Skip to main content

Full text of "Casopis Ceské spolecnosti entomologické = Acta Societatis Entomologicae Bohemiae"

See other formats 


tů 
Ati pot imoonov STA L 


ně 
Fred od vhod 
. ja ad 
a ně 6 pe 
potíž mě 5 
prato r 
Kari me AONE ný 
ph ; je ae“ 
2 hat utahok utká: 
p- Poa ed | 


K a puabrajndíáně 
Jie Pa 
: je bee he De 


ná 
z ttymáre tin) nh jr 
ora “ sin : 
j and die bar o 


tkví dat nic“ r Deny 
 waffečaso Pe. sel 
Le) pýřoěě MEET: u 
: : o je A ootaině oo za vila Done č : 
„ 2 - P s el . , : : : i : z : 
: Ake iošsí © m 9 | 
1 ad + 


Tanáků ké 


py 


pct por ie k 3 


mpř 


pob we aní 
dně : M 
ante = E Dvě SA 
2.. nm aeg T 
m divu 


S add 


spe © 
eve 


„ča 
K zí 
oo dete“ 


gr 


oědrýhe 


P gdě nd ee 


oman 00 


a VV yoyo vyvyýjýíe 0  y , S 


: : v v 
OY R] vy vyytvýv duv 
“ vp ev give vygpevýÝY vv“ P oddat 919 PPP 
T vvn o v vv VY  jovvvyje M vw v 
k 3 Š | v www) LY 8 ; VYJ VUV VÝVVÁA ORM : 
vw v . é ná v vw X . 
Vy ytyz= = oov vvy v“ boni VV vyr wyayrVCY 
Syvyv BAY AA hd "% nit v s k s i AA 

: 6, dv w w ks w “ GS v Výw Www W vww“ = W w 
AAA aa dk wi Ve JAM Wy MM děda“ 

AS jdda © WWW Vs ANY Vyywwvwvy auušt ty on : 
ZAL dek ia Vyký dáerny výt“ kk SSE dod de 


š NÍ „vyr“ . a wě - 
Z AO S Jo eue o YU OV ov vvvovy 46 
-A ht “ vw w : 
ÍSP AAA kbd dd ž Vis OU VUV VVY VV Vy SAMA 


L leve i v evyy 

M ozae dl Pehe “ čňěj K Ád Paky 
1 " jso B 

wo n“ vy 


VSS 


Hnoriáta dk c 


n ; n ZA“ 
4 VUUČY Po Ro SŘ 


čskí Veýě? vw“ výď pov: 
, v 8 p A Ad b | 4 vá ? 1 
ošsěů <. OB rATVV „ye Vřvvv V Nyylu 
“ + v 


GOSvVe Ve Sv u- + 


kate VL“ vů = 
ny pred AK ee "v / 


Ď 


KA Adk Adadíěy je“ -val SE AA 


VY vy yn = v od vv" VÁ MLA klád Wy yovyvv VU (VV tTVYY VV pt 5 w 


yvVv vv v «““ s“ A č4v““ 
zbo Wm“ Ů vv V vv n 
PAA VV ada ad ono RAMP AHA a 1M 
z Pee ř E40, V UV S jů O s ov K ser 
; a s Www k BYJÍVS Www VEVY vw výw < vvVÝC 
i 1. sva-tjandů RSti c T PS oo v ov VSV Zev vvn Say Ad oso 
Mý nan oo : AM jb J9vV0 
DY Kodek: E P UMS úyyyvý. v vy 


vw k č ň 
RAS SVJ | ven W PAengevovvítů MU = 


| vypděnv M pv“ „vynětí vro! nm“ Jalláe 


cca 


vv www a 
w“ WWW Jy v BA VEL | „vw“ věčí 
Vvwvww“ V v : “ | vywvvw“ | 
vd „yu Kv k uM MAA WE 1M vy 
Ja av VUV OV S u JoANIN Wp“ Judd 
A RZ du, vovyy rn vý VV Vy pvuvvve. AI P l v 
jf gy V vy da mov vEV'e PAS pw ádád 3 dd kad 
SOV O“ oo ČOS VJSNVS T! KN W v V ozšth fr oobočy VS ou STEM 
Je! w 2 SP a vw vys v ; w + 
eo U nen OVO S nyuNVVÝ O opak T sl a 
VO 109 ESOL eve vy OS Mt v 
PAK ÍM 140 o a“ very ít“ hdd 
vw; k - Vy VOV Srv WW VVSVVNO se bo 
Adhkádskadů k ; UV ADS dd MA © 


sehnal ie Mpa suk vt 


h 
sv“ vyb vy“ 


nv VV Vy ře vyd 


OA zl pob haě! T | 
Z Pe a 08 


f ] f 
m 9 nea "8 n" M Í 6 
“ W 
V i k ; 
+ Ť a 
f ř 
ň P : [VL PSU 
© : 
é JV A V V 
4 w 
, “ : o i 
| : i 
M c- - 
“Ý ta! i JP jh o Ě : 
| % o 
MCS, „ i 
ed 
r + É 
4 


oh i Ponal jj | | 
A. aké. 
BO db, ÚK "POP pi 3 s i i : 


V i F a > ba 
TT M i 


"yo EDA k; H W i M ona PM MLA, “ * 
i ac jd) AM 


n "LK de A vá ba £ 
AGS RVK OVK SRP SRO VSS ES ea 
K výt AVN k A hy dd ©1835 VÁM OJ BOO, p, 
MM : 8) : V 2 DMO M kroky u ; , n 
n A Pá , M, * he 


R“ 


5 
M 
- 


i 
J 


ČASOPIS 


České Společnosti šntomologické. 


sz. Acfa Sociefafis ZB 
Znfomolosicae Bohemiae. 


Ročník V. 1908. 


Redakční komité: 


Prof. $r. Klapálek, 
P. Aug. Kubes, Prof. Dr. Em. Rádl, 
MUDr. Em Zokau, Odb. uč. Anf. Vimmer. 


| ©) 


, V PRAZE. 
Nákladem České Společnosti šntomologické. 
Tiskem Dra. Ed. Grégra a syna 


20494 


ali 
M10 
é č j E 


"MN 


ld h ho: B i 4 ží : 
dá 09 AET E a Vy řaé 


pák 
SEOAYE 


OBSAH. 


I. Seznam pojednání dle spisovatelů 


i Strana 
Benešová Heda, Barbitistes serricauda .. . P 60 402 
Dziedzielewicz Józ. a Klapálek Frt. Novae species 

Neuropteroideorum in Karpathibus orientalibus anno 1907 


golleetae MRSA au 
Joukl H. A. Nová aberrace druhu: Melitaea Athalia . PON 195) 
— Nové odrudy některých středoevropských motýlů. . . . 96 
Klapálek Frt. Larva a pouzdro: Thremma gallicum Mc L. . 90 
Krejčí Dr. Aug. Bělásek ovocný. . 02 
Kubes P. Aug, RANÉM k znalosti fauny českých Hyme. 
RODVET A6 a VKV 
— Nové včely... MAV a č 
Lokay MUDr. Em, Nový druh. 2 rodu Alophus S Schónh. A600 
— Studie o rodu Hladkoň, Liósoma SZ. ... i +108 
Lukeš prof. Jos., Brouci z okolí píseckého . . 100 


Melichar Dr. Leop. „ Nové druhy Homopter z Vých. Afriky i 
— Jeden nový rod a dva druhy cikád z čeledi Cicadidae . 58 


Mrázek prof. Dr. AL, Vodní Hymenoptery .. ... 62 
— Myrmekologické poznámky I. O zakládání kolonií t u mra- 
Venou 7 K a PRED L AO LAA DEC S PER ae ě 16 
II. Solenopsia imitatrix Wasm. . |- Sjeět E, 
II. Brachypterní mermithogyny u Lasius alienus A OK po, 
IV. K biologii smíšených kolonií (Tetramorium « Stron- 
gylognathus) . LA 3 058090 O 
Pastejřík Jan, Metamorphosa některých dipter KEE NA A V UO AL 
Pečírka Dr. Jarom., Jsou larvy Elateridů masožravé? . . . 94 
Rambousek Fr., Klíče k určování českých brouků I. Sta- 
pimidae, s rib.-Ouediini? Vs D42) 42046128) Ej SNO 
Roubal J., Příspěvky k české Fauně . . . . . . . 87, 72, 147 
— Některé biologické, pada oká a jiné poznámky 
OZDrončích. 7: MOO 
secký Ruud, Entomologické paběrky Z okolí Řičanského TS 
Shoda ko-Ji; Příspěvek k přírodopisu kos oocné Sel. lunigera 
SDR PVO, okay ně VA 115) 
— Z biologie můry  Agrotis margaritacea Vi. 25 MRSN act Sp nh 
=O vzácnevmure, Agrotis. latens HB. 2:7.74944V0.|. 80 


APA Vo) SPA ob E Vaoto rty 13; vk LAPikotí 9277 VMA OURVEI VA VANA VSA BENA 
i úl ' Melk i v E 3 Od dí VA A, 
' ý há SA Ad dekí k 3 M 
JAS V ko PAN LÉ 
$ V) “ 
, 


; j | Strana 
Suto. os Bělasek owbčný, 21722% 37. 20 ji SAV oaea 782 sos (og U 
— O hrobařících. . ... Mezek ua UJEP 
Šulc MUĎr. Karel, Psylla mis: n. 8 Ž M dacastusnkí T, 
Tyl MUDr. Jin d. Příspěvek k české fauně broučí . . . . . 147 
Zeman J.; Příspěvek k české fauně; broučí. 554W 
Žežula Bedř ich, O chovu hmyzu vodního 3% 511Gn 
II. Seznam všeobecný dle obsahu. 
Asrotis-lalens;ovžácné můře 41445405 E02 Ca" 10610 nn 
Aro. margaritacea. biologie: 9.7434 A005. (s © ks 22 Asl SN NÍ 
Adophůs Sckouh. -nový druh ':,5. 4.. a ten 
Bárbitistes serricauda u Ričan".-<5 99100 ae 0 SRN 
Bělásek ovocný v Čechách . ... is V 
Biologické, zoogeografické a jiné poznámky 0) broucích A MS 
Cicadetta montana v Čechách . ... = ROS 
Cikád z čeledě Cicadidae jeden nový rod. a dva odruby. s city voda 
Dipter:některých' metámorfosa“ 1.. 7444) 8 Slon 
Elateridů larvy jsou-li masožravé 2.74 41202 
Ehtomologický kongress mezinárodní ;.:27.127 4 (4 
Entomologické paběrky z okolí Ričanského . . . . . ... . . 87 
Fauna:Bohémica, Brouci -4+ 045 32,109. 21 (00m 
Hymemaptera 30 9bie3 E Hip dias 385 2015 o9f7e) s Ob8) Vse MS 
RroBArnCL x s ka Vaše, 197 ped PBe0 01h be E70 Rasy ch MALE ESO VONNONN O 
Hymenoptery vodní: PRAP BASE KG S an Kl V POLO RNKO R PRD 
Chov hmyzu vodního. . . K PPV V 
Homopter z Vých. Afriky nové druhy MOVE OBR SE RL 
Kovaříky české: určuje Dr. Pečirka -405497282 S ne 
Les.auLovotret) s Pa su (Ape 3 Je Pag oa s de rota P Ve M ROSE SSSR 
Liodes"u „lesních "příkopů 4:2 3130, Son elje al des0als MSE 
tosoma St, Hladkon; Studie! 44%, 98 PB P 0904 3902 A0 BBS VSDS 
Melitaea Athalia nová aberrace , Z ken SJ Ve zábe 209 BR SNN 
Motýlů středoevropských nové odrudy ši oa áp o 
Motýlové a housenky Střední Evropy (ref) . a: 35 
Myrmekologické poznámky .. . oh 73, 76, 139, 143 
Neuropteroideorum novae species in Kar path. Orient. anno 1907. 
callectae 11 ERP É o eh 
Psylla lemurica n. sp. Z (Madagaskaru Kopa AL Ro ántské "S08 PRE O SNN 
Ouediini, klíče k určování... . K S 
Sel. lunigera Es., příspěvek k P děnicu SOAD koka — 29es MEMNNNM 
Sjezd českých. přírodozpyteů čtvrtý, "2-42 1., 
iChrémma 'gallicum'Uarvaa poúzdro -1.0 ecn 
dm K. P. Khella 74427; 1000 e0ě 0 a Pen jed ao Ss tys laso cd ONEN 1 
Fr. Zorniga s V6Va x 7 jee" Sa lada Sea Úllu ÚVESŠ. ca) op MSNESNMÉ Ml 
Mcely ové s 44 Ae s ne d ee aja ky eko 00709. v da VORLENB MN E M SN 


IH. Podrobný seznam dle obsahu. 


A. Coleoptera. 
Strana 
Acylophorus glaberri- 
mus, Wagenschieberi | 50, 55 
Adalia obliterata v. fenestrata 33 
Agathidium nigrinum a. ru- 


bicundum „ 147 
Acnathus. decoratuS |: „dil 
Agriotes brevis V. 147, gal- 

PRES ez : „B VB 


Aleochara cuniculorum, Breiti III 
Alophus IV., Matzenaueri 60, 63 


Amara rufipes ANON 
Amarochara umbrosa . . . 84 
Anaglyptus mysticus v. hie- 
TODEPhIcus zá sy 80 js 190 
Anaspis subtestacea. . . . 99 
Anchomenus ruficornis —... 84 
Anophthalmus Kruepen. . V 
Anthobium anale, Marshami 101 
Anthophagus spešl, oma- 
linus a dokaob2 m sedí OJ 
Apion dispar, seniculus 94, 
Montandont 1" SA oa 
Araeocerus fasciculatus. KOKA DA 
Asemum striatum . . . . . 84 
Astrapaeus ulmi SDV DO 
BROUSTUÍUS -4 487 6 90 
Badister peltatus 0 
Bembidion femoratum 84, 
Genet $ „147 
Berosus guttalis . z AOR 
Bibloporus Chamboveti ... I 
Blemus:discus" ee 84 
Bolitobius ..... POR Sk E) 
Brachynus explodens „ 106 
Bryoporus cernuus, rufus ©. 88 
Buprestis octoguttata S SVK SA 
Carabus pseudoviolaceus 147 
Cardiophorus Erichsoni . . 32 
Cephennium thoracicum . . 101 
Cercyon granarius 101 


Ceutorrhynchidius Barnevil- 
lei, cognatus, macula alba 33 
Ceutorrhynchus puncticollis 
SAS: 430) Sata K -34h "8 


Strana 
(GONUSVÍTARTE VE s o žk 
Clivina collaris „ 100 


Coccinella sinuatomarginata 33 
Coeliodes tritasciatus . . . 93 


Coenocara subglobosa . . . 72 
Corticaria. robusta 40408 
Cryptophagus scanicus var. 
VAMAVUS V dada so byt ooVAk EN 
Cytilus varius v. obscurus . 148 
Dasycerus sulcatus. 0 
Deliphrum tectum . „101 
Demetrias monostigma . „100 


Dorcadion eguestre, Gebleri VÍ 
Dromius marginellus, nigri- 


ventris : OU 
Dyschirius politus i ZOO 
PŘ OMEVS 4 auka dod op věda BERU 
Elater cinnabarinus ... . . 9% 
Endomychus coccineus . . 84 
Eryx a:er SZ 
Esolus pygmaeus . . 107 


Euplectus nubigena, Duponti 147 
Euryporus picipes. . . 50, 59 
Gymnetron rostellum (v. 


stimulosuht 412.023 206 
Haploderus coelatus . . 88 
Helochares griseus „ 148 
Helophorus brevipalpis, pu- 

TRIO VirdiČol s 30 EA 
Flerpes porcellus“ 1420 
Hesperus rufipennis. <... 
Heterothops dissimilis, prae- 

via ab. nigra, guadripunc- 

tula i ka 49, 55 
Hydrobius v. picic us „148 
FY PODOrUS. MARS 330645 adta kl 
Hywobates 'merieollis ©. 484 
Kováříci: . 148 


Lamprinodes saginatus „es JÍ 
Lasioderma Roátenbachem Se 


Lebia crux minor. OI 
Leptinus' testaceus 4" 
Leptura: mělanurá 499507 
Limnebrus alutás <% 404148 
Liodes 148, nitidula .. . . I 
Lionychus guadrillum 101 


vě 


Strana 


Liosoma apioides 138, v. 
Bang-Haasi 114, Baudii 
108, 124, Bedeli 107, 110, 
bosnicum 109, 135, car- 
pathicum 132, ab. collare 
113, concinnum 109, 136, 
cribrum 109, 132, cyano- 
pterum 109, 133, deflexum 
107, 112, Discontigny1 113, 
Formáneki 109, 130, fo- 
veolatum 138, hipponense 
126, Hopfgarteni 119, Kir- 
seh:1080P21.1Letier- 
rvi 107, 117, muscorum 
108, 116. oblongulum 108, 
118, 119, Pandellei 109, 
128, pyrenaeum 108, 1206, 
Reitteri 109, 129, Reyno- 
sae 107, 109, robustum 
108, 111, Rosti 137, rufi- 
pes 107, 114, v. scrobife- 
rům. '125,  Stierlini 3125, 
subaeneum 119, subcoria- 
ceum 108, 120, substria- 
tum 108, 123, v. troglo- 
dytes ; 109, 

Lixus algirus, turbatus 102, 
vibex 


Macronychus 4- o easté 
latus : 

Magdalis phlegmatica 

Melandria dubia. 

Meloě coriarius . 

Microsaurus : 

Mordella aculeata 72, V. 
stita 

Mordellistena hrovicaudal 
micans 


ve- 


Mycetophagus piceus a. hu- 


meralis, a. punctulatus, a. 
6- -pustulatus 


Mycetoporus brunneus 83, 


Brucki III. laevicollis, lon 
gicornis, niger, punctus, 
splenáens P 
Nanophyes brevis 
Necrophorus  vespillo, 
pilloides . byv 


Ves- 


„108 | 


Strana 


| Necydalis maior 
Octavius insularis. 


Ocypus olens. 
Ocyusa maura 


| Oligota flavicornis . 


Orsodacne cerasi, ab. cantha- 
roides, Duftschmidti, gla- 
brata, limbata, melanura. 

Otiorrhynchus lábilis 

Oxypoda lividipennis, vittata 

Oxyporus maxillosus 

Oxytelus inustus, | sculptu- 
ratus, tetracarinatus . 

Pachnida nigella 

Pachybrachys suturalis 

Pachycerus varius . 

Parapropus Pfeifferi 

Phaleria cadaverina : 

Philonthus sanguinolentus a. 
contaminatus . 

Philydrus 4-punctatus 

Phytobius comari . 

Phytoecia uncinata 

Piezomachus paradoxus . 

Plateu maris pa se- 
ricea i : 

Platystethus arenarius . 

Poecilonota variolosa 

Polydrusus amoenus, chry- 
somela 102, confluens .. 


Prionocyphon serricornis 89, 


Pyrochroa coccinea 
Ouedionuchus 


Ouedius 38, 40, alpestris 4 48, 


boops 48, 54, brevicornis 
41, 52, 85, brevis 40, 51, 
c'ncticollis 47, 54, cinctus 
39, 52, collaris 47, 54, cru- 
entus 42, 52, dubius 44, 
53, fulgidus 41, 52, fuli- 
ginosus 48, 53, fulvicollis 
48, 54, fumatus 45, 53, 
heterodoxus 40, 51, hume- 
ralis 46, 53, infuscatus 42, 
52, a. kiesenwetteri 44, 53, 
147, laevigatus 39, 53, 147, 
lateralis 41, 52, limbatus 
46, 53, longicornis 40, 51, 


„101 


84 


III 
84 


84 


39 


. 148 


99 
85 
HI 


99 


Strana 


lucidulus 47, 54, mauro- 
rufus 46, 54, maurus, me- 
somelinus 42, 92, microps 
40, 51, molochinus 43, 53, 
nigriceps 45, 59, v. nigro- 
coevuleus 41, 52, oblitte- 
ratus 46, 54, ochripennis 
41, 52, ochropterus 44, 33, 
147, paradisianus 48, pi- 
cipennis 48, 54, picipes 
44, 53, punctatellus 39, 53, 
a. resplendens 147, ripa- 
rius 47, 54, rufipes 48, 54, 
scintillans 47, 534, Scitus 
42, 52, tr.stis 43, 53, um- 
brinus 45, 53, unicolor 49, 
O9, vexans 41, 52, virens 


42, 52, xanthopus. . 49, 


Raphirus 
Rhagonycha atra 
Rhytidosoma fallax 


Saperda perforata . 
Saphanus piceus i 
Saprinus metallicus, rugiter 
Sauridus . Ke 
Selatosomus aeneus ab. ger- 
manus 32, nigricornis . 
Seminotus fasciatus, glabra- 
PUB 4 z 
Simplocaria maculosa 
Sinoxylon muricatum 
Smicronyx pangermaniae 
Spelaeobates Kraussi 
Stenichnus scutellaris 
Stenus carbonarius 147, so- 
lutus ba 
Strophosomus rufipes . 38, 


Tachypus flavipes 


Tanygnathus terminalis 51, 


Thamnurgus amygdaloides, 
characiae, delphinii, eu- 
phorbiae, Kaltenbachi, Pe- 
tzi 

Trichopteryx intermedia, tho- 
racicA“; $r3859, ; 

Trogophloeus Ganglbaueri 
147, memnonius . : 


92 
40 


BL 
„147 


. 148 
72 | 


I 


+102 


V 


„101 


1101 
148 | 


84 
98) 


Strana 


Tropiphorus ... ZN ša, © M 


Tychius femoralis 33, hae- 
matopus 34, meliloti. . . 33 
Velleius dilatatus . . 49, 54 
Xvlebovus:Pfe28 7811 
Xyletinus laticollis —. . . . 101 
B. Diptera. 
Exechia contaminata . . . 29 
Limnobia xanthoptera . . . 30 
Neoemphria striata . . . . 27 


C: Ephemerida: 


Heptagenia nigrescens . . . 24 


DTemip.tera: 


Agallia 11, usambarensis . 12 
Aphypia kan 1 
| Caliscelis -... obi 06 
Cicadetta montana . „VI 148 

| Cornelia poda est 5, Usam- 
DaArae 0. B aso 
(zDICLVOPRATA 37500280 a © 
Dorátula; j0c0sa s, 02% 
Doratura;stylata 40s- 6ka 
Duraturopsis Catonae . . . 198 
Empoasca superba . . . . 14 
Euhiracia 7, conspersa . . 8 

Homaloplasis Poa 6, cur- 
vata 604 TAYLO 
MLYLHCIOES 2 Zai 21146 
Macropsis microcephala Sova 


Oliarus nigrofurcatus 9, ni- 
grosienatist 2 : 8 

Ormensis nigropunctula 9 

Pachynus bimaculicollis 


4-ocellatus, 4-punctulus . 11 
Pachyopsis chlorophana, 

punctatissima <- majaž 
Phnaniia 3 SY poj ARNO) 
Platypleura Graueri . .. 59 
Poophilusrlátus 4-2 9460 
Povllá - Iemurica. 2: 4206 
BYTOPs 0 ZP ooo 


| Rhinopsalta 58, Sicardi 36:08 


M 


Strana 

Tettigoniella viridis 14 

Tomaspis nigrofasciata 10 
Zanna albipennis 2, 9, bacula 
3, clavaticeps, flammea, 


madagascariensis 2, 3, na- 
talensis 3, noduligera I, 
3, ornata 2, 3, Rendalli 
3, tenebrosa . 


B. Hymenoptera. 


Abia lonicerae 

Allantus amoenus, arcuatus, 
fasciatus, scrophulariae, 
zona p Zah sj 

Amasis crassicornis . 

Anthophora albigena 

Aprostema brevicornis. 

Arge berberidis, ciliaris, eno- 
dis, melanochroa, pagana, 
rosae, ustulata 

Astatus niger. 

"Athalia annulata, olabricollis, 
lineolata v. cordata, lu- 
gens. Pasekách st 

Blennocampa alternipes, sub- 
cana . 

Caliosysphinga Dobrní 


Cephus nigrinus, pilosulus, 
pygmaeus ka o 
Cimbex connata, lutea 


Cladius pectinicornis 


Dolerus aeneus, aericeps, du- 
bius v. desertus, fumo- 
Sus, gonager v. puncticol- 
lis, liogaster, niger, Ae 
tus, picipes . x 

Ectatomma tuberculatum 

Emphytus c netus, cingillum, 
didymus, grossulariae, ru- 
focinctus 16,  serotinus, 
tener : : 

Entodecta pumila : : 

Eriocampa ovata, umbratica 

Eriocampoides limacina, va- 
sipes a 

Eucera clypeata 

Formica fusca 


75; 


ká dak eb 


Strana 
Halictus delicatulus 34 
Hoplocampa crataegi 16 
Lasius flavus 75, 77, niger 74 
Leptoceras luridiventris 16 
Loderus palmatus, vestigia- 
lis SEAN 
Lophyrus frutetorum, palli- 
dus, pini, polytomus . 16 
Macrophya albicincta, annu- 
lata, blanda, carinthiaca, 
cognata 12, maculata 4, 
maculata v. tarsata, ribis, 
rufipes . 17 
Melitta nigricans , „ 94 
Nematus abdominalis, biline 
| atus. luteus 16 
| Neoponera villosa. 140 
Nomada femoralis : 34 
| Odontomachus haematodes, 
chelifer 140 
Osmia bidentata d4 
Pachycondyla fuscoatra 140 
Pachynematus albipennis, cli- 
tellatus,  Kubesi,  monta- 
nus, trisignatus . 16 
Pachyprotasis rapae . 17 
Paraponera clavata 140 
Pheidole absurda, commu- 
tata, dentata 140 
Phyllotoma vagans 16 
Poecilosoma abdominalis, 
Klugi, pulverata 16 
Polynema natans RR ty 
Pontania bipartita, proxima M5 
Prestwichia aguatica 72 
Priophorus tristis 10 
Pristiphora pallidiventns, 1 ru- 
ficornis : MI 5, 
Prosopsis brevicornis V. im- 
parilis, Rinki : 34 
Pseudodineura fuscula . 16 
Pteronus horfensis, myoso- 
tidis, polyspilus, ribesii 16 
Rhogogastera fulvipes, p 
viridis . : s 
| Sciopteryx Pooh] cos- 
talis . : „ 17 
| Scolia hirta VI 


P 


7 Strana 
Scolioneura tenella . . . . 16 
Selandria cinercipes, mo- 

rio, serva, temporalis . . 16 
Solenopsia imitatrix . EO (E 
Selenopsis fugax OC 
Sphecodes | divisus, niger, 

pundiceps, rufescens, va- 

riegatus, <. . 84 
Strongylogaster cingulatus 6 
Strongylognathus . - . . . 144 


Taxonus agrorum, eguiseti 17 
Tenthredo atra v. dispar, 
bipunctata, fagi, feruginata 
v. rufipennis, flava, livida, 
v. dubia, mesomelaena, ob- 
scura, oOlivacea, procera, 
rufipes, solitaria. . . E 
Tenthredopsis cordata, dor- 


salis, excisa V. binotata, 
oibberosa, litterata, pal- 
lida, pavida, sordida. . . 17 
Tetramorium ... „ 144 
Tomostethus dubius 16, fu- 
MEO SUS Ajik da obe, re dt LO 
Trichiocampus ulmi. . . . 16 
ikrichlosoma sorbi -< -.. 2 15 


Ho Lepidoptera. 


Agrotis latens 87, margari- 
PECE PS 0 vala: < a] DO 
spada Crataegi7 2%. 102 


Strana 
Callopistria © purpureo-fasci- 
ata ab. Srdínkoana 98, 100, VI 
Catocala conversa ab Aga- 
mos, diversa ab Veselýi. VI 
Dianthoecia caesia ab. Pe- 
čírkai VOD 
Melitaea athalia ab. Aphea, 
berisali 26, caucasica 27, 
corythalia, helvetica, Her- 
tha 26, iberica 206, Jeli- 
neki*29; * latefaseia 27, 
mehadensis, navarina 20, 
„ niphona, orientalis 27, cin- 
xia- ab Cernyt.96, VL; 
phoebe ab Gůrtleri 97, 99, VI 
Trochilium apiforme. . . . IV 


G. Mecoptera. 


Pamorpa. Communs' 1564020 


H. Orthoptera. 


Barbitistes serricauda . . . 102 


EoErichoptera 


Anmitellal > daní s dt dann s ok, 
CHASTOpLery 20 A eheaaa Ja 
Chaetopterygopsis *. + . .. 22 
Heliconis chomiacensis . 22 


Thremma gallicum 90, VI 


ú 


by 
M 


ČASOPIS 


České Společnosti Entomologické. 


Acta Sociefafis Enfomo!ocicae Bohemiae. 
Ročník V. 1908. Číslo I. 


Redakční komifé: 
Proř. fr. Klapálek, 


P. Hug. Kubes, Prof. Dr. Em. Rádl. 
MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Anf. Vimmer. 


be 


V PRAZE. 
no Nákladem České Společnosti Enfomoloetcké 
a Tiskem Dra £d. Gréora a syna. 


o k dk Koš ha kA dk nj 


ČASOPIS 


ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. 


ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE, 


Ročník V. 1908. 


Nové rody a druhy Homopter z východní Afriky. 


Napsal Dr. L. Melichar ve Vídni, 
1. Zanna (Pyrops) noduligera u. s. (Obraz 1a a b). 


Capite in processum longum, subteretem, thorace aegue 
longum, apice obligue truncatum antrorsum producto, supra ca- 
rinis obsoletissimis et nigro-punctatis, antrorsum ad ramulum 
unum breve conjunctis, instructo; corpore dilute griseo-fusco, 
dense nigro-punctato, punctis nigris majoribus diseminatis ornato ; 
fronte nigropunctata, ad apicem ochracea, impunctata, carinis lon- 
gitudinalibus convergentibus, obsoletis instructa; clypeo dense 
nigro-punctato; pronoto scutellogue dense nigro-punctatis; tegmi- 
nibus dense nigro-conspersis, punctis majoribus diseminatis; vena 
longitudinali media punctis callosis nitidis 4—5 et vena longitud. 
interna punctis 2 ornatis; alis obscure fuscis; maculis lateralibus 
ventris ochraceis et nigro punctatis; pedibus nigromaculatis. 

© Long. corp. cum tegmin. 31 mim, exp. tegm. 46 wm. 


Patria: Africa orientalis, montes Usambarae, dominus ce- 
leberr. Karasek legit. 

Z. tenebrosae F. et Z. flammeae L. maxime affinis, processu 
capitis breviore, maculis basalibus verticis maculisgue angulorum 
basalium scutelli laevigatis absentibus, punctis callosis nitidis ad 
venas tegminum divergit. Z. pustulatae Gerst. simillimus, sed 
nodulis tegminum rarioribus differt. 

Cikada tato vyznačuje se hlavně svou nápadně kuželovitě 
prodlouženou hlavou, jejíž konec je šikmo sříznut, tak že při 
pohledu se strany se prodloužená hlava rypáku prasete podobá. 
Rod Zanna Kirk. (— Pyrops Spin.) obsahuje mnoho druhů, jež 
se vyznačují rozličně velikou prodlouženou hlavou a barvou těla. 
Druhy do rodu toho patřící obývají hlavně území africké a indo- 

1 


malajské. Druhy africké Z.tenebrosa F., madagascariensis 
Lign., a flam mea L. líší se od druhu Z. albipennis Spin. hlavně 
tím, že křídla zadní jsou tmavohnědá, kdežto Z. albipennis 
má zadní křídla bílá. Do první sku- 
piny náleží i tento nový druh, v ně- 
mecké osadě východní Afriky vhorách 
Usambara od p. Karáska nalezený. 
Od druhů jmenovaných liší se ale 
hlavně tím, že prodloužená hlava je 
tak dlouhá jako štít a štítek dohro- 
mady, kdežto u ostatních druhů 
je hlava mnohem delší. Na hřbetě 
hlavy lze viděti dva slabé kýly, jež 
v předu jsou spojeny, na každém 
Obr. 1. Zanna noduligera kýlu jest 5 až 6 černých teček. Hladká 
a hlava a hruď shora, b hlava © Jesklá místa na temeně hlavy a na 
sova štítku chybí u tohoto druhu úplně. 
Hlavně však pro tento druh význačny jsou lesklé, hladké, hrbol- 
ky na žilce prostřední a vnitřní křídel předních. Tyto hrbolky jsou 
od sebe vzdáleny a hlavně na těch místech se objevují, kde žilky 
se spojují. Tyto hrbolky se vyskytují též u druhu Z. pustulata 
Gerst. a jsou tak nápadné, že dle nich oba druhy rozpoznati 
lze. U druhu nového jsou však tyto hrbolky mnohem řidší nežli 
u druhu posledně jmenovaného. Z. clavaticeps Karsch (= tur- 
ritus Gerst.), která v tropické Africe dosti jest rozšířena, vyznačuje 
se od všech ostatních tím, že prodloužení hlavy na konci kulovitě 
jest naduřeno. 


2. Zanna (Pyrops) ornata sp. 


Sordide grisea, dense nigropunctata; capite in processum 
longum, leviter compressum producto, longitudine 12 mm, ante 
apicem leviter constricto, carinis tribus undulatis dorsalibus, ca- 
rina una laterali punctis 5 miniatis instructis; fronte dense nigro- 
punctata, punctis 8 miniatis in series duas positis ornata; ma- 
cula basali verticis maculague angulorum basalium scutelli non 
laevigatis sed dense nigro punctatis; processu triangulari posto- 
culari non foveolato; pronoto, scutello tegminibusgue dense ni- 
gropunctatis, tegminibus subhyalinis, punctis majoribus disemi- 
natis instructis; alis hyalinis, pellucidis, nigrovenosis; dorso 
nigro, ventre remote nigropunctato, pectore pedibusgue dense 
nigropunctatis, apicibus articulorum tarsorum nigris. 


:. 
je 7 


OKAL 392 PALA E U a n k 


© 


Long corp. cum tegm. 35 mm! exp. tegm. 4% mm. 


Africa occident., Benguella. 


Omnes species africanas mihi cognitas hoc modo dispono: 


1 (16) 
(5) 
(4) 


GO DD 


MO 
ní 
= 
O r 
= Nv 


14 (13) 
15 (12) 


16 (1) 
17 (18) 


18 (17) 


Alis obscure fuscis. 
Processu capitis conico, apice clavato. 


Carinis processus capitis tribus undulatis; alis cinera- 
scente hyalinis bacula Gerst. 
Carinis processus capitis tribus rectis, rubrotinctis; alis 
fuscis clavaticeps Karsch. 


Processu capitis cylindrico, apice non clavato, com- 
presso. 
Carinis processus irregulariter undulatis. 
Capite cum processu longissimo 12—16 mm, valde com- 
presso. 
Processu robusto, lateribus parallelis 
madagascariensis Sign. 
Processu graciliore tenebrosa F. 
Capite cum processu longo 9 mm flammea L. 
natalensis Dist. 
Carinis processus rectis, obsoletis. 
Processu capitis recto, longitudine 7—7'/, mm. 
Tegminibus tuberculis dense instructis 
pustulata Gerst. 
Tegminibus nodulis nitidis, distinctis parce instructis 
noduligera n. sp. 
Processu capitis leviter ascendente, longit. 10 mm 
Rendalli Dist. 
Alis albidis vel hyalinis. 
Alis lacteo albidis; processu capitis conico 
albipennis Spin. 
Alis hyalinis, pellucidis, nigrovenosis; processu capitis 
longissimo, compresso, carinis lateralibus et fronte pun- 
ctis cinnabarinis instructis ornata n.:Spí 


3. Cornelia Usambarae u. s$. (Obraz 2a i b.) 


Ochracea; capite angusto, thorace multo angustiore, pro- 
cessu gracili, porrecto, leviter recurvo, acuto instructo; capite, 


thorace 


scutellogue minutissime nigro-conspersis; fronte infuscata, 


longitudinaliter aciculata et nigropunctata, carinis duabus longi- 


1* 


tudinalibus, parallelis, obsoletis instructa, maculis marginalibus 
pallidis processus capitis instructis ; clypeo nigropunctato, carina 
media destituto, maculis pallidis callosis guatuor ad basim du- 
abusgue ad apicem ornato; articulo secundo antennarum sub- 
globoso, nigro; pronoto apice medio pone verticem leviter rotundo- 
producto, basi truncato, paullo emarginato, carina distincta longi- 
tudinali, leviter elevata instructo; scutello pronoto circiter dimidio 
longiore, subtiliter tricarinato, carinis posterius obliteratis; tegmi- 
nibus irregulariter fusco nigrogue conspersis, pone apicem claví 
macula griseo-albida indistincta ornatis; alis ochraceis, in parte 


Obr. 2. Cornelia Usambarae. a) pohled celkový, ») hlava se strany. 


posteriore maculis nigris minutis, in parte anteriore maculis albis 
2—3 ornatis, apice alarum fusca, vittulis minutissimis albidis, 
margine infuscata; abdomine dorso sanguineo, ventre nigro; pe- 
dibus nigro-fuscis, femoribus pallide ochraceo-maculatis, tibiis 
posterioribus dense nigro-punctatis, Spinis  ochraceis et nigro- 
apicatis armatis. 

C. Nympha Stál affinis, sed processu capitis, colore alarum 
distinguenda. 

© © Long. corporis 17 mm; cum tegm. 28 mm, exp. 
tegm. 35 mm. 

Patria: Africa orientalis, montes Usambarae, dominus ce- 
leberr. Karasek legit. 

Druh tento vyznamenává se tím, že hlava jeho je v hrot. 
asi 4 mm dlouhý, se strany stlačený a na konci zostřený, do 
zadu zahnutý prodloužena. Hlava, obličej, štít a štítek, jakož 
i přední křídla jsou černohnědě kropenaty, zadní křídla jsou 
hnědožlutá, na zadní části černými skvrnami, v přední Části 
dvěma až třemi malými bílými tečkami okrášleny, Špice je černá 
s několika bílými tečkami, zadní okraj je hnědě vroubený, na 
análním políčku objevují se rovněž 2—3 černé skvrny. Tělo je 


A ka Dao 55 páá č 4 ps 
" ; 04 


nahoře krvavě červeně zbarveno, dole černé; nohy tmavohnědé, 
zadní holeně těsně černě tečkované. 

Druh ten je velmi podobný C. Nympha Stůl, jež na ostrově 
Madagaskarském žije, však liší se od tohoto druhu valně zvláště 
kresbou zadních křídel blanitých. Tato jsou u druhu madagaskar- 
ského rovněž okrovitě žlutá, bílé tečky scházejí úplně, černých 
skvrn v zadní části křídel je pouze 4—5, a v zadním políčku 
(análním) nejsou skvrny žádné, tmavá obruba zadního okraje je 
širší a bílá skvrna na konci klavu je mnohem větší a jasnější. 
Na hřbetě zadečku, který je okrovitě žlutý, jsou dvě řady čer= 
ných skvrn. Prodloužení hlavy je něco málo kratší a na čele 
nachází se žlutavá střední skvrna podélná. 


4. Homaloplasis curvata 7. s/. 


GO' Elongatus, a latere compressus, subopacus; fronte, clypeo, 
vertice, pro- et mesonoto (scutello), lateribus pectoris, tegminibus 
ex magna parte, et abdomine nigris; pectore, basi lateribusgue 
abdominis, macula magna discoidali triangulari ventris et linea 
obligua laevigata callosa lacteo-albis; vertice brevi, longitudine 
sua media fere triplo latiore, antice distincte arcuato, postice sub- 
Ssinuato; fronte valde obligua, medio fere aegue longa ac mox 
infra oculos lata, planiuscula, medio haud carinata, carinis duabus 
lateralibus abbreviatis, obsoletis; clypeo prominente, toto nigro; 
antennis nigris, articulis duobus basalibus apice ipso albidis; 
pronoto vertice paullo longiore, antice leviter arcuato, margine 
postico fere recto; scutello convexo, carinis lateralibus parallelis, 
distinctis; tegminibus abbreviatis, vix longioribus guam latioribus, 
in medio transverso depressis, nigris, ad apicem fuscis, linea ob- 
ligua, paullo curvata lacteo-albida ornatis; abdomine compresso 
curvato, dorso abdominis fuscescente; tuba anali brevi, pallida; 
pedibus nigris, femoribus albolineatis, tibiis ad apicem fuscis, 
tarsis nigris, tibiis posticis extus ante medium dente nigro armatis. 

Long. corp. 4"/, mm. 

© Oblongo ovata, flavo- vel griseo-testacea, punctis im- 
pressis nigris dense conspersis; capite porrecto, vertice trapezoi- 
dali, saltem triplo latiore guam medio longiore; fronte valde 
obligua, apice auguste rotundato-producta, carina media obsoleta, 
carinis lateralibus abbreviatis et leviter arcuatis, basi inter se 
guam a margine laterali longius remotis; clypeo cum fronte pro- 
minente, haud carinato, utringue nigro; antennis brevibus; pro- 


A 7" A 
6 Máé 


noto vertice longitudine subaeguale; scutello medio depresso, ca- 
rinis lateralibus parallelis obsoletis; teocminibus abbreviatis, me- 
dium abdominis haud attingentibus, aegue longis ac latis, rotun- 
dato-truncatis, angulis apicalibus externo rotundatis; pedibus 
sordide flavo-testaceis, minute nigro- et fusco-conspersis, aut toto 
fuscis, tibiis posticis dente armatis. 


Long. corpor. 5 mm. 


Patria: Africa orientalis, Momba, 2 II. 1906, dominus ce- 
leberr. Karasek legit (collect. mea); Arusha-Ju, domin. celeberr. 
Katona 1905 legit (Museum Nat. Hungariae). 


Rod Homaloplasis Mel. velmi se podobá rodu Ca- 
liscelis Lap. tím, že samičky druhů tohoto rodu jsou do- 
cela rozdílného tvaru než samci. Samci druhů do rodu Cali- 
scelis patřících vyznačují se hlavně tím, že přední nohy 
jsou velmi, mnohdy až nápadně rozšířeny a sploštěny, což 
křísku dodává nevšedního vzezření. Toto rozšíření předních noh 
u druhů rodu Homaloplasis docela chybí. Posud byl pouze jeden 
druh toho rodu znám H. aprica Mel. z Oranu. Zdá se, že rod 
ten v území africkém většího rozšíření má. Nový druh z vých. 
Afriky hlavně se vyznačuje svým podélným, oblým, poněkud se 
strany stlačeným a v podobě s zakřiveným zadečkem, jehož 
basis je súžena a celý první segment dorsální, ostatních segmentů 
pouze části zevnější bílé, takže po každé straně černého zadečku 
bílý široký pás podélný se vyskytuje. Vezpod zadečku je rovněž 
podélná, trojhranná bílá skvrna. Na křídlech (spodní křídla chybí) 
jak u Caliscelis velmi zkrácených je podélná, vpřed a vzad za- 
špičatělá bílá páska. Samička toho druhu velmi se podobá sa- 
mičkám druhů Caliscelis svou jednotvárností, ale svou velikostí 
a hlavně v před dolů prodlouženým čelem vyniká. 


Aphypia 1. £. 


Caput thorace nonnihil aungustius; vertice ante oculos vix 
prominente, transverso, antice truncato, vix rotundato, basi ro- 
tundato-sinuato; frons longior guam lata, basi apicegue aegue 
lata, carina mediana distincta in clypeo percurrente; pronotum 
brevissimum, basi angulato-emarginatum, carinatum; scutellum 
magnum, convexum, tricarinatum; tegmina longa, apicem abdo- 
minis valde superantia et ad apicem clavi maxime valvantia, 
marginibus costalibus rectis, parallelis, venis subtilibus; pedes 
longi, tibiis posticis inermibus. 


7 


Genus novum ex ordine Achilidarum generi Phypia 
Stál et Helicopterae A. et Serv. affine. 


5. Aphypia longipennís 2. sf. (Obr. 3.) 


Corpore fusco-testaceo; fronte pallidiore, maculis duabus 
nigris basalibus ornata; tegminibus nitidis, pellucidis, concoloribus, 
apicem abdominis valde superantibus, venis subtilissimis, fuscis, 
apice rotundatis, maculis pluribus marginalibus in areis apicalibus; 
pedibus pallidis, 

© Long. corpor. 6 mm. 

Patria: Africa orient., Arusha-Ju, domin. celeberr. Katona 
1905 legit (Mus. Nat. Hungariae). 


Obr. 3. Aphypia longipennis. z) pohled celkový, ») obličej. 


Euhiracia 1. £. 


Corpus ovale, depressum; caput thorace multo angustius, 
ante oculos prominens, vertice angusto, marginibus lateralibus 
dilatatis et reflexis, carina nulla; processu capitis a latere viso 
ad apicem modice curvato; frons perlonga, angustata, tricarinata ; 
clypeus brevis, medio carinatus; antennae breves; pronotum basi 
truncatum, antice lobatum, tricarinatum; scutellum tricarinatum, 


thorace haud longius; tegmina coriacea, apicem abdominis non 
superantia, apice singulatim rotundata; venis longitudinalibus 
rectis, valde elevatis, costiformibus; vena radialis basi in 
ramos longitudinales aproximatos, vena ulnaris in ramos longi- © 
tudinales distantes furcatae; venulae transversae ante apicem ; 
sutura clavi distincta; venae clavi ad unam conjunctae et in 
corio prolongatae; alae adsunt; abdomen depressum, rotundatum; 
pedes breviusculi, crassiusculi, anteriores paullo-compressi, tibiis 
posticis Spinis guatuor parvis armatis. 

Genus novum ex ordine Dictyopharidarum generi Hiraciae 
Sign. valde affinis, capite prolongato et curvato differt. 


6. Euhiracia conspersa u. sp. (Obr. 44, b.) 


© Corpore toto sordide flavo-testaceo, venis longitudinalibus 
tegminum ad apicem macula fusca obsoleta notatis; pectore et 
ventre nigro-fusco maculatis; pedibus fuscis, flavo-conspersis, 

G' Čorpore toto fusco, dense pallide consperso et ma- 
culato. 

Long. corp. 4*/,—5 mm. 

Patria: Africa orient., Arusha-Ju, domin. celeberr. Katona 
1905 legit (Mus. Nat. Hungariae). 

Křísek ten patří do skupiny Di- 
ctyopharidae, an štít Šíjový (pro- 
notum) na stranách jasně kýlem je od- 
dělen. Hlava je prodloužena, jak to 
u rodu Dictyophara nalézáme, ale 
konec prodloužené hlavy je dole poněkud 
zakřiven. Celé tělo je buď jednotvárně 
hnědé, jen tu a tam tmavými skvrnami 
pokryto (©), nebo hnědě, až černě hustě 
skvrnité ($,) nohy jsou u obou rodu Dina je 0 
po z ymltě, predni nohy Sun) bb eb edn okovy Re 
někud sploštělé, ale nikdy rozšířené, čimž Stran 
se od druhů podobných, hlavně od rodu : 
Lyncides Stál rozeznává. 


7. Oliarus nigrosignatus u. sp. 


Vertice paullo longiore guam latiore, antice rotundato, nigro, 
carinis marginalibus flavescentibus; fronte clypeogue conjunctim 
ellipticis, testaceis, carina media longitudinali percurrente distincta 


P E. 


instructis, marginibus lateralibus  rotundatis, utringue macula 
albida diluta ornatis; fronte apice ocello instructa; pronoto bre- 
vissimo, flavescente, postice profunde angulato-sinuato; scutello 
rufescente  brunneo, guinguecarinato, lateribus obscurioribus; 
tegulis pallidis; tegminibus vitreis, venis pallidis, nigro-punctulatis 
et nigro-setulosis, stigmate nigricante; basi clavi, macula dis- 
coidali in furca venae ulnaris posita fusco-nigris, venulis trans- 
versis partis apicalis corii fusco'indutis, vena marginali suturae 
clavi (excepta parte media) fusco-nigra, vena costali flavescente, 


© dmpunctata; alis decoloribus; corpore subtus nigro-maculato, pe- 


dibus fusco-strigosis. 

© Long. corp. 8 mm. 

Patria: Africa orientalis, Arusha-Ju, dominus celeberr. Ka- 
tona 1905 lecgit (Mus. Nat. Hungar.), Momba, domin. celeberr. 
Karasek 1906 legit (Collect. mea). 

Oliarus Stál je velmi známý, po celém světě rozšířený 
druh křísků z čeledě Fulgoridae. Náš křísek nový se vy- 
znamenává hlavně kresbou svých předních křídel. Tato jsou blá- 
nitá, průhledná, na poli štítkovém (clavus) nalézá se veliká skvrna 
hnědočerná basální a na rozkolu vnitřní žilky (n. ulnaris) rovněž 
taková skvrna, žilka krajní, volnou stranu pole štítkového vrou- 
bící je rovněž hnědočerná, pouze prostřední část je světlá; žilky 
příčné v zadní části křídel jsou tmavohnědě vroubeny; stigma 
černé. Podobá se velmi O. nigrofurcatus Sign. z Turke- 
stanu, ale je postavou mnohem větší a mohutnější. 


8. Ormenis nigropunctula 7. sp. 


Fusco-testacea; capite et thorace brunneis; vertice brevis- 
simo, truncato, antice levissime rotundato; fronte fere aegue 
longa ac lata, modice convexa, nitida, non carinafa, marginibus 
lateralibus distincte carinatis; pronoto granulis obsoletis ornato; 
scutello convexo, nitido, haud carinato; tegminibus apicem versus 
sensim nonnihil ampliatis, nonnihil longioribus guam apice la- 
tis, venis longitudinalibus partis apicalis corii numerosissimis, 
serie  regulari continua venularum transversarum conjunctis, 
tegminibus fuscis, punctis nonnullis nigris in corio diseminatis, 
ad apicem clavi impressione parva nitida ornatis; alis fuscis; 
pedibus flavo-testaceis vel pallide testaceis. 

Long. corpor. 6 mm. 

Patria: Africa orient., dominus celeberr. Katona 1905 legit. 


RA tt da ně VRBA SKÉ E p OLE p 


Rod Ormenis Stál ze skupiny Flatidae je v kraji- 
nách tropických velmi rozšířen. Náš nový druh připomíná po- 
stavou svou poněkud na druhy známé z rodu Phantia Fieb., 
ale dle útvaru hlavy dlužno jej vřaditi do rodu Ormenis. 


9. Poophilus latus 1. sý. 


Plus minusve dilute obscure griseo-pubescens; capite ro- 
tundato-subangulato, supra plano, margine antico acuto; fronte 
paullo convexa, strigis obsoletis transversis, medio interruptis; 
clypeo apice sat producto, apicem coxarum anticarum nonnihil 
superante; ocellis ab oculis et inter se fere aegue longe remotis; 
pronoto transverso, sexangulari, punctis duobus impressis nigris 
remotis ornato, marginibus lateralibus brevissimis, margine an- 
tico late rotundato; scutello longiore guam latiore; tegminibus 
densissime punctulatis, latis, fere duplo longioribus guam latis, 
parte dimidia apicali sensim angustata, apice rotundata; corpore 
subtus fusco, pedibus nigro-fuscis, tibiis posticis bispinosis. 

© Long. corp. 9 mm, lat. corp. 5 mm. 

Patria: Africa oriental.,, Mombo, dominus celeberr. Ka- 
rasek 1906 legit (Collect. mea). 

Druh ten barvy hnědé hlavně svými širokými, do zadu 
málo zůženými křídloma a štítem svým, jenž má 2 černé, od 
sebe rozstoupené tečky, od podobných druhů afrických se liší 


10. Tomaspis nigrofasciata 4. sp. (Obr. 5.) 


Capite, pronoto et scutello nigris; vertice obtuse triangulari 
parte frontali verticis dense rugulosa; fronte valde tumida, con- 
vexa, Carina longitudinali et sulcis obliguis in 
medio interruptis instructa; ocellis ab oculis 
guam inter se magis remotis; pronoto sexangu- 
lare, convexo, ruguloso-punctato; carina lon- 
gitudinali laevigata media instructo, utringue ad 
marginem anticum fortiter, impresso, basi ante 
scutellum sinuato; scutello longiore guam la- 
tiore, medio triangulariter fortiter impresso; teg- 
minibus amplis, ad basin longitudinaliter im- 
pressis, densissime subtilissimegue punctatis, 
fulvis vel flavescentibus, macula basali magna spis nigrofa- 
corii, fascia transversa lata media apicegue teg- sciata. 


Obr. 5. Toma- 


c) 11 KAP 


minum late nigris; alis sordide hyalinis; pectore nigro; dorso et 
ventre abdominis pedibusgue (exceptis unguiculis) fulvis vel fla- 
vescentibus, tibiis posticis unispinosis. 

G' Segmento ultimo ventraii in dentem acutum nigrum, 
Sursum recurvatum producto. 


© Segmento ventrali ultimo apice levissime rotundato- 
sinuato. 


G9 Long. corp. 20—22 mm; latid: corp. 11'/, mm. 


Patra: Africa orient., Usambara, domin. celeberr. Karasek 
1906 legit (Collect. mea). 


11. Pachynus guadriocellatus u. sf. 


Pallide testaceus, maculis duabus rotundatis distantibus 
nigris, pallide ocellatis; fronte convexa, subnitida, inornata; pro- 
noto subtilissime transverse striato; scutello maculis duabus ba- 
salibus triangularibus pallidis, punctum nigrum includentibus or- 
nato; tegminibus pellucidis nitidis, venis subtilissimis, flavescen- 
tibus; dorso abdominis rufescente; ventre pedibusgue con- 
coloribus. 

G' © Long. corpor. 3'/;—4 mm. 


Patria: Africa orient., Usambara, Tanga, Bomole, domin. 
celeberr. Karasek legit (Collect. mea). 


12. Pachynus guadripunctulus u. sp. 


P. bimaculicolli Stál, Hem. Afric. IV, p. 127 I- (1866) 
valde similis, statura minori, colore corporis toto fusco-testaceo 
venisgue tegminum obsoletis, concoloribus, non infuscatis differt; 
maculis ut in specimine P. bimaculicollis Stal duabus rotundatis 
distantibus subbasalibus verticis et pronoti, macula genarum infra 
antennas, maculis lateralibus pectoris nigris. 

G'© Long. corpor. 3"/4— 4 mm. 

Patria: Africa orient., Tanga, Bomole, dom. celeberr. Ka- 
rasek legit. 

Rod Pachynus Stál velmi se podobá našemu rodu 
Agallia Curt. P. bimaculicollis Stůl a guadripunc- 
tulus jsou velmi sobě podobná, ale poslední liší se tím, že 
je mnohem menší, celé tělo barvy hnědavé a žilky křídel jsou 
tak jemné a stejné barvy křídel, že je stíží rozeznati lze. 


P. guadriocellatus má pouze na hlavě dvě černé, 
bledě vroubené tečky, na štítu šíjovém dvě tečky chybí, za to 
na štítku vyskytují se dvě takové tečky jako na hlavě. 


13. Pachyopsis punctatissima 7. Sp. 


Capite thoracegue nigris, nitidis; vertice transverso, lato, 
antice rotundato; fronte dilutiore;  pronoto transverso-striato ; 
tegminibus sordide viridescentibus, punctis minutissimis nigris 
impressis dense instructis; alis pellucidis; corpore subtus pedi- 
busgue sordide viridibus, unguiculis fuscis; statura Pachyo- 
psidis chlorophanae Mel. 

© Long. corp. 4 mm., lat. corp. 2 mm. 

Patria: Africa orientalis, Usambara, domin. celeberr. Ka- 
rasek legit (Collect. mea). ; 

Křísek podobá se velice P. chlorophana Mel. z Cey- 
lonu, který ale též ve východní Africe se vyskytuje (Wr. ent. 
Zeit. 1905, p. 297), líší se ale tím, že hlava, štít hrudní a štítek 
jsou barvy černé, lesklé, křídla Špinavě zelená, hustě černě teč- 
kovaná. Druh ten patří do čeledě Cercopidae a připomíná 
nanaši Macropsis microcephala F. Sch: 


14. Agallia usambarensis 7. s. 


Corpore brunneo-fusco; capite obtusissimo, thorace paullo 
latiore, a supero viso brevissimo, arcuato; vertice maculis duabus 
nigris distantibus, linea media longitudinali in fronte prolongata; 
fronte inter oculos lata, apicem versus angustata; ocellis inter 
oculos positis, fuscis; seriebus duabus longitudinalibus parallelis, 
ex punctis fuscis minutissimis formantibus, macula magna nigra 
infra antennas, punctum impressum supra antennas; clypeo striga 
media fusca ornato; pronoto thorace guadruplo longiore, sub- 
tilissime transverso striato, maculis duabus magnis subbasalibus 
distantibus lineague mediana longitudinali, saepe indistincta, nigris; 
scutello brunneo, apice sordide albido, maculis triangularibus basa- 
libus nigris; tegminibus brunneis subpellucidis, venis fortibus, 
obscurioribus; alis fusco-fumatis, venis nigris; lateribus pectoris, 
ventre dorsogue abdominis  nigromaculatis; pedibus sordide 
flavis. 

G © Long. corp. 4'"/; mm. 

Patria: Africa orient., Usambara, dominus celeberr. Ka- 
rasek, legit. 


A 
k E ee 


ů 


„ Naší palearktické A. venosa Fall. podobná, ale mnohem 
větší, mohutnější a kresbou čela jakož i barvou těla rozdílná. 


Duraturopsis 1. £. 


Genus generi Duraturae Sahlb. (Acocephal.) affinis; 
caput angulariter productum, vertice foliaceo, margine antico 
acuto; ocejli minuti, in margine verticis ante oculos positi; frons 
elongata, basim sub angulo verticis fossa triangulari instructa; 
pronotum transversum, margine antico arcuato, margine postico 
fere recto; scutellum triangulare; tegmina subcoriacea, abbreviata, 
partem basalem abdominis haud superantia, apice truncata, venis 
subtiliter irregulatiter reticulatis,  Sutura claví indistincta; alae 
nullae; pedes graciles, tibiis posticis spinoSiSsimIis. 


15. Duraturopsis Katonae 1. sp. 


Flavescente grisea; vertice pronoto fere triplo longiore, sulco 
medio fusco et maculis duabus fuscis in angulo marginis an- 
tucis ornato; fossa triangulari frontis ad basin fusca, utringue 
punctis nonnullis minutissimis in seriem transversam posítis or- 
nata; Scrobis nigris; antennis brevibus; pronoto ad marginem 
anticcum punctis impressis nonnullis instructo, ad marginem po- 
sticum transverso-striato, marginibus lateralibus puncto nigro 
minutissimo instructis; tegminibus concoloribus; abdominis dorso 
convexo, Stigmatis nigris et punctis minutiSSimis nigris in Series 
longitudinales guatuor dispositis; pectore nigro; ventre nigro- 
maculato; pedibus flavescentibus, femoribus ad apicem nigro- 
annulatis, tibiis intus fusco-strigosis. 

© Long. corp. 4 mm. 

Patria: Africa orient., Arusha-Ju, domin. celeberr. Katona 
1905 legit (Mus. Nat. Hungariae). 

Křísek je naší Doratura stylata Boh. velmi podobný, 
však hlava je mnohem více trojúhelně prodloužena, uprostřed 
podélnou rýhou vyznačena, na čele pod ostrým volným okrajem 
hlavy s trojúhelnou jamkou, jejíž okraje jsou poněkud naduřené 
a malými tečkami v řadách příčných sestavenými opatřené. Křídla 
jsou krátká, zadek tudíž volný. Zadeček je oblý, do zadu za- 
špičatělý s čtyřmi podélnými řadami maličkých černých teček. 
Stigmata jsou černá, na posledních dvou článcích dorsálních čár- 
kovitá.. Stehna noh jsou na konci černými páskami okrášlena. 
Kladélko © vyčnívá čtvrtinou své délky. Druh ten podobá se 


kán 


PAPO NĚ a o JR Sgt da k DO 


též druhu Doratula jocosa Mel. z Ceylonu, poslední ale 
je mnohem menší, s hlavou daleko méně prodlouženou a bez 
jamky na čele. 


16. Tettigoniella bimaculata u. s. 


Corpore parvo; capite obtuse tumido, flavo; fronte convexa, 
longiore guam lata, nitida, genis infra antennas macula nigra magna 
ornatis; margine pronoti flavo, postice transverso striato, viridis- 
cente; scutello flavo; tegminibus pelucidis, viridiscentibus ; alis 
pallide fuscis; abdominis dorso nigro, lateribus flavis; ventre flavo; 
pedibus flavis, unguiculis fuscis. 

© segmento ventrali ultimo macula magna fusca ornato. 

© Long. corp. 4 mm. 

Patria: Africa orient., Arusha-Ju, dominus celeberr. Katona 
1905 legit (Nat. Mus. Hungar.). 

Křísek tento je jeden z nejmenších druhů rodu Tet. 
goniella, jenž obsahuje ohromnou spoustu druhů, které za- 
sluhují zevrubnějšího prozkoumání a roztřídění. Tento rod je 
v krajinách tropických velmi četnými druhy, u nás pouze jediným 
druhem známou T. viridis L. zastoupen. Nehledě k velikosti 
těla, podobá se tento druh nový co do tvaru těla velmi našemu 
křísku T. viridis L., ale dvě veliké černé tečky na tvářích pod 
jamkami tykadel vyznačují tento druh. 


17. Empoasca superba z. sf. (Obr. 6.) 


Prasina; vertice rotundato, macula magna rotundata cinna- 
barina ornato; fronte elongata, ad apicem distincte angustata, 


Obr. 5. Empoasca superba. 
a) pravé křídlo přední, b) pravé křídlo zadní. 


nitida, fuscescente, inter oculos macula transversa semilunari in- 
structa; clypeo elongato-triangulari, viridiscente; pronoto maculis 
duabus magnis rotundatis, maximam partem disci pronoti occu- 


k 


pantibus cinnabarinis; scutello triangulari, linea angulata trans- 
versa impressa; tegminibus pellucidis, viridescentibus, margine 
costali flavescente, margine scutelari clavi, linea obligua corii SU- 
turam clavi adhaerente apicegue extus hamata, et macula tri- 
angulari fere obligua ad apicem clavi cinnabarinis; venis longi- 
tudinalibus indistinctis, venulis apicalibus albis, fusco-umoratis, 
apice membranae fusco; alis pellucidis, iridescentibus; dorso ab- 
dominis flavescente; ventre viridi; pedibus pallide viridibus, ungui- 
culis nigris. 

G © Long. corp. 2'/,—2?/, mm. 

Patria: Africa orient., Usambara, Mombo, domin. celeberr, 
Karasek legit (Collect. mea). 

Tento maličký: křísek je vyznačen svou lakově lesklou 
červenou kresbou na světle zeleném těle. Kresba ta je tak ná- 
padná, že druh tento snadno rozpoznati lze. 


| Příspěvek k znalosti fauny českých Hymenopter. 


Podává P. Augustin Kubes. 


Sbíraje včely a vosy, chytal jsem příležitostně i lumky a 
vosy bylinné; ony čeledi ovšem intensivněji než tyto, hodlaje se 
především blanokřídlým hmyzem žahadlovým zabývati. Časem 
však přece nahromadil se materiál, který mi určili přední znalci 
tohoto oboru: Konow vosy bylinné a Schmiedeknecht 
lumky. 

Výsledky podávám tuto. (Číslice značí měsíc, K Kolín.) 


A. Chalastogastra. 


Astatus niger Harr. K5. 

Cephus nigrinus Tžms. K5, — pilosulus T%ms. 
K 9, — pygmaeus L. K 5—6. 

Cimbex lutea Z. K5, — connata Schrnk. K 5. 

Trichiosoma sorbi Híg. Krkonoše 6. 

Abia lonicerae L. K 4. 

A masis crassicornis Rossi K 5. 

Arge enodis K 5, 6, — berberidis Sc4rnk. K 7, — 
ciliaris L. K 5, — ustulata 06 6, — melanochroa Gmel. 
O 8, — pagana Pz. K 7, — rosae L.Koó. 


BE DVA ME BA n je 


Aprostema brevicornis Fall. Ko. i 

Lophyrus pallidus KZ. K 5, — polytomus His. 
K7, — frutetorum F K'7;-— Pini. Z: K7. 

Cladius pectinicornis Geoffr. K 8. 

Trichtocampns .Wbmi:+K0. 

Priophorus tristis Zadd. K5. 

Leptocereusgluridiventm s. Pali5K O. 

Pontania proxima Lež. K 3, — bipartita Leý. K 5. 

Pteronus ribesii Scop. K6, — myosotidis F. K5,6, 
— hortensis Hig. K 6, — polyspilus Forst. K 5. 

Nematus luteus Pz. K5, — bilineatus KZ Kó, — 
abdominalis Pz. Ko. 


Pachynematus trisignatus Forst. K5, — clitella- 
tus Leý. K5, — albipennis Hig. K 5, 7,- — montánuůs 
Zadd. K 6, — Kubesi Konow, Krkonoše 7. 

Pristiphora ruficornis OZ. K 5, — pallidiventris 
Fall. K 4. 


Hoplocampa crataegi KZ. K 5. 

Phyllotoma vagans Fall. K 0. 

Eriocampoides varipes Kl. K 6, — limacina Retz 
K 8 — 

Tomostethus fuliginosus Sc4rnk. K 6, — dubius 
Gmel. K 5. 

Blenocampa alternipes K/. K 5, — subcana Zadd. 
K 5. — 

Scolioneura tenella KZ. K 4. 

Entodecta půmilus KZ. K 5. 

Pseudodineura fuscula.K/. K5. 

Caliosysphinga Dohrnií T?schb. K 5. 

Selandria cinereipes KZ. 06 7, — morio F. 06 6, — 
temporalis Thams. K 5, — serva F. 06 7, K8, 


Athalia glabricollis Thms. K 06 5—7, — lineolata 


Tep-K 5, 6, 7, — var. cordata Lep. K5,0) — annulata 
PK, == lugens K "K7 

Poecilosoma abdominalis F. K8 — pulverata 
Retz. K 5, — Klugi Sřeph. K 5. 

Eriocampa umbratica K/.K 5, — ovata L.Kó, (ka 


Strongylogaster cingulatus F. Kó. 
Emphytus cinctus Z. K 5,— cingillum Kl. Ko, — 
rufocinctus Retz. K5, — didymus KZ, K5, — grossu- 


SAO DU 2 ALDA AE B V ooo SAE AJ 


ariae KZ. 06 7, — tener Fall. K 7, — serotinus Můll. 
K10: 


Taxonus eguiseti Fall. K 5, 7, 8, — agrorum Fall. 
K 6 — 

Dolerus pratensis L. K 5, — aericeps Thoms. K 8, 
— dubius KZ. K5, — var. desertus Kl. K 5, — gonager 
F.K4, 5, — var.puncticollis Tlms.K 4, — nigratus Mull. 
K 4, — picipes K7. K 5, — liogaster Tůms. K 5, — fu- 
mosus Zadd. K4, — aeneus Hfg. K6, — niger L.Koó. 


Loderus palmatus X7. K 5, — vestigialis KL 
K 5, 6. 
Sciopteryx consobrina Kl. K 5, — costalis F. 


K 5. — 

Rho gogastera viridis L. K 5, — picta KZ. K5, — 
fulvipes Scop. K 5. 

Tenthredopsis litterata Geoffr. K 5, — cordata 
Geoffr. K 6, — dorsalis Lep. K5, — pallida Kuw. K 5,— 
sordida K/.Kó, — pavida F K5, — gibberosa Knuw. 
K 6, — excisa Třims. K 5, -— var. binotata Kuw.Kó. 

Pachyprotasis rapae L. K 57. 

Macrophya rufipes L. Kó5, — guadrimacu- 


lata F. var. tarsata Pz. K 5, — cognata Wocs. Benešov 
o, — carinthiaca K7. K5, — ribis Sc4rnk. Maria Sorg. 
7, — albicincta Schrnk. K5, — 1l2maculata L. K5,— 


annulata Geoffr. K 6, — blanda F. K 6. 


Allantus temulus Scop. K 5, — amoenus Grav. 
K 5, — fasciatus Scož. K 5,6, — zona KL. K5, — 
scrophulariae £. K5, — arctuatus Forsk. K 06 7. 


Tenthredo mesomelaena L. K5, 6, — olivacea 
Kl. K 7, Maria Sorg 7, — ferruginata Schrnk. var. rufi- 
pennis F. K9, — bipunctata Kl. Maria Soro 7, — fagi 
Pz. K5, — obscura Pz. Maria Sorg 7, — livida L. K 6, 
7, var. dubia Sřróm. K 5—7, Maria Sorg 7, — solitaria 
Scop. K6, — atra Z. K 6, Maria Sorg 7, var. dispar Kl 
Krkonoše 6, — rufipes KZ. Maria Sorg 7, — procera Kl. 
Babice 5, — flava Poda K 6. 


89] 


k 18 6 


Příspěvek k přírodopisu přástevníka Sel. 
lunigera Esp. 


Podává Jos. Srdínko. 


Meškaje na dovolené ve Vápenném Podole u Heřmanova 
Městce, nalezl jsem v druhé polovici měsíce června — po velkém 
větru — v lese smrkovém po zemi lezoucí housenku. Dle habitu 
nebylo nesnadno ihned souditi na nějakého přástevníka a po- 
znati dle vyobrazení v Hofmannově díle, že tu jde o Šel. luni- 
gera Esp. Tento nález dosud mně neznámé, pestře zbarvené hou- 
senky a, jak jsem se dočetl, i vzácného druhu, nemálo vznítil 
můj entomologický zápal a přirozeně vyvolal moji touhu po 
hojném úlovku pomocí klepače. Leč přes namáhavé, delší 
klepání smrčků toužený výsledek se nedostavil z té příčiny, že 
stromky byly již přerostlé, takže i silný úder 1"/, kg. těžkým 
klepačem nedostačoval náležitě otřásti pružnými, zejména delšími 
větvemi, čehož však ku sklepání housenek nezbytně je potřebí. 
Nezdar prvého dne neodstrašil mne a pokračuje v klepání druhý 
den, nalezl jsem k nemalému překvapení velké housenky S. lu- 
nigery na kmenech sedící. V prvém okamžíku přišlo mi na mysl, 
že to jsou bezpochyby včera sklepané, ale přehlédnuté a mezi 
tím opět na smrky vylezlé housenky. Když jsem však spíše na 
kmenech sedící, než se smrčků sklepané housenky nacházel i na 
místech, kde jsem ještě neklepal, nebyl jsem více v pochybnosti, 
že se vyrostlé housenky S. lunigery mají po kmenech hledati a ne 
klepati, jak se v díle Hofmannově k tomu radí. Proč ale slézají 
tyto housenky i s těch nejvyšších korun smrků dolů po kmenech, 
usedajíce a v klidu odpočívajíce ve výši 1—2 1 nad zemí, nej- 
častěji hlavou dolů a svou délkou souběžně s osou kmene a 
v této poloze celý den setrvají? Že by s povětrností toto slézání 
nějak souviselo, aneb že by to byly housenky při velkém větru 
s korun spadané — neshledal jsem; výsledek sběru nikdy ne- 
záležel od počasí, bylo-li po dešti, po větru, slunečno, pod- 
mračno atp. 

V prodlení jen asi 15 dnů, totiž od 15. června počínaje, 
nalézal jsem dle toho, bylo-li místo více nebo méně na výsluní, 
bez ohledu na pohodu a v každé době denní, jen vyrostlé hou- 
senky na kmenech smrků, na nízkých stromečkách třeba až na 
oddenku klidně sedící, nikdy ale dolů neb nahoru lezoucí, což 
pravděpodobně jen v noci se děje. 


P 152 
RR 


E PE K ze 0 


Každému zkušenějšímu sběrateli dobře je známo z jeho 
činnosti entomologické, že housenky mnoha druhů, pokud ještě 
nejsou dorostlé, na bílední na rostlinách žijí a zpravidla teprv 
po posledním svlékání, dospívajíce k zakuklení, úkrytu vyhledá- 
vají buď v trhlinách, neb pod kůrou kmenů, na zemi mezi by- 
linami, v suchém listí, pod kameny, v mechu, v kypré půdě atd., 
aneb, žijíce na keřích, se slabších větviček na silnější větve, až 
při zemi usedají. 

Tomuto pudu sebezachování připisoval jsem i slézání 
S. lunigery, ač níže uvedené okolnosti a pozorování tomu přímo 
nenasvědčují, neboť housenky sedí nápadně, nikdy v úkrytu 
v rozbrázděné kůře, aneb mezi mechy a lišejníky, nýbrž naopak 
toho — právě na takových místech kmenů, kde obyčejně kůra 
bývá nejhladší a často i nejjasněji osvětlena. Přizpůsobení k okolí 
k vůli ochraně bez odporu v tom hledati nelze, když tak pestře 
zbarvená housenka, zvláště svou svítivou žlutí — na skoro jedno- 
barevné, světlejší kůře sedí. Aneb slézá vyrostlá housenka proto 
s korun smrků dolů, aby se buď na kmenu nebo na zemi za- 
kuklila? "Tato domněnka zdá se býti nejméně opodstatněna. 
V 10 případech nechal jsem ráno nalezené housenky v klidu a 
abych je pozorovati mohl, poznamenal jsem si dotyčné stromy, 
kolem nichž jsem při každé vycházce jíti musel. Odpůldne se- 
děly ještě na svých místech, ale ani druhý den na to a ani po 
několik dalších dnů jsem jich více nespatři!. 

Nelze předpokládati, že by byly ve všech těchto případech 
housenky nějakým způsobem za své vzaly; krom kukačky, jak 
známo, tak chlupaté housenky mezi opeřenci škůdců nemají; 


„aneb že by se právě v té době všechny byly zapupily, to tím 


méně lze připustiti, an všechny po kmenech sbírané housenky, 


a těch bylo za několik roků přes 300 — ještě aspoň 8 i více 
dnů v zajetí se krmily, než se na větvičkách aneb mezi jehličím 
zakuklily. 


Ze se iv přírodě neděje zakuklení na zemi nebo na kmenu, 
to dokazuje s dostatek ta okolnost, že jsem nikdy ať prázdný, 
ať plný zámotek S. lunigery na kmenu nenašel. Též dlužno 
uvážiti, že vyspělé housenky vůbec přímo před zakuklením čile 
pobíhajíce příhodná k tomu místa vyhledávají, kdežto S. lunigera, 
jak se zdá, celý den klidně na kmenu sedí a pak v zajetí i za 
dne dále se živí. 

Ač by se dle toho domnívati mohlo, že vyrostlé housenky 
S. lunigery neslézají s korun smrků denně, jak se to děje 


9* 


u mnoha jiných druhů, aby se před svými hubiteli skryly a ani 
aby se buď na zemi neb na kmenu zakuklily, — tož by příčina 
tohoto odchylného chování od všeobecného pravidla měla ještě 
dálším pozorováním na jisto postavena býti. 


Za 3—4 neděle po zakuklení — ku konci července — po- 
číná líhnutí motýlů, a sice z těch housenek, které jsme nejprve 
nasbírali — samí ($G'  — a přihodilo se mi, že jsem vůbec jen 


samé $$ vychoval, když jsem jeden rok nepřišel ke sbírání 
dříve než ku konci června. 


Motýli líhnou se za dne, po přednosti odpůldne; se sou- 
mrakem počínají si G'G velmi čile a snadno se spáří. Ráno na 
to jsem je shledal vždy již ojediněle sedící; k večeru ©O© — 
poletujíce od místa k místu, kladou bílá, oválová vajíčka jedno- 
tlivě, a to se opakuje po 3—4 večery, snášejíce každá průměrně 
as 100 vajíček, z nichž se as po 3 týdnech líhnou housenečky, 
které i po prvním svlékání podrží svou šedou barvu a teprve 
po druhém a třetím — posledním to svlékání před přezimo- 
váním — nabývají zbarvením kresbu. Většina jich na začátku 
podzimu připřádá se na větvičkách ku přezimování a jen některé 
rostou a svlékají se dále a zakuklí se ještě toho podzimu, ale 
motýlové z nich teprve příštím jarem se líhnou, byť i kukly 
V- prodlení celé zimy v mírně vytápěné místnosti se chovaly. 

Je-li chov S. lunigery již sám sebou obtížný, an malé hou- 
senečky samy na čerstvé větvičky nepřelézají, nýbrž na vymě- 
něnou potravu přenášeti se musí, stává se příznivý výsledek 
chovu proto pochybným, že ve velkých městech a průmyslových 
místech, v nichž vzduch čoudem a prachem velice je znečistěn, 
koniferám se valně nedaří a proto i housenky, jsou-li na takový 
žír odkázány, snadno hynou. 


I s přezimováním v takových místech není lépe. Předloni 
V podzim vynesl jsem housenky a v sáčku z organtinu přivázal 
jich 15 na větev smrčku v Hodkovičkách (v Zátiší), 24 na Letné 
a ostatní značný počet jsem ponechal doma na pavlači proti zá- 
padu obrácené. Na jaře jsem shledal, že nejpříznivěji přezimo- 
valy v Zátiší, kde pouze jedna zhynula; na Letné bylo jen 6 ži- 
vých a doma na pavlači ani jediná. Doložiti musím, že na Letné 
byl organtin na více místech proklován bezpochyby sýkorkami, 
S nimiž jsem se o nějakou tu houseničku mimoděk rozděliti 
musel, že jsem z neopatrnosti místo dvojitého jen jednoduchého 
sáčku upotřebil. | 


2 Z pa že aa ake 1 OOA z PV SM ži 


Ač jsem, jak uvedeno, několik set velkých housenek 
s kmenů sesbíral, neshledal jsem ani v jednom případě, že by 
tyto mezi blánokřídlým hmyzem své hubitele měly; pouze, a to 
poměrně jen zřídka, byly některý rok, jak říkáme, nabodánv 
mouchou (Tachina). 

Dle toho, jakož i značného počtu ©© snešených vajíček 
dalo by se souditi na hojnější vyskytováníi S. lunigery, bezpo- 
chyby ale že přezimování a, jako u jiných druhů, hlavně mokré 
a chladné jaro mnoho jich pohubí. 

Mimo u Heřmanova Městce (v Železných Horách) nalezl 
jsem S. lunigeru rozšířenou na více místech severovýchodních 
Čech, a bylo mi panem doktorem J. Maličkým, advokátem v Ho- 
řovicích, sděleno, že loňského roku nachytal více S G S. lunigery 
na světlo v České Kubici a že byly housenky jich hojně sbírány 
u Klatov — tedy na Šumavě. Nejblíže u Prahy nalezena byla 
též p. účetním E. Kudličkou v lesích říčanských a u Davle. Dle 
toho bude asi po celých Čechách rozšířena na místech, kde jsou 
větší souvislé smrkové lesy. 

Konečně dokládám, že jsem vychoval nejobyčejněji S. ab. 
lobulina — tmavošedou — a jen zřídka šedou typickou formu 
S. lunigery a že jsem neshledal, že by kresbou neb barvou již 
při housence forma typická od aberace se nějak odlišovala, jak 
to Hofmann ve svém díle uvádí. Z housenek nápadněji žlutších 
oproti druhým, nevychoval jsem nikdy typickou formu šedou. 


Novae species Neuropteroideorum in Karpathibus 
Orientalibus anno 1907 collectae. 


Józef Dziedzielewicz et Frant. Klapálek. 
Fam. Limnophilidae. 
Subfam. Chaetopteryginae. 


1. Calcaria © 0, 3, 3. © 1, 3, 3. Postica pars dorsalis ex- 
tremi segmenti abdominis maris gibberosa, margine postico arcu- 
ato exciso, non producto. Apex abdominis feminae compressus, 
pon produchie m a o Chaetoptery x, 94. 

2 Calcatia c 0422: O'1, 2:2. Postica pars dorsalis 
extremi segmenti abdominis maris laevis, margine postico rotundo, 


subtus helicoso excavata. Apex abdominis feminae paulo productus, 
tAbUlosUs A A ot 10 he 05 Pie, 0 LOlICONI S) MODS E 
8. Calcaria ©" 0, 2, 2. o 1, 3, 9. Postica pars dorsalis ex- 
tremi segmenti abdominis maris laevis, apice arcuato producta. 
Apex abdominis feminae productus. . Chaetopterygopsis, Sfežu. 
4. Calcaria G 0, 2, 2. © ignota. Postica pars dorsalis ex- 

tremi segmenti abdominis maris lateribus subtus producta. 
Annitella, Kap. 


Heliconis Dziedz., nov. gem. 


Calcaria G 0, 2, 2. © 1, 2, 2. Articulus primus maris tar- 
sorum anticorum pene tertia parte secundo longior. Maris seg- 
mentum VIII abdominis in margine postico rotundum, helicoso 
excavatum, ad minus segmentum IX adhaerens. Apex abdo- 
minis feminae paulo productus, lateribus tabulis nigronitentibus 
erectus. 


Heliconis chomiacensis Dziedz., nov. sp. 


Fusca, pedibus rufofulvis. Antennae fuscae, ad apicem ob- 
scuriores, ad basin in juncturis evidentius in femina, guam in 


Obr 1. Hejiconis chomiacensis Dzied, G' a Konec zadečku ze zadu. 
b Penis shora. 


mare flavo annulatae. Caput supra nigrum, fronte flavo, triarti- 


culato, tuberculato. Prothorax rufofulvus, cupreo longe pilosus, 


in medio duabus ovatis, tuberculatis, maculis nigris ornatus. Meso 
et metathoraces fusci, fere nigri. Dorsum abdominis vel fuscum 
vel fere nigrum, nitens, ultimus vel etiam penultimus articulus 
dorsalis abdominis fulvus.  Latera et venter vel fusca vel fulva. 
Nonnulli articuli extremi dorsales ab- 
dominis postice minutissime tubercu- 
lati, breviter nigro pilosi. Alae anticae 
nitidae, fusco suffusae, area costali 
hyalina, in thyridio majore, in arculo 
minore macula alba ornatae, ad basin 
rufo, religua parte fusco pilosae, in 
basali parte cellularum apicalium una 
serie, deinde pluribus seriebus tubercu- 
larum tectae. Nerví crassi longissime 
et dense pilosi. Alae posticae hyalinae, 
apicibus fusco suffusis. Pedes rufoflavi, 
tibiae anticae fusco lineatae; extremus 
articulus tarsorum fuscus. Primus arti- 7 


culus tarsorum anticorum tertia parte — Obr. 2. Heliconis chomiac. 


Dzied. © konec zadečku se 


secundo longior. Spinae nigrae, cal- 
strany. 


caria fulva, tibiae Spinis deprivatae. 
Extremum segmentum abdominis maris non productum rotun- 
datum, subtus helicoso excavatum. Appendices anales superiores 
maris duabus brevibus fasciis nigronitentibus erectae; mediae 
basi dilatatae, flavae, religua parte nigronitentibus  cornibus 
ad latera curvatae; inferiores  breves, flavo pilosae. Penis 
tenuis. (Fig. 1.) Dorsum ultimi articuli abdominis feminae 
supra flavum, subtus excavatum, nigronitens, in medio paulo 
excisum, in lateribus duabus  nigronitentibus tabulis circum- 
datum. (Fig. 2.) 
© G Long. corp. = 6—7 mm. 
» exp. al. zz 21—22 mm. 
G' forma minor rara exp..al. = 19 mm. 
© Long. corp. = 65—11 mm. 
exp. al. — 20—27 mm. 
Jawi sie w dostatecznej ilosci przy brzegach rzek: Prutec 
i Gnilec i przy dolnym biegu potoku: Barani na-potudnio- 
wych stokach góry Chomiak za Tatarowem we wschodnich 


Karpatach od poczatku po koniec paždziernika (X). Samica o wiele 
rzadsza od $amca. 


R: 24 : Ě k 


Heptagenia nigrescens Klý., n. sp. 


Capite thoracegue nigris, lateribus ante alarum basin striis 
fulvis ornatis, abdomine rubro brunneo. Pedes antici nigerrimi, 
intermedii et postici fulvi, genibus obscurioribus, tarsSis nigris. 
Setae caudales fuscae. Alae nitidae, hyalinae, iridescentes, parte 
apicali areae costalis et subcostalis fuscescente, venis nigris, 
tribus primis valde crassioribus, nervis transversalibus in parte 
apicali areae costalis intricatis. Articulorum maris tarsorum ratio: 
13:44:33:22: 14. Corp. long. 13 mm, alarum exp. 32 mm. 

Hlava a hruď černé, obličej světlejší, tmavě červenohnědý; 
rovněž strany hrudi tmavě červenohnědé a od kořenu křídlového 

táhne se do předu tmavě hlíno-, 

, žlutý šikmý proužek, z nichž 
přední zasahuje kyčle přední, 
druhý kyčle střední. Zadeček 
červenohnědý, na hřbetě k 
konci kroužků, zvláště ke kon- 
ci zadečku temnější. Přední 

Obr. 3. Heptagenia nigrescens Klý. nohy jsou černé, jen stehna ke 

Pyje. kořenu malinko světlejší. Zadní 

nohy hnědé se stehny temněj- 

šími a chodidly černými. Štěty černohnědé. Křídla lesklá, čirá, 

irisující, konečná část pole krajního a příkrajního do černohněda 

zabarvená. Žilnatina jest černá, ostře vystupující, ač nepříliš silná, 

vyjma tři prvé žilky podélné, které jsou nápadně silnější. Příčky 

ve vrcholové části pole krajního jsou síťovitě spojované. 

Poměr článků chodidlových na předních nohách samčích jest 
I3244:83:22:.14. 

Sameček má devátý kroužek i nohy plodidlové černé. První 
a oba poslední články noh plodidlových jsou velmi krátké. Pyje 
tvaru obvyklého u tohoto rodu: úhel mezi oběma jejími křídly 
slabě ostrý a v něm vynikají ze středního žlábku zřetelné dva 
trny; křídla jsou vně zaokrouhlená a na konečném kraji v tupém 
úhlu zlomená. 

Délka těla 13 mm, rozpětí 32 mm. 

Czarnahora, potoki z Dancerza, 14 IX. 1907, leg. Dzie- 
dzielewicz. bí 

Svou temnou barvou liší se ode všech ostatních druhů. 


20 


Nová aberrace druhu Melitaea Athalia Rofl. 
H. A. Joukl. 


Na podzim roku 1907 dostal jsem velmi zajímavý exem- 
plář Melitaea Athalia Rott k určení. Probíraje se popisy všech 
dosud známých a popsaných odrůd tohoto druhu dospěl jsem 
k závěrku, že mám před sebou Selys-Longchampsem v »Enu- 
meration des Insectes Lépidoptěres de la Belgigue 1845 pag. 31« 
pod jménem ab. navarina popsanou odrůdu.*) 


Staudingrův katalog označuje tuto odrůdu krátce takto: 
»Supra tota nigra, fascia antemarginali maculis fulvis composita.« 
Ostatní popisy jsou, pokud se barvy a kresby líce týče, úplně 
souhlasny, nezmiňujíce se ani slovem o rubu. Zaopatřiv sobě 
původní popis ab. navarina Sel.-Longch., seznal jsem dle 
krátkého popisu rubu, že mám před sebou odrůdu zcela jinou, 
dosud neznámou a nepopsanou. Popis tento zní: Toute brune 
en dessus, avec Une série antiterminale de taches 
fauves. Le dessous des ailes plus noír gu'á Vordinaire. Tato 
poslední věta popisu vysvětluje rázem vše. 


Popis: Líc křídel hnědý, přední s páskou širokých, červeno- 
žlutých skvrn v lemu, která vznikla splynutím skvrn dvou pří- 
krajních řad. Po ostatních světlých skvrnách v pásmu středním 
a vnitřním nezbyly nižádné stopy. Zadní křídla jen s jedinou 
(druhou) řadou skvrn, z prvé (pří- 
krajní) řady zbyly jen nepatrné 
stopy v poli 5., 6. a 7. Rub před- 
ních křídel se šesti podélnými, hně- 
dými pruhy a s dvěma velkými 
skvrnami v poli diskoidálním, z nichž 
vnější je obdélníková, vnitřní troj- 
úhlá. Typické hnědé půlměsíce 
v lemu jsou zcela lehce naznačeny. 
V předním rohu jsou jasně žluté Melitacaathalia' Poř. 
skvrny. Pět u kusů typických jasně ab. Jelineki Joukl. 
žlutých skvrn u kořene zadních 
křídel, proměněny ve skvrny tmavohnědé; střední pásku tvoří 


*) Popis ab. navarina Sel.-Longch. nenalézá se, dle Staudingrova 
katalogu str. 31 v »Catalogue des Lépidoptěres de la Belgigue. Liege 1837 pag. 19, 
nýbrž v »Enumeration des Insectes Lépidopětres de la Belgigue pag. 31, což 
třeba opraviti. 


Čo č ar (8 1 O - 26 IO je 


skvrny jasně žluté. Třásně a ostatní znaky typické. Velikost 
36 mm. Ve Mníšku chycen panem říd. učit. Ant. Jelínkem. 


Odrůda tato podobá se lícem křídel dokonale ab. nava- 


rina Sel.-Longch., kdežto rub připomíná ab. Hertha Ouens. 


Rozhodl jsem se nazvati tuto odrůdu ku poctě nálezce 


Melitaea Athalia Rott. aberr. Jelinekí m. a kladu ji za obě aber- 
race navarina Sel.-Longch. a Hertha Ouens., které vy- 
skytnutím se této aberrace nové zaujaly v systematice podříze- 
nější postavení přechodů (transitus) dvou rozdílných směrů 
aberračních. 


— 


a 


J) 


S) 


Připojuji přehled dosud známých aberrací a variet druhu 


Melitaea Athalia Ro//. 


ab. corythalia /b. Velké, v lemu často spojené, jasně 
červenožluté skvrny křídel; vnitřní pásmo hnědé s ne- 
patrnými stopami skvrn. Všude v oblasti typu. 


ab. navarina Sel.-Longch. Líc křídel celý hnědý se 
zachovanými, spojenými dvěma řadami červenožlutých skvrn 
v lemu předních křídel. Rub tmavší než u typu. Jižnější 
odrůda. 


ab. Hertha Ouens. Lic křídel typický; rub předních 
s velkými, podélnými, hnědými skvrnami. Svédsko. 


ab Jelineki m. 


var. helvetica Růhl. Přední křídla protáhlá s dosti 
ostrými rohy. Středová páska líce zadních křídel velmi 
široká, složená z pěti podélných skvrn, z nichž 2. a 3. 
jsou nejdelší; středová páska rubu zadních křídel stříbřitě 
bílá. Křídla © svrchu se širokým lemem; rub jako u G. 
Švýcary. 

var. mehadensis Gerh. Velké exempláře s jasnějším 


zbarvením líce. 


var. berisali Růhl. Ohnivé zbarvení křídel s nápadně 
vynikající hnědou kresbou. Lem křídel, zvláště zadních 
velmi široký se ztrácející se vnější řadou rudožlutých skvrn. 
Poslední článek makadel štíhlý. Švýcary. 


Nepatrné odchylky ab. Aphaea lb. a var. samonica 


Riesen neuváději se v nové literatuře a byly ŠStaudingrem 


1 oo s JSA VC 
kon 


bb É PORERSME ONO VE OOR K V K eM DNB Poor 


| jako pouhá synonyma připojeny k druhu. Mimoevropské odrůdy 


jsou: var: et ab. caucásica Stgr., var. orientalis Mén. 
Kamčatka, var. latefascia Fixs. Korea, var. iberica Stgr. 
Spaněly a var. niphona Butl. Vých. Asie. 


Metamorphosa některých dipter. 
Studoval odb. uč. J. Pastejřík. 


1. Neoempheria striata. Ms. 


Dne 21. července minulého roku prohledal jsem ztrouchni- 
vělý pařez v pasece področovské u Loun. Zvednul jsem kus 
dřeva, na jehož straně, k zemi obrácené, byla dutohlávka (Cla- 
donia coccifera L.) a jiné lišejníky. Odloupnul jsem kousek 
tohoto dřeva a v něm nalezl jsem tři larvy. Doma vložil jsem 
do skleněné, čtvrtlitrové kádinky nalezené kousky dřeva s lišej- 
níky a na to potom i larvy. Otvor povázal jsem mušelínem. 

Při bližším pozorování poznal jsem, že larvy jsou bílé, 
štíhlé, mají žlutohnědou hlavu, a že při lezení dosahují 2 cm 
délky. Na celém povrchu těla nepozoroval jsem žádných zvlášt- 
ních výrůstků. Schránka jícnová je podobného tvaru jako u rodu 
Mycetophila Mg., avšak je vytvořena převahou z průsvitného 
chitinu hnědožlutého; toliko tam, kde se inserují kousací ústroje, 
jsou úzké pásky černého. neprůsvitného chitinu. Blanité labrum 
opřeno je po obou stranách úzkou páskou z černého chitinu, 
která se končí v předu hřebínkovitým ústrojem, jaký jsem již 
pozoroval u některých Mycetophil (obr. 1. IL Ibr.). Mandibuly 
mají skoro kruhový obrys a na vnějším obvodu posázeny jsou 
asi 8 hrubými, ostrými zuby. Jsou z chitinu hnědého, průsvit- 
ného a plochu jich prostupuje černý, mohutný chitin v podobě 
několika pásek, uložených, jak obr. 1. III. ukazuje. Maxilly 
(obr. 1. II. mx.) mají zakrnělé palpi a obě sanice tvoří jedinou 
plochou destičku, na vnějším okraji jemně pilovitou. Také ma- 
xilly, podobně jako mandibuly, jsou prostoupeny páskami čer- 
ného chitinu. Labium je zastoupeno pouhou páskou. 

Dvě larvy, které jsem v kádince ponechal, živily se vý- 
hradně lišejníky, které jsem stále udržoval v přiměřené vlhkosti. 
Dne 24. července lezly velmi neklidně a na příhodném místě 
počaly tkáti pavučinná vlákna nejrůznějšími směry, tedy nikoli 


kolem svého těla. Netrvalo však dlouho a larvy vytvořenou 
spleť opustily, a na jiném místě počaly tvořiti novou, Dne 30. 
července nalezl jsem konečně jednu Z nich již zakuklenu 
(obr. 1. I.). Spočívala uprostřed spleti pavučinné, která byla tak 
řídká, že skrze ni bylo možno detaily na pupariu rozeznati. 
Uložena byla směrem svislým tak, že mířila hlavou vzhůru. 
Puparium nese již jasně obrysy imaga. Dne 2. srpna ráno puklo 


Obr. 1a. Neoempheria striata Mg. I. Puparium 
II., III. md Mandibula mx Maxilla. b Sciara 
Thomae Z. IV. Maxilla, V. Mandibula. 


puparium na hlavě podélným švem a imago počalo se vypro- 
sťovati. Dlouhá a pevná vlákna, kterými byla kukla k okolním 
předmětům upevněna, byla mu při tom dobrou oporou. Vzdor 
tomu teprve večer téhož dne nalezl jsem kuklový obal prázdný 
a brzo na to poletovaly v kádince dvě žlutohnědé mušky. 


Neoempheria striata je úhledná muška, náležející čeledi 
Mycetophil. Dosud v Čechách sbírána nebyla. Poněvadž ani 
žádné mušky z jejího příbuzenstva z Čech, neznáme, jest ne- 


VÁ 


td ZO A da É JCE nk YO B VA 6 0: PN Z, UPa KRNHE 


toliko tento druh, ale i rod novým pro Čechy. Popsána byla 
Meigenem a Winnertzem. © | 

K účelům srovnávací morphologie nakreslil jsem v obr, 1. 
též mandíbulu (V) a maxillu (IV) larvy Sciara Thomae L. 
Ku věcem obecně známým uvádím, že larva má na labrum ně- 
kolik skupinek kratinkých štětinek, a že její mandibuly mají 
tvar podlouhlý, čímž se značně liší na př. od Empherie, Exechie 


/ PPV 
RW M K 

+ ř AJ 
s i AMES p 


Obr. 2 a. Limnobia xanthoptera 
Mg. I. Labrum (lbr) a tykadla (ant). 
II. zvláštní ústroj v dutině ústní. III. 
Schránka jícnová. IV. Mandibula, V. 


Maxilla. b. Exechia contami- 
nata Win. VI. Maxilly. 


„nebo Mycetophily. Oba druhy čelistí jsou z chitinu černého, 
pouze zuby jasně prosvítají. Larvy nalezl jsem v trouchu listí 
a před zakuklením upevnily se pouze jen několika vlákny k sou- 
sedním smetím, tedy podobně jako larvy mouchy Neoempherie. 
Také pupatium obou much je skoro stejné. 


2. Exechia contaminata. Wim. 


Larvy nalezl jsem dne 29. července m. r. V ryzci. Byly 
bílé, měly černou hlavičku a po usmrcení v alkoholu měřily así 
1 cm do délky. Charakteristická stigmata pro larvu peripneusti“- 


30 


ckou vystupují zde jako zřetelné černé tečky, pár na čl. 2. (za 
hlavou prvním), potom po páru na 5. až 12. Také pošinovací 
hrbolky má larva zřetelně vyvinuté. První nachází se mezi 4. 
a 5. a poslední mezi 12. a 13. článkem. Posety jsou mnoha 
příčnými řadami háčků tak jemných, že objektivem č. 4. (dle 
Reicherta) sotva byly patrny. Tímto znakem liší se zcela zřetelně 
od larvy Mycetophila xanthopyga, jíž se habituelně značně po- 
dobá, neboť tato poslední larva má háčky na pošinovacích hrbol- 
cích již pouhým okem viditelné. Černá hlava nese v předu po 
obou stranách průsvitný kruhový útvar, očím podobný, který 
ovšem i u mnoha jiných larev spatřiti můžeme. Blanité labrum, 
jehož úkolem je otvor ústní od předu uzavírati, opírá se o dva 
boční chitinové útvary, parůžkům podobné. Mandibuly jsou 
deskovité a nesou na obvodu hrubší zuby. Maxilly (obr. 2. 
VI) jsou téhož tvaru jako u rodu Mycetophila, avšak třetí pár 
čelistí jeví se zde jako mřížka, umístěná mezi oběma maxillami. 

Na dno skleněného válce dal jsem něco vlhkého mechu © 
a na ten kousky ryzce s larvami. Dne 31. července opustily 
larvy houbu a zalezly do mechu, kde se počaly opřádati: Ráno 
měly některé již slušný začátek, jiné pak teprve počínaly svou 
tkalcovskou práci. V poledne většina larev dílo své dokončila 
a odpočívala. Poloha kokonků byla rozmanita. Pokud se »solid- 
nosti práce< týče, jsou larvy Exechie rozhodně za larvami My- 
cetophily. Kokonky Exechie jsou řídké a tak málo pevné, že se 
praeparačními jehlami snadno dají rozdělati, kdežto kokonky 
Mycetophily jsou husté a tak pevné, že jehlami jen ztěžka se 
roztrhávají. 

Dne 4. srpna ráno pozoroval jsem v pupariu již obrysy 
imaga a 9. srpna se mušky líhly. Ráno vyprostily se 4, vesměs 
samičky, a odpoledne 7, z nichž byla pouze jediná samička. 

Exechia contaminata je pro Čechy novým druhem. 


9. Limnobia xanthoptera. Mg. 


Mohutné, přes 2 cm dlouhé a žlutohnědé larvy nalezl jsem 
o minulých prázdninách v několika případech ve hloubku mla- 
dých ryzců. “Drus a zbytky rozhlodané houby tvořily pouzdro 
kolem jejího těla. Více než jednu jsem v žádném případě ne- 
nalezl. Makroskopicky jsem na jejím těle nepostřehnul žádných 
výrůstků, toliko lupou bylo možno viděti na vyvýšených hřbet- 
ních páskách mezi jednotlivými kroužky osténky a háčky v ně- 


do o VN 


31 


kolika řadách. Schránka jícnová byla vytvořena z průsvitného, 
hnědožlutého chitinu; na straně hřbetní a břišní ve směru me- 
dialní osy táhly se dva pásy chitinu tmavého (obr. 2. III.). La- 
brum má tvar ovalný a na předním okraji jest přejemně srst- 
naté (obr. 2. I. Ibr.). Na. horní ploše nese dvě nepatrné štětinky. 
A nteny (obr. 2. I. ant.) jsou dvoučlenné, ale článek koncový 
je zcela nepatrný. Mandibuly (obr. 2. IV.) jsou vytvořeny 
z červenohnědého, pevného a málo průsvitného chitinu; toliko 
kořen je z chitinu černého. Mají tvar podlouhlý s 2 většími 
zuby na konci a řadou menších na vnitřním okraji. Jsou poně- 
kud obloukovitě zahnuty a směrem ku kořenu mohutní na 
všechny strany. Maxilly (obr. 2. V.) mají palpi nepatrné. 
Kmen (stipes) je mohutný, skoro válcovitý a nese na terminalní 
ploše chomáč štětinek. Sanice nejsou zřetelně zdifferencovány ; 
k nim přičlenuje se lamelka, která je známa již u mnohýdh 
Tipul. Na straně ventrální vybíhá schránka jícnová do předu 
v podobě trojúhelníku a nese na obvodu 9 zubů, z nichž pro- 
střední je největší (obr. 2. III.). Uvnitř mezi mandibulemi nalezi 
jsem útvar, jenž má podobu poněkud nálevkovitou (obr. 2. II.) 
a na obvodu nese 2 řady zubů. Po obou bocích jest lamelka 
z pevného chitinu, která byla s mandibulí spojena. Celý útvar 
přechází směrem nazad v trubici dále se členící. 

Před zakuklením vylezly larvy z hub is pouzdrem, z něhož 
po chvíli se rovněž vyprostily a zalezly do mechu tak, že hlava 
byla stále při povrchu. Několikráte jsem ji postihnul, kterak ven 
povylézala a opět do mechu se vtáhla a brzy na to zakuklila. 
Puparium její podobá se pupariu larvy Neoempheria striata. Imago 
ovšem není v Čechách žádnou vzácností. 


/ Je 
Umrtí. 

Z malé řady prvých zakladatelů naší Společnosti vychvátila nám 
smrt milého a vynikajícího druha: pana Karla Petra Kheila 
Narodil se v Praze r. 1843 a vystudovav gymnasium věnoval se vědám 
kupeckým vzdělávaje se v ústavě svého otce. Jsa již záhy literárně 
činným redigoval v létech 1863—66 část národohospodářskou v časo- 
pise »Národ«; od r. 1866 byl assistentem věd obchodních na gremi- 
ální škole obchodní, kde stal se za 4 roky skutečným učitelem, R, 1875 
otevřel vlastní obchodní školu a r. 1888 jmenován byl docentem účet- 
nictví při českém vysokém učení technickém, Jsa také horlivě ve ve- 


PB VP DDC „o ohota 0 LAM JÉK -32 : ci 


řejném životě činným byl v létech 1876—1897 obecním starším města 
Prahy zastupuje nejprve třetí, pak druhý sbor voličů novoměstských. 
Banka »Slavia« nalezla v něm horlivého místopředsedu. Sepsal řadu 
odborných prací v jazyce českém, německém i vlašském a byl stálým 
přispívatelem Ottova Slovníku Naučného. Jako tak mnohý hledal po 
odborné práci vlastní osvěžení v entomologii zabývaje se Coleoptery. 
V posledních létech jsa churav nepřicházel do schůzí, ale nicméně vždy 
ochotně radou i pomocí výboru přispěl, kdykoli se toho potřeba uká- 
zala. Od počátku trvání Společnosti byl předsedou kontrolující kommisse. 
Kdokoli měl příležitosti stýkati se s ním nezapomene jeho vlídnosti a 
příkladné skromnosti i účinlivé ochoty. Vděčná mu bude zachována 
vzpomínka. 

Dne 19. března opustil navždy řady naše také p. Frant. Zornig, 
ředitel měšťanských škol v. v. v Litomyšli. Narodil se 11. května 1849 
ve Velkolánském u Dašic, studoval nižší reálku a ústav učitelský 
v Hradci Králové, působil jako mladší učitel ve Vamberce a Heřmanově 
Městci, kde r. 1871 jmenován učitelem R. 1874 stal se učitelem měšť. 
škol v Litomyšli, kde r. 1904 jmenován byl i ředitelem chlapecké 
i divčí školy měšť. Již jako učitel byl od r. 1883 zástupcem ředitele- 
inspektora. Od r. 1874—1881 vyučoval mimořádně kreslení na gymna- 
siu. V povolání svém byl svědomitým, ba vzorným, v obcování milým 
a skromným. Zabýval se horlivě hudbou, floristikou a sbíral Coleoptera. 


Fata Boneiiica. 


1. Noví brouci. 


a) Příspěvek J. Zemana. 


Trichopteryx thoracica Wa/k. Davle 4. listopadu 1906. 

Trichopteryx intermedia (///m. kolem Prahy všade. 

Cryptophagus scanicus Z. var. validus Kr. Modřany, 
Slapy, Prokop, Radotín. 

Corticaria robusta Ganglb. Krč Kunr. 23. února 1906. 

Selatosomus nigricornis Pauzr. Krč, Kunr. 3. května 1905. 

Cardiophorus Erichsoní Buyss. Lhotka 19. května 1905. 

Agriotes gallicus Lac. Davle 18. července 1907. 

Selatosomus aeneus L. ab. germanus Zu. Radotin 106. 
května 1907 Krč, Kunr. 9. května 1906. 

Lasioderma Redtenbacheri Bach. Prokop. 

Phytoecia uncinata Redf. Závist. 


PR 


83 


© Goccinella sinuatomarginata Ws. Prokop 12. května 1905. 

Adalia obliterata L., v. penestrata Ws. Štěchovice 18. 
června 1905, p. Rambousek na Vraném. 

Určeno laskavostí pánů Dr. Fleischra a Dr. Pečírky, začež 
jim vzdávám dík.. 


b) Příspěvek prof, J. Roubala. 


Philonthus sanguinolentus Grav. a. contaminatus . Grav. 
mám jeden ex. od p. Rambouska ze Šárky Zi T V902: 

Mordella aculeata Z. a. vestita Eim. Zlíchov, 1906. 

Mordelistena micans Germ. Chuděnice, Bělejšov VIII. 1907. 

M. brevicauda Bo. jsem našel u Klatov, Chuděnic, Pa- 
cova, Roudnice a jinde v Polabí. 

Anaspis subtestacea S/e$%. Roudnice 1907. (Dle Reittera 
Bedce -n Itlyr.) 

Anaglyptus mysticus L. v. hieroglyphicus 7. mám od 
p. Zemana z Povltaví; žije u nás tu a onde s formou základní. 

Plateumaris sericea L. a. nymphaeae F. v několika ex. 
u Chuděnic asi před 15 lety. 

V seznamu Klímově uvedena jen Orsodacne cerasí Z. 
V Čes. Středohoří jsem sbíral tyto aberrace: a. melanura F., 
a. limbata OJ., a. glabrata Pars., a. cantharoides F, a. Duft- 
schmidti Ws. 

Polydrosus confluens Sřep. Milešovka 1907. 

Strophosomus rufipes S/eph. 1 ex. z Dobříše 1906. Brouk 
tento znám jest jen z Francie a Anglie. 

Coelliodes trifasciatus Bach. Roudnice 1907. 

Ceuthorrhynchidius Barnevillei Germ. Roudnice 5. června 
1907. 

C. cognatus Schulíze; brouk tento jest dosud znám jen 
ze dvou evropských lokalit (Kavkaz, Sedmihradsko) a byl v po- 
slední době, jak se dovídám dle písemného sdělení p. rady R. 
Formánka, nalezen jím též na Moravě; p. Dr. Lokay má ho 
z Alp; já pak našel 1 ex. v Č. Středohoří loňského roku. 

C. macula alba Herbst. objevuje se v některých krajinách 
jako škůdce máku. Loni jsem našel I ex. v háji u Roudnice. 


Ceuthorrhynchus puncticollis Bo/. Pod Řípem u Roud-. 


nice VI. 1907. 
C. similis Bryis, loni v květnu v Čes. Středohoří. 
Tychius meliloti Sfe$/. Roudnice, okolí Ohře 1907. 
T. femoralis Bris. Terezín, u Ohře 1907. 
3 


yt i= baret 


4 


T. haematopus Gy//. U Ohře u Brozan 1907. — Tři nové 
druhy téhož rodu z jedné lokality. 

Gymnetron rostellum Zlerdsí. v, stimulosum  Germ. 
Doksany 1907. 

Cionus fraxiní Degeer. Roudnicko 1907. ři 

Magdalis phlegmatica /erbsí. Povltaví 1 ex. 1905. 

Apion dispar Germ. Chuděnice: Pušperk, Zdaslav, Bě- 
lejšov. Milešovka, © 

A. seniculus Kirby na mnoha místech, ku př. u Chuděnic, 
Berouna, Roudnice. (Za určení Curculionidů díky panu radovi 
R. Formánkovi.) 


2. Nové včely. 


Podává P. A. Kubes. 


Anthophora albigena Lep. Znojmo, 27. července 
PM 

Eucera clypeata Er. Závist. 

Halictus delicatus PFégr. Znojmo, Chuchle (Wein- 
furter). 

Melitta nigricans.Alfkén, Osek, Obora, čerc. 1907: 

Osmia bidentata Mor., Znojmo 1907. 

Prosopis Rinki Gorki, Obora 28. června 1906, Obora, 
— brevicornis var.imparilis Foerst. Znojmo, 27. července 
r. 1907. 

Nomada femoralis Jlor., Kolín, 26. května 1907. 

Sphecodes“divisus. Hag.;Abora, 65615 
Kolín, 30. června 1907 na okně, — rufescens Hag., Kolín; 
Obora, Neratovice (Klapálek), — puncticeps TZhoms., Obora, 
— variegatus Hag., Kolín, Sušice. 


Iciteratura. 


„Les a Lov“, časopis pro lesnictví a lov, rybářství a přírodní 
vědy. Vydávají lesnické ústavy v Písku. Redigují nadlesní Robert Bo- 
hutínský a lesní správce František Matějka, odbor. učitelé lesnických 
ústavů. Časopis tento jest nejcennějším odborným časopisem lesnickým 
vůbec, vyniká nejen vědeckým obsahem z péra předních vynikajících 
odborníků spolupracovníků, ale i nádhernou úpravou a krásnými, 
většinou původními illustracemi, — Cena časopisu jest vzhledem k boha- 


EK 1 oui ONE NOHA 


tosti obsahu a výzdobě nepoměrně nízká; obnáší celoroční předplatné 
6 korun. — Doporučujeme co nejvřeleji. 


Motýlové a housenky střední Evropy 


se zvláštním zřetelem k motýlům českým, 95 barvotiskových tabulí o více než 
2000 barevných vyobrazení a s velkou řadou obrázků v textu. Napsal H. A. 
Joukl, člen čes. ent. společnosti v Praze. (Nákl. J. L. Kobra v Praze). 


Dílo toto vyjde asi v 30 sešitech formátu lexikonového. 


Tato nová, textově i obrázkově na výši moderní lepidopterologie 
stojící kniha jest znamenitou pomůckou ke snadnému a správnému ur- 
čení motýlů a neocenitelnou příručkou pro sběratele motýlů, přátele 
přírody, školy a musea. V díle tomto, které přátele přírody a lepido- 
pterology obsahem dokonale uspokojí, popsány jsou všichni po přítom- 
nou dobu známí motýlové velcí — Macrolepidoptera — se všemi dosud 
nalezenými a popsanými odrůdami (variety i aberrace). Popisy jsou 
pečlivě zrevidovány, omyly po desítiletí v literatuře se vlekoucí vymý- 
ceny a opraveny, řada nových v Čechách se vyskytujících odrůd po- 
psána a zařazena. 

Barevné tabule předčí dokonalostí a přirozeným vzhledem vše, co 
dosud v oboru reprodukčním bylo vykonáno. Vedle motýle vyobrazena 
na tabulích i housenka a rostlina za potravu jí sloužící; veškeré obrazy 
jsou ve velikosti skutečné. Rozdily pohlaví, barvy líce i rubu vyobra- 
zeny všude, kde jevila se toho potřeba. Systematické uspořádání knihy 
upraveno dle nejnovějšího vydání »Staudinger — Rebel, Katalog Macro- 
lepidopter«. 

Ale nejen nádhernému vyobrazení jednotlivých motýlů, ale i po- 
pisům druhů věnována veškerá píle; popisy psány jsou stručně. Většina 
popisů pořízena dle bezvadných, typických jedinců a vytknuty hlavně 
znaky rozlišné, veškeré omyly vylučující, 

Část všeobecná má za účel povzbuditi naše sběratele motýlů k čin- 
nosti prohloubenější, aby nepřestávali na pouhém chytání a pěstování 
motýlů pro úpravnou a početně bohatou sbírku. Má za účel seznámití 
je se stavbou těla housenčího na všech stupních vývoje i se složením 
těla motýle dokonalého.  Anatomická a morfologická část této knihy 
jest obsáhlá a vzorná, Pojednání o. postavení motýlů v rámci je obklo- 
pující přírody (Oekologie) má zajisté svůj určitý význam, Vzájemné 
vztahy motýlů k oživené i neoživené přírodě, dále přizpůsobení zevněj- 
sku k nejbližšímu okolí a to tvarem, barvou i kresbou (Mimikry), jakož 
i znalost způsobu jeho života má rozšířiti moderní názory o vzájemné 
závislosti celé řady jevů, tvarů a proměn, 

8% 


dor 372 VĚRA YET dl > 00 RO 


| Nemalou důležitost má pojednání o škůdcích z řad housenek a 
nepřátelích je pronásledujících. Dále pojednáno též o původu a země- 
pisném rozšíření motýlů, jakož i o experimentech, dokazujících zajímavé 
vlivy různé temperatury (horka a mrazu) na kukly motýlů. 

Zvláště cenné jsou údaje nalezišť vzácných českých motýlů; údaje 
tyto pocházejí od znamenitých českých sběratelů, kteří na různých 
těchto místech po celou řadu let sbírali, 

Nemalou cenu tvarozpytnou mají diagnosy čeledí a rodů; dále 
zpracovány přehledy rodů jednotlivých čeledí ve formě analytických 
klíčů, které jsou v české literatuře nové a tím cennější, že zpracovány 
jsou v souhlasu s nejmodernější systematikou, 

Přednosti nové, moderně přehledné a úplné knihy o motýlech 
střední Evropy nejsou tímlo vyčerpány a právem možno říci, že takové 
knihy česká literatura lepidopterologická dosud postrádala. 

Dílo toto zakončí se seznamem všech latinských nyní dle práva 
priority používaných jmen s připojenou běžnou číslicí seznamu Stau- 
dingerova. 


Drobnosti. 


Ze světa vědeckého. IV. sjezd českých přírodozpytců 
a lékařů v Praze konati se bude letošního roku o letnicích ve dnech 
6.—10. června. Bližší informace podává sjezdová kancelář v Praze, 
Vladislavova ul, č. 14., kam také nutno přihlášky říditi. 

Mezinárodní kongres entomologický. Podepsaní pracovníci 
na poli entomologie, dohodnuvše se písemně, pokládají za vhedno uspo- 
řádati mezinárodní kongres entomologický, jehož úkolem především má 
býti hledati prostředky, kterými by bylo lze dodati studiu tomuto oné 
váby v kruhu ostatních věd, jaké pro důležitost svou zasluhuje. Aby 
úspěch jeho zajistili, žádají o mravní podporu všech entomologických 
spolků i jednotlivců. Místo a doba (nejspíše Brusel 1910) budou blíže 
označeny. 

Chr. Aurivillius, Th. Becker, L, Bedel, S. Bengtssen, O. J. T. 
Bethune, W. Beutenmůller, M. Bezzi, C. T. Bingham, I. Bolivar, E, L, 
Bouvier, J. ČC. Bradley, Ph. P. Calvert, C. H. Carpenter, G. C. Champion, 
T. A. Chapman, J. D. Cockerell, K. Daniel“ W, L.,Distant, F. A. Dixey, 
H. "Druce; E. C;'ván Dyke, E. Everts;"Hu/G.:Fall, J. Fletcher, ZAkorel: 
C. G. Gahan, L. Ganglbauer, R. Gestro, A. Giard, F. Ducane Godman, 
Sir G. F. Hampson, A. Handlirsch, K. M. Heller, W. Horn, G. Horváth, 
F, Klapálek, H, J, Kolbe, G, Kraatz, P, Lesne, P, Mabille, P, Magretti 


kod šat č dů 


BŽ S vč K od 


J. C. H. de Meijere, L. W. Mengel, P. Merrifield, A. L. Montandon, 
C-.H. Oberthůr, (R. Oberthůr, G. Osborn, P. Pavési, E. B, Poulton, 


H. Rebel, F. Ris, W. Rothschild, Sig. Schenkling, H, Schouteden, A.. 


von Schulthess-Rechberg, G. Severin, W. Silvestri, E, Simon, Y. S;óestedt, 
H. Skinner, J. B. Smith, M. Standfuss, J. W. Tutt, G, H. Verrall, E. 
Wasmann, Chas. O. Waterhouse. 

Ent. Soc. London, Soc. Ent, France a Deutsche E-:t. Ges. jedno- 
hlasně schválily a přislíbily podporu podniku. 

Entomologické paběrky z okolí říčanského z roku 1907. 
Rok tento byl pro lepidopterologa nadmíru chudý. Za celé léto od června 
do 10. září spatřil jsem asi 5 exempl. z čeledě Zygaenidae, jichž jindy 
na tisíce po lučinách poletovalo, zcela chyběl v minulých létech hojný 
Polyommatus Virgaureae a řídci byli motýli z druhu Satyridae i Ar- 
gynnis byl málo viděti. —— Jako zvláštnost uvésti dlužno, že jednoho 
rána v červenci po nočním prudkém dešti byla silnice asi na 80 metrů 
délky u říčanského parního mlýna jako posněžena od mrtvých tisíců 
exemplárů Porthesia Chrysorrhoea. — V rozsáhlých lesích říčanských 
a černokosteleckých ponejprv. zjistil jsem roj zdivočilých včel v dutém 
mohutném smrku. — V souboji mezi dvěma statnými exempláry Bombus 
hortorum a Bombus lapidarius usmrcen byl zprvu uvedený, načež druhý 
s vítězoslavným bzukotem odletěl. -— O podnikavosti vosí (Vespa vul- 
garis) svědčí, že statečně pustila se do Sphinx Pinastri. Pozoroval jsem 
celé odpůldne boj ten, v němž poslednější zle trpěl, Vosa kus po kuse 
ukusovala mu křídla. Jak boj dopadl, nevím. Snad když večer snesl se 
nad krajinu, lyšaj s napjetím posledních sil uletěl, či snad nějaký 
hmyzožravec pochutnal si na obou nepřatelích?.,. Druhého dne jsem 
totiž lyšaje na místě zápasu mrtvého nenašel, Rud. Secký. 


Klíče k určování českých brouků. 
Napsal Ph. St. Fr. J. Rambousek. 
Čeleď: Staphylinidae. 
Tribus: Auediini. 
Shromáždiv obsáhlý materiál a pečlivě prostudovav jednot- 
livé znaky mohl jsem konečně přikročiti k sestavení tohoto klíče. 
Všem pánům, kteří mi laskavě zapůjčili svůj materiál, vzdávám 


srdečné díky. 
Neomezil jsem se pouze na druhy u nás již nalezené, nýbrž 


38 


pojal jsem do svého klíče i druhy v Čechách možné (v závor- 
kách). Při popisech jsem uvedl jen nejstručnější a nejpřístup- 
nější znaky, které úplně postačí k určení, V systematice jsem 
se přidržel »Catalogu« Reitterova (1906), až na malé odchylky. 
Původně jsem mínil rozděliti Ouediini dle tvaru penisů, ale 
upustil jsem od podobného rozdělení, protože mnohé vzácné 
druhy není možno takto studovati, klíč by platil jen pro SG 
a nevyhověl by všeobecným. potřebám. Připojují tedy pouhé 
obrázky penisů, k nimž netřeba bližšího výkladu. Ostatně srov- 
náme-li ku př. penis od ©. ochropterus a maurorufus, 
vidíme mnohem větší podobnost, než jest mezi prvým a pi- 
cipes, kteří jsou si mnohem bližší. Samci Ouediinů mají vět- 
šinou vykrojený 6, ventrální segment (vyjím. Acylophorus a 
Tanygnathus, který by měl spíše patřiti k Tachyporinům). 


* 


Tykadla volně vkloubená na předním okraji čela, nikdy 
paličkovitá ani ne silně  kyjovitě 
ztlustlá. © Maxillární  makadla mají 
všecky tři články zřetelně vyvinuté. 
Kožovitý clypeus jest od čela zřetelně 
oddělen, hlava vespod S postranní 
vyvýšenou linií spánkovou. Tykadlová 
rýha na prothoraxu chybí, jeho stig- 
mata jsou volná. Zadní kyčle dlouhé, 
| buď sblížené, nebo jen slabě oddělené. 
V č DASS | Nohy většinou s tarsy 5-člennými 
PEARS | (vyjímaje rod Tanygnathus). 


A 


I. Genus: Ouedius S/e/7. 


Tykadla jednoduchá, nepříliš ztlu- 
stlá, makadla rovněž. Na hlavě typické 
tečky orbitální: supraorbitální a Sice 
přední čelní tečka (obr. 1.a) a zadní 
čelní tečka (obr. 1.b), pak infraorbi- 
tální na spodu hlavy, buď mezi čelní 
linií a okem, nebo na linii. Všecky 
SAE Más JE es - druhy mají ještě tečku basální (obr. 
o přm čení ka záá 1.9) a spánkovou (obr 1. 94). Tečky 
sf) spánková tečka, e) zaškrcení A štítu jsou rovněž pravidelné u vět- 

hlavu, d) štítové tečky. šiny druhů a nejčastěji po třech (neb 


ŽS Ro 
P pm 0 — m 


N A 


Obr. 1. Ouedius véxans jj. 


zá 


O -p 45 


a če 39 


2 a 4) s každé strany. Od rodu Philonthus se liší tím, že na 
štítu, jehož přední rohy značně přesahují prosternum, bývají 
obyčejně jen 3 tečky, které jsou dosti do předu posunuty, a že 
má. skoro vždy úplnou spánkovou linii. 


Přehled druhů: 


1. Krovky se 2—3 řadami teček subg. Ouedionuchus Sep. 2 
Erak. slejmoměerně, tečkované 34V dd a ses 
2. Hlava v před i nazad náhle súžená, 
krátká, oči silně vyniklé, čelo 
v předu rovně stlačené, tělo plo- 
ché s matným leskem, štít někdy 
atlasově měnivý. Tělo černé, ko- 
řeny tykadel, makadla, krovky, 
kraje břišních kroužků a nohy Čer- 
„vené. U ab. resplendens Toms. 
jsou středy krovek tmavé. Před. 
poslední tykadl. čl. značně širší 
než dlouhý. Štít široký, krovky 
delší nežli thorax, velmi jemně 
chagrinované, každá se dvěma 
řadami 4—5 slabých teček podél 
švu a asi uprostřed krovky. Long. 


Obr. 2. O. laevigatus Gylll., 
Zenis, long. nat. 1 mm. 


ČOV 17, A S So Po „ « . „laevigatus Gy//h. 
Hlava krátce = sako a eee hladké, krovky nejsou 
EA ETS MOK O VOO pb3 POMO P POP NSNTE NEO EROR Ent PDK VVER o KO o 


3. Délka 55—64 mim, hlava značně užší štítu, krovky trochu 
kratší nežli štít; leskle černý, kraje segmentů, někdy tarsy 
a holeně červenavé, zvláště na předních nohách, někdy též 
šev, ramena a kraje krovek žlutočervené. Na každé zele- 
navě lesklé krovce jsou tři řady silných teček. Předposlední 
tykadlové články slabě širší délky . . . punctatellus /eer. 
Délka 73—8'8 mm, hlava o málo užší nežli štít, krovky 
asi zdéli štítu a pravidelně žlutočerveně olemované; jinak 
JARO TOME hy e ol cí 50 8 < CITLCLUS Payk. 
4. Oči značně kratší nežli spánky, štít anebo alespoň jeho kraje 
hnede a z, snbe; BEdiguas+Rey 7 
Oči nepatrně tší nebo delší nežli spánky 
subg. Microsaurus Steph. . 9 


= 


Oči nejméně dvakráte tak dlouhé jako:spánky s (4.0 


vo S aká V 210 500200 o a de V ARA o 
ň i = k: ; t74 


M 


40 ————————————————— 


Svrchní pysk není vykrojen. Sem patří 9—16 mm veliké 
druhy s parallelním a irisujícím břichem 
já Ouedius s. s/r. . 20 


Svrchní pysk vykrojen ....... : Ska Čas 
Délka spánků rovná se asi Paloniné až Sonia délky očí, 
štítek vždy hladký.. . . . « . . subg. Sauridus Rey 23 


Spánky velmi malé, oči skoro po celé straně hlavy, štítek 
skoro u všech druhů tečkován a pokryt chloupky 

subg. Raphirus Slebh. 35 
Tykadla krátká, články před koncem značně širší délky, 
štítek s několika tečkami. Hnědý, hlava černá, tykadla, vy- 
jímaje část konečnou a nohy hnědočervené, střed zadních 
holení a stehna tmavší, krovky a zadní kraje segmentů 
světlohnědé. Krovky dosti silně a rozptýleně, břicho jemněji 


tečkované. Long. 48—6 mm . . . < « . „ microps Grav. 
Předposlední články tykadel nanejvýše málo širší délky, 
Stítek -hladký "sh PAE RS P A V 


Tečka čelní stojí oku plížé eli zaškrcení hlavy. Č'ánky 
tykadel tak dlouhé jako široké. Barva těla hnědá, hlava a 
střed štítu černý, kořeny tykadel a nohy, strany štítu, krovky 
a břicho světlejší. Hlava a štít velmi jemně vrásčité. Krovky 
dosti silně a KA hustě, břicho jemně tečkované. Long. 
7—10mm .... © 4 eee longicornis Kraatz. 
Zadní čelní jedů je od oka stejně vzdálena jako od za- 
škrcení hlavy. Články tykadel 
trochu širší délky. Druh tento 
jest mi neznám. (Ex Eppelsheim.) 
Long. 9 mm.. heterodoxus Ep. 
Štít s každé strany se dvěma teč- 
kami. Zadní bod čelní blíže za- 
škrcení hlavy, tykadla s články 
prodlouženými, štítek © hladký, 
krovky jednobarevné. © Černý, 
krovky, ústa, makadla, tykadla, 
nohy a kraje segmentů červeno- 
hnědé, zřídka celý hnědý. Hlava 
velmi jemně a velmi rozptýleně, 
krovky jemně a řídce, abdomen 
jemněji a hustěji tečkované. Long. 
65 až 8 mm.. „ brevis Er. 
Štít, s každé strany S/řadou tří teček -05000 M 


Obr. 3. 0. brevis Er., penis 
long. nal. L1 mm. 


OBSAH: — Dr. L. Melichar: Nové rody a druhy Homopter z východní Afriky 


str. 1. — P. Aug. Kubes: Příspěvek k znalosti fauny českých Hymenopter 
str. 15. — Jos. Srdínko: Příspěvek k přírodopisu přástevnika Sel. luni- 
gera Esf. str. 18. — Jósef Dziedzielewicz et Fr. Klapálek: Novae 


species Neuropteroideorum in Karpathibus Orientalibus anno 1907 collectae 
str. 21. — H. A. Joukl: Nová aberrace druhu Melitaea Athalia Rott str. 25, 
— J. Pastejřík: Metamorphosa některých dipter str. 27. — Umrtí: 
Karel Petr Kheil str. 31. — Frant. Zórnig str 32. — Fauna Bohemica: 
1. Nov: brouci, příspěvek J Zemana str. 32., příspěvek J. Roubala str. 33. — 
2. Nové včely, P. A Kubes str. 34. — Literatura: »Les a Lov« str. 84. 
Motýlové a housenky střední Evropy str. 85. — Drobnosti: Ze světa 
vědeckého str..86. — Mezinárodní kongres entomologický str. 36. — Ento 
mologické paběrky z okolí říčanského z róku 1907 (Secký) str. 37. — 
Fr. J. Rambousek: Klíče k určování českých brouků str. 37. 


NÁDOB různé welilkkosti a jiné skleněné 
K potřeby proentorolosii vyrábějí 


Jos. a Sr. Zahradník 


PRAHA, SIxOLSICÁ 5. 


Welký sklad vešlkkerých potřeb pra mikroskopii, 
Pbaizteriolose1íi, chermii a fysilku. 


Centurie palaearktických coleopter 


z Turkestanu. Transkaspijska, Bucbary, Tibetu, jen 
bezvadné, čistě praeparované, s velmi podrobnými, tištěnými údají o jich 
nalezišti, skoro jen samé cicindely, carabidi, scabraae'di, buprestidi, ceram- 
bycidi (i největší zvláštnosti!), 100 druhů ve 100 exemplářích, 
ceny katalogové přes 200 marek — pokud zásoba stačí — zasílá za 45 K 


V. MANUEL DUCHOŇ, entomolog v RAKOVNÍCE. 


Seznam centurie předem k nahlédnutí, v případě že by zásilka nevyho- 
vovala, přijme se bez námilky zpět. 


ŠK“ Pan Dr. Aug. Krejčí (Karlín, Vítkova 18.) žádá 
pp. entomology za laskavé oznámení, které Orthopery v Cechách 


sbírali kdy a kde? “Zjšě 


Pořad schůzí 
Ceské Společnosti Entomologické ve správním r. 1908. 


| E Leden Únor | Březen | Duben | Květen 

| POE DB. <| V Ol BR 4 Ch 26. 

| S Červen 1934 „Září Říjen | Listopad. | | Prosinec © 
| 30. p D97 Vyd "18820 | (10.24. 15. 


Valná hromada dne 19. ledna 1909. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o !/;8. hodině večer. 


ČASOPIS 


České Společnosti Entomologické, 


Mela Sociefafis šnfomologicae Bohemiae. 


Ročník V. 1908. Číslo. 2. 


Redakční komilé : 
Prof. fr. Klapálek, 


P. Hug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. 
MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Anf. Vimmer. 


B 


V PRAZE. 
Hákladem České Společnosti Entomologické 
Tiskem Dra Rd. Gréora a syna. 


kl: 


12. 


13. 


14. 


15. 


Krovky na zahnutých stranách jasně okrově žlutě olemo- 
vané, jinak ebenově černý, kořeny tykadel a nohy hnědo- 
červené, břicho ocelově lesklé. Čelní tečka blízko oka. Te- 
čkování krovek dosti silné a nepříliš husté, na zadečku 
dosti jemné a husté, vzadu hrubší a rozptýlenější. Long. 
10—15 mm. Význačný širokým a plochým tělem jako Vel- 
KONE OTAVA Ja) 4 ee) A Manas al lateralis (GF24. 
Krovky jinak. zbarvené „01 KOPÁČ BROD OE P OA 
Břicho úplně černé (srovnej též č. 17) KP EE B B EEK BOSS VZ 
Apikální část břišních kroužků červenohnědá (u jižního druhu 
ventralis Arag. celé břicho červenohnědé) . . . . . 14 
Přední infraorbitální tečka je na spodní spánkové čáře, zadní 
čelní bod jest uprostřed mezi okem a zaškrcením hlavy. 
Tělo černé, krovky červené, tykadla a nohy tmavé. Tykadla 
velmi krátká se širokými články. Štít po stranách jen mírně 
stlačen, širší délky. Krovky užší nežli štít, nepříliš silně a 
rozptýleně tečkované. Long. 9—12'5 mm brevicornis Thoms. 
Přední infraorbitální tečka je mezi okem a spánkovou linií, 
Dem KTatstmežli spánky obi : Pl o: 
Na vnější straně zadní čelní tečky jést ještě jeden menší 
bod. Celý leskle černý, krovky buď červené nebo modro- 
černé (vdr. nigrocoeruleus Fauv.) Hlava po stranách velmi 
zřetelně a rozptýleně, krovky dosti jemně, břicho hustěji a 
jemněji tečkované. Tykadlové články jsou ke konci asi tak 
dlouhé jako široké. Long. 75—11 mm. .. ochripennis Mén. 
Za okem jest čelní tečka samotná a poněkud blíže oku nežli 
zaškrcení. Nohy a kořeny hnědých tykadel červenohnědé, 
krovky červené, ostatní tělo černé. Předposlední tykadlové 
články slabě širší délky, štítové strany stlačené, tečkování 
stejné s předešlým. Long. 85—115 mm .vexans Eppelsh. 
Krovky celé červenohnědé, ale Padák čára úplná (srovnej 
tež xanthopus) . A Podknk HE CM PAČES OSNKA SRUB Car 8 
Krovky buď jiné baré: nebo červené, pak ale E koucl 
linie není úplná (sem patří též cruentus v. virens) 16 
Prvé tři tykadlové články (jichž báse bývají červenavé) černé, 
rovněž nohy tmavé. Tykadlové články někdy trochu širší 
délky. Krovky tečkovány dosti silně a rozptýleně, břišní 
články slaběji a hustěji, vzadu řídce. Břišní kroužky čer- 
venavě olemovány. Č' má vespod na ventrálních seg- 
mentech skvrny ze žlutých chloupků, jinak podoben oběma 
předešlým. Long. 8—10 mm . . . . . . . fulgidus Fabry. 
4 


16, 


i: 


18. 


19. 


Basální články tykadel a nohy červenohnědé. Přédposlední 
tykadlové články značně širší délky. Krovky hrubě a roz- 
ptýleně tečkované, břicho mnohem jemněji. Var. vírens 
Rottenb. má krovky tmavé, js se zelenavým, leskem. 
Eong5'7"az.8:5 mm- le 090 8 VCD ONEU SND 
Tykadla a nohy, vyjímaje kelen a rad a zhusta i krovky, 
tmavé, hnědé nebo černé... <.. 9 0760 
Kořeny tykadel, makadla a nohy P ločenjené Eo 
Pátý bříšní kroužek ($ vespod není vykrojen. Tělo černé, 
štítek a krovky po stranách vzadu a na švu světlohnědě 
prosvítavé. Velikost očí dosti proměnlivá, někdy jsou velmi 
malé. Tykadlové články před koncem slabě širší délky. Štít 
trochu široký a se stran slabě stlačený. Krovky delší nežli 
štít, nepříliš silně a dosti rozptýleně tečkované, tečkování 
břicha jest jemnější a hustější. Long. 7—10 mm 
mesomelinus Marsh. 
Pátý břišní kroužek © vespod vykrojen, tělo úplně černé, 
červenavá barva na zadních břišních kroužcích skoro vy- 
mizelá, krovky modročerné. Jinak předešlému úplně po- 
doben, jen tečkování krovek je více rozptýlené a trochu sil- 
nější, A se však rozeznávají $$. Long. 7 až 
S MM ; s maurus, Sahlbé: 
Štítek tečkov aný, tělo Černé, štít skly červenohnědý, krovky 
hnědožluté se širokým tmavým podélným pruhem při švu. 
Předposlední články tykadel značně široké. Druh tento jest 
mi neznám. (Ex Ganglbauer.) Long. 45—5 mm 
(infuscatus Er.) 
Štíték úplně hladký, 484241409 60990122 K 59V 
Zadní čelní tečka blízko oka, spánková linie úplná. , Tělo 
leskle černé nebo hnědavé, štít a krovky někdy hnědé až 
žlutohnědé, ostatní již výše uvedeno. Štít a krovky stejně 
dlouhé a široké. Krovky silně a rozptýleně, břicho jemněji 


tečkované. Long. 7—85 mm... <.. „xanthopus Ev. 
Zadní čelní tečka je od oka skoro tak vzdálena jako od 
druhé basální tečky na hlavě — ač oku je však přece po- 


někud blíže; spánková linie úplná. Červenohnědý, hlava, štít, 
vyjímaje jeho strany, báse abdomin. článků a někdy i zadní 
rohy krovek černohnědé. Články před koncem tykadel málo 
širší délky. Štít je nepatrně širší nežli krovky a kratší délky, 
krovky delší nežli štít, tečkování trochu jemnější než u pře- 
dešlého. Long. 65—8 mim . <.. <. 4. + „scitus Grau. 


t , 
2] 
“ , 
k os 4" 
Báb r "= á 


20. 


21. 


22. 


49 


Mezi předními čelními tečkami ještě jiné tečky, oči více než 
dvakrát tak dlouhé jako spánky ....... ZVANÝ VALORLONÍ 
Mezi předními čelními tečkami není jiných teček. oči dva- 
kráte tak dlouhé jako spánky, štítek tečkovaný . . . .22 
Mezi předními tečkami čelními*) jsou ještě 4 tečky. Štítek 
hladký. Tělo černé, tykadla hnědá, kolena, tarsy a přední 
holeně červenožluté. Mezi přední a 
zadní tečkou není jiné tečky, 
mezi basální a čelní tečkou jest asi 
stejná vzdálenost. Štít trochu širší 
než krovky, které jsou drsně, příčně 
a hustě tečkovány. Břicho je te- 
čkováno trochu hustěji a jemněji. 
Long. 11—12 mm fuliginosus Grav. 
Mezi předními čelními tečkami jest 
obyčejně 6 bodů, které však netvoří 
řadu, nýbrž jsou obyčejně po třech 
u každé čelní tečky. Štítek tečko- Obr. 4. O. fuliginosus 
vaný. Stranou mezi přední a zadní Gr., Pamela c: nat. 2 mm. 
čelní: tečkou: jest ještě jiná 
tečka. Od předešlého se ještě líší jemnějším tečkováním, 
užším štítem a někdy hnědými krovkami. 10—16 mm 
tristis Grau. 
Mezi přední a zadní čelní tečkou jsou 2 tečky, které s čel- 
ními body nejsou v řadě. Zbarvením úplně podoben k fu- 
liginosus, jen tykadla, palpi a nohy tmavší. Krovky trochu 
delší nežli štít, tečkování krovek a břicha jako u fuligi- 
nosus. Long 10—12 mm.. . < <.. „unicolor Kiesw. 
Mezi přední a zadní čelní tečkou jest jen jediný bod. Černý, 
krovky často hnědočervené, tykadla, makadla a nohy, vy- 
jímaje střední část zadních holení, žlutočervené. Krovky 


DOZNE: 


kratší štítu, hustě, břicho jemněji a hustěji tečkované. 99 až 


13mm... 24 molochinus Gr. 
29. Hlava, štít a prosí Baf intojjéhů lesku, břicho jednoduše 
chloupkované ..... ŘS A 2) 1150 18 let 
Hlava, štít a krovky s a oudým. Heldnemm. leskem, břišní 
kroužky po stranách s delšími světlými chloupky, které 
ČVOBU OBYV OY DAV JE Boa VOL. al je deo Ml 07 60 Čež haha B 
*) Sem patří také var. Jelíneki Krása in lit., které chybí na čele dvě 
tečky — a která bude asi tvořiti novou specii, neboť má i jiné tečkování na 


krovkách a abdominu. (Ex Čas. Čes. Spol. Ent. 1904 pg. 81.). 


4* 


24. 


20. 


44 


Krovky červené (zřídka tmavší) nebo s tmavým pruhem 
poděl.švu štít vždy Jčetný 17.1. je Ko MeLEM18 (8 he V 
Krovky jinak zbarveny .... 3 2 
Na přední straně zadní tečky el není inet hodů.. Tělo 
černé, ústroje ústní, tykadla, nohy a okraje segmentů iridu- 
jícího zadečku žlutočervené. Tykadlové články značně delší 
šířky. Krovky o málo kratší a užší nežli štít, červené, nebo 
s černým pruhem podél švu u ab. Kiesenwetteri Ganglb., 
u horských rac někdy tmavě hnědočervené a značně krátké. 
Tečkování krovek je dosti silné, drsné a husté, zadečku 
trochu jemnější a hustější. Long. 8—11 14m ochropterus Ev. 


Obr. 5. O. ochropterus Er, Obr. 6. O. picipes Manu., 
penis, long. nat. 13 m. penis, long. n. 1'8 1444, 


Na přední straně zadní čelní tečky jsou obyčejně tři malé 
tečky. Jinak podoben předešlému, tělo však více rovnoběžné, 
štít užší a vyklenutější, krovky kratší a asi tak široké jako 
štít, tečkování je o trochu hrubší a jednoduché, ne drsné. 


Long. 8—12 mm ... «. SU VŘ picipes Wamieyji 
Krovky hrubě a silně PAE, trochu kratší štítu . . 27 
Krovky nepříliš hrubě tečkované . ... nky TRESKA 


Krovký po stranách a vzadu, žlutě mouse obyčejně 
trochu kratší nežli štít, který jest širší nežli krovky. Černý, 
ústroje ústní, tykadla, nohy a zadní kraje břišních kroužků 
žlutohnědé. Tečkování břicha dosti jemné a rozptýlené. Ty- 
kadlové články delší šířky. Horský druh. Long 8—10 mm 

dubius Heer. 


20. 


29. 


45 


Krovky nejsou žlutě olemovány, nanejvýše vzadu světleji 
prosvitavé, značně kratší nežli štít, který je Širší nežli krovky. 
Leskle černý (u nezralých hnědý). Štít někdy po stranách 
světlejší. Tykadla, makadla, nohy a zadní kraje břišních 
kroužků červenohnědé, vnitřní strana středních a zadních 
holení uprostřed tmavá. Krovky hrubě, ale jemněji než 
u předešlého, břicho jemně a rozptýleně tečkované. Long. 
6—8 mm .... 241" umbrinus) Ex. 
Nohy celé Zo česvcnel tělo (došti štíhlé a PEACH M2) 
Střední a zadní holeně uprostřed vnitřní strany inava s ko- 
vovým leskem. Tělo ploché, široké, do předu i nazad zú- 


Obr. 7. ©. fumatus Slejh, Obr. 8. O. limbatus /eer., 
penis, long. nat. 1'5 mm. penis, long. nat. 1 m. 


žené, černé, krovky hnědé, tykadla, makadla a nohy, vyjí- 
maje tmavé holeně, zadní kraje segmentů hnědočervené, 
někdy i strany štítu světlé. Plochá hlava na spáncích dosti 
silně a hustě tečkovaná, širší délky; tykadlové články dlouhé, 
krovky vrásčitě, dosti jemně a nepříliš hustě, břicho roz- 
ptýleně tečkované se silně iridujícím leskem. Long. 7 až 
9 mm Zoe i KUMALUS! SOP 
Štít a krovky Akné čevučné, střed někdy tmavší. Hlava černá, 
tykadla, makadla, nohy a široké kraje abdomin. segmentů 
žlutohnědé, břicho silně iridující. Tykadlové články delší 
šířky. Hlava a štít sotva delší šířky. Krovky tak dlouhé a 
široké jako štít, dosti jemně a hustě tečkované. 7—8 mm 

nigriceps Kv. 


90, 


91. 


Štít a krovky tmavší . .. L PO 
Krovky, kratší nežli štít, fndka "asana děličý štítu. srv 
hlavy vždy černá, štít po hlavě nejtmavší, obyčejně hnědý 
s prosvitajícími světlejšími stranami, krovky hnědé nebo 
světlejší, na ramenou, stranách, na švu a vzadu žlutavé. 
Tykadla, makadla, nohy a kraje břišních kroužků žluto- 
hnědé, tykadlové články delší šířky, třetí zřetelně 
delší než druhý. Tečkování krovek nepříliš silné, drsné 
a poněkud rozptýlené, t. břicha jemnější a hustější. Těžko 
rozeznatelný od humeralis, od něhož se liší menší veli- 
kostí, užším štítem, krátkými a poněkud jemněji tečkovanými 
krovkami. L. 5—65 mm.. < < « <. ©. imbatus Heer: 
Krovky na stranách tak dlouhé nebo delší nežli štít*). . 31 
Třetí tykadlový článek velmi nepatrně delší než druhý. Černý, 
kořeny tykadel, makadla a nohy žlutohnědé, tykadla a krovky 
po stranách a na švu rozptýleně hnědé. Předposlední ty. 
kadlové články tak dlouhé jako široké. Hlava menší než 
u humeralis, krovky delší než u humeralis a mauro- 


rufus a jemněji tečkované. 6—7 mm. . .oblitteratus Er. 
Třetí tykadlový článek zřetelně více než o třetinu delší nežli 
druhý S 1 mrtě ed blajé oidie osad sajt 2028 Ae 08 00 Oe 8 VU AV Ve NNN 


32. Krovky nepříliš hustě tečkované, 
tělo široké, Širší než u limbatus, 
hlavně hlava, která má oči dosti 
vyniklé. Zbarvení jako u lim- 
batus. Tečkování krovek hu- 
stější než u fumatus. Long. 
6—75 mm . . humeralis Sleph. 
Krovky jemněji a velmi hustě te- 
čkované. Hlava užší než u pře- 
dešlého, štít světlejší, krovky tma- 
vé, matnější, jen slabě na rame- 
nech a vzadu červenohnědé. Te- 


5644 


Obr. 9. ©. maurorufus Gr. čkování břicha hustější a trochu 


penis, long. nat. 1 s. jemnější.  Habituelně více po- 


doben k umbrinus, ale má 
užší štít, delší, jemněji a hustěji tečkované krovky. Long. 
= UDO PR jo3 < U POT R05 OTK 0 


*) Zde se mohou jeviti v délce krovek nepravidelnosti hlavně u druhu 


maurorufus. Tyto druhy můžeme bezpečně určiti jen srovnáním. 


J9. 


94, 


90. 


30. 


97. 


J8. 


Třetí tykadlový článek značně delší než druhý, předposlední 
delší šířky. Krovky skoro o polovinu delší nežli štít. Černý, 
hlava, štít a krovky zelenavě lesklé, tykadla, vyjímaje čer- 
venavé báse jednotlivých článků, makadla a nohy, vyjímaje 
žlutočervená kolena a tarsy, tmavohnědé, prvé tři tykadlové 
články a holeně často černé. Břicho s iridujícím leskem a 
se skvrnami zlatožlutých chloupků. Hlava na spáncích hustě 
tečkovaná. 0—7 mm... -44 Hparius Kel/ner. 
Třetí tykadlový článek asi tak tonů jako druhý, předpo- 
slední trochu širší délky. Mezi předními čelními body 
ZS OGKy u a da :b ZA PROTO E ode a lásátadk ČO OA E o OZP VNO E 5 
Krovky žlutohnědé, Pesu silně tečkované, zeleně lesklé, 
břicho poněkud světlejší s tmavou a úzkou střední a po- 
stranní páskou. Štít sirid. leskem, kořen tykadel a nohy vy- 
jímaje střední a zadní holeně žlutohnědé. Břicho velmi jemně 
a hustě tečkované, s irid. leskem. Long. 5—6 mm 
lucidulus Er. 
Krovky tmavohnědé a kovově lesklé, břicho celé tmavé se 
silným iridujícím leskem. Liší se od předešlého poněkud 
užším štítem a silněji, ale méně hustě tečkovanými krov- 
kami. Long. 5—55 mm -. . . . . - « . scintillans Grav. 
Ramena, šev a kraje krovek Žie. Štítek hladký. Hlava 
černá, tělo hnědé, kraje štítu, zadní kraje břišních článků, 
tykadla a nohy žlutohnědé. Štít širší délky, do předu súžený. 
Krovky dosti jemně a hustě, břicho řídčeji tečkované. 
SOV MEN AKA o am BV (8 da ode. s (CIRO GLMS. Kr.) 
Krovky jednobarevné, nanejvýše vzadu červenohnědé, pak 
ale jest štítek tečkovaný ©... . 96 
Nohy a tykadla celé žlutohnědé oto hat lež PE o 97 
Aspoň zadní holeně tmavší ..... . 89 
Štít alespoň po stranách Žkloňnětý, SLANÁ bo žl ve ee 
černá, tělo hnědé, tykadla, makadla a nohy žlutočervené. 
Štítek a krovky jemně a hustě tečkovány, krovky kratší 
štítu. Břicho velmi jemně a hustě uprostřed zadních segmen- 
tových okrajů řídčeji tečkované. Long. 6—7 mm 
(collarls Er.) 
Štít tmavý, nanejvýše hnědý. .... O o 
Prvý článek zadních tars tak dlouhý ja Řosí lední. Krovky 
na švu kratší nežli štít, který je širší délky. Tečkování 
štítku je o trochu hrubší a rozptýlenější nežii krovek. Báse 
a strany dorsálních segmentů jemně a hustě, konce roz- 


Z BT ži A 1Y, zke2ě 


ptýleněji tečkované. Třetí tykadlový článek málo delší než 
druhý, předposlední zřetelně tak dlouhé jako široké. L. 
7—9 mm... 24 paradistanus Heer. 
Prvý článek ach taeě delší nežli poslední. Krovky na švu 
asi tak dlouhé jako štít. Velmi podoben předešlému, ale liší 
se ještě užším štítem, stejným tečkováním krovek a štítku 
a jemnějším tečkováním břicha. Long. 7—9 mm 

rufipes Grav. 
99. Břicho nepříliš jemně a hustě tečkované ..... . 40 
99. Břicho velmi jemně a hustě úšěkol 
vané, pokryté hnědý mí chloup- 
ky. Předposlední články tykadel 
tak dlouhé jako široké, svrchní 
pysk zřetelně vykrojen a rýho- 
ván. Černý, krovky se slabým 
bronzovým leskem jemně a hustě 
tečkované, hnědě chloupkované, 
často celé hnědé. Long. 5—6:5 mm 
picipennis Heer. 
40. Štítek jemně tečkovaný, hlava, 
štít a krovky se slabým kovovým 
leskem, tykadlové články delší 
šířky, štít tak dlouhý jako široký, do předu zúžený, na 
stranách ne příliš zaokrouhlený, celý červenohnědě prosví- 
tavý. Krovky na švu kratší nežli štít, velmi jemně a hustě, 
štítek řídčeji tečkovaný, tečkování břicha je trochu silnější 
a rozptýlenější. L. 66mm.. . . . « « + . fulvicollis Sleph. 
Štítek silněji tečkovaný nežli krovky, hlava, štít a krovky 
bez kovového lesku, obyčejně smolově černé, krovky jsou 
často a štít někdy červenohnědé. Štít není širší délky. 
Krovky silněji a řídčeji tečkované než u předešlého, délka 
jejich je proměnlivá. Břicho černé +s irid. leskem jemněji 
a hustěji tečkované nežli krovky kraje břišních kroužků, 

na spodní straně žlutočervéně olemovány. L. 45—5 mm 
boops Gr. 
Štítek hladký, předposl. tykadlové čl. širší délky. Černý, 
krátká hlava a štít slaběji, krovky silně kovově zelenavě 
lesklé, tykadla, stehna u předních noh, kolena a tarsy žluto- 
červené. Krovky obyčejně kratší nežli štít, silně a nepříliš 
hustě, břicho jemně a hustě tečkované a stejnoměrně šedo- 
hnědě chloupkované. Long. 4—55 mm . .alpestris Heer. 


Obr. 10. Oued. picipennis, 
penis, long. nat. 1 m. 


49 


II. Genus: Velleius Mannerh. 


Tykadla od čtvrtého článku pilovitá (obr. 11. [1.]). Svrchní 
pysk rozdělen ve dvě části. Od rodu Ouedius se ještě liší tím, 
že štítové basální tečky jsou posunuty do předu. 

Ebenově černý, celý pokryt více méně dlouhými černými 
chloupky. Spičky tykadel a ramen žluté. Hlava 
neobyčejně jemně chagrinovaná a velmi jemně 
a řídce tečkovaná. Štít široký, Širší než 
krovky, krásně hedvábitě iridující, abdomen 
také s iridujícím leskem. Tečkování na krovkách 
je poměrně dosti jemné a husté, na břiše 
řidší. Long. 15—25 mm. . . dlatatus Fabr. 


III. Genus: Heterothops Sleph. Obr. 11. 1 Velleius 
dilatatus tykadlo, 


Poslední článek makadel velmi malý, za- | long. nat. 5 wm. 
špičatělý a kuželovitý. U předohrudí chybí Euryporus picipes 
epimerum. Uprostřed štítu s každé strany zrak Ja os: 
vpředu 2 tečky. Psí sám 

1. Tělo a tykadla úplně černé (srovnej též praevia ab. msva). 

Spánky rovné bez záhybu. Pouze někdy špička břicha svět- 

lejší. Nohy červenohnědé až hnědé, holeně často tmavší, 

krovky na švu tak dlouhé jako štít, dosti jemně a řídce 
 tečkované. Long. 335—4 mm. . - . guadripunctula Grav. 

Kraje štítu a konce krovek červenohnědé . . . . - « 4 

2. Hlava delší šířky, prvé tři tykadlové články obyčejně celé 
červenohnědé, předposlední delší šířky. Spánky rovné, bez 
úhlu. Štít a krovky hnědé, někdy světlejší, zadní jich okraje, 
jakož i okraje břišních segmentů, ústní ústroje a nohy žluto- 
červené. Krovky dosti jemně a hustě tečkované, Long. 

OA am 21k. a a se jela 47.80) „r dissimulis Cry. 

Hlava kratší šířky, prvé tykadlové články jen na kořenech 
červenohnědé, velmi zřídka celé, předposlední poněkud širší 
délky. Spánky se zřetelnými, velmi tupými rohy. Tmavohnědý, 
krovky a kraje břišních kroužků vzadu červenavé. Někdy celý 
štít červenohnědý. Pan Dr. Rodt sbíral úplně černé, barvou na 
gnadripumctula upomínající exempláře (ab. nigra Kv.). Štít trochu 
širší délky, krovky nepatrně delší nežli štít, jemně a dosti hustě, 
břicho jemněji a hustěji tečkované. Nohy buď celé žlutohnědé 
nebo někdy s tmavými holeněmi. Long. 5—5 mm.. praevia Er. 


IV. genus: Astrapaeus Grav. 


Poslední článek maxill. palp u G trojúhle boulovitý, u © 
stejně široký, rovně uťatý, poslední článek palp labiálních rovněž 
trojúhlý a boulovitý. Hlava a štít velmi jemně a velmi rozptý- 
leně tečkované. 


Leskle černý, krovky a proužek před koncem zadečku 
třešňově červené. Makadla, kořeny a špičky tykadel červeno- 
hnědé, jich střed a nohy hnědé. Tykadlové články delší šířky. 
Krovky dosti silně rozptýleně tečkované s řadou hrubých teček 
uprostřed a s několika neseřaděnými na zahnutých stranách. 
LAT 0M VE V O Jeho 20 De 38 VRLOOA O RE S 


V. genus: Euryporus Er. 


Hlava velmi malá, poslední článek labiálních makadel troj- 
úhlý, šikmo ufatý (obr. 12. — 2.). Mandibuly ostré. 


Tělo leskle smolově černé, břicho s iridujícím leskem, ústní 
ústroje, prvý článek tykadel, kolena a tarsy žlutočervené. Za 
každým dosti velikým okem 3 tečky. Prvý článek 
tykadel tak dlouhý, jako tři následující. Štít širší 
délky než krovky. Krovky trochu kratší nežli štít, 
velmi silně a hustě tečkované a chloupkované. 
Břicho s podélně protaženými hrubými tečkami ne- 
příliš hustě pokryté. Long. 9—11 mm 

picipes Payk. 


VI Genus: Acylophorus Nordm. 


Hlava velmi malá, prvý tykadlový článek delší 
F nežli 4 následující. Štítek uprostřed stlačený, silně 

porus picipes, k DAMY ž po ě x 
pené long! nat. JE dosti hustě tečkovaný, druhý článek tykadel delší 
S) než třetí. Leskle černý kraj sedmého kroužku břiš- 
ního červený, kořen prvého článku tykadel a maxill. 

palp, kusadla, kolena a tarsy žlutohnědé. Hlava za očima dosti 
hustě a jemně tečkovaná, štít širší délky, krovky drsně, silně a 
dosti hustě tečkované, 6—7'5 mm... « . . glaberrimus Herbst. 


Obr. 12. Eury- 


Štítek není stlačený, druhý článek tykadel tak dlouhý jako 
třetí, celé nohy červenohnědé, břicho silně a stejnoměrně tečko- 
vané a silně iridující. Jinak jako předešlý. Long. 65—8'5 mm 

Wagenschieberi Křesw. 


VII. Genus: Tanygnathus Ev. 


Maxillarní makadla tak dlouhá jako prvé 4 články tykadel, 
úzká a šídlovitá, hlava malá, do předu zašpičatělá, mandibuly 
vyniklé. Střední a zadní tarsy jen se 4 články. 

Černý, štít po stranách světlejší, někdy jsou i kořeny ty- 
kadel, makadla, nohy a kraje segmentů břišních hnědožluté. 
Krovky málo širší štítu, který jest o třetinu širší než delší, dosti 
jemně a drsně, štítek a abdomen na bási jemněji a hustěji 
tečkované. Přední tarsy G rozšířeny. Long. 4—45 mm 

(te Dm. 1m T) 


Rozšíření jednotlivých druhů s biolog. poznámkami. 


Vysvětlení zkratek: FI. — Dr. Ant, Fleischer, Kč. — Dr. Lad. 
ICOK ek — PTE V Bfacik: Kr = "Fho.Krása, Lk: = Dr. E 
pokav, ES Pri. Jos.ELukeš“ Mě. Jos: /Mulač, P. — Dr.. Jarom: 
Pečírka, Rmbk. — F. Rambousek, Rt. = Dr. Cl. Rodt, R. = Prf. J. 
« Roubal, Sk. = Dr. Skalitzký, Šb. — Fr. Štěrba, Zmn. — Jos. Zeman; 
z literatury použito hlavně Lokajova seznamu (L. s.) a Letz- 
nerova: »Verzeichniss der Káfer Schlesiens«, trochu též Kli- 
mentových: »Čes. brouků«. Římskými čísly jsou označeny 
měsíce. 


Ouedius S/eph. 
Sbs. Ediguus Ruy. 


1. microps Grav. (— chrysuvrus Kiesw.) U Prahy zhusta 
při Las. fuliginosus Ltv. (Fl, Kk, Lk., Rmbk, Rt, R., Zmn.) — 
Cibulka (Mč, Rmbk), Stromovka, Dobřichovice, Sv. Prokop, Vrané 
n. Vlt. (Kr. Rmbk), Havírky u Písku (Lš.), IL—IV., XI., XII, 
Roudnice (R.), v létě u křečků a dudků dle R. 

2. longicornis Kr. Poprvé zjištěn dvakráte ve Vraném 
(Kr.), mnou chytán dvakráte na Cibulce v říjnu. Žije též u krtků, 
rýsků a králíků. 

3. heterodoxus E$$. "Typ tohoto druhu jest ve Vídni ve 
dvor. museu s etiketou » Bohem.« bez bližší lokality, v jediném 
expl. V nejnov. době byl též nalezen v Bosně. 


Sbg. Microsaurus Sfeph. 


4. brevis Er. U Las. fuliginosus a Form. rufa. Cibulka a 
Stromovka (hojný v listí u Las. fulig.) Závist (L. s. R.), Vrané (Kr., 
Rmbk.), Dobřichovice, Libřice u Davle, Liblice u Mělníka (Wendler), 


52 Z, 


Poříčany (Rmbk), Světce, Hluboká (Lk.), Písek »Na Hřebíčku« 
26. I. 07 (Lš), Chuděnice a Vytůně (R.) — IL IV. V. VL 

.5. lateralis Gr. V Čechách pochybný. Ratiboř. (Letz. Verz.), 
na Moravě u Rovečína (Fl.) dle dra Skalitzkého. 

6. brevicornis 7Zhoms. Stromovka, v dut. stromě u Las. 
fuliginosus 3 G chytila pí. Lokayová XI., XII., II Hluboká 
L«.), Liblice u Čes. Brodu IX. (Rmbk.), Cibulka I. (Zmn). Též 
žije vě starých hnízdech ptačích. 

7. vexans E$$. U Prahy dosti vzácně v listí. Cibulka III, 
IV. (Lk., Mč., Kč.), Radotín 30. V., Modřany 25. VIII. (Zmn.), 
Liblice (u Tas fuhg.) VIII., IX. (Rmbk, Nerad), Brandýs n. L., 
v kořenech dubů VII (Sk), Klecany XI (Sk.), Lovosice, pod 
kameny X. (von Weinzierl — dle Sk.) Žije též u krtků a křečků. 
(R.) Ve sbírkách často se jménem: fulgidus! 

8. ochripennis Mém. Ve vlhkém listí a mechu. Cibulka 
III., IV. (Kč., Mě., Rmbk), Krč IX. (Zmn), Davle VII. (Zmn.), 
Brandýs n. L. (Sk.), Roudnice u křečků (R.), Poříčany (Rmbk). 

var. nigrocoeruleus Fauv. Poprvé mnou zjištěn v Poříčanech 
ve 3 expl. IX. 04, v Roudnici u křečků v létě 1 expl. (R.) 

9. fulgidus F. V zahradě na Petříně (Rt, Sk.). 

10. cruentus O7. V býv. botan. zahradě na Smíchově 
(Rt, Sk.) — Cibulka VIL—X. (Mč), Křivoklát, Rainwiese (L. s.) 
— ponejvíce pod korou v mechu a v listí. 

var. virens Roltb. s předešlým. 

11. mesomelinus Marsh. Všude hojný v mechu a v listí, 
též v hnízdech Las. fuliginosus, u ptáků a jezevců. 

12. maurus Sa/l/bs. Jediný expl.u Budějovic v letu VII. 03 (P.) 

15. xanthopus Er. Cibulka VII. (Mč), Stromovka (Hab.-L. s.), 
Šumava (Kk, Rt, R.), Rosenberg u Děčína (L. s.). 

14. scitus Gr. Závist, Krč (u Las. fuligin.), Sv. Prokop 
1 expl. V. (Lk.) III., VIII. (Zmn), Cibulka VII.—IX., (Mě), Modřany 
IV. (Rmbk), Chuchle 1. V. 2 expl. v duté vrbě (R.), Radotín IV. 
(Zmn), Hluboká 2 expl. (pí. Lokayová), Chotěboř (Rt, Sk.). 

infuscatus Zr. V Čechách možný, ač nezjištěn. 


Sbs. Ouedionuchus Sžavž. 

15. cinctus Payk. (= impressus Panz.) U Prahy v listí a 
mechu dosti hojně. Cibulka VII—X. (Mč), »Přemyslovka« na 
Vyšehradě XII. (Zmn), Dobřichovice (Zmn), Závist V., VIL, 
Vrané V. (Rmbk), Písek (Lš), Chuděnice (R.), Šumava (Kk, R,), 
Šťáhlava (Tuček), Čes. Švýcarsko (Schónbach) a jinde. 


% 


58 


16. punctatellus Heer (= pediculus Fauv.) Krkonoše (Rt, 
Sk., Šb.), Šumava (Rt, R.); hlavně ve vyšších polohách v mechu 
a v listí. 

17. laevigatus Gylih. Hojný pod korou jehlič. stromů 
v horských krajinách; Šumava (poprvé Lokaj) — Českosas. 
Švýcarsko, Spindelmůhle (Rt.). 

ab. resplendens 7homs. s předešlým. 


S55. Ouedius. s., sir. 


18. fuliginosus Gr. Všude v mechu hojný, jmenovitě pod 
smrčky na podzim. 

var. Jelíneki Krása im lift. Jeden exempl. ve Vraném 
m WL: (Nr) 

19. tristis Gr. Krkonoše. 

20. molochinus Gr. Krč, Hvězda, Závist (koncem VI. Lk.) 
Stromovka (L. s.: Haber), Šárka 8. VIIL (Mě.), v, mechu v lese 
»Pacováky«< u Písku 1 expl. 16. X. (Lš), Chotěboř, Spindelmůhle 
(Rt, Sk.). 

21. unicolor Křesw. V tlících rostlinách u pramenů. Spindel- 
můhle, Chotěboř (Rt, Sk.) též Lk. 


Sbg. Sauridus Rey. 


22. ochropterus Er. Kleť u Budějovic 29. V. (Lk.), Šumava 
(FI. Kk, Lk., Pč., R.), Plóckenstein 5. IX. (Blahout), Krkonoše 
(Šb.) V mechu a v listí. 

23. pícípes Munh. V mechu. Brandýs (Sk.) Vrané, Závist 
(Kr Rmbk: Sk), Hodkovičky (LK.); Libřice (uj Davle X.5.XL; 
(Rmbk, Zmn), Štěchovice XI. (Zmn), Všenory, Dobřichovice (Sk.), 
Poříčany, Ouvaly (Rmbk). 

24. dubius Heer. — prales pod Boubínem 3. IX. (Dr. Lokay). 

25. umbrinus Er. Vráž: u rybníka Laudy IV., a u klášter- 
ských rybníků u Písku (Lš.), Šumava (Kk, Lk., R.), Rainwiese 
(Schónbach), Vrchmezí IX., Jilemnice, Žabé, hory Orlické (Lk.) 

26. fumatus Sležh. V listí a v mechu všude hojný. 

27. nigriceps Kr. (— praecox Fauv.) Brandýs n. L. v jehlič. 
lese v mechu VI. (Sk.). 

28. limbatus Heer (— maurorufus Er.) Písek, Vráž (Lš.), 
Cibulka, Závist, Krč, Vrané. Hojný v listí a v mechu. 

29. humeralis S/eph. (— suturalis Kiesw.) Jako předešlý, 
ale vzácnější. Vrané, Závist, Dobřichovice — dosti hojně — též 
Krkonoše a Kleisberg u Boru (L. s.). 


, pa JÁ M PET V P ebonní k o OE VE: ep KB O al Veda mála esk V 
* , Ali Ů + 1 , «* i i ' K n 


= KOA EO P VO MP JV CORE SV o: Nya kar 0 ATB 82) 


80. obliteratus Er. (— suturalis 7homs.) Vzácný, česk. ži 


lokalit neznám. 

31. maurorufus Gr. V celem širokém okolí pražském hojný. 
Poříčany. Libuň u Jičína (Rmbk). V mechu a v listí. 

32. riparius Kellu. V Čechách pouze u Vůznice nedal. 
Nové Huti v mokrém mechu u potoka. (Rt, Sk., R.) 

38. lucidulus Er. Krkonoše, Jánské Lázně, Spindelmůhle 
(Rt, Sk.). 
34. scintillans Grav. V tlících látkách; též u Las. fuligi- 
nosus, ač náhodně. Stromovka (Lk., Zmn, Rmbk), Cibulka (K., 
Kp., R.) v hnijící nati bramborové velmi hojně. 


Sbg. Raphirus Sleph. 

35. cincticollis Kr. V Čechách možný — ač nezjištěn. 
Druh horský. 

36. alpestris Heer. Ve vyšších polohách; Krkonoše: u Luční 
boudy jmenovitě v tlícím seně hojný (Rt, Sk, Šb.), Šumava 
(Uk..Kk;'R.) 

37. rufipes Gr. V Klímově seznamu uveden, ač v Čechách 
pocbybný a spíše více k západu rozšířen. 

38. paradisianus Heer Písek, v mechu velmi hojný (Lš.), 
Kleť (Lk.), Brdy (Lk.), Šumava (Lk., R.), Krkonoše (Lk., Rt, Sk., 
Šb.) Pacov (R.). Podhorský druh. 

39. collaris Kr. Krkonoše VIL, VIII. (Letzn. Verz.) Horský 
a podhorský druh. 

40. picipennis Heer (— attenuatus Gyi/h.) Lhotka IX, 
Stromovka XI. (Zmn), Liblice u Č. Br. v náplavu lučním velmi 
hojně III., Poříčany VIIL, IX. (Rmbk), Písek (v náplavu Otavy 
— Lš), MI. Boleslav, Dobřichovice, Špindelmůhle V.—IX. (Sk.), 
Roudnice (R.). 

41. boops Gr. Všude velmi hojný v listí, v mechu, v ko- 
řenech stromů a pod. 


42. fulvicollis Steph. Janské Lázně (Krkonoše) v mechu, 


VI. (Sk.), Poříčany v mechu v rašeliništi IX. 3 expl. (Rmbk). 


Velleius Munh. 
dilatatus F. žije u sršňů. Živí se jich odpadky a hubí též 
cizí vetřelce, je jaksi ochráncem hnízda. Vyznačuje se silným 
pižmovým zápachem. Krč 1 expl. (Ebert), Cibulka VII. 3 kusy 
na šťávě dubové (Mč.), Lány v Křivokl. lesích (Hůttenbacher), 
Brandýs n. L. (Sk.), Radnice VII. na šťávě 3 expl. (řed. Kořen- 


6 
ča 
bo 0 NY 
BA 
a- ho 
TA, 
i . 
Jím 
,- 
: 
4 
3 
4 
' 
: 
: 
: 
k 
; 
i 
4 
É 
a 
: 


Že 


Ae ike 
k 


ský), Bělá p. B. 1 expl. v dutém stromě (Horáček), N. Město 
n. Met. (prť. Hartmann), Milešovka (Haber). 


Heterothops Step. 

praevia Er. (nigra Kr.) ve sklepích, děrách, u jezevců, 
krtků, syslů, křečků a králíků, Chuchle (Zmn, Rmbk, R.) Poří- 
čany (u králíků Rmbk) — atd. všude dosti hojný. 

dissimilis Gr. Stromovka, Cibulka, Belveder, Štvanice, 
Brandýs, Chuchle, Liblice, Libuň u Jič. atd. Všude hojný, často 
u Las. fuliginosus. 

4-punctula Gr. V labském a vltavském náplavu z jara 
hojný, Liblice u Č. Br., Otavský náplav (Lš), ve star. buku na 
Závisti u Las. fulig. (L. s.). 


Astrapaeus Grau. 


ulmi Rossi — byl prý chycen v Loketsku (L. s.), ač o tom 
pochybuji. Jižní druh. 


Euryporus Er. 
picipes Payk. Krč, Závist (Lk), Dobřichovice (Rt), Libřice 
u Davle (Rmbk, Zmn), Písek »Mehelník« VIII. (Lš); hlavně na 


-podzim ve vlhkém mechu. 


Acylophorus Nordm. 
slaberrimus Herbst. St. Boleslav, též býval v Nuslích 
v bahnité půdě (L. s.); u Skochovic v rašeliništi VIL, VIII. (Kr.) 
Wagenschieberi Kiesw. Hvězda pod listím (Schónbach — 
ES) 
Tanygnathus Er. 
terminalis Er. V Čechách v písčitých krajích možný, ač 
posud nezjištěn. Na Moravě u Paskova a j. 


Z biologie můry Agrotis margaritacea. Vi/. 


Sděluje J. Srdinko, stavební rada v. v. 


Nejen nejrannější přezimující housenka, ale nesporně i jedna 
z nejhezčích našich noktuí, je Ag. margaritacea. Dříve ještě, 
než jarní slunečko z vězení na svobodu vyprostí naše milé 
věštkyně jara — přezimující babočky a žluťfáska — a uvolní 


== 


svírající pouta kukly naší líbezné Euchl. cardamines a úhledných 
družek rodu Brephos (parthenias a nothum), ano i mnohem dříve, 
než oživující slunečko probudí a vyláká ze zimního úkrytu naše 
ranní huňáče — Arc. hebe a aulica, — má se již housenka Ag. 
margaritacei k světu, pranic toho nedbajíc, že ještě role a luhy 
v zimní háv se halí, ba ani jí nepřekážejí únorové sněhové 
metelice a tím méně ponejvíce již jen ranní mrazy a mrazíky 
březnové. Ona již opustila svou zimní skrýš — měla-li jakou — 
a opájejíc se milým, ač ještě sporým teplem zdroje všeho ži- 
voucího, vyhledává tu a tam jen pod kamenem nebo mezi kamením 
sotva pučící výhonky svého hostitele — svízele, vytrvalé to 
byliny mařinovité. 

Možno se dohadovati, že jen toto tak ranní probuzení bylo 
dostatečnou příčinou, že housenka Ag. margaritacei nejen našim 
Pražským předchůdcům, ale i entomologům jinde, dlouho ne- 
známa zůstala a jak se podobá, až dosud méně je známa. 

Soudím tak pravděpodobně dle toho, že je housenka v knize 
»Raupen der Grobschmetterlinge Europas von Dr. E. Hofmann 
z r. 1893« k nepoznání vyobrazena, že v žádné mně přístupné 
knize jsem nenašel popis housenky podstatně se skutečností 
souhlasící a konečně, že ji Dr. Staudinger a A. Bang-Haas ve 
svém cenníku mezi praeparaty housenek dotud neuváděl, pokud 
ji ode mne neobdržel. 

I ta okolnost dokazuje to jasně, že se též nikde neuvádí 
svízel co krmě, kterou výhradně se živí, nýbrž všeobecně jen. 
— nízké byliny a květ jestřábníků, na který by ale ještě ně- 
kolik měsíců čekati musela. 

Ač Ag. margaritacea dosti hojně se druhdy vyskytovala 
v okolí Pražském, není též v Synopsis der Lepidopteren- Fauna 
Bohmens von F. N. Nickerl uvedena. 

To vše s dostatek domněnku tu potvrzuje, že housenka Ag. 
margaritacei, když i ne zcela neznáma, aspoň málo a nedo- 
statečně povědoma byla. 

Housenka má povšechný ráz mnohých agrotidů, jsouc zna- 
telně od zadu ku hlavě protažená; je šedohnědá (intensity měnivé), 
na hřbetě místy zatemnělá, s bílou nesouvislou čarou, a u prů- 
dušek s bledším páskem; po obou stranách má dvě řady tma- 
vých, šikmo položených klínovitých čárek v hořejší řadě slab- 
ších, ve spodní silnějších a postupně od hlavy do zadu se roz- 
šiřujících; vespod je světlejší; hlava tmavohnědá s tmavšími 
čárami z déli nanejvýš 4 cm. 


A EZS a BSS 


om 


Tak vypadá živá housenka po posledním svlékání, druhém to 
po přezimování; ona neožírá jen drobné lodyžní listí přeslenu, 
nýbrž pučící výhonky (lodyhy) s hora dolů, tak že dle těchto 
ožerků na svízelu samém jen stěží cvičené oko sběratele její 
přítomnost pozná. 

Stopy její však zjevně jsou patrny pod kameny na trusu, 
který někdy na spodní straně kamene buď Ipěti zůstává, neb 
aspoň tmavé stopy po sobě zanechává a tím housenku jistě 
prozradí. 

Jen pokud ještě není dorostlá, sedává housenka obvykle na 
spodní ploše kamene, kde zpravidla se i svléká, kdežto pak se jen 
na zemi pečlivě skrývá a mezi kamením nesnadno ji naleznem. 

Z vajíčka jsem dosud motýla nevychoval, hlavně z té pří- 
činy, že s opatřením krmě je nemalá potíž; přesaditi některou 
odrůdu svízele do květníku hned na podzim, aby v příštím 
roce krmivo po ruce bylo, se v pokoji nezdaří, ale ovšem tomu, 
kdo sklenník neb aspoň zahrádku má k disposici. 

Proto si vyhlédnu hned na podzim někde poblíž silný trs 
svízele a jakmile mrazy minuly a sníh roztál, přikryji jej suchou 
trávou, aby takto chráněny pučící lodyhy mrazivým větrem spá- 
leny nebyly; mimo to přesadím si již v únoru nebo březnu do 
květináče ještě pěkný trs svízele, aby strávnice nebyly o hladu, 
když napadne a ležeti zůstává vyšší vrstva sněhová. Jen tímto 
způsobem, zajisté dosti pracně, možno v některých nepříznivých 
létech housenky uživiti. 

Při mírné zimě roku 1901/1902 nalezl jsem již ku konci ledna 
housenky Ag. margaritacei před posledním svlékáním; patrně, 
že ve vývoji svém té zimy ani neustály a jako doma v zajetí, 
tak i na svobodě v příznivějších polohách v druhé polovici 

© února asi již se zakuklily. 

Ostatně i některé jiné druhy agrotidů, není-li zima krutá a 
mají-li potravu, rovněž i v zimě se živí. Pozoroval jsem to před 
lety v Kinského zahradě, kde při pískovcovém balvanu ze sněhu 
nať lašťovičníku vyčnívala a na něm — na počátku března — 
skoro vyrostlá housenka Ag. linogrisei právě hodovala. 

Tedy dle počasí, musíme na slunných úbočích již v mě- 
sících únoru a nejpozději v březnu housenky Ag. margaritacei 
hledati. 

Zakuklení děje se v zemi v zámotku hlínitém, a pozoroval 
jsem, že housenky teprv tehdy do země zalézaly, když jsem je 
do slunce postavil při volném přístupu vnějšího vzduchu. 

5 


O8 = 


Pozoruhodno je, že tak jako housenka ranná a ve svém 
vývinu nedočkavá je, tak na čas si dá motýl, dospívaje teprv 
ku konci července a srpnu; u přezimujících můr obzvláště agrotidů, 
případ to výjimečný; abych jen několik dokladů toho uvedl, pozna- 
menávám, že se spřízněné druhy: Ag. lucipeta, Ag. latens, Ag. 
candelisegua, Ag. candelabrum, Ag. multangula, Ag. signifera, 
Ag. pronuba, Ag. fimbria a mnoho jiných agrotidů průměrně as 
za 6 neděl po zakuklení líhne, kdežto naše Ag. margaritacaea 
dospívá v imago teprv as po 106ti týdnech. 


Motýl sám, ani svou kresbou, ani pestrým zbarvením nad 
své soudruhy z rodu agrotid nevyniká; nicméně celým svým 
zjevem přéce činí dojem nad jiné pěkný — v pravdě elegantní. 
Před lety chytil jsem v Prokopském údolí za bílého dne po 
květech bylin poletujícího samečka, ač myslím, že teprve s ve- 
čerem jeho životní činnost nastává. 

Častým pěstováním z nalezených housenek, přesvědčil 
jsem se, že v nich cizopasí po přednosti jistý druh lumků. 

Končím s přáním hojného úlovku a zcela uspokojivého vý- 
sledku z pěstování naší Ag. margaritacee — v příští saisoně. 


Jeden nový rod a dva druhy cikád z čeledě 
Cicadidae. 


Napsal dr. L. Melichar ve Vídni. 
Rhinopsalta 17. £. 


Caput thoracis antico paullo angustum, in processum 
rectum, teretum et subacutum antrorsum produc- 
tum; fronte elongata, medio subsulcata, utringue carinis distinctus 
transversis instructa; clypeo triangulari; rostro coxas intermedias 
attingente. Ocelli ab  oculis guam inter se paullo magis 
remoti. Pronotum lateribus obtusissimis, convexis, haud cart- 
natis, angulis lateribus © posticis  lobulariter | prominentibus. 
Scuteilum  convexum, elevatio  cruciformis parva, depressa, 
Tegmina elongata, pellucida, venis ulnaribus modice distantibus, 
areola basali longiore guam latiore; areae ulnares 5, areae 
apicales 7. Alae posticae pellucidae, areis apicalibus 5. Abdomen 
cylindricum. Opercu'a (©) parva, semicircularia. Appendices 


59 


postcostales  metastethii anguste, acute triangulares. Femora 
antica trispinosa, spina subapicali, parva. 

Rod tento vyznačuje se hlavně nápadně prodlouženou 
hlavou, což u žádného známého rodu z čeledě velikých křísků 
Cicadidae se nevyskytuje. 


I. Rhinopsalta Sicardi z. s$. (obraz 1.) 


Corpore brunno-ferrugineo, supra parce griseo-sericeo, infra 
sordide olivaceo-flavescente ; antennis nigris, articulo basali flaves- 
cente; ocellis rubris; tegminibus pellucidis, hyalinis, margine 
apicali fusco-limbato, margine costali olivaceo flavescente; venis 


Obr. 1. Rhinopsalta Sicardi 7. sf., a) celkový pohled, 
b) zadeček ©, c) přední noha. 


Subtilissimis, olivaceo-flavescentibus; alis pellucidis, venis vírides- 
centibus; pedibus olivaeco-flavescentibus, Sspinis femorum anti- 
corum apicibusgue tibiarum rufescentibus; tarsis rufescentibus, 
apice fuscis, articulis posticis tarsorum stoto fuscis, unguiculis 
rufescentibus, apice fuscis; tibiis posticis triSpinosis. 

© Abdomine segmento ventraii ultimo apicé profunde et 
late rectangulariter sinuato. 

© Long. corporis 16 mm; cum tegmin.; 24 mm; exp. tegm. 
44 mm. 

Patria: Madagascar, Montes Ambre, Decembris 1905 do- 
minus celleberrimus Dr. Sicard legit. (Collectio mea). 


2. Platypleura Graueri m. sý. (obraz 2.) 


Pallide griseo-flavescens; capite lato, transverso; fronte 
sulco transverso a vertice divisa, sulco longitudinali medio per- 


=* 


9) 


ZAZ) 


currente instructa; maculis interocularibus verticis, linea longi- 
tudinali pronoti in medio interrupta, maculis triangularibus ba- 
salibus scutelli lateralibusgue  semicircularibus  majoribus et 
punctis duobus ante elevationem cruciformem nigris; pronoti 
lateribus explanatis, angulis lateralibus rectis obtusis; tegminum 
parte basali griseo-flavescente, griseo-subsericea, fascia transversa 


Obr. 2. Platypleura Graueri 1. sf. 


antrorsum triangulari nigra, maculis duabus albis includente or- 
nata, parte apicali vitrea, maculis fuscis irregularibus et prope 
apicem utringue ad venas maculis parvis fuscescentibus ornata ; 
venis pallide flavescentibus; alis basi flavescentibus, macula dis- 
coidali nigra instructis, apice vitreis, alarum area anali infuscata ; 
membrana costae basi non valde ampliata; abdomine fusco-piloso ; 
opercula lata, transversa apice rotundata, nigra, late flavolimbata; 
pedibus olivaceo virescentibus, tarsis fuscis. 

G' Long. corporis 24 mm; cum tegm. 39 mm; exp. tegm. 
75 mm. 

Patria: Africa, Brit. Uganda, dominus celeberr. Grauer legit. 
(Collectio mea). 


Nový druh z rodu Alophus Sc/ónh. 


Popisuje MUDr. Em. Lokay v Praze. 


Alophus Matzenaueri 2. sp. m. Význačný tento brouk předčí 
svou velikostí druhy Alophus Kaufmanni S/ier/, jakož i austriacus 
Otto, mezi které dle Širokého a hrubě tečkovaného štítu náleží, 
jeví však i jiné tak nápadně odlišné znaky, že na první pohled 
jest možno jej mezi evropskými druhy tohoto rodu rozpoznati. 

Tělo jest dlouhé, však nikoliv příliš úzké, G jest užší, 


> 


. 


PS o dk o o C CT a O o oo dý o n o bál k Obě vů p De Coel, e 


o 


jk 


c poh 2 de; zí č dal bí S 


4 


© 
i 


bo 


k r o oh dl n C 


= v 


*X, 


S C 70 E 618 


BETY, 


P > 


= 
ži 
ho 


voy Con VOJ Ro, A0 D00 otae VA di kdo du jíte 2 
nory a a don KV eckly, 5 


X ní ži 


BA 


však © značné šíře, základní barva jest černohnědá u G, světlo- 
hnědá u ©, strany nosce, hlavy, štítu i částečně krovek jsouu S 
běložluté, střed štítu jest hnědě kreslen dvěma podélnými sou- 
běžnými širšími páskami, přední skvrna světlá na krovkách táhne 
se vzhůru směrem ven k ramenům, zadní V-ovitá skvrna jest 
značně rozšířena, takže zaujímá téměř celou zadní třetinu krovek 
mimo jich střední konec, jest bělohnědá uvnitř hněději ztemněná. 


já 


i 


k 
n 
M 


j 


V levo S. Obr. 1. Alophus Matzenaueri 1. sf. V pravo ©. 


Spodek jest ve předu velmi hustě dlouhými světlými, zlato- 
lesklými šupinkami pokryt, episterna též velmi hustě většími, 
oválnými šupinkami pokryta, břich jest v zadu hustými šedobí- 
lými, trochu zlatolesklými chloupky a šupinkami posázen, po- 
„slední článek břišní jest bez Šupin, pouze chloupkován. 


Nosec jest velmi široký, dosti krátký, ploský, se stranami 
rovnoběžnými, však u kořene jeho před očima rozšířenými a jako 
poněkud naběhlými, čelo mezi očima, však se stran vykrojené a 


(užší nosce; takže zde tvoří čelo s obou stran u očí malý ostře 


od nosce ohraničený výkrojek. Strany nosce jsou nahoře tupější 
hranou ostře ohraničeny, která jako mírně přečnívající stříška při- 
krývá trojhranné lícní pole, ohraničené ze spodu rýhou tykadlovou 
a vzadu očima. Ještě třeba vytknouti, že nosec v této naběhlé 
části před očima jest při pohledu se strany poněkud lomeně 
zklenut, asi v místě, kde končí vzadu jeho střední rýha, a že 
záhlaví je dosti značně vyklenuté. Nosec celý jest svrchu hustě 
pokryt podél rýhy střední vejčitými hnědolesklými šupinkami, 
zevně pak kratšími světlými přilehlými šupinkovitými chloupky, 
ku vnitřku sčesanými. Na povrchu jest nosec souběžně se střední 
rýhou hlubokým podélným nepravidelným tečkováním zbrázděn ; 
konec nosce jest lesklý, černý, nahoře prohlubněmi velkých teček 
opatřen a se stran i spodem delšími chlupy obrven. 

Na tykadlech je druhý i třetí článek bičíku stejně dlouhý, 
dosti štíhlý, takže třetí jest zdéli 4. a ótého dohromady. 

Štít jest značně širší své délky, což u © lépe vyniká než U 
přední okraj štítu jest uprostřed jen mělce vykrojen; strany jeho © 
jsou od prvé třetiny do předu něco 
zúžené, do zadu zcela rovné, střed- 
ní podélná rýha jest v předu štítu 
jen zcela nepatrně naznačena, a 
jest štít se stran mírně klenutý; 
tečkován jest hustě a dosti hrubě, 
P A po stranách hlouběji a drsněji, me- 
| 0 VK zery mezi tečkami tvoří vyvýšením 
A T777. místy sporé větší zakulacené o- 

tvory. Svrchu jest štít hustě po- 

Obr. 2. Al. Matzenaueri. kryt podlouhlými vlasovými šu- 

PPD SDO A PRO Sny: pinkami na příč se stran ku středu 
položenými a mezi nimi sporými delšími chloupky. 

Krovky jsou podlouhle vejčité. do zadu Zzaokrouhleně 


W we 


7 
| 
2 


vtlačené a společně mírně vykrojené. Svrchu jsou celé krovky 
hustě pokryty většími oválnými šupinami, tečkování krovek 
v řádkách jest místy, hlavně po stranách značeno v bodech 
bělošedými Šupinkami, zadní třetina krovek má mezirýží spoře 
posázená delšími, bělavými chloupky, které však jen po stranách 
jdou asi do poloviny krovek, takže přední polovina krovek 
jest prosta těchto delších světlých chloupků. Samice má krovky 
celé světle šedohnědými šupinkami pokryté, pročež světlá skvrna 
přední i zadní méně jasně vyniká. 


63 


Nohy jsou dosti obrvené a řídce šupinkami pokryté. Holeně 
předních nohou u ©? jsou dosti krátké a silné, v zevní polovině 
mírně ven prohnuté a v přední třetině dosti silně dolů a do- 
vnitř zakřiveny. 

Velikost 12—13 mm. Nalezen na Dormitoru na Černé Hoře. 
Dovolil jsem si pojmenovati jej ku poctě bosenského entomologa 
pana Frant. Matzenauera, c. k. vojen. inženýra, jemuž vděčím 
několik jedinců G i ©. 

Jak již v předu uvedeno, náleží tento druh mezi Alophus 
Kaufmanni Stierl. a austriacus Otto a sice přimyká se délkou 
těla spíše k posléze jmenovanému, není však tak štíhlým, má 
širší štít, širší nosec, který jest:u kořene rozšířený s výkrojkem 
očním; druh tento jest též zcela jinak zbarven, jinými šupinami 
kryt a mimo to jest i větší. 


Beschreibung eines neuen Alophus Sfierl. 
Von MUDr. Em. Lokay in Prag. 


Alophus Matzenaueri Z. sp. m. Eine grobe und leicht 
kenntliche Art, zwischen Alophus Kaufmanni S/7er/. und austriacus 
Otto gehórend, mít breitem, dicht punktierten Halsschilde, auf- 
fálliger Fárbung der Oberseite und auch anderen Unterschei- 
dungsmerkmalen. 

Der Kórper ist lánglich, jedoch nicht schmal, beim G 
schmáler, beim © breiter. Die Grundfarbe des G ist braun- 
schwarz, des © lichter braun, die Seiten des Růssels, des Kopfes, 
des Halsschildes und teilweise der Flůgeldecken sind beim S 
gelblichweiB. Der Halsschild ist in der Mitte mit zwei licht- 
braunen Lángsbinden gezeichnet. Der vordere Deckenmakel 
erstreckt sich schief nach auben und oben hinauf zu den 
Schultern, der hintere V-fórmige Makel ist ziemlich breit, so 
dab er beinahe den ganzen hinteren Dritteil der Flůgeldecken 
einnimmt; derselbe ist weiBlichbraun mit důnklerem Tone in- 
wendig. Die Unterseite des Káfers ist vorne sehr dicht be- 
schuppt. Die Schuppen sind gro, oval, hell gold- oder kupfer- 
glánzend. Die Weibchen sind, wie schon erwáhnt wurde, oben 
auf den Flůgeldecken lichter weiBlichbraun beschuppt, so dat 
der lichte vordere und hintere Deckenmakel weniger scharf 
hervortritt, 

Die Beine sind ziemlich stark behaart, aber spárlich be- 
schuppt. Die Vorderschienen sind mábig lang und ziemlich 


„ „HB 64 bo ů 


dick, in der áuberen Hálfte schwach nach auben gebogen, im 
vorderen Drittel ziemlich nach unten und einwárts gekrůmmt. 
Die Episternen sind ebenfalls sehr dicht und áhnlich be- 
schuppt. Abdomen vorne dicht mit weiBlichgrauen, etwas gold- 
glánzenden Schuppenhaaren bedeckt und dazwischen spárlich 
beschuppt, das Anal-Segment unbeschuppt, blos behaart. 

Der Růssel ist breit, nicht sehr lang, oben flach, mit einer 
Mittelrinne, seine Seiten bis zum Grunde parallellaufend dort 
jedoch erweitert, wie etwas aufgeguollen, dafůr die Stirnpartie 
zwischen den Augen durch einen Ausschnitt des inneren Augen- 
randes etwas verschmálert. Die Růssel-Seiten sind durch eine, 
zwar stumpie, aber deutliche Kante begrenzt, diese Kante ůber- 
dacht ein wenig das dreieckige Wangen Feldchen, welches nach 
unten durch die Fůhlerrinne, nach hinten durch die Augen 
begrenzt wird. Charakteristisch ist noch, dak der Růssel von der 
Seite gesehen in dem hinteren erweiterten Teile im schwachen 
Winkel gebogen erscheint, und zwar dort, wo seine Mittelrinne 
endet; auch ist der Scheitel ziemlich gewólbt. 

Der Růssel ist oben der Mittelrinne entlang seitlich mit 
lánglichen Kahlpunkten besetzt; diese Punkte bilden fast in der 
ganzen Růssellánge eine seichte, seitliche  Nebenrinne. Das 
Růsselende ist schwarz, glánzend oben mit groben Porenpunkten 
besetzt und seitlich sowie unten lang behaart, sonst ist der 
Růssel oben entlang der Mittelrinne dicht mit ovalen, braunen 
glánzenden Schuppen besetzt und an den Aubenseiten mit 
lichten Schuppenhaaren, die guergestellt und nach innen gekámmt 
sind, geziert. | 

Auf den Fůhlern ist das zweite und dritte GeiBelglied 
ziemlich schlank, gleich lang. das dritte in der Lánge dem 4. 
und 5. zusammen gleich. 

Der Halsschild ist wesentlich breiter als lang, was namen- 
tich bei dem © sehr deutlich ist; sein Vorderrand zeigt eine 
flache Ausbuchtung in der Mitte, die Seiten sind vom vorderen 
Drittel nach vorne leicht verschmálert, nach hinten geradlinig 
verlaufend, die Mittelrinne ist vorne kaum angedeutet. Der Hals- 
schild ist von den Seiten schwach gewólbt, sehr dicht und 
ziemlich grob punktiert, die Punktur an den Seiten schwach ge- 
runzelt, manchmal mit einzelnen stárkeren Punkten dazwischen, 
aber nicht von groben Runzein durchsetzt. Oben ist der Hals- 
schild dicht mit lánglichen guergestellten Haar-Schuppen und 
dazwischen mit spárlichen lángeren aňliegenden Haaren besetzt. 


; 
: 


65 A 


Die Flůgeldecken sind lánglichoval nach hinten mábig ge- 
- rundet verengt, etwa in ihrer Mitte am breitesten, am Grunde 
nicht eingedrůckt und gemeinschaftlich ausgerandet, ihre Ober- 
seite ist sehr dicht mit gróBeren rund-ovalen Schuppen bedeckt. 
Gegen die Flůgeldecken-Seiten sind die Punkte in den Punkt- 
reihen durch Wweiblich-graue Schuppen markiert. Im hinteren 
Drittel der Flůgeldecken sind die Zwischenráume der Streifen 
spárlich mit steifen,  weiblichen © Borstenreihen  besetzt, die 
„vordere  Flůgeldeckenhálfte ist aber selbst an den Seiten 
borstenfrei. 

GróBe 12-—-13 mm. Die Art wurde im Dormitorgebirge 
in Monte-Negro gesammelt. Ich widme diese schóne Art dem 
bosnischen Entomologen Herrn Franz Matzenauer, k. u. k. Mi- 
litár-Ingenieur, dem ich einige Exemplare © und © verdanke. 

Wie schon erwáhnt wurde, gehórt diese Art in die Náhe 
des Alophus Kaufmanni Stierl. und austriacus Otto. Mit 
Kaufmanni hat sie den breiten, dicht und grob punktierten 
Halsschild gemeinsam, mit austriacus ist sie ihrér Lánge wegen 
verwandt, hat aber einen vor den Augen erweiterten Růssel 
und die Stirn ist zwischen den Augen etwas verschmálert und 
ausgeschnitten; bei austriacus ist die Růsselerweiterung nur 
angedeutet; sonst ist diese Art durch die Fárbung, Be-chuppung 
und auch ihre Gróbe ausgezeichnet. 


O chovu hmyzu vodního. 


Podává Bedř. Žežula. 


Převážná většina entomologů věnuje se dosud systematice, 
a přirozený následek jest, že tato dnes jest věcí bez mála ho- 
tovou a nevyžaduje tudíž již tak četné legie pracovníků. Naproti 
tomu však stojí zde pole málo zpracované — dlouhých řad 
druhů hmyzích (macrolepidoptery vyjimaje), jimž chybí popisy 
buď některých, nebo všech stadií vývoje, nebo kde není známo, 
za jakých podmínek a na čem larvy žijí, ač tyto otázky mnohdy 
i Z ohledů národohospodářských nepostrádají důležitosti. 

K prozkoumání vývoje hmyzu, bude třeba ještě hodně a 
svědomité práce, kteréž nelze upříti velikou zajímavost. 

Biologická pozorování vyžadují, aby objekty byly takořka stále 
před očima, aby v kterékoliv denní době bez obtíží byly pří- 


66 


stupny. Z toho důvodu živočichy přenášíme do svých příbytků 
a hledíme různými prostředky nahraditi jim podmínky, za kterých 
žijí v přírodě. Vodním živočichům snadněji než jiným nahradíme 
svobodu, a proto snadněji docílíme úspěchu než u živočichů 
žíjících mimo vodu. 

Vodní hmyz a jeho larvy málo jsou pěstovány a studovány, 
ač jest to velice snadné. V akvarijních časopisech a knihách, 
kromě výzvy k této práci sotva co jiného najdeme, leč ze spol- 
kových zpráv jest patrno, že výsledky se nedostavují. 


wvy 


Pěstění housenek motýlů, ač daleko těžší, jest tak rozšířeno, 
že snad není jediného motýláře, který by nepěstoval housenek, 
a přirozeným následkem jest, že popsána jsou veškerá stadia 
vývoje, a vytčeny všecky rostliny, kterými se živí. 

Kolik entomologů a sběratelů jiných řádů pěstilo hmyz 
z larev, neb dokonce až z vajíček, a jak nepatrný jest jich 
zlomek, kteří pěstili hmyz vodní, příslušící kterékoliv čeledi. 

Oč však je těžší pěstění housenek motýlích proti pěstění 
larev různého vodního hmyzu! Přes to stalo se dokonce již i mo- 
derním dámským sportem. 

Ze dvou okolností, které u housenek nejvíce práci ztěžují, 
u vodních hmyzů jedna odpadá zúplna, druhá z velké části. 
Totiž: o udržování přiměřené vlhkosti se starat nemusíme vůbec, 
a zaopatřování potravy mnoho starostí nedá. 

Dovolím si nastíniti, jak asi by se mělo postupovati při 
pěstění vodního kmyzu, abych tak poněkud usnadnil práci tomu, 
kdo by snad jednou tím se zabývati chtěl. 

K našemu účelu ve většině případů veliká akvaria se 
nehodí, neboť v nich živočichové unikají našim zrakům. Nejlépe 
hodí se nám 1—4litrové sklenice, čtyřboké článkové (batteriové), 
neb i obyčejné válcové, jichž užívá se k zavařování marmelad, 
jež po několika haléřích lze koupiti. Nádob těch jest třeba značně 
množství, neboť nezbytně musí být každý druh zvláště, avšak 
často i exempláry larev Odonat, Sialid, Perlid, Dytiscidů a j. musí 
býti isolovány, by se nepokousaly. Totéž platí i o některých 
velikých dospívajících larvách hmyzu, které v prvých stadiích se 
třeba dosti dobře snášejí. 

Veliká akvaria stávají se jen tehdy nezbytnými, pěstíme-li 
hmyz kuklící se mimo vodu — (0 tom později). 

Nádoby musí býti nahoře uzavřeny buď sklem, neb opatřeny 
nástavcem z hustého pletiva, aby vylíhlý hmyz neunikl, což 


mimo nedosažený cíl, jest i někdy jinak nepříjemno — zvláště 
pěstíme-li larvy Culexů. 

Specielní akvaria pro nedravé larvy (Phryganidae, Culicidae, 
Chironomidae), má f. Winkler a Wagner na prodej po K 18; široká 
23, dlouhá 35 a vysoká 48 cm. Víko a jedna stěna nástavce 
dá se vyjmouti. Vzhledem kceně a množství potřebných nádob 
se nehodí. 

Isolování jednotlivců má mimo praktický účel znemožniti 

vzájemné poškození dále i ten účel, by přesně stanoveny býti 
mohly doby jednotlivých stadií a příslušnost larev k popsaným 
již dospělým hmyzům. 
: Zařízení akvaria u většiny druhů hmyzů stačí to nejjedno- 
dušší, totiž prosté vhození větévky elodee. Některé druhy však 
ku ileně zdaru, vyžadují složitější zařízení, dle povahy okolí, 
ve kterém žijí na svobodě. Než se zařízováním akvarií pro 
takové druhy počneme, zjistíme podmínky životní: vyhledávají-li 
mělčiny neb hlubší vodu, proudící neb stojatou, stín či výsluní, 
zda dno bahnité (Sialis, Libellula, Nepa), písčité (Chironomus) 
či kamenité, jaké rostlinstvo se zálibou vyhledává a kterou rost- 
linou se živí. Dle výsledku naneseme pak na dno vrstvu bahna 
neb písku 5—7 cm silnou a položíme dle povahy larvy naň nějaký 
oblázek, aby io případnou skrýš bylo postaráno. Kameny z části 
nad vodou vyčnívající, vyžadují muchničky (Simuliidae); larvy 
s kameny, na nichž sedí, musí býti přeneseny do akvaria. 

Hodláme-li pěstiti chrostíky (Phryganidae), pak musíme dáti 
jim k disposici material ku stavbě pouzder. 

K osazení béřeme rostlinu, na které jsme larvu našli. Ne- 
byla-li larva v blízkosti rostlinstva neb nebylo-li rostlinstvo 
vůbec v tůni, ve které larvy byly chyceny, pak nasadíme jakou- 
koliv. rostlinu vodní, neboť akvarium bez rostlin není vůbec my- 
slitelno. (Cizokrajné rostlinstvo spadá v úvahu jen při maso- 
žravých larvách přes zimu pěstěných, neboť cizí (exotické) 
rostlinstvo v zimě daleko lépe se daří než zdejší. 

Rostlinstvo assimiluje konečné produkty rozkladného procesu 
organických látek, a ve dne mimo to i kysličník uhličitý živo- 
čichy vydechovaný a vydechují kyslík; tím vodu stále osvěžují. 
V noci assimilace kysličníku uhličitého ustává, a rostlina dýchá 
tak jako živočich; proto nesázíme příliš hustě. 

Chceme-li pěstiti larvy Žijící na neb ve stoncích báhenních 
rostlin, pak musíme poskytnouti rostlině živnou půdu. Pro všecky 
skorem druhy hodí se smíšenina stejného množství rašelinné 


ESA č x 68 kaz U, 


hlíny, jílu a pisčité půdy. Směs ta nanese se na dno, upěchuje 
se, a konečně zakryje se vrstvou písku 3cm silnou. Rostliny 
tyto nesmí se sázeti hustě, neboť v tomto případě slábnou a 
zabraňují mimo to i rozhledu. 

Nejsložitější zařízení akvaria vyžaduje hmyz kuklící se 
v zemi mimo vodu, jak činí Sialis a Dytiscus. K tomuto účelu 
jest třeba akvaria větších rozměrů, přibližně 50litrového. 

Dno pokryje se vrstvou písku; pak vyhradíme určitou část 
»pevnině« ('/„—"/, postoru akvaria). 

Do výše, kam až míníme vodu napustit (8—10cw nade 
dno), naneseme nejprvé hrubší, později jemnější oblázky, pak 
písek. Na to přijde hlína průměrného složení (aniž příliš písčitá 
ani jílovitá), dobře celek se upěchuje a pokryje se konečně drnem 
neb mechem, aby hlína rychle nevyschla a občasné zalévání 
aby bylo stejnoměrné. 

Volnou prostoru zařídíme (osázíme rostlinstvem) právě tak, 
jako akvaria dříve zmíněná. Larvy vpouštíme do tohoto akvaria 
pokud možno krátce před kuklením, aby se vzájemně nepo- 
kousaly. Kdy housence neb larvě blíží se doba kuklení, pozná 
se snadno dle značného nepokoje a zmenšené chuti přijímati 
potravu. 

Chceme-li vypěstiti dospělý hmyz, pak jest záhodno, do- 
přáti kuklám naprostého klidu, nepřehrabovati totiž onu zem. 
Přezimuje-li snad hmyz v tomto stadiu, pak přenese se akvarium 
do chladné světlé místnosti (kde nemrzne 2—4" C) a jen ob- 
časně dolejeme vypařenou vodu. Teprvé na jaře vystavíme 
akvarium teplu a slunci. 

Larvám Phryganid, Perlid, Odonat nutno dát do akvaria 
větévku vrbovou, aby jim bylo usnadněno opuštění vody v době 
proměny v dokonalý hmyz. Všem larvám bez rozdílu, kdy pře- 
stanou přijímati potravu, třeba dopřáti klidu. 

Larvám Gyrinů, dají se klasy rákosové, ve kterých se kuklí, 
ač jest možno, že i v přiměřeně zaschlém mechu by se zakuklily. 

Nesmí se zapomenout, že akvarium bezpodmíněčně potřebuje 
světla, a že teplota vody nesmí vystoupit nad 30“ C. Tanytarsus 
snáší teplotu od — 2do—- 12, při teplotě nad —- 12 již neroste. 
Nejvyšší teplotu snáší Culex a zvýšená teplota značně zkracuje 
dobu vývoje. 

Z uvedených důvodů umísťujeme akvarium u okna, mezi 
neb za oknem. Okna k východu směřující hodí se nejlépe, pak 
západní, severní, jižní nejméně vyhovuje. Nemáme li jiných oken, 


než jižních, pak nezbývá než intensitu paprsků záclonami 
tlumit. Zvláště kulatá akvaria, dopadají-li na ně přímo sluneční 
paprsky, musí býti po straně k slunci obrácené polepena papírem, 
neb jinak celý obsah jeho jistě podlehne zkáze přehřátím vody. 
V kulatých, nepolepených akvariích stoupne teplota snadno 
i na 509 C! 

Stavíme-li akvaria na stojany, pak třeba dříve vyzkoušet 
jich nosnost. Jednotlivé příčky nesmí zastiňovat hladinu akvarií 
pod ní se nalézajících. Jen paprsek s vrchu dopadající se uplat- 
ňuje, kdežto se strany sklem vcházející působí změny ve vzrůstu 
rostlin, a tudíž pravdě podobně by paprsky postranní nebyly 
bez vlivu na vzrůst hmyzových larev. 

Nejvýhodnější ovšem jest umístění v zahradě na místě 
krytém před prudkými (poledními) paprsky slunečními, přívalem 
děšťovým a před kroupami. Tím dáme akvariím přiměřenější 
teplotu a více kyslíku i světla než v pokoji. 

Jakou vodu do akvaria nalejeme, není lhostejno; druhy 
z vody pramenité (tvrdé) nesmíme dáti do vody měkké, říční a 
naopak. Živočichům z vody pramenité dá se voda studničná, 
která den neb déle stála v otevřené nádobě, aby kyselina uhli- 
čitá prchla a vzduch se rozpustil. Při případném přemísťování 
larev jest dbáti, aby rozdíl teplot vody nebyl příliš značný. 

Naplňujeme-li akvarium vodou, naléváme jí poznenáhlu na 
misku neb houbu, aby dno se nezvířilo a voda se nezkalila. 

Měniti vodu jest u většiny druhů zbytečností; voda v akvariu 
delší čas stojící jest daleko čistší než Čerstvě nalitá, nebot 
součástky hlinité do ní vmíchané se usadily ke dnu. 

Zelenost vody není známkou »zkažené« vody. Příčinou 
jsou diatomacee, které účinkují stejně jako rostliny vyšší. 

Vypláchnutí nepomůže, neboť spory v akvariu zůstanou a 
řasy vyvinou se znovu. Zelenost mizí, seslabíme-li intensitu 
osvětlení. 

Larvy z tůní a rybníků se spokojí se sklenicí s elodeou 
úplně. Vodu měníme leda poznenáhlu. Toto zařízení stačí larvám 
rodů: Sialidae, Phryganidae, Leptoceridae, Odonata a Cloč, kte- 
rýmž tím lépe se daří, čímž méně se jimi zabýváme — jen 
čistotu třeba jim udržovat. 

Vyžadoval-li by snad některý druh proudící vodu, pak na- 
hradíme mu ji buď přítokem čerstvé neb vpouštěním vzduchu do 
vody (provětrávačem) nebo kombinací obou. Odporučuje se však 
průtok vřeleji, neboť jedním přítokem možno obsloužiti celou 


ZD SBD le bo 


řadu akvarií (o stejně vysoké hladině). Do jednoho voda přitéká 
přímo z vodovodu, odvádí se násoskou do sousedního a dále; 
teprve z posledního vodu vypouštíme. Tam jest třeba zavésti 
přístroj, který udržuje vodu na určité výši, aby při eventuelním 
zaražení přítoku. všecka voda z akvarií neutekla. 

Provětravačů jest několik systemův: na stlačený vzduch 
pumpou, injektorové, na vodu kapající atd. Vzduch vede se 
trubkou do akvaria, v drobných bublinkách nechá se jí pro- 
cházeti. Nevýhodou provětravače je, že kyselinu uhličitou a zbytky 
rozložených organických látek z vody neodvádí, nýbrž jen kyslík 
spotřebovaný dosazuje: proto jest průtok výhodnější. 

Pomůcky nám práci usnadňující jsou: rovná násoska k od- 
straňování odpadků a kalu, pincetka a hustá malá síťka. 

Krmení býložravých larev (Phryganea) nepůsobí obtíží. Po- 
žírají řasy (mimo vláknité) rostoucí na skle, kamenech a rost- 
linách, kteréž v dobře osvětleném akvariu bez našeho přičinění 
bují. Vyžadují-li však přece určitý druh rostliny, nebudeme pak 
nuceni příliš často pro potravu vycházeti; možná, že rostlina 
postačí svým vzrůstem zažívací činnosti larev, nebude-li jich 
v akvariu přiliš mnoho. 

Živá potrava pro masožravý hmyz jest lehce přístupná — 
hodí se vše — larvy menšího hmyzu, různí korýši (Cyclops, 
Daphnie), u větších larev (potápníků) hodí se zcela dobře žížaly 
neb syrové maso, larvám vážek mouchy domácí, které berou 
s hladiny, a naučí se Žžráti i z ruky. Mrtvá potrava nesmí 
v akvariu zbývat, tam plesnivět nebo hníti. Zbytky potravy jsou 
největším nebezpečím pro živočichy v akvariích. 
jíček, neboť jen tak můžeme pozorovati všecka stadia vývoje. 
Ku kladení vajíček v akvariu (prostorném) přikročí jen hmyz, 
který i co dospělý do vody se vrací, jako potápníci, znakoplavky 
splešťule a j. Z těží podaří se přiměti -ku kladení pakomáry, 
vůbec však ne: šídla, vážky, jepice a j. 

Dotyčných druhů vajíčka (shluky v rosolovité hmotě neb 
paketech) musíme hledati v přírodě a do akvarií je přenésti, kdež 
bez obtíží larvy z nich se vylíhnou. Pakety vajíček jepic a jiných 
příbuzných hmyzů, můžeme odebrati samičkám je nesoucím. 

Vajíčka šídel (zvl. z rodu Lestes) najdeme snadno, pozo- 
rujeme-li dospělý v párech létající hmyz. Párky.slézají po sítině 
pod vodu a kladou na ní vajíčka. Sítinu tu přeneseme i s ko- 


= 71 


řeny do akvaria. Rovněž najdeme jich vajíčka na listech plo- 
voucích a vzplývajicích rostlin, zvláště pak leknínu. 

Pěstění larev z vajíček nemá ni z daleka těch překážek, 
které překonávati musí pěstitel housenek motýlových. Poněkud 
obtížná zdáti se může výživa prvých stadií, leč při troše zku- 
šenosti úspěchu docílíme. 

Abych dokázal snadnost pěstění hmyzu v akvariích, uvedu 
několik příkladů, kde v akvariích rybami osazených, hmyz pro- 
měnu celou prodělal. 

Párek splešťule (všemu živému postrachem jsoucí) 2—3 X 
po sobě se spářil, a po každém spáření samička nakladla několik 
zajímavých vajíček, ze kterých vylezly mladé, prodělaly ně- 
kolikero svlékání a konecně padly za obět spolu se samečkem 
samici. 

Přes osazení akvarií rybami v dospělý hmyz proměnily 
se larvy jepic, chironomů a corethry, ač rybami byly pronásle- 
dovány. Larvy byly zavlečeny se živou potravou do akvaria 
vpouštěnou. 

Samovolně kladli vajíčka do akvaria malí pakomáři (na 
oknech v létě hojní), larvy prodělaly celou proměnu, dospělý 
hmyz líhl se pak i v zimě (sporadicky). : 

Pokusil jsem se krátce nastíniti, jak se vodní hmyz v akva- 
riích má pěstiti. Více pro po všechnou informacinení třeba. Od- 
hodlal-li by se někdo pěstovati vodní hmyz, tedy, bude-li toho 
třeba, a pokud mi bude možno, další informace podám. 

Myslím, že snad z toho, co jsem řekl je jasno, že celkem 
nic jednoduššího a pohodlnějšího být nemůže. 

Nezbytně jest však k této činnosti třeba: trochu místa, 
dobré vůle a trpělivosti — výsledek jest jistý. 


Literatura: 


Pflege und Zucht der Schwimm- und Wasserkáfer. Von phil. dr. Alois 
Czeba (Wochenschrift fůr Aguarien und Terrarienkunde IV. 
Jhr. 49.). 

Přlege und Aufzucht der Netz- und Trugnetzflůglerlarven. Von phil. 
dr. Alois Czeba (Blátter fiir A. u. Terrarienkunde XVIII. Jhg. 1.), 


x k BRE V L SS BEN ZOE E a CA 


Fauna Bohemica. 


Noví brouci české fauny. 
Podává prof. J. Roubal. 


Saprinus rugifet Payk. Doksany 1907. 

S. metallicus Herbst. Toušeň (náplav) 1905. 

Mycetophagus piceus F. a. sexpustulatus F. Roudnice, 
Milešovka 1907. 

M. píceus F. a. punctulatus Schž/sky. Roudnice 1907. 

M. piceus F. a. huměralis Scžilsky, Roudnice 1907. (Rev. 
Reitter.) 

Simplocaria maculosa Er. (dle Reittera g. m. I.) 1 ex. na 
Boubíně 1907. 

Caenocara subglobosa Muls. Chocomyšl u Chuděnic. 1907.. 

Mordella aculeata L. a. vestita Em. Hlubočepy 1906. 


Drobnosti. 


Vodní hymenoptery. Není skupiny hmyzů, jež by byla chrá- 
něna před parasitními Hymenopterami. Ač jsou Hymenoptery jinak 
zvířata exkvisitně suchozemská, jsou zhoubné činnosti jich larev vy- 
sazena i zvířata vodní, ku př. larvy chrostíků.*) Avšak přes to velice 
vzácny jsou skutečně vodní hymenoptery, totiž tvary mající schopnost 
trvale, neb aspoň po delší čas ve vodě neb pod vodou žíti. Sem patří 
dvě formy Proctotrypidů r. 1863 Lubbockem popsané Polynema 
natans a Prestwichia aguatica. Zajímati snad bude české 
entomology sdělení, že oba tyto druhy byly mnou i u nás nalezeny. 
Polynema, jež plave ve vodě pomocí svých křídel, nalezena byla 
mnou již r. 1888 u Příbrami. Prestwichia aguatica (zevrub- 
nější popis téže podal r. 1897 Willem v Bull. Scientiť. T. XXX) 
© má sice křídla (G' jest bezkřídlý) avšak pohybuje se ve vodě jen 
pomocí zadních noh plovacích. Podařilo se mi tuto formu v květnu 
letošního roku zjistiti v Kejském rybníku. Vývoj tohoto zajímavého 
cizopasníka děje se jak Enock r, 1898 (Entom. Monthly Mag.; Nature.) 
zjistil ve vajíčkách znakoplavky Notonecta glauca. 

A. Mrázek. 

*) U těchto cizopasí Agriotypus armatus v Čechách prof. Klapálkem 
zjištěný. 


77 77. 


KAN 73 08 


Myrmekologické poznámky. 
Napsal prof. Dr. Al. Mrázek v Praze. 


I. O zakládání kolonií u mravenců. 


Jako jsou kolonie mravenčí po stránce biologické velice 
rozmanity, tak jsou i rozmanity způsoby, jakýmiž povstávají. 
O tomto bodě existuje právě z posledních let celá literatura a 
na jednom z předních míst sluší zde vytknouti práce Wasman- 
novy. I jeho práce nejnovější ) obsahuje řadu nejvýš zajíma- 
vých experimentálních příspěvků po této stránce, ale některé 
vývody Wasmannovy nutí mne právě k uveřejnění následujících 
řádků, podávajících výsledky mých několikaletých pozorování 
o životě našich mravenců. 

Ve svém krátkém sdělení z roku 1906) uvedl jsem mimo- 
chodem (hlavní obsah práce týkal se součinnosti dvou krá- 
loven při zakládání hnízda), že mladé královny rodu Lasius 
přikročují ku snášení vajec pravidelně teprve po přezimování. 
Wassmann nyní správnost tohoto tvrzení popírá. Opírá se při 
tom o výsledky svých pokusů s mladými královnami v umě- 
lých hnízdech, jež vedly na př. k vylíhnutí prvých dělnic již na 
podzim. 

Sám jsem dělal podobné pokusy, a i v mých uměl. sádro- 
vých hnízdech (užívám poněkud mnou modifikovaných Jane- 
tových hnízd svelikým úspěchem) snášely mladé královny již 
na podzim vajíčka a ošetřovaly vylíhnuvší se larvy atd., ale to proti 
uvedenému tvrzení ničeho neznamená. Ano klásti výsledky 
umělých těch pokusů v protivu proti němu, jest po mém soudu 
závažný methodologický omyl. Positivní pozorování v přírodě 
nemůže přece takto býti vyvráceno, 

V uvedené své práci konstatoval jsem jednoduše na zá- 
kladě svých pozorování určitý biologicko-faunistický zjev. Při- 
rozeně platí uvedené jen pro krajiny, v nichž se pozorování 
dála, to jest okolí pražské a příbramské. 

Přečetné mnou v dřívějších letech na jaře nalezené osamo- 
cené odkřídlené královny různých druhů rodu Lasius, nebyly 
nikdy nalezeny ve společnosti larev, pup nebo dokonce dělnic, 


1) Wasmann, E.: Weitere Beitráge zum sozíalen Parasitismus und 
der Sklaverei bei den Ameisem. Biolog. Centralblatt XXVIII. 1908. 

2) Mrázek, AL: Griindung neuer Kolonien bei Lasius niger. Z. f. wiss. 
Insektenbiologie, 1906. 


POE 


dů M př EP PO E OMA by RE pe ; V 


ačkoliv při úpravě prvé komůrky hnízdové přehlédnutí těchto 
naprosto jest vyloučeno. Že to byly ale královny zcela nor- 
mální o tom dostatečný důkaz podává okolnost, že přeneseny 
byvše do umělého hnízda již po několika dnech počaly snášeti 
vajíčka. 

Snad by se daly zjevy ty vysvětliti jako zjev výminečný, 
kdyby velmi četná pozorování roku minulého a letošního opět 
jen nepotvrzovala totéž. Lonský podzimek byl pro sledování 
života mravenců neobyčejně příznivý. Naprostý nedostatek po- 
krývky sněhové umožňoval nerušené vyšetřování četných ko- 
lonii, hlavně v lesích hornaté krajiny příbramské po celý listo- 
pad ano i prosinec. —  Kamenité stráně lesní jsou zde místy 
neobyčejně bohaty na mravence a leckde skoro pod každým 
třetím nebo čtvrtým kamenem bylo lze najíti na podzim odkří- 
dlenou královnu (hlavně od Lasius niger. U několika krá- 
loven jsem naleznul sice též mladé larvy (ale jen tyto, naprosto 
však nikoliv pupy nebo docela již vylíhlé dělnice), ale to byly 
právě jen řídké výjimky. Převážná část nenakladla zajisté před 
přezimováním vajíček. Aspoň jsem, jakmile sníh sešel, letos 
v únoru a březnu naleznul na dotyčných místech jen isolované 
královny. 

Opravňují mne tedy veškery moje dosavadní nálezy ku 
tvrzení, že královny rodu Lasius (hlavně od Las. niger, 
zakládají novou kolonii převážně teprve po přezimování na jaře. 

Nechci však přestati jen na konstatování tohoto faktu. 
Moje nálezy podávají i pravděpodobně klíč k rozluštění uvede- 
ného biologického zjevu, jenž pravděpodobně souvisí s dobou 
rojení. 

Poměry rojení se mravenců a souvislé s tím další otázky 
nejsou ještě všude zcela bezpečně vyšetřeny. Kdo by se o těchto 
věcech podrobněji chtěl poučiti, má dobrou rukovět ve výborné 
knížce Escherichově.*) — Escherích uvádí sám údaj 
Janetův, jenž v hnízdě Las. flavus ještě ku konci října 
nalezl okřídlená pohlavní individua, avšak zdá se mu jistým, 
že jednalo se při tom o druhou generaci, o dotatečné rojení. 
Moje nálezy o době rojení mravenců z rodu Lasius jsou 
však velmi zajímavy. 

U Lasius niger v teplém okolí pražském, na příkl. na 
vyhřátých písčinách těsně podél Vltavy se táhnoucích již kon- 


9) Escherich, K.: Die Ameise. Braunschweig, 1906, 


O 


cem června a pak hlavně v červenci a srpnu s okřídlenými 
k rojení se hotovícími individuy v hnízdech se setkáváme. Co 
se ale Lasius flavus týče, tu nacházívám i v okolí praž- 
„ském (na př. na chuchelských stráních), na Stinnějších místech 
okřídlené stavy ještě po celý říjen. V okolí příbramském, o ně- 
kolik set metrů výše položeném a přirozeně mnohem stude- 
nějším naleznul jsem loňského roku (1907) v přečetných kolo- 
niích Lasiových ale křídlaté samice a samce ještě docela až 
i v polovici prosince, kdy již dávno aspoň v noci mrzlo, takže 
někde ještě pod přimrzlým kamenem okřídlená individua se 
hemžila. Zdali jedná se zde o protáhlé jaksi kontinuované 
rojení či o opozděné rojení aneb o druhé podzimní rojení ne- 
mohu rozhodnouti, ježto jsem kolonie mravenčí dotyčných 
lokalit nemohl v létě revidovati, meškaje v tu dobu mimo 
Čechy. Jisto jest ale, že takovéto příliš opozděné roje as sotva 
mohou se skutečně vyrojiti. Pravděpodobně nezbude křídlatým 
jedincům nic jiného než přezimovati v hnízdě. Skutečně jsem 
také letošního roku v únoru a březnu naleznul kolonie Lasiové 
s přezimovavšími četnými okřídlenými samicemi.“) (Jisté pro- 
cento samiček bylo nalezeno v těch případech mrtvých.) Ne- 
mohi jsem však dále vyšetřiti zdali snad takovéto přezimovavší 
královny na jaře se rojí, resp. Snad i rovněž přezimovavšími 
samci jsou oplozeny. 

Jedno však jest jisto z pozorování těch, že i když snad 
samičky brzy (v červenci nebo na počátku srpna) vyrojené mo- 
hou podobně. jako při pokusech Wasmannových do začátku 
zimy založiti již celou malou kolonii, tož přece jen aspoň v ně- 
kterých končinách děje se rojení tak pozdě snad až i v listo- 
padu, že na "nějaký základ kolonie ještě na podzim -není ani 
pomyšlení. Královna taková jedva že si vynajde a vybuduje 
útutek zimní, v němž pak přezimuje, až teplota jarní ji po- 
vzbudí k novému životu, to jest kladení vajec. 

Ze jest výklad ten správný, myslím, že dokazuje ještě 
jedno pozorování moje, podávající parallelu k uvedenému. Ono 
opozdění se ve vývoji kolonií jest patrno i u jiných mravenců, 
specielně druhu Formica fusca. V polovici listopadu mi- . 
nulého roku, kdy jsem nalezal, jak řečeno, jen samotné krá- 


4) Roku 1904 jsem nalezl v polovici února v okolí pražském (u Rado- 
tína) v hnízdech Camponotus sylvaticus okřídlená individua pravdě- 
podobně rovněž přezimovavší. 

6* 


SPT M TP W009 AM x v OBPOKOY 


| 


M 76, © BE 


lovny Lasiové, bez larev atd., nalezl jsem i zcela mladé kolonie 
od Formica fusca, ale representované jen krá- 
lovnou a něco málo (10—20) zcela ještě malými 


larvami! S tím kontrastuje velice nález Wasmannův, jenž : 


u Luxenburgu naleznul v mladých koloniích Formica fusca 
pupy a dokonce již i vylíhlé prvé dělnice hned ještě v červnu 
(25. června 1906). V mnou pozorovaném případě vylíhnutí dělnic 
mohlo se státi rozhodně teprve až na jaře. 

Jak patrno jest časový postup tvoření se nových kolonií 
mravenčích v různých krajinách dle různých klimatických pod- 
mínek různý. 


II. Solenopsia imitatrix Wasm. 


Tento velice zajímavý u Solenopsis fugax žijící mimetický 
Proctotrypid popsán byl Wasmannem z Hollandska a Francie. 
— V okolí pražském hlavně na úbočích k jihu obracených údolí 
chuchelského vyskytuje se dosti pravidelně. 

Druh tento vykazuje dle mých pozorování dosti značnou 
variabilitu individuální, jak co se týče velikosti tak i zbarvení, 
jež bývá brzo skoro černé, brzo mnohem světlejší, jen o něco 
málo temnější než jest zbarvení mravence hostitele. 

Pravděpodobně jest cizopasník tento po celé střední a 
i jižní Evropě rozšířen, neb podařilo se mně v sprnu r. 1906 
přítomnost jeho zjistiti i na Černé Hoře (u Rijeky), při čemž 
padá ještě na váhu, že Solenopsis fugax tamtéž po- 
měrně sporadicky dle mých dosavadních pozorování se vysky- 
tuje. 


Résumé. 


I. Der Verfasser konstatiert einer Bemerkung Wasmann's 
gegenůber auf Grund  ausgedehnter neuer  Nachforschungen 
nochmals, da bei Prag, und insbesondere in der hochgelegenen 
gebirgirgen Umgebung von Příbram die Lasius- Koniginen 
bei der Grůndung neuer Kolonien mit der Eiablage regelmábig 
erst nach der Ueberwinterung im Frůhjahr beginnen. Nur sehr 
selten wurden Larven noch im Herbste gefunden. Diese Er- 
scheinung hángt wohl mit dem Zeitpunkt des Schwármens zu- 
sammen. Es wurde gefunden, dal dieser sich bis tief in 
den Herbst verschieben kann, so dal, offenbar zum Schwár- 
men vorbereitete geflůgelte Stánde nicht nur im Oktober, son- 


OBSAH: Fr. J. Rambousek: Klíče k určování českých brouků str. 41. — 
J. Srdínko: Z biologie můry Agrotis margaritacea. Vill. str. 55. — Dr. 
L. Melichar: Jeden nový rod a dva druhy cikád z čeledě Cicadidae 
str. 58. — MUDr. Em. Lokay: Nový druh z rodu Alophus Schónh. str. 60. 


— Bedř. Žežula:-O chovu hmyzu vodního str. 65 — Fauna bohe- 
mica: Noví brouci české fauny. Podává 5 J. Roubal, Str. 71. — Drob- 
nosti: Vodní hymenoptery. (Mrázek). Str. — Dr. Al. Mrázek: Myr- 


mekologické poznámky. Str. 78. 


H 
a růzmé welilzosti a jíné sazleněné 
N A D O B KY potřeby proentom.olosii vyrábějí 


Jos. a Er. Zahradník 


PRAHA, SIXOLSIKÁ 5. 


Wellký sklad vešlizerých potřeb pro milsroskopii, 
Pbakteriolosíiíi, chernii a fysilku. 


Tištěné, vkusné etikety pal. coleopter i lepi- 
dopter vydávané berlínskou firmou Hirschovou. zasílá 
v sešitech po 65 hal. franko 


V, MANUEL DUCHOŇ, entomolog vRAKOVNÍCE, 


Dosud vyšel seš, I. a 2. coleopter i lepidopter. 


Zádáme pp. členův, aby, pokud tak již 
neučinili, použili složnách lástků k zapra- 
vení přispěvků. 


Pořad schůzí 
České Společnosti Entomologické ve správním r. 1908. 


Unor 


Březen 


Duben | Květen 


28. | 25. 


31. 28. 26. 
i (Červen Září Říjen Listopad Prosinec 
30. 29. | 18. a 27. 10. a 24. 15. 


Valná hromada dne 19. ledna 1900. 


Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o !/„8. hodině večer. 


OSC 2) 


ČASOPIS 


slo 3. 


Redakční komilé: 


Prof. fr. Klapálek, 
P. Hug. Kubes, Prof. Dr. Em. Rádi. 
-© MUDr. m. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. 


bs 


V PRAZE. 
Nákladem České Společnosti Entomologické 
Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. 


J$ 


aj, ; 
al Huseume 
„ rt a“ 


E a há, 


4 
i 


77 


dern noch mitte November in den Nestern beobachtet wurden. 
Einigemale wurde sogar das Ueberwintern der unausgeschwárm- 
ten geflůgelten Kóniginen im Nest konstatiert. Es bleibt unent- 
schieden ob es sich in diesen Fállen um ein nachtrágliches zweites 
Schwármen im Herbst handelt, und ob die úberwinterten Kóni- 
ginen, dann im Frůhjar tatsáchlich noch zur Befruchtung durch 
die eventuel ebenfals úberwinterteno Mánnchen kommen. 


Im Anschlub an diese Beobachtungen ůúber Lasius, fůhrt 
der Verfasser noch an, dal er in der Příbramer Umgebung 
eine áhnliche Verspátung bei der Grůndung neuer Kolonien 
auch bei Formica fusca konstatieren konnte. Die von ihm 
in der Natur gefundenen neu angelegten Nester dieser Ameisen- 
art enthielten noch am 15. November 1907 aubBer der Kónigin 
nur eine kleine Anzahl von ganz jungen Larven. 


II. Die bei Solenopsis fugax lebende Proctotrypide 
Solenopsia imitatrix Wasm. wurde im August 1906 
vom Verfasser auch in Montengro (bei Rijeka) gesammelt. 


Psylla lemurica 7. sp. z Madagaskaru. 
Napsal MUDr. Karel Šulc. 


Hlava. — Temeno ploché, v zadu 050 mm. široké 
(i s očima 0:85 mm), ve střední čáře 0-18 mm dlouhé, v týle 
na 006 411 vykrojené; přední jeho hranice široce obloukovitá, 
s výkrojem pro přední nepárové, s vrchu dobře viditelné oko; 
zadní pár oček těsně v zadních rozích; přední rohy velmi široké, 
ploché, dolů neohnuté, mírně chlupaté. — Tykadla 202 mm 
dlouha“ a:to článek -£ — 009. 2: — 0-05,- 3::— 035, 4: 090, 
bs —25..6bal0- po 30.8 — 020 9 — 012, 10. — 009.1; 
číšky tykadlové velmi široké, prostranné, umístěny jsou po zevní 
straně kuželů čelních a ne nad nimi. — Kužele čelní jsou 
velmi krátké, O 10 mm, na vrcholi široce zaoblené, kulovité, ve 
střední čáře se nedotýkají, děleny jsouce nepárovým předním 
okem, hustě chlupaté. — Zbarvení: základ temene světle 
žlutý s podkovovitě do předu ohnutou, širokou hnědou skvrnou 
ve středu; přední hranice temene, střední jeho čára, číšky ty- 
kadlové a base kuželů sepiově černohnědé; vlastní kužele světle 

7 


EN: L: 


== 78 


žluté; tykadla: první dva články hnědé, 3.—ó. žlutavé o hnědém 
konci, ostatní smolově hnědé. Klypeus žlutavý. 

Thorax obvykle stavěný, silně klenutý, 090 411 mezi 
úpony křídel široký, s podkladem světle žlutavým, kresbou sie- 
nově až sepiově hnědou, splývavou a rozlehlou; převládá světle 
sepiové zbarvení. 

Křídlo přední: 3:10 mm dlouhé, 1:35 mm na začátku 
střední třetiny široké; přední okraj mírně obloukovitý, zadní 
rovný, — konec křídla široce zaokrouhlený, vrchol v polovině 
costa discoidalis, přední polovina oblouku o delším radiu jak 
zadní. — Žilky: costa basalis skoro rovná, c. stigmalis a sub- 
costa sStigmalis svařena v jedinou tlustou žilku: costosubcosta 
stigmalis, jejíž šířka obnáší u prox. konce 0:10 mm, ve středu 
délky 0:05 mmm, u ústí radia 0025 mm; radius znatelně prohnut 
ve střední třetině do předu, v konečné do zadu; cubitus, 
obloukovitý, vrchol v distální polovině, r, cb, skoro rovný, s osou 
křídla a analis rovnoběžný, r, cb, jde ve směru cb,; cubitus, 
velmi krátký, r, cb, dlouhý, v zevní části rovný, vnitřní polo- 
vina obloukovitá, vrchol oblouku v proximální polovině právě 
pod vrcholem cb; r, cb, rovný. — Zbarvení žilek: světle hnědé, 
žebra všude zřetelně utvářená a jemně černohnědě zbarvená. — 
Délka žilek, resp. tetiv jejich oblouků obnáší v mm: costa ba- 
salis 1:55, subcosta basaiis 0:70, sbc. discoidalis 0:60, sbc. stig- 
malis 0:35, radius 1:70, petiolus cubiti 0:30, cubilus, 1'25, 
r;'cb, 0:77, T; cbí+010," cubitus," 0:47, cb57 105/1, -Ch5150) 
analis 1:70; — Stig ma: blanité schází. — Blanka: jemná, 
vodočirá, nezbarvená. — Povrchové ostny: cel. bas. ant. jest 
zcela ostnoprostou, cel. radialis pokryta jest v zevní horní Části, 
myslíme-li si ji půlenou S ovitou čarou jdoucí od úponu radia 
k hornímu vnitřnímu úhlu; při tom přistupují ostny k přednímu 
kraji bezprostředně, u radia vynechávají ostnoprostý pruh; v obou 
marginales vyplněn celý povrch až na široké ostnoprosté pruhy; 
skupiny v cel. discoidalis a cubitalis končí ponenáhlu se súžu- 
jíce prvá nad vrcholem cb, druhá nad vrcholem r, cb, při tom 
jsou široké ostnoprosté pruhy; ke costám skupiny nejsou se 
stran setnuty; v cel. bas. post. pokryta jest ostny celá čast za 
klavální suturou, v části předsuturální pokryty jsou jen dolení 
rohy vnější a vnitřní; tuto jdou ostny těsně až ku c. bas. kdežto 
u r, cb, zachován ostnoprostý pruh. Ostny stojí ve čtvercích a 
kosočtvercích na 0'02 12m od sebe, ale místy jsou viděti ve sku- 
pinách nepravidelné lysiny. — Spodinové ostny vyskytují se 


Vysvětlení tabulky. Psylla lemurica u. sf. 


1. Hlava shora. 2. Hlava ze spodu: 1. čelní kužel, 2. tykadlová jamka, 
3. klypeus. 3. Hlava a thorax se strany: clp. = klypeus. 4. Křídlo přední, 
— — — hranice povrchových ostnů, —- —+ -— -+ hranice rozlohy spodinových 
ostnů, -- — -+ — společná hranice obou. 5. Křídlo zadní: 1 costa, 2 radius 
sector, 3 media, 4 cubitus, 5 analis secunda. 6. © anální článek s hora. 7. © 
anální a genitální článek v louhu vyvařen v glycerinu montován se strany. 7a, 
konec těla: zbarvení. 8. Ostny zobanů. 9. © zevní kladélko. 10. © vnitřní kladélko. 


Explicatio tabulae. 
1. Caput supra. 2. Idem infra: 1. coni frontales, 2. fossula antennae, 


3. clypeus. 3. Caput thoraxgue a latere: cl. —— elypeus. 4. Ala anterior, — — — de- 


marcantio spinularum membranae supra, +- + -+ infra, — — — + — + guoad 
supra et infra communis. 5. Ala posterior 1. costa, 2. radius sector, 3. media 
4. cubitus, 5. analis secunda. 6. © segmentum anale infra. 7. Segmentum anale 
et genitale a latere (in KOH coctum et glycerino investigatum). 7. a) coloratio 
apicis abdominis ©. 8. Spinae rostri. 9. Aculeus ovip. externus. 10. Aculeus 
ovip. internus. 7 


80 


pouze v cel. radialis v rozsahu ostnů povrchových; jsou ostře 
kuželovité. — Marginální skupiny spodinových ostnů v cel. 
marg. 4, +, a Cel. cubitalis jsou úzké, zaujímají jen střední třetinu 
šířky buněk, nízké dosahujíce sotva '/„ délky cel. marg,; ostny 
jsou dosti význačného lahvicovitého tvaru, velmi husté; margi- 
nální skupina v cel. discoidalis jest o cosi vyšší, tak široká jako 
skupina ostnů povrchových a ostny jsou rozptylené; cel. radi- 
alis prostá. 

Křídlo zadní: ztluštělá žilka první (ontogeneticky sub- 
costa) jde přes polovinu křídla; žilka 2. a 3. (ontogeneticky 
radius sector (2.) a media (8.)) mají krátkou neztluštělou stopku 
společnou; stopka tato a Žilka 4. (cubitus) mají opět stopku 
společnou, v zevní čtvrtině tenkou, ve vnitřních třech čtvrtích 
ztluštělou; ztluštělý jest i prox. konc. analis, (5); anální pole a 
žilky ztlustělé jsou nahnědlé, ostatní křídlo čiré; costa, radius a 
analis, scházejí. 

Nohy: jsou žlutohnědé, místy černohnědé. 

Zadek: sytě sepiově hnědé pláty spojené světlejší spo- 
jivkou. 

Samičí konec těla. — Oanální článek shora: 
basální část obrysu bruškovitého, silně vypouklá, konec krátký, 
náhle zúžený a stopkovitě vytažený, koneček zaokrouhlený. 
Se strany: horní obrys v basalní části silně vyklenutý, pod anusem 
náhle spadá a přechází vdutým obloukem ve skoro rovný hřbet 
zobanu; koneček něco nadmutý, sotva znatelně nahoru hnut a 
vzadu zaokrouhlen; spodní obrys zobanu skoro rovný, výkroj 
u base jeho velmi mělký; délka horního obrysu (čára spojující 
nejvzdálenější konce 072 mm, šířka basální části 026 mm, 
šířku zobanu 005 mm. — Anus: 072 mm dlouhý, vrouben 
uzavřeným eliptickým pásem otvůrků voskových žlaz stojících — 
po 2 radiálně vedle sebe. Ostny začínají na zobanu na 025 0m 
od konce, sedí zprvu po 1—2, pak 00 4—5—6, asi v 13 příč- 
ných řadách; zaujímají celou stranu zobanu, jdou až ku dolnímu 
okraji; jsou velmi dlouhé, kuželovité, ostře vytažené, mnohdy 
s nahnutým koncem, místy i chlupovitě protažené. Chlupů 
hojně a dosti dlouhých na basální části; před začátkem ostnů 
skupina dlouhých (odstávajících) velkochlupů; pod horním okrajem 
zobanu asi 6 velkochlupů; koneček vzadu i dole hustě ochlu- 
pacen; na celém horním obrysu řídce několik jasných, krátkých, 
ostrých chloupků. 


81 


O genitální segment: horní délka 050 n, dolní 
0:40 mm, zadní 0:35 mm; horní obrys vlnovitý, zadní do zadu 
úhlovitě lomený, dolní v polovině délky neznatelně hrbolovitě 
vypouklý; zadní konec vybíhá v krátký, náhle ukončený, ostrý 
a mírně nahoru ohnutý zoban. Ostny začínají na konci zo- 
banu, jdou pod horním okrajem po 3—4 asi ve 13 příčných 
řadách středem desky asi do poloviny délky; ostny jsou stejno- 
tvaré s oněmi na zobanu článku análního; nad posledními fa- 
dami ostnů, na dolním okraji až na hrb, odtud pak nahoru 
hojně dlouhých chlupů; zadní třetina desky chlupů prostá. 
Zbarvení obou článků žlutohnědé s rozplývavými hnědými 
místy. 

Zevní kladélková pochva přesahuje konec zobanu 


genitálního segmentu, jest do zadu ufatě zaokrouhlená, u base 


šupinovitě, v konečné části jemně podél načrtaná. — Zevní 
kladélko: celé tělo jeho zúžuje se ke konečku stejnoměrně, 
středem táhne se široká silně chitinisovaná lištna, která jde 
k hornímu okraji konce; nad- i podlištní jemně načrtané; konec 
rovný, u kořene náhle celý nahoru ohnutý, stejnoměrně chiti- 
nisovaný, koneček zaokrouhlený. — Vnitřní kladélko: 
krátce trojúhelníkovitě sekáčkovité, s uťatým koncem, pupíčkem 
a lištnou na dolním okraji. — 


Samec není znám. 


Rozměry: délka © od hlavy ku konci složených křídel 
420 mm. 


Náleziště: Mont d Ambre Madagaskar v říjnu; známa 
jest jediná ©, kterou jsem obdržel prostřednictvím pana rady 
Dr. L. Melichara ve Vídni. 


Způsob života, vývojová rostlina a larvy 
nejsou známy. 


Úvaha: Hořejším popisem uvádím Ps. lemuvica jako 
n. sp. do literatury, ač měl jsem po ruce toliko jediný kus, 
poněvadž exotický materiál Psyll i po museích jest převzácný; 
obšírný popis může nahradit typy a bezpečně předejít omy- 
lům v určování; typy bývají tak jako tak pochybné ceny 
a jakosti. 

Bližší zařadění systematické není zatím možné; ba ani 
příslušnost k rodu Psyl/a, kam ji asi nejspíše ještě lze klásti, 
není zcela bezpečnou, vezmeme-li v úvahu, že na zadním křídle 


ě 82 3 


u Ps. lemurica, žilky 2. a 3. mají společnou stopku jako asi 
naše Aphalary, kdežto u našich palaearktických Psy// mají společnou 
stopku žilka 3. a 4.; dvakrát tak dlouhá subcosta discoidalis 
jako petiolus cubiti na křídle předním mluví opět pro příslušnost 
ku gn. Psylla, nehledě ani ku přítomným, třeba jen kulovitým 
a dovnitř od jamek tykadlových uloženým kuželům čelním. 
Nález samce a larev může mnohé, ba všechno objasniti. 


Summa. 


Capilis vertex 050 mm latus, cum oculis 0'85 1410, O'12 mm 
longus (in linea media usgue ad ocellum anteriorem); anguli 
anteriores late rotundati. Antennae long. 260 m. Conti frontales, 
breves, 0:10 mm, apice late rotundati. Alae anteriores lg. 3:10 mim, 
lat. 1:35 mm, apice rotundato; costa et subcosta stigmalis in 
nervum singulum connatae; radius parte media antea paulo in- 
curvatus; nervíi brunnei; stigma deest; membrana hyalina, Spi- 
culis parvis supra (— — — —) et infra (— —+ —) instructa, 
ita, ut lineis specificis figura significatur. Alae posteriores hya- 
linae, postice infuscatae; radius sector (2) et media (9) petiolo 
communi, gui cum cubito (4) iterum petiolum facit. © segmentum 
anale supra pyriforme, latere visum parte basali inflatum, posteri- 
ore in rostrum apíce rotundato elongatum; long. sup. 0'72, lat. 
partis basalis 0:20, lat. rostri 0:05, long. ani 0:72 in 14m. Dispo- 
sitio spinarum in figura 000 significatur, longitudinem et distri- 
butionem pilorum ibidem videas. © segmentum genitale: long. 
sup. 0:55, inf. 0:40, post. 0*35 in sm, rostro brevi, apice acuto 
distributionem spinarum et pilorum configura in tabula. 


Aculeus ovipositorius externus distaliter aegualiter angustatus, 
apice rotundato, ac. ovip. int. trigueter. Colore pallide luteo, ma- 
culis, striis ornamentisgue brunneis. Mas ignotus, Long. corporis 
ad alarum apicem 425 mm, Habitat: Mont d' Arbre, Madagaskar, 
Octobre. Accepi solam tantum feminam ab ill. dom. Dr. Melichar, 
Vienna. Mare et larvis ignotis gen. Psylla provisoriter coordi- 
natur, cui maxime aeguat, nervatura alae posterioris omissa, guae 
plus Aphalaram commemorat, sed coni frontales, etsi parvií, 
praesentes hoc genus etiam eliminant. 


1 
ý 
: 
: 
: 


BV TA? [M k po? KS) 


LL < 


Některé biologické, zoogeografické a jiné 
poznámky o broucích. 
Napsal prof. J. Roubal. 


1. Mnozí brouci rodu Mycetoporus a příbuzných obje- 
vují se při západu slunce v létě za podobných okolností asi 
jako Liodini, totiž na pasekách, lukách lesních, mezích a p. vy- < 
letujíc z mechu, listí a humusu. Našel jsem tak na Boubíně 
3 obecné druhy r. Bolitobius, Mycetoporus splendens Marsh., 
punctus Gy//. Bryoporus rufus Er. třikráte; u Chuděnic Myce- 
toporus laevicollis Ep$p/sh., longicornis Márk/, brunneus, Marsh. 
vícekráte; u Pacova na př. letos 29./VII. 1908 na jedné pasece 
najednou: Bryoporus cernuus Grav., M. longicornis Márkl, 
brunneus Marsh. (3. ex.) Někteří z brouků těchto létají i ve dne: 
Bryoporus, Mycetoporus laevicollis Eóp/sh., niger Fairm. a brun- 
neus Marsh. často na okna, zdi a p. 

2. O způsobu života Prionocyphon Sserricornis 
M ůll. jsem se dočetl pouze toho, že (dle Českých brouků«) p. 
Gůrtler tabákovým kouřem vypudil několik těchto brouků ze 
starých stromů (v Stromovce). Letos v Krajině objevil jsem tyto 
velmi vzácné brouky žijící v mechu úplně suchém na kmenech 
mladých, zdravých jilmů a jedné lípy. K večeru létali. 

a. O množství individuí některých broůúčích 
druhů, zejména ubikvistů, a o výborném jejich čichu svědčí 
toto: za horkeho dne, třeba © polednách, není o malých 
Staphylinidech a podobných k večeru létajících ani potuchy. 
Na takové pasece za vedra poletují na př. pouze Zygaeny, 
někteří denní motýli, hbité Diptery a některá Leptura. Hledáme-li 
tu buď v mechu, nebo v zemi nebo u pařezu brouky a p. tím 
způsobem, že obnaží se část země a vznikne místo vlhké, ježto 
se objevil vlhký humus na povrchu, pozorujeme brzy, že nad 
tím místem a všude kolem nás začnou v stále větším množství 
poletovati malí broučci, jichž tu dříve naprosto nebylo. To jsem 
sledoval, zejména v horách, mnohokráte; vyhrabal-li jsem u pa- 
řezu okolní humus sbíraje v houbách pařezových, objevili 
se brzo nad vlhkou zemí Oxytelus tetracarinatus Block, inustus 
Grav., sculpturatus Grav., Haploderus caelatus Grav., Platys- 
tethus arenarius Fourcr. Přilétl i Xantholinus a as 8 Philonthů 
ve třech speciích, Cryptopleurum, (Cercyon. Oxytelus tetracari- 
natus Block. brzy tvořil dosti hustý chomáč komářímu po- 
dobný. — 


54 


Na příhodných místech a za určitých okolností lze tohoto 
úkazu využíti a možno tak veliké rarity brouků, zejména Sta- 
phliny, polapiti. Dr. Bernhauer se o věci té zmiňuje ve svých 
pracích (u Ilyobates a příbuzných.) V letu nad Čerstvě vyko- 
panou zemí jsem také chytil Ilyobates nigricollis Payk., Amaro- 
chara umbrosa Čr., Blemus discus Fbr., u Prahy a u Chuděnic 
před lety tímto způsobem vedle mnoha minucií dokonce též 
4 ex. Asemum striatum Z. Jest tedy prakticky velmi důležitý 
tento fakt, že brouci, zejména v horkých dnech jarních a letních 
a v době sucha, hledají vlhko a vláhu. 

4. Melandria dubia Schall. jsem uvedl nedávno jako 
nového brouka naší fauny a tuto dodám ještě několik dat 
o způsobu života. V N. Huti jsme s kol. Starým našli 1 ex. 
na dříví olšovém v druhé polovině června. Na Křivoklátě jsem 
letos našel několik ex. pod korou starého bukového pahýlu. 
Tamtéž byly v jiném kusu zetlelého dřeva bukového i larvy. 
Dále jsem našel brouka toho u Smečna a kol. Kracík též 
u Říčan. 

5. V době sucha, kdy stromové houby jsou zcela suché 
a nebo jich vůbec není, žije Endomychus coccineus L. 
v mechu na stromech, jak jsem letos v Julských Alpách pozo- 
roval. Našel jsem v seškrábaném, úplně suchém mechu na kůře 
zdravých kmenů jilmových a bukových za malou chvíli až 60 
kusů těchto brouků. Kůra i mech hojně byly potřísněny bledě 
cihlově červenou barvou — šťávou, již Eudomychus vylučuje 
jako Coccinely. 

6. Někteří brouci vylučují páchnoucí sekrety z kloubů 
noh, z okrajů segmentů, zvláštními vývody análních článků za- 
dečku a p., jako Ocypus oleus Můill., Dytiscus, Blaps, Omalium, 
Philorinum, Lathrimaeum atd. Důležitá studia v tomto směru 
konal na př. Bordas. — Páchnoucí sekrety, často velmi pene- 
trantní, vypouští také: Anchomenus ruficornis F5r7., Bembidion 
femoratum S/r. Tachypus flavipes Z. (asi jako kůra vrbová 
páchne), některý Ouedius, Philonthus druhy, decorus Grav. a jiné 
toho rodu (jako vařené suché švestky); tekutina z mnoha míst 
Coccinell při dotyku prýštící voní jako mladé lusky hrachové. 

7. Necydalis major chytil r. 1901 v srpnu + p. Vor- 
reith u Chuděnic na listu ořešáku (Juglaus) — vro, alespoň 
starých, není v okolí vůbec. 

8. Oligota flavicornis Boisd. et Lac. jsem dosud 
našel vždy jen v rovinách, u řek zvláště na olších (lze ji smésti 


2 E 85 < Z NEA 


s listů olšového křoví u Doksan na Ohři, v Polabí a j.). 5./VII. 
1908 jsem ji smetl síťkou na vrcholu Choustníka u Chýnova 
s kvetoucích Cirsium arvense Scof. a pak se Senecio Fuchsi 
Gmel. 

9. Velmi vzácného Ouedius brevicornis Thorus. 
jsem našel letos (1908) v trouchu uschlé větve na starém buku 
na Křivoklátsku, ač na první pohled nebylo lze stanoviti, je-li 
to právě ©. brevicornis 7horus., neb jiný červenokrový druh 
na př. O. fulgidus Fab., neb ©. cruentus Ol/v. (Z Křivoklátu 
v seznamu Lokayově citovaný), přece jsem prozkoumal strom 
a celé okolí jeho a shledal, že není nikde ani mravenců aniž 
jakého hnízda ptačího, za jichž obyvatele dosud byl považován. 

Tím zjištěna třetí lokalita této vysoce vzácné attrakce naší 
broučí fauny. 

10. Oxyporus maxillosus F abr. žije převahou v hor- 
natějších krajinách na houbách (Boletus sp.) na bukovém dříví. 
Sbíral jsem ho takto hojně na Šumavě. Než letos postřehl jsem 
ho i na Křivoklátě v dosti hojném počtu. Zjistil jsem, že žije 
od května až do září. 

Varieta angularis Geb/. s břichem částečně nebo zcela 
černým žije v horách s formou základní, ale jest značně vzácná. 
Na Šumavě, na př. na Boubíně, jsou skoro jen přechody 
forem s břichem červeným a černavým. — Z okolí Insbruku 
mám 1 ex. se značně černým abdominem atd. Na Křivoklátsku 
jsem našel několik kusů s úplně černým břichem. Není tedy 
poloha a klima rozhodujícím faktorem při vzniku této variety. 


Auszug. 


Biologische und zoogeographische Coleopteren-Miszellen. 


Die vielen Mycetoporus — Arten und verwandte Gat- 
tungen fliegen beim Sonnenuntergange gerade so, wie die Liodini. 
Ich fang auf diese Weise: verschiedene Bolitobius (3 Arten), 


„Mycetoporus laevicollis Eppsh., punctus Gy/l., splendens Marsh., 


longicornis Měirkl, brunneus Marsh.; Bryoporus cernuus Grau., 
rufus Er. u. a. — In Julischen Alpen sammelte der Verfasser 
den seltenen Prionocyphon serricornis Můll. in dem 
trockenen Moose auf der Rinde von ganz sauberen Ulmen und 
Linden 16./VII 1908 in etwa 10 Ex. Der Káfer soll nach 
»Kliment's »Čeští brouci« bei Prag in alten Báumen leben. — 


— 86 — 


Wenn man an einem warmen Tage, besonders in Důrrjahren, 
im Walde, auf einem Waldschlage oder auf einer humusreichen 
Wiese eine gróssere Partie der Erde ausgrábt, fliegen bald zahl- 
reiche Staphyliniden nebst anderen Káfern her, z. B. Oxy- 
telus tetracarinatus Block, inustus Grav., sculpturatus Grau., 
Haploderus caelatus Grav., Platystethus arenarius Fourcr., Xan- 
tholinus und Phbilonthus Arten, obwohl diese Káfer erst zum 
Abend in dieser Zeit schwármen. So fang ich (noch auf anderen 
Lokalitáten) auch Ilyobates nigricollis Payk., Amarochara um- 
brosa Er., Blemus discus Fbr., Asemum striatum Z. und andere 
seltenere Káfer. — Melandrya dubia Schall., neue Art fůr 
die bohmische Fauna, lebt im Křivoklát-Revier und in der Um- 
gebung (selbst auch bei Říčany) in alten Buchenstocken (wo 
auch die Larven zu finden sind); einmall fang ich den Káfer 
auch auf der Erle. — In Důrrjahren kann man den Endo- 
mychus coccineus L. (oft sehr zahlreich, bis 60 Ex.) im 
Moose der Laubbáume antreffen, wo gar keine Pilze wachsen. — 
Ausser den einen riechenden oder stinkenden Saft 
entleerenden Káfern, die mehrmals schon, in der Litteratur er- 
wáhnt worden sind, fůhre ich noch folgende Arten an: Ancho- 
menus ruficornis Fbr., Bembidion femoratum Sr., Tachypus 
flavipes L., Philonthus decorus Grav., (nebst anderen Arten), 


einige Ouedius-Arten etc. — Necydalis major wurde bei 
Chuděnice VIII. 1901 auf dem Wallnusse, obwohl in der Gegend 
keine Weiden vorkommen, gefangen. — Obschon bei uns die 


ziemlich seltene Oligota flavicornis Boisd. et Lac, stets 
auf den Erlen-Gestráuchen in der Ebene (Labe, Ohře) gesammelt 
worden ist, fieng ich das Káferchen heuer auf einen trockenem 
Waldschlage am Berge Choustník bei Chýnov an der Blůten 
von Cirsium arvense Scof. und Senecio Fuchsi Gmiell. — Im 
Křivoklát-Revier fand ich in dem Mulme einer alten Buche den 
úusserst seltenen Ouedius brevicornis Thoms. (die 8. 
bohm. Lokalitát.) — Auf derselben Lokalitát lebt der subalpi- 
nischen Region angehórige Oxyporus maxillosus Fabr. 
nebst der seltenen Varietát angularis Gebl., die selbst in un- 
seren Gebirgen selten ist und z. B. in Bohmerwalde (Boubín u- 
a.) meines Wissens niemals so schwarzes Abdomen zeigt, wie 
jene Exemplare von Křivoklát. 


O vzácné můře Agrotis latens 0. 


Sděluje J. Srdín ko, stav. rada v. v. 


Zvířena slunných strání v okolí Prahy přechovává nejednu 
třeba ne právě pestrobarvou krasavici, za to však skutečně 
vzácnou můru z rodu Agrotid, soudíme-li dle řídkého výskytu 
a nejvíce jen nahodilého její ukořistění. Místo na pohled sterilní, 
na výsluní položené, s vegetací sporou, která záleží po před- 
nosti z trsů trav a s porůzně ležícími, většími a menšími ka: 
meny — to je půda jako stvořená pro naši Agr. latens. Na 
takovýchto nekultivovaných, nehostinných místech — suchých 
pastvištích bravu — žije pod kameny její housenka; pod ka- 
menenem se i zakuklí a motýl, štítě se denního světla — též 
pod ním úkrytu hledá. 

A zajisté, že ne bez podstatných příčin prožije celý svůj 
vývoj právě pod kameny; nebo jen tam nalezne v plné míře 
vyplněny veškeré podmínky svého hmyzího života. Vedle čá- 
stečné ochrany před svými nepřáteli z říše členovců nalézá 
pod hostinným krovem nerostu bezpečný úkryt před zhoubnými 
účinky nepohody, ochranu proti přímému úpalu slunečnímu, ne- 
jsouc při tom zbavena oživujícího jeho tepla, an ozářený ká- 
men nastřádané a utajené teplo pak ponenáhle vyzařuje a tím 
rozvoj pod kamenem zakořeněné byliny a vývoj tam dlících 
živočichů podporuje. Vedle tepla nalézá housenka i pupa 
ke svému vývoji i nezbytně potřebnou vláhu právě pod kame- 
nem spíše, než kdyby volně na živné bylině anebo nekrytě na 
zemi se nalézaly. 

Jako vůbec většina Agrotid přezimuje i Ag. latens ve stadiu 
housenky; v jaké velikosti se to děje, z vlastní zkušenosti pověděti 
nemobu. Po celá léta, co vůbec housenky pilně hledám, nikdy 
jsem na podzim ji nenašel; myslím, že jedině pro nepatrnou 
její velikost. První housenky, které jsem na jaře — v polovici 
dubna — nacházel, byly sotva zdéli as 8 mm. 

Housenky v dubnu nalezené dvakráte se ještě svlékají, ne- 
měníce při tom nikdy ani barvu, ani kresbu svého dřívějšího 
šatu; žijí na travách všech druhů, ožírajíce dlouhé listy, se zá- 
libou hořejší, mladší. 

Jen jedenkráte jsem ji našel výminečně též pod listem 
borytu barvířského (Isatis tinctoria) a tímto ji i vychoval. V té 
příčině pozorovati můžeme i u některých jiných druhů, že se 
jejich housenka vyskytne ne na obvyklé žírné, ale na zcela cizí 


F Ba T 


bylině, na které bychom ji nikdy byli netušili. Lze v takových 
případech za to míti, že buď vajíčko anebo housenečka třeba 
náhodným způsobem se dostaly na cizí bylinu a protože hlad 
je nejlepším kuchařem, této potravě přivykla. Dáme-li však takové 
zbloudilce vedle této byliny ještě jinou, jejímu druhu vlastní, pak 
přidrží se výhradně jen této a pohrdne prvou, jež jen z nouze 
jí byla dobrá. To jsem často pozoroval zejména u housenek 
můr Ag. lucipety, candeliseguy (sagitifery) a j. 

Abychom si ušetřili kroků i práce při obstarávání a vymě- 
ňování čerstvé krmě nejlépe učiníme, chováme-li naše strávnice 
na živé bylině; přesadíme-li totiž pěkně úrostlý trs trávy do 
většího květníku a tento buď povážeme organtinem nebo jinou 
hojně vzduch propouštějící látkou anebo jej zaklopíme síťovým 
válcem z drátěného pletiva. 

Aby housenky nepohřešovaly ničeho ve svém zajetí, polo- 
žíme vedle trávy, těsně k ní — ploché kaménky a něco mechu 
pod nimiž, někdy i v spleti stébel při zemi — housenky za dne 
nejraději se skrývají. — Že pak tyto v přírodě milují slunné 
Stráně, musíme je častěji — nejlépe ráno při otevřeném okně 
a zcela volném přístupu vnějšího vzduchu — sluniti, čehož 
ostatně i tráva v květníku zasazená, k svému vzrůstu potřebuje. 


SP ES v 


Jen ojedinělé najdeme housenku Ag. latens na příhodných 
místech, vpředu popsaných nalezištích v okolí Prahy a jednal-li 
sběratel rozvážně, nemysle v ohní zápalu jen na dnešek, může 
na tom místě, kde ji dnes našel i budoucí rok ne bezvýsledně 
ji zase hledati. 

Podobá se dle toho, že ©© kladou vajíčka zpravidla v blíz- 
kém okolí místa, kde se samy vyvinuly, jak se říká, jsou lo- 
kální. 

Jako bývá u jiných druhů motýlů vůbec, vyskytuje se i Ag. 
latens jen některý rok poněkud četněji, zpravidla však na nej- 
výše pořídku; pamatuji se v dlouhé řadě let, že jen jedenkráte 
byla housenka hojněji sbírána ve sv.-prokopském údolí, v Šárce, 
v Chuchli a jinde v okolí Prahy; pravda, nebyly tehdá ještě 
slunné straně u sv. Prokopa odkrývkou v lomech — zemí a 
Šutrem zcela zasypány. 

Též loňský rok 1907 byl příznivější této můře; neb byla jak 
pupa na tucty v Německu nabízena a ježto jsem se i v okolí. 
Prahy též poněkud hojněji s housenkou Ag. latens setkal, možno 


POV 
m 
: 


89 == 


dle toho vzíti za pravdu, že jen podružnými jsou vlivy místní 
a'že spíše v povšechné činnosti atmosferické v celých dílech 
světových dlužno hledati příčinnou souvislost, vyskytne-li se 
periodicky — po řadě let — tato můra hojněji, jako i vůbec 
jiné druhy motýlů. 

Je-li počasí na jaře normální, dospívá housenka obyčejně 
v polovici května k zakuklení, jež se děje buď hned při po- 
vrchu půdy, aneb jen mělko v zemi v lehce spředeném, více 
hlinitém zámotku. 

Motýl líhne se s večerem neb v noci, přibližně za 4 až 
6 týdnů po zakuklení — koncem června — a nalezneme ho 
ráno v pupníku pod mechem nebo někde v nejtemnějším koutu. 
skrytého. 

Odchylky od typického zbarvení a kresby motýle, vyskytují-li 
se vůbec, jsou jen zcela nepatrné; ale mám přece ve své sbírce: 
exempláře ©O©, jichž temné skvrny hořeních křídel splynuly 
v širokou pásku, táhnoucí se plným středním polem v stejné 
intensitě od předního až ku vnitřnímu okraji — aberrace to, po- 
kud mi známo, ještě zvláště nepojmenovaná. 

Jak shora podotčeno, dlužno hledati housenky Ag. latens 
pod kameny, a při té příležitosti nemohu  nezmíniti se, že ten. 
sběratel nemálo hřeší na přírodě a škodí entomologům, který 
kameny hledaje pod nimi hmyz ledabyle převrací a pře- 
hazuje a je na jejich místa do původní polohy opět neklade. 
Mimovolně ničí tím naprosto všechnu násadu hmyzu a vše, co 
živé je buď na zemi aneb na spodní straně kamene, ježto pak. 
tito tvorové, jsouce bez ochrany před zhoubným žárem slu- 
nečním a vystaveny vší nepohodě časové, jakož i bez úkrytu 
před četnými nepřáteli — namnoze neuprosně musí zhynouti. 
Tak mnohý vzácný druh té které lokalitě vlastní byl, když ne- 
zcela v tom místě vyhuben, tak -aspoň na delší dobu zdecimo- 
ván a to mnohem více, než třeba — též nepředloženým — in- 
tensivním vysbíráním jeho by vůbec možno bylo. 

Smutné toho doklady můžeme pozorovati v okolí Prahy, 
pokud se týče Arc. casty, maculosy, Agr. cinerey, crassy mimo 
jiné druhy též vzácnější, které druhdy v údolí Šárky, sv. Pro- 
kopa, v Chuchli, Zátiší v Hodkovičkách a jiných příčných po- 
vltavských údolích hojněji se vyskytovaly než nyní. 

Ovšem že i jiné neméně závažné příčiny — se sbíráním 
housenek nikterak nesouvislé — setření rázu původnosti přírody 
vydatně napomáhají. Myslím totiž vzrůstající průmyslové závody 


fo SŘ py A PAE 90 R OS 


v některých z řečených údolí a pak na prvém místě — kultivo- 
vání dosud ladem ležících strání Spolkem ku zalesňování okolí 
Prahy — v srozumitelné řeči entomologa povědíno: Spolkem 


pro vyhubení teplomilné flory a fauny v oblasti Prahy vysá- 
zením holých strání akátem, na němž k nám nebyl spolu pře- 
nesen ni jediný členovec z řádu šupinokřídlých a na jehož 
lupenech jen mlsná koza zálibu nalezla. 

V dozírné době žalný osud vyvlastněnky a vyhnankyně 
nemine asi i milou, vzácnou Agr. latens. : 

Posléze ještě jen slovo o našem nerozvážném přehazovači 
kamenů, který nedosti toho, že zbůhdarma ničí zvířenu pod 
kameny žijící, i v ohledu hospodářském nemalou škodu vlastníku 
pastvin tím způsobuje, že zvlášť na místech zelenějších ledabylo 
pohozený kámen udusí všechnu vegetaci, která pod ním shníli 
a setlíti musí, a že se tu nejedná jen o menší plochy takto vy- 
hubených bylin, poznáme, představíme-li si, že takové hospo- 
dářství se několikráte opakuje od časného jara do pozdní 
jeseně. 

Končím s přáním hojného sběru housenky Ag. latens a 
dobrých výsledků chovu spolu se snažnou prosbou — pro našeho 
čtenáře zajisté zbytečnou — aby při sbírání zvednutý 
kámen do původního jeho lože opět byl uložen! 


Larva a pouzdro Thremma gallicum Mc Lachl. 
Popisuje prof, Fr. Klapálek. 


Jest tomu již plných 5 roků, co mi pan prof. dr. Rob. 
Lauterborn tehdy v Ludwigshafenu mezi jinými poslal zajímavé 
larvy trichoptery, jejichž pouzdra neobyčejně upomínala na ulity 
plže Ancylus. Pouzdro i larvy byly mi neznámy a teprve, když 
mi poslal imago, které vyjmul z pouzdra kuklového, mohl jsem 
zjistiti, že náležejí druhu nahoře jmenovanému. Později poslal 
mi též zásobu larev živých, ale nepodařilo se mi je vypěstovati. 
V návalu jiné práce zůstaly larvy nepopsány, ač pro svou zají- 
mavost dávno toho zasluhovaly. Sbírány byly na Horním Rýně. 
i do zadu zúžená; tělo její má asi 8 mm délky, na prvém a 
druhém kroužku zadečkovém 2 zm, na pronotu 08, na po- 
sledním kroužku zadečkovém 07 nm šířky. Hlava jest poměrně 


dl o čb 


d 
k 
v 

' 

i 

; 


91 


malá, dolů skloněná, podlouhle vejčitá s ústroji ústními značně 
silně vyniklými. Barva její jest tmavě kaštanová se světlejší 
skvrnou kol očí, žlutavým týlem a hrdlem, z nichž prvý zdoben 
jest několika kaštanovými skvrnami. Oči umístěny jsou na ploše 
vysedlých hrbolcích a tykadla jsou složena z jediného válcovi- 
tého článku sedícího téměř uprostřed mezi kořenem žuchev a 
očima. Pysk horní lichoběžníkovitý s předními rohy silně za- 


1. 2. 8. 


Thremma gallicum Mc L. 1. Labrum. 2. Mandibula. 3. Maxilla 
i Labium larvy. 


okrouhlenými, na ploše se dvěma páry křižujících se tuhých 
štětin a na postranních částech předního kraje se silnými a hustými 
kartáčky jemných brv. Žuchvy silné, ke konci ztenčené spíše 
čepelovité, poněvadž horní jejich ostří jest tenké a rozšířené: 
nese řadu tuhých, obloukovitých brv; citové brvy velmi ne- 
stejné. Maxilly silné, s částí čelistní Širokou, slabě klenutou a 
hustě brvitou a s makadly 3-člennými. Labium tupě kuželovité, 
s malými jednočlennými makadly. 

Přední šíje jest asi tak dlouhá jako široká, uprostřed světlým, 
v zadu se rozšiřujícím Švem rozdělená, s rohy zaokrouhlenými, 
tmavohnědá, při kraji předním a zadním černohnědá. Její přední 
kraj posázen jest sporými, postupně ke stranám delšími, tuhými 
štětinami. Šíje střední rozdělena jest nejprve jedním středním a 
dvěma postranními švy ve 4 podlouhlé proužky chitinové a pak 
oba při střední čáře ležící švem příčným opět ve dva nestejné 
díly — přední větší, zadní menší — rozčísnuty. Barvy jest hnědé, 
pokrajní, silněji rohovité části skoro černé. Na metanotu mimo 
opornou plošku pro nohy ještě dvě rohovité skvrny. 

Nohy přední jsou jen asi tři čtvrtě tak dlouhé jako střední 
a zadní, které jsou asi stejné délky. Jsou lysé, jen tu a tam 
sporými, dlouhými, odstálými brvami opatřené, hnědé s hořejší 


K A p a 9 bh o 


ja 


i dolejší hranou jednotlivých článků temnější. Holeně se dvěma 


slabými ostruhamy, 


drápky poměrně slabé, kratší než holeň a 


s krátkým trnem spodovým. 


Prvý a druhý kroužek zadečkový jsou těsně spojeny a 
ztlustlé sloužíce patrně k upevnění larvy v pouzdře. Břišní plocha 


Tremma gallicum Mc L. Pouzdro z dola a s hora. 


prvého z nich tvoří dva nízké, příčné, vedle sebe stojící hrboly, 
jejichž přední a u silněji chitinisovaných kusů i zadní strana 


Nad Pod 
čarou postranní 

d s An 

k | | UL 

: IV. 

3 2 V 

8 | 12V 


Přehled žaber u larvy 
"Thremma gallicum. 


upevněna jest silnou černohnědou a dosti 
hustě dlouhými odstálými chloupky po- 
sázenou chitinovou lištou. Povrch hrbolu 
jest tak jako celá břišní plocha kroužků 
hrudních velice jemnými chitinovými teč- 
kami chagrinovaná. Postranní část obou 
spojených kroužků tvoří rovněž malý 
hrbol, který jest jemně chagrinován, při 
čemž však chitinové tečky stávají se na 
vrchole většími a nabývají zřetelně ostén- 
covitého tvaru a tvoří hustý kruh. Žábry 
jsou na straně hřbetní ve svazečkách po 
třech, na břišní jednotlivě téměř jen na 
zadní části kroužků postaveny. Postranní 
čára schází a jest na kroužku třetím až 


sedmém nahražena řadou 3—4 jemných chitinových teček se 
dvěma brvami. Kroužek devátý nese na hřbetě chitinový štítek 


o VÍ, o dh o 8 o l) Ao 


ké 


93 


a pošinky jsou kratičké, silné, dvojčlenné s drápky krátkými 
-silně zahnutými, ostrými a jednoduchými. 

Pouzdro jest obrysu elliptičného, asi 6:5 mm dlouhé, 4 mm 
široké, klenuté, v zadu v čáře slemenní, v zaoblený kýl zdvi- 
žené, na své straně spodní ohnutou růžkovitou vlastní rourku 
kryjící. Při zběžném pohledu lze je velmi snadno za ulitu rodu 
Ancylus míti. Zhotoveno, jest z jemných prosvítavých zrnek 
pískových spojených žlutavě olivovým tmelem. 


Auszug. 


Die Larve und das Geháuse von Thremma gallicum. 


Vor 5 Jahren ist. Herr Prof. Dr. Rob. Lauterborn damals 
in Ludwigshafen so gut gewesen und hat mir die Larven und 
Geháuse einer mir unbekannten Trichoptere geschickt, die ich 
erst nach einem dem Geháuse entnommenen und mir úber- 
lassenen Imago als "Thremma gallicum Mc Lachl. bestimmen 
konnte. Spáter hat er mir noch eine Zahl von frischen Larven zu- 
kommen lassen, aber die Zucht derselben ist nicht gelungen. Ich 
wollte mit der Beschreibung warten bis ich die ganze Metamor- 
phose kennen werde und so habe ich mich einer groBen Undank- 
barkeit schuldig, gemacht, indem ich die hochst interessanten 
Larven unbeschrieben lie;. Ich will jetzt das Versáumte einholen. 
Die Larven sind am Oberrhein gesammelt worden. 

Larve kurz, stark, im Anfange des Hinterleibes am brei- 
testen, nach vorn und hinten stark verschmálert; sie ist etwa 
8 mm lang, am 1. und 2. Hinterleibsringe 2 mm, am Pronotum 
0:8 mm, am letzen Hinterleibsringe 0:7 mm breit. Kopí lánglich 
eifórmig, dunkel kastanienbraun, um die Augen herum, am Hlinter- 
haupte und an der Kehle licht, gelblich; das Hinterhaupt ist 
durch einige dunkelbraune Flecke geziert. Die Mundteile stark 
prominent. Oberlippe, ziemlich lang trapezoid mit abgerundeten 
Vorderecken, auf der Oberfláche mit 2 Paaren von starken 
Borsten und vorn jederseits mit einer dichten Bůrste. Mandibeln 
eher messerfórmig, an der oberen Schneide mit einer Reihe von 
gebogenen starken Bórstchen; die Fůhlborsten ungleich. Maxillen 
und Labium áhnlich wie bei anderen Arben dieser Familie: 
Maxillartaster 3gliedrig. 

Pronotum etwa so lang wie breit, mit abgerundeten EÉcken, 


in der Mittellinie durch eine anfangs feine, dann aber erweiterte 
8 


MSV S ZA VSR 


Naht geteilt. Es ist dunkelbraun, vorn und hinten schwarzbraun ; 
der Vorderrand trágt eine Reihe von starken Borsten, die nach 
den Seiten zu lánger werden. Mesonotum in 6 kleine Chitin- 
childchen gespalten, Metanotum auber den seitlichen Stůtz- 
pláttchen nur mit zwei kleinen Chitinmakeln. 


Die Vorderbeine haben etwa "/, der Lánge von den Mittel- 
und Hinterbeinen, welche untereinander etwa gleich lang Sind. 
Sie sind nur mit spárlichen, langen abstehenden Borsten besetzt, 
braun an der oberen und unteren Kante der Glieder dunkler. 


Der 1. und 2. Hinterleibsring eng verbunden, auf der Bauch- 
seite in 2 guere neben einander stehende niedrige Hócker ge- 
wóolbt, die vorne, bei stark chitinisierten Stůcken auch hinten 
mit einer schwarzbraunen Ouerleiste verstárkt und mit langen 
Borsten dicht besetzt sind. Ihre Oberfláche ist so wie die ganze 
Unterseite der Brust fein chagriniert. Die Seitenpartien sind auch 
in kleine Hocker gewólbt, welche ebenfalls eine feine Chagrinie- 
rung zeigen, an der Spitze aber einen dichten Ring von kleinen 
Spitzen tragen. Kiemen auf dem Růcken in Bůscheln zu drei, 
auf dem Bauche einzeln am Hinterrande des 2.—6. und einzeln 
am Vorderrande des 3. Růcken und des 3. und 4. Bauchringes 
gestellt. Die Seitenlinie fehlt und ist auf dem 3.—4. Ringe durch 
3—4 Chitinpunkte angedeutet. Nachschieber kurz, 2gliedrig mit 
einer einfachen stark gebogenen Klaue. 


Das Geháuse elliptisch, gewólbt, hinter in einen abge- 
rundeten Kiel erhoben, auf der Unterseite erst die eigentliche 
konische und gekrůmmte Róhre tragend; es ist 65 mm lang und 
4 mm breit. Es ist aus feinen, durchscheinenden durch eine 
gelblich olivengrůne Klebmasse zusammengehaltenen Sandkórn- 
chen verfertigt. Die Aehnlichkeit einem Geháuse von Ancylus 
fluviatilis ist auffalend. 


Jsou larvy Elateridů masožravé ? 


Dr. Jaromír Pečírka. 


A annálech Entomologické společnosti belgické (LII. pag. 
294/6) sděleje J. Putzeys, že larvy kovaříka Melanotus casta- 
nipes Payk. žijí v trouchu borových pařezů a pronásledují larvy 
much a brouků (na př. tesaříka Asemum striatum). Též v zajetí 


k 


S 


5 k ; 
: 
ě 


95 


dají se krmiti mladými dešťovkami a dedukuje z toho, že jsou 
larvy kovaříků masožravé. 

Této nové theorii odporují pozorování, jež jsem učinil na 
larvách největšího středoevropského kovaříka Athous rufus Deg. 
Larvy tyto žijí též v borovici a sice nalezl jsem je v pařezech, 
jež byly asi před 4—5 léty pokáceny. 

Zijí však ve dřevě, kde si vrtají vlastní chodby a když 
dospějí vylézají na straně pod kůru, kdež si z vykousaných 
drtin utvoří lůžko, v němž se zakuklí, podobně jako to činí 
tesaříci druhu Rhagium inguisitor L. Nalezl jsem v máji pod 
korou pařezů v těchto lůžkách jak vyvinuté již brouky, tak 
i zakuklení se chystající larvy a ve dřevě ještě zdravém a netrouch- 
nícím v chodbách larvy svěží. Dle toho jest Athous rufus Deg. 
dřevožravý. 

Rovněž ve dřevě zdravém a sice v pařezech olšových na- 
lezl jsem larvy Elater cinnabarinus Esch., a sice ve vlastních 
chodbách. Athous rufus Deg. jsem pozoroval v pařeze pouze 
dvakrát, Elater cinnabarinus Esch. asi ve dvaceti pařezích a 
vedl jsem svého času na toto náleziště též pana Dr. Lokaye a 
pana cís. radu Veselého. Je-li tedy Melanotus castanipes Payk. 
masožravá nesmí se to sevšeobecňovati na všechny kovaříky, 
protože larvy druhů Athous rufus Deg. a Elater cinnabarinus 
Esch. jsou rozhodně dřevožravé. 


Zu den in den Annales de la Société Entomologigue de Belg. 
(LII. p. 294/6) veroffentlichten Beobachtungen des Herrn J. Putzeys, 
dak die Elateridenlarven Fleischfresser: sind, erlaube ich mir 
folgende Beobachtungen úber den Athous rufus Deg. und Elater 
cinnabarinus Esch. anzufůhren. 

Im Monate Mai fand ich unter der Rinde grober Kie- 
fernstrůnke, wo die Báume vor cca 4—5 Jahren gefállt worden 
sind, Puppenwiegen, in welchen bereits das Imago so wie zum 
Verpuppen sich anschickende Larven von Athous rufus Deg. 
sich befanden. 

Die Puppenwiegen bestanden aus zerbissenem Holze und 
befanden sich an der Seite des Strunkes unter der Rinde, 
die man mit ziemlicher Kraft abheben musste. 

Die Lage und Form der Puppenwiegen war vollkommen 
wie bei dem Bocke Rhagium inguisitor L. Im Struke selbst und 
zwar in dem noch gesunden Holze befanden sich in eigenen 
Gángen frische Larven. Dementsprechend wáren die Larven 

8* 


ZERO A R V: ZA ee uz 


des A. rufus Holzfresser. Desgleichen fand ich die Larven des 
Elater cinnabarinus Esch. in eigenen Gángen in Erlenstrůnken. 

Den A. rufus fand ich nur in zwei, den E. cinnabarinus 
in etwa zwanzig Strůnken. Wenn also die Larve des Mela- 
notus crassipes fleischfressend ist, darf nicht diese Lebensweise 
auf alle Elateriden bezogen werden, da die Larven von Athous 
rufus und Elater cinnabarinus Holzfresser sind. 


Nové odrůdy některých středoevropských motýlů. 
H. A. Joukl. 


Melitaea Cinxia. L, ab. Černýi m. 


Přední křídla tmavohnědá s jedinou, velmi širokou, rudo- 
žlutou, hnědými žilkami rozdělenou příčkou v lemu. Příčka tato 
vznikla splynutím dvou příkrajních řad rudožlutých skvrn a jest 
při předním kraji nejužší; největší šířky nabývá mezi žilkami 
kubitálními (Cu 1, 2). Veškeré ostatní rudožluté kresby, až na 
tři malé skvrnky v poli diskoidálním scházejí. Rub předních 
křídel jednobarevný, narudle hnědožlutý s velmi sporými a ma- 
lými, černými kresbami. Líc zadních křídel normální, jen rub 
jest patrně jasnější než u exemplářů typických. Třásně žluto- 
bílé. 39:5 mm. Šumava. 

Mel. Cinxia L. jest druhem velmi konstantním a jedině 
Aigner Abafi popsal v »Ent. Z. XIX. 35. 1906 tři uherské 
odrůdy: ab. Horvathi, ab. Uhryhi a ab. Mocsáryi. Prvá odrůda 
má s právě popsanou jistou podobnost, avšak nelze ji s ní 
stotožňovati, an tmavohnědá její křídla přední ještě hojnost 
světlých kreseb vykazují, ač tyto svým tmavě rudohnědým 
zbarvením méně vynikají. Jasně rudožluté zbarvení vykazuje jen 
jediná řada příkrajních skvrn. Na zadních křídlech jest druhá, 
černě očkovaná řada skvrn málo patrná. Chatrnost popisu ne- 
dovoluje učiniti sobě přesnou představu této odrůdy, jest však 
nesporno, že možno ab. Horváthi považovati jedině za transitus 
k odrůdě svrchu popsané. 


Označil jsem tuto krásnou odrůdu, která se nachází v mé 
sbírce, jménem kustoda »Ceské Společnosti Entomologické« pana 
Jos. Černý-ho. 


V aj V SN 
ne 


97 PM i 5 


Melitaea Phoebe Koch., ab. Gůrtleri m. 


Líc předních křídel, vyjma kořen a okraje jasně rudožluté 
s lehce nahnědlým pásmem středním. Černohnědé pásmo vnitřní 
(kořen) vykazuje tři malé, modrožluté skvrny; na příčce diskoi- 
dální zachovala se černá skvrna s málo patrným, úzkým, rudo- 
žlutým středem. Ostatní černohnědé kresby, až na hnědavý stín 
mezi předním krajem a M, a hnědou skvrnu při vnitřním kraji 
mezi Cu, a A, scházejí. Tmavý, vnější kraj (lem) jest v předním 
rohu nejširší. Rub předních křídel s řadou velkých, obdélníko- 
vých, hnědých skvrn uprostřed. Lem s jedinou řadou černých 
půlměsíců; ostatní dvě řady scházejí. V poli diskoidálním jsou 
černé skvrny nápadnější, širší. Líc zadních křídel tmavohnědý 
s jedinou (2.) o jednu skvrnu při vnitřním rohu zkrácenou, 
rudohnědou řadou skvrn; uprostřed, blíže kořene rudohnědý 
půlměsíc. Příkrajní půlměsíce a ostatní rudožluté kresby scházejí. 
Rub zadních křídel velmi pestrý se širokými, černými kresbami; 
mezera mezi žlutou, rudožlutě očkovanou a jasně žlutou příčkou 
střední jest černě vyplněna. Jasně žluté skvrny u kořene pro- 
měnily se ve skvrny intensivně černé. 43 mm. Pestrou tuto 
odrůdu chytil 20. června t. r. pan revident Gůrtler u jezera 
Plitvického. 

Mel. Phoebe Kioch. ab. Geyeri Aigner Abafi liší se od právě 
popsané ab. Gůrtleri m. stopami dvou hnědých příček na před- 
ních křídlech. Líc zadních křídel vykazuje ještě řadu příkrajnich 
půlměsíců, které jsou s následující řadou rudohnědých skvrn 
částečně spojeny. Rub předních křídel nemá řádu velkých, po- 
délných skvrn uprostřed; zadní křídla jsou sice sytě, černě 
kreslena, avšak žlutá příčka před středem a žluté skvrny u ko“ 
řene neproměnily se v Černé. 


Dianthoecia caesia Bk/l., ab. Pečírkat m © 


Přední křídla jasně Šedomodrá s velkou bělavou, šikmo 
položenou skvrnou tvaru deltoidu, jehož vrchol leží as v místě, 
kde u typických kusů skvrna kruhová se nalézá. Mezi touto 
skvrnou a modrošedým kořenem jest široký, šedočerný, příčný 
pruh. Na vnější třetině vnitřního kraje bílá tečka. (Podobné 
kresby, vyjma bílou tečku © vnitřního kraje má Staudin- 
gerem popsaná var. migrescens ze střední Skandinavie, avšak 
přední křídla jsou černošedá, modrošedě poprášená.) Ostatní 
kresby, příčky a vlnovka scházejí. Zadní křídla Se širokým 


o ČEA 


ALDA 


tmavohnědým lemem ; zbarvení toto rozšířilo se i po předním 
kraji. Typická, malá, šedá skvrnka na konci Cu, proměnila se 
v modrošedý, podélný pruh, dvě třetiny druhé žilky kubitální 
zaujímající. 37 mm. Štýrský Hradec. 

Aberraci tuto označil jsem jménem pana MUDra Jarom. 
Pečírky, c. k. štáb. lékaře. 


Callopistria purpureofasciata Pi//er, ab. Srdinkoana m. 


Přední křídla pestřejší než u kusů typických, skvrna kru- 
hová velmi malá a úzká. Vnitřní příčka není růžová, nýbrž bílá 
a jest po celé délce hnědou čarou rozdělena. Žilky a čárkovité 
kresby u kořene jsou vesměs bělavé a tím velmi nápadné. 
Zadní část vnější příčky nápadněji bělavá. Ohrdlí rezavé (u typu 
hnědé.) Zadní křídla s hnědavým lemem, ostře vynikající příčkou 
středovou a se zřetelným hnědým půlměsícem na příčce diskoi- 
dálním. Žlutavé půlměsíce při vnějším kraji následkem tmavého 
ohraničení, ostře vynikají. 30 mm. Vídeň. 

Pan stav. rada Jos. Srdínko, znamenitý znalec biologie 
lepidopter českých propůjčil laskavě jméno své ku označení této 
vzácné odrůdy uvedeného druhu. 


Einige neue Aberrationen mitteleuropaeischer 
Schmetterlinge. 


Melitaea Cinxia L., ab. Černýi m. 


Vorderflůgel dunkelbraun mit einem sehr breiten, rotgelben, 
durch die schwarzbraunen Adern unterbrochenem Ouerbande im 
Saume. Dieses Ouerband, das durch Zusammenfliessen der bei- 
den Saumflecken-Reihen entstand, ist am Vorderrande sehr 
schmal und erreicht die grósste Breite zwichen den beiden 
Cubital-Adern (Cu,, Cu,). Alle úbrigen rotgelben Zeichnungen, 
bis auf drei, sehr kleine, rotbraune Flecke im Discoidalfelde, 
fehlen gánzlich. die Unterseite der Vorderflůgel einfárbiger 
bráunlichgelb mit spárlichen und kleinen, schwárzlichen Zeich- 
nungen. Oberseite der Hinterflůgel normal, nur die Unterseite 
im Vergleich zu typischen Exemplaren merklich heller. Fransen 
gelbweiss. 395 4m Bohmerwald. 

Mel. Cinxia ist bekanntlich eine sehr constante Art. Aigner- 
Abafi beschrieb in der »Int. Ent. Z. XIX. pag. 35. Guben 1906. 
drei ungarische Aberrationen: Horváthi, Uhryki und Mocsávyt. 
Die erstgenante hat mit der eben beschriebenen einige Ahnlich- 


PRSY B 99 zA8) 


keit, ist aber durchaus nicht identisch, da die Vorderflůgel noch 
mehrere, rotgelbe Flecke aufweisen. Es ist demnach ab. Horváthi 
nur als Transitus zu dem soeben beschriebenen Aberrations- 
Extrem zu betrachten. 

Diese eigenartig schóne Aberration befindet sich in meiner 
Sammlung und ich benannte dieselbe zu Ehren des Herrn Jos. 
Černý, Kustos der Soc. Ent. Boh. 


Melitaea Phoebe Knuoch., ab. Gůrtleri m. 


Oberseite der Vorderflůgel, mit Ausnahme der Wurzel und 
Ránder, hell rotgelb mit leicht gebráuntem Mittelfelde. Das schwarz- 
braune Wurzelfeld mit drei kleinen, rotgelben Flecken; auf der 
Discal-Ouerader befindet sich ein schwarzer, innen schmal rot- 
gelb gefárbter Flecken. Alle úbrigen Zeichnungen, bis auf einen 
bráuntichen Schatten zwischen dem Vorderrande und der zweiten 
Median-Ader (M;) und einen braunen Flecken am Innenrande 
zwischen Cu, und A,, sind verschwunden. Der dunkle Saum 
ist im Apex am breitesten. Die Unterseite der Vorderflůgel mit 
einer Reihe grosser, lánglicher, braunen Flecken im Mittelfelde; 
der Saum weist nur eine einzige Reihe schwarzer Halbmonde 
auf; die zwei weiteren Reihen fehlen. Die Flecke des Discoidal- 
feldes sind auffallend breiter. Oberseite der Hintenflůgel mit nur 
einer (zweiten, um den Innenwinkel-Flecken reduzierten) Reihe 
rotbrauner Flecken; in der Mitte, nahe dem Wurzelfelde ein 
rotbrauner Halbmond. Die Randmonde und alle úbrigen Zeich- 
nungen fehlen. Unterseite sehr bunt, mit breiten schwarzen 
Zeichnungen; der Raum zwischen dem gelben, gelbrot gefleckten 
Aussenstreifen © und dem hell schwefelgelben, © Mittelstreifen 
schwarz ausgefůllt. Die ursprůnglich gelben Wurzelflecke sind 
intensiv schwarz. 43 mm. 

Diese sehr bunte Aberration wurde vom Herrn k. k. Finanz- 
Revidenten G. Gůrtler, meinem werten Studienkollegen am Plit- 
witzer-Sec. gefangen und trágt seinen Namen. 


Dianthoecia caesia Bkh., ab. Pečírkai m. 


Vorderflůgel hell graublau mit einem grossen, weisslichen, 
Schrág gestellten Deltoid, dessen Scheitel in der Gegend der 
Ringmackel, der Fuss aber im Innenwinkel liegt. Zwischen 
diesem Flecke und der blaugrauen Wurzel ein breites, schwarz- 


OTO Mn 


graues Ouerband; auf dem áusseren Drittel des Innenrandes ein 
weisser Punkt. Alle úbrigen Zeichnungen (Flecke und Ouer- 
streifen) fehlen gánzlich. Hinterflůgel mit einem Sehr breiten, 
dunkelbraunem Saume. Die, beim Typus sehr kleine, weissgraue 
Mackel am Ende der Cu, ist in einen lánglichen, die áusseren 
zwei Drittel der Cu, einnehmenden Lángsstreifen umgewandelt. 
37 mm Graz. 

Diese sehr seltene Aberration trage fortan den Namen des 
hochgeehrten Freundes, Herrn MUDr. Jarom. Pečírka, k. k. Staabs- 
arztes. 


Callopistria purpureofasciata P//ler, ab. Srdínkoana m. 


Vorderflůgel bunter, als beim Typus; Ringmackel sehr klein 
und schmal. Der innere Ouerstreifen ist nicht rot, sondern Weiss 
und in der ganzen Lánge durch einen braunen Strich geteilt. Im 
Wurzelfeld sind die Adern und die streifenartigen Zeichnungen 
weiss und dadurch auffallend. Der áussere Ouerstreifen ist am 
Innenrande merklich lichter, fast weiss. Halskragen rostrot (beim 
Typus braun). Hinterflůgel mit braunem Saume, scharf hervor- 
tretendem Ouerstreifen und mit einem deutlichen  Mittelmonde 
auf der Discal-Ouerader. Die gelblichen Randmonde, in Folge der 
sehr důsteren Umgebung sehr deutlich und scharf. 30 mm Wien. 

Herr Baurat Jos. Srdínko, ein ausgezeichneter Lepidopteren- 
Biologe, war so freundlich, seinen Namen zur Bezeichnung 
dieser Aberration zu verleihen. 


Fauna Boneiiics 


Brouci z okolí píseckého. 
(Druhy * poznamenané jsou pro Čechy nové.) 


Příspěvek prof. Josefa Lukše. 


Clivina collaris Fbst. V náplavu u Otavy. 

Dyschirius politus Dej. V náplavu u Otavy. 

Brachynus explodens Duff. Pod kamením na stráni u Mar- 
tínka; také na cestě jsem ho dvakráte chytil. 

Demetrias monostigma Sa. Pod hnijícím nánosem 
u Otavy za sv. Václavem 13. IX. 1907. 


ž ŘE tis P 101 


Dromius marginellus F. Na dříví v lese z jara, 

Dromius nigriventris 7%oms. Pod hnijícím nánosem u Otavy 
za sv. Václavem 20. VII. 1907. 

Lyonichus guadrillum Du/t. V náplavu u Otavy. 

Lebia crux minor L. Na kvetoucím řebříčku v lese u Obrázku 
20. VIII. 19006. 

Badister peltatus Pauz. V náplavu Otavy. 

Amara rufipes Dej. Na cestě za městem. 

* Berosus guttalis Rey. V kalužinách lučních u Zátaví a 
ve slepém rameni Otavy na jaře hojný. 

Cercyon granarius Er. V náplavu u Otavy a u Klášter- 
ských rybníčků hojný. 

Cephennium thoracicum MWiiller et Kunze. Z mechu v lese 
za Flekačkami 6. V: 1907. 

Stenichnus scutellaris Wi77. Z mechu na Americe 4. VL 
1907, na Hradišti 20. VIII. 1907. 

Oxypoda lividipennis Mannh. Na krtku na pasece před 
Honzíčkem 18. X. 1907. 

Oxypoda vittata Márk. Současně s předešlým. 

Ocyusa maura Er. U Vráže u rybníka Landy 2. IV. 1907, 
u Klášterských rybníčků 23. IV, 1907 hojný. 

* Pachnida nigella Er. Jeden kus z náplavu u Otavy 
14. IV. 1907 a jeden kus od Klášterských rybníčků 22. VI. 1907. 

Stenus solutus Er. Od Klášterských rybníčků 23. VL 1907 
jeden kus. 

Anthophagus alpestris Heer. V Šumavě na Plóckensteině 
12: VIE 1906. 

Anthophagus omalinus Zet. Tamtéž. 

Deliphrum tectum Pavě. Na poli na hnijících bramborách 
4. X. 1907. 

Anthobium Marshami Fauv. Na keřnaté stráni na Svíc- 
nech v květnu 1907. 

Anthobium anale Er. V náplavu u Otavy. 

Dasycerus sulcatus Bronugr. Z mechu v lese »Pacováky« 
24. IX. 1907. 

„Esolus pygmaeus Wii/l. Z náplavu u Otavy v září 1906. 

Macronychus guadrituberculatus Wii/7. Ve štěrbinách pro- 
hnilého dřeva, vyloveného z Otavy v květnu 1906. 

Rhagonycha atra Z. Na pokraji lesa, jediný kus. 

Xyletinus laticollis Duff. Smýkán na pasece u Honzíčka 
POV 1907- 


102 


Polydrusus amoenus Germ. V Šumavě na pasece u Bu- 
činy 13. VIII. 1906, u Písku na pasece u Ozvěny v květnu 1907. 

Polydrusus chrysomela OlZiv. Na listnatých stromcích 
v květnu. 

* Pachycerus varius Herbst. Lapen na cestě jeden kus. 

* Lixus algirus L. Bližší náleziště není mi známo. 

Lixus turbatus Gy//. Na louce u Otavy blíže Zátaví 
v červnu 1906. 

* Smicronyx jungermaniae Reich. Smýkán na pasece u Hon- 
zíčka 10. VI. 1906, za Flekačkami 13. VI. 1907. 

Saphanus píceus Laich. © chycena mezi drobným kame- 
ním na keřnaté stráni u Klášterskýah rybníčků v květnu 1906. 

Eryx ater F. Chycen v městě na zdi 14. VIII. 1907. 

Meločě coriarius Brandt. Na jetelišti u Hřadistě v květnu 1906. 


Drobnosti. 


Bělásek ovocný — Aporia crataegi L. v červnu letošního 
roku opětně hojně poletoval v okolí Sobotky. Motýle polapil jsem dne 
21. června 1908 v Plakánku u Sobotky. Samičky kladoucí vajíčka po- 
zoroval jsem v Sobotce dne 11. června na švestce, 12. června na hlohu, 
14. června a 1. července 1908 zase na švestce. Při tom samička sedíc 
na listu se vztyčenými křídly, schýlí zadeček, který ukryt jest mezi 
zadními okraji zadních křídel, k povrchu listu a přihnuvši konec za- 
dečku položí a přilepí žlutavé vajíčko na list; po té zadeček zase do 
dřívější polohy pozvedne. To se při každém jednotlivém vajíčku opakuje, 
tak že při kladení celé hromádky, které několik minut i čtvrt hodiny 
strvá, samička stále volně zadečkem dolů a nahoru kývá. 


Jos. Šule. 
Bělásek ovocný, jenž až do let osmdesátých byl velmi hojný 
v okolí Písku, později úplně vymizel. Každý rok jsem po něm pátral, 
leč vždy marně; až teprve letos v červenci jsem chytil tři exempláře 
a viděl jich více. Všichni byli dost značně setřeni a jich let byl jaksi 
mdlý, takže mám za to, že krajinou píseckou táhnul houf, z-něhož 
část v Písecku se zdržela, neboť později opět vymizeli, Aug. Krejčí. 
Barbitistes serricauda ab. Bylo to v Radešovicích dne 7. srpna 
t. r., kdy jdouc dopoledne s dětmi na lov motýlů, zašla jsem na vý- 
slunnou stráň u potůčku, kde stál habr a několik olší, abych sklepala 
housenky, Přiblížila jsem se k habru, divala se pozorně na listy, když 


103 


tu pojednou malý pohyb jednoho z nich upjal mou pozornost. Přihlédnu 
blíže a spatřím kobylku druhu mě zcela neznámého, Tělíčko bylo krásně 
zelené a proto teprve pohyb je prozradil. P. prof, dr. August Krejčí, 
který mi laskavě druh určil, nalezl jej na buku a smrku u Písku, kde 
prý se hojněji vyskytá. Radešovice jsou tedy druhým známým nale- 
zištěm v Čechách. (Viz dr. Aug. Krejčí: Doplňky k přehledu českých 
Orthopter z r. 1896., Věst. kr. čes. Spol. nauk 1903). 
, Heda Benešová. 

O hrobařících všeobecně se uvádí, že potravu pro sebe a své 
potomstvo vyhledávají na drobných zdechlinách. Necrophorus 
vespilloides AH. nalezl jsem však dne 15. srpna 1903 u Hostině 
(okr. Mělník) ve starých houbách a dne 10. května 1908 blíže Oseka 
u Sobotky pozoroval jsem tři Necrophorus vespillo L. ve 
výkalech ve společnosti Hister, Aphodius, Geotrupes a jiných brouků 
ve hnoji žijících, což svědčí že i jinou potravou za vděk béřou. 


Jos. Šulc. 


Studie o rodu: Hladkoň, Liosoma Síepliens. 
Podává MUDr. Em. Lokay v Praze. 


Rod Líosoma. Stephens 1831, I, Brit. Ent. str. 106. 
Leiosomus Schonherr 1842, Gen. et. Spec. Curcul. Ví., IL, str. 
315. náleží do deváté podčeledi Curculionidů Hylobiini, kteráž 
podčeleď vyznačuje se dvojitým hrdelním výkrojkem, uprostřed 
s výběžkem nesoucím úzkou bradu, vedle které jsou patrny 
maxilly; násadec tykadlový sahá asi ku přednímu okraji očí, 
mandibuly jsou bez jizvy, tykadla lomená, po stranách nosce 
v předu vkloubená, s paličkou článkovanou; krovky přikrývají 
pygidium, oči jsou svrchu oddálené, drápky jednoduché, volné, 
předoprsí bez žlábku pro nosec, nosec více méně silný, žlábek 
tykadlový svrchu se předu trochu viditelný, přední kyčle sblí- 
žené, příkyčlí s odstávající štětinkou, epimery zadohrudní nejsou 
patrné, holeně na konci silným háčkem opatřené. 

Rod Liosoma sám obsahuje malé, lysé druhy a vyzna- 
čuje se tykadly dosti silnými, s násadcem, který sahá as ku 
přednímu okraji očí; prvý článek bičíku jest podlouhlý, druhý 
kratší a málo delší třetího, ostatní příčné, palička velká, vejčitá 
se zahroceným koncem, první článek paličky jest kratší než 
ostatní dohromady. Nosec jest skoro zdéli štítu, oblý trochu 


„ZA L K0 


zahnutý, se žlábky tykadlovými hlubokými, pod oči směřujícími. 
Štít něco málo širší déiky, na předním okraji s naočními la- 
lalůčky trochu naznačenými, po stranách málo zaokrouhlený, do 
předu zúžený. Štítek velmi malý, nebo nezřetelný. Krovky vej- 
čité, v řádkách tečkované, někdy rýhované, jindy hladké, přední 
kyčle sblížené, episterna, buď zaplstěná neb nahá, stehna otrněná 
neb bez trnu, háček na předních holeních rovný, ční skoro vo- 
dorovně dovnitř. 

Druhy tohoto rodu jsou sobě celkem dosti podobny a jest 
rod tento proto vůči jiným rodům dobře ohraničen. Dnes jest 
známo asi 25 druhů tohoto rodu, který jest omezen na faunu 
palaearktickou, totiž: Evropu jižní a střední, území Kavkazu, 
Afriku severní a ostrovy Kanárské. 

Zdá se, že larvy jednotlivých druhů žijí při Ranunculaceích, 
tak alespoň larva L. deflexum byla nalezena na zemi pod me- 
chem a listím v blízkosti Anemone nemorosa, Ranunculus repens 
atd. Jindy nalézáme vyvinuté již druhy v horách, pod Rhodo- 
dendry aneb na vlhkých místech při potocích pod mechem a 
listím; vyvinují se na podzim v září a přezimují, takže možno 
je nalézti v březnu ale ještě i v červnu. 

Brouk čerstvě vyvinutý mívá často štít ještě červený neb 
červenohnědý, což u některých jako aberrace bylo popsáno. 
Samci vyznačují se štíhlejším tělem a mají obyčejně první a 
druhý sternit břišní středem podélně vtlačený, obyčejně též nosec 
něco kratší a silnější, někdy též druhý článek bičíku tykadel 
delší (L. Lethierryi) a většinou přední holeně delší, často na 
zevním konci dovnitř a vzad prohnuté a zde na vnitřním okraji 
hustěji světležlutě obrvené, neb dokonce i vykrojené (L. Baudii), 
také zadní holeně bývají u C často vzad prohnuté. Samice ně- 
kterých druhů mívají na kořenu krovek na předním lemu při 
třetí řadě teček podlouhlou ďubku neb i zářez. 

Některé druhy jsou velmi ustálené nevykazujíce odchylek, 
tak ku př. L. cyanopterum Redt., jiné jeví značnou náklonnost 
k odchylkám, podmíněným asi nejvíce geografickým jich roz- 
šířením. Tak ku př. L. oblongulum Boh. v sedmihradských 
Alpách má štít užší, se stranami skoro rovnoběžnými (Hofgar- 
teni Stierl.), naproti tomu v Krajině jest brouk tento robustnější 
a má štít širší, po stranách trochu zaoblený. Krovky bývají 
u tohoto druhu černé, lesklé, s nepatrným nádechem černo- 
modrým, však v Bosně vyskytuje se odchylka, která jest mnohem 
menšího těla a má na krovkách lesk tmavěkovový (oblongulum- 


105 


subaeneum Daniel). Též náš obyčejný druh L. deflexum Panz. 
eví odchylky. Obyčejně jest úplně černý, lesklý a má řady teček 
na krovkách nevtlačené, jindy má však řady teček dosti značně 
vytlačené (skoro jako Bedeli Daniel), jiná odchylka Bang-Haasi 
mihi má tělo mnohem menší, holeně a chodidla červené a na 
krovkách nádech tmavě kovový, tato odchylka jest z Normandie 
z Francie, a ještě jest popsaná, velmi nestálá odchylka Discon- 
tignyi Bris. z Pyrenejí. Nejvíce odchylek jeví L. Baudii Bedel 
a tu opět zdá se, že jedinci z Krajiny a Italie severní jsou 
celkem menší, štíhlejší, mdlejšího lesku a mají tečky v řadách 
krovek veliké a tak vryté, že mezirýží jsou úzká, klenutější 
s méně znatelnou proužkou jemných teček, ač již z Ligurie 
viděl jsem jedince lesklejší, kteří mají mezirýží na krovkách 
plošší se zřetelnou proužkou malých teček. V Italii jižní na př. 
v Campo-Basso jsou již L. Baudii větší se širším, lesklejším 
štítem a mezirýžími širokými, plochými, dosti lesklými; ovšem 
nedosahují ještě úplně velikosti jedinců ze Sicilie, kteří popsáni 
byli pod jménem scrobiferum Rottbg, jest tudíž uvedená forma 
jen odrudou od L. Baudii, neboť vyskytují se k ní zřetelné 
přechody. 

V Liosomách pracoval nejdříve seriosně Brisout, který 
v Grenierovu Catal. des Col. de France 1863—1867 popsal pět 
druhů a dvě odrudy z Pyrenejí. 

O systematické uspořádání rodu tohoto pokusil se pak ve 
výborné Synopsis du Genre Liosoma Steph. Bedel r. 1884 
v Revue d' Entomol. Caen III., str. 132—141.; on měl v rukou 
všecky typy tehdá známých druhů a znaky odlišovací jednot- 
livých druhů dobře ve svém klíči krátkými diagnosami podal; 
k některým znakům ovšem nepřih édl ku př. jsou-li oči klenuté, 
či ploché. Bedel popsal dva druhy, totiž L. Reitteri a Baudii. 
I po uveřejnění této synopsis vyskytají se však v literatuře po- 
pisy Liosom velmi kusé, ze kterých nelze stanoviti, do které 
skupiny popsaný druh náleží, tak ku př. popsal r. 1897 Stierlin 
L. Rosti z Cirkassie, avšak neuvádí v popisu má-li episterna za- 
dohrudí zaplstěná či nahá, zapomenuv takto znak velmi důle- 
žitý, takže jsem tento druh nemohl ve svém klíči umístiti. Nej- 
nověji velmi cennou studii o tomto rodu uveřejnil Dr. Karel 
Daniel 1906 v Můnch. Koleopt. Zeitschr. III., str. 128—134., kde 
též nové tři druhy popsal. 

Přihlížíme-l: k podobě penisu u jednotlivých druhů rodu 
tohoto, vidíme především, že zde penis jest dosti jednoduše 


106 


utvářen. Velikou podobnost penisu jeví skupina Liosom se za- 
plstěnými episterny zadohrudí, tak ku př. penis L. deflexum 
dosti se podobá onomu od L. Lethierryi neb oblongulum ; penis 
L. subcoriaceum jest zase jaksi přechodem ku L. muscorum a 
rufipes; sem řadí se i penisy L. pyrenaeum a Pandellei ač 
tyto druhy již nemají episterna zaplstěná, tvarem těla však při- 
bližují se k L. oblongulum; ještě i L. Kirschi má podobně se- 
strojený penis, teprve L. Baudii jeví značnou odchylku, která 
ovšem i na zevnějším tvaru druhu tohoto se jeví. Odlišnou sku- 
pinou jsou pak penisy L. cribrum, concinnum, cyanopterum, od 
nichž opět se liší penis L. bosnicum, ač tento druh tvarem 
svým L. concinnum velmi jest podoben; právě zde jest viděti, 
jak důležitým poznatkem jest tvar penisu u jednotlivých druhů. 
Dle zevní kostry jsou znaky jednotlivých skupin tohoto rodu 
také zcela přeházeny. 

Na příklad skupina se stehny otrněnými, episterny zaplstě- 
nými a 10 řádkami teček na krovkách, má vesměs u © lem 
přední na kořenu krovek při třetí řadě teček přerušený ďubkou 
a tentýž znak jeví se u druhů s episterny holými, stehny ne- 
otrněnými s 9 řadami teček buď v hlubokých rýhách na krov- 
kách aneb na krovkách hladkých. 

Opačně zase skupina L. oblongulum, Lethierryi, muscorum, 
rufipes, subcoriaceum, tedy s episterny zaplstěnými a 10 řadami 
teček na krovkách má u © lem na kořenu krovek celý, bez 
ďubky a tentýž poměr u © jeví skupina L. pyrenaeum a Pan- 
dellei, ač tyto mají episterna nahá a jen 9 řad teček na krov- 
kách. 

Z toho všeho zdá se, že naše známost druhů rodu tohoto 
není úplná, a že budou časem asi ještě některé jiné druhy 
v tomto řetězu chybící objeveny. Brouci z tohoto rodu jsou 
vůbec celkem dosti vzácní a toliko prosíváním jich nalézáme. 
Dokončiv studii tuto mám ještě příjemnou povinnost díky vzdáti 
zejména panu vrch. pošt. radovi Romualdu Formánkovi, který 
mne k práci této vybídl a mně literaturou i svou sbírkou byl 
nápomocen, tolikéž i panu řediteli dvor. musea ve Vídni, Dru 
Ludvíku Ganglbauerovi za vydatnou podporu literaturou i ob- 
sáblým materiálem musejním, dále pánům cís. radovi E. Reitte- 
rovi a vrch. revidentu Jos. Breitovi za laskavé zapůjčení typů, 
jakož i hlavně ctěné firmě Dr. O. Staudinger a A. Bang-Haas 
za ochotné zapůjčení hojného materiálu a konečně i sl. správě 
carského musea v Petrohradě za laskavé zapůjčení druhů. 


NB L n E PR POHL 


Některé druhy přes to zůstaly mi neznámými, tak: L. Rey- 


nosae Bris., Rosti Stierl., var. troglodytes Bris. a carpathicum 
Brancsik; k některým africkým jsem ve svém klíči nevzal též. 
zřetele, nemaje jich po ruce. 


LÍ 


Přehled druhů: 


. Zadonrudí i s episterny zaplstěno bělošedými šupinkovitými 


chloupky, stehna otrněná, velikost 2'75—3:25 mm. (bez nosce). 
1. Reynosae. 


W 


Jen episterna zadohrudí zaplstěna 
Episterna zadohrudí nezaplstěna, nahá | 8. 
3 


. Všecka stehna otrněna, oči ploché 


Jen přední stehna znatelně otrněná, oči klenuté 

2. .Bedelt 
Stehna neotrněná, lem na kořenu krovek u © celý, oči 
klenuté 4. 


. Tělo široké, podélné, řady teček v mezirýží krovek skoro 


tak silné jako tečky řádkové, délka 3:4—35 mm. (bez 
nosce), šířka 17—18 mm. o. robustum. 
Tělo menší vejčité, řady teček mezirýžních na krovkách 
mnohem jemnější než tečky v řádkách 

4 deflexu m: 


. Menší druhy lesklé, černé, užšího těla, s rameny krovek 


ostře vyniklými o. 

Něco větší a širší druhy lesklé, černé, s nádechem kovovým 

aneb mdle lesklé, černé, s rameny méně ostře vyniklými 
6. 


. Nohy a tykadla jasně červené, jen palička tykadel a špička 


stehen hnědá, krovky podlouhle vejčité, černé, lesklé, zře- 

telně řídkými šedými chloupky obrvené, délka 2:10—2:25 mm., 

šířka 0:8—09 mm. o. rufipes. 

Nohy hnědé s holeněmi zhusta červenohnědými, někdy 

i chodidla a kořen stehen Ččervenavý (var. geniculatum), 

krovky kratčeji vejčité, délka 1:9—2:-10 mm. šířka 075—1 mm. 
©. muscorum. 


. Nádech krovek ocelově-modrý, krovky se strany za koře- 


nem trochu zaškrcené, podlouhle vejčité, v zadní polovině 
nejširší, lesklé, se silnými řadami teček, holeně, chodidla 
i tykadla, vyjma paličku, jasně červené, stehna tmavohnědá, 
u G druhý článek bičíku tykadel skoro zdéli prvého; délka 
2:39—260 mm., šířka 1—1:20 mm. 1 Lethetryi 

k 


o : 
— 


10. 


11. 


12. 


KRAJČO ESA RA 0 z ŘS V 


Nádech krovek černomodrý nebo tmavě kovový, neb krovky 
černé, lesklé, bez kovového nádechu, nohy černohnědé, 
u G druhý článek bičíku jen z poloviny délky prvého 
prvého nebo kratší. v 


. Brouk na povrchu lesklý, černý, s nádechem černomodrým 


nebo tmavě kovovým, neb i bez něho, u ©" druhý článek 
bičíku z poloviny délky prvého, přední holeně dlouhé na 
zevním konci ven a vzad zakřivené. Délka 2—285 mm., 
šířka 09—1:35 mm. 8. oblongulum. 

Brouk jen mdle lesklý, úplně černý, u G přední holeně 
poměrně krátké a méně na špičce zakřivené. Délka 2:25 
až 2:75 mm, šířka 1—1'25 mm. 9. subcoriaceum. 


„ Na zevním okraji krovek při kořenu 10. řádka teček v předu 


několika tečkami začata 9. 
Krovky pouze s devíti řadami teček 10. 


. Přední stehna s krátkým trnem, tělo klenuté, válcovité, se 


stranami skoro rovnoběžnými, délka 22—235 mm., šířka 
1:30—1:40 mm. 10: Kirsoht 

Stehna neotrněná, tělo vejčité, širší, krovky delšími chloupky 
řídce ale zřetelně obrvené, délka 2:40—365 mm., šířka 1:30 
až 1:40 mm. 1l.substriatum. 

Řady teček na krovkách stojí v hlubších rýhách, mezirýží 
úzká, klenutá, štít se stranami více méně rovnoběžnými 


14. 
Řady teček na krovkách obyčejně neprohloubené, mezirýží 
Širší V 


Řady teček kulatých a hlubokých nejsou sice příliš prohlou- 
beny, avšak mezirýží přes to něco klenutá, užší, štít po 
stranách zaoblený, hrubě tečkovaný, povrch těla dosti mdlý 
neb matně lesklý. 12. Baudii. 
Druhy střední velikosti, u © bez zářezu při třetí řadě teček 
na předním lemu kořenu krovek, povrch těla lesklý, krovky 
obyčejně s nádechem zelenavým, s 9 řadami hustších teček, 
mezirýží Široká 12 
Druhy malé s povrchem hladkým, černým; u © se zářezem 
při třetí řadě teček na předním lemu kořenu krovek, tečky 
v řadách krovek řidší 13. 
Všecka mezirýží krovek stejně široká a opatřena proužkou 
jemných teček, krovky delší, vejčité, nazelenalého lesku 
13. pyrenaeum. 


8 eh : 


te “ 


KA S A SSR 2 1 6 rá 2 LÉ dr. ye ve ks 
sj E Če P svý Pa 
. : É 7" 


OBSAH: Dr. Al. Mrázek: Myrmekologické poznámky str. 77. = MUD. Karel 
Sule: Psylla lemurica «. só z Madagaskaru str 77. — J. Roubal: Některé 
biologické, zoologické a jné pozn:nky o brou.ích str. 83. — J. Srdínko: 
O vzácné můře. Agrotis Jatens Hb. str. 87. —. Fr. klapálek: Larva a 
pouzdro Thremma gallicum Mc L. str. 90. — Dr. Jar. Pečírka: Jsou larvy 
Elateridů masožravé? str. 94. — H A. Joukl: Nové odrůdy některých 


středoevropských motýlů str. 96. — Fauna bohemica: Brouci z okolí 
píseckého. ' Příspěvek. Prof, Jos, Lukše. Str. 100. — Drobnosti: Bělásek 
ovocný — Aporia crataegi L. (J. Sulc) str. 102. — Bělasek ovocný (Krejčí) 
s'r. 102. — Barbitis'es serricauda Fab, (Beneš vá) str. 102. — O hrobařících 


(J. Sulc) str. 103. — MUDr. Em. Lokay: Studie o rodu Hladkoň Liosoma 
Stephens str. 108. 


NÁDOB různé velikosti a jiné s lenčěné 
K potřeby proentornoolosii vyrábějí 


Jos. a Sr. Zahradník 


PRAHIA, SITOLSIKÁ 5. 


Welký sklad veškerých potřeb pramikroskopii, 
pbakteriolcecii, chsmii a fýsiku. 


(Tištěné, vkusné etikety pal. coleopter i lepi- 
Aopter vydávané berlínskou firmou Hirschovou zasílá 
v sešitech po 65 hal. franko 


V, MANUEL DUCHOŇ, entomolog vRAKOVNÍCE, | 


| Dosud vyšel seš, I. a 2. coleopter i lepidopter. | 


Zádcáme pp. členův, aby, pokud tal: již 
neučinili, použili složních listků k zapra- 
veňi přispěvků. 


Pořad schůzí 
Ceské Společnosti Entomologické ve správním r. 1908. 


Leden | Únor | Březen Duben | Květen | 
jme 25, BSE i 8 G PRE 
| | Červen čE ár: | -Říjen © = É Listopad [Prosinec | 
| 30. | 29, | Va, a 27,4 JA2m02a 24,540 l 


Valná hromada dne 19. ledna 1909. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o '/48. hodině večer. 


vziš dbáhů, 


A9 ME 70 DM OE 


j 
i 
A 


ČASOPIS 


České Společnosti Zntomologické. 


Acta Societatis Znfomologicae Bohemiae. 


Ročník V. J908. Číslo 4. 


Redakční komilé: 


Prof. fr. Klapálek, 


P. Hug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. 
MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. 


B 


V PRAZE. 
Nákladem České Společnost! Enfomologtcké 
Tiskem Dra šd. Gréora a syna. R04443 


109 


Krovky kratčeji vejčité, úplně černé 
var. troglodytes. 

Druhé, čtvrté, šesté mezirýží užší než první, třetí a páté a 

na těchto užších schází (alespoň na kořenu a na konci 

krovek) proužka jemných teček. 14. Pandellei. 
13. Krovky hladké, s 9 řadami řídkých teček, po stranách a na 

konci krovek mělčích a se ztrácejících, oči klenuté, čelo 

mezi očima málo zůžené 15. Reitteri. 

Krovky sotva znatelně rýhované, s 9 řadami řídkých teček, 

mezirýží málo klenutá, oči skoro ploché, čelo mezi očima 

zúžené 16. Formáneki. 
14. Malý, kratčeji vejčitý druh, oči ploché, čelo mezi očima 

zúžené, krovky, černé s 9 hlubokými rýhami a v nich řid- 

šími tečkami 17. cribrum. 

Větší; podélně vejčité druhv, oči klenuté, čelo mezi očima 

málo zúžené, krovky s 9 řadami hlubokých rýh a v nich 

hustším tečkováním 15. 
15. Krovky černé, lesklé, s ocelově modrým nádechem 

18. cyanopterum, 

Povrch celý černý, brouk za středem krovek nejširší, přední 

holeně u G na zevním konci určitě vzad zahnuté, zadní 

holeně u G 1 © na konci zevním vzad zahnuté 
18: bosnicum 

Povrch též černý, brouk as-uprostřed krovek nejširší, přední 

i zadní holeně v $ skoro rovné 20, concinnum. 

1. Liosoma Reynosae Brisout 1866 Ann. Soc. Ent. 
Fr., str. 993, vyznačuje se, jak uvedeno, zadohrudím i s epi- 
sterny zaplstěným, stehny otrněnými a velikostí 275—3:25 mm. 
(bez nosce). Severní Španělsko, Reynosa. Bedel viděl typ; druh 
tento jest mi neznámým a proto uvádím k vůlí úplnosti díla aspoň 
původní popis uveřejněný Ch. Brisoutem de Barneville v Annales 
de la Société Entomol. de France sv. VI. 1866 str. 373: Liosomus 
Reynosae C. Bris. long: 2:75 mm — 8325 mm (bez nosce). 

Ovalis, niger nitidus,fere glaber; antennis, clava excepta, tar- 
sisgue ferrugineis; elytris brevibus, punctato-striatis; pectoris late- 
ribus, mesosterno et metasterno sguamositate lutescente dense 
tectus, femoribus subtiliter dentatis. 

Hlava zaoblená, jemně a dosti hustě tečkovaná. © Nosec 
silný, velmi zahnutý, u © skoro o polovinu delší hlavy, hustě 
tečkován a podélně vrásčitý, u © dvakrát delší hlavy a něco 
méně vrásčitý. Tykadla dosti silná, rezavá, s tmavou paličkou. 

9 


s l HO dů : 


Druhý článek bičíku malý, nepatrně větší třetího, ostatní jsou 
přičleněné, příčné, znenáhla Širší, palička malá, krátce vejčitá. 
Štít něco málo širší délky, dosti značně do předu zúžen, u GS 
po stranách velmi zvolna zaoblen a do zadu zúžen, u © více 
po stranách zaoblen a do zadu zůžen, dosti silně, prostředně- 
hustě tečkován, tečkování jest z pravidla na povrchu jemnější a 
oddálenější, ku spodině mnohem silnější, někdy jest úzká po- 
délná mezera středem hladká. Štítek velmi malý. Krovky širší. 
štítu, krátce vejčité, širší u ©, na kořenu v oblouku vykrojené, 
dosti silně v řadách tečkované, tečky zaoblené a sblížené, mezi- 
rýží trochu klenutá u c, plochá u ©; s proužkou jemných 
teček dosti sblížených. Ve spod jest tělo pokryto tečkami vry- 
tými, dosti hrubými a hustými; poslední článek břišní dosti 
jemně, velmi hustě tečkován, episterna, meso a metasternum po- 
kryty jsou malými zaoblenými šupinkami hustými a žlutavými. 
Noby tečkované, mírně obrvené, černé, konce holení a chodidla 
rezavě červené, stehna s jemným zubem. U G jsou oba přední 
břišní články po délce vtlačené; týž má na kořenu krovek při 
čtvrté řadě teček v předu na okraji sotva zřetelný výkrojek; 
u © oba přední břišní články nevtlačeny a přední lem krovek má 
při čtvrté řádce malý, hluboký, zcela zřetelný výkrojek. 

Odchylka: U jednoho jedince © řady teček jsou slabší a 
-tečky v nich více oddálené. 

Liší se od L. ovatulus větším tělem, řadami teček z pra: 
vidla více vyznačenými, tečkami na proužce mezirýžní více 
sblíženými : tečkováním po stranách prsou a na břiše méně hru- 
bým a hustším i mesosternem zaplstěným. Nalezen u Reynosy 
pod kameny panem Lethierrym. 

2. Liosoma Bedeli, Dr. Karel Daniel, Můnch. koleopt. 
Zeitschr. 1906, str. 128—190. 

Druh dosti podobný ku L. deflexum Panz., odlišný však 
značně klenutýma očima, středními i zadními stehny buď bez 
trnu, neb sotva znatelně otrněnými, u Č$ předními holeněmi po 
celé délce vzad zakřivenými a na zevním konci hustěji žlutavě 
chloupkovanými, noscem podél středu silněji zbrázděným po- 
délnými porojamkami, a tím ve středu a po stranách jako třemi 
kýly opatřeným. Kromě toho je povrch brouka mnohem hustěji 
tečkován nežli u L. deflexum a řady teček na krovkách stojí 
v mělkých rýhách, takže mezirýží jsou s rýhami asi stejně ši- 
roká a opatřena proužkou dobře vyznačených jemných teček. 
Štít jest po stranách trochu více zaoblen nežli u L. deflexum 


a též mnohem hruběji na povrchu tečkován, takže hladké me- 
zery mezi tečkami jsou mnohem menší. Také oba přední břišní 
sternity jsou hustěji a hruběji tečkovány ; ostatní znaky jsou 
celkem stejné jako u L. deflexum, až na to, že i záhlaví jest 
hustěji tečkováno. c" má ovšem lem přední, na kořenu krovek 
celý, nosec trochu kratší a silnější a oba přední sternity břišní 
středem mírně podélně vtlačené, © má při třetí řadě v lemu 
předním na kořenu krovek ďubku, přední holeně rovné, všude 
stejně řídce obrvené, nosec něco delší a silnější, břich na prv- 
ních dvou sternitech nepatrně zklenutý, krovky trochu širší. 

Penis jsem nemohl prohlížeti pro nedostatek materiálu. 
Délka 2:70 mm. (bez nosce), šířka 1:30 mm., délka štítu 0:8 mm., 
šířka jeho 1 mm., délka krovek 180 mm. 


V červnu, červenci a srpnu ve vých. Alpách peninských, 
též v pohoří Monte Rosa. 


3. Liosoma robustum Seidlitz, 1867, Berlin. Ent. 
Zeitg. str. 187. Bedel, Revue d. Entomol. Caen 1884 III. str. 136. 
Jeden z největších druhů. Podlouhlý, mnohem širší než ostatní 
druhy, černý, lesklý, tykadla a nohy tmavočervené, palička ty- 
kadel a stehna hnědé. Nosec velmi tlustý a široký, u G asi 
z délky dvou třetin štítu, u © něco delší, ohnutý, v přední po- 
lovině nepatrně rozšířený, tykadla asi na konci přední třetiny 
nosce vkloubená, rýha tykadlová směřuje pod oči, násadec ty- 
kadel dosahuje předního okraje očního, nosec po stranách 
i svrchu velmi hrubě podélnými tečkami posázen, podél středu 
třemi trochu znatelnými kýly značen. Oči ploché, podélně vej- 
čité, čelo mezi očima nepatrně stažené, řídce, záhlaví hustěji 
tečkované. Tykadla dosti krátká, druhý článek bičíku sotva z po- 
loviny délky prvého, ostatní příčné, širší, palička dosti velká, 
vejčitá, zašpičatělá. Štít 1:2—1'3 mm. délky, 1:55 mm. šířky, tedy 
širší délky, vpředu nejširší, dozadu nepatrně zúžen, strany vzadu 
skoro rovnoběžné, vpředu zaobleně zúžené, povrch jeho jen 
velmi ploše od stran klenutý, hrubě hustě velikými tečkami po- 
krytý, podélná čára středem hladká a skoro bez teček. Krovky 
2:1 mm. dlouhé, 1:7—1:8 mm. široké, tedy méně podlouhlé, u ko- 
řene zšíři štítu, s rameny nevyniklými, v předu mělce společně 
vykrojené, asi v středu nejširší, strany jen málo od kořene do 
zadu rozšířeně zaoblené, spíše skoro rovnoběžné, konec krovek 
zakulacený a spád k němu dosti značný; krovky mají devět 
hrubě tečkovaných řad a desátá řada teček jest zevně na okraji 

9* 


AAS voy PŘ KK LAK VANÁM Ee. RTP Zhoc SoJSNÍ 


pod rameny několika tečkami začata; mezirýžní proužky teček 
jsou skoro stejně silné, takže zdá se, jako by u tohoto druhu 
počet řad teček byl dvojnásobný, jinak jsou mezirýží plochá, 
lesklá a velmi krátce i řídce obrvená. Episterna zadohrudí jsou 
hrubě tečkována a hustě běložlutými, šupinkovitými chloupky 
zaplstěna. 


| 
| 


První a druhý břišní sternit jest hrubě a dosti hustě teč- 
kován, u © podélně středem trochu vtlačen, anální článek velmi 
hustě a hrubě tečkovaný a žlutě chloupkovaný i mdlý. Nohy 
tlusté, stehna hrubě tečkovaná a dosti obrvená, trny stehen 
delší, ostře a rovně dovnitř trčící; (S má nosec něco kratší, 
přední holeně rovné, na zevním konci ven skoro neprohnuté, na 
vnitřním okraji hustěji žlutavě obrvené, zadní holeně na konci 
značně vzad zakřivené: kořen krovek jest u něho celý; © má 
nosec o něco delší a kořen krovek u třetí řady teček ostře za- 
říznutý, břich mírně klenutý. Penis nemohl jsem pro nedosta- 
tek materiálu prohlédnouti. Velikost: 3:4—85 mm. délky, 17 
až 18 mm, šířky. Ve Španělsku a Andalusii: Sierra de Jaen. 


4. Liosoma deflexum. Panzer 1795, Entom. Germ. 
str. 310, Redtenb. Fauna Austr. ed. 2, strn. 724, Bach Káfer, 
str. 243, Bedel Revue d Entomol. Caen 1884, str. 137. Ovatu- 
lum (pars) Clairville 1798, Ent. Helv. I, str. 82, Boh. Schh. Curcul. . 
VL II str. 316, punctatum Marsh 1802, Entom. Brit. str. 
291, Stephens III. Brit. IV, str. 100; © impressum Bohem. 
1842, Schónh. Gen. Curc. VI, II, str. 317, Kirsch 1876, Deutsch. 
Entom. Zeit. str. 189, neglectum Bremi 1855, Stettin. Ent. Zeit. 
str. 200, Gerst. Wiegm. Archiv 1856, II, str. 194; var. Discon- 
tignyi Brisout 1867, Mat. Catal. Gren. str. 189; var. collare Rye, 
Ent. Month. Mag. IX, str. 242. 

Krátce vejčitý, černý, lesklý, tykadla a nohy Častěji temně 
neb světleji hnědé. Nosec tlustý, sotva zdéli štítu jest u G 
trochu kratší a méně zahnutý, u © něco delší a zahnutější; 
v přední polovině jest trochu rozšířen, tykadla v přední třetině 
nosce vkloubená, rýha tykadlová po stranách pod oči zahnuta, 
napřed svrchu viditelná, násadec tykadlový sahá skoro ku před- 
nímu okraji očí, nosec jest po straně pod rýhou tykadlovou i na 
poli lícním dosti hustě podlouhlými hrubšími tečkami poset, 
svrchu jest lesklý, ba podél středu skoro hladký ke stranám 
většími podlouhlými porojamkami hustě zbrázděn, takže činí 
dojem jakoby u některého jedince podél středu nosce svrchu 


113 M 


dvě rýhy byly; poněkud rozšířená přední část nosce jest svrchu 
též hustě pokryta podélnými porojamkami. 

Čelo mezi očima velmi málo zúženo, ploché a spolu se 
záhlavím lesklé, řidčeji tečkované. Oči okrouhle vejčité, ploché. 
Tykadla dosti krátká, prvý článek sedmičlenného bičíku tyka- 
dlového podlouhlý, druhý krátký, jen málo delší třetího, zšíři 
délky, ostatní postupně širší a příčné, první článek paličky 
kratší než ostatní dohromady. 

Štít něco širší délky, 09—11 mm. šířky, 08—09 mm. 
délky, u © obyčejně širší než u G, po stranách v první třetině 
do předu mírně zúžený, v druhých dvou 
třetinách do zadu skoro rovnoběžný nebo 
nepatrně zúžený, svrchu se strany ploše 
klenutý, lesklý, hrubě tečkovaný, podél 
středu hladký, bez teček, prostory mezi teč- 
kami asi zvíci teček, lesklé, hladké. 

Štítek nezřetelný. Krovky kulovitě vej- 
čité, 15—1:7 mm. dlouhé, 1—1'3 mm. Ši- 
roké, s 9 řadami velkých okrouhlých teček 
hustých, 10tá řada na zevní straně krovek 
u ramen 4—5 tečkami začata přechází na 
okraji v úzkou hlubokou rýhu bez teček, 
která teprve zase ku konci krovek jest 
jemněji tečkována. U kořene jsou krovky 
trochu širší štítu, společně mělce vykrojené 
s rameny vyznačenými, přední lem jest u ($ celý, u © při 
třetí řadě teček ďubkou přerušený.  Mezirýží na krovkách 
jsou široká, plochá, lesklá, opatřená proužkem jemných teček 
a řadou krátkých jemných štětinek, řidčeji jsou řady velkých 
teček trochu rýhovitě zapuštěny, čímž mezirýží jeví se trochu 
užší, odchylka tato upomíná trochu na L. Bedeli, pozná se však 
ihned dle plochých očí; vyskytuje se hlavně ve Švýcarsku. 

Var. Discontignyi Bris. z Pyrenejí má krovky kratší, 
kulovité, řady teček větší, mezirýží krovek trochu užší a na 
nich proužku teček zřetelnější, též chloupkování krovek. jest 
zřetelnější a štít jest hruběji tečkován. 

U ab. colore: collare Rye jest štít barvy červenohnědé 
od nedostatečného zbarvení čerstvě vyvinutého brouka; takové 
nalézáme někdy v zimních měsících. 

U L. deflexum jsou vespod episterna zadohrudí pokryta bělo- 
šedými šupinkovitými chloupky, které pod drobnohledém jeví se 


OD 


Penis: Liosoma deflexum 


Panz. 


sci -= yo 


až ku kořenu rozčísnuté velmi jemné a dosti dlouhé, zadohrudí 
iest hrubě však řídce tečkováno 1. a 2. sternit břišní u F podél 
středem mělce vmačknut; anální článek jest hustěji a hrubě 
tečkován. Nohy jsou dosti silné, černohnědé, dosti tečkované, 
stehna kyjovitě ztluštělá s malým do vnitř směřujícím zubem 
rohovitým, přední holeně dosti krátké, u kořene vzad prohnuté, 
na zevním konci u (3 něco ven zahnuté, zadní holeně G zcela 
nepatrně na zevním konci vzad prohnuté. Háček na konci 
předních holení jest namířen dovnitř a vyniká na vnitřním úhlu. 

Penis ne zcela dvakrát delší šířky, se strany ploše sedlovitě 
prohnutý, jen špička něco více ohnutá, rohovitý lem: trochu 
ohrnutý, v zadní třetině nejtlustší, pri plném pohledu jsou strany 
penisu skoro rovnoběžné, v přední polovině jest nejširší se špičkou 
povytaženou, na konci otupělou; rohovitý lem skoro všude 
stejně silný, žlábek středem dosti mělký. Délka brouka 25 až 
2:75 mm, šířka 13—1'6 mm. 

Nejobyčejnější druh v Evropě, v rovině i v horách. Vyvi- 
nuje se na podzim i časně z jara. 

Jest mně ještě zmíniti se o zcela nové význačné odrůdě 
L. deflexum, kterou jsem nalezl ve třech jedincích v materiálu 
firmy Dr. O. Staudinger — A. Bang-Haas, označených nalezištěm 
Fresney les puceaux, Calvados, v Normandii a již jsem si dovolil 
pojménovati: var. Bang-Haasi mihi: Minor, breviter ova- 
tum, convexum, aterrimum, nitidum, elytris nigroaeneis, supra 
parce breviter albidosetulosum, antennis, tarsis, tibiis femoribus- 
gue basi rufis, clava antennarum obscuriore; long. 22—24 mm, 
latit. 12—13 mm. 

Tato odrůda jest značně menší, má nohy vyjma zevní 
polovici stehen červené a mnohem štíhlejší, zoubek na steh- 
nách velmi malý, ostrý, tykadla jsou až na tmavší paličku též 
červená, krovky mají nádech tmavě kovový; tečkování povrchu 
jest méně hrubé, řady teček na krovkách zcela pravidelné, mezi- 
rýží hladká, něco. širší řad teček, s proužkou jemných, pravi- 
delných teček, první dva břišní sternity jsou též řidčeji a méně 
hrubě tečkovány a u G podél středem nepatrně vtlačeny. Vy- 
šetření penisu ukázalo velikou podobnost s pyjí L. deflexum, 
pročež charakteristickou tuto formu přiřadil jsem co odrůdu. 

5. Liosoma rufipes Brisout, Mater. Catal. Gren. 
1863, str. 104, Bedel Revue d'Entomol. Caen. 1884, III, str. 138. 

Druh celkem podobný ku L. muscorum Bris., však odlišný 
nohami a tykadly jasně červenými, jen palička tykadel a špička 


115 


stehen hnědší; též jsou krovky více podlouhle vejčité, lesklé, 
černé, zřetelně řídkými, šedými chloupky krátkými obrvené. Po- 
dlouhlý, lesklý, úplně černý s rameny krovek ostře vyniklými, 
krovkami u kořene hluboce společně vykrojenými a za rameny 
po stranách nepatrně smačknutými. Nosec skoro zdéli štítu, 
zaoblený, lesklý, v předu nepatrně Širší, spíše po celé délce 
skoro stejný. Tykadla před koncem první třetiny nosce vklou- 
bená, rýha tykadlová sbíhá ku spodnímu přednímu okraji očí, 
shora jest nezřetelná, lícní pole hustě podélně tečkované, svrchu 
jest nosec většími podélnými tečkami dosti hustě pokryt, jenom po- 
dél středu jest hladký a nepatrně kýlovitě vyvýšený. Čelo mezi 
očima skoro nezúžené, lesklé, hladké, téměr bez teček, záhlaví 
jemně, řídce tečkované, lesklé. Oči vejčité, mírně klenuté. Ty- 
kadla dosti štíhlá, druhý článek bičíku u G značně. kratší po- 
loviny délky prvého, ostatní příčné, Širší, palička dosti veliká, 
vejčitá s koncem zašpičatělým. 

Štít 0:7 mm. dlouhý, 0:75 mm. široký, tedy něco štíhlejší 
než u L. muscorum, se stranami skoro rovnoběžnými, napřed 
nepatrně zůúženými; jeho povrch se strany mírně klenutý, lesklý, 
dosti hrubě, po stranách, hustěji na středu řidčeji tečkovaný, 
podélná čára středem trochu zvýšená, hladká, bez teček. 

Krovky 1:55 mm. délky, O8—11 mm. šířky, u kořene 
širší štítu, dosti hluboce vykrojené, s rameny i předním lemem 
dobře vyniklými, za rameny po straně ne- 
patrně zaškrcené a dále mírně zaoblené, 
zahrocené, otupělé, s povrchem se strany 
mírně klenutým, do zadu klenutě spada- 
jícím, Na krovkách 9 řad větších dosti hus- 
tých, pravidelných teček, 10. řada v předu 
po straně krovky několika tečkami načatá, 
9. řada po stranách hlouběji vryta. Mezirýží 
plochá, lesklá, širší než řady teček, opatřena 
proužkou jemných, dosti oddálených teček, 
světlé chloupkování krovek jemné, ale zře- „dní 

7 ZO EPU 0 ZD ZDÁK A 3 ea Penis: Liosoma rufipes 
telné, neprávé přiliš krátké, vycházející z te- Bris. 
ček řadových i mezirýžních. Vespod jsou 
oba první sternity břišní lesklé, v středu řidčeji, po stranách hu- 
stěji tečkovaně u cf středem podélně zřetelně vtisklé, anální článek 
hustěji tečkován, méně lesklý. Nohy štíhlé, červené, lesklé, se stehny 
málo kyjovitě naběhlými a nepříliš hustě tečkovanými, holeně dosti 


Obr. Z. 


dlouhé rovné, u G přední holeně značně dovnitř a vzad zakřivené, 
na vnitřním okraji v přední třetině slabě vykrojené a hustěji žlutavě 
obrvené, za polovicí trochu ztluštělé. — Penis sotva dvakráte 
delší šířky, při pohledu se strany sedlovitě prohnutý, jeho tvrdý kraj 
v zadní třetině nejširší, při plném pohledu strany rovnoběžné, 
do zadu sotva znatelně rozšířené, Špička tupá, zakulacená, 
žlábek široký, mělký. 

Velikost brouka 2'3—2:35 mm., délka O8—1'1 m. šířka. 
Ve východních Pyrenejích, Costa—bonna. 

6. Liosoma muscorum Brisout, 1863, Mat. Catal. Gren. 
str. 101. a 189. Bedel. Revue d'Entom. Caen. 1884, III. str. 138. 
Druh náležející neotrněnými stehny, zaplstěnými episterny zado- 
hrudí a klenutýma očima taktéž do skupiny oblongulum Boh. 
jest však menší a též užší. Podlouhlý, lesklý, úplně černý bez 
kovového nádechu na krovkách s holeněmi obyčejně červenými 
(var. geniculatum Bris. Mat. Cat. Gren. 1863, str. 103. a 189. 
má nohy červenavé s koncem stehen tmavším) s rameny ostře 
vyniklými následkem hlubšího vykrojení krovek na kořenu. 
Nosec jest dosti dlouhý, u G' něco kratší, u © delší, zaoblený 
lesklý. všude skoro stejně široký. Tykadl a na konci první třetiny 
nosce vkloubená, rýha tykadlová dosti dlouhá 
ku spodnímu, přednímu okraji očnímu sbíha- 
jící, shora nezřetelná, lícni pole podélně hustě 
tečkované, svrchu jest nosec dosti hustě podél- 
nými jako trochu seřaděnými tečkami pokryt, 
čára podél středu více méně hladká nevyvý- 
šená. Čelo mezi očima nezúžené a spolu se 
záhlavím hladké, velmi málo a jemně tečko- 
vané, lesklé. Oči vejčité, mírně klenuté. Ty- 
kadla dosti štíhlá, prvý článek bičíku podlouhlý, 
druhý i u G' mnohem kratší poloviny délky 
prvého. Štít 0:58—0:65 mm. dlouhý, 070 až 
0:75 mm. široký se stranami skoro rovnoběž- 

Bo pá děnnů nými v přední třetině do předu zůženými, 

muscorum Bris.. Povrch jeho se strany klenutý, lesklý, dosti 

hrubě a hustě na středu řidčeji tečkovaný, 
čára podél středu někdy trochu vyvýšená a hladká, bez teček. 
Krovky 1:36—1'5 mm. dlouhé, 0:97— 1:1 mm. široké, u kořene 
něco širší štítu a dosti hluboce vykrojené, s rameny ostře 
značenými, po stranách málo zaokrouhlené, asi za středem 


oVie VP 


nejširší, na konci zakulaceně zahrocené, na povrchu se strany 


Obr: 3. 


1 p : 


mírně klenuté, do zadu volně spadající, s 9ti radami dosti 
hustých větších pravidelných teček a řadou 1l0tou v předu po 
stranách krovek několika tečkami začatou, 8. a 9. řada jsou 
obyčejně po straně krovky hlouběji vryty. Mezirýží plochá, 
lesklá, širší řad, opatřená proužkou jemných a řidších teček, 
Chloupkování povrchu řídké však dosti zřetelné a nepříliš 
krátké. Vespod jest brouk na prvním a druhém sternitu břišním 
Jesklý, oba jsou dosti hrubě tečkovány a u G“ středem. podélně 
trochu vtlačeny, anální segment mírně lesklý a hruběji tečko- 
vaný. Nohy štíhlé, se stehny málo kyjovitě ztluštělými, holeně 
dlouhé, přední holeně u c$ po celé délce silně dovnitř zakřivené 
a na zevním konci též trochu vzad prohnuté, střední také trochu 
dovnitř prohnuté; u © všecky holeně skoro rovné. Penis až 
k výkrojku asi dvakrát delší šířky, při pohledu se strany silněji 
sedlovitě prohnut, rohovitý lem v zadní třetině nejtlustší při 
plném pohledu strany rovnoběžné, do zadu nezúžené, špička 
tupá, zakulacená, podélný žlábek středem široký, mělký. Veli- 
kost brouka: 1:95—22 mm. délka, W97—1:1 mm. šířka. Vysoko 
v Pyrenejích dosti hojný. 

7. Liosoma Lethierryi. Brisout. 1863, Mat. Catal. 
Gren., str. 100. Bédel, Revue d'Entomol. Caen. 1884, III. str. 137. 
Druh význačný očima mírně klenutýma, tvarem podlouhle vejči- 
tým, krovkami za lemem u kořene po stranách trochu zaškrce- 
nými, v zadní polovici nejširšími, na konci více zašpičatělými, 
s nádechem na nich ocelově modrým, hlubšími řadami teček 
dosti hrubých, nohami hnědými, neotrněnými, s kořenem stehen, 
holeněmi i chodidly červenými. Kromě toho jsou u G' přední 
holeně dlouhé a šavlovitě vzad prohnuté, druhý článek bičíku 
tykadlového jest jen málo kratší prvého. 

Černý, lesklý, s tykadly obyčejně tmavě červenými, s pa- 
ličkou hnědší. Na nohách kořen stehen hnědý, holeně a cho- 
didla červené. Nosec zdéli štítu, silný, v přední třetině 1 vzadu 
na kořenu trochu rozšířený, zaoblený, lesklý, po stranách na 
lících hrubě podélně tečkovaný, svrchu řidčeji a méně hrubě 
podélně tečkován, střední čára skoro hladká. Oči vejčité, mírně 
klenuté. Tykadla skoro až v předu nosce vkloubená, rýha ty- 
kadlová skoro vodorovně se sklání ke spodnímu přednímu okraji 
očnímu, shora jest málo viditelnou; čelo mezi očima sotva zúžené 
spolu se záhlavím řídce a jemněji tečkované, lesklé, hladké. 
Tykadla dosti štíhlá, násadec tenký, dlouhý, prvý článek bičíku 
značně dlouhý, druhý u G' málo kratší prvého, u © mnohem 


— L —- 118 


kratší, ostatní články příčné do šířky přibývající, palička po- 
dlouhle vejčitá s koncem zašpičatělým. Štít 0-8—0-85 mm. délky, 
zúžen, v druhých dvou třetinách rovně a mírně do zadu sbíha- 
jící, se strany málo klenut, lesklý, po stra- 
nách v předu i v zadu dosti hustě na středu 
řidčeji hrubě tečkován, podél středu trochu 
vyvýšený. Štítek sotva znatelný; krovky 
V6—19 mm. dlouhé, 135—15 mm. Ši- 
roké, lesklé tmavomodré, u kořene málo 
společně vykrojené a Širší než spodina 
štítu, s rameny rovně vyniklými, po stra- 
nách za rameny trochu stažené, na to do 
zadu rozšířené, v zadní polovině nejširší na 
konci tupě zašpičatělé, na povrchu se strany 
málo klenuté, vykazují 9 řad hrubších teček 
po celé délce stejně vyznačených, a 10. řadu 
v předu u ramen po stranách několika teč- 
kami začatou, mezirýží plochá lesklá, ne- 
patrně širší rýh tečkových, se zřetelnou 


Obr. 4 proužkou řidších malých teček; chloup- 
Penis: Liosoma Lethierrvi Kování krovek řídké a velmi krátké. Vespod 
Briss. jest brouk na prvním a druhém břišním 


sternitu lesklý, řidčeji, však velmi hrubě 
tečkován, anální článek hustě a hrubě tečkovaný, mdlý; u S 
jsou oba první sternity břišní středem podélně mělce proláklé. 
Nohy dosti štíhlé, matně lesklé, dosti tečkované a žlutavě řidčeji 
obrvené, stehna bez trnu, u ($ přední holeně dlouhé a šavlovitě 
v zad prohnuté na vnitřní straně při zevním konci hustě žlutavě 
obrvené, u © přední holeně skoro rovné. Zadní holeně G na 
zevním konci mírně v zad prohnuté. Penis až k výkrojku dva- 
krát delší šířky, při pohledu se strany sedlovitě prohnutý se 
špičkou nepatrně opáčně zahnutou, rohovitý okraj v zadní tře- 
tině nejširší, při plném pohledu jeví se strany rovnoběžné, jen 
zcela nepatrně do zadu zúžené, rohovitý lem jest po stranách 
všude stejně silný, špička málo vytažená, tupě zakulacená. 
Žlábek podél středem mělký. Velikost brouka: 2:55—28 mm. 
délka, 1:35—15 mm. šířka. Ve východních Pyrenejích, Mont- 
Louis. 
8. Liosoma oblongulum Bohem. 1842, Schónh. Gen. 
Curc. VI., II., str. 316, Rye Ent. Annual. for 1874, str. 102., fig. 6, 


Z Da B To PVE OAO RC OL OSA ZAS OE SAO VC 


Bedel. Revue d'Entom. Caen. 1884, III. str. 137. Hopfgarteni 
Stierl. Mitth. Schweiz. Ent. Ges. 8., 19., 1888, oblongulum- 
subaeneum Dr. Kar. Daniel, Můnch. Kol. Zeit. III. 1906, 
str. 194. 

Druh význačný klenutýma očima, episterny zadohrudí bělo- 
žlutě zaplstěnými, stehny neotrněnými, na krovkách u kořene 
po stranách 10. řádkou teček začatou, u G druhým článkem 
bičíku tykadlového sotva zdéli poloviny prvého a předními ho- 
leněmi dlouhými, Silně na zevním konci v zad zakřivenými. 
Tento druh jest nejvíce proměnlivý i co do velikosti, i co do 
šířky štítu a krovek i co do barvy povrchu, která jest buď úplně 
černá neb obyčejněji na krovkách s nádechem černomodrým, 
u oblongolum-subaeneum tmavě kovovým. Černý, lesklý, nohy 
tmavohnědé, chodidla a holeně světlejší neb i červenohnědé, 
tykadla červenohnědá u kořene červená. Nosec asi zdéli štítu, 
zaoblený, v přední třetině trochu rozšířený, dosti silný, mírně 
zahnutý, po stranách na lících hustě a hrubě, svrchu. řidčeji 
delšími jamkami zbrázděný, podél středu obyčejně hladký. ee 
kadla ku konci přední čtvrtiny nosce vklou- 
bená, rýha tykadlová sbíhá skoro vodorovně 
ku spodnímu přednímu okraji očnímu a jest 
shora nezřetelnou. Oči podélně vejčité, dosti 
klenuté; čelo mezi očima nepatrně zúžené, 
spolu se záhlavím méně hrubě a řídce 
© tečkované, lesklé, hladké. Tykadla štíhlá, 
násadec tenký a dosti dlouhý, prvý článek 
bičíku podlouhlý u kořene tenší, druhý u S 
nezcela s polovinu délky prvého, u © 
kratší. Štít 0:65—0 85 mm. délky, 0:75 až 
1 mm. šířky, u některých © z Krajiny 
značně širší délky, u © ze Sedmihradska 
skoro zdéli šířky; se stranami skoro rovno- 
běžnými neb málo zaoblenými, do předu 
v prvé třetině zůženými, do zadu trochu se 
sbíhajícími, v přední třetině nejširší, se strany mírně klenutý, dosti 
hustě hluboce a a hrubě tečkovaný, mezery mezi tečkami lesklé, 
hladké. Štítek velmi malý, sotva znatelný. Krovky 1'65—1'9 mm. 
délky, 1:05—1:45 mm. šířky, u kořene trochu širší štítu, společně 
mírně vykrojené, s rameny naznačenými spíše u G', než u ©, po- 
dlouhle kulaté, do předu trochu zúžené, do zadu rozšířené, u S 
asi v polovici, u © za polovinou nejširší, konec jich u G více 


Obro 
Penis: Liosoma oblon- 
gulum Boh. 


zašpičatělý než u ©, se strany jsou mírně klenuté, do zadu 
zvolna spadající, vykazují 9 řad hlubších, větších hustých teček, 
které někdy na zadní polovici krovek, zejména zevně stávají se 
mělčími, jindy zase po celých krovkách jako mělké rýhy tvoří; 
mezirýží jsou širší řad, plochá, hladká, lesklá, opatřená proužkou 
jemných teček, často málo zřetelnou; chloupkování krovek řídké 
a krátké, chloupky bělavé vycházejí z teček rýžních i mezi- 
rýžních. 

Vespod jest brouk na prvních dvou sternitech břišních 
dosti hrubě však nepříliš hustě tečkován a u G podél středu 
jich dosti vtlačen;; anální článek hustě tečkovaný, krátce bělo- 
žlutě obrven, mdlý. Nohy nejsou příliš tlusté. stehna méně ky- 
jovitě naběhlá, dosti lesklá, tečkovaná, neotrněná, přední holeně 
"u G' dlouhé, po celé délce do zadu stejnoměrně zakřivené na 
vnitřním kraji při zevním konci hustěji světležlutě chloupkované ; 
u © jsou holeně skoro rovné; zadní holeně u (G na konci 
mírně vzad prohnuté. Penis až k výkrojku dva a půlkrát delší 
šířky, při pohledu se strany stejnoměrně sedlovitě prohnutý se 
špičkou silněji zahnutou, rohovitý okraj nejširší v zadní třetině; 
při plném pohledu po stranách skoro rovnoběžný, v zadní tře- 
tině jen nepatrně do zadu zúžený, špička trochu vytáhlá, tupá, 
zakulacená; rohovitý lem asi v začátku zadní třetiny nejsilnější, 
žlábek po celé délce dosti hluboký. Velikost brouka 2'1—2 9 mm. 


délky, 1:05—1:45 mm. šířky. Ve střední a jižní Evropě od Sed- 


mihradska až do Korsiky a do Anglie, vyjma Španělsko. 

9. Liosoma subcoriaceum Dr. Karel Daniel, 1906, 
Můnch. Koleopt. Zeitschr. III. Band, str. 130. Druh příbuzný 
k oblongulum Boh. tedy mající episterna zadohrudí běložlutými 
Šupinkovitými chloupky zaplstěna, stehna neotrněná, oči klenuté, 
avšak těla menšího, něco kratšího, povrchu černého, bez kovo- 
vého nádechu, oči něco klenutějších, nosce silnějšího a kratšího 
zvláště u G'; tykadla jsou až za první třetinou nosce vklou- 
bená a u G přední holeně kratší a méně vzad prohnuté než 
u L. oblongulum. Též jest povrch štítu mezi tečkami velmi 
jemně síťkovaný, na krovkách velmi jemně vrásčitý, čímž jest 
povrch méně lesklý; i chloupkování jest zřetelnější než u oblon- 
gulum. Úplně černý, matně lesklý, na povrchu řídce a krátce 
bělavě obrven, nohy černé s chodidly a konci holení hnědými, 
tykadla tmavě červená s černohnědou paličkou. Nosec silný, 
dosti krátký, dolů ohnutý, v přední polovici trochu rozšířený, 
na povrchu podél skoro v řádkách dosti hustě tečkován a slabě 


Each Z 2 


trojkýlný, na lících podélnými jamkami hustě zbrázděn. Rýha 
tykadlová krátká ku spodnímu přednímu okraji očí sbíhající, 
svrchu nezřetelná, tykadla kratší, druhý článek bičíku více než 
o polovinu kratší pravého, ostatní příčné, palička vejčitá, na 
konci zašpičatělá. Čelo mezi očima dosti stažené, spolu se zá- 
hlavím řídce a jemněji tečkované. Štít 0:8 mm. délky, 09 mm. 
šířky, se stranami skoro rovnoběžnými, jen do předu v první 
třetině něco zúženými, se strany dosti klenutý, následkem jem- 
ného síťkování mírně lesklý, dosti hustě a 
hrubě tečkován, podél střední čáry někdy 
nepatrně vyvýšen. Štítek nezřetelný. Krovky 
15—16 mm. dlouhé a 1.3—1:35 mm. ši- 
roké, v předu společně málo vykrojené, s ra- 
meny ku kořenu štítu přimknutými, po 
stranách pravidelně zaoblené, v středu nej- 
širší, na konci velmi tupě krátce zahrocené, 
se strany dosti klenuté, do zadu mírně 
spadající; povrch jich jest velmi jemně 
vrásčitý, což zejména ku konci neb ke 
stranám krovek jest zřetelnější, matně lesklý. 
s 9 řadami pravidelných hustých teček a 


10. v předu po straně několika tečkami Obr. 6. 
začatou, mezirýží plochá, Širší řad teček, © Penis: Liosoma subco- 
s proužkou hustších malých teček. Vespod riaceum Dan. 


jest první a druhý břišní sternit lesklý hrubě 

dosti řídce tečkován, u Č*' podél středem něco vtisklý, anální 
článek hustě tečkovaný skoro mdlý, Nohy kratší ne však příliš 
silné, stehna málo kýjovitě ztluštělá, neotrněná, mírně lesklá, 
dosti hustě tečkovaná, méně obrvená, všecky holeně krátké a 
skoro rovné, u ' přední holeně na zevním konci jen nepatrně 
ven a vzad prohnuté. 

Penis dvakrát delší šířky, při pohledu se strany silně 
sedlovitě prohnutý, jeho rohovitý lem v zadní třetině nejširší, 
při plném pohledu strany jeho velmi mírně zaoblené, do zadu 
trochu zúžené, rohovitý kraj v zadní třetině tenší, špička tupá, 
zakulacená, žlábek velmí plochý. Velikosť brouka: 235—2'55 mm. 
délka, 13—1:35 mm. šířka. V Alpách ligurských,' přímořských 
i penninských. Pizzo d Ormea, Monte Mucrone, Monte Generoso 
L' Authion, Monte Fronté; v červnu a Červenci. 

10. Liosoma Kirschi Gredler, 1866, Káfer v. Tirol II., 
str: 321., Bedel Revue d' Entom. Caen 1884, III., str. 138. 


BRNO A u EP 2D) VAE AREA AVĚ A A E DY 


Druh od ostatních velmi odlišný svým válcovitým, kle- 
nutým tělem se stranami rovnohěžnými, předními stehny krátce 
otrněnými, episterny zadohrudí nahými a 10tou řádkou po straně 
krovek v předu započatou. Celkem blíží se těmito znaky ku 
L. substriatum Chevr. z Alžíru, kterýž druh jest však větší, 
širší a delšími chloupky v řadách obrven. Podlouhlý, válcovitý, 
černý, lesklý, nosec tlustý zahnutý, kratší štítu do předu roz- 
šířený, zaoblený, po stranách hustě, svrchu něco řidčeji podélně 
vrásčitě tečkován, tykadla kratší, před koncem první třetiny 
nosce vkloubená červenohnědá s tmavší pa- 
ličkou, druhý článek bičíku kratší než polo- 
vina prvého, palička velká, tupě zahrocená. 
Oči vejčité mírně klenuté. Čelo mezi očima 
nezůžené, spolu se záhlavím hladké a řídce 
tečkované. Štít válcovitý, 0:85 mm. dlouhý. 
0:87—09 mm. široký, se stranami rovno- 
běžnými, v předu něco zúženými, lesklý, 
po stranách i v zadu hustě a silně, na 
středu a v předu rozptýleněji a méně silně 
skoro v řádkách podélně tečkován. Štítek 
malý, zřetelný. Krovky 12— 1:4 mm. dlouhé, 
1:07—1:1 mm. široké, podlouhlé, válcovité, 
klenuté, do zadu skoro nerozšířené, na ko- 
Penis: Liosoma Kirschi  řenu zšíří štítu, mírně vykrojené, s rameny 

Gredl. nevyniklými s předním lemem trochu zdvi- 
zeným ; vykazují 9 řad podélných řidších 

teček v předu a po stranách silněji v zadu a do vnitř slaběji znače- 
ných, řada 10. po straně v předu několika tečkami začata, mezirýží 
plochá, širší než řady teček a spoře málo zřetelně obrvena. Sklon 
krovek do zadu dosti příkrý a krovky v zadu tupě kulatě zahro- 
cené. Nohy dosti tlusté a kratké, červenohnědé, s chodidly světlej- 
šími, se stehny kyjovitě naběhlými, hrubě tečkovanými, málo lesk- 
lými, holeně kratší, k zevnímu konci ztluštělé, skoro rovné, vnitřní 
okraj přední holeně od konce do polovice nezřetelně vroubkován. 
Vespod jest brouk na prvních dvou břišních sternitech málo lesklý, 
hrubě ne však hustě tečkovaný, u © podélně středem  nezře- 
telně vtisknut. Penis dvakrát delší šířky, při pohledu se strany 


Obr 


velmi mírně sedlovitě zahnutý, s rohovým okrajem tenkým,. 


v středu nejširším; při plném pohledu strany jeho rovnoběžné, 
od zadu do předu velmi volně se sbíhající, špička málo povy- 
táhlá, zaoblená, rohovitý lem všude stejně slabý, žlábek dosti 


" T 


mělký a plochý. Velikosť brouka: 22—2:35 mm. délka, 107 až. 
1:1 mm. šířka. V Tyrolsku, v Alpách julských, Monte Canin, 
v Alpách steinerských v Pustertale. 

11. Liosoma substriatum Chevrolat. 1859, Revue 
zool., str. 298., Bedel, Revue ď Entom. Caen 1884, III., str. 139. 
oblongum Desbrocher, opusc. ent. str. 14., Clairvillei Chevr. 
in litt., druh význačný sepisterny zadohrudí nahými, stehny ne- 
otrněnými, tělem širším, válcovitým, štítkem zřetelným, krov- 
kami delšími chloupky v řadách teček obrvenými, desátou 
řádkou v předu po straně krovek začatou. Černý lesklý, tv- 
kadla červenohnědá s paličkou tmavou, nohy hnědé s holenémi 
a chodidly červenohnědými, tělo vejčité širší. Nosec kratší štítu, 
tlustý, do předu rozšířený, mírně prohnutý, po stranách velmi 
hustě a hrubě, svrchu trochu řidčeji podélně tečkován, střední 
čára podél hladká, něco kýlovitě zdvižená. Tykadla před koncem 
první třetiny nosce vkloubená, dosti štíhlá, druhý článek bičíku 
kratší poloviny prvého, ostatní příčné, do šíře přibývající, pa- 
lička velká v tupou špičku zahrocená. Oči vejčité ploché. Čelo 
mezi očima nezúžené a spolu se záhlavím dosti hustě, jemněji 
tečkované, lesklé, Štít 0:85 mm. dlouhý a 1:04 mm. široký, 
válcovitý se stranami rovnoběžnými, v předu zakulaceně zúže- 
nými, lesklý, se strany mírně klenutý, po stranách a v zadu 
hustě a hrubě, na středu povrchu i v předu méně hustě a hrubě 
tečkován, jemně a řídce dlouze obrven. 

Krovky 1:75 mm. dlouhé, 1:4 mm. široké, černé, lesklé, u ko- 
řene málo Širší štítu, s rameny nevyniklými, u kořene málo 
vykrojené, válcovité, se stranami do zadu trochu zaokrouhle- 
tupě zakulaceným, vykazují 9 řad teček dosti hustých, které na 
povrchu krovek jsou poněkud mělčí, než v předu, v zadu a po 
stranách, 10. řada po straně v předu několika tečkami začata, 
8. a 9. řada po stranách -více prohloubeny; mezirýží plochá, 
Široká, lesklá, s málo zřetelnou proužkou jemných, od sebe od- 
dálených teček. Obrvení krovek jemné, však dosti dlouhé, vy- 
cházející z teček řadových i mezirýžních a velmi zřetelné. Štítek 
zřetelný; vespod jest brouk lesklý, na prvních dvou sternitech 
břišních hrubě, však nepříliš hustě tečkován, anální segment 
mdlý, hustě tečkovaný. Nohy dosti tlusté, stehna mírně kyjovitě 
naběhlá, hrubě tečkovaná, málc lesklá, neotrněná, holeně oby- 
čejné délky, rovné, jen zadní na konci nepatrně v zad zahnuté, 
přední holeně na vnitřním kraji od polovice ku zevnímu konci 


PA MPR V (7 NN KAR OLE DŘ UE B PP 


nezřetelně pilovitě vroubkované, obrvené. Penis jsem nemohl 
prohlédnouti. Velikost brouka: 2:7 mm. délka, 14 mm. šířka. 
V Alžíru, okolí Algeru, Tenier el Had, Boghar, Bóne. 

12. Liosoma Baudii Bedel, 1884 Revue d'Entom. 
Caen III. str. 139. Dr. Kar. Daniel, Můnch. Kol. Zeitsch. 1906, 
IL str. 133; G armatellum Danielin litt. Druh význačný, po- 
vrchem těla skoro mdlým, noscem silným hustě tečkovaným, 
očima klenutýma, štítem poměrně širokým, i 
méně lesklým, hrubě tečkovaným, se stra- 
nami trochu zaokrouhlenými, krovkami, dosti | 
úzkými, matně lesklými, spíše mdlými, s 9ti | 
řadami velikých, hlubokých teček, mezi- | 
rýžími úzkými, trochu klenutými, s prouž- 
kou jemných oddálených teček, episterny 
nahými, hrubě tečkovanými, nohami sil- 
nými se stehny hustě a hrubě tečkovanými 
neotrněnými. Podlouhle vejčitý, černý, málo 
lesklý, řídce a velmi krátce obrvený, nohy 
hnědé s chodidly a tykadly vyjma paličku 
červenými. Nosec silný, kratší štítu, prohnutý, 

u G kratší, u © něco delší, po stranách velmi 
hustě a dostihrubě, svrchu hustě a trochu 
jemněji tečkovaný. Tykadla před koncem 
přední třetiny nosce vkloubená, dosti krátká, druhý článek bičíku 
mnohem kratší poloviny prvého, ostatní příčné, do šířky přibý- 
vající, palička velká, tupě zašpičatěla. Oči klenuté; čelo mezi 
očima nezúžené a spolu se záhlavím hustě tečkované. Štít 0:7 
až 08 mm. délky, 085 až 1 mm. šířky, v předu uťatý, před 
středem nejširší, se Stranami mírně zaoblenými, do předu více 
než do zadu zúženými, se strany málo klenut, mdle lesklý, 
velmi hrubě a zvláště vespod a po stranách hustě tečkovaný 
Štítek nezřetelný. Krovky podlouhlé, u kořene málo širší štítu 
a společně mírně vykrojené s předním lemem i u © celým, bez 
zářezu při třetí řadě teček, i ostře vyniklým, s rameny ostře 
vyznačenými; po stranách málo zaoblené, za středem nejširší, 
s koncem dosti zašpičatělým, otupělým, se strany mírně klenuté, 
do zadu dosti srázně spadající, jich délka 15— 165 mm, šířka 
1:06—1:27 mm. Na krovkách jest 9 řad prohloubených, kulatých, 
velkých hlubokých teček, na sklonu krovek jsou tečky trochu 
mělčí a menší, mezirýží úzká, obyčejně trochu klenutá, s proužkou 
velmi jemných, od sebe oddálených teček; vespod jest brouk 


Obr. 8. 
Penis: Liosoma Baudii 
jedel. 


vi 125 


na prvním a druhém sternitu břišním dosti lesklý, první sternit 
velmi hrubě ač ne hustě, druhý méně hrubě a řídce tečkován 
u G' jsou oba středem podélně vtlačeny, anální článek jest hustě 
a hrubě tečkovaný, mdlý. Nohy jsou silné, stehna mírně kyjo- 
vitě naběhlá, velmi hrubě a hustě tečkovaná, neotrněná, holeně 
dosti silné, krátké, rovné, u G' přední holeně delší, při zevním 
konci na vnitřni straně skoro do třetiny vykrojené, na konci vý- 
krojku zoubkem opatřené, a ve vykrojené části hustěji žlutavě 
obrvené, kromě toho jsou nepatrně dovnitř a vzad prohnuté, 
(armatellum Kar. Daniel i. litt.) Penis štíhlý, dobře dva a půlkrát 
ještě více zahnutou, rohovitý okraj v zadní třetině nejširší, při 
plném pohledu strany jeho rovnoběžné, špička velmi vyvinutá, 
třetinu zaujímající, dosti ostrá, jen na samém konci nepatrně 
otupělá, rohovitý lem v zadní třetině nejtenší, žlábek dobře vy- 
značený. Velikost brouka: 2:25—2:60 mm. délka, 1:06—127 mm. 
šířka. V Krajině a Italii. 

War. scrobiferum Rottenberg, 1871, Berlin. Ent: 
Zeits XV. str. 232, Bedel, Revue d'Entom. Caen 1884, III., str. 140, 
odrůda tato vyznačuje se svou značnou velikostí: 2'7-—3+15 mm 
délka, 1:35—1:45 mmm. šířka těla, širokým, lesklejším štítem, 
lesklejšími krovkami s mezirýžími širšími plochými, s proužkou 
znatelnou menších teček asi stejně od sebe vzdálených jako 
tečky rýhové; v předu krovek jest druhé, čtvrté a šesté mezirýží 
poněkud vyšší než třetí, páté a sedmé; jinak jeví odrůda tato 
všecky znaky u L. Baudii vytčené; vyskytuje se v Sicilii a 
Alžíru. Jelikož v Italii jižní na př. v Campobasso vyskytují se 
přechody mezi Baudii a scrobiferum, které jsou něco menší než 
sicilské, nejsou ještě úplně lesklého povrchu, avšak mají na 
krovkách mezirýží již širší, plochá se znatelnou proužkou malých 
teček jest jasno, že L. serobiferum jest jen veliká jižní forma 
odchylná od L. Baudii, která čím jižněji jest větší, robustnější a 
lesklejší, kdežto čím severněji ztrácí L. Baudii velikosti a lesku; 
na př. v Krajině jest již skoro úplně mdlý a velmi štíhlý, menší. 

Liosoma Stierlini Tournier, Berlin. Ent. Zeit. IV. 1860, 
str. 318 Bedel, Revue d'Entom. Caen, 1884, III. str. 141 jest dle 
krátkého a chybného popisu možná také shodný S var. scrobi- 
ferum Rottenberg; mylně, jest v popisu udáno: Elytris striis octo 
ač má řad teček jistě 9, neboť žádný druh rodu Liosoma nemá, 
osm řad teček. Tento druh nalezen byl v Sicilii kol Palerma 
o jediném jedinci; nápadná jest udaná velikost 5 mem, ovšem 

10 


— 126 — 


s noscem. Druhé, čtvrté a šesté mezirýží jsou zvláště v přední 
části krovek něco vyšší, což bylo již u var. scrobiferum také 
uvedeno. Neznaje tento pochybný druh přidávám zde celý 
popis, jak byl původně uveřejněn: »Leisomus Stierlini, Tournier, 
1860, Berl. Ent. Zeit., IV., str. 318 Piceus, antennis pedibusgue 
ferrugineis, capite subtiliter punctulato, thorace profunde punctato 
elytris striis octo et punctis magnis, instertitio secundo, guarto 
et sexto leviter elevato carinato. L. 5 mill. Podlouhlý, skoro 
rovnoběžný, smolohnědý, krovky trochu světlejší, tykadla rezivě- 
hnědá. Nosec skoro zdéli štítu, jemně a hustě tečkovaný, štit 
tak široký jak dlouhý, hluboce a hrubě tečkovaný bez střední 
čáry, po stranách silně zaobleně rozšířený, na kořenu vykrojený 
a tak jaksi úhel na zadním okraji tvořící. Krovky s rameny vy- 
niklými, každá s 8 podélnými řadami velkých teček, ze kterých 
teček vždy tuhý, žlutý chloupek vychází; druhé, čtvrté a šesté 
mezirýží slabě kýlovitě zdviženo, zvláště v předu. Nohy silné 
rzivěhnědé. Tento druh má jaksi vzhled malého Plinthus. Okolí 
Palerma na Sicilii, jediný jedinec. Jest mi zvláštním potěšením 
věnovati tento druh svému příteli Dru. Stierlinovi.« Dr. Stierlin 
sám tento druh jemu připsaný nikdy nepoznal. Dr. Seidlitz 
(Berl. Ent. Zeit. 1867, str. 188) domníval se, že bude asi tento 
druh patřiti do některého rodu ze skupiny Plinthus. 

Liosoma hipponense Desbrocher, 1875, Opusc. ent. 
str. 13. z Alžíru: Bóne. Tento druh byl popsán dle jediného ne- 
zralého jedince a vyznačuje se dle Bedela, Revue d'Entom. 
Caen 1884, III., str. 136 a 140, zvláštním tečkováním mezirýží, 
a sice jsou jemné tečky v proužce mezirýžní hustší nežli tečky 
v řadách hlavních; kteréžto tečkování dodává tomu. jedinci 
zvláštní vzhled, avšak jest známo, jak toto tečkování u všech 
druhů rodu Liosoma jest proměnlivým a Bedel praví, že by se 
nedivil, kdyby tento druh byl po srovnání více jedinců stažen 
se scrobiferum. Bedel typ, dle kterého byl popis sdělán, měl 
v rukou. 

13. Liosoma pyrenaeum Brisout, Mater. Cat. Grenier 
1867 str. 190, Bedel, Revue d'Entom. Caen, III., str. 139. Druh 
význačný očima plochýma, episterny zadohrudí nahými, štítem 
hladkým, lesklým, se strany málo klenutým, hustě, avšak ne- 
hrubě tečkovaným, krovkami hladkými, lesku nazelenalého, hustě, 
však ne hrubě v 9ti řadách tečkovanými, mezirýžími plochými, 
Širšími, s proužkou jemných teček od sebe oddálených. Stehna 
jsou neotrněná. 


"7 


127 


Podlouhle vejčitý, černý, lesklý na krovkách, s leskem na- 
zelenalým, stehna hnědá, holeně, chodidla a tykadla, vyjímaje 
tmavší paličku, červené. Nosec asi zdéli štítu, u G něco kratší, 
u © delší, zaoblený, prohnutý, po stranách hruběji podélné, 
svrchu jemnějí a řídčeji tečkován. Tykadla před koncem přední 
třetiny nosce vkloubená, dosti štihlá, druhý článek bičíku u G 
skoro z poloviny délky prvého, u © něco kratší, ostatní příčné, 
palička poměrně štíhlá, na konci zašpičatělá. Oči ploché. Čelo 
mezi očima nezúžené a spolu se záhlavím jemně a dosti řídce 
tečkované, lesklé. 

Štít 0:65—0:7 mm. dlouhý, 0:8-——0:85 mm. široký, vpředu 
uťatý, se stranami mírně zaoblenými, dopředu více, dozadu méně 
zúžený, před středem nejširší, se strany mírně klenutý, hustě, 
však nikoliv hrubě tečkovaný ; tečkování do- 
zadu a po stranách hustší a silnější než na 
povrchu kol středu. Štítek nezřetelný. Krovky 
1:35—1:5 mm. dlouhé a 1:1—1:2 mm. široké, 
podlouhle-vejčité, u kořene širší štítu, vpředu 
uťaté, s rameny zaoblenými, předním okrajem 
i u © celým, bez zářezu, po stranách zaoblené, 
v polovici nejširší, dozadu mírně zúžené a 
tupě zašpičatělé, se strany klenuté, lesklé, 
hladké, s 9 řadami nevelkých, ale dosti hu- 
stých teček, dvě řady podél švu a dvě zevní 
jsou něco silněji značeny než ostatní řady penis: Liosoma pyre- 
vnitřní, mezirýží široká, plochá, všecka naeum Bris. 

s proužkou jemných, od sebe oddálených teček ; 

obrvení řídké a krátké, avšak zřetelné. Vespod jsou první dva ster- 
nity břišní lesklé, jemně a řídce tečkované, u G středem podélně 
dosti vtlačené, anální článek hustě tečkovaný, skoro mdlý. Nohy 
jsou štíhlé, se stehny mírně kyjovitě naběhlými, neotrněnými, ho 
leně jsou delší, rovné; u ($ přední holeně delší, dovnitř méně, vzad 
více na zevním konci zakřivené, na vnitřním okraji při zevním 
Konci hustěji žlutavě obrvené, střední a zadní holeně u G mírně 
dovnitř zakřivené. Penis asi dvakrát delší šířky, při pohledu 
se strany sedlovitě prohnutý, rohovitý okraj za polovicí nejširší, 
při plném pohledu strany nepatrně zaoblené, skoro rovnoběžné, 
asi v středu nejširší, dozadu málo zúžené, rohovitý lem v zadní třetině 
trochu tenší, špička málo vytažená, zaoblená, žlábek dosti hluboký. 

Velikost brouka: 2*15—2:3 mm. délka, 11—1'2 mm. šířka. 
Vysoko v Pyrenejích. 


Obr. 9. 


10* 


SMOE K 2 E200 OR G O RA UNOBEA <v):* EŘOM kč vě: HB E L 


Var. troglodytes Rye., Ent. Month. Mag. X., str. 136, 
liší se od pyrenaeum krovkami kratčeji vejčitými, černě lesk- 
lými, a též hustším tečkováním štítu; vyskytá se v jihovýchodní 
Anglii. 

14. Liosoma Pandellei Brisout, Mat. Catal. Gren. 
1867 str. 191; Bedei, Revue d'Entom. Caen, 1884, III., str. 139. 
Druh velmi L. pyrenaeum podobný; odlišný nohami černohnědými, 
a hlavně tím, že jemná proužka teček mezirýžních na druhém, 
čívrtém a šestém mezirýží schází; tato mezirýží jsou též užší 
než první, třetí a páté, u ($ jsou střední holeně skoro rovné a 
zadní na zevním konci určitě vzad zahnuté. 

Podlouhle vejčitý, černý, lesklý, na krovkách s nádechem 
tmavě nazelenalým, nohy tmavohnědé, jen zevní konec holení, 
chodidla a tykadla, vyjma paličku, červenohnědé, nosec asi zdéli 
štítu, u G něco kratší, nepříliš silný, zahnutý, zaoblený, po 
stranách hustěji podélně, svrchu jemněji a řidčeji tečkovaný. 

Tykadla před koncem přední třetiny nosce vkloubená, dosti 
štíhlá, druhý článek bičíku u S skoro z poloviny délky prvého; 
oči ploché, čelo mezi očima nezůžené a spolu se záhlavím 
řídce a jemně tečkované, lesklé. Štít 0'65—07 mm. délky, 0:78 
až 0:8 mm. šířky, vpředu uťatý, po stranách mírně zaoblený, 
před středem asi nejširší, do předu více, do zadu méně zúžený, 
se strany mírně klenutý, po stranách a vzadu hustěji, vpředu a 
na středu řidčeji, nepřiliš hrubě tečkován. Štítek nezřetelný. 
Krovky 1:45— 15 mm. délky, 1:1—1'12 mm. šířky, podélně vejčité, 
zejména u G'; u kořene širší štítu, společně skoro nevykrojené, 
s rameny zaoblenými, předním okrajem i u © celým, bez zá- 
řezu, po stranách mírně rozšířené a zaoblené, v polovici nejširší, 
dozadu zvolna zúžené, tupě zašpičatělé, se strany klenuté, lesklé, 
s 9 řadami kulatých, dosti hlubokých a hustých teček, z nichž 
vždy dvě a dvě řady jsou sblíženy, a Sice jsou to: první a 
druhá řada, třetí a Čtvrtá, pátá a šestá; mezirýží plochá, mezi 
sblíženými řadami ovšem užší než ostatní, tedy jest druhé, 
čtvrté a šesté mezirýží užší, a tyto také bez proužky jemných 
teček, kdežto třetí, páté a sedmé mají zřetelnou jemnou proužku 
oddálených teček; obrvení krátké, řídké, sotva zřetelné. Vespod 
jest brouk na prvním a druhém břišním sternitu lesklý, oba jsou 
řídce a dosti hrubě tečkované, u G' středem podělně vtlačené ; 
anální článek hustě tečkovaný, skoro mdlý. Nohy jsou poměrně 
štíhlé, se stehny trochu kyjovitě naběhlými, neotrněnými, holeně 
dosti dlouhé, u G přední na zevním konci nepatrně dovnitř, za 


vý 7 a 
i 


(O1 nk = = 


to více vzad zahnuté, a zde na vnitřním okraji hustěji žlutavě 
obrvené, zadní holeně něco vzad zakřivené. Střední holeně skoro 
rovné. Penis dva a půlkrát delší šířky, při pohledu se strany 
sedlovitě prohnutý, se špičkou ještě silněji zakřivenou, rohovitý 
okraj v středu nejširší, při plném pohledu 
penis štíhlý, se špičkou vytáhlou, jen na 
samém konci otupělou, první třetina jeho 
nejširší, za ní okraje trochu sběhlé a do- 
zadu rovnoběžné, nepatrně se rozbíhající, 
rohovitý lem všude stejně široký, žlábek 
hlubší a užší. Velikost brouka: 22—2:3 mm. 
délka, 1:1—1:2 mm. šířka. Ve východních 
Pyrenejích, Bordeaux. 

15. Lioso ma Reitteri Bedel, Re- 
vue d'Entom. Caen, 1884, III., str. 138. 
Druh menší, význačný očima klenutýma, 
čelem mezi očima trochu zúženým, krov- v Pb 

: kk če j Penis: Liosoma Pan- 
kami hladkými, bez rýh, s 9 řadami teček delle Bris. 
menších, podlouhlých, které v zadní polovině 
krovek jsou mělčí a skoro se ztrácejí, s mezirýžími širokými, 
plochými, hladkými, s proužkou teček málo znatelnou; u © na 
kořenu krovek vpředu při třetí řadě teček kratší zářez. Episterna 
zadohrudí nahá, stehna neotrněná. 

Podlouhle vejčitý, černý, lesklý, se stehny tmavohnědými, 
holeněmi červenohnědými, chodidly a tykadly, vyjma tmavší 
paličku, červenými. Nosec asi zdéli štítu, nepříliš tlustý, vpředu 
málo rozšířený, zaoblený, po stranách hustěji podélně, na po- 
vrchu řidčeji tečkovaný, podél středu hladký a nepatrně kýlo- 
vitě vyvýšený. Oči vejčité, klenuté, čelo mezi očima mírně zú- 
žené a spolu se záhlavím jemně a řídce tečkované, lesklé. Ty- 
kadla skoro až za přední třetinou nosce vkloubená, kratší, druhý 
článek bičíku mnohem kratší prvého, ostatní příčné, do šíře 
přibývající, palička velká, na konci tupě zašpičatělá. Štít 0:65 
až 0:7 mm. dlouhý, 0:75—0:78 mm. široký, u G' méně určitě, 
u © určitě širší délky, se stranami rovnoběžnými, v prvé třetině 
do předu zúženými, se strany klenutý, lesklý, na povrchu drobně 
a nehustě, po stranách hustěji a Silněji tečkovaný. Štítek nezře- 
telný. Krovky 1:29—1'5 mm. délky, 1:1—12 mm. šířky, nadmutě 
vejčité, u G' štíhlejší, širší štítu, u kořenu nevykrojené, s rameny 
zaoblenými, u © na předním okraji při třetí řadě teček s krat- 
ším zářezem, po stranách zaokrouhlené, v středu nejširší, na 


ObT10 


Ab Kn ONA C BL RA AK SSD ad 7 o 


konci zvolna zúžené, kulatě zahrocené, se strany klenuté, lesklé, 
hladké, bez rýh, s 9 řadami menších, dosti hustých podélných 
teček, na venek a na sklonu krovek dozadu mělčích a mi. 
zících. 


Mezirýží široká, plochá, lesklá, se sotva znatelnou prouž- 
kou, teček oddálených; obrvení krátké, řídké, málo zřetelné. Ve- 
spod jest brouk lesklý, na prvních dvou sternitech břišních řídce | 
a nehrubě tečkovaný, u ($ podélně středem trochu vtlačený, 
anální článek hustěji tečkovaný, mírně lesklý. 

Nohy jsou dosti štíhlé, se stehny nenaběhlými, neotrně- 
nými, holeně dosti dlouhé, přední holeně u G na zevním konci 
nepatrně dovnitř a vzad prohnuté, a zde na vnitřním okraji hu- 
stěji světležlutě obrvené. Penis nemohl jsem prohlédnouti. Délka 
brouka 1:9—2-25 mm, šířka 1'1—1'2 mm., Na Kavkaze a v Cir- 
kassii. © 

1C. Liosoma Formáneki m. sp. mihi. Nigrum niti- 
dum, femoribus piceis, tibiis, tarsis, antennisgue rufis, antennarum 


Obr. 


Liosoma Formáneki Lokay. 


© 


clava nigropicea, rostro parum valido, arcuato, supra haud 
crebre punctato, oculis fere planis, fronte inter oculos paulo con- 
stricta, prothorace disperse punctato, lateribus parallelis ad api- 
cem attenuatis, scutello nullo, elytris apud © inflatis, thorace 
latioribus, ad apicem modice attenuatis, remote costatis, serierum 
punctis minutis, valde distantibus, interstitiis latis haud globosis 


9 PEP- P 


131 


serie punctulorum fere insensibili, episternis metathoracis nudis, 
femoribus muticis. Long © 1:95 mm. Carniolia. : $ 


Malý druh s očima skoro plochýma a čelem mezi očima 
zúženým, význačný na prvý pohled již tím, že krovky nejsou 
hluboce rýhovány a v rýhách hrubě tečkovány, nýbrž jsou tak- 
měř hladké, s rýhami nepatrně naznačenými, neprohloubenými, 
s řadami teček mnohem menších, od sebe vzdálenějších více 
než obnáší dvojí velikost teček, Mezirýží jsou jen zcela nepatrně 
klenutá, širší, lesklá, hladká s proužkou sotva znatelných teček, 
od sebe oddálených; též štít jest mnohem hladší než u L. cri- 
brum a tečkování jeho jest řidší a jemnější nejen na povrchu, 
nybrž i po stranách. 

Černý, lesklý, tykadla vyjma tmavohnědou paličku, nohy, 
vyjma hnědá stehna, červené. Nosec u © zdéli štítu prohnutý, 
zaoblený, po stranách hustěji podélně svrchu nepříliš hustě teč- 
kován. Oči sotva klenuté, čelo mezi očima trochu zúžené a 
spolu se záhlavím řídce a jemněji tečkované, lesklé. 


Tykadla asi ku konci přední třetiny nosce vkloubená, dosti 
krátká, druhý článek bičíku mnohem kratší prvého, ostatní 
příčné, palička velká, na konci tupě zašpičatěla. 

Štít 0:6 mm. dlouhý, 0:73 mm. široký, se stranami rovno- 
běžnými, v prvé třetině do předu zůženými, se strany klenutý, 
Svrchu rozptýleně a jemně, po stranách trochu hustěji, však ni- 
koliv hrubě tečkován, mezery mezi tečkami mnohem větší teček, 
lesklé, hladké. Štítek nezřetelný, krovky 13 mm. dlouhé, 1:1 mm. 
Široké, vejčité, po stranách zaokrouhlené, v středu nejširší, do- 
zadu mírně zúžené, s koncem zaokrouhleně zahroceným, u ko- 
řene něco Širší štítu, nepatrně společně vykrojené, s rameny 
zaoblenými, s předním okrajem u © při třetí řadě teček zaříz- 
nutým, velmi nepatrně, ztraceně rýhované, s 9 řadami teček 
menších, od sebe, více než dvě tečky dohromady obnáší vzdá- 
lených, .mezirýží širší, nepatrně klenutá, hladká, se sotva zna- 
telnou proužkou od sebe oddálených teček. (Obrvení krovek 
řídké, krátké, sotva znatelné. Vespod jest brouk lesklý, na prv- 
ním sternitu břišním dosti hrubě, ne však hustě, na druhém 
řídce tečkován, u © podélně nevtisknut. Nohy podobné jako 
u L. cribrum, u © všecky holeně rovné. Velikost ©: 1:95 mm. 
délky, l1 mm. šířky. 

Jediného brouka tohoto druhu, ©, nalezl jsem 15. září 1906 
na Friedrichsteinu u Kočeva v Krajině prosiváním listí. Věnuji 


132 


jej panu vrch. pošt. radovi Rom. Formánkovi, výbornému zna- 
teli nosatců. 

17. Liosoma cribrum Gyllenhal 1834, Schónh. Gen. 
Curc., II., str. 357.10  Bedel, Revue d' Entom. Caen, 1884 III., 
str. 140. carpathicum Brancsik, Rovartani Lapok, 1899, VI., 
str. 194. a b. ruficolle Branczik ibidem. 

Malý druh význačný očima plochýma, čelem mezi očima 
značně zúženým, krovkami hluboce brázděnými, s tečkami hru- 
bými od sebe mezerami velikosti dvou teček dohromady oddá- 
lenými, s 9 řadami rýh teček, mezirýžími úz- 
kými, klenutými episterny zadohrudí nahými 
stehny neotrněnými. Podlouhle vejčitý, černý, 
lesklý, nohy hnědé s chodidly červenými, ty- 
kadla červená, s paličkou tmavohnědou. Nosec 
zdéli štítu, v předu nerozšířený, zaoblený, za- 
hnutý, dosti tlustý, u © něco kratší a silnější 
než u ©, po stranách dosti hrubými podélnými 
tečkami nepříliš hustě pokryt, svrchu řidčeji a 
jemněji tečkovaný, podél středu obyčejně hladký 
a nepatrně vyvýšený ; oči velké, vejčité ploché ; 
čelo mezi očima zůžené a spolu se záhlavím 
lesklé, hladké, jemněji a řídce tečkované. Ty- 


Obr. 12. kadla ku konci přední třetiny nosce vkloubená, 
Penis: Liosoma © dosti krátká, druhý článek bičíku mnohem kratší 
cribrum Gyll. prvého, palička velká s koncem otupěle zahro- 


ceným. Štít 0:7 »um. dlouhý, 0:75—0:85 mm. ši- 
roký, v předu ufatý, se stranami v přední třetině do předu zúže- 
nými, V druhých dvou třetinách rovnými aneb nepatrně do zadu 
zúženými, se strany klenutý, svrchu rozptýleně tečkovaný, tečky 
malé, mezery mezi nimi větší teček, hladké až jemně kožitě vrásčité, 
po stranách a vzadu jest štít hustěji a hruběji tečkován; krovky 
1:1—1:35 mm. dlouhé, 1—1'1 mmm. široké, vejčité, po stranách za- 
vykrojené s rameny zaoblenými, přední okraj u © při třetí rýze 
teček v předu s podélným, ostrým, krátkým zářezem, u G celý; 
krovky vykazují 9 hlubokých rýh s velikými, okrouhlými te- 
čkami v nich, mezery mezi tečkami dvakrát větší teček. Mezi- 
rýží úzká, silně klenutá, lesklá, hladká, s proužkou velmi jemných, 
od sebe oddálených teček, obrvení velmi krátké, nezřetelné, vespod 
jest brouk lesklý, na prvním sternitu břišním hrubě a dosti hustě na 
druhém však řidčeji tečkován, u ($ podélně středem obou vtisknut, 


i 
i 


193 


anální článek hustě tečkovaný, mdlý. Nohy dosti krátké se 
stehny kyjovitě neztluštělými, holeněmi kratšími skoro rovnými, 
u G přední holeně na zevním konci nepatrně v zad prohnuté 
a zadní na konci též silněji v Zad zahnuté. Penis více než 
dva a půlkrát delší šířky, při pohledu se strany silně sedlovitě 
prohnutý, jeho rohovitý okraj dosti tenký, v zadní třetině nej- 
silnější, při plném pohledu jsou strany od zadu do středu rov- 
noběžné, odtud do předu ku špičce stejně se sbíhající, Špička 
dlouhá, na konci otupělá, rohovitý lem všude stejně široký 
žlábek středem úzký a mělký. Velikost brouka: 18—205 mm. 
délka, 1—1'1 mm. šířka. Ve Francii, v Německu, Rakousko- 
Uhersku až do Sedmihradska a do Tyrol, v severní Italii, v kra- 
jinách hornatých. Tento proměnlivý druh jeví následující od- 
chylky: 1. Povrch brouka jest mdlejší, zřetetně kožitě vrásčitý.) 
(Monte Baldo mnou nalezený jedinec jest velmi mdlý a vrásčitý. 
2. Povrch brouka jest krátce ale hustěji a zřetelněji obrvený 
(z Transsylvanských Alp a Karpat). 3. Celé tělo jest místo černé 
hnědé se štítem někdy červenohnědým. 4. Stehna na kořenu, 
holeně a chodidla i tykadla mimo paličku bývají někdy jasně 
červená. 

L. carpathicum Branczik jest lokální odchýlka z Trenčín- 
ského komitátu, u níž jest štít zřejmě hruběji tečkován v předu před 
středem trochu širší a ku předu rychleji zúžen; ostatní charaktery 
jako u cribrum, proto nelze tuto odchylku považovati za druh 
zvláštní Aber. ruficolle Branczik týče se nezralých jedinců, kteří 
nejsou dosti temně zbarveni a mají buď štít červenavý, krovky za- 
hnědlé, nohy červené, neb jsou někdy, vyjímaje černou hlavu, 
celí hnědí. K vůli úplnosti přidávám latinskou diagnosu, jak byla 
původně v Rov. Lapok uveřejněna: Liosoma | carpathicum 
Brancsik: Similimum L. cribro Gyll. Differt thorace evidenter 
rudius punctato, antice ante medium aliguod latiore ideogue 
apicem versus citius angustato. 

Var. ruficollis Brancsik. Inter materiam occurrunt thorace 
rufo, elytris brunescantibus pedibusgue rufis, interdum indi- 
vidua, excepto capite nigrescente, toto brunnea. Patria: Comi- 
tatus Trencsinensis. 

18. Liosoma cyanopterum Redtenbacher Fn. Austr. 
1848, [., str. 440., II., str. 724. Bedel Revue d' Entom.. Caen, 
1884, III., str. 141. 

Druh význačný, ocelově modrými krovkami, s 9 řadami, 
hluboce rýhovanými, silných teček, s mezirýžími úzkými, klenu- 


ček jí S AOR RR R P 


tými episterny nahými, očima značně klenutýma, stehny neotr- 
něnými. Podlouhle vejčitý, černý, dosti lesklý, s kořeny stehen 
a chodidly hnědými. Nosec asi zdéli štítu, dosti lesklý, za- 
oblený, v předu málo rozšířený, mírně Zahnutý, po stranách 
hrubě a hustě, na povrchu méně hrubě a hustě podélně tečkován, 
střed podél hladký něco kýlovitě vyvýšený. Přední část nosce 
svrchu lesklá, jemně tečkovaná. Tykadla před koncem přední 
třetiny nosce vkloubená, dosti krátká, druhý článek bičíku kratší 
než polovina prvého, ostatní do šíře při- 
bývající příčné, palička velká, tmavší, na 
konci zakulaceně. zahrocená. Čelo. mezi 
očima trochu zúžené, lesklé, spolu se zá- 
hlavím řídce dosti hrubě tečkované. Oči 
vejčité, značně klenuté. Štít 07—0:75 mm. 
dlouhý, 0:8—0'9 mm. široký, skoro čtver- 
hranný se stranami rovnoběžnými, v předu 
zaokrouhleně trochu zúženými, se strany 
mírně klenutý, černý, dosti lesklý, po stra- 
nách a v zadu hrubě, hustě, na povrchu 
v předu a na středu méně hustě a hrubě 
tečkován, podél středu někdy trochu zvý- 
šen a hladký; prostory mezi tečkami jsou 
menší než tečky sami a hladké. Štítek ne- 
zřetelný. Krovky 1:7—1:85 mm. dlouhé, 


IA 
==“ 


CSLy== 
SSS 


=== 


Obr, 13. 1:2—1:4 mm., široké, podlouhle vejčité, 
Penis: Liosoma cyano- © u kořene trochu širší štítu, dosti vykrojené, 
písni znedíh s rameny vyniklými, po stranách do zadu 


rozšířeně zaokrouhlené, za polovicí nej- 
širší, v zadu tupě zahrocené se špičkou zaoblenou, se Strany 
mírně klenuté, do zadu zvolna spadající, ocelově kovově 
modré, s 9 stejně hlubokými řadami velkých a dosti hustých 
řetízkových teček, 10. řada po straně v předu schází; mezi- 
rýží úzká, klenutá, lesklá, s proužkou velmi jemných od sebe 
dosti oddálených teček; obrvení krovek velmi nezřetelné. Vespod 
jest brouk dosti lesklý, Černý, na prvním a druhém sternitu 
břišním hrubě nepříliš bustě tečkovaný, u G' podélně středem 
vtlačen, anální článek hustě tečkovaný, skoro mdlý. Nohy jsou 
štíhlé, dosti lesklé, stehna málo kyjovitě naběhlá, hustě tečko- 
vaná, mezi tečkami vráskovaná, neotrněná, holeně štíhlé, rovné, 
jen přední u G' na zevním konci méně dovnitř, více vzad pro- 
hnuté a zde na vnitřním okraji hustěji žlutavě obrvené. Penis 


RDA : 135 


více než dvakrát delší šířky, při pohledu se strany dosti sedlo- 
vitě prohnutý s rohovitým okrajem ohrnutým a silnějším, v zadní 
třetině nejtlustším, při plném pohledu jsou strany od zadu ku 
předu zvolna zaobleně se sbíhající, špička značné délky, sou- 
v přední polovici hluboký, v zadu mělčí. Velikost brouka: 
25—27 mm. délka, 12—1:4 mm. šířka. V Alpách rakouských, 
štýrských i Karavankách ve výši nad 1600 m., v srpnu a září 
pod rhododendry dosti vzácný. 

19. Liosoma bosnicum Dr. Kar. Daniel, Můnch. Ko- 
leopt. Zeit. 1906, III., str. 182. Druh velmi podobný L. con- 
cinnum, jest však celkem trochu menší a vý- 
značný zadními holeněmi na konci v zad pro- 
hnutými, jakož i předními holeněmi u G znač- 
něji v zad zahnutými. Též jest u něho štít 
obyčejně na povrchu v středu a z předu hu- 
stěji tečkovaný nežli u L. concinnum, krovky 
jsou za středem nejširší a penis jest zcela 
odlišný. Podlouhlý, černý, lesklý, hladký, 
s tykadly, hnědou paličku vyjímaje, holeněmi 
a chodidly tmavěčervenými. Nosec něco kratší 
štítu, zejména u G též silnější, v přední a 
zadní třetině nepatrně rozšířený, zaoblený, 
zahnutý, po stranách dosti hustě však nikoli 
hrubě, svrchu řidčeji podélně tečkován, podél 
středu hladký, málo kýlovitě zdvižený, na 
předu svrchu lesklý a jemněji tečkovaný. Ty- Pe a 
kadla před koncem první třetiny nosce vklou- © bosnicum Daniel. 
bená, dosti štíhlá, druhý článek bičíku u S 
něco kratší poloviny délky prvého. Čelo mezi očima málo zúžené. 
lesklé, spolu se záhlavím nepříliš hustě a dosti jemně tečkované. 
Oči vejčité, dosti klenuté. Štít 07 mm. délky, 0'75—08 mm. šířky, 
čtverhranný dosti klenutý, lesklý, se stranami rovnoběžnými v pře- 
du zaobleně zúženými, po stranách a v zadu dosti hustě a silně na 
povrchu v středu a z předu trochu řídčeji a mělce tečkován, podél 
středu více méně hladký, nevyvýšený. Štítek nezřetelný, krovky po- 
déině vejčité, 1:5—1'75 mm. dlouhé, 1:05—1'1 m. široké, do zadu 
mírně nadmutě zaokrouhlené a rozšířené, hned za středem nej- 
širší, u kořene nepatrně širší štítu a málo vykrojené, s rameny 
nevyniklými; špička krovek zaokrouhlená; se strany jsou krovky 
mírně klenuté do zadu zvolna spadající, mají 9 stejně hlubokých 


ns) 136 č Adk, 


rýh hustými řetízkovými většími tečkami opatřených: mezirýží 
lesklá, hladká, klenutá, úzká, s proužkou velmi jemných, od- 
dálených teček. Vespod jest brouk lesklý, na prvním a druhém 
sternitu bříšním hrubě, ne však hustě tečkován, u G podélně 
středem mírně vtlačen. Nohy štíhlé, stehna málo kyjovitě na- 
běhlá, neotrněná, holeně zadní zřetelně na zevním konci v zad 
zahnuté, přední holeně u G' na zevním konci značněji v zad, 
méně dovnitř zakřivené a zde na vnitřním okraji hustěji žlutavě 
obrvené. Penis velmi štíhlý, asi 4krát delší šířky, při pohledu 
se strany velmi silně sedlovitě prohnutý, s rohovitým okrajem 
málo ohrnutým, lem tenký, v zadní třetině nejsilnější, při plném 
zúžené, špička dosti krátká na konci otupělá, rohovitý lem 
tenký, v zadu trochu silnější, žlábek jen v předu vyznačený. Velikost 
brouka: 225—25 mm. délka, 1:05—11 mm. šířka. V Bosně, 
Sedmihradsku i Rumunsku, ve východních Karpatech, (Czarna 
Hora, Marmaroš) na jaře i na podzim na vlhkých místech subalpině. 

20. Liosoma concinnum Bohemann 1842. Schónh. 
Gen. Curcul. VI., II., str. 318, Bedel Revue d'Entom. Caen. 1884, 
III. str. 140. Isabellae Tschapeck, 1874, Stett. Ent. Zeit. XXXV, 
str. 207. Druh význačný tělem černým, lesklým, episterny zado- 
hrudí nahými, stehny neotrněnými, očima klenutýma, čelem 
mezi očima málo zúženým, krovkami s 9 hlubokými, hrubě 
tečkovanými rýhami, mezirýžími úzkými, klenutými, lesklými, 
holeněmi i u (S skoro rovnými. 

Podlouhle vejčitý, černý, lesklý, s tykadly, vyjma paličku, 
kořeny stehen a holení i chodidly červenohnědými. Nosec skoro 
zdéli štítu, nepříliš tlustý, zahnutý, zaoblený, v přední třetině 
trochu rozšířený, po stranách hrubě a hustě, na povrchu řídčeji 
a méně hrubě podélně tečkován, podél středu více méně hladký, 
přední rozšířená jeho část svrchu lesklejší, méně hrubě a řídčeji 
tečkovaná. Čelo mezi očima málo zúžené, lesklé, spolu se zá- 
hlavím zřetelně však řídce tečkované. Oči vejčité, dosti klenuté. 
Tykadla před koncem přední třetiny nosce vkloubená, dosti 
štíhlá, druhý článek bičíku u ($ kratší než polovina prvého, 
ostatní příčné, do šířky přibývající, palička velká, tupě zašpiča- 
tělá. Štít 0:75—0:8 mm. délky, 0:82—09 mm. šířky, dosti úzký, 
klenutý, se stranami rovnoběžnými, jen do předu zaobleně zúženými, 
po stranách a v zadu hustěji však nikoli hrubě na povrchu v středu 
a Z předu řídce a jemněji tečkován, střed podélně skoro hladký 
nezvýšený. Štítek nezřetelný; krovky 1'5—155 zm. dlouhé, 


k 


ná pe a M kon ie 


pe 
j 
V. 4 “ 


OAO ARO A UVA KNV 1 


1:1—1:2 mm. široké, podlouhle vejčité, černé, u kořene něco 
širší štítu, společně málo vykrojené, s rameny nevyniklými, po 
stranách do zadu nenápadně rozšířené, zakrouhlené, v středu 
nejširší, do zadu zúžené se špičkou tupě zahrocenou, se strany 
mírně klenuté, do zadu nenápadně spadajicí, opatřené 9 řadami 
hlubokých rýh, s dosti hustými řetízkovými tečkami; mezirýží 
úzká, klenutá, lesklá, s proužkou sotva zře- 
telnou, velmi jemných dosti oddálených 
teček. Obrvení krovek řídké, zcela krátké 
a nezřetelné. Vespod jest brouk dosti lesklý, 
na prvním a druhém bříšním sternitu ne- 
příliš hustě tečkován a u S podélně středem 
jich vtlačen. Nohy dosti štíhlé, červeno- 
hnědé se stehny a holeněmi tmavšími, se 
stehny něco málo kyjovitě naběhlými, 
dosti hrubě a hustě tečkovanými, méně 
lesklými, holeně přiměřeně dlouhé, rovné, 
u G přední holeně na zevním konci jen 
nepatrně v zad prohnuté a zde na vnitřním 
okraji hustěji žlutavě obrvené. Penis více 


než dvakrát delší šířky, při pohledu se Obr. 15. 
strany značněji sedlovitě prohnutý, S ro- © Penis: Liosoma concin- 
hovitým okrajem silně ohrnutým, lem tenký, num Boh. 


v středu nejširší, při plném pohledu strany 

od zadu až ku přední třetině rovnoběžné, odtud souměrně do tupé 
Špičky sběhlé, konec špičky zaoblený, rohovitý lem po stranách 
stejně tlustý, žlábek široký, mělký, v přední polovici trochu 
hlubší. Velikost brouka: 2:3—2:55 mm. délka, 11—1'2 mm. šířka 
V Alpách rakouských, štýrských i korutanských, v jižním Ty- 
rolsku, (Lavarone). Z jara na vlhčích místech. 

Zmíním se jěště na konci o druzích, které mi zůstaly ne- 
známy a tu především uvedu popis Liosoma Rosti Stierlin, 
kterýž druh nevěda, jaká má episterna zadohrudí, kolik řad 
teček na krovkách a zda klenuté či ploché oči, nemohl jsem 
vřaditi do svého klíče, pročež celý původní popis uvádím: Lio- 
somus Rosti Stierlin. Mitth. Schweizer Ent. Ges. IX. 1897, 
str. 117. Oblongus, piceus, rostro tereti, fortiter striato, longitu- 
dine fere thoracis, antennae versus apicem rostri insertae, funi- 
culo 7 articulato, articulo primo crassiore, secundo primo an- 
gustiore et paulo breviore, thorace longitudine non latiore, la- 
teribus modice rotundato rude sparsim punctato, basi truncato, 


138 


elytris ovalibus, latitudine dimidio longioribus, grosse punctato 
striatis, interstitiis alternis elevatis, pilisgue erectis longis parce 
vestitis, pedibus sat fortibus, tibiis apice unco armatis. Long. 
3 mm. Sbíral pan Rost v Cirkasii. Smolohnědý, podlouhlý, nosec 
zaoblený, zdéli štítu, hustě a hluboko podélně tečkován, tykadla 
blíže konce vkloubená, násadec dosahuje k očím, bičík sedmi- 
členný, první článek dosti tlustý, trochu delší šířky druhý kratší 
a užší, ostatní příčné. Štít oválný, skoro delší šířky po stranách 
mírně zaoblený, do předu a do zadu skoro stejně zúžený, vel- 
kými kulatými tečkami nepříliš hustě posetý, krovky na kořenu 
uťaté, v středu nejširší, dvakrát delší štítu, a jednou a půlkrát 
delší šířky, s řadami hrubých, nepříliš hustých teček, střídavá 
mezirýží Žebrovitě zvýšena, ostatní plochá, s řídkou řádkou 
dlouhých odstávajícich jemných štětinek. Nohy silné, stehna ne- 
otrněná, holeně rovné s rohovitým háčkem na konci. Ještě se 
zmíním o dvou mi neznámých druzích, jednom z Alžíru, druhém 
z ostrovů kanárských, jichž typy viděl Bedel a jež proto ve své 
synopsi rodu Liosoma uvádí, jsou to: Liosoma foveolatum 
Chevrolat. 1899, Revue Zool. str. 299, ampliatum Desbr. 1879, 
Opusc. Ent. str. 14. Druh tento vyznačuje se episterny zadohrudí 
nahými, stehny neotrněnými, noscem silným, hustě tečkovaným, 
nohami silnými, tmavými, stranami štítu v zadních dvou třetinách 
rovnoběžnými, do předu šikmo zúženými; má krovky nadmuté, 
příkře do zadu spadající, na kořenu vykrojené a kořen štítu rameny 
obklopující. Tečky řad na krovkách jsou menší a velmi vzdá- 
lené. Délka 2:5 mm. (s noscem). V Alžíru, z okolí Algeru, Batna. 

Liosoma apioides Wollaston, (uveden v rodu Xeno- 
micrus). 1864, Cat. Canar. Col. str. 331, má episterna zadohrudí 
nahá, stehna neotrněná, nosec do předu rozšířený, rýhu tykadlo- 
vou shora zřetelnou do polovice nosce; štít čtverhranný, na 
povrchu mdlý na prostorách mezitečných, krovky mají nádech 
modrozelenavý. Délka 2 mmm. (s noscem). Na ostrovech kanár- 
ských: Teneriffa a Palma. 


Poznámka. Jelikož Liosoma Baudii Bedel popsána byla r. 1884, kdežto 
Lios. scrobiferum Rottbg. popsána byla již r. 1871 nastoupí právem druhové 
jméno L. scrobiferum Rottbg., kdežto L. Baudii třeba jest pokládati za odrůdu. 

V přehledu druhů na str. 5 jest třeba opraviti udané míry u těchto druhů: 

5. rufipes: Délka 2:30—235 m, šířka O08—1'1 2%. 6. muscorum: 
Délka 1'95—2-20 mm, šířka 0097—1+1 sw. 7. Lethierryi: Délka 255—2:80 mm, 
šířka 1:35—1'50 z. 8. oblongulum: Délka 2:10—290 zem, šiřka 1:05 až 
1:45 zam. 9. subcoriaceum: Délka 2:35—245 zem, šířka 13—1:935 mm. 
10. Kirschi: Délka 2-2—2:35 zm, šířka 1:07—1:10 mm. 


n k 


139 = 


Myrmekologické poznámky. 
Prof. Dr. Al. Mrázek v Praze. 


III. Brachypterní mermithogyny u Lasius alienus. 


Pro různé se stanoviska všeobecné biologie nad míru důle- 
žité otázky jako jest ku př. problem t. zv určování pohlaví a 
všechny zjevy s tím související, jsou mravenci svojí podivuhodně 
bohatou mnohotvárností nejen výborným předmětem výzkumným, 
nýbrž poskytují i silné podněty k novým ideím. Nemáme zde 
ovšem na mysli snad jen ono obecně známé rozčlenění společ- 
nosti mravenčí na vlastní individua pohlavní normalné většinou 
okřídlená a bezkřídlá individua sterilní (dělnice). S podobnými 
celkem rozdíly se setkáváme i u jiných společensky žijících 
hmyzů. U mravenců jde však rozčlenění ještě mnohem dale. 
Nejnápadněji vystupuje na prvý pohled rozrůznění to u dělnic. 
Stačí uvésti ku př. jen každému běžný zjev t. zv. bojovníků, 
Ss nimiž se u mnohých mravenců setkáváme. Avšak tím jednak 
ještě daleko není vyčerpán počet obměn, jimž dělnice mohou 
podléhati, jednak i u druhých stavů, ku př. samic či královen, 
vyskytují se zjevy polymorfismu v míře snad ještě větší. 

O vzniku a původu polymorfismu rozcházejí se značně ná- 
zory přírodozpytců. Zde možno rozeznávati dva tábory, z nichž 
jeden hájí polymorfismus blastogenní, druhý trofo- 
genní. Dle prvého jest již ve vajíčku předem určeno nejen po- 
hlaví, nýbrž i podrobné rozlišení, dle druhého teprve zvláštní 
poměry zevní, zejména potrava, určují, zda vyvine se © či č, 
neb 4. Jména Emery, Forel, Wasmanm, Weissmann, Wheeler 
jsou zde nejvýznamnější. Podrobnějšího poučení o jednotlivých 
názorech dostane se čtenáři v knížce Escherichově, na níž tuto 
odkazuji. Zevrubně projednává všechny tyto otázky i Wheeler 
v jedné ze svých posledních prací.) Převážná část práce Whee- 
lerovy týká se zjevně polymorfismu jež vyvolány jsou parasi- 
tismem, neb tyto při posuzování vzniku polymorfismu vůbec 
hrají důležitou úlohu. 

Cizopasnictví u mravenců může sice býti dvojího způsobu, 
jeviti se jako vlastní parasitismus individualní, jsou-li přímo jed- 
notliví mravenci napadeni cizopasníky, aneb jako t. zv. spole- 


") W. M. Wheeler: The Polymorphism of Ants, with an Account of 
some singular Abnormalities due to Parasitism. Bull. Amer. Mus. Nat. Hist. 1907. 
93 pp. 6 tab. 


M B bé 


——— 140 


čenský (socialní) parasitismus. Avšak konečný effekt jest v obo- 
jím případě týž, neb aspoň částečně týž, nalézáme vždy v hní- 
zdech neb koloniích mravenčích abnormalně upravená individua, 
pathologicky změněné samičky (pseudogyny) a pod. Cizopas- 
níci mravenců rekrutují se z různých skupin živočišných, avšak 
nám zde jedná se jen o parasitismus známého nematoda Mer- 
mis u mravenců. 

Prvou zprávu o vyskytování se Mermis u mravenců na- 
lézáme v myrmekologické literatuře u Wheelera, jenž popsal od 
Pheidole dentata var. com mutata Mayr pathologicky vli- 
vem cizopasící Mermis pozměněné dělnice, se široce naduřelým 
abdominem.*) Po uveřejnění práce Wheelerovy dospěl Emery 
k názoru, že již dříve jím od některých mravenců pozorované 
pseudogyny, resp. abnormní tvary, nejsou nic jiného, než rovněž 
následky cizopasnictví Mermis.*) 

Později Wheeler doplnil nálezy mermitovaných mravenců 
i jest nyní vyskytování se Mermis známo u Pheidole 
commutata,Pheidoleabsurda,  Odontomachushaema- 
todes a chelifer, Pachycondyla fuscoatra, Neopo- 
nera villosa, Paraponera clavata, Ectatomma tuber- 
culatum. 

Ve všech těchto případech jedná se však o dělnice infiko- 
vané Mermis. Změny takovýchto mermithergatů (dle nomen- 
klatury Wheelerovy) jsou nejnápadnější na abdominu, jež jest 
přirozeně silně zduřeno, avšak týkají se i hlavy, jež liší se od 
hlavy typických dělníků (microcephalie) a po případě i ocelly 
jeví. Největší změny jeví se u rodu Pheidole, nejmenší u ve- 
liké Paraponery. 

Jak Emery tak Wheeler uvádějí jako pozoruhodný fakt 
zjev, že všechny dosud pozorované případy parasitismu Mer- 
mis u mravenců týkají se amerických mravenců, a specielně 
druhů vlastních tropickým neb subtropickým končinám Ameriky. 
To zdálo by se nasvědčovati tomu, že jedná se o druh (neb 
více druhů ?) Mermis s omezeným zeměpisným rozšířením, ač 
rod Mermis sám jest kosmopolitický. Jiným nápadným zjevem 
prý jest, že u evropských mravenců dosud vyskytování se 
M ermis zjištěno nebylo, ač právě evropské druhy rodu Mer- 


*) W. M. Wheeler: The parasitic Origin of Macročrgates among Ants. 
Amer. Natur. 35. vol. 1901. 

") C. Emery: Zur Kenntniss des Polymorphismus der Ameisen. Zool. 
Jahrb. Suppl. VII. 1904. 


dk. mm 


P KI k DODÁ mě 


vě, 


141 


mis nejsou příliš vybíravé co do svých hostitelů. K těmto zprá- 
vám třeba korrektury. Nenaleznul jsem sice též přímých zpráv 
o vyskytování se Mermis u evropských mravenců, ale není 
vyloučeno, že přece jen snad našly by se zprávy o pozorová- 
ních podobných:““) Neboť že Mermis i u mravenců našich se vy- 
skytuje, o tom nemůže dnes více býti pochyby. Podařilo se mi 
letošního roku nalézti hojně Mermis infikovaných mravenců a 
tito jevili tak charakteristické rysy, že jest třeba o nich šíře se 
zmíniti, nehledě ani k zmíněnému faunistickému interessu. 

Všechny mnou pozorované případy parasitismu Mermis 
u mravenců týkaly se rodu Lasius. 

Prvý případ shledal jsem v červnu v okolí pražském nad 
Zlíchovem. Naleznul jsem několik křídlatých samiček, z nichž 
jedna byla mi nápadnou poněkud zduřeným zadečkem a při roz- 
máčknutí téže přesvědčil jsem se, že to podmíněno bylo dorost- 
lou Mermis. Jinak však nejevila, pokud se pamatuji, samička 
ona nijakých zřetelnějších změn, co se velikosti křídel atd. týče 

Docela jinak bylo však tomu u dosti četných individuí, jež 
jsem o několik dní později v okolí příbramském naleznul. Mezi 
přehojnými koloniemi Lasiovými naleznul jsem dvě od sebe jen 
as 20 metrů vzdálené, v nichž mezi přečetnými normalně křídla- 
tými královnami nápadna mi byla některá individua s kratičkými 
křídly. V prvém okamžiku jsem se domníval, že mám co činiti. 
s hermafrodity. Pokud se dalo jsem veškerá individua abnormní 
pochytal a jednak na místě v líhu konservoval, jednak živá 
domů přinesl. Bližší zkoumání ovšem ihned poučilo o tom, že 
nejedná se o nic jiného, než o samičky mermithisované. 

Všechna tato individua celkovým tvarem těla, velikostí atd. 
nijak se nelišila znatelně od normalních samiček. Abdomen bylo 
sice někde poněkud více naduřené, ale v té příčině 1 normalní 
cizopasníků prosté samičky nebyly vždy úplně stejné. Ani thorax 
nejevil žádných znatelných odchylek, snad byl jen něco málo 
užší než u normálně křídlatých samic. Vedle křídel, o nichž 
dále bude řeč, zdála se Jišiti mermithisovaná individua od nor- 
malních svojí poněkud temnější barvou, vykazujíce již zcela 
utuhnutý a definitivně zbarvený chitinový pokryv, kdežto Sa- 
mičky normální byly z valné části dosud neúplně vybarvené. 


+) Myslím, že v podobném smyslu lze vykládati noticku ve Forelové 
spisu: Les fourmis d la Suisse, p. 424: »On trouve guelguefois des Nématoides 
parasites, dans Uabdomen des fourmis; «. „j'en ai trouvé chez le L. flavus ©. 


li 


L: 4120 : k 


Dalo by se to vykládati tak, že působením cizopasníka se snad 
vývoj poněkud urychlil, ač jest to dosti nejisto vzhledem k faktu, 
že ve velikých koloniích mravenčích jako právě u rodu Lasius 


Obr. 1. Lasius alienus. © normální, ku Znázornění 
poměrné délky křídel. 


nelíhnou se všechna křídlatá individua přesně najednou a že 
může jednati se o časové omezení infekce na larvy skutečně 
starší, 

Avšak úprava křídel všech mermithisovaných individuí byla 
velmi nápadná. Samičky rodu Lasius vyznamenávají se právě 
velmi dlouhými křídly, takže když jsou křídla v klidu neb při 
lezení složena, abdomen jest jimi úplně kryto, ano daleko pře- 
čníváno. (Obr. 1,) U mermithisovaných samiček však křídla byla 
mnohem kratší, as jen polovice délky normální, takže abdomen 
vzadu bylo viditelné i při složených křídlech. (Obr. 2.) "Touto 
krátkostí křídel podmíněn byl právě naprosto odlišný habitus 
mermithisovaných individuí. 


; 
k 


Nb "77 E- 


= 148 


Zkrácení křídel nebylo všude úplně stejné, v této příčině 
jevily se individualní odchylky (srovn. obr. 3. a 4.), a sice mno- 
hem větší, než jeví se u normalně okřídlených jedinců. 

Vždy ale vzájemný poměr křídel a celková úprava (nerva- 
tura atd.) křídel zůstaly naprosto tytéž jako u křídla normálního. 

Vedle faunistického zájmu jest nález náš důležitým proto, 
že týká se ©, čili že máme co Ččinití s mermithogynami, 
abychom doplnili terminologii Wheelerovu, kdežto až dosud 
známy byly jen mermithergatoidní formy. Kdežto ale 
mermithergates od Pheidole ku př. se značně od oby- 


Obr. 2. Lasius alienus. Brachypterní mermithogyne. 


čejného dělníka odchyluje (srv. ku př. i obraz 26A u Esche- 
vicha) liší se mermithogyne Lasia zevně jen nepatrně od 
královny normalní, právě jen brachypterií. Patrně effekt cizopas- 
níka v malém abdominu dělnice a velikém královny jest zcela 
jiný. Parasitní kastrace v případě posledním nemusí zanechati 
vůbec skoro žádných zevních stop (mermithisovaná individua 
s normalními křídly z okolí pražského), aneb jen nepátrných 
(brachypterie). Liší se mermithogyny námi pozorované podstatně 
i od brachypterních eurynotních pseudogyn Wasmannem u For- 
mica sanguinea pozorovaných. 


IV. K biologii smíšených kolonií (Tetramorium «v Strongy“ 
lognathus). 
Vznikání smíšených kolonií mravenčích jest ještě stále přes 
záslužné novější práce a pokusy Wasmanna, Wheelera atd. 
11 


a 


dosti záhadné. Zejména to platí o koloniích výše uvedených. 
Jako pravděpodobné se nyní přijímá, že jedná se zde o t. zv. 
allianční kolonie, totiž že nová kolonie založena bývá spojením 
se dvou královen (Tetramorium © « Strongylogna- 
thus O). Opírá se tento výklad hlavně o tu okolnost, že v smí- 
šených koloniích takových vedle © Strongylognathus na- 
lézáme i © od Tetramorium. Prvá takováto pozorování děku- 


Obr. 3. Přední křídlo normální © (nahoře) a mermithisovaných ©0. 


jeme Wasmannovi. Ku konci června 1908 podařilo se mi nalézti 
u Čelakovic, kdež smíšené kolonie Tetramorium v Stron- 
gylognathus podobně jako i v okolí pražském jsou velice hojné 
rovněž podobný případ, i chovám nyní část kolonie této se živou 
© Tetramoriovou již půl roku doma v umělém hnízdě Janetově. 

Experimentálně vznik kolonií Strongylognathových vyšetřo- 
vati snažili se v novější době Viehmever a Wasmann. Avšak 
všechny tyto pokusy byly jen pokusy nepřímé a nemohly proto 
přinésti rozhodný výsledek. Přímý pokus ve smyslu dohadova- 
ného vzniku kolonií dotýčných, totiž umělá alliance dvou 
královen dosud proveden nebyl; čehož příčinou jest nesnad- 
nost opatřiti si potřebný material pokusný. 

Pokus takový jsem podniknul ku konci července 1908 


líh 


145 


27. července podařilo se mi na jedné exkursi u Čelakovic v zemi 
pod mechem nalézti isolovanou odkřídlenou královnu od Te- 
tramorium patrně se hotovící založiti novou kolonii. Přenesl 
jsem doma královnu tuto do sádrového hnízda a přidal k ní 
odkřídlenou © od Strongylognathus, již jsem právě po ruce 
měl. Výsledek byl pozoruhodný. Po několika hrozbách rozevře- 
ním čelistí byla královna Strongylognathová nadále zcela indif- 
ferentně trpěna v malé komůrce, do níž jsem obě královny 
vložil. Královna od Strongylognathus měla možnost úzkou chod- 
bou neprůchodnou pro její mnohem větší družku ujíti eventuel- 


Obr. 4. Zadní křídlo normální © (nahoře) a mermithisovaných ©©. 


ním nástrahám této, avšak pokud jsem mohl pozorovati, v dal- 
ším již nikdy k nějakým nepřátelstvím mezi oběma královnami 
nedošlo a obě se zdržovaly vždy dosti blízko u sebe, jak to při 
omezeném prostoru komůrky bylo nezbytno. Hned druhého dne 
naleznul jsem již shluk nakladených vajíček a ani tato okolnost 
ničeho na poměru obou královen nezměnila. Ošetřování vajíček 
obstarávala jedině © Tetramoriová. 

Bohužel nepodařilo mi se kolonii až do vylíhnutí se dělnic 
zachovati, obě královny zahynuly mi během měsíce listopadu, 
nejdříve © Strongylognathus a několik dní na to i Tetra. 
morium ©. Avšak to ničeho nemění na významu pokusu. To 
nejdůležitější jest jím prokázáno, totiž okolnost, že mladá, kolonii 
zakládající královna od Tetramorium strpí beze všeho vedle 
sebe královnu od Strongylognathus a že zase tato poslední 


fa" já s Nia ao ž 


vyhledává společnost předešlé. Pravděpodobnost vzniku Kolonií 
Strongylognathus wo Tetramorium aliancí královen tu- 
díž pokusem mým značně podepřena. 


Resumé. 

III. Brachyptere Mermithogynen bei Lasius. Wáhrend es 
nach den bisherigen Angaben (Wheeler's ete.) schien, als ob das 
Vorkommen von parasitáren Mermithiden auf amerikanische 
Ameisen beschránkt wáre, istes dem Verfasser gelungen, durch 
Mermis infizierte Ameisen auch bei uns auszufinden. Es han- 
delte sich sámmtlich um Mermithogynen von Lasius (im 
Sinne der Nomenklatur Whhiceler's). Der Effekt des Parasitismus 
War áusserlich entweder fast gar nicht sichtbar (ein bei Prag be- 
obachteter Fall) oder áuberte sich ledigilich durch eine auffal- 
lende Brachypterie (zahlreiche Fálle in zwei Nestern von 
Las. alienus bei Příbram) (Fig. 2). Sonst aber waren die 
Flůgel der Mermithogynen (Fig. 8 u. 4 unten) bis auf die viel 
geringeren Dimensionen ganz normal gebaut. 

IV. Zut Biologie der gemischten Strongylognathus« Te- 
tramorium-Kolonien. Es wird zunáchst ein weiterer Fund einer 
Tetramorium- „Kónigin i in einer Strongylognathus-Kolonie 
(Juni 1908 bei Čelakovice) erwáhnt. Im veiteren wird ůber eine 
gelungene Allianz beider Kóniginnen berichtet. Einer im Freien 
(27. Juli 1908 bei Čelakovice) gefundenen entflůgelten Tetramo- 
rium-Kónigin, welche im Begriffe stand eine neue Kolonie zu 
grůnden, wurde im kůnstlichen Neste ein entflůgeltes © von 
Strongy.ognathus beigesellt. Dasselbe wurde nach einigen 
Drohungen durch aufgesperrte Mandibeln weiter ganz unbehelligt 
gelassen und die beiden ©© hielten sich fortan in demselben 
Kámmerchen auf, obgleich es dem Strongylognathus © 
měóglich war durch einen engen fůr ihre weit gróBere Genossin 
unpabierbaren Gang zu entweichen und sich so den eventu- 
ellen Feindseligkeiten zu entziehen. Bereits am zweiten Tage 
sahich ein Háuflein abgelegter Eier, dievon dem Tetramorium © 
gepflest wurden. Es ist leider nicht gelungen die beiden G0 bis 
zum Ausschiůpfen der ersten $5 am Leben zu erhalten (beide 
starben im Laufe Novembers), aber immerhin bildet der Versuch 
einen guten und zwar ersten direkten Beweis fůr die Wahr- 
scheinlichkeit der von Wasmann hypothetisch angenommenen 
Entstehungsweise der Strongylognathus-Kolonien . durch 
Allianz der Kóniginnen. | 


147 — 


Fauna Bohemica. 
Noví čeští brouci. 


Příspěvek prof. J. Roubala. 


Ouedius laevigatus Gy//. a. resplendens Tomis. Šumava 
(na př. Boubín) hojně. 

©. ochropterus Er. a. Kiesenwetteri Gauglb. Šumava, 
druhdy hojnější než forma základní. 

Euplectus nubígena Re:/f. 4© na Rainwiese 1907. (P. Drem 
Lokayem od Hluboké r. 1906 uveden). 

E. Duponti 4ub. Několik ex. jsem našel 1907 na Boubíně. 
(Roubal det., Reitter vidit.) 

Agathidium nígrinum S/urvim. a. rubicundum Reif. Bou- 
bín 1907. 
| Agriotes brevis Canud. Klatovy, pod kamenem »na Výho- 
říci«. 1897 (Dr. Pečírka det.) 

Saperda perforata Pa//. U Chuděnice »v Lázni« asi před 
Rakrolety l (ex. 

> Pachybrachys suturalis Weise nalézám v Polabí i jinde 

v teplých krajinách středních Čech už od sedmi let, na př. u Lab. 
Kostelce, Roudnice, Nymburka, Doksan, Žernosek atd. 


Příspěvek MUDr. Jindř. Tyla v Písku. 


Bembidion Genei 1 exempl..3. IV. 08 v Písku v náplavu 
klášterských rybníků. 

Carab: pseudovial. přech. tvar k sublaevis 7. IV. 07. Jeden 
exempl. na Mehelníku pod poraženým kmenem ve výšce 600 m. 
(Písek). 

Stenus carbonarius. V náplavu klášt. rybníků v dubnu 
1908. (Písek). 

Trogophloeus Ganglbaueri. V dubnu 1908 v náplavu 
Otavy ve větším množství. 

Helophorus pumilio 19. IV. O8. v náplavu klášterských 
rybníků ve větším množství. 

„Helophorus brevipalpis 7. V. 08 v lesní struze u Jindř. 
Hradce. 

Helophorus viridicolis 15. V. 08 v Třeboni u rybníka 
»Světa« a v Jindř. Hradci 7. V. 08 v lesní strouze. 


—— 148 


Hydrobius v. picicrus Thom. 3 exempl. v náplavu klášter. 
rybníků (Písek). 

Philydrus 4punctatus 7. IV. 08. v náplavu klášt. rybníků 
(Písek). 

Helochares griseus 15. V. 08 Smýkán 1 kousek na rákosí 
u Rožmberského rybníku v Třeboni. 

Cytilus varius v. obscurus 16. IV. 08 v mechu na vlhké 
lesní louce v Písku. 

Limnebius aluta 15. IV. 08 v náplavu klášter. rybníků 
(Písek). 

Seminotus fasciatus večer na pěšině, začátkem června 
v »Pintovce« v Táboře. 

Seminotus glabratus tamtéž. 

Otiorhynchus labilís 1. VI. 08 více exempl. v Táboře střá- 
Sáno s keřů. 

Strophosomus rufipes 1. VI. 08 1 exempl. v Táboře 
»v Pintovce«, 1 exempl. v Třeboni 15. V. 08, smýkáno na lesní 
pasece. 

Nanophyes brevis 1 exempl. 15. V. 08 v Třeboni, smý- 
káno na lesní pasece. 

Rhytidisoma fallax 4 exempl. 4. VI. 08 smýkáním na lesní 
pasece v »Pintovce« v Táboře. : 

Phytobius comari 7. IV. 08 v Písku v náplavu klášt. 
rybníků. 


Drobnosti. 


Cicadetta montana, obyvatel teplé střední Evropy, počíná se 
u nás objevovati. Letos nalezl zajímavé to zvíře pan Zeman u Cholupic 
a pan Dr. Pečírka u Černošic v okolí Pražském. Nezdá se, že by byli 
dřívější sběratelé tento velký a nápadný druh přehlédli, spíše jest 
pravděpodobno, že se v posledních suchých letech počínají u nás usa- 
zovati některé druhy hmyzu stepního a jihoevropského, 

Brouky z rodu Liodes chytal pan plukovní lékař Dr. Tyl po- 
měrně hojně u mokrých lesních příkopů, zejména se stojatou vodou. 

Kovaříky české určuje z ochoty pan Dr. Jaromír Pečírka, 
Praha-lII., Újezd čís. 602. Sběratel si hradí porto, Žádá se pečlivé ba- 
lení; skříňka s brouky musí býti ještě v bedničce vyplněné dřevěnou 
vlnou nebo papírem, aby se uvnitř neházela. 


EV dů EZ- "2 k MEN Ja 
PR Re 
AE : 

věk 3 ; 


====VĚSTNÍK.=== 


O řádné valné hromadě, která se konala dne 21. ledna 
1908 (za správní rok 1907) byly zprávy funkcionářů schváleny 
a do výboru byli zvoleni: za odstupujícího místopředsedu 
Dra Lokaye pan prof. Joukl, za zapisovatele pan odb. učitel 
Wimmer a dr. Pečírka, za pokladníka opět pan cís. rada Veselý, 
za knihovníka pan vrchní finanční rada Gráf a za kustoda pan 
Černý. Do redakčního komité byli zvoleni pánové P. Aug. Kubes, 
Dr. Em. Lokay, prof. Dr. Rádl a odb. uč. Wimmer. 


Ve schůzi dne 25. ledna 1908 přednášel pan ing. Old. Šu- 
stera o vosí čeledi zlatěnek (Chrysidae). (Čeledí touto, jejíž ko- 
vové ohnivé barvy poutají každého, kdo jen trochu do přírody 
nahlédne, se zabývají v Čechách jen P. Aug. Kubes a pan před- 
nášející. Jsou to cizopasníci, kteří se vyvinují u jiných blano- 
křídlých hmyzů a jichž geografické rozšiření jest obdobné jako 
u hmyzu ostatního. V Čechách jich konstatoval P. Aug. Kubes 
22 druhů, k nimž pan přednášející objevil ještě 10 dalších 
českých a může se počet druhů v Čechách při bedlivějším zkou- 
mání na 50 odhadnouti. Pak se zmiňuje o jejich význačných 
znacích anatomických a o systematice celé čeledi se zřetelém 
na české druhy. 

Pan Dr. Pečírka demonstruje veškeré druhy a odrůdy rodu 
velikého střevlíka Procerus, upozorňuje na tvar štítu, jenž jest 
důležitý pří určování druhů a vyslovuje důminku, že celá pro- 
měnlivost tvaru štítu jest podmíněna lokalitou, na které jednot- 
livé druhy a odrůdy žijí. Jako něco obdobného uvádí ran 
Dr. Brožek změny rostra u kraba Carcinus, jež jsou rovněž pod- 
míněny lokalitou. 

Pan Zeman demonstruje 18 pro Čechy nových druhů 
brouků. 

Pan Rambousek demonstruje zvláštní rassu brouka Liodes 
nitidula Er. a vzácného pselaphida Bibloporus Chamboveti Gu2l/eb. 
z Foret de Loches u Paříže (leg. Méguignon). 


Ve schůzi dne 25. února přednášel pan phil. stud. Ram- 
bousek o entomologii v Saviňských Alpách, a provázel přednášku 
svou četnými fotografickými projekcemi a demonstrací bohatého 
materiálu, jejž přivezl. 


Pan Dr. Lokay demonstruje některé požerky dvou druhů 
jižních kůrovců a sice Hypoborus ficus Er. a Thamnurgus euphor- 
biae Kůster. Požerky pocházejí z Hercegoviny a obsahovaly právě 
vyvinuté brouky, které ještě živé demonstruje. 

Rod Thamnurgus Eichh. obsahuje více druhů, z nichž tři 
byly nalezeny i u Vídně. Druhy rodu toho žijí v suchých ston- 
cích rostlin, hlavně v stoncích a kořenech různých pryšců jako: 
Euphorbia dendroides (demonstrovaný Thamnurgus euphorbiae 
Kůst.), E. amygdaloides (Thamnurgus varipes  Eichhoff.), E. 
characias  (Thamnurgus characiae Rosh). Dále v stoncích 
ožerky čpavé (Teucrium scorodonia L.), dostenu obecného (Ori- 
ganum vulgare L.), hluchavky bílé (Lamium album L.) a buk- 
vice lékařské (Betonica officinalis L.) žije Thamnurgus Kalten- 
bachi Boch. a konečně v stoncích Delphinium consolida Tham- 
nurgus Delphinii a v stoncích Aconitum Stoerkianum Reichenb. 
žije Thamnurgus Petzi Reitt. Brouci tito dělají jednoduché chodby 
uvnitř ve dřeni stonků a jsou v zimě již úplně vyvinuti, majíce 
dvě generace v roce. 

Hypoborus ficus žije ve větvích jedlého fikovníku a tvoří 
málo rozvětvené příčné chodby, jest též časně z jara vyvinut. 
Na demonstrovaných větvičkách fiku jeví se také chodby brouka 
Sinoxylon muricatum Duft. 


Ve schůzi dne 31. března vzpoměl pan předseda vřelými 
slovy úmrtí pana řiditele K. P. Kheila, jenž zemřel dne i1.března 
a byl velice účinným členem a podporovatelem společnosti. Dne 
19. března zemřel milý náš člen pan Frant. Zórnig. Společnost 
vzdává povstáním poctu zemřelým. : 

Schůzi tuto vyplnila hlavně rozprava o smrtících prostředcích, 
jichž se v entomologii užívá. Bylo poukázáno na to, že zejména 
začátečník, neznaje účinnost jednotlivých látek, mnoho hmyzu 
zkazí, tak že se nedá preparovati tak, by měl vědeckou cenu 
a že jest záhodno, by právě začátečník byl ihned s látkami 
těmito obeznámen. Nějakého suverénního prostředku není. Velká 
většina účastníků rozpravy užívá étheru octového, pro motýle 
jest nejlepší cyankali, ačkoliv u některých druhů jako ku př. vře- 
tenušky selže. Pan Dr. Lokay užívá nejraději kys. siřičitého proto, 
že se barva výtečně uchová, pan prof. Klapálek považuje cyankali 
za nejlepší. Bylo usneseno, aby někteří z pánů členů, vyzkoumáli 
přesně účinnost jednotlivých těchto jedů na stejných druzích. 

) Pan prof. Dr. Brožek referuje o pokusech J. Mc. Crackena, 
jež činil křížením odrůd mandelinky Melasoma scripta. On totiž 


| 
; 


| 


RKO LA AJ AJA) W5e eV Ee lot he pay vy 
;o ed -© « K + “ J > i : r 


(JIE 


sbíral brouka toho ve dvou barevných tvarech, nechal oba tvary 
mezi sebou křížiti a činil další pokusy s kříženci. Tu pozoroval, 
že se některé barvy v jednotlivých křížencích potlačí, v pokračo- 
vání zase objeví, sesílí nebo úplně zmizí. Úkazy tyto (pozoroval 
asi 10.000 kusů) nazval recessní a dominantní. Pokusy tyto jsou 
analogické pokusům Mendelovým, jež byly konány u rostlin a jsou 
důležitým článkem v theorii descendenční. 


Pan prof. Roubal demonstruje Xyleborus Pfeili Ratz. Zmi- 
ňuje se o jeho biologii a zvláště o symbiontu v jeho chodbách 
Agnathus decoratus Germ. a cituje příslušnou literaturu, Dále uk«- 
zuje Trogophloeus memnonius Er. z Rumunska ve zvláštních 
robustních exemplářích. Posléze Octavius insularis Fauv. 


Ve schůzi dne 28. dubna přednášel pan Žežula o pěsto- 
vání hmyzu v aguariích (viz časopis str. 65). 


Pan účetní Kudlička demonstruje usmrcovaní motýlů čpav- 
kem a larvy brouka Pyrochroa coccinea L., Dr. Pečírka přístroj 
na rychlé zachycování drobných brouků. 


Pan prof. Roubal referuje o drabčíku Aleochara cunicu- 
lorum Kraatz, jenž žije v norách křečka. Pan professor ji nalezl 
u Roudnice a dle všeho byl ten druh v Čechách asi přehlédnut 
v domnění, že je to Aleochara Breiti Glb. Poprvé jej nalezl 
v Čechách pan JUC Krása r. 1904. V Pošumaví ve výši 800 m 
nalezl dále vzácného drabčíka Lamprinus saginatus, a v Krči 
v dubnu 1908 Hesperus rufipennis Grav. Dále demonstruje 


Mycetoporus Brucki Pand. z Křivoklátu letos chycený 
a vztahy jeho k příbuzným druhům zvláště k M. laevicollis Epp. 
a M. rufescens Steph. a zmiňuje se o třetím českém, letos u Chu- 
děnic sbíraném Leptinus testaceus Můller, a o význačném 
nepříteli Myrmica, Lamprinodes saginatus Grav. z téže 
lokality chyceném už v prvé polovině dubna letos. 


Pan prof. Dr. Brožek ukazuje práci Kribse, který přesným 
měřením hleděl vyšetřiti, zda-li jsou podstatné difference velikosti 
v pohlaví. Měřil celkem 15 znaků, ale rozdílů neshledal. Shledal 
dále, že proměnlivost znaků anatomických jest vždy táž při 
různém pohlaví., Týž badatel živil larvy mouchy Musca caesa- 
rea L. a sice úplně stejnými látkami, za týchž okolností a dostal 
nejrůznější variace. 

Ve schůzí dne 26. května přednášel pan ing. Old. Šustera 
»O biologii českých včel«. Zmíniv se o tom, že včela má před- 


IV 


chůdce již v útvaru třetihorním, přešel ku zeměpisnému nyněj- 
šímu rozšířem včel, při čemž upozornil na zajímavý úkaz, že 
čmeláci (Bombus) postupují nyní ve svém rozšíření na západ. 
Nastíniv v obrysech systematiku, pojednával pak o životě jedno- 
tlivých rodů, o hrabařkách, drvodělkách, zednicích, valchářkách, 
čalounicích a včelách cizopasných. (Celkem jest však v biologii 
těchto rodů mnoho neobjasněno a zbývá tu mnoho práce. 


Pan prof. Joukl sděluje svá pozorování, jak klade vajíčka 
a líhnou se housenky motýla Trochilium apiforme F. Samička 
vajíčka prostě vypouští, aniž by je lepila nebo se o to starala, 
kam padají. Klade je asi ve vteřinových intervallech a nakladla 
jich asi 900. Housenka při vylíhnutí podobná 2 mm dlouhému 
červíku se ihned zavrtává do měkkého dřeva. Protože při tomto 
způsobu kladení vajíček přijde jich mnoho nazmar, jest to od 
přírody zařízeno, že samička má tak neobyčejně veliký počet 
vajíček. 

Ve schůzi dne 30. června přednášel pan Dr. Lokay o rodech 
nosatčích Alophus a Tropiphorus. Rod Tropiphorus jest dle 
všeho v některých druzích zbytkem dob předglaciálních. Druhy 
jeho vyskytují se hlavně v horách a mají vymezené okrsky. 
V Čechách jsou tři. Druhy tyto jsou význačné tím, že nepodlé- 
hají variabilitě, kdežto druhy rodu Alophus jsou velmi proměn- 
livé. Rod tento jest zastoupen v Čechách druhem jediným. Po 
tom uvádí pan přednášející charakteristiku jednotlivých druhů 
a demonstruje bohatou sbírku rodů těchto. O Alophus Matze- 
naueri Lokay nov. sp. viz časopis str. 60. 


Pan prof. Dr. Brožek referuje o variabilitě Panorpy com- 
muniís a shrnuje úkazy této proměnlivosti v následující větě: 
Mnohé znaky proměnlivé, které mají význam biologický, nemají 
významu systematického a na druhé straně mnohé variace sy- 
stematické nemají významu biologického. K tomu demonstruje 
pan referující obrázky serií levého předního křídla ze Zbraslavi, 
z Neratovic a ještě několika stanovisek z okolí Prahy. 


Pan prof. Roubal demonstruje Piézomachus paradoxus 
aLixus vibex (mimicry). Některé nové brouky pro českou faunu. 


Demonstruje dále řadu interesantních brouků z Francie, 
Řecka, Rumunska a Kavkazu. 

Pan Dr. Lokay demonstruje brouka Araeocerus fasciculatus 
De Geer., jenž byl v posledních letech zavlečen kávou do Evropy. 
Exemplář demonstrovaný chytil pan učitel Mužík u Kralup. 


v ao o KEY p sol n 


V 


Ve schůzi dne 29. září přednášel pan Phil. stud. Fr. Ram- 
bousek o své cestě do Bulharska. Počal sbírati v Sofii, pak na 
Germanském monastýru a nejdéle, skoro celý měsíc, u Slivna, 
odkud jej vypudila zimnice na 14 dnů do Burgasu a Varny. 
Pak se vrátil do Trnova, Plevna a do Sofie. Procestoval tedy 
celé severní a jižní Bulharsko. Nejbohatší zvířena byla u Slivna, 
celkem však nebyl výsledek obzvláště bohatý, protože horko a 
dlouho trvající sucho sbírání velice stížilo. V materiálu, který 
z této cesty pochází, bude asi mnoho nového. Cestování v těchto 
krajinách jest pro sběratele dosti obtížné. Pan přednášející de- 
monstroval potom část sbírek, jež přivezl. 

Pan prof. J. Roubal demonstruje krasce Poecilonota va- 
riolosa Payk. chyceného u Pacova, nového kovaříka pro Čechy 
Agriotes brevis Cand. z Klatov, 3 vzácné druhy rodu Hlister, 
Apion  Montandoni Debr., Anophthalmus Krueperi z Parnassu, 
Herpes porcellus Lac. z Rumunska, monstrosní Leptura mela- 
nura z Krajiny, a referuje o nové práci pana Reittra o drabčících 
z rodu Othius a Xantholinus, jež vyšla v díle: Bestimmungs- 
tabellen der europáischen Coleopteren. 


Ve schůzí dne 13. října přednáší pan prof. J. Roubal 
o svém entomologickém výletu na plateau Pokluka ve střední 
Krajině, jež se zvedá nad Bledským jezerem a táhne se až k Tri- 
glavu. Zvířena v dolních partiích patří ku zvířeně teplé střední 
Evropy, broučí elementy počínají býti subalpinskými až k alp- 
ským tvarům pod Triglavem. Ačkoliv byl tam pan prof. Roubal 
v červenci, bylo přece již trochu pozdě a také dlouho trvající 
sucho poškodilo značně výsledek sbírání. Přece však nalezl pan 
přednášející mnoho vzácných brouků a byl to zejména mech na 
kmenech bukových, též trouch pařezový a keserování, které po- 
skytovaly dobrou kořist. Pak uvedl pan přednášející markantní 
druhy, jež na výletě svém nalezl. 

Pan prof. Roubal demonstruje dále nového jeskynního 
brouka Parapropus Pfeifferi Aýfe/. z Bosny. 

Pan dr. Lokay demonstruje celou serii barevných odchylek 
krasce Buprestis octoguttata L. z Bělé, dále vzácného jeskyn- 
ního brouka Spealeobates Kraussí 7. Miil/. z ostrova Brače. 

Pan prof. Klapálek přinesl larvu a pouzdro Trichoptery 
Thremma gallicum Wc. Lach. z Horního Rýna. Pouzdro to je 
památno tím, že věrně napodobuje ulitu plže Ancylus fluvi 
atilis L. 

II 


VI 


Pan ing. Sustera demonstruje vosu Scolia hirta F., jež jest 
asi nová pro Čechy. 


Ve schůzí dne 27. října přednáší pan ing. Old. Šustera 
o tom, jakým způsobem se vyvinula nynější zvířena blanokřídlá 
v Čechách. Nynější zvířena hmyzová ve střední Evropě má své 
předky až v dobách třetihorních, pak se uplatnily účinky dob 
ledových, kde zejména mezi druhou a třetí dobou ledovou byl 
suchý, teplý intervall, kdy vnikla do Čech květena a zvířena 
stepní. Zvířena blanokřídlá skládá se v Čechách ze čtyř prvků, 
jež povstaly v různých dobách geologických. Prvý z nich jsou 
některé pevné rody, jichž naleziště jsou velmi vzdálena od seb? 
a jichž některé druhy jsou též v Čechách. Pan přednášející na- 
lezl ku př. druhy, jež vyskytují se jen na Bornholmu anebo 
v jižním Švédsku. To budou asi zbytky dob třetihorních. Druhý 
takový prvek jest zvířena stepní. Jsou to zejména rody Macro- 
cera a Eucera, jež žijí hlavně v Uhřích a v Černomoří a v Če- 
chách jsou poměrně velmi dobře zastoupeny. Třetí takový prvek 
jsou druhy circumpolární, jež přibývajícím zledověním v kra- 
jinách polárních ustupují k jihu a čtvrtý prvek jest zvířena me- 
ridionální čili jižní, jež dostoupla některými druhy až k nám. 
Tato jest však zastoupena slaběji. 

Na tyto prvky působí však též nynější poměry klimatické. 
Někdy následují za sebou dvě, tři léta suchá a horká, kdy se 
zmáhá prvek stepní, v letech chladných a vlhkých šíří se zví- 
řená circumpolární. Z těchto důvodů nemůže jeden prvek pře- 
vládnouti. V dnešních dobách jak se zdá, šíří se zvířena stepní. 

Pan prof. Roubal demonstruje řadu vzácných mimočeských 
brouků a referuje o českých Mordellidách, jež Schilsky popisuje 
v díle Kůster-Kraatz-Schilsky, Die Káfer Europas. 

Pan prof. Joukl přinesl některé nové, zajímavé odrůdy eV- 
ropských motýlů, jež nově popsal: Melitaea cinxia ab. Černý, 
Melitaea Phoebe ab. Gůrtleri, Dianthoecia caesia ab. Pečírkai, 
Eriopus purpureofasciatus ab. Srdínkoana, Catocala diversa ab 
Veselýi a Catocala conversa ab. Agamos. 

P. F. Rambousek předkládá párek Dorcadion Gebleri Kr., 
nový to druh pro Bulharsko (leg. Bureš) a dvě variety od Dorc. 
eguestre Laxm., rovněž z Bulharska. 


Ve schůzí dne 24. října přednášel p. místopředs. prof. H. 
A. Joukl o určování těžkých rodů motýlích. Jedním z nejdůle- 
žitějších znaků rozpoznávacích jest žilnatina křídel, a osvojíme-li 


SY S S 


vol 


VH 


si schema, nebude nám tento zdánlivě těžký znak dělati obtíží. 
Pan přednášející uvádí pak nejprve všeobecné normální schema 
pro přední křídlo, pak úchylky, které povstávají splynutím nebo 
rozvětvováním jednotlivých žilek, a přechází pak k žilnatině zad- 
ního křídla. Dále jest důležito, zejména určujeme-li rody mur, 
znáti kresby předního křídla. Bývají tu různé rovné, obloukovité 
i vlnité příčky, dále skvrny, u nichž se musí dbáti na jejich 
tvar, a jež jsou pro různé rody charakteristické. Též musíme 
dbáti očí, tykadel a makadel. 

Pan dr. Pečírka předkládá ukázku zvířeny broučí z oasy 
Repetek v turkmenské poušti. 

Pan Zeman demonstruje Cicadettu montanu z Cholupic 
u Prahy. 


Ve schůzí dne ro. listopadu přednášel pan dr. Jar. Pečírka 
o přírodních, zejména entomologických poměrech v Krajině. Pan 
dr. Lokay uvádí své zkušenosti o sbírání v Krajině a uvádí bo- 
haté nálezy zejména v jižní části Krajiny. Pan předseda upo- 
zorňuje zejména na krajinu Rabeljskou a Trbížskou. 


Ve schůzi dne I5. prosince přednášel pan univ. prof. dr. 
AI. Mrázek o biologii mravenců. Velmi složité toto thema jest 
dosud velmi málo propracováno, protože každá otázka vyžaduje 
dlouhého, konsekventního pozorování. Jediný správný postup 
jest systematické studium doma, za kterýmž účelem si musíme 
utvořiti hnízda umělá. Pan professor užívá modifikovaných hnízd 
Janetových protože v nich se dá nejlépe udržovati příslušné 
vlhko. Pro veliké kolonie slouží velká hnízda vertikální. Pro po- 
zorování na cestách má pan professor malá hnízda kapesní, jež 
se prostě do hnízda zahrabou. 

Po tomto úvodu zmiňuje se pan přednášející k vlastnímu 
thematu (viz pag. 139.). 

Pan Fr. Rambousek demonstruje serii brouka Phaleria ca- 
daverina F. 


Pan B. Žežula ukazuje reprodukce fotografií hmyzu dle 
přírody. 


= je den né 
S, ákuce 


-ZPRÁVA VÝROČNÍ 


za správní rok 1908. 


Výbor České Společnosti Entomologické. 


Předseda: 


Prof. Frant. Klapálek. 


Místopředseda: 


H. A. Joukl, akadem. malíf. 


Zapisovatelé: 


C. k. vrchní štábní lékať MUDr. Jaromír Pečírka. 
Ant. Vimmer, odbor. učitel, 


Pokladník: 
Cís. rada Ferd. Veselý. 


Knihovník: 


Jos. Graf, vrchní účetní rada. 


Kustos: 


Jos. Černý, hostinský. 


1907 
1907 


1907 


1904 


1904 
1904 


1905 


-1906 
1907 
1906 
1907 


1904 
1904 


1904 
1905 
1904 


1908 
1906 


POMO" MOM A ". 
VX 
« 


Seznam členů. 


S | 
A. Clenové čestní. | 


Bolívar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea 
v Madridě. 

Ganglbauer, professor Ludvík, c. k. vládní rada, 
ředitel c. k. dvorního musea ve Vídní. 

Horváth, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum 
v Budapešti. 


B. Členové zakládající. 


Kheil Karel Petr, docent českého vysokého učení techni- 
ckého, ředitel banky »Slavie« atd. v Praze II. 

Klapálek František, c. k. professor v Karlíně (1907). 
Kubes, P. Augustin, kvardian řádu O. O. kapucínů v Ko- 
líně (1907). (Hym.) 


C. Clenové činní. 


Absolon, PhDr, Karel, docent geografie při české uni- 
versitě v Praze, kustos musea v Brně. (Aflerig., fauna 


jeskynní.) 


Akademie, král. zemská hospodářská v Táboře. 
Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n./Luž. (Col.) 
Bayer Emil, c. k. prof. v Brně, Špilberská ul. 35. (Hálky 
a hmyz duběnčivý.) 

Benešová Heda, choť hoteliera v Praze, Petrohradská 
ul. (Lep.) 

Binder Emil, majitel domu v Praze I., Karlova ul. 88. 
Bízek Rudolf, správce skladů železáren v Komárově. 
(Col.) 

Blattný Em., rada zem. soudu, náměstek st. zástupce, 
Kr. Vinohrady 369. (Lep.) 

Brožek Arth., prof. dr. v Praze, Vyšehrad, radnice. 
(Theorie variační.) 


Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi. (Col.) 
Bureš Jan, Ph. st., Sofia, Bulh. (Col.) | 
Bušek Alois, učitel v Lysé n. L. (Lep.) : 


dd 6 o l 


1907 
1904 
1905 
1900 


1905 


sn M 
U 


XI 


„Cífka. Jos., c. k. setník v Karlíně, Havlíčkova ul. 20. 
(Lej.) 

Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lep.) 

Duchoň Manuel, přírodník v Rakovníce. (Co/.) 
Formánek Romuald, c. k. vrchní poštovní rada v Brně, 
Veverská ul. č. 69, (Co/.) 

Graf Josef, c. k. vrchní účetní rada v Praze, Král. Vino- 
hrady, Korunní tř. 105. (Lep., Tenthred.) 

Gůrtler Hugo, c. k. účet. revident v Praze, Mezibranská 
use. lo (ep) 

Hartmann Rob. c. k. professor na Smíchově, Jerony- 
mova ul. 7. (Lep.) 

Holík, P. Bedřich, kaplan v Žižkově. (Col.) 

Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicích. ((0/.) 
Hudeček Lad., učitel v Bochoři na Moravě. (Lež.) 
Hula Jan B., ing. chemie, v Rakovníce. 

Chalupský Josef, odb. učitel v Písku. (Co/.) 

Janda, Dr. Viktor, c. k. professor v Pardubicích. (Anaf. 
Metam.) 

Jedlička Arn., technik, Kr. Vinohrady, Moravská 37. 
(Carabidae.) 

Jelínek, MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši. (Lep.) 
John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře. (Lep.) 

Joukl H. A., akademický malíř v Žižkově, Roháčova ul. 9 
(Eeb. Col.) 

Jureček, MUDr. Štěpán, lékař Vídeň IX., Schulzstrass- 
nitzky-Gasse 14. (Col.) 

Kašpar Ant., odb. učitel na Smíchově. 

Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy v Praze. (Leý. 
Orth) 

Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze-I., Křižovnická ul. 
č. 60. (Col.) 

Kracík Václav, Ph. st. v Praze. (Col. sp. Histerid.) 
Kranich Jan, professor paedagogia a redaktor »Přírody 
a Skoly« v Pol. Ostravě. 

Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vlt. (Col.) 
Krátký František, ředitel reálky v Nymburce. 
Krauskopf Josef, ředitel měšť. školy v Mladé Boleslavě. 
Kruta Alfred, c. k. berní oficiál v Bělé p. Bezd. (Co/. Leg.) 


XII 


1906 


1904 


1904 


1906 


1906 
1905 
1908 
1904 


1908 
1907 
1907 


1905 


1904 
1906 
1904 
1900 
1906 


1905 
1905 
1904 
1904 
1908 
1904 


1908 
1904 


1905 
1904 


Křepelka Adolf, cís. rada, přednosta fil. rak.-uher. banky 


v Praze-II., Bredovská 6. 


Kudličk a Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Rubešova: 


ul: 1. (Lep.) 

Lokay, MUDr. Emanuel, měst. okresní lékař v Praze-lII., 
Na Poříčí 35. (Col.) 

Lukeš Jos., c. k. professog v Písku. (Col.) 

Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. (Lep.) 
Maule V., demonstrator čes. univers. v Praze. (Col.) 
Mazura Kar., disponent, Smíchov, Švédská 18. (Col.) 
Melichar, MUDr. Leop., c. k. minist. rada ve Vídni-XVIIL, 
Messerschmiedg. 20. (Col., Homopt.) 

Menšík Em., úřed. krajsk. soudu v Chrudimi. (Zep.) 
Michal Leopold, holič ve Vítkovicích. 

Molek MUDr. Alois, c. a k. pluk. lékař v Praze, Břevnov 
(Col.) 

Mrázek, PhDr. Alois, m. professor. české university 
v Praze-JI., Fůgnerovo nám. 1807. (Biol., Anat. Metam.) 
Mužík František, odbor. učitel v Kralupech (Hemipt.) 
Nejdl, Dr. Viktor, c. k. professor v Praze-lI. 

Nekut Fr., c. k. professor na Smíchově. 

Nevřala Jan, odb. učitel v Kelči na Moravě. 

Nosek Ant., c. k. professor na Smíchově, Husova tř. 1109. 
(Arachn.) 

Novák Bohumil, prof. prům. školy v Brně, Kafkova 
ul. 

Novák Jos., pharm. mag. na Smíchově, lék. p. Lercha 
(Čynip.) 

Ott Josef, úředník spořitelny ve Stříbře. (Col. Hym.) 
Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. ( Dipt.) 
Paul Jarosl., prof, vyšší dívčí školy v Praze. (Lep.) 
Pečírka, MUDr. Jaromír, c. k. vrchní štábní lékař v Praze. 
Oujezd 602. (Col.) 

Pfister Kar., kníž. účetní v Zlonicích. (Lep.) 

Preis Karel, c. k. dvorní rada, professor vys. učení tech- 
nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lep.) 
Prine-Vojt./'c/.k-ptóL v Braze: : 


Rádl, Dr. Emi, docent české university, c. k. professor 
v Praze-ll.- 


ey. 
=" 
; z 
k řeč 
SF 
g 


1904 


1904 


1904 


1906 
1905 


1904 


1905 
1908 
1904 
1904 
1908 
1907 
1907 
1904 
1904 
1904 
1904 
1904 
1907 
1905 
1904 
1906 
1904 


1907 
1906 


1908 
1906 
1907 
1904 


XIII 


Rambousek Frt.,. phil. stud., Kr. Vinohrady, Čermá- 
kova 7. (Col.) 

Rosický Frant., rytlř řádu železné koruny, c. k. zemský 
školní inspektor v Praze. 

Roubal J., professor na Král. Vinohradech, Šmilovského 
ul. 1437. (Col) 

Růžička Ant., Phil. st. v Praze. (Lep.) 

Řivnáč Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory 
v Praze. 

Secký Rudolf, účetní oficiál zemsk. výboru v Praze-II. 
Fůgnerovo nám. 3. (Lep.) 

Sedláková, sl. Jarosl. na Král. Vinohradech. (Col.) 
Seehák Jindř., c. k. prof., Praha-VII. (Lep.) 

Sekera, Dr. Emil, c. k. professor v Praze. 

Sekera Jan, ředitel cukrovaru, Bazzano v Italii. (Col/.) 
Senc P. Aug., farář v Hostímě u Mor. Budějovic. (Col.) 
Smetana, JUSt. Vlad. v Praze, Jenštejnská 2. (Col.) 
Smolka Al., c. k. prof. průmysl. školy v Praze. (Co/.) 
Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov č. 476. (Lep.) 
Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníkově. (Co/.) 

Šofr Boh., Pharm. Mag., správce lékárny v Třebíči. 
Šrámek August., professor v Nymburce. (Co/.) 

Štěrba Frant., techn. správce cukrovaru v Pečkách. (Col.) 
Štraub Ant., inženýr v Praze-lIl. (Lep.) 

Štrof Jan, preparator musea král. Českého v Praze. 
Šula Jaroslav, inženýr na Smíchově, Karlova 4. (Col.) 
Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Co/,) 

Šulc, MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak. 
ve Slezsku. (Psyl/idae, Coccidae.) 

Šupitar, odb. učitel v Písku. 

Šustera Oldřich, účetní úředník zem. výboru v Praze, 
Smíchov čp. 553. (Hymen.) 

Tocauer Ad., kníž. polesný v Maškrově u Stodů. (Co/.) 
Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.) 

Tyl, MUDr. Bedř., c. a k. pluk. lékař v Písku. (Col.) 
Uzel, Dr. Jindřich, docent české techniky, odb. přednosta 
na stanici fysiolog. při české technice v Praze-II., na Slupi 


vw 


č. 12. (Physop. a škůdci.) 


1906 Vajs Ant., učitel v Dejvicích, (Co/.) | 


XIV 


1904 Vávra, Dr. Václav, kustos musea král. Českého v Praze, 
Král. Vinohrady, Slovenská ul. 17. (Orthopt.) 

1904 Veselý Ferdinand, cís. rada na Král, Vinohradech, Mane- 
sova ul. 39. (Lež.) 

1905 Veselý Jindřich, stud. v Praze-IIl., Velko-Převorské nám. 
1/4. (Col.) 

1904 Vim mer Antonín, odb. učitel na Kr. Vinohradech, Pala- 
ckého tř. 37. (Dipt.) 


1904 Vlach Vilém, professor obchodní akademie v Plzni, Kario- - 


varská tř. (Lep.) 

1905 Vopršal Fr., účetní oficiál zem. výb. v Fraze-VII., Če- 
chova tř. 224. (Lep.) 

1906 Weinfurter Karel, úředník rektorátu české university, 
Nusle, Sezimova 439. (Dipt.) 

1904 Wendler Jan, továrník v Praze-I., č. 386, na Můstku. (Co/.) 

1906 Woldřich, Dr. Jos., c. k. professor v Praze-III. 

1908 Zahradník Jos., továrník v Miletíně. (Lep.) 

1907 Za mastil Stanisl., prof. v Karlíně, č. 103. (Hym.) 

1904 Zavřel, prof. Dr. Jan, v Hodoníně na Moravě. (Di$t.) 

1904 Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlíně. 

1905 Zeman Josef, typograf v Nuslích, č. 327. (Lep. Col.) 

1905 Zórnig Frt., ředitel měšť. škol v Litomyšli. (Col.) 

1905 Žežula Bedř., mag. úředník v Praze, č. 1014-II. (Lež. 
Col.) 


Zpráva jednatelská. 


Činnost České Společnosti Entomologické brala se ob- 
vyklým již svým chodem ve schůzích občasných i výborových. 
Prvých konáno bylo v právě uplynulém roce správním 12 s před- 
náškami, demonstracemi a referáty na příslušných mistech Věst- 
níku uvedenými. Schůzí výborových konáno celkem 8 a na nich 
projednávány správní záležitosti Společnosti. 

Na valném shromáždění konaném dne 21. ledna 
1908 zvoleni byli za členy správního výboru: za poděkovavšího 
se pro churavost ze své funkce, kterou s láskou a úspěchem 


| 


po l jl B de 
Bt.) 


XV 


ke zdaru Společnosti zastával, pana MUDra Em. Lokayc 
místopředsedou p. H. A. Joukl, akad. malíř a maj. domu, za- 
pisovateli pp c. k. vrchní štábní lékař MUDr. Jarom. Pe- 
čírka a odb. učitel Ant. Vim mer, pokladníkem p. cís. rada 
Ferd. Veselý, knihovníkem p. vrchní účetní rada Jos. Graf 
a kustodem p. hostinský Jos. Černý. Komise kontrolující a 
komité redakční zůstalo v předešlém svém složení. 


Vzrůst členstva děje se postupem volným sice, ale stálým. 
Bohužel i letos jest nám zaznamenati bolestné ztráty úmrtím. 
Zemřelť náš první zakládající člen a předseda komise kontrolu- 
jící p. docent Karel Petr Kheil, jehož smrti tím více musíme 
želeti, že byl výboru při snahách jeho vždy bezpečnou a ochotnou 
podporou. Rovněž upřímně želime smrti milého druha našeho 
pana Frant. Zorniga, ředitele měšť. škol v Litomyšli. Na 
konci správního roku právě minulého čítala Společnost naše 9 

členy čestné, 2 zakládající a 111 činných. 

Časopis Společnosti honosí se v letošním ročníku svém 
opět bohatým a rozmanitým obsahem. "Třeba jako na zjev po- 
kroku poukázati na to, že kruh přispívatelů se rozšiřuje a že 
daří se nám tímto způsobem pojistiti mnohé záznamy hlavně 
rozšíření a způsobu života hmyzu se týkající, které druhdy v za- 
pomenutí upadaly. 


O svátcích svatodušních pořádala Společnost výstavu hmyzu, 
která vedle malého poměrně úspěchu finančního měla ten vý- 
sledek morální, že obrátila k činnosti Společnosti naší pozornost 
veřejnosti. Umožněna byla jedině neobyčejnou blahovolností p. 
vládního rady Ed. Černého, ředitele c. k. průmyslové školy, 
který propůjčil nám zdarma místnosti. Za laskavou pomoc a 
mnohou praktickou radu zavázáni jsme též p. E. Kottnerovi, 
kustodu Náprstkova museu. 


Neobyčejnou vzpruhou života a styků mezi členstvem byly 
přátelské schůzky konané každý úterek vyjma dny občasných 
schůzí po 6. hodině v kavárně »O rient« v Hybernské ul., při 
kterých také výměna druhů a materiálu hmyzího se děla. Do- 
volujeme si i venkovské kolegy upozorniti, že návštěva každého 
je velmi vítána. Schůze ty konány jsou i v době prázdnin. 


Vzrůst knihovny, jak patrno ze zprávy knihovnické, děje 
se hlavně pravidelnou výměnou s 92 vědeckými Společnostmi 
a redakcemi. Ale i hojné dary ke vzrůstu jejímu přispěly a 


XVI 


dárcům uvedeným ve zprávě knihovnické budiž i zde vzdání 
srdečný dík. 

Důležitou a pro nás potěšitelnou událostí roku minulého 
jest, že podařilo se laskavou pomocí bohužel tak záhy zesnulého 
posl. p. Stanislava Kubra, předsedy českého odboru země- 
dělské rady, a zakročením Jeho Exc. pana tajného rady Karla 
Práška získati pro rok 1909 podporu vys. ministerstva orby 
na vydávání příruček v obnosu 500 K. Jmenovanému šlechetnému 
příznivci, který maje osobně živý zájem pro entomologii 1 jinak 
snahy naše účinnou pomocí svou provázel, bude zachována jistě 
vděčná vzpomínka. 


Podporou peněžitou přispěli naší Společnosti: Sl. ředitelství 
České spořitelny značným darem 200 K, sl. výbor Občanské zá- 
ložny v Karlíně darem 50 K. 

Všichni nechť přijmou náš nejvřelejší dík. 

Za laskavé propůjčování representativních místností země- 
dělské rady pro království České povinni jsme vřelým díkem 
slavnému předsednictvu, zvláště Jeho Jasnosti nejvyššímu mar- 
šálkovi království Českého princi Ferdinandu Lobkowti- 
czovi. Za mnohou prokazovanou přízeň a podporu našich snah 
rovněž vděčíme p. cís. radovi dru K. Mandlovi, tajemníku Ústř. 
sboru a p. poslanci cís. radoví dru K. Viškovskému, ta- 
jemníku českého odboru rady zemědělské. 

Za uveřejňování zpráv o Společnosti díky povinni jsme Sl. 
redakcím denních listů a časopisů: Národní Listy, Národní Po- 
Jitika, Hlas Národa, Union, Lučan, Plzeňské Listy, Příroda a 
Školá, Škola Měšťanská, Učitelské Noviny, Věstník Ústředního 
spolku českých professorů, Věstník Ú. S. J. U. na Moravě. 


FR. KLAPÁLEK, 


t. č, předseda. 


s ká 


Zpráva pokladní. 


XVII 


Vydání 


Příjem 
: j 
1908. EE 
Přenos z r. 1907 : 904*| 08 | 
Příspěvky členské i 804 |—, 
Dary: a) člena p. Vimmera 825K a 924K, úhrnem | 17 49 | 
b) člena p. MUDra Pečírky . 160 |—| 
c) občanské záložny Karlínské . ... . . | 50 |— 
d) České spořitelny... . Deo BOOM 
e) člena p. docenta Ph, Dra zla 120 |— 
Za odebrané ročníky časopisu společnosti 67 |— 
Za inseráty, uveřejněné v časopise společnosti 8. |50| 
Rozličné příjmy drobné. CS né M0700 | 20 (58, 
Příjmy fondu tiskového . |. 49120 
Úroky: a) z poštovní spořitelny za r. 1907. ..... | OMA 
b) ze záložny Vinohradské za čas: | 
OMA R 907 oN 07 9 Ve ko, "5 dkevh 1 |25| 
odd (M81 P VT908 2 1 | 609 
c) z průmyslové banky (fond tiskový) za čas: | 
OV O2 pao ds 0 BB 
OOP TMA PR 1908 G0 je 149 (128 
d) ze zál, Karlínské (z fondu pí Uzlové) za čas: P 
od 1./1—31./XII. 1908 : 17 |58 | 
Správní výlohy: | | 
Tisk časopisu Společnosti : S 721 (88, 
Poštovní výlohy spojené se zasíláním časopisu č 75 (68, 
Osvětlování, uklid a vytápění zasedací síně ku ob-, 
časným schůzím . | ZO 
Abonnement na periodická díla vědecká a | časopisy 57 160 
Zakoupené spisy . . Boo ŠÍ E 149 S51, 
Tisk separátů z časopisu Společnosti 98 99 
Rozličná vydání drobná . : 45 | 17 
| | O, | 
Dohromady. . .| 2249 |65| 1148 | 14 
1143 | 14 


OGHLOhRoBVy An oo Valy edn 4 she aho le ji 


Zbývá čistého jmění. . -| 


*) V tomto přenosu z r. 1907 per K 90408 obsa- | 
ženy jsou též fondy, a t. s. fond pí Uzlové per 
K 43543 a fond tiskový per K 30747. 


1106 |51 


XVIII 


T 

Pro oo ROKR 
Toto jmění jest uloženo: | 

PAA záložně Vinohradské: zkr Azel00, 008 Boo 12 9. 

We .sportelné jpoštovní 46 Fat" 2Ma asd de 1) cs 1.8 eko to Male Mud) ca RSK | 

Hotové jv upokladnés +7 Os Pěte 4pe a tall JM sk, 22 Oe tá 46 |11. 

Fondy: v záložně Karlínské (fond pí Uzlové) . . . « . „| 453 101 

v průmyslové bance (fond tiskový) . < . . - - < + « « „874 |78| 

Dohromady hořejších.. . -| 1106 |51, 

| | 

| 


V Praze, dne 831, prosince 1908. 


Ferdinand Veselý, 
t. č. pokladník. 


Edvard Kudlička, Rudolf Secký, 


t. č. přehlížitelé účtů. 


Zpráva knihovní. 


Též během roku 1908 rozmnožena byla knihovna spolková 
jak dary, tak výměnou publikací jiných společností a též koupí 
různých děl, jak vidno z připojeného seznamu. 

Pokud se dárců týče byli to hlavně oni, kteří již v mi- 
nulých letech přízeň svou společnosti věnováním cenných děl 
na jevo dali. Zejména pak buďtež uvedeni: důstojný pán P. 
Aug. Kubes, čestný člen společnosti pan ředitel přírodnického 
musea v Madridě Don Ig. Bolivar, Dr. G. Horváth, ředitel M. N. Muz. 
v Budapešti, předseda společnosti p. prof. Fr. Klapálek, jakož i pan 
c. k. vrchní štábní lékař Dr. Jaromír Pečírka, který darem 60 K umož- 
nil koupi 45 ročníků časop. »Deutsche Entomologische Zeitschrift«. 

Všem dárcům dlužno vysloviti srdečný dík a zároveň 
vznésti prosbu ku všem členům a příznivcům společnosti, by 
i pro příště věnováním a dary knihovnu společnosti hleděti 
rozmnožiti. 


J. GRAF, 


t, č, knihovník, 


XIX 
Seznam přirůstků. 


: A. Darem. 
Cís. 
"běžné 
471. Amerling Karel, Knížka o hmyzech. Dar. p. P. Kubes. 
482. Bolivar Ignacio, Description d'une espéce nouvelle d'Or- 
thoptěre dz la famille des Blattides. Dar. autor. 


183, a-g. — Notas sobre los Pirgomorfidos. Osm dílů. Dar. autor. 


485. — Indigación de algunos peces notables de la Coruňa. 
Dar. autor. 

486. — Revision des Ephippigerinae. Dar. autor. 

487.. — Les blattes myrmécophiles. Dar. autor. 

488. —— Dos nuevas especies de Hololampra de Marruecos. 
Dar. autor. 

489. — Note sur les Orthoptěres  recueillis par M. Henri 
Gadeau de Kerville en Khroumirie (Tunisie). Dar. 
autor. : 

484.. — Los Pamphagus de Marruecos. Dar. autor. 


465. Brischke C. G. A. und Dr. Zaddach Gustav, Beobachtungen 
úber die Arten der Blatt- und Holzwespen I. Abt. a) 
1884, II. Abt. b) 1883. Dar. p. P. Kubes. 


482. Dresden, Iris — deutsche entom. Zeitschrift, Jahrg. 1895. Heft: 
1—2, Jahre. 1896 Heft 2, Jahrg. 1897 Heft 1, Dar. 
p. Veselý Jind. 


909. Dziedzielewicz Józef i Franciczek Klapálek, Nowe gatunki 
owadów siatkokrzydlych zabrane v ciagu lata 1907 
we wschodnich Karpatach. Dar. autor. 


979. Formánek R., Vier neue Curculioniden nebst Bemerkungen 
ber vier bekannte. Dar. autor, 


476. E. Frey-Gessner, Tables analytigues pour la Détermination 
des hymenoptěres. Dar. p. P. Kubes. 

473. Friedlánder R. £ Sohn, Entomologische Literaturblátter. 
Jahre. 1902, 1903, 1904, 1905 und 1906. Dar. p. 
P. Kubes. 

474.. —  Naturae Novitates. 1902. Dar. p. P. Kubes. 


497, Horváth G. Dr., Les Relations entre les Faunes Hémipté- 
rologigues de VUEurope et de VAmerigue du Nord. 
Dar. autor. 


475. 


459. 


Janda Viktor Dr., O regeneračních dějích u členovců. Dar. 
autor. 


. Klapálek Fr., Ze života hmyzu. (Dokončení) 


— Larva a pouzdro Thremna gallicum Mc. Lachl. Dar. 
autor. 


. Klapálek %£ Jozef Dziedzielewicz Novae species Neuropte- 


roideorum in Karpatibus Orient. anno 1907 collectae. 
Dar. autor. 


. Klapálek Ir., Pteronarcys sachalina sp. n., die zweite asia- 


tische Art der Gattung. Dar. autor. 

— | Úber die Arten der Unterfamilie Perlinae aus Japan. 
Dar. autor. 

— Japonské druhy podčeledi Perlinae. Dar. autor. 

— Příspěvek ke znalosti rodu Pteronarcys Newm. Dar. 
autor. 


. Kirchner Leopold, Verzeichnis der in der Gegend von 


Kaplitz vorkommenden Aderflůgler. Dar. p. P. Kubes. 

Kohl Franz Friedrich, Die Raubwespen Tirols nach ihrer 
horizontalen und vertikalen Verbreitune. Dar. p. P. 
Kubes. 


. Konow F.A., Úber die Xyelini — úber Blattwespen — Sy- 


stematische und kritische Bearbeitung der Siriciden 
Tribus Siricini. Úber die Tenthredinidengattung Cimbex 
X Trichiosoma — Systematische und kritische Bearběi- 
tung der Siriciden Tribus Orysini. Dar. p. P. Kubes. 

Mayr Gustav Dr., Die europáischen Torymiden u. Arten der 
Chalcidier Gattung Eurytoma durch Zucht erhalten 
u. die genera der gallenbewohnenden Cynipiden. Dar. 
p, PSKubes, 


. Mocsáry Sándor, Chrysididae faunae Hungaricae (1882). Dar. 


p; P- Kůúbes: 


„ Můller Julius, Terminologia Entomologica (1872). Dar. p. P. 


Kubes. 


. Schenck A., Die nassauischen Bienen. Dar. p. P. Kubes. 


— Beschreibung der in Nassau aufgefundenen Grab- 
wespen. Dar. p. P, Kubes. 


. Schmiedeknecht Otto Dr., Die Ichneumonidengattung Hemi- 


teles. Dar. p. P. Kubes. 


oa sy dc VĚ S ro or ří dk o o 


Cís. 
běžné 


468. 


469. 


470. 


472. 


454. 


455. 
501. 
502. 
403. 


463. 


464. 


457. 


407. 


498. 


99. 


XXI 


— | Monografische Beschreibung der Gattung Pimpla (1889). 
Dar. p. P. Kubes. 

— Das Studiům der Braconiden (1897). Dar. p. P. 
Kubes. 

— Die paláarktischen Gattungen der Ichneumoniden- 
tribus der Lissomotinen. Dar. p. P. Kubes. 

— Die Gattungen und Arten der Cryptinen. 1890. Dar. 
po E PRUDES. 

Sokolář Fr. Dr., Die Fárbung der Oberseite unserer Cara- 
bini. Dar. autor. 

— Das Reinigen der Káfer. Dar. autor. 
— | Unsere Cicindelen. Dar. autor. 
— | Garabus Ulirichi Germ. Dar. autor. 

Stech Theodor, Bestimmungstabelle der schweizerischen 
Arten der Grabwespen Gattung Cerceris Latr. Dar. 
p. P. Kubes. 

Stoll Otto Dr., Úber die Zucht der Chalcidier. Dar. p. P. 
Kubes. 

P. Strobl Gabriel, Ichneumoniden Steiermarks und der Nach- 
barlánder. Dar. p. P. Kubes. 

Taschenberg E. L. Dr., Die Hymenopteren Deutschlands 
nach ihren Gattungen und teilweise nach ihren Arten. 
Dar. p. P. Kubes. 

Tůmler B., Tier und Pflanzenleben im Kreislauf des Jahres 
Dar. p. P. Kubes. 

Uzel Jindřich Dr., Zpráva oddělení fytopathologického z 15. 
zprávy o činnosti českého odboru rady zemědělské 
pro království České, též německy. Dar. autor. 

Wien, Verhandlungen der k. k. zoologisch-botanischen Ge- 
sellschaft, Jahrgang 1897, XLVII. Band. Dar. p. F. 
Kubes. 


B. Výměnou. 


A miens: Société Linnéenne du Nord de la France 


120 Bulletin Tome XVIII., 1906—1907 (No. 369—380). 


Angers: Société détudes scientifigues d Angers 


342 Bulletin Nouv. Sér. XXVI. (1906). 
II 


(XXI 


Baltimore: The John Hopkins University 
146 Circular 1907, Nro 6--8, 1908, No 2—o, 7 
Bautzen: Naturwissenschaftliche Gesellschaft Isis. 
260. Sitzungsberichte u. Abhandlungen. © 
Berkeley: College of Agricultural ex :perimental Station 
827 Bulletin 188—191.,.. 
Berlín: Aus der zoolog. Sammlung des Museums fůr Natur- 
„„Kkunde 
103 Mittheilungen IV. Band 1. H. 
Bern: Schweizerische entomol. Gesellschaft 
(237 Mittheinngen Vol. XI., Hft 7, 8. 
Béziers: Société détude des sciences naturelles de B. 
282 Bulletin Vol. XXVIII. (1905, 1906). 
Braunschweig: Verein fůr Naturwissenschaft zu Br. 
258 Yahresbericht 1905/6, 1906/7. 
Bremen: Naturwissenschaftlicher Verein 
85 Abhandlungen Bd. XIX., Hft. 2 
Breslau: Verein fůr schlesische Insektenkunde © 
217 Zeitschrift fůr Entomologie (1908) H. 33. 
Brisbane: Oueensland Museum 
197 Annals No 8. 
Brno: Moravská musejní společnost: 
481 Zprávy komise pro přírodovědecké“ prozkonmání "Mo- 
vavy. Ročn: 1905/6, 1906. | 
Brůnn: Der Naturforschende Verein in Brůnn © 
-200 Verhandlungen Bd. XLV. (1906) 
183 Bericht der meteovologischen Commission (1907) 
- 456. Ergebnisse der  phaenologischen © Beobachtungémn aus 
Máhren umd Schlesien im Jahre 1905: 
Bruxelles: Société entomologigue de Belgigue 
147. Annales T. LI. 12, 13, LII. Nro 1—11 
261. Mémoires No. XV.; XVL 
Budapest: Musei Nationalis Hungarici 
67 Annales histovico-natuvales. 
Cassel: Verein fůr Naturkunde zu Cassel 
181 Abhandlungemn u. Bericht. 
Catania: Academia Gioenia die scienze naturali 
144 Bolletino Séne sec., fasc. 1—4. 
Charkov: Société des A tunalistes a V'univeršité iinperjale dě 
Charkov. 
253 Travaux. 


XXÍT 


Cincinnati: Cincinnati Society of Natural History 
113 Yournal: : 


Colmar: Naturhistorische Gesellschaft 
106 Mittheilungen. 


Concord: 453 Journal of Economic Entomology. Vol. L 
Nro. 1. 


Davenport: Davenport Academy of Sciences 
„ 194 Proceedings. Vol. XII. pages 1—94. 

Firenze: R. stazione di Entomologia Agraria 

133 »Redia« Vol. IV., Fasc. 1, 2. 
— Societa Entomologica Italiana 

134 Bulletino Trim. III., IV (1906), Trim I.—IV. (1907). 
Frankfurt a. dd. Oder: Naturwissenschaftlicher Verein des 

Regierungsbezirkes Frankfurt a. d. Oder 
215 Helios Bd. XXIV., XXV. 


Graz: Naturwissenschaftlicher Verein fůr Steyérmark 
218 Miltheilungen Hft. 43, 1—2, Hft. 44, 122. 
Guben: 491 Internationale Entomologische Zeitschrift. Jahr- 
gang [. Heft 1—4, Jahrg. II. Heft 1—2. 
Halifax: Nova Scotian Institute of Science 
288 Proceedings and Tvansactions. 


„Halle a. Saale: Kaiserliche Leopoldinisch-Carolinische Deut- 


sche Akademie der Naturforscher. 
Abhandlungen. 
Helsingfors: Societas pro fauna et flora fennica 
172 Meddelanden. ; 
Hermannstadt: Der Siebenbůrgische Verein fůr Natur- 
wissenschaften 
416 Verhandlungen u. Mittheilungen. Bd. LVII (1907). 
Igló: Ungarischer Karpathenverein 
224 Jahvesberichi. 


Kazaň: OómecrBo ecrecroncnmuTav. npu Hunep. Kas. YnuBepe, 
262 Tpyam. 
273 IMpunoacente u npomononu aacezaniů. 
Kiel: Naturwissenschaftlicher Verein fůr Schleswig-Holstein 
372 Schriften Bd. XIV., Hft. 1. | 
Kjóobenhawn: Eutomologische Meddelelsev. 
kč 


XXIV 


Krakov: Akademie umiejetnosci 
213. Rozpramwy  wydzialu © matematyczno - prayvodnickiego. 
som. 73:A;::B- 
105. Spýramozdanie komisyi fizvograficznej. 1907 — 40, 
1908 — 41. 
Kyjev: KieBcR0oe 06MmecTBO eCTECTBOHCHNTATeneň. (Société des 
naturalistes.) 
216 Banucku Tom. XX. BRII. 3. 


La Rochelle: Académie de la Rochelle 
198 Annales. Tome X. 
512 Compýte Rendu Année 1900. 

L wów: Polsk. towarzystwo przyrodników im. Kopernika 
260 Kosmos XXXII., 12, XXXIII, 1—9. 


Madison, Wis.: Geological and Natural History Survey 
285 Bulletim. 
— | Wisconsin Academy of sciences, arts and letters 
202 Transactions of the Wisconsin Academy of sciences, 
arts and letters. Vol. XV. I— II. (1904). 
M adrid: Real Academia de Ciencias exactas fisicas y naturales 
de Madrid 
255 Memorias. 
122 Revista Tomo V., Nům. 7—12, Tomo VL. Nům. 1—12. 
— | Real Sociedad Espaňola de historia natural. 
93 Boletin "Tomo VII. Nům. 6—10, Tomo VIII. Nům. 1—8. 
270 Memorias. 
Magdebure: Naturwissenschaftlicher Verein 
114 fahresberichtť und Abhandlungen. 
Marseille. Musée dhistoire naturelle de Marseille 
228 Annales T. XI. 
Meiszen: 69 Entomologisches Wochenblatt. Jahrgang 1908. 
Moskva: Société impériale des naturalistes de Moscou 
249 Bulletin Année 1907 Nro 1—3. 


Nancy: Société des sciences 
193 Bulletin de séances Sér. III., Tome VIII., Fasc. IL—IIL. 
Nantes: Société des sciences naturelles de VOuest de la France 
283 Bulletin II. Ser., Tom VII., Trimestre 1—4 (1907). 
Napoli: Societa di Naturalisti dí Napoli 
272 Bolletimo. 
— Museo zoologico della R. Universita di Napoli 
246 Annuario Vol. 2 No 17—27. 


ola dra 


XXV 


New Birghton: Staten Island Association of Arts and Sciences 
281 Proceedings Vol. II., Pt. 1, Reg, June 1905 — Mal 
1907 £ No 1—4 (1908). 
Nůrnberg: Naturhistorische Gesellschaft 
119. Abhandlungen Bd. XVI—XVII, nebst einer Beigabe 
dr. J. Reindl: Siegmund Gůnther. 
259 Jahresbericht 1905, Mitteilungen I. und II. Jahrgang. 


Olmůtz: Naturwissenschaftliche Sektion des Vereines Botani- 
scher Garten. 
Osnabrůck: Naturwissenschaftlicher Verein 
452 XVL 3Jahresbericht f. d. Jahre 1903 bis 1900. 
Ostrava Moravská: 58 Příroda roč. VI., čís. 4—10, roč. 
VIl:, čís: 1—Z2. 


Padova: Academia Scientifica Veneto-Trentino-Istriana. 
182 Atti L— VI. 1908. 
Paskov: P. cís. rada Edm. Reitter 
2 Wiener Entomologische Zeit. Jahrg. XXVII, 1—10. 
Passau: Naturwissenschaftlicher Verein 
364 Bericht XX. (1905—1907). 

St Petersburg: Hunepar. Úur. Nerepóypre-OómecrBo EcrecTBO- 

UCINTAVENCŇ 

212 Tpyzwm 1907 5—8, 1908 1—0. 

211 PaGomw npouaBeT. Bb TAÓ0)aT. 300T0UHYECK. H 300TOMH- 
„yeck,. kaóunerT, Hunepar. Cu. IMerepó. VHHBepcuTeTa. 
(1907) T. VII. No 1—4, (1908) T. VIII. No 1. 

—  Pycek. JHTOMOTOrHHeCK. OÓMECTBO 

Tpyavu T. XXXVI, 3, 4. 

Pyceroe aHTOmoornueck0e. o608pbuie T. VII No 1—4, T. 
VUT. 

Philadelphia: 155 Entomological News, Vol. XVIII. No 8 až 
12, Vol. XIX. No 1—7. 

Pisa: Societa Toscana die Scienze Naturali 

153 Aftř Vol. XVII No 1—0ó. 

Písek: 439 Les a Lov. Časopis pro lesnictví a přírodní vědy. 
Red. Boh. Bohutinský a Fr. Matějka, odbor. učitelé les. 
ústavu. 

Plzeň: Klub přírodovědecký. 

Portici: 451 Bolletino del Laboratio di Zoologia Generale « 
Agraria della R. Scuola Superiore d'Agricoltura Vol. I. Il. 


XKVI 


Portland: Portland Society of Nat. History 
118 Proceedings. 


Praha: Klub přírodovědecký. 
Prostějov: Klub P pov JA 
45 Věstník. 
Reims: Société détude de sciences naturelles 
371 Bulletin Ann. XV. No. 3—4, Ann. XVL 1, 2. 
Riga: Naturforscher-Verein 
490 Arbeiten VI. Heft 1889. Nachtrag hiezu 18983. 
— Anopheles claviger Fabr im Winter und Sommer. Separat- 


abdruck aus Heft XLVIII., 1905, I. Band 1848 Seite 320, 


IX. Jahrgang No 2 u. 6, VIII. Jahrg. N. 4. 
—  Beitrag zur Lepidopterenfauna in Baldohn. 
—  Beitráge zur Coleopterenfauna der nordwestl. Teile Russlands. 
Roma: Societa zoologica italiana 
248 Bolletino Vol. VIII. fasc. 7—9, Vol. IX. fasc. I—10. 


Santiago (Chile): Sociedad cientifica de Chile 
339 Actas Tome XVII, Livr. 1—ó. 
Schwabach: 369 Entomologische Blátter, Jahrg. 1908. 
St Louis: Academy of Science of St. Louis 
254 Transactions Vol. XVI, No 8—9, Vol. XVII. 1--2, 
Vol. XVIII. No 1, 2. 


Stockholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem, 
173 Arkiv fór Zoologi Bd. IV., Háfte 1—4. 
— 169 Entomologisk Tidskvift 1907. Háfte 1—4. 


Sydney: Linnean Society of New South Wales 
511 Proceedings 1907 pag. 47—150, 205—290, 345— 390, 
393—430, 514—522, 631—700, 708—742, 761—788, 
830— 8306. 
Trieste: Museo civico di Storia. Naturale in Trieste. 
Urbana: The Illinois State laboratory of Natural History. 


Washington: Unit. St. Nat. History Museum i 
160 Proceedings No 1506, 1516, 1530, 1550, 1559, 1563, 
1567, 1971,“1590, 1597, 1599, 1601, 1604. 
Report of the U. S. Nat. Museum for the year ending 
June 30. 1907. | 
— | Smithsonian-Institution. 
518 Miscellaneous Collections No 1787, 1793, 1798, 1803. 


KON ok OM oh 


pe by 8 ot l hd 
DO 


"1XKXVIU 


161 Anunal věbovt of the vegemís s the Smiths. Imst. fov 
the year ending. 1907. 
— United States Departement of ala 
Monthly list ot publications. | 


Wien: Zoolog. botanische Gesellschaft by 8 
: 99 Verhandlunsen. Band LVIL EOL Band LVIM., a. 


Wiesbaden: Nassauischer Verein fůr Naturkunde 
199 fahrbuch 60 Jahrg. 


Zagreb: Hrvatsko naravoslovno društvo. 
Glasnik. 


Zaragoza: Sociedad aragonesa de: Ciencias Naturales' 
121. Boletin Tomo VI. Núm. 4—10, Tomo' VII. Núm. 1—7. 


Zwickau: Verein fůr Natuřkunde. 
962 Yahrvesbericht XXXII. (1902). 


Zůrich: 271 Societas entomologica Ser. I. Vol. XIX., XX. 


Jjic 


Koupí. 


478 Bachmetěv P., Experimentelle Entomologische Studien vom 
physikalisch-chemischen Standpunkte aus. 


499 Berlin — Deutsche Entomologische Zeitschrift, Jahrgang 
1—45 mit 6 Registern 


335 Seitz dr. Adalb., Die Grossschmetterlinge der Erde, Palae 
artica Lief. 18— 36, Exotica 9—20. 


9 Neudamm, Zeitschrift fůr wissensch, Insektenbiologie 1907 
Hft. 7—12 1908 Hft. 1—9. 


Entomologists record and journal of variation 1907 No 12, 
1908 No 1—1I. 


900 Zoologischer Anzeiger Vol. XIV., Vol. XV. pag. 1—128. 


F 


XXVIII 


Zpráva kustodova. 


1.—3. Lahvičky, obsahující larvy coleopter v lihu, daroval 
p. Fr. Samec, továrník, Praha VII. 

4. Krabice, obsahující hnízdo včely »Osmia tridentata«, da- 
roval veledůst. p. P. Kubes, kvardián v Kolíně. 

5. »Trigona emerina« zavlečená z Brasilie do Roztok ve 
dřevě stromu sumak, daroval veledůst. p. P. Kubes, kvardián 
v Kolíně. 

6. 1 krabice, obsahující celkem 63 kusů sedmihradských 
coleopter, dar p. MUDra E. Lokaye. Jednotlivé spec. zaneseny 
v knize kustodově. 

7. 20 krabic na případné sbírky. 


JOSEF ČERNÝ, 


t. č. kustos. 


OBSAH: MUDr. Em. Lokay: Studie o rodu Hladkoň Liosoma Stephens str. 108. 
— Dr. Al. Mrázek: Myrmekologické poznámky str. 159. — Fauna bohe- 
mica: Noví brouci a) příspěvek J. Roubala str. 147. b) Dna J. Tyla str. 147. 
— Drobnosti: Cicadeta montana str. 148., Liodes str. 148., Kovaříci str. 148, 
— Věstník. Zprávy výroční. 


bj Entomologické příručky: M 
Dr. K. Sulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. 

předem zaslaných. | 

Napsal Frt. Mužík. — : 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 


| dal hledáme, usmroujeme a pro Sbíky upravujeme hn 
s] — Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. — B 


údy napsali f 
Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, © | 
56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách 
IL ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitid 


8 U 
III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. 


Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více. 


Aa dadlada dada aaa lada dla Sadladlasladladladladadlasla s 


Sfarší ročníky fs české spoteče 


Íze koupiti po 4 K (pro nečleny) a 3 K (pro členy). 


Pořad schůzí 
České Společnosti Entomologické ve správním r. 1909. 


i Leden | Únor | Březen Duben | Květen 

Kdo A 23. 23. B7 KS 18. 

ka. Červ en NYSE 2+ OKA [Mo Říjen i Listopad ) Prosinec 

| BB 2 a 5.419. -| 9.428. - dl 


Valná hromada dne 18. ledna 1910. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o '/„8. hodiněvečer. 


Poe děda; SARA A o OA DOS C BOS Soo 


ČASOPIS 


České Společnosti šntomologické. 


28. Acta Sociefalis 28 
Znfomologicae Bohemiae. 


čočník VÍ. 1909. 


Redakční komilé 


Prof. Vr. Klapálek 


P. Hug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. 
MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. 


B 


133416 


V PRAZE. 
Nákladem České Společnosti Entomolootcké 
Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. 


OBSAH. 


I. Seznam pojednání dle spisovatelů. 


Strana 
BRE. k Dr. Ac, O" mendelismu- -< 58 
Formánek Ro m., Evropští nosatci ban Dositadin: st. „1209 
Heyrovský L, Zajímavé a nové druhy českých brouků . 164 
Horváth Dr. Géza, Cicadetta montana .... 2 add 
Klapálek Frt., Některé zajímavější neuropteroidy Španělské 30 
— Capnia conica n. sp. ... ee Kakao 131 
Lokay Dr. Em., Nové a vzácné (daný Rekrch beonkti ZDT 
Menšík Em, Motýlové okolt Chridimě 5-2; < LA MDe 
Rambousek Fr. J., Příspěvek k poznání bulharských 
BSolipmdů a ocVAMAetdůc Sisa 605 cs 0 
— Nový Carabid ze střední Makedonie ..... zeny vadlákék 
— Bythinus Comita n. sp., nový Pselaphid ze siřšdní Ma- 
KEtonie: -5 < S a SEE S ra še . 160 
Roubal J., Nová varieta Carabus čanoelstu lig. Úrévitu- 
pát se PRO o ba cs! 
— Nová Atheta- Microdota Móniančohi Sp. -n s nění SEA ae edí 2 
— Noví čeští brouci St o oo Podiánotní kop o aujt ak vanad SAO 
— Philonthus Fuentei sp. n. s Sen K A 5 Zdraví oa ené z OAO OU) 
Růžička A. Motýlové okolí Chrudimě .... O SEA 
Srdínko J.$ Ze života a o chovu Agrotis lúeipety F. PVA 
— Pterákoj. proserpina s kterak žije u Prahy a kterak 
PT BA E non aké ker era bí a o sette KONE 
— Lymantria onacha É V Praze Pk APOS PS SROÝE ska dr ka) 
— Ze života a chovu Agrotis cinerea Hb. ...... . .. „158 
Šulc Jos., Bělásek ovocný — ApPotaCrataeBi 7 "— VELA 
Šulc Dr. Karel, Trioza Cockerelli n. sp., novinka ze mv. 
Ameriky, mající i hospodářský význam . . . . . . . . 102 
Šustera Oldřich, Nové České hymenoptery. . <... 81 
Tyl Dr. J., Acidota crenata, cruentata, Poecilonota rutilans . 31 
Vimmer Ant, O kuklách několika Bombylidů . . . ... . 24 


- 


- 


Vimmer Ant. Seznam českého ko dvojkřídlého; Nematocera 37 7 
Anatomické poznámky o larvách Blepharoptera serrata L. M 


a Pegonyia conformis (FII.) Neidl.“ . < << + 2% < -10008 
— Larva bedlobytky, Cordyla fusca Latr. ©.. S 
— Bělásek ovocný . .'. Z Tha ESA Vak EO ANOTÉM 
zem anJ., Brouci žijící v ce a hólubafieu Pe oa NÍ 
Žežula Ber 4B0]"S“komáatný 6 822 ec) 105100 20036 von ona SN 


II. Seznam všeobecný dle obsahu. 


Acidota crenata, cruentata a Poecilonota rutilans. . . . . .. . 81 
Agrotis: cinereá. 11b.j ze Života a chovu 54 -ke 00. 0 bl M 
Agrotis lucipety F., ze života a. chovu . . ... sed 
Anatomické aaa, o larvách Blepharoptera serrata n a Pe: 
gomyia coniornůs Neidl.3 347-5% nadnsé Zaau Ar Sa 5 le 
Atbeta nová. — Microdota, Montandoni .-.; 4.2354. 0302 
Bělásek ovocný .. . KPA S ee do 3 
Bombylidů několika o Šknělách zes S S 6 ošpdčaj ovela dk NNN 
Brouci: žijící v kurníku a- holupníku -< —.* M52) 
Brouci vzácní a, noví/čeští 4:5 © S Vo 29, 67, 117, 164. © 
Bythinus Comita u. sf., nový Psel ta ze střední Makedonie . 160 
Capnia conicá n. sp.. -. K KEN pk r 
Carabid nový ze Střední Makedonie E Z R ru ato 
Carabus cancellatus Ilig. — brevilůbercaleiis | m., nová varieta I 
DorytomussSt, evropští nosatcr rodu <% 214 (27 
Cicadetta montana :4; 153% 2.0 ee nanone jee ana ee a SRS 
Cordyla iusca Latr.; larva bedlobytky -2.8 
Dvojkřídlého hmyzu českého seznam © .-.<</22 406-000 
Fauna bohemica 224 21, 8 07401 FLAC S 
Hymenoptety, nové Ceské. 45%. +:8elu7e Jej aule dal ne. da 0 V 
iNomáfři, boj s nimi: 43278947 10 PR losí hV NN 
Eymantria:mónacha -V Praze 3 Med 08 bi 600085 SS 
Mendelismus ..... POS COP bo be JU 
Motýlové okolí Ghrůdim Zi skahalé Sedna ja Do Oe 
Neuropteroidy španělské, některé zajímavější . . . .. . « ... 80 
Philonthus: Fuéntei 'sp.-nova mihi: ©4578 4070020 Se 
Poecilonota rutilans ..... zál 
Pselaphidů a Scydmaenidů Znanělsevah k ní ds 16 
Pterogon proserpina, kterak žije u Prahy a kterak jinde . . . 94 
Trioza Cockerelli sp., novinka ze Sev. Ameriky, .mající i ho- 
Spodářský význam 4147 5%. Sika. care ase ne oa Nha M 


II. Podrobný 


A Co Pe o:-p Leka, 


Strana 
Acidota crenata, cruentata . 91 
Aglenus brunneus. ol 


Agriotes brevis 164, gallicus 
30, sputator v. rufulus VI, 164 


seznam věcný. 


17 | 


Strana 
Cartodere ruficollis o] 
Catops fuscus 50 


Cephennium fovangulum 17, 
19, 23, Leonhardi . 17, 19, 22 
Cercyon analis, centrimacu- 
latus, impunctatus, guis- 
guilius, unipunctatus, ustu- 


latus B- 50 
Cerylon evanescens . 117 
Ceutorrhynchus larvatus, 

guercicola, viduatus . ké, 

| Clambus armadillo 50 

| Clytanthus Herbsti 31, pilo- 

SUS pá aa l k fa 
Coccinella abieticola, dubia, 

pinastri, 4-punctata 68 
Colon denticulatum, fuscu- 

Kopete LD s raě ča0 A su ahc te 30 
Colpodota parva, pygmaea, 

sordida 50 
Corticaria serrata ol 
Creophilus maxillosus . o0 
Cryptophaginí VÍ 
Cryptophagus eau i 

stinguendus, fasciatus, fus- 

cicornis, hirtulus, sagina- 

tus, scutellatus . ol 
Cryptopleurum atornarium 50 

| Danacaea cusanensis I 
| Dermestes bicolor. 91,92 
| Dicentrus Merkli u 
| Donacia antigua 30, thalas- 

sina.. . et PP AC 
© Dorytomus 69, a 14, 

87, Dejeani 74, 85, dor- 

salis 75, 88, filirostris 

68, 74, 84, fiavipes 74, 


Aleochara moesta, sangui- 
MER Spí 58 290 
Amara anthobia 164, V 
Anaspis II., thoracica . . . I 
Anthaxia millefolii. 164, V 
Anthicus floralís 51, 52, for- 
micarius . Es l6 ol 
Apion aestivum, cerdo, di- 
chroum, filirostre 29, gra- 
cilicolle, simile 30, varipes, | 
Virens . PE ol 
Asemum Sirtatům 164, v. 
agreste : MV 
Atheta amicula, corvina, eu- 
ryptera 50, fungivora 117, 
mortuorum, nigricornis, ni- 
tidicollis 50, occulta 50, 52, 
zosterae . sla 0) 
Attagenus píceus o1,:32 
Barypithes liptaviensis. V 
Batrisodes oculatus 16 
Bibloplectus tenebrosus 16 
Brachygluta fossulata, gib- 
bera. 14 
Bruchus bíidens, na ol 
Byrrhus paniceus . 52 
Bythinus Burelli 17, mla 
160, 162, V, crassicornis, 
longulus, nodicornis, punc- 
ticollis,  Reitteri,  rumae- 
niae, securiger, Simoni 
Carabus cancellatus, v. bre- 
vituberculatus <. <.. 1 


83, hirtipennis 73, 83, lon- 


Or 


Strana 


gimanus 72, 76, majalis 
76, 93, melanophthalmus 
75, 89, minutus 73, 81, 
nebulosus 68, 73, 80, 
Nordenskióldi 74, 84, occa- 
lescens 75, 88, puberulus 
76, 92, Reussi 79, 87, ru- 
fulus 75, 90, salicinus 75, 
91, salicis 76, 94, Schón- 
herri 72, 78, taeniatus 74, 
86, tremulae 72, 78, tor- 


trix 73, 79, validirostris 

73, 82, villosulus . 76, 
Enicmus minutus . 
Ephistennus globulus 
Epuraea oblonga 


Euconnus bulgaricus 18, 20, 
29, nanus r koně 
Euplectus Fischeri, nanus, 
signatus 16, slivensis 106, 
18, 21, Urumovi 16, 18, 
Euthia scydmaenoides . 
Exocentrus lusitanicus, punc- 
tipennis : 
Falagria obscura, sulcata 
Gnathoncus rotundatus 
Gymnusa variegata 
Haploderus caelatus. 
Hister  cadaverinus,  ster- 
corarius 51, sulcicotta . 
Hydroporus discretus, ferru- 
gineus . : 
Lathridius Beroralí 
Lathrobium bicolor 
Leptacinus batychrus, parum- 
punctatus 
Leptura 7-punctata 
Leucophariphus sulcoides 
Ligniodes enucleator 
Liodes scita, Skalickyi 


„51, 
17 


„1464 


92 
ol 
ol 
ol 


68 
50 
52 


50 


k 6 
30 | 


67 


50 
VI 


50 | 


68 


Longitarsus picicollis 
Medon ochraceus . ; 
Megarthrus denticollis . 
Meligethes rufipes . š 
Microdota Montandoni . 27, 
Microglossa suturalis 
Monotoma picipes 
Mordella . : 
Mordellistena DAP a. pi- 
Cipes, stenidea 
Mycetaea hirta 


Nebria testacea . 

Necrobia ruficollis. 

Necydalis major 

Neuraphes bulgaricus 17, ca- 
rinatus 68, coronatus 117, 
elongatulus 17, geticus 68, 
parvulus.. 

Niptus crenatus. ší 

Omalium florale 50, 52, ni- 
grum, rivulare 

Otiorrhynchus inflatus. 

Oxyomus sylvestris . 


Oxypoda elongatula 117, li- 
vidipennis 
Oxytelus nitidulus, SbialaNaa 


Penetretus Štěrbai 
Percus. ský 
Philonthus zspkalotes: en 
ceus, discoideus, fimeta- 
" rius 50, Fuentei 100, va- 
rians, ventralis . 
Phyllotreta bilineata, flavo- 
gulata : 
Phytoecia olndnbe A 
Poecilonota rutilans . 
Ptenidium corpulentum, pu- 
sillum . 


30 | Ptiliolum Kunzei, oblonsnt, 


1718; 


114, 116, 


164, 


P T 0 0 


Strana 
Ouedius cinctus,  fulgidus 

50, fulvicollis . S Az 
Reichenbachia impressa 17 
Saperda perforata . 30 
Saprinus sparsutus D5 
Scydmaenus Perrisi . 15:18 
Speluncarius anophthalmus . VI 
Sunius filiformis 50 | 
Tenebris molitor 52 | 
Thinobius Bernhaueri VI, 
Trechus 4-striatus. 00 
Trichopteryx atomaria, inter: 

media . : 50 | 
Trimium Merkli. O 
Trogophloeus pusillus, ripa- 

(PRE R NE ra lh 50 | 
Tychus niger, síně : 17: 
Xantholinus punctulatus . 50 
Xylodromus concinnus 50 | 
Zeugophora  flavicollis ab. 

australis . „ 417 

BE Diptera. 
Actina tibialis 47, nitens. . l 
Amalopsis geniculata, gmun- 
densis 42, inconstans, Schi- 

neri, unicolor. „ 48 
Anisomera bicolor. . 48 
Anthrax 26, flava. zd 
Apterina pedestris. 64, III 
Arctophila bombiformis III, 

64, musitans II, III, 64 
Asphondylia Hornigi 98 
Atylotus  fulvus, | plebejus, 

4-notatus, rusticus 48 
Berys chalybeata, clavipes, 

vallata. POŘ 6 
Blepharoptera ořste 109 
Bombylius . 26 
Borborus pallifrons a) 


Brachypalpus valgus 


Campylomyza 2 hal- 
terata 

Catocha nes : 

Chaetolyga speciosa. 

Chionea araneoides 

Chortophila varicolor 


Chrysomyia formosa 46, mc- 


lampogon, Speciosa . 47 
Chrysops coecutiens, paral- 
lelogrammus, © guadratus, 
relictus,rufipes, sepulcralis. 49 
Cordyla fusca . 148 
Coenomyia ferruginea 47 
| Contarina pisi, pyrivora 39 
Cosmoptera limbata . NH 
Criorrhina asilica . 64, II 
Ctenophora elegans 64, III. 
festiva 45, ornata II. pecti- 
nicornis 45 
Cylindrotoma dislietoačma 43 
Cystiphora hieracii, taraxaci 38 
Dactylolabis gračilipes. 41 
Dasyneura brassicae, sisym- 
brii 38 
Diazoma ártinotna : ZÁ 
Dicranomyia chorea, dume- 
torum, lutea, modesta, mo- 
rio, pilipennis, stigmatica, 
trinotata . : 40 
Dicranoptycha aanepcons 42 
Dicranota bimaculata (42 
Dictenidia bimaculata 45 
Dolichopeza albipes . 43 
Empeda diluta, flava 40 
Ephelia marmorata, miliaria 41 
Ephippium thoracicum . 45 
Erioptera flavescens, fusci- 
pennis, lutea, taenionotata 
trivialis 41 


Strana 


Eutonia barbipes 42 
Goniomyia schistacea,tenella 40 
Haematopota crassicornis 48, 
italica 47, pluvialis 48 
Helomyza praeusta I 
Heteropeza pygmaea 37 
Hexatoma pellucens . 48 
Hormomyia producta 39 
Hypoderma Dianae --. « . I 
Idioptera fasciata, pulchella 41 
Laphria dioctriaeformis -. .-, II 
Lasioptera eryngii. D4 
Leptis annulata, conspicua . 49 
Lestodiplosis polypori 09 
Lestremia leucophaea 97 
Limnobia albifrons flavipes, 
39, macrostigma,  nigro- 
punctata, 4-notata, sylvi- 
cola, tripunctata, trivittata, 
xanthoptera : 40 
Limnophila bicolor,  disci- 
collis,  ferruginea. fusci- 
pennis, leucophaea, line- 
ola, nemoralis, nigricolis . 42 
Limosina pumilio EKOL 
Lipsotrix nobilis, remota. 40 
Lonchoptera flavicauda . . I 
Macheira Serriventris 65 
Mayetiola destructor, poae 09 
Microchrysa flavicornis, po- 
lita 47 
Micromyia lucorum EAV 
Micropalpus comptus 65, 66 
Mikiola-Japt42 ae E 8214 90) 
Molophilus  appendiculatus, 
ater, murinus, obscurus, 
propinguus . 40 
Mulio 27 


Nemotelus globuliceps, nigri- 


Strana 
nus, uligi- 
nosus 2 Peeokáce ara ste s SETE 

Odontomyia angulata, hydro- 
leon, infuscata, microleon, 


pantherinus, 


ornata, tigrina, viridula 46 
Oligotrophus capreae, réau- 
murianus 09 


Opomyza Nataliae. s . £.“ H 


Orimarga alpina. PE 16. 
Oxycera amoena, Meigeni, 
pulchella, Ranzoni, — trili- 
neata p SÍT sA NÍ 
| Pachygaster ater,  minutis- 
Simus 2 AVS de seek 
Pachyrrhina analis, cornicina, 
crocata, lineata, maculata, 
pratensis, 4-faria, scalaris, 
scurra . KO oP 
| Parasetigena segregata. 65, 66 
Pedicia rivosa z 49 
Parexorista polychaeta . 65 
Pegomyia conformis. . 109 
Perrisia abietiperda, carpini, 
glechomae, hygrophila, ur- 
ticae, veronicae . 38 
| Phalacrocera nudicornis 48 
Poecilostola pictipennis,punc- 
tata da: 42 
| Psiloconopa Meigenii 41 
Rhabdophaga albipennis 38, 
heterobia, pseudococcus, 
rosaria, salicis 37 
| Rhamphidia longirostris 40 
Rhipidia maculata . „40 
Rhypholophus distinctus,hae- 
morrhoidalis, lineatus, no- 
dulosus, similis, varius 41 
Sapromyga bipunctata . . . II 
Sargus cuprarius 46 
Scatopsenotata ol 


Strana 
Schizomyia galiorum pimpi- 


nellae . 34 
Silvius vituli : 49 
Sphaerocera pusilla, sub- 

sultans : ol 
Stratiomyia E aslcon 

eguestris, furcata, longi- 

Cornis, riparia 46 
Stygeropis pubescens 45 
Subula marginata . 47 
Symplecta punctipennis, stic- 

tica 41 
Systoechus.. Zd 
Tabanus autumnalis, bovi- 

nus, bromius, cordiger 48, 

glavcescens 49, glaucopis, 

maculicornis, spodopterus, 

sudeticus. i 48 
Thecodiplosis Prachýptěta 99 
Thelaira leucozona 65, 66 
Therina femoralis . : 04 
Therioplectes borealis, luri- 

dus,  micans, montanus, 

solstitialis 48 
Tipula autumnalis 48, caesia, 

dilatata, excisa, fascipennis, 

flavolineata, | fulvipennis, 
gigantea, hortensis, irro- 

rata,lateralis,longicornis 44 

lunata, luteipennis, margi- 

nata, melanoceros, nervo- 

sa, nigra, nubeculosa, ob- 

soleta, ochracea, oleracea, 

pabulina, pagana, palůdosa, 
pehostigma, pruinosa, ru- 
bripes 44, rufina 45, scripta, 
stigmatella, truncorum, va- 
riicornis,  varipennis 44, 
vernalis, vittata . 40 


Trichocera annulata fuscata, 


biemalis, maculipennis, re- 
gelationis : 
| Tricyphona  ealata 
Trimicra © pilipes, — umbri- 
pennis . Á 
Triogma trisulcata . 
Trypeta tussilaginis 
Ula macroptera . 
Xiphura atrata : 
Xylophagus ater, cinctus. 
C. Hemiptera, 
Cicadetta montana 
Orthesiola 
Tingitidae 
Trioza Cockerelli 102, 
D. Hymenoptera. 
Agenia intermedia 
Andrena 26, fulva, Petrose- 
lini, proxima, rufilabris 
Anthophora 
Astatus : 
Belomicrus Esčncle 
Camptopoeum frontale 
Cerceris Ferreri, interrupta .. 
Ceropales variegata . 
Chrysis inaegualis, Saussu- 
A PA so k zdat A SE 
Crabro © carbonarius, Cavi- 


frons, distinguendus, pal- 
marius, palmipes, Panzeri, 
rugifer, pygmaeus, signa- 
tus 


Ellampis pusillus, truncatus 


Gorytes lunatus, 5-fasciatus, 
tumidus : s 
Halictus major, 32 boecalisí 
clypearis, fasciatus 33, gra- 
nulosus 34, laticeps, mu- 


Strana 


31 
52 
52 
107 


94 
96 


95 


coreus, porcus, prasinus 
4-signatus, ventralis, punc- 
tatissimus 
Hedychrum Szabói 
Macropis fulvipes . : 
Megachile 206, melanopyga, 
pyrenaea. 
Mutilla halensis . 


Strana 


Nomada austriaca, cinnaba- 


rina, conjugens, erythro- 
cnemis, Fabriciana 
Notozus Panzeri 
Odynerus alpestris, 
rius, 
Osmia.. be 
Pompilus aculeatus 36, cam- 
pestris, fuscomarginatus, 
nanus, spissus, thoracicus, 
venustus. : 
Priocnemis minutus.. 
Prosopis bisinuata, difformis, 
dilatata 
Scolia hirta : 
Sphecodes longulus.. 


Tachysphex acrobates, hel- 
veticus, psammobius, ru- 
fipes 

Teleas. 

Tiphia minor.. 


E. Lepidoptera. 


Abraxas adustata, 
riata, marginata .. 
Abrostola triplasia 
Acherontia atropos 52 
Acidalia aversata 59, dimi- 
diata 08, emarginata 59, 
fumata 160, herbariata, 
holosericata 99, humiliata 
160, immutata, laevigata 


grossula- 


mura- 
nugdunensis, tristis . 


3 


39 
96 
92 


99 
97 


92 


Strana © 


marginepunctata, ornata, 


remutaria, rubiginata, spoli- 


ata 59, straminata 58, 
strigillaria 59, virgularia . 


Babta bimaculata . 
Bembecia hylaeiformis. 


Boarmia cinctaria, consorta- 
ria, crepuscularia, liche- 
naria, punctaria, repanda- 
ta, roboraria, secundaria 
62, selenaria . 


O1 
00 


Acontia luctuosa BOY: 
Acronycta aceris, fepořia. 
megacephala, psi 94, ru- 
micis 55, tridens o4 
| Agrotis augur 55, baja, brun- 
|- nea 159, cinerea 160, c- 
nigrum, comes, exclama- 
tionis, festiva, inuba 00, 
lucipeta 4, 159, multan- 
gula 55, plecta 159, pro- 
nuba, putris, segetum, suf- 
fusa, ypsilon . 05 
Ammoconia coccimacula . 96 
Amphidasis betularia 62 
Amphipyre tragopoginis 96 
Anaitis plagiata. at, 
| Anisopteryx  aceraria 160, 
aescularia 62 
Apamea testacea . 55 
Apatura ilia Sal 
A phantopus niberanss 14 
Aporia crataegi . . 13, 117, 105 
Arctia caja. i „A 
Argynnis adippe 158, častá 
dia, eris, latonia, niobe, 
paphia. la 
Asthena candidata 204 
Augiades comma, sylvanus . 15 


61 
64 


„160 


x% 


KK O V V VY TOT 7 VOV V 


i 
; 
| 
i 
i 
| 
| 
| 
! 


a oš sÍ 


: Strana | 
Bomolocha fontis, terricula- 

S R RR o6 
Brotolomia meticulosa . 06 
Bryophila ab. decepticula, per- 

la, raptricula 199, ravula 50 
Bupalus piniarius „+69 
Callimorpha dominula 08, 

4-punctaria.. 160 
Callophrys rubi. 15 
Calocampa exoleta O7 
Calophasia lunula. Di 
Calymnia trapezina . 590 | 
Caradrina © ambigua | 159, 

morpheus, 4-puncta . 96 
Catocala electa 160, elocata, 

fraxini, nupta . 58 
Chaerocampa elpenor 53 
Cheimatobia boreata, bruma- 

OSS k na anal- eniee 60 
Chloeophora bicolorana 160 
Chloroclystis debiliata, rec- 

tangulata 3 61 
Chrysophanus ab. coeruleo- 

punctata 158, dorilis, hip- 

pothoe, phlaeas. 15 
Cilix glaucata 04 
Coenonympha arcania, phis 

14, pamphilus : 15 
Colias chrysotheme 68, hyale 13 
Colix sparsata 61 
Cossus cossus 64 
Crocalis elinguaria 62 
Cucullia lactucae, umbratica 97 
Cyaniris argiolus . 15 
Cybosia mesomella 03 
Cymatophora occularis 160 
Dasychira abietis 54, fasce- 

lina 59, pudibunda „ 54 

Ba: IVA 


Deilephila euphorbiae 


Deilinia a ale pusa- 
ria 


Dendrolimus pini 


Dianthoecia carpophaga, 
compta 

Dichonia aprilina -. 

Dicranura vinula 

Dilina tiliae 

Diloba čoerůléocevhůja. 


| Dipthera alpium : 
Drepana binaria, Pleatana 


Earias clorana 
Edusa myrmidone 


Ellopia prasinaria, prosapia- 


ria. 
Emelia. es 


Ennomos alniaria autumna- 


ria 61, erosaria 02,, [us- 
cantaria : 
Ephira pendularia, porata, 


punctaria 


. Epichnopteryx pulla. 


Epinephele janira . 
Epineuronia popularis 
Epione advenaria, aprilaria, 
parallelaria . : 
Episthograptis I teda 
Erastria argentula 159, fas- 
ciana, uncula 
Eriogaster lanestris 
Euchloe cardamines. 
Euclidia glyphica, mi 
Eucosmia undulata 
Euplexia lucipara . 
Euproctis chrysorthoea 
Eurymene dolabraria 
Fumea casta . : 
Gastropacha pini VII, 
cifolia . 


guer- 


Strana 


63 


Strana 
Geometra papilionária, Ver- © 
nafia R EA 08 
Gnophos obscuraria. 63 
Gnophria rubricollis. 63 
Gonopteryx rhamni . 13 
Grammesia trigrammica 06 
Habrostola asclepiadis, tti- 
"partita. : 159 
Habrosyne derasa. 180 
Hadena leucostigma, litho- 


xylea 56, monoglypha 99, 
secalis 50, sordida 
Halliothis dipsacea 
Heliaca tenebrata . 
Hemaris fuciformis 
Hemithea strigata . : 
Herminia derivalis 58, tenta- 
culátia . «' s ora 
Hesperia alveolus 16, alveus 
15, malvae, teras . 
Hibernia aurantiaria, defoli- 
aria, leucopaearia, margi- 
naria, rupicapraria 
Hydrochroa syringaria . 
Hyloicus pinastri 
Hypaena rostralis . 
Hypogymna morio 
Ino statices 


Lárentia adaeguata, albicil- 
lata 60, albulata 61, alche- 
millata 60, badiata 61, bi- 
colorata 60, bilineata, co- 
mitata 61, didymata, dilu- 
tata, dotata, ferrugata, fir- 
mata, fluctuata, fulvata, 
galiata, juniperata 60, lu- 
teata 61, montanata 60, 
nigrofasciaria 100, obelis- 
cata 60, obliterata 61, ocel- 
lata, 4-fasciaria 60, sila- 


12 


ceata 61, sociata, strán- 
gulata 60, testaceolata 61, 
trifasciata 60, tristata 160, 
truncata, variata, vesper- 
taria, viridaria 

Laspeyria flexula 

Leucania conigera, L-album, 
lythargyrea, palléns 56, 
stram'nea s 

Leptidia sinapis 18, B. ery- 
Simi.. 


Lithosia complafia: 160, dě 


plana, sororcula . 


Lithostege farinata, griseata. 


Lobophora halterata 59, se- 
xalisata, vireata . 

Lophopteryx camelina . 

Luceria virens E18 

Lycaena arcas, argiades, ar- 
guS, argyrognomon, astra- 
rche, bellargus 15, coeru- 
lea 69, corydon, eumedon, 
euphemus, icarinus, icarus 
15, meleager 69, minima 
158, orion 

Lygris populata, Šrunáte: je 
stacea . : sj 

Lymantria sn 54, mo- 
nacha 54, 98, ab. baja, 
eremita 


Macroglossa stellatarum 

Macrothylacia rubi 

Madopa salicalis 

Malacosoma neustria 

Mamestra aecipitrina 59, ad- 
vena 159, brassicae 20, 50, 
chrysozona, dentina, ge- 
nistae, latenai, leucophaea, 
nebulosa, oleracea, peřsi- 
cariae, pisi 55, reticulata 


„PO 


. 159 


„ 159 


Strana zd 


60 
D8 


68 


63 
59 
60 
58 


69 


60 


53 
o4 
58 
54 


Strana 
159, serena, thalássina 55, 


tincta 159, trifolii D5 
Mania maura. ž 56 
Melanargia galathea . 14 


Melitaea athalia, aurelia 14, 


didyma, parthenia. 69 
Mesogona acetosellae 56 
Metopsilus porcellus. 59 


Miana bicoloria, strigilis 55, 


ab. aethiops +159 | 
Mínoa murinata. PRKO M, 
Miselia oxyacanthae . + 199 
Naenia typica . 56 
Noctua aprilina.. 26 


Nola cicatricalis, oottlatella 
Notodonta dromedarius, zic- 
zag : 
Numenia n olána : ž 
„54 


Odonestis pruní. 159 
Oeonistis ab. impunctata 160, 
guadra. . 63, 160 
Orgya antigua, So naslavéa „58 
Orrhodia ligula, var. punc- 
tatum KO 
Ortholitha půnekiu. jimi- 
tata, moeniata plumbana 59 
Orthosia canaria, circellaris, 
litura, macilenta, pistacina 97 
Ourapteryx sambucaria . 62 
Panolis peniperda . 56 
Pantnea caenobita. 54 
Papilio machaon, podalirius 13 
Pararge egeria, egerides, mae- 
ra, megaera 14 
Parascotia fuliginaria. 08 
Pechipogon barbalis . 08 
Petilampe arcuosa . 56 
Phalera bucephala. D3 
Phasiane clathrata. 68 
Pheosia gnoma .. LOS 


Strana 
Phigaliá pedaria. 62 
Phragmatobia uliginosa 03 
Pieris brassicae, daplidice, 
napít -Tap8e "82 l 
Plastensis retusa s Nato 
Plusia chrysitis 57, festu- 
cae 159, gamma, iota 58, 
moneta. 57, pulchrina 159 
Poecilocampa populi 159 
Polia chi. 59 
Polygonia c-album .. 14 
Porthesia similis 54 
Procris pruni . š „160 
Prothymnia viridaria 57 
Protoparce convolvuli 9) 
Pseudophis lunaris . 159 
Pseudoterpna pruinata. 38 
Pterogon proserpina . 94 
Pterostoma palpina 58 


Pygaera anachoreta, olo 9) 
Pyrameis atalanta, cardui 13 
Pyrhia umbra O0 
Rhodostrophia vibicaria 59, 160 
Rivula sericeana 57 
Satyrus briseis 14, 69, se- 
mele ; 14 
Scoliopteryx bniriě- 57 
Scopelosoma satellitia . . . 97 
Scotosia rhamnata, vetulata 60 
Selenia biunaria 160, tetra- 
lunaria : 62 
Selenephora kinigsra 159 
Semiothisa alternaria,liturata, 
signaria 62 
Sesia empiformis . 64 
| Smerinthus oceilata, populi 03 
Sphinx ligustri „58 
Spilozoma lubricipeda, men- 
thastri, urticae 63 
Stauropus fagi 53 


Stilpnotia salicis 
Taeniocampa gothica, ání 
Is.incerta s- 
Tephroclystia abistanié: ca- 
stigata, innotata, lanceola- 
ta, oblongata,  pusillata, 
satyrata, togata . 
302; 
laetaria, 


Tephronia sepiaria 
Thalera fimbrialis, 
putata.. 


Strana 


04 


96 


01 
160 


"Thamnonoma brake wau- 


waria 


Thanaos tages 
Thaumas linea . 
Thecla pruníi . 
Thyatira batis 
Timandra amata 
Toxocampa craccae . 
Trachea atriplicis . 
Triphosa dubitata. 
Trochbilium apiformis 
Vanessa antiopa, 
ros, urticae 
Xanthia citrago, fulvago 
Xylina furcifera, ornithopus, 
socia : 
Xylomyges samost 


polychlo- 


Zanclognata grisealis 


Zephyrus betulae, guercus 


Zeuzera pyrina . 
Zygaena achilleae, athazroně 


Strana © 


58. 


158 
64 "4 


thae, carniolica 63, ab. cy- 


tisi 160, exulans, filipen- 
dulae, hedysari, peucedaní, 


punctum 63, purpuralis, 
trifolii 
F- Neúroptera. 


Aleuropteryx Loewii 
Chrysopa phyllochroma 
Conwentzia pineticola var. 
Tetensi ž 
Semidalis Alsrrodora 4 


G. -Orthoptera. 


Labia minor 


FE P316160:P160 S68 


. 160 


30 
30 


30 
90 


52 


Capnia conica 68 
Neoperla . „si 
IT Pe 0;:P: P 0 
Leptocerus cuneorum . 30 
Notidobia melanoptera . 30 
Schizopelex furcifera 30 


CHSOPIS 
České Společnosti Znfomologické. 


Meta Sociefafis Znfomologicae Bohemiae. 


Ročník VL. J909. Číslo 1. 


Redakční komifé: 


Proř. fr. Klapálek, 


P. Aug. Kubes. - Proř. Dr. Em. Rádl. 
MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. 


B 


V PRAZE. 
Nákladem České Společnosti Entomologické 
Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. 


ČASOPIS 


ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. 


ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE, 


Ročník Vl. | 1909. 


Nová varieta Carabus cancellatus /lig. — brevi- 
tuberculatus m. 


Prof. J Roubal. 


Fortasse in medio inter v. tubercnlatam Dej., a. femovalem 
Géh. — et v. psendocavinatam Benth. positus. 


Clare cnpreus (saebe elytris aeneo-vivide civcumductis), vel 
virescenti aeneus, praecipne imagine novo, femovibus vufis, pro- 
thovace semper nilido, scutello, cum v. tuberculata Dej. com- 
parato, angustiove, ideo guast longiove. Elytris graciliovibus, 
obovatis. Elytvavum tubercnlis hand fortibus, valde brevius- 
culis, non varo papaveris seminum  fovmam habentibus. Long. 
18—22 mm. Bohemia, Moravia, Silesia. 


Forma stojící mezi v. tuberculatus Dej. a a. femo- 
ralis Gélh. na jedné straně aasi v. pseudocarinatus Beuth. 
na druhé a význačná hlavně drobnými, v extrémních případech 
až makovitými hrboulky primérních řad krovečných. 


Leskle, jasně měděný, někdy s nádechem do zelenava neb 
i čistě zelený, krovky obyčejně světle měďové, někdy s okrajem 
zeleným (ex. z Krče, Záběhlic u Prahy). Štít barvy vždy mě- 
děné a lesklý, kdežto v. tuberculatus má štít více „méně 
mdlý. Stehna jasně Červená, až na černá kolena, což se zdá 
býti hlavně pro české kusy charakteristickým a konstantním 
znakem, alespoň z okolí Prahy a východních Čech jen takové 


. exempláře jsou mi známy; dle laskavého sdělení p. Dra Soko- 


láře mohou býti i černá, jakož jest u některých kusů jeho sbírky 

z Pruského Slezska a též z okolí Litomyšle. Celkovým tvarem 

těla liší se od a. femoralis, že jsou GG přibližně štíhlejší 
1 


13 


a tím jakoby větší a oproti v. tuberculatus jest v podobě 
krovek spíše vejčitý. 


w 


Štítek znatelně užší než u v. tuberculatus a tak při 
stejné délce s oním u v. tuberculatus stává se rozdíl ten 
tak markantním, že celkem při zkoumání dvou řad obou forem 
jeví se býti delším. Význačny jsou tuberkle krovečné; jsou 
drobné, krátké, někdy ve všech řádkách, jindy alespoň pře- 
vážnou většinou nápadně zkráceny, až zrnkům podobny, kdežto 
u a. femoralis jsou řetízkovité, podlouhlé. Dále nejsou ná- 
padně vyvýšeny, druhdy i dosti nenáhle vystupují z okolí svého, 
tedy neostré; v. tuberculatus má tyto články řad kroveč- 
ných hrubé, drsné. 


Samozřejmo už z obecného úkazu nesymmetrického vý- 
voje jednotlivých hrboulků k mediáně a nepravidelného sledu 
menších a větších hrboulků těch u Carabů v téže řadě, že i ně- 
který jest delší a p. — než v celku formu tuto dlužno označit 
jako velice charakteristickou drobnými tuberkulemi a jako spo- 
jovací formu severovýchodních a východních (z Haliče počínajíc) 
C. cancellatus l//ig. v.tuberculatus Dej. nejspíš s pseu- 
docarinatus Beuth. — Vel. 18—22 mm. 


Naše nová odrůda jest endemická ve východních a severo- 
východních Čechách a zdá se býti ve středu země, na př. 
u Prahy, zvláště rozšířena. Přechází ve v. tuberculatus se- 
verovýchodní Moravou do Slezska, stýká se asi v poříčí řeky 
Moravy s v. pseudograniger Reěeitt. a, jak bylo řečeno, pře- 
chází asi v západní polovině Čech ve v. pseudocarinatus — 
neb na bavorské straně Šumavy tato forma skutečně jest (Dr. 
Sokolář): dokument častého úkazu, jak směrem určitého roz- 
šíření geografického u Carabů struktura krovečná mohutní neb 
slábne. 


Některé české lokality mých exemplářů: Braná u Jilem- 
nice, Litomyšl, Čáslav, Dolní Královice u Ledče, Pacov, Ho- 
řepník, některé ex. ze Sázavska, Praha, Český Brod, Poříčany, 
namnoze v Polabí, Roudnice i Lovoš u Litoměřic ; ještě některé 
kusy z Chuděnic u Klatov náleží k této varietě. Studium mar- 
kantních přechodů k v. pseudocarinatus Beuth. bude před- 
mětem pozdějších rozprav. 


S nevšední laskavostí mne při této práci podporoval pan 
Dr. F. Sokolář ve Vídni, začež mu projevuji povinné díky. 


Auszug. 


Eine neue Varietát von Carabus cancellatus /llig. — 
brevituberculatus m. 


Diese ausgezeichnete Form steht in der Varietáten-Reihe von 
Carabus cancellatus Z//iď. in der Náhe von v. tuberculatus 
Dej. und a. femoralis (Géh. und vielleicht zwischen diesen 
beiden auf einer und v. pseudocarinatus Beuth. auf der an- 
deren Seite; sie gehórt zu den kleinsten Formen und ist durch 
die geringen, kurzen, manchmal blob kernfórmigen Tuberkeln der 
primáren Reihen der Flůgeldecken sehr auffallend. 


Die Tuberkeln sind im Vergleiche mit jenen von v. tu- 
berculatus schwach, unscharf, zum Unterschied von a. fe mo- 
ralis stets relativ kůrzer. Halsschild glánzend; Oberseite hell 
kupferfarbig mit einem Anfluge von grůner Farbe, bei den frisch 
entwickelten Imaginen oft schón heligrůn; einige Exemplare 
haben kupferrote, grůn gerandete Flůgeldecken. Schenkel, be- 
sonders bei den mittelbohmischen Stůcken, mit Ausnahme der 
Knien, fast immer hellrot. 


Schildchen schmáler als bei v. tuberculatus. Flůgel- 
decken des $ annáhernd schlanker als bei a. iemoralis, im 
Vergleiche mit v. tuberculatus mehr eiformig. 


Diese Varietát verbreitet sich úber nordostliches Máhren bis 
nach Schlesien und in dem Flubgebiete von der Morava kommt 
sie vielleicht mit v. pseudograniger Reitt. zusammen. 
Die andere Richtung der Verbreitung dieser Form ist jene nach 
Bóohmen, wo sie besonders in der nordóstlichen und čstlichen 
Hálfte des Landes heimisch ist; in der Mitte von Bóhmen 
kommt sie als unsere typische Varietát vor und fliekt westlich 
vielleicht mit dem pseudocarinatus Beutl. zusammen, denn 
-pseudocarinatus kommt z. B. nach Dr. Sokolář in dem 
bayerischen Bóohmerwalde vor. 


Fůr die freundlichste Unterstůtzung bei vorliegender Arbeit 
sage ich meinen verbindlichsten Dank Herrn Dr. Fr. Sokolář 
in Wien. 


č i 4 


Ze života a o chovu Agrotis lucipety. F. 
Sděluje J. Srdínko, stav. rada v. v. 
Obvykle posuzuje se motýl, je-li obecný nebo vzácný dle 


marek cenníku Staudingerova; že však tento způsob oceňování 
všeobecně nelze za správný uznati, aspoň pokud jde o motýle 


i u nás se vyskytující, můžeme se u několika druhů, dostatečně 


sami přesvědčiti. 

Kdo se nespokojí pouze tím, aby motýle jen chytal, kupoval 
nebo vyměňoval a jimi pak svou sbírku rozmnožoval a doplňoval, 
nýbrž kdo vedle této libůstky — aby se ještě více sblížil se 
svými miláčky — i pěstováním jich se zkoumavě obírá, ten 
vnikne časem do mnohých tajů života hmyzího a sezná-li takto 
jejich životní podmínky, jejich zvláštnosti a zvyky, pak není 
více pro něho tak mnohý, třeba dle cenníku dosti drahý, motýl 
vzácným. 

Podobně je i s Ag. lucipetou, drahou to můrou z podčeledě 
Trifinae; oprávněně mohlo by se mluviti pouze o relativné její 
vzácnosti, totiž vzhledem k některým zemím. 

Dle dosavadní, mně přístupné, odborné literatury možno 
se dohadovati, že aspoň po stránce biologické tato specie ne- 
dosti je známa; jako zvlášt přesvědčivý doklad poukazuje 
k tomu mimo jiné i ta okolnost, že se uvádí jen podběl a 
v některé knize ještě devětsil, jimiž housenka její výlučně se 
živí, kdežto dle dlouhého výčtu bylin, na kterých ji najíti mů- 
žeme a který v pokračování bude uveden, vším právem nazvati 
ji můžeme všežroutem (Polyphagae). 

Poznáme-li vztahy housenky k četným jejím hostitelům, a 
naučíme-li se též znáti co do lokality, čeho nezbytně k svému 
bytí a žití požaduje, pak přestává pro nás býti vzácnou, ano 
ona je v Praze, v nejbližším okolí a pravděpodobno i jinde 
v Čechách mnohem obecnější než leckterý ubiguista. 

Zcela případně nazval ji jeden vážený entomolog »Pražskou 


můrou«, protože se s ní nezřídka setkával za vlahých červen- . 


cových večerů v zahradě hostinské — v městě samém — kde 
buď obletovala světlo, aneb poletovala po květinových záhoncích. 
: Mimoděk a náhodně přišel jsem housence Ag. lucipety na 
stopu, tak jako při mnohých objevech pouhá náhoda druhdy 
důležitou hraje roli. Mám totiž ve zvyku opatřiti si vždy na jaře 
zásobu čerstvé hlíny do pupníků a houseníků a tu beru z míst 
ladem ležících, z nekuitivovaných strání a břehů, aby co možná 


n 
V E V VU O O E O9 O 


E ek 2 5 


prosta byla příměsků organických. Tak jsem oběma rukama — 
do přehoušlí — nabíral a do papírového sáčku sypal suchou, 
kyprou zem ze stráně v Prokopském údolí a rychle naplněný 
sáček vsunul do kapsy kabátu. 

Cestou k přístavišti parníků objeví se mně z nenadání 
velká housenka na kabátě, zdobně okrašlujíc má prsa právě na 
tom místě, na němž bláhová ješitnost ráda spatřuje zcela jinou, 
spíše houpající se dekoraci — než pevně sedící housenku Ag. 
lucipety, a ta to k radostnému překvapení mému skutečně byla; 
znal jsem ji již z Nové Hutě, kde jsem ji před léty též náhodou 
při sypání našel v strouze u dráhy, kam nepochybně ze stráně 
spadla a v suchém listí úkrytu nalezla. 

Nebylo nesnadno v daném případě uhodnouti, jakým způ- 
sobem jsem k tomuto nevšednímu vyznamenání přišel; při na- 
bírání suché, sypké země v přehoušlích přišla housenka nepo- 
zorovaně do papírového sáčku, z toho pak vylezla, aby ozdobila 
po zásluze kabát náruživého sběratele housenek, 

Nemusím tuším ani dokládati, s jakou dychtivostí a co 
nejdříve jsem se dostavil k oné stráni v prokopském údolí, kde. 
mně náhoda tak štědře přála, přivedouc mi vytouženou housenku 
lucipety v ústrety, a podrobil ji především důkladné prohlídce 
co do květeny. Shledal jsem, že se v sypké půdě stráně uchytilo 
en tu a tam všetiké býlí; po podbělu však, dle údajů v knihách 
výlučné její krmi, nikde ani potuchy; tím méně i po devětsilu, 
což ostatně zcela přirozeno, neboť devětsil roste nejvíce jen na 
místech vlhkých a tu jde o slunnou, vyprahlou stráň. 

Leč postřehl jsem ožerky na celokrajných, podlouhlých 
listech užanky, pod nimiž však ničeho jsem nenašel; teprv když 
jsem rozhrabával kyprou půdu kolkolem — vyvalila se pěkně 
do kolečka stočená a nohama vzhůru obrácená, vyrostlá housenka. 

Od té chvíle bylo mně snadno housenky Ag. lucipety na 
pravém místě a v pravou dobu hledati a hojně je i nalézti nejen 
v Prokopském údolí, ale i v Šárce, v Hodkovičkách, v Podole, 
v Bránice, na Zlíchově, v Chuchli, Radotíně, v Černošicích, 
v Nové Huti zkrátka, nejen v širším okolí pražském i dále všude 
tam, kde se nalézají holé, slunné straně se sypkou zemí, šoto- 
linou, aneb zvětralou břidlou, ano i popelem se škvárou a t. pod. 
třeba se sporou vegetací těchto bylin, na nichž jsem během 
19 let housenky Ag. lucipety sbíral a jimi je i vypěstoval: 

1. Užanka (Cynoglossum officinale), 
2. šťovíky, zvlášt kadeřavý (Rumex crispus), 


E 61 č PED Běla Kecy ! a 


3. podběl (Tussilago farfara), 
4. šalvěj přeslenatá (Salvia verticillata), 
5. pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), 
3. mrkev zplanělá (Daucus carota), 
7. boryt barvířský (Isatis tinctoria), 
S. divizny (Verbascum. thapsus a lychnitis), 
9. ostropes-trubil (Onopordon acanthium), 

10. pcháč rolní (Cirsium arvense), 

11. štětka obecná (Dipsacus sylvestris), 

12. lopucha (Arctium lappa), 

13. chrastavec polní ([richera arvensis), 

14. vesnovka (Cardaria draba), 

15. luční chrpa (Centaurea jacea), 

16. svízel (Galium), 

17. černobýl (Astemisia campertris) a 

18. různé bodláky (Carduus). 

Bezpochyby, že 18. číslem daleko ještě není dovršena řada 
hostitelů housenky Ag. lucipety, soudíme-li dle toho, že nepohrdly 
v zajetí ani čerstvou natí řetkvičky, špenátu (jen vyspělými, 
spodními listy) ano ani koprem. 

Jako zřejmý doklad toho, že Ag. lucipeta v oblasti Prahy 
není tak vzácná, budiž uvedeno, že jsem před čtyřmi roky ko- 
lem jediného rozložitého trsu svízele našel ne méně než 29 
dobře počítaných, menších housenek; svědčí to patrně i o tom, 
že O© nekladou vajíčka jen ojediněle, nýbrž dle okolností též 
hromadně na bylinu a že žravé housenky, když poněkud povy- 
rostly, pak nezbytně po stráni se rozlézti musí, aby potravu Si 
sehnaly. 

Opakuji, že dlužno hledati housenky po přednosti jen na 
slunných stráních, březích a svazích náspů (hald) povstalých 
hlavně nasypávkou — odkrývkou — země v lomech, vápen- 
kách, cihelnách a t. pod. a že že životní podmínkou jí je sypká 
půda, v níž za dne skrytě žije a teprve s večerem na povrch 
k hodům se dostavuje. Jen velice zřídka přihází se, dopadne- 
me-li housenku malou i za dne na výživné bylině při hodech; 
Z pravidla ony již záhy z jara v kypré půdě se zdržují, lišíce 
se takto podstatně od mnohých svých družek — Agrotid, které 
teprve když povyrostly a najmě před zakuklením, za dne bez- 
pečného úkrytu vyhledávají. 

Na rovině sotva kdy najdeme housenek, třeba tam byla 
kyprá půda i krmě v hojnosti; přičítám to té okolnosti, že jim 


“» 


: 
d í 


zák i Z tí Jda 


Abe aa 
A v 


MBE $k o d/ OPP A oy 3 


nelze být na místech, jež nejsou náležitě odvodňována a která též 
po dešti tak brzy nevyschnou. Na svahovitých místech voda 
dešťová rychle po povrchu sběhnei při trvalejších deštích nepro- 
močí tak hluboko půdu, která mimo to jsouc nakloněna dříve 
vysýchá, než při stejných poměrech se děje na rovině. Housenka, 
odkázána jsouc žíti za dne pod zemí, nemohla by v rozmočené, 
bahnité půdě — obzvláště je-li to mastná hlína cihlářská — delší 
dobu existovati. 

Po dešti promočený povrch takové vazké hlíny — žlutky — 
vysýchaje utvoří dosti silný škraloup, který nestejným svraště- 
ním na slunci rozpuká; jen takto povstalými mezerami může 
housenka, žijící přímo pod řečeným škraloupem, dostati se na 
povrch. Zdá se dle toho býti pravděpodobno, že za trvale dešti- 
vého počasí housenka v žlutce Žijící chtě nechtě se musí tak 
dlouho postiti, až zlaté slunéčko rozbrázděním dosti pevného 
škraloupu jí cestu upraví, kterou z podzemního vězení se teprv 
na tento svět může dostati. 

Avšak ne dosti toho — ještě jinému nebezpečí je ubohá 
housenka tehdá v šanc vydána, tráví-li Život na svahu úžla- 
biny, do níž dešťové vody výše položených svahů se sbíhají. 
Za prudkých přívalu dešťových řítící se proud vody strhá ho- 
řejší vrstvu země až na skálu a se vším, co na ní a v ní bylo 
a žilo, odplaví do údolí. Zajisté, že takovým způsobem mnohá 
z nich přijde na zmar. 

Jako bývá u mnoha jiných, prozradí i housenku Ag. lu- 
cipety její ožerky na shora jmenovaných bylinách a proto musí 
sběratel především těmto svoji pozornost věnovati; není-li 
ožerků, třeba lokalita byla sebe slibnější, nekyne mu z pravidla 
sběru. 

Shledá-li však, že jsou ožerky čerstvé a toho způsobu 
jak nazvíce od housenek bývají, pak může s větší určitostí sou- 
diti na jejich přítomnost; rozhrabávaje jen mělko půdu kolem 
dotyčné byliny a jen v místech, kde povrch je kyprý, musí 
sběratel obezřele si počínati, aby jednak housenku. nepoškodii 
nebo ji nepřehlédl, jinak aby ji hbitě zachytil, když by jsouc 
Stočena -po svahu dolů se kutálela. 

Ač na pohled línou se zdá, nicméně dělá housenka někdy 
při dotyku hbité pohyby, mrskajíc sebou jako Cucullie a Catocaly 
při sklepání činí; proto by měl sběratel, vyhrabávaje housenku 
vždy, než z místa odejde, pozorně prohlédnouti šlepěje, často 
dosti hluboké, které v kypré hlinité půdě noha jeho zanechala, 


35 SR AA E E pr Sa 


našelť by tam začasto hledanou, avšak přehlédnutou a při sku- 
tálení ze stráně zapadlou housenku. 

Byly-li ožerky na bylině od jiné, než hledané housenky a 
vidí-li se sběratel takto oklamaným, když místo lucipety by našel 
v tu dobu ještě malé housenky blízkých příbuzných Agrotidy: 
nigricans, tritici, obelisca, forcipula anebo i candelisegua (sa- 
gittifera) — nemusí proto jim zazlívati, vždyť, bude-li trpělivě 
dále hledati, lucipetu ještě najde.; 

V »Synopsis der Lepidopterenfauna Bóhmens z r. 1850.« od 
dra F. A. Nickerla uvádí se jedině Radnice jako naleziště, avšak 
jako potiava omylem kopřivy (Urtica urens a dioica). Je věru 
S podivením, jak znalost takového všudybyla v oblasti Prahy 
našim pilným a dosti četným sběratelům — aspoň po stránce 
biologické — jen kusou zůstati mohla! 

Housenka přezimuje ne polovyrostlá, jak se nezřídka do- 
čítáme, nýbrž malá, sotva několik millimetrů zdéli; ona svléká 
se přezimovavši dvakrát a dorůstá délky 6 cm, ba i více, řadíc se 
důstojně co do vzrůstu k housenkám svých družek A grotid; 
occulty, fimbrie, prasiny (herbidy), ypsilon (suffusy) a pronuby, 
největších našich Agrotid v stadiu larválním. 

Denního světla se štítí; vyhrabána ze země, zprvu leží 
stočená, za nedlouho však počne zahrabávati se jako krtek do 
kypré země, při čemž jí hnědožlutá, velká hlava s rohovitým 
obrněním — štítkem — v týle jako rýč dobré služby koná; kožka 
celého těla však — jakoby ani pro podzemní žití nebyla stvo- 
řena a způsobilá — na ohmat jeví se ku podivu měkkou a 
jemnou. Šedozelená její barva je proměnlivá dle odstínu zeleně 
listové té byliny, kterou se živí, tudíž buď světlejší neb tmavší 
S oblibou požírá květy pryšce chvojky a pak prosvítá jejich 
žlutá barva více méně z předních segmentů. 

Zbývá nám ještě zmíniti se o chovu. 

Chováme-li housenky Ag. lucipety v zajetí, hleďme jim — 
pokud možno — opatřiti tytéž poměry, za nichž žijí ve volné 
přírodě — na svobodě, a veďme si v té příčině takto: 

Malých housenek zásadně nesbírejme, jen skoro vyrostlé, 
nebo aspoň jsou-li po posledním svlékání, což snadno poznáme, 
mají-li velkou, hnědožlutou hlavu; nanejvýš šest tak dospělých 
housenek dejme do květinového, přiměřeně velkého hrnku (as 
18 cm hořejšího, světiého průměru) naplněného — ne zúplna 
— čistou, navlhčenou hlínou, kterou, aby kypřejší se stala, 
smísíme v poměru 3:1 s říčním čistým pískem. Důležito jest, 


: 
: 
| 
3 


aby květinový hrnek s housenkami nějakou dosti hustou a pevnou 
látkou, příkladně plátnem dobře byl povázán, aneb ještě lépe 
síťovým válcem z drátěného pletiva dokonale zaklopen. 

Budiž zde varovně připomenuto, že se housenky Ag. luct- 
pety, zvlášť chýlí-li se jejich doba vývoje ku zakuklení, rády 
prokousají slabší látkou, jako organtinem nebo gázem, a že se 
vždy protáhnouti snaží třeba i nápadně malou skulinkou, aby 
s Vaňkem se poradily, pročež k těmto vlastnostem při chovu 
bedlivý zietel brán býti musí, a to tím více anť housenky na 
svobodě při podzemním svém žití náležitě otuženy a vycvičeny 
jsou, všeliké překážky v cestu jim kladené hravě překonávati. 
Tedy nejen látka ku povázání květníku budiž proti prokousání 
se housenek s dostatek pevná, nýbrž i dlužno míti na zřeteli, 
aby samo povázání látkou bylo pečlivě a pevně provedeno. To 
však je podmíněno, hlavně tvarem květinového hrnku; není-li 
týž spíše více tvaru válcovitého než kuželovitého, tož se přes 
utahování ovinutého provazce plátno spíše uvolňuje než upevňuje, 
an provázek po kuželovité ploše dolů se smeká, a nepřilehaje 
těsně, pak podlézání housenek nezabrání. 

Jelikož za dne housenka je zarytá v zemi a teprve s večerem 
vylézá na povrch k hodům, dávejme čerstvou krmí v malé lah- 
vičce s vodou teprv na večer, aby do příštího rána se uchovala 
čerstvou, a květník postavme na místě teplém a vzdušném. Jen 
při slunění, jež nejprospěšněji konati je ráno při úplně volném 
proudu vnějšího vzduchu, považme z opatrnosti květník místo 
hustou plátěnou látkou, řídkým organtinem, vzduch hojně pro- 
pouštějícím. Je-li však květník uzavřen zmíněným síťovým válcem, 
není při slunění obavy, že by se v uzařeném jeho prostoru 
utvořil dusný, housenky usmrcující vzduch, jako se to stává 
v skleněných nádobách aneb v meziokní při zavřených vnitřních 
i vnějších oknech, poněvadž průdyšné pletivo drátěných válců 


ze všech stran — aspoň pro housenky lucipet — s dostatek 
čerstvého vzduchu dovnitř propouští. 
Zem v květníku (housenníku) — avšak jen mírně — na- 


vlhčujeme dle potřeby ze spodní, podložené misky a zkušenost 
brzká nás poučí, že též nezbytno obzvláště o čistotu se starati, 
aby vzniku plísní se předešlo a to tím více, an při šťavnatém 
krmivu a velké žravosti tak statných strávnic příčin k tomuto zlu 
hojně tu jest a opatrnosti v tom směru nikdy nezbývá. Pročež 
vyměňujeme začasto nejhořejší trusem hojně znečistěnou vrstvu 
hlíny za novou, čistou a suchou. 


Zakuklení děje se dosti hluboko a to dle toho, jak hlína 
je vazká a vlhká ; zámotek je jen hlinitý, pouze slepený a nikoli 
spředený, ale při tom dosti pevný; kukla kaštanově rudá opa- 
třena tupou pochvou jako u její družky Ag. forcipuly a z jiných 
rodů u kukel Dianthecií, Cucullií a j. 

Povšimnutí hodno, že housenka zalézajíc do země v půdě 
sypké a suché. opřádá povstalý za ní otvor v nejhlubší částí 
blíž zámotku a tím jej na obvodu do jisté míry ztužuje, zajisté 
jen za tím účelem, aby vylíhlá můra snáze a bez pohromy 
timtéž otvorem ze země na povrch se dostati mohla; byla-li 
však zem vlhká a hutnější (vazká) příkladně v hlíně cihlářské 
— žlutce — tohoto opatření z opatrnosti již zapotřebí neuznává 
a také je neshledáme. 

Tu jasně vidíme, jak vše živoucí v přírodě přizpůsobuje 
se daným poměrům, a s obdivem musíme patřiti na tak účelné, 
ano právem možno říci, ze soudnosti vyplývající opatrné počí- 
nání tak nízkého tvora! 

Vzhledem k počasí na jaře a neméně i k více méně pří- 
znivé poloze lokality můžeme housenky Ag. lucipety (již po 
posledním svlékání) vyhrabávati od 20. dubna až do konce 
května a netřeba, tuším, ani dokládati, že poloha naleziště ke 
slunci a jak to které místo oproti studeným větrům je chráněno, 
rozhodující má vliv na rozvoj květeny a důsledně i na vývoj 
na ní žijících tvorů. 

Kukly nejlépe je nevybírati z květníku, chovati je na vzdušném, 
teplém místě, zavlažováním od spodu udržovati hlínu mírně 
vlhkou a občas i ranního slunka jim dopřáti. Musíme-li je však 
přece vyhrabati, nečiňme to dříve, až když hlína v květníku 
poněkud vyschla a snáze drobivou se stala, pak teprv můžeme 
zámotky opatrně a pozvolna vybírati, an tyto jsouce nazvíce 
šikmo položeny, na nejslabším svém místě — u hlavy kukly — 
by se snadno porušiti a kukly samy poškoditi mohly. Takto 
vybrané zámotky a kukly položme na vrstvu jemně rozdrobeného, 
čistého a navlhčeného mechu, v němž si tyto vlastní tíží měkká 
lůžka vytlačí a přikryjme je celistvou, tlustší vrstvou mechu 
ak, aby úplně ve tmě ležely. Občasným skrápěním mechové 
pokrývky postaráme se o potřebné, mírné navlhčování. 

Motýl líhne se zpravidla večerem a přibližně v 5 až 6 týdnech 
po zakuklení housenky (v druhé půli června a červenci) a je 
jako tato velmi choulostivý pro denní světlo, skrývaje se v nej- 


ZN Ae 11 k 


temnějších zákoutích (na př. v hranici srovnaných cihel) a tím 
se dobře vysvětliti dá, proč i starší naši entomologové přes hojné 
vyskytování se její v okolí Prahy svrchovaně zřídka můru tuto 
v jejím úkrytu dopadli. eprv večerem motýl opouští svou bez- 
pečnou skrýš, aby se dostavil k mlsáni po květech bylin, na 
nichž je + starosta p. Vilém Vlček ve své zahradě na Král. 
Vinohradech chytával. 


I jinde v nejbližším okolí Prahy na statku „Střížkově“ 
v Libni vídával je p. Dr. Maličký — jak pravil — houfně v kvě- 
tinové zahradě poletovati. 


Jako zvláštnost nemohu opomenouti sděliti, Že jsem našel 
ještě v druhé polovici měsíce září v údolí radotínském úplně 
zachovalou ©, sedící na spodině kamenu, soudě dle objemného 
abdomina ještě vajíčky obtěžkanou. Těžko odpověděti k otázce 
a rozhodovati, byl-li to exemplář druhé generace či nahodilý 
jedinec tak opozdilý, jako druhdy opak toho se stává, že se 
jednotlivec velice předčasně vyvine. Kloním se spíše k domněnce 
prvé, an zpozdění vývinu imaga přibližně o 12 týdnů tím méně 
pravdě podobno býti se zdá, a utvrzuje mne v mínění tom ještě 
obdobný případ u některých jiných rodových družek, příkladně 
Agrotis segetum, u níž, jak známo, výminečně též druhá (letní) 
generace — u nás v září — někdy se objeví, kdežto z pravidla 
jen první (zimní) pokolení a to teprv v červnu budoucího roku 
se vyvíjí. I vykouzlila tu mocná, tvůrčí síla přírody v kratičké 
době sotva 4 měsíců, k čemu jinak při normálním chodu plného 
roku si dopřává. O nalezené samičce budiž ještě poznamenáno, 
že za svobodu jí darovanou nevděčně se zachovala nepostarajíc 


se — aspoň na tom místě — o potomstvo; v příštím jaře marně 
jsem tam housenky lucipety hledal, ač místo slibné bylo. 
Jiných cizopasníků než z řádu Hymenopter — lumků — 


nepozoroval jsem v housence Ag. lucipety a tyto vyskytují se 
poměrně porídku. 

Končím svá sdělení o životě a chovu Ag. lucipety v té 
naději, že se jimi zavděčím tomu laskavému čtenáři těchto řádků, 
který by chtěl sám housenku této pěkné můry nalézti a imago 
vypěstovati; před málo roky podařilo se to již v hojné míře 
některým čilým lepidopterologům — najmě fin. komis. p. J. 
Částkovi v Plzni, který ji však jak s. č. sdělil s J, E. Gubener 
Zeitschr.ft, našel též na pampelišce, jeteli, čičorečce a heřmánku. 
V okolí Prahy vyskytuje se housenka v nejmnožších případech 


na výživných bylinách, uvedených v hořením výčtu pod čís. 1. 
až 8.; na všech ostatních nalezneme ji jen pořídku. 

Tedy nikoliv, jak v odborné literatuře se dočítáme, pouze 
na podbělu a devětsilu, nýbrž na mnoho a mnoho jiných byli- 
nách žije housenka naší úhledné Agrotis lucipety — »Pražské 
můry«. 


Motýlové okolí Chrudimě. 


Sebral E. Menšík. 


Krajina zdejší má hlavní sklon k severozápadu, zalesněna 
jest jehličnatými, pak na několika místech i listnatými lesy, jest 
to více rovina, hornatými výběžky ohraničena, půda moderně zdě- 
lávána, většinou obilím a řepou, jen málo řepkou osívána, ne- 
plodné půdy velmi málo, luka čím dále tím více ustupují rolím, 
močálů není, zanikly drenáží, rybníků málo a v řekách i poto- 
cích stálé vody málo, takže kratší doba bez dešťů velmi citelně 
působí ihned na celou krajinu. 

Vítr severní má průchod —- východní a západní hlavně pa- 
nují — mlhy dosti časté. 

Jednotlivá místa jsou vzhledem na vývoj motýlů příznivá; 
tak hlavně: vřesoviště proti jihu a východu u Skalky ?. Marie 
za Slatiňany až ke Škrovádu a Kuchanovicům, pak proti západu 
a severu pod Rabštýnkem, Pohled a Stolanské lesy — proti 
východu a jihu listnaté háje: u Třech Bubnů a dubiny u Dva- 
kačovic, proti severu a západu Habrov a Hyksovo Peklo — 
knížecí park Slatiňany a Heřmanův Městec, ještě písčiny u Par- 
dubic a Jesničan. 

To jsou asi hlavní náleziště motýlů; ostatně jsou i jednot- 
livé malé stráně a polní cesty a úvozy proti jihu ležící často 
dosti vděčná místa k prohledávání. 


Některé odlehlé samoty jsou dosud chráněny před rušivým. 


hřmotem a znečištěným vzduchem a ty skytají nejlepší útulky 
těmto veselým druhům k bezstarostnému oddávání se životu, 
tak často krátkému. 

Celkem možno i zde říci, že zvelebování hospodářských 
živností, moderní vzdělávání půdy a využitkování každé pídě 
co nejvydatněji, klade hranice ku možnému, hojnému vývoji 
motýlů a má vliv i na tuto drobnou havěť zahálečů, takže 


o NĚ 13 i RT 


možno již nyní pozorovat, že se jich řady menší a že vzhledem 
i na počasí, nastala pro ně doba nepříznivá. 

Druhy, jež uvádím, jsem sám našel nebo vypěstoval a 
a jsou tedy určitě druhy zdejší. 

Pořad jest dle seznamu Staudinger a Rebelova, dle něhož 
sbírky mé jsou seřazeny. 


Motýlové denní. 
Rhopalocera [Diurnal. 


Papilio podalirius IV., V. a VIII. velmi málo. V letech 
1860—70 s bělásky na blátě u kaluží. 

Papilio machaon IV,, někdy i v březnu, ale menší — 
pak VII. — hojný. 

Aporia crataegi, více jak 20 roků skoro žádný, od 
r. 1906 opět se objevuje — V—VÍ. 

Pieris brassicae IV. a VII., všude hojný. 

Pieris rapae od jara do zimy. 

Pieris napi — nejhojnější ze všech bělásků — celé 
léto až do zimy. 

Pieris napi var. bryoniae zřídka — jen v chlad- 
ných létech. 

Pieris daplidice V. a VIII. po různu, 

Euchloč cardamines — IV. a V. všude — již není 
hojný. 

Leptidia sinapis V. a VIII. některý rok vzácný. 

Colias hyale — na jaře a v podzim někdy jarní za- 
stihne podzimní, všude hojný — některý rok jsou samci skoro 
žlutí, tak že dalo to podnět k zaměnění s Palaeno. 

Edusa myrmidone IV., V. a VIII. dosti hojný — © 
plachý, vydrží kolik hodin létat, aniž by usedl. 

Gonopteryx rhamni na podzim a z jara. 


Pyrameis atalanta — hlavně na podzim, ale vlastně 
celé léto — a není nějaké přesně oddělené pokolení — v celku 
všudy, 


Pyrameis cardui VI—VIII. ze všech baboček nejdi- 
vočejší v páření, tak že jednotlivci z bojiště úplně bez křídel 
lezou; páří se nejvíce k večeru. 


ku ZE 14 ZB o pa ž 


Vanessa io — z jara — pak vlétě a nemá také určitě 
ohraničená pokolení, někdy se najdou otec a syn — však vy- 
sekáváním keřů s polních cest mizí i tato babočka — patrně 
jde jí divoký chmel více k duhu nežli kopřiva — jednotlivá 
pozdě nakladená hnízda lze až do zimy ve vývoji zdržeti. 

Vanessa urticae — od jara do zimy — pupy podléhají 
chorobě chitinového obalu, když housenky požily potravu prosy- 
cenou močovými solemi a kyselinami a ve zlaté pupy se mění. 
Všudy hojně. 

Vanessa polychloros VL. a VIII. všudy a některý rok 
hojně. 


Vanessa antiopa — na podzim až do jara — jediná 
z baboček o pravidelné generaci jedné; všude, ale ne hojně. 

Polygonia c—álbum V. a VIII. — -všude,s ale. ne 
hojně — silně náchylná ku měně barev na křídlech. 


Melitaea aurelia VIL., VIII. hojný. 
Melitaea athalia VII., VII. méně hojný. 


Argynnis selene — VL — málo. 

Argynnis dia V.—VIII. všude hojný. 

Argynnis niobe VII. málo kde a var. 

> » © var eris Meig. | Eris ještě méně. 

Argynnis latonia V.—VII. až do zimy, hojně všady. 

Argynnis paphia — v lesích hojný a zalétá i do za- 
hrad v Chrudimi. 

Argynnis aglaja — VII dosti vzácný — u lesů. 

Melanargia galathea — v letě — všudy. 

Satyrus briseis — VII u Třech Bubnů — jinde velmi 
vzácný. 

Satyrus semele — VIL—VII. v lesích hojný. 

Pararge maera — jen v lesích a není hojný — Z jara. 

Pararge egeria V.—VIIIL. vzácný. 

Pararge egeria var. egerides — všudy — hojný. 

Pararge megaera — VL—VIIIL. všude. 

Aphantopus hyperantus — VIL — u Jesničan. 


Epinephele janira VI—VIII. všudy"— hojný — pod- 
zimní pokolení © trpí částečným albinismem předních křídel. 

Coenonympha iphis VL — sedá na smrčkách v pa- 
sekách, dosti hojný. 


Coenonympha arcania — asi stejně s předešlým. 


K o: 
V od 


on hd 


Coenonympha pamphilus — všude od jara do zimy 
v lesích i v polích — neutrpí ani počasím nepříznivým, páří se 
celé léto — samičky bývají někdy až žemlové barvy. 

Thecla pruni — VIL velmi málo — kolem keřů střemchy. 

Callophrys rubi V. někdy již IV. hojný v lesích. 

Zephyrus betulae VIII. všude — však není hojný. 

Zephyrus aguercus VL až doVIII. jen v dubině u Dva- 
kačovic dosti hojný. 

Chrysophanus hippothoč VII. vzácný. 

Chrysophanus phlaeas všude hojný od V. až do zimy 
— (jarní generaci jsem nenašel ještě nikdy co housenku). 

Chrysophanus dorilis V.—VII. hojný na lesních 
lukách všudy — sedá na květy doušky máteří — podzimní po- 
kolení hojněji. 

Lycaena argiades — V. VII. všude — hojný. 

Lycaena argus VIL v lesních mýtinách a v pasece. 

Lycaena argyrognomon V.—VIL v dubině u Dva- 
kačovic hojný. 

Lycaena astrarche VII VIII. — vzácný nejpozdější 
z modráčků. 

Lycaena eumedon VII. — málo kde a vzácný. 

Lycaena icarus — V. — VII všude hojný každý rok. 

Lycaena icarus ab. icarinus — méně, © málo mo- 
dravé. 


Lycaena bellargus V.—VIII. až do zimy © krásně mo- 
dravé, někdy skoro celomodravé — všudy. 

Lycaena corydon — VIII. býval velmi hojný — nyní 
ubývá — objevuje se všude méně. 

Lycaena euphemus VII. Pod Hůrou Králové a v Hy- 
ksovu Pekle hojný — sedá na květech lučních. 


Lycaena arcas VIL na týchž místech — sedá hlavně 
na totenu — jest ale hojnější než předešlý. 

Cyaniris argiolus IV.—VIIL v hájích dosti hojný — 
některý rok menší skoro o polovic. 


Thaumas linea VII. VIII. — někdy již v červnu — hlavně 


na mezích mezi obilím — všudé a hojně. 

Augiades comma VII. — hlavně na lukách — není 
hojný. 

A ugiades sylvanus VIL málo — a ne všude. 


Hesperia alveus VII. méně — jen po různu. 


Hesperia malvae-—alveolus IV.—VIL všude hojný 
— nejvíce za Slatiňany. 
Hesperia malvae var. teras — současně s předešlým 


některý rok — pouze na Skalce P. Marie za Slatiňany. 
Thanaos tages —- VIII není hojný; v úvozích a u lesů. 


Příspěvek k poznání bulharských Pselaphidů 
a Scydmaenidů. 


Píše a illustruje F. J. Rambousek. 


Za svého pobytu v Bulharsku nenasbíral jsem sice mnoho 
druhů, bylat sezona již příliš pokročilou (od 26. května do 
18. srpna), avšak druhy nasbírané jsou dosti zajímavé a vyka- 
zují poměrně slušný počet nových druhů, který se asi při letošní 
mé návštěvě Bulharska zdvojnásobí. 

Fauna z okolí Sofie má ráz dosti středoevropský, avšak 
z planiny Rilské pochází celá řada zajímavých endemitů. 

Podávám stručný seznam druhů, které jsou sbírány všecky 
v prosívání z lesního listí a mechu. 


Pselaphidae: 


Trimium Aubé 
Merkli Aeitf. Knjaževo 26. V. (subalp.), German. mon 
(Sophia) VIII., Camkorija (Rila planina) subalp. 
Eu píje ctu 54L:emech 
Fischeri Aubé Čamkorija (subalp.) VIL, 
nanus Reichb. Sliven VI., 
signatus Reichb. Sliven VI. V letu, 
slivensis 70v. spec. in litt. Sliven VI., 
Urumovi nov. spec. Monast. Sveti German (Sophia.) 
BibloplectusRtt 


tenebrosus Reitter German. mon. VI., VIII. 


Batrisodes Rtt. 


oculatus Aubé Kamčija (Černé moře), Čamkorija (subalp.) 


: 
. 
: 
k 


je PPV 9 0090 


hos koní ké 


k: 
A 


po 1 


Brachygluta Thoms. 


fossulata Reichb. German. monast. VI., VIII. hojný (gemein), 
gibbera Baudi German. monast. 4. VÍ 1 ex. 


Reichenbachia Leach 


impressa Panz. Straldžansko blato VI (Jambol-Rumelia). 


Bythinus Eeach 


crassicornís Motsch. Knjaževo 26. V., 
Simoni Reštt. Vitoša plan., Čamkorija (alpin., subalp.), 
Reitteri var. rumaeniae Ra/fray, 13 German. mon. 4. VL, 
longulus Kiesw. German. mon., 
nodicornis Aubé German. mon., 
securiger Reichb. Mon. Sv. German VIIL, 
Burelli Denny, German. mon., Pančarevo, 
— ? sp. 1 © dosti typická (1 ziemlich typisches ©) Kamčija 
(Čern. More) 
puncticollis Denny Čamkorija (subalp.) 
wyzeh-us Leach 

niger Payk. Mon. Sv. German: 2 expl., 
rufus Mossch. 2 ex. Knjaževo 26. V. 

Dicentrius Reitt. 


Merkli Reitf. Čamkorija (subalp.). 


Scydmaenidae: 


muthia Ste ph- 


scydmaenoides S/eph. Knjaževo (1 expl.) 26. V. 


Cephennium Můller 


Leonhardi nov. spec. in lití. Vitoša planina, alpin. 30. V., 
fovangulum Rež/f. (?) Monast. Sv. Germ. 1 expl. 


Neuraphes Thoms. 


elongatulus Mill. Straldža; Čamkorija (Rila), 

bulgaricus Reštf. 1 S Čamkorija (subalp.), 

parvulus ov. spec. 1 expl. German. monast. (Lasius fuligi- 
nosus Ltr.) 


9 
Z 


EOS AV OMK 03 SU 


Euconnus Thoms. 


nanus Schaum, Rila pl.: Čamkorija, 1 expl., 


bulgaricus ov. spec. German. mon., Isker (Pančarevo) 


Dragalevc (Vitoša) — Sophia. 
> dmae ms tr: 
Perrisi Rest. Kamčija (Varna). 
Popisy nových druhů. 


Pselaphidae. 


Euplectus (Eupl. in spec.) slivensis nov. spec. in litt. Čer- 


venohnědý, lesklý, nohy a tykadla světlejší. Hlava tak dlouhá 
jako široká, hrubě a silně tečkovaná, mezi oběma jamkami lysá, 
jamky ústí do rýh do předu rozšířených, v předu Široce spoje- 
ných hlubokou příční rýhou. 

Dva prvé tykadlové články stejné, delší šířky, třetí tak 
dlouhý jako široký, další postupně kratší a širší, předposlední 
dvakrát širší délky, poslední ovální zdélí tří předcházejících. 

Štít jemněji tečkován než hlava, uprostřed lesklý, postranní 
jamky mohutné a s basální nespojené, rýhovitá jamka střední 
dosti hluboká a vpřed posunutá. 


Rýhy podél švu úplné, humerální sahá do '/, krovek, které 
jsou silně lesklé a nezřetelně rozptýleně tečkované, abdomen 
rovněž. 

Nejblíže podoben k Liuderi Rif. a Peyrimhoffi Norm. avšak 
mnohem menší, skulpturou hlavy a kratšími tykadly odlišný. 

Long. 12 mm. 

c neznám, proto ponechávám popis in litteris. Jediná © chycena 
mnou ve společnosti četných nanus Reichb. 


v dutém ořechu u Slivna dne 24. VL. 08. 


Euplectus (Euž/. in sp.) Urumovií 
nov. Spec. 

Celkově úplně podoben k punctatus 
Mnls., pouze štít jestponěkud užší, © se 
asi dá těžko rozeznati od punctatus Mis. 


G' má na pátém ventrálním segmentu 


Obr. 1. Euplectus Uru- 


movi 7.. sf. Břicho „7.  Vyvýšené políčko hladké, které vybíhá na- 


(Bauch des S.) zad ve 2 vyšší zoubky, po stranách na 


VV 


bási šestého článku jest po jamce a vedle jamek jest na vnější 
straně zadní okraj ótého článku vykrojek. 

Oba zoubky mají na bási proláklinky se skvrnami hustých 
a krátkých zlatožlutých chloupků. Apikální Část šestého článku 
je spojena slabými rýhami s jamkami, poslední segment na básií 
hluboce stlačen, čímž vznikají jamky divergentní k špičce ab- 
domenu. 

Long. 15 mm. 

Jediný S chycen mnou v monastýru Sveti German u Sofie 
v půli srpna 1908. Tento druh připisuji svému milému příteli 
JUC. Jone Urumovi v Sofii. 


Scydmaenidae. 


Cephennium (sb. Megaloderus Steph.) Leonhardí ov. 
shec. in litt. 

Druh příbuzný s fovangulum Aťf. avšak větší s mnohem 
delšími tykadly. Maje pouze 2 © nemohu posud přikročiti k po- 
pisu, který podám až po druhé cestě do Bulharska. 

Toto Cephennium jsem našel na Vitoši u Sofie, alpinsky 
(cca 2000 14) v prosívání. 

Dovoluji si připsati tento druh p. Ottovi Leonhardovi, to- 
várníku v Drážďanech. 

Cephennium fovangulum Režff. (?) Jediná © z mon. Sveti 
German, avšak neshoduje se s exempl. ve vídeňském dvorním 
museu, ač Reitter označil ji za fovangulum. Patrně též nový druh. 

Neuraphes (Sb. Pararaphes Reilt.) parvulus nov, spec. 

Tmavě červenohnědý, nohy tykadla a palpi žlutočervené, 
lesklý se žlutými krátkými chloupky. 

Hlava zšíři štítu, dosti silně tečkovaná, oči veliké, hrubě 
fasetované, mezi nimi v předu dva boulovité hrbolky, druhý 
článek tykadel delší než prvý, třetí článek nejmenší, kratší délky, 
čtvrtý delší a širší, pátý a šestý rovněž větší a Širší, sedmý 
široký, předposlední více než 1'/,kráte širší délky, poslední vej- 
čitý se slabě zahnutým koncem. 

Poslední článek makadel dosti dlouhý a šídlovitý. 

Štít značně delší šířky s hlubokou hrubě skulpturovanou 
rýhou basální, bez středního kýlu, postranní rýhy sahají asi 
do '/, štítu. 

Krovky dosti silně rozšířené, vyklenuté, s hlubokou jamkou 
s každé strany štítku, s kýlovitě vyniklými rameny, podobně 
jako štít jemně a dosti rozptýleně tečkované. 


0+* 


“ 


k HO P E o JN 


Druh tento patří do skupiny mně neznámého $licicolis Reitt. 
liší se však širší hlavou s boulovitými hrbolky a delším štítem 
s chybícím kýlem uprostřed báse, jakož i kratším chloupkováním 
(dle Reittera, který veškeré druhy viděl). 

Long. 11 mm. 


Jediný exemplář byl mnou nalezen v kořenech dubu oby- 
dleného od Lasius fuliginosus Lly. v monastýru Sveti German 
blíže Sofie dne 2. června 1908. 


V V V 


A l n s 


Obr. 2, Neuraphes parvulus z. sp. Obr. 3. Euconnus bulgaricus 77. sf. 


Euconnus (Tetramelus Molsch.) bulgaricus nov. spec. 


| 


Červenohnědý, silně lesklý se zlatožlutými chloupky. 

Nejblíže podoben k coecus Rif., liší se však mnohem men- 
šíma očima, od 1uicrocephalus Reitt. pak se rozezná kratší hlavou. 
jemnější skulpturou na bási štítu, kratším a jemnějším chloup- 
kováním. 

Hlava tak dlouhá jako široká, tykadla robustní, oči velmi 
malé. Na čele jest plošná stlačenina. 


ek ekka ČEN 


Štít hladký na bási se 4 splývavými jamkami, delší šířky 
a do předu silně zúžený. 

Krovky na bási úzké se dvěma hlubokými jamkami basál- 
ními, hladké, pouze s ojedinělými velmi jemnými vrásčitými 
tečkami. 

Long. 16—17 mm. 

Druh tento byl mnou sbírán v 8 exemplářích v Bulharsku 
u Sofie: Dragolevc, Pančarevo a German. mon. VI., VII. 


Auszug. 


Ein Beitrag zur Kenntnis der bulgarischen Pselaphiden 
und Scydmaeniden. 


In der Zeit vom 26. Mai — bis 18. August sammelte ich 
in Bulgarien, aber die Pselaphiden- und Scydmaeniden-Ausbeute 
ist nicht so reich, des áubBerst trcckenen Wetters wegen. 

Die Arten wurden im abgefallenem Laube, im Moos und 
einzelne auch bei den Ameisen gesammelt. 

Das Verzeichnis werde ich hier nicht wiederholen, da ich 
bei den einzelnen Arten im bohmischen Texte nur die Lokali- 
táten angegeben habe. 


Beschreibungen der neuen Arten. 


Pselaphidae. 


Euplectus (Eup/. in spec.) slivensis nov. spec. in litt. Glánzend 
rotbraun, Palpen, Fůhler u. Beine heller. 

Kopf so lang wie breit, stark punktiert, zwischen den 
Scheitelgrůbchen olatt, Kopffurchen tief, nach vorne stark er- 
weitert und verbunden. 

Die zwei ersten Fůhlerglieder gleich, das dritte stárker ver- 
dickt, die folgenden stárker guer und kůrzer, das vorletzten Zmal 
so breit als lang, das letzte oval, so lang wie die drei vorletzten 
Glieder. 

Halsschild feiner punktiert als der Kopf, in der Mitte stark 
glánzend, die seitlichen Grůbchen stark und mit dem basalen nicht 
verbunden. 

Die Nahtstreifen vollkommen, die Dorsalstreifen erreichen 
die Mitte der stark glánzenden, schwach und zerstreut punktierten 
Flůgeldecken. 


——— 22 


Dem Linderi Reitl. und Peyrimhoffi Novrmand sehr áhn- 
lich, von beěiden durch die geringere GróBe und durch abwei- 
chende Skulptur des Kopfes ganz verschieden. 


Long 12 mm. 


Da ich nur ein einziges © besitze, lasse ich noch die ge- 
nauere Beschreibung 71 liftevis. 


Diese Art wurde von mir in der Gesellschaft des gemeinen 
Eupl. nanus Reichb. in einem Nussbaume bei Sliven am 24. Juni 
1908 gesammelt. 


Buplectus (Eufl. in spec.) Urumovi nov. spe. 


Dem punctatus Muls. táuschend áhnlich, von demselben 
nur durch das weniger breite Halsschild verschieden, aber durch 
die Sexualcharaktere des Mánnchens sehr ausgezeichnet. 


C hat am 5 Ventralsegmente ein erhobenes und glattes 
Fe'dchen, welches in der Apikalpartie des Segmentes mit zwei er- 
hobenen Záhnchen bewehrt ist, die Basis des sechsten Bauch- 
segmentes hat jederseit ein Grůbchen, an den áufBeren Seiten 
der Grůbchen ist der Hinterrand des 5. Segmentes deutlich aus- 
gebuchtet. 

Jedes Záhnchen hat an der Basis einen reifartig behaarten 
Fleck. — 

Das letzte Segment an der Basis eingedrůckt, wodurch 
zwei, nach der Spitze zu divergierende Vertiefungen entstehen. 

Long. 1'5 mm. 

Ein einziges ($ Wurde von mir im Monastir (Kloster) Sveti 
German bei Sophia Mitte August 1908 gefunden. 

Ich widme diese Art meinem lieben Freunde J. U. C. Jone 
Urumov in Sophia. 


Scydmaenidae. 


Cephennium (Sb. Megaloderus Steph.) Leonhardí nov. spec. 
in litt. 

Mit dem /ovangulum Reitt. verwandt, aber gróBer mit viel 
lángeren Fůhlern. Da ich nur 2 © besitze, kann ich die Art 
noch nicht beschreiben, da die wichtigsten Unterschiede der 
Arten nur bei den ($$ vorhanden sind. 

Diese Art habe ich auf der Vitoša planina bei Sopliia am 
30. Mai 1908 alpin (2000 1) gesammelt. Meinem lieben Gónner 
Herrn Otto Leonhard in Blasewitz gewidmet. 


db = 


Cephennium fovangulum Reitf? Ein einziges © aus dem 
Monastir Sveti German, welches mit dem Exemplare im Hof- 
museum in Wien nicht úbereinstimmt, wiewohl Reitter dieses 
Stůck fůr fovangulum determiniert hat. Wahrscheinlich auch 
eine neue Art. 

Neuraphes (Sos. Pararaphes Rt.) parvulus nov. spec. 

Dunkler braunrot, Fůhler, Palpen und Beine gelbrot; glán- 
zend, mit kurzer, gelber Behaarung. 

Kopf so breit wie das Halsschild, ziemlich stark punktiert, 
Augen grob, grob fazettiert; vorne zwischen den Augen mit zwei 
beulenfórmigen Hóckerchen. 

Das zweite Glied der Fůhler lánger und breiter als das erste, 
das dritte, kleinste guer, das vierte lánger als breit, die folgenden 
breiter und gróBer, die vorletzten mehr als 1'/, mal so breit wie 
lang, das Endglied eifórmig und leicht gekrůmmt. 

Das letzte Glied der Maxillarpalpen ziemlich lang, pfriemen- 
fórmig. 

Halsschild viel lánger als breit mit der vertieften grob skulp- 
tierten Basis, ohne Mittelkiel, die seitlichen Furchen erreichen 
die Mitte des Halsschildes. 

Die Flůgeldecken ziemlich gewólbt und bauchig erweitert, 
neben dem Schildchen jederseits mit einem ziemlich grobBen Grůb- 
chen und mit kielfórmigen, durch eine Furche abgesetzten Hum- 
meralfalten, so wie das Halsschild fein und ziemlich weitláufig 
punktiert. 

Diese Art gehort in die Gruppe des mirunbekannten W. $/i- 
cicollis  Reilt., aber der Kopf ist breiter, mit beulenfórmigen 
Hóckerchen, Halsschild viel lánger mit fehlendem Mittelkielchen 
und mit kurzerer Behaarung (nach Reitter). 

Long. 11 mm. 

Ein einziges Exemplar habe ich bei Lasius filiginosus 
Liv. am Fusse einer alten Eiche im Monastir Sveti German bei 
Sophia am 2. Juni gefunden. 

Euconnus (Tetramelus Motsch.) bulgaricus nov. spec. 

Rotbraun, glánzend mit goldgelben Haaren bedeckt. 

Dem coecus Reitf. hóchst verwandt, von demselben (nach 
Reitter) durch die kleineren Augen, vom wmicrocephalus Reitt. 
durch kurzeren Kopf, feinere Sculptur der Basis des Halsschildes 
und durch feinere Behaarung zu unterscheiden. 

Kopf so lang als breit, mit flach gedrůcktem Scheitel, die 
Fůhler stark, Augen sehr klein. 


Re al 


Halsschild glánzend mit einer Ouerfurche, miteinander ver- 
bundenen Basalgrůbchen, mit langen Haaren bedeckt, vorne stark 
verengt. 

Die Basis der Flůgeldecken so eng wie jene des Halsschildes, 
mit zwei tiefen Basalgrůbchen. 

Fast ganz glatt, die Flůgeldecken nur sehr undeutlich und 
sehr zerstreut punktiert, mit langen Haaren, welche insbesondere 
am Hinterrande des Kopfes dichter sind. 

Long. 16—17 mm. 

Diese Art wurde von mir in acht Stůcken in der Umgebung 
von Sophia: Dragolevc, Pančarevo (Isker) und Germanski monast. 
(subalpin) gesammelt. 


O kuklách několika Bombylidů. 


Sděluje Ant. Vim mer z Král. Vinohradů. 


Z housenek A grotis p,ronuba Z. vyvinula se nám dne 
22. června 1906 moucha Anthrax flava Mg., jejíž kuklu třeba 
podrobně popsati a vyobraziti, neboť znamé popisy pouze o rodu 
Anthrax pojednávající, nejsou úplné. 

Jako kukly ostatních Bombylidů, je kukla i druhu Anthrax 
flava Mg. barvy okrové, na prvém článku klene se veliký 
hrbolek barvy plavé, upomínající na veliké oko. Frontální vý- 
čnělky (viz obr. 1. f) jsou dva, černohnědé, se strany trojúhelníkovité 
s vedlejším zoubkem na hřbetní části. Při pohledu zdola (ven- 
trálně) jsou to chitinové destičky (obr. 1. d) dole zúžené, nahoře 
v tupý lalůček vybíhající. Pod frontálními výčnělky následuje pár 
nízkých, ale širokých výčnělků asi na pochvě tykadlové, za tímto 
následují ještě 2 páry špičatých hrbolků. Krátká pochva křídlová 
končí na zadním zářezu prvého abdominálního kroužku, pochvy 
noh nepřesahují přes 2. článek abdominální. Z 1. zadečkového 
kroužku vyniká tergit a pleura; sternit je až na nepatrný troj- 
úhelníček přikryt pochvou křídlovou. Na medianní ose je tergit 
lysý, na pravo a na levo vyrostlo po 4 černých hákovitých ště- 
tinách. Nad nimi ze samého kraje (obr. 1 e) vyrůstá bujné třepení 
(f obr. 1) složené z dlouhých měkkých štětin, barvy žluté, které 
jsou na konci háčkovitě zakrouceny. Ve směrech laterálních pře- 
cházejí měkké štětinky v tuhé černé štětiny, které se táhnou až 
ke stigmatu, jež sedí v zářezu křídlové pochvy. Pleuru zdobí 


že 25 4 ba 


oblouk z černých štětin (obr. 1 g). Třáseň dosahuje až přes po- 
lovinu druhého kroužku abdominálního. 

Tento je na tergitu prohlouben, takže prohloubení tvoří po- 
líčko vyzdobené tlustými prohnutými háčky (obr. 1 h). Za po- 
líčkem přecházejí háčky v štětinky, které po obou stranách ter- 
gitu končí až na hranici pleury.. Políčko s prohnutými 
černými chitinovými háčky je význačným znakem 
kuklám několika rodů z čeledě Bo mbylidae. Na pleuře 
stojí štětiny opět v oblouku. Sternit zdobí na střední čáře příčná 
řada přiléhavých štětin (obr. 1. š.). 


f 


1. Anthrax flava. Larva pupigera, 2. Anthrax flava. Část puparia dorsálně, 
9, Bombylius, Larva pupigera, 4, 4a, Systoechus, laterální (4a) a ventrální po- 
hled (4). 5, Mulio obscurus dle Stepanova, 


Právě popsaná výzdoba opakuje se na 3., 4., 5., 6. a 7. 
kroužku. Z řady háčků na tergitech vynikají po každé straně me- 
dianní osy 3 jemné dlouhé štětinky (obr. 1. ch.). Na 4., 5., 6. a 
7. článku zřetelně vynikají stigmata. Od 3. abdominálního kroužku 
směrem do zadu kukla se úží. 

Kroužek osmý je nápadně užší než 7. a chybí mu ono pro- 
hloubené políčko s háčky. Za to jeho tergit zdobí po 3 černo- 
hnědých trnech. Na 9. čl. při pohledu se strany zahlédneme 2 
trny na tergitu, 2 menší na pleuře a 3 na sternitu. 

Na temeně kukly za frontálními výčnělky jsou 2 štětinky. 
Délka kukly 18 mm, největší šířka 6 mm. 


Šev, podél něhož kukla praská, je v podstatě podoby T. 
Začíná hned za temenními štětinkami, táhne se jako slemenní 
čára (obr. 2. s) do konce thoraxu (u Stratiomyia do I. čl. ab- 
domin., u Lonchoptera dokonce do 2. abdom.*) Příční šev lze sle- 
dovati hned za temenními štětinkami v pravo a vlevo dolů, kde 
končí u pochvy křídlové (obr. 2. p). 

Druhy rodu Anthrax cizopasí vlarvách motýlů: Agrotis 
porphyra, Mamestra brassicae, Noctua aprilina, Agrotis segetum, 
Agrotis forcipula, Agrotis signifera — Agrotis pronuba (nová zku- 
Šenost); mimo to u včel z rodů: Megachile, Osmia, Andrena, 
Anthophora. Ba, cizopasný tento rod nevyhýbá se ani mouchám, 
neboť larvy jeho napadají různé tachiny a neštítí se ani kobylek 
a sarančí, v jejichž zadečku cizopasí. Přes to přece byly nale- 
zeny kukly prostě také pod kameny (Zetterstedt, Brauer). 

Podobné kukly jako Anthrax má také Bo mbylius, jenž 
v larvím stadiu cizopasí u včel, jako u Andreny, Colletes, Ha- 
lictus. Drobné druhy Systoechus jako larvy ničí na Krimu 
vaječná pouzdra saranče Stauronotus (Oedipoda). Podobně snad 
živí se larvy rodu Mulio. 

Srovnáváním kukel rodu Anthrax s kuklami rodů Bombylius 
Systoechus a Mulio, podařilo se nám sestaviti prozatímný 
analytický klíč, dle něhož lze kukly jmenovaných rodů poznati 
a určiti. 

Na pohled podobá se, že není možno kukel rozlišiti, neboť 
jsou vesměs larvy okrové černými výčnělky v předu zdobené, 
z nichž některé vyčnívají jako zobák. 

1. Prvý abdominální kroužek s dlouhými, na konci háčkovitě 
zahnutými třásněmi, které přečnívají přes polovinu násle- 


dujíciokrouzku: (Obr. 15) 43k: : ony 
— — — toliko s dlouhými činem bat černé, které 
nepřečnívají ani přes 1. kroužek . . . ... s 


W 


Prvý a drubý pár hákovitých výčnělků s na »hlavě« 
kukly velmi veliký, výčnělky druhého páru s vedlejším dol- 
ním zoubkem (obr. 3.) Bombylius. 
— pár hákovitých výčnělků veliký, druhý pár krátký, ku- 
želovitý; horní výčnělky mají nahoře vedlejší zoubek a jsou 
při pohledu zdola (ventrálně) rozšířeny. Anthrax. 
9. Druhý a třetí pár hákovitých výčnělků sedí při pohledu 
ventrálním skoro uprostřed hrbolku oku podobného ; vzdá- 


*) Viz Dr. J. C, H. de Meijere: Úber die Larve von Lonchoptera. 


27 


lenost obou oku podobných hrbolků tak veliká jako vzdá- 
lenost prvého páru výčnělkův u kořene jejich. Na pochvách 
křídlových často po 4 háčkovitých štětinkách (obr, 4. a obr. 4a). 
Systoechus. 

— — — — — — při pohledu ventrálním na pokraji hrbolu 
oku podobného ; vzdálenost mezi hrboly rovná se sotva 
polovině vzdálenosti kořenů prvého páru výčnělků. Mezi 
hrboly často ještě dva páry kratičkých výčnělků (obr. 5.). 
; Mulio. 


Nová Atheta — Microdota Montandoni sp. n. mihi. 
Une espěce nouvelle dAtheta — Microdota 
Montandoní sp. 7. mihi. 

J Roubal. 


Černá, velmi silně lesklá, řídce pýřitá. Tykadla žlu- 
tavě hnědá, nohy též, tibie a tarsy značně světlejší. Krovky 
sotva znatelně nahnědlé. Hlava, štít a krovky velmi znatelně 
chagrinované. Hlava u «$ méně, u © značně užší než štít, 
hrubě a přiměřeně řídce tečkovaná, uprostřed na temeni tečko- 
vaní mizí. Oči nepatrné, skoro 3krát kratší spánků, málo vy- 
niklé. Tykadla silná, ke konci mírně ztlustlá, delší hlavy se 
štítem. Tykadla poukazují na sexuální dimorphismus. 

Tykadla u G: 1. článek ke konci silně ztlustlý, nejdelší, 
2. kratší a poněkud slabší, 3. kulovitý, málo širší než delší, 
4., 5., 6. a 7. silně příčné, cylindrické, 4. velmi krátký, nejkratší 
všech; 5., 6., 7. stejně dlouhé. Tři předposlední velmi široké, 
postupně o poznání širší, terčovité; s posledním tvoří oddělený, 
markantní kyj. Poslední je silný, krátký, tupý, třem předposledním 
délkou rovný. Poslední čtyři články tvořicí kyj činí na první 
pohled při slabším zvětšení dojem jednotného slitého kyjovitého 
útvaru. 

Tykadla u ©: Třetí článek delší než u G, tak dlouhý jak 
široký, kulovitý, 4. nejmenší, příčný, další až k předposlednímu 
všecky příčné a pozvolna slabě silnější. Poslední kratší než 10. 
a 9. dohromady, krátce kulovitý, tupě zašpičatělý, symmetrický. 
Kyj nenaznačen. 

Štít příčný, málo klenutý, značně po stranách sehnutý, 
vzadu silně zůžený, nápadně velikými, mělkými, dosti říd- 
kými tečkami posázen. Krovky dlouhé jako štít, stejně Silně, 


ale mnohem řidčeji než štít tečkované. Abdomen má okraje do 
zadu slabě rozbíhavé, na konci je přiměřeně zašpičatělé, bez 
tečkování. 

První segmenty u kořene stlačeny. 

Vel. 1:2—1:4 mm. — Rumunsko. 

Od všech středoevropských druhů Microdot nanejvýš roz- 
dílna. velmi silným tečkováním povrchu hlavy, štítu a krovek, 
silným leskem a hlavně vysoce význačna různě dle pohlavního 
dimorphismu vytvořenými tykadly. Možno formu tuto snad po- 
važovati za samostatný podrod. 

Pan A. L. Montandon, zasloužilý entomolog rumunský, nalezl 
4 exempláře u Bukureště a mně laskavě s velkým materiálem 
jiných Staphylinů v líhu ke studiu zaslal. Mezi nimi jest jen 
1 S, proto jsem se nepodjal bližšího studia genitalií. Ku pa- 
měti p. Montandona jsem druh tento pojmenoval. Pan Dr. 
Bernhauer potvrdil správnost mého objevu. Oběma jmenovaným 
pánům vyslovují povinné díky. 


© Resumé. 


Une espěce nouvelle ďAtheta — Microdota Montandoni 
sp. n. mihi. 
J. Roubal. 


Noire, trěs brillante, revětue d'une pubescence peu épaisse. 
Les antennes et les pieds brun-jaunátre, les jambes et les 
tarses bien clairs, les élytres brunátres. La těte, le pronotum et 
les élytres visiblement chagrinés. 

La těte du ($ un peu plus large, les yeux trěs petits, la 
surface d'un part et d'autre bien pointillée, celle du mésocráne 
sans points a peu prěs. 

Les antennes plus longues gue la těte avec le pronotum, 
fortes, épaisses a la fin, marguent le dimorphismus sexualis. Le 
tier article le plus long, fort; le 2ičme  moins fort et bien 
court; les 3ičme — jOičme dy G' transversaux; le dičme plus court 
de tous; les Sičme, gičme et jOlěme articles du G sont beaucoup 
plus larges gue les autres préliminaires et forment avec le dernier 
une massue clairement séparée. Le dernier article est de la měme 
longueur gue le 8ičme, Je Oičme et Je 10ičme. pojntu et épais; Oa le 
gičme article p.us long gue le mále, le 4išme Je  moindre de 
tous; tous les articles jusgu'au 10ičme sout transversaux et 


v 
udá 


M WW 2 0 


E" 


hábsů BPM 


+2; váše! AVEO šk č dl dd mě A 


-hh 


VAC ZÁ ÁkM je 


i, 


SED eh 09 


successivement plus forts, mais toujours faiblement. Le 11 ičme 
est plus court gue le 9ičme avec le 10ičme, terminé en pointe 
obtuse; le pronotum transversal gui est en arričre beaucoup plus 
étroit, pointillé par des points grands, mais peu épais. 

Les élytres sont de la měme longueur, mais beaucoup 
moins pointillées gue le pronotum. L'abdomen, gui a les cótés un 
peu divergentes en arričre, est Sans points. 

La longueur fait 12—1:4 mm. 

C'est en Roumanie a Bucarest, gue Mr. A. L. Montandon 
(gui me les a envoyés en alcool avec un grand nombre de 
Staphylines) a trouvé 1908 guatre exemples; c'est A lui, gue je 
dédie cette espěce décrite. 

Cette Atheta gui est bien caractéristigue et sans affinité 
avec d'autres espěces mérite de faire — d'aprěs la possibilité — 
un subgenus particulier pour la structure de sa surface et pour 
la forme de ses antennes. Ma découverte a été aimablement 
constatée par Mr. le Dr. Max Bernhauer. 

Les deux Mrs jen remercie cordialement. 


Ee Bohemica: 


Noví brouci okolí Píseckého. 
Dry 


Ceutorhynchus larvatus 10. VI 08 | exempl. smýkáním 
ve vlhké lesní struze v Táboře (na tavolníku). 

Ceutorhynchus guercicola 28. VII. smýkáno na louce 
u Otavy v Písku (1 exempl.). 

Ceutorhynchus víduatus 19. IV. 08 1 exempl. v náplavu 
klášter. rybníků u Písku. 

Apion dichroum 20. III. (8 prosíváním starého listí v pí- 
seckém městském parku. 

Apion filirostre v Pacově na lesní louce, v červnu 1908 
smýkáním. 

Ap. cerdo v starém listí v píseckém parku 3. IV. 08. a 
v Táboře na strání rybníka Jordána 15. VI. 08. 

Ap. aestivum smýkán na lesní stráni u Otavy v Písku 
20. VII 08 (1 exempl.). 


DE 80 o > DE 


Ap. gracilicolle tamtéž 20. VII. 08 (1 exempl.). 

Apion símile 1 exempl. 20. VII. 08 na stráni u »Mar- 
tínka« v Písku. 

Phyllotreta bilineata začátkem března 1908 ve starém listí 
v lese Amerika u Písku. 

Phyllotreta flavoguttata 3. IV. 08 ve starém listí v píse- 
ckém městském parku. 

Colon fusculum. Začátkem června 1908 večer chytán v letu 
v »Pintovce« u Tábora. 

Colon denticulatum tamtéž. 

Liodes scita. Smýkáním v lese u Tábora 1 exempl. v čer- 
vnu 1908. 

Liodes Skalickyi(?) 1 exempl. u rybníka Němce v Písku 
smýkán na vlhké lesní louce 20. VII. 08. 

Lathridius Bregroti 15. VII. 08. Ve větším množství ve 
vojenském skladišti na starých botách (Písek). 

Hister sulcicotta 7. V. 08. 2 exempl. v parku u Jindř. 
Hradce na pěšině. 

Donacia antigua v Třeboni u rožmberského rybníka 15. 
V208 < 1exempi. 


Saperda perforata v červenci 1907 náhodou v Písku na 
okně. 
Agriotes gallicus v říjnu 1907 v lese »Hradiště« u Písku. 


DroDnost. 


Některé zajímavější Neuropteroidy Španělské. V materiálu, 
který pan P. Gab. Strobl, ředitel musea v Admontě z jara roku 1907 
ve Španělsku sbíral a mně k určení poslal, zasluhují zmínky tyto 
druhy: Z Trichopter Schizopelex furcifera McLach. (Mont- 
seny 10. V.), Notidobia melanoptera Stein (Montseny 19. V.) 
a Leptocerus cuneorum Melach. (Algeciras). Z Neuropter 
Chrysopa phyllochroma Wesm., kterou Navás ve své knize 
(Neur pteros de Espaňa y Portugal, 1908) neuvádí, Aleuropteryx 
Loewii Klp. (Monistrol, 15. V.) Conventzia pineticola 
Endr. var. Teten si Endr. (Montserrat 14. V.) oba druhy posud ze 
Španěl neuváděné a Semidalis aleyrodiformis St. (Moni- 
strol 15. V.): exempláře posledního druhu jsou pamětihodny tím, že 


„ 


81 č 


tvoří přechod mezi ním a S. curtisiana Endr., neboť příčka mezi r, a 
- rs ústí právě do vrcholu vidlice. Kpk. 

Letos v dubnu sbíral jsem Acidota crenata na vlhké lesní louce 
ve výšce skoro 600 m v píseckém lese, a sice v ploniku obecném. 
Prosíval jsem jen ploník a našel jednou v dubnu 6 exemplářů, den na to 
opět 2. Dne 26. a 27. VII. zase po jednom kousku. Vždy pouze 
v ploníku a nikde jinde na celé dosti veliké louce ani kousek, 

Jeden exemplář Acidota cruentata loni »o dušičkách« v městském 
parku píseckém na pěšince; patrně byl přivezen z lesů píseckých 
s klestím, kterým byly květiny na zimu přikrývány. 

Poecilonoía rutilans se objevila letos hojně v Písku na lípách 
u silnice. a Sice ve dvou rojích. První od 1.—10. VI., a druhý od 
konce června do 10. července. Zajímavo je, že v červnu létal brouk 
o poledním vedru, — v červenci pak od 2—3 hod. odpoledne. — 
Z jednoho sta velkých starých lip bylo napadeno jen as 15 stromů, 
které mají kmeny na západní straně do pola vyhnilé. Jsou to právě 
kmeny, které jedině jsou ozářeny poledním sluncem, kdežto ostatní, 
korunou kryty, jsou ve stínu. 

Na těchto kmenech sbíral jsem také začátxem července jeden 
exemplář Necydalis major a 10 kousků Clytant. Herbsti. 

Dr. Tyk. 

Náhled, že Cicadetta montana pouze v posledních suchých 
létech v Čechách se rozšířila, nezdá se mi dosti pravděpodobným. 
Tento druh není nikterak výslovně jihoevropským, nýbrž jest domovem 
v největším dílu Evropy a vyskytá se dokonce ve Finsku, Švédsku 
i Anglii. Jest to jediná evropská pravá Cikada, rozšířená tak daleko 
na sever. Soudím, že posud v Čechách byla přehlížena. 

Dr. Géza Horváth. 


Nové české hymenoptery. 
Oldřich Šustera, 


Minulého roku věnoval jsem zvýšenou pozornost příčným údo- 
lím aroklím Vltavy a Berounky v okolí Prahy, při čemž se znova po- 
tvrdilo, že Čechy chovají veliké množství druhů, jichž nejbližší 
naleziště známá jsou teprve ze středních Uher a jižních Tyrol a 
dokonce — patrně pro nedostatečný dosud výzkum — až z Jižní 
Francie a Italie.. Vztahy k jižním zemím nabývají znenáhla ta- 
kového rozsahu, že hymenoptery české blíží se jak počtem druhů, 


= : M B VO F 8 EN 


tak jednotlivými druhy samotnými mnobem více Uhrám než se- 
vernímu Německu. Dospěl jsem k tomu náhledu, že jedná se 
zde o poměrně velmi dobře zachované zbytky fauny třetihorní 
(pliocenové) a stepní, která v teplých středních Čechách nalezla 
útočiště v době ledové. Zajímavým byl by vté příčině podrobný 
výzkum hymenopter (hlavně včel) ve Středohoří a v Pojizeří, 
kdež i květena, pocházející ze zmíněných geologických period, 
jest dobře zachována. 

Četné loňské nálezy jižních druhů jakož i dosti velký počet druhů 
z let dřívějších, jež nepodařilo se mi určiti pro nedostatečnost 
obvyklé literatury pojednávající o hymenopterách střední Evropy, 
byly příčinou toho, že požádal jsem pány J. D. Alfkena v Bre- 
mách, F. F. Kohla ve Vídni a Alex. Mocsáryho v Budapešti 
o laskavé určení resp. korrekci četných druhů. Dotyční badatelé 
přispěli mi s nevšední ochotou, začež jim vzdávám tuto vřelý dík. 

Seznam českých hymenopter (prozatím pouze vespoid, ježto 
pilatky a lumci jsou vůbec u nás málo prozkoumány) nedosahuje 
ovšem ani tímto příspěvkem definitivního zakončení. Chybí dosud 
dosti velký počet lokálně se vyskytujících neb vzácných druhů 
ze střední Evropy a rovněž tak lze čekati, že počet doposud jen z jihu 
známých druhů, bude ještě značně rozmnožen; mimo to nalezl 
jsem několik druhů (z rodu Halictus, Andrena, Pompilus, Oxy- 
belus a Ammoplanus), jež zdají se býti vůbec novými. 


Apidae. 


1. Macropis fulvipes F. 2 © a 1 G, Jirna, 13./7. 1906. 
Druh dosud nevyjasněný, považovaný také za varietu M. la- 
biata T, 

2. Andrena fulva Sc/r. 1 G, Ládví, 19./5. 1906. 

3. Andrena rufitarsis Zetf. (ruficrus Nyl) 2 © 29./3. 1908 
a 2 © 3.5. 1908, Jirna. 

4. Andrena proxima K. 2 © a sice jedna v Radotínském 
údolí dne 26./5. 1907, druhá v Hor. Ročově dne 20./6. 1907. 

o. Andrena Petroseliní Per., 1 ©, Radotín 20./6. 1906, druh 
známý dosud jen z jižní Francie (Royan) a dle sdělení J. D. Alf- 
kena z Uher. 

6. Halictus major Ny/, Několik © chytil jsem v údolí »Ká- 
rov« na Závistí v květnu a v červnu minulého roku a 1 S da- 
roval p. dr. J, Uzel (Houštka srpen). Rovněž jižní druh, vysky- 
tující se však tu a tam i severněji. 


i 


„7 Halictus guadrisignatus Sc/emck (pleuralis. Mor.) 1 ©, 
Černošice; 12./7. 1908. 

8. Halictus buccalis Pér. 1 ©, Houštka, srpen. Tento zají- 
mavý druh, vyskytující se dle Péreze v jižní Francii, Španělsku 
a Italii a dle Alfkena ještě v Tyrolsku, Švýcarsku a Tunisu byl 
v menší sbírce p. dr. J. Uzla, nasbírané lonského roku u Houštky 
v Polabí, odkudž byl mi p. nálezcem laskavě darován. 

9. Halictus laticeps Sc/enck. Několik © z různých míst okolí 
Prahy na jaře a v létě. 

10. Halictus clypearis Sc/i. 1 ©, sv. Prokop, květen; vzácný 
druh. 

11. Halictus porcus Jor. 1 © sv. Prokop, květen a červen 
a 2 G, Chabry, červenec; vzácný druh, považovaný dosud vý- 
hradně za alpský. 

13. Halictus punctatissimus Schenk. 1 ©, Jirna, březen. 

13. Halictus ventralis Pér. 2 © a 3 ©, Zlíchov. Od autora 
popsán z jižní Francie, Španělska a Italie a Alfken zná ho ještě 
z Korfu, Wallisu (jižní Švýcary) a z poloostr. Balkánského. 

14. Halictús prasinus Sim. 20, sv. Prokop a Radotín, květen 
a Červen. 

15. Halictus mucoreus Ev. Hojný v Drahanské rokli u Chaber 
v květnu a druhé pokolení v srpnu; ojediněle našel jsem tento 
jižní druh v Košířích, Zlíchově a sv. Prokopa. 

16. Halictus fasciatus Ny/. 2 © nalezl jsem 14./6. 1900 na 
Holešovickém poloostrově a teprve letos při důkladné prohlídce 
mé sbírky rozeznal jsem je od obecného a velmi podobného H. 
tumulorum L. 

17. Sphecodes longulus Has. | © 1 G, Bráník, srpen. 

18. Prosopis difformis Everom. 4 ©, Pelhřimov a 2 G, 
Černošice, červenec. 

19. Prosopis dilatata X. Sv. Prokop, Drahanská rokle a Čer- 
nošice vzácně od května do srpna. 

20. Prosopis bisinuata Forst. Dosti hojná v Drahanské rokli 
u Chaber v červnu a Červenc.. 

21. Megachile melanopyga Costa 1 © a 4 © tohoto již- 
ního druhu nalezl jsem u sv. Prokopa, sv. Jana p. Sk. a v Dra- 
hanské rokli. 

22. Megachile pyrenaea Pér. Jižní druh, popsaný z jižní 
Francie a vyskytující se také ve Švýcarsku. 1 © chytil jsem 
v neobvyklé době — dubnu u sv. Prokopa a 1 G a 3 © da- 
roval mi p. uč. Wimmer od Roblína (červenec). 


Zá o někam BK R ARK Pet Von 


23. Nomada cinnabarina Mor. Vzácný druh, který určil 
jsem jako N. austriaca Sc/miedkn., kteréžto jméno jest však dle 
Alíkena pouze synonymem. Zlíchov, červenec, 2 © a l G. — 
Nomada conjungens JJ. Sch. není sice pro Čechy nový druh, 
ježto uveden jest pod synonymem N. Dalla Torreana Schmiedkn; 
jest však zajímavo, že nalezl jsem (Černošice, květen) 1 © od- 
chylně zbarveného, kterážto forma popsána jest jako druh N. olym- 
pica Schmiedkn. Mimo to nalezl jsem v Drahanské rokli v květnu 
1 © N. Fabriciana L. s rudými holeněmi, pro kteroužto variaci 
— známou ještě z Uher — navrhuje Alfken pojmenování var. 
erythrocnemis 4A//k. 

Z druhů již dříve z jiných českých nalezišť známých za- 
sluhují zvláštní pozorností dva a sice Camptopoeum frontale 
F., vyskytující se dosti hojně u Zlíchova v hlinité rokli na jiho- 
východní straně Děvína hlavně na chrpě latnaté a Halictus gra- 
nulosus „4//k., velmi hojný v Drahanské rokli a na Zlíchově. 


Sphegidae. 


1. Crabro (Clytochrysus) cavifrons 7%. 2 ©, Sv. Jan pod 
Sk. a Jirna, Červenec a srpen. 

2. Crabro (Ectemnius) rugifer Dali/b. 1 © chycenou v Troji, 
17./7. 1906 daroval mi p. uč. Pastejřík. Jest to velmi vzácný 
druh a právě O-nebyla dosud vůbec známa, až teprve v tomto 
exempláři domnívá se F. F. Kohl ji seznávatií. 

3. Crabro (Cuphopterus) signatus Pauz. 2 ©, Dymokury 
(darem p. Bindra) a Hor. Ročov (darem p. uč. Pastejříka), červenec. 

4. Crabro (Coelocrabro) carbonarius Dallb. 2 ©, Jirna a 
Hor. Ročov ; květen a červen. 

5. Crabro (Crossocerus) palmarius Sc/reber; hojný v Jit- 
nách, srpen. 

6. Crabro (Crossocerus) palmipes L/ud 1 ©, Jirna, srpen. 

7. Crabro (Crossocerus) distinguendus J/or (== mucronatus 
Th), roztroušený v pražském okolí. 

8. Crabro (Lindenius) Panzeri Lind. 2 ©, Jirna, Červenec. 

9. Crabro (Lindenius) pygmaeus Lind. 2©, Jirna a Zlíchov, 
srpen a září. 

10. Belomicrus (— Oxybaloides) obscurus Ko//; překva- 
pující nález jižního a pro střední Evropu nového rodu i druhu. 
Sv. Prokop a Košíře; červen a červenec. Podobá se úplně rodu 
Oxybelus, jen že místo trnu na zadohrudí jest jen tupý zub. 


2 35 E 


11. Gorytes (Hoplisus) guinguefasciatus Pz. 1 S a 1 ©, 
Sv. Prokop a Čelakovice (p. Binder) červen a červenec. 

12. Gorytes (Harpactes) lunatus Dah/b. 1 S, Houštka. 
srpen. 

13. Gorytes (Harpactes) tumidus Pan:. 2 ©, Pelhřimov, 
červenec. 

14. Tachysphex helveticus Ko7/ 1 ©, Houštka, srpen. 
Druh považovaný dosud za výhradně mediterranní. 

15. Tachysphex psammobius Ko7/. Hojný v Jirnách, květen. 

16. Tachysphex rufipes Ačch. 3. S, Drahanská rokle 
u Chaber, květen a červen; vzácný jižní druh. 

17. Tachysphex acrobates Koh/. 2 ©, Houštka a Bráník, 
srpen. 

18. Astatus minor Kohl. 3 ©, Jirna, Zlíchov a Hor. Ročov ; 
červenec a Srpen. 

J9, Cerceris interrupta Pauz. Hojná v Houštce, srpen. 

20. Cerceris Ferreri Lind. 1 © tohoto jižního druhu daroval 
mi p. Dr. J. Uzel. Houštka, srpen. 


Pompilidae. 


1. Ceropales variegata F. Roztroušeně v pražském okolí. 

2. Agenia intermedia Dah/b. 1 ©, Jirna, červen. 

3. Priocnemis minutus Z/ud. Vzácný druh, který od doby 
popsání nebyl téměř ani pozorován; dosud byla známa pouze ©. 
Zlíchov a Bráník, © dosti hojně od července do října, avšak 
pouze 1 G*, velmi podobný druhu P. parvulus Dahb, nohy však 
jsou celé narudlé a rovněž tak částečně i předohrudí. 

4. Pompilus venustus Wesm. 1 $ Chabry. 2 © Jirna a 
Bráník, červen až srpen. 

5. Pompilus thoracicus Ross? 1 ©, Houštka, srpen (dar 
p. uč. Pastejříka). Vzácný jižní druh, vyskytující se však ojedi- 
něle až v severním Německu. 

6. Pompilus nanus Schenck, 3 G, Zlíchov a Bráník, čer- 
venec a srpen. Vzácný malý druh, pouze někohkráte pozorovaný. 

7. Pompilus spissus Schiódie. Jak se zdá roztroušený po 
celých Čechách, avšak nerozeznávaný. 

8. Pompilus fuscomarginatus 7homs. Jako předešlý, avšak 
v údolí sv. Prokopa v červnu a v Červenci dosti hojný. 

9. Pompilus campestris Wesm. Roztroušený v červenci a 
srpnu na teplejších místech pražského okolí. 

3% 


dt RS ČSN 3 0 RO) A i : EE 


10. Pompilus aculeatus 7Zhoms. 2 ©, Jirna, červen a září. 
— Nutno podotknouti, že poslední dva druhy, náležející k obtížné 
a dosud nedosti jasné skupině P. pectinipes Lind., souhlasí sice 
s dosavadními popisy, avšak mezi P. campestris Wesm. vysky- 
tují se některé poněkud odchylné tvary, o nichž bez současné 
znalosti k nim náležejících ($ nelze definitivně rozhodnouti, ne- 
náležejí-li snad jiným velmi podobným druhům. 


Vespidae. 


1. Odynerus (Symmorphus) murarius L. 2 G, Jirna, červen. 

2. Odynerus (Lionotus) tristis 7homs. 1 G, sv. Prokop, 
červenec; vzácný druh, známý dosud jen z jižního Svédska; 
© neznáma. 

3. Odynerus (Microdynerus) alpestris Sauss. 3 ©, sv. Prokop, 
červenec; málo známý druh. 

4. Odynerus (Microdynerus) nugdunensis Sauss. Ojediněle 
u sv. Prokopa a mimo to chytil jsem po jednom exempláři 
v Drahanské rokli, Holešovicích a v Pelhřimově. 


Chrysididae. 


1. Notozus Panzeri F. | ex. daroval mi p. Dr. J. Uzel od 
Houštky, Ž exempl. chytil pan uč. Holík v Jílovém (srpen). 

2 Ellampus truncatus  Dall/b., Troj a Pelhřimov, červen 
a Červenec. 

3. Ellampus pusillus F. 1 ex. Holešovice (srpen) druhý 
chytil p. uč. Mužík u Kročehlav. 

4. Hedychrum Szaboí JAocs. Nachází se roztroušeně 
u Houštky, odkudž prvý exempl. daroval mi p. uč. Pastejřik. 

5. Chrysis Saussurei Chevr. Litol, Červen (ve sbírce p. uč. 
Holíka). 

6. Chrysis inaegualis Dahb. 2 ex. chytil jsem u sv. Pro- 
kopa v květnu a červnu. 


Scoliidae. 


1. Tiphia morio 7. 1 <$ daroval mi p. Binder (Kostomlaty 
u Nymburka, květen); jižní druh. 

2. Scolia hirta Schranck. 1 ©, Houštka, srpen (darem od 
Dra J. Uzla). 


A vska pote: Kay kva 


Mutillidae. 

1. Mutilla halensis /. (montana Pz.). Chabry, červen, 
Vzácný druh, k němuž náležejí asi úplně černí saméčkové, po- 
psaní a i ode mne v posledním příspěvku pod jménem M. 
Schencki Schmied. uvedení, jako var. nigrita Gir. 


Seznam českého dvojkřídlého hmyzu. 


Subordo: Diptera orthorrapha. 


Sectio I. Nematocera. 
B. Oligoneura. 


13. čeleď. Cecidomyidae. 


Heteropeza Winn. 

pygmaea Wimu. Leg. Kowarz, det. Vimmer. Frant. Lázně. 
Micromyia Rd. (Schin. I. 411: Campylomyza). 

lucorum Ad. Col. Mus. Frant. Lázně. Haltrava v Čes, lese, 
Campylomyza Mg. 

halterata Zf/. — atra Walk. VIII. Čerchov. 

flavipes Zfřf. VII. Frant. Lázně. Aš. Cheb. Leg. Gradl (Col. 


Mus.). 
Catocha Hal. (Macrostyla Winn. = Furcinerva Rd. p.) 
latipes Hal. Leg. Gradl, Cheb. (Col. Mus.). 
Lestremia Mg. (Cecidogona H: Lw. — Furcinerva Rd. p. p.) 


leucophaea Mg. VII. Čerchov. 
Lasioptera Mg. 
eryngii Wall. Nádory z Chuchle, leg. Dr. Uzel; ze Ště- 
chovic, leg. Raisner; ze Šárky, leg. Holík. 
Rhabdophaga Wstw. (Gardener's Chronicle, pag. 588, 1847.) 
heterobia 7. Lw. VIIL Nádory z Čes. Třebové, z Jilemnice. 
Schin. II. 373: Cecidomyia. 
rosaria H. Lw. VII. Nádory z Čes. Třebové, z Vrchlabí. 
Kunčice u Vrchlabí. Schin. II. 370. 
pseudococcus Riibs. Leg. Kowarz, Frant. Lázně. Popsána: 
Verh. zool.-bot. Ges. Wien. XL. p. 307. 
salicis Schr. Nádory z Toušeně, leg. Duda. Col. Mus. Schin. 
IH. 370: Cecidomyia. 


R B če by po RO pere 


albipennis H. mw. VII. Snad syn.: saliciperda Duf. Halky na 
úpatí Krkonoš. Imago z halek z okolí jilemnického. Schin. 
"371 :1Gecidomyla. 
Dasyneura Round. (Dichelomyia Růbs.) 
brassicae Wiun. Cheb. Schin. II. 374: Cecidomyia. 
sysimbrii Schrk. Lysá. VII. Schin. II. 374: Cecidomyia. 
Perrisia Rond. 
abietiperda Hensch. Col, Kowarz. Popis: Hensch, Centralbl. 
f. Ges. Forstwesen, VI. p. 371. 1880 (Cecidomyia). 
carpiní Př. Lrw. Col.: Kowarz. Popis: Fr. Lów; Verh. d: z“ 
b.r G,„Wien: XXIV; pac“157.4et.322. 
glechomae Kejř. Nádory z Hostivaře a z Houšky. Popis: 
Kieffer, W. Ent. Zte., VIII. pag. 203 (Cecidomyia). 
hygrophila Mik. Nádory ze Žel. Brodu, Popis: Mik, W.Ent. 
Zte. II. pag. 209 (Cecidomyia). 
urticae Wal/. Nádory (halky) z Police nad. Medh. a z Ji- 
lemnice, leg. Vimmer. Schin. II. 877: Cecidomyia. 
veronicae Wal/. Nádory ze Smečna, leg. Duda; ze Žam- 
berka, leg. Vimmer. Schin. II. 376: Cecidomyia. 
Cystiphora Ktefř. (Kieffer: W. Ent. Ztg. XI. p. 212, 1892.) 
hieracii Fr. Liw. Halky z Žel. Brodu, Navarova, Wurzels- 
dorfu, Žalého (Krkonoše), Hurkenthalu (Šumava), Čes. 
Třebové. Imago z halek u Čes. Třebové. VIIL Fr. Lów: W. 
z.-b. Ges. Wien. XXIV. pag. 145. 1874 (Cecidomyia). 
taraxacii KřejJ. Halky (nádorky) z Čes. Třebové, Žel. Brodu, 
Velešína, Krumlova, vůbec na lesnatých pahorkatinách. 
Kieffer: W. Ent. Ztg. XI. p. 213. 1892. Vychována z halek 
nasbíraných u Čes. Třebové. VIII 
Schizomyia Kteff. (Ent. Nachr. XV. p. 183, 1889.) 
galiorum Křeff. Mik: W. Ent. Ztg. VIII. p. 255. 1890. Halky 
u Železného Brodu. 
pimpinellae F. Lw. Verh. z.-b. G. Wien. XXIV. p. 197; 
1874: Asphondylia. Syn.: umbellatarum F. Lw. Halky vysky- 
tují se skoro všude v Čechách: okolí pražské, Police nad 
M., Nové Město n. M., Ústí n. Orl., Žamberk, Jilemnice, 
Žel. Brod, Tannwald, Velešín. 
Asphondylia H. Lw. Dipt. Beitr., IV. pag. 21, 1890; syn.: 
Phyllophaga Rd., Cylindrocera Lioy. 
Hornigi Wachtl. Verh. z.-b. G. Wien. XXX., p. 581, F. Lów: 
Verh. z.-b. G. Wien, XXXVIIU, p.. 239, 1888.. Kieffer: 
W. E. Ztg. XI., p. 222, 1892. — Halky u Železného Brodu. 


; 
: 
| 


"89 É K EK PRA ABB Sn 


Oligotrophus Latr. 
caprae Wii. Schiner. II. 399: Hormomyia. — J.-Mik: W. 
Iž. Ze. VIII, p. 306: Hormomyia. Halky u České Třebové. 
Réaumurianus F. £w. Verh. z.-b. G. Wien. XXVII., p. 
987: Hormomyia. — Halky u Třeboně. 
Mayetiola Křejjer. Wien. E. Ztg. XV. p. 89; 1896. 
destuctor Pranenfeld: M3"z-bG. Wien. XIV: :p+413:- Ce“ 
cidomyia. Syn.: Čec. cerealis Rnd., frumentaria Rnd. V Če- 
chách po řídku. 
poae Bose, Kowarz: Diplosis. F. Lów: V. z-b. G. Wien; 
XIV. p. 413: Cecidomyia. Koncem května, v červnu v há- 
jích: Hvězda, Krč, Protivín. Syn : graminicola Winn., gra- 
minis Brish. 
Mikiola Kteff. 
fagi Hart. Schin. II. 398: Hormomyia. Všude v Čechách, kde 
rostou buky,i v horách. 
Hormomyia Lw. 
producta W<. Halky ve Smrčinách. 
Coóntarina Ad. 
pisi Wimu. Schin. II. 394: Diplosis. Larvy v luskách hracho- 
vých. Královice u Plzně. 
pyrivora Ri7. Larvy z Ústí n. L. Lee. Dr. Uzel, determ. A: 
Vimmer. Syn.: Cecidomyia pyricola Nórdl., Diplosis pyri- 
vora Ril., Čec. pyrivora Ril. 
Vhecodiplosis Kteff. 
brachyntera Schwág. Ratzeburg: CČecidomy.a. Bremi: Di- 
plosis. Larvy v jehličí borovic ve Smrčinách? Ratzeburg, 
Forstinsekten III. 160, tab. X, vyobr. 15. 
Lestodiplosis Kieff. 
polypori HF. Lw. Schin. II. 384: Diplosis. Místy v Šumavě 
v choroších vedle motýlka Scardia tessulatella. 


C. Polyneura. 


Čeleď 14. Limnobidae. Po celých Čechách; ale některé 
rody velmi po řídku. Ve dne pečlivě skrývají se v trávě, po zá- 
padu slunce v hejnech se pářívají. 

Limnobia Wp. (Limonia Berger.) 
albifrons Mg. VIL VIII. leg. Vimmer, Česká Skalice. Leg. Dr. 
Uzel, Kr. Hradec. 
flavipes F. VI-—VII. Babiččino údolí. Kr. Hradec. 


2 ní aan e AM 


macrostigma Sc/im. VI—IX. Frant. Lázně. 
nigropunctata Sc/iam. VI.leg. Vimmer. Skalka u Mníšku. Krč V. 
guadrinotata Mg. V. —IX. Mar. Lázně. Cheb. 
sylvicola  Sclrum. VII. VIII. Opočno. Starkoč. 
tripunctata Ms. V. VII. Cheb. Toušeň. Krč. Jirny 
trivittata Schumi. VII, VIII. Cheb. 
xanthoptera Mg. VI. Cheb. Syn: bifasciata Schrk.. 
Dicranomyia O. S. Dicranomyia Steph. p. p. Schiner II. 569 
až 071: Limnobia, též Dicranomyia. 
chorea Mg. V.— VIII. Aš. Frant. Lázně. 
dumetorum WM<. VI. VII. Cheb. 
modesta Mg. VII. Praha (Petřín) 
morio Mg. VII. Rovensko. Hrubá Skala. 
pilipennis Eg< Cheb. 
stigmatica Ms. Frant. Lázně. 
trnotata Mg. V. Frant. Lázně. 
lutea Mg. VIII Leg. Vimmer. Č. Třebová. 
Rhipidia Mg. 
maculata Ms. VI.—IX. Cheb. Aš. 
Rhamphidia Mg. 
longirostris Mg. Seznam Kowarzův. 
Orinmarca 0. 
alpina Z?f. (Cheb. Aš. 
Lipsotrix L. 
nobilis Liv. VI. Karlovy Vary. Lów. Besch. europ. Dipt. III. 
67. 32. 1883. Osten Sacken: Berl. Ent. Ztschr. XXXI p. 
205, 1887. 
remota Walk. — erans Walk. icterica Egg. VII. Leg. Vimmer 
Č. Skalice, Velešín. 
Goniomyia Du. 
schistacea Schum. V. Kowarzův seznam. Aš, Cheb. 
tenella Ms. Kowarzův seznam. Aš. Mar. Lázně. 
E mpeda O. S. (Gonomyja Schin. pr. p., II. 544.) 
diluta Zff. Kowarzův seznam. Aš. Cheb. | 
flava Schum. Kowarzův seznam. Karlovy Vary? 
Molophilus Curtis. (O. S., Verr. — Erioptera Schin. II“ 41) 
appendiculatus S/g. Kowarzův seznam. Č. Krumlov. 
ater Ms. Kowarzův seznam. Vyš. Brod. 
murinus Mg. Aš. Cheb. 
obscurus Mg. VII. Velešín. Krč. 
propinguus Egg. Frant. Lázně 


d 


a: 
C 


1 

OBSAH: J. Roubal: Nová varieta Carabus cancellatus JIlig. — brevitubercu- 
latus m. str. 1. — J. Srdínko: Ze života a chovu Agrotis lucipety F. str. 
4. — E. Menšík: Motýlové okolí Chrudimi str. 12. — F.J. Rambousek: 
Příspěvek k poznání bulharských Pselaphidů a Scydmaenidů str. 16. — 
Ant. Vimmer: O kuklách několika Bombylidů str. 24. — J. Roubal: 
Nová Atheta —  Microdota Montandoni sf. 4. mihi str. 27. — Fauna 
bohemica: Noví brouci okolí Píseckého, Příspěvek Dr. J. Tyla str. 29. — 
Drobnosti: Některé zajímavější Neuropteroidy španělské (Kpk.) str. 30. — 
Acidota crenata str. 31. — Acidota cruentata str. 31. — Poecilonota ru- 
tilans (Tyl) str. 31. — Cicadetta montana (Horváth) str. 31. — OL. Sustera 
Nové české hymenoptery str. 31. 


Entomologické příručky: 


| n hledáme, usmroujeme a pro Slířky Upravujené lm 


napsali 
Lad. Duda, H, A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, 
Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. 


S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal, pro členy České Spol. Entom. | 
56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách 
předem zaslaných. | 


Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. — 


IL ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae. 


Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 
40 h, poštou 10 h více. 


III Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. 


Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více. 


GT “nY Časopisu České Společ- 
SfaTší ročníky nosli Entomologické 
lze koupití po 4 K (pro nečleny) a 3 K (pro členy). 


Pořad schůzí 
České Společnosti Entomologické ve správním r. 1909. 


Květen 


Leden Březen Duben 


26. 28. 27. 18. 
Červen Září Říjen Listopad Prosinec 
TP Oe 21 5. a 19. 9. a 23. 14. 


Valná hromada dne 18. ledna 1910. 
Schůze konají se v zasederí síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
'/,8. hodině večer. 


| 


ČASOPIS 


České Společnosti šntomologické. 


Meta Sociefalis Znfomologicae Bohemiae, 


Ročník VL. 1909. Číslo 2. 


Redakční komilé: 


Proř. Gr. Klapálek, 


P. Aug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. 
MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. 


bs 


V PRAZE. 
Nákladem České Společnosti Enfomologtcké 
Tiskem Dra řd. Grégra a syna. 


nan [než 


4 


Rhypholophus Ko/. (Rhypholophus et Dasyptera Schin.) 
distinctus Egg. (Dasyptera Schin., II. 538.) Cheb. V. 
haemorrhoidalis Zíf. (Dasyptera Schin., II. 537.) V. Frant. 
Lázně, Jilemnice VII.. 

lineatus Ms. (Dasyptera Schin., II. 538.) VII. VIII. IX. 
Závist. 

nodulosus Wcg. IV.—IX. Aš, Kr. Hradec. 

Ssimilis S/g. VIL— VII. Aš, Cheb. 

varius Mg. (Dasyptera Schin., II. 537.) Náchod, Česká 
Skalice. 


Erioptera Mg. (= Trichosticha Schin., II. 538.). 
flavescens L. VL VIIL. Velešín, Cheb, Krč. 
fuscipennis Mg. Frant. Lázně. 
lutea Mg. VII. VIII Kowarzův seznam. 
taenionotata Ms. VIII. Aš, Cheb. 
trivialis Mg. V. Cheb, Aš. 

Symplecta Mg. 
stictica Mg. VIII. Aš, Cheb. 
punctipennis Mg. VII. Vinohrady. 

dsrimicra OS. 
pilipes F. Náchod, Starkoč, Č. Skalice, Schin. II. 536: Gno- 


phomyia. 
umbripennis Schum. Frant. Lázně, Cheb. Schummel: Beitr. 
z. Ent I 148. : 


Psilocono pa Žíf. (Kowarzia Thalh.) 

Meigenii Zíf. Kowarzův seznam. 
Chionea Dalm. 

araneoides Dalm. II. Kr. Hradec, leg. Dr. Uzel. 
Idioptera Wcg. (subgenus Limnophila Mcg.) 

fasciata L. V. VII. Cheb, Aš. 

pulchella Mg. VII V. Cheb, Frant. Lázně, Ratibořice, 

Náchod. 


E phelia Schšu. 
marmorata Ms. VIII. Aš, Cheb, Kr. Hradec. 
miliarna Egg. VIII. Kowarzův seznam. Frant. Lázně. 


Dactylolabis O. S. 
gracilipes Lr. VII. Aš, Cheb. 


Dičtanoptycha © S 
fuscescens Schum. Syn.: cinerascens Mg. Cheb. 


Eutonia (Schin. II. 551. Poecilostola.) 
barbipes Mg. V. Neratovice. Leg. Vimmer. 


Poecilostola Schin. 


pictipennis Mg. V. VI. Cheb. Hostivař. 
punctata Sc4r. V. VI. Kr. Hradec. Ratibořice. Náchod. 


Limnophila Mcg. 
bicolor Mg. VII. VIII. Kr. Hradec. 
discicollis Mg. VL. Pivoňka v Čes. Lese. 
ferruginea Mg. VIII. Frant. Lázně. Cheb. 
fuscipennis Mg. VI. VIII. Cheb. Protivín. 
leucophaea Mg. Kowarzův seznam. 
lineola Mg. VII. VIII. Aš. Frant. Lázně. 
nemoralis Mg. VI.— IX. Cheb. 
nigricollis Mg. V. VI. Frant. Lázně. 


Trichocera Mis. 
annulata Mg. V. VÍ. Kr. Hradec. 
fuscata Mg. III.—X. Praha (Štvanice). Kr. Hradec. 
hiemalis Dg. II. II.— X, Tábor. Praha. Kr. Hradec. 
maculipennis Mg. II. IV.—VI. Hostivař. Hr. Hradec. Ve- 
© lešín. 
regelationis L. III. V.— VIII. Mar. Lázně. 
Diazoma Wallengr. (Trichoptera Strobl.) 
hirtipenne Szedke (viz Mikovu práci v Z. B. G. 1889, str. 
199). W: VI 


Ula Hal. 
macroptera Macg. V. IX. Syn.: pilosa Schum. Rudohoří. 


Diceranota Z7í: 
bimaculata Schum. IX. Aš, Cheb. i 


Tricyphona Žít. 
immaculata Mg. VI, VII. Kowarzův seznam. 


A malopis Fall. 


geniculata Mg. VIII. Náchod. 
gmundensis Egg. VL—IX. (= occulta Mg., Verr.). Starkoč. 


43 


inconstans O. S. (Syn.: tipulina Egg.). Starkoč. Borohrádek. 
unicolor Schum. VII.— VIII. Kowarzův seznam. 


Schineri Kolen. VIIL—IX. Cheb, Náchod, Aš. 
Pedicia Ztr. 
rivosa L. VI. VII. Cheb, Kr. Hradec, Čes. Skalice. 


Triogma Schiu. 
trisulcata Schum. V. Aš, Cheb. 


Phalacrocera Sché/n. ; 
nudicornis Schum. VI. Aš, Cheb. 


Cylindrotoma Mc. y 
distinctissima Ms. VI—VIIL Aš, Náchod, Ratibořice. 
Anisomera Mg. 
bicolor Mg. VII. leg. Wimmer. Náchod, Čas. Skalice. 


Na 


Cesleď 15. Tipulidae. Kde je dostatek vlhkých luk a lesů, 
tam se jim vždy dobře daří. Nejhojnější bývají v poříčí Lužnice, 
na úpatí Českého lesa a v okolí velkých rybníků, některé vy- 
hledávají listnaté lesy. 


Dolichopeza Curtis, Leptina Mg. 
albipes S/róm. VII. Kr. Hradec. Syn.: sylvicola Curt. 
Pachyrrhina Mcy. 
analis Schum. VII. Vysočany, Aš, Protivín. 
crocata L. V. VII Závist, Neratovice, Kr. Hradec. 
lineata Scop. — histrio F. VI.—VIII. Protivín, Velešín, Kr. Vi- 
nohrady, Toušeň, Tanvald, Navarov, Chuchle. 
scalaris Mg. = imperialis Mg. VI. VII. Č. Skalice, Ratibořice, 
Náchod. 
cornicina Z. —iridicolor Schum. VI.—VIIL. Aš, Protivín, Če- 
lakovice, Velešín. 
maculata Mg. — maculosa Mg. VI—VII. Závist, Kr. Vino- 
hrady, Krč V., Chuchle. : 
pratensis Z. VIÍ. Dobříš, Neratovice, Kr. Hradec. 
guadrifaria Ms. Toušeň; leg. Vimmer. 
scurra Mg. Velešín, Č. Krumlov, Kaplice, Kr. Hradec. 


Tipula L. (Oreomyz a Pokorný.) 
autumnalis Zw. VII., VIII. Kowarzůw seznam. 
4* 


Z- 


caesia Schum. VI. VII. Král. Vinohrady: parky. 

dilatata Schum. Cheb, Karlovy Vary. 1 

excisa Schum. VII, leg. Dr. Uzel, Kr. Hradec, Labský důl; 
na temeni Kotle velmi hojná. 

fascipennis Mg. Vli., VIII. Frant. Lázně, Úpatí Krkonoš, Lab- 
ský důl. 

flavolineata Mg. Černošice VI. Leg. Dr. Vávra. 

gigantea Schr. V. VII. Kokořín, Závist, Jirny. Syn.: maxima 
Poda. 

hortensis Mg. Syn.: hortorum Mg. Frant. Lázně, Cheb. 

lateralis Mg. VI.— VIII. Aš, Cheb. Kr. Hradec. 

„longicornis Schum. VÍ. Jevany. 

lunata L. VI. VIII. Cheb, Aš, Skalka u Mníšku. 

luteipennis Mg. X. Aš, Kr. Hradec 

fulvipennis Deg. = lutescens Z. VIII. Hora Bor nad Macho- 
vem v Broum. výběžku, Krkonošské podhoří: Vrchlabí, 
Sytová, Jilemnice, velmi zřídka. 

marginata Mg. VII. Marianské Lázně. 

melanoceros Schum. Frant. Lázně, Cheb, Aš. 

nervosa Mg. VIII. Aš, Cheb. 

nigra L. VII. VII. Velešín: hojně. Cheb, Protivín, Č. Tře- 
bová. 

nubeculosa Mg. VII. Praha. Kokořín, Jirny. Kr. Hradec. 

obsoleta Mg. Kowarzův seznam. Cheb, Aš. 

ochracea Mg. V. VI. Neratovice. Obříství. 

oleracea L. VI. VII. leg. Vimmer (Kr. Vinohrady). 

pabulina Mg. VI. VIII. Jevany. Jirny, Kr. Hradec. 

pagana Mg. VII. Cheb, Aš. 

paludosa Ms. VII. VIII. Všude obecná. Velešín, Krumlov, 
Kleneč. Protivín. Jilemnice. V okolí protivínském a jilem- 
nickém nejhojnější. 

peliostigma Schum. VII. Kr, Vinohrady. VI. Skalka u Mníšku. 

irrorata Macg. — pictipennis Sg. Kowarzův seznam. Leg. 
Gradl, Cheb. 

pruinosa Wdď. VII. VIII. Velešín, Cheb, Tanvald, Navarov. 

rubripes Schum. V. VI. Kowarzův seznam. 

scripta Mg. VII. Jirny. Kr. Hradec. 

stigmatella Schum. VI. VII. Cheb, Aš. 

truncorum Wg. VI. Madr. Cheb, Velešín. 

variicornis Schum. VI. Cheb. 

varipennis Mg. VI. Aš, Závist, Kokořín. 


7 


45 é : rá 


vernalis Ms. V., VI. leg. Vimmer. Neratovice. 
vittata Mg. Kr. Hradec. 
rufina Ms. VI., leg. Vimmer. Skalka u Mníšku. 


Stygeropis Lw.— Prionocera Lw. Stettin. E. Ztg. V. 170, 
1844. 
pubescens Lww. Kowarzův seznam. 


Ctenophora Mg. 


pectinicornis VI., VII Skalka, Řevnice, Kr. Hradec. 
festiva Ms. VII. Ratibořice, Náchod. 


Dictenidia Brullé. 
bimaculata Z. VÍ.— VII. Nový Jáchymov, Cheb. Kr. Hradec. 
Dobřichovice. 
Xiphura Bulél. 
atrata EZ. Vly VI -Vrané; Kr: Hradec, Cheb, 


Sectio II. Orthorrhapha brachycera. 


Tribus r. Platygenia. 


Čeleď 16. Stratiomyidae. Váhavé mouchy, milující teplo. 
Je-li pod mraky, zůstávají ukryty v trávě a keřích; rády se vy- 
hřívají na listech keřů. Roztroušeny jsou po Čechách, ale nikde 
hojně. Poměrně nejčastěji bývají v krajinách od Zamberka přes 
Ústí do Č. Třebové, v okolí Pražském a v Polabí. 
Pachygaster Mg. 

minutissimus ŽZ/f. Kamenice. 

ater Pauz. VI. leg. Vimmer. Závist, Praha, Černé jezero 

v Šumavě. 


Nemotelus Geoffr. 
pantherinus L. VII. Frant. Lázně, Závist, Hradec Král. 
globuliceps Lw. VII. Frant. Lázně. 
uliginosus Z. VI. Leg. Binder. Radotín, Frant. Lázně. Leg. 
Kowarz. 
nigrinus F7/. VI. Frant, Lázně. Leg. Kowarz. 


Ephippium Zřr. 


thoracicum Žír. VI. VII. Závist. Strašice v Brdech. Hradec 
Král., Karl. Týn. 


— byo B 


Oxycera Mg. 


amoena Lw. VI. VII. leg. Binder. Radotín. 

Meigeni S/aeg. VI. VII. leg. Vimmer. Závist, Károv, Žatec, 
leg. Lokay. J. Hradec. 

pulchella Mg. VI. VII. leg. Vimmer. Vysočany, Smečno. 

Ranzoní Schém. VI. VII. leg. Dr. Uzel. Kr. Hradec. 

trilineata F. VII. Cheb, Houška, Hlubočepy. 


Stratiomyia Geof/r. 

chameleon L. V. VI. Praha, Cheb, Frant. Lázně, Špindel- 
můhl, Žamberk, Kr. Hradec. 

eguestris Mg. V. VI. Žamberk. 

furcata F. VII. Cheb, Aš. 

longicornis Scož. VI. Chuchle, Praha, Cheb. Kr. Hradec, Ro- 
čov, leg, Pastejřík. 

riparia Mg. VII. leg. Gradl, Cheb, Praha, Třeboň. 


Odontomyia Mo. 


tigrina F. VI. VII. VIII. Kolín, Poděbrady, Frant. Lázně, 
Cheb. 

viridula F, VI—VIII. Smečno, Frant. Lázně, Cheb, Velešín, 
Vys. Oujezd, Kr. Hradec. 

hydroleon Z. VII. VIII. (Pselidotus Rd., hydroleon L.) ©: 
Třebová, Žamberk, Litomyšl. 

microleon L. Frant. Lázně. 

infuscata Mg. Frant. Lázně. 

angulata Puz. VIII. leg. Gradl, Cheb, Třeboň. 

ornata Mg. leg. Vimmer. Houška. VI—VII. Kr. Hradec, 
Žamberk. 


Sargus F. 
cuprarius Z. V. VL—VIII. Kolín, Police, Kr. Vinohrady, Náchod, 
Hronov, Protivín, Jilemnice, Nový Knín, Obecná. 
infuscatus Mg. VII leg. Dr. Uzel. Kr. Hradec, Vys. Oujezd. 
nubeculosus Ztř. VI.— VIII. Kolín, Poděbrady, Frant. Lázně, 
Police n. M., Hostivař. 


Chrysomyia Mcy. 
formosa Scop. VL—VIII, Velešín, Veltrusy, Frant. Lázně, 


Smečno, Kr. Vinohrady. Všude obecná, kde jsou lesiny 
a křovinaté kopce. 


n 


speciosa Meg. Leg. Prach. Závist. Soběslav. 
melampogon Zel/. Kolín; leg. P. Kubes. 


Microchrysa Lw. 
polita Z. V.—VIII. Frant. Lázně, Smečno, Kr. Hradec. 
flavicornis Mg. VI. VII. Frant. Lázně. 


Beris Dir. 
vallata Fórst. VII. Frant. Lázně, Cheb, Sedmihorky, Roz- 
toky. 
clavipes L. V. VL Kolín, Cheb, Tuchoměřice, Radim, Nera- 
tovice. 


chalybeata Foerst. leg. Gradl. Aš. VII., det, Vimmer. Smečno. 


Actina Mg. 
tibialis Mg., leg. Gradl, Aš, Cheb. 


Čeleď 17. Xylophagidae. Jednotlivé druhy vždy vzácné 
známy jsou z okolí Prahy, z Polabí a z jižních Čech (od Písku 
přes Protivín k Bavorovu); Xylophagus sbírán byl posud jen 
na úpatí Rudohoří. 


Xylophagus Mg. 
ater F. VI. Mar. Lázně, Fr. Lázně. 
cinctus Ds. VI. Cheb, Jáchymov. 


Subula Megr. 
marginata Mg, VL. leg. Vimmer. Lysá, Kolín, Neratovice; ieg. 
Dr. Lokay. Cibulka u Košíř, Stvanice, Smečno. 


Čeleď 18. Coenomyidae. 


Coenomyia LW. 
ferruginea Scop. V. VI. Cheb, Kamenice u Jíl. Jirny, Krč, 
Hvězda u Liboce, Ouvaly, Károv v Závisti, Karl. Týn. 


Čeleď 19. Tabanidae. Za vedra prudce létající mouchy dá- 
vají přednost úpatím a svahům našich hor a vrchovitých krajin 
před rovinami; Haematopota a Chrysops jsou ubiguisty. V Brou- 
movském výběžku nalézáme je pořídku. 


Haematopota Ms. 
italica Mg. VIL— VIII. Protivín, Velešín, Kr. Hradec. 


t 


SE PEB 8 UK p L 


pluvialis Z. VI —IX. Kolín, Protivín, Velešín. Všude obecná. 


crassicornis Whlb. VI. VII. Frant. Lázně. 


Hexatoma Mg. 


pellucens F. VII. Houška, Žatec, Cheb, Kr Hradec, Vys. 
Oujezd. 


Therioplectes Z/lr. (Schin.: Tabanus). 

borealis Mg. VI. Cheb. 

luridus F//. VI. Frant. Lázně. 

micans Mg. VI. Frant. Lázně, Cheb, Tábor, Hřebeny Krko- 
noš, Aš, Kačlehy, Jevany, Skalka. 

montanus Mg. VÍ. Eisenstein. 

solstitialis Schim. VI. Jevany, Valdštýn u Turn., Kokořín, 
Domažlice, Tábor, Kačlehy, Frant. Lázně, Žalý a Mecho- 
vinec v Krkonoších, Čerchov, Haltrava v Č. Lese, Jirny, 
Kr. Hradec. 


Atylotus O. S (Schin.: Tabanus). 


fulvus Mg. VII. VIII. Cheb, Kačlehy, Smečno, Tábor. 

plebejus FZ. VII. VIII. Praha, Cheb, Smečno, Frant. Lázně, 
Beroun, Tábor. 

guatuornotatus Ms. VI. VII. Kokořín, Jevanyi Skalka, Karl. 
Týn. 

rusticus F, VII VII. Protivín, Vodňany, Bavorov, Č. Tře- 
bová, Vys. Oujezd. 


babaňnustE. 


autumnalis Z. VII VIII. Praha, Navarov. Tanvald, Kr. 
Hradec. 

bovinus Lw. VL VII. Kunratice, N. Jáehýmov, Tábor, Jirny, 
Krč, Obecný. 

bromius Z. VII. VIII. Velešín, Maria Sorg. v Rudohoří, 
Houška, Kolín, Žamberk, Vamberk, Protivín, Jilemnice, 
Čerchov, Kunratice, N. Jáchymov, Tábor, Boubín. Všude 
obecný. 

cordiger 

glaucopis Mg. VII. VIII. Černé jezero. Tábor. 

maculicornis Z/f. VÍ.— VIII. Frant. Lázně. 

spodopterus Mg. VI.— VIII. Houška. 

sudeticus Z//r. VI. VII. Cheb, Černé jezero, Boubín, Písek, 
Čerchov, Strašice, Kr. Hradec. 


bY = 


glaucescens Mg. VII. Váp. Podol, Houška (Varieta druhu 
bromius). 


Silvius Mg. 


vituli F. VI. VIL leg. Vimmer. Třeboň, Č. Třebová, Tábor, 
Ríčany, Kr. Hradec. 


Chrysops Mg. 


coecutiens Z. VII. VIII. Velešín, Praha, Houška, Tábor, Pro- 
tivín, Třeboň. Všude obecná. 


parallelogrammus Ze//. VI.— VIII. Závist. 

guadratus Mg. VII. VIII. Strašice v Brdech. 

relictus Mg. VII. VIII. Kačlehy, Praha, Cheb, Houška, Frant. 
Lázně, Kr. Hradec, Č. Třebová, Strašice. 


rufipes Ms. VI.—VIII. Kolín, Cheb, Frant. Lázně, Kr. Hradec. 
sepulcralis F. VII. VIII. leg. Duda. Jindř. Hradec, Cheb. 


Čeleď 20. Leptidae. Po různu, ale všude v Čechách, v pod- 
horských územích nejvíce (Jilemnicko, Rychnovsko); jen v Brou- 
movském výběžku rozšířeny pranepatrně. 


Eeptis F. 


annulata Deg. VI. Kolín. 


conspicua Mg. VI. Písek, Protivín, Vodňany, Bavorov, Č. 
Třebová. 


Brouci žijící v kurníku a holubníku. 


J. Zeman. 


V Davli mou pozornost zaujal dvorec, s jehož majitelem 
jsem se na svých vycházkách seznámil; tam jsem svůj zřetel 
obrátil na kurník, v naději, že jako ve Vršovicích v holubníku 
i v kurníku v Davli pro svou sbírku získám nové tvary. Oče- 
kávání mne nezklamalo, nýbrž přímo překvapilo, neboť jsem zde, 
jak níže uvádím, nalezl prosýváním z jara i na podzim přes 80 
druhů různých brouků buď jedinců neb ve větším množství, jak 
trus vyhledávajících, tak i brouků jiných čeledí, kteří asi zde 


hledali útulek před nastávající zimou, nepochybně též plození a 
skon, neboť jsem při druhé návštěvě našel různé druhy zhynulé. 
Též jsem tam nalezl larvy včelice trubcovité a různé druhy 
much, které determinoval p. Vimmer. 
Nemohu se rozepisovati o tom, proč ten neb onen brouk 
si právě kurnik vyhlédl za svůj útulek, poněvadž nemám po- 
můcek, vnichž bych mohl najíti poučení a názory jiných ento- 


mologů. 


Brouci“nalezení 


Trechus 4-striatus Schrk. 
Cercyon ustulatus Preyssl. 
+ © unipunctatus L. 
» © v. impunctatus Kuw. 
» © guisguilius L. 


» centrimaculatus Strm. 


> © analis Payk. 


Cryptopleurum atomarium Ol. 
Oxypoda lividipennis Steph. 
Microglossa suturalis Sahlb. 
Aleochara sanguinea L. 

» moesta Grav. 


Colpodota sordida Marsch. 
» parva Sahlb. 
pygmaea Grav. 
Atheta euryptera Steph. 
> © nitidicollis Fairm. 
» © nigricornis Thoms. 
» © occulta Er. 
» © corvina Thoms. 
» © zosterae Thoms. 
» © amicula Steph. 
» © mortuorum (Thoms. 
Falagria sulcata Payk. 
> © obscura Grav. 
Leucophariphus silphoides L. 
Ouedius fulgidus. F. 
» © Cinctus Payk. 


Creophilus maxillosus L. 


v kurníku v Davli. 


Philonthus chalceus Steph. 


» cephalotes Grav. 
» ventralis Grav. 
» discoideus Grav. 
. fimetarius Grav. 
» varians Payk. 


Leptacinus batychrus Gyll. 

» parumpunctatus Gyll. 
Medon ochraceus Grav. 
Xantholinus punctulatus Payk. 
Sunius filiformis Latr. 


Oxytelus sculptus Grav. 

» nitidulus Grav. 
Haploderus caelatus Grav. 
Trogophloeus riparius Lac. 

» pusillus Grav. 
Xylodromus concinnus Marsh. 
Omalium rivulare Payk. 

> florale Payk. 

» v. nigrum Grav. 
Megarthrus denticollis Beck. 
Catops fuscus Panz, 

Clambus armadillo De Geer. 

Ptenidium pusillum Gyl. 

v. corpu- 
lentum Lucas. 

Ptiliolum Kunzei Heer. 


» » 


» oblongum Gillm. 
Trichopteryx atomaria Deg. 
» intermedia Gillm. 


Mycetaea hirta Marsch. 


Cryptophagus distinguendus 


Strm. 
» saginatus Strm. 
> scutelatus 
Newm. 
» dentatus H. 
» hirtulus Kr. 
» KUS.CHCO TTS 
» Laseta tus 
Kratz. 


Ephistennus globulus Payk. 
Enicmus minutus L. 
Cartodere ruficollis Marsch. 
Corticaria serrata Payk. 
Epuraea oblonga H. 


Meligetes rufipes Gyll. 
Aglenus brunneus Gyll. 
Monotoma picipes H. 
Attagenus piceus Ol. 


Hister terricola germ. 


» cadaverinus Hofím. 

» | stercorarius Hofím. 
Gnanthoncus rotundatus Kugel. 
Oxyomus sylvestris Scop. 
Niptus crenatus. 
Bruchus latro. 

» bideus Ol. 
Anthicus floralis. 

> formicarius Goeze. 
Apion varipes germ. 
> virens EL- 


Ve včelici trubcovité jako cizopasník: 


Dermestes bicolor F, 


Proložené jsou nové pro Čechy. 


Svrchu uvedený materiál mi laskavě zrevidoval p. dr. Fleischer 


zač mu vzdávám srdečný dík. 


Z much nalezl jsem v kurniků v Davli druhy, které dle 
sdělení p. Vimmra vůbec kladou vajíčka do trusu a hnoje. Vedle 
much zjistil p. Vimmer také cizopasné lumčíky, některé ploštice 
a červcoviou Orthesiolu. Za účelem přehledu podávám tuto 


stručný seznam: 


a) Mouchy: 


Blepharoptera serratta L. 
Sphaerocera pusilla FII. 


Sphaerocera subsultans Fabr. 
Borborus pallifrons FI. O. 


Limosina pumilio Mg. 


Chortophila varicolor Mg. č. 


Scatopse notata L. 


52 


b) Ostatní hmyz: 


dk sh dod o odk 


Teleas (z čeledi Proctotrupidae). 
Ploštice z čeledi Tingitidae. 
Orthesiola 

Labia minor. 


Brouci nalezení již předloňského a loňského roku v holub- 
níku v trusu a pod líhněmi na půdě třípatrového domu ve Vršo- 
vicích: 

Atheta occulta Er. 

Omalium florale Payk 

Dermestes bicolor F. 

Attagenus piceus Ol. 

Byrrhus paniceus L. 

Saprinus sparsutus Solský (nový pro Čechy). 

Gnathoncus rotundatus Kugel. 

Tenebrio molitor L. 

Anthicus floralis. 

Necrobia ruficollis F. 


Z brouků v holubníku nalezených, zvláštní zmínky zaslu- 
huje Dermestes bicolor, jehož larva i brouk žije skoro výhradně 
pod líhněmi holubů; dospělý brouk se zažírá holoubatům spo- 
dem do krčku, čímž hynou. Tím způsobuje majitelům ho- 
lubníků citelnou škodu. Majetníci holubníků znají po většině 
tyto škůdce a ničí larvy i dospělé brouky. Též jsem nalezl to- 
hoto brouka jako cizopasníka ve včelici trubcovité (Eristalis tenax 
L.) v kurníku v Davli. 


Motýlové okolí Chrudimě. 


Napsal E. Menšík. 


JI.  Heterocera. 


Acherontia atropos L. IX. X. málo jako motýl — 
housenka na podzim bývá dosti hojná — našel jsem jej v pod- 
zimku jako motýla, i na jaře lítá ke světlu, též v kopule na 
podzim jsem jej našel; mám za to, že je zde doma, má 1 po- 


T m 


kolení na podzim a že také přezimuje. Pupá jest velmi choulo- 
stiva, nesnese otřesů a proto mnoho jich v poli při orání zajde; 
jinak zdá se, že má tytéž vlastnosti jako Protop. convolvuli. 

Smerinthus populi L. od VI. — není hojný, porůznu 
housenka má mnoho cizopasníků. 

Smerinthus ocellata L. od jara — dle počasí - - po 
různu a není hojný — z housenky dospělé z venku většinou 
vylezou mouchy. 

Dilina tiliae — L. VL hojnější nežli předešlý — po 
různu. 

Sphinx ligustri L. — býval velmi hojný všude v za- 
hradách, ale co rybáři chytají na housenky, značně ho ubývá. 

Protoparce convolvuli L. na podzim, někdy dosti 
pozdě — jinak jako Atropos, ale hojnější; na jaře jsem jej sám 
ještě nenašel. 

Hyloicus pinastri £. V.—VIII. hojný v borech všude 
— zdá se, že má dvě oddělená pokolení. 

Deilephila euphorbiae L.VI., VII. má mnoho nepřátel 
v člověku, malém i velkém pro pestrost housenky — značně ho 
ubývá a vydrží jen na místech odlehlejších. 

Chaerocampa elpenor L VI. všude — není hojný. 

Metopsilus porcellus L. VL všude — ne hojně. 

Macroglossa stellatarum Z. V. a VIII. všude hojná. 

Hemaris fuciformis Bamb. H. Esý. VÍ. zřídka kde a 
málo. 

Dicranura vinula L. V. všude — dosti. 

Stauropus fagi L. VL — dubina u Dvakačovic — 
málo. 

Notodonta ziczac L. V. a VII. po různu — dosti ; hou- 
senka není choulostivá, v zajetí žere i suché listy a zapupí se 
i v plesnivém listí a dá norm. motýla. 

Lophopteryx camelina L. V. — málo kde. 

Pterostoma palpina L. V. není hojná. 

Phalera bucephala L. VI. všude a hojně. 

Pygaera curtula L. V. a VIII. po různu — málo. 

Pygaeraanachoreta W. V. V., VIII. všude dosti. 

Orgyia gonostigma F. VII. všude dosti. 

Orgyia antigua Z. VII. méně nežli předešlá. 

Dasychira fascelina Z. VI. v úvozech na trnkách a 
později skoro všecko housenka žere — je ale hnědá a jen před 


De K k Al 


3. a 6. svlékáním (na zimu a na jaře) jest modrošedá (rauch- 
grau) a pak jsou štětičky černé, po straně bílými chloupky oblo- 
žené (ne jak Berge a jiní ji popisují), : 

Dasychira abietis W.V.— VL — jen u Lhoty — 
a velmi vzácná. 

Dasychira pudibunda L. V. po různu — není 
hojná. | 

Euproctis chrysorrhoea L. — VL všude dosti. 

Porthesia similis Fiissly (Auriflua) VI. — všude hojně 
— místy škodná. 


Stilpnotia salicis L.VI. porůznu — spoře — jen na 3 


topolech o samotě u sv. Kříže v Chrudimi, co pamauji rok co 
rok hojná. 

Lymantria dispar L. VIII. po různu — ne hojná, jen 
na lípách u sev.-záp. dráhy nádraží a jen na hořejším oddě- 
lení od roku 1901. Každý rok hojná — nyní i s bekyní. 

Lymantria monacha LZ. VII v lesích porůznu a ne 
mnoho — od několika roků se šíří všudy v kraji a je iod 1906 
v městě Chrudimi v zahradách dosti. 

Malacosoma neustria L. VII — všude hojně, ně- 
který rok žemlové jedinci jsou častější nežli normálně zbar- 
vené. 

Macrothylacia rubi Z. VIL po různu — málo. 

Gastropacha guercifolia L.VÍ. porůznu, ne mnoho 

Odonestis pruni Z. VÍ.. — po různu, vzácný. 

Dendrolimus pini L. VII po různu v borech, není 
hojný. 

Drepana falcataria L. V. a VIII. po různu všudy. 

Drepana binaria Hufu. V.—VIII. u Dvakačovic v du- 
bině — není hojná. 

Cilix glaucata Scop. V. a VIII. všudy a dosti. 

Panthea coenobita Est. — V. Hůra Králové, vzácná. 

Diphtera alpium Orion Esp. VI. po různu — málo. 

Acronycta leporina L. VL po různu a málo. 

Acronycta aceris L. V,—VIL. všude dosti. 

Acronycta megacephala W. V.VL po různu, není 
hojná. 

Acronycta tridens W. V.V. porůznu málo. 

Acronycta psi Z. od V. po léto až do podzimůú; 
možno, že dvě pokolení, která jedno do druhého zabíhají. 


: 
P 


0) 


Acronycta rumicis L. V. a VIÍ. všude a hojně. 

Korotis fimbria. Z, VL -w. Vřech: Bubnů- — -velmi 
málo. + 

Agrotis augur Fabr. VII. po různu, málo. 

A grotis pronuba Z VL. po různu, málo. 

Agrotis pronuba var. inuba VÍ. všude — dosti. 

Agrotis comes Hůbu. VIII. málo kde — vzácná. 

Agrotis c-nigrum L. V. a VIIL po různu. 

Agrotis festiva W. V. VII vzácná. 

Agrotis multangula Hiibn. VII. po různu — málo. 

K erotis-putris.L1 W. málo. 

Agrotis exclamationis L. VI. všude dosti. 

Agrotis ypsilon, suffusa W. V. VII. po různu. 

Agrotis segetum W. V. po různu dosti — venku jako 
motýl většinou otřená. 

Epineuronia popularis Fabr. VIII. v zahradách. 

Mamestra leucophaea, W. V. V. po různu dosti. 

Mamestra nebulosa Hufn. V. po různu dosti. 

Mamestra brassicae L. V. všudy. 

Mamestra persicariae L. V. všudy dosti. 

Mamestra persicariae var. accipitrina Esž. — 
vzácná. 

Mamestra oleracea L. V.—VIII. všudy hojně. 

Mamestra genistae Bork. V. po různu. 

Mamestra thalassina Hufm. V. není hojná. 

Mamestra pisi L. V. všudy dosti. 

Mamestra trifolii Chenop. W. V. celý rok všudy. 

Mamestra dentina W. V, V..a VIII. méně. 

Mamestra dentina ab. latenai — velmi málo. 

Mamestra chrysozona Bkh. V. všudy. 

Mamestra serena W. V. VIII. po různu. 


Dianthoecia compta W, V. VI. po různu — málo. 
Dianthoecia carpophaga Borkh. V. vzácná. 
Miana strigilis L. VII. mál» kde — vzácná. 


Miana bicoloria Vž/7. VII. okolo Chrudimě dosti. 
Bryophila ravula Hubnm. var. ereptricula VII. vzácná. 
Diloba caeruleocephala L.VÍ. a IX. po různu a dosti. 
Apamea testacea W. V. IX. po různu — málo. 
Hadena sordida Borkh. V. po různu — není hojná. 
Hadena monoglypha Hufn. VII. málo. 


PP eo ž 56 — 


Hadena lithoxylea W. V. VII. není hojná. 

Hadena secalis didyma Esp. VII. po různu. 

Hadena secalis ab. leucostigma Ešp. po různu ve 
vůkolí Chrudimě — málo. 

A mmoconia coecimacula W. V. VIII málo — 
u Valchy. 

Polia chi L. VL a VIII. po různu — málo. 

Brachionycha sphinx Jlufn. X., XL po různu — dosti 
někdy ji najdu na kmenech neb na plotě v listopadu, když již 
je jinovatka. 


Dichonia aprilina L. IX. po různu — málo. 
Trachea atriplicis Z. VL po různu — méně. 
Euplexia lucipara L. VL. po různu — není hojná — 


motýl většinou se najde již otřený a je možno jen z housenky 
v zajetí chované čistého motýla dostat, ježto divoký let zvíře to 
hned po vylíhnutí poškodí. 

Brotolomia meticulosa Z. V. a VIIL po různu — 


dosti; některý rok nelze jej nalézti — některý opět temněji zbar- 
vená. 

Mania maura L. VII. zřídka. 

Naenia typica L. VIL po různu — není hojná. 


Leucania pallens L. na podzim na mezích a všude 
hojná. 

Leucania L— album L. VL a IX. po různu. 

Leucania lythargyrea Es. VII. málo. 

Leucania conigera W. V. VII. po různu — málo. 

Grammesia trigrammica Hufn. VII. po různu — málo, 
nejčastěji za Medlešicemi. 


Caradrina guadripuncta F. VII. — všude dosti. 
Caradrina morpheus Hufm. VÍ. málo. 
Petilampa arcuosa ow. VI. — velmi vzácná. 


Amphipyra tragopoginis L. VII po různu. 
Taeniocampa gothica L. IIL po různu. 
Taeniocampa incerta Hufnm. III., IV. po různu méně. 
Taeniocampa gracilis W. V. II, IV. po různu 
méně. 
Panolis piniperda Panz. V. dosti v borovinách. 
Mesogona acetosellae W. V. V. po různu — málo. 
Calymnia trapezina L. VIL, VIII. po různu — není- 
hojná, nejvíceu Dvakačovic v dubině (variruje). 


07 


Plastensis retusa Z. VI. skoro- všude ——. není 
hojná. 

Orthosia macilenta Hiibn. VIII. vzácná. 

Orthosia circellaris Hufn. VIII. po různu. 

Orthosia pistacina W. V. IX. po různu — dosti. 

Orthosia v. canaria IX. velmi málo kdy. 

Orthosia litura L. VIII. málo kde — vzácná. 

Xanthia citrago L. VIII. po různu — málo. 

Xanthia fulvago L. VIIL po různu málo. 

Orrhodia vau punctatum Esý. IX. po různu málo. 

Orrhodia ligula IX. po různu málo. 

Scopelosoma satellitia Z. IX. po různu, není 
hojná. 

Xylina socia Hufn. IX. málo kde. 

Xylina furcifera Hufn. IX. velmi málo. 

Xylina ornithopus Hufn. X. všude — dosti. 


Calocampa exoleta L. VIII. málo kde — vzácná. 
Xylomyges conspicillaris L. V. — v Slatiňanech. 
Calophasia lunula Hufn. — V. po různu — málo. 


Cucullia umbratica L. VII. všude hojně. 

Cucullia lactucae W. V. V. velmi máio. 

Heliaca tenebrata Scop. V. všude — dosti. 

Helliothis dipsacea L. VL. všudy až do zimy. 

Pyrrhia umbra Zufn. VI. po různu — není hojná. 

Acontia luctuosa W. V. V. a VIII. po různu, není 
hojná. 

Erastria uncula CZ. VI. u Hůry Králové, vzácná. 

Erastria fasciana L. VL. všudy — někdy hojně. 

kata ser iceali.sScop- VI- a Vl. po různů <— 
dosti. 

Prothymnia viridaria CZ. VL—IX. po různu — 
dosti. 

E melia trabealis Scof. sulph. V., VIII. všudy — dosti, 
podzimní pokolení trpívá albinismem. 


Scoliopteryx libatrix L. IX. — všude hojně. 

Abrostola triplasia L. od jara všude. 

Plusia moneta Fabr. po různu — VIL v Chrudimi 
v zahradách. 

Plusia chrysitis L. VÍ. a IX. — všude a dosti — večer 


na květech vojtěšky v polích. 


>= E O PŘEÁS « 


Plusia jota L. VII. velmi málo. 

Plusia gamma L. od jara do zimy všude. 

Euclidia mi CZ. V. a VIII. ve vřesovištích všude. 

Euclidia glyphica L. V. a VIII. všudy hojně. 

Catocala fraxini L. VIII, IX. v Slatiňanském parku 
knížecím. 

Catocala elocata Esý. VIII., IX. po různu — dosti. 

Catocala nupta L. VIII., IX. po různu — méně. 

Toxocampa craccae W. V. VII. po různu — vzácná. 

Laspeyria flexula W. V. VII. po různu — dosti. 

Parascotia fuliginaria L. VIL po různu — málo. 

Zanclognata grisealis W. V. VII. — vzácná. 

Madopa salicalis W. V. VI. po různu, není hojná. 

Herminia derivalis Hiibn. VII. — u Hůry Králové. 

Pechipogon barbalis CZ. VII. po různu — dosti. 

Bomolocha fontis Zhunbg. VI. po různu — dosti. 

Bomolocha fontis ab terricularis Hůbu. velmí 
málo. 

Hypena rostralis L. IV. a VIII. po různu — není 
hojná. 

Thyatira batis L. VL po různu — málo. 

Pseudoterpna pruinata Hufn. VII. po různu — 
dosti. 


Geometra papilionaria L. VIII. po různu —- není 
hojná, v r. 1902 pod Rabštýnkem hojně. 

Geometra vernaria Hiibu. V. — našel jsem dosud 1 
kus v Habrově. 

Thalera fimbrialis Sc0ž. VII. po různu — není 
vzácná. 


Thalera putata L. V. — málo. 

Thalera lactearia L. VI. po různu. 

Hemithea strigata Můll. VI. dosti — všude. 

Acidalia perochraria F. R. VII po různu — dosti 
Č jsou tmavější zbarveny na křídlech; mám za to, že ochrata je 
odrůda. 

Acidalia dimidiata Hufn. VII. po různu — není 
hojná. 

Acidalia virgularia Hiibn. V. a VIII. po různu — 
není hojná. 

Acidalia straminata Ty. VII.— málo kde. 


59 


Acidalia laevigata Hiibn. VI — našel jsem dosud 
jednu. 

Acidalia herbariata F. VL po různu všude — ne hojně, 
často v bytech a komorách. 

Acidalia holosericata Dup. VII. po různu. 

Acidalia aversata Z, VI—VII. všude dosti. 


Acidalia aversata ab spoliata — uHůry Králové 
často. 

Acidalia emarginata L. VII po různu — není 
vzácná. 


Acidalia rubiginata Hufn. V—VII. po různu — není 
vzácná. 

Acidalia marginepunctata Goetze. V. — všudy 
dosti. 

Acidalia remutaria ibn. VI.—VIIÍ. na lukách dosti. 

Acidalia immutata LZ. VI— VII. dosti. 

Acidalia strigilaria Hůbm. VII. — po různu, není 
hojná. 

Acidalia ornata Scož. VI. a VIII. všudy, není hojná, 
některý rok jsou kresby vlnovek všech 4 křídel široké. 

Ephira pendularia C. V. a VIII. po různu — dosti. 

Ephira porata Fabdr. VI. a VIII, IX. po různu — 
málo. 

Ephira punctaria L. VI, VIII. všude — dosti. 

Rhodostrophia vibicaria CZ. V., VIII. po různu 
— málo. 

T imandra amata L. — celé léto až do zimy, všude 
a dosti. 

Ortholitha plumbaria Hufn. VI. po různu — dosti, 
v různých odstínech barvy křídel. 

Ortholitha limitata Scop. VI. všude dosti. 

Ortholitha moeniata Scop. VIII. ve vřesovištích dosti. 

Ortholitha bipunctaria W. V. VII všude dosti. 

Minoa murinata Scop. V., VIII. všudy dosti. 

Lithostege farinata Hufn. V. po různu — málo. 

Lithostege griseata W. V. V. u Hůry Králové, 
vzácná. 

Anaitis plagiata L. v létě až do zimy všudy, dosti. 

Lobophora halterata Hufn. IV. u Třech Bubnů — 
málo. 


EM 
U 


805 A A OSP 


Lobophora sexalisata Hibn. VI. po různu a málo. 
Lobophora viretata Hiibn. IV. vzácná. 
Cheimatobia boreata Hiibn. X. v březinách dosti 
— samička sedá zadečkem těsně ke kmenu a předek od kmene 
tak, že vypadá jako souček. 
Cheimatobia brumata L. X. všude hojně. 
Triphosa dubitata L. VL. vzácná. 
Scotosia vetulata W. V. VII. po různu — není hojná. 
Scotosia rhamnata W. V. VII. po různu — není hojná. 
Lygris prunata L. VIL po různu — není hojná. 
Lygris testata L. VIII. po různu — není hojná. 
Lygris populata LZ. VII. po různu — není hojná. 
Larentia dotata L. VII. po různu — vzácná. 
Larentia fulvata Forst. VI. po různu — není vzácná. 
Larentia ocellata Z. V.—VIIL. všudy — ne hojně. 
Larentia bicolorata Hufn V., VIL. po různu — méně. 
Larentia variata W. V. V. a VIII. všudy a dosti. 
Larentia variata var. obeliscata Hiibn. po různu 
— dosti. 
Larentia variata var. stragulata Hiibn. po různu 
— dosti. 
Larentia juniperata L. IX. vzácná. 
Larentia truncata Hufn. VI. po různu v lesích. 
Larentia firmata Hiibn. V. IX.po různu — není hojná 
Larentia viridaria Fabr. VI. po různu — není hojná. 
Larentia fluctuata L. V. VII. všudy hojně. 
Larentia didymata L. VII. málo. 
Larentia vespertaria Borgh. VII. až do zimy po 
různu — málo. 
Larentia montanata Borgh. VII. po různu — ne hojně. 
Larentia guadrifasciaria CZ. VII. vzácná. 
Larentia ferrugata CZ. V. VIII. všude dosti. 
Larentia dilutata Borgh. X. po různu — dosti. 
Larentia galiata Hiibn, VII. vzácná. 
Larentia sociata Borsh. V.—VII. po různu dosti. 
Larentia albicillata L. VL v lesích po různu. 


Larentia trifasciata Borkh. VI. po různu — málo. 

Larentiaalchemillata L. VIL po různu — není hojná- 

Larentia adaeguata Borkh. VII. po různu — není | 
hojná. 


s: 50 


Larentia albulata:W. V.VII. porůznu — není vzácná. 
Larentia obliterata Hufn. VIIL po různu — dosti. 
Larentialuteata W. V, VL po různu — dosti. 

Larentia bilineata L. od jara do zimy — nejhoj- 


nější z Larentii. 


Larentia bilineatavar. testa ceolata — po různu 


= málo. 


L arentia silaceata Hiibn. VII porůznu — ne hojně. 
Larentia badiata Hibn. IV. po různu — ne hojně. 
Larentia comitata LZ. VIL po různu — málo. 


Asthena candidata W. V. V. po různu — málo. 
Tephroclystia oblongata T/nb. VI. — po různu. 
Tephroclystia pusillata W. V. V. dosti. 
Tephroclystia abietaria Góze. VI. dosti v boro- 


vinách. 


Tephroclystia togata Hůbn. VÍ. vzácná. 
Tephroclystia lanceolata b. V. všude v lesích. 
Tephroclystia castigata Hůbm. VI. není hojná. 
Tephroclystia innotata Hufn. VI. není hojná. 
Tephroclystia satyrata Hiibn. VL po různu. 
Chloroclystis rectangulata L. V. po různu. 
Chloroclystis debiliata Hůbm. VI. málo. 

Golix sparsata Tr VII- vzácná. 

Abraxas grossulariata L.VIIL po různu — není hojná. 


— dosti. 


Abraxas marginata L. VL. VIII. všude — dosti. 
Abraxas adustata W. V. V. VII. po různu. 

Babta bimaculata Fabr. V. po různu — málo. 
Deilinia pusaria L. celé léto —. všude. 

Deilinia exanthemata Scop. V. a VIII. po různu 
Numeria capreolaria W. V. VI. — málo. 
Ellopia prosapiaria L. VII po různu — dosti. 


Ellopia prosapiaria var. prasinaria Hůbm. 


v lesích více nežli původní tvar. 


dosti. 


Metrocampa margaritata L. VII. po různu — málo. 
Ennomosautumnaria Wernb. IX. po různu — 


Ennomos 4iniatřia' Z "VII málo: 
Ennomos fuscantaria Haw.IX. Chrudim — vzácná. 


ZMĚN GDE EF PAT SN SKK 


Ennomos erosaria Bkh. VII. dubina u Dvakačovic 
— málo. 

Selenia tetralunaria Hufn. VL—VII. Slatiňany 
— málo. 

Hydrochroa syringaria L. VI. vzácná. 

Crocalis elinguaria L. VÍL málo kde. 

Ourapteryx sambucaria L. VII. vzácná. 

Eurymene dolabraria L. VII. velmi málo. 

Episthograptis luteolata L. V. po různu — dosti. 

Epione apiciaria W. V. VIL—IX. po různu — není 
hojná. 

Epione parallelaria W. V. VII. vzácná. 

Epione advenaria Hiibn VÍ. po různu — dosti. 

Semiothisa alternaria Hiibn. VII. po různu — málo. 

Semiothisa signaria Hiibn. VII, po různu — málo. 

Semiothisa liturata CZ. V.—VIII. všude — dosti. 

Hibernia rupicapraria W. V. po 20. únoru -— u Střel- 
nice III. v Statiňanech — dosti, jen toho druhu samičky ne- 
sedají na kmeny, nýbrž na špičku větvičky a tu se také páří 
(od večera do 3—4 hod. ráno jsou v copula); ostatních druhů 
©OO na kmenech. 


Hibernia leucopaearia W. V. III Habroy — málo 
Hibernia aurantiaria Esp. IX. po různu — málo. 
Hibernia marginaria Barkh. III po různu — dosti. 
Hibernia defoliaria L. IX. po různu — málo. 
Anisopteryx aescularia W. V. III všudy — hojně. 
Phigalia pedaria Fabr. — našel jsem ji již v lednu 


15. při 109 C na kmenu (©“) — všude dosti. 
A mphidasis betularia L. V. až VII. všude dosti. 


Boarmia cinctaria W. V. V. po různu — dosti. 
Boarmia secundaria W. V. VII. po různu — hojně. 
Boarmia repandata L. VII po různu — dosti. 


Boarmia roboraria W. V. VII. Heřm. Městec, park — 
málo. 

Boarmia consortaria Fabr. VII. po různu. 

Boarmia lichenaria Hufn. VII. po různu — dosti. 

Boarmia crepuscularia W. V.IV. do IX. všude — a 
hojně ve všech odstinech barvy křídel i kresby. 

Boarmia punctaria Hiibn. V. a VII. po různu — dosti. 

Tephronia sepiaria Hufn. VII. po různu — málo. 


| 
3 
3 
, 
: 
3 
3 


SE SNER R Mana 68 k LVÍ PRE T A P n 


hojně. 


Gnophos obscuraria Hiibn. VII. po různu — málo. 
"Ematurga atomaria L. V.—VIL. všudy — dosti. 

Bupalus piniarius £. VL. v borovinách — všudy 
Thamnonoma wauwaria L. VI. porůznu — není 


hojná. 


Thamnonoma bruneata Thunb. V. v borůvkách dosti. 
Phasiane clathrata L. V. VII. všudy — dosti. 

Nola cucullatella L. pass VI. po různu — dosti. 
Nobalctoatricalis Er., VI málo. 
Eariasclorana L. V.—VIIL všude — dosti. 
Spilosoma lubricipeda Esp. V. a VII. po různu, dosti. 
Spilosoma menthastri Esý. V. všudy — ne hojně. 
Spilosoma urticae Esp. V. je snad varieta — | málo. 
Phragmatobia fuliginosa Z. V.—VIIL. po různu 


— není hojná. 


Arctiacaja L VL po různu, dosti. 
Calimorpha dominula Z. VII porůznu neni častá. 


Cybosia mesomella Z. VII. po různu — hojně. 
Gnophria rubricollis L. V. po různu — málo. 
Oeonistis guadra L. VII. po různu — dosti. 


Lithosia deplana Es. VII v lesích někdy hojná — 


ale všude jinde není hojná. 


Lithosia sororcula Hufn. VI. po různu — málo. 
Zygaena punctum Ochs. VII. po různu — málo. 
Zygaena achilleae Est. VII po různu — více. 
Zygaena exulans Hoch. VII. po různu — málo. 


Zygaena filipendulae L. VII všude dostt — ač 


v posledních létech pro nepřízeň počasí jich valně ubývá. 


Zygaena ephialtes L. VIL všude — dosti. 
Zygaena ephialtes var. peucedanií Esý. — 


nejvíce. 


Zygaena ephialtes ab. athamanthae Est. — 


málo. 


Zygaena carniolica Scop. málo. 
Zygaena carniolica ab. hedysari málo. 


Ino statices L. VII. po různu — dosti. 
Epichnopteryx pulla Esž. VI. po různu. 
Fumea casta Esž. intermed. VI. po různu — dosti. 


Trochilium apiformis L. V. po různu — není hojná. 


páč SEA E 


Sesia empiformis Esý. VI. — málo. 

Bembecia hylaeiformis Las. VII. po různu — málo. 
Cossus cossus L. VII. po různu — není vzácná. 
Zeuzera pyrina L. VII. po různu — není hojná. 


Vzácné české mouchy. 


Sděluje A. Vimmer. 


1. Ctenophora elegans Ms. c$, je krásná tiplice, kterou 
sbíral p. prof. Klapálek u Třeboně 19./6. 1895. Pro Čechy 
nový druh. 

2. Arctophila mussitans F. nalezl p. guardan P. Kubes 
u Maria Sorg v Rudohoří v červnu. Zajímavo je, že A. mussi- 
tans přinesl v 60. letech minulého století ze Šumavy zvěčnělý 
konservator Lokay. Uloživ ji v museu, nepublikoval jí a proto 
je i tato moucha pro naši vlast novým druhem. 

3. Arctophila bombiformis F//. lítá v Čechách zřídka kdy 
a jen na málo místech. Miluje lesnaté vyšší poloby. Vedle svého 
exempláře, jejž jsme polapili nad Hojnou Vodou v Novohradském 
pohoří 1897, známe jen ještě dva z jiných sbírek v Čechách. 
Kowarz mouchu uvádí ve svém seznamu. 

4. Criorhina asilica F//. Jediný kus chytili jsme u Chlumce 
blíže Třeboně ku konci května 1897. V zápisníku svém máme 
zapsáno, že tuto mouchu chytil také p. inž. Šustera v Kárově 
3./6. 1907; bližšího však o ní ničeho nevíme. V Čechách je dle 
všeho vzácná, však u Dornbachu nedaleko Vídně hojněji litá. 
Pro království České nová specie. 

5. Apterina pedestris WS. je velmi vzácná bezkřídlá muška, 
jíž nabyl z trouchu p. prof. Roubal. Trouch přinesl z Velkého 
Oseku v dubnu 1906.  Apt. pedestris je pro Čechy novým 
rodem i druhem. 

6. Therina femoralis Mg. zdála se Schinerovi záhadná. Je 
spíše vzácná, neboť můj přítel, p. Janů, polapil jediný exemplář 
u Blatné v srpnu 1908. Rod i druh nový pro naši zemi. 

7. Brachypalpus vulgus Paz. zaslal nám k determinaci 
p. kol. Stříbrský z Klubova. Chytil jej v červnu r. 1907. Nový 
český druh. 


| 
: 
| 
i 


KN S SŠ P čhna  A 


Mouchy, které cizopasí v larvách a kuklách některých 
českých motýlů. (2. příspěvek.) 
Sdělvje A. Vim mer. 


V čísle 1. čtvrtého ročníku (1907) tohoto časopisu vyšel 
Z našeho péra seznam much, které cizopasí v českých motýlech. 
K tehdejším 20 druhům připojujeme dnes opět několik druhů. 

1. Parexorista polycheta Wacg. cizopasí v housence přástev- 
níka špenátového (Arctia villica L.). Larvy ztráví do jara housenku, 
v dubnu se zakuklují, po 12—14 dnech se líhnou. Housenku 
daroval mi p. MUDr. Řeháček. 

2. Machaira serriventris Rd. (Phorocera concinnata Mo.) 
zakukiuje se v kukle otakárka ovocného (Papilio podalirius). Hou- 
senky sbíral v Krči p. Zeman. Mouchy se líhly z kukel 23./3. 

9. Parasetigena segregata Rd. (Chaetogena Rd., Phorocera 
Schin.) vylíhla se ku konci dubna z kukel pavího oka habrového 
(Saturnia carpini), které choval p. prof. Hartmann. 


4. Z jiného zámotku téhož motýla nabyl jsem mouchy 
Phorocea sp. ze sekce Parasetigena. Za ní vděčím také p. prof. 
Hartmannovi. 

5. Thelaira leucozona Panz. Pan Zeman daroval mi kukly, 
které v larvím stadiu cizopasily v housence lyšaje vrbkového 
(Deilephila elpenor). Sám jsem tuto mouchu získal z kukel 
lyšaje topolového (Smerinthus populi). 

6. Micropalpus comptus (Fa/l.) Rond. daroval mi v po- 
době kukel jakož i dospělého hmyzu ze Saturnia carpiní p. 
prof. Klapálek. 

Všem, kdož mne laskavě obdařili studijním materialem, 
vzdávám tímto veřejně srdečný dík a prosím, aby i na příště 
mi zachovávali podobné biologicky velmi významné objekty. 


Auszug. 


Die Fliegen als Parasiten einiger bohmischen Schmetterlinge. 
| (2. Beitrag.) 


1. Parexorista polycheta Macg. ex Arctia villica L. 
2. Machaira serriventris Rd. (Phorocera concinnata Mg.) 
ex Papilio podalirius L. 


ČERV PT LAB 66 : E A Ň 


3. Parasetigena segregata Rd. ex Saturnia carpini W. V. 
(Saturnia pavonia L.). 

4. Phorocera s). von Sektio »Parasetigena«<, ex Saturnia 
carpini W. V. | 

5. Thelaira leucozona Panz. ex Deilephila elpenor L. 

6. Micropalpus comptus (Fal/.) Round. ex Saturnia carpini 
W. V. (Saturnia pavonia L.) 


Boj s komáry. 
B: Zezula. 


Každému z vlastní zkušenosti je známo, jak dovedou ko- 
máři »zpříjemnit« chvíle; rovněž je známo, že jsou i životu ne- 
bezpečni přenášejíce malarii (Anopheles). Z těchto důvodů byl 
započat vyhlazovací boj proti nim. Způsoby, kterými se po- 
stupuje, jsou rozličné. Nejobyčejnější postup jest vysoušeti 
močály, ve kterých larvy komáří žijí. Tak byly již mnohé kra- 
jiny malarie sproštěny. V Německu ničí se především dospělý 
hmyz, přezimující ve sklepích, desinfikováním (kyslič. siřičitým); 
larvy pak ničí se vpouštěním olejovité tekutiny »Larvicid« na 
hladinu. Tím zamezí se jim přístup k hladině (chtějí-li dýchati) 
a larvy se utopí. Zároveň se však zničí vše, co v louži žije ať 
užitečné, škodlivé či lhostejné, louže pak mají hnusné vzezření. 
Veškerý poetický půvab tůně je zničen. Proti tomuto radikálnímu 
avšak barbarskému způsobu zahájili akci německé spolky akva- 
rijní. Poukazují na prostředky přirozenější, které ráz tůní ne- 
mění a ostatní zvířenu valně netangují. Jsou to prostředky, které 
jsou v souladu s propagací ochrany přírodních památek. Především 
navrhuje se osaditi tůně, kde larvy komáří žijí, koljuškami, které 
je dík svému dobrému zažívání a rychlému plemenění brzy 
vyhubí. Další způsob (dle spolku »Heros« — Norimberk) dle 
návrhu Bartmannova. jest osaditi hladinu plovoucí | azolou 
(salvinie snad by se rovněž hodila), ta se rychle rozšíří 
po celé hladině, larvám znemožní přístup k hladině a tím je 
zničí. Způsob ten se tak výborně osvědčil, že němccký říšský 
zdravotní úřad se usnesl použíti ho v postižených krajinách. 
Dle sdělení spolku »Seerose« v Norimberce oznámil anglický 
učitel z Barbadosu F. Herbert Bindley »Timesům« svá pozo- 


P 


67 


rování, dle kterých na jediném tomto ostrově z celého západo- 


indického souostroví, komárů a tedy ani malarie není. Příčinu 


zjistil Bindley ve spoustách malé rybky Girardinus poeciloides, 
veškeré louže oživujících. Domorodci pro její hojnost na- 
zvali ji Million. Již před tím navrhoval anglický plukovník 
Henrik © Gibbons — hubiti larvy komáří rybami (Girardinus) 
v koloniích anglických, malarií stižených. Jeho rady bylo po- 
slechnuto; od započetí pokusů s těmito rybkami uplynula po- 
měrně krátká doba, než aby se mohl konečný úsudek pronésti, 
leč dle pozorování činěných, počátky slibují nejlepší výsledky. 
U Berlína učiněn pokus hubiti komáry žabami, které k loužím, 
larvami komářími bohatým, byly vpuštěny, aby lihnoucí se hmyz 
lapaly. O výsledku není nic uveřejněno (pokud jest mi známo), 
patrně skončil pokus ten notným fiaskem. Především jest illu- 
sorní chtíti udržet žábu u určité louže, a dále jest dosti pochybno, 
že by žába (při známé úžasné žravosti) utrácela čas lovem tak 
malých, nevydatných soust. Dle mých pozorování v Pražském 
okolí činěných, nejvíce komářích larev (Culex) nachází se v bas- 
Sinech zahradníků, chovajících vodu, potřebnou k zalévání, 
dále v kádích a různých nádržkách vodních u skladišť, slou- 
žících co prvá zásoba pro případ ohně. Těmto by se měla vě- 
novat pozornost v prvé řadě. Pokusů v cizině konaných měli 
by si povšímnout zdejší zdravotní úřady, aby se nezačalo 
teprve s pokusy až se epidemie komárů někde vyskytne, nýbrž 
aby mohlo býti přikročeno k hubení na základě poznatků jinde 
nabytých. (Dle několika drobných zpráv v časopise: »Wochen- 
schrift fůr Aguarien und Terrarienkunde« — Braunschweig.) 


PaALlLE BONEMICA. 


Noví čeští brouci. 
Roubal. 


Lathrobium bicolor Erich. (det. Roubal) Vltavský náplav 
u Prahy IV. 1909 (Mulač). 


Poznámka: Z našich ryb k hubení komářích larev hodí se střevle, 


68 


Neuraphes carinatus Muls. Křivoklát IV. 1908. (V Klímově 
seznamu neuveden.) 

N. geticus Saulcy — 1 ex. u Chudenic IX. 1908. (Dle 
Reitterova seznamu >»A. Hu.« 

Coccinella 4—punctata Pouf. a. pinastri Ws. Vrané nad 
Vlt. 30. III. 1909. 

Coccinella a. abieticola Ws. tamtéž. 

C. conglobata Liuu. a. dubia Ws. Sv. Prokop 19. III. 09. 

Mordellistena parvula Muls. a. picipes Costa. Doksany 
VI. 1907. 

M. stenidea Muls. Pacov VIII. 1907. 

Otiorrhynchus inflatus  Gy//l. (det. Formánek) hojný 
v některých roklích vltavského údolí mezi Závistí a Štěcho- 
vícemi. 
Dorytomus nebulosus Gy//%. Terezín, Doksany. 1907. 

D. filirostris Gy//i. S předešlým. 

Ligniodes enucleator Pamz. Nový rod a druh pro naši 
faunu; našel jsem 1 ex. u Roudnice, 1 u Doksan VI. 1907. 

VII. roč., t. časop. str. 19. mnou uvedený Exocentrus »puncti- 
pennis Muls.« — E lusitanicus L. — Ve »Verhandl., d. zool. — bot. 
Gesellsch. in Wien« jsem za nového českého brouka uvedl ze 
staré sbírky získaného, mylně nalezištěm »Švihov (Bělč)< ozna- 
čeného Clytanthus pilosus Forst.« — verifikuji tuto omyl kte- 
réhos starého sběratele náhodou vzniklý. 


Motýlové okolí Chrudimě. 
Ph. C. A. Růžička, 


Zkušený lepidopterolog p. E. Menšík sbíral ve zdejším okolí 
některé druhy, kterých jsem zde dosud nezjistil. (Jako v. taras, 
v. bryoniae, L. argyrognomon, L. astrarche, Z. guercus). Naproti 
tomu sbíral jsem některé druhy, jichž ve svém seznamu, v 1. č. 
letošního ročníku našeho časopisu uveřejněném, neuvádí. Oboje 
dá se vysvětliti tím, že naše revíry se poněkud rozcházely. 

Dop!ňuji tedy k zmíněnému seznamu: 

Colias chrysotheme Esž., koncem VIII. u Zaječic, vzácný., 

Leptidia sinapis L. ab. erysimi Běh., z jara u Bělidla 
1 exempl. 


4 
i 
: 
1 
| 


69 : 

Melitaea didyma O. VI. u Zaječic. 

M. parthenia Brk. u Zaječic vzácný. 

Satyrus briseis L. v Zaječících na kopci neobyčejně hojný; 
u Třech Bubnů jsem chytal jen otřené exempl., dle všeho za- 
letěvší tam z blízkých Zaječic. 

Lycaena orion Pall. U Strádova v oboře, vzácný. 

L. icarus Rott. ab. coerulea Fuchs. VIII. ojedinělé v nejbliž. 
okolí Chrud. 

L: meleager Es. 1 ex. ©* na cestě k Bělidlu. 


Loni 6. zari chytil jsem v Chrudimi na Střelnici 1 exempl. 
Xanthia fulvago L., vykazující zajímavý, dokonale lateralní 
albinismus. Pravá polovina jest úplně normalní, levá strana 
(křídla i levá polovina těla) podobá se ab. flavescens Esp., jest 
však o něco bělejší. 


Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. 


Podává vrchní poštovní rada Rom, Formánek v Brně. 


Rod Dorytomus Slephens náleží do desáté podčeledě Curcu- 
lionidů Erirrhininae, jest v Evropě zastoupen 26 druhy, z nichž 
se 23 druhů vyskytuje v zemích sudetských. Jednotlivé druhy 
jsou si většinou velmi podobny a jsou proto ve sbírkách často 
© zaměňovány. Aby se tak nedělo, jest účelem práce této. 

Rod Dorytomus vykazuje nosec oblý, zřídka u kořene 
tlustší než u úst, nepravidelně nebo v řádkách tečkovaný, rovný 
neb více méně prohnutý. Žlábky tykadlové dosahují ke spodnímu 
okraji očí, jsou od základny tykadel k ústům více méně pro- 
diouženy dosahujíce někdy až k nim. Brada uprostřed dvojitého 
hrdelního výkrojku umístěná jest skoro celá dolním pyskem 
pokryta. 

Tykadla jsou lomená, mezi středem a koncem nosce, někdy 
u samých úst vkloubená, násadec dosahuje k okraji očí, bičík 
je sedmičlený, prvý jeho článek tlustší a mnohem delší druhého, 
tento vždy, někdy však jen málo, delší ostatních, třetí a pátý 
zřídka kratší než přilehlé, sedmý zřídka širší než šestý a vždy 
od zřetelně článkované paličky ostře oddělený. 

Štít v místě nejširším jest vždy užší než krovky, zadní 
kraj rovně, přední šikmo dolů uťatý, někdy za očima nepatrně 


70 


vykrojený uprostřed řidčeji než po stranách tečkovaný, tečko- 
vání hlavy na čele malou jamkou zdobené jest tak jemné ano 
mnohdy i jemnější než předního kraje štítového, zadní kraj štítu 
jest obyčejně po stranách více méně vmáčknutý. 


Štítek- jest vždy patrný, Zaokrouhlený, hladký neb te- 
čkovaný. 


Krovky jsou u kořene více méně vykrojené, s rameny vždy 
znatelnými, vzadu buď společně zaokrouhlené neb oble zúžené, 
někdy jednotlivě oble zůžené, každá s deseti řádkami teček, 
z nichž devátá až k poslední třetině nebo čtvrtině krovek rý- 
hovitě jest prohloubena, s desátou skoro splývá a teprve před 
koncem od této zřelelné jest oddělená, ostatní řádky blíže švu 
a vzadu jsou hlubší, čím blíže ke stranám tím mělčí; pátá 
mezera na konci více méně zduřená, někdy i konec krovek a 
místo, kde se druhá a devátá mezera stýkají, nádorovitě vy- 
stouplé, okraj krovek pod rameny slabě, nad zadními kyčlemi 
dlouze vykrojený. 


Kraj prosterna jest široce vmáčknutý, buď úplně rovný 
nebo výkrojkem ohraničeným po stranách lesklými, zvýšenými 
lištami zdobený. Tvar a obrvení tohoto kraje js0u  znamenitou 
pomůckou pro rozdělení druhů ve skupiny. 


Přední kyčle jsou sblížené, přilehlé, u zadní strany prosterna 
vkloubené, kyčle prostředního páru noh více méně úzkým, na 
konci tupě trojhraným, po celé délce stejně širokým výběžkem 
prosterna odděleně, zadní kyčle příčné, až ke stranám krovek 
sahající, podobně jak u prostředních utvářeným, však širším břiš- 
ním výběžkem oddálené. Zadohrudí jest obyčejně silněji tečko- 
vané než sternity. 


Prostřední pár noh jest nejkratší, přední buď tak dlouhý 
nebo kratší a jen u druhu longimanus delší zadního páru. Při- 
kyčlí všech noh odstávají, směřují dolů a jsou štětinkou zdobena. 
Stehna jsou sotva znatelně zploštělá, více méně zduřená, před 
koncem více méně vykrojená a ozubená. Holeně jsou ke konci více 
méně rozšíře né, zřejmě zploštěné, na zevní straně rovné, zřídka 
a to jen před samým koncem slabě vykrojené, konec jest pak 
šikmo dovnitř uťatý, na vnitřní straně obou předních párů noh 
zahnutým, u zadního páru noh rovným trnem ozbrojený. Druhý 
článek chodidel jest nejkratší, tak Široký jako prvý, třetí značně 


o ené 


a 7 


širší, hluboce vykrojený, poslední vyčnívá as polovinou z třetího 
a jest dvěma mohutnými drápky opatřen. 


Tělo jest tenkými, jemnými, zřídka na prsou hustěji sesku- 
penými neb na krovkách šupinkovitými, v tečkách v kloubenými 
chloupky pokryté. 


U G' jsou dva břišní sternity podélně vyhloubeny, nosec 
často nápadně kratší než u © a oči více sblížené. 

Dorytomus liší se od příbuzných u nás se vyskytujících 
rodů Erirrhinus Schónherr a Notaris Stežhens volným dolním 
pyskem, žlábky tykadlovými ke spodnímu okraji očí dosahujícími, 
čtyřhrannými epimerami prosterna, desátou řádkou teček na krov- 
kách sblíženou, nad kyčlemi zadního páru noh skoro splývající 
s devátou a stehny ozubenými, jinak utvářenými holeněmi, výběž- 
kem bříšním širokým, zadní kyčle oddalujícím a kratším druhým 
břišním sternitem; od rodu Icaris Fournier stehny ozubenými, 
holeněmi nezahnutými, na vnitřní straně hrbolky neopatřenými, 
druhým břišním sternitem kratším a lalůčky náočními nevy- 
vinutými. 

Dorytomi žijí na vrbách, topolech a olších, vyskytují se 
častěji na jednom a témže stromě současně ve více druzích. 

Druhy lapponicus Sa%/berg ve Finsku žijící a nothus Rey 
z Lyonu popsaný zůstaly mně neznámými. 


Za ochotné provedení obrázků ku práci této vzdávám diky 
panu professorovi VI. Zoufalovi v Prostějově. 


Přehled druhů. 


1. Přední kraj prosterna rovný neb jen nepatrně vykrojený, 4.,5. 
a 6. mezera před koncem krovek nádorovitě zvýšená, hu- 
stěji seskupenými, v podobě světleji zbarvené tečky vy- 
spujicimi- chloupky: Zdobená z za V do 8 v (ze (ana 


— Přední kraj prosterna s výkrojkem na obou koncích zvýšenou, 
lesklou lištou ohraničeným a krátce obrveným; krovky před 
koncem buď ploché neb jen nepatrně zduřelé a v místě 
tom světlejšími chloupky neopatřené. Obr. 1., c . III. skupina, 


2. Prosternum na předním kraji hustě obrvené ©. . I. skupina. 


= AErosternuh neobrvené <- /- -wa © © <- *IL.SKUpina. 


| 
| 


| 
a | ; 
DA 2 
dí KD Al 
A - U « 0 
b c 
Obr. 1. Přední kraj prosterna druhů a) Schonherri Faust, b) va!idirostris Gyll., 
c) melanophthalmus Payk. 
I. skupina. 


1. Brvy na předním kraji prosterna nestejně dlouhé, ve středu 
Kratší, proti očím dvakrát delší, při skloněné hlavě až do 


stredu- očí sahající Obr 17.4. S 
— Brvy na přední straně prosterna stejně "alotiné, při skloněné 
hlavě: do-očí nezasahujicí. Obr 1 b -2342 


2. Čelo mezi temenem a noscem sedlovitě prohnuté, přední 
nohy delší zadních, nápadně tenké, prvý článek předních 
chodidel u G delší ostatních, nosec silně prohnutý, u © 
skoro tak dlouhý jako polovina těla 1. longimanus Forster. 

= Čelo neprohnuté, s noscem v téže rovíně ležící, přední a 
zadní nohy stejné délky a tlouštky, prvý článek předních 
chodidel normálně vyvinutý, nepatrně delší než druhý, no- 
sec v obou rodech skoro stejně dlouhý, nepatrně prohnutý, 
krovky mramorované. . .... . . .2. Schónherri Faust. 

9. Oči dvakrát tak Široké jako nosec, čelo mezi temenem a 
noscem sedlovitě vyhloubené, nosec silně prohnutý, delší © 
než štít s hlavou, u G lištami prostoupený, u © hladký, 
tykadla u GF v přední polovině blíže středu, u © uprostřed 
nosce vkloubená, štít nápadně Široký se stranami silně za- 
okrouhlenými, nohy mohutné, stehna silně zduřená a ozu- 
bená, holeně nápadně široké, u G' na vnitřní straně dvakrát 
hluboce vykrojené, tělo černé, šedými přilehlými chloupky 


SKÝTMTE 2 eie ss ae- 0, PPOMUÍNC/ ek 
— Oči 1",„krát tak o boh nosec, holeně na vnitřní straně 
buď rovné neb jen nepatrně vykrojené. .... . 


4. Povrch těla jemnými, krátkými chloupky spoře pokaní 
skoro lysý; u ($ kyčle prostředního páru noh dosahující, 
až ke kořenu tykadel lištami prostoupený, u © kyčle pro- 
středního páru noch přesahující, u kořene v řádkách tečko- 
Vaný, tykadla u S nedaleko úst, u © před středem nosce 


[o>] 


73 


vetknutá, stehna silně zduřená a dosti značně ozubená, tělo 
JINE CHO Z MKOL et Ta 59b PRIS00 1 0005 ja: roven NOBLELY <: 


Povrch těla tlustými chloupky více méně hustě pokrytý 5 
Nosec kratší než štít s hlavou, nepatrně prohnutý, skoro 
rovný, jemně, více méně hustě tečkovaný .........6 


Nosec mnohem delší než štít s hlavou, nepatrně prohnutý, 
skoro rovný, buď tečkovaný neb lištami prostoupený . .8 


„ Tělo protáhlé, krovky jen nepatrně širší než štít, tento po 


stranách u kořene jamkou opatřený, před středem rozšířený, 
do zadu nepatrně, do předu náhle a silně zúžený, čelo 
značně užší než nosec, tykadla u obou pohlaví blíže konce 
nosce vkloubená, stehna silně zduřená, u ($ mohutně ozu- 
bená, krovky tmavohnědé se žlutavým švem a rovněž tak 
zbarvenou postranní páskou. . . . . 7. validirostris Gy/l. 


Tělo krátké, široké, krovky skoro dvakrát tak široké jako 
štít tento souměrně vyklenutý, bez ne po stranách pra- 
videlně, mírně zaokrouhlený ..... SSE C PROC 
Čelo mezi očima nosce nepatrně užší, nosec u G as tak 
dlouhý, u © znatelně delší než štít, stehna silně zduřená a 
dosti mohutně ozubená, tělo žlutavé, s nepravidelnou, před 
koncem krovek umístěnou černou skvrnou, štít na přední 
straně šikmo uťatý, směrem k čelu znatelně protáhlý 
5. nebulosus Gy/l. 
Čelo mezi očima u G* nápadně, u © málo užší než nosec, 
tento u obou pohlaví kratší než štít, stehna nepatrně zdu- 
řená a velmi slabě ozubená, krovky hnědočerné, s podélnou 
postranní světlou páskou, štít s předním krajem skoro rovně 
utatým 8 „20 minutús“ GYlb 
Krovky tmavé, none Beenii chloupky a vzpřímenými, 
krátkými štětinkami, šev a s ním souběžná postranní páska 
žlutá, nosec delší než štít s hlavou, jemnými vráskami 
hustě prostoupený, stehna slabě ozubená 
8. hirtipennís Bedel. 
Krovky jen přilehlými chloupky pokryté, beze vzpřímených 
štětinek ko 3x1 Aopoásěb ZB: „9 


. Články bičíku tykadel protáhlé. mnohem delší než širší 


nosec tak dlouhý jako polovina těla, u ($ lištami prostou- 
pený, u © hladký, v řádkách slabě tečkovaný, tykadla u S 
6 


10. 


C5 


BRÁN VE P b > B MS. NOE K č Sl O 


před samým koncem, u © blíže středu nosce vkloubená, 
stehna silně zduřená a dosti mohutně ozubená, tělo žlutavé 
11. filirostris Gy//. 
Zevní články bičíku tykadlového, příčné, mnohem širší než 
delší, nosec kratší než polovina těla, u obou pohlaví lištami 
prostoupený, krovky buď zcela černé nebo žlutavými teč- 
kami čí páskami prostoupené ..... SOON 
Krovky válcovité s rovnoběžnými Sa hakí podélnou, u ra- 
men počínající žlutavou páskou zdobené, štít jemně tečko- 
vaný, stehna nepatrně zduřená a slabě ozubená 
9. flavipes Danuz. 


IKrovky od kořene směrem do zadu rozšířené, v poslední 


třetině nejširší, buď zcela černé neb nepravidelnými, žluta- 
vými skvrnami poseté, štít hrubě tečkovaný, stehna silně 
zduřená a silně ozubená. . . . . 10. Nordenskioldi Faust. 


II. skupina. 


„oNosec lesklými lištami prostoupený: 965117532 00 ek 


Nosec vráskovaný neb tečkovaný . ... ARE 94: 


„ Nosec tlustý, u G' jako štít, u © jako štít hlarad dlouhý, 


štít jemně a hustě tečkovaný, da černohnědé, se žluta- 
vým, vždy jednobarevným, nikdy tmavšími tečkami nepro- 
stoupeným švem a podélnou žlutavou páskou po stranách, 
nohy krátké, mohutné, holeně široké. . . 14. affinis Payk. 
Nosec tenký, mnohem delší než štít s hlavou, štít řídce 
tečkovaný, krovky buď jednobarevné, neb po celé ploše, 
tedy i na švu žlutavými skvrnami prostoupené . . . . .8 


. Holeně předních noh dlouhé, na konci kolmo k podélné 


ose uťfaté, nosec v obou rodech skoro stejně dlouhý, druhý 
článek bičíku tykadlového skoro dvakráte tak dlouhý jako 
třetí, tělo barvy měnivé, buď celé tmavohnědé nebo více 
méně žlutě zbarvené... <.: 1: 4 + 12, Dejeani Fotsl 
Holeně předních noh krátké, na konci šikmo uťaté, nosec 
G mnohem kratší než ©, druhý článek bičíku tykadlového 
nepatrně delší než třetí, tělo jako u předešlého zbarvené 
13. taentatus /. 


„ Nosec zřejmě zploštělý, uprostřed užší, odtud jak k ústům 


tak i ke kořenu znatelně rozšířený, u © tak dlouhý jako 
štít s hlavou, uf mnohem delší, hrubě tečkovaný, více méně 
lesklý; štít hrubě a hustě tečkovaný, krovky před koncem 


| 
| 


25 SE LNK 


pravidelně vyklenuté, podobně jak u druhu taeniatus zbar- 
VSE 28 +% < .15. Reussí Form. 
— Nosec kulatý, ak dlouhý. a štít hrubě vráskovaný, ne 
lesklý, štít jemně tečkovaný, krovky před koncem šikmo 
vmáčknuté, žlutavé, tmavě vroubené a tmavou, nepravidel- 
nou skvrnou podél švu zdobené —. . 16. occalescens Gy//. 


II. skupina. 


1. Štít nápadně hrubě, velmi hluboce, skoro jamkovitě, pro- 
středně hustě tečkovaný, tělo velmi krátkými, jemnými, 
přilehlými chloupky spoře pokryté, skoro holé, černé, krovky 
buď zcela červené nebo po stranách a na přední polovině 
švu černé, mesosternum mezi kyčlemi úzké, s rovnobežnými 
stranami, poslední článek břišní opatřený u S jamkou po 
stranách lištami ohraničenou, stehna slabě ozubená 

17. dorsalis L. 

— Štít hustě, mnohem jemněji, nikdy jamkovitě tečkovaný, 

tělo více méně hustě, skvrnovitě pýřité, mesosternum mezi 


kyčlemi široké, klínovitě zúžené. . ... PRO K 
2. Čelo mezi temenem a noscem sedlovitě prohnuté vysoce 
vyklenuté . PETE : E PP) 
Čelo neprohnuté, ploché, S S pelletoh částí nosce v téže ro- 
vimě ležící 1: s: : K 3 a ploch 


3. Nosec silně Pokámý. u kořéné podélnými fištaní prostou- 
pený, od středu k ústům znatelně rozšířený, tykadla blíže 
středu nosce vetknutá, chloupky na zadní polovině krovek 
při švu hustěji seskupené, šupinkovité, tělo buď zcela hně- 
dožluté, nebo hlava, štít, krovky, nosec a stehna více méně 
CErNe = 4 18, melanophthalmus Payk. 

— Nosec epaimě ot oto rovný, u kořene v řádkách 
tečkovaný, nerozšířený, tykadla blíže úst vetknutá, chloupky 
na krovkách úzké, nerozšířené, tělo jednobarevné, světle 
nebo tmavě žlutohnědé . . ... « . « . 19. rufulus Bedel. 

4, Tělo nápadně úzké, protáhlé, krovky nepatrně širší než štít, 
tmavé, šev a s ním souběžná postranní páska žlutavá, nosec 
tlustý, nepatrně zahnutý, podélnými vráskami prostoupený, 
spodní strana štítu a metasternum mnohem delšími chloupky 
než ostatní tělo pokryty ©. . . « . « . 20. salicinus Gy//. 

— Tělo široké, krovky mnohem širší než štít. . ..... . .Ď 

o, Nosec lesklý, u © uprostřed nejužší, odtud pak jak ke ko- 

6* 


76 - S ku ke 


řenu tak i k ústům velmi znatelně rozšířený, tykadla u S 
bezprostředně nad ústy, u © před samým středem nosce 
vkloubená, tělo protáhlejší světle neb tmavě žlutohnědé, dlou- 
hými, přilehlými chloupky dosti hustě pokryté, holeně před- 
ních noh na vnitřní straně dvakrát vykrojené 
21. víllosulus Gy//. 
— Nosec mdlý, vráskami hustě prostoupený, kulatý, tělo kratší, 
kratšími chloupky pokryté, holeně předních noh na vnitřní 
straně buď zcela rovné neb jen na hořejší části slabě vy- 
KrTOjeně! 3172 a podl.: shydš) Be ab Ka PFTd=8 200. 1a5bde) FOJK ke Me NÍ 
Chloupky na povrchu těla souměrně rozložené, nosec u G 
tak dlouhý jako štít, u © jako štít s hlavou, nápadně tlustý, 
tykadla obou pohlaví nad samými ústy vkloubená, krovky 
již od ramen slabě, však znatelně zúžené, tělo jednobarevné, 
světle neb tmavě hnědožluté.. . . . . 22. puberulus Bol. 
— Chloupky na povrchu těla tu a tam hustěji seskupené a 
skvrnitě rozložené, nosec mnohem tenší, krovky hnědočer- 
veně a „černé zbarvené 42.2 ls je wed: 400 (s dně ds S) MT 
7. Krovky válcovité, s rovnoběžnými stranami, hnědočervené, 
zřídka jednobarevné, obyčejně šev a postranní, vzadu zkrá- 
cená páska černá, nosec nepravidelnými vráskami hustě 
prostoupený, u ©" tak dlouhý jako štít s hlavou, u © kyčle 
středního páru noh přesahující ©. . . . 23. majalis Pay. 
— Krovky od kořene na zad znatelně rozšířené, za středem 


ja dalky ALA 


6. 


m 


souběžnou páskou, nosec aspoň na horní polovině lištami 
prostoupený, co do délky v obou rodech málo odlišný, u S 
tak dlouhý jako štít, u © as tak jako štít s hlavou 

24. salicis Walton. 


1. Dorytomus longimanus Forster, 


Novae spec. ins. 32, Faust, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1893, 389, Sezdlitz, Faun. Transsyl. 681; vorax Fabricius, Systema 
Entomologiae I, 144, Gyllenhal Schónherr II, 290 et VII, 169, 
Redtenbacher, Faun. Austr. II, 761; Frivaldszkyí Touru., Ann. 
Belg. 1874, 97; ab. c. macropus ARedí. I. c. 761; ab. c. ventralis 
Stephens, Ilustr. of Brit. Entom. IV, 83; var. meridionalis Des- 
broschers, Mitteil. Schweiz. Entom. Gesell. III, 352. 

Velmi význačný a lehce znatelný dle nosce dlouhého, ten- 
kého, Silně zahnutého, čela vysoce vyklenutého, směrem k nosci 


77 - : = 


prohloubeného, dle dlouhých, při skloněné hlavě až do středu 
očí sahajících brv prosterna a nápadně dlouhých a tenkých před- 
ních noh. Černohnědý, tykadla, konce stehen, holeně, chodidla, 
ramena jakož i skvrny u větším i menším počtu po krovkách 
nepravidelně rozložené hnědožluté, tělo hnědými a šedými, na 
štítu častěji ve třech souběžných páskách, na krovkách v nepra- 
videlně rozložených skvrnách hustěji seskupenými chloupky po- 
kryté, přední kraj prosterna nestejně dlouhými, ve středu krat- 
šími, proti očím dvakrát delšími brvami lemován. Mnohdy jest 
celý brouk až na černě zbarvený nosec a prsa — a. ventralis 
Steph. — nebo jen nosec — a. macropus Red/. — žlutavý. 
Nosec málo kratší než polovice těla, u $ kratší, jen ke kořenu 
tykadel, u © delší a po celé délce úzkými lištami prostoupený. 
Čelo vysoce vyklenuté, mezi očima sedlovitě prohnuté, tak Ši- 
roké jako nosec. Oči ellipsovité, sotva znatelně vyklenuté, skoro 
ploché. Tykadla jemná, u ($ stejně daleko od středu nosce a 
úst, u © před samým středem nosce vkloubená, násadec tak 
dlouhý jako bičík s paličkou, dosti silně prohnutý, teprve před 
samým koncem znatelně ztluštěný, přední dva články bičíku pro- 
táhlé, prvý as o polovinu delší než druhý, ostatní články 
u O znatelně delší než Širší, u © střední tři sotva neb málo 
delší než Širší, zevní dva nepatrně příčné, palička špičatě 
vejčitá, kratší než přilehlé tři články bičíku dohromady. Štít 
as o polovinu širší než delší, vzadu i napřed skoro rovně seříz- 
nutý, za přední hranou v úzkém proužku vmáčknutý, uprostřed 
nejširší, ke kořenu nepatrně, směrem ku hlavě silně zúžený, jak 
po délce tak i po šířce mírně vyklenutý, dosti hustě, po stranách 
patrně hustěji než uprostřed tečkovaný. Štítek dobře znatelný, 
zaokrouhlený. Krovky 2"/„krát tak dlouhé jako Široké, u kořene 
rovně uťaté, s rameny pravoúhlými, na konci zaokrouhlenými, 
nazad mírně, u (S sotva znatelně rozšířené, v poslední třetině 
nejširší a dále pak v mírném oblouku zúžené, v dosti hlubokých 
rýhách hustě a silně tečkované, mezirýží mírně vyklenutá, velmi 
jemně, nepravidelně tečkovaná. Nohy dlouhé, nápadně tenké, 
stehna předních noh slabě ozubená, u G' tenčí a znatelně delší 
než u ©, delší než nosec, prvý článek chodidel delší ostatních, 
u © kratší než nosec, holeně kratší než stehna, prvý článek cho- 
didel tak dlouhý jako druhý a třetí dohromady. Var. meridio- 
nalis Desbr. méně prohloubeným čelem, kratšími, hlouběji rýho- 
vanými a silněji tečkovanými krovkami od typického tvaru od- 


o o o o oa ON 0 de M 


lišná. 4—8 mm dlouhý. — V celé střední a jižní Evropě na 
topolech četný. 


2. Dorytomus Schonherrí Faust. 


Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 394, Seždlitz, Faun. 
Trassyl. 681; var. longulus Fausf 1. c. 395. (Obr. 2.) 

Druhu Dejeani Faust barvou a zevnějškem velmi podobný 
a s ním ve sbírkách často smíšený, od něho dlouhými brvami 
předního kraje prosterna, od úst více vzdálenou základnou ty- 
kadel, širším čelem mezi očima, delšími, v obou rodech tenkými 
a málo odlišnými holeněmi. a delším druhým článkem zadních 
chodidel se lišící. Podobně jako druh longimanus /orst. zbar- 
vený; žlutavé, po krovkách nepravidelně rozhozené skvrny jeví 
snahu | tvořiti příčné, nikdy však podélné pásky, šev není 
nikdy zcela žlutavý, nýbrž vždy tmavými skvrnami pro: 
stoupený. Nosec je v obou rodech skoro stejně dlouhý, málo 
kratší než polovina těla, tykadla jsou u G ve stejné vzdálenosti 
od úst a středu nosce, u © v poslední třetině dolní poloviny 
nosce vkloubena. 

Var. Zongulus, na Sicili a v Kavkazu se vyskytující, liší se 
od typického tvaru tmavším, protáhlejším a vyklenutějším tělem. 
3:0—9.25 mm dlouhý. — © Dosud byl nalezen na Moravě, ve 
Slezsku, v Uhrách, v Rakousích, ve Francii, v Italii a v Špa- 
nělsku. 


9. Dorytomus tremulae Paykull, 


Fauna Sueciae III, 189, Gyllenhal Schónherr III, 290, Sahl- 
berg, Insecta Fennica 70, Faust, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 396, Redtenbacher, Faun. Austr. II, 762, Seidlitz, Faun. 
Transsyl. 681; S vecors  Gyllenhal | Schónherv II, 293; tenui- 
rostris  Boheman Schónherv VI, 175:  variegatus | Gyllenhal 
Schónhevy II, 292, Redtenbacher 1. c. 762, Sahlberg, Insecta 
Fennica 70; amplithorax Desbr., Mitteil. Schweiz.  Entom. 
Gesell. 1872, 351; armatus Feri, Wien. Ent. Zeit. 1892, 156. 
Význačný a snadno znatelný dle očí nápadně velikých, as 
dvakrát tak jako nosec širokých, hluboce, sedlovitě prohnutého 
čela, dle nosce silného, značně zakřiveného, u c$ lištami pro- 
stoupeného, u © hladkého a lesklého, štítu nápadně širokého, na 
stranách silně vypouklého, mohutně vyvinutých noh, silně zdu- 
řených stehen a širokých, u c$ na vnitřní straně dvakrát hlu- 


i 
j 
dá 
: 


T © 


C5 n nd 


- 79 


boce vykrojených holení. Barva těla velmi proměnlivá, nejtmavší 
individua černohnědá se žlut červenými tykadly a chodidly, nej- 
světlejší žlutočervená s tmavými, nepravidelně rozhozenými 
skvrnami na krovkách, tělo tmavými a vetkanými bělavými 
chloupky pokryté, na štítu tmavé chloupky ve tři pásky a po- 
stranní kulatou skvrnu, na krovkách v nepravidelně rozložené 
skvrny seskupené, přední kraj prosterna krátkými, rovně přistři- 
ženými brvami lemován. Nosec tlustý, silně zahnutý, kyčle pro- 
středního páru noh málo přečnívající, s vysoce vyklenutým, ve 
středu jamkovitě prohloubeným čelem sedlovitým prohybem spo- 
jený, u ($ kratší, až ke kořenu tykadel lištami prostoupený, ve 
předu hustě a jemně tečkovaný, u © delší, skoro hladký, jen 
u kořene v řádkách tečkovaný, od základny tykadel k ústům 
znatelně rozšířený. Oči nápadně velké, as dvakrát tak široké 
jako nosec, sotva znatelně vyklenuté. Tykadla jemná, u ©" před 
samým středem, u © ve středu nosce vkloubená, násadec tak 
dlouhý jako bičík, slabě prohnutý, před samým koncem značně 
zduřený, přední dva články bičíku protáhlé, prvý dvakrát tak 
dlouhý jako druhý, třetí a čtvrtý málo delší než širší, ostatní tři 
slabě příčné, palička vejčitá, značně kratší než přilehlé tří články 
bičíku dohromady. Štít 1'/„—2krát tak široký jako dlouhý, na- 
před i vzadu skoro rovně seříznutý, po stranách za přední hra- 
k hlavě silně zúžený, dosti silně a hustě tečkovaný, po délce 
sotva znatelně, po šířce mírně vyklenutý. Štítek velký, do šířky 
protáhlý, vzadu zaokrouhlený. Krovky skoro třikrat tak dlouhé 
jako široké, u kořene rovně uťaté, s pravoúhelnými, na konci 
zaokrouhlenými rameny, u G válcovité, u © v poslední třetině 
nejširší, v zadu v mírném oblouku zůžené, v hlubokých rýhách 
silně a hustě tečgxované, mezirýží ploché, velmi jemnými, mno- 
hdy vráskovitě splývajícími tečkami nepravidelně poseté. Nohy 
mohutné, stehna Silně zduřená a ozubená, holeně krátké, ná- 
padně široké, na vnitřní straně u ($ dvakrát hluboce vykrojené, 
uprostřed zubem opatřené, u © v basální polovině slabě pro- 
hnuté, chodidla krátká a široká. 3:6—6 mm dlouhý. -— Po celé 
Evropě a Sibíři na Populus tremula rozšířen. 


4. Dorytomus tortrix Linné, 


Fauna suecica 182, Faust, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau, 
1883, 399, Redtenbacher, Faun. Austr. I, 762, Seidlitz, Faun. 


Transsyl. 681; pectoralis Panzer, Faun. Germ. 36, 16, Redten- 
bacher I. c. 761. 

Mezi druhy prvé skupiny po těle jednobarevném, tmavě 
nebo světle žlutém, malinkými, přilehlými chloupky spoře po- 
krytém, skoro lysém a po štítu na přední straně šikmo uťatém, 
při pohledu se strany směrem k čelu protáhlém, lehce znatelný. 
Protáhlý, temně neb světle žlutý, někdy prsa a přední Části 
břicha černé, tělo krátkými, tenkými chloupky spoře pokryté, 
skoro lysé, přední kraj prosterna krátkými, rovně přistřiženými 
brvami lemován. Nosec u © kyčle prostředního páru noh do- 
sahující, až ke kořenu tykadel lištami prostoupený, u © kyčle 
prostředního páru noh přesahující, hladký, jen u kořene v řád- 
kách tečkovaný. Tykadla jemná, násadec nepatrně prohnutý, 
před samým koncem náhle zduřený, prvý článek bičíku pro- 
táhlý, druhý málo delší než širší, ostatních pět článků mírně 
příčných směrem k paličce se rozšiřujících, palička mohutná, 
vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři články bičíku dohromady. 
Oči kulaté, sotva znatelně vyklenuté, skoro ploché. Čelo vykle- 
nuté, mezi očima jamkovitě prohloubené, v místě tom tak ši- 
roké jako nosec. Štít as o polovinu širší než delší, vzadu rovně 
napřed šikmo uťatý, při pohledu se strany směrem k čelu pro- 
táhlý, uprostřed nejširší, ke kořenu nepatrně, k hlavě silně zú- 
žený, dosti silně, po stranách hlouběji a hustěji tečkovaný, po 
délce sotva znatelně, po šířce silně vyklenutý. Štítek dosti ve- 
liký, zaokrouhlený. Krovky skoro 3krát tak dlouhé jako široké, 
u kořene rovně uťaté, s rameny pravoúhlými, na konci zaokrou- 
hlenými, u G válcovité, u © směrem do zadu nepatrně rozší- 
řené, v poslední třetině v mírném oblouku zúžené, v mělkých 
rýhách hluboce a hustě tečkované, mezirýží plochá, jemnými 
tečkami nepravidelně prostoupená. Nohy mohutně vyvinuté, 
stehna Silně ztlustlá a rovněž tak ozubená, holeně široké, u G 
na vnitřní straně dvakrát, u kořene slabě, v dolní polovině hlou- 
běji vykrojené, u © po stranách rovné, chodidla Široká. 46—56 
dlouhý. — Po celé Evropě na vrbách a osice rozšířen. 


5. Dorytomus nebulosus Gy/lenhal, 
Schónherv III, 304, Faust Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 404, arcuatus Faust ibid. Obr. 3. 
Mezi druhy s rovně přistřiženými brvami na předním kraji 
prosterna po nosci mohutném, spoře tečkovaném, lesklém, u S 
tak jako štít, u © jako štít s hlavou dlouhém a krovkách krát- 


a Id dak ku ká dt Sie be o 


a kp 


"7 : 54, a ky 7 rob td a čá NSK V 
kb 1 10 


OBSAH: Vimmer: Seznam českého dvojkřídléno hmyzu. (Pokračování.) Str. 41. 
— J. Zeman: Brouci žijící v Kkurníku a holubníku, str. 49. — E. Menšík: 
Motýlové okolí Chrudimě. II. Heterocera str. 52. — A, Vimmer: Vzácné 
české mouchy str. 64. Mouchy, které cizopasí v larvách a kuklách ně- 
kterých českých motýlů str. 65. — B. Zežula: Boj s komáry str. 86. — 
Fauna bohemica: Roubal: Noví čeští brouci. — Ph. C. A. Růžička: 
Motýlové okolí Chrudimě str. 68. — Rom. Formánek: Evropští nosatci 
rodu Dorytomus Stephens str. 69. 


1 Entomologické příručky: Di 


| dak hledáme, usmroujeme a pro sbírky upravujeme hmyz 


napsali 


Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, 
Dr: K. Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. 


S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal, pro členy České Spol. Entom. | | 
56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách 
| | předem zaslaných. | 


Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. 


II. ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae. 


Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 


40 h, poštou 10 h více. 


w*er P 


II. Kůrovci V ; Čechách z. na | Moravě žijící. 


Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro a 18 n poštou o 10 hal. více. 


Pp. členy snažně žá dám e, pokud 
přispěvku nesložili, aby mneoblěž šovali sů 
použiti vložen ch složnách listků, abychom 
mořlé dostáti svým povinnostem. 


Pořad schůzí 
České Společnosti Entomologické ve správním r. 1909. 


p 2 Leden | Únor | Březen B Duben | ze Květen 
Zi) Z 28, n | ŘALOOR saní A AT Akva] áR, 
Červen | Září je -© Říjen | Listopad. | © Prosinec 
PZO 6 PJ PNESRÁ EEA YO SODA KOOS V 7 OTT a 


Valná hromada dne 18. ledna 1910. 


Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České: 


na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o "/,8. hodině večer. 


"r 

ne 
V 
E 
-o 
M 
k 
i 


Mcfa Sociefafis Znfomologicae Bohemiae. 


Ročník VI. 1909. Číslo 3. 


Redakční komilé. 


Prof. ©r. Klapálek 


P. Hug. Kubes, Prof. Dr. Em. Rádl. 
MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. 


hJ 


bs 


i 
V PRAZE. 
Hákladem České Společnosti Enfomologické 
Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. 


81 = 


kých, as dvakrát tak jako štít širokých, červenožlutých, na zadní 
polovině tmavou, nepravidelnou příčnou páskou zdobených, 
snadno znatelný. Červenožlutý, prsa, břicho a nepravidelná příčná 
paska na zadní polovině krovek tmavá, tělo jemnými přilehlými 
chloupky dosti hustě pokryté. Nosec mohutný, jemně a spoře 
tečkovaný, lesklý, nepatrně širší než ploché čelo mezi očima, 
u G až k tykadlům pýřitý, tak dlouhý jako štít, u © hladký, 
tak dlouhý jako štít s hlavou. Tykadla do středu štítu dosahu- 
jící, u G' skoro u samých úst vkloubená, u © stejně od úst a 
středu nosce vzdálená, násadec skoro tak dlouhý jako bičík s pa- 
ičkou, nepatrně prohnutý, v poslední třetině kyjovitě zduřený, 
přední dva články bičíku protáhlé, prvý as o polovinu delší než 
druhý, ostatní slabě příčné, směrem k paličce se rozšiřující, tato 
jest mohutná, vejčitá, delší než přilehlé tii články bičíku dohro- 
mady. Oči okrouhlé, nepatrně vypouklé. Štít as o polovinu širší 
než delší, v přední polovině nejširší, k hlavě silně, ke kořenu 
slaběji zúžený, vzadu rovně, napřed šikmo utnutý, za přední, 
směrem k čelu znatelně protáhlou hranou úzce vmáčknutý, po 
délce znatelně, po šířce silně vyklenutý, jemně a velmi hustě 
tečkovaný. Krovky skoro dvakrát tak široké jako štít a sotva 
dvakrát tak dlouhé jako široké, u kořene rovně ufaté, s rameny 
pravoúhlými, na konci zaokrouhlenými, s rovnoběžnými, v po- 
slední třetině v mírném oblouku zúženými stranami, v hlubokých 
rýhách hustě a dosti silně tečkované, mezirýží skoro ploché, 
jemnými tečkami nepravidelně prostoupené. Nohy mohutné, stehna 
silně zduřená, holeně krátké, široké, na vnitřní straně skoro 
rovné, chodidla široká. 25—4'2 dlouhý. — Ve střední a jižní 
Evropě na Populus alba. 


6. Dorytomus minutus Gy/lenhal. 


Schónherv III, 298, Faust, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 406, Redlenbacher, Faun. Austr. 763, Sezdlitz, Faun. Trans- 
syl. 682. 

Formou štítu a krovek druhu nebulosus Gýy//. velmi po- 
dobný, od něho noscem krátkým, u obou pohlaví kratším než 
štít, očima více sblíženými, štítem na přední straně rovně uťa- 
tým, nepatrně zduřenými, velmi slabě ozubenými stehny, tluštěj- 
šími, hustěji seskupenými, přilehlými chloupky a jinakým zbar- 
vením odlišný. Tělo jest tmavohnědé, tykadla, nohy, někdy i štít 
jsou více méně, krovky pak na švu a s ním po obou stranách 

7 


82 


souběžných páskách červenožluté. 22—26 mim dlouhý. Ve 
stře ní a jižní Evropě na Populus alba. 


7. Dorytomus validirostris Gy/l. 


Schónherr III, 294, Faust., Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 408, Redtenbacher, Faun. Austr. II, 7063, Seidlitz, Faun. 
Transsyl. 682; Waltoni Boheman, Schónherr VII 171. 

Mezi druhy prvé skupiny dle silného, hustě, vráskovitě 
tečkovaného, asi tak jako štít dlouhého nosce, v obou rodech 
blíže úst vkloubených tykadel, dle štítu Širokého, po stranách 
u kořene jamkou opatřeného, před středem rozšířeného, do zadu 
nepatrně, ku předu náhle a silně zúženého a protáhlých, štítu 
málo širších krovek dobře znatelný. Tělo protáhlé, tmavohnědé, 
tykadla, nohy zcela neb částečně, strany štítu, šŠev krovek a 
s ním souběžná, více méně široká postranní páska červenožluté, 
povrch hnědými -a vetkanými bělavými, na štítu obyčejně ve 
čtyři pásky, na krovkách v nepravidelné skvrny seskupenými, 
přilehlými chloupky pokrytý. Nosec široký, chloupkovaný, u G 
sotva tak dlouhý jako štít, u © nepatrně delší štítu, slabě, však 
znatelně prohnutý, jemně, hustě, vráskovitě tečkovaný. Tykadla 
do středu štítu sahající, u S skoro u samých úst, u © na 
konci prvé čtvrtiny délky nosce vkloubená, násadec rovný, před 
koncem mírně zduřený, přední dva články bičíku protáhlé, skoro 
stejné délky, ostatní slabě příčné, směrem k paličce se rozšiřu- 
jící, tato mohutná, vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři články 
bičíku dohromady. Oči kulaté, nepatrně vypouklé, čelo mezi 
nimi as 0 '/; užší než nosec. Štít na přední straně skoro rovně 
seříznutý, směrem k čelu nepatrně protáhlý, na zadní straně 
slabě zaokrouhlený, dvěma podélnými jamkami opatřený, před 
středem rozšířený, do zadu nepatrně, ku předu náhle a silně 
zúžený, po délce sotva znatelně, po šířce mírně vyklenutý, jemně 
a hustě tečkovaný. Krovky skoro třikrát tak dlouhé jako široké, 
as o polovinu širší než štít u kořene v mírném oblouku vy- 
krojené, s rameny pravoúhlými, silně zaokrouhlenými, nazad až 
k poslední třetině slabě, však znatelně rozšířené, dále pak v mír- 
ném oblouku zúžené, v hlubokých rýhách silně a hustě tečko- 
vané, mezirýží skoro ploché, slabými tečkami nepravidelně pro- 
stoupené. Nohy mohutné, stehna silně zduřená, u o" širokým, 
u © slabším zubem ozbrojená, holeně krátké, široké, na hořejší 
části vnitřní strany slabě vykrojené, 3:8—5 mm. — Ve střední 
a jižní Evropě, v Sibíři. 


Ty a . 3 > 
E K pz há 
F Ů “ u] 
NOPŘ E 


88 


8. Dorytomus hirtipennis Bedel. 


Faune des Coléopt. du Bassin de la Seine VI, 285, flavipes 
Fabr., Systema Eleutheratorum 490, Faust Bullet. Soc. Imp. Nat. 
Moskau 1883, 409, Reditenbacher, Faun. Austr. II, 762, Seidlitz, 
Faun. Transsyl. 681; majalis Gy//enhal, Schónherr III, 301; tae- 
niatus Tomson, Skand. Col. 212, var. taeniatus Faust, 1. c. 410. 

Velmi význačný a iehce znatelný dle vzpřímených štětinek 
na krovkách. Tmavohnědý, tykadla, nohy, šev krovek a s ním 
souběžná postranní páska žlutočervená, tělo tmavými a vtrouše- 
nými světlými, přilehlými chloupky pokryté, krovky mimo to 
krátkými, vzpřímenými, nepravidelně rozloženými štětinkami zdo- 
bené. Nosec u G tak dlouhý jako štít i s hlavou, u © znatelně 
delší, od středu k ústům slabě rozšířený, dosti silně, hustě, vrá- 
skovitě tečkovaný. Tykadla jemná, as do středu štítu sáhající, 
u G ku konci prvé čtvrtiny, u © ke konci prvé třetiny nosce 
vkloubená, násadec slabě prohnutý, bezprostředně před koncem 
zduřený, přední dva články bičíku protáhlé, prvý skoro tak 
dlouhý jako následující tři dohromady, druhý málo delší než 
třetí, ostatních pět slabě příčných, směrem k paličce nepatrně se 
rozšiřujících, tato jest vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři 
články bičíku dohromady. Oči okrouhlé, nepatrně vypouklé, čelo 
mezi nimi skoro o třetinu užší než nosec. Štít as o polovinu 
širší než delší, napřed a vzadu skoro rovně uťatý, před středem 
nejširší, do předu silně, do zadu slaběji zúžený, po délce sotva 
znatelně, po šířce slabě vyklenutý, dosti jemně a hustě tečko- 
vaný. Krovky u kořene rovně uťaté, od pravoúhlých, na konci 
zaokrouhlených ramen až k poslední třetině dosti znatelně roz- 
šířené, dále pak v oblouku zúžené, v hlubokých rýhách silně a 
hustě tečkované, mezirýží úzká, skoro úplně plochá, slabými 
tečkami nepravidelně posetá. Noby mírně vyvinuté, stehna slabě 
zduřená, u G mohutným, u © slabým zubem ozbrojená, ho- 
leně dosti dlouhé, tenké, po obou stranách rovné. Var. Taenia- 
tus Fausf liší se od typického tvaru hnědočerveným tělem, 
užším, skoro čtverhranným, po stranách takřka rovným štítem 
a krovkami tmavými skvrnami zdobenými. 2:5—3 71 dlouhý. 
Po celé Evropě na vrbách rozšířen. 


9. Dorytomus flavipes Panzer, 


Deutschlands Insectenfauna 41, 11; suturatus Eaust, Bullet. 
Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 413, Gyllenhal Schóuherr III, 296, 


V 


84. - 


Seidlitz, Faun. Transsyl. 681; bituberculatus Redteubacher, 
Faun. Austr. II, 763. 

Zevnějškem druhu hirtipennis Beď. velmi podobný, od něho 
delším, lištami prostoupeným noscem, jinak vkloubenými tykadly, 
válcovitými, dozadu nerozšířenými, vzříměnými štětinkami ne- 
opatřenými krovkami a částečně i jinakým zbarvením odchylný. 
Štít jest jen vyminečně zcela tmavohnědý, obyčejně napřed a 
vzadu, někdy i po stranách žlutočervený, světlá se Švem krovek 


souběžná postranní páska bývá uprostřed přerušená a též noby © 


jsou buď zcela neb částečně tmavěii zbarvené. Nosec G dosa- 
huje ke kyčlím prostředního páru noh, u © tyto přesahuje, ty- 
kadla ($ jsou u konce prvé třetiny, u © před samým středem 
nosce vkloubená. 3—4'5 mm. dlouhý. — Žije ve střední a jižní 
Evropě pak v Sibiři. 


10. Dorytomus Nordenskioldí Faust. 


Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 417. 

Tvarem a barvou druhu Schonherri Faust velmi podobný, 
od něho více sblíženýma očima, napřed šikmo seříznutým, smě- 
rem k čelu protáhlým, nápadně silněji a řidčeji tečkovým štítem, 
kratšími, rovně přistřiženými brvami na přední hraně prosterna, 
mohutněji vyvinutými nohami, silněji zduřenymi a. ozube- 
nými stehny, kratšími, širšími, na vnitřní straně vykrojenými 
holeněmi a mnohem kratším noscem u S odlišný. Druh Dejeani 
Faust, který s ním ve sbírkách smíšen bývá, líší se od něho 
podobně jako druh Schónherri a má neobrvené prostornum. — 
42—6 mm. — Ve střední a severní Evropě na vrbách. 


11. Dorytomus filirostris Gy//enhal. 


Schonhery III, 306, Faust Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau, 
1883, 420, Redtenbacher. Faun. Aust. II. 702,  Sředlilz, Faun. 
Transsyl. 681; tomentosus Fa'rmatre, Ann. Soc. Entom. de 
France 1859, 61, incanus Rey, Opusc. Entom. IX, 33, auripennis 
Desbrosehers, Mitteil. Schweiz. Entom. Gesell 1871, 351; Riehli 
Baeh, Káferfauna fůr Nord — und Mittetdeutschland II. 298. 

Mezi druhy prvé skupiny velmi význačný a snadno zna- 
telný dle dlouhého, skoro do poloviny těla sahajícího, u G po 
celé délce lištami prostoupeného, u © jenu kořene v rýhách teč- 
kovaného nosce a jemných, štít přesahujících, mnohem delšími 
než širšími články bičíku opatřených, u C blíže úst, uš před 


do 


EO ZASE 85 


samým středem nosce vhloubených tykadel. Tmavě neb světle 
žlutočervený, zřídka jsou kolena všech noh, apikální polovina 
předních stehen, štít až na přední a zadní hranu a pásku tyto 
hrany uprostřed spojující, pak lemování a několik skvrn na 
krovkách tmavé, tělo tlustými, žlutavými nebo bělavými chloupky 
dosti hustě pokryté. Nosec dlouhý, skoro do poloviny těla sáha- 
jící, slabě prohnutý, u © mdlý, po celé délce lištami prostou- 
pený, u © lesklý, jen u kořene v rýhách tečkovaný. Tykadla 
jemná, zadní hranu štítu přesahující, u © blíže úst, u © před 
samým středem nosce vkloubená, násadec tenký; dosti prohnutý, 
před samým koncem slabě zduřený, přední dva Články bičíku 
velmi protáhlé, prvý málo delší než druhý, ostatních pět článků 
značně delších než širších, palička úzce vejčitá, málo delší než 
přilehlé dva články bičíku dohromady. Štít málo širší než delší; 
vzadu a napřed rovně uťatý. po stranách nepatrně zaokrouhlený, 
skoro rovný, teprve u samé hlavy krátce a dosti náhle zúžený, 
po délce plochý, po šířce nepatrně vyklenutý, prostředně silně 
a dosti řídce tečkovaný. Krovky u kořene rovně ufaté a zde 
málo širší než štít, od pravouhelných, na konci zaokrouhlených 
ramen až k poslední třetině znatelně rozšířené, dále pak v mír- 
ném oblouku zúžené, v hlubokých rýhách silně a hrubě tečko- 
vané, mezirýží mírně vyklenuté, slabými tečkami nepravidelně 
prostoupené..Nohy mohutně vyvinuté, stehna silně zduřená, u S 
mohutným, u © slabým zubem opatřená, holeně dosti dlouhé, 
široké, u S na vnitřní straně znatelně vykrojené, u © po obou 
stranách rovné, 4—5'5 mm. dlouhý. — Ve střední a jižní Evropě 
na vrbách. 
12. Dorytomus Dejeani Tausí. 


Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 424, Sezdlitz, Faun. 
Transsyl. 682. 

Mezi druhy s neobrveným předním krajem prosterna zna- 
telný dle nosce v obou rodech skoro stejně dlouhého, skoro 
dvakrát tak dlouhého druhého článku bičíku tykadel jako třetího 
a dlouhých, na konci kolmo k podélné ose ufatých holení před- 
ních noh. Černohnědý, tykadla, nohy a skvrny u větším či menším 
počtu po krovkách nepravidelně rozložené ž!iutočervené, tělo hně- 
dými a vetkanými bělavými, na krovkách skvrnité seskupenými 
chloupky pokryté. Často převládá černohnědá neb žlutočervená 
barva a jsou jednotlivé kusy v extrémních případech až na ty- 
kadla, chodidla a něco skvrn na krovkách zcela černohnědé nebo 


86 —— 


žlutočervené. Nosec tlustý, více méně prohnutý, u obou pohlaví 
až ke kyčlím prostředního páru noh dosahující nebo jen málo 
je přesahující, skoro až ku samým ústům lištami prostoupený. 
Tykadla střed štítu přesahující, u Č$ ke konci prvé čtvrtiny, u © 
ke konci prvé třetiny nosce vkloubená, násadec tenký, před sa- 
mým koncem slabě zduřený, přední dva články bičíku protáhlé, 
druhý skoro dvakrát tak dlouhý jako třetí, tento tak dlouhý jako 
široký, ostatní slabě příčné, směrem k paličce nepatrně se roz- 
šiřujicí, palička mohutná, vejčitá, tak dlouhá jako přilehlé tři 
články bičíku dohromady. Oči kulaté, nepatrně vypouklé, čelo 
mezi těmito u ($ málo užší nosce, u © skoro tak široké jako 
nosec. Štít as v polovinu širší než delší, vzadu a napřed rovně 
uťatý uprostřed nejširší, do předu dosti značně, do zadu ne- 
patrně zúžený, po délce málo znatelně, po šířce mírně vyklenutý, 
málo hruběji než u druhu affinis Payk ale mnohem jemněji než 
u druhu taeniatus F. tečkovaný. Štítek malý, příčný, na konci 
zaokrouhlený. Krovky u kořene rovně uťaté a zde málo širší než 
štít, od pravoúhlých, na konci zaokrouhlených ramen až k po- 
slední třetině dosti znatelně rozšířené, dále pak v mírném oblouku 
zúžené, v hlubokých rýhách hrubě a hustě tečkované, mezirýží 
znatelně vyklenuté, jemnými tečkami nepravidelně prostoupené. 
Nohy mohutně vyvinuté, stehna silně zduřená, u G mohutně, 
u © slaběji ozubená, holeně předních noh dlouhé, na konci 
kolmo ku podélné ose sříznuté, na vnitřní straně u © dvakrát 
slabě vykrojené. 4—5':2 mm dlouhý. — Střední a jižní Evropa 


13. Dorytomus taeniatus Fabricius. 


Species Insectorum I, 181, Bedel Faune des Coléopt. du 
Bassin de la Seine VI., 286, Redienbacher, Faun. Austr. IL, 762; 
bituberculatus Zetierstedt Ins. Lapponica descr. I, 305, Faust, 
Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883 427, Seždlilz Faun. Transsyl. 
682; maculatus Marsham Ent. Britann. 292; Silbermanní 
Wenker Cat. Col. Alsace 129; rectirostris Fausf, 1. c. 428; co- 
stirostris Sežd/itz, Faun. Balt. 425. 

S druhem Dejeaní Faust příbuzný a stejně zbarvený, od 
něho u (G mnohem kratším noscem než u ©, kratším, třetího 
článku bičíku nepatrně delším druhým článkem a krátkými, na 
konci šikmo seříznutými holeněmi předních noh odlišný. 27 až 
45 mm dlouhý. V celé Evropě a Sibíři na vrbách a osikách 
rozšířen. 


87 


14. Dorytomus ařfinis Paykull. 


Fauna suecica III., 190, Faust, Bullet, Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 437, Redtenbacher, Faun. Austr. II., 762, Seidlitz, Faun. 
Transsyl. 682. 

Mezi druhy s neobrveným prosternem po krátkém, lištami 
prostoupeném noscí, hustě a jemně tečkovaném štítě, mohut- 
ných, krátkých: nohách, jakož i krátkých a širokých holeních 
znatelný. Tmavohnědý, tykadla, stehna uprostřed, holeně u kořene, 
chodidla, šev krovek a s ním souběžná postranní páska žluto- 
červené, tělo jemnými, tmavými a vetkanými světlými chloupky 
dosti hustě pokryté. Nosec u G tak dlouhý jako štít, u © jako 
štít s hlavou, lištami po celé délce "prostoupený a chloupky po- 
krytý. Tykadla u obou pohlaví skoro u samých úst vkloubena, 
do středu štítu sahající, násadec rovný, v poslední třetině slabě 
zduřený, druhý článek bičíku aspoň tak dlouhý jako široký, 
mnohem tenší a kratší než prvý, ostatní články příčné palička krátce 
vejčitá, kratší než tři přilehlé články bičíku dohromady. Oči kulaté, 
nepatrně vypouklé, čelo mezi nimi u S značně, u © málo užší 
než nosec. Štít as o polovinu širší než delší, málo užší než 
krovky u kořene, vzadu a napřed rovně uťatý, uprostřed nej- 
širší, do zadu sotva znatelně, ku předu značně zúžený, po délce 
velmi nepatrně, po šířce slabě vyklenutý, velmi jemně a hustě 
tečkovaný. Štítek malý, příčný, na konci zaokrouhlený. Krovky 
as třikrát tak dlouhé jako široké, u kořene rovně ufaté, od 
pravoúhlých, zaokrouhlených ramen jenom u © do zadu 
znatelně rozšířené, v mělkých, po stranách a před koncem zna- 
telněji vyhloubených rýhách dosti silně a hustě tečkované, mezi- 
rýží ploché, jemně tečkované. Nohy mohutně vyvinuté, stehna 
silně zduřená, slabě ozubená, holeně krátké, široké, u G na 
vnitřní straně dvakrát slabě vyhloubené. 38—45 mm dlouhý. 
V celé Evropě a Sibíři na osikách, vrbách a olších. 


15. Dorytomus Reussí Formánek. 


Wiener Entom. Zeitung 1908, 227. 

Mezi druhy na předním kraji prosterna neobrvenými po 
nosci lesklém, u S tak jako štít s hlavou dlouhém, u © mnohem 
delším, uprostřed nejužším, odtud ke kořenu nepatrně, k ústům 
dosti značně rozšířeném snadno znatelný. Druhů taeniatus F. zevněj- 
škem velmi podobný a jako tento zbarvený a pýřitý, od něho 
jinak utvářeným noscem, hruběji a hustěji tečkovaným štítem a 


Ě: 7 AKA o P 


kratšími a širšími holeněmi předních noh odlišný. — V Sedmi- 
hradsku a přilehlé části Uher. 


19. Dorytomus occalescens Gyl/lenhal. 


Schónherr III., 298, Faust, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883 440, Redtenbacher, Faun. Austr. II., 763, Seždlitz, Faun. 
Traussyl. 682. 

Mezi druhy druhé skupiny, po krátkém, hrubě vráskovaném 
nelesklém nosci, jemném tečkovaném štítě a před koncem šikmo 
vmáčknutých krovkách znatelný. Tmavohnědý, tykadla, nohy, 
přední a zadní strana štítu, šev krovek a s ním souběžná postranní 
páska žlutočervené, tělo tmavými a vetkanými bělavými, na krov- 
kách skvrnovitě seskupenými chloupky pokryté. Nosec u obou po- 
hlaví sotva delší než štít, hrubě vráskovitě tečkovaný, nelesklý, skoro 
rovný. Tykadla as do středu štítu sahající, v obou rodech blíže úst 
vkloubená, násadec rovný, v poslední třetině dosti silně zduřený, 
prvý článek bičíku málo delší než širší, druhý mnohem slabší, 
as tak dlouhý jako široký, ostatní články příčné, směrem k pa- 
ličce se rozšiřující, palička široká, krátce vejčitá, as tak dlouhá 
jako přilehlé tři články bičíku dohromady. Oči kulaté, nepatrně vy- 
klenuté, čelo mezi těmito úzké, u (S jen tak široké jako polovina 
nosce. Štít as o třetinu širší než delší, vzadu a napřed rovně 
uťatý, uprostřed nejširší, odtud jak ke kořenu tak i k hlavě 
dosti značně, skoro stejně silně zúžený, po délce sotva znatelně, 
po šířce mírně vyklenutý, jemně a hustě tečkovaný. Štítek malý, 
krátký, skoro čtverhranný. Krovky 2'/,krát tak dlouhé jako 
široké, u kořene rovně ufaté, od pravoúhlých, na konci za- 
okrouhlených ramen až k poslední třetině znatelně rozšířené, 
dále pak v mírném oblouku zúžené, v hlubokých rýhách silně 
a hustě tečkované, mezirýží sotva znatelně vyklenutá, jemnými 
tečkami prostouplá, před koncem šikmo vmáčnutá. Nohy krátké, 
stehna dosti zduřená, slabě, u ($ mohutněji ozubená, holeně 
předních noh v hořejší polovině vnitřní strany vykrojené. 25 až 
3:2 mm dlouhý. V celé Evropě na topolu bílém rozšířen. 


17. Dorytomus dorsalis Linné. 

Syst. Nat. ed. X, 378, Faust, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 463, Redtenbacher, Faun. Austr. II, 761, Seždlitz, Faun. 
Transsyl. 683; sanguinolentus Bede/, Faune d. Coléopl. du 
Bassin de la Seine VÍ, 287; abc. Linnei Faust ibid.; basithorax 
C; VÉchange 1901, 80; ab c. nigrifrons Faust ibid. Obr. 4. 


. 


89 


Mezi druhy třetí skupiny tělem nápadně zbarveným, jem- 
nými chloupky spoře pokrytým, skoro lysým, štítem velmi hlu- 
boce a hrubě, skoro jamkovitě tečkovaným a posledním sternitu 
břišním, u G jamkovitě prohloubeným a dvěma hrbolky opatře- 
ným velmi význačný a snadno znatelný. Tělo jemnými chloupky 
spoře pokryté, černé, krovky buď zcela červené — a Linnei 
Faust —, nebo na přední polovině švu a po stranách černé. 
Někdy jest celý brouk až na čelo, paličku tykadel a chodidla 
červený — anigrifrons Faust. Nosec u G as tak dlouhý jako hlava 
se štítem, u © kyčle prostředního páru noh dosahující, v řádkách teč- 
kovaný a podélnýmiiištami prostoupený, dosti značně prohnutý. Ty- 
kadla do středu štítu sahající, u S ke:konci prvé třetiny, u © ke 
konci prvé čtvrtiny nosce vkloubená, násadec sotva znatelně 
prohnutý, před koncem mírně zduřený, přední dva články bičíku 
protáhlé, prvý skoro dvakrát tak dlouhý jako druhý, ostatní 
příčné, směrem k paličce se rozšiřující; tato mohutná, vejčitá, 
kratší než přilehlé tři články bičíku dohromady. Oči okrouhlé, 
nepatrně vypouklé, čelo mezi nimi úzké, u ($ jen polovic tak 
široké jako nosec. Štít as o polovinu širší než delší, napřed šikmo, 
vzadu rovně ufatý, uprostřed nejširší, k hlavě trochu silněji než 
ke kořenu zúžený, za přední, směrem. k čelu protáhlou hranou 
kol do kola, po stranách však silněji vmáčknutý, hrubě a dosti 
hustě, skoro jamkovitě tečkovaný. Krovky as dvakrát tak dlouhé 
jako široké, u kořene rovně uťaté, od pravoúhlých, slabě za- 
okrouhlených ramen až k poslední třetině slabě rozšířené, dále 
pak v mírném oblouku zúžené, v hlubokých rýhách hrubě a 
hustě tečkované, tečky směrem do zadu čím dále tím slabší. 
Poslední sternit břišní po celé délce prohloubený, jamka pak po 
obou stranách hrbolky opatřená. Nohy dosti mohutné, stehna 
silně zduřená, slabě ozubená, holeně dlouhé, dosti tenké, na 
vnitřní straně dvakrát slabě vykrojené. 3—4 mm dlouhý. — 
V celé Evropě na vrbách. 


18. Dorytomus melanophthalmus Pavkull. 

Fauna. Suecica III 193, Bedel, Faune des Coléopt. du 
Bassin de la Seine VI, 287; punctator Herbst, Káf. VI, 166, 
Faust, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 445, Seid/iíz, Faun. 
Transsyl. 682; pectoralis 7omsou, Scandin. Col. 211, Redten- 
bacher, Faun. Austr. II, 761, ex parte; agnatus Boheman Schón- 
herr VII, 174; ab c. dlitellarius Boheman ibid.; ab c. lateralis 
Faust ibid. Obr. 5. 


Mezi druhy s vykrojeným předním krajem prosterna snadno 
poznatelný po nosci dlouhém, silně prohnutém, u kořene lištami 
prostoupeném, s čelem sedlovitým prohybem spojeném, od středu 
k ústům znatelně rozšířeném po tykadlech, u S ku konci prvé 
třetiny, u © před samým středem nosce vkloubených a po jem- 
ných, na zadní polovině krovek při švu šupinkovitých a hustěji 
seskupených chloupcích. Žlutočervený, často na spodu a na 
přední polovině krovek v okolí švu tmavohnědý — a cdlitella- 
rius Bolí. —, někdy tmavohnědý, tykadla, přední a zadní strana 
štítu, šev a strany krovek žlutočervené — a lateralis Faust., 
tělo krátkými, jemnými, na zadní polovině krovek kolem švu 
šupinkovitými, bělavými chloupky pokryté. Nosec silně prohnutý, 
ode středu k ústům znateině rozšířený, u S až ke kyčlím pro- 
středního páru noh sáhající a až k základně tykadel lištami pro- 
stoupený, u © kyčle středního páru noh přesahující a jen u ko- 
řene rýhovaný, skoro hladký. Tykadla jemná, do středu štítu 
sáhající, násadec nepatrně prohnutý, před koncem slabě zduřený, 
přední dva články bičíku protáhlé, prvý skoro dvakrát tak dlouhý 
jako druhý, třetí a čtvrtý skoro delší než širší, ostatní slabě 
příčné, palička krátce vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři 
články bičíku dohromady. Čelo mezi okrouhlýma očima tak ši- 
roké jako nosec, s nímž jest sedlovitým prohybem spojeno. Štít 
skoro o polovinu širší než delší, napřed šikmo, vzadu rovně se- 
říznutý, za přední, proti čelu protáhlou stranou úzce, po stranách 
silněji vmáčknutý, uprostřed nejširší, napřed silněji než dozadu 
zúžený, hustě, prostředně jemně tečkovaný. Krovky více než 
dvakrát tak dlouhé jako široké, u kořene rovně utaté, od pravo- 
úhlých, na konci zaokrouhlených ramen až k poslední třetině 
více méně znatelně rozšířené, dále pak v mírném oblouku 
zúžené, v mělkých rýhách hustě a silně, do zadu slaběji tečko- 
vané, ploché mezirýží jemnými tečkami hustě prostoupené. Nohy 
dosti mohutně vyvinuté, stehna mírně ztlustlá, u G' silně, u © 
nepatrně ozubená, holeně G na vnitřní straně znatelně dvakrát 
vyhloubené. 3—42 mm dlouhý. Po celé Evropě na vrbách roz- 
šířen. 

19. Dorytomus rufulus Bedel, 


Faune des Coléopt. du Bassin de la Seine VI, 287, pectoralis 
Gyllenhal, Insecta Suecica III, 178, Boheman Schónherv III, 302 
et VII 177, Sahlberg, Insecta Fennica 76, Thomson, Scand. Col. 
211, Faust Bull. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 459, Redtenba- 


ida v o da dá hh šk 


dl l DÁ no šál dá da o 


-903 


a — 


cher, Faun. Austr. II 761 ex parte, Sezdlifz, Faun. Balt 426 et 
Faun. Transsyl. 682; var. simplex Fausf 1. c. 460. 


Zevnějškem druhu melanophthalmus Payk. podobný, od 
něho odlišný noscem mohutnějším, nepatrně prohnutým, u ko- 
řene v řádkách tečkovaným, skoro hladkým, mnohem kratším, 
u G as tak jako štít s hlavou dlouhým, u © skoro konce kyčlí 
prostředního páru noh dosahujícím, tykadly k ústům více při- 
blíženými, u G' ke konci prvé čtvrtiny, u © ke konci prvé tře- 
tiny nosce vkloubenými, kratšími nohami, Širšími a krat- 
šími holeněmi a souměrně po celém světle neb tmavě žlutohně- 
dém těle rozloženými, jemnými, nikdy šupinkovitě nerozšířenými 
chloupky. Var. simplex "ausf liší se od typického tvaru slaběji 
vyvinutými nohami, jemnějšími, na vnitřní straně slabě vykroje- 
nými holeněmi předních noh. 3—42 mim dlouhý. — Po celé 
Evropě na vrbách rozšířen. 


20. Dorytomus salicinus Gy//enhal, 


Insecta suecica IV, 584 et Schonherr III, 297 et VII 175, 
Faust Bull. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 455, Redtenbacher, 
Faun. Austr. II. 763, Seid/, Faun. Transsyl. 683; parvulus Ze/ter- 
stedt, Fauna Ins. Lapp. 175. Obr. 6. 

Mezi druhy třetí skupiny protáhlým, nápadně úzkým tělem 
snadno znatelný. Tmavohnědý, tykadla mimo paličku, šev kro- 
vek a s ním souběžná, více méně znatelně kreslená postranní 
páska žlutavé, tělo bělavými, dosti dlouhými a tlustými, na 
spodní straně štítu a metasternu mnohem delšími a hustěji se- 
skupenými chloupky pokryté. Nosec u © tak dlouhý jako štít. 
u © jako štít s hlavou, podélnými vráskami hustě prostoupený, 
mdlý. Tykadla silná, krátká, středu štítového nedosahující, ná- 
sadec rovný, před samým koncem dosti zduřený, přední dva 
články bičíku stejně dlouhé, málo delší než širší, ostatní příčné, 
k paličce se rozšiřující, palička mohutná, vejčitá, delší než při- 
lehlé tři články bičíku dohromady. Čelo mezi očima úzké, u G 
o polovinu užší než nosec. Štít as tak dlouhý jak široký neb 
jen málo kratší než širší, napřed šikmo, vzadu rovně ufatý, po 
obou stranách za přední, směrem k čelu protáhlou hranou 
vmáčknutý, uprostřed nejširší, odtud k hlavě i ke kořenu sou- 
měrně, mírně zúžený, po délce plochý, po šířce mírně vyklenutý, 
jemně a hustě tečkovaný. Krovky as třikrát tak dlouhé jako ši- 
roké, u kořene rovně uťaté, s rovnoběžnými, v poslední čtvrtině 


Z 00 


mírně zaokrouhlenými stranami, v hlubokých rýhách silně a hustě 
tečkované, mezirýží sotva Širší než rýhy, ploché, jemně tečko- 
vané. Nohy mohutně vyvinuté, stehna silně zduřená, u G sil- 
ným, ostrým, u © slabším zubem ozbrojená, holeně krátké, 
rovné, ke konci znatelně rozšířené. 24—3:3 mm dlouhý. — Ve 
střední a severní Evropě, pak v Sibíři na vrbách. 


21. Dorytomus villosulus Gy//enhal, 


Schónherv III. 303, Faust Bull. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 457, Redtenbacher Fauna Austr. II, 763, Seždlitz, Fauna 
Transsyl. 683, agnathus Redienbacher, ibid; G necessarius 
Faust, ibid.: fallax Faust, ibid. 

Zevnějškem druhu rufulus Bedel podobný, cd něho tělem 
protáhlejším, dlouhými, hustě seskupenými, přilehlými chloupky 
pokrytým, noscem užším u obou pohlaví skoro stejně dlouhým, u © 
lesklým, až ke středu chloupkovaným a zde nejužším, odtud pak 
jak ke kořenu, tak i k ústům velmi znatelně rozšířeným, u G 
mdlým, vráskovaným, válcovitým a po celé délce pýřitým 
jinak vkloubenými tykadly a jemněji tečkovaným štítem odlišný. 
Tykadla jsou u G blíže úst, as ve vzdálenosti šířky nosce, u © 
před samým středem nosce vkloubená. Tělo jest světle neb 
temně žlutohnědé, 3—4 m dlouhý. — Ve střední Evropě roz- 
šířen. 

22. Dorytomus puberulus Boheman. 

Schonherr VII, 178, Faust Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 453. 

Mezi druhy třetí skupiny velmi význačný a lehce znatelný 
po nápadně tlustém nosci, v obou rodech blíže úst vkloubených 
tykadlech, širokém, v poslední čtvrtině ke hlavě náhle zúženém 
štítu a jen as dvakrát tak dlouhých jako širokých, od ramen do 
zadu sice slabě, však znatelně zúžených krovkách, Světle neb 
tmavě hnědožlutý, tělo jemnými, na povrchu souměrně, dosti 
hustě rozloženými, bělavými chloupky pokryté. Nosec nápadně 
tlustý, u S tak dlouhý jako štít, u © jako štít s hlavou, hustě 
vráskovitě tečkovaný, uprostřed podélnou více méně znatelnou 
lištou zdobený. Tykadla sotva do středu štítu sáhající, násadec 
rovný, v apikální části dosti zduřený, prvý článek bičíku as dva- 
krát tak dlouhý jako široký, druhý as tak dlouhý iako široký, 
ostatní články značně příčné, směrem k paličce se rozšiřující, 
palička mohutná, krátce vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři 


93 


články bič ku dohromady. Oči okrouhlé, nepatrně vypouklé, čelo 
mezi nimi nepatrně užší než nosec. Štít as o polovinu širší než 
delší, vzadu a napřed rovně ufatý, v prvé třetině nejširší, k hlavě 
náhle a silně, do zadu nepatrně, skoro rovně zúžený, po délce 
sotva znatelně, po šířce slabě vyklenutý, hustě a jemně tečko- 
vaný, někdy podélnou, hladkou, napřed a vzadu více méně zkrá- : 
cenou páskou zdobený. Štítek malý, tečkovitý. Krovky as dva- 
krát tak dlouhé jako Široké, u kořene rovně uťaté, v ramenech 
nejširší, odtud až k poslední třetině sice slabě, však znatelně, 
dále pak v mírném oblouku zúžené, v mělkých rýhách dosti 
hrubě tečkované, tečky po stranách a na konci 2—3krát slabší, 
mezirýží široké, velmi jemnými tečkami hustě prostoupené. Nohy 
krátké, stehna slabě zduřená, u G slabě, u © sotva znatelné 
ozubená, holeně dosti široké, přední na vnitřní straně slabě vy- 
krojené. 32—3:8 dlouhý. Dosud nalézen v Uhrách, ve Francii a 
jižní Moravě. 
23 Dorytomus majalis Pavkull, 

Fauna Suecica III, 251, Boheman Schónherv VII, 176, Zet- 
terstedt, Fauna Ins. Lapp. I, 175, Redtenbacher, Fauna Austr. Il, 
762, Seidlitz, Faun. Balt. 246 et Fauna Transsyl. 683. Faust, 
Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 449; ab. c. immaculatus 
Faust, ibid; ab, c. Paykulli Fausf, ibid 

Mezi druhy s vykrojeným předním krajem prosterna dle způ- 
sobu pýřitosti těla, skulptury nosce, pak po krátkých válcovitých 
krovkách znatelný. Hnědočervený, zřídka jednobarevný, často 
hlava, prsa a břicho částečně neb celé — a immaculatus Faust 
—, někdy i strany krovek a skvrna na přední části švu černé 
— a Paykulli Faust —, tělo bělavými, na krovkách skvrnovitě 
seskupenými chloupky pokryté. Nosec mdlý, jemně, hustě, vrá- 
skovitě tečkovaný, slabě prohnutý, u (S tak jako štít s hlavou dlouhý, 
u © kyčle prostředního páru noh přesahující. Tykadla do středu 
štítu sahající, násadec rovný, v poslední třetině slabě zduřený, 
přední dva články bičíku protáhlé, prvý málo delší než druhý, 
tento málo delší než široký, ostatní články příčné, směrem k pa- 
ličce se rozšiřující, palička mohutná, vejčitá, as tak dlouhá jako 
přilehlé tři články bičíku dohromady. Oči okrouhlé, nepatrně vy- 
pouklé, čelo mezi nimi nepatrně užší než nosec. Stít o třetinu 
širší než delší, napřed šikmo, vzadu rovně ufatý, za přední, smě- 
rem k čelu protáhlou stranou úzce, po stranách  znatelněji 
vmáčknutý, uprostřed nejširší, k hlavě dosti značně, ke kořenu 


DE, —— 


mírněji zužený, jemně a hustě tečkovaný. Štítek malý, tečko- 
vitý. Krovky sotva dvakrát tak dlouhé jako široké, u kořene. 
rovně ufaté, mnohem širší než štít, strany od tupoúhlých ramen 
až k poslední třetině rovnoběžné, dále pak v mírném oblouku 
zúžené, v hlubokých rýhách hrubě tečkované, rýhy po stra- 
nách a vzadu mělčí a slabějí tečkované, mezirýží slabounce vy- 
klenuté, velmi jemnými tečkami prostoupené. Nohy dosti mo- 
hutně vyvinuté, stehna slabě zduřená, jemně ozubená, holeně 
krátké, na hořejší polovině vnitřní strany slabě vykrojené. 2 
až 3 mmm dlouhý. — Na vrbách a topolech ve střední a severní 
Evropě. 
24. Dorytomus salicis Waltou, 


Ann. of nat. hist. 1851, 313, Redtenbacher, Faun. Austr. 
II, 762, Seidlitz, Faun. Balt. 426 et Faun Transsyl. 683, Faust, 
Bull. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 451; Gyllenhali Faust 
ibid. 

Druhu majalis Payk. velmi podobný od něho aspoň na horní 
polovině lištami prostoupeným, kratším, u S tak jako štít, u © 
jako štít s hlavou dlouhým noscem, v obou pohlavích blíže úst 
vkloubenými tykadly a nazad znatelně rozšířenými, za středem 
nejširšími, na švu vždy hnědočervenými a tmavou, se švem 
souběžnou postranní páskou zdobenými krovkami odlišný. 
2—3 mm dlouhý. — Ve střední a severní Evropě na vrbách. 


Pterogon proserpina Pall. 
Kterak Žije u -Brahy a. kterak jiude: 
Sděluje stav. rada J. Srdínko. 


Ty časy, kdy půvabné údolí Sv. Prokopa bylo eldoradem 
pražských entomologů, oplývajíc bohatou i vzácnější faunou z říše 
Šupinokřídlých, patří snad na vždy minulosti. 

Rozsáhlé, místy hlubokým úžlabím prorvané stráně po levé 
straně potůčku před a za vysokým viaduktem, kde dnes dráha 
údolí protíná, nebyly ještě před několika desítiletími odkrývkou 
vápencových lomů zcela zasypány, a hostila jejich kamennitá, 
kulturou nedotknutá půda ve svém panenském stavu tak mno- 
hého zástupce z říše motýlí, jenž si výlučně za domov oblíbil 
výslunná, vyprahlá stanoviska. 


Obro? 


Obr. 6. 


Obr. 3. 


Obr. 2. Dorytomus Schonherri Faust. © — Obr. 3. Dorytomus nebulosus Gyl. © 
Obr. 4. Dorytomus dorsalis. L. © — Obr. 5. Dorytomus melanophthalmus Payk. $ 
Obr. 6. Dorytomus salicinus Gyll. 6 


95 


Nevyčerpatelný zdroj ten -ztrácí a pohříchu již na mnoze 
1 ztratil na dobro dřívější svůj význam pro entomologa, za to však 
nabývá stále stavbou četných, vysokých komínů fysiognomie místa 
továrního. 

Jen další partie proti proudu potůčku, za hostincem, zacho- 
vala více méně svůj původní, krajinný ráz, z příčin však nepo- 
chopitelných nezdá se, že by se sem byly utekly a útočiště tu 
nalezly některé v předu nyní postrádané specie motýlí. 

Avšak nejen dotčené slunné stráně, druhdy zvlášť na druhy 
Lycaena, Hesperia (Syrichthus) a mezi Heterocery na vzácné 
Agrotidy poměrně bohatá, i zelené břehy potoku byly cílem vy- 
cházek, neboť právě tu nebyla naše Pt. proserpina zjevem nikoliv 
vzácným. Po dávném, tradicionelním zvyku našich starších, zku- 
Šenějších současníků docházeli jsme sem co rok ku konci čer- 
vence, abychom hledali housenky Pt. proserpiny a Chaer. elpenora 
a sbírali zejména prvé takořka s každého kře vrbky, na nichž ne 
ojediněle, ale někdy i pospolitě žily a v tu dobu téměř již do- 
rostlé byly. 

Živná bylina Epilobium hirsutum rostla tu, počínajlc od samé 
dědiny Hlubočepské po celém toku potoka vzhůru, dole těsně 
při vodě a na místech, kam až velké vody se rozlévají, ano 
místy, zabírajíc téměř celou šířku koryta potočního, v hustých 
skupinách tu bujela. Tehdy nebylo ještě ani té konkurence o trošek 
svěží buřeně, jaká je dnes zvlášť v létech suchých, aby sotva 
že povyrostla, hned nemilosrdně byla požnuta, aby místo hou- 
senek Pt. proserpiny, si na šťavnatém lupení vpochutnalo nějaké 
lačné zvířátko z blízkého dělnického domečku. 


Sbírali jsme i v jných údolích Povltaví v okolí Prahy stejně 
jako u sv. Prokopa housenky Pt. proserpiny vždy jen přímo 
s vrbky, na níž v každé době denní více méně volně na ston- 
cích seděly a ježto naleziště ta se vyskytovala výhradně jen 
v místech vlhkých při potocích, ustálilo se zcela přirozeně naše 
mínění, tak že měli jsme za to, že housenka stále i za dne volně 
žije na vrbce rostoucí u potoků jen na místech zvlášť vlhkých, 
a že tudíž i k úspěšnému jejímu výchovu nezbytně potřebuje 
hojně vláhy. 

Častý nezdar naší péče při chovu připisovali jsme na vrub 
jiným okolnostem, až teprv před málo léty se naskytla příleži- 
tost poznati, že náhledy naše o způsobu života housenky Pt. 
proserpiny (i Chair. elpenora) spočívají a mylných předpokladech. 


ES 100 MOSS A PS Or 9 VR P MŠ AH 


Meškaje r. 1906 na letním pobytu opět v Písku, mohl jsem 
sbírati více než kde jinde je možno a dovoleno na četných a 
rozsáhlých pasekách a lesních kulturách. na nichž zejména na 
některých mladších vrbka úzkolistá, (Epilobium angustifolium) 
místy hojně bujela. Podle ožerků listů a vrcholkových květů 


přišel jsem na stopu zeleným, as 2 cm. zdélí velkým housen-' 


kám, sedícím na středním žebru po rubu listů. Dle habitu ne 
bylo nesnadno počítati s housenkou lyšaje, a jen 0 to šlo, jakého 
to as druhu. To se mělo rozhodnouti, až povyrostou. 

Ježto, jak povědomo, konečný výsledek při chovu malých 
housenek často daleko zůstává za našim přáním, a jinak nebez- 
pečí tu nehrozilo, že se vrbka i se svými hostiteli — jako u sv. 
Prokopa — octne kdesi před hladovými krky nepovolaných, mohl 
jsem je směle ponechati na svobodě, abych teprve až dorostou 
Si pro ně došel. Avšak se špatnou jsem se potázal. Po více 
dnech neshledal jsem se s nimi ani na keři, na němž jsem je 
našel, ani na oněch poblíže stojících. Než dlouho neměl jsem 
zůstati v nejistotě o příčině záhadného zmizení housenek s vrbky. 

Neukrotitelná touha sběratelská nedala mně nevrátiti se zase 
na místa dotčená a tu opětně ohledávati i do deštníku oklepávati 
keříky vrbky; leč zase, jako zprvu bez žádoucího výsledku z té 
příčiny, že ne na bylině samé, nýbrž pod ní — na zemi — se mělo 
rouško tajemství odhaliti. 

Na zdař bůh obrácený, poblíž vrbky tu ležící kámen na- 
učil mne nejen poznati druh lyšaje na vrbce žijícího, nýbrž 
i jakým způsobem na mnoze si při tom vede, neboť pod zved- 
nutým kamenem vidím starou, dobrou známou od Prahy — ze 
svatoprokopského údolí — velkou housenku Pt. proserpiny ! Objev 
ten dopomohl mi k několika dalším housenkám, když jsem totiž 
na ně nastražil kameny poblíž keříků vrbky, pod nimiž jsem je 
pak sbírati mohl. 

Proč u Prahy tato odchylně žije, neschovávajíc se, ale i za 
dne vklidu na bylině sedí, snadno dá se vysvětliti příčinou zcela 
jednoduchou. Paseky a lesní nízké porosty, kde by živná její 
bylina (Epilobium angustifolium) rostla, u Prahy jestli vůbec, tož 
zajisté nanejvýš zřídka se vyskytují; proto nalézáme housenku 
z pravidla na vrbce chlupaté (Epilobium hirsutum), jež blíž Prahy 
nejhojněji jen u potoků roste a tu mnohdy i za normálních poměrů 
ve vodě stojí, tak že se po svémvrozeném zvyku do 
nějakého úkrytu nazemi uchýliti nemůže, aby ji při 


tom pohroma utopením nestihla. Jako každý živok na 
světě, musí i ona z pudu sebezachování přizpůsobiti svůj život 
místním poměrům. Najdeme-li přece v suché poloze velkou hou- 
senku za dne na živné bylině sedící, můžeme se právem domní- 
vati, že ji jen hlad přinutil opustiti proti obyčeji temnou skrýši 
pod kamenem a t. p., anebo můžeme za to míti, že chová ve 
svém nitru příživníka, nevítaného sice, avšak dosti častého hostě. 


Škoda věru, že nenajdeme o životě hmyzu dostatečného 
poučení v dosavadní odborné literatuře; jak snadno a často při 
nedostatečných vlastních zkušenostech octneme se z té příčiny 
na scestí a přicházíme k mylným závěrům, jak již z našeho 
případu jasně vysvítá. A přece dala by se když ne všechny, tož 
aspoň mnohá zející mezera v tomto ohledu vyplniti, kdyby 
všichni sběratelé a pěstitelé motýlů své zkušenosti a poznatky 
na patřičném místě k všeobecnému prospěchu uveřejňovati si 
navyklii. 


Tu jest nezbytně potřebí úsilovné součinnosti celé obce 
entomologické pod heslem »společnými silami«. 


Vraťme se ještě k naší Pt. proserpině, abychom i o jejím 
chovu se zmínili. Jak mnohý pěstitel tohoto krásného lyšaje 
vlastní zkušeností se přesvědčil, není chov až ke proměně v mo- 
týle nikterak snadný. Nechť by i v době, pokud housenka roste, 
nepodléhal značným obtížím, předpokládajíce, že nám jest po 
ruce živná bylina, abychom ji denně na večer obnovovati mohli, 
tož naskytnou se obtíže ihned, jakmile dospěla housenka k stadiu 
zakuklení; stává se pak nad míru choulostivou a citlivou proti 
každému vyrušování. A že tato kritická doba počíná, poznáme 
neomylně, vidíme-li ji za dne čile po housenníku pobíhati. Cho- 
váme-li jich více pohromadě, pak nastanou opravdové dostihy, 
končící úplným vysílením a zhynutím závodčích. Abychom ta- 
kovému smutnému konci předešii, dlužno bez odkladu každou 
nepokojnou housenku odděliti do zvláštního květníku, naplněného 
navlhčenou zemí, na jejíž povrch jsme rozprostřeli hrubý písek 
se šotolinou a vše pokryli silnější vrstvou mechu. Po důkladné 
prohlídce křížem krážem, vyhledá si housenka příhodné místečko 
pod mechem ke proměně v kuklu. 


Někdy však na vzdor všemu tvrdošijně vzdoruje a nechce 
se uklidniti; v případě tom nezbývá jiného, než sáhnouti k pro- 
středku donucovacímu, totiž postaviti do slunce květník, jejž 

8 


98 


jsme dříve buď skelnou tabulkou pokryli, aneb lépe nějakou 
hojně vzduch propouštějící, průdyšnou látkou pevně povázali. 

Než i při tomto i u jiných druhů housenek zcela osvěd- 
čeném prostředku, musíme opatrně si počínati. neboť úpal slu- 
neční v uzavřeném prostoru květníku nesnesou; udusí se v jeho 
dusné atmosféře i tehdá, děje li se slunění třeba venku a je-li 
květník sebe řídčí látkou povázán — když jsme z neopatrnosti 
jej postavili místo do zcela volného prostoru někam do kouta 
ke zdi, od níž se paprsky sluneční odrážejí a kde volného prou- 
dění vnějšího vzduchu není. O pravdě řečeného přesvědčil jsem 
se vlastní, smutnou zkušeností, když jsem, postaviv květníky 
S housenkami na terrase do koutu zdí domovních shledal je pak 
udušeny přes to, že jen paprsky sluneční od východu o zeď se 
opíraly. 

Přezimující pupa musí spíše suše než mokře schována býti, 
jak to ostatně u lyšajů vůbec radno bývá. 

Jako na povel vyskytl se v Ent. Zeitschr.it — Guben r. 1906 
čís. 23. a 24. článek pojednávající mimo jiné i o tom, kterak 
žije housenka Pt. proserpiny na suchých, vyprahlých ml- 
stech v okolí Ženevského jezera a tu se dovídáme, že zcela tak 
jak shora pověděno bylo o naší u Písku a že, pokud chovu se týče, 
tato ne mokře, jak jsme za to měli, nýbrž suše. držána 
býti musí. 

Posléze budiž poznamenáno, že Pt. proserpina v naší vlasti 
dosti je rozšířena, a Že můžeme housenku její nalézti nejen na 
vrbce, nýbrž v některých končinách jako příkladně ve Vápenném 
Podole u Heřmanova Městce, u Brandýsa n. Orl. a j. i na pu- 
palce (Oenothera biennis), od níž obdržela své dřívější jméno — 
nyní synonym — Oenotherae. 


Limantria monacha L. v Praze. 


Dne 27. srpna t. r. naiezl jsem v kuchyni svého bytu 4 
motýle bekyně borové; návštěva nevítaného hostě vzbudila při- 
rozeně mají pozornost i zvědavost, odkud asi přišla. 

Dům stojí na Smíchově průčelím na Ferdinandově nábřeží 
a zadní strana obrácena do velkého společného dvor 1-bloku vy- 
sokých domů. 

Že by motýlové v tomto dvoře se byli vyvinuli, nepodobno 
pravdě, an tu není živných stromů pro její housenky. Musely 


še EARS 99 =: 


tudíž můry odjinud přes hřebeny vysokých domů do dvoru 
slétnouti a přivábeny plynovým světlem do kuchyně zalétnouti. 
Dle sdělení bylo prý jich v kuchyni minulé noci celý roj kolem 
světla. 

Týž den nebylo ani na ulicích smíchovských a jak denní 
listy psaly i v jiných částech Prahy, zejména na malostranském 
náměstí o monachy nouze; celých exemplářů na dlažbě nebylo 
tak hojně, za to však tím více roztroušeno leželo křídélek, 
větrem svátých k vyvýšeným obrubám chodníkovým; patrně, že 
to byly pozůstatky večerních a ranních hodů labužníků lovících 
motýle. netopýrů a čiperných vrabců. 

Na všech plotech ohrad dřevařů u přístavu vorového až 
k zlíchovské továrně snadno bylo na sta jich nasbírati. Bezpo- 
chyby, že tuto usedly přivábeny čichem pryskyřnatou vůní z les- 
ního dříví v ohradách — tak jak videm přilákány ku světlu do 
nádraží západní dráhy, kde hlavně po dřevěných plotech podél 
silnice k Zlíchovu usedly. 


Po dva večery bylo lze pozorovati jejich reje kolem elektri- 
ckých svítilen, ale jen vysokých, obloukových, kdežto u nižších 
žárových a u svítilen plynových naprosto scházely. 

Ačkoliv — jak známo — $$ vždy četnější bývají než SG, 
přece až nápadně málo těchto (samců) viděti bylo; rovněž bylo 
možno uznamenati, že ©© po většině již vajíčka vykladly; jen 
pořídku tu a tam vyskytla se © o objemném abdominu, jsouc 
vajíčky ještě zatížena. Tolikéž byli většinou motýli ještě dobře 
zachovalí: neotření, ba i zcela bezvadných třásní; to snad odtud, 
že nekonali dlouhou cestu k nám. 

Jak známo, dospívá monacha v motýle — jeli počasí ob- 
zvláště na jaře normální — zpravidla iv končinách s drsnějším 
podnebím — v druhé půli července. Musíme tudíž tuto přes 
čtyři týdny opozděnou návštěvu jedině na vrub letošní dlouho 
trvající zimě a chladnému jaru přičísti. Zároveň vidíme, jak tento 
právem obávaný hubitel lesů proti nepohodě časové otužen býti 
musí, když v tak značném počtu vítězně vzdorovati dovedl vší 
nepohodě, jež letos po dobu jeho vývoje panovala. Býváť — jak 
známo — chladné a vlhké počasí obzvláště příznivo vzniku a 
šíření epidemických nemocí — obzvláště flacherie mezi housen- 
kami bekyně, když v nesčetném množství se vyskytnou, a jsou 
tyto mory — vedle ne méně platných pomocníků z říše hmyzí — 
s to, lépe než všechna vynalézavost a naše úsilí, vyrovnati ne- 

g* 


————————— ————— (00 — 


poměr v hospodářství přírody a uvésti silou elementární spousty 
škůdců na míru více méně neškodnou. 

Ba ani co do vzrůstu nijaké újmy neutrpěly; bylo viděti 
jen exempláře normální velikosti. 

Je-li pravda, jak tvrdí někteří pěstitelé, že u bekyně borové 
vyvolati lze melanismus listnatou krmí, pak nepřilétla tato k nám 
z lesů listnatých (dubových a bukových), nýbrž z chvojnatých, 
neboť aberrativních forem nigra a eremita vůbec nebylo k shlédnutí. 

Byť by i — jak podotčeno — $$ na mnoze bezpochyby 
již na jiném místě o své potomstvo se byly postaraly, tož přece 
při veliké plodnosti (prům. 150 vajíček klade jedna ©) a žravosti 
housenek nezdá se býti obava o naše sady v té příčině tak 
zhola bezdůvodna, zejména pokud se Petřínu týče, kde ve ve- 
řejných sadech a soukromých zahradách dosti nejoblíbenějších 
jim dubů, buků a jehličnatých stromů se nalézá, ač-li by jim 
jehličí kouřem a prachem nanejvýš znečistěno k duhu šlo. 

Bylo by zajímavo, dozvěděti se, z které končiny tento »let 
bekyně«< byl. Snad laskavý čtenář těchto řádků by na tomto 
místě sděliti mohl, nebyl-li v jeho okrsku a v jaké míře les 
bekyní borovou zamořen? Jos. Srdínko, 


stav. rada. 


Philonthus Fiuentei sp. n. mihi. 
Prof. J. Roubal. 

Nejblíže příbuzný k Ph. sordidus Grav., hlavně habitem, 
leskem, barvou extremit, utvářením tykadel, konfigurací teček 
štítových. Liší se však velmi nápadně těmito znaky: mezi 
středními tečkami meziočními není okrouhlá jamka, nýbrž 
velmi slabý, příčný vtisk. Krovky jsou kaštanově tma- 
vohnědé (zvláště při určitém šikmém pohledu) a při tom krásně 
kovově zeleně lesklé, u kořene tmavé. [Pokud u sordidus nejsou 
černé, jest barva jejich hnědavě žlutá nebo červená (dle 
Kraatze)|]. Jsou velmi hrubě a velmi řídce a dosti stejno- 
měrně tečkovány. 

Abdomen jest hustě, dlouze a žlutě pýřité (sordidus jest 
šedě pýřitý) a velmi řídce tečkováno. 

Připojuji ještě jeden znak, jejž však nemohu příliš zdůraz- 
ňovati, protože popis tento jest jen dle jediného exempláře a 
znak zmíněný týká se teček a tu jest znám choulostivý moment, 
že u Philonthů tečky, na př. na štítě i ony, které jsou svým 


i 


EE T A RPM 101 


sestavením charakteristické pro celé skupiny Philonthů, ne- 
bývají symmetricky postaveny: chybí některé, neb bý- 
vají přespočetné vyvinuty atd. — zde totiž vnitřní 2 tečky 
mezioční řady jsou dedoublovány: za normální tečkou 
jest, a to dosti těsně za ní, ještě po tečce stejně silné; na levé 
straně jest nová tečka trochu blíže k oku postavena. Jest spíše 
abnormitou to, že jest tato tečka poněkud vyšinuta, než, že vůbec 
ony tečky jsou dedoublovány — neboť taková zrůda jest pak 
jen na straně jedné. 

Popsaný Philonthus jest jediný ex., G a jest specificky od 
sordidus více rozdílný, než tento od cephalotes Grav.: mezi ce- 
phalotes a sordidus rozhoduje velikost těla a struktura 
krovek, mezi sordidus a Fuentei struktura hlavy, krovek 
zadku a pýřitost tohoto. 

Španělsko: Pozuelo de Calatrava (Ciudad-Real.) Leg. Rdo. 
D. José Maria de la Fuente, Pbro. 

Děkuji za zaslání popsaného brouka svému příteli, španěl- 
skému entomologu, panu Fuentemu, a věnuji mu tento druh. 


Auszug. 


Dem Ph. sordidus Grav. nahe stehend, von demselben durch 
den gueren, seichten Eindruck zwischen den miltleren Stirnpunkten, 
Dedoublierung dieser Punkte, sehr grob und sehr weitláufig 
punktiertes, gelb behaartes Abdomen verschieden. 

Spanien: Pozuelo de Calatrava (Ciudad-Real.). Dankend 
widme ich diese Spezies meinem sehr geehrten Freunde, Rdo. 
D. José Maria de la Fuente, Pbro in Pozuelo (Spanien), dem be- 
kannten spanischen Entomologen, der das einzige Exemplar ge- 
sammelt und mir gůtigst gesandt hat. 


Capnia conica n. sp. 
Prof. Fr. Klapálek. 


Capniae atrae Mort. statura, colore ac alarum. nervatura 
Simillima; differt pronoto latiore (long.: latitud. — 3:4), obtuse 
sexangulari, maris lobo  supraanali apicem versus gradatim 
attenuato, conico, ante apicem non exciso. 

Habitat in Austria Inf., Viennae in Danubii ripis (leg. Kla- 
pálek et compluria specimina in coll. Brauer), et in Gutenstein 
(leg. celeberrimus amicus meus Dr. P. Kempny) mense Aprili. 


102 


Druh tento jest blízce příbuzen C. atra Mort., od něhož se 
velikostí, tvarem těla, barvou ani žilnatinou nijak neliší. Jediné 
podstatné rozdíly spatřujeme 
jednak ve tvaru přední šíje, 
která jest poměrně Širší, 
majíc poměr délky k šířce 
právě 3:4, a souměrně tupě 
šestiúhlá, jednak v hrbolu 
nadřitním u samečka. Tento 
jest ponenáhlu ke konci 
zúžen podoby kuželovité a 
není ani na své spodní 
straně před koncem cho- 
botnatě vykrojen ani na straně horní nad kořenem při pohledu 
se strany hrbolovitě rozšířen. Ve tvaru štětů a samičí chlopně 
podplodní nevidíme rozdílu žádného. 

Nalezena byla doposud jen v Dol. Rakousích a sice sbí- 
rána mnou na březích Dunaje v Pratru, s kteréhož místa četné 
exempláry jsem později viděl ve sbirce Brauerově, nyní ve dvor- 
ním museu a u Gutensteinu, kde ji sbíral zemřelý výborný můj 
přitel dr. Petr Kempny. Lítá v dubnu a počátkem května. 

Druh tento jest od všech dosud známých v pohlaví sam- 
čím snadno rozeznatelný tvarem laloku nadritního. Nesnadnější 
je-to u samiček, kde jen tvar přední šíje může býti nám vodítkem. 

Z druhů, jež popsal E. Petersen (Bidrag til en fortegnelse 
over arktisk Norges Neuropterfauna. Tromsó Museums Aarhefte 
25) by snad C. Mortoni tvarem pronota jevila příbuznost, ale 
ježto autor neznaje samce neuvádí žádných jiných bezpečnějších 
znaků, nelze identifikaci provésti. 


Trioza Cockerelli. n. sp., 
novinka ze Severní Ameriky, mající 
ihospodářský význam. 

(S jednou tabulkou v textu.) 

Napsal Dr. Karel Sulc, Ostrava-Michálkovice, Morava. 


Hlava. — Temeno v zadu bez očí 034 mm, s očima 
0:52 mm široké, O'16 mm ve střední čáře dlouhé, v zadu na 
0:03 mm hloubky stejnoměrně vykrojené mělkým obloukem; 
zadní rohy ufaté, přední široce zaokrouhlené; střední čára dělí 


n rok k hd o ab o n 


103 


temeno ve dvě stejné poloviny, Z nichž má každá ve svém středu 
malou jamku. — Jamky tykadlové velmi prostranné. — Ty- 
ka dla nitkovitá, jen poslední dva články něco ztluštělé, celkem 
1:00 mm diouhá, desítičlenná; jednotlivé články pak mají tyto 
tazměny L — 009; 12 —005, 3 — UIS) :4,"a—010, 6— 0:13, 
7—=015, 8— 012, 9, 10—005, vše v mm; citová ústrojí jsou 
vyvinuta na článcích: 2, 4, 6, 9 a 10; citový ústroj článku 2. 
jest pouhý kulatý otvůrek, nelze zde postřehnouti citové brvy; 
citová ústrojí článku 6, 9 a 10 jsou jamkovité prohlubinky z nichž 
vyniká ostrá citová brva; vedle ústrojí tohoto stojí zevně ještě 
citový chlup; citový ústroj článku 4. zasluhuje pro svou zvláštní 
stavbu bližší zmínky: místo prohlubinky nacházíme zde dutý 
tenkostěnný chitinový ovoid, do něhož vede malý, podlouhle 
kruhovitý otvůrek; ve vnitru ovoidu nachází se pravděpodně 
zevně neviditelná citová brva; zevně jest ovoid celý kryt zvláštní 
lžícovitou pokrývkou, přiklopující se a odklopující dle potřeby, již 
lze považovati za modifikovaný chlup. — Zbarvení tykadla jsem 
mohl studovati jen na jediném jedinci, nezcela dobře vybarveném; 
zde byly první tři články žlutobílé, článek 4—8 žlutobílé s hně- 
dými konci, článek 9. a 10. celé hnědé. — Kužele čelní 
0:06 mm dlouhé, přiléhají zevní stranou úplně na vnitřní část 
číšek tykadlových, na konci jsou zaokrouhlené, vrcholy jejich 
divergují na 0:10 mm — Clypaeus má tvar hrušky asi v půl 
rozkrojené, obrácené úzkým koncem do zadu a není nikterak 
nosovitě prodloužen, jen mírně kienut. — Zbarvení hlavy: te- 
meno má podklad barvy běložluté, kresbu v podobě podkovovité 
skvrny, půlené hnědou čárou střední; vnitřní prostora podkovy 
jest barvy špinavě-běločervené; číšky tykadlové a kužely čelní 
jsou černohnědé, konce kuželů světlejší; oči černé, očka oran- 
žová, clypaeus běložlutý. 

Thorax má základní barvu běložlutou nebo růžovou, 
kresbu Široce a ohraničeně vyvinutou, převládající jest ton hnědý. 


Křídlo přední 2:60 m1 dlouhé, největší šířka 100 mm. — 
Vrchol v cell. MI — 2 blízko pod insercí M1 -F 2, jest znatelně 
lomený, ostroúhlý; radius předního jeho oblouku jest jen o málo 
kratší zadního. — Žilky: (C + Sc), R, mírně obloukovité, Rs 
mírně vlnitý, končí nad začátkem 2. třetiny M1 —- 2; M dlouhá, 
obloukovitá, její vrchol od středu délky proximálně ; M | —- 2 s osou 
křídla rovnoběžná, M3 -+4 skoro rovná, Cu 1 stejnoměrně 
obloukovitý; zbarvení jemně světložluté, žebra jemná, znatelná ale 


= = - 104 = 3 


nejsou barevná. — Blanka čirá. — Ostnů ani povrchových ani 
spodinových není vůbec. Ostny marginální význačně znatelny, 
tvoří úzké vysoké skupiny v cell. M1 -F 2, Cul a M čítající 
asi 6—7 řad ostnů nad sebou, nejnižší o 6, další nejbližší o 3—4, 
ještě další o 1—2, nejvyšší pak o 2—3. Tvar těchto ostnů jest 
bradavkovitý s ostrým odsazeným koncem. 

Křídlo zadní tvaru i nervatury u rodu obvyklých. 

Nohy bělavé, stehna hnědá. 


Za dek: sternity celé černohnědé, tergity černohnědé, ale 
z těchto tři předposlední mají ve střední čáře bílou skvrnu; (po- 
psáno dle jediného jedince; znovu podotýkám, že zbarvení u Psyll 
jest velmi nestálým a proto nespolehlivým znakem). 

© Konec. těla: — Genitální se me nt.se/strany 
0:17 mm široký a tolikéž vysoký, do zadu dolů stejnoměrným 
obloukem ohraničený, horní strana v přední polovině zdvihá se 
nízkým plynulým obloukem; není žádných hrbolů; chlupy pro- 
středně dlouhé, stejnoměrně rozptýlené, hlavně po střední části 
strany; zbarvení hnědé. — Kopulační kleště se strany 
tvaru přímé kosy, ostřím do předu obrácené; horní kraj jest 
ztluštělý, končí ostrým krátkým zubcem, nalézajícím se v pro- 
dloužení ztluštělého horního kraje; zadní strana skoro rovná 
přední vlnitá, u kořene a pod horním koncem vypouklá do předu, 
ve středu výšky naopak zase do zadu; výška 0:17 mm; šířka 
u kořene 0'04 14m, ve středu výšky 003 mm, v horní třetině 
0:05 mm. — Ze zadu větévka tvaru kosy, obrácené ostřím do 
vnitř, nasedání a horní zevní kraj větévky jsou ztluštělé, zevní 
strana skoro rovná, jen mírně do vnitř vbočená; na vnitřní straně 
na horním konci dolní třetiny malý tupý zub a pod nim výkroj; 
ukončení: svrchu popsaný zubec v patřičné perspektivě; rozměry 
jako při pohledu se strany; stojí-li obě větévky kleští kolmo, 
jest zevní obrys jejich podoby O0, o rovných stranách a zaku- 
lacených rozích, vnitřní pak zpodobuje obrys zavřeného poupěte 
na hruškovitém semenníku (planá růže). — S hora vidět pouze 
úzký horní kraj větévek, které jsou zahnuty v podobě kravských 
rohů. — Chlupy po celém povrchu kleští stejnoměrně rozptýlené, 
na přední a zadní hraně delší. — Zbarvení hnědé. — Analní 
se g ment se strany 0:17 mm vysoký, zadní strany prodlouženy 
do zadu v trojúhelníkovitý na konci zaoblený lalok. — Chlupy 
hojné, zvláště dlouhé na konci a horním okraji laloku. — Zbar- 
vení hnědé až černohnědé. 


105 


O Konec těla. — Analní článek shora: krátce 
trojúhelníkovitý, konec krátce, mírně se strany setnutý ; na jedinci 
v louhu vyvařeném a v glycerinu montovaném 028 711 dlouhý 
a Ol2mm široký; horní obrys spadá mírným obloukem ku 
špičce, tato zcokrouhlená; dolní okraj rovný, před koncem mírně 
vybraný; na postranní ploše dlouhé řídké rozptylené chlupy, na 
horním obrysu a pod ním, dosti ostrých, dlouze kuželovitých 
ostnů, před koncem 2—3 delší chlupy; kolem anusu věneček 
krátkých chloupků; na celém povrchu krátké osténky seřaděné 


v řadách jdoucích parallelně s dolnímo krajem. — Anus0.12 mm 
dlouhý podoby širokého 0, které jest se stran a shora dolů stla- 
čené; kolem věneček otvůrky voskových žlaz. — Genitální 


článek: horní délka 0:20 mm, dolní O'151mm, zadní 024mm; 
zoban krátce ostře vytažený, horní obrys před koncem málo 
vykrojený; celá strana rozptyleně pokrytá dlouhými chlupy, 
mimo to zvlástě v zadní polovině na povrchu množství krátkých 
osténků sestavených v řady jdoucí kolmo na dolní obrys. — 
Zevní pochvy se ponenáhlu do zadu sůžují, na samém konci 
jsou uťatě zaokrouhlené. na povrchu načrtané, přesahují o něco 
konec článku análního. — Zevní kladélko. rovné, na dolní 
straně konce shora dolů setnuté, sám koneček nahoře se dvěma 
zejkovitými zuby. — Vnitřníkladélko: tvaru trojúhelníkovitého 
s uťatou špičkou a pupíčkem. — Zbarvení genitálního 
i análního článku černohnědé; poslední popřípadě se dvěma 
bílými skvrnami táhnoúcímí se od konce anusu směrem ku konci 
zobanu po straně. 

Velikost: 2—53 mm, měřeno ku konci složených 
křídel. 

Způsob života: podrobná data o cyklu životním známa 
nejsou; víme že netvoří hálek a že larvy sedí na spodině listů, 
pohromadě vždy ve větším množství. 

Výživná rostlina: larvy i imaga byla sbírána na Capsi- 
cum annuum L. (leg. prof. T. D. A. Cockerell). 

Početnost: soudě dle množství larev a dospělců na jed- 
nom místě sbíraných, tam, kde se vyskytá, asi přítomna ve větším 
množství. 

Zeměpisné rozšíření: dosud známa pouze ze Severní 
Ameriky, Boulder Colorado, zahrada p. prof. T. D. A. Cockerella. 
Poněvadž se však dosud jedině známá živná rostlina Capsicum 
rozšiřuje jen semeny, kterými její hmyzoví příživníci z fam. 


Vysvětlení tabulky. Trioza Cockerelli n. sp. 


1. Hlava s hora. 2. Tykadlo. 3. Citový orgán čtvrtého článku tykadla, 4. Křídlo 

přední. 5. Ostny marginální a) se strany, b) v průmětu s hora. 6. Křídlo zadní. 

7. © konec těla se strany. 8. Anální článek © s hora, 9. © anální a genitální 

článek v louhu vyvařen a v glycerinu montován se strany. 10. Zevní kladélko. 

11. Vnitřní kladélko. 12. £ konec těla (anální, genitální článek a kopulační kleště) 
se strany. 13. Ukončení kleští s hora. 14, Kleště ze zadu. 


Explicatio tabulae. 


1. Caput supra. 2. Antenna. 3. Organum sensitivum articuli 4 antennae. 4. Ala 
anterior. 5. Spinulae marginales. 6. Ala posterior. 7. © segmentum anale et genitale 
a latere. 8. idem supra. 9. idem a latere (in KOH coctum et glycerino investigatum). 
10. Aculeus ovipositorius externus. 11. Ac. ovip. internus. 12. S segm. anale, 
genit. et forceps copulatrix a latere. 13. Forceps supra. 14. idem postice. 


T 107 E 


Psyll se současně rozšiřovati nemohou, můžeme důvodně sou- 
diti, že vlastní výživná rostlina naší Triozy jest dosud neznáma 
a bude to asi některý jiný Severní Americe vlastní druh a ne 
Capsicum, které původně pochází z Ameriky Jižní; přestěhováním 
se na rostlinu kulturní stala se naše Trioza nyní i hospodářsky 
závadnou. 

Jedince k popisu a bionomická dáta o nich mi laskavě 
poslal jich vlastní sběratel pan prof. T. D. A. Cockerell, prof. 
University of Colorado, Boulder Colo. Spojené Státy Severo- 
americké. 


Summary. 


Trioza cockerelli n sp., 


anovelty from North America- belmg 
alsotroteconomicimportance. 
(With one table in the text.) 
By Dr. Karel Šulc. 
Ostrava— Michálkovice, Moravia. 

Head.-Breadth of the vertex behind between the eyes, 
0,34 mm, with the eyes 0,52 mm, the length along the middle- 
line 0,16 m"mm, posterior margin of the vertex regularly and 
slightly excised, posterior angles slightly truncate, the anterior 
ones broadly rounded; a median line divídes the vertex in two 
halves, either showing a distinct fovea in the middle. Anten- 
nae filiform 1 mm long in all; the length of single joints is: 
of the 1st, 2nd, 9th and 10th 0,05 mm, of the 3rd 0,18 mm, 6t 
0,13 mm, 70,15 mm, and 8% 0,12 mm; smellorgans present on 
the joints 2, 4, 6, 8, 9; that on the 4ťh joint is very peculiar 
being in form of a hollow ball with a circular openig covered 
with a Spoonshaped movable operculum: the other smellorgans 
show the form of simple pits. The 3 basal joints of the anten- 
nae are yellow, the 4th— 8th yellow, brown at their ends, the 
2 last black. Frontal lobes very short 0,06 mm only long, 
rounded at the apex. Clypeus in the form of a pearhalf and not 
produced anteriorly. Colours of the head: the ground yellow- 
white, in the middle of the vertex a horseshoe-shaped large 
brown spot, the middleline of the vertex and the frontal lobes 
dark brown, the apex of the latter being lighter, ciypeus yello. 
wish white, 


Sc OSE 108 2 


Thorax: the ground colour white-yellowish with a large, 
well defined brown marking. 

Elytrae: length 2,60 mm, greatest breadth 1,00 mm; apex 
in the cell. marg. I., nearly at the end of My; and forming an 
acute angle; the anterior part of its margin being a little shorter 
than the posterior one. C —+ Sc, R moderately arcuate, R sinuate, 
ending at the beginning of the second third of M3 +2; M slowly 
arcuate with its apex before the middle; My, » parallel with the 
wing-axis, M3; 4 almost straight, Cu1 evenly arcuate. Nervature 
fine, white yellowish, transversal nervules colourless. Membrane 
vitreous. No spines on either Side of the elytra-membrane; the 
marginal spines only present and very distinct, forming very 
narrow, high groups in the cell. Rs, M1 +9, Cu. 

Hind-wings and legs as usual in the genus. 

Apex of the male abdomen: genital segment of egual 
breadth and hight, 0,17 mm; its posterior and inferior margin 
evenly arcuate, anterior half of the upperside moderately arcuate; 
no tubercles; hairs of moderate size, egually scattered on the 
surface. Colour black. Forceps shows the form of a scythe with 
its edge anteriorly; posterior margin straight, the anterior Sinuate; 
hight 0,17 mm, breadth 0,04 mm; if viewed from behind has 
the forceps also the form of a scythe, but its edge is turned 
inwardly and bears at the base a Small obtuse tooth; above are 
the ends of the forceps curved like cattlehorns; hairs egually 
scattered on the surface. Colour brownish. Anal segment 0,17 m 
high, produced posteriorly in a triangular lobe; very long setae 
especially on its distal end; colour brown. 


Apex of the © abdomen. Anal segment viewed from 
above short, triangular, obliguely truncate at the end; viewed 
laterally on a preparate boiled in KOH and mounted in glycerin 
0,28 mm long by 0,12 mmm hight; its upper margin slightly ar- 
cuate, rounded at the end; inferior margin straight, slightly ex- 
cised before the apex; long hairs scattered on the Sides, on the 
upper margin and just under it short, strong, acute spiniform 
hairs, before the apex a few long, stout and round the anus 
short little hairs; on the whole surface of the segment very 
small, short, acute spines in rows parallel with the Superior 
margin. — Anus O-shaped; upper-length 0,20 wm under-length 
0,15 mm, hinder-lensth 0,24 mm; apex short acute, its inferior 
margin straight, tne whole surface of the side with long scatt- 


109 


ered hairs, the hinder half of it with very short, small, acute 
spines in rows parallel with the posterior margin. External sheath 
narowing behind with roundly truncate apex, reaching over the 
end of the anal segment. The inner stylets straight, obliguely 
truncate on the underside before the apex; the apex itself acute 
with two triangular teeth above. The innermost stylets triangular 
on their end. Colour ofthe anal and genital segments dark brown, 
sometimes with a few whitish spots. 

Length 2—53 mm to the end of closed wings. 

Nothing is known of biology and phaenology. 

Oecology: larvae and imagines were found on Capsi- 
cum anrnnuum E -(leg:"T.-D- A. Cockerell) in.''rathér large 
numbers and we may infer that the insect can become very 
destructive. Larvae form no galls living freely onthe underside 
of the leaves. 

Geographical distribution: Boulder, Colorado, U. 
S. A., the garden of prof. Cockerell only; the Capsicum, ha- 
ving been introduced in seeds from S. Amer., cannot be the ori- 
ginal feeding plant of the insect, which remains unknown. 


The specimens for description and data referring to them 
were kindly communicated by prof. T. D. A. Cockerell, Univers, 
of Colorado Boulder CO. U. S. A. America. 


Anatomické poznámky o larvách Blepharoptera 
serrata L. a Pegomyia conformis (Fil,) Neidl. 
Sděluje A. Vim mer z Kr. Vinohradů. 


1. Vývoj mouchy Blepharoptera (Ler.a) serrata L. sledoval 
a popsal Z. Dufour již v pojednáních o larvách houbomilných, 
kteréž pojednání vycházelo r. 1838 a 1839 v Ann. des scien. 
nat. Paris. Později o larvě Blepharoptery rozepsal se Bouché 
v Naturgeschichte etc. (1. díl pag. 100) a r. 1870 zmiňují seoní 
Bremi a Peris v Ann. des Sociét. Entom. Franc. X., p. 341. 

Badáním, které posud bylo provedeno, zjistilo se, že larvy 
Blepharoptery žijí v houbách (Dufour), v trusu kura domácího 
(Bouché), a cizopasí v housenkách bourovčíka (Cnethocampa 
pityocampa W. V.). Naše larvy sbíral p. Zeman v kurníku jistého 
statečku v Davli. 

Dorostlá larva je amphipneustická, měří 7:5 až 8 mm délky; 


110 


nejširší místo je 1:5 mm široké. Tělo její podobá se velmi pro- 
táhlému kuželi. V předu je tenké, v zadu nejtlustší, třinácti- 
členné; 12. čl. užší než 11. a 13. dodává larvě podoby před 
koncem těla mírně zaškrcené. Od kosťově bílé barvy těla ná- 
padně se odrážejí zadní stigmata jako dvě černé velké tečky. 
Mezi stigmaty a řití vyniká slabě načernalý nizoučký hrbolek. 
Poslední trochu porozšířený článek má na hřbetě dva oblouko- 
vité hrbolky, pod nimiž právě leží stigmata. Směrem laterálně 
ventrálním po každé straně 13. čl. řadí se 4 a 4 papilly. Dva 
terminální obloukovité hrbolky chrání stigmata před znečistěním. 
Ze zúžené přední části těla vynikají ústní háčky a přední stig- 
mata. Se strany je viděti pseudopodie, které počínají na 6. článku; 


=. 


celkem lze napočítati 7 pseudopodií. 


2. Drobnohledná pozorování. Přední článek je 
opatřen dvěma mocnými laloky, kteréž může larva libovolně vy- 
sunouti neb zasunouti. Na lalocích sedí dvojčlenná tykadla, pod 
nimi sensilla v podobě hrbolku a níže papilla. Povrch laloků je 
poset mikroskopickými ostníčky, které pomáhají larvě při rytí a 
ochraňují tělo před nečistotou. Podobné laloky nejsou vzácností 
při larvách muších, jenže bývají hned veliké (Lonchoptera), hned 
zase prostřední. Mají je na příklad larvy pestřenek, Anthomyií 
a Pegomyií. Na přední části prvého článku sedí několik řad mi- 
kroskopických háčků, kteréž se také vyskytují na larvách mno- 
hých rodů muších. Jmenujeme jen rody: Sarcophaga, Tachina, 
Pegomyia, Anthomyia, Ptiolina. Za pasem shora uvedených 
háčků následují 2 pigmentované skvrny, snad očka larví, jako 
je tomu při larvách rodu Ptiolina, Tabanus, Hexatoma, Stra- 
tuomys. 

Velmi složená prothorakalní stigmata přečnívají přes okraj 
druhého článku. Trachea jejich ústí do plsťovitého pletiva, na 
jehož konci sedí 2 větve stromkovitě rozvětvené v jednotlivé 
ostie; těchto bývá po 8  Ostie s větvemi obkličuje membrána 
velmi pružná, podobná zevnímu epithelu trachejí, jenže je bez 
jader, a proto není se zevním epithelem homologická. Obě větve 
s ostiemi může larva svinouti a zatáhnouti, takže pak vypadá 
přední stigma jako růžice. 

U kořene obou laloků na prvém článku otvírají se ústa, 
z nichž při vychlípení vynikají ústní háčky, druhdy za mandi- 
buly (Dufour, Perris), později spíše za maxilly (Brauer) prohlašo- 
vané. Háčky připojují se kloubovitě ke schránce jícnové. Tato 


111 


není jednotným útvarem z chitinu, jak starší autoři kreslívali, 
nýbrž skládá se nejméně ze dvou částí. Distálně následují za 
sebou spojovací část a vlastní schránka pharyngeální. Spojovací 
část je vytvořena ze dvou spodních chitinových pásků proxi- 


"Text k obrázku. 


A) Larva Blepharoptera serrata. B) Larva z boku. C) Prothorakální stigma, S, Px 

Posterierní stigma shora a se strany. D) Spojovací článek schránky pharyngeální; 

a, a horní, 1, 1 dolní chitinová opora. E) Totéž shora. F) Schránka pharyn- 

geální s háčky (h), I, a jako v obrazci D. G) Pharynx zdola. H) Prvý článek 

s laloky a skvrnami očními. J) Háčky vlastně papilly na pedes spurii. K) Pupa. 

L) Ustní háčky Pegomyia conformis. M) Stigma posterierní se strany. M,) Totéž 
shora. 


málními konci srostlých a ze dvou svrchních tyčinek proximálně 
v podobě V spojených. Celek připomíná — toliko připomíná — 
chitinovou oporu labia a labrum v sosáku muším. Pomocí zá- 
řezů připojuje se ku spojovacímu článku vlastní schránka jíc- 


12 p E 


nová, která je krátká a vybíhá ve dvě horní a dvě dolní křídla, 
horní křídla jsou více zchitinisovaná než dolní. Tam, kde horní 
křídla přecházejí v dolní, vyčnívá z dolních chitinový zoubek. 
Elipsovitý pharynx je vystrojen na dně sedmi »fanoni fa- 
ringei«, které již r. 1879 našel Batelli ve pharyngu larvy 
rodu Eristalis (Contribuzione al'anatomia ed alla fisiologia della 
larva dell Eristalis tenax. — Bull, Soc. entom. Ital. V. 11., 1879, 
p. 92), později pak Lo wn u Calliphory a v nejnovější době 
Dr. J. C. H. de Meijere u Lonchoptery. Dle Batelliho »fa- 
noni faringei« mají zameziti polykání velkých soust. Do- 
mněnku Batelliho zdá se potvrzovati náš nález na pharyngu 
Blepharoptery. Tam totiž při ústí pharyngu do oesophagu »fa- 
noni faringei« značně se sbližují a tvrdším chitinem se 
utěsní, takže velké části potravy nemohou do oesophagu přejíti. 
Leč nepodařilo se nám pokusně dokázati, že je tomu vskutku 
tak a proto naším objevem není Batelliho domněnka potvrzena, 
nýbrž toliko podepřena. 

Pseudopodie jsou mikroskopicky k pošinování znamenitě 
vypraveny. Samy jsou vlastně záhyby kožní opatřené papillamit 
které vybíhají v háčky. Těchto háčků je na pseudopodii několik 
řad (as 9), o ně může se larva opírati, když se prodírá trusem 
neb houbou. : 

Zadní stigmata sedí na plstovité komoře, k níž se připojují 
3 pupeny bez ostií a mezi nimi stojí sloupek (»Narbe« dle Dra 
J. Meijere). Plstovitá komora je vyvinutá také i v kuklách (dý- 
chací růžky — respiratory trompet — Masicer), kde je zakon- 
čena diafragmou, k níž přiléhá dýchací růžek. Vyskytuje se tedy 
plsťovitá komora larvích stigmat u rozmanitých druhů. 

Pupa je válcovitá, 6 mm dlouhá, 2 m tlustá. v předu za- 
špičatělá v zadu zaoblená. Posterierní stigmata vynikají jako 
9 růžice na stoncích, dýchací růžky jsou umístěny na 5. čl. Šev 
táhne se pátým článkem kol do kola, od kruhového švu odbo- 
čuje šev podélný, jenž dělí víčko ve 2 části, a to horní a dolní. 
Barva pupy je před líhnutím černohnědá, dosti lesklá. Jednotlivé 
články oddělují úzké obroučky, které nepatrně vynikají z plo- 
chy puparia. Články jsou jemně napříč vrásčité Když moucha 
pupu opustila, zbude puparium červenohnědé. 

3. Resumé. K posud známým věcem připojili jsme ná- 
sledující nové: a) Přední stigmata sedí na plstovité komoře, jsou 
rozvětvená a membranou obdána. b) Laloky předního článku 


-hh 


113 


mají ved'e tykadel ještě pár hrbolků. c) Prvý článek nese oční 
skvrny. d) Části ústního ústrojí jsou kloubnatě připojeny k pha- 
ryngeální schránce. e) Na dně pharyngu táhnou se »fanoni fa- 
ringei«. £) Zadní stigmata mají tři pupeny bez ostií vedle zřetel- 
ného sloupku. 

4. Pegomyia conformis (Fall.) Neidl. počiná se 
u nás šířiti jako škůdce řepy cukrové. Letos (1909) v červnu 
poškodila dosti nápadně cukrovou řepu v okolí Nového Bydžova, 
v srpnu pak velmi spoře cviklu skrovně pěstovanou kol Golčova 
Jeníkova. Larvu této květilky popsal a vyobrazil již r. 1879 
Far-ký ve Verhandlungen der k. k. zool.-botan. Gesellschaft in 
Wien a r. 1905 Dr. Jindř. Uzel ve článku »O květilce cviklové 
čili mouše burákové, zhoubci řepy cukrové i krmné«, Listy cu- 
krovarnické 1905/6. Leč přece zbylo na larvě několik mikrosko- 
pických. podrobností, které nebyly posud popsány a proto se 
o nich tuto zmiňujeme. Jako většina larev z veliké skupiny 
orthorrhapha má i larva květilky burákové na prvém článku 
2 vysunutelné laloky opatřené dvojčlennými tykadly. Larvy 
z rodu Blepharoptera mají na lalocích za členitými tykadly ne- 
členěný komolec, kdežto u larvy květilky pozorujeme ještě dva 
útvary členěné tykadlům zcela podobné, jak je také nalézáme 
u larev rodu Zonosema z pod čeledi Trypetnae. Mimo to má 
prvý článek pásek z 10 řad jemných háčků, jimiž je poseta také 
hranice vždy mezi dalšími články. Tím se larva Pegomyia liší 
značně od larvy Blepharoptera, kteráž má háčky toliko na ven- 
trálních »pedes spurii«. Larva květilky může se při lezení opí- 
rati hřbetem i břichem, kdežto larva Blepharoptery jen břichem. 

Háčky ústní sloužíce k vyhlodávání či lépe řečeno k vy- 
kroužení pletiva listového, mají na lacinii 6 zoubků jako dro- 
bounké larvy z rodu Agromyza, které vyhlodávají listy různých 
keřů a bylin. Schránka pharyngealní rozpadá se také ve dvě 
části jako u larvy Blepharoptery. Svrchní křídla této schránky 
jsou protáhlá, tenká, spodní pak široká lopatkovitá s vroubkem 
zaokrouhleným, nikoli se zoubkem špičatým. Přední stigmata 
dělí se prstovitě v 8 laloků, které nepřisedají přímo na tra- 
cheu, nýbrž na plsťovité, ač krátké pletivo. Zadní stigmata sklá- 
dají se z pupenu se 3 ostiemi a z plsfovité komory, která sou- 
visí s velmi silnou tracheální větví. Dost možná, že v budoucnu, 
až poznáme ještě více larev z podřádu Cyclorrhapha, podaří se 
nám určovati je dle tvaru prothorakálních stigmat. Pro zajíma- 

9 


114 


vost uvádíme počet laloků na stigmatech některých larev: Pla- 
typeza 5, Sapromyza 13, Homalomyia 8, Pegomyia 8, Cyrtoneura 
6, Helomyza 4, Blepharoptera 16, Agromyza 4?, Zonosema 18, 
Piophila 10. K počtu laloků přidruží se jejich tvar a způsob 
© rozvětvení (prstovité, vějířovité) jako pomocné znaky. Trvati bude 
však ještě velmi dlouho, než se nám podaří vystopovati přesné 
odlišné znaky jednotlivých rodů z Cyclorrhaph, 


Nový Carabid ze střední Makedonie. 
Vyobrazil a popisuje Fr. J. Rambousek. 


Penetretus (Dellomerí subg.) Štěrbai u. sp. Celé tělo úplně 
černé, lesklé, makadla žlutohnědá, konec tykadel a tarsy tmavě 
hnědé. 

O' Hlava skoro tak široká jako štít, lesklá, za očima s hru- 
bými štětinkovými tečkami, v předu se dvěma rovnoběžnými 
rýhami hrubě vrásčitými, kolem očí a předních stran olemován. 
Obě rýhy čelní v předu spojeny příčnou linií. Hlava na bási 
jamkovitě stlačená a zaškrcená, spánky přímé, spodina hladká 
a jemně vrásčitá. Na bási hrdla jest linie v podobě ——. 

Tykadla počínajíce třetím článkem, hustě obrvená, druhý 
článek ze všech nejkratší, třetí skoro zdélí obou následujících. 

Srdčitý štít nazad značně zúžený, strany ostře olemované, 
přední rohy zaokrouhlené, zadní ostře vyznačeny, poněkud větší 
než pravoúhlé, s dlouhou brvou. Střední rýha jde celým štítem 
a má v předu 2 příčné nezřetelné rýhy s hrubší skulpturou, 
střed štítu jest hladší, v zadních rozích jsou malé, asi '/, délky 
zabírající rýžky. 

Prosternum hladké, pouze u kyčlí tečkováno, episterna tečko- 
vána. Meso- a metasternum netečkovány, jemně vrásčité. 

Štítek hladký s příčnou rýhou. 

Každá krovka s krátkou rýžkou u štítku a s 8 rýhami 
hladkými, které jsou na bási spojeny po 2 vedle sebe, rovněž 
na konci, ale jen vnitřní, vnější jsou spojeny zvláště. Mezirýží 
nepravidelně tečkované, při silném zvětšení jest skulptura jemně 
vrásčitá s velmi jemným, druhým tečkováním basálním. 

Prvý břišní kroužek jemně tečkován, ostatní hladké, po 
stranách velmi jemně vrásčitě tečkované, na zadních okrajích 
s několika chloupkovými tečkami. 


115 = 


Spodní křídla zdélí poloviny krovek (na obrázku v přiroze- 
ném poměru k brouku; penis však značně zvětšen). 


Přední nohy mají na předním okraji stehen žlutavé brvy a 
tečky, rovněž střední i zadní. Přední holeně značně vykrojeny, 
výkroj s trnem a věnečkem tuhých brv z nichž jedna vyniklá a 
zakřivená. Konec holení rovněž obrven a opatřen trnem. Prvý 
tarsální článek předních noh zdélí dvou následujících. 


Penetretus Štěrbai 1. sf. 
Long. nat. 10—:1 zm. 
a: spodní křídlo (aile), b) penis. 


Vel. 10— 11 mm. 
© neznáma. 


Druh tento byl mnou objeven na pohoří Peristeru ve 
střední Makedonii u Bitolje, ve výši asi 2000 14 pod 
kamením u potůčku. Nalezeni pouze 2 G dne 28. července 
HL98) 


Dovoluji si připsati tuto novou specii svému milému příz- 
nivci p. Frant. Stěrbovi, správci raffinerie v Pečkách na 
dráze. 


o* 


116 -— = obkknle la 


Sur un Carabicíide nouveau de Macédoine 
centrale 


par Fr. G, Rambousek. 


Penetretus (Deltomeri subg.) Štěrbaí 1. sp. Noir, briliant, 
les palpes brun clair, Vextrémité des antennes et les tarses brun 
obscur. 


G' La těte aussi large gue le thorax, brillante, les tempes 
fortement ponctuées et větues de longs poils, sur le front deux 
impressions longitudinales unies par une linie et fortement ru- 
guleuses, les yeux et les cótés des impressions sillonnées. La 
base de la těte fovéolée et sillonnée de la forme de ——. 


Les deux premiers articles des antennes chauves, 2“ court, 
le plus court de tous, 3 le plus long de tous, de la longueur 
de deux Suivants, 

Pronotum élargi en avant, fortement ponctué vers Vextrémité 
aux longs poils droits, les angles postérieurs un peu plus grands 
gue 90", chacun avec un long poil et une impression fortement 
ruguleuse. 

Prosternum seulement prěs des coxes ponctué, les epister- 
nes ponctuées. Meso- et metasternum non ponctués. 

Écusson poli avec une impression latérale. 

Chague antenne avec une Stris courte, et 8 stries un'es 
a la base par deux (Voisines), sur Vextrémité seulement les in- 
térieures, les extérieures sont unies  spécialement, interstries 
assez fortement ponctuées aux poils courts. 

Les ailes aussi longues gue la moitié des élythres. 1% 
segment ventral assez finement ponctué, les autres polis sur les 
cótés tres finement chagrinés, lers extrémi.és avec guelgues 
pointes et poils. 

Long. 10—11 mm. 

© inconnue. 

Cette espěce nouvelle fut découverte par moi sur Ja mon- 
tagne de Perister en Macédoine centrale prěs Bitolja (Monastěre) 
en hauteur de 2000 mětres sous pierres prěs d'un ruisseau. 

Jen trouvai seulement 2 G le 28 juillet 1909. 

Je prends la liberté de dédier cette espěce au Mr. Fran- 
cois Štěrba, administrateur de la raffinerie A Pečky na dr. 

Cette espěce a passé sous yeux du Mr. E. Reitter. 


117 = 


Fauna bohemica. 
Nové a vzácné druhy českých brouků. 


Hydroporus discretus Fairm, Ze slatinné louže u Nových 
Hradů blíže Vysokého Mýta vylovila letos v srpnu 2 jedince 
paní Lokayová. 

Atheta (Bessobia) fungivora Thoms. Na mrtvole husy dva 
jedince v srpnu letošního roku u Nových Hradů nalezla paní 
Lokayová. 

Neuraphes coronatus J. Sahlbg. ze špičky Javoru na Šu- 
mavě vyset s. června 1909. Brouk tento nalezen dosud ve Fin- 
sku, Solnohradsku a Sedmihradsku. 

Cerylon evanescens Reitter. Ze starých dubů v parku na 
Hluboké vyset jediný kus paní Lokayovou. Známý dosud ze 
Sedmihradska, Chorvatska a Francie. 

Donacia thalassina Germ. Chycena v Pozděrazi u Adol- 
fova koncem května. 

Zeugophora flavicollis ab. australis Weise z labských luhů 
u Velkého Oseka smýkána v červnu. 

Gymnusa variegata Kiesw. Jeden exemplář pí Lokayovou 
nalezen u Nových Hradů. Dr. Lokay ji dříve chytal u lesní tůně 
blíže Jilemnice. ; 

Oxypoda elongatula Aubé, podhorský druh milující mok- 
řiny u Nových Hradů v lesní tůni. (Pí. Lokayová.) 

Ouedius fulvicollis Steph. Taktéž druh žijící na rašel:- 
ništích u Nových Hradů. (Pí. Lokayová.) 

Hydroporus ferrugineus Steph. Vyskytuje se v horských 
vodách nalezen u Nových Hradů; konečně z Javoru na Šumavě 
letos uloven. Elater erythrogonus Můller; tento elater 
žije ve starých javorech. Dr. Lokay. 


Drobnosti. 


Bělásek ovocný — Aporia crataegi Z, letošního roku opětně 
v okolí Sobotky byl pozorován, avšak vzácně. 

Několik horsenek, které jsem nalezl, napašero bylo lumky, tak 
že ani jediného motýla jsem nevychoval, 

Dne 20. července 1909 dva motýli chyceni byli u Stéblovic a 
21. července 1909 přinesén mně jeden motýl, chycený u Calovic, ovšem 
již setřený, 


Josef Šule. 


Dr. A. BROŽEK: 
O mendelismu. 


(Předneseno na schůzích „„Čes. Spol. Entomol. ze dne 18. května a 22. června 1909) 
věx mávrov čv "Al ES čvos návTUA« 
Arist. de mundo. 5. 

K základům evoluční theorie náleží kromě variability dědič- 
nost. Zjev, že rodiče přenášejí své znaky ra potomstvo, jest 
nesporný a ode dávna znáný, výklad však jeho hmotné pod' 
staty a jeho zákonitého průběhu podává se teprve v přítomné 
době dílem hypothesami, dílem cestou experimentální. Naproti 
různým vědeckým theoriím o dědičnosti (Darwinova pangensse, 
intracellulární  pangenese de Vriesova, Weismannovo učení 
o determinantech a kontinuitě zárodečné plasmy a pod.) nabývají 
přirozeně dnešní doby větší váhy důsledky plynoucí z fakt 
z fysiologických experimentů bastardačních spojených s pozoro- 
váním statistickým (a biometrickým) na velmi četných jedincích 
celých generací. V nich spojují se též dvě základní methody 
exaktních věd přírodních: pokusná s mathematickou, které při- 
rozeně výsledkům zaručují pevného základu. 

První pokusy bastardační a statistické šetření o děličnosti 
znaků na jedincích celých uměle vypěstěných pokolení rostlin 
provedl (1865, 1869) člen augustinianského kláštera v Brně, kněz 
Řehoř Jan Mendel. Narozen 22. července 1822 v Heizendorfu 
nad Odrou v Rakouském Slezsku. Pocházel z rolnické rodiny (nč= 
mecké) a vstoupil po přípravných studiích r. 1843 jako novic do 
augustinianského kláštera v Brně. Zde byl r. 1847 vysvěcen na 
kněze; studoval v letech 1851—1853 na Vídeňské universitě fysiku, 
mathematiku a přírodní vědy, načež vrátiv se, působil v letech 
1853—1868 jako professor reálky v Brně. Za praelata svého 
kláštera byl zvolen r. 1868 a od té doby též zanechal své vědecké 
práce, byv přetížen starostmi s vedením ústavu. Z.mřel 6. ledna 
r. 1884 v Brně ve 62 letech"). Výsledky téměř osmiletých experi- 
mentů uveřejnil toliko ve dvou pracích: »Versuche ůber Pflanzen- 
hybriden« (1865) a »Ueber einige aus kůnstlicher Befruchtung 


') Obsáhlou biografii nalezne čtenář v pracích W. Bateson: „Mendel's 
principles of heredity.““ p. 307—316, Cambridge 1909, neb J. P. Lotsy: Vor- 
lesungen ber Deszendenztheorien. [. Teil. p. 99—100. Jena 1906. J. Wisnar: 
»Gregor Johann Mendel«. Ein Gedenkblatt ete. in: Jahresber. d. k. k. Gymn. in 
Znaim. 1908—9 pp. 21.—31. 


119 —— 


gewonnene Hieraciumbastarde« (1869).?) Klassické jeho pokusy 
a odvozená pravidla o dědičnosti znaků nedošla v současné 
době povšimnutí a byla později docela zapomenuta, takže téměř 
o celé půl století později po druhé samostatně jako nová byla 
odkryta a popsána (1903—6 de Vriesem, 1905 Corrensem, 1905 
Batesonem a jinými). V přítomné době tvoří experimenty bastar- 
dační předmět velmi pilné vědecké práce nepřehledné řady autorů. 
Všeobecné výsledky takových experimentů jsou: 1. že dědičné 
charaktery v potomcích nezanikají, nýbrž buď zakrývejí se zcela 
neb částečně, aneb skládají se ve znak průměrný, intermedierní, 
[prav'dlo o dominanci a intermedieritě] a 2 že d'dičné charak- 
tery rodičů — byť byly i sebe nepatrnější — v potomcích se 
udržují a zachovávají si svoji samostatnost t. j. netvoří trvale 
znaky jiné, nové, nýbrž tvoříce pro sebe samostatné jednotky, 
skládají se neb rozestupují v rozmanité skupiny (kombinace), 
jejichž počei a freguenze sledují pravidla kombinatoriky a bino- 
mické poučky [pravidlo o segregaci (štěpení) a samostatnosti cha- 
rakterů v potomstvu|. 

Povšechný ráz experimentů Mendelových, povahu dominance 
a segregace v 2. filiální generaci znázorní tento pokus.) 

Raca hráchu (Pisum) tvořící semena se žlutým endospermem 
byla umělým opilením skřížena s racou hráchu, která tvořila 
konstantně zrna zelená. Rostliny 1. filiální generace dávaly veškerá 
semena s endospermem žlutým. Tudíž jest znakem dominantním 
žlutá barva (A), recessivním zelená barva (a). Křížíli se dále 
jedinci bastardní z 1. generace filiální — v našem případu dělo 
se to sebeopilením — vznikly rostliny 2. filiální generace, v jejichž 
barvě semen zachovávají se charaktery původních rodičů (gene- 
race parentalní); totiž: ze 258 rostlin“) (F,-generace) vzniklo 
8023 semen, a to 6022 s endospermem žlutým a 2001 s endo- 
spermem zeleným; tedy v poměru 8301:1, theoreticky 3:1. 
Jedinci třetí filiální generace při sebeopilovaní v generaci předchá- 
zející vznikají dvojím způsobem: jednak z jedinců menšiny se 
znakem recessivním a jednak z jedinců většiny se znakem 
dominantním. Recessivní jedinci 2. generace v generaci 3. ne- 
štěpí, dávajíce vesměs potoms.vo sobě rovné (se zrny zele- 

*) Uveřejněno ve: „Verhandl. d. nat. Vereines in Brůnn. Bd. IV. 1865, 
p. 3—47; a Bd. VIII 1869, p. 26—31 ; obě práce znovu otištěny E. Tscher- 
makem ve: „Ostwald's Klassiker d. exakt Wissenschaften. No. 121; Leipzig 1901. 


$) G. Mendel: Versuche etc. 
%4G MendelTschermak: „Versuche ete.““ pag. 12. 


120 Z 


nými) a konstantní i ve všech následujících jeho generacích; 
dominantní jedinci 2. generace naproti tomu ve 3. generaci štěpí 
v poměru 1:2 a to na čisté dominantní tvary (1), jež ve svých 
následujících generacích jsou stálé a na hybridní dominantní tvary 
(2), kteréž ve svém potomstvu segregaci znaků parentální generace 
udržují. Neboť z 519 rostlin“) vypěstěných ze zrn žlutých 2. gene- 
race vzniklo 166 zrn žlutých (s potomstvem konstantně žlutým) 
a 353 žlutých a zelených semen (štěpících v potomstvu v po- 
měru 3:1). Následovalo tudíž rozlišení forem dominantních na 
konstantní (formae dominantes purae) a hybridní (f. d. impurae) 
v poměru 2:13:1, theoreticky 2:1. Jsou tudíž dominantní tvary 
čisté ku dominantním tvarům hybridním, ku recessivním formám 
ve 2. filiální generaci v poměru (1:2):1“). Průběh tohoto ex- 
perimentu znázorňuje schema forem (f) generace parentální (P) 
a tří generací filiálních (F,—F;)"). 


dominantní < f. recesšívní © -25% 

f. dominantní (impurae) 91" 

f. dominantní (purae + impurae) .. TOCESSÍVNÍ — x- k sE 
(3) (1) 
=. SS | 

f. dominantní | f. dom nantní f 'rečessivní: 

(purae) (impurae) 
0) (2) 


Pracemi posledních let byly principy Mendelovy velice pro- 
hloubeny a rozšířeny, takže tvoří samostatné odvětví exaktní 
experimentální nauky o dědičnosti. 

Ježto každý jedinec (zygot) vzniká ze spojení dvou pohlav- 
ních buněk (gametů), nutno v kterémkoliv charakteru dospělého 
jedince — ať již spatřujeme materielního nositele dědičných 
znaků v kterékoliv části zygotů, ku př. v chromatinu jader“) 


5) Mendel-Tschermak: „Versuche etc. pag. 15. 

S) Mendel-Tschermak: „Versuche e'c. pag. 16. 

7) A. Gallardo: „Las investigacionz2s modernas sobre la herencia en 
biologia. pp. 1—70. Buenos Aires 1909. 

8) A. Gallardo: „Las investigaciones“ etc. pag. 23—31. (Interpretacion 
citologica de las leyes de Mendel“. C. Correns; »Die Bestimmung und Ver- 
erbung d s Geschlechtes nach reuen Versuchen mit kóherea Pflanzen<. Berlin 
1907. Berntraeger. pp. 1.—81. 


121 


— viděti dvě části: jednu po jednom rodiči, ku př. matce, 
druhou po druhém rodiči, ku př. otci. Předpokládá se ovšem, 
že všechny dědičné charaktery soustředěny jsou v propagačních 
buňkách obou rodičů. Sjednotí-li se v charakteru dvě části po 
rodičích stejné vzájemně, vzniká znak čistý, a jedinec dle tohoto 
znaku jest čistou formou (homozygot, pure-breed), jsou-li však 
obě části vzájemně různé, tvoří se charakter hybridní a jedinec 
dle tohoto znaku jest bastardem (heterozygot, cross-breed)“). 
Tudíž symbol perfektního homozygota jest 


ABO X 
KBC P Mk M 


a jedince ve všech « znacích hybridního, perfektního heterozygota 


jest 

ABO 3. A 

E ap 0 00505) 
posléze symbol částečného hybrida, ku př. v jednom znaku 
(monohybrida) jest 


4 BGA PÁ 
B é „x neb stručněji ři + (M) 
| so B 
(dihybrida) Cate i neb stručněji | z: | a pod. 
3. Vztah mezi vem znaky rodičů — z nichž charakter 
jednoho nazveme protogenním (4), charakter druhého rodiče allo- 
genním (4)"“ —, které sjednocují se ve znaku potomka, vyjadřuje 


pravidlo o dominanci a intermedieritě. Povšechně jsou možny 
tři případy: 1. nastává-li úplné potlačení (neb zakrytí) ku př. 
charakteru allogenního protogenním, jest znak A dominantní nad 
znákem « recessivním. Zakrývání toto (dominance, alternace) 
může býti ovšem též 2. částečné, neúplné v různém stupni, 
až posléze 3. vzniká případ, kdy znak proto- i allogenní vystu- 
pují nezakryté pohromadě buď vedle sebe (ku př. různě barevné 
skvrny srsti, peří, ulit, krovek broučích, křídel motýlů etc.) aneb 
prostoupeny jsou ve znak střední, intermedierní (ku př. růžová 
barva petalů mezi petaly červenými a bílými, barva pleti mulatů 
a p.) Samozřejmé jest, že mezi těm to 3.kategoriemi jest plynulá 

9) W. Bateson: „Mendel's principles of heredity““ etc. 

W.B'ateson: „Methoden u. Ziel d. Vererbungslehre« ; in Biol, Centralbl, 
Bd. XXIX. 1909, No, 10, pp. 299—318. 

19) K. Pearson: „Mathematical contributions to the theory of evolution : 
XII. On a generalised theory of alternative inheritance, with special reference 
to Mendel's laws“ in: Philos. Trans. of the Roy. Soc. London. — Ser. A., Vol. 
203, pp. 53—86. 


řada přechodů, a to tak bohatě zastoupena, že neúplná domi- 
nance, jest mnohem častějším zjevem při experimentech, nežli 
dokonalá dominance a přesná intermedierita. 


Příklady na toto pravidlo jsou velmi obyčejné a tak četné, 
že postačí, uvedeme-li zde jen několik nahodile vybraných: tak 
u rostin dominuje hrách (Pisum)""), kvetoucí terminálně nad 
racou kvetoucí laterálně, neb dvouřadost klasů ječmene (Hor- 
deum) '*) nad ječmenem šestiřadovým ; u živočichů nepáskovaná 
forma hlemýždě (Helix hortensis)"") nad páskovanou, barevná 
srst myší (pigmentace srsti) nad bílými kožichy albínů,'t) neb 
žlutě skvrnité krovky broučí (Melasoma scripta) 'Š) nad černými. 
Intermedierita bývá nejčastěji při znacích, které nelze čítati, nýbrž 
měřiti, jako výška vzrůstu, nuance barvy, pleti a p. Tak stále 
červeně kvetoucí Mirabilis Jalappa'“) křížena s formou kvetoucí 
konstantně bíle dává potomstvo růžové. Zvláštní jsou případy 
dominance a intermedierity schopnosti (neb přítomnosti) vytvoření 
jistého znaku nad neschopností (neb chyběním) vytvoření téhož 
charakteru, jako: dominance ve vytvořování tialově Červených 
žilek v petalech dvouletého blínu (Hyoscyamus niger)"") nad 
nevytvořením těchže formy čistě žluté (f. pallida), neb vytvořo- 
vání normálního počtu prstů u lidí a zvířat a vznik počtu abnor- 
málního,"*) neb rozlišování barev a barvoslepost,"?) neb vytvořo- 
vání rohů na ovcích u obojího pohlaví, kt ré jsou potomky racy 


11) G. Mendel-Tschermak: Versuche etc. 

12) E. Tschermak: „Úber Zůchtung neuer Getreiderassen mittels kůnst- 
licher Kreuzung“ in: Zeitsch. f, d. laadw. Versuchsw. in Osterreich. 1900. II. 
Jahrg. Heft 5. 

1) Lang A.: Úber d. Bastarde von Helix hortensis und Helix nemoralis 
19. 8. Jena. 

14) E. H. J. Schuster: „Results of crossing Grey (House) Mice with 
Albinos.“ in: Biometrika. Vol. IV. 1906. pp. 1—12. 

15) J. Mc. Cracken: „Occurence of a sport in Melasoma (Lina) scripta 
and its behaviour in heredi:y.“ in: Journ. of. exper. Zool. Vol. IV. 1907, pp. 
221—238. 

18) Correns C.: „Uber Vererbungsgesetze“. Berlin, Borntraeger 1905. pp. 43. 

7) Correns C.: „Ein typisch spaltender Bastard zwischen einer zwei- 
jáhrigen Sippe des Hyoscyamus niger.““ in: Bericht, d. Deutsch. Botan. Gess.; 
B. 22. 1904. p. 506. 

is) Lewis T. and Embleton D.: „Spli:t-Hand and Splitt-Foot defor- 
mities, tneir types, origin and transmission“ Biometrika VI. 1908. p. 26. 

18) Pearson K.: „On inheritance of the deformity known as Splitt-Foot 
or Lobster-Claw.“ Biometrika: VI. pp. 69.—79. 1908. 

19) Bateson W.: „Mendel's principles... ete.“ 


de 


k T 


+ 
i 


v obém pohlaví rohaté skřížené s racou v obém pohlaví bez- 
rohou*“) a pod.?!) S hlediska nejobecnějšího ujímá se hypothesa, 
že znaky filogeneticky starší dominují, znaky filogen. mladší jsou 
recessivní; ku př. pigmentace nad albinismem, polydactylie nad 
normálním počtem prstů a pod. (Viz A. L. Hagedoorn“, 
W: Bateson a j.) 


(4.) Monohybridi t.j. jedinci v jediném toliko charakteru 
heterozygotní, ve všech ostatních homozygotní (conf. III.) 
mohou vznikaii tenkráte, když kříží se dvě čisté racy vzájemně 
různé jedním znakem, shodné všemi znaky ostatními. Vztah 
mezi rodiči (parentalní generací) a jejich potomstvem (Fi) 1. fi- 
lialní gemerací gualitativně i guantitativně (dle freguencí) vysli- 
huje symbolická rovnice: 


a Xla= Hal- zl Z) 


V. téže značí 2. nl protogenní jednoho rodiče, a charakter 


allogenní druhého rčdiče; charakter hybridní Z vzniká očividně 


kombinací prvků parentální generace. 
L Je-li mezi charaktery A,- az vyvinutá interme- 


dierita, pak zaujímá hybridní znak 2 svojí kvalitou střed mezi 


oběma znaky parentalními a F,-hybridi ovšem zřetelně liší se od 
jednoho i druhého rodiče. — (Tak Mirabilis kvetoucí konstantně 


ha Ne A Ddld 7: / a! F 2 
Červeně | |, skřížena s racou konstantně bílou al dává potom- 
I 


Dá 


stvo kvetoucí růžově pl 
a) Předpokládáme-li pro vznikání dalších generací sebe- 


2) Wood, T. B.: „Note on the inheritance of horns and face colour in 
sheep““. in: Journ. Agricult. Soe. Bd. I. p. 364 


2I) Přehledné a souborné práce s četnými příklady a obsáhlou literaturou 
o mendelismu jsou: W. Bateson: Mendel's principles ete.; A. Gallardo: 
„Las investigaciones.... etc; J. PPLotsy: Vorlesungen úber Deszendenztheorien““, 
I. Teil, pp. 74—166; II. Teil pp. 548—578. L. Plate: Selectionsprinzip und 
Probleme der Artbildung. 1908. Leipzig, pp. 356—372; W. Johannsen: Ele- 
mente der exakten Erblichkeitslehre““, 1909. Jena. pp. 360—498; E. Bauer: Einige 
Ergebnisse der experimentellen Vererbungslehre.““ pp. 265—292; in: Beihefte zur 
Medizin. Klinik. 1908. IV, Jahrg. Heft 10. : 


2?) Arend. L. Hagedoorn: »Mendelian Inheritance of Sex« in: W. 
Roux, Arch. f, Entw, d. Organ. 1909, 28. B. 1. Heft. pp. 1.—34. Leipzig. 


PREH C7 ozve 0 "0 7 VEM 


— 124 


oplozování neb křížení jedinců vždy téže generace 
a vzájemně zcela shodných, pak mohou se v 1. generaci 


fliální křížiti jedinci — zde toliko hybridi — pouze jediného 
druhu a vytvoří potomstvo 2. filialní generace (F,) s jedinci 
několika kategorií — zde 3 kategorií — dle všech možných 


kombinací prvků parentálních, které spojeny jsou v jejich hy- 

bridních charakterech. Vztah mezi F,- hybridy a jejich potomstvem 

lze vyznačiti rovnicí: 

A A A| A 

pb T | 
1 


8 


akt lek= 


á+ z slo sie" 55 já a ESO ON 


V jedincích 2. generace kromě i shodných s F-hybridy 


5 v. , „ , Ad | 
vytvoří se oba dva Čisté typy parentální a | jimiž 


tedy udržují se při bastardaci i sebe menší dědičné charaktery. 

[Pravidlo o štěpení (segregaci) forem původních v potomstvu 

hybridních rodičů). Tak ve shodě s předcházejícím růžově kve- 

toucí Mirabilis z 1. fil. generace b daly potomstvo pro 2. fil. 
1É 


generaci trojího druhu s freguenzemi v pom 


| a 


červené || : růžovým ||: bílým a = B 
Vona | 2 


Z F,-generace?*) přímo plyne, že (conf. V.) 
1. poměr freguenzí členů různého druhu jest 
22), 

jehož čísla tvoří členy čtverce binomu (1 —1)"; 

2. počet všech jedinců generace a jejich roztřídění dle 
freguenzí jest 
4—(4)=1428r1— 11) 800 

3. počet všech různých kategorií (kombinací) **) jest 


ot 35 
a 4. počet stálých, nehybridních forem (homozygotů) jest 
a 29). 


6 t. zv. segregating generation (Pearson, Bateson etc.). 


s) 259:509/:259/,; průměrný poměr freguenzí homozygotů ku hetero- 
zygotům jest i (= 202 9)a 


24) přesněji variací z řad. 


PEAK 


A 4 nas 1 dk 1- ol tý naš nf ey ca pk ŠM 4 
k X ab V m 


OBSAH: Rom. Formánek: Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. (Pokr ) 
Str. 81. — J. Srdínko: Pterogon proserpina Pall str. 94. — Limantria 
monacha v Praze str. 98. — Prof. J. Roubal: Philonthus Fuentei sp. n. 
mihi str. 100. — Prof. Fr. Klapálek: Capnia conica n. sp. str. 101. — 
Dr. Karel Šulc: Trioza Cockerelli n. sp. str. 102. — A. Vimmer: 
Anatomické poznámky o larvách Blepharoptera serrata L. a Pegomyia con- 
formis (Fil.) Neidl str. 109. — Fr. G Rambousek: Nový Carabid ze 
střední Makedonie str. 114. — Fauna bohemica: Dr. Lokay: Nové a 
vzácné druhy českých brouků str, 117. — Drobnosti: Bělásek obecný, 
(Josef Šulc) str. 117. — Dr, A, Brožek: O mendelismu str. 118. 


Entomologické příručky: 


| L hledáme, usraroujeme a pro sbírky upravujeme M 


napsali 
| | Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. ai ké P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, | 
Dr. K. Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. 


S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal, pro členy České Spol. Entom. 
resp. 66 hal.; též ve známkách 


56 hal., poštou franko za 90 hal. 
1 předem zaslaných. 


— Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. — © KÝ 


II. ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae. 


Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 
40 h, POSTÝM 10 h více. 


JIL Kůrovci v Čechách a na na Moravě žijící. 


Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více. 


Pp. členy snažně žádám e, pokud 
příspěvku  nesložili, aby mneobtěžovali si 
použďti vložených složních listků, abychom 
mohli dostáti svým povinnostem. 


Pořad schůzí 
České Společnosti Entomologické ve správním r. 1909. 


Květen 


Unor Březen Duben 


27. | 
| Červ en P de | Říjen © Listopad 6 Prosinec | 
Noa | 21, s Bala 19.. Ba ac PD 


Valná hromada dne 18. ledna 1910. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o '/„8. hodině večer. 


Noa S o o s OE bo o 


-děd še a ořa dlecčke T OS RL SOV, dok Vo átů jat nod i S V A % ; Bobo VY 4 M 
k l HE V re © v S $ ří k 
Bo EN S : 


CAHSOPIS 
České Společnosti šnfomologické. 


Mela Sociefafis Znfomologicae Bohemiae. 


Ročník VI. J909. Číslo 4. 


Redakční komilé. 


Prof. fr. Klapálek 


P. Aug. Kubes. Prof. Dr. Em. Rádl. 
MUDr. Em. Žokau. Odb. uč. Ant. Vimmer. 


B 


V PRAZE. B ran 
Hákladem České Společnosti Enfomologické O s 
. CLA 33 
Tiskem Dra Ed. Gróégra a syna. ( pen MOVE JS 
Feb Rj 


Mx 
sonal Museu 


: 
já His 


33V 


/ 


"> 


Pk Pe no VOZE 5: 


a 


B prá 


" 


eko vá RN 


i 


—————————————— — Z 


Z F,-generace vzniká dále při autogamii neb křížení forem 
zcela sobě rovných 3. filiální generace F,; neboť v F, mohou 
se křížiti: 

1. protogenní homozygoti vzájemně, a dají potomstvo dle 
rovnice: 

á | A4 se 
| oh 


i stálé, neštěpící: vztah tento lze sevšeobecniti na 


Ma k VE) 


Za he) ně 
+4 kV tudíž potom- 


dle něhož potomstvo homozygotů jest konstantní 
(ve všech generacích). 

2. V Fy-generaci kříží se vzájemně allogenní homozygoti 
a dávají dle předešlého (VI.) opět potomstvo sobě rovné, nehyb- 
ridní a konstantní dle vztahu: 


= aE zá 
„ neb obecně: 
Po ě P NO 


3. Posléze kříží se mezi sebou v F, heterozygoti a plodí po- 
tomstvo dle těchže pravidel o segregaci. jako jejich hybridní F,- 
rodiče dle rovnice: 


A „| A a| 
A), o + a 
z níž jest viděti, že poměr freguencí, počet všech členů a roz- 
třídění jejich, počet všech možných kombinací a počet homo- 
zygotů jest týž jako v F,-generaci; lze tudíž psáti všeobecně 
vztah 


P létá 121 VTKÝ 


dle něhož vůbec potomci hybridních rodičů štěpí 
sejde pomeru: 2:15 
b) Jestliže při vznikání generace z generace neděje se 
toliko autogamie neb křížení forem sobě rovných, pak mohou 
(na př. již ve 2. fil. generaci) vznikati jestě tyto tři možnosti: 
1. křížení heterozygotů s homozygoty protogenními. Po- 
n n dle vztahu: 


| A] 
al |0 + 


-alá 


10 


' „ní Př ' ANOT RE BOS A ky 19 ana u 6 V671 000 KRAV zh 


neb obecně: 

A A A A 
a x|ál=2abt2|á| 
2. křížení heterozygotů s homozygoty allogenními. Po- 
tomstvo vznikne dle relace: 


able, ase MTR) 


L ek lek ej lab 1m 
: neb obecně: 
ola z 29 SOS 


Tedy dle vztahu IX. a X. vzniká polovina potom- 
ků hybridních, druhá polovina jedinců homozygot 
ních jednoho neb druhého způsobu, je-li jeden z ro- 
dičů forma čistá, druhý forma hybridní. 

9. Posléze v F,-generaci mohou se křížiti za podmínek jako 
u předešlých dvou případů homozygoti protogenní s allogenními, 
jejichž potomstvo, vesměs monohybridní jest takové, jako po- 
tomstvo generace parentální dle nn: ! 


| | A! A! A| 1 A 
A a oh 
neb obecně 
| A B | ň 
A Bale: (XD) 


Dletéto relacetedy kříží-li se čisté racy, differující 
edním znakem, plodí vesměs monobybridy. 


II. Vše, co dosud bylo odvozeno platilo pro případ inter- 
medierity parentálních charakterů; ale dá se snadno převésti na 
případ dominance, ku př. protogenního znaku (A) nad allo- 


genním (a). Hybridní znak totiž n: v tomto případu, je-li a »za- 
kryto« elementem A nabude formálně úplné shody s čistým 
charakterem dominantním jé pročež i hybridi mezi jedinci své 


generace nebudou se lišiti tvarově od čistých forem se znakem 
dominantním, a dají se teprve »ex post« rozlišiti dle svého po- 
tomstva: neboť formy dominantní čisté (== formae dominantes 
purae) jako homozygoti plodí potomstvo konstantní, sobě rovné, 
kdežto hybridi se znakem dominujícím (== formae dom. impurae)?“) 


+5) 509/,;509/,, poměr hetero- a homozygotů. 


2 i|“ K ; , 
6) Symbolem A., Označíme tyto formy v násl. úvaze, 


137 


rodí potomstvo štěpící, toliko z části sobě rovné. Dle toho jest 
tedy vztah mezi parentální generací a 1. filiální monohybridů pro 
dominanci znaku A nad a vyjádřen relací: 


a ea O OPAL A x 
2 = « (XE 
aj Aa da a bay r 7480 
a) Křížením — předpokládáme autogamii ete. — dominant- 


ních F,-hybridů mezi sebou tvoří se 2. filiální generace dle 
symbol. rovnice (conf. V): 


14, AP=|4 dale oz dle sí ez || 

VA Aj A Ptá nA ae 
ZAM KLÁMBE : 
sát j27 0400 Ae AM) 


V této »segregating generation« objeví se štěpení zvlášť 
nápadně: toliko na oba typy parentální — bez přechodů; 
ovšem, že pouze jedinci se znakem recessivním, tvořící menšinu 
jsou typy čisté, homozygotní, rodící potomstvo stálé; tito jsou to 
právě, kterými charakter recessivní, zdánlivě zmizelý v 1. gene- 
raci znovu ve 2. generaci se vynoří a v dalších již zachovává. 
Druhá část jedinců — většina — jsou jen z části čisté domi- 
nantní typy, z větší části jsou to hybridi s dominujícím charak- 
terem. 


Ježto skupina jedinců 3 V obsahuje dvojí jedince dle 
| A kata 4 A | A E r 

3| 2! G ER brně sara (ZRUDY 

Re Ahooj Au 9 


mohou z ní dvojí cestou vznikati jedinci 3. filiální generace, před- 
pokládáme-li autogamii neb křížení rovnocenných forem: 
1. Křížením mezi dominantními homozygoty dle vztahu 
Lx neb obecně | 4 X|4|= ale „0VE) 
Dle toho vzniká potomstvo stálé. 

2. Křížením mezi hybridy se znakem dominantním, dle 
rovnice 


(4 KA NÉ s JA JE |a| 
PE a al Vale 
neb obecně 
AK nA T (a 
Dál- emo 


| 


27) Symbolem | ři označíme skupinu: (formae dom. purae -| f.d. impurae) 


? 10% 


S od R ka : PROM 102: NBA: ASO ALA 


Rozdělí se tudíž vždy potomstvo — v poměru d:1 
na dvě skupiny, z nichž menší obsahuje recessivní homozygoty 
ve svých potomcích stálé a na větší skupinu složenou z do- 
minantních forem čistých i hybridních, jestliže kříží se dva 
hybridi s dominantním charakterem. V každé pak »se- 
gregating generation« jest kromě uvedeného poměru freguenzí 3:1 
počet jedinců a rozdělení jejich dle freguencí dáno 
vztahem 4=— (44—3-+1-24G, +) 

3. Posléze recessivní homozygoti F, dle vzorce VII. rodí 
sobě rovné, jedince 3. filiální SPnoracP, totiž 
a a la] 

XL k 

b) Děje-li se při dominanci charakterů též křížení nestejno- 

rodých členů, pak přistupují ještě tyto tři možnosti: 


1. Křížení hybridů dominantních s dom. homozygoty, dle 
vztahu 
ab Aku plo djl EE aet 
ALA: akt Jako 14h: 
neb obecně (conf. IX.) 
Pa záda 
Aja 
Dle toho, kříží-li se při dominanci hybrid s dominantní čistou 
formou, vzniká potomstvo zdánlivě celé se znakem dominantním 


(XV) 


| 
| | 


2. Kříží-li se dominantní hybrid s čistou recessivní formou, 
vznikne potomstvo dle relace (conf. X.) 


aj |a| | A4! 20 
AX ah žlak r žal 
neb obecně 
| a| A 
2 X2 a +2 Pe APEK 92, 
Potomstvo jest tedy onu případ z polovice 
(509/,) čisté recessivní, a z polovice hybridní sdomi. 
nujícím znakem, tedy štěpí se! 


4, jest 
L A A | ; AV A če 
=1|ákxlá|| +: |lákx jE +6 + 22k“ 
A 0 la 
olál ak 


29) 1009. 
20) 509/,:509/5. 


Ar boky běh vd 
ak 


1295 


3. Posléze spojení dominujících homozygotů s recessivními 
homozygoty vede dle předcházejícího výkladu (coní. XII), ku 
generaci vesměs hybridů se znakem dominujícím, totiž: 

A a A! „A a 1 AV 

akX ak Aa, 05b obeoně| 2x (E44) 
Zvláštní příklad pro dominanci monohybridů netřeba uvádět, 
ježto poznali jsme z počátku naší úvahy (pag. 119—120) dokonalý, 
klassický experiment Mendelův s hrachem se zrny žlutými a 
zelenými. Pro přehled dosavádních výsledků sestavíme v násle- 
dujícím ještě postup jedinců dle generací jednak při intermedie- 
ritě — schema I. —, jednak při dominanci — schema II. 


K 
(4 


4 
: AX 


V 

75 AE] dea 
aaa č 32 4 pa) 
t (4 ba LAP a|; KOP 


1 


31) Generace, v níž počíná štěpení forem dle poměru 1:2:1 
82 . 
: ) , 2 » » » » » d . bo 


V atak hru i" SV" U o 
ý pp Bb Dc 7 
“ p ČSAV 


130 


(5.) Dihybridi t.j. jedinci ve dvou znacích heterozygotní, 
ve všech ostatních homozygotní vznikají křížením dvou čistých 
rac, různících se toliko dvěma znaky, shodujících se ve všech 
ostatních. Vztah mezi generací parentální a 1. filiální (gualitativní) 
při intermedieritě znaků *“) vyznačíme rovnicí: 

AB| „|lab|. |AB| 

ABY vB | 20 
Děje-li se nyní autogamie neb křížení stejných jedinců mezi di- 
hybridy 1. generace, vznikne z nich 2. generace filiální, v níž 
ukáže se štěpení na tvary několikeré, jež všechny vyvodíme 
kombinováním parentálních prvků skládajících hybridní znaky 
F,-rodičů dle tohoto vzoru: 


. (XVIL) 


A olálrje 
| 4B] app Já aa, 
pebjsí "|aděj |) JAMAB -B1100 
Ej +2|6+ 1 Ja|k 
ABL IVABI | AB 
AB B: | ab | 
aB | AB 
08 Ab 
XVII 
11.45 | aB (S 
Ab|T5| abl 
1 ab | 9 Ab | 
ab T | ab| 


V této generaci lze veškeré různé jedince roztříditi na tři 
skupiny: 1. na homozygoty v obou znacích, 2. na hybridy v jednom 
a spolu homozygoty v druhém znaku, 3. hybridy v obou znacích. 
Všichni homozygoti dávají potomstvo stálé a sobě rovné (před- 
pokládáme autogamii a pod.), obsahují pak dva jedince zcela 


|4B| „ „lab| 
P 


udržují se i sebe menší charaktery parentální v generacích dihy- 
bridů. Jedinci druhé skupiny — jsou to vlastně monohybridi — 
v potomstvu štěpí toliko dle hybridního znaku; jedinci posléze 
| AB] 
ab |, 
o segregaci jako jejich hybridní rodiče z 1. generace; 
jsou dokonalými dihybridy (conf. XVIII). 
Z 2. filiální generace lze vyšetřiti ještě tyto theoretické dů- 
sledky: 


shodné, s formami parentálními, totiž 1 


skupiny třetí, totiž 4 rodí potomstvo dle těche pravider 


neboť sam! 


55) Znaky protogenní označujeme velkými, allogenní malými literami. 


é 


131 


1. Průměrný poměr freguencí homozygotů v obou znacích 
ku hybridům v jednom, čistým ve druhém znaku, ku úplným 
dihybridům jest 

ZOP- DVA (PA oo 2 A 

2. Počet jedinců F, generace a rozdělení jejich dle fre- 

guencí jest 
16=(4=UXYT2X4+(4XD=41+24-)= 
Pa bn=4(C,+/) 


3. Počet veškerých možných kombinací jest 


955.1: 
4. Počet homozygotních typů jest 
£(= 2). 


Jestliže jest vyvinuta dominance parentálních znaků, ku př. 
protogenních (A, B) nad allogenními (a,b), lze převésti hlavní 
výsledky o dihybridech z intermedierity na dominanci takto: 

Křížením parentální generace vzniká 1. filiální dle vzoru 

(AB ab A'B'| | AB o 
ABX ala = B, (AIX) 

Z 1. fil. generace při autogamii etc. rodí se 2. gen. filiální 

dle vzoru: 


XX 


V Fy-generaci zřetelně jako stálý typ v potomstvu vystoupí 
recessivní homozygot v obou znacích s nejmenší freguencí jedinců; 
jím zcela potlačený typ parentální, recessivní znova se objeví a 
dále ve 3. a následujících generacích čistý zachová. Zbývající 
členové tvoří skupiny čistých i hybridních dominantů dle jednoho 
neb obou charakterů a udržují v následujících generacích od- 
štěpování, 

Z 2. generace plynou ještě tyto dva hlavní důsledky: 

1. Poměr freguencí jest 9:3:3:1 neb průměrem 

© 320==0 8.: d%). 
2. Počet členů a rozdělení dle freguencí jest 
16— (49-533 E1F=(0X 1) F8X2+ (1XLU= 
B ra — A0 


oč já VA dě +5 C: akoá HO ŠM SE LK) vč. 


Skřížením racy hrachu ““) tvořící konstantně zrna kulatá (A) 
a žlutá (B) s racou vyvinující stále zrna hranatá (a) a zelená (b) 
vznikl dihybrid — gen. 1. — tvořící zrna kulatá a žlutá (4'B“),: 
ježto dominují znaky A, B nad charaktery a,b. »V celku z 15 
rostlin bylo získáno 556 semen, z nichž byla 315 kulatá a 
žlutá, 101 hranatá a žlutá, 108 kulatá a zelená, 32 hranatá a ze- 
lená. Všechna semena byla příštím rokem zaseta. Ze žlutých a 
kulatých nevydařilo se jich 11 a 3 rostliny nevytvořily semen<. 
Z ostatních rostlin vytvořila se semena se všemi možnými kom- 
binacemi parentálních elementů s freguencemi, jež dle Mendelova 
protokolu zapsány jsou do schematu segr. generace (F). 


38 pl +60 B +8 | 
k AB | RŠ ab 
(os 48l os až 

30, o 99-07 E |>, z níž jest 


průměrný poměr freguencí: 
(30 + 35 +- 28 + 38)"/,: (67 +68 + 65—60)"/,: 138 — 33:65: 138. 
Týž shoduje se velmi dokonale s theoretickým 1:2:4""). 

(6.) Z téhož hlediska nejvšeobecnějšího, z něhož posuzujeme 
dihybridy, pojednáme stručně v následujícím ještě o trihybri- 
dech, jedincích hybridních ve 3 znacích, konstantních ve všech 
ostatních. Vzniknouti mohou křížením dvou rac různících se 3mi 
charaktery, v ostatních znacích shodných dle obecného vztahu: 

ABC abc | ABC 6 

| BG X | abc. = kast abc | : - (XXL) 
Z rodičů tribybridních vzniká generace štěpící (F,) s celou řadou 
kombinací, které všechny lze snadno i s freguencemi odvoditi 
dle tohoto vzoru: 


"$) G, Mendel — E. Tschermak: „Versuche“ etc. pag. 20, 


7) Značí 30 jedinců rostlin, tvořících zrna zelená a hranatá; v k pře- 
čístí z přehledu ostatní členy. 


38) Z těhož protokolu lze a schema pro dominanci: 


| AB 
oe 4 
n (6599 V němž 
průměrný poměr freguencí — béřeme-li ohled na Př, neplodnost a jiné rušivé 
faktory — jest 1:3:4:9'2:10-03 opět velmi blízký theoretickému 1:3:3:9. 


a a a 


: | 
Amal" 'laf 
B 
Bo jd 
C ci | 
C na n e|| 


| schemata sSegr. gene- | 
| rací monohybridů | 


ABC | ABCKY : 


Adel (LABo lk 


Vášle|28 +4 8 
ná 88 | 
Uálre ss |- 
Já ší © 
0 

Vebealn | 

ABO | +2 laBe|+3| ao |4 3 abe 

Bo +2 AE +4 abé 

dé|+> E +46 

ao (+206 -ret 

dp + Abe +4 o 

aBe +2 aBe || ae 52T) 

|| 

abe |F| bo | 6 

+2dhě 88 

+ 2ž 

ae 3 

be 2 


ZASE E RPS de ROSS B Oy ast VLN, 


Z F,-generace jest: 
1. průměrný poměr freguencí homozygotů : hybridům 
v jednom a homozygotům ve druhých dvou znacích: hybridům 
ve dvou charakterech a homozygotům ve třetím : dokonalým 
hybridům ve třech znacích (trihybridům) 
LEO edn, Je 
2. Počet všech jedinců a roztřídění dle freguencí jest 


bi—(4)— (8X W LGX6 L (2X 12) FAXB)= 
8424424+8=2(1+3434+1)=2(-+£1)*=4(2-43)?, 


9. Počet všech možných kombinací jest 


2719) 
4. Počet homozygotních kombinací jest 
Ss), v němž jsou zahrnuty 
EN (abc, 


| 4 
také jedinci ABC, (abc L kteří udržují typy parentální 


generace. 


Při úplné dominanci protogenních znaků A, B, C nad allo- 
genními a,b,c jest pro generaci parentální a 1. hybridní platná 
relace 


| ABC |abe| | ABCI* 


ABC% | abe| T | ABC 31: (XXI 
a pro potomstvo dokonalých dominantních trihybridů relace 
1 ABC X BC 060 
ABO AV ABO 
„ABC | a C abl“ | abe 
sů ABC Aše k (aBl Taba T | abc 
ba: B. ae ? 
| 9 DAM 21 3 acB „(XXIV.) 
| DAB OZ 
| 9 aB v bcA | 2 


Z téže plyne přímo poměr freguencí pro dominantní trihybridy : 
2779£9:9:3291 31, neb průměrem?27: 93351 (E39:3:-0 jk 

Dále odvodíme počet členů a roztřídění jejich dle freguencí: 

64— (4) 27—(8X9)+(3X3)--12— 

osa 901409318 (3 10b 8 os 

Za příklad zvolme experiment Mendelův. Raca hrachu 
tvořící zrna kulatá (A), žlutá (B), s testou šedivě hnědou (C), 
skřížena byvši s racou tvořící stále semena hranatá (a), zelená 
(b) a s bílou testou (c), dala trihybrida dominantního se zrny 
kulatými žlutými a s testou šedivou. 


vá daná VSV 4 l: ní dvě ký Me Ov „W 5: M s. A kV 


135 


»Ze 24 hybridních rostlin sebráno 687 semen celkem kro- 
penatých, šedivě hnědých, šedivě zelených, kulatých neb hranatých. 
Z nich 639 rostlin přineslo příštím rokem semena«""), mezi nimiž 
zjištěny freguence sestavené do schematu generace F;: 


i te bot | ac | +75) adr 
S asc | +5 áso | +3 2Be 
O áBe| + 19 | Abc | +25| Abe | 
B=10| dde|+20| ac | +99 obe 
14 Bel +22 Be +30 | de 
O obe | +2 |aBe | +8 ae 
1 áBe + 17 Abe | 
Zo EPA he 
18 Be | 
pa VT 
+2 ade | 
pe 


Průměrný poměr freguencí jest 

(B+ -:.+94;:(14-...+ 16), :(49—... +48) '/:78— 
96:190:42:7:78—-10:20:40: 80, 
tudíž velmi blízký theoretickému 1:2:4:8. 

(7.) Předešlé úvahy o mono-, di- a trihybridech vedou dle 
analogie přímo k všeobecné analysi polyhybridů, t.j. jedinců 
hybridních buď ve všech (r) charakterech, neb hybridních toliko 
v m znacích, v (r — n) konstantních. Vztah mezi generací paren- 
tální a s! jest 

(ABC. abc... mn ABC s: N. Z 
205127000 Dao : A jk) 

Z pokolení polyhybridů vznikne segregační generace, v níž 

při intermedieritě znaků jest 


39) G. Mendel-Tschermak: „Versuche“ etč. pag. 20, 21. 


186. .— E ť KŘ O 


l. průměrný poměr freguencí homozyg otů ve všech (n) 
znacích : hybridům v jednom, homozygotům v ostatních (n — 1) 
znacích : hybridům ve dvou znacích, homozygotům v ostatních 
(u — 2) charakterech: .... etc., posléze ku polyhybridům ve všech 
(n) znacích 

ZZ aa SSZ oto A da pou 
2. Počet všech jedinců a rozdělení jejich dle freguencí jest 
41 — Mn (1 + 1)" = 4" (|, + Pí 0) 
3. Počet všech možných forem jedinců (kombinací) jest: 
a. 
4. Počet všech homozygotů, mezi nimiž jsou také oba typy 


parentální, jest 
On 


Pro dominanci znaků ABC... N nad znaky sobě od- 
povídajícími abc... " platí: 


1. prům. poměr freguencí 
dk 3 oo V kanon, dě eko Sa: M 
2. počet jedinců s roztříděním o dle p 
49 (= 

V řadě polyhybridů od homozygotů až k hybridům jest 
roztřídění jedinců dle freguencí kombinací velmi blízké tomu, 
jež platí při křivce variační“). Při intermedieritě totiž 
velmi blízké jest roztřídění pro Pearsonovu křivku typu V., která 
má rovnici © 


X2 


YZ 4€ 9; (orientační obraz této křivky jest na fig.l.); 
40) Conf. K. Pearson: „Math. contrib.“ etc. p. 58. 
31) Conf. K. Pearson: „„Math. contrib.“ etc. p. 57. 
42) K. Pearson: „Math. contrib.“ p. 57—58; General conclusions pp. 
84— 86 


Ba 


Šeky 
Na 4 
i + 


KO 


ZTS Lt ONO JK P NC BR |. ONU R ABO S E a 00 


pro dominanci opět stojí blízko rozdělení freguencí pro křívku 
Pearsonovu typu III., jejíž rovnice jest © 


y=ne"" (1 a =) (Obraz téže na fig. 2.)““). 


Srovnáváme-li theoretické základy mendelismu z tohoto 
hlediska s theoremy variační statistiky, docházíme k náhledu, že 
obě nauky řeší touž otázku o dědičnosti jedna vzá- 
jemně doplňujíc druhou: mendelism pracuje analyticky 
experimentálně, statistika srovnává a popisuje; 
první anaiysujíc jedince, pracuje často s materialem daleko jedno- 
dušším nežli druhá, analysujíc celé generace a konstatujíc 
v nich drobné variace od typů. Jest dále velmi pravdě- 
podobno, že základem individuální variability““) jest 
udržování drobných odchylek vyvolaných různými vnitřními 
neb vnějšími faktory dle pravidel Mendelových, že však 
poměry původní i v experimentech celkem jednoduché vé volné 
přírodě. heterogamií, směšováním populací, selektivní destrukcí 
některých členů a řadou jiných často speciálních a nahodilých 
činitelů do té míry se změní a komplikují, že vyvolávají 
individuální variabilitu (ku př. v potomstvu téhož jedince) 
probíhající pak dle pravidel a freguencí křivek variačních. 


(8.) Theoretické výsledky v praktickém upotřebení při po- 
kusech bastardačních docházejí jen zřídka tak dokonalého potvrzení 
v tak úplném rozsahu jako v klassických experimentech Mende- 
lových s racami hrachu, obyčejně jen ta neb ona část theoremu 
v různých pokusech zřetelně bývá zastoupena. Nalezena byla 
však i fakta, — jako jsou t. zv. atavismy při bastardech při 
náhlém objevení znaků, které nejsou v parentální generaci — 
která zdánlivě vyvracela všeobecnou platnost mendelismu, kteráž 
ale neméně duchaplnými předpoklady **) — jako jsou Mendelovy 
o kombinacích charakterů — teprve v úplnou shodu s theorií ne- 
dávno byla přivedena. V přítomné době, kdy experimentální studia 


43) © theorii křivek viz: G. Duncker: Die Methode d. Variations-Statistik 
1899; C. B. Davenport: Statistical methods. 1904; W. Palin Elderton: 
„Freguency curves and correlation“'. 1906. London; K. Pearson: „Contributions 
to the mathem. theory of. evolution. II. Skew variation in homogeneous material,““ 
in: Philos. Trans, of. Roy. Soc. London Vol. 186. A. Part. I—II. 1895. pp. 3483— 
414. PL. 7—16. 

4%) Dr. E. Baur: „Einige Ergebnísse“ ete. pp. 288—289. 

45) hypothesami o vzájemné přeměně charakterů, o antagonismu znaků 
(Correns, Bateson.) 


Me nak RER POE AC 6 < pal da 
i 


7: TOU JS 


B Čabn a a 138) E dp p 


o dědičnosti s velikou horlivostí se pěstují, přichází se na nové, 
ještě mnohem složitější zjevy, jež dle dosavádních zkušeností 
vyložiti nelze, o nichž však lze plnou měrou předpokládati, 
že v příštím svém výkladu proti stávající theorii svědčiti nebudou. 

Při hlubším studiu jeví se mechanika dědění zjevem často 
tak složitým, že posléze s větší a větší pravděpodobností vystu- 
puje náhled, že mendelism není jedinou formou, jediným pravidlem; 
dle něhož přenášení a udržování znaků v generacích probíhá, ale 
že jest snad ještě více podobných, často speciálních 
zákonitých pochodů. V následující řadě několika příkladů 
podáme vysvětlení k tomu, co z nejvšeobecnějšího hlediska 
bylo potřebí doložiti o upotřebení theorie Mendelovy v praxi. 

1. Dědičnost v barvě srsti a roztřídění skvrn. — V sev. Americe 
na jisté farmě blíže W aldoboro, — dle sdělení z »Agricult. Exper. 
Station, Orono, Maine«< *“) — vyskytl se (20. VI. 07.) vzácný případ 
trojnásobného vrhu telat. Z rodičů býk byl plemene »Hereford« : 
měl bílé čelo a srst místo tmavě rezavou, nejspíše vlivem předků 
holštýnského plemene stejnoměrně černou. Kráva byla typické 
barvy světle šedě hnědá pro plemeno »Guernsey«. Ze tří telat byl 
býček zcela shodný s matkou, typický G., obě jalovice měly zase 
po otci typické zbarvení pro H. Pouze jedna z nich shodovala 
se též rozlohou a ohraničením skvrn s otcem. 

2. U lidí jest dědičnost různých vlastností jak tělesných, 
tak i duševních velmi dobře známa““), a má též obsáhlou vě- 
deckou literaturu. 

Tak zjištěny doklady pro mendelism u lidí pro barvu očí, 
vlasů, pleti (běloch X černoch **); rudoch X běloch), vzrůstu, ple- 
menných charakterů; pro různé deformity a nemoce jako jsou: 
kolísání počtu prstů na rukách a nohách — viz v násl. 
rodokmen —, brachydactylie, cataract, tylosis palmaris et plan- 


46) R, Pearl: ,A case of triplet calves with peculiar color inheritance“. 
Science, N. S., Vol. XXVI., Nr. 674, p. 760. November. 29. 07. 

47) Srovnej přednášku K. Pearsonovu: „Uber Zweck und Bedeutung einer 
nationalen Rassenhygiene (Nationaleugenik) fůr den Staat“, Leipzig. 1908, v níž 
snesen dle statistických dat ve hlavních výsledcích bohatý material o dědičnosti 
různých znaků tělesných, náchylností k nemocem (tuberkulosa) a p. i duševních 
schopností (— rodokmen členů zvláště nadaných) a nedostatků (— rodokmen 
členů s porušením duševní rovnováhy: hluchoněmých, nervosních, zatížených, 
blbých, šílených, náboženských blouznivců a p.) Práce zvláště zajímavá pro 
psychologa, učitele, hygienika a sociologa. 

38) K. Pearson: „Note on the skin=colour of the crosses between negro 
and white“. in: „Biometrica““, Vol. VÍ. pp. 348.—353. I. Pl. 


SE Sh PRAP ES OL Zo La 


taris, epidermolysis bullosa, xanthoma, multiple teleangiectasis, 
hypotrichosis congenita familiaris, porokeratosis, © distichiasis, 
ptosis, coloboma, irideremia, ectopia lentis, glaucoma, haemo- 
philia, barvoslepost““), slepota, albinism, retinitis pigmen- 
tosa, pseudo-hypertrophic muscular paralysis a jiné “*). Za příklad 
stůj zde z části rodokmen 4 generací, v nichž dědí se deformita 
na rukách (— vyvinut toliko malík, čímž ruka má podobu klepeta, 
»lobster-claw« —) a nohách (— vytvořen obyč. jen palec a malík, 


sf bo 9 


1. Členové III. generace vesměs normální. 2. Členové III. a IV. generace 
normální i deformovaní. 3. Členové III. a IV. generace vesměs normální. 


čímž chodidlo rozštěpeno »split-foot« —). V diagramu jsou čle- 
nové zatížení označeni černě*'). 
3. Několik příkladů entomologických, odnášejících se 


39) Bližší a spolu výklad odborných jmen nalezne čtenář v knize: W. Ba- 
teson: „„Mendel's principles“ etc. pp. 205.—234. 

50) Barvoslepost přenáší žena i muž stejně, ale ježto zpravidla toliko 
na mužích se projevuje, vykládá se zjev tento vzájemným vlivem či- 
nitele pohlaví na základ dědičný této nemoci tak, že činitelem ženského po- 
hlaví buď jest barvoslepost potlačována (převáděna v latenci) anebo s ním 
se při tvoření kombinací znaků v buňkách pohlavních odpuzuje. 

5) K. Pearson: „On inheritence of the deformity etc.; neb pozorování 
na členech sedmi generací v práci T. Lewis — D. Embleton: „Split-hand 
and split-foot deformities““ etc, 


zvl. k dominanci, event. intermedieritě barevných variet a aberrací 
na coleopterách a lepidopterách“?) dle Batesona: z brouků 
Lina lapponica vytvořuje formu s krovkami hnědými, černě 
skvrnitými dominující nad tormou s krovkami černými; Mela- 
soma (Lina) scripta má mezi dominujícím tvarem s krov- 
kami žlutě skvrnitými a recessivním s krovkami černými dvě 
formy přechodní, z nichž jedna považuje se za homozygota; 
Gastroidea dissimilis má odrůdu tmavě modrou dom., jasně 
světle-zelenou recessivní (— dle exp. Miss. Mc. Cracken-ovy); 
Leptinotarsa decemlineata (mandelinka bramborová) má 
var. pallida recess. vůči typu, neb L. multitaeniata dominuje 
nad var. mult.-melanothorax (exp.: Tower, W. L.); Crio- 
ceris asparagi má tvar, na jehož modrých krovkách spojení 
přední a střední žluté skvrny — ze tří pro každou krovku — 
jest znakem recessivním proti oddělení skvrn. Řada přechodů 
označuje se za heterozygoty (exp.: Lutz, F. E.). Z lepidopter 
jest nejzajímavější píďalka Abraxas grossulariata, S níž 
řada pokusů v rozmanitém směru se zdarem byla provedena“"); 
při Angerona prunaria dominuje tmavá, páskovaná var. 
sordiata nad typem jednobarevným, nepáskovaným, tmavo- 
hnědě (žíhaným) síťkovaným, (exp.: Doncaster); Xan- 
thorhoe ferrugata s Červenou páskou dom. nad formou 
černě páskovanou (exp.: Prout, L. B.); Hemerophila abrup- 
taria tmavo-hnědá dom. nad typickou světle- hnědou (exp.: 
Harris); Amphidasis betularia má černou var. Double- 
dayaria dominantní nad typem, jenž jest bíle a černě krope- 
natý (exp.: Main H.— Harrison A.); Triphaena comes 
červenavá jest recessivní vůči tmavé (exp.: Bacot A., Prout, 
L. B.); Callimorpha dominula tvoří formu s červenými zad- 
ními křídly dom. vůči formě s křídly žlutými (Standfuss M.); 
Aglia tau má var. tmavou lugens dominující nad typem. 
Podobné experimenty provedeny na Lasiocampa guercus 


*) W. Bateson: „,Mendels principles“ ete. pp. 43.—45. Pl. I. (Přehled 
soub. lit.) 

5) Nalezeno ku př., že uměle vyvozené melanitické variety temperaturními 
pokusy ještě v třetí generaci, skříženy byvše s normálními jedinci za obyčej- 
ných podmínek, dávají zřetelnou část potomstva tmavého, byť i ve značně slabší 
míře proti jedincům uměle vyvolaným; pokusem považuje se za zjištěné dědění 
znaku uměle vyvolaného! Schroder Ch.: „Die Zeichnungsvariabilitát von A. 
gr. L., gleichzeitig ein Beitrag zur Descendenzlehre“. Allg. Zeitschr, f. Entom. 
1903. — [Ref. a ocenění experimentů pro descendenci viz Plate L.: Selections“ 
prinzip etc.). 


VM 


E při Račte au c AR AD A KAP 


a zvláště rozsáhlé studie o křížení rac, barvě housenek a barvě 
hedvábí na Bombyx mori (exp.: Toyama K.) 

4. K překvapujícím zjevům patří případy, v nichž spojují 
se a to ještě dle určitého postupu charaktery, jež pokud v jedin- 
cích zůstávají pro sebe, jsou bez účinku, ale pokud spojí se 
dva neb více jich v jistém pořádku, teprve vzájemným účin- 
kem na sebe společně vyvodí určitý znak, který přiro- 
zeně v generaci parentální se vyskytovati nemůže. Znamená-li 
ku př. A, B, C schopnost vytvořiti urč. barvu, a,d, c chybění této 
schopnosti, pak mezi těmito elementy může býti takový vztah, 
že jsou-li A, B, Cv jedincích isolovány, nevyvolávají žádné změny, 
jsou-li však ku př. v hybridech spojeny A s B vyvolají barvu 
červenou, aneb přistoupí-li v jiných hybridech k tomuto spojení 
ještě C, změní se barva červená na fialovou. Klassické experimenty 
se španělskou vikví (Lathyrus odoratus) podal Batesona 
Miss Saundersová““). Dvě racy stále bíle kvetoucí “*) skříženy 
byvše, zplodily potomstvo F) vesměs fialově kvetoucí. Dle pře- 
dešlého výkladu příčinu pro fial. zbarvení hybridů vysvětluje schema: 


|aBc X AbC odds) SA UMRES ee ly) S) 
| aBe| bílá "| AbC|bílá — | abe |- | AB C |fal. 
červ. 
al. 


Fialoví hybridi *, při autogamii štěpili v F) jedincích dle 
schematu pro dominantní trihybridy (conf, XXIV.) na rostliny s květy 
fial.: červeným :bílým jako 27:9:28*“), jak plyne vzhledem na 
vzájemné spolupůsobení elementů ABC z přehledu 

bem 
PAB C" HBC. | abl'“' n abes 
S | ABC (ga. T 9| aBC |bité T | abo | bílé T || abe| bílé 
AC | PROTO 
79 5C |blé T * | acB Pě 
A Bc] o | děd 
AB c nea 2 bcA „bílé 


— — 9 


— 9 


7%) Bateson, W., Saunders E. R. ete.: Reports to the Evolution Com- 
mitee of Roy. Soc. London. 1902—1906. 

55) Jedna raca měla pavezu rovnou, drubá s okraji přehnutými. U poslední 
byl tento znak vždy ve spojení s přítomností znaku C. 

58) Conf.:Bateson: „„Mendel's princ.“ etc. pp. 148—155. Pl. V.; ,,Methoden 
u. Ziel d. Vererbungslehre“ etc. p. 308—310; E. Bauer: „Einige Ergebnisse, etc. 
pp. 277—282. 

11 


= 142 


V podstatě shodné poměry platí pro šedivou srst divokých 
králíků, krys, myší a pod. Ku př. srst domácí myši, není-li ze 
spolupůsobících znaků žádný přítomný, jest čokoládová, přistoupí-li 
jeden z nich, změní se v černou, neb přistoupí-li ještě zbývající 
v šedivou. Mezi těmito jest řada přechodů. Z četných pokusů 
zvolíme dle práce Schusterovy“') tento. Bastardi z čistých 
myších rac (bílá (albín) X černá) povstalí, kříženi mezi sebou 
zrodili generaci, kde bylo 119 albínů a 308**) pigmentovaných 
myší, totiž: 27 černých, 17 přechodních mezi černou a šedivou, 
201 šedivých, 9 přech. mezi sivou a šedivou, 9 sivých, 8 zlato- 
žlutých, 9 žlutých, 3 rezavě žluté, 1 čokoládovou, 19 šedivých 
s bílými skvrnami, 3 černé s bílými skvrnami, 1 čokoládová 
s bílými skvrnami a 1 sivá s bílými skvrnami. 

5. K dalekosáhlým důsledkům dle Batesona, Corrensa 
a jiných autorů, že totiž lze mendelism applikovati i na činitele 
pohlaví s předpokladem, že mezi různými vnějšími znaky a mezi 
činitelem pohlaví jedním neb druhým jest přitahování neb odpu- 
zování, vedou následující zajímavé pokusy Doncaster-ovy 
s píďálkou Abraxas grossulariata L. Táž vytvořuje v pří- 
rodě typickou formu grossulariata v obojím pohlaví a var, 
lacticolor pouze v pohlaví ©. K získání hybridů F-generace 
byla křížena gross. $ X s lact. ©. F,-generace měla jednak 
samce, jednak samice vesměs gross. 

Rodiče totiž pro F,-generaci jsou dle činitelů zbarvení 


7 de | dle 


(lactic. — a, grossul. — A) oba homozygoti, (tedy l ey 


činitelů pohlaví však jest samec gross. homozygot samčí: © á 
"3 


samice lactic. jest heterozygot s dominancí činitele samičího 


o 
pohlaví, tedy: k „ Dominance těl. znaku A nad 4 přímo do- 


kládají /i-jedinci tím, že jsou vesměs typu grossulariata. 
(Conf. výsledek pokusu s rovnicí XII.). Poněvadž dále rodiče 
jedinců F, nejsou oba homozygotní pro činitele pohlaví, nýbrž 
jeden jest homozygot, druhý heterozygot s dominancí jednoho 
prvku, musí se v potomstvu tvořiti Fy-jedinci z jedné části 
samčí, jako recessivní homozygoti, z druhé části samičí, jako 
heterozygoti s dominancí činitele samičího pohlaví. Tedy vý- 

57) E. H. J. Schuster: „Results of crossing grey (house) mice with 


albinos““ in: Biometrika. Vol. IV. 1905. PI. I. pp. 1—12. 
58) 308:119—3:1. 


143 


sledek experimentu i theorie zcela kryje se s rovnicí XVI, 


F, jedinci: | á | a členu 2 | ý Fy-je- 


P P ka 
v níž odpovídá členu 2 | 2 


dinci: 


z | S jedinci gen. F, provedeny byly další tří pokusy, totiž : 
U oross. 1 O: Ms8ross.z Gr — Břgtross. Gp Fx 
gross.O—- F,-lact. ©. 
2+baet O Bi-eross. G — B-8rosso c |- B-gross. 
© + F,lact. G) -+ F,-lact. ©. 
3. H-gross. OX .lact. G = F-gross. G + Rlact. ©. 
V 1. pokusu jsou oba jedinci F; vzájemně křížení dle 
tělesného znaku heterozygoty s dominancí znaku grossulariata 
(4); proto v souhlasu s rovnicí XIII. rodí z větší části typy 


' i s LANĚ AB: 
grossulariata, samice i samičky |— členu rovnice 3 14b 
k 2 
v menšině typ lacticolor (samičky) jako recessivní homozygoty 

= či ice 1917 Mezi č 
— členu rovnice all. ezi samečky typu gross. jsou 
jednak dominantní homozygoti | sont v rovnici XIII/. člen 1 | s | | 


jednak heterozygoti s dominancí znaku gross. |v rovnici XII. 


člen 2 Prý | Dle činitelů pohlaví jsou rodiče v 1. pokusu: 
2 


proto musí být jejich potomstvo F, podle rovnice XVI. z jedné 
části samci, z druhé části samice. 


samice (F) heterozygot | čz „samec (F) homozygotrecessivní 


Ve 2. pokusu jest samička lacticolor pro zbarvenírecessivnl ho- 


P a šek Fast Korea 
mozygot | „|; sameček z generace F, jest míšenec s dominujícím 


| 


znakem gross.; tedy 


PM 


A. Dlerovnice XVI. musí býti potomstvo 
1 


těchto rodičů z poloviny typu grossulariata (= míšenci s domi- 
nancí gross.), z poloviny typu lacticolor (== homozygoti re- 
cessivní). Dle činitelů pohlaví kříží se v tomto pokusu varieta 
lacticolor jako heterozygot s dominancí činitele samičího pohlaví 


© 
ď 


S varietou grossulariata jako recessivním homozygotem 


59) Sameček experimentem poprve vyvozený. 
11% 


7 
samčím | G 3 proto opět dle rovnice XVI. musí být v potomcích 
11 
polovina samců, polovina samic. 
Ve 3. pokusu jest z rodičů samička pro tělesný znak hybrid 


H 


s dominancí znaku gross. i sameček lacticolor jest recessivní 


a zl 
homozycgot: si V potomstvu musí býti opět — dle vzoru 
XVI. — polovina jedinců typu gross. (= heterozygoti.s domi- 


nancí znaku A) a polovina jedinců typu lacticolor (Z recessivní 
homozygoti). Dle činitelů pohlaví jest F, samička gross. hetero- 


a sameček lacticolor 
1 


: : o 
zygotem s dominancí faktoru $, tož | 


jest homozygot recess. = s proto (dle relace XVI.) jsou po- 


tomci z části homozygoti samčí, z druhé části heterozygotní sa- 
mice s dominujícím faktorem samičího pohlaví. 


Z těchto pokusů se dovozuje, že © grossulariata jest 
typ heterozygotní dle činitelů pohlaví i dle činitelů zbarvení při 
dominanci pohlaví samičího a znaku gross.; dále, že G-grossu- 
lariata jest toliko pro pohlaví samčí vždy recessivní homozygot, 
kdežto O-lacticolor jest recessivní homozygot vždy toliko pro 
zbarvení, ale pro faktory pohlaví jest heterozygot s dominancí 
činitele ©. 

Ve 2. pokusu sameček lacticolor jest homozygot recessivní 
jak pro zbarvení, tak pro samčí pohlaví. 

K rozšíření theorie Mendelovy na činitele pohlaví dávají 
odnět zvl. Co rrensovy experimenty na jednodomých a 
dvoudomých rostlinách Melandrium, Silene aBryonia.“") 
Předpokládá se, že obě propagační buňky neliší se vzájemně 
roztříděním determinantů pro pohlaví samčí, samičí a tělesné 
znaky, nýbrž jen různou tendencí kteréhokoliv determinantu 
dle toho, je-li ve vajíčku neb v buňce samčí, Ve vaječné buňce 
determinant ženského pohlaví a základy všech tělesných znaků 
samičky jsou v aktivním stavu t.j. na snadnějším stupni 
k vyvinutí nežli ostatní determinanty pro pohlaví samčí a 
tělesné znaky samečka s ním sdružené. Proti tomu gamét 


509) C. Correns: >»Die Bestimmung u. Vererbung des Geschlechtes 
nach neuen Versuchen mit hóheren Pflanzen.« Berlin. 1907. Borntraeger 
pag. 1—81. 


PAL APV nn B dy na PÁV O U AONE V 


samčí (sperma, pilové zrno) chová ve stavu latentním, ne- 
schopné k uplatňování determinanty samičího pohlaví i těles- 
ných znaků samičky, ale má za to v aktivním stavu, 
vytvoření schopnější základ pro pohlaví samčí a základy 
pro všechny tělesné znaky samečka s ním sdružené. Liší 
se tedy „samičí tendencí« vajíčko od gametů samčích s »ten- 
dencí samčí«; nikoli složením zárodečné plasmy. Vy- 
slovenou část theorie činí velmi pravděpodobnou Corren- 
sův experiment s křížením dvojdomé, bílé variety Melan- 
drium album s dvojdomou, červenou var. M. rubrum.“) 
Pohárkovité, dlouze vejčité tobolky var. album otevírají se 
slabě prohnutými, obůstními zuby, tobolky var. rubrum mají 
zuby silně, až dvakráte stočené a jsou též krátce vejčité: patří 
tedy stáčení zubů mezi znaky sdružené k samičímu pohlaví 
rostlin. Byla-li © var. album zúrodněna pilem G var. ru- 
brum, utvořily se hybridní rostliny album X rubrum, dí- 
lem jedinci samčí, dílem rostliny samičí. Hybridi samičí tvořili 
tobolky prostřední délky a prostředního stáčení obústních zubů 
proti délce a stáčení při var. albu m neb při varietě rubru m. 
Intermedierní stáčení lze vyložiti pouze předpokladem, že základ 
(latentní) pro silné stáčení zubů v pilu variety rubru m tímto 
vnesen byl do vajíčka, a zde jakmile stal se aktivním, spojil- 
se ve znak intermedierní s determinantem (aktivním) vajíčka 
var. albu m pro slabé prohnutí zubů. Při samčích rostlinách 
těchže hybridů vznikala pilová zrna tvaru středního mezi tvarem 
pilu S var. album a ď var. rubru m. Intermedierní tvar pilu 
možno vysvětliti také jen tím způsobem, že ve vajíčku var. 
albu m obsažený latentní základ pro tvar pilu G var. album 
spojil se při oplození s aktivním základem pro tvar pilu G va- 
riety rubrum. 

Dominanci obojakých květů (hermaphroditism rostlin) nad 
dvojdomostí (totožnou s odděleným pohlavím zvířat) dokládají 
jiné experimenty Corrensovy s bastardy, vzniknuvšími oplo- 
zením dvoudomé, samičí Melandrium album (neb rubrum) 
pilem obojaké a protandrické specie Silene viscosa.“") 
Hybridi Melandrium XSilene měli dokonale vyvinuté, 
plodné pestíky a slabě vyvinuté, vždy však neplodné tyčinky. 
Vzniknutí tyčinek hybridů dokazuje dominanci obojakosti květů 
Silene nad oddělením pohlaví na dva jedince (dvoudomostí) 


61) C, Correns: Die Bestimmung etc. pp. 8—11. 


ph n k lo voe Za 


Melandria; — ale neplodnost tyčinek dokládá čistě samičí 
povahu hybridů, což vede k názoru: že již před oplozením 
(progamicky) veškerá vajíčka mají stejnou, a to samičí ten- 
denci determinantů, že nejsou dle tendencí dvojího druhu, 
Neboť, kdyby se při Melandriu, tvořila jedna část vajíček 
s tendencí samčí, druhá s tendencí samičí, pak by hybrid- 
Melandrium X Silene nemohli býti pouze samičími rostli- 
nami s neplodnými prašníky, nýbrž musili by míti také doko- 
nale plodné ústroje samčí, 


Protandrii a vznik nedokonalých tyčinek vnesl do hy- 
bridů očividně pil (samčí gameti) protandrické rostliny, 
takže teprve průběhem oplození mohlo nastati teprve definitivní 
rozhodnutí o pohlaví zygota. Poněvadž však lze předpokládat dle 
předešlého samičí gamety pouze jediného druhu (s tendencí sa- 
mičí), jest nucena v důsledcích a v souhlasu s výsledky dalších 
pokusů theorie přijmouti dvojí (dle tendencí) druh gametů sam- 
čích: jedny s tendencí samičí, druhé s tendencí samčí. (Oba 
druhy ku př. může vytvořovati živočich nebo rostlina ve stejném 
množství). S hlediska mendelismu jest tudíž samička, vytvořu- 
jící gamety jednoho druhu homozygot, sameček však vytvo- 
řující gamety dvojího druhu (dle hypothetické tendence samčí 
neb samičí)“*) jest heterozygot s dominancí samčího znaku. 
Kříží-li se heterozygoti s homozygoty při dominanci jednoho 
znaku (conf. při monohybridech symbol. relaci XVI.), vzniká 
v potomstvu 50%, homozygotů a 50"/, heterozygotů, což užito 
pro pohlaví dává: 50%, samic-homozygotů a 50%/, samců-hete- 
rozygotů. U rostlin a zvířat odděleného pohlaví odpovídal by 
vskutku tomuto poměru dle statistických dat průměrem stejný 
počet samců a samic v potomstvu.“?) 64) Rovněž připouštějí hypo- 
thesu o pohlaví i tuto applikaci pravidel Mendelových Corren- 
sovy experimenty s jednodomou Bryonia alba a dvou- 


52) C. Correns: Bestimmung etc. pp. 32—35, 


55) Jest však vedle tohoto výsiedku velmi pravděpodobno, že pro 
různé druhy rostlin a zvířat jest u někt. specií. samička, u jiných zase 
samec homozygot dle činitelů pohlaví; druhý rodič jest pak heterozygotem 
s dominancí samčího neb samičího prvku. Tedy obecně jest jeden z rodičů 
pro faktory pohlaví homozygot, druhý heterozygot s dominancí jednoho 
prvku. 


5+) A. L. Hagedoorn: >»Mendelian Inheritance of Sex.«; in: W. Roux: 
Arch. f Entw. d. Org. 1. Heft. B. 28, pp. 16.—28. 


= 147 == 


domou Bryonia dioica. Způsob křížení i výsledek jeho 
naznačují následující tři případy: 

ajdiotca eD alba. ď — 11 hybridních rostlin ©: 

b) alba O X dioica Sď —58 hybr. rostlin S | 58 hybr. 

rostlin 9; tudíž 50%/, S a 50%, ©. 
eMátotea O xdrorca. di 21 "diotea 4.20 
dioica ©- tedy 509, .d a,50%/,-©. 

Z pokusů b) a c) jest patrna rovnováha samců a samic. 
Dále všechny tři případy a), b), c) ukazují dominanci pohlaví 
dvojdomosti druhu dioica; případ první (4) mimo to při- 
pouští ještě na první pohled za správnou domněnku, že musí 
být veškerá vajíčka druhu dioica stejné tendence,a 
to samičí, neboť by jinak nemohli vznikati hybridí toliko 
samičí. Druhé dva pokusy (4, c) činí opět oprávněnou domněnku 
o dvojím druhu samčích gametů a vlivu pilu během zúrodnění, 
neboť kdyby byla v b) alba © opilena pilem svého druhu jedno- 
domého, dávala by potomstvo jednodomé, dvojdomé však dává 
proto, že samčí rostlina jest dvojdomá. Mimo to ne- 
mohou být pilová zrna sp. dioica stejné tendence, 
neboť by pro tuto eventualitu muselo vzniknouti potomstvo 
jednotné, nikoliv dvojí: samčí a samičí. 

Celá velice uměle zbudovaná hypothesa o pohlaví, zvláště 
s jejími předpoklady o samčích a samičích gametech opírá se 
nejen o Mendelova pravidla — kteráž samozřejmě vyšetřujíce 
zákonitý průběh dědičnosti, nikoli podstatu dědičných znaků 
zcefa na jeji platností čí zvrácení jsou ne- 
odvislá —, nýbrž odnáší se ještě k řadě cytologických fakt 
při spermatogenesi, ovogenesí a zvláště k nálezu a theorii 
accessorního chromosomu.“) 


Dosah pravidel Mendelových a bastardačních pokusů jest 
dalekosáhlý, jak již viděti z několika ukázek svrchu uvedených, 
jež měly přispěti k nejvšeobecnější orientaci. Především 
v biologii pro theorii evoluční přináší mendelism zabezpečení 

65) © těchto eytologických problemech i domněnkách k nim se vížících, 
jež vlastně vypadávají z naší úvahy o mendelismu, lze odkázati na souborné 
kapitoly knihy: T. H. Morgan-Rhumbler: »Experimentelle  Zoologie«. 
Berlin; 1909. pp. 79—96. (Principy Mendelovy); pp. 97.—226.; (Bastardační 
experimenty na zoolog. materialu); pp. 428—526; (Experimentální studiua o po- 
hlaví a theorie jeho). 


a PAT A 
Ri 


ZEARA NR KOVA 1Zpb 


Nad 4 


důležitého fakta, že drobné i sebe nepatrnější charaktery, ať již 
z kterýchkoliv vnějších neb vnitřních příčin povstalé nezanikají 
bastardací; že však mohou spolupůsobiti v určitých kombinacích 
s jinými charaktery, pokud vyhovují biolog. podmínkám na vzni- 
kání nových charakterů a že posléze udržování znaků zabezpečuje 
přímo nejbohatší materiál přirozenému výběru““). Ve světle pra- 
videl M. i variabilita individuální a její udržování v populacích 
nabývá přirozeného výkladu. 


Pro praxi pak nelze ani několika větami vypsati, jaký 
význam mendelism má v různých odvětvích hospodářství (kde 
jedná se o umělý chov plemen bravu a skotu, domácích zvířat, 
pěstění plemen obilí, cukrové řepy, kukuřice, ovocných stromů, 
květinářství a podobně), v lékařství, pathologii, anthropologii, 
hygieně (náklonnost neb resistence k různým chorobám, tu- 
berkulose a pod.), paedagogice, psychologii (dědičnost duševních 
vlastností) a posléze v právnictví a sociologii (výchova plemene 
duševně i tělesně zdatného). 


Larva bedlobytky Cordyla fusca Latr. 
Sděluje Ant. Vi mmer z Kr. Vinohradů. 


V č. 4. roč. II. (1905) tohoto časopisu uveřejnil p. odb. učitel 
J. Pastejřík pojednání o metamorfose Cordyla fusca Latr 
pod názvem »Příspěvek k otázce: Co jsou červíci v houbách ?< 
Pan autor maje na zřeteli toliko metamorfosu, vyobrazil a 
popsal, čeho bylo třeba, nepouštěl se však do podrobností. Z té 
příčiny doplňujeme tehdejší jeho vývody podrobnostmi anatomi- 
ckými a mikroskopickými. 

Literatura: 
1. 1839 L. Dufour: Sur les metamorphoses des Dipteres. Annal. 

d."Sc. nat.;Paris..2. ser“ Fome XII., p./81l: 


1846. Bremi: Isis v. Oken. 
„ — Scholz: Entom. Zeit. v. Breslau. 


1862. R. Osten-Sacken: Characters of the larvae of Myceto- 
philidae. Proceed. of the Ent. Soc. of Philadelphia, p. 151 
až 172. 


C L 


ea 


56) Plate L.: Selectionsprinzip etc. p. 371; pp. 858.—372. 


9 SKA Ao 


5. 1905. J. Pastejřík: Příspěvek k otázce co jsou červíci v hou- 
bách? Čas. Čes. Ent. Spol., roč. II. č. 4. 


Ústrojí ústní podobá se značně témuž, jaké popsal pan 
Pastejřík u larvy Neoempheria striata Mg. (Čas. Č. E. Sp., 
roč. V. 1908, č. 1., p. 27., obr. 1. p. 28.) Na konci hlavy nalé- 
záme blánitý útvar zvaný labrum, které je obklíčeno chitinovým 
obroučkem (1.), jehož vnější lamelka se toztřepila. Žuchva (2.) 
podobá se zaokrouhlené žuchvě larvy, již shora jmenované, má 
však lacinii se 13 zuby. K ní připojuje se mohutný svalový 
svazek prostřednictvím zchitinisované šlachy, patrně musculus 
adductor mandib. Druhá čelist u Cordyla fusca (2.) má 
obrys okrouhlý, dolů v zakrsalý čep (cardo) povytáhlý. Násled- 
kem zaokrouhleného tvaru celé čelisti jje makadlo kratší a baňa- 
tější než u larvy Neoempherie. Na temenní plošce makadlové 
sedí dva citové kuželíky. Na boku makadla lze znamenati kru- 
hovitý útvar, snad také citový? Zřetelnější tyto kruhovité útvary 
nalezl Bengtsson (1897) na makadlech larvy Phalacrocera 
replicata Lin., Fr. Meinert (1886) na makadlech larvy 
Chironomus venustus a de Meijere na prothorakalních 
výběžcích u larvy Lonchoptera. Sanice čelistní zahýbá se 
srpovitě k makadlu a přečnívá je. Drobnohledně ozubená lacinia 
po náležitém zjasnění a při velkém zvětšení jeví se jako samo- 
statný chitinový proužek, který je připojen k čelisti membranou 
slabě zchitinisovanou. Mentu m (2.) podobá se chitinovému 
očku tvaru vejčitého a je pevně spojeno se schránkou hlavy. 
Na její hrbolky v pravo a v levo vyčnívající, přisedají maxilly 
a mandibuly. Mezi maxillami, mandibulami a mentum je otvor 
ústní. Zde počíná pharynx napjatý vnější oporou chiti- 
novou, která při pohledu shora vypadá jako H. Pan Pastejřík 
se o ní při Neoempherii nezmiňuje a při Exechii považoval ji za 
část labia, čemuž se nedivíme, neboť chitinová opora zdánlivě 
splývá s mentum, takže vypadá i s mentum dohromady jako 
»mřížkovité mentum«, jak je p. Pastejřík uvedl. Teprve vyprepa- 
rování pharyngu napoví, že útvar podobný H je oporou pharyn- 
geální (3.) a nikoli částí menta. Kožnatý pharynx brzy pře- 
chází v oesophagus (4), jenž ústí dosti hluboko v pro- 
ventriculu (©.) Tento hustě oplétá síť vzdušnic. Marně pá- 
trali jsme po slepých přívěscích ventriculu, dost možná, že nám 
zanikly ve hmotě tukových tělísek, neboť larvy 5—6 14m dlouhé 
anatomují se velmi obtížně. 


150 - 


Podél zažívací roury složeny jsou dlouhé slinné žlázy 
(6, sl.), které jsou na povrchu opatřeny přejemnou, jen po bar- 
vení neb při značném zvětšení viditelnou membranou (7.) Pletivo 
jejich složeno je z velikých, skoro hranatých buněk s velikými 
jádry, v nichž jako u larev Chironomů lze postřehnouti chroma- 
tinové pentlice, nikoli však vždy a na všech stupních vývoje. 
Ku konci, kde žlázy přecházejí ve vývody, tvořeny jsou třemi 
vrstvami buněk: dolní vrstva tvoří dno, horní poklop vývodu a 
prostřední na pravo a na levo stěny jeho (8.) Siinné žlázy od 
svého. ústí až ku konci málo se rozšiřují, takže vypadají jako 
rourky na konci toliko porozšířené. Délka jejich předčí značně 
délku těla larvího. 

Na počátku intestinu, který je krátký a skoro přímý, ústí 
4 malphigické žlázy (6, M), a to dvě v předu dvě, v zadu (9.), 
nikoli v pravo a v levo, jak to bývá pro hmyz udáváno. Mal- 
phigické žlázy jeví podobné bunečné složení jako u jiného hmyzu, 
jsou však v buňkách jádra i jadérka zřetelná (10.) 

V hrubých rysech p. Pastejřík správně nakreslil rozvětvení 
trachejí; podrobnosti provedli jsme na přiloženém vyobrazení 
(119), kde vidíme vedle hlavních hřbetních větví a jich kom- 
missur, větévky svalů kožních a větévky pro tuková tělíska. 
Pohled na nedokončené rozvětvení mezi 3. a 4., 4. a 9., 5. a 0. 
kommissurou zřejmě svědčí o pravidelnosti tohoto. Konce hlav- 
ních větví spojuje za posledním stigmatem mohutná kommissura, 
z níž vybíhají dvě podružné větve ke dvěma lamellám při ko- 
nečníku (11b). Obě lamelly ukrývají se v těle a teprve mírným 
tlakem na krycí sklíčko se vychlípí; představují nepochybně 
konečníkové žábry, jež nalezl de Meijere také u larev Lonchop- 
tery. Prothorakalní stigmata vyznačují se třemi (122) ostatní je- 
dinou-ostií (12b), leč ostie nezdají se býti otevřené, nýbrž blan- 
kou popjaté. 

Hladkou, pevnou pokožku zdobí na hrbolcích, které zastu- 
pují panožky, štětinky a háčky. Hrbolky přecházejí z ventrální 
strany na oba boky (13). Ve středním políčku řadí se černé ště- 
tinovité háčky, které jsou obklopeny mikroskopickými štětinkami. 
V malém měřítku tyto hrbolky vyobrazil již r. 1839 Dufour dle 
larvy Cordyla crassipalpis, avšak vystihl jen vnitřní řadu, již za- 
kreslil jako rovné štětinky a nikoliv háčky. 

Dorostlá larva (14.) měří na délku 6 i 7 mm, je bílá, upro- 
střed nejtlustší (asi 1:2 mm), směrem k hlavě užší než směrem 


2022094 
JD 


KTO 
ja0000203) D7 
; 
2D) 


z ate Z: 
o Vue 
Ó = © 
Pí SAR o 
A Sona p 
SY 1 


a) 


= 152 É x 


k zadečku, takže je prvý článek se strany úplně kuželovitý. Černá, 
velmi malá hlava podobá se se strany ledvince. Poslední článek 
má konec zaokrouhlený; při větším zvětšení jsou viděti na jeho 
konci 3 malé laloky. Od bílé barvy těla odrážejí se zřetelně černá 
stigmata po páru na konci prvého článku a pak po páru počátkem 
4. až 10. článku, tedy celkem 8 párů; prvý pár stigmat je největší. 
Vezpod třetím článkem počínaje (se strany pozorováno) jsou zcela 
zřetelně viděti pošinovací hrbolky. Při pohledu shora končí poslední 
článek tupě, kdežto při larvě Cordyla crassipalpis Duf. dvěma ne- 
patrnými lalůčky. 

Při svých výkladech o metamorfose některých bedlobytek 
(Mycetophilidae) pronesl p. odb. učitel J. Pastejřík mínění, že se 
imago některých v kokonu otáčí, neboť nalezl zadeček imaga tam, 
kde larva zanechala ústní ústrojí. 

Domněnku páně Pastejříkovu sesilovala zkušenost, dle níž 
dvojkřídlý hmyz z podřádu Cyclorrhapha vždy má hlavu na tom 
polu puparia, ve kterém zůstalo ústní ústrojí a ne na opačném 
polu, jak to nalezl p. Pastejřík na pupách některých bedlobytek. 

Poněvadž jsme znali objevy Weismannovy a Kovalevského 
o postembryonálním vývoji hmyzu dvojkřídlého a práce Wahlovy 
i de Meijerovy o imaginarních terčcích v larvách, jakož i o »atriu« 
larví hlavy a poměru jeho k imagu, tušili jsme již při přednášce, 
že úsudek o přemísťování imaga v kukle při tvorbě jeho je sice 
zkušenostmi zdánlivě opřený, avšak že tají v sobě okolnosti skryté, 
které p. Pastejříkovi unikly. 

Toto přesvědčení vedlo nás k úsilovnému studiu zakuklování 
se larev rodů Cordyla, Mycetophila a Dynatosoma. Mikroskopo- 
váním jsme se přesvědčili, že imaginární terčky hlavy 
byly vždy tam, kde larva měla hlavu a ústní ústrojí se 
schránkou na opačné straně. Postembryonální vývoj larev bedlo- 
bytek (Mycetophilidae) liší se již dle běžného pohledu od téhož 
při larvách z podřádu Cyclorrhapha, proto ústní ústrojí jejich také 
podléhá jinému osudu. Larvy Cordylury, Mycetophily a Dynatosomy 
prostě ústní ústrojí se schránkou odvrhují a proto 
bývá toto v kokonu na jiné straně než hlava imaga, kteréž se 
tedy o 180" neotáčí. 

Když jsme se o správnosti odvrhování ústních ústrojů pře- 
svědčili, ohlédli jsme se také po literatuře, a tu našli jsme, že 
již Dufour r. 1839 si všiml tohoto zjevu na larvách Macrocera 
hybrida Meig (Mémoire sur les métamorphoses de plusieurs 


A -W E BU ME ad o - dáš s "M Lay 46: 
s ) s MPV v 
stý 


A2 dv Ar Aa ASO SKOPK sl SPRAVÍ: 
OR PO ' 


Larves fongivores appartenant a de Dipters. — Annal. d. Scien. 
natur. Seconde série. Tome XII, pag. 20). 


Text k vyobrazením. 


Larva Cordyla fusca. 

1. Obrouček labra. 

2. Mentum, maxilla s palpusem, mandibula. 

8. Chitinová opora pharyngu. 

4. Táž shora. 

5. Přechod oesophagu v proventriculus. 

6. Zažívadla. 7. Konec slinné žlázy značně zvětšen. 8. Vývod slinných žlaz. 
9. Ústí malphigických žlaz. 10. Malphigické žlázy část značně zvětšená. 11. Tra- 
cheální soustava. 11b Tracheální žábry. 12. a) prothoracální stigma, b) ostatní 
stigma. 13. Pošinovaci hrbolek velmi zvětšený. 14. Larva 10 X zvětšená. 


Figurenerklárung. 


1. D. Chitinreifehen vom Labrum. 

2. Mentum, Maxilla und Mandibula. 

3. Die pharyngealen Chitinstůtzen. 4. dto, von oben gesehen. 5. Oesophagus 
und Proventriculus. 6. Darmtractus. 7. Das Ende von der Speicheldrůse, stárker 
vergróssest. 8. Ausfůhrungsgánge der Speicheldrůsen. 9. Ausfůhrungsgánge der 
Malchigischen Gefásse. 11a Das Tracheensystem. 11b Die Darmkiemen. 12a Das 
Prothorakalstigma. 12b Ein normales Stigma. 13. Der unechte Fuss. 14. Die Larve. 
10 < vergross. 


Ze života a chovu Agrotis cinerea. Hb. 


Sděluje stav. rada J. Srdínk o. 


Příčná údolí Povltavská v oblasti Prahy byla a některá 
dosud jsou vytouženým cílem vděčných exkursí pražských ento- 
mologů, ježto hostila a po tu dobu hostí všeliké vzácnosti světa 
hmyzího. Škoda, že v době dozírné s mnohým z těchto endemitů 
bude nám se rozloučíti navždy v těchto místech! Změny půdy 
dosud holých a pustých úklonů zpečetí jejich osud a vyhnan- 
ství z pradávné domoviny stane se jejich žalným údělem; 
sběrateli bude pak uchylovati se do vzdálenějších končin po- 
dobného krajinného rázu, kam ještě kultura toho druhu s jejími 
blahodárnými i zhoubnými účinky nepronikla. 

Máme na mysli můry podčeledě Trifinae, milující tráviti 
prvá stadia svého vývoje na výsluní, na půdě dosud nevzdě- 
lávané, více méně kamenité a jen se sporým porostem nízkých 
bylin, mezi nimiž traviny převládají. 

Mezi vzácné zástupce rodu Agrotis, jež takovéto pastviny 
oživují, řadí se ne na místo poslední i Agrotis cinerea. 


ná ZARALBNL n Udaná č oh 


Jak povědomo, živí se housenka její po přednosti kořínky 
bylin a proto jen na těchto musíme ji hledati. To však je možno 
jen v těch řídkých případech, Žije-li na místě se zcela sypkou 
půdou příkladně písčitou, v níž se pozvůli rýti může. Na na- 
lezištích toho způsobu má sběratel, an zevních, patrnějších zná- 
mek činnosti housenky — ožerků — na bylinách tu není, jen 
na zdařbůh bylinu po bylině kolkolem při kořání mělce ohrabá- 
vati a cvičiti se s Jobem v trpělivosti, až snad mu šťastná ná- 
hoda dopřeje dopracovati se v potu tváře kýženého výsledku. 

Toto klopotné ohrabávání asi brzo by i náruživého sbě- 
ratele unavilo a snad i dokonce omrzelo, kdyby při tom vý- 
hradně byl odkázán na naši cinereu a nekynula mu soudobně 
též naděje v možnost nalézti neméně vítané housenky druhů 
i rodů jiných, jak níže sděleno bude. 

V suché, více méně hlinité, ale pevně ulehlé půdě, jakou 
ponejvíce na nálezištích Ag. cinerey vůbec v okolí Prahy shle- 
dáváme, nemůže ovšem housenka ke kořenům hlubším se Za- 
rýti a pod zemí se volněji pohybovati, aby tu hlad ukájela; ona 
se v případech podobných jspokojiti musí s kořínky a oddenky 
bylin těch, které pod kameny, aneb aspoň těsně vedle kamenů 
jsou zakořeněny a jichž kořeny a oddenky tu začasté na bíle- 
dni leží. Sběratel může a musí tudíž na nalezištích podobných 
jen pod kameny, zajisté mnohem pohodlněji a jistěji než způ- 
sobem zprvu řečeným, — housenky Ag. cinerey hledati. 

Tato odpočívá vždy na zemi, tísníc se v nějaké prohlu- 
bince, aneb pečlivě jsouc skryta ve směsici kořínků a lodyh, 
a sběratel musí celou plochu lože zvednutého kamene bedlivě 
prohledati, aby jeho pozornosti housenka neušla, když — jak 
známo — svým všedním černěhnědým šatem bez vší příkrasy 
a kontrastů barevných od svého prostředí nikterak se neodlišuje. 
Podivno, že ji najdeme toliko pod skutečným nerostem; umíf 
ona dobře rozeznávati kámen od artefaktů; — pod výrobky 
rukou lidských marně bychom ji hledali na př. pod kusem cihly, 
třepinou hliněných, skelných a t. pod. věcí. Ostatně není tato 
povšimnutí hodna zvláštnost jen housence cinerey vlastní, i jiné 
po výtce pod kameny žijící housenky stejně si vedou. 

Ne méně pozoruhodno, že ač u nás motýl na svobodě 
z pravidla v půli května se líhne, housenka k svému úplnému 
vzrůstu teprve k podzimu dospívá, a upravivši si koncem měsíce 
září aneb nejčastěji teprve v říjnu jen mělko pod povrchem 


„SY Jáďn MP 
* Je E 6 , 


155 ———— 


země slabě spředený, spíše slepený zámotek z hlíny, nepromění 
se v něm ještě toho roku v kuklu, nýbrž prožije v stadiu hou- 
senky ještě celou zimu, až teprv oživující paprsek jarního slu- 
néčka ji ze zimního spánku probudí a k další vývojové činnosti 
— proměnu v kuklu — povzbudí. Nemá zajisté Ag. cinerea 
mnoho sokyň mezi svými rodovými četnými družkami, které by, 
než ku této etapě dospějí, tak drahně časů vyžadovaly. 

Že by housenka Ag. cinerey (aspoň v našem podnebí) před 
přezimováním — tedy na podzim — ještě úplně dospělá nebyla 
a k tomu konci na jaře dále Žrala, jak se Častěji dočítáme 
v odborných knihách, naprosto se nesrovnává s mými dosavad- 
ními zkušenostmi v té příčině po více roků se opakujícími. 
Všechny v září a říjnu nalezené housenky byly tak dalece vy- 
rostly, že po nedlouhém krmení dospívaly k zakuklení, t. j. ob- 
jevily se na nich ony nepochybné habituelní znaky, které vý- 
značné jsou všem, obzvláště lysým housenkám, když doba jejich 
zapřádání je blízká. 

Vypěstovat motýle z housenky, — toť tvrdý oříšek! Již 
přezimování housenky jest samo o sobě dostatečnou příčinou 
nád míru pochybného výsledku chovu, béřeme-li krmení hou- 
senky kořínky bylinnými za méně závažnou a překonatelnou 
překážku. Proto je však přece radno, obmeziti se při sběru jen 
na vyrostlejší housenky, totiž sbírati je v době, když již vy- 
rostlé bývají. Zkušenosti v té příčině osvojíme si v prodlení 
času snadno, abychom podle převládající povětrnosti toho roku 
a dle více méně příznivé polohy naleziště s dostatečnou po- 
souditi mohli pravděpodobností, že výhodná doba pro sběr vel- 
kých housenek nadešla. Při chovu počínejme si následovně: 
Když jsme naplnili květinový hrnek as do */, jeho výšky čistou 
a dosti vlhkou hlínou, dosypme zbývající čtvrtinu čistým říčním 
pískem, též trochu navlhčeným. Do takto připraveného květino- 
vého hrnku tvaru pokud možná válcovitého, zahrabéme na 
ležato a jen co by horem kryty byly pískem — kořeny výživné 
byliny na př. pampelišky a položíme přes ně nějaký dosti plochý 
kamínek (oblázek), Líná, na světlo choulostivá housenka Ag. 
cinerey do květníku dána, po chvilce zaryje se do písku a druhý 
den najdeme ji již pod kamenem u vloženého tam krmiva, od 
něhož se více nevzdálí, leč že by kořen svadnul, což však ve 
vlhkém písku teprv v prodlení více dnů se stává. 


Někdy si housenka věc zařídí jak náleží pohodlně; počne 


ZAP DOE P eh plna tah 


totiž ožírati válcovitý kořen pampelišky od. tlustého konce 
v prosřřed u oddenku a je-li dosti silný vyžírá stále jen jeho 
vnitřek hloub a hloub, aniž by jeho povrch prokousala. Tak se 
stane, že pák více nebo méně celá vězí ve vyžraném kořenu a 
jen zadními segmenty ven vyčnívá, a že tomuto vzácnému po- 
hodlí a požitku cele oddána, si jich i vážiti dovede, to dokazuje 
patrně tím, že byť i méně šetrně z tohoto klidu vyrušována 
byla málo toho dbá, nehledíc se z kořene ani vybaviti, spíše 
přetvařujíc se mrtvou. 

Na zlaté svobodě se jí druhdy tak dobře nevede; zejména 
nastanou-li v létě velká vedra a při tom dlouho trvající sucho ; 
tu usychá téměř veškeré rostlinstvo na vyprahlých, bez tak jen 
skrovnou vrstvou prstě krytých skalnatých výsluních — její 
stanovištích v okolí Prahy a najdeme-li jakou, bývá chuďas (jako 
r. 1904) ve svém vzrůstu opozděna, polou hladem umořena a 
jako stařenka, celá svraštělá, kdežto při plném žlabu v kořenu 
pampelišky je pěkně válcovitá, plně až do tvrda nacpaná. 
Tímto výrokem nikterak neupřílišujem ; tato nestřídmost ostatně 
není jen housence Ag. cinerey vlastní, shledáváme se s touto 
nepěknou vlastností i u jiných družek jejího nejbližšího příbu- 
zenstva, tak na př. u Ag. segetum, eclamationis, ypsilon, crassa, 
corticea a v. j., tudíž u housenek pojvýtce za dne v zemi skry- 
tých. Dojista neušlo pozornosti ct. čtenáře, že tací hladovci 
druhdy i toho pamětlivi jsou, aby i za bílého dne požitku žra- 
vosti nepostrádali, aniž by však, straníce se slunečního světla — 
z podzemí na povrch vylézti museli. Vtahují totiž někdy za tou 
příčinou list své živné byliny do nory, v níž jsou zalezlí — 
jako to i žížaly Činí. 

Při výměně krmiva musíme i písek trusem hojně znečištěný 
odstraniti a novým, čistým nahraditi, an by jinak plísně vlhkem 
v květníku vzniklé — našim strávnicím jistou záhubu přivodily. 
Ježto housenka v přírodě na výsluní žije, dopřejme ji i v za- 
jetí častěji ranního slunka a chovejme jí vůbec na slunečné 
straně, avšak nikoliv v přímém úpalu slunečním, nýbrž na místě 
zastíněném. 

Přiblížila-li se doba k zakuklení a housenka barvu měniti 
počala, postarejme se o příhodné k tomu místečko a to nejlépe 
tím způsobem, že vyrýpneme z louky plástev drnu, přesadíme 
ji do květníku, v němž housenku chováme a položíme tu a -tam 
několik plochých oblázků ; musí však půda toho místa, odkud 


FLE 157 


drn přesazujeme, nezbytně sypkou býti (písčitou), aby housenka 
mělko pod povrchem mezi kořínky cestu si ráziti a Zámotek 
k svému přezimování si upraviti mohla. Nyní teprv počíná nej- 
choulostivější doba odchovu — přezimování, Zdá se, že by byl 
nejjednodušší a při tom i nejspíše účelu vyhovoval ten způsob 
přezimování, když by pěstitel sítěným příklopem dobře uzavřený 
květník s housenkou zakopal v přírodě do úrovně půdy na 
místě dobře odvodněném tedy svahnutém a na výsluní polože- 
ném, a vše ostatní důvěřivě ponechal péči nedostižné matky 
přírody. Způsob ten přibližuje se nejvíce přirozenému přezimo- 
vání housenky na svobodě a lze proto očekávati, že by se 
s úspěchem neminul. 

Svrchovaně pochybným však stává se přezimování, musíme-li 
je předsevzíti v uzavřené místnosti buď v netopeném pokoji, 
v prostoru meziokenním, aneb sice venku, avšak na pavlači, 
na balkoně a t. p. Tu musíme pečlivě starati se o přiměřenou 
vláhu v housenníku při každé oblevě a i v době, dokud aneb 
když v zimě nemrzne, an hlína v květníku kolkolem volně prou- 
dícím vzduchem rychle vysychá a nenahrazuje-li se vlhkost 
přiměřeně, přezimující housenka za své bére. 

K udržení vláhy v květníku přispívá nemálo, postavíme-li 
ej buď do jiného, většího hrnku, aneb do stejně vysoké bed- 
ničky nebo košíčku a zbývající volnou mezeru již od zdola vy- 


plníme vlhkým mechem, jímž i hlínu v květníku pokryjeme. 
V zimě přikrejme květník i mech kolkolem vyšší vrstvou sněhu 


a obnovme ji po každé oblevě; není-li však sněhu, dlužno při 
teplotě nad nullou občasným skrápěním země i mechu udržovati 
mírnou vlhkost v květníku. 

Stejně jako. nedostatečná, tolikéž i nadbytečná vlhkost 
zhoubně působí a na zachování jen té potřebné míry, celá potíž 
při přezimování housenky spočívá. Že se tato necítí býti v po- 
měrech dobrému bydlu odpovídajících, můžeme jako osudnou 
předzvěst tehdy posuzovati, když ji najdeme v zimě — je-li te- 
plota nad nullou — mimo zámotek na povrchu hlíny. 

Jak již shora řečeno, líhne se motýl z pravidla v našem 
podnebí v polovině května, a tak jako housenku, najdeme ho 
v bezpečném úkrytu pod kamenem, a hbitě musíme se mít 
k dílu, aby nám neunikl, an světlo sluneční jej nad míru pla- 
chým činí. | 

Pokud jde o jeho zeměpisné rozšíření v Čechách, bude asi 
dosti rozšířen, soudíme-li dle toho, že se S ním setkáme nejen 

12 


Z M Pg vek NAV SVNĚ Popeo po o oě oa 


na různých místech okolí pražského, nýbrž i v Křivoklátsku a 
na jihu v Písku, Jak známo, častěji podléhá tato můra v naší 
sbírce jakémusi zhoubnému rozkladu, jak říkáme, že zolejo- 
vatí po způsobu těch motýlů, jichž housenky ve dřevě, v ko- 
řenech a t. p. žijí a již tento zjev poukazuje patrně k tomu, 
že je jeho housenka pravou housenkou kořenovou, ač z nouze 
i svadlým listem pampelišky též nepohrdne. 

Hledáme-li buď pod kameny, aneb ohrabáváním kolem bylin 
Ag. cinereu, najdeme v druhé půli září a v říjnu v tu dobu též 
již vyrostlou a vzácnou Leucanii evidens a v nižších, vlhčích 
polohách — Leu. commu, jakož i poněkud hojnější Mamestru 
saponarii a z rodových družek malou, přezimující a rovněž -ko- 
řínky se živící Agrotis corticeu, jež má tolik shodných znaků 
s Ag. cinerei, že jen dle různé velikosti v tu dobu je bezpečně 
rozpoznati můžeme; dále nalezneme, některá léta hojně, svou 
délkou (5 až 6 cm) nápadnou housenku Agr. ypsilon (suffusa) 
z druhé — letní — generace, k níž se druží nejhojněji se vy- 
skytující družky Agrotis segetum a exclamationis. 

Oba tito škůdcové nejen zevnějším vzhledem, ale ještě více: 
způsobem života a svého vývoje přibližují se velice k naší Ag. 
cinerei. I ony upraví si na podzim v hlíně příhodné lůžko, aby 
v něm jako úplně dospělé housenky přezimovaly a teprv na jaře, 
když nastane vlahý jara vánek, v kuklu se proměnily. 

Je-li, jak shora podotčeno, přezimování vrcholem nebezpečí 
odchovu Ag. cinerey, — tož zdá se toto u obou posléze řečených 
její družek, v pravdě přesahovati všechny meze možnosti. I při 
úsilovné snaze nepoštěstilo se mně Ag. segetum a exclamationis. 
z přezimující housenky vypěstovati, kdežto u Ag. cinerey přece; 
— ač řídkým — úspěšným pochlubiti se mohu výsledkem. 


Motýlové okolí Chrudimě. 
A. Růžička. 
K seznamu p. E. Menšíka doplňuji dále: 
 Apaturailia Sc/s/f, v. clytia Schi/f, letos VII. za Lhotou 3 ex 
Argynnis adippe Z. VII u Strádova v oboře dosti hojný 
Chrysophanus phlaeas Z. ab. caeruleopunctata S/sr. 
u Čejkovic VII. 
Lycaena minima Fuessl, letos 1. VL v Hy ksově Pekle 1 ex. 


(na blátě. 1 


úl. 


jzošé 
> A 


R SK E jg ZAP C4 


Cerura bifida /Hb. V. 1 ex, vychovaný z housenky.: (Po- 
pulus tremula). 

Pheosia gnoma F. VI. 2 ex. vychovány z housenek. (Be- 
tula alba.) : 

Notodonta dromedarius Z. VI. vzácně u obloukových 
lamp. 

Poecilocampa populi Z. IX. v Chrudimi na ulici u svítilen. 

Selenephora lunigera Esž. v. lobulina Es. u elektrických 
obloukových lamp. VIII. 1908 dosti hojný; letos nesbíral jsem 
am ex, 

Odonestis pruní Z. v Chrudimi u oblouk. lamp hojný VL, 
VII., hlavně v zahradní restauraci Tulachově; letos 2 ex. i VIII 

Hypogymna morio Z. v Zaječicích v sadech velmi 
vzácný VI 


Lymantria monacha L. ab. nigra Fr. VII, hojná. 

L. monacha L. ab. eremita O. VII. dosti. 

Agrotis baja F. VII v Zaječicích 1 ex. 

A. brunnea F. VII v Chrudimi u Střelnice 1 ex. 

A. plecta L. VIII. v Chrudimi u svítilen dosti hojná. 

A. lucipeta F. VII. v Zaječicích jen 1 ex. 

Mamaestra advena F, VI. v Chrudimi vzácně. 

M. tincta Brahma, VII. jen 1 ex. 

M. reticulata, Vž// VI. u Chrudimě, dosti vzácně. 

Miana strigilis CZ. ab. aethiops Hw, v Chrudimi VL—VII 

Bryophila raptricula Hb. v městě na zdech VIL— VIIL 

B. raptricula /b. ab. deceptricula Jb. Vzácně. 

B. perla F. VII. hojně v bytech a na domech v ulicích 
města. 

Miselia oxyacanthae L, u Vestce jen 1 ex. IX. 

Luceria vírens, Z. na Podhůře VIII., vzácně. 

Leucania straminea 77. X., v Chrudimi na náměstí u sví- 
tilny 1 ex. 

Caradrina ambigua 7. X. u svítilen, 

Erastria argentula Hb., VI. v Dvakačovické dubině, vzácně 

Habrostola asclepiadis Schi/f, VI. u obloukových lamp 
velmi vzácně. 

H. tripartita Hufu, VI. jen 1 ex. 

Plusia festucae L. jen 1 ex. 

P. pulchrina Hw., VI. jen 1 ex. r. 1907 (Rest. Tulach.) 

Pseudophia lunaris Schiff, Četné housenky VIIL v Dvaka- 


12* 


sz P 160 


čovické dubině; nelze jich však chovati pro naprostý o 
mladých dubových výhonků v bližším okolí Chrudimě, 

Catocala electa Bkh., v Zaječicích VIII. jen 2 ex. 

Herminia tentacularia Z. VII. v dubině u Dvakačovic, 
hojně. 

Habrosyne derasa Z. Vi. U obloukových lamp, častěji, 
než Th. batis L. 

Cymatophora occularis Z, u obloukových lamp jen 1 ex.. 

Acidalia humiliata /Hufu. VÍ. v Chrudimi. 

A. fumata Sf$h., na Podhůře VI. 

Rhodostrophia vibicaria CZ., VII. na Podhůře 1 ex. 

Eucosmia undulata L., na Podhůře VII. dosti hojně. 

Larentia tristata L., v Zaječicích, jen 1 ex. 

L. nigrofasciatia Geze, VI. na Podhůře. 

Selenia bilunaria Es., VII- u svítilen, vzácně. 

Anisopteryx aceraria Schiff., XI. vzácně. 

Boarmia selenaria Zb., VIII. na Podhůře, vzácně. 

Tephronia sepiaria Hufu., VII. u svítilen 2 ex. 

Chloeophora bicolorana Euess/, VII. v dubině Dvakačovic, 
vzácně. 

Callimorpha guadripunctaria Poda, na kopci u Utopeného 
eee V 

Oeonistis guadra L. letos 9—11, VIII. veliké roje kolem 
lamp, hlavně ©. 

O. guadra Z. ab. impunctata Sýuler, 1. ex. 10. VI 
v Chrudimi. 

Lithosia complana Z. VII. u lamp, dosti vzácně. 

Zygaena purpuralis Briinnich, VIII. a Žumberka a Zaječic 
hojně. 

Z. trifolii Es., VIII. s předešlou, dosti hojná. 

Z. filipendulae L. ab. cytisi /7b. VII. jen 2 ex. 

Procris (Rhagades) pruní Schiff, v dubině u Dvakačovic 
VU U6x. 


Bythinus Comita ». sp., nový Pselaphid ze střední 
Makedonie. 
Vyobrazil a popisuje Fr. J. Rambousek, 
G: Tvarem tykadel a neobyčejně stlustlých noh od všech 
druhů značně odlišný, kaštanově tmavohnědý, tykadla a nohy 
trochu světlejší. 


—————— = 16£ 


- Hlava dosti silně tečkována, v před silně protažená s jam- 
kou s každé strany mezi očima, Které jsou značně vyniklé. 
Uprostřed báse hlavy jest vyvýšená linie, táhnoucí se až do 
středu hlavy (před oči). Za vyvýšenými hrbolky nesoucími ty-- 
kadla je hlava vyhloubená a uprostřed s uzavřenou trojúhlou 
linií oddělenou jamkou velmi mělkou, zadní úhel velmi zaokrou- 
hlený a dotýkající se vyvýšené linie basální, olemované rýhami. 


G Bythinus Comita z. s$. Long. natur. 22 mm. 
k kořen tykadel (base des antennes.) 


První článek tykadel na vnitřní straně skoro po celé délce se 
sploštělejší odškrcenou částí, na konci pak je v před vyniklý 
zašpičatělý hrbolek; druhý článek asi dvakráte kratší nežli prvý, 
na vnitřní straně ostře sploštělý, asi ve třetině délky slabě vy- 
krojený, vnitřní část apikální protažena v ostrý úhel. Třetí článek 
kratší a mnohem užší nežli druhý, na vnější stranu posunutý, 
čtvrtý a pátý zdéli šířky, Šestý až osmý slabě Širší, devátý a 


desátý větší a značně širší délky, poslední vejčitý, dosti zašpi- 
čatělý, asi zdéli dvou předcházejících. 

Štít zdéli šířky nebo nepatrně širší délky, vzadu s rýhou 
basální uprostřed lomenou, vpředu silně lesklý a velice rozptý- 
leně a jemně tečkovaný, vzadu za rýhou dosti hustě tečkován 
a celý pokryt žlutými chloupky. 

Krovky zdéli společné šířky nebo poněkud širší, každá na 
bási se 2 jamkami a s rýhou podél švu, ramena krovečná jsou 
značně vyniklá, krovky dosti hrubě a u švu poněkud seřazeně 
tečkované. 

Břišní články lesklé a chloupkované. 

Stehna všech párů noh jsou značně stlustlá a na vnitřní 
straně před koncem jakýmsi zářezem vykrojená, přední holeně 
s hlubokým zářezem před koncem, který je hustěji obrven, střední 
holeně jednoduché, zadní jsou na vnitřní straně u kořenu a před 
koncem zaříznutě vykrojeny, čímž jest holeň na bási a na konci 
dovnitř zahnutá. 

© : Celkem podobna G. ale světlejší, vyvýšená linie vzadu 
na hlavě jest kratší, tykadla jsou jednoduchá s prvním článkem 
cylindrickým a 2'/,kráte delším šířky, druhý jest mnohem u žš 
a kratší, ostatní jako u G. Hlava hruběji tečkovaná, nohy zcela 
jednoduché. 

Vel. 21—22 mm. 

Tohoto zajímavého Pselaphida jsem nalezl v bukovém listí 
ve výši asi 1000 m blíže monastiru (kláštera) sv. Petka u ves- 
nice Capari na úpatí granitového pohoří Peristeru u Bitolje ve 
střední Makedonii dne 29. července 1909. 

Posud jsou známi pouze 2 a 29 (v mé sbírce). 

Nový druh tento byl revidován p. cís. radou E. Reitterem 
a patří do skupiny III. (Bestimm. Taběl.) 


Bythinus Comita*) ». sp., un Psélaphide nouveau 
de Macédoine centrale 
par Fr.-G. Rambousek. 


G': Tres remarguable par la forme des antennes et par des 
pattes robustes. Brun obscur, antennes et pieds brun clair. 
Téte assez fortement ponctuée, allongée, ayant entre les 


%) Comita signifie insurgé bulgare — nom bien propre A la taille de 
notre Bythinus. Jen veux faire hommage a la mémoire des héros pour la liberté. 


163 


yeux une fossette de chague coté, creusée transversalement en - 
avant, avec une ligne élevée allant du milieu de Vexcavation 
frontale jusgu'á la base. Les antennes sur deux bossettes isolées 
par une fossette peu profonde, limitée d'un sillon triangulaire 
assez profond, son angle postérieur bien arrondi. Premier article 
des antennes“ allongé, la partie interne“ comprmée et limitée, 
avec une dent A Vextrémité, 2% aussi comprimé, peu échancté, 
son extrémité interne tranchante formant un angle aigu assez 
prolongé, 3“ article plus court gue le 2*, 4% et 5* aussi longs gue 
larges, 68*—8* A peine plus larges gue longs, 9% et 10% plus 
larges et plus grands gue les précédents, 11č ovale, aussi long 
gue les 9 et 10* réunis. 

Prothorax peu transversal, luisant, a poils longs, rétréci en 
arričre, A ponctuation espacée trčs fine et peu distincte, muni, 
prěs de la base, d'un profond sillon transversal, argué au mi- 
lieu, la base A ponctuation rugueuse assez forte. 


Elytres aussi longs gue larges ou un peu plus larges, avec 
deux fossettes basales assez profondes, de la fossette interne 
part une ligne gui va jusgu'á Vextrémité des élytres. : 

Ponctuation des élytres trčs forte et assez espacée, au 
milieu un peu striée. 

Segments dorsaux lisses a longs poils dorés. 

Cuisses trěs robustes, chacune avec une incision assez- pro- 
fonde, tibias antérieurs échancrés a Vextrémité, tibias posté- 
rieurs courbés et échancrés a Vextrémité et a la base. 

©: dffére du mále par les points suivants: 

Brun claír. 

La ligne basale sur la těte plus courte, la ponctuation plus 
épaisse et plus forte, les antennes simples, 1% article 2"/, fois 
plus long gue large, 2* plus mince et plus court, les suivants 
comme chez le G. | | 

Pattes simples. 

Long. 2,1—2,2 mil. 

Je Vai découvert, en tamisant des feuilles humides de 
Hětves prčs de monastěre Sveti Petka (village. Capari*“) sous 
la montagne de' Perister (comp. -de granit) aux environs de Bi- 
tolja**) (Monástiř — Macédoine centrale) A cca 1000 mětres 
d'altitude environ, le 29 juillet. 1909. | jcět : 


25034 


3 


+*) pron. Tsapari, Bitolia. 
č E: te SEE PZL GET 


nak NJN o 


Jen ai trouvé seulement 2 S et 29 (ma collection). | 
Cette espěce a passé sous yeux du Mr. le conseiller 
E. Reitter et appartient á son III. groupe. 


Fauna Bohemica. 


Zajímavé a nové druhy českých brouků: 

Amara anthobia Villa chycena mnou v 1 ex. na Olšanech 
v dubnu r 1908 pod kamenem. 

Anthaxia millefolii F. chycena kol. Ob2nbergerem lon 
v Karlickém udolí u Prahy. Dříve tamtéž chytána Dr. Pečírkou, 
a letos mnou. 

—— Agriotes sputator L. v. rufulus doslal jsem z Nové Huti 
bez udání času chycení. 

Agriotes brevis Cand. chycen mnou v Radotíně 21./IV. 
1908. Dříve chycen prof. Roubalem u Klatov. 

Leptura septempunctata Fabr. v. suturata Reiche chycena 
letos v červenci kol. Hepnerem na Křivoklátě. Typické ex. chy- 
tány poprvé v Čechách Dr. Pečírkou a prof. Štěpánem v okolí 
Čes. Budějovic. 

Asemum striatum Z. v.agreste Fabr. chytal jsem ve více 
ex. v Čelákovicích 30./V. 1909 na borových pařezech. Objevuje 
se tu i tam s původní formou. 

Phytoecia. cylindrica Línné chytil jsem na Křivoklátě 
8./VI. 1909 v 1. ex. smýkáním květin. L. Heyrovský. 


Drobnosti. 


Bělásek ovocný — Aporia crataegi Z. objevil se také u Nov. 


Bydžova koncem května r. 1909, kde byl také chycen. Housenek jsme. 


neviděli. AWZ 


Opravy. 


Ve článku Fr. Rambousek: Příspěvek k poznání bulharských Pselaphidů 
a Scydmaenidů na str. 20 přehozeny podpisy vyobrazení, tak že pod obt. 2 
má státi: Euc, bulgaricus a pod obr. 3 Neuraph. parvulus. (Auf der Seite 20. 
gehórt zur ;Fig.F2. der Name Euconnus bulgaricus 7. sf. und Zur Fig., 3. 
Neuraphes parvulus 1. Sb. 

Do článku »Anatomické poznámky o larvách Blepharoptera serrata L. a Pego- 
myia conformis (F/l) Neidl.< v tomto časopise (str. 113) vloudila se chyba. 
V odst. 4. 12. ř. shora má býti cyclorrhapha místo »orthorrapha.< 


===VĚSTNÍK=E= 


O řádné valné hromadě dne Ig. ledna 1909 byly za pří- 
tomnosti 25 členů zprávy funkcionářů schváleny a výboru dánu 
absolutorium. Do nového výboru byli zvolení pan odborný učitel 
Vimmer za místopředsedu, pan cís. rada Veselý za pokladníka, 
za kustoda pan Dr. Klička, zakniho vníka,pan ing. Šustera a za- 
pisovatelé pan Dr. Pečírka ml. a p. odb. učitel Pastejřík. Do 
kontrollující komisse zvoleni byli pan vrchní rada Graf, pan účetní 
Kudlička, pan officiál Secký, do redakčního komité pánové P. 
Aug. Kubes, Dr. Em. Lokay, Prof. Dr. Rádl, odb. učitel Vimmer. 


V občasné schůzí dne 26. ledna 1909 přednášel pan odb. 
učitel Vimmer o vnějších lokomočních orgánech 
larev hmyzu dvojkřídlého. Vodní larvy vyznačují se 
dlouhými, často větvenými plovacími brvami, které původně 
sloužily nejspíše ku zprostředkování určitých reakcí na popudy. 
Hladké larvy, jež Žijí ve vodě, jsou asi odlišené larvy zemní, 
protože jsou to ve vodě ojedinělé druhy mající četné příbuzné, 
jichž larvy žijí na souší a v zemi. Vodní larvy mají rourky 
dýchací, které jsou někdy velmi dlouhé. Larví obyvatelé země 
a trouchu jsou opatření čípky a hrbolky nebo tuhými štětinkami. 
Larvy, které cizopasí v těle živočichů a v houbách lesních, mají 
nepravé články poseté ostrými háčky, jimiž se přidržují. Larvy 
minirující pošinují se hrbolky, háčky posetými. Ty larvy, které 
hlodají rourky v řapících a semenech, bývají hladké. Ku konci 
zmínil se pan přednášnjící ještě o pošinkách, panožkách a zvlášt- 
ním přistroji vodních larev, jež žijí na ponořených listech, aby 
je pohyb vody nespláchl. 


Pan prof. Roubal předkládá Bornovy práce o rumunských 
střevlících a demonstruje brouky: Anaspis thoracica L., Danacea 
cusanensis Costa z Pokluky v Krajině, Nebria testacea Oliv ze 
Syry v Řecku s 9tičlenným levým tykadlem, Longitarsus pici- 
collis Weise nový pro Evropu druh z Rumunska a některé nové 
odrůdy střevlíků. 

Pan Dr. Pečírka demonstruje některé vzácné krasce. 

Důstojný pán P. Aug. Kubes věnoval opět společnosti celou 


řadu velmi cenných spisů. Pan Frankenberger přijímá se za 


člena. Přítomno 21 členů 
I 


IH 


V občasné schůzí dne 23. února 1909 přednášel pan prof. 
Roubal o broučím rodu Mordella. Jsou to brouci zvlášt- 
ního význačného tvaru. Oči jsou vždy veliké, tykadla nitkovitá, 
od pátého článku pilovitá. Zajímavý jest útvar noh pro různé 
zářezy, což jest rodovým znakem pro roztřídění. Segmenty za- 
dečkové mívají často bizzarní, pentlicovité nebo hadovité vý- 
čnělky. Velikost jest značně proměnlivá. Jsou to býložravci, kteří 
se vyskytují od dubna do září na květech, suchých houbách a 
jiných suchých rostlinných částech. Ve tvaru dospělém ne. 
přezimují. Jsou to hbitá mrštná zvířátka; některé čeledě 
skáčou. Patří k oblasti středozemního moře, nejvíce forem je 
v Marokku a Alžíru. Anaspis arctica Zelí. táhne se až do Nor- 
véžska, u nás jsou ubiguisté a některé tvary horské. Dělí se na 
Scraptini, Mordelliny a Anaspini. Pan přednášející probírá pak 
jednotlivé skupiny, přechází do rodového klíče a upozorňuje 
na charakteristické znaky jednotlivých rodů a druhů, při čemž 
uvádí u interessantnějších tvarů biologické podrobnosti. Dále 
referuje pan prof. Roubal o Ganglbauerově práci o střevlíkovém 
rodě Percus. 


Pan Weinfurter demonstruje nové pro Čechy mouchy: 
Laphria dioctriaeformis $ ©, Actina nitens, Demoticus soror, 
Heteroptrina multipunctata, Gonia atra, Arctophila musitans, Try- 
peta tussilaginis, Chaetolyga speciosa, Sapromyza sexpunctata, 
Helomyza praeusta, Opomyza Nataliae, Lonchoptera flavicauda, 
Cosmoptera limbata, Ctenophora ornata, pak 4 GG střečka srn 
čiho Hypoderma Dianae. U tohoto střečka jest zajímavo, že se 
páří v údolí, kdežto obyčejně se střečkové páří na věžích na 
vrcholech kopců a pod. 

Pan předseda referuje o geografickém rozšíření rodu Neo- 
perla Needh. Největší množství druhů vyskytuje se v malajském 
archipelu a celý vývoj čeledě této pohybuje se v jistých kruzích, 
které odpovídají celkem pendulační theorii S.mrockově. — Aka- 
demické čítárně v Praze se věnuje Časopis. Česká spořitelna 
darovala 200 K, karlínská záložna 50 K společnosti. Za členy 
přijati pánové: Jos. Měřička, odb. učitel v Náchodě a Alois Pro- 
cházka, technický cukrmistr v Klobukách u Slaného. Přítomno 
27 členů. 


V občasné schůzi dne 23. března 1909 přednášel pan prof. 
Dr. Maule;o- zvířené a-prírodních, pom ěrechochi 
Su mavě. Přednáška byla provázena serií krásných světelných 


W 


II 


obrazů. Za člena přijat pan plukovní lékař Dr. Hilitzer v Praze. 
Přítomno 28 členů a 7 hostí. 

V občasné schůzí dne 28. dubna 1909 přednášel pan Dr. Pe- 
čírka o zoogeografickém složení broučí zvířeny 
naŠumavě. 

Pan odb. učitel Vimmer přinesl velice vzácné, pro Čechy 
nové druhy much a sice 2 ex. Čtenophora elegans, Criorrhina 
asilica, Arctophila musitans a bombilormis, Apterina pedestris. 
Dále upozorňuje pan místopředseda, že v máji se knihovna pře- 
stěhuje do kavárny Orient, kdež bude každé úterý pan knihov- 
ník úřadovati. 

Přítomno 29 členů. 

V občasné schůzí dne 18. května I909 přednášel pan 
prof. Dr. Brožek o mendelis mu, kteráž přednáška vychází 
tiskem v Časopise. (str. 118.) 

Pan Dr. Pečírka demonstruje rod krasců Latipalpis. 

Za členy přijati pánové: JUDr. Čeněk Šandera, advokát 
v Trhových Svínech a Karel Soukup, studující v Praze. Přítomno 
25 členů. 

V občasné schůzi dne 22. Června 1I909 pokračoval pan 
prof. Dr. Brožek ve své přednášce o mendelismu. Viz 
Časopis. 

Pan prof. Roubal demonstruje brouky Aphodius brevis Er. 
z okolí Prahy, Margarinotus scaber F. ze Španěl, dále referuje 
o vybrané literatuře polské (brouci okolí Czestochowy od Dra 
Lgockého) a o Fuentově práci o španělských Histeridech: Syno- 
psis de los Histéridos de Espaňa, Portugal y Pireneos a před- 
kládá dále v jedné přednášce citovanou knížku Dra Ant. Filei- 
schera: Rozprava o lýkožroutech čili kůrovcích. Přítomno 23 členů, 

V občasné schůzi dne 21. září I909 zmínil se pan před- 
seda vřelými slovy o úmrií dvou členů a přátel společnosti pana 
zemského inspektora Frunt. Rosického a pana prof. Frant. Ne- 
kuta. Povsláním se vzdala čest pohrobní jejich vzpomínce. 

Pan předseda přednášel o systematice řádu 
pošvatek. Jest to řád primitivní, o němž je dosud málo 
známo. Též literatura je veiice sporá. Proto je při systematice 
takového řádu třeba velce kritické pozornosti zejména, máli 
býti systém přirozený, odpovídající příbuznosti jednotlivých členů 
té skupiny. Musíme především určiti, které znaky patři tvarům 
starším, jaksi základním, a které tvarům, jež později povstaly, čili 
taková systematika musí míti na zřeteli celý vývoj této čeledí. 


IV 


Dr. Enderlein, který učinil pokus systematiky Plecopter, takových 
znaků nepoužil. Jemu byl charakteristickým tvar žuchev (mandi, 
bulae) a následkem toho tvar hlavy, a dle toho rozdělil ceiý řád 
Čelisti jsou však orgán podmínkám životním se přizpůsobující a 
ukázalo se při tomto. rozdělení, že skupiny prastaré byly. po- 
míseny se skupinami mladšími. Přednášející užil jako znaku pro 
primérní rozdělení celého materialu tvaru makadel a stanovil dva 
podřády: Subulipalpia s makadly osinovitými a Filipal- 
pia s mak. nitkovitými. Jako dalších znaků užívá počtu oček 
(ocell) protože 3 očka značí skupiny starší u skupin mladších 
jest jich dvé, — dále nervartury křidel, která u rodu starších je. 
četně příčkovaná, u mladších příček ubývá, — dále dle útvaru 
článků chodidlových a konečně dle štětů (cerci) na konci za- 
dečku, protože starší tvary mají je dobře vyvinuty, kdežto po- 
stupným vývojem se zkrátí. 


Pan ing. Šustera uvádí k tomu, že se ukázalo u blano- 
křídlého rodu Pompilidů, jak není radno při rozdělení systema- 
tickém držeti se jednoho znaku. Jsou to u rodu toho. políčka 
loketní, jež jsou dobrou diagnostickou pomůckou, ale pro roz- 
dělení systematické nedá se jako kriterium udržeti. 


Pan odb. učitel Vimmer uvádl, že ocelly jsou dobrým 
kriteriem pro stáří rodu u některých larev muších. 


Pan Dr. Lokay demonstruje několik nových druhů brouků 
pro Cechy, které on a jeho paní choť nalezli. (viz str. 117.) 


Pan Dr. Pečírka referuje [o knize: Die Sůbwasserfauna 
Deutschlands, oddíl Coleoptera od Reittra. 


Pan officiál Vopršal nalezl housenky Endromys ver- 
sicolora, demonstruje hezkou aberraci Deilephila Euphorbiae 
a kukly Eriogaster lanestris. Přítomno 26 členů. 


V občasné schůzi dne 5. října 1909. přednášel pan phil. 
cand. Rambousek o své letošní exkursi na poloostrov 
Balkánský. Sbírati počal v Burgasu, pak byl v pohoří Rhodope, 
u Černého moře, vrátil se zase do vnitrozemí a procestoval tak 
celé Bulharsko, což trvalo asi 3 měsíce. Pak byl poslán J. V. 
králem bulharským na cestu do Dalmácie a Řecka. Po několika 
exkursích v Dalmácii odebral se do Athén, vystoupil na Parnass, 
odjel pak do Soluně, sbíral na poloostrově Athos, kde byl přepaden 
a oloupen, odešel dále do Makedonie a vrátiv se do Sofie sbíral 
ještě na planině Rilské. 


V 
td 7 : 3 s 
Dnešní přednášku omezil hlavně na exkursi na Parnass. 
Byl to podnik trochu odvážný. Vlakem se jede až do Dady (Dadion), 
(odkud byl výstup podniknul na zeverním svahu. Celý Parnas 
je vápencový. Vlastní východiště jest monastýr, který leží asi 
hodinu od Dady, kde byl pan R. přes noc. Večera bylo použito hned 
k lovu. Ráno ve 3 hodiny, po zlé noci, počal výstup, který pan 
přednášející podnikl sám. Po cestě bylo sbíráno málo, protože 
hlavní kořisť slibovalo pásmo nad lesy, alpinské. A to bylo bohaté. 
Tak ku př. jediná rokle, kudy proudí jarní vody a ve které ješte 
ležel místy zimní sníh, rázem odměnila všechny útrapy špatné 
večeře a zlého noclehu. Na vrchol dostal se pan Rambousek. 
teprvé v 1 hod. odpůldne, kde však vichřice znesnadňovala sbírání 
sněhových polích byla zase bohatá. Čas však ubíhal a bylo co 
pomýšleti na návrat, který se dál celkem bez cesty. V 9 hod. 
přišel pan Rambousek zpět do monastýru, kde druhý den v okolí 
ještě sbíral. Pak se vrátil do Athén. 

- Pan Dr. Pečírka demonstruje zobonosku Barypithes lipta- 
viensis Weise, kterou nalezl na jediné známé lokalitě Horní Bocza 
v liptavském komitátu v Uhrách pan vrchní rada Formánek. 

Pan Heyrovský demonstruje pro Čechy nové druhy brouků 
Amara anthobia Villa ze Selce a Anthaxia millefolii Faby. 
z Karlického údolí u Prahy. 

Přítomno 25 členů. 

V občasné schůzi dne Ig. října 1909 přednášel pan prof. Dr. 
V. Janda o svých pokusech regeneračních u pseudo- 
neuropter. Pan přednášející amputoval. larvám některých 
rodů našich vážek tykadla, nohy a u rodu Agrion Fabr. dokonce 
části dýchacího ústrojí, kteréžto orgány se opět buď částečně 
nebo i úplně regenerovaly. Aby byla regenerace co možno úplná, 
je třeba činiti pokusy na larvách docela mladých, Po prvém 
svléknutí objeví se na místě amputovaného údu pahýl, ten se 
při dalším svlékání článkuje, a čím vícekráte se může larva 
ještě svléknouti, tím více se blíží obraz regenerovaného orgánu 
tvaru normálnímu, až jej i dostihne. Pouze při regeneraci očí 
měl pan přednášející špatné výsledky. Příčinou toho byla velká 
úmrtnost operovaných zvířat. 

; Velkou schopnost regenerační vykládá pan prof. Dr. Janda 
tím, že larvy ve vodě žijící bývají při plování dravci poškozovány, 
kteréžto poškození chce nahraditi příroda schopností regenerační. 
Pokusů takových bylo až dosud v říši hmyzu konáno velice málo. 


VI 


Pan Rambousek přinesl ze své balkánské kořisti vzácné 
brouky: Penetretus Štěrbai nov. sp. z Peristeru ve 
střední Makedonii, Speluncarius anophthalmus Rif. 
z Gruže v Dalmacii, odkud byl znám dosud jediný kus, Thino- 
bius Bernhaueri nov. sp. z náplavu Marice v již. Bulharsku 
a Bythinus Comita nov. sp. 


Přítomno 28 členů. 


V občasné schůzí dne 9. listopadu 1909. přednášel pan 
prof. Roubal o broučí čeledi Cryptophagidů a sice 
o podčeledi CČryptophagini. Probrav rodový klíč pře- 
chází pan přednášející ku rodu Cryptophagus Herbst, zmiňuje se 
šíře o biologii rodu tohoto, jenž je živ hlavně na látkách hnijících 
a tlících, hlavně rostlinných a uvádí řadu znaků, dle kterých 
v tomto velmi obsáhlém a těžkém rodě se dají poměrně lehko 
určiti jednotlivé druhy. Hlavní charakteristické znaky jsou, 
zda-li má jedinec křídla či ne a dále jsou to útvary štítu a po- 
vrch krovek, dle kterých se druhy určují. Po probrání jednot- 
livých druhů demonstruje pan prof. Roubal téměř úplnou sbírku 
rodu toho. 


Pan Heyrovský demonstruje pro českou zvířenu nové 
druhy a odrůdy broučí: Agriotes brevis Caud. z Radotína, 
A griotes sputator var. rufulus Lac. z Nové Huti, Le- 
ptura septempunctata ab.suturata Reiche z Křivoklátu, 
Phytoecia cylindrica L. z Křivoklátu a Asemum strt- 
atum v. agreste Fabr. z Čelakovic. 


Pan prof. Roubal přinesl podobiznu předního entomologa 
španělského Don José Maria de la Fuente. 

Pan Kudlička demonstruje chrobáka, jenž má jednu krovku 
červenou. 

Přítomno 26 členů, 6 hostí. 

V občasné schůzi dne 23. listopadu 1909 přednášel pan 
předseda prof. Klapálek o Darwinovi a darwinismu. Po 
životopisných datech líčí pan přednášející vznik theorie o vzniku 
druhů čili theorie evoluční a uvádí zákony, kterými Darwin theorii 
tuto podepřel (Darwinismus) totiž: 1. Proměnlivost druhů a dědičnost 
této proměnlivosti. 2. Každý organismus se rozmnožuje v poměru 
daleko větším než jest sto, aby se na povrchu země udržel. 3. Ná- 
sledkem toho nastane mezi organismy boj o Život, který jest nej- 
krutější mezi příslušníky jednoho a téhož druhu. 4. Z toho následuje, 
že ze všech jedinců se udrží jen ti, kteří jsou pro tento boj nej- 


V O 2 V 


VII 


lépe vypraveni. Dále uvádí pan předseda základy učení Lamar- 
kova, porovnává obě theorie, uvádí je ve shodu a Končí před- 
nášku větou, že Darwinoví zůstane vždy nesmrtelná zásluha, 
že nám udal způsob, kterým si můžeme vývoj tvorstva vyložiti 
a hledati cesty, kterými se bádání dále ubírati má. 

Pan Rambousek předkládá článek o ploštici Phyllomorpha 
laciniata v Bulletin de la Société Entomologigue de France. 

Přítomno 26 členů, 4 hosti. 


V občasné schůze dne I4. prosince 1909. projednáno bylo 
ve velmi obsáhlé debattě thema: Jakým způsobem jest možno 
zajistiti bezpečnost pozorovaných fakt a rozšířiti pozorování na 
kruhy co nejširší. Rozpravu zahájil pan ing. Šustera a připomíná, 
jak nedostatečným způsobem bylo až dosud v entomologii po- 
staráno o biologii a zoogeografii. Dnes kdy entomologie se stává 
velmi důležitou částí zoologie, nestačí více, aby jednotlivý sbě- 
ratel se uspokojil prostým nálezem toho kterého druhu, nýbrž 
aby se činily záznamy o podmínkách, za kterých se jednotlivé 
druhy vyskytují, o periodicitě jejich a o jejich vývoji, tak aby 
naše kusé vědomosti se doplnily o všech třídách tak, jak jest 
to dnes na př. u motýlů. K tomu však jest potřebna nesčetná 
řada pozorování a jest třeba, aby se k vůli tomu pozorování ta roz- 
šířila na veliký kruh badatelů, má-li se v dozírné době dosíci jen 
poněkud  obšírnějších výsledků. V obšírné debattě, které se 
téměř všichni přítomní živě účastnili, usneseno aby byly po- 
řízeny formuláře na záznamy entomologických pozorování a aby 
jednotliví členové, kteří se určitými obory zabývají, záznamy 
svého oboru vedli a uveřejňovali. 

Pan odborný učitel Mužík demonstruje nesouměrně vy- 
barveného smrtihlava a obojetníka bourovce borového (Gastro- 
pacha pini L.). 

Pan Kudlička přinesl brouka hráchového v hráchu. 

Pan Dr. Brožek žádá pány členy společnosti, aby 
věnovali pozornost škvoru. Upozorňuje na důležitý vý- 
znam cerků u zvířete tohoto, chce se tomuto studiu věnovati 
a žádá pány členy, aby mu zasýlali materiál. Pan prof. dr. 
Brožek jest nyní v Roudnici, 

Přítomno 24 členů, 4 hosti. 


ZPRÁVA VÝROČNÍ 


za správní rok 1900. 


Výbor České Společnosti Entomologické. 


Předseda: 


Prof. Frant. Klapálek. 


Místopředseda: 
Ant. Vimmer, odborný učitel. 


Zapisovatelé: 


C. k. vrchní štábní lékař MUDr. Jaromír Pečírka. 
Jan Pastejřík, odborný učitel, 


Pokladník : 
Cís. rada Ferd. Veselý. 


Knihovník: 
Oldřich Sustera, účet. úředník zem. výboru. 


Kustos: 


MUDr. Lad. Klička. 


Seznam členů. 


A. Clenové čestní. 


1907 Bolivar, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea 
v Madridě. 

1907 Ganglbauer, professor Ludvík, c. k. vládní rada, 
ředitel c. k. dvorního musea ve Vídni. 

1907 Horváth, Dr. Gěza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum 
v Budapešti. 


B. Členové zakládající. © 


1904 Klapálek František, c. k, professor v Karlíně (1907). ý 

1904 Kubes, P. Augustin, kvardian řádu O. O. kapucínů v Ko- 
líně (1907). (Hym.) : 

i C. Clenové činní. 

1905 Absolon, PhDr. Karel, docent geografis při české uni- 
versitě v Praze, kustos musea v Brně. (Apterys., fauna i 
Jeskynní.) 3 

1906 Akademie, král. zemská hospodářská v Táboře. 

1907 Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n./Luž. (Col.) 

1906 Bayer Emil, c. k. prof. v Brně, Špilberská ul. 35. (Hálky 
a hmyz dnuběnčivý.) 

1907 Benešová Heda, choť hoteliera v Praze, Petrohradská 
ul. (Lep.) 

1904 Binder Emil, majitel domu v Praze-l., Karlova ul. 88. 

1904 Bízek Rudolf, správce skladů železáren v Komárově. 
(Col.) 

1904 Blattný Em., rada zem. soudu, náměstek st. zástupce, 
Kr. Vinohrady 369. (Lep.) 

1905 Brožek Arth., prof. dr. v Roudnici. (Theorie variační.) 

1904 Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi. (Col.) 

1908 Bureš Jan, Ph. st., Sofia, Bulh. (Col.) 

1906 Bušek Alois, učitel v Lysé n. L. (Lež.) 

1907 Cífka Jos., c. k. setník v Karlíně, Havlíčkova ul. 20. 
(Lep.) 

1904 Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. (Lež.) 

1905 Duchoň Manuel, přírodník v Rakovníce. (Col.) 


" r 
s VM vd "4 4 bab i 


T) 


oko a oby vé A S 


XI 


1906 Formánek Romuald, c. k. vrchní poštovní rada v Brně, 
Veverská ul. č. 69. (Col.) 

1909 Frankenberger Zdeněk, stud. v Praze-II., Štěpánská ul. 
(Col.) 

1905 Graf Josef, c. k. vrchní účetní rada v Praze, Král. Vino- 
hrady, Korunní tř. 105. (Lep.) 

1907 Gůrtler Hugo, c. k. účet. revident v Praze, Mezibranská 
ms 610 (ep) 

1904 Hartmann Rob. c. k. professor na Smíchově, Jeroný- 
mova ul. 7. (Lep.) 


1909 Heyrovský Leop,, stud., Praha-I., Jilská 2. (Col. Sb. 
Ceramb.) 

1909 Hlinka Lad., učitel v Šatkách u Prahy (Col, Lep.) 

1909 Hilitzer, MUDr. Alois, c. k. plukovní lékař, Smíchov, 
Husova 4. (Col.) 

1907 Holík, P. Bedřich, katecheta v Žižkově. (Co/.) 

1906 Holík Frant., učitel v Praze-Holesovicích (Hym.) 

1904 Hudeček Lad., učitel v Bochoři na Moravě. (Lep.) 

1908 Hula Jan B., ing. chemie, v Rakovníce. 

1906 Chalupský Josef, odb. učitel v Písku. (Col.) 

1906 Janda, Dr. Viktor, c. k. prof. v Karlíně. (Amat. Metam.) 

1908 Jedlička Arn., Ing. C. Vršovice, Hálkova 520. (Carabidae.) 

1909 Jelínek Ant., řídící učitel, Slapy n. Vlt. (Zep.) 

1904 Jelínek, MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši. (Lep.) 

1904 John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře. (Lep.) 

1904 Joukl H. A., akademický malíř v Žižkově, Roháčova ul. 9 
(Lep., Col.) 

1904 Jureček, MUDr. Štěpán, lékař. Vídeň-IX,, Schulzstrass- 
nitzky-Gasse 14. ((ol.) 

1904 Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy v Praze. (Leg. 
Orth.) 

1905 Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze-L., Křižovnická ul. 
č. 60. (Col.) 

905 Kracík Václav, prof. v Nymburce. (Co/. sp. Histerid.) 

1904 Kranich Jan, professor paedagogia a redaktor »Přírody 
a Školy« v Pol. Ostravě. 

1904 Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vit. (Col.) 

1904 Krátký František, ředitel reálky v Nymburce. 

1904 Krauskopí Josef, ředitel měšť. školy v Mladé Boleslavě. 

1906 Kruta Alfred, c. k. berní oficiál v Bělé p. Bezd. (Col. Lej.) 


XII 


1906 


1904 


1904 


1906 
1906 
1905 
1908 
1904 


1908 
1909 
1907 


1905 


1904 
1906 
1904 
1906 
1906 


1905 


1905 
1904 
1908 
1904 


1908 
1909 
1904 


1905 
1909 
1904 


1904 


Křepelka Adolf, cís. rada, přednosta fil. rak.-uher. banky 
v Praze-II., Bredovská 06. 

Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Rubešova 
ul. 1. (Škodný a užitečný hmyz.) 

Lokay, MUDr. Emanuel, měst. okresní lékař v Praze-II., 
Na Poříčí 35. (Col.) 

Lukeš Jos., c. k. professor v Písku. (Col.) 

Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. (Lep.) 

Ma ule Dr. V., assistent čes. univers. v Praze. (Col.) 
Mazura Kar., disponent, Smíchov, Švédská 18. (Col.) 
Melichar. MUDr. Leop., c. k. minist. rada ve Vídni-XVÍŮL, 
Messerschmiedg. 20. (Col., Homopt.) 

Menšík Em, úřed. krajsk. soudu v Chrudimi. (Lep.) 
Měřička Jos., odb. učitel v Náchodě. (ZLeý.) 

Molek, MUDr. Alois, c. ak. pluk. lékař v Praze, Břevnov. 
(Col.) 

Mrázek, PhDr. Alois, m. professor české university 
v Praze-II., Fůgnerovo nám. 1807. (Biol., Anat. Metam.) 
Mužík František, odbor. učitel v Kralupech (Hemipt.). 
Nejdl, Dr. Viktor, c. k. professor v Praze-II. 

Nekut Fr., c. k. professor na Smíchově. 

Nevřala Jan, odb. učitel v Kelči na Moravě. 

Nosek Ant., c. k. professor na Smíchově, Husova tř. 1109. 
(Arachn.) 

Novák Bohumil, professor prům. školy v Brně, Kafkova 
ul. 12. 

Novák Jos., pharm. mg. na Smíchově, lék. p. Lercha (Cyniž.) 
Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíně č. 430. (Dip1). 
Paul Jarosl., prof. vyšší dívčí školy v Praze. (Lep.) 
Pečírka, MUDr. Jaromír, c. k. vrchní štábní lékař v Praze, 
Oujezd 602. (Col.) 

Pfister Kar., kníž. účetní v Zlonicích. (Lep). 

Pokorný Fr., mag. sekretář, Praha 335-II. (Lep.) 

Preis Karel, c. k. dvorní rada, professor vys. účení tech- 
nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lež.) 


Princ Vojt.; c. k. professor v Praze. 

Procházka Al., techn. cukrmistr v Klobůkách u Slaného. 
Rádl, Dr. Em., docent české university, c. k. professor 
v Praze-lÍ. 

Rambousek Frt., phil. stud., Kr. Vinohrady, Čermákova 
VN (078) 


1904 


1904 
1906 
1905 


1904 


1905 
1908 
1904 
1904 
1908 
1907 
1907 
1909 
1904 
1904 
1909 
1904 
1904 
1907 
1905 
1904 
1906 
1904 


1907 
1906 


1909 
1908 
1906 
1907 
1904 


1906 
1909 


1904 


XIII 


Rosický Frant., rytíř řádu železné koruny, c. k. zemský 
školní inspektor v Praze. 

Roubal J., professor v Příbrami (Col.) 

Růžička Ant., kand. prof., Chrudim, Palackého tř. 76. 
Řivnáč Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory 
v Praze. 

Secký Rudolf, účetní revident zemsk. výboru v Praze-II, 
Fůgnerovo nám. 3. (Le). 
Sedláková, sl. Jarosl. v Polné (Col.) 

Seehák Jindř., c. k. prof., Praha-VII. (Lep,) 

Sekera, Dr. Emil, c. k. professor v Praze-l. 

Sekera Jan, ředitel cukrovaru Legnago u Verony, Italia. (Co/.) 
Senc P. Aug., farář v Hostímě u Mor. Budějovic. (Col.) 
Smetana, JUSt. Vlad. v Praze, Jenštejnská 2. (Col.) 
Smolka AL, ředitel c. k. průmysl. školy v Praze. (Col.); 
Soukup Vác., stud., Praha, Sokolská ul. č. 50. (Lep.) 
Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov č. 476. (Le). 
Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníkově. (Col.) 
Šandera, JUDr. Čeněk, adv. v Trhových Svinech (Hym.) 
Šrámek August., professor v Nymburce. (Col.) 

Štěrba Frant., techn. správce cukrovaru v Pečkách. (Co/.) 
Štraub Ant., inženýr v Praze-III. (Lep.) 

Štrof Jan, preparator musea král. Českého v Praze. 
Šula Jaroslav, inženýr na Smíchově, Karlova 4. (Col.) 
Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Col.) 

Šulc, MUDr., Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak. 
Slezsku. (Psyllidae, Coccidae.) 

Šupitar, odb. učitel v Písku. 

Šustera Oldřich, účetní úředník zem. výboru v Praze, 
Smíchov čp. 553. (Hymen.) 

Tille JUDr. Cyrill, c. k. major auditor v Přemyšlu (Col.) 
Tocauer Ad., kníž. polesný v Maškrově u Stodů. (Col.) 
Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.) 

Tyl, MUDr. Jindř., c. a k. pluk. lékař v Písku. (Co/.) 
Uzel, Dr. Jindřich, docent české techniky, odb. přednosta 
na stanici fysiolog. při české technice v Praze-II., na Slupi 
č. 12. (Physop. a škůdci.) 

Vajs Ant., učitel v Dejvicích. (Co/.) 

Vaněk Jan, c. k. poštmistr v Dobrovicích u Ml. Bole- 
slavě (Lep.) | 

Vávra, Dr. Václav, kustos musea král. Českého v Praze, 
Vysočany (Orthopt.) 13 


XIV 


1904 Veselý Ferdinand, cís. rada na Král. Vinohradech, Mane- 
sova ul. 39. (Lep.) 

1905 Veselý Jindřich, Phil. stud. v Praze-lII., Velkopřevorské. 
nám. 1. (Col.) 


1909 Věženský Jarosl., phil. stud. Kr. Vinohrady, Šumavská. 


ul. 8. 


1904 Vim mer Antonín, odb. učitel na Kr. Vinohradech, Pala-- 


ckého tř. 37. (Dipt.) 

1904 Vlach Vilém, professor obchodní akademie v Plzni, Karlo-- 
varská tř. (Lep.) 

1905 Vopršal Fr., účetní oficiál zem. výb. v Praze-VII., Če-- 
chova tř. 224. (Zep.) : 

1906 Weinfurter Karel, úředník rektorátu české university, 
Nusle, Slávojova ul. (Dipf., Microlep.) 

1904 We ndler Jan, továrník v Praze-l., č. 386, na Můstku. (Col.) 

1906 Woldřich, Dr. Jos., c. k. professor v Praze-lII. 

1907 Za mastil Stanisl., prof. v Domažlicích. (Hym.) 

1904 Zavřel, prof. Dr. Jan, v Hradci Král. (Dřigt.) 

1904 Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlíně. 

1905 Ze man Josef, typograf v Nuslích, č. 327. (ep. Col.) 

1905 Žežula Bedř., mag. úředník v Praze, č. 1014-11. (Leg. 
Col.) 


Zpráva jednatelská. 


Správní rok 1909. 


Ve valné hromadě konané dne 19. ledna 1909 byli zvolení. 
do výboru pp. Ant. Vimmer za místopředsedu, MUDr. Pečírka 
mlad. a odb. učit. Pastejřík za zapisovatele, cís. rada Veselý za 
pokladníka, ing. Šustera za knihovníka, MUDr. Klička za kustoda, 

Do kontrolující komisse byli zvolení pp.: vrch. 
rada Graf, vrchní účetní Kudlička, revident Secký. 

Pro redakční komitét mimo p. předsedu zvolení 
byli pp.: P. Aug. Kubes, MUDr. Em. Lokay, prof. Dr. Em. Rádl, 
odb. uč. Ant. Vimmer. 

Výbor sešel se ke schůzi 8krát. Týž staral se hlavně 
o důstojnou representaci »Společnosti« jak po strance vědecké: 
tak po stránce společenské, Že naše representace vědecká pov- 
lovně, ale jistě stoupá, právem usuzujeme ze zahraničných na- 
bídek na výměnu publikací; posud bylo nám výměn se doža- 


XV 


dovati. Pro schůze výbor opět získal velmi vhodnou zasedací 
síň sl. Zemědělské rady; síň ta vyhovuje každému vkusu spo- 
lečenskému. Bibliotheka však nalézala se při zasedací síni v míst- 
nosti podružné. Z té příčiny rozhodl se výbor bibliotheku pře- 
stěhovati do vhodnější síně v kavárně »Orient«; k důstojnějšímu 
umístění knihovny slouží nové skříně k účelům knihovním po- 
řízené. Tak učinila Společnost i ve vnější representaci krůček 
ku předu. 

Odstěhováním knihovny nabyl ve starých skříních místa 
p. kustos, který zásoby tiskovin mohl vhodně uložiti. 

Další snaha výboru nesla se k finančnímu zajištění Společ- 
nosti. Poněvadž příspěvky členské na naše podnikání posud ne- 
stačí, hledal výbor zdroje mimo spolek. Jako roku loňského 
podařilo se výboru i letos, že Společnost obmyslili subvencemi 
Česká spořitelna v Praze (200 K), Občanská záložna v Karlíně 
(50 K). 

Nejvýznačnější událostí minulého roku správního jest, že 
byla udělena Společnosti subvence od slavného zemského vý- 
boru království českého (výn. 30./9. 1909 č. 119.902) Tím dána 

V 
finančnímu hospodářství našemu pevná podpora, která umožní 
Časopis zvětšiti. 

Pokud se týče všeobecných otázek, radil se výbor na popud 
terminologické sekce IV. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů 
o prvních krocích k pořízení české entomolog:cké terminologie. 
Mimo to konány porady o způsobu, jímž by bylo možno České 
entomologické společnosti zasáhnouti do prací, které čelí k po- 
tírání bekyně borové. 

Do komisse pro terminologii byli výborem povoláni pp. 
předseda, Joukl, MUDr. Lokay, Mužík, Pastejřík, MUDr, Pečírka 
ml., Šustera, Vimmer. 

Členstvo schází se k přátelským besídkám každý týden 
v úterý; je-li v týdnu občasná schůze, v pátek. Jarý duch 
a četná návštěva besídek dokazují, že vládne mezi pp. členy 
přátelská vzájemnost. Kéž nevymizí ze řad našich nikdy. 

Občasné schůze členské, jichž bylo celkem 12, navštívilo 
nejméně 21, nejvíce 29 pánů členů, hostí přišlo nejméně 2, nej- 
více 9. V těchto schůzích přednášeli p. Vimmer o vnějších 
lokomočních orgánech larev hmyzu dvojkřídlého, 
p. prof. Roubal o broučím rodu Mordella, pan prof. Dr. 
Maule o zvířeně a přírodních poměrech na Šumavě, 

13* 


XVI 


p. Dr. Pečirka o zogeografickém složení broučí fauny 
na Šumavě, p. prof. Dr. Brožek o men delismu, p. předseda 
o systematice řádu pošvatek, p. Rambousek o své 
letošníexkursinapoloostrov Balkánský, p. prof. 
Roubal o čeledi Cryptophagidae, p. prof. Vikt. Janda 
o regeneračních pokusechu Pseudoneuropter, 
p. předseda o Darwinismu, p. ing. Šustera zahájil roz- 
hovor o záznamech entom. pozorování u nás konaných. Různé 
přírodniny a významné publikace při schůzích demonstrovali pp. 
předseda, prof. Roubal, Dr. Pečírka, Weinfurter, Vimmer, Šustera, 
Rambousek, Vopršal, Heyrovský, Zeman, Kudlička, Mužík a j. 

Počet členů dostoupil na konci roku 119 činných, 2 zaklá- 
dajících, 3 čestných. 

Želíme ztráty dvou svých vzácných členů zemského in- 
spektora Frt. Rosického a prof. Frant. Nekuta. 

Dne 17. července m. r. zemřel Frt. Rosický, c. k. zemský 
inspektor, rytíř řádu železné koruny III. tř., čestný člen klubu 
přírodovědeckého v Praze, člen výboru musea král. Českého a 
inspektor téhož sbírek zoologických, místopředseda zeměvědné 
společnosti, člen ředitelstva komitétu pro výzkum Čech. Nar- 
17. pros. 1847 v Nových Dvorech u Přibyslavě, studoval na 
gymn. v Jihlavě, Něm. Brodě a v Litomyšli, universitu v Praze. 
Nabyv r. 1873 approbace supploval v Hradci Král. a od r. 1874 
byl skut. učitelem a professorem v Praze na Spálené ul. R. 1883 
až 1885 byl okres. inspektorem v Jičíně, r. 1885—1889 byl ře- 
ditelem gymn. v Roudnici, r. 1889 v téže hodnosti v Chrudimi. 
R. 1890 stal se z. šk. insp. v Brně a za rok povolán byl do 
Prahy. R. 1876 uveřejnil v Archivu pro výzkum Čech: Stonožky 
země České. Zabývaje se však se zvláštní láskou botanikou, vy- 
dal Květiny jarní, letní a podzimní. Vlastním polem jeho zájmu 
byla škola a napsal řadu učebnic; neuzavíral se však ani jiným 
odvětvím věd přírodních, které vždy horlivě podporoval. Naším - 
členem byl od roku založení Společnosti. 

Dne 22. července zemřel v Chýnově, svém rodišti prof. 
Frant. Nekut, zasloužilý učitel a popularisator věd přírodních. 
Nar. r. 1840, studoval gymn. v Jindř. Hradci, universitu v Praze. 
Již po 2letém studiu univers. přibral si jej prof. Frič, tehdy 
kustos musea jako spolupracovníka. R. 1866—7 byl assistentem 
Steinovým. Jako učitel působil 1867—8 v Litomyšli pak v Par- 
dubicích, Král. Hradci a na reál. gymn. na Malé Straně v Praze, 
kde setrval do r. 1900. Byl od I. ročníku redaktorem Vesmíra, 


XVII 


přeložil »Ptáky» z Brehmova života zvířat, napsal s prof. Fričem 
Monografii korýšů českých a přispíval do celé řady časopisů. 
Byl zakladatelem a prvým starostou klubu příropovědeckého 
v Praze. Členem Č. S. Ent. byl od 1906. Pro milou svou povahu 
a ideální nezištný zájem o všecky odbory věd přírodních získal 
si u všech, kdo ho poznali, nehynoucí vzpomínku. 

Památka obou zemřelých byla již uctěna v členské schůzi 
dne 23. září 19009. 

Jak již z podrobné zprávy páně knihovníkovy možno sou- 
diti, vzmáhá se naše knihovna velmi utěšeně. V tomto správním 
roce publikace vyměňovány s 90 společnostmi a redakcemi. 
Knihovně darovány byly četné knihy. Jména dárců uvedena ve 
zprávě knihovníkově. Všem patří naše díky. 

Letošním rokem předstupuje výbor před členstvo s pod- 
nikem, jehož risiko před 4 lety vzala na sebe řada obětavých 


„členů totiž s vydavatelstvím »Příruček«. V posledních 3 letech 


vydány byly 4 knížky, jež členstvu zajisté jsou známy a jejich 
úkolem jest šířiti znalost a studium hmyzu ve vrstvách nejšir- 
ších. Výborpředstupuje před členstvo teprve nyní, protože bilance 
podniku vylučuje veškerou ztrátu a oběti se strany Společnosti 
samé. Také tomuto podníku podařilo se získati podporu a to 
500 K vys. minist. orby udělenou. 

Ač bylo za dary děkováno již dílem ústně dílem písemně, 
přece ještě tuto projevujeme veškerým uvedeným úřadům, kor- 
poracím a ústavům veřejný dík. 

S tohoto místa také děkujeme slav. redakcím denních listů 
za uveřejňování zpráv o činnosti spolkové a všem pp. členům, 
kteří konali při schůzích přednášky, aneb demonstrovali přírod- 
niny a literaturu. 


Slavná Zemědělská rada přijala naši Společnost zase pod 
svůj krov a proto vzdává tato srdečný dík nejen sl. Zemědělské 
radě, ale zvláště ještě p. předsedovi téže J. J. knížeti K. Schwar- 
zenbergovi jakož i, panu tajemníkovi JUDr. Karlu Mandloví 
za prokázanou přízeň laskavým propůjčováním zasedací síně 
k členským schůzím. Za rovněž vzácnou podporu zavázáni jsme 
panu poslanci, cís. radovi Dru Karlu Viškovskému. 


ANT. VIMMER, 


t. č. místopředseda. 


XYIII 


| | | I | 
. (90 6 . I . 90 6 l . . . . . . . . . . 6061 BUAJDO "08 op 
| l ZB BUp9j "| PO SB? BZ 9A0|Zf) Id puoj (9 | 
| | NB se . . +009 2UJIBY A dySUBOGO Áuzojez 9z (p 
l JI 
. 98. 8 ; (98 8 . . I. . ONEN 7 SE S SLA 8 6061 IA/08— 1/1 
I l | (ánozsn puoj) Ayueg 9a40jsÁunid z (o 
SA Par 71600 ted | Ba ez por 08p TAoBě 
| po Seo 8z oxSpeJYOUIA AÁUZOJBZ 9Z (g 
; Ie|+ : : . - rel + "8061 Xo1 ez Aujejmods ruaojsod z (e :Áyoin 
| 4 
Pb| 06 . Pha 10 -bel 06 1+" souoajods nsidosvo Ay1u201 oueigopo 87 
- jusjze zel ze |- ně 0 oje o Ze 009 fRoxzen puoz 
zvý NSA) č : : -| spe 69 jaa BIBTOTA O enaTo (© 
: —| o sny: : s lo 10907070 ORSUHIVY ÁUZOJEZ 9U00GO9SA (P 
-dog 1+1- | log. | 1177 dysunrey Kuzojez oysuvago (o 
. s 00% l . . . . EL 002 ala 10 00 06 Vla Áujojmods S99 (g 
MODO : ; 1 |— 009 || Oy9xso0 Iajsaoje1y nIogka oysysuoz (8 
IÁJEp B 90U9AgNS 
. — | 908 je o . . PA 908 1 RRCD o nánOT PAK O L Do 1 POOL P * nu9je Áyaadsug 
| 2 90I1 |82| 28. | 10| 69? z2| 828. |' * * 8061 N01 Z souaig 
: . = | 2 u o E E = = 
ala Tula jul x |4| A 
Aoxsy 9401 K (M | Kaoxsn (| 9a0rzn 'd 
TUBPÁA non (PE ran nulud sna 40h 4 seno Áupe 6061 YO 
BERAN B Oeno R n AN PARS S p ABY Ma E 
IUBPÁA | | wolrid 


| | Tupepjod £APIdZ 


XIX 


20 
12 


"mon ojojiziyoad 


24 


ob Sro | | 

: : a P081 | : 
66 | +081 | 60| 0282 | IT | 91% 
G9| 4 | : : : ž 
So : i 
La | 1€ : : : 
Goj 881 | : : 
Zb| 98 ) ; 
zel or |" : 2 : 
| 0x : i , 
20| 2G : i ě | : 
1) MARRE | i | : 


(A099 


pny! 


"1Hepojys 
W ÁUABIdS 1UPBIHOd 1S0A010y I IUBAOJ0N 919XS9A V IeUMOyZOJd Áyojud “osnoxzoad SuBpÁa 8 nufid 994) 9s pnyod “upejyod navidz 


"mrupejmod "9 "1 (Áj9S9A PUBUIPDI9A 


"BXOTIPNY APA 


0T| STOI 
IE | 917 
20 | 297 
09| S 

8T| 811 
pI| 81 
16| I$61T 


JBJ0 T 


"6061 99ursojd "Tg Up (AZVUd A 
"* yoislojou Apeuo1og 
170710001 (ÁAOJST pUoJj) soueg 2a0|sÁunid A 
ee ONO) 
id puoy) PySUHVM 9UZ0|8Z 9XSUBIGO A :ÁpuoJ 
SŘOIRSTKS 5 1010501070000 OUPRJHOd A 2A010H 
1805" TUAOJSOd dUjojiods 3A 
ZSE čá dána OOCOTA aj ee PXSPEJYOUTA 2UZ0[Pz A 
10u9z0|n jsaf rugwuf 0101, 


17" jugwf oysjsto PAÁGZ 
177 IuBpÁA o4oj PO 

13 Ápeuojyog 

P C BEC CARP LO čj VO * IUBPÁA BUDNZON 
JUAOUTUA 8UHYS TUDZIOT 
+050 (nUAOUTUN) JSOUJSIM NOjBÍBU BZ 9UUNDÍBN 


* nsousojods nsrdosvo Z nzmjedas YSIL 
eD MOBZHOS 
Ásidosvo 4 PX99p9A BJIP BU JUdMOUOTY 
8061 XOI £Z UZNY9S WÁUSLIGO 
ny 2UJS 198poS8Z IU9dP)ÁA U PIN IUPAOHRASO 
* nsidosvo uUPJISVZ 90s dudfods AyojÁA IUA0)S0 
nsouoojods nsidose? XSIL 
: Áyojka tuaeido 


... .. . 


U ky 7.0720 0 A808 


HAMA 


Příručky entomologické 


vydávané Českou společností entomologickou a to: 


I. Jak sbíráme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz. 


te: I. 
Příručka 


České síťňatky. 


IV. Nosatci rodu Dorytomus. 


Zpráva pokladní 


| Příjem za rok 


1907 | 


E 


1908 (1900 


Úhrn | 
PARA 


nK K Je 


III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. 


Vydání za rok 


1909 


1906 (1907 (1908 


PSE 


K|h ae bo 


K K]a, 


Záloha 16 členů společnosti 
k účelu tisku příruček ... 
záloha jednoho člena 
za prodané příručky . 
Subvence c. k. minist. orby 
Úroky za čas od 9. května 
až do 30. června 1906 . . 
úroky za čas od 1. července 
až do 31. prosince 1906 
úroky za čas od 1. ledna až 
do 30. června 19007. ... 
úroky za čas od 1. července 
až do 31. prosince 1907 . 
úroky za čas od 1. ledna až 
do 30. června 1908.. . . 
úroky za čas od 1. července 
až do 31. prosince . . . 
úroky za čas od 1. ledna až 
do 30. června 1909... ... 


Správní výlohy: 

Tisk a úprava příručky I. . 
Inseráty do všelikých časo- 

DIS ako ze ey oba 
Poštovní výlohy (zasílání 

příruček) 
Za štočky do příručky III. 
Vrácené zálohy (54 K a 100K 

viz nahoře) . 
Tisk a úprava příručky IL 


Tisk a úprava příručky III.: 


1. splátka 
2. splátka 
3. splátka (poslední) 
Za dvě autotypie 
Tisk a úprava příručky IV. 
Výšeliká vydání 


Dohromady... 
Od toho vydání 


Zbývá koncem roku 1909. ., 
Po odečtení výše uvedené | 


zálohy 16 členů per 


Čisté jmění. . . 


V PRAZE, dne 31. 


J. Graf, Ed. 


K|bkh 


AR 196| 99 


201 


551/57 285 41|802 25 


prosince 1909. 


Kudlička, 


t. č. přehlížitelé účtů, 


-+ 500). 


56 


„|14 


. [87 


. |1836|52; 
ll (403 14 


(265 
s 


43 1739|66 45095 


08 
26 


„ 12|| . |44| 
359|46 

Poznámka: 
Zbývající částka pr. 
l Jest uložena: 


. a) hotově v pokladně 10|36 
| "138 14 b) v průmyslové bance392 78 
. 403 14 


Což činí. 


| 5740 
2|50 


807|91218|20 


403/14,- 


Ferdinand Veselý, 


č. pokladník. 


Zpráva knihovní. 


Průběhem šesti let trvání společnosti nahromadilo se v naší 
knihovně tolik odborných děl a časopisů, že dosavadní výpo- 
mocné skříně naprosto nedostačovaly. Z té příčíny zakoupeny 
byly letos tři velké dvoudílné skříně nové a celá knihovna pře- 
stěhována do zvláštní místnosti v kavárně »Orientu« a znova 
srovnána. Tím umožněno bylo členstvu hojnější vypůjčování, 
což v brzsku jevilo se ve stoupání frekvence a to tím více, že 
knihovna naše roste jak kvantitativně, tak kvalitativně následkem 
četných výměn a zejména pomocí příznivců a dárců, jichž počtu 
a obětavosti neubývá, Jsou to zvlástě pánové; Rudolf rytíř 
z Brechlerů, Dr. Brožek, vrchní poštovní rada R. Formánek, stud. 
L. Heyrovský, prof. H. A. Joukl, kvardian P. Aug. Kubes, vrchní 
štábní lékař Dr. Jar. Pečírka, Dr. Em. Rádl, F. Rambousek, prof. 
J. Roubal, Dr. Fr. Sokolář, inž. J. Šula, Dr. J. Uzel a t. d., jimž 
všem dlužno vysloviti tu znovu veřejný srdečný dík. 

Bylo zamýšleno vydati letos seznam veškerých děl naší 
knihovny, záměr ten však v plném rozsahu nemohl býti zatím 
uskutečněn pro přílišný objem této stati. Z toho důvodu přiná- 
šíme tentokráte pouze seznam děl periodických s naznačením 
ročníků, pokud je knihovna obsahuje a seznam letošních pří- 
růstků děl neperiodických. 


Spisy periodické. 
Výměnou. 


A miens: Société Linnéenne du Nord de la France 
117 Mémoires Tome X. a XI. (1899— 1904). 
120 Bulletin Tome XV. (1900—1901), XVL (1902—1908), 
XVII. (1904— 1905) (No. 369—380) a XVIIL (1906— 
1907) (No 369—390). 
Angers: Société détudes scientifigues d'Angers 
342 Bulletin Nouv. Sér. XXXIV. (1904)—XXXVIL (1907). 
Baltimore; The John Hopkins University 
146 Circular 1905 No. 9, 1906 No. 2—5, 7, 9 a 10, 1907 
No. 1—8, 1908 No. 2—5, 7—10, 1909 No. 1—4, 6 a 7. 
Bautzen: Natuwissenschaftliche Gesellschaft Isis 
260 Sitzungsbevichte u. Abhandlungen 1902—1905. 
Berkeley: College of Agricultural experimental Station Uni- 
versity of California. 


XXII 


327 Bulletin No. 140, 141 a 186 (viz také Sacramento). 
327 Circular No. 1—43 (except No. 8, 13, 20, 25, 38 a 40.) 
Berlín: Aus der zoolog. Sammlung des Museums fůr Natur- 
kunde 
149. Mittheilungen Bd. I. (1898)—IV. Hít. 1 a 2 (1908). 
510 Bericht 1904—1908. 
Bern: Schweizerische entomol. Gesellschaft 
237 Miltheilumgen Vol. XI., Hft 3. (1905)— 10. (1909). 
Béziers: Société détude des sciences naturelles de B. 
282 Bulletin Vol. XXVI. (1908) — XXIX. (1907). 
Braunschweig: Verein fůr Naturwissenschaft zu Br. 
258 Jahresbericht 1903/6—1906/7. 
Bremen: Naturwissenschaftlicher Verein 
85 Abhandlungen Bd. XVII Hft. 3.—XIX. Hft. 3. 
Breslau: Verein fůr schlesische Insektenkunde 
217 Jahvesbericht (Zeitschrift fůr Entomologie Hft. 29. (1904) 
— 32. (1907) a Neue Folge Hft. 1. u. 2. 
Brisbane: Oueensland Museum 
197 Annals No. 8. 6—9. 
Brno: Moravská musejní společnost 
108 Zprávy komise pro přírodovědecké prozkoumání Mo- 
vavy a sice: Odděl. zool. č. 1—11, odděl. botan. č. 
1—4, odděl. geolog.-palaeontolog. č. 1—6, mineralog.- 
montan. č. 1 a 2, polní a lesní hosp. č. 1, archeolog,- 
praeh. č.1 a 2. 
108 Výroční zprávy od r. 1904 české a německé. 


Brůnn: Der Naturforschende Verein in Brůnn 
200 Verhandlungen Bd. XLI. (1903)—XLVI. (1907). 
183 Bericht der meteovologischen Commission XXII. (1904) 
až XXV. (1907). 
456. Ergebnisse der phaenologischen Beobachtungen ans 
Máhven und Schlesien im Jahre 1905. | 
Bruxelles: Société entomologigue de Belgigue 
147 Annales T. XLIX. (1905)—LII, No. 11. 
261 Mémoires No. XII. (1906)—XVII. (1909). 
— Société Royale Linnéenne. 
150 Bulletin XXIX. (1903)— XXXI. No. 8. 
150 Mémoires Tome X. et XL 
Budapest: Musei Nationalis Hungarici 
67 Annales histovico-natuvales Vol. I. (1903)—Vol. VII. p. 1. 
540 Rovartani Lapok XI. (1904)— XVI. fáz. 10. 


KXII 


Cassel: Verein fůr Naturkunde zu Cassel 
181 Abhandlungen u. Bericht XLVII. (1903) — LII. (1909). 
Catania: Academia Gioenia dí scienze naturali 
144 Bolletino Fasc. 80 (1904)—94. Série sec., fasc. 1—6 a 9. 
Cincinnati: Cincinnati Society of Natural History 
113 Journal, Vol. XIX. (1896—1901)—XXI. No L. 
C olmar: Naturhistorische Gesellschaft 
106 Mittheilungsen Bd. VII. (1903/4)—1IX. (1907/8). 
Davenport: Davenport Academy of Sciences 
194 Proceedings. Vol. IX. (1901—1903)—XII. p. 1—94. 
Firenze: R. Stazione di Entomologia Agraria 
133 »Redia« Vol. I. (1903)—VI. Fasc. 1. 
— Societa Entomologica Italiana 
134 Bolletino XXXVI. (1904)—XL. Trim. 1/2. 
Frankfurt a. d. Oder: Naturwissenschaftlicher Verein des 
Regierungsbezirkes Franfurt a. d. Oder 
215 Helios Bd. XXII. (1905)—XXV. (1908). 
Graz: Naturwissenschaftlicher Verein fůr Steiermark 
218 Mittheilungen Hft. 41—45 (1,2). 
Guben: 491 Internationale Entomologische Zeitschvift. Jahr- 
gang I. (1907). — 3 Jhrg. Hft. II. 
— 68. Entomologische Zeitschrift XIX. Jhrg. u. XXI, Jhrg. (1907/8). 
Dar inž. Šuly. 
Halifax: Nova Scotian Institute of Science 
288 Proceedings and Transactions, Vol. XI. (1902— 1904). 
Halle a. Saale: Kaiserliche Leopoldinisch-Carolinische Deut- 
sche Akademie der Naturfoscher. 
190 Abhandlungen Bd. 61 No. 2, Bd. 81 No. 2, 4a 5, 
Bd. 84 Nr. 1, Bd. 86 No. 2. 


Helsingfors: Societas pro fauna et flora fennica 
172 Meddelandem. Bd. II. (1903). — III. Heft 4. 
Hermannstadt: Der Siebenbůrgische Verein fůr Natur- 


Wissenschaften 
416 Verhandlunsen u. Mittheilungen Bd. LV. (1905)—LVIII. 
(1908). 
"Ch arkov: Société des naturalistes 4 Vuniversité imperiale de 
Charkov 


203 Travaux. T. XXXIX. (1904)— XLI. (1907). 


A4gló: Ungarischer Karpathenverein 
224 Jahvesbericht, Jhrg. XXXII (1905)—XXXVI. (1909). 


XXIV 


Kazaň: OómecrBo ecrcerBoHcnmTAT, npu Hunep. Ka3. YHHBepo. 
262 Tpyam. T. XXIIL v 4, T. XXVI. v 1, 2, T. XXVIIL 
v 5, T. XXXII. v 1 a T. XXXVIIL v 4,5 a 6. 
273 Ipunoocenie u npomononu aacezamiů (64, 97, 98, 110, 
128, 193, 206 a 209). 
Kiel: Naturwissenschaftlicher Verein fůr Schleswig-Holstein 
8372 Schriften Bd. XIII. (1906) —XIV. Hít. 1. 


Kjóobenhawn: 170 Entomologische Meddelelser 1903—1908. 


Krakov: Akademia umiejetnoscí 
213 Rozpravy mwydzialu ikkak cenou 
Ser. III. Tom. 4 (1904)—7 A, B. 
105 Spramwozdanie komisyi fizyogrvaficznej. Tom. 38 (1905) 
40—43 (1908). 
Kyjev: KieBekoe 0ÓmecTBO ecTeCTBOHCIHTATeTeň. (Société des 
natutalistes.) 
216. Sanucku. Tom. XX. Bu. 1—3. 
(La Rochelle: Académie de la Rochelle 
198 Annales. Tome IX. et X. (1905 et 1908). 
512 Compte Rendu, Année 1906. (Nr. 35.). 
Lwów: Polsk. towarzystwo przyrodników im. Koperni«a 
260 Kosmos XXXI. (1906)— XXXIV. seš. 9. 
Madison, Wis.: Geological and Natural History Survey 
285 Bulletin No. 2. 
— Wisconsin Academy of sciences, arts and letters 
252 Transactions. Vol. X. (1894— 1895) XV. 
M adrid: Real Academia de Ciencias exactas fisicas y naturales 
de Madrid. 
205 Memorias "Tomo XXIII (1905) — XXVI 
122 Revista Tomo II. (1905) — VIII. Núm. 3. 
— Real Sociedad Espaňola de historia natural. 
93 Boletin "Tomo IV. (1904) — IX. s. 8. 
270 Memorias "Tomo IV. (1906) — VI. s. 2. 
Magdeburg: Naturwissenschaftlicher Verein 
114 Yahresbericht und Abhandlungen 1902—1904. 
— Museum fůr Natur- u. Heimatskunde. 
526 Abhandlungen u. Berichte Bd. I. (1905-—1908), Hft 1—4. 
Marseille: Musée d'historie naturelle de Marseille 
228 Annales T. IX. (1904— 1905) — XI. 
Meissen: 69 Entomologisches Wochenblatt. |(Insekten-Bórse) 
Jahrgang 1894, 1905—1908. (XXIL—XXIV.) 


: ké 
Moskva: Société impériale des naturalistes de Moscou 
(249 Bulletin Année 1904 — 1908 No 2. 
Nancy: Société des Sciences 
193 Bulletin de séances Sér. III., Tome V. 1904, — IX. 


Fasc. 5. 
Nantes: Société des sciences naturelles de 'Ouest de la France 
283 Bulletin II. Ser., Tom V. (1906) — VIII Trim. 2. 
Napoli: Societa di Naturalisti di Napoli 
272 Bolletíino Anno XIX. (1905), XX. a XXII. 
— Museo zoologico della R. Universita di Napoli 
246 Annunario Vol. I. (1901—1905) — II Num. 27. 
New Brighton: Staten Island Association of Arts and Sciences 
381 Proceedings Vol. IX. (1903) and Vol. I. a II. 6. 1. a 2. 
281 Museum Bulletin No. 1—4, 9—15. 
Nůrnberg: Naturhistorische Gesellschaft 
119 Abhandlungen Bd. XV. (1904) — XVII. nebst einer 
Beigabe dr. J. Reindl: Siegmund Gůnther. 
259 Fahresbericht 1904 a 1905. 
Mitteilungen Jahrgang und II. No. 1. 
Nymburk: Věstník; red. Fr. Hrnčíř. Roč. X. čís. 1, 3—10. 
Olmůtz: Naturwissenschaftliche Sektion des Vereines Botani- 
- scher Garten. 
196 Bericht 1904—1905. 
Osnabrůck: Naturwissenschaftlicher Verein 
452 XVI. Fahresbericht £. d. Jahre 1903 bis 1906. 
Ostrava Moravská: 58 Příroda roč. III. (1904) — VIL 
D42. 
Padova: Acadzmia Scientifica Veneto-Trentino-Istriana. 
182 Afti N. ser. I. (1904) — Terza Ser. Anno Is 
Paskov: P. cís. rada Edm. Reitter 
2. Wiener Emtomologische Zeit. Jahrg. XI. (1892) — XXVIII. 
č. 10. (Jhrg, XI.—XXIL koupí). 
Passau: Naturwissenschaftlicher Verein. 
364 Bericht XIX. (1901-—1904) — XX. 
St Petersburg: Hunepar. Cur. IIerepóyprs-OómecrBo EcrecrBo- 
UCINTATENEŇ,. 
212 Tpy4wm 1907 5—8, 1908 1—5. 
211 Pa6omw UDPOH3B. BB TAÓ0paT. 300T0rH46CE, M 300TOMH- 
ueck. kaÓuueT. Hmnepar. (ur. Ierepó. YnuBepcarera, 
(1907) T. VII. No 1—4, (1908) T. VIII. No. 1. 
— Pyceg. JHTOMOTODHReCK. 0ÓMECTBO 


XXVI 


Tpyam T. XXXVIII 3, 4. 
191 Pycenoe eumomonovuueckoe oÓospmnie (Revue Russe d'En- 
tomologie) T. VII. (1907) — IX. s. 2. 
Philadelphia: 155 Entomological News, Vol. XVI (1905 — 
XX. No 7. | 
Pisa: Societá Toscana die Scienze Naturali 
153 Atti Vol. XV. (1905) — XVIII. N. 4. 

Písek: 439 Les a Lov. Časopis pro lesnictví a přírodní vědy. 
Red. Boh. Bohutinský a Fr. Matějka, odbor. učitelé les. 
ústavu. Roč. 1907 (I.) — 1909 seš. 5, 

Plzeň: Klub přírodovědecký 361. Výroční zpráva za r. 1904. 

Portici: Laboratorio di Zoologia Generale « Agraria della R. 

Scuola Superiore d'Agricoltura. 
451 Bolletino Vol. I. (1907) — II. 
Portland: Portland Society of Nat. History 
118 Proceedings Vol. II. Part. 3—5 (1895— 1901) 
Praha: Klub přírodovědecký. 
94 Výroční zprávy (1904— 1908). 

— 6! Vesmír R. 34 a 35. 

— 552 Přehled Revue Red. Bř. Plaček R. V. č. 1—6. 

Prostějov: Klub přírodovědecký. 

45 Věstník, sv. I. (1899) — XI. 
Reims: Société d'étude de sciences naturelles 
371 Bnulletin "Tome XV. (1905) — XVII. 
Riga: Naturforscher-Verein 
490 Arbeiten VI. Heft 1889. Nachtrag hiezu 1893. 
Roma: Societa zoologica italiana 
248 Bolletino Ser. II. Vol. VI. (1905) — X. fasc. 8. 
Sacramento: College of Agricultural experimental Station. 
University of California 
278 Bulletin No 128, 133, 142, 147—152, 154, 156, 159 až 
163, 165—201. Viz také Berkeley. 
Santiago (Chile): Sociedad cientifica de Chile 
3839 Actas Tome XV. (1905), XVII. a XVIII. 
Sch wabach: 369 Entomologische Blátter, 1 Jahrg. (1908) — 
5 Jg. No 11. 
St. Louis: Academy of Science of St. Louis 
254 Transactions Vol. XIV (1904) — XVII No 2. 
Stockholm: K Svenska Vetenskaps Akadem. 
173 Arkiv fór Zoologi Bd. I. (1904) — V. 
— 169 Entomologisk Tidskrift XXV. (1904) — XXIX. 


XXVII 


Sydney: Linnean Society of New South Wales 
123 Proceedings 
Trieste: Museo civico di Storia Naturale in Trieste 
111 Atiž X. Vol. IV. (1903). 
Urbana: The Illinois State laboratory of Natural History. 
Washington: Unit. St. Nat. History Museum 
160 Proceedings Vol. XXVII. (1904), z Vol. XXVIII. No- 
1403, 1412, 1413, XXIX. No 1416, 1417, 1419—1421, 
1423, 1424—1432, XXX. No 1434, 1438, 1444, 1448, 
1450, 1453, 1450, 1459, 1461, 1463, 1465, XXXI No 
1487, 1488, XXXII. No 1506, 1516, 1530, 1550, 1553, 
XXXIII. No 1563, 1567, 1571 a 1590, XXXIV. No 1597, 
1599, 1601, 1604, XXXV. No 1632, 1644, 1645, 1649, 
1650, XXXVI. No 1661, 1674, 1687 a 1692. 
Report of the U. S. Nat. Museum for the year ending June 
90. 1907. : 
— Smithsonian Institution. 
o13 Miscellaneous Collections No 1657, 1658, 1661, 1712, 
1787, 1793, 1798, 1803 a 1822. 
o11 Bulletin Museum No 63 a 67. 
161 AÁunmal veport of the vegents of the Smíiths. Inst. for 
the veav ending. 1903—1907. 
Wien: Zoolog. botanische Gesellschaft 
99 Verhandlungen. Band XIII. (1803)—XXVII. (1887) (darem), 
XLVIL. (1897), LIV. (1904)—LVII. No. 3. 
Wiesbaden: Nassauischer Verein fůr Naturkunde 
199 Jahrbuch 57 (1904)—62 (1909). 
Zagreb: Hrvatsko naravoslovno društvo. 
Glasnik. XVI. (1905) a pol. — XIX. 
—  Hrvatsko prirodoslovno društvo. 
Glasmk, God XX., Polov. 1. 
Zaragoza: Sociedad aragonesa de Ciencias Naturales 
121 Bolletiín "Tomo III. (1904)—VII. No. 10. 
Zwickau: Verein fůr Naturkunde. 
362 Tahresbericht XXXII. (1902). 


Koupí. 

Berlin: 499 Deutsche Entomologische Zeitschvift Jahrgang 1—45- 
mit 6 Registern (1857—1901) a Jhrg. 1908 (darem). 
Neudamm: 3 Zelschrift fůr missensch. Insektenbiologie Bd. I 

(X.— 1905)— V. No. 10. 


XXVII 


Illustv. Wochenschr. f. Ent. Bd. II. (1897); Illustr. Zeitschv. 


Jf. Ent. Bd. III. (1898) —VI. 
Allgem. Zeitschv. f. Entomol, Bd. VII. (1902)—IX. (1904). 
1. Entomologists vecovd and jouvnal of variation Vol. XVL 
(1904)— XX. 
Lipsiae: 360 Zoologischer Anzeiger Vol. XI. (1905) — Vol. XVI 
S. 1I—144. 
Darem. 
Berlin. R. Friedlánder « Sohn. 
473 Entomologische Liltevatuvbláttev od r. 1902—1900. 
474 Naturae Novitates. R. 1902 a r. 1909 (vyj. seš. 1). 
(Dr. Brožek.) 
549. Naturalien-Cabinet XX. (1908) (inž. J. Šula). 


Seznam přírůstků 


Čís. ě iodický šní 
běžné děl neperiodických za letošní rok. 


103. Apfelbeck Vikt. Neue Koleopteren von der Balkaninsel 
(Sep. Abdr. aus Wissenschaft. Mitteil. aus Bosnien u. 
d. Herzegowina. X. Bd. 1907.) Dar p. F. Rambouska. 

104. — Nove vrsti koleoptera sa balkanskog poluostrva. (Sep. 
otisk z »Glasnika« zemalj, muzeja u Bosni i Herceg. 
XX. 1908 4.) Dar. p. F. Rambouska. 

521. Arnhart Ludv. Anatomie und Physiologie der Honigbiene 
Wien 1906. Dar P. A Kubese. 

520. Berthoumieu G. V. Ichneumonides d'Europe et des 
pays limitrophes. (Extr. des Annales de la Société 
entomol. de France. An. 1896. Vol. LXV.) Paris. Dar 
P. A. Kubese. 

537. Bonvouloir vic. Hen. de. Monographie de la famille 
des Eucnémides. (Annales de la Soc. entomol. de 
France. 1870.) Paris. Dar Dra. J. Pečírky. 

519. Dalla Torre Dr. G. G. de. Catalogus Hymenopterorum 
huc. descr. system. et synon. Vol. I., II., VII. et VIII. 
Dar P. A. Kubese. 

174. Duda L. Soustavný přehled hmyzu polokřídlého (Hemi- 
ptera Heteroptera) v Čechách až dosud pozorovaného« 
(Výroč. zpráva c. k. v. gymn. v Hradci Kr. r. 1884). 
Dar p. Heyrovského. 

48b. — Analytický přehled českých ploštic vodních. (Otisk z vý- 
roč. zprávy »Klubu přírodov. v Praze 1890.) Dar stud. 
L. Heyrovského. 


A k, 
- t- a 


168. 


180. 


O15. 


63 b. 


220. 


524. 


XXIX 


Erichson Dr. W.F. Naturgeschichte der Insekten Deutsch- 
lands. (Dar Dr. J. Pečírky) a sice vše, co dosud vyšlo. 
Bd. I—VI. 1848—1898. 


, Escherich Dr. K. Die Ameise. Braunschweig. 1906. Dar 


Dra J. Pečírky. 


„Fleischer Ant. Krátká rozprava o lýkožroutech čili 


kůrovcích. Prahá 1875. (Osvěta lidu). 


. Formánek R. Eine neue Růsslergattung und vier neue 


Růsslerarten. (Wiener entomol. Zeit. XXVIII Híft 8. 
— 1908). Dar autorův. 

— Zwei neue Curculioniden nebst Bemerkungen ber 
vier bekannte. (Wiener entomol. Zeit. XXVIII. Hft. 1. — 
1909). Dar autorův. 

— Eine neue Borkénkáfer-Gattung (Entom. Blátter 4. Jhrg 
Nr. 5. — 1908). Dar autorův. 


. Gemminger Dr.et. B. Harold. Catalogus Coleopterorum 


huc descr. synon. et system. Tom IV. Scarabeidae. 
1869. Dar Dra J. Pečírky. 

Heyden L. v., E. Reitter, J. Weise. Catalogus Coleo- 
pterum Europae, Caucasi et Armeniae Rossicae. 19006. 
Dar Dra J. Pečírky. 


. Hofmann Dr. Die Schlaffsucht (Flacherie) der Nonne. 


(Liparis monacha). 1891. 


„ Joukl H. A. Nová odrůda Zygaena carniolica Scop. (Časop. 


čes. spol. entomol. R. II. č. 4. — 1905). Dar autorův. 

—  Zygaena carniolica Scop. ab. klapáleki m. (Entomol. 
Zeitschr. XXI. Jhrg) Dar autorův. 

— | »Židovské Pece« a vodní brouci. (Časop. české společ. 
entomol. R. II. č. 4. — Dar autorův. 

—  Drei bemerkenswerte Erscheinungen aus dem Liebes- 
leben der Schmetterlinge. (Inter. Entomol. Zeitschr. 
I. Jhre. Nr. 17. — 1907). Dar autorův. 

Klapálek F. Evropské druhy čeledě Dictyopterygidae. 
(Rozpravy. ces..akad. cís. Fr.. Jos, Tř. IL R. XII č. 
17.—1904). Dar stud. L. Heyrovského. 

— Příspěvky k monografii českých Neuropter a Pseudo- 
neuropter. (Rozpravy čes. akad. cís. Fr. Jos. Tř. II. 
R. V. č. 44.—1896). Dar stud. L. Heyrovského. 

Kohl F. F. Die Gattungen der Pompiliden. (Verhandl. d. 
zool. bot. Gesellsch. Wien. 1884). Dar. P. A. Kubese. 


XXX 


Čis. 

běžné 
(Wiener Entomol. Zeitschr. XVII. Hft X. — 1908). 
Dar P. A. Kubese. ; 

= — | Tenthredinidae Europae. (Deutsche Entomol. Zeitschr. 
1890 Hft 2.). Dar P. A. Kubese. 

175. Kůnstler G. A. Ueber Getreideverwůster. (Verhandl. d. 
zool. bot. Gesellsch. Wien. 1864), 

542. Menault Ern. Les insectes nuisibles a agriculture Paris 
(Bibliothegue instructive.) Dar Dra J. Pečírky. 

551. Ministerstvo orby c. k. Navedení ku racionelnímu pě- 
stování chmele. 3. Ochrana chmele. Vídeň 1908. — 
Totéž německy. — Dar R. ryt. z Brechlerů. 

522. Mocsáry S. A magyar fauna másnejů darázsai. (Heterogy- 
nidae faunae Hungaricae). Budapest. 1881. Dar P. H. 
Kubese. 

536. Nůsslin Dr. Otto. Leitfaden der Forstinsektenkunde. Berlín. 
1905. (Koupí.) 

543. Rádl Dr. Em. Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. 
století. Praha. 1909. (Laichterův výbor nejlepších spisů 
poučných.) Dar autorův. 

544, Rambousek Fr. G. O bulharských Staphylinidech. (Otisk 
z Věstníku král. čes. společ. nauk v Praze 1909). Dar 
autorův. 

177. — Příspěvek k poznání bulhraských Pselaphidů a Scydmae- 
nidů. (Otisk z časop. čes. společn. ent. Roč. VI. čís. 1. 
1909.) Dar autorův. 

588, Rieitter Ed. Fauna Germanica. Die Káfer des deutschen 
Reiches. I. u. II. Bd. Stuttgart. 1908—1909. Dar Dra 
J. Pečírky. 

178. Roubal J. Additions au catalogue des Coleoptěres de la 
Roumaine. Staphylinidae. (Bullet. de la Société des 
Sciences de la Bucarest-Roumanie. An. XVIIL No 
2—4. 1909.) Dar autorův. 

179.  — Eine auffallende neue Form von Anaglyptus mysticus 
L. Beguaerti ab. nov. (Col). (Sep. a. d. Deutsch. Ent. 
Zeitschr. 1909.) Dar autorův. 

545. Sokolář Dr. Fr. Zur Morphologie und Chromologie der 
Caraben. (S.-Abdr. a. d. Entomol. Rundsch. XXVI. 1909.) 
Dar autora. 


— Konow Fr. W. Ein. neues System der Chalastogastra? 


-A 
k 
. 
+ 
; 


XXXI 


Čís. 
ěžné 


(914. Schmidt Ad. Zusammenstellung der bis 1906 beschriebenen 


Aphodiinen. (Beil. zur. Deutsch. Entomol. Zeitschr. 
1907—38.) 

024. Schmiedeknecht Dr. O. Die Ichneumonidentribus der 
Anomalinen. (Aus d. Zeitschr. £. Hymenopterologie u. 
Dipt.“ 1902) Dar'P:: A7 Kubese: 

525. Thomson C. G. Hymenoptera Scandinaviae. Tom. II. Apis 
Ein. 872- Dar:P5 A; Kubese: 

o48. Thon K. Příspěvky ku poznání českých vodulí (Hydra- 
chnidae.) I. Nový rod vodulí z Čech (Albia). Rozpravy 
čes. akad. cís. Frant. Josefa. Třída II. Ročn. VIII. čís. 
94. Dar p. Heyrovského. 

546. Ulmer G. Trichoptera. (Die Sůsswasserfauna Deutschlands, 
herausgeg. v. Prof. Dr. Brauer.) 1909. Dar. Fr. Klapálek. 

547. Uzel Dr. J. Atlas škůdců a chorob českých rostlin kultur- 
ních. Praha 1908. Seš. 1. Dar. Zeměd. Rada. 

188. Verhoeff Dr. C. Die Wege der Entomologie. (Sep. a. d. 
»Entomol. Nachrichten« XXII. 1896). 

189. — | Ein Mahnwort. (Sep. a. d. Entomol. Nachrichten. XXII 
19006). 

023. Wasmann Er. Vergleichende Studien úber das Seelenleben 
der Ameisen und der hóhern Tiere. Freiburg. 1900. 
Dar-E A Kubese. 

Wytsman: Genera Insectorum (Dar P. A. Kubese) a Sice: 

517. Konow F. W. Hymenoptera: Fam. Lydidae. 
618. Szépligeti Gy. V. Hymenoptera. Fam. Ichneumo- 
nidae. Gruppe Ophionoidae. 


027.  —. Fam. Braconidae. 

928. Kieffer J. J. — Evaniidae u. Cynipidae, André E.— 
Mutillidae. 

29. Kietteť J- J--— Dryinidae; -Sehultz W. A. Trigo= 
naloidae. 


OLDŘICH ŠUSTERA. 


Zpráva kustodova. 


Není změny. 
MUDr. LAD. KLIČKA. 


KE 


k 
- 


A PA (ARR ; 


OBSAH: Dr. A, Brožek: O mendelismu. (Dok.) Str. 125. — Ant. Vimmer 


Larva bedlobytky Cordyla fusca Latr., str. 148. — J. Srdínko: Ze života 
a chovu Agrotis cinerea. Hb., str. 153, — A. Růžička: Motýlové okolí 
Chrudimě, str. 198. — Fr J. Rambousek: Bythinus Comita 4. sp., nový 
Pselaphid ze střední Makedonie strana 160. — Fauna bohemica: 
L. Heyrovský: Zajímavé a nové druhy českých brouků strana 164 — 
Drobnosti: Bělásek ovocný, str. 164. — Opravy, str 164. — Věstník. — 
Zprávy výroční. 


IN Entomologické příručky: či 


| dak hledáme, usmroujeme pro sbírky upravujeme hinyz 


napsali 
| Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubes, Dr. E. Lokay, 
| | Dr. K Sulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. 


S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal, pro členy České Spol. Entom. 
56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách 


| předem zaslaných. | | 
— Žádáme pp. členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. — 


II ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae. 


Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 
M h, poštou 10 h více. 


II Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící 


Napsal Rom, Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro členy I K 8 hal., poštou o 10 hal. více. 


IV. Evropští nosatci rodu Dorytomus Stephens. 


Napsal Romuald Formanek. 


(Sí obrázkem v textu a tabulkou.) 


Pp. členy snažně žádáme, pokud 
příspěvku nesložili, aby neobtěžovali si 
použiti vložených složnich listků, abychom 
mohli dostáti svým povinnostem. 


Pořad schůzí 
Ceské Společnosti Entomologické ve správním roce 1910. 


Leden 


Duben Květen 


25. 2 26. 24. 
Červen Září sf Říjen 9 Listopad Prosinec 
Dl 27. | 11. a 25. 15. a 29,5. |1828208 


Valná hromada dne 24. ledna 1911. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
přesně o "/„8. hodině večer. 


ný k 


sa er Aa pov ARR, A PRT janáká AAAARADRP PaA 
Pa A BARA AARAA SAAMpAÁ 


PANAMA o ana A Ona AAR RAMA Eo p pimommovAnDVÉ on 
: m m A PAAMAA je 18 


P - a 
P ao 
APaA PAM A APP sama VV ji 


2244 2 2AAPD Aa AA 
yb? Mana MAM" nap AŘARAc O AARAonT 


m 


VPI = 3 | p PAMA“ ee A é Rae: Rasash 
PARA SN ZVE Oo Amon zátáeo o U 
POD AA Do a H AS 7 k AA A Á 
há? zoo oné ni Fn pl adA ka Ska ny, AAAHÁPA PRT 
2: -AAAAaa A Ag: EJ Ya NOTYTTÍ PAA T EPEE 
pAMÁ* a ě PAAMA 7 
PANÁ AnAJA MÁ A BoSNÍ AAR 1 Ant KOA sál: Pana onla 
M ADAM Aa : A sla 
RA A S naan han o ao nata E PM A ŘAAMRAMA An 0 nA AARAMAO RA ne 27 
A 9 + VA NA ON 


o ní 
APA PARARA já p 


B PA ma ruMo K ARAD 
| ark AA A 
OS E „M AM? 2, ANO, AARÁAAZ JARA. AMRAMMAMN, MM 


24“ 
A> ARPRA AMAAxPA AAAAAP: 


zsz zs 


o p 


KK AAA 
RAAAAAA PÁ atenatnní 


DAASha MAB Z 


M 5 A „APAMA PAA AA PAA ARAD P M AnOSRA 
ji sku palo RMok UEDIOP T Lo : 


M AAA AAAMÁÁ jjj A ň Akné AApAPAA AAAARÁ ARA, Přrrrrnn PE 


APM 


V nana MAAARA P p AP PAALARTDAn ARAROÁAA 


PE POP PTT PT E VT R pic JR P P TÍ TNP OL 


PARA Aa A 


a 
Pala Alafákc 


A; ní 


a A AM 


: zá -| 


PEMA 


ARA, 


AA AAAAAAA 4 

„MUMRAPANA tus PŘ 
Mata AAAÁA x jr L ARAŘŘRA PR Popet 
JABRA una AHADÁÝ nA AN) Pa AA Maa) 


ARA FA 


oANAA A- : 


TT