
exterarum regionum contemplationibus.

C. a Linné: Amoenitates A. vol. I. p. 1.

Pro zoogeografické odvětví biologie jest nemalého významu
budovati faunistické práce a posléze ucelovati konečné konkluse
týkající se velkých území neb i oblastí, jsou-li po ruce už více
méně propracované faunisticky malé distrikty. Po této stránce
jest celková cena každého —— jen když správného, kritického se-
znamu — významu jaksi absolutního s nárokem na důležitost
pro budoucí práci synthetickou. Jde-li o krajinu přirozeně ohra-
ničenou terénově, klimaticky a eo ipso faunisticky, třeba jen čá-
stečně, jde o důležitou jednotku a cena jejího faunistického zpra-
cování jest tím větší; pokud náš seznam má i tuto druhou vlast-
nost, vysvítá ze stati: „Území“ a dalších.

„Takové seznamy vyčerpávají látku a mohou nás, majíce po-
měrně velmi úzký okruh své úlohy, mnohem zevrubněji infor-
movati o stavu tamní fauny, než celkové velké knihy. — Seznamy
ovšem bývají různé; buď označují lokalitu jednotlivých druhů
vedle jména místa politického i blíže oekologicky nebo jen ono
jméno místa uvádějí, některé docela jsou pouhé seznamy jmen
sysfematických forem. Připojeny bývají poznámky ethologické,
data časová, jména sběratele, někdy i různé historické noticky.
stránce a bude vynecháváno vše v poznámkách při jednotlivých
druzích a formách, co by bylo na úkor původnosti, t. j. všeobec-
nosti vůbec známé, v příručných a základních spisech už obsa-
žené, nebudou tam, kde jsou samozřejmy, šíře uváděny, leda
jen jako nevyhnutelné, nebo kde pro naše území budou nějak
významny. :

V krajině chudenické a po té v blízkém Klatovsku jsem po-
čal jako dítě se zabývati brouky před 25ti lety na popud svých

učitelů obecné školy v Chudenicích, zvěčnělého K. Vorreitha a
Fr. Veselého, nyní v Plánici, jimž tuto projevují vděčnou vzpo-
mínku a díky za probuzení enthusiasmu. — V pozdějších letech
jsem do Chudenic dojížděl pouze na různé školní prázdniny a
© ovšem věnoval jsem se skoro jen pozorováním entomologickým.
Tak jsem nashromáždil drahně materiálu vesměs podrobně loka-
litami a jinými poznámkami opatřeného, který jest buď přímo
v hlavních mých sbírkách systematických, nebo zatím dosud jako
doklad sestavený ve skupinách dle výletů, biocoenos, faunisti-
ckých pásem atd.; nashromáždil jsem i s dostatek nejrozmani-
tějších poznámek psaných buď ad hoc, buď důkladněji, z části
už také publikovaných (viz níže seznam literatury); nejvíce si
ovšem sám pamatuji.

Seznam tento bude hlavně míti snahu býti kritickým a s tímto
předpokladem budu úzkostlivě toho dbáti, aby vše dobré, čemu
jsem se zejména za posledních asi 8 let naučil ze seznamů fau-
nistických, jež jsem, pokud jde o palaearktické Coleoptery, pro-
studoval neb alespoň prohlédl téměř všechny — je jich skoro
malá bibliothéka — abych z nich vše. dobré řádně ocenil a všeho
nedobrého či méně dobrého se vystříhal. Seznam tento jest po-
kusem, ukázkou, methodou; pro naše poměry mnohá ethologická
data jeho jsou významu všeobecného, širokého; mimo to jest
průpravou k podobnému seznamu většího rámce — 0 Šumavě.

Hlavně prozkoumáno vlastní okolí Chudenic; k periferii pánve
chudenické možno čím dále tím spíše předpokládati nové nálezy.
Nelze ani jinak očekávati úplnost, jako vůbec bývá u takových
seznamů a dlužno doplňovati v budoucnosti.

Území.

Hlavní pásmo šumavské před svým koncem na SSZ vysílá
směrem k Janovicům odbočku vrchů stražovských; ta jest pře-
rvána Úhlavou; na levém jejím břehu, zhruba asi u Ouborska a
Pocinovic jest meze dvou pásem v podobě U zde spojených, jež
ohraničují pánev chudenickou k S otevřenou. Obě větve ty běží
ku SSV, větev západní jest kratší a končí před Kolovčem, vý-
chodní, delší a přímější, končí vrchem Stramchým u Červeného
Poříčí, který jest posledním výběžkem šumavským — co dále
do nitra země odtud směřuje, jsou kopce brdské.

Celá krajina, jak ohraničená pánev, tak obě zmíněné větve,
se k severu snižují do krajiny plzeňské.
-© Městečko Chudenice leží asi ve středu pánve, blíže větví vý-
chodní a má polohu 30% 50“ 20“ v. d., 499 28' 18“ s. š.

Horopis.

Celkový ráz karakterisuje odstavec o území, ježto hlavní
důležitost tu mají právě ohraničující pásma vrchů. |

Ze společné base onoho ohraničujícího pánev chudenickou
U, ohybu to ležícího mezi nejcharakterističtějšími vrchy — kopci
Novokdyňskými a Doubravou — běží, zhruba spolu parallelně
naše pásma; východní obsahuje: Býtovy, Doubravu, Řičej (Bělej-
šov), Krušec, Bělč, Tuhošť, Stramchý. Hřbet ohybový od Býtový,
různo rozběhlý, jde nad Zdaslaví a Slavíkovicemi ke Korábu nad
Novou Kdýní, tam poblíž jest Hernštýn a Rýzenberk, pak mo-
hutně zalesněné Zalče; periferní pásmo pak pokračuje k Netřebu
u Kanic, vnitřně sleduje směr západní větve řada faunisticky i
floristicky významných kopců: Velký a Malý Kouřím, Pušperk,
Cikanovka, Žďárys „Evženovou horou“*) a pokračuje malými kopci
od Chocomyšle ke Kolovči a k mohutné Radlici, ke skupině Sý-
chova a k Starým lesům. Kopce vnitřní vnikají drahně daleko
menšími výběžky do pánve až docela k městečku. — Poblíž
samostatného polesí mezi oběma konci hlavních pásem, mezi
Vyšenským potokem pod Starými lesy a Krušcem, které se zove
Farský hájek s Dubím, leží samota (bývala zde jiná, „Bašta“)
na okraji luk „Zahradky“. To jest místo mého pobytu, kde jsem
býval doma. Odtud nedaleko jest dosti zajímavé polesí „Nad ci-
helnou“, „Sklenářovic hájek“, „Přetínská obec“ a lesy merklín-
ské k severu. — Na jih a jihovýchod od oné samoty jsou dobrou
lokalitou „Suché louky“.

Obě pásma jsou někde málo od sebe vzdálena, leckde jen
asi 4 km. Údolí samo zase různo jest zvlněno. — Chudenice samy
leží 585 m n. m. — (Význačné hory jsou: Doubrava (724 m);
krásná kupa, zejména od Z. Od Litně jest neobyčejně příkrá
Celá zalesněná. Skýtá pravé submontanní elementy rostlinné i živo-
čišné; ale i hájové (mimo hmyzy, na př. mnohé Clausilie a Helix

„ Lidově „Kocomyšská skála“.

hispida Můll., incarnata Můll. a fraticim Můll.) — Řičej (Bělejšov
[695 m n. m] jest několikráte sedlovitě prohnutý táhlý hřbet vystu-
pující strmě nad průsmykem Liteňským (proti Doubravě). Jest fau-
nisticky nejvýznačnějším naším místem, ježto v první řadě jest na
něm mnoho původního porostu zachováno a sice jest to hlavně
listnatá formace a to docela i se sklonem k hájové (Corydalis cava,
na úkor ostatních bujná Alliaria officinalis, Pulmonaria officinals,
Orobus vernus etc.). Bělč (708 m n. m.) jest nádherná homole, stojí
jaksi samostatně, odděleně a scenericky jest odevšad imposantní
štafáží blízkého Švihova a celé krajiny. — Tuhošť jest poměrně
nízký, méně význačný, ale pěkným bukovým lesem porostlý. Velmi
charakteristické, že žádný z těchto vrchů nemá potůčku.

Mnohé endemické druhy jsou společny prvým třem vrchům
a v blízkém okolí neobjevují se už nikde.

Koráb a celé pásmo přes Zalče k Netřebu má ráz
formace submontanní a nehonosí se tak zdatnými existenčními
podmínkami jako pásmo východní. Od Korábu teče lesní potůček.

Nižší kopce kol „Evženovy hory“, Žďáry zvané, rozbí-
hají se k více osadám, též k Chudenicům a už pro svou blíz-
kost jsou nejznámějšími a nejvíce probádány (Lázeň, sv. Volt-
gang, Vápenná pec, Dlouhá myť Štěpy, Hůrka za Hra-
čany, Bažantnice, Pušperk.

Vodopis.

V naší pánvi není nijakého velkého toku. Úhlava jest na
východ a pak na sever od Doubravy a nemá pražádného vlivu.
Vyšenský potok teče od Němčic (od jihojihozápadu) a jest
zvláště význačný pro naši krajinu jen na SZ a v krajině okolo
Kaniček, pod Sýchovem a až ke Strýčkovicům, odkudž směřuje
přes Ptenín k Merklínu. Vrbovím vrouben jest u Kaniček. Mívá
krásné náplavy. Druhý jest potok Liteňský, jenž svádí pra-
meny od Mlynce, Černýkova, Poleně kol Litně průsmykem mezi
Doubravou a Řičejem do roviny dolanské a do Úhlavy. Jest
pěkně olšemi i vrbami obrostlý.

Vlastní karakteristika flory a fauny Chudenicka není nikterak
zmíněnými dvěma potoky ovládána. Velmi lokálního významu
jest slabounký potůček vznikající v Novém rybníce v Chud. a te-

koucí kol naší samoty do Vyšenského potoka. Podle něho žijí
všichni ubiguisti příslušní takým poměrům.

Rybníků, celkem menších, jest více; několik na hořejším toku
Vyšenského potoka, pak pěkné, s význačnou formací, u Šepadel
Ouňovic a Chocomyšle. Krásný, zarostlý rákosím, jest Lotrov
s velmi zachovalou florou (Utricularia nepglecta, Sagittaria) i fau-
nou (ku podivu však chudou entomologicky!). Rákosinatý a bah-
nitý rybník pod Doubravou u Litně. — Nepatrné, tůním podobné
dva rybníky na lesní louce „u kuchyně“ ve Žďářích, kalužovité
pod Bělejšovem; typické luční tůně, dnes už velmi zanesené, bý-
valy „na Trávnících“ pod samými Chudenicemi. V městečku jsou
dva rybníky (onen Nový a druhý v osadě). Na Bělči asi ve výši
600 m jest lesní tůně bez odtoku. U Kaniček také jest pro nás
význačný rybníček. —— Každá pak skoro osada má rybníček neb
kaluž.

Poměry geologické.

Půda našeho území náleží z největší částí tudy od SV k Do-
mažlicům směřujícímu algonkiu. Od Nové Kdýně známým už
pásmem až přes Radlici jest rozprostřen amfibolit. Na jihu a
západě jsou enklavy žulové, na západě na Vytuních hraničíme
s karbonem. V řadě vrchů východní omezující větve jest spilit
diorit, amfibolit. —— Na Vápenné peci jest osamocené lože
vápence.

Podnebí.

Naše pánev náleží dle shora naznačeného ohraničení pod-
nebí předšumavských hornatých a silně lesnatých výběžků. Prů-
měrná roční teplota vzduchu 75—80 C“ — Předpokladům ho-
řejším jsou úměrny poměry ročních počasí; sníh se dostavuje
dříve než na př. na blízkém Klatovsku a Plzeňsku i déle trvá.
Zima tuhá, léto, zejména podletí, krásné. -— Jaro a podzím jako
v ostatním Pošumaví. — Phaenologicky po stránce květeny i zví-
řeny možno zaznamenati oproti nižším krajům podél Úhlavy a
dále do středu země rozdíl týdne až 14 dnů (na př. difference
doby žní, prvního ovoce, prvních procitnuvších po zimním spánku
© Vespa, © Bombus a p. jest velmi veliká mezi naší krajinou
a poměrně blízkým Přeštickem).

O srážkách za dobu 1903—07 jsou poučna tato data:

| 2 Výška Srážky (Sněživých Deštivých

| Stanice n. m. v mm. nů dnů

| Chudenice... 485 645 19 93
Metklit muse% i | 392 535 16 86
(mimo pánev na SZ.) | |

MBTEstcerF 3.4. © 366 486 15 74 |

| Na porovnání udejme blízkou | | |

KABAZOT M o vy, vře l AL | 439 12 T8

| | |

| |

V tabulku pojaty mimo střed naší pánve, Chudenice, data pro
tři místa ležící postupně dále od naší vrchoviny k centru pánve
plzeňské, aby bylo ozřejměno decrescendo všech dat.

Bouřek průměrně zaznamenáno ročně 11, což po mém soudu
jest počet malý.

Květena.

Veliká odvislost zvířeny hmyzí a to jak plantikolní, tak i terri-
kolní od květeny má rozhodující váhu při zoogeografických po-
zorováních, často úplně směrodatnou.

Ráz má květena neteplomilný, jihočeský. Zajímavosti a od-
chylnosti od základního typu dány terénem.

Jehličnaté lesy, jako v pošumavských krajinách všude, mají
převahu a to zase bohužel dominuje smrk. Jedlí méně. Bo-
rovice jest též všude vtroušena, větší porosty hlavně tvoří selské
lesy a obecní, jako jest tomu na př. na Vyšensku, Přetínsku, ve
Farském hájku, v Dílcích. Hojněji na západ a sever. — V pan-
ských lesích mimo obligátní smrk v průsecích a na okrajích sá-
zen modřín. Jalovec na příhodných pastvinách, krabatinách,
okrajích borů a pod. — Význačný jest tis, tvořící nejkrásnější
český lesík na Netřebu. Charakteristického jsem však v něm
pro broučí faunu nenašel ničeho.

Listnatých lesů ne mnoho — v poměru však k jiným kra-
jinám přec značně více. Nejkrásnější jsou na půdě hraběcího
panství Černínského, jehož plocha lesů měří 379924 ha. Listnaté
porosty zaujímají hlavně pásmo vrchů východní větve a pak něco
ve Žďársku; pěkné buky jsou a zejména dříve bývaly v Zalč-
ském polesí. Nejlepší bukový les jest na Bělči, kde zaujímá
rozsáhlou plochu. Tamže jsou i kleny, lípy, jilmy, jiné list-

naté dřeviny jen velmi podřadně. — Nádherné porosty bukové
dále na Ričeji, kdež mimo to jsou i jasany, jilmy a na vrcholu
směrem k Balkovům. krásný les lipový; jednotlivě kleny, duby.

Na Doubravě jsou rovněž bukové lesy, dále pravý les ja-
sanový, jilmový, hojné lípy, javory. Všude jsou jeřáby
i bez červený na příhodných místech. Na Doubravě už neni
dubů, není to vlastně „doubrava“ už; byly asi před čtvrt sto-
letím vykáceny a nasázen vše ničící smrk, který povážlivě na-
bývá tu váhy...

V Lázní a porůznu v okolních polesích jsou jednotlivé duby
původní i sázené a mimo to dosti mnoho různého jiného listna-
tého stromoví, jako na př. na Evženově hoře, u rybníčku, u „Ku-
chyně“, v Bažantnici. — Bříz dosti ve Žďářích a na Merklínsku.

Krásné topole jsou na Oužlebí, u Lotrova, v Chudenicích,
v „Panské zahradě“, na Bělejšově, v Chocomyšli a j.

Ovocného stromoví velmi mnoho — jednak kol všech polí
panských, jednak zhusta i v selských, jednak v bohatých zahra-
dách.

Zajímavé elementy různých formací možno tu alespoň v hru-
bých rysech takto shrnouti:

V pásmu luční květeny jsou obě Primuly, Scorzonera hu-
milis, Parnassia palustris, Polygonum bistorta, Senecio erraticius,
Gentiana pneumonanthe, Orchis morio a latifolia — vedle hojných
všude druhů. Schází úplně 7rollius a Colchicum. Louky tu mí-
něny různé co do polohy.

Rašelin není. — Bahnitá luka vykazují velmi vzácně Pingui-
cula vulearis, pak Menyanthes trifoliata; poblíž rybníků Scirpus
radicans, Cyperus flavus, Bidens radiatus, tripartitus. — Leuco-
Jum vernum skoro vyhubeno horlivostí „milovníků přírody“; Fran-
gula alnus, Corylus avellana.

Květena borů nejvýstižněji zastoupena Chamaebuxus alpestris,
Lycopodium complanatum, Pirola chlorantha.

V lesích smrkových: Platanthera chlorantha, Epipactis lati-
folia, Goodyera repens, Circaea alpina, Vinca minor (pod zbylými
duby v „Dubí“, kde je většinou smrk). Monotropa hypopitis.

V lesích bukových a smíšených s jinými listnatými a jehlič-
natými: Daphne mezereum, Corydalis cava, Lilium martagon, Pa-

ris guadrifoliata, Aguilegia vulgaris, Knautia silvatica, Cephalan-
thera longifolia.

Podhorní druhy, jež případně náleží luční, bukové a past-
vinné floře: Dianthus superbus, Melampyrum silvaticum, Calama-
grostis Halleriana, Polygonatum verticillatum, Petasites albus, Ar-
nica montana (surově vyhubená), Prenanthes, Digitalis ambigua,
Astrantia major a mnohé z druhů zahrnutých v předešlých odstav-
cích, kde uvedeny s hlediska čistě lokalitního, pásmově však také
náleží sem. Schází na př. Geum rivale, Trientalis, Aruncus a hor-
ská od Klatov daleko do kraje zabíhající Soldanella.

Mimo pásmové odstavce možno uvésti některé rarity české
flory, jako Alisma arcuatum, Festuca sciuroides, Hypericum pul-
chrum, humifusum, Poiypodium Robertianum (na vápně ve Žďá-
řích), rostoucí jen vždy nanejvýš řídce a na jediném místě.

Hub jest hojnost, v bukových lesích, zvláště na pařezích a
starých kmenech padlých (stále řídčeji ponechávaných), časté
Polyporusy. Pro vývoj terrikolní zvířeny důležity jsou mecha-
tiny, najmě vlhké, jichž mnoho zvláště na Řičeji, v Dubí, ve
Žďářích.

Krátký tento nástin květeny v naší krajině psán jest výhradně
se zřetelem na poměry zvířeny a to hlavně koleopterologické.
Kde je bohatá květena, jest takovou i zvířena; kde existenční
podmínky zplodily řídké jinak neb charakteristické druhy rostlin,
jsou tam €0 ipso i podmínky života takových hmyzů. Planticola
pak jsou a limine vázána buď na jednu jen rostlinu (monophaga),
nebo na více jakožto polyphaga. — Vyjmenované rostliny na-
mnoze jsou signály pro názor 0 přírodních poměrech Chudenicka.

> K charakteristice zvířeny Coleopter.

Všechny oblasti zvířen, dané vylíčenými poměry jak te-
rénově tak výškově tak odvislostí od rostlinstva, jsou u nás více
méně vyznačeny. Přechody však jsou velmi značné, výškově pro
plantikoly neplatí tu pravidel, rozhoduje přítomnost rostliny, také
aguicola nejsou citliva pro výšku polohovou. Za to terricola
možno přesně rozlišovati zvláště v humusech a to i po stránce
kvality humusu, výšky lokality, i polohy ke slunci. Řičej, Dou-
brava a Bělč po té stránce jsou význačny odchylností druhů od
nižších poloh a i tam zase jsou rozdíly navzájem i na témže

vrchu, neboť na př. Leptinus testaceus, Leptusa ruficollis, Euplectus
piceus, Liodes scita, Atheta indubia, validiuscula, Cychrus rostra-
tus, Staphylinus fossor, Olophrum alpinum, Trechus palpalis, Neu-
raphes carinatus, Mniophila muscorum etc. jsou skupinou biocoe-
nosy vrcholů.

O něco níže na týchž vrších jest jiná biocoenosa asi tohoto
určení: Stenus impressus, Ouedius humeralis, Heterothops dissi-
milis, Lamprinus saginatus, Bythinus crassicornis, Neuraphes elon-
gatulus, Mnionomus croaticus, Apteropeda globosa, Tachinus sub-
terraneus, Atheta indubia, oblonga etc.

Přechody jsou samozřejmě hojné — ale tyto skupiny značí
"asi tak krystallisační body jednotlivých pásem.

Jest vždy každá otázka příslušnosti pásmové velmi kombi-
novaná, což pravím tu všeobecně pro všechny jiné případy: exi-
stence druhu jest závislá na výši nad mořem, na poloze, na sub-
strátu, rostlinstvu, blízkosti jiných živočichů, na poměrech meteoro-
logických (i těch jiných, než které jsou dány výškou, polohou
etc.), na činnosti člověka, na eventuelním porušení bývalých pří-
rodních poměrů, vzniku nových činitelů, na délce doby, po kterou
trvá některá změna z těch všech okolností atd. atd. Resistentnost,
přizpůsobitelnost, plodnost a jiné momenty selekční rovněž roz-
hodulí.

Každý druh pak živočišný jest jinak vybíravý, jinaké má po-
žadavky existenční a tak také různé výskyty jeho. Někde rozho-
duje aplikace toho onoho druhu jen na poměry mykorhiz v hu-
musu (Liodesové), jinde jen množství plžů, resp. jich vajíček
(Carabidi, velcí Staphylini), jinde poměry vlhkosti atd. atd.

Mezi Stercoricoly není zvláště vybíravých druhů mimo pravé
podmínky přítomnosti výkalů — jediné Aphodius corvinus žije
vzácně jen vysoko na Doubravě.

Mnohotvárný jest život plantikol na pasekách, lučinách, křo-
vinách podél lesů, u vod. Při západu slunce bujný život se roz-
víří v sezoně na všech příslušných místech, na němž mají účast
i druhy jiných společenstev.

Microcavernicolních druhů velice poskrovnu; nalezl jsem ně-
které metoekenty pouze v hnízdech ptačích, o čemž v seznamu
literatury č. 14. a u myší (č. lit. 4.). Křečků ani syslů není, u
jezevců nebylo možno, u krtka jsem dosud nehledal.

Myrmecophilů málo, nejlepší poměry u Formica rufa, více
druhů u Lasius fuliginosus; u jiných mravenců mimo Claviger
testaceus nic. Vide č. lit. 8.

Nesnadným by se zdálo určitě vyložiti, proč v lesnatých kra-
jinách středních Čech, na Hřebenech, u Všenor, na Závisti, na
Křivoklátsku a p. žijí druhy, které dosud byly jen jako „submon-
tanní“ označovány; dlužno konstatovati, že mnoho druhů dříve za
takové označovaných jimi není. Existenci jich přemnohých pod-
miňují jiné okolnosti, než pouze výškové. To ostatně souvisí
s hořejší poznámkou. Pro poměry šumavsko-brdské možno docela
© jmenovati některé druhy dříve za submontanní označované, které
ve středních Čechách jsem sbíral, ale naprosto ne (alespoň do-
sud ne a na podobných místech ne) v Pošumaví a na Šumavě
- jako jsou Denticollis rubens (Berounsko), Coryphium angusticolle
(Křivoklát), Stenus glacialis (Jíloviště).

To jsou některé z těch druhů, o kterých platí, že nejsou vý-
hradně podhorské.

Docela už nejsou podhorskými Přerostichus metallicus, Do-
mene scabricollis a 1.

Amara erratica pak, docela jako glacialní relikt Šumavský
uznaná, byla mnou i u Všenor u Prahy objevena (cf. 1. lit. 20.);
dosud ani v Pošumaví, ani v Brdech.

Jiné druhy ze středních Čech (dosud však nikoli z Brd) pů-
vodu submontanního, avšak na Chudenicku chybící, jsou na př.:
Oxyporus maxillosus, Saphanus piceus, Fhymalus limbatus, Pido-
nia lurida — protože sem zaneseny vodou ze Šumavy, kdežto
Chudenicko, ač tak blízké, nejsouc vodou spojeno se Šumavou,
nemá tak mnohých šumavských druhů.

Některé druhy šumavské, t. j. podhorské (submontanní), žijí
také v Brdech, ale naprosto ne na Chudenicku: jako Bryocharis in-
clinans, Trechus splendens, Leistus piceus, Leptusa flavicornis, Can-
tharis violacea, C. tristis, Porcinolus murinus, Oxypoda proce-
rula, Ocyusa procidua, Elater erythrogonus, což vyložiti se mi
udá na jiném místě.

Jsou ale také takové druhy, s kterými se setkáváme na Chu-
denicku a v krajích listnatých lesů středočeských (mimo jehlič-
naté pásy brdské), ale nikoli na Šumavě, na př. Mycetoporus
laevicollis, Lasiochara Bonnairei atd.

Společné šumavské, pošumavské i brdské submontanní druhy
jsou na př. Tetraplatypus similis, Mnionomus croaticus, Othius
myrmecophilus, Ocyusa maura, incrassata etc.

Rázovité jest Chudenicko jako krajina velikých souvislých
lesů na bohatě členitém terénu, čímž obojím dána vedle rozma-
nitosti scenerické i poměrně veliká bohatost faunistická.

Ze všech důvodů této celé předmluvy plyne alespoň v hru-
bých rysech opodstatněná ohraničenost fauny, jež vedle významu
specifického pro sebe samu dobře může sloužiti i jako obraz po-
šumavské zvířeny, jako vzor jakýsi vůbec.

V dolejším seznamu literatury zahrnuto jen, co se bezpro-
středně dotýká našeho území, nikoli také Šumavy, Brd a ostat-
ních Čech, o nichž pro souvislost a porovnání ke konci přede-
šlého odstavce mluveno.

Seznam literatury.

1. Roubal /.: Epidemie kůrovců na Klatovsku. Vesmír 1901.
2. 3 O dvou kritických druzích krasce Ancylocheira.
(Vyobr. č. 12.) Vesmír 1902. 43.

ši k. Fundorte einiger seltenerer und fůr Bohmen neuer
Káfer. — Verh. d. Z.-b. Ges. — 1903. 380—-383.

4. “ Ein interessanter Fall von Symbiose einiger Ar-
thropoden mit der Maus. — W. E. Z. — 1904. 206.

5. É Život hmyzu přezimujícího na zamrzlé hladině
vodní. — Čas. Čes. S. E. — 1904. 78—80.

b. 5 Ontholestes tessellatus Fourcr. — Čas. Čes. S. E. —
1904. 112.

ke A Úber einige fůr Bohmen neue Káfer. — Verh. d.
Z.-b. Ges. — 1904. 643, 644.

8. < Prodromus myrmekophilů českých. — Věst. král.
čes. spol. náuk. — 1905. 1—44.

0. p Novinky fauny brouků českých. — Čas. Čes. S. E.
— 1906. 18, 19, 63, 85, 86, 120.

10. i Některé nové poznámky k biologii Coleopter. —

Čas. Čes. S. Br A0: 60-63,

11. Roubal J.: Amara aulica Panz. — Čas. Čes. S. E. — 1906. 124.

12.

14.

15.

20:

24.

Fauna bohemica: Noví brouci. — Čas. Čes. S. E.

— 1907. 94.

Několik koleopterologických poznámek. — Čis

Čes. S/E.— 1907. 87.

(o broucích v hnízdech ssavců a ptáků.

(De scarabaeis in mammalium et avium nidis.)

| Čas Čes "S E 1901-124—134.

Fauna bohemica: Noví brouci. — Čas. Čes. S. E. —

9055 34, 72-141.

p biologické, zoogeografické a jiné poznám-
ky o broucích.

| (Biologische und zoogeographische Coleopteren-

Miszellen) — Čas. Čes. S. E. — 1908. 83—86.
Coleopterologische Notizen. I. Entomol. Blátter. —
1906. 12 13:

Nová varieta Carabus cancellatus Illig. — bre-
j- vituberculatus m. (Eine neue Varietát von Ca-
1. rabus cancellatus Ilig. — brevituberculatus m.)
| Cas Č0s (STE — 1909 1—3
Noví čeští brouci. — Čas. Čes. S. E. — 1909

67—60.

Fauna bohemica: Nové druhy brouků pro Čechy. —

Čas. Čes. S/E"2A"1910. 158—160.

Noví brouci české fauny a některé poznámky syste-
matické a oekologické. — Čas. Čes. S. E. —
1910. 19—21.

Noví brouci pro českou faunu. — Čas. Čes] SEE
1911. 12957137.

Aus dem Lebensweise des Calopus serraticornis
L. (Col.) — Zeitschr. f. wissensch. Insbiol. —
1912. 380, 387.

Noví brouci české fauny. (Additio ad Coleoptero-

rum faunam Bohemiae.) — Sborník Klubu přírodo-

Pět nových brouků z Čech. (Auingue Coleoptera
nova de Bohemia.) — Čas. Čes. S. E. — 1913.
109—112.

zb:

26. Roubal J.: Oekologické črty o broucích. (Koleopterologisch-
oekologische Skizzen.) — Čas. Čes. S. E. —

121—123.
ZN js Nová řada příspěvků k životu brouků. (Neue Reihe
von Beitrágen aus dem Kářferleben.) — Čas. Čes.
S. E. — 1913. 142—147.
28. u Zwei neue Coleopterenvarietáten aus Bóhmen. —
Coleopt. Rundschau. — 1915. 19.
29. = Neuheiten der Coleopterenfauna Bohmens. — Deut-

sche Ent. Zeitschr. — 1915. 77—80.
30. Čelakovský L. Dr. sen.: Analytická květena zemí koruny Če-
ské. Praha 1870.
Zkratky v seznamu.

S. lit. s číslem — Seznam litera- © Du. == Dubí.
tury a udání čísla. Čísla značí M. — Merklínsko.
datum (římská vždy měsíc). Evž. — Evženova hora (vulgo
Doma značí u samoty „na Za- Evžensberk, Kocomyšská
hradkách“. skála).
Doub. = Doubrava. Vyš. — Vyšensko.
Řič. — Řičej. Sých. = Sýchov.
Žď. == Žďáry. Chud. — Chudenice.
E Lázeh. Puš.. = Rusperk:
Systematický seznam.
Cicindelidae.

Cicindela Dej.

silvatica L. 1 ex. pod Rýzenberkem VIII. 1903 na lesní cestě,

silvicola Latr. Dosti rozšířena na písčitých cestách, pěšinách,
v lomech, na okrajích vřesovišť, lesíků, remízků, na stěnách hlub-
ších úvozů — jen když je půda „písčitá“ či zvětralá. Hůrka za
Hradě., Písky, Vyš., Přetínsko. IV.—IX.

campestris L. Hojná na podobných místech jako předešlá.
i na lesních výslunných pěšinkách všude. (Od časného jara do
pozdního léta i do podzimu. Jednou už 10. II. (cf. S. lit. č. 26).
Na Štěpích hluboko v pasece (19. IV. 1912, 16. V. 1907).

a. impunctata Westh. Štěpy, 19. IV. 1912. 1 ex. — Chud.
1901: 1,ex.

Pozn. C. hybrida L. jsem nenašel v okolí Chud., germanica
L. nežijí v širším okolí vůbec. (Pokrač.)

OSUD XYLOPHÁGŮ.
(A spolu příspěvek k historií našich lesů).
(Prof. J. Roubal).

Všichni činitelé, již rozhodují o osudu těchto hmyzů (a ovšem
i ostatních živočichů životem poutaných na stromy a kře, jako
jsou jiní arthropodi, ptáci a p.), úsilovně spějí k devise s hle-
diska přírodovědeckého a esthetického tragické: vyhubiti jich.
Tato tendence týká se v prvé řadě přecivilisované střední Evropy;
k nejkrajnější míře jsou dnes už zdecimováni, mnozí náleží k ra-
rissimům evropské zvířeny, zejména, je-li jejich areál zeměpis-
ného rozšíření jen na zmíněné krajiny omezen, nebo jsou už
skoro zcela vymazání z řad žijících druhů. Kontrola u některých
není právě snadna, protože mnohé faunistické knihy, příručky a
pod. opisují data stará bez revise, a tak se stává, že z některé
provincie německé, rakouské atd. citován druh, jenž jen v stole-
tých doubravách žíti může, na zmíněné pak lokalitě už dávno
bují infamní smrkový les se stromky v řadách s mrtvým úplně
podkladem půdy. Zachovají se ty druhý, jež rozšířeny v palae-
arktické fauně, až do centrální Asie a Sibíře — ovšem tam se
zachovají na velmi, velmi dlouho.

Hojnými vlastně jsou jen málo vybíraví druhové omnivorní,
ke změnám okolí málo citliví, dále všeobecně známí škůdci měk-
kého dříví, jako /pidi, Hylobius, Pissodes, Astynomus aedilis, Lep-
tura rubra, některá Rhagia a p.

Pro rámec tohoto článku rozumějme zatím výrazem xylo-
phag jen vskutku ve dřevě, pod korou, v trouchu a v dřevo-
vých houbách žijící hmyzy a v prvé řadě brouky.

V dávných dobách byly lesní porosty naší vlasti složeny
převahou ze stromů listnatých — máme na zřeteli krajiny vhodné
„pro takové lesy, tedy mimo pohraniční hory — a smíšených.
Až po doby nepříliš dávné, asi do počátku minulého století, udr-
žovaly se alespoň většinou lesy v původním svém stavu, lesy, ne
zásobárny dřevařských obchodů, t. j. hospodařila tam v hlavních
rysech příroda: rostlo vše, jak příroda: chtěla, vyrůstaly stromy,
jak bylo přirozeno, hynuly, jak příroda chtěla.

Lesy měly svou mikrofloru i mikrofaunu, své louky, doliny
bažiny, jezírka; živly ročních počasí pomáhaly hospodařiti.

V takovém ideálním pralese byly živé, polomrtvé i padlé
kmeny všech domácích v té krajině stromů, tlela tam i těla ve-
likánů, jich větve, pařezy, kůry, humus.

V tom všem a nad tím vším hojné stromky nové a podrost.

Takový prales byl sídlem přemnohých xylophágů, na př. žili
tu: Oryctes, Lucanus, Aesalus, Ceruchus, Synodendron, Platycerus,
Dorcus, Opilo, Tillus, Cisidi, mnozí Colydidi, Trogositidi, Endomy-
chidi, Mycetophagidi, Elateridi, Eucnemidi, Buprestidi, Melandryidi,
Cerambycidi, Curculionidi, Ipidi a jiní. Význačná při tom jest bio-
coenosa dřevitých hub.

U nás v Čechách se v malém dochovaly zbytky v boubín-
ském pralese.

Postupem zalidňování, pokrokem industrie ustupovala volná
příroda stále víc a více, zbývaly zbytky pralesů jen v místech
méně přístupných, v horách, v krajích bažinatých, málo osídlených,
když pak vlivy ničící se tlačily víc a více za lesem, tím, že na př.
osady lidské poblíž vznikaly stále hustěji a četněji, zdecimovaly
se plochy lesnaté na ostrůvky, nebo zbyly z původních formací
jen části, z těch později' jen proužky, posléze jen jednotliví je-
dinci tu i tam.

Za lesem se táhla a táhne zištnost lidská jako kobylky za
zelení, vnucuje do jejich ticha chaty dřevařů, do jich údolí celé
vísky, pily, závody tovární, Dílo zkázy dokončí vždy a odzvoní
posledním starým velkým stromům dráha — v jejím okolí pokácí
se vše a snadno odveze k účelům užitkovým.

Hlavní komponentou tohoto boje s lesem jest rychle se
zdokonalující, pokud jen možno, t. zv. lesní hospodářství. Zdán-
livě by zejména naše lesnictví mohlo býti považováno za čin-
nost, jež udržuje v hlavních rysech status guo ante: tomu však
naprosto tak není!

Od dob, kdy zkasírovány první pralesy, až po naše doby,
spěje lesnictví rapidně a úžasnou rychlostí k cíli úplného vyhla-
zení vší původnosti a bývalého rázu dávné podoby lesa. Od-
straňují se choré, nerovné a p. stromy; ořezávají se větve, pro-
bírají se hustěji rostoucí partie, pěstují se lesy monotonní; zasa-
huje se do poměrů vodních; zaveden turnus, dle něhož se po-
kácí vždy za určitou dobu (80—-100 let) celý les bez ohledu na
poměry terénové, poměry přírodních okolností, jedině dle mapy,

stáří lesa, přečasto dle finančních záležitostí majitelových; v lese
je stále nějaká činnost patrna, stále lidé a lidé a ti nikdy ne-
prospívají lesu: do lesa nikdo ničeho nenosí, každý spíše od-
nese. Nanejvýš fatální ovšem jest chorobná manie, zvlášť poslední
doby, měniti podstatně druhy dřevin v té oné krajině: přímo
tragičnost vtělena v známou praksi, sázeti jen to, co rychle ro-
ste, bez ohledu na podnebí, půdu, tradice, ostatní souvislosti,
formace rostlin i živočichů na tom místě. Výsledky toho úžasné
přímo v přední řadě pro vědu a esthetiku, vidíme na zátopách
smrkových. Smrkové kultury se sází všude i na vápně, v níži-
nách, často s nezdarem, ale jest to horečka, v níž upadl fana-
tismus kapitalistický; horečka se už jeví všude jako symptom
zvyklosti a jen málo jest těch, již začínají se vraceti k progra-
mům lesů listnatých, smíšených, přirozeného zmlazování, často
jen z důvodů nutnosti: protipřirozený kult smrku má svůj pen-
dant v děsných epidemiích Ipidů a mnišky (Psilura monacha),

Dnešní „les“ jest, jako už pověděno, až na malé výjimky
houština, zpravidla smrková, nebo jsou tokmeny prostředního jen
stáří, mladé, všechny zdravé a pod nimi „vyčistěno!“

Z pařezů jehličnatých se olupuje kůra (aby se tam nehnízdil
„brouk“!), tolikéž kmeny poražené se olupují. Ještě horší ovšem
jest, že se velmi často pařezy odstraňují („dobývají“) vůbec a
tak půda o humus připravuje. Odstraňují se kůry, větve, duté
stromy. -—— Velké druhy xylophágů ovšem už dávno jsou vyhu-
beny v našich vlastních „lesích“ —— roháč žije spíše v hájích
s několika starými duby, v parcích, stromořadích, rovněž velcí
Cerambycidi, krasci, Dorcus, Steatoderus ferrugineus, Cetonia
speciosissima, Osmoderma a j. Tam pak zase starají se o jich
úbytek různí vykořisťovatelé pro účely obchodnické. -— Význačné
interessantní druhy, zvláště takové, jež i v původních formacích
lesních jsou vzácnými, nejsou vůbec, nebo jen sporadicky; jindy
a jinde hojní dřevomilní brouci jsou už vzácnostmi.

Několik příkladů pro tyto oba zjevy: Prionus (Piluna), Erga-
tes faber, Chalcophora mariana i Rosalia alpina ještě před ne-
mnohými desítiletími byly druhy tak hojné, že i v nejobecnějších
učebnicích byli uváděni. Dnes? — Ve starých sbírkách z let
padesátých, až osmdesátých minulého století, jakož i v tehdejší li-
teratuře koleopterologické byli z příhodných míst všude uváděni:

Eryx ater, Mycetophaga ve více druzích, Rhamnusium, Akimerus,
Leptura revestita, erythroptera, Phymatodes rufipes, alni, mnozí
krasci, Serropalpus, vzácní Cryptocephali, 3 druhy Melandrya, Ly-
mexylon, Ptinidi, Menephilus, Aulontum, Laemophloeusi, Tetratomy
etc., etc., kteří u nás jsou dnes téměř úplně vyhubeni.

Při tom všem jde skoro výhradně pouze o druhy, jež nejsou
pravými škůdci — druhy, jež by se mohly vyvíjeti i v kultivo-
vaném lese, jen kdyby se tak úžasně úzkostlivě neodstraňovaly
choré sromy a jich části, které uschly nebo chřadnou z jiných
příčin, než jaké působí xylophagi; tito už napadají takový ne-
mocný strom (a také kůry dřeva, pařezy a p.), jehož nemoc
způsobily drobnohledné houby, kazy, mechanická poranění.

Mimo tyto čistě kořistnické důvody jsou i jiné, ku př. este-
tické: pařezy, ty krásné ostrůvky zvláštního života rostlinného
i zvířecího, považovány za cos nehezkého! V Krči, blíže kužel-
níku, byl asi před 10ti lety znamenitý pařez dubový, obydlený
mravenci Lasius fuliginosus a při nich žila řada vzácných Cole-
opter, na př. Hesperus, Ptinus brunneus, subpilosus, pak všichni zná-
mí z okolí pražského význační i hojnější symbionti a synechtrenii
onoho Lasiusa —— majitel prodal onen pařez za 60 h a nedo-
volil ho 10krát přeplatiti a tam nechati — neboť pařez musel pryč,
protože tam prý dělal ostudu!

A tak i jinde, hlavně v parcích! Za ostudu považovány polo-
uschlé mohutné duby, lípy, javory, mnohdy i kolik set let staré.

Velmi neblahým škůdcem zvířeny hmyzí, ovšem i ostatní, nejen
xylophagní, jest smutná choutka některých majitelů, kteří nasazují
do krásných listnatých lesů bažanty, případně i jiné exotické ptáky,
kteří vyberou všechen hmyz v celém okolí. Chorobná a laciným
povrchovým effektem odůvodněná tato manie, stává se pohříchu
modou; dobříšský park jest na př. zbaven nižší fauny právě cho-
vem zbytečných všelijakých strakatých asijských bažantů i obec-
ných, kteří jsou vůbec balastem domácí přírody. — Tam, kde
do lesů a hájů z blízkých stavení daleko smějí slepice, se děje
podobně.

Také upadání některých řemesel, odkázaných na některé nyní
vzácné dřeviny (jalovec, dřín, javor atd.), jest příčinou, že se tyto
vymycují z lesního pěstění.

Listnaté stromy stále méně a méně sázeny proto, že pomalu

rostou a pak, že prý dlužno stále v takovém lese něco dělati,
ořezávati, probírati atd., k čemuž prý třeba mnoho výkonných
sil, jež jsou nepoměrně drahé. Velikou, často katastrofální metlou
na lesy jsou bankroty majitelů; konkursní podstata pak dovede
lesy zničiti hůře než mniška se všemi Ipidy. |

Alespoň slabé zbytky zvířeny možno uchovati ve velkých, sta-
rých původních parcích anglických, ve velkých zahradách a v stro-
mořadích. To je ta poslední bašta — a i tam třeba odborným
milovníkům bdíti.

Toto vše a k tomu ostatní známé důvody pro zachování původ-
nosti scenerie, flory i fauny, nechť je co nejaktuálnější výzvou
po zřízení reservace národního parku, neb parků různých for-
mací více!

Nejpřirozenější a nejúčelnější reservace naše může býti jedině
v komplexu lesů Křivoklátských!

TENEBROBIUS (nov. subg. OUEDIORUM)
BERNHAUERI, NOVÝ DRUH ZE STŘ. MAKEDONIE.

(COL. STAPHYL.).
Dr. Fr. Rambousek, Praha VII. 1169.

Subg. Tenebrobius nov. Hlava je veliká, tykadla po-
měrně dlouhá, oči značně kratší než-li spánky, ale ne tou měrou,
jako u subo. Ediguus Muls. 6 Rey, svrchní pysk dvoilaločný,
krovky kratší než-li štít, na švu poněkud srostlé, blanitá
křídla spodníchybí úplně.

Tenebrobius Bernhaueri nov. spec. Tělo hnědo-
červené, hlava černá, clypeus červenožlutý, břicho smolohnědé se
- světlými zadními okraji článků, kořeny hnědých tykadel, ústroje
ústní a nohy žlutočervené. Zbarvením nejvíce podoben menšímu
Oued. obligueseriatus z Kavkazu, štít však světlejší a jednobarvý.

Hlava veliká, lesklá, při 100nás. zvětšení slabě vrásčitá, clypeus
slabě obloukovitě vykrojen, svrchní pysk hlubokým zářezem roz-
dělen na 2 části, makadla poněkud delší než u ostatních Ouediů.

Tykadla poměrně dlouhá, jich třetí článek o polovinu delší nežli
druhý, čtvrtý o málo delší nežli polovina třetího, předposlední články
o třetinu delší šířky a poslední poněkud kratší, nežli dva předchozí.

Nad okem silná tečka s brvou, tečka za okem je poněkud blíže
oku nežli zaškrcenině hrdelní, za ní blíže zaškrceniny je menší te-
čka, spánková tečka postranní je právě uprostřed mezi okem a za-
šŠkrceninou hlavy.

Strany hlavy blíže spánkové spodní linie drsně a nepříliš hustě
tečkované, spodina hlavy jen s několika silnějšími brvy mesoucími
tečkami, suturae gulares nespojené a skoro rovnoběžné, jen do
předu poněkud rozbíhavé.

Štít poměrně veliký, širší nežli hlava i krovky, hladký, velmi
silně lesklý, v předu více zúžený, nežli vzadu, při 100nás. zvětšení
neobyčejně jemně příčně vrásčitý a velmi jemně a řídce tečkovaný.
Po každé straně štítu v předu uprostřed 3 normální tečky v řadě,
kromě nich v předních rozích několik menších teček proměnlivého
počtu, na okrajním lemu v zadních rozích také několik, nanejvýše
6 teček, na bási štítu v lemové rýze okrajní 2 tečky uprostřed.

Prosternum klínovité, trojhranně vyvýšené, se silnou tečkou s
každé strany, metasternum vzadu na špičce hluboko vykrojené,
hrubě a řídce tečkované.

Štítek poměrně veliký, zdéli více než jedné třetiny krovek,
vzadu na špičce zaokrouhlený, po stranách slabě obloukovitě vy-
krojený, na bási se 2 obloukovitými, příčnými a vzájemně rovno-
běžnými lištnami, které bývají často zakryté štítem.

Krovky zdéli 2 třetin štítu, skoro ploché, na ramenech rovno-
běžně se zadním okrajem štítu hluboce příčně stlačené, do těchto
vtlačenin sahá u zatažených exemplářů zadní okraj štítu.

Krovky na švu blanitě srostlé — alespoň na bási — spodní kří-
dla chybí úplně.

Povrch krovek dosti silně chagrinovaný s řídkými, hrubými
a drsnými tečkami, nesoucími málo přilehlé černé chloupky. Abdo-
men slabě ocelově maběhlé, poseté dosti jemnými tečkami na basi
kroužků řídčeji, vzadu hustěji.

C má šestý ventrální článek na konci úhlovitě vykrojený a slabě
stlačený kol výřezu.

Nohy celé obrvené a dosti štíhlé, bez zvláštních znaků.

Délka 10—12 mm.

Druh tento je význačným novým podrodem terrikolní fauny za-
jímavého pohoří Perister u Bitolie ve střední Makedonii.
Objeven byl mnou v prvé polovici července 1914 pod hluboko do
země zapadlými kameny ve společnosti četných jiných zajímavých
brouků terrikolních, tak sbírán tam na př. Anophthalmus mace-
donicus a peristericus Miilfer in litt., Trechus Goebli Breií. T api-
nopterus monastirensis Reitt. Lathrobium (Glypto-
merus Můill.) Maťchai m. ir lití. a mm. i.

Sbíral jsem jich pouze několik novou methodou, kopáním do ve-
liké hloubky na velmi šikmém svahu nad potokem, při čemž stále
jsem v kypré srsti prahorní nacházel zejména Anophthalmus ma-
cedonicus Miill., jichž jsem nalezl větší počet.

Připisuii tento nový druh nejlepšímu znalci drapčíků, panu c. k.
notáři Dru Maxu Bernhauerovi v Hornu.

Vyobrazení tohoto druhu bude na zvl. tabulce v »Časopisu Mo-
ravského zemsk. Musea« dle mikrofotografie Dra Absolona.

SZ E

Tenebrobius nov. subg. Kopí gross, Fiihler ziemlich lang. Au-
gen ziemlich klein, aber nicht so viel, wie bei den Ediguus-Arten,
Oberlippe deutlich zweilappig, die Fliigeldecken viel kirzer als der
Halsschild, die Fliigel fehlen.

Diese neue Untergattung ist zwischen Subg. Ediguus Muls.
č Rey. und Subo Microsaurus 7homs. einzureihen.

Tenebrobius Bernhaueri n. sp. Rotbraun, der Kopí mit Aus-
nahme des Clypeus schwarz, Abdomen pechbraun mit helleren
Hinterrándern der Segmente, die Wurzel der braunen Fiihler, die
Mundteile und Beine gelbrot. Der Kopf gross, bei 100facher Vergrós-
serung sehr schwach chagriniert und dusserst fein und weitláufig
punktirt, der Stirnpunkt steht dem Auge ein wenig náher als der
Einschnirung, hinter demselben ein anderer fast in der Einschnů-
rung, der Schláfenpunkt ist vom Auge und der Einschnirung fast
gleichweit entfernt. Die Schláfen sind mit ziemlich rauhen weitláu-
figen und haartragenden Punkten besetzt. Suturae gulares der gan-
zen lánge nach deutlich getrennt, fast parallel, nach vorne deutlich
divergierend.

Halsschild gross, breiter als der Kopf und die Fliigeldecken,
glatt, stark glánzend, mit áusserst schwacher guerer Chagrinierung
und weitláufigen feinen Půmnktchen bei der 100iacher Vergrósser-
ung, iederseits der Vorderhálite mit einer Reihe von 3 Punkten,
dusser derselben mit einigen haartragenden Punkten in den Vor-
derecken, in der Randlinie der Hinterecken, wo sich auch an der
Basis in der Mitte zwei Punkten befinden. Schildchen ziemlich gross
an der Basis mit 2 fast parallellen bogenfórmigen Leisten die zur
Aufnahme des Halsschildshinterrandes dienen.

Fliigeldecken um ein Drittel kiirzer als der Halsschild, fast eben,
auf dem Růcken mit einer. schrágen Vertiefung zur Aufnahme des
Halsschildes, sehr grob, rauh und ziemlich weitláufig punktirt mit
einer ziemlich groben chagrinierten Grundskulptur.

Die Fliigel fehlen vollkommen.

Das Abdomen auf den vorderen Dorsalsegmenten mássig fein
und wenig dicht, hinten weitláufiger punktirt. Beim ©Č' das sechste
Ventralsegment an der Spitze winkelig ausgerandet mit hinten ver-
tiefter Ausrandung. Lánge 10—12 mm.

Am Peristerii Gebirge bei Monastir in Mazedonien im Juli 1914
von mir gesammelt und dem besten Staphylinidenkenner Herrn k. k.
Notar Dr. Max Bernhauer gewidmet.

Diese neue Art lebt unten den tief in die Erde eingebetteten Stei-
nen und in feuchten Humus in der Gesellschaft der von mir entdecik-
ten neuen Anophtalmenmn: macedonicus Můill. und peristericus
Můll. in lit, Trechus Goebli Breit., Tapinopterusmona-
stirensis Ret, Lathrobium (Subg. Glyptomerus Můll.)
Maťtchai m. in liff. u. s. w.

Ich habe tief in die Erde gegraben und fortwáhrend im feuchten
Granithumus namentlich die Anophthalmen gesammelt, so dass sich
diese neue Sammelmethode als recht ausgiebige zeugte.

Die Abbildung dieser Art wird in der »Zeitschrift des máhrisch.
Landesmuseum« nach einer Mikrofotografie des Herrn Custos Dr.
Absolon publiziert worden.

ATHETA (Sbg. Spelaeolla nov.*) ABSOLONÍ n. sp.
(COL. STAPHYLINIDAE).
Dr. Fr. Rambousek, Praha VII. 1169.

Athetae sulcifronti Steph.similis,ferruginea,
antennis pedibusaue longioribus, oculis maxime
reductis, elytris brevioribus. Alae desunt. Long.
3.845 mm. In cavernis fluminis Trebiničica (Popo-
vo polie) dominus Dr. Absolon legit.

Hnědým zbarvením, zakrnělejšíma očima a del.
Šímitykadlyi nohami liší se tento význačný nový druh ode
všech druhů příbuzných. Tvarem těla blíží se druhu sulcifrons
Steph.

Tělo hnědočervené až hnědé, předposlední 2 kroužky břišní po-
někud tmavší.

Hlava protáhlá, ústroje ústní rovněž, poslední článek makadel
vláskovitý, předposlední o třetinu delší a silně stluštělý, oči značně
redukované, tykadla velmi dlouhá, prvý článek dlouhý a kuželovitý,
druhý o čtvrtinu kratší, třetí o něco delší než-li druhý, předposlední

značně delší šířky, poslední skoro tak dlouhý jako dva předcházející,
všecky články, zejména poslední jsou hustě pokryty brvami cito-
vými.

Hlava celkem málo lesklá, jemně a řídce tečkovaná, poněkud
vrásčitá, vzadu zřetelně lištnovitě olemovaná.

Štít v přední pětině nejširší, tak tečkovaný jako hlava, také je-
mně vrásčitý, žlutavými chloupky porostlý, uprostřed s podélnou
vtlačeninou, u samečků více vyniklou.

Krovky zdéli štítu, jemně a hustě tečkované a chloupkované,
blanitá křídla úplně redukovaná.

Břicho velmi jemně a řídce tečkované, mírně lesklé. C má
čelo význačněji vtlačené a na sedmém volném kroužku hřbetním
podlouhlou vyvýšeninu, typickou pro Aloconoty této skupiny, krai
osmého kroužku má uprostřed dva malé vroubky.

Nohy jsou mnohem štíhlejší, než-li u druhů příbuzných, tarsy
více obrveny a drápky mnohem delší, než-li u ostatních Aloconot.

*) Bližší popis nového podrodu, jakož i vyobrazení budou též uveřej-
něna v „Coleopterolog. Rundschau“.

Druh tento vyznačuje se značným přizpůsobením se životu je-
skynnímu, což je zřejmo zejména na prodloužení okončin a redukci
zraku a pravděpodobně jest to značně změněná forma. Aloconot,
kterou ovšem možno úplně podrodově odděliti.

Délka těla 3.8—4.5 mm.

Tento temnostní brouk je dalším článkem v serii nově objeve-
ných zástupců jeskynní fauny balkánské, kterou svými výzkumy v
letech 1908-14 tak značně obohatil Dr. Karel Absolon, kustos
zoolog. a palaeontologického oddělení Moravského zemského mu-
sea v Brně.

Nová Atheta objevena vevelikémponoruTrebinjčice
na Popovu poliji v jihovýchodní Hercegovině.

Tato lokalita ie pamětihodna četnými jinými objevy a nálezy
Dra Absoloma, zejména nálezem sladkovodních Polychaetů.

Nový druh tento žije ojediněle ve společnosti Deleaster
dichrous Grav. a zvláštní veliké rassy Anophtalmus su-
turalis nov var. (Absolon in litt.) na povlacích serpulidních v od-
padcích mechu a po vlhkých stěnách.

Vyobrazení tohoto druhu, spolu S jinými zajímavými nálezy
Dra Absolona, který použil k mikrofotografování zcela nových me-
thod, bude publikováno v »Časopisu Mor. zemského Musea«.

ZAJÍMAVÝ MOTÝL.

Sděluje stav. rada J. Srdínko, Smíchov.

Bylo to kteréhosi dne druhé půli června, když jsem v Želez-
ných horách (blíže Heřmanova Městce), sbíraje po smrkových kme-
nech housenky S. lunigera Esp. (ab. lobulina Esp.), shlédl v rozsed-
lině kůry sedícího motýle. Hbitě přiklopil jsem jej láhvičkou s cy-
ankali a po té jej do ní vháněl — dle návyku — fouknutím; leč ne-
podařilo se mně to ani po opakovaném pokusu, ba ani pak nedala
se noctuina z domnělého tvrdého spánku vyrušiti, když jsem ji dřív-
kem důrazněji k tomu pobízel. Teprve po bližším přihlédnutí uzna-
menal jsem, že můra — byla to Mamestra dentina Esp. —
není více z vezdejšího světa.

Stélkatá rostlina druhu marcrospického (Thallophyta) cizopasíc
v těle motýla — jej udolala; možno-li totiž tak se domnívati v dů-
sledku toho, že můra nalezena mrtva, sedíc na kmeni. Netěšila se asi
dlouhému žití, an právě v tu dobu M. dentina Esp. se z pravidla
líhne, aniž asi strádala dlouhými mukami, když — jak známo —
bujení mnohých hub za příznivých okolností nad pomyšlení rychle
postupuje.

Ostatně řečeným nikterakž nevylučujeme, že by teprve na
mrtvém, třeba jiným způsobem zašlém motýle buněčnatá rostlina
vzniknouti a vegetovati byla mohla, když — jak víme — podobné
zjevy jak na živých, tak i na mrtvých ústrojencích se nezřídka vy-
skytují.

V našem případě. houba prostoupila všechno tělo motýla; stélky
její vyčnívají jak z hrudi, tak i ze zadečku a byla jimi můra — na
zdání — jako ku kmeni přibita. Podhoubí (mycelium) je dobře patrno
na spodu motýle a tato kořenující vlákénka vnikla až i do kůry stro-
mové, ana odtrhnutá část slupky kůrové dosud lpí na těle zajímavé
můry. Dle toho podobá se pravdě, že houba neien cizopasně z mo-
týla žila, nýbrž že i, proniknuvši svými příchytkami skrze stěny bu-
něk borky korové, na útraty druhého hostitele (stromu) se též vy-
živovala, — že důsledkem toho houba nebyla v plném smyslu slova
cizopasnicí (entophytem), nýbrž vlastně jen příživnicí (epiphytem),
an nepřijímala veškerou potravu výhradně jen z motýle.

Jak obecně známo a dočísti se lze v literatuře entomologické a
v přírodopisných časopisech, není naše M. dentina případ nikterak
osamělý; zievy podobné, buď příživných nebo cizopasných krypto-
gam naskytují se více méně hojně a ve výtvarech rozmanitých ve
všech říších tvorstva. V říši nerostné jsou to lišejníky, na zplodinách
říše rostlinné po přednosti rozmanité, drobnohledné plísně, rezy a
výše na stupnici dokonalosti v rozmanitých útvarech nalézáme bez-
cevné rostliny.

Nás ovšem nad jiné zajímají ony, iež výhradně na hmyzu
se vyskytují a uvádíme z Vesmíru r. 1877 tyto: Kyinatka (Cor-
diceps syn. Torrubia a jiná Cordiceps stylophora (Berk. a Br.) vy-
skytující se jak na motýlech a housenkách, tak i na jiném hmyzu.
„Octne-li se výtrus dotyčný na těle housenčím a vyklíčil-li, vnikne
pokožkou do těla, vyvine se v něm podhoubí a usmrtí housenku;

na takto zašlé h. pak vyrůstají zevně kyjovité neb válcovité t. zv.
podvržky s plodnicemi (okrovky); výtrusy z těchto okrovek vyví-
její se a šíří housenkovou nákazu mezi housenkami druhými.

V teplých končinách cizopasí obzvlášť mnoho makroskopickýh
tvrdohub na hmyzu; pozoruhodná jest kyinatkakRobertsova
(Gordiceps Robertsii) svým jediným 10—12 cm. dlouhým z housen-
ky vyrůstajícím plodonosným podvržkem, dodávajícím housence
prazvláštní tvářnosti.

Jak známo, pamětihodno jest střídání se nepohlavní a pohlavní
generace kyjnatky a jiných těchto hub (rodozměna). Nepohlavní rost
kyvinatky, t. zv. poprašnice moučnatá (saria farinata) zná-
ma asi-bude pěstiteli motýlů; mohl ji častěji pozorovati na kuklách.
Jiné druhy Isarií jeví se na kuklách i housenkách a na krovkách
brouků (Isaria elenteratarium).

Obecně známa jest i morová nákaza tak zv. třapounkem
bourcovým (Botrytis bassiana), jež u bource hedvábného se zve
»muscerdinac«; tato nešíří se výtrusy, jež krmivem do zažívací
roury se dostaly, nýbrž podobně jako u kyinatky bylo řečeno, z vý-
trusů, vyklíčivších ze v ně na těle housenky.

Bylo pozorováno, že plíseň tato nejen bourovce hedvábného, ale
i housenky jiných druhů hubí, ano i na broucích (Tenebrio molitor a
na některém jiném hmyzu se vyskytuje. Rovněž tak povědoma je
plíseň Enteromorpha muscae, syn. Empusa, kterouž ne-
jen mouchy obzvláště na podzim (v lidovém rčení: »mouchy zrají«),
ale i hmyz jiných řádů za své bere.

Pěstoval-li ct. čtenář u větším množství škůdce Agrotis se-
getum Schiff., mohl poznati druhdy houbu Torichium megas-
permum na jeho housenkách; tolikéž na housenkách běláska zel-
ného — Entomorhthora aphidis, jakož i plíseň Empusa
radicata B.

Jak shora řečeno, i na obratlovcích najdeme cizopasné houby a
to počínaje od nejnižších (plíseň Saprolegnia fersa u ryb)
k vyšším a až na vrcholu všeho tvorstva stojícímu pánu a vládci
přírody, jak nás věda lékařská (dermatologie) přesvědčuje.

PŘÍSPĚVEK KU ŘEŠENÍ OTÁZKY: „KDE V SOU-
STAVĚ HMYZÍ JEST MÍSTO SUCTORIÍ?“

Učiteli svému p. dv. radovi prof. dru. K. Vrbovi k 10. listopadu v milé vzpo-
mínce připisuje Frant. Klapálek.

Nebudiž následujícím řádkům přičítáno, že chtějí býti plnou a
konečnou odpovědí na těžkou a po léta nerozhodně se vlekoucí otáz-
ku postavení Suctorií v soustavě hmyzí. Úkolem jejich jest pokus
nalézti místo, kam asi tento řád nejlépe se hodí, poněvadž nemůžeme
pokládati řešení dosavadní za správná. Jsou to dvě místa v soustavě
hmyzí, kam systematikové blechy staví: jednak, a to nejčastěji v
příbuzenstvo hmyzu dvoukřídlého, jednak v blízkost brouků. Já
však již ve své příručce »Ze života hmyzu« dal jsem výraz přesvěd-
čení, že náležejí do příbuzenstva hmyzu síťokřídlého. Rovněž tak
v části »Fimyz« mnou zpracované ve velkém přírodopise, vydaném
knihkupectvím Rašínovým. Poněvadž tento můj názor jest odchyl-
ným od názorů dosavadních, a protože pro obmezenost místa v dí-
lech uvedených nebylo mi možno blíže jei odůvodniti, činím tak
nyní. Otázka tato leží mimo hlavní směr mého životního díla a byl
jsem k ní přiveden hlavně oběma uvedenými praceni; proto mohu
jen ve hlavních rysech řešení její naznačiti, ponechávaje podrob-
nému studiu dalšímu, aby zjednalo dokonalé světlo. Jednak z po-
třeby, abych z vlastního názoru seznal složení ústních ústrojů ble-
ších, jednak proto, že dosavadní řešení otázky jejich místa v sou-
stavě hmyzí mne neuspokojovala, pokoušel jsem se sám nalézti
skupinu, která by připouštěla možnost příbuzenstva s uvedeným ci-
zopasným řádem. Protože pak jsem shledal, že ústroje ústní, způ-
sob vyvinutí hrudi a přívěsků plodidlových s posledními kroužky
tělními poskytují neobyčejně výborné a významné znaky pro jed-
notlivé řády hmyzí, byla pozornost moje obrácena i při této otázce
především k těmto částem. Odpověď, které se mi dostalo, byla již
před léty plně uspokojivá a vedla mne časem, když jsem opětovně
touto otázkou se zabýval, k plnému přesvědčení.

Budeme pokračovati v tom pořadu jednotlivých ústrojů, jaký
shora jsem naznačil. Počneme tudíž ústroji ústními. Nebudu znova
líčiti skladbu jejich u Suctorií, poněvadž lze poučiti se o ní buď ve

výborné práci Kraepelinově*), anebo ve práci. Hey mon-
sově**). Ústní ústroje hmyzu síťokřídlého byly rovněž na něko-
lika místech popsány, ač ve spisech úhrnných zřídka jejich popis
nalézáme. Srovnáváme-li popisy těchto částí u různých skupin,
shledáváme, že vyvinut jest krátký horní pysk, pod ním na každé
straně jednoduchá, zahrocená Žuchva; 1. pár čelistí ukazuje zře-
telnou čepelovitou sanici vnitřní a prstovitou sanici vnější. Prvá
nese na konci tyčinkovité, na hraně vnitřní různě utvářené štětiny,
kdežto vnější opatřena jest na konci vedle jemných štětinek ne-
četnými citovými čípky. Od kořene vnitřních sanic napříč táhne se
velmi nepatrně vyvinutá čelist vnitřní (hypopharynx) v podobě
trojúhle tupě do předu vybíhajícího záhybu. Pysk spodní má zá-
kladní články spojeny v mírně protáhlou elliptičnou plošku, která
na odlehlém konci nese jednak na strany odklcněné trojčlenné ma-
kadlo, uprostřed pak plochou část, která z úzké spodiny lopatkovitě
se rozšiřuje a na konci dvojlaločnou se jeví. Tuto část nelze vyložiti
iinak, než jako srostlé samicové části druhého páru čelistí.

Tak jsou ústroje ústní v zásadě složeny u různých skupin hmy-
zu síťokřídlého a rozdíly připadající na jednotlivé skupiny jsou ne-
patrné, jevíce se hlavně ve tvaru posledního článku makadlového,
jenž ukazuje řadu přechodů od podoby vřetenovité, nebo prostě
válcovité až ke tvarům úhledně sekerkovitým. I v jednotlivých sku-
pinách samých můžeme druhdy pozorovati jakousi proměnlivost
tvaru tohoto článku, což zajisté svědčí o tom, že tvar tento pro fy-
logenetické dohady jest bezvýznamný.

K popisům ústních ústrojů, jak je nacházíme u autorů, třeba jen
tolik dodati, že to, co uvádí se i v některých výborných knihách
příručných (ku př. Packard, Textbook of Entom.) jako ligula nebo
hypopharynx, není v pravdě tímto ústrojem, nýbrž prve popsanou
střední částí pysku spodního, která vznikla srůstem obojích samic.

Srovnáme-li nyní kusadla Suctorií s týmiž ústroji některého
hmyzu síťokřídlého, Hemerobia, Sisyry nebo Comiopteryx, vidíme,
že mohla býti zcela dobře východištěm, ze kterého se bodavé ú-

*) Kraepelin K., Ueber die systematische Stellung der Puliciden.
Festschr. z. 50jáhr. Jubiláum d. Johanneum in Hamburg. 1884.

**) Heymons Dr. Rich., Die systematische Stellung der Puliciden
Zool. Anz. Bd. XXII. 29. Mai 1899.

36 “

stroje bleší vyvinuly. Neboť jest potřeba pouze, aby horní pysk, re-
spektive jeho vnitřní, do úst obrácená stěna se prodloužila a vy-
tvořila epipharynx; aby se bodcovitě prodloužily žuchvy, aby vnější
sanice zakrsala a rovněž tak sanicová část pysku spodního. Svou
celou úpravou stojí ústní ústroje bleší nejblíže ústrojům hmyzu sí-
tokřídlého, daleko blíže, než ústrojům kteréhokoli jiného řádu. Ú-
prava žuchev a vnitřní sanice čelistní přímo vnukává myšlénku, že
takovéto asi byly ústroje, ze kterých se vyvinul tvar u Suctorií ob-
vyklý. Část sanicová, na dolním pysku tak nepatrně vyvinutá, tvo-
řící nepatrný měkký lalůček s makadly pyskovými těsně blízko
sebe vkloubenými není nikterak na odpor domněnce, že další re-
dukce sanicové části dala vznik prostému pysku spodnímu omeze-
nému zdánlivě na dvě těsně vedle sebe vkloubená makadla.
Srovnáme-li naproti tomu ústní ústroje u Suctorií s oběma
řády, k nimž byla přiřazována, nemusíme se vůbec zde obírati
hmyzem dvoukřídlým, poněvadž již Kraepelin a Heymons (1. c.)
jasně dokázali, že ústroje ústní u Suctorií nemají nic společného s
týmiž ústroji u Dipter — vyima rysy povšechné — společné všemu
hmyzu. Mohutně vyvinutý hypopharynx je pro Diptera tak význač-
ným, že musí tvořiti základní rozdíl mezi oběma řády. Mandibulae
i maxillae mohou u té či oné skupiny dvoukřídlých scházeti, ale hy-
popharynx jest vždy v té či oné formě vyvinut. A právě tento ústroj
blechám schází, ač způsob přijímání potravy valně od hmyzu dvou-
křídlého se neliší a nelze si tudíž představiti příčiny, pro kterou by
měl ústroj jednou již dobře vyvinutý tak naprosto zmizeti.
Přistoupíme-li k broukům, jako ke druhému řádu, do jehož pří-
buzenstva blechy byly řazeny, není rozdíl mezi základními rysy
obou řádů tak nápadný, už proto, že i brouci sami stojí velmi blízko
hmyzu síťokřídlému. A jest to právě dobře vyvinutý pysk spodní,
kterým se brouci liší jak od Suctorií, tak od Neuropter. U nižších
tvarů broučích má pysk spodní dokonce i dobře vyvinuty obě sanice
i hypopharynx a přes tento znak těžko dá se přejíti k Suctoriím. A
není tak docela malichernou ani ta okolnost, že makadla pysková
isou daleko od sebe vkloubena, což ovšem souvisí s dobře vyvinu-
tým druhým párem čelistí a protiví se myšlénce, že by i ve vzdálené
minulosti bylo možno hledati příbuzenský poměr mezi oběma řády.
Položíme-li vedle sebe ústní ústroje Dipter, Coleopter, Neuro-
pter a Suctorií, jeví tyto rozhodně největší příbuznost k ústrojům

řádu předposledního, alespoň není žádné jejich části, která by příkře
vylučovala možnost, že by ústroje Neuropter, jakožto původnější
byly východiskem specialisovaněiších ústrojů Suctorií.

Ústroje ústní by samy ovšem nestačily dosvědčiti příbuzenské
svazky mezi dvěma na prvý pohled tak rozdílnými řády, kdyby ne-
bylo důvodů jiných.

Jak jsem svrchu pověděl, vedly mne, když jsem psal uvedené
stručné rukověti, ještě dva znaky při třídění hmyzu křídlatého: po-
měr přední hrudi k ostatním dvěma kroužkům hrudním a způsob
vývoje přívěsků plodidlových*). |

Ve své soustavě zařadil jsem Suctoria do skupiny Homoiotho-
raca, jejíž kroužky hrudní valně se od sebe velikostí neliší (tvarem
ovšem ano, protože zadní dva určeny jsou nésti křídla) a kde přední
hruď tvoří naprosto samostatný, s ostatními dvěma nikdy v jeden
celek nesplývající díl. U blechy ovšem odpadá i různost ve tvaru,
protože kroužky hrudní mají vesměs stejný úkol, totiž nésti nohy.
Hruď jeví se nám jako tři jednoduché stejné kroužky. Poněvadž
však u tvarů bezkřídlých tento znak může býti aspoň do jisté míry
získán konvergencí i u takových druhů, které náležejí do druhé sku-
piny hmyzí (vide Boreus), jindy zase může dojíti touto cestou ku
značnému rozlišení mezi prvým a druhými dvěma kroužky u sku-
piny se stejnými kroužky (vide Psocidae) nestačil by ovšem uká-
zati sám pravou příbuznost a jest potřeba ještě jiného znaku a tím
jest způsob, jak vyvinuty jsou nohy plodidlové. U Homoithorak vla-
stní gonopody, neboli nohy plodidlové vždy scházejí, ač bývají ně-
kdy substituovány kyčelními přívěsky t. zv. styli. Tyto vyskytají
se jako zřetelné přívěsky kyčelní u nymfy Nephelopteryxne-
bulosa a nezřídka nápodobují vlastní gonopody, ač liší se od nich
nápadně tím, že přisedají slabým kořenem ke kraji kroužku.

Pohlédněme, jak vyvinuty jsou tyto ústroje u samce blešího.
Vidíme, že devátý kroužek jest na straně hřbetní krátký, normální
a vyvinut podobně jako kroužky předcházející; na straně břišní jest

*) Pan kustos Handlirsch sice vyslovil se zamítavě o významu těchto
znaků, ale vývody jeho nebyly s to mne přesvědčiti. Naopak, čím více do
věci vnikám, tím pevněji jsem o správnosti svého roztřídění přesvědčen a
doufám, že naleznu ještě času, abych do podrobností je odůvodnil a tím
dokončil polemiku, kterou jsem pro ironisující její ton přerušil.

silně okrouhle protažen a tvoří krátce člunkovitou chlopeň pod-
plodní, která však není ohraničena žádnými záhyby. Ve prostupu-
jícím světle vidíme mohutnou pyji v konečné polovině zvlášť silně
chitinisovanou, která na dolní své části opatřena jest silným sval-
stvem a na konci je značně ztlustlá.

Nad pyjí a pod postranním krajem kroužku devátého vynikají
dva lasturovité, vně klenuté, uvnitř vyhloubené a na kraji štětin-
kami posázené díly, kterými prosvítají opět dva jiné, silněji zkrov-
kovatělé přívěsky. Tento vnitřní přívěsek jest na konci zaokrouhlen,
tudíž tupě kuželovitý, se stran poněkud smáčknutý, na kořeně však

ba
C Abdomen Pulex (asp. later.) IX. d. — Segm. nonum dorsale.
IX. v — Segm. nonum ventr. X, d. — Segm. decimum dorsale.
X. — seem. decim.'ventť:,"p'— penis, "XI = Seg. undecinium.

nepravidelně zduřelý a v podélné ose rozčísnutý. Jest hladký a sou-
visí jen kořenem se vnější lasturovitou částí. Když však jej vyprae-
parujeme, jeví se každý přívěsek ten klešťovitým; obě jeho ramena
jsou silně chitinována, tupá a dosti silně zahnutá, takže přes sebe
přesahují. Na kraji nesou několik jemných brv. Na straně hřbetní
přecházejí lasturovité díly ve kroužek desátý, jehož kraj zadní, nijak
se nepodobaje zadnímu kraji kroužků předchozích, jest ztlustlý a
silně štětinatý. Pod ním vidíme ještě malý kroužek, který nese otvor
řitní.

Jsou tudíž zadní části těla dosti iednoduše vyvinuty a chceme-li
podati jejich morfologický výklad, jest potřeba především vysvě-

tliti oba dvojité, po straně nad pyjí postavené přívěsky. Že tyto
části nejsou žádnými nohami plodidlovými, vysvítá již z jejich po-
stavení: nohy plodidlové nemohou nikdy býti vkloubeny nad pyjí.
Ale jejich souvislost velmi těsná s nepopíratelným hřbetním loub-
kem desátého kroužku přesvědčuje nás, že jsou to díly hluboce roz-
čísnutého desátého loubku břišního, které ozbrojeny isou na své
straně vnitřní silnými pokožkovými výběžky. Že tyto úseky krouž-
kové slouží jako ústroje chápací, jest z toho patrno, že jejich kořen,
který, jak shora bylo pověděno, tvoří současně také kořen kroužku
desátého, vybíhá v silný násadec svalový, který nazpět ku předu
těla jest obrácen. Jejich úkol patrně nastává při spájení, kdy přidr-
žují konec těla samičího.

Stavba konce zadečkového u samečka jest pro každý řád hmyzí
význačná a lze směle tvrditi, že určitý základní plán přívěsků plo-
dilových charakterisuje také určitý řád. Zkoumejme, do rámce kte-
rého řádu hodí se uspořádání těchto ústrojí u Suctorií nejlépe. Ve-
změme nejdříve Diptera. Řád tento má dokonala vyvinuté, často
velmi mohutné mohy plodidlové a to buď volné, skoro tak jako u
řádu Mecoptera, s nímž ukazuje nepopíratelnou příbuznost, neb (u
vyšších) vsunuté do vyhloubeného konce těla po způsobu Hyme-
nopter. Je tudíž celá stavba již v základech rozdílná.

Obrátíme-li se ku Coleopterům, vidíme, že sice postrádají také
noh plodidlových, ale vesměs jsou opatřeny párem pevných chiti-
novaných přívěsků, které jsou v těsném spojení Ss pyjí, jež mnozí
spisovatelé nazývají paramerami a kterým ve svých pracech 0 ji-
ných řádech isem říkal vzhledem k jejich fysiologickému významu
Titillatory. U Suctorií těchto ústrojů není. ©

Srovnáme-li naproti tomu blechy se hmyzem síťokřídlým, nejen
že v základním rysu uspořádání, nýbrž i dosti daleko v podrobno-
stech jejich ústroje plodidlové se shodují. U obou jest dokonale vy-
vinutý kroužek devátý, iehož loubek břišní, poněkud isa prodloužen,
tvoří krátkou chlopeň podplodní. Kroužek desátý, isa na straně
břišní rozčísnut, tvoří u obou řádů kopulační leleště. Jediný pod-
statný rozdíl by snad mohla poskytovati pyje, která jest u Suctorií
dokonale vyvinuta, kdežto Neuropterám schází. Ale ani tento rozdíl
není zásadní, nýbrž pouze stupňovitý. Ústroje hmyzu síťokřídlého
ukazují ve mnohých ohledech značnou primitivnost a přes to, že

mnohé druhy jsem zkoumal, nenalezl jsem u nich žádné dokonalé
pyje; nicméně u některých, ku př. Megalomus hirtus vyni-
kají ze spodní strany chámometu dva souměrně podle čáry sle-
menní postavené chitinové výběžky, které jistě mají úkolem uvá-
děti samčí sémě na příslušné místo ústrojů samičích a které nám
úkonově i morfologicky představují skutečný prvopočátek pyje. Po-
kládáme-li síťokřídlé tvary za předky blech, jest domněnce naší na
prospěch, když jeví se uspořádání těchto ústrojů jednodušším a pr-
votnějším (nikoli zakrslejším). Lze si velmi dobře představiti, že
kroužek desátý při dalším vývoji Vvsunul se hlouběji do vnitra.
kroužku devátého a vytvořil obě postranní klešťovité části. Vidíme
tento pochod při kroužku devátém u některých řádů, zvláště u Hy-
menopter.

Tím bych byl probral ústroje, které byly přímým předmětem
mého pozorování. Jsou však ještě jiné, na zdání nepatrné stránky,
které sice jednotlivě ničeho nedokazují, ale shodou svou možnost
správnosti naší domněnky velmi stupňují. Vezměme již celou stavbu
těla. Zbavíme-li nějaký druh denívek (Hemerobius) nebo Sisyru
křídel, vidíme, že schází jen, aby kroužky tělní silněji krovkovinou
se pokryly a hlava dovnitř vtáhla a máme celkový vzhled těla ble-
šího. Silně sblížené a na kuželovitých kyčlích postavené nohy odpo-
vídají i počtem článků chodidlových nohám bleším. Očka jedno-
duchá hmyzu síťokřídlému sice velmi často scházejí, zvláště rodům
drobnějšího těla, ale nedostatek jich není typickým pro celý řád. Po-
čet článků tykadlových nepadá na váhu, jakmile jednou jest zji-
štěno, že nastalo stažení a redukce a tykadla doznala tak pronikavou
- změnu.

Ale jest také možno dovoditi, že cizopasný způsob života u
blech mohl míti své východisko ve způsobu života hmyzu síťokří-
dlého. Myslím, že i někdo jiný učinil zkušenost, že různé druhy rodu
Hemerobius a zvláště citelně Sisyra koušou. Stalo se mi několikráte
mezi sběrem, zvláště když jsem oklepával stromy, že ucítil jsem
prudké kousnutí na* způsob bodnutí blešího na krku a když jsem
pachatele dopadl, byl to Hemerobius. Ještě dnes vzpomínám, jak ci-
telné bylo bodnutí, které mi způsobila Sisyra. Co to má dokázati?
Nic více a nic méně, než, že tyto rody, živící se hmyzem, neštítí se
kůže lidské a snad také jiných teplokrevných obratlovců. A ježto

bylo pozorováno několikráte*), že blechy v nouzi ssají i housenky
a mouchy, jeví se velmi pravděpodobným, že předkové jejich, dokud
nebylo ssavců, mohli se Živiti jinými studenokrevnými živočichy,
najmě hmyzem. Okolnost, že Palaeopsylla Klebsiana, druh nalezený
V jantaru patří do rodu posud ve Střední Evropě rozšířeného, doka-
zuje, že musela Suctoria velmi záhy jako taková býti vyvinuta, když
již v oligocaenu žily tvary tak vyvinuté, jako tvary nynější. A to
opět činí pravděpodobným, že původ jejich jest dokonce starší než
původ ssavců, na nichž nyní cizopasí. Proto jest potřeba předpo-

*kládati, že vyvinula se z takového hmyzu, který jsa masožravý
živil se jinými živočichy než ssavci. A hmyzožravá povaha Neuro-
pter skutečně nám umožňuje, hledati předky bleší v druzích žijících
v dobách geologicky velmi odlehlých.

Ale i kdyby se jednalo o rychlý vývoj, rychlou změnu, jakáž
nadcházívá při pronikavé změně způsobu života, je mezi Suctorii
a Neuropterami daleko menší propast, jak jsme viděli, než mezi
týmž řádem a Dipterami nebo CČoleopterami.

Jediná nesnáz, která se naskytá domněnce naší, jest bleší larva
s jejími kousacími ústroji ústními, tak rozdílnými od vysoce speci-
alisovaných ssacích ústrojů larev Neuropter v nejužším slova smy-
slu. Ale ani tato mesnáz není nepřekonatelnou. Jednak nacházíme
v řadě Neuropter samých skupiny, jejichž larvy mají ústroje ústní
kousací, jednak nacházíme toho příklady, že uvnitř jednoho a téhož
řádu larvy odkázané ma různý způsob života liší se od sebe svými
kusadly (Carabidae a Dytiscidae mezi Adephagy).

Za to dělá si larva bleší zámotek, což jest velmi řídký případ
u Coleopter a Dipter a kukla jest volná jako u Coleopter a Neuro-
pter, mikoli krytá jako u Dipter.

Shrneme-li vše, vidíme, že mezi Neuropterami a Suctorii jsou.
tyto k sobě je vížící vztahy:

1.) Pronotum jest volné od meso- a metanota nevalně se lišící.

2.) Uspořádání plodidlových kroužků a přívěsků jest nejen ve
hlavních rysech, ale i v některých podrobnostech stejné, najmě ne-
dostatek noh plodidlových a úprava kroužku desátého v kleště.

*) Dr. A. Dampf, Palaeopsylla Klebsiana n. sp., ein fossiler Floh aus
dem baltischen Bernstein. Schr. d. Physik.-oekonom. Ges. zu Kčónigsberg
DI. 1910, p. 250.

3.) Ústní ústroje jsou vybudovány na společném plánu, takže
kusadla síťokřídlých mohla státi se východiskem pro ssací ústroje
Suctorií.

4.) Kukly jsou volné a leží v zámotku.

5.) Způsob života síťokřídlých nejen nepříčí se možnosti vzniku
života cizopasného, ba naopak vysvětluje jeho počátek.

Naproti tomu liší se Suctoria od Dipter svým volným předohru-
dím, nedostatkem gonopod, zásadní rozdílnosti ústrojů ústních, vol-
nými kuklami. Od brouků liší se zásadními rozdíly v ústrojích úst-
ních a plodidlových.

AHS ZU

Beitrag zur Lósung der Frage: »Wo ist der Platz fiir Suctoria
in dem Insektensysteme?«

Der vorliegende Aufsatz soll nicht eine endgiůltige Antwort,
sondern einen anregenden Beitrag£g zur Lósung der schwierigen
Frage bilden, wo der richtige Platz fiir die Suctorien in dem Sy-
steme zu suchen sei. Diese in verschiedener Hinsicht so merkwůr-
dige Ordnung wurde bisher entweder in die Verwandtschaft der
Dipteren, oder sogar zu denselben gestellt,oder fiir einen Zweig der
Coleopteren gehalten. Doch weder die eine noch die andere Hypo-
these hat alle Phylogenetiker zufriedengestellt und ich
selbst, als ich meine zwei umfassenden Arbeiten: »Aus dem Insek-
tenleben« und die Abteilung »Insekta« in der neuesten in der boh-
mischer Sprache erschienenen Zoologie schrieb, sah mich gezwungen
der Frage eine besondere Aufmerksamkeit zu widmen und mich aus
eigener Erfahrung zu belehren. Da in den zitierten Arbeiten kein
Raum fiir ausfiihrliche Erórterungen war, erlaube ich mir die Resul-
tate meiner Arbeit hier kurz zusammenfassend der Ofientlichkeit
vorzulegen. Wie aus meinen Auísátzen iiber die Insekten-Phylo -
genie bekannt, lege ich bei der Einteilung der Ordnungen ein be-
sonderes Gewicht auf die Mundteile, die Bildung des Thorax und
die Genitalanhánge. Ich werde also in den folgenden Zeilen auch be-
sonders diese Organe beachten.

1.) Wie schon Heymons*) reichlich bewiesen hat, ist zwischen

+) Heymons Dr. Rich., Die systematische Stellung der Puliciden. Zool.
Anz. XXII., No. 588. 29. Mai 1899, p. 223 u. f.

den Mundteilen der Dipteren und Suctorien ein grundsátzlicher Un-
terschied. Die Zweitliigler besitzen eine wohl, manchmal sogar má-
chtig entwickelte Innenlippe. Den Suctorien dagegen fehlt dieses Or-
gan gánzlich; denn wie Heymons ontogenetisch bewiesen hat, ist
dasienige Organ, welches ófters als ein Hypopharynx beschrieben
worden ist, keine Innenlippe, sondern ein Epipharynx. Dasselbe hat
schon 15 Jahre friher, wie Heymons selbst konstatiert, anatomisch
Kraepelin bewiesen.

Die Mundteile «der Coleopteren haben eine wohlentwickelte
Unmterlippe mit weit von einander gestellten Lippentastern, manch-
mal sogar finden Wir bei ihnen deutlich entwickelte Laden. Bei den
Suctorien ist die Unterlippe stark reduziert, die Taster sind nahe
bei einander eingelenkt und die Laden fehlen vollstándig.

Bei den Neuropteren fehlt zwar der lange, rinnenartige Epipha-
rynx, die Mandibeln sind kurz, aber ohne Kaufláchenm, sondern
spitzig, ihre Maxillen zeigen noch beide Laden, aber die innere von
denselben ist schon der Lade der Suctorien sehr áhnlich, die Innen-
lippe ist auf eine kurze, zwischen den Wurzeln der Maxillen schwach
stumpf dreieckig vorspringende Falte reduziert und die Unterlippe
zeigt die verwachsenen Laden nur in der Form eines zwischen den
nahe bei einander eingelenkten Tastern vorspringenden schaufel-
formigen, an der Spitze zweilappigen Anhanges. Es liegt demnach
sehr nahe der Gedanke, dass infolge des parasitischen Lebens der
Epipharynx und die Mandibeln sich verlángert haben, wogegen die
Aussenlade der Maxillen und der die Laděen der Unterlippe vorstel-
lende kleine Lappen verkimmerten, auf welche Weise dann die
Mundteile der Suctorien entstanden sind.

2.) Die Thorakalsegmente der Suctorien sind ganz gleichmás-
sig entwickelt, was noch dadurch gesteigert wurde, dass infolge der
Flůgellosigkeit auch die Function aller drei Ringe dieselbe ist. Wáre
dieses Merkmal allein Vorhanden, so wiirde ich es nicht hoch ein-
schátzen, da dasselbe sich als eine Konvergenzerscheinung erklá-
ren liesse; weil aber dasselbe in Verbindung mit der charakteristi-
schen Bildung der Gonopoden erscheint, miůssen wir seine Bedeu-
tung im vollen Masse anerkennen.

3.) Mit Růcksicht auf die Gonopoden finden wir bei den Ptery-
goten, dass denjenigen Ordnungen, welche einen gleichmássig ent-
wickelten Thorax haben, die Gonopoden fehlen und hochstens nur

durch die Styli vertreten sind. Bei den Suctorien ist das neunte
Segment auf der Riůickenseite kurz, auf der Bauchseite ziemlich vor-
gezogen und eine deutliche Subgenitalplatte bildend. Die Seiten des-
selben sind scharfwinklig ausgeschnitten. Der X. Ring ist in den
neunten recht tief eingezogen und ebenfalls in den ventralen und
dorsalen Teil deutlich geschieden. Der dorsale Teil ist kurz und an
seinem stark beborsteten Hinterrande wulstig verdickt. Der ven-
trale Teil ist in der Mittellinie gespalten und bildet jederseits einen
muschelartig ausgehohlten Abschnitt, welcher auf seiner Innenseite
noch zwei stárker chitinisierte Anhánge trágt. Die Wurzel des
zehnten Ringes bildet jederseits einen starken, mach vorne (nach
dem Kopfe zu) gerichteten Ansatz fiir die máchtigen Muskeln. Die
Rute ist wohl entwickelt und besonders in ihrem distalen Teile stark
chitinisiert. Sie trágt keine Titillatoren.

Wenn Wir jetzt diese kurze Beschreibung der Genitalsegmente
des Flohes mit denienigen der Dipteren vergleichen, so sehen Wir,
dass zwischen beiden ein Grundunterschied sich zu erkennen giebt.
Die Genitalanhánge der Diptera sind speciell dadurch charakteri-
siert, dass die Gonopoden als ein máchtiges Greiforgan entwickelt
sind. Sie sind entweder schon áusserlich gut sichtbar, oder sind mit
dem neunten Ringe in eine Tasche am Finterleibsende eingezogen.
Etwas áhnliches finden wir zum Beispiel bei den Hymenopteren, wo
das neunte Segment samt den Gonopoden in eine Genitaltasche
eingezogen sind. Es unterliegt keinem Zweifel, dass der zehnte
"Ring in ein bei der Copulation wichtiges Greiforgan gespalten ist.

Bei den Coleopteren fehlen zwar die Gonopoden ebenfalls voll-
stándig, Wir finden aber zwei mehr oder weniger stark chitinisierte
Anhánge, die oberhalb der Rute gestellt sind und mit derselben in
einer innigen Verbindung stehen. Es sind die von den Auktoren als
Parameren bezeichneten Organe; ich habe sie im Einklange mit
ihrer Function Titillatoren benannt. Diese Organe fehlen den Suc-
torien vollstándig und bilden so einen wichtigen Unterschied zwi-
schen dieser Ordnung und den Coleopteren.

Bei den Neuropteren dagegen ist der neunte Ring in eine kurze
Subgenitalplatte vorgezogen; der zehnte Ring ist auf der Bauch-
seite gespalten und bildet zwei Abschnitte, welche ofters in máchtig
entwickelte Haltezangen verwandelt sind. Eine vollkommen ausge-
bildete Rute fehlt zwar den Neuropteren, ja in vielen Fállen miindet

ihr Ductus ejaculatorius durch eine einfache Genitalofinung nach
aussen, doch in einigen Fállen ragen aus derselben zwei symme-
trisch gestellte (Chitingráten heraus, welche sicher die Aufgabe
haben, den Samen auf den richtigen Ort zu geleiten. Wir můssen
darin die erste Anlage der Rute suchen, welcher die Chitingráten
in morphologischer wie physiologischer Hinsicht entsprechen. Wir
sehen demnach, dass die Genitalsegmente der Neuropteren zu jenen
der Suctorien genau in demselben Verháltnisse stehen, wie die
Mundteile: sie stellen uns die ursprůnglichere Form der Organe dar.
Es ist nur notig, dass der zehnte Ring sich ein wenig in die Hohlung
des neunten Ringes senkt und der Anfang der Rute vollstándig aus-
gebildet wird.

Dieses sind die -wichtigsten Merkmale, die eine innige Ver-
wandtschaft der Suctorien mit den Neuropteren beweisen. Es sind
aber nebst dem noch einige weniger Wichtige Anknipfungspunkte,
die zwar fiir sich selbst nichts bedeuten wiůrden, aber in Verbindung
mit den anderen die Hypothese fester stiitzen. Schon der ganze Bau
des Kórpers und besonders die dicht an einander gedrángten Beine
mit ihren knapp an der Mittellinie gestellten Hiften erinnern stark
an die Flóhe; es ist nur nótig die grossen Fliigel abzuschneiden.
Die Lebensweise der Hemerobien, Coniopterygiden und anderer
Verwandten widerspricht nicht der Moglichkeit des Úberganges in
eine parasitische Lebensart. Es ist mir aus der eigenen Erfahrung
wohl bekannt, dass diese kleinen Neuropteren scharf beissen kónnen.
Und dieser Umstand ist phylogenetisch nicht ohne Wichtigkeit. Die
álteste bisher sicher bekannte Form der Suctorien, die in Bernstein
erhaltene Palaeopsylla Klebsiana Dampf. gehort einer bis jetzt im
nordlichen Mitteleuropa vorkommenden Gattung. Wir miissen dem-
nach urteilen, dass die Flóhe schon in jener geologischen Epoche
existiert haben, in welcher von den Sáugetieren noch keine Spur
war. In diesem Falle miissen wir notwendigerweise schliessen, dass
sie auch an anderen Tieren gesaugt haben. Und diese Opfer ihrer
unrihmlich bekannten Saugwut brauchten sogar keine Wirbeltiere
zu sein, denn es ist mehrmals beobachtet worden, dass die Flóhe
in Hungersnot auch an den Raupen und Fliegen sausten. Und da
sind wir bei der insektivoren Lebensweise der Neuropteren.

Den einzigen Widerspruch gegen unsere Hypothese erhebt die
Flohlarve mit ihren beissenden Mundwerkzeugen. Aber auch dieser

Vorwurí braucht nicht entscheidend zu sein, da wir auch unter
den Neuropteren selbst Gruppen finden, deren Larven beissende
Mundwerkzeuge haben. Dagegen verdient erwáhnt zu werden, dass
die Puppe der Flóhe eine Pupa libera ist, wie bei den Neuropteren
und liegt ebenfalls wie in dieser Ordnung in einem Cocon.

Wenn wir alles zusammenfassen, sehen wir zwischen den Suc-
torien und den Neuropteren folgende Anknůpfungspunkte:

1.) Pronotum frei, mit dem Meso- umd Metathorax nicht zu-
sammeniliessend.

2.) Die Genitalsegmente und Anhánge sind nach demselben
Grumdplane ausgebildet, wobei sogar manche Details beiden ge-
meinschaftlich sind, wie z. B. das Fehlen der Gonopoden und die
Spaltung und Ausbildung des X. Ringes in Greiforgane.

3.) Die Mundteile der Neuropteren stellen eine urspriinglichere
Form dar, aus welcher die Mundwerkzeuge der Suctorin sehr leicht
entstehen konnten.

4.) Die Puppen sind freie Puppen und ruhen in einem Cocon.

5.) Die Lebensweise der Neuropteren ist nicht nur der Móg-
lichkeit eines Úberganges zur parasitischen Lebensweise zuwider,
sondern sie erklárt im Gegenteil ihre Entstehung.

NĚKOLIK ZOOCECIDIÍ Z DOLNÍCH RAKOUS.
; Dr. Ed. Baudyš.

Od pana Dr. Fr. Ruschky z Vídně a od p. c. k. praporčíka
Jos. Kazdy, nyní v Temešváru, obdržel pisatel několik zoocecidíí,
za něž vzdává svůj dík. Sběry p. Dr. Fr. Ruschky jsou označeny
za lokalitou značkou (R); sběry p. Kazdy (K).

1. Populus pyramidalis Roz: Pemphigus spirothecae Pass.

PI listu: Traiskirchen u Vídně (K).

2 Salix vitellina L.: Eriophyidae g. et. sp. (Wirrzoph); Ar.

květu: Traiskirchen (K).

3. Salix vitellina L.: Perrisia terminalis H. Lów.; Ar. stonku,

Traiskirchen (K.).

4. Salix purpurea L. var. angustifolia Dum.: Pontania

salicis Christi; Pl. listu. Traiskirchen (K).

10.
i

„ Salix incana Schrank: Eriophyes sp. (Viz Houard S. 62)*);

PI. listu: Traiskirchen (K.). (A sice jak na formě úzkolisté:
tak širokolisté.

. Ouercus pedunculata Ehrh.: Cynips Kollari Hart.: Ar.

pupenu: Traiskirchen (K).

. Auercus cerris L.: Dryomyia circinnans Gir.; Pl. listu:

Weidling u Klosterneuburgu 26. XIL 1913. (R).

„ Auercus.cerris L. Contarinia 'subulifex Kelt; Pit hstié

tamtéž.

. Auercus cerris L.: Arnoldia Szepligetii Kieff.; Pl. listu

tamtéž,
A uercus cerris L.: Arnoldia cerris Kollar: Pl. listu. tamtéž.
Pirus malus L.: Myzus oxycanthae Koch; Pl. listu: Purkers-
dorf; 1905. (R.).

, Pirus Aria Ehrh.: Eriophyes piri Pag; Pl. listu: Traiskirchen.

1913. (K)).

„Fragaria vesca L.: Phyllocoptes: setiger:"Nal BK MStu:

Módling (R.) 1909.

. Prunus spinosa L.: Eriophyes similis Nal. Pl. listu: Mo-

dling (R.) 1900.

. Acer pseudoplatanus L.: Eriophies macrorrhynchus Nal.;

PI. listu: Traiskirchen (K.) 1913.
Vitis vinifera L.: Eriophyes vitis Land.; Pl. listu: Trais-
kirchen (K.) 1913.

„ Tilia parvifolia Ehrh.: Eriophyés tiliae Pag; (PI-Mstůc

Traiskirchen (K.).

„ Tilia grandifolia Ehrh.: Eriophyes tiliae Pag; Pl. listu:

Traiskirchen (K.); Módling (R.).

DROBNOSTI.

Araschnia levana L. Za svého dvouletého pobytu v haličském

městě Sanoku, ležícím na severním svahu Karpat, objevil jsem na
svých vycházkách několik druhů motýlů v Čechách zřídka se vy-

*) C. Houard: Les Zoocécidies des Plantes d'Europe et du Basin de la

Méditerrannée. 1908—1912. Paříž.

s
Zr
MEM“ by

(Acta Pocletatis Entomologicae Bohemiae“

arlově v Praze. Str. 20. — Roubal J., prof.: Koleopterologické výsledky

"českou faunu. Str. 24. — Wimmer Ant.: O kuklách českého hmyzu dvou-
„křídlého.: V. Kukly ze skup. Eucephala. Str. 26. — Komárek Jul.: Proso-

hojnosti některých druhů motýlů. Str. 36. — Roubal Jan, prof.: Stenus
nickianus n. sp. Str. 38. — Uzel J., Dr.: Dv. rada Dr. Karel Preis +. Str.
PE Literatura. Str. 43. — Drobnosti. Str. 44. — Klapálek Frant., prof.:
KOV E ode Subfamilia Acroneuriinae. Str. 45.

Pořad schůzí C. S. E. ve správním roce 1916.

Březen © Duben

: | li | 18.
Září 1 Říjen (© Listopad | Prosinec
26. 0124 E4a 28 12:

ce V PRAZE.
eské společnosti Entomologické. — Úřed. KABALA! Brož, Praha V.
Alea + Ak V

OČNÍK XII. 19106 ČÍSLO 1. dia
Ao REDAKČNÍ KOMITÉ: © ABN
AB Prof. FR. KLAPÁLEK, © |
da Byt S Karlín.
koš hs k Coleoptera: Hymenoptera:
RAkŮ MUDr. EM. LOKAY, OLDR. SUSTERA,
Poříč, Praha II. Smíchov 553.
29k : Lepidoptera: : Diptera: );
k „Jube JOSEF MALIČKÝ, Ředitel ANT. VIMMER, ©
6 z: Hořovice. - Král. Vinohrady. i
Ra OBSAH:
audyš Ed., Dr.: Zoocecidie nové pro Čechy. Str. 1. — Roub žl Jan, prof.:
(onografie broučí zvířeny na Chudenicku. Str. 11. — Srdínko J., stav. r.:
ádění bekyně vrbové na Císařské louce v Praze. Str. 18. — Graf J.: Se- -

nam motýlů, chycených panem Dr. Kličkou r. 1915 na světlo a vnadidlo na

E čadstý na Kavkaz v červenci r. 1910. — Pleticha Jos,: Noví brouci pro.

toma a Chaetophorus aceris. Str. 34. — Malíčký, Dr.: Příspěvek k otáz- -

3
z
ká
x%
k
Ě
k
.
>
-
“

„se Spoletno tV l
dek 0

V Entomologické

Acta Societatis Entomologicae Čechosloveniae.

"Ročník XIX. 1922 Čislo 3086:

p M
Redakční komité:
ANT. VIMMER,
Praha=Král. Vinohrady 592.
- Dr. F RAMBOUSEK, Ph. Dr. JUL. KOMÁREK,
"Praha-Střešovice 112. i Praha- TI Kazlov
| ! Ředitel N. M. KHEIL. MUDr. E. Lokay.

OA OBSAH:

L. Drastich: Mšice republ. Českoslov. zvláště okolí ostravského, str. 31. — Fr.
© Pokorný: Nálezy některých vzácných a zajímavých motýlů v okolí Podě-
-| brad, str. 63. — J. Roubal: Novinky zvířeny broučí Malých Tater, str. 64:
= Dr: J. Obenberger: De novis Buprestidarum regionis palaearcticae spes Á
ciebus II., str. 66. — A. Vimmer: Příspěvek k metamorfose některých čes.

Anthomyií (Dipt.), str. 71. — Doplňky seznamu českých Dipter, str. 77. — Dr.

A, Fleischer: Nové aberrace a synonym. poznámka, str. 79. — KrásaTh.:

Nové druhy drabčíků Aleochara s popisem nového středoevrop. druhu, str.

80. — L. Baťa: Další příspěvek k motýlí fauně již. Čech, str. 85. — Zprávy

výborové, str. 84

IWStr. 31, a 32. nahražena novou. Page 31. et 32. A remplacer!!

Pořad schůzí Čsl. Společnosti Entomologické v r. 19253:

15. února. 15: března, 10. a 24. dubna, 15. května, 12. června, 2. a 23. října,

"a j 5 listopadu, 11. prosince. Valná hromada 22. ledna 1924.

| Konají se v zoologickém ústavě české university na Karlově přesně o půl. 20. hod.

„„več. Přátelské schůzky vždy v úterý (krom občas. schůzí) a v sobotu o 18. -
hod. v restaurantu Chocenského, Praha II., Růžová ul. 5 (blíže hlav. pošty). Před-
náškové schůze odboru v Brně v kavárně »Slavie« prvou sobotu každého měsíce,

- přátelské schůzky týdenní každé úterý vždy o 20. hod. v restauraci »Sokolského

ha domu« v Nové ulici.

Za věcný obsah a původnost prací ručí spisovatel. - Příliš rozvláčné práce a pouhé
seznamy není možno publikovati. = K rukopisům přikládejte podrobné adresy za účes
lem expedice korektur. = Připisování nových vět do korektur není přípustno. =
Veškeré redakční záležitosti vyřizuje Dr. Frant. Rambousek, správce výzk. ústavu
: cukrovarnického v Praze-Střešovicích, Vořechovka 112.

Výměna časopisů sprostředkuje — pour Véchange du Bulletin s'adresser A Mr. le.
Dr. Jul. Komárek, Prague II., Karlov 2028. Rép. Tchécoslovague.

WVPRAZ E.

Nákladem Československé Společnosti Entomologické.
Tiskem Průmyslové tiskárny v Praze VII.,
Dobrovského ul. 29.

MŠICE REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,
ZVLÁŠTĚ OKOLÍ OSTRAVSKÉHO.
MUstud. Ludvík Drastich, (Brno).

Místo systematického přehledu předkládám klíč k určení jednot:
livých rodů mšic, jejž jsem si pořídil, abych nabyl přehledu v la
byrinthu těchto významných škůdců rostlinných, jimž dosud bylo
v našich zemích věnováno jen málo pozornosti. U většiny rodů
uvádím několik druhů jako příkladů, vesměs to druhů, jež se mi
podařilo u nás zjistiti a o nichž udání biologická i morfologická
mám ve zvláštních seznamech (viz vzor v klíči u Macrosiphum
absinthii), což zvláště platí o rodu Macrosiphum. Zpracování pro
tisk je však zatím nemyslitelno, ježto podle informací poměry
tiskové ještě nedovolují reprodukci barevných tabulí, jež jsem za
tím účelem pořídil.

Z celé řady systematiků byli v poslední době hlavně někteří,
o jejichž údaje se opírám, totiž Rus Mordvilko, Holanďan P.
van der Goot a Angličan Theobald. Prací v. d. Gootovou, vědec:
ky odůvodněnou, byl dán základ k ustálení jmen rodových i dru:
hových, aby už jednou mohly vymizet ty dlouhé sloupce synonym,
jimiž se zvláště mšice vyznačují. Podrobnou literaturu podávám
na konci.

Pokud nebude výslovně jinak označeno, vztahují se znaky v
klíči uvedené na živorodé, dospělé samičky křídlaté i bezkřídlé,
jež nejčastěji pospolu na rostlinách se nacházejí. Dospělé indivi=
duum poznáme nejlépe podle toho, že má vyvinutý chvostek;
u křídlatých jsou dobrým znakem dospělosti křídla.

Podrobnější údaje z morfologie mšic je možno nalézti v mém

- článku »Z biologie mšic«, v Přírodě r. XIII., str. 219—226.

Klíč k určování rodů mšic.

1. a) Tykadla křídlatých nanejvýš pětičlenná, neokřídlených nej:
výše 4členná. Přední křídla okřídlených mají pouze 3 příčné
žilky (obr E) (Uh er m.csinae) P JNA S Ak

b) Přední křídla okřídlených forem mají 4 příčné žilky (obr.
2 a 3). Tykadla 5členná nebo 6členná*), jen výjimečně u nes
okřídlených počet článků menší, pak ale složené oči pouze
třífacetové. Sifuncuii (obr. 4 t) skoro vždy, cauda čs.-«o
(obr. 4 ch). (A phidinae.) o S-

2. a) Tykadla šestičlenná; processus terminalis (obr. 5, *, *, *) po-
posledního článku obyčejně několikrát delší basální části,

*) Někteří autoři počítaji 7 článků, ježto processus terminalis šestého
článku považují za samostatný článek (obr. 4 A, c, 6 b). Čís. 3—6. Březen

(mars) 1925.

-b)

řidčeji stejně dlouhý, neb dokonce kratší; v posledním pří:
padě však cauda bradavkovitá (obr. 6; *, ©, “*). . . .2.

"Tykadla 6členná neb jen 5členná; processus terminalis jen
kratičký, kratší než polovina basální části (obr. 5; *—).
P:
Cauda mečovitá, křivulovitá neb kuželovitá (obr. 6; —) ni:
koli bradavkovitá, zřídka nezřetelná neb schází. Gonapo:
physy 3 rud. (Siphono phorina v.d. Goot.). . . 4

Cauda bradavkovitá, jen zřídka schází, neb je málo zřetel:
ná, pak ale rudim. gonapophysy 2. (obr. 6; %—**) . . .24.

Tělo skoro nikdy s postranními, malými výrůstky; nikdy
však, alespoň nejsou na sedmém článku zadečkovém. Ty:
kadla obyčejně tak dlouhá jako tělo, nebo delší. Neokřídle-
né samičky mají na 3. článku zadečkovém čichové jamky
(obr. 7; obr. 4 r s). Kužely čelní obyčejně veliké (obr. 5 k).

AP Bir PAKA KO ROAD
Tělo často s postranními výrůstky (obr. 8; B, h p). Tykadla
obyčejně kratší těla. U neokřídlených vivip. samiček nejsou
na 3. článku tyk. čichové jamky. Kužely čelní, malé, nebo
scházejí. z SRzníná © OKO DK

Sifunkuli baňkovité (obr. 6; 6 t). Tělo skoro holé, nikdy však
s chloupky na konci knoflíkovitě rozšířenými.

Rhopalosiphum v. d. Goot.

Příklad: R. ribis L. V po'ovině října 1917 nalezeny pod
listy angreštu (Rides grossularia), a to pod jedním listem
jeden nebo dva okřídlení, a větší množství neokřídlených.
Bylo to již po podzimním stěhování tohoto druhu. Nale:
ziště: H. Lhota, okr. Bílovec, Slezsko. Tamtéž v květnu 1918
zároveň ve společnosti Myzus rybis a Aphis grossul. V srp:
nu téhož roku nalezeny pak pod úbory mleče, kam se tento
druh na léto pravidelně stěhuje.

R. staphyleae Koch. Na chrysanthemách, koupe:
ných u zahradníka, a to okřídlené i neokřídlené živorodé sa-
mičky. Naleziště: SI. Ostrava, 30. XI. 1916. Též na Klokoči
5. V. 1918. Ň

R. rubi Kalt. Porůznu na listech maliníku. Michálko-
vice, Slezsko, 6. VII. 1919.

Sifunkuli válcovité (obr. 6; *, *), řidčeji, na konci trochu na-
duřelé. V tom případě pak chloupky dlouhé, na konci knoflí:
kovitě rozšířené.

6. a) Neokřídlené samičky mají chloupky na konci knotlíkovitě
rozšířené. První článek tykadlový dovnitř trochu zubovitě
protažený. Kužely čelní jen mírně vyvinuté, od sebe oddálené
a proto čelo široké. Sifunkuli nikdy síťkované (obr. 5; *=—).

Macrosiphum v. d. Goot.

M. tanaceti L. Značné kolonie parth. okřídl. i neokřídl. samiček
na lodyhách pod úbory složnokvětých rostlin. Naleziště: SI. Ostra=
va, 22. VII. 1915 na hořčíku (Picris hieracoides) a 28. VI. 1917 na
vratiči (Chrysanthemum tanacetum); Blansko, 6. VIII. 1917 na téže
rostlině; Libějice (Netolicko, Čechy), 12. IX. 1917 na pampelišce
kopinaté (Leontodon hastilis) a na čekance (Cichorium intybus).

M. jaceae L. Ohromné množství těsně pohromadě na horních
částech lodyhy a řapících ještě nerozkvetlých chrp (Centaurea
phrygia). Při doteku rostliny padají k zemi. Naleziště: Hukvaldy,

ZVV 1017

= =
SVR
Obr. 1. Typ křídel u Chermesinae.

M. ulmariae Schrk. Naleziště: P. Ostrava, září a říjen 1917.
Během těchto dvou měsíců vyvíjely se na tykvi ve školní zahradě
v tak úžasném množství, že pokrývaly nejen celé spodiny listů,
ale i žluté koruny květu. Počátkem listopadu kolonie značně pros
řidly, až úplně vyhynuly, aniž bylo možno nalézti pohlavní jedince.
2. VI. 18 nalezeny na kuklíku (Geum urbanum) v H. Lhotě ve
Slezsku.

M. tanaceticolum Kalt. Na mléči (Sonchus spec.?) kol lodyhy
pod úborem ve značném množství, ale jen neokřídlené, partheno-
denetické samičky. M. Lhota, okr. Bílovec, Slezsko; 4. VII. 1917.
V září 1917 a v květnu 1918 ve SI. Ostravě rovněž na mléči.

M. absinthii L. Jméno to původem od Linea (Aphis abs.), bylo
přejímáno jinými aphidology, až podrobnější popis podal přesný
pozorovatel mšic Kaltenbach, pak Koch a z anglických ba-
datelů Bucton. Zdá se však, že Buctonův druh Aphis arte=
misiae je s uvedeným druhem synonymním, naproti tomu, jeho
Aphis absinthii je asi druhem jiným. Sám praví na konci velmi
nedostatečného popisu S. absinthii: »Koch's figure of Siphonos
phora absinthii (Siphonoph. — Macrosiphum) is very unlike my
insect«. Jsou pravdivá slova Buctonova, že synonyma několika
mšic, jež žijí na pelyňku, jsou velice spletená. Z chaosu toho ne:
vyvedl ani P. v. Go0o0t svou obšírnou, na základě moderních vy:

Obr. 5. 4. Křídla Pterocalis tiliae. 2. Křídla Glyphina betulae.

možeností optických založenou prací o mšicích holandských, ježto
druhu toho neuvádí. Chaos ten zaviněn je přirozeně nedostatečným
popisem, který za nedostatečných ještě pomocných přístrojů za
Kocha neb dokonce Kaltenbacha, je vysvětlitelným. Po-
dávám zde tedy popis mšice, která je sice známým druhem, ale
dosud nedostatečně popsaným.
Biologie:
| Náleziště | | l |
Datum. E aac he Množství | Formy | Poznámk y
| místo | rostlina © S% | | |
rostl.

20./7. H.Lhota, Pelyněk | lody=| Veliké | Partheno-| Dalších generací nes
1917 | okres | (Artemis | hy a, kolonie genetické, bylo možno sledo: |
Bílovec, | sia ab | listy | | samičky | vat, ježto pelyněk
Slezsko. |sinthium), | křídlaté | následkem panují:
i bezs || cího sucha uschnul
| křídlé | a tak zmizeli i jeho |
| obyvatelé.

Barva:

M. hieracii Kalt. Ve Sl. Ostravě objevily se v květnu 1918 na
kulturní čekance v ohromném množství. Listy účinkem jich tvořily
svítky paralelní s hlavní žilkou. V červnu téhož roku nalezeny také

„na lodyhách Sonchus arvensis (mléč). Tento plevel může tedy

velmi snadno přispívat k jich rozmnožování, po případě i přeziz
mování. 13. VI. 1918 nalezeny též na salátu v Karviné.

M. tanacetarium Kalt. V červnu 1918 v H. Lhotě (Slezsko) na
Mařím listu (Tanacetum balsamita) a v Michálkovicích (Slezsko)
na vratiči (Chrysanthemum tanacetum). Malým otřesem padaly.

M. dirhodum Walk. 30. VI. 1918 na listech ječmene, zároveň se
Siphonaphis padi ve SI. Ostravě.

M. urticae Kalt. 30. V. 1918 nečetné kolonie na listech kopřivy
v Michálkovicích.

M. picridis Pass. Kol stonku pod úborem hořčíku jestřáb. (Picris
hieraoidis 22. VII. 1915 ve SI. Ostravě. Též na čekance (Cichorium
intybus) v Libějicích u Netolic v Čechách.

M. centaureae Koch? Na lodyze Centaurea cyanus v H. Lhotě
ve Slezsku 28. VII. 17. Je nutno tento druh odlišovat od M. jaceae.
Zdá se, že je to druh dosud nepopsaný.

7. a) První článek tykadlový dovnitř více nebo méně zubovitě
protažen (obr. 5, ““). Tělo neokřídlených velmi často s dlou-
hými, na konci knotlíkovitě rozšířenými chloupky.. . 8.

b) Jinaké vlastnosti než jak uvedeno pod 7a.. . . .... 9

Obr. 4.

Macrosiphum absinthii L. A agamní okřídlená samička: a) hlava s hora, b) hlava s boku,
aby bylo vidět ústní ústroje, c) tři poslední články tykadlové, d) konec těla s boku. —
B. agamní bezkřídlá samička: a) část hlavy s hora s třemi články tykadlovými, b) sifun-
culus. — os složené oči, oj oči jednoduché, h hrbolkovitý výrůstek s třemi omatidiemi,
c clipeus, I labium, s setae, rs sekundární čichové jamky, rp primární čichové jamky,
ch cauda, t sifunculus, a otvor řitní, B otvor pohlavní, st stehno, h holeň, cho chodidlo.
Číslice u tykadla značí počet článků, 6 b processus terminalis. — Zvětšení: A, A 27krát,
ostatní 67 krát. Orig.
36

8. a) Kužely čelní se znatelným zubem na vnitřní straně (obr. 5, '*);
tělo neokřídlených nahé, neb jen s několika krátkými, na
konci rozšířenými chloupky.

Phorodon (Pass.) v. d. Goot.

Příklad: Ph. humuli Schrk. V červnu 1918 v H. Lhotě ve
Slezsku na chmelu (Humulus lupulus) a na švestkách, ve spo-
lečnosti ještě s rodem Brachycaudus. V červenci a srpnu nales
zeny už pak jen na švestkách.

Capitophorus v. d. Goot.

Příklad: C. carduinus Walk. Samečkové a pohl. samičky na:
lezeny na bodláku v Kopulaci. PrOstrava, 1X 1915.
9. a) Chloupky dlouhé, jemné. Sifunculi krátké, trochu zduřelé.
Cauda neznačitá.

Ciadobius Koch.

Příklad: Cladobius populeus Koch. 30. VI. 1918 na větvích
vrb v Michálkovicích (Slezsko).
b) Tělo holé, nebo skoro holé. Sifunculi a cauda většinou dos

bře vyvinuty. K SERU)

10.a) Sifunculi aspoň tak dlouhé jako cauda, eb: jen o malinko
kratší K JE rotě oa olse A SSSR MU:

b) Sifunculi mnohem kratší než cauda.. ty r PSAL
11. a) Sifunculi středem naduřelé. BEC bn
b) Sifunculi válcovité, neb v podobě komalehe kužele th dolě

12. a) Tělo bez postranních hrboulků, neb jsou-li, pak jen na prvs
ních 3 neb 4 kroužcích zadečkových. Sifunculi velice často
zřetelně naduřelé. z ako 0 ode bm, JEV

b) Hrboulky na 1. a 7. článku zadečkovém. Ss málo naduřelé.

Siphonaphis v. d. Goot.
Příklad: S. padi L. V polovici května 1918 na střemše ve
SI. Ostravě. Koncem května už tam bylo jen několik okříd:
lených, a počátkem června už všechny byly odstěhovány. 530.
VI. jsem je nalezl na ječmenu.
13. a) Sifunculi zřetelně naduřelé, obyčejně delší, nanejvýš tak
dlouhé jako cauda (obr. 6, ").

Siphocoryne (Paas.) v. d. Goot.

Příklad: S. ligustri Kalt. Četné kolonie okřídl. i neokřídl.
parthenog. samiček ma listech ptačího zobu (Ligustrum
vulg.). SI. Ostrava, 30. VII. 1915.

S. capreae Fabr. Parthenog. samičky neokř. i křídlaté po-
různu v okoličcích mezi plody bolševníku (Heracleum sphon:
dylium). H. Lhota, 15. VIII. 1916. Též Ostrava.

b) Sifunculi jen málo naduřelé, obyčejně o něco kratší caudy

(obr-.6;.*).

“

Obr. 6.) Morfolog. znaky rodů.

Brevicoryne Das.

Příklad: B. brassicae L. Dobře známá na listech, stoncích i
mezi květy zelí nebo kapusty. H. Lhota, okr. Bílovec, 20. IX.
1916, též SI. Ostrava. 22. X. 1918 nalezeni na zelí, zbylém po
sklizni v zahradě (ježto »nestálo za skiizeň«), pohlavní je:
dinci a odložená vajíčka.
14. a) Kužely čelní pěkně vyvinuté, dovnitř zubovitě protažené.
Tělo nikdy s postranními výrůstky.

Ovatus v. d. Goot.

b) Kužely čelní většinou malé nebo scházejí, nikdy však zubo-
vitě protažené. Tělo často s postranními neb hřbetními
hrboulky. va SE

15. a) Kužely čelní jsou vyvinuty někdy lnu Pekne: vždy 4
vnitř trochu zaokrouhleně protáhlé. Hřbetní hrboulky na 7.

8. čl. a postranní na 1.—4. čl. zadečkovém . . k 16.
b) Kužely scházejí neb jsou velmi malé. Febetních hrboulků
není. ZAD Toa

16. a) Kužely čelní velmi pěkně vyvinuté. Sif. dlouhé; válcovité.
Cauda kuželovitá. Hrboulky postranní jen velmi malé.

Myzoides v. d. Goot.

Příklad: M. persicae Sulzer. Parthenogenetické okřídlene
samičky jednotlivě na lodydách a listech rajských jablek,
tabáku, petržele a celeru. SI. Ostrava, druhá pol. září 1917.

M. cerassi Fabr. Způsobuje známé svinutí listů na třeš:
ních. 4. VI. 1917. bezkřídlé, 3. VII. 1917 také křídlaté parthes
nos. samičky. H. Lhota, okr. Bílovec. Též Ostrava, Brno;
vůbec je všeobecně rozšířena.

b) Kužely čelní velmi malé. Sif. dosti krátké, často v podobě
komolých kuželů. Cauda neokřídlených forem velmi krátká, široká.
Postranní hrboulky široké, ploché, nápadné.

—*) Obr. 5. nebyl p. autorem zaslán (pozn. red.).

Obr. 7 Macrosiphum hieracii (neokř. parthen. samička).

Dentatus v. d. Goot.

Příklad: D. crataigi Koch 5. V. 18. na listech jabloni (zne-

tvořené listy!) v H. Lhotě (Slezsko).
D. sorbi Kalt. 26. VII. 19 na listech hrušní. SI. Ostrava.
17.a) Sifunculi krátké, většinou zřetelně kuželovité. Cauda velmi
krátká, nejčastěji přibližně tak dlouhá, jako sifunculi, jen v jed:
notlivých případech schází. Boční hrboulky buď úplně schá:
zejí, neb jsou jen na prvých článcích zadečkových nezřetel-
MO VVVANULĚ i : z Kood i Wo
b) Sifunc. dlouhé, te an mečovitá, křivulovitá neb
kuželovitá, obyčejně značně kratší než sifunculi. Hrboulky boční
ou s oko dos VO M

18. a) B: ja ne tak ká Pe široká (ps 6; >):

Brachycaudus v. d. Goot.

Příklad: B. helichrisi Kalt. Křídlaté i bezkřídlé partheno“
genetické samičky nalezeny pod zahnutými okraji švestko:
vých listů v prvé polovině června 1917. H. Lhota, okr. Bílo:
vec, Slezsko.

B. cardui L. 30. V. 18. na stoncích kopretin a j. složnokvě“«
tých. SI. Ostrava, H. Lhota.
b) Cauda chybí nebo je nezřetelně oddělena a pak mnohem
kratší než širší.

Acaudus v. d. Goot.

19. a) Tělo oválné, bez postranních hrboulků na 7. článku. Ostatní *

20.

hrboulky schází neb jsou velice malé.

Myzaphis v. d. Goot.

Příklad: M. rosarum Kalt. Na růži stolisté. Pozorovány od
20. IV. 1918, kdy první vyklouzly z vajíček, až do léta. SI.

Ostrava.
b) "Tělo vejčité s postranními hrboulky na 7. článku. Hrboulky

zřetelně vyvinuty. k vyr p E VRUT DNÍÍ
Třetí příčná žilka předních křídel jen jednou větvena. Kužely
čelní jsou vyvinuty, avšak malé. První článek tykadlový do-
vnitř většinou trochu vysazen. Sifunc. nejsou delší caudy,
neb jen o něco málo.

Toxoptera Koch.
Třetí příčná žilka předních křídel dvakrát větvena. Kužely
čelní většinou schází. První článek dovnitř nevysázen. Sif.
dlouhé, obyčejně 2—3krát delší caudy (obr. 8 B).

Aphis (L.) v. d. Goot.

Příklad: A. craceae L. 4. VII. 1917 byly obě formy parth.
množství po celém poli, že z dálky dělaly dojem, jakoby
vikev byla poseta jakýmisi černými plody. M. Lhota, okr.
Bílovec, Slezsko.

A. pomi de Geer. Na jabloňových listech, spirálovitě po-
dle hlavní žilky zkroucených parthen. samičky obou forem.
P. Ostrava, 28. 6. 1917.

A. urticaria Kalt. Na rubu listů kopřivových (Urtica dioi-
ca) parthenogen. samičky, křídlaté i bezkřídlé. Michálkovice
u Ostravy, 28. 6. 1917.

A. viburni Scop. Oboje parthenogenetické samičky ve
zkroucených listech kaliny počátkem června 1917 ve značném
množství. Pak velice prořídly, že nebylo možno najíti jedi-
ného exempláře. Na podzim (19. IX.) objevily se opět. P.
Ostrava.

A. euphorbiae Kalt. Kol lodyhy mezi lístky pryšce
(Euphorbia cyparissias) neokřídlené parth. samičky. H.
Lhota, okr. Bílovec, Slezsko; 28. VI. 1917.

A. rumicis L. Kol lodyh, hlavně v hroznech kvítků pastuší
tobolky (Capsella bursa pastoris) obě formy parthenoge=
netických samiček. P. Ostrava, 16. VII. 1917.

A. idaei v. d. Goot. Oboje parth. samičky na výhoncích,
později též v zkroucených listech ostružiníkových. H. Lhota,

26. VII. 1916. Pozorovány až do pozdního podzimku, kdy se
úplně ztratily, aniž bylo možno zjistit pohlavní jedince.
Příštího jara objevily se opět. Též na Ostravsku.

A. pimpinellae Kalt. Křídlaté i bezkřídlé, parthenogen.
samičky na lodyze anjeliky v takovém množství, že tvořily
hustý prsten skoro 1 dm široký. Okřídlené též po různu na
stopkách okolíčku nebo v okolíčku samém, různých okolič=
natých, (Heracleum, Pimpinella saxifraga, Anethum grave:
olum). Srpen 1917, Ostrava.

A. sambuci L. 20. VI. 18 na spodině listů a větvích bezu
černého. SI. Ostrava.

A. grossulariae Kalt. 10. VI. 18 na listech a větvích merus
zálky zlaté (Ribes aureum). SI. Ostrava.

A. laburni Kalt. 24. VI. 18 na větvích akátu. SI. Ostrava.

A. plantaginis Schrk. 6. VII. 18 na lodyze jitrocelu. Pust:
kovec, Slezsko.

21. a) Sifunculi značně delší než širší. :
b) Sifunculi velmi malé, sotva vyčnívající, asi tak dale jako
široké. V mag SEE

22. a) Tělo bez postranních hrboulků na 1. a 7. člénku zadečkovém.

9290

Semiaphis v. d. Goot.

Příklad: S. carotae Koch. Oboje viviparní samičky ve svi-
nutých listech mrkve. Sl. Ostrava, 3. VIII. 17.

b) Na l. a 7. článku zadečkovém postranní hrboulky.
Hyalopterus (Koch) v. d. Goot.

Příklad: H. pruni Fabr. Bezkřídlé i křídlaté viviparní sa-
mičky na listech i výhoncích švestky. Michálkovice u Ostra-
vy, 9. VL 1914.

23. a) Bez postranních hrboulků.
Brachycolus Buct.
b) Hrbolky na prothoraxu, 1. a 7. článku zadečkovém.

Brachysiphum v. d. Goot.
24. a) Sifunculi velmi dlouhé, válcovité. Rudim. gonapophysy 3.

Drepanosiphum Koch.
Příkl.: D. platanoides Schrk. 20. VIII. 1918. Javor. Čeladná.
b) Sifunculi krátké, kuželovité. Rudim. BonapoR Oy y 2 nebo 4.
25
25. a) Rudim. gonap. 2. Tělo často s dlouhými na klnci rozšířený:
mi chloupky. Pomární čichové jamky se zřetelným věncem

chloupků. Z
b) Rudim. gonapoph. 4 Chloupky nejsou na konci rozšířené.
Prim. čichové jamky bez věnce chloupků -< '"."..* 36.

26.a) Tykadla tlustá, černá, bez chloupků, neohýbající se v člán:
cích, po bocích těla do zadu obrácená. Dlouhý proc. term.
nejasně oddělený od krátké základní části. Sif. krátké, v pos
době temných obruček.

Monaphis Walk.
b) Tykadla obyčejné tlouštky, ohýbající se v článcích. Proc.
term.. zřetelně oddělen nikdy úplně černý - - <.. -28

27. a) Cauda sotva znatelná, široká, na bási nezaškrcená. Neokříd:
lené s čichovými jamkami na 3. článku.

Symydobius Mordw.

Příklad: S. oblongus Heyd. Samečkové i samičky pohlavní
na mladých stoncích a listech břízy. V. Polom, okr. Bílovec,
Slezsko, 7. X. 1916.

b) Cauda u kořene zaškrcená. . E ooo or byo
28. a) Tělo s voskovými žlázami vydělávajícími pc Processus
term. mnohokráte kratší základní části. Sifuncu'i jako otvo:
ry (obr.7).
Phyllaphis Koch.

Příklad: P. fagi L. prozrazují z daleka bílé chomáčky »vlny«
na mladých větévkách buku. Ostrava, červen 1918.
b) Tělo nevydělává bílou »vlnu«. Processus term. aspoň jako

polovina základní části. Sifunculi vyčnívají. ©. . . . . 29.

29. a) Processus term. delší základní části . al Ke a DA
b) Processus term. tak dlouhý neb kratší zrání části.

39:

30. a) Anální plátek dvoulaločný. Tělo buď holé neb S Zhbuvke na

konci rozšířenými. ye P 51

b) Anální plátek jen málo vykrojený, nikoli dvoulaločný.
Chloupky na konci nerozšířené. Neokřídlené vždy s něko:
lika sekund. jámkami na 3. článku.

Gallipterinella v. d. Goot.
31. a) Neokřídlené bez čichových jamek na 3. článku. Tě!o s chloup=
ky na konci rozšířenými.
Gallipterus (Koch) v. d. Goot.
Příklad: C. corylli Goetze. Neokřídlení jedinci ojediněle
pod listy lísky. Háj u Opavy, 15. X. 1917.
b) Neokřídlené s čichovými jamkami na 3. článku. . . . 34.
32. a) Neokřídlené holé. Vpředu na hřbetě zadečku prstovité hr-
boulky (obr. 9 A).*) Bezkřídlé živorodé scházejí.

*) Vyobrazení viz: »Příroda«, roč. XIII.

A
N

Tuberculatus (Mordw.) v. d. Goot.

b) Bez hrboulků na hřbetě. Neokřídlené s dlouhými na konci

rozšířenými chloupky.

33,

34.

36.

Neocallipterus v. d. Goot.

a) Anální plátek dvoulaločný. SAE onak nS Ek
b) Anální plátek jednoduchý.

Euceraphis Walk.
Příklad: E. betullae (L.) Koch. Viviparní okřídlené samičky
ojediněle pod listy břízy. SI. Ostrava, 10. VÍ. 1917.
a) Processus term. asi jako polovina basální části. Křídla s tma:
vými skvrnami na konci žilek.
Pterocallis (Pass.) v. d. Goot.
Příklad: P. tiliae L. Viviparní okřídlené samičky na listech
lípy v okolí Ostravy. 4. VII. 1914. (obr. 3, ).
C. juslandis Frisch. Na lícní straně listu vlaského ořechu
a to v malých koloniích u hlavní žilky. Jen viviparní okřídle-
né samičky. H. Lhota, okr. Bílovec, Slezsko; 28. VII. 1917.
b) Processus term. asi tak dlouhý jako základní část. Křídla jen
s-vehce malými skvrnami na konci žilek: 7123735.
a) Vpředu na hřbetě zadečku prstovité hrboulky. Jen křídlaté.
(obr. 10 A).
Tuberculoides v. d. Goot.
Příkiad: T. guercus Kalt. Okřídlené vivipární samičky oje:
diněle na listech dubu v okolí Ostravy. 26. VI. 1913.
b) Hrboulky na hřbetě scházejí.
Subcallipterus (Mordw.) v. d. Goot.
a) Chloupky krátké. Tykadla 5členná. Processus terminalis znač-
ně delší než předposlední článek. Sifunculi jen kratičké.
Sipha Pass.
b) Chloupky jemné, dlouhé. Tykadla 6členná. Sif. značně vyz
čnívající. SVS č P R

. a) Tarsus s 2 přísavkami. (Obr. 5, *). Sifunculi značně delší než

širší, síťfkované. (Obr. 6, *).
Chaitphorinella v. d. Goot.

Příklad: Ch. testudinata Thornton. Vivipární křídlaté
i bezkřídlé samičky na rubu javorových listů na Ondřejníku.
28. V. 1916.

b) Sifunculi sotva tak dlouhé, jako široké. Tarsus bez přísavek.
Chaitophorus Koch. (Obr. 7, “.)

Příklad: Ch. populi L. Okřídlené vivipární samičky na
spodu listu topolu (Populus alba), v okolí Ostravy. 24. VI.
1916.

38.

40.

41.

43.

44.

a) Cauda bradavkovitá. Rudim. gonapophysy 2. . . . . 30.
b) Cauda není bradavkovitá, nejčastěji schází. . . ad:

.a) Anální plátek dvoulaločný. Čichové jámky okřídlených

čárkovité. (Homomaphidina) . uk

b) Anální plátek jednoduchý. Řichove a: obridlených
oválné. "Tělo skoro holé, neb jen s ojedinělými chloupky.
Křídla v klidu vodorovně.

Vacuna Heyden.
Příklad:V. dryophila Schrk. Vivipární okřídléné, oje:
dinělé na listech dubu v okolí Ostravy. 26. VI. 1913.
a) Tykadla 5členná, u neokřídlených někdy 4členná. 3. příčná
žiika předních křídel jen jednou větvená.
Cerataphis Licht.
b) "Tykadla neokřídlených jen 3členná. "Tarsus nohou schází.
Přední křídla s jednoduchou třetí žilkou.
Hamamelistes Shim.
a) Cauda mečovitá.

Mindarus Koch.
b) Cauda schází neb je sotva oddělená. .... 42.

. a) Tykadla 5členná. (Obr.7, *). Sifunculi jen s o vys

čnělé. "Tělo bez voskových žláz. Křídla v klidu vodorovně
nad tělem. Rud. gonap. 2.

Glyphina Koch.

Příklad: G. betulae Kalt. Na rubu. nejmladších, trochu
zkroucených listů a hlavně kol mladých větviček břízy,
vivipární křídlaté i bezkřídlé samičky tak hustě vedle sebe,
že tvoří několik centimetrů široký prstenec. Na Ostravsku,
10 V119

b) Tykadla 6členná, u neokřídlených často jen 4 nebo 5členná.
Sifunculi jen jako póry neb úplně scházejí. Často skupiny
voskových žláz. Rudim. gonapoph. 0 nebo 3... . . . 43.

a) Chloupky dlouhé, jemné. Zřetelně facetovaných skupin
voskových žlaz není. Primární čichové jamky bez věnce

chloupků Avana KOSA O kok 8 25
b) "Tělo holé, často se Ae ze Primacní Čo
jamky často s věncem chloupků. —. MP PSK LE

a) Rudim. gonapophysy 3. Přední křídla nejčastěji s třetí příč=
nou žilkou 2kráte větvenou. Sifunc. jsou.

(Lachnina) ---. 45.

b) Rudim. gonapophysy 0. Přední křídla s ie ačinv žilkou

jednou větvenou neb jednoduchou. Sifunc. často scházejí.

(Anoeciina) 3/4269 ee:

.a) Chobot 1% —2krát delší těla.

Stomaphis Buct.

b) Chobot kratší těla. bye z% 46.
46. a) Třetí příčná žilka předních dl jinou eh nl

Schizolachnus Mordw.
b) Třetí příčná žilka předních křídel větvená dvakrát . 47.
47.a) Na hřbetě zadečku, trochu před trubičkami, je černý kuže:
lovitý výrůstek. (Obr. 8 C1 C.)

Obr.

A. Tuberkuloides S vivip. S cn na hřbetě. B. Aphis pimpinellae vivip.
s hrboulky postranními. Tuberolachnus viminalis s hora, vívipar. okřídl. C» Táž

s boku vivipar. neokř., p = postr anní hrboulky, h hr = hřbetní hrboulky, kv—= ku-
želovitý výrůstek.

"Tuberolachnus Mordw.

Příklad: "T. viminalis Boyer de F. 24. X.
1916 nalezeny na vrbě na pravém břehu Opavy
nedaleko vtoku do Odry (u Střebovic) a to
hlavně na starších prutech v tak ohromném
množství, že celé kmeny byly jimi hustě posa-
zeny. Mrazem a sněhem během listopadu úplně
vymizely, aniž by byly vytvořily pohlavní ge-
nerace. Také na prutech, doma ve vodě pěsto-
vaných, za pár dní úplně vyhynuly. (Obr. 10.)
Od té doby nejsou vůbec k nalezení.*)

b) Na hřbetě zadečku není kuželovitého vý-
růstku. . S 3ks MY bo k bitch ukon ho oN 908

48. a) 4. příčná žilka rovná.
Lachnus Burm

b) příčná žilka křivá. Cauda široká, ale
u kořene zdá se nepatrně zúžená.

*) P. v. d. Goot praví o tomto druhu, že není as domá- obr. 10. Tuberolachnus
Jím. Vůbec jest mu druhem neznámým. viminalisna větvi vrbové

53)

Pterochlorus Rondani.

49, a) Tarsus zadních noh neokřídlených jednočlenný, nápadně

Ja.

prodloužený. (Obr. 5, 10b.)

Trama Heyden.

Příklad: T. pubescens Koch. 1. XI. 1916 uviděl jsem na
chodníku (H. Lhota, okr. Bílovec) dírku, do které spěchali
mravenci. Opatrně oddělal jsem hlínu kol chodbičky, abych
je sledoval a tu ve hloubce asi *“ dm našel jsem 3 neokřídle=
né vivipární samičky jmenovaného druhu. Ke které rostlině
náležely kořínky, na kterých mšice žily, nebylo možno
určiti.

Tarsus zadních nohou dvoučlenný. . 30:
Sifunculi trochu vyčnělé. "Uřetí příčná l ne o

Anoecia Koch.

Sifunculi scházejí. Třetí příčná žilka jednoduchá.
Tullgrenia v. d. Goot. 3

Rudim. gonapophysy 3. Facety voskových žláz přibližně
stejně veliké (Obr. 5.) Čichové jamky okřídlených podlouhlé,
oválné, nikoii čárkovité (nezabírají více než polovinu ob:
vodu.. (Pemphigina) . . ZA PE Kv avbd2
Rudim. gonapophysy 0. Voskové žlázy alespoň s jednou
větší facetou. Čichové jamky čárkovité (zabírající většinou
více než polovinu objemu tykadlového). (Obr. 5, 6.)

(Schizoneurina) ze s BA.
Tykadla zakladatelek 4členná. Sekundární jatky čichové
nepravidelně © široce oválné, bez zřetelného — chitinového
prstence. Hlava vždy bez voskových žláz. Sifunculi někdy
jsou, ovšem jako pory.

Pemphigus Hartig.

Příklad: P. filaginis Boyer de F. Počátkem července 1915
našel jsem na osyce (Populus tremula), v otvírajících se hál-
kách u střední žilky listové vyletující mšice tohoto druhu a
to generaci fundatrigenia. Je známo jejich přeletování na
jiné rostliny. Také skutečně rok na to podařilo se mi nas
lézti generaci sexupara, žijící na protěži lesní (Gnaphalium
silvaticum). Podle Mordwiika přeletují tyto opět na topol,
aby vyvinuly zde generaci pohlavní. Naležiště: H. Lhota,
okr. Bílovec.

P. spirothecae Pass. Způsobují zvláštní kroucené hálky
na topolech, avšak na řapících. Nalezeny na témže stromě
jako předešlé.

Tykadla zakladatelek 5členná. Sek. jamky čichové po-
dlouhlé, úzké, se zřetelným chitinovým prstencem. Na hlavě
voskové žlázy. Sifunculi scházejí.

P. Listensteini Tulag. 26. VI. 1918 na osyce, SI. Ostrava.
53. a) Sek. čich. jamky s řadami zrníček na chit. prstenci.

Prociphilus Koch.

Příklad: P. bumeliae Schrk. Zakladatelky našel jsem již
4. května 1915 na holých ještě větvičkách jasanových (Fra-
xXinus excelsior) v okolí Ostravy. Ty odložily značný počet
živých larev, které odebraly se na mladé výhonky, řapíky
a listy, na nichž způsobily zvláštní svinutí, zdaleka na jasas
nech často patrné. Imaga, jako křídlatá, živorodá fundatri-
genia, opustila všechna během června jasan. Podle Mord:
wilka odebírají se na jehličnaté stromy, kde na kořenech
se dále vyvíjejí.

P, xylostei De Geer. 31. V. 1918 na zimolezu (Lonicera
xylosteum) ve SI. Ostravě. (Obr. 13.)

P. xylostei De Geer. 31. V. 1918 na zimolezu (Lonicera

b) Sekundární čichové jamky bez řad zrníček na chit. prstenci.

©Obr3 11-

Prociphilus xylostei na zimolezu.

Thecabius Koch.

Th. affinis Kalt. na osyce (populus tremula) ve SI. Ostravě,
8. VL. 1918.
54. a) Třetí příčná žilka předních křídel jednou větvená. Zakla-
datelky s četnými facetami voskových žláz.

Schizoneura Hartig.

Příklad: Sch. lanigera Hausm Koncem května viděl jsem
kolonii těchto mšic, sestávající z viviparních neokřídlených
samiček, na jabloni ve Svinově. Již zdaleka byly patrné
svou hustou bílou »vlnou«. Ssáním způsobují na stromech
rakovinné nádory. Další biologie není u nás ještě zjištěná.
P. v. d. Goot má za to, že mšice ty přezimují v trhlinách
kůry. V Americe, odkud tento nevítaný host prý pochází,
objevují se také okřídlené formy docela pravidelně. Baker

55. a)

56. a)
b)

57. a)

58. a)

(80) zjistil v Americe, že jabloň je tam jen přechodní rost:
linou pro mšice, která z jara a na podzim se vyskytují na
jilmu. U nás, jak bylo řečeno, cyklus její není znám a těžko
se dá uvésti ve spojení se známými mšicemi na jilmu. 9ch.
ulmi L. stěhuje se podle Mordwilka na kořeny rybízu a Sch.
lanuginosa Hart., o které Baker připouští možnost srovnání
s americkou, nevyhovuje dosti dobou, kdy opouští jilm.
Zdá se tedy, že čeká tu ještě kus práce.

Sch. lanuginosa Hart.
12. VI. 1921 na jilmu. Brno.

Sch. ulmi L.
5. V. 1918 na jilmu. H. Lhota, Slezsko.
Třetí příčná žilka předních křídel jednoduchá. Zakladatelka
bez zřetelných facet voskových žláz.
(Vetraneura artis) /< ads | 8 so:
Tarsy neokřídlených. zřetelně jednočlenné.

"Tetraneura.

Příklad: T. ulmi de Geer. 17. VI. 1917 nalezl jsem na listech
jilmu (Ulmus campestris) nádory v podobě malých pytlíčků
mimo žilky. Roztrhnuv nádor, nalezl jsem v něm přes 20
individuí a to 15 živor. okřídlených samiček, 4 nymfy a to-
likéž larev. Později se nádory otvíraly a z nich vyletovaly
generace, zvané fundatrigenia. Podle Mordwilka přeletují
tyto na trávy a žijí dále na jejich kořenech. Naležiště: H.
Lhota, okr. Bílovec, Slezsko.

Tarsy neokřídlených 2členné.

Byrsocrypta.

Příklad: B. pallida Halliday. Způsobují nádory na dolejší
části hlavní žilky listové na jilmu ve velikosti lískového
oříšku, pokryté drobnými chloupky. Naležiště: H. Lhota,
okr. Bílovec, Slezsko. 20. VII. 1917.

Voskové žlázy skoro vždy. "Tykadla dospělých 5členná se

třemi čich. jamkami. (Chermesina) . . 57.
Voskové žlázy skoro vždy scházejí. "Tykadla 3členná se
dvěma čich. jamkami. (Phylloxerina) -- +60.

6. abdom. článek bez stigmat. Poslední článek a ještě též
8. bez voskových žláz.

Pineus Schim.
6. abdom. článek se stigmaty. 8. článek a nejčastěji též
poslední s voskovými žlázami . .. . sV PŘ,

Hlavové a thorakální voskové žlázy s tan aspoň z Části
isolovanými.

Cnapholodes Marguart.

b) Hlavové a thorakální voskové žlázy s facetami aspoň z Části
splynulými; isolovaných facet není. ... KR Oaál Rohy sdo P

59. a) Larvy přezimovatelek a zakladatelek s oskavmi žlázami,
vydělávajícími dutá vlákna.

Chermes L.

Pr. Chermes abietis Dreufus. Tvoří známé hálky na smrcích.
Ostrava, Brno. Rozšířen všeobecně.

b) Larvy přezimovatelek a zakladatelek s voskov. žlázami, nor
málními, produkujícími celistvá vlákna.

Dreyfusia C. B.
60. a) Tělo bez voskových žláz. Primární jamky čichové neokřídle:
ných, velmi nápadné.

Phylloxera Boyer.
b) Tělo s voskovými žlázami. Primární jamky čich. velmi malé.

Phylloxerina Borner.

BIOLOGIE MŠIC.

Podkladem životních projevů je zajisté také výměna energie. Jí'.se
uvádějí orgány v chod a tvar je pak již vlastně jen výslednicí funkcí,
ač tvarový jakýsi základ nutno předpokládati, neboť bez tohoto základu
by vůbec funkce nebyla myslitelna. Bude tedy zcela přirozeno, pojednámsli
o biologii mšic na podkladě výměny energií.

Aby se energie ze živého těla mohla vydávat, musí se v něm nejdříve
nahromadit a to se děje potravou v podobě potencialu chemického. Podle
poměrné velikosti povrchu malí tvorové vydávají a tedy také přijímají
více energie nežli velcí.

Není mi známo, že by někdo již byl měřil množství vydané energie
u mšic. Hodlám se zabývati věcí tou v ústavě prof. Babáka. Avšak pro
ploštice, živočichy částečně podobného způsobu života se udává 172 kal.
na 1 kg těl. váhy za 24 hod.

Na tomto podkladě z množství mšic na jednom klasu průměrně žijís
cích a z množství stébel na ploše I m? jsem vypočetl, že na ploše pole by
obnášela celková újma na obilí 3105 kg. (»Příroda«, roč. 13., strana 178.)

Při tom ovšem nesmí se zapomenout, že potrava jejich — ústrojné látky
rostlinné — je příliš jednostranná. Látek dusíkatých, jichž jest k výstavbě
těla potřebí, je poměrně málo proti uhlohydrátům, jakožto látkám po“
honným a proto veliká část jich ve formě cukru a ledy se značným ná“
bojem energetickým, odchází z těla a tvoří známou medovou rosu, jež
je sice pochoutkou mnohým zvířatům, ale zároveň znamenitým hostitelem
četné vegetace hubící rostlinu a prostředkem, jímž se zabraňuje čilá
výměna plynů.

Ovšem tato zdánlivě ztracená energie není pro mšice bezcennou. Známo
je, že na této medové rose zvláště rádi si pochutnávají mravenci, ba, že

si své dojnice i do hnízd zanášejí a pečlivě opatrují proti četným škůd=
cům, zvláště z říše hmyzu.

Nejvíce nepřátel mají totiž mšice v různých hmyzech.

Z řad hmyzu blanokřídlého jsou to hlavně druhy lumčíků z rodu Aphi=
dius, kteří kladou po vajíčku do měkkých těl mšic, kde larvy najdou
dostatek výživy a jako dospělý hmyz vylétají malým otvorem, který
zůstává jako znak zániku na zhynulých obětech. Velmi mnoho těchto
charakteristických kůžiček s otvory našel jsem u Prociphilus bumeliae
ve zkroucených listech na jasanu v době, kdy nenapadený hmyz už vesměs
se stromu se odstěhoval.

Kdo neznal by mouchy v černožlutém rouše za slunného dne, poletující
nad květinami. Dvoukřídlý tento hmyz, pestřenka (Syrphus), má veliký
význam pro hospodářství. Naklade vajíček na listy různých rostlin, na-
padených mšicemi, ze kterých se vylíhnou pijavkovité larvy. Dostane-li
se taková larva do kolonie mšic, je brzy s nimi hotova.

Neméně uznáníhodnými, ba ještě vydatnějšími hubiteli mšic jsou slu=
néčka a jejich larvy. Vajíčka slunéček rovněž bývají odkládána poblíž
kolonií mšic. Jenom mšicím na jedovatých rostlinách (Aconitum), podle
Reha, se vyhýbají.

Občas na listech nacházíme na dlouhých stopkách vajíčka. Jsou to vas
jíčka síťokřídlého hmyzu zlatoočky (Chrysopa), jejíž larva živí se rovněž
vyssáváním mšic. Vyssáté kůžičky zavěšují se často na tuhých chloupcích
této dravé larvy, že bývá jimi někdy celá pokryta.

Rovněž i roztoči napadají mšice. (Acarus coccineus Schr., Trombidium
segiceum.)

Proti všem těmto hubitelům dovedou se mravenci rázně postavit na
odpor a zachovat kolonii k svému užitku. Jak daří se mšicím pod ochra-
nou mravenců, pozoroval jsem u mšic druhu Aphis idei, jež již po několik
let obývají ostružiník za starou kůlnou, která je domovem nesčetných
mravenců.

Nikdy na této lokalitě jsem nepozoroval, že by se tam rozmnožili
škůdci mšic, aby kolonii dokonce ohrožovali zánikem, ačkoli jinde, kde
mravenců není, bývá někdy těžko udržeti kolonii déle na témže místě.

Z ostatních nepřátel mšic, proti nimž jsou mravenci bezradní, padají
na váhu, mimo člověka*) a ptáků, zvláště houby, jichž podhoubí protkává
tělo napadených zvířat. Na příkl. D a vis pozoroval ničivou činnost houby
Empusa aphidis a praví, že někdy tak rychle a v takové míře se rozšiřuje,
že záhy zahubí celou kolonii, ba někdy je těžko i nemožno lokalisováním
zachovat alespoň jedince. Spolu s mechanickým účinkem deště má tedy
počasí značný vliv na omezení rozvoje mšic v přírodě, neboť za počasí
teplého a vlhkého daří se houbám.
=

*) Na vyhubení Schizoneura lanigera uvádí Banti několik receptů,
z nichž některé stůjtež zde uvedeny:

1. petroleje SED ho še Se bs A do OPR LUB) U On
rybího oleje Ae áckodá eh te Porak Pam es UPS 53
potaše zony BD EE Brovet Bot oo ten 908 SEA UBS 2
vody TYTO, 83 ŽSCO TU HDON 2071160010004

100. částí
Pes ona místa natíral touto směsí štětcem a dodělal se plného vý-
sledku.

Zacirouhlíkiu 0 S Ul ba MOdaslécásn
rybího oleje ey ank PAE0 195 Ee JE (o rate 050 »
potaše k B ŘE 50 00 ko
vody č VTNP 822 SŘ BET V SK TE 189: »

100 | částí

Na hubení mšic na růžích udává Russel tento recept:

Na 2 gallony (1 gallon — 45 I) vody, čajová lžice 40% nikotinového
roztoku a % unce (1 unce — 2835 g) mýdla z rybího tuku. Mýdlo nutno
rozpustit v horké vodě. Neobjevísli se plný účinek, nutno proceduru
opakovat znovu.

Nekdy stačí též opětné postřikování obyčejnou vodou. Tím podporuje
se zároveň ničení vyskytnuvších se plísní. Nicméně doporučuje k tomu
účelu autor přidati síranu měďnatého (1 unce na 3 gallony vody). Ještě
lepší účinek se jeví po předchozím postříkání vodou. Místo síranu měď:
natého též se užívá sírného květu, jímž se rosttliny popráší bezprostředně
po postříkání vodou.

K rozprašování solucí se nejlépe hodí rozprašovač pomocí stlačeného
vzduchu (compressedsaair sprayer), ale také docela dobře poslouží ruční
stříkačka.

Nejúčinnějším jeví se však ničení vajíček postříkáváním v zimě 6—8%
emulsí karbolinea a to většinou mladých větví, jen u některých (Pemphi=
ginae, Schizoneurinae) starších větví a kmenů.

Pro uzavřené prostory, jako skleníky, užívá se také plynu na př. kyanos
vodíku.

Mnoho návodů a receptů na hubení mšice krvavé lze nalézti ve zvlášt=
ním otisku časopisu »Praktický hospodář«, roč. XIII. ve článku Dra. Smo+
láka: »Boj proti krvavé mšici«.

Aby se mohl živočich výhodně zmocnit energie potentiální, musí být
tělo jeho vhodně upraveno. Chce-li mšice ssát, postaví chobot kolmo na
stonek nebo list a štětinami, uloženými v rýze chobotu, proniká do ple=
tiva rostlinného. Chobot "představuje spodní pysk, kdežto štětiny
při preparaci obyčejně jen 3 lehce od sebe se Bddělujíce jsou změněné
mandibule a maxily. Právě maxily dají se těžce od sebe oddělit. Po celé

3. tabáku i So pk AA MS O Re plen oo
amylalkoholu VOV A Pozo: se apakza ck E O
alkoholu : KE ÁUHE200:0
měkkého mýdla krov EP 59 le M0 bee k r AU

4. alkoholu SP: 9 oh eSE Pot t jj Al ČASL 13460
mýdla > Dop bo oo doo 16 05 » 25%
vody VP boha ísn 88 klany HALO, ZD jd 9200

20— částí 100%

5. Mýdelné roztoky 10 částí mýdla na 90 částí vody
daly výsledky slabší, tabáková voda vařením 1 kg
tabákového listí v 5 litrech vody vůbec negativní.

6. mýdla měkkého černého ©. . . 5 částí 1%
těžkého oleje dehtového ©. . . 25 částí 5%
vody APA 9 a ToP CASH O

50- částí 100%

Za nejlepší považoval jmenovaný autor směs s dehtovým olejem. Při
tom doporučuje se začít záhy z jara, odřezat všechny odumřelé, velmi
napadené a zlomené větve, oškrábati infikované části a štětcem rozetříti
připravenou směs tak, aby vnikla do všech trhlin kůry. Po případě i pos
vrchové kořeny dlužno takto preparovat. Objevísli se opět hmyz, nutno
znovu celou práci opakovati. Injekce emulsí sírouhlíku a chlorového
vápna, nebo síry, petroleje a nitrobensolu do půdy poblíž stromu Banti
nedoporučuje, ježto jsou nebezpečné existenci rostlin.

délce mají 2 žlábky, jež přiložením na sebe vytvoří dva kanálky, z nichž
„jedním ssají se šťávy do zažívacího ústrojí, druhým vytlačuje se zvlášt:
ním mechanismem sekret ze slinných žláz.

Nemohou vzít za vděk kteroukoli rotlinou, nýbrž obyčejně určitý druh
mšic živí se jen Šťávami určitých druhů rostlinných, aneb alespoň druhů
velmi příbuzných, a málo je těch, jež nejsou na určité rostliny vázány.

Tepelné energie, jako takové, živočichové nedovedou transformovat,
ale přece temperatura hraje důležitou roli, neboť při zvýšené teplotě
nastává prudší výměna energií, jak je to zvláště u poikilothermů patrno.

Tak podle záznamů Bonnetových při teplotě nižší než 8—90 R
přestává u samiček kladení larev.

Při nižších teplotách nastává zvláštní stav t. zv. ztuhnutí, avšak Kyber
pokusy ukázal, že mšice častěji vydržely zimu — 6—89 R po několik
minut. Pohlavní samičky Macrosiphum rosae vydržely od podzimních
mrazů do ledna ve stavu ztuhnutí. Přeneseny pak do tepla, samičky po
spáření, nakladly vajíčka. Lichtensteinovi podařilo se oživit mšice
(Brevicoryne brassice L. a j.) sněhem a jíním pokryté tím, že větve s nimi
dal na nějaký čas do teplého písku.

Jak přispívá zvýšená teplota na rychlejší rozvoj, vidět z Mordwikl
kovy tabulky, sestavené podle Bonneta: za nižší teploty v listopadu
bylo průměrné číslo odložených larev jen 2.75, kdežto v srpnu 3.6. Také
novější pečlivé práce v tom směru jsou podnikány, zvláště v Americe.
Russel v jižní Kalifornii, kde počasí dovoluje život mšicím po celý
rok, shledal, že v měsících teplejších odkládají samičky M. rosae mnohem
více larev než v měsících studenějších. Na př.:

Průměrné denní číslo odložených larev:

v říjnu 5.5
v listopadu 3.0
V. prosinci 2
v lednu 3.0
v březnu 23)

Podobné poměry našel též Davis u Macr. pisi. Menší vyskyt během
letních měsíců přičítá autor na vrub hojného rozmnožení hubitelů mšic
z říše rostlinné (hub) i živočišné v této době, ale schopnost rozmnožovací
se teplem zvětšuje.

Že barva kůže není lhostejnou je na bílední. Mord wilko udává, že
mšice, žijicí na částech rostlinných, vystavených slunci na př. na stromech
nebo listech bývají barvy černé nebo alespoň tmavé, řidčeji zelené nebo
barev světlejších a při tom lesklé na rozdíl od mšic žijících ve svinutých
listech, hálkách nebo na kořenech, kde bývají nejčastěji bělavé a nelesklé.

Velmi často bývají mšice krásně zeleně zbarvené, jako listy nebo vůbec
zelené části rostlin, na kterých žijí, takže mnozí badatelé (Macchiati) se
domnívali, že je to podmíněno chlorofylem. Mnozí však to popírají (Wil-
lard, Przibram) a také má spektroskopická šetření) srovnáním spekter lího=
vých extraktů listů a zelených mšic (Macrosiphum rosae) v laboratoři prof.
Babáka ukázala, že nemůže býti řeči o chlorofylu jako takovém. Co se
derivatu jeho týče, nemohu říci zatím nic určitého, ale zdá se, že zbarvení
tohoto hmyzu je docela jiného rázu.

Všimněme si nyní v jaké formě mšice energii vydávají. Nejdříve budiž
uvedena energie pohybová, ač pohyblivost jejich není nijak význačná,
neboť je můžeme třebas pincetou pohodlně sbírati, aniž se snaží zachránit
útěkem.

Mnohem hybnější jsou formy okřídlené, jež obyčejně zároveň s bez
křídlými nacházíme v téže kolonii. Bezkřídlé produkují ovšem mnohem
více larev. Jejich tělo je takřka nabito embryi a mohou tedy přispěti
k úžasnému rozvoji kolonie. Mají ovšem tu nevýhodu, že jsou připoutány
k jedné rostlině, neboť takřka neopouštějí rostliny, na které se zrodily,

Za to okřídléné samičky, třeba tolik neprodukují, mohou svůj rod roz
šiřovati na místa vzdálená, ještě nevyčerpaná. K tomu je jim třeba zvlášt:
ních orgánů. Skutečně také zvláštní orgány nacházíte na tykadlech, jež
nejčastěji se uvádějí pode jménem čichových jamek, ačkoli jejich morfolo=
gické vzezření by spíše poukazovalo na nějaký ústroj, jenž by měl vztah
k tlaku. (Obr. 6, 7.) V ohledu tom nebylo děláno žádných pokusů a na
čichový ústroj soudí se pouze s toho, že u okřídlených forem, jichž úko“
lem je hledat nové výživné rostliny, je jich mnohem více, než u forem
neokřídlených. (Obr. 6.) Avšak podle mých zkušeností nenacházejí okří-
dlené formy vhodných rostlin přímo, nýbrž rozletí se nahodile a nes
najdou-li výživné rostliny, buď ji opouštějí, nebo hynou, což při tak
úžasném množení, jako je u mšic, nepadá na váhu. ak jsem pozoroval
13. IX. 1917 v Libějicích u Netolic, v zahradě Schwarzenberkova zámku,
spoustu sexupárních samiček na listech pamelníku a keřů, ač v té době
se stěhují z mléče, na němž se létem rozmnožují, zpět na rybíz. Na jaře
rozmnožují se však jen na druzích rybízu a zdá se tedy, že neuplatní se
zde nijak zvláštní chemický ústroj, třeba že tento druh má čichových
jamek zvláště mnoho, nýbrž prostý fakt, že kdo netrefí, je ztracen.

Rovněž více je jich u samečků než u samiček a to i tehdy, jsousli sa
mečci neokřídlení. Ovšem že třeba pomyslit také na to, že na druhém
článku nachází se jakýsi orgán, Floglem popsaný, neznámé funkce, jenž
by spíše mohl býti jakýmsi chemickým smyslem než čichové jamky.

K orientaci slouží také oči. Složené oči jsou podobné jako u ostatního
hmyzu (jen u některých skupin jsou třifacetové), ale ocely vyvinuty jsou
jen u okřídlených a to jedno na čele a dvě na dosální straně mediálně
od složených očí (obr. 64). To by nasvědčovalo tomu, že by ocely byly
"pro orientaci do dálky. Podie Demoll=Scheuringovy domněnky
slouží ve spojení se složenýma očima na odhadování vzdálenosti.

Největší podíl energie ovšem připadá na vybavení energie mechanické,
ale nelze podceňovati při tom ostatních forem energií. Značný podíl při-
padá jistě sekreci. Všimněme si nejdříve žláz slinných.

W edde se domnívá, že sekret těchto žláz vstřiknut do pletiva rostlin=
ného způsobí větší výron živných šťáv. Naproti tomu podle pokusů Buss
genových, jakmile slinný sekret povahy bílkovité vnikne do pletiva,
ztuhne toto a vytvoří pevnou pochvu kol štětin, takže se umožní pronikání
jich do hloubky. "Týž autor tvrdí, že takovéto kanálky možno dosti snadno
v pletivech stonku sledovat. Ježto Millonovo reages barví je červeně,
možno činidlem tím si práci usnadniti.

D owitz shledal, že když rozetřel ve fysiologickém roztoku, po případě
s přidáním glycerinu, mšice žijící na pelargonii (patrně Macrosiphum
pelargonii Kait.) po 24. hod. filtroval a tento extrakt pak přidal k červeným
krvenkám (hovězím), nastala haemolyse. Látku povahy toxické, způsos
bující uvolnění haemaglobinu nazval »aphidolysinem« a považuje ji za
jed podobný, jako se vyskytuje, u hadů, pavouků, much, některých
rostlin atd., ovšem s menší působností.

Borner pak to opakoval a to na krvinkách různých zvířat a s extrak=
tem různých druhů mšic a shledal, že stupeň rozpustnosti u různých
krvinek je různý a zároveň, že také haemolytická mohutnost různých
aphidolysinů je různá. Borner snažil se dopátrat, kde jsou tyto aphidos
lysiny v těle mšic uloženy. K tomu cíli užil metody nepřímé.

Zjistil, že tvoří se již v době embryonální, tedy ještě v době před
přijímáním rostlinné potravy. Čerstvě odložená vajíčka révokazu nezpů:
sobila haemolysy. Avšak vajíčka krátce před uvolněním zárodku nebo
larvy, jež ještě šťáv nessály, haemolysují jako dospělé mšice. Když však
užil extraktu z lodyh vikve (Ervum tenuifolium) silně napadených mšicemi
(Aphis viciae), ukázala se rovněž haemolyse, kdežto u extraktu z míst od
mšic ušetřených nikoli.

JŠ

"Tyto haemolysiny se patrně v pletivech rostlinných velice rychle mění.
Již po denním stání extraktu rostlin napadených mšicemi nebo umělé
směsi šťáv rostlinných a šťáv příslušných parasitů se lysiny úplně neutra=
lisovaly nebo alespoň tak oslabily, že přidané krvenky zůstaly pak ne-
změněné nebo jen z části rozpuštěné. Když se nechali působit současně
všichni tři činitelé (extrakt nenapadených částí rostlin, extrakt příslušných
mšic a krvenky), nenastala neutralisace aphidolysinů ani jich oslabení,
nastala pravidelná haemolysa. Patrně afinita mezi krvenkami a šťávami
mšic převážila.

Dalším důležitým zjevem je, že seslabení nebo neobjevení se haemolysy
nastane účinkem šťáv rostlinných na extrakci mšic jen u příslušných druhů
nebo alespoň druhů příbuzných. Na př. haemolysiny extraktu mšic žijís
cích na vikvi, neutralisovaly se výtažky rostlin, na kterých mšice pravi-
delně žijí — Ervum tenuifolium, Vicia sepium, nikoli výtažky Artiplex
hastatum. V prvém případě zůstaly přidané krvenky nerozpuštěné, kdežto
v druhém byla zjevna positivní haemolysa.

Pozorujeme zde tedy jekýsi vztah mezi mšicemi a jejich hostitelkami.
Borner tyto vztahy podepírá ještě jiným pozorováním.

Smícháním šťáv živočichů a rostlin k sobě náležejících, pozoroval sra-
žení ve způsobě zákalu. Šťávy pak rostlin (Atriplex hastatum) a mšic
(Aphis atriplicis) k sobě náležejících, smícháním ukázaly větší zákal než
bylosli k pokusu užito mšic cizích (Schizoneura lan.) s těmiž rostlinnými
šťávami. V prvém případě jevila se podobnost (stejný zákal) s výtažky
hálek zmíněných mšic (Aphis atriplicis). Na základě asi stejného stupně
zákalu, soudí Borner, že na výtažek zdravých listů působí šťávy přísluš-
ných mšic v podobném smyslu jako účinkuje ssání mšic na šťávy buněk
rotlinných.

Vliv haemolysinů mšic vidí Borner na rostlinách ve změně barvy
v okolí pichu a pak v poruchách rostových — tvoření hálek. Proti toxi-
ckému pojetí Dewitzowu zdůrazňuje, že výskyt haemolysinu ve sliz
nách mšic a jich neutralisace šťavami rostlinnými ukazuje na enzymy,
jež mají vliv na trávení, po př. na tvoření hálek.

Jiný významný sekret je voskový. Buď jsou mšice jen jako poprášeny
voskovým práškem, nebo u nich pozorujeme celá vlákna vosková a to
někdy v takovém množství, že celé jejich tělo je jako ukryto v bílé vlně
(obr. 8). Hlavní asi význam vosku spočívá v tom, že se zvířata chrání
takto proti účinkům vody. Líhem se tento vosk snadno rozpouští a pak
zbylé struktury bývají často důležitým znakem rozpoznávacím. Struktura
žlaz je zřejma z obrázku 8.

Obraťme se nyní k jejich vývoji a cyklu životnímu.

Mšice v našich krajinách velikou většinou nakladou na podzim (asi
v říjnu) na kůře blízko pupenů, na přízemních částech rostlin, řidčeji na
listech vajíček. Životodárné paprsky jarní probudí život i v nich a tak
někdy již v březnu objeví se larvy, jež pak se čtyřikrát svlékají, až do-
rostou na neokřídlené samičky, rodící živá mláďata bez oplození, tedy
parthenogeneticky. To jsou zakladatelky (fundatrices).

Pak střídají se létem pokolení okřídlená i bezkřídlá, oboji parthenos -
genetická, o jichž rozdílech jsme již slyšeli. Konečně poslední generace
agamních samiček asi v záři (plodonosky, sexupara) dají původ samečkům
a samičkám pohlavním, které po spáření kladou na známá již místa
vajíčka. Hospodářsky je na př. významné, že na podzim nacházíme jich
spousty na košťálech různých druhů kapust a tedy nepořádně uklizené
pole na podzim znamenitě přispívá k jich přezimování, jak jsem to měl
příležitost pozorovat již po několik let ve školní zahradě.

Zdá se, že tyto pohlavní generace jsou přivoděny vnějšími poměry,
a to nedostatkem potravy a zvláště nízkou temperaturou, neboť za pos
měrů pro vzrůst rostlin po celý rok příznivých, nedochází k vývoji po-
hlavních generací a rozmnožování děje se nepřetržitě parthenogeneticky.

"To bylo také pokusně potvrzeno. Konečně svědčí o tom i zkušenosti
z krajů teplých, kde rostlinstvo celý rok vegetuje a kde tedy nedochází
k vývoji pohlavních generací. (Viz o tom můj článek v Přírodě roč. 13.,
Str. 2al.

Tak k životní cyklus není však u všech druhů mšic. U ně:
kterých druhů okřídlené agamní samičky pravidelně v určitou dobu roční
opouštějí původní rostlinu a ubírají se na rostlinu jinou — stěhují se.
Bývá to obyčejně koncem jara, nebo počátkem léta. Na podzim z této
jen přechodní rostliny opět vracejí se na rostlinu původní. Znázorněno
je to na diagramu v obr. 10, kde je také potřebné vysvětleno.

Jiný zajímavý cyklus životní popsal D a vis u mšice Siphonaphis padi L.
ve Spojených Státech Severoamerických, jak je znázorněno a vysvětleno
na jeho diagramech.

Tedy vliv teploty působí nejen na vývoj pohlavních generací, nýbrž
i na stěhování ovšem asi nepřímo tím, že teplotou se mění podmínky vý-
živné, neboť přestěhováním nevyhnou se vlivům tepelným.

Ježto mšice ze stromů a keřů stěhují se létem na byliny a koncem
léta se opět vracejí, hledal Mordvilko příčinu stěhování v různých
podmínkách výživných v různých dobách ročních, jednak na stromech
a keřích, jednak na bylinách.

Proudění šťáv výživných síťkovicemi, v nichž hlavně nacházejí mšice
potravu, je u stromů a keřů na jaře zvláště hojné, aby z reservních látek
v kmenech nahromaděných dostalo se pupenům dostatečného materiálu
na vytvoření větví a listů. Jsou tedy mšice v té době na nich žijící ve
výhodných pomínkách životních.

Jinak je tomu v horkých měsících letních. Vláhy v zemi bývá nedo-
statek, vypařování a dýchání, dějící se na účet uhlohydrátů, je za dlou
hých dnů a vysoké teploty zvětšeno až mohlo by vésti k tomu, že by
se více látek ztrávilo než může rostlina assimilací vyrobiti, kdyby neměla
rostlina opatření čelící těmto nepříznivým poměrům. Následek toho však
je, že v produkci a proudění organických látek nastává u stromů a keřů
létem jakási stagnace.

Mimo to pro ssání je nepříznivo tuhnutí blan buněčných účinkem vy:
soké teploty. To vše nezůstane bez vlivu na mšice. Vliv nedostatečné
výživy jeví se jednak v menších rozměrech tělesných oproti generacím
předchozím a pak hlavně v tom, že nejsou schopny se rozmnožovat, nebo
v míře jen nepatrné (na př. Drepanosiphum platanoides Schrk.., Chaito-
phorinella aceris Koch, Ch. testudinata Thorn., kde se mluví proto o jas
kémsi letním spánku, Aphis viburni Scop. a j.). Většinou však opouštějí
stromy a keře, aby vyhledaly si vhodnější výživu na bylinách. Když i ty
koncem léta počnou ukládat reservní látky do semen a listy a stonky
poznenáhlu usýchají, vracejí se zpět na příslušné stromy a keře, kde je
nyní opět doba proudění šťáv za účelem ukládání reserv v kmenech
a kořenech. Ovšem druhy, které celý cyklus prodělávají na bylinách,
uchrání se tím, že vyvine se pohlavní generace a samička odloží na zimu
vajíčka. Kde se tak včas nestalo, přichází celá kolonie na zmar, což
ovšem nic neznamená při tak úžasné schopnosti rozmnožovací, jako je
u mšic. Také na stromech a keřích dochází ku vývoji pohlavních generací,
které, jak se zdá, mají ústrojí zažívací vůbec zakrnělé (Schizoneura lanig.).

Jesli theorie Mordvilkova správná, pak by na místech vlhkých
a v létech méně teplých bylo stěhování zbytečné. Skutečně také P. v. d.
G 00t zaznamenává, že u druhu Aphis rumicis L. v chladnějších létech
nepřeletuje velká část mšic na obvyklé byliny (mák, šťovík a j.), nýbrž
zůstává na původním brslenu. Podobně i u Hyalopterus pruni Fabr. jen
část opouští mandloňovité rostliny, aby se přestěhovala na rákos. Avšak
okolnost ta je zároveň protinámitkou této theorie, ježto jedinci druhu
Phorodon humili Schrk., kteří zároveň s jmenovaným výše druhem žijí
na švestce, bezpodmínečně opustí počátkem léta švestku, aby hledali si

další výživy na chmeli. Příčinu toho vidí Mordvilko v různé organi-
saci tělesné u obou druhů, jež reagují různě na tytéž podmínky výživné.

Mordvilko snažil se to doložit také pokusem tak, že přesadil
mšice (Siphonapis padi L., Aphis farfareae) z přechodní rostliny na mladé
bujné výhonky rostliny základní, zastrčené do vody, ještě před přirozenou
dobou stěhování. Výsledky však byly negativní, ačkoli koncem léta mohly
býti docela se zdarem přenášeny.

Konečně ještě dlužno se zmíniti o jednom zajímavém orgánu, jenž
se vyskytuje v abdomenu mšic, (jakož i u jiných homopter) v podobě
dvou pruhů, které se obyčejně nad konečníkem, asi v šestém kroužku,
spojují. Funkce byla velice různě vysvětlována: tak byl tento »pseudos
vitellus« považován za druhotný žloutek (Mečnikov), samčí gonady (Bal-
biani), exkreční orgán (Witlaczil).

Šulc pečlivým studiem na řezech i přímou preparací zjistil, že se zde
jedná o sídlo symbioticky. žijících organismů s největší pravděpodob:
ností kvasinek (Schizosaccharomyces). Nazval tento orgán mycetos
m em, veliké buňky, chovající tyto houby mycetocyty. Domnívá se,
že jsou tyto kvasinky pomocníky ve výměně látkové tím, že štěpí mos
čany. Mšicím schází totiž Malpighické žlázy.

Peklo zjistil u mšice krvavé v mycetomu jako symbionty bakterie
(Azotobacter), jež by mohly mít pro živočichy, živící se výhradně skoro
uhlohydráty, důležitý význam pro opatřování dusíku. Bylo by to něco
obdobného jako Bacterium radicicola na koříncích luštěnin.

LE ERZAI UK 6

1. 1839. Burmeister H.: Handbuch d. Entomologie. Bd. 2.

2. 1845. Kaltenbach J. H.: Monographie d. Familien d. Planzenláuse.
Aachen.

3.. 1855. Ané: Remede contre la maladie de la vigne. Mulhouse.

4.1857. Koch C. L.: Die Pflanzenláuse. Nůrenberg.

5. 1860. Passerini G.: Gli Afidi con un prosp. dei generi ed alcune

spec. nuove Italiane. Parma.

6. 1869. Planchon J. E. et Lichtenstein J.: Des modes l'invasion des
vignobles par le Phylloxera. Montpellier.

7. 1869.. Planchon J. E. et Lichtenstein J.: Note entomologigue sur le
Phylloxera vastatrix.

9. 1871.. Balbiani M.: Mémoire sur la Génération des Aphides.

9. 1875. Lichtenstein M. J.: Zur Biologie d. Gattung Phylloxera.

10. 1877. Lichtenstein M. J.: Weitere Beitr. z. Gesch. ď. Wurzelláuse.

11. 1878. Lichtenstein M. J.: Ouelgues observ. entomologigues.

12. 1878. Bargagli P.: I rimedi contra la Phylloxera vastatrix. Firenze.

13. 1880. Kessler H. F.: Neue Beobachtungen u. Entdeckung an d.
auf Ulmus campestris L. vork. Aphidenarten. Cassel.

14. 1880. Papasogli: La Fillossera e la Nitrobenzina.

15. 1882. Bucton G. B.: Monograph of the british Aphides. London.
(1876—382).

16. 1882. Kessler H. F.: Die auf Populus nigra u. Populus dilatata vor-
kommenden Aphiden:Arten. Cassel.

17. 1882. Witlaczil E.: Zur Anatomie d. Aphiden.

18.. 1883.. Will L.: Bildung des Eies u. des Blastoderms bei den vivi-
paren Aphiden. Wiesbaden.

19. 1884. Horváth G.: Jelentés az országos Phylloxerazkiserleti állomás
1883-ik évi můkodésérol. Budapest.

20. 1884. Macchiati L.: Fauna e flora degli Afidi di Calabria. Firenze.

1884.

1885.

1886.
1886.

1888.

1889.

1890.

1891.
1891.
1892.

1892.

1893.

Witlaczil E.: Entwickelungsgeschichte der Aphiden. Zeit-
schrift fůr wissensch. Zoologie. Bd. 40.

Lichtenstein J.: Les Pucerons. (Monogr. des Aphidiens.)
Lichtenstein J.: Monogr. des pucerons du peuplier.

Kessler H. F.: Die Entwickelungss und Lebensgeschichte von
Chaitophorus aceris Koch., Ch. testudinatus Thornt. u. Ch.
lyropictus Kessler. Halle.

Will L.: Entwickelungsgeschichte der viviparen Aphiden. Zool.
Jahrb. 7. Anat. u. Ontog. d. Tiere. Jena.

Goethe, Zweifler, Christ: Betrachtungen úber die Reblaus.
Goethe H.: Weinbau trotz Reblaus. Volksthůmliche Beleh-
rung úber die Reblaus u. ihre Bekámpfung durch amerika:
nische Reben und deren Veredlung zum Schutze verseuchter
u. bedrohter Weingárten Graz.

Bůsgen M.: Der Honigtau. Jena. (Bes. Abdr. aus der Jen.
Zeitschr. f. Naturw. Bd. 25.)

Spitzer S.: Ein Beitrag zur Lósuné d. Phylloxerafrage in
Ungarn. Eisenstadt.

Beer L. J.: Die Bekampfung d. Reblaus (Phylloxera vasta=
trix u. d. falschen Mehltaues (Peronospara viticola) in Steier-
mark. Marburg a. d. Drau.

Henschel G.: Die Vernichtung der Reblaus. Anregung zu
Versuchen, die Reblaus auf biologischer Grundlage zu be
kampfen. Leipzig u. Wien.

Čelakovský L. J.: O některých zrůdnostech na habru a smrku
se objevujících. Praha.

1894295 Mordvilko A.: Kb fayH5 BS aHaromin cem. Aphididae IIpu-

1896.

1897.

1898.

1900.

1901.

1902.

1905.

ÓnciaHnmkaro kpaa. Paóombr n36 Jlaóoparopin 3oomoruuecka=
ro KaónHera WHwneparopckaro BapmaBckaro VYHuBepcurera.
Mokržecki S.: (Mogpskenkiu C): H6KOTopua HaÓmoneHua HaTb
uuKTAMB NOTOBATO pa3BUTIA Schizomura lanigera Hausm. Mém.
Soc. Nat. Russie T. 20 Pt. 2 p. 23—28.

Mordvilko A.: Ke ónozorin m mophozorin Txeíi (cem. Aphi-
didae Pass.) Horae Soc. Ent. Ross., XXXI., crp. 253—3153. C. —
Petrohrad.

Visart O.: Sugli Afidi delle piante e sui modi di comba=
terli con particolare riguardo alla Schizoneura lanigera Hausm.
Partici (Napoli.)

Banti A.: Gli Afidi e modi per combatterli. Estratto dell
Italia Agraria nel 20 Secolo. Pistoia.

Banti H.: La »Schizoneura lanigera« Hartig. Descrizione ed
esperimenti per combatterla. Estratto dall' Italia Agraria nel
20 Secolo. Pistoia.

Nasonov N.: Kypcs aHrTomojorin. HacrTe I. HapyxHrre no-
KDOBBI HacbRAmMbIXb. Str. 80—90. (RosHBIa zkene3pr.) Varšava.
Mordvilko A.: K5 ónojorin u mop$ýonorin Tneíi (cem. Aphi-
didae Pass.) TacrT+ II. Horae Soc. Ent. Ross., T. XXXIII. No.
122 Petrohrad.

Pergande T.: The life history of two species of plantlice
inhabiting both the witchshazel and birch. U. S. Department
of Agriculture, division of Entomolog. Washington.
Chittenden F. H.: The melon aphis. (Aphis gossypii Glov.)
U. S. Dep. of Agr., Bureau of entom.

Polívka F.: Názorná květena zemí koruny české. 4 díly. Olo=
mouce. (Při popisu rostlin uvedeny jako škůdci též různé druhy
mšic.

Floegel J. H. L.: Monographie der Johannisbeeren-Blattlaus,
Aphis ribis L. Sonderdr. aus d. Zeitschr. f. wissensch. In-
sekten-biologie.

„ 1905.
1907.
1907.

1908.
1908.

1908.

1909.

1909.
1909.

1909.
1910.

1910.
1910.
1910.

1910.

1911.

1911:
1911.
1911.

1912.
1912.
1912.
1912.
1912.

1912,

Stevens N. M.: A study of the germ cells of Aphis rosae
and Aphis oenotherae. Journ. exper. Zool. Vol. 2.
Cholodkovsky N.: Die KoniferensLáuse Chermes Feinde der
Nadelholzer. Berlin.

Ouaintance A. L.: The aphides affecting the apple. U. S. Dep.
of. Agr., Bureau of Entomol.

Bórner C.: Zur Biologie d. Reblaus Berlin.

Henrich C.: Die Blattláuse Aphididae der Umgebung von
Hermannstadt.

Mordvilko A.: Taórnus 14 onperbneHia rpynume u poz0B5
Tnefi (cem. Aphididae Pass.) EjKero1HHKP 30010ruueckaro My-
34 HmNepaT. akanemin Haykb. (Str. 353—384.) Petrohrad.
Bayer E.: Hemipterocecidie zemí českých. Otisk z 8. výr.
zprávy 2. čes. stát. gymn. v Brně.

Bayer E.: Die Zoocecidien d. Insel Bornholm.

Bórner C.: Úber Chermesiden. Sonderabdr. aus d. Zool. Anz.
Bd. 33, No. 17-18. Leipzig.

Davis J. J.: Biological studies on thri species of Aphididae.
U. S. Dep. of Agric., Bureau of Ent. Washington.

Tullgern A.: Aphidologische Studien. Arkiv fór zoologi. Bd.
5. Háfte 4. Upsala © Stockholm.

Zang W.: Neues und Altes von d. Reblaus. Darmstadt.
Bórner C.: Flůgeladerung d. Aphidina u. Psyllina. Sonder=
abdr. aus d. Zool. Anzeiger. Bd. 36. No. 1.

Gillette C. P.: Plantlouse notes, family Aphididae. Reprinted
from the Journal of Economie Entomology Vol. 3. No. 5.
Patch E. M.: Four rare Aphid genera from Maine. Maine
Agricultural Experiment Station Orono.

Pierantoni U.: Origine e struttura del corpo ovale del Dacty:
lopius citri e del corpo verde dell' Aphis brassicae. Boll. Soc.
Natur. Napoli. Vol. 24.

Šulce Karel: »Pseudovitellus« und áhnliche Gewebe der Ho-
mopteren sind Wohnstátten symbiotischer Saccharomyceten.
Praha. (Sitzber. v. kón. bóhm. Ges. d. Wiss. II. Classe.)
Kurdjumov N. V.: lumeunaax Tma. (Brachycolus Korotnev
Mordw. Tpyasr IlonraBckoi Cepeko-Xo34iicTBEHHOH ONHTKOŮ
crTaHniu. [lorraBa.

Kurdjumov N. V.: K» óionorin BepecknerToBof Tam. (Aphis
evonymi.| Tamtéž.

Patch E. M.: Two species of Macrosiphum. Maine Agric.
Exper. Station Orono.

Ross H.: Die Pflanzengallen (Cecidien) Mittel und Nord:
R, ihre Erreger u. Biologie u. Bestimmungstabellen.
ena.

Patch E. M.: Aphid pests of Maine. Food plants of the
aphids. Maine Agric. Exper. Station. Orono.

Patch E. M.: Elm leaf curl and woolly apple aphis. Maine
Agric. Exper. Station Orono.

Peklo J.: Uber symbiontische Bakterien d. Aphiden. Ber.
Deutsch. bot. Gesellsch. Bd. 30.

Pergande T.: The life history of the alder blight aphis. U.
S. Dep. of Agric., Bureau of Entomol. Washington.

Phillips W. J. and Davis J. J.: Studies on a new species of
Toxoptera, with an analytical key to the genus and notes
on reariné methods. U. S. Dep. of Agric. Bureau of Entomol.
Washington.

Theobald F.. V.: The Aphididae of the Hasting: district.
Hasting and East Sussex Naturalist. Vol. II., No. 1.

Theobald F. V.: Notes on the Aphides of the cultivated
peas and the allied species of Macrosiphum. The Trans-
action of the Second Entomological Congress 1912.

P. van der Goot: Zur Systematik d. Aphiden. Tijdschr. v.
Ent., del:56.

Patch E. M.: Aphid pests of Maine. 2. Willow family. Maine
Agric. Exper. Station Orono.

Patch E. M.: Woolly aphids of the elm. Tamtéž.

Patch E. M.: Woolly aphids of the apple. Tamtéž.

Patch E. M.: A note on two elm leaf aphides. Reprinted from
the Journal of Economic Entomology. Vol. 6. No. 3. New
York.

Theobald T. V.: The British species of the genus Macrosi=
phum Passerini. Journ. Econ, Biol. Vol. VIII., No. 2.

Bayer E.: Moravské hálky (zoocecidie). Zprávy komise pro
přírod. prozkoumání Moravy. Odd. zool. č. 15. Brno
Carlucci M.: La viticoltura italiana e la Fillossera Ann. R.
Seuola sup. Agric. Portici (2) Vol. 12 p. 141—170.

Davidson W. M.: Walnut aphides in California. Bulletin of
the US Depof+"Agric:

Davis J. J.: The oat aphis. Bulletin of the U. S. Dep. of
Agric.

Davis J. J.: The Yellow clover aphis. U. S. Dep. of Agric.
Bureau of Entomol. Washington.

Patch E. M.: Fod Plant Catalogue of the Aphidae of the
World. Pap. Maine agric. Exper. Stat. Entom. No. 72.

Patch E. M.: Maine Aphids of the Rose Family. Pap. Maine
agric. Exper. Stat. Entom. No. 77.

Russel H. M.: The rose aphis. Bulletin of the U. S. Dep.
of Agric.

Theobald F. V.: Notes on the green spruce Aphis. The
Annals of applied Biology, Vol. T., No. 1.

Baker A. C.: The woolly apple aphis U. S. Dep. of Agr.
Washington.

Davis J. J.: The pea aphis with relation to forage crops. U.
S. Dep. of Agric. Washington.

Dewitz J.: Úber das Verhalten d. Reblaus im Boden wáhrend
kalten Jahreszeit. Nat. Zeitschr. Forst-Landw. Jahrg. 13 p.
367—309.

Faes H.: Le Phylloxéra gallicote dans le Vignoble vaudois.
Terre vaudois Ann. 7 p. 269—270.

Forbes S. A.: Recent Illinois Work on the Corn Rootsaphis
and the Control of its Injuries. 28th Rep. State Entomol.
Illinois.

P. van der Goot: Beitráge zur Kenntnis der hollándischen
Blattláuse. Eine monographisssystematische Studie. Berlin.
Morgan T. H.: The predetermination of sex in Phylloxerans
and Aphids. Journ. exper. Zool. Vol. 19.

Parrott P. J. and Hodgkiss H. E.: The status of Spraying
Practices for the Control of Plant Lice in Apple Orchards.
Bull. N. Y. agric. Exper. Stat. No. 402.

Theobald T. V.: African Aphididae. Part. II. Bulletin of En-
tom. Research, Vol. VI., Pt. II.

Theobald T. V.: Notes on a lime tree Aphis, Pachypappa
Reaumuri, Kaltenbach, new to Britain. The Entomologist.
Wilson H. F.: Miscellaneous Aphid Notes, chiefly from
Oregon. Trans. Amer. entom. Soc. Vol. 41.

1916.

1916.
1916.
1916.

1906.
1916.

1916.

1916
1916.

1916.

1916.
1916.
1916.
1916.
1916.
1916.
1916.

1916.
1916.

Baker A. C. and Turner W. F.: Morphology and Biology of

the green apple aphis. Reprint from Journal of Agricult.

Research Dep. of Agric. Washington.

Baker A. C. and Turner W. F.: Rosy Apple. Aphis. Journ.

agric. Research Vol. 7.

Baker A. C.: The Identity of Eriosoma guerci Fitch. Entom.

News Vol. 27.

Baker A. C.: Identity of Eriosoma pyri. Journ. agric. Rese=

arch Vol. 5.

Baker A. C.: A Review of the Pterocommini (Aphididae

Hom. ) Canad Entom. Vol. 48.

Brown K. B.: The specific. Effects of certain Leaf=feeding

Coccidae and Aphididae upon the Pines. Ann. entom.

Soc. Amer. Vol. 9.

Dewitz J.: Úber die Einwirkung der Přanzenschmarotzer auf

die Wirtpflanze. Nat. Zeitschr. Forst:Landwirtsch. Jg. 14.

Ewing H. E.: Eightysseven Generations in a Parthenogenetic

nj Line of Aphis avenae Fab. Biol. Bull. Woods Hole
ol,31

Gilette C. P. and Bragg L. C.: "Two new Aphids, Capito

PROTHO shepherdiae and Siphocoryne aguatica. Entom. News

Vol. 27:

del Guercio G.: Afidi raccolti nella Somalia italiana meri-

dionale. Redia Vol. II.

Hollinger A. H.: Aspidiotus ulmi Johns. Canad. Entom.

Vol. 48.

Chrystal R. N.: The Life History of Chermes cooleyi Gillette

in Stanley Park, Vancouver, B. C. 46th ann. Rep. entom.

Soc. Ontario.

Maxson A. C.: Some. Unpublished Notes on Pemphigus

betae Doane. Journ. econ. Entom. Vol. 9.

Paddock F. B.: Observations on the Turnip Louse. Journ.

econ. Entom. Vol. 9.

Parker J. R.: The Western Wheat Aphis (Brachycolus Aritici

Gill). Journ. econ. Entom. Vol. 9.

Parrott P. J., Hodgkiss H. E. and Lathrop F. H.: Plant Lice

Injurious to Apple Orchards. T. Studies on Control of

Newly=Hatched Aphides. Bull. N. Y. agric. Exper. Stat. No. 415.

Patch E. M.: Pink and Green Aphid of Potato. (Macros.

solanifolii Ash. Pap. Maine agric. Exper. Stat. Entom. No. 81.

Patch E. M.: Concerning Problems in Aphid Ecology. Journ.

econ. Entom. Vol. 9.

Patch E. M.: Woolly Aphid of Elm and Juneberry. (Schizo-

neura americana in part. of authors.) 3lst ann. Rep. Maine

agric. Exper. Stat.-=Bull. No. 241.

Peklo J.: O mšici krvavé. Zeměděl. archiv, roč. 7.

Phillips W. J.: Macrosiphum granarium, the English Grain

Aphis. Journ. agric. Research Vol. 7.

Rosen H. R.: The Development of the Phylloxera vastatrix.

Leaf Gall. Science N. S. Vol. 43.

Ross W. A.: The Susceptibility of the Eggs of Aphis pomi

and Aphis avenae to Hydrocyanic Acid. Gas Formation.

Canad Entom. Vol. 48.

Schneider=Orelli O.: Zur Biologie von Phylloxera vastatrix.

Verh. schweiz. nat. Ges. Vers. 97, Tl. 2.

Schneider=Orelli O.: Untersuchungen úber die Blutlaus. (Schi-

zoneura lanigera Hasm.) Mitt. schweiz. entom. Ges., Bd. 12.

146.

1916.

1917.

1917.
1917.

1917

1917
1917.

1917.

917

1917.
1917.
1917.
1917.
1917.
1917.:

1917.

1917-

1917.

Theobald F. V.: Aphididae found on the apple in Britain and
the description of a new species from Africa. The Canadian
Entomologist.

Theobald F. V.: Notes on Aphididae found in Auts' Nests.
"The Entomologist.

Theobald F. V.: Notes on new and little known British Aphi-
dides. The Entomologist.

Webster F. M.: The Spring Grain Aphis or »Green Bug« en
the Southwest and the Possibilities of an Outbreak in 1916.
U. S. Dept. Agric. Bur. Entom. Circ. No. 55.

Wilson H. F.: Additional Notes on the genus Pterocomma.
Ann. entom. Soc. Amer. Vol. 9.

Allard H. A.: Further Studies of the Mosaic. Disease of To:
bacco. Journ. agric. Research. Vol. 10.

Baker A. C.: Some Sensory Structures in the Aphididae.
Canad. Entom. Vol. 49.

Baker A. C.: Lite History of Macrosiphum illinoisensis, the
Grapevine Aphis. Journ. agric. Research. Vol. 11.

Baker A. C.: On the Chinese Gall. Entom. News. Vol. 28.
Baker A. C. and Davidson W. M.: Woolly Pear Aphis. Journ.
agric. Research. Vol. 6.

Davidson W. M.: Little Known western Plant Lice. II. Journ.
econ. Entom. Vol. 10.

Davidson W. M.: "The Reddish=Brown Plum Aphis. (Ropalo=
siphum nympheae Lin.) Journ. econ. Entom. Vol. 10.
Dewitz J.: Úber Hámolysine (Aphidolysine) bei Pflanzen:=
láusen. Zool. Anz., Bd. 48. — Serobiolog. Studien úber Blatt.-
láuse und deren Wirtspflanzen, von Thiem. Nat. Wochenschr.
Bd. 32.

Essig E. O.: Aphididae of California, New Species of Aphi-
didae and Notes from Various Parts of the State, but Chiefly
from the Campus of the University of California, Berkeley,
California. Univ. California Public. Entom. Vol. 1.

Gillette C. P.: Two New Aphid Genera and some. New Spe=
cies. Canad. Entom. Vol. 49.

Gillette C. P.: Some Colorado Species of the Genus Lachnus.
Ann. entom. Soc. Amer. Vol. 10.

Gillette C. P. and Bragg L. C.: "The Migratory Habits of
Myzus ribis Lin. Journ. econ. Entom. Vol. 10.

Glaser R. W.: Anthocyanin in Pterocomma smithiae (Mon.).
Psyche, Vol. 24.

Grassi B. and Topi M.: Esistona diverse razze di fillossera
della vite? Rend Accad. Lincei, Vol. 26. Gem. 1.

Kelly E. O. G.: The Green Bug (Toxoptera graminum Rond.)
Outbreak of 1916. Journ. econ. Entom. Vol. 10.

Matsumura S.: A list of the Aphididae of Japan, with De
scription of New Species and Genera. Journ. Coll. Agric. Sap=
poro, Vol. 7.

Merill J. H.: Further Data on the Relation between Aphids
and Fire Blight (Bacillus amylovorus). Journ. econ. Entom.
Vol. 10.

Patch E. M.: Eastern Aphids, New or Little Known. Journ.
econ. Entom. Vol. 10.

2197:

1917.

1917;

1917.

1918.

1918.
1918.

1918.

1919.

Peterson A.: Studies on the Morphology and Susceptibility of
the Eggs of Aphis avenae Fab., A. pomi Deg., and A. sorbi
Kalt. Journ. econ. Entom. Vol. 10.

Ross W. A.: The Secondary Host of Myzus cerasi. Canad.
Entom. Vol. 49.

Ross W. A.: General Notes on Aphids which Occur on Apple
Trees. 47th ann. Rep. entom. Soc. Ontario.

Shinji G. O.: Mating Habit of the Cottony Cushion Scale.
Entom. News Vol. 28.

Shinji G. O.: Notes on Aphids. Psyche, Vol. 24. (Chaitoph.
coleoptis.)

Smolák J.: Boj proti krvavé mšici. Stanice pro choroby rostlin
při král. čes. zem. stř. šk. hosp. v Roudnici nad Labem.
Theobald F. V.: The Aphid of tea, coffee and cacao. Bull of
Entomolog. Research. Vol. VII, Pt. IV.

Zweigelt F.: Blattlausgallen, unter besond. Berůcksichtigung
der Anatomie u. Aetiologie. Centralbl. Bakt. Parasit. Infektkr.
Abt. 2, Bd. 47.

Yingling H. C.: Aphid Eggs in Texas. Journ. econ. Entom.
Vol. 10.

Gillette C. P. and Bragg L. C.: Aphis saliceti (Kalt.), Sipho-
coryne pastinacae (Lin.), and Allied Species. Canad. Entom.
Vol. 50.

Jackson D. J.: Notes on the Aphides of RosszShire, with De
scription of Two Species New to Science. Scottish Natural..
1918. (Macroseph. allii Licht. and Pemph. glebae nn. spp.)
Padideack F. B.: "Texas Aphid Notes. Journ. econ. Entom.
Vol. 11

Richardson Ch. H.: The Pulsatile Vessels in the Legs of Aphi-
didae. Psyche, Vol. 25.

Steven H. M.: Contributions to the Knowledge of the Family
Chermesidae. Nr. 1: "The Biology of the Chermes of Spruce
and Larch and their Relation to Forestry. Proc. R. Soc. Edin=
burgh Vol. 37.

Swain A. F.: New Aphididae from California. Trans. Amer.
entom. Soc. Vol. 44. (nn. sp. in: Myzocallis, Symydobius,
Nectarosiphon, Lachnus, Aphis, Cerosipha.)

"Theobald F. V.: African Aphididae. Part. III. Bull. of Entom.
Research, Vol. VIII.

Drastich L.: Z biologie mšic. Příroda r. XIII., str. 219—226.

1914—1919. Mordvilko A.: Aphidodea. (BrrmycTkKb. I—2.) VYsayna

1920.

Poccin H conpetBIIbHRIXb CTIAHP, NPEHMYMECTBEHHO IO KOJI-
ICKIHAMB 30010ruueckaro My3e4 PocciHCKOl aKajeMÍM HAYKB.
Ilerporpans.

Bayer E.: Synopsis zoocecidií středoevropských se zřetelem
k zemím čes. zvl. otisk z »Čas. mor. zem. musea« z r. 1916-
až 1920. Brno.

Theobald F. V.: Aphididae of Persia. Bull. of Entomol..
Research, Vol. XI.

NÁLEZY NĚKTERÝCH VZÁCNÝCH A ZAJÍMAVÝCH
MOTÝLŮ V OKOLÍ PODĚBRAD.

Fr. Pokorný.

Lázně Poděbrady jsouce položeny v Labské nížině a obklopeny
listnatými lesy a háji, isou velmi dobrým působištěm pro entomo-
loga vůbec, zejména však pro lepidopterologa.

Ztrávil jsem v Poděbradech iiž v r. 1919 několik letních týdnů
a ač nemohl jsem z důvodů zdravotních podnikati příliš časté výlety
do lesů od města poněkud vzdálených, učinil jsem přes to zajímavé
úlovky některých motýlů.

V r. 1921, kdy jsem věnoval větší pozornost bezprostřednímu
okolí města, našel jsem opět některé vzácné druhy, jichž zjištění

v okolí Poděbrad jest pro lepidopterologa nejen zajímavé, ale i do
jisté míry překvapující.

Tak v roce 1919 ulovil jsem v iese »boru«, kde však jest také
mnoho listnatých stromů, zeiména dubů, dva exempláře inotýla
Dicycla 00, který byl až dosud hlášen jen z jediné české lokality,
totiž z Brandýsa n. L., kde jej dle svého udání chytil p. dr. Maličký.
Nálezem mým jest udání p. dr. Maličkého o existenci tohoto motýla
v Čechách plně potvrzeno.

Kromě toho chytil jsem v témž roce v olšovém háiku u plo-
várny poděbradské píďalku Lobophora sexalisata v 5 exemplářícii,
o které praví | dr. Sterneck — ve svém »Prodromu české motýlové
fauny«, že se nalézá jen v blízkém okolí Prahy a v severních Če-
chách, avšak také zde ien velmi zřídka.

V r. 1921 byly mé úlovky hoinější a Zajímavější. Především
chtěl isem ziistit a potvrdit objev člena naší eiitomologické společ-
nosti p. Štichy, který v jedné z našich pravidelných týdenních schů-
zek předložil krásný exemplář motýla Melitaea inaturna uváděje, že
jej ulovil dne 13. června 1920 v lesích u Velkého Oseka, tedy v sou-
sedství Poděbrad. Ježto dr. Nickerl ve svém díle o českych motý:
lech o tomto motýlu se nezmiňuje, dr. Sterneck pak vesvém Prodro
mu velmi kategoricky praví, že motýl ten se v Čechách nevyskýtá,
byl objev p. Štichy jistě překvapující a pro přesné určení české
fauny denních motýlů velmi důležitý.

Proto vydal isem se společně s členem naší společnosti p. ing.
Štraubem, který rovněž se léčil v lázních poděbradských, do blíz-
kých lesů u Velkého Oseka, kde isme ve dnech 7. a 9. června ulovili
každý po dvou exemplářích tohoto motýla, čímž obiev p. Štichy
potvrzen. Mnou chycené dva kusy nalézají se v našem Národním
museu, jako první české Mel. maturna ve sbírkách museiních. Po-
zději dozvěděl jsem se od jistého kutnohorského sběratele, že motýl
tento byl v r. 1921 v lesích oseckých dosti hoiný a že nalezl více
čerstvých pup zavěšených výhradně na kmenech dubů, ač hou-
senka žije na jasanu. Proč Joukl přečeštil motýla toho na »hnědáska
osykového«, jest mi záhadou.

NOVINKY ZVÍŘENY BROUČÍ MALÝCH
TATER.
(J. Roubal.)

Bembidion pygmaeum F. a. coelesticolor n.

Aberratio colore analogica nonnullis aliis p. e. B. lampros Hbot a.
coerulextinctum Rtt., nigricorne Gyll. a. Wohnschaffei Heinem,
punctulatum Drap. a. Lutzi Rtt., varium Ol. a. nigrocyaneum Wagn,,
obliguum Štrm. a Frey muthi Wagn.) Laete cyaneum, vel obscure=
cyaneum.

Dumbír. VII. 1920, 1921, sub lapidibus cum forma typica.

Velmi nápadná barevná odchylka krásně modrá, nebo tmavo-
modrá, jako tomu je analogicky u druhů nahoře citovaných.

Malé Tatry: Dumbír, VII. 1920, 1921, pod kameny.

Atheta aguatilis Thous. v. retracticollis n.

Nápadně štíhlejší, užší než nominátní forma se štítem velmi sil-
ně ku spodině zúženým (u nom. formy čtvercový!), skoro srdco=
vitý. M. Tatry, V. 1922. Typo angustior, gracilior, thorace basin
versus manifeste angustato. R. Č. S. Tatra minor, X. 1922.

Neuraphes glabricollis n.

Černý nebo černohnědavý, okončiny červenožluté. Hlava krát:
ce, ostatní tělo dlouze, dosti hustě, zlatově pýřité.

Hlava příčná, velmi málo užší než štít napřed, oči silně vypuklé,
3—6 růžencovité, nebo skoro růžencovité, 6 nejmenší, 7—10 příčné,
7 málo příčný a užší následujících, 3 předposlední skoro 2X širší
délky, poslední široký, tupě zašpičatělý, delší než širší; 7 —11
tvoří kyj.

U oka okrouhlá, hluboká jamka od tohoto značně vzdálená.
Partie hlavy mezi očima, před jamkami, prostředně silně konkávní,
při kořenech tykadel ohraničená na každé straně hrbolkem. Te
meno a partie mezi jamkami konvexní.

Štít, ne příliš delší šířky, značně široký, před předkem zaokrouz
hleně mírně rozšířen a tu nejširší, k zadním rohům v mělké linii
zůžen a u těchto zase rozšířen, u předního okraje značně úzký.

Před spodinou se 4mi dosti hlubokými, stejnými, velkými jam:
kami, uprostřed s mocným podélným kýlem. Úplně hladký.
Krovky přiměřeně dlouhé, eliptičně vejčité, značně klenuté, se
2 podlouhlými jamkami u base, okolo štítku zdvižené, před pros
středkem příčně vtlačené, vnější slabší basální jamka vně s poz
měrně slabým kýlem. Sotva znatelně tečkované. Krovečné pohlavní
distinkce chybí. Délka 1:3 mm. Liší se od ostatních druhů pod:
rodu Neuraphess. s., od angulatus Můll. tím, že jest na
př. nápadně menší, má širší hlavu, jinaký štít, tento bez obdivu:

64 :

hodného, nápadného, krásného chomáče zlatožlutých chloupků
na předních rozích, od rubicundusSchaum, bescidicus
Reitt., carinatus Muls. už barvou, od prvých dvou dále
konkávním temenem, jinými tykadly, klenutými krovkami, od
carinatus Muls, jemuž se ještě nejvíce podobá, zejména špi:
čatě vystupujícíma očima, kratším, daleko ne tak štíhlým štítem,
klenutými krovkami, zavalitějším a větším celým tělem atd. Od
elongatus Můll. na prvý pohled zcela hladkým štítem, od
imitator Blatt tím, že není i na krovkách úplně hladký a že
nemá po okrajích nápadné opýření etc.

RČS.: Baň. Bystrica, V. 1922, 4 ex. Velmi vzácný, neboť i po
nejúsilovnějším výhradném pátrání nebyl ani nejbližší dny na pů
vodní lokalitě znovu nalezen.

Nigrozcestaneus, extremitatibus testaceis. Aureopubescens. Dif-
fert a proximis speciebus subgeneris Neuraphes s. s.: ab an:
gulato Můll. statura valde minore, capite latiore, thorace non
parallelo, sine characteristicis pilis aureis prope angulos poste:
riores, a rubicundo Schaum. et bescidico Rtt. colore,
vertice convexo, antennis etc., a carinato Muls colore elytris
valde convexiaribus etc., praecipue oculis couicis, vehementer pros
minuentibus, thorace latiore, breviore etc., ab elongatulo
M ll. thorace impuctato, ab imitatore B latt elytris tamen
punctulatis, marginalibus pilis deficientibus etc. RČS.: Baň. By-
strica, V. 1922, ex. 4.

Euconnus pubicollis Můi. a. nigrofasciatus n.
Krovky u kořene a na špičce červenohnědě, střed na příč černý.
Nápadná forma v náplavu Hronu u Ban. Bystrice, 7. IV. 1921.

Ebytris rubrozcastaneis, fascia media transversa nigra.
RČS.: Baň. Bystrica, ad Hronsflumen. 7. IV. 1922.

Phyllotreta Hochetlicheri Fleisch, (W. E. 7. 1917, 17.) a. extincta n.

Znamenitý brouk tento, na základě 1 ex. od Záhřebu popsaný,
žije i u Baň. Bystrice (Sac. Ent. XXXVI, Nro 7, 27.) a u 2 ex.
jsem zjistil i novou ab. bez charakteristické žluté skvrny u kořene
krovek V. 1922.

Maculis basalibus elytrarum extinctis.

RČS.: Baň. Bystrica, V. 1922, ex. 2.

Hallomenus binotatus Ouens. a. adumbratus n.

Forma typica elytris brunneo-testaceis (Seidlitz in monographia
Melandr., Náture. d. Ins. Deutsch., Col. V. 2, p. 456: »Die Fárbung
ist hell braun...«), a. adumbratus nigris, basi macula M-formi
testacea, sive nigrobrunneis basi tantum testacea, Sutura apiceaue
brunnescentibus; thoracis maculis coniluentibus. Čsl.: M. Tatry,
in Petasitis foliis, 26. VI. 1921. (Etiam Galicia: Lwów.)

Podle Seidlitzovy monografie v hořejší diagnose citované, jsou
krovky světle hnědé; nové ab. má černé s basální světlou skvrnou
v podobě M, nebo černohnědé se světlou basí švem a špičkou
skvrny štítové splývavé. M. Tatry, na listech devětsilu 26. 4. 1921.
(Též u Lvova.)

POZNÁMKA.

V tomto časopise XIX. (1922) č. 12, str. 17, odst. II. se praví, že je
Mordella aculeata L. a. pragensis Roub. rovna Mordella aculeata L.
v. vestita Em. a viridescens Costa. Aberrace pragensis Roub. je ale
forma jiného druhu, než ke kterému patří jako varieta to, co
se za »vestita Em.« považuje, neboť dle nejmodernější kritické mono-
gratfie: Viktor Apfelbeck: Rev. der palaearkt. Mordellas:Arten aus der
aculeata=:Gruppe, Ann. Mus. Nat. Hung., XII. (1914), 605—622, je vestita
Em. ab. k druhu leucaspis Kůst., a kdežto a pragensis Roub. je morfo=
logicky, druhově aculeata L. a ve znacích aberrativnosti její aberrací,
Parallelně pak analogem k podobně zbarveným aberracím jiných druhů,
na př. a. Fleischeri Em., kterou klade Apfelbeck jako vývin k brevicauda
Costa. A. viridescens Costa tento neuvádí, ale ta rovněž k aculeata L. nez
patří. Tedy koncepce na základě nového rozdělení a rozložení bývalé M.
aculeata L. udrží aberraci pragensis pravé aculeata L., neboť zmíněná
monografie, str. 617, o takovém zbarvení a irisaci tomentu nic nepraví
a může tu rozhodovati jen osobní názor, chcesli kdo nebo nechce valenci
tuto uznati nebo ne; nesli, pak třeba zrušiti desetitisíce jiných barevných,
t. zv. a. c. odchylek u brouků ostatních, jichž autory jsou ale právě všichni
přední autoři. J. Roubal.

DE NOVIS BUPRESTIDARUM REGIONIS PALAE-
ARCTICAE SPECIEBUS (11).
Dr. Jan Obenberger.

13. Agrilus Albaniae m. n. Sp.

Patria: Albania.
Lose. :.D3 m.

Convexus, cylindricus, elongatus, laete cupreus, Agrilis hy-
perici Crtz. ac Solieri Gory simillimus, ab eis, ut seduitur, discrepans:
1. Colore, pube ac capitis forma Agr. hyperici simillimus, sed:
ironte latiore, carina praehumerali thoracis distincta, carina
laterali thoracis (auae apud hyperici fere recta est) paulo in
medio curvata, carina submarginali antice plus distante ac
praecipue elytrorum pube secundum suturam densius agglo-
merata valde diffinis.

2. Etiam Agrilo Solieri similis, sed fronte latiore, irontis late-
ribus plus oblidguatis ac fere rectis, frontis sculptusa crassiore,
thorace robustiore (illo hyperici Crtz. simillimo), thoracis
carina praehumerali minus forti ac paulo longiori, antennis
crassioribus, thoracis Sculptura crassiori, forma carinarum
thoracicarum ac capite convexiore discrepat.

Gulari lobo integro, rotundato, abdominis segmento ultimo apice
rotundato. Tarsorum posticorum articulo primo duo Seguentes longi-
tudine adaeguante.

Druh tento podobá se neobyčejně dvěma evropským druhům:
Agr. hyperici Crtz. a Solieri Gory.

Barva a způsob opýření je jako u hyperici, podbradek je bez vý-
krojku, zaokrouhlen, poslední čl. abdominu je celistvý, zaokrouhlen
na konci. První čl. zadních tarsů je tak dlouhý jako dva následující.

Skulptura a celkový tvar se úplně podobá k hyperici Crtz. Od
druhu tohoto liší se: širším čelem, praehumerálním žebérkem na
štítě, jež zde je velmi zřetelně vyvinuto a jež u hyperici vůbec
chybí, postranním (laterálním) žebérkem na štítě trochu uprostřed
prohnutým; submarginalní žebérko odstává vpředu silněji. Hlavně
však tím, že chloupkování je podél švu zhuštěno v dosti zřetelnou
podélnou pásku, jako u Solieri.

Od tohoto druhu liší se skulpturou atd., jež je zcela rozdílná
a upomíná více na hyperici; kromě toho: širším čelem, více Šikmými
a při tom rovnými, neprohnutými kraji čela, robustnějším štítem a
hrubší skulpturou čela i štítu, slabším, ne tak ostrým praehumeral-
ním žebérkem, silnějšími tykadly atd.

14. Agrilus Andrewesi m. 1. sp.

Patria: Cachemere: Dalhousie. (Coll. H. C. Andrewes).
Long.: 83 mm.

Forma exemplaris robusti Agr. viridis L., cupreus, convexus,
haud nitidus, dense, granulose ac minute sculptus; superficie pube
curta, sparsa, tenui, luteola, sericea, parum distincta tectus. Capite
lato, fronte iere guadrata, in medio impressa, vertice impresso, dense
longitudinaliter striato. Antennis aeneis, ab articulo auarto dentatis.
Gulari lobo profundissime emarginato. Thorace medio longitudina-
liter sulcato latitudine maxima in parte auarta anteriori, ad anticem

fortius, ad. basim paulo attenuato, dense transversaliter striato-
rugoso. Čarina praehumerali nulla, carina marginali leviter curvata.
Thorace, praecipue lateribus pubescente. Scutello fortiter carinato.
Elytris apice subacuminatis, sed rotundatis, sculptura rudi, densissi-
ma, granulosa minuta; pube aeduali luteola, sed haud nimis distincta.
Abdominís segmento primo integro, segmerto anali integro, rotun-
dato. Tarsorum posticorum articulo primo tres sedguentes longitudine
adaeguante. Unguiculis fortiter dentatis, partibus interioribus leviter
inversis.

Duo specimina speciei haec distinctissimae a domino claro Cara-
bologo „H. C. Andrewes, Esa. Lugiuni determinanda accepi.

Druh tento tvarem připomíná některé zavalité a veliké kusy Ágr.
viridis L. V systému patří však spíše k albogularis Gory.

Temně měďový, téměř bez lesku. Hustě a drobně zrnitý. Celý
povrch je pokryt krátkým a sporým, jemným žlutavým opýřením,
iež je však většinou méně zřetelné. Hlava je široká, čelo je krátké,
čtvercovité, uprostřed vtisklé; témě je hustě podélně rýhované. Ty-
kadla jsou měďová; podbradek je velmi hluboce vykrojen. Stít je
uprostřed podélně, úzce vtisklý v podobě podélné brázdičky;
v přední čtvrtině nejširší, dopředu silněji, dozadu slaběii zúžený,
hustě příčně vrásčitý, bez praehumeralního žebérka; po stranách
dosti hustě a zřetelně opýřen. Krovky s konci slabě přiostřenými,
ale zaokrouhlenými; krovečná skulptura je velmi drsná, velnii
hustá, ale drobná. Poslední článek abdom. je zaokrouhlen, bez vý-
krojku.

Dva kusy tohoto podivného druhu poslal mi k určení známý
anglický Carabolog pan H. C. Andrewes, Esau. V Londýně.

15. Agrilus Shamyl i. n. sp.

Patria: Caucasus.
Long: 63 mm.

Aureolus, nitens, superiicie tota pube brevi aeduali albosericea
tectus. Convexus, cylindricus, corporis forma Agrilo viridi L. haud
dissimilis; capite convexo fronte lata, lateribus fortiter sinuatis, an- ©
tennis aeneis, curtis, ab articulo guarto (incl.) dentatis, albido pubes-
centibus. Fronte pube albosericea radialiter disposita tecta. Gulari lobo
rotundato, integro. Thorace subtiliter sculpto, in medio latissimo, ad
anticem lateribus fere paralellis, ad basim fortius attenuatis, carina
basali fere recta, dein ad anticem subito recurva ac prope marginem
anticum leviter sinuata. Carina submarginali recta ac ita Cum illa
laterali paralella, ac usaue ad medium maXime approximata, sed ne
basi auidem coniuncta, a medio thoracis longitunidis valde diver-
gente. Thorace antice transyerse, haud profunde impresso; scutello
carinato. Elytris illis speciei Agrilus viridis L. simillibus, apice rotun-
datis, convexis, minutissime ac aedualiter albopubescentibuš. Seg-

mento anali integro, rotundato. Pedibus viridibus, tarsorum posti-
corum articulo primo tres sedguentes longitudine haud attingente.

Krásný, zlatově zabarvený druh, tvarem těla upomínající na
ÁAgr. viridis L. Kienutý, válcovitý, dozadu zúžený. Celý povrch těla
jest pokryt pravidelným, jemným a běloskvoucím opýřením. Hlava
ie široká, strany čela isou silně prohnuté; čelo je pokryto bílým
opýřením, jež paprskovitě vychází z jednoho bodu před středem.
Podbradek je zaokrouhlený, bez výkrojku. Stít je jemně příčně vrás-
čitý, nniširší uprostřed, dopředu rovněž rovnoběžný, dozadu silněji
zúžen; vpředu uprostřed slabě vtisklý. Stítek ie příčný, s Žebérkem.
Krovky jsou podobně upraveny iako u typické formy druhu viridis
L., velmi jemně, stejnoměrně pokryty krásným, krátkým, bílým
a hedvábitým tomentem. Poslední článek abdorminu je zaokrouhlen,
bez výkrojku.

Systematicky patří druh tento mezi druhy kolem roscidus Ksw.

16. Trachys Sbg. Habroloma) amurensis m. n. Sp.

Patria: Sibiria orientalis: Vladivostok.

Long: 23 mm.

Speciet Trachys Pandellči Fairm. (vide fig. b) mediterraneae si-
millima, eodem colore nitido, aeneo, similibusaue maculis nonnullis
minus distinctis violaceis in elytrorum disco, pube brevi albida sparsa
simili guam apud Pandelléi, sed ab ea specie occidentali caracteri
bus seguentibus valde disceders:

1. Capite latiore, in medio haud profunde sed late impresso,
oculorum marginibus interioribus (desuper observatis) subangulosis.

2. Thorace latiore, lateraliter fortius rotundato, angulis anticis
fortius productis ac acutis; secundum marginem lateralem utrum-
aue (sed margini hinc haud nimis approximata) impressione profunda
longitudinali. Margine antico thoracis fortius emarginato; impres-
sione thoracis angulorum anticorum simili uti apud Pandelléi Fairm.

3. Elytris ad apicem minus acuminatis, grossius sculptis, nitidio-
ribus, Carina humerali integra distinctiori.

© Prosterno lato, impunctato, ad apicem vaide dilatato, paralello-
pipedo.
A militibus rei publicae Čechoslavicae Sibiriae bellum gerenti-
bus inventa. Unum exemplar in collectione mea, secundum in coll.
Domini Dr. Jureček, ab eo inventum.

Druh tento (fig. a) jest až nápadně barvou, opýřením atd. po-
doben středomořskému druhu Trachys Pandelléi Fairm., který zvláště
na Sicilii hojně přichází. Od druhu tohoto liší se nový druh v pod-
statě takto: jo

1. Hlava jest u Amurensis (viz obr. a) větší a hlavně Širší, s ne
sice hlubokým, ale širokým vtiskem uprostřed. Vnitřní hrana očí
tvoří s čelem ostrý úhel, což zvláště při pohledu shora je patrno.

2. Štít jest značně širší, po stranách daleko silněji zaokrouhlen,
přední rohy štítu, je nesou podobný vtisk, jako u Pandelléi, jsou
špičaté a silněji vyčnělé. V jisté vzdálenosti od kraje štítu leží silný,
hluboký, podélný vtisk. Přední kraj štítu je daleko silněji vykrojen.

4. Krovky jsou spíše klínovité, dozadu jsou slaběji zašpičatělé,
leskleiši; podélné »humerální« žebérko je zřetelnější.

Prosternum jest široké, bez teček, lesklé, v podobě lichoběžníku
a dopředu silně rozšířené.

Druh tento byl mi přinesen našimi legionáři z Ruska; jeden kus

je v mé sbírce, druhý má pan Dr. Jureček v Praze, který jej nalezl
na téže lokalitě.

17. Trachys (s. str.) Tsushimae m. 1. sp.

Patrie: Japan: Tsushima.

Long.: 3 mm.

Aenea, ovalis, nitens; capite latissimo, in medio leviter, sed di-
stincte impresso, antennis nigris epistomate alutaceo, cavitatibus
antennarum valde distantibus. Thorace latissimo, curto, convexo,
nitido, lateribus ad anticem haud fortiter, recte atenuatis; thoracis
disco lineis subtillssimis circularibus sparsis tecto. Prosterno haud
lato paralello. Capitis thoracisaue pubescentia lutea, solum in thora-
cio pilis nonnullis albis rare intermixtis. Elytris latis, thoracis basi
paulo latioribus, inodeste convesix, ovalibus, nitidis, aeneis, irregu-
lariter punctatis, sparse sed aegualiter luteo pubescentibus, fasciis
tribus transversalibus discalibus tenuibus ac undulatis. Tarsorum
unguiculis dentatis.

Speciei Trachys subbicornis Mot. simillima, sed ab ea ut seduitur,
valde distincta: minor, plus attenuatus, elytrorum ornamento olia,
siípliciore; minus robusta, capite minus lata, multo sparsius pilosa,
thorace minus lato, superficie tota multo sparsius pilosa.

Bronzová, lesklá, oválná. Hlava jest velmi široká, uprostřed
ne hluboce, ale zřetelně vtisklá. Tykadla jsou černá, dosti krátká.

Tykadlové jamky isou od sebe dosti značně vzdáleny; epistom jest
velmi zřetelně chagrinován, široký. Štít je klenutý, velmi široký,
krátký, lesklý; strany štítu isou šikmé, neprohnuté, dopředu mírně
zůženy. Povrch štítu jest vespod, pod opýřením, pokryt drobnými
kroužky nebo kroužkovitě zahnutými vtisky, velmi jemnými a ne
příliš hustými. Prosterum jest nepříliš široké a rovnoběžné. Hlava
a štít jest pokryt nepříliš hustým žlutým opýřením. Pouze na štítě
jest vtroušeno něco bílých chloupků., Krovky jsou vejčité, na basi
o něco širší než zadní krai štítu, lesklé, bronzové, nepravidelně teč-
kovány, dosti spoře, ale steinoměrně žlutě opýřeny; mezi tímto
tomentem isou patrny tři příčné, silně vlnité, dosti úzké bílé pásky.

Velmi podobná k východosibiřskému, mandžuskému a japon-
skému druhu Trachys subbicornis Motsch.

PŘÍSPĚVEK K METAMORFOSE NĚKTERÝCH
ČESKÝCH ANTHOMYIÍ (DIPT.)

Ant. Vimmer. (Dokončení.)

Pegomyia bicolor Widrn.

Všude v Čechách, kde roste ve větším množství Rumex crispus
a Rumex obtusiiolius, vyskytuje se také Pegomyia bicolor. Larvy
její vyžírají v listech uvedených šťovíků miny puchýřkovité, nikoli
rourkovité. Listy Rumex acetosa netrpívají cizopasníky tou měrou,
jako výše jmenované šťovíky, ač také bývají jeho listy dosti napa-
deny. Larvy žijí v červnu. Jest třeba upozorniti na vhodný způsob
života všech tří parasitů P. bicolor, nigritarsis a conformis. Kon-
cem května samičky snášejí vajíčka, v Červnu objevuji se larvy,
kteréž se po trojím svlékání mění ku konci června a počátkem Čer-
vence v kukly, z těchto líhnou se imaga okolo poloviny i po polo-
vině července jakožto druhá generace (letní). Tato snese vajíčka na
živné rostliny během července. Koncem července a v prvé polo-
vině srpna larvy zase vyžírají pletiva listová, načež dospěvše,
v zemi se zakuklují. Z kukel líhnou se imaga až na jaře a tvoří
prvou generaci, jarní. V listech zakuklují se toliko larvy churavé,
neb do laboratoří i s listy přinesené. V tomto případě opět odhaluje
se stará pravda, že nedostatek potravy pobádá larvu, aby zakukle-
níin unikla hladu.

Nápadným stává se každému pozorovateli zjev, že okolo sta-
noviště živných rostlin bývá poměrně málo much, ač. byly rostliny
larvami dosti osazeny. Příčina toho isou nemoci a parasiti larev.
Druhy bicolor a nigritarsis se pak asi také rozletují, aby hledaly
nová stanoviště živných rostlin. Těch nemusí vyhledávati druh con-
formis, poněvadž rozsáhlé lány řepné poskytují larvám jejich od
jara do podzimku stále dostatek potravy. Jedinců tohoto druhu bývá
více pohroinadě než jedinců prvých dvou druhů.

„2

PA%

BEká m

B ENEE A

de R
= 58 p

Po těchto ockologických poznámkách následuiž popis larvy.

"Fato podobá se velmi larvě druhu nigritarsis.

Druhé stadium je až 6 mm dlouhé, barvy slonovitě bílé, s ná-
dechem de červena, nikoli do hněda-jako u conformis. Za článkem
hlavy je viděti ještě 11 čl. těla. Toto se odpředu dozadu roz-
šiřuje jako tělo všech ostatních strusek muších. Od bělavého těla
sotva se odlišují stigmata barvou okrovou. Poslední článek těla
(obr. 30) je slabě trojlaločný, u předního kořene jeho sedí po papille.
Články probíhají vrásky, kteréž znesnadňují počítání článků.

Mikroskopem přesvědčíme se, že na Článku hlavy sedí dvoj-
členné anteny a jednočlenné palpi, právě takové jako u coniormis.
Newportův čl. podobá se témuž u druhu coniormis (obr. 26). Pří-
ústní háčky (obr. 30) zdobí po 3 zahnutých zoubcích, kdežto na
háčcích druhu hyosciaini a nigritarsis je 5 zoubků, mimo to háčky
druhu bicolor mají základ hodně protáhlý (obr. 30a.). Cephalopha-
ryngealní schránka podobá se téže u příbuzných Pegomyií, jenže spo-
iovací článek má poměrně delší než larvy ostatních Pegomyií. Ani
lateralní sclerity ani hrbolek, pod nímž ústí siinovod na pharyngu.
nechybí. Okolo úst sedí (hmatové?) papilly. Před svlékáním vzni-
kají za háčky II. stadia háčky nové, které se značně liší od háčků
starších. Mají konečný zub a zoubeček; chybí jim však povytáhlý
základ.

Přední stigmata vynikají z prostředka kruhového valu, do ně-
hož je může larva zatáhnouti. Na vychiípených rozeznají se dva la-
loky keříčkovité, každý o 13 pupenech na násadcích. Násadce dole
vzájemně srůstají v plsťovou komoru, kteráž se prodlužuje válco-
vitě a přirůstá k hlavnímu kmenu trachealnímu. Poblíž hranice srůstu
odnožuje z hlavního kmenu trachea cephalica. Uvnitř předních stig-
mat často objevuje se keříček nových stigmat se Samostatnou plsťo-
vou komorou, která ještě nepřirostla k trachei hlavy.

Zadní stigmata přisedají na plsťovou komoru, kteráž je obklí-
čena také valem, ostníčky zdobeným (obr. 31). Trachealní soustava
shoduje se s trachealní soustavou larvy Peg. nigritarsis. Totéž platí
o zažívacím a sekrečním ústrojí.

Hranice mezi články těla tvoří švy, zdobené skupinkami mikro-
skopických ostníčků (obr. 32).

Kukla (obr. 33) 5 mm dlouhá je barvy červenohnědé. Přední
(larví) stigmata isou od sebe vzdálena o 2 délky 1. článku, zadní po-
měrně vynikají jako růžky rozbíhavé. Při pohledu s boku lze zře-
telně rozeznati. že hřbetní strana je vypuklejší než břišní (obr. 33B).
Pod vyniklými zadními stigmaty zaokrouhluje se poslední (11.) člá-
nek kukly tak, že tvoři pod řití zřetelný zářez. K řiti od kořene
zadních stigmat lze nanésti vzájemnou jejich vzdálenost 3+X; vzá-
jemná vzdálenost zadních stigmat rovná se jejich průměru.

Aricia laeta. FII. Struskovité larvy 75 mm dlouhé mají barvu
bílou. Nabyl jsem jich v Krči z hromady kompostu a v Troji v za-

hradě pomologického ústavu, kde tehdy řádily na karfiolu jako ekto-
parasiti larvy Paregle radicum L. Laskavostí správy ústavu byl mi
zaslán košík dobře mrvené země obsahem z pražských stok, se
všemi larvami. Mezi nimi byly také larvy Aricia laeta FIl. Vyssá-
valy-li též kořínky karfiolu, nelze pověděti.

Nejsnáze poznají se larvy dle posledního článku těla (obr. 34.
A, B, C). Tento při pohledu dorsalním (A) nese uprostřed vejči-
tého políčka stigmatického, šikmo položeného, zadní stigmata. Pod
stizmatickým políčkem vyniká ze článku 5 lalůčků, z nichž prvé dva
a prostřední jsou posety přejemnými štětinkami. Se strany (B) po-
zorujeme, že stigmatické políčko ohrmulo se vzhůru v malý hrbolek,
pod nímž objevují se ještě 2 menší hrbolečky.

Kukla. Larvy, které jsem přinesl 12. dubna z Krče, kuklily se
okolo 29. a 30. dubna; prvé mouchy objevily se 15. května. Červeno-
hnědá, lesklá kukla je 65 mm dlouhá a 2 mm Široká, tvaru válco-
vitě veičitého (obr. 35, 36). Na dorsalní straně při konci 4. článku
sedí vpravo a vlevo po 1 černém a kratičkém dýchacím růžku.
Před nimi táhne se napříč článkem základní šev příštího víčka.
Přední stigmata (larví) jsou pošinuta velmi blízko k sobě, zadní, se-
dící na okrouhlém políčku, jsou od sebe vzdálena o 1 svůj průměr.

Na ventrální straně zůstala zchitinisovaná pošinovací políčka
(obr. 36. p), kteráž se rozprostírají napříč 3. a 9. článku. Anus (a)
podobá se elliptickému hrbolku a je pošinut od kořene zadních stig-
mat o 4 délky, měřené od vnějšího polu jednoho k vnějšímu polu
druhého stigmatu zadního. Exuvie kukly je poměrně tenká.

Chortophila (Anthomyia) Friesiana. Bouché, Larvy i kukly jsou
v lidských excrementech. Nalezl jsem 15. 5. však jen kukly; mouchy
líhly se 31. května.

Okrově červenohnědé kukly měří na délku 45 mm, na šířku

15 mm, jsou tedy vejčité, nikoli válcovitě protáhlé. Kroužky kukly
jsou vrásčité a na hřbetní i bříšní straně jemně zrněné.
-Při pohledu shora jest viděti 1. článek uprostřed mírně vykrojený
(obr. 37, A). Na jeho pravém a levém rohu sedí přední stigmata
(larví) o 2 délky tohoto článku od sebe pošinutá. Prvý článek je
úzký, druhý širší, třetí širší druhého; od 4. do 6. přibývá článkům
na šířce povlovně, od 1. do 3. rychle, 6. je nejširší. Od 7. do 11. sice
šířky článkům zase ubývá, ale ne tou měrou, jako jí od 1. ke 4. při-
bývalo, proto jest 11. článek ještě tak široký jako třetí. 4. až 9. člá-
nek mají na boku švem omezené trojúhelníkovité políčko. 11. krou-
žek, shora pozorován, je omezen při svém počátku chitinovým ob-
roučkem, za nímž sedí 6 chit. ostníčků (zchitinisované papilly larví).
Pak následují dva dosti tlusté nosiče zadních stigmat, poněkud šikmo
se rozbíhající. Vzájemná vzdálenost jejich měří sotva délku průměru
jednoho stigmatu. Vpravo a vlevo od nosičů jest viděti za sebou
po Z zchitinisovaných papillách.

Na ventrální straně vpředu kukly prokmitává cephalopharyn-
gealní schránka, na opačném konci jest viděti ostníčky zdobený okraj
stigmatického pole, kteréž se končí řití. Tato je hrbolek (obr. 37., a)
obklíčený dvěma trny (zchitinisované papilly larví) a hrbolečkem
mezi nimi.

Při pohledu laterárním (obr. 37., B) přesvědčíme se, že i kukla
této Anthomyie jest na hřbetě vypouklejší než na břišní straně. Na
bocích iná 7 políček (obr. p), která vznikla zvráskovatěním pokožky.
Šev víčka táhne se až do 4. článku, na němž z uvedených právě
políček bočných jest viděti prvé.

Pole stizmatické (obr. 37., C) ozdobeno je 10 trny, 2 sedí nahoře,
po straně po třech a dole zase dva. Mezi těmito vyniká ještě ne-
patrný hrbolek, pod nimi je řiť (obr. 37., a), kteráž je vzdálena od
zadních stígmat o 3 délky, měřené od vnějšího ku vnějšímu konci
jejich.

Homalomyia (Fannia) mánicata. Mg. A) Pan Zeman, člen Č. Sp.
Ent., přinesl mi sáček naplněný obsahem zpustošeného úlu. V obsahu
nalezl jsem kukly (obr. 38., A, B) výše jmenovaného druhu. Poně-
vadž kukly Homalomyií popsal iiž Dufour, připojuji toliko vyobra-
zení a ty části popisu, jichž Dufour neuvedl. D = 6 mm, Š— 2 mm.
Vzdálenost zadních stizmat měří 4“ průměru jediného stigmatu
(obr. 38., B).

Zchitinisování děje se u kukel Homalomyií jinak, než u kukel
ostatních Anthomyií. O tom však až iindy.

B) I larva této mouchy je odedávna známa. Pro úplnost při-

Pojuji její vyobrazení (obr. 38., A) a doplňuji popis podrobnostmi,
které jiní pozorovatelé přehlédli.

Laloky článku hlavy (maxillární laloky?) jsou vpředu opatřeny
třepením kožním. Na hřbetní jeiich stěně sedí antenny zřetelně dvoj-
členné. Spodní článek je široký, válcovitý, horní rovně dlouhý, kuže-
lovitý, tupě zakončený. Na břišní straně sedí makadla a rýhy (obr.
39., A, r), jimiž se snad přivádí potrava k ústům. Oba laloky maií
své retraktory, kteréž je vtahuií do těla.

Přiústní háčky (obr. 39., A, h) opatřeny jsou dlouhou zahnutou
špičkou, kteráž iako u larev Pegomyií vyniká z porozšířeného zá-
kladu, ale rychle se uží, kdežto u larev Pegomyií zůstává dosti ši-
roká. Pohyb háčků řídí svaly. Přední část (spojovací) schránky
hltanové jest štíhlá, poměrně dosti dlouhá. Rozhodně je z tenčích
chitinových tyčinek sestavena nežli táž u larev z rodu Pegomyia.
Vlastní schránka značně baňatá (obr. 39., B) připojuje se šlachami
ke svalům. Spodní vertikální její lamelly (obr. 39., B. sl.) jsou lži-
covitě rozšířeny, kdežto horní (obr. 39., B, hl) jsou poměrně úzké a
méně zchitinisované. Příčka horizontální, která spoiuje vertikální
lamelly nahoře, představuje chitinovou síťku (obr. 39., B, st). Blanitá
část horních lamell zaujímá větší jejich díl, než část z pevného chi-
tinu.

»Homal. manicata (obr. 38., B) vyznačuje se kuklami zploště-
lými, s pleurami zřetelnými. Tyto prodlužují se nahoře i dole v ostny,
takže má kukla po stranách dvě řady ostnů nad sebou. Na hřbetě
skoro v medianní ose vine se dvojitá řada štětinek. Barva exuvie
iest plavohnědá, nikoli červenohnědá; zářezy kroužků odlišují se
temnýin tonem nápadně od základní barvy. Polokruhovitý poslední
článek na dorsální straně mírně se prohlubuje, na okraii zdobí jej
6 ostnů. V prohlubince posledního článku vidíme stigmata dosti velká,
nažloutle červenohnědá; vzdálenost mezi stigmaty měří 5 průměrů
iednoho stigmatu. Přední stizgmata vyčnívají vpředu jako dva hrbolky
zkadeřené. Šev víčka pokračuje až do 4. článku. Nadřitní hrbolek
chybí, řitní hrbolek je velký, černý, leží na ventrální straně posled-
ního článku«.

Homalomyia (Fannia) canicufaris L. »Kukla podobná kukle
předcházejícího druhu měří na délku 6 mm, na šířku 24 mm; je
tedy širší prvé kukly. Barva puparia je tmavší než u druhu mani-
cata, skoro červenohnědá. Ostny pleurální isou mnohem delší než při
manicata, u kořene i na konci osrstěné; manicata má ostny jen u
kořene zřetelně osrstěné, celkem tenší a kratší než canicularis. Tělo
této je zploštělejší a poměrně Širší, ostny robustnější, stigmata sblíže-
nější, jen asi o 4 průměry jednoho ze stigmat od sebe vzdálena. Po-
délné švy víčka končí se na 4. článku, ale šev příčný není přímý,
nýbrž zalomený, takže sleduje v obou půlkách úhlopříčnu 4. článku
a končí se na hranici 5., jak ostatně již Dr. J. C. HH. de Meiiere za-
kreslil pro Homalomyia sp. Schránka hltanová přečnívá až do 3.

článku. Chuináčkovitá anterierní stigmata sedí po stranách 1. článku
iako u H. manicata Mg.

Larvy obou druhů neliší se valně od kukel, takže platí znaky
kukel i pro larvy. Čím liší se kukly navzájem, tím liší se i larvy.
Nalezl jsem je ve starých ssavčích 1 ptačích kůžích a v opuštěných
úlech. Živí se tedy živočišnými odpadky«.

Chortophila ruficeps Mg (— brasicae Bouché?). Kukla 5 mm
dlouhá, 3 mm široká, uprostřed nejširší, tvaru soudečkovitého. Vzdá-
lenost posteriorních stigmat měří skoro dva jejich průměry. Políčko
pro zadní stigmata má na předním okrají vpravo a vlevo po 3
hrbolcích. V listech Brassica oleracea«.

Egle (Anthomyia) spreta Mg. Vyobrazení předvádim dle Tre-
gardta (obr. 40., A, B). Na vyobrazení larvy (40 A) chybí vráskování.
Podobá se velmi druhu »radicum«, ale má analní článek ozdoben
jen 6ti, nikoli deseti čípky. Předposlední článek nevybíhá po straně
v ostrý růžek. Cephalopharyngeální schránka (40., B) je velmi po-
dobna téže u larvy »coniormisS«. Šířka spodní lamelly u »spreta« měří
na kořeni %, u »conformis« toliko “ šířky u konce.

O některých, tuto uvedených kuklách neb larvách Anthomyií
poznámky uveřejnili již staří autoři (Dufour, Reaumur, Bouché) a
podepsaný. Poněvadž opětovanými pozorováními podařilo se mu
nabýti poznatků nových a poněvadž se snaží rozptýlené po-
známky soustřeďovati, spojil starší data s novými v jediný celek,
jenž ulehčí práci příštím pozorovatelům.

Poznámka k vyobrazením. Pro úsporu místa nebylo
možno seřaditi vyobrazení dle siedu přirozené řady čísel. Pro snazší
orientaci připomínám, že na tab. I. (v textu) je čís. IL—11. a pak 15.,
na tabulce JE 12——14:, 16.-—20., pak 23. a.37. C, na. tabulce II. 21.,
22., 25., 27. až 30., mimo to 32., na IV. tabulce 24., 26., pak 31., 34.
až 36., 38., tabulka V. obsahuje 37., 39. až 40.

Paregle radicum, č. 1. až 10. — Pegomyia nigritarsis, č. 11. až
24. — Pegomyia conformis, č. 25. až 27. — Chortophila sepia, Č. 28.
A až C. — Hydrophoria divisa- Mg., č. 29. — Pegomyia bicolor, č.
30. až 33. — Aricie laeta, č. 34. až 36. — Phorbia (Chortophila) Frie-
siana, č. 37. — Fannia manicata, č. 38. a 39. — Egle (Anthomyia)
spreta, č. 40.

DOPLŇKY K SEZNAMU ČESKÝCH DIPTER.
Ant. Wimmer.

I. Milý přítel můj, p. Emanuel Binder, pomáhal mi v posledním desetiletí
při výzkumu muší fauny v Čechách. Pokud v jeho sběrech byly nové druhy,
označuji je I. B. —legit Binder; ostatní nové druhy jsem sbíral sám neb jiní
přátelé z Entom. Spol., jejichž jména jsou v textu. Několik druhů (asi 4) uve-

řejnil jsem jinde, pro snažší orientaci budoucích sběratelů je také uvádím a
* označuji. Vodorovnou čárkou odděluji čeledi.

Lycoria distincta Mg. Černošice, VI. 16. * Lyc. longipes Mg. Dobřív VIII, 13.
— * Plesiastiana annulata Mg. Doupovské hory, VII. I. Komárek. — Chironomus
(Tendipes) albipennis Mg. Golč. Jeníkov. VIII. Chuchle. V, 18. * Tanypus ferrugi-
neicollis. G. Jeníkov. VIII. 19. — Rhabdophaga superba Kf. Hodkovice VII. I, Dr.
Baudyš. Rhab. -clavipes Kf. Hodkovice. VII. I. Dr. B. Dasyneura veronical Val.
Holín. IX. 1. Dr. Baud. Rhopalomyia syngenesiae H. L. Holín. IX. 1. Dr. B. As-
phondylia menthae Pier. Železnice. IX. I. Dr. B. — Ptiolina immaculata Fb. Hu-
lín. VÍ. I. Binder. — Rhamphomyia eryophtalma Mg. Hodkovice. VI. I. Dr. Baud.
Tachydromyia cothurnata Macg. Černošice VI. — Dolichopus festivus Hal. Po-
děbrady. VII. — Spathigaster ambulans. Mníšek. V. Syrphus laetus Fb. Chuchle,
V. 15. Paragus guadrifasciatus Mg. Chuchle. VII. 18. Cerioides subsessilis Ltr.
leg. Dr. Beneš. Stromovka. — Parexorista arvensis Mg. Štěchovice VI. Winertzia
mesomeleana Lw. leg. B. Chrásť, VI. Leucostoma (Psalida) analis Mg. Podubí VII.
Thryptocera latifrons Mg. I. B. Tuchoměřice. VI. Ptychomyia (Degeeria) paralela.
Mg. N. Bydžov. V. * Arrhinomyia (Degeeria) separata Mg. Golč. Jeníkov VIL
Modřanská rokle VIII — Pachyphtalmus (Macronychia) signata Mg. Sarcophaga
agricola R-D. I. B. Lipenec. V. S. affinis FIL. 1. B. Toušeň VII. — Parallophora
semicinerea Mg. 1. B. Lhotka IX. — Hydrotaea brevipennis Lw. I. B. Kunratice.
V. Štěchovice. V. Fannia dificilis. Sth. I. B. Prokop. V. Limnophora litorea FII.
1. B. Modřan. rokle. VIII — Hylemyia fuscula M. G. Jeníkov. VII. Chortophila
arenosa FII. I. B. Říčany. VI. Ch. anthracena Cz. I. B. Nelahozeves IX. Ch. exigua
Mg. 1. B. Hradištko. VII. Ch. lepturoides Ztt. I. B. Troja, Černošice. VII. Ch.
pullula Ztt. I. B. Klinec IV. Ounětice. V. Jenerálka, Toušeň. VII. Ch. setimana
Rd. I. B. Slivenec, IX. Ch. anthracina Cz. Lysoleje VI. Ch. arenosa FII. Říčany
VI. I. B. Anthomyia discreta Mg. I. B. Vydrholec. V. Coenosia atra Mg. Jene-
rálka VII C. pedella FII. I. B. Doubravčické údolí, VI. C. perpusilla Mg. Jenerál-
ka. VII. Caricea ciliatocosta Ztt. Říčany. VI. — Acantholena spinipes Mg. Bráník.
V. Hydromyza livens FII. Čelakovice. IV. — Borborus vitripennis Mg. Jenerálka.
V. Sphaerocera opaca Mg, Štěchovice. VI. — Tephrochlamis atricornis Mg. Be-
necko. VIII. — Sciomyza dorsata Ztt. Lobkovice. IV. — Pachycerina signatipes
Lw. Dobřív. VII. — Louchaea tarsata FII. Vinohrady VI. L. parvicornis Mg. Kr.-
Obora, VII, L. vaginalis FII. G. Jeníkov. VII. — Trypeta ruficauda Fb. I. B. Před-
boj. VI. Urophora placida M. Alojsov. IX. U. affinis Frf. J. Hradec. VI. U. maura.
Fraun. I. B. Modřan. rokle. VIII. Tephritis nigricauda. J. Hradec. VII. — Mero-
myza laeta Mg. I. B. Mrkvice. VII. Oscinis lineola FII. I. B. Okrouhlo. IX. Os.
ruficeps Mg. 1. B. Hulín, Slivenec. IX. Gymuspa (Mosillus) arcuata Ltr. Lobko-
vice. VI. Motoly IX. Ephygrobia nigritella Sth. I. B. Aloisov. IX. — Mycetaulus
bipunctatus FII. J. Hradec. VII. Opomyza nataliae Eg. I. B. Drahanská rokle. VII.
Ceratomyza denticornis Pnz. I. Dr. Baudyš. Hodkovice. VII. C. femoralis. Hod-
kovice, VII. Phytomyza albipennis FII. I. B. Lahovičky. V. Ph. heteroptcra Lw.
1. B. Černolice VII, Ph. praecox Mg. Celakovice. IV. Ph. Zetterstedtii. Celakoviee.
IV. Nepomyza. lateralis FII. Šatalka, Jičín. VI. Clusiodes (Heteroneura) albimana
Mg. G. Jeníkov. VII. — Physocephala truncata. Kašp. Hory. VII. Oxypterum pal-
lidum Leach, Třeboň VII.

IL Další sběr Bindrův. Thylemorpha (Baumhaueria) vertiginosa Mg. :
Klecany V. Thryptocera filipennis FIL. Točná VI. — Faunia dicifilis Sth. Hydrotaea
brevipennis Lw. Štěchovice V. — Oscinis glaberima Mg. Ouvaly VI. O. — Pan
Kudlička dodal mi parasita z molu trnkového Discochaeta cognata Schin. Tato
Tachina je také pro Čechy nová. Krč. VI

NOVÉ ABERRACE A SYNONYM. POZNÁMKA.
MUDr. Antonín Fleischer v Brně.

Různé aberrace druhu Anisoplia Erichsoni Reitt.

Profesor Zoufal v Prostějově sbíral r. 1916 v Bosně v Mokre-poljane ve
velkém množství Anisoplia Erichsoni. Brouk velmi značně variruje co do
zbarvení, takže prof. Zoufal roztřídil 14 různých barvových odchylek. Nez
myslím, že by se měly i menší odchylky pojmenovati zvláště, ale jednotlivé
skupiny se pojmenovati mají, jelikož nápodobí úplně zbarvení jiných pří-
buzných druhů.

a) Krovky buď žlutohnědé, s četnými, více méně splývajícími černými
skvrnami, takže vypadají vždy tmavé, aneb černé skvrny převládají tak,
že krovky jsou černé se žlutými skvrnami, z nichž však některé vymizejí
a zbydou jen 3 neb 2 neb jedna žlutá skvrna.

Všechny takové aberrace tvoří základní formu Erichsoni Reitt.
b) Skvrny žluté zmizí úplně, krovky černé a. atramentaria Zoufal.
c) Krovky žluté, jen kolem štítku načernalé a. flava Zoufal.

d) Krovky žluté, kolem štítku více méně rozšířená 4hranná
černá skvrna a mimo to někdy ještě menší příčná skvrna

ve prostřed krovečního švu a. Zoufali Fleischer.
e) rozšířísli se tato skvrna přes celé krovky a zůstanousli
jen ramena žlutá, povstane a humeralis Zoufal.

Mimo to jsou hojné individuální odchylky, které však možno vždy k ně:
které z pojmenovaných přiděliti, bez zvláštního pojmenování.
a) elytris flavis, cum maculis nigris; aut nigris cum maculis flavis
forma typica Erichsoni Reitt.
b) eletris nigris ab.atramentaria Zoutal.
c) elytris flavis ab. flava Zoufal.
d) elytris flavis, ad scutellum macula nigra, guadrata
abs ZoutfakiBletseh er
e) elytris nigris, humeris flavis ab. humeralis Zouťal.

Rosalia alpina a. Kočíi.
Pan revírník Kočí ve Vrbovém u Píšťan na Slovensku našel velmi zajís

mavě zkreslenou aberraci tesaříka Rosalia alpina.
-Třetí pásek jest u švu spojen s páskem druhé strany, a pak
po obou stranách polokruhovitě vykrojen a se středním širos
kým páskem úzkým páskem tak spojen, že uvnitř povstane úplně
uzavřený šedomodrý kruh. © Pásek sám se do poloviny krovek
rozšiřuje, jeho spodní okraj jest oblý a súžuje se ku pokraji
krovek, pak jest na obou stranách zevně vykrojen a nahoře, až
k úzkému pásku, který se spojuje | se středním páskem, úplně
rovný.

Nález zajímavého jižního brouka na Slovensku.

Pan revírník Kočí našel ve Vrbovém též jižníko brouka »Catopomor=
phus (Attaephilus Mot.) arenarius« Hampe. Brouk žije u mravence
Messor (Aphaenogaster) barbarussstructor, který se vyskytuje též na Mo=
ravě v již. okolí Brna (Pouzřany), kde lze pravděpodobně počítati i s vý“
skytem brouka, který byl nalezen též v okolí Vídně.

Rybinskiella magnifica Reitt.

Tohoto brouka sbíral Rybinski ve východ. Karpatech a popsal Reitter
r 1902. Brouk má u samečků nápadně rozšířený první článek chodidel jako
„všechny druhy rodu Catops, jinak jest svými štíhlými, dlouhými tykadly

Í
velmi podobný druhům rodu Cholera. Od všech druhů rodu Catops líší se*
nápadně úzkým a delším štítem, který jest vzadu poněkud vykrojený a tvoří
se zadním okrajem přesně pravý úhel. Krovky jsou mnohem širší než štít,
a jsou značněji ploché a na zad velmi rozšířené; největší šířka spadá do
středu okraje, odtud se opět krovky rychle súžují. Podél okraje jest širo=
ká, prohloubená rýha. Celý povrch jest nápadně drsně a hustě tečkovaný,
skorem vrásčitý, krovky jsou mimo to v předu málo znatelně, vzadu silně
rýhované. Celý povrch jest delšími bělavými chloupky posetý.

Pan Portevin opakuje popis v Miscell. entomol. vol. XXV. a upozorňuje,
že se úplně shoduje s popisem p. Motschulskýho, který popsal brouka pod
jménem »Catops dauricus Motch.« v bullet. Mose. XVIII. p. 46 r. 1845. —
Toto jméno má tudíž prioritu. ,

Delšími chloupky přibližuje se k některým druhům podružného rodu
Lasiocatops Reitt. a líší se jen odchylným útvarem štítu a krovek a co do
drsné sculptury podobá se hlavně druhům Oertzeni Reitt. a »hybridus«
Reitt. "Tyto odchylky však nestačí pro stanovení zvláštního rodu a dlužno
rod Rybinskiella považovati jen za »subgenus« rodu Catops.

Zajímavého tohoto brouka našel p. Trojan při společném sběratelském
výletu s p. Mazurou na Podkarpatskou Rus na kopci Hoverla, tudíž na stej=
ném náležišti jako Rybinski. Brouk patří tudíž do fauny českosl. republiky.
Nalezený jedinec shoduje se úplně s popisem.

Nutné jest tudíž zařadění a pojmenování brouka následovně pozměniti.

Catops Payk.
subgen. Rybinskiella Reitt.
sp. dauricus Motsch.
magnificus Reitt.

Zařaditi se má hned za subgenus »Lasiocatops«.

Carabus cancell. v. emarginatus Duftschm. a. Zoufali m.

a. Zoufali: striis ventralibus medio acute incisis.

Reitter odlišuje v tabulkách k určování Carabů pag. 153 varietu emargi=
natus od v. intermedius, Dej. tím, že poslední má pod okrajem břišních
segmentů rýhy, které jsou i ve prostřed jednotlivých segmentů stejně sils
ně vyznačené jako po stranách, kdežto u emarginatus tyto rýhy ve pros
střed vymijí a jsou jen po stranách málo vyznačené. Tento rozdíl platí
však hlavně jen pro individua ze Štyrska a Krajiny a již v Chorvatsku na-
jdeme často přechody a i jedince s rýhami i ve prostřed silně zaříznutými a
ve Slavonii již tato forma převládá, Tak sbírali p. Franke u Morovič ve
Slavonii četně formu, která jest průměrně o něco větší než forma štýrská,
jinak stejně dlouhá a velká. U některých jedinců jsou rýhy nejen stejně
silné ale i silnější ve prostřed zaříznuté, než u menší, kratší a širší racy
intermedius. Existují tudíž dvě formy typického emarginatus. Onu aber
raci, která má i ve prostřed segmentů silně zaříznuté sternity, dlužno pos
jmenovati, a pojmenoval jsem ji proto a. Zoufali, že p. profesor Zoufal,
který od p. Franke celou serii obdržel a rozdíl mezi základní formou zpo-
zoroval a mně ku pověření řadu této formy poslal.

Une aberration de Carab. v. emarginatus Duft. gui différe particulieres
ment par les stries ventrales gui sont trěs bien marguées aussi au millieu ©
des segments ventraux.

ČESKÉ DRUHY RODU DRABČÍKŮ »ALEOCHARA«

S POPISEM NOVÉHO STŘEDOEVROPSKÉHO DRUHU.
(Col. Staphyl.)
"Theodor Krása, Vrané n. Vlt.
Účelem tohoto článku jest podati výpočet všech druhů posud v Čes
chách zjištěných a doplniti poznatky o způsobu života některých druhů,

S50

pokud z vlastní více než dvacetileté sběratelské zkušenosti bylo mi možno
zjistiti. Ke konci připojen popis nového druhu z jižních Uher. Druhy, jichž
způsob Životz jest všeobecně znám, uvádím bez biologických poznámek.

Aleochara curtula Goeze. Všude hojný.

Aleochara crassicornis Boisd. Lac. Rovněž.

Aleochara laticornis Krtz. Tento druh vyskytuje se v Čechách pouze
pořídku a sbírán byl hlavně na podzim v shnilých houbách. V údolí Libři-
ckém u Davle ve větším množství, jinak jen ojediněle v Pražském okolí.
V okolí Temešváru chytal jsem ho ve společnosti s curtula pod nalíčenou
zdechlinou.

Aleochara lata Crav. Vyskytuje se řídčeji než curtula. V Čechách v okolí

Aleochara brevipennis Grav. Vyskytuje se na vlhkých lokalitách, v Če=
Pražském i jinde ve vyšších polohách.
chách zejména v Polabí (Čelakovice); v Povltaví jsem jí posud nikde
nezjistil.

Aleochara spissicornis Er. Rovněž vzácný druh, známý zejména z okolí
Pražského vždy ojediněle. Sbíral jsem ho několikrát u Vraného. časně
z jara pod kameny. V jižní Evropě hojnější a žije tam na zdechlinách právě
tak jako naše curhila.

Aleochara clavicornis Redtb. V jižnější části Evropy vyskytuje se
místy hojně ve společnosti předešlé. ([emešvár.) Čím více na sever stává
se vzácností a již kolem Vídně vyskytuje se jako veliká vzácnost oje-
diněle. České expl. neznám, ale uvádím proto zde, protože dle sdělení p.
Dr. Lokaye zjištěna byla jím v okolí Vraného n, Vlt.

Aleochara puberula. Klug. V Čechách tu a tam v hnijících látkách
rostlinných i živočišných.

Aleochara intricata Manuh. Všude hojný.

Aleochara Milleri Krtz. České expl. viděl jsem ve sbírkách některých
pražských entomologů, sám jsem ji však ještě nikde nezjistil. V jižních
Uhrách sbíral jsem několik expl. v hovězím trusu.

Aleochara tristis Crav. Všude hojný.

Aleochara mocsta grav. Na jihu v kravských výkalech hojný, v Čez
chách vzácnější.

Aleochara sparsa Heer. Všude hojný, hlavně na vytékající šťávě stromů.

Aleochara inconspicua Aubé. Sbíral jsem v Čechách několikrát, vždy
pod lesním mechem.

Aleochara lanuginosa. Všude hojná ve výkalech.

Aleochara lygaea Krtz. V Čechách hlavně ve vyšších polohách, z okolí
pražského též od Sv. Prokopa.

Aleochara haemoptera Krtz. Druh význačný velkou hlavou, řídkým
tečkováním dorsálních segmentů a formou tykadel u saméčka. České
expl. bezpečně zjištěné znám pouze dva, které sbíral zesnulý panský lékař
Dr. Jelínek v Dobříši pod vlhkým listím. Jeden z nich v mé sbírce.

Aleochara discipennis. Muls et Rey. Uveden jako český druh již v prvs
ním seznamu Lokayově z r. 1869, přes to však v Čechách ve sbírkách ento-=
mologů velmi slabě zastoupen. Příčina tohot jest, že barvou, tečkováním
a velikostí nápadně jest podobný k přehojné curtula a pouze štíhlými
tykadly odlišný. Jediný expl. za celou řadu let zjistil jsem v okolí pražs
ském na okraji syslích děr. V jižní Evropě hojnější,

Aleochara nigerrima Krtz. O tomto druhu, popsaném původně ze Špa=
nělska, zmiňuji se tu pouze proto, že byl sbírán v novější době též ve
střední Makedonii Drem. Rambouskem jako horský druh ve výkalech.
Barvou upomíná na naši laevigata Gyllh.

Aleochara laevigata Gyllh. V celých Čechách ve výkalech hojný.

Aleochara maculata Bris. V katalogu Klímově uveden jest v dodatcích
bez poznámky. Podotýkám proto, že jest barvou velmi podoben přede:
šlému, ale při pozornějším studiu snadno k rozeznání dle formy tykadel
a nestejnoměrného tečkování dorsálních segmentů. V Čechách bezpečně

zjištěn v Libřickém údolí u Davle a dle sdělení ředitele Roubala v jižních
Čechách. Náleží mezi naše nejvzácnější Aleochary.

Aleochara Breiti Canglb. Na pokraji děr syslů, na mnoha místech,
často hojně.

Aleochara cuniculorum Krtz. Velmi příbuzný s předešlým a často na
stejných lokalitách s ním společně.

Aleochara spadicea Er. Druh tento považovaný do nedávna za velmi
vzácný, objeven byl v Čechách hojně v hnízdech krtků.

Aleochara ruficornis Crav. V Čechách vyskytuje se ojediněle pod listím
v lese. Při povodni Labe nalezen byl jednou p. Drem. Skalitzkým též
ve větším množství.

Aleochara erythroptera. V Čechách rovněž vzácný. Cibulka u Prahy
(Dr. Rambousek). Ve Sv Hypolitu u Vídně sbíral jsem ho za války na
zdech kasáren jednou ve větším množství.

Aleochara bilineata Gyllh.

Aleochara verna Say.

Aleochara bipustulata L. Poslední tři druhy dosti hojné v celých Če:
chách ve výkalech.

Aleochara rufitarsis Heer. Horský druh, který se v okolí Prahy asi
nevyskytuje, v horských polohách, hl. na Krkonoších, dosti hojný ve
výkalech.

Aleochara vagepunctata Krtz. Tento velmi vzácný a význačný druh
byl v Čechách ojediněle již několikrát zjištěn. Zesnulý Dr. Tyl nalezl
1 expl. na pokraji děr syslů, Dr. Rambousek 1 expl. v Českém Brodě na
zahrádce pod listím a Dr. Klička 2 expl. u Hloubětína u krtka, v nos
vější době ve hnízdech krtků častěji sbíral Dr. Rambousek.

Aleochara villosa Mannh. Vyskytuje se hlavně v horských polohách,
místy hojně.

Aleochara diversa Sahlb. Druh velmi podobný předešlému, v okolí praž=
ském ne příliš vzácný na zdech poblíž záchodů a ve hnízdech.

Aleochara sanguinea L. V okolí Prahy tu a tam na vlhkých místech,
někdy též ve vlhké drti vyhnilých stromů a v houbách.

Aleochara fumata Crav. Ve shnilých houbách v lese, dosti hojný kolem.
Prahy i jinde.

Aleochara moerens Gyllh. Podobný předešlému a na stejných místech,
však spíše ve vyšších polohách. Z okolí pražského ho neznám v Krkono-
ších hojně.

Aleochara (subg. Heterochara Muls et Rey) bellonata n. sp.

Nigra, nitida, antennis crassis, basi pedibus anogue rufis, ely=
tris brunneozrufis, macula triangulari prope scutellum, magnague
laterali fuscis.

Mas segmentis dorsalibus ut apud Aleocharam clavicornem
dente producto, haud elevato insignis.

Inter Aleocharam spissicornem et clavicornem ponenda, sed cos
lore elytrorum primo intuitu distincta.

Long. 25—3 mm. — Temesvar.

Význačný, nový středoevropský druh z podrodu Heterochara,
velikosti Aleochary spissicornis, nápadný však barvou krovek, jež
upomíná na známé naše druhy moesta Grav. a puberula Klug,
útvarem dorsálních segmentů, nejblíže příbuzný s clavicornis Reit.

Černý, lesklý, jemnými zlatožlutými chloupky ne příliš hustě
pokrytý, prvé tři články tykadel, nohy, krovky a konec zadečku
hnědožlutý. Krovky význačné trojhrannou hnědočernou skvrnou,

sáhající od ramenních rohů až na konec švu krovek, mají též na
postranních okrajích skvrnu, takže jich základní barva tvoří jaksi
podobu šikmo položeného kříže.

Tykadla poněkud odlišná stavbou od clavicornis Redtb., jednot:
livé články ke konci nesúženy, pouze poslední článek ke špičce
protáhlý.

Dorsální segmenty dosti řídce, ale zřetelně tečkovány, sedmý
a osmý segment opatřen malým vyvýšeným hrbolkem, tento pak
vykrojený a ve výkroji zoubkovaný. Velikost 25—3 mm.

Dva samečky nalezl jsem blíže vesnice Mošnice v okolí eme:
šváru z jara r. 1917, na pastvinách pod kořeny bodláku ve vlhké
prsti.

Nový tento druh předložen byl též k ověření p. Dr. Lokayovi
a p. Dr. Rambouskovi z Prahy, kteří mi ho jako nový potvrdili.

DALŠÍ PŘÍSPĚVEK K MOTÝLÍ FAUNĚ

JIŽNÍCH ČECH.
Draka

Macrolepidoptera českobudějovického okolí jsou sice, (viz. r. 1918 a
1921 t. č.), dost podrobně prozkoumána, leč každoročně přibývá přece
několik nových nálezů.

Léto 1922: Larentia unangulata Hw., chycená u Hluboké 3.
VII. 1922, jest dle Sterneckova Prodromu vůbec nová pro Čechy. Na téže
lokalitě byla chycena Catocala promissa Esp. 12. VII. 1922 (leg.
Bílek). U Adolfova objevil jsem Toxocampa viciae Hb. 30. VI.
1922, v nejbližším okolí města byly nalezeny: Lobophoracarpinata
Bkh. 12. IV. 1922 a v květnu téhož roku čerstvě vylíhlá Notodonta
Phoebe Sieb. (leg. Čermák).

Z minulých let uvádím tyto dosud nepublikované nálezy v bližším
i vzdálenějším okolí Č. Budějovic:

Epinephele Lycaon Roth (Vodňany, leg. Bílek, 1921), Agro-
tis simulans Hufn. (leg. Tuschl, 1918), Nonagria lyphae
Thubg. 24. IX. 1920, Leucania straminea Tr. 28. VI. 1921, Cu:
Cullia tanaceti Schiff. 18. V. 1921, Cuc. absinthii L. 1921,
Acidalia inornata Hw. 30. VI. 1922, A c. deversaria Hs. 1917,
Larentia olivata Bkh. (častěji), Tephrochystia plumbeo:
lata Hw. 1921, Chloroclystis coronata Hb. 1919, Pachy:
cnemia hippocostanaria Hb. 8. V. 1920.

Charakteristickou faunu má okolí Nových Hradů (nedaleko rakouských
hranic), kde jsou ještě některá, lidskou rukou málo dotčená rašeliniště.
Tam jest hojný Colias v. Europome Esp, Lycaena Optilete
Knoch. a Ouarta cordigera Thbg. Na rašeliništi zjištěny byly
ještě tyto druhy, které se jinak v okolí neobjevují: Pamph.Palaemon
Pall. (opodál rašeliniště), Lycaena Amanda L. (leg. Koudelka),
Acid. immorata L., Perconia strigillaria. Eb. (velmi hojně
v různých odstínech), Oxctia aulica L., Miltochr. miniata
Forst (leg. Koudelka).

Za letošního prázdninového pobytu v České Skalici našel jsem vzácnou
píďalku Acidalia laevigata Sc. 2. VIII. 1922 a Sesia ichneu:
moniformis F. 28. VII. 1922.

Pozoruhodnější z těchto nálezů byly podrobeny revisi odborníků, kteří
potvřdili správnost determinací.

SÍ

ZPRAVY VÝBOROVÉ.
JEDNATELSKÁ ZPRÁVA ZA ROK 1922.

Poslední valná hromada konána byla dne 24. [. 1922 v restauraci u Cho-
cenských v Růžové ulici. Zvoleni byli: MUDr. J. Pečínka, místopředsedou,
Dr. Leo Heyrovský jednatelem, řed. J. Graf pokladníkem, Ing. Jedlička
a Dr. Obenberger zapisovateli, Dr. Purkyně a Šámal knihovníky, p. Goth
a Dr. Komárek kustody. Kontrolní komise nezměněna. Redakce: insp.
Vimmer, Kheil, Dr. Komárek, Dr. Lokay a Dr. Rambousek.

Výborových schůzí konáno 10. Občasných schůzí 9. Přednášky na nich
konané uvedeny jsou zvláště. Konány byly v zoologickém ústavě na
Karlově.

Společnost čítala 8 členů čestných, 6 zakládajících, 192 činných, tedy
celkem 206. Členský příspěvek ponechán 40 Kč, pro studující a posluchače
snížen na 10 Kč.

Čestným členem zvolen p. profesor Mrázek Alois pro své veliké zásluhy
o společnost. Diplom, umělecky zhotovený p. radou Hartmannem, byl
deputací doručena.

Následkem resignace místopředsedy svolána na 13. V. 1922 mimořádná
valná hromada, na které p. místopředseda resignaci odvolal.

Společnost zaznamenává bohužel i letos bolestnou ztrátu úmrtím svého
člena p. Aloise Procházky, ředitele cukrovaru v Pardubicích, který byl
dlouholetým členem jejím a věnoval se pilně studiu Coleopter. Byl pro
svou milou povahu všeobecně vážen.

Člen p. Zeman slavil v Typografické Besedě 28. V. jubileum 50leté
práce a 35 entomologické činnosti: Oslav se zúčastnila deputace.

Dík subvencím byl letos vydán časopis proti minulému roku v rozsahu
větším, totiž 6 čísel ve 2 svazcích r. 1922. Výměna časopisu za Časopisy
cizí stále stoupá. Příručky vydány byly dík značné podpoře min. země:
dělství 2, a to »O katastrofálním rozšíření zavíječe řepného« od Dr, F..
Rambouska a »O mravencích« od Dr. Soudka. V tisku je práce Dr. Dra-
sticha »O mšicích.« Počet vydaných příruček stoupl na 11. Přípravnému
výboru »Balkánského entomologického družstva« zaslány na vzor naše
stanovy.

Zvláštními díky zavázána jest společnost p. prof. Dr. Mrázkovi, řediteli
zool. ústavu, za poskytování bezpečného útulku sbírkám a knihovně, jakož
i místností přednáškových. Společnost vzdává jmenovanému uctivé díky.

Dublety knih a časopisů zaslány odboru v Brně. Vypůjčovati lze knihy
v. zoologickém ústavě na Karlově od 3—5 hodin. odpol. každou
sobotu. Členům mimopražským poštou. Při vypůjčení jest složiti zálohu.

K přátelským schůzkám scházívali se členové po celý rok v restauraci
u Chocenských v Růžové ulici číslo 5, poblíže hlavní pošty a to v úterý
a sobotu od půl šesté do půl osmé hod. večer. Schůzky byly hlavně v sos
botu hojně navštěvovány a dostavilo se sem též mnoho hostů i členů
mimopražských. Mezi nimi uvésti jest hlavně prof. René Jeannela, místo=
řed. speleologického ústavu v Kluži a slovutného cestovatele našeho St.
Vráze. V přátelských schůzkách děje se výměna a určování hmyzu,
umlouvány exkurse, debatuje se, demonstrovány jsou zajímavé kolekce
a úlovky atd.

Při sjezdu čsl. lesnictva v Brně zastupoval společnost Dr. Soudek, Men-
delových oslav v říjnu v Praze zúčastnil se za společnost Dr. Péčírka.
Časopis vystaven byl na výstavě časopisů a novin v Praze v prosinci a na
jarní výstavě hospodářské Jednoty.

Mnozí členové podnikli letos opětně, nehledě k exkursím, do pražského
okolí a vzdálenějších krajin Čech, nákladné exkurse. Zejména sbírali: Insp.
Hanuš v Bulharsku a Chorvatsku, Dr. Jureček, Král a Lemarie v Jugo-

slavii, Dr. Rambousek v Dalmacii, Schwarz ve Francii, Ing. Weiser pak dlí
již několik let v Argentině, kde pilně sbírá, Řada členů, hlavně Mor. od
boru podnikla letos opětně cesty na Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Krom toho pěstují systematický výzkum Slovenska členové tam trvale
usazení, a to hlavně: Insp. Fritsch, rev. Roland, vr. of. Šlégl v Bratislavě,
řed. Fuchsa v Píšťanech a prof. Roubal v Báňské Bystřici.

Laskavostí p. řed. Vávry a Dr. Obenbergera byl členům opět umožněn
ve čtvrtek odpol. přístup do entomologických sbírek Národního musea.
Společnost vzdává uvedeným pánům vřelé díky. Též v Moravském odboru
se spolkový život a vědecký ruch utěšeně vyvíjel. Dokladem toho je pěkný
vzrůst členstva a obsažná zpráva jednatelská, která je uvedena samostatně.
V Bratislavě nemohlo dosud dojíti k založení odboru. Přípravný výbor
vedou nadále členové p. insp. Fritsch a rev. Roland v Bratislavě.

Min. zemědělství výnosem ze dne 25. I. 1922, č. 28686-1I-1921 povolilo
společnosti vyplácení roční pravidelné podpory a vyplatilo tuto pro rok
1922 ve výši 1000 Kč. Krom toho, zásluhou Dr. Rambouska, povoleno týmž
ministerstvem na vydávání časopisu a příruček, zejména o zavíječi, mši-
cích a mravencích, výnosem z 28. prosince 1921, č. 62818 částku 10.000 Kč.
Min. školství a nár. osvěty povolilo letos opětně, výnosem z 28. II. 1922,
č. 107.762-21 pro rok 1922 podporu 3000 Kč na vydavatelskou a vědeckou
činnost.

Masarykova akad. práce z loni povolené podpory uvolnila usnes. z 2.
V. 1922, č. 34622 a vyplatila částku 2500 Kč. Seznam dárců, ať ústavů nebo
jednotlivců, je uveden ve zprávě pokladní. Krom darů peněžních jest vys
tknouti zejména darování tiskopisů p. řed. Holikem a Lepidopter p. r.
Srdínkem, které byly ve prospěch společnosti mezi členstvem prodány.

Nár. Listy a Nár. Politika otiskovaly bezplatně oznámení schůzí. Společ=
nost vzdává jmenovaným redakcím srdečné díky. Všem, kdož buď částkou
peněžní, radou nebo pomocí Společnost podporovali, děkujeme co nej
srdečněji.

Ant. Vimmer, JUDr. Leo Heyrovský,
předseda. jednatel.

Občasné schůze v r. 1922.

7. února: Dr. Hahn o Dixypus morosus.

7. března: Dr. Komárek o exkursi do Podkarpatské Rusi.

4. dubna: Insp. Vimmer o ústním ústrojí Dipter zvaném phanoni=
pharyngei.

9. dubna: Dr. Rambousek o zavíječi řepovém.

3. června: Dr. Heyrovský o nových druzích tesaříků pro Čechy.

3. října: Dr. Rambousek o cestě do Dalmacie.

24. října: Dr. Heyrovský o broučí zvířeně Šumavy.

14. listopadu: Dr. Obenberger o svých cestách po Jugoslavii.

12. prosince: Dr. Komárek o malarii na Slovensku.

ZPRÁVA POKLADNÍ.

Výdajné jmění během roku činilo příjem 31.501-52 Kč, vydáno bylo
21.874-60 Kč, zbývá tedy koncem roku 1922 9.626-92 Kč. Krom zbývajícího
jmění výdajného činí fond entomologických příruček 13.371-49 Kč, fond
prof. Fr. Klapálka 66441 Kč, fond pí. Anny Klapálkové 3698-43 Kč, fond
pí. Anny Uzlové 86544 Kč, fond p. Augustina Rubeše 9406 Kč a fond
tiskový 1302-05 Kč, tedy veškeré jmění Společnosti činí 51.497-40 Kč.

Srdečné díky vzdáváme slavnému ministerstvu zemědělství za subvence
13.000 Kč, minist. školství a nár. osvěty za 3000 Kč, Masarykově akademii

S55

práce za 2500 Kč a dárcům p. továrníku Rothovi v Horním Růžodole
u Liberce za 50 Kč, p. stav. radovi Srdínkovi za 12380 Kč, utržené prode
jem darovaných Lepidopter, p. předsedovi Vimmerovi za 122 Kč, Malo-
stranské záložně v Praze 20 Kč a Zemské bance v Praze 50 Kč.

IJ, Grab;
t. č. pokladník.

Nové, výměnou získané publikace.

1. Journal of the department of agriculture. vol. V. — Pretoria.

2. Annals of the Natal Museum. vol. IV. — Natal-Pietermaritzburg.

3. British Museum. — London.

4. Washington Agricultural Exper. Station. — Washington.

5. Polskie pismo entomologiczne. T. I. 1 a 2. — Lwow.

6. Notulae entomologicae. — Helsingfors.

7. Abhandlungen der Senckenbergischen Naturfor. Gesell. — Frankfurt
am Main.

8. Annuaire du Musee Zoologigue de Vacademie de Russie. — Petrograd.

9. Izvěstia petrogr. oblastnoi stancii zaštity rastěnei. — Petrograd.

10. Petrogradskii agronomičeskii institut. — Petrograd.

Zpráva expeditu.

Výměna časopisu a expedit knihovní se během roku 1922 rozšířily
vydáním nové příručky Zavíječ řepový a Mravenci a výměnou
s 10 novými společnostmi, jichž publikace dosud v knihovně naší chyběly.
Kromě toho získány za staré ročníky Časopisu některé kompletní serie
časopisů neb zpráv Akademii, jež dosud v knihovně chyběly.

Prodej knih byl dosti čilý, zvláště příruček Kůrovci a Mravenci,
takže výnos přes to, že se z něho hradí celá drahá mezinárodní výměna,
byl značně aktivní.

Celkový výnos expeditní služby není v bilanci naší zanešen, neboť
veškeré příjmy, resp. peníze zasílány jsou poštovní spořitelnou přímo pos
kladníkovi, činí však 1584-32 Kč.

Jednatelská zpráva odboru v Brně.

Činnost odboru rozvíjela se v intencích stanov. Členové horlivě sbírali,
materiál přinášeli a určovali, konali entomologické exkurse a cesty, uves
řejňovali své nálezy, scházeli se na týdenních schůzkách, kde se debato:
valo a demonstroval materiál, přednášeli a získávali nové členy.

Na měsíčních schůzích přednášeli tito pánové: 10. února Prof. MUDr.
K. Šulc: O novém orgánu voňavém u Philonta.

. března Dr. Teyrovský: O konvergenci v přírodovědě.
. dubna továrník K. Mazura: Entomologický zájezd do Podkarp. Rusi..
. května Dr. Hykeš: O orientaci včel.
. listopadu Dr.. Soudek: O mnišce.
. prosince min. r. MUDr. Melichar: Entomologická cesta do Španěl.
2. ledna 1923 Ing. Rozsypal: O zavíječi pelyňkovém.
Členů čítá odbor 42.
Na valné hromadě r. 1922, konané dne 9. ledna 1923 v Besedním domě-
zvoleni byli do výboru:
předsedou: MUDr. Ant. Fleischer, vrchní zdrav. rada a šeflékař čsl. st.
drah v Brně, místopředsedou: MUDr. K. Šulc, prof. vys. školy zvěrož
lékařské, jednatelem: PHDr. Š. Soudek, asistent vys. školy zeměděl., po-

NUNHRKYU

kladníkem: K. Mazura, továrník. Členy výboru: PHDr. J. Zavřel, profesor
Masarykovy univ., J. V. Stejskal, poslanec Nár. shrom., Doc. Dr. Ing.
Baudyš, řed. výzk. stanice, náhradníky: J. Němec, ředitel vyšší dívčí školy,
MUDr. Jos. Fleischer, odborný lékař.

Schůzky, konají se každé úterý v »Čtenářském Spolku« v Besedním
domě o 20. hod. Přednášky se oznamují v tisku (Lidových Novinách).

PhDr. Štěpán Soudek,
jednatel.

Seznam členů.
(Z členů činných uvedeni pouze nově v roce 1922 přistoupivší.)

Zakladatebspolečnosti:
Profesor František Klapálek, $+ 3. února 1919 v Karlíně,

Členové čestní:

1921 Achard Julien, továrník, Praha (členem od r. 1919).

1907 Bolivar Don Ignacio, ředitel přírodnického musea v Madridě.

1921 Cameron Malcolm D. tc., ředitel Forest Research Institute Dehra
Dun, N. W. Provinces British India.

1907 Horvath Dr. Géza, ředitel Mag. Nemzeti Muzeum, Budapešť.

1910 Lobkovic Ferdinand Dr., býv. nejv. zem. maršálek král. Čes.

1921 Navas Don Longinos, Zaragosa, Apartado 32.

1910 Melichar MUDr. Leopold, Brno, Česká ul. 28 (členem od r. 1904).

1922 Mrázek PhDr. Alois, Praha II., Karlov, Zool. ústav, prof. univ. Kar-
lovy (členem od r. 1905).

Členové zakládající:

1920 Hájek Dr., notář, Blatná.

1920 Klapálek Leopold, řídící učitel v Deštné u Litomyšle.

1904 Kubes P. Augustin, provinciál řádu O. O. kapucínů v Kolíně.
1921 Roth Vilém, továrník v Růžodole u Liberce.

1904 Srdínko Josef, staveb. rada v. v., Smíchov, Ferdinandovo nábř. 27.
1904 Šulc MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích, Slezsko.

Noví členové činní:
A. Ústředí v Praze.

Hájek Jan, farář v. v., Hrubý Rohozec u Turnova.

Jeannel Dr. René, univ. profesor, Kluž v Rumunsku. (Col.)

Jirsík Jos., supl. profesor reál. gymn., Trnava, Slovensko.

Lábler Karel, statkář, Klánovice, p. Jirny u Prahy. (Col.)

Novický Sviatoslav, cand. lesn. inženýr., Vršovice, Hálkova 506:79. (Col.)
Ogloblin Alexandr, stud. přír. věd, Libeň, Svobodárna 258.

Payer Ladislav, asistent drogerie, Klapé u Libochovic.

Pištora Evžen, Kr. Vinohrady, Šumavská 26.

Schwarz Rudolf, studující, Bubeneč, Na Studánce 332. (Lep.)

Silbernagl Arnošt, nadporučík, Praha VII., Jablonského 638. (Lep.)

Srnka Gabriel, učitel a správce školy, Německá Lupča, župa Liptovská.
Škaf Dr. Boris, Praha II., Karlov, Zool. ústav.

Thurnherr Ing. Václav, plukovník, Nitra, 20. pěší brigáda.

Valžík Jindřich, Praha II.-383, Podskalské nábř. 36.

B. Odbor v Brně.

Gregor František, profesor, Nový Jičín.

Gron Jan, oficiál zem. správy polit. v Brně.

G. Grosse, major v Olomouci, Mozartova 2441.

Hudeček Ladislav, říd. učitel, Kokory na Moravě. (Col., Lep.)

Kyselý Karel, ředitel, Prostějov=Držovice. (Col.)

Lemarie Jaroslav, Ing. Cand., asistent vys. šk. zeměd., Brno, Černá Pole.
Rašek J., Ing. Cand., asistent mor. zem. výzk. úst. zeměd., Brno, Černá Pole.
Šťastný Joset, revident hypoteční banky v Brně.

Švábeník PhDr. Jan, profesor, Brno, Kamenná 41.

Zpráva redakční,

Vydání posledních čísel t. časopisu se zdrželo přesídlením tiskárny do
nové budovy, v důsledku toho byl také omezen rozsah, aby časopis mohl
vyjíti co nejdříve. Většina prací, které zůstaly neotištěny, bude uveřejněna
v příštím čísle, jež vyjde asi za měsíc,

Redakce znovu upozorňuje pp. autory, aby posílali práce co možno
stručné a obsahující výhradně nová pozorování. Rovněž nelze nám
otiskovati obrázky z jiných časopisů nebo z jiných prací, pokud nejsou
originálem autorovým. Obrázky buďtež pokud možno pérokresby, jichž
tisk je mnohem levnější a též zřetelnější,

Ke každé práci budiž opatřeno dle možnosti resumé v některém ze
světových jazyků nebo latinsky, jinak stal by se náš časopis pro světovou
literaturu méněcenným a nebylo by nám možno získávati výměnou cenné
publikace zahraniční.

Práce, které se netýkají přímo fauny československé, buďtež publi:
kovány celé jazykem světovým, stačí krátký úvod nebo jen nadpis český.

INapříště nemůžeme přijímati prací s rukopisem nečitelným, ježto dvos
jitá korektura značně zvyšuje náklad za sazbu. Obzvláště cizojazyčná
jména buďtež psána zřetelně, dle možnosti psacím strojem.

Dr. Fr. Rambousek.

Morána.

David Sharp, který byl jedním z nejvýznačnějších entomologů
anglických, zemřel dne 7. srpna m. r. ve věku 82 let. Byl světoznámým
specialistou čeledi Staphylinidae, zpracoval však celé skupiny Coleopter,
hlavně exotica. K jeho význačným spisům patří »Biologie Centrali-Ame-
ricana«, »Fauna Hawaiensis«, monografie brouků novozélandských, japon:=
ských a m. j. Jeho prvá práce o rodu Homalota (dnešní Atheta) vyšla již
r. 1869. Velikou péči věnoval též znalosti coleopter domácích a hlavně
škotských.

Antonín Seguens, dlouholetý spolupracovník Edm. Reittera, ze-
mřel v Opavě dne 10. srpna m. r. Narodil se r. 1856 ve Stoliči u Chotěboře
byl zprvu lékárníkem, praeparátorem u Dobiasche v Gospiéi, od r. 1896
» byl u zemřelého E. Reittera. Byl milé povahy a pravou rukou našeho- zvěč=
nělého Reittera.

MUDr. £d. Karaman, zasloužilý entomolog dalmatský, zemřel stár
74 léta (narodil se v květnu 1849), dne 9. února t. r. vzedmutím srdce.
Má veliké zásluhy o znalost fauny dalmatské, jeho veliká sbírka (8360
druhů) chová 2320 druhů dalmatských. Jako uvědomělý a poslední člen
staré »národní gardy« těšil se veliké oblibě a našim sběratelům byl vždy
milým rádcem. Když jsem se s ním loni v září naposledy loučil, tušil jsem
již — že ho už asi neuvidím ... Dr. Rambousek.

faře)

E SOPIS

Československé Společnosti
Entomologické
Acta Societatis Entomologicae

Čechosloveniae

Rock: XIX:=4022

REDAKČNÍ KOMITÉ:
Dr. FR RAMBOUSEK, ANT. VIMMER,
Ph. Dr. JULIUS KOMÁREK, Řed. N. M. KHEIL,

NPVU' Dr -EM E OKA

PERLE

Nákladem Československé Společnosti Entomologické

Tiskem Průmyslové tiskárny v Praze VII

OBSS A EB

Baťa L.: Další příspěvek k motýlí fauně jižních Čech
Drastich L.: Mšice republ. československé, zvl. okolí ostravského

Blersche r, MUDr, Ant: Koleopterologické výzkumy a různé
poznámky koks:

— — Nové berračé a synonym. požnatáka
Jureček, MUDr. Štěpán: Nebria false cognita e Caucaso central

Krása Theod.: Nové druhy drabčíků Aleochara s popisem nového
středoevropského druhu :

Obcnberger, Dr J-::.Nebria A SSp. Šumavica n. ssp.

— — De novis Buprestidarum reg. pal. speciebus II.
Pokorný Fr.: Nálezy některých vzácných a zajímavých motýlů

v okolí Poděbrad A
Rambousek. Dr. Fr.: Ředitel AL. Procházka

— — Moran (D. Sharp, Seguens, Dr. Kan
Roubal Jan: Novinky zvířeny broučí Malých Tater

— — Poznámka za
Štěrba Fr. Ing.: Dorcadion Bureši i. Sp.

Vimmer Ant.: Příspěvky k metamorfose některý E českých Abe.

myií
Zprávy výborové

80.
13;

18, 66.

PÁ

1. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz.
Duda, Joukl, Klapálek, Kubes,Lokay, Šulc Uzel, f -
Vávra, Vimmer. S28 vyobr. Rozebráno. s

2. České síťnatky. Tingitidae. Frant. Mužík. (5 obrázků
v textu.) Kč 250, členové Kč 1:50, poštou 45 hal. více.

3. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. Rom. Formá“
nek. (73 obr.) Kč 6—. členové Kč 4—, porto 60 h.

4. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. Rom. For-
mánek. (1 obr. a tab.) Kč 4—, člen Kč 3—, porto 45 h.

5. Majky (Meloe L.) zemí koruny České. Rom. Formá:
nek. (9 obr.) Cena Kč 4—, člen Kč 3—, porto 45 h.,

6. Klíč k určování českých Bembidiin. A. Jedlička. (15 obr.
v textu.) Kč 4—, člen Kč 3—, porte 45 h.

7. Evropští nosatci podčeleďi Rhynchitinae. R. Formánek.
(S bar. tabulkou.) Kč 5.—, člen Kč 4—, porto 45 h.

8. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého. Ant. Vimmer.
Kč 450, člen Kč 5320, poštou o 60) h více.

9. České vodoměrky. Dr. Teyrovský. (S barevnou tabulkou
a 28 obr.) Kč 15 —, člen Kč 10—, poštou o 60 h více.

10. O katastrofálním rozšíření zaviječe řepového. Dr. F. Ram:

bousek. (Se 14 obráz.) Kč 5S—, člen Kč 3—, porto 50h.

11. Mravenci čsl. republiky. Dr. Št. Soudek. (S čet. obr.)
Kč 22—, člen Kč 16-—.

STANOVY
ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ

ČI. 3.: Každý přítel studia entomologického ať bydlí v zemích republiky
Československé čili nic, může se státi členem Společnosti. — ČI. 6.: Činný
člen platí předem roční příspěvek 40 Kč, studenti 10 Kč, splatný v Praze.
Složísli někdo jednou pro vždy do dvou let 500 Kč, stává se členem zaklá= , Ba
dajícím. — ČI. 8.: Každý člen má právo: přednášeti, súčastňovati se rozprav. ©“
i exkursí vědeckých, podávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostáz -
vati časopis Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustano=
venou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek.

Dopisy a přihlášky členů přijímá Dr. LEO. HEYROVSKÝ, Praha II., |
Jilská ul. 2, peníze řed. J. GRAF, Kr. Vinohrady, Korunníl05, vý: .
půjčky knih Doc. Dr. JULIUS KOMÁREK, Praha II, Karlov 8..
rukopisy a korektury Dr. FR. Rambousek, Praha:Střešovice 112.
MORAVSKO - SLEZSKÝ ODBOR. Dopisy a přihlášky členů: ©
Dr. ŠT. SOUDEK, asistent, Brno, v Černých polích, peníze KAREL
MAZURA, Brno, Javorová 10. — Každý člen na Moravěa ve
Slezsku bydlící je členem odboru v Brně. Časopis se zasílá
z Prahy, příspěvky se platí složenkou Ústředí do Prahy.

REDAKČNÍ KOMITÉ:

Prof. FR. KLAPÁLEK,

řev Karlín.
| Coleoptera: | © Hymenoptera:
[UDr. EM. LOKAY, OLDŘ. ŠUSTERA,
Ň Poříč, Praha II. Smíchov 553.
: „ Lepidoptera: V Diptera: , plá s "4
UDr. JOSEF MALIČKÝ, © Ředitel ANT. VIMMER, © Z baNé

Král. Vinohrady.

fi OBSAH:

J Araschnia levana. Str. 49. — Dr. Krejčí A,: Nejbližší hnízdiště

-u Prahy. Str. 49. — Týž: Panurginus labiatus. Str 50. — Petr-
oria crataegi v Čechách. Str. 50. — Fr. Klapálek: Co jest Perla
Str. 50. — Dr. Fr. G. Rambousek: Nový brasilský Stenaesthetus,
Ant. Vimmer: O tracheální soustavě larvy Lycoria '(Sciara)
Str. 56. — Ant. Vimmer: Doplňky k seznamu českého hmyzu
(Str. 60, — Rob. Hartmann a J. ryt. ze Sternecků: Nová
alky Acidalia marginepunctata Goeze. Str. 61. — Úmrtí. — Věst-
146, ník. — Výroční zpráva. — Obsah.

Pořad schůzí Č. S. E. ve správním roce 1916.

Valná hromada 21. ledna 1917.

hůze v zasedací síni Zemědělské rady pro kr. České Vá- st.
av sa n. D8 V I. D., počínají přesně o 48. h. več. Poa c: Ň

x (V PRAZE. k
společnosti Entomologické. — Úřed. knihtiskárnaAl. Brož, Praha V. Pí

0
úrt

7, fi
KP P dne

ČC

skytujících, jako: Parnassius mnemosyne L., Vanessa xanthomelas
Esp., Araschnia levana L., ab prorsa L., Argynmmis laodice Pall.,
Valeria jaspidea Donz., Plusia gutta Guen., Pericallia matronula L.
atd., atd.

Mne nejvíce zajímala naše nejmenší babočka Araschnia levana,
která se v okolí Sanoku hojně vyskytovala. Kdežto lonského roku
obnášel výtěžek lovu asi 30 exemplářů dílem chycených, dílem z
housenek vychovaných, byl v roce 1914 lov daleko vydatnější.

Již počátkem května poletovala Araschnia levana v hlubokýcn
před větrem chráněných údolích, na slunných, hojně kopřivami po-
rostlých stráních.

Koncem června zašel jsem v místa ta na lov housenek, kterých
jsem nalezl asi tři sta na kopřivách a chovaje je v tak značném
množství, rozhodl jsem se pokusiti se o docílení tepelných aberrací.

Část kukel vystavil jsem teplotě 38 až 40“ C třikráte po dvou
hodinách a obdržel po 14 dnech odrůdu barvy červenohnědé, po-
dobající se z části ab. porima, avšak jinak valně se lišící.

Většinou vylíhly se samičky, kdežto samečkové až na dva za-
hynuli.

Také u housenek napočítal jsem značné procento napíchaných
lumky. :

Pokus docíliti vajíček v zajetí se nepotkal s výsledkem. Po-
čátkem září sbíral jsem opět housenky, jichž pupy přezimovaly, tak
že není pochybností, že v Haliči vyskytují se pouze dvě generace
a že ab. porima létá zde současně s letní generací prorsa.

Setník Cífka.

Nejbližší hnízdiště Pelonosek (Podaliritus) u Prahy jest u Koby-
lis. Z Prahy jedeme tramvayví čís. 14 až na konečnou stanici na konci
Nové Libně; asi 50 kroků za stanicí v pravo vede vozová cesta za-
hradami zelinářskými. Tam kde se cesta zahýbá, jest stojan vodní a
odtud po pravé straně cesty táhne se kamenný taras. Již zde chy-
tit lze členy rodů: Mélecta, Chrysis, Nomada a Halictus.
Pokračujíce dále cestou, dojdeme konce zahrad a zde v pravo při
cestě stojí celá zachovalá brána do bývalého statku. Po stranách
této brány v přilehlých zdech hnízdí: Podaliriusparietinus
F., pilipes F., aestivalis Pz., nidulans F., oož prozradí
nám četné rourky jich hnízd; zde stále slídí Melectaluctuosa

Sedp. i punctatáa L., Crocisa scutelaris Pz., Coeli-
oxys conica L., acuminata Nyl.; velice hojně na zdi sedá
Chrysis ignita, pilně prohlížejíc filigránské rourky hnízd rodu
O dynerus, kteréž se nalézají v pravo od brány. Na zdech sedá
také Oxybelus a Halictus. Pilným návštěvníkem těchto míst
bývá pěkná moucha Argyromoeba sinuata Fab. Nejvhod-
nější dobou k návštěvě tohoto hnízdiště je druhá polovina června,
ale i duben a květen skýtají pěknou kořist.

Údolíčko toto, jimž vede ona cesta kolem vždy živého potůčku,
jest pro entomologa pravý ráj, jenže bohužel již vyvstávají právě zde
vily a bojím se, že v brzku vilové podhoubí i toto zákoutí zcela pro-
roste a pak ovšem všechna ta krásná společnost se vystěhuje! Kam?

Dr. A. Krejčí.

Panurginus labiatus Ev. Tato včelka nenalézá se v seznamu če-
ských hymenopter, jejž nám pevně sestavil Kubes. — Jan Se-
kera uvádí Panurgina poprvé jako včelu českou a já potvrzuji jeho
udání. Ulovil jsem 22. června 1915 na Holešovické pláni či na Ma-
ninách jedním mávnutím sáčku na Berteroa incana*) asi 30
kusů právě se rojících včelek. Uváděno bývá, že Panurginus se
zdržuje v chladnějších polohách, to ovšem o Maninách tvrditi ne-
lze. Okolnost, že včelky byly ještě téměř měkké, svědčí, že někde
zcela na blízku se vylíhly, tedy že nebyly snad ma tahu.

Dr. A. Krejčí.

Aporia crataegi v Čechách. Dne 17. června o 11. hodině viděl
jsem u Jiřic nad Labem létati tohoto běláska. Petrbok.

CO JEST PERLA MAXIMA Scop.
Příspěvek k synonymice Plecopter,
Podává Frant. Klapálek.

Pro jednotvárný vnější vzhled pošvatek a nedostatečný smysl
starších autorů pro znaky tvaroslovné jest synonymika tohoto řádu
velmi spletita a nesnadna. Jedním z mneibližších toho příkladů jest
Perla maxima Scop. popsaná v Entom. carniol. str. 269, r. 1763.

Pozdější autoři nevěděli si s ní rady. Curtis a Stephens
ji neznají, New man (On the synonymy of the Perlites, Mag. of

*) Tím potvrzeno udání Frieseovo, jenž tařici šedou uvádí jako rostlinu
touto včelkou navštěvovanou.

Nat. Hist. III. p. 36. 1839.) uvádí P. maxima na téže stránce jednou
jako synonym s P. bipunctata Picť., podruhé s P. marginata Panz.
Brauer v Neur. Austr. (1857) klade ji jako synonym s P. abdomi-
nalis Burm., aniž by bral ohled ma její právo prvenství; později V
Neuropt. Europas (1876) považuje ji za synonym P. bicaudata L.
(= P. bipunctata Pic.)

Pictet »Perlides« (1841) ji staví jako synonym P. marginata
Panz. a uvádí jako důvod (pag. 201) »les mots: thorace nigro ....
pedibus fuscis, me paraissent rendre plus probable au'il a eu entre
les mains la P. marginata. Ačkoliv jest Pictetovi výborně Známa
nymta P. bipunctata a popis Scopoli-ho jest velmi dobrý, přece ne-
bral naň zřetel a vytýká pouze, že popis larvy nepatří larvě P. ce-
phalotes. Stotožňuie tedy náš druh s P. marginata Panz. V tom iej
následuje Walker ve svém seznamu (1852).

Vážně k řešení této otázky přikročil Mc Lachlan (What are
Perla bicaudata of Linné and P. maxima of Scopoli?, Ent. Month.
Mag. VI. p. 265, April 1870), soudě jednak z popisu dospělce, jednak
a to s jistotou z popisu nymfy, že P. maxima Scop. a P. bipunctata
Ficť. jsou týmž druhem. Po Mc Lachlanovi všichni autoři přijali
tento názor i pisatel této statě.

Jsou to tedy tři druhy, jež byly s P. maxima stotožňovány: P.
P. abdominalis Burm . P. marginata Parnž. a P. bipunctata Pict, vy-
mýtíme-li P. bicaudata L., jakožto druh, který vůbec medá se sto-
tožniti.

Nemůže býti žádné pochybnosti, že ani P. abdominalis Burm.
ani P. marginata Picf., nemohou býti stotožňovány s P. maxima
Scop. Autor výslovně praví: »capite fulvo ... tuberculis lateralibus
fulvis, intermediis tribus nigris«, což přeloženo do mašeho způsobu
vyiadřovati se zní: »hlava okrově žlutá s očky jednoduchými černě
ovroubenými« a tento znak nacházíme z druhů, které by mohly býti
vzaty v úvahu, jen u skupiny »Bipunctata Picf. U P. abdominalis je
témě hlavy vždy více méně černohnědé, u P. marginata nacházíme
sice všecky možné přechody od tmavého zbarvení, skoro odpoví-
dajícího světlejším kusům abdominalis, až ke světlým kusům, podob-
ným barvou bipunctata. Ale tyto světlé kusy lze vždy rozeznati,
protože u bipunctata je vždy nápadný rozdíl mézi světlou barvou
hlavy a sytě černou obrubou oček, kdežto u marginata tato obruba

vůbec mizívá, takže by Scopoli sotva mohl užíti slov: »intermediis.
tribus nigris«.

Nemohl by také autor užíti o křídlech slov »alis albidis«, protože.
křídla ta mají u marginata nádech spíše do zelena. Také popis nymí
nijak se nehodí na nymfu P. marginata nebo abdominalis.

Přikročíme-li k P. bipunctata Picť., není pochybnosti, že autor
měl před sebou nymfu druhu tohoto nebo nějakého velmi příbuz-
ného. Ž popisu hmyzu dospělého velmi dobře se hodí na P. bi-
punctata popis hlavy a křídel, ale naprosto se nehodí slova, noh a
štětů ocasních se týkající, neboť u P. bipunctata nejsou tyto údy ni-
kdy černohnědé, nýbrž okrově žluté a nohy s nápadnými černými
kroužky na stehnech nad koleny, což by autorovi jistě nebylo ušlo.

Z tohoto plyne, že žádný z uvedených tří druhů nemohl býti
Scopoli-mu předlohou pro jeho popis P. maxima a že nutno se ohléd-
mouti po druhu jiném.

Dle popisu má býti přední šíje černě vroubena, neboť dle mého
mínění musíme čísti »nigro-marginato«, protože nedostáváme žád-
ného smyslu, kdybychom chtěli čísti »nigro, marginato«. V tomto
případě by totiž černá šíje mohla býti vroubena jen světle a to se
u žádného evropského druhu nevyskytá, kdežto znak: »přední šíie
černě lemována« je tak nápadný, že ode dávna slouží za charakte-
ristiku skupiny bipunctata.

Nezbývá tedy, leč hledati ve skupině bipunctata. A tu máme
druh, který v Kraiině je domovem: P. alpicola Kp. — P. grandis
Ramb. Tento druh stojí tak blízko P. bipunctata, že Pictet, ač kusy
k němu náležející měl v ruce, zařadil jej do své bipunctata pozna-
menávaje: »Un individu provenant des Alpes d'Autriche, et aui m
čté communigué par M. Kollar, présente le měme caractěre de co-
loration plus brune gue ceux de nos montagnes« a přd tím: »i'en
possěde měme un individu trouvé par M. Heer dans les Alpes de
Glaris A 4000 pieds délévation, due la teinte grisátre de ses ailes
terait, au premier coup doeil, prendre pour une espěce differente«.
Tyto kusy byly jistě P. alpicola.

Jest to druh, zastupující ve vyšších polohách P. bipunctata a
žijící při bystřinách (»in torrentibus« praví Scopoli). Jeho nymfy
(mně dosud neznámé) pro blízkou příbuznost s bipunctata nebudou
se zajisté v barvě valně lišiti od nymí tohoto druhu a popis dospělců
hodí se velmi dobře na něi. Křídla, ač pro silnou žilnatinu vypadají

celkem temnější, mají blánu se zvláštním bělavým nádechem. Nohy
i štěty jsou tmavé a hlava s přední šíjí svým světlým zbarvením
shodují se s P. bipunctata.

Bude tedy synonymika nyní zníti: »Perla maxima Scop. = P.
grandis Ramb.= P. alpicola Klp. Druh tento rozšířen jest specielně
v Alpách a Pyrenejích ve vyšších polohách a jest druhem vikaru-
jícím za P. bipunctata Pícť.

A poněvadž Linnéjský popis P. bicaudata nedává nám vůbec
možnost druh tento určiti a Linnéjské typy vůbec žádnými Linnéj-
skými typy nejsou (jak Mc Lachlan ukázal), jest nutno jméno bi-
caudata vůbec Škrtnouti a pro druh v posledním půl století jak P.
maxima vedený, znova přivésti k platnosti jméno P. bipunctata Pict.

Auszug:

Bis zum Erscheinen Mac Lachlans Aufsatzes: What are Perla
bicaudata of Linné and Perla maxima of Scopoli? in Ent. Month.
Mag. VI. S. 265, April 1870) haben die Neuropterologen die P. ma-
xima Scop. mit drei Arten identifiziert: P. abdominalis Burm. P.
marginata Panz. und P. bipunctata Ficť.

Wenn wir diese drei Arten untersuchen, sehen Wir, dass P. ma-
xima Scop. mie mit P. abdominalis Burm. und P. marginata Panz.
inentisch sein kann. Die Beschreibung des Kopfes von Imago und
diejenige der Nymphe macht das unmoglich. Aber auch auf P. bi-
punctata passt die Beschreibung Imagos keineswegs vollstándig, da
die Pictetsche Art nie dunkle Beine und Schwanzborsten hat. Dafiir
sehen Wir, dass die Scopolischen Merkmale sehr gut auf die P. al-
picola Klp. passen, denn diese Art hat den lichten Kopf und Pro-
notum, dunkle Beine und Schwanzborsten und die Fligel, obwohl
sie wegen der dunklen Aderung dunkel erscheinen, zeigen doch
einen deutlichen weisslichen Stich der Membran. Die Nymphe ist
mir zwar unbekannt, aber ich bin iiberzeugt, dass dieselbe keines-
wegs, da beide Arten so nahestend sind, viel von jener der bi-
punctata verschieden sein kann. Die von Scopoli angegebene Grósse
wenn sie, Wie bei ihm ůblich fiir den Kórper samt geschlossenen
Fliigeln gelten soll, ist etwas zu klein und wiirde eher auf bipunc-
tata zeigen, aber dieses Merkmal ist bei alpicola besonders verán-
derlich und der Unterschied zwischen Mánnchen und Weibchen in
dieser Hinsicht viel bedeutender als bei bipunctata.

Es wáre also die Synonymik, wie folgt zu ordnen: Perla ma-
xima Scopoli — P. grandis Ramb. — P. alpicola Klp. und, da die
Linnéische Beschreibung der P. bicaudata iberhaupt nichtssagend
ist und die Linnéischen Typen (wie Mac Lachlan bewiesen hat)
keine Linnéischen Typen sind, so kommt wieder der Pictetsche
Namen P. bipunctata fiir die im lezten halben Jahrhunderte als ma-
xima bezeichnete Art wieder zu Ehren.

NOVÝ BRAZILSKÝ STENAESTHETUS.
(COL. STAPHYLINIDAE).
Dr. Fr. G. Rambousek.

Stenaesthetus Mrázi nov. Sp.

Význačně lesklým a mepatrně tečkovaným povrchem dle Dra
Bernhauera ode všech dosud známých 3 druhů úplně odchylný.

Leskle žlutočervený, tykadla a nohy světlejší.

Hlava poněkud širší délky, jemně
zrnitě tečkovaná a při stonásobném
zvětšení jemně chagrinovaná, oči delší
nežli spánky, mezi kořeny tykadel s ka-
ždé strany malá jamka nazad v rýžku
vybíhající, uprostřed ternene bývá také
malá jamka, po stranách očí táhne se
vyvýšená linie, která ústí do jamky za
očima, prodloužené v basální rýžku
uprostřed přerušenou.

Tykadla nitkovitá, s články znač-
ně protáhlými, poslední dva jsou po-
někud větší a protáhle vejčité.

Ústroje ústní velmi zajímavé. Ku-
sadla mnohem delší než hlava, v klidu
však úplně k hlavě přiléhající, velmi
úzká a dlouze srpovitá se silným za-
hnutým zubem, špičatým uprostřed, jich
makadla dosti dlouhá, prvé 2 články jich
málo rozdílné, poslední silnější a mno-

h Zaan 7508, či ten Pe :
páda 0 n Mráz ný -hem delší. Svrchní pysk slabě vykro-

jen, makadla pysková velmi krátká, kratší, nežli prvý článek ma-
kadel kusadlových. Štít v přední části značně rozšířený, nazad
silně zúžený, přední nohy zřetelné, uprostřed štítu jsou dvě hlu-
boké, do předu poněkud sbíhavé rýžky, všecky ústí do rýžky
basální, kdež tvoří 4 jamky.

Štít i krovky úplně hladké.

Krovky o málo delší nežli polovina štítu, na švu poněkud vtla-
čené a nejkratší spodní křídla zakrnělá.

Břicho neolemované, válcovité, nazad súžené, velmi jemně a
dosti hustě tečkované, hustě a krátce zlatožlutě podélně chloupko-
vané.

Zadní chodidla s prvým článkem mnohem delším nežli tři ná-
sledující.

C vyznačuje se poněkud širší hlavou.

Long. 222.5 mm.

Velmi zajímavý druh tento objeven byl horlivým sběratelem —
krajanem p. Jaro Mrázem, který nalezl ho spolu s četnými no-
vými druhy jiných drabčíků v Minas Geráes blíže Sáo Paulo
v Brasilii v 5 exemplářích v létě 1914.

Dovoluji si k poctě sběratele označiti nový druh jeho jménem.

Auszusg:

Stenaesthetus Mrázi nov. sp.

Durch die glánzende Oberfláche nach Dr. M. Bernhauer, der die
neue Art gesehen hat, vou allen verwandten Arten sofort zu er-
kennen. s

Glánzend rotbraun, die Fiihler und Beine gelbbraun. ,

Der Kopf breiter als lang, sehr fein chagrinirt und fein undicht
punktirt, Augen viel lánger als die Schláfen, zwischen den Fiihler-
wurzeln jederseits mit einem Griibchen, ebenso in der Mitte. Neben
den Augen jederseits mit einer erhabenen Linie, welche in ein
Griůbchen in den Hinterecken des Kopfes mindet, Basalpartie des
Koptes ebenso mit einer in der Mitte unterbrochenen Ouerimpres-
sion.

Fůhler haarfórmig, mit langen Fiihlergliedern, die zwei letzten
grósser und dicker als die vorgehenden.

Kiefer viel lánger als der Kopf, sehr diinn und spitzig, mit einem
scharfen Zahn in der Mitte, Kiefertaster lang, die zwei ersten Glie-

der derselben in der Lánge wenig verschieden, das Endglied viel
lánger und dicker als die vorgehenden. Oberlippe ausgerandet, die
Lippentaster sehr kurz, viel kůrzer, als das erste Glied d. Maxillataster.
Halsschild vorne verbreitet, nach hinten stark verenst, mit
deutlichen Vorderecken, jederseits mit zwei Lángsfurchen, die iiber
zwei Drittel des Halsschildslánge einnáhmen und in der Basalguer-
furche vier Grůbchen bilden, die mittleren zwei sind hinten diver-
gierend, die seitlichen mit den Halsschildsrándern parallel.

Halsschild und Fliigeldeckel vollkommen glatt.

Die Fligeldecken sind ein wenig lánger als die Háliíte des
Halsschildes (an der Naht).

Abdomen ungerandet, walzenfOrmig und nach hinten verengt,
sehr fein und ziemlich dicht punktirt und dicht mit goldgelben Hár-
chen bedeckt.

Das erste Glied der Hintertarsen viel lánger als die drei fol-
genden zusammengenommen.

C hat einen breiteren Kopí.

Long. 2—2.5 mm.

Diese ausgezeichnete neue Art wurde von dem tiůchtigen Tro-
pensammler Herrn Jaro Mráz in Minas Geraes (Saó Paolo) in Bra-
siliein 5 Exempl. gefunden und ist dem Entdecker zu Ehren benannt

O TRACHEÁLNÍ SOUSTAVĚ LARVY LYCORIA
(SCIARA) THOMAE L. (DIPT.)

Píše Ant. Vimmer z Kr. Vinohradů.

Larva druhu Lycoria (Sciara) Thomae L. liší se od larev z pod-
čeledě Mycetophylinae (Fungivorinae) zevně schránkou hlavy a
maxillami, uvnitř těla pak slinnými žlázami a tracheální soustavou,
o níž míním tuto podrobněji promluviti.

Aby byl přehled snazší, budu pokračovati od dvojice ke dvojici
průduchů.

1.Stigma II.
a) Přední hruď.

Z každého z obou průduchů na prvém článku hrudním vychází
v pravo a v levo po jednom oblouku průduchovém : Trachea arcus
dorsalis stigmatis (A. 1.). Od téhož oblouku při jeho kořeně vybíhá

křivolace se vinoucí tlustá hřbetní komissura a ústí do protějšího
oblouku průduchového. Zove se Trach. anmastomotica transversa
dorsalis stigmatis I—I. (A. 2., B. 2.).

Na břišní straně oba průduchové oblouky spoiuie přední spodní
komissura, Trach. anastomotica transversa ventralis stigmatis I—I.
(B. 3.)

Přední horní komissura vysílá dvě silné větve do hlavy, jež
imenuji Trach. cephalica dorsalis (A. 4.—B. 4.). Přední spodní ko-
missura opatřuje vzduchem spodní část hlavy dvěma tlustými vět-
vemi nazvanými Tr. cephalica ventralis (B. 5.).

Skoro ve slemenní ose vycházejí z přední spodní komissury
dvě vzdušnice, Trach. cerebralis (B. 6.). Tyto při počátku značně
tlusté větve rozrůstají brzy v jemné větvice, jež přivádějí vzduch
zauzlině nadjícnové. Do zadu z přední komissury vybíhají tenké
vzdušnice Tr. dendritica (B. 7.). Vzduch z nich čerpá spodní po-
vrchová část prvého článku.

Přední hrudí probíhá část hlavního kmenu jako Tr. anastomo-
tica longitudinalis dorsalis stigmatis I-—II. (A. 8a), kteráž spojuje
prvý průduch se druhým. Mimo to víne se tu také, ovšem hlouběji
v těle část břišního kmenu, Tr. anastomotica longitudinalis ventralis
stigmatis I—II. (A. 9a), jež také probíhá od I. k II. stigmatu.

b) Střední hruď.

Ve druhém článku hrudním vine se křivolace, spojujíc obě Části
břišního kmenu, Trachea anastomotica transversa ventralis (A. 10).
Z mí vystupují do předu dvě bohatě rozvětvené, avšak tenké a ke-
řovité vzdušnice, Trach. dendritica anterior (A. 11.); do zadu pak
míří také dvě, jménem Tr. dendritica posterior (A. 12.). Nad druhou
břišní komissurou opouštějí hlavní kmen na straně hřbetní dvě vě-
tve, Tr. vasomuscularis (A. 13.), jež opatřují vzduch pro příslušný
díl srdce a přilehlou musculaturu. Tyto dvě vzdušnice objevují se
také v dalších článcích.

c) Zadní hruď.

V tomto článku je nápadná třetí břišní komissura, Tr. anasto-
motica transversa ventralis (A. 14.), jež vzájemně váže břišní kme-
ny Tr. anastomotica longitudinalis dorsalis stigmatis I—II. (A. 8a),

postupuje v pravo a v levo jako část hlavního kmenu. Od toho v
přední části metathoraxu vybíhá slepý stizmatický oblouk (A. 15.).
Tr. anastomotica longitudinalis ventralis stigmatis III. (A. 9a),
vine se křivolace pod hlavním kmenem. Ze 3. spodní komissury,
Trachea anastom. transversa ventralis, vyrůstají do předu dvě Tr.
dendritica anterior (A. 16.) a do zadu dvě Tr. dendritica posterior
(A 17.). Prvá předchází směrem
ku předu až do střední hrudi,
kde se jemně rozvětvuje ve břiš-
ní části kroužku.

V dorsalní části zadní hrudi
proplétají se, odštěpujíce se od
hřbetního kmenu dvě a dvě vzduš-
nice jména již uváděného: Tr. va-
somuscularis (A. 28.). Opakují se
zde jako ve hrudi střední a přední,
jenže tuto vyvinuly se na každé
straně článku jen po jedné, vostat-
ních kroužcích hrudních podvou.
celkem tedy čtyři.

2 SA pm.

V prvém článku zadečko-
vém jest sice ještě čtvrtá břišní
komissura, avšak tak tenká, kři-
volaká a bohatě rozvětvená, že
činí dojem dvou samostatných
větví, jež vlásečnicemi spolu kore-
spondují (A. 19.). A přece z této
liž zakrsávající komissury ještě
vyrůstají přední i zadní keřovité vzdušnice: Trach. dendritica anterior
(A.20.) a posterior (A.21.). Z průduchového oblouku po každé straně
vybíhá Trach. visceralis (A 22.), jež kapillarami oplétá prvému zadeč-
kovému článku příslušný díl zažívací roury. Hřbetní hlavní kmen vy-
sílá po dvou vzdušnicích, Trach. vasomuscularis (A. 23.), jako ve
hrudi zadní. Břišní kmen (Tr. anastom. logn. ventr. stigm. III.)
ústí do 2. oblouku průduchového, kde končí; dalšími články již se
nevine.

3. Stig ma III III.

Hlavní kmen postupuje od II. průduchu ke třetímu jako Trach.
anastomotica longitudinalis dorsalis stigmatis II—III. (A. 8b). Břišní
komissura tímto kroužkem zadečkovým již neprobíhá, má tedy
larva Sciara Thomae celkem jen 4 břišní komissury.

Z hlavního kmenu odnožují na hřbetní straně dvě a dvě vzdus-
nice, Trach. vasomuscularis a z oblouku průduchového vyrůstá Tr.
visceralis (A. 24.-—D. 24.), ač na prvý pohled se zdá, že vystupuje
také ze kmenů hlavních. Chybí mezi hlavními kmeny všecky 4 ke-
řovité vzdušnice (Tr. dendritica), které vybíhají v thoraxu výlučně
z komissur, a zde tedy nemohly se vyvinouti.

4. Stigma IV-IV.

Jako v druhém kroužku zadečkovém, chybí i ve 3. Tr. anastom.
ventralis stigm. IV.—IV., Tr. dendritica a Tr. anastom. longit. ventr.
Za to zde jsou, pravidelně se opakujíce, Tr. vasomuscul. (viz 23)
a visceralis (viz 24.), jakož i stigmat. oblouk a Tr. anastomot. longit.
dors. stigm. III—IV.

Čili ve druhém kroužku zadečkovém a ve všech ostatních krouž-
cích až do 6. opakuje se obraz trachejí jak byl v II. čl. vylíčen. Proto
netřeba pro úsporu místa rozložení vzdušnic v dalších kroužcích
popisovati. Čtenář se dále snadno dle náčrtu orientuje.

Odlišné poměry vznikly však v obvodu

Průduchu VII-VII.

Za těmito průduchy oba hlavní kmeny náhle se sbližují (C. 1.),
v místech těch spojuje je tlustá zadní komissura hřbetní — Tr. ana-
stomotica transversa dorsalis poster. (C 25.). Hlavní kmen vysílá
do následujícího kroužku silnou větev — Tr. terminalis (C. 26.).
Tato jemnými větévkami opatřuje vzduchem 10. a 11. čl. těla.

Tracheální soustava Lycoria (Sciara) Thomae jeví se, srovnána
se soustavou larvy Cordyla fusca zredukovanou. Tr. anastomotica
longitudinalis ventralis táhne se u Lycorie jen mezi I. a II., u Cor-
dyly mezi I. a VIII. stigmatem, proto nemá larva prvé za druhým
průduchem žádné Tr. anastomotica transversa ventralis. Z devíti

příček, Tr. anastomotica transversa dorsalis zbyly larvě Lycoria

Thomae jen dvě, a to Tr. anastomotica transversa dorsalis stig-
matis I—I. a Tr. anast. trans. dorsal. stigm. VII—VNÍ.

Figuren- Erklárungen.

A) 1. Trachea arcus stig. I.

„ Tr. anastomotica transversa dorsalis stigmatis —.

„ Tr. anastom. trans. ventralis stigm. II.

„ Tr. cephalica dorsalis. 5. Tr. ceph. ventralis.

6. Tr. cerebralis. 7. Tr. dendritica posterior.

8a) Tr. anastom. longitud. dorsalis stigm. III.

Sb) Tr. anastom. longitud. dorsalis stigm. II.—III.

9a) Tr. anastom. longitud. ventralis stigmatis III.

10. Tr. anastom. transversa ventr. mesoth.

11. Tr. dendritica anterior.

12. Tr. dendritica posterior. 13. Tr. vasomusoularis. vs. = dt.

14. Tr. anastom. trans. ventr. metath 15. (Der Rudiment Arcus
stirgm. — 16., 18., 23. Tr. vasomusocularis. 22., 24

AR O W

Tr. visceralis.
B) 1.—9a) vide A.
C) 25. Tr. anast. transv. dors. stigm. VINI-—VINT 26. Tr. termi-
nalis.
D) 24. T'r. visceralis an d. Verdauungsrohre.

DOPLŇKY K SEZNAMU ČESKÉHO HMYZU
DVOJKŘÍDLÉHO.

Sděluje Ant. Vimmer z Král. Vinohradů.

Čeleď Lycoriidae (Sciaridae). Lycoria (Sciara) auingueli-
neata Maca. Zlíchov, IV. 1914, leg. Vimmer. — Lyc. trivittata Stg.
L.obkovice, IV., leg. Zeman. — Dále V. značí Vimmer.

Čeleď Mycetophylidae (Fungivoridae). Sciophila fasciata
Staeg. Dobřív, VIII., 1913 leg. V.

Čel. BI epharoceridae. Blepharocera fasciata Wstw. VI.
1914, leg. V. Stěchovice.

Čel. Tipulidae. Antocha opalizans O. S. Dobřív, VII, 1914,
leg. V.

Čel. Tabanidae. Tabanus fulvicornis Mg. Jičín, VII., 1913,
leg. Dr. Baudyš.

Čel. Asilidae. Cerdistus erythrur. Mg. Krč, VII., 1914, leg. V.

Čel. Empididae.Empis hyalipennis FII. Štěchovice, VI., 1914,
leg. V.

Čel Syrphidae. Myolepta luteola Gmel. Všenory, VII., 1913,
leg. V:

Čel. Clythiidae (Platypezidae). Callymyia leptiformis FIL.
Golč. Jeníkov, VII., 1910, leg. V.

Čel. Tachinidae. Viviania pacta Mg. Krč, VII., 1909, leg.
V. — Doria nigripalpis Rd. Nový Bydžov, VI., 1910. — Degeeria se-
parata Me. — Arrhinomyia separata Mg. Golč. Jeníkov, VII., 1914,
leg. V.

Čel. Cypselidae (Borboridae). Sphaerocera opaca Mg. Ště-
chovice, VI., 1914, leg. V.

Čel. Sciomyzidae. Sciomyza dorsata Ztt. Lobkovice, IV.
leg. Zeman. — Bischofia testacea Maca. Lobkovice, IV., leg. Zeman.

Čel. Sapromyzidae. Sapromyza decempunctata FIL, Brá-
ník, VI., 1913, leg. prof. Dr. Mrázek.

Čel. Lonchaeidae. Palloptera ambusta Mg. Bráník, VÍ..
1014, leg. prof. dr. Mrázek.

Čel. Chloropidae. Eurina pubescens Mg. Zlíchov, IV., 1914,
le«. V.

Čel. Ephydridae. Parydra coarotata FIl. Davle, VII., leg.
Zeman.

NOVÁ ABERRACE PÍĎALKY ACIDALIA
MARGINEPUNCTATA GOEZE.

Sděluje prof. Rob. Hartmann (Praha).

Dne 20. srpna 1909 ulovil jsem v okolí Bělé u Bezděze na sil-
ničních kamenech s jinými Acidaliemi v klidu s křídly na plocho
složenými též píďalku, která ihned vzbudila mou pozornost svou ná-
padnou kresbou. Poznal jsem, že se tu jedná o druh Acidalie, ale
nedovedl jsem ji blíže určiti. Takto zůstala několik let v mé sbírce
neurčena.

Když koncem r. 1914 pan Dr. ze Sternecku (Praha), jenž koná
přípravy ku soupisu české fauny Lepidopter, při revisi mé sbírky

Acidalií tuto spatřil, byla mu rovněž již ma první pohled nápadna a
proto si ji vzal domů ku zevrubnému prozkoumání. Shledal, že tu
ide o dosud ojedinělou Aberraci druhu Acidalia marginepunctata
Goeze. U příležitosti své cesty do Vídně předložil jsem tuto píďalku
kustodovi dvorního přírodovědeckého musea panu prof. Hanuši Re-
belovi, který plně potvrdil názor p. Dra ze Sternecku, že jde 0 po--
zoruhodnou aberrarci Acid. marginepunctata.

Ve sbírkách dvorního musea nenalézá se co do kresby tomuto
podobný kus, takže na radu p. prof. Dra Rebela neváhal jsem spo-
lečně s p. Dr. ze Sternecku toto zvíře pod novým jménem popsati
a vyobrazením doprovoditi.

Popis jeho, pocházející od p. Dra ze Sternecku zní v českém
znění takto:

ACIDALIA MARGINEPUNCTATA AB. NIGROPUNCTATA
HARTM. « STERNECK.

Kratce měkce štětinatá tykadla samčí, krátké zatloustlé holeně
bez ostruh, bílé místo při vkloubení tykadel, jakož i v tomto pří-
padě trochu nažloutlý krční límeček a hruď od černé jinak hlavy
silně se odrážející, souhlasí úplně s typem druhu. Rovněž co do ve-
likosti a tvaru křídel není rozdílu.

Přední příčná páska předních křídel tvoří souvislou ne-
přetržitou čáru, která ovšem na oněch třech místech, kde se
při typu jeví jedině zřetelné černé skvrny, jest rozšířena. Střední
odstín jest úzký, tvořící téměř jediný proužek, avšak
určitý. Vnější příčný pásek jest lomený, ma žilkách rozšířený, pod
předním okrajem směrem ke kořenu ostře lomený. Hluboké za-
krojení téhož do vnitř v políčku 5. a 6. méně význačno.

Jinak bělavá vlnitá čára a směrem ke kořenu směřující mlho-
vitý, temně šedý, v oblouku jdoucí poprašek, jakož i lehký tem-
mější poprašek směrem k okraji scházejí skoro úplně a
jest tato Část stejně zbarvena jako základní plo-
cha.

Na spodních křídlech jsou oba příčné pásky patrné, vlnovka
viednobarevném poli při okraji sotva patrmá. Na spodině
iest na hořejších i na spodních křídlech patrna pouze vnější příčná
páska, která na hořejších křídlech, v souhlase se svrchní stranou,
jeví v políčku 5. a 6. mémě význačné zakrojení.

Všecky černé příčné čárky všech křídel pravidelně se objevu-
jící jsou přeměněny vždy v 8 velkých okrouhlých teček
na vnějším vztažmo analním cípu, klínovitě pro-
dloužené směrem ke kořenu křídla. Na spodní straně
isou tyto skvrny menší, ble děšedé, při tom však všecky směrem
ke kořenu křídel čárkovitě prodloužené.

Třepení jeho jest od poloviny jeho křídel šedě poprášené.

Délka před. křídel 12.5 mm.

Sameček v Bělé u Bezděze (Sev. Čechy) dne 20. srpna 1909, tu-
díž druhé generaci náležející, mezi druhem. (Typ v kollekci Hart-
mann).

EINE NEUE ABERRATION
VON ACIDALIA MARGINEPUNCTATA GÓZE.

Beschrieben von Dr. Jac. Sterneck (Prag).

Die kurze, weiche Bewimperung der mánnlichen Fiihler, die
kurzen, spornlosen, verdickten Hinterschienen, die weisse, mit dem
sonst schwarzen Kopfe scharí kontrastirende Einfiigungsstelle der
Fiihler, sowie der weisse, hier allerdings etwas gelbliche Halskrageu
und Thorax stimmen mit dem Typus der Art vollig iiberein. Auch in
der Grósse und Form der Fligel besteht kein Unterschied.

Der vordere Ouerstreifen der Vorderfligel bildet eine konti-
nuirliche, nicht unterbrocheme Linie, die allerdings
an den drei Stellen, wo beim Typus die allein sichtbaren schwarzen
Fleckchen auftreten, verdickt ist. Der Mittelschatten ist schmal,
fastnur eine Linie bildend, aber deutlich. Der áussere
Ouerstreifen ist gezackt, auf den Adern verdickt, unter dem Vorder-
rande basalwárts scharf gebrochen. Die tiefe Einbuchtung des-
selben nach Innen in Želle 5 und 6 weniger ausgeprást.

Die sonst weissliche Wellenlinie und die basalwárts anschlies-
sende wolkige, dunklere Bestáubigung saumwárts, fehlen fast
vollstándig, und zeigt dieser TeildieEinfárbigkeit
der Grundfláche.

Auf den Unterfiigeln sind die beiden Ouerstreifen deutlich sicht-
bar, die Wellenlinie im einfárbigen Saumfelde kaum wahr-
nehmbar.

Unterseits ist auf Ober- und Uuterfliigeln nur der áussere Ouer-
streifen sichtbar, der auf den Oberiliigeln, analog der Oberseite, die
Einbuchtung in Zelle 5 und 6 wemniger ausgeprágt zeigt.

Die am Saume aller Fliigel normaler Weise auftretenden schwar-
zen Ouerstriche sind in je 8 grosse, runde, am Innen- bezw.
Analwinke lkeilfórmig basalwárts verlángerte
schwarze Punk te umgestaltet. Auf der Unterseite sind die Flecken
etwas kleiner, bleichgrau, dabei aber alle basalwárts
strichformig verlángert.

Franzen in ihrer Basalhálite grau bestáubt.

Lánge des Vorderfligels 12.5 mm.

Ein Mánnchen in Weisswasser (Nordbohmen) am 20. August
1909, also der zweiten Generation angehorend, unter der Stammart.
(Type in Coll. Hartmann).

Die Aberration lásst sich in abgekiirzter Form nachstehend
charakterisieren: Alis osseo-albidis, nigro inspersis, imprimis in parte
marginali fere unicoloribus, strigis nigris distinctis, maculis margi-
nalibus in puncta magna, rotunda, partim cuneatim ad basin producta
auctis.

ZPRAVY.

Úmrtí. Dne 13. prosince 1915 zemřel v Lounech MUDr. Otokar
rytíř Purkyně, ředitel tamní okresní nemocnice. Zesnulý narodil se
r. 1861 v Bělé p. Bezd. iako syn profesora lesnické akademie Ema-
nuela Purkyně. Již v útlém mládí zabýval se entomologií a zvláště
se později se zdarem věnoval studiu a sbírání brouků v Čechách i
na četných cestách v zemích evropských a v sev. Africe.

VĚSTNÍK.

V XL řádné valné hromadě za rok 1914, dne 17. ledna zahajuje
schůzi p. předseda prof. Klapálek, vzpomínaje členů, jimž dnešní vá-
Ječná doba nedovoluje, by sůčastnili se schůze. Vzpomíná zemře-
lých členů Společnosti, pp.: dlouholetého pokladníka cís. rady Ferd.
Veselého a kustoda Dra Jindř. Veselého, jichž památku přítomní
uctívají povstáním. Na to podány zprávy funkcionářů Společnosti,
až na zprávu kustodovu, k níž však vše již připraveno. Zprávy funk-
cionářů schváleny vesměs jednomyslně. Do výboru zvoleni ve-
směs funkcionáři tíž, kustodem sbírek za zemř. Dra Jindř. Veselého
zvolen pan vrch. oficiál Klenka.

V občasné schůzi dne 26. ledna 1915 přednáší p. škol. inspektor
A. Vimmer: »O tracheální soustavě larev dipter«. Larvy dipter
dýchají — jako larvy hmyzu vůbec — tracheami a stigmaty. Vý-
iimku činí larvy rodů Chironomus, Corethra, Ulomyia,
Blepharocera a Liponeura; branchiální přívěsky má také
Dicramota.

Primitivní Diptera mají soustavu dýchací nejsložitější. Fam.
Mycetophylidae vyznačuje se vedle hlavních kmenů také
příčnými kommissurami, větvemi stigmatickými, vedle větví vnitř-
ních a vnějších pobočných kmenů. V larvách čeledě Cecidomyi-
dae nastalo již ziednodušení, jež se jeví nedostatkem kommissur;
Helomy zidae maií jako larvy jen 2 hlavní, 2 postranní kmeny
a jedinou kommissuru. Odtud pokračuje zjednodušování až k čeledi
Syrphidae, kde zůstala v larvách jen přední commissura se
kmeny hlavními; poboční kmeny vymizely. Nejjednodušší soustavu
tracheální mají larvy z čeledě Anthomyidae; skládá se jen ze
dvou hlavních kmenů, vnitřních a vnějších větví.

Potom naznačil pan přednášející změnu, jíž podléhají tracheje
při metamorfose a vysvětlil, jak intima tracheální větve stigma-
tické povlovně přirůstá k hypodermis. Výklady zakončil vysvě-
tlením renovace tracheií.

Pan přednášející demonstruje jdále Istřečka Dermatobia
noxialis, jehož larva žije nejen v kůži zvířat, ale i lidí,

Schůzi přítomno 16 členů a 1 host.

Občasná schůze dne 23. února konána za přítomnosti 13 členů
a 1 hosta. Přednášel p. vrch. off. Klem ka o geogr. rozšíření Bem-
bidií. V rozšíření jsou dle Netolitzkého trojí hlavní typy: 1). severní
a jižní (tmavší severněji, světlejší jižněji), 2). horský (tmavší) a ní-
žinný (světlejší), 3). východní a západní.

Zbarvení krovek je typické pro mnohé druhy, z nichž u málo
druhů můžeme viděti malou variabilitu. Pak pojednává o rozšíření
iednotlivých skupin; některé druhy (lampros) ač všude rozšířeny,
barvy nemění. Některé skupiny jsou velmi vzácné a proto je málo
známo jich geogr. rozšíření.

Občasné schůze dne 23. března súůčastnilo se 13 členů a 1 host.
Přednášel p. Dr. Fr. Rambousek o své cestě na Peristeri
v Makedonii. Prvá cesta podniknuta r. 1909, druhá 1914. Nalezeno
mnoho novinek, iežto přednášející byl prvým sběratelem na tomto
zcela neznámém pohoří. Výstupy konal ponejvíce z vesnice C a-
pari na úpatí severním. Již u samé vesnice v Monastiru Sv. Petka
sbíráno mnoho, na př. Bythinus Comita Rambousek, L e p-
tusaNetolitzkyi Brh., Carcinocephalus Metrkli Epp.,
Myrmoecia plicata Er., Bergrothiella albani7a Apí.
a mn. j., na Peristeru sbírán četně Penetretus Štěrbai Ram-
bousek, Anophthalmus macedonicus a peristericus
Mill. in litt., Trechus Goebli Breit, Tapinopterus mo-
nastirensis Reitt, Synuchidius Ganglbaueri Apf.,
Zabrus albanicus Apf., Molops Steindachneri Apf.
Ouedius (Tenebrobius mov. subg. Rambousek) Bernhau-
eri n. sp, Rhaxonycha laetolica Kiesw., Dorcadion
liubotemnse Apf. a mn. j. Před návratem p. přednášejícího do Bi-
tolie vypukla válka, i byl nucen ku zdlouhavé cestě přes Solun,
Athény, Patras, Korfu, Brindisi a celou Italii, takže teprve po 3 ne-
dělích dostal se domů.

Občasná schůze dne 18. května odbývána za přítomnosti 15
členů a 1 hosta. P. předseda uvítal vrátivšího se místopředsedu p.
škol. radu prof. Hartmanna, který byl až dosud internován v Ru-
sku, a p. insp. Wimmer tlumočí jménem Společnosti soustrast k
úmrtí choti p. předsedy. Pp. Dr. Klier a Dr. Bastl zaslali po 10 kor.

místo věnce a také mezi členy sebráno celkem 28 korun. Vinohrad-
ská záložna povolila 10 kor.

Po té přednáší p. Cyr.ryt. Purkynmě o své cestě do Bul-
harska, kterou podnikl s PhC Komárkem. Z prvu sbíráno jen V
okolí Sofie na Vitoši, pak v Samokově, v Čamkoriji a na Rile, ale
počasí bylo vesměs deštivé. Sbíráno poznovu mnoho druhů, sbí-
raných již Rambouskem. Pak odjeli s bulh. entomology a botaniky
do Nového Bulharska.

Vycházky konány s četníky. Sbíráno mnoho na bahnitých bře-
zích Marice, kde si p. Komárek ulovil i malarii. Odtud do Sutlu, kde
sbíráno četně vzácné Bemb. castaneipenne. Na to odjezd
do Dedeagače, kde chytána i Julodis, Cionus Schultzei a
mn. j. Odtud do Xanthi a zpět do vlastních Rhodop, na ex-
kursi do Pašmakli, k Čepelare, kde uloven Otiorrh. demirca-
pemnsis a pravděpodobně nový druh rodu Mylacus. Při vy-
puknutí války rychlý návrat domů přes Uhry.

V občasné schůzi dne 22. června schválena výměna s časopisem
»Lotos«. Pan Dr. Brožek zve pány k prohlídce kvetoucích Mi-
mulů.

Po té přednáší p. školní rada prof. R. Hartmann o svých
prázdninových exkursích. Pan přednášející ztrávil svoje prázdniny
u svých příbuzných v Kapitanovce blíže Kyjeva. Přednáška byla
neobyčejně poutavá, ježto zajímala svým bohatým obsahem nejen
odborníka, nýbrž i laika, neboť pan přednášející probral pečlivě
Nejvíce však zajímavých údajů vylíčil u hmyzu a o hubení škůdců.
Velmi škodí krtonožky a saranče. Včela hojně se pěstuje. Zajímavé
bylo pozorování celého hejna vážek, které usedaly na bílou stěnu jen
jediného domku, ač podobných domků tam bylo mnohem více. Ško-
dlivý hmyz se chytá na melassu, která se dává do zvláštních měl-
kých táců, upevněných na kolících asi 100 kroků od sebe vzdále-
ných. Ve Smělé je »Zemskaja entomologičeskaja Stanica«. Náklad
na vydržování nese země a četné cukrovary, z nichž oouze jediný
dává 1000 rublů ročně. Ředitelem je p. Eugen Vasiliev a vedle něho
je zaměstnáno 12 osob. Tam také studenti prodělávají svá praktika.
Jsou tam četná oddělení, boháté pomůcky a neobyčejně pěkně sesta-
věné sbírky, zejména vývojové. Hmyz je pěstován od vajíčka až do
úplného vývoje a vše se pozoruje a pečlivě zapisuje. Také fotogra-

fické zařízení stanice, jejímž hlavním podporovatelem je hr. Bo-
brinský, je neobyčejně důkladné. V zahrádce se pěstují na malých
políčkách nemocné i zdravé rostliny. Dbá se také o podporování
biologického boje proti škůdcům, tak bylo pozorováno, že stále více
se množí škůdci můry Plusia gamma. Cleonus je hlavním
škůdcem cukrovky.

Občasná schůze dne 21. září 1915 konala se za přítomnosti 14
členů a 1 hosta. Členové povstáním vzdávají poctu v ruském zajetí
zemřelému našemu členu p. MUDru Hillitzerovi, c. a k. štábnímu
lékaři.

Dne 27. července podnikli členové společnou vycházku k zají-
mavé prohlídce mendelistických pokusů na Mimulech k panu Dru
Brožkowvi.

Přednáší p. prof. Fr. Klapálek o Nemopterách, které
se vyznačují rypákovitě prodlouženou hlavou a páskovitě prodlou-
ženými zadními křídly. Je to rod mediterraní, sahající až na Kavkaz.
Určují se dle počtu hnědých skvrn podél žilek. Larva Nemopter má
velikou hlavu a dlouhý tenký krk.

Po té přednáší p. Ph. St. Jan Obenberger 0 svých ce-
stách v Alpách, Istrii, Chorvatsku, Dalmacii až na Černou Horu, ja-
kož i o své druhé cestě v Alpách, Přímoří a Chorvatsku. Promlouvá
© souvislosti a postupu jednotlivých druhů z krajiny do krajiny. Ve
Skradu byl dvakráte, nalezl nové druhy: Triarthron Trédli
Obenb. a Simplocaria skradensis Obenb., ale v jeskyních
je tam málo zajímavého. Krásná a málo oceněná jsou Plitvická je-
zera. Ve Splitu už bylo velmi vyprahlo. Zajimavé jsou druhy“v kra-
jinách hornatějších, žijící v příbytcích na stěnách, uvnitř i zevně
stavení. V Hercegovině nalezeny krásné druhy v jeskyních, kde po-
drobný návod dal p. přednášejícímu p. Gylek z Vídně.

Při druhé cestě sbíráno ponejvíce na Koralpě, pak ve společ--
nosti p. Gyleka a Madra v jeskyních hercegovských.

Zejména bohatou je jeskyně Ledenica pečina, Kralieva p. a i.
Fam sbírán mezi jinými druhy i Speroplaus giganteus. Tam pak při-
šla zpráva o válce. P. přednášející sbíral konečně i jako kadet v
Užockém průsmyku v krásné době májové, až konečně při útoku
trojnásobně zraněn, vrátil se zase do Prahy.

Občasná schůze dne 12. října 1915. Přítomno 15 členů a 4 hosté.
Přednášel p. Ant. Vim mer: O tracheální soustavě larev Ceci-
domyidae, Lycoriidae a Fungivoridae. Larvy z čeledě Fungivoridae
sální a ventrální. Dorsální skládá se z 8 párů Trach. arcus dorsalis
stigmatis, ze 2 hlavních kmenů (Trach. anastomotica longitudinalis
dorsalis stigmatis I—VIII.) a z 9 kommissur (Trach. anastomotica
transversa dorsalis). Ventrální část rozpadá se na dva poboční kme-
ny (Trach. anastomotica longitudinalis ventralis stigmatis I. —VIII.),
na 9 ventrálních kommissur, z nichž vychází Trachea visceralis.

Larvy z čeledi Cecidomyidae mají dorsální část vyvinutu jako
Fungivoridae, ale chybí jim již dvě kommissury ve štítu. Z ventrál-
ních kommnissur zůstaly jen dvě a oba spodní kmeny. Za to trachee
viscerální jsou mocné a obloukovitě do sebe ústí, takže tvoří mocné
oblouky ve spodní části těla.

Larvy Lycoriidií mají ventrální soustavu jen ve hrudi, v abdo-
menu zbyly z ní toliko Trachee viscerální. Dorsální část je hodně
zredukována. Zůstaly hlavní kmeny a jen 2 komissury z 9.

Zajímavé ukázky. Přednášející předložil nové muší druhy
pro Čechy, a to Calomyia leptiformis FII., Heteroneura albimana Mc.,
Myspa reilexa R.-D., Eurina pubescens Mg., Myslepta luteola Gmel,
Billea pectinata M«., Peplomyza Bernhaueri Lw.

Dále předložil zajímavé a vzácné druhy čeledi Blepharoceridae,
jež přivezl p. PhC Jul. Komárek z Bulharska. Poněvadž se p. Ko-
márek zabývá jiným vědeckým objektem, nemohl tento materiál
prostudovati. P. A. Vimmer určil v něm posud dva nové druhy a to
Liponeura Komáreki a Liponeura Klapáleki.

K tomu podotýká p. Komárek, že by bylo záhodno, vydati
celou monografii Blepharocerid, p. Vimmer slibuje, Že se ujme
dle možnosti této práce.

Pan předseda prof. Klapálek se zmiňuje o důležitosti geni-
tálních přívěsků a doporučuje zpracování Lipomneur též tímto
způsobem.

Občasná schůze dne 26. října 1915. Přítomno 13 členů a 3 hosté.
Předsednictvo bylo u městské rady požádat o příspěvek pro spo-
lečnost.

Pan předseda prof. Klapálek přednáší o systematic-
kém postavení Siphomapter. (Viz str. 35.)

Pan Jul. Komárek uvádí, že také Cholodkovský byl proti
Handlirschovi.

Pan ředitel Vim mer demonstruje zajímavé larvy Blepharo-
cer a Liponeur.

V občasné schůzi 9. listopadu přítomno 9 členů. Společnost k ná-
vrhu výboru posílá gratulaci panu cís. radovi E. Reitterovi k sedm-
desátým narozeninám.

Přednáší Dr. Rambousek 0 fauně terrikolní. K této fauně
nutno čítati takový hmyz, který ztratil schopnost létací tím, že zdr-
žuie se stále na místech skrytých. Ztratil částečně i zrak. Avšak
všech druhů se to netýká. Velmi mnohé žijí skrytě, ač mají oči po-
měrně dobře vyvinuty, chybí jim však křídla. K terrikolním dru-
bům nutno čítati na př. i některé Ocy py. Přednášející uvádí různé
methody sbírací, jimž děkujeme za tak zajímavé nálezy, zejména
Dodero svými objevy četných druhů Leptotyphlů a i. získal si
značných zásluh. Také vídeňští sběratelé a jiní. Zároveň demon-
struje první druhy terrikolních Staphylinů z Brasilie,vesměs nové,
které sbíral p. Jaro Mráz, maie podrobné instrukce.

Po té předkládá serii terrikolních Staphylinů, zejména 12 druhů
rodu Leptotyphlus, dále četné Glyptomery, z nichž 2 druhy nové
Lathrobiumlijubotense a Maťchai (prvé ze Šaru, druhé
z Peristeru). Přinesl také serii zajímavých rodů tropických drab-
číků, vynikajících tvarem těla (Leptochirus, Cordylaspis) a krásným
zbarvením (Sterculia) atd.

Pan Obenberger se zmiňuje o zajímavých Agrilech a
Orinách.

V občasné schůzi dne 23. listopadu 1915 přítomno 16 členů a 3
hosté. Pan místopředseda vzkazuje pozdrav p. architekta Vávry.

Přednáší p. Dr. Arthur Brožek, podávaje další výklad ke
svým pokusům mendelistickým, shlédnutým členy na prázdninové
vycházce na jeho pokusné pole.

V občasné schůzi dne 14. prosince 1915 přítomno 12 členů. Čle-
nové vzdávají povstáním poctu zemřelému členu p. Otokaru rytíři
z Purkyňů.

Cís. rada Edm. Reitter děkuje za projevené blahopřání srdeč-
ným přípisem.

- Přednáší p. PhC. Julius Komárek o Mallophágách, škůd-
cích ssavčích i ptačích. Mallophaga (čmeli) jest skupina bezkřídlého

hmyzu, vysloveně parasitického, neboť jejich Život vzniká na ho-
stiteli a končí jeho smrtí. Systematicky máležejí Mallophaga ke
Corrodentiím, neboť ústní apparát ie kousací. Jsou sploštělého těla,
bezkřídlí, bez proměny vývojové, s okončinami k pohybu v peří a
chlupech přizpůsobenými a dělí se v primitivnější skupinu Ambly-
cera a adaptovanější Ischnocera. Každá z těch 28 skupin ie opět
rozdělena v řadu rodů, z nichž mizivá menšina druhu Žijte na Ssav-
cích, ostatní na ptácích. Jsou specialisováni na nejvyšší 2 skupinv
obratlovců, ssavce a ptáky a živí se jejich peřím a chlupy. Jsou
malého těla, většinou 1—2 mm velkého, největší druhy dosahují až
1 cm. Ti, kteří jsou parasitickým životem méně pozměněni, upo-
mínají na Psocidy, dokonale přizpůsobení pak blíží se zevnějškem
vším Anoplurám. Takový vztah vládne také v organisaci, takže pří-
buznost se Siphunculaty je dnes skoro jistá. Jenže vši jsou ještě více
specialisovány pro parasitismus a jak se zdá, vyvinuly se paral-
lelně s Mallophagy ze stejného kmene. Jinak se to má s jejich pů-
vodem, ten odborně probrán a dokázán není, ale možno Ss jistou
pravděpodobností souditi, že se Mallophaga vyvinula ze Psocidů
(pisivek), volně žijícího bezkřídlého hmyzu, tělem velice upomína-
jícím na Mallophaga s kousacím ústrojím ústním, kteří se živí ú-
strojným detritem, ba i vlnou. Přechod od volného života k občas-
nému parasitismu (ku př. v hnízdech ptačích) a konečnému vyslove-
nému životu parasitickému a je velmi pravděpodobný a přijatelný.
Zbývá jen tuto věc osvětliti a dokázati také vědecky. Po té pro-
bírá i zažívací ústrojí a gonády a demonstruje řadu obrázků i mi-
kroskopických praeparátů.

Pan Obenberger k tomu přidává poznámky o Phthirius
pubis. — Pan prof. Klapálek se zmiňuje o Psocidech, kteří se
živí vlnou už zpracovanou.

Pan Obemberger demonstruje asi 60 nových druhů a forem
brouků.

tác smrad úrad žnižase bvinán šrojm £ bn ubii v únalůbsat
vnidapkj S děžavioné omiběvozitoio vozí aoek. tdořáňypísýí 1htedeuoěh
ěeh zvneel nk si ttiřecny dojit dz zbežňí! no olějnost stskd irotolisádko
Š Heneinekoke vaturie Vvě vid: orhbyika v mrere'€ Zb úšeněěsě výpalky Oni

vsééh drdněnana šnádk inákovš mrykuftisné: voči otaku činem i

loxpa raz lvi cbpůbo Az 6 zaeáeitioptsty mí vah vobikuiotý

sohapbitotyácknh.oí 42-Aarčk (diombinoditote jn zdečkkéManěkol

snodaší rz0dšom) gl: inom: měsůlobrky 8 zdardi šnáádho ms$s moli —

„úbřdogskr ok zshiněve v ugednojisM dziaž; itbnožciteondobormě bm
=ordanogé „aky i tobě: -rsvarikodyřali Tásotvěděaiti nk Wdviště)

zp dod ua Sobet inxinob 8 Hiltšyeo šv odlit moj kvýdí
„ee dafsšdo rubač siriznomob: 1 uběnos n Alofiáů foguišía s Ikabd

Merášch Můegosa iodoieoadeotmk

zuprkdtál lz Voeraňínoeýě vdá kant tupost 49 46b vt oba Hesla 3
toe dobr rloc břově Sh“ 0:6 sčřánsu 22- obalka s Mordoaoyatec door zdra

Přednáší p: Fr- A rt fu r Bt ék, morowodsts/dáukkikní úriš
sentánot: půdu Hatovóné O dno abrkaonnstý 3%% dresy Ovejé

pohisče dá jeho pokusné polé; „do

V abčsésé 2-hůr! ně “lá, prosbeče Mě obědeě dd dl KM
nově ara aw rn Pootb demřelčíná čležmu 9. oku retiří

4 Pyrkýdů DE
hg. Pakt, Fiuntoe děkuje "0 ooomevoní blood om
sny, tyl iso =

Přednást z Hu p VŠ Billie Ve dr ko Nedihophaů uk hák
věkát $sa výbeh + ptáčlok,: Rašín bn

ZPRÁVA VÝROČNÍ

za správní rok 1915.

Výbor České Společnosti Entomologické.

Předseda:
Prof. Frant. Klapálek.

Místopředseda:
Skol. rada Rob. Hartmann.

Zapisovatelé:

C. k. vrchní štábní lékař MUDr. Jaromír Pečírka,
Ph. Dr. Frt. Rambousek, assist. české university.

Pokladník:
C. k. účet. řed. Josef Graf.

Knihovník:
Oldřich Sustera, účetní oficiál zem. výboru.

Kustos:
Karel Klenka, c. k. vrchní pošt. oficiál.

1907

1910

1904
1904

1904

1905

1907

1910

1911
1906

1915
1907

1904

SEZNAM ČLENŮ.

A) ČLENOVÉ ČESTNÍ.

Bolivar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea
v Madridě.

Horvath, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum
v Budapešti.

Lobkovic J.J. Ferdinand princ, býv. zem. nejvyšší maršálek
král. Českého atd.

Melichar MUDr. Leop., c. k. dvorní rada v Brně, Ru-
dolfova tř. (Homoptera, Coleopt.). (Členem od 1904.)

B) ČLENOVÉ ZAKLÁDAJÍCÍ.

Klapálek František, c. k. profesor v Karlíně (1907).
Kubes, P. Augustin, provinciál řádu O. O. kapucínů v Ko-
líně (1907). (Hym.)

Šulc MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak.
Slezsku (1910). (Psyllidae, Coccidae.)

C) ČLENOVÉ ČINNÍ.

Absolon, PhDr, Karel, docent geografie při české univer-
sitě v Praze, kustos musea v Brně. (Apteryg., fauna je-
skynní.)

Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n. Luž. (Col.)
Babák Dr. Ed., prof. české univ. v Praze II. Fysiol. ústav.
(Fysiol. hmyzu.)

Baudyš Dr. Ed., t. č. Kbelnice u Jičína. (Cecidie.)
Bayer Emil, c. k. prof. v Brně, Šturmova ul. 16. (Hálky
a hmyz duběnčivý).

Beneš Václav, studující, Žižkov, Grégrova 1204. (Col.)
Benešová Heda, choť hoteliera v Praze, Petrohradská
ul. ALep:)

Blattný Em, c. k. dvorní rada, Vídeň XVIII, Tiůrken-
schanzstrasse 1. (Lep.)

1910 Borek Jan, fotograf, Čes. Třebová. (Coleopt. Bohem.)

1905 Brožek Arth., prof. dr. v Praze, radnice na Vyšehradě.
(Theorie variační.)

1904 Brýdl Rudolf, c. k. profesor v Chrudimi. (Col.)

1907 Cífka Jos., c. a k. setník, Sanok, Halič. (Lep.)

1904 Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lep.)

1913 Fiala Jos., c. k. vrchní pošt. správce v Kroměříži.

1906 Formánek Romuald, c. k. vicepresident pošt. ředitelství
v Brně, Veverská ul. č. 69. (Col.)

1913 Fuksa Antonín, učitel, Záběhlice u Hostivaře.

1905 Graf Josef, c. k. účetní ředitel Král. Vinohrady, Korunní
i105"(Lep.)

1904 Hartmann Rob, c. k. školní rada, Bubeneč, ulice Dra.
Z. Wintra 376. (Lep.)

1914 Heindl Vojt., stud., Praha II., Karlovo nám. 34.

1904 Heyrovský Leop., JUSt, Praha I., Jilská ul. 2. (Col., sp.
Ceramb.)

1909 + Hilitzer, MUDr. Alois, c. k. štábní lékař, Smíchov, Hu-
sova 4. (Col.)

1907 Holík, P. Bedřich, katecheta v Žižkově. (Col.)

1906 Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicích. (Hym.)

1912 Homolka Dr. Karel, c. k. rada zem. soudu, Praha II.

1913 Hulata Jos., soukr. úředník, Pardubice, Bílé Předměstí 32.

1913 Janáček Jos., c. k. berní assist. v Místku, Morava.

1906 Janda, Dr. Viktor, c. k. prof. v Karlíně. (Anat., Metam.)

1910 Javůrek, PhDr. Vlad., Praha II., Wenzigova ul. 11.

1908 Jedlička Arn, ing, Vršovice, Hálkova 520. (Carabidae
spec. Pterostichus.)

1904 Jelínek, MUDr. Robert, zdravotní rada v Dobříši. (Lep.)

1912 Ješina Rud., odbor. učitel, Žižkov, Havlíčkova tř. 42.

1904 John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře. (Lep.)

1904 Jureček, MUDr. Štěpán, c. k. plukovní lékař v Turnově.
(Col.)

1904 Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy a translator in
hispanicis v Praze. (Lep. Orth.)

1914 Klečka Rudolf, profesor, Praha II., na Slupi 14.

1910 Klenka Kar, c. k. vrchní pošt. officiál, Praha 262 I. (Lep.
Col.)

XII

1905 Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze I, Křižovnická ul

1911
1913

1904
1906

1906
1914
1914
1914
1913
1914
1906
1906
1911
1911

1908
1907

1905

1904
1906

1905

1913

1910

1914

č287. (Gob)

Klier, Dr. Čeněk, ředitel městské spořitelny pražské, Praha I.

Komárek Julius, Ph. Dr., Smíchov, Jakubská 15. (Mallo-

phaga.)

Krátký František, ředitel reálky v Praze VÍ.

Kruta Alfred, c. k. berní správce v Bělé pod Bezd. (Col.

Lep.)

Křepelka Adolf, cís. rada, sekretář a člen obchodní správy

rak.-uher. banky, Vídeň XIX., Osterleitengasse, 2. A.

Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Rubešova
1. (Škodný a užitečný hmyz).

Lang Josef, Chicago.

Láznička Rob., obchodník, Žižkov.

Lokayová Anežka, choť zdravotního rady a měst. okres.

lékaře v Praze. (Col.)

Lokay, MUDr. Emanuel, zdravotní rada a měst. okresní

lékař v Praze II., na Poříčí 37. (Col.)

Lukeš Jos., c. k. školní rada v Písku (Col.)

Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. (Lep.)
Martínek Otokar, učitel ve Žďdírci.

M aťcha Jaroslav, c. a k. rytmistr, Smíchov, Ferdinandovo
nábřeží 29. (Col.)

M azura Kar., disponent Agrobanky v Brně. (Col.)
Molek, MUDr. Alois, c. a k. pluk. lékař, Břevnov, Libo-
rova ul. (Col.)

Mrázek, PhDr. Alois, ř. prof. české university v Praze II.,
Dřevní ul. 381. (Biol., Anat. Metam.)

Mužík František, odb. učitel v Kralupech. (Hemipt.)
Nosek Ant., c. k. profesor na Smíchově, Husova třída
1109. (Arachn.)

Novák Bohumil, profesor prům. školy v Brně, Kafkova
kl.

Novotný šlecht. Jos., c. k. dvorní rada, Smíchov, Ferdi-
nandovo nábřeží.

Obenberger Jan, Ph. St, Praha II, Olivova ulice č. 5.
(Col. sp. Buprest.)

Ondřej, PhDr. Augustin, profesor, Smíchov č. 1185. (Col.)

1904
1912

1904

1912

1913

1910

1911

1909
1904

1905
1909

1911

1915

1911
1904

1904
1912
1904
1906
1905
1904

1905
1908

XIII

Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. (Dipt.)
Pazourek Andreas, stát. učitel, Vídeň XIII., Fabrikgasse
12. (Col.)

Pečírka, MUDr. Jaromír, c. k. vrchní štábní lékař v Praze,
Oujezd 602. (Col)

Přlanzer Vilém, majitel pivovaru u Šenfloků, Praha k
Václavské nám.

Pejcha J. V., dipl. agronom, Fabrika Šečera, Čuprija,
Srbsko.

Pleticha Jos., c. k. pošt. officiál, Žižkov, Štítného ul. 14.
(Col. Bohemiae.)

Pohnert, Dr. Edvard šlechtic, vrchní rada zemsk. soudu,
Mezibranská II. (Col.)

Pokorný Fr, mag. rada, Praha 355-II. (Lep.)

Preis Karel, c. k. dvorní rada, profesor vys. učení tech-
nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lep.)
Princ Vojtěch, c. k. školní rada, profesor v Praze.
Procházka AL, technický cukrmistr v Klobukách u Sla-
ného.

Prokůpek Adolf, velkostatkář, předseda Českého odboru
Zemědělské rady v Praze.

Purkyně rytíř Cyrill, Smíchov, Třebízského ulice 1154.
(Col.)

+ Purkyně, MUDr. rytíř Otokar, Louny.

Rádl, Dr. Em., docent české university, c. k. profesor
v Praze II.

Rambousek Dr. Frt., profesor, Praha VII., Heřmanova ul.
1169. (Col., sp. Staphyl.)

Roland Jaroslav, c. k. pošt. assist, Bubeneč, ulice Albína
Bráta, č. 346. (Col., Hem.)

Roubal J., profesor v Příbrami. (Col.)

Růžička Ant, prof., Chrudim, Palackého tř. 76. (Lep.)
Řivnáč Ant, knihkupec, president obch. a živnost. komory
v Praze.

Secký Rudolf, účetní revident zemského výboru v Praze II.,
Fůignerovo nám. 3. (Lep.)

Sedláková, sl. Jarosl. v Polné. (Col.)

Seehák Jindř- © k. prot, Praha VII. (Lep:)

XIV

1904
1904
1908
1907
1904
1914
1912
1913
1909
1905
1904
1904
1907
1905
1906
1906
1914

1913
1909

1908
1906

1907
1904

1909

Sekera Dr. Emil, c. k. profesor v Praze |.

Sekera Jan, ředitel cukrovaru. (Col.)

Senc P. Aug, farář v Hostíně u Mor. Budějovic. (Col.)
Smolka AI, vlád. rada a ředitel c. k. průmyslové školy
v. v. v Praze, Smíchov, Královská tř. 8. (Col.)

Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov, Ferdinandovo
nábř. 7. (Lep.)

Stejskal J. V., říšský poslanec a redaktor v Husovicích
u Brna. ;
Svoboda Frt, vážný praž. obec. plynárny na Smíchově.
(Col. Lep.)

ze Sternecků JUDr. Jakub, c. k. místodržitelský tajem-
ník, Praha III., Říčná 9. (Lepidopt.)

Šandera, JUDr. Čeněk, advokát v Trhových Svinech.
(Hym.)

Šípek Jan, c. k. pošt. oficiál v Příbrami. (Col., Lep.)
Šrámek August, professor v Nymburce. (Col.)

Štěrba Frant. ředitel cukrovaru v Česk. Brodě. (Col.)
Štraub Ant, inženýr v Praze III. 66. (Lep.)

Štrof Jan, preparator musea král. Českého v Praze.
Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Col.)

Šustera Oldřich, účetní oficiál zem. výboru, Smíchov
čp. 553. (Hymen.)

Teirovský Vladimír, stud., Král. Vinohrady, Jungman-
nova 67.

Tesař Rud,, lesní, Stříteř, pp. Rožinka, Mor.

Tille, JUDr. Cyrill, c. k. plukovník auditor ve Vídni VIII,
Lenaugasse 7.

Tocauer Ad, lesní správce, Lekenik u Záhřeba, Chorvat-
sko. (Col.)

Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.)

Tyl, MUDr. Jindř., c. a k. štábní lékař v Písku. (Col.)

U zel, Dr. Jindřich, profesor české vysoké školy technické,
přednosta fytopathol. oddělení Výzk. stanice cukrovar. při
technice, Smíchov, Na Skalce č. 15. (Apteryg., Thysanopt.
Lep. a škůdci.)

Vaněk Jan, c. k. poštmistr v Dobrovicích u Ml. Boleslavi.
(Lep.) |

1911
1904
1904
1904
1905
1904
1907
1904
1904

1905
1912

Vávra Stanislav, architekt, Smíchov, Ferdinandovo nábřeží
29. (Col.)

Vávra, Dr. Václav, kustos Musea král. Českého v Praze,
Vysočany. (Orthopt.)

Vimmer Antonín, ředitel měšť. škol a inspektor škol ma-
teřských na Král. Vinohradech, Palackého tř. 37. (Dipt.)
Vlach Vilém, profesor obchodní akademie v Plzni, Karlo-
varská tř. (Lep.)

Vopršal Fr, účetní revident zem. výboru v Praze VII.,
Čechova tř. 5. (Lep.)

W endler Jan, továrník, Praha I., na Můstku č. 386. (Col.)
Zamastil Stanisl., prof. v Domažlicích. (Hym.)

Zavřel, prof. Dr. Jan v Hradci Král. (Dipt.)

Zelinka Bohdan, c. k. ředitel reálky v Jičíně.

Zeman Joset, typograf, Nusle, Jaromírova 488. (Lep., Col.)
Zouťfal Vladimír, c. k. professor, Prostějov. (Col.)

ZPRÁVA JEDNATELSKÁ.

Ve valné hromadě dne 26. ledna 1915 zvolení byli v čele uve-
dení členové výboru, a do kontrolní komise pp.: inž. Ant. Straub,
inž. Arn. Jedlička a rev. Frant. Vopršal. Redakční komité zůstalo
nezměněno.

Společnost čítala v tomto roce 4 členy čestné, 3 zakládající a
121 činných. Občasné schůze, jichž bylo celkem 10, navštívilo nej-
více 30 členů, jakož i četní hosté. Obsah jejich uveden jest na jiném
místě.

I v tomto roce zaznamenává Společnost úmrtí dvou členů. V
červenci zemřel na skvrnitý tyf MUDr. Alois Hilitzer, c. a k. štábní
lékař, vzdálen vlasti, jakožto zajatec v Kijevě v Rusku. Dne 7. pro-
since zemřel MUDr. Otakar ryt. Purkyně, primář okresní nemoc-
nice v Lounech. — Památka obou zemřelých uctěna byla v občas-
ných schůzích.

I ve druhém roce válečné doby nebývaly občasné schůze tak
četně navštěvovány, jako v létech dřívějších. Konáť — pokud nám
známo — 14 členů službu vojenskou, z nichž většina má stálé své
bydliště v Praze. Jsou to pp.: Dr. tech. Em. Baudyš, Jan Borek, set.
Josef Cífka, Ant. Fuksa, Vojt. Heindl, Leop. Heyrovský, Ph. Dr.
Arn. Javůrek, ing. Arn. Jedlička, MUDr. Ladislav Klička, Jaroslav
Maťcha, PhC. Jan Obenberger, Cyr. z Purkyňů, řed. Jan Sekera a
arch. Stanisl, Vávra. V ruském zajetí meškají MUDr. Štěpán Jure-
ček, c. a k. pluk. lékař a Jarosl. Tykač.

S mimořádnými těmito poměry souvisí i značné snížení příjmů
společnosti, ježto příspěvky členské, na něž jest v první řadě od-
kázána, ještě tížeji se scházejí, mežli v létech minulých. Mimo to
peněžité podpory spíše se umenšují, než aby vzrůstaly. Přes to
vykonala Společnost svoji vlasteneckou povinnost a složila 1000 K
na válečnou půičku. Proto musel časopis i letos zůstati v menším
rozsahu. I výměna Časopisu s jinými zahraničnými vědeckými spo-
lečnostmi uvázla a příručka nebyla vydána žádná.

XVII

Ku přátelským schůzím scházejí se členové pravidelně vždy v
úterý a v sobotu k večeru v Akademické kavárně ve Vodičkově
ulici. Sobotní schůze konají se ve zvláštní místnosti, kde z nedo-
statku jiného vhodnějšího místa jest umístěna knihovna Společnosti.
V těchto schůzích vyřizují se i běžné záležitosti Společnosti.

V jedné podzimní přátelské schůzi uspořádána byla výměna
motýlů ve velkém. Nasbíraný materiál všeho hmyzu snášen byl
sem k nahlédnutí i k určování. MUDr. Lad. Klička věnoval Společ-
nosti tři vzácné exempláře Apamea Nickerlii Frr., jim v Praze ulo-
vené, za něž získala Společnost 18 K.

Do těchto schůzí dostavovali se občas i mnozí členové službu
voienskou konající a na dovolené dlící, jakož i mnozí členové mi-
mopražští, najmě p. Dr. Maličký z Hořovic. Bylo by si přáti, aby
venkovští členové v větší míře užili této příležitosti k utužení dal-
ších styků, neboť právě k vůli nim zvolena též sobota ku přátel-
ským schůzkám, aby jim příjezd do Prahy byl umožněn. Dne 19.
června 1915 dostavil se ku přátelské schůzce p. Viktor Apfelbeck,
kustos Musea Sarajevského a dne 13. listopadu p. J. Částek z
Plzně.

Mimo výlety, jež podnikaly menší skupiny členů, pořádala Spo-
lečnost dne 27. července 1915 velice zajímavou vycházku, spojenou
s přednáškou na Albertov, kde prof. Dr. Art. Brožek koná po mnohá
ičta mendelistické pokusy na kvetoucích Mimulech. Exkurse súčast-
nilo se mnoho členů, jich dam a hostí.

K sedmdesátým narozeninám odesláno blahopřání cís. radovi p.
Edm. Reitterovi, redaktoru atd. v Paskově na Moravě.

Výbor stará se všemožně o finanční zajištění Společnosti, avšak
mnohé pokusy ztroskotaly pro těžké doby válečné. Z dosavadních
dobrodinců přispěli Společnosti: sl. Česká Spořitelna (100 K), Obč.
záložna v Karlíně (50 K), Malostranská záložna (10 K) a Záložna
Vinohradská (10 K), jimž tímto rádi díky vzdáváme.

SI. Zemědělská rada pro království České ochotně propůičo-
vala i letos svou zasedací síň pro občasné schůze i pro valnou hro-
madu, začež Společnost vzdává díky zvláště panu předsedovi J. J.
knížeti Bedř. Schwarzenbergovi a tajemníku p. JUDru Karlu Man-
dlovi.

XVIII

Slavným redakcím časopisů: „Nár. Listy“, „Národní Politika“,
„Union“, „Hlas Národa“, „Právo lidu“ rovněž povinna jest Spo-
lečnost díky za laskavé uveřejňování zpráv o schůzích Společnosti.

Škol. rada Rob. Hartmann,
t. č. místopředseda.

Entomologicky pokud známo činní byli:

V. Beneš, okolí Prahy a Kolína.

Josef Graf, Prachatice.

MUDr. Ladislav Klička, Praha a Vlašim.

Jul. Komárek, okolí Prahy a Karlových Varů.

JUDr. Josef Maličký, Podbrdsko.

Jan Obenberger, Užok v Karpatech.

Alois Procházka, okolí Rakovníka a Klobuk.

Cyrill ryt. Purkyně, Szentpetersreg, Bihorský komitát, Uhry.
PhDr. Frant. Rambousek, Českobrodsko až k Jevanům.
Jar. Roland, okolí Prohy, Pardubic a MI. Boleslavi.

Josef Srdímnko, Luhačovice.

Jan Svoboda, Jíloviště, Smíchov, Příbram, Milín.

JUDr. Jak. ze Sternecků, Šumava a Krkonoše.

Ing. Ant. Straub, Říčany. |
Antonín Vim mer, Benecko, Žalý, Šeřín v Krkonoších.
František Vopršal, Křivoklát a okolí.

ZPRÁVA KNIHOVNÍ.

Válečný rok 1915 nebyl příznivý vědecké práci, pročež i naše
knihovna nebyla tak obohacena, jako v létech minulých. Zejména
výměna cizojazyčných časopisů byla velmi stížena, takže přírůstek
periodických děl značně poklesl. Lze však doufati, že po válce
mnohé mezery budou vyplněny. Darem došly četné otisky prací
členů, uveřejněných v různých přírodovědeckých Časopisech, za-
čež budiž tu vzdán dík dárcům: Dru E. Baudyšovi, Janu Obenber-
gerovi, Dru Fr. G. Rambouskovi, prof. Janu Roubalovi, Dru J. ze
Sternecků, Dru Karlu Šulcovi, Dru Jindřichu Uzlovi, J. Veselému
a Antonínu Vimmrovi.

I. SPISY PERIODICKÉ.
A. Výměnou:

Berlím: Kel. zoolog. Museum.
149 Mittheilungen Bd. VII, Heft 3, Bd. VIII 1.
235 Bericht 1914.
— 369 Entomologische Blatter XI., Heft 1—.
— Deutsches entomolog. National-Museum.
583 Entomologische Mitteilungen Bd. IV. No. 1-9.
Bremen: Naturwissensch. Verein.
85 Abhandlungen Bd. XXII. Heft 2, Band XXIII Heft I a 2.
Budapest: Musei Nationalis Hungarici.
67 Annales historico-naturales Vol. XII. pars 2, Vol. XIII
pars I.
— 540 Rovartani Lapok XXI. fůz. 4—12, XXIL fiiz. 1-—3.
Guben: Der internationale Entomologen-Bund.
218 Internat. Entomol. Zeitschr. 8. Jahrg,
Charkov:
253 Trudy. T. XLVI. (1913).
Igló: Ungar. Karpathenverein.
224. Jahrbuch. XLII. 1915).

213 Rozprawy wydz. matem. przyrod. Tom. 12. A, B.
105 Sprawozdanie Komisyi fizioegraficznej. T. XLVI-XLVIL
Kiel: Naturwissemnschaftl. Verein fiir Schleswig-Holstein.
312 ochrifien: Bd; XML, Fett 1.
New Brighton: Staten Island Association of Arts and Sciences.
281. Museum Bulletin. No. 72—TT.
New Haven: Connecticut Academy of Arts and Sciences.
286 Transactions. Vol. 18. (1913—1915).
Můrnberg: Naturhist. Gesellschaft.
119 Abhandlungen. Bd. XIX.
259 Mitteilungen. Jahrg. V. No 1—2, Jahrg. VI- VII No. 1—2.
Padova: Academia Scientifica Veneto-Trentino-Istriana.
182 Atti Terza Ser., Anno VII. (1914).
Parma: Prof. Ant. Porta.
559 Rivista coleotterologica Italiana. Ao. XII. No 6—12.
Paskov: Ed. Reitter.

2 Wiener Ent. Zeitung. XXXIII. 7—10, XXXIV. 1—50.
Philadelphia: 155 Entomological News. Vcl. XXVI. No. 1-2
Rotterdam: Nederlandsche Entomol. Vereenigung.

642 Tijdschrift voor Entomologie. 5T. Jahr. II—IV., 58. Jhrg
I—IV.
641 Entomolog. Berichten. No. 79—84.
Roma: Societa zoologica italiana.
258 Bolletino. Ser. III., Vol. III. fasc. 5—6.
Stockholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem.
173 Arkiv fór Zoologi. Band 8. Heft 2-4, Band 9, Heft
1—2.
— Entomol. Fóreningen.
169 Entomologisk Tindskrift. A. 35, H. 1-4.
Stuttgart: Internat. Entomolog. Verein.
68 Entomologische Zeitschrift. Jhrg. 28.
68 Insectenbórse. Jhrg. 32. No. 1—50.
Washington: United St. Nat. Museum.
160 Proceedings No. 2066, 2068, 2070, 2072.
— Smihsonian Institution.
513 Miscellaneous Collections. Vol. 65, No. 1 a 9.
Wien: Coleopter. Verein.
651 Coleopt. Rundschau. 1914 Hft 5 a 12, 1915 Hfí. I.

XXI

Wiesbaden: Nassauischer Verein fiir Naturkunde.
199 /ahrbiicher, Jhrg. 67 (194).

Zagreb: Hrvatsko prirodoslovno družtvo.
174 Glasnik. God. XXVII sv. 1—2.

ZACH LUN,
276 Societas entomolog. Jhrg. XXX. (1915).

B.Koupí:

335. Seitz Ad. Dr.: Die Grossschmetterlinge der Erde. Líg. pal.
121—124, 126, exot. 206—231, 234.
3 Schroder Dr. Christoph: 3. Zeitschrift fiir wissenschaftl.
Insektenbiologie. Bd. XI Hit. 1-8.
— V. Sjezd českých přírodozpytcův a lékařů v Praze.
742 Věstník seš. 8.

II. SPISY NEPERIODICKÉ.
(Dary autorů).

750, 1 Baudyš Dr. E.: Neue Gallen und Gallenwirte von Dal-
matien. (Otisk ze »Societas entomol:« Jhrg. 29),

— 2 — Ein kleiner Beitrag zu den Gallen von Afrika. (Otisk z »Ri-
vista int. di Cecidologia«, 1913, Avellino).

— 3 — Prilog poznavaniu šiški Dalmacie. (Otisk z »Glasnika zem.
muzeja u Bosni i Hercegoviny «, 1913).

151, 1 Nickerl Ot., Dr.: Die Spanner des Kónigreiches Bohmen
(Geometridae). (Beitráge zur Insekten-Fauna Běhmens,
V., 1907). (Dar p. Dra J. ze Sternecků).

738, 3 Obenberger Jan: »Neue Acmaeoderen« (Buprestidae).
(Otisk z »Entomol. Blátter«, 1914).

— 4 — Drei neue nordamerik. Authaxien. (Dto. 1914).

— 5 — Ueber neue oder wenig bekannte Sphenopteren (Bupre-
stidae). (Dto., 1915).

— 6 — Vorláufige Diagnosen einiger neuen Auhaxion (Bupresti-
dae). (Otisk z »Coleopterolog. Rumndschau«, 1913).

— 7 — Neue exotische Authaxiaarten aus der Sammlungen des
Wiener Hofmuseums (Col. Bupr.). (Dto., 1913).

— 8 — Neue Arten und Varietáten der Buprestidengattung Amtha-
xia meiner Sammlung. (Dto., 1914).

XXII

9- Ueber einige Buprestiden aus dem Himalayagebiete. (Dto.,
1914). |

10 — »Beitrag zur Kenntnis der Palaearktischen Káferfauna.«
(Dto., 1914).

— 11 — Neue Anthaxiaarten (Col. Buprest.) aus den Sammlungen
des Wiener Hofmuseums. (Otisk z »Wiener ent. Zeitung«,
1914).

—12 — Buprestidarum novitates. (Otisk z »Čas. čes. spol.. entom.,
1913).

— 13 — Nova palaearctica. (Dto. 1913).
— 14 — Agrili generis specierum novarum diagnoses. (Dto., 1914).
15 — Holarktické Anthaxie. (Otisk z »Rozprav České Akademie
cís. Františka Josefa«, Praha, 1914).
752, 1 Rambousek Fr. G. Dr.: O českých druzích rodu Stilicus
Latr. (Otisk z »Věstníku Klubu Přírod.)
—2— Nový Stenus ze středního Kavkazu. (Otisk z Časopisu
české spol. entom., 1914).
—3— Ueber das Xantholinen-Subgenus Vulda J. Duv. (Col.).
(Otisk z »Král. spol. nauk«, 1914).
— 4 — »Ein neuer Aphodius aus Serbien«. (Otisk z »Coleopter.
Rundschau«, 1915).
— 5 — »Národohospodářský význam hmyzu«. (Knih. »Za vzdě-
láním«, 1915).
734, 21 Roubal Jan, Prof.: Jak pěstována láska k přírodě a 0-
chrana jejích krás.
— 22 — Verschiedene coleopterolog. Notizen. (Otisk z »Coleopt.
Rundschau«, 1914).
— 23 — Eine neue Zomabris aus dem Kaukasus. (Dto., 1914).
749, 2 Šulc Karel, Dr.: Zur Anatomie der Cocciden. (Otisk ze Zoo-
logischer Anzeiger«, 1909).
763, 12 Uzel Jindř., Dr.: Zpráva o škůdcích a chorobách řepy cu-
krové a rostlin střídavě s ní pěstovaných v Čechách roku
1911. (Listy cukrovarnické, 1913).
— 13 — Dto. za rok 1912. (Dto., 1914).
— 14 — Dto. za rok 1913. (Dto., 1915).
— 15 — Bericht iiber Krankheiten und Feinde der Zuckerrůbe in
Bóhmen und der mit derselben abwechselnd kultivierten

ČASOPIS

České Společnosti Entomologické

Acta Societatis Entomologicae Bohemiae.

ROČNÍK XII. 1915.

REDAKČNÍ KOMITÉ:
Prof. FR. KLAPÁLEK,

Coleoptera: 4 Hymenoptera:
MUDr. EM. LOKAY, OLDŘ. ŠUSTERA,
Poříč, Praha II. Smíchov 553.
Lepidoptera: Diptera:

JUDr. JOSEF MALIČKÝ, Ředitel ANT. VIMMER,

Hořovice. Král. Vinohrady.

V BRAZE,

Nákladem České společnosti Entomologické.
Úřednická knihtiskárna Alois Brož, Praha V.

+40 — KBeitrák "M * en 4 A Al

dakbígo olormo nělitsonáslogě > dala
ola Sboitlotoinovnct i

ře — Buprcstidarum vovitatos, (Okask "2 „Čas čes, l mm:

: 19153. j

tej Neve podat Tož ca. tb dra) = | ix l Ě

z Jů ;ee“ Nypli ebanje zpeciořkní dort Úiagnoses. (Dm. ot
35 - Modus Heké“ Atiaoje. (Osáake zs Bop České Akodeíniě
Ď s, Poturytišíva nnováe i

752, L RNáamboase k , ki gie nada ose

"Latr,. (Cisk 7 dí v CAR KE EO) s ně saké

é — NeouotonamuHc středního Káva: ssotejoo?) Časooist

HRAMÉ UŠI ŘEIA. 1914). YAXOJ 63- 1GUM- E25

Vobeďěě gainězyvhořinoa-Subgemus Vyjáderk Saka (60 «

(Oodigiší ;111 sal. rižkce, 1914) Počasí

poetatont P) . (opoleojo
5 = uNárododespodářsý význam hitnývite. An: PA váděs
Nikaváznys 3915) ,
a, 2 Roubal Jen, Pet Ja půetověa Páka“ k pnl 2 0:
adyřatm Us v
-26 = Vers“: jj

6 U ŘTĚKAr Dr: Z nákacé osadě o
kopisóher AhžegěTt, 19060Y. © W SŠ

ak 12 U ze4 Jindy., Dr,c Zpráva o Skůdcích a sr Te ie
: kvové 2 rastůn síř jdavě smí pěstoviný ých 4 Čechách 70

101. 1 ská kok onde V213). z E ze „M

"ta za vok. 1912; ((iro,; 104). js ; 3

1413. LNA

OBSAH.

I. Seznam pojednání dle spisovatelů:

Strana
Baudyš Dr. Ed.: Několik Zoocecidií z Dolních Rakous 47
Cífka Jos.: Araschnia Levana L. 48

HMartmanun Rob. a Sterneck Dr. Jak. ryt.: Nová Abčnráné

píďalky Accidalia marginepunctata o P oék
Klapálek Frant.: Příspěvek ku řešení otázky: »Kde v sou-
stavě hmyzí jest místo Suctorií?« 00
— Co jest Perla maxima Scop. 50
Krejčí Dr. A.: Nejbližší hnízdiště bělodašék (Podalirius) t u
Prahy jest u Kobylis 49
— © Panurginus labiatus Ev. 50
Petrbok J.: Aporia crataegi v Čechách h 50
Rambousek Dr. Fr. G.: Tenebrobius (nov. subg. Od idrut)
Bernhaueri nový druh ze stř. Makedonie (col. Staphyl.) 2T
— Atheta (Sbg. Spelaeolla nov.) Absoloni n. sp. (Col. Sta-
phylinidae) bo 31
—. Nový brazilský ena 54
Roubal Jan Prof.: Monografie broučí zvířeny na ohmdemicku
(Monographia coleopterorum faunae Chudenicensis) 2810
— Osud Xylophágů. (A spolu příspěvek k historii mašich
lesů.) oj P OBĚ novak ME or pálka 23
Srdínko J.: Zajímavý ber by:
Stermeck Dr. Jak. a Hartmann Rob.: "Nová ipáháck pÍ-
ďalky Acidalia marginepunctata 61
Vimmer Ant.: Nové příspěvky k měikcé a biologii jv
dipter 1
— O tracheální AR AnNe rv É cola (0 Toate
L.. (Tip.) . 56
— © Doplňky k seznamu českého ; PO) dvojkřídlého , 60
II. Seznam všeobecný dle obsahu:
Acidalia marginepunctata, Nová aberrace píďalky „061
Araschnia levana . 48

Strana

Aporia crataegi v Čechách P
Atheta Absoloni 3 PRK SN K OK,
Broučí zvířeny na Ghutosielců MGnobkakie B AD
Dipter larev k morfologii a biologii nové příspěvky... .. .. 1
Dvojkřídlého hmyzu českého k seznamu doplňky . ... . . 60
Motýl zajímavý AT E Histoanýn tí HZPE TT
Panurginus labiatus : „50
Pelonosek (Podalirius) nejbližší hnízdiště u br keré u nihudie.. 49
Perla maxima co jest? KREV O NY o O E
Stenaesthetus nový brazilský , . 54
Suctorií místo, kde jest v soustavě od šok rost k řešení
otázky Z PO V R PR V M
Tenebrobius Bernhaueri. Nový druh ze Střední Makedonie . . 27
Trachealní soustava larvy Lycoria Thomae < © < <. + +. 56
Xylophagů osud » Ztpidní zdpmšeTmeS = 420
Zoocecidií několik z Dolateh bahoka osioTo píroná L dodali

NI. Podrobný seznam věcný:

Strana Strana

A) Anoplura. Bryocharis inclinans . ... 190
Phthirius Pubis < <. < . VII Bythinus comita II, crassi-

Cornis ... 11

B) Arachnida. Cantharis. tristis, violacea 19

Eriophyes © macrorhynchus, Carcinocephalus Merkli. . II

pyri, similis, tiliae, vitis. 48. Cetonia speciosissima. . . 25

Phyllocoptes setiger ©. . 48. Chalcophora mariana. . . 25

Cicindela campestris, germa-

C) Coleopber a. nica, hybrida a. impunc-

Amara erratica ..... r tata silvatica, silvicola . 22
Anophthalmus macedonicus, Claviger testacEuS, 1. 4.4 „+ + 119
peristericus 29, 30, II, su- ČIeEOnus“ A „+
mrahs k, „4 P 32m Corvptiiin angusticolle . ve
Aphodius corvinus . . . . 18. Cychrus rostratus . . . . 18
Apteropeda globosa . . . 18. Deleaster dichrous . . . - 32
Astynomus aedilis . . . . 23. Denticollis rubens . . . . 19
Atheta Absoloni 31, 32, in- Dorcadion ljubotense. . . |
dubia, oblonga, validius- Domene scabricollis . . . 19
CMA 107 7 ko 0 18 EES Te 3 DO
Bembidinae ... »2bme Efater erythrogonus. „ KRRY
Bergroth'ella albanica. -I Ergates faber Rugws! siosoznéo

XXIII

Pílanzen im Jahre 1912. (Zeitschrift fir Zuckerindustrie
in Bohmen, 1914).
— +16 — Dto. fiir das Jahr 1913. (Dto., 1915).
— 17 — O mšici makové (Aphis papaveris F.), škůdci řepy cu-
krové. (Listy cukrovarnické, 1914).
— 18 — Ueber die Blattlaus Aphis papaveris F., einen Schádling
der Zuckerrůbe. (Zeitschr. £. Zuckerind. i. B., 1914).
— 19 — Ueber Wurzelkrópfe der Zuckerriibe in Bohmen. (Dto.,
1915).
753 Veselý J.: 21 otisků různých přírodovědeckých prací z po-
zůstalosti zemř. syna Dra Jindř. Veselého.
754, 1 Vimmer Ant.: Phanoni pharyngei v larvách hmyzu dvoj-
křídlého. (Otisk z »Lékařských Rozhledů«, přílohy »Ča-
sopisu lékářů čes.«, 1915).
— 2 — Ueber den Hypopharynx einiger Dipterenlarven aus der
Unterordnung Orthorrapha. (Otisk ze »Societas entomol.«
Jahrg. 27).

XXIV

POKLADNÍ ZPRÁVA

Z hotovosti K 28099 jest v pokladně

kar. pana JUDra K Hájka, c. k. notáře |
v Blatné místo věnce ... . | 30 =
Dar pana předsedy společnosti stě sn |
památky zemřelé choti jeho paní Anny, |
Blapalkové (13. ap Zee om

Tato hotovost jest uložena u Obě. záložny v Karlíně částkou

Fond pan

Fond paní
Zůstalekcz ao WAl4 3 <. 585 39
Zakoupená třetí daně prostá 5'/, % oo |
válečná půjčkeonit8,. <- „(avVor 8568 200 —
Oka rok 9015., 5U-. < X490nU8 "| 25 54
Uhr, crs 810 | 93

Tato hotovost jest uložena u Občanské záložny v Karlíně
515%, rakouské

Fond pana

Zůslatek“ z kokůi 1914- ji iaor-erdthřég mus. 0M |
Úrolelka dokad915 --. „it Ergatés táber: | 30
Úhrn -| T302

Tato hotovost K 7321 jest uložena

ZA ROK 1915.
70 O | O | E ZS NÉ
Dal (Vydání) E: h
jmění on
(Tisk časopisu a separátů z časopisu ... 645 | 34
| Za předplacené časopisy a díla vědecká . | 199 04
Poštovní výlohy .94nšv ota sl vil 14 28
Osvětlování, úklid a vytápění Zásedaki síně |
k občasným schůzím ..... 40
Pojištění knihovny proti om za r. 1916., | 414
Poplatkový ekvivalent s přirážkou za r. 1915. bs i

' |

Různé výlohy.. !

Zbývající hotovost sua
Úhrn.

K 6232 a u pošt. spořitelny K 21807.

Anny Klapálkové:

Zbývá hotovost a : t03a. | 63
K 23563 a K 800-— ve třetí - ZT 51/,0/ jo rak vál. půjčce.

Anny Uzlové:

Vydáno k zakoupení třetí daně prosté 5'+%, | |
rakouské válečné půjčky . . . . . . -| 184. 93
Zbývá hotovost |

Úhrn. .| 810 | 93
částkou K 426 a částkou K 200 — ve třetí daně prosté
válečné půjčce.

P. Augusta Kubese:

| Zbývá hotovost

| Úhrn.
u Občanské záložny v Karlíně.

XXVI

Má dáti (Příjem) K h
Fond
Zůstatek z roku 1914 egogky' 3 | 756 93

K uctění památky zemřelé choti pana uzbřede)
sedy paní Anny Klapálkové místo věnce ©

věnováno: pan Dr. Klier Č.. 2M 10
Dr. Bastl."Fh“ (sh 10 —
Členové- společnosti“ ! 1 ss vibžog io / 28 -
Úrok"zd'řok "191581011 ss uojškořa z Motel 33 | 59
Úhrn... 838 | 52
Tato hotovost K 83852 uložena jest u filiálky
Entomologické
Zušťatek z toků 1914- . - . - < - sl 370. 49
Za prodané příručky . . | 25138
Úrok za rok 1915.. v, | 15 | 89
Úkrí. 4m | 76
Tato hotovost uložena K 36521 u filiálky Úřednického
Účet roz-
Jmění výdajné. .... S 22 2 UPOBNO 0
Fond paní Anny Kapílloje ec vc | 1035:!/ 63:/
POHRDanÍ ANHY UZÍOVÉ (2. - 2. © S10 11-93
Fond pana P. Augusta Kubesa . .......| s a
PRO OV 229,20 ee VSM 920) 838""|'"52
Entomologické příručky <... <. < „| c dk Id 10

Úhrn 2324811204358 91342.
Přezkoušeno a správně shledáno: |
Inž. Ant. Straub. Frant. Vopršal.

XXVII

Dal Km K
tiskový:
BRA TOTO VAS 30 sl dla ké- odplš i Ansa f84 838
Úhéni. *2| 838
Úřednického peněžního ústavu v Praze.
příručky:
ZDÝVAotovost mě PUM E MV 411

Úhrn. .| 411

peněžního ústavu v Praze, zbytek K 4655 v pokladně.
vážný
Tisk časopisu a správní výlohy.. . . . .| 907
Zbývající hotovosti u: |
jmění výdajného. ..... KDESIRE A 280
fondu paní Anny Klapálkové A zony PA pro O6
tondupani Anny, Uzlové -Tys 626
fondu pana P. Augusta Kubesa . . . -| 73
fondu tiskového . . .. .... rov | 938
pro entomologické da oz spo n dei 411
Výdaj při zakoupení třetí daně prosté5',%, |
rakouské válečné půjčky . ir
Úhrn. -| 4358

V Praze, dne 31. prosince 1915.

Josef Graf,
t. č. pokladník.

ě ň zvýAl je : E Z

V 0 T 0 NOD TZ

kn jit 6 (ten

m a ae = =

700.4 © jee ==H on
(vok dra Bus 1

| m

Řetey (Klapstkové:

| [olše E: uoxXBS | |

: : ie R Pag“ ve
ko SAO Bo: „r — £

Strana
Eryx ater . 26
Euplectus piceus. 18
Heterothops dissimilis . 18
Lamprinus saginatus . 18
Lasiochara Bonnairei . 19
Lathrobium ljubotense VÍ,
Maťchai . A VSÍ RÁ
Leptinus testaceus . žal CS)
Leptura erythroptera, reve-
stita 26, rubra.. 3
Leptusa flavicornis 19, Neto-
litzkyi II, ruficollis . 18
Leistus piceus 19
Liodes scita . 18
Microsaurus . o)
Mnionomus croaticus . 18, 20

Mniophila muscorum.
Molops Steindachneri.
Mycetoporus laevicollis .

Myrmoecia plicata .

Neuraphes carinatus elonga-

tulus . i
Ocyusa incrassatta,

20, procidua.
Olophrum alpinum.

maura

Othius myrmecophilus

Oxypoda procerula .

Oxyporus maxillosus..
Phymatodes alni, rufipes

Pidonia lurida.
Porcinolus murinus
Penetretus Stěrbai .

Pterostichus metallicus .
Ptinus brunneus, subpilosus

Ouedius Bernhaueri II,

hu-

meralis 18, obliguestriatus

Rhagonycha aetolica
Rosalia alpina.
Saphanus piceus .

Simplocaria skradensis .

Staphylinus fossor .

Steatoderus ferrugineus ..

Stenasthetus Mrázi .

Stenus já) 19, impres-

Sus

Synuchidius Gangibaueri

Tachinus subterraneus

monastirensis
JI, 29,

Tapinopterus

Strana

Tenebrobius Bernhaueri 27,

Tetraplatypus similis . 19,
Thymalus limbatus
Trechus Goebli II,

18, splendens
Triarthron Trédli
Zabrus albanicus

D) Diptera.

Anthomyidae
Antocha opalizans

palpalis

Arnoldia Szepligetii, cerris

Arrhenomyia separata

Bibio hortulanus.
Billea pectinata
Bischofia testacea

Blepharocera I, fasciata .

Blepharoceridae

Blepharoptera serrata .
Calliphora vomitoria .
Callomyia leptiformis .

Cecidomyidae .
Cerdistus erythrurus
Chironomus..
Chlorops nasuta .
Contarinia subulifex
Cordyla fusca
Corethra
Degeeria separata
Dermatobia noxialis
Dicranota . ;
Doria nigripalpis .

Dryomyia circinnans .

Empis hyalipennis .
Eristalis tenax .
Eurina pubescens
Fungivoridae
Helomyzidae

Heteroneura albimana
Liponeura I, MAPĚ

máreki

20,
|

Ko-

NH
18

30
29
20
19

19
IV
I

I
60
48
61

Jy
V
61
60
V
3
5
61
IV

Lonchoptera

Lycoria guinguelineata,

vittata 60, Thomae.
Lycoriidae
Mycetophilidae
Myspa reflexa .
Myolepta luteola .
Oscinis pusilla
Palloptera ambusta .
Parydra coarctata
Pegomyia Winthemi

Peplomyza Baumhaueri.

Perrisia terminalis
Phytomyza xylostei .

Platycephala platyfrons

Polylepta .

Sapromyza 10- -punctata

Sciomyza dorsata
Sciophila fasciata
Spherocera opaca
Syrrphidae
Tabanidae falvicornis.
Ulomyia ;
Viviania picta .

Strana

E) Hymeno.ptéra.

Cynips Kollari.
Erisphagia Carpentieri

Strana

Bucoila Keilini <-

Formica rufa PG T Mně 3)

Lasius fuliginosus 19, 26

Panurginus labiatus 50

Pontania salicis 47

F) Lepidoptera.

Acidalia marginepunctata ab.
nigropunctata 61

Aporia crataegi 50

Araschnia levana 48

Mamestra dentina 32

Plusia gamma. IV.

G) Neuroptera.

Coniopteryx, Hemerobius,Sy-
stra" sp : 36

Megalomus hirtus. 41

Nemoptera IV

H) Plecoptera.

Perla abdominalis, alpicola,
bicaudata, bipunctata,gran-
dis, marginata, maxima . 50

I) Rhynchota.

Peimphigus ad 47

Myzus oxyacanthae 48

DOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO00 OOOOOOOOOOOOOOOO0OO900000000

I. Jak hledáme, usmrcujeme a pro sbírky upravu-
jeme hmyz
napsali Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes,

Dr. E. Lokay, Dr. K. Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra,

A. Vimmer.
S 28 obr. — Čena 80 h, pro členy 56 h, poštou franko

10 h více.
II. České síťnatky. Tingitidae.
Frant. Mužík. — (5 obrázků v textu). — 60 h, členové

40 h, poštou 5 h více.
III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící.
Rom. Formánek. — (73 obr.) — K 1.60, členové K 1.08,
10' h více.
IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens.
Rom. Formánek. — (1 obr. a tab.) — 80 h, členové 54 h,
poštou 5 h více.

V. Majky (Meloe L.) zemí koruny České.
Rom. Formánek. — (9 obr.) — 48 h, členové 32 h, poštou
5 h více. ;
VI. Klíč k určování českých Bembidiin.
A, Jedlička. — (15 obr. v textu.) — 60 h, členové 40 h,
poštou 5 h více.
VII Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae.
Rom. Formánek. (s tab. tříbarvou). — K 1.20, člen
80: h, poštou 5 h více.

VNI. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého.
Ant. Vimmer. L i 1.20, Člen DO, h, poštou 10 h více.

Stanovy České Bpatečnoski Eniomolosické.

Čí. 3. Každý přitel studia entomologického, ať bydlí v zemích
království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti. —
CI. 6. Každý činný člen platí předem roční členský příspěvek 8 K,
splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let
150 K, stává se členem zakládajícím. CI. 8. Každý člen má právo“
1. Přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, po-
dávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis
Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanove-
nou cenu sníženou, používati knihovny a vědeckých pomůcek.

Dopisy přijímá Prof. Fr. Klapálek, Karlín 263., peníze
c. k. účet. ředitel Jos. Graf, Kr. Vinohrady, Korunní 105.,
výpůjčky knih Old. Šustera, Smíchov 553.

Ó
:
|
Ó
K EEN

ČASOPIS

ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ.
ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE.

ROČNÍK XIII. 1916.

ZOOCECÍDIE NOVÉ PRO ČECHY.
Dr. ED. BAUDYŠ.

Hálky v tomto příspěvku uvedené byly sebrány v r. 1915 hlavně
v okolí Prahy, Jičína, Turnova, Hodkovic nad Mohelkou a Sychro-
va. Lokality tyto zjistil všecky referent sám a doklady jsou obsa-
ženy též v soukromé sbírce autorově. Tímto příspěvkem vzrůstá
počet forem hálkových z Čech známých na 1378, neboť v poslední
práci Baudyše: Beitrag zur Verbreitung der Gallen in Boehmen,
(Verh. d. zool. bot. Gesel. 1916.) jest uveden celkový počet českých
hálek číslem 1261.

Zkratky v práci použité jsou následující: ac. — acrocecidium,
pl. = pleurocecidium, 1. = listu, kv. květu, lod. = lodyhy, pup. =
pupenu, koř.— kořene, hl. == hlávky. Viz Houard č. x znamená
číslo formy hálkové, uvedené v základním díle C. Houard: Les
Zoocécidies des Plantes d'Europe et du Bassin de la Méditerrannée,
1908—1912. |

Nephrodium oreopteris Desv.

1. Dipterae gen. et spec. (v. Hou ar dčís. 59), pl. 1.: Na již.

svahu Přivyšiny u Jičína (6. X. 1915).

Phleum pratense Mónch.
2. Aphis padi L, pl. 1.: Kbelnice u Jičína (3. IX.).
Alopecurus pratensis L.

3. Insekt? plre.“), (v. Hou ard čís. 6289): Městský park u
Hodkovic (19. VI).

') Dittrich et Schmidt: Nachtrag zu dem Verzeichnisse der schlesi-
schen Gallen I. 1909. Nr. 36.

Agrostis vulgaris With.

4. Tarsonemus Krameri Kůhn, Ac. kv.: Loreta u Jičína
(22x)
5. Lasioptera cerealis Lindr.*), pl. lod.: Loreta u Jičína
(22.-X.).
Holcus mollis L.
6. Mayetiola holci Kieff., pl. lod.: Stráň proti Luckému
mlýnu u Hodkovic (1. XI.).
A vena pubescens L.
7. Isosoma spec. (viz Houard čís. 6302), Acrc.: »Horka« u
Hodkovic (21. VI.).
Glyceria aguatica Wahl.
8. Sipha glyceriae Kalt., pl. 1.: Luka pod Hurychovnou u
Jičína (22. IX.).
Festuca gigantea Vill.
9, Isosoma Girandi Schl., pl. lod.: Břeh potoka Voharky
blíž Petrašovic u Hodkovic (11. X.).
Festuca ovina L.
10. Isosoma Hieronymni Schl., pl. lod.: Butovice u Prahy
(16. VI).
Populus alba L.
11. Nepticula turbidella Zell., pl. I: Libosad (29. IX.) a
Kbelnice u Jičína; u nádraží v Turnově.
Populus nigra L.
12.Pemphigusborealis Tull., ac pup.: Hodkovic (28. X.).
13. Pemphigus Lichtensteini Tull., Ac. pup.: Lucký
mlýn u Hodkovic (28. X. dříve obě dvě specie Pemph. bursarius L.).
14. Insekt «. et. sp. (viz Hou ard č. 534), pl. 1.: Lucký mlýn
u Hodkovic (1. VIII).
15. Nepticula turbidella Zell., pl. 1.: Žabínek u Jičína;
Lucký mlýn u Hodkovic (1. VIII.).
2) Dittrich et Schmidt: 4. Fortsetzung des Nachtrages zum Verzeich-
nisse der Schlesischen Gallen. (ahresbericht d. Schl. Gesel]5. f. vaterl. Cultur
1913. Str. 100, čís. 1316.

Salix fragilis L.

16. Cryptocampus medullarius Hart., pl. lod.: Břeh
potoka Voharky blíž Petrašovic u Hodkovic (11. X.), Lucký mlýn
na řece Mohelce u Hodkovic.

17. Rhabdophaga Pierrei Kieff., pl. lod.: Tamtéž.

Salix viridis Fr.

18. Rhabdophaga saliciperda Dut., pl. lod.: Mezi No-
vým mlýnem a Sedlovicemi u Sychrova (20. IX.), břeh Voharky blíž
Petrašovic a břeh Mohelky u Hodkovic velice hojně.

19. Pontania puella Thoms., pl. 1.: Mezi Novým mlýnem a
Sedlavicemi u Sychrova (20. IX.); břeh Voharky blíž Petrašovic
u Hodkovic.

Salix alba L.

20. Cryptocampus ater Jur., pl. lod.: Bílý mlýn u Jičína
(16. IX).

21.Rhadbdophagaalbipennis Winn., pl. lod.: Bílý mlýn
a Kbelnice u Jičína (10. IX.). Prostřední mlýn a Těšín u Železnice;
Javornice u Libuně pod Troskami; Petrašovice u Hodkovic.

22. Rhabdophaga saliciperda Duf., pl. lod.: Luka pod
sirctéincem v Hodkovicích (23. XT.).

24. Eriophyes spec. (viz Houard č. 630), pl. 1.: Bílý mlýn
u Jičína (10. IX.). Prostřední mlýn u Železnice.

Salix vitellina L.

25. Cryptocampus ater Jur., pl. lod.: Školky nad Žabín-
kem u Jičína (21. X.).

Salix purpurea L.

26. Rhabdophaga [pulvini Kieff.|, ac. pup.: Lucký mlýn
(19. IX.) a břeh Voharky blíž Petrašovic u Hodkovic.

21. Gryptocampus ater Jur., pl. lod.: Břeh Voharky blíž
Petrašovic u Hodkovic (11. X.).

28. Lestes viridis van d. Lind., pl. lod.: Okraj lesa podél
cesty od Hodkovic k Bohdánkovu (19. IV.).

Salix viminalis L.
29. Cryptocampuslaetus Zadd., ac. pup.: Luka »Porák«

u Jičína (úžasně, celé pruty hálkami pokryty); břeh Voharky od
Hodkovic k Petrašovicům hojně.

30. Cryptocampussaliceti Fall., ac. pup.: Luka »Porák«
u Jičína (22. X.).

Salix caprea L.

31. Rhabdophaga rosariella Kieff., ac. lod.: Lesík blíž
Valdic u Jičína; Heřmanice u Hodkovic (21. IV.).

32. Rhabdophaga.superna Kiefi., ac. pup.: Loreta u Ji-
čína; Heřmanice u Hodkovic; okraj lesa za sirotčincem u Hod-
kovic (19. IV.). |

33. Rhabdophaga Pierrei Kieff., pl. lod.: »Horka« u Hod-
kovic (19. IX. velice hojně).

*) Salix caprea X S. silesiaca Wimm.

34. Oligotrophus capreae Winn., pl. 1.: Les nad »Vo-

iákem« pod Přivyšinou u Jičína (4. IX.).
Salix aurita L.

35. Rhabdo phagarosariellá Kiefi., Ac. lod.: Sev. svah
Přivyšiny a les »u Vojáka« za vsí Rybníčkem u Jičína (4. IX.).

36. Cecidomyidae gen. et spec. (viz Hou ard č. 839), ac.
pup.: Les »u Vojáka« pod Brady u Jičína, okraj lesa od Hodkovic
k Bohdánkovu (19. IV. 1915).

37. Rhabdophaga superna Kieff., ac. pup.: Loreta u Ji-
čína (22. X.).

38. Rhabdophaga Pierrei Kieff., pl. lod.: »Forka« u Hod-
kovic (19. IX.).

Salix aurita L X S. caprea L.

39. Rhabdophaga rosaria H. Lów."), ac. lod.: Les nad
»Vojákem« pod Přivyšinou u Jičína (4. IX.).
Salix silesiaca Wild.

40. Rhabdophasga rosaria H. Lów., ac. lód.: Les mad
»Vojákem« pod Přivyšinou u Jičína (4. IX.).

*) Pochybné druhy vrb révidoval laskavě p. Ad. Toepffer z Mnichova,
což zde s díkem kvituji.

') Viz též Baudyš: Příspěvek k rozšíření hálek na Moravě. (Čas. čes
Spol. Entomol. XI. č. 1—2 1914),

Salix cinerea L.

41. Aphis amenticola Kalt., ac. kv.: Vršek »[lorka« u
Hodkovic (11. IV.).

42. Rhabdophaga KarschiKieff., pl. lod.: »Horka« u Hod-
kovic (9. V.).

Carpinus betulus L.

43. Phyllocoptes comatus - betuli. Nal., pl. I.: Loreta
u Jičína (22. X.); obora na Sychrově.

44., Contarinia carpini Kiefí., pl. I.: Obora na Sychrově
(20. IX.).

45. [Perrisia] Ribsaameni Kieff., pl. 1.: U střelnice za
Lázněmi Železnicí (16. IX.).

46. Eriophyidae ©. et sp. (viz Houard č. 1043), pl. L.:
Sedlovice u Sychrova (20. IX.).

Betula verrucosa Ehrh.

47. Oligotrophus betulae Winn., ac. plodu. Žďárek pod
Javorníkem u Hodkovic (20. IX.).

48. Acalla (Teras) ferrugana L,, ac. lod.: Sychrov; les
nad vsí Prachovem: u Jičína (30. IX.).

49. Hamamelistes betulinus Horw., pl. I.: Stromovka
u Prahy (13. VI.).

50. Callipterustricolor Koch, pl. I.: Stromovka u Prahy
(13. VI); les nad vsí Prachovem u Jičína; Žďárek pod Javorníkem
u Hodkovic. 3

Betula pubescens Errh.

51. Acalla ferrugana L, ac. lod.: Loreta u Jičína (22. X.).

Ouercus pedunculata Ehrh.
52.[Callirhytisglandium Gir.], ac. plodu. Obora na Sy-
chrově (20. IX. larvy červené). )
53. Andricus guercus-ramuli L.: b. 99 (And. autummalis
Hart), ac. pup.: Čeřovka a školky v Soudné u Jičína (1. X.).
54 Neuroteris aprilinus Gir., ©G, ac. pup.: Lesík blíž
Valdic u Jičína (27. IX.). |

55. Arnoldia guercicola Kieff, ac. pup.: Obora na Sy-
chrově (20. IX.).

56. Andricus curvator Hart.: b. ©©. (A. oollaris Hart.),
ac. pup.: Lesík blíž Valdic (27. IX.), Čeřovka a Butoves u Jičína.

57. Cymipidae gen. et. spec. (viz Hou ard č. 1217), ac pup.:
Čeřovka u Jičína (1. X.).

58. Stenolechia gemmella L,, pl. lod.: Čeřovka (5. X.)
a Hubálov u Jičína.

59. Trioza remota Forst., pl. 1.: Čeřovka u Jičína (1. X.).

60. Trigonaspis synaspis Hart., 99, pl. 1.: Sedlovice u
Sychrova (30. VII).

61. Diplolepis divisa Hart., a.: 9. (Spathegaster verru-
cosus Schl.), pl. 1.: Těšín u Železnice (11. IX.).

62 Neuroterus numismalis Fourc.: a. 2G (Cynips
vesicatrix Schl.), pl. 1.: Čeřovka (11. IX.) a lesík blíž Valdic u Ji-
čína; Těšín u Železnice, obora na Sychrově.

Ouercus pedunculata Ehrh. var. fastigiata Spach.

63. Andricus foecundatrix Hart., G, ac. pup.: Vojen-
ský hřbitov ve Kbelnici u Jičína (14. XI.).

64.Neuroterus guercus-baccarum L, 99, (N. lenti-
cularis Oliv.), pl. 1.: Tamtéž (14. IX.) a Libosad u Jičína.

65.Neuroterus numismalis Fourc., $9, pl. 1.: Vojenský
hřbitov ve Kbelnici u Jičína (14. IX.).

66. Neuroterus albipes Schenck, 99, (N. laeviusculus
Schenck), pl. 1.: Tamtéž a Libosad u Jičína.

67. Andricus ostrea Hart., O©, pl. 1.: Vojenský hřbitov ve
Kbelnici u Jičína. (14. X.) a Libosad u Jičína.

Ouercus sessiliilora Smith.

68. Andricus curvator Hart., 9© (Cynips collaris Hart.),
ac. pup.: Loreta u Jičína; Těšín u Železnice (11. IX.).

69. Cymipidae gen. et spec. (viz Hou ard č. 1217), ac. pup.:
Les »Kostřice« nad Židovicemi u Kopidlna; les mad Horním Locho-
vem, pod Brady a za vsí Rybníčkem u Jičína (25. IX.).

70. Andricus gemmicola Kieff., ac. pup.: Les za vsí Ro-
bousy u Jičína (23. IX.).

71. Diplolepis aguercus folii L., 2G (Spathegaster
Taschenbergi Schl.), ac. pup.: Loreta a les za vsí Rybníčkem u Ji-
čína (25. IX.).

72. Andricus nudus Adler, 99 (Aphilothrix Malpighii A-
dler), ac. pup.: Les »Kostřice« nad Židovicemi u Kopidlna; Loreta a
les za vsí Rybníčkem u Jičína (25. IX.).

73. Andricus Lambertoni Kieff., ac. pup.: Les »Kostřice«
nad Židovicemi u Kopidlna (15. X.); Loreta u Jičína.

74. Andricusauercusradicis Fabr., YY, pl. koř.: Závist
u Zbraslavi (1. V.).

15. Andricus rhizomae Hart., pl. lod.: Loreta u Jičína
(22 X).

76. Andricus testaceipes Hart, ©© (Cynips Sieboldi
Hart.), pl. lod.: Závist u Zbraslavi (1. V.).

77. Andricus guercus-corticis L., 2G (A. gemmatus
Adler), pl. lod.: Les za vsí Rybníčkem u Jičína (25. IX.).

78. Stenolechia ge mmella L., pl. lod.: Čeřovka a Lo-
reta u Jičína; les pod Bradlcem wu Železnice (16. IX.).

79. Heliozela stanneella Tisch. v. R., pl. I.: Loreta u Ji-
čína (22. X.).

80. Trigonaspis synaspis Hart., a: OG (Tr. megapte-
roides Wriese), ac. pup.: Les »Kostřice« nad Židovicemi u Kopidlna
(15. X.). — b: P9: Tamtéž (15. X.).

81. Diplolepis divisa Hart, C (Spathegaster verrucosus
Schl.), pl. I.: Les za vsí Rybníčkem u Jičína (25. IX.).

82. Neuroterus mumismalis bourc, pl L:

a) OG (Cynips vesicatrix Schl.): Les »Kostřice« nad Židovicemi
u Kopidlna; Čeřovka (11. IX.), Loreta, Horní Lochov a Rabousy u
Jičína; Těšín u Železnice.

b) OY (N. mumismatis Oliv): Loreta u Jičína (22. X.).

83. Trigonaspis megaptera Panzer, 29 (Cynips renum
Gir.), pl. 1.: »Kostřice« nad Židovicemi u Kopidlna (15. X.); Loreta
u Jičína.

84. Perrisia Malpighii Kiefi., pl. 1.: Těšín u Železnice
(4X),

Ouercus pubescens Willd.
85. Andricus ostrea Hart., S©, pl. 1.: Školky pod Šibeňá-
kem u Jičína (1. X.).
86. Neuroterus albipes Schenck, 99 (N. laeviusculus
Schenck), pl. L: Tamtéž (1. X.).
Ulmus campestris L.
87. Eriphyidaec. et sp. (viz Hou ard č. 2054), pl. 1.: U ryb-
níka »Kníže« v Jičíně (16. X.).
Ulmus montana With.

88. Eriophyes spec. (viz Hou ard č. 2063), pl. 1.: Radono-
vice u Hodkovic (31. X.).

Rumex acetosella L.
80, Apion frumentarium L, pl. 1.: Jenišovice u Turnova
(2 VL):
Polygonum bistorta L.
90. [Perrisial bistortae Kiefí., pl. 1.: Nový mlýn a »Aue-
tal« u Hodkovic (6. VI.).
Chenopodium polyspermum L.
91. Aphis atriplicis L. pl. 1.: Havlíčkovy sady na. Král.
Vinohradech (3. VII. dosud známo na tomto živiteli z Francie).
Viscaria vulgaris Roehl.
02 Perrisia praticola Kiefí., ac. kv.: Žďárek u Hodkovic.
(Z0VT:
Ranunculus repens L.
93 [Perrisia] Traili Kieff., ac. kv.: Městský park u Hod-
kovic (7. VI.).
Brassica oleracea L. var. gongylodes L.
- 94. Aphis brassicae L., pl. L.: »Česká Beseda« v Hodkovi-
cích (12. VIIE).
Cardamine pratensis L.
05, Ceiithorrhynchus pectoralis Schult., pl. lod.:
Luka pod Horkou u Hodkovic (16. V.).

Ribes rubrum L.
96. Aphis grossulariae Kalt., ac. lod.: Havlíčkovy sady
na Král. Vinohradech (5. VII.). Vokšice u Jičína.
07. Eriophyes' ribis. Nal.;'ac. pup.: Zahrada p. Zoubka
v Hodkovicích (11. V. hojně).
Ribes aureum Pursh.
98. Myzůs ribis L., pl. 1.: Nádraží v Tufnově (VII).

Pirus malus L.
99.,Eriophyes malinus Nal., pl. I.: Kbelnice u Jičína (7. X.).
Crataegus oxyacantha L.
100. Anthonomus pomorum L, ac. kv.: Městský park u
Hodkovic: (7. VI.).
101. Eriophyes crataegi Nal., ac. pup.: Les nad Holínem
u Jičína (30. IX.).
Rubus fruticosus L.
102. Eriophyes gibbosus Nal, pl. 1.: Les »U vojáka« pod
Přivyšinou u Jičína (6. X.).
Prunus domestica L.
103. Perrisia tortrix F. Lów., ac. lod.: Městský park a
hostinec »U Beránka« v Hodkovicích (7. VI.).
Acer pseudoplatanus L.
104. Phyllocoptes gymnaspis Nal., pl. L: Bílý mlýn
u Jičína; městský park u Hodkovic (26. X.).
105. insekt g. et sp. (Eriophyes spec., viz Houard č. 3980
a 3981), pl. I.: Městský park u Hodkovic (7. VI.).
Acer platanoides L.
106. Phyllocoptes gymmaspis Nal, pl. 1.: Městský park
u Hodkovic (26. X.).
Tilia argentea Dest.
107. Contariniatiliarum Kieff., ac. kv.: Havlíčkovy sady
na Král. Vinohradech (10. VI.).

Rhamnus catharticus L.
108. Aphis spec. (viz Houard č. 4072), pl. 1: Lucký mlýn
u Hodkovic (6. VII.).

Chaerophyllum aromaticum L.

109 *) Schizomyia pimpinellae F. Lów., ac. plod.:
Stráň blíž Petrašovic u Hodkovic (11. X.).

110. Macrolabis corrugans F. Lów., pl. 1.: Lucký mlýn
u Hodkovic (31. VII).

Pimpinella magna L.
111. Lasioptera carophila F. Lów, pl. lod.: Les za vsí
Lhání u Železnice (16. IX.).
Cornus sanguinea L.
112. Aphis spec. (viz Houard č. 4544), pl. 1.: Stráň blíž
Petrašovic u Hodkovic (11. X.).
Lonicera xylosteum L.
113. Diplosimae g. et sp., (viz Houard č. 5368), ac. lod.:
Park na Vyšehradě v Praze (18. V.).
Tanacetum vulgare L.
114. Lepidopterae g. et sp. (viz Hou a rd č. 5753), pl. lod.:
Stráň proti Luckému mlýnu u Hodkovic (1. XI.).
Artemisia vulgaris L.
115. Rhopalomyia baccarum Wachtl, ac. pup.: Havlíč-
kovy sady ma Král. Vinohradech (3. VIII.).
Cirsium arvense Scop.
116. Perrisia cirsii Růbs., ac. hl.: Ohaveč u Jičína (22. IX.).
Lactura muralis Fres.

117. Trioza flavipennis Forst., pl. I.: Les pod Bradlcem
u Železnice (16. IX.).

) viz Marcel BrAndza: Contributiuni la studiul zoocecidiilor diu Ro-
mánia (Anal Academia Románá, Tom. XXXVI., 1914 p. 213 Nr. 119).

MONOGRAFIE BROUČÍ ZVÍŘENY NA CHUDENICKU.
(MONOGRAPHIA COLEOPTERORUM FAUNAE
CHUDENICENSIS.)

Prof. Jan Roubal.

(Pokračování).

Carabidae.

Cychrus Fabr.

rostratus L. Jen ma nejvyšších vrchách, dosud jsem ho pozoro-
val na vrcholu Doubravy v hromadě kamení kol triangulačního
bodu (poprvé r. 1897), pak na Korábu VII. 1915 blíže vrcholu v
bukovém lese.
Calosoma Weber.

sycophanta L Dosud jen 1 kus v čistě smrkovém řádkovém
mladém tyčkovém lese u Opálence o prázdninách 1894; nález ná-
bodný. Pak už nikdy nikde v okolí nenalezen.

Carabus (L.) Latr.

violaceus L. V lesích ve stínu pod kameny, ma okrajích těchto,
poblíž pastvin, nejvíce však na polích pod hrudami a pod hrstěmi
obilí a pod plevelem, na dlouho neoraných strništích pod hrabánkami
hlavně po žních. Všude, ale jen pod posekaným obilím hoině. Druh-
dy i za dne na strništích běhá.

v. exasperatus Duft. jako nominátní forma; zvláště doma, Du.
— Dr. Sokolář studoval můj materiál z našeho pole »Klínu« u ci-
helny.

intricatus 1. Hojný, ale jen v září, v zimě a časně z jara. Zvlá-
ště význačný pro okolí Slatiny, Lučice, Žď. (Dlouhá myť).

auronitens F. Nejvzácnější a nejnápadnější náš Carabus. Znám
jen tyto lokality: Žď. (sv. Volígang), v tuhé zimě v lednu asi 1890
spolužák Zoubek mašel 1 ex. pod náhodně odraženým starým ko-
řenem. — Žď. (u Šajby), říd. Vorreith. — Žď. (Kuchynka) pod ka-
menem V. 1895. (Fr. Vorreith a R.). — Zalče, u potůčku v starém
smrkovém lese pod kamenem 28. VIII. 1915.

convexus F. Všude na příhodných místech: na vřesovištích,
okrajích suchých lesů, najmě borových, na mezích pod kameny,
nejvíc z jara. Žď., Du., doma, Hůrky, Řič., Doub. atd.

granilatus L. všude pod kameny na příhodných místech hojný.
Hojný v staveních, kamž se dostává se snopy po. žních.

a. rubripes Géh. Všude s předešlým, ale řídčeji.

cancellatus Ill. Jako předešlý, ale přec méně četně.

a. femoralis Géh. S nom. for.

r. brevituberculatus Roub. Se základní formou. — Z okolí Du.
mám 2 ex. s nápadně krásně, až kovově zelenými krovkami as jako
u a. Letzneri Kr. a a. Dahli Schaum. — Vzhledem k roztříštěnosti
nynějších názorů v přebohaté literatuře o tomto střevlíku, pro ne-
úplné zpracování celkového hlediska o rasách, Varietách atd., pro
dosavadní potíže o jednotné nazírání v těžkém problému tomto ne-
lze ještě řádně formy našich C. cancellatus Illig. nijak klasifikovati
a možno to steině bude až po řádném prostudování celého Pošu-
maví a Šumavy.

arvensis Hbst. Ve vlastním okolí Chud. mežije. R. 1904, 29. VI.
jsem našel 1 ex. ve Vytůňských borových lesích u Čermné na pís-
čité cestě.

nemoralis Můill. V lesích, hájích, zahradách, polích všude, ne
obecný. Velmi často v Žď.

(a. Krásae Roub. od blízkých Klatov dosud tu nenalezena).

hortensis L. V mechatých, stinných lesích, celkem ne hojný a
ne všude. Žď., Pušp., Doub., Říč., M., Sých., Koráb, 28. VIII. 1915
velmi hojný.

elabratus Payk. Vzácný. V stinných lesích vyšších poloh.

Leistus Fról.

ferrugcineus L. Pod kameny na okrajích lesů. mýtin, na hůrkách,
u pastvin, v polích a zahradách. Hůrka za Hračany, Žď. ostatní,
Lázeň, Bažantnice. Celkem vzácnější druh.

Nebria Latr.

brevicollis F. Pod kameny v Žď. velmi vzácně. Bělč., Chud.
(K. Vorreith).

Notiophilus Dum.

palustris Duft.V lesích, ma lesních lukách atd., v nižších i vyš-
ších polohách všude.

biguttatus F.V lesích, nejraději v mechu a suchém iehličí, listí,
pod kameny všude.

ElaphrusF.

uliginosus F. Jen jednou, 17. V. 1910; v letu za hájovnou »No-
viny« pod Bělčem.

cupreus Duft Na bahně strouhy na Zahradkách doma V. 1904,
velmi vzácný.

riparius L. Zcela jako předešlý, vzácný. Vyš. Také Žď.

Tyto tři druhy hlavně u větších vod žijících Elaphrusů spoko-
jují se tedy druhdy i nepatrnými stružkami s bahnitými neb jen vlh-
kými břehy.

Glivina Latr.

fossor L. Na vlhkých lukách, u vod. Doma, Suché louky, Vyš.,

Liteň a p. Po povodních letních obecná.
Dyschirius Bon.

globosus Hbst. Hojný u vod.

Asaphidion Goz.

flavipes L. U vod, v zahradách, ma zelných polích. Nejčastěji z
jara, zejména v dubnu a květnu létá na zdi v městečku, v Lázni.
Příjemně voní za živa salicinem. Doma, Vyš., Sýchov, Žd. atd.

Bembidion Lat.

lampros Hbst.U vod i na cestách, u polí a lesů pod kameny, na
vlhku i úplném suchu všude obecný.

dentellum Thbe. Na mokřadech, na »Suchých lukách«, vzácně.

varium Ol. s předešlým, rovněž vzácně.

obliguum Strm. U potůčku ma naší louce doma jen 1 ex. IV. 1897.
(Netolitzky vid.).

ustulatum L. U vod, ale také ve vlhkých zahradách, zahrádkách,
na dvorech u obydlí lidských. Na příhodných místech všude, ale
ne velmi obecný.

Stephensi Grotsch. Na »Suchých lukách« v trávě 1894. Později
doma 1903 druhý ex. Velmi vzácný druh pro území a vůbec zají-
mavý a dosti řídký brouk. — Netolitzky rev. Na první ex. se
vztahuje moje zpráva sub. 3. (S. lit.); to byl prvý pro Čechy uve-
dený nález, © němž zprvu Reitter pochyboval. Později i odjinud z
Čech a ze stř. Evropy hlášen. Zajímavá je také odlišná lokalita —
dle nových pozorování žiie zpravidla na stinných místech, u vod
v lesích.

Genei Kiist.U vod všude, zvláště doma, »Suché louky«, Vyš.,
Ouňovicko atd. Hlavně z jara.

guadrimaculatum L. Právě jako předešlé.

articulatum Gyllh. Na stejných místech jako obě předešlá, též
na vlhkých polích, na příhodných místech všude obecný druh.

assimile Gyllh. V náplavu na Vyš.

guttula F. Jako předešlé, u vod porůznu.

Mannerheimi Sahlb. U potoka na Vyš., vzácně doma IV. 1908.

T achyta Kirby.
nana Gyllh. Pod korou listnatých stromů, vzácně; ve vyšších
polohách. Doub., Řič., Bělč, Koráb.
Trechus Clair.
guadristriatus Schrnk. V mechu, pod listím, v náplavu, pod ka-
meny a pod., všude hojně. Před západem slunce od jara do pod-
zimu, Za klidné pohody četně létá a sedá na stěny a jiné světlé
plochy.
subnotatus Dej. v. cardioderis Putz. Ve vlhkém mechu a pod
listím ve vyšších polohách. Doub., Řič.
Pozn.: Ani šumavský alpicola Strm. ani brdský splen-
dens Gemm. et Har. u nás nejsou.

Panagaeus Latr.
crux major L. U vod, v náplavech. Doma, Vyš., Slatina.
a. Schaumi Wehncker. Vyš. S. lit. 29. jako nový pro Čechy.
bipustulatus F. Na suchých kopcích, pastvinách, vzácný.

Chlaenius Bon.
nilidulus Schrnk. U vod, v kamení, porůznu. Doma etc.
nigricornis F. Rovněž.

Callistus Bon.

lunatus F. Na suchých návrších, mezích, okrajích lesů, hájů, na
vřesovištích pod kameny od jara do podzimu. Vícekráte, ale oje-
diněle. M., Hůrka za Hračany, L., Sých., Noviny: pod kamenem
u pole pod habrovým křem.

O odes Bon.
helopoides F. U vod, vzácný. Vyš.

Badister (Clair.) Dej.

bipustulatus F. U vod, v zahradách, zahrádkách, pod kameny,
listím, mechem. Vzácný. Doma na dvoře, L., Vyš.

O phonus Steph.
azureus F. Pod kameny, roztroušeně.
griseus Panz. Vzácný, pod kameny na vlhčích místech, u sta-
vení, polí, v zahradách. Vyš.
pubescens Můll. Obecný všude pod kameny, drnem, vypletým
plevelem na polích, v zahradách v nižších polohách.

Harpalus Latr.

aeneus F. Pod kameny, v náplavu, na polích atd., všude v niž-
ších polohách velmi obecný.

atratus Latr. Pod kameny v nižších polohách. Žď., doma, Sých.

latus L.Pod kameny a mechem v lesích, u polí atd. Porůznu.

rubripes Duft. Jako předešlý.

tardus Panz.Na Doub., v okolí Bělejšova pod kameny, vzácný.

melancholicus Dej. Vzácně pod kameny. L.

anxius Duft. Rovněž.

Trichotichus A. Mor.
laevicollis Duft. V humosních lesích v mechu, pod kameny, v
troskách shnilých pařezů, pod kořeny a listím hnijícím. Pod částmi
čerstvě poražených stromů. Také poblíž vody pod kameny, ve
vyšších polohách společně s velkými Caraby pod týmž kamenem.
Na takových příhodných místech BOY jen ve vyšších polohách,
na př. Řič., Doub., Bělč.

A cupalpus Dei.
flavicollis Sturm. Doma u strouhy na Zahradkách IV. 1897. Jen
2 exempl.
meridianus L. Pod kameny v nižších polohách všude hojný, na
pěšinách u polí, v zahradách, u vod, na pasekách. Z jara.
dorsalis F. Pod kameny v nižších polohách.

Tetraplatypus Tschitsch.

similis Dej. V mechu, pod listím, v humusu a pod. ve vyšších
polohách. Řič., Doub. Dosti řídce.

Bradycellus Er.

harpalinus Serv. Pod různými vegetabiliemi, kameny, hlavně v
krajinách výše položených lesů, v pasekách. Před západem slunce
létá a vylézá na nižší rostliny a možno ho sesmýkati. Bělejšov.
Chocemyšl. VIII. 1907. !

collaris Payk. Na podobných místech, hlavně travnatých
pasekách, ve vřesovištích a p.; druhdy velmi hojně k večeru v létě
na nižších rostlinách. Všude hojný. :

Anisodactylus Dei.

binotatus F. Pod kameny, ve štěrku a pod. roztroušeně. Často
V náplav na Vyš.

A mara Bon.

similata Gyllh. Pod kameny, mechem, vyplenými rostlinami,
hlavně ve vyšších polohách. Doub., IV. 08., V. 10., Říč.

ovata F. S předešlou, v humosních listnatých a smíšených le-
sích. V létě za ranní rosy na nižších podrostech (Senecio, Cirsium,
Epilobium, Galium etc.) na pasekách, mýtinách velmi hojně, za po-
šmourných dnů až do poledne. Na Doub., Řič. a Bělči takto VIII.-IX.
1915 velmi hojná.

Také přechody k a. adamantina Kol.

communis Panz. Pod kameny, na polních pěšinách, a p., rozší-
řena.

/unicollis Schióďte. Podobně jako předešlá, ale vzácná, na. př.
Řič. 15. VIII. 1911.

aenea Degeer. Hojná ve všech polohách ma lokalitách malých Ca-
rabidů všude.

familiaris Duft. Jako předešlá, nejvíce na polích, cestách všude.

bifrons Gyllh.Na písčitých místech vzácná.

apricaria Payk. Pod kameny na písčinách, v mechu atd., všude,
méně hojná než obecné druhy. Často jen náhodně.

aulica Panz. | U lesů, v zahradách, v krajinách nekultivova-

mých i v náplavech. V létě na lukách, nmajmě lesních pasekách
v úborech Cirsií (S. 1. č. 11.). Roztroušeně všude.

eguestris (Zimm.) Chaud. Pod kameny u lesů, polí a p., vzácná.
Hůrka u sv. Jana, L., M.

Stomis Clair.

pumicatus Panz. V nižších polohách na tučné půdě v zahradách,
na dvorech, u polí, v struhách u lesů a luk, vzácně. Doma u chalupy
pod kopřivami pod kamenem V. 1894.

A bax Bon.

parallelus Duft. Ve vlhkých lesích vyšších poloh pod kameny,
mechem, v pařezích, všude. Zvláště hojný u Kuchynky pod Evžens-
berkem, Doub., Řič.

M olops Bon.

elatus F. V starých lesích výše položených jako předešlý. Ne
hojný, ale všude. Chud.: K. Vorreith.

piceus Panz. Podobně jako předešlý, vzácnější, více na blízkém
Klatovsku. Žd. — Chud.: K. Vorreith.

Pterostichus Bon.

dimidiatus Odliv. Na suché lesní půdě, zejména v borech. Sých.
V. 1894 ma pasece. Vzácný.

lepidus Leske. Pod kameny všude, ale ne velmi obecný. Nejvíce
V srpnu a září v polích, v brambořištích a p.

cupreus L. Všude; z nejhojnějších Carabidů pod kameny a p.

a. affinis Sturm. Tu a omde řídčeji s předešlým.

coerulescens L. Ve vyšších polohách pod kameny s cupreus L.,
ale vzácnější.

vernalis Panz. Na vlhkých místech podél Liteňského pot., na
Ouňovicku, Vyš., doma atd. Hojný, nejvíc z jara a na podzim v ná-
plavech.

oblongopunctatus F. V lesích pod kameny. Všude.

niger Schall. Pod kameny, po různu všude, ale ne obecný.

vulgaris L. Všude pod kameny, v štěrku, v obilí, i v domácno-
stech obecný.

nigrita F. Jako předešlý, na vlhku; v náplavech všude.

anthracinus Illig. Jako oba předcházející.

diligens Sturm. U vod, na lukách u struh všude; v náplavech
hojný.

aethiops Panz. V hornatějších lesích pod kameny a dřevy. Žď.
1890. Bělejšov.

metallicus F. Jen v humosních lesích vyšších poloh, pod kameny,
mechem a p. Žd., Řič., Doub., Bělč, Koráb, M., Sých.

Sphodrus Clair.

leucophthalmus L lei v +ssx€zů obydlích a to na tmavých mí-
stech ve vlhku, v komorách, sklepích; v noci pobíhá po místnostech
za kořistí a možno ho tak i ve světnici zastati. V Ch. v Záblatí
u Kalčíků (Žižka), 1893 1 ex. — Ve škole. Pokračování

ŘÁDĚNÍ BEKYNĚ VRBOVÉ (STILPNOTIA SALICIS L.)
NA „CÍSAŘSKÉ LOUCE“ V PRAZE.

Sděluje stav. rada J. Srdínko (Smíchov).

Levý břeh Vltavy, přímo proti Vyšehradu, lemuje řada topolů;
na konci severním isou to štíhlé topoly vlašské (pyramidalis) a na
konci jižním košaté topoly pravé (nigra).

Pozornost jdoucího po zbylé části »Císařské louky« mezi pří-
stavem vorovým a Vltavou upoutána byla loni koncem května ne-
bývalým vzezřením těchto topolů, jichž dolení větve — téměř holé
— nápadně se lišily od bujné zeleně korun. Chodec po břehu ovšem
brzy mohl poznati pravou příčinu tohoto zievu, povšimnul-li si
cžerků listových hojně pod topoly po zemi roztroušených, pak hou-
senek tu a tam po zemi lezoucích a spatřil-li, jak po kmenech topolů
semo tamo pobíhají nebo klidně sedí pestře barevné housenky všech
velikostí — bekyně vrbové L. I se stromu padající trus pře-
svědčil entomologa, že jmenovaný škůdce ve velkém množství se tu
malézá a ten že zmíněný »holožer« topolů zavinil.

Zievně nebylo pozorovati, že by hmyzožraví ptáci, po výtce
vrabci, byli — jak se říká »přišli na chuť« — housenkám a později
kuklám bekyně; spíše však se pravdě přiblížíme, hledáme-li příčinu
této nechuti v tom, že vrabčí žaludek není kukaččin, aby bez vá-
žné újmy zažil i housenky chlupaté.

Nepostřehl-li však pozorovatel žádného zjevného nepřítele h 0 u-
senky nebo kukly bekyně, uviděl zajisté nejednoho, když v Čer-
vnu a v červenci motýlové se líhli; a byli to jak létavítakikrá-
Čiví jejich lovci, úsilovně motýle pronásledující. Mezi prvými nad
jiné vynikali slídiví a Čiperní vrabci a špačci; též i kos nepohrdl ob-
jemným zadečkem samičky bekyně. Kolem topolů leželo po zemi
a sedělo na stéblech trávy dosti motýlů, spadnuvších se stromů po
vražedných útocích ptáků, jak bylo lze usuzovati z krvavých ran
zobáky na tělíčkách motýlů. Tolikéž i četně roztroušená bílá kří-
délka motýlí nesporně o tom svědčila, že s večerem přivábila be-
kyně k návštěvě Císařské louky a k štědrým hodům osvědčené mi-
stry v lovu poletujících motýlů — maše netopýry. Podivno, že
i za dne ve svitu odpoledního slunce samečkové v celých rojích ob-
letovali koruny topolů a jak lze se domnívati, to že asi v dychtivém
shonu po vábných samičkách.

Ke druhu kráčivých — vlastně běhavých — nepřátel bekyně
patřila naše nadějná mládež obého pohlaví, házejíc motýle, křídé-
lek zbavené, do Vltavy na pospas rybám, nebo hromadíc je v kra-
bičkách pro pana učitele anebo konečně, poznávajíc v nich po prav-
dě škůdce zohyzděných topolů, bez milosti je hubila bosýma i obu-
týma nohama.

Kukel v lehce spředených listech, nebo uprostřed spředených
několika ožerků mohl sběratel s každé dosažitelné větve natrhati
si v hojnosti, za to však jen po skrovnu nalézti na kmenech topolů
bělavá vajíčka shloučená a pevně slepená v jedné ploše; bezpochy-
by, že © kiade je výše v korunách. Housenečky se líhly ještě toho
léta a patrně maloučké přezimuií.

Zda-li bekyně již loni a v létech předcházejících na Císařské
louce v pozoruhodnějším množství se vyskytovala, nedověděl jsem
se. Zajímavo bude přesvědčit se, zda-li všemocná příroda již se po-
starala, aby zabráněno bylo dalšímu řádění škůdce topolů na Čí-
sařské louce, aby jejímu odvěkému zákonu — zachovat rov-
nováhuv hospodářství přírody v každém ohledu zadost
bylo učiněno. Umíť božská příroda — jak víme — lépe, než všechny
lidské vymyšlenosti isou s to, čeliti a Vyrovnávati nesrovnalosti
mezí svým zplozenstvem. Co v přísloví »stromy domebe ne-
rostou« tak jasně je vyjádřeno pro říši rostlinnou, platí (k útěše

wax. M

jedno, ide-li o příslušníky stojící té doby buď na nejnižším, nebo na

nejvyšším stupni vývoje.

SEZNAM MOTÝLŮ CHYCENÝCH PANEM Dr. KLIČKOU
ROKU 1915 NA SVĚTLO A VNADIDLO V PRAZE NA
KARLOVĚ:

Sph. ligustri L. VII.

Prot. convolvuli L. 6. IX.

Deil. euphorbiae L. 12. IX.

Phal. bucephala L. 7. VI.

Eupr. chrysorrhoea L. 30. VÍ. až
20. VIII.

Stilp. salicis L. 25. VI—20. VII.

Maloc. neustria L. 24. VÍ

Drep. lacertinaria L. 13. VIII

Cil. glaucata Sc. 30. VII.

Acr. tridens Schiff. 11.—14. VIL
„ rumicis L. 20. VIIL—27. VIII

Agr. augur F. 8. VII.

pronuba L. 7. VII—27. VIII.

£ : v. innuba Tr. 7. VÍL.
až27. VIE

Agr. triangulum FHfn. 8.—17. VII.
„ce nigrum, L. 5- VIL—7, IX
„ ditrapezium Bkň. VII,

„ xanthographa Schiff. 1. VIII.
až 8. IX.

Agr. lucipeta F. 29. VIII.
DUttIS UL 24 VY
„ exclamationis L.
29 A

Agr. nigricans L. 1. IX—10. IX.
„(robelisca HBAT VII
„ypsilon Rořf. 20. IX.

„ segetum Schiff. 26. VIII. až
ZAK.

13V až

Epin. popularis F. 31. VIII, až
Vuk

Epin. cespitis F. 22. VII—5. IX.

Mam. brassicae L. 13. VI—7. IX.
+ Vípěrsicatiae 13V:
„ oleracea L. 19. VI—12. VIII.
„ genistae Bkh. 13. VL.
„ dissimilis Knoch. 30. VII.
„ trifolii Rott. 7. VII—11. 1X.
„+ Teticalata VL 2 ANA
18. VII

Dianth. coimpta F. 26. VII.

17: VN.

Dianth. rivosa Stróm (cucubali)
9. VIIL—16. VIII

Dianth. carpophaga Bkh.

Miana strigilis CZ. 7. VII.
jů „ a. aethiops Hov
4.—7. VII.
M „w. latruncula Hb.
20. VIL

Miana bicoloria Vílí. 7. VII. až
8. IX.

Brioph. perla F. 30. VII.

Apam. testacea /Hb. 12. VIII. až
UD:

Apam. Nickerli Frr. 2. IX.—10. IX.

Had. monoglypha FRfn. 9. VII. až
14. VIII.

Had. lateritia Hfn. 3. VIL—6. VII.
„ lithoxylea F. 23. VL—14. VII.
„ basilinea F. 7. VIÍL
2- SecalisoL.s61MIl,
Amoc. caecimacula F. 20. IX.
Hydr. nictitans Bkh. a. erythro-
stigma Hrv. 16. VII—27. VIII
Eueiivitens.E. 16. VI— 14, [X
Leuc. pallens L. 20. VI—8. IX.
2 rabum/ L. 171-221 IX.
„| conigera F. 20. VI—14. VIL
„ albipuncta F. 9. X.—209. X.
. guadripunctata F. 30. VL
respersa Hb. 20, VÍ.
morpheus Hfn.
. alsines Brahm. 21.VL—T.VÍÍ.
Pmdaraxace D20 V
„ tambisua F.:20. WH-
Amph. tragopogonis L. 8. VÍ.
„.„„pyramidea L. 19. IX.
Cal. trapezina L. 28. VI—20. VL.
Dysch. fissipuncta Hrv. 2. VÍL.
Orth. circellaris Huf. 16. IX.
litura L. 16. IX—27. IX.
Orrh. vau punctatum 12. X.—25. X.
Scop. satellitia L. 9. X.
zá a. brunnea Lampa
19. IX.—24. X.
Caloc. vetusta /Hb. 9. IX.
Kac. umbratica Z. VI.
22, VHI.
Acont. luctuosa Exp. 3. VÍ. až
10. VII.
Em. trabealis Sc. 13. VIII.
Plus. chrysitis L. 27. VII—26. VÍ
„ Ťestucae L..16. VIII.
„gamma L. 7. VII—20. IX.
Catoc. nupta L. 20. VIIL

VII. až

Standf. emortualis Schiff. 12. VÍ

Pech. barbalis C/. 19. VL

Habr. derasa L:+23: NI

Acid. moniliata F. 10. VIII.
„ dimidiata Hufn. 23. VI.
„ humiliata Hufn. 2. VII.
„ aversata L. 28. VI—6. VIII.
4 k: a. spoliata Spor.
5. VIL—30. VIL

Acid. marginepunctata Goeze 14.
VI—10. IX.

Cod. porata 23. VIII

Timandra amata 28. VII—23. VIII.
Anai. plagiata L. 25. VIL—28. VIII.
Cheim. brumata L. 24. X., XL

Lyg. populata L. 7. VII— 16. VII
Lar. fulvata Forst. 24. VL
„„„uchtata E VI
„ ferrugata CZ. VII— VIII
„ sociata BkKll.
„ alchemillata L. 26. VII
„- bilineata L. 205 VI—23:VI
„1 comiťata 6:98 VII—27. VIIL

Tephr. oblongata T/mnb. 28. VÍ. až
20. VIII.

Tephr. helveticaria a. arceuthata
EVE

Tephr. isogrammaria H. S. 16.VL
až"20. V

Tephr. innotata v. fraxinata Crewe
24. VIIL— 16. VIIL.

Tephr. sobrinata /Hb. 13. VIII.

Abr. marginata L. 17. VL—14. VIIÍ.

adustata Schiff. 14. VII. až

23. VII.

Enn. autumnaria Wernb. 19. VIII.
až13:1X.

Urapt. sambucaria L. 21. VI. až. Gnoph. obscuraria Hb. 9. VIII. až

6. VII 18V.

Semioth. liturata CZ. 6. VII. Spil. menthastri Exp. 13. VL

Hyb. aurantiaria Exp. XI. ;, „lůbricipeda JE% až
„ defoliaria Cl. XI. 20:0.

Joa

KOLEOPTEROLOGICKÉ VÝSLEDKY MÉ CESTY
NA KAVKAZ V ČERVENCI R. 1910.

Ouid novi de Coleopterorum Caucasi ad occidentem vergentis fauna
in meo itinere Julio mense anni 1910 suscepto cognoverim.

Prof. J. Roubal. (Příbram).
IX. (Pokračování se str. 27. roč. XI)

Krasnaja Poljana.
Trechus Clairvw.

iiopleurus Chd. Pod hnijícím listím, sněhem a p. všude.

Ithae Rtt. (Reitter det.) V submontánním pásu pod sněhem a p.
maculicornis Chd. v. nivicola Chd. Pod opadlým listím, a me-
chem 5 kusů.

gravidus Putz. Více ex., zejména pod listím kaštanů jedlých.

fortimanus Rtt. 1 ex. na Ačišhu.

Trechus polianensis sp. n.

Tmavohnědý, ústa značněji, střed štítové spodiny, štítek a okolí,
špička krovek zcela, či jen při švu velmi slabě světlejší; tykadla
tmavě, nohy jasněji, makadla nejsvětleji žlutá.

Hlava mnohem užší než štít s velmi hlubokými čelními oblouči-
tými rýhami. Oči malé, kratší spánkův. Tykadla prostředně dlouhá,
dosti silná, 1. článek nejdelší, 3. nepatrně delší druhého a ještě mé-
ně čtvrtého, 2. kratší čtvrtého. Ostatní stejně dlouhé.

Štít oproti krovkám malý, širší délky; spodinový okraj jest kratší
než délka štítu, celkový tvar silně srdčitý, v přední třetině nej-
širší, v tom místě jest právě okraiová brva (seta), zadní rohy zatu-

pěle pravoúhlé, slabě na strany vyniklé. Střední rýha silná, celá,
v zadních rozích okrouhlé, dosti hluboké jamky.

Krovky skoro zcela přesně elliptičné, jen okraj ramenní přeslabě
iakoby vyniklý, dosti krátké, široké, povrchu málo klenutého; před-
ní okraj stejnoměrně až ke krku vystupuiící. Šev značné vtlačen,
rýžka první a druhá dosti silné, celé, třetí mnohem slabší, velmi jem-
ně tečkovány, tato se třemi jamkami, z nichž střední ve prostřed
krovečné délky, ostatní rýžky ien tečkami sotva znatelnými vyzna-
čeny. Okrajová rýha v hoření pětině se čtyřmi silnými tečkami.

Nohy silné.

Délka těla 3.60 mm.

V rámci kavkazských druhů má dle Reitterova klíče: » Ue ber-
sicht der Arten der Carabiciden-Gattung Tre-
chus Clairv., mit Augem, aus dem Kaukasus, Rus-
sisch-Armenien und Transcaspien.«, W. E. Z. 1903,
1—7, toto příbuzenské určení: 1, 2/, 4“, 5' a jest takto od nejbližších
druhů odlišný: od fortimanus Rtt. barvou, mnohem užší hla-
vou atd. od Angelicae Rtt. tmavou barvou, jinými tykadly,
menšími rozměry těla; od beatus Rtt., že je na povrchu jedno-
barevný, má jiný štít, 2. tyk. článek delší než 4. atd. Také od sibíř-
sko-mongolského almonius Rtt. barvou, dlouhými spánky, úz-
kou hlavou rozdílný.

Od všech ostatních kavkazských dle hořejších klíčových znaků
odlišný.

Krasnaia Poliana, ve vyšší poloze bukového lesa 2 kusy.

Supra piceus, sed pronoti baseos medio, scutelli regione, elytro-
rumgue apice magis minusve clarioribus, palpis, antennis (his
minus clare), pedibus testaceis, articulo antennarum tertio secundo
magis, dguarto minus longiore, capite thorace valde augustiore, oculis
parvis, temporibus oculis longioribus, prothorace parvo, transverso,
cordato, basi longitudine angustiore, basi recte trunctato, in tri-
ente apicali latissimo et hic in margine laterali et in angulo postico
seta unica instructo, angulis posticis obtuse subauadratis, parum
prominulis, utringue intra angulum posticum rectum profunde fove-
olato, elytris breviter ellipticis, sat amplis, thorace valde latioribus,

pasum elobosis, sutura media sat profunde impressa, striis duabus
primis totis, tertia valde subtiliore, ceteris obsoletis, fere extinctis,
per puncta subtilissima tantum notatis, striis 1a—3a subtiliter punc-
tulatis, stria 3a punctis 3bus magnis. Pedibus fortibus.

Long. 3.60 mm.

In caucasicarum specierum comspectu secundum Reitter: »U e-
bersicht der Artender Carabiciden-Gattung Tre-
chus Clairv., mit Augen, aus dem Kaukasus, Rus-
sisch Armenien u. Transcaspien«. W. E. Z. 1903, 1.—7.,
sub 1, 2/, 47, 5" ponendus, sed ab affinibus speciebus hoc modo
divergens: a fortimano Rtt. colore, capite lato, ab Ange li-
cae Rtt. colore, antennis, statura, magnitudine, a beato Rtt. co-
lore, thorace, longo secundo articulo antennarum, ab almovio
Rtt. (e Sibiria Mongoliaaue) colore, temporum longitudine, capite
angusto etc.

Ad Krasmaia Poliana in fageto locis submontanis ex. duo in-
veni.

Pokračování (Materia instituta porro tractabitur.)

NOVÍ BROUCI PRO ČESKOU FAUNU.

Podává Josef Pleticha, c. k. pošt. oficiál.

1. Hister duodecimstriatus Schrank. v. guatuordecimstriatus
Pavyk. V prosevu z Jeleních příkopů u Prahy XI. 1913.

2. Gantharis fusca L. ab. conjuncta Schilský. Sklepáván a smý-
kán v Troji na Stráni na cestě k Bohnicům a ve Výžerkách u
Černého Kostelce V.—1914.

3. Langelandia anophthalma A ubé. Jednoho jedince prosel jsem
v pařeništi zahradním v nejbližším okolí královského hradu
Pražského 1913.

4. Trichopteryx Chevrolati AIlib. 1. exempl. z prosevu v měsíci
listopadu 1913 v Jeleních příkopech u Prahy.

5. Onthophagus fracticornis Preys, ab. marginatus Muls. —
Chroustkov VII. 1912.

6. Subcoccinella 24 punctata L. ab. centrimaculata Ross. Výžerky
VIII. 1913.

7. Heterothops praevia E r. v. nigra K r. Z prosevu pařezu lipového
ve Stromovce v lednu 1914.
8. Anobium Thomsoni Kraatz. Z prosevu v Kralupech VI. 1913.
9. Cryptocophalus sericeus L. ab. pratorum Suffr. Sklepáván ve
Výžerkách květen 1914.
10. Aphodius sordidus F a br. var. guadripunctatus Panz. (1 expl.
od pana Dra Fleischera, který je sbírával v okolí Prahy).

O KUKLÁCH ČESKÉHO DVOJKŘÍDLÉHO HMYZU.
V. KUKLY ZE SKUPINY EUCEPHALA.

Píše Ant. Vimmer z Král. Vinohradů.

Posud jsem uložil v tomto časopise čtyři příspěvky k po-
znání kukel hmyzu dvojkřídlého, a to O kuklách několika Bom-
bylidů, roč. VI. č. 1., 1909, Příspěvky k poznání kukel hmyzu
dvojkřídlého, Diptera cyclorrhapha. I, roč. VIII. č. 1, 1911, Pří-
spěvky atd.... II., roč. VIII, č. 4, 1911, Příspěvek k poznání ku-
kel z čeledě Syrphidae, roč. VIII., č. 4., 1911.

Touto pátou částí doplňuji jednak předešlé příspěvky, jednak
článek O larvách dvojkřídlého hmyzu ze sekce Eucephala, roč.
MIL č.5 1910:

Kukly rodů Culex, Anopheles, Corethra, Mochlonyx a Dixa
Volně plovou při hladině vodní přijímajíce z ovzduší vzduch
dýchacími růžky. Vnitřek těchto bývá pravidlem plsťovitý, aby
vzduch jimi mohl pronikati. V předu mívají nálevkovitou pro-
hlubinku, v níž shromažďuje se vzduch v podobě bubliny. Není-li
prohlubinka dosti hluboká, neb chybí-li vůbec, slouží k zachy-
cení vzduchu na růžcích umístěné štětinky (Tanytarsus). Jsou-li
dýchací růžky zašpičatělé (Corethra), mají před koncem štěr-
binku místo nálevkovité prohlubinky. Od prohlubinky pravidlem
vede středem růžku ke kořenu dřeňová část, odlišující se dosti
ostře od povrchové čili korové vrstvy.

Hlavně dřeňovou částí prodírá se vzduch, poněvadž jen tato
přímo souvisí se silnou vzdušnicovou větví ve hrudi. Keřík vzdu-
šnic hrudních zřetelně se jeví pod dýchacími růžky kukel rodů
Culex, Anopheles, Mochlonyx a Corethra,

Kukly některých rodů nepřijímají vzduchu růžky, nýbrž dý-
chacími chvostky (Chironomus, Simulium); chvostky skládají se
z vlákének. Na každém vlákénku rozezná se také povrchová (ko-
rová) vrstva velmi tenká původu pokožkového, jež obklopuje
mocnou část dřeňovou o pletivu kyprém, původu asi hypoder-
málního. Bublinky vzduchu Inou k vláknům chvostků a prolnou
do vnitř, odkudž postupují, prolínavostí a snad i jinak puzeny
do vzdušnic hrudních, k nimž se základem svým chvostek při-
pojuje.

Když se dospělý hmyz vyvinul v kuklách, které přebývají ve
vodě, třpytí se bublinkami vzduchu jako postříbřeny. Vzduch
jenž ulpěl na měkkém tělíčku hmyzím, zabraňuje, aby se hmyz
smáčel. Jsou-li kukly přisedlé ná předmětech pod vodou, sníží
vzduch značně měrnou váhu vylíhlého hmyzu a ten pak pře-
tlakem vody lehce vyplyne na hladinu, aniž by se při tom
smáčel. Mnohem. zajímavější vyplynutí hmyzu je ponořování
se cizopasného blanokřídlého hmyzu, jaké koná na př. lumek
Agryotypus*), neboť musí měrnou váhu svého těla zmenšiti a
přece zase vzduch potřebuje, aby se nesmáčel.

Rody Cordyla, Ceroplatus, Neoempheria, Bolitophila, Sciophila,
část Lycorií (Sciar) a Bibio nemají dýchacích růžků. Snad se
děje u nich skrovná výměna plynů průduchy na těle, tedy pe-
ripneusticky jako tomu bylo při larvách, jenže průduchy kukel
jsou zavřené.

Kukly Ceratopogonů jednak zdržují se v trouchu stromů a
v trouchu lesním, jednak připínají se zadečkem na předměty ve
vodě, jsouce zavinuty dole pokožkou larví. Chironomus, Tany-
tarsus, Orthocladius, Tanypus a Simulium žijí v podobě kukel
také ve vodě, nikoli však všecky volně. Simulium jako kukla při-
lípla se k balvanům a ke kamenům pod vodou, Tanytarsus a
Orthocladius ve stavu kuklím obývají buď vodu neb pouzdérka,
rourky a dutinky ve vodních rostlinách a na kamenech, jež jim
larvy připravily. Kukly rodu Tanypus na některé hrubší popudy
reagují a zase k povrchu vody vyplynou jako larvy rodů Ano-
pheles a Culex.

*) O něm již před lety psal p. prof. Klapálek při studiu Trichopter.

V houbách rodu Polyporus zakuklují se larvy Ceroplatus a
Sciophila. Ač larvy rodů Neoempheria, Mycetophila, Exechia, Bo-
litophila a Cordyla žijí v houbách, přece se v nich jen výmin-
kou zakuklí, pravidlem vyhledají si ke kuklení okolní mech, kde
si upředou řídký zámotek. Kukly Lycorií (Sciar) zdržují se v trou-
chu, ve hlíně květináčů, v humusové lesní půdě, v detritu, v trou-
chnivějícím listí. V lesním trouchu vedle kukel Lycorií (Sciar)
bývají také kukly Camptocladiusa, Ceratopogonů i Cricotopů.
Larvy rodu Bibio zakuklují se v dobře pohnojené ornici a v hu-
musu. Mušky z rodu Scatopse líhnou se z kukel, jež bývají i
v kurnících.

V trouchu starých stromů lze nalézti kukly rodů Lycoria,
Scatopse, Ceratopogon, Camptocladius a některé Fungivoridae.

Soustavné skupiny dvojkřídlého hmyzu Eucephala, Oligoneura
a Polyneura tvoří dohromady okruh nejnižších Dipter, nazvaný
Orthorrhopha nematocera. Kukly jejich podobají se sobě do té
míry, že jest těžko rozlišiti je. Po několikaletém srovnávání ku-
kel podařilo se mi stanoviti následující rozeznávací znaky:

Eucephala: Polyneura:

1. Kukly mají krátké nožní
pochvy, které nepřesahují neb jen
nepatrně přesahují pochvy kří-
dlové. Při tom kukly mají dýchací
růžky neb jsou bez nich.

2. Jsou-li pochvy noh přece
dlouhé, není na posledním člán-
ku korunky z ostnů.

3. Na posledním článku sedí
sice korunka z ostnů, ale na hrudi
není dýchacích růžků*), pochvy
„noh jsou krátké.

Kukly Oligoneur snadno lze

1. Pochvy nožní dlouhé, hruď
s nápadnými, až dosti dlouhými
dýchacími růžky.

2. Pochvy noh jsou sice také
dlouhé, avšak poslední článek ne-
se zřetelnou korunku z ostnů.

3. Poslední článek bez ko-
runky z ostnů, ale dýchací růž-
ky a pochvy noh jsou dlouhé.

rozeznati od kukel Polyneur, ne-

boť jsou nepatrných rozměrů (15—4 mm) a vězí v kokonu z pa-
vučinek. Od kukel Eucephal 1. skupiny liší se neobyčejně dlou-
hými pochvami noh, od 3. skupiny pak že nemají na posledním

*) Platí zatím jen pro kukly mně známé.

článku korunky z ostnů. Ač celkovým rázem odlišují se kukly
Oligoneur od 2. skupiny kukel Eucephal, přece se jim zase do té
míry podobají, že posud nedovedu zaznamenati tak podstatného
plastického znaku, dle něhož by bylo možno kukly rozeznávati.

Pro určení kukel jednotlivých rodů nez ohledu na čeledi se-
stavil jsem analytický klíč, jejž tuto předkládám jako zatímnou
pomůcku pro určení kukel většího počtu českých rodů ze sku-

piny Eucephala.

1. Kukly nahoře vypuklé, dole sploštělé; na povrchu s chiti-
nem velmi tuhým, vezpod skoro kožnaté se 6 chitino-
vými terčky na 3 předposledních článcích. Dýchací růžky
vějířovité ze 4 plátků složené.

a) Kukla jako štítek ellipsovitý, mezi dýchacími růžky a při
počátku jejich bez hrbolku. Pochvy nožní dosahují skoro
do konce posledního kroužku. . . Blepharocera (vyobr.

b) Kukla jako štítek ellipsovitý, ale do zadu mírně zašpiča-
tělá, mezi dýchacími růžky a pod nimi po hrbolku, po-
chvy noh dosahují k poslednímu kroužku a
(vyobr. 2.). 20

— Kukly se Ene hlavní AE a PPan na ns
zřetelné pochvy křídel a noh .

2. Kukly s hrudí velikou, jež se nápadně odlišuje od | zadečku :
— S hrudí obyčejnou, nikoli nápadně od zadečku se lišící
3. Hruď velmi narostlá, obrysu vejčitého, zaujímající skoro

polovinu délky těla, nejméně dvakrát tak vysoká (tlustá)

—

)

2
3

3 l

jako zadeček, častěji i tlustší. Je-li kratší než '/„ těla, pak

je zadeček za živa přímý, nikoli obloukovitě zahnutý .

— Hruď sice zduřelá, ale ani '/; délky těla neměřící a je-li
v předu tlustá, povlovně zúžuje se v zadeček, aniž by ná-
padně vynikala.. :

4. Hruď s dosti dlouhými aýčhkol růžky . o% :

— Hruď bez dýchacích růžků. — Polokulatá, skoro přes ma-
lou hlavu překlenutá, takže vypadá kukla jako s velikým
hrbem na zádech. Přes zadeček mírně do předu oblou-
kovitě zahnutý přečnívají pochvy nožní; pochvy křídlové
dosahují za polovinu zadečku. Kukly maličké, v kokonu

pavučinném; řídkém; + 4430 vfliee bdí Gordylas(a):

5. Zadeček končí dvěma zřetelně oddělenými plátky ob

lami) análními . ... . 476
— Zadeček končí jedinou Tate sřdcovitě VUprojenou s cípy
zašpičatělými, nikoli zaokrouhlenými. — Dýchací růžky

tenké, dlouhé, ke konci porozšířené, na konci rovně ufaté.
Za živa je zadeček obloukovitě ohnut do předu, na něm
zřetelné štětiny. Kukly 2—5 mm dlouhé, ve vodě.
Skup. Tanypus (v. 4).
6. Tlustá hruď zaujímá polovinu délky těla i více, zadeček
obloukovitě ku předu zahnutý; kukly aktivní, ve vodě . 6
— — — měří sotva '; délky těla, zadeček přímý. — Po-
chvy tykadlové krátké, dýchací růžky uprostřed nejtlustší,
ku konci ostře zašpičatělé; anální plátky opak vejčité,
skoro trojúhelníkovité, chitinová opora v nich končí v ne-
patrném koncovém lalůčku. Kukly ve vodě4—6 mm dlouhé.
Corethra (v. 5, 5a).
7. Dýchací růžky prostředně dlouhé, podoby komolého ku-
Žela na konci“uťaté „ul 1. 8
— — dlouhé, uprostřed nejtlustší, jn kobci ZAspičatěle čas
vřetenovité. — Anální lamelly okrouhlé, střední, chitinová
opora nevyčnívá z lamelly v podobě brvy. Zadeček za
živa do předu obloukovitě zahnutý, dlouhými štětinami
vyzdobený. Kukly ve vodě. . . . . . . . Mochlonyx (v. 6).
8. Anální lamelly přesně vejčité, chitinová opora jejich pro-
dlužuje se v nepatrný chvostek ze štětinek. Hruď nej-
méně třikrát tak tlustá jako zadeček, jenž proti ní vy-
padá velmi štíhlý. — Zadeček za živa do předu oblou-
- kovitě zahnutý jako u Mochlonyxe, ale štětinky na jeho
kroužcích krátké, sotva dlouhé jako půl kroužku; ve vodě.
Culex (v. 7).
— — u kořene zúžené, tedy obrysu více kopinatého, chitinová
opora jejich přečnívá v podobě jediné zřetelné štětinky.
Kukle Culexa velmi podobná, ale hruď trochu štíhlejší
zadeček jako u Culexa.
Anopheles (v. 8.)
9. Hruď v předu tlustá, málo se odlišující, povlovně v za-
deček přecházející. — Dýchací růžek dlouhý jako polo-
Vina těla je rozdělen v 8 vláken (filamentů); ze 4., 6. a

7. kroužku na zadečku vyčnívají z břišní strany chvostky

z dlouhých vlasovitých štětin. Kuklička 1'/4—5 mm dlouhá

přisedá v pouzdech na kameny ve vodě. Bývá jich jak
naseto.

Simulium (v.

— Hruď zřetelně se odlišující, jako hrbeček z těla vyniká.

Kukly malé, jen několik mm dlouhé, v kokonech neb říd-

kém tkanivu bez dýchacích

růžků. V mechu, trouchu i

9.)

4 v houbách, nikoli ve vodě.. 10
JÁ 10. Pochvy nožní dlouhé dosa-
K hující skoro konce těla. —
2 Hlava malá, hruď opak polo-
a vejčitá, tedy nahoře užší než

93 dole . . . Bolitophila (v. 10.)
té — Pochvy nožní krátké, do po-
(2+ ; loviny neb málo přes polo-

rot Ea (T vinu zadečku přečnívající . II
P, EADS 10 NVpas 11. Hlava veliká. — Hruď jako
[zz / PGM hrbeček sotva menší hlavy,
L 88 ale níže položený, hlava jej
ným PT přečnívá. Pochvy noh do-
(2 a “ sahují za polovinu zadečku.
n) Strana Pochva tykadlová široká,

ša RANÉ (eště krátká . . Ceroplatus (v. 11.)
T s OR, — Hlava malá. — Hruď jako
eu. usa oby. Byl hrbeček mnohem větší hla-
cda PERA vy; přečnívá ji, je tedy vyš-
XD 73 ší než hlava; pochvy noh
i sotva do poloviny zadečku

sahající „c s bys kiredass o GLODIMO V222)

bb Kukly na hradí S (chvostkem - místo dýchacích růžků;

Kukly dlouhé a štíhlé (maličké i přes cm dlouhé) s po-
chvami nožními od hrudi odchlíplými, nikoli přirostlými.
Pochvy křídel dosahují konce druhého kroužku zadečko-
vého; pochvy nožní se okolo nich zatočily.

Skup. Chironomus (v. 13.)

VPA
jde
k ká
,
1

106.

Kukly s-dýchačími. růžky núeb'bezonieh: v „SAVER 5

„AKWukly*s+dýchácími: TůŽkyj 1.2 16K:J My 7 (4 SAU AMS 2 Sent
Kukly bez dýchacích růžků ...... : z 0 Pl
. Jen s dvěma štětinkami na temeně Hr — Poe nožní

dlouhé, zadeček však nepřesahující . Lycoria (Sciara v. 14.)
Bez štětinek na hrudi .... kg,- a

„ Trny jen na pleurách Zadečků! atslěly alonřkdní malé

i dosti velké (přes 1 cm). — Pochvy tykadlové krátké
a tlusté, pochvy křídlové a nožní přesahují nepatrně přes
druhý kroužek zadečku, hruď má při pohledu se strany
zřetelný střední hrbolek. Anální lamella je vejčitá se
dvěma srpovitými přívěsky po straně . . . . Bibio (v. 15.)

Trny na hřbetní i břišní straně kroužků zadečkových, ku-

kly maličké (1'/4—3 mm dl.).— Anální lamellka v 5 trnů
korunkovitě rozdělena ..... V Seatopse V009

Trny jen na hřbetě zadečku, aje maličké ve vodě ži-

jící. — Tergity na hrudi i na zadečku šagrenovité, pleury
a sternity zadečku hladké. Pochvy křídlové dosti dlouhé,
do konce 3. kroužku dosahující; pochvy tykadlové končí
asi při půlce pochev křídlových a pochvy nožní přeční-
vají pochvy křídlové. Kukla vězí koncem zadečku ve svi-

nuté larví pokožce. © < :-„Phlebotomus*)' (v.15)
Kukly s análními Jamellámt 7! + "Mí 52-
Kukly bez análních lamell. — Na hrudi mezi dýchacími

růžky dvě štětinky, pochvy nožní vyčnívají z pochev kří-
dlových asi do poloviny zadečku, zřídka přes polovinu.
(Podobné kukly mají též Cecidomyidae, jenže s pochvami
nožními dosahujícími do konce zadečku). Lycoria (Sciara).

„ Lamelly malé, kratší a užší než poslední článek. . . . 18

Lamelly velké, alespoň tak široké jako poslední článek,
nejsou-li současně tak dlouhé neb delší... .... ro

. Dýchací růžky alespoň tak dlouhé, že přečnívají hňadů —

Jsou kyjovité, na konci zakulacené. Kroužky zadečku kol
kolem trny opatřené. Lamellka anální srdčitě neb trojúhel-
níkovitě vykrojená. Kukly maličké, někdy jen 1, mm

+) Nepatří naší fauně, ale zařadil jsem ji, poněvadž nebyla posud dů-

kladně popsána.

19.

20.

dlouhé, vězívají zadním koncem těla ve svinuté larví po-
kožeey ad st ste «n.knrCeratapogonb(18 18%)
Dýchací růžky přečnívají sice hruď, ale-jsou přece kratší
a čistě válcovité neb u kořene slabě naduřelé. — Zadeček
hladký bez trnů. Pochvy nožní dlouhé, jako u Chironoma
od těla odchlíplé. Lamella anální skoro čtyřhranná, slabě
srdčitě vykrojená, v pravo a v levo několika (3, 3) ště-
tinkami vyzdobená ©. . . . . . . Cricotopus (19, 19% b, ©),
Dýchací růžky maličké, hruď nepřečnívající, vejčité. Zadeček
hladký, bez trnů. Anální lamellka po straně se srpovi-
tými výběžky, na nichž sedí v pravo a v levo po dlouhém

CHVOSTRI ze Stětinek < 2219200. M1YAroDDenUSÉ) (V720)
Lamella skoro páskovitá, veliká, hluboce trojúhelníkově
vykrojená, takže tvoří dva ostré rohy. — Růžky dýchací

krátké, tlusté, nálevkovité, z hrudi nepatrně vyčnívající;
pochvy křídlové dosti velké skoro ke konci 3. kroužku
zadečkového dosahující; hruď trochu ztloustlá. Velmi
diouhý zadeček mírně se ku předu zahýbá, na hřbetě
jeho sedi trnité iřbolky Ve vodě. 2 ++ Dixa. (vzd)
Eamela okrouhlá, x < 4 - yt, © (k Joe

Lamella dosti Široce trojúhelníkovitě sama před I konci
se 2 neb 3 dosti tlustými štětinami po každé straně. Dý-
chací růžky dosti dlouhé, kyjovité neb dlouze kuželovité,
pak ale na povrchu drsné. Skup. Orthocladius (v. 22, 224—*)
Lamella toliko uprostřed nastřižená, při základu vlasovitě
štětinatá; dýchací růžky tenké a dlouhé, někdy až skoro
osinaté, přisedají k základnímu hrbolku. Mají-li podobu
osiny, pak jsou štětinkami posety. . Tanytarsus (v. 23, 23)
Lamella skoro jako při kukle Tanytarsa, avšak jen mělce
nastřižená, na pokraji bez brv a štětin Metriocnemus (v. 24.)

Pojal jsem do klíče z českých rodů jen ty kukly, které jsem

měl v rukách. Některé jsem osobně sbíral v přírodě, některé da-
rovali přátelé z České entomol. společnosti pp. prof. Klapálek,

2 Čechách posud nebyl zjištěn, ale žije ve Střední Evropě.

Dr. Vávra, Zeman, MUDr. Klička. Na tomto místě upřímně jim
děkuji. Několik kukel zaslali mi z venkova jen pro určení, a ty
mi bylo majitelům zase vrátiti.
Po starém dobrém zvyku vybral jsem část dobrých vyobra-
zení z literatury, již níže uvádím.
1886. Fr. Meinert: De eucephale Myggelarven. D. Kon. Danske
Videnskab. Selsk. Skrifter. :
1900. L. L. Miall and A. R. Hammond: The structure and life-
history of the Harleguin - Fly (Chironomus) Oxford.
1903. O. A. Johannsen: Aguatic Nematocerous Diptera. — New
York. Mus. Bul. 68.
1904. A. Vimmer: O metamorphose Mochlonyx velutinus Ruthe.
— Rozpravy Čes. Ak. cís. Fr. Jos. L. pro vědy, slov. a um.
1907. J. Pastejřík: Metamorphosa dvou dipter. Čas. Č. Sp. Ent.

TRY
1908. J. Kieffer a A. Thienemann: Neue und bekannte Chirono-
miden und ihre Metamorphose. — Zeitschr. fiir wiss. In-

sektenbiologie. 4. Bd.

Kolik práce zbývá na tomto poměrně malém poli jen v Če-
chách, vysvítá z tohoto srovnání: v naší vlasti je zjištěno 52 rodů
ze skupiny Eucephala, a mně se podařilo posud popsati a na-
lézti kukly jen 23 rodů. Počet se zvětší pracemi Zavřelovými.

PROSOPISTOMA A CHAETOPHORUS ACERIS.

Julius Komárek.

Má-li znalost naší fauny býti úplná, je nutno, oznamovati ob-
jevení vzácných neb pozoruhodných forem, ať už u nás a v sou-
sedství byly neb nebyly nalezeny. Jen tím způsobem postavíme
základ pro spolehlivý výzkum Čech a pro budoucí studium zo0-
geografické. Z toho důvodu upozorňuji na nález dvou velmi in-
teresantních druhů hmyzu, zvláště když k jednomu se pojí vzpo-
mínka historická na našeho nejslavnějšího přírodopisce.

Oba druhy náležejí různým skupinám hmyzu a představují
i uprostřed svých příbuzných úplně isolované typy.

První méně významná forma náleží mezi mšice: jest to Chaeto-
phorus aceris — biologicky nejzajímavější druh mšic. V době

vydání díla Thornetova a později Bucktonova byla známa
jen z Francie a Anglie; bohužel nemohl jsem se pro krátkost
doby přesvědčiti, byla-li od té doby konstatována v jiných ze-
mích a v kterých. Nebylo by tedy nic divného, když nemáme
odborného sběratele, že u nás nalezena nebyla, kdyby její tvar
nebyl tak podivný, že musí každého přírodopisce zaujati. Ačkoliv
jest to zvíře suchozemské (její obrys je typický pro každou mšici),
má po stranách těla plátky úplně odpovídající dýchacím plátkům
larev vodního hmyzu, do nichž zdánlivě vstupují tracheie. Plátky
ovrubují nejen abdomen, ale i hlavu. Při větším zvětšení vidíme,
že podobné plátky, ale menší, jsou i na nohách, ale všechny jen
v horizontální rovině těla, jež je velmi zploštělé, a představuje
obvyklý tvar bezkřídlé generace mšic.

Tyto analogie žaberních plátků nejsou než pouhé přeměněné
chloupky, jak se zdá, rozšířené do plochy a vyztužené prstovitě
rozloženými chitinovými žebry. Význam jejich není právě jasný.

Živočich žije na spodní straně lavorových listů v různě or-
ganisovaných generacích, z nichž jen jedna bezkřídlá má popi-
sovaný tvar. Nalezen byl C/haetophorus aceris prof. R. Klečkou
v Chuchli u Prahy na Acer pseudoplatanus v polovině máje ve
velikém množství. Zmíněná forma uvedena Bucktonem, který
monograficky zpracoval britské Aphidy, co abnormální tvar ce-
lého vývojového cyklu tohoto druhu, který ukazuje nejkompii-
kovanější dimorfismus mezi všemi mšicemi.

Druhý druh je velmi památný, že od dob Jana Ev. Purkyně
u nás nebyl nalezen a jinak znám jest jen z Francie Německa a
Madagaskaru. Jest to nymfa jepice Prosopistoma, která byla na-
lezena ve Francii (Seina, Rhona, Garonna atd.), v Německu (Rýn,
Taubera) a kterou Dr. Em. Joly a Vayssiěre popsali a poprvé
vychovavše polotvar (subimago) správně k Ephemerám zařadili.

Již dávno před tím byla známa (pod jmény (Binoculus
Geoffr. a Prosopistoma Latr.); v Čechách nalezl ji E. Lokay a
zjistil prof. Jan Purkyně. Latreille ji popsal, byv sveden neoby-
čejnou podobou jako nový druh korýšů. Omyl ten byl veimi lehký,
neboť podobnost s mladou lupenonožkou (Apus),ku př. je frapantní
a makroskopicky neupomíná v nejmenším na tvar nymf jepičích.
Veliký polokulovitý štít (střední rozšířený thorakalní segment)
docela podobný hrudnímu krunýři korýšů pokrývá celé tělo, jen

vzadu vykukuje několik článků rovněž pevnými deskami krytých.
Ovšem na spodní straně šest úplně ephemerových noh s I dráp-
kem, poloha žaberních plátků a kusadla hmyzí ukazují, že zvíře
patří k jepicím. Za časů Purkyňových nebyla znalost anatomi-
ckých vlastností hmyzích larev tak prohloubena a proto omyl
ten, který se opakoval s Prosopistomou i ve Francii, je lehko
omluvitelný.

Nymřa ta, zdéli '/, cm, je známa delší dobu z francouzských
větších řek. Jiný druh popsán Vayssiěrem z Madagaskaru. V Ame-
rice je zastoupena podobnou jí nymfou rodu Baetisca.

Nalezl jsem ji 18,/VIII. 1916 uprostřed samotné Prahy ve
Vltavě pod jezem nad Žofinským ostrovem, kde není nijak vzácná.
Proto se domnívám, že asi žije v celém dolním toku Vltavy a
Labe na místech, kde voda prudce proudí. Svou organisací je
Prosopistoma vyvrcholením adaptace k životu a pohybu v prudce
tekoucí vodě a představuje proti nymřám jepic rodu Ecdyurus, jež
jsou rovněž přizpůsobeny prudké vodě, typ velmi zdokonalený.

Snad se podaří nyní, kdy nalezena byla larva, vypěstovati
také imago.

PŘÍSPĚVEK K OTÁZCE HOJNOSTI NĚKTERÝCH
DRUHŮ MOTÝLÍCH.

Jak všeobecně známo, rozmnoží se některé druhy motýlů,
zejména druhy různých škůdců v nepravidelných obdobích v míře
úžasné, mizíce buď v témže roce aneb během několika let vli-
vem cizopasníků, nepříznivého počasí a chorob housenek.

Nezřídka setkáváme se však také se zjevem, že druh ob-
vykle vzácněji a po různu se vyskytující, vlivem okolností pů-
sobících mimořádně příznivě na výživu housenek, zejména za
obzvlášť výhodných poměrů povětrnostních, objeví se na někte-
rém místě v počtu přímo překvapujícím. Po dobu mé činnosti
entomologické utkvěly mně v paměti a mám ve směru tom za-
znamenány následující případy:

V roce 1888 nalezl jsem v okolí Brandýsa n. Lab. množství
housenek Catocala v. agamos Hůbn. Na jedné pasece poblíž ná-

draží ve Staré Boleslavi sebral jsem v druhé polovici června za
dopoledne teplého a slunného dne 138 dospělých housenek jme-
novaného druhu sedících vesměs na bujných výhoncích mladých
dubových keřů.

Téhož roku bylo Ize v dubovém lese za lázeňskou budovou
v Houštce výminečně hojně nalézti housenky přástevníka Erio-
gaster rimicola W. V. sedící v největším úpalu slunečním na
kmenech podobným způsobem, jak vylíčil pan stav. rada Srdínko
ohledně druhu Selenophora lunigera Esp. — dále rovněž v ne-
obvyklém počtu housenky Pseudophia lunaris W. V.

Za svého sedmiletého pobytu v Písku nacházel jsem hou-
senky Arctia purpurata L. vždy jen ojediněle; v roce 1895 po-
jednou vyskytly se housenky ty na malé mýtině mladého lesa
„Amerika“ v úžasném množství požírajíce většinou vrbové proutí,
méně různé byliny; během krátké doby bylo možno ukořistiti
bez námahy několik set housenek druhu toho. V témže roce na-
lezl jsem na třech vrbových keřích u vojenské plovárny 68 hou-
senek stužkonosky Catocala electa Borkh. Rovněž několik druhů
píďalek, ovšem nikoliv vzácných, rozmnožilo se v Písku v roce
tomto velice nad obvyklou míru. Jmenuji druhy: Pseudoterpna
pruinata Hufn., Thalera fimbrialis Sc., Acidalia ochrata W. V.,
Angerona prunaria Schulz, Ortholitha moeniata Scop., Rhodo-
strophia vibicaria L., Epione advenaria Hiibn., Aspilates gilvaria
W. V. a jiných více.

V následujícím roce 1896 v druhé polovici srpna sebral
jsem na pasece pod samotou „u Honzíčka“ na Epilobium an-
gustifolium hojně tam rostoucím a to zvláště v prohlubinách
před větrem chráněných při jediné exkursi housenky následují-
cích druhů lyšajů: 159 Chaerocampa elpenor L., 42 Deilephila
galii Rott. a 31 Pterogon proserpina Pall., kdežto jindy, zejména
poslední dva druhy pouze ojediněle bylo lze nalézti.

Na Hořovicku jsem po dlouholetou dobu podobných pří-
padů nezaznamenal, až na to, že v některém roce hojněji se
vyskytly některé druhy z čeledi Geometridae jindy vzácnější;
byly to Urapteryx sambucaria L. (velké množství housenek na
břečtanu), Larentia firmata Hůbn. a Eucosmia certata Hůbn.

Zdá se, že zdejší drsnější podnebí není hromadnému vývoji
příznivo. Dr. Maličký.

STENUS BENICKIANUS sp. z.

Jan Roubal, Příbram.

Příbuzný druhu peniculatus Grav., od něhož se liší poněkud
méně štíhlým tvarem těla, hlubšími rýhami hlavy, velmi nápadně
krátkým štítem, který jest do zadu velmi silně vykrojeně zůžen,
řidčeji tečkovanou hlavou, štítem a krovkami, řidčeji a jemněji
tečkovaným zadečkem.

Černý, povrch silně tuhově lesklý, zadeček více do kovova
hrající; žlutobíle, krátce, přitiskle a řídce (jen na zadečku po-
měrně hustěji) chloupkovaný.

Makadla, první článek hnědých tykadel a nohy žluté, na če-
listních makadlech konec článku posledního, nejkrajnější špička
předposledního a konce stehen nahnědlé: povrch chodidel nanej-
výš slabě ztmavělý.

Hlava široká, širší než štít i než ramena krovek, rýhy mezi
očima hluboké, mezi nimi vyvýšenina nahoře tupá a řídce tečko-
vaná. Tykadla přiměřená, ne příliš dlouhá, jejich třetí článek
o !/; jen delší čtvrtého.

Štít nápadně krátký, tak široký jak dlouhý, vyklenutý, strany
vpředu silně hrboulovitě vypuklé a zde, těsně před středem, jest
největší šířka štítu; odtud jsou strany velmi nápadně na zad
zúženy, skoro vykrojeny, vzadu rovnoběžny. Střed plošiny s měl-
kou, dosti širokou, podélnou rýhou; po stranách ve středu plo-
šiny po slabé vtlačenině. Šířka jako ramen krovečných

Krovky na švu značně delší než štít, do zadu rozšířeny, po-
vrch s mělkými proláklinami, hrubě a dosti hustě tečkovaný.

Zadeček značně hustě tečkován, tečky na předních krouž-
cích hrubé, v příčných jejich rýhách splývající, čím dále ke konci
tím jemnější a hustší.

Dlouhý 4 mm.

Západní Kavkaz: Krasnaja Poljana, VII. 1910. Našel jsem
pod listím v bukovém a kaštanovém pralese 19 kus.

Pojmenováním věnuji panu L. Benickovi v Lůbeku, specia-
listovi rodu Stenus.

RESUMÉ.

Ce Stenus est voisin du S. geniculatus Grav., mais il se di-
stingue comme il suit: plus brillant, moins gracile, les sillons de
la těte plus faibles, le pronotum frappant court et trčs faible-
ment rétréci vers la base, la ponctuation de la surface est moins
serrée. — La téte plus large gue le pronotum, assez faiblement
bisillonée, Vintervalle des sillons relevé, ponctuation forte.

Noir, luisant, palpes, le premier anneau des antennes, gui
sont brunes, et les pattes jaunes, dernier anneau des palpes ma-
xillaires et Vextremité des cuisses rembrunie. Pilosité fine, dun
gris jaune, courte et éparse, guoigue sur Vabdomen plus dense.

Pronotum aussi long gue large, trěs faiblement rétréci vers
la base; une fossette mediane bien nette, ponctuation forte et
moins serrée. Les elytres aussí larges gue pronotum, plus lon-
gues gue larges, deprimées au milieu, ponctuation forte et assez
SETréE.

Abdomen a ponctuation assez forte sur les premiers tergites,
fine et plus serrée vers Vextremité.

Longeur 400 mm. ;

Je dédie cette espěce a Mr. L. Benick — Lůbeck, gui a vu
mon exemplair typigue.

DVORNÍ RADA Dr. KAREL PREIS +.

Vzpomínka dra. J. Uzla, profesora české techniky v Praze.

Dne 27. dubna 1916 zemřel v 70. roce svého věku c. k. dvorní
rada, bývalý profesor chemie analytické na c. k. české vysoké
škole technické v Praze, býv. rektor této vysoké školy, rytíř řádu
železné koruny III. tř., čestný doktor věd technických, Karel
Preis, jenž byl od samého počátku členem naší Společnosti.
Byl mužem vynikajících schopností, veliké energie a ideálního
smýšlení. Býval redaktorem „Listů Chemických“ a založil r. 1883.
„Listy Cukrovarnické“, které až do své smrti též vydával a re-
digoval. Založil také Museum cukrovarnické při české technice
a r. 1895 Výzkumnou stanici cukrovarnickou v Praze.

Býval výborným učitelem a sepsal vynikající odborné ruko-
jeti a učebnice; byl přítelem tiché a důkladné práce vědecké,
kterou dovedl uplatniti v praksi průmyslové, zvláště cukrovar-
nické, kteréžto světoznámé odvětví našeho průmyslu děkuje mu
z velké části svůj obrovský rozmach a vysoký stupeň vývoje.
Zjednal si též velikých zásluh o pěstování řepového semene
v Čechách, které jindy bývalo všechno za drahý peníz z ciziny
dováženo. Ač v zájmu vědy a průmyslu stýkal se velmi inten-
ivně s veřejností, byl přece povahy velice uzavřené. Jeho vy-
stupování bylo důstojné, sebevědomé a objektivní. Od r. 1906,

y vstoupil do pense, věnoval se úplně Výzkumné stanici cu-
rovarnické, chemickému oddělení technického musea a činnosti
redakční.

Duch Preisův, znavený tolikerou činností, nahoře vylíčenou,
hledal rozptýlení a nalézal osvěžení v širé přírodě. Tam jsem
pana profesora poprvé spatřil a sice sbírajícího motýle a pozo-
rujícího život housenek, hmyzu dvoukřídlého i blánokřídlého.
Bylo to r. 1903 v tichých lázních Velichovkách u Jaroměře. Tam
také vložil do mých rukou úřad přednosty oddělení fytopatho-
logického Výzkumné stanice cukrovarnické a od té doby měl
jsem čest býti ve věcech přírodovědeckých jeho důvěrníkem.
Sledoval jednak s velikým zájmem veškery práce, týkající se
škůdců a chorob řepy cukrové a rostlin střídavě s ní pěstova-
ných, jež konal jsem na stanici z úřední povinnosti, ale i sou-
kromě věnoval ostatním mým studiím odborným největší po-
Zornost.

Každým rokem vzrůstal jeho zájem o studium entomologické
a hojné zásoby hmyzu, které ukořistil na výletech, podnikaných
do okolí pražského, nosíval rád do mé laboratoře a tam roz-
přádal o něm rozmluvy, často společně se svým švakrem, zná-
mým českým chemikem a redaktorem, drem M. Nevolem, nyní
bohužel, také již zesnulým, který podobné studium si byl pro
své zotavení obral. Rozmlouvalo se tu o způsobech praeparač-
ních, o podivuhodných zařízeních ochranných i obranných, jimiž
hmyz se honosí, o jeho rozmanitých zvycích, o způsobu života
jeho a mnohých jiných podrobnostech. Zajímavo jest, že Preis
zavrhoval výsledky spekulace vědecké i ty nejsvůdnější a nej-
pravděpodobnější, dávaje přednost faktům, tak jak je v přírodě

nalézal. Řaditi ve své mysli jedno důkladně poznané faktum
k druhému, bylo cílem jeho záliby. Jiným jejím cílem byla peč-
livě pořizovaná sbírka. Napínal trpělivě motýle a orthoptera; též
dipterám věnoval zvláštní péči. Kochal se pak po celé hodiny
pohledem na bohatost forem a barev svých entomologických po-
kladů. Roku 1904 oblíbil si ještě pestrá hemiptera a zvláště dro-
bounké křísky.

Měl jsem potěšení častěji provázeti ho na jeho výletech pří-
rodovědeckých. Smýkali jsme jednou v potu tváří po celý den
na stráních v Závisti křísky a housenky s trávy a s keřů. Večer
pak zasedli jsme v restauraci tamní ke stolu a třídili neobyčejně
bohatý lov tohoto dne, nedbajíce zvědavých pohledů přítomných
hostí — „obyčejných“ to výletníků, jak se pan profesor tenkrát
vyjádřil. Při řízném plzeňském odbýváno pak entomologické „za-
sedání“ a hovořeno hlavně o tom, který řád hmyzu jest nejza-
jímavější a nejkrásnější. Pan profesor býval však vždycky samo-
statným ve svých názorech a proto ani tentokrát nedal se pře-
mluviti k tomu či onomu náhledu, ale rozhodl: „všecky, až na
brouky“. Brouky totiž neměl nikdy zvláště rád a sice pro lesklé
kovové barvy, jimiž mnozí se vyznamenávají a kterých téměř
nenáviděl. Mluvil o nejspanilejších zlatohlávcích, krascích, nosat-
cích jako o „zeleném plechovém a všelijak lakovaném zboží“.
Když jsem je omlouval, že za svůj vzhled nemohou a že jejich
kovolesklý, zrcadlový povrch asi slouží k tomu, by dokonale od-
rážel paprsky sluneční, poněvadž by jim na ozářených květech,
kde se mnozí z nich zdržují, jinak bylo tuze horko, usmíval se,
mávl rukou a nechtěl již o tom předmětu mluviti, Své zásadě
nahoře vyslovené zůstával věren a kolísal proto po mnoho let
ve své zálibě, přecházeje od studia jednoho řádu k druhému.

Kdežto během školního roku podnikával jen ojedinělé vý-
lety, věnoval celé prázdniny své sběratelské činnosti a sice ne-
jen na různých místech v Čechách, ale i leckde za hranicemi,
až i u moře baltického. Později, kdy trpíval katarrhem průdušek,
jezdíval jaru vstříc do jižnějších končin. Oblíbeným místem bylo
mu rozkošné městečko Arco na Lago di Garda v jižních Ty-
rolích.

Toužil často po shlédnutí tropických krajů a- sbírání v tam-
ních, na hmyz tak bohatých džunglích, kamž se jen proto ne-

vypravil, že těžce snášel horko. Znovu a znovu žádal mne, abych
vypravoval, „iak to bylo tenkrát v té Indii a na Ceyloně“ a pro-
bíral se v kořisti, kterou jsem odtamtud svého času přivezl, s ne-
utuchajícím zájmem. Nabídl se jednou, že až bude v pensi, na-
pne mi veškery motýle odtamtud, dosud nepraeparované; a sku-
tečně: napnul s velkou vytrvalostí a láskou k věci všechen do-
tyčný materiál — asi tísíc kusů — který byl pak, spolu s ostatní
mou kořistí indickou, vystaven r. 1907 v Náprstkově museu a
po několik dní veřejně přístupen.

Tato výstava pohnula pana dvorního radu k tomu, že mne
požádal, bych ze svých zásob sestavil sbírku škůdců a chorob
řepy cukrové a jiných plodin polních pro Jubilejní výstavu ob-
chodní komory pražské, pořádanou r. 1908. Jeho myšlénku jsem
rád uskutečnil a vyplnil jednu místnost (za modelem vzorného
cukrovaru) dotyčnými objekty, z nichž k mnohému poutala se
vzpomínka na společnou vycházku neb rozmluvu.

Pan dvorní rada čítal náruživě rád cestopisy, zvláště pří-
rodovědecké z tropických krajů a často tak nadšeně a vábně
o nich rozmlouval, že vzrůstala znovu moje touha navštíviti opět
ona indická zátiší, v nichž jsem se svého času cítil tak blaže-
ným. Touha tato, rozněcovaná nemalou měrou zájmem jeho o tu
věc, vzplanula r. 1909 v nezdolatelný požár. Toho roku odebral
jsem se i se svou rodinou zase do Indie a zdržoval se ponejvíce
poblíže státní botanické zahrady a fytopathologického ústavu na
Ceyloně (u Kandy), kdež jsem býval dříve assistentem a zabýval
se tu nyní mnoho studiem škůdců a chorob rostlin kulturních,
ale též rozkošným sběrem tamních klenotů entomologických a to
nejen pro sebe, ale i pro něho.

Po svém návratu zastihl jsem pana dvorního radu zahlou-
baného do specieiního studia křísků českých. Z povšechného
pozorovatele stal se odborný pracovník, který věnoval nyní vět-
šinu svého času svému vyvolenému studiu. Už to nebyla jen
záliba za příčinou rozptýlení a pobavení, nýbrž vážná a úmorná
práce. Měl teď dva mikroskopy, mnoho odborné literatury a dělal
z křísků a jejich částí, vnějších i vnitřních, s nemalou pílí a od-
daností praeparáty mikroskopické a tak intensivně pracovával,
že se mu někdy krůpějemi potu zarosila ctihodná jeho hlava.
Při tom kreslil veškery podrobnosti v mikroskopu pozorované,

© z výkresů sestavoval tabulky, dbaje při všem přísně methody
a řádu. Objevil také, ke své veliké radosti, zcela nový, dosud
ještě nepopsaný druh křísků a konal na něm obzvláště pilná
studia anatomická.

V té době navštěvoval občas též řed. Hanuše, jenž také
entomologií se zabýval a mnoho materiálu hemipter svého času
v Rusku shromáždil. Jinak téměř s nikým vůbec soukromě se
nestýkal, vyjímaje ještě Nestora českých entomologů, stavebního
radu Srdínka, kterého někdy v mé laboratoři nalézal a s nímž
rád rozmiouval, zvláště o přírodě luhačovické.

I v Preisově případě, jako v tak přečetných jiných, prozá-
řila spanilá naše entomologie ideálním jasem celý život pracov-
níka oboru jiného a na konec ozlatila jeho stáří.

Jakožto dodatek budiž oznámeno, že dvorní rada Preis od-
kázal velkou část své bohaté sbírky entomologické, tuzemské i ci-
zokrajné, České Společnosti Entomologické v Praze.

Čest budiž jeho světlé památce!

LITERATURA.

Prof. Mario Bezzi: „Ditteri cavernicoli dei Balcani
raccolti dal dott. K. Absolon.“ Seconda contribuzione. Pa-
via 1914.

Bohatý materiál balkánských Dipter zpracován je v citova-
ném spise (Atti della Societa Italiana di Scienze Naturali. Vol.
LITÍ) velmi pečlivě a známý spelaeolog Dr. K. Absolon obohatil
značnou měrou i čeleď Dipter četnými objevy, neboť ve spise
Bezzi-ho popsáno je systematicky 29 druhů jeskynních Dipter,
z nichž nové jsou Lycoria forficulata Bezzi (se 2 obrázky),
druh příbuzný s dříve už popsanou Lycoria Absoloni Bezzi (objev
v jeskyni Golubina pečina) a nový rod Speloeomyia Abso-
loni Bezzi, objevený Drem Absolonem v ponoru Mušica (18. VIII.
1912). Nový rod patří do čeledi Cypselidae, liší se od r. Cypsela
velmi malýma očima (ocelli chybí), krátkými tykadly, naproti
tomu jsou nohy a tykadla prodlouženy. Autor podává (str. 217)
velmi pěkný celkový obraz nového rodu. Délka těla obnáší 45
mm, délka křídel pouze 2 milimetry.

V druhém díle je uvedeno 41 dipterologicky probádaných
jeskyň a u každé citovány druhy tam nalezené, takže práce Bez-
ziho tím podává celkový, velmi pěkně sestavený přehled jeskyn-
ních much balkánských. Rambousek.

DROBNOSTI.

Aleochara vagepunctata Kr. patří k ojedinělým broukům,
kteří snad pro svůj tajemný výskyt jsou vzácnými. V dubnu
1915 nalezl jsem na zahrádce v Liblicích u Čes. Brodu jediný
exemplář, jiný sbíral p. MUDr. J. Tyl ve Velvarech. Při prosevu
listí, kterým byly na zimu zakryty záhony, chytal jsem též 1
Amauronyx Maerkeli Aub., který se též vyskytuje u mra-
vence Solenopsis fugax Latr. (letos sbírán mnou dvakráte ve
Vraném, počátkem dubna a v květnu), dále chytána tam ve ve-
likém množství Acrolocha striata Gr. Rambousek.

Leptinus testaceus Můll. byl na jaře opětně sbírán na Zá-
visti p. vládním radou Smolkou. Zajímavý je život těchto sle-
pých brouků, který důkladně popisuje P. Růschkampť S. J.
Sbíral je četně v Hollandsku (Valkenburg) a sice u myší, po-
nejvíce u druhu Hypudaeus glareolus Wagn., a to nejen ve hní-
zdech, nýbrž i přímo v srsti právě zabitých zvířat, kdežto na
zdechliny jich nechytil ničeho. Ostatní údaje, že by Leptinus se
vyskytoval též u krtků nebo u mravenců, zmíněný autor popírá
na základě svých pečlivých pozorování. Zajímavé je rovněž sdě-
lení Eichhoffovo (Berliner Ent. Ztit. 1866) o nálezech Leptinů
ve hnízdech čmeláků. Riůschkampf považuje Leptina za pravého
cizopasníka. Rambousek.

Hromadný výskyt Coccinel byl už často uváděn. V Bur-
gasu (Bulharsko) nalezl jsem druh Bulaea Lichačovi Humm.
na břehu Černého moře v rohu budovy tak nahloučený, že bylo
jich dobře přes 2 litry, a to na malém prostoru, takže mohl jsem
jich nasbírati plné hrsti. Rozházel jsem je po okolí, ale nazítří
byly zase pohromadě na svém místě, chráníce se před mrazi-
vým větrem březnovým. Rambousek.

Aporia crataegi L. Zvěsti o výskytu běláska ovocného
z různých stran naší vlasti se množí. | v nejbližším a v dálším
okolí Prahy není více cizincem. Nalezl jsem loni (1915) na Zlí-

chově jedno a ve Všenorech též na trnce tři hnízda houseneček
tohoto nevítaného škůdce. Inž. Jos. Srdínko.

Urodon rufipes Ol/iv. var. nmigritarsis Reit*) Tuto var.
sbírám dosti četně v červnu u Prokopa na resedě ve společnosti
s Urodon suturalis a rufipes. Těchto však se vyskytuje velice
málo typů, většinou převládají var. Ur. rufipes. Poněvadž u formy
rufipes žádná var. dosud známa nebyla, pokládal jsem tuto var.
mylně za pygmaeus. Zeman.

Urodon conformis Suffr. V okolí Prahy (též u sv. Pro-
kopa) vyskytuje se ještě jeden nový pro českou faunu Urodon
a sice conformis Suffr., týž podobá se chloupkováním suturalis,
avšak jest jednobarevný černý. Dr. Lokay.

Parn. apollo L. na Šumavě Panem E. šl. Pohnertem byl
v srpnu 1914 na Libínu u Prachatic chycen Parn. apollo L.; do-
tyčný kus (©) obdržel jsem od pana vrchního rady darem a jest
v mé sbírce. J Graf:

Boarm. maculata ab. bastelbergeri Hirsc/ke. Tohoto pro
Čechy nového motýle jsem v létě r. 1915 chytil u Prachatic tři
kusy. Určen byl panem prof. Reblem — Vídeň. J. Graf.

SUBFAMILIA ACRONEURIINAE Klp.
Prof. Fr. Klapálek.

V ročníku XI. tohoto časopisu podal jsem analytickou ta-
bulku podčeledí Perlinae a Acroneuriinae, kterou nyní do-
plňuji předběžným popisem druhů sem náležejících a sice z pod-
čeledě na druhém místě uvedené, poněvadž popis druhů z pod-
čeledě prvé nachází se právě v tisku, aby vyšel v Collections
zoologigues du Baron de Selys Longchamps.

I. Eutactophlebia Klp.

Štít čelní s krajem předním obloukovitým, postranními mírně
sbíhavými a rohy předními široce zaokrouhlenými. Oči veliké
silně klenuté. Očka rovněž značně veliká v trojúhelník téměř
rovnostranný sestavená, zadní od sebe navzájem více než od
vnitřního kraje očního vzdálená. Mozolky čelní veliké s očky
zadními téměř v jeden oblouk sestavené.

+) Wiener Ent. Zeit. 1916, ser. IV., str. 126.

Přední šíje lichoběžníkovitá, napřed téměř zšíři hlavy i s oči-
ma. Střední pole nápadně široké, zvláště u druhu typického.
Křídla široká s vrcholem parabolickým, Rs s četnými větvemi; ve
vrcholu křídlovém mezi Rs a Cu velmi četné, rovnoběžně pro-
bíhající přičky, které v políčku R počínají již v prostřed křídla
a v poli M druhotnými žilkami jsou spojovány. Cu; s četnými
větvemi. Pole IR, v křídlech předních asi dvakrát, 1M; v zad-
ních asi osmkrát tak dlouhé jako stopka. Přední větev druhé
žilky hřbetní v křídlech zadních silně vroubkovaně prohnutá,
s větví střední příčkou nespojená a s větvemi mírně oblouko-
vitými.

Samčí znaky pohlavní jako u rodu Acroneuria, samička po-
sud neznáma.

Vlast: Brasilie.
Typus: Eutactophlebia reticulata Klp.

Přehled druhů.

1- Eutreticlat asp:

Hlava okrově žlutá, očka vnitř černohnědě vroubená, zadní
obloukem brýlovitě spojená. Přední šíje tmavší, na straně na-
hnědlá, s přehrnutým krajem tmavohnědým. Střední a zadní šíje
světle okrově žluté, hrboulky scuta nahnědlé. Zadeček žlutý, po-
slední kroužky hnědé. Břišní strana tak jako všecky okončiny
světle okrově žluté, stehna při kolenech úzce černě vroubena,
holeně na konci i na kořeně načernalé. Přední křídla zřetelně
hnědě zkalená, zadní jen v předu a na konci zkalená. Žilky
podélné žluté, příčky hnědé.

Vzájemná odlehlost zadních oček a jejich druhé vzdálenosti
v poměru 30:21:25; mozolky čelní veliké, ledvinovité, se zad-
ními očky v jedné čáře položené a od oček i očí stejně vzdá-
lené. Střední pole přední šíje zaujímá za středem dvě devítiny
celé šířky tamtéž. Křídla velmi široká, s vrcholem parabolickým,
s četnými příčkami v poli krajním i příkrajním; Rs se 4—5 vět-
vemi vesměs mimo přepážku; Cu, ve křídlech předních má až 8,
v zadních dvě větve.

Délka těla 18—20 mm, rozpětí 50—51 mm.

3 S Espiritu Santo (Mus. Berlín).

2. Eut. gracilenta End., Zool. Anz. XXXIV. p. 39. (Acro-
neuria gracilenta). Espiritu Santo, Brasilie. Enderlein měl před
sebou samečka ze sbírek musea Štětínského, já pak ze sbírek
zool. musea Berlínského.

I. Kempnyia Klp.

Štítek čelní s kraji postranními, mírně sbíhavými, předním
slabě obloukovitým až skoro rovným, předními rohy krátce za-
okrouhlenými. Oči značně veliké a klenuté. Očka prostřední až
veliká, jen u jednoho druhu malá, který také tím jest vyznačen,
že odlehlost zadních jest nápadně menší než vzdálenost jejich
od vnitřního kraje očního, kdežto u druhů ostatních jest téměř
vždy nápadně větší. Mozolky čelní značně veliké a zpravidla
s očky v jeden oblouk sestavené, jen u K. magellanica opět vý-
minečně daleko v před posunuté.

Přední šíje lichoběžníkovitá vpředu asi tak široká jako hlava
i s očima. Střední pole nápadně úzké; jen u K. Klugii zabírá
více než desetinu celé šířky. Křídla široká s vrcholem parabo-
lickým, řídkými žilkami krajními i příkrajními. Políčko 1R, v před-
ních a 1M, v zadních vždy značně delší stopky. Ve vrcholu křídla
nikdy nenalezeny normálně- vyvinuté příčky. Přední větev 2A
vroubkovaně prohnutá s obloukovitými větvemi a bez příčky ku
větví střední.

Samčí znaky pohlavní podobně jak u Acroneuria. Chlopeň
podpiodní lopatkovitá, na kraji zadním ztlustlá a pod ním upro- *
střed hladkým mozolovitým nehtem opatřená; od něho pak táhne
se po každé straně ke kraji pobočnému obloukovitý záhyb, který
omezuje střední široký rovnoběžnostranný kýl. Chlopně podřitní
úzce trojúhlé, nahoru zahnuté, ale na konci nikoli tak ostré jak
u Acroneurie.

Samičí chlopeň podpiodní veliká, na konci zadním zaokrou-
hlená a uprostřed kraje vykrojená.

Vlast: Brasilie, jediný druh od úžiny Magellaensovy.

Typus: Kempnyia tenebrosa Klp.

Přehled druhů.

1. Očka nápadně malá, vzájemná odlehlost zadních zřetelně
menší než vzdálenost od vnitřního kraje očního. Mozolky
čelní daleko vpřed posunuty . . . . . . . magellanica

— Očka veliká, zadní od sebe méně vzdálená než od vnitř-
ního kraje očního; veliké mozolky oční tvoří s očky zad-
ními jeden slok 050 3320 brasilienís

— Očka mírně veliká až ká. o odlehlos! zadních
zřetelně větší než vzdálenost od vnitřního kraje očního;
mozolky čelní slabě vpřed posunuté, zpravidla v jednom

oblouku se zadními očky ....... Pe
2 Křídla zřetelně hnědě zakouřená a slo /Á bh části
imavohnědé ..« .:... K OR V re ; o
Křídla jen žlutavě zkalená, tělo i ee více méně pr
RAM s Vboyle stě 6
3. Přední šíje černá, v nasla by nen s aušilejkíh
proužku; rozpětí samečka 24 mm. ......... Klugii
— Úzké střední pole hnědého až černohnědého štítu šíjového
ZKetelně sSWětejšíy 151 jr ze Lotko zn Psa, VŽ fe heh M
4. Rozpětí samičky 38—42 mm; dk tee barva těla tmavo-
mmědá oi: „uallotenébro08a
— Rozpětí saničký!: asi (30— -40 mm; Zekará pe těla hnědá až
Zá M e-Iálái, fun Vb loh 2M
5. Kořen holení žlutý 9, BB z 850011, VASZAOT C8
— Kořen holení černohnědý ©... ... .... . . . melagona
© kozpělí samičky 30 mii- <. 7 s. 2 2 SOTN1d8
— Rozpětí samičky asi 40 mm .... i

-7 Tělo hlínožiuté, hlava i šíje přední řizale P pít:
hnědá, kolena načernalá, chlopně podřitní u samečka
tepně: né v tý c A k z WE KOM

1. Kempnyia magellanica n. sp. Hlava hlínožlutá, mezi
očky a uprostřed hrdla černá. Na přední šíji jest prostřední tře-
tina hlínožlutá, kraj přední a zadní jakož i postranní třetiny jeho
plochy černé. Šíje střední a zadní jsou kaštanově hnědé; břišní
strana těla mimo hlavu jest černohnědá. Tykadla a makadla černo-
hnědá, nohy hlínožluté, kyčle, příkyčlí i chodidla veskrze, stehna
a holeně jen na obou koncích černohnědé až černé. Štěty černo-
hnědé. Křídla dosti silná, hnědě zakouřená, se silnou hnědou žil-
natinou, světlejší ž. krajní i příkrajní a nápadně světlým koře-
nem ž. vřetenní.

Poměr vzdálenostní oček jest 30:34:30. Mozolky čelní značně
větší oček jsou daleko vpřed posunuty a od oček zadních i vnitř-
ního kraje očního stejně vzdáleny.

Délka těla 20 mm, rozpětí 50 mm.

1 S při horském potoce v úžině Magellanově 24. února
1879 H. M. S. Alert (Mus. London).

2. Kemp. brasiliensis PicE“ Perlides p. 218 $Perla brá“
siliensis). Celé tělo jednobarvě hnědé se zadečkem poněkud svě-
tlejším; témě jest trochu tmavší a očka vnitř černohnědě vrou-
bena. Tykadla a makadla hnědá, poněkud hlavy tmavší. Také
nohy jsou trochu tmavší než tělo, ale chodidla jsou světlejší; ze
štětů zbývá malý kousek, který jest s koncem zadečku stejno-
barvý. Křídla silně hnědě zbarvená se žilnatinou tmavší, ale stře-
dem každého pole táhne se světlejší pruh.

Oči veliké a silně klenuté. Očka veliká, v trojúhelník rovno-
stranný sestavená; vzájemná odlehlost zadních něco menší než
vzdálenost od vnitřního kraje očního (30:33:30). Mozolky čelní
veliké, poloměsíčité, očkám zadním, se kterými tvoří jeden oblouk,
poněkud bližší než vnitřnímu kraji očnímu. Střední pole šíje
přední zabírá asi uprostřed čtrnáctinu celé šířky.

Rozpětí 49 mm.

Mám před sebou kus ze sbírek dvorního musea, který nese
jednu etiketu s nápisem „Shtt“ a druhou „Pictet vidit No. 21
1842.“ Ačkoli pohlaví neshoduje se s údajem Pictetovým, který
praví „un seul exemplaire femelle“, kdežto kus sám jest same-
ček, přece soudím, že jest to typ popisu Pictetova, poněvadž
shoda mezi kusem a řečeným popisem jest jinak naprosto do-
konalá. Dle údaje Pictetova pochází z Brasilie.

3. Kemp. Klugii Píct., Perlides p. 287 (Perla Klugii). Hlava
a přední šíje černé, šíje střední a zadní černohnědé, zadeček po-
někud světlejší, zvláště přední kroužky přecházejí na svém ko-
řeně do hněda. Břišní strana černohnědá. Tykadla černobnědá,
makadla scházejí, nohy černohnědé, dolní polovina stehen hlíno-
žlutá a dle Picteta má i kořen chodidel býti žlutý. Stěty hnědé,
s články na koncích tmavšími, následkem čehož vzniká krouž-
kování. Křídla silně hnědě zbarvená se žilnatinou Černohnědou.

Střední pole šíje přední zabírá za středem sedminu celé šíře.
Křídla mírně široká s vrcholem téměř polokruhovitým.

Délka těla 9 mm, rozpětí 24 mm.

Picett dostal svůj typ z musea Berlínského jako pochozí
z Brasilie; neuvádí pohlaví, ale z rozpětí poněkud většího, barvy
zadečku poněkud světlejší lze souditi, že to byla samička. Já
sám viděl samečka z Blumenau v Brasilii, leg. Hetschko (dvorní

museum).

4. Kemp. tenebrosa z. sp. Svrch hlavy a přední šíje temně
sepiově hnědé až černohnědé, prvější s červenavě hnědými mo-
zolky čelními, čarou M-ovitou a trojúhlou skvrnou uprostřed
týlu a za každým okem. Přední šíje se středním podélným prouž-
kem, který však nezabírá celou šířku pole středního. Šíje střední
a zadní světle sepiově hnědé, hrboulky scuta a konec zadečku
tmavohnědé. Břišní strana hlavy a prsou žlutá, zadečku světle
hnědá. Tykadla sepiově hnědá, kořen jejich bičíku světlejší až
žlutohnědý; makadla sepiově hnědá. Nohy tmavohnědé, kyčle,
příkyčlí a kořen stehen žluté; na zadních dvou párech jest také
kořen holení světlejší. Štěty světlohnědé a protože konce článků
jsou tmavší, slabě kroužkované. Křídia temně hnědě zbarvená
se světlohnědou žilnatinou, ale Sc až k přepážce a R vně od ní
jsou nápadně silné a tmavší.

Poměr vzdálenostní oček 30: 25: 25. Mozolky čelní asi zvící
oček zadních, slabě vpřed posunuté. Samičí chlopeň podplodní
zabírá téměř tři čtvrtě celé šířky osmého kroužku a sáhá přes
polovinu kroužku devátého; jest silně klenutá a na obloukovi-
tém kraji zadním uprostřed okrouhle úzce vykrojená.

Délka těla 13—14 mm, rozpětí 38-——42 mm.

Totožnou etiketu jako obě samičky z Theresiopolis má Sa-
meček, který však jest tmavší, na hlavě a pronotu skoro černý
bez středního světlého pruhu na přední šíji. Poměr vzá-
jemné odlehlosti oček zadních ku vzdálenosti od vnitřního kraje
očního jest 30:20. Cnlopeň podplodní jest veliká, lopatkovitá,

na části protažené hlínožlutá, tamtéž se širokým kýlem, jehož

konec přechází v obvyklý nehet; chlopně podřitní silně drápko-
vité a ostré.

Délka těla 10 mm, rozpětí 27 mm.

Náleží-li tento sameček pro uvedené rozdíly, jež se mi zdají
dnes, kdy neznáme jiného bezpečného samečka tohoto druhu,
nedostatečnými, přece druhu jinému, pak jest tento druh jistě
K. tenebrosa velmi blízce příbuzen. :

5. Kemp. obtusa n. sp. Tělo světle hlínožluté, jen hlava
a šíje přední poněkud tmavší, nahnědlé; očka vnitř černě vrou-
bena. Všecky okončiny jsou s tělem stejnobarvé, stehna nad ko-
leny a holeně pod koleny slabě načernalé. Křídla žlutavě zkalená
i temně žlutou žilnatinou.

Oči veliké, silně klenuté. Také očka zadní veliká; poměr
oček 30:21:25. Mozolky čelní veliké, ledvinovité s očky zad-
ními v jednom oblouku, jim poněkud blíž položené než vnitř-
nímu kraji očnímu. Střední pole šíje přední zabírá vprostřed
asi šestnáctinu celé šířky.

Nehet samčí chlopně podplodní má tvar asi deltoidu na
všech čtyřech rozích zaokrouhleného. Chlopně podřitní jsou kratší
než u jiných druhů a na konci otupené.

Délka těla 12 mm, rozpětí 40 mm.

Ve sbírce dvorního musea jeden sameček s etiketou „Helm“.
Před nějakou dobou vrátil jsem do musea londýnského kus, rov-
něž samečka, který ve znacích stavby shoduje se s kusem shora
popsaným, ale jehož barva je více do hněda a velikost poněkud
značnější (délka 15 mmm, rozpětí 44 mm). Poznámky, které jsem
si učinil, nestačí bohužel k rozhodnutí totožnosti. Kus ten nesl
etiketu: „Theresiopolis, 30. IX. 87.“

6. Kemp. melagona z. sp. Hlava leskle tmavohnědá, mezi
očky téměř černá, v týle za obloukovitým švem temenním svě-
tlejší, hnědá. Přední šíje hnědá, v poli středním světlejší. Prae-
scutum a scutum šíje střední hnědé, ostatní hruď hlínožlutá; za-
deček na kořeně hnědý, ke konci tmavší, přecházející v černo-
hnědý. Celá břišní strana až na hnědý koneček světle hlínožiutá.
Tykadla na kořeně tmavohnědá, ke konci světlejší: makadla tmavo-
hnědá. Kořen noh s první třetinou předních, polovinou středních
a dvěma třetinami zadních stehen světle žlutohnědý; ostatek jest

5Í

tmavohnědý, jen na zadních holeních jest prostředek vnější hrany
světlejší, přecházeje do žlutohněda. Křídla silně hnědě zakouřená,
zvláště podél kraje předního a ve vrcholu. Žilnatina tmavohnědá.

Vzájemná poloha oček 30: 20: 20. Mozolky trochu menší než
očka zadní a jim zřetelně něco bližší než vnitřnímu kraji očnímu;
stojí s nimi téměř v jednom oblouku. Střední pole šíje přední
zaujímá ve druhé třetině asi jedenáctinu celé šíře.

Délka těla 7 mm, rozpětí 22 min (sameček).

1 S Petropolis, Brasilie leg. F. Sahlberg (Mus. Helsingsfors).

7. Kemp. varipes an. sp. Hlava na temeně leskle černá,
ke krajům do červenohněda přecházející. Přední šíje sepiově
hnědá se žlutým středním pruhem; scutum a praescutum šíje
střední sepiově hnědá, ostatek těla svrchu nahnědle hlínožiutý.
vespod světle hlínožlutý. Tykadla svrchu tmavohnědá, vespod
poněkud světlejší, s druhým článkem hlínožlutým, bičíkem dole
tmavohnědým, pak ve žlutohnědou barvu přecházejícím. Nohy
černohnědé, kyčle a kořen stehen, holeně a prvé dva články cho-
didlové hlínožluté. Štěty scházejí. Křídla hnědě zakouřená, zvlá-
ště podél kraje předního, se žilnatinou poněkud tmavěji hnědou.

Poměr oček 30:22:26. Mozolky poněkud menší než očka
zadní, široce elliptické a kosé. Střední pole na přední šíji za
středem zabírá asi třináctinu celé šířky. Samičí chlopeň pod-
plodní zabírá téměř celou šířku kroužku devátého a přikrývá
celý konec zadečku, jest polokruhovitá, uprostřed tupoúhle vy-
krojená a vysedlou střední čarou zdobená.

Délka těla 10 mm, rozpětí 30 mm.

Párek z Brasilie ve dvorním museu.

8. Kemp. sordida nn. sp. Tělo špinavě hlínožluté, všecky
jeho přívěsky světle hlínožluté, očka černě vroubena, křídla žlu-
tavě zkalena s hlínožlutou žilnatinou.

Poměr oček 30:21:28. Mozolky asi tak veliké jak očka
zadní, jim bližší než vnitřnímu kraji očnímu. Střední pole na
přední šíji zabírá trochu za prostředkem asi třináctinu celé šířky.
Samičí chlopeň podplodní veliká, polokruhovitá, silně klenutá,
uprostřed kraje zadního ostře vykrojená.

Délka těla 10 mm, rozpětí 30 mm.

0. Kemp. flava z. sp. Celé tělo i se všemi svými přívěsky
jednobarvě sytě žluté, jen očka úzce černě ovroubena. Křídla
žlutavá se stejnoměrně žlutou žilnatinou.

Poměr oček 30:24:29. Mozolky asi zvíci oček zadních,
k nimž těsně jsou postaveny a s nimiž jednu řadu tvoří. Střední
pole střední šíje zabírá za středem asi třináctinu celé šířky. Sa-
mičí chlopeň podplodní jest polokruhovitá, uprostřed kraje zad-
ního ostře vykrojená; přesahuje kroužek desátý.

Délka těla 13—14 mm, rozpětí 39—44 mm.

Znám dvě samičky z Espiritu Santo, Brasilie, leg. Fruhstor-
fer, jedna v Berlínském, druhá ve dvorním museu; tato jest poně-
kud menší a ne tak vysloveně žlutá.

II. Macrogynoplax End.
(Zool. Anz. XXXIV. p. 408, 1900.)

Vlast: Chili a Brasilie.
Typus: Macr. guayanensis End.
Přehled druhů.

1. Celé tělo světle hlínožluté; rozpětí samičky asi 25 mm
guayanensis

— Tělo s černohnědou a s černou kresbou až celé černo-

OŘ RSA | S37 PON K 7 2
2. Hlava hlínožlutá, přání © šíje S prostřel Hihožlutu po S
nách. černohnědá „1.4 4.. nic
— Hlava černohnědá, až černá; rední šíje m až čo tnehě 4
3. Vzájemná odlehlost oček patrně větší než jejich vzdále-
most-0d vnitřního. kraje očního. (30:22) .""Pietetii
— Očka od sebe i od vnitřního kraje očního asi stejně vzdá-
lena eu. EE V Uš PPL dl o da
4 Přední šíje žlutá zlá dce onde ee Poř tot ck < dn gd 1 ia 505 O ke
Přední Šije četná "+ 1. SO ePUA
1. Macr. guayanensis ba (Zool, An! XXXIV., p. 403.)
British Guayana | © v museu Štětínském a 1 © v museu

Leidenskéin.

2. Macr. Pictetii Blanch. Atlas Névr. Tab. I. obr. 1. (Perla
Pictetii) Perla Gayi Blanc/. Fauna Chilena p. 99. nec Pictet.
Chili.

24MacrGaviyPict Perl ;p, 235,

Chili. Typus jest dle údaje Pictetova v museu Pařížském,
ale neviděl jsem jej, za to jsem nalezl pěkný kus v museu Bru-
selském. .

4. Macr. luteicollis Walk. Cat. Neur. Ins. I. p. 154. (Perla
luteicollis).
Venezuela.

DAMaCT. ateTritma 11. SD.

Tělo černohnědé, hlava i přední šíje černá, lesklá, u same-
čka jest zadeček na kořeně zřetelně světlejší a ke konci tmavší.
Štěty na kořeně černohnědé, pak jsou jejich články na kořenech
světle hnědé a zřetelně kroužkované. Křídla silně hnědě zbar-
„vená, u samečka ke kořenu světlejší, některá políčka, zvláště
vrcholová, ukazují uprostřed světlejší proužky. Žilnatina červeno-
hnědá.

Poměr oček 30:25. Mozolky malinké, ledvinovité a očkám
poněkud biižší než vnitřnímu kraji očnímu. Samičí chlopeň pod-
plodní zabírá 10 jedenáctin šířky kroužku devátého, jejž délkou
přesahuje; jest napříč elliptičná a na zadním kraji mělce vykro-
jená. Samčí chlopeň podplodní lopatkovitá, na břišní ploše ký-
lem silným a před ztlustlým krajem zadním PORŘKEVÝRA opatřená:
chlopně podřitní úzce tupě drápkovité.

Párek z Espiritu Santo, Brasilie, ve dvorním museu.

IV. Microplax Klip.

Očka dvě; střední pole šíje přední široké; pole 1M,, ve kří-
dlech zadních jen tak dlouhé jako stopka a media prohnutá;
2A, v křídlech zadních silně prohnutá s příčkou jdoucí ku větvi
střední nebo nikoli. Samička postrádá vlastní chlopně podplodní,
poněvadž prostřední pole osmého kroužku jest jen slabě oblou-
kovitě prodlouženo.

Vlast: Columbia.

Typus: Micr. Augusti-Braueri Klp.

Microplax Augusti-Braueri n. sp. Hlava tmavě hlíno-
žlutá, na temeni.mezi očky a poněkud před nimi, jakož i upro-
střed štítku čelního před čarou M-ovitou kaštanově hnědá, lesklá.

Přední šíje světlohnědá, střední a zadní opět tmavě hlínožlutá
s hrbolky scuta nahnědlými. Zadeček i celá strana břišní světle
hlínožlutá. 1. a 2. článek tykadlový hiínožluté, ostatek tmavě se-
piově hnědý. Makadla světle hnědá. Jediný zachovaný zadní pár
noh jest hlínožlutý, střední díl stehen a prvé dvě třetiny holení
načernalé. Zachované základní díly stětů jsou hlínožluté. Křídla
slabě šedožlutě zkalená, se žlutohnědou, dosti jemnou, stejno-
měrnou žilnatinou.

Očka vzájemně i od vnitřního kraje očního asi stejně vzdá-
lena. Mozolky asi zvíci oček, trochu vpřed posunuté a od oček
i očí stejně vzdáleny. Střední pole přední šíje zabírá poněkud
za středem asi sedminu celé šíře.

Délka těla 15 mm, rozpětí 40 mm.

V. Inca Klp.

Hlava skoro polokruhovitá s velikýma, ale jen mírně klenu-
týma očima. Očka dvě, mírně veliká, vzájemně si bližší než vnitř-
nímu kraji očnímu; mozolky velmi veliké, očkám bližší než očím.
Přední šíje lichoběžníkovitá, krátká, silně vzad zůžená; pole střední
asi ve druhé třetině nejužší, osminu celé šíře zabírající. Křídla
mírně široká; M na kořeně vpřed vypnutá, s R rovnoběžná; 1M,
nezcela dvakrát delší stopky; 2A, silně prohnutá bez příčky ku
2A,.

Samičí chlopeň podplodní zabírá na kořeně pouze polovinu
osmého kroužku a nedosahá kraje zadního kroužku devátého;
jest vzad lichoběžníkovitě prodloužena a na kraji zadním tupo-
úhle vykrojena. Sameček neznám.

Vlast: Peru.

Typus: Inca marcapatica Klp.

Inca marcapatica n. sp. Tělo hlínožluté, hlava s kašta-
novou skvrnou, která vzadu ohraničena jest švem temenním, vně
až přes mozolky sahá a do předu až k čáře M-ovité, ba až do-
prostřed štítku čelního jde. Přední šíje na stranach sepiově hnědá,
do prostřed světlehnědá. Přední díl šíje střední a hřbetní plocha
ke konci zadečku nahnědlá. Tykadla a makadla temně sepiově
hnědá. Nohy světle hlínožluté, konec stehen, holeně a chodidla

sepiové hnědá; na předních stehnech jsou také obě hrany sepiově
hnědé. Štěty hlínožluté, ke konci nahnědlé. Křídla zřetelně hnědě
zkalená, se žilnatinou tmavohnědou; jen C ve své vnější polo-
vině ve křídlech předních a po celé délce ve křídlech zadních
žlutá.

Poměr oček 30:43. Mozolky velmi veliké, vejčité, očkám
poněkud blíže položené než vnitřnímu kraji očnímu.

VÍ. Onychoplax Klp.

Hlava krátká se štítem čelním rychle do předu zůženým
o předním kraji mírně obloukovitém a předních rozích tupo-
úhlých. Očka dvě od sebe vzájemně mnohem méně vzdálená
než od vnitřního kraje očního. Mozolky silně vpřed posunuté a
očím daleko bližší než očkám. Přední šíje lichoběžníkovitá, na-
před tak široká jako hlava i s očima, s polem středním širokým.
Křídla mírně široká, s vrcholem parabolickým; mezi Rs a M ve
křídlech předních několik příček; pole 1M, ve křídlech zadních
asi zdéli stopky; 2A, prohnuto. Samičí chlopeň podplodní zře-
ťelně od ostatní plochy osmého kroužku odlišená zabírá asi pro-
střední její třetinu, sahá do druhé třetiny kroužku devátého, jest
obrysu lichoběžníkovitého, na zadních rozích zaokrouhlená a zad-
ním kraji slabě vykrojená a v celku zduřelá.

Vlast: Brasilie?

Typus: On. limbatella z. sp.

Onychoplax iimbatella 1. sp. Hlava hlínožlutá, kali-
chovitá skvrna na temeně a elliptická uprostřed štítku čelního ©
jsou černé. Přední šíje hnědá, v přední a zadní rýze se širokou
černou čarou. Šíje střední a zadní nahnědle hlínožlutá, spodní
strana hlavy a hrudi hlínožlutá, zadeček nahoře i vespod hnědý.
Tykadla a štěty scházejí, makadla sepiově hnědá. Nohy tmavo-
hnědé, kolenní kraj stehen a holení a vnitřní hrana hlínožluté.
Křídla šedohnědě zkalená, mdle lesklá, podél kraje předního žlutá,
žilnatina žlutohnědá, C, Sc a R, tento mimo poslední čtvrtinu,
žluté; tutéž barvu mají také krajní a příkrajní příčky.

Oči dosti veliké a klenuté; odlehlosti oček 30: 45. Střední
pole přední šíje zabírá něco před středem málo více než sed-
minu celé šířky.

Délka těla 75 mm, rozpětí 24 mm.

Ve sbírce dvorního musea jest samička, která opatřena jest
lístkem „Vidit Pictet“ v rukopise Brauerově, druhým „Perla di-
laticollis“ v rukopise mně neznámém a třetím s nápisem „Par“,
bezpochyby údajem náleziště. S Pictetovým popisem dilaticollis
nemá kus, vyjímaje krátké pronotum, nic společného; a také s ny-
nějším pojetím tohoto druhu nemá co činiti.

VII. Adelungia Klp.

Hlava krátká a široká s postranními kraji štítku čelního
rychle zůženými, krajem předním rovným a rohy předními tupo-
úhlými, což dodává přední části hlavy lichoběžníkovitého obrysu.
Oči dosti veliké, očka tři, v trojúhelník rovnoramenný sestavená,
z nichž zadní jsou vzájemně i od vnitřního kraje očního téměř
stejně vzdálená. Přední šíje rovnoběžnostranná, nápadně dlouhá,
se středním polem mírně širokým. Křídla nemají příček ve vrcholu,
pole 1M; v křídlech zadních dlouhé a přední větev druhé žilky
hřbetní není prohnutá.

Sameček má krátkou, ale širokou chlopeň podplodní, na níž
postranními proláklinami ohraničeno jest střední vyniklé pole,
které před zduřelým krajem zadním končí nehtem příčně elli-
ptickým; celá chlopeň jest pokryta krátkými chloupky, jen nehet
jest lysý. Kroužek desátý jest na hřbetě rozčísnut a každý jeho
díl vybíhá v tenký, nahoru a do předu zahnutý roh.

U samečka jest sice břišní část osmého kroužku postran-
ními hlubokými záhyby v jakousi chlopeň podplodní oddělena,
ale tato nepřesahuje ostatního kroužku; jest vzadu rovná, na ro-
zích trochu zaokrouhlená. Desátý kroužek jest na hřbetě zaokrou-
hleně trojúhle prodloužen a dolů mezi štěty sehnut.

Vlast: Rozšíření tohoto podivného rodu jest zvláštní. Několik
druhů jest mi známo z vysočiny čínské a Mandžurska, ale je-
den nalezen byl v arktické Americe.

Typus: Adel. caudata Klp.

Přehled druhů.

1. Křídla samečkova zkrácena; arktická Amerika . . arctica
— Křídla samečkova dokonalá . ...... 2
2 Křídla silně tmavohnědá, ale se m ké V n

(zl 0 ALBA Lada
— Křídla slabě PA onrn zvláště U ve spodních dvou

třetinách bělavá . ... Z o rhaee V
aj ROZDĚU SAMČKY "14 MM, -s 4 sblč © pen čle hada PSA C AE
— Rozpětí samičky 99 mm -4 21 aka © ye A.S

1. Adelungia caudatan. sp. Hlava světle hlínožlutá s čer-
nohnědým do zadu setřelým pruhem při předním kraji štítku čel-
ního a se čtyřpaprskovou tmavohnědou skvrnou mezi očky, která
od očka předního k očkám zadním a k mozolkům se táhne.
Přední šíje tmavě hlínožlutá s nahnědlými kraji postranními a
tmavohnědým polem prostředním, kterážto barva i po střední
části předního a zadního kraje se šíří. Šíje střední a zadní ka-
štanová, při kořeně křídel nápadně světle žlutá. Břišní strana
hlínožlutá, napřed světlejší, do zadu trochu tmavší; zadeček svr-
chu hnědý, na kořeně světlejší, do žluta. Tykadla, makadla a štěty
tmavohnědé, nohy hnědé, kyčle a příkyčlí hlínožlutá. Přední kří-
dla a vrchol zadních slabě nahnědlé; žilnatina křídel předních
hnědá, jen C, Sc a A světlejší, žlutohnědé; ve křídlech zadních
jest žilnatina žlutohnědá, v poli hřbetním žlutá, ale ve vrcholu
ponenáhlu tmavší hnědá.

Poměr oček 30:25:25. Mozolky mírně veliké, ledvinovité,
šikmo postavené, poněkud vpřed posunuté a zadním očkám tro-
chu bližší než vnitřnímu kraji očnímu.

nek těla S 22—27 mm, © 27—28 mm; rozpětí © 52—55
mm, © 74 mm. 3 G a 2 © China Prov. Ss- c řeka Tun, most
kolík Cao, leg. Potanin 14. a 15. dubna 1893 (mus. Akad. Petro-
hrad); 1 © Kangsi, leg. A. David 1875 (mus. Paris); 1 © Mou-
Pin, leg. A. David (mus. Paris): 2 © Lanchovfu, Kansu (coll.
Klapálek).

2. Adelungia gigas n. sp. Celé tělo i s tykadly, nohami
a štěty jednobarvě mdle černohnědé. Křídla hyalinní, jen hlavní
žilky při přepážce a vrchol křídel zadních zakouřeny. Žilky silné,
žlutohnědé, na místech zakouřených hnědé.

3. Adelungia radiata 71. sp. Svrch tmavě sepiově hnědý,
hlava hlínožlutá, mimo střední část mezi očky, mozolky a čarou
M-ovitou, kde jest nepravidelná sepiově hnědá skvrna; střední
a zadní šíje lesklejší a temnější. Celá strana spodní hlínožlutá.
Tykadla scházejí mimo sepiově hnědý kořen. Makadla a nohy
sepiově hnědé, tyto ke kolenům tmavší. Štěty sepiově hnědé.
Křídla silně hnědě zakouřená, středy větších políček světlejší
v obou párech mimo prostor hřbetní.

Délka těla 22 mm, rozpětí 54 mm.

Mandžursko 1 <$ (Coll. Klapálek).

4. Adel. arctica n. sp. Hlava hlínožlutá, ale část omezená
vpředu M-čarou, vzadu švem temenním jest černohnědá, takže
hlava shora ukazuje tři příčné pruhy. Přední šíje tmavohnědá,
střední vpředu černohnědá, vzadu trochu světlejší, u samečka na
praescutu se žlutým středním proužkem, u samičky s bělavou
trojúhlou skvrnou, která vzadu přechází ve slemenní proužek na
scutellu. Zadeček svrchu hnědý, ke konci tmavší; zpod hlíno-
žlutý, u samičky poslední kroužky tmavší s bělavými skvrnami.
Prvý článek tykadlový vnitř hnědý, vně černohnědý, bičík hnědý,
Makadla hlínožlutá. Nohy žlutohnědé, stehna na stranách hnědá,
ke konci ponenáhlu přecházejí v barvu černohnědou; kraj ko-
lenní sám však jest hlínožlutý; holeně pod koleny a na konci
jsou černohnědé, chodidla celá černohnědá. Štěty světlohnědé,
články na kořenech černohnědé a tím jeví se štěty kroužkova-
nými. Křídla nahnědle zkalená s hnědou, v zadních trochu svě-
tlejší žilnatinou.

U samečka jsou křídla silně zkrácena, takže přední dosahují
zadního kraje kroužku pátého a zadní středu kroužku sedmého.

Arktická Amerika, jeden pár v museu londýnském.

VIN. Kiotina Klip.

Vlast: Japan až jihovýchodní Asie.
Typus: Kiot. Pictetii Klp.

Přehled druhů.

1 Křídla podél kraje předního Žlůtá -4 - -+ ELOLELI
= Křídla“ veskrze" tenně zbarvená < 5.00 <, 0 a br2k ce
== "Přední sie ČivTuhlá -< 2. 2 -s ee s Ve bene LO NOMOS
— Přední šíje šestiúhlá dok šMkě ae ose mp
3. Celé tělo tmavě hnědé ..... 2 39 U ZU
— Celé tělo se silným modře alá E jl LO LACIE2

L KioL Bíctetii Klip.
Japan: Zdá se býti hojnou.

2. Kiot lugubris Mc. Lachl.

Záhadný tento druh pochází z Kobe. Já sám neměl jsem nic
v ruce, co by odpovídalo popisu Mc. Lachlanově a Okamoto řadí
jej sem, ač také sám jej nepoznal. Nápadný rozdíl ve tvaru před-
ním činí však to pochybným.

3. Kiot. Suzukii Okam.

Kioto.

4. Kiot. violacea End.
Krásný tento druh znám jest z Tonkinu.

IX. Gibosia Okam.

Vlast: Japan, Formosa, China, Vých. Indie.
Typus: Gibosia angusta Klp.

Přehled druhů.

1. Přední šíje černohnědá až kaštanově hnědá. ...... A
— Přední šíje hnědá se žlutým krajem předním . Needhamii
— Přední, šíje, žlutá; až „nahnědlá „ ;:4+ 454 Exe pla 6
2 „Křídla silně hnědě zakouřená, -3+5 46 pane sa
— Křídla, čirá, nebo. slabě zkalená < +7 mě 54 + jdsngdd: l
3, Hlava kaštanově hnědá <.: < 1.5 "+es4cje asie sts
— Hlava žlutá.. .... diol
4 Přední šíje se dvěma Ph imavohnča m proužky
VEZ0OSnSU5
— Přední šíje bez tmavých podélných proužků. . ...... 5
5 Hlava světle kaštanová hnědá; samičí chlopeň podplodní
lichoběžníkovitá, po stranách vykrojená . . . . Tobei

— Hlava nejvýše jen málo tmavší ostatního těla, samičí chlo-
peň podplodní více méně parabolická nebo zaokrouhlená 6
6 Přední šíje souměrně šestiúhlá, v přední i zadní rýze ostrou
červenohnědou čarou zdobená; samičí chlopeň podplodní
polokruhovitá . ..... -7 DErSpTe aha
— Přední šíje Neheběznikovitá aale siabě zůžená, jednobarvě
žlutá, samičí chlopeň podplodní jazykovitá Hatakeyamae
— Přední šíje rovnoběžnostranná, málo kratší než delší, na-
hnědlá“ še MRA U O2- E IMG a

. Gib. angusta s
m

2. Gib. Hagiensis Okam.
Hagi, Japan.

3. Gib. thoracica Okam.
Tamagava u Tokya, Japan.

4. Gib. jezoensis Okanm.
Sapporo, Japan.

5. Gib. Tobei Okam:
Sapporo, Japan.

5 Gibaperspicillata i Sp je

Celé tělo i s přívěsky světle hiínožluté, jen očka jsou vnitř
úzce černě lemována a na pronotu jest přední i zadní rýha vy-
značena ostrou červenohnědou čarou. Křídla čirá, žilnatina před-
ních žlutohnědá, mimo bělavou C a Sc, v zadních bělavá mimo
větve vrcholové, které přecházejí do žlutohněda.
: Hlava dlouhá, obrysu téměř vejčitého, vzadu se zřetelnými,
zpočátku slabě, pak rychle sbíhavými spánky. Oči mírně veliké,
jen slabě klenuté. Poměr oček 30: 24. Mozolky větší oček, kte-
rým jsou poněkud bližší než vnitřnímu kraji očnímu. Přední šíje
souměrně šestiúhlá; její střední pole zabírá uprostřed asi osminu
celé šířky. Samičí chlopeň podplodní zabírá téměř celou šířku
devátého kroužku a sahá na konec zadečku; jest obrysu polo-
kruhovitého.

Délka těla 9 mm, rozpětí 29 mm.

6Í

7. Gib. lucida Klp. (Kiotina lucida Klp., Spol. Entom. No. II,
1913).
Formosa, leg. H. Sauter. (Deut. Ent. Mus.)

8. Gib. Needhamii Klip. (Perla Duvaucelii Needham, Rec.
Imd.,„Mus,. Vol MSL 111 No. 120180 ziec1Pict)
Kulu, Ostindia 2 © lom Mus. Calcutta).

9. Gib. Hatakeyamae Okam.
Sibata, Prov. Echigo, Japan.

X. Niponiella Klp.
Vlast: Japan.
Typus: Nip. limbatella Klip.

-XL Brahmana Klp.

Hlava poměrně veliká, krátká, silně příčná s nápadně ma-
lýma očima; očka malinká 3, sestavená v trojúhelník rovnora-
menný a vzájemná odlehlost zadních menší než jejich vzdálenost
od vnitřního kraje očního. Mozolky značně veliké a očkám zad-
ním blízko postavené, Přední šíje lichoběžníkovitá; její střední
pole zabírá asi uprostřed devítinu celé šířky. M ve křídlech před-
ních na kořeně silně do předu vypnutá, pole 1M; v zadních
aspoň dvakrát delší stopky a přední větev 2A neprohnutá s čet-
nými odnoži, ale bez příčky ke větví střední.

U samečka jest chlopeň podplodní veliká, napříč elliptičná,
na zadním kraji vroubená kýlem; na hřbetě jest devátý kroužek
na hřbetě protažen ve dva krátké trojúhlé cípy. Chlopně pod-
řitní jsou drápkovitě proti těmto cípkům obráceny.

Vlast: Východní Indie.

Typus: Brahmana suffusa Walk.

Přehled druhů.

1 Přední šíje zdobena světlým slemenním pruhem . . . . A
— Přední šíje bez slemenního pruhu ....... ko
3. Hlava načernalá se žlutou čarou M-ovitou a hoz
benigna
— Hlava leskle černohnědá, jen ústroje ústní a přední kraj
štítku čelního světle hlínožluté . . . . . .chrysostoma

3. Přední šíje leskle černohnědá, napřed žlutohnědě lemovaná,
nohy až do prostřed stehen žluté, ostatně černohnědé
microphthalma
— Přední šíje světle červenavě hnědá s úzkým krajem před-
ním tmavohnědým; nohy žlutohnědé, jen kolena, konec ho-
leni-a-chodidla tmavohnědá: *. |.24453. 11.0 07 sa

1. Brahm. benigna Needham, Rec. of the Indian Mus.
Vol. III., St. HI., No. 12, p. 186. 1909. (Perla benigna.)
Sikkim, Vých. Himalaje 1 © (Mus. Calcutta).

2. Brahm. chrysostoma z. sp. Hlava leskle černohnědá,
jen ústroje ústní a přední kraj štítku čelního hlínožluté: přední
šíje rovněž leskle černohnědá, široký kraj přední, pole střední
a střední díl úzkého kraje zadního světle hlínožluté; na šíji střední
dvě přední třetiny leskle černohnědé, ramena a zadní třetina svě-
tle hlínožluté. Zadeček a břišní strana, vyjímaje hlavu, jejíž hrdlo
jest černohnědé, jsou světle žluté. Makadla černohnědá. Kyčle,
příkyčlí a dolní polovina stehen světle hlínožluté, ostatek noh
černohnědý. Štěty, pokud jsou zachovány, černohnědé. Křídla
mdlá, slabě irisují a jsou silně hnědě zbarvená, vyjma pole krajní
a příkrajní, které jsou bledožlutá, žilnatina hnědá, tmavší než
blána, C, Sc a R světložluté.

Poměr oček 30:27:24; mozolky velmi blízko očkám zad-
ním postavené. Střední pole šíje přední zabírá za středem deví-
tinu celé šířky. Samičí chiopeň podplodní jest uprostřed kraje
zadního zcela lehce vykrojená.

Délka těla 14—15 mm, rozpětí 42 mm.

3. Brahm. microphthalman. sp. Hlava silně lesklá, černá,
jen očka, mozolky a úzká M-ovitá čára jsou červenohnědé. Přední
šíje leskle černohnědá, vpředu žlutohnědě lemovaná; tento lem
žuje se obloukovitě k předním rohům. Šíje střední a zadní, za-
deček a břišní strana leskle kaštanově hnědé. Makadla černo-
hnědá, dolní polovina noh až do prostřed stehen žlutá, ostatek
černohnědý. Štěty černohnědé. Křídla silně hnědě zakouřená, ale
celý přední kraj až k R, ba uprostřed i trochu za něj sírově

žlutý; žilky trochu tmavší než blána, C, Sc, R a příčky v poli
krajním a příkrajním sírově žluté.

Poměr oček 30:35:24; ledvinovité mozolky čelní očkám
velmi blízko postaveny. Samičí chlopeň podplodní uprostřed zře-
telně vykrojena.

Délka těla 16 mm, rozpětí 44 mm.

XII. Kalidasia Klp.

Rod tento shoduje se s předešlým tvarem hlavy, velikostí
očí i postavením oček i mozolků, ale přední šíje jest jen mírně
lichoběžníkovitá, do zadu málo zúžená, se středním polem širším.
Křídla silně hnědě zakouřená beze světlého předního lemu; žil-
natina jako u Brahmana, ale mezi 2A, a 2A, jest vyvinuta pří-
čka. Samičí chlopeň podplodní schází a zadní kraj 8. kroužku
jest ve dva trojúhlé cípy prodloužen. Sameček neznám.

Vlast: Vých, Indie.

Typus: Kalidasia radiata Klp.

Kalidasia radiata n. sp. Hlava svrchu tmavě žlutohnědá,
napřed na štítku čelním a na zad i vně oček se světlejšími stíny.
Přední, střední a zadní šíje temně sepiově hnědá, zadeček hnědý
ke konci tmavší. Břišní strana žlutá, pouze zadoprsí a prvý krou-
žek zadečkový nahnědlé. Nohy až do druhé třetiny stehen žluté,
ostatek hnědý. Křídla silně hnědě naběhlá, přední ve všech po-
lích, vyjma krajní a příkrajní s bělavými proužky; v zadních jsou
tyto proužky pouze uprostřed křídla naznačeny.

Délka těla 19 mm, rozpětí 59 mm.

XIII. Nirvania Kip.

Hlava krátká, beze spánků; oči mírně veliké a dosti klenuté,
očka dvě, mozolky dosti veliké a očkám nápadně blízko posta-
vené. Přední šíje silně lichoběžníkovitá, s polem středním velmi
úzkým. Políčko IR, ve křídlech předních dlouhé, 1M; v zadních

M
=
|
i
a
|

ODO0OOOOOOOOOOO000O0O0O0O0O0000000

| Rom. Formánek. — (73 obr.) — K 1.60, členové K 108

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO0OOO0000000000000

kán en | p s
napsali Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. Pá K
Dr; Lokay, Dr. K. Šulc; Dr. J. Uzel, P V. (N
A. Vimmer.

10 h více.

II. České síťnatky. T ingitidae.
Frant. Mužík. — (5 obrázků v textu). — 60 h,
40 h, poštou 5 h více.

III. Kůrovci v Čechách a na Moravě zí

10 h více. :

IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephen i
Rom. Formánek. — (1 obr. a tab.) — 80 h, členové 54 VĚ
poštou 5 h více. :

V. Majky (Meloe L.) zemí koruny České. k
Rom. Formánek. — (9 obr.) — 48 h, členové 32 h, po
5 h více. '

VL Klíč k určování českých Bembidiia:

A: Jedlička. — (15 obr. v textu.) — 60 h, členové 40 h
poštou 5 h více.

VII Evropští nosatci podčeledi Rhynchitinae. bi

Rom. Formánek. — (s tab. tříbarvou). — K 1.20,
80 h, poštou 5 h více.

VIII. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého.

Stanovy České Společnosti Entomologické.

ČI. 3. Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v
království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti
ČI. 6. Každý činný člen platí předem roční členský příspěvek 8K, -+
splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let ©
150 K, stává se členem zakládajícím. ČI. 8. Každý člen má právo: ©
1. Přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, y
dávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časop
Společnosti bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanove-
nou cenu sníženou, používati knihovny a „vědeckých POBPKÉ :

Bol

c. k. účet. ředitel Jos. Graf, Kr. Vinohrady, Korunní A k |
výpůičky knih Old. Šustera, Smíchov 553.

Ročník XIL 191 0 ČÍSLO 3 a 4

4
KS

REDAKČNÍ KOMITÉ: |
Prof. FR. KLAPÁLEK,
: arlín.
© Coleoptera: © č Hymenoptera:
© MUDr. EM. LOKAY, OLDR. SUSTERA,
Poříč, Praha II. s i Smíchov 553.
VAM -© Lepidoptera: : ž Diptera:
JUDr. JOSEF MALIČKÝ, Ředitel ANT. VIMMER,

iba « Hořovice, Král. Vinohrady.

u He

-Další novinky českých brouků. Str. 86. — Roubal Je: Cis'Ragusai Sp. N.

-7 Str. 89. — Vimmer J.: O metamorfose pestřenky Didea alneti a několik po-

známek o larvách pestřenek vůbec. Str. 90. — Ze Sternecků Dr. Jakub:

Pořad schůzí Č. S rávním roce 1917.

| Únor Březen Duben Květen
PPD VA O 22,

EAT Říjen Listopad Prosinec
BA, 16.230 13.227. 18

Valná hromada 22. ledna 1918.

"© Schůze v zasedací síni Zemědělské rady pro kr. České, Vá-
clavské n. 54, v L p., počínají přesně o 748. h. več. Přátel-
ské schůzky jsou v úterý (vyjma dny schůzí občasných)
a v sobotu o 6. h. več. v Akad. kav., Hlávkův pal., Vodičk. ul.

j V PRAZE.
1. České společnosti Entomologické. — Úřed. knihtiskárna Al. Brož, Praha V.

“
v

= TAX

stěží delší než stopka. 2A, neprohnuto a bez příčky ke 2A,. Sa-
mičí chlopeň podplodní schází.

Vlast: Tonkin.

Typus: Nirvania pertristis Klp.

Nirvania pertristis 7. sp. Hlava světle sepiově hnědá,
na temeně přes očka a mozolky tmavá. Přední šíje a hrboulky
scuta i scutella jsou sepiově hnědé, ostatek těla bledohnědý.
Makadla tmavohnědá. Nohy na kořeně stejnobarvé se spodinou
těla, stehna v poslední třetině ke kolenám přecházejí do černo-
hněda; holeně a chodidla tmavě sepiově hnědá. Křídla silně
hnědě zakouřená s mírně silnou, tmavší žilnatinou.

Poměr oček 30: 26. Střední pole přední šíje značně za stře-
dem jest nejužší a zabírá jen asi osmnáctinu celé šíře.

Délka těla 26 mm, rozpětí 70 mm.

XIV. Euryplax Klp.
Vlast: Malakka.
Typus: Euryplax ochrostoma Klp.

XV. Perlinella Banks.

Vlast: Sev. Amerika.

Typus: Perl. drymo Newm.

1. Perlinella drymo Newm. (Isogenus drymo. Newrm, Ann.
Mag. Nat. Hist. III p. 86, 1839, Perla elongata Walsh, Proc. Acad.
- Nat. Sci. Phil. p. 366, 1862, Perlinella elongata Banks, Cat. Neur.
ie. p- 12, 1907.

Hlinois.

2. Perlinella trivittata Banks.

Sev. Spoj. Státy.

XVI. Atoperla Banks.
Vlast: Illinois.
Typus: Atop. producta Walsh, Proc. Acad. Nat. Sc. Phil.
p. 305, 1862 (Perla producta).

Auszug.

In dem XI. Jahrgange dieser Zeitschrift habe ich die analy-
tischen Tabellen der Gattungen aus den Unterfamilien Perlinae
und Acroneuriinae gegeben. Jetzt ergánze ich dieselben durch
die vorláufigen Beschreibungen von neuen Arten aus der zweiten
von beiden genannten Gruppen.

I. Gatt. Eutactophlebia Klp.

Kopfschild mit bogenfórmigem Vorder- und mássig konver-
gierenden Seitenrándern; Vorderecken breit abgerundet. Augen
gross, stark gewólbt. Punktaugen ebenfalis recht gross, in ein
fast gleichseitiges Dreieck gestellt, die hinteren voneinander mehr
als von dem Innenrande der Augen entfernt. Stirnschwielen gross,
mit hinteren Punktaugen fast in einen Bogen gestellt.

Pronotum trapezoid, vorne ungefáhr so breit wie der Kopf
samt Augen. Mittelfeld auffallend breit, besonders bei der typi-
schen Art. Fliigel breit mit parabolischer Spitze; Rs mit zahl-
reichen Ásten; zwischen Rs und Cu, in der Fligelspitze zahl-
reiche, sehr regelmássig verlaufende Aueradern, welche in der
Zelle R schon in der Fliigelmitte anfangen und in der Zelle
M durch sekundáre Adern verbunden sind. Cu, mit zahlreichen
Ásten. Das Feld /R, in den Vorderfliigeln etwa zweimal, 7M,
in den Hinterfliigeln etwa achtmal so lang wie der Stiel. 2A,
stark geschweift, mit mássig bogenfórmigen Ásten, ohne Ouerader
gegen 2A,.

Geogr. Verbreitung: Brasilien.

Typus: Eut. reticulata Klp.

1. Eut. reticulata n. sp. Kopf ockergelb, Punktaugen in-
nen schwarzbraun gesáumt, die hinteren brillenartig verbunden.
Pronotum dunkler, nach den Seiten zu bráunlich, mit dunkel-
braunem umgeschlagenem Rande. Meso- und Metanotum licht ocker-
gelb, die Hůgel des Skutums bráunlich. Hinterleib gelb, die letzten
Ringe braun; Bauchseite sowie alle Gliedmassen licht ockergelb,
Schenkel am Knierande schmal schwarz gerandet, Schienen an der
Wurzel und Spitze schwárzlich. Vorderflůgel deutlich braun ge-

trůbt, Hinterfliigel nur vorne und in der Spitze getrůbt. Die Lángs-
adern gelb, Oueradern braun. Der gegenseitige Abstand der hin-
teren Punktaugen zu der Entfernung vom Innenrande der Augen
und vom vorderen Punktauge ist wie 30:21:25. Stirnschwielen gross,
nierenfórmig, mit den hinteren Punktaugen in eine Linie gestelltund
von den Punktangen wie Augen gleich entřernt. Das Mittelfeld nimmt
hinter der Mitte etwa zwei Neuntel der ganzen Breite ein. Fliigel sehr
breit, mit parabol. Spitze und zahlreichen Aueradern im Kostai-
und Subkostalfelde; Rs mit 4—5 Ásten ausserhalb der Anasto-
mose; Cu, hat in den Vorderfl. bis 8, in den Hinteril. 2 ste.

Korperlánge 19—20 mm, Flůgelspannung 50—51 mm.

3. S Espiritu Santo (Mus. zool. Berlin).

ZdEut.oracilenta Enid.

Espiritu Santo, Brasilien.

II. Gatt. Kempnyia Klip.

Kopfschild mit mássig konvergierenden Seitenrádern, schwach
bogenfórmigem bis fast geradem Vorderrande und kurz abgerun-
deten Vorderecken. Augen ziemlich gross und gewólbt. Punkt-
augen mittelgross bis gross, nur bei einer Art klein; der gegen-
seitige Abstand der hinteren Punktaugen fast immer bedeutend
grósser als die Entfernung vom Innenrande der Augen. Stirn-
schwielen bedeutend gross und in der Regel mit den Punktaugen
in eine Linie gestellt. Pronotum trapezoid, vorn etwa so breit
wie der Kopf samt Augen. Mittelfeld auffallend schmal, nur bei K.
Klugii mehr als ein Zehntel der ganzen Breite einnehmend. Fligel
breit, mit parabolischer Spitze, spárlichen kostalen und subkosta-
len Aueradern. Die Zelle /R, in den Vorderfl. und M; in den
Hinterfl. immer lánger als der Stiel. 24, geschweift, mit bogen-
fórmigen Ásten und ohne Ouerader gegen 2A,.

Die © Geschlechtsmerkmale bestehen in einer schaufelfór-
migen Sg., die am Hintenrande verdickt und unter demselben
mit einem glatten schwielenartigen Nagel versehen ist; an den
Seiten ist dieselbe muldenartig eingedrůckt. Die Subanalklappen
schmal dreieckig, nach oben gebogen, aber nicht mit so scharfer
Spitze wie bei Acroneuria.

Geograph. Verbreitung: Brasilien, nur eine stark abweichende

Art an Magelhaensischen Meeresenge.

Typus: Kemp. tenebrosa Klip.

Uebersicht der Arten.

Punktaugen auffallend klein, der gegenseitige Abstand
der hinteren kleiner als die Entfernung vom Innenrande
der Augen; Stirnschwielen weit nach vorne geschoben
magellanica.
Punktaugen gross, die hinteren von einander weniger als
von dem Innenrande der Augen entfernt; Stirnschwielen
mit den hinteren Punktaugen in einen Bogen gestellt
brasiliensis.
Punktaugen mássig gross bis gross, der gegenseitíge Ab-
stand der hinteren deutlich grósser als die Entfernung
vom Innenrande der Augen; Stirnschwielen schwach vor-
schoben, meist mit den hinteren Punktaugen einen Bo-

gen.-bildend |: 4581 2
Flůgel deutlich braun k a bn Kórper E
tenteils dunkelbraun . .... 3
Flůgel nur gelblich getrůbt, Korper 47 Beire nahé ole:
weniger, ockergelb .:::4:. « 6
Pronotum schwarz, in dem o Mittelfelde hn ické
teren Streifen; Flůgelspannung des S 24 mm ... Klugii
Das schmale Mittelfeld des braunen oder dunkelbraunen
Pronotums deutlich lichter. . ... 4
Die Flůgelspannung des © 38— 42 mm; Pe Koma

im Ganzen dunkelbraun . ..... soul bene sla
Die Flůgelspannung des © n 30 mm; Kórperfarbe
braun bis gelbbraůů 349% tsb8s3něboapílé GV sE- 1 5
DiezSchienenwurzelygelb m +412 ka o
Schienenwurzel schwarzbraun ©. . . <. . -< . . melagona
Flůigelspanning des +9 300mm: blsorduda
Flůgelspannung des © etwa 40 mm ..... 7

Kórper ockergelb, Kopf und Pronotum n Nenat
gelbbraun, Knien schwárzlich, die Subanalklappen des G
stumpř ... sov VOP OSA
Kórper und Ben - nů 2 EGRO 5

1. Kemp. magellanica n. sp. Kopf ockergelb zwischen
den Punktaugen und in der Mitte der Kehle schwarz. Das mitt-
lere Drittel des Pronotums ockergelb, der Vorder- und Hinter-
rand, sowie die seitlichen Drittel sind schwarz. Meso- und Meta-
notum kastanienbraun; die Brust und Unterseite des Hinterleibes
schwarzbraun. Fiihler und Taster schwarzbraun, Beine ocker-
gelb, Hůften, Schenkelringe und Fůsse ganz, Schenkel und Schie-
nen nur an beiden Enden schwarzbraun bis schwarz. Schwanz-
borsten schwarzbraun. Fliigel ziemlich stark braun angeraucht,
mit starker brauner Nervatur, lichterer C und Sc und auffallend
lichter Wurzel des R.

Abstánde der Punktaugen 30:34:30. Stirnschwielen bedeu-
tend grósser als die Punktaugen, weit nach vorne geschoben
und von den hinteren gleich wie von dem Innenrande der Au-
gen entfernt.

Kórperlánge 20 mm, Flůgelspannung 50 mm.

i S an einem Gebirgsbache an der Magellhaensischen Mee-
resenge den 24. Febr. 1879 S. M. S. Alert (Mus. London).

2. Kemp. brasiliensis Pict. (— Perla brasiliensis.)
Brasilien.

3. Kemp. Klugii Picí. (= Perla Klugii.)

Brasilien.

4. Kemp. tenebrosa zn. sp. Kopf oben und das Pronotum
dunkelsepiabraun bis schwarzbraun, der erstere mit rotlichen
Stirnschwielen, M-Linie und dreieckigem Makel in der Mitte des
Hinterhauptes, sowie hinter jedem Auge. Pronotum mit lichterem
Mittelstreifen, der aber nicht das ganze Mittelfeld einnimmt. Meso-
und Metanotum lichtsepiabraun, die Hůgei des Skutum und die
Hinterleibsspitze dunkelbraun. Unterseite des Kopfes und die
Brust gelb, jene des Hinterleibes lichtbraun. Fiihler sepiabraun,
an der Geisselwurzel lichter bis gelbbraun; Taster sepiabraun.
Beine dunkelbraun, Hiiften, Schenkelringe und die Wurzel der
Schenkel gelb; die hinteren zwei Paare haben auch hellere Wur-
zel der Schienen. Schwanzborsten lichtbraun, schwach geringelt.
Flůgel dunkelbraun gefárbt mit lichtbrauner Nervatur, aber Sc
bis zur Anastomose und R nach aussen von derselben auffallend
stark und dunkler.

Abstánde der Punktaugen 30:25:25; Stirnschwielen etwa
so gross wie die hinteren Punktaugen, wenig vorgeschoben. Die
© Sg nimmt fast drei Viertel der Breite des 8. Ringes ein und
reicht úber die Mitte des neunten Ringes, ist stark gewólbt und
in der Mitte des bogenfórmigen Hinterrandes rundlich ausge-
schnitten.

Kórperlánge 13— 14 mm, Fligelspannung 38—42 mm.

Dieselbe Etikette wie die 2 © aus Theresiopolis trágt ein
G, welches aber dunkler ist, auf dem Kopfe und Pronotum ganz
schwarz, ohne den gelben Mittelstreifen auf dem letzteren. Der
gegenseitige Abstand der hinteren Punktaugen zur Entfernung
vom Innenrande der Augen ist wie 30:20. Die Sg ist gross,
schaufelfórmig auf der vorgezogenen Partie ockergelb, mit einem
breiten Kiele, welcher in den iiblichen Nagel iibergeht; die Sub-
analklappen stark, klauenartig und scharf.

Kórperlánge 10 mm, Fliigelspannung 27 mm.

Diese Unterschiede halte ich bei dem jetzigen Standpunkte
unserer Kenntnisse fůr ungenůgend, aber wenn dieses Mánnchen
einer selbstándigen Art angehóren sollte, so ist dieselbe der K
tenebrosa sicher sehr nahe verwandft.

5. Kemp. obtusa n. sp. Kórper licht ockergelb, nur der
Kopf und Pronotum etwas dunkler, bráunlich; Punktaugen innen
schwarz gerandet. Alle Gliedmassen mit dem Kčrper gleichfar-
big, Schenkel und Schienen an den Knien schwárzlich. Flůgel
gelblich getrůbt mit dunkelgelber Nervatur.

Augen gross, gewólbt. Auch die hinteren Punktaugen gross;
das Verháltnis der Abstánde 30:21:25. Stirnschwielen gross,
nierenfórmig, mit den hinteren Punktaugen in einen Bogen ge-
stellt und denselben etwas náher als dem Innenrande. Das Mittel-
feld des Pronotums nimmt in jder Mitte etwa den sechzehnten
Teil der ganzen Breite ein.

Nagel der © Sg hat die Form eines an allen vier Ecken
abgerundeten Deltoids. Die Subanalklappen kůrzer als bei an-
deren Arten und abgestumpit.

Kórperlánge 12 mm, Fliigelspannung 40 mm.

Ein S im k. k. Hofmuseum mit der Etikette „Helm“.

6. Kemp. melagona n. p.s Kopř glánzend dunkelbraun
zwischen den Punktaugen fast schwarz, hinter der Scheitelsutur
braun. Pronotum braun, mit lichterem Mittelfelde. Praeskutum
und Skutum des Mesonotums braun, die Brust sonst ockergelb.
Hinterleib an der Wurzel braun, nach der Spitze zu ins Schwarz-
braune iúbergehend. Die Bauchseite bis auf die braune Spitze
ockergelb, Fiihler an der Wurzel dunkelbraun, nach der Spitze
zu lichter; Taster dunkelbraun. Die Wurzel der Beine mit erstem
Drittel der Vorder-, Hálřte der Mittel- und zwei Dritteln der
Hinterschenkel licht geibbraun; die Beine sonst dunkelbraun.
Flůgel stark braun angeraucht, besonders entlang des Vorder-
randes und in der Spitze; Nervatur dunkelbraun.

Die Abstánde der Punktaugen 30:20:26. Stirnschwielen
etwas kleiner als die hinteren Punktaugen und denselben etwas
náher als dem Innenrande der Augen; sie stehen mit den Punkt-
augen in einem Bogen. Mittelfeld des Pronotums nimmt im zwei-
ten Drittel etwa den elften Teil der ganzen Breite ein.

1 S Petropolis, Brasilien, leg. (Mus. Helsingfors).

7. Kemp. varipes n. sp. Kopf auf dem Scheitel glánzend
schwarz, nach den Rándern zu ins rotbraune úbergehend. Pro-
notum sepiabraun mit gelbem Mittelstreifen; Skutum und Prae-
skutum des Mesonotums sepiabraun, der úbrige Kórper bráun-
lich ockergelb, unten lichter. Das Wurzelglied der Fiihler oben
dunkelbraun, unten etwas lichter, zweites Glied ockergelb, die
Geisselwurzel dunkelbraun ins Gelbbraune úbergehend. Beine
schwarzbraun, Hůften, die Wurzel der Schenkel und die ersten
zwei Fussglieder ockergelb, Fligel braun angeraucht, besonders
entlang des Vorderrandes; Nervatur etwas dunkler, braun.

Die Abstánde der Punktaugen 30:22:26. Stirnschwielen
etwas kleiner als hintere Punktaugen, breit elliptisch und schief,
Mittelfeld des Pronotums nimmt hinter der Mitte etwa den drei-
zehnten Teil der ganzen Breite ein. Die © Sg nimmt fast die
ganze Breite des 9. Ringes ein und deckt die ganze Hinterleib-
spitze; sie ist halbkreisfórmig, in der Mitte stumpfwinklig aus-
geschnitten und mit einem Mittelkiele versehen.

Kórperlánge 10 mm, Flůgelspannung 30 mm.

Ein Paar aus Brasilien im k. k. Hofmuseum

8. Kemp. sordida n. sp. Kórper schmutzig ockergelb, alle
seine Anhánge lichtockergelb, Punktaugen schwarz gerandet, Flů-
gel gelblich getriibt, mit gelbbrauner Nervatur. Die Abstánde der
Punktaugen 30:21:26. Stirnschwielen etwa so gross wie die
hinteren Punktaugen und denselben náher als dem Innnenrande
der Augen. Mittelfeld des Pronotums nimmt etwas hinter der
Mitte den dreizehnten Teil der ganzen Breite ein. Die © Sg
gross, gewólbt und in der Mitte ihres Hinterrandes scharf aus-
geschnitten.

Kórperlánge 10 mm, Fligelspannung 30 mm.

1 9 Brasilien (k. k. Hofmuseum).

9. Kemp. flava n. sp. Kórper samt Anhángén sattgelb, nur
die Punktaugen schmal schwarz gerandet. Fliigel gelblich mit
gleichmássig gelber Nervatur. Abstánde der Punktaugen 30:24:20.
Stirnschwielen etwa so gross wie die hinteren Punktaugen, an
welche sie dicht gestellt sind, mit denselben eine Reihe bildend.
Mittelfeld des Pronotums nimmt hinter der Mitte den dreizehn-
ten Teil der ganzen Breite ein. Die © Sg halbkreisfórmig, in
der Mitte des Hinterrandes scharf ausgeschnitten; sie úberragt
den 10. Ring.

Kórperlánge 13—14 mm, Flůgelspannung 39—44 mm.

lil. Gatt. Macrogynoplax End.

Geogr. Verbreitung: Chili und Brasilien.
Typus: Macr. guayanensis End.

Uebersicht der Arten.

schwarzbraun ..... 2
2. Kopř ockergelb, srtě in P Mitte n an ké

Seiten schwarzbraun ..... E ro)
— Kopf schwarzbraun bis S ae = schwarz 4

3. Der gegenseitige Abstand der Punktaugen deutlich grósser
als ihre Entfernung vom Innenrande der Augen (30 : 22)

Pictetii
— Punktaugen von einander und den Augen gleich entfernt
Gayi
BE POTOM EB: 3 a o a ÚTOMCO LS
ONOM SCHWATZ 22312 Aha nts o polní epos LOT ELLA

2. Macr. Pictetii Blanch. Atlas Nevr. Tab. 1., Fig. 1. (Perla
Pictetii — Perla Gayi Blanch. Fauna Chilena p. 99 nec Pict.).

Chili.

30MacrGavi!Pieť:

Chili. Typus soll sich in dem Museum von Paris befinden,
aber ich habe ihn nicht gesehen; dařůr habe ich ein schones
Exemplar im Museum von Brůssel geřunden.

4. Macr. luteicollis Walk. (= Perla luteicollis.)
Venezuela.

5. Macr. aterrima 7. sp. Kórper schwarzbraun, Kopf und
Pronotum schwarz, glánzend, beim < der Hinterleib an der Wur-
zel deutlich lichter. Schwanzborsten an der Wurzel schwarz-
braun, nach der Spitze zu lichtbraun, deutlich dunkel geringelt.
Flůgel stark braun gefárbt, beim S nach der Wurzel zu lichter,
einige Felder besonders in der Spitze zeigen in der Mitte lich-
tere Streifen. Nervatur schwarzbraun.

Abstánde der Punktaugen 30: 25. Stirnschwielen klein, nieren-
fórmig und den Punktaugen etwas náher als dem Innenrande
der Augen. Die © Sg nimmt zehn Elftel der Breite des 9. Rin-
ges ein, und ůberragt denselben; ist guerelliptisch und am Hin-
terrande leicht ausgeschnitten. Die © Sg schaufelfórmig, auf der
Ventraliláche mit einem starken vor dem verdickten Hinterrande
erweiterten Kiele. Subanalklappen schmal, stumpř klauenartig.

Ein Paar aus Espiritu Santo, Brasilien, im k. k. Hofmuseum,

IV. Gatt. Microplax Kip.

Punktaugen 2; Mittelfeld des Pronotums breit; die Zelle
1M, im Hinterflůgel nur so lang, wie der Stiel und M gebogen;
2A, stark gebogen mit Auerader gegen 2A, oder ohne dieselbe.
Das © besitzt keine ausgeprágte Se, da das Mittelfeld des 8.
Ringes nur schwach bogenfórmig erweitert ist.

Geogr. Verbreitung: Columbia.

Typus: Micr. Augusti-Braueri Klp.

Microplax Augusti-Braueri n. sp. Kopf dunkelocker-
gelb, zwischen den Punktaugen und etwas vor denselben, sowie
in der Mitte des Kopfschildes vor der M-Linie glánzend kastanien-
braun. Pronotum lichtbraun, Meso- und Metanotum wieder dun-
kelockergelb mit bráunlichen Hůgeln des Skutum. Hinterleib und
die ganze Bauchseite lichtockergelb. Die ersten zwei Fiůihlerglie-
der ockergelb, die iúbrigen dunkelsepiabraun. Taster lichtbraun.
Das einzige erhaltene hintere Beinpaar ockergelb, der mittlere
Teil der Schenkel und die ersten zwei Drittel der Schienen
schwárzlich. Die Wurzelteile der Schwanzborsten sind ocker-
gelb. Fligel schwach graugelb getrůbt, mit gelbbrauner, ziemlich
feiner gleichmássiger Nervatur.

Punktaugen von einander und vom Innenrande der Augen
fast gleich entfernt. Stirnschwielen etwa so gross wie die Punkt-
augen, etwas nach vorne geschoben und von den Punktaugen
gleich wie von den Augen entfernt. Mittelfeld des Pronotums
nimmt ein wenig hinter der Mitte ungefáhr ein Siebentel der
ganzen Breite daselbst ein.

Kórperlánge 15 mm, Fliigelbreite 40 mm.

V. Gatt. Inconeuria*) Kíp.

Kopf fast halbkreisfórmig, mit grossen, aber nur schwach
gewólbten Augen. Punktaugen zwei, mássig gross, einander náher
als dem Innenrande der Augen; Stirnschwielen sehr gross, den

+) Herr Dr. Ondřej hat mich aufmerksam gemacht, dass der Name
Inca, den ich dieser Gattung gegeben habe, lángst von Serville in Coleo-
pteris praeoccupiert worden ist, darum schlage ich den neuen obigen Na-
men vor.

Punktaugen náher als den Augen. Pronotum trapezoid, kurz,
stark nach hinten verschmálert; Mittelfeld etwa in dem hinteren
Drittel am schmálsten, ein Achtel der ganzen Breite einnehmend.
Flůgel mássig breit; M an der Wurzel vorgebogen, 7M, nicht
ganz doppelt so lang wie der Stiei; 2A, stark geschweift ohne
Ouerader gegen 2A..

Die © Sg nimmt an der Wurzel nur die Hálite des 8. Rin-
ges ein und erreicht nicht den Hinterrand des 9.; sie ist trape-
zoid und am Hinterrande stumpfwinklig ausgeschnitten.

Geogr. Verbreitung: Peru.

Typus: Incon. marcapatica Klp.

Inconeuria marcapatica n. sp. Kórper ockergelb, Kopf
mit einem kastanienbraunen Makel, welcher hinten durch die
Scheitelsutur begrenzt ist, nach aussen iiber die Stirnschwielen
und vorn bis zur M-Linie, ja in die Mitte des Kopfschildes reicht.
Pronotum an den Seiten sepiabraun, nach der Mitte zu licht-
braun. Der vordere Teil des Mesonotums und der Růcken des
Hinterleibes nach der Spitze zu bráunlich. Fůhler und Taster
dunkel sepiabraun. Beine licht ockergelb, die Schenkelspitze,
Schienen und Fiisse sepiabraun; auf den Vorderschenkeln sind
auch beide Kanten sepiabraun. Flůgel deutlich getrůbt mit dun-
kelbrauner Nervatur, nur C in ihrer áusseren Hálfte in den Vor-
derfl. und in ihrer ganzen Lánge in den Hinterfl. gelb.

Kórperlánge 15 mm, Flůgelspannung 39 mm.

VI. Gatt. Onychoplax Kip.

Kopf kurz, Kopfschild rasch nach vorne verschmálert, mit
bogenfórmigem Vorderrande und stumpfwinkligen Vorderecken.
Punktaugen 2, einander viel náher als dem Innenrande der Au-
gen. Stirnschwielen stark vorgeschoben und den Augen viel náher
als den Punktaugen. Pronotum trapezoid, vorn so breit wie der
Kopf samt Augen, mit breitem Mittelfelde. Fliigel mássig breit,
mit parabolischer Spitze zwischen Rs und M in den Vorder-
flůgeln einige Oueradern; Zelle 1M; in den Hinterflůgeln etwa
so lang wie der Stiel; 2A, geschweift. Die © Sg nimmt an der
Wurzel etwa das mittlere Drittel des Hinterrandes vom 8. Ringe

ein, reicht etwa in das 2. Drittel des neunten, ist trapezoid, an
den Hinterecken abgerundet, am Hinterrande schwach ausge-
schnitten und ganz verdickt.

Geogr. Verbreitung: Brasilien ?

Typus: Onychopl. limbatella Klp.

Onychoplax limbatella z sp. Kopf ockergelb, ein kelch-
fórmiger Makel, auf dem Scheitel und ein elliptischer in der
Mitte des Kopfschildes sind schwarz. Pronotum braun, in der
Vorder- und Hinterrandsfurche mit einer breiten schwarzen Linie.
Meso- und Metanotum bráunlich ockergelb, die Unterseite des
Kopfes und der Brust ockergelb, Hinterleib ganz braun. Taster
sepiabraun. Beine dunkelbraun, Knierand der Schenkel und Schie-
nen, sowie die Innenkante der letzteren ockergelb. Flůgel grau-
braun getrůbt, mattglánzend, entlang des Vorderrandes gelb. Ner-
vatur gelbbraun, C, Sc und R, dieser mit Ausnahme des letzten
Drittels, sowie die kostalen und subkostalen Oueradern gelb.

Augen ziemlich gross und gewolbt; die Abstánde der Punkt-
augen 30:45. Mittelfeld des Pronotums nimmt etwas vor der
Mitte wenig mehr als ein Siebentel der ganzen Breite ein.

Koórperlánge 7 mm, Flůgelspannung 24 mm.

Im k. k. Hofmuseum ist ein © mit 3 Etiketten: 1. mit „Vi-
dit Pictet“ in Brauers Handschrift, der 2. „Perla dilaticollis“ in
einer mir unbekannten Handschrift und der 3. „Par.“, was zwei-
fellos den Fundort bezeichnen soll. Mit Pictets Beschreibung von
dilaticollis hat das Stick bis auf das kurze Pronotum nichts
zu tun.

VII. Gatt. Adelungia K/p.

Kopf kurz und breit, Kopfschild mit rasch konvergierenden
Seiten- und geradem Vorderrande und stumpfwinkligen Vorder-
ecken. Augen ziemlich gross und gewólbt, Punktaugen 3, in ein
gleichschenkliges Dreieck gestellt, die hinteren voneinander und
dem Innenrande der Augen fast gleich entfernt. Pronotum pa-
rallelseitig, auffallend lang mit mássig breitem Mittelfelde. Zelle
1M, in den Hinterflůgeln lang und 2A, nicht geschweift.

Auf der kurzen $ Sg ist durch seitliche Eindrůcke ein er-
hohtes Mittelfeld begrenzt, welches mit einem guerelliptischen Nagel
endet. Der 10. Dorsalring gespalten, jeder Abschnitt in ein nach

oben und vorn gerichtetes Horn vorgezogen. Die © Sg nur durch
die Seitenfalten angedeutet.
Geogr. Verbreitung: China, Mandschurei und Arktisch Amerika.
Typus: Adel. caudata K/p.

| Uebersicht der Arten.

1. Mánnchen mit verkůrzten Flůgeln . . . . . . „arctica
— Dassélbe mit normalen Flůgeln .... . 2
2. Fligel dunkelbraun mit lichteren Strltenb in sn Zéllen
radiata
— Fligel schwach angeraucht, die hinteren in den unteren
zwei Dritteln weisslich . . ..... DOZ BĚÁ JASNÉ
3. Flůgelspannung des Weibchens — 74 mm... .caudata
— Flůgelspannung des Weibchens 89 mm... . . . gigas

1. Adel. caudata n. sp. Kopf licht ockergelb mit schwarz-
braunem, nach hinten verwaschenem Vorderrande des Kopfschil-
des und dunkelbraunem vierstrahligen Makel zwischen den Punkt-
augen. Pronotum dunkelockergelb mit bráunlichen Seitenrándern
und dunkelbraunem Mittelfelde. Meso- und Metanotum kastanién-
braun, an den Fligelwurzeln auffallend lichtgelb. Bauchseite ocker-
gelb, nach hinten etwas dunkler. Hinterleib oben braun, an der
Wurzel gelblich. Fiihler, Taster und Schwanzborsten dunkelbraun,
Beine braun, Hůften und Schenkelringe ockergelb. Vorderfl. und
die Spitze der hinteren schwach bráunlich; Nervatur der Vor-
derfl. braun, nur C, Sc und A lichter, ockergelb; in den Hinterfl.
gelbbraun, im Analfelde gelb, in der Spitze allmáhlich dunkler,
braun.

Abstánde der Punktaugen 30: 25: 25. Stirnschwielen mássig
gross, etwas vorgeschoben und den hinteren Punktaugen etwas
náher als dem Innernrande der Augen.

3 S und 2 © China, Prov. Ss-Tschwan, Fluss Tun, Brůcke
Liutin-Tschao, leg. Potanin 14. und 15. April 1898. (Mus. St.
Petersburg); 1 © Kangsi, leg. A. David 1875 (Mus. Paris); I ©
Mou-Pin, leg. A. David (Mus. Paris); 2 © Lanchovfu, Kansu
(Coll. Klapálek).

2. Adel. gigas n. sp. Der ganze Kórper samt Fůhlern,
Beinen und Schwanzborsten matt schwarzbraun. Fliigel hyalin,
nur die Hauptadern an der Anastomose und die Fliigelspitze der
hinteren angeraucht, Adern stark gelbbraun, an den angerauchten
Stellen braun.

Kórperlánge 34 mm, Flůgelspannung 89 mm.

3. Adel. radiata z. sp. Die Oberseite sepiabraun, Kopf
ockergelb bis auf die Partie zwischen den Punktaugen, M-Linie
und Stirnschwielen, wo €in unregelmássiger, sepiabrauner Makel
sich befindet; Meso- und Metanotum mehr glánzend und dunkler.
Ganze Bauchseite ockergelb. Fiihlerwurzel, Taster, Schwanzbor-
sten und Beine sepiabraun, die letzteren nach den Knien zu
dunkler. Fiihler stark braun angeraucht, die Mitten der grósseren
Felder lichter.

Kórperiánge 22 mm, Flůgelspannung 54 mm.

Mandschurei 1 $ (Coll. Klapálek).

4. Adel. arctica z. sp. Kopf ockergelb, die Partie zwischen
der M-Linie und der Scheitelsutur schwarzbraun. Pronotum dun-
kelbraun, Mesonotum vorne schwarzbraun, hinten etwas lichter,
beim S auf dem Praeskutum mit gelbem Mittelstreifen, beim ©
mit einem weisslichen dreieckigen Flecke, welcher hinten in den
Mittelstreifen des Skutellums iibergeht. Hinterleib oben braun,
hinten dunkler, unten ockergelb, beim © sind die letzten Seg-
mente dunkler mit weisslichen Flecken. Wurzelglied der Fihler
innen braun, aussen schwarzbraun, Geissel braun. Taster ocker-
gelb Beine gelbbraun, Schenkel an den Seiten braun, nach der
Spitze zu allmáhlich ins Schwarzbraune iúbergehend; Knierand
selbst ist aber ockergelb; Schienen unter den Knien und an der
Spitze schwarzbraun, Fůsse ganz schwarzbraun. Schwanzborsten
lichtbraun, dunkel geringelt. Fligel bráunlich getrůbť, mit brauner,
in den hinteren etwas lichterer Nervatur. Die Vorderflůgel des
G. reichen nur an den Hinterrand des 5., Hinterfligel des 7.
Ringes. ;

Arktisches Amerika, ein Paar im Londoner Mus.

Boz

VIII. Gatt. Kiotina Klp.

Geogr. Verbreitung: Japan bis Sidostasien.
Typus: Kiotina Pictetii Klp.

Uebersicht der Arten.

Flůgel entlang des Vorderrandes gelb ...... .Pictetii
Bngek oa "dumkelbrautm 8), Ee A0 100 Zp ZM
Eronetu Vereckiol. 7M re eubns
Honotum- sechseckie "119 de Mk: 8 Mutt yd 08
Per canze Kóther dunkelbraun 47:69, Suzmká
Derselbe mit starkem violetten Glanze . . . . .violacea

1- Kitotina Pictefii'Kp.
Japan. Scheint recht háufig zu sein.
2. Kiot lugubris Mc. Lach.
Japan. Mir unbekannt, von Okamoto hieher gestellt.
3. Kiot. Suzukii Okam.
Kyoto.
4. Kiot. violacea End.
Tonkin.
IX. Gatt. Gibosia Okam.

Geogr. Verbreitung: Japan, Formosa, China, Ostindien.
Typus: Gibosia angusta Klp.

Uebersicht der Arten.

Pronotum schwarzbraun bis kastanienbraun . . . . . . A
Pronotum braun mit gelbem Vorderrande . . . Needhamii
Pronotumégelb. bisubráuňnlichývu k 1 sbzyuna zněl. aj
Flůgel stark braun angeraucht. . . . . . . .angusta

Blůeel hyalin oderm schwach. getribt>2 +. 311% San 563
Kopitkastanienbraun; 148 "299.4 "ils 55. hapiensis
ON 98b „thoracica

Pronotum mit 2 Te ení „jezoěnsis

— Dasselbe ohne dunkle Lángsstreifen . ... 5

Kopf licht kastanienbraun; die © Sg Apoo an dea
Sallen ausgeschweilt . <.. ..-. dý p OS B E
Kopf hochstens nur schwach len als der úbrige Kór-
per; © Sg mehr weniger parabolisch od. halbkreisfórmig 6

halbkreisfórmig. ... k ja o
— Pronotum trapezoid, nach Bikes seliitach verschmálert,

lucida

1. Gib. angusta Klp.

Japan.

2. Gib. hagiensis Okam.

Hagi, Japan.

3. Gib. jezoénsis Okam.

Sapporo, Japan.

4. Gib. thoracica Okam.

Tamagava bei Tokyo.

5. Gib. Tobei Okam.

Sapporo, Japan.

6. Gib. perspicillata z. sp. Kórper samt Anhángen licht-
ockergelb, nur die Punktaugen innen schmal schwarz gerandet;
in der Vorder- und Hinterrandsfurche des Pronotums eine scharfe
rotbraune Linie. Fliigel hyalin, Nervatur der vorderen gelbbraun
bis auf die weissliche C und Sc, in den hinteren weisslich, in
der Flůgelspitze ins Gelbbraune iúbergehend.

Kopf lang, sein Umriss fast eifórmig; Schlářfen deutlich,
anfangs schwach, dann rasch konvergierend. Augen mássig gross
und nur schwach gewólbt. Abstánde der Punktaugen 30 : 24.
Stirnschwielen grósser als die Punktaugen und denselben náher
als dem Innenrande der Augen. Pronotum symmetrisch sechs-
eckig; das Mittelfeld nimmt in der Mitte etwa ein Achtel der
ganzen Breite ein. © So. deckt fast die ganze Breite des 9. Rin-
ges und reicht an die Hinterleibsspitze; sie hat einen halbkreis-
© fórmigen Umriss.

Kórperlánge 9 mm, Fliigelspannung 29 mm.

3 9, 2 S aus Hong-Kong, 1 aus Nordchina (Mus. London).

7. Gib. lucida (= Kiotina lucida Klp.)

Formosa.

8. Gib. Needhamii Klp. = Perla Duvaucelli Needh. (Rec.
Ind."Mus- 1 0M NO. 127 p. 109 Hec +201)

Kulu, Ostindien.
9. Gib. Hatakeyamae Okam.
Sibata, Prov. Echigo, Japan.

X. Gatt. Brahmana Klp.

Kopf relativ gross, kurz, stark guer, mit auffallend kleinen
Augen; Punktaugen 3, klein, in ein gleichschenkliges Dreieck
gestellt und der gegenseitige Abstand der hinteren kleiner als
ihre Entfernung vom Innenrande der Augen. Stirnschwielen be-
deutend gross und den hinteren Punktaugen náher. Pronotum
trapezoid, Mittelfeld etwa in der Mitte ein Neuntel der ganzen
Breite einnehmend. M in den Vorderfl. an der Wurzel stark vor-
gebogen, Zelle 7M; in den Hinterfl. wenigstens zweimal so lang
wie der Stiel und 2A, nicht geschweift, mit zahlreichen Ásten
aber ohne Auerader.

Die S Sg. gross, guer elliptisch an dem Hinterrande mit
einem Kiele versehen. Der 9. Dorsalring ist in zwei dreieckige
Zipfel vorgezogen. Die Subanalklappen klauenartig und gegen
diese Zipřel gerichtet © Sg. gross, guerelliptisch, die ganze
Breite des 9. Ringes einnehmend und seinen Hinterrand er-
reichend.

Geogr. Verbreitung: Ostindien.

Typus: Brahmana suffusa Walk.

Uebersicht der Arten.

1. Pronotum mit lichtem Mittelstreifen . 2
— Pronotum ohne gelben Mittelstreifen i 3
2. Kopf schwárzlich, M-Linie und Stirnschwielen KSB EE

— Kopř glánzend schwarzbraun, die Mundteile und Vorder-
rand des Kopfschildes ockergelb . . . . . chrysostoma

3. Pronotum glánzend schwarzbraun, vorn gelbbraun ge-
sáumt, Beine bis in die Mitte der Schenkel gelb, sonst
schwarzbraun .... wu mlerephthatima

— Pronotum licht rótlich n) a schmalem, dunkelbrau-
nem Vorderrande; Beine gelbbraun, Knien und Fůsse dun-
EOL zo o an Ra PAT ka OST Oh RAN S a

1. Brahm. benigna Needh., Proc. Ind. Mus., vol. II., Pt.
III, p. 12 (= Perla benigna).

Sikkim, Osthimalaja.

2. Brahm. chrysostoma n. sp. Kopf glánzend schwarz-
braun, nur die Mundteile und Vorderrand des Kopfschildes ocker-
gelb, Pronotum glánzend schwarzbraun, der breite Vorderrand,
das Mittelfeld und die Mitte des schmalen Hinterrandes ocker-
gelb; auf dem Mesonotum die vorderen zwei Drittel glánzend
schwarzbraun, Schultern und das hintere Drittel lichtockergelb.
Hinterleib und die Unterseite bis auf die schwarzbraune Kehle
lichtgelb. Taster schwarzbraun. Hůften, Schenkelringe und die
untere Hálite der Schenkel lichtockergelb, das úbrige schwarz-
braun. Schwanzborsten, soweit sie erhalten sind, schwarzbraun.
Flůgel matt, schwach irisierend und stark braun gefárbt bis auf
das blassgelbe Kostal und Subkostalfeld; Nervatur braun, dunkler
als die Membran, C, Sc und R lichtgelb.

Abstánde der Punktaugen 30:27:24. Stirnschwielen sehr
nahe den hinteren Punktaugen. Mittelfeld des Pronotum nimmt
hinter der Mitte ein Neuntel der ganzen Breite ein. $ Se. in
der Mitte ihres Hinterrandes ganz leicht ausgeschnitten.

Kórperlánge 14—15 mm, Fiůgelspannung 42 mm.

3. Brahm. microphthalma n. sp. Kopf stark glánzend,
schwarz, nur die Punktaugen und schmale M-Linie rotbraun.
Pronotum giánzend schwarzbraun, vorn gelbbraun gesáumt, der
úbrige Kórper glánzend kastanienbraun. Taster schwarzbraun.
Beine bis in die Mitte der Schenkel gelb, sonst schwarzbraun,
Schwanzborsten schwarzbraun. Flůgel stark braun angeraucht,
aber der ganze Vorderrand bis zum R schweřelgeib; Adern et-
was dunkler, C, Sc, R und die kostalen wie subkostalen Auer-
adern gelb.

Die Abstánde der Punktaugen 30:35:24; Stirnschwielen
nierenfórmig, den Punktaugen sehr nahe gestellt. © Sg in der
Mitte deutlich ausgeschnitten.

Kórperlánge 16 mm, Flůgelspannung 44 mm.

Mit der vorhergehenden Gattung úbereinstimmend, aber Pro-
notum trapezoid, nach hinten wenig verschmálert, mit breiterem
Mittelfelde, Fligel ganz stark braun angeraucht, ohne den lichten
Vordersaum; zwischen 2A, und 24, eine Ouerader, © Se fehlt
und der Hinterrand des 8. Rinegs ist in zwei Zipfel vogrezogen.

Geogr. Verbreitung: Ostindien.

Typus: Kalidasia radiata. Klp.

Kalidasia radiata z. sp. Kopf oben dunkel gelbbraun,
vorn auf dem Kopřfschilde und nach hinten und aussen von den
Punktaugen lichter schattiert. Pro-, Meso- und Metanotum sepia-
braun. Hinterleib braun, nach hinten dunkler. Bauchseite gelb,
nur die Hinterbrust und der 1. Hinterleibsring bráunlich. Beine
bis in das zweite Drittel der Schenkel gelb, sonst braun. Fliůgel
stark braun angeraucht, die vorderen in allen Feldern bis auť
das Kostal- und Subkostalřeld mit weisslichen Streifen; in den
Hinterflůgeln sind diese Streifen nur leicht angedeutet.

XIII. Gatt. Nirvania Klip.

Kopf kurz, ohne Schláfen; Augen mássig gross und ziem-
lich gewólbt, Punktaugen 2, Stirnschwielen ziemlich gross und
den Punktaugen aulfallend nahe gestellt. Pronotum stark trape-
zoid, mit sehr schmalem Mittelfelde. Zelle ZR, in den Vorderil
lang, IM, in den Hintenfl. kaum lánger als der Stiel. 2A, nicht
geschweift und ohne Auerader gegen 2A,. © Sg fehlt.

Geogr. Verbreitung: Tonkin.

Typus: Nirvania pertristis Klp.

Nirvania pertristis n. sp. Kopf lichtsepiabraun, auf dem
Scheitel bis ber die Punktaugen und Stirnschwielen dunkler
Pronotum und die Hůgel des Skutum und Skutellum sepiabraun;
der úbrige Kórper blassbraun. Taster dunkelbraun, Beine mit der
Bauchseite gleichfarbig, Schenkel im letzten Drittel ins schwarz-

braune úbergehend; Schienen und Fůsse dunkelsepiabraun. Flů-
gel stark braun angeraucht mit mássig starker, dunklerer Ner-
vatur.

Abstánde der Punktaugen 30: 26. Mittelfeld des Pronotums
nimmt weit hinter der Mitte etwa den achtzehnten Teil der ganzen
Breite ein,

Kórperlánge 26 mm, Flůgelspannung 70 mm.

XIV. Gatt. Euryplax Klp.

Geogr. Verbreitung: Malakka.
Typus: Euryplax ochrostoma Kip.

XV. Gatt. Perlinella Banks.

Geogr. Verbreitung: Nordamerika.
Typus: Perl. drymo Newm.

1. Perlinella drymo Newm. = Ilsogenus drymo. Newm. =
Perla elongata Walsh. — Perlinella“elongata Banks.
Hlinois.

2. Perlinella trivittala Banks.
Die Vereinigten Staaten.

XVL Gatt. Atoperla Banks.

Geogr. Verbreitung: Illinois.
Typus: Atoperla producta Walsh. (= Perla producta.)

DVORNÍ RADA MUDr. LEOPOLD MELICHAR,
čestný člen České Společnosti Entomologické a člen tu- i cizozemských en-
tomologických spolků.

K 60. narozeninám vzácného učence podává JUDr. Michal Navrátil.

Letos dovršil šedesátý rok svého záslužného života vynika-
jící český entomolog MUDr. Leopold Melichar, c. k. mini-
sterský rada v ministerstvu vnitra v. v. v Brně.

Jubilár pochází z vážené rodiny lékařské, jež proslula prací
buditelskou na sesterské Moravě. Otec jeho MUDr. František.

zubní lékař v Brně, po svém příjezdu do Brna přidružil se k ma-
lému tehdy hloučku vlastenců českých, mezi kterými hlavně vy-
nikali archivář Brandl, Dr. Ilner, professor techniky*MUDr. Hel-
celet, a pracoval poctivě, neunavně a nezištně s nimi, by vědomí
české v hlavním městě Moravěnky se ujímalo a šířilo. Sepsal
mnoho divadelních her, jež jako drahou památku uschovává vděč-
ný jeho syn. Strýc dvor. rady Melichara, zasloužilý buditel MUDr.
Jan Melichar, byl praktickým a vrchnostenským lékařem v Kří-
žanově. Všímal si probouzející se literatury české a veliká záliba
jeho k divadlu združila ho s Tylem, Rubešem a Filípkem, s ni-
miž hrával v Kajetánském domě v Praze.

Dr. Leopold Melichar narodil se dne 5. prosince 1856 v Brně.
Konal studia na českém gymnasiu v Brně. Po maturitě r. 1876
vstoupil na medicinskou fakultu university ještě nerozdělené
v Praze, kde 22. ledna 1881 — tedy před pětatřiceti lety —— pový-
šen byl na doktora veškerého lékařství. Po promoci byl činným
jako externista a sekundář na rozličných odděleních ve vše-
obecné nemocnici pražské. R. 1882 povolán byl k službě vojen-
ské v Bosně, kde dlel v Sarajevě, Kiseljaku a v Dobropolji. Po
ukončení pacifikace Bosny vrátil se do Opavy. Vystoupiv z voj-
ska odešel do nemocnice v Praze. R. 1883 odbyl fysikální zkou-
šku a r. 1884 přijat byl do zeměpanské zdravotní služby na Mo-
Tavě.

V ten čas byla prováděna organisace zdravotní na základě
zákona z r. 1884. Za obtížných okolností provedl organisaci
v okresu Dačickém s takových úspěchem, že mu bylo vysloveno
uznání místodržitelem a povolán r. 1885 k místodržitelství mo-
ravskému, kde chefem zdravotnictví byl výtečný referent MUDr.
Emanuel Kusý, rytíř z Dúbrav, který byl tvůrcem zdravotní or-
ganisace na Moravě. R. 1888 povolán byl do ministerstva vnitra do
Vídně, kde r. 1889 jmenován ministerským koncipistou, r. 1892
vicesekretářem a r. 1894 sekretářem. R. 1899 vyznamenán byl
titulem a hodností sekčního rady a r. 1905 stal se skutečným
odborným radou. V zdravotním oddělení ministeria vnitra byl
též správcem odborů knihovny nejv. zdravotní rady a byl zapi-
sovatelem této rady. Vedl samostatný referát pro záležitosti lé-
kárnické a byl v tomto oboru s úspěchem činným. R. 1911 do-
stalo se mu titulu a charakteru ministerského rady, načež téhož

roku vstoupil na vlastní žádost na trvalý odpočinek, který tráví
ve svém rodišti. U příležitosti té vysloveno mu bylo za svědo-
mitou a úspěšnou činnost nejvyšší uznání. Dr. Melichar vyzna-
menán byl ryt. křížem řádu Františka Josefa, řádem železné ko-
runy III. třídy, vojenskou válečnou medailí, jub. medailí úředni-
ckou a vojenskou a jubilejním křížem. i

Vedle své činnosti úřední zabýval se záhy dvorní rada Me-
lichar studiemi entomologickými, kde docílil velikých úspěchů,
zvláště v oboru zpytování Homopter, byv k tomu povzbuzen
známým badatelem zvěčnělým profesorem Ladislavem Dudou.
Za své zásluhy jmenován byl čestným členem České Společnosti
Entomologické a přírod. spolku v Augsburgu. Mimo to je čle-
nem mnoha tu- i cizozemských spolků entomologických. Dr. Me-
lichar byl horlivě literárně činným. Své prace napsal česky, ně-
mecky a francouzsky a uveřejnil je v odborných listech v Pro-
stějově, v Praze, ve Vídni, v Petrohradě, v Berlíně, v Paříži a |
Důkladných statí jeho z oboru hygieny, mediciny a entomologie
je daleko přes 60. Vzácnému, drahému pracovníku voláme upřímné
Mnogaja ljeta.

DALŠÍ NOVINKY ČESKÝCH BROUKŮ.
J. Roubal.

Cicindela campestris L. a. impunctata Westh. Chu-
denice: Žďáry.

C. c. L. a. 5 maculata Beuth. Šumava: Mádr. VI. 1905, Pří-
bram: u Vltavy u Zavadilky 10. IV. 1912.

Stenolophus skrimshiranus Stfeph. a. atfinis Bach
V. Osek 4. VI. 1907.

Ophonus azureus F. a. chlorophanus Panz. (dle Ku-
hnta ab.) Zlíchov, Oparno, Doksany, V. Osek.

O. signaticornis Dffsch. a. impuncticeps Rff. Klatovy;
r. 1897 jsem našel 1 ex.

Amara ovata F. a. adamantina Kol. Chudenice, Řičej
18. VIII. 1916. (Před tím jsem tam sbíral pouze přechodní kusy.)

Pterostichus metallicus F. a.virens Schil. Pacov, pa-
seka ke Kamenu 1. VIII. 1910. Sumava, Jezerní stěna 1. VI. 1903.

Xylodromus concinnus Marsh. a. ater Gerh. | ex. na
zdi v městě v Příbrami 7. IX. 1916.

Oxytelus rugosus F.a. pulcher Grav. Klobuky u Sla-
ného (Procházka) 25. III. 1914.

Stenus Rogeri Kr. Pacov, Valcha: v hustém, smíšeném
stinném lese ve Sphagnu 19. VIII. 1914. 1 -.

Atheta interurbana Bernh. Dosud jen z jediného nale-
ziště v Rakousích v několika exemplářích známá rarita. U Písku
jsem vysil 1 ex. v smíšeném lese 10. V. 1911.

Atheta microptera 7homs. Hluboš 24. III. 1925, Příbram:
Lazec V. 1913.

Oxypoda procerula Mannh. Rarita, boreoalpinský druh.
Vysil jsem 10. VI. 1905 u Mádru.

Catops Dorni Rft. Pod opadlým listím, v náplavu, me-
chu: V. Osek 8. III. 1914; Doksany 4. IV. 1907; Švihov 17. V.
1910; nné ZVE TOTA.

Necrophorus vespillo L. v. minor Westh. Praha 1 ex.

Gnathoncus punctulatus Thoms. v.subsuturalis Rff.
Roudnice, hnízda kavek. VI. 1907.

Saprinus lautus Er. Vysoká u Přeštic (Šípek). Veliká
vzácnost.

Cantharis rufa L. a. Alexandris Pic. Příbram: Hatě 9.
VI. 1915 večer v letu.

Ditoma crenata F. a. rufipennis F. Příbram, Sv. Ivan,
bukové pařezy X. 1915.

Lycoperdina succincta L. v. disca Gerst. Šárka,
Chuchle.

Propylaea 14-punctata L. a. pedemontana Della
Befa, R. C. I. 1913, 232, známa dosud: Piemonte, Coliine di To-
rino, Alessandria. — Pacov: u Louže 1. VIII. 1915, 1 ex. smeten
s trávy.

Selatosomus melancholicus F. Sv. Jan pod skalou,
6. VÍ. 1911, s trávy na mezi smeten.

Buprestis rustica L.a.signaticeps Fleisch. Chudenice:
Sýchov 1897, 1899,

B. r. a. biornata Fleisch. Boubín VIII. 1908.

Agrilus biguttatus F. a. aenescens Schil. Žernoseky,
z dubových pařezů. VI. 1908.

A, viridis L. a, ater F. Závist 1903.

A. coeruleus Rossi a. virens Schil. Roudnice VI. 1907;
jen v této formě. Dále kusy označené „Boh.“

A. convexifrons Kiesw. Zbraslav. — Vonásek leg.

Dryophilus longicollis Muls. Z Libomyšle (ne „Lito-
myšle“) v č. 1914, 34 mnou citovaný, jest přece jen pusillus
Gyll., dlužno tedy škrtnouti.

Mordella aculeata L. a. femoralis Baudi, též kusy
s chloupky medově hnědě |lesklými na štítě a tmavě zeleně iri-
sujícími na krovkách. Davle.

Leptura aethiops Poda v. Letzneri Gabriel. K. Týn,
6,V1. 1015,

Plagionotus arcuatus L. a. connatus Mars. Doksany
VI. 1907.

P. a. v. Reichei Thoms. Plzeň 1894, 2 ex.

Plateumaris sericea L. a. micans Panz. Jince, u ryb-
níka 27. V. 15. Praha 1903.

P. a. armata Payk. Jince, s předešlou.

Orsodacna cerasi L. v. Theresae Pic. Berounsko, Č.
Středohoří, často s ostatními.

Clythra laeviuscula F. a. connexa Fricken. Srbsko:
u Berounky pod nádražím. 6. VI. 1915.

Cryptocephalus punctiger Payk. Vzácnost a jeden
z nejhezčích druhů. Pacov, s jívy jsem VII. 1914 sklepal 1 ex.

C. flavipes F. a. obscuripes Wse. Příbram: Kardavec,
jíva 6. VIII. 1916.

Pachybrachys piceus Wse. N, Huť 17. VI- 1906 16x
Dobříš, Dr. Jelínek, 1 ex.

Chrysomela marginata L. a. cinctella Gyll. Troja
27. IV. 1904, Šustera ieg.

Sermylassa halensis L. a. cuprina Wse. Chudenice;
Řičej 9. IX. 1916.

Chaetocnema obesa Boield. (= meridionalis Foudr.)
1 ex. u Toušeně v náplavu 30. III. 1905.

Psylliodes thlaspis Foudr. Chudenice, Doubrava 71. X.
1912 1 ex. — Pacov. O prvé lokalitě bude více pověděno jinde.

Dibolia rugulosa Redtb. Chuchle 28. VI. 1909. K večeru
smetena v lese,

Apteropeda orbiculata Marsh. a. aurichalcea Wse.
Lišnice u Vltavy. 4. V. 1915. 2 ex.

Otiorrhynchus sguamosus Mill. Příbram, Tok a vů-
bec ve vyšších polohách v Brdech, ale vzácně; na smrcích. Též
na vrchu Kleisu v kraji Českolipském. V. 1905 společně s p. Bin-
drem sbírán.

Orchestes pilosus F. Opočno; 19. IV. 1916 jsem sklepal
v Oboře s rašících dubů.

Attellabus coryli L. a. collaris Scopoli. Kusy ozna-
čené „Boh.“

A. c. a. denigratus Grmel. Závist.

Trichius fasciatus F. a. vulgaris Rossi. Chudenice,
školní zahrada VIII. 1913 p. Dr. Boh. Procházka. 1 ex.

T. f. a. Fabricii Rossi. Boubín VII. 1908. — Třemošná
u Příbramě 27. VÍ. 1915.

T. f. a. abruptus Rossi. Boubín VÍÍ. 1908.

CIS RAGUSAI SP. N.
Prof. J. Roubal.

Inter vestitum Melil. et castaneum Well. systematice
collocandus. Breviter oblongus, niger, nitidus, subparallelus.
Prothorace globoso, dense ac fortiter punctato, lato ut in media
parte longo, angulis anticis rotundatis, marginibus lateralibus
angustissimis, desuper subvisibilibus, ciliatis, margine antica
tenuiter castanea, in parte media prominulente. Elytris latitudine
duplo longioribus, subdeplanatis, superficie antice inaeguali, ciliis
strictis, sat longis, erectis, freguentibus (lateraliter freguentioribus),
dense fortitergue punctatis (sed apicem versus minus dense), stria
suturali apice non insculpta.

Long. 2 mm.

Sicilia, Ragusa leg. (Coll. Ragusa.)

Podle klíče Reitterových Best. Tab. d. eur. Káf. 47 (1902)
dojdeme mezi vestitus Mell. a castaneus Mell.

Krátce podlouhlý, širší poměrně než příbuzní, čistě černý,
dosti lesklý. Tělo od poloviny štítu až k zadní třetině krovek
rovnoběžné. Hlava dosti hustě tečkována, štít čelní bez teček, tu-
hými štětinkami dosti dlouze porostlý. Štít velmi klenutý, široký

jako ve středu plošiny dlouhý, postranních okrajů rovnoběžných;
přední rohy široce zaokrouhleně otupělé, postranní okraje uzounké,
ne zcela dobře shora viditelny, dlouhými štětinkami obrostly.
Přední okraj velmi úzce hnědě prosvítavý, neobrvený. Plošina
dosti hrubě a hustě tečkovaná; střední partie předního okraje ku
předu povytažena. Krovky dvakrát tak dlouhé jako široké, dosti
málo klenuté, na plošině, zejména v předu, dosti nerovné, hrubě
a hustě tečkované (do zadu poněkud méně hrubě); šev vzadu ne-
vtisklý. Krovky tuhými, dosti dlouhými, stojatými štětinkami řídce
porostlé, na stranách hustěji.

Délka 2 mm.

Sicilie; sbíral p. Ragusa, od něhož jsem jediný kus nového
tohoto druhu ke studiu obdržel a k jeho poctě pojmenoval. Ex.
ten jest ve sbírce nálezcově.

Napsal Ant. Vimmer z Král. Vinohrad.

Uprostřed června za krásného dne, jenž následoval bezpro-
středně po deštivém počasí, vypravil jsem se na travnaté břehy
při silnici černokostelecké mezi Radešovicemi a Vojkovem, abych
tam pátral po Trypetách. Při tom zaujaly moji pozornost larvy,
kteréž plížily se po kamenech při silnici a pronásledovaly tam
mšice z rodu Lachnus. Vzal jsem několik larev domů, kde se
mi ve válcích zakuklily. Z kukel vylíhly se pestřenky Didea
alneti FIL

Poněvadž Schiner ve svém díle „Fauna austriaca Diptera“
uvedl, že metamorphosa rodu Didea není vůbec známa, pátral
jsem úsilovně po literatuře, pokud je nyní přístupna, zda-li po
vydání Schinerova spisu někdo uveřejnil pojednání o proměně
tohoto rodu. Konečně jsem se dopídil, že larvu jen Didea inter-
media uvádí Werall z britického musea. Byla-li larva popsána,
nevím. Následkem toho nebude zbytečno podrobněji promluviti
o metamorfose D. alneti, kterážto posud (dle stavu nynější
literatury) nebyla známa. Tato práce souvisí s. následujícími pu-

blikacemi: 1879. Batelli, On the anatomy of the larva of Eristalis
tenax. 1879. Pantel: Contrib. all anat. e alla fisiol. della larva
dell Eristalis tenax. 1883. Brauer: Systemat. Studien auf Grund
der Dipteren-Larven. 1899. Wandolleck: Zur Anat. d. cyclorrh.
Dipteren-Larven. 1899. Wahl: Úber das Tracheensystem und die
Imaginalscheib. der Larven von Erist. tenax.

Je-li larva stažena (obr. 1.), měří na délku 13-15 mm, na
šířku pak až 5 mm, při tom obrys její podobá se protáhlé ellipse.
Barvy je olivově zelené s nádechem do hněda, celý povrch má
černě tečkovaný. Tyto zdánlivé tečky při značném zvětšení ob-
jeví se jako malé černé ostny (obr. 2.). Poněvadž byly larvy
před kuklením, zůstaly staženy i když jsem je dráždil jehlou a
nutil je, aby lezly a se natáhly. Přední viditelný kroužek má
hranu v předu obloukovitou, z níž vyčnívá 6 tuhých čípků (obr.
1. č.). Nepravým kroužkováním, vyniklými hrbolky a valy zdá
se larva bohatě učleněná. Čtyři černé trny sedí při dělícím švu
mezi 2. a 3. kroužkem. Následující kroužek vybíhá po straně
v čípek. Další kroužek těla rozděluje nepravý křivolaký šev ve
dva články, kteréž nenesou ani trnů ani nevybíhají v čípky.

Kroužky zadečku, mimo dva poslední, jsou švy zdánlivě roz-
děleny ve 4 pačlánky. Na pravém sedí blízko osy souměrnosti
dva černé ostny (velmi tlusté a krátké to štětiny), druhý zdobí
při pokraji po jediném ostnu, tedy celkem také dva ostny, ale
menší a tenčí než na I. článku; třetí vybíhá po straně v čípek
hřbetní, pod ním je veliký čípek boční (pleuralní); čtvrtý pa-
článek má 2 velké postranní čípky, mezi nimiž je střední po-
líčko bez ozdob. Dle toho lze na každém kroužku zadečkovém
viděti 4 nepravé články, 4 ostny černé, 2 a 2 pleuralní a 2 dor-
sální čípky. — Jinak se vytvořily dva poslední kroužky. Před-
poslední vystupuje do zadu obloukovitě a zdobí jej na pokraji
dva ostny střední a dva postranní. Švem nepravým je rozdělen
ve dva pačlánky; prvý je polokruhový a druhý jej objímá jako
věnec. Tento vybíhá po stranách ve dva a dva čípky postranní;
hřbetní čípek na něm chybí. Poslední kroužek má shora obrys
skoro obdélníkový, jehož zadní rohy jsou povytaženy v čípky;
z prostředku kroužku vyrůstají zadní stigmata, kteráž uzavírají
spolu úhel ostrý.

Cephalopharyngealní schránka larvy je skoro totožná se
schránkou larev Syrphus, jak bylo možno očekávati, poněvadž
se larva také živí mšicemi. Ze spodních lamell vyrůstá uzdička
v předu jako nožík ostrá, zřetelně ze dvou částí splynulá. Po-
dobná připojuje se k horním vertikálním lamellám. Obě dohro-
mady tvoří skelpku, která se dobře zařezává do kořisti. Před
oběma uzdičkami sedí 2 drobné háčky, jimiž asi larva kořist
popadne a zdvihne. Za oporu jim slouží dva páskovité sclerity,
jež se přikládají volně k ramenům horní uzdičky. Uzdičky jsou
po mém názoru nepochybně homologické se spojovacím článkem
mezi schránkou a háčky v larvách pravých much. Nezdá se mí
správným, že by háčky Syrphid byly homologické s přiústními
háčky larev much pravých, poněvadž se neopírají o spojovací
článek, nýbrž o sclerity, jež by mohly býti homologické s prae-
stomalními sclerity v larvách pravých much.

Právě vylíčené poměry nalézáme ve všech larvách rodu
Syrphus (obr. 5. a 6.) a v larvách i jiných rodů, pokud jsou
carnivorní. Při larvách saprophagních z čeledě Syrphidae se ce-
phalopharyngealní schránka poněkud zjednodušila, jak o tom
povím v jiném článku, za to však jim přibylo chitinu v hltanu
v podobě ústrojí zvaného phanoni pharyngei, jež je vytvořeno
z dlouhých tenkých destiček chitinových. Dle zdání velmi se od-
lišilo ústní ústrojí larev rodu Microdon, kteréž mají dvě široké
destičky chitinové na obvodu ozubené a na povrchu rýhované
a přes sebe složené.

Kukla (obr. 3. a 4.) má tvar celkem hruškovitý jako kukly
pestřenek, ale svraštělým povrchem připomíná kukiy Volucell.
Prvé tři kroužky přesunuly se do spodu tak, že prvý kroužek
zadečku zdá se předním“koncem kukly; od tohoto kroužku hřbet
vystupuje až ku konci kroužku čtvrtého, odkud zase klesá, zpo-
čátku povlovně, ku konci náhle, poněvadž ubývá kroužkům na
výšce. Protože postranní čípky larvy při kuklení ztuhly v ostny,
má kukla na hřbetě v řadě 8 nikoli 4 ostny jako larva. Počet
těchto řad je při kukle i při larvě stejný, totiž 7. Ostnům při-
bývá na délce počínaje 5. kroužkem, na 7. jsou nejdelší Na po-
sledních zůžených kroužcích mizívají 2 postranní ostny, a proto
jich bývá v řadě jen 6 místo 8. Kukla přimyká se oj
částí břišní těsně ke kamenům.

Vývoj imaga trvá jen asi 14 dní, neboť 18. června se larvy
zakuklily a 2. července vylétly prvé mouchy.
Larva Didea alneti podobá se larvám rodu Syrphus, pro-

tože druhotnými švy nabyla také zmnožených nepravých článků
a tím i rozmanitých hrbolků a valů. Přece však larvy Syrphid
mají tělo podružně méně rozčleněné a jemněji svraštělé. Oboje
larvy vyznačují se postranními čípky, které často končí krátkou

štětinkou. Larvy Syrphid mají na každém kroužku po vyniklém
valu, jenž je na bocích přerušen čípky a na břiše rozšiřuje se
v pošinky. Kdežto larvy Didea alneti mají kroužek rozčleněn ve
4 druhotní články, z nichž prvý nese střední ostny, druhý po-
stranní, třetí hřbetní čípky a čtvrtý postranní (boční) čípky.

Srovnáním larvy Didea alneti s larvami Syrphid naskytá se
mi příležitost, abych propověděl ještě několik vět o společných
anatomických znacích larev Syrphid vůbec. Počnu se zažívací
rourou. Ve schránce cephalopharyngealní leží vakovitý hltan (pha-
rynx, obr. 7.). Některým larvám vyvinula se na dně jeho soustava
lišt, nazvaná phanoní pharyngei; parasiticky žijícím larvám chybí.
Jsou-li phanoni vyvinuty, pak přisedají ke dnu pharyngu v po-
době chitinových lišten, jež se třepí po délce v přejemné třásně
(řasoví). Při ústí do jícnu (oesophagu) lištny vřetenovitě nadu-
řují, třepení se zůžuje a třásně mění se v něm na destičky nad
pomyšlení krátké a lopatkovité (obr. 8.). Tímto zařízením zmenší
se prostupní prostor mezi lištnami při ústí pharyngu do 0e8So-
phagu na nejmenší míru. Snad proto, aby se zamezilo přístupu
hrubých kousků do jícnu? Utěsnění ústí pharyngu vřetenovitým
ztloustnutím lišten nalezl jsem jen u larev z čeledě Syrphidae.
Larvy pravých much mají zařízení jiné.

Mezi larvami much z podřádu Cyclorrhapha vyskytují se
rody z různých čeledí, jejichž larvy žijí v určitém stejném neb
oekologicky skoro stejném prostředí, přijímají potravu alespoň
dle řysikální podstaty stejnou a mají phanoní pharyngei vyvi-
nuty. Fu jeví se phanoni jako znak adaptivní, nikoli fylogene-
tický.

Do počátku hltanu ústí u larev Syrphid slinné žlázy (obr
7. gls) asi v těch místech schránky chitinové, kde lamely pře-
cházejí ve spodní uzdičku. Oba slinovody spojí se až před ústím
ve velmi kratičký vývod povahy chitinové (obr. 8.), takže přesně
posuzováno neústí ani do hltanu larev Syrphid každá žláza zvlášť.
Intima slinovodů zachovala si až do konce podstatu tkaniva bu-
něčného (obr. 9.). Není tomu tedy tak jako u larev Eucephal
z podřádu Orthorrhapha, kde slinovod brzy nabude podstaty
chitinové, jehož povrch ovinuje tenká blanka, značně přeměněné
to pletivo buněčné. Na řezu žlázy slinné (obr. 10.) dobře roze-
zná se část secernující a nesecernující. Ona se vyznačuje histo-

logicky buňkami vysokými o velikém jádru, tato nízkými. Mezi
buňkami secernujícími zůstává úzké lumen. Toto vzrůstá, když
© objem buněk při sekreci se zmenšuje. Sekret je čirý (spoře prů-
hlednými krupičkami prostoupený) a proto lumen zřetelně se
odlišuje od tmavšího pletiva buněčného. V podstatných částech
neliší se histologická struktura slinné žlázy v larvách Syrphid
od téže u larev ostatního hmyzu dvojkřídlého.

Z hltanu vystupuje jícen (0e-
sophagus, obr. 7. oe.) v podobě
rourky a vniká vchlípením hlu-
boko do vakovitého proventriculu
(obr. 7. prv.).

Dále následuje žlaznatý ža-
ludek (ventriculus) více méně va-
kovitý dle toho, je-li larva nasy-
cená neb hladovící. Hned na po-
čátku do něho ústí 4 jaterní vá-
čky v podobě dlouhých, vlnitých
rourek (obr. 7. j.). Histologickou
strukturou podobají se značně
slinným žlazám a mohou se s kon-
ci jejich snadno zaměniti. Vaky
jaterní (obr. 11. a 12.) mívají
však při stejném zvětšení na prů-
řezu mnohem nižší buňky a za-
chovávají od počátku až do konce
stejnou strukturu buněčnou, kdež-
to pletivo slinných žlaz jest jiné
v části secernující, jiné ve slino-
vodech a jiné ve společném vývodu (obr. 10. s. v.).

Od ústí jaterních váčků vine se zažívací roura přímo, pak
svine se v kličku neb několik kliček dle toho, přijímá-li larva
potravu živočišnou neb bylinnou. Počátek intestinu značen je
ústím malpighických žlaz (ledviny hmyzí, obr. 7. mp.). Na po-
vrchu podobají se značně slinným žlazám, jsou však vždy mno-
hem tenčí a po celé délce skoro stejně tlusté (obr. 13. a 14.).
Světlost (lumen) jejich vyplňuje sekret, plný přejemných zrné-

ček žlutězelených. Na průřezu podélném jeví se lumen jako křivo-
laký kanálek (obr. 14.), jejž vytvořily buňky svým tvarem a jenž
se také při sekreci mění jako lumen slinných žlaz. Srovná-li se
při stejném zvětšení mikroskopickém pletivo slinných žlaz, jater-
ních přívěsků a malpighických žlaz, objeví se, že největší buňky
jsou v prvých, menší v druhých a nejmenší ve třetích; jádra bu-
něčná v pletivech všech tří ústrojí jsou veliká, struktura jejich
není stejná, neboť v buňkách vaků jaterních zahlédnou se klu-
bíčka chromosomových vláken, kdežto v ostatních ústrojích jsou
jádra jemně zrnitá. Konečně třeba zdůrazniti, že se histologická
skladba výše jmenovaných tří ústrojí v podstatě neliší od téže
v jiných larvách Dipter a že jsou tedy tato ústrojí poměrně stejně
vybudována v celém řádu Dipter. Histologické odchylky jsou
vůbec malé, tvarové však někdy, zvláště u slinných žlaz a pří-
věsků jaterních nápadné.

Tukové těleso proti larvám Eucephal jeví mnohem rozmani-
tější skladbu, takže liší se od laločnatého tvaru jejich svým tva-
rem keříčkovitým, jejž lze viděti právě dobře na hřbetní straně
podél hlavních kmenů vzdušnicových (obr. 15.). Histologicky
neliší se od skladby tukového tělesa larev ani nižších ani ještě
vyšších Dipter. Je složeno z buněk, v jejichž protoplasmě jsou
rozptýleny velmi malé krůpěje tuku; jádro bývá zřetelně vyvi-
nuto, teprve při kuklení struktura buňky se mění, jádro mizí a
obsah jeho se obměňuje v drobounké krupičky, patrně nová
iádra.

Nervová páska břišní podobá se tvarem téže v larvách ze
skupiny pravých much (Schizophora — Eumyidae), ale má v předu
dvě veliká ganglia tlustými connectivy (obr. 16.) s dříkem spo-
jena, takže dvojitá nadjícnová zauzlina (ganglion supraoesopha-
geum) jest tím zřetelně vyznačena. Následkem toho splynutí
ganglií není tuto tak úplné jako u larev muších z dalších syste-
matických skupin. Tak larvy Pegomyií mají v předu také dvě
zauzliny, ale tyto přisedají přímo ke dříku (obr. 17.) Další zjed-
nodušení nalezl jsem v larvě mušky Drosophila fenestralis,
kde část odpovídající zauzlině nadjícnové je malá, srdcovitě vy-
krojená (obr. 18.). Břišní nervové pásce Syrphid přivádí vzduch
šest párů ventrálních vzdušnic, jež hustě oplétají nervovou pá-
sku (obr. 16.) Podobně rozložené větvice vzdušnic nalezl jsem

VĚSTNÍK.

XII. řádná valná hromada konána dne 16. ledna 1916. P. škol.
rada prof. Hartmann čte přípis p. předsedy prof. Klapálka, který
věnuje k uctění své zemřelé choti obnos 1000 K k založení fondu pi.
Anny Klapálkové. |

P. inspektor Vim m er projevuje p. předsedovi vřelý dík Spo-
lečnosti.

Pan Dr. Maličký navrhuje, aby poslán byl oběžník dluhujícím
členům, pan Kudlička se přimlouvá za mávrh. Debaty se zů-
častňuje p. ředitel Graf, p. předseda, p. Dr. Rambousek, p. Šustera
a p. insp. Vimmer. Návrh schválen a p. Dr. Maličký se uvolil ob-
starati oběžník.

Zpráva pokladní schválena.

P. předseda vzpomíná schůzek úterních i sobotních, které
jsou nám všem tak milé v těchto těžkých dobách.

Přítomno 15 členů.

V prvé schůzi občasné dne 25. ledna přítomno 18 členů a 8 hostí.

Česká spořitelna věnovala společnosti 100 K, karlínská obec
25 korun.

Pan univ. prof. Dr. Alois Mrázek přednáší »O zoologii a ento-
mologii«. Entomologie je částí zoologie, leč mezi oběma nastalo ja-
kési odcizení. Jednotlivý badatel je nucen se specialisovati a omeziti
se na určitý obor pracovní. Zoolog musí býti buď morfologem, nebo
fysiologem. Čistě deskriptivní poznatky vedou k poznání všeobecné
zákonitosti, je zde poznání jednoty Šivota. Badateli je objekt jen pro-
středkem mnalézti určitou zákonitost a k tomu může voliti kterou-
koliv skupinu živočišnou. Mnohé zákony se nedají na hmyzu tak
snadno studovati, proto badatelé nemohou se zabývati hmyzem a
považují svoji práci za vyšší, nežli práci entomologů.

V oborech, kde pracuje odborný zoolog, nemůže emtomolog tak
snadno pracovati, naopak však práce entomologů, byť i amatérů,
o systematice, oekologii a j. bývají velmi cenné. Tuto práci ne-

mohou vykonávati vědecké laboratoře od přírody vzdálené. Ale
nelze dělati zoologii kathedrovou i v přírodě, a odborný zoolog by
tyto práce měl vítati, aby nastala harmonie mezi zoologií a ento-
mologií. Vždyť i Darwin byl amatérem a přece způsobil veliký pře-
vrat. Naše entomologie česká poměrně přispívá vědě více nežli ně-
mecká a naši entomologové mají značné zásluhy o výzkum Čech.
A je povinností každého jednotlivce, aby přispěl především po-
znati naši vlast. Hmyz, který tvoří */w naší fauny, má mnoho ctitelů,
ale u mnohých chybí pravá snaha vědecká; vyhledávají jen formy
do očí bijící a ostatní skupiny hmyzové zanedbávají. Začátečník v
těchto cizích skupinách má sice vždy obtíže, bývá však více od-
měněn za svoji práci, poznatků nových je mnohem více, nežli u
skupin předešlých.

Přírodovědecký výzkum musí především zjistiti, co v určité 0-
blasti se vyskytuje a musí býti při tom naprosto exaktní. Každá
krajina má určité formy, musíme znát i jich rozšíření a měla by
existovati též česká sbírka hmyzu. Hnutí vědecké má se soustře-
ďovati iv museích venkovských. Tím by byl podáván pěkný obraz
fauny okolní — a přec v mnohých venkovských museích mají pe-
stré exoty a z domácí fauny ničeho. Nestačí nám pouhé seznamy
jmen naší fauny, důležité jsou též údaje lokalit. »Vzácnost« forem
jest vlastně neznalost jich biologie. Také ty nemůžeme považovati
za vymírající, které člověk ničí hubením lesů nebo vysbíráním. Dů-
ležitým byl by i negativní výzkum naší fauny, t. j. péče o to, aby se
zjistilo, které druhy z fauny sousedních zemí u nás chybí. U nás je
mnoho zajímavých forem: reliktů glaciálních, přistěhovalců pan-
nonských, sibiřských a j. Důležitý byl by pokus, sestaviti mapu
geografického rozšíření určitých forem, asi 500 by jich stačilo pro
brouky. Jednalo by se o vystižení výskytu vůdčích forem a roz-
šíření jich.

Také skutečně vzácné formy by měly být podobně registro-
vány. Systematický výzkum je mnohem více dokončen nežli dříve
a mové tvary jsou jen ty, které byly dříve přehlíženy. Dnes se popi-
suje zbytečně mnoho, směšují se zoogeografické subspecie a tvary
růstové. Tu přinesla by právě zoogeografie bližší vysvětlení. Také
biologie je důležita, abychom věděli, proč určité formy u nás žijí.

P. Obenberger předkládá zajímavé brouky jeskynní
a srovnává morfologii jich s brouky vodními.

P. prof. Dr. Mrázek demonstruje zajímavou kobylku Bar-
bitistes serricauda z Třeboně.

Ve schůzi dne 23. února přítomno 16 členů a 3 hosté.

Společnost zaslala soustrastný projev Dru. L. Kličkovi k
úmrtí jeho paní matky. — Karlínská záložna věnovala společnosti
40 K. 2 K dány fondu vojínů.

P. univ. prof. Dr. Mrázek pokračuje v přednášce »O zo0lo-
gii a entomologii«. Rozšíření rostlin a zvířat se vzájemně
nekryjí, neboť jsou různé poměry historické i tepelné. lmyz se šíří
pomocí křídel a pravidelně se vyskytuje tam, kde má hojnost po-
travy. Pod souborem životního společenstva rozumíme všecky tva-
ry, které se vyskytují společně. Určitým formacím botanickým od-
povídají zoologické. Takové studium proniká i do biologie zvířat.
Mnohé biokonesy upoutaly na se pozornost, na př. myrmecophilie
a troglophylie u nichž je velmi odchylné přizpůsobení. Tato životní
společenstva byla poznána teprve v pozdějších dobách a proto jim
věnována větší pozornost, kdežto dřívějším už známým formám
věnována méně, byly už známé. Výzkum entomologický měl by
se díti statisticko-srovnávací methodou a Jáger v »Thierwelt
Deutschlands« byl jediný, který podal pěkný obraz fauny po strán-
ce biologické. V novější době se o podobné pochopení biologické
stránky snaží něm. zoolog. Dahl. Ale obtíže jsou v tom, že entomo-
logové jsou většinou specialisty a neznají ostatních skupin (motýl —
rostlina — parasiti motýle atd.). Proto by měli sběratelé sbírat vše-
cko. Bylo by důležito sestaviti sbírky určitých lokalit nebo rostlin
a pod. Stačilo by vybrati několik málo zástupců význačných. Tak
na př. pěkná by byla sbírka společenstva bodlákového, biokonesa
doškových střech a pod. To by přispělo poznati to, co je druh. Je též
dost těžko myslitelno, aby dva druhy u téhož rodu žili za stejných
podmínek. Dahl se to snažil dokázati na mouchách a pavoucích.
Pan přednášející se zabýval Sapromyzami a tu viděl, že i procen-
tuální počet se mění na různých lokalitách.

Jsou vrozené odchylky, některé byly vypěstovány přírodním
výběrem. Zajímavé jsou na př. formy ostrovní, ale pro bezkřídlost
jich nemáme dosud dobrých výkladů. Entomologové všímají si vý-
voje, ale jen za určitých podmínek (pěstování housenek) — ale u
ostatních skupin nemáme vývojů i u obyčejných druhů, na př. 0
přezimování mouchy nevíme skoro ničeho. V Anglii byla vypsána

na řešení této otázky se stanoviska zdravotního velká cena. Také
parthenogenese Cynipidů by zasluhovala bližšího zkoumání, též pa-
rasitismus. Variabilita bývá často podmíněna i larvami, které u po-
lyphágních druhů požírají jen jediný druh rostliny. Zajímavé jsou
též tepelné experimenty na motýlech a mn. i.

Pan insp. Vim mer vykládá o přezimování mouchy domácí;
vždy přezimují jen samičky a kukly. Elachyptera byla na-
cházena (Cibulka) jen samička krátkokřídlá, ale jinde se vyskytují
obojí formy. Pan Šustera činí několik všeobecných poznámek
k přednášce. Pan prof. Mrázek praví, že o přezimování všeo-
becně nevíme ničeho. Začátečník zápasí s obtížemi, že nerozezná
specií, buď všecka individua považují za jednu specii, nebo každé
individuum za různý druh. Pan předseda prof. Klapálek připo-
míná, že přednáška byla velmi časová. Také mutno zdůrazniti při
pěstění (české vědy i pěstování iazyka českého v entomologii,
hlavně v naší společnosti. Těžko nalézti výrazy vyjadřovací a proto
jsou naše knihy často hrozně psány. Pan prof. Mrázek k tomu
činí několik poznámek, je to všeobecná nevážnost k jazyku —
a noviny — ty píší stále hůře. Příčinou je pohodlí a nevědomost
o tom, že se chybuie.

P. předseda prof. Klapálek demonstruje jeskynní kobylku
Dolichopoda palpata.

V občasné schůzi dne 21. března bylo 16 členů.

Pan MUDr. L. Klička děkuje za projev soustrasti.

Záložna malostranská věnovala společnosti 10 korun.

Přednáší pan školní inspektor A. Vimmer olarvách Ceci-
domví. Pojednav o výtvorech epidermálních, jako jsou Šupinky,
papilly, bradavky (verrucae), trabecula, pedes spurii a Spathula
sternalis, vysvětlil jich význam pro soustavu. Pak promluvil o dý-
chadlech, nervech, zažívací soustavě a gonádách a zdůraznil pae-
Gogenesi larev některých druhů. Při výkladech biologických vytkl,
iaké škody činí larvy ma rostlinách kulturních, zvláště se zmínil o
Cecidomyia destructor, Diplosis tritici a pisi, Contarinia pirivora
a jiných. Zajímavo je, že tito larvální škůdcové rostlin mohou býti
i ochránci jich, na př. Iruhy acarisuga, aphidivora, aphidisuga, kteří
vyssávají roztoče a inšice. Jsou to praví masožravci mezi osťatními
druhy býložravými. Několik druhů živí se v larválním stadiu vý-

V
trusy nižších hub (Puccinia, Erysiphe) a málo jich jen spokojuje se
trochou stromoví (Lestremia). Nejvíce zajímavého materiálu jest
od pana Dra Baudyše.

Pan Ph. C. Komárek činí několik poznámek o spatule ster-
malis, kde se dá soudit na funkci dle svalů.

Pan Heyrovský odjíždí dnes do Lvova a pozdravuje vše-
cky členy.

Ve schůzi dne 18. dubna přítomno 14 členů.

Členové vzdali povstáním poctu p. Borkovi, který zemřel,
konaje službu vojenskou.

Přednáší p. Dr. Fr. Rambousek o literární Činnosti Dra.
M. Bernhauera. Dr. Bernhauer slaví letošního roku své naro-
zeniny. Narodil se v Mohelnici na Moravě, tamtéž co Reitter. Ač
motářem, věnoval přece celý svůj život studiu Staphylinidů. S po-
čátku publikoval své práce ve »Verhandlungen der k. k. zool.-bot.
Gesellschaft in Wien«, kde vydal známé serie nových drapčíků a
podrobnou monografii Aleocharin. (Později posílal své práce do
všech vědeckých časopisů a počal se záhy zabývati studiem exotů,
jichž popsal celé řady, mnoho set druhů. Jeho práce se vždy nese
určitým směrem. Vydával na př. jihoamerické Staphylinidy, indo-
malaiské, australské a j. a zpracovává obsáhlé materiály četných
vědeckých výprav do krajin tropických. Dr. Bernhauer má jednu
z největších sbírek, se kterou snad nemůže konkurovati sbírka
Sharpova a Fauvelova a patří mezi nejlepší znalce drapčíků. Bližší
0 jeho pracech a životě je publikováno přednášejícím v Bernhaue-
rově čísle jubilejním ve vídeňské letošní »Coleopterologische Rund-
schau«.

Ve schůzi dne 23. května přítomno 14 členů a 4 hosté.

Společnost ztrácí opětně horlivého člena v zemř. prof. čes. tech-
niky dvor. radovi Dru Preisovi, jehož památce vzdána po-
vstáním pocta. Pp. JUSt. Heyrovský, Ing. Jedlička a rytm. Maťcha
zasílají Společnosti pozdravy z pole.

Pan předseda prof. Klapálek přednáší »Z dílny entomologovy«.
Mluví o vědeckém zpracování materiálu již nasbíraného. Jsou hlav-
mí tři stránky: 1. geografické rozšíření, 2. znalost druhů a 3. oeko-
logie a biologie. Při prvém bodu je podmínkou, aby každý ve svých
údajích byl poctivý a neudával nepravých nebo příliš nejasných ná-
lezišť. Bylo by důležitým, činiti přesné záznamy. Při druhém bodě

je první podmínkou správné určení, a tu je třeba správného po-
chopení termínů u popisů udaných. Musíme míti správné pojmy
pro tvary i barvy, jichž získáme zkušeností. Každý popis druhu
ie odvozen z poimů abstraktních. Určování dle obrázků je chybou
tam, kde je tvar i barva proměnliva. Entomofilové vyhledávají nej-
raději takové skupiny, kde jsou souborná kompendia, proto méně
se ipracuje ve skupinách nepropracovaných. Proto nechť začá-
tečníci si opatřují typy, na nichž se naučí základním znakům. Pro
samostatnou práci vědeckou je nutno znáti vše to, co Známo je.
Jedni shánějí jen literaturu bez znalosti druhů a hledají synonyma.
ÍJaleko horší je to, že se bez dokonalé znalosti literatury popisují
druhy nové. Pan přednášející má na lístcích abecedně srovnané
druhy, synonyma slepená, takže je přehled. Důležitou pomůckou
ie i katalog systematický. Při novém popisu má se každý řídit pří-
slovím: »Dvakrát měř a jednou řež.« Dle popisu má se však též
nový druh poznati a musí být uvedeny znaky platné v dotyčném
rodu. Hlavně je třeba vyvarovati se neurčitých pojmů, popis má být
naprosto přesný, tím se získají i cenné údaje pro variabilitu; též
nutno kresliti. Nejdůležitější jsou znaky morfologické, podle barev
určovati je velice neurčité. Fabre upozorňuje na znaky, vzaté z
biologie u druhů velmi podobných. Příkladem je Brachycentrus sub-
mubilus a montanus, kde rozeznáme druhy dle stavby schránky
larev. Důležité je pracovati také pro mateřštinu, aby naše vědecká
řeč byla obohacena.

Pan Obenberger dodává, že do entomologie se snaží vnést
trochu mathematiky a doporučuje číslové označování tykadel dle
Breita.

Pan insp. Vimmer uvádí novou českou mouchu Hydro-
myzalivens, která vyhlodává v řapíku i v čepeli leknínů a stu-
líků rourky. Larvy se zakuklí v listu a velkou vodou jsou odplaveny.

Ve schůzi dne 20. června přítomno 16 členů a 3 hosté.

Povstáním vzdána pocta zemřelému členovi p. prof. A. No-
skovi, známému znateli pavouků.

Za nové členy přijati p. JanaKarelSyrovátka, studující.

Pan univ. prof. Dr. Babák přednáší ofysiologickéstrán-
ce otázky mimikry. Těmito věcmi se nezabýval žádný fysio-
log soustavně. Sám pojem mimikry není přesně definován a správně
pojímán. Pojem zavedl Bates a rozuměl jím napodobení tvarové

a také výkonné. Napodobená skupina je chráněná určitými vlast-
nostmi (jedovatost a i.) napodobující skupina je systematicky úplně
vzdálena. Ochranné zbarvení je nejpěknější tam, kde se mění barva,
oa př. u korýšů, chameleonů a ij. Mnohdy i pestře zbarvení ptáci
zmizí oku pozorovatelovu v korunách stromů. Schopnost měmniti
barvu je u mnohých druhů pozoruhodná, hl. u ryb. Mnohé kobylky
napodobují hýbající se listy. Připodobnění k různým předmětům:
na př. někteří molové podobají se výkalům ptačím, isouce i nehybní.
Nápadné zbarvení je také ochranné a tu se jeví jakási neohroženost
cněch druhů. Případy mimikry mohli bychom považovati za další
vývoj ochranného zbarvení, tu musí jíti o nápadné znaky. Skupina
napodobující musí být méně četná nežli skupina napodobená. Model
i napodobující tvar musí být na stejném místě ve dne a ve stejnou
čebu. Mimikry jscu mezi různým hmyzem, myrmecophily, mezi
pavouky a jiným hmyzem. Caenoptychus pulchellus
napodobuje vosy, také jsou mimikry u ptáků, ryb, žab a hadů. Mezi
Volucellami a čmeláky je silná podoba. Řekne se, aby mohly vpašo-
vati vajíčka do jejich hnízd, ale to je přílišné souzení anthropomor-
fistické, vždyť ve hnízdech čmeláků je temno, tudíž ma barvě ne-
záleží. Poultom vidí mimikry všude, Piepers zase mimikry
zavrhuje. Hmyz barev nevidí a jedná se jen o včely. Musíme hledati
oekologická fakta dle přesných dokumentů a ne spekulativně. Ve-
liká většina mimikry je vlastně jen povrchní. Moment barevnosti
je vedlejší, důležitý ie pohyb, také kontury a kresby. Obvodové
oblasti sítnic mají periferní části zřízené na vnikání pohybu a ne
barev. Také t. zv. stavění se mrtvým rozhoduje — immobilisační
reflex. Napodobování pohybu, zvuku a j. ie často nápadné. Mnohé
druhy svými pohyby splynou úplně s mravenci, ač tvarově jsou
různí. Eurycoripha je kobylka charakterního tvaru kobylek, ale
larva její má zcela zvláštní chování, je to myrmecoidní chování
neboť pobíhá jako mravenci, vůbec neskáče a tykadly silně osci-
luje, takže zdají se krátkými.

Angličtí badatelé vykonali už mnoho důležitých experimentů.
O vzniku mimikry se má za to, že zde by byla měco platna selekce,
ale to ie mylné. Vznik mimetismu byl by lépe vyložen cestou fysio-
logickou a tu by se snad došlo i k vzniku morfologického mime-
tismu, který je nejobtížnější. Smysly mají vliv mna formaci těla

wu člověka, snad by to mohlo být i u hmyzu, ač to nemusí být vlivy
psychické.

P. insp. Vim mer se zmiňuje o mouše žijící na Ceyloně, která
napodobuje mandelinky. Zde však, jak říká p. přednášející, nesmí
se mluviti o pravém případu mimikry.

P. Obenberger mluví o ochraně Meloidů a Rhipiphoridů.
Myodytes má ostré látky v těle a napodobuje vosy bylinné.

V občasné schůzi dne 26. září přítomno 11 členů.

Pan lékárník Fr. Pillich v Simontornya v Uhrách věnoval
Společnosti 50 korun za určování a dar hmyzu p. předsedou; obnos
byl uložen při nadaci zemř. pí. Klapálkové. Nejmenovaná spoři-
telna věnovala 20 korun.

Pp. učitel Hrnčíř a hospod. adjunkt J. Damda přijati za
nové členy.

Pan PhC. Jul. Komárek přednáší o J. Ev. Purkyni. Před
půl stoletím nalezl p. Lokay starší larvu Ephemery Prosopis-
tom y, kterou popsal J. Ev. Purkyně. Bližší viz v pojednání na
str. 34.

Pan předseda připomíná, že pražská lokalita je páté místo,
kde byla nalezena Prosopistoma. Žije též v Rýně a má patrně dlou-
hou dobu vývoje.

Pan školní rada Hartmann ukazuje zajímavé aberrace Zy-
vaeny purpuralis, mající žluté skvrny místo červených.

Ve schůzi dne 10. října přítomno 10 členů a 2 hosté. Přednáší
p. Dr. Fr. Rambousek o výletě k moravským entomo-
logům a 0 biologii některých koleopter. Nejprve za-
vítal k p. cís. radovi Reitterovi. Prohlédnuta velmi obsáhlá
knihovna, obsahující mnoho cenných spisů a skoro všecky emnto-
mologické časopisy celého světa. Sbírky bohužel už byly krátce
před tím odvezeny do Budapešti, kam byly prodány. Též navštíven
Moravy, pak odjezd do Brna. Především navštíven p. dvorní rada
Dr. L. Melichar, který v krátké době sestavil velmi obsáhlou
sbírku brouků. U p. Dra. Absolona, kustoda moravského Musea
obdivoval se p. přednášející krásným formám jeskynních živočichů
i novým methodám mikroskopické fotografie. Také mavštíven p.
vicepresident Formánek a p. vrch. zdrav. rada Dr. Fleischer,
který chystá obšírný seznam českých brouků. P. přednášející tlu-

mé

močí přání, aby tento seznam byl od českých sběratelů pokud ino-
žno doplněn. Pak navštíveny s p. Drem. Melicharem a jeho chotí a
s p. Drem. Stefanem s rodinou nádherné jeskyně moravského krasu
a dno Macochy. Pak mluví o biologii některých koleopter, žijících
v houbách, o rodu Bolitobius, Stemusa ij. Zajímaví jsou brou-
ci, žijící v polosuchých kůžích: Borboropoa a Kraatzi Fuss.,
která byla v Čechách sbírána poprvé pp. Mulačem, Drem Lokayem,
Krásou a Zemanem malezena po dlouhém pátrání v Libřickém údolí
u Davle. Pohyb upomíná úplně na Falagrii, žije od konce května as
do půli srpna na kožích a zdechlinách, též v exkrementech. Za po-
dobných okolností se vyskytuje i Atheta testaceipes,
Atheta (Alaobia) scapularis, Omalium septentrio-
nis a exiguum a mn. j. Pak demonstruje nové specie brouků:
Tenebrobius (n. subg.) Bernhaueri, Medďon laticeps,
Bythinus comita v. simplicipes, fossicornis a
Rambousek i Maťcha, též nový rod drapčíků Bernhaue-
riaparadoxa.

P. inspektor Vimmer předkládá nové české mouchy Merodon
spinipes a Thereva praecox a zmiňuje se o neznámé dosud metamor-
fose mouchy Didea alneti.

Ve schůzi dne 24. října přítomno 14 členů. Přednáší p. Oldřich
Šustera: »O některých problemech systematiky«.
Na základě zkušeností, kterých nabyl při studiu vos hrabavých pro-
mlouval o principech, jimiž se systematik dnes řídí a o methodách,
jichž používá. V moderní soustavě řídíme se zásadou vývojovou a
hledíme proto tříditi organismy na rody přirozené (soustava přiro-
zená) proti dřívějším často umělým. Po probrání otázky existuje-li
druh, rod atd. v přírodě a po probrání definic těchto pojmů obírá se
methodou srovnávací v systematice, která zároveň hodnotí znaky
dle jich významu fyletického. Cesty k tomu ukazují zákony vývo-
jové. Probírá pravidla Osborneova, z nichž zvláště evoluce defini-
tivní a analogní jsou důležity. Prvé ukazuje vývojovou tendenci,
druhé často konvergence. Pak srovnává vývojový význam znaků

navzájem a stanoví pravidla pro jich fylogenetické hodnocení. Tak

na př. význam ztrácení žilek ve křídlech, redukování počtu seg-
mentů, různost pohlaví a pod. Konečně na základě takto získaných
fakt odvozuje jich význam pro theorie biologické.

Pan Komárek praví, že selekce se nesmí spojovati s s ortho-

genesí. Selekce není dokázána, nepřetrvávají neizpůsobilejší. Místy
vytýká i anthropomorfismus. Pan Šustera upozorňuje, že ne-
spojoval selekci s orthogenesí a vysvětlil zřetelně, proč žilky splý-
vají. Vitalismem rozumí té smaze, která žene neb nutí druhy ku
Specifické změně v jiné druhy.

P. Komárek připomíná, že i systematik má zaujati své sta-
novisko a mechanicky mysliti.

P. předseda upozorňuje, že mezi oběma pány jest asi nedo-
rozumění. P. Šustera pozoroval svoji skupinu a Z pozorování
konal své úsudky a přizpůsobil je obecným vyšším názorům. Počet
žilek u téhož rodu je závislý na čtvercovém obsahu plošném. — P.
Šustera vidí ve vývojové tendenci organismu mnoho činitelů,
jež souborně nazval vitalismem.

P. inspektor Vimmer předložil novou tiplici pro Čechy A ma-
lopis opaca, iiž sbíral p. kol. Komárek v Chuchli.

Ve schůzi dne 14, listopadu přítomno 14 členů. Přednáší pan
předseda prof. Klapálek: »Rozptýlené kapitoly z ento-
mologie«.

I. Ze systematiky : Vrací se znovu k pojmu a obsahu slova
druh a rod. Klade především váhu ma fysiologickou definici, která
vyplývá z vývojového obsahu pojmu druh. Poukazuje znova na vý-
znam znaků pohlavních. Do jednoho rodu klade veškeré druhy,
které v pohlavních znacích stále se shodují, že plán je stále týž a
jen podrobnosti se rozcházejí. — Příklady.

II. Znomenklatury. Vykládá především, která jména dru-
hová třeba pokládati za platná. Princip priority u druhu a rodu kla-
de důraz na to, aby v rodu byl také skutečný výměr a nikoliv pouhý
odkaz na genotyp.

IN. Praktické pokyny proprácisystematickou.
Náležitý seznam druhů pospolu s literaturou. Doporučuje lístkové
seznamy druhové a synonymické. Náležité označení u těch kusů
ve sbírkách, které byly předmětem popisu.

P. Šustera oceňuie praktické pokyny p. přednášejícího 0
methodách, které málokdo uveřejňuje. O znaku druhovém v geni-
taliích praví, že je platný spíše pro skupiny fyleticky starší. Pro
mladší skupiny nutno přibírati i znaky vedlejší, tu jsou genitalie
vniterné. Pak se zmiňuje o obtížích zaviněných nedodržováním pra-

videl nomenklatury, takže na př. u Pompilidů máme dnes úplný
chaos.

P. předseda v krátkosti odpovídá a opět klade váhu na znaky
obsažené v genitaliích.

Ve schůzi dne 28. listopadu přítomno 15 členů a 2 hosté.

P. předseda vzdává posmrtnou vzpomínku J. V. císaři a
králi Františku Josefovi., za jehož požehnané vlády došlo
k takovému rozkvětu českého národa. Doufá, že Jeho jasná vzpo-
mínka zůstane povždy v našich myslích.

S velikými nadějemi obrací se celý český márod k mašemu nej-
milostivějšímu mocnáři císaři a králi Karlu I. i Jeho vznešené
choti, kteří dlouho pobývali také v krajích českých a poznali odda-
most českého lidu. Předseda navrhuje, aby zaslán byl holdovací te-
legram kabinetní kanceláři a dnešní jednání zapsána do protokolu.
Vyzvav přítomné, aby provolali Jejich Veličenstvům třikráte »slá-
va«, končí schůzi.

Ve schůzi dne 12 prosince přítomno 13 členů a 2 hosté. Pan
místopředseda sděluje, že zaslán byl Nejvyšší c. a k. kabinetní kan-
celáři J. c. a k. Apoštolského Veličenstva tento telegram: »Česká
Společnost Entomologická v Praze skládá svůj nejoddanější hold
Nejmilostivějšímu mocnáři, Jeho Apoštolskému Veličenstvu císaři a
králi Karlu I. a Jeho vznešené choti císařovně Zitě. Prof. Klapálek,
předseda.

Pan c. k. okresní hejtman Dr. ze Sternecků věnoval velkou
serii motýlů pro naše sbírky.

Přednáší p. Dr. Baudyš: »O hálkách, způsobených
motýli a brouky«. Především pojednává o rozdílu mezi ná-
dorem a hálkou povšechně. Nádorovité útvary mohou vznikati tro-
jim způsobem: 1. mechanickým nebo fysiologickým účinem v životě
rostliny, 2. parasity rostlinnými a 3. parasity živočišnými. Pouze
živočišní mohou dáti vznik hálce. Nádor je velice rozdílný od hálky,
neboť je také výtvorem zbujnění pletiva, ale hálka vzniká chemic-
kým drážděním parasitovým.

Největší počet hálek působen jest hmyzem. Dnes věnována po-
zornost hálkám motýlů a brouků. Z Lepidopter způsobují hálky tyto
čeledi: Sesiidae, Pyralidae, Pterophoridae, Orneodidae, Tortricidae,
Gelechiidae, [Elachistidae, Nepticulidae a Tineidae. Z Coleopter:
Cerambycidae, Scolytidae, Buprestidae, Curculionidae, Lariidae,

Chrysomelidae. Po té demonstruje jednotlivé hálky a žádá pp. členy
© sbírání hálek.
Pan předseda oceňuje důležitost tohoto studia pro syste-
matiku, o čemž rozpřádá se debatta.
Pan předseda, projeviv potěšení, že podařilo se nám přes
nepříznivé poměry udržeti občasné schůze nejen v plném chodu, ale
i na stejné výši, končí schůzi a přeje mnoho zdaru pro rok příští.

ZPRÁVA VÝROČNÍ

za správní rok 1916.

Výbor České Společnosti Entomologické.

Předseda:
Prof. Frant. Klapálek.

Místopředseda:
Školní rada Robert Hartmann.

Zapisovatelé:
C. k. gener. štábní lékař MUDr. Jaromír Pečírka.
Ph. Dr. Frant. Rambousek, c. k. profesor.

Pokladník:
C. k. účetní ředitel Josef Graf.

Knihovník:

Oldřich Šustera, účetní oficiál zemského výboru.

Kustos:
Karel Klenka, c. k. vrch. pošt. oficiál.

1907

1910

1904
1904

1904

1905

1907

1910

1911

1906

1915
1907

SEZNAM ČLENŮ.

A) ČLENOVÉ ČESTNÍ.
Bolivar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea
v Madridě.
Horvath, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum
v Budapešíi.
Lobkovic. J. Ferdinand princ, býv. zem. nejvyšší maršálek
král. Českého atd.
Melichar MUDr. Leop., c. k. dvorní rada v Brně, Ru-
dolfova tř. (Homoptera, Coleopt.) (Členem od 1904.)

B) ČLENOVÉ ZAKLÁDAJÍCÍ.

Klapálek František, c. k. profesor v Karlíně (1907).
Kubes, P. Augustin, provinciál řádu O. O. kapucínů v Ko-
líně (1907). (Hym.)

Šulc MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak.
Slezsku (1910). (Fsyllidae, Coccidae.)

C) ČLENOVÉ ČINNÍ.

Absolon, PhDr. Karel, docent geografie při české uni-
versitě v Praze, kustos musea v Brně. (Apteryg., fauna je-
skynní.)

Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n. Luž. (Col.)
Babák Dr. Ed., prof. české university v Praze II. Fysiol.
ústav. (Fysiol. hmyzu.)

Baudyš Dr. Ed, Král. Vinohrady, Čermákova ul. 10. (Ce-
cidie. Phytopathologie.)

Beneš Václav, studující, Žižkov, Grégrova 1204. (Col.)
Benešová Heda, choť hoteliera v Praze I, Lvovská
ul. (Lep)

1907

1910
1905

1904
1907
1916
1904
1913
1906

1913
1905

1904

1914
1904

1907
1906
1912
1916
1913
1913
1906
1910
1908

1904
1912
1904
1904

Blattný Em, c. k. dvorní rada, Vídeň XVIII, Tiůrken-
schanzstrasse 1. (Lep.)

+ Borek Jan, fotograf. Čes. Třebová. (Coleopt. Bohem.)
Brožek Arth., prof. dr. v Praze VÍ., na Výtoni. (Theorie
variační.)

Brýdl Rudolf, c. k. profesor v Chrudimi. (Col.)

Cífka Jos., c. a k. major, Lodenice. (Lep.)

Danda Jiří, hospod. adjunkt v Hoškovicích.

Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lep.)

Fiala Jos., c. k. vrchní pošt. správce v Kroměříži.
Formánek Romuald, c. k. vicepresident pošt. ředitelství
v Brně, Veverská ul. č. 69. (Col.)

Fuksa Antonín, učitel, Vršovice. (Lep.)

Graf Josef, c. k. účetní ředitel, Král. Vinohrady, Korunní
tř. 105. (Lep.)

Hartmann Rob, c. k. školní rada, prof., Bubeneč, ulice
Dra. Z. Wintra 376. (Lep.)

MUC. Heindl Vojt., Praha II.. Karlovo nám. 34,
Heyrovský Leop., JUSt., Praha I, Jilská ul. 2. (Col. sp.
Ceramb.)

Holík, P. Bedřich, katecheta v Žižkově. (Col.)

Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicích. (Hym.)
-Homolka Dr. Karel, c. k. rada zem. soudu, Praha IL
Hrnčíř Josef, učitel v Tečici na Moravě.

H ulata Jos., soukr. úředník, Pardubice, Bílé Předměstí 32.
Janáček Jos., c. k. berní assist. v Místku, Morava.
Janda Dr. Viktor, c. k. prof. v Karlíně. (Anat., Metam.)
Javůrek PhDr, Vlad., Praha II., Wenzigova ul. 11.
Jedlička Arn, ing., Vršovice, Hálkova 520. (Carabidae,
spec. Píerostichus.)

Jelínek MUDr. Robert, zdravotní rada v Dobříši. (Lep.)
Ješina Rud, odbor. učitel, Žižkov, Havlíčkova tř. 42.
John Jan, c. k. vlád. rada, ředitel reálky v Táboře. (Lep.)
Jureček MUDr. Štěpán, c. k. plukovní lékař v Turnově.
(Col.)

1904 Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy a translator in

hispanicis v Praze. (Lep., Orth.)

1914 Klečka Rudolf, PhDr., profesor, Praha II., na Slupi 14.

XVI

1910 Klenka Kar, c. k. vrchní pošt. officiál, Praha I. 262 (Lep.

1905

1911
1913

1916
1904
1906
1906
1914
1914
1914
1913
1014
1906
1906
1911
1911

1908
1907

1805

1904
1906

1905

1913

Col.)

Klička MUDr. Ladislav, lékař v Praze I., Křižovnická ul.
č. 87. (Col)

Klier Dr. Čeněk, ředitel městské spořitelny pražské, Praha.
Komárek Julius Ph. Dr., Smíchov, Jakubská 15. (Mallo-
phaga.)

Král Rudolf, bank. úředník, Praha VIII., Fiignerova tř.
Krátký František, ředitel reálky v Praze VL

Kruta Alfred, c. k. berní správce v Bělé pod Bezd. (Col
Lep.)

Křepelka Adolf, cís. rada, sekretář a člen obchodní správy
rak.-uher. banky, Vídeň XIX., Osterleitengasse, 2. A.
Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Rubešova
ul. 1. (Škodný a užitečný hmyz.)

Lang Josef, Chicago.

Láznička Rob., obchodník, Žižkov.

Lokayová Anežka, choť zdravotního rady v Praze II.,
na Poříčí 37. (Col.)

Lokay MUDr. Emanuel, zdravotní rada v Praze II., na
Poříčí 37. (Col.)

Lukeš Jos., c. k. školní rada v Písku. (Col)

Maličký JUDr., josef, advokát v Hořovicích. (Lep.)
Martínek Otokar, učitel ve Ždírci.

M aťcha Jaroslav, c. a k. rytmistr, Praha II., Palackého ná-
břeží 8. (Col.)

M azura Kar. disponent Agrobanky v Brně. (Col.)
Molek MUDr. Alois, c. a k. plukovní lékař, Břevnov, Li-
borova ul. (Col.)

Mrázek PhDr. Alois, ř. prof. české university v Praze II.,
Dřevní ul. 381. (Biol., Anat., Metam.)

Mužík František, odb. učitel v Kralupech. (Hemipt.)

+ Nosek Ant., c. k. profesor na Smíchově, Husova třída
1109. (Arachn.)

Novák P“'umil, profesor prům. školy v Brně, Kafkova
ul. 13.

Novotný šlecht. Jos., c. k. dvorní rada, Smíchov, Ferdi-
nandovo nábřeží.

1910
1914
1904
1912
1904
1912
1913
1910

1911

1909
1904

1905
1909

1911
1915
1904
1904
1912
1904
1906
1905

1904

XVII

Obenberger Jan Ph. St. Praha II., Olivova ulice č. 5.
(Col. Clavic. pal., Bupr. orbis.)

Ondřej PhDr. Augustin, profesor, Smíchov č. 1185. (Col.)
Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. (Dipt.)
Pazourek Andreas, stát. učitel, Vídeň XII./I., Fabrikgasse
12. (Col.)

Pečírka MUDr. Jaromír, c. k. general. štábní lékař v Praze,
II., Oujezd 602. (Col.)

Přlanzer Vilém, majitel pivovaru u Šenfloků, Praha II.,
Václavské nám.

Pejcha J. V., dipl. agronom, Fabrika Šečera, Čuprija,
Srbsko.

Pleticha Jos., c. k. pošt. oficiál, Žižkov, Štítného ul. 14.
(Col. Bohemiae.)

Pohnert Dr. Edvard šlechtic, vrchní rada zemsk. soudu,
Mezibranská li. (Col.)

Pokorný Fr., mag. rada, Praha 355-I1. (Lep.)

+ Preis Karel, c. k. dvorní rada, profesor vys. učení tech-
nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lep.)
Princ Vojtěch, c. k. školní rada, profesor v Praze.
Procházka Al., technický cukrmistr v Klobukách u Sla-
ného.

Prokůpek Adolf, velkostatkář, předseda Českého odboru
Zemědělské rady v Praze.

Purkyně rytíř Cyrill, Smíchov, Třebízského ulice 1154.
(Col.)

Rádl Dr. Em, docent české university, c. k. profesor
v Praze II., ústav pro fysiologii rostlin.

Rambousek Dr. Frt., profesor, Praha VII., Heřmanova
ul. 1169. (Col., sp. Staphyl., Ins. noxia.)

Roland Jaroslav, c. k. pošt. assist, Bubeneč, ulice Albína
Bráta, č. 345. (Col. Hem.)

Roubal J., c. k. profesor v Příbrami. (Col.)

Růžička Ant., c. k. prof., Chrudim, Palackého tř. 76. (Lep.)
Řivnáč Ant., knihkupec, president obch. a živnost. komory
v Praze.

Secký Rudolf, účetní revident zemského výboru v Praze II.
Fiignerovo nám. 3. (Lep.)

XVIII

1905 Sedláková, sl. Jarosl. v Polné. (Col.)

1908 Seehák Jindř., c. k. profesor, Praha VII. (Lep.)

1904 Sekera Dr. Emil, c. k. profesor, doc. čes. tech., v Praze 1.,
Karoliny Světlé č. 12.

1904 Sekera Jan, ředitel cukrovaru. (Col.)

1908 Senc P. Aug, farář v Hostíně u Mor. Budějovic. (Col.)

1907 Smolka AI, vlád. rada a ředitel c. k. průmyslové školy
v. v. v Praze, Smíchov, Královská tř. 8. (Col.)

1904 Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov, Ferdinandovo
nábř. 7. (Lep.)

1914 Stejskal J. V., říšský poslanec a redaktor v Husovicích
u Brna.

1913 ze Sternecků JUDr. Jakub, c. k. okresní hejtman v Trut-
nově. (Lepidopt.)

1912 Svoboda Frt., vážný praž. obec. plynárny na Smíchově.
(Col. Lep.)

1916 Syrovátka Jan, studující v Holešovicích, Ovenecká ulice
čÍSAAT.

1916 Syrovátka Karel, studující lesn. školy v Zákupech.

1909 Šandera JUDr. Čeněk, advokát v Trhových Svinech.
(Hym.)

1905 Šípek Jan, c. k. pošt. officiál v Příbrami. (Col., Lep.)

1904 Šrámek August, c. k. profesor v Nymburce. (Col.)

1904 Štěrba Frant, vrch. ředitel cukrovarů v Česk. Brodě. (Col.)

1907 Štraub Ant., inženýr v Praze lil. 66. (Lep.)

1905 Štrof Jan, praeparator musea král. Českého v Praze.

1906 Šulc Josef úředník města Sobotky. (Col.)

1906 Šustera Oldřich, účetní officiál zem. výboru, Smíchov
čp. 553. (Hymen.)

1914 Teirovský Vladimír, stud., Král. Vinohrady, Jungman-
nova 067.

1913 Tesař Rud, lesní, Stříteř, pp. Rožinka, Mor.

1909 Tille, JUDr. Cyrill, c. k. plukovník auditor ve Vídní VÍÍL,
Lenaugasse 7.

1908 Tocauer Ad, lesní správce, Lekenik u Záhřeba, Chor-
vatsko. (Col.)

1906 Tykač, Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.)

1907 Tyl MUDr. Jindř., c. a k. štábní lékař v Písku. (Col.)

XIX

1904 Uzel PnDr. Jindřich, profesor české vys. školy technické,
přednosta fytopathol. oddělení Výzk. stanice cukrovarnické,
Smíchov, Na Skalce č. 15.(Apřeryg., Thysanopt., Lep. a škůdci.)

1909 Vaněk Jan, c. k. poštmistr v Dobrovicích u MIL. Boleslavi.
(Lep.)

1911 Vávra Stanislav, architekt, Smíchov, Ferdinandovo nábřeží
29. (Col.)

1904 Vávra Dr. Václav, ředitel zool. sbír. Musea král. Českého
v Praze, Vysočany (Orthopt.)

1904 Vim mer Antonín, ředitel měšť. škol a inspektor škol ma-
teřských na Král. Vinohradech, Palackého tř. 37. (Dipt.)

1904 Vlach Vilém, profesor obchodní akademie v Plzni, Karlo-
varská tř. (Lep.)

1905 Vopršal Fr., účetní revident zem. výboru v Praze VII.,
Čechova tř. 5. (Lep.)

1904 Wendler Jan, továrník, Praha I., na Můstku č. 386. (Col.)

1907 Zamastil Stanisl., c. k. prof. v Domažlicích. (Hym.)

1904 Zavřel, Dr. Jan c. k. prof. v Hradci Král. (Dipť.)

1904 Zelinka Bohdan, c. k. ředitel reálky v Jičíně.

1905 Zeman Josei, typograf, Nusle, laromírova 488. (Lep., Col.)

1912 Zouťal Vladimir, c. k, prořesor, Prostějov. (Col.)

ZPRÁVA JEDNATELSKÁ.

Ve valné hromadě dne 16. ledna 1916 zvoleni byli v čele uve-
dení členové výboru a do kontrolní komise pp.: inž. Ant. Štraub,
účetní revident Frant. Vopršal a inž. Arn. Jedlička. Redakční výbor
zůstal nezměněn.

V tomto race čítala Společnost 4 členy čestné, 3 zakládající a
123 činných. Občasných schůzí celkem bylo 11, jimž byli přítomni
i četní hosté. Ježto mnoho členů, majících své stálé bydliště v Praze,
koná v této době svou povinnost vojenskou, nebývaly občasné
schůze i ve třetím roce válečném ťak četně navštěvovány, jako v
letech dřívějších. V Praze bydlící a vojenskou službu komající jsou
tito pp. členové: Major Josef CČífka, učit. Ant. Fuksa, por. Vojtěch
Heindl, praporčík Leop. Heyrovský, ing. Arn. Jedlička, MUDr. L.
Klička, rytm. Jaroslav Maťcha, por. Jan Obenberger, gener. štábní

lékař MUDr. Jaromír Pečírka, Cyr. ryt. Purkyně, řed. Jan Se-
kera, Vlad. Teyrovský a arch. Stan. Vávra. Pokud známo, meškají
v zajetí pp.: MUDr. Štěp. Jureček, PhDr. Arn. Javůrek a Jaroslav
Tykač.

V uplynulém roce ztratila Společnost tři členy. Dne 24. března
1916 zemřel p. Jan Borek, fotograf v České Třebové, v nemocnici
v Bati v Uhrách, konaje téměř od vypuknutí války svou vojenskou
povinnost. Dne 27. dubna zemřel dvorní rada Dr. techn. p. Karel
Preis, řádný profesor c. k. české vysoké školy technické v Praze
a dne 26. května zemřel p. Ant. Nosek, c. k. profesor real. gymnasia
na Smíchově. Prof. Ant. Nosek byl členem Společnosti od r. 1906.
Od něho pochází mnoho vědeckých článků a vydal učebnici živo-
čišstva pro střední školy. Jan Borek od r. 1910. Dvor. rada Karel
Preis byl členem Společnosti od počátku jejího založení. Kde bylo
možno, dostavili se členové Společnosti v hojném počtu ku posled-
nímu doprovodu svých milých soudruhů. Památka všech zemřelých
uctěna byla v občasných schůzích důstojným způsobem.

Uprostřed největších bouří válečných došla v Vídně těžce za-
rmucující zvěst, která hluboce zasáhla do srdcí všech národů ra-
kouských. Slavný panovník náš

FRANTIŠEK JOSEF I.

císař rakouský, král český, apoštolský král uher-
ský, zesnul klidně v Pánu dne 21, listopadu 1916
o 9. hod, večer v zámku schonbrunnském.

Česká Společnost Entomologická dala ve své schůzi dne 28.
listopadu 1916 konané, výraz hlubokému smutku nad úmrtím Jeho
Veličenstva a proslovem svého předsedy uctila památku slavné
úoby Jeho panování, do níž spadá nejen obrození národa našeho,
ale i rozmach vědeckého jeho vývoje.

Jasná památka velikého našeho mocnáře na vždy zachována
bude v srdcích českých a postava Jeho jakožto zářící vzor ve vy-
konávání povinností v každé době budiž nám na dále podnětem
k další úsilovné práci.

XXI

Osiřelý trůn říše Rakousko-uherské zaujal nový její panovník,
císař a král

ARE

K novému mocnáři víží nás stejně stoletá pouta dynastická,
iako láska k němu, získaná Jeho bezprostředním stykem s naším
národem, s naším staroslavným královstvím a jeho hlavou, naší
královskou Prahou. Všecky vrstvy národů, seskupených pod že-
zlem inocnářů rakousko-uherských, přinesly mladému panovníkovi
z hloubi srdce svůi hold. Česká Společnost Entomologická ve své
schůzi dne 28. listopadu m. r. ústy předsedovými rovněž vzdala
hold Jeho Veličenstvu a Jeho vznešené choti Zitě a ukončena tato
slavnostní schůze trojnásobným provoláním »Sláva!« Mimo to jed-
nomyslně bylo usneseno, aby na důkaz oddanosti byl odeslán do
kabinetní kanceláře Jeho c. a k. Apoštolského Veličenstva Ve Ví-
dni telegram následujícího znění:

»Česká Společnost Entomologická v Praze skládá svůi nejod-
danější hold nejmilostivějšímu mocnáři Karlu I. a Jeho vznešené
choti císařovně Zitě. Prof. Frant. Klapálek, předseda.«

Oba učiněné projevy vyslechli shromáždění stojíce.

Zesnulý dvor. rada Dr. Preis odkázal část svých entomolo-
gických sbírek České Společnosti Entomologické a byly choti jeho,
paní Anně Preisové ústně vzdány díky pp. úč. řed. J. Grafem a
mag. radou Frant. Pokorným. Sbírky odevzdány byly Společnosti
ve dvou skříních. Tyto se zasklenými zásuvkami a krabicemi umí-
stěny byly v nedostatku jiného účelnějšího útulku ve zvláštní míst-
nosti v Akademické kavárně, kde po dlouhá léta ve třech skříních
umístěna jest knihovna Společnosti a kde se členové scházívají
vždy v úterý a v sobotu ku přátelským schůzím.

Sbírkou Preisovou položen základ lepidopterologických sbírek
Společnosti. Sbírky tyto obsahují řadu vzorně praeparovaných
motýlů exotických, ale obzvláště mnoho palaearktických. Někteří
členové Společnosti ochotně již dodali ze svých sbírek značné
množství scházejících exemplářů fauny domácí. Byli to pp.: mag.
rada Frant. Pokorný, okr. hejtman JUDr. Jak. ze Sternecků, inž.
Antt. Štraub, účetní řed. J. Graf, škol. r. Rob. Hartmann. Tito
i mnozí jiní členové slíbili ještě časem doplňky přinésti, aby se

XXII

Společnost konečně přiblížila jednomu ze svých vytčených cílů:
založiti všem členům přístupné sbírky hmyzu, které by poskyto-
valy pokud možno úplný obraz fauny domácí. Správu těchto sbírek
převzal p. mag. rada Frant. Pokorný. Časem snad i sbírky brouků
po zemř. p. PhDru Jindř. Veselém budou moci býti uspořádány.

Společnost doufá, že v dobách příznivějších stane se bohatá
knihovna i založené sbírky ještě u větší míře bohatým zdrojem
všem vědecky činným pracovníkům a že přilákají i nové a mladší
přátele entomologie vůbec.

Jak jest patrno ze seznamu přednášek v uplynulém roce vy-
konaných a ve Věstníku zaznamenaných, kráčela Společnost i ve
trudných dobách válečných pevným krokem dále. Přednášky ve-
skrze založeny byly na původních studiích a zkušenostech a svědčí
nejen o píli členů, ale i o jejich vříchylnosti ke Společnosti. Po
přednáškách vyměňovány byly velmi cenné názory vědecké a
snášeny bohaté zkušenosti členů ze všech oborů, spadajících v Čin-
nost Společnosti.

Přátelské schůze, konané vždy v úterý a v sobotu k večeru
V místnostech akademické kavárny ve Vodičkově ulici úplně se
vžily a jsou po celý rok stálým střediskem členů v Praze meška-
iicích. Navštívili je občas někteří členové venkovští, zvláště pp.
JUDr. Jos. Maličký z Hořovic a JUDr. Cyrill Tille, c. k. plukovník
auditor ve Vídni, MUDr. Karel Šulc, t. č. c. k. nadlékař v Innsbrucku
a všichni shora uvedení členové, službu vojenskou té doby koma-
jící, jsouce v Praze na krátké dovolené. Několikráte jako host do-
stavil se pan Oskar Reisz z Innsbrucku, t. č. c. a k. nadporučík
službou v Praze. V těchto schůzích navazují styky i členové mezi
sebou, zde koná výbor své schůze a vyřizují se běžné záležitosti
Společnosti a zde úřaduje p. knihovník.

Vycházek bylo konáno mnoho, avšak vždy v menších skupi-
nách. Pro větší exkurse nebyla doba přízniva.

Výbor stará se všemožně o finanční zajištění Společnosti, ačkoli
s poměry válečnými souvisí i značné snížení příjmů. Peněžité pod-
pory spíše se umenšují, nežli aby vzrůstaly. Z té příčiny musel
i letos zůstati Časopis v menším rozsahu, nežli v letech dřívějších.
Příručka letos nevyšla, doposud bylo jich však vydáno 8. Ježto
Společnost jest nucena opírati se především o zdroj peněžní, který

XXIII

i plyne z členských příspěvků, znovu vyzývá ony členy, kteří do-
posud svým povinnostem nevyhověli, aby v brzku tak učinili.

Přes všecky nepříznivé doby neodvrátily některé korporace
a peněžní ústavy své štědré ruky od Společnosti a uznávajíce její
smahy, obmyslily ji v uplynulém roce peněžitou podporou. Jsou to
imenovitě: Česká Spořitelna (K 100.—), Nejmenovaná spořitelna
(K 20——), Občanská záložna v Karlíně (K 40.—), Malostranská zá-
ložna (K 10.—), Městské zastupitelstvo Karlínské (K 50.—), Okresní
výbor Karlínský (K 50.—). Všem těmto dárcům, jakož i oněm, kteří
menšími dary Společnosti přispěli, dárcům knih a oněm shora uve-
deným členům, kteří ku rozmnožení sbírek přispěli, dále oněm čle-
nům, kteří o rozšiřování příruček se starali (jako zvláště pp. PhDr.
Frant. Rambousek a PhDr. Rudolf Klečka), jakož vůbec všem svým
příznivcům vzdáváme nejvřelejší díky.

Rovněž vzdáváme díky slavné radě zemědělské, zvláště p.
předsedovi J. J. JUDru Bedřichu knížeti Schwarzenbergovi a p.
tajemníku JUDru Karlu Mandlovi za prokázanou přízeň propůjčo-
ráním zasedací síně k občasným schůzím po celou dobu trvání Spo-
lečnosti a p. předsedovi českého odboru Rady zemědělské Ad.
Prokůpkovi za vzácnou přízeň Společnosti.

Slavným redakcím časopisu »Národ. Listy«, »Nár. Politika«,
»Union«, »Hlas Národa« a »Právo Lidu« rovněž povinna jest Spo-
lečnost díky za laskavé uveřejňování zpráv © schůzích Společ-
nosti.

Školní rada Rob. Hartmann,
t. č. místopředseda.

XXIV

POKLADNÍ ZPRÁVA

Má dáti (Příjem) | K | h |
Výdajné
Zůstatek 'z/roku 1915"'/'./2“. se 280 | 99
Zaplacené příspěvky členů v r. 1916. de Tide
Dary: Česká spořitelna v Praze ......| =
Okresní výbor v Karlíně. ..... 50 | —
Občanská záložna v Karlíně .... Oka pay
Mesto Karlín" (56 : 50 | — |
Nejmenovaná ose v Mad 20 — |
Malostranská záložna v Praze ... 10 jo |
Za prodaný časopis. .... : 44
Úroky poštovní spořitelny za kok 1915. M 2 06 |
Růzasvprijnny bz. db 3 S10 2 3.0861
ey VNABE ZA
Z hotovosti K 181'70 jest v pokladně 7821
Fond paní
P ol (0150 00b „| 1035. 63
Dar pana předsedy společnosti k eh
památky zemřelé choti jeho paní Anny
Klapálkové“ 2 Z S D00
Dar pana Františka Pillicha, fčkárnika: v Si- |
montornya ... 5048
Úroky za rok 1916 připsané 8 kamna i a 113104
Úhrn“ 172925 RBM

Tato hotovost pozůstává z Vkladní knížky Občanské záložny
půjčky 5'/%/, K 800->, čtvrté daně prosté 5'/,9/, válečné půj-
s r. 0. v Brně, znějící na

Fond paní

Zůstatek z roku 1915 PR 4 M 626 | — |
Úroky za rok 1916 připsané ke Lon | 24 | 02 |
Úhrn. -| | 650 | 02 |

Tato hotovost uložena u Obč. zál. v Karlíně částkou K 450: 92

XXV
ZA ROK 1916.

|
Dal (Vydání) | K | h

jmění:

| Za předplacené časopisy a díla vědecká .
Poštovní výlohy .

Osvětlování, úklid a ení Zasedací šíně
k občasným schůzím :
Poplatkový ekvivalent za rok 1916

Různé výlohy . k
| Zbývající hotovost onen

Tisk čAšopicí a separátů z časopisu . |
-|

Úhrn -
a u c. k. poštovní spořitelny K 10340.

Anny Klapálkové:

Zbývá hotovost. 2323 42

v Karlíně znějící na 323 K 42 h, třetí daně prosté válečné
čky K 200— a Podílu Úřednického peněžního ústavu, spol.
jméno společnosti K 1000

Anny Uzlové:

Zbývá hotovost. „| 650 | 92
a částkou K 200 — v třetí daně prosté 5'/,%, válečné půjčce.

XXVI

Úhrn. .| 565 14628
Tato hotovost uložena jest částkou K 555- u filiálky

Účet
Jmění výdajné ..... A by A 181518314)
Fond paní Anny Klapálkavě * (vě az 232910200
Bond paní Anny Uzlové: < sE 650 | 92 |
Fond pana P. Augusta Kubesa . ..... .! VÁ
Ron SKOVÝ p. st IMEha. r zal okaly, Sg RAN 876 45 |
EMomologické“ PřÍTUĚky 0 0 0 barca 565 20

Přezkoušeno a správně shledáno:
Fr. Vopršal. Inž. Ant. Straub.

t. č. revisoři učtů.

Dal (Vydání) | K h |

P. Augusta Kubese:

Zbývá hotovost. 76

Občanské záložny v Karlíně.

tiskový:

Zbývá hotovost... 8706

Uřednického peněžního ústavu v Praze.

příručky:

Zbývá hotovost. .| 565 28

Úřed. peněžního ústavu v Praze, zbytek K 973 v pokladně.
rozvážný:

Tisk časopisu a správní výlohy. . . . .| 1.193 81

Zbývající hotovosti u: jmění výdajného .| 181 70

fondu paní Anny Uzlové ... 650 92

fondu p. P. Augusta Kubesa 76 51

TOnAU TSKOVENO 7 by] 876 45

pro entomologické příručky . | 565 | 28

Úhrn. „| 5.868 | 09

V Praze, dne 31. prosince 1916.

Josef Graf,
t č. pokladník.

ZPRÁVA KNIHOVNÍ.

Omezení vědecké práce, diktované nynějšími poměry a pře-
rušení mezinárodních styků má za následek zmenšenou publi-
kační a výměnnou činnost, z kterýchž příčin i loňský přírůstek
naší knihovny byl skrovnější než v dobách normálních. Lze však
doufati, že mnohé mezery budou po válce vyplněny dodatečným
zasláním periodických děl, jakož i trvalou přízní vzácných dárců,
kteří ani nyní na naši knihovnu nezapomínají, začež vzdáváme
dík zvláště pánům: Dru. K. Absolonovi, Dru. Ed. Baudyšovi, Dru.
V. Jandovi, Phil. st. J. Obenbergrovi, Dru. Fr. Rambouskovi, prof.
J. Roubalovi, Dru. V. Vávrovi a insp. A. Vimmrovi.

I. SPISY PERIODICKÉ.
A. Výměnou.

Berlín: Kgl. zoolog, Museum.
149 Mitteilungen, Bd. VIII., Heft 2.
235 Bericht 1915.
— 369 Entomologische Blatter XI., Heft 10—12, XII., Heft 1—9.
— Deutsches entomolog. National-Museum.
383 Entomologische Mitteilungen Bd. IV. Nr. 10—12, Bd. V.
Nr. 4—12.
Bautzen: Naturwissenschaftl. Geselschaft Isis.
260 Bericht 1913-—1915.
Bayreuth: Naturwissenschatftl. Geselischaft.
654 Bericht II.
Bern: Schweizerische entomolog. Gesellschaft.
287 Mitteilungen. Vol. XII, Heft 7, 8.
Breslau: Verein fůr schlesische Insektenkunde.
217 Jahresbericht Hft. 8 u. 9.
Brůnn: Der Naturforschende Verein.
183 Verhandluneen 1913—1915.
— Ergebnisse der meteorol. Beobacht. 1909, 1910.

XXIX

Budapest: Musei Nationalis Hungarici.
67 Annales historico-naturales. Vol. XIII. p. 2, Vol. XIV. p. 1.
— 540 Rovartani Lapok XXII, fůiz. 4—12, XXIII. 1—2.
Cassel: Verein fiir Naturkunde.
181 Abhandlungen und Bericht LIM.
Colmar: Naturhistorische Gesellschaft.
106 Mitteilungen. XII. (1914 u. 1915).
Graz: Der naturwissenschaftl. Verein fůr Steiermark.
218 Mitteilungen. Bd. 51.
Guben: Der internationale Entomologen-Bund.
218 Internat. Entomolog. Zeitschrift. 9. Jhrg., 10. Jhrg. Nr.
1—20.
Halle a. S.: Kaiserl. Leopold-Carol. Deutsche Akademie der
Naturforscher.
190 Nova acta. Bd. C, Nr. 2.
Hermannstadt: Der siebenbůrgische Verein fůr Naturwissen-
schařten.
416 Verhandlungen und Mitteilungen. 1914, Heft 1-6.
— Festschrift 1914.
Igló: Ungar. Karpathenverein.
224 Jahrbuch XLIII. (1916).
New Brighton: Staten Island Association of Arts and Sciences.
281 Museum Bulletin. No. 6—11.
Proceedings Vol. V. Parts 3—4.
New Haven: Connecticut Academy of Arts and Sciences,
286 Transactions. Vol. 18. aag. 209—224.
Niůirnberg: Naturhist. Gesellschaft.
119 /ahresbericht 1914.
Passau: Naturwissensch. Verein.
364 Bericht 22.
Paskov: Ed. Reitter.
2 Wiener Ent. Zeitung. XXXV. Heft 1—7.
Rotterdam: Nederlandsche Entomol. Vereenigung.
642 Tijdschrift voor Entomologie. Jahr. 1915 a 1916.
641 Entomolog. Berichten. No. 85—90.
Stockholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem.
173 Arkiv fór Zoologpi. Bd. 9, Hft 3—4.
— Centralanstalten fór forsoksvásendet pá jordbruksomrádet

XXX

640 Meddelanden Nr. 108—110, 113, 122, 132—133.

640 Flygblad Nr. 40, 53, 57.

169 Entomologisk Tidskrift. A. 36, H. 1—4.
Stuttgart: Internat. Entomolog. Verein.

68 Entomologische Zeitschrift. Jhrg. 29.

68 Insectenbórse. Jhrg. 33, No. 1—24.
Uppsala. 741. Zoologiska Bidrag. v. A. Wirén.
Washington: United St. Nat. Museum,

160 Proceedings No. 2080, 2081.
Wien: Coleopter. Verein.

651 Coleopl. Rundschau. 1915 Hit. 2. jo jsěS
Wiesbaden: Nassauischer Verein fůr Naturkunde.

199 /ahrbiicher, Jhrg. 68 (1915).
Zagreb: Hrvatsko prirodoslovno društvo.

174 Glasnik. God. XXVII. sv. 3—4, God. XXVIII. sv. 1—2.
Zúrich: FT..M.' Kuhl

276 Societas entomolog. Jhrg. XXXI. (1916).

B Kowupá:

335 Seitz Ad. Dr.: Die Grossschmetterlinge der Erde. Lfg. exot.
232, 236—238.
3 Schroder Dr. Christoph: 3. Zeitschrift fiir wissenschaftl.
Insektenbiologie. Bd. X1, Hit 07712, Bd“ XI Hit +110

II. SPISY NEPERIODICKÉ.
(Dary autorů.)

731, 2 Absolon K. Dr. a Zbořil J. prof.: Zoologická pozoro-
vání z okolí hodonínského. (Otisk z „Časopisu morav.
musea zem. XV.) (1916).

750, 4 Baudyš Ed. Dr.: Ein Beitrag zur Verbreitung der Gallen
in Bohmen. (Otisk z „Verhandl. Wien“, 1916).

751 Janda Vikt. Dr.: Další zprávy o eee pohlavních
orgánů Oligochaetů. (Otisk z „Lékařských Rozhledů“
1914.)

738, 2 Obenberger Jan Philst.: Einige Beitráge zur Kenntnis
der Anthaxien. (Otisk z „Coleopterolog. Rundschau“,
1915.)

XXXI

751, 1 Rambousek Fr, Dr.: Neue Bythinus-Arten aus Maze-
donien. (Otisk z „Zeitsch. f. wissensch. Insektenbiol.“,
19106.)

— 2— Ein neues Subgenus der Gattung Auedius. Otisk z „Co-
leopt. Rundschau“, 1916.)

— 3— Sipalia Zoufali n. sp. (Dto, 1915.)

— 4— Úber eine neue dem Hohlenleben angepasste Atheta
(Staphyl.) aus Siůidherzegovina. (Dto, 1916.)

— 5— Entomol. Arbeiten der bohmischen Literatur 1907. (Otisk
z „Zeitschr. f. wissensch. Insectenbiol.“, 1915.)

734, 21 Roubal J. prof.: O ochraně památek přírodních. (Otisk
z výroční zprávy reálky v Příbrami 1915—-1916.)

— 22— Nová odrůda a nový druh rodu Pachybrachys Redten-
bacher. (Otisk z „Časopisu morav. musea zem.“ XV.
1916.)

— 23— Trois formes nouvelles des Coléoptěres de la Bohěme.
(Otisk ze „Societas entomol.“ Jahrg. 31.)

— 24— Neue palaearktische Coleopteren. (Otisk z „Coleopterol.
Rundschau, 1916.)

— 25 — Wissenschaftliche Ergebnisse der Bearbeitung von O.
Leonard's Sammlungen. (Otisk z „Entomol. Mitteil.“,
1915.)

— 26 — Neue Coleopteren paláarctischer Provenienz. (Dto, 1916.)

— 27 — Notitz zu meinem Artikel: „Neue Coleopt. paláarkt. Prov.“
bezůglich des Platynus assimilis Payk. (Dto, 1916.)

751 Vávra V. Dr.: O sbírkách zoologických musea král. Če-
ského. (Otisk z časop. „Vesmír“, 1900.)

737, 2 Vimmer Ant.: O třech nových druzích a některých star-
ších rodu Liponeura (Dipt.). (Otisk z „Rozprav čes.
akad. cís. Frant. Josefa pro vědy, slovesnost a umění,
1910.) :

Oldřich Šustera,
knihovník.

XXXII

ZPRÁVA O SBÍRCE PREISOVĚ.

Sbírka umístěna jest ve dvou skříních a sestává jednak z 50
krabic motýlů palaearktických, jednak ze 20 krabic motýlů exo-
tických.

Kromě toho nachází se ve sbírce ještě 10 krabic mikrolepi-
doptera a 8 krabic praeparovaných housenek. V palaearktické
sbírce nalézá se hojně vzácných druhů vzorně praeparovaných.
Sbírka se stále doplňuje dary členů, takže za r. 1916 nově při-
bylo na 590 motýlů.

F. Pokorný,

t. č. kustos sbírky Preisovy.

ČASOPIS

České Společnosti Entomologické

Acta Societatis Entomologicae Bohemiae.

ROČNÍK XIII. 1916.

REDAKČNÍ KOMITÉ
Prof. FR. KLAPÁLEK,

Karlín.
Coleoptera: Hymenoptera:
MUDr. EM. LOKAY, OLDŘ. ŠUSTERA,
Poříč, Praha II. Smíchov 553.
Lepidoptera: Diptera:
JUDr. JOSEF MALIČKÝ, Ředitel ANT. VIMMER,
Hořovice. Krá!. Vinohrady.

V PRAZE.

NÁKLADEM ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ
ÚŘEDNICKÁ KNIHTISKÁRNA ALOIS BROŽ, PRAHA V.

i
MAD IV vidlů
A

E otemná Iomalanc

dog sto Dyplolrioth: 213) stol

EU „b s SIPO- hovklry 2 Pon, MN K
"9 S TKA 0 Mtýků.. i
M 200 T Z ven
m r tuna su Fr k :
“ : k ne
PTÁLOVÁÍNAAN © ee.
ME IAVADI v ov Ďe:

la
'

AMAVZDA SI VANOU KMA 1

béů z, 3 P Jad ní 2 ESA dita V

(slad „yptobiach ET
ZA ENA os DOLÁK ká act

eva ně jk nřemali

A V "4 =
a DOR ky DAM, 700 O PRO
ó o p ZE NÝ ena 3
“ ŘASTAOMOTNÉ BOA RAK . F
W ALART D44 JIOJA Snu Mit Mě"

OBSAH.

I. Seznam pojednání dle spisovatelů:

Baudyš Dr. Ed.: Zoocecidie nové pro Čechy
Graf Jos.: Boarmia maculata ab Bastelbergeri
— | Parnassius appolo na Šumavě
— | Seznam motýlů chycených panem Drem Kličkou č 1915
na světlo a vnadidlo v Praze na Karlově
Hartmann Rob.: Kanibalismus larev slunéčka .
Klapálek Frant.: Kamimuria sibirica ef Paragnetina integra,
Plecopterorum species novae.. PŮ
— Subfamilia Acroneuriinae . .
Komárek Jul.: Prosopistoma a Chaetophorus aceris
Krejčí Dr. Aug.: Vosa a žába . Pe lesy i
Lokay Dr. E.: Urodon conformis.
Maličký Dr. Jos.: Příspěvek k otázce hojnosti některých
druhů motýlích k
Navrátil Dr. Michal: Dvorní rada MUDr. Leopold Melichar
Pleticha Jos.: Noví brouci pro českou faunu
Rambousek Dr. Fr.: Aleochara vagepunctata .
— Hromadný výskyt Coccinell. z AES
— | Leptinus testaceus .
— | Prof. Mario Bezzi, Ditteri cavernicoli dei Balcani raccolti
dal dott. K. Absolon
kot balj< CistRagusat sp. 1..
— | Další novinky českých brouků
-i Koleopterologické Pe mé cesty 1 na Kavkaz V Čer-
venci 1910..
— © Monografie broučí zvířeny na Chudenicku
— | Stenus Benickianus
Srdínko Inž. Jos.: Aporia crataegi a :
— Řádění bekyně vrbové (Stilpnota salicis L) n na „Čí
sařské louce“ v Praze.. :
ze Sternecků dr. Jakub: Žluté vřetenušky české
Uzel Dr. Jindř.: Dvorní rada Dr. Karel Preis ;
Vimmer Ant.: O kuklách českého dvojkřídlého hmyzu SV
Kukly skupiny Eucephala.
— | O metamorfose pestřenky Didea alneti a několik po-
známek o larvách pestřenek vůbec i
Zeman Jos.: Urodon rufipes v. nigritarsis Reit..

Strana
1

45
45

. 104
„101

45
34

103

36
84
24
44
44
44

43
89
86

A2
11
38
M

39
25

90
45

II. Seznam všeobecný dle obsahu:

Strana
Acronéeuriae-subřamilla 5 © u 6 2
Aleochara vapepunelata 3. EME 5 yo
Aporia crataegi . „44
Bekyně vrbové (Stilpnota salicis) řádění na „Císařské louce“

V Praze pe: ZK KE: k SJ VL
Boarmia maculata ab. Bastelbergeri LE ZM aE
Brouci noví pro českou faunu „ ..- p M
Broučí zvířeny na Chudenicku monografie P n VS a NL
Brouků českých další Pe Ze válí VANE modlí a oa Zo AMES SCA
CIsS4RaBusal x, šp djs a SAK PÁNĚ 035 P M RO
Coccinell hromadný výskyt E 44
Didea alneti pestřenky o metamorfose a několik poznámek

o larvách pestřenek vůbec ... 90

Ditteri cavernicoli, dei Balcani raccolti dal dott vc Absolon 43
Dvojkřídlého hmyzu českého o kuklách. V. kukly ze skupiny

Eiicephlaála 1 25
Kamimuria sibirica et Paragnetina integra, Plecopterorum

species novae. . JD
Koleopteorologické výsledky mé cesty na (Kavkaz v červenci

ze LSI U JO á oa Pad PSA kod SE 5 VL
Eeptinus.testaceus . |. - PORN PR o
Melichar MUDr. Leopold dvorní rada ... bo 94
Motýlích některých druhů hojnosti k otázce příspěvek . s ZO
Motýlů chycených p. drem Kličkou r. 1915 na světlo a vna-

didlo v Praze na Karlově, seznam. ..... i. 20,
Parmassius.apollo na Šumávě . . < =4=: bo: i dnacě 2
Preis Dři-Karel, dvorní Tada, -© čaek -5) een
Přosopistoma 'a Chaětophorus'acetiS.. -3.2 „2-37 <
Sluněčka. larev kanibaliSMUSÍ | a% Zed ine)
Stenus Beniekianis -| koze C8 dn uela olo di ko SE VEL
Urodon conformis . . ky PRAP ER A R
Urodon rufipes v. nigritarsis Reitt. K R P an LE
Wosa a Zába- < » < odk oksk dána kor k ae Mt PP o da 1
Vřetenušky žluté české . PR o o AC ose SKOS SKK, NEM
Zoocedie nové pro Čechy Mr pay oak ZA o ok, a |

II. Podrobný seznam věcný:

Strana Strana
A) Coleoptera. Agrilus a. aenescens 87, a.
Abax -parallelusk. -17 ater, convexifrons, a. virens 88
Acrolocha striata. . . . . 44. Aleochara vagepunctata . . 44
Acupalpus dorsalis, flavicol- Amara a. adamantina 80, ae-

1 na nervové pásce vyšších much. takže mohu všeobecně sou-
diti takto: „Dřík nervové pásky larev z podřádu Cyclorrhapha
vzduchem zásobuje šest dvojic vzdušnicových; zřídka objeví se
na pravo neb na levo sedmá vzdušnice lichá.“

Tím dotekl jsem se vzdušnicové soustavy larev Syrphid,
o jejímž průběhu a významu promluvím až jindy; článek by
pojednáním o nich velmi vzrostl.

Figurenerklárungen.

1. Didea alneti. Larve von oben gesehen. 2. Microscopi-
sche Stacheln vom Integumente der Larve. 3. D. alneti. Puppe.
Seitliche Ansicht. 4. dto. von oben gesehen. 5. Syrphus co-
rollae: Cephalopharyngealscelet u;, u; —= Mundwerkzeuge. 6. Die
Mundwerkzeuge vergróss. 7. Verdauungsapparat von Helophi-
luslarve. 8. Das Ende der Lamelle aus phanoni. 9. Syrphus
ribesii. Miindung der Speicheldrůsen. ds — Ausfiihrungsgang
der Speicheldrůsen. 10. Cheilosia sp. Ein Teil der Speichel-
drůse, Lángsschnitt. s — secernierender Teil, v — nichtsecernieren-
der Teil. 11. Leberschlauch. 12. dto. Lángsschnitt. 13. Ein Teil
der malpighischen Gefásse. 14. dto. Lángsschnitt. 15. Fettkórper
und Tracheen. 16. Nervenbauchstrang von Syrphuslarven.
tr = Tracheen. 17. Pegomyianigritarsis: Nervenbauchstrang.
18. Drosophila fenestralis: Nervenbauchstrang.

ŽLUTÉ VŘETENUŠKY ČESKÉ.
Dr. Jakub ze Sternecků (Trutnov).

Jak známo, vyznamenávají se vřetenušky stejným, téměř všem
společným zbarvením. Přední křídla jsou tmavomodrá neb čer-
navá, kovově lesklá s červenými skvrnami, zadní křídla červená
s černým okrajem.

Skvrny na předních křídlech, jakož i šířka červené Části
spodních křídel se mění podle druhu dosti značně a tolikéž v me-
zích druhových bývají rozmanitě proměnlivy. Nachová barva zmí-
něných míst na křídlech, jakož i u několika druhů se vyskytu-
jící pásek na zadečku zůstávají vždy více neb méně stejné.

Občas vyskytují se u všech druhů čeledi vřetenušek jedno-
tlivé kusy, při nichž nachová červeň nahrazena jest světlou žlutí.
Jsou to však vždy největší vzácnosti. Jedině u Zyg. Ephialtes po-
tkáváme se s touto záměnou červeně se žlutí častěji. Tato okol-
nost tomu mohla by nasvědčovati, že toto sežloutnutí červených
míst není dokonce zjevem pathologickým, jako albinismus v ji-
ných rodech se vyskytující, nýbrž že spíše se tu jedná o změnu
na soustavě závislou. Spočívá-li příčina tohoto zbarvení v po-
měrech biologických, na příklad ve zvláštních vlivech klimati-
ckých (čemuž by nasvědčovalo častější vyskytování žluté formy
Ephialtes, zvláště v jižních krajinách), aneb možno-li v ní spa-
třovati jakýsi zpětný tvar, což bych měl za nejméně pravdě-
podobné, anebo konečně, jedná-li se o počínající progressivní
tvoření nového druhu, o tom nechci rozhodovati. Srovnáváme-li
však zcela analogickou aberraci barev mnohých Arctií, pak jest
oprávněn i závěr, že tu nejde o pouze nahodilé, individuelní aber-
race, nýbrž že tu přichází k platnosti nám doposud neznámá
příčinná spojitost mezi faktorem vnějším a jeho účinkem, jevícím
se ve žlutém zbarvení, které se vyskytá u některých druhů jen in-
dividuelně, u jiných v určitých krajinách již pravidelně. Okolnost,
že téměř u všech druhů vřetenušek se vyskytuje táž barvitost,
náhled tento ještě sesiluje. Naproti tomu nepřikládal bych žádné
zvláštní důležitosti nápadnému souhlasu žlutých druhů Zygaen
s druhem Syntomis phegea.

Vzhledem k řídkému vyskytování se žlutých odrůd vřetenu-
šek bylo by žádoucno, aby o jednotlivých nálezech, které se skrý-
vají roztroušeně v mnohých sbírkách, byly učiněny záznamy a
aby materiál odevzdán byl povolanému k tomu odborníku, jenž
by se pokusil o rozřešení otázky příčiny žlutého zbarvení.

Pokud Čech se týče, zaznamenávám v dalším všecky kusy
žlutých Zygaen, chovaných ve sbírkách, aneb o nichž se činí
zmínka v literatuře. Ačkoli jest samozřejmo, že tu není možno
vystihnouti absolutní úplnosti, přece se domnívám, že jsem vět-
šinu jich poznal, ježto pracuji od několika let o fauně české a
z toho důvodu naskytla se mi příležitost nahlédnouti do většiny
českých sbírek, jakož jsem i úplně prohlédl sem spadající lite-
raturu.

Že s uveřejněním následujících nálezišť těchto motýlů jaksi
předbíhám, má příčinu v tom, že letos pan prof. Robert Hart-
mann v Praze učinil dva velmi zajímavé a sem spadající nálezy,
ku podivu téměř na téže lokalitě, a jemu záleží na brzkém uve-
řejnění. On laskavě svolil, aby zpráva o tom pojata byla v rá-
mec, v němž je soupis všech žlutých vřetenušek, začež mu vzdá-
vám díky.

Následují jednotlivé nálezy a údaje:

1. Zygaena purpuralis Briin.

Ab. grossmanni Růhl. Bělá pod Bezd.! 11. července 1916
chycen sameček v kopule s červenou samičkou (coll. Hartmann)
Další chov potomstva řídkého tohoto spáření snad by byl podal
zajímavé vývody. Nebyl však proveden.

2, Zygaena brizae Esp.

ab. flava Nickerl, Katalog (1897) nom. nudum. — „Če-
chy“ (Nickerl I. c. p. 7.) Exemplář k doložení toho se ve sbírce
Nickerlově nenalézá. Udání zůstává pochybným, ježto též vy-
skytnutí původního druhu uvádí jen F. Nickerl, Synopsis (1850)
p. 29 u Prahy, Křivoklát. Na těchto místech však skoro od 70 let
nikdo více ani jeden kus nenašel. Údaje novějších knih (Joukl,
Spuler, Berge-Rebel) jsou pouhé reprodukce údajů Nickerlových
Jest více než pravděpodobno, že se svého Času stala záměna
v druzích. Kterému druhu dle toho by měl náležeti žlutý kus,
který bohužel již ani neexistuje, zůstává nerozhodnuto.

3. Zygaena scabiosae Scheven.

ab. flava Piesz. — Nová Huť u Berouna! 1885 (coll.
Srdínko). Jakkoli vysloveně žlutá, jsou na žlutých místech všech
křídel rozstříknuty osamělé červené šupiny.

4. Zygaena achilleae Esp.

ab. flava Dziurz. — Bělá pod Bezd.! 31. července 1916
chycena bezvadná samička, nedaleko téhož místa, kde nalezena
byla Zyg. purpuralis ab. grossmanni (coll. Hartmann).

5. Zygaena trifolli Esp.

ab. lutescens Cock. Vápenný Podol u Chrudimi! (coll
Srdínko). Krásný tento kousek chová pan stavební rada Srdínko
ve své sbírce pod jménem Zyg. angelicae ab. doleschalli. Ohledně
určení druhu mohl by tu nastati omyl, ježto na spodině křídel

červené (zde žluté) skvrny nesplývají, a rovněž nejsou tečky 3.
4 a 5 rohaté, nýbrž okrouhlé.

6. Zygaena lonicerae Scheven.

ab. citrina Spr. — Děkov u Kolešovic, jeden kus (coll
Dr. Herrmann, Kolešovice). Nespatřil jsem ten exemplář, avšak
nepochybuji o správnosti jeho určení. — „Čechy“! Dva kusy
v coll. Nickerlově, bez bližšího udání naleziště. Tyto byly též
podkladem při uvedení „ab. lutea“ v Seznamu Nickerlovu (1897)
pag. 8.

T. Zygaena angelicae O.

ab. doleschallii Růhl. Jak již shora bylo podotčeno, ne-
jedná se u onoho kusu z Vápenného Podola o tento druh, ný-
brž o Zyg. trifolii ab. lutescens Cock. Není tudíž žlutá forma
Zyg. angelicae doposud z Čech známa.

o. Zygaena ephialtes L.

ab. coronillae Esp. (se šesti skvrnami). — Mezí dru-
hem, jenž jest omezen na teplejší místa, nikoli zvláště vzácný.
V okolí Prahy: Závisť (coll. Srdínko), Všenory (coll. Srdínko),
Karlův Týn 27. července, 3. srpna (coll. Pokorný, coll. Sterneck),
Sv. Ivan 28. července (coll. Graf). Lodenice u Berouna (coll.
Cífka). — Rakovník (coll. Dr. Winter ve sbírkách českého zem
musea), Zbečno u Křivoklátu 16. července (coil. Vopršal), Nová
Huť u Berouna (coll. Srdínko), Hředle u Zdic (coll. Dr. Maličký,
Hořovice), Rezek u Nov. Města n. Met. (coll. Srdínko), Karlovy
Vary (Frosch, Verzeichnis [1891]) nespolehlivé. „Čechy“ (coll.
Nickerl), r. 1849 dosti hojný, jinak řídký. Nickerl, Synopsis [1850]
p. 30.), Nickerl, Katalog [1897], p. 8.).

ab. trigonellae Esp. (s pěti skvrnami). Rovněž tak roz-
šířena jako předešlá a s touto společně nalezena. V okolí Prahy:
Závisť (coll. Srdínko), Černošice, 29. července 1913 (coll. Ster-
neck), Všenory (coll. Srdínko), Černošice, 24. července (coll. Grat),
Karlův Týn (Holík, v Int. ent. Z., IV. [1910], p. 135), Lodenice
u Berouna (coll. Cířka); — Nová Huť u Berouna (coll. Srdínko),
Hředle u Zdic (coll. Dr. Maličký, Hořovice); — Rezek u Nov.
Města nad Met. (coll. Srdínko); — Karlovy Vary (Frosch, Ver-
zeichnis [1891]) nespolehlivé.

ab. aeacus Esp. (se šesti skvrnami). — Tato a následu-

100

jící aberrace zahrnují v sobě žluté formy var. peucedani, vztažmo
i var. athamanthae, kteráž jest o 5 skvrnách, které jsou daleko
rozšířenější nežli kmenový druh (typ). Též žlutě zbarvené formy
jsou proto rozšířenější, jakkoli jinak se mnohem řídčeji vyskytují
nežli obdobné tvary kmenového druhu. — „Praha.“ Červenožlutý
kus, který by mohl býti pokládán za křížence žlutého a červe-
ného jedince (ex coll. Hůbel, nyní v Coll. dvor. r. Starka); Ďá-
blice u Prahy (coll. Dr. Maličký, Hořovice); Závist, v červenci
1901, více kusů, sbíral Veselý (coll. Srdínko a Veselý)*); Černo-
šice (sbíral Veselý); Karlův Týn, 25. července 1915 (coll. Pokorný);
Sv. Ivan 28. července (coll. Grat); Kazín, 26. července 1916, 2 kusy
(coll. Svoboda); Lodenice u Berouna (coll. Cífka). — Rakovník
(coll. Dr. Winter, ve sbírkách česk. zem. Musea), (coll. Stark);
Zbečno u Křivoklátu 17. července (coll. Vopršal); Nová Huť u Be-
rouna (coll. Srdínko); Hředle u Zdic, 28. července (coll. Černý,
coll. Joukl ve sbírkách č. zem. Musea); — Mníšek (coll. Cífka); —
Plzeň (coll. Částek, Plzeň); — Teplice (Speyer, Verbr. d. Schmet-
terl. Deutschl. [1850]; Karlovy Vary (Frosch, Verzeichnis [1891])
nespolehlivé!; „Čechy“! (coll. Nickerl), Schmidt, F. Will, (Versuch.
eines Verz. aller in Bóhm. bekannter Tiere [1795] p. 85). V Syno-
psis Nickerlově se uvádí: Ob čas jednotlivě, když základní druh
jest velmi hojný; — Nickerl, Katalog (1897) p. 8.

ab. icterica Lederer (s pěti skvrnami). — Odrůda ze
všech nejvzácnější. V okolí Prahy: Radotín! 4. srpna 1905 (coll.
Černý, srov. též Holík, v Int. ent. Z., IV. (1910) p. 135; Karlův
Týn! 25. července 1915 (coll. Sterneck), srov. Holík a j. — Ra-
kovník! (coll. Dr. Winter, v čes. zem. Museu); — Sv. Dobrotivá
u Hořovic! 1. srpna (coll. Graf); „Čechy“ (coll. Nickerl.)

KAMIMURIA SIBIRICA ET PARAGNETINA INTEGRA,
PLECOPTERORUM SPECIES NOVAE.
Prof. Fr. Kiapálek.

1. Kamimuria sibirica sp. n. Capite pronotogue saturate
brunneis, illo linea M ac macula transversa occipitis, hoc stria

+) Bohužel byla sbírka tato po smrti majetníka zrušena; není mi známo
kde se nyní nalézají ony vřetenušky (ab. aeacus).

101

media ochracea ornato, corpore subtus sordide ochraceo. An-
tennae fuscobrunneae, pedes saturale brunnei, tibiis pallidioribus.
Alarum nervatura pallide brunnea, in anticis Costae basi, Sub-
costa fere tota, in posticis utrague vena basi tantum ochracea.
Ocellorum ratio 30:25:30. Pronotum trapezoidale 50 : 40: 35.
Feminae lamina subgenitalis brevis, rotundato triangularis, apice
acute excisa. — Corp. long. 13 mm, alar. exp. 33 mm.

Irkutsk, Sibiria, leg. V. Jakovlev. (Mus. Petropolis.)

Hlava i pronotum sepiově hnědá, ona s hlínožlutou čarou
M-ovitou a příčnou skvrnou v týle, která na každé straně až
k mozolkům čelním a v prostřed mezi očka zadní jest rozšířena;
pronotum má uprostřed hlínožlutý proužek. Meso- a metanotum
jsou temnější a silně lesklé. Zadeček jest svrchu světle hnědý,
"poněkud zelenavý. Spodní strana těla jest špinavě hlínožlutá.
Tykadla sepiově hnědá přecházejí ke kořenu bičíku v barvu
hlínožlutou. Makadla sepiově hnědá. Nohy van Dyckově hnědé
mají světlejší holeně. Štěty světle sepiově hnědé, nezřetelně krouž-
kované. Křídla průhledná, ale zřetelně zakouřená a silně lesklá.
Jejich žilnatina světlohnědá, ve křídlech předních jest C na ko-
řeně, Sc téměř po celé své délce, v zadních obě žilky jen na ko-
řeně hlínožluté.

Hlava široká se stranami štítku čelního silně sbíhavými.
Poměr oček 30:25:30. Mozolky čelní značně vpřed posunuté
a od oček i vnitřního kraje očního stejně vzdálené. Předni šíje
lichoběžníkovitá (50 : 40; 35) s rovnými stranami. Střední pole
zabírá poněkud za prostředkem asi osminu celé šíře.

Křídla dosti úzká. Rs se 2, řídčeji se 3 větvemi probíhají-
cími mimo přepážku. Příčká r-rs velmi šikmá, 7s-m kolmá na
Rs. 2A, se dvěma větvemi a bez příčky ku 2A,.

Délka těla 13 mm, rozpětí 38 mm.

Irkutsk, Sibíř, sbíral V. Jakovlev. (Typus v museu Petro-
hradském.

Paragnetina integra n. sp. Caput ochraceum, ocellis di-
lute nigrocinctis, thorace supra brunneo, meso- ac metanoto li-
nea media ochracea ornatis, corpore subtus ochraceo. Antennae
fuscae, articulo primo ochraceo, pedes ochracei, genubus nigro-

102

fuscis; cerci ochracei. Ocellorum ratio 30: 22: 27. Pronotum tra-
peziforme (50 : 40:38). Lamina subgenitalis feminae parabolica,
integra. Corp. long. 15 mm, alar. exp. 53 mm.

Hlava hiínožlutá, očka černě lemovaná a kroužky ty spo-
jeny setřelým stínem. Pronotum světle sepiově hnědé, při krajích
postranních a v poli středním poněkud tmavší. Šíje střední a
zadní světle hnědé se světlou hlínožlutou čarou slemenní. Celá
břišní strana těla hlínožlutá. Tykadla sepiově hnědá, ke konci
světlejší, základní článek hlínožlutý. Makadla hnědá, jejich články
na kořenech světlejší. Nohy hlínožluté, kolena černohnědá; také
chodidla trochu tmavší. Štěty hlínožluté. Křídla lehce šedohnědě
zkalená, žilnatina hnědá, C a Sc na kořeně nápadně tmavší, R
naproti tomu světle hlínožlutý. V křídlech zadních jest žilnatina
světlejší.

Poměr oček 30:22:27. Oči nápadně slabě klenuté. Po-
stranní kraje štítku čelního sbíhavé. Mozolky čelní ještě větší
než veliká očka zadní, značně daleko vpřed posunuté, vnitřnímu
kraji očnímu mnohem bližší než očkám zadním. Přední šíje licho-
běžníkovitá (50 : 40: 36). Postranní kraje v tupém úhlu lomené.
Střední pole téměř až v zadní třetině nejužší; zabírá tam asi
třináctinu celé šířky. Samičí chlopeň podplodní parabolická, ne-
vykrojená.

Křídla mírně široká, s parabolickým vrcholem. Rs v obou
křídlech se 4 větvemi, z nichž prvá souvisí s přepážkou.

Délka těia 15 mm, rozpětí 53 mm.

DROBNOSTI.

Vosa a žába. Chytal jsem ryby na řece Otavě a při té příle-
žitosti pozoroval jsem iak obyčeině život přírody ve svém okolí.
Pod mými nohami usadila se žába zelená a chytala občas mušky.
Pojednou přilétla na vlhký písek vosa (V. silvestris). Ihned se žába
připravila ku skoku a chňapla po vose, ta zmizela v široké tlamě
žabí, leč hned se opět objevila, vyvržena žábou, která jaksi mrzutě
hlavou pohodila. Vosa ještě chvíli se moťala po písku, ale žába se

103

jí více nevšímala, sama však nejevila ani tím nejmenším, že byla
bolestně dotčena žahadlem vosy a na důkaz toho hned si pochut-
nala na mušce, k ní se přiblíživší. Zdá se tudíž, že žahadlo žábě
neuškodí a zase naopak, že žába vos nežere a také jich od jiného
hmyzu nerozeznává. Dr. Aug. Krejčí.
Kanibalismus larev slunéčka. Dne 8. července 1916 nalezl jsem
dvě larvy slunéčka Halyzia ocellata L., ma pohled úplně vzrostlé.
Seděly na silničním kameně a soudil jsem, že se hodlají zakuklit.
Uložil jsem je do malé krabičky. Druhého dne jsem zastihl, jak jedna
larva druhou požírá. Nerušil jsem ji. Odpoledne už z vyžrané larvy
nezbývalo mic, než kůže se šesti nožičkami. Vnitřní měkké části
úplně byly sežrány. Na to se zbylá larva ve visuté poloze zakuklila
na svislé stěně krabičky. Při doteknutí se vždy vzpřímila a chvilku
ve vodorovné poloze setrvala. Dokonalý hmyz vylíhl se 18. čer-
vence. R. Ii.

104

Strana
frons, communis16, egues-
tris 17, familiaris, lunicol-

lis, ovata, similata . 6
Amauronyx Maerkeli . . 44
Anisodactylus binotatus . . 16
Anobium Thomsoni 425
Anthonomus pomorum . . 9
A phodius v.guadripunctatus 25

Apion frumentarium . . . 8
Apteropeda a. aurichalcea . 89

Asaphidion flavipes K3
Atheta interurbana, micro-
ptera 87, a n testa-
ceipes IX
Attelabus a. collaris, a. de-
nigratus —. : . 89
Badister bipustulatus . "15
Bembidion articulatum, assi-
mile 14, dentellum 13 Ge-
nei, guttula, lampros 13,
Mannerheimi 14, obli-
guum 13, guadrimacula-
tum 14, Stephensi, ustu-
latum, varium . 13
Bernhaueria paradoxa IX
Bolitobius „IX
Borboropora Kraatzi IX

Bradycellus collaris, harpa-
Rats A)

Bulaea Lichačevi . 44
Buprestis a. biornata, a. sig-
naticeps
Bythinus comita v. simpli-
cipes, fossicornis, Ram-
bouseki. „IX
Callistus lunatus. s
Calosoma sycophanta 21
Cantharis a. Alexandris 87,
ab. conjuncta , „24
Carabus arvensis 12, auro-
nitens 11, v. brevituber-
culatus, 'cancellatus 12;

Convexus, v. exasperatus
11, a. femoralis, glabratus,
granulatus, hortensis 12.

Strana
intricatus 11, nemoralis,

a. rubripes 12, violaceus 11
Catops Dohrni. A387
Ceutorrhynchus pectoralis. 8
Chaetocnema obesa . . . 88
Chlaenius nigricornis, niti-

dulus. m
Chrysomela a. cinctella 1886
Cicindela a. impunctata, a.

G-maculata! "0650
Cis Ragusai. 89..
Clivina fossor . 13
Clythra a. connexa. 88
Cryptocephalus a. obscuri-

pes 88, ab. db 25,

punctiger . ; P . 88
Cychrus rostratus 11
Dibolia rugulosa . . 88
Ditoma a. rufipennis . 87
Driophilus pusillus. 88
Dyschirius globosus 13
Elaphrus cupreus, riparius,

uliginosus. .

Gnathoncus v. subsuturalis 87
Harpalus aeneus, anxius,
atratus, latus, melancholi-

cus, rubripes, tardus . . 15

Heterothops praevia v. nigra 25

Hister v. guatuordecimstria-
tus. . 24

Langelandia anophthalma . 24

Leistus ferrugineus. $k
Leptinus testaceus . „44
Leptura v. Letzneri . 88
Lycoperdina a. disca . 87
Medon laticeps „X
Molops elatus, priscus z
Mordella a. femoralis . . 88
Nebria brevicollis 2
Necrophorus v. minor 8
Notiophilus biguttatus, pa-
lustris "0 12
Omalium exiguum, septen-
trionis. 13 „4

Onthophagus ab. marginatus 24

Strana

Oodes helopoides zb

Ophonus azureus 15, a. chlo-
rophanus 86, griseus 15,
jmpuncticeps 86, pubes-

ČES 4% 2
Orchestes pilosus . 80
Orsodacna v. Theresae . . 88
Otiorrhynchus sguamosus . 89
Oxypoda procerula. „87
Oxytelus a. pulcher T
Pachybrachys piceus. . 88
Panagaeusbipustulatus,crux

maior, a. Schaumi . al
Plagionotus a. connatus, v.

Reichel potu <: Enso
Plateumaris a. armata, a.

micans . 88

Propylaea a. pedemontana 87
Psylhodes thlaspis . . 88
Pterostichus aethiops 18, a.
affinis 17, anthracinus 18,
coerulescens, cupreus 17,
diligens 18, dimidiatus, le-
pidus 17, metallicus 18,
niger, nigrita, Oblongo-
punctatus, vernalis 17, a.
virens 86, vulgaris.. ro
Saprinus lautus PRE 1
Selatosomus melancholicus 87

Sermylassa a. cuprina . 88
Stenolophus a. affinis. . 86
Stenus Benickianus 38, Ro-
geri etl
Stomis pumicatus „VT

Subcoccinella ab. centrima-
culata - — — ny45/í. nb

Tachyta nana . : žal

Tenebrobius Bernhaueri z AJ

Tetraplatypus similis . „6

Trechus alpicola, v. cardio-
derus 14, fortimanus, gra-
vidus, Ithae, liopleurus,
maculicornis, V. nivicoia
22, guadristriatus, splen-
dens, subnotatus .

Strana

Trichius a. abruptus, a. Fa-
bricii, a. vulgaris. .
Trichopteryx Chevrolati
Trichotichus laevicollis .
Urodon contormis, v. nigri-

tarsis. í

Xylodromus a. ter.

B) Diptera.
Amalopis opaca- kloele
Anopheles 25.20;
Bibio. pe la
Blepharocera Vy
Bolitophila 20h
Camptocladius. té
Cecidomyiae, destructor . .
Ceratopogon 20,, 27
Ceroplatus 20; 2,
Chironomus . trolá:

Contarinia carpini 5, pyri-
vora IV, tiliarum.. sk
Cotdyla om ble - PD
Corethra 54 8
Cricotopus
Culex
Cypsele
Didea alneti.
Diplosinae a
Diplosis pisi, tritici:
Dixa:". 0)
Drosophila fenestralis
Elachyptera..
Eucephala
Fungivoridae
Hydrobaenus
Hydromyza livens
Lasioptera carophila 10, ce-
realis. ;
Liponeura .
Lycoria 20, 27, 32, Absoloni,
forficulata .
Macrolabis corrugans.
Mayetiola holci
Metriocnemus .

Mochlonyx k9eH 25,

"24
15

. 45
„87

Strana

Mycetophila . 52T
Nematocera . 0562
Neoemphria . -209 27
Oligoneura ... B1327
Oligotrophus betulae 5 ca-
Preaekét|2 eb, 4
Orthocladius 26, 33

Perrisia bistortae 8, Cirsii
10, Malpighi 7, praticola
8, Růbsameni 5, tortrix 90,

mr V300 B
Phlebotomus 1132
Polyneura 2

Rhabdophaga albipennis 3,
Karschi, 5, Pierrei 4, pul-
vini 3, rosariella 4, salici-

petdas'3;superna! „S74
Rhopalomyia 50
Scatopse "ZD
Sciophila . 26. 27, 29
Schizomyia pimpinellae. . 10
Simulium . 26, 29
Spelaeomyia Absoloni „43
Tanypus 200 26
Tanytarsus 250204 33

C) Ephemeroidea.
Prosopistoma foliaceum 35, VIII
D) Hymenoptera.
Acalla: ferrugana/3! 1408 5
Agriotypus 226

Andricus curvator, foecunda-
trix, gemmicola 6, Lamber-
toni 7, nudus 6, ostrea 06,
8, guercus-corticis, gu.-

radicis 7, agu.-ramuli 5,
rhizomae, testaceipes.. 7
Arnoldia guercicola 6
Callirhytis glandium 5
Cryptocampus ater, laetus,
medullarius 3, saliceti 4
Diplolepis divisa 6, 7, guer-
cus-folii je
isosoma sp, Giraudi, Hiero-
nymi.. 34% she 2

Strana
Neuroterus albipes 6,8, apri-
linus 5, numismalis 6, 7,
guercus-baccarum
Pontania puella . ...... 3

Solenopsis fugax . 44
Trigonaspis megaptera 7,
Synaspis. NO
E) Lepidoptera.
Abr. adustata, marginata . 21
Acid. adustata, aversata, di-
dimidiata, humiliata, mar-
ginata, marginepunctata,
moniliata 21, ochrata 37,
a. spoliata 4!
Acont. luctuosa 12
Acr. rumicis, tridens „20

Agr. augur, c.-nigrum, ditra-
pezium, exclamationis, v.
innuba,lucipeta,nigricans,
obelisca, pronuba, putris,
segetum, triangulum, xan-
thographa, ypsilon . . .20
Amoc. coecimacula
Amph. sní P

gonis. : kb
Anai. plagiata . wi
Angerona prunaria. s 3
Apam Nickerli, testacea . . 20
Aporia crataegi . 44
Arctia purpurata. SY
Aspilata gilvaria . JÍT.
Boarmia a. bastelbergeri 45,

crepuscularia v. deřessaria 22
Brioph. perla dž A820
Calocu vétnstalů salsy 2
Calym. 'trapeziná: 1. 129!2 21

Car. alsines, ambigua, mor-
pheus, guadripunctata,
réspersanitatadaci 51211492

Catocala v. agamos, 36, elec-

ta 37, nupta. ji
Chaerocampa elpenor 37
Cheim. brumata 1
Cil. glaucata „20

Strana

Cochl. iimacodes . e 142
Cod" porataly 21k 212
Cucul"úumbraticad k 1021
Deilephila výt 20,
galii 1KS v
Dianth. capsincola, carpo-
phaga, compta, rivosa . 20
Dysch.ssipůncta 32 „2
Drep, lacertinaria * r P20
Em., tnabealis (čce 2
Enn.aubunnaria 25s M2

20
UST,
£37
HO,

Epin. coespitis, popularis
Epione advenaria
Eriogaster rimicola .
Eucosmia certata .
Eupr chrysorrhoea . „20
Gnoph. obscuraria . k
Habr. derasa ... . $ 32
Hadena basilinea, lateritia,
lithoxylea, monoglypha20,
secalis sd
Heliozela stanneella: +7
Hep. sylvinus 22
Hib. aurantiaria, defoliaria 22
Hydrmicbitanst; 46: 4042
Larentia alchemillata, bili-
neata, comitata, ferrugata
21, firmata 37, fluctuata

Maloc. neustria 20

Mamestra brassicae, dissimi-
lis, genistae, oleracea, per-
sicariae, reticulata, trifolii 20

Miana v. aethiops, bicoloria

v. latruncula, strigilis. . 20
Nepticula turbidella . . . 2
Orrh. vaupunctatum . . .21

Orthos. circellaris, litura —. 21

Ortholitha moeniata SY,
Parnass. apollo k- okpkbáčké
Bech> barbalis,“ padáku 2

Phal. bucephala
Plus. chrysitis,festucae,gem-
iné- O

Prot. convolvuli +20
Pseudoph. lunaris BT
Pseudoterpna pruinata HST
Pterogon proserpina SY
Rhodostrophia vibicaria. . 37

Scop. a. brunnea, satellitia 21
Selenophora lunigera. . .37
Sphinx ligustri ZD
Spil. lubricipeda, menthastri 22
Standf. emortualis . . . .21
Stenolech. gemella B oko
Stilpnotia salicis . 1418120
Tephr. a. arceuthata, v. fra-
xinata, isogrammaria, So-
brinata Hdetýc „ly dž

Thalera fimbrialis VB

Timandra amata. ... ÚV

Urapteryx sambucaria 22, s.

Zygaena ab. aeacus, ange-
licae 100, brizae 99, ab.
citrina, ab. coronillae, ab.
dolleschallii,ephialtes100,

" a. flava, a. grossmanní 99,
ab. icterica 101, lonice-
rae 100, a. lutescens, pur-
puralis, scabiosae, trifolii
99, a. trigonellae . 100

F) Odonata.
Lestestaáridis=. l) E05

G) Orthophera.

Barbitistes serricauda . . II
Dolichopoda palpata. .
Eurycorypha :

H) Plecoptera.

Acroneuriinae :

Adelungia 57, arctica 58, 59,
TIT, caudata 58, 71,
gigas 58, VŘ ka“ radiata
D81 D9, Ul., „cb oa ;

Strana

Atoperla producta . 68, 84
Brahmana 62, 81, benigna,
chrysostoma 62, 63, 81,
82, microphthalma 63, 81,
82, suffusa —. 63, 64, 81, 83
Euryplax ochrostoma . 65, 84
Eutactophlebia 45, 606, reti-
culata 46, 60, gracilenta
Z by ZORS 267
Gibosia angusta, hagiensis 60,
61,79,80, Hatakeyamae8I,
62, 80,81, Jezoěnsis 60,61,
79, 80, lucida 61, 62, 80,
Needhamii 60, 62, 79, per-
spicillata 61, 80, thoracica,
iFober600.61,795 <.. 80
Miecasmarcapatica < <. 55
Inconeuria 74, marcapatica 75
Kalidasia radiata . M61:
Kamimuria sibírica .-. « 101
Kempnyia 47,67, brasiliensis
48, 49, 68, 69, flava 48, 52,
68, Klugii 48, 49, 68,69, ma-
gellanica 47, 68, 69, mela-
gona 48,51, 68, 71, obtusa
48, 51, 68, 70, sordida 48,
52, 68, 72, tenebrosa 48,
50, 68, 69, varipes 48, 52,68, 71
Kiotina 59, 79, lugubris, Pi-
ctetii, Suzukii, violacea 60, 79
Macrogynoplax 53, 72, ater-
pilas Gaví D3, 54, 73,

Strana
guayanensis 53, 72, lu-
teicollis 53, 54, 73, Pic-
Teto S 0303

Microplax Augusti- -Braueri
De 2
Niponiella limbatella . 62
Nirvania 62, pertristis 65, 83
Onychoplax limbatella 56, 76
Paragnetina integra . . . 102
Perlinella drymo,trivittata 05,84

I) Rhynchota.

Aphis amenticola 5, atripli-
cis,brassicae,grossulariae,
pad. víza sl SMÍ

Callipterus tricolor .

Chaetophorus acéris -< -3

Hamamelistes betulinus.

Myzus ribis.... sě

Pemphigus borealis, Lich-
tensteini

Sipha glyceriae Be

Trioza flavipennis 10, re-
mota . vě

K) Acaridae.

Eriophyes 3, 5, 8, crataegi,
gibbosus, malinus, ribis .

Phnyllocoptes, comatus - be-
tulh5 symnaspis. 3 9

Tarsonemus Krameri. ... 2

vak k 6 M Pe PAZ:
ONONONONONONON NON NON N NN AN NN N NN AN N NN AN S NA N NN N S N N NÁ NÝ NM

sk Jak hledame, usmrcujeme a pro síry u uprav
ke hmyz B;
Pr Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. a P. A. Kao

-A, Vimmer. Ne
S 28 ADT- === Cena 70 h, pro členy 56 h, s jranko :

10 h více. ne

III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijí ie RO 2:0
Rom. Formánek. — (73 obr.) — K 1.60, členové K 1.08, ©
10 h více. 3
IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens.
Rom. Formánek. — (1 obr. a tab.) — 80 h, členové. 54 h
poštou 5 h více.

VI. Klíč k určování českých Bembidiin. o
A. Jedlička. — (15 obr. v textu.) — 60 h, členové 40. M ý

poštou 5 h více. o

VII Evropští nosatci podčeledi Rhynohitinae
Rom. Formánek. — (s tab: tříbarvou). — K 1.20, člen R
80 h, poštou 5 h více. :

VIH. Seznam českého hmyzu dvoukřídlého.
Ant. Vimmer. — K 1.20, Čen 80 h, poštou 10 h více.

Stanovy (České Společnosti Entomologické

Čí. 3. Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích
království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti. Bo
ČI. 6 Každý činný člen platí: předem roční členský příspěvek 8K,
splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou let
150 K, stává se členem zakládajícím. Čí.8. Každý čien má právo“
1 Přednášeti, súčastňovati se rozprav i exkursí vědeckých, po-
dávati referáty a literární práce k uveřejnění, dostávati časopis
Společnost: bezplatně a jiné publikace Společnosti za ustanove- ©
nou cenu,sníženou, používati knihovny a vědeckých úoměčky :

: nA

o
8

É vyntěky. knih Old. Šišsra. Smíchov 553.

OOOOOOOOOOGOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO0OOOOOOOOOOOOOO0OO-OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO0O00 0

ODDOOO OOP OOP 0009 O0 DOPO PS OLO ODOO OODOA oo,

OBSAH: MUDr. K. Šulc: Revise Psyll, sbírky Dudovy str- 1 — I D. Afrk
Eine neue palaearktische Halictus-Art str. 4 — Ant. Vimmer: Muší
Anthomyia Meig a jeho význam pro pólní hospodářství str. 4. Br k
pálek: Příspěvek k rodu Rhabdiopteryx Klp. str. 10. — PlAug. Kub
Anthrena F. str. 14 — J. Roubal: © vzniku variety Carabus. slab
Payk. v. punctato-costatus Haury str. 24. — Fauna Bohemica:
Acridium aegyptium' L. str. 26. — Drobnosti: (Kpk.) Bekyně“
str. 26., (Rouba!) Interessantní localita Saphanus piceus str. 26.
Secký) Mravenec jezdcem str. 27, (týž orientace Caloperyx s;
str. 27. — Fr. Klapálek: Conspectus Plecopterorum Bohemiae sir. 2%,

Výtah ze stanov |
ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ
(Societas Entomologica Bohemiae.)

ČI. 1. Úkolem Společnosti sídlící v Praze jest pěstovati ja-
zykem českým studium hmyzu a to: přednáškami v občasných
schůzích konaný ch v- Praze nebo mimo ni, vědeckými vycházkami,
určováním a výměnou hmyzu, vydáváním časopisu, pořizováním
příslušné literatury a sbírek hmyzových a hmotnou podporou ší
deckých prací entomologických.

Čl. 2. Členové jsou čestní, zakládající a činní.

ČI. 3 Každý přítel studia entomologického, ať bydlí v zemích
království Českého čili nic, může se státi členem Společnosti.

ČI. 6. Každý činný člen pla'í předem roční členský příspěvek
8 K, splatný v Praze. Složí-li někdo jednou pro vždy do dvou
let 150 K, stává se čienem zakládajícím. Valnému alt Sába
přísluší právo výši těchto příspěvků sh
ČI. 8. Každý člen má právo: 1. přednášeti, súčastňovati se

$ rozprav i exkursí vědeckých, kos referáty a literární práce ,
k uveřejnění, dostávati časopis Společnosti bezplatně a jiné publi-

kace Společnosti za ustanovenou cenu sníženou, používati knihovny

a vědeckých pomůcek. 2. Činiti ve schůzích návrhy, rokovati a hla-
sovati o nich. 3. Voliti a volenu býti. 4. Odvolávati se z- nálezů

výborových k valné hromadě.

) i Dopisy řízeny buďtež na:
prof. Fr. Klapálka v Karlíně.
Pořad schůzí občasných: 381. ledna, 21. února, „ března, 18. dubna,

X (16. května, 18. června, 26. září, 10. října, 24. října, 14. ně 28, listopadu,
i 19. prosince. — Valná hromada 106. ledna 1906.

| i "čile tímto počíná ly ročník Časopisu České |
.“. Společnosti Potomalesk “

KLI MENT. ZOUFAL,

Čeští brouci V původní Vazbě

-jako nové se velmi levně. prodá.
Bližší MUDr. Jar. Pečírka, c. a k.
k; štábní lékař Čes, Budějovice.

o Prodá se
větší sbírka koleoptěr,

většinou exotů.

K vidění v Praze VII., Vitavská ní
č. 705. (Hótel Baštecký) I. Patro

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Casopis Ceské spolecnosti entomologické = Acta Societatis Entomologicae Bohemiae"

See other formats