(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Casopis Ceské spolecnosti entomologické = Acta Societatis Entomologicae Bohemiae"






re í \ 






ca < C C f , 



< c 

i. i 

i c 

v .< 

i 1 ^« 



« ^ v -« «. 



CťCC 












(>i^ C 









( ( c < 


K 




1 




( ' C 1 


« 


[ 



- t < V< ' ' 

j" < « . » 
re < ( c r 
< f ( ct 









f < c 
C f c 

C ( í 



^ ^ c 



< C ^C 



v* 

v < 



rc <}, 

< < « < * 






c c c 






< < c 




1 s 


1 


4 

c 


*^'V 


H^'^ 


c 
< 


C * ^ << Ve 
lT •^ * < * < 

c » r ř ^ < 


TV ' 1 


ř 

r 
« 

< 

< 


< 

r 




^ 

& 


< 

< 


C< 


<: < « ( 


« 


" í í « 



' t c • 






- c 



c?tr 1 c 












c c 
C í ^ 



(i {■■ ■ 



re (}^ 

c c < v < 



<ř < c 



<- v ( « < 






■ <L V.V cv.k CC C íirV 



<ac_ « 



C t « iT 

c C v ^ 

< < c 



« «• 


41 


<r 


< 


CC 


< 


<í 


c 


<f 


c 


<.c 


c 


«< 


< 


€ ř^ 


<r 


*. 


< < 


< 


^c f ( 


V< ( 


c 


<^í ' 


í^ 


r 'v 


<L 


< 


C 


c 


c 


•1 


< r 


X 


< 


ff 






\ r 


* 


\ v ř 

' l C 


^ 

éi 



1« 



«. € C(<^ C 



< ( c , 

< < < C^ ti 

' c í. <:€L CC 

V C « <<1^ CC 



«. < c 

<C ' 

<c ^c ( 



< CC 

í íí ■ 
< <« 

< vC 

C l< 



:íc ' _ 

>>1 \\':ii\^^r 



<C ^ ^c rr 



C *^ C ^ i« 


r < f<^ , 


.<irM c «€ 




-ac c 

c re 4 


«. CC < < « 


ir 


yfl: ^ c ( 


^ĚĚL < ( < 


41 


^ « 


^ ' ^ • 


« 


r ^ 

* « c^ 




c: 
* 



< ^<: CC 



< < c 
*t t « 
«l < * 

<C i- í 




: c 


fc C 1 
fC c c C 


"**- c ^ 






< c;v 



r c c 






< c < 
c c 



CC <C c. CC «^ 5 «^ 


( < 


CC c«C c <<; < * ^ 5^ 


( 1 


<* « «- « <f'r 1 ( ^ . 


f < 


<CC1 ( <ř C 


' 4 


<V v 1 C t <t ( I ^ 




^ (C < C «. íc í '.. C 




<C v « . <t c , « 




*» , f , *i i, ' _ « 


c 




^ 


*^BL ťi ' • * 


^fc 


, ««■- *'''■' ^ 


^V 


-.<«■:"<•- ^ <r c c € 


L 


<ír ' í. r(" 1 C í 


L 



re < C 



€ « c 

c r c r C < < ^c ^ 



c< <<c 

« C<L 



ČHSOPIS 

České Společnosíi Eníomologické. 

SZ Hcta Societatis 2S 
Entomologicae Bohemiae. 



Ročník V. 1908. 



Redakční komité: 

Proř. Pr. Klapálek, 
P. Hug. Kubeš, Prof. Dr. Em. Rádi, 

MUDr. Em Lokaq, Odb. uč. finí. Vimmer. 




;to4.^4^ 



V PRHZE. 

nákladem České Společností Entomologické. 

Tiskem Dra. Ed. Grégra a syna 



I 

I 



OBSAH. 

I. Seznam pojednání dle spisovatelů. 

Strana 

Benešová Heda, Barbitistes serricauda 102 

Dzi^dzielewicz Józ. a Klapálek Frt. Novae species 
Neuropteroideorum in Karpathibus orientalibus anno 1907 

collectae 21 

Joukl H. A. Nová aberrace druhu Melitaea Athalia 25 

— Nové odrůdy některých středoevropských motýlů .... 96 
Klapálek Frt. Larva a pouzdro Thremma gallicum Mc L. . 90 

Krejčí Dr. Aug. Bělásek ovocný 102 

Kubeš P. Aug., Příspěvek k znalosti fauny českých Hyme- 

nopter 15 

— Nové včely 34 

Lokay MUDr. Em., Nový druh z rodu Alophus Schonh. . . 60 

— Studie o rodu Hladkoň, Liosoma St 103 

Lukeš prof. Jos., Brouci z okolí píseckého 100 

Melichar Dr. Leop., Nové druhy Homopter z Vých. Afriky 1 

— Jeden nový rod a dva druhy cikád z čeledi Cicadidae . 58 
Mrázek prof. Dr. AI., Vodní Hymenoptery 72 

— Myrmekologické poznámky I. O zakládání kolonií u mra- 
venců 73 

II. Solenopsia imitatrix Wasm 76 

III. Brachypterni mermithogyny u Lasius alienus . . . .139 

IV. K biologii smíšených kolonií (Tetramorium ^ Stron- 
gylognathus) 143 

Pastejřík Jan, Metamorphosa některých dipter 27 

Pečírka Dr. Jarom., Jsou larvy Elateridů masožravé? ... 94 
Rambousek Fr., Klíče k určování českých brouků I. Sta- 

phylinidae, Trib. Quediini 37 

Roubal J., Příspěvky k české Fauně 37, 72, 147 

— Některé biologické, zoogeografické a jiné poznámky 

o broucích ^ 83 

Secký Rud., Entomologické paběrky z okolí Řičanského . . 37 
Srdínko J., Příspěvek k přírodopisu přástevníka Sel. lunigera 

Esp 18 

— Z biologie můry Agrotis margaritacea Vili 55 

— O vzácné můře Agrotis latens Hb. 87 



Strana 

Šulc Jos., Bělásek ovocný 102 

— O hrobařících 103 

Šulc MUĎr. Karel, Psylla lemurica n. sp. z Madagascaru . . 77 

Tyl MUDr. Jind. Příspěvek k české fauně brouci 147 

Zeman J., Příspěvek k české fauně brouci 32 

Žežula Bedřich, O chovu hmyzu vodního 65 



II. Seznam všeobecný dle obsahu. 

Agrotis latens, o vzácné můře 87 

Agrotis margaritacea biologie 55 

Alophus Schdííh. nový druh 60 

Barbitistes serricauda u Říčan 102 

Bělásek ovocný v Cechách 102 

Biologické, zoogeografické a jiné poznámky o broucích ... 83 

Cicadetta montana v Cechách 148 

Cikád z čeledě Cicadidae jeden nový rod a dva druhy ... 58 

Dipter některých metamorfosa 27 

Elateridů larvy jsou-li masožravé 94 

Entomologický kongress mezinárodní 36 

Entomologické paběrky z okolí Ričanského 37 

Fauna Bohemica, Brouci 32, 33, 72, .100, 147 

Hymenoptera 15 

Hrobaříci 103 

Hymenoptery vodní 72 

Chov hmyzu vodního 65 

Homopter z Vých. Afriky nové druhy 1 

Kovaříky české určuje Dr. Pečírka 148 

Les a Lov (reť.) 34 

Liodes u lesních příkopů 148 

Liosoma St, Hladkoň, studie 103 

Melitaea Athalia nová aberrace 25 

Motýlů středoevropských nové odrůdy 96 

Motýlové a housenky Střední Evropy (ref.) 35 

Myrmekologické poznámky 73, 76, 139, 143 

Neuropteroideorum novae species in Karpath. Orient, anno 1907 

collectae 21 

Psylla lemurica n. sp. z Madagaskaru 77 

Quediini, klíče k určování 37 

Sel, lunigera Es^., příspěvek k přírodopisu 18 

Sjezd českých přírodozpytců čtvrtý 36 

Thremma gallicum Larva a pouzdro 90 

Úmrtí K. P. Kheila 31 

Fr. Zorniga 32 

Včely nové 34 



III. Podrobný seznam dle obsahu. 



A. C o I e o p t e r a. 

Strana 

Acylophorus glaberri- 

mus, Wagenschieberi 50, 55 

Adalia obliterata v. fenestrata 33 
Agathidium nigrinum a. ru- 

bicundum 147 

Agnathus decoratus .... III 
Agriotes brevis V, 147, gal- 

licus 32 

Aleochara cuniculorum, Breiti III 
Alophus IV., Matzenaueri 60, 63 

Amara rufipes 101 

Amarochara umbrosa ... 84 
Anaglyptus mysticus v. hie- 

roglyphicus 33 

Anaspis subtestacea .... 33 

Anchomenus ruficornis . . 84 

Anophthalmus Krueperi . . V 

Anthobium anale, Marshami 101 
Anthophagus alpestris, oma- 

linus 101 

Apion dispar, seniculus 34, 

Montandoni V 

Araeocerus fasciculatus . . IV 

Asemum striatum 84 

Astrapaeus ulmi . . . 50, 55 

Athous rufus 95 

Badister peltatus .... 101 
Bembidion femoratum 84, 

Genei 147 

Berosus guttalis 101 

Bibloporus Chamboveti . . I 

Blemus discus 84 

Bolitobius 83 

Brachynus explodens . . . 106 
Bryoporus cernuus, rufus . 83 
Buprestis octoguttata ... V 

Ca rab US pseudoviolaceus 147 
Cardiophorus Erichsoni . . 32 
Cephennium thoracicum . . 101 
Cercyon granarius . . . .101 
Ceutorrhynchidius Barnevil- 

lei, cognatus, macula alba 33 
Ceutorrhynchus puncticollis 

similis 33 



strana 

Cionus fraxini 34 

Cli vina collaris 100 

Coccinella sinuatomarginata 33 
Coeliodes triíasciatus ... 33 
Coenocara subglobosa ... 72 

Corticaria robusta 32 

Cryptophagus scanicus var. 

validus 32 

Cytilus varius v. obscurus . 148 
Dasycerus sulcatus . . . 101 

Deliphrum tectum 101 

Demetrias monostigma . . . 100 
Dorcadion equestre, Gebleri VI. 
Dromius marginellus, nigri- 

ventris 101 

Dyschirius polilus 100 

Ediquus 39 

Elater cinnabarinus .... 95 
Endomychus coccineus . . 84 

Eryx aier 102 

Esolus pygmaeus 107 

Euplectus nubigena, Duponti 147 
Euryporus picipes . . . 50, 55 
Gymnetron rostellum v. 

stimulosum • 34 

Haploderus coelatus . . 83 
Helochares griseus .... 148 
Helophorus brevipalpis, pu- 

milio, viridicollis . . . .147 

Herpes porcellus V 

Hesperus rufipennis .... III 
Heterothops dissimilis, prae- 

via ab. nigra, quadripunc- 

tula 49, 55 



Hydrobius v. picicius . 
Hypoborus íígus . . . 
Ilyobates nigricollis . 

K o v á ř í c i 

Lamprinodes saginatu: 
Lasioderma Redtenbacheri 
Lebia crux minor . 
Leptinus testaceus 
Leptura melanura . 
Limnebius aluta . . 
Liodes 148, nitidula 
Lionychus quadriilum 



148 

II 

84 

148 

III 

32 

101 

III 

V 

148 

I 

101 



Strana 

Liosoma apioides 138, v. 
Bang-Haasi 114, Baudii 
108, 124, Bedeli 107, 110, 
bosnicum 109, 135, car- 
pathicum 132, ab. collare 
113, concinnum 109, 136, 
cribrum 109, 132. cyano- 
ptcrum 109, 133, deílexum 

107, 112, Discontignyi 113, 
Formáneki 109, 130, fo- 
veolatum 138, hipponense 
126, Hopfgarteni 119, Kir- 
schi 108, 121, Lethier- 
rvi 107, 117, muscorum 

108, 116. oblongulum 108, 
118, 119. Pandellei 109, 
128, pyrenaeum 108, 126, 
Reitteri 109, 129, Reyno- 
sae 107, 109, robustum 
108, 111, Rošti 137, rufi- 
pes 107, 114, v. scrobife- 
rum 125, Stierlini 125, 
subaeneum 119, subcoiia- 
ceum 108, 120, substria- 
tum 108, 123, v. troglo- 
dyies 109. 128 

Lixus aigiras, turbatus 102, 
vibex ........ IV 

Macronychus 4-tubercu- 

latus 101 

Magdalis phlegmatica ... 34 

Melandria dubia 84 

Meloě coriarius 102 

Microsaurus 39 

Mordella aculeata 72, v. ve- 

stita 33 

Mordellistena brevicauda 

micans 33 

Mycetophagus piceus a. hu- 
meralis, a. punctulatus, a. 

6-pustulatus 72 

Mycetoporus brunneus 83, 
Brucki III. laevicoUis, Ion 
gicornis, niger, punctus, 

splen:!ens 83 

Nanophyes brevis . . . 1 48 
Necrophorus vespillo, ves- 
pilloides 103 



Strana 

Necydalis maior 84 

Octavius insularis .... III 

Ocypus olens 84 

Ocyusa maura 101 

Oligota ílavicornis .... 84 
Orsodacne cerasi, ab. cantha- 
roides, Duftschmidti, gla- 
brata, limbata, melanura . 33 
Otiorrhynchus labilis . . . 148 
Oxypoda lividipennis, vittata 101 
Oxyporus maxillosus ... 85 
Oxyteius inustus, sculpiu- 

ratus, tetracarinatus ... 83 
Pachnida nigella .... 101 
Pachybrachys suturalis . . 147 
Pachycerus varius ..... 102 
Parapropus Pfeifferi .... V 
Phaleria cadaverina . . . VII 
Philonthus sanguinolentus a. 

contaminaius 33 

Philydrus 4-punctatus . . . 148 

Phytobius comari 148 

Phytoecia uncinata .... 32 
Piezomachus paradoxus . . IV 
Plateumaris nymphaeae, se- 

ricea 33 

Platystethus arenarius ... 83 
Poecilonota variolosa ... V 
Polydrusus amoenus, chry- 

somela 102, confluens . . 33 
Prionocyphon serricornis 83, 85 
Pyrochroa coccinea .... III 
Quedionuchus . . . . 39 
Quedius 38, 40, alpestris 48, 
boops 48, 54, brevicornis 
41, 52, 85, brevis 40, 51, 
c ncticoilis 47, 54, cinctus 
39, 52, collaris 47, 54, cru- 
entus 42, 52, dubius 44, 
53, fulgidus 41, 52, fuli- 
ginosus 43, 53, fulvicollis 
48, 54, fumatus 45, 53, 
heterodoxus 40, 51, hume- 
ralis 4(), 53, iníuscatus 42, 
52, a. kiesenwetteri 44, 53, 
147, laevigatus 39, 53, 147, 
lateralis 41, 52, limbatus 
46, 53, longicornis 40, 51, 



Strana 

lucidulus 47, 54, mauro- 
rufus 46, 54, maurus, me- 
somelmus 42, 52, microps 

40, 51, molochinus 43, 53, 
nigriceps 45, 53, v. nigro- 
coevuleus 41, 52, oblitte- 
ratus 46, 54, ochripennis 

41, 52, ochropterus 44, 53, 
147, paradisianus 48, pi- 
cipennis 48, 54, picipes 
44, 53, punctatellus 39, 53, 
a. resplendens 147, ripa- 
rius 47, 54, rufipes 48, 54, 
scintilians 47, 54, scitus 

42, 52, tr.stis 43, 53, um- 
brinus 45, 53, unicolor 43, 
53, vexans 41, 52, virens 

42, 52, xanthopus . . 43, 52 

... 40 
, . . 101 

... 147 



Raphirus . . . 
Rhagonycha atra . 
Rhytidosoma fallax 



Saperda perforata . . . .147 

Saphanus piceus 102 

Saprinus metallicus, rugiter 72 

Sauridus 40 

Selatosomus aeneus ab. ger- 

manus 32, nigricomis . . 32 
Seminotus fasciatus, glabra- 

tus 148 

Simplocaria maculosa ... 72 
Sinoxylon muricatum ... II 
Smicronyx pangermaniae . 102 
Spelaeobates Kraussi , . . V 
Stenichnus scutellaris - . . 101 
Stenus carbonarius 147, so- 

lutus 101 

Strophosomus rufipes . 33, 148 

Tachypus flavipes ... 84 
Tanygnathus terminalis 51, 55 
Thamnurgus amygdaloides, 
characiae, delphinii, eu- 
phorbiae, Kaltenbachi, Pe- 

tzi II 

Trichopteryx intermedia, tho- 

racica 32 

Trogophloeus Ganglbaueri 
147, memnonius III 



Strana 

Tropiphorus IV 

Tychius femoralis 33, hae- 

matopus 34, meliloti ... 33 
Velleius dilatatus . . 49, 54 

Xyleborus Pfeili .... III 
Xyletinus laticollis . , . .101 

B. Diptera. 

Exechia contaminata ... 29 

Limnobia xanthoptera ... 30 

Neoemphria striata .... 27 

C. Ephemerida. 

Heptagenia nigrescens ... 24 

D. Hem i p tera. 

Agallia 11, usambarensis . 12 

Aphypia longipennis ... 7 

Caliscelis 6 

Cicadetta montana . . VII, 148 
Cornelia Nympha 4, 5, Usam- 

barae 3 

Dictyophara 8 

Doratula jocosa 14 

Doratura sty lata 13 

Duraturopsis Catonae ... 13 

Empoasca superba ... 14 

Euhiracia 7, conspersa . . 8 
Homaloplasis aprica 6, cur 

vata 5 

Lyticides 8 

Macropsis microcephala . . 12 
Oliarus nigrofurcatus 9, ni- 

grosignatus 8 

Ormensis nigropunctula . . 9 
Pachynus bimaculicollis 

4-ocellatus, 4-punctulus . 11 
Pachyopsis chlorophana, 

punctatissima 12 

Phantia 10 

Platypleura Graueri .... 59 

Poophilus latus 10 

Psylla lemurica 77 

Pyrops 1 

Rhinopsalta 58, Sicardi . . 59 



Strana 

Tettigoniella viridis .... 14 
Tomaspis nigrofasciata . . 10 
Zanna albipennis 2, 3, bacula 
3, clavaticeps, flammea, 
madagascariensis 2, 3, na- 
talensis 3, noduligera 1, 
3, ornata 2, 3, Rendalli 
3, tenebrosa 1,3 

E. Hy men op tera. 

Abia lonicerae 15 

Allantus amoenus, arcuatus, 
fasciatus, scrophulariae, 

zóna 17 

Amasis crassicornis .... 15 
Anthophora albigena ... 34 
Aprostema brevicornis ... 16 
Arge berberidis, ciliaris, eno- 
dis, melanochroa, pagana, 

rosae, ustulata 15 

Astatus niger 15 

■ Athalia annulata, glabricoUis, 
lineolata v. cordata, lu- 

gens 16 

Blennocampaalternipes, sub- 

cana 16 

Caliosysphinga Dobrni . . 16 
Cephus nigrinus, pilosulus, 

pygmaeus 15 

Cimbex connata, lutea . . Iq 

Cladius pectinicornis ... 16 

Dolerus aeneus, aericeps, du- 

bius v. desertus, fumo- 

sus, gonager v. puncticol- 

lis, liogaster. niger, nigra- 

tus, picipes 17 

Ectatomma tuberculatum . 140 
Emphytus c nctus, cingillum, 
didymus, grossulariae, ru- 
focinctus 16, serotinus, 

tener 17 

Entodecta pumila 16 

Eriocampa ovata, umbratica 16 
Eriocampoides limacina, va- 

sipes 16 

Eucera clypeata 34 

P^ormica fusca .... 75, 77 



Strana 

Halictus delicatulus .... 34 
Hoplocampa crataegi ... 16 
Lasius flavus 75, 11, niger 74 
Leptoceras luridiventris . , 16 
Loderus palmatus, vestigia- 

lis 17 

Lophyrus frutetorum, palli- 

dus, pini, polytomus ... 16 
Macrophya albicincta, annu- 
lata, blanda, carinthiaca, 
cognata 12, maculata 4, 
maculata v. tarsata, ribis, 

rufipes 17 

Melitta nigricans 34 

Nematus abdominalis, biline 

atus. luteus 16 

Neoponera villosa 140 

Nomada femoralis .... 34 
Odontomachus haematodes, 

chelifer 140 

Osmia bidentata 34 

Pachy condyla fuscoatra . .140 
Pachynematus albipennis, cli- 
tellatus, Kubeši, monta- 

nus, trisignatus 16 

Pachyprotasis rapae , . . 17 
Paraponera clavata . . . .140 
Pheidole absurda, commu- 

tata, dentata 140 

Phyllotoma vagans .... 16 
Poecilosoma abdominalis, 

Klugi, pulverata .... 16 

Polynema natans 72 

Pontania bipartita, proxima . 16 
Prestwichia aquatica ... 72 
Priophorus tristis ..... 16 
Pristiphora pallidiventris, ru- 

ficornis I9 

Prosopsis brevicornis v. im- 

parilis, Rinki 34 

Pseudodineura fuscula ... 16 
Pteronus hortensis, myoso- 

tidis, polyspilus, ribesii . 16 
Rhogogastera fulvipes, pieta, 

viridis 17 

Sciopteryx consobrina, cos- 

talis . . . 17 

Scolia hirta VI 



strana 

Scolioneura tenella .... 16 
Selandria cinercipes, mo- 

rio, serva, temporalis . . 16 
Solenopsia imitatrix . . .76, 77 
Selenopsis fugax . . .76, 77 
Sphecodes divisus, niger, 
pundiceps, rufescens, va- 

riegatus 34 

Strongylogaster cinguiatus . 16 

Strongylognathus 144 

Taxonus agrorum, equiseti 17 
Tenthredo atra v. dispar, 
bipunctata, fagi, feruginata 
v. rufipennis, ílava, livida, 
v. dubia, mesomelaena, ob- 
scura, olivacea, procera, 

rufipes, solitaria 17 

Tenthredopsis cordata, dor- 
salis, excisa v. binotata, 
gibberosa, litterata, pal- 
lida, pavida, sordida ... 17 

Tetramorium 144 

Tomostethus dubius 16, fu- 

liginosus 16 

Trichiocampus ulmi .... 16 
Trichiosoma sorbi .... 15 

F. Lepidoptera. 

Agrotis latens 87, margari- 

tacea 35 

Aporia crataegi 102 



Strana 

Callopistria purpureo-fasci- 
ata ab. Srdínkoana 98, 100, VI 

Catocala conversa ab Aga- 
mos, diversa ab Veselýi . VI 

Dianthoecia caesia ab. Pe- 
čírkai 97, 99, VI 

Melitaea athalia ab. Aphea, 
berisali 26, caucasica 27, 
corythalia, helvetica, Her- 
tha 26, iberica 26, Jeli- 
neki 25, latefascia 27, 
mehadensis, navarina 26, 
niphona, orientalis 27, cin- 
xia ab Cernyi 96, VI., 
phoebe ab Gurtleri 97, 99, VI 

Trochilium apiforme .... IV 

G. Mecoptera. 
Panorpa communis .... IV 

H. Orthoptera. 
Barbitistes serricauda . . . 102 

I. Trichoptera. 

Annitefla 22 

Chaetopteryx 21 

Chaetopterygopsis .^'. ... 22 
Heliconis chomiacensis . . 22 
Thremma gallicum . . . 90, VI 



ČASOPIS 



České Společnosf i Eníomologícká. 

Hcía Sociefaíis Eníomolosicae Bohemiae. 



Ročník v. 1908. číslo L 



Redakční komiíé: 
Proí. Pr. Klapálek, 
P. Flug. Kubeš. Proí. Dr. Em. Rádi. 

HlíDr. Em. iokaii. Odb. uč. flnř. Vimmer. 




V PRHZE. 

nákladem České Společnosři Eníomologické 

Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. 



ČASOPIS 

ČESKÉ SPOLEČNOSTI ENTOMOLOGICKÉ. 

ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE. 



Ročnfk V. 1908. 



Nové rody a druhy Homopter z východní Afriky. 

Napsal Dr. L. Melichar ve Vídni. 

1. Zanna (Pyrops) noduligcra n. sp. (Obraz \a a h). 

Capite in processum longum, subteretem, thorace aeque 
longum, apice oblique truncatum antrorsum producto, supra ca- 
rinis obsoletissimis et nigro-punctatis, antrorsum ad ramulum 
unum breve conjunctis, instructo; corpore dilute griseo-fusco, 
dense nigro-punctato, punctis nigris majoribus diseminatis ornato; 
fronte nigropunctata, ad apicem ochracea, impunctata, carinis lon- 
gitudinalibus convergentibus, obsoletis instructa; clypeo dense 
nigro-punctato; pronoto scutelloque dense nigro-punctatis ; tegmi- 
nibus dense nigro-conspersis, punctis majoribus diseminatis ; véna 
longitudinali media punctis callosis nitidis 4—5 et véna longitud. 
interna punctis 2 ornatis ; alis obscure fuscis ; maculis lateralibus 
ventris ochraceis et nigro punctatis ; pedibus nigromaculatis. 

9 Long. corp. cum tegmin. 31 mm, exp. tegm. 46 mm. 

Patria: Africa orientalis, montes Usambarae, dominus ce- 
leberr. Karásek legit. 

Z. tenebrosae F. et Z. flammeae L. maximě affinis, processu 
capitis breviore, maculis basalibus verticis maculisque angulorum 
basalium scutelli laevigatis absentibus, punctis callosis nitidis ad 
venas tegminum divergit. Z. pustulatae Gerst. simillimus, sed 
nodulis tegminum rarioribus differt. 

Cikada tato vyznačuje se hlavně svou nápadně kuželovitě 
prodlouženou hlavou, jejíž konec je šikmo sříznut, tak že při 
pohledu se strany se prodloužená hlava rypáku prasete podobá. 
Rod Zanna Kirk. (= Pyrops Spin.) obsahuje mnoho druhů, jež 
se vyznačují rozličně velikou prodlouženou hlavou a barvou těla. 
Druhy do rodu toho patřící obývají hlavně území africké a indo- 

1 




Obr. 1. Zanna nodulígera 

a hlava a hruď shora, b hlava 
se strany. 



malajské. Druhy africké Z. tenebrosaF., madagascariensis 
Lign., a flammea L. liší se od druhu Z. albipennis Spin. hlavně 
tím, že křídla zadní jsou tmavohnědá, kdežto Z. albipennis 

má zadní křídla bílá. Do první sjcu- 
piny náleží i tento nový druh, v ně- 
mecké osadě východní Afriky vhorách 
Usambara od p. Karáska nalezený. 
Od druhů jmenovaných liší se ale 
hlavně tím, že prodloužená hlava je 
tak dlouhá jako štít a štítek dohro- 
mady, kdežto u ostatních druhů 
je hlava mnohem delší. Na hřbetě 
hlavy lze viděti dva slabé kýly, jež 
v předu jsou spojeny, na každém 
kýlu jest 5 až 6 černých teček. Hladká 
lesklá místa na temeně hlavy a na 
štítku chybí u tohoto druhu úplně. 
Hlavně však pro tento druh význačný jsou lesklé, hladké, hrbol- 
ky na žilce prostřední a vnitřní křídel předních. Tyto hrbolky jsou 
od sebe vzdáleny a hlavně na těch místech se objevují, kde žilky 
se spojují. Tyto hrbolky se vyskytují též u druhu Z. pus tul a ta 
Gerst. a jsou tak nápadné, že dle nich oba druhy rozpoznati 
lze. U druhu nového jsou však tyto hrbolky mnohem řidší nežli 
u druhu posledně jmenovaného. Z. clavat iceps Karsch (=r tur- 
ritus Gerst.), která v tropické Africe dosti jest rozšířena, vyznačuje 
se od všech ostatních tím, že prodloužení hlavy na konci kulovitě 
jest naduřeno. 

2. Zanna (Pyrops) ornata Jisp. 

Sordide grisea, dense nigropunctata ; čapíte in processum 
longum, leviter compressum producto, longitudine 12 mm, ante 
apicem leviter constricto, carinis tribus undulatis dorsalibus, ca- 
rina una laterali punctis 5 miniatis instructis ; fronte dense nigro- 
punctata, punctis 8 miniatis in series duas positis ornata ; ma- 
cula basali verticis maculaque angulorum basalium scutelli non 
laevigatis sed dense nigro punctatis; processu triangulari posto- 
culari non foveolato; pronoto, scutello tegminibusque dense ni- 
gropunctatis, tegminibus subhyalinis, punctis majoribus disemi- 
natis instructis; alis hyalinis, pellucidis, nigrovenosis; dorso 
nigro, ventre remole nigropunctato, pectore pedibusque dense 
nigropunctatis, apicibus articulorum tarsorum nigris. 



9 Long corp. cum tegm. 35 mntl exp. tegm. 47 mm. 
Africa occident, Benguella. 

Omneš species africanas mihi cognitas hoc módo dispono : 

1 (16) Alis obscure fuscis. 

2 (5) Processu capitis conico, apice clavato. 

3 (4) Carinis processus capitis tribus undulatis; alis cinera- 

scente hyalinis ba cul a Gerst. 

4 (3) Carinis processus capitis tribus rectis, rubrotinctis; alis 

fuscis clavaticeps Karsch. 

5 (2) Processu capitis cylindrico, apice non clavato, com- 

presso. 

6 (11) Carinis processus irregulariter undulatis. 

7 (10) Capite cum processu longissimo 12 — \6mm^ valde com- 

presso. 

8 (9) Processu robusto, lateribus parallelis 

madagascariensis Sign. 

9 (8) Processu graciliore tenebrosa F. 

10 (7) Capite cum processu longo 9 mm flammea L. 

natalensis Dist. 

1 1 (6) Carinis processus rectis, obsoletis. 

12 (15) Processu capitis recto, longitudine 7 — 772 ^^^''''^^ 

13 (14) Tegminibus tuberculis dense instructis 

pustu lata Gerst. 

14 (13) Tegminibus nodulis nitidis, distinctis parce instructis 

noduliger a n. sp. 

15 (12) Processu capitis leviter ascendente, longit. 10 mm 

Rendalli Dist. 

16 (1) Alis albidis vel hyalinis. 

17 (18) Alis lacteo albidis; processu capitis conico 

a Ibipenn is Spin. 

18 (17) Alis hyalinis, pellucidis, nigrovenosis ; processu capitis 

longissimo, compresso, carinis lateralibus et fronte pun- 
ctis cinnabarinis instructis orná ta n. sp. 

3. Cornelia Usambarac n. sp. (Obraz 2a i b.) 

Ochracea; capite angusto, thorace multo angustiore, pro- 
cessu gracili, porrecto, leviter recurvo, acuto instructo; capite, 
thorace scutelloque minutissime nigro-conspersis ; fronte infuscata, 
longitudinaliter aciculata et nigropunctata, carinis duabus longi- 



tudinalibus, parallelis, obsoletis instructa, maculis marginalibus 
pallidis processus capitis instructis ; clypeo nií;ropunctato, carina 
media destituto, maculis pallidis callosis quatuor ad basim du- 
abusque ad apicem ornato ; articulo secundo antennarum sub- 
globoso, nigro ; pronoto apice medio pone verticem leviter rotundo- 
producto, basi truncato, pauUo emarginato, carina distincta longi- 
tudinali, leviter elevata instructo; scutello pronoto circiter dimidio 
longiore, subtiliter tricarinato, carinis posterius obliteratis; tegmi- 
nibus irregulariter fusco nigroque conspersis, pone apicem clavi 
macula griseo-albida indistincta ornatis; alis ochraceis, in parte 





a b 

Obr. ti. Cornelia Usambarae. a) pohled celkový, b) hlava se strany. 

posteriore maculis nigris minutis, in parte anteriore maculis albis 
2 — 3 ornatis, apice alarum fusca, vittulis minutissimis albidis, 
margine infuscata; abdomine dorso sanguineo, ventre nigro; pe- 
dibus nigro-fuscis, femoribus pallide ochraceo-maculatis, tibiis 
posterioribus dense nigro-punctatis, spinis ochraceis et nigro- 
apicatis armatis. 

C. Nympha Stál affinis, sed processu capitis, colore alarum 
distinguenda. 

ď 9 Long. corporis 17 nim; cum tegm. 28 mm, exp. 
tegm. 35 mm. 

Patria: Africa orientalis, montes Usambarae, dominus ce- 
leberr. Karásek legit. 

Druh tento vyznamenává se tím, že hlava jeho je v hrot 
asi 4 mm dlouh}^ se strany stlačený a na konci zostřený, do 
zadu zahnutý prodloužena. Hlava, obličej, štít a štítek, jakož 
i přední křídla jsou černohnědé kropenaty, zadní křídla jsou 
hnědožlutá, na zadní části černými skvrnami, v přední části 
dvěma až třemi malými bílými tečkami okrášleny, špice je černá 
s několika bílými tečkami, zadní okraj je hnědě vroubený, na 
análním políčku objevují se rovněž 2 — 3 černé skvrny. Tělo je 



nahoře krvavě červeně zbarveno, dole černé; nohy tmavohnědé, 
zadní holeně těsně černě tečkované. 

Druh ten je velmi podobný C. Nympha Stal, jež na ostrově 
Madagaskarském žije, však liší se od tohoto druhu valně zvláště 
kresbou zadních křídel blanitých. Tato jsou u druhu madagaskar- 
ského rovněž okrovitě žlutá, bílé tečky scházejí úplně, černých 
skvrn v zadní části křídel je pouze 4—5, a v zadním políčku 
(análním) nejsou skvrny žádné, tmavá obruba zadního okraje je 
širší a bílá skvrna na konci klavu je mnohem větší a jasnější. 
Na hřbetě zadečku, který je okrovitě žlutý, jsou dvě řady čer- 
ných skvrn. Prodloužení hlavy je něco málo kratší a na čele 
nachází se žlutavá střední skvrna podélná. 

4. Homaloplasis curvata n. sp. 

(5* Elongatus, a latere compressus, subopacus ; fronte, clypeo, 
vertice, pro- et mesonoto (scutello), lateribus pectoris, tegminibus 
ex magna parte, et abdomine nigris; pectore, basi lateribusque 
abdominis, macula magna discoidali triangulari ventris et linea 
obliqua laevigata callosa lacteo-albis ; vertice brevi, longitudine 
sua media fere triplo latiore, antice distincte arcuato, postíce sub- 
sinuato; fronte valde obliqua, medio fere aeque longa ac mox 
infra oculos lata, planiuscula, medio haud carinata, carinis duabus 
lateralibus abbreviatis, obsoletis ; clypeo prominente, toto nigro ; 
antennis nigris, articulis duobus basalibus apice ipso albidis ; 
pronoto vertice paullo longiore, antice leviter arcuato, margine 
postico fererecto; scutello convexo, carinis lateralibus parallelis, 
distinctis; tegminibus abbreviatis, vix longioribus quam latioribus, 
in medio transverso depressis, nigris, ad apicem fuscis, linea ob- 
liqua, paullo curvata lacteo-albida ornatis; abdomine compresso 
curvato, dorso abdominis fuscescente; tuba anali brevi, pallida; 
pedibus nigris, femoribus albolineatis, tibiis ad apicem fuscis, 
tarsis nigris, tibiis posticis extus ante medium dente nigro armatis. 

Long. corp. 4}|^ mm. 

9 Oblongo ovata, tlavo- vel griseo-testacea, punctis im- 
pressis nigris dense conspersis; capite porrecto, vertice trapezoi- 
dali, saltem triplo latiore quam medio longiore; fronte valde 
obliqua, apice auguste rotundato producta, carína media obsoleta, 
carinis lateralibus abbreviatis et leviter arcuatis, basi inter se 
quam a margine laterali longius remotis ; clypeo cum fronte pro- 
minente, haud carinato, utrinque nigro; antennis brevibus; pro- 



noto vertice longitudine subaequale; scutello medio depresso, ca- 
rinis lateralibus parallelis obsoletis; tegminibus abbreviatis, me- 
dium abdominis haud attingentibus, aeque longis ac latis, rotun- 
dato-truncatis, angulis apicalibus externo rotundatis; pedibus 
sordide flavo-testaceis, minuté nigro- et fusco-conspersis, aut toto 
fuscis, tibiis posticis dente armatis. 

Long. corpor. 5 mm. 

Patria: Africa orientalis, Momba, 2 II. 1906, dominus ce- 
leberr. Karásek legit (collect. mea); Arusha-Ju, domin, celeberr. 
Katona 1905 legit (Museum Nat. Hungariae). 

Rod Homaloplasis Mel. velmi se podobá rodu Ca- 
liscelis Lap. tím, že samičky druhů tohoto rodu jsou do- 
cela rozdílného tvaru než samci. Samci druhů do rodu Cali- 
scelis patřících vyznačují se hlavně tím, že přední nohy 
jsou velmi, mnohdy až nápadně rozšířeny a sploštěny, což 
křísku dodává nevšedního vzezření. Toto rozšíření předních noh 
u druhů rodu Homaloplasis docela chybí. Posud byl pouze jeden 
druh toho rodu znám H. a p r i c a Mel. z Oránu, Zdá se, že rod 
ten v území africkém většího rozšíření má. Nový druh z vých. 
Afriky hlavně se vyznačuje svým podélným, oblým, poněkud se 
strany stlačeným a v podobě s zakřiveným zadečkem, jehož 
basis je súžena a celý první segment dorsální, ostatních segmentů 
pouze části zevnější bílé, takže po každé straně černého zadečku 
bílý široký pás podélný se vyskytuje. Vezpod zadečku je rovněž 
podélná, trojhranná bílá skvrna. Na křídlech (spodní křídla chybí) 
jak u Caliscelis velmi zkrácených je podélná, vpřed a vzad za- 
špičatělá bílá páska. Samička toho druhu velmi se podobá sa- 
mičkám druhů Caliscelis svou jednotvárností, ale svou velikostí 
a hlavně v před dolů prodlouženým čelem vyniká. 

Aphypia n. g. 

Caput thorace nonnihil aungustius : vertice ante oculos vix 
prominente, transverso, antice truncato, vix rotundato, basi ro- 
tundato-sinuato ; frons longior quam lata, basi apiceque aeque 
lata, carina mediána distincta in clypeo percurrente ; pronotum 
brevissimum, basi angulato-cmarginatum, carinatum ; scutellum 
magnum, convexum, tricarinatum ; tegmina longa, apicem abdo- 
minis valde superantia et ad apicem clavi maximě valvantia, 
marginibus costalibus rectis, parallelis, venis subtilibus; pedes 
longi, tibiis posticis inermibus. 



Genus novum ex ordine Achilidarum generi Phypia 
Stál et Helicopterae A. et Serv. affine. 

5. Aphypia longipcnnis n. sf. (Obr. 3.) 

Corpore fusco-testaceo ; fronte pallidiore, maculis duabus 
nigris basalibus ornata; tegminibus nitidis, pellucidis, concoloribus, 
apicem abdominis valde superantibus, venis subtilissimis, fuscis, 
apice rotundatis, maculis pluribus marginalibus in areis apicalibus ; 
pedibus pallidis. 

<:f Long. corpor. 6 mm. 

Patria: Africa orient., Arusha-Ju, domin, celeberr. Katona 
1905 legit (Mus. Nat. Hungariae). 




Obr. 3. Aphypia longipennis. a) pohled celkový, b) obličej. 



Euhiracia n. g. 

Corpus ovále, depressum; caput thorace multo angustius, 
ante oculos prominens, vertice angusto, marginibus lateralibus 
dilatatis et reflexis, carina nulla; processu capitis a latere viso 
ad apicem modice curvato; frons perlonga, angustata, tricarinata; 
clypeus brevis, medio carinatus ; antennae breves ; pronotum basi 
truncatum, antice lobatum, tricarinatum ; scutellum tricarinatum, 



thorace haud longius; tegmina coiiacea, apicem abdominis non 
superantia, apice singulatim rotundata; venis longitudinalibus 
rectis, valde elevatis, costiformibus ; véna radialis basi in 
ramos longitudinales aproximatos, véna ulnaris in ramos longi- 
tudinales distantes furcatae ; venulae transversae ante apicem ; 
sutura clavi distincta ; venae clavi ad unam conjunctae et in 
corio prolongatae; alae adsunt; abdomen depressum, rotundatum ; 
pedes breviusculi, crassiusculi, anteriores pauUo-compressi, tibiis 
posticis spinis quatucr parvis armatis. 

Genus novum ex ordine Dictyopiiaridarum generi Hiraciae 
Sign. valde affinis, capite prolongato et curvato diífert. 



tí. Euhiracia corispersa lí. sp. (Obr. 4a, b.) 

9 Corpore toto sordide llavo-testaceo, venis longitudinalibus 
tegminum ad apicem macula fusca obsoleta notatis ; pectore et 
ventre nigro-fusco maculatis ; pedibus fuscis, tlavo-conspersis. 

(5" Corpore toto fusco, dense pallide consperso et ma- 
culato. 

Long. corp. 4^/^ — 5 mm. 

Patria: Africa orient., Arusha-Ju, domin, celeberr. Katona 
1905 legit (Mus. Nat. Hungariae). 

Křísek ten patři do skupiny D i - 
ctyopharidae, an štít šíjový (pro- 
notum) na stranách jasně kýlem je od- 
dělen. Hlava je prodloužena, jak to 
u rodu Dictyophara nalézáme, ale 
konec prodloužené hlavy je dole poněkud 
zakřiven. Celé tělo je buď jednotvárně 
hnědé, jen tu a tam tmavými skvrnami 
pokryto (9), nebo hnědě, až černě hustě 
skvrnité {(^,) nohy jsou u obou rodu 
hustě skvrnité, přední nohy silné a po- 
někud sploštělé, ale nikdy rozšířené, čímž 
se od druhů podobných, hlavně od rodu 
L y n c i d e s Stál rozeznává. 




Obr. 4. Euhiracia consper- 

sa. a pohled celkovs'-, b hlava 
se stranv. 



7. Oliarus nigrosignatus n. sp. 

Vertice pauUo longiore quam latiore, antice rotundato, nigro, 
carinis marginalibus flavescentibus ; fronte clypeoque conjunctim 
ellipticis, testaceis, carina media longitudinali percurrente distincta 



instriictis, marginibus lateralibus rotundatis, utrinque macula 
albida diluta ornatis ; fronte apice ocello instructa; pronoto bre- 
vissimo, flavescente, postíce profunde angulato-sinuato; scutello 
rufescente brunneo, quinquecarinato, lateribus obscurioribus; 
tegulis pallidis; tegminibus vitreis, venis pallidis, nigro-punctulatis 
et nigro-setulosis, stigmata nigricante; basi clavi, macula dis- 
coidali in furca venae ulnaris posita fusco-nigris, venulis trans- 
versis partis apicalis corii fusco indutis, véna marginali suturae 
clavi (excepta parte media) fusco-nigra, véna costali flavescente, 
impunctata; alis decoloribus ; corpore subtus nigro-maculato, pe- 
dibus fusco-strigosis. 

9 Long. corp. 8 mm. 

Patria: Africa orientalis, Arusha-Ju, dominus celeberr. Ka- 
tona 1905 legit (Mus. Nat. Hungar.); Momba, domin, celeberr. 
Karásek 1906 legit (Collect. mea). 

Oliarus Stál je velmi známý, po celém světě rozšířený 
druh křísků z čeledě F u 1 g o r i d a e. Náš křísek nový se vy- 
znamenává hlavně kresbou svých pi^edních křídel. Tato jsou blá- 
nitá, průhledná, na poli štítkovém (clavus) nalézá se veliká skvrna 
hnědočerná basální a na rozkolu vníti^ní žilky (n. ulnaris; rovněž 
taková skvrna, žilka krajní, volnou stranu pole štítkového vrou- 
bící je rovněž hnědočerná, pouze prostřední část je světlá; žílky 
příčné v zadní částí křídel jsou tmavohnědě vroubeny; stigma 
černé. Podobá se velmi O. nigrofurcatus Sign. z Turke- 
stanu, ale je postavou mnohem větší a mohutnější. 

8. Ormenis nigropunctula n. sp. 

Fusco-testacea; čapíte et thorace brunneis; vertice brevis- 
simo, truncato, antice levissime rotundato; fronte fere aeque 
longa ac lata, modice convexa, nitida, non carinata, marginibus 
lateralibus distíncte carinatis; pronoto granulis obsoletis ornato ; 
scutello convexo, nitido, haud carinato; tegminibus apicem versus 
sensim nonnihil ampliatis, nonnihil longioribus quam apice la- 
tis, venis longitudinalíbus partis apicalis corii numerosissimis, 
série regulari continua venularum transversarum conjunctis, 
tegminibus fuscis, punctis nonnullis nigris in corio diseminatis, 
ad apicem clavi impressione parva nitida ornatis; alis fuscis; 
pedibus flavo-testaceis vel pallide testaceis. 

Long. corpor. 6 mm. 

Patria: Africa orient., dominus celeberr. Katona 1905 legit. 



10 .. — 

Rod O r m e n i s Stál ze skupiny F 1 a t i d a e je v kraji- 
nách tropických velmi rozšířen. Náš nový druh připomíná po- 
stavou svou poněkud na druhy známé z rodu P h a n t i a Fieb., 
ale dle útvaru hlavy dlužno jej vřaditi do rodu O r m e n i s. 

9. Poophilus latus m. sp. 

Plus minusve dilute obscure griseo-pubescens ; capite ro- 
tundato-subangulato, supra piano, margine antico acuto; fronte 
pauUo convexa, strigis obsoletis transversis, medio interruptis ; 
clypeo apice sat producto, apicem coxarum anticarum nonnihil 
superante; ocellis ab oculis et inter se fere aeque longe remotis; 
pronoto transverso, sexangulari, punctis duobus impressis nigris 
remotis ornato, marginibus lateralibus brevissimis, margine an- 
tico latě rotundato; scutello longiore quam latiore ; tegminibus 
densissime punctulatis, latis, fere duplo longioribus quam latis, 
parte dimidia apicali sensim angustata, apice rotundata; corpore 
subtus fusco, pedibus nigro-fuscis, tibiis posticis bispinosis. 

9 Long. corp. 9 mm, lat. corp. 5 ínm. 

Patria: Africa oriental., Mombo, dominus celeberr. Ka- 
rásek 1906 legit (Collect. mea). 

Druh ten barvy hnědé hlavně svými širokými, do zadu 
málo zúženými křídloma a štítem svým, jenž má 2 černé, od 
sebe rozstoupené tečky, od podobných druhů afrických se liší 

10. Tomaspis nigrofasciata n. sp. (Obr. 5.) 

Capite, pronoto et scutello nigris ; vertice obtuse triangulari^ 
parte frontali verticis dense rugulosa; fronte valde tumida, con- 
vexa, carina longitudinali et sulcis obliquis in 
medio interruptis instructa; ocellis ab oculis 
quam inter se magis remotis; pronoto sexangu- 
lare, convexo, ruguloso-punctato ; carina lon- 
gitudinali laevigata media instructo, utrinque ad 
marginem anticum fortiter, impresso, basi ante 
scutellum sinuato; scutello longiore quam la- 
tiore, medio triangulariter fortiter impresso ; teg- 
minibus amplis, ad basin longitudinaliter im- 
pressis, densissime subtilissimeque punctatis, oh "s T 
fulvis vel tlavescentibus, macula basali magna gpjg „igrofa- 
corii, fascia transversa lata media apiceque teg- sciata. 




11 

minum latě nigris ; alis sordide hyalinis ; pectore nigro ; dorso et 
ventre abdominis pedibusque (exceptis unguiculis) fulvis vel fla- 
vescentibus, tibiis posticis unispinosis. 

(5* Segmento ultimo ventraii in dentem acutum nigrům, 
sursum recurvatum producto. 

Q Segmento ventraii ultimo apice levissime rotundato- 
sinuato. 

(5*9 Long. corp. 20 — 22 mm; latiď corp. IP/a i^^- 

Patria: Africa orient., Usambara, domin, celeberr. Karásek 
1906 legit (Collect. mea). 

1 1 . Pachy nu s quadriocellatus n. sp. 

' Pallide testaceus, maculis duabus rotundatis distantibus 
nigris, pallide ocellatis; fronte convexa, subnitida, inornata; pro- 
noto subtilissime transverse striato; scutello maculis duabus ba- 
salibus triangularibus pallidis, punctum nigrům includentibus or- 
nato ; tegminibus pellucidis nitidis, venis subtilissimis, řlavescen- 
tibus ; dorso abdominis rufescente ; ventre pedibusque con- 
coloribus. 

(5" 9 Long. corpor. SYg — 4 mm. 

Patria: Africa orient., Usambara, Tanga, Bomole, domin, 
celeberr. Karásek legit (Collect. mea). 

12, Pachynus quadripunctulus n. sp. 

P. b i ma c u 1 i c o 1 1 i Stál, Hem. Afric. IV, p. 127 I. (1866) 
valde similis, statura minori, colore corporis toto fusco-testaceo 
venisque tegminum obsoletis, concoloribus, non infuscatis differt ; 
maculis ut in specimine P. bimaculicoUis Stál duabus rotundatis 
distantibus subbasalibus verticis et pronoti, macula genarum infra 
antennas, maculis lateralibus pectoris nigris. 

(J* 9 Long. corpor. 3Vo — 4 mm. 

Patria: Africa orient., Tanga, Bomole, dom. celeberr. Ka- 
rásek legit. 

Rod Pachynus Stál velmi se podobá našemu rodu 
A g a 1 1 i a Curt. P. bimaculicoUis Stál a quadripunc- 
tulus jsou velmi sobě podobná, ale posledni liší se tím, že 
je mnohem menší, celé tělo barvy hnědavé a žilky křídel jsou 
tak jemné a stejné barvy křídel, že je stíží rozeznati lze. 



— 12 

P. quadriocellatus má pouze na hlavě dvě černé, 
bledě vroubené tečky, na štítu šíjovém dvě tečky chybí, za to 
na štítku vyskytují se dvě takové tečky jako na hlavě. 

13. Pachyopsis punctatissima n. sp. 

Capite thoraceque nigris, nitidis; vertice transverso, lato, 
antice rotundato ; fronte dilutiore ; pronoto transverso-striato ; 
tegminibus sordide viridescentibus, punctis minutissimis nigris 
impressis dense instructis ; alis pellucidis ; corpore subtus pedi- 
busque sordide viridibus, unguiculis fuscis; statura Pachy o- 
psidis c h 1 o r o p h a n a e Mel. 

9 Long. corp. 4 min., lat. corp. 2 tiini. 

Patria: Africa orientalis, Usambara, domin, celeberr. Ka- 
rásek legit (Collect. mea). 

Křísek podobá se velice P. chlorophana Mel. z Cey- 
lonu, který ale též ve východní Africe se vyskytuje (Wr. ent. 
Zeit. 1905, p. 297), liší se ale tím, že hlava, štít hrudní a štítek 
jsou barvy černé, lesklé, křídla špinavě zelená, hustě černě teč- 
kovaná. Druh ten patří do čeledě Cercopidae a připomíná 
na naši M a c r o p s i s m i c r o c e p h a 1 a H. Sch. 

14. Agallia usambarensis n. sp. 

Corpore brunneo-fusco ; capite obtusissimo, thorace pauUo 
latiore, a supero viso brevissimo, arcuato ; vertice maculis duabus 
nigris distantibus, linea media longitudinali in fronte prolongata; 
fronte inter oculos lata, apicem versus angustata; ocellis inter 
oculos positis, tuscis; seriebus duabus longitudinalibus parallelis, 
ex punctis fuscis minutissimis formantibus, macula magna nigr^ 
infra antennas, punctum impressum supra antennas; clypeo striga 
media fusca ornato ; pronoto thorace quadruplo longiore, sub- 
tilissime transverso striato, maculis duabus magnis subbasalibus 
distantibus lineaque mediána longitudinali, saepe indistincta, nigris ; 
scutello brunneo, apice sordide albido, maculis triangularibus basa- 
libus nigris ; tegminibus brunneis subpellucidis, venis fortibus, 
obscurioribus; alis fusco-fumatis, venis nigris; lateribus pectoris, 
ventre dorsoque abdominis nigromaculatis ; pedibus sordide 
flavis. 

(^9 Long. corp. 4Vo mm. 

Patria: Africa orient., Usambara, dominus celeberr. Ka- 
rásek, legit. 



13 ^ 

.Naší palearktické A. ven osa Fall. podobná, ale mnohem 
větší, mohutnější a kresbou čela jakož i barvou těla rozdílná. 

Duraturopsis n. g. 

Genus generi D u r a t u r a e Sahib. (Acocephal.) affinis ; 
caput angulariter productum, vertice foliaceo, margine antico 
acuto.; oceili minuti, in margine verticis ante oculos positi; frons 
elongata, basím sub angulo verticis fossa triangulari ínstructa; 
pronotum transversum, margine antico arcuato, margine postico 
fere recto ; scutellum triangulare ; tegmina subcoriacea, abbreviata, 
partem basalem abdominis haud superantia, apice truncata, venis 
subtiliter irregulatiter reticulatis, sutura clavi indistincta; alae 
nullae ; pedes graciles, tibiis posticis spínosissimis. 

15. Duraturopsis Katonae n. sp. 

Flavescente grisea ; vertice pronoto fere triple longiore, sulco 
medio fusco et maculis duabus fuscis in angulo marginis an- 
íicis ornato ; fossa triangulari frontis ad basin fusca, utrinque 
punctis nonnuUis minutissimis in seriem transversam positis or- 
nata; scrobis nigris; antennis brevibus; pronoto ad marginem 
anticum punctis impressis nonnullis instructo, ad marginem po- 
sticum transverso-striato, marginíbus lateralibus puncto nigro 
minutissimo instructis ; tegminibus concoloribus ; abdominis dorso 
convexo, stigmatis nigris et punctis minutissimis nigris in series 
longitudinales quatuor dispositis; pectore nigro; ventre nigro- 
maculato; pedibus flavescentibus, femoribus ad apicem nigro- 
annulatis, tibiis intus fusco-strigosis. 

9 Long. corp. 4 mm. 

Patria: Africa orient., Arusha-Ju, domin, celeberr. Katona 
1905 legit (Mus. Nat. Hungariae). 

Křísek je naší Doratura stylata Boh. velmi podobný, 
však hlava je mnohem více trojúhelně prodloužena, uprostřed 
podélnou rýhou vyznačena, na čele pod ostrým volným okrajem 
hlavy s trojúhelnou jamkou, jejíž okraje jsou poněkud naduřené 
a malými tečkami v řadách příčných sestavenými opatřené. Křídla 
jsou krátká, zadek tudíž volný. Zadeček je oblý, do zadu za- 
špičatělý s čtyřmi podélnými řadami maličkých černých teček. 
Stigmata jsou černá, na posledních dvou článcích dorsálních čár- 
kovitá. Stehna noh jsou na konci černými páskami okrášlena. 
Kladélko Q vyčnívá čtvrtinou své délky. Druh ten podobá se 



_ 14 

též druhu Doratula jocosa Mel, z Ceylonu, poslední ale 
je mnohem menší, s hlavou daleko méně prodlouženou a bez 
jamky na čele. 

16. TettigonicIIa bimaculata n. sp. 

Corpore parvo ; čapíte obtuse tumido, ílavo ; fronte convexa, 
longiorequam lata, nitida, genis infra antennas macula nigra magna 
ornatis ; margine pronotí flavo, postíce transverso stríato, vírídís- 
cente; scutello flavo; tegmíníbus pelucídís, vírídiscentibus ; alís 
pallide fuscís ; abdomínis dorso nígro, lateríbus flavis ; ventre ílavo ; 
pedibus flavis, unguículís fuscís. 

9 segmento ventralí ultimo macula magna fusca ornato. 

9 Long. corp. 4 min. 

Patría: Afríca orient., Arusha-Ju, domínus celeberr. Katona 
1905 legit (Nat. Mus. Hungar.). 

Křísek tento je jeden z nejmenších druhů rodu Tetti- 
g o n i e 1 1 a, jenž obsahuje ohromnou spoustu druhů, které za- 
sluhují zevrubnějšího prozkoumání a roztřídění. Tento rod je 
v krajinách tropických velmi četnými druhy, u nás pouze jediným 
druhem známou T. v i r i d i s L. zastoupen. Nehledě k velikosti 
těla, podobá se tento druh nový co do tvaru těla velmi našemu 
křísku T. viridis L., ale dvě veliké černé tečky na tvářích pod 
jamkami tykadel vyznačují tento druh. 

17. Empoasca superba n. sp. (Obr. 6.) 

Prasina; vertice rotundato, macula magna rotundata cinna- 
barina ornato; fronte elongata, ad apicem distincte angustata^ 





Obr. 5. Empoasca superba. 

a) pravé křídlo přední, b) pitivé křídlo zadní. 

nitida, fuscescente, inter oculos macula transversa semilunari in- 
structa; clypeo elongato-triangulari, víridiscente ; pronoto maculis 
duabus magnis rotundatis, maximám partem disci pronotí occu- 



_ 15 

pantibus cinnabarinis ; scutello triangulari, linea angulata trans- 
versa impressa; tegminibus pellucidis, viridescentibus, margine 
costali flavescente, margine scutelari clavi, linea obliqua corii su- 
turam clavi adhaerente apiceque extus hamata, et macula tri- 
angulari fere obliqua ad apicem clavi cinnabarinis; venis longi- 
tudinalibus indistinctis, venulis apicalibus albis, fusco-umbratis, 
apice membranae fusco ; alis pellucidis, iridescentibus ; dorso ab- 
dominis flavescente; ventre viridi; pedibus pallide viridibus, ungui- 
culis nigris. 

(5*9 Long. corp. 2^2 — "^^U ^wí. 

Patria: Africa orient., Usambara, Mombo, domin, celeberr. 
Karásek legit (Collect. mea). 

Tento maličký křisek je vyznačen svou lakově lesklou 
červenou kresbou na světle zeleném těle. Kresba ta je tak ná- 
padná, že druh tento snadno rozpoznati lze. 



Příspěvek k znalosti fauny českých Hymenopter. 

Podává P. Augustin Kubeš. 

Sbíraje včely a vosy, chytal jsem příležitostně i lumky a 
vosy bylinné ; ony čeledi ovšem intensivněji než tyto, hodlaje se 
především blanokřídlým hmyzem žahadlovým zabývati. Časem 
však přece nahromadil se materiál, který mi určili přední znalci 
tohoto oboru: Konow vosy bylinné a Schmiedeknecht 
lumky. 

Výsledky podávám tuto. (Číslice značí měsíc, K Kolín.) 

A. Chalastogastra. 

Astatus niger Harr. K 5. 

Cephus nigrinus Thnts. K5, — pilosulus Thms. 
K 5, — pygmaeus L. K 5 — 6. 

Cimbex lutea L. K 5, — connata Schrnk. K 5, 

Trichiosoma sorbi Htg. Krkonoše 6. 

AbialoniceraeL. K4. 

Amasis crassicornis Rossi K 5. 

Arge enodis K 5, 6, — berberidis Schrnk. K 7, — 
ciliaris L. K 5, — ustulata 06 6, — melanochroa GmeU 
8, — pagana Pz. K 7, — rosae L. K 5. 



. 16 

Aprostema brevicornis Fall. K 5. 

Lophyrus pallidus Kl. K 5, — polytomus Htg. 
K 7, — fru teto rum F. K 7, — Pini L. K 7. 

Cladius pectinicornis Gcoffr. K 8. 

Trichio cam pus ulmi L. K 5. 

Priophorus tristis Zadá. K 5. 

Leptocercus luridiventris Fall. K 5. 

Pontania proxima Lep. K 5, — bipartita Lep. K 5. 

Pteronus ribesii Scop. K 6, — m y o s o t i d i s F. K 5, 6, 
— hortensis Htg. K 6, — polyspilus Fóvst. K 5. 

N e m a t u s 1 u t e u s Pz. K 5, — b i 1 i n e a t u s Kl. K 5, — 
abdominalis Pz. K 5. 

Pachynematus trisignatus Fórst. K 5, — c 1 i t e 1 1 a- 
tus Lep. K5, — albipennis Htg. K ó, 7, — montanus 
Zadd. K 6, — Kubeši Konoiv, Krkonoše 7. 

Pristiphora ruficornis O/. K 5, — pallidiventris 
i^fl//. K 4. 

Hoplocampa crataegi 7v7. K 5. 

Phyllotoma vagans Fa//. K 6. 

Eriocampoides varipes /v/. K 6, — lim a čina Retz 
K 8. — 

Tomostethus fuliginosus Schrnk. K 6, — dubius 
Omel. K 5. 

Blenocampa alternipes KL K 5, — subcana Zadd. 
K 5. — 

S c o 1 i o n e u r a t e n e 1 1 a Kl. K 4. 

E n t o d e c t a p u m i i u s A.7. K 5. 

P s e u d o d i n e u r a f u s c u 1 a Kl. K 5. 

Caliosysphinga Dohrni Tischb. K 5. 

S e 1 a n d r i a c i n e r e i p e s Kl. 06 7, — m o r i o F. 06 6, — 
t e m p o r a 1 i s Thms. K 5, — s e r v a F. 06 7, K 8, 

Athalia glabricollis 7/íws. K 06 o— 7, — line olata 
Lep. K 5, 6, 7, — var. co r dat a Lep. K 5, 6, — annulata 
F. K 5, — lugens Kl. K 7. 

Poecilosoma abdominalis F. K 8, — pulverata 
Retz. K 5, — Klugi Steph. K 5. 

Er i o camp a umbratica AV. K 5, — o vata L. K 5, 7, 

Strongylogaster cingulatus F. K 5. 

Emphytus cinctus L. K o, — cingillum Kl. K5, — 
rufocinctus Retz. K 5, — didymus Kl. K 5, — grossu- 



17 

ariae Kl. 06 7, — tener Fall. K 7, — serotinus MHU. 
K 10. 

Taxonus equiseti Fall. K 5, 7, 8, — agrorum FalL 
K 6. — 

Dolerus pratensis L. K 5, — aericeps Thoms. K 8, 
— dubius Kl. K 5, — var. desertus Kl. K5, — gonager 
F.K4:, 5, — var. puncticoUis Thms. K 4, — n i g r a t u s Mi//. 
K 4, — picipes ^/. K 5, — liogaster Thms. K 5, — fu- 
mosus Zadd. K4, — aeneus Htg. K 6, — niger Z. K 5. 

Loderus palmatus Kl. K 5, — vestigialis Kl. 
K 5, 6. 

Sciopteryx consobrina Kl. K 5, — costalis F. 
K 5. — 

Rhogogastera viridis L. K 5, — pieta Kl. K 5, — 
fulvipes Scop. K 5. 

Tenthredopsis litterata Geqffr. K5, — co r data 
Geqffr. K 6, — dorsalis Lep. K 5, — p a 1 1 i d a Knw. K 5, — 
s o r d i d a Kl. K5, — pavida F. K5, — gibberosa /íww. 
K 6, — e X c i s a Tkfns. K 5, — v a r. b i n o t a t a /6řW. K 5. 

Pachyprotasis rapae L. K 5 — 7. 

Macrophya rufipes L. K5, — quadrimacu- 
1 a t a F. var. t a r s a t a Ps. K 5, — cognata Mocs. Benešov 
5, — carinthiaca^/. K5, — ribis Schrnk. Maria Sorg. 
7, — albicincta Schrnk. K5, — 12maculataL. K5, — 
a n n u 1 a t a Geoffr. K 6, — b 1 a n d a F. K 6. 

Allantus temulus Scop. K5, — amoenus Orav. 
K 5, — fasciatus Scop. K 5, 6, — zo na. Kl. K 5, — 
scrophulariae L. K o, — arctuatus Forsk. K 06 7. 

Tenthredo mesomelaenaL. K5, 6, — olivacea 
Kl. K 7, Maria Sorg 7, — ferruginata Schrnk. var. r u f i- 
pennis F. K5, — bipunctata Kl. Maria Sorg 7, — f a gi 
Ps. K 5, — o b s c u r a Pz. Maria Sorg 7, — 1 i v i d a L. K 6, 
7, var, d u b i a Strom. K 5—7, Maria Sorg 7, — s o 1 i t a r i a 
Scop. K 6, — a t r a Z/. K 6, Maria Sorg 7, var. d i s p a r ii^/. 
Krkonoše 6, — rufipes /íf/. Maria Sorg 7, — procera Z/. 
Babice 5, — f 1 a v a Podá K 6. 



18 

Příspěvek k přírodopisu přástevníka Sel. 
lunigera Esp. 

Podává J o s. S r d i n k o. 

Meškaje na dovolené ve Vápenném Podole u Heřmanova 
Městce, nalezl jsem v druhé polovici měsíce června — po velkém 
větru — v lese smrkovém po zemi lezoucí housenku. Dle habitu 
nebylo nesnadno ihned souditi na nějakého přástevníka a po- 
znati dle vyobrazení v Hofmannově díle, že tu jde o Sel. luni- 
gera Esp. Tento nález dosud mně neznámé, pestře zbarvené hou- 
senky a, jak jsem se dočetl, i vzácného druhu, nemálo vznítil 
můj entomologický zápal a přirozeně vyvolal moji touhu po 
hojném úlovku pomocí klepače. Leč přes namáhavé, delší 
klepání smrčků toužený výsledek se nedostavil z té příčiny, že 
stromky byly již přerostlé, takže i silný úder 174 kg. těžkým 
klepačem nedostačoval náležitě otřásti pružnými, zejména delšími 
větverni, čehož však ku sklepání housenek nezbytně je potřebí. 
Nezdar prvého dne neodstrašil mne a pokračuje v klepání druhý 
den, nalezl jsem k nemalému překvapení velké housenky S. lu- 
nigery na kmenech sedící. V prvém okamžiku přišlo mi na mysl, 
že to jsou bezpochyby včera sklepané, ale přehlédnuté a mezi 
tím opět na smrky vylezlé housenky. Když jsem však spíše na 
kmenech sedící, než se smrčků sklepané housenky nacházel i na 
místech, kde jsem ještě neklepal, nebyl jsem více v pochybnosti, 
že se vyrostlé housenky S. lunigery mají po kmenech hledati a ne 
klepati, jak se v díle Hofmannově k tomu radí. Proč ale slézají 
tyto housenky i s těch nejvyšších korun smrků dolů po kmenech, 
usedajíce a v klidu odpočívajíce ve výši 1 — 2 ni nad zemí, nej- 
častěji hlavou dolů a svou délkou souběžně s osou kmene a 
v této poloze celý den setrvají? Ze by s povětrností toto slézání 
nějak souviselo, aneb že by to byly housenky při velkém větru 
s korun spadané — neshledal jsem ; výsledek sběru nikdy ne- 
záležel od počasí, bylo-li po dešti, po větru, slunečno, pod- 
mračno atp. 

V prodlení jen asi 15 dnů, totiž od 15. června počínaje, 
nalézal jsem dle toho, bylo-li místo více nebo méně na výsluní, 
bez ohledu na pohodu a v každé době denní, jen vyrostlé hou- 
senky na kmenech smrků, na nízkých stromečkách třeba až na 
oddenku klidně sedící, nikdy ale dolů neb nahoru lezoucí, což 
pravděpodobně jen v noci se děje. 



Každému zkušenějšímu sběrateli dobře je známo z jeho 
činnosti entomologické, že housenky mnoha druhů, pokud ještě 
nejsou dorostlé, na bíledni na rostlinách žijí a zpravidla teprv 
po posledním svlékání, dospívajíce k zakuklení, úkrytu vyhledá- 
vají buď v trhlinách, neb pod kůrou kmenů, na zemi mezi by- 
linami, v suchém listí, pod kameny, v mechu, v kypré půdě atd., 
aneb, žijíce na keřích, se slabších větviček na silnější větve, až 
při zemi usedají. 

Tomuto pudu sebezachování připisoval jsem i slézání 
S. lunigery, ač níže uvedené okolnosti a pozorování tomu přímo 
nenasvědčují, neboť housenky sedí nápadně, nikdy v úkrytu 
v rozbrázděné kůře, aneb mezi mechy a lišejníky, nýbrž naopak 
toho — právě na takových místech kmenů, kde obyčejně kůra 
bývá nejhladší a často i nejjasněji osvětlena. Přizpůsobení k okolí 
k vůli ochraně bez odporu v tom hledati nelze, když tak pestře 
zbarvená housenka, zvláště svou svítivou žlutí — na skoro jedno- 
barevné, světlejší kůře sedí. Aneb slézá vyrostlá housenka proto 
s korun smrků dolů, aby se buď na kmenu nebo na zemi za- 
kuklila ? Tato domněnka zdá se býti nejméně opodstatněna. 
V 10 případech nechal jsem ráno nalezené housenky v klidu a 
abych je pozorovati mohl, poznamenal jsem si dotyčné stromy, 
kolem nichž jsem při každé vycházce jíti musel. Odpůldn-e se- 
děly ještě na svých místech, ale ani druhý den na to a ani po 
několik dalších dnů jsem jich více nespatřil. 

Nelze předpokládati, že by byly ve všech těchto případech 
housenky nějakým způsobem za své vzaly; krom kukačky, jak 
známo, tak chlupaté housenky mezi opeřenci škůdců nemají; 
aneb že by se právě v té době všechny byly zapupily, to tím 
méně lze připustiti, an všechny po kmenech sbírané housenky, 
a těch bylo za několik roků přes 300 — ještě aspoň 8 i více 
dnů v zajetí se krmily, než se na větvičkách aneb mezi jehličím 
zakuklily. 

Ze se i v přírodě neděje zakuklení na zemi nebo na kmenu, 
to dokazuje s dostatek ta okolnost, že jsem nikdy ať prázdný, 
ať plný zámotek S. lunigery na kmenu nenašel. Též dlužno 
uvážiti, že vyspělé housenky vůbec přímo před zakuklením čile 
pobíhajíce příhodná k tomu místa vyhledávají, kdežto S. lunigera, 
jak se zdá, celý den klidné na kmenu sedí a pak v zajetí i za 
dne dále se živí. 

Ač by se dle toho domnívati mohlo, že vyrostlé housenky 
S. lunigery neslézají s korun smrků denně, jak se to děje 



■:^" 20 -- 

u mnoha jiných druhů, aby se před svými hubiteli skryly a ani 
aby se buď na zemi neb na kmenu zakuklily, — tož by příčina 
tohoto odchjdného chování od všeobecného pravidla měla ještě 
dalším pozorováním na jisto postavena býti. 

Za o — 4 neděle po zakuklení — ku konci července — po- 
číná líhnutí motýlíj, a sice z těch housenek, které jsme nejprve 
nasbírali — samí (^(^ — a přihodilo se mi, že jsem vůbec jen 
samé 99 vychoval, když jsem jeden rok nepřišel ke sbírání 
dříve než ku konci června. 

Motýli líhnou se za dne, po přednosti odpůldne; se sou- 
mrakem počínají si (5'cJ' velmi čile a snadno se spáří. Ráno na 
to jsem je shledal vždy již ojediněle sedící; k večeru 99 — 
poletujíce od místa k místu, kladou bílá, oválová vajíčka jedno- 
tlivě, a to se opakuje po 3 — 4 večery, snášejíce každá průměrně 
as 100 vajíček, z nichž se as po 3 týdnech líhnou housenečky, 
které i po prvním svlékání podrží svou šedou barvu a teprve 
po druhém a třetím — posledním to svlékání před přezimo- 
váním — nabývají zbarvením kresbu. Většina jich na začátku 
podzimu připřádá se na větvičkách ku přezimování a jen některé 
rostou a svlékají se dále a zakuklí se ještě toho podzimu, ale 
motýlové z nich teprve příštím jarem se líhnou, byť i kukly 
v- prodlení celé zimy v mírně vytápěné místnosti se chovaly. 

Je4i chov S. lunigery již sám sebou obtížný, an malé hou- 
senečky samy na čerstvé větvičky nepřelézají, nýbrž na vymě- 
něnou potravu přenášeti se musí, stává se příznivý výsledek 
chovu proto pochybným, že ve velkých městech a průmyslových 
místech, v nichž vzduch čoudem a prachem velice je znečištěn, 
koniferám se valně nedaří a proto i housenky, jsou-li na takový 
žír odkázány, snadno hynou. 

I s přezimováním v takových místech není lépe. Předloni 
v podzim vynesl jsem housenky a v sáčku z organtinu přivázal 
jich 15 na větev smrčku v Hodkovičkách (v Zátiší), 24 na Letné 
a ostatní značný počet jsem ponechal doma na pavlači proti zá- 
padu obrácené. Na jaře jsem shledal, že nejpříznivěji přezimo- 
valy v Zátiší, kde pouze jedna zhynula: na Letné bylo jen 6 ži- 
vých a doma na pavlači ani jediná. Doložiti musím, že na Letné 
byl organtin na více místech proklován bezpochyby sýkorkami, 
s nimiž jsem se o nějakou tu houseničku mimoděk rozděliti 
musel, že jsem z neopatrnosti místo dvojitého jen jednoduchého 
sáčku upotřebil. 



21 -■ 

AČ jsem, jak uvedeno, několik set velkých housenek 
s kmenů sesbíral, neshledal jsem ani v jednom případě, že by 
tyto mezi blanokřídlým hmyzem své hubitele měly; pouze, a to 
poměrně jen zřídka, byly některý rok, jak říkáme, nabodány 
mouchou (Tachina). 

Dle toho, jakož i značného počtu 99 snesených vajíček 
dalo by se souditi na hojnější vyskytováni S. lunigery, bezpo- 
chyby ale že přezimování a, jako u jiných druhů, hlavně mokré 
a chladné jaro mnoho jich pohubí. 

Mimo u Heřmanova Městce (v Železných Horách) nalezl 
jsem S. lunigeru rozšířenou na více místech severovýchodních 
Čech, a bylo mi panem doktorem J. Maličkým, advokátem v Ho- 
řovicích, sděleno, že loňského roku nachytal více (S(^S. lunigery 
na světlo v České Kubici a že byly housenky jich hojně sbírány 
u Klatov — tedy na Šumavě. Nejblíže u Prahy nalezena byla 
též p. účetním E. Kudličkou v lesích říčanských a u Davle. Dle 
toho bude asi po celých Čechách rozšířena na místech, kde jsou 
větší souvislé smrkové lesy. 

Konečně dokládám, že jsem vychoval nejobyčejněji S. ab. 
lobulina — tmavošedou — a jen zřídka šedou typickou formu 
S. lunigery a že jsem neshledal, že by kresbou neb barvou již 
při housence forma typická od aberace se nějak odlišovala, jak 
to Hofmann ve svém díle uvádí. Z housenek nápadněji žlutších 
oproti druhým, nevychoval jsem nikdy typickou formu šedou. 



Novae species Neuropteroideorum in Karpathibus 
Orientalibus anno 1907 collectae. 

Józef Dzipdzielewicz et Frant. Klapálek. 

Fam. Limnophilidae. 

Subfam. Chaetopteryginae. 

1. Calcaria cJ' O, 3, 3. 9 1. 3, 3. Postica pars dorsalis ex- 
tremi segmenti abdominis maris gibberosa, margine postico arcu- 
ato exciso, non producto. Apex abdominis feminae compressus, 

non productus Chaetopteryx, 5^. 

' 2. Calcaria J O, 2, 2. 9 1, 2, 2. Postica pars dorsalis 
ekfremi segmenti abdominis maris laevis, margine postico rotundo, 



subtus helicoso excavata. Apex abdominis feminae paulo productus, 
tabulosus Heliconis, nov. gen. 

3. Calcaria (f O, 2, 2. Q \, '6, 3. Postica pars dorsalis ex- 
tremi segmenti abdominis maris laevis, apice arcuato producta. 
Apex abdominis feminae productus . . Chaetopterygopsis, Stein. 

4. Calcaria (^ O, 2, 2. 9 ignota. Postica pars dorsalis ex- 
tremi segmenti abdominis maris lateribus subtus producta. 

Annitella, Klap. 

Heliconis BzJcdz.., nov. gen. 

Calcaria (^ O, 2, 2. Q \, 2, 2. Articulus primus maris tar- 
sorum anticorum pene tertia parte secundo longior. Maris seg- 
mentům Vílí abdominis in margine postico rotundum, helicoso 
excavatum, ad minus segmentům IX adhaerens. Apex abdo- 
minis feminae paulo productus, lateribus tabulis nigronitentibus 
erectus. 

Heliconis chomiacensis Dziedz., nov. sp. 

Fusca, pedibus rufofulvis. Antennae fuscae, ad apicem ob- 
scuriores, ad basin in juncturis evidentius in femina, quam in 





Obr 1. Heliconis chomiacensis Dziod. rj a Konec zadečku ze zadu. 
b Penis shora. 



maře flavo annulatae. Caput supra nigrům, fronte tlavo, tnarti- 
culato, tuberculato. Prolhorax rufofulvus, cupreo longe pilosus, 



23 




Obr. 2. 
Dzied. 



in medio duabus ovatis, tuberculatis, maculis nigris ornatus. Meso 
et metathoraces fusci, fere nigři. Dorsum abdominis vel fuscum 
vel fere nigrům, nitens, ultimus vel etiam penultimus articulus 
dorsalis abdominis fulvus. Latera et venter vel fusca vel fulva. 
NonnuUi articuli extremi dorsales ab- 
dominis postíce minutissime tubercu- / 
lati, breviter nigro pilosi. Alae anticae 
nitidae, fusco suffusae, area costali 
hyalina, in thyridio majore, in arculo 
minore macula alba ornatae, ad basin 
rufo, reliqua parte fusco pilosae, in 
basali parte cellularum apicalium una 
série, deinde pluribus seriebus tubercu- 
larum tectae. Nervi crassi longissime 
et dense pilosi. Alae posticae hyalinae, 
apicibus fusco suffusis. Pedes rufoflavi, 
tibiae anticae fusco lineatae; extremus 
articulus tarsorum fuscus. Primus arti- 
culus tarsorum anticorum tertia parte 
secundo longior. Spinae nigrae, cal- 
caria fulva, tibiae spinis deprivatae. 
Extrémům segmentům abdominis maris non productum rotun- 
datum, subtus helicoso excavatum. Appendices anales superiores 
maris duabus brevibus fasciis nigronitentibus erectae ; mediae 
basi dilatatae, flavae, reliqua parte nigronitentibus cornibus 
ad latera curvatae; inferiores breves, flavo pilosae. Penis 
tenuis. (Fig. 1.) Dorsum ultimi articuli abdominis feminae 
supra flavum, subtus excavatum, nigronitens, in medio paulo 
excisum, in lateribus duabus nigronitentibus tabulis circum- 
datum. (Fig. 2.) 

(5" Long. corp. = 6 — 7 fnm. 
• exp. al. zz:21 — 22 inm. 
(^ forma minor rara exp. al. := 19 mm. 

9 Long. corp. =:6'5— 11 mm, 
exp. al. = 20 — 27 mm. 
Jawi si§ w^ dostatecznej ilosci przy brzegach rzek: Pru tec 
i Gnilec i przy dolnym biegu potoku: Barani napoiudnio- 
u^ych stokách góry Chomiak za Tatarowem we wschodnich 
Karpatách od pocz^tku po koniec paždziernika (X). Samica o wiele 
rzadsza od šamca. 



Heliconis chomiac. 

9 konec zadečku se 
strany. 




_ 24 ; 

Heptagcnia nigrcscens Klp., n. sp. 

Capite thoraceque nigris, lateribus ante alarum basin striis 
řulvis ornatis, abdomine rubro brunneo. Pedes antici nigerrimi, 
intermedii et postici fulvi, genibus obscurioribus, tarsis nigris. 
Setae caudales fuscae. Alae nitidae, hyalinae, iridescentes, parte 
apicali areae costalis et subcostalis fuscescente, venis nigris, 
tribus primis valde crassioribus, nervis transversalibus in parte 
apicali areae costalis intricatis. Articulorum maris tarsorum ratio : 
13:44:33:22: 14. Corp. long. 13 mm, alarum exp. 32 mm. 

Hlava a hruď černé, obličej světlejší, tmavě červenohnědý; 
rovněž strany hrudi tmavě červenohnědé a od kořenu křídlového 

táhne se do předu tmavě hlíno- 
žlutý šikmý proužek, z nichž 
přední zasahuje kyčle přední, 
druhý kyčle střední. Zadeček 
červenohnědý, na hřbetě ke 
konci kroužků, zvláště ke kon- 
ci zadečku temnější. Přední 
Obr. 3. Heptagenia nigrescens Kip. nohy jsou Černé, jen Stehna ke 
P3'je. kořenu malinko světlejší. Zadní 

nohy hnědé se stehny temněj- 
šími a chodidly černými. Štěty černohnědé. Křídla lesklá, čirá, 
irisující, konečná část pole krajního a příkrajního do černohnědá 
zabarvená. Žilnatina jest černá, ostře vystupující, ač nepříliš silná, 
vyjma tři prvé žilky podélné, které jsou nápadně silnější. Příčky 
ve vrcholové části pole krajního jsou síťovitě spojované. 
Poměr článků chodidlových na předních nohách samčích jest 
13:44:33:22: 14. 

Sameček má devátý kroužek i nohy plodidlové černé. První 
a oba poslední články noh plodidlových jsou velmi krátké. Pyje 
tvaru obvyklého u tohoto rodu: úhel mezi oběma jejími křídly 
slabě ostrý a v něm vynikají ze středního žlábku zřetelné dva 
trny; křídla jsou vně zaokrouhlená a na konečném kraji v tupém 
úhlu zlomená. 

Délka těla 13 min, rozpětí 32 mm. 

Czarnahora, potoki z Uancerza, 14 IX. 1907, leg. Dzi^- 
dzielewicz. 

Svou temnou barvou liší se ode všech ostatních druhů. 



^ . 25 

Nová aberrace druhu Melitaea Athalia Rotí 

H. A. Joukl. 

Na podzim roku 1907 dostal jsem velmi zajímavý exem- 
plář Melitaea Athalia Rott k určení. Probíraje se popisy všech 
dosud známých a popsaných odrůd tohoto druhu dospěl jsem 
k závěrku, že mám před sebou Selys-Longchampsem v >Enu- 
meration des Insectes Lépidoptěres de la Belgique 1845 pag. 31 « 
pod jménem ab. navarina popsanou odrůdu.*) 

Staudingrův katalog označuje tuto odrůdu krátce takto : 
»Supra tota nigra, fascia antemarginali maculis fulvis composita.* 
Ostatní popisy jsou, pokud se barvy a kresby líce týče, úplně 
souhlasný, nezmiňujíce se ani slovem o rubu. Zaopatřiv sobě 
původní popis ab. navarina Sel. -Longch., seznal jsem dle 
krátkého popisu rubu, že mám před sebou odrůdu zcela jinou, 
dosud neznámou a nepopsanou. Popis tento zní: Toute brune 
en dessus, avec une série antiterminale de taches 
f au ves. Lc dcssous des ailes plus noir qu'á rordinaíre. Tato 
poslední věta popisu vysvětluje rázem vše. 

Popis : Líc křídel hnědý, přední s páskou širokých, červeno- 
žlutých skvrn v lemu, která vznikla splynutím skvrn dvou pří- 
krajních řad. Po ostatních světlých skvrnách v pásmu stiedním 
a vnitřním nezbyly nižádné stopy. Zadní křídla jen s jedinou 
(druhou) řadou skvrn, z prvé (pří- 
krajní) řady zbyly jen nepatrné 
stopy v poli 5., 6. a 7. Rub před- 
ních křídel se šesti podélnými, hně- 
dými pruhy a s dvěma velkými 
skvrnami v poli diskoidálním, z nichž 
vnější je obdélníková, vnitřní troj- 
úhlá. Typické hnědé půlměsíce 
v lemu jsou zcela lehce naznačeny. 

V předním rohu jsou jasně žluté Melitaea athalia Rott. 

skvrny. Pět u kusů typických jasně ab Jeiineki Joukl. 

žlutých skvrn u kořene zadních 

křídel, proměněny ve skvrny tmavohnědé; střední pásku tvoří 




*) Popis ab. navarina Sel. -Longch. nenalézá se, dle Staudingrova 
katalogu str. 31 v »Cataloque des Lépidoptěres de la Belgique. Liege 1837 pag. 19, 
nýbrž v >Enumeration des Insectes Lépidopětres de la Belgique pag. 31, což 
třeba opraviti. 



skvrny jasně žluté. Třásně a ostatní znaky typické. Velikost 
36 mm. Ve Mníšku chycen panem říd. učit. Ant. Jelínkem. 

Odrůda tato podobá se lícem křídel dokonale ab. nava- 
ří na Sel.-Longch., kdežto rub připomíná ab. Hertha Quens. 

Rozhodl jsem se nazvati tuto odrůdu ku poctě nálezce 
Melitaea Athalia Rott. aberr. Jelineki m. a kladu ji za obě aber- 
race navarina Sel.-Longch. a Hertha Quens., které vy- 
skytnutím se této aberrace nové zaujaly v systematice podříze- 
nější postavení přechodů (transitus) dvou rozdílných směrů 
aberračních. 

Připojuji přehled dosud známých aberrací a variet druhu 

Melitaea Athalia Rott. 

a) ab. co ryt hal i a Hb. Velké, v lemu často spojené, jasně 
červenožluté skvrny křídel ; vnitřní pásmo hnědé s ne- 
patrnými stopami skvrn. Všude v oblasti typu. 

b) ab. navarina Sel.-Longch. Líc křídel celý hnědý se 
zachovanými, spojenými dvěma řadami červenožlutých skvrn 
v lemu předních křídel. Rub tmavší než u typu. Jižnější 
odrůda. 

<;) ab. Hertha Quens. Líc křídel typický; rub předních 
s velkými, podélnými, hnědými skvrnami. Švédsko. 

íi) ab. Jelin eki m. 

e) w ar. helvetica Růhl. Přední křídla protáhlá s dosti 
ostrými rohy. Středová páska líce zadních křídel velmi 
široká, složená z pěti podélných skvrn, z nichž 2. a 3. 
jsou nejdelší; středová páska rubu zadních křídel stříbřitě 
bílá. Křídla 9 svrchu se širokým lemem; rub jako u (5'. 
Švýcary. 

f) var. mehadensis Gerh. Velké exempláře s jasnějším 
zbarvením líce. 

^) var. berisali Růhl. Ohnivé zbarvení křídel s nápadně 
vynikající hnědou kresbou. Lem křídel, zvláště zadních 
velmi široký se ztrácející se vnější řadou rudožlutých skvrn. 
Poslední článek makadel štíhlý. Švýcary. 

Nepatrné odchylky ab. Aphaea Hb. a var. samonica 
Riesen neuvádějí se v nové literatuře a byly Staudingrem 



27 



jako pouhá synonyma připojeny k druhu. Mimoevropské odrůdy 
jsou: var. et ab. caucasica Stgr., var. orientalis Mén. 
Kamčatka, var. latefascia Fixs. Korea, var. ibericaStgr. 
Španěly a var. niphona Butl. Vých, Asie. 



Metamorphosa některých dipter. 

studoval odb. uč. J. Pastejřík. 

1. Neoempheria striata. Mg\ 

Dne 21. července minulého roku prohledal jsem ztrouchni- 
vělý pařez v pasece področovské u Loun. Zvednul jsem kus 
dřeva, na jehož straně, k zemi obrácené, byla dutohlávka (Cla- 
donia coccifera L.) a jiné lišejníky. Odloupnul jsem kousek 
tohoto dřeva a v něm nalezl jsem tři larvy. Doma vložil jsem 
do skleněné, čtvrtlitrové kádinky nalezené kousky dřeva s lišej- 
níky a na to potom i larvy. Otvor povázal jsem mušelínem. 

Při bližším pozorování poznal jsem, že larvy jsou bílé, 
štíhlé, mají žlutohnědou hlavu, a že při lezení dosahují 2 cm 
délky. Na celém povrchu těla nepozoroval jsem žádných zvlášt- 
ních výrůstků. Schránka jícnová je podobného tvaru jako u rodu 
Mycetophíla Mg., avšak je vytvořena převahou z průsvitného 
chitinu hnědožlutého ; toliko tam, kde se inserují kousací ústroje, 
jsou úzké pásky černého, neprůsvitného chitinu. Blanité labrum 
opřeno je po obou stranách úzkou páskou z černého chitinu, 
která se končí v předu hřebínkovitým ústrojem, jaký jsem již 
pozoroval u některých Mycetophil (obr. 1. II. ibr.). Mandibuly 
mají skoro kruhový obrys a na vnějším obvodu posázeny jsou 
asi 8 hrubými, ostrými zuby. Jsou z chitinu hnědého, průsvit- 
ného a plochu jich prostupuje černý, mohutný chitin v podobě 
několika pásek, uložených, jak obr. 1, III. ukazuje. Maxilly 
(obr. 1. II. mx.) mají zakrnělé palpi a obě sanice tvoří jedinou 
plochou destičku, na vnějším okraji jemně pilovitou. Také ma- 
xilly, podobně jako mandibuly, jsou prostoupeny páskami čer- 
ného chitinu. Labium je zastoupeno pouhou páskou. 

Dvě larvy, které jsem v kádince ponechal, živily se vý- 
hradně lišejníky, které jsem stále udržoval v přiměřené vlhkosti. 
Dne 24. července lezly velmi neklidně a na příhodném místě 
počaly tkáti pavučinná vlákna nejrůznějšími směry, tedy nikoli 



kolem svého těla. Netrvalo však dlouho a larvy vytvořenou 
spleť opustily, a na jiném místě počaly tvořiti novou. Dne 30. 
července nalezl jsem konečně jednu z nich již zakuklenu 
(obr. 1. I.). Spočívala uprostřed spleti pavučinné, která byla tak 
řídká, že skrze ni bylo možno detaily na pupariu rozeznati. 
Uložena byla směrem svislým tak, že mířila hlaviDU vzhůru. 
Puparium nese již jasně obrysy imaga. Dne 2. srpna ráno puklo 




Obr. 1 a. Neoempheria striata AI^. I. Puparium 

II., III. md Mandibula mx Maxilla. b Sciara 

Thomae L. IV. Maxilla, V, Mandibula. 



puparium na hlavě podélným švem a imago počalo se vypro- 
šťovati. Dlouhá a pevná vlákna, kterými byla kukla k okolním 
předmětijm upevněna, byla mu při tom dobrou oporou. Vzdor 
tomu teprve večer téhož dne nalezl jsem kuklový obal prázdný 
a brzo na to poletovaly v kádince dvě žlutohnědé mušky. 

Neoempheria striata je úhledná muška, náležející čeledi 
Mycetophil. Dosud v Čechách sbírána nebyla. Poněvadž ani 
žádné mušky z jejího příbuzenstva z Cech neznáme, jest ne- 



_^ ■■ 09. . 

toliko tento druh, ale i rod novým pro Čechy. Popsána byla 
Meigenem a Winnertzem. 

K účelům srovnávací morphologie nakreslil jsem v obr. 1. 
též mandíbulu (V) a maxillu (IV) larvy Sciara ThomaeL. 
Ku věcem obecně známým uvádím, že larva má na labrum ně- 
kolik skupinek kratinkých štětinek, a že její mandibuly mají 
tvar podlouhlý, čímž se značně liší na př. od Empherie, Exechie 




Obr. 2 a. Limnobia xanthoptera 
Mg. I. Labrum (Ibr) a tykadla (ant), 
II. zvláštní ústroj v dutině ústní. III. 
Schránka jícnová. IV. Alandibula. V. 
Maxilla. b. Exechia contami- 
nata Win. VI. Maxilly. 

nebo Mycetophily. Oba druhy čelistí jsou 2 chitinu černého, 
pouze zuby jasně prosvítají. Larvy nalezl jsem v trouchu listí 
a před zakuklením upevnily se pouze jen několika vlákny k sou- 
sedním smetím, tedy podobně jako larvy mouchy Neoempherie. 
Také puparium obou much je skoro stejné. 



2. Exechia contaminata. Win. 

Larvy nalezl jsem dne 29. července m. r. v ryzci. Byly 
bílé, měly černou hlavičku a po usmrcení v alkoholu měřily asi 
1 cm do délky. Charakteristická stigmata pro krvu peripneusti- 



30 

ckou vystupují zde jako zřetelné černé tečky, pár na či. 2. (za 
hlavou prvním), potom po páru na 5. až 12. Také pošinovací 
hrbolky má larva zřetelně vyvinuté. První nachází se mezi 4. 
a 5. a poslední mezi 12. a 13. článkem. Posety jsou mnoha 
příčnými řadami háčků tak jemných, že objektivem č. 4. (dle 
Reicherta) sotva byly patrný. Tímto znakem liší se zcela zřetelně 
od larvy Mycetophila xanthopyga, jíž se habituelně značně po- 
dobá, neboť tato poslední larva má háčky na pošinovacích hrbol- 
cích již pouhým okem viditelné. Černá hlava nese v předu po 
obou stranách průsvitný kruhový útvar, očím podobný, který 
ovšem í u mnoha jiných larev spatřiti můžeme. Blanité labrum, 
jehož úkolem je otvor ústní od předu uzavírati, opírá se o dva 
boční chitinové útvary, parůžkům podobné. Mand i buly jsou 
deskovité a nesou na obvodu hrubší zuby. Maxilly (obr. 2. 
VI.) jsou téhož tvaru jako u rodu Mycetophila, avšak třetí pár 
čelistí jeví se zde jako mřížka, umístěná mezi oběma maxillami. 

Na dno skleněného válce dal jsem něco vlhkého mechu 
a na ten kousky ryzce s larvami. Dne 31. července opustily 
larvy houbu a zalezly do mechu, kde se počaly opřádati: Ráno 
měly některé již slušný začátek, jiné pak teprve počínaly svou 
tkalcovskou práci. V poledne většina larev dílo své dokončila 
a odpočívala. Poloha kokonků byla rozmanitá. Pokud se >solid- 
nosti práce* týče, jsou larvy Exechie rozhodně za larvami My- 
cetophily. Kokonky Exechie jsou řídké a tak málo pevné, že se 
praeparačnímí jehlami snadno dají rozdělati, kdežto kokonky 
Mycetophily jsou husté a tak pevné, že jehlami jen ztěžka se 
roztrhávají. 

Dne 4. srpna ráno pozoroval jsem v pupariu již obrysy 
imaga a 5. srpna se mušky líhly. Ráno vyprostily se 4, vesměs 
samičky, a odpoledne 7, z nichž byla pouze jediná samička. 

Exechia contaminata je pro Cechy novým druhem. 

3. Limnobia xanthoptera. Mg. 

Mohutné, přes 2 cm dlouhé a žlutohnědé larvy nalezl jsem 
o minulých prázdninách v několika případech ve hloubku mla- 
dých ryzců. Trus a zbytky rozhlodané houby tvořily pouzdro 
kolem jejího těla. Více než jednu jsem v žádném případě ne- 
nalezl. Makroskopicky jsem na jejím těle nepostřehnul žádných 
výrůstků, toliko lupou bylo možno viděti na vyvýšených hřbet- 
ních páskách mezi jednotlivými kroužky osténky a háčky v ně- 



31 

kolika řadách. Schránka jícnová byla vytvořena z průsvitného, 
hnědožlutého chitinu ; na straně hřbetní a břišní ve směru me- 
diální osy táhly se dva pásy chitinu tmavého (obr. 2. III.). La- 
ta rum má tvar oválný a na předním okraji jest přejemně srst- 
naté (obr. 2. I. Ibr.). Na horní ploše nese dvě nepatrné štětinky. 
Antény (obr. 2. I. ant.) jsou dvoučlenné, ale článek koncový 
je zcela nepatrný. Mandibuly (obr. 2. IV.) jsou vytvořeny 
z červenohnědého, pevného a málo průsvitného chitinu; toliko 
kořen je z chitinu černého. Mají tvar podlouhlý s 2 .^většími 
zuby na konci a řadou menších na vnitřním okraji. Jsou poně- 
kud obloukovitě zahnuty a směrem ku kořenu mohutní na 
všechny strany. Maxilly (obr. 2. V.) mají palpi nepatrné. 
Kmen (stipes) je mohutný, skoro válcovitý a nese na terminalní 
ploše chomáč štětinek. Sanice nejsou zřetelně zdifferencovány ; 
k nim přičleňuje se lamelka, která je známa již u mnohýcťh 
Tipul. Na straně ventrální vybíhá schránka jícnová do předu 
v podobě trojúhelníku a nese na obvodu 9 zubů, z nichž pro- 
střední je největší (obr. 2. III.). Uvnitř mezi mandibulemi nalezl 
jsem útvar, jenž má podobu poněkud nálevkovitou (obr. 2. II.) 
a na obvodu nese 2 řady zubů. Po obou bocích jest lamelka 
z pevného chitinu, která byla s mandibulí spojena. Celý útvar 
přechází směrem nazad v trubici dále se členící. 

Před zakuklením vylezly larvy z hub i s pouzdrem, z něhož 
po chvíli se rovněž vyprostily a zalezly do mechu tak, že hlava 
byla stále při povrchu. Několikráte jsem ji postihnul, kterak ven 
povylézala a opět do mechu se vtáhla a brzy na to zakuklila. 
Puparium její podobá se pupariu larvy Neoempheria striata. Imago 
ovšem není v Cechách žádnou vzácností. 



Úmrtí. 

z malé řady prvých zakladatelů naší Společnosti vychvátila nám 
smrt milého a vynikajícího druha : pana Karla Petra Kheila 
Narodil se v Praze r. 1843 a vystudovav gymnasium věnoval se vědám 
kupeckým vzdělávaje se v ústavě svého otce. Jsa již záhy literárně 
činným redigoval v létech 1863 — 66 část národohospodářskou v časo- 
pise »Národ« ; od r, 1866 byl assistentem věd obchodních na gremi- 
ální škole obchodní, kde stal se za 4 roky skutečným učitelem. R. 1875 
otevřel vlastní obchodní školu ar. 1888 jmenován byl docentem účet- 
nictví při českém vysokém učení technickém. Jsa také horlivě ve ve- 



32 

řejném životě Činným byl v létech 187G — 1897 obecním starším města 
Prahy zastupuje nejprve třetí, pak druhý sbor voličů novoměstských. 
Banka >SIavia« nalezla v něm horlivého místopředsedu. Sepsal řadu 
odborných prací v jazyce českém, německém i vlašském a byl stálým 
přispívatelem Ottova Slovníku Naučného. Jako tak mnohý hledal po 
odborné práci vlastní osvěžení v entomologii zabývaje se Coleoptery. 
V posledních létech jsa churav nepřicházel do schůzí, ale nicméně vždy 
ochotně radou i pomocí výboru přispěl, kdykoli se toho potřeba uká- 
zala. Od počátku trvání Společnosti byl předsedou kontrolující kommisse. 
Kdokoli měl příležitosti stýkati se s ním nezapomene jeho vlídnosti a 
příkladné skromnosti i účinlivé ochoty. Vděčná mu bude zachována 
vzpomínka. 

Dne 19. března opustil navždy řady naše také p. Frant. Zorni g, 
ředitel měšťanských škol v. v. v Litomyšli. Narodil se 11. května 1849 
ve Velkolánském u Dašic, studoval nižší reálku a ústav učitelský 
v Hradci Králové, působil jako mladší učitel ve Vamberce a Heřmanově 
Městci, kde r. 1871 jmenován učitelem R. 1874 stal se učitelem měšf. 
škol v Litomyšli, kde r. 1904 jmenován byl i ředitelem chlapecké 
i dívčí školy měšť. Tiž jako učitel byl od r. 1883 zástupcem ředitele- 
inspektora. Od r. 1874 — 1881 vyučoval mimořádně kreslení na gymna- 
siu. V povoláni svém byl svědomitým, ba vzorným, v obcování milým 
a skromným. Zabýval se horlivě hudbou, tloristikou a sbíral Coleoptera. 



Fauna Bohemica. 

1. Noví brouci. 

a) Příspěvek J. Zemana. 

Tríchopteryx thoracica Walk. Davle 4. listopadu 1906. 

Trichopteryx intermedia Gillm. koleni Prahy všade. 

Cryptophagus scanicus L. var. validus Kr. Modřany, 
Slapy, Prokop, Radotín. 

Corticaria robusta Ganglb. Krč Kunr, 23. února 1906. 

Selatosomus nigricornis Panzr. Krč, Kunr. 3. května 1905. 

Cardiophorus hrichsoni Biiyss. Lhotka 19. května 1905. 

Agfiotes gallicus Lac. Davle 18. července 1907. 

Selatosomus aeneus L. ab. germanus Lin. Radotin 16. 
května 1907 Krč, Kunr. 9. května 1906. 

Lasioderma Redtenbacheri Bacli. Prokop. 

Phytoecia uncinata RcJt. Závisť. 



u , . 35 • 

Coccinella sinuatomargínata Ws. Prokop 12. května 1905. 

Adalia obliterata L., v. pencstrata Ws. Štěchovice 18. 
června 1905, p. Rambousek na Vraném. 

Určeno laskavostí pánů Dr. Fleischra a Dr. Pečírky, začež 
jim vzdávám dík. 

b) Příspěvek prof, J. Roubala. 

Phiíonthus sanguinolentus Grav. a. contaminatus Grav. 
mám jeden ex. od p. Rambouska ze Šárky z r. 190'2. 

Mordella aculeata L. a. vcstita Em. Zlíchov, 1906. 

Mordelistena micans Genu. Chudenice, Bělejšov VIII. 1907. 

M. brevicauda Boh. jsem nasel u Klatov, Chudenic, Pa- 
cova, Roudnice a jinde v Polabí. 

Anaspis subtestacca Steph. Roudnice 1907. (Dle Reittera 
E. oce, m., Iliyr.) 

Anaglyptus mysticus L. v. hicroglyphicus F. mám od 
p. Zemana z Povltaví ; žije u nás tu a onde s formou základní. 

Plateumaris sericca L. a. nymphaeae F. v několika ex. 
u Chudenic asi před 15 lety. 

V seznamu Klímově uvedena jen Orsodacne cerasi L. 
V Ces. Středohoří jsem sbíral tyto aberrace: a. melanura F., 
a. limbata O/., a. glabrata Pauz., a. cantharoides F., a. Duft- 
schmidti Ws. 

Polydrosus confluens Stekli. Milešovka 1907. 

Strophosomus ruíipes Steph. 1 ex. z Dobříše 1906. Brouk 
tento znám jest jen z Francie a Anglie. 

Coelliodes trifasciatus Bach. Roudnice 1907. 

Ceuthorrhynchidius Barnevillei Genu. Roudnice 5, června 
1907. 

C. cognatus Schnltze; brouk tento jest dosud znám jen 
ze dvou evropských lokalit (Kavkaz, Sedmihradsko) a byl v po- 
slední době, jak se dovídám dle písemného sdělení p. rady R. 
Formánka, nalezen jím též na Moravě ; p. Dr. Lokay má ho 
z Alp; já pak našel 1 ex. v C. Středohoří loňského roku. 

C. macula alba Hcrhst. objevuje se v některých krajinách 
jako škůdce maku. Loni jsem našel 1 ex. v háji u Roudnice. 

Ccuthorrhynchus puncticollis Boh. Pod Řípem u Roud- 
nice VI. 1907. 

C. similis Bris. loni v květnu v Ces. Stt^edohoří. 

Tychius meliloti Steph. Roudnice, okolí Ohře 1907. 

T. femoralis Bris. Terezín, u Ohře 1907. 

3 



— . ^ 34 

T. haematopus Gyll. U Ohře u Brozan 1907. — Tři nové 
druhy téhož rodu z jedné lokality. 

Gymnetron rostellum Hcrbst. v. stimulosum Germ. 
Doksany 1907. 

Cionus fraxiní Degeer. Roudnicko 1907. ^ 

Magdalis phlegmatica HerbsL Poví taví 1 ex. 1905. 

Apion dispar Germ. Chudenice: Pušperk, Zdaslav, Bě- 
lejšov. Milešovka. 

A. seniculus Kirhy na mnoha místech, ku př. u Chudenic, 
Berouna, Roudnice. (Za určení Curculionidů díky panu radovi 
R. Formánkovi.) 

2. Nové včely. 

l'odává 1'. A. Ku hes. 

A n t h p h r a a 1 b i g c n a Lep. Znoimo, 27. července 
r. 1907. 

Eucera clypeata Ev. Závist. 

Halictus delicatus Pér. Znojmo, Chuchle (Wein- 
fUTter). 

Melitta nigricans Alfken, Osek, Obora, čerc. 1907. 

Osmia bidentata Mor., Znojmo 1907. 

Prosopis Rinki Gorki, Obora 28. června 1906, Obora, 

— brevicornis var. i m p a r i 1 i s Foerst. Znojmo, 27. července 
r. 1907. 

Nomada femoralis Mor., Kolín, 26. května 1907. 

Sphecodes divisus Hag., Obora, — n i g e r K., 
Kolín, oO. června 1907 na okně, — rufescens Hag., Kolín; 
Obora, Neratovice (Klapálek), — puncticeps Thoms., Obora, 

— variegatus Hag., Kolín, Sušice. 



Liitei^atui^a. 

„Les a Lov", časopis pro lesnictví a lov, rybářství a přírodní 
vědy. Vydávají lesnické ústavy v Písku. Redigují nadlesní Robert Bo- 
hutínský a lesní správce František Matějka, odbor, učitelé lesnických 
ústavů. Časopis tento jest nejcennějším odborným časopisem lesnickým 
vůbec, vyniká nejen vědeckým obsahem z péra předních vynikaiících 
odborníků spolupracovníků, ale i nádhernou úpravou a krásnými, 
většinou původními illustracemi. — Cena časopisu jest vzhledem k boha- 



' . 35' -^. 

tosti obsahu a výzdobě nepoměrně nízká ; obnáší celoroční předplatné 
6 korun. — Doporučujeme co nejvřeleji. 

Motýlové a housenky střední Evropy 

se zvláštním zřetelem k motýlům českým, 95 barvotiskových tabulí o více než 

2000 barevných vyobrazení a s velkou řadou obrázků v textu. Napsal H. A. 

Joukl, člen čes. ent. společnosti v Praze. (Nákl. J. L. Kobra v Praze), 

Dílo toto vyjde asi v 30 sešitech formátu lexikonového. 

Tato nová, textově i obrázkově na výši moderní lepidopterologie 
stojící kniha jest znamenitou pomůckou ke snadnému a správnému ur- 
čení motýlů a neocenitelnou příručkou pro sběratele motýlů, přátele 
přírody, školy a musea. V díle tcmto, které přátele přírody a lepido- 
pterology obsahem dokonale uspokojí, popsány jsou všichni po přítom- 
nou dobu známí motýlové velcí — Macrolepidoptera — se všemi dosud 
nalezenými a popsanými odrůdami (vaiieíy i aberrace). Popisy jsou 
pečlivě zrevidovány, omyly po desítiletí v literatuře se vlekoucí vymý- 
ceny a opraveny, řada nových v Cechách se vyskytujících odrůd po- 
psána a zařazena. 

Barevné tabule předči dokonalostí a přirozeným vzhledem vše, co 
dosud v oboru reprodukčním bylo vykonáno. Vedle motýle vyobrazena 
na tabulích i housenka a rostlina za potravu jí sloužíc! ; veškeré obrazy 
jsou ve velikosti skutečné. Rozdíly pohlaví, barvy líce i rubu vyobra- 
zeny všude, kde jevila se toho potřeba. Systemaiické uspořádání knihy 
upraveno dle nejnovějšího vydání »Staudinger — Rebel, Katalog Macro- 
lepidopter*. 

Ale nejen nádhernému vyobrazení jednotlivých motýlů, ale i po- 
pisům druhů věnována veškerá píle; popisy psány jsou stručně. Většina 
popisů pořízena dle bezvadných, typických jedinců a vytknuty hlavně 
znaky rozlišné, veškeré omyly vylučující. 

Část všeobecná má za účel povzbuditi naše sběratele motýlů k čin- 
nosti prohloubenější, aby nepřestávali na pouhém chytání a pěstování 
motýlů pro úpravnou a početně bohatou sbírku. Má za účel seznámiti 
je se stavbou těla housenčího na všech stupních vývoje i se složením 
těla motýle dokonalého. Anatomická a morfologická část této knihy 
jest obsáhlá a vzorná. Pojednání o postavení motýlů v rámci je obklo- 
pující přírody (Oekologie) má zajisté svůj určily význam. Vzájemné 
vztahy motýlů k oživené i neoživené přírodě, dále přizpůsobení zevněj- 
šku k nejbližšímu okolí a to tvarem, barvou i kresbou (Mimikry), jakož 
i znalost způsobu jeho života má rozšířiti moderní názory o vzájemné 
závislosti celé řady jevů, tvarů a proměn. 

3* 



_ — 36 ■ '^- ■ -' ■ ■-■■ - -■- - ' -> - ■ -. - 

Nemalou důležitost má pojednání o škůdcích z řad housenek a 
nepřátelích je pronásledujících. Dále pojednáno též o původu a země- 
pisném rozšíření motýlů, jakož i o experimentech, dokazujících zajímavé 
vliv}' různé temperatury (horka a mrazu) na kukly motýlů. 

Zvláště cenné jsou údaje nalezišť vzácných českých motýlů; údaje 
tyto pocházejí od znamenitých českých sběratelů, kteří na různýcli 
těchto místech po celou řadu let sbírali. 

Nemalou cenu tvarozpyfnou mají diagnosy čeledí a rodů; dále 
zpracovány přehledy rodů jednotlivých čeledí ve formě analytických 
klíčů, které jsou v české literatuře nové a tím cennější, že zpracovány 
jsou v souhlasu s nejmodernější systcmatikou. 

Přednosti nové, moderně přehledné a úplné knihy o motýlech 
střední Evropy nejsou tímlo vyčerpány a právem možno říci, že takové 
knihy česká literatura lepidopterologická dosud postrádala. 

Dílo toto zakončí se seznamem všech latinských nyní dle práva 
priority používaných jmen s připojenou běžnou číslici seznamu Stau- 
dingerova. 



Di^obnosti. 

Ze světa vědeckého. IV. sjezd českých pří rodoz py tců 
a lékařů v Praze konati se bude letošního roku o letnicích ve dnech 
6. — 10. června. Bližší informace podává sjezdová kancelář v Praze, 
Vladislavova ul. Č. 14., kam také nutno přihlášky říditi. 

Mezinárodní kongres entomologický. Podepsaní pracovníci 
na poli entomologie, dohodnuvše se písemně, pokládají za vhcdno uspo- 
řádati mezinárodní kongres entomologický, jehož úkolem především má 
býti hledati prostředky, kterými by bylo lze dodati studiu tomuto oné 
váhy v kruhu ostatních věd, jaké pro důKžitost svou zasluhuje. Aby 
úspěch jeho zajistili, žádají o mravní podporu všech entomologických 
spolků i jednotlivců. Místo a doba (nejspíše Brusel 1910) budou blíže 
označeny. 

Chr. Aurivillius, Th. Becker, L. Bedcl, S. Bengtssen, O. J, T. 
Bethune, W. Beutenmiiller, M. Bezzi, C. T. Bingham, I. Bolivar, K. L. 
Bouvier, J. (' . Bradley, Ph. P. Calvert, C. H. Carpenter, G. C. Champion, 
T. A. Chapman, J. D, Cockercll, K. Daniel, W. 1.. Distant, F. A. Dixey, 
H. Druce, E. C. van Dyke, E. Everts, FI. C, Fall, J. Fletcher, A. Forel, 
C. O. Oahan, L, Ganglbauer, K. Gestro, A. Giard, F. Ducané Godman, 
Sir G. 1\ llampson, A. Handlirsch, K. M. Heller, \V. Horn, G. Horváth, 
F. Klapálek, H. J. Kolbe, G, Kraatz, P. Lesné, P. Mabille, P. Magretti 



__ — _ 37 ■ ^ 

J. C. H. de Meijere, L. W. Mengel, P. Merrifíeld, A. L. Montandon, 
C. H. Oberthiir, R. Oberthiir, G. O.born, P. Pavesi, E. B. Poulton, 
H. Rebel, F. Ris, W. Rothschild, Sig. Schenkling, H. Schouteden, A. 
von Schulthess-Rechberg, G, Severin, F. Silvestři, E. Simon, Y. Sjoestedt, 
H. Skinner, J. B, Smith, M. Standfuss, J. W. Tutt, G. H. Veirall, E. 
Wasmann, Chas. O. Waterhouse. 

Ent. Soc. London, Soc. Ent. France a Deutsche E-t. Ges. jedno- 
hlasně schválily a přish'bily podporu podniku. 

Entomologické paběrky z okolí nčanského z roku 1907. 
Rok tento byl pro lepidopterologa nadmíru chudý. Za celé léío od června 
do 10. září spatřil jsem asi 5 exempl. z čeledě Zygaenidae, jichž jindy 
na tisíce po lučinách poletovalo, zcela chyběl v minulých létech hojný 
Polyommatus Virgaureae a řídci byli motýli z druhu Satyridae i Ar- 
gynnis byl málo viděti. — Jako zvláštnost uvésti dlužno, že jednoho 
rána v červenci po nočním prudkém dešti byla silnice asi na 80 metrů 
délky u říčanského parního mlýna jako posněžena od mrtvých tisíců 
exemplárů Porthesia Chrysorrhoea. — V rozsáhlých lesich říčanských 
a černokosteleckých ponejprv zjistil jsem roj zdivočilých včel v dutém 
mohutném smrku. — V souboji mezi dvěma statnými exempláry Bombus 
hortorum a Bombus lapidarius usmrcen byl zprvu uvedený, načež druhý 
s vítězoslavným bzukotem odletěl. — O podnikavosti vosí (Vespa vul- 
garis) svědčí, že statečně pustila se do Sphinx Pinastri. Pozoroval jsem 
celé odpůldne boj ten, v němž poslednější zle trpěl. Vosa kus po kuse 
ukusovala mu křídla. Jak boj dopadl, nevím. Snad když večer snesl se 
nad krajinu, lyšaj s napjetím posledních sil uletěl. Či snad nějaký 
hmyzožravec pochutnal si na obou nepřátelích? . , . Druhého dne jsem 
totiž lysaje na místě zápasu mrtvého nenašel. Ritd. Secký. 



Klíče k určování českýcli brouků. 

Napsal Ph. .St. Fr. J. Rambousek. 

Čeleď: Staphylinidae. 
Tribus: Quediini. 

Shromáždiv obsáhlý materiál a pečlivě prostudovav jednot- 
livé znaky mohl jsem konečně přikročiti k sestavení tohoto klíče. 
Všem pánům, kteří mi laskavě zapůjčili svůj materiál, vzdávám 
srdečné díky. 

Neomezil jsem se pouze na druhy u nás již nalezené, nýbrž 



. 38 ' ■ 

pojal jsem do svého klíče i druhy v Cechách možné (v závor- 
kách). Při popisech jsem uvedl jen nejstručnější a nejpřístup- 
nější znaky, které úplně postačí k určení. V systematice jsem 
se přidržel »Catalogu« Reitterova (1906), až na malé odchylky. 
Původně jsem mínil rozděliti Quediini dle tvaru penisů, ale 
upustil jsem od podobného rozdělení, protože mnohé vzácné 
druhy není možno takto studovati, klíč by platil jen pro (^'(J' 
a nevyhověl by všeobecným potřebám. Připojuji tedy pouhé 
obrázky penisu, k nimž netřeba bližšího v^^kladu. Ostatně srov- 
náme-li ku př. penis od Q. ochropterus a maurorufus, 
vidíme mnohem větší podobnost, než jest mezi prvým a pi- 
cipes, kteří jsou si mnohem bližší. Samci Quediinů mají vět- 
šinou vykrojený (1. ventrální segment (vyjím. Acylophorus a 
Tanygnathus, který by měl spíše patřiti k Tachyporinům). 



Tykadla volně vkloubená na předním okraji čela, nikdy 
paličkovitá ani ne silně kyjovitě 
ztlustlá. Maxillární makadla mají 
všecky tři články zřetelně vyvinuté. 
Kožovitý clypeus jest od čela zřetelně 
oddělen, hlava vespod s postranní 
vyvýšenou linií spánkovou. Tykadlová 
rýha na prothoraxu chybí, jeho stig- 
mata jsou vohiá. Zadní kyčle dlouhé, 
buď sblížené, nebo jen slabě oddělené. 
Nohy většinou s tarsy očlennými 
(vyjímaje rod Tanygnathus). 

1. Gen US : Quedius StepJi. 

Tykadla jednoduchá, nepříliš ztlu- 
stlá, makadla rovněž. Na hlavě typické 
tečky orbitální: supraorbitální a sice 
přední čelní tečka (obr. \.a) a zadní 
čelní tečka (obr. l.Z?), pak inťraorbi- 
tální na spodu hlavy, buď mezi čelní 
linií a okem, nebo na linii. Všecky 
Obr. 1. Quedius vexans /•//. druhy mají ještě tečku basální (obr. 

a) předni čelní tečka ř^ zadní ^ ^^ ^ spánkoVOU (obr. 1. sý.). Tečky 

celní tečka, c) basalni tečka, \ . \^ ' 

s/)spánková tečka, .)zaškrcení "^ stitu JSOU rovnez pravidelné u vet- 

hlavu, d) štítové tečky. siny druhů a nejčastěji po třech (neb 




39 



2 a 4) s každé strany. Od rodu Philonthus se liší tím, že na 
štítu, jehož přední rohy značně přesahují prosternum, bývají 
obyčejně jen 3 tečky, které jsou dosti do předu posunuty, a že 
má skoro vždy úplnou spánkovou linii. 



4. 




r .' 



\ 




Obr. 2. Q. laevigatus GylUu, 
[■enis, lovg. nat. 1 mm. 



Přehled druhů: 

Krovky se 2 — 3 řadami teček siibg. Qucdionuchus SteýJi. 2 

Krovky stejnoměrně tečkované 4 

Hlava v před i nazad náhle súžená, 
krátká, oči silně vyniklé, čelo 
v předu rovně stlačené, tělo plo- 
ché s matným leskem, štít někdy 
atlasově měnivý. Tělo černé, ko- 
řeny tykadel, makadla, krovky, 
kraje břišních kroužků a nohy čer- 
^vené. U ab. resplendcns Thoms. 
jsou středy krovek tmavé. Před- 
poslední tykadl. či. značně širší 
než dlouhý. Štít široký, krovky 
delší nežli thorax, velmi jemně 
chagrinované, každá se dvěma 
řadami 4 — 5 slabých teček podél 
švu a asi uprostřed krovky. Long. 

7_9 mm laevigatus Gyllh. 

Hlava krátce vejčitá, čelo a krovky hladké, krovky nejsou 

červené 2 

Délka 5-5 -6'4 íiim, hlava značně už&í štítu, krovky trochu 
kratší nežli štít; leskle čerjiý, kraje segmentů, někdy tarsy 
a holeně červenavé, zvláště na předních nohách, někdy též 
šev, ramena a kraje krovek žlutočervené. Na každé zele- 
navě lesklé krovce jsou tři řady silných teček. Předposlední 
tykadlové články slabě širší délky , . . punctatellus Heer. 
Délka 7-3— 8'8 nim, hlava o málo užší nežli štít, krovky 
asi zdéli štítu a pravidelně žlutočerveně olemované; jinak 

jako předešlý cinclus Payk. 

Oči značně kratší nežU spánky, štít anebo alespoň jeho kraje 

hnědé sitbg. Ediquus Rey 7 

Oči nepatrně kratší nebo delší nežli spánky 

subg. Microsaurus Steph. . 9 
Oči nejméně dvakráte tak dlouhé jako spánky 5 



40 



5. Svrchní pysk není vykrojen. Sem patří 9 — 16 inni veliké 
druhy s parallehiím a irisujícím břichem 

stibg. Quedius s. sir. . 20 
Svrchní pysk vykrojen 6 

6. Délka spánku rovná se asi polovině až čtvrtině délky očí, 

štítek vždy hladký snbí^. Sauridus Rey 23 

Spánky velmi malé, oči skoro po celé straně hlavy, štítek 
skoro u všech druhů tečkován a pokryt chloupky 

siíbí^. Raphirus Sleph. 35 

7. Tykadla krátká, články před koncem značně širší délky, 
štítek s několika tečkami. Hnědý, hlava černá, tykadla, vy- 
jímaje část konečnou a nohy hnědočervené, střed zadních 
holení a stehna tmavší, křováky a zadní kraje segmentů 
světlohnedé. Krovky dosti silně a rozptýleně, břicho jemněji 

tečkované. Long. 4-8—6 mm microps Grau. 

Předposlední články tykadel nanejvýše málo širší déiky, 
štítek hladký 8 

8. Tečka čelní stojí oku blíže nežli zaškrcení hlavy. C ánky 
tykadel tak dlouhé jako široké. Barva těla hnědá, hlava a 
střed štítu černý, kořeny tykadel a nohy, strany štítu, krovky 
a břicho světlejší. Hlava a štít velmi jemně vrásčité. Krovky 
dosti silně a nepříliš hustě, břicho jemně tečkované. Long. 

7 — 10 mm • longicornis Kraatz. 

Zadní čelní tečka je od oka stejně vzdálena jako od za- 
škrcení hlavy. Články tykadel 

trochu širší délky. Druh tento 
jest mi neznám. (Ex Eppelsheim.) 
Long. 9 mni . heterodoxus Epp. 

9. Štít s každé strany se dvěma teč- 
kami. Zadní bod čelní blíže za- 
škrcení hlavy, tykadla s články 
prodlouženými, štítek hladký, 

krovky jednobarevné. Černý, 
krovky, ústa, makadla, tykadla, 
nohy a kraje segmentů červeno- 
hnědé, zřídka celý hnědý. Hlava 
velmi jemně a velmi rozptýleně, 
krovky jemně a řídce, abdomen 
jemněji a hustěji tečkované. Long. 
6'5 až 8 inm .... brevis Er. 
Stit s každé strany s řadou tří teček 




Obr. 3. Q. brevis Er., penis 
long. nat. 11 min. 



10 



OBSAH: — Dr. L. Melichar: Nové rody a druhy Homopter z východní Af-^iky 
str. 1. — P. Aug. Kubeš: Příspěvek k znalosti fauny českých Hvnienopter 
str. 15. — Jos. Srdínko: Příspěvek k přírodopisu přá^tevnika Sel. luni- 
gera Esp. str. \8. - Jós ef Dzi vdzi el ewicz et Fr. Klapálek: Novae 
species Neuropteroideoruin in Karpathibus Orientalibus anno 1H07 collectae 
str. 21. — H. A. Joukl: Nová aberrace druhu Melitaea Athalia i?o//,str. 25. 
— J. Pastejřík: jMetamorphosa některých dipter str. 27. — Úmrti: 
Karel Petr Kheil str. 31. — Frant. Zórnig str 32. — Fauna Bohemica: 

1. NoVi brouci, příspěvek J Zemana str. 32., příspěvek J. Rouhala .str. 33. — 

2. Nové včely, P. A Kubeš str 34. — Literatura: »Les a Lov« str. 3+. 
Motýlové a housenky střední Evropy str. 35. — Drobnosti: Ze světa 
vědeckého str. .36. — Mezinárodní kongres entomologický str. 36 — Ento 
mologické paběrky z okolí ričanského z roku 1907 (Secký) str. 37. — 
Fr. J. Rambousek: Klíče k určování českých brouků str. 37. 



rij-zné ■^'-elils:osti a jiné skleoriěné 
potřeTo37- pro en.tom.©logrii Tr3rráToějí 



HADOBKV 

Jos. a f r. Zahradník 

'Vel3s:37" sklacL ^rešiserýcli. potřelo pro rriitcroslsopii, 
Toai^teriolcg^li, cl2.smii a, fysi.'^^SL. 



Centurie palaearktických coleopter 

z Turkesianu. Transkaspijska, Bucbary, Tibetu, jen 

bezvadné, čistě praeparované, s velmi podrobnými, tištěnými údaji o jich 
nalezišti, skoro jen samé cicindely, carabidi, scabraaedi, buprestidi, ceram 
bycidi (i největší zvláštnosti!), 100 druhů ve 100 exemplářích, 
ceny katalogové přes 200 marek — pokud zásoba stačí — zasílá za 45 K 

V. MANUEL DUCHOŇ, entomolog v RAKOVNÍCE. 

Seznam centurie předem k nahlédnutí, v případě že by zásilka nevyho- 
vovala, přijme se bez námitky zpět. 



Pan Dr. Aug. Krejčí (Karlín. Vítkova 18.) žádá 
pp. entomology za laskavé oznámení, které Orthopery v Cechách 
sbírali, kdy a kde? 



Pořad schůzi 

Ceskc Společnosti Entomologické ve správním r. 1908. 



Leden 
28. 



Únor 



25. 



Březen 



31. 



Duben 



28. 



Kveten 



26. 



./erven 



Září 



Říjen 



Listopad 



Prosinec 



30. 



29. 



10. a 24. 



15. 



13. a 27. 

Valná hromada dne 19. ledna 1909. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 



o ^'28. hodině večer 



ČASOPIS 



České Společnosíi Sníomologické. 

flcía Sociefatis Enfomologicae Bohemiae. 



Ročník v. i»UÓ. CísIo 2. 



Redakční komité: 
Proí. Fr. Klapálek, 
P. Flug. Kubeš. Proř. Dr. Em. Rádi. 

HUDr. Em. íokau. Odb. uč. finř. VImmer. 



^í&^ 



V PRAZE. 

Hákladem České Společnosři Enřomologlché 
Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. 



. - -_- 41 

10. Krovky na zahnutých stranách jasně okrově žlutě olemo- 
vané, jinak ebenově černý, kořeny tykadel a nohy hnědo- 
červené, břicho ocelově lesklé. Celní tečka blízko oka. Te- 
čkování krovek dosti silné a nepříliš husté, na zadečku 
dosti jemné a husté, vzadu hrubší a rozptýlenější. Long. 
10 — 15 ímn. Význačný širokým a plochým tělem jako Vel- 

leius lateralis Grav. 

Krovky jinak zbarvené 11 

11. Břicho úplně Černé (srovnej též č. 17) 12 

Apikální část břišních kroužků červenohnědá (u jižního druhu 
ventralis Arag. celé břicho červenohnědé) 14 

12. Přední infraorbitální tečka je na spodní spánkové čáře, zadní 
čelní bod jest uprostřed mezi okem a zaškrcením hlavy. 
Tělo černé, krovky červené, tykadla a nohy tmavé. Tykadla 
velmi krátká se širokými články. Štít po stranách jen mírně 
stlačen, širší délky. Krovky užší nežli štít, nepříliš silně a 
rozptýleně tečkované. Long. 9 — 1 2*5 W7« brevicornis Tlioms. 
Přední infraorbitální tečka je mezi okem a spánkovou linií, 
oči kratší nežli spánky 13 

13. Na vnější straně zadní čelní tečky jest ještě jeden menší 
bod. Celý leskle černý, krovky buď červené nebo modro- 
černé {var. nigrocoeruleus Fauv.) Hlava po stranách velmi 
zřetelně a rozptýleně, krovky dosti jemně, břicho hustěji a 
jemněji tečkované. Tykadlové články jsou ke konci asi tak 
dlouhé jako široké. Long. 7*5 — 11 mtu . ochripennis Méít. 
Za okem jest čelní tečka samotná a poněkud blíže oku nežli 
zaškrcení. Nohy a kořeny hnědých tykadel červenohnědé, 
krovky červené, ostatní tělo černé. Předposlední tykadlové 
články slabě širší délky, štítové strany stlačené, tečkování 
stejné s předešlým. Long. 8'5 — 11 o mm . vexans Eppelsh. 

14. Krovky celé červenohnědé, ale spánková čára úplná (srovnej 

tež xanthopus) 15 

Krovky buď jiné barvy, nebo červené, pak ale spánková 
linie není úplná (sem patří též cruentus v. virens) 16 

15. Prvé tři tykadlové články (jichž base bývají červenavé) černé, 
rovněž nohy tmavé. Tykadlové články někdy trochu širší 
délky. Krovky tečkovány dosti silně a rozptýleně, břišní 
články slaběji a hustěji, vzadu řídce. Břišní kroužky čer- 
venavě olemovány. (^ má vespod na ventrálních seg- 
mentech skvrny ze žlutých chloupků, jinak podoben oběma 
předešlým. Long. 8 — 10 mm fulgidus Fabr. 

4 



— 42 

Basální články tykadel a nohy červenohnědé. Předposlední 
tykadlové články značně širší délky. Krovky hrubě a roz- 
ptýleně tečkované, břicho mnohem jemněji. Var. virens 
Rottenb. má krovky tmavé, někdy se zelenavým lesk;;m. 
Long. 7 až 85 mm cruentus Oliv. 

16. Tykadla a nohy, vyjímaje kolena a tarsy a zhusta i krovky, 

tmavé, hnědé nebo černé 17 

Kořeny tykadel, makadla a nohy žlutočervené 18 

17. Pátý břišní kroužek (^ vespod není vykrojen. Tělo černé, 
štítek a krovky po stranách vzadu a na švu světlohnědě 
prosvítavé. Velikost očí dosti proměnlivá, někdy jsou velmi 
malé. Tykadlové články před koncem slabě širší délky. Štít 
trochu široký a se stran slabě stlačený. Krovky delší nežli 
štít, nepříliš silně a dosti rozptýleně tečkované, tečkování 
břicha jest jemnější a hustější. Long. 7 — \0 mm 

mesomelinus Marsh. 
Pátý břišní kroužek (^ vespod vykrojen, tělo úplně černé, 
červenavá barva na zadních břišních kroužcích skoro vy- 
mizelá, krovky modročerné. Jinak předešlému úplně po- 
doben, jen tečkování krovek je více rozptýlené a trochu sil- 
nější, nejspolehlivěji se však rozeznávají (5'(5'- Long. 7 až 
8 mm maurus Sahlbg. 

18. Štítek tečkovaný, tělo černej, štít někdy červenohnědý, krovky 
hnědožluté se širokým tmavým podélným pruhem při švu. 
Předposlední články tykadel značně široké. Druh tento jest 
mi neznám. (Ex Ganglbauer.) Long. 4'5 — 5 min 

(i n í u s c a t u s Er.) 
Štítek úplně hladký 19 

19. Zadní čelní tečka blízko oka, spánková linie úplná. . Tělo 
leskle černé nebo hnědavé, štít a krovky někdy hnědé až 
žlutohnědé, ostatní již výše uvedeno. Štít a krovkj'' stejně 
dlouhé a široké. Krovky silně a rozptýleně, břicho jemněji 

tečkované. Long. 7 — 8*5 mm xanthopus Er. 

Zadní čelní tečka je od oka skoro tak vzdálena jako od 
druhé basální tečky na hlavě — ač oku je však přece po- 
někud blíže ; spánková linie úplná. Červenohnědý, hlava, štít, 
vyjímaje jeho strany, base abdomin. článků a někdy i zadní 
rohy krovek černohnědé. Články před koncem tykadel málo 
širší délky. Štít je nepatrně širší nežli krovky a kratší délky, 
krovky delší nežli štít, tečkování trochu jemnější než u pře- 
dešlého. Long. 6'5— 8 mm scitus Grav. 



43 




20. Mezi předními čelními tečkami ještě jiné tečky, oči více než 

dvakrát tak dlouhé jako spánky 21 

Mezi předními čelními tečkami neni jiných teček, oči dva- 
kráte tak dlouhé jako spánky, štítek tečkovaný .... 22 

21. Mezi předními tečkami čelními*) jsou ještě 4 tečky. Štítek 
hladký. Tělo černé, tykadla hnědá, kolena, tarsy a přední 
holeně červenožluté. Mezi přední a 

zadní tečkou není jiné tečky, 
mezi basáíní a čelní tečkou jest asi 
stejná vzdálenost. Štít trochu širší 
než krovky, které jsou drsně, příčně 
a hustě tečkovány. Břicho je te- 
čkováno trochu hustěji a jemněji. 
Long. 11 — \2mm fuliginosus Grav. 
Mezi předními čelními tečkami jest 
obyčejně 6 bodů, které však netvoři 
řadu, nýbrž jsou obyčejně po třech 
u každé čelní tečky. Štítek tečko- obr. 4. O, fuliginosus 
váný. Stranou mezi přední a zadní Gr., penis, long. nat. 2 mm. 
čelní tečkou jest ještě jiná 

tečka. Od předešlého se ještě liší jemnějším tečkováním, 
užším štítem a někdy hnědými krovkami. 10 — 16 mm 

tristis Grav. 

22. Mezi přední a zadní čelní tečkou jsou 2 tečky, které s čel- 
ními body nejsou v řadě. Zbarvením úplně podoben k fu- 
liginosus, jen tykadla, palpi a nohy tmavší. Krovky trochu 
delší nežli štít, tečkování krovek a břicha jako u fuligi- 
nosus. Long 10 — 12 mm unicolor Kiesw. 

Mezi přední a zadní čelní tečkou jest jen jediný bod. Černý, 
krovky často hnědočervené, tykadla, makadla a nohy, vy- 
jímaje střední část zadních holení, žlutočervené. Krovky 
kratší štítu, hustě, břicho jemněji a hustěji tečkované. 99 až 
13 mm molochinus Gr. 

23. Hlava, štít a krovky bez kovového lesku, břicho jednoduše 

chloupkované 24 

Hlava, štít a krovky s kovovým, zelenavým leskem, biišní 
kroužky po stranách s delšími světlými chloupky, které 
tvoří obyčejně skvrny 33 



*) Sem patří také var. Jelínek! Krása in lit., které chybí na čele dvě 
tečky — a která bude asi tvořiti novou specii, neboť má i jiné tečkováni na 
krovkách a abdominu. (Ex Čas. Čes. Spol. Ent. 1904 pg. 81.). 

4* 



44 



24. 



25. 



Krovky červené (zřídka tmavší) nebo s tmavým pruhem 

podél švu, štít vždy černý 25 

Krovky jinak zbarveny 26 

Na přední straně zadní tečky čelní není jiných bodů. Tělo 
černé, ústroje ústní, tykadla, nohy a okraje segmentů iridu- 
jícího zadečku žlutočervené. Tykadlové články značně delší 
šířky. Krovky o málo kratší a užší nežli štít, červené, nebo 
s černým pruhem podél švu u ab. Kiesenwetteri GangJh., 
u horských ra9 někdy tmavě hnědočervené a značně krátké. 
Tečkování krovek je dosti silné, drsné a husté, zadečku 
trochu jemnější a hustější. Long. 8 — 11 mm ochropterus Er. 



26. 



27. 




H 



Obr. 5. Q. ochropterus Er , 

penis, long. nat. l'o mm. 




Obr. 6. Q. picipes Manuh. 
penis, long. n. l^S ;//;;;. 



Na přední straně zadní čelní tečky jsou obyčejně tři malé 
tečky. Jinak podoben předešlému, tělo však více rovnoběžné, 
štít užší a vyklenutější, krovky kratší a asi tak široké jako 
štít, tečkování je o trochu hrubší a jednoduché, ne drsné. 

Long. 8 — 12 mm picipes Mannerh. 

Krovky hrubě a silně tečkované, trochu kratší štítu . . 27 

Krovky nepříliš hrubě tečkované 28 

Krovky po stranách a vzadu žlutě olemované, obyčejně 
trochu kratší nežli štít, který jest širší nežli krovky. Černý, 
ústroje ústní, tykadla, nohy a zadní kraje břišních kroužků 
žlutohnědé. Tečkování bi-icha dosti jemné a rozptýlené. Ty- 
kadlové články delší šířky. Horský druh. Long 8 — 10 mm 

dubius Heer. 



45 



28. 



Krovky nejsou žlutě olemovány, nanejvýše vzadu světleji 
prosvitavé, značně kratší nežli štít, který je širší nežli krovky. 
Leskle černý (u nezralých hnědý). Štít někdy po stranách 
světlejší. Tykadla, makadla, nohy a zadní kraje břišních 
kroužků červenohnědé, vnitřní strana středních a zadních 
holení uprostřed tmavá. Krovky hrubě, ale jemněji než 
u předešlého, břicho jemně a rozptýleně tečkované. Long. 

6—8 mm umbrínus Er. 

Nohy celé žlutočervené, tělo dosti štíhlé 29 

Střední a zadní holeně uprostřed vnitřní strany tmavé, s ko- 
vovým leskem. Tělo ploché, široké, do předu i nazad zú- 




29. 



Obr. 7. Q. fumatus Stefh 
penis, long. nat. 1*5 mm. 



Obr. 8. Q, limbatus Heer., 
penis, long. nat. 1 mw. 



Zené, černé, krovky hnědé, tykadla, makadla a nohy, vyjí- 
maje tmavé holeně, zadní kraje segmentů hnědočervené, 
někdy i strany štítu světlé. Plochá hlava na spáncích dosti 
silně a hustě tečkovaná, širší délky ; tykadlové články dlouhé, 
krovky vrásčitě, dosti jemně a nepříliš hustě, břicho roz- 
ptýleně tečkované se silně iridujícím leskem. Long. 7 až 

9 mm fumatus Steph. 

Štít a krovky žlutočervené, střed někdy tmavší. Hlava černá, 
tykadla, makadla, nohy a široké kraje abdomin. segmentů 
žlutohnědé, břicho silně iridující. Tykadlové články delší 
šířky. Hlava a štít sotva delší šířky. Krovky tak dlouhé a 
široké jako štít, dosti jemně a hustě tečkované. 7 — 8 mm 

nigriceps Kr. 



46 



30, 



31. 



Štít a krovky tmavší 30 

Krovky, kratší nežli štít, zřídka dosahují délky štítu. Barva 
hlavy vždy černá, štít po hlavě nejtmavší, obyčejně hnědý 
s prosvitajícími světlejšími stranami, krovky hnědé nebo 
světlejší, na ramenou, stranách, na švu a vzadu žlutavé. 
Tykadla, makadla, nohy a kraje břišních kroužků žluto- 
hnědé, tykadlové články delší šířky, třetí zřetelně 
delší než druhý. Tečkování krovek nepříliš silné, drsné 
a poněkud rozptýlené, t. břicha jemnější a hustější. Těžko 
rozeznatelný od humeralis, od něhož se liší menší veli- 
kostí, užším štítem, krátkými a poněkud jemněji tečkovanými 

krovkami. L. 5— 6"5 mm limbatus Heer. 

Krovky na stranách tak dlouhé nebo delší nežli štít*) . .31 
Třetí tykadlový článek velmi nepatrně delší než druhý. Černý, 
kořeny tykadel, makadla a nohy žlutohnědé, tykadla a krovky 
po stranách a na švu rozptýleně hnědé. Předposlední ty. 
kadlové články tak dlouhé jako široké. Hlava menší než 
u humeralis, krovky delší než u humeralis a mauro- 
rufus a jemněji tečkované. 6 — 7 mm . . oblitteratus Er. 
Třetí tykadlový článek zřetelně více než o třetinu delší nežli 

druhý 32 

32. Krovky nepříliš hustě tečkované, 
tělo široké, širší než u limbatus, 
hlavně hlava, která má oči dosti 
vyniklé. Zbarvení jako u lim- 
batus. Tečkování krovek hu- 
stější než u fumatus. Long. 
6 — 7 "5 mnt . , humeralis Steph. 
Krovky jemněji a velmi hustě te- 
čkované. Hlava užší než u pře- 
dešlého, štít světlejší, krovky tma- 
vé, matnější, jen slabě na rame- 
nech a vzadu červenohnědé. Te- 
čkování břicha hustější a trochu 
jemnější. Habituelně více po- 
doben k u m b r i n u s, ale má 
užší štít, delší, jemněji a hustěji tečkované krovky. Long. 
6 — 7 mm maurorufus Grav. 




Obr. 9. Q. maurorufus Gr. 

penis, long. nat. 1 mm. 



*) Zde se mohou jeviti v délce krovek nepravidelnosti hlavně u druhu 
maurorufus. Tyto druhy můžeme bezpečné určiti jen srovnáním. 



33. Třetí tykadlový článek značně delší než druhý, předposlední 
delší šířky. Krovky skoro o polovinu delší nežli štít. Černý, 
hlava, štít a krovky zelenavě lesklé, tykadla, vyjímaje čer- 
venavé base jednotlivých článků, makadla a nohy, vyjímaje 
žlutočervená kolena a tarsy, tmavohnědé, prvé tři tykadlové 
články a holeně často černé. Břicho s iridujícím leskem a 
se skvrnami zlatožlutých chloupků. Hlava na spáncích hustě 

tečkovaná. 6 — 7 min riparius Kelhier. 

Třetí tykadlový článek asi tak dlouhý jako druhý, předpo- 
slední trochu širší délky. Mezi předními čelními body 
2 tečky 34 

34. Krovky žlutohnědé, dosti silně tečkované, zeleně lesklé, 
břicho poněkud světlejší s tmavou a úzkou střední a po- 
stranní páskou. Štít s irid. leskem, kořen tykadel a nohy vy- 
jímaje střední a zadní holeně žlutohnědé. Břicho velmi jemně 
a hustě tečkované, s irid. leskem. Long. 5 — 6 min 

lucídulus Er. 
Krovky tmavohnědé a kovově lesklé, břicho celé tmavé se 
silným iridujícím leskem. Liší se od předešlého poněkud 
užším štítem a silněji, ale méně hustě tečkovanými krov- 
kami. Long. o — 5*5 mm scintillans Grav. 

35. Ramena, šev a kraje krovek žluté. Štítek hladký. Hlava 
černá, tělo hnědé, kraje štítu, zadní kraje břišních článků, 
tykadla a nohy žlutohnědé. Štít širší ďélky, do předu súžený. 
Krovky dosti jemně a hustě, břicho řidčeji tečkované. 

5 — 6 fítm (cincticollis Kr.) 

Krovky jednobarevné, nanejvýše vzadu červenohnědé, pak 
ale jest štítek tečkovaný . 36 

36. Nohy a tykadla celé žlutohnědé (srovnej též picipennis) . 37 
Aspoň zadní holeně tmavší 39 

37. Štít alespoň po stranách žlutohnědý, někdy celý žlutý. Hlava 
černá, tělo hnědé, tykadla, makadla a nohy žlutočervené. 
Štítek a krovky jemně a hustě tečkovány, krovky kratší 
štítu. Břicho velmi jemně a hustě uprostřed zadních segmen- 
tových okrajů řidčeji tečkované. Long. 6 — 7 mm 

(c o 1 1 a r 1 s Er.) 
Štít tmavý, nanejvýše hnědý 38 

38. Prvý článek zadních tars tak dlouhý jako poslední. Krovky 
na švu kratší nežli štít, který je širší délky. Tečkování 
štítku je o trochu hrubší a rozptýlenější nežii krovek. Base 
a strany dorsálních segmentů jemně a hustě, konce roz- 



48 



39. Břicho nepříliš jemně 





ptýleněji tečkované. Třetí tykadlový článek málo delší než 
druhý, předposlední zřetelně tak dlouhé jako široké. L. 

7—9 mm paradisianus Heer. 

Prvý článek zadních tars delší nežli poslední. Krovky na švu 
asi tak dlouhé jako štít. Velmi podoben předešlému, ale liší 
se ještě užším štítem, stejným tečkováním krovek a štítku 
a jemnějším tečkováním břicha. Long. 7 — 9 mm 

rufipes Grav. 
a hustě tečkované 40 

39. Břicho velmi jemně a hustě tečko- 
vané, pokryté hnědými chloup- 
ky. Předposlední články tykadel 
tak dlouhé jako široké, svrchní 
pysk zřetelně vykrojen a rýho- 
ván. Černý, krovky se slabým 
bronzovým leskem jemně a husté 
tečkované, hnědě chloupkované, 
často celé hnědé. Long. 5— 6"5 mm 

picipennis Heer. 

40. Štítek jemně tečkovaný, hlava, 
štít a krovky se slabým kovovým 
leskem, tykadlové články delší 

šířky, štít tak dlouhý jako široký, do předu zúžený, na 
stranách ne příliš zaokrouhlený, celý červenohnědě prosví- 
tavý. Krovky na švu kratší nežli štít, velmi jemně a hustě, 
štítek iídčeji tečkovaný, tečkování břicha je trochu silnější 

a rozptýlenější. L. 6 mm fulvicollis Steph. 

Štítek silněji tečkovaný nežli krovky, hlava, štít a krovky 
bez kovového lesku, obyčejně smolově černé, krovky jsou 
často a štít někdy červenohnědě. Štít není širší délky. 
Krovky silněji a řidčeji tečkované než u předešlého, délka 
jejich je proměnlivá. Břicho černé s irid. leskem jemněji 
a hustěji tečkované nežli krovky kraje břišních kroužků, 
na spodní straně žlutočerveně olemovány. L. 4-5 — 5 mm 

boops Gr. 
Štítek hladký, předposl. tykadlové či. širší délky. Černý, 
krátká hlava a štit slaběji, krovky silně kovově zelenavě 
lesklé, tykadla, stehna u předních noh, kolena a tarsy žluto- 
červeně. Krovky obyčejně kratší nežli štít, silně a nepříliš 
hustě, břicho jemně a hustě tečkované a stejnoměrně šedo- 
hnědě chloupkované. Long. 4—5-5 mm . . alpestris Heer. 



Obr. 10. Oued. picipennis, 

penis, long. nat. 1 vini. 




makadlo, max, long. 
nat. 04 mm. 



49 . 

II. Genus: Velleius Mannerh. 

Tykadla od čtvrtého článku pilovitá (obr. 11. [1.]). Svrchní 
pysk rozdělen ve dvě části. Od rodu Quedius se ještě liší tím, 
že štítové basální tečky jsou posunuty do předu. 

Ebenově černý, celý pokryt více méně dlouhými černými 
chloupky. Špičky tykadel a ramen žluté. Hlava 
neobyčejně jemně chagrinovaná a velmi jemně 
a řídce tečkovaná. Štít široký, širší než 
krovky, krásně hedvábitě iridující, abdomen 
také s iridujícím leskem. Tečkování na krovkách 
je poměrně dosti jemné a husté, na břiše 
řidší. Long. 15 — 25 min . . . dilatatus Fabr. 

III. Genus: Heterothops Steph. Obr. u. i Velleius 

dilatatus tykadlo, 
Poslední článek makadel velmi malý, za- long- "at. 5 mtn. 
špičatěly a kuželovitý. U předohrudí chybí ^",'^^í,*'/"l_r';'i!!f 
epimerum. Uprostřed štítu s každé strany 
vpředu 2 tečky. 

1. Tělo a tykadla úplně černé (srovnej též praevia ab. nigra). 
Spánky rovné bez záhybu. Pouze někdy špička břicha svět- 
lejší. Nohy červenohnědé až hnědé, holeně často tmavší, 
krovky na švu tak dlouhé jako štít, dosti jemně a řídce 
tečkované. Long. 3-5—4 mni .... quadripunctula Grav. 
Kraje štítu a konce krovek červenohnědé 2 

2, Hlava delší šířky, prvé tři tykadlové články obyčejně celé 
červenohnědé, předposlední delší šířky. Spánky rovné, bez 
úhlu. Štít a krovky hnědé, někdy světlejší, zadní jich okraje, 
jakož i okraje břišních segmentů, ústní ústroje a nohy žluto- 
červené. Krovky dosti jemně a hustě tečkované. Long. 

3 8 — 4-5 mm dissimilis Gr. 

Hlava kratší šířky, prvé tykadlové články jen na kořenech 

červenohnědé, velmi zřídka celé, předposlední poněkud širší 
délky. Spánky se zřetelnými, velmi tupými rohy. Tmavohnědý, 
krovky a kraje břišních kroužků vzadu červenavé. Někdy celý 
štít červenohnědý. Pan Dr. Rodt sbíral úplně černé, barvou na 
quadripunctula upomínající exempláře {ab. nigra Kr.). Štít trochu 
širší délky, krovky nepatrně delší nežli štít, jemně a dosti hustě, 
břicho jemněji a hustěji tečkované. Nohy buď celé žlutohnědé 
nebo někdy s tmavými holeněmi. Long. 5—5 mm . praevia Er. 



IV. gen US : Astrapaeus Grav. 

Poslední článek maxill. palp u (^ trojúhle boulovitý, u Q 
stejně široký, rovně uťatý, poslední článek palp labiálních rovněž 
trojúhlý a boulovitý. Hlava a štít velmi jemně a velmi rozptý- 
leně tečkované. 

Leskle černý, krovky a proužek před koncem zadečku 
třešňově červené. Makadla, kořeny a špičky tykadel červeno- 
hnědé, jich střed a nohy hnědé. Tykadlové články delší šířky. 
Krovky dosti silně rozptýleně tečkované s řadou hrubých teček 
uprostřed a s několika neseřaděnými na zahnutých stranách. 
L. 11 — 15 ínm ulmi Rossi. 

V. g e n u s : Euryporus Er. 

Hlava velmi malá, poslední článek labiálních makadel troj- 
úhlý, šikmo uťatý (obr. 12. — 2.). Mandibuly ostré. 

Tělo leskle smolově černé, břicho s iridujícím leskem, ústní 
ústroje, prvý článek tykadel, kolena a tarsy žlutočervené. Za 
každým dosti velikým okem 3 tečky. Prvý článek 
tykadel tak dlouhý, jako tři následující. Štít širší 
délky než krovky. Krovky trochu kratší nežli štít, 
velmi silně a hustě tečkované a chloupkované. 
Břicho s podélně protaženými hrubými tečkami ne- 
příliš hustě pokryté. Long. 9—11 mm 

picipes Payk. 

VI. G e n u s : Acylophorus Norám. 

Hlava velmi malá, prvý tykadlový článek delší 
r. . ury- ^^^ vj. ^ následující. .Štítek uprostřed stlačený, silně 
penis lone nať ^ dosti hustě tečkovaný, druhý článek tykadel delší 
1.3 mm. ^6Ž třetí. Leskle černý kraj sedmého kroužku břiš- 
ního červený, kořen prvého článku tykadel a maxill. 
palp, kusadla, kolena a tarsy žlutohnědé. Hlava za očima dosti 
hustě a jemně tečkovaná, štít širší délky, krovky drsně, silně a 
dosti hustě tečkované, 6 — 7-5 mm glaberrimus Herbst. 

Štítek není stlačený, druhý článek tykadel tak dlouhý jako 
třetí, celé nohy červenohnědé, břicho silně a stejnoměrně tečko- 
vané a silně iridující. Jinak jako předešlý. Long. 6'5— 8'5 mm 

Wagenschieberi Kiesw. 




51 

VII. G e n u s : Tanygnathus Er. 

Maxillarní makadla tak dlouhá jako prvé 4 články tykadel, 
úzká a šídlovitá, hlava malá, do předu zašpičatělá, mandibuly 
vyniklé. Střední a zadní tarsy jen se 4 články. 

Černý, štít po stranách světlejší, někdy jsou i kořeny ty- 
kadel, makadla, nohy a kraje segmentů břišních hnědožluté. 
Krovky málo širší štítu, který jest o třetinu širší než delší, dosti 
jemně a drsně, štítek a abdomen na basi jemněji a hustěji 
tečkované. Přední tarsy (^ rozšířeny. Long. 4 — 4-5 mm 

(t e r m i n a 1 i s Er.) 

Rozšíření jednotlivých druhů s biolog, poznámkami. 

Vysvětlení zkratek : Fl. = Dr. Ant. Fleischer, Kč. = Dr. Lad. 
Klička, Kk. zr Prf. V. Kracík, Kr. z=: Th. Krása, Lk. = Dr. E. 
Lokay, Lš :=. Prf. Jos. Lukeš, Mč. — Jos. Mulač, P. = Dr. Jarom. 
Pečírka, Rmbk. = F. Rambousek, Rt. =: Dr. Cl. Rodt, R. = Prf. J. 
Roubal, Sk. i= Dr. Skalitzký, Sb. = Fr. Štěrba, Zmn. :^ Jos. Zeman ; 
z literatury použito hlavně Lokajova seznamu (L. s.) a Letz- 
nerova: »Verzeichniss der Káfer Schlesiens«, trochu též Kli- 
mentových : »Ces. brouků«. Římskými čísly jsou označeny 
měsíce. 

Quedius Steph. 
Sbg. E d i q u u s Rey. 

1. microps Grav. {iz clivysnrtis Kiesiv.) U Prahy zhusta 
při Las. fiiliginostis Ltr. (Fl., Kk, Lk., Rmbk, Rt, R., Zmn.) — 
Cibulka (Mč, Rmbk), Stromovka, Dobřichovice, Sv. Prokop, Vrané 
n. Vit. (Kr., Rmbk), Havírky u Písku (Lš.), II.— IV., XI., XII., 
Roudnice (R.), v létě u křečků a dudků dle R. 

2. longicornis Kr. Poprvé zjištěn dvakráte ve Vraném 
(Kr.), mnou chytán dvakráte na Cibulce v říjnu. Žije též u krtků, 
rýsků a králíků, 

3. heterodoxus Epp. Typ tohoto druhu jest ve Vídni ve 
dvoř. museu s etiketou ^Bohem.^ bez bližší lokality, v jediném 
expl. V nejnov. době byl též nalezen v Bosně. 

Sbg. Microsaurus Steph. 

4. brevis Er. U Las. fuliginosus a Form. rufa. Cibulka a 
Stromovka (hojný v listí u Las. fulig.) Závist (L. s. R.), Vrané (Kr., 
Rmbk.), Dobřichovice, Libřice u Davle, Liblice u Mělníka (Wendler), 



Poříčany (Rmbk), Světce, Hluboká (Lk.), Písek »Na Hřebíčku* 
26. 1. 07 (Lš), Chudenice a Vytůně (R.) — I. IV. V. VI. 

. 5. lateralis Gr. V Čechách pochybný. Ratiboř. (Letz. Verz.), 
na Moravě u Rovečína (Fl.) dle dra Skalitzkého. 

6. brevicornis Thoms. Stromovka, v dut. stromě u Las. 
fuliginosus 3(^(^ chytila pí, Lokayová XI., XII., II. Hluboká 
L'c.), Liblice u Čes. Brodu IX. (Rmbk.), Cibulka I. (Zmn). Též 

žije vě starých hnízdech ptačích. 

7. vexans Epp. U Prahy dosti vzácně v listí. Cibulka III., 
IV. (Lk., Mč., Kč.), Radotín 30. V., Modřany 25. VIII. (Zmn.), 
Liblice (u Las. ftilig.) VIIL, IX. (Rmbk, Nerad), Brandýs n. L., 
v kořenech dubů VII. (Sk.), Klecany XI. (Sk.), Lovosice, pod 
kameny X. (von Weinzierl — dle Sk.) Žije též u krtků a křečků. 
(R.) Ve sbírkách často se jménem : fulgidus ! 

8. ochripennis Mén. Ve vlhkém listí a mechu. Cibulka 
III., IV. (Kč., Mč., Rmbk), Krč IX. (Zmn), Davle VIL (Zmn.), 
Brandýs n. L. (Sk.), Roudnice u křečků (R.), Poříčany (Rmbk). 

var. nigrocoeruleus Fauv. Poprvé mnou zjištěn v Poříčanech 
ve 3 expl. IX. 04, v Roudnici u křečků v létě 1 expl. (R.) 

9. fulgidus F. V zahradě na Petříně (Rt, Sk.). 

10. cruentus Ol. V býv. botan. zahradě na Smíchově 
(Rt, Sk.) — Cibulka VIL— X. (Mč), Křivoklát, Rainwiese (L. s.) 
— ponejvíce pod korou v mechu a v listí. 

var. virens Rotth. s předešlým. 

1 1 . mesomelinus Marsh. Všude hojný v mechu a v listí, 
též v hnízdech Las. fuliginosus, u ptáků a jezevců. 

12. uidMYns Sahib g. Jediný expl.u Budějovic v letu VII. 03 (P.) 

13. xanthopus Er. Cibulka VII (Mč), Stromovka (Hab.-L. s,), 
Šumava (Kk, Rt, R.), Rosenberg u Děčína (L. s.). 

14. scitus Gr. Závist, Krč (u Las. fuligin.), Sv. Prokop 
1 expl. V. (Lk.) III., VIIL (Zmn), Cibulka VIL— IX. (Mč), Modřany 
IV. (Rmbk), Chuchle 1. V. 2 expl. v duté vrbě (R.), Radotín IV. 
(Zmn), Hluboká 2 expl. (pí. Lokayová), Chotěboř (Rt, Sk.). 

infuscatus Er. V Cechách možný, ač nezjištěn. 

Sbg. Quedionuchus Sharp. 

15. cinctus Payh (= impressus Panz.) U Prahy v listí a 
mechu dosti hojně. Cibulka VIL — X. (Mč), » Přemyslovka* na 
Vyšehradě XII. (Zmn), Dobiichovice (Zmn), Závist V., VIL, 
Vrané V. (Rmbk), Písek (Lš), Chudenice (R.), Šumava (Kk, R,), 
Šťáhlava (Tuček), Čes. Švýcarsko (Schonbach) a jinde. 



_ 53 

16. punctatellus Heer (= pediculus Fauv.) Krkonoše (Rt, 
Sk,, Šb.), Šumava (Rt, R.); hlavně ve vyšších polohách v mechu 
a v listí. 

17. laevigatus Gyllh. Hojný pod korou jehlic, stromů 
v horských krajinách; Šumava (poprvé Lokaj) — Ceskosas. 
Švýcarsko, Spindelmúhle (Rt.). 

ab. resplendens Thoms. s předešlým. 

Sbg. Quedius 5. str. 

18. fuliginosus Gr. Všude v mechu hojný, jmenovitě pod 
smrčky na podzim. 

var. Jelíneki Krása in lit. Jeden exempl. ve Vraném 
n. Vit. (Kr.) 

19. tristis Gr. Krkonoše. 

20. molochinus Gr. Krč, Hvězda, Závist (koncem VI. Lk.) 
Stromovka (L. s.: Haber), Šárka 8. VIII. (Mč.), v mechu v lese 
»Pacováky« u Písku 1 expl. 16. X. (Lš), Chotěboř, Spindelmúhle 
(Rt, Sk.). 

21. unicolor Kiesw. V tlících rostlinách u pramenů. Spindel- 
múhle, Chotěboř (Rt, Sk.) též Lk. 

Shg. S a u r i d u s Rey. 

22. ochroptcrus Er. Kleť u Budějovic 29. V. (Lk.), Šumava 
(Fl., Kk, Lk., Pč., R.), Plóckenstein 5. IX. (Blahout), Krkonoše 
(Šb.) V mechu a v lisU'. 

23. picipes Mnnh. V mechu. Brandýs (Sk.) Vrané, Závist 
(Kr., Rmbk. Sk.), Hodkovičky (Lk.), Libřice u Davle X., XI., 
(Rmbk, Zmn), Štěchovice XI. (Zmn), Všenory, Dobřichovice (Sk.), 
Poříčany, Ouvaly (Rmbk). 

24. dubius Heer. — prales pod Boubínem 3. IX. (Dr. Lokay). 

25. umbrinus Er. Vraž : u rybníka Laudy IV., a u klášter- 
ských rybníků u Písku (Lš.), Šumava (Kk, Lk., R.), Rainwiese 
(Schonbach), Vrchmezí IX., Jilemnice, Žabé, hory Orlické (Lk.) 

26. fumatus Steph. V listí a v mechu všude hojný. 

27. nigriceps Kr. (= praecox Fatw.) Brandýs n. L. v jehlic, 
lese v mechu Ví. (Sk.). 

28. limbatus Heer (=: maurorufus Er.) Písek, Vraž (Lš.), 
Cibulka, Závist, Krč, Vrané. Hojný v listí a v mechu. 

29. humeralis Ste^h. (= suturalis Kiesw.) Jako předešlý, 
ale vzácnější. Vrané, Závist, Dobřichovice — dosti hojně — též 
Krkonoše a Kleisberg u Boru (L. s.). 



54 

30. oblitcratus Er. (= suturalis Thoms) Vzácný, česk. 
lokalit neznám. 

31. maurorufus Gr. V celém širokém okolí pražském hojný. 
Poříčany. Libuft u Jičína (Rmbk). V mechu a v listí. 

32. riparius Kellii. V Čechách pouze u Vůznice nedal. 
Nové Huti v mokrém mechu u potoka. (Rt, Sk., R.) 

33. lucidulus Er. Krkonoše, Jánské Lázně, Spindelmúhle 
(Rt, Sk.). 

34. scintillans Grav. V tlících látkách ; též u Las. fuligi- 
nosus, ač náhodně. Stromovka (Lk., Zmn, Rmbk), Cibulka (K., 
Kp., R.) v hnijící nati bramborové velmi hojně. 

Shg. Raphirus Stepli. 

35. cinctícollis Kr. V Cechách možný — ač nezjištěn. 
Druh horský. 

36. alpcstris Heer. Ve vyšších polohách ; Krkonoše : u Luční 
boudy jmenovitě v tlícím seně hojný (Rt, Sk., Šb.), Šumava 
(Lk., Kk, R.). 

37. rufípcs Gr. V Klímově seznamu uveden, ač v Cechách 
pochybný a spíše více k západu rozšířen. 

38. paradisianus Heer Písek, v mechu velmi hojný (Lš.), 
Kleť (Lk.), Brdy (Lk.), Šumava (Lk., R.), Krkonoše (Lk., Rt. Sk.. 
Šb.) Pacov (R.). Podhorský druh. 

39. coUaris Kr. Krkonoše VIL, VIII. (Letzn. Verz.) Horský 
a podhorský druh. 

40. picipennis Heer (=: attenuatus Gyllli.) Lhotka IX., 
Stromovka XI. (Zmn), Liblice u Č. Br. v náplavu lučním velmi 
hojně III., Poříčany VIII., IX. (Rmbk), Písek (v náplavu Otavy 
— Lš), Ml. Boleslav, Dobřichovice, Špindelmiihle V. — IX. (Sk.), 
Roudnice (R.). 

41. boops Gr. Všude velmi hojný v listí, v mechu, v ko- 
řenech stromů a pod. 

42. fulvicollis Steph. Janské Lázně (Krkonoše) v mechu, 
VI. (Sk.), Poříčany v mechu v rašeliništi IX. 3 expl. (Rmbk). 

Vellcius Mnnh. 

dilatatus F. žije u sršňů. Živí se jich odpadky a hubí též 
cizí vetřelce, je jaksi ochráncem hnízda. Vyznačuje se silným 
pižmovým zápachem. Krč 1 expl. (Ebert), Cibulka VIII. 3 kusy 
na šťávě dubové (Mč.), Lány v Křivokl. lesích (Hiittenbacher), 
Brandýs n. L. (Sk.), Radnice VII. na šťávě 3 expl. (řed. Kořen- 



55 

ský), Bělá p. B. 1 expl. v dutém stromě (Horáček), N. Město 
n. Met. (prf. Hartmann), Milešovka (Haber). 

Hetcrothops Steph. 

praevia Er. (nigra Kr.) ve sklepích, děrách, u jezevců, 
krtků, syslů, křečků a králíků, Chuchle (Zmn, Rmbk, R.) Poří- 
čany (u králíků Rmbk) — atd. všude dosti hojný. 

díssimilis Gr. Stromovka, Cibulka, Belveder, Štvanice, 
Brandýs, Chuchle, Liblice, Líbuň u Jič. atd. Všude hojný, často 
u Las. fuliginosus. 

4-punctula Gr. V labském a vltavském náplavu z jara 
hojný, Liblice u Č. Br., Otavský náplav (Lš), ve stár. buku na 
Závisti u Las. fulig. (L. s.). 

Astrapacus Grav. 
ulmi Rossi — byl prý chycen v Loketsku (L. s.), ač o tom 
pochybuji. Jižní druh. 

Eury poruš Er. 
picipes Payk. Krč, Závist (Lk), Dobřichovice (Rt), Libřice 
u Davle (Rmbk, Zmn), Písek »Mehelník« VIIL (Lš); hlavně na 
podzim ve vlhkém mechu. 

Acylophorus Nor dm. 

glaberrimus Herhst. St. Boleslav, též býval v Nuslích 
v bahnité půdě (L. s.); u Skochovác v rašeliništi VIL, VIIL (Kr.) 

Wagenschieberi Kiesw. Hvězda pod listím (Schonbach — 
L. s.) 

Tanygnathus Er. 

terminalis Er. V Cechách v písčitých krajích možný, ač 
posud nezjištěn. Na Moravě u Paskova a j. 



Z biologie můry Agrotis margaritacea. Vili 

Sděluje J. S r d i n k o, stavební rada v. v. 

Nejen nejrannější přezimující housenka, ale nesporně i jedna 
z nejhezčích našich noktuí, je A g. margaritacea. Dříve ještě, 
než jarní slunečko z vězení na svobodu vyprostí naše milé 
věštkyně jara — přezimující babočky a žluťáska — a uvolní 



_ 56 — 

svírající pouta kukly naší líbezné Euchl. cardamines a úhledných 
družek rodu Brephos (parthenias a nothum), ano i mnohem dříve, 
než oživující slunečko probudí a vyláká ze zimního úkrytu naše 
ranní huňáče — Are. hebe a aulica, — má se již housenka Ag. 
margaritacei k světu, pranic toho nedbajíc, že ještě role a luhy 
v zimní háv se halí, ba ani jí nepřekážejí únorové sněhové 
metelice a tím méně ponejvíce již jen ranní mrazy a mrazíky 
březnové. Ona již opustila svou zimní skrýš — měla-li jakou — 
a opájejíc se milým, ač ještě sporým teplem zdroje všeho ži- 
voucího, vyhledává tu a tam jen pod kamenem nebo mezi kamením 
sotva pučící výhonky svého hostitele — svízele, vytrvalé to 
byliny mařinovité. 

Možno se dohadovati, že jen toto tak ranní probuzení bylo 
dostatečnou příčinou, že housenka Ag. margaritacei nejen našim 
Pražským předchůdciim, ale i entomologům jinde, dlouho ne- 
známa zůstala a jak se podobá, až dosud méně je známa. 

Soudím tak pravděpodobně dle toho, že je housenka v knize 
»Raupen der GroUschmetterlinge Europas von Dr. E. Hofmann 
z r. 1893« k nepoznání vyobrazena, že v žádné mně přístupné 
knize jsem nenašel popis housenky podstatně se skutečností 
souhlasící a konečně, že ji Dr. Staudinger a A. Bang-Haas ve 
svém cenníku mezi praeparaty housenek dotud neuváděl, pokud 
ji ode mne neobdržel. 

1 ta okolnost dokazuje to jasně, že se též nikde neuvádí 
svízel co krmě, kterou výhradně se živí, nýbrž všeobecně jen 
— nízké byliny a květ jestřábníků, na který by ale ještě ně- 
kolik měsíců čekati musela. 

Ač Ag. margaritacea dosti hojně se druhdy vyskytovala 
v okolí Pražském, není též v Synopsis der Lepidopteren-Fauna 
Bóhmens von F. N. Nickerl uvedena. 

To vše s dostatek domněnku tu potvrzuje, že housenka Ag. 
margaritacei, když i ne zcela neznáma, aspoň málo a nedo- 
statečně povědomá byla. 

Housenka má povšechný ráz mnohých agrotidů, jsouc zna- 
telně od zadu ku hlavě protažená; je šedohnědá (intensity měnivé), 
na hřbetě místy zatemnělá, s bílou nesouvislou čarou, a u prů- 
dušek s bledším páskem ; po obou stranách má dvě řady tma- 
vých, šikmo položených klínovitých čárek v hořejší řadě slab- 
ších, ve spodní silnějších a postupně od hlavy do zadu se roz- 
šiřujících ; vespod je světlejší ; hlava tmavohnědá s tmavšími 
čárami z déli nanejvýš 4 cm. 



57 

Tak vypadá živá housenka po posledním svlékání, druhém to 
po přezimování; ona neožírá jen drobné lodyžní listí přeslenu, 
nýbrž pučící výhonky (lodyhy) s hora dolij, tak že dle těchto 
ožerků na svízelu samém jen stěží cvičené oko sběratele její 
přítomnost pozná. 

Stopy její však zjevně jsou patrný pod kameny na trusu, 
který někdy na spodní straně kamene buď lpěti zůstává, neb 
aspoň tmavé stopy po sobě zanechává a tím housenku jistě 
prozradí. 

Jen pokud ještě není dorostlá, sedává housenka obvykle na 
spodní ploše kamene, kde zpravidla se i svléká, kdežto pak se jen 
na zemi pečlivě skrývá a mezi kamením nesnadno ji nálezném. 

Z vajíčka jsem dosud motýla nevychoval, hlavně z té pří- 
činy, že s opati^ením krmě je nemalá potíž; přesaditi některou 
odrůdu svízele do květníku hned na podzim, aby v příštím 
roce krmivo po ruce bylo, se v pokoji nezdaří, ale ovšem tomu, 
kdo sklenník n^b aspoň zahrádku má k disposici. 

Proto si vyhlédnu hned na podzim někde poblíž silný trs 
svízele a jakmile mrazy minuly a sníh roztál, přikryji jej suchou 
trávou, aby takto chráněny pučící lodyhy mrazivým větrem spá- 
leny nebyly; mimo to přesadím si již v únoru nebo březnu do 
květináče ještě pěkný trs svízele, aby strávnice nebyly o hladu, 
když napadne a ležeti zůstává vyšší vrstva sněhová. Jen tímto 
způsobem, zajisté dosti pracně, možno v některých nepříznivých 
létech housenky uživiti. 

Při mírné zimě roku 1901/1902 nalezl jsem již ku konci ledna 
housenky Ag. margaritacei před posledním svlékáním ; patrně, 
že ve vývoji svém té zimy ani neustály a jako doma v zajetí, 
tak i na svobodě v příznivějších polohách v druhé polovici 
února asi již se zakuklily. 

Ostatně i některé jiné druhy agrotidů, není-li zima krutá a 
mají-li potravu, rovněž i v zimě se živí. Pozoroval jsem to před 
lety v Kinského zahradě, kde při pískovcovém balvanu ze sněhu 
nať lašťovičníku vyčnívala a na něm — na počátku března — 
skoro vyrostlá housenka Ag. linogrisei právě hodovala. 

Tedy dle počasí, musíme na slunných úbočích již v mě- 
sících únoru a nejpozději v březnu housenky Ag. margaritacei 
hledati. 

Zakuklení děje se v zemi v zámotku hlinitém, a pozoroval 
jsem, že housenky teprv tehdy do země zalézaly, když jsem je 
do slunce postavil při volném přístupu vnějšího vzduchu. 



__. 5S ■ 

Pozoruhodno je, že tak jako housenka ranná a ve svém 
vývinu nedočkavá je, tak na čas si dá motýl, dospívaje teprv 
ku konci července a srpnu; u přezimujících můr obzvláště agrotidů, 
případ to výjimečný; abych jen několik dokladů toho uvedl, pozna- 
menávám, že se spřízněné druhy: Ag. lucipeta, Ag. latens, Ag. 
candelisequa, Ag. candelabrum, Ag. multangula, Ag. signifera, 
Ag. pronuba, Ag. fimbria a mnoho jiných agrotidů průměrně as 
za (3 neděl po zakuklení líhne, kdežto naše Ag. margaritacaea 
dospívá v imago teprv as po 16ti týdnech. 

Motýl sám, ani svou kresbou, ani pestrým zbarvením nad 
své soudruhy z rodu agrotid nevyniká; nicméně celým svým 
zjevem přece činí dojem nad jiné pěkný — v pravdě elegantní. 
Před lety chytil jsem v Prokopském údolí za bílého dne po 
květech bylin poletujícího samečka, ač myslím, že teprve s ve- 
čerem jeho životní činnost nastává. 

Častým pěstováním z nalezených housenek, přesvědčil 
jsem se, že v nich cizopasí po přednosti jistý druh lumků. 

Končím s přáním hojného úlovku a zcela uspokojivého vý- 
sledku z pěstování naší Ag. margaritacee — v příští saisoně. 



Jeden nový rod a dva druhy cikád z čeledě 
Cicadidae. 

Napsal dr. L. Melichar ve Vídni. 

Rhinopsalta ;/. g. 

Caput thoracis antico pauUo angustum, inprocessum 
rectum, teretum et subacutum antrorsum p rod uč- 
tu m; fronte elongata, medio subsulcata, utrinque carinis distincús 
transversis instructa; clypeo triangulari; rostro coxas intermedias 
attingente. Ocelli ab oculis quam inter se pauUo magis 
remoti. Pronotum lateribus obtusissimis, convexis, haud cari- 
natis, angulis lateribus posiicis lobulariter prominentibus. 
Sculellum convexum, elevatio cruciformis parva, depressa. 
Tegmina elongata, pellucida, venis ulnaribus módíce distantibus, 
areola basali longiore quam latiore; areae ulnares 5, areae 
apicales 7. Alae posticae pellucidae, areis apicalibus 5. Abdomen 
cylindricum. Opercula (5) parva, semicircularia. Appendices 



59 

postcostales raetastethii anguste, acute triangulares. Femora 
antica trispinosa, spina subapicali, parva. 

Rod tento vyznačuje se hlavně nápadně prodlouženou 
hlavou, což u žádného známého rodu z čeledě velikých křísků 
Cicadidae se nevyskytuje. 

I. Rhinopsalta Sicardi n. sp. (obraz 1.) 

Corpore brunno-ferrugineo, supra parce griseo-sericeo, infra 
sordide olivaceo-flavescente ; antennis nigris, articulo basali flaves- 
cente; ocellis rubris; tegminibus pellucidis, hyalinis, margine 
apicali fuscolimbato, margine costali olivaceo flavescente ; venis 




Obr. 1. Rhinopsalta Sicardi n. sp., a) celkový pohled, 
b) zadeček 9j O přední noha. 

subtilissimis, olivaceo-flavescentibus; alis pellucidis, venis virides- 
centibus ; pedibus olivaeco-flavescentibus, spinis femorum anti- 
corum apicibusque tibiarum rufescentibus; tarsis rufescentibus, 
apice fuscis, articulis posticis tarsorum toto fuscis, unguiculis 
rufescentibus, apice fuscis; tibiis posticis trispinosis. 

9 Abdomine segmento ventraii ultimo apice profunde et 
latě rectangulariter sinuato. 

9 Long, corporis 16 fnm; cum tegmin. ; 24: mm; exp. tegm. 
44 ífím. 

Patria: Madagascar, Montes Ambře, Decembris 1905 do- 
minus celleberrimus Dr. Sicard legit, (Collectio mea). 

2. Platypleura Graueri n. sp. (obraz 2.) 

Pallide griseo-flavescens ; capite lato, transverso; fronte 
sulco transverso a vertice divisa, sulco longitudinali medio per- 



60 - . . 

currente instructa; maculis interocularibus verticis, linea longi- 
tudinali pronoti in medio interrupta, maculis triangalaribus ba- 
salibus scutelli lateralibusque semicircularibus majoribus et 
punctis duobus ante elevationem cruciformem nigris ; pronoti 
lateribus explanatis. angulis lateralibus rectis obtusis; tegminum 
parte basali griseo-flavescente, griseo-subsericea, fascia transversa 



<^>^ 




Obr. 2. Platypleura Graueri n. s/. 

antrorsum triangulari nigra, maculis duabus albis includente or- 
nata, parte apicali vitrea, maculis fuscis irregularibus et prope 
apicem utrinque ad venas maculis parvis fuscescentibus ornata ; 
venis pallide flavescentibus; alis basi flavescentibus, macula dis- 
coidali nigra instructis, apice vitreis, alarum area anali infuscata; 
membrána costae basi rion valde ampliata; abdomine fusco-piloso ; 
opercula lata, transversa apice rotundata, nigra, latě flavolimbata; 
pedibus olivaceo virescentibus, tarsis fuscis. 

(5* Long. corporis 24 mm; cum tegm. 39 min; exp. tegm. 
75 mm. 

Patria: Africa, Brit. Uganda, dominus celeberr. Grauer legit. 
(CoUectio mea). 



Nový druh z rodu Alophus Schónh. 

Popisuje MUDr. Em. Lokay v Praze. 

Alophus Matzenaueri n. sp. m. Význačný tento brouk předčí 
svou velikostí druhy Alophus Kaufmanni Stierl, jakož i austriacus 
Otto, mezi které dle širokého a hrubě tečkovaného štítu náleží, 
jeví však i jiné tak nápadně odlišné znaky, že na první pohled 
jest možno jej mezi evropskými druhy tohoto rodu rozpoznati. 

Tělo jest dlouhé, však nikoliv příliš úzké, (^ jest užší, 



_ . GI 

však 9 značné Ure, základní barva jest černohnědá u (^, světlo- 
hnědá u 9' strany nosce, hlavy, štítu i částečně krovek jsouu (^ 
běložluté, střed štítu jest hnědě kreslen dvěma podélnými sou- 
běžnými širšími páskami, přední skvrna světlá na krovkách táhne 
se vzhůru směrem ven k ramenům, zadní V-ovitá skvrna jest 
značně rozšířena, takže zaujímá téměř celou zadní třetinu krovek 
mimo jich střední konec, jest bělohnědá uvnitř hněději ztemněná. 




Obr. 1. Alophus Matzenaueri w. sp. V právo 9- 



Spodek jest ve předu velmi hustě dlouhými světlými, zlato- 
lesklými šupinkami pokryt, episterna též velmi hustě většími, 
oválnými šupinkami pokryta, břich jest v zadu hustými šedobí- 
lými, trochu zlatolesklými chloupky a šupinkami posázen, po- 
slední článek břišní jest bez šupin, pouze chloupkován. 

Nosec jest velmi široký, dosti krátký, ploský, se stranami 
rovnoběžnými, však u kořene jeho před očima rozšířenými a jako 
poněkud naběhlými, čelo mezi očima, však se stran vykrojené a 
užší nosce; takže zde tvoří čelo s obou stran u očí malý ostře 



Ci2 



od nosce ohraničený výkrojek. Strany nosce jsou nahoře tupější 
hranou ostře ohraničeny, která jako mírně přečnívající stříška při- 
krývá trojhranné h'cní pole, ohraničené ze spodu rýhou tykadlovou 
a vzadu očima. Ještě třeba vytknouti, že nosec v této naběhlé 
části před očima jest při pohledu se strany poněkud lomeně 
zklenut, asi v místě, kde konČí vzadu jeho střední rýha, a že 
záhlaví je dosti značně vyklenuté. Nosec celý jest svrchu hustě 
pokryt podél rýhy střední vejčitými hnědolesklými šupinkami, 
zevně pak kratšími světlými přilehlými šupinkovitými chloupky, 
ku vnitřku sčesanými. Na povrchu jest nosec souběžně se střední 
rýhou hlubokým podélným nepravidelným tečkováním zbrázděn ; 
konec nosce jest lesklý, černý, nahoře prohlubněmi velkých teček 
opatřen a se stran i spodem delšími chlupy obrven. 

Na tykadlech je druhý i třetí článek bičíku stejně dlouhý, 
dosti štíhlý, takže třetí jest zdéli 4. a Stého dohromady. 

Štít jest značně širší své délky, což u Q lépe vyniká než u (^; 
přední okraj štítu jest uprostřed jen mělce vykrojen ; strany jeho 

jsou od prvé třetiny do předu něco 
zúžené, do zadu zcela rovné, střed- 
ní podélná rýha jest v předu štítu 
jen zcela nepatrně naznačena, a 
jest štít se stran mírně klenutý; 
tečkován jest hustě a dosti hrubě, 
po stranách hlouběji a drsněji, me- 
zery mezi tečkami tvoří vyvýšením 
místy sporé větší zakulacené o- 
tvory. Svrchu jest štít hustě po- 
kryt podlouhlými vlasovými šu- 
pinkami na přič se stran ku středu 
položenými a mezi nimi sporými delšími chloupky. 

Krovk}^ jsou podlouhle vejčité, do zadu zaokrouhleně 
zúžené, asi ve středu své délky nejširší, u kořene v předu ne- 
vtlačené a společně mírně vykrojené. Svrchu jsou celé krovky 
hustě pokryty většími oválnými šupinami, tečkování krovek 
v řádkách jest místy, hlavně po stranách značeno v bodech 
bělošedými šupinkami, zadní ti-etina krovek má mezirýží spoře 
posázená delšími, bělavými chloupky, které však jen po stranách 
jdou asi do poloviny krovek, takže přední polovina krovek 
jest prosta těchto delších světlých chloupků. Samice má krovky 
celé světle šedohnědými šupinkami pokryté, pročež světlá skvrna 
přední i zadní méně jasně vyniká. 




Obr. 2. AI. Matzenaueri. 
Nosec shora a se strany. 



63 

Nohy jsou dosti obrvené a řídce šupinkami pokryté. Holeně 
předních nohou u cf jsou dosti krátké a silné, v zevní polovině 
mírně ven prohnuté a v přední třetině dosti silně dolů a do- 
vnitř zakřiveny. 

Velikost 12 — IS mm. Nalezen na Dormitoru na Černé Hoře. 
Dovolil jsem si pojmenovati jej ku poctě bosenského entomologa 
pana Frant. Matzenauera, c. k. vojen, inženýra, jemuž vděčím 
několik jedinců (5" i 9- 

Jak již v předu uvedeno, náleží tento druh mezi Alophus 
Kauímanni Stierl. a austriacus Otto a sice přimyká se délkou 
těla spíše k posléze jmenovanému, není však tak štíhlým, má 
širší štít, širší nosec, který jest- u kořene rozšířený s výkrojkem 
očním ; druh tento jest též zcela jinak zbarven, jinými šupinami 
kryt a mimo to "jest i větší, 

Beschreibung eines neuen Alophus Stierl. 

Von MUDr. Em. Lokay in Prag. 

Alophus Matzenauerí n. sp. m. Eíne groBe und leicht 
kenntliche Art, zwischen Alophus Kaufmanni Stierl. und austriacus 
Otto gehórend, mít breitem, dicht punktierten Halsschilde, auf- 
fálliger Fárbung der Oberseite und auch anderen Unterschei- 
dungsmerkmalen. 

Der Korper ist lánglich, jedoch nicht schmal, beim (^ 
schmáler, beim 9 breiter. Die Grundfarbe des (J ist braun- 
schwarz, des 9 lichter braun, die Seiten des Riissels, des Kopfes, 
des Halsschildes und teilweise der Flúgeldecken sind beim (^ 
gelblichweiB. Der Halsschild ist in der Mitte mit zwei licht- 
braunen Lángsbinden gezeichnet. Der vordere Deckenmakel 
erstreckt sich schief nach auíJen und oben hinauf zu den 
Schultern, der hintere. V-fórmige Makel ist ziemlich breit, so 
dal3 er beinahe den ganzen hinteren Dritteil der Flúgeldecken 
einnimmt; derselbe ist weifilichbraun mit di^inklerem Tone in- 
wendig. Die Unterseite des Káfers ist vorne sehr dicht be- 
schuppt. Die Schuppen sind grofi, oval, hell gold- oder kupfer- 
glánzend. Die Weibchen sind, wie schon erwáhnt vvurde, oben 
auf den Flúgeldecken lichter weifilichbraun beschuppt, so dafi 
der lichte vordere und hintere Deckenmakel vveniger scharf 
hervortritt. 

Die Beine sind ziemlich stark behaart, aber spárlich be- 
schuppt. Die Vorderschienen sind máí3ig lang und ziemlich 



. 64 

dick, in der ául^eren Hálfte schwach nach auiien gebogen, im 
vorderen Drittel ziemlich nach unten und einwárts gekrumint. 

Die Epistemen sind ebenfalls sehr dicht und áhnlich be- 
schuppt. Abdomen vorne dicht mit vveifilichgrauen, etwas gold- 
glánzenden Schuppenhaaren bedeckt und dazwischen spárlich 
beschuppt, das Anal-Segment unbeschuppt, blos behaart. 

Der Rússel ist breit, nicht sehr lang, oben tlach, mit einer 
Mittelrinne, seine Seiten bis zum Grunde parallellaufend dort 
jedoch erweitert, vvie etwas aufgequoUen, dafúr ď.e Stirnpartie 
zvvischen den Augen durch einen Ausschnitt des inneren Augen- 
randes etwas verschmálert. Die Rússel-Seiten sind durch eine, 
zwar stumpfe, aber deuiliche Kante begrenzt, diese Kante úber- 
dacht ein wenig das dreieckige Wangen Feldchen, welches nach 
unten durch dle Fúhlerrinne, nach hinten difrch die Augen 
begrenzt wird. Charakteristisch. ist noch, dafi der Rússel von der 
Seite gesehen in dem hinteren erweiterten Teile im schwachen 
Winkel gebogen erscheint, und zwar dort, vvo seine Mittelrinne 
endet; auch ist der Scheitel ziemlich gewólbt. 

Der Rússel ist oben der Mittelrinne entlang seitlich mit 
lánglichen Kahlpunkten besetzt; diese Punkte bilden fast in der 
ganzen Rússellánge eine seichte, seitliche Nebenrinne. Das 
Rússelende ist schwarz, glánzend oben mit groUen Porenpunkten 
besetzt und seitlich sowie unten lang behaart, sonst ist der 
Rússel oben entlang der Mittelrinne dicht mit ovalen, braunen 
glánzenden Schuppen besetzt und an den Auíúenseiten mit 
lichten Schuppenhaaren, die quergestellt und nach innen gekámmt 
sind, geziert. 

Auf den Fúhlern ist das zweite und dritte Geií3elglied 
ziemlich schlank, gleich lang. das dritte in der Lange dem 4. 
und 5. zusammen gleich. 

Der Halsschild ist wesentlich breiter als lang, was namen- 
tlich bei dem Q sehr deutlich ist; sein Vorderrand zeigt eine 
ílache Ausbuchtung in der Mitte, die Seiten sind vom vorderen 
Drittel nach vorne leicht verschmálert, nach hinten geradlinig 
verlaufend, die Mittelrinne ist vorne kaum angedeutet. Der Hals- 
schild ist von den Seiten schwach gewolbt, sehr dicht und 
ziemlich grob punktiert, die Punktur an den Seiten schwach ge- 
runzelt, manchmal mit einzelnen stárkeren Punkten dazwischen, 
aber nicht von groben Runzeln durchsetzt. Oben ist der Hals- 
schild dicht mit lánglichen quergestellten Haar-Schuppen und 
dazwischen mit spárlichen lángeren aiiliegenden Haaren besetzt. 



^^ 65 

Die Flúgeldecken sind lánglichoval nach hinten máíJig ge- 
mndet verengt, etwa in ihrer Mitte am breitesten, am Grunde 
nicht eingedrúckt und gemeinschaftlich ausgerandet, ihre Ober- 
seite ist sehr dicht mit grofieren rund-ovalen Schuppen bedeckt. 
Gegen die Flúgeldecken-Seiten sind die Punkte in den Punkt- 
reihen durch weifilich-graue Schuppen markiert. Im hinteren 
Drittel der Flúgeldecken sind die Zwischenráume der Streifen 
spárlich mit steifen, wei61ichen Borstenreihen besetzt, die 
vordere Flúgeldeckenhálfte ist aber selbst an den Seiten 
borstenfrei. 

Grófie 12 — 13 mm. Die Art vvurde im Dormitorgebirge 
in Monte-Negro gesammelt. leh widme diese schóne Art dem 
bosnischen Entomologen Herrn Franz Matzenauer, k. u. k. Mi- 
litár-Ingenieur, dem ich einige Exempláre (J" und 9 verdanke. 

Wie schon erwáhnt wurde, gehort diese Art in die Náhe 
des Alophus Kaufmanni Stierl. und austriacus Otto. Mit 
Kaufmanni hat sie den breiten, dicht und grob punktierten 
Halsschild gemeinsam, mit austriacus ist sie Ihrer Lange wegen 
verwandt, hat aber einen vor den Augen ervveiterten Rússel 
und die Stirn ist zwischen den Augen etwas verschmálert und 
ausgeschnitten ; bei austriacus ist die Rússelerweiterung nur 
angedeutet; sonst ist diese Art durch die Fárbung, Be?chuppung 
und auch ihre GroBe ausgezeichnet. 



O chovu hmyzu vodního. 

Podává B e d ř. Z e ž u 1 a. 

Převážná většina entomologů věnuje se dosud systematice, 
a přirozený následek jest, že tato dnes jest věcí bez mála ho- 
tovou a nevyžaduje tudíž již tak četné legie pracovníků. Naproti 
tomu však stojí zde pole málo zpracované — dlouhých řad 
druhů hmyzích (macrolepidoptery vyjímaje), jimž chybí popisy 
buď některých^ nebo všech stadií vývoje, nebo kde není známo, 
za jakých podmínek a na čem larvy žijí, ač tyto otázky mnohdy 
i z ohledů národohospodářských nepostrádají důležitosti. 

K prozkoumání vývoje hmyzu, bude třeba ještě hodně a 
svědomité práce, kteréž nelze upříti velikou zajímavost. 

Biologická pozorování vyžadují, aby objekty byly takořka stále 
před očima, aby v kterékoliv denní době bez obtíží byly pří- 



. 66 - 

stupny. Z toho důvodu živočichy přenášíme do svých příbytků 
a hledíme různými prostředky nahraditi jim podmínky, za kterých 
žijí v přírodě. Vodním živočichům snadněji než jiným nahradíme 
svobodu, a proto snadněji docílíme úspěchu než u živočichů 
žijících mimo vodu. 

Vodní hmyz a jeho larvy málo jsou pěstovány a studovány, 
ač jest to velice snadné. V akvarijních časopisech a knihách, 
kromě výzvy k této práci sotva co jiného najdeme, leč ze spol- 
kových zpráv jest patrno, že výsledky se nedostavují. 

Pěstěni housenek motýlů, ač daleko těžší, jest tak rozšířeno, 
že snad není jediného motýláře, který by nepěstoval housenek, 
a přirozeným následkem jest, že popsána jsou veškerá stadia 
vývoje, a vytčeny všecky rostliny, kterými se živí. 

Kolik entomologů a sběratelů jiných řádů pěstilo hmyz 
z larev, neb dokonce až z vajíček, a jak nepatrný jest jich 
zlomek, kteří pěstili hmyz vodní, příslušící kterékoliv čeledi. 

Oč však je těžší pěstění housenek motýlích proti pěstění 
larev různého vodního hmyzu ! Přes to stalo se dokonce již i mo- 
derním dámským sportem. 

Ze dvou okolností, které u housenek nejvíce práci ztěžují, 
u vodních hmyzů jedna odpadá zúplna, druhá z velké části. 
Totiž : o udržování přiměřené vlhkosti se starat nemusíme vůbec, 
a zaopatřování potravy mnoho starostí nedá. 

Dovolím si nastíniti, jak asi by se mělo postupovati při 
pěstění vodního kmyzu, abych tak poněkud usnadnil práci tomu, 
kdo by snad jednou tím se zabývati chtěl. 

K našemu účelu ve většině případů veliká akvária se 
nehodí, neboť v nich živočichové unikají našim zrakům. Nejlépe 
hodí se nám 1 — 4 litrové sklenice, čtyřboké článkové (batteriové), 
neb i obyčejné válcové, jichž užívá se k zavařování marmelád, 
jež po několika haléřích lze koupiti. Nádob těch jest třeba značně 
množství, neboť nezbytně musí- být každý druh zvláště, avšak 
často i exempláry larev Odonat, Sialid, Perlid. Dytiscidůaj. musí 
býti isolovány, by se nepokousaly. Totéž platí i o některých 
velikých dospívajících larvách hmyzu, které v prvých stadiích se 
třeba dosti dobře snášejí. 

Veliká akvária stávají se jen tehdy nezbytnými, pěstíme-li 
hmyz kuklící se mimo vodu — (o tom později). 

Nádoby musí býti nahoře uzavřeny buď sklem, neb opatřeny 
nástavcem z hustého pletiva, aby vylíhlý hmyz neunikl, což 



-^ 67 

mimo nedosažený cíl, jest i někdy jinak nepříjemno — zvláště 
pěstíme-li larvy Culexů. 

Specielní akvária pro nedravé larvy (Phryganidae, Culicidae, 
Chironomidae), má f. Winkler a Wagner na prodej po K 18 ; široká 
23, dlouhá 35 a vysoká 48 cm. Víko a jedna stěna nástavce 
dá se vyjmouti. Vzhledem k ceně a množství potřebných nádob 
se nehodí. 

Isolování jednotlivců má mimo praktický účel znemožniti 
vzájemné poškození dále i ten účel, by přesně stanoveny býti 
mohly doby jednotlivých stadií a příslušnost larev k popsaným 
již dospělým hmyzům. 

Zařízení akvária u většiny druhů hmyzů stačí to nejjedno- 
dušší, totiž prosté vhození větévky elodee. Některé druhy však 
ku plnému zdaru, vyžadují složitější zařízeni, dle povahy okolí, 
ve kterém žijí na svobodě. Než se zařizováním akvárií pro 
takové druhy počneme, zjistíme podmínky životní : vyhledávají-li 
mělčiny neb hlubší vodu, proudící neb stojatou, stín či výsluní, 
zda dno bahnité (Sialis, Libellula, Nepa), písčité (Chironomus) 
či kamenité, jaké rostlinstvo se zálibou vyhledává a kterou rost- 
linou se živí. Dle výsledku naneseme pak na dno vrstvu bahna 
neb písku 5 — 7 cm silnou a položíme dle povahy larvy naň nějaký 
oblázek, aby i o případnou skrýš bylo postaráno. Kameny z části 
nad vodou vyčnívající, vyžadují muchničky (Simuliidae) ; larvy 
s kameny, na nichž sedí, musí býti přeneseny do akvária. 

Hodláme-li pěstiti chrostíky (Phryganidae), pak musíme dáti 
jim k disposici materiál ku stavbě pouzder. 

K osazení béřeme rostlinu, na které jsme larvu našli. Ne- 
byla-li larva v blízkosti rostlinstva neb nebylo-li rostlinstvo 
vůbec v tůni, ve které larvy byly chyceny, pak nasadíme jakou- 
koliv rostlinu vodní, neboť akvárium bez rostlin není vůbec my- 
slitelno. Cizokrajné rostlinstvo spadá v úvahu jen při maso- 
žravých larvách přes zimu pěstěných, neboť cizí (exotické) 
rostlinstvo v zimě daleko lépe se daří než zdejší. 

Rostlinstvo assimiluje konečné produkty rozkladného procesu 
organických látek, a ve dne mimo to i kysličník uhličitý živo- 
čichy vydechovaný a vydechují kyslík; tím vodu stále osvěžují. 
V noci assimilace kysličníku uhličitého ustává, a rostlina dýchá 
tak jako živočich ; proto nesázíme příliš hustě. 

Chceme-li pěstiti larvy žijící na neb ve stoncích bahenních 
rostlin, pak musíme poskytnouti rostlině živnou půdu. Pro všecky 
skorém druhy hodí se smíšenina stejného množství rašelinné 



68 — 

hlíny, jílu a písčité půdy. Směs ta nanese se na dno, upěchuje 
se, a konečně zakryje se vrstvou písku 3 cm silnou. Rostliny 
tyto nesmí se sázeti hustě, neboť v tomto případě slábnou a 
zabraňují mimo to i rozhledu. 

Nejsložitější zařízení akvária vyžaduje hmyz kuklící se 
v zemi mimo vodu, jak činí Sialis a Dytiscus. K tomuto účelu 
jest třeba akvária větších rozměrů, přibližně óOlitrového. 

Dno pokryje se vrstvou písku ; pak vyhradíme určitou část 
>pevnině« (^g — V2 postoru akvária). 

Do výše, kam až míníme vodu napustit (8 — \0 cut nade 
dno), naneseme nejprve hrubší, později jemnější oblázky, pak 
písek. Na to přijde hlína průměrného složeni (aniž příliš písčitá 
ani jílovitá), dobře celek se upěchuje a pokryje se konečně drnem 
neb mechem, aby hlína rychle nevyschla a občasné zalévání 
aby bylo stejnoměrné. 

Volnou prostora zařídíme (osázíme rostlinstvem) právě tak, 
jako akvária dříve zmíněná. Larvy vpouštíme do tohoto akvária 
pokud možno krátce před kuklením, aby se vzájemně nepo- 
kousaly. Kdy housence neb larvě blíží se doba kuklení, pozná 
se snadno dle značného nepokoje a zmenšené chuti přijímati 
potravu. 

Chceme-li vypěstiti dospělý hmyz, pak jest záhodno, do- 
přáti kuklám naprostého klidu, nepřehrabovati totiž onu zem. 
Přezimuje-li snad hmyz v tomto stadiu, pak přenese se akvárium 
do chladné světlé místnosti (kde nemrzne 2 — 4° C) a jen ob- 
časně dolejeme vypařenou vodu. Teprve na jaře vystavíme 
akvárium teplu a slunci. 

Larvám Phryganid, Perlid, Odonat nutno dát do akvária 
větévku vrbovou, aby jim bylo usnadněno opuštění vody v době 
proměny v dokonalý hmyz. Všem larvám bez rozdílu, kdy pře- 
stanou přijímati potravu, třeba dopřáti klidu. 

Larvám Gyrinů. dají se klasy rákosové, ve kterých se kuklí, 
ač jest možno, že i v přiměřeně zaschlém mechu by se zakuklily. 

Nesmí se zapomenout, že akvárium bezpodmínečně potřebuje 
světla, a že teplota vody nesmí vystoupit nad 30" C. Tanytarsus 
snáší teplotu od — 2 do -}- 12, při teplotě nad -f- 12 již neroste. 
Nejvyšší teplotu snáší Culex a zvýšená teplota značně zkracuje 
dobu vývoje. 

Z uvedených důvodů umísťujeme akvárium u okna, mezi 
neb za oknem. Okna k východu směřující hodí se nejlépe, pak 
západní, severní, jižní nejméně vyhovuje. Nemáme li jiných oken, 



^ 69 ; 

než jižních, pak nezbývá než intensitu paprsků záclonami 
tlumit. Zvláště kulatá akvária, dopadají-li na ně přímo sluneční 
paprsky, musí býti po straně k slunci obrácené polepena papírem, 
neb jinak celý obsah jeho jistě podlehne zkáze přehřátím vody. 
V kulatých, nepolepených akváriích stoupne teplota snadno 
i na 50" C! 

Stavíme-li akvária na stojany, pak třeba dříve vyzkoušet 
jich nosnost. Jednotlivé příčky nesmí zastiňovat hladinu akvárií 
pod ní se nalézajících. Jen paprsek s vrchu dopadající se uplat- 
ňuje, kdežto se strany sklem vcházející působí změny ve vzrůstu 
rostlin, a tudíž pravdě podobně by paprsky postranní nebyly 
bez vlivu na vzrůst hmyzových larev. 

Nejvýhodnější ovšem jest umístění v zahradě na místě 
krytém před prudkými (poledními) paprsky slunečními, přívalem 
dešťovým a před kroupami. Tím dáme akváriím přiměřenější 
teplotu a více kyslíku i světla než v pokoji. 

Jakou vodu do akvária nalejeme, není lhostejno; druhy 
z vody pramenité (tvrdé) nesmíme dáti do vody měkké, říční a 
naopak. Živočichům z vody pramenité dá se voda studničná, 
která den neb déle stála v otevřené nádobě, aby kyselina uhli- 
čitá prchla a vzduch se rozpustil. Při případném přemísťování 
larev jest dbáti, aby rozdíl teplot vody nebyl příliš značný. 

Naplňujeme-li akvárium vodou, naléváme jí poznenáhlu na 
misku neb houbu, aby dno se nezvířilo a voda se nezkalila. 

Měniti vodu jest u většiny druhů zbytečností; voda v akváriu 
delší čas stojící jest daleko čistší než čerstvě iialitá, nebot 
součástky hlinité do ní vmíchané se usadily ke dnu. 

Zelenost vody není známkou »zkažené« vody. Příčinou 
jsou diatomacee, které účinkují stejně jako rostliny vyšší. 

Vypláchnutí nepomůže, neboť spory v akváriu zůstanou a 
řasy vyvinou se znovu. Zelenost mizí, seslabíme-li intensitu 
osvětlení. 

Larvy z tůní a rybníků se spokojí se sklenicí s elodeou 
úplně. Vodu měníme leda poznenáhlu. Toto zařízení stačí larvám 
rodů: Sialidae, Phryganidae, Leptoceridae, Odonata a Cloě, kte- 
rýmž tím lépe se daří, čímž méně se jimi zabýváme — jen 
čistotu třeba jim udržovat. 

Vyžadoval-li by snad některý druh proudící vodu, pak na- 
hradíme mu ji buď přítokem čerstvé neb vpouštěním vzduchu do 
vody (provétrávačem) nebo kombinací obou. Odporučuje se však 
průtok vřeleji, neboť jedním přítokem možno obsloužiti celou 



. 70 

řadu akvárií (o stejně vysoké hladině). Do jednoho voda přitéká 
přímo z vodovodu, odvádí se násoskou do sousedního a dále ; 
teprve z posledního vodu vypouštíme. Tam jest třeba zavésti 
přístroj, který udržuje vodu na určité výši, aby při eventuelním 
zaražení přítoku, všecka voda z akvárií neutekla. 

Provětravačů jest několik systemův: na stlačený vzduch 
pumpou, injektorové, na vodu kapající atd. Vzduch vede se 
trubkou do akvária, v drobných bublinkách nechá se jí pro- 
cházeti. Nevýhodou provětravače je, že kyselinu uhličitou a zbytky 
rozložených organických látek z vody neodvádí, nýbrž jen kyslík 
spotřebovaný dosazuje: proto jest průtok výhodnější. 

Pomůcky nám práci usnadňující jsou : rovná násoska k od- 
straňování odpadků a kalu, pincetka a hustá malá síťka. 

Krmení býložravých larev (Phryganea) nepůsobí obtíží. Po- 
žírají řasy (mimo vláknité) rostoucí na skle, kamenech a rost- 
linách, kteréž v dobije osvětleném akváriu bez našeho přičinění 
bují. Vyžadují-li však přece určitý druh rostliny, nebudeme pak 
nuceni příliš často pro potravu vycházeti; možná, že rostlina 
postačí svým vzrůstem zažívací činnosti larev, nebude li jich 
v akváriu příliš mnoho. 

Živá potrava pro masožravý hmyz jest lehce přístupná — 
hodí se vše — larvy menšího hmyzu, různí korýši (Cyclops, 
Daphnie), u větších larev (potápníků) hodí se zcela dobře žížaly 
neb syrové maso, larvám vážek mouchy domácí, které berou 
s hladiny, a naučí se žráti i z ruky. Mrtvá potrava nesmí 
v akváriu zbývat, tam plesnivět nebo hniti. Zbytky potravy jsou 
největším nebezpečím pro živočichy v akváriích. 

Nejzajímavější a nejdůležitější jest pěstování hmyzu z va- 
jíček, neboť jen tak můžeme pozorovati všecka stadia vývoje. 
Ku kladení vajíček v akváriu (prostorném) přikročí jen hmyz, 
který i co dospělý do vody se vrací, jako potápníci, znakoplavky 
splešťule a j. Z těží podaří se příměti ku kladení pakomáry, 
vůbec však ne: sídla, vážky, jepice a j. 

Dotyčných druhů vajíčka (shluky v rosolovité hmotě neb 
paketech) musíme hledati v přírodě a do akvárií je přenésti, kdež 
bez obtíží larvy z nich se vylíhnou. Pakety vajíček jepic a jiných 
příbuzných hmyzů, můžeme odebrati samičkám je nesoucím. 

Vajíčka sídel (zvi. z rodu Lestes) najdeme snadno, pozo- 
rujeme-li dospělý v párech létající hmyz. Párky, slézají po sítině 
pod vodu a kladou na ní vajíčka. Sítinu tu přeneseme i s ko- 



_ . 71 

řeny do akvária. Rovněž najdeme jich vajíčka na listech plo- 
voucích a vzplývajicích rostlin, zvláště pak leknínu. 

Pěstění larev z vajíček nemá ni z daleka těch překážek, 
které překonávati musi pěstitel housenek motýlových. Poněkud 
obtížná zdáti se může výživa prvých stadií, leč při troše zku- 
šenosti úspěchu docílíme. 

Abych dokázal snadnost pěstění hmyzu v akváriích, uvedu 
několik příkladů, kde v akváriích rybami osazených, hmy.^ pro- 
měnu celou prodělal. 

Párek splešfule (všemu živému postrachem jsoucí) 2 — 3 X 
po sobě se spářil, a po každém spáření samička nakladla několik 
zajímavých vajíček, ze kterých vylezly mladé, prodělaly ně- 
kolikero svlékání a konečně padly za obět spolu se samečkem 
samici. 

Přes osazení akvárií rybami v dospělý hmyz proměnily 
se larvy jepic, chironomů a corethry, ač rybami byly pronásle- 
dovány. Larvy byly zavlečeny se živou potravou do akvária 
vpouštěnou. 

Samovolně kladli vajíčka do akvária malí pakomáři (na 
oknech v létě hojní), larvy prodělaly celou proměnu, dospělý 
hmyz líhl se pak i v zimě (sporadicky). 

Pokusil jsem se krátce nastíniti, jak se vodní hmyz v akvá- 
riích má pěstiti. Více pro povšechnou informaci není třeba. Od- 
hodlal-li by se někdo pěstovati vodní hmyz, tedy, bude-li toho 
třeba, a pokud mi bude možno, další informace podám. 

Myslím, že snad z toho, co jsem řekl je jasno, že celkem 
nic jednoduššího a pohodlnějšího být nemůže. 

Nezbytně jest však k této činnosti třeba: trochu místa, 
dobré vůle a trpělivosti — výsledek jest jistý. 

Literatura : 

Pflege und Zucht der Schwimm- und Wasserkáfer, Von phil. dr. Alois 
Czeba (Wochenschrift fiir Aquarien und Terrarienkunde IV. 
Jhr. 49.). 

Pflege und Aufzucht der Netz- und Trugnetzfluglerlarven. Von phil. 
dr. Alois Czeba (Blatter fiir A. u. Terrarienkunde XVIII. Jhg. 1,). 



Fauna Bohemica. 

Noví brouci české fauny. 

Podává prof. J. Roubal. 

Saprinus rugifeř Payk. Doksany 1907. 

S. metallicus Herhst. Toušeň (náplav) 1905. 

Mycetophagus piceus F. a. sexpustulatus F. Roudnice, 
Milešovka 1907. 

M. piceus F. a. punctulatus Schilsky. Roudnice 1907. 

M. piceus F. a. huméralis 5í7Ms^_y. Roudnice 1907. (Rev. 
Reitter.) 

Simplocaria maculosa Er. (dle Reittera g. m. I.) 1 ex. na 
Boubíně 1907. 

Caenocara subglobosa Mnls. Chocomyšl u Chudenic, 1907.. 

Mordella aculeata L. a. vestita Em. Hiubočepy 1906. 



Di^obnosti. 

Vodní hymenoptery. Není skupiny hmyzů, jež by byla chrá- 
něna před parasitními Hymenopterami. Ač jsou Hymenoptery jinak 
zvířata exkvisitně suchozemská, jsou zhoubné činnosti jich larev vy- 
sazena i zvířata vodní, ku př. larvy chrostíků.*) Avšak přes to velice 
vzácný jsou skutečně vodní hymenoptery, totiž tvary mající schopnost 
trvale, neb aspoň po delší čas ve vodě neb pod vodou žíti. Sem patří 
dvě formy Proctotrypidů r. 1863 Lubbockem popsané Polynema 
natans a Prestwichiaaquatica. Zajímati snad bude české 
entomology sdělení, že oba tyto druhy byly mnou i u nás nalezeny. 
Polynema, jež plave ve vodě pomocí svých křídel, nalezena byla 
mnou již r. 1888 u Příbrami. Prestwichia aquatica (zevrub- 
nějši popis téže podal r. 1897 Willem v Bull. Scientif. T. XXX) 
9 má sice křídla ((^ jest bezkřídlý) avšak pohybuje se ve vodě jen 
pomocí zadních noh plovacích. Podařilo se mi tuto formu v květnu 
letošního roku zjistiti v Kejském rybníku. Vývoj tohoto zajímavého 
cizopasníkn děje se jak Enock r. 1898 (Entom. Monthly Mag. ; Nature.) 
zjistil ve wijíčkách znakoplavky Notonecta glauca. 
A. Mrázek. 

*) U těchto cizopasí Agriot\'pus annatus v Čechách prof. Klapal kem 
zjištěný. 



^_ _ 73 _ 

Myrmekologické poznámky. 

Napsal prof. Dr. AI. Mrázek v Praze. 

I. O zakládám kolonií u mravenců. 

Jako jsou kolonie mravenčí po stránce biologické velice 
rozmanitý, tak jsou i rozmanitý způsoby, jakýmiž povstávají. 
O tomto bodě existuje právě z posledních let celá literatura a 
na jednom z předních míst sluší zde vytknouti práce Wasman- 
novy. I jeho práce nejnovější ^) obsahuje řadu nejvýš zajíma- 
vých experimentálních příspěvků po této stránce, ale některé 
vývody Wasmannovy nutí mne právě k uveřejnění následujících 
řádků, podávajících výsledky mých několikaletých pozorování 
o životě našich mravenců. 

Ve svém krátkém sdělení z roku 1906^) uvedl jsem mimo- 
chodem (hlavní obsah práce týkal se součinnosti dvou krá- 
loven při zakládání hnízda), že mladé královny rodu Lasius 
přikročují ku snášení vajec pravidelně teprve po přezimování. 
Wassmann nyní správnost tohoto tvrzení popírá. Opírá se při 
tom o výsledky svých pokusů s mladými královnami v umě- 
lých hnízdech, jež vedly na př. k vylíhnutí prvých dělnic již na 
podzim. 

Sám jsem dělal podobné pokusy, a i v mých uměl. sádro- 
vých hnízdech (užívám poněkud mnou modifikovaných J a n e- 
tových hnízd s velikým úspěchem) snášely mladé královny již 
na podzim vajíčka a ošetřovaly vylíhnuvší se larvy atd., ale to proti 
uvedenému tvrzení ničeho neznamená. Ano klásti výsledky 
umělých těch pokusů v protivu proti němu, jest po mém soudu 
závažný methodologický omyl. Positivní pozorování v přírodě 
nemůže přece takto býti vyvráceno, 

V uvedené své práci konstatoval jsem jednoduše na zá- 
kladě svých pozorování určitý biologicko-faunistický zjev. Při- 
rozeně platí ^uvedené jen pro krajiny, v nichž se pozorování 
dala, to jest okolí pražské a příbramské. 

Přečetné mnou v dřívějších letech na jaře nalezené osamo- 
cené odkřídlené královny různých druhů rodu Lasius, nebyly 
nikdy nalezeny ve společnosti larev, pup nebo dokonce dělnic, 



^) Wasmann, E. : Weitere Beitráge zum sozíalen Parasitismus und 
der Sklaverei bei den Ameisem. Biolog. Centraiblatt XXVIII. 1908. 

'^) Mrázek, AI.: Griindung neuer Kolonien bei Lasius niger. Z. f. wiss. 
Insektenbiologie, 1906. 



74 — — — — • 

ačkoliv při úpravě prvé komůrky hnízdové přehlédnutí těchto 
naprosto jest vyloučeno. Že to byly ale královny zcela nor- 
mální o tom dostatečný důkaz podává okolnost, že přeneseny 
byvše do umělého hnízda již po několika dnech počaly snášeti 
vajíčka. 

Snad by se daly zjevy ty vysvětliti jako zjev výminečný, 
kdyby velmi četná pozorování roku minulého a letošního opět 
jen nepotvrzovala totéž. Loňský podzimek byl pro sledování 
života mravenců neobyčejně příznivý. Naprostý nedostatek po- 
krývky sněhové umožňoval nerušené vyšetřování četných ko- 
lonií, hlavně v lesích hornaté krajiny příbramské po celý listo- 
pad ano i prosinec. — Kamenité stráně lesní jsou zde místy 
neobyčejně bohatý na mravence a leckde skoro pod každým 
třetím nebo čtvrtým kamenem bylo lze najíti na podzim odkří- 
dlenou královnu (hlavně od L a s i u s n i g e r. U několika krá- 
loven jsem naleznul sice též mladé larvy (ale jen tyto, naprosto 
však nikoliv pupy nebo docela již vylíhlé dělnice), ale to byly 
právě jen řídké výjimky. Převážná Část nenakladla zajisté před 
přezimováním vajíček. Aspoň jsem, jakmile sníh sešel, letos 
v únoru a březnu naleznul na dotyčných místech jen isolované 
královny. 

Opravňují mne tedy veškery moje dosavadní nálezy ku 
tvrzení, že královny rodu Lasius (hlavně od Las. niger, 
zakládají novou kolonii převážně teprve po přezimování na jaře. 

Nechci však přestati jen na konstatování tohoto faktu. 
Moje nálezy podávají i pravděpodobně klíč k rozluštění uvede- 
ného biologického zjevu, jenž pravděpodobně souvisí s dobou 
rojení. 

Poměry rojení se mravenců a souvislé s tím další otázky 
nejsou ještě všude zcela bezpečně vyšetřeny. Kdo by se o těchto 
věcech podrobněji chtěl poučiti, má dobrou rukovět ve výborné 
knížce Esch e ri ch o vě.^) — Escherich uvádí sám údaj 
Janetův, jenž v hnízdě Las. flavus ještě ku konci října 
nalezl okřídlená pohlavní individua, avšak zdá se mu jistým, 
že jednalo se při tom o druhou generaci, o dotatečné rojení. 
Moje nálezy o době rojení mravenců z rodu Lasius jsou 
však velmi zajímavý. 

U Lasius niger v teplém okolí pražském, na příkl. na 
vyhřátých písčinách těsně podél Vltavy se táhnoucích již kon- 



3) Escherich, K. : Die Ameise. Braunschweig, 1906. 



— . — . 75 — - 

cem června a pak hlavně v červenci a srpnu s okřídlenými 
k rojení se hotovícími individuy v hnízdech se setkáváme. Co 
se ale Lasius flavus týče, tu nacházívám i v okolí praž- 
. ském (na př. na chuchelských stráních), na stinnějších místech 
okřídlené stavy ještě po celý říjen. V okolí příbramském, o ně- 
kolik set metrů výše položeném a přirozeně mnohem stude- 
nějším naleznul jsem loňského roku (1907) v přečetných kolo- 
niích Lasiových ale křídlaté samice a samce ještě docela až 
i v polovici prosince, kdy již dávno aspoň v noci mrzlo, takže 
někde ještě pod přimrzlým kamenem okřídlená individua se 
hemžila. Zdali jedná se zde o protáhlé jaksi kontinuované 
rojení či o opožděné rojení aneb o druhé podzimní rojení ne- 
mohu rozhodnouti , ježto jsem kolonie mravenčí dotyčných 
lokalit nemohl v létě revidovati, meškaje v tu dobu mimo 
Čechy. Jisto jest ale, že takovéto příliš opožděné roje as sotva 
mohou se skutečně vyrojiti. Pravděpodobně nezbude křídlatým 
jedincům nic jiného než přezimovati v hnízdě. .Skutečně jsem 
také letošního roku v únoru a březnu naleznul kolonie Lasiové 
s přezimovavšími četnými okřídlenými samicemi.*) (Jisté pro- 
cento samiček bylo nalezeno v těch případech mrtvých.) Ne- 
mohl jsem však dále vyšetřiti zdali snad takovéto přezimovavší 
královny na jaře se rojí, resp. snad i rovněž přezimovavšími 
samci jsou oplozeny. 

Jedno však jest jisto z pozorování těch, že i když snad 
saiTiičky brzy (v červenci nebo na počátku srpna) vyrojené mo- 
hou podobně jako při pokusech Wasmannových do začátku 
zimy založiti již celou malou kolonii, tož přece jen aspoň v ně- 
kterých končinách děje se rojení tak pozdě snad až i v listo- 
padu, že na nějaký základ kolonie ještě na podzim není ani 
pomyšlení. Královna taková jedva že si vynajde a vybuduje 
útutek zimní, v němž pak přezimuje, až teplota jarní ji po- 
vzbudí k novému životu, to jest kladení vajec. 

Ze jest výklad ten správný, myslím, že dokazuje ještě 
jedno pozorování moje, podávající parallelu k uvedenému. Ono 
opoždění* se ve vývoji kolonií jest patrno i u jiných mravenců, 
specielně druhu Formica fuse a. V polovici listopadu mi- 
nulého roku, kdy jsem nalézal, jak řečeno, jen samotné krá- 



*) Roku 1904 jsem nalezl v polovici února v okolí pražském (u Rado- 
tína) v hnízdech Camponotus sylvaticus okřídlená individua pravdě- 
podobně rovněž přezimovavší. 

6* 



76 

lovný Lasiové, bez larev atd., nalezl jsem i zcela mladé kolonie 
od Formica fuse a, ale representované jen krá- 
lovnou a něco málo (10— 20) zcela ještě malými 
larvami! S tím kontrastuje velice nález Wasmannův, jenž 
u Luxenburgu naleznul v mladých koloniích Formica fusca 
pupy a dokonce již i vylíhlé prvé dělnice hned ještě v červnu 
(25. června 1906). V mnou pozorovaném případě vy líhnutí dělnic 
mohlo se státi rozhodně teprve až na jaře. 

Jak patrno jest časový postup tvoření se nových kolonií 
mravenčích v různých krajinách dle různých klimatických pod- 
mínek různý. 

II. Solenopsia imitatríx Wasm. 

Tento velice zajímavý u Solenopsis fugax žijící mimetický 
Proctotrypid popsán byl Wasmannem z Hollandska a Francie. 
— V okolí pražském hlavně na úbočích k jihu obracených údolí 
chuchelského vyskytuje se dosti pravidelně. 

Druh tento vykazuje dle mých pozorování dosti značnou 
variabilitu individuální, jak co se týče velikosti tak i zbarvení, 
jež bývá brzo skoro černé, brzo mnohem světlejší, jen o něco 
málo temnější než jest zbarvení mravence hostitele. 

Pravděpodobně jest cizopasník tento po celé střední a 
i jižní Evropě lozšířen, neb podařilo se mně v sprnu r. 1906 
přítomnost jeho zjistiti i na Černé Hoře (u Rijeky), při čemž 
padá ještě na váhu , že Solenopsis fugax tamtéž po- 
měrně sporadicky dle mých dosavadních pozorování se vysky- 
tuje. 

Résumé. 

I. Der Verfasser konstatiert einer Bemerkung Wasm a n n" s 
gegenúber auf Grund ausgedehnter neuer Nachforschungen 
nochmals, dal3 bei Prag, und insbesondere in der hochgelegenen 
gebirgirgen Umgebung von Příbram die Lasius- Kóniginen 
bei der Grundung neuer Kolonien mit der Eiablage regelmátjig 
erst nach der Ueberwinterung im Fruhjahr beginncn. Nur sehr 
selten vvurden Larven noch im Herbste gefunden. Diese Er- 
scheinung hángt wohl mit dem Zeitpunkt des Schwármens zu- 
sammen. Es wurde gefunden, datí dieser sich bis tief in 
den Herbst verschieben kann, so daB, offenbar zum Schwár- 
men vorbereitete geflúgelte Stánde nicht nur im Oktober, son- 



OBSAH: Fr. J. Rambousek: Klíče k určování českých brouků str. 41. — 
J. Srdínko: Z biologie můry Agrotis margaritacta. Vili. str. 55. — Dr. 
L. Melichar: Jeden nový rod a dva druhy cikád z čeledě Cicadidae 
str. 58. — ^MUDr. Em. Lokay : Nový druh z rodu Alophus Schonh. str. tíO. 
— Bedř. Zežula:0 chovu hmyzu vodního str. 65 — Fauna bohe- 
mica: Novi brouci české fauny. Podává Prof. J. Roubřil. Str. 71. — Drob- 
nosti: Vodní hymenoptery. (Mrázek). Str. 72. — Dr. AI. Mrázek: Myr- 
mekologické poznámky. Str. 73. 



I 



jA jri f^/^QLf^ ri2.zií.é ^7-eliÍ2:osti a. jiné s. členěné 

Jos. a Pl Zahradník 

TT^eiar^ slslad. -rrešiserý-cla. potře^b pro ixii Isroslsopii, 
Toalfcteriolog-li, clieran-ii a, f3rsils:-a.. 



Tištěné, vkusné etiketj^ pal. coleopler* i lepi- 

dopter vydávané berlínskou firmou Hirschovou zasílá 
v sešitech po 65 hal. franko 

Y.MANUELDUCHOŇ,entoinolO£vRAKOVNÍGE. 

Dosud vyšel seš. I. a 2. coleopter i iepidopter. 



Žádáme pp, členův, aby, pokud takjiz 
neučinili, použili si ožni ch lístků k zapra- 
veni příspěvků. 



Pořad schůzí 

České Společnosti Entomologické ve správním r. 1908. 



Leden 



28. 



Únor 



25. 



Březen 



31. 



Duben 



28. 



Květen 



26. 



Červen 



Září 



Říjen 



Listopad 



Prosinec 



30. 29. 13. a 27. 10. a 24. 

Valná hromada dne 19. ledna 1909. 



15. 



Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 



o ^'28. hodině večer. 



ČHSOPIS 



České Společnosři Eníomologícké. 

flcía Sociefaíis Enfomologicae liohemiae. 



Ročník v. 1908. číslo 3. 



Redakční komilé: 

Proř. Fr. Klapálek, 
P. Rug. Kubeš, Prof. Dr. Em. Rádi. 

HUDr. Em. i.okaii. Odb. uč. FInř. Vimmer. 



^ífc^ 



V PRAZE. 
Nákladem České Společnosfi Enfomologicfté y^ \^nnm 



Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. 



''^C 24 mol 



. 77 

dern noch mitte November in den Nestern beobachtet wurden. 
Einigemale wurde sogar das Ueberwintern der unausgeschwárm- 
ten geflúgelten Kóniginen im Nést konstatiert. Es bleibt unent- 
schieden ob es sich in diesen Fállen um ein nachtrágliches zweites 
Schwármen im Herbst handelt, und ob die úberwinterten Kóni- 
ginen, dann im Frúhjar tatsáchlich noch zur Befruchtung durch 
dle eventuel ebenfals úberwinterten Mánnchen kommen. 

Im Anschlufi an diese Beobachtungen liber Lasius, fiihrt 
der Verfasser noch an, dafi er in der Příbramer Umgebung 
eine áhnliche Verspátung bei der Grúndung neuer Kolonien 
auch bei Formica fusca konstatieren konnte. Die von ihm 
in der Nátur gefundenen neu angelegten Nester dieser Ameisen- 
art enthielten noch am 15. November 1907 auCer der Konigin 
nur eine kleine Anzahl von ganz jungen Larven. 

II. Die bei Solenopsis fugax lebende Proctotrypide 
Solenopsia imitatrix Wasm. wurde im August 1906 
vom Verfasser auch in Montengro (bei Rijeka) gesammelt. 



Psylla lemurica n. sp. z Madagaskaru. 

Napsal MUDr. Karel Šulc. 

Hlava. — Temeno ploché, v zadu 0*50 mm široké 
(i s očima 0-85 mm), ve střední čáře 0-\8 mm dlouhé, v týle 
na 0-06 mm vykrojené; přední jeho hranice široce obloukovitá, 
s výkrojem pro přední nepárové, s vrchu dobře viditelné oko; 
zadní pár oček těsně v zadních rozích ; přední rohy velmi široké, 
ploché, dolů neohnuté, mírně chlupaté. — Tykadla 2-62 mm 
dlouhá, a to článek 1. = 0-09, 2. = 0-05, 3. = 0-35, 4. = 030, 
5. =: 0-25, 6. a 7. po 30, 8. =0-27, 9. =0-12, 10. =0-09mm; 
číšky tykadlové velmi široké, prostranné, umístěny jsou po zevní 
straně kuželů čelních a ne nad nimi. — Kužele čelní jsou 
velmi krátké, O 10 iiuii, na vrcholí široce zaoblené, kulovité, ve 
střední čáře se nedotýkají, děleny jsouce nepárovým předním 
okem, hustě chlupaté. — Zbarvení: základ temene světle 
žlutý s podkovovitě do předu ohnutou, širokou hnědou skvrnou 
ve středu ; přední hraníce temene, střední jeho čára, číšky ty- 
kadlové a base kuželů sepiově černohnědé; vlastní kužele světle 

7 



žluté; tykadla: první dva články hnědé, 3. — 5. žlutavé o hnědém 
konci, ostatní smolově hnědé. Klypeus žlutavý. 

Thorax obvykle stavěný, silně klenutý, 0*90 mm mezi 
úpony křídel široký, s podkladem světle žlutavým, kresbou sie- 
nově až sepiově hnědou, splývavou a rozlehlou ; převládá světle 
sepiové zbarvení. 

Křídlo přední: 3'lOww dlouhé, I • 35 imn na začátku 
střední třetiny široké; přední okraj mírně obloukovitý, zadní 
rovný, — konec křidla široce zaokrouhlený, vrchol v polovině 
costa discoidalis, přední polovina oblouku o delším radiu jak 
zadní. — Žilky: costa basalis skoro rovná, c. stigmalis a sub- 
costa stigmalis svařena v jedinou tlustou žilku: costosubcosta 
stigmalis, jejíž šířka obnáší u prox. konce O' 10 mm, ve středu 
délky 0*05 mm, u ústí radia 0025 mm; rádius znatelně prohnut 
ve střední třetině do předu, v konečné do zadu; cubituSi 
obloukovitý, vrchol v distální polovině, r^ cb^ skoro rovný, s osou 
křídla a analis rovnoběžný, v^ cb^ jde ve směru cbj ; cubituSo 
velmi krátKý, r^ cbg dlouhý, v zevní části rovný, vnitřní polo- 
vina obloukovitá, vrchol oblouku v proximální polovině právě 
pod vrcholem cb^,; ro cbg rovný. — Zbarvení žilek : světle hnědé, 
žebra všude zřetelně utvářená a jemně černohnědě zbarvená. — 
Délka žilek, reép. tětiv jejích oblouků obnáší v mm : costa ba- 
salis 1*55, subcosta basalis 070, sbc. discoidalis 0'60, sbc. stig- 
malis 0-35, rádius 1"70, petiolus cubiti 0*30, cubiluSi 1-25, 
r, cb, 077, rg cb, 070, cubituSg 0*47, r^ cb., 1-05, r, cbo 060, 
analis 170; — Stigma: blanité schází. — Blanka: jemná, 
vodočirá, nezbarvená. — Povrchové ostny: cel. bas. ant. jest 
zcela ostnoprostou, cel. radialis pokryta jest v zevní horní části, 
myslíme-li si ji půlenou S ovitou čarou jdoucí od úponu radia 
k hornímu vnitřnímu úhlu; při tom přistupují ostny k přednímu 
kraji bezprostředně, u radia vynechávají ostnoprostý pruh; v obou 
marginales vyplněn celý povrch až na široké ostnoprosté pruhy; 
skupiny v cel. discoidalis a cubitalis končí ponenáhlu se sužu- 
jíce prvá nad vrcholem cb, druhá nad vrcholem r^ cbg, při tom 
jsou široké ostnoprosté pruhy; ke costám skupiny nejsou se 
stran setnuty; v cel. bas. post. pokryta jest ostny celá část za 
klavální suturou, v části předsuturální pokryty jsou jen dolení 
rohy vnější a vnitřní; tuto jdou ostny těsně až ku c. bas. kdežto 
u ro cbj zachován ostnoprostý pruh. Ostny stojí ve čtvercích a 
kosočtvercích na 002 mm od sebe, ale místy isou viděti ve sku- 
pinách nepravidelné lysiny. — Spodínové ostny vyskytují se 




Vysvětlení tabulky. P s y 1 1 a 1 e m u r i c a n. sf. 
1. Hlava shora. 2. Hlava ze spodu: 1. čelní kužel, 2. tykadlová jamka, 
3. klypeus. 3. Hlava a thorax se strany: clp. r= klypeus. 4. Křídlo přední, 

hranice povrchových ostnů, + -f- + + hranice rozlohy spodinových 

ostnů, -j- — -|- — společná hranice obou. 5. Křídlo zadní: 1 costa, 2 rádius 
sector, 3 media, 4 cubitus, 5 analis secunda. 6 9 anální článek s hora. 7. 9 
anální a genitální článek v louhu vyvařen v glycerinu montován se strany. 7a, ^ 
konec těla: zbarvení. 8. Ostny zobanů. 9. 9 zevní kladélko. 10. 9 vnitřní kladélko. 

Explicatio tabulae. 
1. Caput supra. 2. Idem infra: 1. coni frontales, 2. fossula antennae, 

3. clypeus. 3. Caput thoraxque a láteře: cl. =: clypeus. 4. Ala anterior, de- 

marcantio spinularum membranae supra, -] — \- -\- infra, — ■ -\ 1 \- quoad 

supra et infra communis. 5. Ala posterior 1. costa, 2. rádius sector, 8. media 

4. cubitus, 5. analis secunda. 6. 9 segmentům anale infra, 7. Segmentům anale 
et genitale a latere (ín K O H coctum et glycerine investigatum). 7. a) coloratio 
apicis abdominis 9- 8. Spinae rostri. 9. Aculeus ovip. externus. 10. Aculeus 
ovip. internus. 7» 



80 

pouze v cel. radiaJis v rozsahu ostnů povrchových; jsou ostře 
kuželovité. — Marginální skupiny spodinových ostnů v cel. 
marg. ^ o, a cel. cubitalis jsou úzké, zaujímají jen střední třetinu 
šířky buněk, nízké dosahujíce sotva Y3 délky cel. marg,; ostny 
jsou dosti význačného lahvicovitého tvaru, velmi husté; margi- 
nální skupina v cel. discoidalis jest o cosi vyšší, tak široká jako 
skupina ostnů povrchových a ostny jsou rozptýlené; cel. radi- 
alis prostá. 

Křídlo zadní: ztluštělá žilka první (ontogeneticky sub- 
costa) jde přes polovinu křídla; žilka 2. a 3. (ontogeneticky 
rádius sector (2.) a media (3.)) mají krátkou neztluštělou stopku 
společnou ; stopka tato a žilka 4. (cubitus) mají opět stopku 
společnou, v zevní čtvrtině tenkou, ve vnitřních třech čtvrtích 
ztluštělou; ztluštělý jest i prox. konc. analiSg (5); análm' pole a 
žilky ztlustělé jsou nahnědlé, ostatní křídlo čiré ; costa, rádius a 
analis, scházejí. 

Nohy: jsou žlutohnědé, místy černohnědé. 

Zadek: sytě sepíově hnědé pláiy spojené světlejší spo- 
jivkou. 

Samicí konec těla. — Q^i^^^^í článek shora : 
basální část obrysu hruškovitého, silně vypouklá, konec krátký, 
náhle zúžený a stopkovitě vytažený, koneček zaokrouhlený. 
Se strany: horní obrys v basalní části silně vyklenutý, pod anusem 
náhle spadá a přechází vdutým obloukem ve skoro rovný hřbet 
zobanu; koneček něco nadmutý, sotva znatelně nahoru hnut a 
vzadu zaokrouhlen; spodní obrys zobanu skoro rovný, výkroj 
u base jeho velmi mělký; délka horního obrysu (čára spojující 
nejvzdálenější konce 072 mm, šířka basální části 0*26 mm, 
šířku zobanu 0'05 mm. — Anus: 072 mm dlouhý, vrouben 
uzavřeným elliptickým pásem otvůrků voskových žláz stojících 
po 2 radiálně vedle sebe. Ostny začínají na zobanu na 025 íwwí 
od konce, sedí zprvu po 1—2, pak 00 4—5 — 6, asi v 13 příč- 
ných řadách ; zaujímají celou stranu zobanu, jdou až ku dolnímu 
okraji; jsou velmi dlouhé, kuželovité, ostře vytažené, mnohdy 
s nahnutým koncem, místy i chlupovitě protažené. Chlupů 
hojně a dosti dlouhých na basální části; před začátkem ostnů 
skupina dlouhých (odstávajících) velkochlupů; pod horním okrajem 
zobanu asi 6 velkochlupů; koneček vzadu i dole hustě ochlu- 
pacen; na celém horním obrysu řídce několik jasných, krátkých,, 
ostrých chloupků. 



_ 81 

9genitální segment: horní délka O 50 luin, dolní 
O' 40 mm, zadní 0-35 mm; horní obrys vlnovitý, zadní do zadu 
úhlovitě lomený, dolní v polovině délky neznatelně hrbolovitě 
vypouklý; zadní konec vybíhá v krátký, náhle ukončený, ostrý 
a mírně nahoru ohnutý zoban. Ostny začínají na konci zo- 
banu, jdou pod horním okrajem po 3 — 4 asi ve 13 příčných 
řadách středem desky asi do poloviny délky; ostny jsou stejno- 
tvaré s oněmi na zobanu článku análního ; nad posledními řa- 
dami ostnů, na dolním okraji až na hrb, odtud pak nahoru 
hojně dlouhých chlupů; zadní třetina desky chlupů prostá. 
Zbarvení obou článků žlutohnědé s rozplývavými hnědými 
místy. 

Zevní kladélková pochva přesahuje konec zobanu 
genitálního segmentu, jest do zadu uťatě zaokrouhlená, u base 
šupinovitě, v konečné části jemně podél načrtaná. — Zevní 
kladélko: celé tělo jeho zužuje se ke konečku stejnoměrně, 
středem táhne se široká silně chitinisovaná lištna, která jde 
k hornímu okraji konce; nad- i podlištní jemně načrtané; konec 
Tovný, u kořene náhle celý nahoru ohnutý, stejnoměrně chiti- 
nisovaný, koneček zaokrouhlený. — Vnitřní kladélko: 
krátce trojúhelníkovitě sekáčkovité, s uťatým koncem, pupíčkem 
a lištnou na dolním okraji. — 

Samec není znám. 

Rozměry: délka 9 od hlavy ku konci složených křídel 
4*25 mm. 

Naleziště: Moiit ď Ambře Madagaskar v říjnu ; známa 
jest jediná 9) kterou jsem obdržel prostřednictvím pana rady 
Dr. L. Melichara ve Vídni. 

Způsob života, vývojová rostlina a larvy 
nejsou známy. 

Úvaha: Hořejším popisem uvádím Ps. lemurica jako 
n. sp. do literatury, ač měl jsem po ruce toliko jediný kus, 
poněvadž exotický materiál Psyll i po museích jest převzácný; 
obšírný popis může nahradit typy a bezpečně předejít omy- 
lům v určování ; typy bývají tak jako tak pochybné ceny 
a jakosti. 

Bližší zařadění systematické není zatím možné ; ba ani 
příslušnost k rodu Psylla, kam ji asi nejspíše ještě lze klásti, 
není zcela bezpečnou, vezmeme-li v úvahu, že na zadním křídle 



82 



u Ps. lenmrica, žilky 2. a 3. mají společnou stopku jako asi 
r\aÁQ Aphalary , kdežto u našich palaearktických Psy// mají společnou 
stopku žilka 3. a 4. ; dvakrát tak dlouhá subcosta discoidalis 
jako petiolus cubiti na křídle předním mluví opět pro příslušnost 
ku gn. Psylla, nehledě ani ku přítomným, třeba jen kulovitým 
a dovnitř od jamek tykadlových uloženým kuželům čelním. 
Nález samce a larev může mnohé, ba všechno objasniti. 



Summa. 

Capitis vertex 0*50 mm latus, cum oculis 0"85 min, O" 12 mm 
longus (in linea media usque ad ocellum anteriorem); anguli 
anteriores latě rotundati. Antennae long. 260 mm. Coni frontales, 
breves, 0*10 mm, apice latě rotundati. Alae anteriores Ig. '3'lOmm^ 
lat. 1"35 mni, apice rotundato; costa et subcosta stigmalis in 
nervům singulum connatae; rádius parte media antea paulo in- 
curvatus; nervi brunnei; stigma deest ; membrána hyalina, spi- 

culis parvis supra ( ) et infra (-] \- -)-) instructa, 

ita, ut lineis specificis figura significatur. Alae posteriores hya- 
linae, postíce infuscatae; rádius sector (2) et media (3) petiolo 
communi, qui cum cubito (4) iterum petiolum facit. 9 segmentům 
anale supra pyriforme, latere visum parte basali inflatum, posteri- 
ore in rostrum apice rotundato elongalum ; long. sup. 072, lat. 
partis basalis 020, lat. rostri 005, long. ani 0-72 in mni. Dispo- 
sitio spinarum in figura o o o significatur, longitudinem et distri- 
butionem pilorum ibidem videas. 9 segmentům genitale: long. 
sup. 0-55, inf. 0-40, post. 0-35 in mm, rostro brevi, apice acuto 
distributionem spinarum et pilorum configura in tabula. 

Aculeus ovipositorius externus distaliter aequaliter angustatus, 
apice rotundato, ac. ovip. int. triqueter. Colore pallide luieo, ma- 
culis, striis ornamentisque brunneis. Mas ignotus, Long. corporis 
ad alarum apicem 4-25 mm, Habitat: Monť ď Arbre, Madagaskar, 
Octobre. Accepi solam tantum feminam ab ill. dom. Dr. Melichar, 
Vienna. Maře et larvis ignolis gen. Psylla provisoriter coordi- 
natur, cui maximě aequat, nervatura alae posterioris omissa, quae 
plus Aphalaram commemorat, sed coni frontales, etsi parvi, 
praesentes hoc genus etiam eliminant. 



83 . 

Některé biologické, zoogeografické a jiné 
poznámky o broucích. 

Napsal prof. J. Roubal. 

1. Mnozí brouci rodu Mycetoporus a příbuzných obje- 
vují se při západu slunce v létě za podobných okolností asi 
jako Liodini, totiž na pasekách, lukách lesních, mezích a p. vy- 
letujíc z mechu, listí a humusu. Našel jsem tak na Boubíně 
3 obecné druhy r. Bolitobius, Mycetoporus splendens Marsh. ^ 
punctus Gyll. Bryoporus rufus Er. třikráte; u Chudenic Myce- 
toporus laevicoUis Epplsli., longicornis Mdrkl, brunneus Marsh. 
vícekráte; u Pacova na př. letos 29./ VIL 1908 na jedné pasece 
najednou: Bryoporus cernuus Grau., M. longicornis Mdrkl, 
brunneus Marsh. (3. ex.) Někteří z brouků těchto létají i ve dne : 
Bryoporus, Mycetoporus laevicoUis Epplsh., niger Fairm. a brun- 
neus Marsh, často na okna, zdi a p. 

2. O způsobu života Prionocyphon serricornis 
Mu 11. jsem se dočetl pouze toho, že (dle Českých brouků«) p. 
Gúrtler tabákovým kouřem vypudil několik těchto brouků ze 
starých stromů (v Stromovce). Letos v Krajině objevil jsem tyto 
velmi vzácné brouky žijící v mechu úplně suchém na kmenech 
mladých, zdravých jilmů a jedné lípy. K večeru létali. 

3. O množství individuí některých broucích 
druhů, zejména ubikvistů, a o výborném jejich čichu svědčí 
toto: za horkého dne, třeba o polednách, není o malých 
Staphylinidech a podobných k večeru létajících ani potuchy. 
Na takové pasece za vedra poletují na př. pouze Zygaeny, 
někteří denní motýli, hbité Diptery a některá Leptura. Hledáme-li 
tu buď v mechu, nebo v zemi nebo u pařezu brouky a p. tím 
způsobem, že obnaží se část země a vznikne místo vlhké, ježto 
se objevil vlhký humus na povrchu, pozorujeme brzy, že nad 
tím místem a všude kolem nás začnou v stále větším množství 
poletovati malí broučci, jichž tu dtíve naprosto nebylo. To jsem 
sledoval, zejména v horách, mnohokráte; vyhrabal-li jsem u pa- 
řezu okolní humus sbíraje v houbách pařezových, objevili 
se brzo nad vlhkou zemí Oxytelus tetracarinatus Block, inusius 
Orav., sculpturatus Orav., Haploderus caelatus Orav., Platys- 
tethus arenarius Fourcr. Přilétl i Xantholinus a as 8 Philonthů 
ve třech speciích, Cryptopleurum, Cercyon. Oxytelus tetracari- 
natus Block. brzy tvořil dosti hustý chomáč komářímu po- 
dobný. — 



84 

Na příhodných místech a za určitých okolností lze tohoto 
úkazu využíti a možno tak veliké rarity brouků, zejména Sta- 
phliny, polapiti. Dr. Bernhauer se o věci té zmiříuje ve svých 
pracích (u Ilyobates a příbuzných.) V letu nad čerstvě vyko- 
panou zemí jsem také chytil Ilyobates nigricollis PaylL, Amaro- 
chara umbrosa Cr., Blemus discus Fbr., u Prahy a u Chudenic 
před lety tímto způsobem vedle mnoha minucií dokonce též 
4 ex. Asemum striatum L. Jest tedy prakticky velmi důležitý 
tento fakt, že brouci, zejména v horkých dnech jarních a letních 
a v době sucha, hledají vlhko a vláhu. 

4. Melandria dubia Schall. jsem uvedl nedávno jako 
nového brouka naší fauny a tuto dodám ještě několik dat 
o způsobu života. V N. Huti jsme s kol. Starým našli 1 ex. 
na dříví olšovém v druhé polovině června. Na Křivoklátě jsem 
letos našel několik ex. pod korou starého bukového pahýlu. 
Tamtéž byly v jiném kusu zetlelého dřeva bukového i larvy. 
Dále jsem našel brouka toho u Smečna a kol. Kracík též 
u Říčan. 

5. V době sucha, kdy stromové houby jsou zcela suché 
a nebo jich vůbec není, žije Endomychus coccineusL. 
v mechu na stromech, jak jsem letos v Julských Alpách pozo' 
roval. Našel jsem v seškrábaném, úplně suchém mechu na kůře 
zdravých kmenů jilmových a bukových za malou chvíli až 60 
kusů těchto brouků. Kůra i mech hojně byly potřísněny bledě 
cihlově červenou barvou — šťávou, již Eudomychus vylučuje 
jako Coccinely. 

6. Někteří brouci vylučují páchnoucí sekrety z kloubů 
noh, z okrajů segmentů, zvláštními vývody análních článků za- 
dečku a p., jako Ocypus oleus MiilL, Dytiscus, Blaps, Omalium, 
Philorinum, Lathrimaeum atd. Důležitá studia v tomto směru 
konal na př. Bordas. — Páchnoucí sekrety, často velmi pene- 
trantní, vypouští také: Anchomenus ruíícornis Fbr., Bembidion 
femoratum Str. Tachypus flavipes L. (asi jako kůra vrbová 
páchne), některý Quedius, Philonthus druhy, decorus Grav. a jiné 
toho rodu (jako vařené suché švestky); tekutina z mnoha míst 
Coccinell při dotyku prýštící voní jako mladé lusky hrachové. 

7. Necydalis major chytil r. 1901 v srpnu f p. Vor- 
reith u Chudenic na listu ořešáku (Juglaus) — vrb, alespoň 
starých, není v okolí vůbec. 

8. Oligota flavicornis Boisd. et Lac. jsem dosud 
našel vždy jen v rovinách, u řek zvláště na olších (lze ji smésti 



85 



s listů olšového křoví u Doksan na Ohři, v Polabí a j.)- 5./VIII. 
1908 jsem ji smetl síťkou na vrcholu Choustníka u Chýnova 
s kvetoucích Círsium arvense Scop. a pak se Senecio Fuchsi 
Gmel. 

9. Velmi vzácného Quedius brevicornis Thorus. 
jsem našel letos (1908) v trouchu uschlé větve na starém buku 
na Křivoklátsku, ač na první pohled nebylo lze stanoviti, je-li 
to právě Q. brevicornis Thorus., neb jiný červenokrový druh 
na př. Q. fulgidus Fab., neb Q. cruentus Oliv. (Z Křivoklátu 
v seznamu Lokayově citovaný), přece jsem prozkoumal strom 
a celé okolí jeho a shledal, že není nikde ani mravenců aniž 
jakého hnízda ptačího, za jichž obyvatele dosud byl považován. 

Tím zjištěna třetí lokalita této vysoce vzácné attrakce naší 
brouci fauny. 

10. Oxyporus maxiUosus Fabr. žije převahou v hor- 
natějších krajinách na houbách (Boletus sp.) na bukovém dříví. 
Sbíral jsem ho takto hojně na Šumavě. Než letos postřehl jsem 
ho i na Křivoklátě v dosti hojném počtu. Zjistil jsem, že žije 
od května až do září. 

Varieta angularis Gebl. s břichem částečně nebo zcela 
černým žije v horách s formou základní, ale jest značně vzácná. 
Na Šumavě, na př. na Boubíně, jsou skoro jen přechody 
forem s břichem červeným a černavým. — Z okolí Insbruku 
mám 1 ex. se značně černým abdominem atd. Na Křivoklátsku 
jsem našel několik kusů s úplně černým břichem. Není tedy 
poloha a klima rozhodujícím faktorem při vzniku této variety. 

Auszug. 
Biologische und zoogeographische Coleopteren-Miszellen. 

Die vielen Mycetoporus — Arten und verwandte Gat- 
tungen fliegen beim Sonnenuntergange gerade so, wie die Liodini. 
leh fang auf diese Weise: verschiedene Bolitobius (3 Arten), 
. Mycetoporus laevicoUis Eppsh., punctus Gyll, splendens Marsh., 
longicornis Mdrkl, brunneus Marsh. ; Bryoporus cernuus Orav., 
rufus Er. u. a. — In Julischen Alpen sammelte der Verfasser 
den seltenen Prionocyphon serricornis Miill. in dem 
trockenen Moose auf der Rinde von ganz sauberen Ulmen und 
Linden 16./VII. 1908 in etwa 10 Ex. Der Káfer soli nach 
»Klimenťs >Čeští brouci* bei Prag in alten Báumen leben. — 



Wenn man an einem warmen Tage, besonders in Dúrrjahren, 
im Walde, auf einem Waldschlage oder auf einer humusreichen 
Wiese eine grossere Partie der Erde ausgrábt, fliegen bald zahl- 
reiche Staphyliniden nebst anderen Kafem her, z. B. Oxy- 
telus tetracarinatus Block, inustus Grav., sculpturatus Grav., 
Haploderus caelatus Grav., Platystethus arenarius Fourcr., Xan- 
tholinus und Philonthus Arten, obwohl diese Káfer erst zum 
Abend in dieser Zeit schwármen. So fang ich (noch auf anderen 
Lokalitílten) auch Ilyobates nigricoUis Payk, Amarochara um- 
brosa Er., Blemus discus Fbr., Asemum striatum L. und andere 
seltenere Káfer. — Melandrya dubia Sekali. , neue Art fúr 
die bohmische Fauna, lebt im Křivoklát-Revier und in der Um- 
gebung (selbst auch bel Říčany) in alten Buchenstocken (\vo 
auch die Larven zu finden sind); einmall fang ich den Káfer 
auch auf der Erle. — In Diirrjahren kann man den Endo- 
mychuscoccineus L. (oft sehr zahlreich, bis 60 Ex.) im 
Moose der Laubbáume antreffen, wo gar keine Pilze vvachsen. — 
Ausser den einen riechenden oder stinkenden Saft 
entleerenden Káfern, die mehrmals schon, in der Litteratur er- 
wáhnt vvorden sind, fiihre ich noch folgende Arten an : Ancho- 
menus ruíicornis Fbr., Bembidion femoratum Str., Tachypus 
flavipes L , Philonthus decorus Grav., (nebst anderen Arten), 
einige Quedius-Arten etc. — Necydalis major wurde bei 
Chudenice VIII. 1901 auf dem Wallnusse, obwohl in der Gegend 
keine Weiden vorkommen, gefangen. — Obschon bei uns die 
ziemlich seltene Oligota flavicornis Boisd. et Lac. stets 
auf den Erlen-Gestráuchen in der Ebene (Labe, Ohře) gesammelt 
worden ist, fieng ich das Káferchen heuer auf einen trockenem 
Waldschlage am Berge Choustník bei Chýnov an der Blúten 
von Cirsium arvense Scop. und Senecio Fuchsi Gmell. — Im 
Křivoklát-Revier fand ich in dem Mulme einer alten Buche den 
áusserst seltenen Quedius brevicornis Thoms. (die 3. 
bohm. Lokalitát.) — Auf derselben Lokalitát lebt der subalpi- 
nischen Region angehórige Oxyporus maxillosus Fabr. 
nebst der seltenen Varietát angularis Gebl., die selbst in un- 
seren Gebirgen selten ist und z. B. in Bohmerwalde (Boubín u- 
a.) meines Wissens niemals so schwarzes Abdomen zeigt, wie 
jene Exempláre von Křivoklát. 



o vzácné můře Agrotis latens Hb, 

Sděluje J. Srdínko, stav. rada v. v. 

Zvířena slunných strání v okolí Prahy přechovává nejednu 
třeba ne právě pestrobarvou krasavici, za to však skutečně 
vzácnou můru z rodu Agrotid, soudíme-li dle řídkého výskytu 
a nejvíce jen nahodilého její ukořistění. Místo na pohled sterilní, 
na výsluní položené, s vegetací sporou, která záleží po před- 
nosti z trsů trav a s porůzně ležícími, většími a menšími ka 
měny — to je půda jako stvořená pro naši Agr. latens. Na 
takovýchto nekultivovaných, nehostinných místech — suchých 
pastvištích bravu — žije pod kameny její housenka; pod ka- 
meněném se i zakuklí a motýl, štítě se denního světla — též 
pod ním úkrytu hledá. 

A zajisté, že ne bez podstatných příčin prožije celý svůj 
vývoj právě pod kameny; nebo jen tam nalezne v phié míře 
vyplněny veškeré podmínky svého hmyzího života. Vedle čá- 
stečné ochrany před svými nepřáteli z říše členovců nalézá 
pod hostinným krovem nerostu bezpečný úkryt před zhoubnými 
účinky nepohody, ochranu proti přímému úpalu slunečnímu, ne- 
jsouc při tom zbavena oživujícího jeho tepla, an ozářený ká- 
men nastřádané a utajené teplo pak ponenáhle vyzařuje a tím 
rozvoj pod kamenem zakořeněné byliny a vývoj tam dlících 
živočichů podporuje. Vedle tepla nalézá housenka i pupa 
ke svému vývoji i nezbytně potřebnou vláhu právě pod kame- 
nem spíše, než kdyby volně na živné bylině anebo nekrytě na 
zemi se nalézaly. 

Jako vůbec většina Agrotid přezimuje i Ag. latens ve stadiu 
housenky; v jaké velikosti se to děje, z vlastní zkušenosti pověděti 
nemohu. Po celá léta, co vůbec housenky pilně hledám, nikdy 
jsem na podzim ji nenašel; myslím, že jedině pro nepatrnou 
její velikost. První housenky, které jsem na jaře — • v polovici 
dubna — nacházel, byly sotva zdéli as 8 mm. 

Housenky v dubnu nalezené dvakráte se ještě svlékají, ne- 
měníce při tom nikdy ani barvu, ani kresbu svého dřívějšího- 
šatu; žijí na trávách všech druhů, ožírajíce dlouhé listy, se zá- 
libou hořejší, mladší. 

Jen jedenkráte jsem ji našel výminečně též pod listem- 
borytu barvířského (Isatis tinctoria) a tímto ji i vychoval. V té 
příčině pozorovati můžeme i u některých jiných druhů, že se 
jejich housenka vyskytne ne na obvyklé žírné, ale na zcela cizí 



- 88 

bylině, na které bychom ji nikdy byli netušili. Lze v takových 
případech za to míti, že buď vajíčko anebo housenečka třeba 
náhodným způsobem se dostaly na cizí bylinu a protože hlad 
je nejlepším kuchařem, této potravě přivykla. Dáme-li však takové 
zbloudilce vedle této byliny ještě jinou, jejímu druhu vlastní, pak 
přidrží se výhradně jen této a pohrdne prvou, jež jen z nouze 
jí byla dobrá. To jsem často pozoroval zejména u housenek 
můr Ag. lucipety, candelisequy (sagitifery) a j. 

Abychom si ušetřili kroků i práce při obstarávání a vymě- 
ňování čerstvé krmě nejlépe učiníme, chováme-li naše strávnice 
na živé bylině; přesadíme-li totiž pěkně urostlý trs trávy do 
většího květníku a tento buď povážeme organtinem nebo jinou 
hojně vzduch propouštějící látkou anebo jej zaklopíme síťovým 
válcem z drátěného pletiva. 

Aby housenky nepohřešovaly ničeho ve svém zajetí, polo- 
žíme vedle trávy, těsně k ní — ploché kaménky a něco mechu 
pod nimiž, někdy i v spleti stébel při zemi — housenky za dne 
nejraději se skrývají. — Že pak tyto v přírodě milují slunné 
stráně, musíme je častěji — nejlépe ráno při otevřeném okně 
a zcela volném přístupu vnějšího vzduchu — sluniti, čehož 
ostatně i tráva v květníku zasazená, k svému vzrůstu potřebuje. 
Mírné navlhčování nejprospěšněji se děje ze spodu, z podložené 
misky. 

Jen ojediněle najdeme housenku Ag. latens na příhodných 
místech, vpředu popsaných nalezištích v okolí Prahy a jednaMi 
sběratel rozvážně, nemysle v ohni zápalu jen na dnešek, může 
na tom místě, kde ji dnes našel i budoucí rok ne bezvýsledně 
ji zase hledati. 

Podobá se dle toho, že 99 kladou vajíčka zpravidla v blíz- 
kém okolí místa, kde se samy vyvinuly, jak se říká, jsou lo- 
kální. 

Jako bývá u jiných druhů motýlů vůbec, vyskytuje se i Ag. 
latens jen některý rok poněkud četněji, zpravidla však na nej- 
výše pořídku; pamatuji se v dlouhé řadě let, že jen jedenkráte 
byla housenka hojněji sbíi-ána ve sv. -prokopském údolí, v Šárce, 
v Chuchli a jinde v okolí Prahy; pravda, nebyly tehda ještě 
slunné straně u sv. Prokopa odkrývkou v lomech — zemí a 
šutrem zcela zasypány. 

Též loňský rok 1907 byl příznivější této můře; neb bj^la jak 
pupa na tucty v Německu nabízena a ježto jsem se i v okolí 
Prahy též poněkud hojněji s housenkou Ag. latens setkal, možno 



: 89 

dle toho vzíti za pravdu, že jen podružnými jsou vlivy místní 
a že spíše v povšechné činnosti atmosférické v celých dílech 
světových dlužno hledati příčinnou souvislost, vyskytne-li se 
periodicky — po řadě let — tato můra hojněji, jako i vůbec 
jiné druhy motýlů. 

Je-li počasí na jaře normální, dospívá housenka obyčejně 
v polovici května k zakuklení, jež se děje buď hned při po- 
vrchu půdy, aneb jen mělko v zemi v lehce spředeném, více 
hlinitém zámotku. 

Motýl líhne se s večerem neb v noci, přibližně za 4 až 
6 týdnů po zakuklení — koncem června — a nalezneme ho 
ráno v pupníku pod mechem nebo někde v nejtemnějším koutu 
skrytého. 

Odchylky od typického zbarvení a kresby motýle, vyskytuj í-li 
se vůbec, jsou jen zcela nepatrné; ale mám přece ve své sbírce 
exempláře QQ, jichž temné skvrny hořeních křídel splynuly 
v širokou pásku, táhnoucí se plným středním polem v stejné 
intensitě od předního až ku vnitřnímu okraji — aberrace to, po- 
kud mi známo, ještě zvláště nepojmenovaná. 

Jak shora podotčeno, dlužno hledati housenky Ag. latens 
pod kameny, a při té příležitosti nemohu nezmíniti se, že ten 
sběratel nemálo hřeší na přírodě a škodí entomologům, který 
kameny hledaje pod nimi hmyz ledabyle převrací a pře- 
hazuje a je na jejich místa do původní polohy opět neklade. 
Mímovolně ničí tím naprosto všechnu násadu hmyzu a vše, co 
živé je buď na zemi aneb na spodní straně kamene, ježto pak 
tito tvorové, jsouce bez ochrany před zhoubným žárem slu- 
nečním a vystaveny vší nepohodě časové, jakož i bez úkrytu 
před četnými nepřáteli — namnoze neúprosně musí zhynouti. 
Tak mnohý vzácný druh té které lokalitě vlastní byl, když ne 
zcela v tom místě vyhuben, tak aspoň na delší dobu zdecimo- 
ván a to mnohem více, než třeba — též nepředloženým — in- 
tensivním vysbíráním jeho by vůbec možno bylo. 

Smutné toho doklady můžeme pozorovati v okolí Prahy, 
pokud se týče Are. casty, maculosy, Agr. cinerey, crassy mimo 
jiné druhy též vzácnější, které druhdy v údolí Šárky, sv. Pro- 
kopa, v Chuchli, Zátiší v Hodkovičkách a jiných příčných po- 
vltavských údolích hojněji se vyskytovaly než nyní. 

Ovšem že i jiné neméně závažné příčiny — se sbíráním 
housenek nikterak nesouvislé — setření rázu původnosti přírody 
vydatně napomáhají. Myslím totiž vzrůstající průmyslové závody 



— __ 90 

V některých z řečených údoh' a pak na prvém místě — kultivo- 
vání dosud ladem ležících strání Spolkem ku zalesňování okolí 
Prahy — v srozumitelné řeči entomologa povědíno: Spolkem 
pro vyhubení teplomilné flory a fauny v oblasti Prahy vysá- 
zením holých strání akátem, na němž k nám nebyl spolu pře- 
nesen ni jediný členovec z řádu šupinokřídlých a na jehož 
lupenech jen mlsná koza zálibu nalezla. 

V dozírné době žalný osud vyvlastněnky a vyhnankyně 
nemine asi i milou, vzácnou Agr. latens. 

Posléze ještě jen slovo o našem nerozvážném přehazovači 
kamenů, který nedosti toho, že zbůhdarma ničí zvířenu pod 
kameny žijící, i v ohledu hospodářském nemalou škodu vlastníku 
pastvin tím způsobuje, že zvlášť na místech zelenějších ledabylo 
pohozený kámen udusí všechnu vegetaci, která pod ním shníti 
a setlíti musí, a že se tu nejedná jen o menší plochy takto vy- 
hubených bylin, poznáme, představíme-li si, že takové hospo- 
dářství se několikráte opakuje od časného jara do pozdní 
jeseně. 

Končím s přáním hojného sběru housenky Ag. latens a 
dobrých výsledků chovu spolu se snažnou prosbou — pro našeho 
čtenáře zajisté zbytečnou — aby při sbírání zvednutý 
kámen do původního jeho lože opět byl uložen! 



Larva a pouzdro Thremma gallicum Mc Lachl 

Popisuje prof. Fr. Klap alek. 

Jest tomu již plných 5 roků, co mi pan prof. dr. Rob. 
Lauterborn tehdy v Ludwigshafenu mezi jinými poslal zajímavé 
larvy trichoptery, jejichž pouzdra neobyčejně upomínala na ulity 
plže Ancylus. Pouzdro i larvy byly mi neznámy a teprve, když 
mi poslal imago, které vyjmul z pouzdra kuklového, mohl jsem 
zjistiti, že náležejí druhu nahoře jmenovanému. Později poslal 
mi též zásobu larev živých, ale nepodařilo se mi je vypěstovati. 
V návalu jiné práce zůstaly larvy nepopsány, ač pro svou zají- 
mavost dávno toho zasluhovaly. Sbírány byly na Horním Rýně. 

Larva krátká, silná, na počátku zadečku nejširší, do předu 
i do zadu zúžená; tělo její má asi 8 mm délky, na prvém a 
druhém kroužku zadečkovém 2 mm, na pronotu 0'8, na po- 
sledním kroužku zadečkovém 07 unn Šířky. Hlava jest poměrně 



. 91 

malá, dolů skloněná, podlouhle vejčitá s ústroji ústními značně 
silně vyniklými. Barva její jest tmavě kaštanová se světlejší 
skvrnou kol očí, žlutavým týlem a hrdlem, z nichž prvý zdoben 
jest několika kaštanovými skvrnami. Oči umístěny jsou na ploše 
vysedlých hrbolcích a tykadla jsou složena z jediného válcovi- 
tého článku sedícího téměř uprostřed mezi kořenem žuchev a 
očima. Pysk horní lichoběžníkovitý s předními rohy silně za- 




Thremma gallicum Mc L. 1. Labrum. 2. Mandibula. 3. Maxilla 
i Labium larvy. 

okrouhlenými, na ploše se dvěma páry křižujících se tuhých 
štětin a na postranních částech předního kraje se silnými a hustými 
kartáčky jemných brv. Zuchvy silné, ke konci ztenčené spíše 
čepelovité, poněvadž horní jejich ostří jest tenké a rozšířené: 
nese řadu tuhých, obloukovitých brv; citové brvy velmi ne- 
stejné. Maxilly silné, s častí čelistní širokou, slabě klenutou a 
hustě brvitou a s makadly 3-člennými. Labium tupě kuželovité, 
s malými jednočlennými makadly. 

Přední šíje jest asi tak dlouhá jako široká, uprostřed světlým, 
v zadu se rozšiřujícím švem rozdělená, s rohy zaokrouhlenými, 
tmavohnědá, při kraji předním a zadním černohnědá. Její přední 
kraj posázen jest sporými, postupně ke stranám delšími, tuhými 
štětinami. Šíje střední rozdělena jest nejprve jedním středním a 
dvěma postranními švy ve 4 podlouhlé proužky chitinové a pak 
oba při střední čáře ležící švem příčným opět ve dva nestejné 
díly — přední větší, zadní menší — rozčísnuty. Barvy jest hnědé, 
pokrajní, silněji rohovíte části skoro černé. Na metanotu mimo 
opornou plošku pro nohy ještě dvě rohovíte skvrny. 

Nohy přední jsou jen asi tři čtvrtě tak dlouhé jako střední 
a zadní, které jsou asi stejné délky. Jsou lysé, jen tu a tam 
sporými, dlouhými, odstálými brvami opatřené, hnědé s hořejší 



i dolejší hranou jednotlivých článků temnější. Holeně se dvěma 
slabými ostruhami, drápky poměrně slabé, kratší než holeň a 
s krátkým trnem spodovým. 

Prvý a druhý kroužek zadečkový jsou těsně spojen}^ a 
ztlustlé sloužíce patrně k upevnění larvy v pouzdře. Břišní plocha 





Tremma gallicum Mc L. Pouzdro z dola a s hora. 



Nad Pod 

čarou postranní 



prvého Z nich tvoří dva nízké, příčné, vedle sebe stojící hrboly, 
jejichž přední a u silněji chitinisovaných kusů i zadní strana 

upevněna jest silnou černohnědou a dosti 
hustě dlouhými odstálými chloupky po- 
sázenou chitinovou lištou. Povrch hrbolu 
jest tak jako celá břišní plocha kroužků 
hrudních velice jemnými chitinovými teč- 
kami chagrinovaná. Postranní část obou 
spojených kroužků tvoří rovněž malý 
hrbol, který jest jemně chagrinován, při 
čemž však chitinové tečky stávají se na 
vrchole většími a nabývají zřetelně ostén- 
covitého tvaru a tvoří hustý kruh. Zábry 
jsou na straně hřbetní ve svazečkách po 
třech, na břišní jednotlivě téměř jen na 
zadní části kroužků postaveny. Postranní 
čára schází a jest na kroužku třetím až 
sedmém nahrazena řadou 3—4 jemných chitinových teček se 
dvěma brvami. Kroužek devátý nese na hřbetě chitmový štítek 



3 


1 II. 


3 


; u. 


1 
3 




3 


1 V. 


3 


1 VI 



Přehled zaber u larvy 
Thremma gallicum. 



93 

a pošinky jsou kratičké, silné, dvojčlenné s drápky krátkými 
silně zahnutými, ostrými a jednoduchými. 

Pouzdro jest obrysu elliptičného, asi 6'5 mm dlouhé, 4 mm. 
široké, klenuté, v zadu v čáře slemenní, v zaoblený kýl zdvi- 
žené, na své straně spodní ohnutou růžkovitou vlastní rourku 
kryjící. Při zběžném pohledu lze je velmi snadno za ulitu rodu 
Ancylus míti. Zhotoveno, jest z jemných prosvítavých zrnek 
pískových spojených žlutavě olivovým tmelem. 

Auszug. 
Die Larvě und das Gehause von Thremma gallicum. 

Vor 5 Jahren ist Herr Prof. Dr. Rob. Lauterborn damals 
in Ludwigshafen so gut gewesen und hat mir die Larven und 
Gehause einer mir unbekannten Trichoptere geschickt, die ich 
erst nach einem dem Gehause entnommenen und mir úber- 
lassenen Imago als Thremma gallicum Mc Lachl. bestimmicn 
konnte. Spáter hat er mir noch eine Žahl von frischen Larven zu- 
kommen lassen, aber die Zucht derselben ist nicht gelungen. Ich 
vvoUte mit der Beschreibung warten bis ich die ganze Metamor- 
phose kennen werde und so hábe ich mich einer groí3en Undank- 
barkeit schuldig, gemacht, indem ich die hochst interessanten 
Larven unbeschrieben lieĎ. Ich vvill jetzt das Versáumte einholen. 
Die Larven sind am Oberrhein gesammelt vvorden. 

Larvě kurz, stark, im Anfange des Hinterleibes am brei- 
testen, nach vorn und hinten stark verschmálert; sie ist etwa 
8 mm lang, am 1. und 2. Hinterleibsringe 2 mm, am Pronotum 
0*8 mm, am letzen Hinterleibsringe 07 mm breit. Kopf lánglich 
eifórmig, dunkel kastanienbraun, um die Augen herum, am Hinter- 
haupte und an der Kehle licht, gelblich; das Hinterhaupt ist 
durch einige dunkelbraune Flecke geziert. Die Mundteile stark 
prominent. Oberlippe, ziemlich lang trapezoid mit abgerundeten 
Vorderecken, auf der Oberfláche mit 2 Paaren von starken 
Borsten und vorn jederseits mit einer dichten Búrste. Mandibeln 
eher messerfórmig, an der oberen Schneide mit einer Reihe von 
gebogenen starken Borstchen ; die Fúhlborsten ungleich. Maxillen 
und Labium áhnlich wie bei anderen Arben dieser Familie: 
Maxillartaster Sgliedrig. 

Pronotam etwa so lang wie breit, mit abgerundeten Ecken, 
in der Mittellinie durch eine anfangs feine, dann aber erweiterte 



^ _ 94 _ 

Naht geteilt. Es ist dunkelbraun, vorn und hinten schwarzbraun ; 
der Vorderrand trágt eine Reihe von starken Borsten, die nach 
den Seiten zu lánger werden. Mesonotum in 6 kleine Chitin- 
childchen gespalten, Metanotum auCer den seitlichen Stiitz- 
pláttchen nur mit zwei kleinen Chitinmakeln. 

Die Vorderbeine haben etwa 74 der Lange von den Mittel- 
und Hinterbeinen, welche untereinander etwa gleich lang sind. 
Sie sind nur mit spárlichen, langen abstehenden Borsten besetzt, 
braun an der oberen und unteren Kante der Glieder dunkler. 

Der 1. und 2. Hinterleibsringeng verbunden, auf der Bauch- 
seite in 2 quere neben einander stehende niedrige Hócker ge- 
wólbt, die vorne, bei stark chitinisierten Stúcken auch hinten 
mit einer schwarzbraunen Querleiste verstarkt und mit langen 
Borsten dicht besetzt sind. Ihre Oberfláche ist so wie die ganze 
Unterseite der Brust fein chagriniert. Die Seitenpartien sind auch 
in kleine Hócker gewólbt, welche ebenfalls eine feine Chagrinie- 
rung zeigen, an der Spitze aber einen dichten Ring von kleinen 
Spitzen tragen. Kiemen auf dem Riicken in Biischeln zu drei, 
auf dem Bauche einzeln am Hinterrande des 2. — 6. und einzeln 
am Vorderrande des 3. Rúcken und des 3. und 4. Bauchringes 
gestellt. Die Seitenlinie fehlt und ist auf dem 3. — 4. Ringe durch 
3 — 4 Chitinpunkte angedeutet. Nachschieber kurz, 2gliedrig mit 
einer einíachen stark gebogenen Klaue. 

Das Geháuse elliptisch, gewolbt, hinter in einen abge- 
rundeten Kiel erhoben, auf der Unterseite erst die eigentliche 
konische und gekriimmte Rohre tragend; es ist 6*5 í«wř lang und 
4 mm breit. Es ist aus feinen, durchscheinenden durch eine 
gelblich olivengriine Klebmasse zusammengehaltenen Sandkorn- 
chen verfertigt. Die Aehnlichkeit einem Geháuse von Ancylus 
fluviatilis ist auffalend. 



Jsou larvy Elateridů masožravé? 

Dr. Jaromír Pečírka. 

A annálech Entomologické společnosti belgické (LIL pag. 
294/6) sděleje J. Putzeys, že larvy kovaříka Melanotus casta- 
nipes Payk. žijí v trouchu borových pařezů a pronásledují larvy 
much a brouků (na př. tesaiíka Asemum striatum). Též v zajetí 



95 

dají se krmiti mladými dešťovkami a dedukuje z toho, že jsou 
larvy kovaříků masožravé. 

Této nové theorii odporují pozorování, jež jsem učinil na 
larvách největšího středoevropského kovaříka Athous rufus Deg. 
Larvy tyto žijí též v borovici a sice nalezl jsem je v pařezech, 
jež byly asi před 4—5 léty pokáceny. 

Žijí však ve dřevě, kde si vrtají vlastní chodby a když 
dospějí vylézají na straně pod kůru, kdež si z vykousaných 
drtin utvoří lůžko, v němž se zakuklí, podobně jako to činí 
tesaříci druhu Rhagium inquisitor L. Nalezl jsem v máji pod 
korou pařezů v těchto lůžkách jak vyvinuté již brouky, tak 
i zakuklení se chystající larvy a ve dřevě ještě zdravém a netrouch- 
nícím v chodbách larvy svěží. Dle toho jest Athous rufus Deg. 
dřevožravý. 

Rovněž ve dřevě zdravém a sice v pařezech olšových na- 
lezl jsem larvy Elater cinnabarinus Esch., a sice ve vlastních 
chodbách. Athous rufus Deg. jsem pozoroval v pařeze pouze 
dvakrát, Elater cinnabarinus Esch. asi ve dvaceti pařezích a 
vedl jsem svého času na toto naleziště též pana Dr. Lokaye a 
pana cis. radu Veselého. Je-li tedy Melanotus castanipes Payk. 
masožravá nesmí se to sevšeobecňovati na všechny kovaříky, 
protože larvy druhů Athous rufus Deg. a Elater cinnabarinus 
Esch. jsou rozhodně dřevožravé. 



Zu den in den Annales de la Société Entomologique de Belg. 
(LIL p. 294/6) veroťfentlichten Beobachtungen des Herm J. Putzeys, 
daí3 die Elateridenlarven Fleischfresser sind, erlaube ich mír 
folgende Beobachtungen liber den Athous rufus Deg. und Elater 
cinnabarinus Esch. anzufúhren. 

Im Monate Mai fand ich unter der Rinde grofier Kie- 
fernstrúnke, wo die Báume vor cca 4 — 5 Jahren gefállt worden 
sind, Puppenwiegen, in welchen bereits das Imago so vvie zum 
Verpuppen sich anschickende Larven von Athous rufus Deg. 
sich befanden. 

Die Puppenwiegen bestanden aus zerbissenem Holze und 
befanden sich an der Seite des Strunkes unter der Rinde, 
die man mit ziemlicher Kraft abheben musste. 

Die Lage und Form der Puppenwiegen war voUkommen 
wie bei dem Bocke Rhagium inquisitor L. Im Struke selbst und 
zwar in dem noch gesunden Holze befanden sich in eigenen 
Gángen frische Larven. Dementsprechend wáren die Larven 



96 

des A. rufus Holzfresser. Desgleichen fand ich die Larven des 
Elater cinnabarinus Esch. in eigenen Gángen in Erlenstrúnken. 
Den A. rufus fand ich nur in zwei, den E. cinnabarinus 
in etwa zwanzig Strúnken. Wenn also die Larvě des Mela- 
notus crassipes fleischfressend ist, darf nicht diese Lebensvveise 
auf alle Elateriden bezogen werden, da die Larven von Athous 
rufus und Elater cinnabarinus Holzfresser sind. 



Nové odrůdy některých středoevropských motýlů. 

H. A. Jou kl. 

Melitaea Cinxia. L, ab. Čcrnýi m. 

Přední křídla tmavohnědá s jedinou, velmi širokou, rudo- 
žlutou, hnědými žilkami rozdělenou příčkou v lemu. Příčka tato 
vznikla splynutím dvou příkrajních řad rudožlutých skvrn a jest 
při předním kraji nejužší; největší šířky nabývá mezi žilkami 
kubitálnimi (Cu 1, 2). Veškeré ostatní rudožluté kresby, až na 
tři malé skvrnky v poli diskoidálním scházejí. Rub předních 
křídel jednobarevný, narudle hnědožlutý s velmi sporými a ma- 
lými, černými kresbami. Líc zadních křídel normální, jen rub 
jest patrně jasnější než u exemplářů typických. Třásně žluto- 
bílé. 39'5 mm. Šumava. 

Mel. Cinxia L. jest druhem velmi konstantním a jedině 
Aigner Abafi popsal v »Ent. Z. XIX. 35. 1906 tři uherské 
odrůdy: ab. Horvathi, ab. Uhryhi a ab. Mocsáryi. Prvá odrůda 
má s právě popsanou jistou podobnost, avšak nelze ji s ní 
stotožňovati, an tmavohnědá její křídla přední ještě hojnost 
světlých kreseb vykazují, ač tyto svým tmavě rudohnědým 
zbarvením méně vynikají. Jasně rudožluté zbarvení vykazuje jen 
jediná řada příkrajních skvrn. Na zadních křídlech jest druhá, 
černě očkovaná řada skvrn málo patrná. Chatrnost popisu ne- 
dovoluje učiniti sobě přesnou představu této odrůdy, jest však 
nesporno, že možno ab. Horvathi považovati jedině za transitus 
k odrůdě svrchu popsané. 

Označil jsem tuto krásnou odrůdu, která se nachází v mé 
sbírce, jménem kustoda »Ceské Společnosti Entomologické* pana 
Jos. Cerný-ho. 



. 97 

Melitaea Phoebe Knoch., ab. Gtirtleri m. 

Líc předních křídel, vyjma kořen a okraje jasně rudožluté 
s lehce nahnědlým pásmem středním. Černohnědé pásmo vnitřní 
(kořen) vykazuje tři malé, modrožluté skvrny; na příčce diskoi- 
dální zachovala se černá skvrna s málo patrným, úzkým, rudo- 
žlutým středem. Ostatní černohnědé kresby, až na hnědavý stín 
mezi předním krajem a M^ a hnědou skvrnu při vnitřním kraji 
mezi Cu^ a A^ scházejí. Tmavý, vnější kraj (lem) jest v předním 
rohu nejširší. Rub předních křídel s řadou velkých, obdélníko- 
vých, hnědých skvrn uprostřed. Lem s jedinou řadou černých 
půlměsícíi; ostatní dvě řady scházejí. V poli diskoidálním jsou 
černé skvrny nápadnější, širší. Líc zadních křídel tmavohnědý 
s jedinou (2.) o jednu skvrnu při vnitřním rohu zkrácenou, 
rudohnědou řadou skvrn; uprostřed, blíže kořene rudohnědý 
půlměsíc. Příkrajní půlměsíce a ostatní rudožluté kresby scházejí. 
Rub zadních křídel velmi pestrý se širokými, černými kresbami ; 
mezera mezi žlutou, rudožluté očkovanou a jasně žlutou příčkou 
střední jest černě vyplněna. Jasně žluté skvrny u kořene pro- 
měnily se ve skvrny intensivně černé. 43 mm. Pestrou tuto 
odrůdu chytil 20. června t. r. pan revident Giirtler u jezera 
Plitvického. 

Mel. Phoebe Knoch. ab. Geyeri Aigner Abafi liší se od právě 
popsané ab. Giirtleri m. stopami dvou hnědých příček na před- 
ních křídlech. Líc zadních křídel vykazuje ještě řadu příkrajních 
půlměsíců, které jsou s následující řadou rudohnědých skvrn 
částečně spojeny. Rub předních křídel nemá řádu velkých, po- 
délných skvrn uprostřed; zadní křídla jsou sice sytě, černě 
kreslena, avšak žlutá příčka před středem a žluté skvrny u ko- 
řene neproměnily se v černé. 

Dianthoccia caesia Bkh., ab. Pcčírkai m ď 

Přední křídla jasně šedomodrá s velkou bělavou, šikmo 
položenou skvrnou tvaru deltoidu, jehož vrchol leží as v místě, 
kde u typických kusů skvrna kruhová se nalézá. Mezi touto 
skvrnou a modrošedým kořenem jest široký, šedočerný, příčný 
pruh. Na vnější třetině vnitřního kraje bílá tečka. (Podobné 
kresby, vyjma bílou tečku vnitřního kraje má Staudin- 
gerem popsaná var. nigrescens ze střední Skandinávie, avšak 
přední křídla jsou černošedá, modrošedě poprášená.) Ostatní 
kresby, příčky a vlnovka scházejí. Zadní křídla se širokým 



98 ' 

tmavohnědým lemem ; zbarvení toto rozšířilo se i po předním 
kraji. Typická, malá, šedá skvrnka na konci CUg proměnila se 
v modrošedý, podélný pruh, dvě třetiny druhé žilky kubitální 
zau jímající. 37 mm. Štýrský Hradec. 

Aberraci tuto označil jsem jménem pana MUDra Jarom. 
Pečírky, c. k. štáb. lékaře. 

Callopistria purpureofasciata Piller, ab. Srdinkoana m. 

Přední křídla pestřejší než u kusů typických, skvrna kru- 
hová velmi malá a úzká. Vnitřní příčka není růžová, nýbrž bílá 
a jest po celé délce hnědou čarou rozdělena. Žilky a čárkovité 
kresby u kořene jsou vesměs bělavé a tím velmi nápadné. 
Zadní část vnější příčky nápadněji bělavá. Ohrdlí rezavé (u typu 
hnědé.) Zadní křídla s hnědavým lemem, ostí-e vynikající příčkou 
středovou a se zřetelným hnědým půlměsícem na příčce diskoi- 
dálním. Žlutavé půlměsíce při vnějším kraji následkem tmavého 
ohraničení, ostře vynikají. 30 mm. Vídeň. 

Pan stav. rada Jos. Srdínko, znamenitý znalec biologie 
lepidopter českých propůjčil laskavě jméno své ku označení této 
vzácné odrůdy uvedeného druhu. 

Einige neue Aberrationen mitteleuropaeischer 
Schmetterlinge. 

Melitaea Cinxia L., ab. Černýi m. 

VorderlTúgel dunkelbraun mit einem sehr breiten, rotgelben, 
durch die schwarzbraunen Adern unterbrochenem Querbande im 
Saume. Dieses Querband, das durch Zusammeníliessen der bei- 
den Saumflecken-Reihen entstand, ist am Vorderrande sehr 
schmal und erreicht die grosste Breite zvvichen den beiden 
Cubital-Adern (CUj, CU2). AUe úbrigen rotgelben Zeichnungen, 
bis auf drei, sehr kleine, rotbraune Flecke im Discoidalfelde, 
fehlen gánzlich. die Unterseite der Vordertlúgel einfárbiger 
bráunlichgelb mit spárlichen und kleinen, schwárzlichen Zeich- 
nungen. Oberseite der Hinterflůgel normál, nur die Unterseite 
im Vergleich zu typischen Exemplaren merklich heller. Fransen 
gelbweiss. 39*5 mm Bohmervvald. 

Mel. Cinxia ist bekanntlich eine sehr constante Art. Aigner- 
Abafi beschrieb in der »Int. Ent. Z. XIX. pag. 35. Guben 1906. 
drei ungarische Aberrationen : Hovváthi, Uhryki und Mocsáryi. 
Die erstgenante hat mit der eben beschriebenen einige Ahnlich- 



. 99 

keit, ist aber durchaus nicht identisch, da die Vorderflugel noch 
mehrere, rotgelbe Flecke aufweisen. Es ist demnach ab. Horváthi 
nur als Transiius zu dem soeben beschriebenen Aberrations- 
Extrem zu betrachten. 

Diese eigenartig schone Aberration befindet sich in meiner 
Sammlung und ich benannte dieselbe zu Ehren des Herm Jos. 
Černý, Kustos der Soc, Ent. Boh. 

Melitaca Phoebe Kitoch., ab. Gíirtleri m. 

Oberseite der Vorderflugel, mit Ausnahme der VVurzel und 
Ránder, hell rotgelb mit leicht gebráuntem Mittelfelde. Das schwarz- 
braune Wurzelfeld mit drei kleinen, rotgelben Flecken; auf der 
Discal-Querader befindet sich ein schwarzer, innen schmal rot- 
gelb gefárbter Flecken. Alle úbrigen Zeichnungen, bis auf einen 
bráuntichen Schatten zwischen dem Vorderrande und der zweiten 
Median-Ader (Mo) und einen braunen Flecken am Innenrande 
zwischen Cuo und A^ sind verschwunden. Der dunkle Saum 
ist im Apex am breitesten. Die Unterseite der Vorderflugel mit 
einer Reihe grosser, lánglicher, braunen Flecken im Mittelfelde; 
der Saum weist nur eine einzige Reihe schwarzer Halbmonde 
auf; die zwei weiteren Reihen fehlen. Die Flecke des Discoidal- 
feldes sind auffallend breiter. Oberseite der Hintenflúgel mit nur 
einer (zweiten, um den Innenwinkel-Flecken reduzierten) Reihe 
rotbrauner Flecken ; in der Mitte, nahé dem Wurzelfelde ein 
rotbrauner Halbmond. Die Randmonde und alle úbrigen Zeich- 
nungen fehlen. Unterseite sehr bunt, mit breiten schwarzen 
Zeichnungen ; der Raum zwischen dem gelben, gelbrot gefleckten 
Aussenstreifen und dem hell schwefelgelben, Mittelstreifen 
Schwarz ausgefúllt. Die ursprúnglich gelben V^^urzelflecke sind 
intensiv schwarz. 43 mm. 

Diese sehr bunte Aberration wurde vom Herm k. k. Finanz- 
Revidenten G. Gúrtler, meinem werten Studienkollegen am Plit- 
witzer-Sec. gefangen und trágt seinen Namen. 

Dianthoccia cacsia Bkh., ab. Pcčírkai m. 

Vorderflugel hell graublau mit einem grossen, weisslichen, 
•schrág gestellten Deltoid, dessen Scheitel in der Gegend der 
Ringmackel, der Fuss aber im Innenwinkel liegt. Zwischen 
•diesem Flecke und der blaugrauen Wurzel ein breites, schwarz- 



. 100 

graues Querband ; auf dem áusseren Drittel des Innenrandes ein 
weisser Punkt. Alle úbrigen Zeichnungen (Flecke und Quer- 
streifen) fehlen gánzlich. Hinterflúgel mit einem sehr breiten, 
dunkelbraunem Saume. Die, beim Typus sehr kleine, weissgraue 
Mackel am Ende der CUg ist in einen lánglichen, die áusseren 
zwei Drittel der Cu., einnehmenden Lángsstreifen umgewandelt. 
37 ntm Graz. 

Diese sehr seltene Aberration trage fortan den Namen des 
hochgeehrten Freundes, Herrn MUDr. Jarom. Pečírka, k. k. Staabs- 
arztes. 

Callopistria purpureofasciata PiUer, ab. Srdínkoana m. 

Vorderflugel bunter, als beim Typus ; Ringmackel sehr klein 
und schmal. Der innere Querstreifen ist nicht rot, sondern weiss 
und in der ganzen Lange durch einen braunen Strich geteilt. Im 
Wurzelfeld sind die Adern und die streifenartigen Zeichnungen 
weiss und dadurch auffallend. Der áussere Querstreifen ist am 
Innenrande merklich lichter, fast weiss. Halskragen rostrot (beim 
Typus braun). Hinterflúgel mit braunem Saume, scharf hervor- 
tretendem Querstreifen und mit einem deutlichen iVíittelmonde 
auf der Discal-Querader. Die gelblichen Randmonde, in Folge der 
sehr dústeren Umgebung sehr deutlich und scharf. 30 mm Wien. 

Herr Baurat Jos. Srdínko, ein ausgezeichneter Lepidopteren- 
Biologe, war so freundlich, seinen Namen zur Bezeichnung 
dieser Aberration zu verleihen. 



Fauna Bohemica. 

Brouci z okolí píseckého. 

(Druhy * poznamenané jsou pro Cechy nové.) 

Příspěvek prof. Josefa Lukše. 

Clivina collaris Hbst. V nápiavu u Otavy. 

Dyschirius politus Dej. V nápiavu u Otavy. 

Brachynus explodens Dtift. Pod kamenim na stráni u Mar- 
tínka ; také na cestě jsem ho dvakráte chytil. 

Demetrias monostigma Saui. Pod hnijícím nánosem 
u Otavy za sv. Václavem 13. IX. 1907. 



.^ 101 

Dromius marginellus F. Na dříví v lese z jara. 

Dromius nigriventris Thoms. Pod hnijícím nánosem u Otavy 
za sv. Václavem 20. VII. 1907. 

Lyonichus quadrillum Dtift. V náplavu u Otavy. 

Lebia crux minor L. Na kvetoucím řebříčku v lese u Obrázku 
20. VIII. 1906. 

Badister pcltatus Pajiz. V náplavu Otavy. 

Amara rufipes Dej. Na cestě za městem. 

* Berosus guttalis Rey. V kalužinách lučních u Zataví a 
ve slepém rameni Otavy na jaře hojný. 

Cercyon granarius Er. V náplavu u Otavy a u Klášter- 
ských rybníčků hojný. 

Cephennium thoracicum Milller et Kiinze. Z mechu v lese 
za Flekačkami 6. V: 1907. 

Stenichnus scutellaris MiiH. Z mechu na Americe 4. VI. 
1907, na Hradišti 20. VIII. 1907. 

Oxypoda lividipennis Mannh. Na krtku na pasece před 
Honzíčkem 18. X. 1907. 

Oxypoda vittatá Míirk. Současně s předešlým. 

Ocyusa maura Ér. U Vraže u rybníka Landy 2. IV. 1907, 
u Klášterských rybníčků 23. IV, 1907 hojný. 

* Pachnida nígella Er. Jeden kus z náplavu u Otavy 
14. IV. 1907 a jeden kus od Klášterských rybníčků 22. VI. 1907. 

Stenus solutus Er. Od Klášterských rybníčků 23. Ví. 1907 
jeden kus. 

Anthophagus alpestris Heer. V Šumavě na Plockensteině 
12. VIII. 1906. 

Anthophagus omalinus Zeit. Tamtéž. 

Deliphrum tectum Payk. Na poli na hnijících bramborách 
4. X. 1907. 

Anthobium Marshamí Fauv. Na keřnaté stráni na Svíc- 
nech v květnu 1907. 

Anthobium analc Er. V náplavu u Otavy. 

Dasycerus sulcatus Brongr. Z mechu v lese »Pacováky« 
24. IX. 1907. 

Esolus pygmacus Miill. Z náplavu u Otavy v září 1906. 

Macronychus quadrituberculatus Milll. Ve štěrbinách pro- 
hnilého dřeva, vyloveného z Otavy v květnu 1906. 

Rhagonycha atra L. Na pokraji lesa, jediný kus. 

Xyletinus laticollis Diift. Smýkán na pasece u Honzíčka 
10. VI. 1907. 



^— 102 

Polydrusus amoenus Germ. V Šumavě na pasece u Bu- 
činy 13. VIII. 1906, u Písku na pasece u Ozvěny v květnu 1907. 

Polydrusus chrysomela Oliv. Na listnatých stromcích 
v květnu. 

* Pachycerus varius Herbst. Lapen na cestě jeden kus. 

* Lixus algirus L. Bližší naleziště není mi známo. 
Lixus turbatus Gyll. Na louce u Otavy blíže Zataví 

v červnu 1906. 

* Smicronyx jungermaniae Reich. Smýkán na pasece u Hon- 
zíčka 10. VI. 1906, za Klekačkami 13. VI. 1907. 

Saphanus piccus Laich. Q chycena mezi drobným kame- 
ním na keřnaté stráni u Klášterskýah rybníčků v květnu 1906. 
Eryx atcr F. Chycen v mésiě na zdi 14. VIII. 1907. 
Meloé coriarius Braiidt. Na jetelišti u Hradiště v květnu 1906. 



DFobnosti. 

Bělásek ovocný — Aporia crataegi L. v červnu letošního 
roku opětně hojně poletoval v okolí Sobotky. Motýle polapil jsem dne 
21. června 1908 v Plakánku u Sobotky. Samičky kladoucí vajíčka po- 
zoroval jsem v Sobotce dne 11. června na švestce, 12. června na hlohu, 
14. června a 1. července 1908 zase na švestce. Při tom samička sedíc 
na listu se vztyčenými křídly, schýlí zadeček, který ukryt jest mezi 
zadními okraji zadních křídel, k povrchu listu a přihnuvši konec za- 
dečku položí a přilepí žlutavé vajíčko na list; po té zadeček zase do 
dřívější polohy pozvedne. To se při každém jednotlivém vajíčku opakuje, 
tak že při kladení celé hromádky, které několik minut i čtvrt hodiny 
trvá, samička stále volně zadečkem dolů a nahoru kývá. 

'Jos. Sulc. 

Bělásek ovocný, jenž až do let osmdesátých byl velmi hojný 
v okolí Písku, později úplně vymizel. Každý rok jsem po něm pátral, 
leč vždy marně ; až teprve letos v červenci jsem chytil tři exempláře 
a viděl jich více. Všichni byli dost značně setřeni a jich let byl jaksi 
mdlý, takže mám za to, že krajinou piseckou táhnul houf, z něhož 
část v Písecku se zdržela, neboť později opět vymizeli. Aug. Krejčí. 

Barbitistes serricauda Fab. Bylo to v Radešovicích dne 7. srpna 
t. r., kdy jdouc dopoledne s dětmi na lov motýlíi, zašla jsem na vý- 
slunnou stráň u potůčku, kde stál habr a několik olši, abych sklepala 
housenky. Přiblížila jsem se k habru, divala se pozorně na listy, když 



103 

tu pojednou malý pohyb jednoho z nich upjal mou pozornost. Přihlédnu 
blíže a spatřím kobylku druhu mě zcela neznámého. Tělíčko bylo krásně 
zelené a proto teprve pohyb je prozradil. P. prof. dr, August Krejčí, 
který mi laskavě druh určil, nalezl jej na buku a smrku u Písku, kde 
prý se hojněji vyškytá. Radešovice jsou tedy druhým známým nale- 
zištěm v Čechách. (Viz dr. Aug. Krejčí : Doplňky k přehledu českých 
Orthopter z r. 1896., Vest. kr. čes. Spol. nauk 1903). 

Heda Benešová. 
O hrobařících všeobecně se uvádí, že potravu pro sebe a své 
potomstvo vyhledávají na drobných zdechlinách. Necrophorus 
vespilloides H. nalezl jsem však dne 15. srpna 1903 u Hostině 
(okr. Mělník) ve starých houbách a dne 10. května 1908 blíže Oseká 
u Sobotky pozoroval jsem tři Necrophorus vespillo L. ve 
výkalech ve společnosti Hister, Aphodius, Geotrupes a jiných brouků 
ve hnoji žijících, což svědčí že i jinou potravou za vděk béřou. 

Jos. Štilc. 



Studie o rodu; Hladkoň, Liosoma Síephens. 

Podává MUDr. Em. L o k a y v Praze. 

Rod Liosoma Stephens 1831, 1, Brit. Ent. str. 106., 
Leiosomus Schonherr 1842, Gen. et. Spec. Curcul. Ví., II., str. 
315. náleží do deváté podčeledi Curculionidů Hylobiini, kteráž 
podčeleď vyznačuje se dvojitým hrdelním výkrojkem, uprostřed 
s výběžkem nesoucím úzkou bradu, vedle které jsou patrný 
maxilly; násadec tykadlový sahá asi ku přednímu okraji očí, 
mandibuly jsou bez jizvy, tykadla lomená, po stranách nosce 
v předu vkloubená, s paličkou článkovanou; krovky přikrývají 
pygidium, oči jsou svrchu oddálené, drápky jednoduché, volné, 
předoprsí bez žlábku pro nosec, nosec více méně silný, žlábek 
tykadlový svrchu se předu trochu viditelný, přední kyčle sblí- 
žené, příkyčlí s odstávající štětinkou, epimery zadohrudní nejsou 
patrné, holeně na konci silným háčkem opatřené. 

Rod Liosoma sám obsahuje malé, lysé druhy a vyzna- 
čuje se tykadly dosti silnými, s násadcem, který sahá as ku 
přednímu okraji očí; prvý článek bičíku jest podlouhlý, druhý 
kratší a málo delší třetího, ostatní příčné, palička velká, vejčitá 
se zahroceným koncem, první článek paličky jest kratší než 
ostatní dohromady. Nosec jest skoro zdéli štítu, oblý trochu 



104 . 

zahnutý, se žlábky tykadlovými hlubokými, pod oči směřujícími. 
Štít něco málo širší délky, na předním okraji s naočními la- 
lalůčky trochu naznačenými, po stranách málo zaokrouhlený, do 
předu zúžený. Štítek velmi malý, nebo nezřetelný. Krovky vej- 
čité, v řádkách tečkované, někdy rýhované, jindy hladké, přední 
kyčle sblížené, episterna, buď zapištěná neb nahá, stehna otrněná 
neb bez trnu, háček na předních holeních rovný, ční skoro vo- 
dorovně dovnitř. 

Druhy tohoto rodu jsou sobě celkem dosti podobny a jest 
rod tento proto vůči jiným rodům dobře ohraničen. Dnes jest 
známo asi 25 druhů tohoto rodu, který jest omezen na faunu 
palaearktickou, totiž : Evropu jižní a střední, území Kavkazu, 
Afriku severní a ostrovy Kanárské. 

Zdá se, že larvy jednotlivých druhů žijí při Ranunculaceích, 
tak alespoň larva L. deflexum byla nalezena na zemi pod me- 
chem a listím v blízkosti Anemone nemorosa, Ranunculus repens 
atd. Jindy nalézáme vyvinuté již druhy v horách, pod Rhodo- 
dendry aneb na vlhkých místech při potocích pod mechem a 
listím ; vyvinují se na podzim v září a přezimují, takže možno 
je nalézti v březnu ale ještě i v červnu. 

Brouk čerstvě vyvinutý mívá často štít ještě červený neb 
Červenohnědý, což u některých jako aberrace bylo popsáno. 
Samci vyznačují se štíhlejším tělem a mají obyčejně první a 
druhý sternit břišní středem podélně vtlačený, obyčejně též nosec 
něco kratší a silnější, někdy též druhý článek bičíku tykadel 
delší (L. Lethierryi) a většinou přední holeně delší, často na 
zevním konci dovnitř a vzad prohnuté a zde na vnitřním okraji 
hustěji světležlutě obrvené, neb dokonce i vykrojené (L. Baudii), 
také zadní holeně bývají u (^ často vzad prohnuté. Samice ně- 
kterých druhů mívají na kořenu krovek na předním lemu při 
třetí řadě teček podlouhlou ďubku neb i zářez. 

Některé druhy jsou velmi ustálené nevykazujíce odchylek, 
tak ku př. L. cyanopterum Redt., jiné jeví značnou náklonnost 
k odchylkám, podmíněným asi nejvíce geografickým jich roz- 
šířením. Tak ku př. L. oblongulum Boh. v sedmihradských 
Alpách má štít užší, se stranami skoro rovnoběžnými (Hofgar- 
teni Stierl.), naproti tomu v Krajině jest brouk tento robustnější 
a má štít širší, po stranách trochu zaoblený. Krovky bývají 
u tohoto druhu černé, lesklé, s nepatrným nádechem černo- 
modrým, však v Bosně vyskytuje se odchylka, která jest mnohem 
menšího těla a má na krovkách lesk tmavěkovový (oblongulum- 



. _ 105 ^ 

subaeneum Daniel). Též náš obyčejný druh L. deflexum Panz. 
eví odchylky. Obyčejné jest úplně černý, lesklý a má řady teček 
na krovkách nevtlačené, jindy má však řady teček dosti značně 
vytlačené (skoro jako Bedeli Daniel), jiná odchylka Bang-Haasi 
mihi má tělo mnohem menší, holeně a chodidla červené a na 
krovkách nádech tmavě kovový, tato odchylka jest z Normandie 
z Francie, a ještě jest popsaná, velmi nestálá odchylka Discon- 
tignyi Bris. z Pyrenejí. Nejvíce odchylek jeví L. Baudii Bedel 
a tu opět zdá se, že jedinci z Krajiny a Itálie severní jsou 
celkem menší, štíhlejší, mdlejšího lesku a mají tečky v řadách 
krovek veliké a tak vryté, že mezirýží jsou úzká, klenutější 
s méně znatelnou proužkou jemných teček, ač již z Ligurie 
viděl jsem jedince lesklejší, kteří mají mezirýží na krovkách 
plošší se zřetelnou proužkou malých teček. V Itálii jižní na př. 
v Campo-Basso jsou již L. Baudii větší se širším, lesklejším 
štítem a mezirýžími širokými, plochými, dosti lesklými; ovšem 
nedosahují ještě úplně velikosti jedinců ze Sicílie, kteří popsáni 
byli pod jménem scrobiferum Rottbg, jest tudíž uvedená forma 
jen odrůdou od L. Baudii, neboť vyskytují se k ní zřetelné 
přechody. 

V Liosomách pracoval nejdříve seriosně Brisout, který 
v Grenierovu Catal. des Col. de France 1863 — 1867 popsal pět 
druhů a dvě odrůdy z Pyrenejí. 

O systematické uspořádání rodu tohoto pokusil se pak ve 
výborné Synopsis du Genre Liosoma Steph, Bedel r. 1884 
v Revue ď Entomol. Caen III., str. 132 — 141.; on měl v rukou 
všecky typy tehda známých druhů a znaky odlišovací jednot- 
livých druhů dobře ve svém klíči krátkými diagnosami podal ; 
k některým znakům ovšem nepřih édl ku př. jsou-li oči klenuté, 
či ploché. Bedel popsal dva druhy, totiž L. Reitteri a Baudii. 
I po uveřejnění této synopsis vyškytají se však v literatuře po- 
pisy Liosom velmi kusé, ze kterých nelze stanoviti, do které 
skupiny popsaný druh náleží, tak ku př. popsal r. 1897 Stierlin 
L. Rošti z Cirkassie, avšak neuvádí v popisu má-li episterna za- 
dohrudí zapištěná či nahá, zapomenuv takto znak velmi důle- 
žitý, takže jsem tento druh nemohl ve svém klíči umístiti. Nej- 
nověji velmi cennou studii o tomto rodu uveřejnil Dr. Karel 
Daniel 1906 v Munch. Koleopt. Zeitschr. III., str. 128—134., kde 
též nové tři druhy popsal. 

Přihlížíme-li k podobě penisu u jednotlivých druhů rodu 
tohoto, vidíme především, že zde penis jest dosti jednoduše 



. 106 

utvářen. Velikou podobnost penisu jeví skupina Liosom se za- 
pištěnými episterny zadohrudí, tak ku př. penis L. deflexum 
dosti se podobá onomu od L. Lethierryi neb oblongulum ; penis 
L. subcoriaceum jest zase jaksi přechodem ku L, muscorum a 
rufipes ; sem řadí se i penisy L. pyrenaeuni a Pandellei ač 
tyto druhy již nemají episterna zapištěná, tvarem těla však při- 
bližují se k L. oblongulum ; ještě i L. Kirschi má podobně se- 
strojený penis, teprve L. Baudii jeví značnou odchylku, která 
ovšem i na zevnějším tvaru druhu tohoto se jeví. Odlišnou sku- 
pinou jsou pak penisy L. cribrum, concinnum, cyanopterum, od 
nichž opět se liší penis L. bosnicum, ač tento druh tvarem 
svým L. concinnum velmi jest podoben; právě zde jest viděti, 
jak důležitým poznatkem jest tvar penisu u jednotlivých druhů. 
Dle zevní kostry jsou znaky jednotlivých skupin tohoto rodu 
také zcela přeházeny. 

Na příklad skupina se stehny otrnénými, episterny zapiště- 
nými a 10 řádkami teček na krovkách, má vesměs u Q lem 
přední na kořenu krovek při třetí řadě teček přerušený ďubkou 
a tentýž znak jeví se u druhů s episterny holými, stehny ne- 
otrněnými s 9 řadami teček buď v hlubokých rýhách na krov- 
kách aneb na krovkách hladkých. 

Opačně zase skupina L. oblongulum, Lethierryi, muscorum, 
rufipes, subcoriaceum, tedy s episterny zapištěnými a 10 řadami 
teček na krovkách má u 9 l^m na kořenu krovek celý, bez 
ďubky a tentýž poměr u Q jeví skupina L. pyrenaeum a Pan- 
dellei, ač tyto mají episterna nahá a jen 9 řad teček na krov- 
kách. 

Z toho všeho zdá se, že naše známost druhů rodu tohoto 
není úplná, a že budou časem asi ještě některé jiné druhy 
v tomto řetězu chybící objeveny. Brouci z tohoto rodu jsou 
vůbec celkem dosti vzácní a toliko prosíváním jich nalézáme. 
Dokončiv studii tuto mám ještě příjemnou povinnost díky vzdáti 
zejména panu vrch. pošt. radovi Romualdu Formánkovi, který 
mne k práci této vybídl a mně literaturou i svou sbírkou byl 
nápomocen, tolikéž i panu řediteli dvoř. musea ve Vídni, Dru 
Ludvíku Ganglbauerovi za vydatnou podporu literaturou i ob- 
sáhlým materiálem musejním, dále pánům cis, radovi E. Reitte- 
rovi a vrch. revidentu Jos. Breitovi za laskavé zapůjčení typů, 
jakož i hlavně ctěné firmě Dr. O. Staudinger a A. Bang-Haas 
za ochotné zapůjčení hojného materiálu a konečně i si. správě 
carského musea v Petrohradě za laskavé zapůjčení druhů. 



. 107 

Některé druhy přesto zůstaly mi neznámými, tak: L. Rey- 
nosae Bris., Rošti Stierl., var. troglodytes Bris. a carpathicum 
Brancsik; k některým africkým jsem ve svém klíči nevzal též 
zřetele, nemaje jich po ruce. 

Přehled druhů: 

1. Zadohrudí i s episterny zapištěno bělošedými šupinkovitými 
chloupky, stehna otrněná, velikost 2*75 — 3-25 mni. {bez nosce) 

1. Reynosae. 
Jen episterna zadohrudí zapištěna 2. 

Episterna zadohrudí nezaplstěna, nahá j 8. 

2. Všecka stehna otrněna, oči ploché 3. 
Jen přední stehna znatelně otrněná, oči klenuté 

2. Bedeli. 
Stehna neotrněná, lem na kořenu krovek u 9 celý, oči 
klenuté 4. 

3. Tělo široké, podélné, řady teček v mezirýží krovek skoro 
tak silné jako tečky řádkové, délka 3'4 — 3-5 mm. (bez 
nosce), šířka 17 — 1'8 mm. 3. robustum. 
Tělo menší vejčité, řady teček mezirýžních na krovkách 
mnohem jemnější než tečky v řádkách 

4. d e f 1 e X u m. 

4. Menší druhy lesklé, černé, užšího těla, s rameny krovek 
ostře vyniklými 5. 
Něco větší a širší druhy lesklé, černé, s nádechem kovovým 
aneb mdle lesklé, černé, s rameny méně ostře vyniklými 

6. 

5. Nohy a tykadla jasně červené, jen palička tykadel a špička 
stehen hnědá, krovky podlouhle vejčité, černé, lesklé, zře- 
telně řídkými šedými chloupky obrvené, délka 2-10— 2-25 mm., 
šířka 0'8 — 0*9 íww. 5. rufipes. 
Nohy hnědé s holeněmi zhusta červenohnědými^ někdy 
i chodidla a kořen stehen červenavý (var. geniculatum), 
krovky kratčeji vejčité, délka 1-9— 2*10 mm. šířka 0-75— 1 mm. 

6. muscorum. 

6. Nádech krovek ocelově-modrý, krovky se strany za koře- 
nem trochu zaškrcené, podlouhle vejčité, v zadní polovině 
nejširší, lesklé, se silnými řadami teček, holeně, chodidla 
i tykadla, vyjma paličku, jasně červené, stehna tmavohnědá, 
u (^ druhý článek bičíku tykadel skoro zdéli prvého ; délka 
2-35 — 2'60 m,m., šířka 1 — \-20 min. 7. Lethierryi. 



108 

Nádech krovek černomodrý nebo tmavě kovový, neb krovky 
Černé, lesklé, bez kovového nádechu, nohy černohnědé, 
u (5* druhý článek bičíku jen z poloviny délky prvého 
prvého nebo kratší. 7. 

7. Brouk na povrchu lesklý, černý, s nádechem černomodrým 
nebo tmavě kovovým, neb i bez něho, u (f druhý článek 
bičíku z poloviny délky prvého, přední holeně dlouhé na 
zevním konci ven a vzad zakřivené. Délka 2 — 285 mm., 
šířka 09 — 1-35 mm. 8. oblongulum. 
Brouk jen mdle lesklý, úplně černý, u (^ přední holeně 
poměrně krátké a méně na špičce zakřivené. Délka 2*25 
až 2'75 mm, šířka 1 — r25 mui. 9. subcoriaceum. 

8. Na zevním okraji krovek při kořenu 10. řádka teček vpředu 
několika tečkami začata 9. 
Krovky pouze s devíti řadami teček 10. 

9. Přední stehna s krátkým trnem, tělo klenuté, válcovité, se 
stranami skoro rovnoběžnými, délka 2-2 — 2-35 mm., šířka 
1-30— 1-40 mm. 10. Kirschi. 
Stehna neotrněná, tělo vejčité, širší, krovky delšími chloupky 
řídce ale zřetelně obrvené, délka 2"40 — 3-65 mm., šířka 1-30 
až \'40 mm. 11. s u b s t r i a t u m. 

10. Řady teček na krovkách stojí v hlubších rýhách, mezirýží 
úzká, klenutá, štít se stranami více méně rovnoběžnými 

14. 
Řady teček na krovkách obyčejně neprohloubené, mezirýží 
širší 1 1 . 

Řady teček kulatých a hlubokých nejsou sice příliš prohlou- 
beny, avšak mezirýží přes to něco klenutá, užší, štít po 
stranách zaoblený, hrubě tečkovaný, povrch těla dosti mdlý 
neb matně lesklý. 12. Baudii. 

1 1 . Druhy střední velikosti, u 9 bez zářezu při třetí řadě teček 
na předním lemu kořenu krovek, povrch těla lesklý, krovky 
obyčejně s nádechem zelenavým, s 9 řadami hustších teček, 
mezirýží široká 12. 
Druhy malé s povrchem hladkým, černým ; u 9 se zářezem 
při třetí řadě teček na předním lemu kořenu krovek, tečky 
v řadách krovek řidší 13. 

12. Všecka mezirýží krovek stejně široká a opatřena proužkou 
jemných teček, krovky delší, vejčité, nazelenalého lesku 

13. py ren aeum. 



OBSAH: Dr. AI. Mrázek: Myrir.ekologické poznámUy str. 77. — MUD. Kaid 
Šulc: Psylla lemurica M sf z Madagaskaru str 77. — J. Roubal; Některé 
biologické, zonlogické a j vé pozn n ky o brou ích str. 83 — J. SrJinko: 
O vzácné iriůíe Agiotis latens Hb. str. 87. — Fr. Klap.ňlek- Larva a 
pouzdro Thremma gallicum Mc L. str, 90. — Dr. Jar. Pcčirka: Jsou laivy 
Elateridů masožravé? str. 94. — H A. Joukl: Nové odrůdy některých 
středoevr< pskvch motjMů str. 96. — Fauna bohem ica: Brouci z okolí 
píseckého. Příspěvek Prof. Jos. Lvi,kše. Str. lOO. — Drobnosti: Bělásek 
ovocný — Aporia crataegi L. (J. Šulc) str 102. — Bělatek ovocný (Krejčí) 
sr.^102. — Barbitis es seiricauda Fí?&. iBeneš vá) str. Iii2. — O hrobařících 
(J. Šulc) str. 103. — MUDr. Em. Lokay: Studie o rodu Hladkoň Liosoma 
Steýheus str. 103. 



fiA r\lr\(^lCíLr'^ rij.2Xié ■^■elllsostl a, jiné s lenécé 

Jos. a ?r. Zahradník 

T7"elk3r slslad. -vešicerý^cij. potřelo pro rri-ikrcslcopii, 
"testls.tericlcg-li, cli.21r1.ii a, fjŤsilcu.. 



Tištěné, vkusné etilíety pa;l. coleoptei* i lepi- 

tiopter* vydávané berlínskou firmou Hirschovou zasílá 
v sešitech po 65 hal. franko 

V.MANUELDUCKOŇ,entomologvRAKOYNÍCE. 

Dosud vyšel seš. I. a 2. coleopter i lepidopter. 



Záddnie pp, členův, aby^ pokud tak již 
neučinili, použili složnich listkú k zapra- 
veni příspěvků. 

Pořad schůzí 

v 

Ceske Společnosti Entomologické ve správním r. 1908. 



Leden Únor 



28. 25. 



Březen I Duben ; Květen 



31. 




Červen 



Září 



Říjen Listopad 



30. 



13. a 27. ! 10. a 24. 

Valná hromada dne 19. ledna 1909. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o '/jS. hodině večer. 



ČASOPIS 



České Společnosíi Eníomologické. 

řlcía Sociefaíis Enfomologicae Bohemiae. 



Ročník V. 



1908. Cisio 4. 



Redakční komité: 

Proř. Fr. Klapálek, 

P. flug. Kubeš. Prof. Dr. Em. Rádi. 

MUDr. Em. iokau. Odb. uč. flní. Vimmer. 



S!&^ 



V PRAZE. /• 

Háklaclem České Společnosti Entomologlclié [ 

Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. .'^<^4^4<3 



109 • . 

Krovky kratčeji vejčité, úplně černé 

var. troglodytes. 
Druhé, čtvrté, šesté mezirýží užší než první, třetí a páté a 
na těchto užších schází (alespoň na kořenu a na konci 
krovek) proužka jemných teček. 14. Pandellei. 

13. Krovky hladké, s 9 řadami řídkých teček, po stranách a na 
konci krovek mělčích a se ztrácejících, oči klenuté, čelo 
mezi očima málo zúžené 15. Reitteri. 
Krovky sotva znatelně rýhované, s 9 řadami řídkých teček, 
mezirýží málo klenutá, oČi skoro ploché, čelo mezi očima 
zúžené 16. Formánek i. 

14. Malý, kratčeji vejčitý druh, oči ploché, čelo mezi očima 
zúžené, krovky, černé s 9 hlubokými rýhami a v nich řid- 
šími tečkami 17. cribrum. 
Větší, podélně vejčité druhy, oči klenuté, čelo mezi očima 
málo zúžené, krovky s 9 řadami hlubokých rýh a v nich 
hustším tečkováním 15. 

15. Krovky černé, lesklé, s ocelově modrým nádechem 

18. cyanopterum, 
Povrch celý černý, brouk za středem krovek nejširší, přední 
holeně u (^ na zevním konci určitě vzad zahnuté, zadní 
holeně u (5' i 9 '^^ konci zevním vzad zahnuté 

18. b o s n i c u m 
Povrch též černý, brouk as uprostřed krovek nejširší, přední 
i zadní holeně v (^ skoro rovné 20. concinnum. 

1. Liosoma Reynosae Brisout 1866 Ann. Soc. Ent 
Fr., str. 393, vyznačuje se, jak uvedeno, zadohrudím i s epi- 
sterny zapištěným, stehny otrněnými a velikostí 275 — 3"25 mm. 
(bez nosce). Severní Španělsko, Reynosa. Bedel viděl typ; druh 
tento jest mi neznámým a proto uvádím k vůlí úplnosti díla aspoň 
piavodní popis uveřejněný Ch. Brisoutem de Barneville v Annales 
de la Société Entomol. de France sv. VI. 1866 str. 373: Liosomus 
Reynosae C. Bns. long : 2'75 mm — 3*25 mm (bez nosce). 

Ovalis,nJgernitidL!s, fereglaber; antennis, clava excepta, tar- 
sisque ferrugineis; elytris brevibus, punctato-striatis ; pectoris late- 
ribus, mesosterno et metasterno squamositate lutescente dense 
tectus, femoribus subtiliter dentatis. 

Hlava zaoblená, jemně a dosti hustě tečkovaná. Nosec 
silný, velmi zahnutý, u (^ skoro o polovinu delší hlavy, hustě 
tečkován a podélně vrásčitý, u Q dvakrát delší hlavy a něco 
méně vrásčitý. Tykadla dosti silná, rezavá, s tmavou paličkou. 

9 



110 , 

Druhý článek bičíku malý, nepatrně větší třetího, ostatní jsou 
přičleněné, příčné, znenáhla širší, palička malá, krátce vejčitá. 
Štít něco málo širší délky, dosti značně do piedu zúžen, u r^ 
po stranách velmi zvolna zaoblen a do zadu zúžen, u 9 více 
po stranách zaoblen a do zadu zúžen, dosti silně, prostředně- 
hustě tečkován, tečkování jest z pravidla na povrchu jemnější a 
oddálenější, ku spodině mnohem silnější, někdy jest úzká po- 
délná mezera středem hladká. wStítek velmi malý. Krovky širší, 
štítu, krátce vejčité, širŠí u 9' '""^ kořenu v oblouku vykrojené, 
dosti silně v řadách tečkované, tečky zaoblené a sblížené, mezi- 
rýží trochu klenutá u (J, plochá u 9 ! s proužkou jemných 
teček dosti sblížených. Ve spod jest tělo pokryto tečkami vry- 
tými, dosti hrubými a hustými; poslední článek břišní dosti 
jemně, velmi hustě tečkován, episterna, meso a metasternum po- 
kryty jsou malými zaoblenými šupinkami hustými a žlutavými. 
Nohy tečkované, mírně obrvené, černé, konce holení a chodidla 
rezavě červené, stehna s jemným zubem. U (^ jsou oba přední 
břišní články po délce vtlačené ; týž má na kořenu krovek při 
čtvrté řadě teček v předu na okraji sotva zřetelný výkrojek; 
u 9 oba přední břišní články nevtlačeny a přední lem krovek má 
při čtvrté řádce malý, hluboký, zcela zřetelný výkrojek. 

Odchylka: U jednoho jedince 9 řady teček jsou slabší a 
tečky v nich více oddálené. 

Liší se od L. ovatulus větším tělem, řadami teček z pra 
vidla více vyznačenými, tečkami na proužce mezirýžní více 
sblíženými : tečkováním po stranách prsou a na břiše méně hru- 
bým a hustším i mesosternem zapištěným. Nalezen u Reynosy 
pod kameny panem Lethierrym. 

2. Liosoma Bedeli, Dr. Karel Daniel, Múnch. koleopt. 
Zeitschr. 1906, str. 128 — 130. 

Druh dosti podobný ku L. deflexum Panz., odlišný však 
značně klenutýma očima, středními i zadními stehny buď bez 
trnu, neb sotva znatelně otrněnými, u (J předními holeněmi po 
celé délce vzad zakřivenými a na zevním konci hustěji žlutavě 
chloupkovanými, noscem podél středu silněji zbrázděným po- 
délnými porojamkami, a tím ve středu a po stranách jako třemi 
kýly opatřeným. Kromě toho je povrch brouka mnohem hustěji 
tečkován nežli u L. deflexum a řady teček na krovkách stojí 
v mělkých rýhách, takže mezirýží jsou s rýhami asi stejně ši- 
roká a opatřena proužkou dobře vyznačených jemných téček. 
Štít jest po stranách trochu více zaoblen nežli u L. deflexum 



— 111 

a též mnohem hruběji na povrchu tečkován, takže hladké me- 
zery mezi tečkami jsou mnohem menší. Také oba přední břišní 
sternity jsou hustěji a hruběji tečkovány ; ostatní znaky jsou 
celkem stejné jako u L. deflexum, až na to, že i záhlaví jest 
hustěji tečkováno, c/ má ovšem lem přední, na kořenu krovek 
celý, nosec trochu kratší a silnější a oba přední sternity břišní 
středem mírně podélně vtlačené, Q má při třetí řadě v lemu 
předním na kořenu krovek ďubku, přední holeně rovné, všude 
stejně řídce obrvené, nosec něco delší a silnější, břich na prv- 
ních dvou sternitech nepatrně zklenutý, krovky trochu širší. 

Penis jsem nemohl prohlížeti pro nedostatek materiálu. 
Délka 2"70 mm. (bez nosce), šířka r30 mm., délka štítu 0-8 mm., 
šířka jeho 1 mm., délka krovek 180 mm. 

V červnu, červenci a srpnu ve vých. Alpách peninských, 
též v pohoří Monte Rosa. 

3. Liosoma robustum Seidlitz, 1867, Berlin. Ent. 
Zeitg. str. 187. Bedel, Revue d. Entomol. Caen 1884 III. str. 136. 
Jeden z největších druhů. Podlouhlý, mnohem širší než ostatní 
druhy, černý, lesklý, tykadla a nohy tmavočervené, palička ty- 
kadel a stehna hnědé. Nosec velmi tlustý a široký, u (^ asi 
z délky dvou třetin štítu, u 9 něco delší, ohnutý, v přední po- 
lovině nepatrné rozšířený, tykadla asi na konci přední třetiny 
nosce vkloubená, rýha tykadlová směřuje pod oči, násadec ty- 
kadel dosahuje předního okraje očního, nosec po stranách 
i svrchu velmi hrubě podélnými tečkami posázen, podél středu 
třemi trochu znatelnými kýly značen. Oči ploché, podélně vej- 
čité, čelo mezi očima nepatrně stažené, řídce, záhlaví hustěji 
tečkované. Tykadla dosti krátká, druhý článek bičíku sotva z po- 
loviny délky prvého, ostatní příčné, širší, palička dosti velká, 
vejčitá, zašpičatělá. Štít 1*2 — 1"3 m.in. délky, r55 mm. šířky, tedy 
širší délky, vpředu nejširší, dozadu nepatrně zúžen, strany vzadu 
skoro rovnoběžné, vpředu zaobleně zúžené, povrch jeho jen 
velmi ploše od stran klenutý, hrubě hustě velikými tečkami po- 
krytý, podélná čára středem hladká a skoro bez teček. Krovky 
2*1 mm. dlouhé, 1'7 — 1 "8 ww. široké, tedy méně podlouhlé, u ko- 
řene zšíři štítu, s rameny nevyniklými, v předu mělce společně 
vykrojené, asi v středu nejširší, strany jen málo od kořene do 
zadu rozšířeně zaoblené, spíše skoro rovnoběžné, konec krovek 
zakulacený a spád k němu dosti značný ; krovky mají devět 
hrubě tečkovaných řad a desátá řada teček jest zevně na okraji 



112 

pod rameny několika tečkami začata; mezirýžní proužky teček 
jsou skoro stejně silné, takže zda se, jako by u tohoto druhu 
počet řad teček byl dvojnásobný, jinak jsou mezirýží plochá, 
lesklá a velmi krátce i řídce obrvená. Episterna zadohrudí jsou 
hrubě tečkována a hustě běložlutými, šupinkovitými chloupky 
zapištěna. 

První a druhý břišní sternit jest hrubě a dosti hustě teč- 
kován, u d podélně středem trochu vtlačen, anální článek velmi 
hustě a hrubě tečkovaný a žlutě chloupkovaný 1 mdlý. Nohy 
tlusté, stehna hrubě tečkovaná a dosti obrvená, trny stehen 
delší, ostře a rovně dovnitř trčící; (^ ma nosec něco kratší, 
přední holeně rovné, na zevním konci ven skoro neprohnuté, na 
vnitřním okraji hustěji žlutavě obrvené, zadní holeně na konci 
značně vzad zakřivené: kořen krovek jest u něho celý; 9 "^^ 
nosec o něco delší a kořen krovek u třetí řady teček ostře za- 
říznutý, břich mírně klenutý. Penis nemohl jsem pro nedosta- 
tek materiálu prohlédnouti. Velikost: 3'4— 3'5 mm. délky, 17 
až rS m,m, šířky. Ve Španělsku a Andalusii: Sierra de Jaen. 

4. Liosoma deflexum. Panzer 1795, Entom. Germ. 
str. 310, Redtenb. Fauna Austr. ed. 2, strn. 724, Bach Káfer, 
str. 243, Bedel Revue ď Entomol. Caen 1884, str. 137. Ovatu- 
lum (pars) Clairville 1798, Ent. Helv. I, str. 82, Boh. Schh. Curcul. 
VI, II, str. 316, punctatum Marsh 1802, Entom. Brit. str. 
291, Stephens 111. Brit. IV, str. 106; 9 impressum Bohem. 
1842, Schónh. Gen. Curc. VI, II, str. 317, Kirsch 1876, Deutsch. 
Entom. Zeit. str. 189, negleetum Bremi 1855, Stettin. Ent. Zeit. 
str. 200, Gerst. Wiegm. Archiv 1856, II str. 194; var. Discon- 
tignyi Brisout 1867. Mat. Catal. Gren. str. 189; var. collare Rye, 
Ent. Month. Mag. IX, str. 242. 

Krátce vejčitý, černý, lesklý, tykadla a nohy častěji temně 
neb světleji hnědé. Nosec tlustý, sotva zdéli štítu jest u (^ 
trochu kratší a méně zahnutý, u 9 něco delší a zahnutější ; 
v přední polovině jest trochu rozšířen . tykadla v přední třetině 
nosce vkloubená, rýha tykadlová po stranách pod oči zahnuta, 
napřed svrchu viditelná, násadec tykadlový sahá skoro ku před- 
nímu okraji očí, nosec jest po straně pod rýhou tykadlovou i na 
poli lícním dosti hustě podlouhlými hrubšími tečkami poset, 
svrchu jest lesklý, ba podél středu skoro hladký ke stranám 
většími podlouhlými porojamkami hustě zbrázděn, takže činí 
dojem jakoby u některého jedince podél středu nosce svrchu 



113 



dvě rýhy byly; poněkud rozšířená přední část nosce jest svrchu 
též hustě pokryta podélnými porojamkami. 

Čelo mezi očima velmi málo zúženo, ploché a spolu se 
záhlavím lesklé, řidčeji tečkované. Oči okrouhle vejčité, ploché. 
Tykadla dosti krátká, prvý Článek sedmičlenného bičíku tyka- 
dlového podlouhlý, druhý krátký, jen málo delší třetího, zšíři 
délky, ostatní postupně širší a příčné, první článek paličky 
kratší než ostatní dohromady. 

Štít něco širší délky, 0-9— M mm. šířky, 0-8 — 0*9 mm. 
délky, u 9 obyčejně širší než u (^, po stranách v první třetině 
do předu mírně zúžený, v druhých dvou 
třetinách do zadu skoro rovnoběžný nebo 
nepatrně zúžený, svrchu se strany ploše 
klenutý, lesklý, hrubě tečkovaný, podél 
středu hladký, bez teček, prostory mezi teč- 
kami asi zvíci teček, lesklé, hladké. 

Štítek nezřetelný. Krovky kulovitě vej- 
čité, 1'5— 1*7 mm. dlouhé, 1 — 1'3 mm., ši- 
roké, s 9 řadami velkých okrouhlých teček 
hustých, 10tá řada na zevní straně krovek 
u ramen 4 — 5 tečkami začata přechází na 
okraji v úzkou hlubokou rýhu bez teček, 
která teprve zase ku konci krovek jest 
jemněji tečkována. U kořene jsou krovky 
trochu širší štítu, společně mělce vykrojené 
s rameny vyznačenými, přední lem jest u (J 
třetí řadě teček ďubkou přerušený. Mezirýží 
jsou široká, plochá, lesklá, opatřená proužkem jemných teček 
a řadou krátkých jemných štětinek, řidčeji jsou řady velkých 
teček trochu rýhovitě zapuštěny, čímž mezirýží jeví se trochu 
užší, odchylka tato upomíná trochu na L. Bedeli, pozná se však 
ihned dle plochých očí; vyskytuje se hlavně ve Švýcarsku. 

Var. Discontignyi Bris. z Pyrenejí má krovky kratší, 
kulovité, řady teček větší, mezirýží krovek trochu užší a na 
nich proužku teček zřetelnější, též chloupkování krovek jest 
zřetelnější a štít jest hruběji tečkován. 

U ab. colore : collare Rye jest štít barvy červenohnědé 
od nedostatečného zbarvení čerstvě vyvinutého brouka; takové 
nalézáme někdy v zimních měsících. 

U L. defiexum jsou vespod episterna zadohrudí pokryta bělo- 
šedými šupinkovitými chloupky, které pod drobnohledem jeví se 




Obr. 1. 

Penis: Liosomadeflexum 

Panz. 



celý, u 9 při 
na krovkách 



114 

až ku kořenu rozčísnuté velmi jemné a dosti dlouhé, zadohrudí 
iest hrubě však řídce tečkováno 1. a 2. sternit břišní u (^ podél 
středem mělce vmáčknut; anální článek jest hustěji a hrubě 
tečkován. Nohy jsou dosti silné, černohnědé, dosti tečkované, 
stehna kyjovitě ztluštělá s malým do vnitř směřujícím zubem 
rohovitým, přední holeně dosti krátké, u kořene vzad prohnuté, 
na zevním konci u (^ něco ven zahnuté, zadní holeně (5* zcela 
nepatrně na zevním konci vzad prohnuté. Háček na konci 
předních holení jest namířen dovnitř a vyniká na vnitřním úhlu. 

Penis ne zcela dvakrát delší šířky, se strany ploše sedlovitě 
prohnutý, jen špička něco více ohnutá, rohovitý lem trochu 
ohrnutý, v zadní třetině nejtlustší, pri plném pohledu jsou strany 
penisu skoro rovnoběžné, v přední polovině jest nejširší se špičkou 
povytaženou, na konci otupělou ; rohovitý lem skoro všude 
stejně silný, žlábek středem dosti mělký. Délka brouka 2*5 až 
275 mm, šířka 1-3 — 1"6 mtti. 

Nejobyčejnější druh v Evropě, v rovině i v horách. Vyvi- 
nuje se na podzim i časně z jara. 

Jest mně ještě zmíniti se o zcela nové význačné odrůdě 
L. deflexum, kterou jsem nalezl ve třech jedincích v materiálu 
firmy Dr. O. Staudinger — A. Bang-Haas, označených nalezištěm 
Fresney les puceaux, Calvados, v Normandii a již jsem si dovolil 
pojmenovati : var. Bang-Haasi mihi: Minor, breviter ova- 
tum, convexum, aterrimum,. nitidum, elytris nigroaeneis, supra 
parce breviter albidosetulosum, antennis, tarsis, tibiis femoribus- 
que basi rufis, clava antennarum obscuriore ; long. 2"2 — 2*4 mm., 
latit. 1-2— 1-3 mm. 

Tato odrůda jest značně menší, má nohy vyjma zevní 
polovici stehen červené a mnohem štíhlejší, zoubek na steh- 
nách velmi malý, ostrý, tykadla jsou až na tmavší paličku též 
červená, krovky mají nádech tmavě kovový ; tečkování povrchu 
jest méně hrubé, řady teček na krovkách zcela pravidelné, mezi- 
rýží hladká, něco širší i-ad teček, s proužkou jemných, pravi- 
delných teček, první dva břišní sternity jsou též řidčeji a méně 
hrubě tečkovány a u ;^ podél středem nepatrně vtlačeny. Vy- 
šetření penisu ukázalo velikou podobnost s pyjí L. deflexum, 
pročež charakteristickou tuto formu přiřadil jsem co odrůdu. 

5. Liosoma rufipes Brisout, Mater. Catal. Gren. 
1863, str. 104, Bedel Revue ďEntomol. Caen. 1884, III, str. 138. 

Druh celkem podobný ku L. muscorum Bris., však odlišný 
nohami a tykadly jasně červenými, jen palička tykadel a špička 



115 



Stehen hnědší ; též jsou krovky více podlouhle vejčité, lesklé, 
černé, zřetelně řídkými, šedými chloupky krátkými obrvené. Po- 
dlouhlý, lesklý, úplně černý s rameny krovek ostře vyniklými, 
krovkami u kořene hluboce společně vykrojenými a za rameny 
po stranách nepatrně smáčknutými. Nosec skoro zdéli štítu, 
zaoblený, lesklý, v předu nepatrně širší, spíše po celé délce 
skoro stejný. Tykadla před koncem první třetiny nosce vklou- 
bená, rýha tykadlová sbíhá ku spodnímu přednímu okraji očí, 
shora jest nezřetelná, lícní pole hustě podélně tečkované, svrchu 
jest nosec většími podélnými tečkami dosti hustě pokryt, jenom po- 
dél středu jest hladký a nepatrně kýlovitě vyvýšený. Celo mezi 
očima skoro nezúžené, lesklé, hladké, téměř bez teček, záhlaví 
jemné, řídce tečkované, lesklé. Oči vejčité, mírně klenuté. Ty- 
kadla dosti štíhlá, druhý článek bičíku u (^ značně kratší po- 
loviny délky prvého, ostatní příčné, širší, palička dosti veliká, 
vejčiiá s koncem zašpičatělým. 

Štít 0*7 mm. dlouhý, 0*75 mm. široký, tedy něco štíhlejší 
než u L. muscorum, se stranami skoro rovnoběžnými, napřed 
nepatrně zúženými; jeho povrch se strany mírně klenutý, lesklý, 
dosti hrubě, po stranách, hustěji na středu řidčeji, tečkovaný, 
podélná čára středem trochu zvýšená, hladká, bez teček. 

Krovky r55 mm. délky, 0*8 — M mm. šířky, u kořene 
širší štítu, dosti hluboce vykrojené, s rameny i předním 
dobře vyniklými, za rameny po straně ne- 
patrně zaškrcené a dále mírně zaoblené, 
asi za středem nejširší, na konci protáhle 
zahrocené. otupělé, s povrchem se strany 
mírně klenutým, do zadu klenutě spada- 
jícím. Na krovkách 9 řad větších dosti hus- 
tých, pravidelných teček, 10. řada v předu 
po straně krovky několika tečkami načatá, 
9. řada po stranách hlouběji vryta. Mezirýží 
plochá, lesklá, širší než řady teček, opatřena 
proužkou jemných, dosti oddálených teček, 
světlé chloupkování krovek jemné, ale zi-e- 
telné, nepravé příliš krátké, vycházející z te- 
ček řadových i mezirýžních. Vespod jsou 

oba první sternity břišní lesklé, v středu řidčeji, po stranách hu- 
stěji tečkované u (^ středem podélně zřetelně vtisklé, anální článek 
hustěji tečkován, méně lesklý. Nohy štíhlé, červené, lesklé, se stehny 
málo kyjovitě naběhlými a nepříliš hustě tečkovanými, holeně dosti 



lemem 




Obr. 2. 

Penis : Liosoma rufipes 

Bris. 



116 



dlouhé rovné, u (^ přední holeně značně dovnitř a vzad zakřivené, 
na vnitřním okraji v přední třetině slabě vykrojené a hustěji žlutavě 
obrvené, za polovicí trochu ztluštělé. — Penis sotva dvakráte 
delší šířky, při pohledu se strany sedlovitě prohnutý, jeho tvrdý kraj 
v zadní třetině nejširší, při plném pohledu strany rovnoběžné. 
do zadu sotva znatelně rozšířené, špička tupá, zakulacena, 
žlábek široký, mělký. 

Velikost brouka 2*3— 2-35 mw., délka 0-8— M mm. šířka. 
Ve východních Pyrenejích, Costa — bonna. 

6. J^iosoma muscorum Brisout, 1863, Mat. Catal. Gren. 
str. 101. a 189. Bedel. Revue ďEntom. Caen 1884, III. str. 138. 
Druh náležející neotrněnými stehny, zapištěnými episterny zado- 
hrudí a klenutýma očima taktéž do skupiny oblongulum Boh. 
jest však menší a též užší. Podlouhlý, lesklý, úplně černý bez 
kovového nádechu na krovkách s holeněmi obyčejně červenými 
(var. geniculatum Bris. Mat. Cat. Gren. 1863, str. 103. a 189. 
má nohy červenavé s koncem stehen tmavším) s rameny ostře 
vyniklými následkem hlubšího vykrojení krovek na kořenu. 
Nosec jest dosti dlouhý, u J" něco kratší, u 9 delší, zaoblený 
lesklý, všude skoro stejně široký. Tykadla na konci první tietiny 
nosce vkloubená, rýha tykadlová dosti dlouhá 
ku spodnímu, přednímu okraji očnímu sbíha- 
jící, shora nezřetelná, lícni pole podélně hustě 
tečkované, svrchu jest nosec dosti hustě podél- 
nými jako trochu seřaděnými tečkami pokryt, 
čára podél středu více méně hladká nevyvý- 
šená. Čelo mezi očima nezúžené a spolu Se 
záhlavím hladké, velmi málo a jemně tečko- 
vané, lesklé. Oči vejčité, mírně klenuté. Ty- 
kadla dosti stihlá, prvý článek bičíku podlouhlý, 
druhý i u (^ mnohem kratší poloviny délky 
prvého. Štít 0-58 — 0-65 mm. dlouhý, 070 až 
075 mm. široký se stranami skoro rovnoběž- 
nými v přední třetině do předu zúženými, 
povrch jeho se strany klenutý, lesklý, dosti 
hrubě a hustě na středu řidčeji tečkovaný, 
čára podél středu někdy trochu vyvýšená a hladká, bez teček. 
Krovky r36— l'5mm. dlouhé, 0'97— PÍ wm. široké, u kořene 
něco širší štítu a dosti hluboce vykrojené, s rameny ostře 
značenými, po stranách málo zaokrouhlené, asi za středem 
nejširší, na konci zakulaceně zahrocené, na povrchu se strany 




Obr. 3. 
Penis: Liosoina 
muscorum Bris. 



117 

mírně klenuté, do zadu volně spadající, s 9ti řadami dosti 
hustých větších pravidelných teček a řadou 10tou v předu po 
stranách krovek několika tečkami začatou, 8. a 9. řada jsou 
obyčejně po straně krovky hlouběji vryty. Mezirýží plochá, 
lesklá, širší řad, opatřená proužkou jemných a řidších teček. 
Chloupkování povrchu řídké však dosti zřetelné a nepříliš 
krátké. Vespod jest brouk na prvním a druhém sternitu břišním 
lesklý, oba jsou dosti hrubě tečkovány a u (5* středem podélně 
trochu vtlačeny, anální segment mírně lesklý a hruběji tečko- 
vaný. Nohy štíhlé, se stehny málo kyjovitě ztluštělými, holeně 
dlouhé, přední holeně u (;^ po celé délce silně dovnitř zakřivené 
a na zevním konci též trochu vzad prohnuté, střední také trochu 
dovnitř prohnuté ; u Q všecky holeně skoro rovné. Penis až 
k výkrojku asi dvakrát delší šířky, při pohledu se strany silněji 
sedlovitě prohnut, rohovitý lem v zadní třetině nejtlustší při 
plném pohledu strany rovnoběžné, do zadu nezúžené, špička 
tupá, zakulacená, podélný žlábek středem široký, mělký. Veli- 
kost brouka: 1-95 — 2'2 W7^. délka, 0'97 — 1*1 mm. šířka. Vysoko 
v Pyrenejích dosti hojný. 

7. Liosoma Lethierryi. Brisout. 1863, Mat. Catal. 
Gren., str. 100. Bedel, Revue ďEntomol. Caen. 1884, III. str. 137. 
Druh význačný očima mírně klenutýma, tvarem podlouhle vejči- 
lým, krovkami za lemem u kořene po stranách trochu zaškrce- 
nými, v zadní polovici nejširšími, na konci více zašpičatělými, 
s nádechem na nich ocelově modrým, hlubšími řadami teček 
dosti hrubých, nohami hnědými, neotrněnými, s kořenem stehen, 
holeněmi i chodidly červenými. Kromě toho jsou u (^ přední 
holeně dlouhé a šavlovitě vzad prohnuté, druhý článek bičíku 
tykadlového jest jen málo kratší prvého. 

Černý, lesklý, s tykadly obyčejně tmavě červenými, s pa- 
ličkou hnědší. Na nohách kořen stehen hnědý, holeně a cho- 
didla červené. Nosec zdéli štítu, silný, v přední třetině i vzadu 
na kořenu trochu rozšířený, zaoblený, lesklý, po stranách na 
lících hrubě podélně tečkovaný, svrchu řidčeji a méně hrubě 
podélně tečkován, střední čára skoro hladká. Oči vejčité, mírně 
klenuté. Tykadla skoro až v předu nosce vkloubená, rýha ty- 
kadlová skoro vodorovně se sklání ke spodnímu přednímu okraji 
očnímu, shora jest málo viditelnou; čelo mezi očima sotva zúžené 
spolu se záhlavím řídce a jemněji tečkované, lesklé, hladké. 
Tykadla dosti štíhlá, násadec tenký, dlouhý, prvý článek bičíku 
značně dlouhý, druhý u (^ málo kratší prvého, u 9 mnohem 



1 is 




kratší, ostatní články přičné do šířky přibývající, palička po- 
dlouhle vejčitá s koncem zašpičatělým. Slít 0-8 — 0'8b mm. dé\ky, 
0-95—1 mm. šířky, před středem nejširší, v první třetině do předu 
zúžen, v druhých dvou třetinách rovně a mírně do zadu sbíha- 
jící, se strany málo klenut, lesklý, po stra- 
nách v předu i v zadu dosti hustě na středu 
řidčeji hrubě tečkován, podél středu trochu 
V3'výšený. Štítek sotva znatelný; krovky 
1-6 — 1*9 mm. dlouhé, 1-35— 1 "5 mm. ši- 
roké, lesklé tmavomodré, u kořene málo 
společně vykrojené a širší než spodina 
štítu, s rameny rovně vyniklými, po stra- 
nách za rameny trochu stažené, na to do 
zadu rozšířené, v zadní polovině nejširší na 
konci tupě zašpičatělé, na povrchu se stranv 
málo klenuté, vykazují 9 řad hrubších teček 
po celé délce stejně vyznačených, a 10. řadu 
v předu u ramen po stranách několika teč- 
kami začatou, meiirýží plochá lesklá, ne- 
patrně širší rýh tečkových, se zřetelnou 
proužkou řidších malých teček ; chloup- 
kovaní krovek řídké a velmi krátké. Vespod 
jest brouk na prvním a druhém břišním 
sternitu lesklý, řidčeji, však velmi hrubě 
tečkován, anální článek hustě a hrubě tečkovaný, mdlý; u (j 
jsou oba první sternity břišní středem podélně mělce proláklé. 
Nohy dosti štíhlé, matně lesklé, dosti tečkované a žlutavě řidčeji 
obrvené, stehna bez trnu, u rf přední holeně dlouhé a šavlovitě 
v zad prohnuté na vnitřní straně při zevním konci hustě žlutavě 
obrvené, u 9 přední holeně skoro rovné. Zadní holeně (j na 
zevním konci mírně v zad prohnuté. Penis až k výkrojku dva- 
krát delší šířky, při pohledu se strany sedlovitě prohnutý se 
špičkou nepatrně opačně zahnutou, rohovitý okraj v zadní tře- 
tině nejširší, při plném pohledu jeví se strany rovnoběžné, jen 
zcela nepatrně do zadu zúžené, rohovitý lem jest po stranách 
všude stejně silný, špička málo vytažená, tupě zakulacená. 
Žlábek podél středem mělký. Velikost brouka: 2-55— 2'8 mm. 
délka, 1-35 — 15 mm. šířka. Ve východních Pyrenejích, Mont- 
Louis. 

8. Liosoma oblongulum Bohem. 1842, Schonh. Gen. 
Curc. VI., II., str. 316, Rye Ent. Annual. for 1874, str. 102., fig. 6, 



Obr. 4. 

Penis: Liosoma Lettiierryi 

Brisř. 



119 



Bedel. Revue ďEntom. Caen. 1884, III. str. 137. Hopfganeni 
Stierl. Mitth. Schweiz. Ent. Ges. 8., 19., 1888, oblongulum- 
subaeneum Dr. Kar. Daniel, Múnch. Kol. Zeit. III. 1906, 
str. 134. 

Druh význačný klenutýma očima, epistern^^ zadohrudí bělo- 
žlutč zapištěnými, stehny neotrněnými, na krovkách u kořene 
po stranách 10. řádkou teček začatou, u (J* druhým článkem 
bičíku tykadlového sotva zdéli poloviny prvého a předními ho- 
leněmi dlouhými, silně na zevním konci v zad zakřivenými. 
Tento druh jest nejvíce proměnlivý i co do velikosti, i co do 
šířky štítu a krovek i co do barvy povrchu, která jest buď úplně 
černá neb obyčej něji na krovkách s nádechem černomodrým, 
u oblongolum-subaeneum tmavě kovovým. Černý, lesklý, nohy 
tmavohnědé, chodidla a holeně světlejší neb i červenohnědé, 
tykadla červenohnědá u kořene červená. Nosec asi zdéli štítu, 
zaoblený, v přední třetině trochu rozšířený, dosti silný, mírně 
zahnutý, po stranách na lících hustě a hrubě, svrchu řidčeji 
delšími jamkami zbrázděný, podél středu obyčejně hladký. Ty- 
kadla ku konci přední čtvrtiny nosce vklou- 
bená, rýha tykadlová sbíhá skoro vodorovně 
ku spodnímu přednímu okraji očnímu a jest 
shora nezřetelnou. Oči podélně vejčité, dosti 
klenuté ; čelo mezi očima nepatrně zúžené, 
spolu se záhlavím méně hrubě a řídce 
tečkované, lesklé, hladké. Tykadla štíhlá, 
násadec tenký a dosti dlouhý, prvý článek 
bičíku podlouhlý u kořene tenší, druhý u (j 
nezcela s polovinu délky prvého, u 9 
kratší. Štít 0-65—0 85 mm. délky, 075 až 
1 mm. šířky, u některých 9 ^ Krajiny 
značně širší délky, u (^ ze Sedmihradska 
skoro zdéli šířky; se stranami skoro rovno- 
běžnými neb málo zaoblenými, do předu 
v prvé třetině zúženými, do zadu trochu se 

sbíhajícími, v přední třetině nejširší, se strany mírně klenutý, dosti 
hustě hluboce a a hrubě tečkovaný, mezery mezi tečkami lesklé, 
hladké. Štítek velmi malý, sotva znatelný. Krovky 1'65 — \'9 fnm. 
délky, 1*05— l'45wm. šířky, u kořene trochu širší štítu, společně 
mírně vykrojené, s rameny naznačenými spíše u (J, než u Q, po- 
dlouhle kulaté, do předu trochu zúžené, do zadu rozšířené', u (^ 
asi v polovici, u 9 za polovinou nejširší, konec jich u (^ více 




Obr. 5. 

Penid : Liosoma oblon- 

grulum Boh. 



— 12U ■ 

zašpičatělý než u 9, se strany jsou mírně klenuté, do zadu 
zvolna spadající, vykazují 9 řad hlubších, větších hustých teček, 
které někdy na zadní polovici krovek, zejména zevně stávají se 
mělčími, jindy zase po celých krovkách jako mělké rýhy tvoří; 
mezirýží jsou širší řad, plochá, hladká, lesklá, opatřená proužkou 
jemných teček, často málo zřetelnou ; chloupkování krovek řídké 
a krátké, chloupky bělavé vycházejí z teček rýžních i mezi- 
rýžních. 

Vespod jest brouk na prvních dvou sternitech břišních 
dosti hrubě však nepříliš hustě tečkován a u (5' podél středu 
jich dosti vtlačen;; anální článek hustě tečkovaný, krátce bělo- 
žlutě obrven, mdlý. Nohy nejsou příliš tlusté, stehna méně ky- 
joviiě naběhlá, dosti lesklá, tečkovaná, neotrněná, přední holeně 
u d^ dlouhé, po celé délce do zadu stejnoměrně zakřivené na 
vnitřním kraji při zevním konci hustěji světležlutě chloupkované ; 
u 9 jsou holeně skoro rovné; zadní holeně u (^ na konci 
mírně vzad prohnuté. Penis až k výkrojku dva a půlkrát delší 
šířky, při pohledu se strany stejnoměrně sedlo vitě prohnutý se 
špičkou silněji zahnutou, rohovitý okraj nejširší v zadní třetině; 
při plném pohledu po stranách skoro rovnoběžný, v zadní tře- 
tině jen nepatrně do zadu zúžený, špička trochu vytáhlá, tupá, 
zakulacená; rohovitý lem asi v začátku zadní třetiny nejsilnější, 
žlábek po celé délce dosti hluboký. Velikost brouka 21 — 2 9 ww. 
délky, r05 — 1"45 mm. šířky. Ve sti-ední a jižní Evropě od Sed- 
mihradska až do Korsiky a do Anglie, vyjma Španělsko. 

9. Liosoma subcoriaceum Dr. Karel Daniel, 1906, 
Munch. Koleopt. Zeitschr. III. Band, str. 130. Druh příbuzný 
k oblongulum Boh. tedy mající episterna zadohrudí běložlutými 
šupinkovitými chloupky zapištěna, stehna neotrněná, oči klenuté, 
avšak těla menšího, něco kratšího, povrchu černého, bez kovo- 
vého nádechu, oči něco klenutějších, nosce silnějšího a kratšího 
zvláště u (5" ; tykadla jsou až za první třetinou nosce vklou- 
bená a u (J přední holeně kratší a méně vzad prohnuté než 
u L. oblongulum. Též jest povrch štítu mezi tečkami velmi 
jemně síťkovaný, na krovkách velmi jemně vrásčitý, čímž jest 
povrch méně lesklý; i chloupkování jest zřetelnější než u oblon- 
gulum. Úplně černý, matně lesklý, na povrchu řídce a krátce 
bělavě obrven, nohy černé s chodidly a konci holení hnědými, 
tykadla tmavě červená s černohnědou paličkou. Nosec silný, 
dosti krátký, dolů ohnutý, v přední polovici trochu rozšířený, 
na povrchu podél skoro v řádkách dosti hustě tečkován a slabě 



121 



trojkýlný, na lících podélnými jamkami hustě zbrázděn. Rýha 
tykadlová krátká ku spodnímu přednímu okraji očí sbíhající, 
svrchu nezřetelná, tykadla kratší, druhý článek bičíku více než 
o polovinu kratší pravého, ostatní příčné, palička vejčitá, na 
konci zašpičatěla. Celo mezi očima dosti stažené, spolu se zá- 
hlavím řídce a jemněji tečkované. Štít 0'8 mm. délky, 0"9 m^m. 
šířky, se stranami skoro rovnoběžnými, jen do předu v první 
třetině něco zúženými, se strany dosti klenutý, následkem jem- 
ného síťkování mírně lesklý, dosti hustě a 
hrubě tečkován, podél střední čáry někdy 
nepatrně vyvýšen. Štítek nezřetelný. Krovky 
1"5 — 1'6 mm. dlouhé a 1.3 — 1'35 mm. ši- 
roké, v předu společně málo vykrojené, s ra- 
meny ku kořenu štítu přimknutými, po 
stranách pravidelně zaoblené, v středu nej- 
širší, na konci velmi tupě krátce zahrocené, 
se strany dosti klenuté, do zadu mírně 
spadající; povrch jich jest velmi jemně 
vrásčitý, což zejména ku konci neb ke 
stranám krovek jest zřetelnější, matně lesklý. 
s 9 řadami pravidelných hustých teček a 
10. v předu po straně několika tečkami 
začatou, mezirýží plochá, širší řad teček, 
s proužkou hustších malých teček. Vespod 
jest první a druhý břišní sternit lesklý hrabě 

dosti řídce tečkován, u (^ podél středem něco vtiskly, anální 
článek hustě tečkovaný skoro mdlý. Nohy kratší ne však příliš 
silné, stehna málo kýjovitě ziluštělá, neotrněná, mírně lesklá, 
dosti hustě tečkovaná, méně obrvená, všecky holeně krátké a 
skoro rovné, u (^^ přední holeně na zevním konci jen nepatrně 
ven a vzad prohnuté. 

Penis dvakrát delší šířky, při pohledu se strany silně 
sedlovitě prohnutý, jeho rohovitý lem v zadní třetině nejširší, 
při plném pohledu strany jeho velmi mírně zaoblené, do zadu 
trochu zúžené, rohovitý kraj v zadní třetině tenší, špička tupá, 
zakulacená, žlábek velmi plochý. Velikost brouka : 2-35— 2*55 mm. 
délka, 1"3 — 1-35 mm. šířka. V Alpách ligurských, přímořských 
i penninských. Pizzo ď Ormea, Monte Mucrone, Monte Generoso 
L' Authion, Monte Frontě ; v červnu a červenci. 

10. Liosoma Kirschi Gredler, 1866, Káfer v. Tirol II., 
str. 321., Bedel Revue ď Entom. Caen 1884, III., str. 138. 




Obr. 6. 
Penis: Liosoma subco- 
riaceum Dan. 



1 oo 



Druh od ostatních velmi odlišný svým válcovitým, kle- 
nutým tělem se stranami rovnohěžnými, předními stehny krátce 
otrněnými, episterny zadohrudí nahými a 10tou řádkou po straně 
krovek v předu započatou. Celkem blíží se těmJto znaky ku 
L. substriatum Chevr. z Alžíru, kterýž druh jest však větší, 
širší a delšími chloupky v řadách obrven. Podlouhlý, válcovitý, 
černý, lesklý, nosec tlustý zahnutý, kratší štítu do předu roz- 
šířený, zaoblený, po stranách hustě, svrchu něco řidčeji podélně 
vrásčitě tečkován, tykadla kratší, před koncem první třetiny 
nosce vkloubená červenohnědá s tmavší pa- 
ličkou, druhý článek bičíku kratší než polo- 
vina prvého, palička velká, tupě zahrocená. 
Oči vejčité mírně klenuté. Celo mezi očima 
nezúžené, spolu se záhlavím hladké a řídce 
tečkované. Štít válcovitý, 085 min. dlouhý. 
0'87 — 09 mm. široký, se stranami rovno- 
běžnými, v předu něco zúženými, lesklý, 
po stranách i v zadu hustě a silně, na 
středu a v předu rozptýleněji a méně silně 
skoro v řádkách podélně tečkován. Štítek 
malý, zřetelný. Krovky r2 — lAmm. dlouhé, 
r07 — M mm. široké, podlouhlé, válcovité, 
klenuté, do zadu skoro nerozšířené, na ko- 
řenu zšíří štítu, mírně vykrojené, s rameny 
nevyniklými s předním lemem trochu zdvi- 
ženým ; vykazují 9 řad podélných řidších 
tečtík v předu a po stranách silněji v zadu a do vnitř slaběji znače- 
ných, řada 10. po straně v předu několika tečkami začata, mezirýží 
plochá, širší než řady teček a spoře málo zřetelně obrvena. Sklon 
krovek do zadu dosti příkrý a krovky v zadu tupě kulatě zahro- 
cené. Nohy dosti tlusté a krátké, červenohnědé, s chodidly světlej- 
šími, se stehny kyjovitě naběhlými, hrubě tečkovanými, málo lesk- 
lými, holeně kratší, k zevnímu konci ztluštělé, skoro rovné, vnitřní 
okraj přední holeně od konce do polovice nezřetelně vroubkován. 
Vespod jest brouk na prvních dvou břišních sternitech málo lesklý, 
hrubě ne však hustě tečkovaný, u ď podélně středem nezře- 
telně vtisknut. Penis dvakrát delší šířky, při pohledu se strany 
velmi mírně sedlovitě zahnutý, s rohovým okrajem tenkým, 
v středu nejširším; při plném pohledu strany jeho rovnoběžné, 
od zadu do předu velmi volně se sbíhající, špička málo povy- 
táhlá, zaoblená, rohovitý lem všude stejně slabý, žlábek dosti 




Penis 



Obr. 7. 
Liosoma Kiischi 

Gredl. 



l-l-A 

mělký a plochý. Velikost brouka : 2-2 — 2"35 mm. délka, 1 07 až 
1"1 mm. šířka. V Tyrolsku, v Alpách julských, Monte Canin, 
v Alpách steinerských v Pustertale. 

11. Liosoma substriatum Chevrolat. 1859, Revue 
zool., str. 298., Bedel, Revue ď Entom. Caen 1884, IIL, str. 139. 
oblongum Desbrocher, opuse. ent. str. 14., Clairvillei Chevr. 
in litt., druh význačný sepisterny zadohrudí nahými, stehny ne- 
otrněnými, tělem širším, válcovitým, štítkem zřetelným, krov- 
kami delšími chloupky v řadách teček obrvenými, desátou 
řádkou v předu po straně krovek začatou. Černý lesklý, ty- 
kadla červenohnědá s paličkou tmavou, nohy hnědé s holeněmi 
a chodidly červenohnědými, tělo vejčité širší. Nosec kratší štítu, 
tlustý, do předu rozšířený, mírně prohnutý, po stranách velmi 
hustě a hrubě, svrchu trochu řidčeji podélně tečkován, střední 
čára podél hladká, něco kýlovitě zdvižená. Tykadla před koncem 
první třetiny nosce vkloubená, dosti štíhlá, druhý článek bičíku 
kratší poloviny prvého, ostatní příčné, do šíře přibývající, pa- 
lička velká v tupou špičku zahrocená. Oči vejčité ploché. Celo 
mezí očima nezúžené a spolu se záhlavím dosti hustě, jemněji 
tečkované, lesklé. Štít 085 mm. dlouhý a l-Ol mm. široký, 
válcovitý se stranami rovnoběžnými, v předu zakulaceně zúže- 
nými, lesklý, se strany mírně klenutý, po stranách a v zadu 
hustě a hrubě, na středu povrchu i v předu méně hustě a hrubě 
tečkován, jemně a řídce dlouze obrven. 

Krovky 1*75 mm. dlouhé, \'4 mm. široké, černé, lesklé, u ko- 
íene málo širší štítu, s rameny nevyniklými, u kořene málo 
vykrojené, válcovité, se stranami do zadu trochu zaokrouhle- 
nými, v zadní polovici nejširší, do zadu klenutě spadající, s koncem 
tupě zakulaceným, vykazují 9 řad teček dosti hustých, které na 
povrchu krovek jsou poněkud mělčí, než v předu, v zadá a po 
stranách, 10. řada po straně v předu několika tečkami začata, 
8. a 9. řada po stranách více prohloubeny ; mezirýží plochá, 
široká, lesklá, s málo zřetelnou proužkou jemných, od sebe od- 
dálených teček. Obrvení krovek jemné, však dosti dlouhé, vy- 
cházející z teček řadových i mezirýžních a velmi zřetelné. Štítek 
zřetelný; vespod jest brouk lesklý, na prvních dvou sternitech 
břišních hrubě, však nepříliš hustě tečkován, anální segment 
mdlý, hustě tečkovaný. Nohy dosti tlusté, stehna mírně kyjovitě 
naběhlá, hrubě tečkovaná, málo lesklá, neotrněná, holeně oby- 
čejné délky, rovné, jen zadní na konci nepatrně v zad zahnuté, 
přední holeně na vnitřním kraji od polovice ku zevnímu konci 



124 




nezřetelně pilovitě vroubkované, obrvené. l^enis jsem nemohl 
prohlédnouti. Velikost brouka: 27 mm. délka, 14 mm. šířka. 
V Alžíru, okolí Algeru, Teniet el Had, Boghar, Bone. 

12. Liosoma Baudii Bedel, 1884 Revue ďEntom. 
Caen III. str. 139. Dr. Kar. Daniel, iMunch. Kol. Zeitsch. 1906, 
III. str. 133; (J ar m a telí um Daniel in litt. Druh význačný, po- 
vrchem těla skoro mdlým, noscem silným hustě tečkovaným, 
očima klenutýma, štítem poměrně širokým, 
méně lesklým, hrubě tečkovaným, se stra- 
nami trochu zaokrouhlenými, krovkami, dosti 
úzkými, matně lesklými, spíše mdlými, s 9ti 
řadami velikých, hlubokých teček, mezi- 
rýžími úzkými, trochu klenutými, s prouž- 
kou jemných oddálených teček, episterny 
nahými, hrubě tečkovanými, nohami sil- 
nými se stehny hustě a hrubě tečkovanými 
neotrněnými. Podlouhle vejčitý, černý, málo 
lesklý, řídce a velmi krátce obrvený, nohy 
hnědé s chodidly a tykadly vyjma paličku 
červenými. Nosec silný, kratší štítu, prohnutý, 
u (5' kratší, u Q něco delší, po stranách velmi 
hustě a dostihrubě, svrchu hustě a trochu 
jemněji tečkovaný. Tykadla před koncem 
přední třetiny nosce vkloubená, dosti krátká, druhý článek bičíku 
mnohem kratší poloviny prvého, ostatní příčné, do šířky přibý- 
vající, palička velká, tupě zašpičatělá. Oči klenuté; čelo mezi 
očima nezúžene a spolu se záhlavím hustě tečkované. Štít 07 
až 0*8 mm. délky, O 85 až 1 mm. šířky, v předu uťatý, před 
středem nejširší, se stranami mírně zaoblenými, do předu více 
než do zadu zúženými, se strany málo klenut, mdle lesklý, 
velmi hrubě a zvláště vespod a po stranách hustě tečkovaný 
Štítek nezt-etelný. Krovky podlouhlé, u kořene málo širší štítu 
a společně mírně vykrojené s předním lemem i u 9 celým, bez 
zářezu při třeti řadě teček, i ostře vyniklým, s rameny ostře 
vyznačenými : po stranách málo zaoblené, za středem nejširší, 
s koncem dosti zašpičatělým, otupělým, se strany mírně klenuté, 
do zadu dosti srcázně spadající, jich délka r5-l*65 mm, šířka 
1-06— 1-27 mm. Na krovkách jest 9 řad prohloubených, kulatých, 
velkých hlubokých teček, na sklonu krovek jsou tečky trochu 
mělčí a menší, mezirýží úzká, obyčejně trochu klenutá, s proužkou 
velmi jemných, od sebe oddálených teček; vespod jest brouk 



Obr. 8. 
Penis: Liosoma Baudii 
Bedel. 



125 — — 

na prvním a druhém sternitu břišním dosti lesklý, první sternit 
velmi hrubé ač ne hustě, druhý méně hrubě a řídce tečkován 
u (5* jsou oba středem podélně vtlačeny, anální článek jest hustě 
a hrubě tečkovaný, mdlý. Nohy jsou silné, stehna mírně kyjo- 
vitě naběhlá, velmi hrubě a hustě tečkovaná, neotrněná, holeně 
dosti silné, krátké, rovné, u (5* přední holeně delší, při zevním 
konci na vnitřní straně skoro do třetiny vykrojené, na konci vý- 
krojku zoubkem opatřené, a ve vykrojené části hustěji žlutavě 
obrvené, kromě toho jsou nepatrně dovnitř a vzad prohnuté, 
(armatelium Kar. Daniel i. litt.) Penis štíhlý, dobře dva a půlkrát 
delší šířky, při pohledu se strany sedlovitě prohnutý, se špičkou 
ještě více zahnutou, rohovitý okraj v zadní třetině nejširší, při 
plném pohledu strany jeho rovnoběžné, špička velmi vyvinutá, 
třetinu zaujímající, dosti ostrá, jen na samém konci nepatrně 
otupělá, rohovitý lem v zadní třetině nejtenší, žlábek dobře vy- 
značený. Velikost brouka: 2*25 — 2'60 mni. délka, 1*06 — 1-27 ntm. 
šířKa. V Krajině a Itálii. 

Var. scrobiferum Rottenberg, 1871, Berlin. Ent. 
Zeits XV. str. 232, Bedel, Revue ďEntom. Caen 1884, III., str. 140, 
odrůda tato vyznačuje se svou značnou velikostí; 2"7 — 3'\Ďmm 
délka, 1'35 — r45 mm. šířka těla, širokým, lesklejším štítem, 
lesklejšími krovkami s mezirýžími širšími plochými, s proužkou 
znatelnou menších . teček asi stejně od sebe vzdálených jako 
tečky rýhové ; v předu krovek jest druhé, čtvrté a šesté mezirýží 
poněkud vyšší než třetí, páté a sedmé ; jinak jeví odrůda tato 
všecky znaky u L. Baudii vytčené ; vyskytuje se v Sicílii a 
Alžíru. Jelikož v Itálii jižní na př. v Campobasso vyskytují se 
přechody mezi Baudii a scrobiferum, které jsou něco menší než 
sicilské, nejsou ještě úplně lesklého povrchu, avšak mají na 
krovkách mezirýží již širší, plochá se znatelnou proužkou malých 
teček jest jasno, že L. scrobiferum jest jen veliká jižní forma 
odchylná od L. Baudii, která čím jižněji jest větší, robustnější a 
lesklejší, kdežto čím severněji ztrácí L. Baudii velikosti a lesku ; 
na př. v Krajině jest již skoro úplně mdlý a velmi štíhlý, menší. 

Liosoma Stierlini Tournier, Berlin. Ent. Zeit. IV. 1860, 
str. 318 Bedel, Revue ďEntom. Caen, 1884, III. str. 141 jest dle 
krátkého a chybného popisu možná také shodný s var. scrobi- 
ferum Rottenberg; mylně, jest v popisu udáno: Elytris striis octo 
ač má řad teček jistě 9, neboť žádný druh rodu Liosoma nemá 
osm řad teček. Tento druh nalezen byl v Sicílii kol Palerma 
o jediném jedinci ; nápadná jest udaná velikost 5 mm, ovšem 

10 



126 

s noscem. Druhé, čtvrté a šesté mezirýží jsou zvláště v přední 
části krovek něco vyšší, což bylo již u var. scrobiferum také 
uvedeno. Neznaje tento pochybný druh přidávám zde celý 
popis, jak byl původně uveřejněn: »Leisomus Stierlini, Tournier, 
1860, Berl. Ent. Zeit., IV., str. 318 Piceus, antennis pedibusque 
ferrugineis, capite subtiliter punctulato, thorace profunde punctato 
elytris striis octo et punctis magnis, instertitio secundo, quarto 
et sexto leviter elevato carinato. L. 5 milí. Podlouhlý, skoro 
rovnoběžný, smolohnědý, krovky trochu světlejší, tykadla rezivě- 
hnědá. Nosec skoro zdéli štítu, jemně a hustě tečkovaný, štít 
tak široký jak dlouhý, hluboce a hrubé tečkovaný bez střední 
čáry, po stranách silně zaobleně rozšířený, na kořenu vykrojený 
a tak jaksi úhel na zadním okraji tvořící. Krovky s rameny vy- 
niklými, každá s 8 podélnými řadami velkých teček, ze kterých 
teček vždy tuhý, žlutý chloupek vychází; druhé, čtvrté a šesté 
mezirýží slabě kýlovitě zdviženo, zvláště v předu. Nohy silné 
rzivěhnědé. Tento druh má jaksi vzhled malého Plinthus. Okolí 
Palerma na Sicílii, jediný jedinec. Jest mi zvláštním potěšením 
věnovati tento druh svému příteli Dru. Stierlinovi.« Dr. Stierlin 
sám tento druh jemu připsaný nikdy nepoznal, Dr. Seidlitz 
(Berl. Ent. Zeit. 1867. str. 188) domníval se, že bude asi tento 
druh patřiti do některého rodu ze skupiny Plinthus. 

Liosoma hipponense Desbrocher, 1875, Opuse. ent. 
str. 13. z Alžíru: Bone. Tento druh byl popsán dle jediného ne- 
zralého jedince a vyznačuje se dle Bedela, Revue ďEntom. 
Caen 1884, III., str. 136 a 140, zvláštním tečkováním mezirýží, 
a sice jsou jemné tečky v proužce mezirýžní hustší nežli tečky 
v řadách hlavních ; kteréžto tečkování dodává tomu jedinci 
zvláštní vzhled, avšak jest známo, jak toto tečkování u všech 
druhů rodu Liosoma jest proměnlivým a Bedel praví, že by se 
nedivil, kdyby tento druh byl po srovnání více jedinců stažen 
se scrobiferum. Bedel typ, dle kterého byl popis sdělán, měl 
v rukou. 

13. Liosoma pyrenaeum Brisout, Mater. Cat. Grenier 
1867 str. 190, Bedel, Revue ďEntom. Caen, III., str. 139. Druh 
význačný očima plochýma, episterny zadohrudí nahými, štítem 
hladkým, lesklým, se strany málo klenutým, hustě, avšak ne- 
hrubě tečkovaným, krovkami hladkými, lesku nazelenalého, hustě, 
však ne hrubě v 9ti řadách tečkovanými, mezirýžími plochými, 
širšími, s proužkou jemných teček od sebe oddálených. Stehna 
jsou neotrněná. 



127 



Podlouhle vejčitý, černý, lesklý na krovkách, s leskem na- 
zelenalým, stehna hnědá, holeně, chodidla a tykadla, vyjímaje 
tmavší paličku, červené. Nosec asi zdéli štítu, u (^ něco kratší, 
u 9 delší, zaoblený, prohnutý, po stranách hruběji podélně, 
svrchu jemněji a řidčeji tečkován. Tykadla před koncem přední 
třetiny nosce vkloubená, dosti štíhlá, druhý článek bičíku u (5* 
skoro z poloviny délky prvého, u 9 něco kratší, ostatní příčné, 
palička poměrně štíhlá, na konci zašpičatělá. Oči ploché. Celo 
mezi očima nezúžené a spolu se záhlavím jemně a dosti řídce 
tečkované, lesklé. 

Štít 0-65— 07 mm. dlouhý, 0"8— 085 mm. široký, vpředu 
uťatý, se stranami mírně zaoblenými, dopředu více, dozadu méně 
zúžený, před středem nejširší, se strany mírně klenutý, hustě, 
však nikoliv hrubě tečkovaný ; tečkování do- 
zadu a po stranách hustší a silnější než na 
povrchu kol středu. Štítek nezřetelný. Krovky 
1-35 — 1-5 mm. dlouhé a 1*1 — 1*2 wm. široké, 
podlouhle-vejčité, u kořene širší štítu, vpředu 
uťaté, s rameny zaoblenými, předním okrajem 
i u 9 celým, bez zářezu, po stranách zaoblené, 
v polovici nejširší, dozadu mírně zúžené a 
tupě zašpičatělé, se strany klenuté, lesklé, 
hladké, s 9 řadami nevelkých, ale dosti hu- 
stých teček, dvě řady podél švu a dvě zevní 
jsou něco silněji značeny než ostatní řady 
vnitřní, mezirýží široká, plochá, všecka 
s proužkou jemných, od sebe oddálených teček ; 
obrvení řídké a krátké, avšak zřetelné. Vespod jsou první dva ster- 
nity břišní lesklé, jemně a řídce tečkované, u (J středem podélně 
dosti vtlačené^ anální článek hustě tečkovaný, skoro mdlý. Nohy 
jsou štíhlé, se stehny mírně kyjovitě naběhlými, neotrněnými, ho 
leně jsou delší, rovné ; u (^ přední holeně delší, dovnitř méně, vzad 
více na zevním konci zakřivené, na vnitřním okraji při zevním 
konci hustěji žlutavě obrvené, střední a zadní holeně u (^ mírně 
dovnitř zakřivené. Penis asi dvakrát delší šířky, při pohledu 
se strany sedlovitě prohnutý, rohovitý okraj za polovicí nejširší, 
při plném pohledu strany nepatrně zaoblené, skoro rovnoběžné, 
asi v středu nejširší, dozadu málo zúžené, rohovitý lem v zadní třetině 
trochu tenší, špička málo vytažená, zaoblená, žlábek dosti hluboký. 

Velikost brouka: 2*15 — 2-3 mm. délka, V\ — \'2 mm. šířka. 
Vysoko v Pyrenejích. 

10* 




Obr. 9. 

Penis: Liosoma pyre- 

naeum Bris. 



_ _ 128 

Var. troglodytes Rye., Ent. Month. Mag. X., str. 136, 
liší se od pyrenaeum krovkami kratčeji vejčitými, černě lesk- 
lými, a též hustším tečkováním štítu; vyškytá se v jihovýchodm' 
Anglii. 

14. Liosoma Pandellei Brisout, Mat. Catal. Gren. 
1867 str. 191; Bedel, Revue ďEntom. Caen, 1884, III., str. 139. 
Druh velmi L. pyrenaeum podobný; odlišný nohami černohnědými, 
a hlavně tím, že jemná proužka teček mezirýžních na druhém, 
čívrtém a šestém mezirýží schází; tato mezirýží jsou též užší 
než první, třetí a páté, u (^ jsou střední holeně skoro rovné a 
zadní na zevním konci určitě vzad zahnuté. 

Podlouhle vejčitý, černý, lesklý, na krovkách s nádechem 
tmavě nazelenalým, nohy tmavohnědé, jen zevní konec holení, 
chodidla a tykadla, vyjma paličku, červenohnědé, nosec asi zdéli 
štítu, u (5* něco kratší, nepříliš silný, zahnutý, zaoblený, po 
stranách hustěji podélně, svrchu jemněji a řidčeji tečkovaný. 

Tykadla před koncem přední třetiny nosce vkloubená, dosti 
štíhlá, druhý článek bičíku u (^ skoro z poloviny délky prvého ; 
oči ploché, čelo mezi očima nezúžené a spolu se záhlavím 
řídce a jemně tečkované, lesklé. Štít 0'65 — 07 mm. délky, 078 
až 0"8 mm. šířky, vpředu uťatý, po stranách mírně zaoblený, 
před středem asi nejširší, do předu více, do zadu méně zúžený, 
se strany mírně klenutý, po stranách a vzadu hustěji, vpředu a 
na středu řidčeji, nepříliš hrubě tečkován. Štítek nezřetelný. 
Krovky 1'45— 15 w/w. délky, 1"1 — M2 mm. šířky, podélně vejčité, 
zejména u (^ ; u kořene širší štítu, společně skoro nevykrojené, 
s rameny zaoblenými, předním okrajem i u 9 celým, bez zá- 
řezu, po stranách mírně rozšířené a zaoblené, v polovici nejširší, 
dozadu zvolna zúžené, tupě zašpičatělé, se strany klenuté, lesklé, 
s 9 řadami kulatých, dosti hlubokých a hustých teček, z nichž 
vždy dvě a dvě řady jsou sblíženy, a sice jsou to: první a 
druhá řada, třetí a čtvrtá, pátá a šestá; mezirýží plochá, mezi 
sblíženými radami ovšem užší než ostatní, tedy jest druhé, 
čtvrté a šesté mezirýží užší, a tyto také bez proužky jemných 
teček, kdežto třetí, páté a sedmé mají zřetelnou jemnou proužku 
oddálených teček; obrvení krátké, řídké, sotva zřetelné. Vespod 
jest brouk na prvním a druhém břišním sternitu lesklý, oba jsou 
řídce a dosti hrubě tečkované, u (^ středem podélně vtlačené ; 
anální článek hustě tečkovaný, skoro mdlý. Nohy jsou poměrně 
štíhlé, se stehny trochu kyjovitě naběhlými, neotrněnými, holeně 
dosti dlouhé, u r^ přední na zevním konci nepatrně dovnitř, za 



129 




Penis 



Obr. 10. 
: Liosoma Pan- 
dellei Bris. 



to více vzad zahnuté, a zde na vnitřním okraji iiustěji žlutavě 
obrvené, zadní holeně něco vzad zakřivené. Střední holeně skoro 
rovné. Penis dva a půlkrát delší šířky, při pohledu se strany 
sedlovitě prohnutý, se špičkou ještě silněji zakřivenou, rohovitý 
okraj v středu nejširší, při plném pohledu 
penis štíhlý, se špičkou vytáhlou, jen na 
samém konci otupělou, první třetina jeho 
nejširší, za ní okraje trochu sběhlé a do- 
zadu rovnoběžné, nepatrně se rozbíhající, 
rohovitý lem všude stejně široký, žlábek 
hlubší a užší. Velikost brouka: 2*2 — 2*3 mm. 
délka, 1*1 — r2 mm. šířka. Ve východních 
Pyrenejích, Bordeaux. 

15. Liosoma Reitteri Bedel, Re- 
vue ďEntom. Caen, 1884, III., str. 138. 
Druh menší, význačný očima klenutýma, 
čelem mezi očima trochu zúženým, krov- 
kami hladkými, bez rýh, s 9 řadami teček 
menších, podlouhlých, které v zadní polovině 

krovek jsou mělČí a skoro se ztrácejí, s mezirýžími širokými, 
plochými, hladkými, s proužkou teček málo znatelnou; u 9 na 
kořenu krovek vpředu při třetí řadě teček kratší zářez. Episterna 
zadohrudí nahá, stehna neotrněná. 

Podlouhle vejčitý, černý, lesklý, se stehny tmavohnědými, 
holeněmi červenohnědými, chodidly a tykadly, vyjma tmavší 
paličku, červenými. Nosec asi zdéli štítu, nepříliš tlustý, vpředu 
málo rozšířený, zaoblený, po stranách hustěji podélně, na po- 
vrchu řidčeji tečkovaný, podél středu hladký a nepatrně kýlo- 
vitě vyvýšený. Oči vejčité, klenuté, čelo mezi očima mírně zú- 
žené a spolu se záhlavím jemně a řídce tečkované, lesklé. Ty- 
kadla skoro až za přední třetinou nosce vkloubená, kratší, druhý 
článek bičíku mnohem kratší prvého, ostatní příčné, do šíře 
přibývající, palička velká, na konci tupě zašpičatělá. Štít 0*65 
až 07 mm. dlouhý, 0'75 — 078 mm. široký, u (^ méně určitě, 
u 9 určitě širší délky, se stranami rovnoběžnými, v prvé třetině 
do předu zúženými, se strany klenutý, lesklý, na povrchu drobně 
a nehustě, po stranách hustěji a silněji tečkovaný. vStítek nezře- 
telný. Krovky 1 '25— 1-5 ww. délky, 1'1 — 1-2 mm. šířky, nadmutě 
vejčité, u (5* štíhlejší, širší štítu, u kořenu nevykrojené, s rameny 
zaoblenými, u 9 i^^ předním okraji při třetí řadě teček s krat- 
ším zářezem, po stranách zaokrouhlené, v středu nejširší, na 



130 ■ ■ 

konci zvolna zúžené, kulatě zahrocené, se strany klenuté, lesklé, 
hladké, bez rýh, s 9 řadami menších, dosti hustých podélných 
teček, na venek a na sklonu krovek dozadu mělčích a mi 
zících. 

Mezirýží široká, plochá, lesklá, se sotva znatelnou prouž- 
kou, teček oddálených ; obrvení krátké, řídké, málo zřetelné. Ve- 
spod jest brouk lesklý, na prvních dvou sternitech břišních řídce 
a nehrubě tečkovaný, u (^ podélně středem trochu vtlačený, 
anální článek hustěji tečkovaný, mírně lesklý. 

Nohy jsou dosti štíhlé, se stehny nenaběhlými, neotrně- 
nými, holeně dosti dlouhé, přední holeně u (5* na zevním konci 
nepatrně dovnitř a vzad prohnuté, a zde na vnitřním okraji hu- 
stěji světležlutě obrvené. Penis nemohl jsem prohlédnouti. Délka 
brouka 1*9 — 2-25 mm, šířka VI — 1-2 mm., Na Kavkaze a v Cir- 
kassii. 

16. Liosoma Formáneki m. sp. mihi. Nigrům niti- 
dum, femoribus piceis, tibiis, tarsis, antennisque rufis, antennarum 




Obr. 11. 

Liosoma Formáneki Lolíav. 

9 

clava nigropicea, rostro parum valido, arcuato, supra haud 
crebre punctato, oculis fere planis, fronte inter oculos paulo con- 
stricta, prothorace disperse punctato, lateribus parallelis ad api- 
cem attenuatis, scutello nuUo, elytris apud Q inílatis, thorace 
latioribus, ad apícem módíce attenuatis, remote costatis, serierum 
punctis minutis, valde distantibus, interstitiis latis haud globosis 



. 131 

série punctulorum fere insensibili, episternis metathoracis nudis, 
femoribus muticis. Long 9 1'95 w-m. Carniolia. 

Malý druh s očima skoro plochýma a čelem mezi očima 
zúženým, význačný na prvý pohled již tím, že krovky nejsou 
hluboce rýhovány a v rýhách hrubě tečkovány, nýbrž jsou tak- 
měř hladké, s rýhami nepatrně naznačenými, neprohloubenými, 
s řadami teček mnohem menších, od sebe vzdálenějších více 
než obnáší dvojí velikost teček, Mezirýží jsou jen zcela nepatrně 
klenutá, širší, lesklá, hladká s proužkou sotva znatelných teček, 
od sebe oddálených; též štít jest mnohem hladší než u L. cri- 
brum a tečkování jeho jest řidší a jemnější nejen na povrchu, 
nýbrž i po stranách. 

Černý, lesklý, tykadla vyjma tmavohnědou paličku, nohy, 
vyjma hnědá stehna, červené. Nosec u 9 zdéVí štítu prohnutý, 
zaoblený, po stranách hustěji podélně svrchu nepříliš hustě teč- 
kován. Oči sotva klenuté, čelo mezi očima trochu zúžené a 
spolu se záhlavím řídce a jemněji tečkované, lesklé. 

Tykadla asi ku konci přední třetiny nosce vkloubená, dosti 
krátká, druhý článek bičíku mnohem kratší prvého, ostatní 
příčné, palička velká, na konci tupě zašpičatěla. 

Štít 0'6 mm. dlouhý, 0*73 mm. široký, se stranami rovno- 
běžnými, v prvé třetině do předu zúženými, se strany klenutý, 
svrchu rozptýleně a jemně, po stranách trochu hustěji, však ni- 
koliv hrubě tečkován, mezery mezi tečkami mnohem větší teček, 
lesklé, hladké. Štítek nezřetelný, krovky TS ww. dlouhé, M mm. 
široké, vejčité, po stranách zaokrouhlené, v středu nejširší, do- 
zadu mírně zúžené, s koncem zaokrouhleně zahroceným, u ko- 
řene něco širší štítu, nepatrně společně vykrojené, s rameny 
zaoblenými, s předním okrajem u 9 při tí'etí řadě teček zaříz- 
nutým, velmi nepatrně, ztraceně rýhované, s 9 řadami teček 
menších, od sebe, více než dvě tečk}^ dohromady obnáší vzdá- 
lených, mezirýží širší, nepatrně klenutá, hladká, se sotva zna- 
telnou proužkou od sebe oddálených teček. Obrvení krovek 
řídké, krátké, sotva znatelné. Vespod jest brouk lesklý, na prv- 
ním sternitu břišním dosti hrubě, ne však hustě, na druhém 
řídce tečkován, u 9 podélně nevtisknut. Nohy podobné jako 
u L. cribrum, u 9 všecky holeně rovné. Velikost 9" 1'95 mm. 
délky, \'l mm. šířky. 

Jedmého brouka tohoto druhu, 9' nalezl jsem 15. září 1906 
na Friedrichsteinu u Kočeva v Krajině prosíváním listí. Věnuji 



13Í 



jej panu vrch. pošt. radovi Rom. Formánkovi, výbornému zna- 
teli nosatců. 

17. Liosoma cribrum Gyllenhal 1834, Schonh. Gen. 
Curc, ÍI., str. 357.10 Bedel, Revue ď Entom. Caen, 1884 III., 
str, 140. carpathicum Brancsik, Rovartani Lapok, 1899, VI., 
str. 194. a b. ruficolle Branczik ibidem. 

Malý druh význačný očima plochýma, čelem mezi očima 
značně zúženým., krovkami hluboce brázděnými, s tečkami hru- 
bými od sebe mezerami velikosti dvou teček dohromady oddá- 
lenými, s 9 řadami rýh teček, mezirýžími úz- 
kými, klenutými episterny zadohrudí nahými? 
stehny neotrněnými. Podlouhle vejčitý, černý, 
lesklý,, nohy hnědé s chodidly červenými, ty- 
kadla červená, s paličkou tmavohnědou. Nosec 
zdéli štítu, v předu nerozšířený, zaoblený, za- 
hnutý, dosti tlustý, u (^ něco kratší a silnější 
než u 9j po stranách dosti hrubými podélnými 
tečkami nepříliš hustě pokryt, svrchu řidčeji a 
jemněji tečkovaný, podél stiedu obyčejně hladký 
a nepatrně vyvýšený ; oči velké, vejčité ploché ; 
čelo mezi očima zúžené a spolu se záhlavím 
lesklé, hladké, jemněji a řídce tečkované. Ty- 
kadla ku konci přední třetiny nosce vkloubená, 
dosti krátká, druhý článek bičíku mnohem kratší 
prvého, palička velká s koncem otupěle zahro- 
ceným. Štít 0-7 mm. dlouhý, 075 — 0"85 nim. ši- 
roký, v předu uťatý, se stranami v přední třetině do předu zúže- 
nými, v druhých dvou třetinách rovnými aneb nepatrně do zadu 
zúženými, se strany klenutý, svrchu rozptýleně tečkovaný, tečky 
malé, mezery mezi nimi větší teček, hladké až jemně kožitě vrásčité, 
po stranách a vzadu jest štít hustěji a hruběji tečkován ; krovky 
1* 1 — 1-35 mm. dlouhé, 1 — 1"1 mm. široké, vejčité, po stranách za- 
okrouhlené, v středu nejširší, u kořene širší štítu, společně málo 
vykrojené s rameny zaoblenými, přední okraj u 9 P^^ třetí rýze 
teček v předu s podélným, ostrým, krátkým zářezem, u^^^celý; 
krovky vykazují 9 hlubokých rýh s velikými, okrouhlými te- 
čkami v nich, mezery mezi tečkami dvakrát větši teček, Mezi- 
rýží úzká, silně klenutá, lesklá, hladká, s proužkou velmi jemných, 
od sebe oddálených teček, obrvení velmi krátké, nezřetelné, vespod 
jest brouk lesklý, na prvním sternitu břišním hrubě a dosti hustě na 
druhém však řidčeji tečkován, u (^ podélně středem obou vtisknut, 




Obr. 12. 

Penis: Liosoma 

cribrum Gyll. 



133 : 

anální článek hustě tečkovaný, mdlý. Nohy dosti krátké se 
stehny kyjovitě neztluštělými, holeněmi kratšími skoro rovnými, 
u (^ přední holeně na zevním konci nepatrně v zad prohnuté 
a zadní na konci též silněji v zad zahnuté. Penis více než 
dva a půlkrát delší šířky, při pohledu se strany silně sedlovitě 
prohnutý, jeho rohovitý okraj dosti tenký, v zadní třetině nej- 
silnější, při plném pohledu jsou strany od zadu do středu rov- 
noběžné, odtud do předu ku špičce stejně se sbíhající, špička 
dlouhá, na konci otupělá, rohovitý lem všude stejně široký 
žlábek středem úzký a mělký. Velikost brouka: 1*8 — 2*05 mm. 
délka, 1 — 1*1 mm. šířka. Ve Francii, v Německu, Rakousko- 
Uhersku až do Sedmihradska a do Tyrol, v severní Itálii, v kra- 
jinách hornatých. Tento proměnlivý druh jeví následující od- 
chylky : 1. Povrch brouka jest mdlejší, zřetetně kožitě vrásčitý.) 
(Monte Baldo mnou nalezený jedinec jest velmi mdlý a vrásčitý. 
2. Povrch brouka jest krátce ale hustěji a zřetelněji obrvený 
(z Transsylvanských Alp a Karpat). 3. Celé tělo jest místo černé 
hnědé se štítem někdy červenohnědým. 4. Stehna na kořenu, 
holeně a chodidla i tykadla mimo paličku bývají někdy jasně 
červená. 

L. carpathicum Branczik jest lokální odchylka z Trenčín- 
ského komitátu, u níž jest štít zřejmě hruběji tečkován v předu před 
středem trochu širší a ku předu rychleji zúžen; ostatní charaktery 
jako u cribrum, proto nelze tuto odchylku považovati za druh 
zvláštní Aber. ruficoUe Branczik týče se nezralých jedinců, kteří 
nejsou dosti temně zbarveni a mají buď štít červenavý, krovky za- 
hnědlé, nohy červené, neb jsou někdy, vyjímaje černou hlavu, 
celí hnědí. K vůli úplnosti piidávám latinskou diagnosu, jak byla 
původně v Rov. Lapok uveřejněna: Liosoma carpathicum 
Brancsik: Similimum L. cribro Gyll. Diťfert thorace evidenter 
rudius punctato, antice ante medium aliquod latiore ideoque 
apicem versus citius angustato. 

Var. ruficollis Brancsik. Inter materiam occurrunt thorace 
rufo, elytris brunescantibus pedibusque rufis, interdum indi- 
vidua, excepto capite nigrescente, toto brunnea. Patria: Comi- 
tatus Trencsinensis. 

18. Liosoma cyanopterum Redtenbacher Fn, Austr. 
1848, I., str. 440., II., str. 724. Bedel Revue ď Entom,. Caen, 
1884, III., str. 141. 

Druh význačný, ocelově modrými krovkami, s 9 řadami, 
hluboce rýhovanými, silných teček, s mezirýžími úzkými, klenu- 



134 



tými episterny nahými, očima značně klenutýma, stehny neotr- 
něnými. Podlouhle vejčitý, černý, dosti lesklý, s kořeny stehen 
a chodidly hnědými. Nosec asi zdáli štítu, dosti lesklý, za- 
oblený, v předu málo rozšířený, mírně zahnutý, po stranách 
hrubě a hustě, na povrchu méně hrubě a hustě podélně tečkován, 
střed podél hladký něco kýlovitě vyvýšený. Přední část nosce 
svrchu lesklá, jemně tečkovaná. Tykadla pt^ed koncem přední 
třetiny nosce vkloubená, dosti krátká, druhý článek bičíku kratší 
než polovina prvého, ostatní do šíře při- 
bývající příčné, palička velká, tmavší, na 
konci zakulaceně zahrocená. Celo mezi 
očima trochu zúžené, lesklé, spolu se zá- 
hlavím řídce dosti hrubě tečkované. Oči 
vejčité, značně klenuté. Štít 0"7 — 075 min. 
dlouhý, 0'8— 0"9 -mm. široký, skoro čtver- 
hranný se stranami rovnoběžnými, v předu 
zaokrouhleně trochu zúženými, se strany 
mírně klenutý, černý, dosti lesklý, po stra- 
nách a v zadu hrubě, hustě, na povrchu 
v předu a na středu méně hustě a hrubě 
tečkován, podél středu někdy trochu zvý- 
šen a hladký ; prostory mezi tečkami jsou 
menší než tečky sami a hladké. Štítek ne- 
zřetelný. Krovky 1*7 — 1"85 mm. dlouhé, 
1*2 — 1-4 mm. široké, podlouhle vejčité, 
u kořene trochu širší štítu, dosti vykrojené, 
s rameny vyniklými, po stranách do zadu 
rozšířeně zaokrouhlené, za polovicí nej- 
širší, v zadu tupě zahrocené se špičkou zaoblenou, se strany 
mírně klenuté, do zadu zvolna spadající, ocelově kovově 
modré, s 9 stejně hlubokými řadami velkých a dosti hustých 
řetízkových teček, 10. řada po straně v předu schází; mezi- 
rýží úzká, klenutá, lesklá, s proužkou velmi jemných od sebe 
dosti oddálených teček; obrvení krovek velmi nezřetelné. Vespod 
jest brouk dosti lesklý, černý, na prvním a druhém sternitu 
břišním hrubě nepříliš hustě tečkovaný, u (^ podélné středem 
vtlačen, anální článek hustě tečkovaný, skoro mdlý. Nohy jsou 
štíhlé, dosti lesklé, stehna málo kyjovitě naběhlá, hustě tečko- 
vaná, mezi tečkami vráskovaná, neotrněná, holeně štíhlé, rovné, 
jen přední u (5" na zevním konci méně dovnitř, více vzad pro- 
hnuté a zde na vnitřním okraji hustěji žlutavě obrvené. Penis 




Obr. 13. 

Penis : Liosoma c3'ano- 

pterum Redtb. 



135 — 



více než dvakrát delší šířky, při pohledu se strany dosti sedlo- 
vitě prohnutý s rohovitým okrajem ohrnutým a silnějším, v zadní 
třetině nejtlustším, při plném pohledu jsou strany od zadu ku 
předu zvolna zaobleně se sbíhající, špička značné délky, sou- 
měrná, na konci zaoblená, rohovitý lem v zadu nejširší, žlábek 
v přední polovici hluboký, v zadu mělčí. Velikost brouka : 
2'5— 27 mm. délka, 1-2 — 1-4 mm. šířka. V Alpách rakouských, 
štýrských i Karavankách ve výši nad 1600 m., v srpnu a září 
pod rhododendry dosti vzácný. 

19. Liosoma bosnicum Dr. Kar. Daniel, Miinch. Ko- 
leopt. Zeit. 1906, III., str. 132. Druh velmi podobný L. con- 
cinnum, jest však celkem trochu menší a vý- 
značný zadními holeněmi na konci v zad pro- 
hnutými, jakož i předními holeněmi u (^ znač- 
něji v zad zahnutými. Též jest u něho štít 
obyčejně na povrchu v středu a z předu hu- 
stěji tečkovaný nežli u L. concinnum, krovky 
jsou za středem nejširší a penis jest zcela 
odlišný. Podlouhlý, černý, lesklj^, hladký, 
s tykadly, hnědou paličku vyjímaje, holeněmi 
a chodidly tmavěčervenými. Nosec něco kratší 
štítu, zejména u (^ též silnější, v přední a 
zadní třetině nepatrně rozšířený, zaoblený, 
zahnutý, po stranách dosti hustě však nikoli 
hrubě, svrchu řidčeji podélně tečkován, podél 
středu hladký, málo kýlovitě zdvižený, na 
předu svrchu lesklý a jemněji tečkovaný. Ty- 
kadla před koncem první třetiny nosce vklou- 
bená, dosti štíhlá, druhý článek bičíku u (^ 
něco kratší poloviny délky prvého. Celo mezi očima málo zúžené. 
lesklé, spolu se záhlavím nepříliš hustě a dosti jemně tečkované. 
Oči vejčité, dosti klenuté. Štít 0*7 mm. délky, 0-75— 0'8 mm. šířky, 
čtverhranný dosti klenutý, lesklý, se stranami rovnoběžnými v pře- 
du zaobleně zúženými, po stranách a v zadu dosti hustě a silně na 
povrchu v středu a z předu trochu řidčeji a mělce tečkován, podél 
středu více méně hladký, nevyvýšený. Štítek nezřetelný, krovky po- 
délně vejčité, 1*5 — 1-75 mm. dlouhé, 1"05 — 1"1 mw. široké, dozadu 
mírně nadmutě zaokrouhlené a rozšířené, hned za středem nej- 
širší, u kořene nepatrně širší štítu a málo vykrojené, s rameny 
nevyniklými; špička krovek zaokrouhlená; se strany jsou krovky 
mírně klenuté do zadu zvolna spadající, mají 9 stejně hlubokých 




Obr. 14. 

Penis: Liosoma 
bosnicum Daniel. 



__ . _ 136 

rýh hustými řetízkovými většími tečkami opatřených : mezirýží 
lesklá, hladká, klenutá, úzká, s proužkou velmi jemných, od- 
dálených teček. Vespod jest brouk lesklý, na prvním a druhém 
sternitu břišním hrubě, ne však hustě tečkován, u (5* podélně 
středem mírně vtlačen. Nohy štíhlé, stehna málo kyjovitě na- 
běhlá, neotrněná, holeně zadní zřetelně na zevním konci v zad 
zahnuté, přední holeně u (J* na zevním konci značněji v zad, 
méně dovnitř zakřivené a zde na vnitřním okraji hustěji žlutavě 
obrvené. Penis velmi štíhlý, asi 4krát delší šířky, při pohledu 
se strany velmi silně sedlovitě prohnutý, s rohovitým okrajem 
málo ohrnutým, lem tenký, v zadní třetině nejsilnější, při plném 
pohledu přední třetina nejširší, odtud strany do zadu mírně 
zúžené, špička dosti krátká na konci otupělá, rohovitý lem 
tenký, v zadu trochu silnější, žlábek jen v předu vyznačený. Velikost 
brouka: 2-25 — 2'o mm. délka, 1*05 — M mm. šířka. V Bosně, 
Sedmihradsku i Rumunsku, ve východních Karpatech, (Czarna 
Hora, Marmaroš) na jaře i na podzim na vlhkých místech subalpině. 

20. Liosoma concinnum Bohemann 1842. Schonh. 
Gen. Curcul. VI., II., str. 318, Bedel Revue ďEntom. Caen. 1884, 
III. str. 140. Isabellae Tschapeck, 1874, Stett. Ent. Zeit. XXXV, 
str. 207. Druh význačný tělem černým, lesklým, episteiny zado- 
hrudi nahými, stehny neotrněnými, očima klenutýma, čelem 
mezi očima málo zúženým, krovkami s 9 hlubokými, hrubě 
tečkovanými rýhami^ mezirýžími úzkými, klenutými, lesklými, 
holeněmi i u (^ skoro rovnými. 

Podlouhle vejčitý, černý, lesklý, s tykadly, vyjma paličku, 
kořeny stehen a holení i chodidly červenohnědými. Nosec skoro 
zdéli štítu, nepříliš tlustý, zahnutý, zaoblený, v přední třetině 
trochu rozšířený, po stranách hrubě a hustě, na povrchu řidčeji 
a méně hrubě podélně tečkován, podél středu více méně hladký, 
přední rozšířená jeho část svrchu lesklejší, méně hrubé a řidčeji 
tečkovaná. Celo mezi očima málo zúžené, lesklé, spolu se zá- 
hlavím zřetelně však řídce tečkované. Oči vejčité, dosti klenuté. 
Tykadla před koncem přední třetiny nosce vkloubená, dosti 
štíhlá, druhý článek bičíku u (^ kratší než polovina prvého, 
ostatní příčné, do šířky přibývající, palička velká, tupě zašpiča- 
tělá. Štít 075— 08 mm. délky, 0-82— 09 mm. šířky, dosti úzký, 
klenutý, se stranami rovnoběžnými, jen do předu zaobleně zúženými, 
po stranách a v zadu hustěji však nikoli hrubě na povrchu v středu 
a z předu řídce a jemněji tečkován, střed podélně skoro hladký 
nezvýšený. Štítek nezřetelný; krovky 1'5 — r55 mm. dlouhé. 



137 




l-l — 1-2 mm. široké, podlouhle vejčité, černé, u kořene něco 
širší štítu, společně málo vykrojené, s rameny nevyniklými, po 
stranách do zadu nenápadně rozšířené, zakrouhlené, v středu 
nejširší, do zadu zúžené se špičkou tupě zahrocenou, se strany 
mírně klenuté, do zadu nenápadně spadající, opatřené 9 řadami 
hlubokých rýh, s dosti hustými řetízkovými tečkami; mezirýží 
úzká, klenutá, lesklá, s proužkou sotva zře- 
telnou, velmi jemných dosti oddálených 
teček. Obrvení krovek řídké, zcela krátké 
a nezřetelné. Vespod jest brouk dosti lesklý, 
na prvním a druhém břišním sternitu ne- 
příliš hustě tečkován au (5* podélně středem 
jich vtlačen. Nohy dosti štíhlé, červeno- 
hnědé se stehny a holeněmi tmavšími, se 
stehny něco málo kyjovitě naběhlými, 
dosti hrubě a hustě tečkovanými, méně 
lesklými, holeně přiměřeně dlouhé, rovné, 
u (5" přední holeně na zevním konci jen 
nepatrně v zad prohnuté a zde na vnitřním 
okraji hustěji žlutavě obrvené. Penis více 
než dvakrát delší sirky, při pohledu se 
strany značněji sedlovitě prohnutý, s ro- 
hovitým okrajem silně ohrnutým, lem tenký, 
v středu nejširší, při plném pohledu strany 

od zadu až ku přední třetině rovnoběžné, odtud souměrně do tupé 
špičky sběhlé, konec špičky zaoblený, rohovitý lem po stranách 
stejně tlustý, žlábek široký, mělký, v přední polovici trochu 
hlubší. Velikost brouka: 2"3— 2-55 mm. délka, 1*1 — l'2mw. šířka 
V Alpách rakouských, štýrských i korutanských, v jižním Ty- 
rolsku, (Lavarone). Z jara na vlhčích místech. 

Zmíním se ještě na konci o druzích, které mi zůstaly ne- 
známy a tu především uvedu popis Liosoma Rošti Stierlin, 
kterýž druh nevěda, jaká má episterna zadohrudí, kolik řad 
teček na krovkách a zda klenuté či ploché oči, nemohl jsem 
vřaditi do svého klíče, pročež celý původní popis uvádím: Lio- 
somus Rošti Stierlin. Mitth, Schvveizer Ent. Ges. IX. 1897, 
str. 117. Oblongus, piceus, rostro tereti, fortiter striato, longitu- 
dine fere thoracis, antennae versus apicem rostri insertae, funi- 
culo 7 articulato, articulo primo crassiore, secundo primo an- 
gustiore et paulo breviore, thorace longitudine non latiore, la- 
teribus modice rotundato rudé sparsim punctato, basi truncato, 



Obr. 15. 

Penis : Liosoma concin- 
num Boh. 



_ 138 

elytris ovalibus, latitudine dimidio longioribus, grosse punctato 
striatis, interstitiis alternis elevatis, pilisque erectis longis parce 
vestitis, pedibus sat fortibus, tibiis apice unco armatis. Long. 
3 mm. Sbíral pan Rošt v Cirkasii. Smolohnědý, podlouhlý, nosec 
zaoblený, zdéli štítu, hustě a hluboko podélně tečkován, tykadla 
blíže konce vkloubená, násadec dosahuje k očím, bičík sedmi- 
členný, první článek dosti tlustý, trochu delší šířky druhý kratší 
a užší, ostatní příčné. Štít oválný, skoro delší šířky po stranách 
mírně zaoblený, do předu a do zadu skoro stejně zúžený, vel- 
kými kulatými tečkami nepříliš hustě posetý, krovky na kořenu 
uťaté, v středu nejširší, dvakrát delší štítu, a jednou a půlkrát 
delší šířky, s řadami hrubých, nepříliš hustých teček, střídavá 
mezirýží žebrovitě zvýšena, ostatní plochá, s řídkou řádkou 
dlouhých odstávajících jemných štětinek. Nohy silné, stehna ne- 
otrněná, holeně rovné s rohovitým háčkem na konci. Ještě se 
zmíním o dvou mi neznámých druzích, jednom z Alžíru, druhém 
z ostrovů kanárských, jichž typy viděl Bedel a jež proto ve své 
synopsi rodu Liosoma uvádí, jsou to: Liosoma foveolatum 
Chevrolat. 1859, Revue Zool. str. 299, ampliatum Desbr. 1875, 
Opuse. Ent. str. 14. Druh tento vyznačuje se episterny zadohrudí 
nahými, stehny neotrněnými, noscem silným, hustě tečkovaným, 
nohami silnými, tmavými, stranami štítu v zadních dvou třetinách 
rovnoběžnými, do předu šikmo zúženými; má krovky nadmuté, 
příkře do zadu spadající, na kořenu vykrojené a kořen štítu rameny 
obklopující. Tečky řad na krovkách jsou menší a velmi vzdá- 
lené. Délka 2*5 mm. (s noscem). V Alžíru, z okolí Algeru, Batna. 
Liosoma apioides Wollaston, (uveden v rodu Xeno- 
micrus). 1864, Cat. Canar. Col. str. 331, má episterna zadohrudí 
nahá, stehna neotrněná, nosec do předu rozšířený, rýhu tykadlo- 
vou shora zřetelnou do polovice nosce; štít čtverhranný, na 
povrchu mdlý na prostorách mezitečných, krovky mají nádech 
modrozelenavý. Délka 2 mm. (s noscem). Na ostrovech kanár- 
ských: Teneriffa a Palma. 



Poznámka. Jelikož Liosoma Baudii Bedel popsána byla r. 1884, kdežto 
Lios. scrobiferum Rottbg. popsána byla již r. 1871 nastoupí právem druhové 
jméno L. scrobiferum Rottbg., kdežto L. Baudii třeba jest pokládati za odrůdu. 
V přehledu druhů na str. 5 jest třeba opraviti udané míry u těchto druhů: 
5. rufipes: Délka 2-30 — 2'35 mm, šířka 0-8 — M vtm. 6. muscorum: 
Délka 1-95— 2-20 ww, šířka 0-97— 1-1 wm. 7. Lethierryi: Délka 2-55 — 2-80 wwř, 
šířka 1-35— 1-50 mm. 8. oblongulum: Délka 2-10— 2-90 mm, šířka 1-05 až 
1-45 mm. 9. subcoriace u m : Délka 2-35— 2-45 mm, šířka 1-3— 1-35 mm. 
10. Kirschi: Délka 2-2— 2-35 mm, šířka 1-07- 1- 10 mm. 



139 

Myrmekologické poznámky. 

Prof. Dr. AI. Mrázek v Praze. 

III. Brachypterní mermithogyny u Lasius alienus. 

Pro různé se stanoviska všeobecné biologie nad míru důle- 
žité otázky jako jest ku př. problém t. zv určování pohlaví a 
všechny zjevy s tím související, jsou mravenci svojí podivuhodně 
bohatou mnohotvárností nejen výborným předmětem výzkumným, 
nýbrž poskytují i silné podněty k novým ideím. Nemáme zde 
ovšem na mysli snad jen ono obecné známé rozčlenění společ- 
nosti mravenčí na vlastní individua pohlavní normálně většinou 
okřídlená a bezkřídlá individua sterilní (dělnice). S podobnými 
celkem rozdíly se setkáváme i u jiných společensky žijících 
hmyzů. U mravenců jde však rozčlenění ještě mnohem dále. 
Nejnápadněji vystupuje na prvý pohled rozrůznění to u dělnic. 
Stačí uvésti ku př. jen každému běžný zjev t. zv. bojovníků, 
s nimiž se u mnohých mravenců setkáváme. Avšak tím jednak 
ještě daleko není vyčerpán počet obměn, jimž dělnice mohou 
podléhati, jednak i u druhých stavů, ku př. samic či královen, 
vyskytují se zjevy polymorfismu v míře snad ještě větší. 

O vzniku a původu polymorfismu rozcházejí se značně ná- 
zory přírodozpytců. Zde možno rozeznávati dva tábory, z nichž 
jeden hájí polymer fismus blastogenní, druhý trofo- 
genní. Dle prvého jest již ve vajíčku předem určeno nejen po- 
hlaví, nýbrž i podrobné rozlišení, dle druhého teprve zvláštní 
poměry zevní, zejména potrava, určují, zda vyvine se 9 či $, 
neb 2|,. Jména Eniery, Forel, Wasmann, Weissmann, Wheeler 
jsou zde nejvýznamněiší. Podrobnějšího poučení o jednotlivých 
názorech dostane se čtenáři v knížce Escherichové, na níž tuto 
odkazuji. Zevrubně projednává všechny tyto otázky i Wheeler 
v jedné ze svých posledních prací.^) Převážná část práce Whee- 
lerovy týká se zjevně polymorfismu jež vyvolány jsou parasi- 
tismem, neb tyto při posuzování vzniku polymorfismu vůbec 
hrají důležitou úlohu. 

Cizopasnictví u mravenců může sice býti dvojího způsobu, 
jeviti se jako vlastní parasitismus individuální, jsou-li přímo jed- 
notliví mravenci napadeni cizopasníky, aneb jako t. zv. spole- 



') W. M. Wheelef: The Polymorphism of Ants, with an Account of 
some singulár Abnormalities due to Parasitism. Bull. Amer. Mus. Nat. Hist. 1907. 
93 pp. 6 tab. 



140 

čenský (sociální) parasitismus. Avšak konečný effekt jest v obo- 
jím případě týž, neb aspoň částečně týž, nalézáme vždy v hní- 
zdech neb koloniích mravenčích abnormálně upravená individua, 
pathologicky změněné samičky (pseudogyny) a pod. Cizopas- 
níci mravenců rekrutují se z různých skupm živočišných, avšak 
nám zde jedná se jen o parasitismus známého nematoda Mer- 
mis u mravenců. 

Prvou zprávu o vyskytování se Mermis u mravenců na- 
lézáme v myrmekologické literatuře u Wheelera, jenž popsal od 
Pheidole dentata var. co m mu tata Mayr pathologicky vli- 
vem cizopasící Mermis pozměněné dělnice, se široce naduřelým 
abdominem.'^) Po uveřejnění práce Wheelerovy dospěl Emevy 
k názoru, že již dříve jím od některých mravenců pozorované 
pseudogyny, resp. abnormní tvary, nejsou nic jiného, než rovněž 
následky cizopasnictví A^ermis.^) 

Později Wheeler doplnil nálezy mermitovaných mravenců 
i jest nyní vyskytování se Mermis známo u Pheidole 
commutata, Pheidoleabsurda, Odontomachushaema- 
todes a chelifer, Pachycondyla fuscoatra, Neopo- 
nera villosa, Paraponera clavata, Ectatomma tuber- 
cu latum. 

Ve všech těchto případech jedná se však o dělnice infiko- 
vané Mermis. Změny takovýchto mermithergatů (dle nomen- 
klatury Wheelerovy) jsou nejnápadnější na abdominu, jež jest 
pi^irozeně silně zduřeno, avšak týkají se i hlavy, jež liší se od 
hlavy typických dělníků (microcephalie) a po případě i ocelly 
jeví. Největší změny jeví se u rodu Pheidole, nejmenší u ve- 
liké Paraponery. 

Jak Emevy tak Wheeler uvádějí jako pozoruhodný fakt 
zjev, že všechny dosud pozorované případy parasitismu Mer- 
mis u mravenců týkají se amerických mravenců, a specielně 
druhů vlastních tropickým neb subtropickým končinám Ameriky. 
To zdálo by se nasvědčovati tomu, že jedná se o druh (neb 
více druhů ?) Mermis s omezeným zeměpisným rozšířením, ač 
rod Mermis sám jest kosmopolitický. Jiným nápadným zjevem 
prý jest, že u evropských mravenců dosud vyskytování se 
Mermis zjištěno nebylo, ač právě evropské druhy rodu Mer- 

■^) W. M. Wheeler: The parasitic Origin of Macrocrgates among Ants. 
Amer. Nátur. 35. vol. 1901. 

•') C. Emery: Zur Kenntniss des Polymorphismus der Ameisen. Zool. 
Jahrb. Suppl. VII. 1904. 



. ^ ^ 141 — 

m i s nejsou příliš vybíravé co do svých hostitelů. K těmto zprá- 
vám třeba korrektury. Nenaleznul jsem sice též přímých zpráv 
o vyskytování se Mermis u evropských mravenců, ale není 
vyloučeno, že přece jen snad našly by se zprávy o pozorová- 
ních podobných'*) Neboť že Mermis i u mravenců našich se vy- 
skytuje, o tom nemůže dnes více býti pochyby. Podařilo se mi 
letošního roku nalézti hojně Mermis infikovaných mravenců a 
tito jevili tak charakteristické rysy, že jest třeba o nich šíře se 
zmíniti, nehledě ani k zmíněnému faunistickému interessu. 

Všechny mnou pozorované případy parasitismu Mermis 
u mravenců týkaly se rodu Lasius. 

Prvý případ shledal jsem v červnu v okolí pražském nad 
Zlíchovem. Naleznul jsem několik křídlatých samiček, z nichž 
jedna byla mi nápadnou poněkud zduřeným zadečkem a při roz- 
máčknutí téže přesvědčil jsem se, že to podmíněno bylo dorost- 
lou Mermis. Jinak však nejevila, pokud se pamatuji, samička 
ona nijakých zřetelnějších změn, co se velikosti křídel atd. týče 

Docela jinak bylo však tomu u dosti četných individuí, jež 
jsem o několik dní později v okolí příbramském naleznul. Mezi 
přehojnými koloniemi Lasiovými naleznul jsem dvě od sebe jen 
as 20 metrů vzdálené, v nichž mezi přečetnými normálně křídla- 
tými královnami nápadná mi byla některá individua s kratičkými 
křídly. V prvém okamžiku jsem se domníval, že mám co činiti. 
s hermafrodity. Pokud se dalo jsem veškerá individua abnormní 
pochytal a jednak na místě v líhu konservoval, jednak živá 
domů přinesl. Bližší zkoumání ovšem ihned poučilo o tom, že 
nejedná se o nic jiného, než o samičky mermithisované. 

Všechna tato individua celkovým tvarem těla, velikostí atd, 
nijak se nelišila znatelně od normálních samiček. Abdomen bylo 
sice někde poněkud více naduřené, ale v té příčině i normální 
cizopasníků prosté samičky nebyly vždy úplně stejné. Ani thorax 
nejevil žádných znatelných odchylek, snad byl jen něco málo 
užší než u normálně křídlatých samic. Vedle křídel, o nichž 
dále bude řeč, zdála se lišili mermithisovaná individua od nor- 
málních svojí poněkud temnější barvou, vykazujíce již zcela 
utuhnutý a definitivně zbarvený chitinový pokryv, kdežto sa- 
mičky normální byly z valné části dosud neúplně vybarvené. 



"*) Myslím, že v podobném smyslu lze vykládati noticku ve Forelově 
spisu: Les fourmis d la Suisse, p. 424-: »0n trouve quelquefois des Nématoídes 
parasites, dans Tabdomen des fourmis; , . . j'en ai trouvé chez le L. flavus 9. 

U 



142 



Dalo by se to vykládati tak, že působením cizopasníka se snad 
vývoj poněkud urychlil, ač jest to dosti nejisto vzhledem k faktu, 
že ve velikých koloniích mravenčích jako právě u rodu Lasius 




Obr. 1. Lasius alienus. § normální, ku znázorněni 

pomcrné délk\' křídel. 



nelíhnou se všechna křídlatá individua přesně najednou a že 
může jednati se o časové omezení infekce na larvy skutečně 
starší. 

Avšak úprava křídel všech mermithisovaných individuí byla 
velmi nápadná. .Samičky rodu Lasius vyznamenávají se právě 
velmi dlouhými křídly, takže když jsou křídla v klidu neb při 
lezení složena, abdomen jest jimi úplně kryto, ano daleko pře- 
čníváno. (Obr. ].) U mermithisovaných samiček však křídla byla 
mnohem kratší, as jen polovice délky normální, takže abdomen 
vzadu bylo viditelné i při složených křídlech. (Obr. 2.) Touto 
krátkostí křídel podmíněn byl právě naprosto odlišný habitus 
mermithisovaných individuí. 



143 



Zkrácení křídel nebylo všude úplně stejné, v této příčině 
jevily se individuální odchylky (srovn. obr. 3. a 4.), a sice mno- 
hem větší, než jeví se u normálně okřídlených jedinců. 

Vždy ale vzájemný poměr křídel a celková úprava (nerva- 
tura atd.) křídel zůstaly naprosto tytéž jako u křídla normálního. 

Vedle faunistického zájmu jest nález náš důležitým proto, 
že týká se Q, čili že máme co činiti s m erm i thogy námi, 
abychom doplnili terminologii Wheelerovu, kdežto až dosud 
známy byly jen mermithergatoidní formy. Kdežto ale 
m er mitherga tes od Pheidole ku př. se značně od oby- 




Obr. 2. Lasius alienus. Brachypterní mermithogyne. 

čejného dělníka odchyluje (srv. ku př. i obraz 26 A u Esche- 
rlchd) liší se mermithogyne Lasia zevně jen nepatrně od 
královny normální, právě jen brachypterií. Patrně effekt cízopas- 
níka v malém abdominu dělnice a velikém královny jest zcela 
jiný. Parasitní kastrace v případě posledním nemusí zanechati 
vůbec skoro žádných zevních stop (mermithisovaná individua 
s normálními křídly z okolí pražského), aneb jen nepatrných 
(brachypterie). Liší se mermithogyny námi pozorované podstatně 
i od brachypterních eurynotních pseudogyn Wasinannem u Kor- 
ní ica sanguinea pozorovaných. 

IV. K biologii smíšených kolonií (Tetramorium -v Strongy-- 

lognathus). 

Vznikání smíšených kolonií mravenčích jest ještě stále přes 
záslužné novější práce a pokusy Wasmanna, Wheelera atd. 

ir 



144 



dosti záhadné. Zejména to platí o koloniích výše uvedených. 
Jako pravděpodobné se nyní přijímá, že jedná se zde o t. zv. 
allianční kolonie, totiž že nová kolonie založena bývá spojením 
se dvou královen (Tetramorium 9 "^ Strongylogna- 
thus 9)- Opírá se tento výklad hlavně o tu okolnost, že v smí- 
šených koloniích takových vedle 9 Strongylognathus na- 
lézáme i 9 od Tetramorium. Prvá takováto pozorování děku- 






Obr. 3. Přední křídlo normální 9 (nahoře) a mermithisovaných 99- 



jeme Wasmanuovi. I\a konci června I9U8 podařilo se mi nalézti 
u Čelákovic, kdež smíšené kolonie Tetramorium ^ Stron- 
gylognathus podobně jako i v okolí pražském jsou velice hojné 
rovněž podobný případ, i chovám nyní část kolonie této se živou 
9 Tetramoriovou již půl roku doma v umělém hnízdě Janetově. 

Experimentálně vznik kolonií Strongylognathových vyšetřo- 
vati snažili se v novější době Viehuieycr a Wasmami. Avšak 
všechny tyto pokusy byly jen pokusy nepřímé a nemohly proto 
přinésti rozhodný výsledek. Přímý pokus ve smyslu dohadova- 
ného vzniku kolonií dotyčných, totiž umělá alliance dvou 
královen dosud proveden nebyl; čehož příčinou jest nesnad- 
nost opatřiti si potřebný materiál pokusný. 

Pokus takový jsem podniknul ku konci července 1908 



_ ,, 145 

27. července podařilo se mi na jedné exkursi u Čelákovic v zemi 
pod mechem nalézti isolovanou odkřídlenou královnu od Te- 
tramorium patrně se hotovící založiti novou kolonii. Přenesl 
jsem doma královnu tuto do sádrového hnízda a přidal k ní 
odkřídlenou 9 od S trongyl ognath u s, Již jsem právě po ruce 
měl. Výsledek byl pozoruhodný. Po několika hrozbách rozevře- 
ním čelistí byla královna Strongylognathová nadále zcela indif- 
ferenlně trpěna v malé komůrce, do níž jsem obě královny 
vložil. Královna od Strongylognathus měla možnost úzkou chod- 
bou neprůchodnou pro její mnohem větší družku ujíti eventuel- 






Obr. 4. Zadní křídlo normální 9 (nahoře) a mermithisovaných 99- 



ním nástrahám této, avšak pokud jsem mohl pozorovati, v dal- 
ším již nikdy k nějakým nepřátelstvím mezi oběma královnami 
nedošlo a obé se zdržovaly vždy dosti blízko u sebe, jak to při 
omezeném prostoru komůrky bylo nezbytno. Hned druhého dne 
naleznul jsem již shluk nakladen3>ch vajíček a ani tato okolnost 
ničeho na poměru obou královen nezměnila. Ošetřování vajíček 
obstarávala jedině 9 Tetramoriová. 

Bohužel nepodařilo mi se kolonii až do vylíhnutí se dělnic 
zachovati, obě královny zahynuly mi během měsíce listopadu, 
nejdříve 9 Strongylognathus a několik dní nato i Tetra 
moři um 9- Avšak to ničeho nemění na významu pokusu. To 
nejdůležitější jest jím prokázáno, totiž okolnost, že mladá, kolonii 
zakládající královna od Tetra moři um strpí beze všeho vedle 
sebe královnu od Strongylognathus a že zase tato poslední 



" ' ^" " ' — ' — '■ — 146 =- 

vyhledává společnost předešlé. Pravděpodobnost vzniku kolonií 
S tro ngy lognathus -^ Tetramorium alliancí královen tu- 
díž pokusem mým značně podepřena. 

Resumé. 

lil. Brachyptere Mermithogynen bei Lasius. Wiihrend es 
nach den bisherigen Angaben {Wheeleťs etc.) schien, als ob das 
Vorkommen von parasitáren Mermithiden auf amerikanische 
Ameisen beschránkt vváre, ist es dem Verfasser gelungen, durch 
Mermis iníizierte Ameisen auch bei uns auszufinden. Es han;- 
deltě sich sámmtlich um Mermithogynen von Lasius (im 
Sinne der Nomenklatur IVhcelers). Der Effekt des Parasitismus 
war áusserlich enlweder fast gar nicht sichtbar (ein bei Prag be- 
obachteter Fall) oder áuiierte sich ledigilich durch eine auffal- 
lende Brachypterie (zahlreiche Fálle in zvvei Nestern von 
Las. alienus bei Příbram) (Fig. 2), Sonst aber waren die 
Flúgel der Mermithogynen (Fig. 3 u. 4 unten) bis auf die viel 
geringeren Dimensionen ganz normál gebaut. 

IV. Zuř Biologie der gemischten Strongylognathus^ Te- 
tramorium-'Kolonien. Es wird zunáchst ein weiterer Fund einer 
Te tra moři um-Konigin in einer Strongy 1 ognathus-Kolonie 
(Juni 1908 bei Čelákovice) ervváhnt. Im veiteren wird uber eine 
gelungene Allianz beider Koniginnen berichtet. Einer im Freien 
(27. Juli 1908 bei Čelákovice) gefundenen entílúgelten Tetramo- 
rium-K(>nigin, vvelche im Begriffe stand eine neue Kolonie zu 
grúnden, wurde im kúnstlichen Neste ein entt-lúgeltes Q von 
Strongy.ognathus beigesellt. Dasselbe wurde nach einigen 
Drohungen durch aufgesperrte Mandibeln weiter ganz unbehelligt 
gelassen und die beiden 99 hielten sich ťortan in demselben 
Kámmerchen auf, obgleich es dem Strongy lognathus v 
m()glich war durch einen ei>gen fur ihre weit gr()ljere Genossin 
unpalJierbaren Gang zu entweichen und sich so den eventu- 
ellen Feindseligkeiten zu entziehen. Bereits am zweiten Tage 
sah ich ein Háuflein abgelegter Eier, die von dem T e t r a m o r i u m ^ 
geptlegt vvurden. Es ist leider nicht gelungen die beiden 99 ťis 
zum Aussíhliipfen der ersten y^ am Leben zu erhalten (beidc 
starben im Laufe Novembers), aber immerhin bildet der Versuch 
einen guten und zwar ersten direkten Beweis fíir die Wahr- 
scheinlichkeit der von Wasmaiin hypothetisch angenommenen 
Entstehungsvveise der Strongylognathus-Kolonien durch 
Allianz der Koniginnen. . , 



—— .147 — 

Fauna Bohemica. 

Noví čeští brouci. 

Příspěvek prof. J. Roubala. 

Quedius laevigatus Gy!!. 2l. resplendens Thoiiis. Šumava 
(na př. Boubín) hojně. 

Q. ochropterus Er. a. Kiesenwetteri Ganglb. Šumava, 
druhdy hojnější než forma základní. 

Euplectus nnhigzm. Reitt AQ na Rainwiese 1907. (P. Drem 
Lokayem od Hluboké r. 1906 uveden). 

E. Duponti Atib. Několik ex. jsem našel 1907 na Boubíně. 
(Roubal det., Reitter vidit.) 

Agathidíum nigrinum Sfiirm. a. rubicundum Reitt. Bou- 
bín 1907. 

Agriotcs brevis Cand. Klatovy, pod kamenem »na Výho- 
nci«. 1897 (Dr. Pečírka det.) 

Saperda perforata PalI. U Chudenice »v Lázni* asi před 
15ti lety 1 ex, 

Pachybrachys suturalis ]]'eise nalézám v Polabí i jinde 
v teplých krajinách středních Čech už od sedmi let, na př. u Lab. 
Kostelce, Roudnice, Nymburka, Doksan, Žernosek atd. 

Příspěvek MUDr. Jindr. Tyla v Písku. 

Bembidion Genei 1 exempl. 3. IV. 08 v Písku v náplavu 
klášterských rybníků. 

Carab. pseudovial. přech. tvar k sublaevis 7. IV. 07. Jeden 
exempl. na Mehelníku pod poraženým kmenem ve výšce 600 m. 
(Písek). 

Stenus carbonarius. V náplavu klást, rybníků v dubnu 
1908 (Písek). 

Trogophioeus Ganglbaueri. V dubnu 1908 v náplavu 
Otavy ve větším množství. 

Hclophorus pumilio 19. IV. 08 v náplavu klášterských 
rybníků ve větším množství. 

Helophorus brevipalpis 7. V. 08 v lesní struze u Jindř. 
Hradce. 

Helophorus viridicolis 15. V. 08 v Třeboni u rybníka 
>Světa« a v Jindř. Hradci 7. V. 08 v lesní strouze. 



. _ 148 — 

Hydrobius v, picicrus Thom. 3 exempl. v náplavu klášter, 
rybníků (Písek). 

Philydrus 4punctatus 7. IV. 08. v náplavu klást, rybníků 
(Písek). 

Helocharcs griseus 15. V. 08 Smýkán 1 kousek na rákosí 
u Rožmberského rybníku v Tí^eboni. 

Cytilus varius v. obscurus 10. IV. 08 v mechu na vlhké 
lesní louce v Písku. 

Limnebius aluta 15. 1\^ 08 v náplavu klášter, rybníků 
(Písek). 

Seminotus fasciatus večer na pěšině, začátkem června 
v »Pintovce« v Táboře. 

Seminotus glabratus tamtéž. 

Otiorhynchus labilis 1. VI. 08 více exempl. v Táboře střá- 
sáno s keřů. 

Strophosomus rufípes 1. VI, 08 1 exempl. v Táboře 
»v Pintovce«, 1 exempl. v Třeboni 15. V. 08, smýkáno na lesní 
pasece. 

Nanophycs brevis 1 exempl. 15. V. 08 v Třeboni, smý- 
káno na lesní pasece. 

Rhytidisoma fallax 4 exempl. 4. \'I. 08 smýkáním na lesní 
pasece v »Pintovce< v Táboře. 

Phytobius comari 7. IV. 08 v Písku v náplavu klást, 
rybníků. 



Di^obnosti. 

Cicadetta montana, obyvatel teplé střední Evropy, počíná se 
u nás objevovati. Letos nalezl zajímavé to zvíře pan Zeman u Cholupic 
a pan Dr. Pečírka u Černošic v okolí Pražském. Nezdá se, že by byli 
dřívější sběratelé tento velký a nápadný druh přehlédli, spíše jest 
pravděpodobno, že se v posledních suchých letech počínají u nás usa- 
zovati některé druhy hmyzu stepního a jihoevropského. 

Brouky z rodu Liodes chytal pan plukovní lékař Dr. Tyl po- 
měrně hojně u mokrých lesních příkopů, zejména se stojatou vodou. 

Kov^aríkj' české určuje z ochoty pan Dr. Jaromír Pečírka, 
Praha-lII., Újezd čís. 602. Sběratel si hradí porto. Žádá se pečlivé ba- 
lení ; skříiika s brouky musí býti ještě v bedničce vyplněné dřevěnou 
vlnou nebo papírem, aby se uvnitř neházela. 



i^^VĚSTN ÍK.^^^8 



o řádné valné hromadě, která se konala dne 21. ledna 
1908 (za správní rok 1907) byly zprávy funkcionářů schváleny 
a do výboru byli zvoleni: za odstupujícího místopředsedu 
Dra Lokaye pan prof, Joukl, za zapisovatele pan odb. učitel 
Wimmer a dr. Pečírka, za pokladníka opět pan cis. rada Veselý, 
za knihovníka pan vrchní finanční rada Gráf a za kustoda pan 
Černý. Do redakčního komité byli zvoleni pánové P. Aug. Kubeš, 
Dr. Em. Lokay, prof. Dr. Rádi a odb. uč. Wimmer. 

Ve schůzí dne 25. ledna 1908 přednášel pan ing. Old. Su- 
stera o vosí čeledi zlatěnek (Chrysidae). Čeledí touto, jejíž ko- 
vové ohnivé barvy poutají každého, kdo jen trochu do přírody 
nahlédne, se zabývají v Čechách jen P. Aug. Kubeš a pan před- 
nášející. Jsou to cizopasníci, kten se vyvinují u jiných blano- 
křídl3>ch hmyzů a jichž geografické rozšířeni jest obdobné jako 
u hmyzu ostatního. V Čechách jich konstatoval P. Aug. Kubeš 
22 druhů, k nimž pan přednášející objevil ještě 10 dalších 
českých a může se počet druhů v Čechách při bedlivějším zkou- 
mání na 50 odhadnouti. Pak se zmiňuje o jejich význačných 
znacích anatomických a o systematice celé čeledi se zřetelem 
na české druhy. 

Pan Dr. Pečírka demonstruje veškeré druhy a odrůdy rodu 
velikého střevlíka Procerus, upozorňuje na tvar štítu, jenž jest 
důležitý při určování druhů a vyslovuje důminku, že celá pro- 
měnlivost tvaru štítu jest podmíněna lokalitou, na které jednot- 
livé druhy a odrůdy žijí. Jako něco obdobného uvádí pan 
Dr, Brožek změny rostra u kraba Carcinus, jež jsou rovněž pod- 
míněny lokalitou. 

Pan Zeman demonstruje 18 pro Čechy nových druhů 
brouků. 

Pan Rambousek demonstruje zvláštní rassu brouka Liodes 
nitidula Er. a vzácného pselaphida Bibloporus Chamboveti Gitilleb. 
z Forét de Loches u Paříže (leg. Méquignon). 

Ve schůzi dne 25. února přednášel pan phil. stud. Ram- 
bousek o entomologii v Saviňských Alpách, a provázel přednášku 
svou četnými fotografickými projekcemi a demonstrací bohatého 
materiálu, jejž přivezl. 

I 



Pan Dr. Lokay demonstruje některé požerky dvou druhů 
jižních kůrovců a sice Hypoboras ficus Er. aThamnurgus euphor- 
biae Kiister. Požerky pocházejí z Hercegoviny a obsahovaly právě 
vyvinuté brouky, které ještě živé demonstruje. 

Rod Thamnurgus Eichh. obsahuje více druhů, z nichž tři 
byly nalezeny i u Vídně. Druhy rodu toho žijí v suchých ston- 
cích rostlin, hlavně v stoncích a kořenech různých pryšců jako: 
Euphorbia dendroides (demonstrovaný Thamnurgus euphorbiae 
Kůst.), E. amygdaloides (Thamnurgus varipes Eichhoff.), E. 
characias (Thamnurgus characiae Rosh). Dále v stoncích 
ožerky čpavé (Teucrium scorodonia L.), dostenu obecného (Ori- 
ganum vulgare L.), hluchavky bílé (Lamium album L.) a buk- 
vice lékařské (Betonica officinalis L.) žije Thamnurgus Kalten- 
bachi Boch. a konečně v stoncích Delphinium consolida Tham- 
nurgus Delphinii a v stoncích Aconitum Stoerkianum Reichenb. 
žije Thamnurgus Petzi Reitt. Brouci tito dělají jednoduché chodby 
uvnitř ve dřeni stonků a jsou v zimě již úplně vyvinuti, majíce 
dvě generace v roce. 

Hypoborus ficus žije ve větvích jedlého fíkovníku a tvoří 
málo rozvětvené příčné chodby, jest též časně z jara vyvinut. 
Na demonstrovaných větvičkách fíku jeví se také chodby brouka 
Sinoxylon muricatum Duft. 

Ve schůzi dne 31. března vzpoměl pan předseda vřelými 
slovy úmrtí pana řiditele K. P. Kheila, jenž zemřel dne 11. března 
a byl velice účinným členem a podporovatelem společnosti. Dne 
19. března zemřel milý náš člen pan F^rant. Zornig. Společnost 
vzdává povstáním poctu zemřelým. 

Schůzi tuto vyplnila hlavně rozprava o smrtících prostředcích, 
jichž se v entomologii užívá. Bylo poukázáno na to, že zejména 
začátečník, neznaje účinnost jednotlivých látek, mnoho hmyzu 
zkazí, tak že se nedá preparovati tak, by měl vědeckou cenu 
a že jest záhodno, by právě začátečník byl ihned s látkami 
těmito obeznámen. Nějakého suverénního prostředku není. Velká 
většina účastníků rozpravy užívá etheru octového, pro motýle 
jest nejlepší cyankali, ačkoliv u některých druhů jako ku př. vře- 
tenušky selže. Pan Dr. Lokay užívá nejraději kys. siřičitého proto, 
že se barva výtečně uchová, pan prof. Klapálek považuje cyankali 
za nejlepší. Bylo usneseno, aby někteří z pánů členů, vyzkoumali 
přesně účinnost jednotlivých těchto jedů na stejných druzích. 

Pan prof. Dr. Brožek referuje o pokusech J. Mc. Crackena, 
jež činil křížením odrůd mandelinky Melasoma scripta. On totiž 



III 



sbíral brouka toho ve dvou barevných tvarech, nechal oba tvary 
mezi sebou křížiti a činil další pokusy s kříženci. Tu pozoroval, 
že se některé barvy v jednotlivých křížencích potlačí, v pokračo- 
vání zase objeví, sesílí nebo úplně zmizí. Úkazy tyto (pozoroval 
asi 10.000 kusů) nazval recessní a dominantní. Pokusy tyto jsou 
analogické pokusům Mendelovým, jež byly konány u rostlin a jsou 
důležitým článkem v theorii descendenční. 

Pan prof. Roubal demonstruje Xyleborus Pfeili Ratz. Zmi- 
ňuje se o jeho biologii a zvláště o symbiontu v jeho chodbách 
Agnathus decoratus Germ. a cituje příslušnou literaturu. Dále uka- 
zuje Trogophloeus memnonius Er. z Rumunska ve zvláštních 
robustních exemplářích. Posléze Octavius insularis Fauv. 

Ve schůzi dne 28. dubna přednášel pan Zežula o pěsto- 
vání hmyzu v aquariích (viz časopis str. 65). 

Pan účetní Kudlička demonstruje usmrcování motýlů čpav- 
kem a larvy brouka P3a-ochroa coccinea L., Dr. Pečírka přístroj 
na rychlé zachycování drobných brouků. 

Pan prof. Roubal referuje o drabčíku Aleochara cunicu- 
lorum Kraatz, jenž žije v norách křečka. Pan professor ji nalezl 
u Roudnice a dle všeho byl ten druh v Cechách asi přehlédnut 
v domnění, že je to Aleochara Breiti Glb. Poprvé jej nalezl 
\- Čechách pan JUC Krása r. 1904. V Pošumaví ve výši 800 in 
nalezl dále vzácného drabčíka Lamprinus saginatus, a v Krči 
v dubnu 1908 Hesperus rufipennis Orav. Dále demonstruje 

Mycetoporus Bruč k i Pand. z Křivoklátu letos chycený 
a vztahy jeho k příbuzným druhům zvláště k M. laevicollis Epp. 
a AI. ruťescens Steph. a zmiňuje se o třetím českém, letos u Chu- 
denic sbíraném Leptinus testaceus MúUer, a o význačném 
nepříteli Myrmica, Lamprinodes saginatus Orav. z téže 
lokality chyceném už v prvé polovině dubna letos. 

Pan prof. Dr. Brožek ukazuje práci Kribse, který přesným 
měřením hleděl vyšetřiti, zda-li jsou podstatné diťference velikosti 
v pohlaví. Měřil celkem 15 znaků, ale rozdílů neshledal. Shledal 
dále, že proměnlivost znaků anatomických jest vždy táž pří 
různém pohlaví. Týž badatel živil larvy mouchy Musea caesa- 
rea L. a sice úplně stejnými látkami, za týchž okolností a dostal 
nejrůznější variace. 

Ve schůzi dne 26. května přednášel pan ing. Old. Šustera 
»0 biologii českých včeU. Zmíniv se o tom, že včela má před- 



IV 



chůdce již v útvaru třetihorním, přešel ku zeměpisnému nyněj- 
šímu rozšířeni včel, při čemž upozornil na zajímavý úkaz, ž-i 
čmeláci (Bombus) postupují nyní ve svém rozšíření na západ. 
Nastíniv v obrysech systematiku, pojednával pak o životě jedno- 
tlivých rodů, o hrabařkách, drvodělkách. zednicích, valchárkách, 
čalounicích a včelách cizopasných. Celkem jest však v biologii 
těchto rodů mnoho neobjasněno a zbývá tu mnoho práce. 

Pan prof. Joukl sděluje svá pozorování, jak klade vajíčka 
a líhnou se housenky motýla Trochilium apiforme F. Samička 
vajíčka prostě vypouští, aniž by je lepila nebo se o to starala, 
kam padají. Klade je asi ve vterinových intervallech a nakladla 
jich asi 900. Housenka při vylíhnutí podobná 2 mm dlouhému 
červíku se ihned zavrtává do měkkého dřeva. Protože při tomto 
způsobu kladení vajíček přijde jich mnoho nazmar, jest to od 
přírody zaí-ízeno, že samička má tak neobyčejně veliký počet 
vajíček. 

Ve schůzi dne 30. června přednášel pan Dr. Lokay o rodech 
nosatčích Alophus a Tropiphorus. Rod Tropiphorus jest dle 
všeho v některých druzích zbytkem dob předglaciálních. Druhy 
jeho vyskytují se hlavně v horách a mají vymezené okrsky. 
V Cechách jsou tři. Druhy tyto jsou význačné tím, že nepodlé- 
hají variabilitě, kdežto druhy rodu Alophus jsou velmi proměn- 
livé. Rod tento jest zastoupen v Čechách druhem jediným. Po 
tom uvádí pan přednášející charakteristiku jednotlivých druhů 
a demonstruje bohatou sbírku rodů těchto. O Alophus Matze- 
naueri Lokay nov. sp. viz časopis str. 60. 

Pan prof. Dr. Brožek referuje o variabilitě Panorpy com- 
munis a shrnuje úkazy této proměnlivosti v následující větě: 
Mnohé znaky proměnlivé, které mají význam biologický, nemají 
významu systematického a na druhé straně mnohé variace sy- 
stematické nemají významu biologického. K tomu demonstruje 
pan referující obrázky sérií levého předního křídla ze Zbraslavi, 
z Neratovic a ještě několika stanovisek z okolí Prahy. 

Pan prof. Roubal demonstruje Piezomachus paradox us 
aLixus vibex (mimicry). Některé nové brouky pro českou faunu. 

Demonstruje dále řadu interesantních brouků z Francie, 
Řecka, Rumunska a Kavkazu. 

Pan Dr. Lokay demonstruje brouka Araeocerus fasciculatus 
De Geer., jenž byl v posledních letech zavlečen kávou do Evropy. 
Exemplář demonstrovaný chytil pan učitel Mužík u Kralup. 



Ve schůzi dne 29. září přednášel pan Phil. stud. Fr. Ram- 
bousek o své cestě do Bulharska. Počal sbírati v Sofii, pak na 
Germánském monastýru a nejdéle, skoro celý měsíc, u Slivna, 
odkud jej vypudila zimnice na 14 dnů do Burgasu a Varny. 
Pak se vrátil do Trnová, Plevna a do Sofie. Procestoval tedy 
celé severní a jižní Bulharsko. Nejbohatší zvířena byla u Slivna, 
celkem však nebyl výsledek obzvláště bohatý, protože horko a 
dlouho trvající sucho sbírání velíce stížilo. V materiálu, který 
z této cesty pochází, bude asi mnoho nového. Cestování v těchto 
krajinách jest pro sběratele dosti obtížné. Pan přednášející de- 
monstroval potom část sbírek, jež přivezl. 

Pan prof. J. Roubal demonstruje krásce Poecilonota va- 
riolosa Payk. chyceného u Pacova, nového kovaříka pro Cech}^ 
Agriotes brevis Cand. z Klatov, 3 vzácné druhy rodu Hister, 
Apion Montandoni Debr.. Anophthalmus Krueperi z Parnassu, 
Herpes porcellus Lac. z Rumunska, monstrosní Leptura mela- 
nura z Krajiny, a referuje o nové práci pana Reittra o drabčících 
z rodu Othius a Xantholinus, jež vyšla v díle: Bestimmungs- 
tabellen der europáischen Coleopteren. 

Ve schůzi dne 13. října přednáší pan prof. J. Roubal 
o svém entomologickém výletu na plateau Pokluka ve střední 
Krajině, jež se zvedá nad Bledským jezerem a táhne se až k Tri- 
glavu. Zvířena v dolních partiích patří ku zvířeně teplé střední 
Evropy, brouci elementy počínají býti subalpinskými až k alp- 
ským tvarům pod Triglavem. Ačkoliv byl tam pan prof. Roubal 
v červenci, bylo přece již trochu pozdě a také dlouho trvající 
sucho poškodilo značně výsledek sbírání. Přece však nalezl pan 
přednášející mnoho vzácných brouků a byl to zejména mech na 
kmenech bukových, též trouch pařezový a keserování, které po- 
skytovaly dobrou kořist. Pak uvedl pan přednášející markantní 
druhy, jež na výletě svém nalezl. 

Pan prof. Roubal demonstruje dále nového jeskynního 
brouka Parapropus Pfeifferi Apfcl. z Bosny. 

Pan dr. Lokay demonstruje celou sérii barevných odchylek 
krásce Buprestis octoguttata L. z Bělé, dále vzácného jeskyn- 
ního brouka Spealeobates Kraussi J. Milll. z ostrova Brače. 

Pan prof. Klapálek přinesl larvu a pouzdro Trichoptery 
Thremma gallicum Mc. Lach. z Horního Rýna. Pouzdro to je 
památno tím, že věrně napodobuje ulitu plže Ancylus fiuvi 
atilis L. 

II 



VI 



Pan ing. Šustera demonstruje vosu Scolia hirta 7^., jež jest 
asi nová pro ('echy. 

Ve schůzi dne 27. října přednáší pan ing. Old. Šustera 
o tom, jakým způsobem se vyvinula nynější zvířena blanokřídlá 
v (cechách. Nynější zvířena hmyzová ve střední Evropě má své 
předky až v dobách třetihorních, pak se uplatnily účinky dob 
ledových, kde zejména mezi druhou a třetí dobou ledovou byl 
suchý, teplý intervall, kdy vnikla do Cech květena a zvířena 
stepní. Zvířena blanokřídlá skládá se v Cechách ze čtyř prvků, 
jež povstaly v různých dobách geologických. Prvý z nich jsou 
některé pevné rodj^, jichž naleziště jsou velmi vzdálena od seb^ 
a jichž některé druhy jsou též v Cechách. Pan přednášející na- 
lezl ku př. druhy, jež vyskytují se jen na Bornholmu anebo 
v jižním Švédsku. To budou asi zbytky dob třetihorních. Druhý 
takový prvek jest zvířena stepní. Jsou to zejména rody Macro- 
cera a p]ucera, jež žijí hlavně v Uhíích a v Cernomoří a v Ce- 
chách jsou poměrně velmi dobře zastoupeny. Třetí takový prvek 
jsou druhy circumpolární, jež přibývajícím zledověním v kra- 
jinách polárních ustupují k jihu a čtvrtý prvek jest zvířena me- 
ridionální čili jižní, jež dostoupla některými druhy až k nám. 
Tato jest však zastoupena slaběji. 

Na tyto prvky působí však též nynější poměry klimatické. 
Někdy následují za sebou dvě, tři léta suchá a horká, kdy se 
zmáhá prvek stepní, v letech chladných a vlhkých šíří se zví- 
řená circumpolární. Z těchto důvodů nemůže jeden prvek pře- 
vládnouti. V dnešních dobách jak se zdá, šíří se zvířena stepní. 

Pan prof. Roubal demonstruje řadu vzácných mimočeskj^ch 
brouků a referuje o českých JNlordellidách, jež Schilsky popisuje 
v díle Kiister-Kraatz-Schilsky, Die Káfer Europas. 

Pan prof. Joukl přineřl některé nové, zajímavé odrůdy ev- 
ropských motýlů, jež nově popsal: Melitaea cinxia ab. Cernýi, 
Melitaea Phocbe ab. Gúrtleri, Dianthoecia caesia ab. Pečírkai, 
Eriopus purpureofasciatus ab. Srdínkoana, Catocala diversa ab 
Veselýi a Catocala conversa ab. Agamos. 

P. F. Rambousek předkládá párek Dorcadion Gebleri Kr.^ 
nový to druh pro Bulharsko (leg. Bureš) a dvě variety od Dorc. 
equestre Laxm , rovněž z Bulharska. 

Ve schůzi dne 24. října přednášel p. místopieds. prof. H. 
A. Joukl o určování těžkých rodů motýlích. Jedním z nejdůle- 
žitějších znaků rozpoznávacích jest žilnatina křídel, a osvojíme-li 



vil 



si schéma, nebude nám tento zdánlivě těžký znak dělati obtíží. 
Pan přednášející uvádí pak nejprve všeobecné normální schéma 
pro přední křídlo, pak úchylky, které povstávají splynutím nebo 
rozvětvováním jednotlivých žilek, a přechází pak k žilnatině zad- 
ního křídla. Dále jest důležito, zejména určujeme-li rody mur, 
znáti kresby předního křídla. Bývají tu různé rovné, obloukovité 
i vlnité příčky, dále skvrny, u nichž se musí dbáti na jejich 
tvar, a jež jsou pro různé rody charakteristické. Též musíme 
dbáti očí, tykadel a makadel. 

Pan dr. Pečírka předkládá ukázku zvířeny brouci z oasy 
Repetek v turkmenské poušti. 

Pan Zeman demonstruje Cicadtttu montanu z Cholupic 
u Prahy. 

Ve schůzi dne lo. listopadu přednášel pan dr. Jar. Pečírka 

o přírodních, zejména entomologických poměrech v Krajině, Pan 
dr. Lokay uvádí své zkušenosti o sbírání v Krajině a uvádí bo- 
haté nálezy zejména v jižní části Krajiny. Pan předseda upo- 
zorňuje zejména na krajinu Rabeljskou a Trbížskou. 

Ve schůzi dne 15. prosince přednášel pan univ. prof, dr. 
AI. Mrázek o biologii mravenců. Velmi složité toto thema jest 
dosud velmi málo propracováno, protože každá otázka vyžaduje 
dlouhého, konsekventního pozorování. Jediný správný postup 
jest systematické studium doma, za kterýmž účelem si musíme 
utvořiti hnízda umělá. Pan professor užívá modifikovaných hnízd 
Janetových protože v nich se dá nejlépe udržovati příslušné 
vlhko. Pro veliké kolonie slouží velká hnízda vertikální. Pro po- 
zorování na cestách má pan professor malá hnízda kapesní, jež 
se prostě do hnízda zahrabou. 

Po tomto úvodu zmiříuje se pan přednášející k vlastnímu 
thematu (viz pag. 139.). 

Pan Fr. Rambousek demonstruje sérii brouka Phaleria ca- 
daverina F. 

Pan B. Zežula ukazuje reprodukce fotografií hmyzu dle 
přírody. 



ZPRÁVA Výroční 

za správní rok 1908. 

Výbor České Společnosti Entomologické. 

Předseda : 
Prof. Frant. Klapálek. 

Místopředseda : 
H. A. Joukl, akadem. malíř. 

Zapisovatelé : 

C. k. vrchní štábní lékař MUDr. Jaromír Pečírka. 
Ant. Vimmer, odbor, učitei. 

Pokladník : 

Cis. rada Ferd. Veselý. 

Knihovník : 
Jos. Graf, vrchní účetní rada. 

Kustos : 
Jos. černý, hostinský. 



Seznam členů. 
A. Členové čestní. 

1907 Bol i var, Don Ignacio, ředitel přírodnického musea 

v Madridě. 
1907 Ganglbauer, professor Ludvík, c. k. vládní rada, 

ředitel c. k. dvorního musea ve Vídni. 
1907 Horváth, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum 

v Budapešti. 

B. Členové zakládající. 

1904 Kheil Karel Petr, docent českého vysokého učení techni- 
ckého, ředitel banky »Slavie« atd. v Praze 11. 
1904 Klapálek PYantišek, c. k. professor v Karlině (1907). 

1904 Kubeš, P, Augustin, kvardian řádu O. U. kapucínů v Ko- 
líně (1907). (Hym.) 

C. členové činní. 

1905 Absolon, PhDr. Karel, docent geografie při české uni- 
versitě v Praze, kustos musea v Brně. {Apierig., fauna 
Jeskynní.) 

1906 Akademie, král. zemská hospodáiská v Táboře. 

1907 Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n./Luž. (Col.) 

1906 Bayer Emil, c. k. prof. v Brně, Špilberská ul. 35. {Hálky 
a hmyz dnběnčivý.) 

1907 Benešová Heda, choť hoteliéra v Praze, Petrohradská 
ul. {Lep.) 

1904 Binder Emil, majitel domu v Praze I., Karlova ul. 88. 
1904 Bízek Rudolf, správce skladů železáren v Komárově. 
{Col.) 

1904 Blattný Em., rada zem. soudu, náměstek st. zástupce, 
Kr. Vinohrady 369. [Lep.) 

1905 Brožek Arth., prof. dr. v Praze, Vyšehrad, radnice. 
{Theorie variační.) 

1904 Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi. {Col.) 

1908 Bureš Jan, Ph. st., Sofia, Bulh. {Col.) 

1906 Hušek Alois, učitel v Lysé n, L. {Lep.) 



XI 



1907.Cífka Jos., c. k. setník v Karlině, Havlíčkova ul. 20. 
{Lep.) 

1904 Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. {Lep.) 

1905 Duch on Manuel, přírodník v Rakovníce. {Col.) 

1903 Formánek Romuald, c. k. vrchní poštovní rada v Brnč, 
Veverská ul. č. 69, {Col.) 

1905 Graf Josef, c. k. vrchní účetní rada v Praze, Král. Vino- 
hrady, Korunní tt^. 105. {Lep., Teuthred.) 

1907 Gúrtler Hugo, c. k. účet. revident v Praze, Mezibranská 
ul. č. 15. {Lep.) 

1904 Hartmann Rob. c. k. professor na Smíchove, Jeroný- 
mova ul. 7. (Lep.) 

190r Holík, P. Bedřich, kaplan v Žižkově. (Col.) 

1906 Holík Frant., učitel v Praze-Holešovicich. {Col.) 

1904 Hudeček Lad., učitel v Bochoři na Moravě. {Lep.) 

1908 Hulá Jan B., ing. chemie, v Rakovníce. 
1906 Chalupský Josef, odb. učitel v Písku. (Col.) 

1906 Janda, Dr. Viktor, c. k. professor v Pardubicích. (Aiiat. 
Metaní.) 

1905 Jedlička Arn., technik, Kr. Vinohrady, Moravská 37. 
{Carab/dae.) 

1904 Jelínek, MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši. {Lep.) 

1904 John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře. {Lep.) 

19J4 Joukl H. A., akademický malíř v Žižkově, Roháčova ul. 9 

{Lep., Col.) 
1904 Jureček, MUDr. Štěpán, lékař Vídeň IX., Schulzstrass- 

nitzky-Gasse 14. (Col.) 
1904 Kašpar Ant., odb. učitel na Smíchově. 

1904 Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy v Praze. (Lep. 
Orth ) 

1905 Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze-I., Křižovnická ul. 
č. 60. {Col.) 

1905 Kracík Václav, Ph. st. v Praze. {Col sp. Hísterid.) . 
1904 Kranich Jan, professor paedagogia a redaktor »Přírody 

a .Školy« v Pol. Ostravě. 
1904 Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vit. {Col) 
1904 Krátký František, ředitel reálky v Nymburce. 
1904 Krauskopf Josef, ředitel měšť. školy v Mladé Boleslave. 

1906 Kruta Alfred, c. k. berní oficiál v Bělé p. Bezd. {Col. Lep.) 



XII 



1906 Křepelka Adolf, cis. rada, přednosta fil. rak. -uher. banky 

v Praze-U., Bredovská 6. 
1904 Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Kubešova 

ul. 1. (Lep.) 

1904 Lokay, MUDr. Emanuel, měst. okresní lékař v Praze-ll., 
Na Poříčí 35. (Co/.) 

1906 Lukeš Jos., c. k. professo?; v Písku. {Col) 

1906 Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. {Lep.) 

1905 Maule V., demonstrátor čes. univers, v Praze. {Col.) 
1908 Mazura Kar., disponent, Smíchov, Švédská 18. {CoL) 

1904 Melichar, MUDr. Leop., c. k. minist. rada ve Vídni-XVlll., 
Messerschmiedg. 20. {Col, Houiopt.) 

1908 Menšík Em., úřed. krajsk. soudu v Chrudimi. {Lep.) 

1907 Michal Leopold, holič ve Vítkovicích. 

1907 Molek MUDr. Alois, c. a k. pluk. lékař v Praze, Břevnov 
{Col.) 

1905 Mrázek, PhDr. Alois, m. profcssor české university 
v Praze-II., Fúgnerovo nám. 1807. {Biol.. Anaf. Metaní.) 

1904 Mužík František, odbor, učitel v Kralupech (Heinipt.) 

1906 Nejdi, Dr. Viktor, c. k. profcssor v Praze-ll. 

1904 Nekut Kr., c. k. profcssor na Smíchově. 
1906 Ncvřala Jan, odb. učitel v Kelci na Moravě. 

1906 Nosek Ant., c. k. professor na Smíchově, Husova tř. 1109. 
{Arachn.) 

1905 Novák Bohumil, prof. prům. školy v Brně, Kafkova 
ul. 12. 

1905 Novák Jos., pharm. mag. na Smíchove, lék. p. Lercha 

{(Jynip.) 
1904 Ott Josef, úředník spořitelny ve Stříbře. (Col. Ilyin.) 
1904 Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlíne č. 430. (Dipt.) 

1908 Paul Jaroši., prof. vyšší dívčí školy v Praze. {Lep.) 

1904 Pe čír ka, MUDr. Jaromír, c. k. vrchní štábní lékař v Praze. 

Oujezd 602. {Col.) 
1908 Pfister Kar., kníž. účetní v Zlonicích. (Lep.) 

1904 Preis Karel, c. k. dvorní rada, profcssor vys. učení tech- 
nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lep.) 

1905 Princ Vojt., c. k. prof. v Praze. 

1904 Rádi, Dr. Em', docent české university, c. k. professor 
v Praze-II. 



XIII 



1904 Rambo use k Fit., phil. stud., Kr. Vinohrad}', Čermá- 
kova 7. {Col) 

1904 Rosický P>ant., rytíř řádu železné koruny, c. k. zemský 
školní inspektor v Praze. 

1904 Roubal J., professor na Král. Vinohradech, Šmilovského 
ul. 1437. {Col.) 

1906 Růžička Ant., Phil. st. v Praze. (Lep.) 

1905 Rivnáč Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory 
v Praze. 

1904 Secký Rudolf, účetní oficiál zemsk. výboru v Praze-II. 
Fúgnerovo nám. 3. (Lep.) 

1905 Sedláková, si. Jaroši, na Král. Vinohradech. (Col.) 
1908 Seehák Jindř., c. k. prof., Praha- Vil. (Lep.) 

1904 Sekera, Dr. Emil, c. k. professor v Praze. 

1904 Sekera Jan, ředitel cukrovaru, Bazzano v Itálii. (Col.) 

1908 Senc P. Aug., farář v Hostíme u Mor. Budějovic. (Col.) 

1907 Smetana, JUSt. Vlád. v Praze, Jenštejnská 2. (Col.) 
1907 Šmolka AI., c. k. prof. průmysl, školy v Praze, (Col.) 
1904 Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov č. 476. (Lep.) 
1904 Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníl<ově. (Col.) 

1904 Sofr Boh., Pharm. Mag., správce lékárny v Třebíči, 
1904 Šrámek August., professor v Nymburce. (Col.) 

1904 Štěrba Frant., techn. správce cukrovaru v Peckách. (Co/.) 
1907 Štraub Ant., inženýr v Praze-111. (Lep.) 

1905 Strof Jan, preparator musea král. Českého v Praze, 
1904 Sula Jaroslav, inženýr na Smíchově, Karlova 4. (Col.) 

1906 Šulc Josef, úředník města Sobotky. (Col.) 

1904 Šulc, MUDr. Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak. 
ve Slezsku. (Psyllidae, Coccidae.) 

1907 Šupitar, odb. učitel v Písku. 

1906 Šu stera Oldřich, účetní úředník zem, výboru v Praze, 
Smíchov čp, 553. (Hymen.) 

1908 Tocauer Ad., kníž. polesný v Maškrově u Stodů. (Col.) 

1906 Tyk ač Jaroslav, učitel v Plzni. (Lep.) 

1907 Tyl, MUDr. Bedř., c. a k. pluk. lékař v Písku. (Col.) 
1904 Uzel, Dr. Jindřich, docent české techniky, odb. přednosta 

na stanici fysiolog. při české technice v Praze-Il., na Slupi 
č. 12. (Physoý. a škůdci.) 

1906 Vajs Ant., učitel v Dejvicích. (Col.) 



XIV 



1904 Vávra, Dr. Václav, kustos musea král. Českého v Praze, 
Král. Vinohrady, Slovenská ul. 17. {Ortliopt.) 

19()4 Veselý Ferdinand, cis. rada na Král, Vinohradech. Máne- 
sova ul. 39. (Leý.) 

1905 Veselý Jindřich, stud. v Praze-111., Velko-Převorské nám. 
1/4. (Col.) 

1904 Vimmer Antonín, odb. učitel na Kr. Vinohradech, ř^ala- 
ckého tř. 37. (Diýt.) 

1904 Vlach Vilém, professor obchodní akademie v Plzni, Karlo- 
varská tř. {Lep.) 

1905 Vopršal Fr., účetní oficiál zem. výb. v Praze-VI!., Če- 
chova tř. 224. (Lep.) 

1906 Weinfurter Karel, úředník rektorátu české university, 
Nusle, Sezimova 439. (Dipt.) 

1904 Wendler Jan, továrník v Praze-I., č. 386, na Můstku. {Co/ ) 

1906 Woldřich, Dr. Jos., c. k. professor v Praze-lll. 
1908 Zahradník Jos., továrník v Miletíně. {Lep.) 

1907 Zamastil Stanisl., prof. v Karlíne, č. 103. {Hym.) 
1904 Zavřel, prof. Dr. Jan, v Hodoníně na Moravě. (Dipt.) 

1904 Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlině. 

1905 Zeman Josef, typograf v Našich, č. 327. {Lep. Col.) 
1905 Zornig Frt., ředitel měšť. škol v LHomyšli. (Col.) 

1905 Že žula Bedř., mag. úředník v Praze, č. 1014 11. {Lep. 
Col.) 



Zpráva jednatelská. 



činnost České Společnosti Entomologické brala se ob- 
vyklým již svým chodem ve schůzích občasných i výborových. 
Prvých konáno bylo v právě uplynulém roce správním 12 s před- 
náškami, demonstracemi a referáty na příslušných místech Věst- 
níku uvedenými. Schůzí výborových konáno celkem 8 a na nich 
projednávány správní záležitosti Společnosti. 

Na valném shromáždění konaném dne 21. ledna 
1908 zvoleni byli za členy správního výboru: za poděkovavšího 
se pro churavost ze své funkce, kterou s láskou a úspěchem 



XV 



ke zdaru Společnosti zastával, pana MUDra Em. Lokayc 
místopředsedou p. H. A, Joukl, akad. malíř a maj. domu, za- 
pisovateli pp c. k. vrchní štábní lékař MUDr. Jarom. Pe- 
cí rka a odb. učitel Ant. V í m m e r, pokladníkem p. cis. rada 
Ferd. Veselý, knihovníkem p. vrchní účetní rada Jos. Graf 
a kustodem p, hostinský Jos. Černý. Komise kontrolující a 
komité redakční zůstalo v předešlém svém složení. 

Vzrůst členstva děje se postupem volným sice, ale stálým. 
Bohužel i letos jest nám zaznamenati bolestné ztráty úmrtím. 
Zemřelť náš první zakládající člen a předseda komise kontrolu- 
jící p. docent Karel Petr Kheil, jehož smrti tím více musíme 
želeti, že byl výboru při snahách jeho vždy bezpečnou a ochotnou 
podporou. Rovněž upřímně želíme smrti milého druha našeho 
pana Frant. Zórniga, ředitele měšf. škol v Litomyšli. Na 
konci správního roku právě minulého čítala Společnost naše 3 
členy čestné, 2 zakládající a 111 činných. 

Časopis Společnosti honosí se v letošním ročníku svém 
opět bohatým a rozmanitým obsahem. Třeba jako na zjev po- 
kroku poukázati na to, že kruh přispívatelů se rozšiřuje a že 
daří se nám tímto způsobem pojistiti mnohé záznamy hlavně 
rozšíření a způsobu života hmyzu se týkající, které druhdy v za- 
pomenutí upadaly. 

O svátcích svatodušních pořádala Společnost výstavu hmyzu, 
která vedle malého poměrně úspěchu finančního měla ten vý- 
sledek morální, že obrátila k činnosti Společnosti naší pozornost 
veřejnosti. Umožněna byla jedině neobyčejnou blahovolností p. 
vládního rady Ed. Černého, ředitele c. k. průmyslové školy, 
který propůjčil nám zdarma místnosti. Za laskavou pomoc a 
mnohou praktickou radu zavázáni jsme též p. E. Kottnerovi, 
kustodu Náprstkova museu. 

Neobyčejnou vzpruhou života a styků mezi členstvem byly 
přátelské schůzky konané každý úterek vyjma dny občasných 
schůzí po 6, hodině v kavárně »Orient« v Hybernské ul., při 
kterých také výměna druhů a materiálu hmyzího se děla. Do- 
volujeme si i venkovské kolegy upozorniti, že návštěva každého 
je velmi vítána. Schůze ty konány jsou i v době prázdnin. 

Vzrůst knihovny, jak patrno ze zprávy knihovnické, děje 
se hlavně pravidelnou výměnou s 92 vědeckými Společnostmi 
a redakcemi. Ale i hojné dary ke vzrůstu jejímu přispěly a 



XVI 



dárcům uvedeným ve zprávě knihovnické budiž i zde vzdán 
srdečný dík. 

Důležitou a pro nás potěšitelnou událostí roku minulého 
jest, že podařilo se laskavou pomocí bohužel tak záhy zesnulého 
posl. p. Stanislava Kubra, předsedy českého odboru země- 
dělské rady, a zakročením Jeho Exc. pana tajného rady Karla 
Práska získati pro rok 1909 podporu vys. ministerstva orby 
na vydávání příruček v obnosu 500 K. Jmenovanému šlechetnému 
příznivci, který maje osobně živý zájem pro entomologii i jinak 
snahy naše účinnou pomocí svou provázel, bude zachována jistě 
vděčná vzpomínka. 

Podporou peněžitou přispěli naši Společnosti: SI. ředitelství 
České spořitelny značným darem 200 K, si. výbor Občanské zá- 
ložny v Karlíne darem 50 K. 

Všichni nechť přijmou náš nejvřelejší dík. 

Za laskavé propůjčování representativních místností země- 
dělské rady pro království České povinni jsme vřelým díkem 
slavnému předsednictvu, zvláště Jeho Jasnosti nejvyššímu mar- 
šálkovi království Českého princi Ferdinandu Lobkowi- 
czovi. Za mnohou prokazovanou přízeň a podporu našich snah 
rovněž vděčíme p. cis. radovi dru K. Mandloví, tajemníku Ustř. 
sboru a p. poslanci cis. radovi dru K. Viškovskému, ta- 
jemníku českého odboru rady zemědělské. 

Za uveřejňování zpráv o Společnosti díky povinni jsme si. 
redakcím denních listů a časopisů: Národní Listy, Národní Po- 
litika, Hlas Národa, Union, Lučan, Plzeňské Listy, Příroda a 
Škola, Škola Měšťanská, Učitelské Noviny, Věstník Ústředního 
spolku českých professorů, Věstník Ú. S. J. U. na Moravě. 

FR. KLAPALEK, 

t. c. předseda. 



XVII 



zpráva pokladní. 



1908. 



Přenos z r. 1907 
Příspěvky členské 



Daiy : a) člena p. Vimmera 8-25 K a 9'24 I\, úhrnem 

b) člena p. MUDra Pečírk}^ 

c) občanské záložny Karlínské 

d) České spořitelny 

e) člena p. docenta Ph. Dra Uzla 

Za odebrané ročníky časopisu společnosti . . . . 
Za inseráty, uveřejněné v časopise společnosti . . 

Rozličné příjmy drobné 

Příjmy fondu tiskového 



Úrokv 



a) z poštovní spořitelny za r. 1907 . . . . 

b) ze záložnv Vinohradské za čas: 

od 1./VII.-31./XII. 1907 

od l./I.— 31./XII. 1908 

c) z průmyslové banky (fond tiskový) za čas : 

od l./VII.— 31./XII, 1907 

od l./I.— 31./XII. 1908 

d) ze zál. Karlínské (z fondu pí Uzlové) za čas : 
od l./I.— 31./XII. 1908 



Správní výlohy: 



Tisk časopisu Společnosti 

Poštovní výlohy spojené se zasíláním časopisu . . 
Osvětlování, úklid a vytápění zasedací síně ku ob- 
časným schůzím 

Abonnement na periodická díla vědecká a časopisy 

Zakoupené spisj' 

Tisk separátů z časopisu Společnosti 

Rozličná vydání drobná 



Příjem 



904* 


08 


804 


— 


17 


49 


60 


— 


50 
of\r\ 


— 


20 


- 


67 





13 


ÓO 


20 


58 


49 


20 



3 
14 



17 



17 



23 



Vydání 



Od toho vvdání 



Dohromad}^ 



2249 
1143 



Zbývá čistého jmění . 



") V tomto přenosu z r. 1907 per K 904-08 obsa- 
ženy jsou též fondy, a t. s. fond pí Uzlové per 
K 435-43 a fond tiskový per K 307-47. 



1106 



51 



721 

75 

40 

57 

149 

53 

45 



83 

68 



60 
51 
35 
17 



143 



14 



xvm 



Toto jmění jest uloženo: 



12 



V záložně Vinohradské 

Ve spořitelně poštovní i 2 

Hotově v pokladně ' 46 

Fondy: v záložně Karlínské (fond pí Uzlové) j 453 

v průmyslové bance (fond tiskový) i'| 374 



Dohromady hořejších . . . j 1106 



51 



V Praze, dne '.'A. prosince 1908. 



Ferdinand Veselý^, 

t. č. pokladník. 

Edvard Kudlička, Rudolf Secký, 

t. č. píehlížitelé účtů. 



Zpráva knihovní. 

Též během roku 1908 rozmnožena byla knihovna spolková 
jak dary, tak výměnou publikací jiných společností a též koupí 
různých děl, jak vidno z připojeného seznamu. 

Pokud se dárců týče byli to hlavně oni, kteří již v mi- 
nulých letech přízeň svou společností věnováním cenných děl 
na jevo dali. Zejména pak buďtež uvedeni : důstojný pán P. 
Aug. Kubeš, čestný člen společnosti pan ředitel přírodnického 
musea v Madridě Don Ig. Bolivar, Dr. G. Horváth, ředitel M. N. Muz. 
v Budapešti, předseda společnosti p. prof. Fr. Klapálek, jakož í pan 
c. k. vrchní štábní lékař Dr. Jaromír Pečírka, který darem 60 K umož- 
nil koupí 45 ročníků časop. »Deutsche Entomologische Zeítschrift«. 

Všem dárcům dlužno vysloviti srdečný dík a zároveii 
vznésti prosbu ku všem členům a příznivcům společnosti, by 
i pro příště věnováním a dary knihovnu společnosti hleděti 
rozmnožiti. 

J. GRAF, 
t. G, knihovník. 



XIX 

Seznam přírůstků. 
A. Darem. 

Cis. 
běžné 

471. Ameiiing Karel, Knížka o hmyzech. Dar. p. P. Kubeš. 

482. Bolivar Ignacio, Description ďune espéce nouvelle ďOr- 

thoptěre da la famille des Blattides. Dar. autor. 

483. a-g, — Notas sobre los Pirgomorfidos. Osm dílů. Dar. autor. 
48,'), — Indigación de alganos peces notables de la Coruna. 

Dar. autor. 

486. — Revision des Ephippigerinae. Dar. autor. 

487. — Les blattes myrmécophiles. Dar. autor. 

488. — Dos nuevas especies de Hololampra de Marruecos. 

Dar. autor. 

489. — Notě sur les Orthoptéres recueillis par M. Henri 

Gadeau de Kerville en Khroumirie (Tunisie). Dar. 
autor. 

484. — Los Pamphagus de Marruecos. Dar. autor. 

465. Rrischke C. G. A. und Dr. Zaddach Gustav, Beobachtungen 
uber die Arten der Blatt- und Holzwespen I. Abt. a) 
1884, II. Abt. b) 1883. Dar. p. P. Kubeš. 

482. Dresden, Iris — deutsche entom. Zeitschrift, Jahrg. 1895. Heft. 
1—2, Jahrg. 1896 Heft 2, Jahrg. 1897 Heft 1, Dar. 
p. Veselý Jind. 

509. Dzi^dzielevvicz Józef i Franciczek Klapálek, Nowe gatunki 
owadów siatkokrzydlych zabrané v cií^gu lata 1907 
we wschodnich Karpatách. Dar. autor. 

579. Formánek R., Vier neue Curculioniden nebst Bemerkungen 
iiber vier bekannte. Dar. autor. 

476. E. Frey-Gessner, Tables anály tiques pour la Détermination 

des hymenoptěres. Dar. p. P. Kubeš. 
-173. Friedlánder R. & Sohn, Entomologische Literaturblatter. 

Jahrg. 1902, 1903, 1904, 1905 und 19C6. Dar. p. 

P, Kubeš. 
474. — Naturae Novitates. 1902. Dar. p. P. Kubeš. 

497. Horváth G. Dr., Les Relations entre les Faunes Hémipté- 
rologiques de 1'Europe et de rAmerique du Nord. 
Dar. autor. 



XX 



Cis. 

běžné 



500. Janda Viktor Dr., O regeneračních dějích u členovců. Dar, 

autor. 
186. Klapálek Tr., Ze života hmyzu. (Dokončení.) 

503. — Larva a pouzdro Thremna gallicum Mc. Lachl. Dar. 

autor, 

504. Klapálek & Jozef Dzi^dzieiewicz Novae species Neuropte- 

roideorum in Karpatibus Orient, anno 1907 coUectae. 
Dar. autor. 

505. Klapálek Fr., Pteronarcys sachalina sp. n., dle zweite asía- 

tische Art der Gattung. Dar. autor. 

506. — Uber die Arten der Unterfamilie Perlinae aus Japan. 

Dar. autor. 

507. — Japonské druhy podčeledi Perlinae. Dar. autor. 

508. — Příspěvek ke znalosti rodu Pteronarcys Nevvm. Dar. 

autor. 

477. Kirchner Leopold, Verzeichnis der in der Gegend von 
Kaplitz vorkommenden .Aderflúgler. Dar. p. P. Kubeš. 

475. Kohl Franz Friedrich, Die Raubwespen Tirols nach ihrer 
horizontalen und vertikalen Verbreitung. Dar. p. P. 
Kubeš. 

466. Konow F. A., Uber die Xyelini — iiber Blattwespen — Sy- 
stematische und kritische Bearbeitung der Siriciden 
Tribus Siricini. Uber die Tenthredinidengattung Cimbex 
& Trichiosoma — Systematische und kritische Bearbei- 
tung der Siriciden Tribus Orysini. Dar. p. P. Kubeš. 

459. Mayr Gustav Dr., Die europáischen Torymiden u. Arten der 

Chalcidier Gattung Kury torna durch Zucht erhalten 
u. die gcnera der gallenbewohnenden Cynipiden. Dar. 
p. P. Kubeš. 

460. IMocsáry Sándor, Chrysididae faunae Hungaricae (1882). Dar. 

p. P. Kubeš. 
458. MiiHer Julius, Terminologia Entomologica (1872). Dar. p. P. 
Kubeš. 

461. Schenck A., Die nassauischen Bienen. Dar. p. P, Kubeš. 

462. — Beschreibung der in Nassau aufgefundenen Grab- 

wespen. Dar. p. P. Kubeš. 

463. Schmiedeknecht Otto Dr., Die Ichneumonidcngattung Hemi- 

teles. Dar. p. P. Kubeš. 



XXI 



Cis. 
běžné 

468. — Monografische Beschreibung der Gattung Pimpla (1889). 

Dar. p. P. Kubeš. 

469. — Das Studium der Braconiden (1897). Dar. p. P. 

Kubeš. 

470. — Die paláarktischen Gattungen der Ichneumoniden- 

tribus der Lissomotinen. Dar. p. P. Kubeš. 
472. — Die Gattungen und Arten der Cryptinen. 1890. Dar. 
p. P. Kubeš. 

454. Soi<olář Fr. Dr., Die Fárbung der Oberseite unserer Cara- 

bini. Dar. autor. 

455. — Das Reinigen der Káfer. Dar. autor. 

501. — Unsere Cicindelen. Dar. autor. 

502. — Carabus Ullrichi Germ. Dar. autor. 

463. Stech Theodor, Bestimmungstabelle der schweizerischen 
Arten der Grabwespen Gattung Cerceris Latr. Dar. 
p. P. Kubeš. 

463. Stolí Otto Dr., Uber die Zucht der Chalcidier. Dar. p. P. 

Kubeš. 

464. P. Strobl Gabriel, Ichneumoniden Steiermarks und der Nach- 

barlánder. Dar. p. P. Kubeš. 
457. Taschenberg E. L. Dr., Die Hymenopteren Deutschlands 

nach ihren Gattungen und teilweise nach ihren Arten. 

Dar. p. P. Kubeš. 
467. Túmler B., Tier und Pílanzenleben im Kreislauf deš Jahres 

Dar. p. P. Kubeš. 
498. Uzel Jindřich Dr., Zpráva oddělení fytopathologického z 15. 

zprávy o činnosti českého odboru rady zemědělské 

pro království České, též německy. Dar. autor. 
99. Wien, Verhandlungen der k. k. zoologisch-botanischen Ge- 

sellschaft. Jahrgang 1897, XLVII. Band. Dar. p. P. 

Kubeš. 



B. Výměnou. 

A m i e n s : Société Linnéenne du Nord de la France 

120 Bulletin Tome XVIII., 1906—1907 (No. 369—380). 

Angers: Société ďétudes scientifiques ďAngeis 
342 Bulletin Nouv. Sér. XXVI. (1906). 

III 



XXH 



Baltimore: The John Hopkins University 

146 Circnlar 1907, Nro 6—8, 1908, No 2—5, 7. 
B a u t z e n ; Naturwissenschaftliche Gesellschaft Isis 

260 Sitzungsherichte n. AbJíandhmgen. . 
Berkeley: College of Agricultural experimental Station 

327 Bulletin 188—191. 
Berlín: Aus der zoolog. Sammlung des Museums fúr Natur- 
kiinde 

103 Mittheilnngen IV. Band 1. H. 
Bern: Schweizerische entomol. Gesellschaft 

237 Mittheilmigen Wo\. XI., Hft 7, 8. 
Béziers: Société ďétude des sciences naturelles de B. 

282 Bulletin Vol. XXVIII. (1905, 1906). 
Braunschweig: Verein fúr Naturvvissenschaft zu Br. 

258 Jahreshericht 1905/6, 1906/7. 
Břemen: Naturwissenschaftlicher Verein 

85 Ahhandhmgen Bd. XIX., Hft. 2. 
B re si au: Verein fúr schlesische Insektenkunde 

217 Zeitschrift fúr Entomologie (1908) H. 33. 
B r i s b a n e : Queensland Museum 

197 Annals No 8. 
Brno: Moravská musejní společnost 

481 Zfrávy komise pro' přírodovědecké prozkoMnání Mo- 
ravy. Ročn. \905/6, 1906. 
Brúnn: Der Naturforschende Verein ín Brúnn 

200 F^r/zaw^/MW^^;/. Bd. XLV. (1906) 

183 Berickt der meteorologischen Cotnmission (1907) 
-. 456 Ergebnisse der phaenologischen Beohachtiingén aus 
Míihren nnd Schlesien im Jahre 1905. • 
B r u X e 1 1 e s : Société entomologique de Belgique 

147 Annales T. LI. 12, 13, LIL Nro 1 — 11 

261 Mémoires No. XV^, XVI. 
Budapest: Musei Nationalis Hungarici 

67 Annales historico-natiirales. 
C a s s e 1 : Verein fúr Naturkunde zu Cassel 

181 Abhandlungen n. Bericht. 
Ca táni a: Academia Gioenia die scienze naturali 

144 Bolletino Série sec, fasc. 1 — 4. 
Charkov: Société des naturalistes á Tuniversité imperiále de 
Charkov 

253 Travanx. 



xxíir 



C i n c i n n a t i : Cincinnati Society of Natural History 

113 Journal. 
C o 1 m a r: Naturhistorische Gesellschaft 

106 Mittkeilungert. 
Concord: 453 Journal of Economic Entomology. Vol. I. 
Nro. 1. 

Davenport: Davenport Academy of Sciences 
194 Proceedings. Vol. XII. pages 1 — 94. 

Firenze: R. stazione di Entomologia Agraria 

133 »Redia« Vol. IV., Fasc. 1, 2. 
— Societa Entomologica Italiana 

134 Bulletino Trim. íll., IV (1906), Tri m I.— IV. (1907). 
Frankfurt a. d. Oder: Naturwissenschaftlicher Verein des 

Regierungsbezirkes Frankfurt a. d. Oder 
215 Helios Bd. XXIV., XXV. 

Graz: Naturwissenschaftlicher Verein fúr Steyermark 

218 Mittheilmigen Hft. 43, 1—2, Hft. 44, 1—2. 
Guben: 491 Internationale Entomolog isclie Zeitschrift. Jahr- 
gang [. Heft 1-4, Jahrg. II. Heft 1—2. 

Halifax: Nova Scotian Institute oí Science 

288 Proceedings and Transactions. 
Halle a. Saale: Kaiserliche Leopoldinisch-Carolinische Deut- 
sche Akademie der Naturforscher. 

Abhandlimgen. 
Helsingfors: Societas pro fauna et flora fennica 

172 Meddelanden. 
Hermannstadt: Der Siebenburgische Verein fur Natur- 
wissenschaften 

416 Verhandlimgen u. Mittheihmgen. Bd. LVU (1907). 

I g 1 ó : Ungarisclier Karpathenverein 
224 Jahreshericht. 

Kazaň: OómecTBo ecTecToiícuHUTíiT. iipu HiVinep. Ka3. YHMeepc. 

262 TpyAht. 

273 Upujioo/ceme u npomoKo^u saceAauiu. 
Kiel: Naturwissenschaftlicher Verein fúr Schleswig-Holstein 

372 Schriften Bd. XIV., Hft. 1. 
Kjobenhawn: Entomologische Meddelelser. 

III* 



XXIV 



Krakov: Akademie umiej^tnošci 

213 Rozfrawy ivydziahi matematyczno - przyrodnickiego. 

Tom. 7 A, B. 
105 Sprawozdanie komisyi fizyograficznej . 1907 — 40, 
1908 — 41. 
Kyjev: KicBCKoe oómecTBo ecTecTBOHCiiHTaxejieM. (Société des 
naturalistes.) 
216 3a7iucmi ToM. XX. BHii. 3. 

La Rochelle: Academie de la Rochelle 

198 Annales. Tome X. 

512 Compte Rendu Année 1906. 
L w ó w : Polsk. towarzystwo przyrodnikóvv im. Kopernika 

260 Kosmos XXXII., 12, XXXIII., 1—9. 

M a d i s o n, W i s. : Geological and Nátura! History Survey 
285 Bulletin. 

— Wisconsin Academy of sciences, arts and letters 

252 Transactions of the Wisconsin Academy of sciences, 

arts and letters. Vol. XV. I. -II. (1904). 
Madrid: Reál Academia de Ciencias exactas fisicas y naturales 

de Madrid 
255 Memorias. 
122 Revista Tomo V., Núm. 7—12, Torno VI. Núm. 1-12. 

— Reál Sociedad Espaňola de historia natural. 

93 Boletin Tomo VIL Núm. 6—10, Tomo VUI. Núm. 1—8. 

270 Memorias. 
Magdeburg; Naturwissenschaftlicher Verein 

114 Jahresbericht und Abhandlungen. 
Marseille. Musée ďhistoire naturelle de Marseille 

228 Annales T. XI. 
Meiszen: 69 Entomologisclies Wocheiiblatt. Jahrgang 1908. 
Moskva: Société imperiále des naturalistes de Moscou 

249 Bulletin Année 1907 Nro 1—3. 

Nancy: Société des sciences 

193 Bulletin de séances Sér. III., Tome VIII., Fasc. II. — 111. 
Nantes: Société des sciences naturelles de TOuest de la F^rance 

283 Bulletin II. Ser., Tom VII., Trimestre 1—4 (1907). 
Napoli: Societa di Naturalisti di Napoli 

272 Bolletino. 

— Museo zoologico della R, Universita di Napoli 

246 Anmtario Vol. 2 No 17—27. 



XXV 



New Birghton: Staten Island Association of Arts and Sciences 
281 Proceedings Vol. II., Pt. 1, Reg. June 1905 — Mai 
1907 & No 1—4 (1908). 
Niimberg: Naturhistorische Gesellschaft 

119 Abhandlungen Bd. XVI.— XVII. nebst einer Beigabe 

dr. J. Reindl: Siegmund Gúnther. 
259 Jahreshericht 1905, Mitteilungen I. und II. Jahrgang. 

Olmutz: Naturwissenschaftliche Sektion des Vereines Botani- 

scher Garten. 
Osnabrúck: Naturwissenschaftlicher Verein 

452 XVI. Jahreshericht f. d. Jahre 1903 bis 1906. 
Ostrava Moravská: 58 Příroda roč. VL, čís. 4—10, roč. 

VIL, čís. 1—2. 

Padova: Academia Scientifica Veneto-Trentino-Istriana. 

182 Atti I:— VI. 1908. 
Paskov: P. cis. rada Edm. Reitter 

2 Wiener Entomologische Zeit. Jahrg. XXVII., 1 — 10. 
Passau: Naturwissenschaftlicher Verein 

364 Bericht XX. (1905—1907). 
St. Petersburg: HíanepaT. Cht. IleTepóyprb-OómecTiio EcxecTBO- 
HcnHxaTejieM 
212 TpyAhi 1907 5-8, 1908 i -5. 

211 Paóomm upoHSuefl;. Bb .laCopaT. soojorniiecK. h bootomh- 
qecK. KaÓMHeT. HiinepaT. Chji,. IleTepu. yHHBepcHieTa. 
(1907) T. VIL No 1—4, (1908) T. VlIL No 1. 
— PyccK. BHTOMO.iorHiiecK. oóiuecTBO 
TpyAhi, T. XXXVIIL, 3, 4. 

PyccKoe yHTOMO.ioriiieCKOe o6o3pl5Hie T. VIL No 1—4, T. 
VIIL 1. 
Philadelphia: 155 Entomological News, VoL XVIII. No 8 až 

12. Vol. XIX. No 1—7. 
Pisa: Societa Toscana die Scienze Naturali 

153 Atti Vol. XVIL No 1-5. 
Písek: 439 Les a Lov. Časopis pro lesnictví a přírodní vědy. 
Red. Boh. Bohutinský a Fr. Matějka, odbor, učitelé les. 
ústavu. 
Plzeň: Klub přírodovědecký. 

Portici: 451 Bolletino dal Laboratio di Zoologia Generále & 
Agraria della R. Scuola Superiore ďAgricoltura Vol. I. II. 



XXVI 



Portlánd: Portland Society of Nat. History 

\\B> Proceedings. 
Praha: Klub přírodovědecký. 

Prostějov: Klub přírodovědecký. 
45 Věstník. 

Reims: Societě ďétude de sciences naturelles 

'''^'Š7\ Bulletin Ann. XV. No 3—4, Ann. XVI. 1, 2. 
Riga: Naturfórscher-Vérein 

490 Arbeiten VL Heft 1889. Nachtrag hiezu 1893. 

— Anopheles claviger Fabr ím Winter und Sommer, Separat- 

abdruck aus Heft XLVIIL, 1905, I. Band 1848 Seite 320, 
IX. Jahrgang No 2 u. 6, VIII. Jahrg. N. 4. 

— Beitrag zur Lepidopterenfauna in Baldohn. 

— Beitráge zur Coleopterenfauna der nordwestl. Teile Russlands. 
Róma: Societa zoologica italiana 

248 Bolletino Vol. VIII. fasc. 7—9, Vol. IX. fasc. 1—10. 

Santiago (Chile): Sociedad cientifica de Chile 

339 Actas Tome XVII., Livr. 1-5. 
Schwabach: 369 Entoniologische Bldtter, Jahrg. 1908. 
St. Louis: Academy of Science of St. Louis 

254 Transactions Vol. XVI., No 8-9, Vol. XVlí. 1-2, 
Vol. XVIII. No 1, 2. 
Stockholm: K. Svenska Vetenskaps Akadem. 

173 Arkiv fór Zoologi Bd. IV., Háfte 1—4. 

— 169 Entomologisk Tidskrift 1907. Háfte 1-4. 

Sydney: Linnean Society of New South Wales 

511 Proceedings 1907 pag. 47—150, 205—290, 345-390, 

393—430, 514—522, 631 — 700, 708-742, 761—788, 

835—836. 
Trieste: Museo civico di Storia Naturale in Trieste. 
Urbana: The Illinois State laboratory of Natural History. 

Washington: Unit. St. Nat. History Museum 

160 Proceedings No 1506, 1516, 1530, 1550, 1553, 1563, 

1567, 1571, 1590, 1597, 1699, 1601, 1604. 
Report of the U. S. Nat. Museum for the year ending 
June 30. 1907. 

— Smithsonian Institution. 

513 Miscellaneouš Collectious No 1787, 1793, 1798, 1803. 



iXX-V.II 



161 Ammal report of the regents of th€ Smiths. Inst. for 
ihe year e jí ding. 1907. 
— United States Departement of Agriculture 
Monthly list ot publications. 

Wien: Zoolog, botanische Gesellschaft 

99 Verhandlungen. Band LVU. (Í--10),j Band Lyin,.(l— 3). 

Wiesbaden: Nassauischer Verein fiir Natyrkunde; 

Zagreb: Hrvatsko naravoslovno dřuštvo. 

Glasnik. . 

Zaragoza: Sociedad aragonesa de Ciencíaš Naturales 

121 Boletm Torno VI. Núm. 4—10, Torno VII. -Núm; 1—7. 

Zwickau: Verein fiir Natuřkunde. '" '' 

362 JahreshericM XXXII. (1902). 

Zúrich: 271 Societas entomologica Ser. I. Vol. XIX., XX. 



Koupí. 

čís. 

běžné 

478 Bachmetěv P., Experimentelle Entomologische Studien vom 
physikalisch-chemischen Standpunkte aus. 

499 Berlin — Deutsche Entomologische Zeitschrift, Jahrgang 
1—45 mit 6 Registern 

335 Seitz dr. Adalb., Die Grossschmetterlinge der Erde, Palae- 
artica Lief. 18-36, Exotica 9-20. 

3 Neudamm, Zeitschrift fúr wíssensch. Insektenbiologie 1907 
Hft. 7—12 1908 Hft. 1—9. 

1 Entomologists record and journal of variation 1907 No 12, 
1908 No 1-11. 

360 Zoologischer Anzeiger Vol. XIV., Vol. XV. pag. 1 — 128. 



XXVIII 



zpráva kustodova. 



1. — 3. Lahvičky, obsahující larvy coleopter v hhu, daroval 
p. Fr. Samec, továrník, Praha VII. 

4. Krabice, obsahující hnízdo včely »Osniia tridentata«, da- 
roval veledůst. p. P. Kubeš, kvardián v Kolíně. 

5. »Trigona emerina« zavlečená z Brasilie do Roztok ve 
dřevě stromu sumak, daroval veledůst. p. P. Kubeš, kvardián 
v Kolíně. 

6. 1 krabice, obsahující celkem 63 kusů sedmihradských 
coleopter, dar p. MUDra E. Lokaye. Jednotlivé spec. zaneseny 
v knize kustodově. 

7. 20 krabic na případné sbírky. 

JOSEF ČERNÝ, 
t. č. kustos. 



OBSAH: MUDr. Em. Lokay: Studie o rodu Hlalkoň Liosoma Stefhens str. 1(>3. 

— Dr. AI. Mrázek; Myrmekologícké poznámky s;r. \ ■j'd - Fauna b'.he- 
mica: Noví brouci a) příspěvek J Roubala str 147. b) D a J. Tyla str. 147. 

— Drobnosti: Cicadeta montana str. i48., Liodes str. 148., Kovaríci str. 148. 

— Věstník. Zprávy výroční. 



Entomologické příručky; 



I. 





) 

napsali 

Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubeš, Dr. E. Lokay, 

Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. 

S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal , pro členy České Spol. Entom. 

56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách 

předem zaslaných. 

— Žádáme pp. členOv, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. — H 

11. ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae. 

Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 
40 h, poštou 10 h více. 



III. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. 

Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více. 

SLÍ5írc! rArníl/if Ě?sopisu české Společ- 

lze koupiti po 4 K (pro nečleny) a 3 K (pro členy). 

Pořad schůzí 

České Společnosti Entomologické ve správním r. 1909. 



L^dcn 



26. 



Únor 



23. 



Březen 



23. 



Duben 



27. 



Květen 



18. 



Červen 



Září 



22. 



21. 



Říjen 



Listopad 



Prosinec 



5. a 19. 



9. a 23. 



14. 



Valná hromada dne 18. ledna 1910. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o Vž^- hodiněvečer. 



ČASOPIS 

České Společnosíi Eníomologické. 

2S Hcta Societatis 2S 
£ntomoIogicae Bohemiae. 



nočník Ví. 1909. 

Redakční komité 

ProL Fr. Klapálek 
P. Flug. Kubeš. Proí. Dr. Em. Rádi. 

HUDr. Em. íokaii. Odb. uč. finí. Vimmer. 




^33 



A^l^ 



V PRHZE. 

nákladem České Společností Entomologrfcké 

Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. 



OBSAH. 

I. Seznam pojednání dle spisovatelů. 

Strana 

Brožek Dr, A., O mendelismu 118 

Formánek Rom., Evropští nosatci rodu Dorytomus ISt. . 69 
Heyrovský L., Zajímavé a nové druhy českých brouků . 164 

Horváth Dr. Géza, Cicadetta montana 31 

Klapálek Frt., Některé zajímavější neuropteroidy španělské 30 

— Capnia conica n. sp 101 

Lokay Dr. Em., Nové a vzácné druhy českých brouků . .117 

Menšík Em., Motýlové okolí Chrudimě 12, 52 

Rambousek Fr. J., Příspěvek k poznání bulharských 

Pselaphidů a Scydmaenidů 16 

— Nový Carabid ze střední Makedonie 114 

— Bythinus Comita n. sp., nový Pselaphid ze střední Ma- 
kedonie 160 

Roubal J., Nová varieta Carabus cancellatus Illig. brevitu- 

berculatus m 1 

— Nová Atheta-Microdota Montandoni sp. n. mihi 27 

— Noví čeští brouci 67 

— Philonthus Fuentei sp. n. mihi 100 

Růžička A., Motýlové okolí Chrudimě 69, 158 

S r d í n k o J.," Ze života a o chovu Agrotis lucipety F. . . . 4 

— Pterogon proserpina Pall., kterak žije u Prahy a kterak 
jinde ... 94 

— Lymantría monacha L. v Praze 98 

— Ze života a chovu Agrotis cinerea Hh 153 

Sulc J o s.. Bělásek ovocný — Aporia crataegi 117 

Šulc Dr. Karel, Trioza Cockerelli n. sp., novinka ze Sev. 

Ameriky, mající i hospodářský význam 102 

Sustera Oldřich, Nové České hymenoptery 31 

Tyl Dr. J., Acidota crenata, cruentata, Poecilonota rutilans . 31 
Vimmer Ant., O kuklách několika Bombylidů 24 



Strana 

Vimmer Ant. Seznam českého hmyzu dvojkřídlého, Nematocera 37 

— Anatomické poznámky o larvách Blepharoptera serrata L. 

a Pegonyia conformis (FU.) Neidl 109 

— Larva bedlobytky, Cordyla fusca Latr 148 

— Bělásek ovocný 164 

Zeman J,, Brouci žijící v kurníku a holubníku ...... 49 

Že žula B e d ř., Boj s komáry 66 

II. Seznam všeobecný dle obsahu. 

Acidota crenata, cruentata a Poecilonota rutilans 31 

Agrotis cinerea Hb., ze života a chovu 153 

Agrotis lucipety F., ze života a chovu 4 

Anatomické poznámky o larvách Blepharoptera serrata L. a Pe- 

gomyia conformis Neidl 109 

Atbeta nová — Microdota Montandoni -27 

Bělásek ovocný 117, 164 

Bombylidů několika o kuklách 24 

Brouci žijící v kurníku a holubníku 49 

Brouci vzácní a noví čeští . ........ 29, 67, 117, 164 

Bythinus Comita n. sp., nový Pselaphid ze střední Makedonie . 160 

Capnia conica n. sp 101 

Carabid nový ze Střední Makedonie 114 

Carabus cancellatus Illig. — brevituberculatus m., nová varieta 1 

Dorytomus St., evropští nosatci rodu 69 

Cicadetta montana 31 

Cordyla íusca Latr., larva bedlobytky 148 

Dvojkřídlého hmyzu českého seznam 37 

Fauna bohemica 29, 67, 117, 164 

Hymenoptery nové české 31 

Komáři, boj s nimi 66 

Lymantria monacha v Praze 98 

Mendelismus 118 

Motýlové okolí Chrudimě 12, 52, 67, 158 

Neuropteroidy španělské, některé zajímavější 30 

Philonthus Fuentei sp. nova mihi 100 

Poecilonota rutilans 31 

Pselaphidů a Scydmaenidů španělských k poznání příspěvek . 16 
Pterogon proserpina, kterak žije u Prahy a kterak jinde ... 94 
Trioza Cockerelli sp., novinka ze Sev. Ameriky, mající i ho- 
spodářský význam 102 



III. Podrobný seznam věcný. 



A. Coleoptera. 

strana 

Acidota crenata, cruentata . 31 

Aglenus brunneus 51 

Agriotes brevis 164, gallicus 

30, sputator v. rufulus VI, 164 
Aleochara moesta, sangui- 

nea 50 

Amara anthobia ... 164, V 
Anaspis II., thoracica ... I 
Anthaxia millefolii . . . 164, V 
Anthicus íloralis 51, 52, for- 

micarius . 51 

Apion aestivum, cerdo, di- 
chroum, filirostre 29, gra- 
cilicolle, simile 30, varipes, 

virens 51 

Asemum striatum 164, v. 

agreste . . VI 

Atheta amicula, corvina, eu- 
ryptera 50, fungivora 117, 
mortuorum, nigricornis, ni- 
tidicollis 50, occulta 50, 52, 

zosterae 50 

Attagenus piceus ... 51, 52 
Barypithes liptaviensis ... V 
Batrisodes ocuiatus .... 16 
Bibloplectus tenebrosus . . 16 
Brachygluta fossulata, gib- 

bera . . 17 

Bruchus bidens, latro ... 51 

Byrrhus paniceus 52 

Bythinus Burelli 17, comita 
160, 162, V, crassicornis, 
longulus, nodicomis, punc- 
ticollis, Reitteri, rumae- 
niae, securiger, Simoni . 17 
Carabus cancellatus, v. bre- 
vituberculatus 1 



Strana 

Cartodere ruficoUis .... 51 

Catops fuscus 50 

Cephennium fovangulum 17, 

19, 23; Leonhardi . 17, 19, 22 
Cercyon analis, centrimacu- 
latus, impunctatus, quis- 
quilius, unipunctatus, ustu- 

latus 50 

Cerylon evanescens . . . .117 
Ceutorrhynchus larvatus, 

quercicola, viduatus ... 29 
Clambus armadillo .... 50 
Clytanthús Herbsti 31, pilo- 

sus 68 

Coccinella abieticola, dubia, 

pinastri, 4-punctata ... 68 
Colon denticulatum, fuscu- 

lum 30 

Colpodota parva, pygmaea, 

sordida 50 

Corticaria serrata 51 

Creophilus maxillosus ... 50 

Cryptophagini VI 

Cryptophagus dentatus, di- 
stinguendus, fasciatus, fus- 
cicornis, hirtulus, sagina- 

tus, scutellatus 51 

Cryptopleurum atornarium . 50 
Danacaea cusanensis ... I 
Dermestes bicolor ... 51, 52 

Dicentrus Merkli 17 

Donacia antiqua 30, thalas- 

sina 117 

Dorytomus 69, afíinis 74, 
87, Dejeani 74, 85, dor- 
salis 75, 88, filirostris 
68, 74, 84, fiavipes 74, 
83, hirtipennis 73, 83, Ion- 



strana 

gimanus 72, 76, maJHlis 
76, 93, melanophthalmus 

75, 89, minutus 73, 81, 
nebulosus 68, 73, 80, 
Nordenskioldi 74, 84, occa- 
lescens 75, 88, puberulus 

76, 92, Reussi 75, 87, ru- 
fulus 75, 90, salicinus 75, 
91, salicis 76, 94, Schon- 
herri 72, 78, taeniatus 74, 
86, tremulae 72, 78, tor- 
trix 73, 79, validirostris 

73, 82, villosulus . . 76, 92 

Enicmus minutus 51 

Ephistennus globulus ... 51 

Epuraea oblonga 51 

Euconnus bulgaricus 18, 20, 

23, nanus 18 

Euplectus Fischeri, nanus, 

signatus 16, slivensis 16, 

18, 21, Urumovi 16, 18, 22 

Euthia scydmaenoides ... 17 
Exocentrus lusitanicus, punc- 

tipennis 68 

Falagria obscura, sulcata . 50 

Gnathoncus rotundatus . 51, 52 
Gymnusa variegata . . . .117 

Haploderus caelatus .... 50 
Hister cadaverinus, ster- 

corarius 51, sulcicotta . . 30 
Hydroporus discretus, ferru- 

gineus 117 

Lathridius Bergroti .... 30 

Lathrobium bicolor .... 67 
Lcptacinus batychrus, parum- 

punctatus 50 

Leptura 7-punctata . . 164, VI 

Leucophariphus sulcoides . 50 

Ligniodes enucleator ... 68 

Liodes scita, Skalickyi . . 30 



Strana 

Longitarsus picicollis ... I 

iMedon ochraceus 50 

Megarthrus denticoUis ... 50 

Meligethes rufipes 51 

Microdota Montandoni . 27, 28 

Microglossa suturalis ... 50 

Monotoma picipes .... 51 

Mordella II 

Mordellistena parvula a. pi- 
cipes, stenidea 68 

Mycetaea hirta 51 

Nebria testacea I 

Necrobia ruficollis 52 

Necydalis major 31 

Neuraphes bulgaricus 17, ca- 
rinatus 68, coronatus 117, 
elongatulus 17, geticus 68, 

parvuius 17, 19, 23 

Niptus crenatus 51 

Omalium florale 50, 52, ni- 
grům, rivulare 50 

Otiorrhynchus inflatus ... 68 

Oxyomus sylvestris .... 51 

Oxypoda elongatula 117, li- 

vidipennis 50 

Oxytelus nitidulus, sculptus 50 
Penetretus Štěrbai 114, 116, VI 

Percus II 

Philonthus cephalote?, chal- 

ceus, discoideus, fimeta- 
■ rius 50, Fuentei 100, va- 

rians, ventralis 50 

Phyllotreta bilineata, tlavo- 

gultata 30 

Phytoecia cylindrica . . 164, VI 

Poecilonota ratilans .... 31 
Ptenidium corpulentum, pu- 

sillum 50 

Ptiliolum Kunzei, oblongum 50 



Strana 

Quedius cinctus, fulgidus 

50, fulvicoUis 117 

Reichenbachia impressa . . 17 

Saperda perforata ..... 30 

Saprinus sparsutus .... 52 

Scydmaenus Perrisi .... 18 

Speluncarius anophthalmus . VI 

Sunius filiformis 50 

Tenebris molitor 52 

Thinobius Bernhauen ... VI 

Trechus 4-stnatus 50 

Trichopteryx atomaria, inter 

media 50 

Trimium Merkli 16 

Trogophloeus pusillus, ripa- 

rius 50 

Tychus niger, rufus .... 17 

Xantholinus punctLilatus . . 50 

Xylodromus concinnus . . 50 
Zeugophora flavicoUis ab. 

australis 117 

B. Di p t era. 

Actina tibialis 47, nitens . . II 
Amalopsis geniculata, gmun- 

densis 42, inconstans, Schi- 

neri, unicolor . . • . .43 

Anisomera bicolor 43 

Anthrax 26, flava 24 

Apterina pedestris . . . 64, III 
Arctophila bombiformis lil, 

64, musitans ... II, III, 64 

Asphondylia Hornigi ... 38 
Atylotus fulvus, plebejus, 

4-notatus, rusticus ... 48 

Berys chalybeata, clavipes, 

vallata 47 

Blepharoptera serrata . 51, 109 

Bombylius 26 

Borborus pallifrons .... 51 



strana 

Brachypalpus valgus ... 64 
Campylomyza flavipes, hal- 

terata 37 

Catocha latipes 37 

Cliaetolyga speciosH .... II 

Chionea araneoides .... 41 

Chortophila varicolor ... 51 
Chrysomyia formosa 46. mc- 

lampogon, speciosa ... 47 
Chrysops coecutiens, paral- 
lelogrammus, quadratus, 

relictus, rufipes, sepulcralis 49 

Cordyla fusca 148 

Coenomyia ferruginea ... 47 

Contarina pisi, pyrivora . . 39 

Cosmoptera limbata .... II 
Criorrhina asilica .... 64, III 
Ctenophora elegans 64, III. 
festiva 45, ornata II. pecti- 

nicornis 45 

Cylindrotoma distinclissima 43 

Cystiphora hieracii, taraxaci 38 

Dactylolabis gracilipes ... 41 
Dasyneura brassicae, sisym- 

bťii 38 

Diazoma hirtipenne .... 42 
Dicranomyia chorea, dume- 
torum, lutea, modesta, mo- 
rio, pilipennis, síigmatica, 

trinotata 40 

Dicranoptycha fuscescens 42 
Dicranota bimaculata . . .42 

Dictenidia bimaculata ... 45 

Dolichopeza albipes .... 43 

Empeda diluta, flava ... 40 

Ephelia marmorata, miliaria 41 

Ephippium thoracicum ... 45 
Erioptera flavescens, fusci- 
pennis, lutea, taenionotata 

trivialis 41 



strana 

Eutonia barbipes 42 

Goniomyiaschistacea, tenella 40 

Haematopota crassicornis 48, 

italica 47, pluvialis . ... 48 

Helomyza praeusta .... II 

Heteropeza pygmaea ... 37 

Hexatoma pellucens .... 48 

Hormomyia producta ... 39 

Hypoderma Dianae .... II 

Idioplera fasciata, pulchella 41 

Laphria dioctriaeformis . . lí 

Lasioptera eryngii 37 

Leptis annulata, conspicua . 49 

Lestodiplosis polypori ... 39 

Lestremia leucophaea ... 37 
Limnobia albifrons flavipes, 
39, maciostigma, nigro- 
punctata, 4-notata, sylvi- 
cola, tripunctata, trivittata, 

xanthoptera 40 

Limnophila bicolor, disci- 
coUis, ferruginea fusci- 
pennis, leucophaea, line- 
ola, nemoralis, nigricolis . 42 
Limosina pumilio ..... 51 
Lipsotrix nobilis, remota . . 40 
Lonchoptera flavicauda . . I 
Macheira serriventris ... 65 
Mayeliola destructor, poae . 39 
Microchrysa flavicornis, po- 
lita 47 

Micromyia lucorum .... 37 

Micropalpus comptus . 65, 66 

Mikiola fagi 39 

Molophilus appendiculalus, 
ater, murinus, obscurus, 

propinquus 40 

Mulio 27 

Nemotelus globuliceps, nigri- 



Strana 

nus, panlherinus, uligi- 

nosus 45 

Odontomyia angulata, hydro- 
leon, infuscata, microleon, 
ornata, tigrina, viiidula 46 

Oligotrophus capreae, réau- 

murianus 39 

Opomyza Nataliae II 

Orimarga alpina 40 

Oxycera amoena, Meigeni, 
pulchella, Ranzoni, trili- 

neata . • 46 

Pachygaster ater, minutis- 

simus 45 

Pachyrrhinaanalis, cornicina, 
crocata, lineata, maculata, 
pratensis, 4-faria, scalaris, 

scurra 43 

Parasetigena segregata . 65, 66 

Pedicia rivosa 43 

Parexorista polychaeta ... 65 
Pegomyia coníormis .... 109 
Perrisia abietiperda, carpini, 
glechomae, hygrophila, ur- 

ticae, veronicae 38 

Phalacrocera nudicornis . . 43 
Poecilostola píctipennis,punc- 
tata 42 

Psiloconopa Meigenii ... 41 
Rhabdophaga albipennis 38, 
heterobia, pseudococcus, 

rosaria, salicis 37 

Rhamphidia longirostris . . 40 

Rhipidia maculata 40 

Rhypholophus distinclus,hae- 
morrhoidalis, lineatus, no- 
dulosus, similis, varius . 41 
Sapromyga bipunctata ... II 

Sargus cuprarius 46 

Scatopsenotata 51 



Strana 

Schizomyia galiorum pimpi- 

nellae 34 

Silvius vituli 49 

Sphaerocera pusilla, sub- 
sultans ........ 51 

Stratiomyia chamaeleon, 
equestris, furcata, longi- 

cornis, riparia 46 

Stygeropis pubescens ... 45 

Subula marginata 47 

Symplecta punctipennis, stic- 

tica 41 

Systoechus 27 

Tabanus autumnalis, bovi- 
nus, bromius, cordiger 48, 
glavcescens 49, glaucopis, 
maculicornis, spodopterus, 

sudeticus 48 

Thecodiplosis brachyptera . 39 
Thelaira leucozona . . 65, 66 

Therina femoralis 64 

Therioplectes borealis, luri- 
dus, micans, montanus, 

solstitialis 48 

Tipula autumnalis 43, caesia, 
dilatata, excisa, fascipennis, 
flavolineata, fulvipennis, 
gigantea, hortensis, irro- 
rata,lateralis,longicornis 44 
lunata, luteipennis, margi- 
nata, melanoceros, nervo- 
sa, nigra, nubeculosa, ob- 
soleta, ochracea, oleracea, 
pabulina, pagana, palúdosa, 
peliostigma, pruinosa, ru- 
bripes 44, rufina45, scripta, 
stigmateila, truncorum, va- 
riicornis, varipennis 44, 

vernalis, vittata 45 

Trichocera annulata fuscata, 



strana 

hiemalis, maculipennis, re- 

gelationis 42 

Tricyphona immaculata . . 42 
Trimicra pilipes, umbri- 

pennis 41 

Triogma trisulcata 43 

Trypeta tussiiaginis .... 11 

Ula macroptera 42 

Xiphura atrata 45 

Xylophagus ater, cinctus . . 47 

C. He mipt era, 

Cicadetla montana .... 31 

Orthesiola 52 

Tingitidae 52 

Trioza Cockerelli . . .102, 107 

D. Hy m e nop tera. 

Agenia intermedia .... 35 
Andrena 26, fulva, Petrose- 

lini, proxima, rufilabris . 32 
Anthophora ....... 26 

Astatus 35 

Belomicrus obscurus ... 34 
Camptopoeum frontale . . 34 
Cerceris Ferreri, interrupta . 35 
Ceropales variegata .... 35 
Chrysis inaequalis, Saussu- 

rei 36 

Crabro carbonarius, cavi- 
frons, distinguendus, pal- 
marius, palmipes, Panzeri, 
rugifer, pygmaeus, signa- 

tus 34 

EUampifs pusillus, truncatus 36 
Gorytes lunatus, 5-fasciatus, 

tumidus 35 

Halictus major, 32 buccalis, 
clypearis,fasciatus 33, gra- 
nulosus 34, laticeps, mu- 



strana 

coreus, porcus, prasinus 
4-signatus, ventralis, punc- 

tatissimus 33 

Hedychrum Szabói .... 36 

Macropis fulvipes 32 

Megachile 26, melanopyga, 

pyrenaea 33 

Mutilla halensis 37 

Nomada austriaca, cinnaba- 
rina, conjugens, erythro- 
cnemis, Fabriciana ... 34 

Notozus Panzeri 36 

Odynerus alpestris, mura- 

rius, nugdunensis, tristis . 36 
Osmia 26 

Pompilus aculeatus 36, cam- 
pestris, fuscomarginatus, 
nanus, spissus, thoracicus, 

venustus 35 

Priocnemis minutus . ... 35 
Prosopis bisinuata, difformis, 

dilatata 33 

Scolia hirta 36 

Sphecodes longulus .... 33 
Tachysphex acrobates, hel- 
veticus, psammobius, ru- 

fipes 35 

Teleas 52 

Tiphia minor 36 

E. Lepidoptera. 

Abraxas adustata. grossula- 

riata, marginata 61 

Abrostola triplasia 57 

Acherontia atropos . . 52, VII 
Acidalia aversata 59, dimi- 
diata 58, emarginata 59, 
fumata 160, herbariata, 
holosericata 59, humiliata 
160, immutata, laevigata 



Strana 

marginepunctata, ornata, 
remutaria, rubiginata, spoli- 
ata 59, straminata 58. 
strigillaria 59, virgularia . 58 

Acontia luctuosa 57 

Acronycta aceris, leporina, 
megacephala, psi 54, ru- 
micis 55, tridens .... 54 
Agrotis augur 55, baja, brun- 
nea 159, cinerea 160, c- 
nigrum, comes, exclama- 
tionis, festiva, inuba 55, 
lucipeta 4, 159, multan- 
gula 55, plecta 159, pro- 
nuba, putris, segetum, sut- 

fusa, ypsilon 55 

Ammoconia coccimacula . . 56 
Amptiidasis betularia ... 62 
Atnphipyre tragopoginis . . 56 

Anaitis plagiata 59 

Anisopteryx aceraria 160, 

aescularia 62 

Apamea testacea 55 

Apatura ilia 158 

Aphantopus hyperanthus , . 14 
Aporia crataegi . . 13, 117, 165 

Arctia caja 63 

Argynnis adippe 158, aglaia, 
dia, eris, latonia, niobe, 

paphia 14 

Asthena candidata .... 61 
Augiades comma, sylvanus . 15 
Babta bimaculata ..... 61 
Bembecia hylaeiformis ... 64 
Boarmia cinctaria, consorta- 
ria, crepusculafia, liche- 
naria, piinctaria, repanda- 
ta, roboraria, secundaria 
62, selenaria 160 



10 



strana 

Bomolocha fontis, terricula- 

ris 56 

Brotolomia meticulosa ... 56 
Bryophila ab. decepticula, per- 
la, raptricula 159, ravula 55 

Bupalus piniarius 63 

Callimorpha dominula 63, 

4-punctaria 160 

Callophrys rubí 15 

Calocampa exoleta . . . . 57 

Calophasia lunula ...... 57 

Calymnia trapezina .... 56 

Caradrina ambigua 159, 

morpheus, 4- puncta ... 56 
Catocala electa 160, elocata, 

fraxini, nupta 58 

Chaerocampa elpenor ... 53 
Cheimatobia boreata, bruma- 

ta 60 

Chloeophora bicolorana . .160 
Chloroclystis debiliata, rec- 

tangulata 61 

Chrysophanus ab. coeruleo- 
punctata 158, dorilis, hip- 

pothoě, phlaeas 15 

Cilix glaucata 54 

Coenonympha arcania, iphis 

14, pamphilus 15 

Colias chrysotheme 68, hyale 13 

Colix sparsata 61 

Cossus cossus 64 

Crocalis elinguaria .... 62 

Cucullia lactucae, umbratica 57 

Cyaniris argiolus 15 

Cybosia mesomella .... 63 
Cymatophora occularis . .160 
Dasychira abietis 54, fasce- 

lina 53, pudibunda ... 54 
Deilephila euphorbiae . 53, IV 



strana 

Deilinia exanthemata, pusa- 

ria 61 

Dendrolimus plni .... 54 

Dianthoecia carpophaga, 

compta 55 

Dichonia aprilina 56 

Dicranura vinula 53 

Dilina tiliae ....... 53 

Diloba coeruleocephala . . 55 

Dipthera alpium 54 

Dřepaná binaria, falcataria . 54 

Earias clorana 63 

Edusa myrmidone .... 13 
EUopia prasinaria, prosapia- 

ria 61 

Emelia. trabealis 57 

Ennomos alniaria autumna- 

ria 61, erosada 62,. fus- 

cantaria 61 

Ephira pendularia, porata, 

punctaria 59 

Epichnopteryx puUa .... 63 

Epinephele janira 14 

Epineuronia popularis ... 55 
Epione advenaria, aprilaria, 

parallelaria 62 

Episthograptis luteolata . . 62 
Erastria argentula 159, fas- 

ciana, uncula 57 

Eriogaster lanestris .... IV. 

Euchloě cardamines .... 13 

Euclidia glyphica, mi . . . 58 

Eucosmia undulata .... 160 

Euplexia lucipara 56 

Euproctis chr3'-sorrhoea . . 54 

Eurymene dolabraria ... 62 

Fumea casta 63 

Gastropacha pini VII, quer- 

I cifjlia 54 



strana 

Geometia papilionaria, ver- 

naria 58 

Gnophos obscuraria .... 63 
Gnophria rubricollis .... 63 
Gonopteryx rhamni .... 13 
Grammesia trigrammica . . 56 
Habrostola asclepiadis, tri- 

' partita 159 

Habrosyne derasa . . . . .160 
Hadena leucostigma, litho- 
xylea 56, monoglypha 55, 
secalis 56, sordida ... 55 
Halliothis dipsacea .... 57 

Heliaca tenebrata 57 

Hemaris fuciformis .... 53 

Hemithea strigata o8 

Herminia derivalis 58, tenta- 

cularia 160 

Hesperia alveolus 16, alveus 

15, malvae, teras .... 16 
Hibernia aurantiaria, defoli- 
aria, leucopaearia, margi- 
naria, rupicapraria ... 62 
Hydrochroa syringaria ... 62 

Hyloicus pinastri 53 

Hypaena rostralis 58 

Hypogymna morio . . . .159 

Ino statices 63 

Larentia adaequata, albicil- 
lata 60, albulata 61, alche- 
millata 60, badiata61, bi- 
colorata 60, bilineata, co- 
mitata61, didymata, dilu- 
tata, dotata, ferrugata, fir- 
mata, íluctuata, fulvata, 
galiata, juniperala 60, lu- 
teata 61, montanata 60, 
nigrofasciaria 1(50, obelis- 
cata 60, obliterata 61, ocel- 
lata, 4-fasciaria 60, sila- 



S tra na 

ceata 61, sociata, stran- 
gulata 60, testaceolata 61, 
trifasciata 60, tristata 160, 
truncata, variata, vesper- 

taria, viridaria 60 

Laspeyria flexula 58 

Leucania conigera, L- album, 
lythargyrea, pallens 56, 

straminea 159 

Leptidia sinapis 13, ab. ery- 

simi 68 

Lithosia complana 160, de 

plana, sororcula 63 

Lithostege farinata, griseata . 59 
Lobophora halterata 59, se- 

xalisata, vireata 60 

Lophopteryx camelina ... 53 

Luceria virens 159 

Lycaena area?, argiades, ar- 
gus, argyrognomon, astra- 
rche, bellargus 15, coeru- 
lea 69, corydon, eumedon, 
euphemus, icarinus, icarus 
15, meleager 69, minima 

158, orion 69 

Lygris populata, prunata, te- 

stacea 60 

Lymantria dispar 54, mo- 
nacha 54, 98, ab. baja, 

ererrita 159 

Macroglossa stellatarum . . 53 
Macrothylacia rubi .... 54 
Madopa salicalis .... 58 
Malacosoma neustria ... 54 
Mamestra aecipitrina 55, ad- 
vena 159, brassicae 26, 55, 
chrysozona, dentina, ge- 
nistae, latenai, leucophaea, 
nebulosa, oleracea, persi- 
cariae, pisi 55, reticulata 



12 



strana 

159, šeřena, thalassina 55, 

tincta 159, trifolii .... 55 

Mania maura 56 

Melanargia galathea .... 14 
Melilaea athalia, aurelia 14, 

didyma, paithenia .... 69 

Mesogona acetosellae ... 5(5 

Metopsilus porcellus .... 53 
Miana bicoloria, strigilis 55, 

ab. aelhiops 159 

Minoa murinata 59 

Miselia oxyacanthae . . . .159 

Naenia typica 56 

Noctua aprilina 26 

Nola cicatricalis, cucullatella 63 
Notodonta dromedarius, zic- 

zag 53 

Numenia capreolaria .... 61 

Odonestis pruni .... 54, 159 
Oeonistis ab. impunctata 160, 

quadra 63, 160 

Orgya antiqua, gonostigma . 53 
Orrhodia ligula, var. punc- 

tatum 57 

Ortholitha bipunctaria, limi- 

tata, moeniata plumbana . 59 
Orthosia canaria, circellaris, 

litura, macilenta, pistacina 57 

Ourapteryx sambucaria ... 6::; 

Panolis peniperda , .... 56 

Panťnea caenobita 54 

Papilio machaon, podalirius 13 
Pararge egeria, egerides, mae- 

ra, megaera 14 

Parascotia fuliginaria .... 58 

Pechipogon barbalis .... 58 

Petilampe arcuosa 56 

Phalera bucephala 53 

Phasiane clathrata 63 

Pheosia gnoma 159 



strana 

Phigaliá pedaria 62 

Phragmatobia ulig\nosa . . 63 
Pieris brassicae, daplidice, 

napi, rapae ....;. 13 
Plastensis retusa ..... 57 
Plusia chrysitis 57, festu- 

cae 159, gamma, iota 58, 

moneta 57, pulchrina 
Poecilocampa populi 
Polia chi . . . . 
Polygonia c-album 
PortheSíia similis 
Procris pruni . . 
Prolhymnia viridaria 
Protoparce convolvuli 
Pseudophis lunaris . 
Pseudoterpna pruinala 
Pterogon proserpina . 
Pterostonia palpina . 
Pygaera anachoreta, curtula 
Pyrameis atalanta, cardui . 

Pyrhia umbra 57 

Rhodostrophia vibicaria 59, 160 

Rivula sericeana 

Satyrus briseis 14, 69, se- 

mele 

Scoliopteryx libatrix .... 
Scopelosoma satellitia . . . 
Scotosia rhamnata, vetulata 
Selenia biiunaria 160, tetra- 

lunaria 62 

Selenephora lunigera . . . 159 
Semiothisa alternaria,liturata, 

signaria 62 

Sesia empiformis 64 

Smerinthus ocellata, populi 53 

Sphinx ligustri 53 

Spilozoma lubricipeda, men- 

thastri, urticae 63 

Stauropus fagi 53 



159 

159 
59 
14 
54 

160 
57 
53 

159 
58 
94 
53 
53 
13 



57 

14 
57 
57 
60 



13 



strana 

Stilpnotia salicis 54 

Taeniocampa gothica, graci- 

lis, incerta 56 

Tephroclystia abietaria, ca- 

stigata, innotata, lanceola- 

ta, oblongata, pusillata, 

satyrata, togata 61 

Tephronia sepiaria . . 62, 160 
Thalera fimbrialis, laetaria, 

putata 58 

Thamnonoma bruneata, wau- 

waria 63 

Thanaos tages 16 

Thaumas linea 15 

Thecla pruni 15 

Thyatira batis 58 

Timandra amata 59 

Toxocampa craccae .... 58 

Trachea atriplicis 56 

Triphosa dubitata 60 

Trochilium apiformis ... 64 
Vanessa antiopa, polychlo- 

ros, urticae 14 

Xanthia citrago, fulvago . . 57 
Xylina furcifera, orniihopus, 

socia 57 

Xylomyges conspicillaris . . 67 



Strana 

Zanclognata grisealis . . 58 
Zephyrus betulae, quercus 15 

Zeuzera pyrina 64 

Zygaena achilleae, athaman- 
thae, carniolica 63, ab. cy- 
tisi 160, exulans, filipen- 
dulae, hedysari, peucedani, 
punctum 63, purpuralis, 
trifolii 160 

F\ N e u r o p t e r a. 

Aleuropteryx Loevvii ... 30 

Chrysopa phyllochroma . . 30 
Conwentzia pineticola var. 

Tetensi 30 

Semidalis aleyrodiformis . . 30 

G. Orthoptera. 
Labia minor 52 

H. Plecoptera. 

Capnia conica ..... . 101 

Neoperla II 

J. Trichoptera. 

Leptocerus cuneorum ... 30 
Notidobia melanoptera ... 30 
Schizopelex furcifera ... 30 



v 



ČASOPIS 



České Společnosíi Enf omologické* 

flcía Socieřaíis Enfomologicae Bohemiae. 



Ročník VL 1909. Číslo 1. 



Redakční komilé: 

Proř. Fr. Klapálek, 
P. flug. Kubeš. Prof. Dr. Em. Rádi. 

MUDr. Em. Z.okau. Odb. uč. řinř. Vimmer. 



^íi^ 



V PRfIZE. * ^^y7/> 

Nákladem České Společnosti Eníomologfcké 

Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. ^"^^^^^^i 



CňSOPlS 

ČESKÉ SPOLEČNOST! ENTOMOLOGICKÉ. 

ACTA SOCIETATIS ENTOMOLOGICAE BOHEMIAE. 

Ročník VI. 1909, 



Nová varieta Carabus cancellatus Illig. - brevi- 
tuberculatus m. 

Prof. J. Roubal. 

Fortasse in medio inter v. íuberciilatam Dej'., a.femoralem 
Géh. — et v. pseudocarinatam Beiith. positus. 

Clare cupreiis {saepe elytvis aeneo-viride circiimdnctis), vel 
virescenti aeiiens, praecipiie iuiagine novo, feuioribtís riijis, pro- 
thorace semper iiitido, sciitello, cum v. tubercnlata Dej. com- 
parato, angustiore, ideo quasi longiore. Elytris gracilioribus, 
obovatis. Elytrarum tuberculis haud fortibus, valde brevius- 
cuiis, lion raro papaveris semimim formám habentibus. Long. 
18 — 22 mm. Bohemia, Moravia, Silesia. 

Forma stojící mezi v. tubetculatus Dej. a a. femo- 
ralis Géh. na jedné straně a asi v. pse udo caři natus 5^/í/^. 
na druhé a význačná hlavně drobnými, v extrémních případech 
až makovitými hrboulky primérních řad krovečných. 

Leskle, jasně měděný, někdy s nádechem do zelenavá neb 
i čistě zelený ; krovky obyčejně světle měďové, někdy s okrajem 
zeleným (ex. z Krče, Záběhlic u Prahy). Štít barvy vždy mě- 
děné a lesklý, kdežto v. t u be re u la tus má štít více méně 
mdlý. Stehna jasně červená, až na černá kolena, což se zdá 
býti hlavně pro české kusy charakteristickým a konstantním 
znakem, alespoň z okolí Prahy a východních Čech jen takové 
exempláře jsou mi známy ; dle laskavého sdělení p. Dra Soko- 
láře mohou býti i černá, jakož jest u některých kusů jeho sbírky 
z Pruského Slezska a též z okolí Litomyšle. Celkovým tvarem 
těla liší se od a. fe m or ali s, že jsou (^ (^ přibližně štíhlejší 

1 



a tím jakoby větší a oproti v. tuberculatus jest v podobě 
krovek spíše vejčitý. 

Štítek znatelně užší než u v. tuberculatus a tak při 
stejné délce s oním u v. tuberculatus stává se rozdíl ten 
tak markantním, že celkem při zkoumání dvou řad obou forem 
jeví se býti delším. Význačný jsou tuberkle krovečné; jsou 
drobné, krátké, někdy ve všech řádkách, jindy alespoň pře- 
vážnou většinou nápadně zkráceny, až zrnkům podobny, kdežto 
u a. femoralis jsou řetízkovité, podlouhlé. Dále nejsou ná- 
padně vyvýšeny, druhdy i dosti nenáhle vystupují z okolí svého, 
tedy neostré ; v. tuberculatus má tyto články řad kroveč- 
ných hrubé, drsné. 

Samozrejmo už z obecného úkazu nesymmetrického vý- 
voje jednotlivých hiboulků k mediáně a nepravidelného sledu 
menších a větších hrboulků těch u Carabů v téže řadě, že i ně- 
který jest delší a p. — než v celku formu tuto dlužno označiti 
jako velice charakteristickou drobnými tuberkulemi a jako spo- 
jovací formu severovýchodních a východních (z Haliče počínajíc) 
C. cancellatus Illig. v. tuberculatus Dej. nej spíš s p s e u- 
docarinatus Beiifh. — Vel. 18 — 22 mm. 

Naše nová odrůda jest endemická ve východních a severo- 
východních Čechách a zdá se býti ve středu země, na př. 
u Prahy, zvláště rozšířena. Přechází ve v. tuberculatus se- 
verovýchodní Moravou do Slezska, stýká se asi v poříčí řeky 
Moravy s v. pseudograniger Reitt. a, jak bylo řečeno, pře- 
chází asi v západní polovině Cech ve v. p s e u d o c a r i n a t u s — 
neb na bavorské straně Šumavy tato forma skutečně jest (Dr. 
Sokoiář) : dokument častého úkazu, jak směrem určitého roz- 
šíření geografického u Carabú struktura krovečná mohutní neb 
slábne. 

Některé české lokality mých exemplářů : Braná u Jilem- 
nice, Litomyšl, Čáslav, Dolní Královice u Ledče, Pacov, Ho- 
řepník, některé ex. ze Sázavská, Praha, Český Brod, Poříčany, 
namnoze v Polabí, Roudnice i Lovoš u Litoměřic ; ještě některé 
kusy z Chudenic u Klatov náleží k této varietě. Studium mar- 
kantních přechodů k v. p s eud o caři natu s i^^zí /A. bude před- 
mětem pozdějších rozprav. 

S nevšední laskavostí mne při této práci podporoval pan 
Dr. F. Sokolař ve Vídni, začež mu projevuji povinné díky. 



Auszug. 

Eine neue Varietát von Carabus cancellatus Illig. — 
brevituberculatus m. 

Diese ausgezeichnete Form steht in der Varietáten-Reihe von 
Carabus cancellatus ////'a'', in der Náhe von v. tuberculatus 
Dej. und a. femoralis Géli. und vielleicht zwischen diesen 
beiden auf einer und v. pseudocarinatus Beiith. a.ui átv slví- 
deren Seite; sie gehort zu den kleinsten Formen und ist durch 
die geringen, kurzen, manchmal bloí.) kernfórmigen Tuberkeln der 
primaren Reihen der Flugeldecken sehr auffallend. 

Die Tuberkeln sind im Vergleiche mít jenen von v. tu- 
berculatus schvvach, unscharť, zum Unterschied von a. fe mo- 
ralis stets relativ kúrzer. Halsschild glánzend; Oberseite hell 
kupferfarbig mit einem Anfluge von grúner Farbe, bei den frisch 
entwickelten ímaginen oft schOn hellgrún ; einige Exempláre 
haben kupferrote, griin gerandete Flugeldecken. Schenkel, be- 
sonders bei den mittelbóhmischen Stiicken, mit Ausnahme der 
Knien, fast immer hellrot, 

Schildchen schmáler als bei v. tuberculatus. Flugel- 
decken des (J* annáhernd schlanker als bei a. iem o r a lis, im 
Vergleiche mit v. tuberculatus mehr eiformig. 

Diese Varietřit verbreitet sich íiber nordostliches Máhren bis 
nach Schlesien und in dem Fluiigebiete von der Morava kommt 
sie vielleicht mit v. pseudograniger Reitt. zusammen. 
Die andere Richtung der Verbreitung dieser Form ist jene nach 
Bohmen, wo sie besonders in der nordóstlichen und ostlichen 
Hálfte des Landes heimisch ist; in der Mitte von Bohmen 
kommt sie als unsere typische Varietát vor und flietót westlich 
vielleicht mit dem pseudocarinatus Beuth. zusammen, denn 
pseudocarinatus kommt z. B. nach Dr. Sokolár in dem 
bayerischen Bohmerwalde vor. 

Fúr die freundlichste Unterstútzung bei vorliegender Arbeit 
sage ich meinen verbindlichsten Dank Herm Dr. Fr. Sokolár 
in Wien. 



1* 



Ze života a o chovu Agrotis lucipety. F. 

Sděluje J. S r d í n k o, .stav. rada v. v. 

Obvykle posuzuje se motýl, je-li obecný nebo vzácný dle 
marek cenníku Staudingerova; že však tento způsob oceňování 
všeobecně nelze za správný uznati, aspoň pokud jde o motýle 
i u nás se vyskytující, můžeme se u několika druhů, dostatečně 
sami přesvědčiti. 

Kdo se nespokojí pouze tim, aby motýle jen chytal, kupoval 
nebo vyměňoval a jimi pak svou sbírku rozmnožoval a doplňoval, 
nýbrž kdo vedle této libůstky — aby se ještě více sblížil se 
svými miláčky — i pěstováním jich se zkoumavě obírá, ten 
vnikne časem do mnohých tajů života hmyzího a sezná-li takto 
jejich životní podmínky, jejich zvláštnosti a zvyky, pak není 
více pro něho tak mnohý, třeba dle cenníku dosti drahý, motýl 
vzácným. 

Podobně je i s Ag. lucipetou, drahou to můrou z podčeledě 
Trifinae; oprávněně mohlo by se mluviti pouze o relativné její 
vzácnosti, totiž vzhledem k některým zemím. 

Dle dosavadní, mně přístupné, odborné literatury možno 
se dohadovati, že aspoň po stránce biologické tato specie ne- 
dosti je známa; jako zvlášt přesvědčivý doklad poukazuje 
k tomu mimo jiné i ta okolnost, že se uvádí jen podběi a 
v některé knize ještě devětsil, jimiž housenka její výlučně se 
živí, kdežto dle dlouhého výčtu bylin, na kterých ji najíti mů- 
žeme a který v pokračování bude uveden, vším právem nazvati 
ji můžeme všežroutem (Polyphagae). 

Poznáme-li vztahy housenky k četným jejím hostitelům, a 
naučíme-li se též znáti co do lokality, čeho nezbytně k svému 
bytí a žití požaduje, pak přestává pro nás býti vzácnou, ano 
ona je v Praze, v nejbližším okolí a pravděpodobno i jinde 
v Čechách mnohem obecnější než leckterý ubiquista. 

Zcela případně nazval ji jeden vážený entomolog » Pražskou 
můrou*, protože se s ní nezřídka setkával za vlahých červen- 
cových večerů v zahradě hostinské — v městě samém — kde 
buď obletovala světlo, aneb poletovala po květinových záhoncích. 

Mimoděk a náhodně přišel jsem housence Ag. lucipety na 
stopu, tak jako při mnohých objevech pouhá náhoda druhdy 
důležitou hraje roli. Mám totiž ve zvyku opatřiti si vždy na jaře 
zásobu čerstvé hlíny do pupníků a houseniků a tu beru z míst 
ladem ležících, z nekultivovaných strání a .břehů, aby co možná 



prosta byla příměsků organických. Tak jsem oběma rukama — 
do prehoušlí — nabíral a do papírového sáčku sypal suchou, 
kyprou zem ze stráně v Prokopském údolí a rychle naplněný 
sáček vsunul do kapsy kabátu. 

Cestou k přístavišti parníků objeví se mně z nenadání 
velká housenka na kabátě, zdobně okrašlujíc má prsa právě na 
tom místě, na němž bláhová ješitnost ráda spatřuje zcela jinou, 
spíše houpající se dekoraci — -než pevně sedící housenku Ag. 
lucipety, a ta to k radostnému překvapení mému skutečně byla ; 
znal jsem ji již z Nové Hutě, kde jsem ji před léty též náhodou 
při sypání našel v strouze u dráhy, kam nepochybně ze stráně 
spadla a v suchém listí úkrytu nalezla. 

Nebylo nesnadno v daném případě uhodnouti, jakým způ- 
sobem jsem. k tomuto nevšednímu vyznamenání přišel; při na- 
bírání suché, sypké země v přehoušlích přišla housenka nepo- 
zorovaně do papírového sáčku, z toho pak vylezla, aby ozdobila 
po zásluze kabát náruživého .sběratele housenek, 

Nemusím tuším ani dokládati, s jakou dychtivostí a co 
nejdříve jsem se dostavil k oné stráni v prokopském údolí, kde 
mně náhoda tak štědře přála, přivedouc mi vytouženou housenku 
lucipety v ústrety, a podrobil ji především důkladné prohlídce 
co do květeny. Shledal jsem, že se v sypké půdě stráně uchytilo 
en tu a tam všeliké býlí; po podbělu však, dle údajů v knihách 
výlučné její krmi, nikde ani potuchy; tim méně i po devětsilu, 
což ostatně zcela přirozeno, neboť devětsil roste nejvíce jen na 
místech vlhkých a tu jde o slunnou, vyprahlou stráň. 

Leč postřehl jsem ožerky na celokrajných, podlouhlých 
listech užanky, pod nimiž však ničeho jsem nenašel; teprv když 
jsem rozhrabával kyprou půdu kolkolem — vyvalila se pěkně 
do kolečka stočená a nohama vzhůru obrácená, vyrostlá housenka. 

Od té chvíle bylo mně snadno housenky Ag. lucipety na 
pravém místě a v pravou dobu hledati a hojně je í nalézti nejen 
v Prokopském údolí, ale i v Šárce, v Hodkovičkách, v Podole, 
v Bráníce, na Zlíchově, v Chuchli, Radotíně, v Černošicích, 
v Nové Huti zkrátka, nejen v širším okolí pražském i dále všude 
tam, kde se nalézají holé, slunné straně se sypkou zemí, šoto- 
linou, aneb zvětralou břidlou, ano i popelem se škvárou a t. pod. 
třeba se sporou vegetací těchto bylin, na nichž jsem během 
19 let housenky Ag. lucipety sbíral a jimi je i vypěstoval: 

1. Užanka (Cynoglossum officinale), 

2. šťovíky, zvlášt kadeřavý (Rumex crispus), 



6 

3. podběl (Tussilago farfara), 

4. šalvěj pieslenatá (Salvia verticillata), 

5. pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), 
0. mrkev zplanělá (Daucus carota), 

7. boryt barvířský (Isatis tinctoria), 

8. divizny (Verbascum, thapsus a lychnitis), 

9. ostropes-trubil (Onopordon acanthium), 

10. pcháč rolní (Cirsium ar.vense), 

11. štětka obecná (Dipsacus sylvestris), 

12. lopucha (Arctium lappa), 

13. chrastavec pohií (Trichera arvensis); 

14. vesnovka (Cardaria draba), 

15. luční chrpa (Centaurea jacea), 

16. svízel (Galium), 

17. Černobýl (Astemisia campertris) a 

18. různé bodláky (Carduus). 

Bezpochyby, že 18. číslem daleko ještě není dovršena řada 
hostitelů housenky Ag. lucipety, soudíme-li dle toho, že nepohrdly 
v zajetí ani čerstvou natí řetkvičky, špenátu (jen vyspělými, 
spodními listy) ano ani koprem. 

Jako zřejmý doklad toho, že Ag. lucipeta v oblasti Prahy 
není tak vzácná, budiž uvedeno, že jsem před čtyřmi roky ko- 
lem jediného rozložitého trsu svízele našel ne méně než 29 
dobře počítaných, menších housenek ; svědčí to patrně i o tom, 
že 99 nekladou vajíčka jen ojediněle, nýbrž dle okolností též 
hromadně na bylinu a že žravé housenky, když poněkud povy- 
rostly, pak nezbytně po slrani se rozlézti musí, aby potravu si 
sehnaly. 

Opakuji, že dlužno hledati housenky po přednosti jen na 
slunných stráních, bi-ezích a svazích náspů (hald) povstalých 
hlavně nasypávkou — odkrývkou — země v lomech, vápen- 
kách, cihelnách a t. pod. a že že životní podmínkou jí je sypká 
půda, v níž za dne skrytě žije a teprve s večerem na povrch 
k hodům se dostavuje. Jen velice zřídka přihází se, dopadne- 
me-li housenku malou i za dne na výživné bylině pří hodech; 
z pravidla ony již záhy z jara v kypré půdě se zdržují, lišíce 
se takto podstatně od mnohých svých družek — Agrotid, které 
teprve když povyrostly a najmě před zakuklením, za dne bez- 
pečného úkrytu vyhledávají. 

Na rovině sotva kdy najdeme housenek, třeba tam byla 
kyprá půda i krmě v hojnosti; přičítám to té okolnosti, že jim 



nelze být na místech, jež nejsou náležitě odvodňována a která též 
po dešti tak brzy nevyschnou. Na svahovitých místech voda 
dešťová rychle po povrchu sběhne i při trvalejších deštích nepro- 
moči tak hluboko půdu, která mimo to jsouc nakloněna dříve 
vysýchá, než při stejných poměrech se děje na rovině. Housenka, 
odkázána jsouc žíti za dne pod zemí, nemohla by v rozmočené, 
bahnité půdě — obzvláště je-li to mastná hlína cihlářská — delší 
dobu existovati. 

Po dešti promočený povrch takové vazké hlíny — žlutky — 
vysýchaje utvoří dosti silný škraloup, který nestejným svraště- 
ním na slunci rozpuká; jen takto povstalými mezerami může 
housenka, žijící přímo pod řečeným škraloupem, dostati se na 
povrch. Zdá se dle toho býti pravdépodobno. že za trvale dešti- 
vého počasí housenka v žlutce žijící chtě nechtě se musi tak 
dlouho postiti, až zlaté slunéčko rozbrázdčním dosti pevného 
škraloupu jí cestu upraví, kterou z podzemního vězení se teprv 
na tento svět může dostati. 

Avšak ne dosti toho — ještě jinému nebezpečí je ubohá 
housenka tehda v šanc vydána, tráví-li život na svahu úžla- 
biny, do níž dešťové vody výše položených svahů se sbíhají. 
Za prudkých přívalů dešťových řítící se proud vody strhá ho- 
řejší vrstvu země až na skálu a se vším, co na ní a v ní bylo 
a žilo, odplaví do údolí. Zajisté, že takovým způsobem mnohá 
z nich přijde na zmar. 

Jako bývá u mnoha jiných, prozradí i housenku Ag. lu- 
cipety její ožerky na shora jmenovaných bylinách a proto musí 
sběratel především těmto svoji pozornost věnovati; není-li 
ožerků, třeba lokalita byla sebe slibnější, nekyne mu z pravidla 
sběru. 

Shledá-li však, že jsou ožerky čerstvé a toho způsobu 
jak nazvíce od housenek bývají, pak může s větší určitostí sou- 
diti na jejich přítomnost; rozhrabávaje jen mělko půdu kolem 
dotyčné byliny a jen v místech, kde povrch je kyprý, musí 
sběratel obezřele si počínati, aby jednak housenku nepoškodil 
nebo ji nepřehlédl, jinak aby ji hbitě zachytil, když by jsouc 
stočena po svahu dolů se kutálela. 

Ač na pohled línou se zdá, nicméně dělá housenka někdy 
při dotyku hbité pohyby, mrskajíc sebou jako CucuUie a Catocaly 
při sklepání činí; proto by měl sběratel, vyhrabávaje housenku 
vždy, než z místa odejde, pozorně prohlédnouti šlépěje, často 
dosti hluboké, které v kypré hlinité půdě noha jeho zanechala. 



našelť by tam začasto hledanou, avšak přehlédnutou a při sku- 
tálení ze stráně zapadlou housenku. 

Byly-li ožerky na bylině od jiné, než hledané housenky a 
vidí-li se sběratel takto oklamaným, když místo lucipet^^ by naše! 
v tu dobu ještě malé housenky blízkých příbuzných Agrotidy: 
nigricans, tritici, obelisca, forcipula anebo i candelisequa (sa- 
gittifera) — nemusí proto jim zazlívati, vždyť, bude-li trpělivě 
dále hledati, lucipetu ještě najde.; 

V »Synopsis der Lepidopterenfauna Bohmens z r. 1850.« od 
dra F. A. Nic ker 1 a uvádí se jedině Radnice jako naleziště, avšak 
jako potiava omylem kopřivy (Urtica urens a dioica). Je věru 
s podivením, jak znalost takového všudybyla v oblasti Prahy 
našim pilným a dosti četným sběratelům — aspoři po stránce 
biologické — jen kusou zůstati mohla ! 

Housenka přezimuje ne polovyrostlá, jak se nezřídka do- 
čítáme, nýbrž malá, sotva několik millimetrů zdéli ; ona svléká 
se přezimovavši dvakrát a dorůstá délky 6 cm, ba i více, řadíc se 
důstojně co do vzrůstu k housenkám svých družek Agrotid; 
occulty, fímbrie, prasiny (herbidy), ypsilon (sutTusy) a pronuby, 
největších našich Agrotid v stadiu larválním. 

Denního světla se štítí; vyhrabána ze země, zprvu leží 
stočená, za nedlouho však počne zahrabávati se jako krtek do 
kypré země, při čemž jí hnědožlutá, velká hlava s rohovitým 
obrněním — štítkem — v týle jako rýč dobré služby koná; kožka 
celého těla však — jakoby ani pro podzemní žiti nebyla stvo- 
řena a způsobilá — na ohmat jeví se ku podivu měkkou a 
jemnou. Šedozelená její barva je proměnlivá dle odstínu zeleně 
listové té byliny, kterou se živí, tudíž buď světlejší neb tmavší 
S oblibou požírá květy pryšce chvojky a pak prosvítá jejich 
žlutá barva více méně z předních segmentů. 

Zbývá nám ještě zmíniti se o chovu. 

Chováme-li housenky Ag. lucipety v zajeu', hleďme jim — 
pokud možno — opatřiti tytéž poměry, za nichž žijí ve volné 
přírodě — na svobodě, a veďme si v té příčině takto: 

Malých housenek zásadně nesbírejme, jen skoro vyrostlé, 
nebo aspoň jsou-li po posledním svlékání, což snadno poznáme, 
mají-li velkou, hnědožlutou hlavu; nanejvýš šest tak dospělých 
housenek dejme do květinového, přiměřeně velkého hrnku (as 
18 cm hořejšího, světlého průměru) naplněného — ne zúplna 
— čistou, navlhčenou hlínou, kierou, aby kypřejší se stala, 
smísíme v poměru 3:1 s říčním čistým pískem. Důležito jest, 



aby květinový hrnek s housenkami nějakou dosti hustou a pevnou 
látkou, pí-íkladně plátnem dobře byl povázán, aneb ještě lépe 
síťovým válcem z drátěného pletiva dokonale zaklopen. 

Budiž zde varovně připomenuto, že se housenky Ag. luci- 
pety, zvlášť chýlí-li se jejich doba vývoje ku zakuklení, rády 
prokousají slabší látkou, jako organtinem nebo gázem, a že se 
vždy protáhnouti snaží třeba i nápadně malou skulinkou, aby 
s Vánkem se poradily, pročež k těmto vlastnostem při chovu 
bedlivý zíetel brán býti musí, a to tím více anť housenky na 
svobodě při podzemním svém žití náležitě otuženy a vycvičeny 
jsou, všeliké překážky v cestu jim kladené hravě překonávati, 
Tedy nejen látka ku povázání květníku budiž proti prokousání 
se housenek s dostatek pevná, nýbrž i dlužno míli na zřeteli, 
aby samo povázání látkou bylo pečlivě a pevně provedeno. To 
však je podmíněno, hlavně tvarem květinového hrnku; není-li 
týž spíše více tvaru válcovitého než kuželovitého, tož se přes 
utahování ovinutého provazce plátno spíše uvolňuje než upevňuje, 
an provázek po kuželovité ploše dolů se smeká, a nepřilehaje 
těsně, pak podlézaní housenek nezabrání. 

Jelikož za dne housenka je zarytá v zemi a teprve s večerem 
vylézá na povrch k hodům, dávejme čerstvou krmi v malé lah- 
vičce s vodou teprv na večer, aby do příštího rána se uchovala 
čerstvou, a květník postavme na míslě teplém a vzdušném. Jen 
při slunění, jež nejprospěšněji konati je ráno při úplně volném 
proudu vnějšího vzduchu, považme z opatrnosti květník místo 
hustou plátěnou látkou, řídkým organtinem, vzduch hojně pro- 
pouštějícím. Je-li však květník uzavřen zmíněným síťovým válcem, 
není při slunění obavy, že by se v uzařeném jeho prostoru 
utvořil dusný, housenky usmrcující vzduch, jako se to stává 
v skleněných nádobách aneb v meziokní při zavřených vnitřních 
i vnějších oknech, poněvadž průdyšné pletivo drátěných válců 
ze všech stran — aspoň pro housenky lucipet — s dostatek 
čerstvého vzduchu dovnitř propouští. 

Zem v květníku (housenníku) — avšak jen mírně — na- 
vlhčujeme dle potřeby ze spodní, podložené misky a zkušenost 
brzká nás poučí, že též nezbytno obzvláště o čistotu se starati, 
aby vzniku plísní se předešlo a to tím více, an při šťavnatém 
krmivu a velké žravosti tak statných strávnic piíčin k tomuto zlu 
hojně tu jest a opatrnosti v tom směru nikdy nezbývá. Pročež 
vyměňujeme začasto nejhořejší trusem hojně znečištěnou vrstvu 
hlíny za novou, č'stou a suchou. 



10 

Zakuklení děje se dosti hluboko a to dle toho, jak hlína 
je vazká a vlhká ; zámotek je jen hlinitý, pouze slepený a nikoli 
spi'edený, ale při tom dosti pevný; kukla kaštanově rudá opa- 
třena tupou pochvou jako u její družky Ag. forcipuly a z jiných 
rodů u kukel Dianthecií, CucuUií a j. 

Povšimnutí hodno, že housenka zalézajíc do země v půdě 
sypké a suché, opřádá povstalý za ní otvor v nejhlubší časti 
blíž zámotku a tím jej na obvodu do jisté míry ztužuje, zajisté 
jen za tím účelem, aby v^^líhlá můra snáze a bez pohromy 
tímtéž otvorem ze země na povrch se dostati mohla; byla-li 
však zem vlhká a hutnější (vazká) příkladně v hlíně cihlářské 
— žlutce — tohoto opatíení z opatrnosti již zapotřebí neuznává 
a také je neshledáme. 

Tu jasně vidíme, jak vše živoucí v přírodě přizpůsobuje 
se daným poměrům, a s obdivem musíme patřiti na tak účelné, 
ano právem možno říci, ze soudnosti vyplývající opřitrné počí- 
nání tak nízkého tvora ! 

Vzhledem k počasí na jaře a neméně i k více méně pří- 
znivé poloze lokality můžeme housenky Ag. lucipety (již po 
posledním svlékání) vj^hrabávati od 20. dubna až do konce 
května a netieba, tuŠím, ani dokládati, že poloha naleziště ke 
slunci a jak to které místo oproti studeným větrům je chráněno, 
rozhodující má vliv na rozvoj květeny a důsledně i na vývoj 
na ní žijících tvorů. 

Kukly nejlépe je nevybírati z květníku, chovati je na vzdušném, 
teplém místě, zavlažováním od spodu udržovati hlínu mírně 
vlhkou a občas i ranního slunka jim dopřáti. Musíme-li je však 
přece vyhrabati, nečiňme to dříve, až když hlína v květníku 
poněkud vyschla a snáze drobivou se stala, pak teprv můžeme 
zámotky opatrně a pozvolna vybírati, an tyto jsouce nazvíce 
šikmo položeny, na nejslabším svém místě — u hlavy kukly — 
by se snadno porušili a kukly sam}^ poškoditi mohly. Takto 
vybrané zámotky a kukly položme na vrstvu jemně rozdrobeného, 
čistého a navlhčeného mechu, v němž si tyto vlastní tíží měkká 
lůžka vytlačí a přikryjme je celistvou, tlustší vrstvou mechu 
ak, aby úplně ve tmě ležely. Občasným skrápěním mechové 
pokrývky postaráme se o potřebné, mírné navlhčování. 

Motýl líhne se zpravidla večerem a přibližně v 5 až 6 týdnech 
po zakuklení housenky (v druhé půli června a červenci) a je 
jako tato velmi choulostivý pro denní světlo, skrývaje se v nej- 



11 _ 

temnějších zákoutích (na pr. v hranici srovnaných cihel) a tím 
se dobře vysvětliti dá, proč i starší naši entomologové přes hojné 
vyskytování se její v okolí Prahy svrchované zřídka míaru tuto 
v jejím úkrytu dopadli. Teprv večerem motýl opouští svou bez- 
pečnou skrýš, aby se dostavil k mlsáni po květech bylin, na 
nichž je f starosta p. Vilém Vlček ve své zahradě na Král. 
Vinohradech chytával. 

I jinde v nejbližším okolí Prahy na statku ,,Střížkově" 
v Libni vídával je p. Dr. Maličký — jak pravil — houfně v kvě- 
tinové zahradě poletovati. 

Jako zvláštnost nemohu opomenouti sděliti, že jsem našel 
ještě v druhé polovici měsíce září v údolí radotínském úplně 
zachovalou 9. sedící na spodině kamenu, soudě dle objemného 
abdomina ještě vajíčkj' obtěžkanou. Těžko odpověděti k otázce 
a rozhodovati, byl-li to exemplář druhé generace či nahodilý 
jedinec tak opozdilý, jako druhdy opak toho se stává, že se 
jednotlivec velice předčasné vyvine. Kloním se spíše k domněnce 
prvé, an zpoždění vývinu imaga přibližně o 12 týdnů tím méně 
pravdě podobno býti se zdá, a utvrzuje mne v mínění tom ještě 
obdobný případ u některých jiných rodových družek, příkladně 
Agrotis segeium, u níž, jak známo, výminečně též druhá (letní) 
generace — u nás v září — někdy se objeví, kdežto z pravidla 
jen první (zimní) pokolení a to teprv v červnu budoucího roku 
se vyvíjí. I vykouzlila tu mocná, tvůrčí síla přírody v kratičké 
době sotva 4 měsíců, k čemu jinak při normálním chodu plného 
roku si dopřává. O nalezené samičce budiž ještě poznamenáno, 
že za svobodu jí darovanou nevděčně se zachovala nepostarajíc 
se — • aspoň na tom místě — o potomstvo ; v příštím jaře marně 
jsem tam housenky lucipety hledal, ač místo slibné bylo. 

Jiných cizopasníků než z řádu Hymenopter — lumků — 
nepozoroval jsem v housence Ag. lucipety a tyto vyskytují se 
poměrně pořídku. 

Končím svá sdělení o životě a chovu Ag. lucipety v té 
naději, že se jimi zavděčím tomu laskavému čtenáři těchto řádků, 
který by chtěl sám housenku této pěkné můry nalézti a imago 
vypěstovati; před málo roky podařilo se to jíž v hojné míře 
některým čilým lepidopterologům — najmě fin. komis. p. J. 
Částkoví v Plzni, který ji však jak s. č. sdělil s J. E. Gubener 
Zeitschnft, našel též na pampelišce, jeteli, čičorečce a heřmánku. 
V okolí Prahy vyskytuje se housenka v nejmnožších případech 



12 : 

na výživných bylinách, uvedených v hořením výčtu pod cis. 1. 
až 8.; na všech ostatních nalezneme ji jen porídku. 

Tedy nikoliv, jak v odborné literatuře se dočítáme, pouze 
na podbělu a devěisilu, nýbrž na mnoho a mnoho jiných byli- 
nách žije housenka naši úhledné Agrotis lucipety — »Pražské 
mu r v<. 



Motýlové okolí Chrudimě. 

Sebral E. M e n s i k. 

Krajina zdejší má hlavní sklon k severozápadu, zalesněna 
jest jehličnatými, pak na několika místech i listnatými lesy, jest 
to více rovina, hornatými výběžky ohraničena, půda moderně zdě- 
lávána, většinou obilím a řepou, jen málo řepkou osívána, ne- 
plodné půdy velmi málo, luka čím dále tím více ustupují rolím, 
močálů není, zanikly drenáží, rybníků málo a v řekách i poto- 
cích stálé v^ody málo, takže kratší doba bez dešťů velmi citelně 
působí ihned na celou krajinu. 

Vítr severní má průchod — východní a západní hlavně pa- 
nují — mlhy dosti časté. 

Jednotlivá místa jsou vzhledem na vývoj motýlů příznivá; 
tak hlavně: vřesoviště proti jihu a východu u Skalk}' P. Marie 
za Slatiňany až ke Škrovádu a Kuchanovicům. pak proti západu 
a severu pod Rabštýnkem, Pohled a Stolanské lesy — proti 
východu a jihu listnaté háje: u Třech Bubnů a dubiny u Dva- 
kačovic, proti severu a západu Habrov a Hyksovo Peklo — 
knížecí park Slatiňany a Heřmanův A'Iestec, ještě písČiny u Par- 
dubic a Jesničan. 

To jsou asi hlavní naleziště motýlů; ostatně jsou i jednot- 
livé malé stráně a polní cesty a úvozy proti jihu ležící často 
dosti vděčná místa k prohledávání. 

Některé odlehlé samoty jsou dosud chráněny před rušivým 
hřmotem a znečištěným vzduchem a ty skytají nejlepší útulky 
těmto veselým druhům k bezstarostnému oddávání se životu, 
tak často krátkému. 

Celkem možno i zde říci, že zvelebování hospodářských 
živností, moderní vzdělávání půdy a využitkování každé pídě 
co nejvydatněji, klade hranice ku možnému, hojnému vývoji 
motýlů a má vliv i na tuto drobnou havěť zahálečů, takže 



13 

možno již nyní pozorovat, že se jich řady menší a že vzhledem 
i na počasí, nastala pro ně doba nepříznivá. 

Druhy, jež uvádím, jsem sám našel nebo vypěstoval a 
a jsou tedy určitě druhy zdejší. 

Pořad jest dle seznamu Staudinger a Rebelova, dle něhož 
sbírky mé jsou seřazeny. 

Motýlové denní. 

Rhopalocera [Diurna]. 

Papilio podalirius IV., V. a VIÍI. velmi málo. Vletech 
1860—70 s bělásky na blátě u kaluží. 

Papilio machaon IV,, někdy i v březnu, ale menší — 
pak VIII. — hojný. 

Aporia crataegi, více jak 20 roků skoro žádný, od 
r. 1906 opět se objevuje — V — VI. 

Pieris brassicae IV. a VIL, všude hojný. 

Pieris rapaeod jara do zimy. 

Pieris napi — nejhojnější ze všech bělásků — celé 
léto až do zimy. 

Pieris napi var. bryoniae zřídka — jen v chlad- 
ných létech. 

Pieris daplidice V. a Vlil. po různu, 

Euchloě cardamines — IV. a V. všude — již není 
hojný. 

Leptidia si napiš V. a Vlil. některý rok vzácný. 

Colias hyale — na jaře a v podzim někdy jarní za- 
stihne podzimní, všude hojný — některý rok jsou samci skoro 
žlutí, tak že dalo to podnět k zaměnění s Palaeno. 

Edusa myrmidone ÍV., V. a VIII. dosti hojný — cf 
plachý, vydrží kolik hodin létat, aniž by usedl. 

Gonopteryx rhamni na podzim a z jara. 

Pyrameis atalanta — hlavně na podzim, ale vlastně 
celé léto — a není nějaké přesně oddělené pokolení — v celku 
všudy, 

Pyrameis carduiVI. — VIII. ze všech baboček nejdi- 
vočejší v páření, tak že jednotlivci z bojiště úplně bez křídel 
lezou; páří se nejvíce k večeru. 



14 ^ . 

Vanessa io — z jara — pak v létě a nemá také určitě 
ohraničená pokolení, někdy se najdou otec a syn — však vy- 
sekáváním keřů s polních cest mizí i tato babočka — patrně 
jde jí divoký chmel více k duhu nežli kopřiva — jednotlivá 
pozdě nakladená hnízda lze už do zimy ve vývoji zdržeti, 

Vanessa urticae — od jara do zimy — pupy podléhají 
chorobě chitinového obalu, když housenky požily potravu prosy- 
cenou močovými solemi a kyselinami a ve zlaté pupy se mění. 
Všudy hojně. 

Vanessa polychloros VI. a \'11I. všudy a některý rok 
hojně. 

Vanessa antiopa — na podzim až do jara — jediná 
z baboček o pravidelné generaci jedné ; všude, ale ne hojně. 

P o 1 y g o n i a c— a lbům V. a VIII. — všude, ale ne 
hojně — silně náchylná ku měně barev na křídlech. 

Melitaea aurelia VII., Vlil. hojný. 

Melitaea athalia VIL, VIII. méně hojný. 

Argynnis selené — • VI. — málo. 

Argynnis dia V. — \'1II. všude hojný. 

Argynnis niobe 1 VII. málo kde a var. 

» - var er i s Meig. ( Eris ještě méně. 

Argynnis latonia V. — VII. až do zimy, hojně všady. 

Argynnis paphia — v lesích hojný a zalétá i do za- 
hrad v Chrudimi. 

Argynnis aglaja — VII. dosti vzácný — ■ u lesů. 

Melanargia galathea — v letě — všudy. 

Satyrus briseis — VII. u Třech Bubnů — jinde velmi 
vzácný. 

Satyrus se mele — VII. — Vlil. v lesích hojný. 

Pararge maera — jen v lesích a není hojný — z jara. 

Pararge egeria V. —VIII. vzácný. 

Pararge egeria var. egerides — všudy — hojný. 

Pararge m eg aera — VI. — VIII. všude. 

Aphantopus hyperantus — VII. — u Jesničan. 

Epinephele janira VI.— Vlil. všudy'— hojný — pod- 
zimní pokolení 9 ^fP' částečným albinismem předních křídel. 

Coenonympha iphis VI. — sedá na smrčkách v pa- 
sekách, dosti hojný. 

Coenonympha arcania — asi stejně s předešlým. 



— - 15 

Coenonympha pamphilus — všude od jara do zimy 
v lesích i v polích — neutrpí ani počasím nepříznivým, páří se 
celé léto — samičky bývají někdy až žemlové barvy. 

Thecla pru ni — VII. velmi málo — kolem keřů střemchy. 

Callophrys rubiV. někdy již IV. hojný v lesích. 

Zephyrus betulae VIII. všude — však není hojný. 

Zephyrus quercus VI. až do VIII. jen v dubině u Dva- 
kačovic dosti hojný. 

Chrysophanus hippothoé VII. vzácný. 

Chrysophanus phlaeas všude hojný od V. až do zimy 

— (jarní generaci jsem nenašel ještě nikdy co housenku). 

Chrysophanus dorilis V.— VIII. hojný na lesních 
lukách všudy — sedá na květy doušky mateří — podzimní po- 
kolení hojněji. 

Lycaena argiades — V. VII. všude — hojný. 

Lycaena argus VII. v lesních mýtinách a v pasece. 

Lycaena argyrognomon V. — VII. v dubině u Dva- 
kačovic hojný. 

Lycaena astrarche VII. VIII. — vzácný nejpozdější 
z modráčků. 

Lycaena eumedon VU. — málo kde a vzácný. 

Lycaena icarus — V. — VII. všude hojný každý rok. 

Lycaena icarus ab. icarinus — méně, 9 málo mo- 
dravé. 

- Lycaena bellargus V. — VIII. až do zimy 9 krásně mo- 
dravé, někdy skoro celomodravé — ■ všudy. 

Lycaena corydon — VIII. býval velmi hojný — nyní 
ubývá — objevuje se všude méně. 

Lycaena euphemus VII. Pod Hůrou Králové a v Hy- 
ksovu Pekle hojný — sedá na květech lučních. 

Lycaena arcas VII. na týchž místech — sedá hlavně 
na totenu — jest ale hojnější než předešlý. 

Cyaniris argiolus IV. — VIII. v hájích dosti hojný — 
některý rok menší skoro o polovic. 

Thaumas linea VII. VIII. — někdy již v červnu —hlavně 
na mezích mezi obilím — všude a hojně. 

Augiades comma VII. ~ hlavně na lukách — není 
hojný. 

Augiades sylvanus VII. málo — a ne všude. 

Hesperia alveus VII. méně — jen po různu. 



16 

Hesperia malvae — alveolus IV. — VII. všude hojný 
— nejvíce za Slatiňany. 

Hesperia malvae var. teras — současně s předešlým 
některý rok — pouze na Skalce P. Marie za Slatiňany. 

Thanaos tages — Vlil. není hojný; v úvozích a u lesů. 



Příspěvek k poznání bulharských Pselaphidů 
a Scydmaenidů. 

Píše a illustruje F. J. Rambousek. 

Za svého pobytu v Bulharsku nenasbíral jsem sice mnoho 
druhů, bylať sezóna již příliš pokročilou (od 26. května do 
18. srpna), avšak druhy nasbírané jsou dosti zajímavé a vyka- 
zují poměrně slušný počet nových druhů, který se asi při letošní 
mé návštěvě Bulharska zdvojnásobí. 

Fauna z okolí vSofie má ráz dosti středoevropský, avšak 
z planiny Rilské pochází celá řada zajímavých endemitů. 

Podávám stručný seznam druhů, které jsou sbírány všecky 
v prosívání z lesního listí a mechu. 

Pselaphidae: 

TrimiumAubé 

Merkli Reiti. Knjaževo 26. V. (subalp.), German. mon 
(Sophia) Vílí., Camkorija (Rila planina) subalp. 

Euplectus Leach 

Fischeri Anbé Camkorija (subalp.) VII., 

nanus Reťchb. Sliven VI., 

signatus Reiclib. Sliven VI. V letu, 

slivensis nov. spec. in lift. Sliven VI., 

Urumovi nov. spec. Monast. .Sveti German (Sophia.) 

Bibloplectus Rtt. 
tenebrosus Reitter German. mon. VI., VIII. 

Batrisodes Rtt. 
oculatus Anhé Kamčija (Černé moře), Camkorija (subalp.) 



_ . - 17 

Brachygluta Thoms. 

fossulata Reichb. German. monast. VI., Vlil. hojný (gemein), 
gibbera Baiuli German. monast. 4. Ví. 1 ex. 

Reich enbachia Leach 
impressa Panz. Straldžansko bláto VI. (Jambol-Rumelia). 

Bythinus Leach 

crassicornis Motsch. Knjaževo 26. V., 
Simoni Reitt. Vitoša pian., Čamkorija (alpin., subalp.), 
Reitteri var. rumaeniae Raffray, 1 (^ German. mon. 4. VI., 
longulus Kiesw. German. mon., 
nodicornis Anbé German. mon., 
securigcr Reichb. Mon. Sv. German VIII., 
Burelli Denny, German. mon., Pančarevo, 
— ? sp. 1 9 dosti typická (1 ziemlich typisches 9)Kamčija 
(Čerň. Moře) 

puncticollis Denny Čamkorija (subalp.) 

Tychus Leach 

niger Payk. Mon. Sv. German: 2 exp!., 
rufus Mossch. 2 ex. Knjaževo 26. V. 

Dicentrius Reitt. 
Mcrkli Reitt. Čamkorija (subalp.). 

Scydmaenidae : 

E LI t h i a S t e p h. 
scydmaenoides Steph. Knjaževo (1 expl.) 26. V. 

Cephennium Miiller 

Leonhardi nov. spec. in litt. Vitoša planina, alpin. 30. V., 
fovangulum Reitt. (?) Monast. Sv. Germ. 1 expl. 

Neuraphes Thoms. 

elongatulus Miill. Straldža; Čamkorija (Rila), 
bulgaricus Reitt. 1 (J* Čamkorija (subalp.), 
parvulus nov. spec. 1 expl. German. monast. (Lasius fuligi- 
nosus Ltr.) 



18 

Euconnus Thoms. 

nanus Schaum, Rila pl. : Čamkorija. 1 expl., 
bulgarícus nov. spec. German. mon., Isker (Pančarevo) 
Dragalevc (Vitoša) — Sophia. 

Scydmaenus Ltr. 
Pcrrisi Reitt. Kamčija (Varna). 

Popisy nových druhů. 

Pselaphidae. 

Euplectus {Etipl. in spec) slivensis nov. spec. in litt. Čer- 
venohnědý, lesklý, nohy a tykadla světlejší. Hlava tak dlouhá 
jako široká, hrubě a silně tečkovaná, mezi oběma jamkami lysá, 
jamky ústí do rýh do předu rozšířených, v předu široce spoje- 
ných hlubokou příční rýhou. 

Dva prvé tykadlové články stejné, delší šířky, třetí tak 
dlouhý jako široký, další postupně kratší a širší, předposlední 
dvakrát širší délky, poslední ovální zdélí tří předcházejících. 

Štít jemněji tečkován než hlava, uprostřed lesklý, postranní 
jamky mohutné a s basální nespojené, rýhovitá jamka střední 
dosti hluboká a vpřed posunuta. 

Rýhy podél švu úplné, humerální sahá do '/2 krovek, které 
jsou silně lesklé a nezřetelně rozptýleně tečkované, abdomen 
rovněž. 

Nejblíže podoben k Linderi Rtt. a Peyrimhoffi Nonii. avšak 
mnohem menší, skulpturou hlavy a kratšími tykadly odlišný. 

Long. 1*2 mm. 
(f neznám, proto ponechávám popis in litteris. Jediná ^ chycena 
mnou ve společnosti četných nanus Reiclih. 
v dutém ořechu u Slivna dne 24. VI. 08. 
Euplectus {EiipL in sp.) Urumovi 
nov. spec. 

Celkově úplně podoben k piinctatits 
Mills., pouze štít jestponěkud užší, 9 se 
asi dá lěžko rozeznati od pnnctatus Mls. 
^, , _, . , ,, rf má na pátém ventrálním segmentu 

Obr. 1. Euplectus Uru- "u e ř^ 

movi ;;. sp. Břicho J. vyvýšené políčko hladké, které vybíhá na- 
(Bauch des cf.) zad ve 2 vyšší zoubky, po stranách na 



1 




_ 19 . 

bási šestého článku jest po jamce a vedle jamek jest na vnější 
straně zadní okraj 5tého článku vykrojek. 

Oba zoubky mají na bási proláklinky se skvrnami hustých 
a krátkých zlatožlutých chloupků. Apikální část šestého článku 
je spojena slabými rýhami s jamkami, poslední segment na bási 
hluboce stlačen, čímž vznikají jamky divergentní k špičce ab- 
domenu. 

Long, r5 mm. 

Jediný (^ chycen mnou v monastýru Sveti German u Sofie 
v pů!i srpna 1908. Tento druh připisuji svému milému příteli 
JUC. Jone Urumovi v Sotii. 

Scydmaenidae. 

Ccphennium {sbg. Megaloderus Steph.) Leonhardi nov. 
spec. in litt. 

Druh příbuzný s fovangulum Fítt. avšak větší s mnohem 
delšími tykadly. Maje pouze 2 9 nemohu posud přikročiti k po- 
pisu, který podám až po druhé cestě do Bulharska. 

Toto Cephennium jsem našel na Vitoši u Sofie, alpinsky 
(cca 2000 m) v prosívání. 

Dovoluji si připsati tento druh p. Ottovi Leonhardovi, to- 
várníku v Drážďanech. 

Cephennium fovangulum Reitt. (?) Jediná 9 z mon. Sveti 
German, avšak neshoduje se s exempl. ve vídeňském dvorním 
museu, ač Reitter označil ji za fovangulum. Patrně též nový druh. 

Neuraphes (Sbg. Pararaphes Reitt) parvulus nov. spec. 

Tmavě červenohnědý, nohy tykadla a palpi žlutočervené, 
lesklý se žlutými krátkými chloupky. 

Hlava zšíři štítu, dosti silně tečkovaná, oči veliké, hrubě 
fasetované, mezi nimi v předu dva boulovité hrbolky, druhý 
článek tykadel delší než prvý, třeti článek nejmenší, kratší délky, 
čtvrtý delší a širší, pátý a šestý rovněž větší a širší, sedmý 
široký, předposlední více než lV2kráte širší délky, poslední vej- 
čitý se slabě zahnutým koncem. 

Poslední článek makadel dosti dlouhý a šídlovitý. 

Štít značně delší šířky s hlubokou hrubě skulpturovanou 
rýhou basální, bez středního kýlu, postranní rýhy sahají asi 
do Ya štítu. 

Krovky dosti silně rozšířené, vyklenuté, s hlubokou jamkou 
s každé strany štítku, s kýlovitě vyniklými rameny, podobně 
jako štít jemně a dosti rozptýleně tečkované. 



20 



Druh tento patří do skupiny mně neznámého pHcicolis Reitt. 
liší se však širší hlavou s boulovitými hrbolky a delším štítem 
s chybícím kýlem uprostřed base, jakož i kratším chloupkováním 
(dle Reittera. který veškeré druhy videi). 

Long. 11 ítiíu. 

Jediný exemplář byl mnou nalezen v kořenech dubu oby- 
dleného od Lasins fnliginosus Ltr. v monastýru Sveti German 
blíže Sofie dne 2. června 1908. 





Obr. 2. Neuraphes parvulus /;. sp. Obr. ?>. Euconnus bulgaricus ;;. 5/. 



Euconnus {Tetramelíis Motsch.) bulgaricus nov. spec. 

Cervenohnědý, silně lesklý se zlatožlutými chloupky. 

Nejblíže podoben k coeciis Rif., liší se však mnohem men- 
šíma očima, od microcepkalus Reitt. pak se rozezná kratší hlavou, 
jemnější skulpturou na basí štítu, kratším a jemnějším chloup- 
kováním. 

Hlava tak dlouhá jako široká, tykadla robustní, oči velmi 
malé. Na čele jest plošná stlačenina. 



21 

Štít hladký na basi se 4 splývavými jamkami, delší šířky 
a do předu silně zúžený. 

Krovky na basi úzké se dvěma hlubokými jamkami basál- 
ními, hladké, pouze s ojedinělými velmi jemnými vrásčitými 
tečkami. 

Long. 1"6 — 17 mm. 

Druh tento byl mnou sbírán v 8 exemplářích v Bulharsku 
u Sofie : Dragolevc, Pančarevo a German. mon, VI., Vlil. 

Auszug. 

Ein Beitrag zur Kenntnis der bulgarischen Pselaphiden 
und Scydmaeniden. 

In der Zeit vom 26. Mai — bis 18, August sammelte ich 
in Bulgarien, aber die Pselaphiden- und Scydmaeniden-Ausbeute 
ist nicht so reich, des áufierst trcckenen Wetters wegen. 

Die Arten wurden im abgefallenem Laube, im Moos und 
einzelne auch bei den Ameisen gesammelt. 

Das Verzeichnis werde ich hier nicht wiederholen, da ich 
bei den einzelnen Arten im bóhmischen Texte hur die Lokali- 
táten angegeben hábe. 

Beschreibungen der neuen Arten. 

Pselaphidae. 

Euplectus (Eupl. in spec.) slivensis nov. spec. in litt. Glánzend 
rotbraun, Palpen, Fúhler u. Beine heller. 

Kopf so lang wie breit, stark piinktiert, zwischen den 
Scheitelgrúbchen glatt, Kopffurchen tief, nach vorne stark er- 
weitert und verbunden. 

Die zwei ersten Fúhlerglieder gleich, das dritte stárker ver- 
dickt, die folgenden stárker quer und kúrzer, das vorletzten 2mal 
so breit als lang, das letzte oval, so lang wie die drei vorletzten 
Glieder. 

Halsschild feiner punktiert als der Kopf, in der Mitte stark 
glánzend, die seitlichen Grúbchen stark und mít dem basalen nicht 
verbunden. ^ 

Die Nahtstreifen voUkommen, die Dorsalstreifen erreichen 
die Mitte der stark glánzenden, schwach und zerstreut punktierten 
Flúgeldecken. 



22 

Dem Linderi Reitt. und Peyrituliojfi Normand sehr áhn- 
lich, von beiden durch die geringere GróBe und durch abwei- 
chende Skulptur des Kopfes ganz verschieden. 

Long 1'2 ///;//. 

Da ich nur ein einziges '^ besitze, lasse ich noch die ge- 
nauere Beschreibung /// litteris. 

Diese Art wurde von mir in der Gesellschaft des gemeinen 
Eiipl. naniis Rcichb. in einem Nussbaume bei Sliven am 24. Juni 
1908 gesammelt. 

Euplectus (Eitýl. i II spec.) Urumovi nov. spec. 

Dem punctatus Muls. táuschend áhnlich, von demselben 
nur durch das weniger breite Halsschild verschieden, aber durch 
die Sexualcharaktere des Mánnchens sehr ausgezeichnet. 

rj hat am 5 Ventralsegmente ein erhobenes und glattes 
Feldchen, vvelches in der Apikalpartie des Segmentes mitzvveier- 
hobenen Zahnchen bewehrt ist, die Basis des sechsten Bauch- 
segmentes hat jederseit ein Grúbchen, an den áuUeren Seiten 
der Grúbchen ist der Hinterrand des 5. Segmentes deutlich aus- 
gebuchtet. 

Jedeš Zíihnchen hat an der Basis einen reifartig behaarten 
Fleck. — 

Das letzte Segment an der Basis eingedriickt, wodurch 
zvvei, nach der Spitze zu divergierende Vertiefungen entstehen. 

Long. 1\Ť mm. 

Ein einziges J wurde von mir im Monastir (Kloster) Šveti 
German bei Sophia iMitte August 1908 gefunden. 

Ich widme diese Art meinem heben Freunde J. U. C. Jone 
Urumov in Sophia. 

Scydmaenidae. 

Cephennium (Sbg. Megaloderus Steph. J Leonha.rái nov. spec. 
in litt. 

Alit dem forangultim Reitt. vervvandt, aber groUer mit viel 
lángeren Fiihlern. Da ich nur 2 v besitze, kann ich die Art 
noch nicht beschreiben, da die wichtigsten Unterschiede der 
Arten nur bei den (^ď vorhanden sind. 

Diese Art hábe ich auf der Vitoša planina bei Sophia am 
30. Mai 1908 alpin (2000 m) gesammelt. Meinem lieben Gonner 
Herrn Otto Leonhard in Blasewitz gewidmet. 



23 

Cephennium fovangulum Reitt? Ein einziges 9 ^^s dem 
Monastir Sveti German, welches mit dem Exempláre im Hof- 
museum in Wien nicht úbereinstimmt, wiewohl Reitter dieses 
Stiick fúr fovangulum determiniert hat. Wahrscheinlich auch 
eine neue Art. 

Neuraphes {Sbg. Pararaphes Rtt.) parvulus nov. spec. 

Dunkler braunrot, Fuhler, Palpen und Beine gelbrot; glán- 
zend, mit kurzer, gelber Behaarung. 

Kopf so breit wie das Halsschild, ziemlich stark punktiert, 
Augen groB, grob fazettiert; vorne zwischen den Augen mit zwei 
bealenformigen Hockerchen. 

Das zweite Glied der Fuhler lánger und breiter als das erste, 
das dritte, kleinste quer, das vierte lánger als breit, die folgenden 
breiter und groBer, die vorletzten mehr als 1 72 rnal so breit wie 
lang, das Endglied eiformig und leicht gekrúmmt. 

Das letzte Glied der Maxillarpalpen ziemlich lang, pfriemen- 
formig. 

Halsschild viel lánger als breit mit der vertieften grob skulp- 
tierten Basis, ohne Mittelkiel, die seitlichen Furchen erreichen 
die Mitte des Halsschildes. 

Die Flúgeldecken ziemlich gewólbt und bauchig erweitert, 
neben dem Schildchen jederseits mit einem ziemlich groBen Grúb- 
chen und mit kielfórmigen, durch eine Furche abgesetzten Hum- 
meralfalten, so wie das Halsschild fein und ziemlich weitláufig 
punktiert. 

Diese Art gehórt in die Gruppe des mirunbekannten iV.///- 
cicollis Reitt.^ aber der Kopf ist breiter, mit beulenformigen 
Hockerchen, Halsschild viel lánger mit fehlendem Mittelkielchen 
und mit kurzerer Behaarung (nach Reitter). 

Long. 11 mfn. 

Ein einziges Exemplár hábe ich bei Lasius filiginosns 
Ltr. am Fusse einer alten Eiche im Monastir Sveti German bei 
Sophia am 2. Juni gefunden. 

Euconnus (Tetramelus Motsch.) bulgaricus nov. spec. 

Rotbraun, glánzend mit goldgelben Haaren bedeckt, 

Dem coecus Reitt. hochst verwandt, von demselben (nach 
Reitter) durch die kleineren Augen, vom microcephalus Reitt. 
durch kurzeren Kopf, feinere Sculptur der Basis des Halsschildes 
und durch feinere Behaarung zu unterscheiden. 

Kopf so lang als breit, mit flach gedrúcktem Scheitel, die 
Fuhler stark, Augen sehr klein. 



24 

Halsschild glánzend mit einer Querfurche, miteinander ver- 
bundenen Basalgrúbchen, mit langen Haaren bedeckt, vorne stark 
verengt. 

Die Basis der Flugeldecken so eng wie jene des Halsschildes, 
mit zwei tiefen Basalgrúbchen. 

Fast ganz glatt, die Flugeldecken nur sehr undeutlich unJ 
sehr zerstreut punktiert, mit langen Haaren, welche insbesondere 
am Hinterrande des Kopfes dichter sind. 

Long. 1*6 — Iv mm. 

Diese Art wurde von mir in acht Stúcken in der Umgebung 
von Sophia: Dragolevc, Pančarevo (Isker) und Germanski monast, 
(subalpin) gesammelt. 



O kuklách několika Bombylidů. 

Sděluje Ant. Vimmer z Král. Vinohradů. 

Z housenek A g r o t i s pjr o n u b a L. vyvinula se nám dne 
22. června 1906 moucha Anthrax flava Mg., jejíž kuklu třeba 
podrobně popsali a vyobraziti, neboť známé popisy pouze o rodu 
Anthrax pojednávající, nejsou úplné. 

Jako kukly ostatních Bombylidů, je kukla i druhu Anthrax 
flava Mg. barvy okrové, na prvém článku klene se veliký 
hrbolek barvy plavé, upomínající na veliké oko. Frontální vý- 
čnělky (viz obr. 1. f) jsou dva, černohnědé, se strany trojúhelníkovité 
s vedlejším zoubkem na hřbetní části. Při pohledu zdola (ven- 
trálněj jsou to chitinové destičky (obr. l.d) dole zúžené, nahoře 
v tupý lalůček vybíhající. Pod frontálními výčnělky následuje par 
nízkých, ale širokých výčnělků asi na pochvě tykadlové, za tímto 
následují ještě 2 páry špičatých hrbolků. Krátká pochva křídlová 
končí na zadním zářezu prvého abdominálního kroužku, pochvy 
noh nepřesahují přes 2. článek abdominalní. Z 1. zadečkového 
kroužku vyniká tergit a pleura; sternit je až na nepatrný troj- 
úhelníček přikryt pochvou křídlovou. Na medianní ose je tergit 
lysý, na právo a na levo vyrostlo po 4 černých hákovitých ště- 
tinách. Nad nimi ze samého kraje (obr. 1 e) vyrůstá bujné třepení 
(f obr. 1) složené z dlouhých měkkých štětin, barvy žluté, které 
jsou na konci háčkovitě zakrouceny. Ve směrech laterálních pře- 
cházejí měkké štětinky v tuhé černé štětiny, které se táhnou až 
ke stigmatu, jež sedí v zářezu křídlové pochvy. Pleuru zdobí 



25 



oblouk z černých štětin (obr. 1 g). Třáseň dosahuje až přes po- 
lovinu druhého kroužku abdominálního. 

Tento je na tergitu prohlouben, takže prohloubení tvoří po- 
líčko vyzdobené tlustými prohnutými háčky (obr. 1 h). Za po- 
líčkem přecházejí háčky v štětinky, které po obou stranách ter- 
gitu končí až na hranici pleury. Políčko s prohnutými 
černými chitinovými háčky je význačným znakem 
kuklám několika rodů z čeledě Bombylidae. Na pleuře 
stojí štětiny opět v oblouku. Sternit zdobí na střední čáre příčná 
rada přiléhavých štětin (obr. 1. š.). 




1, Anthrax fiava. Larva pupigera. 2. Anthrax flava. Část puparia dorsálně. 
',i. Bombylius, Larva pupigera. 4, 4a. Systoechus, laterální (4a) a ventrální po- 
hled (4). 5. Mulio obscurus dle Stepanova. 



Právě popsaná výzdoba opakuje se na 3., 4., 5., 6. a 7. 
kroužku. Z řady háčků na tergitech vynikají po každé straně me- 
dianní osy 3 jemné dlouhé štětinky (obr. 1. ch.). Na 4., 5,, 6. a 
7. článku zřetelně vynikají stigmata. Od 3. abdominálního kroužku 
směrem do zadu kukla se úží. 

Kroužek osmý je nápadně užší než 7. a chybí mu ono pro- 
hloubené políčko s háčky. Za to jeho tergit zdobí po 3 černo- 
hnědých trnech. Na 9. či. při pohledu se strany zahlédneme 2 
trny na tergitu, 2 menší na pleuře a 3 na sternitu. 

Na temeně kukly za frontálními výčnělky jsou 2 štětinky. 
Délka kukly 18 mm, největší šířka 6 mm. 



26 

Šev. podél něhož kukla praská, je v podstatě podoby T. 
Začíná hned za temenními štětinkami, táhne se jako slemenní 
čára (obr. 2. s) do konce thoraxu (u Stratiomyia do 1. či. ab- 
doinin., u Lonchoptera dokonce do 2. abdom.*) Příční šev lze sle- 
dovati hned za temenními štětinkami v právo a v levo dolů, kde 
končí u pochvy křídlové (obr. 2. p). 

Druhy ro'du Anthrax cizopasí v larvách motýlů: Agrotis 
porphyra, Mamestra brassicae, Noctua aprilina, Agrotis segetum, 
Agrotis ťorcipula, Agrotis signifera — Agrotis pronuba (nová zku- 
šenost) ; mimo to u včel z rodů : Megachile, Osmia, Andrena, 
Anthophora Ba, cizopasný tento rod nevyhýbá se ani mouchám, 
neboť larvy jeho napadají různé tachiny a neštítí se ani kobylek 
a sarančí, v jejichž zadečku cizopasí. Přes to přece byly nale- 
zeny kukly proste také pod kameny (Zetterstedt, Brauer). 

Podobné kukly jako Anthrax má také B o m b y 1 i u s, jenž 
v larvím stadiu cizopasí u včel, jako u Andreny, Colletes, Ha- 
iictus. Drobné druhy Systoechus jako larvy ničí na Krimu 
vaječná pouzdra saranče Stauronotus (Oedipoda). Podobně snad 
živí se larvy rodu Mu li o. 

Srovnáváním kukel rodu Anthrax s kuklami rodů Bombylius 
Systoechus a Mulio, podařilo se nám sestaviti prozatímný 
analytický klíč, dle něhož lze kukly jmenovaných rodů poznati 
a určiti. 

Na pohled podobá se, že není možno kukel rozlišiti, neboť 
jsou vesměs larvy okrové černými výčnělky v předu zdobené, 
z nichž některé vyčnívají jako zobák. 

1. Prvý abdominální kroužek s dlouhými, na konci háčkovitě 
zahnutými třásněmi, které přečnívají přes polovinu násle- 
dujícího kroužku (obr. 1) 2 

— toliko s dlouhými štětinami barvy černé, které 

nepřečnívají ani přes 1. kroužek 3 

2. Prvý a druhý pár hákovitých výčnělků vpředu na »hlavě« 
kukly velmi veliký, výčnělky druhého páru s vedlejším dol- 
ním zoubkem (obr. 3.) Bombylius. 
— par hákovitých výčnělků veliký, druhý pár krátký, ku- 
želovitý; horní výčnělky mají nahoře vedlejší zoubek a jsou 
při pohledu zdola (ventrálně) rozšířeny. Anthrax. 

3. Druhý a třetí pár hákovitých výčnělků sedí při pohledu 
ventrálním skoro uprostřed hrbolku oku podobného ; vzdá- 

*) Viz Dr. J. C. H. de Meijere : Ober die Larvě von Lonchoptera. 



lenost obou oku podobných hrbolků tak veliká jako vzdá- 
lenost prvého páru výčnělkův u kořene jejich. Na pochvách 
křídlových často po 4 háčkovitých štětinkách (obr, 4. a obr. 4a). 

Systoechus. 
— — — — — — při pohledu ventrálním na pokraji hrbolu 

oku podobného ; vzdálenost mezi hrboly rovná se sotva 
polovině vzdálenosti kořenů prvého páru výčnělků. Mezi 
hrboly často ještě dva páry kratičkých výčnělků (obr. 5.). 

Mulio. 



Nová Atheta — Microdota Montandoni sp. n. mihi. 

Une espéce nouvelle ďAtheta — Microdota 

Montandoni sp. n. mihi. 

J. Roubal. 

Černá, velmi silně lesklá, řídce pýřitá. Tykadla žlu- 
tavě hnědá, nohy též, tibie a tarsy značně světlejší. Krovky 
sotva znatelné nahnědlé. Hlava, štít a krovky velmi znatelně 
chagrinované. Hlava u rj' méně, u 9 značně užší než štít, 
hrubě a přiměřeně řídce tečkovaná, uprostřed na temeni tečko- 
vaní mizí. Oči nepatrné, skoro 3krát kratší spánků, málo vy- 
niklé. Tykadla silná, ke konci mírně ztlustlá, delší hlavy se 
štítem. Tykadla poukazují na sexuální dimorphismus. 

Tykadla u (^ : 1. článek ke konci silně ztlustlý, nejdelší, 
2. kratší a poněkud slabší, 3. kulovitý, málo širší než delší, 
4., 5., 6. a 7. silně příčné, cylindrické, 4. velmi krátký, nejkratší 
všech; 5., 6., 7. stejně dlouhé. Tři předposlední velmi široké, 
postupně o poznání širší, terčovité; s posledním tvoří oddělený, 
markantní kyj. Poslední je silný, krátký, tupý, třem předposledním 
délkou rovný. Poslední čtyři články tvořící kyj činí na první 
pohled při slabším zvětšení dojem jednotného slitého kyjovitého 
útvaru. 

Tykadla u 9" Třetí článek delší než u (^, tak dlouhý jak 
široký, kulovitý, 4. nejmenší, příčný, další až k předposlednímu 
všecky příčné a pozvolna slabě silnější. Poslední kratší než 10. 
a 9. dohromady, krátce kulovitý, tupě zašpičatělý, symmetrický. 
Kyj nenaznačen. 

Štít příčný, málo klenutý, značně po stranách sehnutý, 
vzadu silně zúžený, nápadně velikými, mělkými, dosti říd- 
kými tečkami posázen. Krovky dlouhé jako štít, stejně silné. 



28 

ale mnohem řidčeji než štíl tečkované. Abdomen má okraje do 
zadu slabě rozbíhavé, na konci je přiměí-ene zašpičatělé, bez 
tečkování. 

První segmenty u kořene stlačeny. 

Vel. [-2 — 1-4 mm. — Rumunsko. 

Od všech středoevropských druhů Microdot nanejvýš roz- 
dílná velmi silným tečkováním povrchu hlavy, štítu a krovek,, 
silným leskem a hlavně vysoce význačná různě dle pohlavního 
dimorphismu vytvořenými tykadly. Možno formu tuto snad po- 
važovati za samostatný podrod. 

Pan A. L. Montandon, zasloužilý entomolog rumunský, nalezl 
4 exempláře u Bukureště a mně laskavě s velkým materiálem 
jiných Staphylinů v líhu ke studiu zaslal. Mezi nimi jest jen 
1 (^, proto jsem se nepodjal bližšího studia genitaiií. Ku pa- 
měti p. Montandona jsem druh tento pojmenoval. Pan Dr. 
Bernhauer potvrdil správnost mého objevu. Oběma jmenovaným 
pánům vyslovuji povinné díky. 

Resumé. 

Une espěce nouvelle ďAtheta — Microdota Montandoni 

sp. n. mihi. 

J. Roubal. 

Noire, trčs briliante, revětue ďune pubescence peu épaisse. 
Les antennes et les pieds brun-jaunátre, les jambes et les 
tarses bien clairs. les élytres brunAtres. La těte. le pronotum et 
les élytres visiblement chagrinés. 

La tele du J un peu plus large, les yeux trěs petits, la 
surface ďun part et ďautre bien pointillée, celle du mésocráne 
sans points a peu pres. 

Les antennes plus longues que la těte avec le pronotum, 
fortes, épaisses á la fin, marquent le dimorphismus sexualis. Le 
lier article le plus long, fořt; le 2'*^™^ moins fořt et bien 
court; les 3'^"^^ — 10'^"»« du cf transversaux; le 4'^'°« plus court 
de touš; les S^ěme^ gitme gj iQ\ime articles du (^ sont beaucoup 
plus larges que les autres préliminaires et forment avec le dernier 
une massue clairement séparée. Le dernier article est de la měme 
longueur que le S^^^^^S le 9'«'"'^ et le 10'^'"^, pointu et épais; 9 a le 
3iěme article p.us long que le mále, le 4'«™^ le moindre de 
touš; touš les articles jusqu'au 10''^'"« sout transversaux et 



successivement plus forts, mais toujours faiblement. Le 1 1 í^'"^ 
€St plus court que le Qieme avec le 10'*""^' termine en pointe 
obtuse; le pronotum transversal qui est en arriěre beaucoup plus 
étroit, pointillé par des points grands, mais peu épais. 

Les élytres sont de la méme longueur, mais beaucoup 
moins pointillées que le pronotum. L'abdomen, qui a les cótés un 
peu divergentes en arriěre, est sans points. 

La longueur fait 1*2 — 1 '4 mm. 

Cest en Roumanie á Bucarest, que Mr. A. L. Montandon 
<qui me les a envoyés en alcool avec un grand nombre de 
Staphylines) a trouvé 1908 quatre exemples; c'est á lui, que je 
dédie cette espěce décrite. 

Cette Atheta qui est bien caractéristique et sans affinité 
avec ďautres espéces mérite de faire — ďaprěs la possibilité — 
un subgenus particulier pour la structure de sa surface et pour 
la formě de ses antennes. Ma découverte a été aimablement 
constatée par Mr. le Dr. Alax Bernhauer. 

Les deux Mis j'en remercie cordialement. 



Fauna Bohemica. 

Noví brouci okolí Píseckého. 

Dr. J. Tyl. 

Ceutorhynchus larvatus 10. VI. 08 1 exempl. smýkáním 
ve vlhké lesní struze v Tíiboře (na tavolníku). 

Ceutorhynchus quercicola 28. VII. smýkáno na louce 
u Otavy v Písku (1 exempL). 

Ceutorhynchus viduatus 19. IV. 08 1 exempl. v náplavu 
klášter, rybníků u Písku. 

Apion dichroum 20. III. C8 prosíváním starého listí v pí- 
seckém městském parku. 

Apion filirostre v Pacově na lesní louce, v červnu 1908 
smýkáním. 

Ap. cerdo v starém listí v píseckém parku 3. IV. 08 a 
v Táboře na stráni rybníka Jordána 15. VI. 08. 

Ap. aestivum smýkán na lesní stráni u Otavy v Písku 
20. VII. 08 (1 exempl). 



30 

Ap. gracilicollc tamtéž 20. Vil. 08 (1 exempl.). 

Apion simile 1 exempl. 20. Vil. 08 na stráni u »Mar- 
tínka« v Písku. 

Phyllotreta bilineata začátkem března 1908 ve starém listí 
v lese Amerika u Písku. 

Phyllotreta flavoguttata 3. IV. 08 ve starém listí v píse- 
ckém městském parku. 

Colon fusculum. Začátkem června 1908 večer chytán v letu 
v »Pintovce<' u Tábora. 

Colon denticulatum tamtéž. 

Liodes scita. Smýkáním v lese u Tábora 1 exempl. v čer- 
vnu 1908. 

Liodes Skalickyi(?) 1 exempl. u rybníka Némce v Písku 
smýkán na vlhké lesní louce 20. Vil. 08. 

Lathridius Bregroti 15. VII. 08. Ve větším množství ve 
vojenském skladišti na starých botách (Písek). 

Histcr sulcicotta 7. V. 08. 2 exempl. v parku u Jindř. 
Hradce na pěšině. 

Donacia antiqua v Třeboni u rožmberského rybníka 15. 
V. 08 1 exempl. 

Saperda perforata v červenci 1907 náhodou v Písku na 
okně. 

Agriotes gallicus v říjnu 1907 v lese » Hradiště* u Písku. 



Drobnosti. 

Některé zajímavější Neuropteroidy španělské. V materiálu, 
který pan P. Gab. Strobl, ředitel musea v Admontě z jara roku 1907 
ve Španělsku sbíral a mně k určení poslal, zasluhuji zmínkj'^ tyto 
druhy : Z Trichopter S c h i z o p e 1 e x f u r c i f e r a McLach, (Mont- 
seny 10. V.), Notidobia melanoptera Stein (Montseny 19. V.) 
a Leptocerus cuneorum McLach. (Algeciras). Z Neuropter 
Chrysopa phyllochroma Wesm., kterou Navás ve své knize 
(Neur pteros de Espaňa y Portugal, 1908) neuvadl, A 1 e u r o p t e r y x 
L o e w i i Klp. (Monistrol, 1 5. V.), Conventzia pineticola 
Endr. var. Tetensi Endr. (Montserrat 14, V.) oba druhy posud ze 
Španěl neuváděné a Semidalis aleyrodiformis St. (Moni- 
strol 15. V.): exempláře posledního druhu jsou pamětihodný tím, že 



31 

tvoří přechod mezi ním a S. curtisiana Endr., neboť příčka mezi r^ a 
rs ústí právě do vrchiolu vidlice. Kpk. 

Letos v dubnu sbíral jsem Acidota crenata na vlhké lesní louce 
ve výšce skoro 600 m v píseckém lese, a sice v ploníku obecném. 
Prosíval jsem jen ploník a našel jednou v dubnu 6 exemplárů, den na to 
opět 2. Dne 26. a 27. VII. zase po jednom kousku. Vidy pouze 
v ploníku a nikde jinde na celé dosti veliké louce ani kousek. 

Jeden exemplář Acidota cruentata loni »o dušičkách* v městském 
parku piseckém na pěšince ; patrně byl přivezen z lesů píseckých 
s klestím, kterjmi byly květiny na zimu přikrývány. 

Poecilonoía rutilanš se objevila letos hojně v Písku na lípách 
u silnice a sice ve dvou rojích. První od 1. — 10. VI., a druhý od 
konce června do 10. července. Zajímavo je, že v červnu létal brouk 
o poledním vedru, — v červenci pak od 2 — 3 hod. odpoledne. — 
Z jednoho sta velkých starých lip bylo napadeno jen as 15 stromů, 
které mají kmeny na západní straně do póla vyhnilé. Jsou to právě 
kmeny, které jedině jsou ozářeny poledním sluncem, kdežto ostatní, 
korunou kryty, jsou ve stínu. 

Na těchto kmenech sbíral jsem také začáť<em července jeden 
exemplář Necydalis major a 10 kousků Clytant. Herbsti. 

Dr. Tyl. 

Náhled, že Cicadetta montana pouze v posledních suchých 
létech v Cechách se rozšířila, nezdá se mi dosti pravděpodobným. 
Tento druh není nikterak výslovně jihoevropským, nýbrž jest domovem 
v největším dílu Evropy a vyškytá se dokonce ve Finsku, Švédsku 
i Anglii. Jest to jediná evropská pravá Cikada, rozšířená tak daleko 
na sever. Soudím, že posud v Cechách byla přehlížena. 

Dr. Géza Horváth. 



Nové české hymenoptery. 

Oldřich S u s te r a. 

Minulého roku věnoval jsem zvýšenou pozornost pí-íčným údo- 
lím a roklím Vltavy a Berounky v okolí Prahy, při čemž se znova po- 
tvrdilo, že Cechy chovají veliké množství druhů, jichž nejbližší 
naleziště známá jsou teprve ze středních Uher a jižních Tyrol a 
dokonce — patrně pro nedostatečný dosud výzkum — až z Jižní 
Francie a Itálie. Vztahy k jižním zemím nabývají znenáhla ta- 
kového rozsahu, že hymenoptery české blíží se jak počtem druhů. 



32 

tak jednotlivými druhy samotnými mnobem více Uhrám než se- 
vernímu Německu. Dospěl jsem k tomu náhledu, že jedná se 
zde o poměrně velmi dobře zachované zbytky fauny třetihorní 
(pliocenové) a stepní, která v teplých středních Cechách nalezla 
útočiště v době ledové. Zajímavým byl by v té příčině podrobný 
výzkum hymenopter (hlavně včel) ve Středohoří a v Pojizeří, 
kdež i květena, pocházející ze zmíněných geologických period, 
jest dobře zachována. 

Četné loňské nálezyjižních druhů jakož i dosti velký počet druhů 
z let dřívějších, jež nepodařilo se mi určiti pro nedostatečnost 
obvyklé literatury pojednávající o hymenopterách střední Evropy, 
byly příčinou toho, že požádal jsem pány J. D. Alfkena v Bré- 
mách, F. F. Kohla ve Vídni a Alex. Mocsáryho v Budapešti 
o laskavé určení resp. korrekci četných druhů. Dotyční badatelé 
přispěli mi s nevšední ochotou, začež jim vzdávám tuto vřelý dík. 
Seznam českých hymenopter (prozatím pouze vespoid, ježto 
pilatky a lumci jsou vůbec u nás málo prozkoumány) nedosahuje 
ovšem ani tímto příspěvkem definitivního zakončení. Chybí dosud 
dosti velký počet lokálně se vyskytujících neb vzácných druhů 
ze střední Evropy a rovněž tak lze čekati, že počet doposud jen z jihu 
známých druhu, bude ještě značně rozmnožen; m.imo to nalezl 
jsem několik druhů (z rodu Halictus, Andrena, Pompilus, Oxy- 
belus a Ammoplanus), jež zdají se býti vůbec novými. 

Apidae. 

i. Macropis fulvipes F. 2 9 a 1 (j", Jirna, 13./7. 1906. 
Druh dosud nevyjasněný, považovaný také za varietu JVI. la- 
biata T, 

2. Andrena fulva Schr. 1 (^, Ládví, 19./5. 1906. 

3. Andrena rufítarsis Zeií. (ruficrus Nyl) 2 J* 29./3. 1908 
a 2 ? 3.; 5. 1908, Jirna. 

4. Andrena proxima K. 2 9^ sice jedna v Radotínském 
údolí dne 26./5. 1907, druhá v Hor. Ročově dne 20./6. 1907. 

5. Andrena Petroselini Ptí/'., 1 9, Radotín 20./6. 1906, druh 
známý dosud jen z jižní Francie (Royan) a dle sdělení J. D. Alf- 
kena z Uher, 

6. Halictus major Nyl, Několik 9 chytil jsem v údolí »Ká- 
rov« na Závistí v květnu a v červnu minulého roku a 1 (^ da- 
roval p. dr. J. Uzel (Houštka srpen). Rovněž jižní druh, vysky- 
tující se však tu a tam i severněji. 



33 

7. Halictus quadrisignatus Sclieuck (plcuralis Mor.) I 9, 
Černošice, 12./7. 1908. 

8. Halictus buccalis Pčr. 1 9^ Houštka, srpen. Tento zají- 
mavý druh, vyskytující se dle Péreze v jižní Francii, Španělsku 
a Itálii a dle Aifkena ještě v Tyrolsku, .Švýcarsku a Tunisu byl 
v menší sbírce p. dr. J. Uzla, nasbírané loňského roku u 1 louštky 
v Polabí, odkudž byl mi p. nálezcem laskavě darován. 

9. Halictus laticcps Scheiick. Několiko z různých míst okolí 
Prahy na jat^e a v létě. 

10. Halictus clypearis ^V//. 1 9, sv. Prokop, květen ; vzácný 
druh, 

11. Halictus porcus Mor. 1 9 sv. Prokop, květen a červen 
a 2 (J", Chabry, červenec; vzácný druh, považovaný dosud vý- 
hradně za alpský. 

13. Halictus punctatissimus Schenk. 1 9- Jifna, březen. 

13. Halictus ventralis Pír. 2 (5" a 3 9- Zlíchov. Od autora 
popsán z jižní Francie, Španělska a Itálie a Alfken zná ho ještě 
z Korfii, Wallisu (jižní .Švýcary) a z poloostr. Balkánského. 

14. Halictus prasinus 5///. 2 9, sv. Prokop a Ivadotín, květen 
a červen. 

15. Halictus mucoreus Ev. Hojný v Drahanské rokli u Chaber 
v květnu a druhé pokolení v srpnu; ojediněle našel jsem tento 
jižní druh v Košířích, Zlíchově a sv. Prokopa. 

16. Halictus fasciatus Nyl. 2 9 nalezl jsem 14./'6. 1900 na 
Holešovickém poloostrově a teprve letos při důkladné prohlídce 
mé sbírky rozeznal jsem je od obecného a velmi podobného H. 
tumulorum L. 

17. Sphecodes longulus Hag. \ 9 i r^, Bráník, srpen, 

18. Prosopis difformis Everoni. 4 9, Pelhřimov a 2 (J", 
Černošice, červenec. 

19. Prosopis dilatata K. Sv. Prokop, Drahanská rokle a Čer- 
nošice vzácně od května do srpna. 

20. Prosopis bisinuata Fórst. Dosti hojná v Drahanské rokli 
u Chaber v červnu a červenci. 

21. Megachile melanopyga Costa 1 r J' a 4 9 tohoto již- 
ního druhu nalezl jsem u sv. Prokopa, sv. Jana p. Sk. a v Dra- 
hanské rokli. 

22. Megachile pyrenaea Pér. Jižní druh, popsaný z jižní 
Francie a vyskytující se také ve Švýcarsku. 1 9 chytil jsem 
v neobvyklé době — dubnu u sv. Prokopa a 1 (J* a 3 9 da- 
roval mi p. uč. Wimmer od Roblína (červenec). 

3 



34 ■ 

2o. Nomada cinnabarina Mor. Vzácný druh, kteiý určil 
jstMii jako N. austriaca Sclnnicdkn., kteréžto jméno jest však dle 
Altl<ena pouze sjmonymem. Zlíchov, červenec, 2 Q a \ (^. — 
Nomada conjungcns H. Seli . není sice pro Cechy nový druh, 
ježto uveden jest pod synonymem N. Dalla TorreanaSchmiedkn ; 
jest však zajímavo, že nalezl jsem (Cernošice, květen) 1 c/ od- 
chylně zbarveného, kterážto forma popsána jest jako druh N. olym- 
pica Schmiedkn. Mimo to nalezl jsem v Drahanské rokli v květnu 
1 9 N. Fabriciana L. s rudými holeněmi, pro kteroužto variaci 
— známou ještě z Uher — navrhuje Alfken pojmenovaní var. 
erythrocncmis Alfk. 

Z druhu již dříve z jiných českých nalezišť známých za- 
sluhují zvláštní pozornosti dva a sice Camptopocum frontale 
F.. vyskytující se dosti hojně u Zlíchova v hlinité rokli na jiho- 
vjxiiodní straně Devína hlavně na chrpě latnaté a Halictus gra- 
nulosus Alfk., velmi hojný v Drahanské rokli a na Zlíchově. 

Sphegidae. 

1. Crabro (Clytochrysus) cavifrons 77/. '1 ^, Sv. Jan [vid 
Sk. a jirna, červenec a srpen. 

-. Crabro (Ectemnius) rugifer Dalilb. 1 9 chycenou \- Tróji, 
17,/r. ISiOB daroval mi p. uč. Pastcji'ík-. Jest to velmi vz;icný 
druh a právě O neb3Ía dosud vůbec známa, až teprve v tomto 
exempláři domnívá se F. F. Kohl ji seznávati. 

3. Crabro (Cuphopterus) signatus Pauz. 2 Q, Dymokury 
(darem p. Bindra) a Hor. Ročov (darem p. uč. Pastejříka), červenec. 

4. Crabro (Coelocrabro) carbonarius Dahib. 2 9- Jii'na a 
Hor. Ročov; k\'čten a červen. 

5. Crabro (Crossocerus) palmarius Sclircber; hojný v Jir- 
nách, srpen. 

6. Crabro (Crossocerus) palmipes Lind 1 9' Jifna, srpen. 

7. Crabro (Crossocerus) distinguendus Mor (= mucronatus 
Th), roztroušený v pražském okolí. 

8. Crabro (Lindenius) Panzcri Lind. 2 7, .lirna, červenec- 

9. Crabro (Lindenius) pygmaeus Lind. 2 T, Juna a Zlíchov, 
srpen a září. 

10. Belomicrus (= O.vybeloides) obscurus Kolil; překva- 
pující nález jižního a pro střední Evropu nového rodu i druhu. 
.Sv. Prokop a Košíře; červen a červenec. Podobá se úplně rodu 
Oxybelus, jen že místo trnu na zadohrudí jest jen tupý zub. 



.. . 35 

11. Gorytes (Hoplisus) quínquefasciatus Pz. \ (^ a. { Q, 
Sv. Prokop a Čelákovice (p. Binder) červen a červenec. 

\'2. Gorytes (Harpactes) lunatus Dahib. 1 (^, Houštka. 
srpen. 

13. Gorytes (Harpactes) tumidus Pmr:. 2 9^ Pelhřimov, 
červenec. 

14. Tachysphex heíveticus Kolil 1 9> Houštka, srpen. 
rVuh považovaný dosud za výhradně mediterranní. 

15. Tachysphex psammobius Koltl. Hojný v Jirnách, květen. 

16. Tachysphex rufípes Aich. 3 (^, Drahanská rokle 
u Chaber, květen a červen; vzácný jižní druh. 

17. Tachysphex acrobates Kohl. 2 Q, HouŠtka a Bráník, 
srpen. 

18. Astatus mhior Kohl. 3 9, Jiina, Zlíchov a Hor. Ročov ; 
červenec a srpen. 

19. Cerceris interrupta Pauz. Hojná v Houštce, srpen. 

20. Cerceris Ferreri Lind. 1 9 tohoto jižního druhu daroval 
mi p. Dr. J. Uzel. Houštka, srpen. 

Pompilidae. 

1. Ceropales variegata F. Roztroušeně v pražském okolí. 

2. Agenia intermedia Dahlb. 1 (5', Jirna, červen. 

3. Priocnemis minutus Lind. Vzácný druh, který od doby 
popsání nebyl téměř ani pozorován ; dosud byla známa pouze 9- 
Zlíchov a Bráník, 9 dosti hojně od července do října, avšak 
pouze 1 (5*, velmi podobný druhu P. parvulus Dahb, nohy však 
jsou celé narudlé a rovněž tak částečně i předohrudí. 

4. Pompilus venustus Wesiii. 1 ^f Chabry. 2 9 Jirna a 
Bráník, červen až srpen. 

5. Pom-pilus thoracicus Rossi 1 9' Houštka, srpen (dar 
p. uč. Pastejříka). Vzácný jižní druh, vyskytující se však ojedi- 
něle až v severním Německu. 

t). Pompilus nanus Schenck, 3 (^, Zlíchov a Bráník, čer- 
venec a srpen. Vzácný malý druh, pouze několikráte pozorovaný. 

7. Pompilus spissus Scliiódte. Jak se zdá roztroušený po 
celých Cechách, avšak nerozeznávány. 

8. Pompilus fuscomarginatus Thoms. Jako předešlý, avšak 
v údolí sv. Prokopa v červnu a v červenci dosti hojný. 

9. Pompilus campestris Wesni. Roztroušený v červenci a 
srpnu na teplejších místech pražského okolí. 

3* 



36 

10. Pompilus aculeatus Thonis. 2 9. Jii"na, červen a září. 
— Nutno podotknouti, že poslední dva druh}^ náležející k obtížné 
a dosud nedosti jasné skupině P. pectinipes Lind., souhlasí sice 
s dosavadními popisy, avšak mezi P. campestris Wesm. vysky- 
tují se některé poněkud odchylné tvary, o nichž bez současné 
znalosti k nim náležejících rf nelze definitivně rozhodnouti, ne- 
náležejí-li snad jiným velmi podobným druhům. 

Vespidae. 

1. Odynerus (Šymmorphus) murarius L. 2 rj, Jirna, červen. 

2. Odynerus (Lionotus) tristis Thonis. 1 (J*, sv.^ Prokop, 
červenec; vzácný druh, známý dosud jen z jižního Švédska; 
9 neznáma. 

o. Odynerus (Microdynerus) alpestris Sauí^s, 3 9, sv. Prokop, 
červenec ; málo známý druh. 

4. Odynerus (Microdynerus) nugdunensis 5^7/.'?.'?. Ojediněle 
u sv. Prokopa u mimo to chytil jsem po jednom exempláři 
v Drahanské rokli, Holešovicích a v Pelhřimově. 



Chrysididae. 

1. Notozus Panzeň F. 1 ex. daroval mi p. Dr. J. Uzel od 
Houštky, 'J exempl. chytil pan uč. Holík v Jílovém (srpen). 

2.'Ellampus truncatus Duhlb., Troj a Pelhřimov, červen 
a červenec. 

;]. Ellampus pusillus F. 1 ex. Holešovice (srpen) druhý 
chytil p. uč. Mužík' u Kročehlav. 

4. Hedychrum Szaboi Mocs. Nachází se roztroušeně 
u Houštky, odkudž prvý exempl. daroval mi p. uč. Pastejřik. 

5. Chtysis Saussurei Chevv. Litol, červen (ve sbírce p. uč. 
Holíka). 

6. Chrysis inaequalis Ihihb. 2 ex. chytil jsem u sv. Pro- 
kopa v květnu a červnu. 

Scoliidae. 

1. Tiphia morio T. 1 J" daroval mi p. Binder (Koslomlaty 
u Nymburka, květen); jižní druh. 

2. Scolia hirta Schraiicl-. 1 9' Houštka, srpen (darem od 
Dra J. Uzla). 



37 — -^ — 

Mutillidae. 

1. Mutilla halensis F. (montana Pz.). Chabry, červen, 
Vzácný druh, k němuž náležejí asi úplně černí samečkové, po- 
psaní a i ode mne v posledním příspěvku pod jménem M. 
Schencki Schmied. uvedení^ jako var. nigrita Gir. 



Seznam českého dvojkřídlého hmyzu. 

Subordo: Diptera orthorrapha. 

Sectio I. Nematocera. 
B. Oligoneura. 
13. čeleď. Cecidomyidae. 

Heteropeza Wimi. 

pygmaea Wimi. Leg. Kowarz, det. Vimmer. Frant. Lázně. 
Micromyia Rd. (Schin. I. 411: Campylon\vza). 

lucorum Rd. Col. Mus. Frant. Lázně. Haltrava v Ces. lese, 
C a m p y 1 o ni y z a Mg. 

halterata Ztt. — atra Walk. Vílí. Čerchov. 
Ilavípes 7Jt. VII. Frant. Lázně. Aš. Cheb. Leg. Ciradl (Col. 
Mus.). 
Catocha Hal. (Macrostyla Winn. ==: Furcinerva Rd. p.) 

latipes Hal. Leg. Gradl, Cheb. (Col. Mus.). 
Lestremia Mg. (Cecidogona H. L\v, = Furcinerva l^d. p. p.) 

leucophaea Mg. VII. Čerchov. 
L a s i o p t e r a Mg. 

eryngii Wall. Nádory z Chuchle, leg. Dr. Uzel ; ze Stě- 
chovic, leg. Raisner; ze Šárky, leg. Holik. 
Rhabdophaga Wstiv. (Gardener"s Chronicle, pag. o88, 1847.) 
heterobia H. Lw. Vílí. Nádory z Ces. Třebové, z Jilemnice. 

Schin. II. 373: Cecidomyia. 
rosaria 11. Lw. VIII. Nádory z Ces. Třebové, z Vrchlabí. 

Kunčice u Vrchlabí. Schin. lí. 370 
pseudococcus Riibs. Leg. Kowarz, Frant. Lázně. Popsána: 

Verh. zool.-bot. Ges. Wien. XL. p. 307. 
salicis Schr. Nádory z Toušeně, leg. Duda. Col. Mus. Schin. 
II. 370: Cecidomyia. 



;i8 ■ 

albipennis //. Lw. VII. Snad syn. : Scaliciperda Duf. Halky na 

úpatí Krkonoš. Ima.^o z halek z okolí jilemnického. .Schin. 

II. 371 : Cecidomyia. 
Dasyneura Rond. (Dichelomyia J^iíbs.) 

brassicae 117////. Cheb. Schin. II. 374: Cecidomyia. 
sysimbrii Sclirk. Lysá. Vil. Schin. 11. 374: Cecidomyia. 
P e r r i s i a Rond. 

abietiperda Hensch. Col. Kowarz. Popi^ : Hensch, CentiMlbl. 

f. Ges. Forstwesen, V'l. p. 371. 18.S0 (Cecidomyia). 
carpini Fr. Liv. Col. Kowarz. Popis: l''r. L<')vv. Veih. d. z.- 

b. C. Wien. XXIV, pag. 157 et 322. 
olechomae Kíc/f. Nádory z Hostivaře a z Housky. Popis : 

KietTer, W. Ent. Ztg., VIII. pag. 2d3 (Cecidomyia). 
hygrophila Mik. Nádory ze Žel. Brodu. Popis: Mik, W. Ent. 

Ztg. II. pag. 209 (Cecidomyia). 
urticae Wal/. Nádory (halky) z Police nad. Medh. a z Ji- 
lemnice, leg. \'immer. Schin. II. 377: Cecidomyia. 
veronicae Wall. Nádory ze Smečna, leg. Duda; ze Zam- 

berka, leg. Vimmer. Schin. II. 370 : Cecidomyia. 
Cystiphora Rtejf] (Kieffer: W. Ent. Ztg. XI. p. 212, 1892.) 
hieracii Fr. Lir. Halky z Žel. Brodu, Navarova, Wurzels- 

dorfu, Žalého (Krkonoše), Hurkenthalu (Šumava), Ces. 

Třebové. Imago z halek u Ces. Třebové. Vlil. Fr. Low : W. 

z.-b. Ges. Wien. XXIV. pag. 145. 1874 (Cecidomyia). 
taraxacii R/eJf. Halky (nádorky) z Ces. Třebové, Žel. Brodu, 

Velcšína, Krumlova, vůbec na lesnatých pahorkatinách. 

Kieffer: VV. Ent. Ztg. XI. p. 21.'!. 1892. Vychována z halek 

nasbíraných u Ces. Třebové. Vlil. 
Schizomyia Ríeff". (Ent. Nachr. XV\ p. 183, 1889.) 

galiorum Rtefi: Mik: \V. Ent. Ztg. Vlil. p. 255. 1890. Halky 

u Železného Brodu, 
pimpinellae F. Lw. Verh. z.-b. G. Wien. X.XIV. p. 157, 

1874: Asphondylia. .Syn. : umbellatarum F. Lw. Halky výsky 

tují se skoro všude v Čechách: okolí pražské, Police nad 

M., Nové Město n. M., Ústí n. Orl., Žamberk, Jilemnice, 

Žel. Brod, Tannwald, Velešín. 
Asphondylia H. Lw. Dipt. Beitr., IV. pag. 21, 1850; syn.: 

Phyllophaga Rd., Cylindrocera Lioy. 
llornigi Wachtl. Verh. z.-b. G. Wien. XXX., p. 531, F. Low: 

Verh. z.-b. G. Wien, XXXVIIl., p. 239, 1888. Kieffer: 

W. E. Ztg. Xí., p. 222, 1892. — Halky u Železného Brodu. 



. — ^ — -39 . _ 

Oligotrophus Latr. 

caprae 11'/////. Schiiier. II. 3i)\): líormomyia. — J. Mik: W. 
E. Zg. Vlil., p. 306: líormomyia. Halky u Ce.skc Třebové. 
Réaumiirianus F. Liv. Verh. z.-b. G. VVien. XXVllL, p. 
387: Hormomyia. — Halky u Třeboně. 
Mayetiola Kiefer. Wien. E. Ztg. XV. p. 89, 18'.)l). 

destructor Fraiieufeld: V. z.-b. G. Wien. XIV., p. 413: Ce- 
cidomyja. Syn.: Cec. cerealis Rnd., tVumentaha Rnd. \' Ce- 
chách po řídkii. 
poae Bose. Kowarz : l^iplosis. I'". Low: V. z.-b. G. Wien, 
XI\'. p. 413 : Cecidomyia. Koncem května, v čer\'nu v há- 
jích: Hvězda, Krč, Protivín. Syn : graminicola W^inn., gra- 
minis Brish. 
M i k i o 1 a Kieff. 

fagi Hart. Schin. II. 398: Hormomyia. Všude v Cechách, kde 
rostou buky, i v horách. 
H o r m o m y i a Liv. 

producta Mg. Halky ve Smrčinách. 
C^ o n t a r i n a Rd. 

pisi Winu. Schin. II. 394: Diplosis. Larvy v luskách hracho- 
vých. Královice u Plzně, 
pyrivora Ril. Larvy z Ústí n, L. Leg. Dr. L^zel, determ. A. 
Vimmer. Syn.: Cecidomyia pyricola Nórdl., Diplosis pyri- 
vora Ril., Cec. pyrivora Ril. 
T h e c o d i p 1 o s i s Kiejf. 

brachyntera Schwdg. Ratzeburg: Cecidomyia. Bremi : Di- 
plosis. Larvy v jehličí borovic ve Smrčinách? Ratzeburg, 
Forstinsekten IIÍ. 160, tab. X, vyobr. 15. 
Lesto diplosis Kieff. 

polypori H. Lw. Schin. II. 384: Diplosis. Misty v Šumavě 
v choroších vedle motýlka Scardia tessulatella, 

C. Polyneura. 

Čeleď 14. Limnobidae. Po celých Cechách; ale některé 
rody velmi po řídku. Ve dne pečlivě skrývají se v trávě, po zá- 
padu slunce v hejnech se pářívají. 
Limnobia Mg. (Limonia Berger.) 

albifrons Mg. VII. VIII. leg. Vimmer, Česká Skalice. Leg, Dr. 

Uzel, Kr. Hradec, 
flavipes F. VL — VIII. Babiččino údolí. Kr. Hradec. 



_ 40 — — 

mactostigma ^cJinui. Ví. — IX. Frant. Laznč. 

nigropunctata Schniii. VI. leg. Vimmer. Skalka u Mníšku. Krč V. 

quadrinotata ;!/;''. V. —IX. Mař. Láznč. Cheb. 

sylvicola Síliinn. VII. VIII. Opočno. Starkoč. 

tripunctata A/;,'. \'. \'lí. C^heb. Toušeň. Krč. Jirny 

trivitlala Schiiw. Vil. VIII. Cheb. 

xanthoptera M^. VI. Cheb. Syn: biťasciata Schrk.. 
Dicranomyia O. S. Dicranoinyia Steph. p p. Schiner II. 5H9 
až 571: Limnobia, též Dicranomyia. 

chorea Mí^. \^— VIII. Aš. I^-ant. Laznč. 

dumetoram A/íf. VI. VII. Cheb. 

modesta A/i,--. VII. Praha (Petřín) 

morio Mg. VII. Rt)vensko. Hrubá Skula. 

pilipennis Egg Cheb. 

stigmatica Mg. Frant. Lázně. 

trinotata Mg. V. Frant. Lázně. 

lutea .1/í,''. Vlil. Leg. Vimmer. C. Třebová. 
R h i p i d i a Mg. 

maculata A/;'. VI.— IX. Cheb. Aš. 
R h a m p h i d i a Mg. 

longirostris Aíg. Seznam Kowarzuv. 
O r i m a r g a O. S. 

alpina Z/t. Cheb. Aš. 
Li psot ri X Lw. 

nobilis Ln>. VI. Karlovy Vary. Lovv. Besch. europ. Dipt. III. 
67. 32. 1883. Osten Sacken : Berl. Ent. Ztschr. XXXI, p. 
205, 1887. 

remota TFa/^. = erans VValk. iclerica Fgg. \^11. Leg. \'immer 
C. .Skalice, Velešín. 
G o n i o m y i a Liv. 

schistacea Schiitn. V. Kowarzuv seznam. Aš, Cheb. 

tenella Mg. Kowarzuv seznam. .Aš. Mar. Lázně. 
Empeda O. S. (Gonomyia Schin. pr. p., II. 544.) 

diluta yjt. Ko\va^^ův seznam. Aš. Cheb. 

flava Schniii. Kowarzuv seznam. Karlovy Vary? 
Molophilus Cnrtís. (O. S., Verr. = Erioptera Schin. II. 541.) 

appendiculatus Stg. Kowarzuv seznam. C. Krumlov. 

ater Mg. Kowarzuv seznam. Vyš. Brod. 

murinus Mg. Aš. Cheb. 

obscurus Mg. Vil. Velešín. Krč. 

propinquus Egg. Frant. Lázně 



OBSAH: J. Roubal: Nová varieta Carabus cancellatus Dlig. — brevitubercu- 
latus m. str. 1. — J. Srdínko: Ze života a chovu Agrotis lucipcty F. str. 
4.— E.Menšík: Motýlové okolí Chrudimi str. 12. — F.J.Rambousek: 
Příspěvek k poznání bulharskj^ch Pselaphidů a Scydmaenidů str. 16. — 
Ant. Vimmer: O kuklách několika Bombylidů str. 24. — J. Roubal: 
Nová Atheta — Microdota Montondoni sp. n. mihi str. 27. — Fauna 
bohemie a: Noví brouci okolí Píseckého. Příspěvek Dr. J. Tyla str. 29. — 
Drobnosti: Některé zajímavější Neuropteroidy španělské (Kpk.) str. 30. — 
Acidota crenata str. 31. — Acidota cruentata str. 31. — Poecilpnota ru- 
tilans (Tyl) str. 31. — Cicadetta montana (Horváth) str. 31. — 01. Šustera 
Nové české hymenoptery str. 31. 



u 



Entomologické příručky: 



I I 




napsali 

Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubeš, Dr. E. Lokay, 

Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V, Vávra, A. Vimmer. 

S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal , pro členy České Spol. Entom. 

56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách 

předem zaslaných. 

— Žádáme pp. členQv, aby laskavé pfičinili se o rozšffení tohoto spisku. - .. 

n. České SÍŤNATKY. Tlngitldae. 

Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 
40 h, poštou 10 h více. 

lil. Kůrovci v Čechách a na Moravě žijící. 

Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více. 

^fsirčí mřníl/iT 6'sopisu české Společ- 
Oldrbl rOtlUKlj nosil Eniomologické 

lze koupiti po 4 K (pro nečleny) a 3 K (pro členy). 

Pořad schůzi 

České Společnosti Entomologické ve správním r. 1909. 





Leden 


Únor 


Březen 


Duben 


Květen 




26. 


23. 


23. 


27. 


18. 




Červen 


Září 


Říjen 


Listopad 


Prosinec 




22. 


21. 


5. a 19. 


9. a 23. 


14. 



Valná hromada dne 18. ledna 1910. 
Schůze konají se v zased£'"í síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o ^I^S' hodině večer. 



ČHSOPIS 



České Společnosti Eníomologické. 

flcfa Sociefalis Entomologicae Bohemiae. 



Ročník VL 1909. CísIo 2. 



Redakčnf komité: 

Prof. Pr. Klapálek, 
P. Hug. Kubeš. ProL Dr. Em. Rádi. 

MUDr. Em. tokau. Odb. uč. finí. VImmer. 



Ssr 



V PRHZE. 

Hákladem České Spolecnosíi Eniomologtché 

Tiskem Dra Ed. Grégra a sqna. 



btP 10 



41 

Rhypholophus Kol. (Rhypholophus et Dasyptera Schin.) 
distinctus Egg. (Dasyptera Schin., II. 538.) Cheb. V. 
haemorrhoidalis Ztt. (Dasyptera Schin., lí. 537.) V. Frant. 

Lázné, Jilemnice VIII. 
lineatus Mg. (Dasyptera Schin., II. 538.) VIL VIII. IX. 

Závist, 
nodulosus Mcq. IV. — IX. Aš, Kr. Hradec, 
similis Stg. VIL— VIII. Aš, Cheb. 
varius Mg. (Dasyptera Schin., II. 537.) Náchod, Česká 

Skalice. 

Ei-ioptera Mg. (= Trichosticha Schin., 11.538.). 
ílavescens L. VI. VIII. Velešín, Cheb, Krč. 
fuscipennis Mg. Frant. Lázně, 
lutea Mg. VIL VIII. Kovvarzův seznam, 
taenionotata Mg. VIII. Aš, Cheb. 
trivialis Mg. V. Cheb, Aš. 

S y m p 1 e c t a Mg. 

stictica Mg. VIII. Aš, Cheb. 
punctipennis Mg, VIL Vinohrady. 

T r i m i c r a O. S. 

pilipes F. Náchod, Starkoč, Č. Skalice, Schin. II. 536 : Gno- 

phomyia. 
umbripennis Schum. Frant. Lázně, Cheb. Schummel : Beitr. 

z. Ent L 148. 

Psiloconopa Zit. (Kowarzia Thalh.) 
Meigenii Ztt. Kovvarzův seznam. 

C h i o n e a Dalni. 

araneoides Dalm. II. Kr. Hradec, leg. Dr. Uzel. 

Idioptera Mcq. (subgenus Limnophila Mcq.) 
fasciataL. V. VIL Cheb, Aš. 

pulchella Mg. VIL V. Cheb, Frant. Lázně, Ratibořice, 
Náchod. 

E p h e 1 i a Schin. 

marmorata Mg. VIII. Aš, Cheb, Kr. Hradec, 
miliaria Egg. VIII. Kowarzův seznam. Frant. Lázně. 

Dactylolabis O. S. 

gracilipes Liv. VIL Aš, Cheb. 

4 



42. —. ■ 

DicranoptychaO. S. 

fuscescens Schiim. Syn. : cinerascens Mg. Cheb. 

Eutonia (Schin. 11.551. Poecilostola.) 

barbipes Mg. V. Neratovice. Leg. Vimmer. 

Poecilostola Schin. 

pictipennis Mg. V. VI. Cheb. Hostivař, 

punctata Schr. V. VI. Kr. Hradec. Ratibořice. Náchod. 

L i m n o p h i 1 a Mcq. 

bicolor Mg. VII. VIII. Kr. Hradec, 
discicollis Mg. VI. Pivoňka v Ces. Lese. 
ferruginea Mg. VIII. Frant. Lázně. Cheb. 
fuscipennis Mg. VI. Vlil. Cheb. Protivín, 
leucophaea Mg. Kowarzův seznam, 
lineola Mg. VII. Vlil. Aš. Frant. Lázně, 
nemoralis Mg. VI. -IX. Cheb. 
nigricoUis Mg. V. VI. Frant. Lázně. 

Trichocera Mg. 

annulata Mg. V. VI. Kr. Hradec, 
fuscata Mg. III. — X. Praha (Štvanice). Kr. Hradec, 
hiemalis Dg. II. III. -X. Tábor. Praha. Kr. Hradec, 
maculipennis Mg. II. IV. — VI. Hostivař. Hr. Hradec. Ve- 

lešín. 
regelationis L. lil. \^. — VIII. Mar. Lázně. 

D i a z o m a Wallengr. (Trichoptera Strobl.) 

hirtipenne Siebke (viz Mikovu práci v Z. B. G. 1883, str. 
189). IV. VI. 

Ula Hal. 

macroptera Macq. V. IX. Syn.: pilosa Schum. Rudohoří. 

Dicranota Ztí. 

bimaculata Schum. IX. Aš, Cheb. 

Tricyphona Zti. 

immaculata Mg. VI, VII. Kowarzův seznam. 

A m a 1 o p i s Hal. 

geniculata Mg. VIII. Náchod. 

gmundensis Egg. VI.— IX. (— occulta Mg., Verr.). Starkoč. 



, 43 

inconstans O. S. (Syn. : tipulina Egg.). Starkoč. Borohrádek. 
unicolor Schum. VIL— VIII. Kowarzův seznam. 
Schineri Kolen. Vil. -IX. Cheb, Náchod, Aš. 

P e d i c i a Ltr. 

rivosa L. VI. VII. Cheb, Kr. Hradec, Čes. Skalice. 

T r i o g m a Schin. 

trisulcata Schum. V. Aš, Cheb. 

Phalacrocera Schin. 

nudicornis Schum. VI. Aš, Cheb. 

Cylindr otoma Mcq. 

distinctissima Mg. VI. — Vlil. Aš, Náchod, Ratibořice. 

Anisomera Mg. 

bicolor Mg. VII. leg. Wimmer. Náchod, Čes. Skalice. 

Čeleď 15. Tipulidae. Kde je dostatek vlhkých luk a lesů, 
tam se jim vždy dobře daří. Nejhojnější bývají v poříčí Lužnice, 
na úpatí Českého lesa a v okolí velkých rybníků, některé vy- 
hledávají listnaté lesy. 

Dolichopeza Curtís, L e p t i n a Mg. 

albipes Strom. VII. Kr. Hradec. Syn. : sylvicola Curt. 

Pachy rrhina Mcq. 

analis Schum. VIII. Vysočany, Aš, Protivín. 

crocata L. V. VII. Závist, Neratovice, Kr. Hradec. 

lineata Scop. =: histrio F. VI. — VIII. Protivín, Velešín, Kr. Vi- 
nohrady, Toušeň, Tanvald, Navarov, Chuchle. 

scalaris Mg. — imperialis Mg. VI. VII. Č. Skalice, Ratibořice, 
Náchod. 

cornicina L =: iridicolor Schum. VI. — VIII. Aš, Protivín, Če- 
lákovice, Velešín. 

maculata Mg. = maculosa Mg. VI. — VIII. Závist, Kr. Vino- 
hrady, Krč V., Chuchle. 

pratensis L. VIÍ. Dobříš, Neratovice, Kr. Hradec. 

quadrifaria Mg. Toušeň; leg. Vimmer. 

scurra Mg. Velešín, Č. Krumlov, Kaplice, Kr. Hradec. 

Ti půla L. (Oreomyz a Pokorný.) 

autumnalis Liv. VII., VIII. Kowarzůw seznam. 

4* 



44 ^ 

caesia Schum. VI. VII, Král. Vinohrady : parky. 

dilatata Schtim. Cheb, Karlovy Vary. 

exciša Schum. VIL, leg. Dr. Uzel, Kr. Hradec, Labský důl ; 
na temeni Kotle velmi hojna. 

fascipennis Mg. VIL, VIII. Frant. Lázně, Úpatí Krkonoš, Lab- 
ský důl. 

flavolineata Mg. Černošice VI. Leg. Dr. Vávra. 

gigantea Schr. V. VII. Kokořín, Závist, Jirny. Syn.: maxima 
Podá. 

hortensis Mg. Syn.: hortorum Mg. Frant. Lázně, Cheb. 

lateralis Mg. VI. -VIII. Aš, Cheb. Kr. Hradec. 

longicQrnis Schtim. VI. Jevany. 

lunata L. VI. Vlil. Cheb, Aš, Skalka u iMníšku. 

luteipennis Mg. X. Aš, Kr. Hradec 

fulvipennis Deg. := lutescens F. VIII. Hora Bor nad Macho- 
vem v Broum. výběžku. Krkonošské podhoří : Vrchlabí, 
Sytová, Jilemnice, velmi zřídka. 

marginata Mg. VIL Mariánské Lázně. 

melanoceros Schum. Frant. Lázně, Cheb, Aš. 

nervosa Mg. VIII. Aš, Cheb. 

nigra L. VII. Vlil. Velešín : hojně. Cheb, Protivín, C. Tře- 
bová. 

nubeculosa Mg. VIL Praha. Kokořín, Jirny. Kr. Hradec. 

obsoleta Mg. Kovvarzův seznam. Cheb, Aš. 

ochracea Mg. V. VI. Neratovice. Obříství. 

oleracea L. VI. VIL leg. Vimmer (Kr. Vinohrady). 

pabulina Mg. VI. VIII. Jevany. Jirny, Kr. Hradec. 

pagana Mg. VIL Cheb, Aš. 

paludosa Mg. VIL VIII. Všude obecná. Velešín, Krumlov, 
Klenec. Protivín. Jilemnice. V okolí protivínském a jilem- 
nickém nejhojnější, 

peliostigma Schum. VIL Kr, Vinohrady. VL Skalka u Mníšku. 

irrorata Macq. z= pictipennis Stg. Kovvarzův seznam, Leg. 
Gradl, Cheb. 

pruinosa Wd. VIL VIII. Velešín, Cheb, Tanvald, Navarov. 

rubripes Schum. V. VI. Kovvarzův seznam. 

scripta Mg. VIL Jirny. Kr. Hradec. 

stigmatella Schum. VI. VIL Cheb, Aš. 

truncorum Mg. VI. Madr. Cheb, Velešín. 

variicornis Schiun. VL Cheb. 

varipennis Mg. VI. Aš, Závist, Kokořín. 



. 45 — 

vernalis Mg. V., VI. leg. Vimmer. Neratovice. 

vittata Mg. Kr. Hradec. 

rufina Mg. VI., leg. Vimmer. Skalka u Mníšku. 

Stygeropis Lw . =: Prionocera Lw. Stettin. E Ztg. V. 170, 
1844. 
pubescens Lw. Kovvarzův seznam. 

Ctenophora Mg. 

pectinicornis VI., Vil. Skalka, Řevnice, Kr. Hradec, 
festiva Mg. VII. RatiboHce, Náchod. 

Dictenidia Britllé. 

bimaculata L. Ví.— VII. Nový .Jáchymov, Cheb. Kr. Hradec. 
Dobřichovice. 

Xiphura Bnlél. 

atrata L. VI., VII. Vrané, Kr. Hradec, Cheb. 



Sectio II. Orthorrhapha brachycera. 

Tribus I. Platygenia. 

Celeď 16. Stratiomyidae. Váhavé mouchy, milující teplo. 
Je-Ii pod mraky, zůstávají ukryty v trávě a keřích ; rády se vy- 
hřívají na listech keřů. Roztroušeny jsou po Cechách, ale nikde 
hojně. Poměrně nejčastěji bývají v krajinách od Zamberka přes 
Ústí do C. Třebové, v okolí Pražském a v Polabí. 

Pachygaster Mg. 

minutissimus Ztt. Kamenice. 

ater Panz. VI. leg. Vimmer. Závist, Praha, Černé jezero 
v Šumavě. 

Ne m o tělu s Geojfr. 

pantherinus L. VII. Frant. Lázně, Závist, Hradec Král. 

globuliceps Liv. VIL Frant. Lázně. 

uliginosus L. Ví. Leg. Binder. Radotín, Frant. Lázné. Leg. 

Kowarz. 
nigrinus Fll. VI. Frant. Lázně. Leg. Kowarz. 

E p h i p p i u m Ltr. 

thoracicum Ltr. VI. VII. Závist. Strašíce v Brdech. Hradec 
Král., Karl. Týn. 



o X y c e r a Mg. 

amoena Lw. Ví, VII. leg. Binder, Radotín. 

Meigeni Slaeg. VI. VII. leg. Vimmer. Závist, Károv, Zatec, 

leg. Lokay. J. Hradec, 
pulchella Mg. Ví. VIL leg. Vimmer. Vysočany, Smečno. 
Ranzoni Schin. VI. VII. leg. Dr. Uzel. Kr. Hradec, 
trilineata F. VII, Cheb, Houška, Hlubočepy. 

S t r a t i o m y i a Geqffr. 

chameleón L. V. VI. Praha, Cheb, Frant. Lázně, Spindel- 

muhl, Žamberk, Kr. Hradec, 
equestris Mg. V. VI. Žamberk. 
furcata F. VII. Cheb, Aš. 
longicornis Scop. Ví. Chuchle, Praha, Cheb. Kr. Hradec, Ro- 

čov, leg. Pastejřík. 
riparia Mg. VII. leg. Gradl, Cheb, Praha, Ti^eboň. 

Odontomyia Mg. 

tigrina F. Ví. VII, VIII. Kolín, Poděbrady, Frant, Lázně, 

Cheb. 
viridula F. VI. — VIII. Smečno, Frant. Lázně, Cheb, Velešín, 

Vys. Oujezd, Kr. Hradec, 
hydroleon L. VII. VIII. (Pselidotus Rd., hydroleon L.) Č. 

Třebová, Žamberk, Litomyšl, 
microleon L. Frant, Lázně, 
infuscata Mg. Frant. Lázně, 
angulata Pnz. VIII. leg. Gradl, Cheb, Třeboň, 
ornata Mg. leg. Vimmer, Houška. VI. —VIII. Kr. Hradec, 

Žamberk. 

Sargus F. 

cuprarius L. V. VI. — Vílí, Kolín, Police, Kr. \'inohrady, Náchod, 
Hronov, Protivín, Jilemnice, Nový Knín, Obecná, 
infuscatus Mg. VIL leg. Dr. Uzel. Kr. Hradec, Vys. Oujezd. 
nubeculosus Ztt. VI.— Vlil. Kolín, Poděbrady, Frant. Lázně, 
Police n. M., Hostivai-. 

Chrysomyia Mcq. 

formosa Scop. VI.— VIII. \'elešín, Veltrusy, Frant. Lázně, 
Smečno, Kr. Vinohrady. Všude obecná, kde jsou lesiny 
a křovinaté kopce. 



47 — 

speciosa Mcq. Leg. Prach. Závist. Soběslav, 
melampogon Zeli. Kolín; leg. P. Kubeš. 

Microchrysa Lw. 

polita L. V. -VIII. Frant. Lázně, Smečno, Kr. Hradec, 
ílavicornis Mg. VI. VII. P>ant. Lázně. 

B e r i s Lir. 

vallata Fórst. VII. Frant. Lázně, Cheb, Sedmihorky, Roz- 
toky, 
clavipes L. V. VI. Kolín, Cheb, Tuchoměřice, Radim, Nera- 

tovice. 
chalybeata Foersí. leg. Gradl. Aš. VIL, det. Vimmer. Smečno. 

Actina Mg. 

tibialis Mg. leg. Gradl, Aš, Cheb. 

Čeleď 17. Xylophagidae. Jednotlivé druhy vždy vzácné 
známy jsou z okolí Prahy, z Polabí a z jižních Čech (od Písku 
přes Protivín k Bavorovu); Xylophagus sbírán byl posud jen 
na úpatí Rudohoří. 

Xylophagus Mg. 

ater F. VI. Mar. Lázně, Fr. Lázně, 
cinctus Dg. VI. Cheb, Jáchymov. 

Subula Megr. 

marginata Mg. VI. leg. Vimmer. Lysá, Kolín, Neratovice ; leg. 
Dr. Lokay. Cibulka u Košíř, Štvanice, Smečno. 

Čeleď 18. Coenomyidae. 

Coenomyia Ltr. 

ferruginea Scop. V. VI. Cheb, Kamenice u Jíl. Jirny, Krč, 
Hvězda u Liboce, Ouvaly, Károv v Závisti, Karl. Týn. 

Čeleď 19. Tabanidae. Za vedra prudce létající mouchy dá- 
vají přednost úpatím a svahům našich hor a vrchovitých krajin 
před rovinami; Haematopota a Chrysops jsou ubiquisty. V Brou- 
movském výběžku nalézáme je pořídku. 

Haematopota Mg. 

italica Mg. VII. — VIII. Protivín, Velesín, Kr. Hradec. 



48 — — 

pluvialis L. VI. — IX. Kolín, Protivín, Velešín. Všude obecná, 
crassicornis Whlb. VI. VIÍ. Frant. Lázně. 

H e X a t o m a Mg. 

pellucens F. VII. Houška, Zatec, Cheb, Kr HradtíC, Vys. 
Ouiezd. 

Therioplectes Zllr. (Schin.: Tabanus). 

borealis Mg. VI. Cheb. 

luridus Fll. VI. Frant. Lázně. 

micans Mg. Ví. Frant. Lázně, Cheb, Tábor, Hřebeny Krko- 
noš, Aš, Kačlehy, Jevany, Skalka. 

montanus Mg. VL Eisenstein. 

solstitialis Schin. VI. Jevany, Valdštýn u Turn., Kokonn, 
Domažlice, Tábor, Kačlehy, Frant. Lázně, Žaly a Mecho- 
vinec v Krkonoších, Cerchov, Haltrava v C. Lese, Jirny, 
Kr. Hradec. 

A ty 1 o tu s O. S. (Schin.: Tabanus). 

fulvus Mg. VII. VIIL Cheb, Kačlehy, Smečno, Tábor. 

plebejus Fll. VII. VIII. Praha, Cheb, Smečno, Frant. Lázně, 
Beroun, Tábor. 

quatuornotatus Mg. VI. VII. Kokorín, Jevanyi Skalka, Karl. 
Týn. 

rusticus F. VII. VIII. Protivín, Vodňany, Bavorov, Č. Tře- 
bová, Vys. Oujezd. 

Tabanus L. 

autumnalis L. VIL VIII. Praha, Navarov. Tanvald, Kr. 

Hradec, 
bovinus Lw. VI. Vil. Kunratice, N. Jáchymov, Tábor, Jirny, 

Krč, Obecný, 
bromius L. Vil. VIII. Velešín, Maria Sorg. v Rudohoří, 

Houška, Kolín, Žamberk, Vamberk, Protivín, Jilemnice, 

Cerchov, Kunratice, N. Jáchymov, Tábor, Boubín. Všude 

obecný, 
cordiger 

glaucopis Mg. VII. VIII. Černé jezero. Tábor, 
maculicornis Ztt. VL— VIII. Frant. Lázně, 
spodopterus Mg. VL — VIII. Houška, 
sudeticus Zllr. VI. VII. Cheb, Černé jezero, Boubín, Písek, 

Čerchov, Strašice, Kr. Hradec. 



^ : 49 

glaucescens Mg. VIL Váp. Podol, Houška (Varieta druhu 
bromius) 

Silvius Mg. 

vituli F. VÍ. VIL leg. Vimmer. Třeboň, Č. Třebová, Tábor, 
Říčany, Kr. Hradec. 

Chrysops Mg. 

coecutiens L. VIL VIII. Velešín, Praha, Houška, Tábor, Pro- 
tivín, Třeboň. Všude obecná. 

parallelogrammus Zeli. VI.— VIII. Závist, 
quadratus Mg. VIL VIII. Strašíce v Brdech, 
relictus Mg. VIL VIII. Kačlehy, Praha, Cheb, Houška, P>ant. 
Lázně, Kr. Hradec, C. Třebová, Strašíce. 

ruíipes Mg. VL— VIII. Kolín, Cheb, Frant Lázně, Kr. Hradec, 
sepulcralis F. VIL VIII. leg. Duda. Jindř. Hradec, Cheb. 

Čeleď 20. Leptídae. Po různu, ale všude v Cechách, v pod- 
horských územích nejvíce (Jilemnicko, Rychnovsko) ; jen v Brou- 
movském výběžku rozšířeny pranepatrně. 

L e p t i s F. 

annulata Deg. VI. Kolín. 

conspicua Mg. VL Písek, Protivín, Vodňany, Bavorov, Č. 
Třebová. 



Brouci žijící v kurníku a holubníku. 

J. Zeman. 

V Davli mou pozornost zaujal dvorec, s jehož majitelem 
jsem se na svých vycházkách seznámil ; tam jsem svůj zřetel 
obrátil na kurníky v naději, že jako ve Vršovicích v holubníku 
i v kurníku v Davli pro svou sbírku získám nové tvary. Oče- 
kávání mne nezklamalo, nýbrž přímo překvapilo, neboť jsem zde, 
jak níže uvádím, nalezl prosýváním z jara i na podzim přes 80 
druhů různých brouků buď jedinců neb ve větším množství, jak 
trus vyhledávajících^ tak i brouků jiných čeledí, kteří asi zde 



50 



hledali útulek před nastávající zimou, nepochybně též plození a 
skon, neboť jsem při druhé návštěvě našel různé druhy zhynulé. 

Též jsem tam nalezl larvy včelice trubcovité a různé druhy 
much, které determinoval p. Vimmer. 

Nemohu se rozepisovati o tom, proč ten neb onen brouk 
si právě kurník vyhlédl za svůj útulek, poněvadž nemám po- 
můcek, v nichž bych mohl najíti poučení a názory jiných ento- 
mologů. 

Brouci nalezení vkurníkuvDavli. 



Trechus 4-striatus Schrk. 

Cercyon ustulatus Preyssl. 
unipunctatus L. 
» v. impunctatus Kuvv. 

quisquilius L. 
» centrimaculatus Strm, 
> analis Payk. 
Cryptopleurum atomarium 01. 
Oxypoda lividipennis Steph. 
Microglossa suturalis Sahib. 
Aleochara sanquinea L. 
» moesta Grav. 

Colpodota sordida Marsch. 
parva Sahib, 
pygmaea Grav. 
Atheta euryptera Steph. 
» nitidicoUis Fairm. 
» nigricornis Thoms. 
» occulta Er. 
» corvina Thoms. 
» zosterae Thoms. 
» amicula Steph. 
» morluorum Thoms. 

Falagria sulcata Payk. 

» obscura Grav. 
Leucophariphus silphoides L. 
Quedius fulgidus. F. 

» cinctus Payk. 

Creophilui maxillosus L. 



Philonthus chalceus Steph. 
» cephalotes Grav. 
» ventralis Grav. 
» discoideus Grav. 

fimetarlus Grav. 
> varians Payk. 
Leptacinus batychrus Gyll. 

» parumpunctatus Gyll. 
Medon ochraceus Grav. 
Xantholinus punctulatus Payk. 
Sunius filiformis L&tr. 
Oxytelus sculptus Grav. 

* nitidulus Grav. 
Haploderus caelatus Grav. 
Trogophloeus riparius Lac. 

pusillus Grav. 
Xylodromus concinnus Marsh. 
Omalium rivulare Payk. 
» florale Payk. 

v. nigrům Grav. 
Megarthrus denticoliis Beck. 
Catops fuscus Panz. 
Clambus armadillo De Geer. 
Ptenidium pusillum Gyl. 

» » v. corpu- 

lentum Lucas. 
Ptiliolum Kunzei Heer. 

» oblongum Gillm. 
Trichopteryx atomaria Deg. 

intermedia Gillm. 



51 



Mycetaea hirta Marsch. 
Cryptophagus distinguendus 

Strm. 
» saginatus Strm, 

> scutelatus 

Newm. 
«> dentatus H. 

hirtulus Kr. 
» f u s c i c o r n i s 

» fasciatus 

Kratz. 
Ephistennus globulus Payk. 
Enicmus minutus L. 
Cartodere ruficollis Marsch. 
Corticaria serrata Payk, 
Epuraea oblonga H, 



Meligetes rafipes Gyll. 
Aglenus brunneus Gyll. 
Monotoma picipes H. 
Attagenus piceus Ol. 
Hister terricolagerm. 

» cadaverinus Hoffm. 

» stercorarius Hoffm. 
Gnanthoncus rotundatus Kugel. 
Oxyomus sylvestris Scop. 
Niptus crenatus. 
Bruchus latro. 

» bideus 01. 

Anthicus íloralis. 

formicarius Goeze, 

Apion varipes germ. 
» virens H. 



Ve včelici trubcovité jako cizopasník: 
Dermestes bicolor F. 

Proložené jsou nové pro Čechy. 

Svrchu uvedený materiál mi laskavě zrevidoval p. dr. Fleischer 
zač mu vzdávám srdečný dík. 

Z much nalezl jsem v kurníků v Davli druhy, které dle 
sdělení p. Vimmra vůbec kladou vajíčka do trusu a hnoje. Vedle 
much zjistil p. Vimmer také cizopasné lumčíky, některé ploštice 
a červcovíiou Orthesiolu. Za účelem přehledu podávám tuto 
stručný seznam : 



a) Mouchy: 



Blepharoptera serratta L. 
Sphaerocera pusilla FU. 
Sphaerocera subsultans Fabr. 
Borborus pallifrons Fl. 9ď. 
Limosina pumilio Mg. 
Chortophila varicolor Mg, 5- 
Scatopse notáta L. 



_ _ 52 

&) Ostatní hmyz: 

Teleas (z čeledi Proctotrupidae). 
Ploštice z čeledi Tingitidae. 
Orthesiola 
Labia minor. 

Brouci nalezení již předloňského a loňského roku v holub- 
níku v trusu a pod líhněmi na půdě ti"ípatrového domu ve Vršo- 
vicích : 

Atheta occulta Er. 

Omalium florale Payk 

Dermestes bicolor F. 

Attagenus piceus Ol. 

Byrrhus paniceus L. 

Saprinus sparsutus Solský (nový pro Cechy). 

Gnathoncus rotundatus Kugel. 

Tenebrio molitor L. 

Anthicus floralis. 

Necrobia ruficollis F. 

Z brouků v holubníku nalezených, zvláštní zmínky zaslu- 
huje Dermestes bicolor, jehož larva i brouk žije skoro výhradně 
pod líhněmi holubů ; dospělý brouk se zažírá holoubatům spo- 
dem do krčku, čímž hynou. Tím způsobuje majitelům ho- 
lubníků citelnou škodu. Majetníci holubníků znají po většině 
tyto škůdce a ničí larvy i dospělé brouky. Též jsem nalezl to- 
hoto brouka jako cizopasníka ve včelici trubcovité (Eristalis tenax 
L.) v kurníku v Davli. 



Motýlové okolí Chrudimě. 

Napsal E. Menši k. 

11. Heterocera. 

Acherontia atropos L. IX. X. málo jako motýl — 
housenka na podzim bývá dosti hojná — našel jsem jej v pod- 
zimku jako motýla, i na jaře lítá ke světlu, též v kopule na 
podzim jsem jej našel; mám za to, že je zde doma, má 1 po- 



_ 58 

kolení na podzim a že také přezimuje. Pupa jest velmi choulo- 
stivá, nesnese otřesů a proto mnoho jich v poli při orání zajde ; 
jinak zdá se, že má tytéž vlastnosti jako Protop, convolvuli. 

S m e r i n t h u s p o p u 1 i L. od VI. — není hojný, po různu 
housenka má mnoho cizopasníků. 

Smerinthus ocellata L. od jara — dle počasí po 
různu a není hojný — z housenky dospělé z venku většinou 
vylezou mouchy. 

D i 1 i n a t i 1 i a e — L. VI. hojnější nežli předešlý — po 
různu. 

Sphinx ligustri L. — býval velmi hojný všude v za- 
hradách, ale co rybáři chytají na housenky, značně ho ubývá. 

Protoparce convolvuli L. na podzim, někdy dosti 
pozdě — jinak jako .'^tropos, ale hojnější ; na jaře jsem jej sám 
ještě nenašel. 

Hyloicus pinastriL. V. — VIII. hojný v borech všude 
— zdá se, že má dvě oddělená pokolení. 

Deilephila euphorbiae L. Ví., VII. má mnoho nepřátel 
v člověku, malém i velkém pro pestrost housenky — značně ho 
ubývá a vydrží jen na místech odlehlejších. 

Chaerocampa elpenor L VI. všude — není hojný. 

Metopsilus porceUus L. VI. všude — ne hojně. 

Macroglossa stellatarumZ, V. a VIII. všude hojná. 

Hemaris fuciformis Bamb. H. Esp. VI. zřídka kde a 
málo. 

Dicranura vinula L. V. všude — dosti. 

Stauropus fagi L. VI. — dubina u Dvakačovic — 
málo. 

Notodonta ziczac L. V. a VII. porůznu — dosti ; hou- 
senka není choulostivá, v zajetí žere i suché listy a zapupi se 
i v plesnivém listí a dá norm. motýla. 

Lophopteryx camelina L. V. — málo kde. 

Pterostoma palpinaL. V. není hojná. 

Phalerabucephala L. VI. všude a hojně. 

Pygaera curtula L V, a VIII. po různu — málo. 

Pygaeraanachoreta W.V.V., Vílí. všude dosti. 

Orgyia gonostigma F. VII. všude dosti. 

Orgyia antiqua L. VII. méně nežli předešlá. 

Dasychira fascelina L. VI. v úvozech na trnkách a 
později skoro všecko housenka žere — je- ale hnědá a jen před 



54 

3. a 6. svlékáním (na zimu a na jaře) jest modrošedá (rauch- 
grau) a pak jsou štětičky černé, po straně bílými chloupky oblo- 
žené, (ne jak Berge a jiní ji popisují), 

D a s y c h i r a a b i e t i s IV. V. — VI. — jen u Lhoty — 
a velmi vzácná. 

Dasychira pudibunda L. V. po různu — není 
hojná. 

Euproctis chrysorrhoea L. — VI. všude dosti. 

Porthesia similis Filssly (Auriflua) VI. — všude hojně 
— místy škodná. 

Stilpnotia sal icis 7v. VI. po různu — spoře — jen na 3 
topolech o samotě u sv. Kříže v Chrudimi, co pama uji rok co 
rok hojná. 

Ly man tria dis par L. VIII. po různu — ne hojná, jen 
na lípách u sev.-záp. dráhy nádraží a jen na hořejším oddě- 
lení od roku 1901. Každý rok hojná — nyní i s beky ní. 

Lymantria fnonacha L. VII v lesích porůznu a ne 
mnoho — od několika roků se šíří všudy v kraji a je i od 1906 
v městě Chrudimi v zahradách dosti. 

Malacosoma neustria L. VII. — všude hojně, něr 
který rok žemlové jedinci jsou častější nežli normálně zbar- 
vené. 

Macrothylacia rubi L. VII. po různu — málo. 

Gastropacha quercifolia L. VI. po různu, ne mnoho 

Odonestis pru ni L. Ví. — po různu, vzácný. 

Dendrolimus pini L. VII. po různu v borech, není 
hojný. 

Dřepaná falcataria L. V. a Vlil. po různu všudy. 

Dřepaná binaria Hiifii. V. — VIII. u Dvakačovic v du- 
bině — není hojná. 

Cilix glaucata Scop. V. a VIII. všudy a dosti. 

Panthea coenobita Esp. — V. Hůra Králové, vzácná. 

Diphtera alpium Orion Esp. VI. po různu — málo. 

A c r o n y c t a 1 e p o r i n a L. VI. po různu a málo. 

Acronycta aceris L. V. —VII. všude dosti. 

A c r o n y c t a m e g a c e p h a 1 a W. F. VI. po různu, není 
hojná. 

Acronycta tridens W. V. V. po různu málo. 

Acronycta psi L. od V. po léto až do podzimu; 
možno, že dvě pokolení, která jedno do druhého zabíhají. 



55 

Acronycta rumicis L. V. a VII. všude a hojně. 

A g r o 1 1 s f i m b r i a L. VI. u Třech Bubnů — velmi 
málo. 

Agrotis augur Fabr. VII. po rŮ2,nu, málo. 

Agrotis pronuba L VI. po různu, málo. 

Agrotis pronuba var. inuba VI. všude — dosti. 

Agrotis comes Hiibii. VIII. málo kde — vzácná. 

Agrotis c-nigrum L. V. a VIII. po různu. 

Agrotis festiva W. V. VII. vzácná. 

Agrotis multangula Hilbn. VII. po různu — málo. 

Agrotis putrisL V. málo. 

Agrotis excla matio nis L. VI. všude dosti. 

Agrotis ypsilon, suffusa W. V, VII. po různu. 

.'\grotis segetum W. V. po různu dosti — venku jako 
motýl většinou otřena. 

Epineuronia popularis Fabr. VIII. v zahradách. 

M a m e s t r a 1 e u c o p h a e a , l^. V. V. po různu dosti. 

Mamě stra nebulosa Hufn. V. po různu dosti. i 

Mamestra brassicae L. V. všudy. 

Mamestra persicariae L. V. vŠudy dosti. 

Mamestra persicariae var. accipitrina Esp. — 
vzácná. 

Mamestra o 1 e r a c e a L. V. — Vlil. všudy hojně. 

Mamestra genistae Bovk. V. po různu. 

Mamestra thalassina Hitfti. V. není hojná. 

Mamestra pisiL. V. všudy dosti. 

Mamestra trifolii Chenop. W. V. celý rok všudy. 

Mamestra d e n t i n a W. F, V. a Vlil. méně. 

Mamestra dentina ab. latenai — velmi málo. 

Mamestra chrysozona Bkh. V. všudy. 

Mamestra serena W. V. VIII. po různu. 

Dianthoecia compta W. V. VI. po různu — málo. 

Di anthoecia carpophaga Borlih. V. vzácná. 

Miana strigilisL. VII. mál > kde — vzácná. 

Miana bicoloria Vili. VII. okolo Chrudimě dosti. 

Bryophila ravula Hubn. var. ereptricula VIL vzácná. 

D i 1 o b a c a e r u I e o c ep h a 1 a L. VI. a IX. po .různu a dosti. 

Apamea těsta cea W. V. IX. po různu — málo. 

Hadena sordida Borkh. V. po různu — není hojná. 

Hadena monoglypha Hufn. VII. málo. 



56 

Ha děna lithoxylea W. V. Vil. není hojná. 

Hade na secalis didyma Esp. Vil. po různu. 

Hadena secalis ab. leucostigma Esp. po různu ve 
vůkolí Chrudimě — málo. 

A m m o c o n i a c o e c i m a c ii 1 a W. V. Vlil. málo — 
u Valchy. 

Polia chi L. VI. a Vlil. po různu — málo. 

Brachionycha sphinx Jliifii. X., XI. po různu — dosti 
někdy ji najdu na kmenech neb na plotě v listopadu, když již 
je jinovatka. 

Dichonia aprilina L. IX. po různu — málo. 

Trachea atriplicis L. VI. po různu — méně. 

Euplexia lucipara L. VI. po různu — není hojná — 
motýl většinou se najde iiž otřeny a je možno jen z housenky 
v zajetí chované čistého motýla dostat, ježto divoký let zvíře to 
hned po vylíhnutí poškodí. 

Brotolomia meticulosa L. V. a VIII. po různu — 
dosti; některý rok nelze jej nalézti — některý opět temněji zbar- 
vená. 

Man i a maura L. VIL zřídka. 

Naenia typica L VII. po různu — není hojná. 

Leucania pallens L. na podzim na mezích a všude 
hojná. 

Leucania L — album L. VI. a IX. po různu. 

Leucania lythargyrea Esý. VIL málo. 

Leucania conigera W. V. VIL po různu — málo. 

Grammesia trigrammica Hnýii. VIL po různu — málo, 
nejčastěji za Medlešicemi. 

Caradrina quadripuncta E. VIL — všude dosti. 

Caradrina morpheus Hitfn. Vl. málo. 

Petilampa arcuosa How. \'l. — velmi vzácná. 

Amphipyra tragopoginis L. VIL po různu. 

Taeniocampa gothica L. III. po různu. 

Taeniocampa incerta Hiifn. III., IV. po různu méně. 

Taeniocampa gracilis W. V. IIL, IV. po různu 
méně. 

Panolis piniperda Panz. V. dosti v borovinách. 

Mesogona acetosellae W. V. V. po různu — málo. 

Calymnia t.rapezina L. VIL, VIII. po různu — není 
hojná, nejvíce u Dvakačovic v dubině (variruje). 



. 57 

Plastensis retusa L. VIL skoro všude — není 
hojná. 

Orthosia macilenta Hiibn. VIII. vzácná. 

Orthosia circellaris Hufn. VIII. po různu. 

Orthosia pistacina W. V. IX. po různu — dosti. 

Orthosia v. canaria IX. velmi málo kdy. 

Orthosia litura L. VIII. málo kde — vzácná. 

Xanthia citragoL. Vlil. po různu — málo. 

Xanthia fulvago L. VIII. po různu málo. 

Or rhodia yau punctatum Esp IX. po různu málo. 

Orrhodia ligula IX. po různu málo. 

Scopelosoma satellitia L. IX. po různu, není 
hojná. 

Xylina socia Htifn. IX. málo kde. 

Xylina furcifera Hafn. IX. velmi málo. 

Xylina ornithopus Hufn. X. všude — dosti. 

Calocampa exoletaL. VIII. málokde — vzácná. 

Xylomyges conspicillaris L. V. — v Slatiňanech. 

Calophasia lunula Hufn. — V. po různu — málo. 

Cucullia umbraticaL. VII. všude hojně. 

Cu cul li a lactucae W. V. V. velmi málo. 

Heliaca tenebrata Scop. V. všude — dosti. 

Helliothis dipsacea L. VI. všudy až do zimy. 

Pyrrhia umbra Hufn. VI. po různu — není hojná. 

Acontia luctuosa W. V. V. a VIII. po různu, není 
hojná. 

Erastria uncula Cl. VI. u Hůry Králové, vzácná. 

Erastria fasciana L. VI. všudy — někdy hojně. 

Rivula sericealis Scop. VI. a Vlil. po různu — 
dosti. 

Prothymnia viridaria Cl. \'I.— IX. po různu — 
dosti. 

Emelia trabealis Scop. sulph. V., VIII. všudy — dosti, 
podzimní pokolení trpívá albinismem. 

Scoliopteryx libatrix L. IX. — všude hojně. 

Abrostola triplasia L. od jara všude. 

Plusia moneta Fabr. po různu — VIL v Chrudimi 
v zahradách. 

Plusia chrysitisL. VI. a IX. — všude a dosti —večer 
na květech vojtěšky v polích. 

5 



— 58 

Plusiajota L. VII. velmi málo. 

Plusia gamma L. od jara do zimy všude. 

E u c 1 i d i a m i C/. V. a VIII. ve vřesovištích všude. 

Euclidia glyphica L. V. a VIII. všudy hojně. 

Catocala fraxini L. VIII., IX. v Slatiňanském parku 
knížecím. 

Catocala elocata Esp. VIII., IX. po různu — dosti. 

Catocala nupta L. Vlil., IX. po různu — méně. 

Toxocampacraccae W. V. VII. po různu — vzácná. 

Laspeyriaflexula W. V. VII. po různu — dosti. 

Parascotia fuliginaria L. Vil. po různu — málo. 

Zanclognata grisealis W. V. Vil. — vzácná. 

Madopa salicalis W. V. VI. po různu, není hojná. 

Hermin ia derivalis Hubu. Vil. — u Hůry Králové. 

Pechipogon barbalis O. VII. po různu — dosti. 

Bomolocha fontis Thnnbg. VI. po různu — dosti. 

Bomolocha fontis ab terricularis Hilbu. velmi 
málo. 

Hypena rostralis L. IV. a V^III. po různu — není 
hojná. 

Thyatira batis L. VI. po různu — málo. 

Pseudoterpna pruinata Hnfvi. VII. po různu — 
dosti. 

Geometra papilionaria L. VIII. po různu — není 
hojná, v r. 1902 pod Rabštýnkem hojně. 

Geometra vernaria Hubn. V. — našel jsem dosud 1 
kus v Habrově. 

Thalera fimbrialis Scop. VII. po různu — není 
vzácná. 

Thalera putata L. V. — málo. 

Thalera lactearia L. VI. po různu. 

Hemithea strigata Mull. VI. dosti — všude. 

Acidalia perochraria F. R. VII. po různu — dosti 
5 jsou tmavější zbarveny na křídlech; mám za to, že ochrataje 
odrůda. 

Acidalia dimidiata Hiifn. VII. po různu — není 
hojná. 

Acidalia virgularia Hubu. V. a VIII, po různu - 
není hojna. 

Acidalia straminata Tr. VII. — málo kde. 



59 

Acidalia laevigata Hiibn. VI. — našel jsem dosud 
jednu. 

Acidalia herbariata F. VI. po různu všude — ne hojně, 
často v bytech a komorách. 

Acidalia holosericata Dup. VII. po růzi.u. 

Acidalia aversata L, VI. — VIIl. všude dosti. 

Acidalia aversata ab spoliata — u Hůry Králové 
často. 

Acidalia emarginata L. VII. po různu — není 
vzácná. 

Acidalia rubiginata Hiifn. V, — VIII. po různu — neni 
vzácná. 

Acidalia marginepunctata Goetze. V. — všudy 
dosti. 

Acidalia remutaria Hilhn. VI. — VIII. na lukách dosti. 

.-Xcidalia immutataL. VI.— VIII. dosti. 

Acidalia strigilaria Hiibn. VII. — po různu, není 
hojná. 

Acidalia ornata Scoý. VI. a VIII. všudy, není hojná, 
některý rok jsou kresby vlnovek všech 4 křídel široké. 

Ephira pendularia Cl. V, a VIII. po různu — dosti. 

Ephira porata Fabr. VI. a VIII., IX. po různu — 
málo. 

Ephira punctaria L. VI., VIII. všude — dosti. 

Rhodostrophia vibicaria Cl. V., VIII. po různu 
— málo. 

Timandra amata L. — celé léto až do zimy, všude 
a dosti. 

Ortholitha plumbaria Htifn. VI. po různu — dosti, 
v různých odstínech barvy křídel. 

Ortholitha limitata Scop. VI. všude dosti, 

Ortholitha moeniata Scop. VIII. ve vřesovištích dosti. 

Ortholitha bipunctaria W. V. VII. všude dosti. 

Minoa murinata Scop. V., VIII. všudy dosti. 

Lithostege farinata Htifn. V. po různu — málo. 

Lithostege griseata W. V. V. u Hůry Králové, 
vzácná. 

Anaitis plagiata L. v létě až do zimy všudy, dosti. 

Lobophora halterata Htifn. IV. u Třech Bubnů — 
málo. 



. 60 : 

Lobophora sexalisata Hiibn. VI. po různu a málo. 
Lobophora viretata Hiibn IV. vzácná. 
Cheimatobia boreata Hiibn. X. v březinách dosti 

— samička sedá zadečkem těsně ke kmenu a předek od kmene 
tak, že vypadá jako souček. 

Cheimatobia brumata L. X. všude hojně. 
Triphosa dubitata L. VI. vzácná. 
Scotosia vetu lata IV. V. VII. porůznu — není hojná. 
Scotosia rhamnata W. V. VII. po různu — není hojná. 
Lygris prunata L. VII. po různu — není hojná. 
Lygris testata L. VIII. po různu — není hojná. 
Lygris populata L. VII. po různu — není hojná. 
Larentia doiata L. Vil. po různu — vzácná. 
Larentia fulvata Forst. VI. po různu — není vzácná. 
Larenti a ocellata L. V. — Vil. všudy — ne hojně. 
Larentia bicolorata Htifn V., VII. po různu — méně. 
Larentia variata W. V. V. a VIII. všudy a dosti. 
Larentia variata var. obeliscata Hiibn. po různu 

— dosti. 

Larentia variata var. stragulata Hiibn. po různu 

— dosti. 

Larentia juniperata L. IX. vzácná. 

Larentia truncata Hnfn. VI. po různu v lesích. 

Larentia firmata Hiibn. V. IX. po různu — není hojná 

Larentia viridaria Fabr. VI. po různu — není hojná. 

Larentia fluctuata L. V. Vil. všudy hojně. 

Larentia didymata L. VIL málo. 

Larentia vespertaria Borgh. VII. až do zimy po 
různu — málo. 

Larentia montanata Borgh. VII. po různu — ne hojně- 

Larentia quadrifasciaria Cl. VII. vzácná, 

Larentia ferrugata Cl. V. Vlil. všude dosti. 

Larentia dilutata Borgh. X. po různu — dosti. 

Larentia galiata Hiibn, VII. vzácná. 

Larentia sociata Borgh. V.— VII. po různu dosti. 

Larentia albicillata L. VI. v lesích po různu. 

Larentia trifasciata Borkh. VI. po různu — málo. 

LarentiaalchemillataL. VII. po různu — není hojná- 

Larentia adaequata Borkh. VII. po různu — není 
hojná. 



Larentia albulata:H/. F. VIL po různu — není vzácná. 

Larentia obliterata Htifn. VIII. po různu — dosti. 

L a r e n t i a 1 u t e a t a W. F, VI. po různu — dosti. 

Larentia bilineataL. od jara do zimy — nejhoj- 
nější z Larentii. 

Larentia bilineata var. těsta ceolata — po různu 
— málo. 

Larentia silaceata Hnbn. VIL po různu — ne hojně. 

Larentia badiata Hiibn. IV. po různu — ne hojně. 

Larentia comitata L. VII. po různu — málo. 

A s t h e n a c a n d i d a t a W. V. V. po různu — málo. 

Tephroclystia oblongata Thnb. VI. — po různu. 

Tephroclystia pusillata W. V. V. dosti. 

Tephroclystia abietaria Goze. VI. dosti v boro- 
vinách. 

Tephroclystia togata Hiibn. Ví. vzácná. 

Tephroclystia lanceolata Hb. V. všude v lesích. 

Tephroclystia castigata Hiibn. VI. není hojná. 

Tephroclystia innotata Hufn. VI. není hojná. 

Tephroclystia satyrata Hiibn. VI. po různu. 

Chloroclystis rectangulata L. V. po různu. 

Chloroclystis debiliata Hiibn. VI. málo. 

Colix sparsata Tr. VII. vzácná. 

Abraxas g ross ul ar iata L. VIL po různu — není hojná. 

Abraxas marginata L. VI. VIII. všude — dosti. 

Abraxas adustata W. V. V. VIL po různu. 

Babta bimaculata Fabr. V. po různu — málo. 

Deilinia pusaria L. celé léto — všude. 

Deilinia exanthemata Scop. V. a VIII. po různu 
— dosti. 

Numeria capreolaria W. V. VI. — málo. 

Ellopia prosapiaria L. VII. po různu — dosti. 

Ellopia prosapiaria var. prasinaria Hiibn. 
v lesích více nežli původní tvar. 

Metrocampa margaritata L. VIL porůznu — málo. 

Ennomos autumnaria Wernb. IX. po různu — 
dosti. 

Ennomos alniaria L. VIII. málo. 

Ennomos fuscantaria Haw.lX. Chrudim — vzácná. 



62 

Ennomos erosaria Bkh. VII. dubina u Dvakačovic 

— málo. 

Selenia tetralunaria Hufn. VI. — VIII. Slatiňany 

— málo. 

Hydrochroa syringaria L. VI. vzácná. 

Crocalis elinguaria L. VIL málo kde. 

Ourapteryx sambucaria L. VII. vzácná. 

Eurymene dolabraria L. VII. velnii málo. 

Epi s th ogra p tis luteolata L. V. po různu — dosti. 

Epione apiciaria W. V. VII. — IX. po různu — není 
hojná. 

Epione para Hel aria W. V. VII. vzácná. 

Epione advenaria Hubu VI. po různu — dosti. 

Semiothisa alternaria Hiihn. VII. po různu — málo. 

Semiothisa signaria Hiihn. VII. po různu — málo. 

Semiothisa liturata Cl. V.— VIII. všude — dosti. 

Hibernia rupicapraria W. F. po 20. únoru - u Střel- 
nice III. v Statiňanech — dosti, jen toho druhu samičky ne- 
sedají na kmeny, nýbrž na špičku větvičky a tu se také páří 
(od večera do 3 — 4 hod. ráno jsou v copula) ; ostatních druhů 
99 na kmenech. 

Hibernia leucopaearia W. V. III. Habrov — málo 

Hibernia aurantiaria Esj^. IX. po různu — málo. 

Hibernia marginaria Barkh. III. po různu — dosti. 

Hibernia de foli ar i a L. IX. po různu — málo. 

Anisopteryx aes cul aria IV. F. III. všudy — hojně. 

Phigalia pedaria Fahr. — našel jsem ji již v lednu 
15. při 10° C na kmenu (ď) — všude dosti. 

Amphidasis betularia L. V. až VII. všude dosti. 

Boarmia cinctaria W. V. V. po různu — dosti. 

Boarmiasecundaria W. V. VII. po různu — hojně. 

Boarmia repandata L. VII po různu — dosti. 

Boarmia roboraria W, F. VII. Herm. Městec, park — 
málo. 

Boarmia consortaria Fabr. VII. po různu. 

Boarmia lichenaria Hufn. VII. po různu — dosti. 

Boarmia cr ep uscular ia W. VAV. do IX. všude — a 
hojně ve všech odstínech barvy křídel i kresby. 

Boarmia punct aria Hiibn. V. a VII. po různu — dosti. 

Tephronía sepiaria Hiifn. VII. po různu — málo. 



63 — 



Gnophos obscuraria Hubit. VII. po různu — málo. 

Emaiurga atomaria L. V.— VII. všudy — dosti, 

BupaluspiniariusL. VI. v borovinách — všudy 
hojně. 

Thamnonoma wauwaria L. VI. porůznu — není 
hojná. 

Thamnonoma bruneata Thiinb. V. v borůvkách dosti. 

Phasiane clathrata L. V. VII. všudy — dosti. 

Nola cucullatella L. pass VI. po různu — dosti, 

Nola cicatricalis Tr. VI. málo. 

Eariasclorana L. V, — VIII. všude — dosti. 

Spilosoma lubricipeda Esp. V. a VII. po různu, dosti. 

Spilosoma menthastri Esf. V. všudy — ne hojně. 

Spilosoma urticae Esp. V, je snad varieta — málo. 

Fhragmatobia fuliginosa L. V, — VIII. po různu 
— není hojná. 

Arctia caja Z/ VI. po různu, dosti. 

Calimorpha dominula L. VII. po různu neni častá. 

Cybosia mesomella L. VII. po různu — hojně. 

Gnophria rubricoUis L. V, po různu — málo. 

Oeonistis quadra L. VII. po různu — dosti. 

Lithosia deplana Esp. VII. v lesích někdy hojná — 
ale všude jinde není hojná. 

Lithosia sororcula Hiifn. VI. po různu — málo. 

Zygaena punctum Ochs. \TI. po různu — málo. 

Zygaena achilleae Esp. VII. po různu — více. 

Zygaena exulans Hoch. VII. po různu — málo. 

Zygaena filipendulae L. VII. všude dosti — ač 
v posledních létech pro nepřízeň počasí jich valně ubývá. 

Zygaenaephialtes L. VII, všude — dosti. 

Zygaena ephialtes var. peucedani Esp. — 
nejvíce. 

Zygaena ephialtes ab. athamanthae Esp. — 
málo. 

Zygaena carniolica Scop. málo. 

Zygaena carniolica ab. hedysari málo. 

Ino staticesL. VII. po různu — dosti. 

Epichnopteryx pulla Esp. VI. po různu. 

Fumea casta Esp. intermed. VI. po různu — dosti. 

Trochilium apiformis L. V, porůznu — není hojná. 



64 



Sesia empiformis Esp. VI. — málo. 
B embecia hy laeiform i s Las/*. VII. porůznu — málo. 
Cossus cossus L. VII. po různu — není vzácná. 
Zeuzera pyrina L. VIL po různu — není hojná. 



Vzácné české mouchy. 

Sděluje A. V i m m e r. 

1. Ctcnophora elcgans Mg. (^, je krásná tiplice, kterou 
sbíral p. prof. Klapálek u Třeboně 19./6. 1895. Pro Čechy 
nový druh. 

2. Arctophila mussitans Fb. nalezl p. quar J an P. Kubeš 
u Maria Sorg v Rudohoří v červnu. Zajímavo je, že A. mussi- 
tans přinesl v 60. letech minulého století ze Šumavy zvěčněl3> 
konservatoř Lokay. Uloživ ji v museu, nepublikoval jí a proto 
je i tato moucha pro naši vlast novým druhem. 

3. Arctophila bombiformis Fll. lítá v Cechách zřídka kdy 
a jen na málo místech. Miluje lesnaté vyšší polohy. Vedle svého 
exempláře, jejž jsme polapili nad Hojnou Vodou v Novohradském 
pohoří 1897, známe jen ještě dva z jiných sb''rek v Cechách. 
Kovvarz mouchu uvádí ve svém seznamu. 

4. Críorhína asilica Fll. Jediný kus chytili jsme u Chlumce 
blíže Třeboně ku konci května 1897. V zápisníku svém máme 
zapsáno, že tuto mouchu chytil také p. inž. Sustera v Kárově 
3./6. 1907; bližšího však o ní ničeho nevíme. V Cechách je dle 
všeho vzácná, však u Dornbachu nedaleko Vídně hojněji litá. 
Pro království České nová specie. 

5. Apterina pedcstris Mg. je velmi vzácná bezkřídlá muška, 
jíž nabyl z trouchu p. prof. Roubal. Trouch přinesl z Velkého 
Oseku v dubnu 1906. Apt. pedestris je pro Cechy novým 
rodem i druhem. 

6. Therina femoralis Mg. zdála se Schinerovi záhadná. Je 
spíše vzácná, neboť můj přítel, p. Janů, polapil jediný exemplář 
u Blatné v srpnu 1908. Rod i druh nový pro naši zemi. 

7. Brachypalpus vulgus Pan:, zaslal nám k determinaci 
p. kol. Stříbrský z Klubová. Chytil jej v červnu r. 1907. Nový 
český druh. 



65 

Mouchy, které cizopasí v larvách a kuklách některých 
českých motýlů (2. příspěvek.) 

Sděluje A. V i m m e r. 

V Čísle 1. čtvrtého ročníku (1907) tohoto časopisu vyšel 
z našeho péra seznam much, které cizopasí v českých motýlech. 
K tehdejším 20 druhům připojujeme dnes opět několik druhů. 

1 . Parexorista polychcta Macq. cizopasí v housence přástev- 
níka špenátového (Arctia villica L.). Larvy ztráví do jara housenku, 
v dubnu se zakuklují, po 12 — 14 dnech se líhnou. Housenku 
daroval mi p. MUDr. Řeháček. 

2. Machaira serriventris Rd. (Phorocera concinnata Mg.) 
zakukluje se v kukle otakárka ovocného (Papilio podalirius). Hou- 
senky sbíral v Krči p. Zeman. Mouchy se líhly z kukel 23 ./3. 

3. Parasetigena segregata Rd. (Chaetogena Rd., Phorocera 
.Schin.) vylíhla se ku konci dubna z kukel pávího oka habrového 
(Saturnia carpini), které choval p. prof. Hartmann. 

4. Z jiného zámotku téhož motýla nabyl jsem mouchy 
Phorocea sp. ze sekce Parasetigena. Za ní vděčím také p. prof. 
Hartmannovi. 

5. Thelaira leucozona Pauz. Pan Zeman daroval mi kukly, 
které v larvím stadiu cizopasily v housence lysaje vrbkového 
(Deilephila elpenor). Sám jsem tuto mouchu získal z kukel 
lysaje topolového (Smerinthus populi). 

6. Micropalpus comptus (Fall.) Rond. daroval mi v po- 
době kukel jakož i dospělého hmyzu ze Saturnia carpini p. 
prof. Klapálek. 

Všem, kdož mne laskavě obdařili studijním materiálem, 
vzdávám tímto veřejně srdečný dík a prosím, aby i na příště 
mi zachovávali podobné biologicky velmi významné objekty. 

Auszug. 

Die Fliegen als Parasiten einiger bóhmischen Schmetterlinge. 

(2. Beitrag.) 

1. Parexorista polycheta Macq. ex Arctia villica L. 

2. Machaira serriventris Rd. (Phorocera concinnata Mg.) 
ex Papilio podalirius L. 



66 

3. Parasetigena segrcgata Rd. ex Sacurnia carpini \V. V. 
(Saturnia pavonia L.). 

4. Phoroccra sp. von Sektio » Parasetigena*, ex Saturnia 
carpini W, V, 

5. Thelaira leucozona Panz. ex Deilephila elpenor L. 

6. Micropalpus comptus {Fall.) Rond. ex Saturnia carpini 
W. V. (Saturnia pavonia L.) 



Boj s komáry. 

B. Z e ž u 1 a. 

Každému z vlastní zkušenosti je známo, jak dovedou ko- 
máři »zpnjemnit« chvíle; rovněž je známo, že jsou i životu ne- 
bezpečni přenášejíce malarii (Anopheles). Z těchto důvodů byl 
započat vyhlazovací boj proti nim. Způsoby, kterými se po- 
stupuje, jsou rozličné. Nejobyčejnější postup jest vysoušeti 
močály, ve kterých larvy komáří žiji. Tak byly již mnohé kra- 
jiny malarie sproštěny. \' Německu ničí se především dospělý 
hmyz, přezimující ve sklepích, desinfikováním (kyslič. siřičitým); 
larvy pak ničí se vpouštěním olejovité tekutiny »Larvicid< na 
hladinu. Tím zamezí se jim přístup k hladině (chtčji-li dýchati) 
a larvy se utopí. Zároveň se však zničí vše, co v louži žije ať 
užitečné, škodlivé či lhostejné, louže pak mají hnusné vzezření. 
Veškerý poetický půvab tůně je zničen. Proti tomuto radikálnímu 
avšak barbarskému způsobu zahájili akci německé spolky akva- 
rijní. Poukazují na prostředky přirozenější, které raz tůní ne- 
mění a ostatní zvířenu valně netangují. Jsou to prostředky, které 
jsou v souladu s propagací ochrany přírodních památek. Především 
navrhuje se osaditi tůně, kde larvy komáří žijí, koljuškami, které 
je dík svému dobrému zažívání a rychlému plemenění brzy 
vyhubí. Další způsob (dle spolku >Heros« — Norimberk) dle 
návrhu Bartmannova jest osaditi hladinu plovoucí azolou 
(salvinie snad by se rovněž hodila), ta se rychle rozšíří 
po celé hladině, larvám znemožní přistup k hladině a tím je 
zničí. Způsob ten se tak výborně osvědčil, že německý říšský 
zdravotní úřad se usnesl použíti ho v postižených krajinách. 
Dle sdělení spolku »Seerose« v Norimberce oznámil anglický 
učitel z Barbadosu F. Herbert Bindley »Timesům< svá pózo- 



G7 

rování, dle kterých na jediném tomto ostrově z celého západo- 
indického souostroví, komárů a tedy ani malarie není. Příčinu 
zjistil Bindley ve spoustách malé rybky Girardinus poeciloides, 
veškeré louže oživujících. Domorodci pro její hojnost na- 
zvali ji Million. Již před tím navrhoval anglický plukovník 
Henrik Gibbons hubiti larvy komáří rybami (Girardinus) 
v koloniích anglických, malarií stížených. Jeho rady bylo po- 
slechnuto ; od započetí pokusů s těmito rybkami uplynula po- 
měrně krátká doba, než aby se mohl konečný úsudek pronésti, 
leč dle pozorování Činěných, počátky slibují nejlepší výsledky. 
U Berlína učiněn pokus hubiti komáry žabami, které k loužím, 
larvami komářími bohatým, byly vpuštěny, aby líhnoucí se hmyz 
lapaly. O výsledku není nic uveřejněno (pokud jest mi známo), 
patrně skončil pokus ten notným fiaskem. Především jest illu- 
sorní chtíti udržet žábu u určité louže, a dále jest dosti pochybno, 
že by žába (při známé úžasné žravosti) utrácela čas lovem tak 
malých, nevydatných soust. Dle mých pozorování v Pražském 
okolí činěných, nejvíce komářích larev (Culex) nachází se v bas- 
sinech zahradníků, chovajících vodu, potřebnou k zalévání, 
dále v kádích a různých nádržkách vodních u skladišť, slou- 
žících co prvá zásoba pro případ ohně. Těmto by se měla vě- 
novat pozornost v prvé řadě. Pokusů v cizině konaných měli 
by si povšimnout zdejší zdravotní úřady, aby se nezačalo 
teprve s pokusy až se epidemie komárů někde vyskytne, nýbrž 
aby mohlo býti přikročeno k hubení na základě poznatků jinde 
nabytých. (Dle několika drobných zpráv v časopise : »Wochen- 
schrift fůr Aquarien und Terrarienkunde« — Braunschweig.) 



Fauna Bohemica. 

Noví čeští brouci. 

Roubal. 

Lathrobium bicolor Erich. (det. Roubal) Vltavský náplav 
u Prahy IV. 1909 (Mulač). 



Poznámka' Z našich ryb k hubení komářích larev hodí se střevle. 



68 

Neuraphes carinatus Mn/s. Křivoklát IV. 1908. (V Klímově 
seznamu neuveden ) 

N. geticus Saulcy — 1 ex. u Chudenic IX. 1908. (Dle 
Reitterova seznamu »A. Hu.« 

Coccinella 4 — punctata Pont. a. pinastri Ws. Vrané nad 
Vit. 30. III. 1909. 

Coccinella a. abieticola Ws. tamtéž. 

C. conglobata Linu. a. dubia Ws. Sv, Prokop 19. III. 09. 
Mordellistena parvula Mnls. a. picipes Costa. Doksany 

VI. 1907. 

M. stenidea Mnls. Pacov VIII. 1907. 

Otiorrhynchus inflatus Gyllh. (det. Formánek) hojný 
v některých roklích vltavského údolí mezi Závisti a Stěcho- 
vicemi. 

Dorytomus nebulosus Gyllh. Terezín, Doksany. 1907. 

D. filirostris Gyllh. S předešlým. 

Ligniodes cnucleator Pauz. Nový rod a druh pro naši 
faunu; našel jsem 1 ex. u Roudnice, 1 u Doksan VI. 1907. 

V III. roč., t. časop. str. 19. mnou uvedený Exocentrus »puncti- 
pennisMuls.« = E lusitanicus L. — Ve »Verhandl., d. zool. — bot. 
Gesellsch. in Wien« jsem za nového českého brouka uvedl ze 
staré sbírky získaného, mylně nalezištěm sSvihov (Bělč)« ozna- 
čeného Clytanthus pilosus Forst.« — verifikuji tuto omyl kte- 
réhos starého sběratele náhodou vzniklý. 



Motýlové okolí Chrudimě 

Ph. C. A. Růžička. 

Zkušený lepidopterolog p. E. Menšík sbíral ve zdejším okolí 
některé druhy, kterých jsem zde dosud nezjistil. (Jako v. taras, 
v. bryoniae, L. argyrognomon, L. astrarche, Z. quercus). Naproti 
tomu sbíral jsem některé druhy, jichž ve svém seznamu, v 1. č. 
letošního ročníku našeho časopisu uveřejněném, neuvádí. Oboje 
dá se vysvětliti tím, že naše revíry se poněkud rozcházely. 

Doplňuji tedy k zmíněnému seznamu: 

Cclias chrysothemc Esp, koncem Vlil. u Zaječic, vzácný. 

Leptidia sinapis L. ab. erysinni Bkh., z jara u Bělidla 
1 exempl. 



__ 69 

Melitaca didyma O. VI. u Zaječic. 

M. parthenia Brk. u Zaječic vzácný. 

Satyrus briseis L. v Zaječicích na kopci neobyčejně hojný ; 
u Třech Bubnů jsem chytal jen otřené exempl., dle všeho za- 
letěvší tam z blízkých Zaječic. 

Lycaena orion Pall. U Strádova v oboře, vzácný. 

L. icarus Rott. ab. cocrulea Fuchs. Vlil, ojedinělé v nejbliž. 
okolí Chrud. 

L. meleager Esp. 1 ex. cf na cestě k Bělidlu. 



Loni 6. zai-i chytil jsem v Chrudimi na Střelnici 1 exempl. 
Xanthia fulvago L., vykazující zajímavý, dokonale lateralní 
albinismus. Pravá polovina jest úplně normální, levá strana 
(křídla i levá polovina těla) podobá se ab. flavescens Esp., jest 
však o něco bělejší. 



Evropští nosatci rodu Dorytomus Siephens. 

Podává vrchní poštovní rada R o m. Formánek v Brně. 

Rod Dorytomus Stephens náleží do desáté podčeledě Curcu- 
lionidů Erirrhininae, jest v Evropě zastoupen 26 druhy, z nichž 
se 23 druhů vyskytuje v zemích sudetských. Jednotlivé druhy 
jsou si většinou velmi podobny a jsou proto ve sbírkách často 
zaměňovány. Aby se tak nedělo, jest účelem práce této. 

Rod Dorytomus vykazuje nosec oblý, zřídka u kořene 
tlustší než u úst, nepravidelně nebo v řádkách tečkovaný, rovný 
neb více méně prohnutý. Zlábky tykadlové dosahují ke spodnímu 
okraji očí, jsou od základny tykadel k úslům více méně pro- 
dlouženy dosahujíce někdy až k nim. Brada uprostřed dvojitého 
hrdelního výkrojku umístěná jest skoro celá dolním pyskem 
pokryta. 

Tykadla jsou lomená, mezi středem a koncem nosce, někdy 
u samých úst vkloubená, násadec dosahuje k okraji očí, bičík 
je sedmičlený, prvý jeho článek tlustší a mnohem delší druhého, 
tento vždy, někdy však jen málo, delší ostatních, třetí a pátý 
zřídka kratší než přilehlé, sedmý zřídka širší než šestý a vždy 
od zřetelně článkované paličky ostře oddělený. 

Štít v místě nejširším jest vždy užší než krovky, zadní 
kraj rovně, přední šikmo dolů uťatý, někdy za očima nepatrné 



-. 70 

vykrojený uprostřed řidčeji než po stranách tečkovaný, tečko- 
vání hlavy na čele malou jamkou zdobené jest tak jemné ano 
mnohdy i jemnější než předního kraje štítového, zadní kraj štítu 
jest obyčejné po stranách více méně vmáčknutý. 

Štítek jest vždy patrný, zaokrouhlený, hladký neb te- 
čkovaný. 

Krovky jsou u kořene více méně vykrojené, s rameny vždy 
znatelnými, vzadu buď společně zaokrouhlené neb oble zúžené, 
někdy jednotlivě oble zúžené, každá s deseti řádkami teček, 
z nichž devátá až k poslední třetině nebo čtvrtině krovek rý- 
hovitě jest prohloubena, s desátou skoro splývá a teprve před 
koncem od této zřelelné jest oddělená, ostatní řádky blíže švu 
a vzadu jsou hlubší, čím blíže ke stranám tím mělčí ; pátá 
mezera na konci více méně zduřená, někdy i konec krovek a 
místo, kde se druhá a devátá mezera stýkají, nádorovitě vy- 
stouplé, okraj krovek pod rameny slabě, nad zadními kyčlemi 
dlouze vykrojený. 

Kraj prosterna jest široce vmáčknutý, buď úplně rovný 
nebo výkrojkem ohraničeným po stranách lesklými, zvýšenými 
lištami zdobený. Tvar a obrvení tohoto kraje J50u znamenitou 
pomůckou pro rozdělení druhů ve skupiny. 

Přední kyčle jsou sblížené, přilehlé, u zadní strany prosterna 
vkloubené, kyčle prostředního páru noh více méně úzkým, na 
konci tupě trojhraným, po celé délce stejně širokým výběžkem 
prosterna odděleně, zadní kyčle příčné, až ke stranám krovek 
sahající, podobné jak u prostředních utvářeným, však širším břiš- 
ním výběžkem oddálené. Zadohrudí jest obyčejně silněji tečko- 
vané než sternity. 

Prostřední pár noh jest nejkratší, přední buď tak dlouhý 
nebo kratší a jen u druhu longimanus delší zadního páru. Při- 
kyčlí všech noh odstávají, směřují dolů a jsou štětinkou zdobena. 
Stehna jsou sotva znatelně zploštělá, více méně zduřená, pied 
koncem více méně vykrojená a ozubená. Holeně jsou ke konci více 
méně rozšířené, zřejmě zploštěné, na zevní straně rovné, zřídka 
a to jen před samým koncem slabě vykrojené, konec jest pak 
šikmo dovnitř uťatý, na vnitřní straně obou předních párů noh 
zahnutým, u zadního páru noh rovným trnem ozbrojený. Druhý 
článek chodidel jest nejkratš', tak široký jako prvý, třetí zn.ičně 



71 ■ ■ 

Širší, hluboce vykrojený, poslední vyčnívá as polovinou z třetího 
a jest dvěma mohutnými drápky opatřen. 

Tělo jest tenkými, jemnými, zřídka na prsou hustěji sesku- 
penými neb na krovkách šupinkovitými, v tečkách v kloubenými 
chloupky pokryté. 

U (5* jsou dva břišní sternity podélně vyhloubeny, nosec 
často nápadně kratší než u 9 ^ oči více sblížené. 

Dorytomus liší se od příbuzn3>ch u nás se vyskytujících 
rodů Erirrhinus Schdnherr a Notaris Síeplieiis volným dolním 
pyskem, žlábky tykadlovými ke spodnímu okraji očí dosahujícími, 
čtyřhrannými epimerami prosterna, desátou řádkou teček na krov- 
kách sblíženou, nad kyčlemi zadního páru noh skoro splývající 
s devátou a stehny ozubenými, jinak utvářenými holeněmi, výběž- 
kem břišním širokj^m, zadní kyčle oddalujícím a kratším druhým 
břišním sternitem ; od rodu Icaris Foiirnier stehny ozubenými, 
holeněmi nezahnutými, na vnitřní straně hrbolky neopatřenými, 
druhým břišním sternitem kratším a lalůčky náočními nevy- 
vinutými. 

Dorytomi žijí na vrbách, topolech a olších, vyskytují se 
častéji na jednom a témže stromě současně ve více druzích. 

Druhy lapponicus Sahlberg ve Finsku žijící a nothus Rey 
z Lyonu popsaný zůstaly mně neznámými. 

Za ochotné provedení obrázků ku práci této vzdávám diky 
panu professorovi VI. Zoufalovi v Prostějově. 

Přehled druhů. 

1. Přední kraj prosterna rovný neb jen nepatrně vykrojený, 4,5. 
a 6. mezera před koncem krovek nádorovitě zvýšená, hu- 
stěji seskupenými, v podobě světleji zbarvené tečky vy- 
stupujícími chloupky zdobená 2 

— Přední kraj prosterna s výkrojkem na obou koncích zvýšenou, 
lesklou lištou ohraničeným a krátce obrveným ; krovky před 
koncem buď ploché neb jen nepatrně zduřelé a v místě 
tom světlejšími chloupky neopatřené. Obr. 1., c . III. skupina. 

2. Prosternum na předním kraji hustě obrvené . . I. skupina. 

— Prosternum neobrvené ... • II. skupina. 



72 





Obr. 1. Přední kraj prosterna druhů a^ Schonherri Faust, /') vaHdirostris G\'ll., 
c) melanophthalmus Payk. 

I. skupina. 

1. Brvy na předním kraji prosterna nestejně dlouhé, ve středu 
kratší, proti očim dvakrát delší, při skloněné hlavě až do 
středu očí sahající Obr. 1, a 2 

— Brvy na přední straně prosterna stejně dlouhé, při skloněné 
hlavě do očí nezasahující. Obr. 1, b 3 

2. Celo mezi temenem a noscem sedlovité prohnuté, přední 
nohy delší zadních, nápadně tenké, prvý článek předních 
chodidel u (^ delší ostatních, nosec silné prohnutý, u 9 
skoro tak dlouhý jako polovina těla 1. longimanus Forster. 

— Celo neprohnuté, s noscem v téže rovině ležící, přední a 
zadní nohy stejné délky a tlouštky, prvý článek předních 
chodidel normálně vyvinutý, nepatrně delší než druhý, no- 
sec v obou rodech skoro stejně dlouhý, nepatrně prohnutý, 
krovky mramorované 2. Schonherri Faust. 

3. Oči dvakrát tak široké jako nosec, čelo mezi temenem a 
noscem sedlovitě vyhloubené, nosec silně prohnutý, delší 
než štít s hlavou, u (^ lištami prostoupený, u 9 hladký. 
t>kadla u (j" v přední polovině blíže středu, u 9 uprostřed 
nosce vkloubená, štít nápadně široký se stranami silně za- 
okrouhlenými, nohy mohutné, stehna silně zduřená a ozu- 
bená, holeně nápadně široké, u (^ na vnitřní straně dvakrát 
hluboce vykrojené, tělo černé, šedými přilehlými chloupky 
skvrnité 3. tremulae PayL 

— Oči P^krát tak široké jako nosec, holeně na vnitřní stianě 
buď rovné neb jen nepatrně vykrojené 4 

4. Povrch těla jemnými, krátkými chloupky spore pokrytý, 
skoro lysý; u (^ kyčle prostředního páru noh dosahující, 
až ke kořenu tykadel lištami prostoupený, u 9 kyčle pro- 
středního páru noch přesahující, u kořene v řádkách tečko- 
vaný, tykadla u (^ nedaleko úst, u 9 P^ed středem nosce 



73 

vetknulá, stehna silně zduřená a dosti značně ozubená, tělo 
hnědožluté 4. tortrix L. 

— Povrch těla tlustými chloupky více méně hustě pokrytý 5 

5. Nosec kratší než štít s hlavou, nepatrně prohnutý, skoro 
rovný, jemně, více méně hustě tečkovaný 6 

— Nosec mnohem delší než štít s hlavou, nepatrně prohnutý, 
skoro rovný, buď tečkovaný neb lištami prostoupený . . 8 

6. Tělo protáhlé, krovky jen nepatrně širší než štít, tento po 
stranách u kořene jamkou opatřený, před středem rozšířený, 
do zadu nepatrně, do předu náhle a silně zúžený, čelo 
značně užší než nosec, tykadla u obou pohlaví blíže konce 
nosce vkloubená, stehna silně zduřená, u (^ mohutně ozu- 
bená, krovky tmavohnědé se žlutavým švem a rovněž tak 
zbarvenou postranní páskou 7, validirostris Gyll. 

— Tělo krátké, široké, krovky skoro dvakrát tak široké jako 
štít, tento souměrně vyklenutý, bez jamek, po stranách pra- 
videlně, mírně zaokrouhlený 7 

7. Celo mezi očima nosce nepatrně užší, nosec u (J* as tak 
dlouhý, u 9 znatelně delší než štít, stehna silně zduřená a 
dosti mohutně ozubená, tělo žlutavé, s nepravidelnou, před 
koncem krovek umístěnou černou skvrnou, štít na přední 
straně šikmo uťatý, směrem k čelu znatelně protáhlý 

5. nebulosus Gyll. 

— Celo mezi očima u (^ nápadně, u $ málo užší než nosec, 
tento u obou pohlaví kratší než štít, stehna nepatrně zdu- 
řená a velmi slabě ozubená, krovky hnědočerné, s podélnou 
postranní světlou páskou, štít s předním krajem skoro rovně 
uťatým 6. minutus Gyll. 

8. Krovky tmavé, zdobené přilehlými chloupky a vzpřímenými, 
krátkými štětinkami, šev a s ním souběžná postranní páska 
žlutá, nosec delší než štít s hlavou, jemnými vráskami 
hustě prostoupený, stehna slabě ozubená 

8. hirtipcnnis Bedel. 

— Krovky jen přilehlými chloupky pokryté, beze vzpřímených 
štětinek 9 

9. Články bičíku tykadel protáhlé, mnohem delší než širší 
nosec tak dlouhý jako polovina těla, u (^ lištami prostou- 
pený, u 9 hladký, v řádkách slabě tečkovaný, tykadla u (^ 

6 



. __ : 74 -' ■ 

před samým koncem, u 9 blíže středu nosce vkloubená, 
stehna silně zduřená a dosti mohutně ozubená, tělo žlutavé 

1 1 . fílirostris Gyíl- 

— Zevní články bičíku tykadlového, příčné, mnohem širší než 
delší, nosec kratší než polovina těla, u obou pohlaví lištami 
prostoupený, krovky buď zcela černé nebo žlutavými teč- 
kami či páskami prostoupené 10 

10. Krovky válcovité s rovnoběžnými stranami, podélnou, u ra- 
men počínající žlutavou páskou zdobené, štít jemně tečko- 
vaný, stehna nepatrně zduřená a slabě ozubená 

9. flavipes Pauz. 

— Krovky od kořene směrem do zadu rozšířené, v poslední 
třetině nejširší, buď zcela černé neb nepravidelnými, žluta- 
vými skvrnami poseté, štít hrubě tečkovaný, stehna silně 
zduřená a silně ozubená 10. Nordenskióldi Faust. 

II. skupina. 

1. Nosec lesklými lištami prostoupený 2 

— Nosec vráskovaný neb tečkovaný 4 

2. Nosec tlustý, u rj jako štít, u 9 j^^^o štít s hlavou dlouhý, 
štít jemně a hustě tečkovaný, krovky černohnědé, se žluta- 
vým, vždy jednobarevným, nikdy tmavšími tečkami nepro- 
stoupeným švem a podélnou žlutavou páskou po stranách, 
nohy krátké, mohutné, holeně široké . . .14. affínis Payk. 

— Nosec tenký, mnohem delší než štít s hlavou, štít řídce 
tečkovaný, krovky buď jednobarevné, neb po celé ploše, 
tedy i na švu žlutavými skvrnami prostoupené 3 

3. Holeně pi-edních noh dlouhé, na ^konci kolmo k podélné 
ose uťaté, nosec v obou rodech skoro stejné dlouhý, druhý 
článek bičíku tykadlového skoro dvakráte tak dlouhý jako 
třetí, tělo barvy měnivé, buď celé tmavohnědé nebo více 
méně žlutě zbarvené 12. Dcjeani Faust. 

— Holeně předních noh krátké, na konci šikmo uťaté, nosec 
(^ mnohem kratší než 9, druhý článek bičíku tykadlového 
nepatrně delší než třetí, tělo jako u předešlého zbarvené 

13. taeniatus F. 

4. Nosec zřejmě zploštělý, uprostřed užší, odtud jak k ústům 
tak i ke kořenu znatelně rozšířený, u (5* tak dlouhý jako 
štít s hlavou, u9 mnohem delší, hrubě tečkovaný, více méně 
lesklý; štít hrubě a hustě tečkovaný, krovky před koncem 



: ^5 ^ — 

pravidelně vyklenuté, podobně jak u druhu taeniatus zbar- 
vené 15. Reussi Form. 

— Nosec kulatý, tak dlouhý jako štít, hrubě vráskovaný, ne 
lesklý, štít jemně tečkovaný, krovky před koncem šikmo 
vmáčknuté, žlutavé, tmavě vroubené a tmavou, nepravidel- 
nou skvrnou podél švu zdobené . . 16. occalescens Gyll. 

III. s k u plna. 

1. Štít nápadně hrubě, velmi hluboce, skoro jamkovltě, pro- 
středně hustě tečkovaný, tělo velmi krátkými, jemnými, 
přilehlými chloupky spoře pokryté, skoro holé, černé, krovky 
buď zcela červené nebo po stranách a na přední polovině 
švu černé, mesosternum mezi kyčlemi úzké, s rovnoběžnými 
stranami, poslední článek břišní opatřený u (^ jamkou po 
stranách lištami ohraničenou, stehna slabě ozubená 

17. dorsalis L. 

— Slít hustě, mnohem jemněji, nikdy jamkovitě tečkovaný, 
tělo více méně hustě, skvrnovitě pýřité, mesosternum mezi 
kyčlemi široké, klínovitě zúžené 2 

2. Čelo mezi temenem a noscem sedlovitě prohnuté, vysoce 
vyklenuté 3 

— Celo neprohnuté, ploché, s přilehlou částí nosce v téže ro- 
vině ležící 4 

3. Nosec silně prohnutý, u kořene podélnými lištami prostou- 
pený, od středu k ústům znatelně rozšířený, tykadla blíže 
středu nosce vetknutá, chloupky na zadní polovině krovek 
při švu hustěji seskupené, šupinkovité, tělo buď zcela hne- 
dožluté, nebo hlava, štít, krovky, nosec a stehna více méně 
černé 18. melanophthalmus Payk. 

— Nosec nepatrně prohnutý, skoro rovný, u kořene v řádkách 
tečkovaný, nerozšířený, tykadla blíže úst vetknutá, chloupky 
na krovkách úzké, nerozšířené, tělo jednobarevné, světle 
nebo tmavě žlutohnědé 19. rufulus Bedel. 

4. Tělo nápadně úzké, protáhlé, krovky nepatrně širší než štít, 
tmavé, šev a s ním souběžná postranní páska žlutavá, nosec 
tlustý, nepatrně zahnutý, podélnými vráskami prostoupený, 
spodní strana štítu a metasternum mnohem delšími chloupky 
než ostatní tělo pokryty 20. salicinus Gyll. 

— Tělo široké, krovky mnohem širší než štít 5 

5. Nosec lesklý, u 9 uprostřed nejužší, odtud pak jak ke ko- 

6* 



• - — - - ■ - 76 — ^ 

řenu tak i k ústům velmi znatelně rozšířený, tykadla u r^ 
bezprostředně nad ústy, u 9 před samým středem nosce 
vkloubená, tělo protáhlejší světle neb tmavě žlutohnědé, dlou- 
hými, přilehlými chloupky dosti hustě pokryté, holeně před- 
ních noh na vnitřní straně dvakrát vykrojené 

21. villosulus GylL 

— Nosec mdlý, vráskami hustě prostoupený, kulatý, tělo kratší, 
kratšími chloupky pokryté, holeně předních noh na vnitřní 
straně buď zcela rovné neb jen na hořejší části slabě vy- 
krojené 6 

6. Chloupky na povrchu těla souměrně rozložené, nosec u (J 
tak dlouhý jako štít, u 9 i^^^ štít s hlavou, nápadně tlustý, 
tykadla obou pohlaví nad samými ústy vkloubená, krovky 
již od ramen slabě, však znatelně zúžené, tělo jednobarevné, 
světle neb tmavě hnědožluté 22. puberulus Bolí. 

— Chloupky na povrchu těla tu a tam hustěji seskupené a 
skvrnitě rozložené, nosec mnohem tenší, krovky hnědočer- 
veně a černě zbarvené 7 

7. Krovky válcovité, s rovnoběžnými stranami, hnědočervené, 
zřídka jednobarevné, obyčejně šev a postranní, vzadu zkrá- 
cená páska černá, nosec nepravidelnými vráskami hustě 
prostoupený, u ď tak dlouhý jako štít s hlavou, u 9 kyčle 
středního páru noh přesahující .... 23. majalis Payk. 

— Krovky od kořene na zad znatelně rozšířené, za středem 
nejširší, hnědočervené, s tmavou, s hnědočerveným švem 
souběžnou páskou, nosec aspoň na horní polovině lištami 
prostoupený, co do délky v obou rodech málo odlišný, u (^ 
tak dlouhý jako štít, u 9 ^s tak jako štít s hlavou 

24. salicis ]\'aI/oii. 

1 . Dorytomus longimanus Forsíer, 

Novae spec. ins. 32, Faust, BuUet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1833, 389, Seidlitz, Faun. Transsyl. 681 ; vorax Fabricins, Systema 
Entomologiae I, 144, Gyllenhal Schónherr III, 290 et VII, 169, 
Redtenbacher, Faun. Austr. II, 761; Frivaldszkyi Touni., Ann. 
Belg. 1874, 97 ; ab. c. macropus Fedt. 1. c. 761 ; ab. c. ventralis 
Stephens, Illustr. of Brit. Entom. IV, 83; var. meridionalis Des- 
hroschers, Mitteil. Schweiz. Entom. Gesell. 111, 352. 

Velmi význačný a lehce znatelný dle nosce dlouhého, ten- 
kého, silně zahnutého, čela vysoce vyklenutého, směrem k nosci 



^ — . — ^— — ^-_ — = . 77 — . . — _. 

prohloubeného, dle dlouhých, při skloněné hlavě až do středu 
očí sahajících brv prosterna a nápadně dlouhých a tenkých před- 
ních noh. Černohnědý, tykadla, konce stehen, holeně, chodidla, 
ramena jakož i skvrny u větším i menším počtu po krovkách 
nepravidelně rozložené hnědožluté, tělo hnědými a šedými, na 
štítu častěji ve třech souběžných páskách, na krovkách v nepra- 
videlně rozložených skvrnách hustěji seskupenými chloupky po- 
kryté, přední kraj prosterna nestejně dlouhými, ve středu krat- 
šími, proti očím dvakrát delšími brvami lemován. Mnohdy jest 
celý brouk až na černě zbarvený nosec a prsa — a. ventralis 
Steph. — nebo jen nosec — a. macropus Redt. — žlutavý. 
Nosec málo kratší než polovice těla, u (^ kratší, jen ke kořenu 
tykadel, u 9 delší a po celé délce úzkými lištami prostoupený. 
Čelo vysoce vyklenuté, mezi očima sedlovitě prohnuté, tak ši- 
roké jako nosec. Oči ellipsovicé, sotva znatelně vyklenuté, skoro 
ploché. Tykadla jemná, u (^ stejně daleko od středu nosce a 
úst, u Q. před samým středem nosce vkloubená, násadec tak 
dlouhý jako bičík s paličkou, dosti silně prohnutý, teprve před 
samým koncem znatelně ztluštěný, přední dva články bičíku pro- 
táhlé, prvý as o polovinu delší než druhý, ostatní články 
u ^ znatelně delší než širší, u 9 střední tři sotva neb málo 
delší než širší, zevní dva nepatrně příčné, palička špičatě 
vejčitá, kratší než přilehlé tři články bičíku dohromady. Štít 
as o polovinu širší než delší, vzadu i napřed skoro rovně seříz- 
nutý, za přední hranou v úzkém proužku vmáčknutý, uprostřed 
nejširší, ke kořenu nepatrně, směrem ku hlavě silně zúžený, jak 
po délce tak i po šířce mírně vyklenutý, dosti hustě, po stranách 
patrně hustěji než uprostřed tečkovaný. Štítek dobře znatelný, 
zaokrouhlený. Krovky 272krát tak dlouhé jako široké, u kořene 
rovně uťaté, s rameny pravoúhlými, na konci zaokrouhlenými, 
nazad mírně, u (^ sotva znatelně rozšířené, v poslední třetině 
nejširší a dále pak v mírném oblouku zúžené, v dosti hlubokých 
rýhách hustě a silně tečkované, mezirýží mírně vyklenutá, velmi 
jemně, nepravidelně tečkovaná. Nohy dlouhé, nápadně tenké, 
stehna předních noh slabě ozubená, u (^ tenčí a znatelně delší 
než u 9j delší než nosec, prvý článek chodidel delší ostatních, 
u 9 kratší než nosec, holeně kratší než stehna, prvý článek cho- 
didel tak dlouhý jako druhý a třetí dohromady. Var. meridio- 
nalis Deshr. méně prohloubeným čelem, kratšími, hlouběji rýho- 
vanými a silněji tečkovanými krovkami od typického tvaru od- 



78 ■■ ■ 

lišná. 4—8 mm dlouhý. — V celé střední a jižní Evropě na 
topolech četný. 

2. Dorytomus Schónhern Faust. 

Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 394, Seidlitz, Faun. 
Trassyl. 681 ; var. longulus Faust 1. c. 395. (Obr. 2.) 

Druhu Dejeani Faust barvou a zevnějškem velmi podobný 
a s ním ve sbírkách často smíšený, od něho dlouhými brvami 
předního kraje prosterna, od úst více vzdálenou základnou ty- 
kadel, širším čelem mezi očima, delšími, v obou rodech tenkými 
a málo odlišnými holeněmi a delším druhým článkem zadních 
chodidel se lišící. Podobně jako druh longimanus Forst. zbar- 
vený ; žlutavé, po krovkách nepravidelně rozhozené skvrny jeví 
snahu tvořiti příčné, nikdy však podélné pásky, šev není 
nikdy zcela žlutavý, nýbrž vždy tmavými skvrnami pro 
stoupený. Nosec je v obou rodech skoro stejně dlouhý, málo 
kratší než polovina těla, tykadla jsou u (5* ve stejné vzdálenosti 
od úst a středu nosce, u 9 v poslední třetině dolní poloviny 
nosce vkloubena. 

Var. longulus, na Sicílii a v Kavkazu se vyskytující, liší se 
od typického tvaru tmavším, protáhlejším a vyklenutějším tělem. 
35 — 5.25 mm dlouhý. — Dosud byl nalezen na Moravě, ve 
Slezsku, v Uhrách, v Rakousích, ve Francii, v Itálii a v Špa- 
nělsku. 

3. Dorytomus tremulac PaykuU, 

Fauna Sueciae III, 189, Gyllenhal Schónherr III, 290, 5^////- 
berg, Insecta Fennica 70, Faust, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 396, Redlenhacher, Faun. Austr. II, 762, Seidlitz, Faun. 
Transsyl. 681 ; ij" vccors Gylleuhal Schónherr III, 293; tenui- 
rostris Boheman Schbnherr Vil, 175: variegatus Gylleulial 
Schónherr III, 292, Redtenhacher 1. c. 762, Sahlberg, Insecta 
Fennica 70; amplithorax Desbr., Mitteil Schvveiz. Entom. 
Gesell. 1872, 351; armatus Petři, Wien. Ent. Zeit. 1892, 156. 

Význačný a snadno znatelný dle očí nápadně velikých, as 
dvakrát lak jako nosec širokých, hluboce, sedlovitě prohnutého 
čela, dle nosce silného, značně zakřiveného, u (^ lištami pro- 
stoupeného, u 9 hladkého a lesklého, štítu nápadně širokého, na 
stranách silně vypouklého, mohutně vyvinutých noh, silně zdu- 
řených stehen a širokých, u (^ na vnitřní straně dvakrát hlu- 



79 — 

boce vykrojených holení. Barva těla velmi proměnlivá, nejtmavší 
individua černohnědá se žlut červenými tykadly a chodidly, nej- 
světlejší žlutočervená s tmavými, nepravidelně rozhozenými 
skvrnami na krovkách, tělo tmavými a vetkanými bělavými 
chloupky pokryté, na štítu tmavé chloupky ve tři pásky a po- 
stranní kulatou skvrnu, na krovkách v nepravidelně rozložené 
skvrny seskupené, přední kraj prosterna krátkými, rovně přistři- 
ženými brvami lemován. Nosec tlustý, silně zahnutý, kyčle pro- 
středního páru noh málo přečnívající, s vysoce vyklenutým, ve 
středu jamkovitě prohloubeným čelem sedlovitým prohybem spo- 
jený, u (5* kratší, až ke kořenu tykadel lištami prostoupený, ve 
předu hustě a jemně tečkovaný, u 9 (-"lelší, skoro hladký, jen 
u kořene v řádkách tečkovaný, od základny tykadel k ústům 
znatelně rozšířený. Oči nápadně velké, as dvakrát tak široké 
jako nosec, sotva znatelné vyklenuté. Tykadla jemná, u cf před 
samým středem, u 9 ve středu nosce vkloubená, násadec tak 
dlouhý jako bičík, slabě prohnutý, před samým koncem značně 
zduřený, přední dva články bičíku protáhlé, prvý dvakrát tak 
dlouhý jako druhý, třetí a čtvrtý málo delší než širší, ostatní tři 
slabě příčné, palička vejčitá, značně kratší než přilehlé tří články 
bičíku dohromady. Štít IY2 — 2krát tak široký jako dlouhý, na- 
před i vzadu skoro rovně seříznutý, po stranách za přední hra- 
nou úzce vmáčknutý, těsně za středem nejširší, k základně slabě, 
k hlavě silně zúžený, dosti silně a hustě tečkovaný, po délce 
sotva znatelně, po šířce mírně vyklenutý. Štítek velký, do šířky 
protáhlý, vzadu zaokrouhlený. Krovky skoro třikrát tak dlouhé 
jako široké, u kořene rovně uťaté, s pravoúhelnými, na konci 
zaokrouhlenými rameny, u (^ válcovité, u 9 ^ poslední třetině 
nejširší, v zadu v mírném oblouku zúžené, v hlubokých rýhách 
silně a hustě tečkované, mezirýží ploché, velmi jemnými, mno- 
hdy vráskovitě splývajícími tečkami nepravidelně poseté. Nohy 
mohutné, stehna silně zduřená a ozubená, holeně krátké, ná- 
padně široké, na vnitřní straně u (J' dvakrát hluboce vykrojené, 
uprostřed zubem opatřené, u 9 ^ basální polovině slabě pro- 
hnuté, chodidla krátká a široká. 3-6 — 6 mm dlouhý. — Po celé 
Evropě a Sibiři na Populus tremula rozšířen. 

4. Dorytomus tortrix Liiiné, 

F^auna suecica 182, Faiist, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau, 
1883, 399, Redtenhacher, Faun. Austr. II, 762, Seidlitz, Faun, 



^- 80 = — 

Transsyl. 681; pectoralis Panzer, Faun. Germ. 36, 16, Kedten- 
bacher 1. c. 761. 

Mezi druhy prvé skupiny po těle jednobarevném, tmavě 
nebo světle žlutém, malinkými, přilehlými chloupky spoře po- 
krytém, skoro lysém a po štítu na přední straně šikmo uťatém, 
při pohledu se strany směrem k čelu protáhlém, lehce znatelný. 
Protáhlý, temně neb světle žlutý, někdy prsa a přední části 
břicha černé, tělo krátkými, tenkými chloupky spoře pokryté, 
skoro lysé, přední kraj prosterna krátkými, rovně přistřiženými 
brvami lemován. Nosec u 9 kyčle prostředního páru noh do- 
sahující, až ke kořenu tykadel lištami prostoupený, u 9 kyčle 
prostředního páru noh přesahující, hladký, jen u kořene v řád- 
kách tečkovaný. Tykadla jemná, násadec nepatrně prohnutý, 
před samým koncem náhle zduřený, prvý článek bičíku pro- 
táhlý, druhý málo delší než širší, ostatních pět článků mírně 
příčných směrem k paličce se rozšiřujících, palička mohutná, 
vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři články bičíku dohromady. 
Oči kulaté, sotva znatelně vyklenuté, skoro ploché. Čelo vykle- 
nuté, mezi očima jamkovitě prohloubené, v místě tom tak ši- 
roké jako nosec. Štít as o polovinu širší než delší, vzadu rovně 
napřed šikmo uťatý, při pohledu se strany směrem k čelu pro- 
táhlý, uprostřed nejširší, ke kořenu nepatrně, k hlavě silně zú- 
žený, dosti silně, po stranách hlouběji a hustěji tečkovaný, po 
délce sotva znatelně, po šířce silně vyklenutý. Štítek dosti ve- 
liký, zaokrouhlený. Krovky skoro 3krát tak dlouhé jako široké, 
u kořene rovně uťaté, s rameny pravoúhlými, na konci zaokrou- 
hlenými, u (^ válcovité, u 9 směrem do zadu nepatrně rozší- 
řené, v poslední třetině v mírném oblouku zúžené, v mělkých 
rýhách hluboce a hustě tečkované, mezirýží plochá, jemnými 
tečkami nepravidelně prostoupená. Nohy mohutně vyvinuté, 
stehna silně ztlustlá a rovněž tak ozubená, holeně široké, u (^ 
na vnitřní straně dvakrát, u kořene slabě, v dolní polovině hlou- 
běji vykrojené, u Q po stranách rovné, chodidla široká. 4'6— 5*6 
dlouhý. — Po celé Evropě na vrbách a osice rozšířen. 

5. Dorytomus nebulosus Gyllenhal, 
Schdnherr 111, 304, Fanst BuUet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 404, arcuatus Fanst ibid. Obr. 3. 

Mezi druhy s rovně přistřiženými brvami na předním kraji 
prosterna po nosci mohutném, spoře tečkovaném, lesklém, u j* 
tak jako štít, u 9 j^l^o štít s hlavou dlouhém a krovkách krát- 



OBSAH: Viinmer: Seznam českého dvojUíídléno hmyzu. (Pokračováni'.') Str. 41. 
— J. Zeman: Brouci žijící v kurníku a holubníku, str. 49. — E. Menšík: 
.Motýlové okolí Chrudimě. 11. Heterocera .str. 52. — A. Vimmei-: Vzácné 
české mouchy str. 64. Mouchy, ktei;é cizopasí v larvách a kuklách ně- 
kterých českých motýlů str. 65. — B. Žežula: Boj s komáry str. 66. — 
Fauna bohemica: Roubal: Kovi čeští brouci. — Ph. C. A. Růžička: 
Motýlové okolí Chrudimě str. 68. — Rom. Formiínek: Evropští nosatcj 
rodu Dorytomus Stephens str. 69. 



I I 



Entomologické příručky 



n 




ijeii 



napsali 

Lad. Duda. H^ A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubeš, Dr. E. Lokay, 

Dr. K. Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. 

S 28 obrázky v textu. — Cena SO hal , pro členy České Spol. Entom. 

56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách 

předem zaslaných. 

^ — Žádáme pp. Členův, aby laskavě přičinili se o rozšíření tohoto spisku. - 



II. CESKE SIŤNATKY. Tingitidae. 

Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 
40 h, poštou 10 h více. 



111. Kůrovci v Cechách a na Moravě žijící 

Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o K) hal. více. 

Pp. cleny snažně žádáme, pokud 
příspěvku nesložili, aby neobtěžovali si 
použití vložených složnich lístků, abychom 
mohli dostáti svý^n povinnostem. 



české Společnosti 


Pořad schúz 

Entomologické 


i 

ve správním r. 1909. 




Leden Únor 


Březen 


Duben 


Kveten 




26. 1 23. 




23. 


27. 


18. 




Červen 


Záři 


— 


Říjen 


Listopad 


Prosinec 




22. 


21. 


5. a 19. 


9. a 23. 


14. 



Valná hromada dne 18. ledna 1910. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o \'j,8. hodině večer. 



ČHSOPIS 



České Společnosíi Eníomologické. 

flcía Socieíafis Eniomologicae Bohemiae. 



Ročník ví. 1909. číslo 3. 



Redakční komité. 

Prof. Fr. Klapálek 
P. Rug. Kubeš. Prof. Dr. Em. Rádi. 

KUDr. Em. iokai]. Odb. uč. flní. Vimmer. 




V PRAZE. 

Hákladem České Společnosíi Eníomologické 
Tiskem Dra Ed. Grégra a syna. 



kých, as dvakrát tak jako štít širokých, červenožlutých, na zadní 
polovině tmavou, nepravidelnou příčnou páskou zdobených, 
snadno znatelný. Červenožlutý, prsa, břicho a nepravidelná příčná 
paska na zadní polovině krovek tmavá, tělo jemnými přilehlými 
chloupky dosti hustě pokryté. Nosec mohutný, jemně a spoře 
tečkovaný, lesklý, nepatrně širší než ploché čelo mezi očima, 
u (5* až k tykadlům pýřitý, tak dlouhý jako štít, u 9 hladký, 
tak dlouhý jako štít s hlavou. Tykadla do středu šiíiu dosahu- 
jící, u (^ skoro u samých úst vkloubená, u Q stejně od úst a 
středu nosce vzdálená, násadec skoro tak dlouhý jako bičík spa- 
ičkou, nepatrně prohnutý, v poslední třetině kyjovité zduřený, 
přední dva články bičíku protáhlé, prvý as o polovinu delší než 
druhý, ostatní slabě příčné, směrem k paličce se rozšiřující, tato 
jest mohutná, vejčitá, delší než přilehlé tíi články bičíku dohro- 
mady. Oči okrouhlé, nepatrně vypouklé. Štít as o polovinu širší 
než delší, v přední polovině nejširší, k hlavě silně, ke kořenu 
slaběji zúžený, vzadu rovně, napřed šikmo utnutý, za přední, 
směrem k čelu znatelně protáhlou hranou úzce vmáčknutý, po 
délce znatelně, po šířce silně vyklenutý, jemně a velmi hustě 
tečkovaný. Krovky skoro dvakrát tak široké jako štít a sotva 
dvakrát tak dlouhé jako široké, u kořene rovně uťaté, s rameny 
pravoúhlými, na konci zaokrouhlenými, s rovnoběžnými, v po- 
slední třetině v mírném oblouku zúženými stranami, v hlubokých 
rýhách hustě a dosti silně tečkované, mezirýží skoro ploché, 
jemnými tečkami nepravidelně prostoupené. Nohy mohutné, stehna 
silně zduřená, holeně krátké, široké, na vnitřní straně skoro 
rovné, chodidla široká. 2'5— 4*2 dlouhý. — Ve střední a jižní 
Evropě na Populus alba. 

6. Dorytomus minutus Gylletihal. 

Schdnherr III, 298, Fanst, Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 406, Redtenbacher, Faun. Austr. 763, Seidlitz, Faun. Trans- 
syl. 682. 

Formou štítu a krovek druhu nebulosus Gyll. velmi po- 
dobný, od něho noscem krátkým, u obou pohlaví kratším než 
štít, očima více sblíženými, štítem na přední straně rovně uťa- 
tým, nepatrně zduřenými, velmi slabě ozubenými stehny, tlustěj- 
šími, hustěji seskupenými, přilehlými chloupky a jinakým zbar- 
vením odlišný. Tělo jest tmavohnědé, tykadla, nohy, někdy i štít 
jsou více méně, krovky pak na švu a s ním po obou stranách 

7 



82 



souběžných páskách červenožluté. 2-2— 2-6 tnin dlouhý. \'e 
stře .'ní a jižní Evropě na Populus alba. 

7. Dorytomus validirostris Gyll. 

Schónherr 111, 294, Fatist., BuUet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 408, Redtenbacher, Faun. Austr. II, 763, Seidlitz, Faun. 
Transsyl. 682; Waltoni Boheman, Schónherr VII, 171. 

Mezi druhy prvé skupiny dle silného, hustě, vráskovitě 
tečkovaného, asi tak jako štít dlouhého nosce, v obou rodech 
blíže úst vkloubených tykadel, dle štítu širokého, po stranách 
u kořene jamkou opatřeného, před středem rozšířeného, do zadu 
nepatrně, ku předu náhle a silně zúženého a protáhlých, štítu 
málo širších krovek dobře znatelný. Tělo protáhlé, tmavohnědé, 
tykadla, nohy zcela neb částečně, strany štítu, šev krovek a 
s ním souběžná, více méně široká postranní páska červenožluté, 
povrch hnědými -a vetkanými bělavými, na štítu obyčejně ve 
čtyři pásky, na krovkách v nepravidelné skvrny seskupenými, 
přilehlými chloupky pokrytý. Nosec široký, chloupkovaný, u (^ 
sotva tak dlouhý jako štít, u 9 nepatrně delší štítu, slabě, však 
znatelně prohnutý, jemně, hustě, vráskovitě tečkovaný. Tykadla 
do středu štítu sahající, u cT skoro u samých úst, u 9 na 
konci prvé čtvrtiny délky nosce vkloubená, násadec rovný, před 
koncem mírně zduřený, přední dva články bičíku protáhlé, skoro 
stejné délky, ostatní slabě pHčné, směrem k paličce se rozšiřu- 
jící, tato mohutná, vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři články 
bičiku dohromady. Oči kulaté, nepatrně vypouklé, čelo mezi 
nimi as o Va užší než nosec. Šiít na přední straně skoro rovně 
seříznutý, směrem k čelu nepatrně protáhlý, na zadní straně 
slabě zaokrouhlený, dvěma podélnými jamkami opatřený, před 
středem rozšířený, do zadu nepatrně, ku předu náhle a silně 
zúžený, po délce sotva znatelně, po šířce mírně vyklenutý, jemně 
a hustě tečkovaný. Krovky skoro třikrát tak dlouhé jako široké, 
as o polovinu širší než štít, u kořene v mírném oblouku vy- 
krojené, s rameny pravoúhlými, silně zaokrouhlenými, nazad až 
k poslední třetině slabě, však znatelně rozšířené, dále pak v mír- 
ném oblouku zúžené, v hlubokých rýhách silně a hustě tečko- 
vané, mezirýží skoro ploché, slabými tečkami nepravidelně pro- 
stoupené. Nohy mohutné, stehna silně zduřená, u ď širokým, 
u 9 slabším zubem ozbrojená, holeně krátké, široké, na hořejší 
části vnitřní strany slabě vykrojené. 3-8—5 mm. — Ve střední 
a jižní Evropě, v Sibiři. 



83 

8. Dorytomus hirtipennis Bedel. 

Faune des Coléopt. du Bassin de la Seině VI, 285, flavipes 
Fabr., Systema Eleutheratorum 490, Faust Bullet. Soc. Imp. Nat. 
Moskau 1883, 409, Redtenhacher, Faun. Austr. II, 762, Seidlitz, 
Faun. Transsyl. 681 ; majalis GyUenhal, Schónherr III, 301 ; tae- 
niatus Thomson, Skand. Col. 212, var. tacniatus Faust, 1. c 410. 

Velmi význačný a lehce znatelný dle vzpřímených štětinek 
na krovkách. Tmavohnědý, tykadla, nohy, šev krovek a s ním 
souběžná postranní páska žlutočervená, tělo tmavými a vtrouše- 
nými světlými, přilehlými chloupky pokryté, krovky mimo to 
krátkými, vzpřímenými, nepravidelně rozloženými štětinkami zdo- 
bené. Nosec u (^ tak dlouhý jako štít i s hlavou, u 9 znatelně 
delší, od středu k ústům slabě rozšířený, dosti silně, hustě, vrá- 
skovitě tečkovaný. Tykadla jemná, as do středu št'tu sáhající, 
u (5* ku konci prvé čtvrtiny, u 9 ke konci prvé třetiny nosce 
vkloubená, násadec slabě prohnutý, bezprostředně před koncem 
zduřený, přední dva články bičíku protáhlé, prvý skoro tak 
dlouhý jako následující tři dohromady, druhý málo delší než 
třetí, ostatních pět slabě příčných, směrem k paličce nepatrně se 
rozšiřujících, tato jest vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři 
články bičíku dohromady. Oči okrouhlé, nepatrně vypouklé, čelo 
mezi nimi skoro o třetinu užší než nosec. Štít as o polovinu 
širší než delší, napřed a vzadu skoro rovně uťatý, před středem 
nejširší, do předu silně, do zadu slaběji zúžený, po délce sotva 
znatelně, po šířce slabě vyklenutý, dosti jemně a hustě tečko- 
vaný. Krovky u kořene rovně uťaté, od pravoúhlých, na konci 
zaokrouhlených ramen až k poslední třetině dosti znatelně roz- 
šířené, dále pak v oblouku zúžené, v hlubokých rýhách silně a 
hustě tečkované, mezirýží úzká, skoro úplně plochá, slabými 
tečkami nepravidelně posetá. Nohy mírně vyvinuté, stehna slabě 
zduřená, u (5' mohutným, u 9 slabým zubem ozbrojená, ho- 
leně dosti dlouhé, tenké, po obou stranách rovné. Var. Taenia-' 
tus Faust liší se od typického tvaru hnědočerveným tělem, 
užším, skoro čtverhranným, po stranách takřka rovným štítem 
a krovkami tmavými skvrnami zdobenými. 2-5—3 mm dlouhý. 
Po celé Evropě na vrbách rozšířen. 

9. Dorytomus flavipes Panzer, 

Deutschlands Insectenfauna 41, 11 ; suturatus Faust, Bullet. 
Soc. Imp. Nat. xMoskau 1883, 413, GyUenhal Schónherr III, 296, 

7* 



84 

Seidlitz, Faun. Transsyl. 681 ; bituberculatus Redteubacher, 
Faun. Austr. II, 763. 

Zevnějškem druhu hirtipennis Bed. velmi podobný, od něho 
delším, lištami prostoupeným noscem, jinak vkloubenými tykadly, 
válcovitými, dozadu nerozšířenými, vzřímenýmí štětinkamí ne. 
opati^enými krovkami a částečně í jmakým zbarvením odchylný. 
Štít jest jen vyminečně zcela tmavohnědý, obyčejně napřed a 
vzadu, někdy i po stranách žlutočervený, světlá se Žvem krovek 
souběžná postranní páska bývá uprostřed přerušená a též nohy 
jsou buď zcela neb částečně tmavěji zbarvené. Nosec (^ dosa- 
huje ke kyčlím prostředního páru noh, u 9 tyto přesahuje, ty- 
kadla (^ jsou u konce prvé třetiny, u 9 př^d samým středem 
nosce vkloubená. 3 — 4-5 mm. dlouhý. — Žije ve střední a jižní 
Evropě pak v Sibiři. 

10. Dorytomus Nordenskióldi Faust. 

Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 417. 

Tvarem a barvou druhu Schónherri Faiist velmi podobný, 
od něho více sblíženýma očima, napřed šikmo seříznutým, smě- 
rem k čelu protáhlým, nápadně silněji a řidčeji tečkovým štítem, 
kratšími, rovně přistřiženými brvami na přední hraně prosterna, 
mohutněji vyvinutými nohami, silněji zduřenymi a ozube- 
nými stehny, kratšími, širšími, na vnitřní straně vykrojenými 
holeněmi a mnohem kratším noscem u (^ odlišný. Druh Dejeani 
Faust, který s ním ve sbírkách smíšen bývá, h'ší se od něho 
podobně jako druh Schónherri a má neobrvené prostornum. — 
4'2 — 6 mm. — Ve střední a severní Evropě na vrbách. 

11. Dorytomus filirostrís Gylleuhal. 

Schóiiherr III, 306, Faust Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau, 
1883, 420, Redteubacher. F^aun. Aust. II. 762, Siedlitz, Faun. 
Transsyl. 681 ; tomentosus Fairmaire, Ann. Soc. Entom. de 
France 1859, 61, incanus Rey, Opuse. Entom. IX, 33, auripcnnis 
Desbrosehers, Mitteil. Schvveiz. Entom. Gesell 1871, 351; Richli 
Baeh, Káferfauna fur Nord — und iMittetdeutschland II. 298. 

Mezi druhy prvé skupiny velmi význačný a snadno zna- 
telný dle dlouhého, skoro do poloviny těla sahajícího, u (5* po 
celé délce lištami prostoupeného, u 9 jen u kořene v rýhách teč- 
kovaného nosce a jemných, štít přesahujících, mnohem delšími 
než širšími články bičíku opatřených, u (^ blíže úst, u ^ před 



85 

sam3''m středem nosce vhloubených tykadel. Tmavě neb světle 
žlutočervený, zřídka jsou kolena všech noh, apikální polovina 
předních stehen, štít až na přední a zadní hranu a pásku tyto 
hrany uprostřed spojující, pak lemování a několik skvrn na 
krovkách tmavé, tělo tlustými, žlutavými nebo bělavými chloupky 
dosti hustě pokryté. Nosec dlouhý, skoro do poloviny těla sáha- 
jící, slabě prohnutý, u (^ mdlý, po celé délce lištami prostou- 
pený, u 9 lesklý, jen u kořene v rýhách tečkovaný. Tykadla 
jemná, zadní hranu štítu přesahující, u (^ blíže úst, u 9 před 
samým středem nosce vkloubená, násadec tenký,- dosti prohnutý, 
před samým koncem slabě zduřený, přední dva články bičíku 
velmi protáhlé, prvý málo delší než druhý, ostatních pět článků 
značně delších než širších, palička úzce vejčitá, málo delší než 
přilehlé dva články bičíku dohromady. Štít málo širší než delší, 
vzadu a napřed rovně uťatý, po stranách nepatrně zaokrouhlený, 
skoro rovný, teprve u samé hlavy krátce a dosti náhle zúžený, 
po délce plochý, po šířce nepatrně vyklenutý, prostředně silně 
a dosti řídce tečkovaný. Krovky u kořene rovně uťaté a zde 
málo širší než štír, od pravouhelných, na konci zaokrouhlených 
ramen až k poslední třetině znatelně rozšířené, dále pak v mír- 
ném oblouku zúžené, v hlubokých rýhách silně a hrubě tečko- 
vané, mezirýží mírně vyklenuté, slabými tečkami nepravidelně 
prostoupené. Nohy mohutně vyvinuté, stehna silně zduřená^ u (^ 
mohutným, u 9 slabým zubem opatřená, holeně dosti dlouhé, 
široké, n (^ m. vnitřní straně znatelně vykrojené, u 9 po obou 
stranách rovné, 4 — 5*5 mm. dlouhý, — Ve střední a jižní Evropě 
na vrbách. 

12. Dorytomus Dejeani Tanst. 

Bullet. Soc. Imp. Nat, Moskau 1883, 424, Seidlitz, Faun. 
Transsyl. 682. 

Mezi druhy s neobrveným předním krajem prosterna zna- 
telný dle nosce v obou rodech skoro stejně dlouhého, skoro 
dvakrát tak dlouhého druhého článku bičíku tykadel jako třetího 
a dlouhých, na konci kolmo k podélné ose uťatých holení před- 
ních noh. Černohnědý, tykadla, nohy a skvrny u větším či menším 
počtu po krovkách nepravidelně rozložené žlutočervené, tělo hně- 
dými a vetkanými bělavými, na krovkách skvrnité seskupenými 
chloupky pokryté. Často převládá černohnědá neb žlutočervená 
barva a jsou jednotlivé kusy v extrémních případech až na ty- 
kadla, chodidla a něco skvrn na krovkách zcela černohnědé nebo 



86 

žlutočervené. Nosec tlustý, více méně prohnutý, u obou pohlaví 
až ke kyčlím prostředního páru noh dosahující nebo jen málo 
je přesahující, skoro až ku samým ústům lištami prostoupený. 
Tykadla střed štítu přesahující, u (J* ke konci prvé čtvrtiny, u 9 
ke konci prvé třetiny nosce vkloubená, násadec tenký, před sa- 
mým koncem slabě zduřený, přední dva články bičíku protáhlé, 
druhý skoro dvakrát tak dlouhý jako třetí, tento tak dlouhý jako 
široký, ostatní slabě příčné, směrem k paličce nepatrně se roz- 
šiřující, palička mohutná, vejčitá, tak dlouhá jako přilehlé tři 
články bičíku dohromady. Oči kulaté^ nepatrně vypouklé, čela 
mezi těmito u (5' málo užší nosce, u '^ skoro tak široké jako 
nosec. Štít as v polovinu širší než delší, vzadu a napřed rovně 
uťatý uprostřed nejširší, do předu dosti značně, do zadu ne- 
patrně zúžený, po délce málo znatelně, po šířce mírné vyklenutý, 
málo hruběji než u druhu affinis Payk ale mnohem jemněji než 
u druhu taeniatus F. tečkovaný. Štítek malý, příčný, na konci 
zaokrouhlený. Krovky u kořene rovné uťaté a zde málo širší než 
štít, od pravoúhlých, na konci zaokrouhlených ramen až k po- 
slední třetině dosti znatelně rozšířené, dále pak v mírném oblouku 
zúžené, v hlubokých rýhách hrubě a hustě tečkované, mezirýží 
znatelně vyklenuté, jemnými tečkami nepravidelně prostoupené. 
Nohy mohutně vyvinuté, stehna silně zduřená, u (^ mohutně, 
u 9 slaběji ozubená, holeně předních noh dlouhé, na konci 
kolmo ku podélné ose sříznuté, na vnitřní straně u cf dvakrát 
slabě vykrojené. 4 — 5'2 mm dlouhý. — Střední a jižní Evropa 

13. Dorytomus taeniatus Fabricius. 

Species Insectorum 1, 181, Bedel Faune des Coléopt. du 
Bassin de la Seině VI., 286, Redtenbacher, Faun Austr. II., 762; 
bituberculatus Zetterstedt Ins. Lapponica descr. I., 305, Fanst, 
Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883 427, Seidliiz Faun. Transsyl. 
682; maculatus Marshain Ent. Britann. 292; Silbermanni 
Wenker Cat. Col. Alsace 129; rectirostris Fanst, 1. c. 428; co- 
stírostris Seidliiz, Faun. Balt. 425. 

S druhem Dejeani Fanst příbuzný a stejně zbarvený, od 
něho u (5* mnohem kratším noscem než u 9> kratším, třetího 
článku bičíku nepatrně delším druhým článkem a krátkými, na 
konci šikmo seříznutými holeněmi předních noh odlišný. 2*7 až 
4*5 mm dlouhý. V celé Evropě a Sibiři na vrbách a osikách 
rozšířen. 



— 87 

14. Dorytomus affínis Payktill. 

Fauna suecica III., 190, Fa/ís/, Bullet, Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 437, Redienbacher, Faun. Austr. II., 762, Seidlitz, Faun. 
Transsyl. 682. 

Mezi druhy s neobrveným prostemem po krátkém, lištami 
prostoupeném nosci, hustě a jemně tečkovaném štítě, mohut- 
ných, krátkých- nohách, jakož i krátkých a širokých holeních 
znatelný. Tmavohnědý, tykadla, stehna uprostřed, holeně u kořene, 
chodidla, šev krovek a s ním souběžná postranní páska žluto- 
červené, tělo jemnými, tmavými a vetkanými světlými chloupky 
dosti hustě pokryté. Nosec u (^ tak dlouhý jako štít, u 9 jako 
štít s hlavou, lištami po celé délce 'prostoupený a chloupky po- 
krytý. Tykadla u obou pohlaví skoro u samých úst vkloubena, 
do středu štítu sahající, násadec rovný, v poslední třetině slabě 
zduřený, druhý článek bičíku aspoň tak dlouhý jako široký, 
mnohem tenší a kratší než prvý, ostatní články příčné palička krátce 
vejčitá, kratší než tři přilehlé články bičíku dohromady. Oči kulaté, 
nepatrně vypouklé, čelo mezi nimi u (5* značně, u 9 málo užší 
než nosec. Štít as o polovinu širší než delší, málo užší než 
krovky u kořene, vzadu a napřed rovně ufatý, uprostřed nej- 
širší, do zadu sotva znatelně, ku předu značně zúžený, po délce 
velmi nepatrně, po šířce slabě vyklenutý, velmi jemně a hustě 
tečkovaný. Štítek malý, příčný, na konci zaokrouhlený. Krovky 
as třikrát tak dlouhé jako široké, u kořene rovně uťaté, od 
pravoúhlých, zaokrouhlených ramen jenom u 9 ^o zadu 
znatelně rozšířené, v mělkých, po stranách a před koncem zna- 
telněji vyhloubených rýhách dosti silně a hustě tečkované, mezi- 
rýží ploché, jemně tečkované. Nohy mohutně vyvinuté, stehna 
silně zduřená, slabě ozubená, holeně krátké, široké, u ^T na 
vnitřní straně dvakrát slabě vyhloubené. 3 8—4*5 mm dlouhý. 
V celé Evropě a Sibiři na osikách, vrbách a olších. 

15. Dorytomus Reussi Formánek. 

Wiener Entom. Zeitung 1908, 227. 

Mezi druhy na předním kraji prosterna neobrvenými po 
nosci lesklém, u (J' tak jako štít s hlavou dlouhém, u Q mnohem 
delším, uprostřed nejužším, odtud ke kořenu nepatrně, k ústům 
dosti značně rozšířeném snadno znatelný. Druhů taeniatus F. zevněj- 
škem velmi podobný a jako tento zbarvený a pýřitý, od něho 
jinak utvářeným noscem, hruběji a hustěji tečkovaným štítem a 



— 88 

kratšími a širšími holeněmi předních noh odlišný. — V Sedmi- 
hradsku a přilehlé části Uher. 

16. Dorytomus occalesccns Gyllenlial. 

Schónlievr III., 298, Fanst, BuUet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883 440, RedfenbacJier, Faun. Austr. II., 763, Seidlitz, Faun. 
Traussyl. 682. 

Mezi druhy druhé skupiny, po krátkém, hrubě vráskovaném 
nelesklém nosci, jemném tečkovaném štítě a před koncem šikmo 
vmáčknutých krovkách znatelný. Tmavohnědý, tykadla, nohy, 
přední a zadní strana štítu, šev krovek a s nim souběžná postranní 
páska žlutočervené, tělo tmavými a vetkanými bělavými, na krov- 
kách skvrnovitě seskupenými chloupky pokryté. Nosec u obou po- 
hlaví sotva delší než štít, hrubě vráskovitě tečkovaný, nelesklý, skoro 
rovný. Tykadla as do středu štítu sahající, v obou rodech blíže úst 
vkloubená, násadec rovný, v poslední třetině dosti silně zduřený, 
prvý článek bičíku málo delší než širší, druhý mnohem slabší, 
as tak dlouhý jako široký, ostatní články příčné, směrem k pa- 
ličce se rozšiřující, palička široká, krátce vejčitá, as tak dlouhá 
jako přilehlé tři články bičíku dohromady. Oči kulaté, nepatrně vy- 
klenuté, čelo mezi těmito úzké, u (^ jen tak široké jako polovina 
nosce. Štít as o třetinu širší než delší, vzadu a napřed rovně 
uťatý, uprostřed nejširší, odtud jak ke kořenu tak i k hlavě 
dosti značně, skoro stejně silně zúžený, po délce sotva znatelně 
po šířce mírně vyklenutý, jemně a hustě tečkovaný. Štítek malý 
krátký, skoro čtverhranný. Krovky 2V2'<rát tak dlouhé jako 
široké, u kořene rovně uťaté, od pravoúhlých, na konci za 
okrouhlených ramen až k poslední třetině znatelně rozšířené 
dále pak v mírném oblouku zúžené, v hlubokých rýhách silně 
a hustě tečkované, mezirýží sotva znatelně vyklenutá, jemným 
tečkami prostouplá, před koncem šikmo vmáčnutá. Nohy krátké 
stehna dosti zdařená, slabě, u (^ mohutněji ozubená, holeně 
předních noh v hořejší polovině vnitřní strany vykrojené. 2*5 až 
3*2 mm dlouhý. V celé Evropě na topolu bílém rozšířen. 

17. Dorytomus dorsaltá Liniié. 
Syst. Nat. ed. X, 378, Fatist, BuUet. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 463, Redlenbacher, Faun. Austr. II, 761, Seidlitz, Faun. 
Transsyl. 683; sanquinolentus Bedel, Faune d. Coléopl. du 
Bassin de la Seině VI, 287; abc. Linnei Fa/ís/ ibid. ; basithorax 
Pie, rÉchahge 1901, 80; ab c. nigrifrons Faiisí ibid. Obr. 4. 



Mezi druhy třetí skupiny tělem nápadně zbarveným, jem- 
nými chloupky spoře pokrytým, skoro lyáým, štítem velmi hlu- 
boce a hrubě, skoro jamkovitě tečkovaným a posledním sternitu 
břišním, u (5* jamkovitě prohloubeným a dvěma hrbolky opatře- 
ným velmi význačný a snadno znatelný. Tělo jemnými chloupky 
spoře pokryté, černé, krovky buď zcela červené — a Linnei 
Fanst — , nebo na přední polovině švu a po stranách černé. 
Někdy jest celý brouk až na čelo, paličku tykadel a chodidla 
červený — a nigrifrons Faiist. Nosec u (5' as tak dlouhý jako hlava 
se štítem, u 9 kyčle prostředního páru noh dosahující, v řádkách teč- 
kovaný a podélnými lištami prostoupený, dosti značně prohnutý. Ty- 
kadla do středu štítu sahající, u (^ ke .konci prvé třetiny, n Q ke 
konci prvé čtvrtiny nosce vkloubená, násadec sotva znatelně 
prohnutý, před koncem mírně zdurený, přední dva články bičíku 
protáhlé, prvý skoro dvakrát tak dlouhý jako druhý, ostatní 
příčné, směrem k paličce se rozšiřující ; tato mohutná, vejčitá, 
kratší než přilehlé tíi články bičíku dohromady. Oči okrouhlé, 
nepatrně vypouklé, čelo mezi nimi úzké, u (^ jen polovic tak 
široké jako nosec. Štít as o polovinu širší než delší, napřed šikmo, 
vzadu rovně uťatý, uprostřed nejširší, k hlavě trochu silněji než 
ke kořenu zúžený, za přední, směrem k čelu protáhlou hranou 
kol do kola, po stranách však silněji vmáčknutý, hrubě a dosti 
hustě, skoro jamkovitě tečkovaný. Krovky as dvakrát tak dlouhé 
jako široké, u kořene rovně uťaté, od pravoúhlých, slabě za- 
okrouhlených ramen až k poslední třetině slabě rozšířené, dále 
pak v mírném oblouku zúžené, v hlubokých rýhách hrubě a 
hustě tečkované, tečky směrem do zadu čím dále tím slabší. 
Poslední sternit břišní po celé délce prohloubený, jamka pak po 
obou stranách hrbolky opatřená. Nohy dosti mohutné, stehna 
silně zduřená, slabě ozubená, holeně dlouhé, dosti tenké, na 
vnitřní straně dvakrát slabě vykrojené. 3—4 mm dlouhý. — 
V celé Evropě na vrbách. 

18. Dorytomus melanophthalmus Paykiill. 
Fauna Suecica 111, 193, Bedel, Faune des Coléopt. du 
Bassin de la Seině VI, 287; punctator Herbst, Káf. VI, 166, 
Faiísí, Ballet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 445, Seidlitz, Faun. 
Transsyl. 682; pectoralís Thomson, Scandin. Col, 211, Redten- 
baclier. Faun. Austr. II, 761, ex parte; agnatus Boheman Schón- 
herr VII, 174; ab c. ditellarius Boheman ibid. ; ab c. lateralis 
Faust ibid. Obr. 5. 



. . ^ 90 

Mezi druhy s vykrojeným píedním krajem prosterna snadno 
poznatelný po nosci dlouhém, silné prohnutém, u kořene lištami 
prostoupeném, s čelem sedlovitým prohybem spojeném, od středu 
k ústům znatelně rozšířeném po tykadlech, u (^ ku konci prvé 
třetiny, u 9 P^^d samým středem nosce vkloubených a po jem- 
ných, na zadní polovině krovek při švu šupinkovitých a hustěji 
seskupených chloupcích. Žlutočervený, často na spodu a na 
přední polovině krovek v okolí švu tmavohnědý — a clitcUa- 
rius Boh. — , někdy tmavohnědý, tykadla, přední a zadní strana 
štítu, šev a strany krovek žlutočervené — a lateralis Faiist., 
tělo krátkými, jemnými, na zadní polovině krovek kolem švu 
šupinkovitými, bělavými chloupky pokryté. Nosec silně prohnutý, 
ode středu k ústům znatelně rozšířený, u rj až ke kyčlím pro- 
středního páru noh sáhající a až k základně tykadel lištami pro- 
stoupený, u v kyčle středního páru noh přesahující a jen u ko- 
řene rýhovaný, skoro hladký. Tykadla jemná, do středu štítu 
sáhající, násadec nepatrně prohnutý, před koncem slabě zduřený, 
přední dva články bičíku protáhlé, prvý skoro dvakrát tak dlouhý 
jako druhý, třetí a čtvrtý skoro delší než širší, ostatní slabě 
příčné, palička krátce vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři 
články bičíku dohromady. Celo mezi okrouhlýma očima tak ši- 
roké jako nosec, s nímž jest sedlovitým prohybem spojeno. Štít 
skoro o polovinu širší než delší, napřed šikmo, vzadu rovně se- 
říznutý, za přední, proti čelu protáhlou stranou úzce, po stranách 
silněji vmáčknutý, uprostřed nejširší, napřed silněji než dozadu 
zúžený, hustě, prostředně jemně tečkovaný. Krovky více než 
dvakrát tak dlouhé jako široké, u kořene rovně utaté, od pravo- 
úhlých, na konci zaokrouhlených ramen až k poslední třetině 
více méně znatelně rozšířené, dále pak v mírném oblouku 
zúžené, v mělkých rýhách hustě a silně, do zadu slaběji tečko- 
vané, ploché mezirýží jemnými tečkami hustě prostoupené. Nohy 
dosti mohutně vyvinuté, stehna mírně ztlustlá, u (^ silné, u Q 
nepatrně ozubená, holeně r^ na vnitřní straně znatelně dvakrát 
vyhloubené. 3 — 4-2 mm dlouhý. Po celé Evropě na vrbách roz- 
šířen. 

19. Dorytomus rufulus Bedei, 

Faune des Coléopt. du Bassin de la Seině VI, 287, pectoralis 
Gyllenhal, Insecta Suecica III, 178, Bohenian Schónherr III, 302 
et VIÍ, 177, Salilberg.^ Insecta Fennica 76, Thomson^ Scand. Col. 
211, Fatist Bull. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 459, Redtenba- 



91 

cker, Faun. Austr. II, 761 ex parte, Seidlitz, Faun, Balt 426 et 
Fatm. Transsyl. 682; var. simplex Faiist 1. c. 460. 

Zevnějškem druhu melanophthalmus Payk. podobný, od 
něho odlišný noscem mohutnějším, nepatrně prohnutým, u ko- 
řene v řádkách tečkovaným, skoro hladkým, mnohem kratším, 
u (^ as tak jako štít s hlavou dlouhým, u Q skoro konce kyčlí 
prostředního páru noh dosahujícím, tykadly k ústům více při- 
blíženými, u (^ ke konci prvé čtvrtiny, u 9 ke konci prvé tře- 
tiny nosce vkloubenými, kratšími nohami, širšími a krat- 
šími holeněmi a souměrně po celém světle neb tmavě žlutohně- 
dém těle rozloženými, jemnými, nikdy šupinkovitě nerozšířenými 
chloupky. Var. simplex Faust liší se od typického tvaru slaběji 
vyvinutými nohami, jemnějšími, na vnitřní straně slabě vykroje- 
nými holeněmi předních noh. 3—4*2 nim dlouhý. — Po celé 
Evropě na vrbách rozšířen. 

20. Dorytomus salicinus GylIeiiJial, 

Insecta suecica IV, 584 et Schónherr III, 297 ét VII, 175, 
Faiist Bull. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 455, Redtenbacher, 
Faun. Austr. II. 763, Seidl, Faun. Transsyl. 683 ; parvulus Zetter- 
stedt, Fauna Ins. Lapp. 175. Obr. 6. 

Mezi druhy třetí skupiny protáhlým, nápadně úzkým tělem 
snadno znatelný. Tmavohnědý, tykadla mimo paličku, šev kro- 
vek a s ním souběžná, více méně znatelně kreslená postranní 
páska žlutavé, tělo bělavými, dosti dlouhými a tlustými, na 
spodní straně štítu a metasternu mnohem delšími a hustěji se- 
skupenými chloupky pokryté. Nosec u (^ tak dlouhý jako štít, 
u 9 j^ko štít s hlavou, podélnými vráskami hustě prostoupený, 
mdlý. Tykadla silná, krátká, středu štítového nedosahující, ná- 
sadec rovný, před samým koncem dosti zduřený, přední dva 
články bičíku stejně dlouhé, málo delší než širší, ostatní příčné, 
k paličce se rozšiřující, palička mohutná, vejČitá, delší než při- 
lehlé tři články bičíku dohromady. Celo mezi očima úzké, u (^ 
o polovinu užší než nosec. Štít as tak dlouhý jak široký neb 
jen málo kratší než širší, napřed šikmo, vzadu rovně uťatý, po 
obou stranách za přední, směrem k čelu protáhlou hranou 
vmáčknutý, uprostřed nejširší, odtud k hlavě i ke kořenu sou- 
měrně, mírně zúžený, po délce plochý, po šířce mírně vyklenutý, 
jemně a hustě tečkovaný. Krovky as třikrát tak dlouhé jako ši- 
roké, u kořene rovně uťaté, s rovnoběžnými, v poslední čtvrtině 



92 

mírně zaokrouhlenými stranami, v hlubokých rýhách silně a hustě 
tečkované, mezirýží sotva širší než rýhy, ploché, jemně tečko- 
vané. Nohy mohutně vyvinuté, stehna silně zduřená, u (^ sil- 
ným, ostrým, u 9 slabším zubem ozbrojená, holeně krátké, 
rovné, ke konci znatelně rozšířené. 2"4— 3'3 mm dlouhý. — Ve 
sti^ední a severní Evropě, pak v Sibiři na vrbách. 

21. Dorytomus villosulus Gylleuhal, 

Schdnherr III. 303, Faiist Bull. Soc. Imp. Nat. Moskau 
1883, 457, Redteiihacher Fauna Austr. II, 763, Seidlitz, Fauna 
Transsyl. 683, agnathus Redtenhaclier, ibid; (^ necessarius 
Faiist, ibid.: fallax Faiist, ibid. 

Zevnějškem druhu rufulus Bedel podobnj^, cd něho tělem 
protáhlejším, dlouhými, hustě seskupenými, přilehlými chloupky 
pokrytým, noscem užším u obou pohlaví skoro stejně dlouhým, u 9 
lesklým, až ke středu chloupkovaným a zde nejužším, odtud pak 
jak ke kořenu, tak i k ústům velmi znatelně rozšířeným, u (5* 
mdlým, vráskovaným, válcovitým a po celé délce pýřitým 
jinak vkloubenými tykadly a jemněji tečkovaným štítem odlišný. 
Tykadla jsou u (^ blíže úst, as ve vzdálenosti šířky nosce, u 9 
pied samým středem nosce vkloubená. Tělo jest světle neb 
temně žlutohnědé, 3 — 4 mm dlouhý. — Ve střední Evropě roz- 
šířen, 

22. Dorytomus pubcrulus Boheman. 

Schónherr VII, 178, Faiist Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 

1883, 453. 

Mezi druhy třetí skupiny velmi význačný a lehce znatelný 
po nápadně tlustém nosci, v obou rodech blíže úst vkloubených 
tykadlech, širokém, v poslední čtvrtině ke hlavě náhle zúženém 
štítu a jen as dvakrát tak dlouhých jako širokých, od ramen do 
zadu sice slabě, však znatelně zúžených krovkách. Světle neb 
tmavě hnědožlutý, tělo jemnými, na povrchu souměrně, dosti 
hustě rozloženými, bělavými chloupky pokryté. Nosec nápadně 
tlustý, u cT tak dlouhý jako štít, u 9 jako štít s hlavou, hustě 
vráskovitě tečkovaný, uprostřed podélnou více méně znatelnou 
lištou zdobený. Tykadla sotva do středu štítu sáhající, násadec 
rovný, v apikální části dosti zduřený, prvý článek bičíku as dva- 
krát tak dlouhý jako široký, druhý as tak dlouhý iako široký, 
ostatní články značně příčné, směrem k paličce se rozšiřující, 
palička mohutná, krátce vejčitá, as tak dlouhá jako přilehlé tři 



93 

Články bič ku dohromady. Oči okrouhlé, nepatrně vypouklé, čelo 
mezi nimi nepatrně užší než nosec. Štít as o polovinu širší než 
delší, vzadu a napřed rovně uťatý, v prvé třetině nejširší, k hlavě 
náhle a siině, do zadu nepatrně, skoro rovně zúžený, po délce 
sotva znatelně, po šířce slabě vyklenutý, hustě a jemně tečko- 
vaný, někdy podélnou, hladkou, napřed a vzadu více méně zkrá- 
cenou páskou zdobený. Štítek malý, tečkovitý. Krovky as dva- 
krát tak dlouhé jako široké, u kořene rovně uťaté, v ramenech 
nejširší, odtud až k poslední třetině sice slabě, však znatelně, 
dále pak v mírném oblouku zúžené, v mělkých rýhách dosti 
hrubé tečkované, tečky po stranách a na konci 2 — 3krát slabší, 
mezirýží široké, velmi jemnými tečkami hustě prostoupené. Nohy 
krátké, stehna siabě zduřená, u (^ slabě, u 9 sotva znatelné 
ozubená, holeně dosti široké, přední na vnitřní straně slabě vy- 
krojené. 3 2—3-8 dlouhý. Dosud nalezen v Uhrách, ve Francii a 
jižní Moravě, 

23 Dorytomus majalis Paykull, 

Fauna Suecica III, 251, Boheman Schónherr VII, 176, Zet- 
terstedt, Fauna Ins. Lapp. I, 175, Redtenbacher, Fauna Austr. II, 
762, Seidlítz, Faun. Balt. 246 et Fauna Transsyl. 683. Faust, 
Bullet. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 449; ab. c. immaculatus 
Faiist, ibid; ab, c. Paykulli Faiist, ibid 

Mezi druhy s vykrojeným předním krajem prosterna dle způ- 
sobu pýřitosti těla, skulptury nosce, pak po krátkých válcovitých 
krovkách znatelný. Hnědočervený, zřídka jednobarevný, často 
hlava, prsa a .břicho částečně neb celé — a immaculatus Faust 
— , někdy i strany krovek a skvrna na přední části švu černé 
— a Paykulli Faust — , tělo bělavými, na krovkách skvrnovitě 
seskupenými chloupky pokryté. Nosec mdlý, jemně, husté, vrá- 
skovitě tečkovaný, slabě prohnutý, u (^ tak jako štít s hlavou dlouhý;, 
u 9 kyčle prostředního páru noh přesahující. Tykadla do středu 
štítu sahající, násadec rovný, v poslední třetině slabě zduřený, 
přední dva články bičíku protáhlé, prvý málo delší než druhý, 
tento málo delší než široký, ostatní články příčné, směrem k pa- 
ličce se rozšiřující, palička mohutná, vejčitá, as tak dlouhá jako 
přilehlé tři články bičíku dohromady. Oči okrouhlé, nepatrně vy- 
pouklé, čelo mezi nimi nepatrně užší než nosec. Síít o třetinu 
širší než delší, napřed šikmo, vzadu rovně uťatý, za přední, smě- 
rem k čelu protáhlou stranou úzce, po stranách znatelněji 
vmáčknutý, uprostřed nejširší, k hlavě dosti značně, ke kořenu 



^ 94 

mírněji zúžený, jemně a hustě tečkovaný. Štítek malý, tečko- 
vitý. Krovky sotva dvakrát tak dlouhé jako široké, u kořene 
rovně uťaté, mnohem širší než štít, strany od tupoúhlých ramen 
až k poslední třetině rovnoběžné, dále pak v mírném oblouku 
zúžené, v hlubokých rýhách hrubě tečkované, rýhy po stra- 
nách a vzadu mělčí a slaběji tečkované, mezirýží slabounce vy- 
klenuté, velmi jemnými tečkami prostoupené. Nohy dosti mo- 
hutně vyvinuté, stehna slabě zduřená, jemně ozubená, holeně 
krátké, na hořejší polovině vnitřní strany slabě vykrojené. 2 
až 3 mm dlouhý. — Na vrbách a topolech ve střední a severní 
Evropě. 

24. Dorytomus salicis Walton, 

Ann. of nat. hist. 1851, 313, Redtenhaclier, Faun. Austr. 
II, 762, Seidlitz, Faun. Balt. 426 et Faun Transsyl. 683, Fatist, 
Bull. Soc. Imp. Nat. Moskau 1883, 451 ; Gyllenhali Faiist 
ibid. 

Druhu majalis Payk. velmi podobný od něho aspoň na horní 
polovině lištami prostoupeným, kratším, u r^ tak jako šiít, u 9 
jako štít s hlavou dlouhým noscem, v obou pohlavích blíže úst 
vkloubenými tykadly a nazad znatelně rozšířenými, za středem 
nejširšími, na švu vždy hnědočervenými a tmavou, se švem 
souběžnou postranní páskou zdobenými krovkami odlišný. 
2 — 3 mm dbuhý. — Ve střední a severní Evropě na vrbách. 



Pterogon proserpina Pall. 

Kterak žije u Prahy a kterak jinde. 

Sděluje stav. rada J. Srdínko. 

Ty časy, kdy půvabné údolí Sv. Prokopa bylo eldoradem 
pražských entomologů, oplývajíc bohatou i vzácnější faunou z říše 
šupinokřídlých, patří snad na vždy minulosti. 

Rozsáhlé, místy hlubokým úžlabím prorvané stráně po levé 
straně potůčku před a za vysokým viaduktem, kde dnes dráha 
údolí protíná, nebyly ještě před několika desítiletími odkrývkou 
vápencových lomů zcela zasypány, a hostila jejich kamennitá, 
kulturou nedotknutá půda ve svém panenském stavu tak mno- 
hého zástupce z říše motýlí, jenž si výlučně za domov oblíbil 
výslunná, v^^prahlá stanoviska. 



Tabulka nákladem fondu pí. Anny Uzlové. 




Obr. 2. 




Obr. 3. 



-^ 


.1 




.i 


-«i^ \ 




Obr. 5. 




Obr. 6. 




^ mk^ 



Obr. 4. 



Obr. 2. Dorytomus Schonherri Faust. 9 — Obr. 3. Dorytomus nebulosus Gyl. Q 

Obr. 4. Dorytomus dorsalis. L. 9 — Obr. 5. Dorytomus melanophthalmus Payk. cf 

Obr. 6. Dorytomus salicinus Gyll. 5 



95 

Nevyčerpatelný zdroj ten ztrácí a pohříchu již na mnoze 
i ztratil na dobro dřívější svůj význam pro entomologa, za to však 
nabývá stále stavbou četných, vysokých komínů fysiognomie místa 
továrního. 

Jen další partie proti proudu potůčku, za hostincem, zacho- 
vala více méně svůj původní, krajinný ráz, z příčin však nepo- 
chopitelných nezdá se, že by se sem byly utekly a útočiště tu 
nalezly některé v předu nyní postrádané specie motýli. 

Avšak nejen dotčené slunné stráně, druhdy zvlášť na druhy 
Lycaena, Hesperia (Syrichthus) a mezi Heterocery na vzácné 
Agrotidy poměrně bohatá, i zelené břehy potoku byly cílem vy- 
cházek, neboť právě tu nebyla naše Pt. proserpina zjevem nikoliv 
vzácným. Po dávném, tradicionelnim zvyku našich starších, zku- 
šenějších současníků docházeli jsme sem co rok ku konci čer- 
vence, abychom hledali housenky Pt. proserpiny a Chaer. elpenora 
a sbírali zejména prvé takořka s každého kře vrbky, na nichž ne 
ojediněle, ale někdy i pospolitě žily a v tu dobu téměř již do- 
rostlé byly. 

Živná bylina Epilobium hirsutum rostla tu, počínajíc od samé 
dědiny Hlubočepské po celém toku potoka vzhůru, dole těsně 
při vodě a na místech, kam až velké vody se rozlévají, ano 
místy, zabírajíc téměř celou šířku koryta potočního, v hustých 
skupinách tu bujela. Tehdy nebylo ještě ani té konkurence o trošek 
svěží buřeně, jaká je dnes zvlášť v létech suchých, aby sotva 
že povyrostla, hned nemilosrdně byla požnuta, aby místo hou- 
senek Pt. proserpiny, si na šťavnatém lupení pochutnalo nějaké 
lačné zvířátko z blízkého dělnického domečku. 

Sbírali jsme i v j ných údolích Povltaví v okolí Prahy stejně 
jako u sv. Prokopa housenky Pt. proserpiny vždy jen přímo 
s vrbky, na níž v každé době denní více méně volně na ston- 
cích seděly a ježto naleziště ta se vyskytovala výhradně jen 
v místech vlhkých při potocích, ustálilo se zcela přirozeně naše 
mínění, tak že měli jsme za to, že housenka stále i za dne volně 
žije na vrbce rostoucí u potoků jen na místech zvlášť vlhkých, 
a že tudíž i k úspěšnému jejímu výchovu nezbytně potřebuje 
hojně vláhy. 

Častý nezdar naší péče při chovu připisovali jsme na vrub 
jiným okolnostem, až teprv před málo léty se naskytla příleži- 
tost poznati, že náhledy naše o způsobu života housenky Pt. 
proserpiny (i Chair. elpenora) spočívají a mylných předpokladech. 



96 

Meškaje r. 1906 na letním pobytu opět v Písku, mohl jsem 
sbírati více než kde jinde je možno a dovoleno na četných a 
rozsáhlých pasekách a lesních kulturách, na nichž zejména na 
některých mladších vrbka úzkolistá, (Epilobium angustífolium) 
místy hojně bujela. Podle ožerků listů a vrcholkových květů 
přišel jsem na stopu zeleným, as 2 cm. zdélí velkým housen- 
kám, sedícím na středním žebru po rubu listů. Dle habitu ne 
bylo nesnadno počítati s housenkou lysaje, a jen o to šlo, jakého 
to as druhu. To se mělo rozhodnouti, až povyrostou. 

Ježto, jak povědomo, konečný výsledek při chovu malých 
housenek často daleko zůstává za našim přáním, a jinak nebez- 
pečí tu nehrozilo, že se vrbka i se svými hostiteli - jako u sv. 
Prokopa — octne kdesi před hladovými krky nepovolaných, mohl 
jsem je směle ponechati na svobodě, abych teprve až dorostou 
si pro ně došel. Avšak se špatnou jsem se potázal. Po více 
dnech neshledal jsem se s nimi ani na keři, na němž jsem je 
našel, ani na oněch poblíže stojících. Než dlouho neměl jsem 
zůstati v nejistotě o příčině záhadného zmizení housenek s vrbky. 

Neukrotitelná touha sběratelská nedala mně nevrátiti se zase 
na místa dotčená a tu opětně ohledávati i do deštníku oklepávati 
keříky vrbky; leč zase, jako zprvu bez žádoucího výsledku z té 
příčiny, že ne na bylině samé, nýbrž pod ní — na zemi — se mělo 
rouško tajemství odhaliti. 

Na zdař bůh obrácený, poblíž vrbky tu ležící kámen na- 
učil mne nejen poznati druh lysaje na vrbce žijícího, nýbrž 
i jakým způsobem na mnoze si při tom vede, neboť pod zved- 
nutým kamenem vidím starou, dobrou známou od Prahy — ze 
svatoprokopského údolí — velkou housenku Pt. proserpiny ! Objev 
ten dopomohl mi k několika dalším housenkám, když jsem totiž 
na ně nastražil kameny poblíž keříků vrbky, pod nimiž jsem je 
pak sbírali mohl. 

Proč u Prahy tato odchylně žije, neschovávajíc se, ale i za 
dne v klidu na bylině sedí, snadno dá se vysvětliti příčinou zcela 
jednoduchou. Paseky a lesní nízké porosty, kde by živná její 
bylina (Elpílobium angustífolium) rostla, u Prahy jestli vůbec, tož 
zajisté nanejvýš zřídka se vyskytují; proto nalézáme housenku 
z pravidla na vrbce chlupaté (Epilobium hirsutum), jež blíž Prahy 
nejhojněji jen u potoků roste a tu mnohdy i za normálních poměrů 
ve vodě stojí, tak že se po svém vrozeném zvyku do 
nějakého úkrytu nazemi uchýliti nemůže, aby ji při 



97 

tom pohroma utopením nestihla. Jako každý živok na 
světě, musí i ona z pudu sebezáchovám přizpůsobiti svůj život 
místním poměrům. Najdeme-li přece v suché poloze velkou hou- 
senku za dne na živné bylině sedící, můžeme se právem domní- 
vati, že ji jen hlad přinutil opustiti proti obyčeji temnou skrýši 
pod kamenem a t. p., anebo můžeme za to míti, že chová ve 
svém nitru příživníka, nevítaného sice, avšak dosti častého hostě. 

Skoda věru, že nenajdeme o životě hmyzu dostatečného 
poučení v dosavadní odborné literatuře; jak snadno a často při 
nedostatečných vlastních zkušenostech octneme se z té příčiny 
na scestí a přicházíme k mylným závěrům, jak již z našeho 
případu jasně vysvítá. A přece dala by se když ne všechny, tož 
aspoň mnohá zející mezera v tomto ohledu vyplniti, kdyby 
všichni sběratelé a pěstitelé motýlů své zkušenosti a poznatky 
na patřičném místě k všeobecnému prospěchu uveřejňovati si 
navykli. 

Tu jest nezbytně potřebí usilovné součinnosti celé obce 
entomologické pod heslem ^společnými silám i«. 

Vraťme se ještě k naší Pt. proserpině, abychom i o jejím 
chovu se zmínili. Jak mnohý pěstitel tohoto krásného lysaje 
vlastní zkušeností se přesvědčil, není chov až ke proměně v mo- 
týle nikterak snadný. Nechť by i v době, pokud housenka roste, 
nepodléhal značným obtížím, předpokládajíce, že nám jest po 
ruce živná bylina, abychom ji denně na večer obnovovati mohli, 
tož naskytnou se obtíže ihned, jakmile dospěla housenka k stadiu 
zakuklení; stává se pak nad míru choulostivou a citlivou proti 
každému vyrušování. A že tato kritická doba počíná, poznáme 
neomylně, vidíme-li ji za dne čile po housenníku pobíhati. Cho- 
\áme-li jich více pohromadě, pak nastanou opravdové dostihy, 
končící úplným vysílením a zhynutím závodčích. Abychom ta- 
kovému smutnému konci předešli, dlužno bez odkladu každou 
nepokojnou housenku odděliti do zvláštního květníku, naplněného 
navlhčenou zemí, na jejíž povrch jsme rozprostřeli hrubý písek 
se šotolinou a vše pokryli silnější vrstvou mechu. Po důkladné 
prohlídce křížem krážem, vyhledá si housenka příhodné místečko 
pod mechem ke proměně v kuklu. 

Někdy však na vzdor všemu tvrdošíjně vzdoruje a nechce 
se uklidniti; v případě tom nezbývá jiného, než sáhnouti k pro- 
středku donucovacímu, totiž postaviti do slunce květník, jejž 



■ 98 

jsme dříve buď skelnou tabulkou pokryli, aneb lépe nějakou 
hojně vzduch propouštějící, průdyšnou látkou pevně povázán. 

Než i při tomto i u jiných druhů housenek zcela osvěd- 
čeném prostředku, musíme opatrně si počínati, neboť úpal slu- 
neční v uzavřeném prostoru květniku nesnesou; udusí se v jeho 
dusné atmosféře i tehda, děje li se slunění třeba venku a je-li 
květník sebe řídcí látkou povázán — když jsme z neopatrnosti 
jej postavili místo do zcela volného prostoru někam do kouta 
ke zdi, od níž se paprsky sluneční odrážejí a kde volného prou- 
dění vnějšího vzduchu není. O pravdě řečeného přesvědčil jsem 
se vlastní, smutnou zkušeností, když jsem, postaviv květníky 
s housenkami na terrase do koutu zdí domovních shledal je pak 
udušeny pres to, že jen paprsky sluneční od východu o zeď se 
opíraly. 

Přezimiijící pupa musí spíše suše než mokře schována býti, 
jak to ostatně u iyšajů vůbec radno bývá. 

Jako na povel vyskytl se v Ent. Zeitschr.ít — Guben r. 1906 
čís. 23. a 24. článek pojednávající mimo jiné i o tom, kterak 
žije housenka Pt. proserpiny na suchých, vyprahlých mí- 
stech v okolí Ženevského jezera a tu se dovídáme, že zcela tak 
jak shora pověděno bylo o naší u Písku a že, pokud chovu se tyče, 
tato ne mokře, jak jsme za to měli, nýbrž suše držána 
býti musí. 

Posléze budiž poznamenáno, že Pt. proserpína v naší vlasti 
dosti je rozšířena, a že můžeme housenku její nalézti nejen na 
vrbce, nýbrž v některých končinách jako příkladně ve Vápenném 
Podole u Heřmanova Městce, u Brandýsa n. Orl. a j. i na pu- 
palce (Oenothera biennis), od níž obdržela své dřívější jméno — 
nyní synonym — Oenotherae. 



Limantria monacha L. v Praze. 

Dne 27. srpna t. r. nalezl jsem v kuchyni svého bytu 4 
motýle bekyně borové ; návštěva nevítaného hostě vzbudila při- 
rozeně mají pozornost i zvědavost, odkud asi přišla. 

Dům stojí na Smíchově průčelím na Ferdinandově nábřeží 
a zadní strana obrácena do velkého společného dvoř i-bloku vy- 
sokých domů. 

Že by motýlové v tomto dvoře se byli vyvinuli, nepodobno 
pravdě, an tu není živných stromů pro její housenky. Musely 



99 ■- 

tudíž můry odjinud přes hřebeny vysokých domů do dvoru 
slétnouti a přivábeny plynovým světlem do kuchyně zalétnouti. 
Dle sdělení bylo prý jich v kuchyni minulé noci celý roj kolem 
světla. 

Týž den nebylo ani na ulicích smíchovských a jak denní 
listy psaly i v jiných částech Prahy, zejména na malostranském 
náměstí o monachy nouze ; celých exemplářů na dlažbě nebylo 
tak hojně, za to však tím více roztroušeno leželo křidélek, 
větrem svátých k vyvýšeným obrubám chodníkovým ; patrně, že 
to byly pozůstatky večerních a ranních hodů labužníků lovících 
motýle, netopýrů a čiperných vrabců. 

Na všech plotech ohrad dřevařů u přístavu vorového až 
k zlíchovské továrně snadno bylo na sta jich nasbírati. Bezpo- 
chyby, že tuto usedly přivábeny čichem pryskyřnatou vůní z les- 
ního dříví v ohradách — tak jak videm přilákány ku světlu do 
nádraží západní dráhy, kde hlavně po dřevěných plotech podél 
silnice k Zlíchovu usedly. 

Po dva večery bylo lze pozorovati jejich reje kolem elektri- 
ckých svítilen, ale jen vysokých, obloukových, kdežto u nižších 
žárových a u svítilen plynových naprosto scházely. 

Ačkoliv — jak známo — 99 vždy četnější bývají než cJ^cJ, 
přece až nápadně málo těchto (samců) viděti bylo; rovněž bylo 
možno uznamenati, že 99 P^ většině již vajíčka vykladly; jen 
pořídku tu a tam vyskytla se 9 o objemném abdominu, jsouc 
vajíčky ještě, zatížena. Tolikéž byli většinou motýli ještě dobře 
zachovalí: neotření, ba i zcela bezvadných třásní; to snad odtud, 
že nekonali dlouhou cestu k nám. 

Jak známo, dospívá monacha v motýle — je li počasí ob- 
zvláště na jaře normální — zpravidla i v končinách s drsnějším 
podnebím — v druhé půli července. Musíme tudíž tuto přes 
čtyři týdny opožděnou návštěvu jedině na vrub letošní dlouho 
trvající zimě a chladnému jaru přičísti. Zároveň vidíme, jak tento 
právem obávaný hubitel lesů proti nepohodě časové otužen býti 
musí, když v tak značném počtu vítězně vzdorovati dovedl vší 
nepohodě, jež letos po dobu jeho vývoje panovala. Býváf — jak 
známo — chladné a vlhké počasí obzvláště příznivo vzniku a 
šíření epidemických nemocí — obzvláště flacherie mezi housen- 
kami bekyně, když v nesčetném množství se vyskytnou, a jsou 
tyto mory — vedle ne méně platných pomocníků z říše hmyzí — 
s to, lépe než všechna vynalézavost a naše lísilí, vyrovnati ne- 



■ 100 

poměr v hospodářství přírody a uvésti silou elementární spousty 
škůdců na míru více méně neškodnou. 

Ba ani co do vzrůstu nijaké újmy neutrpěly; bylo viděti 
jen exempláře normální velikosti. 

Je-li pravda, jak tvrdí někteří pěstitelé, že u bekyně borové 
vyvolali lze melanismus listnatou krmí, pak nepřilétla tato k nám 
z lesů listnatých (dubových a bukových), nýbrž z chvojnatých, 
neboť aberrativních forem nigra a eremita vůbec nebylo k shlédnutí. 

Byť by i — jak podotčeno — 99 "a mnoze bezpochyby 
již na jmém místě o své potomstvo se byly postaraly, tož přece 
při veliké plodiiosti (prům. 150 vajíček klade jedna 9) a žravosti 
housenek nezdá se býti obava o naše sady v té příčině tak 
zhola bezdůvodná, zejména pokud se Petřínu týče, kde ve ve- 
řejných sadech a soukromých zahradách dosti nejoblíbenějších 
jim dubů, buků a jehličnatých stromů se nalézá, ač-li by jim 
jehličí kouřem a prachem nanejvýš znečištěno k duhu šlo. 

Bylo by zajímavo, dozvěděti se, z které končiny tento >»let 
bekyně* byl. .Snad laskavý čtenář těchto řádků by na tomto 
místě sděliti mohl, nebyl-li v jeho okrsku a v jaké míře les 
bekyní borovou zamořen? Jos. Srdínko. 

stav. rada. 

Philonthus Fuentei sp, n. mihi. 

Prof. J. Roubal. 

Nejblíže příbuzný k Ph. sordidns Grav., hlavně habitem, 
leskem, barvou extremit, utvářením tykadel, konfigurací teček 
štítových. Liší se však velmi nápadně těmito znaky : mezi 
středními tečkami meziočními není okrouhlá jamka, nýbrž 
velmi slabý, příčný vtisk. Krovky jsou kaštanově tma- 
vohnědé (zvláště při určitém šikmém pohledu) a při tom krásně 
kovově zeleně lesklé, u kořene tmavé. [Pokud u sordidns nejsou 
černé, jest barva jejich hnědavě žlutá nebo červená (dle 
Kraatze)]. Jsou velmi hrubě a velmi řídce a dosti stejno- 
měrně tečkovány. 

Abdomen jest hus'.ě, dlouze a žlutě pýř.té {sordidns jest 
šedě pýřitý) a velmi řídce tečkováno. 

Připojuji ještě jeden znak, jejž však nemohu příliš zdůraz- 
ňovati, protože popis tento jest jen dle jediného exempláře a 
znak zmíněný týká se teček a tu jest znám choulostivý moment, 
že u Philonthů tečky, na př. na štítě i ony, které jsou svým 



101 

sestavením charakteristické pro celé skupiny Philonthů, ne- 
bývají symmetricky postaveny: chybí některé, neb bý- 
vají přespočetné vyvinuty atd. — zde totiž vnitřní 2 tečky 
mezioČní řady jsou dedoublovány: za normální tečkou 
jest, a to dosti těsně za ní, ještě po tečce stejně silné; na levé 
straně jest nová tečka trochu blíže k oku postavena. Jest spíše 
abnormitou to, že jest tato tečka poněkud vyšinuta, než, že vůbec 
ony tečky jsou dedoublovány — neboť taková zrůda jest pak 
jen na straně jedné. 

Popsaný Philonthus jest jediný ex., (^ a jest specificky od 
sordidtis více rozdílný, než tento od cepkalotes Grav.: mezi ce- 
ýhalotes a sordíJns rozhoduje velikost těla a struktura 
krovek, mezi sordidtts & Fiiefitei struktura hlavy, krovek 
zadku a pýřítost tohoto. 

Španělsko: Pozuelo de Calatrava (Ciudad-Real.) Leg. Rdo. 
D. José Maria de la Fuente, Pbro. 

Děkuji za zaslání popsaného brouka svému příteli, španěl- 
skému entomologu, panu Fuentemu, a věnuji mu tento druh. 

Auszug. 

Dem Ph. sordidus Grav. nahé stehend, von demselben durch 
denqueren, seichten Eindruck zvvischendenmiltleren Stirnpunkten, 
Dedoublierung dieser Punkte, sehr grob und sehr weitláufig 
punktiertes, gelb behaartes Abdomen verschieden. 

Spanien: Pozuelo de Calatrava (Ciudad-Real). Dankend 
widme ich diese Spezies meinem sehr geehrten Freunde, Rdo. 
D. José Maria de la Fuente, Pbro in Pozuelo (Spanien), dem be- 
kannten spanischen Entomologen, der das einzige Exemplár ge- 
sammelt und mír gútigst gesandt hat. 



Capnia conica n. sp. 

Prof. F r. K 1 a p á 1 e k. 

Capniae atrae Mort. statura, colore ac alarum nervatura 
simillima; differt pronoto latiore (long. : latitud. = 3:4), obtuse 
sexangulari, maris lobo supraanali apicem versus gradatim 
attenuato, conico, ante apicem non exciso. 

Habitat in Austria Inf., Viennae in Danubii ripis (leg. Kla- 
pálek et compluria specimina in coU. Brauer), et in Gutenstein 
(leg. celeberrimus amicus meus Dr. P. Kempny) mense Aprili. 




__ 102 

Druh tento jest blízce příbuzen C. atra Mort,, od něhož se 
velikostí, tvarem těla, barvou ani žilnatinou nijak neliší. Jediné 

podstatné rozdíly spatřujerre 

jednak ve tvaru přední šíje, 

která jest poměrně širší, 

majíc poměr délky k šířce 

právě 3 : 4, a souměrně tupě 

šestiúhlá, jednak v hrbnlu 

nadřitním u samečka. Tento 

jest ponenáhlu ke konci 

zúžen podoby kuželovité a 

není ani na své spodní 

straně před koncem cho- 

botiiaté vykrojen ani na straně horní nad kořenem při pohledu 

se strany hrbolovitě rozšířen. Ve tvaru štětů a samicí chlopně 

podplodní nevidíme rozdílu žádného. 

Nalezena byla doposud jen v DdI. Rakousích a sice sbí- 
rána mnou na březích Dunaje v Prátru, s kteréhož místa četné 
exempláry jsem později viděl ve sbírce Brauerově, nyní ve dvor- 
ním museu a u Gutensteinu, kde ji sbíral zemřelý výborný můj 
přítel dr. Petr Kempny. Lítá v dubnu a počátkem května. 

Druh tento jest od všech dosud známých v pohlaví sam- 
čím snadno rozeznatelný tvarem laloku nadřitního. Nesnadnější 
je to u samiček, kde jen tvar přední šíje může býti nám vodítkem. 
Z druhů, jež popsal E. Petersen (Bidrag til en foriegnelse 
over arktisk Norges Neuropterfauna. Tromso Museums Aarhefte 
25) by snad C. Mortoni tvarem pronota jevila příbuznost, ale 
ježto autor neznaje samce neuvádí žádných jiných bezpečnějších 
znaků, nelze identifikaci provésti. 



Trioza Cockerelli. n. sp., 

novinka ze Severní Ameriky, mající 
i hospodářský význam. 

(S jednou tabulkou v textu.) 
Napsal Dr. Karel Sulc, Ostrava-Michálkovice, Morava. 

Hlava, — Temeno v zadu bez očí 0*34 mni, s očima 
0'b2 mm široké, O \Q min ve střední čáře dlouhé, v zadu na 
0-03 mm hloubky stejnoměrně vykrojené mělkým obloukem; 
zadní rohy uťaté, přední široce zaokrouhlené ; střední čára dělí 



103 

temeno ve dvé stejné poloviny, z nichž má každá ve svém středu 
malou jamku. — Jamky tykadlové velmi prostranné. —Ty- 
kadla nitkovitá, jen poslední dva články něco ztluštělé, celkem 
1-00 mm dlouhá, desítičlenná; jednotlivé články pak mají tyto 
rozměry: 1=005, 2 = 0*05, 3=0 18, 4, 5 = 0-10, 6 = 013 
7 = 0'15, 8 = 0-12, 9, 10 = 0-05, vše v mm\ citová ústrojí jsou 
vyvinuta na článcích: 2, 4, tí, 9 a 10; citový ústroj článku 2. 
jest pouhý kulatý otvůrek, nelze zde postřehnouti citové brvy ; 
citová ústrojí článku 6, 9 a 10 jsou jamkovité prohlubinky z nichž 
vyniká ostrá citová brva; vedle ústrojí tohoto stojí zevně ještě 
citový chlup; citový ústroj článku 4. zasluhuje pro svou zvláštní 
stavbu bližší zmínky: místo prohlubinky nacházíme zde dutý 
tenkostěnný chitinový ovoid, do něhož vede malý, podlouhle 
kruhovitý otvůrek; ve vnitru ovoidu nachází se pravděpodně 
zevně neviditelná citová brva; zevně jest ovoid celý kryt zvláštní 
Ižícovitou pokrývkou, přiklopující se a odklopující dle potřeby, již 
lze považovati za modifikovaný chlup. — Zbarvení tykadla jsem 
mohl studovati jen na jediném jedinci, nezcela dobře vybarveném; 
zde byly první tři články žlutobílé, článek 4—8 žlutobílé s hně- 
dými konci, článek 9. a 10. celé hnědé. — Kužele čelní 
0-06 mm dlouhé, přiléhají zevní stranou úplně na vnitřní část 
číšek tykadlových, na konci jsou zaokrouhlené, vrcholy jejich 
divergují na Q\0 mm — Clypaeus má tvar hrušky asi v půl 
rozkrojené, obrácené úzkým koncem do zadu a není nikterak 
nosovitě prodloužen, jen mírně klenut. — Zbarvení hlavy: te- 
meno má podklad barvy běložluté, kresbu v podobě podkovovité 
skvrny, půlené hnědou čárou střední ; vnitřní prostora podkovy 
jest barvy špinavě-běločervené; číšky tykadlové a kužely čelní 
jsou černohnědé, konce kuželů světlejší; oči černé, očka oran- 
žová, clypaeus běložlutý. 

T h o r a X má základní barvu běložlutou nebo růžovou, 
kresbu široce a ohraničeně vyvinutou, převládající jest ton hnědý. 

Křídlo přední 2*60 mm dlouhé, největší šířka 1-00 mm. — 
Vrchol v cell. M 1 + 2 blízko pod inserci M 1 -f- 2, jest znatelně 
lomený, ostroúhlý; rádius předního jeho oblouku jest jen o málo 
kratší zadního. — Žilky: (C + Se), R, mírně obloukovité, Rs 
mírně vlnitý, končí nad začátkem 2. třetiny Ml + 2 ; M dlouhá, 
obloukovitá, její vrchol od středu délky proximálně ; M 1 -j- 2 s osou 
křídla rovnoběžná, M3-|-4 skoro rovná, Cu 1 stejnoměrně 
obloukovitý ; zbarvení jemně světložluté, žebra jemná, znatelná ale 



• 104 

nejsou barevná. — Blanka čirá. — Ostnů ani povrchových ani 
spodinových není vůbec. Ostny marginální význačně znatelný, 
tvoří úzké vysoké skupiny v cell. M 1 -f- 2, Cu 1 a M čítající 
asi 6 — 7 řad ostnů nad sebou, nejnižší o 6, další nejbližší o 3—4, 
ještě další o 1 — 2, nejvyšší pak o 2 — 3. Tvar těchto ostnů jest 
bradavkovitý s ostrým odsazeným koncem. 

Křídlo zadní tvaru i nervatury u rodu obvyklých. 

Nohy bělavé, stehna hnědá. 

Zadek: sternity celé černohnědé, tergity černohnědé, ale 
z těchto tři předposlední mají ve střední čáře bílou skvrnu; (po- 
psáno dle jediného jedince; znovu podotýkám, že zbarvení u Psyll 
jest velmi nestálým a proto nespolehlivým znakem). 

(/ Konec těla. — Genitální segment se strany 
O' 1 7 min široký a tolikéž vysoký, do zadu dolů stejnoměrným 
obloukem ohraničený, horní strana v přední polovině zdvihá se 
nízkým plynulým obloukem ; není žádných hrbolů ; chlupy pro- 
středně dlouhé, stejnoměrně rozptýlené, hlavně po střední části 
strany; zbarveni hnědé. — Kopulační kleště se strany 
tvaru přímé kosy, ostřím do předu obrácené; horní kraj jest 
ztluštělý, končí ostrým krátkým zubcem, nalézajícím se v pro- 
dloužení ztluštělého horního kraje; zadní strana skoro rovná 
přední vlnitá, u kořene a pod horním koncem vypouklá do předu, 
ve středu výšky naopak zase do zadu; výška 0-\7 mm; šířka 
u kořene 0'04 mm, ve středu výšky O 03 mm, v horní třetině 
O 05 mm. — Ze zadu větévka tvaru kosy, obrácené ostřím do 
vnitř, nasedání a horní zevní kraj větévky jsou ztluštělé, zevní 
strana skoro rovná, jen mírně do vnitř vbočená; na vnitřní straně 
na horním konci dolní třetiny malý tupý zub a pod nim výkroj; 
ukončení: svrchu popsaný zubec v patřičné perspektivě; rozměry 
jako při pohledu se strany; stojí li obě větévky kleští kolmo, 
jest zevní obrys jejich podoby O, o rovných stranách a zaku- 
lacených rozích, vnitřní pak zpodobuje obrys zavřeného poupěte 
na hruškovitém semenniku (planá růže). — S hora vidět pouze 
úzký horní kraj větévek, které jsou zahnuty v podobě kravských 
rohů. — Chlupy po celém povrchu kleští stejnoměrně rozptýlené, 
na přední a zadní hraně delší. — Zbarvení hnědé. — Anální 
segment se strany 0-17 mm vysoký, zadní strany prodlouženy 
do zadu v trojúhelníkovitý na konci zaoblený lalok. — Chlupy 
hojné, zvláště dlouhé na konci a horním okraji laloku. — Zbar- 
vení hnědé až černohnědé. 



105 

9 Konec téla. — Anální článek shora : krátce 
trojúhelníkovitý, konec krátce, mírně se strany seinutý; na jedinci 
v louhu vyvařeném a v glycerinu montovaném 0*28 mm dlouhý 
a 12 mm široký; horní obrys spadá mírným obloukem ku 
špičce, tato zaokrouhlená; dolní okraj rovný, před koncem mírně 
vybraný; na postranní ploše dlouhé řídké rozptýlené chlupy, na 
horním obrysu a pod ním, dosti ostrých, dlouze kuželovitých 
ostnů, před koncem 2 — 3 delší chlupy; kolem anusu věneček 
krátkých chloupků ; na celém povrchu krátké osténky se'raděné 
v řadách jdoucích parallelně s dolnímo krajem. — Anu s 0. 12 min 
dlouhý podoby širokého O, které jest se stran a shora dolů stla- 
čené ; kolem věneček otvůrky voskových žláz. — G e n i t á 1 n í 
článek: horní délka 0'20 mm, dolní O'] o mm, zadní 024 wm ; 
zoban krátce ostie vytažený, horní obrys před koncem málo 
vykrojený; celá strana rozptýleně pokrytá dlouhými chlupy, 
mimo to zvláště v zadní polovině na povrchu množství krátkých 
osténků sestavených v řady jdoucí kolmo na dolní obrys. — 
Zevní pochvy se ponenáhlu do zadu sužují, na samém konci 
jsou uťatě zaokrouhlené, na povrchu načrtané, přesahují o něco 
konec článku análního. — Zevní kladélko, rovné, na dolní 
straně konce shora dolů setnuté, sám koneček nahoře se dvěma 
zejkovitými zuby. — Vnitřní kladélko: tvaru trojúhelníkovitého 
s uťatou špičkou a pupíčkem, — Zbarvení genitálního 
i análního článku černohnědé; poslední popřípadě se dvěma 
bílými skvrnami táhnoucími se od konce anusu směrem ku konci 
zobanu po straně. 

Velikost: 2 — o-3 mm, měřeno ku konci složených 
křídel. 

Způsob života: podrobná data o cyklu životním známa 
nejsou; víme že netvoří hálek a že larvy sedí na spodině listů, 
pohromadě vždy ve větším množství. 

Výživná rostlina: larvy i imaga byla sbírána na Capsi- 
cum annuum L. (leg. prof. T. D. A. Cockerell). 

Početnost: soudě dle množství larev a dospělou na jed- 
nom místě sbíraných, tam, kde se vyškytá, asi přítomna ve větším 
množství. 

Zeměpisné rozšíření: dosud známa pouze ze Severní 
Ameriky, Boulder Colorado, zahrada p. prof. T. D. A. Cockerella. 
Poněvadž se však dosud jedině známá živná rostlina Capsicum 
rozšiřuje jen semeny, kterými její hmyzoví příživníci z fam. 




Vysvětlení tabulky. Trioza Cockerelli n. sp. 

I. Hlava s hora. 2. Tykadlo. 3. Citový orgán čtvrtého článku tykadla. 4. Křídlo 
přední. 5. Ostny marginální a) se slran\-, b) v průmětu s hora. 6. Křídlo zadní. 
7. 9 konec těla se strany. 8. Anální článek 9 s hora. 9. 9 anální a genitální 
článek v louhu vyvařen a v glycerinu montován se strany. 10. Zevní kladéllío. 

II. Vnitřní kladélko. 12. rf konec těla (anální, genitální článek a kopulačni kleště) 

se strany. 13. Ukončení kleští s hora. 14. Kleště ze zadu. 



Explicatiotabulae. 

1. Caput supra. 2. Antenna. 3. Organum sensitivům articuli 4 antennae. 4. Ala 
anterior. 5. Spinulae marginales. 6. Ala posterior. 7. 9 segmentům anale et genitale 
a láteře. 8. idem supra. 9. idem a latere (in KOH coctum et glycerin© investigatum). 
10. Aculeus ovipositorius externus. 11. Ac. ovip. internus. 12. jf segm. anale, 
genit. et forceps copulatrix a latere. 13. Forceps supra. 14. idem postíce 



, . 107 

Psyll se současně rozšiřovati nemohou, můžeme důvodně sou- 
diti, že vlastní výživná rostlina naší Triozy jest dosud neznáma 
a bude to asi některý jiný Severní Americe vlastní druh a ne 
Capsicum, které původně pochází z Ameriky Jižní; přestěhováním 
se na rostlinu kulturní stala se naše Trioza nyní i hospodářsky 
závadnou. 

Jedince k popisu a bionomická data o nich mi laskavě 
poslal jich vlastní sběratel pan prof. T. D. A. Cockerell, prof. 
University of Colorado, Boulder Colo. Spojené Státy Severo- 
americké. 

Summary. 

Trioza cockerelli n sp., 

a novelty from North America, being 
also of economic importance. 

(With one table in the text.) 
By Dr, Karel Šulc. 
Ostrava— Michálkovice, Moravia. 
Head.-Breadth of the vertex behind betvveen the eyes, 
0,34 mm, with the eyes 0,52 mm, the length along the middle- 
line 0,16 mm, posterior margin of the vertex regularly and 
slightly excised, posterior angles slightly truncate, the anterior 
ones broadly rounded; a medián line divides the vertex in two 
halves, either shovving a distinct fovea in the middle. Anten- 
nae filiform 1 mm long in all; the length of single joints is : 
of the pt, 2"d, Qth and 10*^ 0,05 mm, of the S^d 0,18 wm, 6^^ 
0,13 mm, 7^^ 0,15 mm, and 8^^ 0,12 mm; smellorgans present on 
the joints 2, 4, 6, 8, 9; that on the 4^^ joint is very peculiar 
being in form of a hoUow balí with a circular openig covered 
with a spoonshaped movable operculum: the other smellorgans 
show the form of simple pits. The 3 basal joints of the anten- 
nae are yellow, the 4*^— 8^^ yellow, brown at their ends, the 
2 last black. Frontal lobes very short 0,06 mm only long, 
rounded at the apex. Clypeus in the form of a pearhalf and not 
produced anteriorly. Colours of the head: the ground yellow- 
white, in the middle of the vertex a horseshoe-shaped large 
brown spot, the middleline of the vertex and the frontal lobes 
dark brown, the apex of the latter being lighter, clypeus yello. 
wish white. 



lOS 

Thorax: the ground colour white-yellowish with a large, 
well defined brown marking. 

Ely tra e: length 2,60 í«w, greatest breadth 1,00 ww; apex 
in the cell. marg. I., nearly at the end of Mi 4.2 and forming an 
acute angle; the anterior part of its margin being a little shorter 
than the posterior one. C + Se, R moderately arcuate, R sinuate, 
ending at the beginning of the second third of iMi -^ 2; M slowly 
arcuate with its apex before the middle ; Mi + 2 parallel with the 
wing-axis, M34.4 almost straight, Cui evenly arcuate. Nervature 
fine, white yellowish, transversal nervules colourless. Membráně 
vitreous. No spines on eilher side of the elytra-membrane; the 
marginal spines only present and very distinct, forming very 
narrow. high groups in the cell. Rs, Mi -^2, Cu. 

Hind-wings and legs as usual in the genus. 

Apex of the male abdomen: genital segment of equal 
breadth and hight, 0,17 mm; its posterior and inferior margin 
evenly arcuate, anterior half of the upperside moderately arcuate; 
no tubercles; hairs of moderate size, equally scattered on the 
suiface. Colour black. Forceps shows the form of a scythe with 
its edge anteriorly; posterior margin straight, the anterior sinuate; 
hight 0,\7 nun, breadth 0,04 mm; if viewed from behind has 
the forceps also the form oí a scythe, but its edge is turned 
inwardly and bears at the base a small obtuse tooth; above are 
the enjs of the forceps curved like cattlehorns; hairs equally 
scattered on the surface. Colour brownish. Anal segment 0,17 mm 
high, produced posteriorly in a triangular lobe; very long setae 
especiatly on its distal end; colour brown. 

Apex of the 9 abdomen. Anal segment viewed from 
above short, triangular, obliquely truncate at the end; viewed 
laterally on a preparáte boiled in KOH and mounted in glycerin 
0,28 mm long by 0,\2 mm hight; its upper margin slightly ar- 
cuate, rounded at the end; inferior margin straight, slightly ex- 
cised before the apex; long hairs scattered on the sides, on the 
upper margin and just under it short, strong, acute s-piniform 
hairs, before the apex a few long, stout and round the anus 
short little hairs ; on the whole surface of the segment very 
small, short, acute spines in rows parallel with the superior 
margin. — Anus 0-shaped; upper-length 0,20 mm under-length 
0,1 Ď mm, hinder-length 0,24 mm; apex short acute, its inferior 
margin straight, the whole surface of the side with long scatt- 



109 

ered hairs, the hinder half of it with very short, small, acute 
spines in rows parallel with the posterior margin. External sheath 
narowing behind with roundly truncate apex, reaching over the 
end of the anal segment. The inner stylets straíght, obliquely 
truncate on the underside before the apex; the apex itself acr-te 
with two triangular teeth above. The innermost stylets triangular 
on their end, Colour ofthe anal and genital segments dark brown, 
sometimes with a few whitish spots. 

Length 2 — 5'3 mm to the end of closed wings. 

Nothing is known of biology and phaenology. 

O e co logy: larvae and imagines were found on Capsi- 
cum annuum L. (leg. T. D. A. Cockerell) in rather large 
numbers and we may infer that the insect can become very 
destructive. Larvae form no galls living freely on the underside 
of the leaves. 

Geographical distribution: Boulder, Colorado, U. 
S. A., the garden of prof. Cockerell only; the Capsicum, ha- 
ving been introduced in seed=; from S. Amer., cannot be the ori- 
ginál feeding plant of the insect, which remains unknown. 

The specimens for description and data referring to them 
were kindly communicated by prof. T. D. A. Cockerell, Univers, 
of Colorado Boulder CO. U. S. A. America. 



Anatomické poznámky o larvách Blepharoptera 
serrata L, a Pegomyia conformis (Fll.) Neidl. 

Sděluje A. Vimmer z Kr. Vinohradů. 

1. Vývoj mouchy Blepharoptera (Ler,a) serrata L. sledoval 
a popsal L. Dufour již v pojednáních o larvách houbomilných, 
kteréž pojednání vycházelo r. 1838 a 1839 v Ann. des scien. 
nat. Paris. Později o larvě Blepharoptery rozepsal se Bouché 
v Naturgeschichte etc. (1. díl pag. 100) a r. 1870 zmiňují se o ní 
Bremi a Peris v Ann. des Societ. Entom. Franc. X., p. 341. 

Badáním, které posud bylo provedeno, zjistilo se, že larvy 
Blepharoptery žijí v houbách (Dufour), v trusu kúra domácího 
(Bouché), a cizopasí v housenkách bourovčíka ('Cnethocampa 
pityocampa W. V.). Naše larvy sbíral p. Zeman v kurníku jistého 
statečku v Davli. 

Dorostlá larva je amphipneustická, měří 7*5 až 8 mm délky; 



110 

nejširší místo je 1-5 mm široké. Tělo její podobá se velmi pro- 
táhlému kuželi. V předu je tenké, v zadu nejtlustší, třinácti- 
členné ; 12. či. užší než 11. a 13. dodává larvě podoby před 
koncem těla mírně zaškrcené. Od kosťově bílé barvy těla ná- 
padně se odrážejí zadní stigmata jako dvě černé velké tečky. 
Mezi stigmaty a řití vyniká slabě načernalý nizoučký hrbolek. 
Poslední trochu porozšířený článek má na hřbetě dva oblouko- 
vité hrbolky, pod nimiž právě leží stigmata. Směrem laterálně 
ventrálním po každé straně 13. či. řadí se 4 a 4 papilly. Dva 
terminální obloukovité hrbolky chrání stigmata před znečištěním. 
Ze zúžené přední části těla vynikají ústní háčky a přední stig- 
mata. Se strany je viděti pseudopodie, které počínají na 6. článku; 
celkem lze napočítati 7 pseudopodií. 

2. Drobnohledná pozorování. Přední článek je 
opatřen dvěma mocnými laloky, kteréž může larva libovolně vy- 
sunouti neb zasunouti. Na lalocích sedí dvojčlenná tykadla, pod 
nimi sensilla v podobě hrbolku a níže papilla. Povrch laloků je 
poset mikroskopickými ostníčky, které pomáhají larvě při rytí a 
ochraňují tělo před nečistotou. Podobné laloky nejsou vzácnosií 
pi'i larvách muších, jenže bývají hned veliké (Lonchoptera), hned 
zase prostřední. Mají je na příklad larvy pestřenek, Anthomyií 
a Pegomyií. Na přední části prvého článku sedí několik řad mi- 
kroskopických háčků, kteréž se také vyskytují na larvách mno- 
hých rodů muších. Jmenujeme jen rody: Sarcophaga, Tachina, 
?egomy[3, Aníhomyia, Ptiolina. Za pasem shora uvedených 
háčků následují 2 pigmentované skvrny, snad očka larví, jako 
je tomu při larvách rodu Ptiolina, Tabanus, Hexatoma, Stra- 
tiomys. 

Velmi složená prothorakalní stigmata přečnívají přes okraj 
druhého článku. Trachea jejich ústí do plsťovitého pletiva, na 
jehož konci sedí 2 větve stromkovitě rozvětvené v jednotlivé 
ostie; těchto bývá po 8 Ostie s větvemi obkličuje membrána 
velmi pružná, podobná zevnímu epithelu trachejí, jenže je bez 
jader, a proio není se zevním epithelem homologická. Obě větve 
s ostiemi může larva svinouti a zatáhnouti, takže pak vypadá 
přední stigma jako růžice. 

U kořene obou laloků na prvém článku otvírají se ústa, 
z nichž při vychlípení vynikají ústní háčky, druhdy za mandi- 
buly (Dufour, Perris), později spíše za maxilly (Brauer) prohlašo- 
vané. Háčky připojují se kloubovitě ke schránce jícnové. Tato 



111 



není jednotným útvarem z chitinu, jak starší autoři kreslívali, 
nýbrž skládá se nejméně ze dvou částí. Distálně následují za 
sebou spojovací část a vlastní schránka pharyngeální. Spojovací 
ča>t je vytvořena ze dvou spodních chitinových pásků proxi- 




Text k obrázku. 

A) Larva Blepharoptera serrata. B) Larva z boku. O Prothorakálni stigma, s, p^ 
Posterierní stigma shora a se stran_y. D) Spojovací článek schránky pharyngeální; 
a, a horní, 1, 1 dolní chitinová opora. E) Totéž shora. F) Schránka pharyn- 
geální s háčky (h), 1, a jako v obrazci D. G) Pharynx zdola. H) Prvý článek 
s laloky a skvrnami očními. J) Háčky vlastně papilly na pedes spurii. K) Pupa. 
L) Ústní háčky Pegomyia conformis. M) Stigma posterierní se strany. Mj) Totéž 

shora. 



málními konci srostlých a ze dvou svrchních tyčinek proximálně 
v podobě V spojených. Celek připomíná — toliko připomíná — 
chitinovou oporu labia a labrum v sosáku muším. Pomocí zá- 
řezů připojuje se ku spojovacímu článku vlastní schránka jíc- 



112 

nová, která je krátká a vybíhá ve dvě horní a dvě dolní křídla, 
horní křídla jsou více zchitinisovaná než dolní. Tam, kde horní 
křídla přecházejí v dolní, vyčnívá z dolních chitinový zoubek. 
Eilipsovitý pharynx je vystrojen na dně sedmi »fanoni fa- 
ringei«, které již r. 1879 našel Batelli ve pharyngu larvy 
rodu Eristalis (Contribuzione alťanatomia ed alla fisiologia della 
larva deirEristalis tenax. — Bull. Soc. entom. Ital. V. 11., 1879, 
p, 92), později pak L o w n u Calliphory a v nejnovější době 
Dr. J. C. H. d e Meijere u Loncboptery. Dle Batelliho »{a- 
noni faringei« mají zameziti polykání velkých soust. Do- 
mněnku Batelliho zdá se potvrzovati náš nález na pharyngu 
Blepharoptery. Tam totiž při ústí pharyngu do oesophagu »fa- 
noni faringei« značně se sbližují a tvrdším chitinem se 
utěsní, takže velké části potravy nemohou do oesophagu přejíti. 
Leč nepodařilo se nám pokusně dokázati, že je tomu vskutku 
tak a proto naším objevem není Batelliho domněnka potvrzena, 
nýbrž toliko podepřena. 

Pseudopodie jsou mikroskopicky k pošinování znamenitě 
vypraveny. Samy jsou vlastně záhyby kožní opatřené papillamit 
které vybíhají v háčky. Těchto háčků je na pseudopodii několik 
řad (as 9), o ně může se larva opírati, když se prodírá trusem 
neb houbou. 

Zadní stigmata sedí na plsťovité komoře, k níž se připojuji 
3 pupeny bez ostií a mezi nimi stojí sloupek (»Narbe« dle Dra 
J. Meijere). Plsťovitá komora je vyvinutá také i v kuklách (dý- 
chací růžky — respiratory trompet — Masicer), kde je zakon- 
čena diafragmou, k níž přiléhá dýchací růžek. Vyskytuje se tedy 
plsťovitá komora larvích stigmat u rozmanitých druhů. 

Pupa je válcovitá, 6 mm dlouhá, 2 uun tlustá, v předu za- 
špičatělá v zadu zaoblená. Posterierní stigmata vynikají jako 
2 růžice na stoncích, dýchací růžky jsou umístěny na 5. či. Sev 
táhne se pátým článkem kol do kola, od kruhového švu odbo- 
čuje šev podélný, jenž dělí víčko ve 2 části, a to horní a dolní. 
Barva pupy je před líhnutím černohnědá, dosti lesklá. Jednotlivé 
články oddělují úzké obroučky, které nepatrně vynikají z plo- 
chy puparia. Články jsou jemné napříč vrásčité Když moucha 
pupu opustila, zbude puparium červenohněďé. 

3, R e s u m é. K posud známým věcem připojili jsme ná- 
sledující nové: a) Přední stigmata sedí na plsťovité komoře, jsou 
rozvětvená a membránou obdána, b) Laloky předního článku 



_ 113 

mají veď.e tykadel ještě pár hrbolků. c) Prvý článek nese oční 
skvrny, d) Části ústního ústrojí jsou kloubnatě připojeny k pha- 
ryngeální schránce, e) Na dně pharyngu táhnou se »fanoni fa- 
ringei*. f) Zadní stigmata mají tři pupeny bez ostií vedle zřetel- 
ného sloupku. 

4. Pegomyia conformis {Fall.) Neidl. počíná se 
u nás šířiti jako škůdce řepy cukrové. Letos (1909) v červnu 
poškodila dosti nápadně cuKrovou řepu v okolí Nového Bydžova, 
v srpnu pak velmi spoře cviklu skrovně pěstovanou kol GDlčova 
Jeníkova. Larva léto květilky popsal a vyobrazil již r, 1879 
Farský ve Vcrhandlungen der k. k, zool.-botan. Gesellschaft in 
Wien a r. 1905 Dr. Jindr. Uzel ve článku »0 květilce cviklové 
čili mouše burákové, zhoubci řepy cukrové i krmné*. Listy cu- 
krovarnické 1905/6. Leč přece zbylo na larvě několik mikrosko- 
pických podrobností, které nebyly posud popsány a proto se 
o nich tuto zmiňujeme. Jako většina larev z veliké skupiny 
oithorrhapha má i larva květilky burákové na prvém článku 
2 vysunutelné laloky opatřené dvojčlennými tykadly. Larvy 
z rodu Blepharoptera mají na lalocích za členitými tykadly ne- 
členěný komolec, kdežto u larvy květilky pozorujeme ještě dva 
útvary členěné tykadlům zcela podobné, jak je také nalézáme 
u larev rodu Zonosema z pod čeledi Trypet nae. Mimo to má 
prvý článek pásek z 10 řad jemných háčků, jimiž je poseta také 
hranice vždy mezi dalšími články. Tím se larva Pegomyia liší 
značně od larvy Blepharoptera, kteráž má háčky toliko na ven- 
trálních »pedes spurii«. Larva květilky může se při lezení opí- 
rati hřbetem i břichem, kdežto larva Blepharoptery jen břichem. 

Háčky ústní sloužíce k vyhlodávání či lépe řečeno k vy- 
kroužení pletiva listového, mají na lacinii 6 zoubků jako dro- 
bounké larvy z rodu Agiomyza, Které vyhlodávají listy různých 
keřů a bylin. Schránka pharyngealní rozpadá se také ve dvě 
části jako u larvy Blepharoptery. Svrchní křídla této schránky 
jsou protáhlá, tenká, spodní pak široká lopatkovitá s vroubkem 
zaokrouhleným, nikoli se zoubkem špičatým. Přední stigmata 
dělí se prstovitě v 8 laloků, které nepnsedají přímo na tra- 
cheu, nýbrž na plsťovité, ač krátké pletivo. Zadní stigmata sklá- 
dají se z pupenu se 3 ostiemi a z plsťovité komory, která sou- 
visí s velmi silnou tracheální větví. Dost možná, že v budoucnu, 
až poznáme ještě více larev z podřádu Cyclorrhapha, podaří se 
nam určovati je dle tvaru prothorakálních stigmat. Pro zajíma- 

9 



^ , 114 : • 

vost uvádíme počet laloků na stigmatech některých larev: Pla- 
typeza 5, Sapromyza 13, Homalomyia 8, Pegomyia 8, Cyrtoneura 
6, Helomyza 4, Blepharoptera 16, Agromyza 4?, Zonosema 18, 
Piophila 10. K počtu laloků přidruží se jejich tvar a způsob 
rozvětvení (prstovité, vějířovité) jako pomocné znaky. Trvati bude 
však ještě velmi dlouho, než se nám podaří vystopovati přesné 
odlišné znaky jednotlivých rodů z Cyclorrhaph. 



Nový Carabid ze střední Makedonie. 

Vyobrazil a popisuje Fr. J. Rambousek. 

Penetretus {Deltomerí snbg.) Štěrbai n. sp. Celé tělo úplně 
černé, lesklé, makadla žlutohnědá, konec t> kadel a tarsy tmavé 
hnědé. 

(5" Hlava skoro tak široká jako štít, lesklá, za očima s hru- 
bými štětinkovými tečkami, v předu se dvěma rovnoběžnými 
rýhami hrubě vrásčitými, kolem očí a předních stran olemovan. 
Obě rýhy čelní v předu spojeny příčnou Imií. Hlava na basi 
jamkovitě stlačená a zaškrcená, spánky přímé, spodina hladká 
a jemně vrásčitá. Na basi hrdla jest linie v podobě — — ■ . 

Tykadla počínajíce třetím článkem, hustě obrvená, druhý 
článek ze všech nejkratší, třetí skoro zdélí obou následujících. 

Srdčitý štít nazad značně zúžený, strany ostře olemované, 
přední rohy zaokrouhlené, zadní ostře vyznačeny, poněkud větší 
než pravoúhlé, s dlouhou brvou. Střední rýha jde celým štítem 
a má v předu 2 příčné nezřetelné rýhy s hrubší skulpturou, 
střed štítu jest hladší, v zadních rozích jsou malé, asi ^/^ délky 
zabírající rýžky. 

Prosternum hladké, pouze u kyčlí tečkováno, episterna tečko- 
vána. Meso- a metasternum netečkovány, jemně vrásčité. 

Štítek hladký s příčnou rýhou. 

Každá krovka s krátkou rýžkou u štítku a s 8 rýhami 
hladkými, které jsou na basi spojeny po 2 vedle sebe, rovněž 
na konci, ale jen vnitřní, vnější jsou spojeny zvláště. Mezirýží 
nepravidelně tečkované, při silném zvětšení jest skulptura jemně 
vrásčitá s velmi jemným, druhým tečkováním basálním. 

Prvý břišní kroužek jemně tečkován, ostatní hladké, po 
stranách velmi jemně vrásčitě tečkované, na zadních okrajích 
s několika chloupkovými tečkami. 



__ 115 : 

Spodní křídla zdélí poloviny krovek (na obrázku v přiroze- 
ném poměru k brouku; penis však značaě zvětšen). 

Přední nohy mají na předním okraji stehen žlutavé brvy a 
tečky, rovněž střední i zadní. Přední holeně značně vykrojeny, 
výkroj s trnem a věnečkem tuhých brv z nichž jedna vyniklá a 
zakřivená. Konec holení rovněž obrven a opatřen trnem. Prvý 
larsální článek předních noh zdélí dvou následujících. 




Penetretus Štérbai ii. sp. 

Long. nat. 10 — . 1 min. 

U' spodní k"í,11o (aile), b) penis. 



Vel. 10 - 1 1 mm. 

9 neznáma. 

Druh tento byl mnou objeven na pohoří Peristeru ve 
střední Makedonii u Bitolje, ve výši asi 2000 m pod 
kamením u potůčku. Nalezeni pouze 2 (^ dne 28. července 
r. 1909. 

Dovoluji si připsati tuto novou specii svému milému příz- 
nivci p. Frant. Štěrbovi, správci raffinerie v Peckách na 
dráze. 

9* 



_ 116 -^ 

Sur un Carabicide nouveau de Macédoine 
centrále 

par Fr. G. Rambousek. 

Pcnetretus {Deltomeri sitbg.) Stěrbaí //. sp. Noir, briliant, 
les palpes brun clair, Textrémité des antennes et les tarses brun 
obscur. 

(5* La těte aussi large que le thorax, briliante, les tempes 
fortement ponctuées et větues de longs poils, sur le front deux 
impressions longitudinales unies par une linie et fortement ru- 
guleuses, les yeux et les cótés des impressions sillonnées. La 
base de la tetě fovéolée et sillonnée de la formě de — ■ — . 

Les deux premiers articles des antennes chauves, 2« court, 
le plus court de touš, 3^ le plus long de touš, de la longueur 
de deux suivants. 

Pronotum elargi en avant, fortement ponctué verš Textrémité 
aux longs poils droits, les angles postérieurs un peu plus grands 
que 90°, chacun avec un long poil et une impression fortement 
ruguleuse. 

Prosternum seulement pres des coxes ponctué, les epister- 
nes ponctuées. Meso- et metasternum non ponctués. 

Écusson poli avec une impression latétale. 

Chaque anténně avec une stric; courte, et 8 stries un'es 
a, la base par deux (voisines), sur Pextrémité seulement les in- 
lérieures, les extérieures sont unies spécialement, interstries 
assez fortement ponctuées aux poils courts. 

Les ailes aussi longues que la moitié des élylhres. I®"" 
segment ventral assez íinement ponctué, les autres poliš sur les 
cótés trés finement chagrinés, le.irs extrémi.és avec quelques 
pointes et poils. 

Long. 10 — 11 mm. 

^ inconnue. 

Cette espcce nouvelle fut découverte par moi sur !a mon- 
tagne de Perister en Macédoine centrále pres Bitolja (Monastěre) 
en hauteur de 2000 metres souš pierres pres ďun ruisseau. 

J'en trouvai seulement 2 J le 28 juiUet 1909. 

Je prends la liberté de dédier cette espěce au Mr. F r a n- 
(^ois Štěrba, administrateur de la raffinerie á Pecky na dr. 

Cette espéce a passé souš yeux du Mr. E. Reitter. 



^^ ■ 117 ■ ~- 

Fauna bohemica. 

Nové a vzácné druhy českých brouků. 

Hydroporus discretus Fairm, Ze slatinné louže u Nových 
Hradů blíže Vysokého Mýta vylovila letos v srpnu 2 jedince 
paní Lokayová. 

Athcta (Bessobia) fungivora Thoms. Na mrtvole husy dva 
jedince v srpnu letošního roku u Nových Hradů nalezla paní 
Lokayová. 

Neuraphes coronatus J. Sahlbg. ze špičky Javoru na Šu- 
mavě vyset y. června 1909. Brouk tento nalezen dosud ve Fin- 
sku, Solnohradsku a Sedmihradsku. 

Cerylon evanescens Reitter. Ze starých dubů v parku na 
Hluboké vyset jediný kus paní Lokayovou. Známý dosud ze 
Sedmihradska, Chorvatska a Francie, 

Donacia thalassina Germ. Chycena v Pozděrazi u Adol- 
fova koncem května. 

Zeugophora flavicollís ab. australis Weise z labských luhů 
u Velkého Oseká smýkána v červnu. 

Gymnusa variegata Kiesw. Jeden exemplář pí Lokayovou 
nalezen u Nových Hradů. Dr. Lokay ji dříve chytal u lesní tůně 
blíže Jilemnice. 

Oxypoda elongatula Aubé, podhorský druh milující mok- 
řiny u Nových Hradů v lesní tůni. (Pí. Lokayová.) 

Quedius fulvicollis Steph. Taktéž druh žijící na rašeli- 
ništích u Nových Hradů. (Pí. Lokayová.) 

Hydroporus ferrugineus Stcph. Vyskytuje se v horských 
vodách nalezen u Nových Hradů; konečně z Javoru na Šumavě 
letos uloven. Elater erythrogonus Múller; tento elater 
žije ve starých javorech. £)r. Lokay. 

Di^obnosti. 

Bělásek ovocný — Aporia crataegi L, ktošního roku opětně 
v okolí Sobotky byl pozorován, avšak vzácně. 

Několik hoi senek, které jsem nalezl, napaJe^o bylo lumky, tak 
že ani jediného motýla irem nevychoval. 

Dne 20. července 1909 dva motýli chyceni byli u Stéblovic a 
21, července 1909 přinesen mně jeden motýl, chycený u Cálovic, ovšem 
již setřený, 

Josef Sulc. 



118 

Dr. A. BROŽEK: 

O mendelismu. 

(Předneseno na schůzích ,,Čes. Spol. Entomol. ze dne 18. května a 22. června 1909) 

»sy TzdvTcor tV TtOCI f'^ ř/O," 7TÚlTa« 
Arist de mundo. 5. 

K základům evoluční theorie náleží kromě variability dědič- 
nost. Zjev, že rodiče přenášejí své znaky ra potomstvo, jes^ 
nesporný a ode dávna znaný, výklad vš:ik jeho hmotné pod" 
státy a jeho zákonitého průběhu podává se teprve v přítomné 
době dílem hypothesami, dílem cestou experimentální. Naproti 
různým vědeckým theoriím o dědičnosti (Darwinova pangenese. 
intracellulární pangenese de Vriesova, Weismannovo učení 
o determinantech a kontinuitě zárodečné plasmy a pod.) nabývají 
přirozeně dnešní doby větší váhy důsledky plynoucí z fakť 
z fysiologických experimentů bastardačních spojených s pozoro- 
váním statistickým (a biometrickým) na velmi četných jedincích 
celých generací, V nich spojují se též dvě základní methody 
exaktních věd přírodních: pokusná s mathematickou, které při- 
ro:eně vj^sledkům zaručují pevného základu. 

První pokusy bastardační a statistické šetření o děJičnosti 
znaků na jedincích celých uměle vypěstěných pokolení rostlin 
provedl (1865, 1869j člen augustiniánského kláštera v Brně, kněz 
Řehoř Jan Mendel. Narozen 22. července 1822 v Heizendorfu 
nad Odrou v Rakouském Slezsku. Pocházel z rolnické rodiny (nč- 
mecké) a vstoupil po přípravných studiích r. 1843 jako novic do 
augustiniánského kláštera v Brně. Zde byl r. 1847 vysvěcen na 
kněze; studoval vletech 1851 — 1853 na Vídeňské universitě fysiku, 
mathematiku a přírodní vědy, načež vrátiv se, působil v letech 
1853 — 1868 jako professor reálky v Brně. Za praelata svélio 
kláštera byl zvolen r. 1868 a od té doby též zanechal své vědecké 
práce, byv přetížen starostmi s vedením ústavu. Z-.mřel 6. ledna 
r. 1884 v Brně ve 62 letech^). VýsleJky téměř osmiletých experi- 
mentů uveřejnil toliko ve dvou prac.ch: í-Versuche iiber Pflanzen- 
hybr;den« (1865) a »Ueber einige aus kúnstlicher Befruchtung 



') Obsáhlou biografii nalezne čtenář v pracích W. Batcson: „MendeFs 
principles of heredity.-' p. 307-316, Cambridge 1909, neb J. P. Lotsy: Vor- 
lesungen iiber Deszendenztheorien. í. Teil. p. 99—100. Jena 1906. J. Wisnar: 
»Gregor Johann MendeU. Kin Gedenkblatt etc. in: Jahresber. d. k. k. Gymn. in 
7naim. 1908-9 pp. 21.-34. 



119 . : 

gewonnene Hieraciumbastarde* (1869).'^) Klassické jeho pokusy 
a odvozená pravidla o dědičnosti znaků nedošla v současné 
době povšimnutí a byla později docela zapomenuta, takže téměř 
o celé půl století později po druhé samostatně jako nová byla 
odkryta a popsána (1903 — 6 de Vriesem, 1905 Corrensem, 1905 
Batesonem a jinými). V přítomné době tvoří experimenty bastar- 
dační předmět velmi pilné vědecké práce nepřehledné řady autorů. 
Všeobecné výsledky takových experimentů jsou: 1. že dědič lé 
charaktery v potomcích nezanikají, nýbrž buď zakrývají se zcela 
neb částečně, aneb skládají se ve znak, průměrný, in'.ermedierní, 
[prav dlo o dominanci a intermedieritě] a 2 že dídičné charak- 
tery rodičů — byť byly i sebe nepatrnější — v potomcích se 
udržují a zachovávají si svoji samostatnost t. j, netvoří trvale 
znaky jiné, nové, nýbrž tvoříce pro sebe samostatné jednotky, 
skládají se neb rozestupují v rozmanité skupiny (kombinace), 
jejichž počec a frequenze sledují pravidla kombinatoriky a bino- 
mické poučky [pravidlo o segregaci (štěpení) a samostatnosti cha- 
rakterů v potomstvu]. 

Povšechný ráz experimentů Mendelových, povahu dominance 
a segregace v 2. filiá'ní generaci znázorní tento pjkus.^) 

Ra9a hrachu (Pisum) tvořící semena se žlutým endospermem 
byla uměl3'-m opilením skřížena s racou hrachu, která tvořila 
k-onstantně zrna zelená. Rostliny 1. filiální generace dávaly veškerá 
semena s endospermem žlutým. Tudíž jest znakem dominantním 
žlutá barva (A), recessivním zelená barva (a). Křížili se dále 
jedinci bastardní z 1. generace filiální — v našem případu dělo 
se to sebeopiiením — vznikly rostliny 2. filiální generace, v jejichž 
barvě semen zachovávají se charaktery původních rodičů (gene- 
race parentalní) ; totiž: ze 258 rostlin^) (Fj-generace) vzniklo 
8023 semen, a to 6022 s endospermem žluiým a 2001 s endo- 
spermem zeleným; tedy v poměru 3'01 : 1, theoreticky 3:1. 
Jedinci třetí filiální generace při sebeopilovaní v generaci předchá- 
zející vznikají dvojím způsobem: jednak z jedinců menšiny se 
znakem recessivníni a jednak z jedinců věiši.iy se znakem 
dominantním. Recessivní jedmci 2. generace v generaci 3. ne- 
štěpí, dávajíce vesměs potoms.vo sobě rovné (se zrny zele- 

'^) Uveřejněno ve: „Verhandl. d. nat. Vereines in Briinn. Bd. IV. 1865, 
p. 3-47; a Bd. VIII. 1869, p. 26—31; obě práce znovu otištěny E. T s c h e r- 
makem ve: ,,Ostwalďs Klassiker d. exakt Wissenschaften. No. 121; Leipzig 1901. 

•') G. Mandel: Versucht; etc. 

■*) G Men d e 1 Ts c h e r m a k : „Vcrsuche etc." pag. 12. 



120 ■■ 

nými) a konstantní i ve všech následujících jeho generacích ; 
dominantní jedinci 2. generace naproti tomu ve 3. generaci štěpí 
v poměru 1 :2 a to na čisté dominantní tvary (1), jež ve svých 
následujících generacích jsou stálé a na hybridní dominantní tvary 
(2), kteréž ve svém potomstvu segregaci znaků parentální generace 
udržují. Neboť z 519 rostlin^) vypěstěných ze zrn žlutých 2. gene- 
race vzniklo 166 zrn žlutých (s potomstvem konstantně žlutým) 
a 353 žlutých a zelených semen (štěpících v potomstvu v po- 
měru 3:1). Následovalo tudíž rozlišení forem dominantních na 
konstantní (formae domin mtes purae) a hybridní (f. d. impurae) 
v poměru 213:1, theoreticky 2: 1. Jsou tudíž dominantní tvary 
čisté ku dominantním tvarům hybridním, ku recessivním formám 
ve 2. filiální generaci v poměru (l:2):r'). Průběh tohoto ex- 
perimentu znázorňuje schéma forem (f) generace parentální (P) 
a tří generací filiálních {F^ — ^3)^)- 

f. dominantní X t- recessivní P 

f. dominantní (impurae) F^ 



f. dominantní (purae -\- impurae) f. recessivní F^ 

(3) (1) 



f. dominantní f. dom nantní f. recessivní F^ 

(purae) (impurae) 

(1) (2) 

Pracemi posledních let byly principy Mendelovy velice pro- 
hloubeny a rozšířeny, takže tvoří samostatné odvětví exaktní 
experimentální nauky o dědičnosti. 

Ježto každý jedinec (zygot) vzniká ze spojení dvou pohlav- 
ních buněk (gametů), nutno v kterémkoliv charakteru dospělého 
jedince — ať již spatřujeme materielního nositele dědičných 
znaků v kterékoliv části zygotů, ku př. v chromatinu jader^> 

•'■) M e n d e 1-T schermak: „Versuche etc. pag. 15. 

*) M e n d e 1-T schermak: ,, Versuche e c. pag. 16. 

') A. Gallardo: ,,Las investigaciones modernas sobre la herencia en 
biologia. pp. 1 — 7o. Buenos Aires 1909. 

**) A. Gallardo: „Las investigaciones" etc. pag. 23 — 31. (Interpretacion 
citologica de las leyes de Mendel". C. Correns; i>Die Bestimmung und Ver- 
erbung d s Geschlechtes nach neuen Versuchen mit hoheien Ptlanzen*. Berhn 
1907. B(.rntiaeger. pp. 1.— 81. 



121 ■ 

— viděti dvě části: jednu po jednom rodiči, ku př. matce, 
druhou po druhém rodiči, ku př. otci. Předpokládá se ovšem, 
že všechny dědičné charaktery soustředěny jsou v propagačních 
buňkách obou rodičů. Sjednotí-li se v charakteru dvě části po 
rodičích stejné vzájemně, vzniká znak čistý, a jedinec dle tohoto 
znaku jest čistou formou (homozygot, pure-breed), jsou-li však 
obě části vzájemně různé, tvoří se charakter hybridní a jedinec 
dle tohoto znaku jest bastardem (heterozygot, cross-breed)^). 
Tudíž symbol perfektního homozygota jest 

\ABC. . . X\ 

\ABC . . . X\ ^^> 

a jedince ve všech x znacích hybridního^ perfektního heterozygota 
jest 

\ABC...X\, 

\ab c . . . X \' (11) 

posléze symbol částečného hybrida, ku př. v jednom znaku 

(monohybrida) jest 

\ABC . . . X\ ^ _ . ... ^ 
laBC. .A:h^b^^"C"^J^ a 
ABC ... X\ . . v V..U5 



(III) 



(dihybrida) L ž, c '.'.'. X\ ^^^ stručněji i ^ ^ 



a pod. 



3. Vztah mezi dvěma znaky rodičů — z nichž charakter 
jednoho nazveme protogenním {A), charakter druhého rodiče allo- 
genním (a)^'^ — , které sjednocuji se ve znaku potomka, vyjadřuje 
pravidlo o dominanci a intermedieritě. Povšechně jsou možný 
tri případy: 1. nastává-li úplné potlačení (neb zakrytí) ku př. 
charakteru allogenního protogenním, jest znak A dominantní nad 
znakem a recessivním. Zakrývání toto (dommance, alternace) 
může býti ovšem též 2. částečné, neúplné v lůzném stupni, 
až posléze 3. vzniká případ, kdy znak proto- i allogenní vystu- 
pují nezakryté pohromadě buď vedle sebe (ku př. různě barevné 
skvrny srsti, peří, ulit, krovek broucích, křídel motýlů etc.) aneb 
prostoupeny jsou ve znak střední, intermedierní (ku př. růžová 
barva petalů mezi petaly červenými a bílými, barva pleti mulatů 
a p.) Samozřejmé jest, že mezi těm to 3 kategoriemi jest plynulá 



") W. Ba tes on: „Menders principles of heredity" etc. 

W. B;^a t e s o n : „Methoden u. Ziel d. Vererbúngslehre* ; in Biol. Centralbl. 
Bd. XXIX. 1909. No. 10, pp. 299-318. 

'*•) K. P e a r s o n : ,,Mathematical contributions to the theoiy of evolution : 
XII. On a generalised theory of alternativě inheritance, with speciál reference 
to Mendeťs laws" in : Philos. Trans, of ihe Roy. Soc. London. — Ser. A., Vol. 
203. pp. 53-86. 



]2-> — 

řada přechodu, a to tak bohatě zastoupena, že neúplná domi- 
nance, jest mnohem častějším zjevem při experimentech, nežli 
dokonalá dominance a přesná intermedierita. 

Příklady na toto pravidlo jsou velmi obyčejné a tak četné, 
že postačí, uvedeme-li zde jen několik nahodile vybraných : tak 
u rosťin dominuje hrách (Pisum) "j, kvetoucí terminálně nad 
ra^ou kvetoucí laterálně, neb dvouřadost klasů ječmene (Hor- 
deum) ^-) nad ječmenem šesiiřadovým ; u živočichů nepáskoyíiná 
forma hlemýždě (Helix hortensis) ^'^) nad páskovanou, barevná 
srst myší (pigmentace srsti) nad bílými kožichy albínů,^'*] neb 
žlutě skvrnité krovky brouci (Melasoma scripta) ^^j nad černými. 
Intermedierita bývá nejčastěji při znacích, které nelze čítati, nýbrž 
měřiti, jako výška vzrůstu, nuance barvy, pleti a p. Tak stále 
červeně kvetoucí Mirabilis Jalappa'®) křížena s formou kvetoucí 
konstantně bíle dává potomstvo rCížové. Zvláštní jsou případy 
dominance a intermedierity schopnosti (neb přítomnosti) vytvoření 
jistého znaku nad neschopností (neb chybením) vytvoření téhož 
charakteru, jako: dominance ve vytvořování lialově červených 
žilek v petalech dvouletého blínu (Hyoscyamus niger)^'^) nad 
nevytvořením těchže formy či^tě žluté (f. pallida), neb vytvořo- 
vání normálního počtu prstů u lidí a zvířat a vznik počtu abnor- 
málního,^^) r.eb rozlišování barev a barvoslepost,^^) neb vytvořo- 
vání rohů na ovcích u obojího pjhlaví, kt rJ jsou potomky racy 



") G. Mendel-Tschermak: Versuche etc. 

'-) E. Tscherinak: ,,Úber Zúchtung neuer Getreiderassen mittels kiinst- 
licher Kreuzung ' in: Zfeitsch. f. d. laidw. \'ersuchsvv. in Óoterreich. 1900. 111. 
Jahrg. Heft 5. 

••') Lang A.: Uber d. Bastarde von Helix hortensis und Helix nemoralis 
19. 8. Jena. 

'*) E. H. J. Schuster: ,,Results of crossing Grey (House) Mice vvith 
Albinos." in: Biometrika. Vol. IV. 1906. pp. 1—12. 

*') J. Mc. Cracken: ,,Occurence of a sport in .Vlelasoma (Lina) scripta 
and its behaviour in heredi.y." in: Journ. of. exper. Zool. Vol. IV. 1907, pp. 
221-238. 

") C o r r e n s C. : „Uber Vererbungsgesetze". Berlin, Borntraeger 1 905. pp. 43 

") Correns C. : „Ein t^vpisch spaltender Bastard zwischen einer zwei- 
jáhrigen Sippe des Hyoscyamus niger." in : Bericht. d. Deutsch. Botan. Gess.; 
B. 22. 1904. p. 506. 

**) Lewis T. and Embleton D. : „Splitt-Hand and Splitt-Foot defor- 
mitias, their types, origin and transmission". Biometrika VI. 1908. p. 26. 

^^) Pearson K.: „On inheritance of the deťormity known as Splitt-Foot 
or Lobster-Claw." Biometrika: VI. pp. 69.-79. 1908. 

'*; Bateson W. : „Mendďs principles . . . etc." 



123 

V obém pohlaví rohaté skřížené s ra^ou v obem pohlaví bez- 
rohou-°) a pod. -^) S hlediska nejobecnějšího ujímá se hypothesa, 
že znaky filogeneticky starší dominují, znaky filogen. mladší jsou 
recessivní; ku př. pigmentace nad albinismem, polydactylie nad 
normálním počtem prstů a pod. (Viz A. L. Hagedoorn^^), 
W. Ba te son a j.) 

(4.) Monohybridi t. j. jedinci v jediném toliko charakteru 
heterozygotní, ve všech ostatních homozygotní (conf. III.) — 
mohou vznikali tenkráte, když kříží se dvě čisté ra9y vzájemně 
různé jedním znakem, shodné všemi znaky ostatními. Vztah 
mezi rodiči (parentalní generací) a jejich potomstvem (FJ 1. fi- 
liální geaerací qualitativně i quantitativně (dle frequencí) vysti- 
huje symbolická rovnice : 

A 
A 



X 



a\ íí L "'" a 



+ 1^4-1^ -4\^\ . . . . (IV.) 



1 I " II 



V;^téže značí A charakter protogenní jednoho rodiče, a charakter 

A 
allogenni druhého rodiče; charakter hybridní vzniká očividně 

kombinací prvků parentalní generace. 

I. Je- li mezi charaktery .4, íz vyvinuta interme- 

dierita, pak zaujímá hybridní znak svojí kvalitou střed mezi 

oběma znaky parentalními a F,-hybridi ovšem zřetelně liší se od 
jednoho i druhého rodiče. — Tak Mirabilis kvetoucí konstantně 

červeně j . , skřížena s ra^ou konstantně bílou 
stvo kvetoucí růžově i. 



I dává potom- 



a) Předpokládáme-li pro vznikaní dalších generací sebe- 



'^°) Wood, T. B,: „Notě on the inheritance of horns and face colour in 
sheep". in: Journ. Agricult. Soc. Bd. I. p. 364. 

-') Přehledné a souborné práce s četnými příklady a obsáhlou literaturou 
o mendelismu jsou: W. Bateson: Mendel's principles etc. ; A. Gallardo: 
„Las investigaciones . . . etc; J. P. Lotsy: Vorlesungen iiber Deszendenztheorien". 
I, Teil, pp. 74—166; II. Teil pp. 548 — 578. L. Plate: Selectionsprinzip und 
Probléme der Artbildung. 1908. Leipzig, pp. 356 — 372; W. Johannsen: Ele- 
mente der exakten Erblichkeitslehre". 1909. Jena. pp. 360— 493; E. Bauer: Einige 
Ergebnisse der e.xperimentellen Vererbungslehre." pp. 265 — 292; in: Beihefte zur 
Medizin. Klinik. 1908. IV. Jahrg. Heft 10. 

^-)Arend. L. Hagedoorn: >Mendelian Inheritance of Sex* in : W. 
Roux, Arch. f. Entw. d. Organ. 1909. 28. B. 1. Heft. pp. 1. — 34. Leipzig. 



124 



oplozování neb křížení jedinců vždy téže generace 
a vzájemně zcela shodných, pak mohou se v 1. generaci 
filiální křížiti jedinci — zde toliko hybridi — pouze jediného 
druhu a vytvoří potomstvo 2. filiální generace (F.^) s jedinci 
několika kategorií — zde 3 kategorií — dle všech možných 
kombinací prvků parentálních, které spojeny jsou v jejích hy- 
bridních charakterech. Vztah mezí i^^- hybridy a jejich potomstvem 
lze vyznačiti rovnicí: 



X 



A\ 
Aí 



1/7 I 



1 



+ 2 



A 



+ 1 



A 

a 

a I 
a \ 



+ 



. . . (V.) 



V jedincích 2. generace kromě hybridů shodných s F^-hybridy 



jimiz 



vytvoří se oba dva čisté typy parentální 

tedy udržují se při bastardaci i sebe menší dědičné charaktery. 

[Pravidlo o štěpení (segregaci) forem původních v potomstvu 
hybridních rodičů]. Tak ve shodě s předcházejícím růžově kve- 

A 



toucí Mirabilis z 1. fil. generace 



daly potomstvo pro 2. fil. 



generaci trojího druhu s frequenzemi v poměru 



červené 



: růžovým 



A 



: bílým 



= 1:2: 1 



Z Fg-generace-^j přímo plyne, že (conf. V.) 

1. poměr freqiienzí členů různého druhu jest 

1:2:1 '-'), 
j^hož čísla tvoří členy čtverce binomu (1 -|- 1)-; 

2. počet všech jedinců generace a jejich roztřídění dle 
frequenzí jest 

4 = (40 = 1 + 2 + 1 = (1 4- !)•-' = 4^ ('^,, + V,); 

3. počet všech různých kategorií (kombinací)^*) jest 

3(=3i); 
a 4. počet stálých, nehybndních forem (homozvgotů) jest 
2(=20. 



^^j t. zv. segregating generation (Pearson, Bateson etc). 
^•') 25"/(, : 507o : 25"/o ; průměrn}' poměr frequenzí homozvgotů ku hetero- 
zygotům jest 1:2 (= 2" : 2'). 

'•'*) přesněji variací z řad. 



OBSAH: Rom. Formánek: Evrorští nosatci rodu Dorytomus Stephens. (Pokr ) 
Str. 81. — J. Srdínko: Pterogon proserpina Pall str. 94. — Limantna 
monacha v Praze str. 98. — Prof. J. Roubal: Philonthus Fuentei sp. n. 
mihi str. 100.^ — Prof. F r. Kla pálek: Capnia conica n. sp. ř-tr. lOl. — 
Dr. Karel Šulc: Trioza Cockerelli n. !=p. str. 102. — A. Vimmer: 
Anatomické poznámky o larvách Blepharoptera serrata L. a Pegomyia con- 
formis (Fll.) Neidl str. 109. — Fr. G. Rambousek: Nový Carabid ze 
střední Makedonie str. 114. — Fauna bohemica: Dr, Lokay: Nové a 
vzácné ^druhy českých brouků str. 117. — Drobnosti: Bělásek obecný, 
(Josef Šulc) str. 117. — Dr, A. Brožek: O mendelismu str. 118. 



I I 



Entomologické příručky; 



I I 



I. 





} 

napsali 

Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubeš, Dr. E. Lokay, 

Dr. K. Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. 

S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal , pro členy České Spol. Entom. 

56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách 

předem zaslan3řch. 

— Žádáme pp. členSv, aby laskavě přičinili se o rozšffení tohoto spisku. - 

iTČESKÉ^ŤNATKYrTingitJdae! 

Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 
40 h, poštou 10 h vice. 



III. Kůrovci v Cechách a na Moravě žijící. 

Napsal Rom. Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 hal., poštou o 10 hal. více. 

Pp» Člení/ snažně záddnie, pokud 
příspěvku nesložili f aby neobtěžovali si 
použiti vložených složnich lístků, abychom 
mohli dostáti svým povinnostem. 

Pořad schůzi 

České Společnosti Entomologické ve správním r. 1909. 



Leden 



2H. 



Un.ir 



2:\ 



Březen 



23. 



Duben 



27. 



Květen 



18. 



Červen 



Září 



Říjen 



Listopad 



22. 



21, 



5. a 19. 



9. a 23. 



Prosinec 
14. 



Valná hromada dne 18. ledna 1910. 
Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 
na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 
o 728- hodině večer. 



ČASOPIS 



České Společnosíi Enřomologické. 

flcta Societatis Eníomologicae Bohemiae. 



Ročník VI. 1909. Číslo 4. 



Redakční komilt. 

Prof. Fr. Klapálek 

P. Rug. Kubeš. Prof. Dr. Em. Rádi. 

HUDr. Em. iokaij. Odb. uč. finř. Vimmer. 




V PRÍÍZE. ^^__-___ 

Hákladem České Společnosíi Eníomologlcké /^,,\iviOf.:irí fe,^,^ 
Tisliem Dra Ed. Grégra a syna. i r-r~. ^ 



125 



Z F.,-generace vzniká dále při autogamii neb křižení forem 
zcela sobě rovných 3. filiální generace F^ ; neboť v F^ mohou 
se křížiti : 

1. protogenní homozygoti vzájemně, a dají potomstvo dle 
rovnice : 






+ 



+ 



^1 



. , tudíž po tom - 

/Lín 



stvo stálé, neštěpící; vztah tento lze sevšeobecniti na 



X 



rr 4 



(VI.), 



dle něhož potomstvo homozygotú jest konstantní 
(ve všech generacích). 

2. V i^2-generaci kříží se vzájemně allogenní homozygoti 
a dávají dle předešlého (VI.) opět potomstvo sobě rovné, nehyb- 
ridní a konstantní dle vztahu : 



a 

a _ 
neb obecně 



X 



+ 



4- 



+ 



X 



a\ ^\ a 



(VII.) 

3. Posléze kříží se mezi sebou v F., heterozygoti a plodí po- 
tomstvo dle těchže pravidel o segregaci, jako jejich hybridní F^- 
rodiče dle rovnice: 

\A 
a 



\ Á \ \ A \ \ A 



+ 1 



, a lo I -^ Is ' i ^ 

z níž jest viděti, že poměr frequencí, počet všech členů a roz- 
třídění jejich, počet všech možných kombinací a počet homo- 
zygotú jest týž jako v JPo-generaci ; lze tudíž psáti všeobecně 
vztah 



a\^\a 



1 



A\ '' A\ 

.1 +2|.k^ 



. (VIII.), 



dle něhož vůbec potomci hybridních rodičů štěpí 
se dle poměru 1 :2: 1. 

b) Jestliže při vznikání generace z generace neděje se 
toliko autogamieneb křížen í forem sobě rovných, pak mohou 
(na př. již ve 2. fil. generaci) vznikati ještě tyto tři možnosti: 

1. křížení heterozygotů s homozygoty protogenními. Po- 
tomstvo vzniká dle vztahu : 



X 



A 



+ 



+ 



3 ^ U '3 



10 



12G 



neb obecně 
A 
a 



X 



A 



\ A\ \ A 

9. ! ^ i _j_ 2 I 



25 



(IX.) 



A\ ' \ a 

a 2. křížení heterozygotů s homozygoty allogenními. Po- 
tomstvo vznikne dle relace: 



A 

a 



X 



+ 



+ 






+ 2 



neb obecně 

\A 
a 



X r i = 2 



I 9 -^ 25) 



(X.) 



Tedy dle vztahu IX. a X. vzniká polovina potom- 
ků hybridních, druhá polovina jedinců homozygot- 
ních jednoho neb druhého způsobu, je-lijeden z ro- 
dičů forma čistá, druhý forma hybridní. 

3. Posléze v .Fg-generaci mohou se křížiti za podmínek jako 
u předešlých dvou případů homozygoti protogenní s allogenními, 
jejichž potomstvo, vesměs monohybridní jest takové, jako po- 
tomstvo generace parentální dle rovníce 



2 I " !2 



A\ ,\A 

„ I "~r I 

" 3 I 



a 



+ 



+ 



A 

a 



= 4 



A 
a 



neb obecně 



A 

A 



Xu=* 



A 
a 



(XI.) 



Dle této relace tedy kříží-li se Čisté racy, differující 
edním znakem, plodí vesměs monohybridy. 

II. Vše, co dosud bylo odvozeno platilo pro případ inter- 
medierity parentálních charakterů; ale dá se snadno převésti na 
případ dominance, ku př. protogenního znaku (^4) nad allo- 

4 
gennim (a). Hybridní znak totiž ' v tomto případu, je-li a »za- 

kryto< elementem A nabude formálně úplné shody s čistým 

charakterem dominantním ., pročež i hybridi mez; jedinci své 

generace nebudou se lišiti tvarově od čistých forem se znakem 
dominantním, a dají se teprve »ex post* rozlišiti dle svého po- 
tomstva: neboť formy dominantní čisté (=: formae dominantes 
purae) jako homozygoti plodí potomstvo konstantní, sobe rovné, 
kdežto hybridi se znakem dominujícím (i= formae dom. impurae)-*) 



-'") 50"/o ; 50^0. poměr hetero- a homozygotů. 
A 



Symbolem 



A 



označíme tvto formv v násl. úvaze. 



127 



(XIL) 



rodí potomstvo štěpící, toliko z části sobě rovné. Dle toho jest 
tedy vztah mezi parentální generací a 1. filiální mono hybridů pro 
dominanci znaku A nad a vyjádřen relací: 

\A\ \a\_\A\' ^\A\' \A\' \A\' \A 

\A\^\a\-\A\, ' 1^1, ^1^1,^1^!,-^!^ 

a) Křížením — předpokládáme autogamii etc. — dominant- 
ních F,-hybridů mezi sebou tvoří se 2. filiální generace dle 
symbol, rovnice (conf. V) : 

lAWAAy _\A 



A 



X 



A 



3 



A\, 
\A 






^|2 kis 



+ 1 



") 



. (XIII.) 



v této »segregating generation* objeví se štěpení zvlášť 
nápadně: toliko na oba typy parentální — bez přechodů; 
ovšem, že pouze jedinci se znakem recessivním, tvořící menšinu 
jsou typy čisté, homozygotní, rodící potomstvo stálé ; tito jsou to 
právě, kterými charakter recessivní, zdánlivě zmizelý v 1. gene- 
raci znovu ve 2. generaci se vynoří a v dalších již zachovává. 
Druhá část jedinců — většina — jsou jen z části čisté domi- 
nantní typy, z větši části jsou to hybridi s dominujícím charak- 
terem. 

A 

A 



Ježto skupina jedinců 3 
4 I" 

3 rí = 1 



obsahuje dvojí jedince dle 

(XIII.0 



l2 + -^i^-l|, 



mohou z ní dvojí cestou vznikati jedinci 3. filiální generace, před- 
pokládáme-li autogamii neb křížení rovnocenných forem : 

1. Křížením mezi dominantními homozygoty dle vztahu 






I A 
neb obecně . 



^ A 



= 4 



2 I "-^ 12 I •'•' 13 

Dle toho vzniká potomstvo stálé. 

2. Křížením mezi hybridy se znakem 
rovnice 

A\' ^\Ay\ ,\a 



A 
A 



(VI.) 



dominantním, dle 



X 



A 



A 



+ 1 



a 



neb obecně 



A 

A 



x'^ 

^\A 



A 
A 



+ 1 



(XIV.) 



^') Symbolem . 



označíme skupinu : (formae dom. purae-)- f. d. impurae) 



128 



Rozdělí se tudíž vždy potomstvo — v poměru 3:1 
na dvě skupiny, z nichž menší obsahuje recessivní homozygoty 
ve svých potomcích stálé a na větší skupinu složenou z do- 
minantních forem čistých i hybridních, jestliže kříží se dva 
hybridi s dominantním charakterem. V každé pak »se- 
gregating generation* jest kromě uvedeného poměru frequenzí 3: 1 
počet jedinců a rozdělení jejich dle frequencí dáno 
vztahem 4 = (4^) = 3 + 1 = 4^ C/, + V4)'- 

3. Posléze recessivní homozygoti F^ dle vzorce VII. rodí 
sobě rovné, jedince 3. filiální generace, totiž 

^1 y I " I = 4 ' ^ i 28) 
I a lo "^ \ a \., a \^ 

b) Děje-li se při dominanci charakterů též křížení nestejno- 
rodých členů, pak přistupují ještě tyto tři možnosti: 

1. Křížení hybridů dominantních s dom. homozygoty, dle 
vztahu 



A 
A 



X 



A 

A 



2 



A 
A 



— 4 



A 
A 



') 



neb obecně (conf. IX.) 



A 

A 



X 



A 
A 



= 4 



A 
A 



(XV.) 



Dle toho, kříží-li se při dominanci hybrid s dominantní čistou 
formou, vzniká potomstvo zdánlivě celé se znakem dominantním^ 

2. Kříží-li se dominantní hybrid s čistou recessivní formou, 
vznikne potomstvo dle relace (conf. X.) 



X 



= 2 



+ 2 



') 



neb obecně 



A 
A 



X 



-2 



+ 2 



A 
A 



(XVI.) 



Potomstvo jest tedy protento případzpolovice 
(507o) čisté recessivní, a z polovice hybridní sdomi. 
nujícím znakem, tedy štěpí se! 



-*) Dle předcházejícího tedy potomstvo skupiny 3 . L, jest 



= 1 



A\ \A 



-9) lOOVo- 



[lAl' \A\'~ 
[U I2 X I A I2 



^« 2 3+2 



A\" 
A 3 



129 



3. Posléze spojení dominujících homozygotů s recessivními 
homozygoty vede dle předcházejícího výkladu (coní. XII.), ku 
generaci vesměs hybridů se znakem dominujícím, totiž : 



A 
A 



X 



= 4 



A 
A 



neb obecně 



A 



X = 4 



A 
A 



Zvláštní příklad pro dominanci monohybridů netřeba uváděti, 
ježto poznali jsme z počátku naší úvahy (pag. 1 19 — 120) dokonalý, 
klassický experiment Mendelův s hrachem se zrny žlutými a 
zelenými. Pro přehled dosavadních výsledků sestavíme v násle- 
dujícím ještě postup jedinců dle generací jednak při intermedie- 
ritě — schéma I. — , jednak při dominanci — schéma II. 



I. 



A[^ \a 



\A 



16 



64 



A 



32 



A 



A 



A 





/ 


1 \ 


A 




-^ 1 A \ (l \ 




X 




A 




« |o 1 a |., 


/ 


1 \ ^ 


A\ ^^ 


A g|«i 


a 3 1 « I3 


/ 


1 \ 


i\ 32 


^ 16Í^ 


A 


t 


a ^ \a 



atd. 



16 



« 64 " 
al \a 



II. 



A I ^ 



40 



A 



44 I I b ' 

\ A\. \ a 



M. 



10 I ^ I 4 I " 

\ Au \a 



AV 



32 



64 



atd. 



•'•) Generace, v níž počíná štěpení forem dle poměru 1:2:1 
■■'') .. „ „ 3:1. 



130 



(5.) D i hybridi t. j. jedinci ve dvou znacích heterozygotní, 
ve všech ostatních homozygotní vznikají křížením dvou čistých 
ra9, různících se toliko dvěma znaky, shodujících se ve všech 
ostatních. Vztah mezi generací parentální a 1. filiální (qualitativní) 
při intermedieritě znaků ^^) vyznačíme rovnicí: 

Děje- li se nyní autogamie neb křížení stejných jedinců mezi di- 
hybridy 1. generace, vznikne z nich 2. generace filiální, v níž 
ukáže se štěpení na tvary několikeré, jež všechny vyvodíme 
kombinováním parentálních prvků skládajících hybridní znaky 
Fj-rodičů dle tohoto vzoru : 

A 
\A 



AB 
ob 



X 



AB 
ab 



'Y^ 



A 
a 



B 
B 



2 



B 
b 



+ 1 
+ 1 



1 


AB 
AB 


+ 2 


AB 

aB\ 


1 


aB 
aB 


+ 2 


AB\ 

Ab 1 


1 


Ab 
Ab 


+ 2 


aB\ 

ab 1 


1 


ab 
ab 


+ 2 


Ah i 
ab 1 



+ 4 



AB 
ab 



(XVIÍI.) 



V této generaci lze veškeré různé jedince roztříditi na tři 
skupiny : 1. na homozygoty v obou znacích, 2. na hybridy v jednom 
a spolu homozygoty v druhém znaku, 3. hybridy v obou znacích. 
Všichni homozygoti dávají potomstvo stálé a sobě rovné (před- 
pokládáme autogamii a pod.), obsahují pak dva jedince zcela 

shodné, s formami parentálnimi, totiž 1 id a 1 j A , jimiž 

udržují se i sebe menší charaktery parentální v generacích díhy- 
bridů. Jedinci druhé skupiny — jsou to vlastně monohybridi — 
v potomstvu štěpí toliko dle hybridního znaku; jedinci posléze 

skupiny třetí, totiž 4 , rodí potomstvo dle těchže pravidel 

o segregaci jako jejich hybridní rodiče z 1. generace; neboť sam' 
jsou dokonalými dihybridy (conf. XVIII.). 

Z 2. filiální generace lze vyšetřiti ještě tyto theoretické dů- 
sledky: 

'•') Znak}' protogenní označujeme velkými, allogenní malými literami. 



131 

1. Průměrný poměr frequencí homozygotů v obou znacích 
ku hybridům v jednom, čistým ve druhém znaku, ku úplným 
dihybridům jest 

1 : 2 : 4 (= 2" : 2^ : 2% 

2. Počet jedinců F.^ generace a rozdělení jejich dle fre- 
quencí jest 

16 = (4^)==(lX4)+(2X4)-h(4Xl) = 4(l+2 + l) = 
2^(l + l)=^=r4^eA + 7,)l 

3. Počet veškerých možných kombinací jest 

9 (=3'^). 

4. Počet homozygotních typů jest 

4 (= 2^j. 
Jestliže jest vyvinuta dominance parentálních znaků, ku př. 
protogenních (A, B) nad allogenními (a, ň), lze převésti hlavní 
výsledky o dihybridech z intermedierity na dominanci takto; 
Křížením parentální generace vzniká 1. filiální dle vzoru 

\AB\^\ab\ \A'B'\ ^,_\AB\' . 

Z 1. fil. generace při autogamii etc. rodí se 2. gen. filiální 
dle vzoru: 

AB\'\AB\'_\ 1^1 ^ í«l I 



AB\,^\AB\-\ \B 

r 1^ 



+ 1 



ABY .^\aB'\,. \ah 
AB\ ^'^\aB\~^^ \ab 



+ 3 



A'h 
Ab 



(XX.) 



V F^-genevaá zřetelně jako stálý typ v potomstvu vystoupí 
recessivní homozygot v obou znacích s nejmenší frequencí jedinců; 
jím zcela potlačený typ parentální, recessivní znova se objeví a 
dále ve 3. a následujících generacích čistý zachová. Zbývající 
členové tvoří skupiny čistých i hybridních dominantu dle jednoho 
neb obou charakterů a udržují v následujících generacích od- 
štěpování. 

Z 2. generace plynou ještě tyto dva hlavní důsledky: 

1. Poměr frequencí jest 9:3:3: 1 neb průměrem 

9 : 3 : 1 (= 3== : 3^ : 3«). 

2. Počet členů a rozdělení dle frequencí jest 

16 = (4^) = 9 + 3 + 3 -f 1 = (9 X 1) + (3 X 2) + (1 X 1) = 
3^ + 2.3 + 1 ^ = (3 + 1)=^ = 4^ (7, + V,)^ 



13J 



Sklízením ra^y hrachu ^") tvořící konstantně zrna kulatá {A) 
a žlutá (B) s ra90u vyvinující stále zrna hranatá (a) a zelená (b) 
vznikl dihybrid — gen. 1. — tvořící zrna kulatá a žlutá {A'B'),^ 
ježto dominují znaky A, B nad charaktery a, h. »V celku z 15 
rostlin bylo získáno 55(3 semen, z nichž byla 315 kulatá a 
žlutá, 101 hranatá a žlutá, 108 kulatá a zelená, 32 hranatá a ze- 
lená. Všechna semena byla příštím rokem zaseta. Ze žlutých a 
kulatých nevydařilo se jich 11 a 3 rostliny nevytvořily semen*. 
Z ostatních rostlin vytvořila se semena se všemi možnými kom- 
binacemi parentálních elementů s frequencemi, jež dle Mendelova 
protokolu zapsány jsou do schématu segr. generace (F,). 



38 


AB\ 
AB\ 


28 


aB\ 
aB\ 


35 


Ab \ 

Ab\ 


30 


ab 1 

ab \ 



+ 60 
+ 65 

+ 68 
'0+67 



AB 
uB 

AB 

Ab 

aB 

ab 

Ab 
ab 



+ 138 



AB 
ab 



|o, z níž jest 
průměrný poměr frequencí: 

(30 + 35 + 28 + 38) '/, : (67 + 68 + 65 + 60) V, : 1 38 = 33 : 65 : 138. 
Týž shoduje se velmi dokonale s theoretickým 1 :2:4^''). 

(6.) Z téhož hlediska nejvšeobecnějšího, z něhož posuzujeme 
dihybridy, pojednáme stručně v následujícím ještě o t r i h y b r i- 
d e c h, jedincích hybridních ve 3 znacích, konstantních ve všech 
ostatních. Vzniknouti mohou křížením dvou ra9 různících se 3mi 
charaktery, v ostatních znacích shodných dle obecného vztahu : 

\ABC\^\abc\_\ABC\ ....r, . 

I ABC I ^ I abc — i abc \ ^'^'^^-^ 

Z rodičů trihybridních vzniká generace štěpící {F.^ s celou řadou 
kombinací, které všechny lze snadno i s frequencemi odvoditi 
dle tohoto vzoru: 



='*) G. Mendel — E. Tschermak: „Versuche" etc. pag. 20, 21. 
•") Značí 30 jedinců rostlin, tvořícicli zrna zelená a hranatá; pod. lze pře- 
čistí z přehledu ostatní členy. 

■'®) Z téhož protokolu lze vyvoditi schéma pro dominanci: 



F.,— 



(138 -f 60 + 65 + 38) I ^|' I + (28 + 68) h;^' I + 30 I ^^ 



+ (67 + 35)1 ^'^, I ^^^ __ 

průměrný poměr frequencí — béřeme-li ohled na úmrtnost, neplodnost a jiné rušivé 
faktory — jest 1 : 34 : 3-2 : 10-03 opět velmi blízky thcoretickému 1:3:3:9. 



133 



ABC\ 

abc |j 



ABC\ 

abc I 



ABC 



1 
1 
1 
1 

li 



ABC 

aBC 
aBC 



■^1 + 2 



! aBc 

Abc 
Abc 

abc 
abc 



+ 2 

+ 2 
+ 2 



AbC 
AbC 

abC 
abC 

ABc I ' 
aBc 



+ 2 
+ 2 
+ 2 
+ 2 
+ 2 
+ 2 
+ 2 



■lil 


+ 2 


A\ 
a\ 


+ 1 


a 
a 


'li 


+ 2 


B\ 
b 


+ 1 


b 
b 


'|C 


+ 2 


c i 


+ 1 


c 
c 


schémata segr. gene- 
j raci monohybridů 



AB 
AB 

aB 
aB 

Ab 
Ab 

ab 
ab 



+ 2 

+ 2 
+ 2 
+ 2 



a5 

AB 
Ab 

aB 
ab 

\Ab\ 
I ab I 



+ 4 



J[5 
ab 



^ c 



X 



1 



+ 2 



^i^6 
aBC 

ABC 

AbC 

aBC 

abC 

AbC 
abC 

ABC 
ABc 

I aBC 
\ aBc 

i AbC 

! Abc 

I abc 

\ABc 
I a-Bc 

Abc 

aBc 
abc 

Abc 
abc 



+ 4 

+ 4 
+ 4 

+ 4 

+ 4 
+ 4 



C 
, c 

abC 

ABC 
aBc 

ABC 

Abc 

aBC 
abc 

AbC 
abc 

ABc i 
abc 



-f 



c 
c 

ABC 
abc 



c 

bO 

bb.-H 



E 

X! 

O 



(XXII.) 



134 



Z /'o-generace jest: 

1. průměrný poměr frequencí homozygotů : hybridům 
v jednom a homozygotům ve druhých dvou znacích : hybridům 
ve dvou charakterech a homozygotům ve třetím : dokonalým 
hybridům ve třech znacích (trihybridům) 

1:2:4:8 (= 2" : 2^ : 2- : 2^). 

2. Počet všech jedinců a roztřídění dle frequencí jest 

64 = (4^) r= (8 X 1) + (4 X 6) + (2 X 12) + (1 X 8) = 
8-j-24 + 24 + 8=2Ml + 3 -f 3+ O = 2^1 + 1^ zi: 4^-^ +1)1 

3. Počet všech možných kombinací jest 

27 (zz 3-^). 

4. Počet homozygotních kombinací jest 

8 (= 2^), v němž jsou zahrnuty 

. , I ABC\ . j abc I 

taKe jedmci ^IABC\, ^ ^ \abc\., kteří udržují typy parentální 
generace. 

Při úplné dominanci protogenních znaků A, B, C nad allo- 
genními a,b,c jest pro generaci parentální a 1. hybridní platná 

\ABC\ \abc\_\ABC\' .^^.„ . 

I ABC\ -^ i aĎc I — I ABC \ (AAlll.) 

a pro potomstvo dokonalých dominantních trihybridů relace 



ABC 
ABC 



/\ 



27 



ABC 
ABC 



4- 9 

+ 9 
+ 9 



aB'C' 

aBC 

bA'C' 

bAC 

cA'B' 

cAB 



ABC 
ABC 

+ 3| 
-f 3I 
-t-3 



abC' 
abC 

acB' 
acB 

bcA' 
bcA 



+ 1 



abc 
abc 



.(XXIV.) 



Z téže plyne přímo poměr frequencí pro dominantní trihybridy : 

27:9 : 9:9:3 : 3:3: 1, neb průměrem 27 : 9 : 3 : 1 (=3-':3':3' :3'). 

Dále odvodíme počet členů a roztřídění jejich dle frequencí: 

64^(4=') = 27 + (3X9)4-(3X3) + l=r 

Za příklad zvolme experiment Mendelův. Ra(;a hrachu 
tvořící zrna kulatá (A), žlutá (B), s testou šedivě hnědou (C), 
skřížena byvši s rarou tvořící stále semena hranatá (a), zelená 
(6) a s bílou testou (c), dala trihybrida dominantního se zrny 
kulatými žlutými a s testou šedivou. 



135 



»Ze 24 hybridních rostlin sebráno 687 semen celkem kro- 
penatých, šedivě hnědých, šedivě zelených, kulatých neb hranatých. 
Z nich 639 rostlin přineslo příštim rokem semena«'^^), mezi nimiž 
zjištěny frequence sestavené do schématu generace F^ : 



F,=:10 



14 



10 



11 



ABC 
ABC 
aBC 
aBC 
AbC 
AbC 

abr 

abC 

ABc\ 

ABc\ 

aBc I 

aBc 1 

Abc 
Abc 

abc 

abc 



+ 14 
+ 15 
+ 19 
+ 20 
+ 22 
+ 25 
+ 17 
+ 20 
+ 18 { 
+ 18 
+ 24 
+ 16 



ABC 
aBC 
ABC 
AbC 

aBC 
abC 

AbC 
abC 
ABC 
ABc 

aBC 
aBc 

AbC\ 
Abc I 

abC I 
abc j 
ABc\ 
aBc I 
ABc\ 
Abc 1 
aBc I 
abc j 
Abc I 
abc 



+ 49 


ABC 
abC 


+ 38 


ABC 
aBc 


+ 45 


ABC 
Abc 


+ 36 


aBC 
abc 


+ 40 


AbC 
abc 


+ 48 


ABc 
abc 



+ 7; 



ABC 
abc 



Průměrný poměr frequencí jest 
(8 + . . . + 7) 73 : (14 + . . . + 16)7,, : (49 +. . . + 48) 'U ■ 78 = 

9-6 : 19-0 : 42-7 : 78 = 10 : 20 : 40 : 80, 
tudíž velmi blízký theoretickému 1 : 2 : 4 : 8. 

(7.) Předešlé úvahy o mono-, di- a trihybridech vedou dle 
analogie přímo k všeobecné analysi póly hybridů, t.j. jedinců 
hybridních buď ve všech (x) charakterech, neb hybridních toliko 
v n znacích, v (x — n) konstantních. Vztah mezi generací paren- 
tální a polyhybridy jest 

i ABC . . . N] ^\abc . . . n\_\ ABC . . . N\ .^^v ) 
\ABC . . . N\^\abc . . .n\ — \abc . . . n \ • ' ^' ^ '■' 

Z pokolení polyhybridů vznikne segregační generace, v níž 
při intermedieritě znaků jest 

='9) G. Mendel-Tschermak: „Versuche" etc. pag. 20, 21. 



136 

1. průměrný poměr frequencí homozygotů ve všech {n) 
znacích : hybridům v jednom, homozygotům v ostatních (w — 1) 
znacích : hybridům ve dvou znacích, homozygotům v ostatních 
{n — 2) charakterech: . . . etc, posléze ku polyhybridům ve všech 
(n) znacích 

2*' : 2^ : 2- : 2^ : 2"-> : 2". 

2. Počet všech jedinců a rozdělení jejich dle frequencí jest 

4" = 2« (1 + 1)» ~ 4" CU + "UY '") 

3. Počet všech možných forem jedinců (kombinací) jest: 
• 3". 

4. Počet všech homozygotů, mezi nimiž jsou také oba typy 
parentální, jest 

2" 
Pro dominanci znaků ABC . . . N nad znaky sobě od- 
povídajícími abc . . . n platí: 











/ 


\ 


















1 


\ 






















. 














I 






1 














1 






> 














1 






\ 




1 














* 




j 






/ 










^^ 








/ 










\ 


1 


^ 


• 



















-v 



fig. 1. 



fis. 



1. prům. poměr frequencí 

3„ . 3„_i . 3„_2 : S''^ : 3^ : 3", a 

2. počet jedinců s roztříděním jejich dle frequencí 

4» = (3 + 1)" = 4" (74 + 74)'"')- 
V řadě polyhybridů od homozygotů až k hybridům jest 
roztřídění jedinců dle frequencí kombinací velmi blízké tomu, 
jež platí při křivce variační"*-). Při intermedieritě totiž 
velmi blízké jest roztřídění pro Pearsonovu křivku typu V,, která 
má rovnici 



yzz:y^e '' ; (orientační obraz této křivky jest na íig. 1.); 



*^) Conf. K. Pearson; „Math. contrib." etc. p. 58. 
■") Conf. K. Pearson: ,,Math. contrib." etc. p. 57. 
*'-) K. Pearson: ,.Math. contrib." p. 57 — 5.S; General conclusions pp. 



84-86 



_ 137 ; 

pro dominanci opět stojí blízko rozdělení frequencí pro křivku 
Pearsonovu typu III., jejíž rovnice jest 

y — y^e-y' j^l -f ^jf (Obraz téže na fig. 2.)''). 

Srovnáváme-li theoretické základy mendelismu z tohoto 
hlediska s theoremy variační statistiky^ docházíme k náhledu, ž e 
obě nauky řeší touž otázku o dědičnosti jedna vzá- 
jemně doplňujíc druhou: mendelism pracuje analyticky 
experimentálně, statistika srovnává a popisuje; 
první analysujíc jedince, pracuje často s materiálem daleko jedno- 
dušším nežli druhá, analysujíc celé generace a konstatujíc 
v nich drobné variace od typů. Jest dále velmi pravdě- 
podobno, že základem individuální variability^*) jest 
udržování drobných odchylek vyvolaných různými vnití-ními 
neb vnějšími faktory dle pravidel Men dělových, že však 
poměry původní i v experimentech celkem jednoduché ve" volné 
přírodě heterogamií, směšováním populací, selektivní destrukcí 
některých členů a řadou jiných často speciálních a nahodilých 
činitelů do té míry se změní a komplikují, že vyvolávají 
individuální variabilitu (ku př. v potomstvu téhož jedince) 
probíhající pak dle pravidel a frequencí křivek variačních. 

(8.) Theoretické výsledky v praktickém upotřebení při po- 
kusech bastardačních docházejí jen zřídka tak dokonalého potvrzení 
v tak úplném rozsahu jako v klassických experimentech Mende- 
lových s racami hrachu, obyčejně jen ta neb ona část theoremu 
v různých pokusech zřetelně bývá zastoupena. Nalezena byla 
však i fakta, — jako jsou t. zv. atavismy při bastardech při 
náhlém objevení znaků, které nejsou v parentální generaci — 
která zdánlivě vyvracela všeobecnou platnost mendelismu, kteráž 
ale neméně duchaplnými předpoklady^^) — jako jsou Mendelovy 
o kombinacích charakterů — teprve v úplnou shodu s theorií ne- 
dávno byla přivedena. V přítomné době, kdy experimentální studia 

**) O theorii křivek viz: G. Duncker: Die Methode d. Variations-Statistik 
1899; C. B. Davenport: Statistical methods. 1904; W. Palin Elderton: 
„Frequency curves and correlation". 1906. London; K. Pearson: „Contributions 
to the mathem. theory of. evolution. II. Skevv variation in homogeneous materiál." 
in: Philos. Trans. of. Roy. Soc. London Vol. 186. A. Part. I— II. 1895. pp. 343— 
414. PÍ. 7-16. 

^"') Dr. E. Baur: ,,Einige Ergebnísse' etc. pp. 288 — 289. 

■'^) hypothesami o vzájemné přeměně charakterů, o antagonismu znaků 
(Correns, Bateson.) 



_ 138 ■ 

O dědičnosti s velikou horlivostí se pěstují, přichází se na nové, 
ještě mnohem složitější zjevy, jež dle dosavadních zkušeností 
vyložiti nelze, o nichž však lze plnou měrou předpokládati, 
že v příštím svém výkladu proti stávající theorii svědčiti nebudou. 
Při hlubším studiu jeví se mechanika dědění zjevem Často 
tak složitým, že posléze s větší a větší pravděpodobností vystu- 
puje náhled, že mendelism není jedinou formou, jediným pravidlem? 
dle něhož přenášení a udržování znaků v generacích probíhá, ale 
že jest snad ještě více podobných, často speciálních 
zákonitých pochodů. V následující řadě několika příkladů 
podáme vysvětlení k tomu, co z nejvšeobecnějšího hlediska 
bylo potřebí doložiti o upotřebení theorie Mendelovy v praxi. 

1. Dědičnost v barvě srsti a roztřídění skvrn. — V sev. Americe 
na jisté farmě blíže W a 1 d o b o r o, — dle sdělení z » Agricult. Exper. 
Station, Orono, Maine« ^") — vyskytl se (20. VI. 07.) vzácný případ 
trojnásobného vrhu telat. Z rodičů býk byl plemene »Hereford« : 
měl bílé čelo a srst místo tmavě rezavou, nejspíše vlivem předků 
holštýnského plemene stejnoměrně černou. Kráva byla typické 
barvy světle šedě hnědá pro plemeno »Guernsey«. Ze tří telat byl 
býček zcela shodný s matkou, typický G., obě jalovice měly zase 
po otci typické zbarvení pro H. Pouze jedna z nich shodovala 
se též rozlohou a ohraničením skvrn s otcem. 

2. U lidí jest dědičnost různých vlastností jak tělesných, 
tak i duševních velmi dobře známa •*'), a má též obsáhlou vě- 
deckou literaturu. 

Tak zjištěny doklady pro mendelism u lidí pro barvu očí, 
vlasů, pleti (běloch X černoch ^^) ; rudoch X běloch), vzrůstu, ple- 
menných charakterů; pro různé deformity a nemoce jako jsou: 
kolísání počtu prstů na rukách a nohách — viz v násl. 
rodokmen — , brachydactylie, cataract, tylosis palmaris et plan- 



■•*) R. Pearl: , A čase of triplet calves with peculiar color inheritance". 
Science, N. S., Vol. XXVI., Nr. 674, p. 760. November. 29. 07. 

"•') Srovnej přednášku K. Pearsonovu: „Uber Zweck und Bedeutung einer 
nationalen Rassenhygiene (Nationaleugenik) fiir den Staať'. Leipzig. 1908, v niž 
snesen dle statistických dat ve hlavních výsledcích bohatý materiál o dědičnosti 
různých znaků tělesných, náchylností k nemocem (tuberkulosa) a p. i duševních 
schopností (— rodokmen členů zvláště nadaných) a nedostatků (— rodokmen 
členů s porušením duševní rovnováhy: hluchoněmých, nervosních, zatíženjxh, 
blbých, šílených, náboženských blouznivců a p.) Práce zvláště zajímavá pro 
psychologa, učitele, hygienika a sociologa. 

^*j K. Pearson: „Notě on the skin-colour of the crosses between negro 
and white". in: „Biometrica". Vol. VI. pp, 348.-353. I. PÍ. 



139 



taris, epidermolysis buUosa, xanthoma, multiple teleangiectasis, 
hypotrichosis congenita familiaris, porokeratosis, distichiasis, 
ptosis, coloboma, irideremia, ectopia lentis, glaucoma, haemo- 
philia, barvoslepos t^**), slepota, albinism, retinitis pigmen- 
tosa, pseudo-hypertrophic muscular paralysis a jiné *^). Za příklad 
stůj zde z části rodokmen 4 generací, v nichž dědí se deformita 
na rukách ( — vyvinut toliko malík, čímž ruka má podobu klepeta, 
»lobsterclaw« — ) a nohách ( — vytvořen obyč. jen palec a malík, 




1. Členové III. generace vesměs normální. 2. Členové III. a IV. generace 
normální i deformovaní. 3. Členové III. a IV. generace vesměs normální. 



Čímž chodidlo rozštěpeno »split-foot« — ). V diagramu jsou čle- 
nové zatížení označeni černě ^^). 

3. Několik příkladů entomologických, odnášejících se 

■•*) Bližší a spolu výklad odborných jmen nalezne čtenář v knize: W. Ba- 
teson: ,,Menders principles" etc. pp. 205. — 234. 

'"'') Barvoslepost přenáší žena i muž stejně, ale ježto zpravidla toliko 
na mužích se projevuje, vykládá se zjev tento vzájemným vlivem či- 
nitele pohlaví na základ dědičný této nemoci tak, že činitelem ženského po- 
hlaví buď jest barvoslepost potlačována (převáděna v latenci) anebo s ním 
se při tvoření kombinací znaků v buňkách pohlavních odpuzuje. 

^') K. Pearson: „On inheritence of the deformity etc; neb pozorování 
na členech sedmi generací v práci T. Lewis — D, Embleton: „Split-hand 
and split-foot deformities" etc. 



_ 140 

zvi. k dominanci, event. intermedieritě barevných variet a aberrací 
na coleopterách a lepidopterách ^-) dle Batesona: z brouků 
Lina lapponica vytvořuje formu s krovkami hnědými, černě 
skvrnitými dominující nad tormou s krovkami černými; Mela- 
soma (Lina) scripta má mezi dominujícím tvarem s krov- 
kami žlutě skvrnitými a recessivním s krovkami černými dvě 
formy přechodní, z nichž jedna považuje se za homozygota; 
Gastroidea dissimilis má odrůdu tmavě modrou dom., jasně 
světle-zelenou recessivní ( — dle exp. Miss. Mc. Cracken-ovy) ; 
Leptinotarsa decemlineata (mandelinka bramborová) má 
var. p a 1 1 i d a recess. vůči typu, neb L. multitaeniata dominuje 
nad var. mult.-melanothorax (exp.: T o \v e r, W. L.) ; Crio- 
ceris asparagi má tvar, na jehož modrých krovkách spojení 
přední a střední žluté skvrny — ze tří pro každou krovku — 
jest znakem recessivním proti oddělení skvrn. Rada přechodů 
označuje se za heterozygoty (exp.: Lutz, F. E.). Z lepidopter 
jest nejzajímavější píďalka Abraxas grossul ariata, s níž 
řada pokusů v rozmanitém směru se zdarem byla provedena''^''); 
při Angerona prunaria dominuje tmavá, páskovaná var. 
sordiata nad typem jednobarevným, nepáskovaným, tmavo- 
hnědě (žíhaným) síťkovaným, (exp.: Doncaster); Xan- 
thorhoe ferrugata s červenou páskou dom. nad formou 
černě páskovanou (exp. : P r o u t, L. B.) ; H e m e r o p h i 1 a a b r u p- 
taria tmavo-hnědá dom. nad typickou světlehnědou (exp.: 
Harris); Amphidasis betularia má černou var. Double- 
dayaria dominantní nad typem, jenž jest bíle a černě krope- 
natý (exp.: Main H. — Harrison A.); Triphaena comes 
červenavá jest recessivní vůči tmavé (exp.: Bacot A., Prout, 
L. B.); Callimorpha dominula tvoří formu s červenými zad- 
ními křídly dom. vůči formě s křídly žlutými (Standfuss M.); 
Aglia tau má var. tmavou lugens dominující nad typem. 
Podobné experimenty provedeny na Lasiocampa quercus 

°-) W. Bateson; ,,Mendels principles" etc. pp. 43.-45. PÍ. I. (Přehled 
soub. lit.) 

^•') Nalezeno ku př., že uměle vyvozené melanitické variety temperaturními 
pokusy ještě v třetí generaci, skříženy byvše s normálními jedinci za obyčej- 
ných podmínek, dávají zřetelnou část potomstva tmavého, byť i ve značně slabší 
míre proti jedincům uměle vyvolaným; pokusem považuje se za zjištěné dědění 
znaku uměle vyvolaného I Schroder Ch. : ,,Die Zeichnungsvariabilitát von A. 
g r. L., gleichzeitig ein Beitrag zur Descendenzlehre". Allg. Zeitschr. f. Entom. 
1903. — [Ref. a ocenění experimentů pro descendenci viz Plate L. : Selections 
prinzip etc.]. 



141 



a zvláště rozsáhlé studie o křížení rac, barvě housenek a barvě 
hedvábí na Bombyx moři (exp.: Toyama K.) 

4. K překvapujícím zjevům patří případy, v nichž spojují 
se a to ještě dle určitého postupu charaktery, jež pokud v jedin- 
cích zůstávají pro sebe, jsou bez účinku, ale pokud spojí se 
dva neb více jich v jistém pořádku, teprve vzájemným účin- 
kem na sebe společně vyvodí určitý znak, který přiro- 
zeně v generaci parentální se vyskytovati nemůže. Znamená-li 
ku př. A, B, C schopnost vytvořiti urč. barvu, a, b, c chyběni této 
schopnosti, pak mezi těmito elementy může býti takový vztah, 
že jsou-li A, B, C v jedincích isolovány, nevyvolávají žádné změny, 
jsou-li však ku př. v hybridech spojeny ^ s ^ vyvolají barvu 
červenou, aneb přistoupí-li v jiných hybridech k tomuto spojení 
ještě C, změní se barva červená na fialovou. Klassické experimenty 
se španělskou vikví (Lathyrus odoratus) podal Batesona 
Miss Saundersová ^'^). Dvě racy stále bíle kvetoucí ^^) skříženy 
byvše, zplodily potomstvo i^, vesměs fialově kvetoucí. Dle pře- 
dešlého výkladu příčinu pro fial. zbarvení hybridů vysvětluje schéma : 



aBc 
aBc 



bílá 



X 



AbC 
AbC 



bílá 



ABC 
abc 



I A'B'C 

\ab c 

červ. 

^aT' 



fial. 



Fialoví hybridi I*^ při autogamii štěpili v F^ jedincích dle 
schématu pro dominantní trihybridy (conf. XXIV.) na rostliny s květy 
fial. : červeným ; bílým jako 27:9:28''®), jak plyne vzhledem na 
vzájemné spolupůsobení elementů ABC z přehledu 

aB'C'\ , o i abO\ 



27 



A'B'C' 
ABC 



fial. 



+ ^| aBC |bílé+^l abC 



bílé 



+ 1 



[ abc 
abc 



bílé 



AbC 

AbC 

A'B'c 
AB c 



bílé 



+ 3 



acB' 
acB 

^'^bcA' 

' ' i bcA 



bílé 



bílé 



"^) Bateson, W., Saunders E. R. etc. : Reports to the Evolution Com- 
mitee of Ro_v. Soc. London. 1902—1906. 

"') Jedna ra^a měla pavezu rovnou, druhá s okraji přehnutými. U poslední 
byl tento znak vždy ve spojení s přítomností znaku C. 

°^) Conf.: Bateson: „Mendeťs princ." etc. pp. 148—155. Pl. V.; „Methoden 
u. Ziel d. Vererbungslehre" etc. p. 308— 310; E. Bauer: /Einige Ergebnisse, etc. 
pp. 277—282. 



1 1 



1 141i . 

V podstatě shodné poměry platí pro šedivou srst divokých 
kráh'ků, krys, myši a pod. Ku př. srst domácí myši, není-li ze 
spolupůsobících znaků žádný přítomný, jest čokoládová, přistoupí-li 
jeden z nich, změní se v černou, neb pí^istoupí-li ještě zbývající 
v šedivou. Mezi těmito jest řada př-echodů. Z četných pokusů 
zvolíme dle práce Schusterovy^') tento. Bastardi z čistých 
myších rac (bílá (albín) X černá) povstalí, kříženi mezi sebou 
zrodili generaci, kde bylo 119 albínů a 308^**) pigmentovaných 
myší, totiž: 27 černých, 17 přechodních mezi černou a šedivou, 
201 šedivých, 9 přech. mezi sivou a šedivou, 9 sivých, 8 zlato- 
žlutých, 9 žlutých, 3 rezavě žluté, 1 čokoládovou, 19 šedivých 
s bílými skvrnami, 3 černé s bílými skvrnami, 1 čokoládová 
s bílými skvrnami a 1 sivá s bílými skvrnami. 

5. K dalekosáhlým důsledkům dle Batesona, Corrensa 
a jiných autorů, že totiž lze mendelism applikovati i na činitele 
pohlaví s předpokladem, že mezi různými vnějšími znaky a mezi 
činitelem pohlaví jedním neb druhým jest přitahování neb odpu- 
zování, vedou následující zajímavé pokusy Doncaster-o vy 
s píďálkou Abraxas grossulariata L. Táž vytvořuje v pří- 
rodě typickou formu grossulariata v obojím pohlaví a var. 
lacticolor pouze v pohlaví 9- K získání hybridů jPj -generace 
byla křížena gross. ([J X s lact. 9- i^j -generace měla jednak 
samce, jednak samice vesměs gross. 

Rodiče totiž pro i'j-generaci jsou dle činitelů zbarvení 

r aliA 

(lactic. = íř, grossul. = J.) oba homozygoti, 



tedy 



dle 



71 

činitelů pohlaví však jest samec gross. homozj^got samčí: ja 

samice lactic. jest heterozygot s dominancí činitele samičího 

i Q' 
pohlaví, tedy: i L;. . Dominance těl. znaku A nad a přímo do- 
kládají i^-j -jedinci tím, že jsou vesměs typu grossulariata. 
(Conf. výsledek pokusu s rovnici XII.). Poněvadž dále rodiče 
jedinců F^ nejsou oba homozygotní pro činitele pohlaví, nýbrž 
jeden jest homozygot, druhý heterozygot s dominanci jednoho 
prvku, musí se v potomstvu tvořiti ivj -jedinci z jedné části 
samčí, jako recessivní homozygoti, z druhé části samicí, jako 
heterozygoti s dominancí činitele samičího pohlaví. Tedy vý- 

^') E. H. J. Schuster: „Results of crossing grey ("house) mice with 
albinos" in: Biometiika. Vol. IV. 1905. Pl. I. pp. 1—12. 
58) 308:119 = 3:1. 



143 



sledek experimentu i theorie zcela kryje se s rovnicí XVI., 



v níž odpovídá členu 2 
dinci 



Fj^ jedinci : 



Si a členu 2\ a\ F,-je- 



9' 



. S jedinci gen. F^ provedeny byly další tři pokusy, totiž : 

1. i^,-gross. 9 X i^rgross. (^ = jP^-gross. J + F^- 
gross. 9 + -Po-lact. 9- 

2. Lact. 9 X i^i-gross. (5* = F^-gross. (^ -\- K-gi^oss. 
9 + i^.-lact. (5* 59) _^ ;^^4 a c t. 9. 

3. i^i-gross. 9X lact. (j" = i^^-gross. (J -{- F,-\act. Q. 
V 1. pokusu jsou oba jedinci F^ vzájemně křížení dle 

tělesného znaku heterozygoty s dominancí znaku grossulariata 
(A); proto v souhlasu s rovnicí XIII. rodí z větší části typy 

. . .., r v. . ^ i^ 

grossulariata, samice 1 samičky 



= clenu rovnice 3 



A 



v menšině typ lacticolor (samičky) jako recessivní homozygoty 

a 



clenu rovnice 1 



jednak dominantní homozygoti 



Mezi sámečky typu gross. jsou 



conf. v rovnici XIII'. člen 1 



jednak heterozygoti s dominancí znaku gross. 



v rovnici XIII'. 



člen 2 



Dle činitelii pohlaví jsou rodiče v 1. pokusu: 



9' 



samice (F^) heterozygot Íti 



, samec (FJ homozygot recessivní 

proto musí být jejich potomstvo F^ podle rovnice XVI. z jedné 
části samci, z druhé části samice. 

Ve 2. pokusu jest samička lacticolor pro zbarvení recessivní ho- 



mozygot 



; sameček z generace F-^ jest míšenec s dominujícím 



znakem gross. ; tedy 



wá' 

^ . Dle rovnice XVI. musí býti potomstvo 

těchto rodičů z poloviny typu grossulariata (= míšenci s domi- 
nancí gross.), z poloviny typu lacticolor (= homozygoti re- 
cessivní). Dle činitelů pohlaví kříží se v tomto pokusu varieta 
lacticolor jako heterozygot s dominancí činitele samičího pohlaví 

O' I 

■% s varietou grossulariata jako reces sivnim homozygotem 



^^) Sameček experimentem poprvé vyvozený. 



11* 



samcím 



144 . 

H> i ; proto opět dle rovnice XVI. musí být v potomcích 
polovina samců, polovina samic. 

Ve 3. pokusu jest z rodičů samička pro tělesný znak hybrid 

A' , 

sameček lacticolor jest recessivní 



s dominancí znaku gross. 



a\ 



homozygot : . V potomstvu musí býti opět — dle vzoru 

XVI. — polovina jedinců typu gross. (:= heterozygoti s domi- 
nancí znaku A) a polovina jedinců typu lacticolor (=r recessivní 
homozygoti). Dle činitelů pohlaví jest F^ samička gross. hetero- 

V I 9' 1 
zygotem s dominancí faktoru 9, totiž j ti a sameček lacticolor 

jest homozygot recess. |=i|9íj); proto (dle relace XVI.) jsou po- 
tomci z části homozygoti samčí, z druhé části heterozygotní sa- 
mice s dominujícím faktorem samičího pohlaví. 

Z těchto pokusů se dovozuje, že 9 grossulariata jest 
typ heterozygotní dle činitelů pohlaví i dle činitelů zbarvení při 
dominanci pohlaví samičího a znaku gross.; dále, že (^-grossu- 
lariata jest toliko pro pohlaví samčí vždy recessivní homozygot, 
kdežto 9-lacticolor jest recessivní homozygot vždy toliko pro 
zbarvení, ale pro faktory pohlaví jest heterozygot s dominancí 
činitele 9- 

Ve 2. pokusu sameček lacticolor jest homozygot recessivní 
jak pro zbarvení, tak pro samčí pohlaví. 

K rozšíření theorie Mendelovy na činitele pohlaví dávají 
odnět zvi. Corrensovy experimenty na jednodomých a 
dvoudomých rostlinách Melandrium, Silenea Bry onia.''*^) 
Předpokládá se, že obě propagační buňky neliší se vzájemně 
roztříděním determinantů pro pohlaví samčí, samicí a tělesné 
znaky, nýbrž jen různou tendencí kteréhokoliv determinantu 
dle toho, je-li ve vajíčku neb v buňce samčí. Ve vaječné buňce 
determinant ženského pohlaví a základy všech tělesných znaků 
samičky jsou v aktivním stavu t. j. na snadnějším stupni 
k vyvinutí nežli ostatní determinanty pro pohlaví samčí a 
tělesné znaky samečka s ním sdružené. Proti tomu gamet 



*') C. Correns: >Die Bestimmung u. Vererbung des Geschlechtes 
nach neuen Versuchen mit hdheren Pflanzen.* Berlin. 1907. Borntraeger 
pag. 1-81. 



145 

samčí (sperma, pilové zrno) chová ve stavu latentním, ne- 
schopné k uplatňování determinanty samičího pohlaví i těles- 
ných znaků samičky, ale má za to v aktivním stavu, 
vytvoření schopnější základ pro pohlaví samčí a základy 
pro všechny tělesné znaky samečka s ním sdružené. Liší 
se tedy „samicí tendencí* vajíčko od gametů samčích s >ten- 
dencí samčí« ; nikoli složením zárodečné plasmy. Vy- 
slovenou část theorie činí velmi pravděpodobnou Corren- 
s ů v experiment s křížením dvojdomé, bílé variety M e I a n- 
drium album s dvojdomou, červenou var. M. r u b r u m. *") 
Pohárkovité, dlouze vejčité tobolky var. album otevírají se 
slabě prohnutými, obústními zuby, tobolky var. r u b r u m mají 
zuby silně, až dvakráte stočené a jsou též krátce vejčité: patří 
tedy stáčení zubů mezi znaky sdružené k samičímu pohlaví 
rostlin. Byla-li Q var. album zúrodněna pilem ď var. r u- 
b r u m, utvořily se hybridní rostliny a I b u m X r u b r u m, dí- 
lem jedinci samčí, dílem rostliny samicí. Hybridi samicí tvořili 
tobolky prostřední délky a prostředního stáčení obústních zubů 
proti délce a stáčení při var. album neb při varietě rubrum. 
Intermedierní stáčení lze vyložiti pouze předpokladem, že základ 
(latentní) pro silné stáčení zubů v pilu variety rubrum tímto 
vnesen byl do vajíčka, a zde jakmile stal se aktivním, spojil 
se ve znak intermedierní s determinantem (aktivním) vajíčka 
var. album pro slabé prohnutí zubů. Při samčích rostlinách 
těchže hybridů vznikala pilová zrna tvaru středního mezi tvarem 
pilu d var. album ad" var. rubrum. Intermedierní tvar pilu 
možno vysvětliti také jen tím způsobem, že ve vajíčku var. 
album obsažený latentní základ pro tvar pilu cT var. album 
spojil se při oplození s aktivním základem pro tvar pilu ď va- 
riety rubrum. 

Dominanci obojakých květů (hermaphroditism rostlin) nad 
dvojdomostí (totožnou s odděleným pohlavím zvířat) dokládají 
jiné experimenty Corrensovy s bastardy, vzniknuvšími oplo- 
zením dvoudomé, samicí Melandrium album (neb rubrum) 
pilem obojaké a protandrické specie Sílené viscosa. ^^) 
Hybridi MelandriumXSilene měli dokonale vyvinuté, 
plodné pestíky a slabě vyvinuté, vždy však neplodné tyčinky. 
Vzniknutí tyčinek hybridů dokazuje dominanci obojakosti květů 
Sílené nad oddělením pohlaví na dva jedince (dvoudomostí) 



') C. Correns: Die Bestimmung etc. pp. 8—11. 



_ 146 

Melandria; — ale neplodnost tyčinek dokládá čistě samicí 
povahu hybridů, což vede k názoru: že již před oplozením 
(progamicky) veškerá vajíčka mají stejnou, a to samicí ten- 
denci determinantů, že nejsou dle tendencí dvojího druhu, 
Neboť, kdyby se při Melandriu tvořila jedna část vajíček 
s tendencí samčí, druhá s tendencí samicí, pak by hybrid- 
MelandriumXSilene nemohli býti pouze samičími rostli- 
nami s neplodnými prašníky, nýbrž musili by míti také doko- 
nale plodné ústroje samčí. 

Protandrii a vznik nedokonalých tyčinek vnesl do hy- 
bridů očividně pil (samčí gameti) protandrické rostliny, 
takže teprve ýrůběhem oplození mohlo nastati teprve definitivní 
rozhodnutí o pohlaví zygota. Poněvadž však lze předpokládat dle 
předešlého samicí gamety pouze jediného druhu (s tendencí sa- 
micí), jest nucena v důsledcích a v souhlasu s výsledky dalších 
pokusů theorie přijmouti dvojí (dle tendencí) druh gametů sam- 
čích: jedny s tendencí samicí, druhé s tendencí samčí. (Oba 
druhy ku př. může vytvořovati živočich nebo rostlina ve stejném 
množství). S hlediska mendelismu jest tudíž samička, vytvořu- 
jící gamety jednoho druhu homozygot, sameček však vytvo- 
řující gamety dvojího druhu (dle hypothetické tendence samčí 
neb samicí)''^) jest heterozygot s dominancí samčího znaku. 
Kříží-li se heterozygoti s homozygoty při dominanci jednoho 
znaku (conf. při monohybridech symbol, relaci XVI.), vzniká 
v potomstvu 50% homozygotů a 50% heterozygotů, což užito 
pro pohlaví dává: 50% samic-homozygotů a 507o samců-hete- 
rozygotů. U rostlin a zvířat odděleného pohlaví odpovídal by 
vskutku tomuto poměru dle statistických dat průměrem stejný 
počet samců a samic v potomstvu. '^^) ^*) Rovněž připouštějí hypo- 
thesu o pohlaví i tuto applikaci pravidel Mendelových Corren- 
sovy experimenty s jednodomou Bryoniaalba a dvou- 



®^) C. Correns: Bestimmung etc. pp. 32 — 35, 

^•') Jest \'šak vedle tohoto výsiedku velmi pravděpodobné, že pro 
různé druhy rostlin a zvířat jest u někt. specii, samička, u jiných zase 
samec homozygot dle činitelů pohlaví; druhý rodič jest pak heterozygotem 
s dominancí samčího neb samičího prvku. Tedy obecně jest jeden z rodičů 
pro faktory pohlaví homozygot, druhý heterozygot s dominancí jednoho 
prvku. 

^^) A. L. Hagedoorn: >Mendelian Inheritance of Sex.« ; in:W. Roux: 
Arch. f. Entw. d. Org. 1. Heft. B. 28, pp. 16.— 28. 



147 ■ 

domou B r y o n i a d i o í c a. Způsob křížení i výsledek jeho 
naznačují následující tři případy : 

a) dioica 9X^lt)a d ^= 11 hybridních rostlin 9- 

b) albaQXdioica c?=:58 hybr. rostlin ď + 58 hybr. 

rostlin 9 ; tudíž 507,, ^ a 507o 9. 
í) dioica 9 X dioica ď = 21 dioica cT + 20 
dioica 9 ; tedy 50% ď a 507^ 9. 

Z pokusů b) a c) jest patrná rovnováha samců a samic. 
Dále všechny tři případy a), b), c) ukazují dominanci pohlaví 
dvojdomosti druhu dioica; případ první (a) mimo to při- 
pouští ještě na první pohled za správnou domněnku, že musí 
být veškerá vajíčka druhu dioica stejné tendence, a 
to samicí, neboť by jinak nemohli vznikati hybridi toliko 
samicí. Druhé dva pokusy {b, c) činí opět oprávněnou domněnku 
o dvojím druhu samčích gametů a vlivu pilu během zúrodnění, 
neboť kdyby byla v b) alba 9 opilena pilem svého druhu jedno- 
domého, dávala by potomstvo jednodomé, dvojdomé však dává 
proto, že samčí rostlina jest dvojdomá. Mimo to ne- 
mohou být pilová zrna sp. dioica stejné tendence, 
neboť by pro tuto eventualitu muselo vzniknouti potomstvo 
jednotné, nikoliv dvojí: samčí a samicí. 

Celá velice uměle zbudovaná hypothesa o pohlaví, zvláště 
s jejími předpoklady o samčích a samicích gametech opírá se 
nejen o Mendelcva pravidla — kteráž samozřejmě vyšetřujíce 
zákonitý průběh dědičnosti, nikoli podstatu dědičných znaků 
zcela na jej i platnosti ci zvrácení jsou ne- 
odvislá — , nýbrž odnáší se jeŠtě k řadě cytologických fakt 
při spermatogenesi, ovogenesi a zvláště k nálezu a t h e o r i i 
accessorního chromosomu.^^) 

Dosah pravidel Mendelových a bastardačních pokusů jest 
dalekosáhlý, jak již viděti z několika ukázek svrchu uvedených, 
jež měly přispěti k nejvšeobecnější orientaci. Především 
v biologii pro theorii evoluční přináší mendelism zabezpečení 



'^^) o těchto cytologických problémech i domněnkách k nim se vížících, 
jež vlastně vypadávají z naší úvahy o mendelismu, lze odkázati na souborné 
kapitoly knihy: T. H. Morgan-Rhumbler: »ExperimenteIle Zoologie<. 
Berlin; 1909. pp. 79 — 96. (Principy Mendelovy); pp. 97. — 226. ; (Bastardační 
experimenty na zoolog, materiálu); pp. 428 — 526; (Experimentální studiua o po- 
hlaví a theorie jeho). 



' , ■ ■■ ; — . -. 148 — 

důležitého fakta, že drobné i sebe nepatrnější charaktery, ať již 
z kterýchkoliv vnějších neb vnitřních příčin povstalé nezanikají 
bastardací ; že však mohou spolupůsobiti v určitých kombinacích 
s jinými charaktery, pokud vyhovují biolog, podmínkám na vzni- 
kání nových charakterů a že posléze udržování znaků zabezpečuje 
přímo nejbohatší materiál přirozenému výběru ^^). Ve světle pra- 
videl M. i variabilita individuální a její udržování v populacích 
nabývá přirozeného výkladu. 

Pro praxi pak nelze ani několika větami vypsati, jaký 
význam mendelism má v různých odvětvích hospodářství (kde 
jedná se o umělý chov plemen bravu a skotu, domácích zvířat, 
pěstění plemen obilí, cukrové řepy, kukuřice, ovocných stromů, 
květinářství a podobně), v lékařství, pathologii, anthropologii, 
hygieně (náklonnost neb resistence k různým chorobám, tu- 
berkulose a pod.), paedagogice, psychologii (dědičnost duševních 
vlastností) a posléze v právnictví a sociologii (výchova plemene 
duševně i tělesně zdatného). 



Larva bedlobytky Cordyla fusca Latr. 

Sděluje Ant. V i mmer z Kr. Vinohradů. 

V č. 4. roč. II. (1905) tohoto časopisu uveřejnil p. odb. učitel 
J. Pastejřík pojednání o metamorfose Cordyla fusca Latr 
pod názvem »Příspěvek k otázce: Co jsou červíci v houbách ?< 
Pan autor maje na zřeteli toliko metamorfosu, vyobrazil a 
popsal, čeho bylo třeba, nepouštěl se však do podrobností. Z té 
příčiny doplňujeme tehdejší jeho vývody podrobnostmi anatomi- 
ckými a mikroskopickými. 

Literatura : 

1. 1839 L. Dufour: Sur les metamorphoses des Dipteres. Annal. 

d. Se. nat. Paris. 2. ser. Tome XII., p. 31. 

2. 1846. Bremi: Isis v. Oken. 

3. — Scholz: Entom. Zeit. v. Breslau. 

4. 1862. R. Osten-Sacken: Characters of the larvae of Myceto- 

philidae. Proceed. of the Ent. Sdc. of Philadelphia, p. 151 
až 172. 



^) Plate L.: Selectionsprinzip etc. p. 371; pp. 358.-372. 



149 

5. 1905. J. Pastejřík: Příspěvek k otázce co jsou červíci v hou- 
bách? Čas. Čes. Ent. Spol., roč. II. č. 4. 

Ústrojí ústni podobá se značně témuž, jaké popsal pan 
Pastejřík u larvy Neoempheria striata Mg. (Čas. Č. E. Sp., 
roč. V. 1908, č. 1., p. 27., obr. 1. p. 28.) Na konci hlavy nalé- 
záme blánitý útvar zvaný labrum, které je obklíčeno chitinovým 
obroučkem (1.), jehož vnější lamelka se loztřepila. Zuchva (2.) 
podobá se zaokrouhlené žuchvě larvy, již shora jmenované, má 
však lacinii se 13 zuby. K ní připojuje se mohutný svalový 
svazek prostřednictvím zchitinisované šlachy, patrně musculus 
adductor mandib. Druhá čelist u Cordyla fusca (2.) má 
obrys okrouhlý, dolů v zakrsalý čep (cardo) povytáhlý. Násled- 
kem zaokrouhleného tvaru celé čelisti fje makadlo kratší a baňa- 
tější než u larvy Neoempherie. Na temenní plošce makadlové 
sedí dva citové kuželíky. Na boku makadla lze znamenati kru- 
hovitý útvar, snad také citový? Zřetelnější tyto kruhovité útvary 
nalezl Bengtsson (1897) na makadlech larvy Phalacrocera 
r e p 1 i c a t a Lín., Fr. Meinert (1886) na makadlech larvy 
Chironomus venustusade Meijere na prothorakalních 
výběžcích u larvy Lonchoptera. Sanice čelistní zahýbá se 
srpovitě k makadlu a přečnívá je. Drobnohledně ozubená lacinia 
po náležitém zjasnění a při velkém zvětšení jeví se jako samo- 
statný chitinový proužek, který je připojen k čelisti membránou 
slabě zchitinisovanou. M e n t u m (2.) podobá se chitinovému 
očku tvaru vejčitého a je pevně spojeno se schránkou hlavy. 
Na její hrbolky v právo a v levo vyčnívající, přisedají maxilly 
a mandibuly. Mezi maxillami, mandibulami a mentum je otvor 
ústní. Zde počíná p h a r y n x napjatý vnější oporou chiti- 
novou, která při pohledu shora vypadá jako H. Pan Pastejřík 
se o ní při Neoempherii nezmiňuje a při Exechii považoval ji za 
část labia, čemuž se nedivíme, neboť chitinová opora zdánlivě 
splývá s mentum, takže vypadá i s mentum dohromady jako 
»mřížkovité mentum«, jak je p. Pastejřík uvedl. Teprve vyprepa- 
rování pharyngu napoví, že útvar podobný H je oporou pharyn- 
geální (3.) a nikoli částí menta. Kožnatý p h a r y n x brzy pře- 
chází v oesophagus (4.), jenž ústí dosti hluboko v p r o- 
V e n t r i c u 1 u (5.) Tento hustě oplétá síť vzdušnic. Marně pá- 
trali jsme po slepých přívěscích ventriculu, dost možná, že nám 
zanikly ve hmotě tukových tělísek, neboť larvy 5 — 6 mm dlouhé 
anatomují se velmi obtížně. 



. 150 — ^ 

Podél zažívací roury složeny jsou dlouhé slinné žlázy 
(6. sL), které jsou na povrchu opatřeny přejemnou, jen po bar- 
vení neb při značném zvětšení viditelnou membránou (7.) Pletivo 
jejich složeno je z velikých, skoro hranatých buněk s velikými 
jádry, v nichž jako u larev Chironomů lze postřehnouti chroma- 
tinové pentlice, nikoli však vždy a na všech stupních vývoje. 
Ku konci, kde žlázy přecházejí ve vývody, tvořeny jsou třemi 
vrstvami buněk: dolní vrstva tvoří dno, horní poklop vývodu a 
prostřední na právo a na levo stěny jeho (8.) Slinné žlázy od 
svého ústí až ku konci málo se rozšiřují, takže vypadají jako 
rourky na konci toliko porozšířené. Délka jejich předčí značně 
délku těla larvího. 

Na počátku intestinu, který je krátký a skoro přímý, ústí 
4 malphigické žlázy (6, M), a to dvě v předu dvě, v zadu (9.), 
nikoli v právo a v levo, jak to bývá pro hmyz udáváno. Mal- 
phigické žlázy jeví podobné buněčné složení jako u jiného hmyzu, 
jsou však v buřikách jádra i jadérka zřetelná (10.) 

V hrubých rysech p. Pastejřík správně nakreslil rozvětvení 
trachejí; podrobnosti provedli jsme na přiloženém vyobrazení 
(Ih'^), kde vidíme vedle hlavních hřbetních větví a jich kom- 
missur, větévky svalů kožních a větévky pro tuková tělíska. 
Pohled na nedokončené rozvětvení mezi 3. a 4., 4. a 5., 5. a 6. 
kommissurou zřejmě svědčí o pravidelnosti tohoto. Konce hlav- 
ních větví spojuje za posledním stigmatem mohutná kommissura, 
z níž vybíhají dvě podružné větve ke dvěma lamellám při ko- 
nečníku (11''). Obě lamelly ukrývají se v těle a teprve mírným 
tlakem na krycí sklíčko se vychlípí; představují nepochybně 
konečníkové žábry, jež nalezl de Meijere také u larev Lonchop- 
tery. Prothorakalní stigmata vyznačují se třemi (12^*) ostatní je- 
dinou ostií (12'^), leč ostie nezdají se býti otevřené, nýbrž blan- 
kou popjaté. 

Hladkou, pevnou pokožku zdobí na hrbolcích, které zastu- 
pují panožky, štětinky a háčky. Hrbolky přecházejí z ventrální 
strany na oba boky (13). Ve středním políčku řadí se černé ště- 
tinovité háčky, které jsou obklopeny mikroskopickými štčtinkami. 
V malém měřítku tyto hrbolky vyobrazil již r. 1839 Dufour dle 
larvy Cordyla crassipalpis, avšak vystihl jen vnitřní řadu, již za- 
kreslil jako rovné štětinky a nikoliv háčky. 

Dorostlá larva (14.) měří na délku 6 i 7 mm, je bílá, upro- 
střed nejtlustší (asi 1*2 mm), směrem k hlavě užší než směrem 



152 

k zadečku, takže je prvý článek se strany úplně kuželovitý. Černá, 
velmi malá hlava podobá se se strany ledvince. Poslední článek 
má konec zaokrouhlený; při větším zvětšení jsou viděti na jeho 
konci 3 malé laloky. Od bílé barvy těla odrážejí se zřetelně černá 
stigmata po páru na konci prvého článku a pak po páru počátkem 
4. až 10. článku, tedy celkem 8 párů; prvý pár stigmat je největší. 
Vezpod třetím článkem počínaje (se strany pozorováno) jsou zcela 
zřetelně viděti pošinovací hrbolky. Při pohledu shora končí poslední 
článek tupě, kdežto při larvě Cordyla crassipalpis Duf. dvěma ne- 
patrnými lalůčky. 

Při svých výkladech o metamorfose některých bedlobytek 
(Mycetophilidae) pronesl p. odb. učitel J. Pastejřík mínění, že se 
imago některých v kokonu otáčí, neboť nalezl zadeček imaga tam, 
kde larva zanechala ústní ústrojí. 

Domněnku páně Pastejříkovu sesilovala zkušenost, dle níž 
dvojkřídlý hmyz z podřádu Cyclorrhapha vždy má hlavu na tom 
pólu puparia, ve kterém zijstalo ústní ústrojí a ne na opačném 
pólu, jak to nalezl p. Pastejhk na pupách některých bedlobytek. 

Poněvadž jsme znali objevy Weismannovy a Kovalevského 
o postembryonálním vývoji hmyzu dvojkřídlého a práce Wahlovy 
i de Meijerovy o imaginárních terčcích v larvách, jakož i o »atriu« 
larví hlavy a poměru jeho k imagu, tušili jsme již při přednášce, 
že úsudek o přemísťování imaga v kukle při tvorbě jeho je sice 
zkušenostmi zdánlivě opřený, avšak že tají v sobě okolnosti skryté, 
které p. Pastejříkovi unikly. 

Toto přesvědčení vedlo nás k usilovnému studiu zakuklování 
se larev rodů Cordyla, Mycetophila a Dynatosoma, Mikroskopo- 
váním jsme se přesvědčili, že imaginární terčky hlavy 
byly vždy tam, kde larva měla hlavu a ústní ústrojí se 
schránkou na opačné straně. Postembryonální vývoj larev bedlo- 
bytek (Mycetophilidae) liší se již dle běžného pohledu od téhož 
při larvách z podřádu Cyclorrhapha, proto ústní ústrojí jejich také 
podléhájinému osudu. Larvy Cordylury, Mycetophily a Dynatosomy 
prostě ústní ústrojí se schránkou odvrhují a proto 
bývá toto v kokonu na jiné straně než hlava imaga, kteréž se 
tedy o 180*^ neotáčí. 

Když jsme se o správnosti odvrhování ústních ústrojů pře- 
svědčili, ohlédli jsme se také po literatuře, a tu našli jsme, že 
již Dufour r. 1839 si všiml tohoto zjevu na larvách Macrocera 
hybrida Meig (Mémoire sur les métamorphoses de plusieurs 



153 ■ 

Larves fongivores appartenant á de Dipters. — Annal. d. scien. 
nátur. Seconde série. Tome XII, pag. 20). 

Text k vyobrazením. 

Larva Cordyla fusca. 

1. Obrouček labra. 

2. Mentum, maxilla s palpusem, mandibula. 

3. Chitinová opora pharyngu. 

4. Táž shora. 

5. Přechod oesophagu v proventriculus. 

6. Zažívadla. 7. Konec slinné žlázy značně zvětšen. 8. Vývod slinných žláz. 
9. Ústí malphigických žláz. 10. Malphigické žlázy část značně zvětšená. 11. Tra- 
cheální soustava, lib Tracheální žábry. 12. a) prothoracální stigma, b) ostatní 
stigma. 13. Pošinovaci hrbolek velmi zvětšený. 14. Larva 10 X zvětšená. 

Figurenerklárung. 

1. D. Chitinreifchen vom Labrum. 

2. Mentum, Maxilla und Mandibula. 

3. Die pharyngealen Chitinstiitzen. 4. dto, von oben gesehen. 5. Oesophagus 
und Proventriculus. 6. Darmtractus. 7. Das Ende von der Speicheldrúse, stárker 
vergrossest. 8. Ausfiihrungsgánge der Speicheldriisen. 9. Ausfiihrungsgange der 
Malchigischen Gefásse. 11a Das Tracheensystem. lib Die Darmkiemen. 12a Das 
Prothorakalstigma. 12b Ein normales Stigma. 13. Der unechte Fuss. 14. Die Larvě. 
10 X vergross. 

Ze života a chovu Agrotis cinerea. Hb. 

Sděluje stav. rada J. S r d í n k o. 

Příčná Údolí Povltavská v oblasti Prahy byla a některá 
dosud jsou vytouženým cílem vděčných exkursí pražských ento- 
m.ologů, ježto hostila a po tu dobu hostí všeliké vzácnosti světa 
hmyzího. Škoda, že v době dozírné s mnohým z těchto endemitů 
bude nám se rozloučiti navždy v těchto místech ! Změny půdy 
dosud holých a pustých úklonů zpečetí jejich osud a vyhnan- 
ství z pradávné domoviny stane se jejich žalným údělem ; 
sběrateli bude pak uchylovati se do vzdálenějších končin po- 
dobného krajinného rázu, kam ještě kultura toho druhu s jejími 
blahodárnými i zhoubnými účinky nepronikla. 

Máme na mysli můry podčeledě Trifinae, milující tráviti 
prvá stadia svého vývoje na výsluní, na půdě dosud nevzdě- 
lávané, více méně kamenité a jen se sporým porostem nízkých 
bylin, mezi nimiž traviny převládají. 

Mezi vzácné zástupce rodu Agrotis, jež takovéto pastviny 
oživují, řadí se ne na místo poslední i Agrotis cinerea. 



154 

Jak povědomo, živí se housenka její po přednosti kořínky 
bylin a proto jen na těchto musíme ji hledati. To však je možno 
jen v těch řídkých případech, žije-li na místě se zcela sypkou 
půdou příkladně písčitou, v níž se pozvůli rýti může. Na na- 
lezištích toho způsobu má sběratel, an zevních, patrnějších zná- 
mek činnosti housenky — ožerků — na bylinách tu není, jen 
na zdařbůh bylinu po bylině kolkolem při kořání mělce ohrabá- 
vati a cvičiti se s Jobem v trpělivosti, až snad mu šťastná ná- 
hoda dopřeje dopracovati se v potu tváře kýženého výsledku. 

Toto klopotné ohrabávání asi brzo by i náruživého sbě- 
ratele unavilo a snad i dokonce omrzelo, kdyby při tom vý- 
hradně byl odkázán na naši cinereu a nekynula mu soudobně 
též naděje v možnost nalézti neméně vítané housenky druhů 
i rodů jiných, jak níže sděleno bude. 

V suché, více méně hlinité, ale pevně ulehlé půdě, jakou 
ponejvíce na nalezištích Ag. cinerey vůbec v okolí Prahy shle- 
dáváme, nemůže ovšem housenka ke kořenům hlubším se za- 
rýti a pod zemí se volněji pohybovati, aby tu hlad ukájela; ona 
se v případech podobných ^spokojiti musí s kořínky a oddenky 
bylin těch, které pod kameny, aneb aspoň těsně vedle kamenů 
jsou zakořeněn}^ a jichž kořeny a oddenky tu začasté na bíle- 
dni leži. Sběratel může a musí tudíž na nalezištích podobných 
jen pod kameny, zajisté mnohem pohodlněji a jistěji než způ- 
sobem zprvu řečeným, — housenky Ag. cinerey hledati. 

Tato odpočívá vždy na zemi, tísníc se v nějaké prohlu- 
bince, aneb pečlivě jsouc skryta ve směsici kořínků a lodyh, 
a sběratel musí celou plochu lože zvednutého kamene bedlivě 
prohledati, aby jeho pozornosti housenka neušla, když — jak 
známo — svým všedním černěhnědým šatem bez vší příkrasy 
a kontrastů barevných od svého prostředí nikterak se neodlišuje. 
Podivno, že ji najdeme toliko pod skutečným nerostem; umíť 
ona dobře rozeznávati kámen od artefaktů; — pod výrobky 
rukou lidských marně bychom ji hledali na př. pod kusem cihly, 
třepinou hliněných, skelných a t. pod. věcí. Ostatně není tato 
povšimnutí hodná zvláštnost jen housence cinerey vlastní, i jiné 
po výtce pod kameny žijící housenky stejně si vedou. 

Ne méně pozoruhodno, že ač u nás motýl na svobodě 
z pravidla v půli května se líhne, housenka k svému úplnému 
vzrůstu teprve k podzimu dospívá, a upravivši si koncem měsíce 
září aneb nejčastěji teprve v říjnu jen mělko pod povrchem 



155 

země slabě spředený, spíše slepený zámotek z hlíny, nepromění 
se v něm ještě toho roku v kuklu, nýbrž prožije v stadiu hou- 
senky ještě celou zimu, až teprv oživující paprsek jarního slu- 
néčka ji ze zimního spánku probudí a k další vývojové činnosti 
— proměnu v kuklu — povzbudí. Nemá zajisté Ag. cinerea 
mnoho sokyň mezi svými rodovými četnými družkami, které by, 
než ku této etapě dospějí, tak drahně časů vyžadovaly. 

Že by housenka Ag. cinerey (aspoň v našem podnebí) před 
přezimováním — tedy na podzim — ještě úplně dospělá nebyla 
a k tomu konci na jaře dále žrala, jak se častěji dočítáme 
v odborných knihách, naprosto se nesrovnává s mými dosavad- 
ními zkušenostmi v té příčině po více roků se opakujícími. 
Všechny v září a říjnu nalezené housenky byly tak dalece vy- 
rostly, že po nedlouhém krmení dospívaly k zakuklení, t. j. ob- 
jevily se na nich ony nepochybné habituelní znaky, které vý- 
značné jsou všem, obzvláště lysým housenkám, když doba jejich 
zapřádání je blízká. 

Vypěstovat motýle z housenky, — toť tvrdý oříšek! Již 
přezimování housenky jest samo o sobě dostatečnou příčinou 
nad míru pochybného výsledku chovu, béřeme-li krmení hou- 
senky kořínky bylinnými za méně závažnou a překonatelnou 
překážku. Proto je však přece radno, obmeziti se při sběru jen 
na vyrostlejší housenky, totiž sbírati je v době, když již vy- 
rostlé bývají. Zkušenosti v té příčině osvojíme si v prodlení 
času snadno, abychom podle převládající povětrnosti toho roku 
a dle více méně příznivé polohy naleziště s dostatečnou po- 
souditi mohli pravděpodobností, že výhodná doba pro sběr vel- 
kých housenek nadešla. Při chovu počínejme si následovně : 
Když jsme naplnili květinový hrnek as do ^4 jeho výšky čistou 
a dosti vlhkou hlínou, dosypme zbývající čtvrtinu čistým říčním 
pískem, též trochu navlhčeným. Do takto připraveného květino- 
vého hrnku tvaru pokud možná válcovitého, zahrabeme na 
ležato a jen co by horem kryty byly pískem — kořeny výživné 
byliny na př. pampelišky a položíme přes ně nějaký dosti plochý 
kamínek (oblázek). Líná, na světlo choulostivá housenka Ag. 
cinerey do květníku dána, po chvilce zaryje se do písku a druhý 
den najdeme ji již pod kamenem u vloženého tam krmiva, od 
něhož se více nevzdálí, leč že by kořen svadnul, což však ve 
vlhkém písku teprv v prodlení více dnů se stává. 

Někdy si housenka věc zařídí jak náleží pohodlně; počne 



156 ' — - 

totiž ožírati válcovitý kořen pampelišky od tlustého konce 
v prosřřed u oddenku a je-li dosti silný vyžírá stále jen jeho 
vnitřek hloub a hloub, aniž by jeho povrch prokousala. Tak se 
stane, že pák více nebo méně celá vězí ve vyžraném kořenu a 
jen zadními segmenty ven vyčnívá, a že tomuto vzácnému po- 
hodlí a požitku cele oddána, si jich i vážiti dovede, to dokazuje 
patrně tím, že byť i méně šetrně z tohoto klidu vyrušována 
byla málo toho dbá, nehledíc se z kořene ani vybaviti, spíše 
přetvařujíc se mrtvou. 

Na zlaté svobodě se jí druhdy tak dobře nevede ; zejména 
nastanou-li v létě velká vedra a při tom dlouho trvající sucho ; 
tu usychá téměř veškeré rostlinstvo na vyprahlých, bez tak jen 
skrovnou vrstvou prstě krytých skalnatých výsluních — její 
stanovištích v okolí Prahy a najdeme-li jakou, bývá chuďas (jako 
r, 1904) ve svém vzrůstu opožděna, polou hladem umořena a 
jako stařenka, celá svraštělá, kdežto při plném žlabu v kořenu 
pampelišky je pěkně válcovitá, plně až do tvrdá nacpaná. 
Tímto výrokem nikterak neupřílišujem ; tato nestřídmost ostatně 
není jen housence Ag. cinerey vlastní, shledáváme se s touto 
nepěknou vlastností i u jiných družek jejího nejbližšího příbu- 
zenstva, tak na př. u Ag. segetum, eclamationis, ypsilon, crassa, 
corticea a v. j., tudíž u housenek poVýtce za dne v zemi skry- 
tých. Dojista neušlo pozornosti ct. čtenáře, že tací hladovci 
druhdy i toho pamětlivi jsou, aby i za bílého dne požitku žra- 
vosti nepostrádali, aniž by však, straníce se slunečního světla — 
z podzemí na povrch vylézti museli. Vtahují totiž někdy za tou 
příčinou list své živné byliny do nory, v níž jsou zalezlí — 
jako to i žížaly činí. 

Při výměně krmiva musíme i písek trusem hojně znečištěný 
odstraniti a novým, čistým nahraditi, an by jinak plísně vlhkem 
v květníku vzniklé — našim strávnicím jistou záhubu přivodily. 
Ježto housenka v přírodě na výsluní žije, dopřejme ji i v za- 
jetí častěji ranního slunka a chovejme ji vůbec na slunečné 
straně, avšak nikoliv v přímém úpalu slunečním, nýbrž na místě 
zastíněném. 

Přiblížila-li se doba k zakuklení a housenka barvu měniti 
počala, postarejme se o příhodné k tomu místečko a to nejlépe 
tím způsobem, že vyrýpneme z louky plástev drnu, přesadíme 
ji do květníku, v němž housenku chováme a položíme tu a tam 
několik plochých oblázků ; musí však půda toho místa, odkud 



157 

drn přesazujeme, nezbytně sypkou býti (písčitou), aby housenka 
mělko pod povrchem mezi kořínky cestu si raziti a zámotek 
k svému přezimování si upraviti mohla. Nyní teprv počíná nej- 
choulostivější doba odchovu — přezimování. Zdá se, že by byl 
nejjednodušší a při tom i nejspíše účelu vyhovoval ten způsob 
přezimování, když by pěstitel sítěným příklopem dobře uzavřený 
květník s housenkou zakopal v přírodě do úrovně půdy na 
místě dobře odvodněném tedy svahnutém a na výsluní polože- 
ném, a vše ostatní důvěřivě ponechal péči nedostižné matky 
přírody. Způsob ten přibližuje se nejvíce přirozenému přezimo- 
vání housenky na svobodě a lze proto očekávati, že by se 
s úspěchem neminul. 

Svrchovaně pochybným však stává se přezimování, musíme-li 
je předsevzíti v uzavřené místnosti buď v netopeném pokoji, 
v prostoru meziokenním, aneb sice venku, avšak na pavlači, 
na balkoně a t. p. Tu musíme pečlivě starati se o přiměřenou 
vláhu v housenníku při každé oblevě a i v době, dokud aneb 
když v zimě nemrzne, an hlína v květníku kolkolem volně prou- 
dícím vzduchem rychle vysychá a nenahrazuje-li se vlhkost 
přiměřeně, přezimující housenka za své bére. 

K udržení vláhy v květníku přispívá nemálo, postavíme-li 
ej buď do jiného, většího hrnku, aneb do stejně vysoké bed- 
ničky nebo košíčku a zbývající volnou mezeru již od zdola vy- 
plníme vlhkým mechem, jímž i hlínu v květníku pokryjeme. 
V zimě přikrejme květník i mech kolkolem vyšší vrstvou sněhu 
a obnovme ji po každé oblevě ; není-li však sněhu, dlužno při 
teplotě nad nuUou občasným skrápěním země i mechu udržovati 
mírnou vlhkost v květníku. 

Stejně jako nedostatečná, tolikéž i nadbytečná vlhkost 
zhoubně působí a na zachování jen té potřebné míry, celá potíž 
při přezimování housenky spočívá. Že se tato necítí býti v po- 
měrech dobrému bydlu odpovídajících, můžeme jako osudnou 
předzvěst tehdy posuzovati, když ji najdeme v zimě — jeli te- 
plota nad nuUou — mimo zámotek na povrchu hlíny. 

Jak již shora řečeno, líhne se motýl z pravidla v našem 
podnebí v polovině května, a tak jako housenku, najdeme ho 
v bezpečném úkrytu pod kamenem, a hbitě musíme se mít 
k dílu, aby nám neunikl, an světlo sluneční jej nad míru pla- 
chým činí. 

Pokud jde o jeho zeměpisné rozšíření v Čechách, bude asi 
dosti rozšířen, soudíme-li dle toho, že se s ním setkáme nejen 

12 



158 

na různých místech okoh' pražského, nýbrž i v Křivoklátsku a 
na jihu v Písku, Jak známo, častěji podléhá tato můra v naší 
sbírce jakémusi zhoubnému rozkladu, jak říkáme, že z olejo- 
vatí po způsobu těch motýlů, jichž housenky ve dřevě, v ko- 
řenech a t. p. žijí a již tento zjev poukazuje patrně k tomu, 
že je jeho housenka pravou housenkou kořenovou, ač z nouze 
i svadlým listem pampelišky též nepohrdne. 

Hledáme-li buď pod kameny, aneb ohrabáváním kolem bylin 
Ag. cinereu, najdeme v druhé půli září a v říjnu v tu dobu též 
již vyrostlou a vzácnou Leucanii evidens a v nižších, vlhčích 
polohách — Leu. commu, jakož i poněkud hojnější Mamestru 
saponarii a z rodových družek malou, přezimující a rovněž ko- 
řínky se živící Agrotis corticeu, jež má tolik shodných znaků 
s Ag. cinerei, že jen dle různé velikosti v tu dobu je bezpečně 
rozpoznati můžeme ; dále nalezneme, některá léta hojně, svou 
délkou (5 až 6 cm) nápadnou housenku Agr. ypsilon (suffusa) 
z druhé — letní — generace, k níž se druží nejhojněji se vy- 
skytující družky Agrotis segetum a exclamationis. 

Oba tito škůdcové nejen zevnějším vzhledem, ale ještě více 
způsobem života a svého vývoje přibližují se velice k naší Ag. 
cinerei. I ony upraví si na podzim v hlíně příhodné lůžko, aby 
v něm jako úplně dospělé housenki- přezimovaly a teprv na jaře, 
když nastane vlahý jara vánek, v kuklu se proměnily. 

Je-li, jak shora podotčeno, přezimování vrcholem nebezpečí 
odchovu Ag. cinercy, — tož zdá se toto u obou posléze řečených 
její družek, v pravdě přesahovati všechny meze možnosti. I při 
usilovné snaze nepoštěstilo se mně Ag. segetum a exclamationis 
z přezimující housenky vypěstovati, kdežto u Ag. cinerey přece, 
— ač řídkým — úspěšným pochlubiti se mohu výsledkt m 



Motýlové okolí Chrudimě. 

A.Růžička. 

K seznamu p, E. Menšíka doplňuji dále: 
Apaturailia Schiff, v. clytia Schiff, letos Vil. za Lhotou 3 ex 
Argynnis adippe L. Vil. u Stradova v oboře dosti hojný 
Chrysophanus phlaeas L. ab. caeruleopunctata Stgr,. 

u Čejkovio Vlil. 

Lycaena minima Fuessl, letos 1. VI. v Hyksově Pekle 1 ex. 

na blátě. 



159 

Ccrura bifída Hb. V. 1 ex. vychovaný z housenky.' (Po- 
pulus tremula). 

Phcosia gnoma F. VI. 2 ex. vychovány z housenek. (Be- 
tula alba.) 

Notodonta dromedarius L. VI. vzácně u obloukových 
lamp. 

Poecilocampa populi L. IX. v Chrudimi na ulici u svítilen. 

Selenephora lunigera Esp. v. lobulina Esp. u elektrických 
obloukových lamp. VIII. 1908 dosti hojný; letos nesbíral jsem 
ani 1 ex. 

Odonestis pruni L. v Chrudimi u oblouk, lamp hojný VI., 
VII., hlavně v zahradní restauraci Tulachově; letos 2 ex. i VIII 

Hypogymna morio Z. v Zaječicích v sadech velmi 
vzácný VI. 

Lymantria monacha L. ab. nigra Fr. VII, hojná. 
L. monacha L. ab. eremita O. VII. dosti. 
Agrotis baja F. VII. v Zaječicích 1 ex. 
A. brunnea F. VII. v Chrudimi u Střelnice 1 ex. 
A. plecta L. VIII. v Chrudimi u svítilen dosti hojná. 

A. lucipeta F. VII. v Zaječicích jen 1 ex. 
Mamaestra advena F, VI. v Chrudimi vzácně. 
M. tincta Brahma, VII. jen 1 ex. 

M. reticulata Vili, VI. u Chrudim.ě, dosti vzácně. 

Miana strigilis Cl. ab. aethiops Hw, v Chrudimi VI.— VIII. 

Bryophila raptricula Hb. v městě na zdech VIL -VIII. 

B. raptricula Hb. ab. deceptricula Hb. Vzácně. 

B. perla F. VII. hojně v bytech a na domech v ulicích 
města. 

Miselia oxyacanthae L, u Vestce jen 1 ex. IX. 

Luceria virens. I,, na Podhůře VIII., vzácně. 

Leucania slraminea Tr. X., v Chrudimi na náměstí u sví- 
tilny 1 ex. 

Caradrina ambigua F. X. u svítilen. 

Erastria argentula Hb., VI. v Dvakačovické dubině, vzácně 

Habrostola asdepiadis Scliiff, VI. u obloukových lamp 
velmi vzácně. 

H. tripartita Hnfii, VI. jen 1 ex. 

Plusia fcstucae L. jen 1 ex. 

P. pulchrina Hw., VI. jen 1 ex. r. 1907 (Rest. Tulach.) 

Pseudophia lunaris Scliiff, Četné housenky Vlil. v Dvaka- 

12* 



. . __ — __^- 160 

čovické dubině ; nelze jich však chovati pro naprostý nedostatek 
mladých dubových výhonků v bližším okolí Chrudimě. 

Catocala electa Bkh., v Zaječicích Vlil. jen 2 ex. 

Herminia tentacularia L. VII. v dubině u Dvakačovic, 
hojně. 

Habrosyne derasa L. Ví. U obloukových lamp, častěji, 
než Th. batis L. 

Cymatophora occularis L , u obloukových lamp jen 1 ex. 

Acidalia humiliata Hiifu. VI. v Chrudimi. 

A. fumata Štph., na Podhůře VI. 

Rhodostrophia vibicaría CL, VII. na Podhůi^e 1 ex. 

Eucosmia undulata L., na Podhůře VII. dosti hojně. 

Larentia tristata L., v Zaječicích, jen 1 ex. 

L. nigrofasciařia Geze, VI, na Podhůře. 

Selenia bilunaria Esp., VII. u svítilen, vzácně. 

Anisoptcryx aceraria Scliiff., XI. vzácně. 

Boarmia seicnaria Hb., VIII. na Podhůře, vzácně. 

Tcphronia sepiaria Hufii., VII. u svítilen 2 ex. 

Chloeopbora bicolorana Fuessl, VII. v dubině Dvakačovic, 
vzácně. 

Callimorpha quadripunctaria Podá, na kopci u Utopeného 
1 ex. VII. 

Oeonistis quadra L. letos 9 — 11. VIII. veliké roje kolem 
lamp, hlavně 99- 

O. quadra L. ab. impunctata Spnler, 1. ex. 10. Vlil. 
v Chrudimi. 

Lithosia complana L. VII. u lamp, dosti vzácně. 

Zygaena purpuralis Briinnich, VIII. u Zumberka a Zaječic 
hojně. 

Z. trifolii Esp., VIII. s předešlou, dosti hojná. 

Z. filipendulae L. ab. cytisi Hb. VII. jen 2 ex. 

Procris fRhagades) pruni Scliifý, v dubině u Dvakačovic 
VII. 1 ex. 

Bythinus Comita )t. sp., nový Pselaphid ze střední 

Makedonie. 

Vyobrazil a popisuje F r. J. Rambousek. 

(5": Tvarem tykadel a neobyčejně stlustlých noh od všech 
druhů značně odlišný, kaštanově tmavohnědý, tykadla a nohy 
trochu světlejší. 



161 



Hlava dosti silně tečkována, v před silně protažená s jam- 
kou s každé strany mezi očima, Které jsou značně vyniklé. 
Uprostřed base hlavy jest vyvýšená linie, táhnoucí se až do 
středu hlavy (před oči). Za vyvýšenými hrbolky nesoucími ty- 
kadla je hlava vyhloubená a uprostřed s uzavřenou trojúhlou 
linií oddělenou jamkou velmi mělkou, zadní úhel velmi zaokrou- 
hlený a dotýkající se vyvýšené linie basální, olemované rýhami. 




rf Bythinus Comita n. sp. Long. nalur. 2-2 min. 
k kořen tykadel (base des antennes.) 

První článek tykadel na vnitřní straně skoro po celé délce se 
sploštělejší odškrcenou částí, na konci pak je v před vyniklý 
zašpičatělý hrbolek; druhý článek asi dvakráte kratší nežli prvý, 
na vnitřní straně ostře sploštělý, asi ve třetině délky slabě vy- 
krojený, vnitřní část apikální protažena v ostrý úhel. Třetí článek 
kratší a mnohem užší nežli druhý, na vnější stranu posunutý, 
čtvrtý a pátý zdéli šířky, šestý až osmý slabě širší, devátý a 



. ^- 162 

desátý větší a značně širší délky, poslední vejčitý, dosti zašpi- 
čatělý, asi zdéli dvou předcházejících. 

Štít zdéli šířky nebo nepatrně širší délky, vzadu s rýhou 
basální uprostřed lomenou, vpředu silně lesklý a velice rozptý- 
leně a jemně tečkovaný, vzadu za rýhou dosti hustě tečkován 
a celý pokryt žlutými chloupky. 

Krovky zdéli společné šířky nebo poněkud širší, každá na 
basi se 2 jamkami a s rýhou podél švu, ramena krovečná jsou 
značně vyniklá, krovky dosti hrubě a u švu poněkud seřazeně 
tečkované. 

Břišní články lesklé a chloupkované. 

Stehna všech párů noh jsou značně stlustlá a na vnitřní 
straně před koncem jakýmsi zářezem vykrojená, přední holeně 
s hlubokým zářezem před koncem, který je hustěji obrven, střední 
holeně jednoduché, zadní jsou na vnitřní straně u kořenu a před 
koncem zaříznuté vykrojeny, čímž jest holeň na basi a na konci 
dovnitř zahnutá. 

9 : Celkem podobna rj'. ale světlejší, vyvýšená linie vzadu 
na hlavě jest kratší, tykadla jsou jednoduchá s prvním článkem 
cylindrickým a 2Y2kráte delším šířky, druhý jest mnohem u žš 
a kratší, ostatní jako u J*. Hlava hruběji tečkovaná, nohy zcela 
jednoduché. 

Vel. 2-1— 2-2 mm. 

Tohoto zajímavého Pselaphida jsem nalezl v bukovém listí 
ve výši asi 1000 m blíže monastira (kláštera) sv. Pětka u ves- 
nice Capari na úpatí granitového pohoří Peristeru u Bitolje ve 
střední Makedonii dne 29. července 1909. 

Posud jsou známi pouze 2(5' a 29 (v mé sbírce). 

Nový druh tento byl revidován p. cis. radou E. Reitterem 
a patří do skupiny III. (Bestimm. Tabel.) 



Bythinus Comita*) n. sp., un Psélaphide nouveau 
de Macédoine centrále 

par F r.-G. Rambousek. 

r^'. Trěs remarquable par la íorme des antennes et par des 
pattes robustes. Brun obscur, antennes et pieds brun clair. 

Těte assez fortement ponctuée, allongée, ayant entre les 

'■■) Comita signifie insurgé bulgare — nom bien propre á la taille de 
notre Bythinus. J'en veux faire hommage á la mémoire des héros pour U liberto. 



. 163 ■ 

yeux une fossette de chaque coté, creusée transversalement en 
avant, avec une ligne élevée allant du milieu de rexcavation 
frontale jusqu'á la base. Les antennes sur deux bossettes isoléés 
par une fossette peu profonde, limitée ďun sillon triangulaire 
assez profond, son angle postérieur bien arrondi. Premiér article 
des antennes aHongéj la partie interně comprimée et limitée, 
avec une dent á Textrémité, 2^ aussi comprimé, peu échancré, 
son extremitě interně tranchante formant un angle aigu assez 
prolongé, 3^ article plus court que le 2^ 4« et 5^ aussi longs que 
larges, 6® — 8^ á peine plus larges que longs, 9® et 10®" plus 
larges et plus grands que les précédents, 11^ cvale, aussi long 
que les 9® et 10« réunis. 

Prothorax peu transversal, luisant, á poils longs, rétréci en 
arriěre, á ponctuation espacée trěs fine et peu distincte, muni, 
pres de la base, ďun profond sillon transversal, arqué au mi- 
lieu, la base á ponctuation rugueuse assez forte. 

Élytres aussi longs que larges ou un peu plus larges, avec 
deux fossettes basales assez profondes, de la fossette interně 
part une ligne qui va jusqu'á 1'extrémité des élytres. 

Ponctuation des élytres trěs forte et assez espacée, au 
milieu un peu striée. 

Segments dorsaux lisses á longs poils dorés. 

Cuisses trěs robustes, chacune avec une incision assez pro- 
fonde^ tibias antérieurs échancrés á Textrémité, tibias posté- 
rieurs courbés et échancrés á Textrémíté et á la base. 

9 : diffěre du mále par les points suivants : 

Brun clair. 

La ligne basale sur la těte plus courte, la ponctuation plus 
épaisse et plus forte, les antennes simples, l^'" article 2^/2 fois 
plus long que larga, 2« plus mince et plus court, les suivants 
comme chez le (5*. 

Pattes simples. 

Long. 2,1-2,2 mil. 

Je Tai découvert, en tamisant des feuilles humides de 
Hětres pres de monastěre Sveti Pětka (village Capari**) souš 
la montagne de Perister (comp'. de granit) aux environs de Bi- 
'tclja**) (Monástir — Macédoine centrále) á cca 1000 metres 
ďaltitude environ, le 29 juillet 1909. 



**) pron. Ťsapari, Bitolia. 



164 



J'en ai trouvé seulement 2 (5* et 2 9 (^^ collection). 
Cette espěce a passé souš yeux du Mr. le conseiller 
E. Keitter et appartient á son III. groupe. 



Fauna Bohemica. 

Zajímavé a nové druhy českých brouků : 

Amara anthobia Villa chycena mnou v 1 ex. na Olšanech 
v dubnu r 1908 pod kamenem. 

Anthaxia millefolii F. chycena kol. Obanbergerem Ion 
v Karlíčkem údolí u Prahy. Dříve tamtéž chytána Dr. Pečírkou, 
a letos mnou. 

Agriotcs sputator L. v. rufulus doslal jsem z Nové Huti 
bez udání času chycení. 

Agriotes brevis Cand. chycen mnou v Radotíně 21. /I V. 
1908. Dříve chycen prof. Roubalem u Klatov. 

Leptura septempunctata Fabr. v. suturata Reiche chycena 
letos v červenci kol. Hepnerem na Křivoklátě. Typické ex. chy- 
tány poprvé v Cechách Dr. Pečírkou a prof. Štěpánem v okolí 
Ces. Budějovic. 

Asemum striatum L. v. agreste Fabr. chytal jsem ve více 
ex. v Čelákovicích 30./ V. 1909 na borových pařezech. Objevuje 
se tu i tam s původní formou. 

Phytoecia cylindrica Linné chytil jsem na Křivoklátě 
8./VI. 1909 v 1. ex. smýkáním květin. L. Heyrovský. . 



Drobnosti. 

Bělásek ovocný — Aporia crataegi L. objevil se také u Nov. 
Bydžova koncem května r. 1909, kde byl také chycen. Housenek jsme 
neviděli. A. V. 

Opravy. 

Ve článku Fr. Rambousek: Příspěvek k poznáni bulharských Pselaphidů 
a Scydmaenidů na sir. 20 přehozeny podpisy vyobrazení, tak že pod obr. 2 
má státi: Euc. bulgaricus a pod obr. 3 Neuraph. parvulus. (Auf der Seite 20. 
gehórt zuř ;Fig.f,2. der Name Euconnus bulgaricus ;/. 5/. und zur Fig. 3. 
Neuraphes parvulus ;;. sp. 

Do článku >Anatomické poznámky o larvách Blepharoptera serrata L. a Pego- 
myia conformis (FIIJ Neidl.< v tomto časopise (str. 113) vloudila se chyba. 
V odst. 4. 12. ř. shora má býti cyclorrhapha místo »ortharrapha.« 



§^^VĚSTN ÍK.^^§ 

o řádné valné hromadě dne 19. ledna 1909 byly za pří- 
tomnosti 25 členů zprávy funkcionářů schváleny a výbora dáno 
absolutorium. Do nového výboru byli zvoleni pan odborný učitel 
Vimmer za místopředsedu, pan cis. rada Veselý za pokladníka, 
za kustoda pan Dr. Klička, zakniho vniká ^pan ing. Sustera a za- 
pisovatelé pan Dr. Pečírka ml. a p. odb. učitel Pastejřík. Do 
kontrollujíci komisse zvoleni byli pan vrchní rada Graf, pan účetní 
Kudlička, pan officiál Secký, do redakčního komité pánové P. 
Aug. Kubeš, Dr. Em. Lokay, Prof. Dr. Rádi, odb. učitel Vimmer. 

V občasné schůzi dne 26. ledna 1909 přednášel pan odb. 
učitel Vimmer o vnějších lokomočních orgánech 
larev hmyzu dvojkřídlého. Vodní larvy vyznačují se 
dlouhými, často větvenými plovacími brvami, které původně 
sloužily nejspíše ku zprostředkoVání určitých reakcí na popudy. 
Hladké larvy, jež žijí ve vodě, jsou asi odlišené larvy zemní, 
protože jsou to ve vodě ojedinělé druhy maj'cí četné příbuzné, 
jichž larvy žijí na souši a v zemi Vodní larvy mají rourky 
dýchací, které jsou někdy velmi dlouhé. Larví obyvatelé země 
a irouchu jsou opatřeni čípky a hrbolky nebo tuhými štětinkami. 
Larvy, které cizopasí v těle živočichů a v houbách lesních, mají 
nepravé články poseté ostrými háčky, jimiž se přidržují. Larvy 
minirující pošinují se hrbolky, háčky posetými. Ty larvy, které 
hlodají rourky v řapících a semenech, bývají hladké. Ku konci 
zmínil se pan přednášnjící ještě o pošinkách, panožkách a zvlášt- 
ním přistrojí vodních larev, jež žijí na ponořených listech, aby 
je pohyb vody nespláchl. 

Pan prof. Roubal předkládá Bornovy práce o rumunských 
střevlících a demonstruje brouky : Anaspis thoracica L., Danacea 
cusanensis Costa z Pokluky v Krajině, Nebria testacea Oliv ze 
Syrý v Řecku s 9tičlenným levým tykadlem, Longitarsus pici- 
coUis Weise nový pro Evropu druh z Rumunska a některé nové 
odrůdy střevlíků. 

Pan Dr. Pečírka demonstruje některé vzácné krásce. 

Důstojný pán P. Aug. Kubeš věnoval opět společnosti celou 

řadu velmi cenných spisů. Pan Frankenberger přijímá se za 

člena. Přítomno 21 členů 

I 



v občasné schůzi dne 23. února 1909 přednášel pan prof. 
Roubal o b r o u č í m r o d u M o r d e 1 1 a. Jsou to brouci zvlášt- 
ního význačného tvaru. Oči jsuu vždy veliké, tykadla nitkovitá, 
od pátého článku pilovitá. Zajímavý jest útvar noh pro různé 
zái^ezy, což jest rodovým znakem pro roztřídění. Segmenty za- 
dečkové mívají často bizzarní, pentlicovité nebo hadovité vý- 
čnělky. Velikost jest značně proměnlivá. Jsou to býložravci, kteří 
se vyskytují od dubna do září na květech, suchých houbách a 
jiných suchých rostlinných částech. Ve tvaru dospělém ne 
přezimují. Jsou to hbitá mrštná zvířátka ; některé čeledě 
skáčou. Patří k oblasti středozemního moře, nejvíce forem je 
v Marokku a Alžíru. Anaspis arctica Zett. táhne se až do Nor- 
véžska, u nás jsou ubiquisté a některé tvary horské. Dělí se na 
Scraptini, Mordelliny a Anaspini. Pan přednášející probírá pak 
jednotlivé skupiny, přechází do rodového klíče a upozorňuje 
na charakteristické znaky jednotlivých rodů a druhů, při čemž 
uvádí u interessantnějších tvarů biologické podrobnosti. Dále 
referuje pan prof. Roubal o Ganglbauerově práci o střevlikovém 
rodě Percus. 

Pan Weinfurter demonstruje nové pro Cechy mouchy: 
Laphria dioctriaeformis (^ 9» Actina nitens, Demoticus soror, 
Heteroptrina muliipunctata, Goniaatra, Arctophila musitans, Try- 
peta tussilaginis, Chaetolyga speciosa, Sapromyza sexpunctata, 
Helomyza praeusta, Opomyza Nataliae, Lonchoptera flavicauda, 
Cosmoptera limbata, Ctenophora ornata, pak 4 (^(^ střečka srn 
čiho Hypoderma Dianae. U tohoto střečka jest zajímavo, že se 
páří v údolí, kdežto obyčejně se střečkové páií na věžích na 
vrcholech kopců a pod. 

Pan předseda referuje o geografickém rozšíření rodu Neo- 
perla Needli. Největší množství druhů vyskytuje se v malajském 
archipelu a celý vývoj čeledě této pohybuje se v jistých kruzích, 
které odpovídají celkem pendulační theoni S.mrockově. — Aka- 
demické čítárně v Praze se věnuje Časopis. Česká spořitelna 
darovala 200 K, karlínská záložna 50 K společnosti. Za členy 
přijati pánové: Jos. Měřička, odb. učitel v Náchodě a Alois Pro- 
cházka, technický cukrmistr v Klobukách u Slaného. Přítomno 
27 členů. 

V občasné schůzi dne 23. března 1909 přednášel pan prof. 
Dr. Maule o zvířeně a přírodních poměrech na 
Šumavě. Přednáška byla provázena sérií krásných světelných 



III 



obrazů. Za člena přijat pan plukovní lékiř Dr. Hilitzer v Praze. 
Přítomno 28 členů a 7 hostí. 

V občasné schůzi dne 28. dubna 1909 přednášel pan Dr. Pe- 
čírka o zoogeografickém složeni brouci zvířeny 
na Šumavě. 

Pan odb. učitel Vimmer přinesl velice vzácné, pro Cechy 
nové druhy much a sice 2 ex. Ctenophora elegans, Criorrhina 
asilica, Arctophila musitans a bombiťormis, Apterina pedestris. 
Dále upozorňuje pan místopředseda, že v máji se knihovna pře- 
stěhuje do kavárny Orient, kdež bude každé úterý pan knihov- 
ník úřadovati. 

Přítomno 29 členů. 

V občasné schůzi dne 18. května 1909 přednášel pin 
prof. Dr. Brožek o mendelismu, kteráž přednáška vychází 
tiskem v Časopise, (str. 118.) 

Pan Dr. Pečírka demonstruje rod krasců Latipalpis. 

Za členy přijati pánové ; JUDr. Čeněk Sandera, advokát 
v Trhových Svínech a Karel Soukup, studující v Praze. Přítomno 
25 členů. 

V občasné schůzi dne 22. června 1909 pokračoval pan 
prof. Dr. Brožek ve své přednášce o mendelismu. Viz 
Časopis. 

Pan prof. Roubal demonstruje brouky Aphodius brevis Ev. 
z okolí Prahy, Margarinotus scaber F. ze Spaněl, dále referuje 
o vybrané literatuře polské (brouci okolí Cz^stochowy od Dra 
Lgockého) a o Fuentově práci o španělských Histeridcch: Syno- 
psis de los Histéridos de Espaňa, Portugil y Pireneos a před- 
kládá dále v jedné přednášce citovanou knížku Dra Ant. Fiei- 
schera: Rozprava o lýkožroutech čili kůrovcích. Přítomno 23 členů, 

V občasné schůzi dne 21. září 1909 zmínil se pan před- 
seda vřelými slovy o umní dvou členů a přátel společnosti pana 
zemského inspektora Frant. Rosického a pana prof. Frant. Ne- 
kuta. Povstáním se vzdala čest pohrobní jejich vzpomínce. 

Pan předseda přednášel o systematice řádu 
p o š v a t e k. Jest to řád primitivní, o němž je dosud málo 
známo. Též literatura je velice sporá. Proto je při systematice 
takového řádu třeba vel ce kritické pozornosti zejména, má li 
býti systém přirozený, odpovídajíc: příbuznosti jednotlivých členů 
té skupiny. Musíme především určiti, které znaky patři tvarům 
starším, jaksi základním, a které tvarům, jež později povstaly, čili 
taková systematika musí míti na zřeteli celý vývoj této čeledi. 



LV 



Dr. Enderlein, který učinil pokus systematiky Plecoptei, takových 
znaků nepoužil. Jemu byl charakterisiickým tvar žuchev (mandi, 
bulae) a následkem toho ivar hlavy, a dle toho rozdělil ceiý rád 
Čelisti jsou vsak orgán podmínkám životním se přizpůsobující a 
ukázalo se pii tomto rozdělení, že skupiny prastaré byly po- 
míšeny se skupinami mladšími. Přednášející užil jako znaku pro 
primérní rozdělení celého materiálu tvaru makadel a stanovil dva 
podřády: Subulipalpia s makadly osinovitými a Filipa 1- 
p i a s mak. nitkovitými. Jako dalších znaků užívá počtu oček 
(oceli) protože 3 očka značí skupiny starší u skupin mladších 
jest jich dvé, — dále nervartury křidel, která u rodu starších je 
četně příčkovaná, u mladších příček ubývá, — dále dle útvaru 
článků chodidlových a konečně dle štětů (cerci) na konci za- 
dečku, protože starší tvary mají je dobře vyvinuty, kdežto po- 
stupným vývojem se zkrátí. 

Pan ing. Sustera uvádí k tomu, že se ukázalo u blano- 
křídlého rodu Pompilidů, jak není radno při rozdělení systema- 
tickém držeti se jednoho znaku. Jsou to u rodu toho políčka 
loketní, jež jsou dobrou diagnostickou pomůckou, ale pro roz- 
dělení systematické nedá se jako kriterium udržeti. 

Pan odb. učitel Vimmer uvádí, že ocelly jsou dobrým 
kriteriem pro stáří rodu u některých larev muších. 

Pan Dr. Lokay demonstruje několik nových druhů brouků 
pro Cechy, které on a jeho paní choř nalezli, (viz str. 117.) 

Pan Dr. Pecírka referuje [o knize : Die Sůí3\vasserfauna 
Deutschlands, oddíl Coleoptera od Reittra. 

Pan ofíiciál Vopršal nalezl housenky Endromys ver- 
si c o 1 o r a, demonstruje hezkou aberraci Deilephila Euphorbiae 
a kukly Eriogaster lanestris. Přítomno 26 členů. 

V občasné schůzi dne 5. října 1909. přednášel pan phil. 
cand. Rambousek o své letošní exkursi na poloostrov 
Balkánský. Sbírati počal v Burgasu, pak byl v pohoří Rhodope, 
u Černého moře, vrátil se zase do vnitrozemí a procestoval tak 
celé Bulharsko, což trvalo asi 3 měsíce. Pak byl poslán J. V. 
králem bulharským na cestu do Dalmácie a Řecka. Po několika 
exkursích v Dalmácii odebral se do Athén, vystoupil na Parnass, 
odjel pak do Soluně, sbíral na poloostrově Athos, kde byl přepaden 
a oloupen, odešel dále do Makedonie a vrátiv se do Sofie sbíral 
ještě na planině Rilské. 



Dnešní přednášku omezil hlavně na exkursi na Parnass. 
Byl to podnik trochu odvážný. Vlakem se jede až do Dady (Dadion), 
odkud byl výstup podniknul na zeverním svahu. Celý Parnas 
je vápencový. Vlastní východiště jest monastýr, který leží asi 
hodinu od Dady, kde byl pan R. přes noc. Večera bylo použito hned 
k lovu. Ráno ve 3 hodiny, po zlé noci, počal výstup, který pan 
přednášející podnikl sám. Po cestě bylo sbíráno málo, protože 
■hlavní kořisť slibovalo pásmo nad lesy, alpinské. A to bylo bohaté. 
Tak ku př. jediná rokle, kudy proudí jarní vody a ve které ještě 
ležel místy zimní sníh, rázem odměnila všechny útrapy špatné 
večeře a zlého noclehu. Na vrchol dostal se pan Rambousek, 
teprve v 1 hod. odpůldne, kde však vichřice znesnadňovala sbírání 
Teprve při sestupu počala býti kořisť hojnější, zejména na malých 
sněhových polích byla zase bohatá. Cas však ubíhal a bylo co 
pomýšleti na návrat, který se dál celkem bez cesty. V 9 hod. 
přišel pan Rambousek zpět do monastýru, kde druhý den v okolí 
ještě sbíral. Pak se vrátil do Athén. 

Pan Dr. Pečírka demonstruje zobonosku Barypithes lipta- 
viensis Weise, kterou nalezl na jediné známé lokalitě Horní Bocza 
v liptavském komitátu v Uhrách pan vrchní rada Formánek. 

Pan Heyrovský demonstruje pro Cechy nové druhy brouků 
Amara anthobia Villa ze Selce a Anthaxia millefolii Fabr. 
z Karlického údolí u Prahy. 

Přítomno 25 členů. 

V občasné schůzi dne 19. října 1909 přednášel pan prof. Dr. 
V. Janda o svých pokusech regeneračních u pseudo- 
neuropter. Pan přednášející amputoval larvám některých 
rodů našich vážek tykadla, nohy a u rodu Agrion Fabr. dokonce 
části dýchacího ústrojí, kteréžto orgány se opět feuď částečně 
nebo i úplně regenerovaly. Aby byla regenerace co možno úplná, 
je třeba činiti pokusy na larvách docela mladých. Po prvém 
svléknutí objeví se na místě amputovaného údu pahýl, ten se 
při dalším svlékání článkuje, a čím vícekráte se může larva 
ještě svléknouti, tím více se blíží obraz regenerovaného orgánu 
tvaru normálnímu, až jej i dostihne. Pouze při regeneraci očí 
měl pan přednášející špatné výsledky. Příčinou toho byla velká 
úmrtnost operovaných zvířat. 

Velkou schopnost regenerační vykládá pan prof. Dr. Janda 
tím, že larvy ve vodě žijící bývají při plování dravci poškozovány, 
kteréžto poškození chce nahraditi příroda schopností regenerační. 
Pokusů takových bylo až dosud v říši hmyzu konáno vehce málo. 



VI 



Pan Rambousek přinesl ze své balkánské kořisti vzácné 
brouky : Penetretus Stěrbai nov. sp. z Peristeru ve 
střední Makedonii, Speluncarius anophthalmus Rttr. 
z Gruže v Dalmácii, odkud byl znám dosud jediný kus, Thino- 
bius Bernhaueri nov. sp. z náplavu Marice v již. Bulharsku 
a Bythinus Comita nov. sp. 

Přítomno 28 členů. 

V občasné schůzi dne 9. listopadu 1909. přednášel pan 
prof. Roubal o brouci čeledi Cryptophagidů a sice 
o podČeledi Cryptophagini. Probrav rodový klíč pře- 
chází pan přednášející ku rodu Cryptophagus Herbst, zmiňuje se 
šíře o biologii rodu tohoto, jenž je živ hlavně na látkách hnijících 
a tlících, hlavně rostlinných a uvádí řadu znakíj, dle kterých 
v tomto velmi obsáhlém a těžkém rodě se dají poměrně lehko 
určiti jednotlivé druhy. Hlavní charakteristické znaky jsou, 
zda-li má jedinec křídla či ne a dále jsou to útvary štítu a po- 
vrch krovek, dle kterých se druhy určují. Po probrání jednot- 
livých druhů demonstruje pan prof. Roubal téměř úplnou sbírku 
rodu toho. 

Pan Heyrovský demonstruje pro českou zvířenu nové 
druhy a odrůdy brouci: Agriotes brevis Catid. z Radotína, 
Agriotes sputator var. rufulus Lac. z Nové Huti, Le- 
ptura septempunctata ab. suturata Reiche z Křivoklátu, 
Phytoecia cylindr ica L. z Křivoklátu a Asemum stri- 
atum v. agreste Fahr. z Čelákovic. 

Pan prof. Roubal přinesl podobiznu předního entomologa 
španělského Don José Maria de la Fuente. 

Pan Kudlička demonstruje chrobáka, jenž má jednu krovku 
červenou. 

Přítomno 26 členů, 6 hostí. 

V občasné schůzi dne 23. listopadu 1909 přednášel pan 
předseda prof. Klapálek o Darwinovi a d a r vv i n i s m u. Po 
životopisných datech líčí pan přednášející vznik theorie o vzniku 
druhů čili theorie evoluční a uvádí zákony, kterými Darwin theorii 
tuto podepřel (Darwinismus) totiž : 1 . Proměnlivost druhů a dědičnost 
této proměnlivosti. 2. Každý organismus se rozmnožuje v poměru 
daleko větším než jest sto, aby se na povrchu země udržel, 3. Ná- 
sledkem toho nastane mezi organismy boj o život, který jest nej- 
krutější mezi příslušníky jednoho a téhož druhu. 4. Z toho následuje, 
že ze všech jedinců se udrží jen ti, kteří jsou pro tento boj nej- 



VII 



lépe vypraveni. Dále uvádí pan předseda základy učení Lamar- 
kova, porovnává obě theorie, uvádí je ve shodu a končí před- 
nášku větou, že Darwinovi zůstane vždy nesmrtelná zásluha, 
že nám udal způsob, kterým si můžeme vývoj tvorstva vyložiti 
a hledali cesty, kterými se bádání dále ubírati má. 

Pan Rambousek předkládá článek o ploštici Phyllomorpha 
laciniata v Bulletin de la Societě Entomologique de France. 

Přítomno 26 členů, 4 hostí. 

V občasné schůze dne 14. prosince 1909. projednáno bylo 
ve velmi obsáhlé debattě thema : Jakým způsobem jest možno 
zajistiti bezpečnost pozorovaných fakt a rozšířiti pozorování na 
kruhy co nejširší. Rozpravu zahájil pan ing. Sustera a připomíná, 
jak nedostatečným způsobem bylo až dosud v entomologii po- 
staráno o biologii a zoogeografii. Dnes kdy entomologie se stává 
velmi důležitou částí zoologie, nestačí více, aby jednotlivý sbě- 
ratel se uspokojil prostým nálezem toho kterého druhu, nýbrž 
aby se činily záznamy o podmínkách, za kterých se jednotlivé 
druhy vyskytují, o periodicitě jejich a o jejich vývoji, tak aby 
naše kusé vědomosti se doplnily o všech třídách tak, jak jest 
to dnes na př. u motýlů. K tomu však jest potřebná nesčetná 
řada pozorování a jest třeba, aby se k vůli tomu pozorování ta roz- 
šířila na veliký kruh badatelů, má-li se v dozírné době dosíci jen 
poněkud obšírnějšich výsledků. V obšírné debattě, které se 
téměř všichni přítomní živě účastnili, usneseno aby byly po- 
řízeny formuláře na záznamy entomologických pozorování a aby 
jednotliví členové, kteří se určitými obory zabývají, záznamy 
svého oboru vedli a uveřejňovali. 

Pan odborný učitel Mužík demonstruje nesouměrně vy- 
barveného smrtihlava a obojetníka bourovce borového (Gastro- 
pacha pini L.). 

Pan Kudlička přinesl brouka hrachového v hrachu. 

Pan Dr. Brožek žádá pány členy společnosti, aby 
věnovali pozornost škvoru. Upozorňuje na důležitý vý- 
znam cerků u zvířete tohoto, chce se tomuto studiu věnovati 
a žádá pány členy, aby mu zasýlali materiál. Pan prof. dr. 
Brožek jest nyní v Roudnici. 

Přítomno 24 členů, 4 hosti. 



yL r 



ZPRAVA VYROCNI 

za správní rok 1909. 

v 

. Výbor České Společnosti Entomologické. 

Předseda: 

Prof. Frant. Klapálek. 

Místopředseda : 

Ant Vimmer, odborný učitel. 

Zapisovatelé: 

C. k. vrchní štábní lékař MUDr. Jaromír Pečírka.. 
Jan Pastejřík, odborný učitel. 

Pokladník : 

Cis. rada Ferd. Veselý. 

Knihovník: 

Oldřich Sustera, účet. úředník zem. výboru. 

Kustos : 

MUDr. Lad. Klička. 



Seznam členů. 

A. Členové čestní. 

1907 Bolívar, Don Ignáci o, ředitel přírodnického musea 

v Madridě. 
1907 Ganglbauer, professor Ludvík, c. k. vládní rada, 

ředitel c. k. dvorního musea ve Vídni. 
1907 Hor vát h, Dr. Géza, ředitel Magyar Nemzeti Muzeum 

v Budapešti. 

B. Členové zakládající. 

1904 Kl a pálek František, c. k. professor v Karlině (1907). 

1904 Kubeš, P. Augustin, kvardian řádu O. O. kapucínů v Ko- 
líně (1907). (Hym.) 

C. členové činní. 

1905 Absolon, PhDr. Karel, docent geografie při české uni- 
versitě v Praze, kustos musea v Brně. {Apteryg., fauna 
jeskynní.) 

1906 Akademie, král. zemská hospodářská v Táboře. 

1907 Albrecht Hynek, strojvůdce ve Veselí n./Luž. {Col.) 

1906 Bayer Emil, c. k. prof. v Brně, Špilberská ul. 35. (Hálky 
a hmyz duhěnčivý.) 

1907 Benešová Heda, choť hoteliéra v Praze. Petrohradská 
ul. {Lep) 

1904 Binder Emil, majitel domu v Praze-L, Karlova ul. 88. 
1904 Bízek Rudolí, spráyce skladů železáren v Komárově. 
{Col.) 

1904 Blattný Em., rada zem. soudu, náměstek st. zástupce, 
Kr. Vinohrady 369. {Lep.) 

1905 Brožek Arth., prof. dr. v Roudnici. {Theorie variační.) 
1904 Brýdl Rudolf, c. k. professor v Chrudimi. {Col.) 

1908 Bureš Jan, Ph. st., Sofia, Bulh. {Col.) 

1906 Bušek Alois, učitel v Lysé n. L. {Lep.) 

1907 Cífka Jos., c. k. setník v Karlíne, Havlíčkova ul. 20. 
{Lep.) 

1904 Černý Jos., hostinský ve Vršovicích. {Lep.) 

1905 Duch on Manuel, přírodník v Rakovníce. {Col.) 



XI 



1906 Formánek Romuald, c. k. vrchní poštovní rada v Brně, 
Veverská ul. č. 69. {Col) 

1909 Frankenberger Zdeněk, stud. v Praze-IL, Štěpánská ul. 
{Col) 

1905 Graf Josef, c. k. vrchní účetní rada v Praze, Král. Vino- 
hrady, Korunní tř. 105. {Lep.) 

1907 Gurtler Hugo, c. k. účet. revident v Praze, Mezibranská 
ul. č. 15. {Lep.) 

1904 Hartmann Rob. c. k. professor na Smíchově, Jeroný- 
mova ul. 7. {Lep.) 

1909 Heyrovský Leop,, stud., Praha-L, Jilská 2. (Col. sp. 

Ceramb.) 
1909 Hlihka Lad., učitel v Šarkách u Prahy {Col, Lep.) 
1909 Hilitzer, MUDr. Alois, c. k. plukovní lékař, Smíchov, 

Husova 4. {Col.) 

1907 Holík, P. Bedřich, katecheta v Žižkově. {Col.) 

1906 Holík Frant., učitel v Praze-Holesovicích {Hym.) 
1904 Hudeček Lad., učitel v Bochoři na Moravě. {Lep.) 

1908 Hulá Jan B., ing. chemie, v Rakovníce. 

1906 Chalupský Josef, odb. učitel v Písku. (Col.) 

1906 Janda, Dr. Viktor, c. k. prof. v Karlině. {Anat. Metám.) 

1908 Jedlička Arn., Ing. C. Vršovice, Hálkova 520. {Carabidae.) 

1909 Jelínek Ant., řídící učitel. Slapy n. Vit. {Lep.) 

1904 Jelínek, MUDr. Robert, panský lékař v Dobříši. {Lep.) 
1904 John Jan, c. k. ředitel reálky v Táboře. {Lep.) 
1904 Joukl H. A., akademický malíř v Žižkově, Roháčova ul. 9. 
{Lep., Col.) 

1904 Jureček, MUDr. Štěpán, lékař. Vídeň-IX.., Schulzstrass- 
nitzky-Gasse 14. {Col.) 

1904 Kheil Nap. M., ředitel soukr. obch. školy v Praze. {Lep. 
Orth.) 

1905 Klička, MUDr. Ladislav, lékař v Praze-L, Křižovnická ul. 
č. 60. {Col.) 

905 Krací k Václav, prof. v Nymburce. {Col. sp. Histerid.) 
1904 Kra nich Jan, professor paedagogia a redaktor »Přírody 

a Školy* v Pol. Ostravě. 
1904 Krása Theodor, JUC. ve Vraném nad Vit. [Col.) 
1904 Krátký František, ředitel reálky v Nymburce. 
1904 Krauskopf Josef, ředitel měšť. školy v Mladé Boleslave. 

1906 Kruta Alfred, c. k. berní oficiál v Bělé p. Bezd. {Col. Lep) 



XII 



1906 Křepelka Adolf, cis. rada, přednosta íil. rak. -uher. banky 

v Praze-II., Bredovská 6. 
1904 Kudlička Eduard, účetní na Král. Vinohradech, Kubešova 

ul. 1. {Škodný a užitečný hmyz.) 

1904 Lokay, MUDr. Emanuel, měst. okresní lékař v Praze-II., 
Na Poříčí 35. (Col.) 

1906 Lukeš Jos., c. k. professor v Písku. (Col.) 

1906 Maličký, JUDr. Josef, advokát v Hořovicích. (Lep.) 

1905 Maule Dr. V,, assistent čes. univers, v Praze. (Col.) 
1908 Mazura Kar., dispcnent, Smíchov, Švédská 18. (Col.) 

1904 Melichar. MUDr. Leop., c. k. minist. rada ve Vídni-XVftl., 
Messerschmiedg. 20. (Col., Homopt.) 

1908 Menšík Em., úřed. krajsk. soudu v Chrudimi. (Lep.) 

1909 Měřička Jos., odb. učitel v Náchodě. (Lep.) 

1907 Molek, MUDr. Alois, c. a k. pluk. lékař v Praze, Břevnov. 
(Col) 

1905 Mrázek, PhDr. Alois, m. professor české university 
v Praze-II., Fúgnerovo nám. 1807. (Biol., Anat. Metám.) 

1904 Mužík František^ odbor, učitel v Kralupech {Hemipt.). 

1906 Nejdi, Dr. Viktor, c. k. professor v Praze-II. 

1904 Nekut Fr., c. k. professor na Smíchově. 
1906 Nevřala Jan, odb. učitel v Kelci na Moravě. 

1906 Nosek Ant., c. k. professor na Smíchově, Husova tř. 1109. 
(Arachn.) 

1905 Novák Bohumil, professor prům. školy v Brně, Kafkova 
ul. 12. 

1905 Novák Jos., pharm. mg. na Smíchově, lék. p. Lercha (Cynip.) 
1904 Pastejřík Jan, odb. učitel v Karlině č. 430. (Dipt). 

1908 Paul Jaroši., prof. vyšší dívčí školy v Praze. (Lep.) 

1904 Pečírka, MUDr. Jaromír, c. k. vrchní štábní lékař v Praze. 
Oujezd 602. (Col) 

1908 Pfister Kar., kníž. účetní v Zlonicích. (Lep). 

1909 Pokorný Fr., mag. sekretář, Praha 335-11. (Lep.) 

1904 Preis Karel, c. k. dvorní rada, professor vys. učení tech- 
nického na Smíchově, Ferdinandovo nábř. 31. (Lep.) 

1905 Princ Vojt., c. k. professor v Praze. 

1909 Procházka AI., techn. cukrmistr v Klobúkách u Slaného. 
1904 Rádi, Dr. Em., docent české university, c. k. professor 

v Praze-II. 
1904 Rambousek Frt., phil. stud., Kr. Vinohrady, Čermákova 

7. (Col.) 



XIII 

1904 Rosický Frant., rytíř řádu železné koruny, c. k. zemský 
školní inspektor v Praze. 

1904 Roubal J., professor v Příbrami {Col.) 

1906 Růžička Ant., kand. prof., Chrudim, Palackého tř. 7Q. 

1905 Rivnáč Ant., knihkupec, presid. obch. a živn. komory 
v Praze. 

1904 Secký Rudolf, účetní revident zemsk. výboru v Praze-II. 
Fúgnerovo nám. 3. {Lep). 

1905 Sedláková, si. Jaroši, v Polné {Col.) 
1908 Seehák Jindř., c. k. prof., Praha- VII. {Lep,) 
1904 Sekera, Dr. Emil, c. k. professor v Praze-I. 

1 904 Sekera Jan, ředitel cukrovaru Legnago u Verony, italia. {Col.) 

1908 Senc P. Aug., farář v Hostíme u Mor. Budějovic. {Col.) 

1907 Smetana, JUSt. Vlád. v Praze, Jenštejnská 2. {Col.) 
1907 Šmolka AI., ředitel c. k. průmysl, školy v Praze. {Col.)\ 

1909 Soukup Václ., stud., Praha, Sokolská ul. č. 50. {Lep.) 
1904 Srdínko Josef, stav. rada v. v., Smíchov č. 476. {Lep). 
1904 Svoboda Jan, učitel ve Větrném Jeníkově. {Col.) 

1909 Sander a, JUDr. Čeněk, adv. v Trhových Svinech (Hym.) 
1904 Šrámek August., professor v Nymburce. {Col.) 

1904 Štěrba Frant., techn. správce cukrovaru v Peckách. {Col.) 
1907 Štraub Ant., inženýr v Praze-III. (Lep.) 

1905 Strof Jan, preparator musea král. Českého v Praze. 
1904 Sula Jaroslav, inženýr na Smíchově, Karlova 4. {Col.) 

1906 Šulc Josef, úředník města Sobotky. {Col.) 

1904 Šulc, MUDr., Karel, báňský lékař v Michálkovicích v Rak. 
Slezsku. {Psyllidae, Coccidae.) 

1907 Šupitar, odb. učitel v Písku. 

1906 Šustera Oldřich, účetní úředník zem. výboru v Praze, 

Smíchov čp. 553. {Hymen.) 
1909 Tille JUDr. Cyrill, c. k. major auditor v Přemyslu {Col.) 

1908 Tocauer Ad., kníž. polesný v Maškrově u Stodů. {Col.) 

1906 Tykač Jaroslav, učitel v Plzni. {Lep.) 

1907 Tyl, MUDr. Jindř., c. a k. pluk. lékař v Písku. {Col.) 
1904 Uzel, Dr. Jindřich, docent české techniky, odb. přednosta 

na stanici fysiolog. při české technice v Praze-II., na Slupi 
č. 12. {Physop. a škůdci.) 
1906 Vajs Ant, učitel v Dejvicích. {Col.) 

1909 Vaněk Jan, c. k. poštmistr v Dobrovicích u Ml. Bole- 
slave {Lep.) 

1904 Vávra, Dr. Václav, kustos musea král. Českého v Praze, 
Vysočany {Orthopt.) , 13 



XIV 

1904 Veselý Ferdinand, cis. rada na Král. Vinohradech, Máne- 
sova ul. 39. {Lef.) 

1905 Veselý Jindřich, Phil. stud. v Praze-III., Velkopřevorské 
nám. 1. {Col.) 

1909 Vězeňský Jaroši, phil. stud. Kr. Vinohrady, Šumavská 
ul. 8. 

1904 V i m m e r Antonin, odb. učitel na Kr. Vmohradech, Pala- 
ckého tř. 37. {Dipt:) 

1904 Vlach Vilém, professor obchodní akademie v Plzni, Karlo- 
varská tř. {Lep.) 

1905 Vopršal Fr., účetní oficiál zem. výb. v Praze-VIL, Če- 
chova tř. 224. {Lep.) 

1906 Weinfurter Karel, úředník rektorátu české university,. 
Nusle, Slavojova ul. {Dipt., Microlep.) 

1904 We n d 1 e r Jan, továrník v Praze-I., Č. 386, na Můstku. {Col.) 

1906 Woldřich, Dr. Jos., c. k. professor v Praze-III. 

1907 Zamastil SnanisL, prof. v Domažlicích. {Hym.) 
1904 Zavřel, proí. Dr. Jan, v Hradci Král. {DipL) 

1904 Zelinka Bohdan, c. k. professor v Karlině. 

1905 Zeman Josef, typograf v Nuslích, č. 327. {Lep. Col.) 
1905 Žežula Bedř., mag. úředník v Praze, č. 1014-11. {Lep. 

Col.) 

Zpráva jednatelská. 

správní rok 1909. 

Ve valné hromadě konané dne 19. ledna 1909 byli zvoleni, 
do výboru pp. Ant. Vimmer za místopředsedu, MUDr. Pečírka 
mlad. a odb. učit. Pastejřík za zapisovatele, cis. rada Veselý za 
pokladníka, ing. Šustera za knihovníka, MUDr. Klička za kustoda. 

Do kontrolující komisse byli zvoleni pp. : vrch. 
rada Graf, vrchní účetní Kudlička, revident Secký. 

Pro redakční komitét mimo p. předsedu zvoleni 
byli pp. : P. Aug. Kubeš, MUDr. Em. Lokay, prof. Dr. Em. Rádl,_ 
odb. uč. Ant. Vimmer. 

Výbor sešel se ke schůzi Skrát. Týž staral se hlavně 
o důstojnou representaci >Společnosti« jak po stránce vědecké 
tak po stránce společenské. Ze naše representace vědecká pov- 
lovně, ale jistě stoupá, právem usuzujeme ze zahraničných na- 
bídek na výměnu publikací; posud bylo nám výměn se doža- 



XV 



dovati. Pro schůze výbor opět získal velmi vhodnou zasedací 
síň si. Zemědělské rady; síň ta vyhovuje každému vkusu spo- 
lečenskému. Bibliotheka však nalézala se při zasedací síni v míst- 
nosti podružné. Z té příčiny rozhodl se výbor bibliotheku pře- 
stěhovati do vhodnější síně v kavárně »Orient«; k důstojnějšímu 
umístění knihovny slouží nové skříně k účelům knihovním po- 
řízené. Tak učinila Společnost i ve vnější representaci krůček 
ku předu. 

Odstěhováním knihovny nabyl ve starých skříních místa 
p. kustos, který zásoby tiskovin mohl vhodně uložiti. 

Další snaha výboru nesla se k finančnímu zajištění Společ- 
nosti. Poněvadž příspěvky členské na naše podnikání posud ne- 
stačí, hledal výbor zdroje mimo spolek. Jako roku loňského 
podařilo se výboru i letos, že Společnost obmyslili subvencemi 
Česká spořitelna v Praze (200 K), Občanská záložna v Karlině 
(50 K). 

Nejvýznačnější událostí minulého roku správního jest, že 
byla udělena Společnosti subvence od slavného zemského vý- 
boru království českého (výn. 30./9. 1909 č. 119.90 2) Tím dána 

v; 

finančnímu hospodářství našemu pevná podpora, která umožní 
Časopis zvětšiti. 

Pokud se týče všeobecných otázek, radil se výbor na popud 
terminologické sekce IV. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů 
o prvních krocích k pořízení české entomologické terminologie. 
Mimo to konány porady o způsobu, jímž by bylo možno České 
entomologické společnosti zasáhnouti do prací, které čelí k po- 
tírání bekyně borové. 

Do komisse pro terminologii byli výborem povoláni pp. 
předseda, Joukl, MUDr. Lokay, Mužík, Pastejřík, MUDr. Pečírka 
ml., Sustera, Vimmer. 

Členstvo schází se k přátelským besídkám každý týden 
v úterý; je-li v týdnu občasná schůze, v pátek. Jarý duch 
a četná návštěva besídek dokazují, že vládne mezi pp. členy 
přátelská vzájemnost. Kéž nevymizí ze řad našich nikdy. 

Občasné schůze členské, jichž bylo celkem 12, navštívilo 
nejméně 21, nejvíce 29 pánů členů, hostí přišlo nejméně 2, nej- 
více 9. V těchto schůzích přednášeli p. Vimmer o vnějších 
lokomočních orgánech larev hmyzu dvojkřídlého, 
p. prof. Roubal o brouci m rodu Mordella, pan prof. Dr. 
Maule o zvířeně a přírodních poměrech na Šumavě, 

13* 



XVÍ 

p. Dr. Pečirka o zogeogr afickém složení brouci fauny 
na Šumavě, p. prof. Dr. Brožek o mendelismu, p. předseda 
osystematice rádupošvatek, p. Rambousek o s v é 
letošní exkursinapoloostrovBalkánský, p. prof. 
Roubal o čeledi Cryptophagidae, p. prof. Vikt. Janda 
o regeneračních pokusech u Pseudoneuropter, 
p. předseda o D a r w i n i s m u, p. ing. Šustera zahájil roz- 
hovor o záznamech entom. pozorování u nás konaných. Různé 
přírodniny a významné publikace při schůzích demonstrovali pp. 
předseda, prof. Roubal, Dr. Pečirka, Weinfurter, Vimmer, Šustera, 
Rambousek, Vopršal, Heyrovský, Zeman, Kudlička, Mužík a j. 

Počet členů dostoupil na konci roku 1 19 činných, 2 zaklá- 
dajících, 3 čestných. 

Želíme ztráty dvou svých vzácných členů zemského in- 
spektora Frt. Rosického a prof. Frant. Nekuta. 

Dne 17. července m. r. zemřel Frt. Rosický, c. k. zemský 
inspektor, rytíř řádu železné koruny III. tř., čestný člen klubu 
přírodovědeckého v Praze, člen výboru musea král. Českého a 
inspektor téhož sbírek zoologických, místopředseda zeměvědné 
společnosti, člen ředitelstva komitétu pro výzkum Čech. Nar- 
17. pros. 1847 v Nových Dvorech u Přibyslavě, studoval na 
gymn. v Jihlavě, Něm. Brodě a v Litomyšli, universitu v Praze. 
Nabyv r. 1873 approbace supploval v Hradci Král. a od r. 1874 
byl skut. učitelem a professorem v Praze na Spálené ul. R. 1883 
až 1885 byl okres, inspektorem v Jičíně, r. 1885-1889 byl ře- 
ditelem gymn. v Roudnici, r. 1889 v téže hodnosti v Chrudimi. 
R. 1890 stal se z. šk. insp. v Brně a za rok povolán byl do 
Prahy. R. 1876 uveřejnil v Archivu pro výzkum Čech : Stonožky 
země České. Zabývaje se však se zvláštní láskou botanikou, vy- 
dal Květiny jarní, letní a podzimní. Vlastním polem jeho zájmu 
byla škola a napsal řadu učebnic; neuzavíral se však ani jiným 
odvětvím věd přírodních, které vždy horlivě podporoval. Naším 
členem byl od roku založení Společnosti. 

Dne 22. července zemřel v Chýnově, svém rodišti prof. 
Frant. Nekut, zasloužilý učitel a popularisator věd přírodních. 
Nar. r. 1840, studoval gymn. v Jindř. Hradci^ universitu v Praze. 
Již po 21etém studiu univers, přibral si jej prof. Fric, tehdy 
kustos musea jako spolupracovníka. R. 1866 — 7 byl assistentem 
Steinovým. Jako učitel působil 1867 — 8 v Litomyšli pak v Par- 
dubicích, Král. Hradci a na reál. gymn. na Malé Straně v Praze, 
kde setrval do r. 1900. Byl od I. ročníku redaktorem Vesmíra, 



XVII 



přeložil »Ptáky» z'^Brehmova života zvířat, napsal s proí. Fricem 
Monografii korýšů českých a přispíval do celé řady časopisů. 
Byl zakladatelem a prvým starostou klubu příropovědeckého 
v Praze. Členem Č. S. Ent. byl od 1906. Pro milou svou povahu 
a ideální nezištný zájem o všecky odbory věd přírodních získal 
si u všech, kdo ho poznali, nehynoucí vzpomínku. 

Památka obou zemřelých byla již uctěna v členské schůzi 
dne 23. září 1909. 

Jak již z podrobné zprávy páně knihovníkovy možno sou- 
diti, vzmáhá se naše knihovna velmi utěšeně. V tomto správním 
roce publikace vyměňovány s 90 společnostmi a redakcemi. 
Knihovně darovány byly četné knihy. Jména dárců uvedena ve 
zprávě knihovníkově. Všem patří naše díky. 

Letošním rokem předstupuje výbor před členstvo s pod- 
nikem, jehož risiko před 4 lety vzala na sebe řada obětavých 
členů totiž s vydavatelstvím »Příruček«. V posledních 3 letech 
vydány byly 4 knížky, jež členstvu zajisté jsou známy a jejich 
úkolem jest šířiti znalost a studium hmyzu ve vrstvách nejšir- 
ších. Výborpředstupuje před členstvo teprve nyní, protože bilance 
podniku vylučuje veškerou ztrátu a oběti se strany Společnosti 
samé. Také tomuto podniku podařilo se získati podporu a to 
500 K vys. minist. orby udělenou. 

Ač bylo za dary děkováno již dílem ústně dílem písemně, 
přece ještě tuto projevujeme veškerým uvedeným úřadům, kor- 
poracím a ústavům v e ř ej n ý dík. 

S tohoto místa také děkujeme slav. redakcím denních listů 
za uveřejňování zpráv o činnosti spolkové a všem pp. členům, 
kteří konali při schůzích přednášky, aneb demonstrovali přírod- 
niny a literaturu. 

Slavná Zemědělská rada přijala naši Společnost zase pod 
svůj krov a proto vzdává tato srdečný dík nejen si. Zemědělské 
radě, ale zvláště ještě p. předsedovi téže J. J. knížeti K. Schwar- 
zenbergovi jakož i , panu tajemníkovi JUDr. Karlu Mandloví 
za prokázanou přízeň laskavým propůjčováním zasedací síně 
k členským schůzím. Za rovněž vzácnou podporu zavázáni jsme 
panu poslanci, cis. radovi Dru Karlu Viškovskému. 

ANT. VIMMER, 

t. č. místopředseda. 



XYIII 

















































J3 




































s^§ 









































































-C XI 






































o >. 


1^ 




• 




• 
















• 
















'S^ 


^ 












. 










... 






.■ 




. 








§ 














































































•s 


iá 




' , 






. 


. 






. 




















T3 

C 


•■c 






































c 


■4> 

čS 


JC 








































> 




•^ 


« 




• 








• 








• 












• 




^ž- 


x: 








. 






. 












, 


. 










— o 








































»j .5 


fcíí 








• 






• • 


• 
















• 






"^ 








































js 


_H 


1 




1 


1 


1 


1 1 


r^ 


■<*< 


^ 




Tť 


CD 






CD 




S.I 


in 


1 




1 




1 


1 1 


Ol 


Tť 


lO 




CO 


co 













CD 


co 




O 


O 


O 


O Ol 


e^i 


o 


'I* 






00 






Oi 






ísJ 


o 


o 

00 




o 


O 

co 


in 


*" 


cc 


05 






1 
















^ 


00 




















































r^ 










co 








c 






> 


c-^ 














a> 










eo 












o 




































TS 






Jí 


N^ 
















CO 










00 








c^ 




•n 


•" 




































^■■^^ 


B 


c 






































^ 


•«> 


f 


_ 






























CD 


O 


u 




o 


o 

































:^ 




•Ň 




eo 






























a^ 




>k> 






lYl 


»o 


^ 




, 






, , 






^ 




, 




, 








Oli 




•M 




■* 
































03 






























-- 












> 




J= 


w 


1 




1 


1 


/ 


1 1 




■* 


^ 


"* 










^c3 




'>. 


t^ 






1 


1 


i 


1 1 




•^ 


Uí 




Cl 














c 

T3 




00 


CD 




o 


o 


o 


O N 




o 


'i^ 
















>u 


ÍSÍ 


co 


o 

00 




o 


o 


IfS 




. 


a> 






1 








. 


N 














































. 


















.' 


Ti 




^^ 




>N 


. 




























O 




'>> . 




OS 
















o 


















> 




















v4> 












O 


eiS 




o 














^ 






J4 










•^ 






tn 


>(U 

_c 

c4 

> 

•a> 

J^ 
tn 

c 

Ol 


T3 






Oi 




nos z roku 19 






tn 

> 

O 




1 


•4> 




O 

c 
>o 
a> 

"o 
o. 

O) 

3 
tn 

'Si 


o 

cá 
>> 


cH 

-4) 
J« 
(/I 
•O 

O 

c 


O 

C75 


X) 

c 

o O 

OS 


"O 



tn 
<B 
>o 

Ol 

N 





<3> 








1 «> 




















> 
























;^ 


>> 


c 


>N i- 






D, 




tu "^ 


^ 








o 




cu 






O 


c 


>N 


O « 










í» . 





ř* 


C 












XI 

v 

o 

j: 
•« 

10 


«J 


-ri 


:3 b 




>> 

"5 

>u 

o 

u 

•« 
C 




^-> 


•i> 


>. 




> 

li 




Qí 






•o 

c 


•a 

OJ 


o 
a, 
in 

Já 


N 

■O) 

<n 
C 
as 
>o 
n 


o 

J3 

O Qt 

V c 

>U1 0} 


■^ 


> 
O 
xn 
O 
O. 




O 
CO 

J. 




>N 

(U 



'o, 

T3 
C 


00 


•0 










>. 


U 


N 


>U 


O 


;> .-o 


Jas 


ca 


'ta 


n 







•rT 


'ár 












■^ 




^^ 


^ — ^ 





,,.— ».^ ^_ _^ 




^ 




























<4 




r> 


T3 o 










































T3 
























o. 


> 










•O 


O 


Jí 
























XI 










c 




o 
























3 










o 


m 
























cu 


C/J 










u. 


N 


O 

























































XIX 



W M lO t^ 

co -^ o N 



S -o 



s > 



:^ N 05 oí 



3^= 



Q o 



N C ^ « 



> G <U 
^Zi >o '^i 



-O ^ 
C > 



o. -o 



c3 ,S > 
O- ^ 03 oí 

13 -"^ '.S 





a. 


in 


tn 







c 


-) 












O, 


b 






>M \s 



•n 


cS 


>o 


Ol 


S 




^ 


3 


^* 








. 


U. 


^ 


^>» 


>d 









a, 


u 


"^ 


>*.~ 


C/J 


■>. 


1^ 


■d 






3 


*i 


.> tn 


---- 


> 


;r^ 


^ 




u 




T3 


3 



j« 


C 


>o 


oS 


Jí 


"^ 


tí 





•0 


••^ 


Ui 


-» 


T3 


O. 


^.4 



S -2 



Í4 



3 o 



ŘS C o 

H í2 o 



S c 
>. *- 
c c 

to u 

E 



13 5 



cď >a> C 



c 
> 
2 >« 

-a 

01 «3 



^ 5 






-— krt 
t-i ^" >« 



^ ttf 



> č 





Q) 


** 


>U1 


2 


03 

E 





a> 


'f-i 


f 


u 


»^ 



w 



=> o 



•a o 



.2 S 



>o 



! ě 5 c 

g .a ^ 5 .a = 

o >n -^ —< >c N 

< Dl, H z Oh DS 



ii ►^ 

o >« :• 

9* > 

cn o 



Q «J 



C3 W 

-o < 

.4, os 
> o- 
o 

m > 

>> 

S 



■2 D 



> K 



o. 

CSJ 



Příručky entomologické 

v 

vydávané Českou společností entomologickou a to: 



Příručka 



I. Jak sbíráme, usmrcujeme a pro sbírky upravujeme hmyz. 

II. České síťňatky. 

III. Kůrovci v Cechách a na Moravě žijící. 

IV. Nosatci rodu Dorytomus. 



Zpráva pokladní 



Příjem za rok 



1906 



K h 



1907 1908 1909 



K h K h K h 



Vydání za rok 



Úhrn 1906 | 1907 1908 1909 Úhrn 



K h I K h K h K h K h K h 



Záloha 16 členů společnosti 

k účelu tisku příruček . . 
záloha jednoho člena . . . 
za prodané příručky .... 
Subvence c. k. niinist. orby 
Úroky za čas od 9. května 

až do 30. června 1906 . . 
úroky za čas od 1. července 

až do 31. prosince 1!;!06 . 
úroky za čas od 1 . ledna až 

do 30. června 1907 .... 
úroky za čas od 1. července 

až do 31. prosince 1907 . 
úroky za čas od 1. ledna až 

do 30. června 1908 ... . 
úroky za čas od l. července 

až do 31. prosince . . . . 
úroky za čas od 1. ledna až 

do 30. června 1909 . . . . 

Správní výlohy: 

Tisk a úprava příručky I. . 

Inseráty do všelikých časo- 
pisů 

Poštovní výlohy (zasílání 
příruček) 

Za štočky do příručky III. . 

Vrácené zálohy (54 K a 100 K 
viz nahoře) 

Tisk a úprava příručky II. 

Tisk a úprava příručky III. 

1. splátka 

2. splátka 

3. splátka (poslední) . . 

Za dvě autotypie 

Tisk a úprava příručky IV. 
Všeliká vydání 



265 



54 
229 



100 
183 16 



2 01 

I 

. 24 



301 



96 



99 56 

500 



87 



26?, 
154 
813 
500 

1 

2 



68 



Ib 



14 



87 



419|80 

22 [40, 

8i75 



Dohromady . . . 

Od toho vydání 

Zbývá koncem roku 1909 • . 

Po odečtení výše uvedené 

zálohy 16 členů per . . . 

Čisté jmění . . . 



551 



57 285 41 



302 251600 



43' 



1739 
1336 
403 

265 
138 



5 08 
200 26 



154 



12 



56 



245 



450 95 359 46 307 9l!!218 



85 



62 



44 



100 
58'30 



57i40 
2 1 50 



Poznámka: 
Zbývající částka pr. 
Jest uložena : 

a) hotově v pokladně 10 
TT b) v průmyslové bance392 

Což činí . . . 403 



20 



V PRAZE, dne 31. prosince 1909. 

J. Graf, Ed. K^-^dliěka, 

t. č. přehlížitelé účtů. 



Ferdinand Veseiy, 

t. č. pokladník. 



XXI 



Zpráva knihovní. 



Průběhem šesti let trvání společnosti nahromadilo se v naší 
knihovně tolik odborných děl a časopisů, že dosavadní výpo- 
mocné skříně naprosto nedostačovaly, Z té příčiny zakoupeny 
byly letos tři velké dvoudílné skříně nové a celá knihovna pře- 
stěhována do zvláštní místnosti v kavárně » Orientu « a znova 
srovnána. Tím umožněno bylo členstvu hojnější vypůjčování, 
což v brzsku jevilo se ve stoupání frekvence a to tím více, že 
knihovna naše roste jak kvantitativně, tak kvalitativně následkem 
četných výměn a zejména pomocí příznivců a dárců, jichž počtu 
a obětavosti neubývá. Jsou to zvláště pánové ; Rudolf rytíř 
z Brechlerů, Dr. Brožek, vrchní poštovní rada R. Formánek, stud. 
L. Heyrovský, prof. H. A. Joukl, kvardian P. Aug. Kubeš, vrchní 
štábní lékař Dr. Jar, Pečírka, Dr. Em. Rádi, F. Rambousek, prof. 
J. Roubal, Dr. Fr. Sokolář, inž. J. Sula, Dr. J. Uzel a t. d., jimž 
všem dlužno vysloviti tu znovu veřejný srdečný dík. 

Bylo zamýšleno vydati letos seznam veškerých děl naší 
knihovny, záměr ten však v plném rozsahu nemohl býti zatím 
uskutečněn pro přílišný objem této stati. Z toho důvodu přiná- 
šíme tentokráte pouze seznam děl periodických s naznačením 
ročníků, pokud je knihovna obsahuje a seznam letošních pří- 
růstků děl neperiodických. 

Spisy periodické. 

Výměnou. 

A m i e n s : Société Linnéenne du Nord de la France 
117 Mémoires Tome X. a XI. (1899-1904). 
120 Bulletin Tome XV. (1900—1901), XVI. (1902— 1903), 
XVII. (1904—1905) (No. 369—380) a XVIII. (1906- 
1S07) (No 369—390). 
A n g e r s : Société ďétudes scientifiques ďAngers 

342 Bulletin Nouv. Sér. XXXIV. (1904)— XXXVII. (1907). 
Baltimore; The John Hopkins University 

146 Circular 1905 No. 9, 1906 No. 2—5, 7, 9 a 10, 1907 
No. 1—8, 1908 No. 2—5, 7—10, 1909 No. 1—4, 6 a 7. 
B a u t z e n : Natuwissenschaftliche Gesellschaft Isis 

260 Sitzungsherichte ti. Abhandlungen 1902 — 1905. 
B e r k e 1 e y : College of Agricultural experimental Station Uni- 
versity of California. 



XXII 



327 Bulletin No. 140, 141 a 186 (viz také Sacramentó). 
327 Circnlar^o. 1— 43 (except No. 8, 13, 20, 25, 38 a 40.) 
Berlín: Aus der zoolog. Sammlung des Museums íiir Natur- 
kunde 

149 Mittheiltmgen Bd. I. (1898)— IV. Hft. 1 a 2 (1908). 
510 Bericht 1904—1908. 

Bern: Schweizerische entomol. Gesellsch&ft 

237 Mittheiltmgen Vol. XI., Hft 3. (1905)— 10, (1909). 
B é z i e r s : Société ďélude des sciences naturelles de B. 

282 Bulletin Vol. XXVI. (1903) -XXIX. (1907). 
B r a u n s c h w e i g : Verein fiir Naturwissenschaft zu Br. 

258 Jahresbevicht 1903/6—1906/7. 
Břemen: Naturwissenschaftlicher Verein 

85 Ahhandlungen Bd. XVÍI. Hft. 3.— XIX. Hft. 3. 
B r e s 1 a u : Verein fúr schlesische Insektenkunde 

217 Jahresbevicht {Zeitschrijt Kw Entomologie Hft. 29. (1904) 
— 32. (1907) a Neue Folge Hft. 1. u. 2. 
Brisbane: Queensland Museum 

197 Aítnals No. 8. 6—9. 
Brno: Moravská musejní společnost 

108 Zprávy komise fro přírodovědecké prozkoumánt Mo- 
ravy a sice: Odděl. zool. č. 1 — 11, odděl, botan. č. 
1—4, odděl, geolog.-palaeontolog. č. 1 — 6, mineralog. - 
montan. č. 1 a 2, polní a lesní hosp. č. 1, archeolog.- 
praeh. č. 1 a 2. 
108 Výroční zprávy od r. 1904 české a německé. 
B r ú n n : Der Naturforschende Verein in Brúnn 

200 Verhandlungen Bd. XLI. (1903)— XLVI. (1907). 

183 Bericht der meteorologischen Commission XXII. (1904) 

až XXV. (1907). 
456 Ergebnisse der phaenologischen Beobachtungen aus 
Mdhren und Schlesien im Jahre 1905. 
B r u X e 1 1 e s : Société entomologique de Belgique 
147 Annales T. XLIX. (1905)— LIL, No. 11. 
261 Mémoires No. XII. (1906)— XVII. (1909). 
— Société Royale Linnéenne. 

150 Bulletin XXIX. (1903)— XXXI. No. 8. 
150 Mémoires Tome X. et XI. ■^ 

Budapest: Musei Nationalis Hungarici 

67 Annales historico-natnrales Yo\. I. (1903) — Vol. VII. p. 1. 
540 Rovartani Lapok Xí. (1904)— XVI. fáz. 10. 



XXIII 



C a s s e I : Verein fúr Naturkunde zu Cassel 

181 Ahhandlungen ti. Bericht XLVIII. (1903) — LIL (1909). 
C a t a n i a : Academia Gioenia di scienze naturali 

144 BolletinoFsLSC. 80 (1904)— 94. Série sec, fasc. 1—6 a 9. 
C i n c i n n a ti : Cincinnati Society of Natural History 

113 Journal, Vol. XIX. (1896— 1901)— XXL No 1. 
C o 1 m ar : Naturhistorische Gesellschaft 

106 Mittheilungeíi Bd. Vil. (1903/4)— IX. (1907/8). 
Davenport: Davenport Academy of Sciences 

194 Proceedings. Vol. IX. (1901— 1903)— XII. p. 1-94. 
F i r e n z e : R. Stazione di Entomologia Agraria 

133 *Redia< Vol. I. (1903)— VL Fasc. 1. 

— Societa Entomologica Italiana 

134 Bolletino XXXVI. (1904)-XL. Trim. 1/2. 
Prankfurta. d. Oder: Naturwissenschaftlicher Verein des 

Regierungsbezirkes Franfurt a. d. Oder 
215 Helios Bd. XXIL (1905)— XXV. (1908). 
G r a z : Naturwissenschaftlicher Verein fiir Steiermark 

218 MiUheilimgen Hft. 41—45 (1,2). 
<juben:491 Internationale Entomologische Zeitschrift. Jahr- 
gang I. (1907). - 3 Jhrg. Hft. II. 

— 68. Entomologische Zeitschrift XIX. Jhrg. u. XXI, Jhrg. (1907/8). 

Dar inž. Suly. 
H a 1 i fa X : Nova Scotian Institute of Science 

288 Proceedings and Transactions, Vol. XI. (1902-1904). 
Halle a. Saale: Kaiserliche Leopoldinisch-Carolinische Deut- 
sche Akademie der Naturfoscher. 
190 Abhaiidluiigen Bd. 61 No. 2, Bd. 81 No. 2, 4 a 5, 
Bd. 84 Nr. 1, Bd. 86 No. 2. 
H e 1 s i n gf o rs : Societas pro fauna et flora fennica 
172 Meddelanden. Bd. 11. (1903). — III. Heft 4. 
Hermannstadt: Der Siebenbúrgische Verein fúr Natur- 
wissenschaften 
416 Verhandlungen u. Mittheilungen Bd. LV. (1905)— LVIII. 
(1908). 
Charkov: Société des naturalistes á Luniversité imperiále de 
Charkov 
253 Travaux. T. XXXIX. (1904)-XLL (1907). 

i g 1 ó : Ungarischer Karpathenverein 

224 Jahresbericht, Jhrg. XXXII. (1905)— XXX VL (1909). 



XXIV 

Kazaň: Oómecxuo ecTecTBOHcnuTai. iipn lÍMiiep. Kas. YaMBepc* 
262 TpyAhi. T. XXIII. v 4, T. XXVI. v 1, 2, T. XXVIII. 

v 5, T. XXXIII. v 1 a T. XXXVIII. v 4, 5 a 6. 
273 Ilpiuioo/ceme u npomoKOJiu aace^amu (64, 97, 98, 110, 
128, 193, 206 a 209). 
Kiel: Naturwissenschaftlicher Verein fúr Schleswig-Holstein 

372 Schriften Bd. XIII. (1906)— XIV. Hft. 1. 
Kjobenhawn: 170 Etitomologische Meddelelser 1903—1908. 

Krakov: Akademia umieJQtnošci 

213 Rozpravy ívydzialu matematyczno-przyrodnickiego, 

Ser. III. Tom. 4 (1904)— 7 A, B. 

105 Sprawozdanie komisy i fizyograficznej. Tom. 38 (1905) 
40-43 (1908). 
Kyjev: KieecKoe oSmecTBo ecTecTBOHcnHTaTe.iefl. (Société des 
natutalistes.) 

216 8anucKu. ToM. XX. BUii. 1—3. 
La Rochelle: Academie de la Rochelle 

198 Annales. Tome IX. et X. (1905 et 1908). 

512 Compte Rendu, Année 1906. (Nr. 35.). 
Lvvów: Polsk. towarzystwo przyrodników im. Koperni^a 

260 Kosmos XXXI. (1906)— XXXIV. ses. 9. 
M a d i s o n, W i s. : Geological and Nátura! History Survey 

285 Bulletin No. 2. 

— Wisconsin Academy of sciences, arts and letters 

252 Trmisadions. Vol. X. (1894-1895) XV. 
Madrid: Reál Academia de Ciencias exactas fisicas y naturales 
de Madrid. 
255 Memorias Tomo XXIII. (1905) — XXVI. 
122 Revista Tomo II. (1905) — VIII. Núm. 3. 

— Reál Sociedad Espaňola de historia natural. 

93 Boletin Tomo IV. (1904) — LX. s. 8. 
270 Memorias Tomo IV. (1906) — VI. s. 2. 
Magdeburg: Natarwissenschaftlicher Verein 

114 JakreshericM und Abhandlungen 1902—1904. 

— Museum fúr Nátur- u. Heimatskunde. 

526 Abhandlungen n. Berichte Bd. I. (1905—1908), Hft 1—4. 

Marseille: Musée ď historie naturelle de Marseille 

228 Annales T. IX. (1904-1905) — XI. 
M eis sen: 69 Entomologtsches Wochenhlatt. |(lnsekten-Bórse) 
Jahrgang 1894, 1905—1908. (XXII,— XXIV.) 



XXV 



Moskva: Société imperiále des naturalistes de Moscou 

249 Bulletin Année 1904 — 1908 No 2. 
Nancy: Société des Sciences 

193 Bulletin de séances Sér. III., Tome V. 1904, — IX. 
Fasc. 5. 
Nantes: Société des sciences naturelles de rOuest de la France 

283 Bulletin II. Ser., Tom V. (1906) — VIII. Trim. 2. 
N a p o li : Societa di Naturalisti di Napoli 

272 Bolletino Anno XIX. (1905), XX. a XXII. 

— Museo zoologico della R. Universita di Napoli 

246 Annuario Vol. I. (1901—1905) — II. Num. 27. 
New Brighton: Staten Island Association of Arts and Sciences 

381 Proceedings Vol. IX. (1903) and Vol. I. a II. 6, 1. a 2. 

281 Mtisettm Bulletin No. 1 — 4, 9 — 15. 
N ú rn b e r g : Naturhistorische Gesellschaft 

119 Ahhandltmgen Bd. XV. (1904) — XVII. nebst einer 
Beigabe dr. J. Reindl: Siegmund Giinther. 

259 Jahreshericht 1904 a 1905. 

Mitteilimgen Jahrgang und II. No. 1. 
Nymburk: Věstník; red. Fr. Hrnčíř. Roč. X. čís. 1, 3 — 10. 

O 1 m ú t z : Naturwissenschaftliche Sektion des Vereines Botani- 
scher Garten. 
196 Bericht 1904—1905. 
Osnabrúck: Naturwissenschaftlicher Verein 

452 XVI. Jahreshericht f. d. Jahre 1903 bis 1906. 
Ostrava Moravská: 58 Pnroda roč. III. (1904) — VII. 

č. 2. 
Padova: Academia Scientifica Veneto-Trentino-Istriana. 

182 Atti N. ser. I. (1904) — Terza Ser. Anno P. 
Paskov: P. cis. rada Edm. Reitter 

2. Wiener Entomologische Zeit. Jahrg. XI. (1892) — XXVIII. 
č. 10. (Jhrg, XI.— XXII. koupí). 
Pas s au: Naturwissenschaftlicher Verein. 

364 Bericht XIX. (1901 — 1904) — XX. 
St. Peter sburg: HMiiepaT. Cht. IleTepóypri-OómecTBO EcTCCTBO- 
McnHTaTejiefl. 
212 Tpy4bi 1907 5-8, 1908 1—5. 

211 Paóomhi upoH3B. B* .laóopaT. soojiorflqecK. m 30otomh- 
qecK. KaCHtteT. HMnepaT. Cht. Heiepó. yHMsepcHTera, 
(1907) T. VII. No 1—4, (1908) T. VIII. No 1. 

— PyccK. 9HTOMOJiorHiiecK. oCmecTBo 



XXVI 



TjpyAht T. XXXVIII. 3, 4. 
191 PyccKoe eumoMOJioiuHecKoe očoapnute (Revue Russe ďEn- 
tomologie) T. VII. (1907) - IX. s. 2. 
Philadelphia: 155 Entoniological News, Vol.' XVI (1905 — 

XX. No 7. 
Pisa: Societa Toscana die Scienze Naturali 

153 Atti Vol. XV. (1905) — XVIII. N. 4. 
Písek: 439 Les a Lov. Časopis pro lesnictví a přírodní vědy. 
Red. Boh. Bohutinský a Fr. Matějka, odbor, učitelé les. 
ústavu. Roč. 1907 (I.) — 1909 ses. 5. 
Plzeň: Klub přírodovědecký 361. Výroční zpráva za r. 1904. 
P o r t i c i : Laboratorio di Zoologia Generále & Agraria della R. 
Scuola Superiore ďAgricoltura. 
451 Bolletiiio Vol. I. (1907) — II. 
P o r 1 1 a n d : Portland Society of Nat. History 

118 Proceedings Vol. II. Part. 3—5 (1895—1901) 
Praha: Klub přírodovědecký. 

94 Výroční zprávy (1904—1906). 

— 61 Vesmír R. 34 a 35. 

— 552 Přehled Revue Red. Bř. Plaček R. V. č. 1—6. 
Prostějov: Klub přírodovědecký. 

45 Věstník, sv. II. (1899) — XI. 
R e i m s : Societě ďétude de sciences naturelles 

371 Bulletin Tome XV. (1905) — XVII. 
Riga: Naturforscher-Verein 

490 Arheiten VI. Heft 1889. Nachtrag hiezu 1893. 
Róma: Societa zoologica italiana 

248 Bolletino Ser. II. Vol. VI. (1905) — X. fasc. 8. 
Sacramento: College of Agricultural experimental Station, 
University of California 

278 Btilletin No 128, 133, 142, 147—152, 154, 156, 159 až 
163, 165—201. Viz také Berkeley. 
Santiago (Chile): Sociedad cientifica de Chile 

339 Actas Tome XV. (1905), XVII. a XVIII. 
Schwabach: 369 Entomologische Bldtter, 1 Jahrg. (1908) — 

5 Jg. No 11. 
St. Louis: Academy of Science of St. Louis 

254 Transactions Vol. XIV (1904) — XVII. No 2. 
Stockholm: K Svenska Vetenskaps Akadem. 

173 Arkiv fór Zoologi Bd. I. (1904) — V. 

— 169 Entomologisk Tidskrift XXV. (1904) — XXIX. 



XXVÍI 



Sydney: Linnean Society of New South Wales 

123 Proceedings 
Trieste: Museo civico di Storia Naturale in Trieste 

111 Atti X. Vol. IV. (1903). 
Urbana: The Illinois State laboratory of Natural History. 
Washington: Unit. St. Nat. History Museum 

160 Proceedings Vol. XXVII. (1904), z Vol. XXVIII. No 
1403, 1412, 1413, XXIX. No 1416, 1417, 1419-1421, 
1423, 1424—1432, XXX. No 1434, 1438, 1444, 1448, 
1450, 1453, 1456, 1459, 1461, 1463, 1465, XXXI No 
1487, 1488, XXXII. No 1506, 1516, 1530, 1550, 1553, 
XXXIII. No 1563, 1567, 1571 a 1590, XXXIV. No 1597, 
1599, 1601, 1604, XXXV. No 1632, 1644, 1645, 1649, 
1650, XXXVI. No 1661, 1674, 1687 a 1692. 

Report of the U. S. Nat. Museum for the year ending June 

30. 1907. 
— Smithsonian Institution. 

513 Miscellaneous CollecUons No 1657, 1658, 1661, 1712, 

1787, 1793, 1798, 1803 a 1822. 
511 BiUletm Museum No 63 a 67. 

161 Amial report of the regents of the Sniiths. Inst. for 
the year ending. 1963—1907. 

W i e n : Zoolog, botanische Gesellschaft 

99 Verhandhmgen. Band XIII. (1803)— XXVII. (1887) (darem), 
XLVII. (1897), LIV. (1904)— L VIII. No. 3. 
Wiesbaden: Nassauischer Verein fúr Naturkunde 

199 Jahvbiich 57 (1904)— 62 (1909). 
Zagreb: Hrvatsko naravoslovno društvo. 

Glasnik. XVI. (1905) a pol. — XIX. 
— Hrvatsko prirodoslovno društvo. 

Glasnik, God XX., Polov. 1. 
Zaragoza: Sociedad aragonesa de Ciencias Naturales 

121 Bolletin Torno III. (1904)— VII. No. 10. 
Z w i c k a u : Verein fúr Naturkunde. 

362 Jahresbericht XXXII. (1902). 

Koupí. 

Berlin : 499 Deutsche Entomologische Zeitschrift Jahrgang 1 —45 

mit 6 Registern (1857 — 1901) a Jhrg. 1908 (darem). 
Neudamm : 3 Zeitschrift fUr wissensch. Insektenbiologie Bd. I. 
(X.- 1905)— V. No. 10. 



XXVIII 



llltistr. Wochenschr. f. Ent. Bd. II. (1897); Illnstr. Zeitschr. 

f. Ent. Bd. III. (1898)— VI. 
Allgem. Zeitschr. f. Entomol. Bd. VII. (1902)— IX. (1904). 
1. Entomologists record and joiirnal of variation Vol. XVI. 

(1904) -XX. 
Lipsiae: 360 Zoologischer Anzeiger Vol. XI. (1905) — Vol. XVI. 
S. 1 — 144. 

Darem. 
Berlin. R. Friedlánder & Sohn. 

473 Entomologische Liiteratnrhldtter od r. 1902—1906. 

474 Natnrae Novitates. R. 1902 a r. 1909 (vyj. ses. 1). 
(Dr. Brožek.) 

549. Naturalien-Cahinet XX. (1908) (inž. J. Sula). 

Seznam přírůstků 

jC|s.^ děl neperiodických za letošní rok. 

103. Apfelbeck Vikt. Neue Koleopteren von der Balkaninsel 

(Sep. Abdr. aus Wissenschaft. Mitteil. aus Bosnien u. 
d. Herzegowina. X. Bd. 1907.) Dar p. F. Rambouska. 

104. — Nove vrsti koleoptera sa balkanskog poiuostrva. (Sep. 

otisk z »Glasnika< zemalj, muzeja u Bosni i Herceg. 

XX. 1908 4.) Dar. p. F. Rambouska. 
521. Arnhart Ludv. Anatomie und Physiologie der Honigbiene 

Wien 1906. Dar P. A Kubeše. 
520. Berthoumieu G. V. Ichneumonides ďEurope et des 

pays limitrophes, (Extr. des Annales de la Societě 

entomol. de France. An. 1896. Vol. LXV.) Paris. Dar 

P. A. Kubeše. 
537. Bonvouloir vic. Hen. de. Monographie de la famille 

des Eucnémides. (Annales de la Soc. entomol. de 

France. 1870.) Paris. Dar Dra. J. Pečírky. 
519. Dalla Torre Dr. G. G. de. Catalogus Hymenopterorum 

huc. descr. systém, et synon. Vol. I., III., VII. et VIII. 

Dar P. A. Kubeše. 
1 74. Duda L. Soustavný přehled hmyzu poloktídlého (Hemi- 

ptera Heteroptera) v Čechách až dosud pozorovaného. 

(Výroč. zpráva c. k. v. gymn. v Hradci Kr. r. 1884). 

Dar p. Heyrovskěho. 
48 b. — Analytický přehled českých ploštic vodních. (Otisk z vý- 
roč. zprávy »Klubu pnrodov. v Praze 1890.) Dar stud. 

L. Heyrovskěho. 



XXIX 

čís. 
běžné 

550. E r i c h s o n Dr. W. F. Naturgeschichte der Insekten Deutsch- 
lands. (Dar Dr. J. Pečírky) a sice vše, co dosud vyšlo. 
Bd. I.— VI. 1848—1898. 

541. Escherich Dr. K. Die Ameise. Braiinschweig. 1906. Dar 
Dra J. Pečírky. 

166. Fleisclier Ant. Krátká rozprava o lýkožroutecii čili 

kůrovcích. Praha 1875. (Osvěta lidu). 

167. Formánek R. Eine neue Riisslergattung und vier neue 

Rússlerarten. (Wiener entomol. Zeit. XXVIII. Hft 8. 
— 1908). Dar autorův. 

168. — Zwei neue Curculioniden nebst Bemerkungen uber 

vier bekannte. (Wiener entomol. Zeit. XXVilI. Hft. 1. — 

1909). Dar autorův. 
180. — Eine neue Borkenkáfer-Gattung (Entom. Blátler 4. Jhrg 

Nr. 5. — 1908). Dar autorův. 
516. Gemminger Dr. et. B. Haro Id. Catalogus Coleopterorum 

huc descr. synon. et systém. Tom IV. Scarabeidae. 

1869. Dar Dra J. Pečírky. 
515. Heyden L. v., E. Reitter, J. Weise. Catalogus Coleo- 

pterum Europae, Caucasi et Armeniae Rossicae. 1906. 

Dar Dra J. Pečírky. 
176. Hofmann Dr. Die Schlaffsucht (Flacherie) der Nonne. 

(Liparis monacha). 1891. 

162. Joukl H. A. Nová odrůda Zygaena carniolica Scop. (Časop. 

čes. spol. entomol. R. II. č. 4. — 1905). Dar autorův. 

163. — Zygaena carniolica Scop. ab. klapáleki m. (Entomol. 

Zeitschr. XXI. Jhrg) Dar autorův. 

164. — >Zidovské Pece* a vodní brouci. (Časop. české společ. 

entomol. R. II. č. 4. — Dar autorův. 

165. — Drei bemerkenswerte Erscheinungen aus dem Liebes- 

leben der Schmetterlinge. (Inter. Entomol. Zeitschr. 

I. Jhrg. Nr. 17. — 1907). Dar autorův. 
63b. Klapal ek F. Evropské druhy čeledě Dictyopterygidae. 

(Rozpravy čes. akad. cis. Fr, Jos. Tř. II. R. XIII. č. 

17.— 1904). Dar stud. L. Heyrovského. 
220. — Příspěvky k monografii českých Neuropter a Pseudo- 

neuropter. (Rozpravy čes. akad. cis. Fr. Jos. Tř. II. 

R. V. č. 44.— 1896). Dar stud. L. Heyrovského. 
524. Kohl F. F. Die Gattungen der Pompiliden. (Verhandl. d. 

zool. bot. Gesellsch. Wien. 1884). Dar. P. A. Kubeše. 



XXX 



Cis. 
běžné 



— K O n O w Fr. W. Ein neues System der Chalastogastra? 

(Wiener Entomol. Zeitschr. XVII. Hft X. — 1908). 
Dar P. A. Kubeše. 

— — Tenthredinidae Europae. (Deutsche Entomol. Zeitschr. 

1890 Hft 2.). Dar P. A. Kubeše. 
175. Kúnstler G. A. Ueber Getreidevervvúster. (Verhandl. d. 
zool. bot. Gesellsch. Wien. 1864), 

542. Menault Em. Les insectes nuisibles a Tagriculture Paris 

(Bibliotheque instructive.) Dar Dra J. Pečírky. 

551. Ministerstvo orby c. k. Navedení ku racionelnímu pě- 
stování chmele. 3. Ochrana chmele. Vídeň 1908. — 
Totéž německy. — Dar R. ryt. z Brechlerů. 

522. MocsáryS. A magyar fauna másneju darázsai. (Heterogy- 
nidae faunae Hungaricae). Budapest. 1881. Dar P. H. 
Kubeše. 

536. Nusslin Dr. Otto. Leitfaden der Forstinsektenkunde. Berlín. 
1905. (Koupí.) 

543. Rádi Dr. Em. Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. 

století. Praha. 1909. (Laichterův výbor nejlepších spisů 
poučných.) Dar autorův. 

544. Rambousek Fr. G. O bulharských Staphylinidech. (Otisk 

z Věstníku král. čes. společ. nauk v Praze 1909). Dar 
autorův. 

177. — Příspěvek k poznání bulhraských Pselaphidů a Scydmae- 

nidů. (Otisk z časop. čes. společn. ent. Roč. VI. čís. 1. 
1909.) Dar autorův. 
538. Rjcitter Ed. Fauna Germanica. Die Káfer des deutschen 
Reiches. I. u. II. Bd. Stuttgart. 1908—1909. Dar Dra 
J. Pečírky. 

178. Roubal J. Additions au catalogue des Coleoptěres de la 

Roumaine. Staphylinidae. (Bullet. de la Societě des 
Sciences de la Bucarest-Roumanie. An. XVIII. No 
2—4. 1909.) Dar autorův. 

179. — Eine auffallende neue Form von Anaglyptus mysticus 

L. Bequaerti ab. nov. (Col ). (Sep. a. d. Deutsch. Ent. 
Zeitschr. 1909.) Dar autorův. 

545. Sokoláí- Dr. Fr. Zuř Morphologie und Chromologie der 

Caraben. (S.-Abdr. a. d. Entomol. Rundsch. XXVI. 1909.) 
Dar autora. 



XXXI 

čís, 
ěžné 

514. Schmidt Ad. Zusammenstellung der bis 1906 beschriebenen 
Aphodiinen. (Beil. zuř. Deutsch. Entomol. Zeitschr. 
1907—8.) 

524. Schmiedeknecht Dr. O. Die Ichneumonidentribus der 

Anomalinen. (Aus d. Zeitschr. f. Hymenopterologie u. 
Dipt. 1902.) Dar P. A. Kubeše. 

525. Thomson C. G. Hymenoptera Scandinaviae. Tom. II. Apis 

Lín. 1872. Dar P. A. Kubeše. 
548. Thon K. Příspěvky ku poznání českých vodulí (Hydra- 
chnidae.) I. Nový rod vodulí z Cech (Albia), Rozpravy 
čas. akad, cis. Frant. Josefa. Třída II. Ročn. Vlil. čís. 
34. Dar p. Heyrovského. 

546. Ulmer G. Trichoptera. (Die Sússwasserfauna Deutschlands, 

herausgeg. v. Prof. Dr. Brauer.) 1909. Dar. Fr. Klapálek. 

547. Uzel Dr. J. Atlas škůdců a chorob českých rostlin kultur- 

ních. Praha 1908. Ses. 1. Dar. Zeměd. Rada. 

188. Verhoeff Dr. C. Die Wege der Entomologie. (Sep. a. d. 

»Entomol. Ňachrichten« XXII. 1896). 

189. — Ein Mahnw^ort. (Sep. a. d. Entomol. Nachrichten. XXII. 

1906). 
523. Wasmann Er. Vergleichende Studien uber das Seelenleben 

der Ameisen und der hohern Tiere. Freiburg. 1900, 

Dar P A. Kubeše. 
Wytsman: Genera Insectorum (Dar P. A. Kubeše) a sice: 

517. Konow F. W. Hymenoptera: Fam. Lydidae. 

518. Szépligeti Gy. V. Hymenoptera. Fam. Ichneumo- 
nidae. Gruppe Ophionoidae. 

527. — Fam. Braconidae. 

528. Kieffer J. J. — Evaniidae u. Cynipidae, André E,— 
iMutillidae. 

529. Kieffer J. J. — Dryinidae. Schultz W. A. Trigo- 
naloidae. 

OLDŘICH ŠUSTERA. 



Zpráva kustodova. 

Není změny. 



MUDr. LAD. KLIČKA. 



OBSAH: Dr. A. Brožek: O mendelismu. (Dok.) Str. 125. — Ant. V i m m er 
Larva bedlobytky Cordyla fusca Latr., str. 148. — J. Srdínko: Ze života 
a chovu Agrotis cinerea. Hb., str. 153. — A. Růžička: Motýlové okolí 
Chrudimě, str. 158 — Fr J. Rambousek: Bythinus Comita «. sf., nový 
Pselaphid ze střední Makedonie strana 160. — Fauna bohemica: 
L. Heyrovský: Zajímavé a nové druhy českých brouků strana li4 
Drobnosti: Bělásek ovocný, str. 164. Opravy, str 164. — Věstník. — 
Zprávy výroční. 



I I 



Entomologické příručky: 



n 




napsali 

Lad. Duda, H. A. Joukl, Fr. Klapálek, P. A. Kubeš, Dr. E. Lokay, 

Dr. K Šulc, Dr. J. Uzel, Dr. V. Vávra, A. Vimmer. 

S 28 obrázky v textu. — Cena 80 hal , pro členy České Spol. Entom. 

56 hal., poštou franko za 90 hal. resp. 66 hal.; též ve známkách 

předem zaslaných. 

— Žádáme pp. členOv, aby laskavě pfičinili se o rozšíření tohoto spisku. - 



II. ČESKÉ SÍŤNATKY. Tingitidae. 

Napsal Frt. Mužík. — (S 5 obr. v textu). — Cena 60 h, pro členy 
40 h, poštou 10 h více. 

III. Kůrovci v Cechách a na Moravě žijící. 

Napsal Rom, Formánek. — S 73 obrazy v textu. 
Cena 1 K 60 hal., pro členy 1 K 8 ha'., poštou o 10 hal. více. 

IV. Evropští nosatci roda DorjtomDS Stephens. 

Napsal Romuald Formanek. 
(vS 1 obrázkem v textu a tabulkou.) 

Pp, Členy snažně žádáme, pokud 
příspěvku nesložili, aby neobtěžovali si 
použiti vložených složnich lístků, abychom 
mohli dostáti svým povinnostem. 

Pořad schůzi 

v 

České Společnosti Entomologické ve správním roce 1910. 



Leden 



25. 



Červen 



21. 



Únor 



Září 



27. 



Březen 



23. 



Říjen 



Duben 



26. 



Listopad 



15. a 29. 



Květen 



24. 



Prosinec 



13. a 20. 



11. a 25. 

Valná hromada dne 24. ledna 1911. 

Schůze konají se v zasedací síni Zemědělské rady pro král. České 

na Václavském náměstí, číslo 54 v I. poschodí, a počínají 

přesně o V/o8. hodině večer. 



V 



) > > 



>> > 






> » » k 



> > 



■ JJ ' - 
» ' Jll» 






3> ^ 



VS, \ \ 



> > 



l>/- 


1 


> > * 


'•■iia 


> ^ ' ■ J 


> ^ 


* ji » 








) 


Jl>^ 


> > 




> • Jl» ) 


> ^ 


) 


> í ^ 


) 


> >^ 


> ^ 




► > >> 


r 


> ~> 


^ 'i^ 


> » >> 

> >> 

> » 

> » 




> 1 


* >> 


> 






» 1 
> 1 


^ . » 


1 ^ 








> 


3 


>> > ^ 




* ' 2 


J 


» » 


^ > 


> > > 




^ í 




> 


» 


-^ " J 


■li 

> > > 


■' 


ih ^ 


:» >* 


^ * * 


'^ 


> j 


» 


> > 




', \ 






» 


1 


1^ ^ ' 


M 




>» 5 


> Jí) ,. ) > 1 
j> . » ^ 






^ 


>> ) 


> 


^ 


\5 


1^ 




'^ > 


» ~> 






5^ . 


» 


» 


> > 




^ 


> > 


""1^ lil 


^Bi 


> >^ 


>' j» 


• >> ' 


» > > 






^ ^ > 


»> > 


■^ 


w» 


>> > 


^^ ^ 



>> > 















> > 









> v >ri; 



^> -> í 


S 5 


:> ^ > > 


* ■?: 


> ^ >j 


> > 


> > >^ 


s -? 


> > ^. 


» * . 


> > > 


> >"> 


^ ^ ^) 


> > ^ 


.^ > > 


"^ > ^ 






» -» 

} ^ 


» ■ » 


1» 


> 


> *> 

> • 


> 

» 


> 

i 


1 


» 


■ 


» 


IV 




1 


^ 


> 1 "^b 




m 


» 











^ ? 



j y y 



> > >. 






3 > > 


? :« J ^ 




J > ~> 




> » ~> 




>>>>■■ 


► > > > * i ; 




» > * > > > 

i ^ :» > > . 

» V "> J ) ) 

> > > ■ í ' . 


:* 
-^>>^ 


> :> > ^> 




:>jjr^ 


> ^> > 










M 

^ 


1* ■« 


1 


^ ^ 



) ~> 






^ » >