(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Casopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci"



I. I i'i I 1 M , 




THE J. PAUL GETTY MUSEUM LIBRARY 







ČASOPIS 

VLASTENECKÉHO MUZEJNÍHO 
= SPOLKU V OLOMOUCI. = 



nnn 



KOCNIK XXV 



SE 4 TABULKAMI A 41 OBRÁZKY V TEXTU. 




V OLOMOUCI 1908 

NÁKLADEM VLASTEN. MUZEJNÍHO SPOLKU V OLOMOUCI. 
TISKEM KRAMÁŘE A PROCHÁZKY V OLOMOUCI. 



CT" 



THE J PAUL GETTY CENTEA 

I IRRAtfV 



OBSAH: 



Články : strana 

I. L. červinka: O pohřbívání v poloze skrčené. (S v32 vyobr.) . 1 
Alexeje Mikulašoviče Norcova: Symbol kalichu v křesťanské malbě a v děje- 
pisu. Přel. Alois Kašpar, ruský státní rada, prof. v. v. (Se 7 vyobr.) 25, 87 



Vojtěch Srba: O víře starých Slovanů 

Vojtěch Srba, absol. studií univ. : „Limes moravicus" 

P. Kvasnička: Cech řeznický v Holešově 

J. V. Želízko: Nález mamuta a diluvialního nosorožce ve 

Haliči. (Se 2 obr. a 4 tab.) .... 
J. R. Vitá sek: Pověsti lidu valašského 
Přírodopisný význam místních jmen 

Lidové umění u vývoji 

Sjezd na ochranu památek v Praze. (Zasláno) 



51 

53 

67, 135 



východní 



104 
110 
113 
127 
139 



Různé zprávy : 

Národopisné činnosti a bádání antl 
Trpili jeden oud, trpí celé tělo 
Dobrá rada .... 

V záležitosti slovenské 
Slovanská vzájemnost 
Národopisné museum v Praze 
Bjornson o lidové kultuře Slovanů 
Původ Vídně .... 



ropologického 



71 

72 

73 

74 

141 

142 

144 

145 



Literatura : 

D. N. Vertíun: Německý „Drang nach Osten" v číslech a ve skutcích 75 

Krajky a krajkářství lidu slovanského v Čechách, na Moravě, ve Slezsku 

a na Lh. Slovensku 77 

Dr. Alfred Fischl: Máhrens staatsrechtliches Verháltnis zum Dcutschen 

Reichc und zu Bohmen im .Mittelalter (Reř. — m.) .... 78 



strana 
Dr. Oldřich Kramář: O sopečných zjevech a jejich příčinách. Ref. — m. 79 

Jos. Růžičlca: Mythologie slovanská 79 

František Přikryl: SS. Cyrill a Method v památkách starožitných 

na Moravě a ve Slezsku. Ref. — m 148 

Evald Baum: Sind die Tschechen ein slawisches Volk? Ref. — m. . 150 
M. Šmolková a R. Bíbova: Krajky a krajkářství lidu slovanského 

v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Uh. Slovensku. Ref. Vlasta 

Havelková 152 

Jelica Belovič-Bern ardzikovská: Srbské a chorvatské národní 

vyšívání a tekstilní ornamentika. Inž. Arko 153 

Zprávy spolkové 81, 157 



CflSOPIS 



VLRSTEM. 5P0LKU 
MUŽE], v OLOMOUCI. 



ngn 



ROČNÍK 



ZA 4 KORUNY. 



cQp 



ČLENŮM SPOLKU MUZEJN. 
VYDÁVÁ SE ZDARMA. 



i=ep 



CISLO 97. a 98. 



SPOŘÁDÁNO v LEDNU 



ROKU 1908. 



O životě a vzdělanosti lidstva v mladší době kamenné. 

Napsal I. L. Červinka. 

I Maše vlast řadí se mezi nejbohatší země na nálezy neolithické. 
Známe u nás přes 100 osadišf z tohoto období, sedlišf někdy velmi 
rozsáhlých a s mocnými vrstvami kulturními, které mohly povstati pouze 
za dlouholetého osídlení'). Překvapuje však. že se k těmto osadám 
posud nenašlo až do dnes nejen současného pohřebiště, nýbrž téměř 
ani jediného i jen náhodou odkrytého hrobu, který bychom s jistotou 
směli datovati do mladší doby kamenné. 

Nedostatek takových hrobů hlavně z nejstaršího období neolithického 
je však nejen u nás, nýbrž i dále k jihu také tak nápadný, že někteří 
archaelogové jako Dr. A. Gotze^), Prof. Dr. M. Hoernes';, Kar. 
Buchtela a j. mají za to, že neolithci u nás nepohřbívali svých ne- 
božtíků ještě s úctou a obřadné, nýbrž že mrtvoly pohazovali zvěři 
nebo rybám, poněvadž sem tam nalezeny byly v odpadkových jámách 
i části lidských koster. Přes to však přičítáme nedostek tento raději 
okolnosti, že vlast naše je přece ještě jenom nepoměrně málo archaeo- 
logicky prozkoumána. Při bedlivém pátrání a systematickém výzkumu 
jistě se jednou podobné hroby najdou, zrovna jako se našly 
v Čechách, kde do nedávná též úplně scházely: MUC. J. Jíra zjistil 
v Podbabě u skrčených koster nádoby s volutou a ozdobou tečkované 
píchanou, také kustos R. z Weinzierlů objevil nádobku s volutou 
ve hrobě u Lovosic^) a nejnověji Prof. Dr. Píč v Bubenči^). 

Ve hrobě s kostrou 

u Běhařovic nalezeny byly též střepiny s volutou, jak mi laskavě 
dopsal p. ředitel K. J. Maska, avšak nález tento není naprosto zjištěn. 

') I. L. Červinka, Morava za pravěku (Brno 1902) str. 108. — O kera- 
mice neolithické na Moravě (Pravěk 1904 str. 17). 

-) Die Gefássformen und Ornamente der neolithischen schnurverzierten 
Keramik im Flussgebiete der Saale (Jena 1891) str. 8. 

") Urgeschichte der bildenden Kunst in Europa (Wien 1898) str. 270,. 

^) K. Buchtela, Vorgeschichte Bohmens str. 7. — Ur. J. L. Píč, Čechy 
předhist. 2 sv. str. 111. — K. v. We i n zier 1, Tátigkeits-Bericht der Museums- 
Gesellschaft Teplitz 19U6 str. 32. — Srov. též Ďr. C. Koehl, Korresp.-Blatt 
d. Anthrop. Gesellsch. 1906 str. 123 

■') Památky archaeol. a místop. díl XXII. str. 214. 



- 2 - 

Podobně z hrobů s kostrami u M o r. Krumlova, o nichž prof. 
Dr. A. Makowsky nic určitějšího neudává, v létech 1882tých u cu- 
krovaru objeven}'ch zachovány byly náramky z mušlí vyřezané, perly ze 
spondylú a bombovitá nádobka s podkovovitou a volutovou ozdobou 
vyrytou mezi vytlačenými pupíky. Nádobka tato podobá se, jak Ma- 
kowsky podotýká, nápadné hrnečku z pohřebiště Bernburského'). kde 
také podobné ozdoby z mušlí nalezeny byly. 

Ve sbírkách Františkova musea v Brně. — A. Makowsky, Zeitschr. fiir 
Ethnologie 1895. Verhandlungen str. 760. 

U Nové Vsi (blíž Oslavan) prokopal v říjnu 1907 p. řídící učitel 
V. Čapek hrob se skrčkem na levém boku ležícím v osadišti s kulturou 
keramiky volutové a tečkované píchané, ale bez milodarů, takže zařadění 
jeho není určité. 

Dosavadní nedostatek známosti hrobů z tohoto období nebo snad 
možnost, že se u nás neolithickým hrobům náhodou objeveným ne- 
dostalo náležité pozornosti a ocenění, jsou příčinou, že neznáme ani 
spolehlivého materiálu somatického a anthropologického z neolithu vůbec. 
Tím se nám zatím vymíká možnost přímo a spolehlivě vyšetřiti fysickou 
povahu tehdejšího lidstva a též určiti pravděpodobněji jeho plemennou 
příslušnost. 

Poněvadž nálezy hrobů udávají se zpravidla jenom náhodou a 
mnohdy musejí být opatřeny (nezničí-li se úplně nepovšimnuté) neod- 
borníky, je neustále třeba připomínati, aby při otvírání hrobů nebylo 
pátráno pouze po nádobách, špercích a milodarech, nýbrž aby se též 
zachovávaly tělesné pozůstatky těch, kteří ve hrobech odpočívají, aby 
věda anthropologická na základě hojného materiálu mohla vyšetřiti po- 
drobně tělesnou povahu a plemennou příslušnost lidstva pravěkého vůbec. 
Je proto povinností každého, kdo nemíní pleniti hrobů dávných našich 
předků jenom z lakoty, aby zachoval nejenom celé lebky, nýbrž pokud 
to jde, i dlouhé kosti a pánve, ve mnohých případech pak i kostry celé. 

Za to kulturního materiálu naskýtá se tak nápadná hojnost", že 
domácí život lidstva neolithického leží před námi tak jasný a živý, — 
poněvadž celkem jinak velmi primitivní — jako z málokterého jiného 
období kulturního. 

Vše tedy, co na ten čas víme o předcích našich z doby ne- 
olithické. známe jenom z jejich sedlišf a v nich nalezených staro- 
žitností. Četné naše jeskyně přirozené byly neolithcem vyhledávány 
i obydleny (Výpustek, Kostelík), avšak klidný tehdejší život a vý- 
živa vyžadovaly volnější prostory, především pak vody jak pro lidi 
tak i pro dobytek, a tedy vhodnější polohy otevřené a nivy pro 
chov dobytka. Otevřené roviny ovšem neposkytovaly proti nehodám 
živelním ochrany takové, jako jeskynní zátiší, byl tedy člověk nucen 
napodobovati jeskyně přírodní tím, že si vyhrabával jámy v zemi. 
pokrývaje je shora větvemi a travou ; tak povstávaly prvé chýše, prvé 
příbytky lidské a znenáhla též i prvé osady — obce. 



8) Zeitschr. f. Ethnol. 1884. Verliandl. str. 398. 



Obydli, sedliště. 

Stopy obydlí člověka mladší doby kamenné jeví nám t. zv. 
■kulturní jámy a to buď příbytkové aneb odpadkové a sedliště 
jednak větším počtem těchto jam. jednak rozsáhlejšími vrstvami kulturními 
s více méně četnými zbytky života domácího nebo průmyslného. 

Kulturní jámy příbytkové jsou tedy vlastně spodní části pravěkých 
•chýží vyhloubené v zemi: vlastní chatrč nebo jenom střecha spočívala 
nad jamou buď bezprostředně na zemi nebo na kolech. Stěny pořízeny 
vplétáním proutí mezi kůly a omazány vrstvami hlíny. Vyhloubené pro- 
story dnes naplněné tmavou ulehlou zemí jsou jedinou stopou pra- 
dávných těch obydlí. Lze je často spatřiti na polích hlouběji rozoraných, 
■kde se jeví ve světlejší pudě temnými okrouhlými skvrnami, někde 
v řadách, jinde nepravidelně roztroušenými, avšak obyčejně tak roz- 
prostřenými, že z nich možno sestaviti rozsáhlou ves. 

Prokopáváme-li takové jámy, shledáme, že do netknuté žlutky di- 
luvialní bylo vyryto hnízdo vyplněné černou hlínou v šířce 1-5 — 4 m 
a různé hloubky 0-4 — 2 m. Tmavá výplň promísena bývá dřevěným 
uhlím, zbytky kostí zvířecích obyčejně roztříštěných, hojnými střepinami 
nádob, sem tam vyskytne se kamenný nástroj nebo jiný výrobek. 
Svrchu bývají nahromaděny kusy vypálené hlíny, mazanice, kterou 
proutěná kostra chýže uvnitř i zvenčí omazána bývala a vypálena jsouc 
při požáru do vnitř jámy se shroutila a pohřbila vše, co z chaty v čas 
zachráněno neb)lo. 

Zdá se. že mnohdy byly chýže a celé dědiny zúmyslně zapáleny, nej- 
spíše když před nepřítelem nebo snad nemocí donucené obyvatelstvo zavčas 
odešlo anebo jiné místo za sedliště si vyhledalo, poněvadž při proko- 
pávání některých osad nelze nalézti pražádné cennější věci, kdežto jinde 
v jamách, o nichž právem lze se domnívati, že zanikly nepředvídaným 
spusobem. shledáváme téměř vše, co v chudém inventáři člověka 
pravěkého jinak a za různých okolností objeveno a zaznamenáno bylo. 

Bedlivým zkoumáním za příznivých okolností zjistiti lze mnohé 
podrobnosti v zařízení obydlí : vchody nebo též spojovací chodby 
dvou nebo několika jam, výklenky, stupně a sedadla v bocích a pod. 
Některé jámy jsou na dně nebo i po bocích vypáleny, jinde jsou dna 
vyložena plochými kameny; někdy jsou popelnaté výplně rozděleny 
vrstvami plane hlíny, na znamení, že jáma na Čas opuštěná opět byla 
osídlena. 







^ X 







Obr. 1 . Průřez kulturních jam odpadkových i příbytkových. 
1. a 2. v Novosadech u Znojma, 3. v Mašovicích. (Dle Jar. Palliardiho.) 



- 4. - 

Jinak jsou jámy kulturní velmi rozmanité, jak svým tvarem, taic 
i velikosti, podle účelů, za jakých byly vyhotoveny. Nejčastější tvary 
v průřezu kolmém jsou kotlovité se zakulaceným dnem, často naskytují 
se však jámy dížovité, kulaté, při vrchu užší než na dně, tak že kolmé- 
průřezy jejich zobrazeny jsou nejlépe vysokými lichoběžníky ; tyto jámy 
zřídka přesahují na dně průměr 2 ni, u povrchu \'2 ni a hloubku 18 m\. 
zpravidla bývají jen skrovnějších rozměrů. (Srov. obr. 1.) 

Prohlašujeme proto za příbytky jenom vyhloubeniny větších roz- 
měrů, obsahují-li stopy ohnišť a odpadky kuchyňské, menší jámy dížo- 
vité, těsné, nemohly býti příbytky, byly však dojista v příslušenství- 
k nim jako sklípky a zásobárny, nebo jako jámy odpadkové.*) 

Jinde táhnou se mezi jámami mocné vrstvy do šířky několika 
metrů; hlína střídá se místy s ohništi a čistým popelem, uhlím, sem 
tam objevují se zvířecí kosti a j. Vrstvy takové považují se za stopy 
letních bytů, kde pobývalo se za teplého počasí pod stany :: kozí nebO' 
pracovalo se pod střechami z rákosí. Hluboké jámy příbytkové obývány 
v dobách zimních, neboř poskytovaly útulek jistě teplý. 

Informují nás tedy naleziště dosti podrobně jak o zařízení jednot- 
livých domků a obydlí, tak i větších dvorců. Známe větší chaty, jejichž 
přízemí zapuštěna byla do země se zřetelnými vchody, s vysekanými 
sedadly do hlíny, ohništi a zásobními sklípky. Poblíž umístněny chaty 
menší, kterých bylo jistě používáno za obydlí nebo pracovny, dílny 
a snad i za chlévy. Z toho mohlo by se snadno uzavírati, že tu mimo 
panský příbytek byly zvláštní ještě příbytky pro ženy, kde vykonávaly 
své práce, předly, tkaly a též spaly. Na druhé straně byly pak příbytky 
pro čeleď mužskou. Opodál pak bývaly dvorce pro dobytek. Skupina 
příbytků pak ohrazena byla příkopem a plotem.**) 

Život kočovnický měl náš neolithec z většího dílu už za sebou ; 
četné nálezy kostí po zvířatech domácích (skot, ovce, koza, prase a pes)- 
svědčí, že chováno bylo hojně dobytka.^) Stáda jich vyžadovala ovšem 
rozsáhlejší pastviny a sklizeň píce pro zimní měsíce podmiňovala pak 

*) Analogii k nim nalézáme podnes na Moravě; v kuchyni bývá vyhra- 
bána jáma s užším otvorem, do níž možno sestoupiti po žebříku. Používá se 
jí za sklep, tu a tam hází se , do ní odpadky, popel a pod. a vyprazdňuje se 
teprve, když je naplněna. (Čas. VList. muz. sp. v, Olomouci 1889 str. 54.) — 
V Hrubčicich u Prostějova, v Drholcí u Příbora, v Žeravinách u Veselí jsou na 
př. podnes sklípky podobně ve žlutnicí vykroužené; nad nimi je srub s dvíř- 
kami obhozený hlínou. 

**) Dr. R. Forrer podobné zařízení neolithických příbytků v Elsasku 
srovnával se zprávami Homérovými o řeckém domě. V obou případech stává 
tu souhlasně příbytek panský, příbytek pro ženy a pracovna, s podlahou udu- 
panou, s krbem, se sklípky zásobními, ohništěm i ohradou. Bauernfarmen der 
Steinzeít von Achenheim und Stiitzheim im Elsass. Ihre Anlage, ihr Bau und 
ihre Funde. ^Strassburg 1903.) 

') Obšírněji o zvířatech domácích za pravěku pojednali: Dr. !W. Kříž, 
O diiuvialní fauně hledíc ku člověku díiuvialnímu i alluvialnímu. (\^ Praze 1895.) 
D r. M. Much, Die Heimat der Indogermanen im Lichtc der urgeschichtlichen 
Forschung. (Berlín 1902.) Seite 177—242: Die Haustiere. — Dr. O. Schoetten- 
sack, Beitráge zur Kenntnís der neolithischen Fauna Mitteleuropas mít beson- 
derer Beriicksichtigung der Funde am Mittelrhein. (Heidelberg 1904.) — Fll 
Koudelka, Uber das erste Auftreten von Haustieren in Aiíihren. (Oesterr. 
Monatschrift f. Tíerheilkunde, 29. Jhg. Nr. 1.) 



5 - 



•jakýsi druh polního hospodářství a zároveň tím i příčinu setrvávati delší 
dobu v roce ve stálých sídlech. 

Známa byla tehdy též orba"") a rozšířena tak, že není snad kulturní 
.jámy, v níž by se nenašlo ručního mlýna nebo drtidel. Primitivní teh- 
•dejší mlýnek sestával ovšem jenom z prohloubené desky svorové nebo 
pískovcové, na které se roztíralo obilí kulatým kamenem na hrubou 
mouku. (Obraz 2.) Z mouky připravené těrto peklo se mezi plochými 
(kameny nebo hliněnými plackami ve žhavém popelu. 




Obr. 2. Mlýnek s drtidlem (asi skut. vel.) z Prsti c. 
(Sbírka I. L. Červinka.) 



Hlavní potravou zůstávala jistě masitá pečeně připravovaná na 
Tožni. K opření rožně používalo se hliněných jehlanců s provrtem pod 
vrcholkem. Množství střepů z nádob hrubších a sazemi očazených při 
ohništích dokazovalo by, že také bylo známo už i vaření masa a snad 
■i jiných jedlých věcí. Často nalézané nádobky s dírkovaným dnem 
v podobě cedníků svědčí o výrobě sýra.^) Jinak poskytoval les dosti 
ovoce planého, jahod, malin a j., ptačí hnízda vejce, lesní včely 
med a t. p. 

Požíval-li náš neolithec masa lidského, není ještě na jisto proká- 
-záno; části lidské kostry tu a tam objevené v jámách mezi inventářem 
•čistě kuchyňským mohly by k tomu býti jakýmsi dokladem. 

Honba na zvěř a lov ryb provozována dojista velmi pilně 
a uhrazovala stále ještě veliký díl výživy. Četné šipky pazourkové 
i kostěné svědčí, že se silně loučilo, také hroty na Kopí z kosti a oštěpy 
7. pazourku nejsou vzácností, podobně udice i harpuny. 

Ze sedlišf známe spousty kostí z ulovené zvěře divoké : tur. jelen, 
■srn. medvěd, bobr, liška, zajíc a j. v. 

Pokoušel-li se neolithec také v plavbě na vorech nebo vytesaných 
.kmenech, není u nás nálezy pověřeno: podobně nemáme u nás dokladů, 
že stavěl na jezerech nebo na pobřeží řek t. zv. nákolní stavby. Z poz- 
dějších dob takové stavby nákolní však už známe. 

**) Srov. Ed. Hahn, Das Alter der wirtschaftlichen Kultur. (Heidelberg 
1905.) — H Behlen, Der Pfluií und das Pflijgen bei den Romern und in 
Mitteleuropa in vorgeschichtliclier Zeit. (DillenburL: 191)4.) 

") Dr. Schliz domnívá se snad ne neprávem, že se jich mohlo používati 
též k výrobě vína (Mitt. Anthrop Ges 1903 str. 301., 1904 str. 381) a velikých 
.amfor jako sudů, ovšem v krajích, kde víno tehdy mohlo růsti. 



- 6 



Oděv sestával z většího dílu ještě z kozí, soudě z častých nálezů/ 
kostěných šidel a zvláště četných škrabadel; avšak četné hliněné pře- 
slénky a různá závaží tvarů koule, válce nebo jehlanu s vytřenými zá- 
věsnými provrty správně svědčí, že člověk tehdejší uměl také spřádati 
niti a tkáti látky buď z vlny nebo ze lnu. Stav tkalcovský byl jistě 
nejvýš jednoduchý, ale nemůžeme s naprostou jistotou určiti jeho tvar, 
poněvadž se dřevěné jeho součástky nedochovaly. Pravdě nejvíce se 
podobá, že to byl svislý rám, na jehož svrchní příčce rozvěšena řada 
nití zatížených většími, menšími závažími, která vodorovně vedenými 
vlákny jednoduchým křižováním proplétána byla. D r. W a n k e 1 nalezl' 
na lebce lidské z Hajan kousky podobné tkaného plátna vápennými 
krystalky praeparovaného, p. F. My klik daroval mi dno nádoby (ze 
sedliště na „Kruhách" u Starého Města) s otiskem hrubé tkaniny křížo- 
vitě pletené. 

Všecky tyto poznatky jsou zajímavým dokladem obdivuhodného 
pokroku v kultuře mladší doby kamenné proti stupni vzdělání, jehož 
dosáhl člověk palaeolithický. Než toto jsou poznatky vesměs téměř 
abstraktní, zvláštní doklad o značných potřebách člověka mladší doby 
kamenné a tím též o značné jeho vyspělosti kulturní podávají kamenné 
nástroje, jichž nacházíme v jeho pozůstalosti tolik a v tak rozma 
nitých tvarech. 

Výroba kamenných nástrojů. 

Člověk, jenž u nás žil současně se zvířaty diluvialními (mamutem^. 
Ivem jeskynním, nosorožcem, medvědem atd.) užíval mimo jiné také- 





Obr. 3. 1 1 o u k á v a č ze Bzence. 
(Asi '/•.' sk. vel. Sbírka 1. L. Červinka.) 



Obr. 4. Pazourko vá klepadla z KoiiLiiia 
(Asi '/o sk. vel. Sbírka I. L. Červinka.) 



nástrojů kamenných, které si štípáním a otloukáním hotovil z pazourku, 
rohovce a j. pod. hornin. Člověk neolithec znalost tuto nejen převzal' 
a zdokonalil, nýbrž vynašel spůsob, jímž se daly i z hornin méně tvrdých 
a křehkých vyráběti nástroje mnohem účelnější a dokonalejší: broušení, 
hlazení a vrtání. Ba člověk ten vymyslil si i nástroje obráběcí. 

O tlouká v ač, otesávač na př. byl původně vyhledán mezí 
obyčejnými oblázky, a teprve, když se stal pro usnadnění práce ne- 
vyhnutelným, býval pečlivě připracován z tvrdé horniny v podobě ko-- 



touče s důlky pro prsty na plochých stranách. í Obraz 3.) Do této skupiny 
řadí se také klepadla, z pazourku do koule otlučené a užívané 
ku štípání nástrojů pazourkovitých. (Obraz 4.) 

Nůž (obraz 5.) vyro- 
ben úhozem na pazour- 
kový valoun jádro 
(nucleus); bývá jednou 
stranou plochý, obyčej- 
ně poněkud prohnutý 
(obr. 5. čís. 3 a), na 
straně protější pak opa 
třen jedním nebo něko- 
lika žebry, takže na prů- 
řezu tvoří trojúhelník 
nebo lichoběžník, celek 
pak je smáčknutý hra- 
nol (obr. 5. č. 1, 2, 4). 
Takové nožíky zasazo- 
vány byly jedním kon- 
cem do rukojeti a při 
řezání opřela se špička 
ukazovákem a ruka sví- 
rala násadku. Proto u 
mnohých nožíků se- 
štípán konec ku špici 
se šikmá nebo do oblá. 
aby se prst snáze mohl 
opříti o hranu otupenou 
a tak dodati křehkému 
nástroji větší pevnosti 
(obr. 6. č. 1). Nástroje 
podobné objevují se 
už ve starší době ka- 
menné a francouzští 
archaelogové nazvali je 
burin, česky rydlo. 

Jiné třískovité no- 
žíky zasazovány bývaly 
do násady po celé délce 
a ty mívají na ostré 
hraně tak vylámané 
zoubky, že se podobají 
pilce. Mnohé zoub- 
kování takového na- 
byly častým upotře- 
bením, jiné však bývaly 
zúmyslně umělým spůsobem ozubeny. 

Mnohé nožíky pazourkové mají ostři lesklé jakoby polírované 
známky ty jsou nejjasnějším důkazem častého užívání jich. 




Obr. 5. Pazourkové nože (' , sk. vel.) 

Č. 1. z Veselíčka. 2., 3. a 3a z Prusinovic. (Sbírka 

1. L. Červinka.) — 4. z Dřevohostic. (Sbírka E. Pecka 

ve VI. muzeu v Olomouci.) 



- 8 



Jádra (obr. 7.) vyskytují se velmi hojně na sedlištích jako svědectví, 
že nožíky a jiné nástroje z nich loupány bývaly na místě samém. 







Obr. 6. Pazourková rydla (sk. vel.) Obr. 7. Pazourkové jádro 

Č.l. zUh. Brodu. — 2.zeSenohrad. — 3.zVicoméřic. z Lh. Brodu (V4 sk. vel.) 
(Sbírka 1. L. Červinka.) (Sbírka 1. L. Červinka.) 



Škrabadla užívána k vyčistění kůže od loje a masa, mívají po- 
dobu hruškovitou a upevňována bývala užším koncem do držadla. Ostří 
je u všech zkrátka a jemně retušováno do oblouku, zřídka rovno (obr. 8.) 
Mimo pazourková škrabadla užívalo se jistě také hojně kostěných a pak 
z kamene broušených a účelněji hlazených. 




C. 1. 



Obr. 8. Pazourková škrabadla. (^U sk. vel.) 
2. a 4. z Uher. Brodu. — 3. z Količina. — 5. z Nové Vsi (u Oslavan). 
(Sbírka 1. L. Červinka.) 



Hrot, šipka, kopí. Nejjednodušší tvar vyvíjí se z prismatického 
nožíku, jemuž přitlučena špice a pak vyštípnuty při tupém konci z boků 
zářezy, aby se dal připevniti na násadu (obr. 8. č. 1 — 3). 

Později vytloukány z pazourku, rohovce, jaspisu i z křišfálu v po- 
době mandle, trojúhelníka nebo srdce, někdy téměř mikroskopické. 
Často jsou jejich boky zubatě vylámány, střelka na pohled tak nevinná, 
byla jistě zhoubnou a strašlivou zbrojí. Drobné tyto výrobky pravěké 
kultury svědčí opravdu o nevšední zručnosti a umělosti tehdejších mistrů 
a vzbuzují v každém pozorovateli úctu; nebof je skoro nepochopitelno, 
jak člověk polodivoch, odkázaný jedině na tvrdý kámen, neznaje kovu, 



nemaje nijakých nástrojů jemnějších, mohl tak jemné a drobounké před- 
iměly zhotovovati. (Srov. rozmanité tvary na obr. 9.) 




Obr. 9. Tvary pazourkových šipek, (^/t sk. vel.) 
C. 1. z Polešovic. — 2. z Velehradu. — 3. z Veselička. — 4. a 9. z Němčic na H. 
5. z Ondratic. — 6. z Količina. — 7. z Holubic. — 8. z Komína. — 10. z Telnice. 
(Č. 1—6, 8—10 ve sbírce 1. L. Červinky, č. 7 ve sbírce AI. Procházky.) 

Větších nástrojů a zbraní z pazourku vytloukaných a retušovaných 
(na př. veliké nože z Količina, z Prusenovic. kopí z Určic, dýka z Bla- 
hutovic) nachází se u nás velmi pořídku a jsou to předměty jistě k nám 
importované od severu.*) Hroty na kopí mívají tvar listový a připevňo- 
vány byly na dlouhou násadu pomocí motouzů a pryskyřicového tmele. 
Zasazený takový hrot do krátké rukojeti byl v ruce lovce nebezpečnou 
zbraní - dýkou. (Obr. 10.) Jinak též vyráběny dýky z jednoho kusu 
pazourku i s rukojetí. 




Obr. 10. Pazourkové kopí (asi ', ., sk. vel.) z Určic. 
(Sbírka 1. L. Červinka.) 



Dále mezi pazourkovými nástroji vyskytují se častéji šidloa jehla: 
mnozí považují některé z nich za vrták, jakým se daly dobře pro- 
vrtávati dírky do kosti, parohů a snad i do kamenných nástrojů. (Obr. 11.) 

*) Svědčí tomu jednak mistrnost, s jakou jsou vyráběny, naprostá shoda 
tvarů i materiálu s podobnými artefakty severoněmeckými (srov. Dr. M. Much, 
Die Hcimat der Indogermanen) a jistě též okolnost', že tak velikých valounů 
pazourkových v našich Moravských formacích není. 



10 




Obr. 1 1 . P a z o u r k o v é v r t|á k v 

{■' ^ Sk. vel.) 

Č. 1. a 2. z Uher. Brodu. - 

3. z Velehradu. 

(Sbírka I. L. Červinka.) 



Povaha kamenů samých byla už člověkovi nápomocna při výběru 
materiálu k robení nástrojů. Pazourek, rohovec, jaspis nabývá roz- 
tříštěním ostrého, mušlovitého lomu; po 
něvadž jich však nebylo vždy s dostatek 
po ruce, byl člověk nucen vypomáhat si 
i takovými kameny, které přitloukáním 
nenabývaly tak ostrých hran, jakých na 
nástroji vyžadováno. Zkušenost, které 
nabyl při hlazení kostí, přiměla ho též 
ku pracnému broušení a hlazení kamene, 
z počátku asi jenom do ostrých hran 
(ostří), znenáhla však i celého nástroje., 
vše jenom pomocí vlhkého, ostrého písku 
a b r u s u. Příroda sama skýtala mu v ře- 
čištích hojnosf příhodného a polohotového 
materiálu. 
A prvým takto zhotoveným nástrojem byl klín - sekyra. Nej- 
důležitější tento nástroj člověka pravěkého dal se použíti jak při domácí 
práci, tak na lovu nebo v boji. A ku podivu, vzácný tento nástroj ne- 
změnil své prvotní formy od mladší doby kamenné až po dnešní dny. 
Zdokonalena jsouc nejdříve přibrušováním, nabývala sekyra znenáhla výraz- 
nějších a ušlechtilejších forem a dosáhla podivuhodným vynálezem 
provrtu pro násadu nejdokonalejšího tvaru. 

V neolithických sedlištích jsou kamenné sekyry velmi hojné. 
Broušeny bývaly z rozmanitých hornin, nejčastěji z břidličnatých usa- 
zenin, někdy nápadně měkých, tak že se zdá, že svému účelu nemohly 
naprosto vyhovovati, četné jsou však sekyry z hornin velmi tvrdých, ze 
serpentinu, žuly, vzácně pak z pazourku a nefritu (jadeitu a chloromelanitu). 
Celkem lze seřaditi sekyry kamenné do dvou skupin : 

a) sekyry tvaru klín ovitého (neprovrtané) a 

b) sekyry s p r o v r t e m (mlaty). 

Sekyra nepro vrtaná zachovala pořade svůj nejstarší tvar, 
jsouc broušena do podoby mandlovité, jako byly palaeolithické sekyry 
štípané, anebo do podoby hrušky stlačené na plocho a jen s lehce 
klenutými plochami, anebo hlazena byla do tvaru čtverhranných klinu. 
(Obr. 12.) Mimo tyto základní tvary vyskytují se ovšem tvary křížené 
a nejmožnější odchylky. Zrovna jako tvarem, tak různí se i velikostí ; 
známe kusy, které sotva 2 cm'^ dosahují, kdežto jiné měří až 30 cm délky 
a 12 cm zšíří u ostří. 

Ze 4 000 kamenných nástrojů na Moravě nalezených napočítal 
jsem přes 3.000 sekyr; počet tento jasně naznačuje, že hlavní tento 
nástroj byl nerozlučným společníkem člověka pravěkého a že ho bylo 
užíváno všemožnými způsoby : ku sekání, řezání, štípání, dlabání*) nebo 
škrabání a jistě i ku kopáni. 



*) V Norsku dal si jistý pán ze Sehestedu zbudovali dřevěnou chatu, 
při čemž bylo použito výhradně jenom kamenných nástrojů. Kamennými seky- 
rami pokáceny potřebně bory, jedinou sekyrou dokonce 27 stromů až i 20 cm 
v průměru silných, a sekyry nebylo třeba přibrušovati. 



- 11 - 

Upevňování sekyr neprovrtaných bylo jednoduché nebo složitější. 
Mnohé sekyrky byly pouze zaraženy do příhodného výřezu v dřevěném 





Obr. 12. Tvary kamenných seker (klín ů) 

se sonměrně sbroušeným ostřím (asi \i., sk. vel.). 

Č. 1. z Popovic (u Uher. Hradiště). — 2. z Otaslavic. — 3. z Velké. — 4. ze- 

Slavkova pod H. — 5. z Brusnýho — 6. z Boršic (u Velehradu). 

(Sbírka I. L. Červinka.) 



toporu, zatmeieny pryskyřici nebo stáhnuty čerstvými šlachami. Mnoho- 
kráte stačila snad i na rychlo rozštípená větev s vazkým lýkem za to- 
půrko. Místo dřeva začasto brávány i parohové větve za násady. Při 
složitějším upevňování používáno válečku z parohu, v němž vydlabán 
otvor pro týl sekery a když v něm byla upevněna, zasazeno celé pouzdro 
do kyjovitého držadla; aby pak při nárazu váleček nezapadal do topora 
a neštípal ho, ponechán na něm s boku schůdek. 

Vzácně objevují se sekyry, které mají blíž týla vyhlou- 
bený ovrub pro pevnější zapuštění v toporo. Někdy objevuje se: 



12 



takov^v vrub na nástrojích podoby koulovité nebo palicovité. i'- ) 
(Obr.' 13. a 14.) 





•Obr. 13. Palice s vrubem C/, sk. vel.) 

z Prštic. 

(Sbírka 1. L. Červinka.) 



Obr. 14. Palice s vrubem a rýhou pro 

toporo (Vs sk. vel.) z Vranovic. 

(Městské museum v Prostějově.) 



Dle tvarů dají se sekyry- 
.„klíny" rozděliti do skupin ; 

1 . sekyry, 

2. dláta, 

3. škrabadla, 

4. motyky. 

Za sekyry dlužno po- 
važovati všecky klíny s ostřím 
s obou stran souměrně při- 
broušeným, které se upevňo- 
valy rovnoběžně ostřím k o^e 
topora. Tvar jejich bývá hruš- 
kovitý s kuželovitým týlem, 
trojúhelníkový nebo pravoúhlý 
obdélník. (Obr. 12.) 

Dláta liší se vlastně od 
sekyr jenom svým užším íělem ; 
ostří bývá buď přibroušeno 

s obou síran souměrné nebo na jedné straně na plocho s protějška 
pak úplně šikmo. Zasazována bývala do držadel anebo už svou délkou 
přispůsobena dobře do ruky. (Obr. 15.) 

"^) Obšírně pojednali o podobných nástrojích F. Deichmiiller (Stein- 
hámmer mit Rillen), A. Voss (Steinwerkzeuge mit Schaftunjísrillen), Verhandl. 
Berl. Anthropol. Geselisch 1895 str. 135, 137, s dodatky K. z Weinzierlú 
str. 689, Lehm an n-N i etsche str. 691 a Zschiesche str. 693. 




C. 



Obr. 15. Kamenná dláta {\- sk. vel.) 
1. z Velké. - 2. z Boršic (u Hluku). — 
3. ze Súchova. 
(Sbírka 1. L. Červinka.) 



- 13 - 




Mezi dláta zaradují mnozí také ony zvláštní podlouhlé nástroje 
po jedné straně ploché a se strany protější válcovitě přihlazené s ostřím , 
vždy pečlivě vybrou- 
šeným ; většina archaeo- 
logů považuje je za 
„rádla" a „motyky".^') 
(Obr. 16.) Pohodlně 
modelovaný tento ná- 
stroj do ruky užíván 
byl spíše jako škra- 
badlo při stahování 
kůží s ulovené zvěři 
a při jejím zpracování.'-) 
Ostří na podobných 
nástrojích totiž bývá 
zpravidla neporušeno, 
nikdy vydroleno , nebo 
vylámáno, jak to ví- 
dáme často na sekyrách 
klínovitých. Porušení 
ostří bylo by při hrubší 
práci polní asi nevy- 
hnutelné, kdežto při 
práci koželužské se ostří 
'téměř nikdy nepoško- 
dilo. Také jejich t\ar 
někdy miniaturní svědčí 
spíše proti „motykám". 

Některé bývají při 
tupém konci provrtány, 
prof. A. Rzehak'-') 
domnívá se, že se pro- 
vrt tento nehodil pro 
toporo, nýbrž pro šňůru, 
na které byl nošen. 

O podobných mla- 
tech dlouhých a ná- 
padně těžkých domní- Obr. 16. Kamenné klíny t varu kopy to vitého 

vají se mnozí, že by ^ , ^ ., ., ^^f.'./ '--í ^J^- \5'í--' - 7d 

, , , , , , , . . ^ L. 1., 2. a 3. z Veselicka. — 4. z Kolicma. — o. z-Pru- 

bylo lepe pokládati je sinovic. - 6. z Vracova 

za rádla. '^) A také (Sbírka I. L. Červinka.)^ 




'O N. Joly, Der Menscli vor der Zeit der Metalle. (Lipsko 18S0 str. 293.) — 
Dr. C. Mehlis (Centralbiatt fiir Antliropologie 1901 č. 3) míní, že podobné 
klíny hodily se „různým účelům", ku zpracování půdy, ku hlazení kůží, hlíny, 
dřeva, zkrátka je prý to všem „poměrům přispůsobený universální přistroj". 
(Archiv fiir Anthropofogie N. F. Bd. I. str. 285.) 

'-) I. L. Červinka, Čas. vl. m. sp. v 01. 1895 str. 147. 

'•') Zeitschr d. Vereines fur Geschiciite Mahr.-Schl. 1902 str. 13. 

'^) Srov. H. Schumann, Zwei Depůtfunde von „Steinpfliigeri" aus der Um- 
gebung des Randowthales (Pommern). Verh. Berl. Anthr. Ges." 1895 str. 328. 



- 14 



archaeolog- český, řed. J. F e 1 c m a ii n, sestrojil takový jednoduchý pluh 
rolníka z mladší doby kamenné. i') 




Obr. 17. Kamenné motyky (asi ' ._, sk. vel.). 
Č 1. a 2. z Veselíčka. — 3. Jadtitová motyka z Jarošova. — 4. z Hostie. — 
.5. z Mistřic. - 6. z Prusinovic. — 7. z Polkovic. — <S. z Podolí (u Uh. Hradiště). 

(Sbírka 1. L. Červinka.) 



5) Pam. arch. clil XVi. str. 3S0. - Dr. J. I.. Pie, Starož. České 1. 1. str. 151. 



- 15 — 



Za motyky považují se správné všecky ony klínovité nástroje, 
jejichž ostří s jedné strany mírně klenuté, s protější úplné ploché zkrátka 
a šikmo bývá přibroušeno. fouto plochou stranou upevňovaly se na 
topůrka s ostřím kolmo položeným, jako naše motyky.*) Podnes užívají 
domorodci na Aleutech a ostrovech Fidžijských motyček podobné upra- 
vených ku vyhrabování jedlých kořínků."'! 

Někdy takové motyky bývají též provrtány (Obr. 17.) 

O tom, který tvar sekyr a klínů je nejstarší, bylo už dosti učených 
sporů. Co se týká Moravských nálezu, je zjištěno opět a opět na sed- 
lištích, že motyky a škrabadla přicházejí zpravidla s keramikou 
ornamentovanou otisky nehtů a volutovými rýhami,'') tedy s keramikou 
nejstarší. Sekyry se souměrným ostřím bývají hojnější teprve s keramikou 
pomalovanou a dokonce ještě v sedlištích doby starších bronzů s kera- 
mikou únětickou. Poznatek tento je pro určování stáří typů rozhodně 
závažnější, než theoretická soustava vývoje typů, jak ji pěstují archaeo- 
logové nordičtí. 

Nástroje s vrtanými otvory nás ad ním i jsou výrobky 
tak důmyslnými, že jsou dodnes archaeologové, kteří myslí, že nebNlo 
možno vyvrtati tak dokonalého otvoru beze znalosti kovů a proto soudí, 
že větší díl vrtaných nástrojů vznikl teprve v dobách, kdy známy byly 
už kovy. 

O způsobu vrtání ka- 
menných nástrojů poučují 
nás zvláště názorně exempláře 
nedohotovené. (Obr. IH.) 
Vidíme tu, že bývalo vrtáno 
bud s obou stran nástroje 
proti sobě, anebo jenom 
se strany jedné. Provrt veden 
byl jednak dutými, jednak 
plnými vrtáky a tu (jak také 
zkouškami prokázáno) uží- 
valo se bud" parohu, dřeva nebo dutých kostí píštělních, při čemž pod- 
sypáván stále vlhký jemný písek křemenný.'^) Tak na př. na sedlišti 




Obr. 18. N ť u w v r i a n ý mlat z Loukovan. 
• (Sbírka I. L. Červinka. 



*) Jeskyně Kostelík u Mokré a Výpustek ii Krtin vykazují stopy osídlení 
ve starším období neolithickém, avšak mezi kamennými nástroji scházely ony 
známé motyky a škrabadla tvaru kopyto vého. Z totio prof. Dr. M. Hoernes 
soudí, že trogiodyté zdejší neprovozovali orby, zrovna jako jeskyřiáci v Krasu 
a v jeskyních haličských, kde podobné nástroje rovněž chyběly, nýbrž že se 
živili více lovem a z chovu dobytka, (jahrb. d. Zentral-Komm. 1905 str. 48, 82.) 

'«) Fischer, Kosmos 182 str. 123. 

'') Zkušenost tuto potvrzují též v jiných krajinách: Voss u. Stimniing, 
Die vorgeschíchtlichen Alterthiimer aus der Mark Brandenburg. (Berlin 1887.) — 
A. Gotze, Die Gefaiiformen und Ornamente der neolíthischen schnurverzierten 
Keramik (Jena 1891) str. 5—6. — Schuhleistenfíirmíge Steínbeile (Mitth. Anlhr. 
Ges. Wien 1897 str. 45 Siízsber.) — Ueber neolithíschen Handel (Berlín 1896). 
- Dr. P. Reinecke, Mitth. Anthr. Ges. 1897 Sítzsber. str. 17. — Dr. M. 
Hoernes, Urgeschichte der bildenden Kunst ín Europa (Wien 1898) str. 294. 

'^) Srov. článek J. Smolíka v Pam. arch. díl XI. str. 545. 



16 - 



u Čcchovic nasbírali jsme s p. uč. Ant. Gottwaldem přes 40 čípků — 
vývrtku — zbylých při vrtání mlatů. (Obr. 19.) 

Pokud se týká tvaru, dají se vrtané nástroje kamenné jakž takž 
seřaditi do tří velkých skupin : 

a) Sekyry s jedním koncem ostrým a protějším tupým ; shodují se 
tedy celkem s hořejšími sekyrami-klíny, jenom že jsou opatřeny násadními 
provrty a tu buď položeno ostří rovnoběžně k ose provrtu jako u našich 
sekyr (obr. 20.) anebo postaveno kolmo k ose topora jak u motyk (obr. 2 1 ). 

b) Sekyry s ostřím na obou 
koncích (t. zv. sekyry Amazonské> 
jsou u nás velmi vzácné. 

c) Do skupiny třetí řadím všecky 
provrtané, avšak ostřím neopatřené 
kameny, koule, kladiva, palice a pod. 
(Obr. 22., 23. a 24.) 

Nejvhodnější název pro kamenné 
nástroje provrtané byl by vlastně 
„mlat", „obuch", nebo bylo jich 
užíváno ponejvíce za zbraň, af už 
v boji nebo na lovu a v zápasu 
s divými šelmami, af již jako po- 
boční zbraně. 

Mnohé takové mlaty jsou jenom 
zhruba spracovány a zběžně přihla- 
zeny, jindy však nápadně skvostně 
modelovány a vyleštěny. Takových 
obušků užívalo se jistě jen za od- 
znaky pohlavarské, také jako zbrani 
honosných nebo votivních. Pozoru- 
hodná je tu též velikost a váha, 




Obr. 19. Vývrtky^z kamenných 

mlatů z Čechovic. 

(Sbírka 1. L. Červinka.) 




Obr. 20. Kamenné mlaty. 

C. 1. ze Zelené Hory. — 2. z Otaslavic. 

— 3. z Voleňova. 

(Sbírka I L. Červinka.) 




Obr. 21. Kamenná motyka 
z Loiikovan. 
(Sbírka I. L. Červinka.) 



17 



jednotlivých kusů. Co jedny jsou zrovna niiniaturnimi hračkami či mo- 
dely (srov. obr. 20), jsou jiné mlaty velikosti a váhy úctyhodné; bylo 
tu třeba opravdu ramena železné síly, které melo vládnouti na toporo 
navlečeným mlatem 5 kg těžkým I 






Obr. 22. Kanie n né mlaty bez ostři. Obr. 23. Kladivo Obr. 24. Kamenná 
Č. 1. z Vejšovic. — 2. ze Strání. z Kuželová. koule z Blatničky. 

(Sbírka I. L. Červinka.) (Sbírka i. L. Červinka.) (Sbírka 1. L.Červinka.) 



I z tvaru jednotlivých mlatu lze souditi na dobu jejich výroby. 
Hrubé, těžké mlaty klínovité se širokým tupým čepcem a provrtem pod 
ním samým náležejí době keramiky s ornamenty nehtovými a volutovými, 
mlaty bráněné (facetované) s rozšířeným ostřím provázejí keramiku 
šňůrovou, mlaty prohýbané 
nebo jinak vroubkované a 
modelované keramiku po- 
malovanou, mlaty modelo- 
vané v podobě ševcovského 
kladiva přicházejí dokonce 
ještě ve hrobech s keramikou 
únětickou, ačkoliv tvar nej- 
starší jako nejjednodušší a 
nejlacinější jistě se udržel 
dlouho do doby kovů, 
mnohdy snad už jenom jako 
archaický milodar pohrobní. 
Mnohé tvary mlatů zase na- 
proti tomu hotoveny byly 
jako napodobenina sekyr a 
zbraní kovových 

Mimo tyto nástroje dlužno vzpomenouti ještě zvláště ony válcovité 
kameny, s jednou plochou urovnanou a tupými konci, které se zpravidla 
považují za brousky, ačkoli v dobách užívání keramiky lineární — kdy 
jich ku podivu mnoho užíváno — málo co dalo se jimi brousiti : 
shledávám v nich spíše h I a d i d 1 a, která mohla dobré služby prokazo- 
vati při zpracování kůží. (Obr. 25.) 

Zajímavější jsou ovšem hladidla vybroušená z kamenu v koso- 
čtverečném tvaru nebo z přeražených sekyr a dlát vyhlazená. (Obr. 26.) 

9 




Obr. 25. Kamenná hladidla válcovitá 

z Količína. 

(Sbírka I. L. Červinka.) 



v sedlišti u Oslavan „na Luzích" užívalo se podobného hladidla 
na roztírání červeného barviva. 





Obr. 26. Hladidla z přeražených sekyr. (' .^ sk. vel.) 
Č. 1. z Malé Vrbky. — 2. z Mistřic. — 3. z Boršic (u Hluku). 



Drtidla a mlýny ruční nechybí léměř v žádné neolithické 
jámě. Ruční mlýnky mají tvar ploché desky svorové nebo pískovcové 
s jednou stranou vyhlazenou buď úplně na plocho nebo mísovitě. 
(Obr. 2.) Na nich rozemílána byla drtidly křemennými nebo pískovco- 
vými koulemi obilná zrna na hrubou mouku. Mnohých mlýnů užívalo 
se jako brusu. na nichž se brousily a leštily kamenné nástroje pomocí 
vlhkého křemenitého písku. Zajímavý takový ruční mlýn s jedné strany 
mísovitě prohloubený, na dolejší straně pak s rýhami povstalými hlazením 
kamenných nástrojů, nalezli jsme na sedlišti u Cechovic. 



Výrobky kostěné 

jsou v neolithických sedlištích méně četné, ačkoliv kosf pro snadnější 
svou zpracovateinosf dojista mívala pi^ednosf při výrobě prvotních ná- 
strojů i před kamenem. Jejich řídkost vysvětluje se tím, že podstata 
materiálu ovšem více trpí vlhkem a vlivy povětrhosti v zemi než kámen. 

Nejčastěji nacházejí se šidí a vybrušovaná z rozštípaných hnátků 
drobnějších zvířat nebo z parohů; jehly bývají opatřeny už oušky. 
Užívalo se jich hojně jak ku sešívání kozí šlachami na oděv nebo po- 
krývky stanů a jinou potřebu, tak jistě též ku rytí ornamentů na hli- 
něném nádobí. 1") (Obr. 27. č. 1-4, 8—14, 16, 21, 26.) 

Velmi hojně přicházejí též škrabadla a hladidla připravovaná 
ze žeber nebo rozštípaných zvířecích holení; užívalo se jich hlavně 
k vypracování kůží, v hrnčířství a j. (Obr. 27.) 

Dláta (obr. 27. č. 23) i sekyrky kostěné (obr. 23. č. 15, 17, 
19, 20) vyskytuji se vzácněji, veliká kladiva nebo sekyry z parohů 



'•') Celou sbírku podobných nástrojů hrnčířských z kostí vyobrazil p. Jar. 
Palliardi z Hradiska u Křepic. (Cas. VI. ni. sp. v 01. 1889, str' 78.) 



19 







Si" 






^^ 



lO 



sy 



Obr. 27. Kostěné a parohové nástroje, z Hradu n. Běleckýni mlýnem (u Prost.) 

(Sbírka I. L. Červinky.) 

2* 



- 20 - 

s násadními provrty okrouhlými nebo čtyřstěnnými nacházejí se však 
častěji v sedlištích. 

Hroty často robeny z konců parohových vidlic a někdy opatřeny 
též dlabanými dutinami, šipky vyřezávány buď v podobě srdcovité 
anebo křídlaté s ostnem. Také dýky upravovány byly ze silnějších 
kostí holenních. Skvostný exemplář takové dýky nalezen v Holubicích : 
držadlo její vypracováno je z kravské ulny, dlouhým upotřebením 
ohlazené; v něm zapuštěna ostře zašpičatěná kosf druhým dlatovitě 
přibroušeným koncem. Dalo se tedy nástroje užívati jako dýky nebo 
jako dláta. 2i>) 

Jinak objevují se ještě provrtané zoubky zvířecí (psí. liščí i med- 
vědí) nebo jiné kůstky, které nošeny mezi ozdobami na hrdle. 

O dřevěných nástrojích 

nelze nám docela nic určitého říci na základě domácích našich nálezů. 
Že jich bylo jistě množství pro všecky možné potřeby, je samozřejmo 
z toho, že se dodnes ještě hojně dřeva ku výrobě různého náčiní a ná- 
řadí jak domácího tak i hospodářského stále používá, a pak též z nálezů 
nákolních ve Švýcarech nebo z bařin a rašelinišť severoněmeckých. 

Výroba nádobí 

jest největším a nejdůležitějším vynálezem člověka mladší doby kamenné. 




Obr. 28. Typy nádobí neol ith ic kého z Novosad u Znojma. 

(Dle Jar. Palliardiho.) 

Č. 1. Bombo vitá nádoba. — 2. Vysoká mísa. — 3. Hrnec. — 4. Pohárek. — 5. Lžíce. 



Kdy se člověku a kde podařilo vyrobiti prvou nádobu, to zůstane 
jistě navždy tajno. Pouze tvar dává nám tušiti, že ony hrubé nádoby 

^") Ve sbírce J. B. Kniese. — „Pravěk" 1903, str. 14. 



- 21 - 



v podobě nízké koule uhnětené patrně po vzoru skořápek ovocných 
nebo vaječných jsou dojista nádobím nejstarším. (Obr. 28. č. 1.) 

Během času, potřebou a jistě též vlivy cizími (napodobováním) 
zdokonalovala se jak výroba tak i forma a materiál neolithického nádobí 
i u nás dosti značné. Tvar prvotních hrnců stává se znenáhla rozmani- 
tějším, hrnce nabývají táhlejší podoby, vzniká hrdlo, snížením koule 
povstává mísa, nový jejich pokročilý tvar nabývá prohýbané a ovalené 
okraje, přibývají nové druhy nádobí, jako : hrníčky, pohárky, pokličky, 
vynalezeny lžíce a větší naběračky, nádobí samo hotoveno z jemnější^ 
čistší hlíny, na povrchu bývá pečlivě vyhlazováno, někdy i červenou 
hlinkou, řidčeji tuhou leštěno, rytý ornament stává se rozmanitějším 
a stále vkusnějším. Znamenitý pokrok jeví se zejména v pestře poma- 
lovaném nádobí hlinkami červenou, žlutou, černou i bílou. 

Ornamentem nabývá keramika neolithická rozmanitosti a je nám 
také s ohledem na tvar nádobí hlavním a nejdůležitějším vodítkem 
při určování pokroku kultury neolithické a zvláště při datování jednot- 
livých nalezišť. 

Výrobky hliněné jsou zastoupeny v inventáři člověka mladší doby 
kamenné nejčetněji. Mimo veliké hrnce a jeho zdrobněliny vyskytují se 
hrubé mísy a také už poklice podobné plytkým mísám s pupíkem nebo 
uchem k uchopení. Obrátila-li se taková poklička s pupkem a postavila-li 
se na „nohu", tvořila mísu, byla-li menší a hlubší, koflík. 

Lžíce mají tvar 
okrouhlých nebo ovál- 
ných misek s držadly 
buď plnými a delšími 
nebo kratšími a dírkou ^^^^ jt 

pro dřevěnou násadu 



i 



\ 



# 



protknutými. (Obr. 28. 
č. 5.) 

Závaží vyskytují 
se ve třech tvarech, 
jsou buď tvaru komo- 
lých kuželů nebo je- 
hlanů s dírou pod vr- 
cholkem ; byla-li díra 
ta vydřena od vrchní 
strany, bylo ho použito 
za závaží, pakli byla 
vydrobena od spodu, 
bylo ho použito za 
stojan pro rozenu ohně. Obraz 29. Přeslen a závaží hli něná (v '/., sk.vel.). 
Malounké jehlance neb Č. 1. Přeslen, 2. závažíčko a 3. válcovité závaží z Če- 
kužely propíchnuté na chovic. — 4. jehlancové^ závaží z Ohrozimi. 

podél nošeny jako (Sbírka I. L. Červinka.) 

ozdoby či amulety. 

Tvar válce s dírou podélnou je celkem vzácnější, zrovna jako sploštělé 
koule s dírou uprostřed nebo při okraji. (Obr. 29.) 





22 - 



Taková závaží jsou pravdě podobně zbytky tkalcovských stavů, 
sotva jich užíváno bylo jako obtěžkávadel šití rybářských, poněvadž 
bývají obyčejně tak špatně vypálena, že se ve vodě snadno rozplývají. 

Přeslenů bývá hojně v podobě koláčků, kloboučků, soudečků ; 
jindy jsou válcovité nebo kuželovité, ve tvaru smáčknutých koulí a m. j. 
Nezřídka bývají zdobeny rytými paprsky, čárami, tečkami ; někdy jsou 
rýpány s boků nehtem jako ozubená kolečka. Také bývají už vybroušeny 
ze střepin s provrtem uprostřed. 

Veliká čásf přeslenků sloužila jistě za ozdoby závěsné a roz- 
manité amulety. 

Plastika. 

Neolithec pokoušel se také se zdarem i v plastickém umění, tvoře 
z hlíny postavičky lidské i zvířecí. (Obr. 30.) Naleziště jihozemská ob- 
sahují nápadné množství 
sošek lidských, zvláště 
ženských, a to buď nahých 
nebo v oděvu. Některé 
spodobřiují nápadné stuč- 
nění zadní části těla (t. zv. 
steatopygii), jinak bývají 
zpravidla ornamentovány 
a sice ve stylu ornamentu 
keramiky volutové nebo 
pomalovány v barvách, 
což má jistě původ v te- 
tování a pomalování těla 
u jejich výrobců.'-') 

Už na nádobí vysky- 
tují se přilepované pupíčky 
s důlky v podobě očí, 
tak že jsou nenepodobny 
sovím hlavičkám, jinde 
modelovány jsou volí 
hlavy s mocnými rohy 
(Količín) a začasto vy- 
tvářeny celé sošky zvířat 
(Novosady u Znojma: psa; 
Grešlové mýto : kráva) anebo celé postavičky lidské : nohy a hla- 
vičku žlutě omalovanou nalezl Palliardi u Znojma, podobné 
hlavičky s pomalováním červeným vykopal Procházka u Kobeřic, 
Heidenreich u Dětkovic, torso ženského těla Knies u Holubic, 
dutou sochu ženy steatopygické a úlomky sošek vykopal Stávek 
u Horákova atd. 




Obr. 30. Vzorky n e o li t li i c k é plastiky. 

C. ]., 2. a4. z Novosad u Znojma. — 3. z Grešlo- 

vého Mýta. (Dle lar. Palliardiho.) - 5. z Holubic. 

(Dle J. Kniesa.) 



2') Srov. o tom víc: H o e r n e s, Urgeschichte der bild. Kimst, str. 206.— 
H. Schmidt, Tordos. (Zeitschr. f Ethnol. 1903, str. 465.) 



— 23 - 

Oděv a výzdoba. 

Úplného oděvu neb aspoň částí l něho nikde u nás z mladší 
doby kamenné nebylo nalezeno, tak že jsme odkázáni souditi o něm 
nepřímo z užívání potřebných nástrojů, nálezů v jiných zemích nebo 
dokonce ze stop, jaké nám neolithický umělec mohl zůstaviti svými vý- 
robky. Tak smíme soudit z hojnosti škrabadel, sídel a jehel, že se nosily 
stále kožešiny, hlavně ovšem v dobách zimních ; přesleny, závaží svěd- 
čila by zase, že byly též utkány látky nejenom snad z vlny. nýbrž 
i ze lnu a konopí, které tehdy jistě všude u nás rostly divoce ve ve- 
likém množství. 

Přednější než oděv je národům primitivním okrasa a šperk, jak 
vidíme u národů na nízkém stupni kulturním podnes stojících. Záliba 
v pestrých barvách všem plemenům primitivním takřka vrozená ne- 
chyběla ani našemu neolithci, jak svědčí skvostně pomalované nádobí. 
Zrovna tak pomalovával si své tělo, snad i oděv kožený i tkaný a do- 
jista i stěny příbytkův.-"-) Ovšem dokladů přímých pro to nelze nalézti 
tak snadno, nepřímo však možno se o tom domnívati z kusů hlinek, 
ze záhadných kusů krevele rozmanitě obroušených, poněvadž ani za 
vlhka ani za sucha barvy nepouštějí, trou-li se však na ostrém pískovci, 
lze snadno natřeným práškem upraviti červenou barvu.'-'') 

Obchod. 

Styky obchodní dají se sledovati v době neolithické už velmi záhy 
nejen mezi kmeny příbuznými a sousedními, nýbrž i cizími a od sebe 
dosti vzdálenými. Nedostatek vhodného materiálu k vyrábění nástrojů 
kamenných nebo na druhé straně zase nadbytek jeho podmiňoval 
pradvěpodobně prvé styky obchodní. Tak importován byl z jihu o b s i- 
dian (v našich nalezištích znám u Březoiup, Buchlovic, Količína, Ho- 
rákova, Kobeřir, Mařatic. Mezic, Nové Vsi, Obran, Ořechoviček, Oslavan, 
Prštic, Nemojan, Prus, Prusinovic, Šišmy, Veselíčka. Rakvic a mn. j.), 
lasturové ozdoby: spondylus ve hrobech u Krumlova, v sedlišti 
u Výpustku,-^) různé barevné hlinky a j. 

Od severu importován byl k nám především pazourek, jak suro- 
vina, tak hlavně broušené sekyrky pazourkové, jak je známe z Bojkovic, 
Drslavic, Biskupic, Kojetína, z Nových Lhotek, Lhoty, Letovic. Lulce, 

■--) Na př. v sedlišti ii Grossgartachu (ve Wiirtembersku) uhlazená omítka 
natřena bílou barvou a na ni naneseny širokými pruhy krokvicovité orna- 
menty v barvě sytě červené. (Dr. Se hlíz, Ďas steinzeitliche Dorf Gross- 
gartach, Stuttgart 1901, str. 15 a tab. IV., Mittheil. Anthr. Ges. Wien 1903, str. 301.) 

-*) Srov. J. P a 1 1 i a r d i, Čas. Vlast. m. spol. v Olomouci 1895, str. 56. — 
Dť. J. M a t i e g k a, Barvení těla a malování v době předhistorické. (Český 
lid IV., str. 177.) 

-*) Jak tyto e.xotické předměty vnikaly k nám a až hluboko do Německa, 
naznačují kulovitě nádobky s volutovou ozdobou od Krumlova na Moravě 
a v Bernburku v Anhaitsku a při nich nalezené korálky z mušli, které se vy- 
skytují jenom v Rudém nebo Indickém moři. Hojná jsou jejich naleziště také 
v Hessensku a v Lotrinsku. (R e i n e c k e, Corresp.-Blatt d! Westdeutsch. Zeit- 
schrift XX., str. 19. — K o s s i n n a, Zeitschr. f. Ethnol. I'i02, str. 167.) 



24 - 



Nákla, Ohrozimi, Prusinovic, z Raclavic (obr. 31.), Spitinova, Stichovic 
atd., s nimi větší nástroje a zbraně z pazourku nebo rohovce vytloukané 

a umělecky retušované : skvostné dýky 
a oštěpy z Blahutovic. Určic, Brodku a j. 

K severu poukazuji též vzácné u nás 
mlaty vyhráněné (obr. 32.) nebo v podobě 
ševcovských kladiv, jaké jsou domovem 
v oblasti kultury nordické. 

Nápadno jest, že se u nás nenachází 
skoro docela žádných jantarových ozdob, 
ačkoliv pazourkové sekyry a jiné podobné 
nástroje mohou jenom poukazovati na ob- 
chodní spojení při Baltickém pobřeží. 

Importem budou též asi u nás tak 
vzácné a původem svým do nedávná tak 
záhadné sekyrky jadeitové a chloromelanitové, 
jichž známe posud 9 kusů : z Příbora, Křepic, 
Tvarožné Lhoty, Líšně, Hodonic, Němčíc, 
Tučína. Jarošova (obr. 17. č. 3) a Tvarožné. 
Nefritový valoun z Radošova (u Třebíče> získal p. insp. A. Hanisch, 
původní jeho naleziště nelze však udati s naprostou jistotou.'-^) 




Obr. 31. Achátová sekyrka 

(2 3 sk. vel.) z Vel. Raclavic. 

(Sbírka I. L. Červinka.) 




Obr. 32. Vyhráněný mlat (V^ sk. vel.) ze Bzence. 
(Sbírka 1. L. Červinka.) 



Styky obchodní měly také jistě nemalé vlivy na domácí keramiku, 
tak]-že dojisla veliká čásf ozdob, ornamentů a hlavně tvaru vznikala 
působením cizích vzorů. 



") Prof. Dr F. Dvorský, Třebický okres (Brno 1906), str, Ifi. 



— 25 - 

Symbol kalichu v křestaDské malbé a v dějepisu. 

Alexeje Mikulašoviče Norcova."-) 
Přeložil Alois Kašpar, riis. státní rada, professor v. v. 

I. 

V klášterech Sarovském a Sanaxarském Tambovské gubernie nalézá 
se znamenitá ikona, byzanticko-ruské symbolik}'. Ikona představuje sv. 
Jana Křtitele přímo stojícího, držícího v levé ruce kalich, v kterém leží 
nemluvně a pravou rukou ukazujícího na ten kalich: na ikoně Sanaxarské 
sv. Jan namalován s křidlami, držící v levé ruce závitek rozbalený se 
známým textem: „Ejhle beránek boží, který snímá hříchy světa". iSv. 
Jan I. 29), a na ikoně Sarovské na stejném závitku čte se text: „Neb 
již jest sekera ku kořenu stromů přiložena. Každý tedy strom, kterýž 
nenese ovoce dobrého, vyfat a na oheň uvržen bude". (Sv. Matouš III. 10.) 
V podzemním chrámu zvonice Preobraženské kathedrály v Temnikově, 
v skladišti mezi rozličnými vyřezávanými a starými ikonami, nalézala se 
v r. 1901 ikona obdělána plíškami pro drahokamy, představující sv. Jana 
do poloviny těla s týmž symbolem. i) — Konečně nalézá se v museu 
Tambovské archivné komisse několik podobných maličkých měděných 
vyobrazení sv. Jana Křtitele. Na známých ikonách, rozprostraněných 
po Rusku v 17. věku (které se zovou „deisisy") — s třemi oso- 
bami, jest Spasitel v prostředku, a po stranách Matka Páně a sv. Jan 
Křtitel, který bývá vyobrazen s kalichem v ruce, v němž jest nemluvně. 
Taková jest na příklad deisisa práce Šimona Ušákova, na níž první 
figura představuje sv. Jana Křtitele držícího v pravici kalich s nemluv- 
nětem, a levicí ukazujícího na něho. V Sijském původním ikonopisu. 
vydaném professorem N. V. Pokrovským, nalézá se mezi znamenitými 
vyobrazeními kopie deisisa mnicha Nikodyma a figura sv. Jana. majícího 
kalich s nemluvnětem v levici, okřídlená a typem blízká k ikoně Sa- 
naxarské.-) 

Tyto ikony mají hluboký symbolický význam. V starokřesťanské, 
zvláště byzanticko-ruské symbolice představuje se duše v obraze ne- 
mluvněte : vyobrazení beránka, který vzal na sebe hříchy světa, — to je 
kalich s nemluvnětem Kristem — v ruce křídlatého sv. Jana Křtitele. 

Kristus nemluvňátko v kalichu znamená skutečné obětování se — 
na kříži a v kalichu. 

Jako znak eucharistie, tento symbol božstva Kristova, který se stal 
člověkem, nalézáme také na staroruských patenách, na př. na dřevěné 
pateně, kterou pokládají za dílo sv. Sergeja Radonežského. 



*) Studie tato, jež vědeckou důkladnosti a zajímavostí obsahu způsobila 
netoliko na Rusi, nýbrž také v kruzích péstovatelú starovědy v Anglii, ve 
Francii a v Německu' příznivý rozvrh, dojde bohdá také u nás uznalého po- 
všimnutí ; pročež o ní českoslovanské obecenstvo seznámiti neváháme, na 
zřeteli majíce význam, jaký v národu našem kalichu se přikládal. — Pozn. red. 

O Izvěstija Tamb. uč. archiv, kom. XLVl. Archaeologická vycházka po 
Temnikovském Újezdě, str. 17. 

2) Pokrovský. Popsání památek křesťanského ikonopisu, 2. vyd. v Petro- 
hradě 1900, str. 397, vyobrazení 176—178, a str. 445, vyobr. 218. 



- 2Ó - 

V životopisu Ondřeje Jurodivého (blázna) s miniaturami nalézá se 
podivuhodné symbolické vyobrazeni nemluvněte s šesti křídly, které 
stojí na okřídleném kalichu, a kalich ten drží v levé ruce Bůh Silám ; 
toto vyobrazení vyloženo besedou sv. Ondřeje s jeho žákem Epifaniem: 
okřídlený kalich — člověčenství Krista, víno vyschlé — Jeho božství, 
představené v obraze nemluvněte s šesti křídly. ') V sakristii Kostromského 
Ipatěvského kláštera, mezi mnohými a rozmanitými památníky starého 
vyšívání, nalézají se dva „vozduchy" (pokrývky na kalich) vyšité zlatem 
a stříbrem na šarlatovém damašku a ozdobené perlcmi ; v prostředku 
obojích vyobrazen beránek boží, obětovaný za hříchy světa ; kolem něho 
dva andělé s ripidami v oděvu sluh Páně; svrchu stoupa na beránka 
Duch svatý od Boha Otce: v rozích jsou cherubíni a serafíni : celé 
vyobrazení představuje oběf Spasitele pod formami liturgickými Kolem 
„vozduchú" umístěny případné nápisy, vyšité stříbrem a perlemi. Na 
jedné pokrývce napsáno : „Ejhle beránek boží, který snímá hříchy 
světa. Vezměte a jezte, totof jest tělo mé, které za vás se láme na 
odpuštění hříchů". 

Kalich byl vždy v církvi křesťanské vysokým a svatým symbolem. 

V arše úmluvy nalézal se džbán na víno (úfáiwo^), zlatá nádoba 
naplněna mannou (K. Židům IX. 4., Exodus XVI. 33.), aby viděli, jakým 
chlebem Bůh krmil židy na poušti, když je vyvedl z Egyptu. Církev 
shledává v této nádobě obraz Matky boží, a proto ve svátcích Boho- 

rodičky zpívá: - „Mannu chránící nádoba nebof jsi nosila 

Krista, mannu rozumu udělivšího všem ctitelům Tvojim". — „Raduj se, 
nádobo, mannu chránící, občerstvující city všech bohabojných".') — 
„Zlatem okovaná nádoba, z které vytéká věrným oživující svatý olej". 

V této nádobě nalézala se manna životu t. j. Kristus, který s nebe 
sestoupil, chléb životu a nesmrtelnosti, nasycující a občerstvující duše 
věrných. (Sv. Jana VI. 48—56.)') Kristus se v telil v Panně Marii jako 
v symbolickém kalichu, proto jmenuje se Bohorodička „kalichem spasení", 
co/ se též zpívá o Mariánských svátcích: „Kalich spasení vezmu a jméno 
Páně vzývat budu". 

Obyčejná komposice obrazu Živonosného Pramene Matky boží 
představuje Pannu Marii s Věčným Kojencem sedícím v kalichu upro- 
střed pramene. 

Dědičná ikona hrabat Kapnistů v Poltavské gubernii (dědina Ko- 
zelščina Kobeljakského Újezdu) představuje Pannu Marii, na jejíž klíně 
napolo leží Věčný Kojenec, držící v pravici kříž; v straně u něho stojí 
kalich a u něho lžička. Ikona namalována na verš akathista : „Raduj se 
nádobo čerpající radost!"') 



■') Trudy 1. archaeoi. sjezdu 1«69. Moskva 187U, str. 851. 

*) Pojednáni prof. N. V. Pokrovskélio: „Starožitnosti Kostromského Ipa- 
těvského kláštera" ve Věstníku archaeoiogie a dějepisu \H85, str. 23; obr. 6. vzat 
z albuniu k tomu j^ojednaní tabl. VI., obr. 1. 

••) Vypravování o životě Přesvaté Bohorodičky. V Petrohradě 1870, str. 24. 

'■) Gavrilkov. Kozeiščanský obraz Matky Boží, 15. vyd. Moskva 1894, str. 73. 



27 - 



Kalich Večeře Páně, jako kalich eucharistie (Mat. XXVI. 27., 28; 
Marek XIV. 23., 24; Lukáš XXil. 17., 20l představuje symbol nejvyš- 
šího tajemství křesťanské víry.') 

Jako obraz as::^onie Ježíše Krista představoval se kalich s křížem 







I k o na S a n a .\ n r s k c h o k 1 ;i š l e ra. 



') Zde třeba zmíniti so o fantastickém vypravováni znamenité jeptišky 
z řádu augustinského ve Vestfálsku Anny Kateřiny Emmerichové (f 1824), která 
ve svých známých zjeveních pozemského života Spasitele popisuje tajemný 
původ kalichu večeře Páně. Nejprve kalich ten dán byl Noe-y a nalézal se 
u jeho potomků v Babylone, přešel k Melchisedechu, který ho předal Abra- 
hamu, dostal se potom Josefovi, byl v Egyptě, přešel k .\\ojžíšovi, dlouho byl 
v Jerusalemě, v chrámě, potom byl prodán s druhými věcmi Veronice - Serafii, 
a od ni byl vzat k tajně večeři Páně. („Cazales La douloureuse passion de 
Jesus-Christ ď aprěs les meditations ď A. C. Emmerich" 33. edit. 1887, p. 73—76.) 



- 28 - 

vystupujícím z něho, jak se to spatřuje na obraze agónie, shotoveném 
od malíře Ferrari-ho "") 

Svatv význam kalichu jest dějepisnou pravdou, což může být do- 
kázáno ze stanoviska čisto naučného; symboHka kalichů podává bohatou 
látku k učenému výzkumu. A co hlavním při tom jest to, že sym- 
bolika začíná takřka z předhistorické doby a jest velmi 
zajímavo sledovat poznenáhlé její vyvinutí se v celém dějepisu člově- 
čenstva. Pro zkoumatele nemá významu prvopočátečná hrubá forma 
tohoto symbolu a vážné jen to, že pravda, když je to pravda, zůstane 
věčně takovou, a jen výklad a přiložení symbolu její se mění v souhlase 
se stupněm vzdělanosti národu. Pojem sám svatého významu kalichu 
byl znám i divokým lidem a přeměňoval se poznenáhla; z hrubých 
prvopočátečných tvarů stal se konečně posvátným křesťanským symbolem, 
to jest jinými slovy, tento pojem přiblížil se nejvíce k svrchovaně ide- 
álnému svému významu. 

II. 

V letech sedmdesátých minulého století našly se v zbytcích kolo- 
vých staveb ve Švýcarsku u Bilského jezera dvě vrchušky člověčích 
lebek, které byly nádobami k pití, t ]. část lebky, kde se nalézá mozek 
byla odpílena, zdá se, kamennou pilkou od ostatních částí lebky. Jeden 
takový pohár (kalich), zhotovený z lebky brachykefala, nalezl If. von 
Fellenberk na stanici Schattis mezi kamennými nástroji a odnesli ji 
k neolithické době ; druhý našel Gross-Neuveville na stanici Zůtz, na něm 
v týle ve švě lebky objeveny dvě díry, — zajisté aby se mohla nádoba 
pověsiti. 

Podobné kalichy z lebek nalezly se také v jiných místech: jeden 
našel se v hloubce sáhy v popelišti v Rýnské provincii, blíže Gladbacha, 
v Důsseldorfském okresu; druhý našel Brukkner v Meklenburgu, v No- 
vém Brandenburgu, blíže Stargrada.'') 

Odkrytí podobných kalichů — z lebek bylo tím důležitější, 
poněvadž jsou velmi podobny některým kalichům z lebek k pití 
u australských obyvatelů, a takovým způsobem rozprostranění tohoto 
obyčeje zachovalo se od nejstarší doby ve své prvopočáteční formě i do 
dneška Australijci zhotovují kalichy k pití zvláště z lebek svých pří- 
buzných, odhazují spodní čelist a kosti lícové, odstraňují z lebky mozek, 
vylamují plastinky oční, přehradku nosní a klínovou kosf připevňují 
vedle velké díry v týle provázky, aby lebku mohli pověsiti a švy zama- 
zují klíhem.^") 

Rovněž tak uschovávají lebky svých nepřátel Abiponi, plemeno 
vymírající v jižní Americe, a užívají je za poháry k pití.^') 



*) Audsley. Handbook of Christian Symbolisni, p. 84. 

') Viz Archiv fur Anthropologie Vil. (1874), Correspondenzblatt 12 a 13 
(1875), p. C)?, Zeitschrift fiir Ethnolo^ie IX. (1877), p. 131 ; Vojevodský etolo- 
gické a mythologické zamětky, Oděssa 1877, str. 44, poznám. 16. Izvěstija Tau- 
rické učen. archiv, komise No. 31 (pojednání A. Kašpara o lebkách) str. fi4. 

'") Zoitschrift fUr Ethnoiogie IX. Heft (>; Eyre, Discoveries in Centr. 
Australia, 1845, 11., p. 511., tab. IV., fig 20; Davis, Thesaurus craniorum 1867, p. 
259, fig. 79; Wood, The natural Hist. of Man 1876, p. 86; Vojevodský, Etolog. 
a Mythol. zamětky, str. 21, pozn. 17. 

") Klemm, Allgem. Cuiturgeschichte 1843, 11., p. 143. 



— 29 - 

Dvorec v Abome, sídle Da^omejském, je celý vyzdoben lebkami, 
a při hostinách vůdce pije z lebky zabitého od něho nepřítele, vůdce 
jiného plemene.'^) 

Obyčej přechovávat lebky padlých v bitvě, neb zemřelých, vidíme 
i u jiných národů na Samose, na ostrovech Sandvišských, Tovaryšstva, 
Gilberta, Taiti a v Novém Selandu, při čemž zvláště si váží lebek 
náčelníků,^') v Nové Guinei v Doře konají lebky úlohu fetišu — 
„kerujerů", a morejci, v Nové Guinei, načerňuji sobě obličeje, když 
se honí za lebkou, aby se pomstili za lebku odňatou od nepřátel. ^^) 

Takový lov na lebky rozšířen mezi lidojedy ostrovů Salomou- 
nových, jakož i u známých Dajaků kannibalů na Borneo. u nichž kdo 
více lebek dobyl, ten muže nositi na hlavě více per z ocasu ptáka 
„anganga" ; ^■') také Papuasi, Dajaci, očistivše lebku od masa. malují 
na ní rozličné vzorky^*') a s tímto zvykem setkáváme se též na severním 
Celebesu u Alfuru.^') 

Indiáni Ekuadoru iovarosi, zvláště plémě Tumba, ctí uříznutou 
hlavu nepřítele jako ducha strážce, ale té cti se dostává jen nejudatněj- 
ším ubitým v bitvě: ^^) mundrukusové, nejmocnější plémě indické 
v Brasilii, blíže řeky Tapajosu, nazývají se také „hlavořezi" (peguice); 
hlavu ubitého nepřítele sušejí v kouři neb na slunci, ozdobují ji peřím, 
důlky oční naplňují pryskyřicí, a do prostředku napíchají drápy ticho- 
chodce (lenochoda) a nosí tento trofej na pásu zavěšený na provázku, 
navlíknutém mezi zuby lebky : i') podobný obyčej pocty lebky panuje 
též v Nové Guinei, blíže průlivu Torresova, kde vdova nosí hlavu 
svého nebožtíka muže, i na ostrovech Andamanských, kde nosejí lebky 
předků na krku, na provázku, připevněném k dásním ; u Minkopiů 
(obyvatelů Andamanských ostrovu) vdova nosí lebku muže. zavinutou 
v hoblovačkách a pověšenou nad vrchní částí prsův. a nosí ji tak dlouho, 
pokud se po druhé nevdá.-") 



'2) Sketchly Drahomey Loud, 1874. 

*■') Henkenius, Deutsche [Rundschau fUr Geogr. iind Statis. — A. Kašpar, 
zmíněné pojednáni. 

'*) Rbsenberg, Der inalays. Archipel; Z cest E. Vráze, Praha, 1897. 
p. 387. — A. Kašpar, zminěiié pojednáni. 

'■■) K. Bock, Unter d. Kannibalen auf Borneo, Jena, 1882, A. Kašpar; 

»'■) Izvěstija Taur. uč. arch. koinisse No 31, pojednáni A. Kašpara, s vy- 
obrazením. 

'■) Verhandlungen d. Berlin. Geselsch. fiir Anthrop., 1882. 

"^) Revue ďAnthrop. 1873, p. 392; Globus XIX. str. 318. 

'") Globus XX, str. 109. Viz také Betsa „The naturalist on the .Amazoně, 
London, 1864, str. 186 a Ratzel Národovědění, Petrohrad, 1900, I. str. 604. 
S lovem na lebky a uctíváním jich souvisí asi též skalpírovka, poněvadž vůbec 
tvto obyčeje rozšířené mezi Dajaky a tuzemci severní a Jižin' Ameriky, začínaly 
náboženskými obřady — postem, modlitbou a kouřením posvátné trubky; skal- 
pírovka délala se rozličně: Abiponi stahovali kůži s hlavy zabitého, ve- 
douce řez niže nosu od jednoho ucha k druhému a oddělujíce kůži od lebky, 
kterou pak sušejí a uschovávají; indiáni severoamerikánští natáhnuvši kůži na 
hlavě za chumáč vlasů, který obyčejně nechávají si indiáni na temeni, vedou 
kolem do kola řez a kůži sundanou suší (Ratzel, str. ti03 ; Klemm, str. 143; Vo- 
jevodský, str. 27. 

-") Ratzel II, str. 760; Monat. Adventures among the Andaman islanders. 
London, 1863; „Nár. Listy" 1898, No 108; pojednání A. Kašpara, str. 81. 



- 30 - 

Takový obyčej pocty a přechovávání lebek vidíme nyní nejen 
u divokých národů, ale také v okolí Sohiohradii a v Korutansku, kde 
lebka nebožtíka se ozdobuje, podobné jako u Dajaků a Papnasů, vzorky 
květinovými -') a v Dardžilingu viděli cestovatelé ruční bubny z dětských 
lebek, které se nazývají „Damaru" a velmi jsou užívány v Tibete; sklá- 
dají se ze dvou lebek spojených k sobě vypuklou stranou a jsou 
protáhnuty hadí kůží.'--) V tibetských klášterech nalézají se také misky 
pro sbírání almužny z lebek bohaté vyzlacených.'^ ) U Mongolů vyře- 
zává se z lidské lebky nádoba „gabala" (sanskrt. „kapala", t. j. kalich), 
vykládá se zlatem nebo stříbrem a naplňuje se krví obětní. Najíti 
„gabala" jest velmi nesnadno, nebof člověk, z jehož lebky se může 
zhotoviti pravá „gabala", musí zemříii přirozenou smrtí, býti nevinným 
mládencem, který nikdy vědomé nezabil ani jednoho živého tvora 
a kromě toho třeba zvláštních příznaků na samé lebce. Ji odřezávají 
parallelno s kruhem očním, obkládají stříbrem a pak jim slouží k na- 
značení; a poněvadž nesnadno dostat pravou gabalu, to obyčejně 
dělají je uměle ze stříbra. 2\) Jakub Rennel, ang^lický geograf, tvrdí, že 
sám viděl zpracované na formu pohárův lebky, unesené z butanských 
chrámu,-"') a při dobytí Pekina v roce 1842 našli lebku, obdělanou 
zlatem, mající podobu kalichu, kterou kitajci považovali za lebku samého 
Konfucia.'''') Sem se může vřaditi také známá pověsf mongolská o Ge- 
serechanu: kitajci posílají Abaj Gesheru-Bogdo-chanu za úsluhu, kterou 
od něho očekávají, sedm hlav. sfatých sedmi černým kovářům, a on 
vaří těch sedm hlav v sedmi měděných kotlech; z očištěných dělá 
poháry, obkládá je zlatem a stříbrem a tak vyšlo ze sedmi hlav sedm 
překrásných pohárů, v které nalil silného vína, potom vznesl se na nebe 
k babičce Manzal-Gormó, aby ji odevzdal ty poháry, hostí ji vínem 
a ona těch sedm pohárů ze sedmi hlav černých kovářů hodila na nebe 
a ony utvořily souhvězdí Velké medvědice (Dolon-Obógód).-') 

Stopy obyčeje užívání lebek místo pohárů můžeme viděti také 
v rozličných archeologických rozkopkách a nálezech. Na Moravě při 
vchodě v jeskyni Býčí Skály nalezl Wankel nádobu, naplněnou prosem; 
byla to vrchní čásf lebky odřezaná horizontálně od ostatní lebky. ~^) 
Jak míní Knisa. jest nejznamenitějším předmětem z opevněného místa 
Leskovna (na Moravě blíže Olbramovic), oblomek nádoby, představující 



21) Zeifschrift fiir oster. Volkskunde 1, 80—81. Několik takových lebek na- 
lézá se v ethnograf. museu ve Vídni. Viz pojednání A. Kašpara, str. 68. 

■--') Jos. Kořenský: Cesta kolem světa VI, str. 494; Ratzel, národověděni 
11, str. 76U, kde je též vyobrazení na str. 769. 

->*) Ratzel, taniže. 

-*) Pozdnéjev, Očerky budd. klášterů v Mongolská, Petrohrad 1887, str. 
98—99. Po Schlagintweitu „kapala" a human skuli filed with blood, lebka 
naplněna krvi. (Sclilagintweit Buddhism in Thibet, London, 1863, str. 216.) 

-■'•) Rennel. The geograph. systém of Herodotus. London 1800, str. 440. 

-'«) Archiv fiir Anthrop. Vil, str. 68. Bastian, Volkcr d. ostí. Asien 1, sir. 
1.Ó3; Vojevodský, st. 38. pozn. 2. 

-•) Potanin. Tangutsko-tibet, okrajina Kitaje, Petrohrad, 18:)3, 11, str. 81. 

2"-) Časopis vlast, spolku muz. v Olomouci 188'), sv. 8. Nyní tento pohár 
nalézá se ve dvorním museu ve Vídni. Viz st.\( A. Kašpara, kde též její vy- 
obrazeni. 



- 31 




Ikona Sarovskélio kláštera. 



— 32 - 

temeno člověčí lebky.'-') V Hradišti Stradonickém na řece Berounce 
našel se opálený oblomek lebky, ozdobený vyřezanými kroužky a po- 
krytý červenou barvou, při čemž zasluhuje upozorniti na to, že podobné 
kroužky nalézají se často na rozličných nástrojích, zhotovených z kostí, 
v mohylách krymských. '") V témž Hradišti našel se malinký pohárek 
z dětské lebky a podobná byla též lebka Příkazská u Olomouce, 
která byla nalezena v mohyle se stříbrným náramkem a zlatou sponkou, 
a na temeni byla značná část' lebky odříznuta, otvor měl formu vejce 
a byla pomalována červeno-hnědavou barvou/*') Známé jsou též nálezy 
lebek s umělými otvory (jako by to byly nádobky) ve Francii, Ang;lii. 
v Portugalsku, Dánsku, v Itálii, v Uhrách, v Cechách, v Prusku, v Afrických 
dolmenech a j.^-) 

Zvyk tento zachoval se od staveb kolových ve svém prvotním 
tvaru u divochů a zanechal sledy v některých národních písních ; tak 
na př. zachovala se v Kurské gubernii starodávní písnička, v které přímo 
se mluví o užívání lebky místo poháru : 

Já z ruk, z noh postel vytesám, 

z bujné hlavy Jandovu vykovám, (jandoba = endoba = 

z očí jeho já pohár sleju, t. j. nádoba). 

z krve jeho opojné víno svařím. 

(Variace: z masa jeho buchty napeču, 

a ze sádla jeho svíčky uleju.)'') 

Sledy podobného obyčeje můžeme stopovati v různých dobách 
dějin lidstva. Již Herodot vypráví o zvyku Skythů, že užívali lebek 
svých nepřátel místo pohárů, odřezávajíce všecko, co jest níže obočí, 
očisťujíce ostatní částku ; chudí potahují lebku volovskou kůží. a bohatí 
ji pozlacují a v takové úpravě užívají ji místo poháru.''^) Tato pověsí 
utvrzuje se též od druhých starých spisovatelů : Strabon přiváděje kritiku 
Apollodora na Homera, uvádí též slova ApoUodora, že skythská plemena 



"8) Časopis muz. spolku v Olomouci 1897, str. 118. 

3") Tento oblomek nalézá se nyní ve vídeňském museu. Viz stať A. Ka- 
špara, str. 67, kde též vyobrazení jest. 

■'■») Čas. muz. spolku v Olomouci 1885, str. 159 a 161. Viz stať A. Ka- 
špara, str. 67, kde též vyobrazení. 

'■'-) Viz Anučin, Člověčenstvo v předhistorické době. Petrohrad, 1898, a 
téhož „Amulet z lidské kosti a trepanace lebek za starodávna v Rusku". Trudy, 
IX. archaeol. sjezdu ve Vilně. Díl 1., str. 283-297. 

33) Viz sebrané spisy A. S. Chonijakova, vvd. 2., díl 1., Moskva, 1878, 
str. 523. — Ruská Beseda 1860, kn. 1. („Několik ruských písni" Kochanovské.) 
— Vojevodský : Kannibalismus v řeckých mythech. Petrohrad, 1874, str. 62—63. 
Chomjakov poznamenává, že zrovna taková písnička zapsána též v druhých 
místnostech, z čehož vysvítá, že dosti byla všeobecná v velkoruské zemi. 
V knize Kreka (Krek. Einleit in d. slav. Liter., 1874, str. 265 a násl.) uvádí se 
česká pověst' o královně, která udělala pohár z lebky svého milence. Viz Voje- 
vodský Etolog. a mythol. poznámky, str. 53—55. 

■'■*)„... í(7L()7rQi'oag (tv.wrKK) ruv xo VvíQÍle 7it~)i' ocfqnon' ^y.xa,')aiQ6i 
y.at r^v niv ■ij 7uvr]g, o dé ttcoOír ojiiď^oérjv f,iovvqv 7ieQixaivcic. ovxto ygácai, 
/V dé ij 7ih)vOing, irji' uh onio^oírjv TiSQnsírsi, eoio&sv df •AaTaxqvotúGac. 
fjiTW /QUTC.i 7f() iTioi < i)" . (Herodot. IV. 65.) 



33 




/-^ 



c-fť 

Sv. Jan Křtitel z deisisa Ušákova. 



obětují cizozemce, jedí jejich maso a užívají jejich lebek za poháry. •^^) 
U Apollodora vypráví se o Tydeu, který umíraje na bojišti, jí mozek 

■•') „. .yc(i ro/c -/.oarioic i/jitondai yovniívoi " . (Strabon. Geogr. lib. Vil. 
cap. III. 6.) 



— 34 

svého nepřítele Melanippa (Apollod. Bibl. lib. 111. cap. VI. 8;) něco 
podobného nalézá se též u Eurypida — v jeho „Bakchantkách" : A^ava 
předkládá Kadmu k jídlu hlavu rozsápaného Pentea (Eurip. Bakch. 1240). 
Plinius píše. že na cestě desítidenní na sever od Dněpru žije národ, 
který pije z lidských lebek a nosí na prsou skalpy.''*) A Herodot praví 
o Issedonech, že očistivše hlavy svých rodičů a pozlativše užívají jich 
za posvátné nádoby při velkých ročních obětech.'^') Pomponius Mela 
opakuje totéž a přidává, že Issedoni zhotovují poháry z hlav rodičů 
z rovna tak jako Skythové z hlav svých nepřátel."'') Lybijci Panebi. jak 
vypráví Mikuláš Damasský, po smrti svého cárá, pozlacují jeho lebku 
a vystavují v chrámě."') Keltové, jak praví básník Silius Italicus, lemují 
zlatem očištěné lebky a užívají jich při hodech místo pohárů."*^') Bojové, 
jedno z plemen keltických, jak dosvědčuje Titus Livius, po vítězství nad 
Římany (216 r. do Kr.) přinesli hlavu ubitého vůdce konsula Postumia 
do chrámu a očištěnou lebku pokryli zlatem, aby z ní, jako z posvátné 
nádoby, obětovali po svém obyčeji, při čemž lebka zastupovala též 
pohár pro kněze. ^M Ammianus Marcellinus vypráví, že Skordiskové 
Thracijští obětovali zajaté a pili krev z lidských lebek. ^2) Long^obardové 
ozdobovali lebky svých nepřátel drahocenou obdělkou a dávali při slav- 
nostech z nich pít těm, kteří se v boji vyznamenali. Kunimund, král 
Gepiduv, byl ubit v bitvě od Alboina, cara Longobardú, a z jeho lebky 
byl shotoven pohár, jenž se na long^obardském jazyku nazýval „scala" 
a latinsky „patera" ; při jedné hostině přikázal Alboin přinést tento 
pohár své ženě Rosamundě, dceři Kunimunda, a nutil ji pít z lebky 
„vesele pohromadě se svým otcem". Pavel diákon, který nám zanechal 



^'') „Priores anthropophagos, quos ad septemtrionem esse diximus decem 
dierum itinere supra Borysthenem amnern, ossibus humanorum capitum Ubere, 
cutibusque cum capillo pro mantelibus ante pectora uti." (Plinius. Hist. Nátur. 
Vil. 2.) Viz také Solimus „Pulyhist." cap 13. et. 23. 

3') „Tť^v óe 'Aéq^y.h])' cuTov ipiltťaavTeg /.ai r/./.ad^ ř^gavreg /.axaxQvooloi 
■/.Cil ansira azi áyúUuai yoáovrai, 'h-aíag iieyáXag Ineréovg Inixfíkiovxac."' 
(Herodot IV. 26.) Viz Vojevodský Etolog, a mythol. poznámky, str. 38. 

'■') „Essedones funera parentium laeti et victimis ac feste familiarium ce- 
lebrant . . . capita ubi fabre expolivere, auro vineta pro poculis gerunt; haec 
šunt apud eos ipsos pietatis ultima officia . . . Interius habitantium ritus asperior 
et incultior regio est . . pocula ut Essedones parentium, ita inimicissimorum 
capitibus expohunt." (Pomp. Mela. (horogr. lil. 2, cap. I. 9. 12. 13.) Solin opa- 
kuje totéž: „Scytharum interius habitantium asperior ritus est. Specus incolunt, 
pocula non ut Essedones, sed de inimicorum capitibus moiiuntur." (Solin, 
Polyhist. 20. 15.) 

'') y,'l\i ()ř /.ítfchvíhioy.óilKivieg vjci /QracóoavTég uvcai Hécioiv iviíqu) " 
(Fragm. Hist. graec, ed. Miiller, Paris. Firm. Didot. T. I!!., str. 463.) Zrovna tak 
i staří Gallové, jak dosvědčuje Diodor Sicilský a Strabon, balsamovali a uscho- 
vávali hlavy svých nepřátel. (Diod. Sicul. V. 29. Strab. IV. 4. 5.) 

^^) At Celtae vacui capitis circumdaregaudent ossa (nefas) auro, ac men>is 
ea pocula servant. Sil Ital. Punica XIII. 482. 

*^) Spolia corporis caputque praecisum ducis Boi ovantes templo, quod 
sanctissimum est apud eos intulere. Purgato inde capite, ut mos iis est, čalvam 
auro caelavere, idque sacrum vas iis erat, quo solemnibus libarent, poculumque 
idem sacerdoti esse ac templi antistitibus. (Tit. Liv. XXIII. 24.) 

^-) „hostiis captivorum Bellonae litantes et Marti humanumque sanguinem 
in ossibus capitum cavis bibentes avidius." Am. Marcel. XXVIII , 4 



35 - 



loto popsání, pod přísahou dosvědčil, že sám viděl ten pohár, když při 
jedné slavnosti držel ho v rnkách král longobardský Ratgiz a ukazoval 
hostům.'-') V básni francouzské o Garině Lothrinském (Garin il Loherains) 
bére Girbert z rakve Fromonda lebku jeho a z úcty k jeho udatnosti 
pokryl ji zlatem, drahokamy. ^^) Volundr, finský kralevič, vraždi syny 
švédského krále Nidudra a obdělav lebky jejich stříbrem zhotovil z nich 
poháry pro krále. ^•') V písni v Atli, mstí Gudruiia mužovi, vraždí své 
dítky od něho zplozené a praví: — „viz tyto poháry - to jsou jejich 




Sv. Jan Křtitel z deisisa Nikodima. 



^^) „ . . . in eo proelio Alboin Cunimundum occidit, caputque illius sublatum 
ad bibenduin ex eo poculum fecit, quod genus poculi apud eos scala dicitur, 
liiigua vero latina patera vocitatur . . . Cum in convivio ultra quani oportuerati 
apud Veronem laetus resideret (Alboin', cum poculo quod de capite Cunimund, 
regis sui soceri fecerat, reginae (Rosamundaei ad bibendum vinum dari prae- 
cepit, atque eam, ut cum patře suo laetanter biberet, invitavit. Hoc ne cui 
videatur impossibile, veritatem in Christo loquor; ego hoc poculum vidi in 
quodam die festo, Ratchis principem, ut illud convivis suis ostentaret, manu 
tenenteni." (Paul. Diac. De gestis Longobard. 1. 27; II. 28.) 

") Grimm Geschichte d. deut. Spr., str. 105. 

«) Volundarkwida, 23, 34. — 

„Aber die Schádel unter dem Schopte 
schweifťer in Silber, sandte sie Nidudrn" 

(Simrock „Die Edda" 9 Aufl., Stuttgart, 1888, str. 130, 132). 



- 36 - 

lebky, a v nich podala jsem ti jejich červenou krev".^') Krum, car 
bulharský, zvítěziv 811. r. nad byzantským vojskem, přikázal vystavit na 
odiv na několik dní hlavu zavražděného imperátora Nikifora, pak obdělal 
ji stříbrem, a pil z ní na zdraví (oÓQáiir^a) na hostinách se slovanskými 
bojary.^') 

R. 972 pečeněžský kníže Kurja zavraždil ruského kn. Svjatoslava 
a zhotoviv pohár z jeho lebky a ozdobiv ho zlatem pil z něho při 
slavnostech.^^) Vévoda Karel Burbonský (le connetable de Bourbon), 
ubitý 6. května 1527. r. při dobytí Říma, protože byl vyloučen z církve, 
nemohl být pohřben: císař Karel V. přikázal tělo jeho vysušit, jako 
mumii, obleknout mu mundír a v bedně postavit ho na hoře před 
pevností Gaetou ; důstojníci garnisona s kostlivce brali lebku a pili 
z ní při hodech na zdraví jeden druhému.^') 

V starých anglických dramatech jsou někdy sledy rozšířeného 
zvyku, že pívalo se víno z lebek; v jednom dramafě (Dakera), součast- 
níka Shakespeara, mluví Torrenti, že by chtěl míti lebky deseti tisíc 
vojínů, obdělané stříbrem, aby z nich pil na záhubu toho, kdo první 
vymyslil vojnu. •''<^) 

Panovala pověra, že pití z lidské lebky zdravo pro různé nemoce. 
Artemon z Magnesie předepsal proti padoucí nemoci píti v noci pra- 
menitou vodu z lidské lebky člověka ubitého, ale ne upáleného. ^^) 
Lékař Scribonius Largus, součastník Tiberia, praví, že proti padoucí 



«) Atlamal, 79. — 

„Als Becherschalen stehn ihre Schádel hier; 
iin Becher bracht ich dir ihr Blut, das rothe." 
(Simrock, str. 236.) 

") Jireček, Geschichte d. Bulgar. 1876, str. 114. — Šafařík, Slovanské staro- 
žitnosti II., str. 282. — Muralt, Essai de Chronogr. byzant. 1855, str. 395. — Voje- 
vodský, str. 42, pozn 13 — Text v chronografu Theofana (Theoph Chronogr. 416): 
„Tr]v ói Niv.TjcpoQOv y.sqaliiv r/.y.óipag c KQov[^t[^iog r/.qniiy.atv eni $l?.ov 
rjifQag r/.avág, €ig inldeiEiv xvv ^QyoiiírMv eig ávxov eOvCav y.ai aioy/ivrjvg 
Mexá Ó€ Tavza la/SiZv avTrjv /.ai yvnvvioag to oocořv aqyvQÓv ts fvdíaa. 
t^wdsv, ntveiv 6tg avzó rorg tiJÍv ^y.lď^lvtov uQ/oirag t-yioir^otv ^yy.<y:vyióf.ievog'' . 
(Migne, Pratrolog. graec. t. CVIII. 985.) 

*«) Text „Rus. Letop. z Voskresenského spisku" (Petrohrad 1793, č. I., str. 
114) zní takto: „Vijeto 6480. Pojde Svjatoslav v porogy. Zimovavv Bélobepešci, 
i napadě naň kňaz pečeněžský Kurja: i oybiša Svjatoslava i vzjaša glavou jego, 
vo Ibě jego zdělaša času. Okavavše zlatoňi lob jego, plachu uz nego". 

Text „Letop. z Ipatčvského spisu" (vyd. Archaeogr. Kom. 1871. str. 48): 
„Vijeto 6480. 1 pridě Svjatoslav v porogy, i napadě na ňa Kurja, kňaz peče- 
něžský i ubiša Svjatoslava. 1 vzjaša golovu jego i vo lbe jego zdělaša čašju, 
okovavše lob jego zolotom". („Zolotom" není v druhých spisech.) Srov. Ka- 
ramzin Istoria Gosud. Ruského I. hl. Vil pozn. 416; — Krek Einleit. sir. 267; 
— Vojevodský, str. 42, pozn. 14. 

") Cestopis Kejslera (Hannov. Gel. Anzeigen 1750, str. 238. 

•'*») „Would i had ten thousand soldier' heads, 

Their skulls set all in silver, to drink healths. 
To his confusion who first invented war." 
(Complete Works of lord Byron P. Baudry's library 1835, str. 55, notě.) 

■'^) Vojevodský, str. 46. 



- 37 



nemoci berou lék 30 dní [ d tři lžičky z lidské lebky. ''^) Quintus Serenus 
(200 I. po Kr.) radí, aby se proti té nemoci pila voda dešťová, která 
se nahromadila v pohozené lidské lebce. '") Proti téže nemoci užitečno 
píti z lebky popraveného, kterážto pověra byla rozšířena po celé Ger- 
manii ; ^^) jak vypravují cestovatelé, to v r. 1465. dávali pít z lebky 
sv. Quirina v kostele jeho jména v Neusze na Rýnu,''') v 16. veku 
nutili mniši v Ebersber^u také pít z lebky sv. Šebestiána, a mniši 
z Nižního kláštera v Regensburgu z lebky sv. Erngarda ; "■'') v 17. věku 
léčili mniši v Trieru zimnici tím, že dávali pít z lebky obdělané stříbrem 
opata sv. Teodylfa. ''') 

Takovým způsobem první stupeň vyvinutí se symbolu kalichu 
představuje hrubou elementární formu fetišismu. Lebky nepřátel, blízkých 
a slavných osob, stejné se užívají jako nádoby k pití a toto pití má 




Miniatura ze života Ondřeje Jurodivého. 



'-'-) „Šunt et qui sanguinem ex véna sua missum bibant, aut de calvaria 
defunctiterna cochlearia sumant per dies triginta" Ser. Larg. De conipos. me- 
dicam., Strassb, 1786, 11, 16. 

■■^0 Praeterea piuvias, hominis quas culva supina excepit projecta sinu, 
consumere potest. (Q. Seren. De med. praec. salub., 58.) Viz Vojevodský, sir. 46., 
pozn. 23. 

") Arciiiv fiir Anthropol. Vil, str. 68. 

^■^) Rosmital, Reise durch d. Abendlande 1465 — 67: do sahen wir in der 
kirchen zu Neusz einen kostlichen sarcli dorin ieit der lieber heilig sant Qui- 
rinus und sahen sein hirnschalen doraus gab man uns zu trinken (Bibl. d. liter. 
Vereins in Stuttgart Vil., str. 140.) Viz Vojedovský, str. 45, pozn. 18.) 

■'"') Grimin, Geschich. d. deut. Sprache 1848, str. 101, kde se uvádí místo 
ze spisu J. Aventina „Antiquitates Germanicae". 

") Acta Sanctorum Majus 1, p. 99, anno MDCLXVIll . . . dicebatur . . . 
caput (Theodulphi abbatis) ibideni (Treviris ad Mosellam) haberi argentae in- 
clusum herinae; ita tamen ut cranii vertex, rescissus et aigento ornatus usům 
praeberet poculi, unde sumpta aqua in nomine ipsius sancti benedicta febribus 
aiiisque morbis frequenter medebatur. (Viz Vojevodský, str. 45, pozn. 18.) Zde 
se musíme zmíniti o lebce , nalezené od Bayrona, která po jeho přání byla 
upravena za pohár; a na němž on napsal známé verše, přeložené několikrát od 
ruských básníků. 



- 38 - 

vždy podivnou vlastnosf: z nepřátelské lebky poskytuje se udatnosf, 
z lebky blízkých pijí na znamení úcty a mystického s nimi spojení. 
Kalich — lebka stává se nádobou posvátnou a léčebnou. Jak Grimm 
dosvědčuje, užívali nejdříve jen lebek slavných nepřátel za poháry, 
potom začali uschovávati lebky přátel jako drahocennosf a pití z nich 
bylo čestno, stalo se vyznamenáním, •'"^) a konečně stalo se prostředkem 
léčení. '") Nehledě na jeho hrubou formu, nejstarší zjev klanění se 
lebkám tají v sobě již posvátnou ideju, vrozenou veškerému člověčenstvu, 
což dokazuje rozšíření se toho obyčeje po celém světě; cestou rozvoje 
málo pomalu přichází k svému vyššímu a konečnému významu. V tomto 
poznenáhlém rozvoji ideje v poznání lidském může být skrývá se nej- 
jasnější historický důkaz pravdy křesťanského tajemství. 



Při přechodu od prvopočátečného tvaru lebky ku kalichům vůbec, 
nalézáme nejdříve přirozené stupňování tohoto přechodu také v samém 
dějepisu jazyka: lebka a kalich, hlava a brnec nejednou pojmenovány 
jsou tímtéž nazváním. Na př. v „Naučném Slovníku" Dalja, „čerep 
jizby" značí strop, střechy, čerepička, čerepinka nádobka, čerepan 
hrnčíř, čerepnik nádobka, v které zaváří se stlučené konopí semeno, 
aby se z něho sbíralo máslo. Slovanské čára (srov. čer-ep, čer-dak, ve 
významu „vršek") také sanskritské „caru" (čaru) hrnec, kotel ;'0) ruské 
krinka, sanskrt. karaka (džbáneček na vodu) a karanka — lebka, džbá- 
neček, ''i) řec. '/.cq. y.ÚQx (hlava), v.oavlni' (oráne), -aqúvík (přikrývka), 
y.ioví)^ (obětní mísa), starogermánské hver-r, hverna — pohár, goth, 
hvairnei, starogermán. hjarni, hirne — lebka, něm. Hirn (mozek),''-) 
sanskrt. kapala (hlava, pohár), mong. gabála, řec. yMf(.ih]\ anglosaské 
hafala = lebka, hlava; s tímto se může srovnávati lat. caput (hlava), 
něm. Haupt a Kopf (hlava, pokrov mozku); také nazývají se „pokrov 
hlavy" — franc. chapeau, rus. čepec, šapka, starogerm. hfibá a něm. 
Haube — čepec. Řec. /.rii^íov a /.vufiir] značí kubok, loďku, pohár, při 
čemž y^íit^ir (také yn/^r) znáči též hlavu ; zend. khumba (hliněná nádoba) 
a sanskr. kumbha (hrnec, urna), kumba ~ ženský úbor na hlavu, ''') 



=8) „V staré Germanii dávali pít z posvátné nepřátelské lebky jen tomu, 
kdo zabije nepřítele v otevřeném boji." (Grimm, str. 101. Viz Vojevodský, str. 44.) 

••«) Obyčej píti z lebek svatých ve středověku zavdal Grimmu příčinu, aby 
ho porovnal s obyčejem divokých pohanů: „Wenn dle Monche aus Schadeln der 
Heiligen zu trinken gaben, kniipft sich das nicht an jene Barbarei der wiiden 
Heiden?" iGesch., str 103.) A tímto Grimm ještě jednou potvrzuje všeobecný 
světový princip obyčeje a jeho hluboký význam. 

"") O, Bohtlingk Sanskrit. Slovník Petrohrad 1S'81 II., str. 218: caru = Kessel, 
Topí. 

") id., str. 21. karaka — Wasserkrug, Schale d. Kokosnuss; karunka — 
Schádel, Wasserkrug Srov. sanskr. kalaca, řec. zr/i/z, lat. calic = pohár. 

'''^) A. FickVergleichendes Worterbuch d. indogerm. Sprachen. Gottingen 
1874. 1., str. 523. 

''=*) Bohtlingk Sanskr. Slovník II., str. 78: kumba— ženský úbor na hlavu; 
kumbha — hrnec, džbán. Srov. kakubh (str. 2.) — vršek. Podivno, že v zends. 
jazyku kameredha znamená hlavu (lebku) zlého tvora, a vaghdhana hlavu do- 
brého tvora; na př. obřad očištění (v fargardě 8 Vendidada) přikazuje „čekat 



- 39 - 

ném. Hunipen (velký pohárj. "*) Ale zdá se. že nikde tak jasně nevyra- 
ženo pojmenováni lebky a pohání, jak v něm. Hirnsciiale, doslovné: 
„mozková miska". Něm. Schale. long^obard. scala, starogerm. skel. 
skalja, anc^losas. sceji, sved. skol, angl. shell — pohár, angl. — skuli 
— lebka. Když ve Švédsku piji na zdraví někoho, říká se skol a tento 
obyčej vykládá se, podle Schaffhausena, na zbytek té doby. když místo 
pohárů užívali lebek. '' 'j Konečně sanskrt. sku (jako pokrov, štít) řec. 
oy.iffK (kůže) a -/.J jo^ (pohár, loďka, miska), lat. scu-tum (štít) a scu-tra 
(mísa), starogerm. skaun-n (příkrov), litev. kiau-tas (pohár), anglosas. 
sceo, skio (pokrov), angl. sky (nebo) atd.'"') ukazují na ustáleni se 
ponětí o shodnosti lebky, kalichu a nebe, o čem svědčí také nejstarší 
kosmogonické mythy, — ve vedismu povstání nebe z lebky Brahmy. 
v orfických hymnech hlava Jovišova porovnává se k nebi. a v Skandi- 
návské Elle nebesklon povstal z lebky velikána Imira.'') 

Tímto způsobem sama filologie vede nás ke kalichům a vůbec 
k nádobám na pití a tím odůvodňuje logické spojení s předcházejícím : 
vývoj idee začínaje od člověčích lebek, musí ve svém postupném 
vyvíjení se jíti do takového symbolismu, a kalichy svým významem 
mystickým vystupují z předmětů všedního užívání, a stávají se před- 
mětem zvláštního kultu. 

Za starodávna kalichy byly hliněné a dřevěné.'^) stříbrné, zlaté 
a z jiných kovů. Na př. příznakem Bachusa byl pohár z břečfanu:'') 
y.ioai';Jior — pohár, z kterého hostil Odysseus Kyklopa"") a hluboký 
pohár s různými bukolickými vyobrazeními na něm, darovaný v idylle 
Theokrita Tirsitovi od pastýře'') atd., byly zhotoveny, jak někteří míní, 
ze dřeva břečťanového {v.iooov) '2). V básních Homerových děje se 
zmínka o zlatém poháru bohův.'"') Taktéž znám pohár Semiramidy. 
vážící 15 talantův a vzatý od Kyra ; ''^) zlatý pohár (carchesium, patera) 



dokud vršek hlavy očisťiijicílio se (gat hé upamen paiti vaghdhanahc) uschne 
od vršku vlasů" (upamát varga hisku bavát), a v úryvkách k fargardu 4 se 
mluví o tom, kdo srazí v lebku (hlavu) člověka zlého surového (yagca mashim 
drvantem (;actárem kaineredhaca peshnaiti . Viz Vendidad, farg. VIII. i24 a IV. 
148: Avesta vyd. od Spiegela Vídeň 1853, I., str. 35., 84.; F. Gusti Handbuch 
d. Zendsprache. Leipzig 1864, str. 78., 261. 

'>') Fick 1., str. 51., 52., 303. 

«=) id. II., str. 334; Archiv f. Anthropol. VIII. (1875), str. 68. 

"«' Fick I., str. 240. 

^'•) Myth Brahmy; viz Civapuran III. a C,"atap. brah XIII. 7; Joviše viz 
Eusebii Pracr. Evangel III. 9. Imira viz Simrock Edda, str. 18., 24., 253. (Grimnis- 
mal 40; Wafthrudnismal, 21; Gylfaginning, 8. 

6«) Mart. XI., 3^., 4. Suet. Galba, 18 

"^) Aristid. ()rat in Bacch. 

■") Odyss. IX., ;;46. 

") Theokrit Idyll. I., 27—60. Aby pastýř dodal svému daru, jak bychom 
řekli, mystické síly, praví, že pohár ten ješté nikdy nepřiblížil se k ústům' jeho, 
a že nikdo z něho ještě nepil: „oiW cí uv. txotÍ /úlrK otior 'tiytr u/l, iii 
člrai ('{ ocďioi'" . 59—60. 

•-) Macrob. Saturn. I.— V, C. XXI , 12 

•■O Illiad. IV., 3. XXIII., 741 ; Odyss IX., 203. 

■') Plin Nátur. Hist. XXXIII., 15. 



- 40 - 

dar Zeusa Alkmeně: ' ') železné zlaté a stříbrné poháry v Delfech, při- 
nesené v oběf cary Lydickými a carevnou Stratonikou ; ^^) v chrámu 
Apollona v Pataře v Lykii pohár měděný zhotovený od samého Hefaista;'") 
v lese Eumenidek u Athén hluboký pohár, na kterém byla vyryta přísaha 
Tesea a Pyrithoa a jiné.'^) 

Macrobius ve svých „Saturnaliích" věnoval celou hlavu popsání 
a významu různých pohárů,''') a v Číně nalézá se sborník, který nemá 
sobě rovného ve světě co se provedení týče — je to popsání a vy- 
obrazení všech starých pohárův a váz, které se chovají v Pekinském 
musei, v 42 dílech, vydaných na rozkaz císaře Ken-Luna v 18. století.^") 

Prvním přírodním stupněm zvláštního kultu pohárů — jsou poháry 
hádání a to je zcela logické : mezi poháry lebkami a poháry hádání 
jest společná známka — neboť v nich spočívá tajemná síla, která se 
udílí těm, kteří se utíkají k těm nádobám. Z poháru lebky lidé pijí, 
aby dosáhli fysické síly a udatnosti, jestli lebka patřila zabitému nepříteli, 
aneb zachovali svazek duševní s mrtvými, jestli lebka patřila blízké osobě; 
z poháru hádáni dostává se duševní síla tajemnými znaky a formulemi 
na něm nakreslenými, aneb hádáním z něho dávají se předpovídání. 

Poháry hádání pojevují se v dávnověku. Josef biblický, ministr 
faraóna, přikázal svůj stříbrný koflík vložit do pytle Benjaminova ; z toho 
poháru on pil, a z něho hádal, když pravil u koho nalezen bude, musí 
býti mým služebníkem**')- 

O hádání starodávném z nádob (lekanomantie) praví M. Psellus, 
že nádoba naplněná prorockou vodou, svým tvarem (poháru) ukazuje 
na přednosf, kterou duchové oddávají uhlubeninám.^'^) 

V Londýně, v assyrské gallerii British Museum, nalézá se mnoho 
pohárů hádání, vykopaných od Liarta v době jeho známých rozkopek ; 
všechny tyto poháry jsou bronzové s vypuklými postavami lidí a zvířat, 
assyrských okřídlených tvarů atd., překrásné tepané práce, v níž staří 
dosáhli dokonalosti, což vidíme v popsání zlatého tepaného svícnu 
archy úmluvy, zhotoveného od židů (Exodus XXXVII. 17 — 22); kromě 
těchto pohárů přivezl mnoho nádob tohože tvaru s hebrejskými písmeny 
pozdější doby.''-') 

Poháry hebrejskochaldejské s formulemi zaklínání a zažehnávání 
našly se při rozkopkách archaeologických v Babylóně; je to sbírka váz 
terrakotových s nápisy, představujících polokouli, dosti hrubé práce, 
které se našly doposud v okolí starého Babylonu, a v této části města. 



'*) Pher. Hist., Plaut. Amphitr.,534. 

'«) Herod. I., 14., 51. Pausan. Deser. Graec. lib. 10., c. 16, 1. Na Samosu 
nalézal se veliký pohár, určený Kresovi, ale nedostalo se mu ho. Herod. !., 70. 

'') Pausan. IX., 41, 1. 

'^) Sophokl. Oed. Colon. 1593—1594. 

'■'■>) Macrob. Saturn 1., V., c. 21. De poculorum generibus. 

««) Pauthier. Chino P. 1879, str. 201—7, planches 38-43. 

*") Genesis XLIV., 2., 5., 17. Tento koflík, jak tradice di, dostal se potom 
Salomonovi. 

'') Ascipiunt ergo peivim aqua plenám vaticinantes, daemonibus congru- 
entem in profunda repentibus. Psellus De Daemon pg. 359, interpr. Marsil-Fi- 
cinus, edit. 1577 Lugduni apud J. Tornaesium. 

•*^) Bonomi, Nineve-li and its Paláce, 3 ed., Lond. 1857, str. 306—7.) 



- 41 - 

která jak se za to má, byla obývána zajatými židy. Magický nápis nalézá 
se vnitřku do kola černou barvou a má tu vlastnosf, aby odháněl zlé 
duchy a chránil před nemocemi osoby pijící z tohoto poháru. V Bri- 
tánském museje je takových nádob přes dvacet. Do r. 1883 v Pařížské 




Vozduch z sakristije ipatěvského kláštera. 



veřejné knihovně byl jen jeden pohár představující polokouli rozšířenou. 
Tyto zbytky chaldejských tajných nauk přinesli židé z babylonského 
zajetí ; nápisy se rozpouštěly takřko v nápoji vlitém do poháru, a pili 
je buď aby vyléčili se od nemocí, aneb aby se ochránili od čarodějství ; 
poháry ty pochovávaly se asi s nebožtíky, a proto některé jejich části 
zachovali se do nynějška"^^). O nich bylo vyřkputo mnoho chybných 



^*) Schwab. Les-coupes -magiqiies et rhydíomancie dans rantiquité orien- 
tale. Paris 1891 pg. 18—19. 20' 24. 32. 42. 53—54. V Cařihradském museu jsou 
dva falšovavé poháry, což vysvitá z jazyka nápisu str. 65. 



- 42 - 

mínění^'), a pokládaly se za řídké vzácnosti, ale potom častější nálezy 
podobných pohárů dokázaly jejich rozšířenost, a nyní se nalézají skoro 
v každém Evropejském museu. Nedávno v okolí Tripole u Kyjé^va, mezi 
zbytky pohřbů našli mnoho keramických prací — nádoby s mystickými ná- 
pisy, táhnoucími se ode dna nádoby kolem do kola na jeho větší části.'''') 
Na východě, zvláště v musulmanských zemích mnoho se užívalo 
magických pohárů, které se v nynější době skoro všady nalézají; ^byly 
skleněné, měděné, mosazné a j. : na jejich dně, neb dokola byla vyryta 
arabská mystická pořekadla, různé kabalistické figury neb verše z koránu, 
a pijící z poháru těmito talismany nabýval zdraví a různých blah. Pověsf 
východní praví, že znamenitý perský Šalomoun — Džemšid, zakladatel 
Persepolu — (Istakara t. j. vyrytého v skalách města) a Alexandr Ma- 
cedonský měli poháry hádači, čarovná zrcadla a koule, a že prostřed- 
nictvím jich všeho věděli"^'). Když Džemšid začal rýti základy města 
Istakaru, našel čarovný pohár „Dschami Dschemschid" z tyrkisu, plný 
drahocenného nápoje nesmrtelnosti ; v tomto poháru byl viděn celý 
svět a všecko, co se v něm dělo; perští básníci mají tento pohár, jakož 
i Řekové pohár Nes»ora, za symbol přírody a zrcadlo světa.''"'; Na zlatém 
poháru, nalezeném kdysi v Irlandsku, bylo napsáno jméno boha Osivisa 
(Uoser) písmeny, které Irlandci nazývají oghamskými (oghami.'''') Rovněž 
tak byly napsány na zlatém poháru Šalamounovém, o němž výše se 
stala zmínka, jenž, jak se povídá, byl nádobou na pití v chrámě Žo- 
fijském v Cařihradě, hebrejskými a samařskými písmeny tři verše, před- 
povídající narození Páně, tajné večeře, ukřižování a z mrtvých vstání.'") 

8-^) Schwab, str. 26. 

8") Linničenko a Chvojka: „Nádoby a znaky jejich nálezů na místech 
Tripolské kultury". Odessa 1901, str. 1—4. 

**') Giam, persky značí pohár, zrcadlo, konle (země). Turecký básník 
praví: „Až se osvětím světlem nebeským, má duše stane se zrcadlem světa 
(giam kiti), v kterém se otevřou nejskrytější tajný". (D'Herbelot. Bibl Orient, 
ed. 1777 v 2. pg. 127—128. V Šachmane Alexander Macedonský dskander) praví: 
„Hic enim scyphus in pugna est salus nostra, princep^ siderum est in potestate 
nestra". (Wilken, Chřestem, pers. pg. 199.) Staří Číňané měli také poháry 
(Kiatsin , na kterých bvly figury a písmena, kdvž jich naplňovali vínem, 
(Pauthier Chině, 11. pg. 646.) 

**-' Creuzer, Relig. de erAntiquité trad. Guigniaut, t. 1. Paris, 1825 pg. 312. 
Homerovo popsání znamenitého štítu Achilleseva s jeho symbolickými vyobra- 
zeními (11. XVlIl. 478-610), u Vírgilia téhož štítu Eneáše (Aeneas Vil. 625^-728), 
štítu Heraklesa v úryvku, který se připisuje Hesiodovi, pod jménem Scutum 
Herentis (139—320), konečně u Ovidia pohár Eneáše (Metamorph. Xlll, 681— 701), 
a pohár v idylle TÍieokrita (víz výše poznám. 71), — to vše jsou jedny a tytéž 
symboly; a příbuzenství sanskr. sí<u (štít), lat. scu-tum (štít), scu tra (mísa) a řec. 
Gy.1 —it>^ tkůžc', <)yi—q'i<, v.v — (f(>>^ (miska, pohár) a t. d. vysvětluje, jak již 
výše řeknute, i samý symbol i jeho vývin Nutno připomenouti, že magických 
zrcadel a čarovných kulí (z křiátálu neb kovůy), v kterých se vidění objevo- 
vala, užívalo se z nejstarších dob a zůstaly v praxi do dnešního dne u sou- 
častných okkultistův . . Viz na př. Cahagnet, Magie mag;ietique 3 ed. Paris 
1895. p. 73-130; Melville, Crystal-gazing. London 1903. p. í-48 a t. d. 

'■') Vallancey Colled. de rébus hibernicis, Dublin 1770. v. 91; Keiiealy 
Intrííd. to the Apocalypsc) p. 435. 

'"') Viz životopis Cyrilla filosofa; Sreznčvský, Málo známé památky XVI. 
a XVII. stol. Nr. XL., str. 96. — Porfyrev, Apokryfické pověsti o osobách Sta- 
rého Zákona a příbězích z rukopisů Solověckč knihovny. Petrohrad 1877, 
str. 73 a 240. 



- 43 - 

Zde bude dobře se zmíniti o zrcadlech, dosti často se nachá- 
zejících, o kterých panuje tohk různých mínění v učeném světě. Tato 
zrcadla se našla v Sibiři, okc^lo Volgy a v mohylách v jižních guberniích 
Ruska; mají formu kulatou s rukojetí neb bez ní. zhotovena jsou 
z bronzu, zvláštního splava, temnošedivé barvy; na jedné straně jsou 
na povrchnosti vyhlazená, na druhé straně mají různé ozdoby (na př. 
vyobrazení El Borak, na které Mahomed jezdil do nebe), ale nejčastěji 
mají nápisy kufičeské ; taková zrcadla měla význam magický : Chalif 




Lebka s ozdobou u D a j a k ů. 



Alchakem v konci XV. stol. užíval těchto zrcadel proti požárům ; 
s takovým účelem kladou též kazanští tataři podobná zrcadla do základu 
domů. Druzí národové věří v spasitelnou sílu těchto zrcadel i na zemi 
proti ohni. i na tom světě. A poněvadž na některých se mluví o mi- 
lostech budoucího života, proto tato zrcadla kladli při pohřbech '). 



•') Prače Cliarkovského přípravného komitétu k XII. archaeolosíickénui 
sjezdu, d. 1. 1902, str. 366—474. jeden kousek zrcadla nalezl se u vesnice Nižní 
Uuvanky Kupjanského Újezdu, v mohyle, kde odkryli loďku z březové kůrv 
a y ni kostru, u jejiž opasku ležel ten kousek; v druhé mohyle pokryté kládanii 
byla kostra vzrostlého a dítěte; u hlavy staršího našli zrcadlo s arabským ná- 
pisem: „sláva stálá a štěstí (patřící vůdcům velikým, (ať jsou) ti milostmi bu- 
doucího života!" Při kostře zachovala se polovice" koženého pytlíčku, v kterém 
se zrcadko nosilo (tamtéž str. 470). 



- 44 - 



Rozvoj ideje postoupil o jeden stupeň výše a ze všeobecné hranice 
číši, lebek a čiší hádání vychází symbolický význam číší vůbec. 

Nejdříve panuje tento symbolismus v bibli. David praví v jednom 
žalme: Hospodin díl dědictví mého, a kalicha mého; a v jiném: Po- 
mazal jsi olejem hlavy mé: a kalich můj opojující jak znamenitý jest l''^) 
a v třetím : kalich v ruce Hospodinově plný silného smíšeného vína. 
A naklonil z toho do toho (t. j. z něho nalévá). ■') 

Prorok Jeremiáš bére z rukou Boha Hospodina „kalich s vínem 
hněvu" a dává z něho pít všem národům, ku kterým poslán od Ho- 
spodina.''^) 

Povstaň (dcero) Jerusalémská! kteráž jsi pila z ruky Hospodinovy 
kalich hněvu jeho: až do dna z kalicha opojného pila jsi;"'') po pro- 
roctví Ezechiela, Jerusalem bude píti kalich sestry své Samaří — kalich 
truchlosti, smutku a spustošení.^') Jerusalem stane se kalichem opojení 
všechiiěm národům vůkol : však i Juda bude v obležení Jerusalema.'') 
Kalich přijde i k dceři edomské, opojena budeš i obnažena ;^'^) Hospodin 
nedovolí dávat jim nápoje, číše k potěšení nad mrtvými ;"') obklíčí tě 
kalich pravice Hospodinovy,'"") bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu 
jejímu, tenf bude píti víno hněvu Božího, kteréž jest smíšeno s čistým 
vínem v kalichu hněvu Jeho.*"') Dejtež mu, jakož i on dával vám a dejte 
dvénásob podle skutků jeho : v číši, kterouž naléval, nalejte mu dvé- 
násob;'"") kalich zlatý Babylon v ruce Hospodinově, spojující všecku 
zemi: z vína jeho pili národové a proto potáceli se;'"^) a žena byla 
odína šarlatem — majíc číši zlatou v ruce své, plnou ohavnosti a ne- 
čistoty svého smilství.'"^) 

Nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblův; nemůžete býti 
účastníci stolu Páně a stolu ďáblův'"') běda vám, zákonníci a fari- 
seové, pokrytci ! nebo čistíte po vrchu číše a mísy, ale vnitř jste 
plní loupeže a nečistoty. Farisee slepý ! vyčisf prvé, co vnitř jest 
v číši a v míse, aby i to, co zevnitř jest. bylo čisto ;"'') před svým 
umučením Spasitel modlí se v zahradě Getsemanské : nechť odejde ode 
mne kalich tento;'"') ptá se Petra: Což nemám píti kalicha, kterýž mi 

"2) Žaltář XV 5 a XXIK. 5. 

«3) Žaltář LXXiV. 9. 

''^j Jeremiáš XXV. 15. 17. 28. 

'■''") Isaiáš LI. 17. 

«e) Ezechiel XXlll. 31-33. 

'-') Zachariáš Xil. 2. 

s") Pláč Jeremiáše IV. 21 

'"••) Jeremiáš XVI. 7. 

'c") Habakuk II. 16 

>«') Zjeveni XIV. 9. lU. 

"••-) Zjevení XVIII. 6. 

''•') Jeremiáš LI. 7. 

'«0 Zjeveni XVII. 4. 

'"■Ó I. ke Korintským X. 20. 21. 

'"«) Evang. sv. Matouše XXIII. 25-26., Lukáše XI. 39. 

'"■) sv. Matouš XXVI. 39. 42 44. 



- 45 - 

dal Otec?'"') Odpovídaje pak Ježíš řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li 
piti kalich, kterýž já plti mám ? Řekli jemu : Můžeme. Dí jím : Kalich 
zajisté můj píti budete.'"") 

Porovnání spravedlivého s nádobou nalézá se v křesťanské sym- 
bolice prvních století a má počátek svú\ v těch místech biblických, kde 
se zmínka činí o takovém porovnání."") 

Váza vedle nápisů náhrobních prvních století křesťanství ukazuje 
symbolicky, že nebožtík byl nádobou boží ; v římském klášteře sv. Va- 
vřince jakýs Dionysius tak se nazývá na hrobovém nápisu „Dionysi vas'-. 
Holub u vázy označuje symbolicky duši (pták) a tělo ležící v hrobě 
(nádoba); v katakombách Pretekstaty na jednom náhrobku vyobrazen 
holub, který vyšel z vázy, sedící na kraji a roztahující křídla. Také se 
nalézají na náhrobcích prvních křesťanů dvě holubice pijící symbolicky 
z poháru, odtud potom vychází slunce duší — Ježíš Kristus."') 

Cicero praví, že tělo jest jaksi váza, druh bydliště duši.'") 

Tak praví i Lucretius, že tělo nemůže pojmouti duši, které slouží 
jako by vázou. "^) 

V některých případech číše s hadem vyčnívajícím z ní jest obraz 
sv. Jana Bohoslova, protože se vypravuje, že jednou byl kalich 
sv. přijímání tajně otráven, že však sv. Jan bez škody přijímal z něho, 
a jed z něho vyšel v podobě hada.'") 

V dějepisu náboženství pohanských znak vázy — číše má veliký 
význam. V řeči severoamerikánských plemen Naguatl slova „co", „con" 
od „comitr - značí vázu. kastrol, kotel, - a vztahují se k starým 
symbolům."') V téže řeči nazvání města Peruánského Cuzco neb Cozco 
značí v „kotle", dle výkladu Aubina; t. j. dvojné „co", spojuje se 
sponou „Z", vyobrazeno sídlem. "'') 

Na jihu Quito-a hlavním městě Puruasův Liribambě. stával chrá- 
mek boha „Con"; jeho modla byla z hlíny v podobě člověčí hlavy 

'»«) Evang. sv. Jana XVIil. 11. 

"") Evang. sv. Matouše XX. 22-23., sv. Marka X. 38—39. 

"«) Tak na př. 1 kn. královská XXI. 5.: I byly nádoby služebníků svaté : 
ač pak cesta tato poskvrněna jest: však i ta dnes posvěcena bude v nádobách. 
- Skutkové apoštolští IX. 15.: 1 řekl mu Pán: Jdi, neboť nádobou vyvolenou 
jest mi on, aby nesl jméno mé před pohany. — I k Thessalonickým IV. 4.: 
aby uměl jedenkaždý z vás nádobou svou vládnouti v svatosti a poctivosti. 

»") Viz Friken, Římské katakomby a památky prvních věků křesťanského 
umění, Moskva 1872—85. — Pokrovský, Popsáni památníků křesťanského ikono- 
pisu a umění, 2. vyd. Petrohrad 1900. 

"-) „nam corpus quidem quasi vas est aut aliquod animi receptaculum" 
Cic. Tuscul. quaest. lib. 1. cap. XXll. 

"■') Quippe etenim corpus, quod vas quasi constitit ejus". Lucr. De rerum 
ňat. III. 441. 

•") Andsley Handbook of Christian Symbolism. London p. 115. 

"') V jedné staré písni Čičimeků naguasské plémě pozdějšího původu) 
přichází několikrát vyražení huey - comitl ^ velký kotel, váza (Brasseur de 
Bourbourg. Popol. Vuh. Paris, 1861. introduction, p. 239.) 

"«) Aubin, Mem. sur la peinture et 1' ecriture des Mexicains pp. 39. 56. 
Revue amer. et orient., IV. pp. 39. 41. 276. 



- 40 - 

ve formě kotlů : ústa byla na vrchu, aby pohodlněji se vlévala krev 
člověčích obětí."') 

Některá pojmenování měst v Mexiku a Peru začínala symbolickým 
„Co'" neb „con" ; na př. blíže Limy rozvaliny města Concon, v pro- 
vincii Čiapase rozvaliny Comitlan (t. j. blíže kotlů), na hranici Quate- 
maly a Gondurasu Copan („na kotlů"), město Anagyaka Tetzcoco (tetz- 
con co ^ v skvělé váze, neb v kotlů), na západě od Kusko — pro- 
vincie Cun-ti-Suyn a jiné."**) 

V Egyptě všechny nádoby pro posvátnou Nilskou vodu byly pod 
ochranou boha : boha Nila Can-opus představovala váza neb nilská 
urna, naplněná vodou řeky; proto se nalézaly velmi často v Egyptě 
vázy terrakotové v podobě člověčí hlavy, mající místo uší ruky ;^''') tyto 
vázy (canopus) nosily se jako posvátné při slavných egyptských procesích. 

Při rozkopkách staré Troje, v Hissarliku, našli urnu — vázu s žen- 
skými prsy; tato urna představuje symbolicky útrobu matky, a egyptské 
„menka" označuje oboje.'-") 

Jak již výše zmínka se stala, byla váza u Acteků a Majasů jeden 
z hlavních symbolij, a Tupisové v jižní Americe pochovávali nebožtíky 
v hliněných nádobách; při rozkopkách v jižní Korolíně vyryli urnu, 
plnou semen, což přivádí na paměf způsob pohřbívání v Egyptě mumií 
se semeny jako symbolem Isidy; Dinky (Bongo) centrální Afriky při 
pohřbech také staví symbolicky číši neb urnu na vrch kamenné pyra- 
midy, postavené na mohyle a t. d.'"') 

Z představení vázy, poháru, číše, jako útroby mateřské, jako obrazu 
narození a pohřbívání, povstala známá vypravování o původu různých 
osob i celých plemen z pohárů a jiných nádob. 

Herodot vypravuje, že budoucí tyran Korinthský byl uschován 
v nejútlejším mládí v obilní truhle {yiviHh] — t. j. kup-sazendské, sans- 
kritské kumbha) a proto nazván byl yxi!'újK.^'^'^) 

Rašid-El-dina vypravuje, že plémě Kunkurata, nejslavnější mezi 
mongolskými plemeny, má svůj původ od třech dětí, narozených v „zla- 
tém poháru".'-') 

Praotec afganského plemene Charlanů byl nalezen na cestě a při- 
nesen v džbáně — karahi.''^ 



1'') Velasco, Hist du royaume de Quito, Paris 1840 livre VI. §§ 2 et 4. 

'") Aubin, Mem. p. 102.; D' Orbigny, Voyage dans 1' Amerique meridion 
1824—33. Paris 1860. 7 vols; Castelnau Exped. dans 1' Amer. du Sud 1843-7, 
Paris 1859, vol IV. p. 188. 

1'") Creuzer, Rel. de 1' Ant. tome IV p. 241-2. pl. CLV. 590; p. 397. pl. 
CCXLVII, 848. 

''") „Menka" (Egypt) is the vaše and the Genitrix, hence tlie vaše with 
female breasts. (Massey, The Natural Genesis, vol. 1. London 1883, p.ig. 126.) 

'i") Massey, p. 127. 

'■") „ . . . ■''•í<^ '^>'í dicafvyóvii, tovtov inr y.iv()rri)v a/ro rJg y.rďél)]^ 
tníúvrt.urjv Kvtpelog ovvoua ^z^ói]" , Herod V. 9?. 

'*•') Dějepis niongolů, úvod Petr:)lirad 18'il, str. 196; Revue de I' Hist. 
des Relig. 1898, vol. 2, p. 49—52.) 

'-') Darmesteter. Le Zend-Avesta, vol. 2, Paris 1892, p. 551, notě 293. 



- 47 - 

V textu Avesty nalézá se toto místo: „klaníme se božskému za- 
čátku'' (fravashi) svatého (čistého) Fradakšti. synu „poháru" (khunba)'^^): 
o nevysvětleném ještě značení fravaši, předloženém ode mne: „božský 
začátek člověka", v souhlase s výkladem Darmestetera. viz zvláště Avesta. 
trad. Harlez. 2 ed. 1881. introduction p. CXIX sqq. u Darmesteter. op. 
cit p. 500. 

Tento Fradakšti. jeden ze sedmi bezsmrtelných vůdců Chvanini 
nazývá se Khunbua. protože souhlasné s Bundeheshem. vyrostl v poháru 
ze strachu před zlým duchem (khishm. Aéshma).^-') 

Védské hymny ukazují na původ znamenitého Vasišty (Ahastija^ 
z poháru — hliněné vázy (pushkara, kumbha); v té části Prig^-Vedy, 
která se přičítá Vasiště, se praví : ,.svatý Vasišta od ducha Mitry s Va- 
runou a Urvasi narozený! S posvátnými modlitbami všechny panny 
přijmuly v nádobu (pushkarei kapku spuskající se" '-"). a přes verš dále 
se čte: „při obětování narození (Mitra a V^aruna> pohnutí modlitbami, 
v urnu (hrnec, kumbha) současně vykonali vylití semena; a hle duch 
(prorok) vystupující (vychodící) z prostředku (hrnka); takovým způso- 
bem narozený svatý jmenuje se Vasišta".'-'") 

Symbolismus původu Persea ještě pozoruhodnější : car Akrisius. 
dozvěděv se od orakyla. že zahyne od svého vnuka, držel ve vězení 
svou dceru Danan v místnosti měděné (ó/r/auo^) od něho vystavené, ale 
Zeus sešel se s ní pod podobou zlatého deště, a ona porodila Persea ; 
potom zavřel ji s nemluvnětem Abrisia do bedny c/cíovc^i a hodil je 
do moře.^-') 

'-=) Fradhakhshtóis khunbyěhč (varianty: humbyčhě a ubyěhč) ashavnó fra- 
vashim vazamaidč Yesht XllI, 138. Viz Avesta, vvd. K Geldnera. Stuttgart 1889, 
II. p. 20i). 

'-'') Bundahis XXIX (XXX), 5.: „weil er aus Furclit vor Aeshma in einer 
Grube erzogen wurde". (justi. Der Bundehesh, texte und iibers. Leipzig 1963, 
p. 39; West Pahlavi Textš transl. part. 1. Oxford 1880, p. 117—118; Darmesteter 
p. 551. 

'-•) Rigveda VII. 33. str. 11: „uta asi maitrávarunas vasishta urvagyas 
brahman, maňas adhi jutas, drapsam skanna brahmana daivyena vicvO-devas 
pushkare tva adadanta" (M. MUlIer „The Hymns of the Rig veda in the Samhita 
and Padá texts" vol. II, London 1877, p. 26.) Souhlasně s jedním vysvětlením 
pushkara — nádoba, hliněná váza. která sloužila za ohniště (piscina, lacus), 
a s druhým — modrý lotus (Nelumbium speciosum či Nymphaea nelumbo). 
Viz Bopp, Glossarium Sanscritum, Berolini 1847, p. 221. a Bohtlinck. Sansk. 
Worterbuch IV. p. 104. 

'-') Verš 13: „satre lia jůtó isthita namobhis kumbhe retas sisicatus samá- 
nam tatas ha mangs ud iyaya madhyat tatas játam rshim áhus Vasishtam" (The 
Hymus, p. 26). Satha nepravidelně sattra — obětování (Bopp, p. 365 ; Bohtlinck, 
vil. p. 31.), ale Grassmann překládá zcela jinak; on vykládá „satre" = zugleihh 
(Grassmann Worterbuch zum Rig-Veda, Leipzig 1873, p. 1455). Langlois pře- 
kládá Vasishta „in vaše stans." (Rig Veda, trad. Langlois, 2 ed. Paris 1872 p. 365.) 

'-"') Jeioa^ ouv \4/.q\Gi()^ toZto vtio yJv 'íáXy.nnv •/.azcoy.scúoa^ 
yóXv.hov ii]v zlavúr^r HfQOLQai . . xi^r 9~iyc(n'of< lura r')i 7iaihn^ aig Xúg- 
va/.a /?al(')}', eQQiiiar é/c ík''ly.oGav. (AppoUod. BiblioL lib. H. c. IV. L) 
QáXcuKK = místo zakryté, komora a t. d. srov. sansk. dhára (hloubka) ; laorai 
= bedna, urna, archa, loď.) 



- 48 — 

Takovou též úlohu zastává symbol při narození jednoho reka Ka- 
levaly — Kullervo, hozeného v sudě do moře''"') a v ději narození 
Mojžíše, položeného v vysmolenou ošitku ze sítí a opuštěného u Nilu.'") 

Car chaldejský Sargon Starý zrovna tak praví ve svých nápisech: 
„má matka pocházela z carské krve, tajně mě porodila, a položivši mě 
v truhlík ze sítí (kuppu', zamazala smůlou škláby a pustila na vodu".'^") 

Assyrské kuppu zachovalo se asi v nazvání kulatých loděk kufah, 
kterých ještě doposud se užívá v Mesopotamii, a o kterých se zmiňuje 
Herodot ve svém dějepise,'^') 

Assyrské ku-ppu (truhla, loďka) dá se srovnat s řeckým /A—tfoc. 
I loďka, číše, pohár), a toto poslední s -/.v — fifilo}', /(—/ř/i/y (loďka, číše, 
hlava); /.r/ť/im (číše), po slovech Makrobia, jest umenšitelné slovo od 
/.iuj^a (loďka). Kořen y.v tentýž jako v ■/.{f.i(ialnv^ y.taxhg, (pohár), /.vli^, 
(kalich), y.oTvlrj (mísa); vůbec všechna slova, označující kulatou formu, 
hloubku (y.olla^, 7i6Qi(f6Q£7g) mohou sem se odnésti. '^^) 

Makrobius připomíná, že Řekové brali pojmenování svých pohárů 
a nádob od terminů mořských, co jasně dosvědčuje /.niSiy., mající 
podobu velké loďky'" i a tak též i pojmenování zlaté číše, kterou Zeus 
dal Alkmeně. — carchesium, vzato od řeckých námořníků, nebof vrchní 
čásf lodní plachty nazývá se /ao^/ýa/oj''^") ; konečně pojmenování zvláště 
posvátných Bakchusovi číší (cantharus) týká se také velkých mořských 
lodí, nazvaných korábami a Menander v jedné ze svých komedií opakuje 
to těmito slovy: „já první mluvím o zlaté canthaře, ale o které? o ko- 
rábu".'^') 

Tuto shodu pojmenování vysvětluje symbolismus vyobrazení Her- 
kulesa: bývá někdy vyobrazen s pohárem v ruce, protože jednou pře- 
plaval se po moři v číši — loďce, jako rekové, o níž se výše zmínka stala. 

Když hledal býky Geriona, Herkules zmalátněl od slunce a po 
hrozil mu šípem; slunce podivilo se jeho smělosti a darovalo mu zlatou 
číši, v které on přepravil se přes oceán, když pak býky převez do 
Tartessu, vrátil číši slunci. ''*) 



■30) Kalevala, runo XXXI. 

'•") Exodus II. 3. vzala ošitku z sítí, a omazaia ji klím a smolou: a vložila 
do ní nemluvňátko, a vyložila je do rákosí u břehu řeky . . . 

'•*-) Rawlinson, Cuneiform inscriptions of western Asia, tom III. pl. 47; 
Smith, Chaldean account of Genesis, 2. ed. 1876, p. 299, kde překládá kuppu — 
archa z rákosu. Viz Revue de 1' Hist. des Rel. 1898, II, p. 52 notě. 

''•') Herod. I. 194 Viz Bishop Journeys in Persia, London. 1891, I. p. 19; 
Revue de 1' Hist. des Relig. p. 52, notě. 

'•'*) Athén. XI. p. 481; Isidor. Origin. V. 4; Festus p. 51, 10 hind; Varr. 
in Non. p. 545, 26. 

"'^j Cymbia autem haec, ut ipsius nominis figura indicat, diminutive 
a cymba dieta, quod et apud graecos et apup nos ab illis trahentes navigii genus 
est, ac saně animadverti ego apud Graecos multa poculorum genera a re navalí 
cognominata, ut haec cymbia pocula procera ac navibus similia. (Macrob. Saturn. 
V c. XXXI. 9.) 

'»'■) „. . . . summam vero partem carchesium nominari". Macrob., 5: 

13') „UQiTjTog Aéyw aol cíiv ih ymaolv /.úvdaoo}', iiolov^ xo 7chii(n>" 
Menan. in Nauclero. 

|'«) „. . . . XQvomv EÓLoy-f- ótyiy.g, .•■r (•> iln> 'Q/.éai'm' ditnégaGe 

' Ifoc/lřc: h>déiiiv()g Tug fióac; tig k) út7iccg /.ut (íiajiltíatcg tlg TaQirjaaóv, 



- 49 - 

Stesichoros opěvá Heliosa Hyperionida, který ve své zlaté číši 
(óéna^' plaví se přes oceán v cárství nocí, aby navštívil svých milých 
v posvátném vavřínovém háji.'^'j 

To napomíná latyšský zlatý džbáneček (konvici) (zeltakanna), kterou 
dcera slunce umývá v pramenu,""); v jedné latyšské písni se praví, že 
slunce večer sedá v zlatou lodičku (zelta laivina), a ráno včasné zane- 
chává ji koupat se."') 

Ve Védské hymně Pušanu, postu Suri (slunce) vidíme takový též sym- 
bolismus : „O Pušan, s těmito zlatými koráby, které se pohybují přes vzdušný 
oceán, ty pronikáš posel Surii, poháněný vášní, dychtící po slávě !"'*'^) 

Konečně hrá úlohu, jako symbol, zlatá číše, o jejíž symbolismu 
zmiňuje se bible, taká v dějepise o původu Skythúv : Herodot vypravuje, 
že praotec cárských Skythíi dostal s nebe spadlou zlatou číši, a násle- 
dující carové ctili ji jako posvátnou'"); hned potom vypravuje Herodot 
také pověsf řeckou o původu Skythů od jednoho ze synů Herkuleso- 
vých, který nosil na opasku zlatou nádobu, kterýžto obyčej od té doby 
stal se obyčejem u všech Skythů '^^) Hluboký symbolismus skrývá se 
v číších buddhických mnichů. 

Na vyobrazeních Buddhy levá ruka velmi často drží pohár (sanskr. 
patra, palisky patto, tibetské Lhungzed); každý buddhist má míti takový 
pohár. Při vysvěcování na kněžstvo u mongolů, dávají v levou ruku 
vysvěcenému pohár a praví: tento pohár, který nazývá se badir i patra, 
srov. latin, patera) není obyčejný pohár; jako on naplňuje se pokrmy 
(a nápoji), tak se musí naplniti přemoudrostí duchovní příroda, a jako 
nabažují se z něho pokrmem, má se nabažiti posvátným učením. Buddha 
naznačil ho pro sbor almužen, proto musí míti v srdci rozhodnost přijmout 
navždy tento pohár. Lámové sypajíce květy na hlavy svěcence praví : af se 
utvrdí základ jeho spasení, af naplní se od něho kalich obětí atd.'^') 

V té části Vinaya pitakem (duchovný ústav buddhistů na jazyce 
Páli), která je známa pod jménem Pátimokkham sutta (kriminální kodex 
buddhiských mnichů) jest oddíl věnovaný popsání třiceti odhazovaných 
přestupků (nissaggiyá pácittiya) čili hříchů, které se trestají. "'') 

Tíln;) 7í('(hi> ihudor/.6 ro óérry.^". (Apoliod. Bibl. lib. 11. c. V. 10.) Athanaeus 
nazývá tuto číši 'Hliov (fícdr] (Athén. XI 38. 39.) V Titanomachii se praví, že 
Herkules přeplaval se po moři v inědéném kotle a někteří básníci zachovali 
tuto pověsf (Denys Perieget. v. 559; Agathachid, tom. 1. Geogr. Viz Apoliod. 
trad. Clavier. Paris 1.S05, vol. II., p. 278-280. 

'■■'■') Athén. XI. 4. 

'^'Ó Sprogis Památníky latyš. národ, skladeb Vilna 1868, str. 316. 4. 

'V) Učené zápisky imperát Jurjevské Univ. 1896 Nr. 3 Přiložení. Lauten- 
bach, Črty z dějep. litov. -latyš. nár. skladeb 130-132. 

1*2) „Yáste pushan návas antas samudre hiranyayis antarikshe caranti, 
tabhis yási dutyám suryasya káměna krta cravas icchamanas". (Riga-Veda VI. 
58. 3. Hynnis ed. Muller, vol, 1. p. 416.) 

"O Herod. hist. IV. 5. 7. 

"') tamže 10. Někteří archaeologové ještě do nedávná, pokud otázka 
o kamenných babách nebyla řešena (tylo, jak známo, představují se nejvíce 
jako ženské figury v sedě, držící oběma rukama na životě pohár), srovnávajíce 
toto vyobrazení s pověstí Herodota, viděli v těchto, sochácii pomníky skytské. 

^'•■) Pozdnějev, Očerky života buddhických klášterů v Mongolsku. Petro- 
hrad 1887, str. 126-127. 

'"') Childers praví ve svém slovníku Paliském: „It is usual to také mis- 
saggiya in the sense of „that shouid be avoided or rejected" but 1 háve no 

4 



- 50 - 

Třetí čásf téhož oddělení má také jméno číše (patta-vaga), protože 
21. a 22. pravidlo věnováno číši, a ohlašují toto: „jenom po deset dní 
smí se nositi číše, převyšující zákonní rozměr, jinak je to přestupek 
odhazovaný (hřích kárající se): jestli mnich místo číše mající méně než pět 
spojek (t. j. spravených neb svázaných rozbitých míst) učiní sbor na novou 
číši, to jest hřích, jenž se trestá: pak musí mnich číši oddati mnichu, 
nemajícímu ji, se slovy: „milý, tuto číši nosi, dokud ji nerozbiješ ?"i*') 

V Číně mají některé nádoby symbolický význam, spojený s ne- 
obyčejnými pověstmi, na př. „číše broskve"', zhotovena na podobu 
obrazu dlouhého života-dřeva broskvového kvetoucího jednou za tři 
tisíce let. a přinášejícího ovoce ještě za tři tisíce let; na této číši byly 
vyryty znaky čínského cyklu a nápis „císařská matka Západu daroval 
do dvoru Ceyen Cho věčnou broskev'. '^^) Nesmí se opominouti zde 
symbolismus kotle (ting), který má u Číňanu nejsvrchovanější mystický 
výklad. 

V nejstarší knize Y-King, kterou okkultisti mají za čínskou kab- 
balu^'''), 50. diagram (879—894) věnován výminečně symbolu kotle 
a možná, že nikde ještě tento symbolismus nedosáhl takové dokonalosti, 
nevypracovány takové něžné podrobnosti, popsání kotlů a jeho vztahů 
ve světě fysickém i metafysickém, jako v této hlavě. '•''^) 

Nic tak nemění věci, jako kotel (ting), neboť jeho jednání jest 
změna (ko>, spojení dvou protivných elementů — vody a ohně. Ting 
sestává z „koná li" na vrchu a „koná souen" na nizu a vyobrazuje se 
graficky takto : -'^^=e=:f^^ Na nizu souen — smíření, na vrchu li — oči 
(jasnost), z toho jde vnitřní smíření a rozumění vnější; pravidelně vy- 
hotovený kotel ve všech svých částech znamená tichou důstojností; 
souen - smíření, jest symbolem smířlivého poddanstva příčinám (bytí) 
žití.'-'^) (Dokončení.) 

doubt that the whole term should be rendered „Páciltiya sins accompanied with 
foifeiture". Childers A Dictionary of the Pali language. London 1875, p. 290. 

'") 21. Dasahaparam atirěkapatto dhfirětabbo té atikkámayatA nissaggiyú 
pácittiyá. 22. yó pana bhikshu únapanca— ban ihaněiia pattena annani navám 
pattam cettapeya iiissaggiyá pacittiya; tena bhikshunfi so patto bliikshuparisáya 
nissajitabbo, yo ca tassa bhikshuparisáya pattopariyattd su ca tassa bhikshunó 
padátabbo ayatte bhikshu patto yava bhédanaya dharčtabboti". (Pratimokša 
Sutra, paliský text, vyd Minajevým Petrohrad 1869, str. 10.) Paliské atirěkapatto 
Norcov přeložil souhlasně s Childersem „převyšující zákonitý rozměr", a Mi- 
najev překládá „nezákonní číše" (Childers, Diet. p 64; Prarimokša Sutra, 
překlad str. 40). 

'^«) S. Kidd. China, London 1841. p. 271. 

'*") Jak známo, Y-King sestává z 64 hlav, výkladů 64 diagranu°i základních 
osmi „koua", t. j trojných spojení „yang" (principu aktivného, lingam, vyobra- 
zujícího se nepřetržitou čarou ^ ) a „yn" (principu passivnéhó, voní, v po- 
době rozdvojené čáry — — ). 

'''") Na př. praví se o symbolismu kotlů překoceného: „kotel překo- 
cený nohama k vrchu - jest anomálie cesty rozumujícího, ale přece takovým 
jednáním možná odhodit to, co není dobré a následovat za drahocennějším 
a takovým spůsobem v podobném jednání ještě není odporu a nesouhlasu 
s cestou rozumnou; následovati za všem čestným, J. j. cítit s čtvrtou čarou — 
to je ideje obnovení." (j— King, 884, kommentáře Ču-chi.) 

>">) Y— King (No 50, Ting, 879-894), trad. par Philastre (Annales du 
Musée Guimcnt, XXIll), t. II. Paris 1893. pp. 286-302. 



- Dl — 



O víře starých Slovanů. 

Uvažuje Vojtěch Srba. 

i odnět k této rozpravě vzali jsme z Růžičkovy Mythologie (Slovan 
ského bajesloví, v Praze 190Ď), ale předem upoiorřiujeme, že po- 
známky naše ponesou se všeobecně na díla podobná, af kýmkoli 
sepsaná, a to hlavně na to, s jakého hlediska o věci jest pojednáno 
Píáme-li se, jakouže Slované měli víru. ne bez udivení odpoví se, že 
pohanskou, a klassickostí vzdělanému člověku nikterak není na snadé 
pomysl, že pohanská víra je vlastně dvojí, původní, přirozená, od 
předků zděděná, k níž lidé lnuli a lnou od nepaméti, a pohanství 
známé nám z klassiků, uměle vypěstované, z něhož sami tvůrcové, 
ducha jsouce liberálního a neznabožského. jen smíchy měli (Cur non 
ridet haruspex . . .). Dále. Ví se, že Slované, alespoň to vymírající 
jejich pokolení dnešní, jsou od srdce, z hloubi duše zbožní, leč, 
najmě na venkově prese všecko působení světla křesťanského, tu více. 
tu méně pověrčiví. Co je dnes, bylo dříve ješíě průvodněji. Která 
medle mythologie rozlišuje mezi jádrem víry praslovanské, všem 
kmenům společným a mezi pověrami, af už pospolitými, anebo kra- 
jinnými, ba někdy čiře místními? Zdá se, že snahy se nesou spíše 
směrem opačným, vyličovat totiž krajně místní pověrky za povšechně 
slovanské .,články víry", a po skutku bědovat teprv na to, že chybí 
pramenů důkazových. — Dobře lze rozeznávat trojí „školy'- mytho- 
vědné. Stoupenci nejstarší školy jsou bez odporu odkojenci klassické 
literatury; tito se snaží pro každinký zjev pohanstva římského a řeckého 
vyhledat analogon v bajesloví slovanském. Buchlov = bůh lovu. Sudo- 
niěřice = rodiště slovanských sudiček, af toho směru jsou ukázky Že 
v tom spočívá okatý anachronismus, ze začátku ani na mysl nevstupuje. 
Slované dávno měli už svou bohovédu vycelenou, než Řekové a Římané 
zděděné prvky věroučné básnicky začali vypřádat. Svúdství na tento 
názor arci spočívá ve zprávách Tacitových o Nertě = Dianě, ve zprá- 
vách Melových o skythickém Hermesu a pod. Školu druhou, velmi 
kategoricky a hřmotně hlásanou, nazvěme pro stručnost Sonnenwendis- 
mem; že by Slované přírodu za Boha byli uctívali, je věc, kterou třeba 
teprv dokázat'), a nikoliv a priori konstatovat Svůdstvím na tento 
oblíbený názor od západu, jsou nepopřené pověry slovanské, skutečné 
to pověry, ale od vlastní „víry" dosud nijak nerozlišované. O možnosti 
a jsoucnosti takových až nesčíslných pověr místních a krajinných nikterak 
nelze pochybovat. Bylof ..církevní" zřízení starého pohanstva, kdtž 
příznivější pro podobné „výstřelky" věroučné, nežli tomu dnes. kde 
nade vším bdí dbalým okem dobře zorganisované ústředí af v Římě 
a Cařihradě, af v Berlíně a Petrohradě „Za onoho času" kněžstvo a 
řeholnictvo chrámové pěstovalo, co se lidu zamlouvalo, a last not least 
hodně vynášelo jim samým. Sonnenwendismus bez pochyby bude jen 

*) Z lat. spisovatelů známo, že Slované čítali den od večera do večera : 
o tomto dni měsíčním, a jak vznikl přesvědčivě jedná Dr. Musil, e.xtense .XHI 
(týden východní); Sonnenwendismu přímo odpírají svatojanské ohně, zapalo- 
vané v noci, když už Slunce — Bůh ani nesvítí, což důmyslně vytýká mor. 
„Palacký", a folkloiísta Bartoš, připomínaje v Lidu Moravské"^m prastaré rčení 
boží d e n, ale nikdy b ož í n oc. 

4* 



- 52 - 

tak nějakým přílepkem, výstřelkem pozdější blahobytem rozmařilé fantazie, 
jádrem věci sotva. Že i „věřící laik pohanský" z důvodů načisto přiro 
zených někdy vymyslil něco jako pověru, jež se pak „prakticky" ujala, 
v Žunkovičově pojednání „Wann wurde Mitteleuropa von den Slaven 
besiedelt" (1906 v Kroměříži str. 176) mistrovsky je vyloženo (ad vocem 
vukodlak), kdež se předpokládá přísný manželský mrav staroslovanský, 
od římských zpravodajů obdivovaný. 

Třetí škola mythologická bere se směrem monistickýni ; teprv se 
rodí, či vlastně obrozuje. Hledisko, s jakého na vývoj pohanstva z prvků 
prapůvodních, daných a zděděných škola tato nazírá, důmyslně rozve- 
deno v Extensích Dr. Aloisa Musila „Od stvoření do potopy" 
(v Praze 1905, hlava VI.: jak mohlo vzniknouti pohanstvo = mnoho- 
božství), a — čeho dlužno nezapomínat, shoduje se s postupem jak 
kulturním, tak ethnickým, jedním slovem s přírodou, kde nikde není 
skoků ani trhlin. Podivný je souhlas s Drem Musilem, vyjádřený v 111. 
odstavci Žunkovičova díla již vzpomenutého, ač předměty obou učenců 
od sebe se rozcházejí jak nebe a zem. Nejnápadnější věc je však člo- 
věkovi o víře staroslovanské přemýšlejícímu, co a jak o tom psal „Pa 
lacký" moravský, nepochopený a tudíž už načisto umlčený, nečtený. 
Tento neprávem zavržený znalec věcí slovanských pohledá na 
slovanské pohanství jako na víru po praotcích (to se ví bona fide) 
zděděnou a svědomitě v rysech základních zachovávanou, a tím všem 
Slovanským kmenům v podstatě společnou. 

Věřili v Boha nejvyššího, živého, duchového, a proto nikde jeho 
obrazu; pilně zachovávali IV. přikázání, a to nejen vůči otcům živým, 
alebrž i vůči otcům zemřelým, z nichž nejpamátnější jim byli první 
párek stvořených prarodičů, pak zachráněnec z potopy a jeho tři synové, 
a praotec národa Slovanského, Ivan syn Apetův. Římská mythologie 
zachovala podobnou šesteřici (s manželkami vlastně dvanácteřici i pod 
tradicionelním názviskem Magna Mater deum stupně vyššího ; ale 
význam této tradice byl jim už cizí, nepovědomý. Výslovně autor po- 
ukazuje na slavnosti výročité a jich původ z podání biblického, odmí- 
taje v této věci všeslovanské všeliký Sonnenwendismus. V advente se 
nemá ve stavení mnoho mluvit — země před prvním člověkem pustá, 
hluchá; masopustní veselosti — hýření lidstva před potopou; topení 
Morany — záhuba lidí ve vodách; průvod s májkami na květnou neděli 
— Noachova holubice s ratolístkou; svatojanské ohně — čelední oběť 
na hoře Ararat na poděkování za záchranu ; památka všech zemřelých 
předků, ochránců a dobrodinců — v posvátných hájích (ruské tryzny). 
Všem Slovanům společnou náklonnosf klade pak poutě do dalekých 
třebas, jen když slavných svatyň (Radhošť, Retra, Kyjev). V těch poutích 
bude lze též vystopovat můstek, jenž vedl dále k různým krajinným 
výstřelkům pověrčivým. Shrneme-li, co Musil, Žunkovič, moravský „Pa- 
lacký" o věci pronesli, a přimyslíme-li si k tomu nepopřenou okolnosf, 
že Slované žili po tisíce let sami sobě a to v úplném konservatismu, 
uznáme po lepším studiu, že pohanství starých Slovanů tradicionelní 
prvky věroučné, v jednotné vlasti zděděné, věrněji zachovalo, než kde 
který jiný národ pohanský. Jak věci stojí dnes, sluší uznávat, že máme 
pilné snůšky rozsáhlé práce kompilační, vší chvály hodné všímání 



- 53 - 

všech objevů řolkloristních, ale žádným činem práce, která by podávala 
systematicky a přehledně jádro, zděděné prvky bohovědné a jich sa- 
morostlý slovanský vývoj, a vedle toho jádra „viry" ostatní výstřelky a 
pověry moderním Sonnenwendismem do chybného světla postavené. 
Že bude třeba v odpor přišlou bibli starého zákona bráti na poradu, 
nebude nikomu za neslávu. 

Zavíráme významnýhii slovy Dra Musila (ext. str. 94), Písmo sv 
že více přeje prostému životu pastýřskému, při němž se víra v jednoho 
Boha, prostý mrav a pravá zbožnosf snáze zachovávají než ve stálých 
bydliskách městských a osadních, kde sice roste umění a vzdělanost, 
ale spolu s tím i rozmařilosf a (klassicismu podobné) pohanstvo. Žun- 
kovič ukazuje, v jakém smyslu Praslované byli kočovními pastýři a 
Bartoš, líče Valašsko a lašský kraj kravařský. Žunkovičovi dává za pravdu. 
(Viz Naše Děti, Lid a Národ a j.) 

Poznámka redakce. Dokud věřeno bylo v tak zvané stehovaní národů, 
zrovna nemožno bylo historikům pronikati k původu Slovanův a k jeji^ch nej- 
starším dějům. Nyní však, kdy CQ.\n\ naši archaeologové Niederle, Fič, Červinka 
atd., kdy Boiíusiavský, Papáček, Šembera a jiní badatalé na základě výzkumu 
národopisných, linguistickýcli, topografických a porovnáváním života meziná- 
rodního, byťby každý se stanoviska jiného, dávají Wanklovi za pravdu, že 
Slované usedlí byli v Evropě před Kristem a kdy někteří z nich jim (Slovanům) 
zrovna praobyvatelstva evropského přisuzovati se neostýchají; usnadněno my- 
slitelům obírati se otázkou: „jaká to asi víra Starostovánu byla?" Otázku tuto 
řešiti pokouší se úvaha tato, která za tou příčinou dostává místo v Časopisu 
muzejním, aby dala podnět k nestrannému vědeckému zkoumání v oboru 
tom. Aniž bychom se s názorem P. Srby o způsobe pohanství slovanského sto- 
tožňovali, zdá se nám názor jeho povšimnutihodným, poněvadž se o Extense 
Musilovy a jejich shodě s nálezy Žunkovičovýmí opírá. Shodou touto nabývá 
Žunkovičovo zkoumání v oboru lido- a starovědy zvýšeného významu. 



„Limes moravicus". 

Nástin předhistorické správy obhajovací, dle pokynů odbornických spracoval 
Vojt. Srba, absolvent studií universitních. 



V^ 



šecky naše vědomosti o slovanských dějinách pradobých a o slo- 
vanském životě předvěkém čerpali jsme doposud z tak bludných 
a křivých zdrojů, že je nezbytí, opravovat kde co od základů a zhostiti 
se všeho frázovstvi „o neslavě" a „o fantasiích". Proti skutečnému stavu 
věcí toto frázovstvi je již příliš hadačské, nevědecké, otřepané, a chcešli 
i nemravn?, anof nezamýšlí nic jiného, než pravdě poznané odpírati, 
l^táme-li se, co toho zjevu je příčinou, jednoduchá pravda zní: plemenné 
záští proti všemu slovanskému se strany jedné a nepochopitelná servilnost 
se strany druhé. Jen takto vyspěla dnešní zásada v přerozmanité, heslo- 
vité podobě až do omrzení ohřívaná: věda až po Slovany, od Slovanů 
samá fantasie. 

Tímto úmyslným klamem vedeno a zaváděno vše, co se vydává 
za vědecky „zjištěné" výzkumy o slovanském původu, o slovanském 
jazyce a o slovanské „kultuře" (rozuměj — nekultúře). Jak tento příklad 
s hůry působí na všecky vrstvy důle. snadno lze se přesvědčiti. Vezmi 



- 54 - 

do hrsti ledakterý z vídeňských denních listů, a uvidíš na své oči, jak 
se redaktor svíjí a kroutí, když mu přijde napsat jen jedinké slovko 
slovanské, třebas jmé;io srbského nebo bulharského ministra. Aby vzdě- 
laná Evropa nevmetla mu v tvář pohanění „snad ten člověk se zahodil 
až tak, že zná nebo rozumí slovansky", raději užije pravopisu maďarského. 
Nedávno takovému listu přišlo nevyhnuti, by slovanské rčení „neboj 
se!" podal ve znění původním Podal, ale jak by se chtěl čtenářstva 
odprošovat, že delikatnosti jeho nemile se dotýká, vyslovil důminku, 
že to slovo jistě bude z tureckého a vytiskl je: „Neb — oysse!" 

Pánové, pamatujte se. že tyto a takové listy denně hltá všecka tak 
zvaná vzdělaná Evropa! Oi tohle ještě nestačí, Slovanům oči otevřít?! 
A přece s bolem znamenáme, jak „výkvět národa" a „naděje vlasti" 
čím dál tím víc utvrzována bývá v tupé netečnosti. Jiní národové kolem 
nás kmenomilství pěstují až do šílena; jen u nás každý rozumný výzkum 
Slovanstvu příznivý vytrubuje se za fantasii a za neslávu. Kam s takovou 
dospějeme? 

Co v uvedeném právě příkladě novinářstvo provozuje na drobno, 
tak zvaná „přísná" věda už věky provádí na hrubo, a jako ve všem 
všude, tak i zejména ve „svém" bádání limitním. „Po Shjvany věda, 
od Slovanů nazpět samá nesláva, samá fantasie." Výrazem „limes" věda 
vyrozumívá obhajovací správy ( Vorkehrungenj pohraniční z římských 
dob. Našly se z nich zbytky dosti značné- Významná okolnost je, jak 
věda líčí, proč byly zřízeny. Římané, jako důmyslní bojovníci, praví 
se, podél svých hranic zřídili si dlouhé pásmo obranné, ale to ne 
z výbojnosli, bože chraň, to jen tak, aby byli zastrašeni „loupežníci 
a pašeráci". Odjinud se přece ví, že Římané nebyli národem produk- 
tivním, a že se senát jen o to ve dne v noci staral, kde zase v širém 
světě „otevřít" zásobnou „komoru" novou! 

Tyto milé limity věda už dlouhý čas prozkoumává zevrubně, 
důkladně, jak vůbec všecko co jen zdaleka je římské. Jeden 372 km 
dlouhý nazvali limes germanicus, druhý o MS km zdélky — limes 
rhaeticus. Vlastně oba spolu souvisí. Jsou to nepřetržité hráze a valy 
z hlíny a kamení nasýpané, místy i kus zdi z kamene lámaného, před 
ohradou příkopy, a za ni vždy kus od sebe pozorovací pahorky, hlídací 
véžky a vojenská tělesa opevněná na boj i obranu. Těmto náspům, 
/ejmena pak zděným jich kusům lid navykl říkat „čertová zeď" 
(Teufels-Mauer). Původ toho jména je pranevinňoučký. Podél této 
(jhrady běžely ondy hranice „římské državy". Čára pohraniční tehdy 
vůbec slula staroslovem „čerta". Že pohraniční čára byla za nejnebez- 
pečnější místo celé krajiny — vždyť za ní dlel a bděl nepřítel- doby- 
vatel, — pojem „čerta" s věci přechýlen na osobu, s pomezí na ne- 
přítele. (Věc tak je psycholická a zjevná, že stačí uvést: dožera ~ f. = die 
Plage a dožera — m. =der „Plaggeist", a upozornit, že jen stejný lid psycho- 
logické zjevy stejnak vyjadřuje!) Bylo tudíž čert a nepřítel jedno. Teprve 
vznikajícím křesťanstvím výraz čert — všeobecné nepřítel ^znepokojovatel, 
nepřítel za pohraniční čárou = črtou číhající, vehnán jest v ten úzký dnešní 
pojem čert = ďábel, satan, znepokojovatel a škůdce „království Božího". - 
Tak a nejinak na čertovy kameny a brány dlužno pohledat i jinde. 
Jsou to vojenská tělesa stávavší na pomezí okresu, krajiny, državy. 



- 55 - 

Jak z popisu o limitech tu podaného vidět, vědecký názor o pod- 
statě limitní je správný. Co tu z kořene bludného, jest nazdařbůh do 
světa puštěné tvrzení, limity že „založili" Římané. Předpojatá ukva- 
penost je to z té jednoduché příčiny, že ani to „založení" ba ani to 
pojmenování této vojenské správy předhistorické od Římanů — 
nepochází. 

Af se to komn |)říčí nebo nepřičí, název lim(es) je praslovanský 
výraz. Lim — lem od nepaměti znamená to co praněmecké (!) slovo 
Grenze, ještě před 50 lety zhusta Gránze psané Vedle traťových, místních 
a říčních názvů - třebas Lim (pohraniční potok v Bosně), Liin-bach, 
Lim-burg Lem-berg — každý ze čtenářů a vlasteneckých čtenářek dobře 
ví, co je lem, podlém, lemovat, límec a límeček. I tu, za mezinárodním 
šativem skrytý, název logicky přec jen značí, co je nejkrajnější konec, 
hrana při věci ploché. 

Není v tom pranic tak „horoucího", když tvrdíme, že Římané, 
jsouce lidé rozumní, praktičtí a ani za mák „upejpaví", přijímali s věcí 
i název, zejména tam, kde věc zastali už hotovou a svému „duchu" se 
zamlouvající. Sbírali po širém světě i „bohy" ! 

Jen v titěrnost sevřený duch se vzpouzí proti domněnce zde 
vytknuté. Slovem Římané — to jest mužstvo, a skrze ně i důstojnictvo 
- přijalo nejen s věcí název lim, nýbrž i s věcí název kostel, lim 
v limes, kostel v castellum svými mluvidly přechýlivše. Kostel za pra- 
dávna značilo, co německé slovo Knochenfeld, tedy naše hřbitovy. 
A že takových všude kde lidé žijí bývalo a býti musí. dokazují dnešní 
hřbitovy při každé skoro dědině. Do nomenklatury vojenské kostely — 
castella proto se dostaly, že ležíce ponejvíce na pahorcích a jsouce 
vždy ohraděné, po čase užity byly jako výhodné těleso obianné. 

Jen tak mimochodem budiž podotknuto, že pan setník Žunkovič 
odborně o tom pracuje, aby netušícímu světu vyjevil, že názvy na 
předhistorické správy obranné se odnášející a neúmornými jmény místními 
doposud zachované, do jednoho jsou původu slovanského. Arci ne 
listiny, ale skutečné útvary pozemkových těles budou mu 
tu důkazy nevývratnými, a pak nezdolná zásada, jenom ten správě jméno 
dává, kdo správu vybudoval. Přibylec s věcí i název jenom přijímá. 

Věda, jak díme, obírá se dosud jenom s limes germanicus 
a s limes raeticus. Nemá o jiných ani tušení, a má li, zapírá. Proč? 
udáno již z počátku rozpravy. Poctivý člověk, nemaje co tajit, přizná 
veřeině, že s tíniže právem jak o těch dvou, lze mluvit i o limes 
hungaricus, limes hispanus, limes styriacus, limes boheniicus. a tudíž 
i o limes moravicus. Každý kraj má „limes" svůj, tu lépe tam 
méně znatelný Leckde už jen jméno jediné o tom věstí, že to bylo 
vojenské těleso, a jenom takticky vzdělaný vojín dosvědčí, že bez toho 
článku celkovitá správa minouti se nemohla. 

Jak medle takový „limes" asi vznikl? Na správnou odpověď kusé, 
mlhovité listiny rozhodně nestačí, tu třeba vžíti se v život a ducha 
pastýře, s přírodou jakby v jedno srostlého. Dnes jich arci nemáme; 
ale v dobách pravěkých zem obýval samý takový pastýř Byli však 
lidé jako my, jednomu stačilo co měl, druhý toužil po tom, co nebylo 
jeho. Za nedlouho neběželo jen o to, stádo a kus země míti. nýbrž 



- 56 - 

I o to, nedat si toho vzíti. Pračlověk si tudíž co měl zajišťoval tím, 
že po nastoupení držby pomezí svého pastviska bedlivě zkoumal, při- 
měřená tělesa obranná vyhledal a už předem vším potřebným zaopa- 
třoval. Nehledejž v tom nikdo zázraku moudrosti snad ; venkovan 
dnešní zrovna tak zná kde který v kraji kámen, strom, pramínek a zcela 
dobře umí posoudit, nač by se v té a v té okolnosti hodil. Tak nastaly 
první prvky obhajovací. Jakmile počalo sdružování jednotlivých pastýřů 
v zádruhy, i správy zabezpečovací byly v ideální celek slučovány; na- 
staly limity zádružní — okresní — územní — posléze državní. 

Kdo dal k tomu ke všemu podnět? Zádruhy a obhajství zakládat 
právě těm přišlo po nejprv na um, kterým se „za těch zlatých starých 
časů" bylo podařilo, sobě rovného ale duchem i mocí slabšího souseda 
oloupit a třeba z kraje vytisknout. Zlé svědomí lidi činí osíražitými od 
jakživa, a zkušenost mistr nejlepší. 

Pospolité i sociální i právní zařízení prvopočátečních zádruh 
(dříve pastuších potom rolnických) německá věda zove „allodale Ver- 
fassung". Zádružnící měli po svém lánu na obsev a sklizeň domácí jak 
kde, ale ostatní pozemek najmě pastviska, to bylo „obecní". Z toho 
pramenil se živý smysl pospolitý. Tu ze sobectví tam z prozíravosti 
jak kdo uměl, se přičiňoval, aby se rodná půda — hrouda = živitelka 
žádným činem nedostala v držbu cizí. Že nebylo státní moci až nad 
hlavu obrněné, nezbývalo než aby zádruhy samy si zařídily, čeho bylo 
třeba na obhaj svého bydliska, z prvu arcif málo rozsáhlého. Čím dů- 
kladnějších správ která obec měla, tím pokojněji a bezpečněji se v ní 
žilo. Leč co je pravda, příslušníci takové pastuší zádruhy podjímali se 
mnohem tvrdších břemen vojenských, nežli jaká tíží příslušníky států 
dnešních. 

„Si vis pacem, para bellům." Ukázali jsme, že této poučce rozuměl 
už člověk předhistorický. Ostatně i když v jiné podobě hýbe světem 
až doposud. Slynula-li některá zádruha pro výtečné své správy 
obranné*^, „záchtivý" soused dobře si to rozmyslil, než by byl začal 
s ní „spory a bory". — Dnes nejinak. 1 sedlák i měšťák tím bezpečněji 
hledí svého, čím rázněji vojenská mocnost imponuje cizině. Světovládný 
Řím od té chvíle poběží v záhubu, jakmile zavládne - praetorianské 
hospodaření. Sám je si nepřítelem nejzhoubnějším, a státu všelikému 
bude hrobníkem nejzákeřničtějším, kdo této poučce, historicky a ná- 
rodně-hospodářsky nejednou již pověřené, rozuměti nechce. 

Ač už pominuly věky, a s těmi věky i ono lidstvo předvěké, 
dosti, ba úžasně mnoho je po Moravě míst, ssutin, a když jiného nic, 
tož názvů hlásajících, že právě ztuodtud — ovšem už tomu dávno — 
předkové naši bránili i rodné své chaty i kosti svých milých nebožtíků 
až v ty statky a hrdla. Z neúmorných místních a traťových jmen ne- 
sporně vysvítá, která trať, pahorek, skalisko byly článkem celého řetězu 
aneb okem celé sítě vojenských těles na to zřízených, aby odražen byl 
útok nepřátelský. V takové síti zádružné dohlédačem, ba zodpovědným 
velitelem býval starosta, pohlavár, náčelník. Že nebyla vyvinuta dnešní 
centralisace, daleké strany v jedno spínající, starostu volali, jak kde 



*) Tacit vykládá, jakou scliloiibou jeiio Siiévíim bylo, že na míle kolem 
sebe mají nepřekročitelné „divočiny". 



- 57 - 

byla záliba, zvyk a podání. Proto ta rozmanitost názvů výsostních, třebas 
župan, var, ala, div, boh. chod Kdo dnešní svůj rozsáhlý obzor vnáší 
do života našich předků předvěkých, arci zprvu sní o fantasiích. Leč 
skutečnost postupuje volným krokem od jednoduchých prvků k celkům 
sloučeným, nikdy na opak. 

Ležela-li zádruha na území příliš nebezpečném, anebo zádruha-ii 
sama o sobě viděla se nedostatečnou, opřít se nepříteli o moc silněj- 
šímu, tu združily se obce z celého okresu k postupu společnému. 
Odtud u Slovanů napřed to vojenské, později to politické rozdělení 
vlasti na okresy a na kraje. Vrchní velitelství převzal, kdo ze starostů 
celého okresu byl nejschopnější. Už tady buď připomenuta nešťastná 
vada slovanská, citlivost osobní, nedbání věci. Leckdy a leckde 
takový „pominutý" stal se zrádcem celého okresu, kraje, ba i vlasti. 
Toužil po slávě, tomu schopnému jí nepřál. Kdyby Frankové nebo 
Prusové byli tací, nestáli by v Evropě na té výši, kterou zaujímají. 
Nesvornost z krátkozraké sobeckosti zničila Polsku, smetla království 
české, roztříštila doklepávající státečky jihoslovanské. 

Dokud mezi našimi předky trval alespoň kousineček rozumné svor- 
nosti, okresní a krajské zřízení obranné zaručovalo jim úspěchu i nad 
útočníkem dosti silným. Bylo-li přece před ním ustupovat, měli se kde 
uchýlit a krýt, anžto kraj byl plný přihotovených těles vojenských. Do 
kraje tolik opevněného a v pravdě bedlivě střeženého vtrhnout nepřá- 
telsky, jen tehdy stálo za to, když nepřítel spoléhal buď na svou velkou 
sílu anebo - na zrádu v kraji napadeném. (Věc historická za 
Svatopluka.) 

Nyní už pohleďme, jak se ty věci měly v naší vlasti moravské. 
Bez ohledu na to, zda se povídání shoduje se skutečností čili nic, 
říká a věří se, že Karel (přizvaný Veliký) „založil" prý ostmarku, a že 
východní pobřeží této ostmarky táhlo se jedině podél Moravy až po 
Dunaj. Dle toho měl by se vyskytovat nějaký limes moravicus právě 
jen podél Moravy řeky, zrovna tak, jak řeky Mohan a Nekar doplňují 
kamenné zdivo a hliněné náspy při limes germanicus. To dá rozum, že 
řeky vždy počítali v řetěz ostatních těles, jež pořizovány nepřítelovi na 
překážku. Dále je nesporno, že budou len limes moravicus, rozuměj 
obranu hranic na zdél, skutečně zřizovati v té chvíli, kdy zahrozí značné 
nebezpečí od strany východní. Právě na to ustanoven jest i vrchní ve- 
litel, formálně dosti případně zvaný moravský markrabě. Toto slovo 
žádným činem není urgermanské. M a r je všeslovanský staroslov na 
označenou kopečka jehlancovitého. Kde ho bylo třeba, schválně ho 
z hlíny a kamení naházeli, a to vždy při samých hranicích jistého rela 
tivně „zaokrouhleného" území. Tudíž mar = „Grenzhugel". Slovo Graf 
(na uh. Slovensku Grof) Grimm proti vší psychologii lidové klade 
k barvě grau, což by dalo naše plesnivý stařeček „co už nic ne- 
možú". Leč stojí proti tomuto autoritativnímu výroku tvar geref ze 
staroanglické ústavy a slovinské gerov. Gerov arci dnes znamená 
„Vormund", ale za stará jistě jím byla míněna hodnost starostova čili 
vÝsostní označení vůbec. Významy starých slov vždy se časem zužují; 
pomni čert - nepřítel, dnes čert = ďábel.*) 

*) O toto zkostnatění nejvíce zásluh si získávají jazyky „spisovné". 



- 58 - 

Mluviti o limes nioravicus možno jen s tou výhradou, že za jistých 
okohiosti bojováno na celé čáře pomoravni. Jinak ale obranná tělesa 
i v každém obecním chotáru (Weichbild) i v každém zdrnženém okrese 
byla rozestavena jako oka v síti nebo buňky v strdi. Tato org^anisace 
obhájných stanic, tu zřízených na služby výzvědné, tam na potyčku 
krvavou, v dobách předhistorických vyplňovala Moravu veškeru, na západ 
pak zemi Českou a na východ Polsku a uh. Slovensko To dosvědčují 
neúmorná jména místní a traťová. Slovanský jazyk jest archiv nebo mu- 
seum, kde národ složil vše co ho kdy potkalo. 

Není nejmenší pochybnosti, že Římané, vstoupivše na území 
Středoevropské - a to jejich rodnou zemí přece nebylo — zastali 
tu a tam nějaké bezpečnostní správy (Vorsichlsmassregeln) zřízených už 
od domorodců; je pochopitelno, že si tyto správy dle svých vý- 
tečných znalostí vojenských náležité tu doplnili, tam opevnili; není třeba 
upírat, že tak zvaný Karel Veliký, maje se bránit proti Avarům, prozí- 
ravě nařídil, aby podél toku Moravního vojenské stanice zanedbané 
byly opraveny, kde jich nebylo s dostatek aby se zřídily nové, jako na 
doplnění řetězu semknutého, také že zavedl sesílenou a rozmnoženou 
službu vojenskou na obranu i území ohroženého i veškerého ostat- 
ního západu. 

Všecky tyto historické události nebo zvěsti af ostávají ve své váze 
i na dále, avšak jenom o prvopočátečním „založení" af ne- 
voják nic nemluví. Zárodky všeho toho, co věda v pojem 
limes zahrnuje, tyto pošly jediné z ducha a ze způsoby 
života, jaký vedli předhistoričtí Slované, dokud oni 
a nikdo jiný byli ne ob mezenými pány na své hroudě 
živitelce. A důkaz na to? „Listinný" — papírový arcif žáden, ale 
jiný, tak pádný jako papír, střepy a kosti, totiž případné názvy 
technické po vší Moravě do dneška roztroušené. A o těchto názvech 
toto stojí jako skála: 1. o významu technickém toho kterého tělesa. 
a o případnosti jeho označení první slovo náleží vojákovi, jedinému 
v té věci odborníkovi; a 2. názvy dochované, jež mají do sebe stejnou 
archeologickou průvodnost co střepy, kosti a obuchy, nejsou tvořeny 
ani z kořenů latinských, nebo franckých, nebo německých, nýbrž 
do jednoho z kořenů slovanských. Že ten který název zní dnes tvarem 
pochýlcným, což na tom ! I střepy, kosti, zbraně jeví znaky dávných 
věků a násilí mocného. A říká kdo co proti nim? 

Kdyby tyto stanice byli založili Římané, zněly by latinsky, kdyby 
Němci — německy. Neúmornost názvů platí všeobecně, tkví v tom, že 
je dala první ústa, která s předmětem v přírodě byla jakořka srostlá. 
Kde při založení věci hlaholila ústa turecká, tam název je podnes 
turecký, kde římská, tam římský, kde slovanská, tam slovanský. Tato 
neúmornost místních názvů, to jest ten i po my šlový 
i hmotný důkaz a základ našeho tvrzení, že proto-kolo- 
n i s a t o ř i země Moravské byli Slovany. K t (^ m u přistupuje 
nikým netušené pověřeni z úst autority, jež jediná má právo 
o vojenských věcech pronášet dobrozdáin' a úsudek, řkoucí: co svěi 
světem stoji, správy oliliajné lakUídd jenom osadník domorodý, ale 
nikdy dobyvatel-nepřítel ; a kdo "Zaklddd«^, dává i — jméno. Tuto věc 



- 59 - 

světitou zapírat, dusit a ignorovat, tof pravá nesláva, jíž se poctivec má 
štítit ; proti tomuto poznání budovat všelijai<é stěhovací theorie. tof 
pravá fantasie nesmyslná. 

Když se pisatel této rozpravy přebíral v úředních soupisech, 
hledaje názvy věstící bývalé rostlinstvo naší vlasti předhistorické. narazil 
na místní jména, jež rozhodně se odnášejí k věcem vojenským. Vypsal 
je osobě ; je jich přes tři sta. Ba až bude soupisu i jmen traťových, snad 
se číslo zdvojnásobní, ne-li víc. 

Pisatel o těchto názvech vyžádal si od c. k. setníka p. Žunkoviče 
potřebného vysvětlení. Nebude kdo by toho jednání neschvaloval. 
Universitní studia podávají návod o věcech civilních; o věcech vojen- 
ských první hlas přísluší — „vojákovi". Papírové mudrovaní bylo by 
tu přes všechnu „přísnou" vědeckost přece jen tolik plátno, jak když 
mluví slepý o barvách. 

Ostatně o předhistorických správách obranných, po středili 
Ev r o p ě roztroušených, najde čtenář velezajímavého poučení ve spise 
Žunkovičově, nade; sanéin : Kdy byla Střední tvropa Slovany (jsídlena ? 
I Vydán po třetí v jazyce českém, na skladě u knihkupce p Prombergra 
v Olomouci: výtisk po 3 korunách.) Na stránkách (k1 Ió8. až do 196. 
podána i nomenklatura staroslovanská i organisace vojenských těles 
vůbec, a k tomu výklad o vzniku všeho toho. na psychologických 
a biologických základech nerozborně zbudovaný. 

Dle těchto pokynů bude hříčkou, pro každý okres moravský 
sestavit přehledný soupis všech obhájných nazvu, které svou neúnior- 
ností jsou v nejednom případě jediným památníkem věstícím, kde a jak 
předkové naší bránili i s\ého krbu domácího i posvátných kostí milých 
svých předků. 

Zmíniv se o tom spisu, pisatel této rozpravy nemůže opominout, 
by neupozornil, jaký závratný rozdíl je dnes mezi přísnou vědou 
starosvět slovanský zásadně popírající a mezi pracemi positivními, jichž 
arcif není až tak mnoho. Tam svéhlavá ustrnulost, neplodnost opravdu 
papírová. Tu živé zřídlo plodných myšlenek a utěšených podnětů, jen 
neúfiavně pracovat dál. 

A ještě něco, co nabývá čím dál větší makavosti. 

Jakmile negativní věda v nepohodlných pracích positivních po- 
střehne nejmenší chybečky formální nebo nedopatření při jednotlivosti 
váhy načisto podřízené, ihned pro tuto formální chybu celé dílo 
tak zostudí, jak kdyby všecky ostatní věci tam byly kdoví jak hrozně 
hloupé. Tento zjev jest nezdravé přenášeni politického komediantství na 
pole přísné vědy, kde dlužno si vážit každého projevu pravdy, i od 
osobního nepřítele. Dnes na katedře jak vědecké tak sněmovní jen se 
pase po tom, jak se co řeklo, který stran nik je mluvčím, jádro, 
věc. c o se říká, to hesly svedení heslaří už ani slyšet ani číst ne- 
umějí. Jen ze sta a sta příkladů jeden. Roku 1905 vyšel spisek Sv. 
Cyrill a Method dle starožitných památek na Moravě. Třebas názor 
o křížích cyrillomethodějských osobně se mi nezamlouvá, jen surovcem 
budu, když řeknu „po spise nic není". Mimo kříže popsány tam 
i cesty předhistorické a udáno, jak táhly jen po hřbetech horských 
a jak údolí vždy k o 1 m o přetínají. Komediantskou kritikou, nyní v módě 



— 60 — 

jsoucí, ale odstraším kde koho, aby dále nehloubal, proč takové cesty 
stavěli, jak tento způsob úplně odpovídá geologickým výzkumům, co 
nazývají Moravu mořským dnem, z něhož napřed jen hory vystupovaly, 
údolí však teprve ve věku historii bližším poznenáhlu vysýchala.*) 
Ukvapená kritika takto v zárodku ničí vzchop ducha, cestu k cestě 
stavě vystopovat předvěkou komunikaci naší vlasti. A přec by 
to byl záslužný kus positivní práce! Nejinak se nakládá se spisem 
páně Žunkovičovým. 

Že jenom voják je práv, tělesa obranná rozpoznávat, přiléhavost 
slovanských názvů zjišťovat a z toho co je soudit na to, co bylo, to se 
zadupává, zahlušuje planým křikem: Váňa král kvádský to není Slovan! 
Nechtě Váfíu Váňou. Kniha i bez Vaně ceny nepozbývá; leda že už 
jsme opravdu tak pokročilí, že nikdo už nechápe, o čem vlastně je 
v knize řeč, anebo, že , poznané pravdě odpírat" je nejzářivější ctností 
moderní. Ohánět se frázemi o neslavě, o fantasiích, věc nespraví. 

Tuto smutnou a nevyhnutelnou kapitolu majíce za sebou, teď 
bedlivě pozorujme tu pomezní čáru, jež občas vynikla jako pravý 
limesmoravicus. 

Nejjižnější konec té čáry na dnešní Moravě je Břeclava ^^ Lun- 
denburg. Dvojice těch jmen má se k sobě jako na př. Třeboň = 
Wittingau (recte Vitinka) v Čechách. Obě jsou původem a významem 
nejen slovanská, nýbrž pra slovanská. Jen že Břeclava je k nepoznání 
přechýlený tvar skrze mluvidla slovanská. Lundenburg zase skrze 
mluvidla německá. (Přísná věda jazykozpytná o přechylkách do dneška 
nemá ani zdání ani tušení.) Odtud dál čára dotýká se Stillfriedu, 
o němž zmínka už na sloupě trajanském, pak jdou za sebou Marchegg. 
Bisamberg, a končí se Leopoldsbergeni na pravém břehu dunajním. 

U samého rozhraní mezi Rakousy a Uhrami leží osada Kostice 
a jen kousek dál na západ t r a f Kostice. Všecka místa v Kost, Kostel, 
Kostelí, Kostelec, Kostice, pak mdlé tvary v gost = host, jako Host-ýn, 
Host ice a pod. označují zašlé hřbitovy předhistorické. Byly z pravidla 
obehnány pevnými valy, týnem (Palissadenzaun), později i zídkou. Ne- 
jednou jich užito jako pevných těles obhajovacich. Co se zmíněné 
kostice týká, pravěký, dnes ovšem zašlý hřbitov najisto býval na trati 
Kostici. — Budou-li obráncové vlasti od Kostice zatlačeni zpět do země, 
najdou záštity na zámku Lundenburg. Zámek stojí na území ještě podnes 
bařinatém, Dyji řeku maje před sebou. Název je zjevná přechylka 
z lunji + bor správně německy přeloženo Moor -+- burg. Značit staro 
slov lunja to co něm, Moor = bařinatý kraj. Od zámku na sever je 
Stará Břeclava. Tu bez odporu bylo technické těleso, s něhož dobře 
bylo pozorovat, co se v okolí hýbe, třebas „les" (= lešení, Gerůst ; 
kozáci s toho hlídali Mandžurskou železnici za vojny ruskojaponské) nebo 
nasyp. Dnešní tvar jmenný je lidová přechylka i do listin přijatá. Za- 
pomenutý už dávno staroslov vyznívá z přemnohých voj. těles po vší 
Evropě roztroušených, a zachoval svou čistou výslovnost jenom ještě 
v mor. valašském Prž — no a Pršt--né. U Slovinců výraz dosud žije; 



*) K tomu přibrat skutečnost: kiiň i vozka se přičiňují ze „zlých" 
niist dostat se co nejspíše ven. 



- 61 - 

prež-ati značí co Němec vyjadřuje belauern, be se h 1 ei ch e n. 
Břeclava (z pržč= -|- sláva) bude míti historický nárok na to jméno 
jen tehdy, jest-li zámecká věže stojí tam, kde stálo pržno čili pršt = né 
těleso. Jinak mu svědčí jediná toliko rekonstrukce lunji -\- bor = Lun 
(d)en f- bur (§;). 

Zase kus dál podlé té čáry pomezní na sever máme Kostel = 
Podivín. Ač se tato dvojice jmenná v listinách zastupuje napořád, „po- 
div-ín" není „griindunkem" žida Podivy, nýbrž vojenským tělesem vý- 
zvědným (srv. dívati = beobachten). Později pahrbek bude opevněn, 
na obranný boj upraven, a když tam umírající naší předkové budou 
na tom „tichém" místě „své kosti skládat", dá se mu jméno Kostel 
(= Knochen-Feld). Ovšem tím není vyloučena možnost, že i kostel 
i podivín byla dvě různá tělesa blízko sebe. Služba pozorovací a služba 
obhajovací tak se od sebe odlišují, že vyžadují i přiměřené různosti 
daného v kraji útvaru pozemkového. Kousek na levo je Žiž— kov, to 
jest F e u er s i g n a 1-Sta t i o n. V Bartošově „Dial. Slov. Mor." čteme. 
že žiža je oheň; slovin. žižnjeti zungein (von der Fiammei. 

Od Podivína hodný kus vzhůru jdouce na severozápad, vojenská 
mapa nemá poznačených žádných názvů ani místních ani traťových rázu 
vojenského. Leč to nevadí. Ač není jmen, ač není zbytků takých těles, 
pahorky (hrudy), trhliny, porost lesní a podobné zjevy přírodní tu byly 
anebo jsou dosavad. Jen sebrat a vydat soupis veškerých názvů traťových 
z každinké obce tohoto území, a lecco vynikne, co i tento na oko 
mrtvý kraj ozáří světlem netušeným. Kde jich najit ? lnu leckde jsou 
staré plány katastrální, dávné popisy chotární (Flurbůcher), kroniky, pa- 
mětní knihy, a kdo se v tom zná, i z lidu mnoho nasbírá, anf nmohý 
starověký název už jen „žije" jako pouhé označení jistého pozemku, 
kterého však sedlák z ústního podání užívá, dávaje čeládce -na živnosti 
rozkazy co kde se bude dělat. Ne nadávat AI. V. Šemberovi do fan- 
tastů, je „sláva", ale „po urbářích" sbírat jako on! 

Za tou mezerou první zjevný název vojenský je Strážnice. Samo 
jméno hlásá, že prvopočátek dnešního „města" bylo vojenské těleso, 
zřízené na stráž. Nemilá věc pro horlivce patronymické, ale jakáž pomoc. 
Patriarcha „Strážný" je fantasie „přísné" vědy, skutečně „založila" osadu 
stráž vojenská. Co v tom „neslávy", af soudí bohové urgermanští ! 

A teď máme Uh. Hradiště. Hradišťské okolí chová nápadně mnoho 
památek rázu vojenského. To svědčí, jak důležitý kdysi býval tento vo- 
jenský okres zádružní. Vědomost o tamních četných památkách tím se 
vysvětluje, že si ho badatelé již s jiné strany tolik všímali Běželo o to. 
nabýti dějepisné jasnosti o věcech Velehradských přísnou vědou zahra- 
niční popíraných a za fantasie vytrubovaných. Důsledně provedená 
fráze: „věda po Slovany, od Slovanů — fantasie, nesláva". Hradiště 
samo, ať už za Mojmírovců nebo za doby ještě starší, bylo opevněné 
těleso dosti znamenité váhy obranné. Ukazuje na to kopeček před ním. 
zvaný v pochýlení Černá hora; za stará slul zrna hora = .A.uslugstelle. 
í^apírová věda, obírajíc se jen papírovými názvy, arcit" nemá paragrafu 
„zrn se mění v č(e)rn". Od toho snadná pomoc. Lid dávno mluvil 
a přcchyloval, než papír vůbec nastal ; a když nastal, zase papírových 
paragrafů pranic nedbal, a mluvil a přechyloval dále jak sám chtěl. 



- 62 — 

Ostatně místní názvy jsou majetek a dílo mluvícího lidu, nikoli píšícícti 
pánů. — S hodinu cesty od Hradiště na západ stojí Velehrad. Název 
to už tisícekrát vysvětlovaný, ale ani jeden jedinký krát s povážením, 
že i on po tolika věkách může býti pochýlený jako na sta, ba což dím, 
na tisíce jiných. Zde dlužno dáti za pravdu zasloužilému positivnímu 
pracovníku p. prof. Vine. Praskovi, jenž se zasazuje za nejstarší listinný 
tvar Velgrad (z Belgrad dle srbského Beogradu). Název původně pří- 
slušel bezpochyby jen pahorku na jihovýchod od poutnického dnešního 
Velehradu. 

Aby se hodilo zříditi nezbytné na něm opevnění (hrad), bylo 
napřed vykáceti les, a pahorky odlesněné za stará označovány pra- 
výrazem bel (bil, běl). Belgrad dnes Velehrad správně tlumočí německé 
Befestigung (hrad) auf der abgestockten Hohe (bel). Že tu nesluší krčit 
nos a hučet do brady „slovanské fantasie", dosvědčuje archeolog Dr. 
Přikryl v 1. díle sv. Cyrill a Method 1905, str. 22., kde cituje z Vol- 
ného IV. sv., 441 str. 

Od severu na Velehradsko hledí vrch Modra (přechylka z původ- 
ního, lidu nesrozumitelného Motra — srov. rus s-motrif— ) tedy = vo- 
jenské těleso pozorovací, pak bok Buchlova kopec Modla, téhož určení 
jak Motra. Znamenité věc podporuje podání Velehraďanů. že na Modle 
stála bezstřechá věž o mnohých okénkách (ein Auslug = Tůrmchen). 
Jižní pás území Velehradského pak budou chrániti tělesa zvaná podnes 
Kostel — any. Bor -šice a Břest— ek. Etymologie přechylky Břest— ek. 
Prst — né, Břec — láva v lil. vydání Žunkovičově není ještě zahrnuta: 
zkoumání tímto směrem teprve se otvírá čím dál siřeji a zajimavěji. 

Dnes ovšem srovnávací jazykozpyt ustrnuv na tvarech psaných 
hrůzou se ježí nad přechylkami lidovými. Ale snad i tu za nedlouho 
nadejde poznání staré, už zapomenuté pravdy: litera zabíjí, ale 
duch (příroda, skutečnost, živá mluva lidová) oživuje. — Jiná vo- 
jenská tělesa tohoto po výtce znamenitého území dochovaná jsou 
v názvech Děvín (ne „děvčata" nýbrž stč: diev — ati srv. Po — div— ín). 
Hrádek, Dolní Hrádek, Za starou ohradou. Obora, Obranica a Braná 
u Tupes. 

Už dnes je možno, učiniti si dosti zevrubný obraz všech obran- 
ných správ a vojenských těles kolem bývalého Velehradu důmyslně 
seskupených. Další toponomická etymologie ještě lecco i doplní. 

Dnešní lid tak jak ten dávnější, utrativ vědomi nebo přetrhnuv 
podání, starým názvům zděděným nerozuměje, jal se nejen přechy- 
lovat, nýbrž vymýšlet všelijaké „báječné" výklady (pomni žida Podivy !). 
Leč dnes už není nejmenší pochybnosti, že co nevidět se poštěstí 
i věci nejzáhadnější vysvětlit na čisto přirozeně a reálně.') 

Ale co již dnes stojí jako skála, je poznání, že opevněný okres vel- 
gradský vydává čestné svědectví o předvěké kulturní zvedenosli našich 
předků Moravských. 



*) Tak „Králův stůl" vedle cesty od Vclfiiindu na sever není než ska- 
li.skový náhrobek. Je takových na Balkáně do tisJců. Němci je znají pod názvem 
Bogumilen-Gráber. - Králov.ská studánka zase značí zřídlo na bývalém past- 
visku, jež náleželo „do třídy" král. 



- 63 - 

Velgrad ( Velelirad; dávno před dobou římskou bude bez od- 
poru ohniskem veškery obranné správy na starobylém okrese Hra 
dištském. Tam se bude zdržovat vrchní velitel (třebas ho Franci zvali 
králem), tam se budou sbíhat se všech stran zvěsti, co se kde hnulo 
nebo hne, z tuodtud budou na tělesa ohrožená posýlány zálohy, sesi- 
lovány posádky a podobných vojenských výkonu víc. „Velgrad opravdu 
leží bez mála prostřed toho „opevněného ležení", jaké při vší 
moderní technice zříditi by si muselo i vojsko naše. 
kdyby v tomto okolí došlo na srážku krvavou". Tof do- 
slovný překlad pokynu c. k. pana setníka, jenž dle úsudku přísné vědy 
nerozimn' prý papírovým vymoženostem, ale za to zná posoudit ve 
věcech vojenských, „co může být a co ne". Kdo druhému vy- 
strkuje fantasie, miiže tu trošku zpytovat své vlastní svědomí z papíru 
zfantazírované. 

Místo neslavných bubáku malovat, přísná věda by lépe učinila, 
poctivé bádat, kdo že byl ten nepřítel tolik dorážející, že předkům 
nastalo nezbytí z okresu Hradištského učiniti hotové „ležení opevněné". 
Kdo tak prozíravě zařídil správy obhajovací, kdo tak přiléhavé znal 
zužitkovat útvarů od němé přírody daných (die Bodenplastikj, kdo tak 
prostince a přec nevyrovnateliié ze svého mateřského jazyka uměl po- 
jmenovat, ten bude kulturné i politicky státi na vysokém stupni zvede- 
nosti a duševní vyspělosti. Té pak nezíská lid odkudsi z Uralska 
předevčírem do Moravy přihnaný. — U národů divokých ještě nikdo 
nenašel opevněných těles vojenských, která by zabíhala kdo ví jak 
daleko za týn (Palissadenbaum) toho kterého kraalu. < "ti si Dra. Holuba! 

Tu dlužno po vojensku odpovědět na otázku při papírových. 
z listin zavedených učencích nevyhnutelnou, proč medle ne jiná a právě 
jen hradištská strana chová až do dneška tolik zjevných památek na 
předvěká tělesa vojenská? 

Voják a dobrá mapa takto mluví: dobyvačný nebo loupeže chtivý 
nepřítel vždy bude raději postupovat pohodlným údolím na Uh. Brod. 
nežli cestami ostatními, co se do země rovnoběžně táhnou od východu 
na západ a velmi jsou obtížné. Kdo se s velkým vojskem hne do na- 
padené země, vždy hledal a hledat bude dobrých a pohodlných cest. 
Ani věda „neslávy" slovanské se lekající (!) nepředělá světoznámý 
furor bellicus. Ten je od počátku světa pořád stejný! 

V rovince proti východu mezi Hradištěm a Napajedlami zaklíněné? 
leží dědina B ř e z o 1 u p y. Břízy loupat po širém světě není ani řemeslem 
ani uměním. Tu tě ne slav no se domnívat, že předkové naši budou 
tvořiti taký slovní nesmysl. Dnešní tvar je tedy přechylka tvaru zdědě- 
ného, v sobě neúmorného. Lid pozbyv vědomi i o významu i o účelu 
předvěkém, název přechýlil k výrazům běžným, živým. Slovinci koře- 
nitých slov složky Březolup dosud živě znalí, říkali by bez přechýlení. 
jak říkali staří Moravané prežna lupa, což značí Schutz z^ Laube 
fůr die Beobachtungs- oder Beschleichung^s-Wache. Arcif není tu „listin", 
ale je tu kopec, na tu vojenskou službu jako stvořený. Mužstvo 
výzvědnou službu konající na pozořišti zhusta mívalo chýžku v jednu 
stranu otevřenou, nebo vůbec s velkým otvorem, aby i v déšť a jinou 
nesnáz viděli a pozorovali, kde se co hne, a takové chýži po stáru 



- 64 

říkáno lupa, lúpa, slovinsky lopa (něm. čes. Laube = pod — loubí). 
Někdy lupa byla jak se říká jenom ad hoc improvisována z čerstvých 
haluzí, na nichž viselo ještě všecko — lupení. 

Když bylo po strachu nepřítelském, do té lupy, „držela-li ještě 
pohromadě", nastěhoval se pastýř samotář, že se mu pastvisko v kraji 
zalíbilo. Když pak lid se rozmnoživ místa hledal a samotu na kolonisaci 
shledal výhodnou, poznenáhla „založil" dnešní osadu. Jméno hlídky — 
pastuší samoty ~ kolonie a dnes — dědiny šlo z úst do úst, zprvu 
nepochýlené, dnes však z neznalosti tisícletého dějstva — pochýlené. 
Na Moravě prežnou lupu potkal osud „březy loupat", ač dle Dial. Slov. 
mor. lid této práci říká .,dřít" a to nástrojem „dřákem". Jinde jinak. 
Podobné výšiny (Beschleichungs-Hóhen) v alpských stranách šlovou 
prežnica, přižnica. Že však po čase nastalo tam plichtěni s cizo- 
slovem prežnica = kazatelna, (je z italského preggiare = lat. praedi- 
care), Němci tu přechylovali v Pres ser (ss =- ž, srv. straža — Strass), 
tam zas mylně „překládali"' Kanzelberg. P r ed i g t-Stuhl. Že se pak 
k těmto historickým stvůrám připjaly úžasné báje a „vysvětlivky, 
folklorista snadno se domyslí. 

Pan c. k. setník za důležitá místa s hlediska vojenského má i 
Spitinov a Napajedla, tvrdě, že příhodná jich poloha nikterak neušla 
bojovným a bystrým našim předkům. Spitinov bude přechylka z pův. 
výrazu, který se blíží buďto ruskému sbitišči anebo slovinskému 
spěti (zusammenlaufen, srv. spěchati). Bude tedy Spitinov to, co něm. 
Zufluchtsort, útočiště. Že tu mýlky není, dotvrzuje nedaleká Brána 
Velká. Napajedla však rozhodně bylo velmi obezřele opevněné 
ondy těleso vojenské, a říkáno mu za stará jistě na b o j i d 1 a. 
Pozemní útvar Napajedelského chotáru na činnost vojenskou je způso- 
bilý jako málo který jiný. Dosvědčuje to k tomu vrch Kalvaria. 

Kde se ozývá Kalvaria, tam býval i hřbitov, to je jistota. Vrchů 
s pohřebišti, zvaných Kalvaria po střední Evropě je velký počet. Ne- 
jistá však jest pravá toho slova etymologie, ne pro latinské calvaria, 
nýbrž pro to, že ho nejvíce nacházíme na území netrženě slovanském. 

Bera se ke Kroměříži najdeš další články z limes moravicus tyto : 
Na náspech (násyp =Erdwall), Myslivna na hradské, Tabarky (samozřejmé 
táborky), Obranica, Hájenka na hradské, dvoje Hradisko, zas Náspy 
a závěrkem podél toku Moravního '>lirad<-, (což správně se tlumočí něm. 
slovem Festung) Olomouc. — Tím se končí, co právem a pořádkem 
sluší zahrnouti v pojem Karlovské ostmarky. 

Leč budou-li hranice Moravy předhistorické proti východu bez 
mála tytéž co hranice dnešní, a bude-li v tomto území totéž obyvatelství 
co do národnosti, rozuměj Slované, druhdy to svobodní páni na své 
hroudě, dnes tělesní i duševní otroci nesvé „kultury" západní, tu 
obhajovací správy podobné budou i před pomezní čárou právě po- 
psanou a za ní též. 

A hle, je tomu tak. Strany od Moravy řeky položené na východ, 
zejména četná tamní údolí, vykazují se přemnohými tělesy, jež nesou 
neklamné znaky předvěké správy obhajovací, a to rázovitosti stejné jako 
ty podél ostmarky. První na řadě je tu Přerov, soutěska to (Talsperre) 
na Bečvě. Velmi se podobá, že je to skutečný pře -f- rov (rov = |grabJ 



- 65 - 

Hiig^el) Querdamm, zúmyslna a rukodílně zbudovaný, by strategicky 
uzavřel údolí bečevní, od Předmostí po dnešní městečko se prostírající. 
Středem toho „opevněného ležení" předvěkého bude vysoká věž roz- 
hledná, jež i se zámkem po čase přistavěném stojí na přirozené vy- 
výšenině. 

Na Předmostsku bude opevněné těleso s bytelnou a velmi silnou 
posádkou na podporu technickou, tak řečený Fliigelstiitzpunkt. Velmi 
se podobá, že ta hromada kuchyňských odpadků nasypaná jest od 
mužstva na Předmostí posádkou ležícího. Věc neklamně se odnáší na 
kázeň vojenskou. Není tomu dávno, co Dr. Wankel a po ncm Dr. 
Martin Kříž zpod té hromady vyhrabali kosti mamutí. Tu ov.šem bude 
v rozporu odborný úsudek zkušeného vojáka a papírová moudrost 
přísné vědy, jež hájí stanovisko: Slovanstvo nemá žádné kulturní mi- 
nulosti. — Ale nechme papírovou vědu, a poslouchejme o vojenských 
záležitostech — vojáka. 

i hlídka bude v okolí, každé záloze potřebná jako sůl do polévky. 
A hle, jako u Hradiště tak i Předmostí máš tu samou Černou horu 
(přechylka z zrna hora = Auslug-Posten). Odtud paprskovitě se roz- 
cházejí tato tělesa doplňovací: Hradisko u Kokor. Hradisko u Týnce, 
Na vartě u Suchonic, a zase Varta s Okruhlíkem (ein Vigilanz-Rund- 
bau a ne „osada do kulatá stavěná", jak se mnohdy čtej u Partutovic, 
Hrádek u Veselíčka. Střítež (to zkomolenina, ale dosti znatelně ke ko- 
řenu střici střehu se nesoucí; srov. jiný tvar Zá-střiz-lí u Střílek) atd. 

Jiná haluz limitu ostmarského, a to ta, co se táhne blíže hranic 
uherských, odštěpuje se už pod Hulínem a dotýkajíc se Bystřice pod 
Host., Val. Meziříčí a Frenštátu, končí na Frýdecku. Slůjž tu jen ně- 
kolik památek na ukázku. Hrad u Kostelce, Přílepy, Obrany u Dobrotic. 
Hlinsko (přechylka z „Klen" = Feuersignal-Station), Hradisko u toho 
právě „hlinská", Hostýn (z gost = kost). Hrad u Loučky. Hrad u Po- 
dolí a mn. j. v. 

Něco podobného, co jsme postřehli na Hradištsku a na Přerovsku, 
znamenat i na Frenštatsku. Německý název Frank-stadt mnohem lépe 
se přimyká k předhistorickému názvu tohoto vojenského tělesa, nežli 
česká přechylka Fren-štat. Nikdo listinářům nebere té kulturní 
radosti, že v historických časích ten a ten odrodilý rod šlechtický 
dnešní město „zal oži I". Ale „kolonisačním zárodkem" a suggestací 
pro ten název bez odporu bylo tu pravěké těleso vojenské Slulo asi 
bran iš tě a bylo střediskem veškery správy vojenské na tomto před- 
historickém okrese zádružním. Jádro toto obstoupeno jest dalšími 
vojenskými tělesy s těmito památními názvy : Tábor, Hradisko, Strážnica. 
Kostel-ník, Troja-nov-ice a Štram -h berg (přechýlený to strn -^- břeh =:= 
Sturmhohe čili Sammelplatz dort am Hůgel). 

Okresní správy předvěké nad to bývaly mezi sebou spojeny 
hlídkami vysoko povýšenými. Arci hlídačovi takovému bylo míti zrak 
sokolí, jaký mají pastýřové; nebylof za onoho času „dalekohledů". 
V takovém spojení i okres Frenštatský býval, a to s nejbližším okresem 
Meziříčským skrze náčelní hlídku Rad-hošt =■ „Hoch-Warte", Čertův 
mlýn (rozuměj pomezní, pohraniční, črta ^^ Gránze), a skrze Trojačku. 



66 



Tímto způsobem řadí se okres k okresu až do Polsky a na uh. 
Slovensku, to jest: do středu Velké Moravy. — Kdo tedy — podlízaje 
vědě německé, plemenným záštím proti všemu Slovanstvu zaujaté — 
slávu slovanskou vidí v tom, že předkové naši nebyli než nosiči za- 
vazadel avarských, kdo kochá se vlastizrádnou vymožeností, že tito 
parobi avarští zalehli i naši vlast moravskou „už" tak v V. stol. po 
Kr., jak to všecko krásně, ostrovtipně a „z h'stin" dokázané vidíme 
v knihách, „přísnou" vědou vydávaných, a kdo přes to nepozbyv sa- 
mostatné soudnosti vedle toho čím dál jasněji pozoruje, jak tito „Pra- 
Barbaři asijští" všechněm přírodním zjevům v Evropě dali jména na 
vlas případná, všecka území na výsost strategicky opatřili správami 
obrannými, a i při tom výlučně užívali označení svých, to jest slo- 
vanských, a opět tolik případných, že z nich některá za své přijali 
i výbojní Římané (lim - , castel —), — ten snad přece se dovtípí, že 
už je věru čas, abychom na mnoze zfalšovaný dějepis už jednou začali 
se přeučovat. Ale začat musí — Morava. Čekat, až nám naši mi- 
nulost přepracují zaprodanci Brucknerovi anebo snad sami naši odvěcí 
nepřátelé plemenní, jest pošetilostí, a když ne to, tedy umíněnou před- 
pojatostí sloučenou s pohodlností. Nepřátelé plemenní a nebo zapro- 
daní zrádcové vlasti byli by hloupí, prstem v té věci hnout. Pravdu 
sice tuší, zuby skřípějí, ale sami od sebe zůstanou raději při bludu 
a klamu, jímž po několik staletí byli tak ohromě velicí, a Slovanstvo 
za to tak bídně malicherné. 

Dodatek. 

Kolik vojenských těles předhistorických lid skrze ústní podání 
dochoval až po dnešní den, nejlépe vysvítá tam, kde positivní některý 
pracovník jal se sbírat veškery v okrese názvy traťové. Učinil tak 
nedávno p. J. Kuba pro okres Val. Mezeříčský. Ze sbírky v tamním 
Musejníku (r. 1902 od str. 32.) vytištěné, vyňaty buďtež na ukázku 
tyto názvy k předvěkému vojenství se odnášející : 



branka 2krát 
branky 

březí (preží) 

b rezky „ 

březíček „ 

na březičkách „ 
na břízkách „ 
hlinské (klen) 
Hostýn (g=k) 
hrádky 3král 
hradiště 3krát 



u čertového kamene 

(beim Grenzverteidi- 

gungs-Felsen) 

u Kaštyla 

u Klíny 4krát 

kost ka 

kostel-isko 

pozorov 

srnovo ( = zrn) 

na srnuvkách ( ~ zrn) 

strašník (š===:ž) 

stráž 3krát 



nad strážinem 

pod strážkou 3krát 

pod střítežem 

střítežík 

Střítež 

u trojáka 

(beim Grcnzstein) 

za vartísky 

za-f-brání 

zá-Ubře::ky (prež) 

zahradisko 

zámčisko. 



Jsou ve Sborníku ještě leckterá jména jiná, ale dosud temná. Třeba 
ještě pilného studia podle zásad etymologie významové, bedlivý 
pozor mající na historické přechylky lidové. I tu se osvědčuje 
dvojitá, dosud málo známá pravda, 1. zdrojem, pánem a mistrem jazyka 
jest jediné mluvící lid, učenec do smrti jen učněm, a 2. věrným, 
odvěkým archivářem všeho, co národ zažil a v řeči — ne v listi- 



— 67 



nach - uložil, zase jest jediné 1 i d. On, tento lid - ne ty kusé 
mluvnice — dochoval nám i řeč naši mateřskou i místní názvy 
pravěké, vykládající o věcech daleko vážnějších, než činí střepy ne- 
dotřískané, kosti nedopálené, zbraně nedotýřené. Archiv je tu, je 
otevřen. Otázka jest tu jen: Kdo v nčin umí správně číst? 

Pozn. red. Kdo znal školnílio radu katechetu f Chodníčka, jenž po ně- 
kolik roků velehradské studie konal, dosvědčí, jak shledal, že okolí Velehradské 
bylo strategicky a sice způsobem paiisadním asi tak ^opevněno, jak se to ve 
článku tomto uvádí, aniž by nebožtík Chodníček Žunkoviče byl znal aneb 
o jeho obhájných názorech tušení měl. 



Cech řeznický v Holešove. 

Sděluje P. Kvasnička. 

(.0 koncem osmnáctého století (v „Allgemeine Weltgeschichte") Schlozer 
výstražně pronesl, že historikové pravdy dějin se nedopátrají, dokud 
ji vyhledávati budou od západu k východu, poněvadž všecky vážné udá- 
losti ubíraly se během od východu k západu, platí také o dějinách 
sociálních. Znamenitý technik a sociolog Emil Braun vydal před 
osmnácti lety v Hamburku spis o svých zkušenostech na slovanském 
a rumunském východu. Ve spise tom zaznamenáno: „Jako Němec s bo- 
lestným srdcem vyznávám, že sociální otázce porozuměti a ji řešiti bez 
znalosti sociálních poměrů na slovanském východu a jihu nelze." Zvláštní 
sociální zjevy slovanské, k nimžto Braun zřetel německých učenců obrací, 
jsou: mír, ar ti jel a zádruga. Že zádrugy netoliko rolnické, nýbrž 
také řemeslnické u nás kvetly, dovodili Dr. Běda Dudík v kultur- 
ních dějinách za časů Přemyslovců, Dr. Matěj Procházka v knize „O sv. 
Methodovi a jiní. V Kožušanech vyráběly se zádrugovým způsobem 
kožuchy, v Črtoryji ryly se črty, v Štítarech robily se štíty atd. Zádruhy 
řemeslnické a průmyslové nevynášely se stavovsky nad rolnické, 
nýbrž vedle nich rovnoprávné sloužily každá svým povoláním celku 
národa. Práce zádruh těchto nemohla býti nedokonalá, poněvadž k ní 
přidržováni byli všichni členové od malička a byla jim tudíž takořka 
vrozena. Zádruhy tyto nedoznávaly mzdy, nýbrž výdělek připadal všem 
členům ku společnému užívání a zaopatření. V práci za mzdu nevyko- 
návané a za peníze neprodávané, byla ctěna důstojnost člověka a toliko 
lenoch nazýván „zlým", jehož ze zádrugy vyloučiti bylo dovoleno. 

V zádrugách slovanských jevil se a pěstován byl princip demo- 
kratismu křesťanského, jenž podstatně liší se od semitského a vůbec 
asijského patriarchalismu. Neboť patriarchova moc byla absolutistická, 
kterou vykonával neobmezeně; kdežto moc voleného stařešiny v zá- 
druze na úřadě a svolení členstva závisela a byla tudíž přeneseným 
oborem působnosti a tudíž toliko výkonná. 

Princip demokratismu zádrugového obrážel se důsledně i ve státním 
slovanském uspořádání, a proto čeští králové, jejichžto vladaření 
volné nebylo, pozorujíce feudálně-s ta v o vsk é zřízení v západní říši 
sousední, nad nímž vznášela se posvátnost císařská, zatoužili země 

5* 



- 68 - 

království Českého poměrům německým v příčině této přizpůsobovati. 
K tomu směřovalo zakládání měst a udělování v nich po výtce z Němec 
povolávaným řemeslníkům různých privilejí, jimiž se čím dál tím více 
okázaleji a citelněji města nad venkov stavěla a původní zádrugová 
rovnost živlu rolnického a řemeslnicko-průmyslového rušila. Tak asi u nás 
vznikalo stavovství na úkor křesfansko-slovanského demokratismu. 

Že z ciziny docházející řemeslníci s domorodými co do dovednosti 
a způsobilosti závoditi s to nebyli, toho důkazem je mílové právo, 
jehož se onino z ciziny docházející živnostníci dožadovali, a jež jim 
uštědřováno bylo na posilňování živlů měšťanských. Tímto druhem pri 
vilejí poškozováno bylo řemeslnictvo domorodé ve svých živnostech 
tak jako rolnictvo přetvořováním selských zádruh v lány ve svých svo- 
bodách i ve svém rodinném vlastnictví. Tak se dá vysvětliti nevole jak 
rolnického tak řemeslnického venkova proti městům, která jsouc ne- 
přátelskými útoky venkova ohrožována, zdivem se opevňovala. Nebezpe- 
čenství, jemuž privilegovaná města se strany podrážděného venkova 
vystavena byla, vedlo k organisování měšťanstva podle zaměstnání a 
živností k obraně. Zde, v ochranném opatření, totiž měšťanstva proti 
bouřím venkovským sluší hledati podnět ku zřizování cechů, jejichžto 
původ sahá do dvanáctého století. První cechy, pokud historicky zjištěno, 
vznikly totiž na Baltu a na Polabí za časů Jindřicha Lva, krutého hubitele 
Slovanů z těch příčin bezpochyby jako u nás. V zemích našich násle 
dováno vlastně při zařizování cechovních pořádků příkladu zemí severo- 
slovanských. 

Kdyby naši historikové, výtky Schlózerovy dbajíce, byli děje řemesel, 
průmyslu a kupectví sledovali netoliko s hlediště západního, nýbrž také 
se stanoviska východu, byli by nalezli, že němečtí živnostníci usazujíce 
se ve městech našich vlastí, sotva se mohli s řemeslníky zdejšími ve 
vzdělanosti a v povolání měřiti; zvlášť povážili se, že velkomoravské 
obyvatelstvo stýkalo se ve všelikém umění a ve vědách s vysoce po- 
kročilým Byzancem. 

K potřebnému zdokonalování řemeslnictva měly cechy výsady 
takové, že kdokoliv se řemeslu řádně neučil, svůj čas jako tovaryš ne- 
pracoval a nevandroval, řemesla svého v místě a v okresu cechu pro- 
vozovati nesměl. 

Ústrojným spojením stavu měšťanského v jisté skupiny, na něž se 
opírala vždy větší moc, vzrůstala bojarost a hrdost stavu toho. — totiž 
měst — i dotčených cechovních skupin proti stavu šlechtickému. Proto 
šlechta ústavu cechovnímu dlouho nepřála; ale panovníci brali ho proti 
ní v ochranu, — „Když však tak pevného ústrojí a boje více třeba 
nebylo", dovozuje Naučný Slovník Riegrův (2, 89): zestaral ústav ten 
znenáhla, zakrněl v přežilých formách, ježto byly významu pozbyly; 
mistři i tovaryši užívali svých práv k tyranisování mladších údů spolku. 
Cechové nezřídka svých zkoušek a mistrovských kusů zneužívaly k vy- 
loučení nových uchazečů o mistrovství a k provozování samostatného 
obchodu na ujmu obecenstva a spolřebovatelů i spoluřemeslníků po 
samostatnosti toužících, konečně jmění spolkového nezřídka k nezříze- 
nému pití a marnění. Bojovnost a sebevědomí mladších cechovníků ne- 
majíc již šlechtických rytířů proti sobě, jevila se často ve rvačkách ve- 



- 69 - 

spolných. Uzkoprsé výsady cechovní rozněcovaly nekonečné půtky 
o vzájemné meze řemesel mezi sebou a hrubé nešvary cechovního 
zřízení přinutily vlády k zákonným opatřením a opravám jeho. Tak se 
na př. zavedla při schůzkách cechů přísnější dohlídka policejní." 

Právo privileje udělovati a za ně poplatky přijímati přináleželo 
původně toliko panovníkům. Později si je na svých panstvích také 
šlechta, jmenovitě vzhledem na zařizování cechů přivlastnila, jež své 
patrimoniální a vrchnostenské pravomoci podrobiti dovedla, jak toho 
nástin dějů cechu řeznického v Holešově je dokladem. 

V církevním ohlede zamlouvaly se cechy, po příkladu zádrugy, 
přidržujíce řemeslnický dorost jak tovaryše tak učně k pobožnostem 
a ku mravopočestnosti ; ale mistři cechovní odměňujíce práci pomoc- 
níků mzdou, dali veškerému národohospodářství směr a základ kapi- 
talistický s jeho skvělými i temnými socialistickými stránkami. Proto 
bývalý poslanec P. Ign. Wurm, rozebíraje na radě říšské otáiku sociální, 
aniž by dobré stránky cechů byl podceňoval; přes to přece je: „pře- 
chodem k úpadku" nazval. 

Nejstarší zpráva o ceších řemeslných města Holešova týká se 
cechu řezníků či masařů. 

Farář holešovský bl. Jan Sarkander ujav se ve svátek sv. Jiří 
r. 1616 duchovní správy žádal, aby řezníci platili roční dávku jemu 
jakožto faráři holešovskému dle privilegií p. Matouše ze Šternberka a 
Ladislava z Lobkovic příslušící. A odvěf obdržel, že poplatek odvádějí 
vrchnosti a že „proti tomu nejsou, aby jemu ho spravovati neměli, když 
by J. M. Pan od něho opustiti ráčil". Obrátil se tudíž Jan Sarkander 
v záležitosti té na tehdejšího majitele panství Ladislava z Lobkovic. 
Když však dlouho vyřízení nedostával, zaznamenal v matrikule farní*) 
privilegium lanionum, „aby k zapomenutí nepřišla jistota toho platu". 

Zní pak výsada řezníkům p. Matoušem ze Šternberka daná takto : 

Poněvadž jest nepamětliva paměf člověčí od přirození, protož po- 
dobre a potřebné jest věci věčné za času zapsati a dobrým svě- 
domím ujistiti, aby z paměti nevyšly s časy minulými. A protož Já 
Matouš ze Šternberka a z Lukova, Pan a spravedlivý dědic 
holešovský vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří 
aneb čtouc slyšeti budou, že znamenav nestalosf světa tohoto a mnohé 
nedostatky moudrých a opatrných mistrův masařův mých v městě mém 
Holešově a umenšení jich požitkův a oblehčení prav jich starodávných, 
kterýchž jsou předkové jich užívali a znamenav činže veliké, kteréž 
platiti mají v časy budoucí oni i jich děti a budoucí potomkové to jest 
na každý rok den sv. Martina mně, mým erbům a budoucím panům 
Holešovským z patnácti mas nic z každé zvláště šest lot 
a faráři Holešovskému kterýž by koliv byl, ze šest- 
nácté masnice také šest lot a to jednou v roce. I myslil 
jsem na to s pilností chtě jich lepšímu prospěchu a chtě jich prav 
starožitných potvrditi a nad to chtě je zvláštní milostí obdařiti, aby se 
oni, jich děti a budoucí jich potomkové tímto mým zápisem radovali 
a tím lépe činže svrchu psané dávati a platiti mohli mně. mým erbům 



") matrikiila z r. 1618 ve far. arcliivu. 



— 70 - 

a budoucím pánům holešovským a tak s dobrým rozmyslem a přátel- 
skou radou dal jsem jim a mocí listu tohoto dávám za plné masa řs ké 
právo. 

Za prvé aby věčně a v budoucí časy žádný Pán a dědic hole- 
šovský nynější ani budoucí žádné té moci neměl, aby kterou masnici 
více přistavili aneb udělati odpustiti mohl nad těch šestnácte masnic, 
kteréž nyní vysazeny a ustanoveny jsou. Také dávám jim zaplné ma- 
sařské právo, aby na ně na mistry masařské již jmenované, na jich děti 
i budoucí jich potomky žádný masa nevozil na frejunk aneb trh svo- 
bodný z měst, z městeček ani ze vsí okolních ani aby kdo mohl trhu 
masného obecného ustaviti žádnou mocí ani kterým právem než aby 
oni, jich děti a budoucí potomkové těch práv starožitných požívali jako 
i jich předkové užívali jsou a drželi s požitky. Také kdož práva nemá, 
aby žádný nebil na prodej, zjevně ani tajně ani po hospodách ani po- 
koutně neprodával, leč se v cech masařský vkoupí. Také v žádných 
vsích v půlmíli okolo Holešova přiležicích, ve kterých 
od starodávna maso k prodaji bito nebylo, aby i ještě bito nebylo ani 
prodáváno. Pakli by který masař aneboli člověk na to nedbal a maso 
bil a prodával, tehda masaři moji brániti mají podle prav starodávných, 
a já neboli erbové moji aneb budoucí Holešovští páni mám raden a 
pomočen býti brániti toho; k tomu také aby žádný na trhu v Holešově 
v řadě žádného masa nového, neslaného, celého ani v kuších nepro- 
dával. Pakli by kdo prodával buďto muž nebo žena, že to má vzato 
na Pána býti Také po svatém Martině žádný žádné husy zabité na 
trhu aby neprodával. Také nadepsaní mistři masaři, jich děti a bu- 
doucí potomkové mně, mým erbům i budoucím pánům holešovským 
z těch masnic svrchu psaných nic více platiti nemají kromě té činže 
spravedlivé dotčené aniž na ně co má přemýšleno býti, kromě toho, že 
nadepsaní mistři masaři, jich děti a budoucí potomkové mně, mým 
erbům a budoucím Holešovským pánům tu na Holešově bíti mají ho- 
vada a vepře a což potřebí jest. 

Ta obdarování dal jsem jim a mocí listu tohoto dávám bez po- 
horšení města a obce, tak aby nadepsaní mistři masaři, jich děti a bu- 
doucí potomkové lidem domácím i přespolním všem spravedlnost činili 
bez úzkosti a obtížení. Pakli by se obci od nich která úzkost dala a 
obec na ně žalovala mně, mým erbům a budoucím pánům Holešovským, 
tehdy já, erbové moji aneb budoucí páni holešovští, mám v to na- 
hlédnouti jako pán a dědic spravedlivý a mám to opatřiti s radou 
konšelskou. 

A já svrchu psaný Matouš slibuji nejprve sám za se i za své 
všecky erby a budoucí, že ty svobody a práva v tomto listu psaná a 
zavržená jim mistrům masařům svrchu psaným a jich dětem i budoucím 
potomkům mají ctné, věrně a křesťansky zdržána a zachována býti bez 
porušení. 

Tomu všemu na svědectví a potvrzení svou vlastní pečeť vědomě 
a dobrovolně přivěsiti jsem kázal k tomuto listu a pro lepší jistotu 
a pevnost připrosil jsem slovutných panoší Mikuláše ze Žerotína a Zdra- 
žejovic, Petra z Dřínového a z Přílep, Prokopa z Prusinovic a Količína 
a Jindřicha z Tučap, že jsou své pečeti podle mé na svědomí přivěsili 



71 



k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Holešově ve středu den sv. Jiří. 
léta od narozeni Syna Božího tisícího čtyřstého šedesátého 
léta počítajíce a šestého. 

Z citovaného privilegia lze souditi, že holešovský cech řeznický 
povstal ne-li již v XUi. jistě v XIV. století, neboť vzpomíná se v něm 
„práv starodávných, jichž jsou předkové užívali". 

Měli tehdy masari IĎ masných krámů či masnic, z nichž odváděli 
vrchnosti 90 lotu a faráři holeš. 6 lotu; mimoto povinni byli vrchnosti 
bíti hovada, vepře a což potřebí bylo cech tedy vrchnostenský. 

Než řezníci povinnostem svým zadost nečinili, výhod privilegia 
pozbyli a o nové potvrzení privilegia žádati musili. Privilegium sice 
potvrzeno, všnk dávka zvýšena, jak z výsady jim Ladislavem z Lobkovic 
udělené vynvítá. (Pokračováni.) 





uzne zpi*avy 









Národopisné činnosti a badání an- 
thropologického hlavním předmětem 
jest bez odporu „manželství", — 
základ rodiny, podstata národa a spo- 
lečnosti lidské vůbec. Instituce man- 
želství prodělává však také u nás 
vážnou krisis. Církev, hájíc nerozlu- 
čitelnost, dostala se do křížků s jednou 
stranou pokrokovou, jež se zasazuje 
o uvolnění svazků manželských. Zají- 
mavo a důležito. že právě mezi roz- 
hodnými přáteli pokroku čelní myslitelé 
pronášejí se proti rozluce. Není tedy 
v táboru strany svobodomyslné ve 
vážné záležitosti této shody. Pozoru- 
liodno, že stanovisko strany protiroz- 
lukové, ač svobodomyslné, zaujala 
a hájí paní Miloslava Procházková 
v knize, k jejížto obsahu poukázáno 
bylo v minulém čísle časopisu našeho. 
Kniha má název: „Manželství a 
jeho reforma". Důvody autorkyně 
jsQu tak pádné a nové, že „Pozor" 
jejich váhu nemohl neuznati; neboť 
jsou vzaty z přírody a z nauky vývo- 
jové, o niž pěstovatelé pokroku své 
zásady po výtce opírají. To nevadilo 
„Našinci", „Hlasu" a jiným katolickým 
listům, jež vývojovou theorii zamítají, 
vyjádřiti se v ten smysl, že kniha 
k objasnění velikého problému man- 



želského, jehož řešení zákonodárně 
zahájeno, přispěje. Práce autorčina 
znalecky rozebírá sociální význam 
stavu manželského a jeho poměr k slo- 
vanským řádům sociálním, v nichžto 
zvěčnělý biskup Strossmayer uctíval 
prvo-křesťanskou obec Jerusalemskou. 
Naši sociologové mohli a měli by si 
povšimnouti, co o řádech těchto po- 
znamenal odborník Emil Braun. „Jako 
Němec s bolestným srdcem vyznávám, 
že problém sociální bez znalosti soci- 
álních řádů slovanských (zádrugy, 
míru a artijelu) luštiti nelze." Zmiňu- 
jíce se mimochodem o tom, dokládáme, 
že knize dlužno přikládati značnou 
cenu vzhledem na vychovatelské po- 
kyny, směřující k tomu, jak se zacho- 
vávati a jaké opatrnosti prozíravé před 
sříatkem třeba, aby se rozlukám před- 
cházelo. Jest to neobyčejný — divný 
zjev, že ačkoliv důvody nerozlučnosti 
pí. Procházkové se od hlediště církev- 
ního ve příčině této zásadně odchylují, 
jejich praktičná platnost se od kato- 
lických kritiků uznává a že důvody 
tyto zároveň tlumočí přesvědčení 
těch svobodomyslných pokrokovců. 
kteří se zasazují o zákonité obmezo- 
vání manželské rozlučitelnosti, jak se 
jím to povedlo v severní Americe. 



- 72 



kde se dosavadní volnost rozluky za- 
číná trestati šestiměsíčním žalařováním. 
Že k obratu tomuto vedly studie lido- 
vědné a národopisné, zavdalo příčinu 
nám ku knize pí. Procházkové opět 
pozornost naší veřejnosti obrátiti. 
Sotva se bez ni obejde vychovatel, 
sociolog, politik a každý vzdělanec. 

Trpí-li jeden oud, trpí celé tělo. 

Jak chatrně po dvou tisíci letech „kře- 
sťanským" nazývající se svět Kristovou 
naukou pravdy a lásky proniknut jest, 
dosvědčují děsné události v Uhrách, 
kde zlý přistěhovalec z Asie krutým 
násilím zotročuje Bohem všemi dary 
ducha nadaného domorodého Slováka, 
a mravných zásad nešetře, Srbo- 
Chorvaty národně vyosobyti a ujař- 
miti se snaží. A čeho Maďar se do- 
pouští v Uhrách — v království ma- 
riánském a svatoštěpánském za sou- 
činnosti hierarchie, totéž v Poznani, 
ovšem způsobem jiným, ale rovněž 
nelidským, na slovanské větvi polské 
páchati, neštítí se výbojný a podma- 
nivý Prušák. Tam nešetří se peněz 
i z dani polských, braných do sta a sta 
milionů, vynakládati na vyvlastňováni 
pozemků, jež od nepaměti vzdělával 
a potem práce navlažoval slovanský 
praobyvatel — zachovalý lid polský. 
Může-li býti bolestnější rána, jako 
když z dědičné hrudy odhání se sedlák, 
aniž by se mu dovolilo, zakoupiti si 
ji znova ve své vlasti a provozovati 
živnost rolnickou po způsobu dávných 
otců. Účelem vyvlastiiování jest vrchol 
odnárodňovacích a poněmčovacích 
prostředků, jimiž Prušáci jméno ně- 
mecké hanebné skvrní. Nemravnost, 
jež se na Poznařisku germanisačním 
násilím páchá, nepozbývá ošklivosti 
omlouváním, že Rusíni doznávají od 
Poláků také svízelných útrap a snižu- 
jících ústrků; neb to jsou následky 
středověko-feudál ní ho vlivu, jemuž 
polská šlachta u větší míře podlehla, 
než patrimoniální velkostatkářstvo v ze- 
mích českých, což se tím vysvětluje, 
že západo-feudální stavovství polské 
narazilo na silný odpor slovansko- 
církevního demokratismu v Ukrajině 
i na Červené Rusi v Haliči. Dle vý- 
kladu tohoto je spor polsko-ru^ký i 
v Haliči povahy sociální. Stýkají se 
tu nepřátelsky dvě kultury: kře>ťansko- 
západní ritu latinského a křesťansko- 
východní ritu slovanského. Že nenávist' 
polsko-ruská v Haliči náboženská není 
a býti nemůže, z toho vývodno, že 
církevní Unie Rusínů červeno-ru- 
ských v Haliči je rovněž cenně ka- 



tolická jako latinských Poláků. S hle- 
diště tohoto je spor polsko- ruský 
pouhým a zbytečným, ale tím žalost- 
nějším nedorozuměním, jež dávno 
mohlo býti odklizeno, kdyby veřejnost 
mimohaličská byla vždy čítala s histo- 
rickým faktem, že Maria Terezia při dě- 
lení Polsky revindikovala Červenou 
Rus a že revindikace tato svědčí ko- 
runě svatoštěpánské tak jako revindi- 
kace Osvět íma a Zátoru stala se 
v prospěch koruny svatováclavské. 
Nedopatřením tímto, jmenovitě se 
strany české, přeceňován v Haliči živel 
polský na úkor ruského a trpěl-li tudíž 
křivdou bratrskou jeden úd, trpělo 
celé tělo Slovanstva. Dáváno-li bude 
v Haliči Rusům, co jejich jest, vrátí-li 
se jim jejich Červená Rus, samo 
sebou polskoruský spor v Haliči 
vezme za své. Stanoviska tohoto histo- 
rického šetřiti povolaní jsou státo- 
právníci čeští v první řadě. Ukládá jim 
to za povinnost Marií Teresií ustano- 
vený poměr Osvětíma a Zátoru ku 
království českému, kterýžto poměr 
na Vídefíském kongresu r. 1815 nabyl 
mezinárodní váhy toutéž měrou, 
jakou Polákům v Poznani zaručena 
byla tam nedotknutelnost národnosti 
a jazyka. V Prusku nepronásledují 
a nevyhlazují se toliko Poláci po- 
znaňští, nýbrž hubí se také ve Slezsku 
živel český, jenž do dneška nazývá se 
moravským. Zeptá-li se příchozí Slo- 
vana v pruském Slezsku, jaké národ- 
ností je, odvětí: „Jsem Moravec". Je to 
nevědomá sice, ale nadobro neutlu- 
mená upomínka na Velkou Moravu, 
jejížto hranice zahrnovaly v lůně svém 
také poněmčené již Vratislavsko. 
Upomínek velkomoravských nutná po- 
třeba jeví se vzhledem na Slovensko 
uherské v době, kdy Maďar je krutě 
vyosobuje a vyhubiti usiluje jménem 
nezbytnosti státní. Proti tomu dlužno 
připomenouti, že Uhry nejsou státem 
maďarským, nýbrž že vyrostly z půdy 
velkomoravské, jejížto právním dě- 
dicem jsou Slováci. Kdyby historické 
pravdy této bylo vždy a důsledně 
s naší české strany šetřeno bývalo, 
nebylo by ubohé Slováci za dnův těchto 
a v budoucnosti tolikeré mučednictví 
prodělávati a co nad to? Království 
české a jeho státní právo spočívalo by 
na nedotknutelných základech Velké 
Moravy, z nížto se zrodilo. Umlčová- 
ním velkomoravského původu koruny 
svatováclavské rostla chuť sousedů zá- 
padních kořistně sahati po ní a přiro- 
zený pud a tlak svůj na východ ukájeti. 



- 73 



Dobrá rada. Skvrnou Karlovského 
středověku zůstane, že slovanské ná- 
rody u přirozeném vývoji kulturním 
brzditi a je ve znameni kříže, jenž světu 
přinesl volnosf, ujařmovati neostýchal 
se. Čehož se násilnický středověk na 
Slovanech, předstíraje náboženství, do- 
pouštěl, odvažují se soudobí sousedé 
na nich páchati, jménem kultury je 
národně i pozemkově vyvlastiiovati. 
Odstrašujícím zjevem ukrutné svévol- 
nosti ve smyslu tomto není toliko 
Poznaňsko, nýbrž jsou také Uhry, kde 
se nakládá se slovenským živlem na 
potupu lidskosti a křesťanské lásky 
surověji, než se dalo u pohanů za dob 
pustého otroctví. Výkřiky bolesti ubohé 
Slovače doznány konečně ozvěnou 
v osvíceném Norsku a na Rusi, odkud 
byli barbarští Maďaři Bjornsonem a 
Tolstojem zakřiknuti. Současně ozval 
se výstražný hlas do Uher z Paříže 
i z Anglie, a učenec William Ritter, 
vytknuv Maďarům, že přijavše od Slo- 
váků osvětu a vzdělanost', státní zřízení 
i víru a vše, co se slovem lidové 
kultury vyrozumívá, odměřiují se za 
všecka ta dobrodiní dárcům černým 
nevděkem. Šlechetný muž tento připo- 
menuv, kterak Maďaři se na pařížské 
výstavě honosili slovenským vyšíváním, 
jakoby bylo příznakem kultury jejich, 
a vydav svědectví nedostižitelné ve- 
lebě a kráse slovenských národních 
písní, jest jim a jejich slovanským 
přátelům radou, čeho třeba, aby civi- 
iisovaný svět Slovensko poznal a si ho 
jako důležitého kulturního činitele vá- 
žiti naučil. Ritter uvádí, že nepatrnému 
Norsku k mezinárodní platnosti ne- 
prospěli slavní literáti jako Bjornson, 
Ibsen a jiní, nýbrž Grieg národními 
skladbami. Cikánská hudba, kterou 
Maďaři na úkor původu a ducha slo- 
venského naučili cizinu považovati za 
plod umění maďarského, pořídila pro 
věc maďarskou ve světě více, než 
všecky překlady spisů Petoffiho, Jo- 
kája, .Madácha a literátů ostatních. 
N'ebýti skladeb Smetanových a Dvo- 
řákových, nebyli by ani Francouzi ani 
Angličané o kulturním významu Cechů 
zvěděli : ani Čech, Vrchlický a^ Zeyer 
jako básníci, ani .Mánes a Čermák 
jako umělci by je nebyli o národní 
osobytosti české poučili. „Svérázná 
hudba národní je-', praví Ritter, 
„světová v tom smyslu, že vnikajíc do 
divadel a koncertních dvoran všech 
zemí, uchvacuje sluch a mysl vzděla- 
ného lidstva všech jazyků." Ritter má 
za to, že by tvorby v duchu sloven- 



ských písní lidových utvořené nemenší 
rozruch v cizině spůsobily jako díla 
Griegova. Na doklad vykládá: Norsko 
bylo světu neznámo a bylo by i s Ib- 
senem zůstalo bez Griega do dneška 
nedostatečně povšimnuto. Sotva však 
Paříž vyslechla Griegův: „Peer gynt", 
celá Francie zatoužila seznati jeho 
vlast'. — 

Ritter pozastavuje se na tom, že 
zavítav do Prahy, neshledal mezi 
schopnými jinak konservatisty a na- 
dějnými skladateli porozuměni pro 
hudbu národní, ačkoliv jim příkladem 
svítí Chopin, Smetana, Grieg atd. Nej- 
slovenštéjší dílo, Rittrovi známé, je 
Novákova „Slovácká suita". Mistrovské 
dílo toto je toho jistého rázu jako 
obraz Úprkův. Ritter podotýká, že by 
hudební, ku skládání způsobilý dorost 
v Praze měl naváděn býti ku zkoumáni 
písní slovenských a tvoreb Smetano- 
vých a Griegových. My pak dokládáme 
s podivením, že se o Křížkovském 
nikde zmínka nečiní, ačkoliv zásluhou 
genia tohoto skládati v duchu národním 
u nás mistrně zahájeno bylo. 

Povšimnutí hodná je poznámka 
Ritterova: „Má-li pole vydati dvojakou 
úrodu, třeba ho obset a vzdělat." Co 
na Slovensku nejméně chybí, to je 
pravé semeno, je ho všude dost a 
dost. V povětří, na nebesklonu, podél 
bystřin, na polích, v hájích, všude kde 
je pastýř se stádem ovec. Než bohužel! 
příznivé chuti ku shromažďování ne- 
početnýcli zrn (písní lidDvých) ne- 
chybí-Ii úplné, tedy se jí nedostává. 

Mimochodem dotknul se Ritter za- 
jímavé pravdy: Polovice hudby Hay- 
denovy je slovanská, část' Bethovenovy 
a Schubertovy v německé hudbě celé, 
jsou stopy slavismu; ohromné pole 
komorní hudby české a ruské vyža- 
duje teprv prozkoumání — pokud 
vskutku národní jest? 

Politika je planá a ku záchraně 
Slovenska nedostatečná. Nemá-li Slovač 
v zápasu s bezohledným a surovým 
protivníkem podlehnouti na dobro a 
na vždy, jest třeba, aby si původní 
způsoby života a příznaky svérázné 
lidové kultury, kterou společně 
s živlem českým v říši velkomoravské 
zbudovala, neporušenou zachovala. 
K obdivuhodným přebytkům kultury 
té na prvním místě čítá se národní 
píseň, na jejížto základě vznikne-li 
hudba slovenská, seznámí se s ní 
civilisovaný svět a ten nedopustí, aby 
se Slovákům ubližovalo. Hudbu tuto 
nazval Ritter hromosvodem na 



74 



domě Slovenska: hrom bude tu bez- 
mocným. „Já jsem jistý", dokládá 
Ritter, „že v ten den, kdy Evropa 
akklamovati bude hudbě slovenské, 
Maďaři budou plni úcty ku Slováci, 
budou na ně pyšní, tak jako se po- 
koušejí vyhlašovati lidové výšivky 
slovenské za maďarské." 

Rada Ritterova, pochodíc z blahé 
vůle, je dobrá, ale nedostatečná. Aby 
civilisovaný svět zvěděl, seč Slovač 
kulturně bvla vůbec a netoliko po 
stránce liuáební, jest žádoucno, jako 
jest nutná toho potřeba, aby cizina 
náležitě o tom byla poučována, že za 
nátěr vzdělanosti, kterým se Maďaři 
nyní blýskají, mají co děkovat Slová- 
kům, jimž za dar tento splácejí černým 
nevděkem, všecky prameny osvětové 
odjímajíce jim a také — pokud se týká 
blaha hmotného —, soustavně na mi- 
zinu uvádějíce je. Že by však vzbu- 
zené veřejné mínění všech vzdělaných 
národů, poznavších děsné poměry 
uherské, svědomím Maďarů hnulo a 
v nich cit lidskosti a křesťanské spra- 
vedlnosti roznítilo, je vyloučeno. Ma- 
ďarští politikové umínili si slovenský 
živel sebe krutějším a násilnějším 
maďarisováním na dobro vyhubiti. Proto 
je dobromyslná rada Ritterova nedo- 
statečnou, aby v duši maďarské docí- 
lila obrat. Ale rada jeho je dobrá a 
svědčí především nám, abychom, pě- 
stujíce pří všech zábavách a na všech 
vzdělávacích schůzích píseň a hudbu 
slovenskou, uctívali bratrské Slovensko 
a co nad to, ab>chom rozpomínali se 
při tom, že velebná národní píseň a 
hudba slovenská jest plodem i ducha 
moravsko-českého a že vše, co povahu 
slovenskou krášlí a ušlechtilým lidovým 
uměním doposud jejich národnost' po- 
vznáší a obdivuhodnou činí, je spo- 
lečným díem jejich i naším. Nelze 
dost důrazně připomínati, že vzdělá- 
vateikou Slováků, Čechů v Čechách 
i na Moravě, byla Velká Morava. Co 
dobrého, krásného a pravdivého nám 
v Čechách a částečně i na Moravě 
bylo velkomoravskou vychovatelkou 
mateřsky vštípeno, s velké části setřel 
během věků tik zvaný pud a tlak zá- 
padu na východ, jehož vlivu jsme 
v Čechách více a na Moravě poněkud 
méné podlehli. Kultura západní, kte- 
rou jsme přijali, je palympsest, pod 
jehožto nátěrem národopisné badání 
přežitky íétéž osvěty a vzdělanosti 
nalézá a na povrch vynáší, jež u Slo- 
váků byla v nadějném vývoji maďar- 
skou sveřepostí sice přerušena, ale 



v celku původní ráz téměř nedotknutý 
zachovala. Od Slováků žádati, aby 
k vůli obnově bývalé rodinné shody 
s námi se kulturního velkomoravského 
dědictví vzdali, a nám se ve způso- 
bech života přizpůsobovali, čelilo by 
proti příkazu: cti otce svého i (velko- 
moravskou) matku svou. Spíše při- 
padá nám na základě dědictví toho 
pokračovati, je času přiměřeně zdo- 
konalovati, opuštěného bratra Slováka 
k sobě pozvedati a takto protrženou 
národní jednotu československou ob- 
novovati. 

Připamatovati zde sluší, co Sušil 
v předmluvě Sbírky své tvrdí: „Směle 
říci můžeme, že není téměř písně 
české, jež by se na Moravě neslyšela. 
Totéž o písních slovenských dá se 
tvrditi." Zjev tento — podivná tato 
shoda — novým jest důkazem přiro- 
zené jednoty slovanských Čechů, Mo- 
ravanů a Slováků, a jak proti jednotě 
této bylo hřešeno, když jsme z ni 
bratry Slováky vylučovali, kteří s námi 
se všemi ostatními národními příznaky 
spojeni byli, dokud jsme, jak svrchu 
podotknuto, roucho kultury slovanské 
za západní nezměnili. 

V záležitosti slovenské došel nás 
tento list: 

Vážená redakce ! 

Zajisté se zájmem sledujete i Vy 
poměry našich ubohých bratří Slováků 
uherských, kteří trpí hrozným útlakem 
hegemonů maďarských. Na všech stra- 
nách bylo dosud mnoho sympatií — 
ale opravdové, organísované práce na 
záchranu jich před úplným zašlápnutím 
učiněno bylo málo. A oni pomoci naší 
úplně zasluhují! 

Aby zde náprava učiněna byla, roz- 
hodl jsem se s několika přátely vy- 
dávat novou — a zajisté ne zbytečnou 
— revui „Naše Slovensko", která nám 
má zobrazit celý dnešní život Slováků, 
jejich minulost, zobrazit nám má krásy 
Slovenska a hledat cesty k jich po- 
vznesení z dnešní poroby, která má 
mít za účel soustředit všecky ty, kteří 
mají sympatie pro bratry naše za 
Tatrami a pracovalo se k tomu, aby 
dosáhli toho stupně svobody, aby se 
mohli volné vzdělávat ve své mateřské 
řeči, aby měli přístupu ke všem úřadům, 
aby zkrátka na rovný stupeň postaveni 
byli ostatním příslušníkům druhé po- 
loviny říše. 

Prosím Vás proto snažně, račte 
podnik náš ve ctěném listě Vašem 



- 75 



všemožně fedrovati. abychom dosáhli 
alespoň toho počtu odběratelů, který 
jest nezbytně nutným, aby vydání, na 
nejmenší možnou míru obmezená, se 
kryla. Není to podnik vvdělkový, vy- 
plynul z nejlepší snahy ' prospět lidu 
slovenskému, můžete proto doporu- 
čení s klidným svědomím otisknouti. 

Doufám, že zdvořilé prosbě mé v zá- 
jmu dobré věci vyhovíte, i znamenám 

v nejhlubší úctě 

Ant. Reis, 
ředitel české akc. slévárny písem 
Praha-ll., 1376. 
Poz. red. Z listu, jejž se zvláštní 
ochotou uveřejňujeme, vyznívá patrně 
výtka činěná nám Cechům, že teprv 
nyní žalostný osud Slovenska a jeho 
minulost poznávati a nápravu naši do- 
savadní netečnosti k němu zahájiti 
potřebu nahlížíme. Neposlední příčinu 
neznalosti poměrů ubohé Slovače a 
jeho dějin — po našem zdání — sluší 
hledati v neblahém nedopatřování. Naši 
historikové do únavy zaměstnaní jsouce 
objasňováním státního práva českého, 
nedospěli doposud k pravému pramenu 
dějin českých, k \^e!ké Moravě. Teprv 
otázka slovenská, jež v poslední době 
sílou živelní vynořila se na povrch 
veřejného mínění europského, přivádí 
myslící obránce ujařmených bratří 
k přesvědčení, že k jejich' wvolnční 
z jařma maďarského nezbytno, zjistiti 
kontinuitu království Přemyslovců 
s říší Mojmírovců a nám Čechům 
zjednati takto historickou oprávněnost 
a povinnost, opírati se jménem rodin- 
ného pokrevenství proti násilnostem 
maďarským tím důrazněji — ovšem ' 



v mezech zákonů a křesťanské mrav- 
nosti — když se toho neodříká lidská 
cizina. 

Ostatně není přesvědčení to dotče- 
ných obránců originální a nové, neboť 
zvěčnělý vůdce a skutečny státník 
český Dr. Brauner upozornil v po- 
slední své řeči před svou smrtí na 
radě říšské učiněné, že Rakousko vy- 
vinulo se z Velké Moravy jako strom 
z kořenů, jehož mohutná haluz slově: 
„Korunou českou". V tomtéž smyslu, 
totiž o kontinuitě Velko- Moravské 
s Rakouském a tudíž i přirozeně i s krá- 
lovstvím českým promluvil slovutný 
literát V. Holeček na sjezdu žurnalistů 
v IJh. Hradišti před dvěma roky ko- 
naném. 

U příležitosti této snažně upozor- 
ňujeme, že pí. Berta Sojková právě 
pořídila skvostné vydání: Vzorků 
vyšívání lidu Uh ers k o-S lo ven- 
ského. Účelem podniku toho je obe- 
známiti naše obecenstvo s tímto od- 
borem umění lidového, jež Slovenkám 
zjednalo pověst, že mají smyslů šest, 
ten šestý pro vkus a krasocit. Aby ale 
vedle kulturní stránky přispěno bylo 
ku dobru trpícího Slovenska, věnován 
bude čistý výnos vzácné práce této 
pro sirotky Cernovské a pak jak 
o tom rozhodnou obhájcové ujařme- 
ných bratrů Slováků. Kontrolu finanční 
stránky vůči veřejnosti převzal z ochotv 
důst. p. Dr. A. K o I í s e k, professor 
náboženství v Hodoníně. 

Jest na přátelích naší drahé Slovače, 
aby se šlechetný podnik potkal se 
zdarem po zásluze i po jeho naléhavé 
potřebě. 




m¥A^v^Vi??)?íW^*^V)^v^ 



Německý „Drang nach Osten" 
v číslech a ve skutcích. S mapou 
německých kolonii ve slovanských 
zemích. Sepsal D. N. Vergun. Z ru- 
štiny přeložil a upravil Jaromír Po- 
je zný. V Brně H'06. Nákladem A. 



Píša. — Nejtemnější stránkou dějin 
člověčenstva zůstane tak zvané ko- 
lonisování, jehož se na příklad 
starořímané jménem světovládv do- 
pouštěli na podmaňování národů, na 
jejich hmotné vykořisťování a na pře- 



- 76 - 



kažení jim u vývoji osobité svérázné 
kultury dle Bohem přirozeně uštědře- 
ných jim vloh a duševních darů. 

Karel, zvaný Velikým, přijav korunu 
římskou, učinil se dědicem svrchu 
uvedených nelidských vlastností pa- 
novačných a lakotných Latiníků a 
štípil nimi své potomstvo a veškeré 
následovníky na trůnu německo-císař- 
ském. Tak se dá vysvětliti vládychtivá 
povaha Němců, jež vzhledem na Slo- 
vany se jeví v zásadě zvané: „Drang 
der Deutschen nach Osten" (Pud čili 
tlak Němců k východu). Je to truchlivá 
pozůstalost po Karlu Velikém, proti 
niž se katolický spisovatel Ruckgaber 
(Weltgeschichte von Ruckgaber) se 
stanoviska křesťanské mravouky tím 
rozhodněji ohradil a rozhorlil, poně- 
vadž jmenovaný panovník (u nás 
Slovanobijcem zvaný) a jeho násle- 
dovníci neostýchali a neostýchají se 
ku provádění dotčených výbojných a 
znevolfiujících zásad zneužívati hesel 
náboženských a kulturních a prostředků 
násilnických, jako byly meč a požár. 
Ruckgaber nazval v spravedlivém 
hněvu původce protikřesťanského jed- 
nání takového — Karla Velikého — 
druhým Mohamedem a horším tohoto. 
Vergunův spis líčí a znázorňuje ná- 
sledky více než tisícletého soustavně 
s takovou důsledností prováděného 
tlaku Němců na slovanský východ, že 
se bez něho neobejde, koho dějiny 
světa zajímají a kdo budoucnost ná- 
roda českého na zřeteli má 

Sensační výzkumy Vergunovy pod- 
míněny jsou řešením otázky: „Kdy 
Slované Evropu zalidnili?" Má-li ar- 
chaeologická škola berlínsko-vídeňská 
pravdu, že Slované do střední Evropy 
se teprv v pátém století přistěhovali, 
odňali Němci svým tlakem na východ 
od času Karla Velikého Slovanům 
na hranicích zemi o 8000 u mil 
se 40,000 000 nynějšího obyvatelstva. 
Jsou-li však názory starožitníků školy 
slovanské o praobyvatelství Slovanů 
v Evropě správné, jeví se zisk Němců 
a ztráty Slovanů na prostoře pozemní 
a na obyvatelstvu ještě značnější. 
Lehkost, s jakou Němcům se podařilo 
v dřívějších dobách v organismus 
Slovanstva vraziti tři klíny: rakouský 
na Dunaji, kde našli spojence v Ma- 
ďarech, saskf)-pruský na Labi a Odře 
a pruský na Visle, budí v nich naději, 
že budou brzy hotovi s rozsáhlými 
zeměmi slovanskými — v době „páry 
a elektřiny" — zvlášť pováží-li se, že 
plocha všeněmecké Germanie na vý- 



chodě po výtce uvnitř zemí slovan- 
ských vzrostla již na 5500 n km ! Oby- 
vatelstva německého za hranicemi jme- 
nované Germanie hlavně mezi Slovany 
a v Asii ve spůsobě osad žijícího páčí 
se na 13,658.900, se Švýcarskem 16 
milionů a se Židy — osvědčenými to 
průkopníky Němectva — 24 miliony! 
— - Ze zpráv „něm. kolonisační ko- 
mise" za 17 let její působnosti (1886 
až 1903) vidno, že pruští Poláci za 
tu dobu již asi 35 D mil své „ojcizyzny" 
t. j. 2 □ míle ročně ztratili. 

Důmyslně organisovaný a s vzornou 
znalostí poměrů vedený pud čili tlak 
Všeněmců na východ dodělává se 
úžasných úspěchů germanisačních růz- 
nými prostředky: průmyslovou a ku- 
peckou podnikavostí, obezřetným ří- 
zením peněžních ústavů, účelnou 
správou škol, schytralým lákáním slo- 
vanského dělnictva do sociálně-demo- 
kratické organisace, vlivem militarismu, 
modernisováním venkova ve smyslu 
západnickém po stránce krojové, zvy- 
koslovné atd., co s vyosobováním 
v národním ohlede a s poznenáhlýjn 
germanisováním dopadá v jedno. Že 
germanisační pud čili tlak Němců 
k východu bral ve službu také nábo- 
ženství, jest nejošklivější stránkou jeho 
úsilí. Spisem Vergu novým objasňuje 
se neblahé vladaření některých Pře- 
myslovců, kteří pudu a tlaku Němců 
otvírali brány do českých zemí do- 
kořán a slovanský živel doma pomí- 
jeli, udělujíce německým živnostníkům 
a židům různé výsady, k nimžto mílové 
právo přičítati dlužno. 

Ze spisu Vergunova vysvítá také 
důležitost a tehdejší potřeba poselství 
cyrillo-methodějského, jež zorganiso- 
váním církve slovanské osvědčilo se 
pevnou hrází proti pudu a tlaku Němců 
na slovanský východ. Že by hráze tato 
byla germanisační záplavu zamezila, 
kdyby dotčení přemyslovští panovníci 
sami nebyli ji prolomili, jest nepo- 
chybné. Jaká váha se v civilisovaném 
světě Vergunově studii přikládá, do- 
svědčuje ta okolnost', že byla do An- 
gličiny, Němčiny, Frančiny atd. přelo- 
žena a že ji veškerá slovanská žurna- 
listika s uctivým nadšením uvítala. 

Výbojněji než kdy jindy naléhá 
pangermanism na země české, před- 
stíraje právo na jejich zabráni z dob 
přemyslovských a pobělohorských. Že 
pudem a tlakem tímto ohroženo je 
zároveň Rakousko, netřeba dokládati. 
Pud a tlak tento tak je odvážlivý a 
mocný, že státníci na slovo vzatí uva- 



— 77 - 



zují, je-li osamocený živel český s to, 
uhájiti života, a není-ii, žádoucno, aby 
se s ostatním Slovanstvem v Rakousku 
na obranu spojil, a spojením tím aby 
obnovena byla Velká Morava, jejížto 
obsah a prostora dopadá téměi^vjedno 
s Rakouskem, ovšem s Rakouskem ce- 
listvým a nerozpoltěným. 

Krajky a kiajkářstvi lidu slovan- 
ského v Čechách, na Moravě ve 
Slezsku a na Uh. Slovensku. Palacký 
netušil, že Rakousku nastane potřeba 
nějakých vyrovnávaček, ať jazykových 
ať historických. Jemu tanulo v r. 1848 
na mysli utvoření říše Habsburské 
způsobem přirozeným — národně fe- 
deračním. Uradiv se na Kroměřížském 
říšském sněmu s poslanci všech Slo- 
vanů rakouských a jmenovitě s dů- 
věrníky slovenskými, chorvatsko-srb- 
skými i rusínskými z Uher, osnoval 
ústavu, jež vrcholila v následovném 
bodu: „Všichni národové jsou v Ra- 
kousku rovnoprávní a každý má ne- 
zadatné právo, svou národu os ť 
a svůj jazyk hájiti a pěstovati". 
Správnost zásady této uznal také 
Šmerling a v r. 1867 vykázali jí ústa- 
váci v tak zvané Prosincovce místo 
v čele jako prvnímu odstavci paragrafu 
devatenáctého. Kdyby odstavec 
tento nebyl nevyřízeným zůstal na 
papíře, nýbrž kdyby se mu bylo do- 
stalo zákonitého provedení ve smyslu 
jeho, původce Palackého, spravovali 
by Čechoslované (z Čech, z Moravy, 
ze Slezska a z Dolních Rakous spo- 
lečně se Slováky z Uher) jako samo- 
statná skupina českoslovanská veškeré 
záležitosti národní a jazykové čili kul- 
turní sami, nezávisle od jiných činitelů 
podle své vůle a podle svých potřeb. 
Vedle národního samosprávného útvaru 
našeho českoslovanského byly by se 
pro zájmy národní, jazykové čili kul- 
turní utvořily rovněž svézákonné 
skupiny: jihoslovanská (ze Slovinců 
a Srbochorvatů), německá, maďarská, 
polská, ruská (z Haliče, z Uher a z Bu- 
koviny), rumunská (z Uher a ze Sedmi- 
hradska) a italská. Potřeby ostatní, 
které nejsou zahrnuty v pojmu národ- 
nosti a jazyka a nejsou povahy přesně 
kulturní, byly by obstarávaly zemské 
sněmy aneb by byly padaly v pravo- 
moc říšské rady ve Vídni, kteréžto 
město bylo by vyvolněno bývalo ze 
zemského svazku Dolnorakouského a 
povýšeno na hodnost města bezpro- 
středně říšského. 

Poselstvo staročeské rozhodlo se r. 
1851 národnostní program Palackého 



opustiti a na základě říjnového patentu 
zahájiti politiku historickou a státo- 
právní, která vedla r. 1857 k vyrovnání 
s Maďary ve způsobu dualismu a jejížto 
následkem nastává potřeba nastávají- 
cího vyrovnáni českého národa s říší 
a smíru s Němci. Pro ten případ, že 
by zdar žádoucího smíru ve smyslu 
národní rovnoprávnosti podmiňován 
byl důkazem rovné ceny samostatné, 
původní a svérázné kultury, nezbytno, 
doklady kultury této míti pohotově 
a v pravdě není o ně potíž; neboť 
nesnadno měřiti se tomu kterému ná- 
rodu v Evropě s naším lidovým uměním 
— s naší národní kulturou, pokud se 
týká její přirozených příznaků jako jsou : 
vlastní píseň a hudba, samorostlá or- 
namentika, účelné stavitelství, bohatost 
a důmysl slovanského mudrosloví, 
úspěšnost starobylých sociálních řádův, 
námezdných nesnází prázdných atd. 

Ku příznakům těmto, svědčících o 
vznešené ceně kultury naší domácí, 
sluší řaditi „k r a j k á řs t v í". O vý- 
znamu odvětví tohoto lidového našeho 
umění pojednaly dvě odbornice, paní 
Vlasta Havelková a slečna Bíbová 
v posledních číslech časopisu tohoto 
a dokázaly historicky, že je původu slo- 
vanského, že z jeho kolébky velko- 
moravské dostalo se prostřednictvím 
Slovanů chorvatských do Benátek a 
z Itálie dál na západ. Že tomu tak, 
podává výroba krajků a její dosavadn 
technika na Slovensku důkazů s do- 
statek. Co jmenované znalkyně o vzniku, 
vývoji a vkusu krajkářstvi slovanského 
v dotčeném našem časopisu napově- 
děly, doloženo a znázorněno v díle 
v pravdě monumentálním; nesoucím 
s vrchu uvedený nápis: „Krajky a kraj- 
kářstvi lidu slovanského v Čecliách, na 
Moravě, ve Slezsku a uher. Slovensku" . 
Sepsaly a upravily: Marie Šmol- 
ková a Regina Bíbová, odborné 
učitelky při měšť. průmyslové 
pokračovací škole pro dívky 
v Praze. Vlastním nákladem R e g. 
Bíbové. Vzácná publikace obsahuje 
na 60. tabulkách mnoho set vzorků, 
uvedených v soustavu tohoto umění 
lidového od jeho prostých prvopočátků 
až k plné dokonalosti. Publikace uměle 
reprodukovaných vzorků opatřena a 
doplněna knihou o 23 archách návodu, 
vysvětlivek a dějinných vývodů. O kul- 
turně historické ceně vědeckého a 
v pravdě uměleckého díla pojednati 
příště obšírněji, vyžaduje vděčnost 
k autorce a vydavatelce slečně Bíbové. 
Že nákladným podnikem tímto výborně 



78 



poslouženo všem dívčím školám a ruč- 
ním vlasteneckým pracovnicím, netřeba 
dokládati, ale dovoleno poznamenati, 
že sloužiti bude skvost tento za první 
ozdobu nastolní v každém salonu. 

Máhrens staatsrechtliches Ver- 
hálíniss zum Deutschen Reiche und 
zu Bbhmen im Mittelalter. Von Dr. 

Alfred Fischl. Osudný je to zjev, 
že historikové němečtí jako Bretholz, 
Lippert, Loserth atd. k jiným výsled- 
kům o původu státního práva českého 
a jeho poměru k říši německé dochá- 
zejí, než je Palacký, Kalousek a jiní 
našinští badatelé zjistiti se snažili. 
Rozcházejí-li se onino dějepisci od 
českých v názorech o vážné této zá- 
ležitosti, nevadilo by, kdyby politikové 
v protivném táboře z neshody réto 
nevyvozovali nároky na země naše, 
tvrdíce, že vznikla-li koruna česká 
z vůle německé a nedá-li se lenní 
závislost knížat a králův českých na 
německo-římských císařích vyvrátiti, 
nedá se prý ani příslušnost' zemí a 
krajův koruny této k ř[ši německé pro 
budoucnost' popírati. Čehož se dopo- 
sud ani Bretholz, ani Lippert a Loserth, 
aniž kdo jiný neodvážili, jal se ve 
spise svrchu uvedeném Dr. Alfred 
Fischl tvrditi, že Morava součásť 
koruny české v tom smyslu, jak 
náš politický jirogram hlásá, 
netvoří; ale že Morava státoprávně 
nikoliv toliko prostředkem Cech, nýbrž 
mnohdy přímo k říši německé netoliko 
svazem lenním, nýbrž i církevně při- 
poutána byla a že historické právo 
toto platnosti nepozbylo. 

Dr. Jan .Kap ras uvedl vývody 
Fischlovy (Časopis Muzea království 
českéko ročník LXXXl. svazek čtvrtý) 
na pravou míru a jestli některé histo- 
rické záhady v choulostivé této příčině 
na dobro objasniti nedovedl, zavinily 
poměry, které napraviti připadá našim 
historikům. Čeho v Muzejním Časopise 
tomto opět dotknuto bylo, uznává autor 
Kapras správným hned v úvodu k velmi 
cenné obraně Moravy proti zabíravým 
a trhavým choutkám Fischlovým, za- 
stesknuv si, že „starší doby Mo- 
ravy n e jsou d o State čn ě dosud 
probádány". Kdyby naši historikové 
povšimnuli si zajímavé události Mo- 
hučské z r. 1085, kde titul bývalého 
království moravského byl obnoven a 
na Vratislava přenesen, našli by cestu 
k Velké Moravě, která ze světa ne- 
zmizela, nýbrž se v království České, 
Uherské, částečně Illyrské a Haličské 
atd. proměnila a v těchto historických 



útvarech pod jménem Rakouska — až 
na nepatrné odchylky hraničně — do- 
posud trvá. Podivno, že polský církevní 
historik Friese uznal v 18. století za 
hodno, událost Mohučskou zevrubně 
rozebrati; ale že historikové naši to- 
liko mimochodem a z daleka se jí 
nesměle dotýkají, ačkoliv událostí touto 
dosti zřejmě vyvrací se názor Fischlův, 
jakoby královský titul i Vratislavův 
byl vzniku německého.*) 

Fischl opíraje státoprávní přísluš- 
nosf Moravy k Německu také o pod- 
řízenost její hierarchie pod moc ně- 
meckou, světskou i duchovní, prozra- 
zuje neznalost církevních dějin mo- 
ravských, s jejichžto zvláštností každý 
historik nečitá-li, tápá ve tmích a není 
s to, aby s pravdou se shledal. Fischl 
správně připomíná, že od času Karla, 
zvaného Velikým, němečtí misionáři 
vnikali také do krajů velkomoravských 
a že zde biskupové němečtí pravomoc 
biskupskou provozovali; ale buďto 
neví aneb věděti nechce, že činnost 
tato knězů a biskupů německých 
s církví v pravdě křesťanskou neměla 
nic společného. Onino misionáři a bi- 
skupové byli zřízenci německo-císařští, 
jichžto úlohou nebyla spása lidu, nýbrž 
zneužíváním náboženství podmaňovati 
Slovany pod jho německého panství 
světského. Křest, jejž političtí onino 
žoldnéři udělovali, sotva plné platnosti 
svátostní nabyl, poněvadž mu poučení 
o významu kříže na základě evangelií 
nepředcházelo, jak to Pán apoštolům 
nařídil: Jděte ku všem národům a 
napřed poučíce je, pak je křtěte! 
- Rostislav nedostatek tento poznav, 
dožádal se v Byzanci blahozvěstů, 
kteří učitelskou způsobilostí vyzbrojeni 
jsouce, byli s to, aby doplnili a na- 
hradili, co němečtí kněží a biskupové 
proti zřejmému rozkazu Kristovu za- 
nedbali Svatá stolíce opatření Rosti- 
slavovo schválila a co nad to? - Aby 
se podobným přehmatům a nespráv- 

*) Pěšina z Čechorodů zaznamenal 
událost Monučskou v „Mars Moravicus" 
Lib 111. cap. II. pag. 272 takto: „Anno 
demum 1086 imperator Henricus IV. in 
comitiis Moguntiae celebratis Vratislao 
regis títulos contulít: et quoid faceret 
plausibilius, omnium imperii princi- 
pibus consensu, extinctum pridcm Mo- 
ravorum regnum in lucem revocavit 
et Ijohemoruin imperio adjecit una 
cum Polonia, vel putius P )loniae oarte, 
quac c^t Silesia ;'tq'.ie ita regem Bohe- 
miae L't Poloniae ;ippellavit." 



79 



nostein se strany německé hierarchie 
pro budouci časy předešlo, papež 
Hadrian zařídil a Jan Vlil. znova po- 
tvrdil slovanskou samostatnou 
a svésprávnou metropoli, kte- 
rou .Slované z pravomoci hierarchie 
německé byli vyvolnčni a prostřed- 
nictvím vlastního metropolity ku svato- 
petrské skále připojeni Že, co Hadrian 
II. a Jan Vlil. na ochranu Slovanů 
v církevním ohlede podnikli, zákonité 
váhy nepozbylo, dosvědčuje Ency- 
klika Lva XIll. „Grande munus" ze dne 
30 září 1880. .S hlediště tohoto dovo- 
leno poznamenati, že octnuii-Ii se ne- 
blahými poměry během času biskupové 
moravští v služebném podruží, ať 
světské, ať duchovní moci německé, 
nestalo se bez porušení kanonického 
ustanovení z dob Hadriana II, a Jana 
VIII. a bez urážky zvláštních výsad a 
práv Slovanův, jež jim ustanovení toto 
v církvi vyhrazuje. 

Pravda jest, že metropole slovan- 
ská, Methodovou zvaná a výsadou 
autokefalnosti vyznamenaná, „de facto 
per injuriam temporum" vzala za své, 
ale také jest pravda, že „de jure" exi- 
stiívati nepřestala, pováží-li se zvlášť, 
že dotčená Encyklika „Qrande munus" 
k jejímu oživení a povzkříšení smě- 
řovala. 

„Quieta movere" je výstražnou zá- 
sadou, které kdyby Dr. Fischl by! 
pamětliv býval, nebyl by ze služebních 
styků moravské hierarchie v jisté době 
středověku s říší německou vyvozoval 
pangermanské nároky na zabíráni ny- 
nější Moravy, poněvadž historické 
právo na neodvislost netoliko nynější 
obmezené Moravy, nýbrž rozsáhlé 
Velké Moravy od Německa je starší 
a s metropolí Methodovou i s Rakou- 
skem dopadá v jedno. Jiné heslo zní: 
„Omne nimium vertitur in vitium." 
V tomto případě však, že Dr. Fischl 
přehnal, není s naši strany čeho lito- 
vati, poněvadž i zájem Rakouska a jeho 
bezpečnost proti tak zvanému „pudu 
Němců k východu" ukládá našim hi- 
storikům, objasniti i staré děje morav- 
ské i se stanoviska církevního — 
cyrillo-methodějského. 

■ Dotyčným badáním přijde na příklad 
na jevo, kterak nesprávně Fischl pře- 
ceňoval titul „princeps", který bisku- 
pům moravským byl udělen. V dějinách 
metropolitního chrámu sv. Václava 
v Olomouci od Kračmara shledáváme, 
že biskupové moravští po způsobu 
východním psali se: „Kňaz-biskup", 



což jest totéž jako „princeps" na 
západě. m. 

O sopečných zjevech a jejich 
příčinách. Napsal Ur. Oldřich Kra- 
mář. V době hojných zemětřesení a 
nepravidelných úkazů a změn v pří- 
rodě, přichází spisek tento včas a 
širším kruhům vděk, poněvadž prostým 
způsobem vysvětluje a poučuje, co 
výbuchy uvnitř země uspůsobuje a jak 
děsné záchvěje vznikají, jimiž sopténí 
obyčejně sprovázeno bývá. Aby se 
autor stal pochopitelným a výklady o 
zajímavém lom předmětu učinil jasnými, 
pojednal o útvarech kůry zemské, o 
tom, co vulkanismus a co neptunismus 
jest, jak totiž dle názorů starých a dle 
výzkumů nových oheň a jak voda na 
vznik a vývoj země naší účinkovaly, 
a v jaké vzájemnosti zeměkoule naše 
ve vesmíru, k slunci, ku měsíci a 
k ostatnímu hvězdnému světu stojí, 
jak asi pevnina a moře povstaly. Kdo 
se chce se zemězpytem obeznámili, 
tomu poskytne vhodný návod Kramářův 
spisek, jenž stojí jednu korunu, m. 

Mythologie slovanská od J o s. Rů- 
žičky. Dokud nauka o tak zvaném 
záhadném stěhování národův histori- 
kům zastiňovala zrak, dotud do vzdálené 
minulosti Slovanů patřiti a jejich oso- 
bytosť a kulturní podstatu obádatí, 
bylo nesnadné. Docela pak neradno 
bylo pátrati, zda-li u Slovanu pravě- 
kých nevyvinul se samostatný kultus, 
nevypěstovaji-li totiž zrovna tak jako 
Římané a Řekové aneb docela jako 
Egypťané původní, od těchto neodvisle 
utvořené, svérázné bájeslovi. Kdo se 
na takové zkoumání odvážil, nesklidil 
jen posměch, nýbrž hrozilo mu — jako 
na příklad Ignátu Hanušovi — nebez- 
pečí, že přijde o živnost pro- 
fesorskou. Archeologickým, porovná- 
vacím linguistickým a konečně i topo- 
grafickým a zemězpytným úsilím, nabyl 
vrchu názor, že Slované nejsou při- 
stěhovalci ve Střední Europě z pátého 
aneb dokonce ze šestého století, nýbrž 
že jsou zdejší domorodci aneb že jsou 
docela europští praobyvatelé. Výzkumy 
toho druhu uvolnily důsledně badání 
v oboru staroslovanské kultury a kul- 
tusních poměrů u pradávných předků 
našich v dobách předkřesťaiíských. Vě- 
decká činnosť tato potkala se s úspě- 
chem tou měrou, že pí. Milo^slava 
Procházková na př. byla s to. v Časo- 
pisu tomto (čís. 89 a 90) usvědčiti 
profess. Schirmeisena, že v učeně na- 
bubřeném spise: Die Entstehungs- 
zeit der germanischen Góttergestalten 



- 80 - 



z bájeslovného nebe slovanského unesl 
několik bohů a odcizeným tímto zbožím 
obohatiti neostýchal se nebesa po- 
hanských Germanů. 

O soustavu Slovanské mythologie 
pokusil se Růžička. V obsáhlé knize 
uloženo takové bohatství látky, že 
snášeti ji vymáhalo mnohou vytrvalou 
práci a znalost pramenů. Zda-li dílo 
před soudnou stolicí přesné vědecké 
kritiky obstojí, nerozhodnuto. Vede se 
o tom spor mezi starožitníky strany 
berlínsko-vídeňské a slovanské. Naše 
stanovisko ve příčině toho druhu ne- 
shod je známo: od vážného tříbení 
vědeckých dokladů očekávajíce vítěz- 
ství a zdar pravdy, zamítání protivných 
názorů bez důvodů neschvalujeme. 
Touto slabou stránku prozradili přívr- 
ženci školy berlínsko-vídeňské i v tom- 
to případu, všecku cenu knize Růžič- 
kově odpírajíce. Připouštějíce, že 
mnohé náhledy autorovy jsou ukva- 
peny a dostatečně neopodstatněny, 
přes to přece domníváme se však, že 
jsou spůsobilé, dát podnět k hlubšímu 
badání a porovnáváním k jejich opra- 
vám a konečně k žádoucímu objasnění 
skutečného bájesloví Slovanů. 

V „Nár. Politice" (č. 348. 1904) 
zaujal ku knize odborník následovně 
stanovisko: V době, kde Slované na 
jedné straně trpí krvelačností maďar- 
skou a na druhé straně neslýchanou 
rafinovaností v Prusku připraveni býti 
mají o rodnou půdu a odsouzeni k vy- 
hubení jako nešťastní Polabané, v době, 
v které všeněmci netají zabíracích zá- 



měrů vzhledem na české naše kraje 
v první řadě a pak na další slovanský 
východ, zajímati bude veřejnost „Mytho- 
logie slovanská" odjos. Růžičky, 
sestavená na základě všech známých, 
stávajících pramenů. Božstva: Perun, 
Bába, Prove, Svantovít, Radegast, Lada, 
Svarog, Triglav, Vily, Rusalky, Voda, 
Oheň, jsou zde vytažena a staré po- 
věsti o nich se zmiňující zaznamenány. 
Jedna z nejkrásnějších jest pověst 
o Zlatorogu, vztahující se k posvát- 
nému Trigiavu v Krajině. Krásná boho- 
služba Svantovítova v slavném městě 
zirkone na Rujané bude čtenáře nad- 
míru zajímat. Historie Novohradu (ny- 
nějšího Novgorodu), jenž v prastarých 
dobách měl demokraticko-republikán- 
ské zřízení a vzorné obchodní zákony, 
svědčí o pradávné vzdělanosti a kul- 
turní vyspělosti Slovanů. Dílo obsahuje 
četné illustrace, jako zachovaný val 
kol Arkony, sloup Svantovítův ze Zbruče, 
nalézající se ve sbírkách akademie 
Krakovské, prastarý obřad vánoční, 
spalování Badniaka u jihoslovanů za- 
chovaný, honění krále na Moravě, 
Kralov stol nad Velehradem moravským 
atd. Z knihy té dovídáme se, že Uhry 
jsou částí prastaré vlasti slovanské, že 
totiž Velká Morava proměnila se 
v království svatoštěpánské, jehož 
prvorozeným dědicem je Slovensko, 
a v království svatováclavské a v 
ostatní ty země, které tvoří říši rakou- 
skou. I toho dočítáme se v knize 
Růžičkově, že německá říše vyrostla 
na slovanské državě. 



''Ckí} Zprávy spolkové. 



^: 







Tentokráte jest nám pro děje muzea 
našeho zaznamenati žalostnou událost", 
neboť velezasloužilv kusíos 



I 



t JOSEF TALSKY, 



iiBHi^HlHHílb'i . 

jehožto sedmdesátku jsme před dvě- 
ma roky jubilejně slavili a s jehožto 
životem i s podobiznou jsme naše 
ctěné členstvo v Časopise tomto se- 
známiti neopomenuli, dne 21. prosince, 
delší dobu cluiravěv, v Pánu rozloučil 
se s tímto světem. Jakou cenu muži 
tomuto přikládá svět, pokud ho poznal, 
bylo pozorovati při pohřebním loučení 
s Jeho tělesnými ostatky. Jak srdce 
nebožtíkovo k Muzeu vlasteneckému 
v Olomouci přirostlo, z toho vysvítá, 
že si vyžádá', aby ono ho pochovalo 
a sice jednoduchým pohřbem, jak 
skromný byl všechen jeho život. Než 
doprovod Ťálského ze svatyně svato- 
mořické k hřbitovu rozvinul se v ta- 
kovou mohutnost' ctitelů všech stran 
a stavil, že takových pohřebů po řídku 
bývá v Olomouci viděti. 

Jak _svrchu podotknuto, podal Mu- 
zejní Časopis popis působení Talského, 
jímž se i vědeckým pérem zvěčnil. 
Avšak nebude od místa připomenouti, 
jakým z[)ůsobem povolání kustoda při 
návštěvách Muzei konal. Nebývalo to 
suchoparné vysvětlování sbírek, jakýmž 
se v ústavech toho druhu příchozí často 
odbývají, nýbrž bývaly to pravidelně 
universit. n' extense, jimižto posluchače 
Talský navnaďoval a netoliko poučoval 
a vzdělával, než zároveň pro vznešené 
zájmy ná'.-oda a společností vychovával. 
V oddělení přírodním nevynášel svůj 
toliko ornithologický odbíir nad jiné. 
nýbrž objasňoval důležitost všech 
Oitatních odvětví přírodovědy jako 
nejjasnějšího dokladu jsoucnosti Boží. 
Býv'ali to jmenovitě bohoslovci, jimž 
na srdce kladl, aby si každý, pokud 
možno, některý obor zvolil a ho pě- 



stoval; vyžaduje toho časová potřeba 
apologetická a pak ušlechtilost zábavy 
každého vzdělance vůbec, ale kněž- 
ského stavu zvlášť důstojná. Nadějil 
se, že nadejde doba, kdy v kněžských 
seminářích mezi ostatní bohoslovecké 
předměty vřaděn bude přírodopis. — 

Sbírkám národopisným věnoval po- 
zornosf vroucí. Uctíval v nich a uctívati 
odporučoval — pokud jmenovitě týkají 
se lidového umění — píli, dovednost 
a dar vkusu našich předků. Jsa dů- 
kladný znatel hudby i národních písní, 
uváděl je ve spojení s ostatními pří- 
znaky staromoravské kultury, zejména 
s naším vyšíváním a s naším pletením 
krajků, vyvozoval z toho vzácnost 
a vznešenost podstaty českoslovanské 
národnosti, jejížto přední ovšem částí 
je jazyk. Netoliko jazyk tento hájiti, 
nýbrž také národnost pěstovati a ne- 
porc senou zachovati, považoval Talský 
teprv dostatečným vlastenectvím. Bý- 
valy-li posluchačkami ženy, poukazó- 
vával k tomu, jaký podíl v'povznášení 
a ku zdokonalení kultury a národnosti 
té měly jejich praniatičky a jak si tudíž 
velebných skvostů těch vážiti mají. 
Nikdy urážlivě, ale i vždy vtipně a 
mnohdy dosti štiplavě poroVnával sa- 
morosťlosť kroje s neustálenou, nýbrž 
čím dál tím měnivější se módou, v nížto 
pravidelně neobráží se důvtip a mysl 
národa, nýbrž okamžitá choutka pa- 
řížské aneb berlínské švadlcnv (mo- 
distky) aneb docela vypočítává zištnost 
prumyslného továrníka. Při toho druhu 
rozmluvách doznával, že našim dámám 
nelze se vyvolnili z příkazů modv, 
toliko dožadoval se od zdravé jejich 
soudnosti a rozvahy, aby ji módě ne- 
přikládaly kus vzdělano'sti a osvěto- 
vého pokroku. 

V archaeoloííickém oddělení bronzů 
a iiředhístorických různých nálezů po- 
dávala se kustodovi Talskému příle- 
žitost rozváděti, jakých důležitých vý- 
zkumů se pro Slovany starovědá dobh- 
dává. Co před nedávném považovalo 
se nedotknutelnvni článkem historické 



- 82 - 



víry, že Slované totiž teprv v pátém 
aneb docela v šestém století se do 
svých sídel nynějších přistěhovali, 
ustupuje archaeologickým úsilím ná- 
zorům, že Europa od pradávna byla 
Slovany zalidněna. 

Jakou vědeckou a kulturně histo- 
rickou důležitost nebožtík olom. Museu 
přikládal, z toho také vývodno, že mu 
kšaítně 10.000 K odporučil. Jako přítel 
studentstva věnoval na založení sti- 
pendií 20.000 K, obmysliv Ostř. Matici 
5000, Olom. Matici 5000 K a celou řadu 
vlasteneckých ústavů jiných poděliv 
značnými odkazy. Dbaje výroku sv. 
Pavla: „byl, pokud se týká národ- 
nosti — všem všecko", nevylučoval 
ze srdce svého Němce; neboť psával 
také německy a ve škole a schůzích 
německých uplatňoval své odborové 
vědomosti a zkušenosti německy, tak 
jak to činil ku poučování Čechů česky; 
ale jda za příkladem téhož apoštola 
národův: všem všecko, byl „napřed 
domácím víry", to jest svému národu. 
Dokazuje to poslední jeho vůle. Talský 
byl tělem a duší Čech ~ ale velko- 
moravský v tom smyslu, že bylo chy- 
bou, k vůli hranicím ulierským vylu- 
čovati Slováky z národního svazku 
českoslovanského — z téhož svazku, 
jenž jest posvěcen tisíceletými upo- 
mínkami na Velkou, klasickou Moravu, 
k nížto, jako ku společné matce Čechů, 
Moravanů, Slezanů a Slováků vděčně 
unášela se šlechetná mysl našeho Jo- 
sefa Talského, neúnavného pracovníka 
a mecenáše muzejního. Láskou obě- 
tavou k Moravě, toužil, hodným se 
učiniti milého rodiště — Moravi- 
čanského. 

Ještě budiž připomenuto, že pohřbu 
Talského nesúčastnilo se toliko Mo- 
ravičanské obecní zastupitelstvo, nýbrž 
také četnou deputací město Novoji- 
čínské, jehož čestným občanem ne- 
božtík byl. Soustrastné projevy, jež 
výbor muzejní došly, svědčí, jaký žalný 
rozruch úmrtí Talského daleko a ši- 



roko po vlastech našich spůsobilo, 
dosvědčují také věnce, jimiž rakev Jeho 
byla ozdobena. Pánově R. Promberger, 
knihkupec a dr. Moric Hruban s chotí 
darovali na uctění památky nebožtí- 
kovy na zbudování vlastní muzejní 
budovy po 10 K. A jak si žáci učitele 
Talského vážili, nebude od místa, uve- 
řejníme-li následující dopis v doslov- 
ném znění: 

„V Brně, dne 27. prosince 1907. Slav- 
nému výboru vlasteneckého muzejního 
spolku v Olomouci. — Včera teprve 
dověděl jsem se o úmrtí vysoce vá- 
ženého pana prof. Jos. Talského, vy- 
nikajícího českého ornithologa, lidu- 
mila a muže nad jiné vzácného. Po- 
depsaný, jakožto žák Novojičínské re- 
álky, s vděčností připomíná si jeho 
výklady o stavitelství pozemním, před- 
nášené nám tehdy ve třetím ročníku, 
vzpomínám na to, jak v nás — české 
hochy — vštěpoval při různých příle- 
žitostech, při exkursích, lásku k rodné 
vlasti a národu svému, při tom však 
byl stejně spravedlivým a shovívavým 
ke studujícím německé národnosti. Po- 
depsaný těšil se zvláště jeho osobní 
přízni, a tklivé bylo shledání s milým 
prof. Talským v místnostech muzej- 
ního spolku v Olomouci dne 23. června 
t. r. u příležitosti exkurse spolku čes- 
kých inženýrů. Proto dotkla se mně 
zpráva o úmrtí jeho tím bolestněji, že 
nebylo mi možno vzdáli poslední česf 
laskavému svému učiteli. Vyslovuji 
tedy si. výboru svou hlubokou sou- 
strast nad úmrtím vysoce zasloužilého 
badatele, který v posledních okamži- 
cích svých štědrou rukou věnoval své 
značné úspory k účelům viasíeneckým. 
Ve zprávách muzejního spolku vyšla 
před několika lety jeho biografie, a 
byl bych si. výboru velice povděčen 
za to, kdyby mi laskavě zaslal jeden 
po případě dva výtisky a zároveň, 
možno-li, podal mi zprávu, kde bych 
mohl koupili jeho fotografii z posled- 
ních let. S projevem dokonale úcty 
zůstávám oddaný prof. J. Lička. 



83 



XLVl. výkaz darů, 

jež Vlasteneckému spolku muzejnímu v Olomouci 

na zjednání vlastní muzejní budovy 

poskytli tito P. T. příznivci jeho od 1. července až do 30. listopadu 

K , 

Ludvika Adamcová, vdova po 

c. k. not. ve Zbraslavi . , . 
JUDr. Josef Ambrož, advokát 

v Plánici 

Jan Babička, c. k. fin. rada v Plzni 
Norbert Baroch v Praze ... 1-30 
František Batěk, prof. v Litovli 
JUDr. Karel Barvič, advokát na 

Vsetíně 2- 

Vilém Baudys, professor v Písku 
Dr. techn, Edvard Bazika, cis. 

rada, vrch. insp. na Smíchově 5' 
Frant. Bárta v Šumících u Uh. 

Brodu 1 

Božena Bednářová ve Vamberku 2 
Jan Beneš, vrch. účetní banky 

„Slavie" v Praze 1 

J. Biedermann, vrchní inženýr 

v Karvíně 2 

Josef Blahák v Kojetíně ... 3 
Em. Blattný, c. k. státní návlad. 

v Praze 1 

Jan Bohm, farář v Hrabyni . . 2 
Frant Brhel, tajem, v Boskovicích 1 
Pravomila Bukvová v Lutíně 1 

Čeněk Bureš, maj. domu a realit 

v Praze 3 

Josef Cejnar v Předniěřicích 1 

JUDr. Jan Čech, advokát v Pel- 

hřiniově 1 

Jan Černý, řed. okres, výboru 

v Bechyni 1 

Josef Černý, ofic. v Zabierzově 5 
JUDr. Jar. Demel, soukr. univer. 

^ doc. v Praze 2 

Ferd. Dišinger v Bechyni ... 1 

O. Dobner v Praze ] 

Donek & Raclavský, obchod. 

v Olomouci 4 

MUDr. Frt. Dostál, obv. lékař 

v Olomouci 1 

Max. Dvorský, odb. učitel v Kro- 

^ měříži sbírkou 10 

Frt. Fischer, c. k. gymn. prof. 

v Hradci Král. . " 1 

Jos. Fišer, řid. škol v lindřich. 

Hradci '. . . . 

Frant. Fořt v Ouvalech . . . 
Jos. Freund, adj. v Rakovníku . 
Ferd. Friedl, lékárník v Lošticích 
Rich. Fryčaj, koop. v Pavlovicích 



Snáška 



1907: 
K 
69-30 

3 — 
2 — 



2- 
1- 



7 — 

9- 

1 — 

1 — 

2 — 
!•— 



69 30 



Přenáška . . . 
Nikodém Gec, správce panství 

v Hošfálkové 

Fr. Glogar, far. v Rozstání . . 
Bohdan Grinim, c. k. poštovní 

assist. v Hranicích 

Týž sbírkou 

Josef Gruber, obch. v Plzni .^ . 
V. Habersperger, obchod, v Ži- 

želicích 

Edv. Haisl, řid. cukr. v Libici 

n. C. sbírkou 

MUDr. O. Hanči v Nov. Bydžově 
Adéla Handlová ve Štěpánově . 
Frt. Havelka, poklad, bern. úřadu 

v Praze 

Karel Havelka, účetní cukrovaru 

v Karlově u Svojšic .... 
Karel Havlíček, natlučitel v Su- 

chonicích 

Dam. odb. čt. pěv. spolku „Pa- 
lacký" v Hejčině z dět. slav. 

„Obžínky" 

Aug. Hemerka šl. ze Stanmíru, 

c. k. okr. kom. ve Slaném . . 
MUDr. Jan Hladík, lékař v Praze 
Jos. Hladik, sochař v Olomouci 

K. Hlobil v Holicí 

Čten. ochot. záb. spol. „Podhrad" 

v Hluboké 

Jan Hoferek, kooj-). veZnorovách 
Jos. Hojný, zameč, v Příkazích 
Jan Hollý, ofic. reg. v Zadvorji 
Ant. Holub, les. inž. v Plzni. . 
Jan Holý, c. k. ofic. tab. režie 

v Písku 

Záb. klub „Jarost" mladé gene- 
race v Horách Břez 

Měst. prúm. mus.v Hradci Král. 
MUDr. Frt. Hradil, lék. v Tršicích 

sbírkou 

Marie Hrachovinová v Ohnicích 
Hyn. Hraše, far. veZhoři uPacova 
Alois Hroch v Prostějově . . 
Vladimír Chlanda v Drnovicích 
Leop. Cholavová, vdova po prof. 

v Olomouci 

Jos. Jelínek, prof. t. č. v Cholticích 
Zd. ježek, sochař v Hradci Král. 
Frt. Jirsák, techn. adj. cukrovaru 

v Brodku sbírkou 4" — 

Snáška . . . 171-30 



10- 

2- 
1- 

2- 

T- 

4- 
2- 

T- 

1- 

2- 



1- 
10- 

5' 
1- 
1- 
2- 
1- 

10- 
1- 
1- 



- 84 — 



Přenáška . . . 
Hynek Jonák v Praze .... 

J. Jureček v Jedlí 

Vlasta Kalendovská v Rychnově 

n. K 

Herm. Kamarýt, katecheta na 

Smíchově ,• • • 

Jos. Kameníček, obch. ve Štěpá- 
nově sbírkou 

V. Kejklíček v Drnovicích . . 
Karel Keprt, far. v Lichnově 
Jos. Kettner, vrch. účetní měst. 

spoř. v Praze 

Jan Kocourek v Příbore . . 
Lud. Konečný, obch. v Místku 
JUDr. Karel Kozánek, advokát 

v Kyjově sbírkou 

St. Krause, lékárník v Netolicích 
Dr. Dobroslav Krejčí v Praze . 
Vilém Krejčí, předn. kane. zem. 

výboru v. v. v Brně .... 
Jos. Kreuziger, c. k. soud. kane. 

v Zábřehu •• 

Gabriela Křemencová v Červen. 

Kostelci 

Alois Křička, c. k. geometr ve 

Valaš. Kloboukách 

Jan Křístek, vrchní inž. v Hra- 
nicích 

Ferd. Kubíček, pojezdný v Pa- 

sovicích 

Frt. Kubíček, insp. velkostatku 

v Morkovicích 

Zd. Kuff ner, prof . v Roudnici n. L. 
Čeněk Kuchař, říd. škol. v. v. 

v Jevíčku 

Ludvík Kunz, obchodník v Klim- 

kovicích 

Matěj Kvapil, farář ve Staré Vsi 

u Přerova 

Božena Kvapilová v Lutíně . 
Emil Lederer, prof. české prům. 

školy v Plzni 

Josef a Jan Letošníkové v Poličce 
Konvent Mil. bratří v Letovicích 
J. J. Jan kníže z Liechtenštejna 
Rol. akc. pivovar se sladovnou 

v Litovli 

Josef Lhota, říd. prům. šk. v Plzni 
Vlasta Loutocká, choť nadučit. 

ve Štěpánově 

Táž sbírkou 

Karel Lukeš, vrchní kontrolor 

v Táboře 

Jan Mastalíř, far. v Milovanech 
Vine. Mazánek, c. k. školní rada 

v. v. v Pardubicích . . . . 
Bohdan Melichar, knihkupec 

v Hradci Král 

Ant. Miníster, far. v Hlavnici 

Snáška . . 



171-30 
2 
2 



2 

1 
5 

1 

4 

1 

80 

50 
2 — 

1 — 
11-40 



Přenáška 



407-70 



Jan Mischek, c. k. rada z. s. na 

Kr. Vinohradech 

Boh. Mladějovský, maj. firmy Em. 

Barth v Praze 2 

Dr. Bedř. Míildner t. č. ve Stráž- 
nicích u Měln 2 

Rudolf Natali, setník ve Svija- 

nech— Podolí 2 

Hugo Niedenfiihr, mag. pharm. 

v Kojetíně 2 

! Bohumír Novák, c. k. fin. str. v. 
i kom. v Boskovicích .... 
1 Ludmila Novotná, soukromnice 

v Dolanech 

J. Novotný ve Střílkách . . . 
Abit. gymn. Vlila v Olomouci 
Občanská záložna v Olomouci 

k uctění památky f člena vý- 
boru Mat. Opletala .... 
Jos. Ošfádal, gymn. professor 

v Klatovech 30 

; Frt. Pacal, drog. v Herm. Městci 2 
Jos. Palatin, obch. v Bučovicích 1 
Ant. Pařík, c. k. vrch. geometr 

v M. Ostravě 4 

M. Pavlíček, kníž. lesmistr ve 

Velk. Meziříčí 2 

Frt. Pácalt, vrch. inž. a správce 

plynárny v Praze 5 

Václav Peták, horn. inž. v Pol. 

Ostravě 

MUDr. V. Plaček, obvod, lékař 

v Lukavici u Pacova .... 
Josef Polák v Lipníku .... 
J. Portych, c. k. notář v Soběslavi 
Frt. Pospíšil, sládek v Pacově 
Jul. Pospíšil v Budišově u Třeb. 
V. Pošiista, vlád. rada v Chrudimí 
Ign. Pouč, farář ve Velk. Lukově 
Mor. slez. beseda v Praze . . 
Pojišť. banka „Slavie" v Praze 
I. česko-mor. továrna na stroje 

v Praze 25 

M. Pretschnerová, choť inženýra 

v Hrobech 2 

Frt. Procházka, c. k. fin. sekret. 

ve Velk. Meziříčí 2 

Jan Procházka, c. k. ber. kontr. 

a Vojtěch Janovský, nadučit. 

ve Velk. Byteši 2 

Alois Prostecký, c. k. vrch.geom. 

v Náchodě 1 

Jan Provazník, knížecí revident 

v Třeboni 1 

Vít Pryč, liřed. v Litovli ... 1 
K. a. vikar. úřad Českobrodský 

v Přistoupimi 9 

Karel Rozinek, vrch. zem. zahr. 

v Bubenči 1 



1 

2 
1 
50-— 



30-— 



407-70 



Snáška 



635-70 



- 85 



Přenáška . . . 635 70 

Ignác Riickl, továrník v Tasících 5 — 
Kristina Riicklová, ciiof továrn. 

v Tasících 5 — 

Václav Ryba v Senomatech . . 1 — 
Ant. Rydlo ml., tov. v Krčině 

n..Met 5 — 

AI. i<ezáč, továrník v Tišnově . 2" — 

Emilie Saková v Hradci Král. . 1 — 
Edv. Sanetrník, hosp. úř. v Kel- 

čicích 2' — 

Týž sbírkou 4' — 

Boh. Satran, sládek v Humpolci 1 — 
Alois Semerád na Král. Vino- 
hradech 1-05 

Boh. Skácel v Lošticích . . . 1 — 

M. Slavíčkova v Kelci .... 3 — 

Ant. Šlejška, host. v Chrudimi . T— 

MUDr. V. Smrž.obv. lék.v Peruci 2' — 

Ant. Sokol v Senici 2" — 

J. N. Sponar ve Vyškově . . . 2 — 
JUDr. Fr. Srdínko, přís. adv. 

v Hradci Král 2'— 

Jos. Stěhule, řid. škol v Praze . 1' — 
Dr. Mil. Stieber, souk. doc. ve 

Slaném 2 — 

Stan. Střelec, obch. v Dřevoho- 

sticích 2 — 

Karel Stumpf, c. k. rada z. soudu 

v Písku 2' — 

Čeněk Suchý, obch. v Příkazích 5 — 

Otto Sýkora, úřed. v M. Ostravě 2 — 

Františka Sýkorová ve St. Bělé 4 — 

A. Šeferna, učitel v Praze . . 1' — 

Q. Šimek, kup. v Litomyšli sbírkou 450 
Frt. Špaček, c. a k. polní kurát 

v Liberci 2— 

Karel Šťastný, stav. v Hořicích 2' — 
Jan Šubrt, vrch. zást. poj. bank. 

„Slavie" v Praze 2 — 

Em. Taftl, kat. v Praze . . . 2 — 

Týž sbírkou 10' — 

Dr. Jos. Teige, arch. města Prahy 5 — 
Roln. akc. závody, pivovar atd. 

v Těšeticích 50' — 

Frt. Trfkoš, c. k. ber. v Semilech 2 — 
Emil ^Trolda, c. k. místodrž. konc. 

v Žamberku 2" — 

Jan Tykač, řid. škol v. v. v Č. 

Třebové 1 — 

Aug. Ťuká, důchod, velkostatku 

ve Zruči n. Sáz. .^ . . . . 2 — 

Josef Uherek, rol. v Žalkovicích 2' — 
JUDr. Frt. Vaina, c. k. soudní 

rada v. v. v N. Páce .... 10 — 

Spol. roln. cukrovar ve Vinoři . 20" — 
Václ. Vítek, katecheta na Král. 

Vinohradech V — 

Ant. Vlček, c. k. okr. soud. v Boj- 
kovicích sbírkou 5' — 

Snáška . . . 817 25 



Přenáška . . . 81725 
Edv. Volek, c. k. gymn. profes, 

v Příbrami sbírkou .... 4 — 

J. Vomáčka v Praze 3 — 

JUDr. A. Votýpka, c. k. notář 

v Milevsku V — 

Roln. cukrovarna ve Vrbátkách 20" — 
Jaroslav Vrzal, cukrmistr ve Smi- 
řicích n. L 2 — 

Hynek Vysloužil, hosp. spr. ve 

Vískách 1 — 

I. kontrib. spoř. ve Vyškově . 20' — 
Frt. Wagner, k. a. kons. poklad. 

v Praze V — 

Pankrác Weiss, assist. lékár. 

v Březnici 2- — 

Jan Weselý v Mor. Ostravě . . 2 — 
Berta Wiltová, učit. v Praze 2 — 
Ludvík Wolf v Olšanech u 01. 2 — 
JUDr. A. Zadina, adv. v Podě- 
bradech 2 — 

Ant. Zatloukal ve Svisedlících . 2 — 

Kašp. Zemené, c. k. not. v Třebíči 1 — 
Frt. Zykl, c. k. soudní adjunkt 

v Bystřici p. H 3 — 

Václav Žitný v Čereviči . . . 3' — 

Dohromadv . . 88825 



Zůstatek 30. června 1907 



59.884-54 



Úhrnem 



60-77279 



Všem šlechetným dárcům vyslovu- 
jeme tuto upřímné a vroucí díky a 
prosíme uctivě a snažně o další štědré 
podpory a blahovolnou přízeii ct. 
obecenstva. P T. pánům sběratelům 
drobných milodarů sloužiž k laskavému 
vědomí, že k vůli úsporám místa v se- 
znamech jména všech jednotlivých 
dárců příště uváděti nebudeme, majíce 
za to, že postačí uveřejniti úhrnkové 
obnosy jimi nasbíraných a nám zasla- 
ných příspěvků, jichž si velmi vážíme. 
Zároveň pronášíme uctivé přání, aby 
veškeré zásilky peněžní adresovány 
byly na „Výbor Vlast. Muzea v Olo- 
mouci" a nikoliv na některého funkcio- 
náře, jak toho žádoucno k vůli snad- 
nější a přehlednější správě Muzea. 

Eduard Klement, 

vrchní účetní Ústř. záložny rolnické, 
t. č. pokladník. 



86 - 



Seznam 

nové přistouplých P. T členů 

od 1. prosince 1906 až do 30. 

listopadu 1907. 

Členové zakládající: 
Residence jesuitská na Sv. Hostýne. 

Členové činní: 
JUDr. Fr. Barvič, adv. ve Vizovicích. 
Jar. Babek, koop v Bystřici p H. 
MUDr. A. Fuka, lékař v Tliiniačově. 
Vil. Ganzwohl, c. k. notář v Olomouci. 
Ant Graupner, c k. supi. prof. gymn. 

v Olomouci. 
Boh. Hála, koop v Přerově 
Jednota sv. Josefa v Hulíně. 
Met Charvát, úředník v Šumperku. 
JUDr. Jindřich Chylík, c. k. fin. konc. 

prakt v Olomouci. 
Rud. Kadeřávek, c. k. gymn. professor 

v Hranicích. 
Art. Kallus, drog. v Uh. Hradišti 
Katol. politická jednota v Kroměříži. 
Inž. J Křístek, předn. trati v Hranicích. 
Fr Kubíček, c k. supi. prof. gymnasia 

v Oloniouci. 
MUDr. Štěp. Kurfiirst, c. k. okr. lékař 

v Hranicích. 
Th. Dr. Aug. Ozynula, supi. prof. na 
. theol. fakultě v Olomouci. 
Čtenářský spolek v Prostějově. 
MUDr. Č. Roháč, prim. lékař v Hra- 
nicích. 
Ot. Slezák, úředník fy. bratří Thonetů 

v Koryčanech. 



Jindř. Steinmann, prof. č. gymn v M 
Ostravě. 

Stan Svoboda, c. k. fin. úč. ofic. vŽi- 
žkově. 

Adolf Vašek, c. k. prof. reálky v Olo- 
mouci. 

MUDr. Fr. Veselý, řed. lázní v Luha- 
čovicích 

J. Veselý, učitel ve Vel Vsi u Prahy. 

F. Vydra, továrník v Praze. 

Vlád. Worel, farář v Bystřici p. H 

Bohoslovci z I. ročníku v Olomouci: 



Alois Albert. 
Bedřich Doležel. 
Karel Fuksa. 
Josef Haška. 
Arnošt Hrabal. 
Antonín Hráček. 
Jan Hradil. 
František Kolář. 
František Kubíček. 
František Kuřina. 



Jaroslav Kvapil. 
Karel Látal. 
Petr ISěiiičanský. 
Josef Pospišil. 
Jan Sigmund. 
Josef Slepánek. 
Bartoloni. Smečka. 
František Svačina. 
František Vlach. 
Jan Zapletal 



Josef, Cvek, učitel v Tršicích. 
Frt. Čermák, kaplan v Tršicích. 
MUDr. A. Dostál, lékař v Olomouci. 
Václav Klejch, c. k. notář v Klimko- 

vicích. 
Frt. Lón, rolník v Tršicích. 
Fr. Papoušek, účet. obč. zál. v Kouřimi. 
Sbor gymn. v Příbrami. 
Adéla Rýparova, učitelka v Hnojících. 
K. F., Slovák, knihtisk, v Kroměříži. 
Ant. Švestka, hostinský v Tršicích. 
Frt. Vrtal, c. k. poštmistr v Tršicích. 
Vine. Zástěra, c. k. fin. sekr. v Kyjově. 



Nákladem Vlasten, spolku muzej. v Olomouci. 
Tiskem nár. knihtiskárny Kramář a í^rocházka. 



CRSOPIS 



VLRSTEM. 5P0LKU 
MUŽE], v OLOMOUCI. 



ROČNÍK 



"-^^ - 7 A 4 KOPIINV. =- M^AlP VVnÁVi SF 7 H A D M A ^^XlP 



CLENUM SPOLKU MUZEJN. 



VYDAVA SE ZDARMA. 



ČÍSLO 99. a 100. ™ SPOŘÁDÁNO v ČERVENCI =— ROKU 1908. 



Symbol kalichu v křesťanské malbě a v dějepisu. 

Alexeje MikulašoviČe Norcova. 

Přeložil Alois Kašpar, rus. státní rada, professor v. v. 
(Dokončeni.) 

Evoluce symbolu postupuje k ještě vyššímu ponětí — k mystickému 
a posvátnému významu kalichů. Cíše je tajuplná, protože slouží za ná- 
dobu hádání, chová v sobě zaklínání, dává čarodějskou sílu ; číše je 
posvátna, protože sama sebou značí posvátný symbol, obsahuje v sobě 
božský nápoj ; z toho jde také hluboký symbolismus této nádoby bo- 
hatstva, síly, slávy, krásy, která zároveň jest i nádobou všeznání (jako 
číše hádání), a nádobou nadšení (jako schránka nesmrtelného nápoje) ; 
a proto kalich latinských křesťanů slově amula, a zároveň také vas 
dominium a poculum mysticum. 

U starých Řeků zvláště krátery (džbány) měly posvátný význam. 
Jedna orfická báseň, která se přičítá Zopyru, měla nazvání KocarQsg^^'^). 
Kráter měl tak velký význam, že je o něm zmínka při důležitějších 
obřadech a v náboženských formulích ; zákon také ustraňoval vrahy a 
bezbožníky od mokrých obětí a kráterů (aicovóojv /.ai /.QaTr^Qov i^^). Mezi 
knězi mystérií nazýval se jeden -/.Qaxi^oia/.óg ; slovo yMaTTjQÍCtov značí při- 
nášeti mokré oběti, a samo pojmenování nádoby odvozuje se od v.eQÚvwui, 
ÁiQváío — t. j. míchati (posvátné tekutiny i^*). Taktéž maličký kráter 
(■/.oc.n^oloy.og), který se zove -/.otv/Jg/jk (umenčitelné od /.órvloS), byl číší 
náboženských obětí a pokládal se za posvátnou nádobu Dionysia, jak 
o tom svědčí Pamphilus a ř^ollux, protože se podobal cantharu, o němž 
byla řeč výše.^-''') Achilles do boje posílaje Patroklesa koná mokrou oběf 
Zevsovi z posvátného poháru, z kterého (jako poháru v idylle Theokrita) 
nikdo nepil „červeného vína", a žádnému z bohů kromě Zevsa, nepři- 
nášela se mokrá oběf.^'^'") 

'■'^) Fragm. poet. trag. Nauck; Daremberg et Saglio Diet. des Ant. Gr. et 
Rom. C, p. 1553. 

'5a) Demostli. Adv. Lept. 158; Aesclivl Choeph. 291—2. 

'5*) Corp. insc. graec. 2052; Demost. Pro Cor. 259; Photius p. 176. 13; 
Diet. Antíq. Gr. Rom. Č.. p. 1552—3. 

'■■••) Athén. XI, 8; Pollux Onom. VI, 6, 99; Schol. Homer. liíad. 19, v. 34; 
Diet. Antíq. Gr. Rom. C, p. 1549. 

'■•«) ^'Eví}a óe úl déiia^ tay.e T6Tv^{uéfov, .... oíV iíí^) o^rírdaa/.t G6(oi', 
rxe lu] Jd ;,acQi atd. (II. XVI., 225-232. 



Velmi častým symbolem na vásách, jako náboženským obrazem, 
bývá mystický kráter, co spatřuje se na jedné ucelelé pompejánské malbě 
představující mezi předměty kultu mystérií Dionysia nádobu, pokrytou 
pokrývkou, 1"''), čímž se označuje, že nesmí všecko býti odkryto v my- 
stériích před očima nezasvěcených. ^■"'') Klement Alexandrický zachoval 
v jednom znamenitém místě v „Stromates" popsání slavného proressí 
ku cti Isidy, kde vystupují nosiči téciito posvátných symbolů: „hned za 
pojmenovanými osobami šel stolist {aTohoT7]s), nesa pravídko uhelní 
(ntiyvg — loket) spravedlnosti a číši obětní {onovduov) .... Za všemi šel 
prorok nesa (všem) odkrytou posvátnou číši (ídoílor — urnu na vodu) 
na prsách." '•^'') Při slavných processích nosili egyptští knězi na ramenách 
stůl, a na něm stála mystická číše-urna (canopus), posvátná nádoba 
s hlavou Jupitera Ammona, mající na nizu vyobrazení lotusu, a otvor 
zakrytý sfinxem; jindy nosili při processích posvátnou loďku, uprostřed 
ní stála archa na pólo přikryta záclonami s obrazy slunce, okřídlenými 
vyobrazeními bohyně Ma, na podobu cherubínů a ]iných bohů."'") Není 
možno neshledávati zvláštní shody těchto egyptských symbolů s židovskou 
archou úmluvy, a to tím spíše, že sám Klement Alexandrický v páté 
knize „Stromates" věnuje čtyry hlavy (4 — 7) symbolismu společnému 
jak židům tak i egypfanúm; židé vyšli z Egypta, symbolicky ze země 
moudrosti, vypůjčivši si od nich to nejdražší co měli Egypťané, co 
ve výkladu mystickém tvrdí allegorie, unesení Egypťanům drahocenných 
nádob."'!) 

Archa úmluvy židů měla takový symbolický význam jako loďka 
neb číše, která se nosila při egyptských processích"'-) a byla okružena 
tímtéž tajemstvím: k arše přibližovati se bylo zapovězeno, a kdo se jí 
dotekl, zahynul."') Před archou úmluvy stála v symbolickém smysle 
zlatá nádoba (stamno), plná manny"'*) a nejednou již upomenuté ana- 

•5T) Niccolini Čase di Pompejí, Casa di Lucrezio pl. I., cf. p. 8. Diet. Ant. 
C. p. 891, 1555. 

'■'8) Viz stať Norcova „Mystérie starého světa a význam jejich svmbolismu" 
v žurnále „Žizň" 1897, Nr. 27,^ str. 324. 

»^») ^'Entiia h oioXiaTr^q toig. nQoeiQovfiévoig s^^jcezai, éywv zóv ts rijg 
fity.aioaóvTjg n^yvv, xaí ro Gnovdéiov .... hvi naoi óé o tcqo ■J^xr^g e^siai 
noO'^aveg x6 vdqsinv ly/.ey.oXnLOi-iévoc. Clemens Strom. VI., 633. Zmínky zaslu- 
huje též hrobnice Osirisa na ostrově Thyle a o každodenní oběti mléka v 360 
vásách {yjia, vlastně míra, urna), které stály okolo hrobnice. Diod. Sicul. 1. 22. 
Srovnej též 97. 

i"") Creuzer Rel. de FAnt. t. I., p. 795 notě; nákresy a popsání processí 
s číší a loďkou viz l. IV., pp. 54 55, planche XLII., fig. 173, 174. Viz také V^ll- 
klnson: The nianners and customs of the ancient egyptlans. London 1878, 
vol. III. p. 358. 

>«') Exodus lil., 22: ale požádá žena od sousedy své a od hospodyně své 
nádob stříbrných a zlatých, i také roucha: a vložíte je na syny a na dcery své 
a oloupíte Egypt. — XXII., 35: I učinili synové israelští, jakž byl rozkázal 
Mojžíš: a vyžádali od Egyptských nádob stříbrných a zlatých. 

"2) U Řeků se zachovala při slavnostech „veliké Panathenje" egyptská 
loďka, kterou nosili při processích. Creuzer. Rel. II., p. 815. 

''») I. kniha královská VI. 19; II. kn. král. VI. 6, 7. 

'"*) 1 řekl Mojžíš k Aronovl: vezmi nádobu jednu, a vsyp do ní manny, 
co se vejde do (míry) gomor = a ulož ji před Hospodinem, aby byla chována 
rodům vašim, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi. 1 položil ji Aron v stánku 
k chování. (Exodus XVI. 32—34.) Srovnej symbol stamno s Pannou Marií, str. 4. 
Popsání archy s cherubíny viz Exodus XXV. 10—22. 



- 89 - 



loijie archy, loďky, číše, hlavy atd. — svědčí ještě jednou o tomto 
symbolu.'"') Archa Noemova a archa úmluvy překládají se stejné od 
70 vykladačů v.iI^vuúq a v latinské Vulgátě area ; ale hebrejsky se nazývá 
archa úmluvy arn, a archa Noemova tbe, při čemž nutno pozorovati, 
že košík, v kterém byl položen u vody Mojžíš, který nazývá se také 
tbe, přeložili vykladači (-JC^^r^, a odtud analogie s mystickým Thebah.i''^ 
Na překrásné malbě na váse, zhotovené jakýmsi Asteem, a před- 
stavující Herkulesa v zahradě Hesperidek, jasné vidíme mystický význam 
číše: Herkules drží v ruce jedno z jablek, která trhá pro něj hesperidka 
Hermesa; u její noh je labuf (allegoricky značí zpěv hespiridek). za 
Herkulesem stojí druhá hespiridka Melisa a drží v ruce číši zasvěcení 
při mystériích ; okolo pni stromu se zlatými jablky otočil se jejich hlídač 
had-drak, ale třetí hesperidka Kalypso sedí pod stromem a čarami 
okouzluje hada, podávajíc mu v číši (patera) nápoj, vylitý od ní z my- 
stické nádoby; na její noze sedí pták lynx (symbol kouzel); za Kalypsou 
čtvrtá hesperidka Anteja drží v jedné ruce jablko a v druhé symbol 
zasvěcení při mystériích, za ní stojí pátá hesperidka Ajopis.^'*') Na jedné 
medajli Marka Aurelia zachovalo se vyobrazení posvátné nádoby, stojící 
na bohatém trůně, a dva neznámí ptáci hlídají jaksi tuto vásu.i^'^) Doposud 
nevyjasněn význam tajemného předmětu pocty templářů, poď jménem 
Baffometus (/íap/) ^^íjkk — křest, barvení moudrostí), ačkoliv byl pří- 
činou žaloby na řád; bylo to, jak někteří vykládají, vyobrazení hlavy 
s rřemi obličeji, aneb byly to, jak druzí praví, tři mystické nádoby, ale 
v obojích případech měly tyto symboly odnesení i ku gnosticismu, 
i k manicheismu."'") Tento mysticismus týká se také základních symbolů 

185) Tou shodou hlavy— loďky (xf^aA/^, xť(/)rv atd.) stává se svědectví 
Lukianovo jasným, když praví, že každý rok připlyne z Egyptu v Biblos hlava 
Osirisa, zhotovená z papyrusa. (Luc. De Dea Syř. 7. 

'«") Le mot hebreu tbe-vaisseau, dans le sens ďune chose destinéé á en 
contenir.á en conserve un autre. C est le nom symbolique de la ville sacrée Theba- 
ťasile, le refuge, la demeune des dieux; c' est un circuit, un orbě, un globe, uncofřre, 
une arche, un monde, I' Univers enfin que Ton se figurait contenu dans une 
sortě de vaisseau qu' on appellait aoub (le desir agissant a I' intérieur). Fabre 
ďOiivet, La Langue Hěbraique restituée. Paris 1815, vol. 1. Racines, p. 9; vol. II. 
p. 191. — Svaz hebrejského arn, lat. area, řec. aqyj)Z, sanskr. argha viz Higgins 
Anacalypsis. London 1836, vol. L, p. 346—8. 

'«") Creuzer, Rel. vol. IV., p. 291, CLXXXI. 665. 

•««) Zoega. Num. Aegypt. imper. t. XllI., 17; Creuzer, Relig t. IV., p. 36, 
pl. LIII., 138-c. 

"'^) King, The Gnostics and their remains. London 1887, p. 399—407; Grou- 
velle, Mem. hist. sur les Templiers. Paris 18)5, p. 72—104; Michelet, Hist. de 
France, t. III, ch. 3 et 4. — V 42. punktu žaloby na templáře se praví: „quod 
ipsi per singulas provincias habebant idola, videlicet capita, quorum aliqua 
habebant třes facíes et alia unam et aliqua cranium humanum habebant" (Grou- 
velle p. 337). Toto samo sebou napomíná o nutné vlastnosti v starodávnosti 
pohanských chrámů — mluvící hlavy — orakuly, které měly stejné odnesení 
jak k číšim-lebkám, tak i k číším-hádání. Rufinus ve svém dějepisu dosvědčuje, 
že za Theodosia v chrámě Serapisa byly nalezeny odseknuté dětské hlavy s po- 



lacenymi ušty („ . . . quot ibi infantium capita desecta inauratis labris inventa 
nt." Rufinus XI., 24); Theodorit vypravuje, že v Antiochii, v paláci, našli bednv 
člověčími hlavami („ . . . /.éifaloji' uvííqiÓiuov nenlr^oiméva^ eig)-aíJaí . . .' 
Theod. Hist. eccles. 111., 27), co nás nutí předpokládati "stejný způsob užívaní; 
a Damasský u Photia svědčí, že za Prokla v domě Kvirina, nalézala se lidská 
hlava veliká jako cizrna (fW/í/^.7o^-) s vlasy, očima i ústv a vydávala zvuky 



- 90 - 

alchimie. Vejce filosofické, neb alchimická pec (athanor), tajemná ná- 
doba, přechovávající materii, má úloiiu matrix v processe alchimického 
počátku a odtud její analogie s kalichem. i'") Alchimik Zosimus Theban- 
ský, nazvaný „božským", jenž žil na začátku IV. stol. křesťanského leto- 
počtu, popisuje v jednom svém pojednání o cnosti {ttsoí aQerTL:) tento 
alchimický symbol : — „já jsem usnul a uviděl kněze, stojícího přede 
mnou na vrchu oltáře v podobě kalichu {rfia?j)Ěidt]i;); k oltáři vedlo 
patnáct stupiíů. I uslyšel jsem s vrchu hlas, pravivší mně : já se spustil 
na patnácte stupňů na cestě mraku, a vystoupil na tolik též stupiíů na 
cestu světla; kněz mě obnovuje, když odhazuje hrubou tělesnou hmotu; 
konaje nutně bohoslužbu, stávám se duchem ... Já usnul znova a uviděl 
tentýž oltář podobný kalichu, a ve vrchní jeho části vařící se vodu a 
nekonečné množství lidí nalézajících se v něm." ^'i) 



tak silné, jako křik tisíce lidí („/a/ o./io tov OTÓj^iaTog qwvřji' o.q^iévy.i, Tioov 
C(ví)o(''miúv yillcov ToaovTOv i^ieyálrjv". Phot. Myr. c. 242, p. 1045). Vilém Mal- 
mesbur vypráví, že znamenitý papež Silvester II. (Herbert) měl hlavu, kterou 
sám zhotovil, a která odpovídala na otázky („ , . . fudisse sibi statuae caput, 
quod non nisi interrogatum loqueretur, sed verum vel affirmative vel negative 
pronunciaret verbi gratia". Malmesbur: De gestis regum Angliae II. 10.) Arabský 
spisovatel En-Nedim dosvědčuje, že charranští Sabejané v Mesopotamii ctili 
lidskou hlavu předpovídající orakuly; taková hlava musela míti jisté podmínky 
(viz pozn. 24), patřiti člověku typu planety Merkura atd., takového člověka lo- 
vili, posadili v olej a drželi tak dlouho, až hlava sama se oddělila od těla; 
ona se stala posvátnou, protože jeho duše, jak si to představovali Sabejané, 
musela někdy navštěvovati z Merkura svou hlavu, a poněvadž měla dar před- 
vidění, prorokovala (Chw^olsohn Die Ssabier und der Ssabismus. Petersburg 
1856, vol. pp. 15, 21, 131, 143, 389). V literatuře talmuda často se ukazuje na 
podobná hádání: dle slov iÚišny židé postavivše před sebou mrtvou hlavu 
lidskou, dotazují se jí (Tosefta Tract. Synth. c. 10; Talmud Jerus. Vil. 12), a 
Majmonides k tomu dodává ve svých kommentářích, že před takovou hlavou 
nejdříve kadidlem kouří a pronáší známé zaklínání, po tom hlava vydává slabé 
zvuky, které se vykládají jako orakuly (Chwolsohn II. p. 151). Známé modly 
z bible therafimy velmi se ctily u židu: Ráchel ukradla therafimy Labana, a 
Jakob je skrývá (Genesis XXXI. 19, 34; XXXV. 2—4), therafimy vydávaly orakuly 
a pro ně se strojily celé náboženské obřady (Kn. Soudců XVII., XVIII.), za trest 
židé zůstávají bez therafímů (Oseáš. III., 4) atd. To byly tytéž hlavy předpoví- 
dání, co dosvědčuje jedno významné místo hlavy 36té díla rabbi Eliezera (Pirqe- 
derabbi Eliezer): co jsou to therafimy? Zabijou prvorozeného, odřežou hlavu 
jeho, nasolí a pomažou olejem; potom píšou na plechu jméno nečistého (!) 
ducha a kladou lístek do úst hlavy, zapalují knoty, klaní se před ní a hlava 
začíná předpovídati (Chwolsohn II., p. 154). Jest-li obrátit zřetel na fakt nejednou 
již dokázaný o upotřebení křesťanské krve od židů, a porovnat výše uvedené 
analogie, pak není nesnadno porozuměti, co jest „prvorozené" nemluvně. Viz 
podrobnosti, zvlášť o hlavách předpovídajících a j. J. Seldeni Syntagma de Diis 
Syris 1. c. 2., a Chvolsohn, op. cit. II., p. 142—155. 

''<•) Srovnej menka (pozn. 120) ^ genitrix, číše mající podobu leknína, 
stamno atd. Paracelsus vysvětluje athanor takto: „Coeluni est impressor. Opus 
est impressio. Haec per quod sit est Athanar." (A. T. Paracelsi Opera. Qenev. 
1658, vol. 11., p. 622.) 

'") Ky.i uní'ÁOLf.Lr^drjv vmí (jQV) UQovQyóv xiva (GTOtra t(.i7rQ0o')tv nor 
t7n'(vo) fti')(iov <pialo6ió(>7g. ^^livda dev.y.jiívre '/lifur/.ag TXQog avúftaatv 6'r/6v 
o avcog (ivmúc. Kat (fwvf^g urwd^tv 7/.nvaa KeyovarjL; fcni : nťJiXr.Qío-Áa xol 
■/.atiévca (.le xaltag To.g dtv.ajiévTe ov.ntocftyyeig yJjticrAag, -/ai ovií-.vy.i iie 
r«g qíiJToXaiiinelg '/.hfia/.ag^ Kai toxiv /.cd <i 'leqovQyCov y.aivovQ^fcbv /it, 
McoftaXl.fif.itvog xr^v %nv Gvjucxxog nayvxrfia, ycd f^ áváyxr^g UQaxevóf^isvog 
7t)'6T(.iy. xťkoviiyj . . . Kal 7iáXiv vruvoiin dVíV. Kai sídnv xov aizfv cftahi- 



- 91 - 

Tento alchimický počátek v kalichu — tentýž kosmogonický symbol 
11 Platona v Tiniaios-e: (Tvůrce) v první číši, v které smíchal sestavenou 
společnou duši, vzal, co dříve zůstalo, a smíchal (to) skoro takým způ- 
sobem . . . sebrav všecko, osvobodil duše (v souhlase) s rovným číslem 
hvězd, a určil každou (hvězdu) pro každou (duši)/' '2; 

Ještě větší význam mystický přikládá se té tajemné nádobě — arše, 
o které tak mnoho mluví spisovatel v „Úvodu ku Kabbale" ; ''■') také 
třeba si připomenouti, že v znamenité hře Tarot, která k nám (jak praví 
okkultisti) přišla z Egypta a představuje symboly starodávného posvěcení, 
jsou číše, poháry (to co srdce v hracích kartách našich) ; a dle téhož 
výkladu je číše Tarota — symbolem passivního principu (jak již řeknuto 
v pozn. 120 a 170) a tvoří druhou písmenu (he) tajemného slova Kab- 
baly ieve.i''*) Dle předání vysvětlena všechna moudrost od krále Šalo- 
mouna v knize, která má název „Klíč krále Šalomouna" (Clavicula 
Salomonis) ; syn jeho Roboam, dle závěti otce, položil v jeho mohylu 
tuto knihu, kterou dříve uzavřel v bedničku ze slonové kosti ; když baby- 
lonští mudrcové z úcty k Šalomounovi předsevzali obnovení jeho mohyly, 
byla tato tajemná kniha otevřena.''-^) Podobně také perský Šalomoun, 
Džemšid při stavbě svého sídelního města odkryl, jak výše praveno, 
číši moudrosti. 

U současných buddhistů v Mongolsku, ve středu čtverce, nazna- 
čeného pro stavbu chrámu, v zem zarývá se k vůli štěstí a vyhnání 
zlých duchů posvátná nádoba san-bumba — nekonečný a plný poklad 
přání, zhotovená z drahocenných věcí; má býti zhotoven ze zlata, stříbra 
neb červené mědi a naplněn uvnitř vonnými lékařskými trávami, draho- 
kamy, kovy a listy s posvátnými zaklínáními; potom zabalený v žlutý 
šátek (chadak) staví se v sklepě tak, aby zůstal nezavaleným zemí.^''0 



^coiiov y.al encďio 'íÓíoq xa/Zf^^oj', /.cd jcoLív Xxov sig acrnv uneiQOv }wia. 
(Berthelot, Collection des anciens alchimistes grecs. Texte. Paris 1888, p. 108, 109.) 
'") Kal nediv lni xov nqóxíQnv ygavi^Qa, Iv oj zr^v rov navvog (piyrjv 
'A€Qavvvg litioye, %u tíov nQÓad^ev vnálnina v.aTeyúvo filayojv vQÓnov uév 
Tiva tor avTÓi' .... ^vGxrjaag óé to nav dieílt tpryág loagíd^uovi, zolg 
aOTQOig, éveiité S^^r/.áartjv Ttoóg r/.y.otop (Platon Timaios, 14). 

"^) Knorr de Rosenroth, Kabbala denudata, t. 11., Francof. 1684, pars 1., 
pp. 259 sqq; Adumbratio etc, ed. 1684, cap. V. V jednom místě stojí toto: 
quoniam vas ipsum includit illani virtute iiterarum „alchim" quae denotant 
judícium (p. 280). Podrobný výklad symbolů, týkajících se vyšších tajemství 
Kabbaly, byi by zde nesrozumitelným bez odchylky, která svou obšírností muže 
uškodit celku v této stati; poznání symbolismu v tak nazvaném „okkultismu" 
činí zvláštní zkoumání. 

'■^) Papus Le Tarot des Bohemíens. Paris, p. 50, 114. 

'■'') The Key of Salomon the king, transl. by M. Mathers. Lond. 1889, 
p. 2—3. 

•''^) Pozdějev, Očerky buddhistických klášterů v Mongolsku. Petrohrad 1887, 
str. 23 — 24. Číše-hlava často se zakopávala v základ k vůli pevnosti. V Indii 
dle textu Jadžurvedy, při obřadech stavby obětního oltáře zazdívala se do jeho 
základu hlava nebožtíka. (Viz Weber Ueber Menschenopfer bei den Indern d. 
vedis. Zeit. v časopise d. Deutsch Morgenl. Gesellschaft. XVlll., 1864, p. 263—265; 
Vojevodský, Kannibalismus v řec. mythech. Petrohrad 1874, str. 235.) Takový 
obyčej zarývání hlavy a také celého člověka byl skoro všeobecným; na př. všem 
známa srbská legenda o stavbě města Skutari (Skadra, Skadar), v jehož základ 
byla zazděna za živa mladá žena Gojko. 



- 92 - 

Dle slov Pausania v druhé messenské válce, v předvečer jejich 
záhuby, byl znám obyvatelům Messeny orakul Lykia Pandionida, dle 
něhož nutno bylo uschovati některé posvátné symboly Messenských — 
závdavek budoucího znovuzrození země; Aristomenes, hrdina messenský. 
přenesl v noci symboly v nejodlehlejší část hory Ithomy, zakopal je tam 
a modlil se k jupiteru a k bohům ochráncům země, vyzýval je za 
svědky pokladu, který se ukrýval (7raí»ax«ra.9/--//;ci. Po třech stech letech, 
brzy po bitvě u Lenkter, Epiteles, hlava argivských a obnovitel Messenii, 
měl ve snu zjevení, v označeném místě našel a vyryl bronzový džbán 
{róoía yaXy.rj) ; otevřev tuto urnu, našel olověné listy velmi tence vyko- 
vané a svinuté jako knihu ; na nich byly napsány posvátné mystérie 
velikých bohyři a to byl zakopaný poklad Aristomena.^'") 

V Číně, za času Jao, kamenná amfora ma nao přechovávala se 
v chrámě Chuang-ti ; byla plna ambrosie, pokládala se za nejdražší 
předmět a zdálo se, že je nevyčerpatelnou, ale již za císaře Suna byla 
prázdna a přenesena na hory Cheng; tam pro ni byl připraven trůn 
„drahocenné ambrosie" vedle oltáře luny; při posvátných obřadech 
páry vystupovaly od tohoto trůnu a houstly v oblaka různých tvarů. 
Později tato amfora byla přenesena na chlum Ling-ling a po smrti Suna 
byla zaryta v zem. Když císař Tzin ši-Choang-ti hledal nápoj nesmrtel- 
nosti, při kopání na hoře Ling-ling nalezli amforu, do níž se vešlo 
osm „tero" — počet, připomínající osm stran světa; měli za to, že to 
ta zázračná vása, která se zachovávala tak dlouho za času Suna, ale 
další její osud není nikomu znám. Později vymyslil známý Tung-fang-šo 
(za císaře Geu-gana) také tento nápis na váse : „od posvátného oltáře 
ambrosie vystupují nejasná bloudící oblaka; zefír nosič dobrých příhod, 
vystupuje od trůnu luny; vidím tři amfory ambrosie uprostřed moře 
svázané podivnou pentlí z mořské pěny".^"^) Tři amfory — to jsou tři 
ostrovy nesmrtelných svatých geniů : Fang-chu — ostrov Fang-sang, 
Pcheng-chu — ostrov Pcheng-laj a Tzing-chu — ostrov Ing-šen ; jejich 
tvar připomíná tvar vás, které se nazývají chu (hu) — široké na vrchu, 
úzké v prostředku, čtyřhranné dole, jakoby byly zhotoveny uměle rukou. 
S vrchu hory, kde byl vystaven chrám posvátný luny, hledící na šíré 
moře, tyto ostrovy zdají se býti svázanými páskou. i'') 



(v x6 tQrjf.iÓTaiov, -/.aiwQctív ig ^í&ióurjv %n ?)Qog, Y.ai zíia ^I&oJi.irjt^ evovra 
y.«i d^eoíg 0% Msaorjiiovg ig VAeívn mioCov fpílcc/.ag asTfai tř/g Tiaga^ara- 
<'h'y.rjg aiTOvusvog . . 'O ói ^E7ciTélrjg hiérv/ev oqíggov idqiaa yy-h/i- . . . 
/;x'orj'£ x^v vdqiav, drníSag dé €vq€ ■/.aaGÍTSQOv ^Ir^lao iJ.vov ag to Xf-nxúxazov 
hTidXiy.TO di wGneq xá i'ii'^h'a. iviGid^a x(7)v iie^^áXiov QE(7n> f-yó^fganro Vj 
telexrj, y.ai xovxn i^v ?) naQOí'/.aTy.d-rfy.rj xov '^.Qioroiuvnvg" . (Pausan. Desc. 
Gr., lib. IV., c. 20, 2; cap. 26, 7—8.) 

"'') Dali' altare sacro all' ambrosia s'innalzano vaghe niibi; e zeffiro, 
apportatore di buoni eventi, si leva dal tabernacolo della luna. Védo tre anfore 
ď ambrosia in mezzo a! maře legate da un nastro leggiadro di bianca spuma. 
C. Puini, Le Origini della civilta secondo la tradizione e la storia delF estremo 
Oriente. Firenze 1891, p. 81. 

"") Shih-i-ki 1., fol. 6—8. Viz Puini, Le Origini della civilta, p. 26-27; 
celý text přeložen na str. 80—81. Viz též Pautliier, Chině et sa description 
historique. Paris 1879, str. 219—220. 



- 93 - 

Mystické nádoby schránky různých pokladů moudrosti, nadšení, 
nektaru ctí se jako nádoby posvátné. K poctě sedmi drahocenností — 
symbolů přidávají tibetští lámové ještě osmý symbol „číši" (tibet. bum- 
pa-ter, sanskr. kalaga) - schránku skrytých bohatství třech světů, ^-°) 
a v buddhických svatyních v Mongolsku uchovává se v nádobě bum-ba 
svatá voda.^'^') 

K předmětům čínského a japonského kultu patří nádoba — číše 
(kit. Hua-phing^, kefiyan ; jap. kuvvafin), v které se chová větev mystické 
rostliny (od břehu jezera Anavatapta) sikimi (Sikimi, mih ; aquilaria 
sinens?); druhá podobná číše-vása, jenom širší (na podobu nádoby „ku"), 
slouží za schránku kytice z květů. i''") Devět bronzových velkých vás, na 
nichž císař Ju přikázal vyřezat mapy a popsání devíti provincií Číny, 
pokládaly se tak drahocennými a posvátnými, že s jejich celostí byl 
svázán zdar celé strany, a kdo je měl v moci, ten vládl Čínou ; tyto 
vásy byly ukryty od jednoho z posledních císařů třetí dynastie Čeu na 
dně hlubokého jezera.^'''') 

Mystická nádoba nápoje moudrosti, číše nadšení a tajemné síly hrá 
ne poslední úlohu také v koncepcích severních národů, při čemž beze 
změny opakuje se již nejednou přivedený leit-motive ideje: číše-lebky, 
hlavy kotle. Nádoba tato, dle svědectví británských bardů, dodává 
básnického ducha, moudrost, zjevuje budoucí věci, tajnosti světa a po- 
klady lidského vědění; nejdražší kameny zdobí tuto mystickou číši.'''''^) 

Báseň o Bráně Blahoslaveném, synu Febala, vypravuje, jak on 
potkal na jezeře Číše (tak se zove) tři čaroděje, a ti mu darovali za 
pohostinství jim prokázané pohár, mající tu vlastnost, že léčil všechny 
smrtelné nemoce, zastavoval krev a křísil mrtvé : ale čáry této Číše pře- 
staly beze stopy, jakmile do ní byla vhozena pokrvácená hlava jednoho 
z vůdců nepřátelských Branovi ; tento zázračný pohár patřil k číslu tři- 
nácti divů Britanského ostrova, přivezených od čaroděje Merlina v křišťá- 
lové arše.i""-') 

V staroirských pověstech o přibytí páté rasy dobyvatelů, jež se 
nazývá „národem bohyně Danan" (Tuata Dé Danan), mezi 1876 a 1684 

'»«) Waddell, Buddhism of Thibet, Lond. 1895, p. 391. 

'*') Bum-ba ^ nádoba na podobu vásy s prodlouženým hrdlem, bez ucha. 

"-) C. Puini, Enciclopediasi nico-e;iapponese, parte I., Firenze 1877, p. 77. 
La radice di questa planta (sikimi) dá una specie di prořumo . . . questa materia 
odorifera proviene dalie rive lago Anavatapta: e bruciando ur.a pallottolina di 
esse sostanza, non piu grande di un grano di canapa, profuma tiitto il Jambud- 
vipa. II lago Anavatapta si suppone che sia sur un monte della Catena dell' 
Imalaia; e da questo lago si crede che abbiano origine tiitti i grandi fiumi 
deir India (id , nota 1.). 

'83) Později Ši-choang-ti, císař čtvrté dynastie <Cin) hledal tyto vásy 
i znamenitý nápoj nesmrtelnosti, sh'bený od sektv Lao-tce. (Viz Pauthier, Chině, 
p. 50, 219-220). .7 . v 

'^') Myvvrian I., pp. 17-20, 37, 45, 67; Baring Goiild, Curious myths of 
fhe middle ages. Lond. 1892, p. 628-619. 

""■') Oould. Cur myths. p. 619-20, 622. V keltické legendě o cestováni 
Kormaka (Cormac), irského krále, čarovný pohár rozbíjí se na kousky, jestli 
někdo zalže, ale hned se mohou střepy zase spojiti beze stopy o rozbití, jak- 
nule potom pravdu vyřknou. Viz Transactions of the Ossianic Society t. 111., 
p. 213; Arbois de Jubainville. Le cykle mythoiogiqne iriandais, Paris 1884. 
p. 327-333. j j .-, 1 



- 94 - 

r. před Kristem, mluví se o čtyřech pokladech tohoto národa. — jest 
to kámen osudu, na němž se vybírá král. kopí a meč poskytující jisté 
vítězství, a konečně čarovná číše-kotel dobrého boha Dagda, nasycující 
všechny. 1^'') Ale nejposvátnější význam u starých Bretonců měla zasvě- 
cení v tajnosti nádoby-číše přemoudrosti, s kterými byla svázána pověst 
o mystickém kotle Keridveny (Pair Ceridvven) keltické Demetry, pramene 
života ; tato povést jest tím důležitější, protože v sobě obsahuje všechny 
elementy základního symbolu, o němž se jedná: Keridven-Demetra vaří 
v kotle mystickém nápoj božského nadšení a přemoudrosti, a chlapcovi 
Gvionu přikazuje udržovat bez přestání oheň po celý rok a den ; již 
uplynulo skoro dvanácte měsícii, když z nenadání vystříkly tři velké 
kapky z kypícího kotlá a opařily prst Gviona ; ten ho zdvihl k ústům 
a v okamžiku poznal budoucnost ; kotel se rozbil a uhasil oheň, a on 
se dozvěděl, že Ceridwen ho zničí; i začalo pronásledování, Ceridwen 
a Gvion berou na se různé tvary, jako bývá ve všech známých mytho- 
logických pověstech o pronásledováních, při čemž ona v podobě slepice 
ho spolkla, když se přeměnil v pšeničné zrno. Ale po devíti měsících, 
byvše těhotnou od tohoto zrna. porodila nemluvně, klade je, jako Sargon 
Starý, do lodičky, pokryté kůží a spouští do mořských vln dne 29. dubna, 
ale bytost ležící v lodičce zázrakem se spasila: to je tajemný Merlin- 
Talerin, vyvolená nádoba moudrosti a poznání.^"'') 

6 

Ve své poslední fási evoluce, číše — schránka pokladů, nesmrtel- 
ného nápoje, jest číše života a božské přemoudrosti, a nikde to není 
lépe vyjádřeno než v starých východních náboženstvích. 

Cíše Buddhy má se za velikou svatyni mezi přívrženci jeho učení 
a po příkladu jeho přikládají mniši budhičtí zvláštní symbolický význam 
svým číším, o čem se zmínka stala výše (viz pozn. 145). V jednom 
z nejstarších buddhických sborníků, známých pod jménem knihy 550 
narození (Jataka), nalézá se vypravování o číši Buddhy. Když Bodisatva 
dostíhal stupně Buddhy a nalézal se v rozjímání pod stromem poznání, 
dívka Sudžata z Uruvely, vdavši se šťastně, souhlasno slibu, který uči- 
nila před posvátným Nigroddha stromem (flcus indica) rozhodla se 
věnovat Buddhovi zlatou číši (suvanna pátto) v ceně sto tisíc (obětí — 
satasahassapariccágo). V den dosažení nejvyššího stupně rozjímání, sluší 
se dostat (laddhum vattati) zlatou nádobu, v ceně sto tisíc (obětí) a 
Sudžatě napadlo, aby položila pokrm Buddhy (t. j. rýži uvařenou 
v mléce — páyáso) v zlatou číši : '""*) vykonavši vše tak jak chtěla. 



"«) Leabar Gabala, livre des invasions, trad. H. Lizeray, Paris 1884, 
p. 45—46. (Viz také A. Nutt, Studies on the legend of the holý Grail. London 
1888, p. 184—187). 

'**■) Welsh Archeol. I. 74; Davies Mythol. 186, 213, 229, 238; Nennius von 
Gunn (úryvek Hanes Taliesin) 41—44. (Viz Mone, Gesch. d. Heidenthums im 
nórdl. Europa, Leipzig 1823, Theil. 11., p. 519-524). 

'''s) Paličky text tohoto místa se čte takto: „Yasmú pana Buddhabhávam 
pápunanadivase satasahassaghanikam suvannapAtim ladlium vattati tasma sa 
„suvannapatiyam payasam pakkhipissamiti" cittam uppadetva" atd. (Patakattha- 
vannana, originál pali text edit. by FaiisboU. vol. I. London 1877, p. 69). Dle 
Childersa (Čajders), pariccago — sacrifice, llberaiity. (Childcrs, Pali Diet. London 
1875, p. 338.) 



- 95 - 

přinesla nádobu Biiddhovi, a on učiniv obřad omývání přijmul pokrm 
vložený v číši;- potom když pojedl, vzal zlatou číši a řekl: jestli já 
nyní jsem s to (sakkhissámi) státi se Buddhou — af číše jde vzhůru 
(proti proudu), jestli však ne, af jde dolu (po proudu) a hodil (číši 
v řeku) ;!'''') ale číše plynula proti proudu a přibyla k dvoru cara 
černých buddhů, zazvučela na ně „klik!" a zaujala mezi nimi nižší 
místo". ^''") Za nějaký čas dva bratří přinesli Buddhovi oběf sestávající 
z medových a rýžových koláčů, ale číše již nebyla a on neznal, co 
dělat, protože buddhové nikdy neberou pokrm přímo z ruk : „Tenkrát 
čtyři ochránci světa ze čtyřech stran (přišlí) přinesli číše. zhotovené ze 
safíru, ale Buddha je nepřijmul. Oni opět předložili čtyry číše zhoto- 
vené z kamene černého jantaru (mug^gavaima), a on slitovav se (anu- 
kampáya) nad čtyřmi genii, vzav čtyry číše, postavil jednu v druhou 
a přikázal : af jest jedna (nádoba) ! A kraje čtyř číší byly vidět jen jako 
čárky (a sumy číše) vešly (všecky) v jednu číši prostřední velikosti ; 
potom Buddha přijme pokrm v tuto novou číši a nasytiv se. vzdal 
díky.i'") 

Tyto episody vypravují se s velkým mysticismem v sanskritském 
texte Lalita-Vistara.i''-) 

Sudžata, dcera starosty vesnického, přinesla s poklonou Buddhovi 
zlatou číši plnou medu a mléka^'"); Buddha pokrm snědl a zlatou číši 
za nic necenil. nýbrž hodil do vody'''^), a ona připloula k caru černých 
hadů atd. Druhá episoda vypravuje se s následujícími variacemi mystické 
povahy: čtyři velicí carové přibyvši ze čtyř stran světa, přináší Budd- 
hovi nejprve čtyry zlaté číše (saVvarnáni pátráni), potom číše z různých 
drahých kovů a kamenů, ale on jich nepřijímá, protože praví buddhové 
berou pokrm ne v drahocenných, nýbrž v kamenných nádobách. Carové 
měli ještě čtyři kamenné číše (caila pátráni), které již napřed, jak bylo 



"'') Tam pana payásam bhunjitva suvannapatim gahetva „sac' aham ajja 
Buddho bhaviturn sakkhissámi ayam pat! patisotam gacchatu, no ce sakkhissámi 
anusotom gacchatu" ti vatva pakkhipi (Jataka p. 70). 

■"") „gantvá tinnam Buddhanam paribhogapátiyo kili kiliti rávam kfiraya- 
máná paharitvá tásam sabbahetthimá butvá atthási (id. p. 70). 

"O „. . . catuhi disáhi cattáro Mahárájano indanilamanimaye patte upana- 
mesum. Bhagavá te patikkhipi. Puna muggavannaselamaye cattáro pate iipana- 
niesum. Bhagava catunnam pi devaputtánam aniikampáya cattáro patte patigga- 
hetvá uparúpari thepetvá „eko hotú" 'ti adhithahi. Cattáro pi mukhavattiyam 
pannáyamánalekha hutvá majjhimena pamánena ekattam upagamimsu. Bhagavá 
tasmini paccagghe selamaye patte áháram patiganhitvá per bhunjitva anumo- 
danam akási"." (Patáka, p. 80.) Srov. také Buddist birth stories, trans, bv Rhys 
Davids vol. I. Lond. 1880, pp. 93, 94, 110. 

1'-) Ačkoli Lalita-Vistara napsána mezi 600—1000 r. po Buddhovi. nemůže 
se rovnali se starší „Jataka" a má vůbec takový význam pro učeni se prvo- 
bytnému buddhismu. jako báseň středověká měla by k evangeliu (Rhys Davids, 
Hibbert Lectures, 1881, p. 197) — přece však pro tuto stať důležitá ne epocha 
napsáni té neb oné knihy, ale poukázání v nich vůbec na mystický význam 
číše jako symbolu spaseni. 

'"3) Atha khaki bhikshavas sujátá grámikaduhitá suvarnamayim pátrim 
madhupáyasa sampurnám bódhisattvasya "upanámayati srna. (Lalita Vistara, 
sanscrit. text ed. by Rajendraiala Mitra,' Calcutta 1877, p. 335.) 

^"* „. . . paribhujva tám suvarnapatrim anapčksho várini prakshipati sma." 
(id., p. 337). Srov. s textem na str. 339 „datvá bhójanam sujáta matimám" atd. 



- 96 - 

předpověděno, byly naznačeny v dar Buddhovi, a proto se jich neužívalo. 
„Cíše mající vlastnost zákona, nemůže se rozbiti a rovněž i kamenné 
číše nelze rozbiti. "i'*^); carové takto pomyslivši, darovali tyto číše Budd- 
hovi, jenž vzav „požehnal jednu mocí svého naklonění" (adhimukti) ^■"'). 
při čemž řekl jednomu carovi tento verš: „podnes číši buddhovi a ty 
budeš v číši (jako) v nádobě poznání agrayána) ; darovav číši nám po- 
dobnému, nebudeš lišen (ani) paměti, (ani) rozsudku;"^''') a druhému 
carovi řekl tento verš: „kdo dává číši Buddhovi, ten nebude lišen (ani) 
paměti, (ani) moudrosti." i-'''") 

V těchto dvou přivedených gáthás jasně se jeví mystický význam 
čiše-lodičky jako číše života, číše spasení; to potvrzuje též i následující 
episoda, vzata z téhož spisu, která jaksi doplňuje analogickou episodu, 
vypravovanou v Jataka : dva bratři přinesli Buddhovi drahocennou číši, 
která se jmenovala Abučandra (ratna patra abhuccandanamih), naplněnou 
pokrmem, a on přijmuv číši a nasytiv se, hodil číši v nebesa (ksipé 
pátri nabhastalě asmim). Car bohů nazván Subrachma vzal překrásnou 
drahocennou číši a ještě do nynějška v ráji Brachmy klaní se číši ve 
společnosti bohů.^-''') 

Město Purušapura (nyní Pešáver = Peshavvur) bylo kdysi městem 
číše Buddhovy ; přinesena sem po jeho smrti, dlouho byla předmětem 
zvláštní pocty. -*^'^) Za doby buddhického mnicha Fa-sjana (Fa-hien), okolo 
400 r. po K., tato číše nalézala se ještě v Pesaueru v klášteře schválně 
pro ni vystaveném, a souhlasně s popsáním, představovala různobarevnou 
nádobu, s převládající černou barvou, při tom velmi jasný byly kraje 



"*5) „Sa bhojanam dharmyamayam hyabhědyamime ca caílámayam abhedya 
bhájanás (id p. 496). Bhájaiia značí vůbec každou nádobu: pohár, číše, mísa, 
hrnek, schránka, nádržka. 

'''") „. . . pratigrhya ca eka pátrám adhi tisthatí srna adhimukti balC-na." 
(id., p. 498.) 

''*') Upanámayasva sugatasya bhájanam tvam bhLShyasč bhájanam agrayáne 
asmadvídhtbhyó hi pradůya bhájanam smrtirmatís ca eva na jatu hiyate (id., 
p. 497. V překlade Foucaux-a toto místo zní takto: „offre un plat (un vaiseau) 
au Sougata et tu seras dans le vaisseau qui est le meilleur des véhicuies" atd. 
(Lalíta Vistara, trad. par Foucaux, I., Paris 1884, p. 320); v tomto překlade vice 
podškrtnut mystický smysl verše. Vlastně značí buddhické agrayána „das zur 
Erkenntnis fiihrende Hauptvehíkel (Bohtlingk, Sanskr. Worterbuch III. Peters- 
burg 1882, p. 247), co v přenosném významu může se převésti „lodičku (nádobu), 
která se vleče k poznání". 

'»•*) Yo bhájanam dčti tathágatasya na tasya jálu smrti prajná híyatč (La- 
líta Vistara, sansí<r. text., p. 497). 

''■') Subrahmanámá ca hi dčvarája jagráhayasíam vararatna pátrim adhu- 
nápvaso tám khalu brahmalukč sampujayatyanyasurais saháis (id., pp. 501— 2i. 
V XVIIl. hlavě se praví, že Indra vzal od cara černých hadů připlynulou číší, 
přines ji do nebe a tam jí postaviv, ustanovil svátek číše v určitou dobu; nyní 
ještě každý rok u třiceti třech bohů slaví se svátek číše : „nitvá pátriyátrám 
náma parvvaní pravarttítaván, advápi ca trayastrímcčshu dřvčshu pratísamvat- 
saram pátrimahó varttatr (id., p. 337). 

^^") Číše, kterou měřili po spálení ostatky Sakíja Muní, měla také tak 
veliký význam, že bramín Drona, který měřil, vyžádal si za náhradu tuto číší 
a nasypal nad ní zemní vrchol. (Lalíta Vistara, trad. Foucaux, I., p. 397 398.) 
Musí se připomenouti, že sanskr. dróna značí čan, míru, do níž se vejde okolo 
třiceti liber zrna, oltář na podobu koryta atd. (Boetlingk Sanskr. Worterbuch III., 
p. 131.) 



- 97 — 

těch čtyřech číší, z kterých ona povstala. '-'^i) Za doby jiného čínského 
cestovatele, slavného Hiuen-Tsiang-a-"-) okolo 630 r. po K., číše již 
nebyla v Pešauery: byla v Persii, ale kde vlastně, Hiuen-Tsiang ne- 
praví. -'*') 

Cíše Buddhova zázračná a nevyčerpatelná, a číše buddhického 
mnicha (její napodobení) nazývá se nádobou mudrce (rshibhájana) a jest 
symbolem čistého života a vznešených snah mnicha'^'^^) na počest číše 
Buddhovi, kterou nosili v slavných procesích pod skvělým baldachýnem, 
konaly se slavnosti, které se zvaly svátkem číše (pátramaha)'- '•'), takřka 
napodobení svátkům ustanoveným na nebi od Indry. (Viz poznám. '•'') 
V Kandaharu, u mahometánů, nalézá se nyní vlastní svatá číše. 2^') 

Cíše-života — je číší nesmrtelného nápoje, božského nektaru. 
Symbolický boj o državě tohoto nektaru vyražen básnicky v známé 
sanskritské epopeji Mahabharaty. Aby se zmocnili amrity-napitku ne- 
smrtelnosti - bohové a asury (duchové tmy) spolčují se a sbírají máslo 
z mléčného moře; měchačkou jim sloužila hora Mandara, provazem — 
prorocký had Vasuki a sám Višnu v podobě želvy (kúrmavatara) všecko 
to drží; z mléčného oceánu nejdříve vyplývá měsíc s tisícem paprsků, 
potom vycházejí jedna za druhou různé zázračné bytosti, bohyně Venuše- 
Lakšmi bíle oblečena a konečně „vtělený božský Dhanvantari (Eskulap 
Indický) vystoupil (z moře) s bílou číší amrity ".'-"') Tenkrát, „když asu- 
rové spatřili takové zázraky, přišli v zoufalství (ztrativši každou naději, 
že dostanou ty zázraky) a k vůli amritě a Lakšmě (rozhodli se) vzít 
útočiště k velkému nepřátelství. "2'J~') Byla svedena bitva, mající ozvěnu 
ve všech kosmogonických pověstech — bitva titanů a Řeků, boj Luci- 
fera u křesťan, nepřátelství Aura Mardy s Auro Majnoj u starých Baktrů 
atd. ; bohové konečně vítězí nad asury, staví zase na místo horu Mandaru ; 
a spasivše takto amritu bozi velmi se radovali vracejíce se (na nebe) 
a nádobu s amritou Indra (balabhid) s druhými nesmrtelnými dal chránit 
Naru-Arzunovi (kiritan).^ '•) 



-"') A record of buddh. kingdoms (travels of Fa-hien) transl. by J. Legge, 
Oxford 1886, p. 34—36, kde nalézají se jiné zajímavé podrobnosti o této číši. 

'-"'^) Toto jméno píše se rozvláčně: Hiuen-Tsiang, neb Hiounen-Thsang, 
Huan-Chwan, Yuen-Chwang, Hhuen-Chwang. (Viz Minojeva Buddhismus t. I., 
Petrohrad 18«7, str. 129. Viz Ti-Yu-Ki, buddh. records of the Western World, 
transl. by S. Beal, vol. I., London 18^0, p. 2, notě 10. 

^°^) Beal ve svém překlade podává nevelkou bibliografii putování číše 
(patra), která se jmenovala u Číňanů nádobou míry (measure vessel) a sice : 
Koppen, Die Relíg. d. Buddha 1., p. 526; Journ. Royal Asiat Soc. XI., p. 127; 
Yule, Marco-Polo II., p. 301, 310. (Si-Yu-Ki, transl. by Beal, I., p. 99, notě 59) 

^"^^ Minajev, Buddhismus I., str. 129-130. 

2»^') Id., str. 113, 130. Na str. 130-133 u Minajeva přiveden paličky text 
popsání svátku číše. 

•^"«) Le Messurier, Kandahar in 1879. London 1880, p. 240. Viz Minaiev 
str. 129. 

-"') Dhanvantaristato děvo vapushmanudatisthata, (;vetam kamandalum 
bibhrat amrtam vatra tisthati (Mahabharata Purana, saiiscrit text, Bombay 1890, 
vol. I., p. 44; XVIII. 38). Kamandalu = hliněná neb dřevěná nádoba na vodu neb 
pro náboženské obřady. 

-'°') Etattad adbhutam drstva niráca danovás sthitás, amrta arthč ca lakshmi 
arthé mahám tam vaíram at^ritas (id. XVIII. 44). 

-"'') Tato' mrtam sunitiitam čva cakrirč surás parám nuidam abhigamya 
pushkalám, dadao ca tam nidliimamrtasya rakshitum kiritanč balabhid aťhama- 



- 98 - 

V rituálech vedismu, buddhismu a mardeismu číše má posvátný 
mystický význam čiše života, spasení, nápoje nesmrtelnosti — pokrmu 
bohů; pověsti o ní potkáváme skoro u všech národů. ''i°) 

V době tajemství, konajících se od charranských Sabejů (viz pozn. 
169), dle slov En-Nedima, mladíci sloužící, dříve než vstoupili v svatyni 
(dům kněží — Haus der Bogdariten), sedm dní se skrývají před ženským 
zrakem; nápoj berou ze sedmi v řadě stojících číší, které se jrrienují 
Zesurá, a mažou si jím oči. Tam se též nalézá nádoba číše, nazvaná 
Faa-Fágá; sedmý den praví knězi: „nechf se zvěstuje neslýchané, 
o učiteli!" A kněz odpovídá: „af se naplní číše mystickým nápojem! 
Takové jest nepřemožitelné tajemství sedmého dne."'"^'^) 

V náboženských obřadech mardeismu číše objevuje se symbolem 
života, spasení, nádobou nebeské ambrosie; takový význam číše zvlášť 
vystupuje při obřadě přípravy posvátného nápoje Chomy^i^), zemského 
zástupce Chomy nebeského. 2'-^) Šťáva této rostliny, vytlačená v moždíři 
dle obřadů Avesty, jako nápoj božský, dává duchům život, sílu a bodrost a je 
pro ně nejpříjemnější obětí. — Při přípravě Hómu, přelívají jeho šfávu 
ze stříbrné číše v zlatou.'-'^) V jedné modlitbě Vispereda (liturgické 
části Avesty) nalézá se počet posvátných nádob obřadních: „přináším 
tuto oběť (chválím) k vůli kamennému hmoždíři (hávana) železnému 
moždíři, číši (tasta), se svatou vodou, vlasy Chormu očišťující (sítko) 
a k vůli tobě, o barecma^'^), udělaný dle obřadu (nábožně svázaný). ''^^'') 



rais sahá. (id., p. 45; XIX, 31.) Celá tato episoda nalézá se též ve Vishnupura- 
nam, čásť I., odděl. 9. 

-'") Zde třeba ukázat na zvláštní analogii dvou podobných pověstí irské 
8. a 9. věku a řecké. Božský kovář Goibniu (goba, gobann — kovář) v době 
irských Túatha připravuje nektar (deoch — nápoj), dávající nesmrtelnosť této 
rase bohů (viz O' Curry Atlantis 1. 111., (1862) str. 389; D' Arbois de lubainville, 
Le Cycle mythol.-irlandais. Paris 1884, pp. 277., 279., 309) V llliadě (llliad I., 
584—604) božský kovář Heíaist také podává pit bohům nápoj nesmrtelnosti. 

2") Překlad Chwolsohna z arabského zní: „Die Knaben aber, welche sich 
zum Eintritte in dieses Haus bestimmen, verweilen in demselben 7 Tage, 
Indem sie wáhrend dieser Zeit von kelner Frau angeschaut werden. Ihren 
Trank nehmen sie aus sleben in einer Reihe zusammen-gesteilten Bechern, 
welche sie Jesůrá nennen und bestrelchen mít demselben ihre Augen. In diesem 
Hause haben sie auch ein Gefáss mit einem Trank, welches sie Faa oder Fágá 
nennen. (Am slebenten Tage) sie sprechen zu ihrem Oberhaupt : „So werde 
denn Nlegehortes vorgetragen, o Melster!" Der Priester antwortet darauf, 
indem er sagt: „Es werde die Schaale angefijllt mit mystischem Trank!" Dieses 
ist das unbezwingliche Mysterien des slebenten Tages. (Chwolson, Die Ssabler, 
II., p. 50—51, 316—317, 364.) Co se týče významu tajemného Haus der Bogda- 
riten, viz str. 352 — 354 spisu Chwolsohna. 

-'2) Hom, Haoma — žlutá (zairi) rostlina na horách Pránu, která má jako 
Sóma indusů, mystické vlastnosti. 

-'8) Choma nebeský, bílý (na rozdíl Chomy zemského žlutého) — je strom 
života Gaokerena, který při všeobecném z mrtvých vstání (dle učení mardeismu) 
dá lidem nesmrtelnosť (Dúdistan XLVIII. 16). 

^") Erezatasna haca tasta zaranasnem avi takhshe (Yagna X., 54) Zendský 
text viz Avesta, vyd. od Splegela, Vídeň 1858, vol. II., p. 89; v štuttgartském 
vydání (Avesta, vyd. od Geldnera, I. d. 1886, p. 54) přivedeny zároveii s textem 
i jeho varianty. 

2'=) Svazek stromových větví, představující při obětování celé rostlinstvo. 

"«) Ayege yesti agmanaélbya hávanacibya, ayanhaenaelbya hávanaelbya 
tastai zaothróbarenfii varegal haůmoanharezánal tavaca barecmano ashaya 



- 99 - 

Odpovídaje Auro iMajnu „Zaratuštra praví, že moždíř, číše, Choma 
a slovo od Mazdy vyřknuté, jsou moji vynikající nářadí.-^') Na otázku 
Zaratuštry, kde takové je místo na zemi, které dává nejvíce radosti ? 
Aura Mazda odpovídá: „(Tam), kde nalézá se člověk spravedlivý, ne- 
soucí v ruce dříví, svazek baresma, číši a moždíř."'^^'') 

Vedismus ještě více vyráží posvátný význam číší : V Káthakam 
(části Jadžur Védy) připomíná se pověsf o šesti obětních číších, které 
přinášejí smrt tomu asuru, kterého se dotkne jedna z nich a když dva 
kněži-asurové ukradli ty číše, rozbili a zahodili, býk olízav střípky dostal 
sílu ubíjet svým hlasem všechny asury.'^'-') 

Všechny hymny deváté knihy Rig-Vedy a mnohý druhé hymny 
ostatních knih věnovány pochvale Somu, mystického boha-rostliny, po- 
svátnému nápoji nesmrtelnosti, pravé číši spasení, dle rituálu vedismu. 
Jako Chaoma, vedického Somu, rostoucího na horách, tak i orel Indry, 



fra^taretahá. (Vispered, XI. (Spiegel XII.), 2. Viz Avesta, herausg. Spiegel II., p. 
17; text s varianty viz Avesta, hers. Geldner, II. Th., 1889, p. 15.) Darmesteter 
překládá a^^^mana hávana „stříbrný moždíř" (j'appelie au sacrifice le mortier 
d'argent atd. Le Zend-Avesta, trad. Darmesteter, vol. 1., Paris 1892, p. 467.) 
t. j. tak jako se to slovo překládá do jazyku pechlivsko-hurvašském (húzvaresh) 
(Justi, Handb. d. Zendsprache, p. 38). Zaothróbaranái (zóhr — baran) — la 
coupe á libation (Darmesteter), das Weihwasser enthaltend (Justi). Číše, v které 
se vylévá svatá voda (zour. zaothra) nazývají se moshabě. Varega Haomó 
anharezána (huzvareš : vars i hom palai) = le filtre en crin du Haoma (Darme- 
steter) Ashaya fragtareta = formé selon les rites (Harlez). V XIV farhardě 
Vendidala (VIII. 26—31) vypočítávají se všechny posvátné nádoby a předměty 
služby boží. 

2'') Vendidad. XIX., 30: Hávanaca tastaca haomaca vaca Mazdo fraothta, 
— 31, mana zaya agti vahistem (Avesta, texte vyd. Spiegel, I., p. 174; varianty 
textu viz Avesta vyd. od Geldnera, III. díl, 1895, p. 124). 

■-'") Vendidad. III., 4: Aésmo za<íto, baregmó zagto, gao za(;to hávanó za^to 
(Avesta, texte od Spiegela, I., p. 15; varianty texta viz Avesta od Geldnera III., 
p. 15). Gaozagto = la coupe en. main (Harlez), Fleisch in d. Hand (Justi) ; 
hůzváresh překládá „oděv", a Darmesteter: „c' est la ou prie un fiděle la buche 
en main, le baresman en main, le laít de la vache en main" atd., v poznámce 
3. praví: „Le pehlvi traduit „gaozasta" „jám yadá — en main la coupe (la 
coupe de lait); maís il faut corríger sans doute „jám" en „jivám". (Zend Avesta 
trad., vol. 11., p. 33, notě 3). Arabský spisovatel En— Nedim dosvědčuje, že též 
u manichejských byla číše života z mrtvých vstání. Dle jejich učení bozi, po 
smrti spravedlivého člověka, přinášejí mu oděv, obvaz na hlavu, korunu, jasný 
věnec (nymbus?) a číši vody; zjevuje se též dvojče duši spravedlivého v po- 
době mladé ženské ; oni oděvají duši šaty, korunu a věnec, dávají jí v ruku 
nádobu s vodou, a po sloupu chvalozpěvů vznášejí se s duší v sféru luny 
k prvobytnému rajskému stavu. „Wenn der Tod einem Wahrhaftigem naht, 
sendet der Urmensch einen Lichtgott in der Gestalt des leitenden Weisen und 
mít ihm drei Gotter und zugleich mít diesen das Wassergefáss, das Kleid. die 
Kopfbinde. die Krone und den Lichtkranz. Mit ihnen kommt die Jungfrau, áhn- 
lich der Seele dieses Wahrhaftigen .... Jene aber nehmen diesen Wahrhaftigen, 
bekleiden ilin mit der Krone, dem Kranze und dem Kleide, geben ihm das 
Wassergefáss in die Hand, und steigen mit ihm auf der Saule des Lobpreises 
zu der Sphare des Mondes, zu dem Urmenschen und zu der Nahnaha der 
Mutter der Lebendigen bis zu dem Zustand, in dem er zuerst in den Paradiesen 
des Lichts war." (Maní, seine Lehre und Schriften, text von Ibn Abi Jakub 
an— Nadim, iibers. v. G. Fliigel. Leipzig 1862, p. 100, 339.) 

-''i Weber, Indische Studien III., 461 sqq.; Zeitschrift d. Deut. Morgenl. 
Gesellschaft III., (1849), p. 285 sqq. 



- 100 - 

nebeského původu, přines Somu zemského s nebe ; ^-^) šfáva Somy je 
napoj poskytující bohům síiu a nesmrtelnost, to je amrita povznášející 
svého pozemského ctitele do světa věčné slávy a světla, ale mystický 
význam Somy nebeského byl znám jenom braminům : „Somou bozi 
silní. Somou země veliká a na lůně (upastho) nebeských hvězd postaven 
je Sóma; za Somu (ho) pokládá pijící (papiván), když tluče rostlinu, 
(ale tohoí Somu. kterého ctí bramini, toho nikdo neokusívá".22i) Jenom 
braminům známa byla pravá jsoucnost Somy a zajisté tajemství toto 
mělo spojení s Somou-lunou, poněvadž v pozdější povedické literatuře 
objevuje se stotožnění Somy luny s Somou-nápojem.222) Pfi takovém 
významu Somy, nádoby mající tento nápoj bohů a sloužící při obřadě 
jeho přípravě, takové nádoby jsou číšemi života, spasení mystického 
nadšení. Umělec ve všech řemeslech Tvaštri, indusský Hephaist, drží 
číši plnou Somy, 223) přináší blahoplodné číše (naznačené za nápoj) ná- 
poje bohů, 22+) dělá novou (dřevěnou) číši (camasa), v které nalézá se 
božský pokrm i nápoj. Nádoba tato velmi se ctí u vychovanců Tvaštri 
Ribchavasů ^Rbus); „proč — ptají se v Agni — o výtečný a nejmladší 
k nám přicházíš? My nehaníme číši tuto blahorodého původu, o bratře 
Agni ! my vychvalujeme vlastnost nádoby Somy!"-2') pfedce však Rib- 
chvasi rozdělují tuto novou posvátnou nádobu na čtyři číše ; v hym- 
nech, v nichž se k nim obracejí, ukazuje se na rozdělení číše božského 
Tvaštri22'') „v čem pozůstává směs této číše moudrosti (vaší) rozdělené 
na čtyři? . . . čišena pití bohů byla zhotovena obratností a uměním ;-2') 
„Savitri daroval nesmrtelnost vám, kteři posloucháte ho neskrývajícího 
se, když byla rozdělena od vás na čtyři jediná nádoba, číše Asury.'^^"*) 



220) Taktéž i orel Zewsa přináší nektar, a orel severoněnieckých pověstí 
(Sagen) med-nektar, nápoj bohů. 

■^'') Rgveda, X., 85, 2. Sůměna ádityás balinas, soměna pothivi mahi, athó 
nakshattránám eshám upasthč sómas áhitas, 3. Sómam manyatc papiván yat sam- 
pimshanti óshadim, sómam vam brahmánas vidus na tasya agnáti kascana 
(Hymnus, ed Muller. II., p. 338). 

'-2-^) Luna v Rig-vedě označuje někdy nádobu (koga) chránící v sobě život; 
šfáva Somy-luny proíiltrovaná skrze nebesa také jako šfáva Somv-nápoje skrz 
sítko. Viz Hillebrandt, Vedische Mythologie, Breslau 1S91, i., pp. 277, 309, 313; 
Max Muller, Chips from a german workshop. London 1895, vol. IV., pp. 345-357. 
Viz podrobnosti kultu Somy jako nápoje nesmrtelnosti Macdonell, Vedic Mytho- 
logy, Strassburg 1897, pp. 104—114, Aluir, Originál Sanskrit texts, vol. 5, London 
1884, pp. 258-271. 

2") Atharva Veda IX., 3, 4, 6. 

2-0 Rigveda X., 53, 9: „ . . . vibhrat pátrá dčvapánáni gamtama". (Hymnus 
ed. Muller, II., p. 30S.) Srovnej co je v pozn 210 o bohu-kováři Reků a starých 
Irů a připravované od něho božské ambrosie. 

225) Rgveda 1., 161, 1: Kim um gresthas, kim yavisthas nas ájagan ; kim 
iyate důtyám, kat yat ucima na nindima camasam yas mahákulas agnč bhrátas 
drunas it bhutim udima. (Hymns, ed. Muller, I., p. 139.) Dru — dřevěná nádoba, 
do které se leje Sóma. (Grassmann, Worterb. z Rig Veda, p. 648.) 

226) Rgveda I, 20, 6: uta tyam camasam navám tvashtus devasya niskrtnm 
akartta caturas punas (Hymns, 1, p. 12). ^ 

22') Rgveda IV, 35, 4: Kimmayas svit camasas eshas ása yam kávyena 
caturas vi cakra 5 . . . . akarta camasam dévapánam gacyá (Hymns, I, p. 292). 

228) Rgveda, I, 110, 4. Tat savitá vas amrtatvan asuvat agóhyam yat gra- 
vayantas étana tyam cit camasam asurasya bliakshanain ekam santam akrnuta 
catus vayam (id., p. 91). 



- 101 - 

Toto mystické rozdělení prvobytné číše učiněno svadřním ze strany 
Ag^ni, posla bohu, jenž mluví k Ribchvasům : „jestli to (t. j. rozdělení 
číše) vykonáte, budete se na rovni s bohy ctíti . . ^'^^'■). Když Tvaštri 
uviděl čtyři hotové číše, mezi bohyně (gná) se skryl : usmrtíme je - 
zakřičel — zapírajících božskou číši!'-'*') 1 záviděl uviděv čtyry skvělé 
nádoby.-'^) Jedna hymna Vedi třikrát vyzývá Agni vypít nápoj nesmrtel- 
nosti z čtyř číš — hótra, pó;ra, neshtra- -), ale čtvrtá číše nemá v této 
hymně jména, a zachovává svou mystickou povahu, že ze všech nejvíce 
se ctí; „i Agni vypil z číše hótra, opil se z číše póstra, občerstvil se 
obětmi něshtra; z čtvrté (turiya) číše nepoškozené, nesmrtelné (božské) 
vypi, o blaho dávající!" (t. j. Agni)^*^) Tak číše Somy srovnává se my- 
sticky s oceánem (Samudra) a má totéž jméno s nim: „Slovem (mod- 
litby) jasné kapky (Somy) přijdou na povrchnost číše — oceána, (v tu) 
nádobu (kóca) těšící, plnou požehnání. -^^) Sóma přebývá ve třech číších : 
„přes tři očisťující číše (pavitra) ty tečeš, o jasný!", praví jedna z hy- 
men Vasišty.2-'-^) 

1 tato nádoba očištění jest číší spasení a nesmrtelnosti : „jasné 
kapky (Somy) spěšící z číše dosahují božským šířením Indry . . . 
O pramenící se (Sóma) nyní očisti nás číši posilňující ! Plamenem 
číše tvé, o Agni, nadšením očisti nás ! Ohnivou číší očisti nás, po- 
vzbuzujícím nadšením očisti nás ! O božský Savitri číší utěšení všady 
očisti mne !"2^") 



229) Rgveda I, 161, 2: „ yadi ěva karishyatha sákam devais yajniyásas 

bhavishyatha" (id., p. 139). Srov. Genesis III., 5: „ a budete jako bohové, 

vědouce dobré i zlé". 

-80) id. 4: „ .... yadá 'vákhyat camasám caturas krtán át it Tvashtá 
gnásu antas ni ánajé 5. hanáma énán iti Tvashtá yat abravit camasam yé dúva- 
panám anindislius . . . ." (Hymns, p. 139—140). Gna^im Rigveda nur von den 
Gottinnen gebraucht (Grassmann, p. 415). Srovnej toto mystické rozdělení jedné 
čiše na čtyry s tímtéž přetvořením od Buddhy čtyř číši v jednu. (Pozn. 189.) 

-8') Rgveda, IV., 33, 6: „ vibhrájamánán camasán aha iva avénat 

Tvashtá caturas dadrgvan (Hymns, I., p. 291). 

232) Rgveda, II., 37, 1 : „ hótrát sómam dravinas das piva" atd. (Hymns, 

I., p. 204). Hótra, pótra, nčshtra — číší, nádoby Somy nazvané dle jmen knězi, 
vykonávajících oběti (Grassmann, Worterb., pp. 756, 862, 1682). 

2") id. 4: „Apát hótrat uta potrat amatta uta něshtrát ajushata prayas 
hitam turiyam pátrám amrktam amartyam dravinas das pivatu dravinas das." 
(id, p. 204.) 

así) Rgveda IX., 12, 6: Pra vácam indos ishyati samudrasya adhi vishtapi- 
jínvan kógam madhu<jcutam (Hymns, II., p. 190). Samudra=die Somakufe und 
der Sóma als ein Meer bezeichnet (Grassmann, 1483; ; madhugcut=von Segen 
triefend (id. 988). Viz také E. Burnouf, Le Vaše Sacré. Paris, 1896, p. 32—35. 

285) Rgveda IX., 97. 55: „Sam tri pavitrč vitatáni eshi anu ekam dhávasi 
pri yamánas . . ." (Hymns. II., p. 247.) Pavitra — cedníček, kterým se čistí Sóma 
a,„pavitr(") vitatáni" doslovně značí roztáhnutý cedníček (Viz Grassmann p. 515), 
ale v přenosném významu a dle výkladů tyto tři číše — Agni, Varuna a Suryja 
(oheň, vítr, slunce) jako bohové očištění. Zároveň pavitra má přímo význam 
číše, nádoby: slunci tekoucímu po nebi (podobeni čistý opojující nápoj (Sóma) 
v číši (Eshás suryěna háshatě pavamánas adhi dyavi paviírč matsaras madas." 
(Rgveda IX., 27, 5.). 

-'3'i) Rgveda, IX., 67, 7: Pavamánásas indavas tiras pavitram ágavas indram 
yámébhis ágata ... 22. Pavamánásas adya nas pavitrčna vicarshanis yas potá 
sas punátu nas, 23. yat tč pavitram arcishi, agne vitatam antas á brahma tčna 



- 102 - 

V rituálech severního buddhismu symbol číše jako číše nesmrtel- 
nosti a spasení dostihuje nejvyšší koncepce. Ještě Huc, známý katolický 
missionář, ve svém cestopise po Tibete v 1844 — 46 r. zpozoroval ná- 
padnou podobnost lamajských obřadů s katolicismem,''^-*') a stará se vy- 
světliti to vlivem nestorianů Asie. V obřadě tibetských lam, nazvaném 
T'se-grub — zdokonalení doby života, 2-^*^) mezi posvátnými nádobami 
nalézá se číše — lebka naplněná „vínem života". (T'se-chan) amriton, 
která se přináší Buddhovi, hlavní pak nádoba s posvátnou trávou kusha 
a pávími péry nazývá se číší života - T'se — bum a chová v sobě 
celý oceán nektaru. 2-^'') Po přečtení modliteb a skončení obřadů 
obsah této číše přeměňuje se v božský nektar a kněz lama 
hlásá : „číše tato plna nesmrtelného nápoje a požehnána pěti božskými 
stupni ; af život tvrdý jako diamant, vítězný jak carský prapor, silný jak 
ocel a af věčně trvá!" Dotýká se pak číší života hlavy každého přítom- 
ného se slovy: „život obdržený nyní vámi nepřemožitelný"; potom 
každý dostává z číše- lebky kapku posvátného vína a tři posvátné pi- 
lulky, připravené z másla, mouky a cukru. 2^*^) 

Shoda podobných obřadů s křesťanskými ukazuje, že evoluce 
symbolu číše dostihla skoro nejvyššího a nejdokonalejšího významu 
svého a že ho od křesťanského symbolu odděluje jen jeden stupeň. 



Vše, co výše vyloženo dosvědčuje, že lebka — nádoba - hlava 
— kotel — lodička — čiše jsou předmětem klanění, nádobou hádání, 
symbolem vševědoucnosti, sil, čarování, a konečně číší nesmrtelnosti 
a spasení; jedno společné spojuje tyto na vid různé předměty a toto 
společné vede k takovým obšírným a neočekávaným vývodům, že k po- 
drobnému (zde zcela nemístnému) výkladu jejich nutno zvláštní zkou- 
mání. Začínaje skoro mechanicky v poloznání prvobytných národů, 



punihi nas, 24. yat tě pavitratn arcivat, agnč tCna punihi nas brahma savais 
punihi nas 25. Ubhábhyám dčva savitas pavitrěna savčna ca ina punihi vi(;:vatas. 
(Hymns. II., p. 218.) 

-^') La crosse, la mitre, la dalmatique, la chápe ou pluvial, que les grands 
Lamas portent en voyage on lorsqu'ils font quelque ceremonie hors du temple; 
l'office a deux choeurs, la psalmodie, les exorcismes, 1' encensoir ii cinq chainet 
et pouvant s'ouvrir et se fermer á volonté; les bénédictions données par les 
lamas en étendant la main droite sur la tcte des fiděles; ie chapelet, le celibát 
ecclésiastíque, les retraites spiritiielles, Je culte des saints, les jeňnes, les pro- 
cessions, les litanies. I' eau bénite: voiía autant de rapporís que les bouddhistes 
ont avec nous. (Huc, Souvenirs ď un voyage dans la Tartarie et le Thibet, 
5 édition, Paris 1868, vol. II., p. 112.) 

-^**) Jaschke. A Tibetan— English Dictionary, London 1881 : Grub = hotové, 
dokonalé, (p. 77—78); ťse = doba života (p. 450). 

2'») Při konáni dokšitských churalů (bohoslužeb) v Mongolská mezi jiným 
předměty slaví se gabala (číše — lebka, viz pozn. 24.) naplněna čajem, vínem 
neb krví a bumba (viz pozn. 181), číše, v níž nalézá se kropáč z pávích peří. 
Kovová mísa mandal (tibet dkyil khor. Jaschke, p. 11) kovaná ze zlata, stříbra 
neb mědě slouží k přinášení oběti sestávající ze zrn pšeničných ; jako na štítě 
Achillesa (viz pozn. 88.), tak na této míse vyobrazení celého světa buddhické 
kosmogonie: hora Sumeru v prostředku a čtyry strany svčta na podobu čtyřech 
velkých ostrovů, do kola. (Pozdnějev, Očerky žití buddh. mnichů, str. 96, 325.) 

^••o) A. Waddell, The Buddhism of Tibet, Lond., 1895, 299, 444-448. 



- 103 - 

procházeje málo pomalu řadu evolucí, symbol číše dochází k svému 
konečnému a přirozenému významu na tom jednoduchém základě, že 
to je pravda a proto nemůže přijíti k jinému resultátu. V středověku 
tento symbol bére na sebe poetickou a mystickou formu znamenité po- 
věsti o svatém Graale a tato pověsf zahrnuje symbolicky dějiny celého 
člověčenstva. Graal je kalich Večeře Páně, v který sebral Josef Arima- 
thejský krev Ježíše Krista, který několik století přecházel jako svátost 
od jednoho spravedlivého k druhému a konečně přenesen na nedo- 
stupnou horu v zámek, a k jeho ochraně založen řád rytířů — sprave- 
dlivých. Nehledě na všeobecná ponětí o Graale co číši, v samé pověsti 
zachovaly se sledy evoluce symbolu - hlavy, lodičky atd., známý pěvec 
Graala, Wolfram von Eschenbach, má ho za zázračný kámen, poskytu 
jící všemožná blaha'-^^i) a v redakci walleského románu XIV. věku Graal 
je mísa se zakrvácenou hlavou, kterou nese dívka jako hlavu sv. Jana 
Křtitele -^-), v severní pověsti o Parcivalu, je to pletenka — košík, při- 
pomínající mystické tbe (archa Noema), konečně je to archa — loď 
v podobě číše.-*-*) 

Svatý Graal skrývá se v nedostupném zámku na hoře a cesty k němu 
nalézají jen prostí duchem a smýšlením, protože jen čistota duše, bez 
příměsku lidských sofismů, přemáhá nesčíslné překážky, pokušení a hrůzy 
ležící v cestě a otvírá vchod k pozorování nádoby. -■'^) Rovněž tak 
i Buddha předpovídá, že jeho číše jednou, až vyrostou hříchy světa, 
bude předmětem hledání a jen čistí srdcem mohou ji tenkrát najíti.s^^) 

Graal je zázračný jakýs kámen, poskytující všeliká blaha ; bezcenný 
kámen, poskytující duševní sílu, o kterém praví sv. Barlam, carevičovi 
Joasafy; tajemný Sampo, pro nějž, aby ho dosáhli, předseberou hrdi- 
nové Kalevalové celou řadu výprav, nebof tam, kde nalézá se Sampo, 
tam je štěstí a není konce blaženosti. Hledání Graala, mystického po- 
kladu duší, nalézá se v pověstech národů zaobalené v allegorickou formu: 
člověčenstvo snaží se dosáhnout nedostižitelných stran, dostat poklad, 
kterého se dostává jen spravedlivému. To je sv. Brandan a jeho mniši! 
vyhledávající v moři rajskou stranu ; to jsou Pibchvasové, jedoucí k Sa- 
vitri-Slunci pro Somu a nesmrtelnost (Rgveda !,, 110, 2); to je sprostý 

=**') Er heisset Lapis exiiis . . . 

Solche Kraft dem Menschen giebt der Stein, 
Dass ihm Fleisch und Gebein 
Wieder jung wird gleich zuř Hand : 
Dieser Stein ist Grál genannt. 

(Parziva! und Titurei, IX., 469; iibers. v. Simrock, 16. Aufl., Stuttgart 
1883, p. 175—176.) ^ 

-*'^) The Mabinogion, cap. 7, transl. by lady Guest. Lond. 1877. 

2*') Le St. Graal est le meme que le st. vaisseau en formě de calice 
<Rom. de Lanceiot du Lac, t. II., c. 2). Srovnej také Hucher Le St. Graal Le 
Mans 1875, vol. !., 210. 

'^*) Viz Villeniarqué Romans de la Table Rondě. Paris 1861 ; Birch- 
Hirschfeld Die Sage vom Grál. Leipzig 1877 ; zvláště A. Nutt, Studies on the 
legends of the Hely Grail, London 1888. 

-'■') S Beal The Buddhist Tripitaka (Cataloque and report), Devonport 
1876, p. 115. Srovnej také allegorii rozenkreuzerů u A. E. Waite, The reál 
history of the Rosicrucians, London 1887, p. 445. 

Čísop. Vlast. sp. muz. v Olotti. 2 



- 104 - 

srdcem Ivan-carevič, hledající svou nevěstu, o které slýchával již v dětstvě; 
to je duše Psychy bloudící po světě a hledající boha Amura atd. Číše 
božských tajemství Graal zároveň archa Starého a Nového Zákona: jako 
manna. chléb pozemský, přebývá v zlaté nádobě, v arše Starého Zákona, 
tak i Spasitel, chléb nebeský, přebývá v těle Neposkvrněné Panny- stamno, 
a potom v hrobu, v arše Nového Zákona : to je symbolické znovuzro- 
zení na čas zavřeného božstva, přemoudrost — Josef, spuštěný svými 
bratřími v cisternu — hrob Ozirisa, Adonisa, Baldura, z něhož vychá- 
zejí znovuzrozenými (obnovenými).''^") 

Takto evoluce symbolu podává dějepisný důkaz pravdy křesťan- 
ského tajemství, a sám symbol číše je největší symbol v světě, poněvadž 
v něm soustředěn vyšší ideál člověčenstva. K němu snaží se po všechny 
věky pokolení hynouce a jedno druhé zaměňujíce, a symbol tento, jako 
cestu ukazující maják světu duševního, mystického svítí zázračný, daleký, 
vlekoueí k sobě neodvratně a bude svítit do té doby, pokud zůstane 
na zemi třeba jen jiskra božského ohně, stopa nebeského původu duše. 
V keltobretonských pověstech jedno místo, básnicky vyjadřující toto 
mystické uviečení duše k svému ideálu: v křišťálové arše jede tajuplný 
Merlin hledat šťastný ostrov a mizí při akkordech devíti harf bardů mezi 
vlnami a oblaky, ve světle, na dálném mořském horizontě. 



Nález mamuta a diluviálního nosorožce ve vj chod. Haliči, 

Píše J. V. Želízko. 

Na podzim minulého roku pronikla na veřejnost polskými i zahra- 
ničními listy zpráva o nálezu zbytků mamuta a diluvia! ního 
nosorožce, vyskytnuvších se v naftových a ozokeritových dolech, 
kdesi ve východní Haliči. 

Nález ten zajímal mne tím více, ježto se jednalo o mršiny obou 
zvířat, tedy nejenom o kosti a zuby, ale i o kůži a maso, jež kostry 
pokrývaly. 

Dopsal jsem po té neodkladně na kompetentní vědecké kruhy 
polské, žádaje bližších, obšírných a také spolehlivých informací, týka- 
jících se vzpomenutého nálezu. Trvalo to dosti dlouho, nežli jsem mohl 
tolik materiálu sebrati, abych jej mohl použíti k přítomnému pojednání 
a tak získati pokud možno úplný obraz jak o nalezišti, tak i o nálezu 
samém. 

Potřebných zpráv dostalo se mi od pp. prof. dra. W. Te i ss ey r e a 
ve Lvově, prof. M. Lomnickiho, kustoda musea Dzieduszyckich 
ve Lvově, si. Akademie Umijetnošci v Krakově, p. prof. dra. J- z e 
Siemiradzkich ve Lvově a konečně p. okresního komisaře Stani- 
slava rytíře Jawor-Illasiewicze v Bohorodczanech, který mně 
zaslal zvláště podrobný popis a dva náčrtky naleziště, jakož i četné 
fotografie. Za tuto přátelskou ochotu vzdávám jmenovaným pánům na 



*<*) Viz pojednání A. N. Norcova: „Mystérie starého světa" v žurnále 
„Žizň" za r. 1897, Nr. 27. str. 327 i dále. 



— 105 - 

tomto místě nejsrdečnější díky. O něco později zaslal mně ještě pan 
prof. Lomnicki svoji předběžnou zprávu o nálezu, vyšlou v 1. a 2. 
sešitu ,,Kosmosu" t. r. ') 

Roku 1907 zakoupila firma J. Campe a E. F. Miiller ve vesnici 
Staruni v okresu Bohorodczanském-) v Haliči rozsáhlý naftový 
a ozokeritový terain. Na místech kde již před léty bylo dolováno, ote- 
vřena řada starých, zasypaných šachet, vedle nichž založeny i některé 
nové (obr. čís. 1.). Tak ve vzdálenosti asi 5 m od jedné podobné 




Obr. 1. Situační plán naftového terainu ve Staruni. 

C.l. 10. jednotlivé, staré i nově založené šachty, č. 4. šachta, ve které byl nalezen mamut a noso- 
rožec, c. 1. III. místa, kde byly již před léty nalezeny různé kosti a předměty, svědčící o existenci 

diluvialniho člověka. 



staré šachty, vyhloubena dotčenou společností nová jáma v délce 
240 cm a v šířce 180 cm, jíž jsem na přiloženém plánku označil 
číslem 4. 

Když prokopáno asi 1 m alluvialního nánosu a po té 8 — 9 m mocná 
vrstva šedé diliivialní hlíny, uhozeno na vrstvu štěrku, který spočíval 

') Wykrycie mamuta (Eleplias primisíeniiis Blum) i nosorožca dyluwial- 
nego (Rhinoceros antiquitatis Blumb) w Staruni (povv. Bohorodczaňski). 

■-) Bohorodczany (= Bohorodčany) městečko v Podkarpati, nad řekou 
Bystřicí, přítoku Uněstru, ve vých. Haliči (mezi Stanislawówem a Kotomyjí) 

2* 



— 106 — 

přímo na miocénním jílu. Na rozhraní těchto třetihorních uloženirr 
a diluvia (jak naznačeno na výkresu č. 2.) přišli dělníci v říjnu 1907 
v hloubce něco k 10 metrům na kostru a úplně dobře zachovalou 
kůži mamuta. 3) V místech, kde byly uvedené zbytky nalezeny, spadá 
stěna několik metrů příkře dolů do šachty. 

Dělníci přišedší na zvláštní nález, byli z počátku toho náhledu,^ 
že se zde jedná o mrtvolu jakéhosi nešťastného horníka, později shodli 
se v mínění, že kosti a kůže náleží mršině nějakého dobytčete. Tento 
názor zastávali celé dva dny, aniž si ovšem byli vědomi důležitosti 
nálezu, jakož i dohlížitelé sami. Následkem toho byly mnohé kosti roz- 
bity, a kůže roztrhána na množství kusů (tab. I). Teprve když na světlo- 
vyneseny kly, stoličky a kosti jedné nohy, shledáno, že se jedná o zbytky 
obrovitého slona, mamuta. Pozůstatky tyto byly proniknuty solnou vodou, 
ozokeritem a naftou, čímž zůstala kůže neporušená a pro budoucí doby 
dobře konservovaná. 

Z mamuta nalezeny byly dosud následovní části: 

1. Dva kly v délce \ 80 cm a \/ tloušťce 12 cm u ulomeného konce. 
Na jednom klu objeveny zbytky masa. 

2. Dvě stoličky; jedna osamocená, druhá vězící v čelisti. 

3. Úplně dobře zachovalá páteř. Obratle ocasu byly ještě kozí 
potažené. 

4. Kosti levé přední nohy se všemi prsty. 

5. Několik žeber. 

6. Různé menší kosti. 

7. Úplně dobře konservovaná, měkká kůže se sporou srstí v roz- 
měru několika čtverečních metrů. Tloušťka její obnáší 2 — 3 cm, s vazivem 
místy též 10—15 cm. Kozí jsou z větší části pokryty i kosti. Veškeré 
kosti, jakož i kůže mají tmavošedou barvu, pouze stoličky jsou úplně 
černé a hladké. Kly, které jsou mírně zahnuté, vykazují barvu tmavo- 
šedou, a jsou hladké, jakoby vyleštěné. V průřezu jeví se tato glasura 
2 cm silná, kdežto ostatní části jsou bílé. 

Země v blízkosti, ve které mamut spočíval, je mastná a proniknutá 
světložlutými pruhy. 

Zajímavo je, že vedle zbytků mamutích nalezeny ve vrstvách naftou 
a zemským voskem čili ozokeritem proniknutých, též dobře zacho- 
valé kmeny stromů a listy, semena, měkkýši a dokonce i hmyz, zna- 
menitě uchovaný."*) Ze šachty vyneseny na den jen ony zbytky mamuta, 
které se nahodile nastavily kutání v cestu. Ostatní části nacházející se 
ve stěnách mimo rozměr šachty, ponechány jsou zatím v zemi. 

Celý dosavadní nález odevzdalo řiditelství zmíněného naftového 
a ozokeritového terainu museum Dzieduszyckich ve Lvově. 



=*) Došlé mne údaje o hloubce, v níž byl mamut nalezen, se značně různí. 
Hloubka kolísá mezi 8-12 metry. Různost ta závisí asi na nestejném měření. 
Byla-li měřena hloubka až tam, kde se mršina objevila v zemi, jest hloubka 
menší, tam, kde ale v správné měření pojato původní ložištč, v němž mršina 
spočívala, je ovšem údaj hloubky větší. 

*) Četný hmyz nalezen byl již i dříve v díluvialních uloženinách naftovéha 
a ozokeritového revíru v Borysíawy. (Viz Lomnicki: P 1 e i s t oceň sk i. 
owady z Borysíawia, Lwów 1894.) 



- 107 — 

Připomenouti ještě sluší, že již před pěti léty nalezena byla ve 
"Staruni stolička mamutí a sice v jedné staré, nyní zasypané šachtě, ve 
vzdálenosti 7 /// od nynějšího naleziště. 

Poslední nález mamutích zbytků jest nejen zajímavý, ale i pro vědu 
velmi vzácný, nebof jest to poprvé, co byl nejenom v říši Rakousko- 
Uherské, ale v celé Evropě objeven mamut se zachovalou kozí. Dosud 
byla to, jak známo, jen Sibiř, která podobné nálezy vykazovala.') 

Výše popsané zbytky haličského mamuta náleží známému druhu 
Elephas primigenius Blum. Druhým, neméně vzácným nálezem 
z téže šachty pocházejícím, je skoro úplná mršina nosorožce Rhino- 
ceros (- Atelodus) antiquitatis Blum., která spočívala v témže 



A 



\ 



^UU 



yi.c 



^vfn/\> <-l vwv 



iiÁ.c;, 



Obr. 2. Průřez vrstev ve Staruni. 

1. poloha mamuta, 2. poloha nosorožce. 



diluvialním nánosu jako mamut, ale o několik metrů (3 — 5) níže než 
tento, jak viděti na přiloženém vyobrazení (č. 2.). Zvíře nacházelo se 
v podobném stavu zachovalosti jako mamut, jsouc naftou a skalním 
voskem výborně impregnováno. 

Přes to, že byla nyní nálezu věnována mnohem větší obezřelost 
a péče při vyzvedávání, získán exemplář přece jen poněkud neúplný, 
ježto ostatní součástky, podobně jako mamutí, zůstaly dosud vězeti 
v nánosu, ve stěnách šachty. Ze země vynesena byla hlava nosorožce 
kozí pokrytá, s úplně neporušeným levým uchem, s kozí levé strany 
těla., v délce asi 250 cm, a s levou nohou (tab. II. — III.). Části z pravé 
strany těla zůstaly dosud v šachtě. 

Hlava byla velmi pěkně zachovalá, zejména pak oba rohy. 



^) Jeden takovýto posjediii nález celého mamuta s kozí a masem, popsal 
pisatel tohoto pojednání v Časopisu vlast, spolku muzejního v Olomouci r. 1904 
(Mamut od Berezovky v Sibiři). 



- 108 - 

V okolí mršiny nosorožce, podobně jako v blízkosti mamuta, na- 
lezeno tolikéž veliké množství zbytků rostlinných, hmyzu a měkkýšů, 
kterýžto vzácný materiál bude teprve později vědecky zpracován. 

Když 18. října 1907 navštívila naleziště v Staruni vědecká komise, 
sestávající s prof. Lomnickiho, Siemiradzkiho, Wisniowskiho a dra 
Wójcika, věnována zvláštní pozornost i veškeré hlíně, ze šachty vyzdvi- 
žené, kterýžto materiál nejvíce uvedených zbytků obsahoval. 

Zajímavým byl nález kůže pravé poloviny těla nějaké žáby, 
podobné žábě obecné a kostra malého, dosud těžko blíže určitelného 
ptáka. 

Mezi zbytky rostlinnými jsou neobyčejně pěkně zachovalé plody 
a listy pleistocénní květeny, náležející dubu, jilmu, vrbě, javoru, 
jasanu a jiným. Pozoruhodné je, že je tato lesní flora charakterisována 
jedině listnatým stromovím, kdežto jehličnaté úplně chybí. Tisíce těchto 
rostlinných pozůstatků na haldě nalezených, uchovalo si do dnes svěží 
zelenou barvu. Podrobnými studiemi rostlin zabývá se, jak dovídám se, 
prof. Raciborski. 

Květena tato odpovídá úplně dnešní lesní floře ruského Podolí. 

Neméně důležitým a vzácným nálezem ve Staruni je přečetný 
hmyz, jmenovitě Coleoptcra, mezi nimiž vodní brouci vynikají. Dále 
jsou zde zastoupeni i Lepidoptera, Neuroptera (zbytky vážky), 
Orthoptera a j. 

K tomu sluší ještě připojiti značný počet pozemních a vodních 
měkkýšů, jež určil Lomnicki následovně:'') 

Hyalina (Polita) radiatula Aid. 
Helix (Vallonia) pulchella Můll. 
Helix (Fruticola) fruticum Můll. 
Helix (Fruticola) sericea Dráp. 
Helix (Fruticola) carpatica Friv. 
Helix (Helicogena) pomatia L. 
Helix (Helicogena) lutescens Ziegl. 
Pupa (Pupilla) muscorum L. 
Clausilia(Clausiliasíra)laminataMont. 
Succinea (Lučena) oblonga Dráp. 
Succinea (Neritostoma) putris L. 
Limnaea (G u 1 n a r i a) o vata Dráp. 

Lininaea (Limnophysa) pulustris Můll. var. turri- 
cula H el d. 

Limnaea (Limnophysa) truncatula Můll. 
Planorbis (Gyrorbis) rotundatus Poir. 
Planorbis (Gyraulus) albus Můll. 
Ancylus (A ncy I a s t r u m) fluviatilis Můll, 
Unio batavus Lam. 

Pisidium(Fluminea)amnicumMůIl. 
Pis i di um (Fossarina) fossarinum Cl. 



^') Mi^czaki iíu pleistoceňskigo vydobyté ze szybii rnamutowego w Staruni^ 
(Pow. Bogorodczanski). Kosmos, seš. 1.— 2. r. 1908. 



- 109 - 

Měkkýši doprovázející mršinu mamuta a nosorožce, náleží z jedné 
polovice druhům pozemním a z druhé polovice druhům vodním. 

Z pozemních měkkýšů patří v první řadě k nejobyčejnějším formám 
Pupa muscorum a v druhé řadě Succinea oblonga, z vodních 
Limnaea ovát a, L. palustris, L. truncatula a Pianorbis 
r o t u n d a t u s. 

Žádný z výše uvedených druhů neodpovídá druhům staršího plei- 
stocénu, za to ale tyto nasvědčují mladé interglacialní periodě, jejíž 
klima bylo teplejší nežli za doby nynější. 

V oněch místech, kde nalezeny tuto popsané mršiny mamuta 
a nosorožce, nacházely se, jak geologické poměry dokazují, v diluvialní 
době rozsáhlé, močálovité tůně, nestejné hloubky (11—35 m). 

Na dně těchto tůní, v bahně a štěrku, nánosy to naftou prosako- 
vanými, ukládány byly čas od času rostlinné zbytky a měkkýši, připla- 
vované blízkým potokem Lukavvcem. 

A že i četný hmyz, nad hladinou tůní poletující, nalezl v lůně 
těchto svůj hrob, to dokazují též svrchu vzpomenuté nálezy. 

Pokud se týče mamuta a nosorožce, tu zdá se, že obě zvířata, 
sklouznuvše po slizkém srázu do bahniska, neštastnou náhodou v mo- 
čále zahynula. Nasvědčuje tomu aspoň poloha obou mršin i místa, 
v němž byla zvířata mumifikována naftou nalezena. 

Podrobnějších resultátů dlužno ovšem očekávati teprve od úplně 
dokončeného výzkumu. 

Diluvialní uloženiny naftového terainu v Staruni, bylo by třeba 
prozkoumati v rozloze několika hektarů, což by vyžadovalo značného 
nákladu mnoha tisíc korun. Finanční poměry haličských vědeckých 
institucí, jako všech v Rakousku vůbec, nejsou ale tak utěšené, aby se 
mohlo s výzkumem tak veledůležitým bez odkladu započíti. Pakli se 
nebude možno nadíti ani z vládní strany náležité finanční podpory 
výzkumu, pak se musíme spokojiti s výsledky, získanými jen nahodilým, 
dalším kutáním. 

Že možno očekávati od důkladného výzkumu v Staruni rozluštění 
mnohé záhady, týkající se i diluvialního člověka, tomu nasvědčují 
též některé nálezy, dokazující jeho současnost s mamutem a nosorožcem 
(viz plánek č. 1. body 1. - lil.). 

Příslušné vědecké kruhy starají se vším právem o to, aby byl 
nález uložen v některém domácím muzeu. Byla by opravdu velká 
škoda, kdyby se měl dostati — jak se proslýchá — kamsi do sbírek 
zahraničních. 

První známý nález mršiny diluvialního nosorožce v Sibiři, datuje 
se z druhé polovice 18. století. 

Proslulý, seriosní A. E. Nordenskióld píše o tom následovně :') 
,, Sesutím břehu při řece Viluji při 64° sev. šíř. r. 1771 přišel na jevo 
celý nosorožec s masem a kozí. Hlava a nohy jeho dosud chovají se 
v Petrohradě; všecko ostatní zničeno je nedostatkem prostředkňv ucho- 
vávacích a dopravných. Co pozorováno, ukazovalo, že tento předpotopní 
nosorožec (Rhinoceros antiquitatis Blumenbach) byl pokryt srstí a lišil 



') Plavba Wegy kolem Asie a Evropy. Díl I. 287. Praha 1882. 



- 110 - 

se ode všech nyní žijících druhů téhož plemene, ačkoli jim se podobal 
velikostí a postavou. Již dávno před tím ostatně rohy fossilních noso- 
rožců upoutaly na se pozornost domorodců. Vláken těchto rohů užíváno 
od nich k témuž účeli, za kterým Čukčové užívají vláken z kostice 
velrybí, totiž ku podpoře pružnosti luků, a vedle toho myslí o nich, 
že působí tak prospěšně v bezpečnost střelby, jako za bývalých dob 
u nás podle pověry myslivecké působívaly prý drápky kočičí a soví 
oči v jistotu koule, položily-li se do slévadla při lití. Domorodci 
domnívali se, že lebky a rohy nosorožců, kteří se nacházely vedle 
zbytků po mamutech, pocházejí od jakýchsi obrovských ptátků, o nichž 
v kožených stanech Jakutů, Ostjaků a Tungusů vypravovaly se mnohé 
pohádky podobné povídkám o ptáku Nohovi v Tisíci a jedné noci. 
Ještě v našem století důmyslný jinak cestovatel po sibiřském moři 
ledovém Hedenstrom věřil, že fossilní rohy nosorožců skutečně jsou 
,, drápy ohniváčů". Vypravuje totiž v díle svém, že viděl podobný dráp 
zdélí 20 veršoků (09 ni) a když r. 1830 navštívil Petrohrad, nepodařilo 
se tamním učencům přesvědčiti jej o mylnosti tohoto domnění." 

Jiný nález učiněn byl r. 1877 u jednoho přítoku řeky Leny pod 
69'^ sev. šířky. Nalezla se tam totiž velmi dobře zachovalá mršina 
nosorožce druhu Rhinoceros Merckii Jaeg. 

Jak známo, byly též v zemích českých nalezeny dosti hojně kosti 
i zuby diluvialního nosorožce. Vzácný nález skoro úplné kostry nachá- 
zející se nyní v zemském muzeu v Praze (Tab. IV.), pochází z cihelny 
v Blátu u Chrudimi.**) 



Pověsti lidu valašského. 

Píše J. R. Vitásek. 

\l útulném a krásami přírodními oplývajícím koutě jihovýchodní Moravy, 
v sousedství hranic uherských a sesterské nám Slovače táhne se 
pásmo horské, jehož hřbety pokryté šumnými bory a svěžími lesy hrdě 
k azuru oblohy se vypínají; věnec hor těchto Bezkydy se zove. Rozmanité 
tvary a skupiny tvoří pásmo amfíteatrálně se vypínajících Bezkyd, v jichž 
objetí leží kraj zvaný Mor. Valašsko. Zde prostá kolébka lidu valašského, 
zde chudý a prostý jeho příbytek i chladný hrob — zde se rodí, žije 
a umírá. A v kraji tom, ač bída namnoze v něm sídlí stále neb většinou, 
veliké bohatství, nevyvážný poklad lid moravský si chová, jenž však 
není ani v zemi zakopán, ani uschován v sklepeních tajného zámku, 
naopak, jenž sídlí v mysli, v duši, v srdci každého Valacha — a pokladem 
tím rozuměti dlužno jeho povídky a pověsti. 

Povaha lidu valašského, krásná a velkolepá příroda, kterou obývá, 
a zaměstnání jeho jest trojnásobným nevyvážným pramenem, z něhož se 
vyvinulo veliké množství pěkných i charakteristických pohádek a pověstí. 



«) J. V. Želízko: BL-riclit iibcr den Fiiiid eines Í^hiiioceios-Skelettes im 
diluviaien Lehm zii Bláto bel Chriidiin (Ost — Bohiiien). (Verhandl. der k. k. 
geolog. Reichsanstait, No. 13—14.) Vídeň 1900. 



- 111 - 

i 

A povaha to byla, jež mocným vlivem zasáhla a účinkovala na 
stavbu povésti lidu valašského; moravští Valaši, lid to pastýřský původem, 
ještě dosud vyznamenávají se tím, že v kroji a v řeči dosti dokonale 
hájí si svého národního rázu. Nitro jejich prosyceno je milou prostotou, 
věrností i poctivostí, nezlomná jejich vůle podobá se tvrdé skále ; pod- 
nikavosf pak a odvážná mysl v nebezpečí jsou uznané jejich vlastnosti. 
Čím však všichni Slované plnou měrou se vyznačují, to i lidu valašskému 
údělem je tím více. Vroucí zbožnost' zděděná s jinými poklady duchov- 
ními po předcích slovanských zdobí a blaží srdce jejich. Je tomu více 
tisíce let, co naši slovanští apoštolově sv. Cyrill a Methoděj hlásali 
našim slovanským předkům nauku Kristovu, co vztyčili na temeni Radhoště 
dřevo kříže, avšak všechny stopy, zvláště uctívání přírody nevymizely 
dosud z lidu valašského a patrný jsou v hojných jeho pověrách, staro- 
bylých obřadech, písních a pověstech. A tyto starobylé poklady a vzácnosti 
málokde asi u lidu českomoravského udržely se v té původnosti, jako 
v těchto ráztokách a pasekách valašských. Nevinná a nezaviněná pově- 
rečnosť moravských Valachů je tedy prvým zdrojem jeho nesčetných 
pověstí, jelikož zrak jeho duchový i tělesný vidí na všech místech vůkol 
tajemných, strašných a temných mnoho strašidel, černokněžníků, čaro- 
dějnic, zaklínačů, draků a hadů, vodníků, skřítků, dobrých i zlých duchů, 
jich skutečné jsoucnosti přikládá mysl dětinná tu neb onde ještě víru 
pevnou. Namnoze však jsou v pohádkách i v pověstech těch již jen 
nejasné zbytky modloslužby a obcování pohanských předků. A Bohu 
díky, samy hory strážné hájily lid valašský před vlivem cizím, takže 
nejen čistá, plynná řeč, avšak i věřící srdce bez porušení a nákazy 
zůstalo. Podobně krásná a velkolepá příroda, v níž moravští Valaši 
bydlí, musí rovněž buditi a oživovati obraznosf jeho. Nebetyčné pásmo 
hor, kterým jako věncem na všech stranách jsou obklopeni, posvátný 
Slovanům Radhošf, ten vážný velikán, na nějž i nynější Valaši z nízkých 
chaloupek s posvátnou úctou pohlížejí, rozkošný rozhled z temene 
Radhoště na nivy i luhy moravské, poseté nesčetnými osadami, povzne- 
šenosť a klid dýšící přírodou horskou — ony tajemné jeskyně a díry 
v horách se otvírající — to vše musí býti hojnou látkou pro obraznosf 
slovanskou a tudíž i pro velmi četné pověsti a pohádky. 

A básník náš Kalus, rodák valašský, velebí tu něhu, kouzlo a krásu 
hor i volá k nim: „O nadšené a věrné, kdo vymaluje prostým českým 
slovem, to vidno krásné, které vámi zovem ?" Konečně pak i zaměstnání 
moravských Valachu hrálo důležitou a rozhodnou úlohu při tvorbě 
a stavbě budovy pohádkové. Představme sobě Valacha v nejvyšších 
lesnatých horách, kde hluboké ticho zákoutí toho neruší než jemný 
větřík šelestící v korunách zadumaných stromu — představme si jej 
po celé léto dnem i nocí v salaších s bělounkým stádem ve valašské 
haleně aneb s obuškem v ruce, an kácí mohutné stromy a tu nebude 
nám s podivením, že mysl jeho i nitro přístupno je úkazům přírodním, 
ve kterých vlastně on divy vidí, tu nebudeme se diviti, že sluch i zrak 
jeho v každém stínu mocného ducha vidí, v každém šelestu šepot 
vyšších mocností slyší, vždyf on žije život přírodní, názory jeho jsou 
příliš mythicko-naivní. A to vše spojilo se v mocný proud, aby roz- 
ohnilo moře pohádkové u lidu valašského. Téměř ve všech pohádkách 
i pověstech lidu valašského dočteme se místa, kde děj nějaký poklad 



- 112 - 

x 

neb veliké bohatství líčí, jehož osoba neb hrdina pověsti tu dobude — 
onde pozbude. Tak prý na mnohých místech Radhoště jsou zakopány 
veliké poklady a mnohé peníze a nesčetné jsou báje, jež pojí se k věko- 
vitému Radhošti. Tof úkaz zajisté zvláštní. Kde hledati toho příčinu? 

Lid valašský vzrůstaje v bídě a v nedostatku pokládá peníze a bo- 
hatství za jediné štěstí pozemské a bájí si se zvláštní zálibou o uhlí 
a kamení, měnícím se ve zlato, o černé hlíně, z níž stává se drahocenný 
indich, o stříbrných a zlatých střechýlech a jiných mnohých v luně 
Radhoště nakupených pokladech, kteréž hlídány mnohohlavými draky 
a černými psy, jsou v moci černokněžniků a těžce lze jich dosíci. Živě 
cítil lid valašský svou nedokonalost vůči dokonalým bytostem, on viděl, 
že spjato jest jeho jednání mocí božstva vyššího a tu nedokonalost svoji 
vyjadřuje ve svých pověstech a pohádkách. Tu utíká se on ve své ne- 
ochvějné víře v Boha v nezviklané naději a vroucí lásce k němu a hledá 
pomoci proti škodným mocnostem vyšším. Tak na př. věci posvěcené 
jako růženec, kříž, voda svěcená, umožnily mnohým Valachům, jak se 
v pohádkách dočteme, přístup k pokladům, takže se jich pak zmocnili. 
Většina pokusů však, odňati bohatství mocnostem, nadlidským potkává 
se s neúspěchem a mívá v zápětí přísné tresty. 

Též přílišná lakota, baživosť po pokladech a pýcha bohatstvím 
protiví se dle pohádek strážcům pokladů a trestají ji přísně. Pověrčivý 
člověk tedy v době staré žijící, ohrožován byl mnohem více než v době 
naší, nebof musel se obávati, aby bytosf vyšší netrestala jej za jeho 
skutky a počínání — on byl v stálém nebezpečí velikém. Avšak za to 
měl více přátel, vždyť sama příroda byla mu nakloněna a přátelsky 
oddána. Dle pohádek a pověstí valašských nejen všechna zvířata, nýbrž 
i stromy a jiné rostliny mají svou duši i větší prozíravosf a širší rozhled 
než člověk sám, ony mají soucit a v nesnázích udílí mu rady. Zkrátka 
v celé sbírce pověstí valašských jeví a zračí se popis povahy čistě va- 
lašské, vylíčení povahy pověrčivé, avšak odvážné v nebezpečenstvích 
a národně ryzé. A to jest ta pravá povaha valašská. 

Svérázné pohádky a pověsti valašské nalezly také pilné sběratele 
a mezi ně na místo prvé sluší vřaditi Beneše Methoda Kuldu, jenž pilně 
sbíral v kraji valašském rozšířené a kolující pohádky, aby je sestavil 
v prostý celek, by uchovány časům a věkům pozdějším hlásaly, že i ten 
na oko chudý lid, že i lid valašský má svou poesii, že i on tvořil pilně 
a uměle, že i on může se chlubiti svým činným životem duševním, 
jenž vytvořil jeho svět báječný a pohádkový. Pohádky i pověsti Kuldovy 
jsou důkazem jeho veliké lásky k lidu i vlasti. Vždyf on byl pravým 
tatíčkem těch moravských tichých chat, opuštěných to obydlí lidu va- 
lašského. Pilnou prací jeho zachyceny byly základní rysy povahy valašské 
a spojeny byvše v celkovitý obraz, uloženy jsou v jeho sbírce než by 
je vše věřící duch času zatemnil a zcela vyhladil. Sbírka Kuldova ob- 
sahuje přes 100 krásných pohádek a pověstí z moravského Valašska, 
i jest známa svou neporušeností a ryzostí jazyka moravsko-valašského. 
Též pilného pozorovatele, Františka Bartoše sluší zařaditi mezi velikány, 
jenž pilnou ruku svoji přiložil k oboru moravské lidovědy. Vždyf zvěč- 
nělý Bartoš to byl, jenž spěchal vždy přímo mezi lid do dědin a vesnic, 
aby studoval v chaloupkách stránky života lidového zrovna mezi ním. 



- 113 - 

Práce jeho je uložena v díle „Moravský lid", dále v znamenitém spise 
„Lid a národ". Též pilného Karla Jaromíra Erbena klademe po bok 
Methoda Kuldy, jehož větší čásf života klopotnou a těžkou byla. Jak 
hluboko Erben byl vnikl v ducha a názory lidu našeho, to osvědčil 
původním plodem básnického genia svého; jeho „Kytice" z pověstí 
národních pojistila mu trvalé místo na Parnasse českém. Pověsti a po- 
hádky valašské sbírali a hojně jich uveřejnili naši spisovatelé Matouš 
Václavek, Frant. Bayer, Čeněk Kramoliš a j. v. Velikou a cennou důle- 
žitosf mají písně a pověsti v lidu žijící pro poznání povahy lidu kaž- 
dého, jeho mravíí a názorů od starodávna zděděných. Ony jsou věrným 
zrcadlem všech citů, tužeb, slastí a strastí národa ; vždyť ty pohádky, 
pověsti i písně jako kvítka vykvetly na luzích prostonárodní poesie, 
z nichž dýší přímo ten lidový život, národní a nezkažený. A právě to 
jest a byl ten účel, proč s pílí nevšední sbírali naši spisovatelé i jazyko- 
zpytci písně národní, přísloví, obyčeje, pověsti i pohádky — účel, aby 
poznán byl vnitřní život národní. Neboť, zdaž zřetelněji mluví a zdaž 
vydává lépe svědectví o nějakém národě budova, obraz, socha, peníz, 
nádoba, než-li pohádka a pověsí? A proto svatou povinností naší jest, 
abychom uchovali potomstvu ty vzácné zbytky plodivé obrazivosti 
předků. Chovejme je v úctě a važme si pohádek i pověstí lidu našeho, 
neb chovají v sobě ryzí zlato, jež neporušeno sžíravými vlivy přetrvají 
věky ! — 

Přírodopisný význam místních jmen. 

^^ polečnost přátel starožitností českých v Praze vydala 

provolání ku sbírání pomístních jmen a T az a te 1 e, dle něhož 
dotčené sbírání podniknouti se odporučuje. Potřeba činnosti této je na 
Moravě rovněž naléhavá jako v Cechách : pročež Tazatele ctěnému 
členstvu našemu k bedlivému povšimnutí předložiti neváháme a snažné 
žádati, aby pořízené odpovědi Vlasteneckému muzeu v Olomouci zasí- 
lati sobě neobtěžovali. 

„Každému upřímnému Cechu žalno znamenati, jak hyne svérázný 
český duch v našich krajích. Mizejí ctihodné památky, jež vyrobili před- 
kové, zaniká duševní tvoření, na staré zvyky, písně, ornamenty, úsloví 
nové generace rychle zapomínají. 

Ovšem nelze zastavovali proudu obecné vzdělanosti, jež potlačuje 
neodolatelně starou svénárodní kulturu. Ale nastal úkol, pečovati aspoň 
v poslední chvíli, aby docela zapomenuto nebylo, co po sta let v lidu 
našem bylo chováno. 

Zejména dnes rychle zacházejí v nepaméf stará jména pomístná 
osad, polí, luk, lesů atd. Prosté mysli zdá se malicherností, aby všímala 
si nepatrných jmen. A přece jména tato tají v sobě mnohdy upomínky 
na nejstarší dobu našeho národa, jsou veledůležitými pomůckami děje- 
pisnými pro pravěk, z něhož nemáme pražádných kronik ani listin. Ku 
př. jména: hradec, na hradech, na hradčanech, ukazují pohanské pohře- 
biště, na proseku, na chodově, na vartě, na stráži, na hatích, na starých 
mostech připomínají staré stezky a cesty zemské a branné předměty. 
Jen ze jmen polohových zvíme na mnoze o místě zaniklých osad atd. 



- 114 - 

I není proto pochybnosti, že sebrání jmen pomístných ze vší vlasti 
jest úkol pro českou vlastivědu svrchovaně důležitý. 

Ojediněle stalo se sice mnoho pokusů, v knihách i článcích, roz- 
troušených sem tam po časopisech, a jimi v pravdě ukázal se veliký 
význam jmen pomístných, ale potřebí jest práce soustavné a souborné. 
Ve Společnosti přátel starožitností českých v Praze 25. června 1889. 
rozhovořil se Dr. Jan Peisker o jménech pomístných, doporučiv sestaviti 
dotazník. Mnohé příčiny nedovolovaly provedení. Totožný návrh 21. 
února 1898. mimoděk učinil Pav. Papáček ; dolíčiv příklady důležitost 
jmen pomístných. radil ku sběru. 1 ujímá se Společnost tohoto úkolu, 
spoléhajíc při tom ovšem důvěrně na obětovné přispění svých P. T. 
členů i české veřejnosti vůbec. Prosíme tedy každého, kdo může a 
dobrou vůli má, aby pomohl. 

Posíláme dotazníky. Račtež P. T. přispívatelé podle nich látku 
sbírati a pořádati. Při tom — pro jednotu a snazší přehled — prosíme, 
aby dbáno bylo těchto pokynů: 

Budiž psáno na půlarších obvyklé velikosti, zřetelně, a vždy jen 
po jediné straně. Odpovědi buďtež číslovány stejně s otázkami. Co týká 
se jedné osady, nebuď zaměňováno anebo připisováno k osadě druhé. 
Dotazujte se vždy nejstarších pamětníků v obci ; dobře jest pak i po- 
znamenati jméno, povolání i stáří zpravodajovo. 

Nezapomínejte, že venkovský lid bývá nedůvěřivý, i tažte se tak, 
aby pochopil, že z odpovědi nevzejde mu úředního vyšetřování anebo 
škody. Dobrými zpravodaji bývají lesníci, hajní a polní hlídači. Rozumí 
se, že ne všude lze odpověděti na všechny otázky, aniž jsou všechny 
stejně důležitý. Kde dotazujeme se po vysvětlení názvů, nežádáme po- 
jednání historických nebo filologických, nýbrž jen kratičkých poznámek. 
Kdo nemůžeš dáti vysvětlení, podej aspoň holý seznam jmen. Patrno, 
že při některých otázkách sledujeme ještě jiný cíl. 

Otáz k y : 

I. Jméno: 1. hejtmanství, 2. soudního okresu. (Budiž udáno jméno 
podstatné; kdekoliv jest rozdíl mezi názvy v knihách, mapách a pod. 
a mezi názvy lidovými, budiž rozdíl ten vytčei i při odpovědech uve- 
dených níže.) 

II. 1. Jméno osady: a) úřední, užívané v knihách a listinách, h) jak 
je vyslovuje lid. 2. Jak zní jméno osady v druhém pádě? (Jdeme do..) 
J. Německé jméno osady (je-li) a odkud je znáte, ze spisů, či z úst 
lidu? 4. Jména jednotlivých částí, náměstí, ulic. (Nepište jména, daná 
v době novější.) 5. Jména kostelů, kaplí, jiných budov, a) Mají někieré 
budovy (domy, chalupy atd.) zvláštní pojmenování? /;) Jak vzniklo toto 
pojmenování ? 

III. 1. Jak jmenují se u Vás: a) vrchy, b) hory, c) skály, d) lomy, 
e) rokle,/) doliny, g) jeskyně a p.? 2. Jak lze vysvětliti název? 3. Co 
si lid o nich vypravuje ? 

IV. 1. Jak jmenují se u Vás: a) prameny, b) bystřiny, c) potoky, 
d) řeky, e) rybníky, fj tůně, g) studánky? 2. Které jsou o nich pověsti, 
zvláště o posvátných studánkách? 

V. 1. Jak jmenují se u Vás: a) pole, b) louky, c) pastviny, d) za- 
hrady, e) vinice, f) chmelnice, í/ ) háje, h) lesy, neb jich části? 2. Co 



- 115 - 

vypravuje se v lidu o původu jniena? 3. Jak lze vysvětliti to které 
jméno ? 

VI. 1. Jak jmenuji se u Vás meze a cesty? 2. Vypravuje-li se 
u Vás o starých cestách (stezkách zemských, obchodních?) 

\ II. 1. Jest u Vás nějaké hradišté (valy, kruhy, šance ?j 2. Vysky- 
tují se u Vás mohyly? 3. Co o tom vypravuje lid? 4. Vyskytují-li se 
u Vás veliké, osamělé balvany žulové, pískovcové a pod.? 5. Jak je 
jmenuje lid? 6. Mají snad několik jmen? 

Vlil. 1. Mají některé mezníky, kameny hraničně, boží muka a pa- 
mětní sloupy zvláštní názvy ? 2. Co se vypravuje o těchto předmětech ? 
3. Jsou u Vás nízké, kamenné kříže? 4. Kterou pověst o nich znáte? 
5. Vyskytují se na kamenných křížích u cest znamení kalicha, kříže (jakého?), 
zbraní atd? 

IX. 1. Vypravuje se u Vás o zaniklých osadách? 2. Ví-li lid něco 
o kterénjsi bývalém hradě, klášteře, kapli nebo poustevně ? 

X. 1. Jsou u Vás skalní obydlí? aneb tak zvané „lochy?" 2. Jak 
se jmenují, co lid vypravuje o nich? 

XI. 1. Jsou na některé skále vytesány prohlubiny mísám podobné? 
2. Jaká jest pověst o nich? 

XII. Jsou v obci zachovány urbáře, staré knihy gruntovní, knihy 
fassovní, staré mapy a pod. ? 

K názvům míst, na nichž učiněny byly nálezy archaeologické 
(kostry lidí, popelnice a vůbec nádoby starožitné, zbraně kamenné, 
bronzové a pod.), připojte hvězdičku (*). Bude ovšem vítáno, pozna- 
menáte-li, co bylo nalezeno." 

Zkoumání místních jmen netoliko etymologicky, historicky a archae- 
ologicky, nýbrž také přírodovědecky a geologicky nabývá 
v poslední době netoliko vědeckého, nýbrž i praktického významu 
vzhledem na původ Slovanů, kdy totiž střední Evropu zalidněli, zda li 
před Kristem aneb po Kristu? — Sem bera na př. z katastru vyvodil,. 
že Dolní Rakousy byly původně slovanské. Téhož náhledu dobádala se 
ze jmen polností, lesů atd. důmyslná zvěčnělá Františka Strá- 
nečka — pokud se týká Horních Rakous a Solnohrad, že země tyto 
totiž od pradávna byly obydleny Slovany. Šemberovi „Západní Slované" 
dlouho byli braní v pochybnost a tudíž nedivno, že zánovná Žunkovi- 
čova methoda názvoslovím místním dovoditi prvoobyvatelstvo Slovanů 
v Evropě naráží na odpor, jemužto jsme povděčni, poněvadž kritickým 
tříbením se dopomáhá pravdě ku platnosti. Žunkovičovo tvrzení, že 
Slované jsou praobyvatelé evropští, nezůstává však bez obhájců. Zají- 
mavý je způsob dialogů, jakým na př. v „Nár. Listech" osvědčený od- 
borník námitky proti Žunkovičově nauce na pravou míru uvésti se snaží: 

„Duní hloubkou, kdekoli zavadíš, názvoslovná sféra slovanského 
místopisu. 

Co as hlubiny tají? 

Zatím leda všímavější turista tu, onde bezděky se zastaví a klade 
si zkoumavě otázku. 

Nedávno pan Adolf Černý pobyl si zase jednou u svých Slovincu 
italských, které si tolik zamiloval. 



- 116 - 

— Možno se tu zamyslit o tajemstvu národní houževnatosti, povídá. 
V osmém století už bylo zde rozhraní mezi Slovany a Furlany, jak 
svědčí Pavel Diákon ve své historii Longobardů . . . 

V osmém století po Kristu, rozumí se. Tenkrát byl zde viditelnou 
známkou rozhraní národního místní most, zasvěcený sv. Quirinu, vypra- 
vují. A most stojí dosud a označuje národnostní hranici dosud. A hlou- 
bavý turista má o čem přemýšleti. 

V museu čedadském (Cividale) dal si ukázati zajíinavý zápisník 
ze stol. XV. a XVI. Jména okolních obcí, dnes povlaštěná, čtou se tu 
ještě svým starým slovanským tvarem. Tak hned vesnice, odkud zápisník 
pochází. Úřadně, na mapách i v písmě, sluje místo Cergneo. Domácí 
lid slovanský říká Čarneja. Zápisník uvádí staré tvary Czerno, Czernov 
a Czernovo. Skutečný objev! Kdož by směl na pouhý pohled italské 
Cergneo prohlásit za slovanské — Černo ? Zle by pochodil odvážlivec. 

Však tu je dokument! A dokument mluví. A stejných a příbuzných 
tvarů jmen, Černých, Černových, Černoušků, Žernových, Cernovic a pod. 
hemží se po všech končinách slovanského světa. Dnešní Cergneo na 
jihu Alp znělo starým Slovanům Cernovo, právě tak, jako pověstná 
dnes dědinka pod Tatrami, Cernová, přes hory a řeky odtud vzdálená. 
Staří věděli, proč jmenují místo tak a ne jinak, místo na jihu Alp stejně 
jako sta jiných míst po širé oblasti.*) Později, za toku věků, příčina 
i význam slova vytlačeny z paměti generací. Jen místo zůstalo a zvuk 
jména při něm zachován. A válí se v ústech lidu z pokolení do poko- 
lení, z jazyka národu do druhého jazyka, jako se válí oblázek korytem 
řeky. Pomalu, pomalinku mění a přizpůsobuje své tvary, tisíciletá bytost. 
A ze starého slovanského Cernova, snad Žernova, Žrnova vzniká nové 
italské Cergneo. 

Nikdo dál nesmí pochybovat. Důkaz je proveden! Dosud je tu 
hranice národnostní jako bývala ve století osmém po Kristu. A vše 
ostatní dopovídá text čedadského Zápisníku. 

A kterak bývalo ve století osmém — před Kristem? 

Kdo nám o tom poví? 

Žádná odpověď! Anebo odpověď, které — nerozumíš! 

Ale daleko, daleko od dnešní „hranice národnostní", uprostřed 
území dávno zabraného cizím živlem, v území zcela zvlaštělém zfran- 
čtilém a zněmčilém udivený turista potkává jména a tvary, jež vyložit 
nelze z jazyka tu panujícího, které však tvarem i smyslem dobře přilé- 
hají ke krajinářskému výrazu — slovanskému. A případy nikoliv naho- 
dilé, jednotlivé, ale počtem neobmezeným se táhnoucí krajem a v plné 
souvislosti. Žádný „Zápisník" místního musea nebyl dosud objeven, aby 
poskytl žádoucí formálnou pečeť zřetelné jinak pravdě. A turista pře- 
kvapen bezděky se ohlíží po nějaké — vědě, která by tu dovedla po 
vědět své rozhodující slovo. 

Po jakém zákoně oblázek jméno mění své tvary a smysly za toku 
tisíciletí? Kterak to zjistit? 



*) Sotva k vůli barvě předmětu! Člověk pravěku měl potřebu označovat 
rjalehavější. okolnosti. Žunkovič po své methodě srovnávací vyklála Černý, 
Černovy, Črny, Zrny, Žernoseky a pod. za ni.sta, kde statí Slované, rolníci 
životem, nacházeli dobrou hmotu pro své mlecí kameny, žernovy. 



- 117 - 

Časem snad bezpečná methoda roztřídí druhy a případy. Doufejme. 

Bylo vám nápadno jméno zněmčilého českého města Postoloprtú. 
Archiváhií učenci rozhodli, jak třeba tvar si vysvětliti. Někde ve XII. 
věku založen v místě klášter a nazván Porta Apostolorum. Ústa lidu 
časem latinské jméno po svém si zkomolila. 

Postoloprty — podle Porta Apostolorum. 

A proč ne naopak? 

Dalo se mnohé namítati. 

Jméno města podle kláštera? Nebývá-li spíše naopak? Zakládány 
kláštery za stará v pustinách anebo spíše v místech už lidnatějších, tedy 
už — jmenovaných ? 

Však klášterní listina je doložena a výklad měl svou pravděpo- 
dobnost aspoň zvukovou. Nelámali jste si dále hlavu. 

Až jednou náhoda zasáhla, jak už bývá. 

Bylo na slovanském výletě, dole na Jadranu. Uhodí vám náhle 
o sluch podivný název. Je tu lid venkovský označuje svou prostou obuv. 

— Jak že tomu říkáte ? 

— Postole ! . . . 

Postole? . . . Postole? ... A hned vám hlavou proletělo záhadné 
jméno městečka na česko-saské hranici. Nemeškali jste se přesvědčit ve 
slovníku. A vskutku! Postole = lidová obuv! 

Druhá část slova nebyla obtížná. „Prtati" (prátati. práce atd.) za 
stará znamenalo dělat, robit, tkát, plést. Dosud jsou stopy slova ve 
slovanštině. Na venkově ševcům dosud posměšně říkají „prták". A už 
tu bylo žádoucí světlo. Kde hotoveny „postole", nazvali místo — Po- 
stoloprty. A vše se vyjasnilo. 

Tenkrát, kdy jméno vzniklo, patrně ještě po vší oblasti na severu 
Cech a dále až k Baltu a od Baltu až po Adrii lid nosil stejnou obuv 
a stejně ji jmenoval. A jméno místa zůstalo jako zajímavý dokument 
dávného stavu kulturného života. 

Objev byl subjektivně přesvědčivý. Zdál se vám triumfem. 

Arci odpůrce zařízeného na dokumenty archiválné ještě nepře- 
svědčoval. 

— Co chcete! namítal. Že říkají na jihu „postole", je hezké, ale 
že tak říkali před sty lety také v Cechách? Kde to dokázáno? Jediné 
jméno místa není důkaz. Může být nahodilý tvar. Latinsky v Cechách 
před tisícem let slýchali. Z „apostolorum" mohlo se dobře vyklubat 
časem „postolo". 

Bylo po triumfu. 
Až zase nová náhoda přispěla. 
Nový dokument; Tentokrát drtivý — archiválný. 
Náhodou padl vám do ruky citát z kasejovické „Pamětní knihy" 
z r. 1584: 

— Jistý sedlák na den sv. Martina své postole prtoval v Hradišti 
na osadě kasejovické. Byv připamatován, by ve svátek to nedělal, od 
pověděl : 

Ejhle, svědectví ! 

Ještě v šestnáctém století byly v Cechách známy slovo i věc. 
O slovanském původu místného jména není už pochybnosti. Jemu 



- 118 - 

patrně zvukově přizpůsobeno latinské „Porta Apostoiorum" i německý- 
název Postelberg. 

Všecky dokumenty kulturného vývoje nelze, jak vidět, čerpat — 
z archivů. 

A ještě doslov povolaného znalce! Muž po delší dobu již se obírá 
záhadami slovanského místopisu. 

Český tvar slova je rozhodně starší latinského a německého, ale 
není dojista — první a původní tvar slova. Místo nedostalo v pravěku, 
své jméno proto, že tam snad obyvatelé provozovali tehdejší ševco- 
vinu. Tak nevznikala jména měst, jako se nezačlo říkat „Hrdlořezy" 
místu, kde snad lidem „řezali hrdla" nebo „Hostivaře", kde na uvítanoa 
vařili své „hosty" a pod. 

— Co by tedy značila jména? 

— Pouhé přizpůsobeniny — pozdější ! 

— A kterak by tedy zněly původně Postoloprty. 

— Nevím ! Ale rozhodně nějak prvotněji a s významem víc kraji- 
nářským. Snad — „pustopraty" . . . 

A znalec vykládá význam starého pojmu „prata" . . . Však to už 
— na jinou stránku. 

Dávno dříve, než založen klášter Porta Apostoiorum, byla tu 
osada Postoloprty. A před tím věky uběhly, nežli jméno „Postoloprty" 
ustáleno podle nějakých — „pusto-pratů''. 

Kolik věků minulo? 

Na veliké Tůni švýcarské (Thun-See) v sousedství Března (Brienz, 
Brjezno) jako na druhých jezerech, po horách a dolech krásné Helvecie 
naseto je názvů, nápadných slovanskému turistovi. Nedaleko Spiezu (?), 
pobřežného městečka s pěkným zámkem pestří se po stráni úhledné 
domky osady Aeschi (Eski), za léta pilně vyhledávané cizinci. 

„Eski? Jaký to zvuk, románský či germánský? Na poslech zní 
málem turecky. A hned vám napadá Eski-Sagra někde na dolním Du- 
naji. Někde doma v Čechách, vzpomínáte, slyšeli jste jmenovat vrch 
„Hezký". Smíte-li hned vyvozovat odtud slovanský původ jména? 
Potkala by se s výsměchem vaše fantastičnost. A právem ! 

Položte však na chvíli možnost! Snad se vám podařilo na širé 
prostrani od Vltavy k dolnímu Dunaji až po temena bernského Ober- 
landu dovodit celý řetěz krajinářských názvů vybíhajících příbuzným tvarem : 
eski, veski, leski, jesky a pod. roztroušených nepřetržitě širým prostorem, 
ale zřejmě k určitému poměru kraje, půdy, okolností přírody ukazujících ? 

Hoj, pak by vaše věc hned stála jinak. Byla by hned souvislost 
tvarů a pojmů. A poznatek souvislostí zjevů, což to jiného než — věda? 

Zkušenosti slovanského turisty volají dávno po vědě, která by vy- 
ložila ty a takové souvislosti.") Zjevná je potřeba srovnávacího materiálu, 
potřeba přehledů, soustavy, methody. 

*) Názvů Aeschi, Eggi, Egis a pod. je plné Švýcarsko. Najdou se.Oeschi- 
nen a Egmenhaly, Lac ď Oeschines, Aescliinengletscher a pod. Němec, rozumí 
se vysloví sch — š a prohlásí původ tvaru z německé Esche olše. Ani mapa 
ani slovník nic tu nedokazují. Třeba ohledat místo a okolí. Najde-li se v místě 
nápadný porost olšovím, dobře! Zbývá otázka, který tvar je pak původnější, 
německý-ii, či slovanský? Jakž ale, není li po olšinách nikde stopy, za to ale 
okolní skály jeví množství dutin, jaké Slovan obecně zove — jeskyněmi?- 



- 119 - 

Povolaný pracovník podal veřejnosti svůj návrh,*) kterak opatřit 
potřebný soupis. Milovnici a pěstitelé starožitností mnozí dávno vytušili 
potřebu soupisu. Podle katastrálně knihy českobrodské na př. sestavil 
pan J. Miškovský sbírku názvů pro okres českobrodský. Jinde snad jiní 
pracovali. Názvy poloh, tratí, strání, koutů, dolů. lesu, bařin a pod. 
jsou vzácné stopy kulturního díla dávných pokolení, jež kdysi v okolí 
zápasila o život s tvrdostí hroudy. Vzácné staré dědictví skýtá mnohý 
paprsek světla do života otců. Však paprsků je třeba veliké množství, 
aby teprv daly potřebné - světlo. Bylo by třeba celé soustavy české! 
slovanské. Jak ji pořídit? 

Kde je společnosf povolaných sil ? Kde národní ústav vědecký, 
aby se ujal díla? 

Zatím turista slovanský se svojí otázkou zůstává :;dkázán na přízeň 
náhody, která tu onde dovolí na okamžik nahlédnout v netušené hloubky 
pravěkých dějů, zakryté názvoslovnou sférou — slovanského místopisu". 

* 

Zkoumání místních názvů, jak se o ně přírodo- a zemězpytně 
Zunkovič pokouší, osvědčí-Ii se správným, může valně přispéti k řešení 
otázky: „Od kdy jsou Slované v Evropě?" Má li Zunkovič pravdu, že 
Slované střední Evropu zalidnili před Kristem, odpadne důvod, o nějž 
nepřátelé opírají námitku proti rovnému právu jejich, předstírajíce, že 
Slovany, přistěhovavší se teprve v pátém aneb šestém století do svých 
nynějších sídel, od Germanů opuštěných, dovoleno považovati za méně 
cenné evropské nepříslušníky a pouhé vetřelce, jimžto — jak podo- 
tknuto — domovské rovné právo v Evropě nepřísluší. Netoliko historický 
zájem, nýbrž také vážná tato okolnosf a snaha zjednati Slovanům spra- 
vedlnost pobádá znalce, methodu Žunkovičovu hájiti. S jakým úspě- 
chem se to děje, dovede nestranný čtenář z následující rozmluvy po- 
souditi, ale zároveň nás omluviti, že důležitosti této v Muzejním časo- 
pisu rozsáhlého místa neodepíráme, držíce se zásady: audiatur etiain 
altera pars : 

Jednou zase v koutku s přítelem filologem. Na Moravě známe 
Olomouc, mapa Švýcarska vykazuje Ollomont. Není-li jméno vlastně 
jedno, pojem týž, věc jedna? 

— Nesmysl! Takovjmi nápady se věda filologická nezabývá! . . 
Však, kdjby množství obdob přece jen nasvědčovalo závěru 

Co pak ? 

— Holý diletantism! . . . 

Diletantism ! Dobře! Leč, na konec, zdali pak každá věda nezačí- 
nala, nezačíná a nemusí vlastně začínat — diletantismem ? 

— Začínat! Buďsi ! Ale filologická věda nemá zapotřebí teprv — 
začínat. Má své začátky dávno za sebou. Je dnes hotová, rozvinutá 
věda. Třeba se podřídit její vývodům ? . . . 

Výborně! Třeba se podřídit! A velmi ochotně. Tedy hned otázku, 
na příklad. 

— Podle jakého zákona se stává, že slovanské místní jméno Bystrá, 
Bystřina, Bystřice zněmčeno, mění způsobem nejrozmanitějším svoji po- 

*) M. Zunkovič: Kdy byla Evropa Slovany osídlena? Tiskem Slováka 
v Kroměříži. 

čas. VI. sp. m. v 01. 3 



- 120 - 

dobu? Čteme jednou Bistric, jindy Wusterei, Wisterschau, nebo Feistritz, 
Fiirstenau, Finsterau, dokonce i Halbschwert, Waltersdorf ... a pod. 

— Nahodilosti ! Tak mimochodnými věcmi vážná věda se ne- 
zabývá. 

Přeškoda! Velice by přec záleželo na přesné odpovědi. 

— Proč pak? 

Protože, kdyby znám byl zákon, byl by dán klič k záhadám veli- 
kých otázek. 

— Jakých otázek? 

Vědeckých, rozumí se. Na přiklad k otázce evropského pravěku. 
Tvary jmen Feistritz. Wusterei, Fiirstenau, Finsterau vyskytuji se v mí- 
stech, kde Slované dodnes jsou usazeni anebo kde jejich přítomnosf 
lze historicky dokázati. Slovanský původ i tvar jména je známý. Táž 
jména však a jiná, podobně nesmyslného tvaru vyskytují se i v místech, 
kde nikdo dnes o Slovanech nic neví, kde historická věda někdejší 
přítomnosf Slovanů dokonce popírá. Jak se tam doptala ta jména? Kdyby 
dán byl klíč, bylo by lze tajemství rozřešiti. Bylo by lze bezpečně pro- 
hlásit: historická věda se mýlí. Její psané prameny jsou nespolehlivé 
a klamavé. Zde je přesný zákon a ten vydává svědectví neklamné. Zde 
v dávnověku seděli Slované, ačkoliv historie o nich neví. Seděli tu, 
zbyla tu po nich stopa, jméno. Seděli na příklad v západním cípu Ty- 
rolska, jak svědčí jméno známého průsmyku : Finstermunz. Jméno není 
nic nežli patvar slovanské „bystříce". Seděli v okolí nejvyšších vrcholů 
švýcarských Alp. Zde mimo jiné stopy i jméno vrchu „Finstcraahorn" 
nic jiného není než zkomolenina slovanského „bystrá hora" . . . Ne- 
sčíslné švýcarské „horný" (Faulhorn, Schreckhorn, Welterhorn atd.) 
vůbec nejsou žádné německé „Hoerner", což nemá žádného smyslu, 
nýbrž zněmčené zvukem „hory", „gory", po všech oblastech slovan- 
ského života stejně jmenované. V kantonu grisonském dokonce najdeš 
„Gori-Horn", jako nacházíme v našem zněmčeném území na př. Hora- 
bcrg, Viskadorf, Potogbach a pod. znamení na věčnou památku. 

— Chcete klíč, který by odmykal tajemstva dávných tisíciletí? . . • 
Takového se nikdy nedočkáte. 

Proč zoufat? Světlo pravdy má nekonečnou pronikavost. Neleká 
se žádné mezery času a prostoru. 

Nemá-li jedna věda vůli či schopnosf zjednat potřebný klíč, je-li 
na to už příliš „hotova a uzavřena", což zbývá než obrátit se ke vědě 
— jiné? A ta-li je dosud nehotová a nedost vyvinuta, netřeba li začíti 
s ní, jak začínaly vědy všecky — s horlivým 'diletantismem ? 

— Nu a na krásně! Kdyby se i dalo něco přesně prokázat. Při- 
pusťme na chvíli: v dobách předhistorických vskutku tedy seděli Slo- 
vané na prostřeni mezi Labem a Rýnem. Což u všech všudy záleží na 
tom vzdáleném, temném, dávno odsunutém datu? Co je plátno, že tam 
Slované seděli před dávnými tisíci lety, nesedí-li tam už dnes? Proč 
jako posedlí pásti po každém kořínku slova, které se kde namane? . . . 
Proč? . . . 

Ah, panečku: Nepatrný shluk hlásek a co se za ním tají, Netu- 
šené světy! Všecky dosavadní pojmy a představy kulturné minulosti 
jako mocí čarovné formule staví se před námi vzhůru nohama. Docela 



- 121 - 

■se tněni obraz, jaký jsme měli dosud o někdejším kulturném stavu 
dávnověké Evropy s jediným světlem světa, které prý vycházelo ze sta- 
rého Říma národům na severu a východě. Mocí čarovné formule nový, 
barvitý obraz vyvstane, pln podrobností životně sytých, přesně doku- 
mentovaných. 

— Jakéž pak podrobnosti? . . . 
Jedinou ukázku, na příklad. 

Místopisem Německa po všem prostranstvu od Baltu až po Rýn, 
poblíž řek a vod, naseto jmen osad někdy patrně kolovou hradbou 
opevněných. Osady byly slovanské, jak svědčí dosud slovné tvary nej- 
různějších „Kolínů", „Kolan% „Kolobřehů", „Kolců", „Kelů", „Náklů", 
„Kýlů", pruským Kolobřehem na Baltu počínaje až po sám Kolín na 
Rýně a množství „Kolisek" a „Kolišf" podél jeho břehů na jih a kolem 
jezer a toků švýcarských. 

— Pomalu s flintou ! Kolín na Rýně je stará římská osada, známá 
Colonia Agrippina! . . . 

Colonia — Coeln Coeln - Kolín !' Tuze hezky ! Takových 

„kolonií" založili Římané množství v zemích, které si podrobili. Jména 
jich písemnou tradicí středověké latinské školy zachována až na naše 
časy a s nimi představa donesené sem římské kultury. Zajisté! 

Však, což! Kdyby tak představa starých jmen a kulturných pojmů, 
jako dědictví po římském podmaniteli z nenadání ukázala se holou 
suggescí školské tradice docela lichou? 

A už se vskutku něco ukazuje. 

Vezměte bystřeji na mušku románský tvar slova „colonia". Slovo 
značí = osada v cizí, nabyté zemi. Vzniklo prý ze slova „colere" = 
vzdělávati půdu. Však výklad uspokojí leda na povrch. Staří Římané 
nedobývali cizích zemí a nezakládali tam „kolonie", aby — vzdělávali 
půdu. A kdyby už význam slova byl tak opravděn ; čím to, že nenazý- 
vali Římané „koloniemi" místa „vzdělané půdy" v zemi vlastní? Proč 
jen v cizí, dobyté ? 

Výklad je zřejmě lichý. Slovo „colonia" nepocházj patrně ze slova 
colere = vzdělávati půdu, nýbrž z jiného kořene. Římané zakládali 
v dobyté zemi osady vojenské, co možná dobře opevněné. A doby- 
vatel řídí svou práci podle okolností a prostředků, jaké v zemi nalezne. 
Doma bydleli Římané v domech a hradbách kamenných, zde nacházeli 
les a dřevěné hradby — domorodců. A jak už bývá, s novou věcí 
přijali — nové jméno. Osady domorodců, hájené kolovými hradbami, 
slyšeli jmenovat věc a přizpůsobili slovo svému sluchu a výslovnosti. 
Tak vznikla románská „colonia" ze slovanského „kolína" nebo „kolny". 
Že slovo není románského původu, svědčí jeho osamocenost v řadě 
příbuzných tvarů. Otevřete slovník: colonia, columba, colonna a . . . 
dost! Tré názvů představ už velmi složitých. A žádná představa ne- 
vzniká v duchu — složitá. Buď se přijímá odjinud hotová anebo vzniká 
samostatně ze svých prvků. A kde jsou románské prvky slova? 

Za to slovanské prvky? 

Jen se rojí příbuzných tvarů a odstínů : kůl, kel, klet, kolec, kolit, 
klátit, kolna, koliště, kolín ! . . . Napřed třeba skolit na koliští strom, 
otesat kládu, zrobit kůl, nakolit řadu a teprv hradba kolu kolem osady 
dá kolnu, kolín — colonii. 

3* 



- 122 - 

Všechen postup od prvku díla až po sám pojem složitého před- 
mětu je slovanský. Kulturně záchovná síla vysokého horstva zachovala 
nám přes tisíciletí jméno prostného obydlí slovanského, robeného z kolu. 
V Tatrách i v Alpách slovanských dřevěná chata horalů podnes sluje 
kolíbá. A tak po tisíci letech nepatrný shluk zvuček a hlásek slovan- 
ských vydává neklamné svědectví nenadálému poznatku — vědecké 
pravdy ! 

Přítel filolog vrtí se trochu ve svém koutku. Jen strpení! Však se 
hlediska časem sblíží. Ziberete se do spousty materiálu, a když zrak 
v temnotách poněkud uvykl, rozeznáváte před sebou podivné stopy, 
stezky a průsvity, jak se sbíhají, protínají a zřetelně dále splývají v cestu, 
která pomalu, ale bezpečně vzhůru i dále ke světu se vine. Brzo dáte 
za pravdu mnohaletému pozorovateli, který vám tvrdí věci na oko ne- 
srovnalé. 

— Kost, Kostel, Kostelec, Kosten, Host, Hostýn a pod. byla (za 
stará) místa těžko přístupná, jež bylo lze dobře obhájiti. Podobá se, 
že tam všude, byla pohřebiště. Čechům dnešní kostel je za dům boží. 
Že by slovo bylo z latinského castellum, nemůže být pravda. Nachází 
se výraz po celé Evropě obstoupen místními názvy rozhodně slovan- 
skými . . .*) 

A vskutku, nejen slovanské země, ale všecko Německo od Východu 
až po Rýn hemží se pamětí starých slovanských Kostenů, Kostelů, 
Kostnic, Kostic, Kostřinů (Ciistrin) a pod. Nejznámější je ovšem památná 
pro nás Kostnice na jezeře Bodamském. 

— Hahoj! Místo slulo Constantia, dodnes německy Constanz. 
Odtud přizpůsobila si čeština svoji — Kostnici! . . . 

A zase chyba lávky! Tu ji máte, moc školské suggesce. Tradice 
lichých pojmů od úst k ústům, z knihy do knihy přenášena stvrdne na 
konec ve vzdornou hradbu domnělého „vědectví", které se příčí sku- 
tečné — pravdě. 

Ještě po dobu Lutherovu také v Německu město na Bodamu slulo 
— Kostnice. 

— . . . All da lásst er sich in óffentlicher Disputation hořen, wie 
Magister Johann Hus auf seinem Weg nach Kostnitz . . .**) 

— A románské „castel", „castrum", kde se vzalo?. . . 

Není zatím naše starost, jak vidět. Jisto je, Rýn od Kolína vzhůru, 
celé Švýcary od severu k jihu až hluboko do Itálie hemží se místo- 
pisnými názvy kořene zjevně slovanského. V curyšském museu ukazují 
krásné modely dávných kolových osad na jezerech se vším životem 
obyvatelstva. Dobu osad páčí na 2000 let př. Kr. Ti dávní obyvatelé 
byli tvůrci důmyslné kultury a byli Slované Názvosloví místopisné vy- 
dává tu překvapující svědectví dějstva na tisíciletí nazad. Tak jako na 
Bodamském jezeře „Constancia" není než někdejší slovanská „Kostnice", 
tak jména nejrůznějších podob na pobřeží jiných vod švýcarských, 
různé Golliony, Collonges, Colombes, Cologny, Collex, Cully, Qaudy, 
Goldany, Comette, Coblachy Goldbachy a pod. možno zjistit jako dávné 



') M. Žunkovič. 

'*) M. Johann Matthezius: Martin Lutiicrs Leben 1565. 



- 123 - 

slovanské Kolíny, Kolny, Kolby, Kolce, Kelce. Kůly, Kolaty, Klatý a pod. 
Nejen analogie tvarů mluví za sebe 1 I přímé doklady se najdou, 
písemné záznamy a pod. dovodiska nasvědčující pravdě. Jen pátrat 
po nich, shledávat je a seřaďovat třeba. 

Savojská „Aosta" pod velikým Bernardem dostala jméno po úřad- 
ním názvu někdejší římské kolonie zdejší: Colonia Augusta Praetoria 
Sallassorum, založené 26 r. př. Kr. Okolní horalé sluli Římanům „Sa- 
lassi" Němečtí Keltomani marně hledali slovo ve slovníku. Po známé 
methodě prohlásili hned „Salassy" za kmen — keltský. A snaživí Slo- 
vané domnělou učenosf uctivě opisovali a šířili. A přece Slovanu ne- 
třeba vykládat význam slova „salaš" v horském hospodářství. V Tatrách 
a jiných horách slovanských sedí toho druhu „Keltové" dosud a říkáme 
jim — salašiiíci. A v nejbližším okolí alpském rovněž na doklad hned 
naskytnou se jména „Sallanches", „Sallatschine" a pod. Zřejmé někdejší 
— salaše. 

Historická věda nechce nic slyšeti o slovanském pravěku v Evropě, 
protože jméno „Slovan" nenachází ani u Herodota ani u Tacita, Ptolo- 
mea a v jiných starých „pramenech". „První zmínky" o našich věcech 
a jménech jsou velmi pozdní. Ale ďas vezmi zmínky, které — nic ne- 
vědí ! Jména Kolín, Kolany, Koliby, Kolby a podobná mohla vzniknout 
jenom v době, kdy pojem kolových staveb byl časový. A to bylo už 
v době Tacitů, Ptolomeů, Herodotů a — před nimi! Tenkrát zakládány 
a jmenovány Kolíny af na Labi, na Baltu, na Rýně nebo na jezerech 
Ženevském a Neufchatelském. Zakladatelé byli Slované, protože jméno 
je slovanské. A musili už tenkrát sedět tam, kde se jméno nachází — 
podnes. Jestli o tom pozdější prameny nic nevědí, nesmíme jim nevě- 
domost vykládat tuze ve zlé. Sami se považujeme za mnohem 
učenější, ale jak vidět, víme-liž — o mnoho více?" 



„Bude tomu brzo rok, co zpráva evropského zájmu roznesla se, 
že na zámku Serrahnu u Krakova v Saskem Altenburku (Schloss 
Serrahn bei Cracov in Sachsen Altenburg) zasnoubil se kníže Ferdinand 
Bulharský s princeznou Eleonorou von Reuss-Kóstritz ... a všecko, 
rozumí se hned se zajímalo o nevěstu. Noviny vypravovaly, co zvěděly. 
Jakou má dáma minulosť, jaký vedla dosud život pohnutý a záslužný 
a jakou dostanou Bulhaři příště hodnou kněžnu. Řeč se obrátila na 
svatbu, na věno a výbavu nevěsty a na podobné otázky více ; ale toho 
nedbalo se, že jsou přece ještě jiné otázky na světě! 

Koho na příklad zajímá, že tu dvěma řádky diplomatického te- 
legramu vyslovena vlastně celá kulturní historie slovanského — pravěku? 

Zámek Serrahn v Německu? Jméno rozhodně nemá německý zvuk. 
Skomolenina nějaká ! Najde se jich spousta v místopise německém : 
Werra, Gera, Gotha, Kahla. Jena . . . Podivné zrůdy! Jméno arci jako 
jméno. Vyslovuje se od jakživa, nepřemýšlí nikdo o něm. Tvary a 
obraty jazyka srostou tak s člověkem. Kolik lidiček říká „kuráž", 
„knoflík", „punčocha" a myslí si, že jsou to - česká slova. A Němci 
nejpodivnější jinéna svých měst a míst považují za německá. Anebo, 
znějí-li příliš bachratě, aspoň za — staroněmecká. 



- 124 - 

Zámek Serrahn, konečně, budiž. Těžko se v tom vyznat. Ale 
Krakov hned vedle. Kde se vzal v Německu — Krakov, řekněte ? 

~ Nu, také žádný problém. Známo přece, v Polabí, až po Sálu, 
dlouho seděli Slované. Ani Němci nepopírají dějinný fakt ! . . . 

Až po Sálu. Ale jména podezřelého tvaru a zvuku táhnou se za 
Sálu. Jdou celým Durynskem a — dál. Mnohem dál na západ . . . 

— Jména nic nedokazuji . . . Což sejde se na zvuku a tvaru 
jména? Ví se přec: od nejstarších časů seděli tu Němci. A ne-li 
Němci, tedy snad jiní národové staří, jenom ne — Slované. 

A proč ne Slované ? 

— Protože ti přišli k Labi teprve v pátém století po Kr. Zde na- 
razili na německou moc. A převaze podléhali. 

Kdo to praví? 

— Inu, kdož. Věda historická . . . 

Vskutku! Německá véda nedopouští ani pomysliti, že by v Ně- 
mecku byly nějaké stopy dávného — slovanského života. 

Nejvíce na slovo braný učenec praví o tom : 

Jisto je, Slované v šestém století bydleli v Zakarpatí až po 
Vislu, tou dobou na Labi nikdo o nich nevěděl . . .*) 

A jiný patriarcha německé stařinovědy: 

— Že by východní Germané za prvních století našeho počtu a 
dříve už byli měli mezi sebou Slovany, af už jako zbytky staršího oby- 
vatelstva nebo jako vetřelce, neukazují žádné známky, a domněnka zů- 
stává prázdnou možností beze vší ceny . . .**; 

Tedy před pátým nebo šestým stoletím po Kr. o Slovanech na 
Labi ani řeč. Tedy ani v Čechách a dále na jih, tím méně dále — na 
západ v Německu. 

- A jsou-li tu zřejmé slovanské stopy přec? 

— Pak jsou leda z doby — pozdější . . . 

Nadmíru vědecky a neodvolatelně proneseno ! Kdo se cítí auto- 
ritou, už jinak nemluví. 

A přec jen se vnucuje otázka, co tu pomazaní věštcové vyššího 
Poznání tak hlasitelsky za pravdu vynášejí, není-li vlastně čirý — ne- 
smysl ? 

Krakov v Aitenbursku slojí dojista blíže za povšimnutí. Není v Ně- 
mecku osamocen. V Meklenbursku jmenují jiný Krakov. A v Durynsku, 
nedaleko „Treffurtu an der Werra", uvádí se nějaký — Kraburk. Což 
jiného, než také někdejší Krakov. Pak vemte spoustu našich českých 
Krakovců, Krakovic, Krakoviček. A Krakov polský. 

Není tu něco nápadno? 

Napřed, jaká rozloha kraje. A kde je jméno, tam byli lidé, kteří 
jméno dali. Kdo jméno dává, myslí při tom něco A co si při slově 
myslím, je význam slova. Na širokém prostranstvu z Mcklenburska přes 
Durynky a Čechy až do Haliče seděli tedy kdysi lidé, kteří určitému 
slovu přikládali určitý význam. Lidé jednoho jazyka. Řekli „krakov" a 
myslili tím v kraji místo nějakých vlastností. Jakých vlastností ? Co zna- 
čilo slovo? 



*) Deutz: die Deutschen und ihre Nachbarvolker. 
**) Miillenhoff; Deutsche Aiterthumskunde. 



- 125 - 

Dnes říkáme „krákati někoho" a myslíme „potáhati za vlasy". 

Anebo „krákati" prosté a myslíme neladné zvuky vyrážeti. Vrány 
nám kráčou. Ani jeden ani druhý smysl nehodí se dobře pro místo 
v kraji. Slovo mělo asi za dávných časů jiný význam, dnes zapome- 
nutý. Zvuk se zachoval, smysl je ten tam Vyhynul dávno jako před- 
potopní korejš, jehož skořepina zkamenělá se někdy najde. 

Co mohlo znamenat v krajině slovo „krakov" ? 

Muž, který se dlouho a soustavně obírá přírodozpytem místopis- 
ných jmen, vyslovuje o tom své mínění. 

— Krakov, vlastně „krakovo" slovanským jazykem značí kraj plný 
kalužin. Na takové půdě stojí dva Krakovy v Kraňsku, Krakov u Mu- 
ravy ve Štyrsku a Krakov v Meklenbursku.*) 

Tu by tedy byl význam. 

Jc-li pravý? Nemůžete posoudit. Muž má pro svůj názor jistě své 
důvody. Sami nemáte dostatečný přehled látky, nemůžete přisvědčit ani 
odpírati. Kdyby látka byla srovnána, dalo by se soudit, odhadovat, 
řešit, ba i s určitostí tvrdit a — počítat. 

Doufejme, časem látka srovnána bude. 

Však něco je přece jisto. Zvuk slova zkameněl, kámen vydává 
svědectví. V dobách, kdy slovo mělo svůj význam v kraji, mluvilo se 
jedním jazykem v dnešním Krafisku a Štyrsku. v Čechách a v Polsku, 
v Durynsku a Meklenbursku, na všem prostranstvu od Baltu až po Adrii. 

A otázka je na snadě : kdy to bylo? Kolik století nazad? Jak 
dlouho trvá, nežli slovo ztratí svůj původní význam, nežli zkamení 
v pouhý, prázdný a bezvýznamný zvuk? Otázka z přírodozpytu jazyka. 
Jak dlouho trvá, nežli národ usedlý na ohromném prostranství, aniž by 
byl odnárodněn. zapomene význam svého vlastního slova? Jak dlouho 
trvá tak podivný odumírací proces tvarů v paměti věkovitého ústrojí 
národa? . . . 

A ještě něco je jisto. 

Případ není ojedinělý. Nejde jen o slovo „krakov" a jeho vý- 
znam. Místopis zemí od Baltu po Adrii vykazuje ne sta, ale tisíce a 
tisíce jmén, zvuku zřejmě slovanského, ale smyslu — zapomenutého. 
Vyslovujeme denně slova svého okolí a své potřeby, slova zděděná 
neznámého významu, ale nepřemýšlíme o nich. Vyslovujeme jména 
měst, vesnic, hradů, vrchů, potoků, řek, mluvíme o Praze, o Zbraslavi. 
Dobříši, Zvíkovu, Třemšínu, o Sázavě a Vltavě, ale nevíme dávno, co 
si lidé myslili, když místům a předmětům jména přikládali. Tisíce a 
tisíce názvů, celý slovník, celé těleso jazyka tak pozbylo ducha, od- 
umřelo, zkamenělo, prodělalo podivný proces odumírací, přerozovací, 
podobný onomu, jaký geologům se jeví z obrazu ve vrstvách kůry 
zemské. 

Jenom, jakého času je potřebí, aby se mohl odehráti takový 
proces v kulturném lůně národa? Kde je věda. která by zodpovídala 
ty a takové otázky? Na tom tu všecko sejde. 

Tisícileté těleso jazyka! Kulturné jeho vrstvy! Prvé, než zemězpyt 
pronikl ke studiu vrstev, nemělo lidstvo ani potuchy o stáří země. jen 

*) M. Zunkovič: Kdy Slované osadili střední Evropu. 



- 126 - 

báje kolovaly, kde dnes už nastupují přesné odhady a výpočty. Také 
od studia kulturných vrstev jazykového tělesa možno se nadíti výsledků 
obdobných. Názvoslovný materiál místopisný představuje nános nej- 
starších pojmů, potřeba znaků kulturného života, jak souvisely s okol- 
nostmi kraje. Studium slovanského místopisu je dosud v plenkách, až 
bude na své výši, bude mu tak lehko a bezpečno sestavit původní 
přesné tvary a podoby názvoslovné z daných prvků a zachovaných 
zbytků jako dnes věda zemězpytu z nalezených zkamenělin sestavuje 
kostry dávných, nikdy nevídaných tvorů. Pak bude dána i možnosf 
srovnávat doby vývoje, odhadovat jejich stáří, měřit vzdálenosf i stáří 
kulturních vrstev jazyka. 

Jak je tomu dávno, co vznikaly, co mohly a musely vznikati „kra- 
kovy" v Meklenbursku a Štyrsku ? Jak tomu dávno, co hlaholil jediný 
jazyk a zřejmě slovanský mezi Baltem a Adrií? Kolik století bylo třeba, 
aby stopy toho stavu jazyka pokryly se stopami — jiného už stavu? 
Kolik století? Anebo kolik — tisíciletí? 

Dnes ještě není pravého měřítka pro přesnost odhadu. Však co 
není — bude. 

Dnes jenom přibližně usuzujeme. 

Srovnáváme nejstarší písemné památky češtiny s dnešním jazykem. 
Pět, šest století dělí oba stavy věcí. A cože pozorujeme? Jazyk se roz- 
vinul, rozkvetl, zbohatl, pravda! Však co do hmoty a rázu je týž dnes 
jako tehdy. Několik století nikterak nestačilo změnit jeho hmotu. Srov- 
nejte dnešní mapu Čech s nejstarší českou mapou. Rozvoj práce je 
patrný i různost úpravy. Ale obsah mapy? Jména míst, městeček, hor 
a řek. Dnes jako před sty a sty lety. Poměry trvalostné jako při tvarech 
— geologických. A teď mapa Německa Nejen v nejbližším sousedstvu 
našem, ale dál, až k samým břehům „Otce Rýna" a za ně, nacházejí 
se zajímavé zkameněliny slovných tvarů původu zřejmě slovanského.*) 
Vysvětliti jich tvar a přítomnosf nelze žádným dějem, který by se byl 
mohl odehrát uvnitř několika krátkých století. Muselo tu dávno před 
tisíci a tisíci lety působit a bít se s životem a jeho potřebami poko- 
lení, které myslilo a mluvilo — slovansky. 

A co na to historická — věda? 

— Nemožno! odpovídá. Slované nemohli dávno před Kristem 
sedět v Německu. 

— Proč nemohli ? 

— Protože . . . protože . . . César, Tacitus, Ptolomeus a jiné 
podobné staré prameny nikde o Slovanech nemluví . . . 

Podobně v minulých dobách soudili na stáří země a lidstva 
podle údajů — sv. Písma.**) Asi pět tisíc roků počítáno od Adama a 
stvoření světa. Až přišel zemězpyt a vymohl si potřebné korektury — 
názorů. Podobná korektura čeká panující dosud názory historiků 
o dávnověku slovanském. 



*) Viz: Hubert Marjan: Rheinische Ortsnamen. 

**) Nedorozumění odklidil Dr. Musil v exteiisích : „Od stvoření do 
potopy". 



- 127 - 

Zatím už obrysy nové, přesné védy vystupují na obzoru. Védy, 
kterou nebude už \i^ odbýt výtkou filolog^ických a etymologických 
hříček, ale která bude založena už na přesném prozpytu kulturných 
vrstev jazykové hmoty slovanské a zvláště nezměrného bohatství doku- 
mentů, uložených v názvoslovném materiálu slovanského místopisu. 

A nová věda postaví do úžasného světla názory o dávné minu- 
losti evropské, jež zbudovány byly dosud na základě pramenů pouze 
— psaných. 



Lidové umění u vývoji. 

\/ době Jubilejní Výstavy r. 18Q1 zavítalo do Prahy několik Francouzů, 
jimž Dr. Rieger propůjčil se průvodčím. Když vážní tito navště- 
vovatelé znalecky výstavu byli zevrubně obádali, vydali chvalné o českém 
umění, průmyslu a o všem, co viděli, svědectví, řkouce: „Máte to jako 
u nás — po západnicku ; ale my jsme přišli, že v Praze uhlídáme něco 
českého, že poznáme Cechy jako svérázné slovansko kulturní národ. 
Chtěli jsme se přesvěvčiti, pokud Cechové vskutku samjstatnou kulturní, 
jmenovitě od Němců a západu vůbec nezávislou individualitou se od- 
značují." Přišla řeč na Brožíka, o němž Francouzi věděli, že neznaje 
ani kroj a stavitelství ani způsoby života Staročechů, byl prý nucen 
si poznatky tyto i pro obraz Husův vypůjčovati od Poláků. 

A v pravdě ředitel Národ, divadla Šubert, kdykolvěk se jednalo 
o výpravu kusu, kde povaha a národní osobytost staročeská měla býti 
znázorněna, nevěděl si nikdy rady Nesnáze tyto a dotčená poznámka 
Francouzů, vzbudily v něm myšlénku, založiti Muzeum, kde by výpravčí 
a pořadatelé divadelních her nalézali pro česká dramata krojové a vůbec 
věrné národopisné pomůcky a vzory. Uznávaje potřebu takového pod- 
niku nutnou, svolal ředitel Šubert schůzi, které předcházela rozmluva 
s P. Ign. Wurmem a s Čeňkem Zíbrtem, kde přišly k řeči zkušznosti, 
jež si olomoucké Muzeum zařizováním národopisných výstavek zjednalo. 
Schůze poradná za předsednictví Ign. Wurma zahájena na to druhého 
dne ve velké dvoraně staroměstské radnice. Zapisovatelem zvolen Zíbrt. 
Uraděno a sneseno, zaříditi, pokud možná v r. 1893 velkolepou národo- 
pisnou výstavu, jež by se však neobmezovala na potřeby divadelní, 
nýbrž která by znázornila veškerý kulturní život národa českoslovanského 
retrospectivně, pokud se do iiajdálnějši minulosti vyzkoumati dá. 

Poněvadž vlivem západu příznaky původně slovanské kultury 
v Cechách a částečně i na Moravě setřenými aneb znezpůsobenými 
se jeví, uznáno, program výstavy rozdáliti na Slovensko, jež kulturním 
pudem západu zůstalo nedotknuto. Proto dán výstavě název ne pouze 
„české" nýbrž: „česko-sl o van ské". ještě téhož dne po poradě dopsal 
P. Wurm pí. Lucii Bakešové, aby jala se sbírat látku pro národopisnou 
výstavu v Praze a majíc zkušenosti z výstavky, kterou v Ořechově před 
nedávném vzorné uspořádala a jsouc k tomu zároveň vědomostmi 
archaeologickými vyzbrojena, sestavila „Tazatele"", jenž bude i laikům 
návodem ku sbírání předmětů pro dotčenou národopisnou výstavu. 



- 128 - 

Za nedlouho překvapila pí. Bakešová P. Wurma „Tazatelem" 
o 300 otázek. „Tazatel", jenž spočívá na roku církevním, jemuž rok 
archaeologický odpovídá, rozšířen pí. Miloslavou Procházkovou a P. 
Wurmem na 700 dotazů, a dle něho rozvinula se sběratelská činnost 
pro celou řadu místních výstavek v Cechách a na Moravě a pro soustře- 
děnou velkolepou českoslovanskou výstavu národopisnou (1905) v Praze. 

Duší přípravné výstavné činnosti v Praze osvědčil se Dr. Kovář, 
jemuž však bylo balvany překážek odklízeti. Nebylo ve všech kruzích 
naší inteligence dostatečného porozumění a vědomí, že pod nátěrem 
nynější kultury v Čechách, jejížto západní ráz je nepopiratelný, skrývá 
se původní staroslovanská kultura, kterou objeviti a zjistiti, bylo úkolem 
výstavy, aby jednak vyvráceny byly pochybnosti o samostatné a svérázné 
vzdělanosti našich předků v dávné minulosti, jednak aby českým umělcům 
dán byl podnět na vznešenou a velebnou kulturu slovansko- 1 i d o v o u 
navazovati a ji ovšem času přiměřeně zdokonalenou obroditi. 

Jakou cenu nestranná kritika cizinská na př. národním písním- 
moravským připisuje, dosvědčuje úsudek čelného odborníka německého 
Chryzandra, jenž o sbírce Sušilově se vyjádřil, že v ní nalézá tolik 
vnady, krásy a vzletu, že těžko věřiti, že by prostý lid mohl býti tvůrcem 
tolikeré veleby, nýbrž že dovoleno souditi, že snad nějaký hudební 
veleduch je složil a za lidové vydává. Nemálo se Chryzandr divil, že 
písně moravské strojeny jsou na základě zvláštního hudebního zákona. 
Že písně národní skladatelům náladu a skvostné motivy poskytovati 
s to jsou, dokázali Křížkovský a po něm Smetana, Dvořák a jiní 
mistři s dostatek. 

Ve vídeiíském průmyslovém Muzeu byla časem svým uspořádána 
všerakouská výstava výšivek. Ku zvláštnímu výzvu obeslalo výstavu tuto 
také Vlastenecké Muzeum olomoucké. O výstavě vydala první odbornice 
pí. Emilie B&chová zevrubnou kritiku, v které nazvala vyšívání 
moravské „korunou výstavy" a rovněž cenný znalec, ředitel dotče- 
ného průmyslového Musea dvorní rada Falke pojmenoval vyšívání 
moravské „klasickým". Když pak mnichovský slovutný starožitník 
Ran ke obdiv nad vyšíváním moravským pronesl, byl otec německé 
archaeologie Wirchov zlákán národopisnou výstavu pražskou navštívili, 
aby se osobně přesvědčil, co na našich výšivkách v pravdě jest a jeho 
úsudek vyzněl v prospěch lidové kultury slovanské vůbec. 

V Brně zařízena v průmyslovém Museu výstava výšivek všech 
brněnských dívčích škol a veřejných i soukromých ženských ústavů. 
Ministerstvo kultu a vyučování vyslalo do Brna ministerského tehdy radu 
a pozdějšího ministra hr. Latoura, aby o výstavě podal zprávu. Vy- 
konav úředně prohlídku výstavy, pronesl o ní Latour k výstavní komisi 
tento úsudek: „Co jsem viděl a zpozoroval, je moderní berlínský nevkus; 
ale velkou cenu uměleckou a technickou má, co vystavila podle vzorků 
lidového vyšívání Vesna". Zásluhou téhož hr. Latoura vydalo ministerstvo 
pak nařízení, aby ve školách šetřeno bylo vyšívání lidového pro jeho 
ornamentní vkus i technickou dokonalost. 

Co o národní písni a vyšívání, platí též o 1 i d o v é m stavitelství. 
Náš první kritik ve všech oborech krásného umění, Karel Mádl, zmi- 
ňuje se o Jurkovičově publikaci: „Práce lidu našeho", horuje 



- 129 — 

o tomto důležitém příznaku slovanské lidové kultury: „Vzornou propagaci 
má za hlavni zřetel krásná, stále nové květy tvarové odkrývající publi- 
kace Jurkoviče Dušana. Morava a Slovensko vykládají tu bohatství 
a svéráznost svého lidového umění od stavby roubené až po výšivku 
a krajku, od malovaného krbu až po náhrobní kříž. Jurkovič je zapálen 
pro toto uměni kmene, z něhož sám pochází, zapálen s horkostí sourodé 
krve i v umělecké své podstatě. l'oměr této k onomu lidovému umění 
ukázal a ukazuje Jurkovič jinde ve svých vlastních výtvorech, které již 
tím stojí nad podobnými pokusy předchozími jiných, že nepodává kopii 
za originál, nýbrž těží z nahromaděného uměleckého odkazu svého 
lidu. Tento odkaz zde sbírá a předkládá. V publikaci angažována 
je naše čest i náš národní a umělecký prospěch. V publikaci budeme 
míti Enciklopedii lidového uměni českého na Moravě a Slovácku, 
pravou studnici k vědeckému poznání, k radosti, k požitku a k umě- 
lecké obrodě. Příliš jednostranně doposud braly si dosavadní publi- 
kace národopisné jen a jen výšivky za předmět. Lidové stavitelství, 
českoslovanská chalupa zůstávala nepovšimnuta; o lidovou keramiku 
ještě nezavaděno a mnohý jiný obor též." 

Mádl nepopírá, že působením „Volných směrů" vyrostl nám 
z výstavního podniku „Mánesova" významný činitel snah a činů kultur- 
ních ; ale až se časopisu Volných směrů" podaří i literární část posta- 
viti na vlastní produkci, aby mohly své hospodářství prováděti bez 
výpůjček a dluhů z ciziny, budeme v nich míti časopis odborný 
vzácné vzornosti a Mánes pobadatele k šetrnosti domácích pra- 
menů, k vývoji a k pokroku výtvarného umění. „Volné směry" chtějí 
býti mostem mezi cizím a domácím uměním, což dle názorů 
Mádlnvých nestačí. Pokud se týká stavitelství, očekává Mádl nápravu 
od „Stylu"*), dokládaje: ,, Architektura a všecko, co s ní souvisí, vyžaduje 
větší pozornosti, péče a živější a účinnější propagace svých dobrých 
a zase pokrokových a vývojových stránek, nežli by ji mohly „Volné 
směry" poskytnout. Proto vznikl nový list „Styl". 

Co se asi z této kukly vyvine? Nikdo nechce věřiti a viděti, 
v jaké architektonické bídě žijeme, jak dosud je ubohý náš umělecko- 
průmyslový vkus, jak nevážně a nesprávně se přikročuje k podnikům 
sem spadajícím, jaké nepochopení a jaká nečitelnost vůči umělecké 
podstatě jejich vládne. Všechno to jsou momenty, které nás na všech 
stranách i hmotně poškozují a bohužel mnohem trvaleji a citelněji, nežli 
celé výstavy nepodařených obrazů" — hořekuje Mádl. 

Tesklivá slova tato, pocházející z péra shovívavého jinak prvního 
znalce, padají plnou tíží na váhu : poněvadž zaznamenána jsou za okol- 
ností a v době, kdy nepřátelé národa českého z předstíraného nedostatku 
samostatné a svérázné kultury — byf by to bylo jen po stránce výtvar- 
ného umění - rádi by vyvodili naší nerovnocennost a její přirozený 
prý následek národní nerovnoprávnosti, vždyť i z té příčiny odepírá 
se nám druhá universita a veřejnost českého školství ve Vídni. 

Názory a tužby Mádlovy, jež v příčině pražské školy výtvarného 
umění pronesl, nejsou ojedinělé; zdůraznil je rovněž vážný kulturní 

*) „Styl". Měsíčník pro arcliitcktiirii, umělecká řemesla a esthetiku měst. 



- 130 - 

historik W i 1 1 i a m Ritter v úvaze o Výstavě polské „Sztuky" ve Vídni.*) 
Úvaha vyžaduje bedlivého povšimnutí a uvážení našeho, poněvadž na 
značuje umělecké poměry polské, jejichžto poznáním v jisté míře pod- 
míněna jest vzájemnost Českopolská, o jejíž utuženi za dnů našich běží. 
Pročež nebude od místa, uveřejníme-li zajímavou úvahu Ritterovu 
v plném znění : 

„Byl jsem tam k vůli svým zprávám pro francouzské revues umě- 
lecké a vrátiv se, myslím na Cechy právě tolik jako na Polsku. Odeslav 
své články, rád bych, kdyby se mi podařilo vypověděti ony dojmy, 
jež přenášejí moji myšlenku z jedné země do druhé a jež jí ukazují 
poučení, jakých by umění polské mohlo poskytnouti umělcům českým. 
Krakovská „Sztuka" odpovídá pražskému „Mánesu". Porovnání spolků 
ukázalo by dílo a vystihlo zásluhy jednoho i druhého Neosměluji se 
pouštěti se do toho. Nechtěl bych býti nezdvořilým vůči nikomu, ale 
výsledek ankety byl by tento: „Mánes", jemuž jest děkovati za vysta- 
vování nejlepšího umění v Praze, zůstává uzavřenou kapli s nesmírnými 
zásluhami uměleckými, jenž ukazuje, že umění české jako které jiné 
může býti uměním avant-gardy, který si však libuje ve své 
odloučenosti a zůstává téměř bez pojítka s národem. 
Chyba není zde ovšem na „Mánesu" samém, nikoliv, ale s jedné strany 
na Akademii uměni a s druhé a zvláště na národu, anebo spíše 
speciálně na obecenstvu pražském a městském. V Krakově 
naopak „Sztuka" a Akademie umění tvoří jeden celek, nesený celým 
Polskem. Polští sokové Preissigů, Preisslerů, Švabinských stojí v čele 
Krásných Umění v Haliči. V Čechách strkáni jsou tito tři a ještě jiní 
výborní pečlivě do úzadí. Umělecký vkus společnosti polské stojí 
nekonečné výše než obecenstva pražského, pro příčinu dosti jedno- 
duchou: poněvadž tam mezi aristokratem a měšťanem není oné propasti, 
která tyto vrstvy v Čechách odděluje. Všichni Poláci jsou šlechtou dle 
známé definice. Proto „Sztuka" nemá příčiny býti isolována. Nechci 
zkoumati, zda příčiny, jež jsem zde pro Prahu vyjmenoval, stačí k ospra- 
vedlnění „Mánesovy" isolace a zda by spolek tento nemohl učiniti 
některé ústupky nechci říci autoritám, ale národu českému alespoň. 
Do toho mně nic není a „Mánes" bére si poučení jen z událostí. Však 
chtěl bych jen naznačiti jeho politování hodnou posici vůči 
umění prostonárodnímu. Spojení umění umělců s uměním lidovým jest 
v dnešních Cechách ještě nemožno a pamatuji se, že v rozhovorech 
našich s umělci ani jeden nespatřoval možnost, ale ani potřebu onoho 
spojení. V Krakově jest toto spojení věcí hotovou a díky tomu jest 
město ono dnes jedinou skutečnou republikou umění na světě, která 
nám poskytuje jistých moderních Benátek neb Florencie. Wispianski 
jest tak pokročilý jako Hodler, Erler fresek ve Wiesbadenu, ba i jako 
Gauguin Umírá v devětatřiceti letech; z těch byl pět nebo šest let 
profesorem na Akademii, na oné Akademii, o níž nám praví pan Cy- 
bulski, že jest „ze všech Akademií, které kdy stávaly, nejméně akade- 
mickou". A toto umění s rodinnými styky, jež se považují jinde za 
kompromitující, nejen že vzdor několika osamělým výrazům hnusu a zášti, 
přes něž přecházíme nyní k dennímu pořádku, vnutilo se národu, ale 

*) Viz „Národní Listy", čís. 65., 190H. 



- 131 - 

ono zrodilo se z národního „fibru" samého. Majíc své oprávněné zvlášt- 
nosti individuální vychází přímo z dvojité tradice : církevní a polské. 
A je-li tomu podobně i u malíře, který měl choutky malovati ohavnosti 
jako Munch, co si mysliti o umění Mehofferově !" 

V tom můžeme přistihnouti lidové umění slovanské, ano tiskne 
první milostný polibek umění západnímu, čehož jiné příklady nalézáme 
u Bilibina, Maljutina a v celém díle skupiny Talaškino. Jedná-li se o nej- 
rozsáhlejší dekorace aneb o jednoduchý ornament na knize, jest Mehoffer 
jakýmsi polským Veronesem, ultramoderním, a přece vždy jest jistou 
stránkou přístupný duši sedlákové. Vždyť i naši švýcarští venkované 
mají pocit údivu před jeho sklenomalbami u nás, údivu čarovného 
a legenciárního, jenž jest základní potřebou uměleckého tvoření prosto- 
národního. Otevřete-li svazek X. pěkné revue „Chiméra", najdete na 
str. 584. a 588., jakož i na obálce samé záhlaví a závěrečná vignety, 
kde slovanský ornament jest základem nejindividuálnější fantasie dekora- 
tivní. Slovenskému klučinovi způsobí kresbička ta stejnou radost jako 
Klimtovi nebo Grasetovi. Byl jsem v pravdě šťasten, když onehdy 
zazdálo se mi, že jsem zpozoroval něco podobného v ornamentech 
p. Fr. Kysely v prvém sešitě nového ročníku „Volných Směrů". A jelikož 
se mi zdá příležitost vhodnou, mluvíme li o těchto dvou geniech (s vý- 
razem tím nejsem zde nikterak v rozpacích), o Wispianském a Mehof 
féroví, budiž mi konečně dovoleno říci jednou pro vždy, za jak unavující, 
bezcenné a otupující považuji ono tak zvané dekorativní umění na 
školách vyučované, které nezáleží než ze systematického rozebíráni květin, 
z mathematických transmutací a permutací jejich částek, z čárových 
formul, kde obrazotvornosti zabráněno vzlétnouti, fantasii pozablouditi, 
delikátní a dobrodružné nepravidelnosti se rozvinouti. Ani Japonci, již 
v dekorativním umění jsou našimi mistry, ani Egypťané, ani Hellénové 
nepřipustili někdy co podobného; tím méně orientálové, ještě míií 
středověk a rovněž tak renaissance My jediní chtěli jsme uzavříti svou 
fantasii do kruhů a čtverců. Užívají-li dekorativního opakování, není 
nikdy mechanické a nikdy si nepletli dekorativní čáru s kaligrafií, aniž 
vyplňovali plochy logarithmickými tabulkami, pevnými mřížemi, šachovni- 
cemi nebo podobnými pravidelnými hlavolamy. Toto moderní umění 
dekorativní, jež nerodí se z květiny, nýbrž ze smrti květiny, jest samo 
uměním chladným jako smrt a bezpochyby i mrtvonarozeným od doby, 
kdy několik instinktivních velkých dekoratérů jako Ganguin, Wispianski, 
Mehoffer nám ukázali něco jiného, dekorativní umění žijící a z ro- 
zené ze života... Ze života kresby, výrazu myšlenky, jako proti- 
lehlosti oné lineární kresby maniaků, jež podobá se dekorativní kráse, 
jako se podobá po Prusku manévrující regiment koupelí a skotačení 
krásných volných těl na břehu mořském. 

Grafická čistota, symetrie, odměřené návraty jedněch a týchž 
formulek nezdály se jim bohudíky věcí nejpotřebnější. Práce jejich 
pravidelné či nepravidelné — jak se jim pozdá - vycházejí vždy z čiré 
improvisace malíře, používají i nesprávností a čar oželených, obohacují 
se po vůli své fantasie. Zde nahromaďují s nevýslovnou komplikací, 
onde nechávají veliké prázdno, něco jako protiváhu oné komplikace 
a vědy, kdykoliv se tito dva umělci, tolik rozdílní, vyjadřují každý po 
svém způsobu, nalézáme dobro a krásno. Uvedu toho slavný příklad. 



— 132 



jenž druhdy rozpoutal bouři výkřiků a zlosti: jsou to ony famosní 
Wispianského malby oken pro kapli kraKovské kathedrály s ostatky 
Kazimíra Velkého a biskupa Sv. Stanislava. 

Wispianski osměhi se ukázati je na oknech tak, jak bychom je 
při otevření jejich hrobů viděli: dva děsní a grandiosní kostlivci v krá- 
lovských a biskupských ornátech rozjímají s výše své minulé pompy 
a slávy, zahalujíce svůj rozklad, o nicotě našich dnů. Proč ne? Nechme 
každému jeho ideu a tato jest vznešená. Není to však ona, již chci zde 
vzíti na přetřes. Jest to uskutečnění této idee ; všechny zákony, ony 
pověstné zákony dekorativní, úzkoprsejší a pedantnější, zdá se, než 
všechny ostatní skácené jeden po druhém, jsou porušeny, jakož i všechny 
superstice týkající se materielního uskutečnění, spájení skel olovem. 
Nikdy ještě nebyly podobné sklenomalby viděny! Dosud tam nejsou! 
Nuže, uvidíme je v budoucnosti . . . Nebof když po řvoucím křiku 
Wispianski zemřel, uznán byl za velkolepého básníka národního a velko- 
lepějšího ještě umělce a tyto kartony, v museu postavené, mají býti 
konečně uskutečněny. Svatý Stanislav ani nestojí rovně ... V lehounce 
šikmé čáře táhne se přes okenní sklíčka, aby jeho žehnající posuněk, 
jenž jakoby odháněl zlé duchy, měl dosti místa nad hlavou. Aby do- 
cíleno bylo dostatečné tuhosti, budou téměř všecka spájení kolmá. 
Budou musit sáhnouti k malovaným, opalisujícím sklům, rozšiřujícím 
nebo zužujícím se, ke vší té moderní chemii sklářské á la Gallé 
a Tiffany, jež dovoluje dnes obejiti se bez kovového materiálu, před časy 
úzkostlivě chráněného. Novým dobám nové prostředky, nové výrazy 
a říkejte si co chcete — umění zůstává totéž. Zkrátka jednalo se o to, 
dokázati zde, že dnes může malba okna zachovati vzhled dekorativní 
fantasie, kreslené uhlem nebo pastelem, aniž by tím přestala býti oknem. 
Do kostelních oken možno vsaditi hudbu i pro oči, která však nemusí 
býti bezpodmínečně počata jako Palestrinova neb Bachova. Nu a umění 
sklenomalby před Mehofferem a Wispianskim nepoznalo ještě moderních 
způsobů ani ve Francii, ani v Anglii, ani v Americe, kde přece Burne- 
Jones, Grasset, Branguyn, Tiffany vytvořili okna překrásná. 

A Mehoffer dokazuje co chvíli možnost existence dekorativního 
umění, prosté vší ztrnulosti a tuhosti a které je jen přenesením života 
na klenby, do oken, na stěny. Na místo výzdoby nepohnuté a zkame- 
nělé, jež šíří chlad a nedotýká se vašeho života, máme zde dekoraci, 
která se pohybuje, která trpí, raduje se, směje se a pláče, jde vám 
vstříc, zde vás upoutává, tamo odpuzuje, strhuje k myšlení nebo ke 
snění a zůstává přec dekorací, jako zeď, po níž plazí se břečfan nebo 
divoká réva, poseta vrabci, zůstává přece jen zdí. 

Nejpikantnějším jest u Mehoffera, že v jeho bujné, solidní a téměř 
skulpturální malbě tvoří se opak: dekorace tvořila si život; život, pří- 
roda, dělají si v jeho obrazech, ba až i v jeho portrétech dekoraci. 
Před jeho portrétem paní Axentowiczové s pověstným problémem barvy 
oranžové, měděné a červenopurpurové cítíme okamžité, že jest v něm 
zárodek sklenomalby a že by nebylo třeba mnoho, aby krásný ten obraz 
přenesen byl z formy přírodní do dekorativní. 

Co se mi také líbí v Polsku jest okolnost, že lito šťastní hoši 
nacházejí na kilometr zdí a oken k dekorování. Proč? Vždyť politické 
poměry nejsou tam lepší než v Čechách. A zakázky se hrnou přec! 



- 133 - 

Korporace a jednotlivci, grandseigneuři, prelátové a i<láštery, vše zachvá- 
ceno jest řevnivostí. Stát zůstává tam ovšem tak ial<o zde stranou. Proč 
pak ale Čekati vždy vše od státu, od autorit. Kdo pak brání v Čechách 
municipiím, zadusím, professorům, knéžím, spolkům, továrníkům, činiti 
zakázky umělcům?! Jako ostatní Slované jsou Češi rozenými dekoratéry, 
nu a takový Svabinský, Jan Preissier, A Hofbauer neměli posud žádné 
příležitosti ukázati, jak velký smysl dekorativní v nich dřímá Co pak 
ostatně se divíte, když možno žíti vedle takového Preissiga, aniž by 
tomuto jedinému Čechu, schopnému vyučovati důkladné — opětuji 
důkladné — grafické techniky, pořízen byl onen určitý profesorát, na 
nějž on jediný má právo, jenž by mu dovolil zbaviti se svých zcela 
poctivých dluhu a tvořiti ještě i krásno A miliony páně Hlávkovy vešly 
právě do Akademie. 

Nebyli však na výstavě toliko znamenití dekoratéři . . . „Sztuka" 
jest sbor malířů, jenž jako spolek nemá snad dnes rovného na světě. 
Byl jsem překvapen solidaritou všech členů jeho, ač se domnívám, že 
jako všude vyskytují se i tam hádky. Jakmile se však jedná o umění 
a o Polsku, solidarita jest okamžitá. Opětuji, že jest ještě divem, že 
obé myšlenky, umění a vlast, splynuly. Tak jako Cechové, studovali 
i tito pánové druhdy v Paříži; nyní mohou se již obejíti bez ní. Škola 
jejich jest pro příště jednou z hlav umění evropského. Oni malují svoji 
zemi svými vlastními způsoby a nepodléhají denním modlám jedné po 
druhé. Umění jejich a výstavy za sebou následující nepodobají se albu 
se vzorky umění, jež kvete v tu kterou hodinu na čtyřech stranách 
světa. Vycházeje z této vídeňské výstavy člověk má pocit, že měl co 
činit s věcí zvláštní, jedinou a mající svou organickou existenci, že se 
vyskytuje malba polská, jako malba anglická neb německá, a nikterak 
v zemi slovanské provincie malby francouzské nebo impressionismu 
nebo secesse anebo co si jen přejete jiného. 

Konečně, zde jejich bilance: větší než jinde počet umělců v poměru 
k obyvatelstvu v Krakově — průměr o mnoho vyšší než kde jinde — 
individuality prvého řádu jako onen Stanislawski, jehož správně nazývali 
„otcem krajinky polské"* a jenž jest krajinářem národním a světovým 
zároveň, jako jediné Rumunsko má v Grigoreskovi svého — nový smysl 
a nový vkus dekorativní s dvěma zářícími genii, Wispianským a Mehof- 
ferem - veliké štěstí, že vzbuditi vkus k umění u celého národa 
a s uměním svým zúčastniti se na tomto národním životě tak, že ono 
po svém stalo se samo jeho elementem — konečně a zvláště, že dosáhli 
následujících dvou výsledků dosahu nevypočítatelného : že uskutečnili 
harmonické spojení umění prostonárodního s uměním 
vědeckým a že si vydobili naprostou nezávislost od 
škol západu. 

Doufám, že nikdo v Praze mi nezazlí, že jsem to konstatoval, 
neboř nekonstatuji to pro jedny proti druhým, ale proto, že moje láska 
k jedněm i druhým ráda by je viděla na jednom a témže stupni a co 
jen možno nejdále na cestě jejich úplné autonomie národně-umělecké 

William Ritter. 

Jsou to mezi jiným také upomínky na Velkou Moravu, jejížto 
slavného jména nositelkou a jejížto světodějinného a vysoce kulturního 



- 134 — 

významu dědičkou nynější Morava jest, jež daly moravským výtvarným- 
umělcům podnět ku „Sdružení", které v květnu (1907 u příležitosti 
umělecké výstavy v Hodoníně se utvořilo a dne 5. ledna 1908 valnou 
hromadu v Olomouci zahájilo. Valnou tuto hromadu zahájil předseda 
Joza Úprk a, načež jednatel „Sdružení výtvarných umělců moravských", 
učitel Kafka z Hodonína, podal jednatelskou zprávu Ze zprávy té 
vyjímáme: „Program výstavy Hodonské byl určitě vymezen na schůzi 
dne 23. března 1907, dle něhož měla Hodonská výstava podat celkový 
přehledný obraz veškeré tvorby výtvarníků moravských. Měla tedy ráz 
více informační a vzájemně se seznávající. 

Od věků bylo umění životní potřebou našeho lidu na Moravě, 
bylo součástí té vzácné kultury, jejížto mateřskou pěstovatelkou byla 
říše Mojmirovcu. — Velká Morava od pradávných časů ve svých krojích, 
zvycích, písních, plna hudby, plna barev, i v zařízení domácnosti jaký 
to byl vkus a smysl pro ušlechtilou, zpěvnou krásu ! O tom vypravují 
výšivky, mísy a džbánky, řezby a polní nářadí. Všechno neslo svůj 
znak účelu a krásy, všechno bylo zdobeno vlastním vkusem lidu. Tolik 
uměleckých prvků rázovitých jako Morava do dnes neposkytuje snad 
žádná země — a nejzachovalejší zvláště Slovácko. Vzpomínáme Rodina, 
slavného umělce francouzského, jenž za návštěvy v Hroznové Lhotě, 
zpozorovav kraj Slovenský, nadšeně zvolal: „To je staré Řecko". Na 
slova Rodinova nesmíme zapomínat! 

V posledních letech vývojem průmyslu a tlakem západní kultury 
vkus v lidu šmahem upadá, smysl pro lidové umění mizí a to co je, 
tone v záplavě továrního nevkusu. 

Tento úpadek velikých tradic našeho lidu nejlépe a nejvíce vycítili 
naši umělci. Proto také vydáno heslo „pracovat a zachovat, co dosud 
tradičního ještě máme". 

Ku práci této seskupili se umělci moravští, sdružili se a Morava 
náhle umělecky oživla. A přece hned v počátcích nepotkaly se tyto 
snahy s náležitým porozuměním a s jistých stran kladeny překážky 
a jako úmyslně a pohoršlivě mýleno obecenstvo strašákem „moravského 
separatismu". — Je to nehezká ale osvědčená zbraň proti každému 
nepohodlnému vnitřnímu hnutí na Moravě. Není programem „Sdružení" 
pěstovati vědu národopisnou, folklór; ale chce na tradicích a dokladech 
moravské kultury býti osobité a na to věru nejvyšší už čas! 

Na Moravě nestávalo dosud organisace umělecké, která by hájila 
zájmy umělců a kde by umělci o svých záležitostech rozhodovali. 

Representace zemská posud nešetrně odbývala věci umělecké. 
O záležitostech uměleckých rozhodovali a dosud rozhodují činitelé 
těchto věcí dalecí a tradic umění lidového neznající Tomu chce „Sdru 
žení" učiniti konec a proto ze všech sil snaží se, uplatniti svůj vliv 
nahoře u zemského výboru a sněmu, v obcích a jiných veřejných 

korporacích. Nemůže, nesmí a nebude k tomu přihlížeti mlčky, jak 
sněm ze zemských peněz staví nákladné budovy, jako na př. nový 
zemský dům v Brně, na kterém uměleckého velice málo a domácího 
moravskoslovanského nenajdeš nic. A kdyby umění u nás bylo tak 
potřebným činitelem a chloubou národních našich snah, jak tak často 
čtete a slyšíte, pak místo nevkusných „Národních domů" a „Měšťan. 



— 135 - 

Besed", stála by úhledná, rázovitá, umělecky vypravená střediska (vzpo- 
nnnám mimochodem Slovenský dům v Uher. Skalici). Po venkovech 
ulnliié školní budovy by nás vítaly místo nynějších šablonovitých beden, 
které naše venkovské úhledné chaloupky svým jednoduchým vkusem 
a slohovitostí účelnou zahanbuji. Nemluvím o umění v kostele, na 
hřbitovech, v knihách, v obydlí. Jakého pole a co tu zanedbaného 
a zrovna ošklivého proto, že umění skutečného a národního nikdo ne- 
hledá — ani ti, kdož v první řadě mají povinnosti, na ně pomýšleti. 
Nejsmutnější při tom jest, že právě ti nejvlivnější činitelé na svoje 
povinnosti pro umění tak rádi zapomínají a v této neplodné miserii 
si ještě poctilebně hoví. Nám všem musí na tom záležeti, aby Morava 
svoji velkou uměleckou tradici zachovala a pověsí klasičnosti obnovila ! 

Mluví se a píše nyní mnoho o Národním divadle v Brně. Všichni 
musíme býti na stráži a nesmíme dopustiti, aby příští divadlo brněnské 
nebylo divadlem tuctovým s nápisem: „Morava sobě". Musíme se 
domáhati, aby postaveno bylo důstojné divadlo, které by neslo čistý, 
umělecký charakter Moravy slovanské. — Proti cizím, velkoměstským, 
německým, anglickým a jiným vlivům musíme se všemožné brániti. 
Proč oblékali kabát vypůjčený, když máme svůj vlastní — a pěkný? 

„Sdružení" chce býti v živém styku se všemi, se vším lidem chce 
o brod ně zdvihnout úroveň vkusu v celé zemi; proto jde se svými 
výstavami na venek do menších mést. poněvadž chce obnovit umě- 
lecky celou Moravu! To však nevadilo Sdruženi moravských výtvarníků 
navštíviti také Prahu. Návštěva tato měla velký význam i svůj účel. 
Moravští umělci na výstavě francouzských impressionistů pověděli si 
znovu, co chtějí a co budou dělat a slíbili si, že se budou stále svého 
držet. Účelu cesty teto pak dosaženo dorozuměním se s umělci v Praze 
a navázáním přátelského styku s „Mánesem". 

Od těch časů uznána naléhavá potřeba, osnovati na základě 
a k účelům společné kultury všeslovanskou vzájemnosf. 
Dovoleno tudíž od „Mánesa" očekávati, že svými výstavami stane se 
taktéž vydatným podporovatelem vzájemných kulturních snah slovanských, 
nikoliv napodobováním vypůjčených vzorů z ciziny, nýbrž zušlechťováním 
domácích — tradičných ! — m. 



Cech řeznický v Holešově. 

Sděluje P. Kvasnička. (Dokončení.) 

Já Ladislav mladší z Lobkovic, Pán na Šternšteině, Neuštattu, Rybní- 
*^ cích a Holešově, J. M. císaře římského, uherského a českého krále 
radda a místodržící úřadu hejtmanského markrabství moravského, pravý 
a dědičný pán panství Holešovského. Známo činím tímto listem všem 
vůbec a zvláště tu, kdežby náleželo, jakož cechmistři a misiři řemesla 
masařského města Holešova od dobré paměti nebožtíka urozeného pana 
pana Matouše ze Šternberka a z Lukova na onen čas pana Holešovského 
list a obdarování dotýkající se řemesla jejich masařského na pergamene 
s pěti visutými pečefmi psaný, kteréhož datum na Holešově, den sv. 
Jiří léta 1406 jsou měli. Podle kteréhož tíž masaři se nechovajíce z něho 

čas. VI. sp. m. v Ol. 4 



- 136 - 

jsou vystoupili a tudy mně jakožto pánu jejich v trestání i pokutu upadli 
a takové obdarování vystoupic z něho zrušili. I aby zase toho, čeho se 
tu tak dopustih, zbaveni a při týmž starým obdarování zachováni býti 
mohli, mě jsou v poníženosti žádali a za potvrzení takového jejích 
privilegium poddaně prosili, kteroužto jejich snažnou prosbou hnut jsa 
a jim živnosti na gruntech mých jakožto věrným poddaným svým přejíc, 
co jsou se tu jakkoliv dopustili a takový list k zmaření byli přivedli, to 
všechno jsem mimo sebe pustil a to jim ani budoucím potomkům jejich 
k žádné škodě, zkáze a k zlehčení takového jejich nadáni býti nemá, 
nadto výše tímto mým listem takové nadání jejich schvaluji a potvrzuji 
a aby podle znění tého nadání se řídili a spravovali |im dovoluji 
a sám s erby a potomky i budoucími pány holešovskými to míti chci. 
Pro ty takové pak mé milostivé náchylností dotčení cechmistři a mistři 
masařští i s potomky svými z jedné každé másnice, kterýchž 
se šestnácté nachází (mimo starodávní povinnost) při času kaž- 
dého sv. Martina po jednom kamenu dobrého přeoou- 
šténého loje odvozovali a k tomu. co by dobytka hovězího 
sbili a já toho potřeboval z těch jazyky k potřebě mé 
z velkých polských, uherských neb zemských volův po 
šesti krejcar ích, z podlejších pak volů, krav neb jalovic 
po čtyřech krejcar ích prodávati také srdce pro ptáky 
oddávati dobrovolně se uvolili a pro jistější a stálejší všeho toho 
zdržení k tomuto listu pečef svou vlastní svým jistým vědomím při- 
tisknouti a přivěsiti jsem dal; k tomu také dožádal jsem se urozeného 
pána pana Mikuláše hraběte ze Salmu a Neuburku nad Ihnem, uroze- 
ného a statečného rytíře pana Jana Mošov^^kyho z Moravčína na Bene- 
šově, Stražisku a Žívoticích, J. M. C. raddy a podkomořího markrabství 
moravského a urozeného pana Jiříka Pergera z Pergu a na Tuřanech 
J. M. C. služebníka a J. M. K. M Pana kardinála z Ditrichšteina, bi- 
skupa Olomúckého. raddy zde pečeti své sobě a erbům svým beze 
škody k témuž listu podle pečeti mé jsou přivěsiti a přitisknouti dali. 
Čehož datum na Holešově v pondělí den sv. Jiří léta Páně tisícího 
šestistého sedmého." 

Měli tudíž masaři mimo dříve jmenovanou povinnost odevzdávati 
při sv. Martině vrchnosti 15 kamenů (kamen = 20 liber) přepuštěného 
loje, prodávati jazyky po 6 neb 4 kr. dle jakosti dobytka a též srdce 
pro ptáky dodávati.') Ze 16té masnice dáváno faráři holešovskému 
rovněž kamen loje. 

Obyčejně však odváděli povinnou dávku v penězích. 

Platili při Sv. Martině vrchnosti z 15 masnic za povinné loty po 
24 gr. alb. summou 12 R. mor. a za rozpuštěný lúj (kamen po 2 R. 
mor. 15 gr.) 37 R. mor. 15 gr.**) 

A co se zabíjení týče, nalézáme zaznamenáno**"): 

„K zabigeni Dobytkůw Panských gsau Powinni bez wsselyké Zá- 
platy a ostudy Potrzebovati dáti kdy se jim koliw Rozkazie a w Urbarzi 
letha 1583 na lystie Nr. 6. a 12. tým se nachazý, zie Przed dawnimi 



*) Dávky této vzpomíná se ještě r. 1750. (Městský archiv.) 

**) Zám. arch. hol. 

***) Zpráva z r. 1676. v zám. arch. Iioleš. 



- 137 — 

Czasv Panu Svvemii když na Hollessowie bydliwal Stale takoweho 
Kuchmistra, který Dobytky Panské Zabíjeti a do Knihynin zasekávati 
Umiel Drzieli a gernu za praczy jeho y Po 9 R. mor. Platiwali." 

Cechu řeznického vzpomíná se opět r. 1653. Ztěžovali si tehdy 
masaři holešovští vrchnosti, že řezníci židovští jednajíce proti vytče- 
ním privilegia, jim r. 1651. od vrchnosti daného, zájmům křesťanských 
řezníků škodí. Tehdejší majitel panství holešovského Jan hrabě z Rottalů 
bera cech v ochranu, vydal nové privilegium*), jež zní: 

Já Jan svaté říše římské hrabě z Rottale, dědičný pán na Napa- 
jedlích a na hradě Kvasících, Holešově a Bilině, též dědičný stříbr-ko- 
morník v knížectví štýrském J. M C. tajný radda, komorník a král. 
zemský hejtman markrabství moravského. 

Tak jakož cechmistři a mistři řemesla řezniclíého v městě Hole- 
šově, poddaní moji věrní milí přede mě předstoupili a poníženě před- 
nesli, že jim od židův, poddaných při témž městě se nacházejících, 
nemalá překážka v příčině prodávání masa křesťanům se děje ano i při 
tom za milostivé ochránění poníženě prosili. 

Ačkoliv jsem Já týmž židům poddaným mým obdarování téhož 
datum v městě Brně dne 1. Maii 1651. roku uděleným v pátým punktu 
milostivě povolil, aby ve čtyřech domech neb jatkách všeliký větší 
i menši dobytek bíti a prodávati mohli**), však tomu tak rozuměti se 
má, totiž : 

Imo aby v dotčených čtyřech domech neb jatkách čtyři usedli 
a poddaní (jenž bych já neb správčí moji k tomu nařídil a ne cizí 
a přespolní židé) tenž dobytek bili a prodávali. Tím způsobem 

2 do aby dokonce žádného masa z předních čtvrti těch hovad, 
jenž vedle jejich ceremonií a jazyku košer byli, křesťanům neprodávali. 

3tio Když oni židé hovado zařezují a kdyby vedle jejich ceremonií 
košer nebyl, tehdy to cechmistrům řeznickým ukázati mají a pokudž by 
se to tak našlo, že by se jim nepodařilo a košer nebylo, je teprva ne 
spíše křesťanům prodávati mohou i chtíce Já aby mezi těmi poddanými 
mými ve všem i v tom náležitá rovnost zachována byla. 

Pročež tehdy milostivě nařizuji a poroučím, pokudž by se tíž židé 
poddaní moji tak, jak již psáno, nezachovali a buďto proti jednomu, 
druhému neb třetímu punktu v nejmenším co činili neb před sebe 
brali, že pokaždé a kolikrátkoliv by se to na nich shledalo, do důchodův 
mých holešovských padesáte rejnských pokuty vložiti mají. 

Dattum v městě Holešově den svatého Jakuba apoštola Páně 
Letha 1653. Jan Hrabě z Rottale. 

Zdá se, že stížnost cechu řeznického a nařízení vrchnosti s valným 
výsledkem se nepotkalo, neboť již r 1754. do přechmatů žid. řezníků 
opětně stěžováno, jak vysvítá z vyzvání krajského úřadu na magistrát 
přerovský***), v němž se praví: „Kroměřižský, přerovský, lipenský, hranický 



*) Tamtéž. 

**) Pátý bod privilegia židům roku 1651. Janem z Rottalů uděleného zni: 
„Povoluje se jim, aby ve čtyřech domech neb jatkách dobytky všelijaký menší 
i větši hovězí, škopovv i teieci bíti mohli a mohou, kdož by je od nich koupiti 
chtěl, křesťanům i židům prodávati." Urbár holeš. v zem. arch. v Brně. 

*♦*) Z dvou hlavních přičiň drželi někteří odrodilí Přemyslovci ochrannou 
ruku nad židy. Jednak že klestili tak zvanému pudu IMěniců k východu cestu, 

4* 



- 138 - 

a holešovský cech při slavnej císařsko královskej representací pro- 
ukázal a žádostivě přednesl, že poněvadž oni skrz ty židovsky řezníky 
a jich vysekávání zadkův utiskováni bývají, témž takový by zapovězeno 
bylo, kdežto oni křesťanští řezníci těmž židom u přítomnosti jejich 
schamesa pro košer masa dle jejich zákona k vysekávání s takovým 
dostatečně zaopatřiti se opovázali." *) 

Z památek holeš. cechu řeznického uchovány dvě knihy, z nichž 
prvá jest „Kniha poctivého cechu řeznického k zipisování mistrů do 
téhož poctivého cechu. Vytaženo ze staré knihy do této za cechmistrů 
Pana Jana Ležatky staršího a Matěje Rychlíka mladšího s dovolením 
všech spolumistrů téhož poctivého cechu. Anno 1692 dne 14. Aprih'." 
Obsahuje záznam mistrů od r. 1653. do 1858. Dle zaznamenání přijí- 
mali mistři ,za spolucechovníka a bratra, když položí a vystojí co na 
mladšího náleží, totiž za obeslání cechu 8 gr., na pokrov 1 R. 30 kr., 
vosku 3 libry, od listu od řemesla 4 R. Rovněž povinen byl platiti „za 
svačinu". Při každém zápisu udání „rukojmové za vyslání a zaplacení". 

V druhé knize zaznamenáni učedlníci a tovaryši od r. 1744. do 
1870. „Za učedníka připovězen", kdo proukázal své školní attestatum" 
a zaplatil při připovédi za obeslání cechu 36 kr., na pokrov 1 R. 10 kr., 
vosku 4 libry po 36 kr. (2 R. 24 kr.) summou 4 R. 10 kr. Při vypo 
vězení z učení platilo se 3 R. 

V cechovní truhlici nalézá se několik vysvědčení z nejnovější doby 
většinou německy psaných a něm. artikule cis. Karla VI z r 1717. na 
pergamene psané. Cechovní pečef má znak nůž, sekyru a ocílku s ná- 
pisem: PECZIETH RZEZNICZKV-MIESTA-HOLESSOVVA. 

Pozn. redakce. Uveřejňujíce článek tento máme na zřeteli 
v době sociálních starostí a nutných živnostenských oprav upozorniti, 
že než se u nás cechovnictví zaváděti začalo, nebylo u Slovanů o po 
řádné zřízení řemeslnické potíž. Povšimnutí hodnou zvláštností zřízení 
toho bylo, že se práce lidská nekonala za peněžní mzdu, nýbrž způ- 
sobem rodinných zadruh aneb sdružením obecním zvaným „mírem", 
kde dělník doživotného zaopatření nalézal. Připomínáme toho jedině 
z ohledů kulturně historických a nikoliv snad proto, jakobychom k ob- 
rodě původních poměrů bezemzdných vybízeli: ačkoliv kapitalistická 
mzda hlavní příčinou socialistických nesnází se považuje. Ostatně touha 
našich dnů po vzájemnosti ukládá seznati také sociální poměry těch 
Slovanů, u nichž se zadruha, mír a dělnický artijel zachovaly ; jelikož 
žádoucí zdar vzájemnosti důkladnou znalostí všech slovanských kmenů 
po všech jejich kulturních stránkách podmíněn jest. 



Ota- 

rivile- 



jednak že plnili jejich pokladny. Mezi panovníky těmito vynikal Přemysl 

kar 1!., pro peněžní potřeby zvaný „zlatým". Král tento obsypával židy pri 

jemi, jež přesahovaly daleko občanská práva křesťanského lidu českého, jejž 
lichvou vydírati a z něhož všemožným způsobem nelidsky kořistiti bylo židům 
dovoleno, ovšem za tím ůčel.em, aliy z nahrabaných výtěžků značnou část do 
královské komory odváděli. Šlechta, berouc si z lakotných vladařů příklad, na- 
MČila se během času na svá panství židy povolávati, činíc jejícii spekulace taktéž 
pramenem důchodů. Ohledy na zisk činily velkostatkáře k píciímatům židů 
shovívavými a židy troufalými, čehož dokladem snad i tento případ je. 

*) V. L. Rosický: Dějiny a paměti řem. cechů města Přerova a okolí. 



Str. 115. 



- 139 - 
(Zasláno.) 

Sjezd na ochranu památek v Praze 1908. 

(3. sjezd českých archaeologů a spolků musejních.) 

Od 2. sjezdu, konaného ve dnech 27.-28. srpna 1898 v Kutné 
Hoře, uplynulo deset let. Zatím se poměry neobyčejně změnily. Při- 
bylo zájmu o otázky historické vijbec, rozšířila se věda umělecko-histo- 
rická, rozmnožil se počet museí a spolků musejních a otázka ochrany 
památek historických a inněleckých vstoupila, o nový obor přírodních 
krás rozšířena a novým obsahem naplněna, do popředí činnosti všech 
znnněných i příbuzných korporací. Jeví se potřeba, aby se znovu sešli 
všichni, jimž záleží na povzbuzení ruchu již utuchajícího. na obnovení 
zájmu ke všem otázkám s historií umění, archaeologií, musejnictvím 
a přírodou souvisícím. Je nutno, aby zejména venkov pochopil as láskou 
a radostí podporoval intence ústředních korporací, aby spolková činnost 
byla naphiéna novým obsahem. Jde o skutečný přerod nejen názorů, 
ale i činil, jak toho žádá nová doba a nové myšlenky a v ná-^ledcích 
toho i vliv na široké obecenstvo. Poněvadž předmět piety většiny archaeo- 
logů a musejníků, památka historická, umělecká nebo přírodní, je 
dnes ohrožena více než kdy jindy, má býti hlavním článkem jednání 
sjezdového Péče o památky, její theorie, praxe i organisace, má tu 
býti předmětem podrobných debat, v nichž se mají vysvětliti a přístup- 
nými učiniti všechny různosti v názorech nových a uznati všechny ne- 
dostatky názorů starších. Sjezd má býti ryze pracovní, bez representace 
a parádních řečí. má býti pro neinformované školou, pro informované 
povzbuzením. 

Pomíjíme prozatím hojných podrobností, jenom předem již ozna- 
mujeme, že o sjezd dle usnesení 2. sjezdu v K. Hoře pečuje Společnost 
přátel starožitností českých v Praze s kutnohorským „Vocelem", „Čás- 
lavskou Včelou" a „Vlast, spolkem muzejním" v Olomouci a že sdru- 
žily s«; jako s rovnocennými členy komitétu sjezdového s Klubem „Za 
starou Prahu" a „Svazem čes spolků okrašlovacích". Doba sjezdu 
položena je po dobrém uvážení na dny 27. a 28. září a za místo zvo- 
lena Praha, v níž bude odbývána jubilejní výstava. Pracovní výbor jest 
složen z členů pořádajících korporací a ustoupí na sjezdu samém čest- 
nému výboru zvlášf volenému. Zhruba rozvržený program sjezdu 
obsahuje: a) přátelskou schůzi účastníků dne 26. září večer v malé 
dvoraně na Žofíně, spojenou s uvítáním přespolních hostů a s před- 
náškou, provázenou světelnými obrazy; b) jednání sjezdové dne 27. září 
v odborech*) a to : dopoledne paralelné v odboru praehistorickém 
a památkovém (památky historické a přírodní^ odpoledne v odboru 
musejním : dne 28. září dopoledne společnou schůzi všech odborů 
a uzavření sjezdu, odpoledne vycházku do chrámu sv. Jiří na Hrad- 
čanech, kde bude podána na skutečném podkladě podrobná zpráva 
o práci restaurační. Finanční náklad sjezdu hradí se jednak z paušál- 

*) Kdo by chtěl referovati v některém odboru, přihlas se co nejdříve 
„Pracovnímu výboru Sjezdu na ochranu památek v Praze 1908" u gener. 
Jednatele A B. Černého, knihkupce, Praha-I. -Karlova 12. 



- 140 - 

ního obnosu, hrazeného pořádajícími korporacemi, jednak ze sjezdo- 
vého poplatku všech účastníků. Jednání sjezdu řídí se zvláštním jedna- 
cím řádem a usnesení jsou pro musejní spolky, jež podepíší revers,^ 
morálné závazná. Po sjezdu bude vydána zvláštní publikace, obsahující 
podrobně všecko jednání sjezdové a všechny pronesené řeči, bude-li 
předběžnou subskripcí zajištěno krytí nákladu K účasti na sjezdu 
zveme všechna musea, spolky musejní, historické a okrašlovací, historiky, 
archaeology a to ze všech zemí koruny české. Od zvaní hostů cizích, 
zejména mimorakouských, ze zásady upuštěno ; sjezd, omezený na české 
účastníky a jednající výhradně o záležitostech domácích, nehodí se 
k osvědčování sympatií cizím pracovníkům, nehledě k tomu, že by po- 
zvání odborníků národa jednoho vymáhalo respektování národů jiných 
a učinilo obratem ruky se sjezdu internacionální kongres. 

Komitét oznámí v čas všem interessentům bližší údaje, ale pořada- 
telé již nyní appelují na všechny svoje členy, na spolky musejní a histo- 
rické a na korporace příbuzné, aby šířili v okolí svém zájem o sjezd, 
po případě zasílali přání pracovnímu výboru a — mají-li snahu účast- 
niti se i činně sjezdové práce — přihlásili se za spolupracovníky a re- 
ferenty. Na zdaru sjezdu velice záleží ; on může přinésti nový život 
do celé organisace spolkové a býti mezníkem, od něhož se bude po- 
ciťovati intensivnější činnosf na venkově ve prospěch ochrany památek. 
ve smyslu nových názorů. 

V Praze, 27. června 1908. 

Společnost přátel starožitností českých v Praze: 

Jednatel: Starosta: 

A. B. Černý. Jan Herain. 

Musejní spolek , V čela Čáslavská" v Čáslavi: 
Jednatel: Předseda: 

V. V. Jeníček. KUment Čermák. 

Archaeologický sbor „Vocel" v Kutné Hoře: 

Jednatel: Předseda: 

MUDr. Em. Jáger. P. K^arel Voriiček 

Vlastenecký muzejní spolek v Olomouci: 
Jednatel: Předseda: 

MUDr. Ant. Hříbek. P. ígn. Wurm. 

Klub „Za starou Prahu" v Praze: 
Jednatel: Předseda: 

Pavel Janák. JUDr. Luh. Jeřábek. 

Svaz českých spolků okrašlovacích v Praze: 
Jednatel: Předseda: 

Břeí. Jcálička-Broáský. Dr. Jan U. Jarník.. 



141 




i44UJ^i-U44444^^ 



Slovanská vzájemnost. Bystrozrací 
a prohlédaví naši buditelé: Dobrovský, 
Jungmann, Šafařík, Čelakovský, Kollár 
a ti ostatní z první polovice minulého 
století, předvídajíce, že národ český, 
na sebe samotného poukázaný, byť by 
se z pobělohorských mrákot k novému 
životu vzkřísil, neúmornému tisíciletému 
pudu a tlaku sousedního západu ne- 
odolá, budili ho proto netoliko česky, 
nýbrž zároveň slovansky, považu- 
jíce ho za haluz stromu všeslovanského, 
která přirozeně obesíchati musí, ne- 
bude-li oživující mízu a šťávu kulturní 
přijímati ze společných kořenů stromu 
toho Neodlučitelnosf úda českého od 
těla Slovanstva ostatního, považovali 
onino prozíraví buditele nezbytným 
opatřením také na zachování Rakouska 
proti zabiravým choutkám dotčeného 
západního souseda. Po přesvědčení 
jmenovaných křísitelů, iieměl národ 
český v moři Všeslovanstva zahynouti, 
nýbrž svou národní a jazykovou 
osobytosť uchovati a svým duchovým 
úsilím kulturní plody ostatních kmenu 
slovanských množiti a v prospěch vše- 
lidského blaha a k dovršení všenárodní 
civilisace doplňovati. V tomto smyslu 
českých buditelův o Letnicích r. 1848 
zahájen, ale v neporozuměni jeho účelům 
zmařen památný sjezd slovanský v Praze. 
V tomtéž duchu a za těmitéž' záměry 
buditelskými uraďli a usnesli se všichni 
slovanští poslanci na říšském sněmu 
v Kroměříži (1848 a 1849) na zásadě, 
kterou Palacký v tak zvané kromčřiž- 
ské ústavě vyjádřil následovně „V Ra- 
kousku jsou všichni národové 
rovnoprávní a každý má neza- 
datné právo, svou národnost' 
a. s v ů i jazyk hájiti a pěstovati" 
Tento bod kroměřížské konstituce za- 
ručoval českoslovanskému národu vjeho 
celistvosti v Cechách, na Moravě, 
ve Slezsku, v Dolních Rckousich a na 
Slovensku kulturní a jazykovou ne- 
dotknutelnou samosprávu a svézákon- 
nosť, aniž by se byl zemských hranic 
a prav vzhledem na zemské potřeby 



a zájmy rušivě , dotýkal. Bod tento pře- 
šel doslovně doŠmerlingovské únorovky 
i do prosincovky, v nižto se jako první 
odstavec § 19. této ústavy skvěje, anižby 
se byl však provedení dočkal. Nebude 
od místa zaznamenáme-li, jakou váhu 
Palacký, tvůrce kroměřížské ústavy, 
dotčenému bodu přikládal. 

V roce 1863 objevilo se veškeré 
Slovanstvo sjednoceným v připo- 
mínkách tisíciletého trvání ideje cyrillo- 
methodějské. Ku slavnosti cyrillometho- 
dějské, jež se tehdy konala v Brně, 
přijelo dvěma vlaky množství spolků 
s více než pod třiceti prapory s Pa- 
lackým, Riegrem, Purkyněm, Náprst- 
kem a s jinými předáky v čele — 
z království Palacký, jsa praelatem 
starobrněnským Cyrillem Nappem po- 
zván, ubytoval se v klášteře K hostině, 
která v praelatuře Palackému ku cti 
hvla vvstrojenn, povoláni byli: Sušil, 
Mat. Procházka a Wurm. Příležitosti 
této použil Palacký ku přípitku. jehožto 
obsah zasluhuje povšimnutí. Zněl asi 
takto : „Dvakráte byl jsem vyzván, 
abych převzal ministerstvo (vyučováni 
a kultu) Dvakráte jsem předložil pro- 
gram, jak si uspořádání Rakouska před- 
stavuji, aby prospívalo ku blahu všech 
národů, které je tvoří, stejnou mírou. 
Program ponejprv i podruhé zamítnut. 
Je to program, o němž jsem přesvěd- 
čen, že kdyby byl přijat býval, Rakousku 
bvla by nastala nesnáz, kterak sousední 
Slovany od sebe oddalovat. Všichni by 
bvli těžili, k němu a v něm hledali a 
nalezli spravedlnost a spásu. Ministrem 
jsem se nestal ; za to ale octnul jsem se 
v tobolkách četniků, kde jméno mé za- 
psáno stálo, jako člověka státu nebez- 
pečného. Tehdy se mne. pod dozorem 
policie stojícího, i důvěrní přátelé z dří- 
vějších časů štítili. Tu však nevadilo 
panu praelatu kláštera ctihodné řehole 
Augustiniánské na Starém Brně, mne 
každoročně zváti k náštěvě na delší 
zotavenou. Upomínka na významné 
a vytrvalé přátelství toto, jež mne 
tehdy tolik blaživalo, pobádá mne 



142 



z vděčného toho srdce co nejuctivěji 
Nejdůstojnějšímu našemu panu hostiteli 
připíti : Na mnogaja Ijeta." Z uvede- 
ného vysvítá dvojí : že Palacký připu- 
tovav tehdy do Brna, nepovažoval 
cyrillomethodějství za historickou veteš 
a že v národní samosprávě — pokud 
se totiž týká kultury uctíval vzrůst 
Rakouska a sjednocující kouzlo 
Slovanů Není pochybnosti, že když 
Palacký pronesl slova: „Kdybychom 
Rakouska neměli, musili bychom si je 
utvořiti", měl :ia zřeteli program kro- 
měřížský, v jehožto smyslu činil pod- 
mínky, pod nimižto zasednouti do křesla 
ministerského byl ochoten. 

Kroměřížský program Palackého, 
obmezen na samosprávu národů v obo- 
rech kultury, ponechával a vyhrazoval 
českému a každému jinému zemskému 
a státnímu a historickému právu ne 
zkrácenou platnost'. Pozdější (od r. 
1861) pokus, zabezpečiti život národa 
českého odloučeně od ostatního Slo- 
vanstva, nezdařil se a fundamentální 
články (l<s71) uskutečniti, prokázalo 
se bez souhlasu o>tatních Slovanů ra- 
kouských nemožností i při dobré vůli 
nahoře v kruzích rozhodujících; ne- 
boť když tehdejší ministr krajan Gro- 
i-holský jménem Poláků a vůdce Slo- 
vinců Dr. Kosta dotčené kruhy rozho- 
dující přesvědčili, že dílo hr. Jindřicha 
Klam-Martinice (tundamentálkyi na 
radě říšské na podporu jejich klubů 
počítati nemohou, a když strana Greu- 
terova fundamentalkám taktéž pro- 
střednictvím Habétinka (ministra spra- 
vedlnosti) podporu vypovídala, reskript 
dotyčný učiněn beznadějným, pozbyl 
závaznosti. Zmarem fundanientálek 
neuklidnily se záchvěje, jimiž se Ra- 
kousko v základech otřásati nepře- 
stává a jelikož zmarem tím národ če- 
ský svých cílův nedochází, vidělo se 
nám dotknouti se ze zdálečí aspoň 
některých příčin, které zmar ten při- 
vodily, jednak aby záhada reskriptu 
se poněkud objasnila, jednak však 
abychom naznačili stanovisko, které 
zajímáme k rcsoluci, na niž se pří- 
pravný sjezd slovanský, dne 18. čer- 
vence t. r. snesl. Resoluce zní: „Pří- 
pravný sjezd slovanských de- 
legátů uznává, že idea slovan- 
ského sblížení j e ž i v o t a schop- 
ná a plodotvorná a prohlašuje, 
že vš e, c o j e n e v y h n u t e 1 n e k u k o n- 
č e n í nedorozumění mezi slo- 
vanskými národy, může býti 
dostiženo jen obecně přizna- 
n ý m principe m r o v n o p r á v n o- 



stí a svobodného rozvoje ná- 
rodního a kulturního života 
každého národa." — Jelikož reso- 
luce vzdalujíc se každé politické čin- 
nosti, toliko zájmy kulturní sledo- 
vati hodlá a sice způsobem, jak je 
Palacký v dotčeném bodu kroměřížské 
ústavy pěstovati a hájiti navrhoval a 
jak toho jmenovaný první odstavec 
I devatenáctého paragrafu prosincovky 
! připouští a zrovna ústavně vyžaduje, 
nemůže Vlastenecké muzeum v Olo- 
mouci resoluci tuto než přátelsky uví- 
tati ; poněvadž kulturní rozvoj jeho 
hlavním úkolem také jest. Pokud re- 
soluce na zřeteli má sbližování ná- 
rodů slovanských, jest od duchovní této 
vzájemnosti dovoleno očekávati, že 
vzhledem na Rakousko nemůže půso- 
biti odstředivě, nýbrž přitažlivě, jak o 
I tom Palacký přesvědčen byl. 
I Ku žádoucímu zdaru vzájemnosti 
i jest nezbytně zapotřebí, aby se náro- 
I dové slovanští mezi sebou po stránce 
historické, národopisné a psychologi- 
i cké poznávaM. U nás připadá úloha 
i tato ovšem kulturním čili vzdělávacím 
a osvětovým jednotám a spolkům jako 
jsou zpěvácké, čtenářské, divadelní 
atd. atd. Vzájemnost' po stránce kul- 
' turní podmíněna jest však vzájemnou 
mezislovanskou podporou národoho- 
; spodářskou, ve kteréžto příčině úspěšně 
i působiti povolány jsou družstva rol- 
nicko-hospodářská, obchodnická, zálo- 
i ženská (kontribučenská nevyjímaje), a 
I vůbec peněžnická, živnostníčka i dél- 
t nicka, čehož mimochodem se dotý- 
j káme. 

! K závěrku dlužno připomenouti, že 
z dějin siovanskovzájemnostních, jichž 
původ klade se do doby buditelské v prv- 
ní pr)lovici minulého století, nedovoleno 
vylučovati záměry Lva XllI. zvaného 
po zásluze „paoežem Slovanů", usmířiti 
Slovanv mezi sebou k u 1 1 u s n ě, aby 
jejich shodám po stránce kulturní ne- 
valily neshody církevní. Směřovala 
k tomu Encyklika: „Grande munus" ze 
dne 30. září 1880, jež po dvouletých 
poradách s biskupem Strossmayerem, 
s učeným Račkym a s jinými znale- 
ckými důvěrníky uveřejněna byla. Proti- 
slovanská diplomacie rozpoznala ihned 
světodějinný dosah Encykliky a poda- 
řilo se ji, pro tu dobu kýžené její 
účinky zameziti tím snadněji, čím men- 
šího porozumění velký úkol Ency- 
kliky té u naši intelligence nalézal. 

Národopisné muzeum v Praze. 

Římský mudrc zaznamenal: „Kdo neví, 
co před ním se dělo, jakoby nebyl" a 



143 



na průčelí velecliránui v Athénách skvěl 
se nápis: „Poznej se!" Oba výroky 
platí jednotlivcům; avšak jsou výzvou, 
svědčící i národu našemu, aby svou 
minulost seznati se snažil, chce-Ii 
v řadě národu obstáti. Co se s náro- 
dem českým dělo, jaké panovníky měl, 
jaké války vedli atd., vylíčili: Palacký, 
Dudík a jiní badatelé, dozvídají se a 
zvěstuji čtenářům z listin, které se 
ukládají v archivech. Avšak důležitější 
je zjistiti i to, co český národ svým du- 
ševním úsilím pořídil, — co svérázně 
kulturniiio vykonal. Jelikož podle kul- 
turnícli průkazů se cena národů odva- 
zuje, dovoleno bylo, národ český méně 
cenným považovati, dokud své kul- 
turní úspěchy neseznav, nebyl s to, 
svou kulturní cenu a hodnost' hájiti a 
podle ni se důstojného místa a práv 
v řadě národů dožadovati. K tomu 
účelu bylo třeba sbírati doklady. Po- 
kud se týká moravského vyšívání, za- 
hájilo Vlast. Muzeum v Olomouci — 
v V. 1884 — sběratelskou činnost a 
dalo podnět k zařizování výstavek, na 
nichž i k jiným stránkám lidového 
umění bylo poukazováno. To byly zá- 
rodky, z nichžto — jak na jiném místě 
podotknuto, vyrostla všenárodní Če- 
skoslovanská národopisná vý- 
stava v Praze (1905) a z této „Če- 
s k o s 1 o v a n s k é národopisné Mu- 
zeu m". 

Muzeum to neobmezuje se pouze na 
rozmnožování a pečlivé uchovávání 
svých sbírek. Stará se také o v ě- 
decké jejich zpracování, jemuž slouží 
měsíčník : „Národopisný V ě s t n i k". 
Mimo to, aby usnadnilo vědeckou 
práci svého členstva, udržuje bohatou 
odbornou knihovnu o 3000 svazků, 
archiv listinný a sbírku^ fotografií, jež 
má přes 3000 čísel. Českoslovanský 
národopisný Věstník věnuje zvláštní 
pozornost' neocenitelným pokladům 
lidového umění S 1 o v e n s k a, jejichžto 
vědeckým objasňováním osvětluje se 
bývalá, ale během časů ^blednoucí 
osobytosť národní lidu v Čechách a 
na Moravě, v Dolních Rakousích a ve 
Slezsku i Pruskem tak zvaných Mo- 
ravců. Lidová kultura této větve zná- 
zorněna sbírkou P. J. Vyhlídala, jež 
obsahuje mnoho památek lidové práce 
moravské v pruském Slezsku. Národo- 
pisný Věstník zaznamenává také upo- 
mínky života českého druhdy, ale 
z větší části poněmčeného Kladska, — 
aby aspoň literně zachovány byly do- 
klady, s jakým osudem potkávají se 
slovanské země, zabrané Pruskem. 



Tato snaha a péče ukládá naší veřej- 
nosti přijímati „Národopisný Věstník" 
s vděčným zájmem. To tím spíše, 
když také ostatní obsah odborného 
časopisu tohoto je zároveň ponaučný 
a podává v soustavných pracech, v li- 
terárních referátech i v drobných zprá- 
vách podrobný obraz vědecké práce 
národopisné, předem ovšem českoslo- 
vanské a slovanské, dále i cizojazyčné. 
Národopisný Věstník dostává se čle- 
nům společnosti Národopisného Musea, 
kteří platí ti K ročního příspěvku, bez- 
platně. 

Národopis dobývá si jako hlavní 
pomocný pramen důležité místo v řadě 
věd; proto nesnadno se bez něho 
obejde, kdo na vzdělanost činí nároky. 

U svésprávných a občansky svo- 
bodných Slovanů, jmenovitě v říši 
Mojmírovců, liyío rolnictvo mocným 
a váženým činitelem sociálním, stát- 
ním a vůbec kulturním, jak to samo- 
sebou přinášelo zřízeni zádruhy ro- 
dinné. V té míře, v jaké Přemyslovci 
podléhali vlivu západu, pozbývalo rol- 
nictví české původní volnosti a tím i 
moci a významu ve státu a pospoli- 
tosti. Byl to zejména Přemysl Ota- 
kar, jenž ustoupiv pudu Němců k vý- 
chodu na dobro, jal se soustavně po- 
vyšovati města nad venkov, zádruhy 
rodinné rušiti, na místo jejich 
lány s obmezenou výměrou zaváděti a 
z nadbývajicích pozemků, pastvin a 
lesů panské dvorce tvořit, pod jejichž 
vrchnostenskou správu a soudnictví 
rolnictvo čím dál — tím násilněji podři- 
zováno bylo, až v truchlivý stav stře- 
dověkofeudálního nevolnictví upadlo. 
Z poddanství toho — od šecíojáti let 
— vyvolňujíc se, snaží se rolnictvo 
jako „strana agrární" svou před- 
přemysiovskou pravomoc a hod- 
nost' občanskou ve společnosti, v ná- 
rodě a ve veškerém veřejném životě 
obnoviti. Není to nějaká vymože- 
nost', které se domáhá, nýbrž má to 
býti: „restitutio in integrum" : je to 
návrat ku bývalým poměrům ve smyslu 
právnické zásady: „res clamat ad Do- 
minům". 

Ačkoliv osud rolnictva od časů 
Přemysli i\ských byl nedůstojný a nad 
míru trapný, nelze mu upříti, že jeho 
zásluhou se zachovala přesnost řeči 
a mnoho poznatek slovanské národ- 
nosti a svérázné kultury, jež se jeví 
v lidovém českoslovanském uměni a 
zvykosloví a v mnohých způsobech 
života našeho venkovského lidu. Ne- 
vděku dopustili bychom se, kdybychom 



- 144 



u příležitosti této nepřipomenuli, že 
kultury této, jež selskou nazvati 
sluší, hlavní péstovatelkou byla žena 
— venkovanka! 

Společnost' národopisného česko- 
slovanského Muzea majíc význam rol- 
nictva v minulosti a jeho důležitosf 
pro budocnosť na zřeteli, instaluje 
zvláštní zemědělské oddělení, jež umí- 
stěno v samostatné budově. Sbírka 
zemědělská bude obsahovati rozměrnou 
plastickou mapu českých zemí (11 //z 6/7z); 
po její stranách umístěna bude stará 
lidová literatura zemědělská, památky 
listinné a některé diagramy; výklenek 
v pozadí středu sálu vyplní interiér 
černé kuchyně, k němuž se bude dále 
pojiti sbírka domácího, zejména ku- 
chyňského nářadí, které svými domá- 
cími stopami a ručními mlýnky na 
obilí bude činiti přechod k mlynářství; 
vecile bude vystaveno nářadí z olej- 
kárny, jaká bývala při každém českém 
mlýnu všude tam, kde se vůbec pěstoval 
len. K tomuto zpracování lněného se- 
mene bude se družiti i vlastní zpraco- 
vání lnu (s tkalcovstvím). Celý střed 
sálu bude vyplňovati bohatá výstava 
modelů hospodářských stavení českých, 
moravských, slezských i slovenských, 
jež bude uzavírati velice zajímavé 
plastické znázornění horské práce : 
senoseče v horách, kácení a dopravy 
dříví. Místo při stěně druhé bude vě- 
nováno drobnějším zaměstnáním země- 
dělským (včelařství, vinařství, pastýř- 
ství, drůbežnictví) a řemeslům se ze- 
mědělstvím těsně souvisejícím (řeznic- 
tví, kovářství, kolářství a p.). V průčelí 
sálu bude kolekce pluhů, k níž se bude 
pojiti ostatní nářadí a nástroje, užívané 
při obdělávání půdy a při sklizni obil- 
nin. Bude tedy oddělení zemědělské 
retrospektivy jedním z nejzííjimavějšich 
pražských museí — pravé to museum 
práce. Z ostatní činnosti udržována 
bude zvláštní akce ve věci lidového a 
do.Tiáckého průmyslu, sbírání materiálu 
o lidovém léčení a lékaření a prová- 
dění evidence sbírek soukromých. 

Bjornson o lidové kultuře Slo- 
vače. B. B j or nso no v i, vynikajícímu 
norskému spisovateli, který osvědčil 
krásným a mužným svým vystoupením 
hluboký zájem o uherské Slováky, před- 
ložila Rada Společnosti Národopisného 
Muzea Českoslovanského své publi- 
kace, které se dotýkají slovenského 
národopisu. Věnováním svým Společ- 
nost Národopisného Muzea nechtěla 
pouze projeviti svoji úctu velkému 
Norovi a ukázati, jak se v Čechách 



všeobecně cení jeho šlechetný zájem 
o bratrské Slováky. Chtěla spolu k in- 
formacím, jež Bjornson podal světu 
o slovenském národu, doložiti, že Slo- 
váci mají svoji osobitou, lidovou kul- 
turu, své krásné a svérázné lidové 
umění, jehož výrobky v cizině ovšem 
nejednou bývají uváděny pod firmou 
cizí — maďarskou. Proto také k čes- 
kým publikacím připojil profesor Dr. F. 
Kraus stručný jejich obsah v norském 
překladu. Bjornson přijal věnované 
knihy velmi vlídně, jak svědčí dě- 
kovný list, zaslaný musejní Radě; 
v němž píše: „Ctění pánové, moje 
udivení nad tím, že obdržel jsem 
psaní v dobré norštině od muzejní 
správy v Praze, bylo větší než velké. 
Děkuji vřele za dopis a dar, ale musím 
připojiti, že z Moravy jsem dostal zna- 
menité reprodukce slováckého umění, 
tak že mou úctu k nadání, měkké po- 
vaze a pilnosti toho národu nelze již 
zvětšiti. Zkusím, co mohu učinit, abych 
mu opatřil lepší politické poměry. Ne- 
boť politické násilí, na něm páchané, 
tím spíše bude znemožněno, čím více 
a siřeji bude známo." 

U příležitosti „udivení", které 
šlechetný Bjornson nad nádhernou 1 i- 
dovou kulturou naší sesterské Slo- 
vače pronáší, dlužno připomenouti, že 
ušlechtilá kultura tato není dílem Slo- 
vákův samých, nýbrž že je plodem 
společného duševního úsilí Cechů, 
Moravanů a Slováků, z té doby, kdy 
nás všechny Velká klasická Morava 
k mateřskému srdci vinula; dříve než 
kultura jtato vlivům západu u značné 
míře v Cechách a na Moravě také čá- 
stečně podlehla a své prvotní vze- 
zření pozměnila. — Kulturním histo- 
rikům připadá úloha, bádati a zjistiti, 
kterak a jakým postupem času se dot- 
čené přetvpřování původní slovanské 
kultury v Čechách a na Moravě v kul- 
turu západní provádělo a národ český 
v zemích těchto kulturně byl vyoso- 
bován a do kulturní a tím i politicky 
do oblasti západní převáděn. Pravda 
jest, že tisíciletými poměry se živel 
speciálně český od slovenské kultury 
značně odchýlil; ale příznaků kul- 
tury té společné z doby velkomo- 
ravské zachovalo se u lidu v Čechách 
a na Moravě v národních písních, v 
oriiamentice atd. tolik, že uvedenou 
odchylkou podstata příbuznosti česko- 
slovanské zůstala neporušena a že 
Slovensko z rodinného svazku česko- 
slovanského vypouštěti tím hrubším 
omylem považovati sluší, čím zřetel- 



145 



něji začíná historie připomínati důle- 
žitou, avšak tlumenou bohužel sku- 
tečnost že z ^Veiké Moravy vyvinulo 
se království České a Uherské, jehožto 
posledním jádrem a podkladem ne- 
přestále; býti Slovensko sveřepým Ma- 
ďarem tolik hubené, šlapané a z dě- 
dičného vlastnictví násilně vyvlastňo- 
vané. Velkomoravské toto mateřství 
klade Čechům nezadatné historické 
právo a povinnost' na svědomí, Slováky 
považovati neodlučitelným údem ná- 
rodního těla českoslovanského a jeho 
osud považovati osudem svým. S hle- 
diště tohoto i .historicky správného 
vzrůstá počet Čechoslovanii ze šesti 
milionů téměř na devět a sílí Slováky 
mravně, že nejsou osamoceni, nýbrž 
organickou částí národa devítimiliono- 
vého. 

Pravdu tuto ztvrdil zvěčnělý R i e g e r 
na společném večírku Slovanského 
klubu v Praze. Nebude od místa, při- 
pomeneme-li opět, co o kulturním a 
národnostním poměru Čechů k Slo- 
vákům tehdy promluvil: 

„Ze všech účastníků slovanských 
studií u nás, jež k nám přicházeli ze 
zemí slovanských, z Ruska, Polska 
a od Jihoslovanů nejdůležitější pro nás 
bylo vždy účastenství našich nejbliž- 
ších bratří, synů našeho národa — 
Slováků. Byli to, nemluvě ani o Kollá- 
rovi, Šafaříkovi, Štůr, Hurban a jiní!" 
Dr. Rieger doložil tehdy, že otázka 
vzájemnosti a obnovy bratrství česko- 
slovanského zdá se mu nejdůležitější 
pro nás i pro ně, neboť se tu jedná 
o tři miliony lidí, ^jichžto součinností 
se kulturní úsilí Čechů usnadní a jim 
přijde vděk .... Vědomí, že jsme 
jeden národ, nesmí býti pouze pa- 
pírové a knižní .... To vědomi musí 
býti živé; nebo — Slovensko tof půda 
osazená a majetkově ovládaná^ posud 
lidem našim, tof půda, jíž jako Čecho- 
slované máme posud ve spoludržení 
a na nížto nejsme cizinskými podruhy. 
Mimo to lid slovácký je slovansky ry- 
zejší a čistší než jsme sami v Čechách, 
ba i na Moravě. Slovensko je jakoby 
nádrž a studnice, ze které ostatní 
Čechoslované mají stále přijímati nové 
síly, stálé ohrožování. Jest naše kul- 
turní záloha, které kdybychom se vzdali, 
obětovali bychom celou třetinu našeho 
národního těla. 

Původ Vídně? Otázka, kdy Slované 
střední Evropu zalidnili, není toliko 
vědecky zajímavá, nýbrž také z příčin 
veřejného práva a národní spravi-dl- 



nosíi řešeni hodná a naléhavě potřebná. 
Ve Vídni odepirá se Čechům rovno- 
právnosť a právo domovní pod zábar- 
kou, jakoby původ města tohoto byl 
německý uýval, a Slované tam jako 
cizinci docházeli a trpěni byli. Že je to 
historický omyl a stanovisko nesprávné, 
Slovanům nároky na vlastnictví Vídně 
zamítati a je z příslušenství a ze spolu- 
občanství tohoto města z uvedené pří- 
činy vylučovati, aby se prý zachoval 
ráz Vidně německý vzhledem na její 
německé začátky, tomu nasvědčuje 
pojem Velkomoravské říše, kterou pro- 
tékala Dunaj, na jejížto břehách Vídeň 
vznikla. Německé urozenství Vídně po- 
stavil čtverácký feuilletonista „Nár. 
Listů" (čís. 294. ze dne 27. října 1907) 
v pravě světlo. Zdařilá satyra poslouží 
ctěnému čtenářstvu k zábavě a poučení 
těm, jichžto povoláním jest, práva ná 
roda českého hájiti proti pochybeným 
historickým výkladům. Feuilletonní člá- 
nek zni takto : 

„Vtipkář vídeňského listu schladil 
si onehdy s chuti žáhu ! Jaká pošetilost' 
mu nepadla do rány ! Liesing, známé 
výletní místo Vídeňáků, jmenoval prý 
se za stará Ljezniha nebo tak nějak. 
Někde ve starých špargálech prý se to 
našlo. Vídeň a okolí vůbec prý je stará — 
slovanská půda ! Věru, látka pro míst- 
ního humoristu, jakáse hned nenaskytne! 
Vídeň a slovanská půda? Hahahá! Pro 
humoristu „ein gefundenes Fressen", 
jak na Dunaji říkají. Ale jak už bývá 
s látkami, na povrch vtip, podšívka — 
vážná. Slovanskému inteligentu, jak jen 
se ve Vídni trochu porozhlédl, něco 
bývá hned nápadno.. Místní názvy mají 
tak podivný zvuk ! Čtvrtě města, obce 
na obvodu, jména topografická : Sim- 
mering, Pcnzing, Hietzing, Rodaun,. 
Schwechat, Matzlein, Laaberg, Bisaiii- 
berg, Galicinberg atd., čert vi, jaká to 
je vlastně — němčina? V létě poslední 
štace lokálních vlaků na západní dráze 
praštila zrovna do hlavy: Rekawinkl ! 
Je to vskutku také ještě — německé 
slovo ? Schválně si vyjede jednou do 
okolí, shlédnout, netvoří li tu „řeka" 
někde nějaký — kout? A ten „winkl" ? 
Nesouvisí-li nějak tvarebně s ostatními 
na světě „angly, úgoly, úhly, wengly 
(polsk-nos ^)" atd.? Ať cestou krajem, 
ať prs:em po mapě, co chvíli v okolí 
o takovou zkrouceninu zakopneš! — 
Ohledávaje r. 1850 za příčinou studii 
topograficko-historickýcii v centrálním 
archivu katastrálním ve Vídni zevrubné 
mapy dolnoraknuské — píše A. V. Šem- 
bera v úvodě ke své znamenité kni- 



- 146 — 



zt*), — nalezl jsem na nich tolik slovan- 
ských jmen řek, potoků, hor, pahrbků, le- 
sů, hájů, trati a osad od největších až do 
nejmenších (výše jednoho tisice ! , že 
jsem nemohl míti za jiné, nežli že Slo- 
vané, co původcové tolika jmen dávno- 
věkých, byli v Dolních Rakousích do- 
movem od č-isů předhistorických . . . 
A dílo Šemberovo podává množství 
dokladů o nic méně střízlivých a přes 
ných, než — zajímavých ! Ve starých 
pramenecii, Pliniem počíná, e, uvádi se 
Vídeň různými názvy: Vianiomina, 
Vindomona, Vindemona, Vindoiniana, 
Vindobona, Vendobo la, Fabiána a ko- 
nečně VindoiTiina! U nás, severních 
Slovanů, sluje město na Dunaji Vídeň a 
slulo asi od pradávna, j.ik Poláci říkají 
Vjédeň. Latináři ovšem psali a vyslovo- 
vali, jak - uměli. A Šembera usuzuje: 

— Plinius, napsav Vianio napodobil 
hlásky ié a ň co možná správně. Ve 
jménech Vindoinona, Vindobona přelo- 
žili písaři pro pohodlí výslovnosti n 
před d, jak činívali písaři němečtí ve 
středověku (Lunsitz místo Lužnic v Ra- 
kousích, Pilinkau místo Pilnikau a j.). 
Druhá časť jména (mina mona, bona) 
je přívěsek římský, jako německé — berg, 

— wald, — dorf ve jiiénech slovanských 
Zobtenberg (Sobotky), Slawkenwald 
(Slavkov), Brankendorf (Branky) a p. 
Z okolí města uvádí badatel lesTirlitz- 
grub u pramene Vídeňky, s potokem 
Olsou (Oels), jenž vtéká do řeky Tuliny. 
Ji'iý potok Olsa dal jméno předměstí 
vídeňskému Alservorstadt. Jižně od 
místa tekou Leštnice (Liesing), Medlice 
(Modling), Trstnice (Tristing) a pod. 
Množství čistě slovanských kořenů! 

Slovanského původu^ Vídně a okolí 
mnozí se dohadovali. Sembera třímal 
se svými důvody jazykozpytu a sta- 
rých Ijstin. Dnešní M. Zunkovič neznal 
díla Šemberova. Však po své důmy- 
slné methodé srovnávacího prozpytu 
názvoslovných prvků dochází stejného 
výsledku.**) — „Vid", „vida" označován 
býval nejlepší pozemek v okolí. U Rusů 
„vid" dosud je kus země vůbec, u Slo- 
vinců „vidná kráva" = vypasená, „vi- 
dula" = pišťaia pasáků, „videm" ob- 
ročí farské. V listinácli středověkých 



*) Západní Slované v pravěku. Se- 
psal Alois Vojtěch Še:nbera, prof. řeči 
a lit. české na vys. školách vídeňských. 
Ve Vídni 1868. 

**) M. Zunkovič : Kdy byla Evropa 
Slovany osídlena? Po třetí vydáno. 
Přeložil B. Srba. V Kroměříži u Slo- 
váka 1907. 



čte se: Vidma, na Vjdmi, Bidem, na 
Vídmem, am Wido. Čtvrtý okres ví- 
deňský zachoval si posud původní tvar 
slovanský „auf der Wieden" . . Území 
Vídně bývalo slovanské. Víndové (Slo- 
vinci) pozvulna zatlačováni od severu 
na jih. Také historické dokumenty 
o tom svědčí. Ruský kronikář Nestor 
(11. stol) vypravuje, kterak Merovin- 
gové skládali korunovační přísahu na 
evangelium „slavonské". Roku 1384 
vévoda Albrecht kázal přeložit Duran- 
dovo „Rationale divinorum officiorum" 
na německo. A z předmluvy co nevy- 
svítá? Při službách božích toho času 
užíváno ve Vídni ještě výhradně ja- 
zyka — slovinského! Praví se tam, 
„za třetí" (za prvé po latinsku, za 
druhé po řecku) mše prý sloužena ja- 
zykem vindickým pro jeho všeobecnost 
a náramnou rozšířenost.*) V kapucín 
klášteře ve Vídni chovají misek (Vlar- 
supium (bursa) Sti Stephani = misek 
sv. Štěpána), na němž vyšito staroslo- 
věnsky : „Bože, uščedří ny, i blogoslovi 
ny, i prosvěti líce svoje na ny i oaii" . . . 
Míšek nále^iel mezi korunní odznaky 
uherské. Klášteru je daroval Ferdinand 
IV. Není pochyby, jsme tu n:i staré 
půdě slovanské, ve Vídni a v okolí! 
A v sousedstvu jak bližším tak i vzdá- 
lenějším ! Sembera napočítal na tisíc 
slovanských kmenů v dolnorakouském 
místopise Zunkovič snaží se vystopovat 
zákon té podivné „fysiologie" názvo- 
slovných tvarů. Neobmezuje se ovšem 
na oblast pouze dolnorakouskou. Zá- 
kon je všude zjevný ! Dav lidu, národu, 
řady pokolení a věků, dav vůbec je 
bytost bezpamětná. Jedna generace 
z potřeby své chvíle název stvoří, druhá 
přejímá už jen holý zvuk jména, nic 
nevědouc o původu jeho a příčině. 
Z;ev obecně známý! Vodičkovou ulici 
v Praze nazvali na poíesf nějaké osob- 
sti, ale brzy už ji překládají do němčiny 
za pouhou ulici „vodní'', „Krokevnou", 
která vedla na Hradčany, vyslovovali 
v době germanisační „špnrn - gasse" 
íSparre -- krokev). Následující obroze- 
necká doba už zhurta ji přenáší nazpět 
do nové češtiny za — ostruhovou ~ 
Spornerg. Převzaté cizí slovo, na po- 
slech nesrozumné, lidový jazyk prostě 
si zvukem přizpůsobí. Po náměstí 
„velkopřevorském" podnes u zelenářek 

*i . . „in windischer Sprach durch 
Sache der Braittunge und Gemai(n)hait, 
wan kain ainige Sprach an ir selber ist 
so weit getcilet". (Rkp. Dv. kn. č. 2765 
a č. 30 b) 



47 



na tržišti Menšího města jinal< se ne- 
doptáš, nežli na Krampioně - (irand- 
prioren-Pc. Přišli Němci do kraje mezi 
Slovany, ovládli znenáhla a s mistnimi 
názvy v okolí, jak je zdědili, zaíidiii 
se - po svém. Zcela bezstarostně, po 
zákoně davové potřeby. Místa zarostlá 
dubovím, zvána původně doiibravou, 
dobravou, dubravou, dobrinou, dobré 
dolem, dobro selem, dobruvjon a pod. 
Časem podnět názvu odpadl, duby vy- 
sekány, jiné porostv se ujaly, jméno — 
zůstalo. Dědicům kraje zbyl pouhý 
zvuk a po němečku šmahem vznikaly 
různé Gutendorfy, Gutentaiy, Guten- 
štejny, Gutenbergy a podobné — ne- 
smysly. Někdy zvuk slova novému ja- 
zyku se proste přizpůsobí. Slovanské 
„vrby" dají německé „Werbeny". Jindy 
tok věků tak dokonale zpřevracel, 
otloukl a přebrousil tvar, že známky 
původu na pohled jsou docela ztraceny. 
Ve jméně místa Imst, Imsterau, Imster- 
berg ani stopovatel nejvíce podezíravý 
neodvážil by se větřiti kořínek — slo- 
vanský. Ai. se objeví listina a ukáže — 
stopu ! Ještě roku 8S9 slulo místo Hu- 
miste = humište, slov. = chlumiště, 
sídlo na pahorku, na chlumu. Mezi 
Stockeravou a Mistelbachem v okolí 
Vídně množství kopců nese názvy pří- 
buzného ^vuku : Gollberg, Oelbergen, 
Hohiberg, Hohiburg, Kahlberg a proti 
Kahienbergu, Galicinberg. Vesměs pa- 
tvary slovanského goI, hol, holina, go- 
ličina, holý vrch! Na Slovensku m za- 
lesněným horám dodnes říkají „hole". 
Siegersdorf a pod. nemá jména po ně- 
jakém „vitězi" (Sieger), nýbrž je pouze 
přibl ženo německé výslovnosti slovin- 
ské „Žigrt" (ohněm vypálené místo, 
kořen žig = žeh). U Sieghartskirchen 
bylo by zjistit, není-li poblíže vršek, 
kde asi bývalo za stará ^ „čihadlo" 
(čigar - stráž), jakých po Čechácli a 
po všech zemích slovanských naseto 
z dob prvotného osídlení a prvních 
zápasů společenských. Kreutzenstein 
u Vídně dostal své dnešní jméno, kdy 
význam slova „grič", „grib" dávno už 
byl v okolí zapomenut. U Slovinců tak 
říkají pahorkům. Listina z r. 1100 po 
Kr. uvádí jméno Grizanestein, a to 
přetlumočeno nevědomými potomky už 
smyslem -- kříž. Náš Rip slul starým 
také pouze „vrch" = hřib, hřib (hrb). 
Dnes metaforicky zvány tak už jen 
houby (hřiby), vyčnívající z mechu, po- 
dobny vršíkům. Kdysi u Praslovanů 
sluly všecky vrchy = hrby, hřiby, hřiby. 



Odtud slově Ripae, jak Herodota ozna- 
čeny Alpy. Západní učenci nevěděli, 
co počít nad slovem v textu staro- 
řeckého kronikáře. Honem je prohlásili 

— za keltické ! A Slované ? Zatím ještě, 
neutvrzeni školou vlastního přezkumu, 
s respektem učent sť — opisovali. 

Hádky o slovanské kořeny neslo- 
vanských slov vlekou se celým stole- 
tím. Kde koho dráždilo odkrývat stopy 
tajemné sousislosti „slovíček", ,.vidět 
Slovanstvo", kde o něm dávno nebylo 
potuchy. Diletantisni bujel. Pravá ho- 
rečka „slovíčkářská". Zvláště v Če- 
chách se rozmohla. Dobírali si náSj. 
prý jsme takový „národ filologů". Arci 
dostačil diletantism ukojit zájem leda 
nejúže osobní. Přivolávaně „dávné 
Slovanstvo" nechyst.Hlo se nijak, aby 
vstávalo z mrtvých. Zřetelný výsledek 
snaha vykazovala leda jediný: posměch 
odpůrců! Konečná rozmrzelosť a únava 
v řadách vlastních byla důsledek při- 
rozený. Už r. 18-1 1 j. K. T\I, výborný 
vlastenec a národovec, ulevuje své 
nevrlosii : „Slované byli a jsou daleko 
široko rozvětveni, stopy někdejšího 
bujarého života, opadané listy svadlého 
jich květu, nalézají se po všech konči- 
nách : ale abych všude a ve všem Slo- 
vany a jen Slovany viděl, abych vždy 
a ze všeho zvuky slovanské zaslec';:!, 
k tomu bych si musil zvláštní oči a 
zvláštní uši zjednati"*) A na hledisku 
Tylova povzdechu strnula doba. Tlum 
slovanské inteligence i slovanské nauky 
podnes nevrle se odvrací od pokusů 
tak malomocných, jakými je zkušenost' 
ukázala ! Leč, rozlady a nálady mysli, 
byť sebe přirozenější, mohou-liž trvale 
zabránit velikému postupu ducha za 
konečným poznáním — pravdy? Za 
celé století bez valného výsledku pře- 
třásána, vrací se otázka — znovu ! 
Nová odiiodlanosť se dostavila s novou 

— výzbroji ! Někdejší diletantism jen 
klestil houštím stezky a průzory. Veliké 
dílo rozpoznávací nemůže vzniknout 
rázem ! Třeba dříve obsáhnout všec;^u 
nesmírnou látku, vyjasnit všechen obzor, 
nanést světel do všech koutů a záhybů, 
nežli konečný úspěch odmění neústup- 
nou přesnost methody ! .A co dříve jen 
tušil a předvídal jedinec dalekozraký, 
na konec zjevno a očividno se stane — 
všemu světu ! 



*) Truskv. Sebraných spisů J. K 
Tyla, sv. V.,' str. 740. Nákladem B. Ko- 
čího v Praze. 



- 148 




w???W9vW??íW?vw5v^ 



SS. Cyrill a Method v památkách 
starožitných na Moravě a ve Slezsku. 

Díl druhý. 115 obrázků. Sebral Dr. 
František Přikryl. Z památné řeči, 
kterou Holeček jako předseda sjezdu 
slovanských žurnalistů v Uh. Hradišti 
před dvěma roky učinil, vývodno 
dvojí: že historický původ Království 
svatováclavského nikoliv v Německu, 
— jak se chybně děje — hledati sluší, 
nýbrž ve Velké Moravě, jež se obro- 
dila a trvá v útvaru veleříše Rakouské, 
a pak že poselství cyrillo-methodějské 
nemělo toliko účelův církevních a kul- 
turních, nýbrž že jeho význam byl 
zároveň státnický a tudíž docela správně 
uznává se, že naši historikové jak cír- 
kevní tak světští dotud ve tmách bu- 
dou tápati, dokud děje velkolepé missie 
cyrillo-methodějské a říše Mojmírovců 
nebudou důkladným zkoumáním zjiště- 
ny. Že děje tyto v jedno dopadají 
s otázkou Velehradskou, je na bíledni. 
Proto nepozbude první díl práce Při- 
krylovy ceny pramenné, dokud vě- 
decky vážnou kritikou jeho výzkumy, 
táhnoucí se k cestám a silnicím sou- 
středivě k Velehradu u Uher. Hra- 
diště se sbíhavším, vyvráceny ne- 
budou. Poznámky této vidělo se nám 
potřebí, poněvadž u nás stalo se 
troufalým zvykem, i doložené hi- 
storické nálezy bez uvádění proti- 
důvodů mnohdy dosti hrubě zamítati, 
nesrovnávají-li se s názory sebe za- 
staralejšími a kriticky neopodstatně- 
nými. 

Co účelně neúnavná práce jest s to, 
aby zdolala, toho opětným důkazem 
je kniha tato. Přikryl návodem Wan- 
klovým a Havelkovým jsa archaeolo- 
gicky a historicky obrněn, jal se před 
dvaceti roky upomínky a pověsti cy- 
rillo-methodějské, pokud se o kamen- 
ných křížích, posvátných a zdravých 
vodách, o některých kapličkách a ko- 
stelích a jiných starožitných předmě- 
tech v lidovém ústním podání zacho- 
valy, sbírati. Přikryl zahájil činnost 
tuto dílem písemnými dotazy u spo- 
lehlivých osob, po výtce ale osobním 



obádáním dotyčných památek a vy- 
slýcháním svědků. Jako druhdy Sušil, 
procházel Přikryl od dědiny k dědině 
celé kraje moravsko-slezské a tu brzy 
shledal, že cyrillo-methodějské blaho- 
věstění konáno bylo po stranách sta- 
rých cest a silnic, během řek a potoků 
a směrem ku staroslovanským hradům 
a hradiskům, neboť jen po blízku 
jejich památky cyrillo-methodějské se 
naskytují. Zkušenost tato oprávnila 
sběratele, naznačiti a znázorniti stopy 
apoštolování cyrillo - methodějského, 
kudy se oni slovanští missionáři asi 
ubírali a kde se zastavovali. Takových 
tradicemi vyznačených míst zjistil 
sběratel takové úžasné množství, že 
dva bratří solunští jediní na pořízení 
missionářského díla v takové rozsá- 
hlosti a s takovou zevrubnou důklad- 
ností nemohli sami stačiti, pováží-li 
se zvlášť, že úkolem poselství cyrillo- 
methodějského byla celá rozsáhlá 
Velká Morava a že se jednalo o 
novou organisaci svéprávné církve 
moravské, která vyžadovala překladův 
knih bohoslužebných a výchovy do- 
rostu k účelům těm způsobilého kněž- 
stva a pěstovatelů samostatné a své- 
rázné veškeré kultury slovanské, aby 
mohla čeliti tak zvanému německo- 
císařskému pudu či tlaku k východu. 
Důležitou stránkou organisace této 
bylo zařízení zvláštních sociálních 
řádů, lišících se svým křesťanským 
demokratismem od západnického stře- 
dověkého feudalismu. Církev Cyrillo- 
methodějská dala i státnímu zřízení 
ráz, jehožto důmysl a způsobilost ně- 
mecký historik Gebhardi vynášeje 
chvalně, dokládá, že zřízení toto slou- 
žilo uherským státníkům po šest set 
let za vzor a za pramen zákonodár- 
ství ! — Byla to dle (jebhardiho: 
„Kniha Met hodová". Tolik oborů 
duchovní správy, církevní i politické a 
sociální organisace mohutné říše velko- 
moravské předpokládá součinnost čet- 
ných pomocníků, kterou jménem a 
vedením blahověstů Cyrilla a Methoda 
na všech stranách současně prováděli. 



- 149 



Rostislav vzkázal do Byzance, že 
jsou Moravané sice křesťané, ale že 
o křesťanství nebyli od křestitelii ná- 
ležitě poučeni. Poklesek a nedostatek 
tento předcházejícího přesvědčení o 
pravdě Kristově vadil patrně platnosti 
křtu Moravanům od Němců udělova- 
ného a bylo tudíž cyriilometliodějským 
missionářům, kde co ve příčině této 
scházelo a všem pochybeno bylo, na- 
pravovati a doplfiovati a kde tt)ho po- 
třeba se objevila, snad i znova křtíti, 
aby vyhověno bylo zřejmému nařízení 
Páně: „Jděte ku všem národům a n a- 
před v náboženství vyučíce, pak te- 
prve křtěte je!"*^ 

Jakmile (r. 800 o Vánocích) Karlovci 
zmocnili se starořímské koruny císař- 
ské, vzniklo osudné heslo: „Jeden 
Bůh, jeden papež, jeden císař" — 
císař totiž německo-římský, jemuž ve 
smyslu hesla toho přináleží světovláda 
a vedle něhož místa pro císaře byzant- 
ského nestává. Východní císařství 
byzantské zničiti, učiněno tudíž ne- 
zbytnou potřebou Karlovcú a jejich 
nástupců na trůně císařství západního. 
Císař Michael, jenž v Byzanci pud a 
tlak Němců k východu rovněž pociťoval 
jako sousední Morava, velmi ochotně 
žádosti Rostislavově vyhověti se sna- 
žil. Tak se dá vysvětliti, že k vyřízení 
světodějinné úlohy na Moravě vybráni 
byli dva veleduchové, bratří Cyrill a 
Method, onen věhlasný učenec-mudrc, 
a tento osvědčený státník. Jako panov- 
níci velkomoravský a byzantský nesli 
také papežové nadvládu císařů němec- 
kých těžce, jmenovitě osvícenému a 
sebevědomému Mikuláši 1. nedůstojná 
viděla se služebnosf vasalská, které 
se němečtí císařové od svaté stolice 
k výbojným a podmanivým účelům 
svým dožadovali. 

*) Proti pochybnému a závadnému 
tomuto způsobu křtění pomoci a ná- 
pravy vyhledávati v Byzanci, pobádali 
Rostislava také politické následky 
křtění toho. Kdo byl po západ- 
nicku pokřtěn, považován byl přísluš- 
níkem říše Karlovické. Slovutný histo- 
rik Sasínek na př. zjistil, že němečtí 
rytíři jednoho výcliodokřesfanského 
Jageionce javše, latinsky pokřtili znova 
a z toho poddanství jeho Němcům 
odvozovali. Jagelonec, aby se sebe 
střásl jho německé, upláchnuv, podrobil , 
se doma opětnému křtu východní církve. 
Po druhé od německých niečířu po- 
lapen, byl čtvrtým křtem ve služebnosf 
německou uveden. 



Jako strážce a zodpovědný správce 
církve, nemohi Mikuláš Svatý trpěti, 
jak německá hierarchie víry a svátosti 
křtu k politickým záměrům císařské 
vlády zneužívá, a proto výpravu Cy- 
rilla a Methoda na Moravu schválil a 
jak toho fresky a nápis na basilice 
svatoklementské v Římě (asi z desá- 
tého století pocházející) svědectví vy- 
dávají, je i osobně před svou smrtí 
přijal a jejich poslání schválil. Jest-li 
tomu tak, pak Hadrian a Jan VIII., be- 
rouce dílo Cyrilla a Methoda proti 
násilnostem německých vládních bi- 
skupů v ochranu, hájili podnik Mikulá- 
šův — totiž církev slovanskou. 

Následkem nedostatečného bádání 
vloudil se do dějepisu omyl, jenž bo- 
hužel mysl části naší intelligence ovládá, 
jakoby církev tato byla meteorem bý- 
vala, jenž na obzoru vlastí českoslo- 
vanských sotva objeviv se, zmizel. 
Tomu odporuje protislovanské — po 
několik století — úsilí některých Přemy- 
slovců a panovníků Lucemburských, 
než se jim podařilo ideu cyrillo-metho- 
dějskou z duše lidu českého vykořeniti. 
Professor církevního dějepisu v Praze, 
Dr. Kryštůfek, dopátral se zbytků slo- 
vanské hierarchie po desátém ještě 
století v Čechách a na Moravě a ne- 
bylo doposud vyvráceno, že celá řada 
monastýrů slovanských v třináctém 
století byla v latinské kláštery násled- 
kem nařízení legáta Quidona ze dne 
12. května 1267 proměněna. 

Mnohé dokumenty, jež v knize Při- 
krylově svědčiti se zdají osobám 
SS. Cyrillu a Methodu samým, mohou 
pocházeti a pocházejí z umlčené 
doby církve slovanské, jejíž stopy, jak 
podotknuto — v Čechách a na Moravě 
v 13. ještě století se naskytuji! — což 
vědecky prozkoumati přísné kritice 
úlohou připadá. 

Jest tomu pětadvacet let, co vlaste- 
necké Muzeum v Olomouci vzniklo. 
Ne poslední příčinou jeho založení 
drem Wanklem, prof. Havelkou a Ign. 
Wurmem bylo, tlumené stránky cyrillo- 
methodějských a velkomoravských dě- 
jův, jež se hlavně na Velehradě ode- 
hrávaly, znenáhla odhalovati. Co v té 
záležitosti Havelka pořídil, dosvědčují 
první ročníky Muzejního časopisu, 
jehož prvním redaktorem byl. Výbor 
pamétliv jsa záměrů a vůle jmenova- 
ných zakladatelů Muzea, nespouštěl 
dúležitosf otázky cyrillomethodějské a 
velehradské se zřetele, nýbrž osvědčil 
se dbalým podporovatelem její probá- 
dání; dr. Fr. Přikryl pak podjav se 



- 150 - 



sbírání dokladův cyrillomethodějského 
blahověstění, následoval příkladu Ha- 
velkova a plnil intence Muzea, jež 
velkolepou práci sběratelovu pova- 
žuje příspěvkem ku pětadvacetiletému 
jubileu jeho (Muzea) a zároveií tklivou 
připomínkou tak zvaného a záhadného 
„Pádu Velké Moravy". — Truchlivá 
událost' tato klade se k roku 1007 a 
kniha Přikrylova vyšla 1907. 

Končíme výrokem Havelkovým: 
„V té míře, v které děje Moravy a 
cyrillo-methodějská doba objasňovány 
budou, nabývati bude historie Cech 
žádoucího světla." 

Kniha obsahuje: I. Proslov a stať 
o župě Lucké, jež zahrnovala ve svých 
hranicích moravské Slovensko. 

II. Cesty blahozvěstů : 1. z Velehradu 
do Zábřeha, 2. ze Zábřeha do Olo- 
mouce, 3. z Olomouce do Velehradu, 
4. z Velehradu do Vei. Meziříčí, 5. z Vel. 
Meziříčí do Dačic, 6. z Dačic do Znoj- 
ma, 7. ze Znojma do Velehradu, 8. 
z Velehradu do Lužice, 9. z Lužice na 
Velehrad, 10. z Velehradu do Prahy, 
liz Velehradu do Říma. 

III. Sv. Method na Rusi. 

IV. Doslov. 

V. Seznam illustrací. —m. 

Sind die Tschechen ein slawisches 
Volk? Jsou Češi národem slovanským? 
Napsal jakýsi Evald Baum. Ve stře- 
dověku podmařiováni a hubeni Slované 
na Baltu jménem kříže. Za dnů našich 
vede se boj proti Čechům zneužíváním 
vědy způsobem zrovna frivolním. Dů- 
kazem neslýchané zvrácenosti této je 
kniha Baumova. V úvodu zaznamenává 
autor chlubně, jak zevrubné prý staro- 
římští historikové popisovali zdatnost' 
Němců, aniž by o Slovanech se byli 
zmiňovali. Byli jim neznámí. Naladiv 
nepravdou touto čtenáře, píše: „že 
různé kmeny, z nichžto národ český 
vznikl, jsou krví mongolskou tak pro- 
míchány, že dovoleno je za zvláštní 
lidovou směsici považovati." ^eč česká 
není prý slovanská a mezi Čechy prý 
pozorovati lidi krátkonožce s vysed- 
lými lícemi ,^Aongolů, z čehož autor 
vyvozuje právo, je k mongolským ras- 
sám přičítati. Byli-li Čechové původně 
Slované, přišlo jim pojednou na mysl, 
vypraviti se na dalekou cestu za Ural 
do Mongolská, kde po několik set let 
pobyvše, značně zmongolštili. Pak jim 
napadlo vrátiti se dc bývalé vlasti 
české, kde — pokud se týče jazyku — 
se sice znovu počeštili, ale národnost 



čili kulturu mongolskou za německou 
proměnili tak, že jazykově jsou sice 
Češi, ale národnostně čili kulturně že 
jsou Němci. 

Názory, jakoby Čechové nebyli nikdy 
prospívali samostatnou a svéráznou 
osvětou a vzdělanosti, nýbrž se byli 
vždy ukájeti dávali kulturou sousedů, 
nejsou ojedinělé, bývá, je slyšeti i 
v parlamentě, kde se Čechům i z té 
předstírané příčiny rovná cena a tudíž 
i rovné národní právo odepírá, že — 
jak svrchu naznačeno — přiživuji se 
prý duchovně v cizině. 

Nedělo se bohužel, že by se strany 
naší byla pomluva tato zavčas a ná- 
ležitě jmenovitě ve sněmích vyvrácena 
bývala poukazováním k příznakům, 
které tvořily skvělou' a velkolepou 
kulturu lidovou naši, s kterou ne- 
snadno může se měřiti kultura toho 
kterého národa; uvážíme-li jen naše 
nár. písně, naši ornamentiku, naše 
mudrosloví atd. atd. 

Na letošním sjezdu slovanských 
lékařů a přírodovědců proslavil >e 
prof. dr. Fr. Mar eš . sensační řečí o 
„vědě a kultuře". Řečník měl zajisté 
na zřeteli dotčené a všechny dotyčné 
příznaky, když sebevědomě slavnostním 
způsobem pronesl zásadu: „My Čecho- 
slované jsme ne nový kulturní 
národ". — „Naši předkové", dovozo- 
val dále, „užívajíce plné svobody, 
kladli si účely vysokých hodnot a vy- 
čerpali k jejich uskutečnění íéměř 
všechny národní prostředky (kulturní 
příznaky). Pozbyli jsme s prostředky 
1 svobodu v kladení svých účelů. Ale 
dávné kulturní účely přece se zacho- 
valy. Kde jest národ, jehož vlády braly 
lidu knihy, aby zapomněl na své vlastní 
účely? Byli jsme uvedeni v po- 
druží kultury německé a ještě 
se nám proto činí výtka. Avšak 
německá kultura není pro slovanského 
ducha: její účely neodpovídají slo- 
vanské mravní povaze." 
i Řečník odůvodnil názor tento o 
I různé povaze a různých kulturních 
úkolech Slovanů a Němců takto: „Silný 
duch německý tvoří kulturu moci a 
síly. Nejvyšší dobro hledá v úplném 
vypůsobeni se všech lidských sil. Ne- 
odbytný jest jeho narok na vše ne- 
podmíněné Význačné jest jeho biolo- 
gické přesvědčeni, že v životě nepů- 
sobí jiné, než jen brutální sily. Cíl 
této kultury není prosta důstojnost', 
nýbrž pýcha silné osobnosti. 

Nám Slovanům nedostává se síly 
k takovéto kultuře, nejsme schopní ve 



-151 - 



jménu kříže křižovati, ve jménu svo- 
body zotročovati, ve jménu kultury 
odpírati kulturní prostředky a to jen 
ke zveličení vlastni moci. Nám třeba 
obrany prot' kultuře moci a síly. A 
silná zbraň jest její vlastni zlé svě- 
domí. Kant uznal posledním účelem 
přírody — kulturu, jakožto život roz- 
umných bytostí pod mravními zákony: 
kulturu dobré vůle, která dodává lid- 
skému životu absolutní hodnoty. 

Avšak kultura dobré vůle jest ethicky 
příliš jemná a neobstojí proti kultuře 
moci v tomto světě brutálních sil: vede 
ven z tohoto světa! 

Pro tento svět jest nejvyšší kultura 
spravedlnosti: „nezveličuj svou 
moc cizí křivdou! Ne pro lásku, 
pro soucit, pro milosrdenství, nýbrž 
z úcty k důstojnosti vlastní osoby; 
neboť jest úhona vlastní důstojnosti 
zakládati svou moc na cizí křivdě " 

Autor Baum, jsa si dobře vědom, 
že různost' kultur podmíněna bývá růz- 
ností kultusu, aby mohl umlčeti vliv 
demokratické církve cyrillomethodějské 
na samostatný vývoj a na svérázný 
útvar kultury 'české, usadil nčmecko- 
latinskélio biskupa v Čechách o plných 
sto let dříve. Pražské biskupství ne- 
bylo založeno — jak on uvádí — r. 
873, jak Blum uvádí, nýbrž r. 973 a 
sice, jak známo, následkem porad, jež 
se konaly mezi císařem Otou a českým 
knížetem Boleslavem, zvaným proto 
zbožným, v Quedlinburgu, aniž by 
však proto (totiž zařízením biskupství 
latinského v Praze) církev slovanská 
byla v Cechách za své vzala. Že církev 
tato trvala a vedle německo-latinského 
biskupství dlouho kulturné působila, 
dosvědčuje také církevní historik Kry- 
štůfek; ale nevy vratný důkaz trvání a 
působení toho podává Encyklika legata 
Quidona, datovaná ve Vídni 12. května 
r. 1267. Poněvadž se zdá, že listina 
tato od našich historiků zůstává ne- 
povšimnutou, uvádíme zde doslovně 
dotyčnou větu: „Všem biskupům (slo- 
vinským) provincie Solnohradské a 
biskupu pražskému nařizujeme, aby 
každý ve své diecesi se dvěma opaty 
řádu cisterckého všechny kláštery 
černých mnichů prohlídce podrobil 
a potřebné nápravy a změny ve hlavě 
a v údech provedl". (Emler Regesta 
Bohem, et .Wor. 11. 1176; Rauch: Scrip- 
tores rerum Austriaerum p. 98.*) 

*) Nebyla tudíž Sázava svatopro- 
kopská sama jediná slovanským mo- 
nastirem; bylo jich ještě v 13. století 



Baum neostýchá se hlásati, že co 
kulturního Češi mají, za to Němcům 
dluží; ačkoliv historicky stvrzeno, že 
v době, v které náš Tomá.š skládal 
knihy hluboké moudrosti, u Němců o 
nějakém spisovatelstvi nebylo potuchy , 
a že řeč německá byla tehdy tak ne- 
ohrabaná, kostrbatá a neustálená, že 
se Němci bez latiny neobešli ani v cír- 
kevním ani ve veřejném životě. 

Německý^ učenec Baum prokázal 
se v líčeni Čechů a jejich dějin nedo- 
stižitelným násilníkem a mrzačitelem 
historické pravdy i vzhledem na hu- 
sitství a na Bílou Horu. 

„Lid český", dovozuje Baum. „jsa 
pokroku niilovný a touže prý po osvětě 
a vyšším vzdělá;-ií, co dobrého a vzne- 
šeného u Němců pozoroval, od nich 
přijímal, přizpůsobujíc se chutě jejich 
mravům a všemu, co se jménem kul- 
tury vyrozumívá; ale šlechta pohanská 
a výhod svého stavu jedině dbalá, ne- 
náviděla Němce a jejich vzornou vzdě- 
lávací převahu, což prý vedlo k husit- 
ství a zavinilo Bílou Horu" ; kdežto 
čelní i ruští badatelé jako Lamanský, 
Hilferding, Palmov a jiní nalézají, že 
příčinu k nepokojům husitským v první 
řadě dala zpronevěra některých Pře- 
myslovců na dílu cyrillomeíhodějském. 
Panovníci tito a šlechtici čeští, jímžto 
křesťanský demokratism církve slovan- 
ské znechutil se, snažíce se, vyvolniti 
se ze zodpovědnosti lidu, otvírali zá- 
padnímu středověkému feudalismu a 
s ním spojené kleslostí mravů do 
zemi českých vrata. Nebyla to tedy 
šlechta, jež kladla německému „Drangu 
k východu" odpor, jak prznitel české 
historie světu namlouvá. Nesprávné 
je tudíž, původ husitismu psáti vý- 
hradně aneb z větší části na účet 
zvrhlosti hierarchické, jak se také u nás 
často stranicky děje. Proto třeba zkou- 
mati, pokud úkory činěné jmenovitě 
po stránce sociální blahověslnému dílu 
Cyrilla a Methoda, daly podnět k ne- 
pokojům husitským? 

Jakoby byl předvídal, že nadejde 
doba opětné společné kulturní práce 
Slovanů na „v zájem", vyloučil Blum 
Čechy ze součinnosti v původní (cy- 
ryllomethodějské) kultuře s Moravany, 
témto (Moravanům) ráz slovanský 
ponechav, oněm (Čechům) ho však, 
vyjmouc jazyk, odepřev, tvrdě, — - 

v Čechách a u Slovinců větší počet a 
z listiny (Juidonovy vysvítá, že některé 
z černomnišských samostátů těch byly 
spojeny s Římem, některé nebyly. 



- 152 



jak svrchu bylo již uvedeno — že 
Čechové jsou národně a kulturně 
Němci, mluvící česky! — Dle Bauma 
byli Hus i Komenský tlumočníci kul- 
tury německé ! — Je to nehezký a velmi 
charakteristický zjev, že z německé 
strany proti pověřeným toho druhu 
pomluvám, jež se jménem vědy pro- 
nášejí, ohrazující hlasy neozývají se, 
ba že se jim v kruzích intelligence 
často věří. Netoliko na uhájení kul- 
turní ceny a rovnoprávnosti národa 
českého, nýbrž tak na obranu pravé 
vědy, uznává se naléhavou potřebou, 
přísnou kritikou odhalovati palympsest 
nynějšího nátěru kultury české, pod 
nímž se přebytky píivodní svérázné 
kultury české skrývají — kultury, která 
byla plodem společného úsilí ducho- 
vého Čechů, Moravanů a Slováků, zá- 
roveň však zjistiti prostředky a způ- 
soby, jimž vzácná ta kultura byla pod 
nevlastní — cizínskou podbíjena. Vy- 
máhá toho spravedlnost křesťan >ká, 
bez nížto mezinárodního míru nebude. 

—m. 

M. Šmolková a R. Blbova: 
Krajky a ^krajkářství lidu slovan- 
ského v Cechách, na Moravě, ve 
Slezsku a Uh. Slovensku. V Praze, 
1907. Nákl. R. Bíbové. Str. 48+60 tabulí. 
Fol. Cena 20 kor. 

Dílo toto jest svědectvím ušlechtilé 
snahy a obětavého nadšení dvou našich 
učitelek, které se zcela věnovaly studiu 
důležitého a krásného odvětví našeho 
lidového umění. První z nich, si. Smol- 
kovu, uprostřed práce vyrvala smrť, a 
tak jest pouze si. R. Bíbova vlastní vy- 
davatelkou a též nezištnou nakladatel- 
kou tohoto nádherného díla. Obsahuje 
60 tabulek krajek s množstvím vzorů, 
výtečně reprodukovaných, tak že možno 
dle nich netoliko vzor úplně obdělati, 
nýbrž i techniku pletařskou vystihnouti. 

Doufám, že najde krásný výsledek 
práce slečny Bíbovy plného uznání a 
zaslouženého ocenění. Neníť daleko 
ještě vyčerpán zdroj spanilých našich 
vzorů krajkových, bohužel stále víc a 
více se ztrácejících spolu s dovednými 
krajkářkami, které tradici lidové práce 
nám do dnešního dne zachovávají. 
Slečna Šmolková společně se slečnou 
Blbovou podnikla mnohé cesty po česko- 
slovanské vlasti, aby studovala kraj- 
kářství, upozorněna byvši v r. 1889 
výstavou uhersko-slovenských krajek 
v Náprstkově museu pořádanou. Uobou 
odbornic krajkářství vzbudilo pletařství 
slovenských žen veliký údiv, 
neboť seznaly v krajkách těch první 



stopy vývoje pletařství krajky 
vůbec, kterouž stopu doposud marně 
na západě při cizích pracích krajkových 
dopátrati se snažily, ale nenalezly. 

Ve stati „O původu, stáří a kolébce 
techniky pletení" v první řadě vyvracejí 
spisovatelsky názor, že paličkování čili 
pletení krajek povstalo v Itálii, jelikož 
dle vzorové knihy Krištofa Floschera 
r. 1536 poprvé přinesli krajky do zemí 
germánských benáčtí kupci. Praví: „Za- 
pomínáme, že Benátčané byli dobří 
obchodníci, vyznající se výborně v zištné 
politice obchodnického národa, shrnuvše 
ve středověku všechen obchod do svých 
rukou, do své moci, majíce rozsáhlé 
styky s východem i západem." Dále 
uvádějí, že kniha Floscherova, vyšlá 
v Curychu r. 1561—62 jakožto „nová 
vzorková kniha paličkovaných šňůr", 
neposkytuje žádného světla, co se týče 
stáří a vzniku pletení krajky, že odpo- 
rují naopak povaze techniky pletařské 
uvedené v knize té počátky pletení, 
které musely povstati, než dostoupily 
oné umělosti. Také odporují tomu dějiny 
krajky. Slovanky již ve XIV. století 
znaly umění krajkářské, jelikož sj krajky 
pletly ke svému kroji. Též v Čechách 
pracovaly ženy v XV. věku krajky na 
zvláštním stánku a také v Rusku jsou 
zachovány krajky ze XIII.— XV. století. 
V Trojicko - Sergíjevském klášteře u 
Moskvy chová se při ostatcích svatých 
zlatá krajka z počátku XV. stol., jejíž 
provedení poukazuje na začátky onoho 
druhu krajek, které hotoveny jsou na 
základě sítě. Také v klášteře v Trogiru 
v Dalmácii chová se jako vzácná pa- 
mátka rocheta zdobená krajkami, jež 
se považuje za druh vzácných výrobků 
dalmatských žen proslavených pod 
jménem „point de Ragusa". Podotýkám, 
že vzácné krajky paličkované a pře- 
krásné výšivky prolamované tak zvané 
„reticella" ještě doposud na ostrově 
Pagu chudičké ženy dalmatské pracují 
k ozdobě svého starobylého kroje. 
Autorky uvádějí dále a připouštějí fakt, 
že západoevropská krajka má cenu 
uměleckou, ale dokládají, že n e p o- 
skytuje nižádného světla tý- 
kajícího se začátku pletení, 
ani spisovatelé věku XIV. a XV. ne- 
mohou určitě říci, jaké byly počátky 
techniky pletařské a kde 
vlastně vznikla. Poukazují pak 
k pletařským pracím slovenských žen, 
jež obsahují doposud neznámé a dů- 
ležité prvopočátky techniky této, 
bez které západoevropská 
krajka by vzniknouti nemohla. 



153 - 



Na východě jest kolébka techniky ple- 
tení na podušce a západ na základě 
jejím vytvořil krajku skvostnou a 
v uměleckém směru velecennou. Vznik 
techniky pletení — pokud se ho dobá- 
daly — kladou autorky do století X. 
nebo XI.*) a rozdělují dějiny krajky 
na dvě periody. První vytvořil výcliod, 
kterou možno vésti až do XVI. stol., 
konči tedy stoletím XV., v kterémž 
věku krajka východní slovanská pro- 
dělala proces posledního svého vývoje. 
Stoletím XVI. začíná pak krajka západo- 
evropská, která prožila své květenství 
a trvá částečně doposud, jen že během 
konce XVllI. věku začíná její úpadek. 

Základy techniky pletení na podušce 
spatřuji autorky v technice t k a c i a 
částečně v prastarém pletení na rámu 
čili v krosienkách. jako nejstarší a 
prvotní práce pletená uvádí se krajka 
s třepením, která objevuje se na kout- 
nicích v Čechách, na Moravě a ve 
Slezsku. Dalším důkazem kolébky ple- 
tení krajek u Slovanů jsou krajky ruské, 
které se vyrábějí způsobem nejprimi- 
tivnějším a projevují největší naivnosť 
a jednoduchost. Způsob práce pohybuje 
se na základě tkaní a práce ta shoduje 
se úplně s provedením v krajkách zla- 
tých a stříbrných oblíbených ve stol. 
XIV. a XV., které nikdy nepředcházely 
výrobky pletení nití, byly výsledkem 
dlouhé a veliké zkušenosti v oboru 
pletení na podušce. Na Rusi zachoval 
se originální způsob připichování okraje 
na podušku trny z divoké hrušně. Tyto 
krajky ruské jsou téhož způsobu, jako 
naše uhersko-slovenské, nemající nic 
společného s krajkou západoevropskou. 
Slovanské pletařky pracovaly z paměti 
na své podušce a také ženy, které do- 
posud pletou krajky dle starého zvyku 
v Uher. Slovensku, na Rusi, nepotřebují 
žádných kreseb ani podvínků. Také 
v Čechách pletařky, jež podlehly již 
kouzlu západoevropské krajky, z paměti 
hotovilv na své podušce krásné a jemné 
krajky, a samy si vzory druhu valen- 
ciennskélio, brusselského i nizozem- 
ského upravily a kreslily. Ku konci 
statě praví autorky, že si^épomoc če- 
ských krajkářek v ohledu pletení rázu 

*) Rovněž důmyslná odbornice Be- 
lovič-Bernadzikowská domnívá se, že 
Slované lidové textilní umění, totiž 
vyšívání i tudíž i krajkářství, přinesli 
ze svých původních sídel asijských na 
Balkán a tvrdí souhlasně se slečnami 
Šmolkovou a Bíbovou, že se^ umění 
tomuto západníci naučili od Slovanů. 



západoevropského, důmysl jejich pri 
sestavování vzorů a svéráznost práce 
zůstaly doposud neoceněny a ne- 
povšimnuty. „Ukaž to u nás ovšem 
přirozený, ale neblahý, poněvadž samou 
obavou, abychom se nezdáli ješitnými 
a malichernými, podřizujeme výsledky 
svých studií naukám cizích, kteří, kdyby 
znali zajímavé a cenné prameny naše 
a nestranně je posuzovali, v mnohých 
sporných otázkách zaujali by stanovisko 
jiné, správnější." V typickém zpraco- 
vání krajky, v jejím provádění vidíme, 
že ženy slovanské nepoznaly techniku 
pletení vlivem západu, kam přišla 
krajka, až vyspěla ve svém vývoji, že 
vlastním přičiněním a znalostí tkaní a 
pletení v rámu u nich vyvinulo se ple- 
tení krajky na podušce, že svým tradi- 
cionalním způsobem života, který 
v mnohých slovanských zemích západní 
kulturou dotčen nebyl, uchránily způsob 
práce, prvopočátky pletení. Proto také 
znalost pletení krajek šířila se u Slo- 
vanů rodovou tradicí v duchu národním, 
ve směru původním, starobylém, pře- 
cházejíc s pokolení na pokolení, kdežto 
na západě rozšířena byla krajka ple- 
tená obchodem. 

Velmi pilně probádaly slečny učitelky 
krajkářství na Slovensku v Uhrách a 
s neobyčejným důmyslem stanovily 
všeliké zvláštnosti vzorů a technik 
i způsob pletení krajky a dějiny i vý- 
voj její. Počínají s krajkou hontskou, 
při níž nalezly nejstarší prvotní způsob 
pletení, popisují pak čípky čili krajky: 
liptovské, zvolenské, nitranské a tren- 
činsko-prešpurské. Dále pak uvádějí 
krajky moravské a obšírně popisují 
krajkářství v Čechách. 

Obzvláštní pílí a vytrvalostí podařilo 
se našim vynikajícím odbornicím v oboru 
pletení krajek, sebrati bohatý materiál 
o krajce česko -slovanské a znalosti 
jejich v umění pletařském máme co 
děkovati, že povstalo dílo pro národ 
veledůležité a zajímavé. 

Dílo jest věnováno stařičkému, mo- 
ravskému vlastenci Ignátu Wurmovi. 
Doporučuji s láskou a vřele našim 
školám, bibliotékám, museím atd. tento 
veleceniiý příspěvek k našemu umění 
lidovému, který slouží nejen jako po- 
můcka učební a vzdělávací, nýbrž po- 
skytuje i po stránce umělecké materiál 
přebohatý a pro vzdělání našeho obe- 
censtva důležitý. Vlasta Havelková. 

Srbské a chorvatské národní vy- 
šívání a tekstilní ornamentika. Na- 
psala Jelica Belovič-Bernadzi- 

5* 



154 



kovská a vydala Akademia zá- 
hřebská 1907. V době, v které jmé- 
nem přísné prý vědy odepírá se Slo- 
vanům způsobilost kulturní a následkem 
předstíraného nedostatku toho i vzhle- 
dem na minulost popírá se jim rovno- 
cennost a odnímají nároky na rovno- 
právnost, přichází spis pani Belovič- 
Bernadrikovské vhod, vděk a v čas. 
Autorka, jež v řadě článků během 
posledních let v různých jihoslovan- 
ských časopisech se prokázala důklad- 
nou znalkyní lidového umění, 
dovozuje ve spise tomto, že vyšívání 
Slovanů vůbec a Srbochorvatů zvlášť 
je přežitkem praslovanské kultury, 
jejížto původ sahá do nejdávnější mi- 
nulosti předhistorické, tak jako umění 
krajkářské a tekstilní vůbec a jako 
jmenovitě ornamentika, jejížto své- 
rázný vkus a půvab v ručních pracích 
Srbochorvatek a Slovanek vůbec budí 
ve všem vzdělaném světě obdiv. Aby 
autorka neupadla v podezření, jako by 
vlnsteneckým citem zlákaná, prastaří 
kultury srbochorvatského vyšívání a 
lidového tekstilního umění a jeho or- 
namentiky velebíc, přeceňovala, při- 
pomenouti sluší, že střídmý odborník 
prof. Kuhač příznaky teíéž kultury, 
totiž národní písně a tance srbochor- 
vatské do pravěku slovanského také 
klade Jsou-li názory Kuhačovy o stáří 
kultury jihoslovanské správný, dovo- 
leno vývody autorčiny považovati za 
rovněž nezávadné v tetéž příčině, 
dokud se jim kritické opravy nedo- 
stane. Jako Kuhač v oboru jihoslovan. 
hudby a chorovodů, hlásá také spiso- 
vatelka vzhledem na lidové srbochor- 
vatské tekstilní umění a na ornamen- 
tiku příbuznost se starohellenskou kul- 
turou; ba ona odvažuje se ještě dále, 
upozorňujíc, že prakuitura slovanská 
podléhala vlivu indickému i egypt- 
skému. Dle názoru spisovatelky ne- 
měla prakuitura Slovanů s kulturou 
západoevropskou nic společného, jsouc 
prý odchovankou vznešené té staro- 
bylé kultury asiatsko-východní a egypt- 
ské, jež starožitníky za dnů našich 
tolik zajímá a jejížto rozkvět oni do 
několikatisícileté doby před Kristem 
Pánem kladou. V souhlase s ruským 
kritikem Stafovem klade autorka slo- 
vanským umělcům na srdce a žádá od 
nich důrazně, že by umělecké své mo- 
derní úsilí na vznešenou a velebnou 
kulturu pradávných předků měli nava- 
zovati a nepřijímati vzory od cizáků, 
kteří pak z toho vyvozují oprávněnou 
výtku, že, co kulturního Slované mají. 



mají od nich (západníků) vydlužené- 
a dluhem tím že se sami připravují 
o právo rovnocennosti a o rovno- 
právnost v řadě národů. 

Jako Sušil a baron Helfert v někte- 
rých národních písních moravských za- 
slechli ozvěnu staroslovanských před- 
křesfan. cholárů, tak nalézá autorka 
v ornamentice srbskochorvaíských vý- 
robků přebytky slovanského bájesloví. 
Kustos německého Muzea v Norim- 
berku, Essenwein, dává ve příčině 
této autorce za pravdu, poznamenav, 
„že ve vyšívání srbochorvatském skrý- 
vají se poklady bohoslužebných citů". 
Jestliže německý učenec mystické a 
symbolické výzkumy pí. Belovič-Ber- 
nadzikovské kritice podrobiv, neza- 
mítá, divné by bylo, kdyby s nasl 
i strany bádání její posměšně se zamí- 
! tálo v době, kdy původ Slovanstva, 
i jeho předhistorické způsoby života a 
dosavadní záhady jeho nejstarších dě- 
jin stávají se teprv předmětem vážného 
bádání, jež k objasnění vésti nemohlo, 
poněvadž se podnikalo se stanoviska 
západního navzdor tomu, že před stem 
roků Schlósser pronesl výstražná slova u 
„Historikové se pravdy nedozkoumají, 
dokud ji budou hledati směrem od zá- 
padu k východu, jelikož všechny dě- 
jinné důležitosti ubíraly se od východu 
k západu". Pamětliva výtky této konala 
autorka výšivkové a ornamentální stu- 
die s hlediště východního, s něhož 
také její výzkumy posuzovati dlužno. 
Vylíčivši blahodárné působeni osvíce- 
ného Byzance na vzdělanost Slovanů, 
dokládá, že by Slované stáli nyní 
v čele evropských národů, kdyby ve 
vývoji své svérázné kultury nebyli 
přerušeni bývali vpádem Turků a Mon- 
golů do Evropy. Podmanění Balkánu 
sveřepým Moslemínem a pustošením 
končin slovanských hordami tatarskými 
v porobu kleslí Slované zbaveni byli 
záslužné úlohy: východní slovansko- 
byzantskou vznešenou kulturou štěpo- 
vati národy západu. 

Co správného a pravdivého v těchto 
názorech pí. Belovič-Bernadzikovské 
jest, že by Evropa ušlechtilejšími směry 
civilizačními se ubírala, kdyby Slované 
byli ušetřeni zůstali stoletých nájezdů 
tureckých a tatarských, zkoumati, při- 
padá čestnou a povinnou úlohou i na- 
šim historikům. Rovněž zajímavo a 
důležito jest, kriticky zjistiti, proč ně- 
které ornamenty lid srbský nazývá 
„Slovan" a co na tom, jak autorka 
uvádí, že staří Slované ve výšivkách 
zachovali „tajné písmo" ? Stálo by za 



- 155 



porovnání písma tohoto záhadného se 
skomolenými písmenami ve vyšívání 
moravském, jež pozornost dra. Wankla 
se stanoviska archeolosíického budily. 
Konečně skiší znamenati, že autorka 
netají toho, že církev, jmenovitě cyriilo- 
methodějská, libujíc si v nádherných 
ozdobách rouch bohoslužebných, valně 
přispěla ku zdokonalení ornamentiky 
jihoslovanské. Že totéž platí o vyší- 
vání a lidovém umění krajkářském 
českoslovanském, netřeba dokládati. 

Ku zpytování kulturních dějin jest 
nezbytno míti na zřeteli, že by Turci 
nebyli si nikdy podmanili Balkán, kdyby 
řevnivost západu nebyla zneužila čtvr- 
tého křižáckého tažení, místo Palestiny 
vydobývati Cařihradu a takto seslabiti 
východního soka, říši slovansko- 
byzantskou a kdyby řevnivosti této 
nebylo se podařilo Tatary vylákati ze 
step asijských ku vpádu do Evropy 
a ku plenění končin slovanských. Dříve 
než křižáci (proti zákazu Innocence lil.) 
byli převezeni na zmar Byzance, místo 
co měli vyvolnit hrob Páně z ruk Mo- 
hamedánů, bylo jim uloženo, vyvrátit 
střed slovanského obchodu na zader- 
ském moři Z a d a r, o jehož zni- 
čení se byli Benátčané devětkrát 
marně pokusili. Pádem Zadru byla pra- 
slovanská kultura v Dalmácii u svém 
mnohoslibném vývoji přerušena; ale 
nebyla — pokud se týká lidového 
umění — vyhubena. 

Nebude od místa, dodatkem a na 
opodstatnění národopisných vývodů 
Belovič-Bernadzikovské k úvaze o 
„D a 1 m a t s k é m umění lidovém" 
poukázati, kterou Inž. Arko v zájmu 
slovanské vzájemnosti letos v „Nár. 
Listech" (č. 131) uveřejnil: 

„Značně stárnoucí „Graf Wurmbrand" 
z Terstu i pohodlnější lodi uhersko- 
chorvatské společnosti ze Reky počí- 
nají opět dovážet turisty do Dalmácie. 

Cílem jich bývá většinou dalmatský 
jih a nejvíce jich pohostí Dubrovník. 
Neméně vábí i Dioklecianovo sídlo 
Split i s historickou Salonou. 

Ne tak často již Zadar vítá cizince. 
Není tu zdánlivě nic mocně přitažli- 
vého, ač možno říci, že není hned tak 
druhého místa dalmatského, které by 
se mohlo pochlubiti tak příjemnými 
mořskými lázněmi a příjemnou noční 
temperaturou v letnícli vedrech. 

Slovan arci odchází ze Zadru zkla- 
mán. Zadar, hlavní město slovanské 
Dalmácie, myslíte si, avšak s lítostí 



konstatujete neoprávněnou moc Chor- 
vatům tolik nepřátelského živlu ital- 
ského. Jest ovšem značný rozdíl v té 
příčině mezi Zadrem a Terstem : ne- 
najdete tu tolik irredentistů, jako v 
největším přístavu rakouském, ale tím 
smutnější je, že všechny ty Taliance 
tvoři namnoze dosud neuvědomělí 
Chorvaté. 

„Já jsem Dalmatinec!" slýcháte od 
nich denně, „My nejsme Chorvaté!" — 
a z toho patrno je i celé jejich pře- 
svědčení: znají obě řeči, italskou však 
se representují, jakožto povznesenější; 
chorvatskou mluví na trhu a s venko- 
vany. 

Cítíte, jak nezdravý je to poměr, 
chápete však snadno, že dostačí jen 
poněkud mocnější vědomí národní a 
hlubší vzdělání nejširších vrstev lido- 
vých, aby nastalo utváření, jaké jedině 
vyplývá z číselného poměru obou ná- 
rodností. „Tak deset let ještě!" říká- 
vají národně probudilí Chorvaté. 

Zapomenete-li na národní povahu 
Zadru a přeslechnete-li tak časté po- 
uliční: „Eviva Zara italianal", zaujmou 
vaši pozornost známé úzké ulice již- 
ních měst, avšak ne vždycky povšim- 
nete si všech pozoruhodných památek 
stavitelských z dob panství římského 
i moci Benátčanů, jež rozkvetla na 
ujmu slovanské. 

Chci však obrátiti pozornost če- 
ských turistů na jinou okolnost. Mám 
zvláště na mysli zdejší lidové umění, 
jež lze ještě dosti v okolí Zadru po- 
zorovati, stejně, jako takřka v celé 
Dalmácii. 

Tak jako bylo ve vlasti naší v pře- 
dešlém století, je však bohužel i v 
chudé Dalmácii. Krásné kroje národní 
mizí a místo nich nastupují výrobky 
severní, zboží vídeňské a maďarské. 
A i to, co se dosud udrželo, nemá již 
poctivé důkladnosti, originální pestrosti 
barev, původního charakteru. 

Po několika málo letech cizinec ne- 
uvidí tu leč jen skrovné zbytky sta- 
rých prací lidových. 

Stačilo několik zpráv v cizině, po- 
známek, z nichž ani není patrno pravé 
porozumění pro zdejší lidové umění 
— a každým rokem vidíte na jaře ci- 
zince, zvíáště pak Angličany, kterak 
hromadně zakupují drahocenné perly 
tyto, aby zmizely v cizích muzeích i 
soukromých sbírkách. 

I u nás v Rakousku, a to zvláště 
v kruzích německých, znamená se v 



- 156 



poslední době zvýšená pozornost k li- 
dovému umění dalmatskému; svědčí 
o tom lořiská propagační přednáška 
ve Vídni i nedávná výstava ve Štýr- 
ském Hradci. A výsledek toho? 

Co ještě zbylo, pohltí opět sbírky 
cizí; vždyť již dříve četné rodiny ně- 
mecké, v Dalmácii usedlé, dobře znaly 
ceny skvostů těchto. 

Proto tím více třeba být vděčným 
horlivému sběrateli, krajanu našemu, 
P. Lukáškovi v Zadru, který takřka 
samojediný zachránil překrásné do- 
klady domácího průmyslu dalmatského 
pro kruhy slovanské, a bylo by znač- 
ným úspěchem, kdyby se podařilo je 
jedenkráte získati a trvale zajistiti pro 
naše sbírky. A cizina o něm ví! 

Ruční práce dalmatské lze rozděliti 
ve dvě skupiny, výšivky barevné a 
výrobky bílé. 

Skupina prvá září svými barvami 
a je cizinci nejvíce hledána ; vždyť po- 
skytuje takového občerstvení znave- 
ným očím vysilujícího života velko- 
městského! To nejsou však šátky 
s barvami jen nahodile nahozenými; 
každý je věrným obrazem okolí, ve 
kterém se zrodil. A jak jsou umělecky 
provedeny! 

Nejste-li nadšeni barvami (původní 
barvy jsou rostlinné, pro každý tón 
znali jinou bylinu), tož uchvátí vás 
jistě rozdělení ploch. A nestačí-li várn 
to, pak jistě se vám zalíbí aplikované 
jejich kytičky, krocani atd. v motivech 
nejrůznějších, od koloritů nejpestřej- 
ších až po matný, smutný tón mrtvého 
kamení pustého pohoří Krasového. 

Zejména vyšívané šátky (jašmak, 
fazzoletto) a tkané, vlněné zástěry 
(pregača, traversa) jsou u cizinců oblí- 
beny, nejvíce arci proto, že tak typicky 
prozrazují povšechný charakter ručních 
prací dalmatských, ale že se dají 
dobře v domácnosti upotřebiti; zhotov 
z nich polštáře, stolní pruhy atd. Věc 
ty jsou pak ovšem často ztraceny, 
obzvláště jsou-li náležitě „upraveny". 

Každý druh vyšívané práce má 
svoje jméno: malé, velké písmo, svícny, 
páví, krocaní péro atd. Detailně nelze 
se však o tom zmifiovati. 

Vedle toho jsou pozoruhodný ko- 
šile, pestře, ponejvíce červeně vyšité, 
jež vesměs kvapně zamčíiují domo- 
rodci za robu, kteráž by nebyla „tako 
puno debela" (silná). 

Neméně jsou zajímavý dolní kraje 
sukní, zpravidla v překrásných mosai- 
kách provedené, pásy, punčochy atd. 



Bílá roba nelíbí se tolik oku nevy- 
cvičenému. A přece nemůže být nic 
pracnějšího a důkladnějšího, nežli jsou 
zdejší krajky, v plátnech jehlou pro- 
vedené, po způsobu Pagovském. Věci 
toho druhu jsou vzácný a jen zřídka 
kdy naleznete staré košile neb dlouhé 
šály (maramy), v této pozoruhodné 
manýře zhotovené. 

Vedle toho je ráz domácího umění 
dalmatského patrný zvláště ve dřevě- 
ných objektech vyřezávaných i vypa- 
lovaných a kovových (olověných pásech, 
stříbrných knoflících, jehlicích, náušni- 
cích atd. 

Všechny tyto věci hotoví ženy i 
muži, kteří většinou ani počítati, ani 
čísti neznají. A umělecké práce jejich 
bývají tak rády od Vlachů přehliženy, 
ba i sesměšňovány.*) 

Navštivíte-li některé dalmatské selo 
a ptáte se po jejich výrobcích, přečasto 
s nedůvěřivostí se na vás podívají. 
Nesetkáte-li se s překupníkem, nesčí- 
slněkrát musíte ujišťovat, že zakoupenou 
věc sám sice nosit nebudete, ale že ji 
neprodáte. Tolik se bojí, aby se 
rodinné ty jejich památky nedostaly 
snad do rukou nepravých a mohu říci, 
že nejeden kus mé sbírky byl slzami 
zarosen. 

„Už je to dávno — říkávají — co 
naši poslali daleko na hory plátno a 
přízi, kde ženy vyšívaly. Babička naše 
to nosila, matka moje taky" — — a 
dále už obyčejně nemohou. Tak těžko 
se s nimi loučí. A jen někdy se dovím 
dále, že je teď jaro, a že kdyby ne- 
museli sázet a kupovat žito, že by 
neprodali. Ale „potřeba je veliká". 

Z blízkého ostrova navštěvuje mne 
chudá, stará težakyně (podruhyně). 
Přijde vždycky, kdykoliv má něco pro 
mne, pro gospodina milostivýho, jak 
mi říkává. Přijde nesměle, ale vždycky 
nese nějaké překvapení. 

„Bog zna, kako je ono staro," říká 
mi a nejvíc ji musím odměnit, je-li 
hodně „svily" (hedvábí). Provedení, 
chudák, mnoho nerozumí. 

Někdy mne také tituluje „synku 
milý" a já jí za to zovu „duša draga" 
a tykáme si po pěkném zdejším způ- 
sobu. Božka Fráňova ji zovou v Kale 

*) Bylo a je to zlé svědomí a ne- 
vděk, jenž ponouká Vlachy k sesměš- 
ňování lidového umění dalmatských 
Slovanů, od nichž se naučili krajkařství 
a vkusnému vyšívám'. 



- 157 - 



a vždycky máme svátek, když přijde. 
Máme ji rádi. Uvaříme ji „kafu" a dáme 
ji „krulia" (chléb). Poví nám za to 
něco a ač sama nemá ničeho, přinesla 
nám na Velikonoce vejce a slíbila, že 
donese podruhé olej a kousek ovčího 
sýra. Zarmoutil jsem ji však, když jsem 
jí oznámil, že s „uljom nekuchamo". 

Brzo jsem to však napravil: slíbil 
jsem jí, že ji brzo navštívíme. Také 
přespat u ní můžeme; má prý hezky 
napravenou kuču. Snad má, chudák 



starý, trochu lepší narovnanou tu hal- 
du kamení, kde bývá pravidelně rodina 
i s celým hospodářstvím pohromadě. 

„Přijdu zas brzo — loučívá se — 
bude-li jen hezké počasí a „ako budem 
živila". 

A přijdete-Ii i vy z Cech, přijeďte 
se zájmem pro vzpomenuté květy 
v pravdě ubohého lidu dalmatského. 

Za to však tím upřímnějšího. 

(V Zadru, v dubnu 1908.) 

Inž. Arko. 




Zprávy spolkové. 




Zpráva o valné hromadě 

Vlasteneckého muzejního spolku 

konané dne 13. dubna 1908. 

V zastoupení předsedy kons. rady 
Ig. Wurma zahajuje místopředseda 
schůzi a sděluje s lítostí četnou řadu 
jmen 35 členů minulého roku zesnulých. 
Mezi nimi uvádí zvláště členy zaklá- 
dající mecenáše: Pii. Dra J. Hlávku, 
JUDra Bedř. Schonborna, c. k. ministra 
v. v., Jana Hoffmana, řid. cukrovaru ; 
členy činné: si. X. Běhálkovu, pp. prof. 
Václ. Spitznera, MUDra J. Bílého, ka- 
novníka P. Ant. Lora, c. k. gymn. řid. 
Jos. Zahradníka, velkostatkáře Vítězsl. 
Veselého, nadučitele Jos. Kopku, dě- 
kany P. Edv. Wolffa a P. J. Polacha, 
faráře P. Fr. Krejčího, c. k. zem. in- 
spektora Vác. Royta, c. k. vrch. hor- 
ního radu Václ. Hofmeistera, faráře P. 
Andreje Kmeta, předsedu muzeálnej 
spol. slovenskej, poslance K. Bubelu, 
řid. Ant. Wiedermanna, c. k. prof. tech- 
niky Krist. Petriíka, řid. a spisovatjsle 
Fr. Zákrejse, slavného Svatopluka Če- 
cha a j. Ze členů konečně čestných 
Ant. Stejskala a Josefa Tálského, kteří 
oba, onen daremj tento v závěti štědře 
obmyslili muzeum naše. Odchodem 
profesora Tálského, horlivého člena 
výboru, nastala citelná mezera v ku- 
stodství muzejním. Vynikali zvláště 
pilností v pořádání sbírek přírodních 



a obětavými službami co zkušený, vý- 
mluvný a milý průvodce, vždy a rád 
každému sbírky ukazuje a vysvětluje. 
Působením jeho návštěvy zvláště hro- 
madné značně stouply. Za vše budiž 
mu vzdána čest a posmrtní dík a všem 
v Pánu zemřelým vděčná paměť za- 
chována. Pohnuti vzdávají ji přítomní 
povstáiiím. 

Ztrátu pomocníka tak vydatného 
jako byl f J. Tálský, nutno bylo na- 
hraditi. Po návrhu prof. Dra Podpěry, 
člena výboru, ustanoven byl zástupcem 
kustodství přítomný pan Kovář, jehož 
místopředseda valné hromadě předsta- 
vuje. Úkolem jeho jest pořádati, kon- 
servovati sbírky, dle potřeby vycház- 
kami do okolí po nalezištích píditi, 
kopati, nálezy sbírati a v muzeu ná- 
vštěvníky prováděti. Dle dosavadních 
prací a přičinění p. Kováře lze doufati, 
že dlouholetý stesk na nemožnost pa- 
třičné péče a uspořádání sbírek utichne 
a během t. roku vše v náležitém, ba 
vzorném stavu a pořádku bude. Ne- 
zbývá než starati se dále o stálou 
místnost rozlohy alespoň dvojnásobné, 
aby všechny předměty důstojně a pře- 
hledně vyloženy býti mohly. 

Pan F. Kovář předčítá protokol 
valné hromady z r. 1906, který se bez 
poznámky na vědomí bére. 

Jednatel p. Dr. Hříbek podává ná- 
sledující zprávu o činnosti spolku za 
rok 1907: 



158 - 



Jednatelská zpráva za rok 1907. 

V letoším správním roce po odstě- 
hování knihovny do českého gymnasia 
získáno alesporí částečně místa, jehož 
se po léta v nynějších muzejních 
místnostech nedostávalo, tak že sbírky 
muzejní více rozloženy i lépe uspo- 
řádány býti mohly a doplněny byly 
dary posledních let. 

Tak vyložena a vědecky roztříděna 
byla bohatá sbírka mineralogická při- 
činěním a ochotou člena muzejního 
spolku vd. p. P. Václava Němce, vrch- 
ního kaplana při faře sv. Mořické a 
pana Fořta, akademika z Příbrami. 

Jednotliví páni kustodové, jimž 
sbírky muzejní svěřeny byly, přičinili 
se dle sil svých, aby oddělení jimi 
vedená pečlivě uspořádána byla a 
dosavadní kusé katalogy aby doplněny 
byly. Jaká od lořiského roku v té věci 
náprava se stala a jak sbírky za celý 
rok vzrostly, podáno bude ve zprávách 
pánů kustodů. 

Činnost odboru archaeolo- 
gického nesla v letošním správním 
roce ráz nehlučné, leč soustředěné 
práce domácí, jež byla zárovefí ja- 
kýmsi sebe zpytováním dosavadní 
čtvrtstoleté činnosti muzejní, jakýmsi 
sbíráním sil k příštím úkolům. Stalo 
se nutností, aby se uspořádaly, upra- 
vily a inventovaly sbírky archaeolo- 
gického oddělení. Revise ve směru 
praktickém podjal se k tomu účelu 
muzejním výborem zvlášť povolaný 
kustos-Iaborant p. Kovář, jenž mohl 
se cele oddati svému úkolu, pořádati 
veškeré sbírky muzejní vůbec, takže 
kustos oddělení p. prof. Vašek mohl 
ve volných chvílích soustřediti čas na 
studium dosavadní vědecké činnosti 
muzejní,^pokud jest uložena v 25 roč- 
nících „Časopisu vlast, muzea", aby 
po náležitém ocenění práce vykonané 
a jejím srovnání s požadavky vědecké 
methody kritické se praecisovalo také 
vědecké stanovisko olomouckého mu- 
zejního spolku, jenž ve vědeckém 
ruchu Moravy hrál dosud přední, ne-li 
dokonce vůdčí roli. Uvádím fakta vy- 
konané práce: 

Panem F. Kovářem byly jednotlivé 
předměty impraegnovány způsobem, 
o němž uznané autority u příležitosti 
své návštěvy pochvalně se vyjádřily, 
po příkladu některých muzeí zavedeno 
signování bílou fermežovou barvou na 
objektech samých, tedy ne na přile- 
pených cedulkách, jež se neosvědčily. 
Inventování sbírek archaeologických 
podniklo se dvojím směrem, p. kustos- 
labor. F. Kovář sestavil inventář prak- 



tický dle lokalit a období kulturních, 
p. prof. Vašek zpracoval inventář víc 
theoreticky dle vědeckého systému, 
při čemž excerpuje veškerou literaturu 
o muzejních předmětech napsanou. 
Až bude možno instalovati sbírky 
archaeologické v prostornějších a dů- 
stojnějších místnostech, bude lze na 
základě obou uvedených inventářů 
upraviti do tisku katalog, jenž bude 
dobrým vodítkem po muzejních sbír- 
kách archaeologických, které patří 
k nejbohatším a nejpozoruhodnějším 
na .Moravě. 

Objektivním způsobem odůvodněné 
výsledky svého studia o čtvrtstoleté 
činnosti archaeologické zvlášť i národo- 
pisné vůbec a o jejím poměru k po- 
žadavkům moderní kritiky vědecké, 
hodlá pan kustos přednésti o letoší 
jubilejní valné hromadě projektované 
na podzim. 

Dary rozmnoženy sbírky tyto ná- 
sledovně: 

Pan Fr. Steigel ze Zádveřic u Vy- 
zovic daroval 2 kousky bronzových 
náramků. P. E. Němeček, stud. realky 
v Olomouci, pěknou popelničku nale- 
zenou u Kl. Hradiska. P. J. Nakládal, 
oekonom ve Vracově, daroval více 
střepin rázu hradištního ze Bzence, 
nucleje, odštipky z pazourku, rohovce, 
červ. jaspisu a opálu, dále střepiny 
z větších nádob různě ornamentované, 
nalezené u Vracova. Pan Pottel z Dubu 
věnoval nález pocházející z mladší 
doby kamenné, dvě pěkně zachovalé 
nádoby, několik nádob porouchaných, 
kamenné sekyrky a pazourkové úlomky. 

Přírodopisné sbírky udržo- 
vány byly v dosavadním pořádku 
f panem prof. Tálským a p. prof. 
Skývou. Po smrti p. prof. Tálského 
rozmnoženy byly bohatým odkazem 
C'zozemského ptactva. V oddělení bo- 
tanickém pracuje se na zřízení dokla- 
dového herbáře květeny moravské, 
k němuž došly již četné příspěvky. 

Pan Dr. Podpěra daroval velkou 
sbírku určených a pěkně upravených 
brouků ve 13 krabicích, kterými se 
sbírka hmyzů, v níž zastoupeny byly 
pouze motýly, cenně doplňuje. 

V oddělení krojů a vyšívání 
národního, jež přičiněním velmi hor- 
livé kustodky pí. Pospíšilové velmi 
pěkně bylo zrestaurováno a vyčištěno, 
přibylo v roce minulém koupí: 7 kusů 
v úhrnné ceně 35 K a sice: 2 mužské 
košile z okolí Pišťan a Hunčírova, 
5 kusů slovenského vyšívání z Uh. 
Brodu, část vyšívání z ženských ru- 
kávců z Krakován a 1 šatka ze Vsetína. 



- 159 



Darem dostalo se oddělení tomu 
několik kusů různých výšivek a částí 
krojových z pozůstalosti zvěčnělé si. 
X. Běhálkové. Nemůžeme jinak než 
opět litovati, že obmezené místnosti 
muzea nám nedovolují, pochlubiti se 
všemi skvosty, a proto nezbývá nám 
než časem vše ve skříních vyložené 
vyměniti, aby obecenstvo, pokud mož- 
no, seznalo naše národní poklady. Aby 
tomuto nedostatku alespoň poněkud 
odpomoženo bylo, pořídil výbor ještě 
jednu velkou skříň pro oddělení ná- 
rodního vyšívání, ve které umístěny 
jsou ukázky bohatých a starobylých 
krojů moravských. 

Stav knihovny jest následující- 
Na konci období minulého ob- 
sahovala knihovna svazků . . 1910 
V období 1907—8 přibylo svazků 
673 a sice: darem pí. A. Žáč- 
kové 120 

z pozůstalosti p. prof. Tálského 284 
z pozůstalosti p. Dr. Čápa 63 

různé dary a p 206 

Obsahuje tedy koncem období 

1907-8 svazků 2583 

Další dary dlužno uvésti: 
Fan MUDr. B. Drož, obvod, lékař 
ve Žďáře, daroval knihu Proben aus 
J. S. Machar's Poesie u. Prosa, p. Fr. 
Dvořák z Náměště u Olom. daroval 
opasek měděnými proužkami vyšívaný ! 
a knihu Láska od Potapenko, p. Kolbe, 
stav. ve Velké Bystřici, daroval pro- 
střednictvím učit. p. J. Křenovského 
lebku a kostí zvířecí, nalezené při ko- 
pání základů ve Svisediicích ; vdp. P. 
Pavlík, kons. rada v Bystrošicích, da- 
roval 15 mincí, p. J. Raška z Hejčína 
dřevěné hodiny, 17 měd. mincí a bo- 
senskou tabatěrku, nejmenovaný dů- 
stojník v Chorvatsku velký obraz chor- 
vatských krojů v rámci ozdobném a 
ozdobenou čutoru z tykve, p. L. Scholz, 
řezbář v Olomouci, daroval starou 
řezbu Krista na kříži a starou knihu, 
p. A. Beneš v Bělidlech daroval plnou 
koňskou podkovu a železnou sekyru 
t. zv. francisku, nalezené na Švédských 
valech u Olšan. 

O vhodnější umístění sbírek mu- 
zejních všemožně starala se 4členná 
komisse k účeli tomu zvolená, nedošla 
však žádoucího cíle, jelikož zakoupiti 
objekt vhodný nebylo možno pro pře- 
ceňování domu se strany majitelů, 
kteří podporováni byli v tom utvořiv- 
ším se v Olomouci německým consor- 
tiem pro skupování domů, jichž ma- 
jitelé nachází se v tísni peněžní. Je- 



likož ani najmouti nebylo možno míst- 
ností jiných, v nichž na létíf by mu- 
zeum ubytováno zůstati mohlo, uznal 
výbor za vhodné ponechati prozatím 
místnosti dosavadní a zabezpečiti se 
u obce olomoucké, jež dům, v němž 
muzeum se nachází, koupila, proti nej- 
bližší čtvrtletní výpovědi. 

Značný krok ku předu učinil spolek 
tím, že získal ku vnitřním pracím 
v muzeu placeného kustoda-laboranta 
v osobě p. F. Kováře, jehož ustanovil 
s ročním platem 1200 korun a bytem 
v ceně 240 korun ročně od 1. září 
1907, s povinností udržovati v pořádku 
a restaurovati sbírky muzejní. Pan 
Kovář bývá denně přítomen v muzeu 
mimo neděli odpoledne a celé pondělí. 
Pilně pracuje a přičiňuje se všemožně, 
by likolu svému dostál. Výsledky do- 
savadní jeho práce jsou zřejmé v jed- 
notlivých odděleních, v nichž skoro 
všechny předměty opatřeny jsou ná- 
pisy. 

Přednášky uspořádal spolek mu- 
zejní dvě: První pronesl veledůstojný 
pan P. Němec v sále besedním „vy- 
cházka do dolů Příbramských", jež 
byla velmi zajímavá, provázena jsouc 
70ti velezdařilými světelnými obrazy. 
Druhá přednáška : „o pravěkém 
tvorstvu v zemích českých se zvlášt- 
ním zřetelem k Moravě", odbývaná ve 
velkém sále Národního domu při mír- 
ném vstupném proslovil ji p. Želízko 
geolog říšského geologického ústavu 
ve Vídni. Rovněž i tato byla prová- 
zena velmi zajímavými světelnými 
obrazy. 

Časopisu muzejního vyšla 2 dvo- 
jitá čísla, redigovaná ochotně a ne- 
zištně veledůst. panem radou P. Wur- 
mem, přes to, že skoro po celou zimní 
dobu churavěl. 

Návštěva v muzeu byla léto?, stejně 
hojná, jako jiná léta. Hromadně navští- 
vili muzeum : 1. pracovna ústavu hrab. 
Póttinga, obec. škola z Lošova, cho- 
vanky ústavu hrab. Póttinga, žáci V. 
reálky z Prostějova, 11. pracovna ústavu 
hrab. Póttinga, žáci V. tř. c. k. gym- 
nasia v Prostějově, zimní^hospodářská 
škola v Podivíne, spolek Českých inže- 
nýrů pro markrabství Moravské v Brně, 
žákyně V. tř. obecné školy ve Velké 
Bystřici, dívčí měšťanská škola z Iva- 
novic na Hané, Moravský archaeolo- 
gický klub z Brna, účastníci sjezdu 
kat. česk. učitelstva, abiturienti c. k. 
česk. gymnasia olomouckého z r. 1882 
při oslavě svého jubilea jako vděční 
žáci f zakladatele VI. muz. spolku J. 



160 



Havelky, žáci III. ročn. měšťanské šk. 
ve^Velk. Bystřici, kandidátky II. ročn. 
z Repčína, I. a II. pracovna úst. hrab. 
Pottinga, českoslov. obch. Beseda, I. 
ročn. ústavu učit. v Repčíně, národní 
šk, v Týnečku, I. česká reálka v Brně, 
bohoslovci I. roč. z Olomouce, V. a 
VI. české reálky v Olomouci, obchodní 
škola hraběte Pottinga, I. a III. česk. 
gymnasia v Olomouci, rolnická a chme- 
lařská škola na Kl. Hradisku, obec. šk. 
v Bukovanech, III. tř. nár. školy v Bě- 
lidlech. 

Z jednotlivců dlužno uvésti násle- 
dující: Jeho excel. p. ministr Prášek 
s p. posl. Stafíkeniv prof. Ursinim, p. 
Zeman, p. ing. ^L. Červinka, p. J. Pal- 
liardi, p. prof. Černý, p. Gottwald, Dr. 
Arne Novák, paní Bož. Koutníková 
z Mostu atd. 

Po celý rok stál spolek muzejní 
v úzkém styku s četnými muzei našimi 
i cizími, tak zvláště s muzeem národo- 
pisným v Praze, archaeolog. klubem 
v Brně, s moravským průmyslovým 
muzeem v Brně, s národopisným mu- 
zeem v Petrohradě, průmyslovým mu- 
zeem ve Vídni a četnými jinými. 

V minulém správním roce blaho- 
přál spolek p. vicepresidentu Houd- 
kovi u příležitosti jmenování jeho. 

Kondoloval k úmrtí prof. (3ebaura 
v Praze, k úmrtí mecenáše muzejního 
p. A. Stejskala, jehož pohřbu súčastnil 
se 3člennou deputací, k úmrtí si. X. 
Běhálkové, učitelky v Tovačově. 

Zvěčnělá, jež byla členkou muzej- 
ního spolku od jeho založení a jež 
přátelský styk udržovala se spolkem 
naším až do posledních dob ochura- 
vění, poručila v poslední vůli velmi 
cennou a obsáhlou svou sbírku krojů 
a výšivek některému muzeu na Hané, 
nejspíše v Olomouci, čehož využitko- 
valo městské muzeum v Prostějově ve 
svůj prospěch, tak že olomouckému 
muzeu připadla jen nepatrná část těchto 
sbírek. Vlastenecký spolek muzejní 
snažil se vyjednáváním záležitost tuto 
urovnati a příměti muzeum Prostějov- 
ské ku spravedlivému rozdělení od- 
kazu, nevida však ochoty se strany 
muzea Prostějovského, jež brutálním 
způsobem oproti spolku našemu há- 
jilo dědictví pro sebe, ustoupil z úcty 
k zvěčnělé a ponechal, upozorniv mu- 
zeum Prostějovské, že jednalo nespra- 
vedlivě, sbírky ony Prostějovu. 

V tomto správním roce bylo spolku 
muzejnímu též vykonati smutnou po- 
viniiosf, pochovati totiž šlechetného 
dobrodince a mecenáše a zároveň nej- 
činnějšího člena spolku muzejního p. 



professora Tálského, jenž nemaje žád- 
ných příbuzných, žádal v poslední své 
vůli spolek muzejní, aby vypravil mu 
pohřeb. Stalo se tak dne 23. prosince 
1907 jednoduchým ale důstojným způ- 
sobem, jak sám si přál, za účasti všech 
českých spolků zdejších a uložen byl 
na zdejším městském hřbitově ku věč- 
nému odpočinku. 

Kondolováno muzeálnej společnosti 
v Turčanském sv. Martině k úmrtí 
předsedy P. Andreje Kmeta a akade- 
mii české k úmrtí presidenta Hlávky. 

Konče zprávu jednatelskou, děkuji 
příznivcům muzejního spolku za la- 
skavou podporu, zvláště pak díky vzdá- 
vám si. redakcím Našince, Pozora a 
Selských listů za ochotné a laskavé 
uveřejňování zpráv spolkových s pro- 
sbou o další podporu spolku, jehož 
bytí pro Olomouc a celý český národ 
má tak velký význam. 

Zpráva ta vyslechnuta s pochvalou, 
načež líci pan pokladník, vrch. účetní 
Ed. Klement, stav finanční, jehož hlavní 
rysy jsou tyto: 

Účet pokladniční za rok 1907: 
Příjem: 

Hotovost z roku 1903: K K 

uloženo v Ústř. zá- 
ložně rolnické . . . 9802-24 
v Občanské záložně 
v Olomouci .... 1130-85 
v c. k. pošt. spořit. 160'93 

v příruční pokladně^ 29- 12 11.12314 

Členské příspěvky (incl. ne- 

dopl. došlé) 5.192-80 

Subvence : zemská . 600 — 

státní . ■ 600- — 1.200-— 

Dary 1594 

Lidské dokumenty 240 

Úroky: 
ze závod, podílů v 

Ustř. zái. rol. .. . . 7 20 
ze vkladu v Ústř. 

zál. rol 39919 

ze vkladu v Obč. 

založ, v Olomouci 5268 
ze vkladu v pošt. 

spořitelně 14;0J5 473- 13 

Různý drobný příjem .... 18 — 

Fond Palackého : věnovali 
sice k účelům fondu ně- 
kteří pp. členové drobnější 
obnosy, ty ale zapisovány 
jako dary na zbudování 
domu. 

Celkem . . . 1802541 



161 - 



Vydání: K 

Firmě Kramář a Procházka 

zde za tisk atd 2.469.39 

Nájemné z místností 1.852--- 

Honoráře, služné a mzda 

sluhovi 1.260'— 

Pojistné bance „Slavii" . . . 12596 

ř^oštovné 15 — 

Checky a složní lístky pošt. 

spořitelny 300 — 

Novinářské známky 700'— 

Manip. popi. a prov. pošt. sp. 62*33 

Různá jiná vydání (za poří- 
zené skříně a j. v.) .... 1.001 "21 
Konečná hotovost: K 

v Ústř. zál. rol. zde 
na kn. č. 10.140 . 869023 

v Obč. zál. zde na 
vkl. list č. 228 . . 1363-53 

v c. k. pošt. spořit. 182-40 

v příruční pokl. . 336 10 .239 52 

Celkem . . . 18.025-41 

Výkaz jmění k 31. prosinci 1907: 

Sbírky starožitností, anthro- 
polog. a palaeontolog. po 
umoření 4'915' — 

Sbírky národopisné z oboru 
vyšívání a keramika po 
umoření 1.945-— 

Sbírky mincí po umoření . . 1-945- — 

Sbírky přírodopisné po umo- 
ření 819 — 

Rozličné vzácnosti j. : obrazy, 
zbraně a p. po umoření . 164 — 

Bibliotéka 328 — 

Inventář 328- — 

Závodní podíly v Ústř. zál. 
roln. s « o 167-60 

Nom. K 100 lednové renty 
rak. s ^0 (deponováno u 
c. k. hl. ber. úřadu v Olo- 
mouci jako jistota za pře- 
depsaný poplatek z daro- 
vané knihovny vdp. kon- 
sist. rady P. 1. Wurma)_^ 108 — 

Úhrn . . . 10.719-60 
K tomu: fond na zbudování 

vlastního domu 63.47727 

Hotovosf vykázaná na účte 

pokl . 10.239-52 

Čisté jmění činí tudíž . , . 84.435-39 
Vedle toho jest ve správě 
muzea fond Palackého z 
roku 1906 . . . . K 252633 
s úrokem za r. 190 7 110 1 2.63634 
jež uloženy jsou v Ústřední záložně 
roln. na knížku č. 5983. 

Ed. Klement, 
t. č. pokladník. 



Po bedlivém prozkoumání veške- 
rých knih a dokladů, jakož i po pro- 
vedeném skontru všech cenných hod- 
not, uznáváme závěrečné účty za rok 
1907 úplně za správné a prokázané. 

V Olomouci, 21. dubna 1908. 

Fr. Odstrčil, Mil. Procházka, 

t. č. revisor. t. č. revisor. 

Revisoři pp. řid. Fr. Odstrčil a prof. 
K. Minařík oznamují, že účty i doklady 
prohlédli a úplně správné nalezli, pro- 
čež valná hromada panu pokladníku 
absolutorium uděluje. 

Místopředseda oznamuje, že vystu- 
puje z výboru posledním pořadem 5 
členů: pp. magistr pharm. Jos. Knecht, 
prof. Dr. Jos. Podpěra, prof. , Adolf 
Vašek, vikář P. Jos. Vyvlečka. Úmrtím 
pak odešel f prof. J. Tálský. 

Mimo to dlužno voliti 3 náhradníky 
a 4 revisory. 

Po vykonané volbě vstupují zase 
do výboru: pp. Jos. Knecht, Dr. Jos. 
Podpěra, prof. Fr. Skýva, Ad. Vašek a 
P. Jos. Vyvlečka. 

Za náhradníky zvoleni: pp. pošt. 
správce v. v. J. Jedlička, prof. Doležil 
a JUDr. Jindřich Chylík. 

Za revisory znovu: pp. řiditel Fr. 
Odstrčil, profesor F. Gregar, profesor 
K. Minařík a majitel knihtiskárny Mil. 
Procházka. 

Návrh výboru. Z výkazů účet- 
ních patrno, že práce s vedením knih 
spolkových není snadná a řada polo- 
žek, dokladů atd. nepatrná^ že jest 
úřad pokladníka muzejního zodpovědný 
a namáhavý. Zastává jej mimo obtíž- 
nou službu vlastní, již drahnou řadu 
let rukou pevnou a osvědčenou vrchní 
účetní Ústř. záložny p. Ed. Klement. 
Získal si tím velkých zásluh o půso- 
bení a význam i příznivý stav spolku 
muzejního. Proto usnesl se výbor 
jednohlasně podati si. valné hromadě 
návrh, aby přičinění a obětavost pana 
pokladníka odměnila a jej čestným 
členem spolku jmenovala. 

Návrh výboru přijat a odhlasován 
jednomyslně. 

Jelikož na dotaz, zdali z přítom- 
ných nějaký volný návrh podati aneb 
nějaké vysvětlení k jednáni si přeje, 
nikdo k slovu se nehlásí, vzdává místo- 
předseda dík slavným místním redak- 
cím Našinci, Pozora a Selských Listů 
za ochotné .uveřejňování spolkových 
zpráv a si. České Besedě za propůj- 
čení místnosti k této valné hromadě,, 
kterou prohlašuje za skončenou. 



162 



XLVll. výkaz darů, 

jež Vlasteneckému spolku muzejnímu v Olomouci 

na zjednání vlastní budovy muzejní 

poskytli tito P. T. příznivci jeho od I. prosince 1907 až do 31. března 1908: 



K 
Fr. Ambrož v Nové Páce . . 1- — 
Fr. Auer, měst. chefinž. v Plzni 1 — 
Jan Baďura, farář v Oseku . . 1- — 
Jos. Balíš, úřed. cukr. v Hejčíně, 

sbírkou 56'— 

Jos. Barhoň, obch. na Smíchově 2 — 
Marie Bartelmusová, choť inž. 

v Brně " 3 — 

Jos. Bartofí ml., cis. rada v Ná- 
chodě , . . . 10 — 

JUDr. K. Barvíc, adv. na Vsetíně 2 — 
Manželé Baštoví v Hloubětíně 

u Prahy 2 — 

Fr. Bayer, úř. Jedn. zál. v Praze 2- — 
MUDr. A. Berka, obv. lékař v 

Koloredově 2" — 

Rud. Bettelheím, maj. firmy L. 

Brumlík v Praze 20 — 

Jos. Blažek, adj. c. k. st. drah 

v Olomouci 4" — 

Ant. Boháč, c. k. pošt. oficiál 

v M. Třebové 2-— 

Rud. Boháč, maj. nožíř. závodu 

v Olomouci . . . .^ . . . 6 — 
J. Borovička, učitel v Řepčíně 2- — 
Leonard Bouchal ve Vídni . . 4 — 
Maxent. Bonísch, kněz církevní 

v Příbore 4 — 

Jan Bradáč, maj. domů na Smí- 
chově 1 — 

Aug. Braulík, c. k. ředit, tkalc. 

šk. v Ústi n. 3 — 

MUDr. Josef Brejcha, lékař ve 

Veltrusích 1-— 

Jan Brož, k. a. notář a farář 

v Tetíně 5 — 

J. L. Císař a spol., parní pila 

ve Světlé n. S 1 — 

PhDr. Jos. Cvrček, c. k. gymn. 

prof. v Praze 1 — 

JUDr. A. Čapek, adv. v Cho- 

těboři, 2 — 

Albert Čáp, c. k. vrchní báň. 

rada v F*říbrami 7 — 

JUDr. J. Čelakovský, c. k. univ. 

prof. v Praze 1 — 

ThDr. F. Černík, c. k. prof. 

náb. v Olomouci 1- — 

V. Červenka, c. k. vrchní inž. 

v Král. Hradci 1 — 



Snáška 



148 — 



Přenáška . . 
Nejmenovaný v Červ. Kostelci 
Ervín Červinka, em. ředitel v 

Modřanech 

Karel Červinka, ředit. šk. měšf. 
v Letpvicích, sbírkou . . . 
Lamb. Čížek, kontr. v Nemysli 
Ladislav Desenský v Praze 
Dr. Jos. Diviš, c. k. vládní rada 
na Kr. Vinohradech .... 
Občanská beseda v Doksanech 
JUDr. Fr. Drbal, adv. v M. Klo- 
boucích, sbírkou 

MUDr. Frant. Dreuschuh, lékař 

v Náměšti u Brna .... 

Roln. akc. cukrovar v Dřevo- 

hosticích 

^oln. mlék. družstvo v Dubě . 
Štěp. Dvořák, děkan ve Skutči 
L. A. Fiala, stav. v Břeclavě . 
Eman. Fiala, far. v Budňanech 
Fr. Fiedler, účetní cukr. v Dol. 

Bučících 

Kar. Fišara, ředitel obch. akad. 

v Brně 

MUDr. Fr. Fišer, lékař v Ivan- 
čicích 

Vojt. Frejka, kněz řádu praem. 
v Nové Říši ...... 

Fr. Fronc, úřed. cukr. v Rohatci 

Ter. lantkraběnka Fiirstenber- 

gová, dvorní dáma ve Vídni 

F. A. Gardavský, kněz ř. piar. 

v Praze 

Viktor Gardavský, c. a k. vrch. 

správce v Brně 

Fr. Glos, naduč. v. v. v Kr. Poli 
Fab. Gregárek, farář v St. Bělé, 

sbírkou 

F"r. Gregor, vrch. stroj, komisař 

v Plzni 

J. Gregora, c. k. notář ve Skutči 
Fr. Grydil, farář v Blansku 
MUDr. Ig. Grydil, lék. v Blansku 
Jindř. Grygar, koop. vBranticích 
Ludv. Grygera, far. ve Vracově 
Karel Hannauer, architekt v Nu- 
slích 

Arn. Hannisch, insp. velkostat. 
v Třebíči 



K 

148 — 
2- 

1 — 

1410 
1 — 
2-20 

4 — 
1 — 

7'— 

1 — 

20 — 
3- 

1 — 

2 — 
1 — 

2 — 

6-- 

1 — 

1 — 
1 — 

60-- 

7.— 



Snáška . . . 31330 



- 163 



Přenáška . . . 31330 
Ant. Hanslian, c. k. prof. v Pře- 
rově 2 — 

Kar. Haveiík, c. k. stav. komi- 
sař v Přerově 2 — 

V. J. Havlíček a bratr, vývozní 

dum v Poděbradech ... 1-— 
Jan Heliích, lékárník v Podě- 
bradech, sbírkou 4" — 

JUDr. E. Herrmann šl. Otavský, 

c. k. minist. sekr. ve Vídni . 2 — 
Dr. Frant. Herzel v Brně . . 3* — 
Josef Herzog, ředitel škol v 

Nov. Městě 1'— 

Fr. Hirsch, c. k. prof. v Plzni . 1 — 
JUDr. Oldřich Hladík, c. k. soud. 

taj. na Kr. Vinohradech . . 2 — 
Jar. Hlobil, koop. v Halenkově 1 — 
Frt. HoIa, stavitel v Č. Brodě . 1 — 
Kar. Holefía, naduč. v Lesnici. 1 — 
Jos. Holuby, ev. farář v Zeman. 

Podhradí, Uhry 2-— 

Alois Hon, správ, v Bohuticích 1 — 
Fr. Hoppe, farář v Praze 1' — 

Edv. Horníček, gymn. profesor 

v Benešově 2' — 

MUDr. Fr. Hortvík, měst. lékař 

v M. Kloboucích 1- 

Fr. Hořejší, c. k. fin. r. v Táboře 1'— 
Jul. Houdek, obch. v Náměšti 

u Olom., sbírkou 12 — 

Vítězslav Houdek, c. k. dvoř. r. 

a místodrž. vicepres. v Brně 3 — 
Jan Hrabák, c. k. vrchní horní 

rada v Praze 2 — 

Důchod, úřad věn. města Hradce 

Král 2 — 

Hynek Hraše, far. ve Zhoři u 

Pacova ^. . . . 120 

Val. Hrdlička, arch. v Žabovře- 

skách 2 — 

Jos. Hrubý, kaplan v Nákle 2 — 

Ant. Hubertova, choť ředit, v 

Soběslavi 2' — 

Učit. sbor ob. školy v Hulíně . 4 — 
PhDr. J. Charvát, c. k. gymn. 

prof. v Praze 2 — 

JUDr. Jan Chour, adv. v Praze 2 — 
K. Indra, žel. assist. v Perneggu, 

Štyr 1- 

Vratislav Jablonský v Jičíně —25 

Ludvík Jadrníček, c. k. prof. 

v Bilsku 2 — 

Fr. Jahoda, inž. v Praze . . . L — 
Mag. pharm. J. Jakubíčka, drog. 

ve Vítkovicích, sbírkou . . 3"40 
Ot. Janáček na Smíchově . . 3" — 
MUDr. Ot. Janek, měst. lékař 

v Uh. Brodě 2 — 

Alois Jirásek, c. k. školní rada 

v Praze 1 — 

Snáška . . . 39015 



Přenáška . . . 390 15 
Dr. Herm. Jireček ryt. ze Samo- 

kova, c. k sek. chef ve V. Mýtě 5 — 
PhDr. K. J. Jireček, c. k. univ. 

prof. ve Vídni 5 — 

V. Jiřina, řed. cukr. ve Vinoři . 14 — 
Václav Jiruš, kápl. ve Stříbře . L— 
Fr. Jíra, továrník v Olomouci . 10' — 
Jos. Juránek, assist. dráhy v 

Rámě u Metkoviče .... 2' — 

B. Kabrhel, provine, řádu piar. 

v Praze 4- — 

C. Kalos v Mauerbachu u Vídně L — 
PhDr. J. Kalousek, c. k. univ. 

prof. v Praze I* — 

Herm. Kamarýt, katecheta na 

Smíchově L — 

Vilém Kappus, c. k. notář ve 

Velk. Meziříčí 406 

Karel Kapr, c. k. kontrolor těch. 

fin. kontr. v Dašicích . . . 2' — 

A. Kašpar, rus. stát. rada v Praze I • - 

B. Kaun, kap. děk. v Kroměříži 2' — 
MUDr. Kar. Kettner, m. okr. 

lékař v Praze L — 

M. Khoppová v Praze . . . 10 — 
Měšf. muzeum v Klatovech . 1 — 
Václav Klouček, adm. správce 

v Dašicích 1 — 

JUDr. J.Knapp, ad v. v Prostějově 1 ■ — 
Jindř. Kneifl, maj. tašk. závodu 

v Proseku 1 - 

Jaroši. Kočí, koop. v Tlumačově 

sbírkou 3' — 

Jan Kohler, ak. malíř v Nenko- 

vicích L — 

Jak. Kohout, far. v Brušperku . 1 — 
Ed. Kokora a sp., tov. v Přerově 5" — 
Ed. Kolár, řed. cukr. v Roudnici 2 — 
Jos. Kolář, řed. zeni. úst. pro 

hluchoněm. v Ivančicích, sbír. 14 — 
Ign. Kolísek, kápl. v Bílovicích 

u Podivína, sbírkou .... 9 — 
Odb. zem.jedn. soukr. úředníků 

v Komárově 2 — 

Josef Konšel, kněz cirk. v Kro- 
měříži 2' — 

Jan Korhoň, nadučitel v Hejčíně, 
',4 sbírky podniknuté za pod- 
pory čten. pěv. sp. „Palacký" 7. — 
Marie Koránová, choť řed. cukr. 

na Kr. Vinohradech .... 2 — 
Josef Kořenský, řed. škol na 

Smíchově 2 — 

Fr. Kouřil, naduč. v Lošticích 2 — 
Fr. Kožík, c. k. soudní adjunkt 

v Telči 1 — 

Ant. Kratochvíl a Cyr. Poštulka, 

tov. v Přerově 10 — 

Dr. V. Krček v Mor. Třebové 4- — 

Snáška . . . 525 21 



- 164 - 



Přenáška . . . 525-21 
Hynek Krch, c. k. gymn. prof. 

na Kr. Vinohradech . . . 2 — 
Jos. Krmela, žel. adj. v Pfaff- 

státtenu 2 — 

Jan Krobot, far. v Mostkovicích 1" — 
|UDr. Kar. Krška, c. k. nám. st. 

zást. v Brně 2- — 

JUDr. Martin Kříž, c. k. notář 

v Ždánicích 5* — 

Vilém Kříž, obch. kož. vMichli 1 — 
Adolf Kubeš, c k. rada z. s. 

v Ml. Boleslavi ]■ — 

Jindřich Kubiasml., továrník ve 

Vamberku 2- — 

MUDr. Fr. Kulhavý, c. k. zdrav. 

insp. na Kr. Vinohradech . 2-— 
Ant. Kupča, báňský úřed. v M. 

Ostravě 2 — 

Jan Kutálek, c. k. vrch. pošt. 

kontr. v Terste 2 — 

Fr. Kunstler, far. v Horněmčí . 1 — 
Emil Langer, c. k. dvorní rada 

v. v. v Příbrami 2' — 

MUDr. St. Laun, obv. lékař ve 

Veveř. Bytyšce 3 — 

Josef Lábler, c. k. hlavní berní 

v. v. v Hradci Kr 3 — 

J. Lička, c. k. prof. čes. techn. 

v Brně 2- 

Učit. sbor úst. pro hluchoněmé 

v Lipníku 220 

Hanuš Lorenc, cis. r. v Plzni . liO 
Lad. Loštický, kaplan v Dubě, 

sbírkou 1 — 

Josef Lošťák, c. k. zem. šk. insp. 

v. v. v Brně \ — 

Sev. Lubas, c. k. okr. hejtman 

v Chotěboři L — 

J Luzný, far. v Prusinovicich \ — 
V. Macner, c. k. adj. těch. fin. 

kontr. v Libňovsi 1 — 

Fr. Maděr, c. k. notář v Brně \ — 
Ant. Majec, děk. v Bubenči 2 — 
Man a Šlechta v Doln. Králo- 
vicích 2 — 

F. Marat, generál a velmistr ryt. 

ř. kříž. v Praze 4 — 

ThDr. Jan Marek, síd. kanovník 

v Praze 22 — 

Václav Marek, c. k. gymn. prof. 

v Praze ,. 2- — 

Jindřich Mareš, c. k. inž. v Č. 

Budějovicích 2' — 

MUDr. Jos. Matěj, c. a k. pluk. 

lék. v. v. v Místku .... 3 — 
Josef Matoušek, far. v Horn. 

Dunajovicích 2 — 

Fr. Matula, odb. učitel vTova- 

čově, sbírkou , 1760 

Rom. Mazura v Žamberku . . 1 — 

Snáška . . . 63111 



Přenáška . . . 63 lil 
Čeněk Merta, měst. správce ve 

Vyškově 1 — 

Jos. Mezník, far. v Ostrově u 

Macochy 1 — 

Jan Michálek v Praze .... 3 — 

Jos. Mikl, obch. ve Fryštáku . 1 — 
JUDr. V. Mildschuh, koncip. v 

Praze 1 — 

Jan Minář, říd. učitel s chotí 

v Doln. Studynkách. . . . 6'— 
Jos. Misler, děk. v. v. na Kr. 

Vinohradech 2' — 

Erich Mládek, c. k. horní rada 

v Dombrové, sbírkou . . . 18 — 
Jan Mládek, ředitel v. v. na 

Smíchově 2 — 

JUDr. Jos. Moník, adv. v Král. 

^ Městci 2 — 

Čten. spolek v Morkovicích . 1 — 
Fr. Myklík, naduč. v Nové Vsi 

u Ostrohu 2 — 

AI. Navrátil, lesmistr v Kva- 
sících 1' — 

Marie Neffová, choť velkoobch. 

v Praze 2' — 

Jos. Nehyba, řed. cukr. v Rož- 

ďálovicích 2' — 

Včelařský spol. v Nechanicích 2' — 
Jar. Nechvíle, c. k. vrch. ber. 

spr. ve Velvarech .... 2- 
Jos. Neumann, vrch. inspektor 

c. k. st. drah na Smíchově L — 
PhDr. L. Niederle, c. k. univ. 

prof. v Praze 6" — 

Ferd. Nikl, vrch. účet. v Praze 4 — 
A. Nosek, c. k. prof. gymn. na 

Smíchově 3 — 

Dr. V. J. Nováček, řed zem. 

arch. v Praze 2'— 

A. Novotný, velkoobch. v Praze 5 — 
Fr. Novotný, rektor č. techniky 

v Praze 1 — 

Vlád. Novotný, ředitel m. škol 

v Litovli, sbírkou 7' — 

VI. Novotný, řed. div. výchov. 

v Boskovicích 1 — 

Obec Kožušany 2 — 

„ Ohnice 10 — 

Okresní výbor v Hluboké . . 5 — 

Okr. výbor v Mnich. Hradišti . 1 — 
Učit. sbor a chovanky „Pottin- 

gea" v Olomouci 5 — 

Fr. Ottruba, em. c. k. notář v 

Nymburce 2 — 

Ant. Pacas, strojmistr v Hejčíně 2 — 
JUDr. Bedřich Pacák, c. k. mi- 
nistr m. si. ve Vídni . . . 5 — 
Jan Pachta, c. k. řed. pošt. úř. 

v Praze 2- — 



Snáška . 



74411 



165 - 



Přenáška . . 
PhC. Pav. Papáček, řed. měšf 

šk. v Podolí u Prahy . . 
Ot. Pavlásek, c. k. fin. sekr 

v C. Budějovicích . . . 
A. Petříček, c. k. st. zást. v N 

Jičíně, sbírkou 

Fr. Pěček, c. k. pošt. oficiá 

v Brně 

Josef Pícek, stav. na Kladně 
Fr. Pilař, ředitel cukr. v Djmio 

kurecli , . . 

Viktor Pinkava, far. v Čermné 

u Podmokel 

Fr. Pittermann, úřed. c. k. st 

drah ve Stříbře .... 
J. Pleca, vyráb. papučí ve Val 

Kloboucích 

Odb. jednoty soukr. úř. v Plzn 
Vine. Podhajský, c. k. okr. šk 

insp. na Kr. Vinohradech 
Jan Podivínský, statkář v Ko- 
stelci u Prostějova . . 
Jan Podloucký, c. k. vrch. ofic 

v Morkovicích .... 
V. Pokorný, inž. v Karlině 
Fr. Pospíšil, c. a k. voj. vrch 

úč. rada v Dl. Vsí na Hané 
MUDr. Jan Pospíšil, obv. lékař 

v Lesonicích 

E. Pouchlý, c. k. pošt. správce 
v Kyjové 

Bohuš Prásek, inž. dolů v Mor 
Ostravě 

Bratřj Prášilové, stav. varhan 
v Češtině u Prahy . . 

Dominik, konvent v Praze 

Praes. rada král. hl. města Prahy 

Pojíšf. banka „Slavie" v Praze 

Karel Prášek, c. k. ministr ve 
Vídní 

Jos. Prokeš, kaplan v Postřel- 
mově 

J. A. Prokůpek, em. statkář na 
Kr. Vinohradech 

Úředníci expositury c. k. ředit, 
pro stavbu vodn. cest v Pře- 
rově 

Fr. Přikryl, c. k. kontr. ve Vr- 
bátkách 

Učit. sbor v Příkazích . . . 

Ad. Procházka, c. k. okr. soudce 
ve Strážnici 

Kar. Procházka, c. k. gymn. 
prof. v Roudnici 

JUDr. Ant. rytíř Randa, c. k. 
ministr m. si. v Praze . . 

Fr. Rejthárek, c. k. prof. reálky 
v Král. Hradci ....". 

F. V. Richter v Mlazicích u 
Mělníka 



744- 11 



06 



2- 

2- 

10 

20 

10 



9 — 



Snáška . 



864-67 



50 



Přenáška . . . 864-67 

Vilém Rotnagl v Průhonicích . 2 — 
MUDr. Prokop Ruda, lékař v 

Rajhradě 1 — 

Hynek Ryba, c. k. vrch. poštm. 

v Dobříši ..,,,... 1 — 

Týž sbírkou 630 

Jos. Rychlík, úč. adj. v Dašicích !•— 
Ant. Rytíř, c. k. dvorní rada 

v Praze 3 — 

AI. Semerád na Kr. Vinohradech 210 
Jan Schenk, odb. uč. ve Velk. 

Bystřicí u 01., sbírkou . . 12' — 
JUDr. Jiří Schmaus, adv. v Praze 3 — 
Kar. Schmid, c. k. setník v Zá- 
břehu 2 — 

Ludvík Schmid v Luhačovicích 2' — 
Václav Schmidt, úřed. cukr. ve 

Zvoleněvsi L — 

Leopold Singer v Uh. Brodě . 2" - 
Jos. Skalický, říd. šk. v Klopo- 

tovicích 2 — 

Jos. Skoták, far. v Adamově 1 — 

MUDr. Skrbek v Praze ... 2 — 
Ferd Slabý, podnik, staveb na 

Smíchově 2- — 

JUDr. J. E. Slavík, místopředs. 

Ústř. banky česk. spoř. v Praze 2 — 

R. A. Smekal, tov. na Smíchově 2 — 
Ad. Souček, hoteliér v Chlumci 

n. C 1- 

J. K. Souček, c. k. vrch. techn. 

kontrolor v Oslavanech V — 
Vojt. Soušek, koop. v Mladě- 

jovících 1 — 

J. N. Sponar, obch ve Vyškově 2'— 
Josef Spurný, c. k. soudní adj. 

v Nov. Městě Mor 2 — 

Josef Srnec, sped. v Karlině 2^ — 
Josef Starnovský, řed. z. sirot- 
čince v Rajhradě 2 — 

K. Stavěl, c. k. poštm. v Deštné 

u Soběslavi 1 — 

L. Stejskal v Olšanech u Pro- 
stějova 3" — 

F. Stupecký, zem. staveb, rada 

v Praze 1 — 

Markéta Suchá v Plzni . . . V — 
MUDr. Josef Suttnar, lékař v 

Plzni 1 — 

Ant. Svoboda, řed. cementárny 

v Berouně 7' — 

Jan Svoboda, řed. občan, založ. 

v Kouřimi 2- 

Rudojf Šandera, c. k. soud. adj. 

v Žamberku 1 — 

MUDr. Fr. Šebela, obv. lékař 

v, Mor. Olešnici 2 — 

Fr. Šebesta, far. v Herrnbaum- 

ga/tenu, D. R. . , 2 — 

Jan Šebestík, far. v Žalkovicich . 2 — 

Snáška . . . 948-07 



- 166 



Přenáška . . . 94807 
Jos. Šilhán, c. a k. duchov. spr. 

trestn. v Mollersdorfě . . 1 — 

Tom. Šilinger OSA, posK v Brně 6 - 

Ř. ŠJmeček, adj. žel. v Žižkově 1 — 

Fr. Šimek, koop. v D. Moravici 1 — 
Pavla Šimerková, choť lékaře 

v Plzni , 2 — 

MUDr. J. Šipka, lékař ve Fry- 

štáku 2' — 

Jos. Ško,da, prof. v Karlině . . 2-— 
Václav Škvařil, c. k. účet. ofic. 

^ za berní správu III. v Praze 480 
Č. Špaček, předn. stan. v Po- 

střelmově; 2 — 

Dr. Václav Špaček v Radlicích 

u Prahy 1 — 

Ant. Špolc, c. k. pošt. úředník 

v Brně, sbírkou 9-— 

Zdeněk rytíř Šrom, c. a k. major 

v Hranicích 2 — 

JUDr. Fr. Šromota, advokát 

v Hrani^cích 3' — 

Jarosjav Štandera v Karlině 2 — 

Jos. ŠJastný, lékárník v Praze 7 — 
Boh. Stech, mistr kamen, v Bo- 

hánce u Hořic 1 — 

Jos. Štěpánek, stroj, v Rohatci 1 — 
Boh. Štrér, c. k. gymn. prof. v. 

v. y Praze 5' — 

Lad. Štulc, zem. úč. rada v Praze 2 — 

Fr. Štulín, revírník v Brusném 2 — 

lUDr. Jo^s. Štumpf, adv. Praze 4 — 
Gabriel Šuran, c. k. gymn. prof. 

v Praze 1' — 

Jos. Šusta, prof. na Smíchově 4 — 

Ign. Tabarka v Rymicích . . 1 — 

Ant. Tesař, c. k. not. ve Vyškově 7 — 
Čten. spolek „Svornost" v Tě- 

šeticích 4 — 

Jos. Thun, far. v Nákle . . . 4 — 
Dr. těch. A. Tichý, skut. učit. 

z. stř. hosp. šk. v Přerově . 1"— 
Alois Tichý st., maj. pivovaru 

v Uhříněvsi 4" — 

Jindřich Tichý, c. k. vlád. rada 

v Olomouci 5' — 

JUDr. L. R. Tippmann, advok. 

v Litoměřicích 1 23 

MUDr. E. Tischer, obv. lékař 

v Dašicích 2" — 

Sbor učitelský v Tlumačově 5-— 
Jan Tokstein, maj. realit na Kr. 

^ Vinohradech 2'— 

Čten. spolek v Trávníku u Kro- 
měříže 2" — 

Emil.Trolda, c. k. okres. kom. 

v Žamberku 2' — 

Obč. bes. „Cyrill" v Troubkách 1 — 
A. A. Truhlář, c. k. vládní rada 

na Kr. Vinohradech .... 2 — 

Snáška . . . 105710 



Přenáška . . . 105710 
Jindř. Tschakert, c. k. fin. rada 

na Kr. Vinohradech .... V — 

K. A. Tuček, tov. v. Hořicích . 1 — 

Oldř. Tykačová v Č. Třebové 1 — 
Hugo Učík, c. k. soud. adj. v N. 

Bydžově 1 — 

Fr. Urbanec, koop. v N. Jičíně I — 

Jan Vaca st., rolník v Příkazích 3 — 

Ant. Valenta, zed. m. v Konici 3 — 
Mat. Václavek, řed. škol na 

Vsetíně 2 — 

R. Vágner, far. v Bystřici n. P. 1' — 
JUDr.Fr. Vážný, c. k. soud. taj. 

u nejvýš, soudu ve Vídni 2 — 
Jan Vepřek, far. v Kokorách . 3 — 
Dr. Kar. Veselík, prof. v Lito- 
myšli 1' — 

Vine. Vidlák, c. k. vrch. fin. rada 

v Brně 2 — 

MUDr. Jan Vinař, obvod, lékař 

v Hulíně 2 — 

Spolk. roln. cukrovar ve Vinoři 20 — 

|indř. Vitouš, spr. v Praze . . 1' — 
Jos. Vlček, děk. v Dol. Újezdě 

u Litomyšle 2' — 

Boh. Voleský, tov. v Libni . . 1" — 
Pav. Vondráček, far. v Hodu- 

šíně u Opořan L — 

V. Vostřel, prof. ob. ak. v Plzni 1 — 
JUDr. Jar. Voženílek, rada zem. 

výb. v Praze 2- — 

Fr. Vrba, c. k. řed. ev. kat. v. 

v. na Smíchově 3' — 

Všetička a spol. v Praze . . 1 — 

F. Vydra, tov. v Praze . . . 2' — 

Jan Vyhlídal, far. v Lobodicích 2-- 
Rud. Vyhnánek, c. k. vrch. pošt. 

spr. v Brucku n. M. ... 4 — 
Arn. Wadas, les. spr. v Lazích 

p. Branky 1' — 

Adolf Wagner, far. v Uhonicích 

p. Dušníky 2' — 

Karel Waisar, c. k. stát. zást. 

v Brně 2' 

B. Wasku v Bevčíně u Petr. Var. 1 — 

Ant. Weinlich, far. ve Vranově \ — 
M. Wenderová.chof inspektora 

v Plzni 2 — 

Fr. Wicenec, c. k. okr. šk. doz. 

v Bludově 2' — 

Jul. Wiehl, kníž. Lichtenst. vrch. 

lesní rada v Olomouci . . 10 — 
Karel Wichterle, tov. v Prostě- 
jově 10 — 

Jul. F. Woldrzyski na Kr. Vino- 
hradech 2 — 

JUDr. A. Zadina, adv. v Podě- 
bradech 2 — 

JUDr. R. Zahradník, c. k. okr. 

hcjtm. v Brně 3' — 

Snáška . . . 1159-10 



— 107 — 



Přenáška . . .1159 
Lad. Zamykal, koop. v Něm. 

Libinách 1 

Fr. Zapletal, obch. v Uh. Hra- 
dišti, sbírkou 10 

Vladimír rytíř Zapletal, c.k. nám. 

st. zást. v Brně 5 

MUDr. Fr. Zatloukal, láz. lékař 

v Karl. Varech 1 

(jiistav Zatloukal v Berouně . 1 
Ij^n. Zavřel, farář v Přerově, 

sbírkou 10 

Cyrillo-Method. záložna v Brně 20 
Občan, záložna v Hnojících . 5 
v Nákle. . . 10 
„ „ v Tršicích . . 10 

Rolnická záložna v Dubanech 10 
Anna Zárubová, choť c. k. hejtni. 

v Plzni 1 

Jan Zbořil, učitel v Tlumačovč 2 
JE. K. Zeiner, ředitel niěšf. šk. 

v Ústí n. 2 

Karel Zeman, předn. železnice 

v Zlonicích 2 

Jos. Zlámal, lesník v Trávníku 

u Kroměříže 1 

Sdružení katolické omladiny v 

Znorovách 1 

K. Zoppová, maj. domu v Plzni 1 
Tělocvič. Jednota „Sokol" ve 

Žlebech 2 

pak k uctění pnmátky f 
prof. Josefa Tálského: 
JlJDr. Jul. Ambros, adv. v Olo- 
mouci 3 

Ot. Bezvoda, kníž. Liechenst. 

vrchní inž. v Olomouci . . 3 
JUDr. Mořic Hruban, advokát 

a poslanec v Olomouci . . 10 
Fr. Ocásek, děkan ve Fulneku 10 
Rom. Promberger, knihkupec 

v Olomouci 10 

Ant. Růžička, knížecí nadlesní 

v Ratajích n. Sáz 10 

Dohromady . . 1.301 
K tomu : 

1. Úroky z vkladu u Ustřed. 
založ. rol. v Olomouci za 

rok 19137 ....... 2.533 

2. Zůstatek 30. listopadu 1907 60.772 

Úhrnem . . (14.607 



10 



10 



Od I. dubna až do 30. června 1908: 
Fr. Adamec, far. v Nikolčicích 1 — 
K. Aupčka, c. k. vrchní pošt. 

kontr. na Smíchově .... 2 — 

Týž sbírkou 6 — 

Jos. Bartocha, c. k. gymn. řed 

v Uh. Hradišti . .' ' . . . 



Snáška 
čas. VI. sp. m. v Ol. 



3 — 
12 — 



Přenáška . . . 

Odkaz f Frt. Bartoše, c. k. šk. 
rady v. v. na Miatcově 500 K, 
s úroky 38 K 34 h, 538 K 34 h, 
po srážce poplatků 68 K 09 h 

Lev Bartoš, mlynář v Kudlo- 
vicích ■ . . . 

JUDr. K. Barvič, adv. na Vse- 
tíně, sbírkou 

Ant. Babek, farář v Květině . 

Bedř. Beneš, zem. inž. v Jihlavě 

Jan Beneš, vrch. účetní banky 
„Slavie" v Praze .... 

Aug. Brzobohatý, děkan v Dou- 
bravníku 

Boii. Budín, c. k. pošt. kontr. 
v Praze 

Jindř. Buzek, odb. učitel ve 
Vršovicích ........ 

C. k. okr. hejtmanství v Čáslavi 

Ant. Čejmák, pokl. v Rothau, Č. 

Viad. Čermák, c. a k. vrch. ná- 
moř. inž. v Pulji 

J. Černohouz, děkan v Hostivaři 

Erv. Červinka, ředit. v. v. v 
Modřanech u Prahy . . . 

Fr. Čihař, farář Choceradech . 

Hel. Dlouhý, c. k. fin. rada v Uh. 
Hradišti 

Fr. Doležel, adj. c. k. st. drah 
v Hanušovicích 

Vád. Dostál, farář v Kladkách 

Václ. Dráb, farář v Kamýku n. Vit. 

Jos. Drobílek, adj. v Plzni . . 

MUDr. Bedř. Drož, obv. lékař 
ve Ždaře 

Roln. mlék. družstvo v Dubě . 

Ant. Dvořák, arch. na Kr. Vino- 
hradech 

MUDr.K.Elleder v Mladé Bole- 
slavi 

Jos. Ešner, obch. v Konici . . 

Fr. Fencl, prof. st. prům. školy 
v Praze 

Dom. Fey, arch. v Uh. Hradišti 

Ant. Fiřka na Kr. Vinohradech 

Jos. Fleischmann, účetní v Pře- 
rově 

Fr. Florian, děkan v Jasově . 

Ant. Fousek, lesní v Žamberku 

Dr. Gust. Friedrich, prof. v Pražce 

Jos. Frydrych, far. v Střezmiři, Č. 

TliDr.' Alois Frýdek, kap. děk. 
v Hradci Král". 

Fr. Géduš, farář v Lipovci . . 

MUDr. E. Glúcksmann, láz. lék. 
v Luhačovicích 

Václ. Grunwald, zem. úč. řed. 
v Praze 

Jan Gutmenscli, c k. řed. pošt. 
pokl. v Brně 

Snáška . . . 



12-- 



470 

1 

25- 
2- 
2- 



25 



•50 



10 



577-85 
6 



— 168 - 



Přenáška . . . 577-85 
Fr. Hajíček, c. k. notář v Miro- 

vicích 2 — 

Fr. Hájek, děkan v Rozsochách 2 — 
Jos. Hájek, c. k. vrch. pošt. kontr. 

na Kr. Vinohradech .... 1 — 
JUDr. Kar. Hájek, c. k. notář 

v Blatné 1 — 

Jos. Hladký, c. k. berní assist. 

v Žamberku —-50 

Václav Hlavička, far. v Netine 1 — 
JUDr. Alois Hnilička, c. k. sond. 

taj. v Praze 1 — 

Fr. Hodek, stavitel v Praze 1 — 

B. Homola, farář v Obřanech . 1 — 
Fr. Hoppe, farář v Praze . . !•— 
Ferd. Hořejš, lakýrník v Praze 2 — 
Jos. Hradil, koop. v Osekn . . 1 — 
Josef Hrdina, továrník v Pelhři- 
move 1' — 

Kamila Hrušková, choť soud. 

rady v Táboře I' — 

Fr. HuIka, c. k. soud. ofic. ve 

Zdounkách 1" — 

V. Chmelař, c. k. pošt. kontr, 

v Olomouci 2^ — 

Týž sbírkou 670 

Alois Christ, farář v Křesfann- 

vicích 1 — 

Alex. Chromec, starosta v Ko- 

žušanecli, sbírkou .... 320 
Vratislav Jablonský v Jičíně — '20 

Ign. Jahoda, c. k. vrch. soudní 

ofic. v Napajedlích .... \ — 
Jos. Janda v Sáta licích ... 1 — 
Jos. Jančík, měst. tajem, v Ko- 
jetíně, sbírkou 38 — 

JUDr. Fr. Jeřábek, adv. v Dvoře 

Král n. L 1 — 

C. k. berní úřad v Jičíně . . 330 
Jan Juráš, nadučitěl v Senici, 

sbírkou 10' — 

Jos. Kalivoda, c. k. berní správce 

v Žamberku 1 — 

Boh. Karel, c. k. berní ofic. 

v Olomouci 2 — 

Dr. techn. H. Karlík, řed. cukr. 

v Nymburce 3' - 

Jos. Kašpar, far. v Rosicích, C. —50 
Ferd. Kavka v Praze .... 1 — 
Jindř. Kelímek v Přerově . . 2 — 
Jos. Klásek a Jos. Žák, taj. c. k. 

stát. drah v Plzni .... \ — 
V. Klíma, zást. řed. I. měšť. šk. 

chl. v Karlině 1 — 

Fr. Klus, děkan v Košicích 2" — 

Jan Kokta, obch. v Maloměřicích 1 — 

Týž sbírkou 040 

Leop,Kolísek,far. vPředklášteří 1 — 
B. Konvalinka, c. k. prof. v Ml. 

Boleslavi 2 — 

Snáška . . . 686-65 



Přenáška . . . 68665 
JUDr. Kar. Kozánek, adv. v Ky- 
jově, sbírkou 7 — 

Fr. Kozumplík, koop. v Jevíčku 2 — 
Kar.Kožušníček, obch. vUnčově 2 — 
Jan Kranich, c. k. prof. v P. 

Ostravě 2 — 

Jan Kratochvíl, vrch. správce 

v Kosmonosích \ — 

F. F. Krause, nám. starosty 

v Jilemnici 2' — 

Ondřej Králík, far. v Křtěnici . 1 — 
C. k. ber. úředníci v Královicích 170 
|os. Krása, c. k. notář v Nov. 

Městě n. Met 10 — 

Kat. Krátká v Přerově . . . 4 — 
Jos. Krejčí, naduč. ve Smržicích ]• — 
Fr. Kršňák, far. v Těšaticích P— 

ThDr. Fr. X. Kryštůfek, univ. 

prof. v Praze 1 — 

Edv. Křižánek, far. ve Spytinově 9- — 
Jos. Kubín, farář v Dlouhé Vsi 

u Kunštátu 1' — 

Rud. Kutina, ndj. města Král. 

Vinohrad 2'- 

Jos. Kužel, c, k. fin. úč. revid. 

v Praze 2- — 

J. Lehejček, děk. vTvrdonicích P — 
K. Lux, farář v Ostrovačicích . 2 — 
Aug. Markuzzi, nám. starosty 

v Sušici 2"- 

MUDr. Fr. Mašík, obv. lékař 

v Hruškách u Brna .... 2' — 
Karel Matyáš, obch. ve Valaš. 

Kloboucích 2' — 

A. Menoušek, c. k. rada zem. s. 

v Praze 2' — 

A. Merz, spr. spoř. v Lounech V — 
A. Michal ík, far. v Březové u 

Svitav 2' — 

Emil ^Navrátil, chefinž. elektr. 

v Žižkově 2 — 

jos. Neruda, c. k. pošt. ofic. 

v Gmundenu P — 

Ant. Nevrkla, farář v Koněšíně P— 
Jos. Nevrla, hosp. řed. v Břez- 

nici, Č 5 — 

Fr. Němeček v Rajnochovicích 1 — 
A. Novák, inž. v Lounech . . 2 — 
Jak. Novák, obch. zahr. v Póvlu 1 — 
Fr. Novotný, naduč. ve Zvoli 

u Zábřehu P — 

Otakar Očenášek, úřed. u brtř. 

Thonetú v Koryčanech, sbírk. 9'30 
Vine. Pacák, prokurista v Praze 2 — 
Ant. Palička, c. k. soud. adj. 

v Rakovníku P — 

Fr. Patík, obch. v Husovicích . 1 — 
JUDr. Ant. Pavlíček, advokát 

v Karlině 2-— 

Ant. Pánek, vrch. účetní v Holic! 5' — 

Snáška . . . 784-65 



1Ó9 



Přenáška . . . 78465 
Otak. Pertlík, odb. uč. v Nuslích 2 
F. Pctřvalský, far. v N. Sídlech 1 
J. Pe.xider, továr, na Kr. Vino- 

liradecli 1 

Václav Plundra, c. k. úč. rada 

v Praze 2 

Mest. histor. museum v Plzni . 1 
JUDr. Jos. Podbrdský, c. k. rada 

v. z. s. v Brně 3 

Ferd. Podešva, městský kane. 

v Příbore 1 

JUDr. Jan Pohl, adv. ve Zbirovč 2- 

Jos. r^okorný, účet. v Léto vících 1 

Ign. Pouč, far. ve Vel. Lukově 2 — 

Ádmin. „Národ. Listii" v Praze 

pokutu složenou p. Ludv. 

Meilerem z Fírna v kanceláři 

p. JUDr. J. V. Říhy, advokáta 

v Nymburce 20'— 

Spolek architektu a inž. v Praze 2 — 
Fr. Procházka, c. k. professor 

v Kohně 5" — 

Dr. Jos. Prouza, dvorní tajemník 

ve Vídni P— 

Jan Provazník, spr. měst. iičt. 

v Kolíně 1 — 

Sbor prof. c. k. gymn. v Přerově 10 — 
Mat. Přidálek, inž. chem. v Pře- 
rově 1 — 

N. Raclavec v Mukařově . . 2 — 
Fr. Raška, farář v Nevojicích . 1 — 
Karel Ráček, c. k. rada zem. s. 

v Uh. Hradišti 2 — 

MUDr. Felix Reinl, operateur 

v Olomouci 5 — 

Jan Reyl, př. stan. v Bedihošti 2 — 
MUDr. Rud. Roubal, lékař ve 

Vamberku 1 — 

MUDr. A. Růžička, prim. lékař 

v Bohnicích p — 

Jan Rýpar, koop. v Jakartovi- 

cích, Slezsko 2 — 

J. Řihánek, ředitel k. a. semin. 

v Praze 2 — 

Jos. Saksl, farář v Třebotově . 1 — 
Fr. Segefa, farář v Beneticích 1 — 
AI. Semerád na Kr. Vinohradech 605 
Boh. Simonides, far. v Jamném p— 
Jan Skála, hosp. kontr. v Da- 

čicích 1 — 

Jiří Skokan, vrch. stroj. kom. 

c. k. st. dr. v Praze . . . 7 — 
Jos. Slavík, c. k. notář v Loni- 

• nici n. Luž 2 — 

Prokop Slavík, lékárník na Ho- 
rách Kutných 2-— 

J. Smeykal stár., předs. měst. 

spoř. v Přibyslavi .... 2- — 
Václ. Souček, tov. v Mochově 2 — 

Snáška . . . 88370 



Přenáška . . . 88370 
Marie Srdínková v Hradci Kr. 2 — 
Jan Sticha, c. k. notář ve Slav- 
kově 3 — 

MUDr. Rud. Straka, lékař v Ky- 

šperku 2 — 

Theod. Strommer, koop. v Těš- 

novicích 1- — 

Fr. Sýkora, vrch. inž. kr. hlav. 

niěsta Prahy 2 — 

B. Šilingr, stav. a arch. v Ledči 1 — 
Sanatorium Dra Šimsy v Krči 2 — 
Rud. Šklíba, c. k. pošt. tajem. 

v í^razc 1 — 

Jan Skřeta, správce v Král. Poli 2 — 
Jos. Šotka, c. k. fin. sekr. v Uh. 

Hradišti 2 — 

MUDr. Rud. Štos. obv. lékař 

v Uh. Ostrohu 10 — 

Jan Šubert, vrch. zást. banky 

„Slavic" v Praze 2 — 

MUDr. K. Šulc, lékař v Michál- 
kovicích 2' — 

Jos. Švidernoch, řemen, v Klini- 
ko vících 1 — 

Poštovní oficianti v Těšíně 5 — 

Jan Tichý v Praze 1 — 

Karel Till v Poličce .... 1- 
Otakar Trávníček, měst. sekr. 

v Třebíči p— 

Obč. bes. „Cyrill" v Troubkách 7- — 
P. Tuscher, mag. pharm. v Jindř. 

Hradci . . , 2 — 

Farní úřad v Újezdě u Sokolnic l'() 
Josef Ulehla, c. k. fin. rada v. v. 

v Praze 1 — 

Bedř. Vašek, koop. v Kunčicích. 

Slezsko 2 — 

Fr. Vávra, c. k. inspektor t. f. k. 

v Praze 1 — 

Lad. Vávra, koop. v Libové 2 — 

Jos. Večerka, úředník cukr. ve 

Vídni 2-— 

MUDr. Stan. Verner, obv. lékař 

v Hor. Moštěnici 

Rob. Veselý, farář v Trachtíně 
Ant. Vorel, inspektor v Brně . 
M. & J. & J. Vyhnánek v Květné, 

p. Svitavy 

MUDr. Em. Weidenhoffer na Kr. 

Vinohradech 

Lambert Wichterle, továrník 

v Prostějově 10 

O. Wirth, banka „Slavie" v Praze 2 

Občanská záložna v Olomouci 70 

Rolnická záložna v Blatci . . 10- 

„ „ v Křelpvě . 50" 

„ ^ „ ve V. Újezdě 10" 

MUDr. Čeněk Zemánek, měst. 

lékař v Holicích 



Snáška ' . 



1115-20 



— 170 



Přenáška 



1.115-20 



Alois Žalčík, koop. v Měiotíně 1 — 
Fr. Žíla, nadučitel v Lípě . 1 — 

Dohromady . . . 1.11720 

K tomu: Ziist. 31. března 1908 64.77279 

Úhrnem . . . 65,889 99 

Všem šlechetným dárcům vyslovu- 
jeme tuto upřímné a vroucí díky a 
prosíme uctivé a snažně o další štědré 
podpory a blahovolnou přízeň ct. 
obecenstva. P. T. pánům sběratelům 
drobných milodarů sloužiž k laskavému 
vědomí, že k vůli úsporám místa v se- 
znamech jména všech jednotlivých 
dárců příště uváděti nebudeme, majíce 
za to, že postačí uveřejniti úhrnkové 
obnosy jimi nasbíraných a nám zasla- 
ných příspěvků, jichž si velmi vážíme. 
Zároveň pronášíme uctivé přání, aby 
veškeré zásilky peněžní adresovány 
byly na „Výbor Vlast. Muzea v Olo- 
mouci" a nikoliv na některého funkcio- 
náře, jak toho žádoucno k vůli snad- 
nější a přehlednější správě Muzea. 

Eduard Klement, 

vrchní účetní Úslř. záložny rolnické, 
t. č. pokladník. 



Seznam 

nově přistouplých P. T 
prosince 1907 



od 1 



členů 
až do 30. 



června 1908. 



Členové činní: 
Josef Blažek, adjunkt c. k. stát. drah 
v Olomouci. 



Rudolf Boháč, maj. nožířského závodu 

v Olomouci. 
Zd. Braunerová, akad. malířka v Praze. 
MUDr. Fr. Čapek, obv. lék. v Měrotíně. 
Dr. Josef Diviš, c. k. vládní rada na 

Kr. Vinohradech. 
JUDr. Josef Gardavský, c. k. notář 

v Holešově. 
Fr. Hanák, učitel v Koryčanech. 
Karel Havelík, c. k. vrch. stav. komisař 

v Přerově. 
Jan Hikl, děkan v Holešově. 
Měst. prům. museum v Hradci Král. 
Mag. pharm. Jan Jakubička, droguista 

ve Vítkovicích. 
MUDr. Ot. Janek, městský lékař v Uh. 

Brodě. 
V. Ježek, chemik továr, v Letovicích. 
Frant. Jíra, továrník ve Chvalkovicích 

u Olomouce. 
JUDr. K. Kolátor, advokát v Holešově. 
Ed. Klimeš, odb. učitel v Letovicích. 
Pavel Kvasnička, prof. nábož. v Ho- 
, lešově. 

Čten. spolek „Neruda" v Letovicích. 
J. Liška, prof. techniky v Brně. 
Česká dívčí škola měšťanská v Litovli. 
Alois Novák, abs. obch. školy ve Vi- 

narech u Přerova. 
Adolf Novotný, učitel v Nákle. 
Fr. Okleštěk, poslanec v Těšeticích. 
Ed. Pecina, katecheta v Letovicích. 
Adolf Portl, obchodník v Dubě. 
Účtárna c. k. berní správy v Praze 1. 
MUDr. Felix Reinl, operateur v Olo- 
mouci. 
Jos. Skoupil, ředit, továr, v Letovicích 
JUDr. Karel Storch, inspektor c. k. st. 

drah v Olomouci. 
Dr. Miloš Šebesta, spisovatel v Paříži. 
Alois Trnka, sládek v Holešově. 
Antonín Valenta, zedn. mistr v Konici. 
Lad. Vodička, sládek v Holešově. 
Lad. Zavadil, farář v Křížanově. 



Nákladi-ni Vlastou, sjíolku muzej. v Ojouioiíci. 
Tiskem nár. knihtiskárny Kramář a Procházka. 



ČASOPIS 



VLASTEN. SPOLKU MUZEJNÍHO 
^^^^ V OLOMOUCI 

1909. 

ROČNÍK XXVL ČÍSLA 101-104. 



S 43 ILLUSTRACEMI, 
3 PŮDORYSY A 3 MAPKAMI, VESMĚS DO TEXTU VLOŽENÝMI A S 2 UMĚ- 
LECKÝMI REPRODUKCEMI Z OBRAZOVÉHO CYKLU PROF. K. WELLNERA 

, STARÁ OLOMOUC". 



REDAKTOŘI: 

P. IGNÁT WURM A ADOLF VAŠEK. 




OLOMOUC 1909. 

NAKLADtM VLASTENECKÉHO SPOLKU MUZEJNÍHO V OLOMOUCI. 
N.4RODN1 KNIHTISK.XRNA KRAMÁŘE A PROCHÁZKY. 



OBSAH. 

Pojednání a menší články : 



strana 

Coka Frant. : LJdová jména rostlin z Moravy 18, 86 

Faktor Fr. : Hradiště na Plumlovsku 152 

Fišer K. V.: Problém »národnosti« v dějinách českého malířství . 145 

Glos Ant. dr.: Lidověda a kriminilogie 93 

Gottwald Ant.: Nové nálezy předhistorické z Prostějova a odjinud 1, 69 

Chytil Mel.: Lidové vtipy a nápady z Nákla a okolí 157 

Kovář Fil.: O životě lišejníků 11 

Kovář Fil.: Moravské hávnatky 13, 80 

Kozáček Em.: Lidová rčení z Malenovic a Napajedel . . . . 24, 94 

Ne vě ři 1 J. d r.: Velehrad a starobulharské sídlo v Abobě . ... 49 

Opluštil Ant. dr: Alkoholismus 102 

Vašek Ad.: Třetí sjezd na ochranu památek v Praze 1908 ... 27 

Vy vlečka .i.: Nález mincí v Olomouci 97 

— m: Mezinárodní sjezd o alkoholismu v Londýně 149 

— m: 2enský tělocvik a kroj 154 

Kůzné zprávy: Nález mincí ve Vel. Kosatce u Příbora (J. V.) . . 33 

— Domácí pivovary 33 

— Učarování kravám 34 

Část revuální : 

Archaeologie 34, 107, 158 

Moravský archaeologický klub (A. V.), str. 34. — 

— Zajímavé novinky na poli moravské archaeologie, ref. Všk., str. 
107. — 

— Inž. I. L. Červinka o nejstarších mohylách moravských, str. 107. 

— Zpráva o sjezdu Mor. Arch. klubu v Boskovicích, ref. F. Kovář, 
str. 158. 

Děfiny kulturní a politické . liiO 

Dr. L. Niederle o rozšíření Cechoslovanů na jih na počátku dějinné 
doby, str. 109. — Dr. Fr. Hýbl: Ke kulturním dějinám říše velko- 
moravské, str, 190, 



— III 



Strana 



Lidověda a národopis 35, 110, 159 

O methodě »slov a věcí«, ref. Všk., str. 35. — K theorii slovenské 
písně lidové (A. V.), str. 37. — K naší kmenové paedopsychologii, 
str. 38. — O sjezdu lidovýchovném. str. 38. — Horácké a podhorá- 
cké dítě, str. 110. — C. de Danilowicz o studiích paní Vlasty Havel- 
kové z oboru ornamentiky lidové, str. 110. — Daktyloskopie a J. E. 
Purkyně (dr. Qlos), str. 159. — Lidověda a kriminologie (dr. Glos), 
str. 160. — Prospekt řlaj.šhansovy sbírky českoslov. přísloví, str. 
160. — Česká lidová píseň v Cechách, str. 163. 

Umění Udové a umění národní 38. 110 

Cestami od umění lidového k umění národin'niu. referuje Ad. Vašek, 
str. 38. — Hudební kritikové o hudbě Janáčkově, str. 42. — Nové 
dílo Jurkovičovo v Praze, str. 43. — Boh. Jaroněk o příští stavbě 
Nár. divadla a jiných veř. budovách českých na Moravě, str. 110. 

— Poučení z Talaškina (A. V.), str. 112. — Moravská Ústředna pro 
lidový průmysl uměl. v Brně. Výstava podomáckého a lidového 
průmyslu moravského v Brně r. 19u9. Slovenské výšivky. K otázce 
výstavní budovy »Sdružení moravských výtvarných umělců na 
Moravě«. str. 114. — Hlasy německých kritiků o výstavách Sdru- 
žení moravských umělců v Hodoníně a v Mnichově, str. 115. — K o- 
tázce volby materiálu v uměleckém díle. Počátky moravské lidové 
opery (A. V.), str. 117. — Český výbor pro národní píseň na Moravě 
a ve Slezsku. O národní písni. Haydn a lidová hudba slovanská, str. 
118. _ Křížkovský a Smetana. Smetanovo »nám a zároveň světu«, 
str. 119. — Vlastenectví složkou moder, vývoje kulturního, str. 120. 

Literární historie 1^0 

O regionalismu v současné literatuře francouzské, str. 120. — O mo- 
ravském literátu Ant. H. Sokolovi. — Ulirova literární pozůstalost. 

— Maryša. — Z pracovních stolů. str. 122. 

Krása našeho domova. Ochrana památek. Turistika .... 164 

Stará Olomouc (K. W.), str. 164. — Ochrana památek jindy a dnes 
(A. V.), str. 164. — Stanovisko centrální komise pro zachování umě- 
leckých a historických památek, sír. 167. 

Naše národohospodářské obrození 168 

K otevření rubriky, str. 168. — Předpoklady nových průmyslů a ob- 
chodů na Moravě, str. 168. — Moravská Ústředna pro lidový prů- 
mysl v Brně. str. 170. 

Muzejní rozhledy ^ 

Všeobecné principy muzeologie. str. 43. — Prof. dr. L. Píč: O vý- 
znamu muzeí. str. 43. — Brněnská muzea. str. 43. — Z Moravské 
muzejní společnosti, str. 44. — Nová muzejní budova Slovenské 
Muzeální Společnosti, str. 44. — Samostatná krajinská muzea země- 
dělská?, str. 44. — Dr. Mil. Hýsek: O úkolech moravských muzeí, 
str. 44. 



IV 



Strana 



Vědecká a umělecká extense 1^2 

O kulturních úkolech Moravskoslezského osvětového svazu, str. 122. 

Literatura 12.^ 

Dějiny t. zv. moravského separatisniu. Ref. Bohuslav, str. 123. — 
Dodatek redakce. Ign. Wurni, str. 125. — Vv. Kovář. Třetí příspěvek 
ku květeně lišejníků moravských, ret. ťr. Zvěřina, str. 125. — Prof. 
Vv. Černý. Pravěké doby Moravy, ref. Ad. Vašek, str. 126. — Dr. 
Václ. Fiajšhans: Ceskoslovanské přísloví. ( — m), str. 172. — Ad. Ja- 
šek: Výklad idey cj-rillomethodějské ( — m). str. 173. — Ant. Orel: 
Naše písně ( — m), str. 173. — Pohádky, vydané Sdružením výtvar- 
ných umělců moravských ( — m). str. 175. 

Osobni • •^'^ 

t Řed. Mat. Václavek, str. 44. (A. Všk.) — .los. Bartocha. str. 45. 
vA. Všk.) — Dr. Jos. Podpěra, str. 46. (A. Všk.) — .Imenování, str. 
46. — Z pracovních stolu. (AI. Fiala. — V. Frašek. — Prof. dr. Píč). 
str. 46. 

Z Kroniky Vlasteneckélio spolku muzejního 47, 127. 17^) 

XLVlll. výkaz darů. str. 147. — Zpr. o val. hrom., str. 127. — XLIX. 
výkaz darů. str. 132. — Seznam nově přistouplých P. '1'. členu, 
str. 143. — L. výkaz darů. str. 181. — Seznam nově přistouplých P. 
T. členů. str. 183. — Časopis muzejní posílá se 1. výměnou. 2. bez- 
platně, str. 183—184. 

Poznámka: 

Vyobrazení moravských hávnatek jest vesměs původní, jež kreslil 
luiior pojednání, p. Ml. Kovář sám. 



m 



T 




ZiSyTK!/ [ílFlíffÚYň, 

(Kosti a kusy bůže.) 




ZBYTKY ÍBflmOTflo 

1. 2. Kly u délce 1 80 m. 3. obratel, nad ním celá páteř. 4. stolička u ůásni, 5. masité 
pozustotky na klu, ď. žebra s tkaní, 7. kosf notiy, 8. jablko femuru, Q. obrafle ocasu 

s kozí, lO. zbytky kůže. 




o 






C 2 




tJ 



S^ 







^ ', 






(=3 &< 






TBBo I\7, 




c 



iJ 



ČASOPIS 



ROČNÍK ZA 4 KORUNY. 

ČLENŮM VLASTEN. SPOLKU 
MUZEJ. VYDÁVÁ SE ZDARMA. 



VLASTEN. SPOLKU MUZEJNÍHO V OLOMOUCÍ. 



číslo 101 



LEDEN 



ROKU 1909. 



Nové nálezy předhístorícké z okolí Prostějova i odjinud. 



Píše Ant. Gottwald. 



V následující zprávě uvádím pouze nálezy ze své sbírky, a to jen 
ty, jichž dosud nikde jsem neuveřejnil. 

Jsou to předně nálezy, které učinil jsem na mnoha mnou ob- 
jevených praehistorických lokalitách, dříve úplně neznámých (asi 




Obr. 1. Z Čechovska u Čechovic. (Zmenšeno: 1.2,4,5,6,7,9, 10, 12, Hí 
3, 8, 11 — -„ 13— V4, 14, 15 — ',.) 



50) a pak nově nasbírané a vykopané starožitnosti z několika dříve 
již ode mne popsaných sídlišť a pohřebišť. 

Kromě toho poznamenávám i věci předhistorické z některých 
známých nalezišť mimo Prostějovsko, abych takto v nepatrné míře 
doplnil nálezy badatelů jiných, kteří na těchže místech dříve pátrali. 
Některá naleziště z okresů jiných jsou též nová, dosud nikde neza- 
znamenána. 

Sedlíště neolithická. 

Č e c h o v i c e. 

Z Čechovska přibylo mi množství nožů a škrabadel (obr. 1,, 
č. 1., 4., 5., 6., 7., 9., 10., 16.), šipky, vrtáky, pilky (obr. 1., č. 12.), 
rydla (obr. 1., č. 2.), jádra, jaspisový nucleus, kopytovitý klín, se- 
kyrky různých tvarů a velikostí, nedohotovené, jen částečně obrou- 
šené sekyrky a dláta, taktéž i více neb méně na mlaty opracované 





Obr. 2. Misečka od Čechovic (V4). Obr. 3. Škrabadlo od Cechůvek ('/a). 

kusy kamenů (obr. 1., č. 14.), navrtávané mlaty s jamkami proti sobě 
(obr. 1., č. 8.), s čípky s jedné i s obou stran (obr. 1., č. 11.), pře- 
ražené mlaty vyhráněné, sekyrky a otloukadla pořízená z přeraz, 
mlatů, hladidlo z nástroje kopyt, tvaru, četné vývrty, hojné brou- 
šené kusy krevele (obr. 1., č. 3.), závaží (obr. 1., č. 13., 15.), ko- 
lečka ze střepů vybroušená, spousta přeslenů (mám jich odtud již 
nyní přes 200), misečka s podlouhlými otvory místo uch (obr. 2.), 
vzorky keramiky a j. v. 

Čas. moravského musea zemského roč. VI., s. 49. 

Cechůvky. 

Na východní části kopanin v jamách i ve vrstvě kulturní vy- 
skytuje se dosti četně keramika zdobená ornam. nehtovým a line- 
árním, velmi vzácně i pomalovaná. Zde nalezl jsem též jediný střípek 
tuhový z jemného nádobí páskovaného, paz. nožíky, škrabadla 
(obr. 3.), kam. sekyrky, dláta (jedno pazourkové), klínek kopytového 
tvaru, přeraz, mlaty, kamennou deštičku s nedokončeným provrťem, 
bafíatý přeslen. 

Čas. Vlast, spolku muz. v Olom. r. XXI., s. 108. 



3 — 



D ětko vi ce. 

Na Skaličníkácli otevřel jsem několik jam s krásnými a vel- 
kými střepy, paz. nožíky, klíny kop. tvaru, sekyrkami, přer. mlaty, 
přesleny a pod. Ze střepů slepil jsem pouze půl nádoby s orna- 
mentem nehtovým. (Obr. 4.) Ve vykopávkách míním pokračovati 
příštím rokem, načež podám o nálezech odtud zvláštní zprávu. 

Č. M. M. z., r. VI., str. 43. 

Hamry. 

Na Lovině jsou znatelný 4 velké jámy, k jichž prokopání jsem 
se dosud nedostal. Z jedné mám dva rozbité mlaty a z opracova- 





Obr. 4. Nádoba od Dětkovic (' „). 



Obr. 5. 
Nedovrtaný mlat z Hamer. 



ného týlu jednoho znovu hluboce navrtaný, ^ale nedodělaný mlat 
(obr. 5.). Střepy jsou tu téhož druhu jako na Čechovsku. 

Hradisko (u Kroměříže). 

Z bývalé cihelny mám střepy s koulovitými pupíky, rohatými 
uchy a pod., dva červeně a bíle pomalované. 



H r u b č i c e. 

V břehu bývalého hliníku mezi osadou a kostelem vybráno 
bylo z otevřené jámy několik úlomků z nádob koulovitých (obr. 6.). 

Při odkopávce v Košíkách objevila se letos druhá jáma s in- 
ventářem neolithickým, skoro 4 metry široká a 2 metry hluboká. 
Střepy, jichž poměrně bylo málo, jsou převahou z hlíny pískem 
a slídou promíšené, mají drobné pupíky kulaté pod hrdlem neb na 
hraně, často s vypíchnutými dolíky se stran proti sobě, někdy 
i úplně propíchnuté v podobě malých oušek. Některé pupíky jsou 
prsty se stran smáčknuty, na velkých nádobách pak ploše nasazeny. 
Též vyskytly se i dva pupíky rohaté, ač uch takových tu nebylo. 



_ 4 — 

Okraje obyčejně bývají jemnými zářezy vroubkovány. Střepy z ná- 
dobek džbánečkových s drobnými koulovitými pupíčky byly vesměs 
barvy žluté, z plaveného jílu. Jen na 3 kouscích z nádob hrubých 
a na jednom jemném zbylo něco červeného barviva. Četné byly tu 
paz. nože, škrabadla, rydla, mimo ně vykopal jsem i dvě kamenné 
sekyrky a přibroušenou kost. 

Kositelec. 

Mezi žárovými hroby 35., 36. a 37.*) na pohřebišti v zahradě 
Kvapilově rozkládala se kulturní vrstva, z níž vykopali jsme četné 
střepy s rohatými uchy, drobnými pupíky, s dolíky neb zářezy se 
stran, vroubkované okraje mis, půl soudečkovité nádoby z plave- 




Obr. 6. Střep z Hrubčic. 



Obr. 7. Misečka od Kralic {"^U). 



ného jílu (tedy střepy téhož druhu jako v Košíkách u Hrubčic), 
přeraz, závaží, zlomek mlatu, kam. mlýn a četné zpřerážené kosti. 

Koválovice (u Kojetína). 

Z „Podílů dlouhých" mám mnoho paz. nožíků, buriny, škra- 
badla a pod. Na rozoraných polích nalezl jsem pouze tři červené 
střípky rázu přechodního. 

Kralice. 

Z chudé jámy na Trněnce vykopal jsem paz. nůž, sekyrku, 
jemné střepy páskované, střepy z nádob neornamentovaných s kou- 
lovitými pupíky, jeden tuhový z hrubé nádoby s pupíkem zátko- 
vitým a řadami vrypů od nehtu, neúplnou misečku na duté 
nožce (obr. 7.). 

Kr u m sin. 

V trati Želí nacházejí se stopy sedliště s keram. nejstar- 
šího rázu. 

Na Mokři patrný jsou četné rozorané jámy, kol nichž najdeme 
nástroje z pazourku a mnoho drobných střepů beze všech ozdob. 

*) „Pravěk" IV., str. 178. 



Zřídka objeví se střep s pupíkem koulovitým, někdy i se stran 
prsty smáčknutým neb s ouškem propíchnutím pupíku povstalým. 
Pouze jeden střep má okraj zařezávaný. — Na sedlišti tomto vy- 
skytly se i střepy s ornamentem lineárním. 

L u 1 č. 

Ze zahrady Trávěncovy mám různé střepy z hrubých i drob- 
ných nádob (některé červeně a bíle pomalované), pazourky, obsidian. 
„Pravěk" r. 111., str. 14. 




Obr. 8. Z jam u Mostkovic (' 4 skutečné velikosti). 



Mo stk O v i c e. 

Na Vysoudilce, na poli p. Roháčka, prokopal jsem 4 rozsáhlé 
jámy kotlovité, z nichž vybral jsem zažloutlé střepy s ornamentem 
vlnitým, krokvicovitým, meandrovým, jakož i dosti střepů z větších 
nádob bombovitých o silných stěnách s rozmanitou výzdobou, po- 
zůstávající z důlků nehty vtlačovaných mezi masivními uchy a pu- 
píky zátkovitými, s dolíkem shora vmáčknutým. Některé nádoby, 
kromě pupíčků, často s drobnými dolíky se stran proti sobě, jiné 
ozdoby neměly (obr. 8.). Z nástrojů byly tu jen dva paz, nože a dva 
nástroje kopyt, tvaru. 

Kromě jam s keramikou zdobenou lineárním a nehtovým orna- 
mentem jsou na Vysoudilce četné jámy, ve kterých se vyskytují 
střepy červené, z nádob hotovených z hlíny nečisté, namnoze silně 
pískem a slídou promíšené a úlomky nádobek z plaveného jílu 
žluté barvy, s drobnými koulovitými pupíčky (obr. 9.). Jam tohoto 
druhu prokopal jsem zatím 7 a to na pozemcích p. Jančíka, Ro- 
háčka a Kudinové. Nejobyčejnější ozdobou na nádobách hrubě 



- 6 - 

pracovaných byly pupíky koulovité a elliptičné, zhusta s vtlačenými 
dolíky z boků. Propíchnutím některých povstala drobná ucha. Jinak 
vyskytují se ucha rohatá i pupíky téhož tvaru, někdy i v podobě 
válečkův. Pouze na několika střepech jsou otisky po prstu neb 
v řadách vtlačené okrouhlé dolíčky, nejčastěji pak vyskytují se zá- 
řezy vroubkované okraje, zejména na miskách s nevysokými dutými 
nožkami. Z vykopaných střepů slepil jsem jen drobnou nádobku 
(obr. 10.). Nožíků paz. a rydel bylo celkem velmi málo, dvě sekyrky 
a dvě přibroušené kůstky. 

My sli o vi ce. 

Na Žákovci při polních pracích občas nacházeny bývaly kam. 
sekyrky a přer. mlaty, z nichž některé uloženy jsou v mé sbírce. 




Obr. 9. Z jam u Mostkovic (' .; skutečné velikosti). 

Poslední dobou, procházeje tu několikrát veškerá pole, našel jsem 
červené střepy (jako z Cechovska), paz. nože, dvě kam. sekyrky 
a podlouhlý mlýn. 

Ohrozím. 

Z Cubernice, ač mám značný přírůstek, není nic zvláště po- 
zoruhodného. Nože. škrabadla, jádra, sekyrky, některé i z přera- 
žených mlatů zhotovené, množství přeražených sekyrek a mlatů, 
miniaturní mlat s napočatým vrtáním, vývrty, několik přeslenů, zá- 
važí, neúplná nádobka tvaru látky (obr. 11.), vzorky střepů a pod. 

Č. M. M. Z. r. V!., str. 50. 



O tasla vic e. 

Z Glosu mám četné paz. nože, kam. sekyrky, drtidlo, otlou- 
kadlo z mlatu, přeslen, střepy s pupíky koulovitými a uchy povsta- 
lými propíchnutím pupíků větších (jako z Mostkovic neb Hriibčic). 



Na Svobodnici při rozoraných jamách potroušeny jsou ne- 
zdobené lUomky z červených nádob. Zde zdvihl jsem paz. noze, 
• neporušenou sekyrku a přeslen. 

Raclavice (u Vyškova). 

Na sedlišti na „Vinohrádkách" nasbíral jsem několik paz. no- 
žíků, škrabadlo a střepy Čechovským nejpodobnější. 

S e 1 o u t k y. 

Před několika lety při odkopávce na dvoře bývalého starosty 
p. Kaříáka rozkopány byly některé jámy. Střepů v nich bylo mnoho, 





Obr. 10. Nádoba od Mostkovic (VlO- 



Obr. 11. Nádoba od Ohrozimi (»/<). 



leč těch si tehdy nikdo nevšímal. Loňského roku na podzim v sou- 
sedství při odklizení hlíny u p. Slavotínka vykopáno bylo několik 
střípků neornamentovaných, zvířecí kosti a zajímavá celá nádoba 
(obr. 12.) se 4 uchy po jedné straně ve dvou řadách nad sebou 
a s 2 pupíky na straně protější. Podobnou nádobu ve střepech, 
vydobytou na Čubernici u Ohrozimi, zcelil p. J. Slovák v Kroměříži. 
Tato vykopána byla na sedlišti neol. nejmladšího druhu. Do které 
skupiny tento nález seloutský nutno zařádit, nelze zatím rozhodnouti, 
to vysvětlí teprve kopání příštím jarem. 
Mor. starožitnosti, str. 53. 

S 1 a t ě n i c e. 

Nad „Vinohrádky", poblíž sedliště s keramikou slezskou, zjistil 
jsem osadíště s keram. bombovitého tvaru, zdobenou ornamentem 
lineárním a nehtovým. Pazourky, nástroj kopyt, tvaru, přeražený 
mlat nedovrtaný, rohatá ucha. 

S 1 a t i n k y. 

U kříže v Šebínkách nalezl jsem střepy páskované i nehtem 
rýpané. 



8 



Keramiku téhož druhu zjistil jsem i za humny u kamene hra- 
neč. č. 388. 

St i ch o v i ce. 

Na „Pustém dílu" objevil jsem loni sedliště s keram. volutovou 
a prokopal 7 chudých jam s nepatrnými střípky, mezi nimiž vyskytly 
se jen 3 paz. nože, rydlo, sekyrka, škrabadlo kopyt, tvaru a ko- 
lečko ze střepu vybroušené. Nádoby s volutami a meandry byly 
většinou staršího druhu, koulovité, některé pak rázu mladšího, pro- 
táhlejší s naznačeným hrdlem. Na nemnohých kouscích místo čar 
vyskytující se řady vpíchaných teček poukazují již na přechod mezi 





Obr. 12. „Putna" ze Seloutek (54 cm vys). 

keramikou volutovou a píchanou. Střepy z nádob hrubých (mezi 
nimi i několik tuhových) mají ornament nehtový, různě vtlačené do- 
líky a pupíky zátkovité (obr. 13.). 

T e 1 n i c e (u Brna). 

V trati na „Hliníkách u Krakova" nasbíral jsem krásné střepy 
píchané, něco keram. páskované a pomalované, paz. nože, jehlu, 
šipku, obsidian, jádra, kam. sekyrku a přeslen ze střepu. 



T o v a č o v. 

Z mocných vrstev kulturních na „Hraďouchu" vybral jsem hla- 
zené střepy neol. nejstaršího druhu s rytými čarami, přerušovanými 
dolíky a seky, kousky z hrubých nádob s ornamentem štípaným, 



9 - 



5 vrypy po prstě, ucha rohatá nebo protknutá ze sedlovitých pu- 
píků, paz. nože, vývrt, přeslen. 
Morava za pravěku, str. 81. 










4 3 




L — ^ 



iV^ 



\ 



-— •' 

'^^-«- 







Obr. 13. Z jam u Sticliovic (' , skut. vel.). 



U r č i c e. 

Za kopání na popehiicovém poli na Kumberkách narazili jsme 
na chudé jámy se střepy páskovanými a nehtem štípanými. Sem zajisté 
patří kam. motyčka při 2. žárovém hrobě vykopaná a část mlatu. 

Na Záhumení jsou stopy osídlení s keramikou volutovou a tečko- 
vané píchanou. 



— 10 - 

Na Mitrově je osadiště značné rozlohy. Zde nasbíral jsem 
četné paz. nožíky, šipku, sekyrky a střepy červené neb hnědé 
z hlíny pískem hojně promíšené, s rohatými uchy i obyčejnými 
oušky a s pupíky polokulovitými, někdy se stran prsty smáčknutými. 

Nehojné střepy téhož druhu vyskytují se na Hájových, od- 
kudž mám též paz. nože a klínek kopyty tvaru. 

Na Golštýně hojné jsou střepy Čechovským nejpodobnější, 
paz. nože, buriny, jádra, sekyrky a přesleny. 

Na Klucích nasbíral jsem pazourky, sekyrky a hladidlo z pře- 
ražené sekyrky. Střepů jsem tu nikdy neviděl. 





Obr. 14. 1. Mlat z Biskupic ('/g), 
2. z Dědic (Va). 




Obr. 15. Mlat od Krumsína {29 cm dl.). 



V a n o V i c e (u Jevíčka). 

Z pozemků Vlkových získal jsem různé střepy s volutami a me- 
andry, nehty rýpané, též s pásy dřívkem vytlačenými, s pupíky drob- 
nými i většími. Z jednoho střepu z plavené hlíny je vybroušeno ne- 
pravidelné kolečko uprostřed provrtané. 

„Pravěk" roč. IV., str. 162. 

V e ž k y (u Kroměříže). 
Z Července mám četné nožíky, škrabadla, rydla a pod. 

Vicoměřice. 
Rozlehlé sedliště na Padělkách, naproti nádraží nezamyslickému, 
s keram. páskovanou a pomalovanou prokopával p. říd. Ant. Te- 
lička. Zde nasbíral jsem něco střepů páskovaných, hojněji naskytly 
se mi střepy s koulovitými pupíčky, některé i s dolíky se stran, ro- 
hatá ucha a pazourky. 

Ž e r ů v k y. 

Na poli při bývalém hliníku jsou stopy osadiště se střepinami 
volutami zdobenými. 



— 11 



Jednotlivé nálezy nástrojů kamenných. 

Biskup ice. Ze Zadků mám mlat zobou stran vrtaný (obr. 14., 
č. 1.).^ 

Celčice. Sekyrka. 

Dědice. Mlat íobr. 14., č. 2.). 

Hlůzov (u Hranic). Dvě sekyrky nalezené v základech dřevě- 
ného stavení, ve spodním tráme, v dlabu zvlášť pro ně vysekaném. 

Kru m sin. Na zadním Mokři u lesa 
vyoral Fr. Znojil obrovský mlat přes 3 kg 
těžký (obr. 15.). 

Křenůvky. Sekyrka z Padělků. 

Mysliovice. Dláto ze zahrady 
Hlouškovy. 

Ptení. Z Bernova neporušený mlat. 

Slatinky. Sekyrky a přeražené 
mlaty z neznámých míst, půl vyhráněného 
mlatu z pozemků při Kosíři (obr. 16.). 

Stichovice. Z pole nad bývalou 
cihelnou přer. mlat. 

Třebčín. Z „Dílů" kopytovitý ná- 
stroj. 

Určíce. Ze Skalice přeraz, mlat. 

Žerůvky. Při kopání na lukách získal pro mne velmi pěkně 

zpracovaný mlat p. Dr. Zahradníček z Olšan. 
^ ^ (Přiště dále.) 




3 




Obr. 16. Vyhráněný mlat ze 
Slatinek. 



e 



O životě lišejníků, 



Uváděje do „Časopisu muzejního" práci o moravských hávnat- 
kách, předesílám jí kratičkou zprávu o zajímavém životě lišejníků 
a úkolu, jenž jest jim vykázán v přírodě. 

Lišejníky moravské jsou posud velmi málo prozkoumány, a proto 
upozornil jsem v části popisné na některé formy, jež by se u nás 
vyskytnouti mohly v přesvědčení, že diagnosy při záhadných formách 
budou mnohému vítány. 

Zkráceniny jmen za stanovisky značí sběratele. Jsou to pánové: 
(Nies.) prof. z Niesslů, (Kalm.) Dr. Kalmus, (Spitzn.) prof. V. Spitzner, 
(Ulic.) prof. J. Uličný, (Podp.) Dr. J. Podpěra, prof. J. Laus, (Picb.) 
učit. R. Picbauer, (!) F. Kovář. 

Stélka lišejníku jest složena obyčejně z jednobuněčných řas t. zv. 
gonidii, které jsou trvale vázaný vlákny houbovými (Ascomycet). Vede 
tu nerozlučný život houba a řasa, nejčastěji v přátelském poměru, 
v němž se obě koniponentv vzájemně podporuji. Úkolem houby jest 



— 12 — 

zásobiti řasu nezbytnou vodou a anorganickými solemi, bez niž by na 
vyprahlých lokalitách žíti nemohla. Assim.ilující řasa dává jí náhradou 
organickou potravu, aniž houbou byla vykořisťována, naopak vyvíjí se 
bujněji než ve volném stavu. Nejedná se tedy o pravý parasitismus, 
nýbrž o t. zv. symbiosu (soužití), s kterým se u lišejníků v několika 
variantech setkáváme. Rovněž i houba v tomto spojení, nejen že se 
nerušeně vyvinuje od klíčícího výtrusu až k úplné vyspělosti plodnic, 
nýbrž nabývá ještě vlastností, které jiným houbám chybějí — obsahuje 
lišejníkové kyseliny, které jí umožňují žíti na neustrojném podkladě. 

Lišejníky daří se nejen na různém organickém substrátu, ano 
i na holých skalách, kovu, skle a pod. látkách, kde houbová čásf jest 
v přímém spojení s podkladem, který svými výměšky daleko učinlivěji 
rozrušují, než se to děje zvětráním na místě lišejníky nepokrytém. Ná- 
sledkem toho jsou prvními pionéry, přinášejícími život na pustou skálu, 
bez ohledu je-li úpalu slunečnímu neb stínu vystavená. Účinky svými 
ji pomalu rozrušují a po svém zaniknutí, odumřelou stélkou zúrodiíují, 
upravujíce vrstvu, v které mohou vyšší ústrojné byliny žíti. Tím stá- 
vají se důležitými činiteli v přírodě. 

K uhájení své existence na místech tak ohrožených obdařeny jsou 
podivuhodnou životní energií. Mohou na dlouhý čas úplně vyschnouti 
a navlaženy byvše dále rostou, snesou velkou zimu i značné teplo 
a dosahují poměrně vysokého stáří. 

I rozmnožování jest v poměru k houževnatému životu. Děje se 
nejen výtrusy a práškovitými sorediemi, jimiž často jest osypán, nýbrž 
i nepatrný úlomek má schopnosf za přiměřených okolností v samo- 
statnou rostlinu vzrůsti. 

Přímý užitek, který člověku poskytují, jest jen podřadného druhu. 
Záleží v několika jedlých druzích, z nichž Chlorangiiim esciilentiim 
a zvlášť jeho odrůda Jiissuffei (biblická manna), jakož i žaponská 
Gyrophora esciilenta „Iwatake" mají oekonomickou důležitost K těm 
druží se taktéž v Žaponsku požívaná Alectoria sulcata a některé pup- 
kovky (Umbilicaria), sloužící v subarktickém pásu Sev. Ameriky v době 
nouze za potravu. 

Z našich druhů jest v polárních krajinách lišejník sobi téměř vý- 
hradní potravou sobů v době zimní a činí tak krajiny ty člověku oby- 
vatelnými. Mimo to na poloostrově Skandinávském vyrábějí z něho 
líh. Pukléřka islandskd u nás slouží v lékařství, na Islandě bývá 
v mléku vařena, ano i s moukou na chléb upravována. Některé druhy 
konečně poskytují barviva: orseille, lakmus atd. 

O škodlivosti lišejníků bylo často psáno. Ovšem některé druhy 
vyskytují se za vhodných podmínek v množství na stromech a tvoří 
známé raky. Avšak vliv jejich není tak škodlivý, jak se dříve myslelo. 
Ve větším množství lze je spatřiti pouze na starých neb chorobných 
stromech. Z velkého počtu známých lišejníků jsou jen dva druhy 
Letharia viilpina a Cetraria pinastri vlkům a psům jedovatý. 



13 — 



Moravské hávnatky. 

Peltigera Willd-Hávnatka. 
Podává F. Kovář. 

Stélka jest velkolistá, rovnovážná, obyčejně kruhovitě rozprostřená,^ 
s plodnými laloky + vystoupavými. Na líci jest okoralá, lysá neb ne- 
zřetelně plstnatá, na rubu bezkorá, zřetelně světle neb tmavě, často 
sitnatě žilnatá a příchytky k podložce upevněná. Plodnice jsou štíto- 
vité, vodorovně neb kolmě na líci prodloužených laloků umístněné, 
celou spodní plochou přisedlé, bud ploché neb trubkovitě svinuté. 
Terč jest v mládí rouškou (která jest zbytkem kůry, pod níž plodnice 
se vyvinula) zastřený. Tato později se trhá a částky její na okraji 
plodnic v cáry se třepí. Kůra skládá se z velkých, tenkostěnných, 
pseudoparenchymatických buněk, kolmě prostoupených k povrchu smě- 
řujícími hyphami, jež tvoří více na sebe vodorovně uložených buněč- 
ných vrstev. Pod kůrou jest 
vrstva skluběných, modro- 
zelených (Nostoc), neb světle 
zelených (Dactylococcus) 
gonidií. Vrstva dřeňová jest 
chundelatá, volně, s po- 
měrně tlustostěnných, řídce 
dělených hyph složená. 

Pyknokonidie schází. 
Pouzdra makrokonidií jsou 
umístněna na okraji stélky 
a obsahují nifovité, neroz- 
větvené sterigma, umístěné 

na krátkých basálních buiikách. Makrokonidie jsou jednobuněčné, vej- 
čité, neb vejčito-podlouhlé, rovné a bezbarvé. Vřecka jsou klínovitá, u P. 
venosa váčkovitá a obsahují 6 — 8 bezbarvých neb nahnědlých vřeteno- 
vitých až jehlovitých 4 — 8 dělených výtrusů. Parafysy jsou nerozvět- 
vené, článkovité, na konci stlustlé. 




% 



ri 






Peltigera venosa (L.) Hoffm., na levo 
rub stélkv. 



Sekt. I. Peltidea (Ach.) Wain. — Stélka s jasně zelenými skoro 
kulovitými neb elipsoidickými Dactylococcus-gonidiemi. 

A. Plodnice jsou rovnovážně upevněné. 

P. venosa (L.) Hoffm. PÍ. lichen. I. (1790) p. 31. — H.křivo- 
žebrd. — Stélka jest skoro kožovitá, jednolistá, drobná, pouze 0-5—2 cm 
dl. a asi tak široká, přilehlá, nedělená, z úzké klinovité spodiny lastu- 
rovitě vydutá neb vějířovitě rozšířená, s krajem vroubkovaným neb 
mělce laločnatým, šedozelená, navlhčena jasně zelená, vespod bílá 
s černohnědými, stromkovitě rozvětvenými žilkami. Plodnice jsou černo- 
hnědé, na koncích laloků vodorovně upevněné, v mládí značně pro- 
hloubené, později úplně ploché, skoro kruhovité a mají ztlustlou, ne- 
dělenou obrubu. Vřecka jsou nadmutá a obsahují tupě vřetenovité 



- 14 - 

4dílné výtrusy. K b r. Syst. (1855) p. 62, Liclien venosiis L. Spec. 
pl. (1753) p. 1148, Peltidea venosa Ach. Meth. (1803) p. 282. 

Rozezná se drobnou, obyčejně houfně se vyskytující světle ze- 
lenou stélkou a rovnovážnými plodnicemi, které téměř nikdy nechybějí. 
Od sterilní P spiiria a malých nevyvinutých stélek P. canitia i ne- 
plodné kusy lze tvarem, barvou i nervaturou lehce rozeznati. 

Vyskytuje se na stinných, vlhkých místech, ve sku- 
linách skal, lesních úvozech a kamenitých stráních. 
Nové Město: velice hojně při voznícestěz údolí Ochůzky. 
do Vlachovic (!). Nedvědice: v množství na hadci vedle 
obory při cestě od Stříteže k Per n stý nu (!). V krajině 
brněnské: při lesní cestě z Blanska do Olešné a v lese 
u Vranova (!). Babylom u Vranova a Veveří (Kalm.), u Le- 
tovic (Niessl), u Adamova (Navě.). Třebíčj Na pokraji 
lesa u Hamerny blíž Ptáčova, u Trnavy, Řípová, Liští 
(Picb.). U Vladislavi při c e s tě k bývá 1 é prac h o^v n ě (Mlič.). 
Eisleiten u Vranova (Podp.). Prostějov: Na „Čechovské" 
u Žárovic (Spitz n.). 

B. Plodnice jsou kolmě postavené. 

P. aphthosa (L ) Hoffm. Fl. II. (1795) p. 167. H. bradavičnatá. 
Stélka jest přilehlá, dosti tuhá, nápadně velkolistá, široce-okrouhle la- 
ločnatá, suchá šedozelená, poněkud lesklá, navlhčena, jablečně zelená, 
černými, namnoze řídkými bradavkami poseta. Na rubu jest bílá, hustě 
černě sitnatě žilnatá, takže střed stélky jest téměř celý tmavý, s krát- 
kými chomáčkovitými a tmavými příchytky. Plodnice jsou kolmě po- 
stavené, kaštanově hnědé, okrouhlé, s roztrhaně zubatým krajem. Vý- 
trusy jsou 4 až vícedílné. K b r. Syst. (1855) p. 58, Par. (1859) p. 
23, Lichen aphthosiis L. Spec. p 1. (1753) p. 1148, Peltidea aphthosa 
Ach. Meth. (1803) p. 287, Nyl. ve Flora XLV. (1852) p. 529. 

Jest největším naším druhem a pozná se snadně po navlhčené 
stélce, která obdrží jasně zelenou barvu. Nejvíce podobná jest P. ma- 
lacea, ale barva této jest více špinavě zelená, kůra tlustá, houbovitě 
měkká a rozprýskaná. 

Vyskytuje sena krajích lesů zvlášť borových, vevře- 
sovištích a v úvozech. Častěji v pohoří než v rovinách. 
Rozšířena jest v okresu třebíčskéip vel. -meziříčském 
a náměšfském (Ul., Picb.). V okolí Šumperku (Paul). Je- 
seník: Hokšár, S t ol ové ka m en y, u „Jeleni studánky" 
(Paul.). Na Salvízu, u Spi klíc, pod Klad. Sněžníkem 
(Spitz n.), u „Tvarohových d ě r" na Klad. Sn ěžn iku (Niessl), 
Vysoká hole, Pecové kameny, Petrštýn (!). Olomouc, Na 
vřesovišti u Vel. Bystřice (!). Prostějov. N a stra n i u St i- 
chovic, u Plumlova na vřesovištní stráni v „Čubernici" 
a v B r a n i s k á c h, v lesích u P t e n í ( S p i t z n .). 

Var. leiícophlebia Nyl. Syn. i. (1860) p. 323. Peltidea aphth. 
v. leucophlebiu N o t. S á 1 1 s k. F. e t Fl. F e n n. F o rh. atd. (1866) 



- 15 — 

p. 117. Stélka jest méně rozprostřena, bledší, nelesklá. Na rubu jest 
celá bílá s nervaturou zřetelnou, bílou neb světlou. Plodnice jsou 
vzácné a chovají 3dílné výtrusy. 

Liší se obyčejně menší stélkou, barvou líce i rubu, jakož i chudě 
dělenými výtrusy. Nylander upozorňuje, že jeví podobnost k P. ru- 
fescens, od níž se bradavkovitými cephalodiemi pozná. U nás posud 
nalezena nebyla, ač jest možné, že byla přehlédnuta. 




Peltigera horizontalis L. Hoffm. 



Sekt. II. Eupeltlgera (D'Ntrs.) Hue. 
nými zhloučenými Nostoc-gonidiemi. 

, A) Plodnice jsou rovnovážné. 



— Stélka s modravě žele- 



za, horizontalis, (L.) Hoffm. Deutschl. Fl. II. (1795) p. 106, 
H. rovnovážná. — Stélka jest skoro kožovitá, lesklá, vjlkolistá, 5 — 15 
cm dl., asi 2 cm š., lehce dolíčkovaná, bud" modrošedá neb šedohnědá, 
navlhčena tmavězelená až zelenohnědá, s laloky široce zaokrouhlenými, 
chobotnatými. Na rubu jest světle hnědá, ku kraji bělavá až bílá, 
s černohnědými, uprostřed splynulými, téměř celý střed stélky zakrý- 
vajícími sítnatými žílkami a silnými chomáčkovitými příchytky. Plod- 
nice jsou červenohnědé, na velmi zkrácených lalocích vodorovně upev- 
něné, často tlačením obruby klenuté a slabě zubaté. Výtrusy jsou dlouze 
vřetenovité, stále čtyřdílné. Lichen horizontalis L. Mant. I. (1767) p. 
132. Peltidca horizontalis Ach. Lích. u n í v. (1810) p. 515. 



- 16 — 



Rozezná se lehce od všech větších druhů rovnovážnými plodni- 
cemi. Sterilní má sice podobnost s P. polydactyla, s kterou má spo- 
lečný lesk, avšak více zaokrouhlené laloky a hlavně silněji vyvinuté 
chomáčkovité a černavé příchytky poskytují nám jistých znaků k rozlišení. 

Vyskytuje se častě ji v hornatějších krajinách na 
mechatých skalách, kamenech, pařezích a lesní půdě. 
Jeseník. V údolí Moravky u Mal. Moravky aždo Vel. 
Kotliny pod Vys. holí. (Spitzn.) Bruntál (týž). Šumperk 
(Paul). U Václavova v Se v. Moravě (F. Schenk). Olomouc. 
U Hrubé Vody, v údolí bělkovickém (!). Plumlov. V oboře, 
u Star. Plumlova. (Spitzn.) Brno. U Adamova (Niessl), 
u Veveří a Božího Požehnání. (Kalm.) Třebíč. (Ulic.) 
U Dobré Vody, Okřešic, Hor. Vilímovic, Vladislavi. (Picb.) 

Tišnov. Na Čebince (!), v krajině 
ždárské a novoměstské dosti 
často (!). 

/. muscorum Schl. ex Schaer. 
Enum. (1850) p. 21., Cromb. Journ. 
Bot. (1876) p. 360., Leight. Lích. F 1. 
e d. 3. p. 105. Jest ve všech částech drob- 
nější. Stélka jest tenší, méně okrouhle la- 
ločnatá, laloky menší a užší. Plodníce jsou 
drobnější. Prostějov. Křovinatá 
stráň u Čelechovic (!). 




B) Plodnice jsou + kolmě postavené, 
a) Stélka jest šedá až šedohnědá, navlhčena 
šedozelená. 
1. Žílnatina jest s rubem skoro stejnobarevná. 



Peltigera horizoníalis (L.) 
Hoffm. (Rub stélky.) 



P. canina (L.) Hoffm. D e u t s h 1. F 1. II. (1795) p. 106. 
H. psí. — Stélka jest téměř papírovitá, ohebná, s kůrou málo lámavou, 
přilehlá, bělošedá neb šedavě nahnědlá, navlhčena šedozelená, v mládí 
jemně plsřnatá, později skoro lysá, s laloky až 5 cm š. Na rubu jest 
bílá, u starších jedinců bývá někdy v prostřed nahnědlá, se stejnoba- 
revnými žilkami a bělavými málo třásnitými příchytky. Plody jsou 
kolmě upevněné, obyčejně se strany trubkovitě svinuté, kaštanově hnědé*. 
Výtrusy jsou jehlovité, 4 i více dílné. — Kbr. Syst. (1855) p. 58, 
Par. (1859) p. 23; Lichen caninus L. Spec. p 1. (1753) p. 1 149, Peltidea 
canina Ach. Lích. univ. (1810) p. 517. 

Podobá se značně P. rufescens, od níž liší se širšími laloky, 
chabější, ohebnější a větší stélkou, jakož i nervaturou s rubem dosti 
stejně zbarvenou a příchytky skoro jednoduchými. 

Jest obecná na mechatých stinných skalách, strá- 
ních, vře so vi ští c h, v 1 e s í c h i k rovinách. B ez u d án í t var u : 
Dosti hojná v okresu velko-meziříčském a náměšfském 
(P i c b.). Třebíč (U 1 i č.). V okolí Šumperka a Sobot í na (Pau 1.). 
Olomouc. U Hrubé Vody, v bělkovickém údolí, Tepenec, 



— 17 - 

v opuštěných kulmových lomech pod Sv. Kopečkem (!). 
Prostějov. Na Hloučele, na Zlechově v Bí loveckém háji, 
u Plumlova, Draha n (Spitz n.), u Adamova, v Jeseníku 
(Kalm.); hojná v krajině ždárské a novoměstské (!). 

/. leucorrhiza Fw. — Tvar typický. Žíly i příchytky jsou bílé. 
Rozšířená. Sem asi většina předešlých údajů se vztahuje. 







'fy 



^<o 



\ \ ^ 



Peltigera canina (L.) Hoffm. 



/ rufa Kmphb. - Stélka jest hnědší, silnější, na rubu s hnědými 
až černavými žílami a příchytky. Syn. /. ulorrhiza Schaer. Zdar. 
Plodná na Peperku (!). Olomouc. Bělko vi cké ú d olí (!). 
V údolí u Vojtěchova sev. Konice (Podp.) 

/. //fli'/í/í7 Boist. Nou v. Fl. des Lích. p. 80. Jak typická, pouze 
stélka jest na rubu i líci žlutavá. U nás nebyla pozoro'vána. 

Časopis Vlast. muz. spol. v Olomouci. - 



18 



/ spofigiosa Del. — Žíly i příchytky jsou velmi hustě plstnaté. 
U nás posud nalezena nebyla a dle diagnosy jest P. 
rufescens blízká, ne-li totožná. 

/. membranacea Nyl. — Stélka jest ohebná, tenčí, olysalá, neb při- 
plstnatělá. Laloky sterilní jsou okrouhlé, plodní kratší. Plodnice jsou 

menší, bývají zřídka vyvinuty, a když 
^- se i vyskytují, jsou nečetné. Olo- 

mouc, (j Hrubé Vody na ska- 
lách. Blansko. V Suchém 
žlebě (!). 

/. crispata Rbh. (P. iindiúata 
Del.) — Kraj stélky jest silně vlnitě 
kadeřavý a sorediovaný. Podob- 
nou formu nalezl jsemvBěl- 
kovickém žlebě u Olomouce. 
/. palmata Uuby. — Kraj 
stélky jest drobně laločnatě dělený. 
Plodnice jsou drobnější. Forma pře- 
dešlé podobná. Z Moravy není 
znám á. 
Boistel uvádí v Nouv. Fl. d. Lichens p. 81. f. praetextata Flk. 
non Nyl. s následující diagnosou. Kraj stélky jest kadeřavý a mimo 
to hnědými válcovitými často větvitými výrostky pokrytý, které bývají 
uprostřed laloků odumřelé (H u e, Canysy p. 28. = sorediata Schaer. 

(Pokračování.) 

y 




Peltigera canina (L.) Hoffm. 
(Rub stélky.) 



Lidová jména rostlin z Moravy. 

Podává Frant. Čoka, učitel ve Vyškově. 

Při výletech botanických loňských i letošních zapisoval jsem jména 
rostlin, jak jsem se jich doptal od lidí v polích, loukách atd. pra- 
cujících. Největší část z nich jest asi odborníkům již známa. Seznam 
můj má více účel, přispěti ku znalosti rozšíření jmen těch. Sbíral jsem 
ponejvíce na Slovácku, méně názvů je z Valašska, ze střední Moravy 
od Vyškova a z Hané, z okolí Olomouce. 

Na větším materiálu by bylo zajímavé, sledovati stejná jména 
z různých krajů Moravy. Tak sluje Eryngium campestre na Slovácku 
všeobecně „královo zelí", tentýž název slyšel jsem však též v Letonicích 
u Vyškova. Jméno „svinská vež" pro umbellifery je známé na Slovácku, 
ale také u Olomouce. 

Zajímavým je název „sněhulka" ze Střené místo sněženka, je totožný 
s polským „sněgulka". Některá jména vyskytují se též v němčině jako 
prostonárodní jména, tak „Krista pána brada", „Panny Marie ruka" 
a mn. j. Snad mají v obou recích stejný původ v dřívějším názvosloví 
lékárenském.^) 

') Připomínám, že jsem též (v Korytné) pohádku slyšel, která souhlasila 
úplně, pokud se pamatuji, s německou poiiádkou Grimmovou: Doktor Allwissend. 
<Br. Grimm: Kinder- u. Hausmarchen. III. str. 179.) 



- 19 - 

Někdy česká jména přecházejí do obecné mluvy německé. Tak 
říkají Němci u Šternberka petrklíčům „Klupatschen" (sdělil učitel R. Ting^l). 
což jistě povstalo z českého „chlupáče". 

Pro čistě botanický zájem na rostlinách nemá náš lid pochopení. 
Skoro vždy má botanika za lékárníka, hledajícího léčivé byliny. Jmény 
obdařil ponejvíce jen ty rostliny, které mu dávají mimo v seně ještě 
nějaký jiný užitek. Tento utilitaristický směr zračí se též v lidovém roz- 
dělení rostlin. Rozeznává „zelinky", t. j. léčivé rostliny; vše ostatní je 
mu „trávou" („To je taká tráva." Slováci.), i když dotyčná rostlina 
pěkně a dosti nápadně kvete. 

Rostlinu poznává na př. Slovák ne tak dle květu, ale více dle listí. 
To souvisí s lékařským upotřebením zelinek, kterým se obyčejně starší 
ženy zabývají. Ty nejvíce jmen znají. Věří. že z horských luk je každá 
květina k něčemu dobrá. (Slováčky na Výzkumu pracující.) Muži a vůbec 
mladší lidé pramálo z vědomostí těchto si zachovali. 

Jen v nejzazších vískách horských umí i mladší lidé a děti ještě po- 
jmenovat rostliny. Často bývají i nesprávně nazvány. Tak muž z Velké 
(doprovázel asi před 25 lety Formánka), neznale asi více jmen pro jarní 
rostliny, pojmenoval nejprv nahý Adonis vernalis „chupáčkem'" 
a pak. když jsem mu ukázal chlupatou Pulsatilla grandi s. pokřtili 
tuto volky nevolky „naháčem". 

Lid shrnuje mnohdy pod stejným jménem několik rozdílných druhů. 
Slovem „hořec, horcovina" označuje Slovák na př. Pastinaca. Peuce- 
danum Cervaria, Laserpilium latifolium a četné asi jiné 
podobné okoličnaté, zvláště bíle kvetoucí. 

Gladiolus imbricatus, Dianthus Carthusianorum 
a Melandryum rubrum stejně se jmenují „hřebíček". Všechny tři 
rostliny mají společně jen červenou barvu květu. Oproti tomu mají 
některé rostliny více jmen (ovšem, pokud mé prameny jsou správné !). 
Tak sluje Calluna vulgaris v Mirošově „prašfák", ale i „černidol". 

Též novotvary se vyskytují. Na př. dostala chrpa Centaurea 
varieoata od žen na Výzkumu pracujících Jiové jméno. Zprvu ji 
nemohli pojmenovat. Pak mínila jedna : „To je taká sladká zelina" a při 
jméně tom zůstalo. Podobně byl asi na rychlo utvořen název „dobrá 
věc" pro Adonis vernalis od Slováka z Lipová. 

V seznamu uvádím u lidového jména latinským názvem druh, na 
který se prostonárodní jméno vztahuje, který jsem totiž měl právě po 
ruce. když jsem se po jménu ptal. Název se ovšem nekryje s bo- 
tanickým jménem a pojmem, má širší obsah. Slovák zajisté řekne nejen 
ke Hypericum quadrangulum „laskavec". ale i ke H. perfo- 
ratum, hirsutum atd. Některé názvy nejsou vlastně jmény, na př. 
„ochvatná zelina" pro Pedicularis Carpatica. Mají více vlastnost 
skupinového označení nežli druhového. 

Jména podávám co možná nejvěrněji, jak jsem je v nářečí slyšel. 
Následující záznamy jsou uspořádány dle abecedního pořadu obci. z nichž 
byly osoby, které mi jméno nějaké podaly. Aby se umožnily krátké po- 
ukazy, jsou i tito označeni řadovými číslicemi latinskými a jména od 
nich sdělená číslicemi arabskými. 



20 



Seznam lidových jmen. 



Bi In i ce. I. žena. 



1. babí ruch. Salvia verťwillata. 

2. krvavník. Chelidonium majus. 

3. masný kořeň. Riimex crispus. 

4. podbil. TussiLago Farfara. 



5. psí jazýček 
lata. 

6. rybí neb žabí očko 
paUistris. 



P lani ago laňce o - 
Myosotis 



7. ščrbák. Cirsium oleraceum. 



6. stračen ůžka. Delphinium con- 
solida. 

7. vidlička. Scandix Pecten Ve- 
neris. 

vlčí ocas. Nonnea pulla. 
zezulina. Cusciita Trifolii. 



9 



Blatnička. I. žena. 

1. boloun. Anthyllís ViUneraria. 

2. centula. Centaurea Jacea. 

3. margétka. Galium verurn. 

4. palach. Typha latifolia. 

5. smetanka. Bupleiirum rotundí- 
foliiim. (Viz Petrov II. 4.) 

II. děti. 
1. cigárky. Typha latifolia. 

3. krvavník. Chelidonium majus. 

III. muž. 1. zatetka. Ranunculus arvensis. 

IV. žena (zda z Blatničky?). 

1. dymák. Bovista sp. 2. metlicí. Asparagus officinalis 

B o r ši ce. I. chasník. 

1. česnečica polní. Allium scorodoprasum. 
Březová. I. žena. 



2. čaganka. Verbena officinalis. 



1. babí rúcho. Salvia verticillata. 

2. kozák. Erythraea Ceniaurium. 

I. žena. 

1. drně. Eryngium campestre. 

2. milovník. Hypericum perfo- 
ratum. 

3. řepíček. Agrimonia eiipatoria. 

III. chlapci. 

1. čertovo pérí. Pteris aquilina. 

2. kukačka. Gladiolus imbricatus. 

3. mléč. Euphorbia cyparissias. 

IV. Žena. 

1. babí rúcho. Salvia sp. 

2. blud. Meliloíus officinalis. 

3. čaganka. Cichoriiim intybus. 

4. černá zelina. Scrophularia 
nodosa. 

5. ihlica. Ononis spinosa. 

6. ihlica žlutá. Hypericum perfo- 
ratum. „Děti se kúpú, aby brzo 
běhali." 



mačačinec. 
lium. 



Achillea millefo- 



4. vlčí ocas. Echium vulgare. 

5. žabie mléko. Linaria vulgaris, 
Euphorbia esula. 



4. svinská vež. 
thenicum. 



Laserpitium Pru- 



1 . kobylí vňať. Meiitha silvest:'is. 
Pára proti bolesti v nohách. 
Užívá se spolu s Tliymus. 

8. orešina. Laíhyrus tuberosus. 

9. sínokvět. Centaurea cyanus. 

1 0. stríberníček. Pí7/ť?//////« argentea 

11. svlak polní. Convolvulus ar- 
vensis. 

12. zvonky. Campanula glomerata. 



- 21 - 



■Č e r n o v í r. ') 

1. cigánské tvarůžky. Malva sil- 
vestris. Děti jí plody. 

Dř í n o v. I. žena. 



2. smradliny. Ribes nigrům. 

3. svinská vež. Různé umbellifery. 



1. bily kropáčky. Syrnphytum tu- 
berosiirn. 

2. konvalinky Primula offici- 
nalis. (!) 

3. kro páčky . Pulmonaria officinalis, 

4. mlyč. Euphorbia sp. 

9. žaruži bily. Anetnone netnorosa 

H 1 u s o v i c e. I. žena. 



5. modrá kopřevka. AJuga Gene- 
vensis. 

6. sedmikráska. Bellis perennis. 

7. večka. Lathyrus verniis. 

8. žaruži. Ranunculus Ficaria. 



1. kupřivica. Galeopsis ladanum. 



2. psi jazejček. 
tamnalis. 



Leontodon aa- 



H orně m č í 
1 



muz. 



hřmění. Chrysanthemuni leii- 
canthctmun. 

2. královo zeli. Eryngium cam- 
pestre. 

3. panny Marie prsty. Gymna- 
denia conopea. 

Hranic e.^) 

1 . naháčky. Colchiciim aututnnale. 

Chvalkovice u Olomouce. 1. žena, 

1. černé kořeň. Symphytum offi- 
cinale. 

2. hřebike polní. Dianthus su- 
perbus. 

3. pcháčbilé. Cirsium oleraceam 



4. tabačky. Listy od Colchicum 
aututnnale. (Správné? Viz: 
Suchov I. 5.) 

5. vlčí hrách. Lathyrus latifolius. 



4. poměnke. Myosotis paliistris. 

5. sviní veška. Angelica silvestris. 

6. ščerbák. Cirsium canum. 

7. zlatoléčke. Ranunculus poly- 
anthemus. 



žebřéčck 
Javorník. 1. žena. 

1. česnek. Ornithogalum Pyre- 
naicum. 

2. prýšč. Euphorbia helioscopia. 

3. srpek. Falcaria Rivini 



Achillea millefolium. 



4. suchá beta. Lithospermum offi- 
cinale. 

5. žabí kolénko. Scandix Pecten 
Veneris. 



6. židovi gatě. Delphinium consolida. 



.II. 



ženy. 

1. babí bruch. Salvia verticillata. 

2. blud. Melilotus officinalis. 

3. híadí pyčka. Eriophorum an- 
gustifolium. 

4. kamenné hřebíčky. Dianthus 
Pontederae. 



5. katerina. Coronilla varia. 

6. koíocil (t skoro neslyšitelné). 
Rumex glomeratus. 

7. královo zele. Eryngium cam- 
pestre. 

8. ližičník. Alisma plantago. 



') Sdělil p. cand. philol. V. Titsch z Černovira. 



- 22 - 



9. medrnica. Symphytiim offi- 
cinale. 

10. milovník neb laskavec. Hype- 
ricum perforatam. 

11. myší ocas. Achillea mille- 
foliiim. 

12. resedka. Reseda liitea. 

13. režocha. Galium veriim. 

Kně ž d u b. I. muž. 

1. černidlo. Palmonaria mollis. 
3. naháč. 
L e to n ice. I. žena. 

1. královo zelí. Eryngiiim cam- 
pestre. 

2. máří droužka. Achillea mille- 
foliiim. {.') 

L i po v. I. žena (z L. ?). 

1. hadula. Ornithogalum Pyre- 
niaciim. \ 

2. margetka. Galium verum. 

3. myší ocas. Veronica orchidea. 

II. žena (z L. ?). 

1. bílá koprivica. Galeopsis la- 
danum. Dobrý lék. 

2. búd. Melilotus officinalis. 

3. čaganka. Cichorium Intybus. 

4. černidlo. Euphrasia odontites. 

5. hřmění. Tanacetum corym- 
bosum. 

6. charva. Ceiitaurea Cyanus. 

7. Janíček. Roly gala major. 

8. kokohrčky neb maces. Papaver 
Rhoeas. 

9. koprivica. Aniirrhinum oron- 
íium. 

10. kukučka. Cuscuta Trifolii. 

Lopeník. 1. žena. 

1. bolehlav. Chrysanthemum leu- 
caníhemum. 

2. cicvar polní. Tanacetum vul- 
gare. 

11. muž. 

1. krcičí zelina. Chrysanthemum 
Leucanthemum. 

2. kropáčky. Primula officinalis. 



14. rmení. Chrysanthemum leucan- 
themum. 

15. tvrdá jatelina. Cytisus capitatus. 

16. včeličky lukové. Anacamptis 
pyramidalis. 

17. včeličky po]n\. Bru/iclla grandi- 
flora. 

18. zvonky. Lilium bulhiferum. 



2. kropenky. Primula officinalis. 
Orcliis sp. 

3. metlička.(?). 

4. polének. Artemisia campestris. 

5. turánek. Senecio Jacobaea. 



4. ostrika. Listí od Colchicum 
autumnale. ■ 

5. „ polní kvítí" . Senecio Jacobaea. 

6. stracenůžka. Adonis aestivalis. 



11. kuráčka. Anagallis arvensis. 

12. maces. Viz 8. 

13. opoňka. Veronica arvensis. 

14. orešinka. Lathyrus tuberosus. 

15. polní žhitidlo. lnula Britannica. 

16. resedka polní. Reseda lutea. 

17. srpek. Falcaria Rivini. 

18. stracenůžka. Valerianella sp 

19. sulky. Sanguisorba officinalis. 

20. vlčí ocas. Echiuni vulgare. 

21. volské ucho. Plantago major. 

22. zimoviz. Cynanchum Vince- 
toxicum. 



3. mačačinec. Achillea millefolium 

4. tuři ca. Galium Aparine. 

5. žabí očko. Veronica Buxbaumii. 



3. siruotka. Listy a plody od 
Colchicum autumnale. 



23 - 



III. muž. 

1. polní hřebíčky. Dianthiis Car- 
thiisianonun. 

IV. dívka. 

1. hřebíček. Gladiolas imbricatiis. 
Diantlms Cartliiisian o rum . 

2. kastrolek. Campaniila persici- 
folia. 

3. kočičí hlaváč. Achillea mille- 
foiiiim. 

V. muž. 

1. řepka. Carlina acaiills. Dá se jíst ; prý zdravá 

VI. chlapci z kopanic. 

1. cicvar. Tanacetum viilgare. 

2. hvozd. Círsium arvense. 

3. kozička. Sambucus nigra. („Bez" 
= dřefí). 

4. mačači nec. Achille a millefolium 



svinská vež. Laserpitium la- 
ti foliům. 



4. ormanek. Chrysanthemum Leu- 
canthemum. 

5. praslička. Sanguisorba offici- 
nalis. 

6. šoscavec. Alectorolophus sp. 

7. uročnice. Anthyllis Vuliieraria. 



5. milovník. Hyper i cum tet rap - 
terum. 

6. oponka. Brunella vulgaris. 

7. pod běl. Tussilago Far far a. 

8. pupava. Crepis biennis. 



9, vrbica. Epilobium angustifolium. 



VII. muž. 



1. bolehlav. Chrysanthemum Lcu- 
canthemum. 

2. krvavník. Hypericum tetrapterum . 

L o u k a. I. žena. 

1. hadula. Allium rotundum. 

2. mastak. Polygonům convolvulus. 

Malá Vrbka. I. muž. 

1. hořec. Peucedamim Cervaria. 

2. Krista pána brada. (?). Druhy 
vstavačů s nedělenými hli- 4. 
zami. 

II. ženy na výzkumu pracující. (Z M. V^?l 

1. hrách. Lathyrus latifolius. 4. 

2. jehlica. Ononis spinosa. 

3. maselnice. Orobanche alba. 

III. žena. (Z M. V.?) 
1. chlupáček. Pulsatilla grandis. 



3 zvonečky. Gladiolus imbrícatus. 
4. žlutá ihlica. Geiiista tinctoria. 



3. zvonečky. Campanula rapun- 
culoides. 



3. Krista pána ruka.(?). Viz: Hor- 
němčí I. 3. 

4. tabačky. Clematis recta. 



sladká zelina. Centaurea va- 
riegata. Proti kašlu. Velmi lé- 
čivá bylina. 



2 medrnica. Pulmonaria angustifolia. Kořen na rány zvlášť na nohách. 



Q 



— 24 — 

Lidová rčení z Malenovic a Napajedel. 

Em. Kozáček. 

Někdo je k práci velice nešikovný. Enom tak tak, že přicmrduje 

a prácu hebelkuje.^) Nedokončí svú prácu, dyby mu Pámbu všecky 

hříchy odpustil a nezvede nic, dyby mu všecky prsty ozlatil. To 

je takový nešika. Točí se jak motovidlo a nemože na nic kapnút. 

Hledí jak vůl na hvězdy, jak tele na nové vrata. Práca mu de jak 

psovi pastva. Plove jak olověná ryba. Točí se jak kača v čepici, 

jak vůl na ledě. Plove jak pantok. Je to takový čuchma. Chodí od 

pustého do pražného. Ale takový nápaditý člověk, ten hnef na 

všecko gabne, a práca mu ide od ruky, jak dyby rubal. Ten každú 

prácu strhne. 

* * 

* 

Co se pracovitý člověk naplahočí. Neví, na kerú nohu by po- 
skočil. Ten si svůj chlebíček perně zaslúží. On všecko podělá 
a práca mu nedá ani spát. Někdy dělá aji přes náturu, až by dušu 
vypustil. Nadělá se jak počtovský kůň. Nadře se jak mezek. Mosí 
všecko zmoct. Ale dá mu to někdy, než je hotový. Je celý udřený 
a slabý jak mucha. A dyš už to nejde s fleku, řekne si: „Což na 
tom naděláš!" 



Nekerá hospodyň žije jak majolena. Přišla si do všeckého. 
Hnef za mladu byla enom vyválaná za pecú. Ta si enom hoví 
a nedá si v ničem ujmy. Je jí křivda jak zajícovi v zelí. Má se jak 
mlynářova slépka. Ta enom prácu čuchla^) a sedí celý deň jak 
škrošňa, lebo postává. Pilná hospodyň má pořáf co šukat po domě. 
Všecko povaří, poklidí a ešče toho podělá na poli, až hrůza boží. 

* * 

„Co děláš ?" 

„Dýchám a hledím pánu Bohu do oken." 

„Ty máš dycky moc prát a málo věšat. U tebe je to tak: dyš 
je šití, néni nití, a dyš sú niti néni šití." 

„Šak od práce aji koně zdychajú." 

„A nebožka Pilná tá zas umřela choda."^) 

„Co sem chtěla řéct a nic dat, ale už sem to snědla. Počkej, 
běhá mě to po hubě." 

„Ja, ty slyšíš dycky zvonit a nevíš kde!" 

„Šak já na to přijdu. A kde ty?" 

„Šak vidíš, struhám kotík o kotík a chodím od pražného do 
pustého." 

„Tož to ja, ledaby tak. Nemáme si aspoň co vyčítat." 



') Dělá ledabylo. ^ Pomalu pracuje. 

•') Přechodník, jehož se posud užívá, ale toliko ve přítomném čase a ve 
tvaru mužském pro všecky rody, při čemž nedbá se stejnosti podmétu, na př. 
„Seďa v iesi poslúchali sme kukačku". 



— 25 - 

Naša Mařka se zahleděla do toho starého výměnkařa. Oni sú 
jak jeden. Jeden za 18, druhý beze dvúch za 20. Jaký šel, takovú 
potkal. 

On je starý jak hřib. Pamatuje snáť prvního Prajza. Je vy- 
švihlý jak dyňa a hluchý jak peii. Je čapatý a smrdí jak thořcap. 
Má v hubě, jak dyš mu vymete.^) Hledí na nebozízek a vidí dlátko.-^) 
Člověk se tak ohřasne, dyš se na něho podívá. — 

Někdy chodí jak tělo bez duše lebo sedí jak hromádka ne- 
ščestí a třase se jak osyka. Ale někdy zas se stavjá jak prázný 
měch. Húlá s penězama a lže, až se mu od huby práší. Dyš má 
o kolečko víc, všecky počídí.") No, to bude lápné manželství. 

Sak ona také už nemá mléko na bradě. Je chudá jak došek. 
Može spát v husím brku. Soplem by ju přerazil. Je celá očadlá 
a pořáť si hubu zakrývá, aby jí černé nezbělalo. A slačí na krejcar 
jak čert na hříšnú dušu. Všecko by chtěla zhltnut. Za krejcar požene 
kozu do Vídňa. Bere jak vůl na rohy a třase se na všecko jak žid 
na hadru. Na nové šaty se ledvá zmodrchala. Ta mu toho moc ne- 
provarí. Ta ním bude orat No, to se neptej ! 

No, ale co je dělat, dyš chudobný mosí kušovat. On má peněz 
jak šupek a jí chybí z kopy groš. Sak on, zdá se mně, proseká 
brzo špalek a ona oškrábe kolečka. Jak povídám, chodila po celém 
háji, uťala na samém kraji. No, ale ešče nejsú všecky tři uzly') zabité. 



Co pořáť pobúčáš? Běž na hradu! Spi, jak by tě do vody 
hodil, jak zabitý ! Spát je lepší než med lízat. Už chrní. Chrápe 
celu noc. Je tma jak v měchu, že by mohl liskat po hubě. Mohl 
by oko vypíchnut. Co se ti zdálo? To se mně čehosi naplantalo. 
Nevím, lešti se mně to vyráčí. Už se rozednívá. Stávej, už ti svítí 
slunko do huby! Šak já tě s tej pece svedu! 



Sprav se!-) Zaplantej se, aby ti nebylo vidět ani očí! Nechoď 
jak vylisraka ! Máš mět šaty na porúzi ! ') Ty se děláš, že máš nové 
šaty ! Svěčí ti to, jak židovi fh'nta, jak praseti vesta, jak kočce 
harmonika. Co se fintíš? Si ty fintidlo ! Enom se tak neparad! Chodíš 
bosky jak pan pes ! Nedělej psom hafíbu ! Chodíš rozplazený jak 
plezmero! Máš kabát od staršího bratra,'") (od mladšího bratra^i). 
Tej šaty nesvěčíja. Má to na sobě jak fiundra. 

Rozprav se už! Si celá zašubraná. Skovej už ty švondry! Potom 

se ti šaty nemají očechýlat. 

* * 

* 

Jak je venku? Mete snih. Je to metelica. Zamete sú až po krk. 
Chodník se hladí. Tak se mosí člověk od tej zimy ohřasnút. Je to 
tam slota, škoda psa vyhnat. Aji v jizbě je zima jak v sírni, jak 
v psí budě. Aby se člověk vypravil jak do Sibérije. Kdo by šel ven 
v takový nečas! 

*) Bezzubý. ■) Švidře. ") Vyčte všem. ') Všecky ohlášky. ^) Oblec se! 
') Na určitém místě. '") Je-li malý. '') Je-li velký. 



- 26 - 

Vybírá se. Juhne. Je teplej o dva kožuchy. Je teplo, až se zuby 
potíja. To slunko je zubaté. Pokrápjá. Mraky se vyvalujú. Slunko 
je sparné. Nebude z toho déšč, to je enom střížeha, to se vymhlí. 
Prší, jak dyš z putenky leje. A piple se to venku. 

* 

Rozdělil bych s ním dušu. Ale on je s jinýma jak jedna ruka, 
a se mnú enom pozdaleku. Nepřeje mně oko v hlavě. Utopil by 
mě na užičce vody. Su mu súl v očách. 

Šak těch svojích kamarádů se už nespleje. Ti ho postavíja 
na nohy.^ Dluhy mu rostú jak z vody. A majetek mu roste, jak krajíc 
v hrsti. Šak včela také: můj, můj! — a píchne. Brzo bude met dluhů 
až po krk, až se budu hory zelenat. 



Měl dlúhé prsty. Byl s haňbú jak jedna ruka. Měl do kremi- 
nálu už enom jak s hráze do rybníka. Sel enom na dohození a rozbil 
okno na cimprcampr. Večgal se do komory a zohavil se na kus 
plátna. Aji jiné věci se mu přilepily na prsty. Potom mosel do ku- 
kaně. Dyž si trest vybyl, chodil jak zámora. A za čtvrť roku byl 
na desce. ^2) 

Ten je zřízený! Leží jak Lazar. Je dořezaný. Chodí na po- 
sledních. Ostal bez sebe a od tej doby skřečí. Ten má dušu v sobě 
na besedě. Nemože se nijak zbrchat. Chodí k něm smrt na besedu. 
Má dušu na jazyku. Už dlúho choruje. Chrapí, enom sipí. Cosi mu 
ostalo v žaludku. Byl zdravý jak ryba — jak buk — a včil vypadá, 
jak dyby stal z hrobu. Už před tym dlúho fňukal a byl jakýsi — 
nakřapený. -- Šak mu už také letí sedndesátka. Brzo mu budu 
zvonit umíráčkem. Ten nebude dlúho chleba jest. 



„Mám hlad jak vlk. Koňa bych snědl. To je piplanina. Je to 
kyselé jak živica. Tak se mně to z huby vyžúvá." 

„Ja, dyš si hladný jak mlynářova slépka. Tak hledíš jak sedn 
drahých roků. Može ti všecky žebra spočítat. A nemlaskej! Jíš jak 
vlk! Jak dybys štrnást dní nejedl. Jíš za štyry!" 

Tak už su naježený jak Jura na vánoce. Mohl by mně na 
bruchu blechu zabit. Už je duša v péřú. To sem toho zhňápal ! To 
sem si nacpal nácka ! Oči by ešče jedly, ale zuby neberu. Už mně 
to leze krkem. 

Pije jak do důchodu. Je spitý na mola, jak pantok. Ten chlasce, 
ani nehltá. Je to ochlasta. Hneť na lačný žaludek chodí trávit čer- 
víka. Má úzkú cestu. Nestačí mu silnica. Má v prvním stoku. Lulaj, 
tutaj u rybníka, dyby bylo půl židlíka; lulaj, tutaj u Moravy, dyby 
bylo máz goraly. ^^) 



'-) Zemřel. '■') Nadávka. 



- 27 



Třetí sjezd na ochranu památek v Praze 1908. 

(Sjezd českých aictiaeologů a spolků muzejních 26 — 28. září.) 
Ref. Ad. Vašek. 

Poslední sjezd (2.) na ochranu památek konal se v Kutné Hoře před 
desíti léty. Tenkrát bylo pracovnímu výboru sjezdovému uloženo, 

aby sebral statistický materiál o českých muzeích. Následkem 
liknavosti některých muzejních spolků venkovských scházela se látka 
velmi pomalu, tak že teprve po desíti letech mohl pracovní výbor 
svolati kongres a na tomto III. sjezdu archaelogů a spolků muzejních 
v Praze ve dnech 27. a 28. září 1908 mohl předložiti výsledky této 
vykonané statistické práce. Sebraný materiál měl pak býti podkladem 
pro další kroky k organisaci muzejní v zemích koruny svatováclavské. 

Zároveň však jest patrno, že následkem rapidně vzrůstajícího 
počtu muzeí v zemích českých a následkem naplnění oboru věd muze- 
álních novým obsahem nahromadilo se za tu dobu pro letoší sjezd 
mnoho otázek a to otázek závažných, jež svou povahou vyžadovaly 
k svému projednání delší doby, než jaké bylo vyměřeno pracovním 
výborem ~ a bylo jím vyměřeno vlastně jen půldruhého dne. A tak 
byli jsme svědky, jak s jedné strany živý zájem účastníků sjezdových, 
propukající v debatních řečích, nesnadno dal se šněrovati zvláštním 
jednacím řádem sjezdovým, omezujícím řeči debatní na pouhých 5 minut, 
s druhé strany byli jsme svědky, jak řeči neobyčejně cenné pro 
pokročilost doby bylo nutno restringovati ve formu co nejúsečnější — 
vzpomínám jen přednášky JUDra K. V. Adámka o organisaci muzejní, 
inženýra Albína Stockého (z Nového Bydžova) o „Svazu muzeí a spolků 
muzejních" - v odpolední schůzi odboru muzejního — a zvláště 
z jednání pondělního řeči, již temperamentním způsobem ve formě 
zhuštěné přednesl zástupce nejmladší naší generace pracovníků muzej- 
ních, assistent umělecko-průmyslového muzea pražského Zdeněk Wirth, 
jenž vůči dosavadnímu pojímání a praktikám v příčině ochrany památek 
zaujal diametrálně odlišné stanovisko, jak níže ještě ukážeme. A právě 
tato stručnost, toto skizzování pronesených myšlenek zavdalo příčinu 
k mnohým nedorozuměním a nevěcným debatám, jichž mohlo býti 
uspořeno, kdyby řeči předem pečlivě připravené a logickým odůvod- 
něním v sobě pevně zaklíněné mohly býti předneseny v původním 
znění. Dále jest i toho litovati, že pracovní odbory, archaeologický 
i památkový, byly nuceny jednati v různých oddělených místnostech 
současně, takže interesovaným účastníkům schůze jedné nebylo možno 
těžiti ze schůze druhé. 

Uvítací večírek na Ž o f í n ě. 
(26. září.) 

Sjezd zahájen byl v sobotu 26. září uvítacím večírkem v malé 
dvoraně na Žofíně za účasti asi 150 členů i hostů sjezdových. Přítomné 
uvítal univ. prof. dr. J. U. Jarník (jako čestný předseda zahajovacího 
večírku), za městskou radu pražskou promluvil obecní starší 
Hašourek, za „Národní radu" dr. Herman. Mezi jinými omlu- 



- 28 - 

vili nepřítomnost prof. dr. L. N i e d e r 1 e a arch. Herain. Sjezd měl 
býti „čistě pracovní, měl býti pro neinformované školou, pro informo- 
vané povzbuzením", proto také repraesentace a poradní řeči odpadly. 
A tak také večírek byl vyplněn přednáškou architekta Kamila 
Hilberta „o domě sv. Víta" s promítanými obrazy. Přednáška 
bude dle sdělení autorova otištěna v „Památkách archaeolo- 
gických", kamž interessenty odkazujeme. 

Zasedání odboru archaelogického 
(v neděli 27. září dopoledne v Klementinu). 

Čestným předsedou zvolen řed. Kl. Čermák z Čáslavi, místo- 
předsedou inž. I. L. Červinka. 

Řid. Kl. Čermák referuje, jak daleko postoupila práce 
o ustálení názvosloví české archaeologie. Na základě 
materiálu ve formě dotazníkové od předních archaeologů českých 
i moravských nasbíraného vypraví zvláštní pracovní výbor instruktivní 
publikaci, v níž souběžně uspořádány budou zinkografie a jednotlivé 
terminy technické, práce, pro další rozvoj této vědy na výsost nutná. 
Do pracovního výboru zvolena byla také celá řada archaeologů mo- 
ravských, pokud jsou zapracováni do jednotlivých dob předhistorických. 

Inž. L. Červinka shrnul v informativní přednášce o „organi- 
saci praehistorického bádání na Moravě" všecko to, co 
v jeho spise „Morava za pravěku" (v úvodních článcích) a v programu 
„iVloravského klubu archaeologického" bylo pověděno. 

Přednášky hlavních repraesentantů české vědy archaeologické 
v království — vrch. fin. rady K. Buchtely, univ. professorů dra Jos. 
Babora a dra Jindř. Matiegky — obíraly se methodikou archaeolo- 
gického badáni, při čemž se myšlenkově zajímavě dopliiovaly. Potvrzo- 
valy jen, že nepracuje se v archaeologii u nás soustavně tak, jak toho 
kriticism vědecký vyžaduje. Důležité praktické pokyny dal osvědčený 
praehistorik K. Buchtela („O methodice při výzkumech 
praehi storickýc h"). 

Prof. Dr. B a b o r zdůrazňuje při výzkumech diluvia methodu 
přírodovědeckou proti historické. S povděkem zaznamenáváme, že 
prof. Ba bor pozvedaje důtklivě hlasu svého žádá, aby archaeolog 
přihlížel ku geomorfologickým a ovšem i geologickým (stratigrafickým) 
poměrům, aby byl tudíž archaeolog dle možnosti v tom ohledu dobře 
disciplinován. Co se týče palaeontologie jako pomocné vědy, má pro 
badatele v diluviu větší význam zase fauna než flora, ježto je spoleh- 
livější pro určování chronologie. Teprve v poslední řadě padají 
na váhu jednotlivé typy industrie člověka pravěkého. 

Dr. Matiegka pozvedá varovného hlasu, aby nebylo zapomí- 
náno osteologického materiálu. Nutno sbírati celé kostry, pokud jsou 
zachovány, nejen toliko lebky, jako nějaké kuriosity. Třeba kosti držet 
pohromadě, zaznamenávat pečlivě hloubku, polohu i ostatní nálezy při 
kostře, dlužno často uchovat celý nález i s hlínou, neboť zhusta 
nestačí pro účely vědecké pouhé ofotografováni nálezu. K návrhu 
prof. Matiegky ustavuje se komise pro sbírání sómat o lo- 
gického materiálu za účelem srovnávacích studií. 



29 - 



Schůze odboru památkového 
(v neděli 27. září dopoledne v Klementinu). 

V odboru památkovém zdůrazněna byla rovnocennost památek 
přírodních i historických, vzájemná souvislost otázek, řešící jich hájení 
í nutnost zákonné ochrany. Neúctě ke krásným útvarům krajinným, 
nešetření jednotlivých charakteristických přírodních zjevů, mizení pa- 
mátek historických, ničení rázu vesnic i měst možno zabrániti jenom 
účastí všech činitelů: zákonem i zostřením ochranných opatření se 
strany státní správy (a ovšem dobrým příkladem), výchovou dětí, obe- 
censtva i samosprávy, organisací i popularisací ochranných snah, jakož 
i vědeckým prohloubením, pořízením dokonalých soupisů památek hi- 
storických a přírodních a zřízením centrálního archívu.*) 

Schůze muzejní 
(v neděli 27. září odpoledne v Klementinu). 

Předsedal JUDr. K. V. Adámek, místopředsedou byl učitel 
Jeníček. 

Z usnesení sjezdových, jež vzešla z referátu JUDra K. V. Adámka 
o organ isaci muzejní a řečí debattních, uvádím tyto pozoruhodné 
myšlenky: 

Nutno učiniti přítrž tomu, aby činnost muzejní v zemích koruny 
svatováclavské se tříštila. Jef muzeí v zemích českých na půlčtvrta sta 
a zřízení 15 nových se ohlašuje. Muzea ta se množí jako houby po 
dešti, abychom tak řekli, ne z vnitřní potřeby, nýbrž z horečky napo- 
dobovací. Mámef v Čechách muzea i v malých městečkách, ba i na 
vesnicích ! Sjezd uznává, že nutno jest organisovati vlastivědná muzea 
k jednotné a ucelené činnosti, (kterážto starost připadne zvláštní m u- 
zejní radě), ale brání se veškerému úzkoprsému šněrování a uni- 
formování z pražského ústředí. PředevšÍFTi jest nutno, aby se vydala 
tiskem statistika o stavu muzeí. Dílo to bude zahrnovati muzea česká 
(pražská a krajinská) pak moravská a slezská. I doporučuje se pro 
další zřizování muzeí, aby použilo se těchto zásad: 

1. Krajinská průmyslová muzea buďtež zřizována jen tam, kde 
jsou k tomu přirozené podmínky a kde jich trvání bude zajištěno. 

2. Pokud se týče muzeí tak zv. vlastivědných, připadniž v krá- 
lovství českém na jedno okresní zastupitelstvo jen jedno muzeum, na 
Moravě na jeden okres. Ale tím není řečeno, že by také na více okresů 
(okr. zastupitelstev) nemohlo připadnouti i jedno společné muzeum. 

Muzea přimknětež se dle možnosti na samosprávné sbory (okresní 
zastupitelstva, městské rady), aby majetek muzejní mohl býti jako ne- 
zcizitelný lépe zajištěn. Vypracují se typy vzorných stanov, jež muzeím 
se odporučí. Sjezd zároveň připouští, že muzea pražská se mohou 
specialisovati (pro dobré podmínky!), omezeni dobře míněné týká se 
jen muzeí venkovských. 



*) Dle referátu V. V. Stecha Jz „Přehledu", ježto pisatel této schůzi pa- 
mátkové, současně v jiné místnosti konané, nemohl býti přítomen 



30 - 

Důležité návrhy inž. Albína Síockého z Nového Bydžova: 
Poněvadž jmění muzejní má býti - pokud možno - nezcizitelno, 
budiž připuštěna aspoň výměna duplikátů. Museum nebudiž „maga- 
cínem" starožitností, nýbrž kulturním ústavem. Na popularisační akci 
klade velikou váhu. Přednášky se u obecenstva nepřežily, nýbrž ne- 
vžily. Dle zkušenosti přednášky provázené promítanými obrazy bývají 
četně navštěvovány. Muzea mějtež tudíž společný archiv diapositivů 
a to i objektů z více muzei. Navrhuje, aby při některém časopisu 
pražském vycházela příloha museologická na způsob německé „Mu- 
zeumskunde", jež by se obírala čistě technickou stránkou muzejní (ku 
př. methodou konservování, pojišťováním atd.). 

S povděkem zaznamenáváme, že dotčena byla také na tomto 
sjezdu otázka součinnosti učitelstva v oboru prací muzeálních. (C. Mer- 
hout: Ochrana památek a škola.) Jednomyslně aklamováno, 
aby pracovní výbor vypracoval návrh k nařízení, jež prostřednictvím 
c. k. ústřední komise vídeňské pro ochranu památek se předloží mini- 
sterstvu osvěty. Vyučování archaeologii aspoň v hlavních obrysech 
budiž při vyučování dějepisu zavedeno na střední školy a zvláště na 
ústavy učitelské. Je-li nucen náš student učiti se dějinám egyptským 
a asyrsko-babylonským — jež vlastně také patří do archaelogie - 
proč by se neměl učiti archaelogii domácí? Mělo by to ten význam 
praktický, že vzbudilo by se u žáka porozumění pro památky, jež 
právě následkem nevědomosti způsobem vandalským se ničí. Souběžně 
s touto akcí podá se k témuž ministerstvu ve smyslu promemoria 
předloženého sjezdu episkopátu rakouského ve Vídni 1901 žádost, aby 
k poučení kněžstva o památkách byla na theologických fakultách zří- 
zena stolice pro dějiny umění — a konečně podána bude žádost, aby 
vydáno bylo nařízení o nezcizitelnosti kostelních inventářů, a zejména, 
aby předměty staré, mající často velkou cenu starožitnickou, nebyly 
vyměňovány za objekty nové, poměrně málo cenné. 

Valná schůze 
(28. září dopoledne v Lázeňském sále). 

V této valné schůzi byly předneseny výsledky práce odborů 
a pojednáno o otázkách společných. Účastníky za universitu pozdravil 
rektor dr. Jar. GoU, za zemský výbor království Českého uvítal příse- 
dící Adámek, jednání vedl ředitel zemského archivu dr. Nováček. 

V obsažnéni referáte JUDra K. V. Adámka o vývoji muzeí 
v království Českém zajímavé bylo srovnání mezi muzei českými 
a německými z království. Převládá-li u museí českých směr vlasti- 
vědný, historický, muzea německá mají převážně směr praktický, neboť 
nemohouce se přirozeně opírat o lokální historii německou, jsou nu- 
cena přihlížeti více k dnešku. Tak na výstavě liberecké v retrospek- 
tivních odborech byli Němci nuceni vydat svědectví o bývalé ceskosti 
svého města. U mnohých museí německých vycházejí časopisy na 
„dělání německé historie v Čechách". 

Za debaty, vzešlé z Adámkova referátu o vývoji muzeí království 
českého, vyšly na jevo pozoruhodné věci, jež svědčí, jak nekulturním 
mnohdy způsobem zacházejí německé správy muzeí s kulturními do- 



- 31 - 

klady našeho národa, v cizině i v Čeciiácii. Tak ku př. v Kolíně nad 
Rýnem, ve Frankfurtě a i jinde původní výšivky lidu českého jsou 
poznačovány jako „Handstickereien aus deni Egerlande", jakoby vý- 
šivky ty byly cenným dokladem o kultuře německého lidu na Chebsku. 
V jistém městě jihočeském archivální památky, vydávající svědectví 
o kulturních dějinách našeho národa, systematicky jsou potlačovány 
anebo ničeny aspoň tím způsobem, že důležitá místa v listinách, pokud 
se nedají zfalšovat, prostě se poleji — inkoustem. 

Jan Emler v referátu o ochraně památek přírodních 
po zajímavém srovnání poměrů v cizině a u nás žádá v první řadě za 
spolehlivou inventarisaci památek pro ministerstvo osvěty, dále aby 
kromě vydání zákona zakoupena byla od státu důležitá přírodní místa 
památková, aby skýtány byly subvence okrašlovacím spolkům a ko- 
nečně, aby vhodným označením památkové lokality přírodní odporučily 
se přízni intelligentního obecenstva. 

Za volného rozhovoru přísedícím zem. výboru Adámkem vyslo- 
vené přání, aby architekti dle vzoru Jurkovičova navázali na tradici 
lidové stavby a vnesli do všednosti nynějších lidových staveb na ven- 
kově více hřejivé poesie, zavdalo podnět k pozoruhodné odpovědi Zd. 
Wirtha, jenž akcentoval požadavek nejmladší generace, totiž ten, aby 
i při lidových stavbách vzat byl ohled na nejnovější vymoženosti mla- 
dých proudů v architektuře a to z toho důvodu, že jest už dokázáno, 
že lid venkovský v kultuře materielní napodoboval cizí vzory, jaké 
dány mu byly v městech a od vrchností. Avšak poněvadž lid ven- 
kovský je povahy konservativní, jeví se vlivy ty u něho až o lOO — 
200 let později. 

Navazuje na to, prof. Bareš přimlouvá se, aby v chystaném ná- 
vrhu k zemskému zákonu akcentovala se také ochrana památek lido- 
vého umění. Konservátorům buďtež přidělena menší territoria, avšak 
jich jmenování ať se děje za souhlasu spolků musejních, a nikoliv na 
pokyn hejtmanství, jež přece v otázkách vědeckých nemůže roz- 
hodovati. 

V stručně podané přednášce o theorii a praksi ochrany památek 
Zd. Wirth vyznačil stanovisko nejmladší generace pracovníků muzej- 
ních vůči názorům a praktikám v konservaci památek ve stol. XIX. 

1. S hnutím romantismu na počátku stol. XIX. souvisela snaha 
uchovávati památky jako historické dokumenty. Nechránili tudíž různé 
památky stavební na Malé Straně před zkázou pro uměleckou jich 
cenu, nýbrž prostě proto, že budovy tyto byly svědky jistých význam- 
ných, historií pověřených událostí atd. 

2. Zájem o umělecký průmysl v následujícím období nesl s sebou, 
že památky konservovány ne jako doklady čistě historické, nýbrž jako 
— dokumenty umění. Než, nekonservovaly se pouze, památky — často 
odlehlých kultur — byly i napodobovány, dál vedeny, dál vykon- 
struovány. 

Interessovalo-li se dřívější hnutí puristické prostě o věc, směr 
restaurační zajímal se už o detail. Leč jinak XIX. stol. bylo v ohledu 
uměleckém impoteníni, nevytvořilo v architektuře silné idee, jako ku 
př. jiná století vytvořila sloh románský, gothiku. renaissanci, baroko, 
rokoko atd. — 



- 32 — 

3. Nejmladší generace však uvažuje: 

Za hnutí restauračního plýtvalo se spoustami peněz, plýtvalo se 
i časem (vzpomeňme si, za jaký ohromný náklad dostavován byl po- 
čínaje stol. XIV. až do dneška dóm sv. Víta v Praze, nebo kostel sv. 
Barbory v Kutné Hoře!), ba, plýtvalo se i talenty. Jak mnohý architekt- 
umělec mohl by uplatniti svého nadání k samostastatnému tvoření, leč 
sešněrován jsa hnutím restauračním, byl nucen právě při stavbách 
monumentálních, jednou v dějinách už započatých, při dalším pokra- 
čování stavby napodobovati slohy staré. Při tom se však zapomínalo, 
že restaurovat znamená vytvořovat falsa, jež nesouvisí se současným 
ostatním myšlenkovým vývojem lidstva, že falsy se originál vlastně 
zohyzcfuje — zkrátka — jak v debatě na to Jan Emler dle francouz- 
ského autora pronesl lapidární větu — restaurovat památky jest 
ničiti je. 

Nebraňme přirozené smrti památek, dávejme jim pouze léky, 
kapky, jako nemocnému muži tím způsobem, že si je dle možnosti 
uchováme, ale nerestaurujme je. A uchovat dovede nám je dnes věda 
také deskriptivním způsobem, popisy, vyobrazením, ofotografováním, 
pomocí fonografu, modely a j. a dovede je uchovat bez velikého 
maření peněz, času i talentů, bez zdržování lidstva v jeho přiro- 
zeném vývoji. 

* * 

* 

Sjezdu zúčastnili se z Moravy: 

Za „Moravský archaeologický klub" inž. I. L. Červinka z Koje- 
tína a uč. AI. Procházka, za Krajinské muzeum v Uh. Brodě učitel 
Kučera, za „Muzeum Komenského" řed. Slaměník z Přerova, za „Vla- 
stenecký spolek muzejní v Olomouci", jenž byl také mezi pořadateli 
sjezdu, zúčastnila se předběžných porad v pracovním výboru paní 
Vlasta Havelková z Prahy, při sjezdu samotném pisatel této zprávy 
byl přítomen jako delegát spolku z Olomouce. Z Moravy omluvné 
a pozdravné přípisy a telegramy poslali mezi jinými také řed. K. J. 
Maska z Telče, řed. J. Klvaňa z Kyjova a prof. Fr. Černý z Brna. 

O sjezdu obšírnější referáty podali Ad. Vašek v „Pozoru" ze 
dne 28. září (č. 185. pondělník), 3. a 8. října (č. 189. a 193.); V. V. 
Stech v „Přehledu" 23. října (ročn. VII. č. 5., str. 95 a 96.); Jan 
Emler v „Českém časopisu historickém" XIV. Seš. 4., str. 475 — 476; 
Dr. Fridolín Macháček (z Plzně) ve středeční „Hlídce Času" ze dne 
11. listopadu a 9. pros.; AI. Procházka v „Pravěku" v posl. čís. 1908.. 

Veškery tyto referáty ovšem jen z hrubá vyčerpávají látku v hlav- 
ních jich myšlenkách. Nejdůkladnější zprávu na základě stenogramů 
uveřejní asi pracovní výbor sjezdový, dle našich informací, patrně 
v „Českoslovanských letopisech muzejních". Vzhledem k cennému 
obsahu jednotlivých referátů odporučovali bychom tuto sjezdovou 
zprávu jako důležitou příručku všem pracovníkům v oboru věd 
muzejních.*) 

Příští sjezd konati se bude snad už příštím rokem. 

♦) Možno se o ni přihlásiti u gener. jednatele pracovního výboru sjezdo- 
vého knihkupce p. A. B. Černého v Praze !., Karlova iii. č. 12. 



- 33 




Náiez mincí ve Vel. Kosatce u Příbora. 

Při gruntě č. 27. opravovaly se letos v létě stáje, a za tou pří- 
činou kopala se hlína pro cihly potřebná hned za dvorem téhož gruntu, 
na t. zv. „pasičkách"; jest to hráze asi 3 ni vysoká, jež se táhne od 
Petřvaldu až ku Malé Kosatce, a byla pravděpodobné kdysi obrubou 
velkého rybníka, jenž se rozlíval od Studénky až po Svinov a od Jisteb- 
níkii až ku Kosatce, přijímaje vodu z Odry, jen asi ve vzdálenosti 
100 kroků tekoucí. — Asi metr pod povrchem této hráze nalezl dělník 
Maralík celý poklad peněz prostě v hlíně ležících, jenž obsahoval : 32 
dukáty, 330 stříbrných grošův a zlatý prsten. 

Dukáty byly vesměs velmi dobře zachovány a byly to tak zv. zlat- 
níky (aureus) krále Sigmunda uherského 1387.— 1437.: na líci viděti 
bylo 4 pole, v prvním a čtvrtém z nich uherská břevna, ve druhém 
a třetím byl český lev, neb též orlice; opis Sigismundus dei gratia rex 
Ungarie. Na rubu byla postava sv. Ladislava s různými monogramy, 
jako K. J., K. H., M. O., a opis: S. Ladislaus rex. 

Groše byly hodně rzí a měděnkou poškozeny, přece však bylo 
lze je určiti; byly to vesměs pražské groše krále Václava IV. 1378. — 
1414. s opisem na líci: Wenceslaus tercius, d. g. rex Boemie, narubu: 
Grossi Pragenses. — (Kontramarky nebylo na žádném kuse.) 

Prsten jest vlastně jen hladký, plochý kroužek, 6 mm. široký, 20 mm 
v průměru, a na něm vyryta jsou gothickým písmem jména sv. Tří 
králův v tomto poradě : Casper + Baltecer + Melchior +. 

Poklad zakopán byl dojista v bouřlivých dobách husitských. — 
Majitelka paní Johana Tylečková mince rozprodává. /. V. 

Domácí pivovary. V climelařském kraji kolem Tršic vznikl nový domácí 
priunysl: začalo se vařit pivo. Chmele je všude dost, je laciný a o ostatní 
produkty, jichž je k vaření piva zapotřebí, také neni nouze. Někde si slad vaří 
sami, jiným při vaření černého piva vypomůže sladová káva, také křížalky 
a pendrek přidávají, aby pivo mělo barvu. Po uvaření nechá se nápoj vykvasit, 
sleje se do nádob a pak se pije. Chuti je, jak nám bylo řečeno, výborné. Vý- 
roba tohoto domácího piva rozšířila se v některých obcích velice. Dozvěděly 
se to ale úřady, vyslaly do obcí finanční úředníky a ti nařizovali všude zni- 
čení domácího piva a hrozili pokutami, poněvadž vaření piva podléhá úřední 
kontrole a zdanění. V Doloplazích u Tršic úřady nalezly přes 20 domácích 
pivovarů. Lidé, kteří výrobou domácího tohoto nápoje se zabývají, nechtěli 
nijak uvěřit tomu, že když si to vaří pro sebe, že by mohli býti pokutováni. 
Úřady nevědí ale také, co s tím mají dělat, poněvadž na takové domácí pivo- 
vary, nemají žádných paragrafů. {„Pozor'", 19. prosince 1908.) 

Do let padesátých uměla v Kylešovicích (ve Slezsku) takořka každá 
hospodyně navařiti piva. Tak vypravuje V. Prásek v „Topografii země Opavské" 
pod záhlavím „Kylešovice" (str. 549) vlastními slovy jisté stařenky kylešovské. 
jak pivo vařili: „Uvařila kotel vřelé vody a polela slad tú vřelú vodu do putně 
a zakryla plachtu, aby to nevychladlo. A potom se to zas dalo do kotlá, a tak 
dluho se to vařilo, až se vidělo, že je dosf. Potom se přistavila kádečka: v ní 
byl kříž, a dénce samé dírky. Na to dénko daly se ovšané věchtě a přes ně 
sě to přecedilo. Tak sběhlo čisté pivo. To se dalo na novo na kote!, a jak 

3 



— 34 — 



dobře vřelo, to se přidal chmel. Jak to dobře sevřelo, vyleio se na troky. Jak 
schládlo, daly se do něho kvasnice. Pak se vlelo do bečičky a nechalo se, až 
vyrobilo kvasnice. Kúskem křenu se vyčistilo." 

Učarování kravám. „Jistý rolník z Řečice na západní Moravě byl nedávno 
v Jemnici ii nějaké báby na poradu, proč mu nedoji krávy. Bába mu řekla, že 
mu někdo čaruje a že po celou tu dobu nesmí nikomu ničeho dáti ani prodati. 
Jistá sousedka šla k nim pro vodu, ale oni ji tam nepustili. Jiná šla k nim pro 
mléko a on jí ho nechtěl prodat. Když jí to bylo divné, řekla jí, že nesmí 
mléko prodat, že by to nepomohlo. Také byla hospodyně viděna, jak za 
humny táhala po trávníku plachtu a sbírala rosu. Každý musí žasnout, že dnes, 
ve 20. století muže se ještě něco podobného státi" dodává pisatel této zprávy 
— bezpochyby z lidu — v „Selských Listech" dne 8 září 1908. 




„Moravský archaeologický klub" za- 
ložený koncem r. 1906 za účelem, aby 
„sdružil nejen všecky dosavadní archae- 
ology a sběratele ve svém středu ku 
systematickému prozkoumání pravěku 
moravského, nýbrž aby se snažil také 
zvýšiti úroveň odborných vědomostí 
u nich všech", může se také za druhý 
rok svého působení (1908) vykázati 
pěknou činností. Po první archaeolo- 
gické výstavce v Podolí u Brna r. 
1907 následovaly v roce 1908 výstavky 
tři. První v L u 1 č i u Vyškova (v sále 
hostinském ve dnech 22.-25. března a 
navštívena asi 2500 osobami), druhá 
v Křen o vících u Slavkova (ve škol. 
tělocvičně ve dnech 20.— 26. dubna, 
navšt. asi 2000 osob). Na výstavkách 
prosloveny populární formou informač- 
ní přednášky, prodávány návštěvníkům 
pohlednice s motivy z morav. archae- 
ologie a populární spisek archaeolo- 
gickým klubem k takovým, příležitostem 
zvlášt vydaný. (Prof. F r Černý: Pra- 
věké doby Moravy. AI. Procházka: 
Ochrana pravěkých starožit. S 25 obr.) 
„A obecenstvo venkovské, takto o pa- 
mátkách poučené a na ně upozorněné, 
dokumentuje ihned podáváním zpráv 
o svých nálezech, často i donášením 
svých nálezů, že tendence takové vý- 
stavky neminula se .cílem." Ze sou- 
kromých sbírek pp. Černého, Čer- 
vinky, Fišary, K n i e s e, Kříže, 
Lipky, Procházky, Stávka, 
Synka a Travěnce vyložil klub 
na výstavě kroměřížské vzorné muzeum 
pravěkých starožitností, v němž typic- 
kými předměty znázorněn vývoj prvot- 



ních kultur lidstva a sice v postupu 
chronologickém od nejstaršího vystou- 
pení člověka v naší vlasti až do konce 
říše Velkomoravské. 

Po prvém archaeologickém sjezdu 
moravském v Litovli 1907 následoval 
r. 1908 sjezd druhý, konaný u příleži- 
tosti výstavy v Kroměříži ve dnech 
15. — 16. srpna. Byl četně archaeology 
i interessenty navštíven a proslovili 
na něm (na Nadsklepí v místnostech 
Řemeslnicko-živnost. besedy) přednáš- 
ky následující archaelogové: 

Vrchní rada K. Buchtela: O otázce 
vzniku neolithu v Čechách a na Moravě. 

Prof. F. Černý: O popelnicových 
polích moravských. 

Inž. J. L. Červinka: O nejstarších 
mohylách moravských (s demonstra- 
cemi.) 

JUDr. M. Kříž: O důležitosti archae- 
ologických nálezů z jeskyně Kůlny 
u Sloupu (s demonstracemi). 

Mag. ph. Fr. Lipka: Stradonice 
moravské ? 

Prof. Dr. L. Niederle: K otázce 
datování našich gallských hrobů. 

Naduč. J. Knies: O zalednění Mo- 
ravy v době diluvialní (s doklady). 

Řed. J. K. Maska: O uzákonění 
ochrany pravěkých památek na Moravě. 

MUDr. J. Smyčka: Organisace 
práce muzejní a archaeologické na 
Moravě. 

Řiditelem Maskou navržená reso- 
luce a shromážděním téměř jednohlasně 
přijatá ukládá výboru, aby předložil 
přímo zemskému výboru markrabství 
moravského navržený zákon pro o- 



- 35 - 



■chránil pravěkých památek na Mo- 
ravě a přičinil se všemožně o svolání 
zvláštní ankety ku projednání tohoto 
zákona. Jednatel klubu učitel A. Pro- 
cházka přednesl obsáhlou jednatel- 
skou zprávu za rok poslední. Před- 
nášky, na sjezdu kroměřižském pro- 
slovené, dle našich informací budou 



otištěny v 1. a 2. čísle roč. 1909 „Pra- 
věku",, ústředního listu pro praehistorii 
zemí Českých, orgánu „M. a. k.", jenž 
vychází péčí inžen. I. L. ^Červinky 
v Kojetíně na Hané. — Členů klubu 
bylo do 15. listopadu 1908 144. Příští 
sjezd lil. projektován jest na r. 1909 
ve Sloupě nebo v Boskovicích. 



JVř'!!'*)!!*)!*!*!* ÍX licltlAJ-^ClílL. 



o methodě „slov a věcí". 

Po dobrodružných (a marných ovšem) 
pokusech filologické a historické školy 
— jejíž období Briickner jmenuje iro- 
nicky „dobou zlatou" — zjednati v o- 
tázce praslovanských dějin více světla, 
a po nezdařených snahách moderních 
method filologických (hist. mluv. spo- 
jené se srovnávacím jazykozpytem) ne- 
dostačujících ještě k řešení záhad, do- 
spívajících toliko k pouhému n o n 
1 i g n e t, hledí se v době novější dojíti 
k bezpečnějším výsledkům cestou sice 
obtížnější a delší — spojením studia 
jazykozpytného se studiem věcí. 

Myšlenka ta ovšem není nová, ale 
nikdy potřeba znalosti „věcí" nevy- 
stoupila tak do popředí jako za po- 
sledních let. Jest to v první řadě 
jazykozpytec Meringer, univ. prof. ve 
Št. Hradci, jenž svými pracemi uplat- 
ňuje zásadu, že studium řeči nutno 
spojovati se studiem věcí. Práce Me- 
ringerovy vztahující se k jihoslovan- 
skému národopisu O kontroloval sla- 
vista na téže universitě dr. Můrko 
a také skutečně názory Meringerovy 
potvrdil. O A právě v této práci pronáší 
prof. Můrko o poměru filologie k ná- 
rodopisu mezi jiným také tato pozoru- 
hodná slova: „leh konnte mích im Laufe 
dieser Arbeit immer mehr íiberzeugen, 
dass gerade ein Linguist und Philologe 
ohne Sachstudien im Finsteren herum- 
tappt. Mír eroffneten sich fiir die In- 
terpretation der Volkslieder, speziel 
der epischen aus Montenegro, fur das 

') „Das volkstumliche Haus in Bos- 
nien und Herzegowina" Wien 1900 
a „Die Stellung des bosnischen Hauses 
und Etymologien zum Hausrat 1901". 
Nákladem Vídeňské Akademie. 

2) Jedná se tu totiž o dva typy domu, 
jaké shledáváme u Jihoslovanů : středo- 
evropský či alpský, k němuž patří dům 
bosenský s 2 místnostmi a 2 ohništi, 
druhý románský, k němuž náleží dům 
hercegovský s jedním ohništěm. 



Verstándnis der serbischen und kroa- 
íischen Belletristen, fur die Erklárung 
der Bedeutungsubergánge im Lexikon 
und fur dasEtymologisieren Uberhaupt, 
sowie iiber den Gang der Zivilisation 
bei den Siidslaven ganz neue Gesichts- 
punkte. In der klassischen Philologie 
bilden heute die Realien schon einen 
wichtigen Wissenszweig, viele mo- 
derně Philologen scheinen aber noch 
auf dem Standpunkte der Grammatiker 
friiherer Jahrhunderte zu stehen, welche 
meiníen, dass m_an die Muttersprache 
nicht zu lehren brauche, weil sie jedeš 
Kind kenne. Hoffentlich werden die 
modernen Philologien von ihrerálteren 
Schwester bald auch in diesem Punkte 
lernen und ihre Junger wenigstens zum 
Studium des Lebens des Volkes, dessen 
Sprache und Geistesprodukte sie er- 
kláren soUen, anregen." 

U nás o slovanských „slovích a vě- 
cech" v ohledu národopisném pěkně 
pojednal prof. dr. Josef Janko. ») 

V díle Jan-a Peiskera („Die áltesten 
Beziehungen der Slaven zu Turko- 
tataren uud Germanen und ihre social- 
geschichtliche Beduetung" Stuttgart 
1905) vyložené these o turkotatarské 
praporobě Slovanů a o následující 
západogermánské nadvládě a o vý- 
hradném zemědělství slovanském v 
předcházející době, byly prof. Jankovi^ 
podnětem, aby právě na této bystré, 
ba přepiatě bystré a na první pohled 
oslnivé kombinaci ukázal, že „proti 
skutečným svědectvím historickým do- 
klady jazykové, zvláště však kolísavé 
často jen subjektivní výklady etymo- 
logické nemají do sebe té prúkaznosti, 
té bezpodmínečné hodnoty noetické, 

") „Národopisný Věstník Českoslo- 
vanský" II. 65—81, „Čechische Revue" 
I. 710—714. 

O o stycích starých Slovanů s Turko- 
tatary aGermáný s hlediska jazyko- 
zpytného. Uvažuje dr. Jos Janko. Otisk 
z „Věstníku České Akademie" ročník 
XVII. str. 100—131 a 139—192. 

3* 



36 



kterou jim Peisker přikládá"') i volá 
po revisi otázky slovanského pravěku!*^) 
K řadě badatelů o dějinách starých 
Slovanů přistupuje v poslední době 
z Poláků professor na universitě kra- 
kovské Józef Rostafiňski svým před- 
běžným nákresem') obsáhlé práce, jež 
vyjde v publikacích Akademie a v níž 
se obírá také otázkou o kolébce slo- 
vanské a o jich prvotním hospodářství 
slovanském. 

Aby rozřešil tuto otázku, neomezoval 
se botanik Rostafiňski na jalové ety- 
mologisování, nýbrž studoval kromě 
názvů také věci samé, k nimž názvy 
se táhly. Historickou fytogeografii kon- 
čin, o něž mu šlo, nestudoval toliko 
na základě historické terminologie bo- 
tanické — ke kterémuž cíli po 30 let 
prohraboval se rukopisnými herbáři 
a tištěnými slovníky— nýbrž zvláštního 
názoru prozkoumal i celou oblasf, aby 
poznal přírodní prostředí bylin, jimž 
Poláci a Slované vůbec udělovali jména 
v historických dokladech zaznamenaná. 
Na to omezil si jednotlivé pásy země, 
kde která rostlina se vyškytá a dle 
přirozených podmínek se asi vysky- 
tovala, srovnal s tím historické názvo- 
sloví a došel k následujícím poznatkům. 
Pravlast Slovanů byla omezena hranici 
buku, tisu a modřínu (stromů těch 
Slované neznajíce také neuměli po- 
jmenovati), za to v území slovanském 
rostly sosny a smrky. Fytogeograficky 
s územím takto naznačeným krylo se 
jedině střední pásmo Rusi ohraničené 
Dněstrem a Donem. Na základě země- 
pisného rozšíření rostlin a historického 
názvosloví botanického usuzuje Rosta- 
fiňski dál, že se Slované naučili znáti 
mák, tykev a také asi pěstovali pše- 
nici od Řeků — s nimiž se stýkali před 
příchodem Skythů bezprostředně a po- 
tom^ opět po řekách černomořských 
asi Řekové k Slovanům dojížděli, kdežto 
od Thraků poznávají Slované tis a na- 
učí se pěstovat žito. Studiem přírod- 
ního prostředí praslovanského spo- 
jeným s badáním o znalosti kovů u Slo- 
vanů, o věcech a názvech z domácího 

^) Srvn. „Slovanský přehled" Ad. 
Černého 1908 str. 455 a n. 

'■) Srvn. ,,Čechische Revue" 1908 čer- 
vencové číslo. 

') „O pierwotnych siedzibach i go- 
spodarstwie Síowian w przedhisto- 
rycznych czasach". Sprawozdania Aka- 
demii Umiej^tnošci v Krakowie, Wy- 
dzialu historyczno-filozoficznego za 
mies^c marzec 1908 r. Str. 22 a ze- 
měpisná mapa. 



hospodářství, průmyslu, lovu i války 
dospívá Rostafiňski k úsudku — 
že Slované zaujali postupem času tré 
rozdílných krajinných typů a sice: li 
vlastní step středoruskou, kde jako 
rolníci usedlí poměrně lehce pracovali, 
zanášejíce se chovem dobytka; 2. mo- 
čálovité Polesí na sever položené, kam 
přivábeni byli hojnými poklady železa 
(železo se naučili vyráběti od Skythů, 
jejichž vliv na terminologii si. vůbec 
také nejsilněji se jeví) a kde se jim 
pak bylo živiti rybami, a 3. lesní poušť, 
kde valem se rozrodivší Slované mají 
život těžký a kde se stávají těžce ro- 
botícími „Lachy" (tak Rusové totiž 
nazývají Poláky). Jest velmi zají- 
mavo, že Rostafiňski přisuzuje 
Slovanům už pro dobu V. stol. 
před Kr. vyšší stupeň osvěty 
než záp. Germanům za Tacita! 
Na vývoj tak ranné civilisace Slovanů 
působily tu asi časné styky jejich 
s Řeky a se Skythy. Slované přenášeli 
kulturu jižních národů na sever ke 
kmenům finským a jiným divošským. 
Tak dostává se prostřednictvím Slo- 
vanů do Skandinávie umění vyráběti 
železo a po jich rozchodu do záp. a 
sev. Evropy také umění páliti lesy. 
Rovněž přechází od Slovanů známost 
šípů k Řekům a odtud do ostatní 
Evropy. Znajíce zbraně slynuli Slované 
brzy také chrabrostí; byli lid vznětlivý, 
sklonný k svárům vzájemným. 

Zajímavý jest doslov, jímž Rostafiňski 
zavírá svou předběžnou práci: „To, 
co jsem vyložil, není hypothesa, jsou 
to fakta, založená na poznání nebo 
výkladu těch věcí, k nimž se táhnou 
výrazy dávno známé. Spojiti tato fakta 
s historií a geografií podle literatur 
klassických nebude mou úlohou. To, 
co jsem podal, musí být východiskem 
a kritikou podobných pramenů — a 
ne naopak . . ." 

Co se týče kolébky praslovanské, . 
vidíme, že Rostafiňski potvrzuje tu 
v základě názor Niederlův o původ- 
ních sídlech slov. na Dněpru. Rozdíl, 
jest tu jen ten, že Niederle kolébce 
slovanské přisuzuje větší rozšíření — 
od Karpat na sever k moři Baltickému 
v jednom a mezi Odrou a středním 
Dněprem v druhém směru, — kdežto 
Rosíafiňsky vylučuje Slovany z úze- 
mí mezi Dněstrem a Karpatami. Prof. 
Niederle — jenž se vyznačuje ve svých i 
pracích často reservovanými stanovisky 
a skepsí, dostává se k zmíněnému po- 
znatku cestou historickou a filologi- 
ckou (archeologii přikládá význam 
podřízený!), Rostafiňski pak dospívá 



— 37 — 



v základě k témuž názoru methodou 
, „slov a věcí", při čemž se ovšem ani 
zdaleka neshoduje s Niederlovým vě- 
deckým odpůrcem prof. Píčem, jenž 
archaeologicky hledá pravlast Slovanů 
v nížinách lužických ! Bude ovšem ještě 
zajímavo, jak o prácí Rostafíňského 
vysloví se filologové, zejména však 



zda potvrdí některé jeho nové etymo- 
logie — jak praví dr. Janko, značně 
odchylné od běžných — a zda potvrdí 
důležité these o přejetí jednotlivých 
kulturních zjevů. ') Na práci samotnou, 
z níž podal Rostafiňski pouze výtah, 
mohou interessenti být právem zvč- 

^^^'- Ref. Všk. 



K theorii slovenské písně lidové. 
Známý theoretik slovenské národní 
hudby Milan Lichard v revui „Naše 

.Slovensko" 1908, číslo 2., ve článku 
„K theorii slovenské národní písně" 
odborným způsobem ukazuje, že starší 
slovenské písně, jak dnes existují a 
od sběratelů se zapisují, neodpovídají 
původní formě. Bylyť z velké části 
složeny ve stupnicích gregorianských, 
jež v moderní hudbě už neexistují a 
také v odborných kruzích málo po- 
všimnutí docházejí. Prodlením posled- 
ních 40—50 roků tyto starobylé útvary 
písňové byly pokaženy cikánskou hud- 
bou. Máme-li tudíž písně slovenské 
sbírati a přechovávati ve formě pů- 
vodní, nutno v prvé řadě ustáliti theorii 
o naší písni lidové, dle které by se 
tyto nové v převážné většině cikánskou 
interpretací vzniklé zkomoleniny me- 
lodie a rhytmu mohly určitě poznati. 
K theorii lidové písně slovenské po- 
dává pak autor pojednání příspěvky na 
základě vlastního studia (srovnej jeho 
pojednání ve sborníku „Slovensko'" 
1901 „Uměleckou Besedou" vydaného 
a zároveň i jeho dílo „Šesť vencov zo 
slovenských národných piesní, slože- 
ných v antických stupnících, pre mie- 
šaný sbor" v Turč. Sv. Martině 1900, 
nákladem vlastním, za 1 K, kde prak- 
ticky provedl, co vykládá v theorii). 
Slováčtí evangelíci pracují už za očistou 
svých písní církevních a také našim 
lidovým písním — praví autor — „. . . by 
něco podobného neškodilo, jen že by- 
chom musiii všecky cikánské hudby, 

. cymbály a tamburice poslati do horou- 
cích pekel. Na těchto nástrojích nata- 
hují totiž naše písně na cizí kopyto, 
neboť na obou nástrojích není možný 
takový přednes, jakého naše písně vy- 
žadují. A Josef Pífo, starý náčelník 
hudebního sboru cikánského v Lipt. 

; Sv. Mikuláši, jenž si dříve získal po- 
věsti nejlepšího interpreta slovenské 
národní písně, dle poznatku autorova 
právě kazil naše písně slovenské a 

.to pravé ony, které vnitřním ústrojím 

:S0 liší od madarskvch, cikánovi ta- 



kořka v krvi tkvících písní a to jsou 
právě ony specificky slovenské písně, 
jimž rovných bychom jinde marně hle- 
dali. A tyto písně složeny jsou bez 
výjimky v gregorianských stupnicích. 
Potud theoretik. Cymbál však ke škodě 
písně slovenské v hudbě slovácké do 
té míry se vžil, že umělci počítají 
s cymbálem v hudbě slovácké jako 
s věcí nutnou. Připomínáme z poslední 
doby ku př. jen báseň Mahenovu „Slo- 
váckou symfonii" v posl. (2) sešitě 
„Moravsko-slezské revue" 1908, Vítěz- 
slav Novák také v druhém svazku 
„Slovenských spevů" v klavírním do- 
provodu, v němž napodobuje zvuk 
cymbálu (srovn. i jeho „Slováckou 
suitu" ,U muziky'i. Na jub. výstavě 
1908 v Praze ve slovácké hospůdce 
„u Šuterů" nebylo možno si pro mnohé 
skoro představiti rozkypělého veselí 
bez cymbalisty. Zajímavo, že dle j. 
Vyhlídala na Hané ještě v letech pa- 
desátých hrávalo se na cymbál. Vy- 
pravuje! starý muzikant Ondřej Vybí- 
ral (nar. 1837) doslovně: Za stará se 
hrávalo na cimbál, sám si to ještě pá- 
čím ; roku čtyrpadesátého ještě jsem 
slyšel takovou muziku ; u nás na cim- 
bál bili Tesárek a Vlasák z Annova" 
(„Malůvky z Hané" 1908, str. 54.). 
Cymbál (z r. 1723.) jako nástroj „va- 
lašské muzigy" byl vyložen také na 
národopisné výstavě valašské na Vse- 
tíně r. 1892 zároveň i s jinými nástroji 
(basem z r. 1720, huslemi a klarinetem. 
(Český lid 11. 443) „Cikánskou" muziku 
s cymbálem pokládá Lichard za nej- 
úhlavnějšího maďarisatora naší písně. 
L. vyložil to jasně už r. 1901 („Sloven- 
sko" 58). „Staré stupnice (t. j. staro- 
církevní) vývojem hudebního umění, 
když se totiž pod nápěv počaly klásti 
harmonie na základě temperovaného la- 
dění, podstoupily rozličné změny; jed- 
notlivé intervally, přináležející těmto 

') Srv. hlasy prof. dra Janko v „Ná- 
rodop. Vest. Českosl." 1908, str. 133 
a prof. dra Niederleho v „Českém Ča- 
sopisu Historickém" 1908, str. 471. 



38 



stupnicím, se zvýšily nebo snižLly, čímž 
se takřka nepozorovaně vlily do na- 
šich nynějších moderních stupnic, nebo 
utvořily jakýsi konglomerát intervallů, 
nepatřících už do těch starých, ale 
ještě ne do našich moderních stupnic. 
Máme tedy v slovenské národní písni 
tento přerozovací process před očima, 
který se od nás na západ ve světské 
hudbě už dokončil a onen starosvětský, 
ale za to — mluvíc s E, F. Richirem — 
ctihodný pel s lidových písní, na př. čes- 
kých, už setřel. Církevní zpěv křesťan- 
ský podržel však podnes tyto stupnice 
a vynikají tu svou čistotou a zachova- 
lostí jmenovitě zpěvy církví východních. 
K naší kmenové paedopsychologii. 
Učitelstvo na mor. Slovácku podjalo 
se záslužné akce pro studium slovác. 
dítěte. Obraz slovácké školy podala 
školská výstava, pořádaná na podzim 
1908 v Uh. Hradišti. Pozoruhodný ná- 
črtek mimoškolského života slováckých 
dětí na základě dotazníkové akce o dí- 



těti školního okresa uherskohradišť- 
ského podal v „Lidových Novinách" 
1908 č. 255 Frt. Hjn („Slovácké děti 
při práci"). Soustavněji však poprvé 
o slováckém dítěti pojednává ve stejno- 
jmenné monografii učitel Milán Šilka 
v paedagogickém týdenníku „Komen- 
ském" a to na základě materiálu ze 
školské výstavy v Uher. Hradišti. Pan 
učitel M. Šilka sepsal také monografii 
o valašském dítěti. K oběma spisům 
se ještě ve zvláštním referáte vrátíme. 
— Také české učitelstvo ve Slezsku 
přikročilo k studijní akci o slezském 
dítěti. A což dítě hanácké? 

O sjezdu lidovýchovném v Praze 
27. a 28. června 1908 usnesla se umě- 
lecká sekce výtvarná po referátu paní 
Ren. Tyršové, vyzvati Českou Aka- 
demii, aby přikročila k vydávání sou- 
pisu uměleckých památek výtvarných, 
původu lidového, k nimž ve vydá- 
vaném již soupise památek uměleckých 
se nepřihlíží. (L. N.) 



Cestami od uměni lidového k uměni národnímu. 
Referuje Ad. Vašek. 



Poslední desítka století XLX. a za- 
čátek věku XX. jest naplněn mnohou 
těžkou krisi, již bylo našemu národu 
nutno prodělati v nejednom oboru 
i směru jeho uměleckého života. V po- 
slední době možno konstatovati mnohý 
obrat k lepšímu. Zaznamenáváme hlasy 
i činy, jež ve svém jádru volají, aby- 
chom se vrátili k staré poctivosti 
svých otců, kteří ovšem za daných 
podmínek a ve svém prostředí 
v tak mnohých faších dějinného vý- 
voje dovedli se projevovati a uplat- 
ňovati v lidstvu jako kulturní činitelé, 
jako lidé zdravého citu a zdravých 
náhledů. Za daných podmínek a 
ve svém dějinném prostředí, 
podškrtáváme znovu, neboť naše pod- 
mínky životní a naše prostředí jest 
docela jiné a proto i „formy našich 
rozumových i citových projevů sou- 
běžně s těmito proměnami se nutně 
mění . . . ačkoliv lidské nitro se ne- 
mění a základu í processy duševní 
budou vždy stejný".*) 

*) Základní věta filosofického ná- 
zoru na dějinný vývoj. Srov. Arnošt 
Bernheim: „Lehrbuch der historischen 
Methode", pak prof. Hub. Doležila 
článek „Slezská poesie v rouše hu- 
debním", feuil. „Pozora" 8. dubna 1908, 



A proto pouze ta stará česká po- 
ctivost (co všechno zahrnuje!) ve 
veškerém našem snažení může býti 
životaplodným dědictvím po našich, 
předcích, a o této staré české pocti- 
vosti budeme míti správný názor, když 
dovedeme se správně dívat nejen na 
povrch věci, nýbrž když umíme vniknout 
i k psychologickým základům lidové 
duše a za daného prostředí dovedeme 
chápat vnitřní logiku kteréhokoliv vý- 
plodu ať duchovní či hmotné kultury 
lidové. 

„Přichází již dnes doba, kdy tyto po- 
klady, ceněné a rozebírané posud jen 
se stanoviska národopisného, začínají 
býti nazírány okem uměleckým a esthe- 
tickým : vidí se, jaké bohatství umě- 
lecké síly i uměleckého vkusu jest zde 
vloženo, cítí se stále intensivněji, že 
o tento podklad musí se opřít i naše 
moderní hnutí". Tato slova Šaldova*), 
pronesena o í. zv. uměních appliko- 
vaných, platí více méně také i o umě- 
ních jiných, jak ještě ukážeme. V době, 
kdy lidovědě a nahromaděnému „mrtvé- 
mu materiálu" v muzeích dostává se 
náležitého ocenění i od jeho odpůrců 
a kdy lidové umění při řešení protílemu 
„národnosti" v uměni vstupuje v kon- 

*) V „Novině" v čísle červnovém 1908; 



39 



takt s našim uměleckým životem, po- 
kládáme za svou povinnost, abychom 
referovali ve zvláštni rubrice a sice 
retrospektivně i příležitostně o rozlič- 
ných způsobech jak umělci sami — 
v prvni řadě povoláni tu činitelé — 
vlastni tvorbou a z vlastní ini- 
ciativy problém národního a přec mo- 
derního umění řeší. Dnes zmíníme se 
o uměleckém průmyslu, o naší poesii 
a o hudbě. 

Umělecký p rú m y si. 

K nejzajímavějším a nejpamátnějším 
kulturním hnutím v dějinách evropských 
stol. XIX. lze přičísti hnutí tak zv. 
praeraf aelistů v Anglii. Připravila 
je poesie (Swineburne, Tennyson) a 
přičiněním uměleckého theoretika J. 
Ruskina, malíře Waltera Cranea a 
Williama Morrise rozšířilo se toto 
hnutí také na jiná výtvarná umění, 
zejména na umělecký průmysl. (Kde 
umělec s řemeslníkem pracuje ruku 
v ruce, často i v téže osobě.) 

Nehlásali vlastně nic nového, nýbrž 
vrátili se pouze k názoru, jenž vyslo- 
vován byl ke konci středověku ve vý- 
tvorech umělců, kteří žili před Rafa- 
elem: žádali v uměleckých projevech 
intimnost citu, náladu sensitivní a de- 
likátnost. A poněvadž v Anglii pro 
výtvarné umění vzorů, jež by odpoví- 
daly těmto požadavkům, nebylo, sáhli 
po vzorech umění japonského, o němž 
známost na světových výstavách i ně- 
kterými monografiemi v Evropě se byla 
rozšířila a jež právě vyznačovala sen- 
sitivita drobným a pohyblivým Ja- 
poncům vlastni. Jenže Angličané do- 
vedli přesaditi japonismus v umění do 
své domácí půdy, nekopírujíce jej 
prostě v jeho výsledných formách, 
nýbrž obdobně dle japonského vzoru 
vytvořili si pro svoje podnebí a pro 
svoje životní podmínky a svůj cha- 
rakter (a la Japonci) nedostižný typus 
rodinného domu a jeho zařízení, v němž 
uskutečněny také požadavky po- 
hodlí a požadavky zdravotní 
(— anglický comforť). 

Dle názoru anglického správně má 
býti použit a zpracován materiál (ne- 
falšovaný!), má býti zachována účelnost 
tvaru při celistvosti konstrukce, orna- 
ment, ač ne právě nezbytně nutný, má 
vzniknouti docela logickým pochodem 
z tvaru účelového a podporovati vý- 
znam konstrukce (nikoliv zakrývati její 
nedostatky) a j. 

Tento nový směr anglického umělec- 
kého průmyslu byl na pevnině evrop- 



ské přejat uměleckým světem žíznivě, 
neboť — jak známo — XIX. století ne- 
vytvořilo ve slohu velikolepé ideje 
(jako ku př. XIV. století vytvořilo sloh 
gotický, rozhraní středního a nového 
věku renaissanci), nýbrž živořilo ve 
svém historismu ze všech možných 
slohů starých. 

A jako napodobovala Evropa v XIX. 
stol. slohy staré, tak napodobovali jsme 
bezmyšlenkovitě ke konci téhož sto- 
letí šmahem vše, co přišlo z Anglie. 
Následkem špatného pochopení u řady 
umělců rozbujela se dekorativnost na 
zařízení budov i na nábytku na účet 
materiálu, jehož nedostatky jsou zhusta 
zakrývány, umělecký průmysl ovládá 
tovární spekulace, jež dovede dodati 
sice věci módní, ale nikoliv moderní 
v pravém slova smyslu a jež pod mo- 
derním nátěrem zakrývá špatný ma- 
teriál, nedostatky v konstrukci atd. 

Poukazujeme schválně na umělecký 
průmysl, neboť s výtvory jeho shle- 
dává se každý na ulicích i v příbytcích. 
Národ náš, chce-li konečně dáti vale 
pouhé napodobovací horečce, 
musí si uvědomiti, že jest mu vychá- 
zeti od podobných předpokladů jako 
tomu bylo u Angličanů, má-li si pro 
svoje podnebí, pro svůj charakter, 
pro svoje sociální a hospodářské 
poměry vytvořiti svůj národní styl. 
Jenom že my jsme proti Angličanům 
v jedné veliké výhodě: mámeť v Ev- 
ropě jednu z nejvyspělejších kultur 
lidových, jejížto anonymní tvůrcové 
tvořili v dobách vzestupného vývoje 
v různých odvětvích lidské činnosti — 
ovšem za jiných podmínek životních 
a daleko omezenějšími prostředky 
než-li dnes-- avšak s touže intimností, 
s tímže uměleckým taktem, s touž ne- 
hledaností, avšak účelností, zkrátka, 
s touže uměleckou poctivostí, již 
vyžadovala a do dnes vyžaduje jediná 
existující zdravá theorie umění a k če- 
muž se v dějinách lidstva už po třetí 
vracíme (před renaisanci, v 2, polovici 
XVIII. stol. a v poslední době), a co 
se posud osvědčilo jako mnohoslibný 
začátek vzestupné čáry vývojové, ač-li 
nebyla přetržena následky nutného 
jinak, leč násilného převratu (franc. 
revoluce). 

„Cíti se stále intensivněji," — napsal 
F. K. Salda v „Novině" — „že o tento 
podklad (t. j. lidové kultury hmotné) 
musí se opřít i naše moderní hnutí 
umění a p p I i k o v a n ý c h, jako se 
opírá o něj všude tam v cizině, kde 
nalézá takovou lidovou minulost, oře- 



40 - 



dem v Rusku. Staré umění lidové 
pracovalo bezděky týmiž zásadami 
poctivosti a účelné zákonnitosti, týmž 
jemným vkusem a taktem, touž vý- 
tvarnou intencí, kterou založily slávu 
moderních obroditelů uměleckého prů- 
myslu v cizině." 

Jako kdysi rytířové, když měli býti 
povýšeni do stavu panského, dovolá- 
vali se šlechtictví kolikátí kolen, po- 
dobně i my — abychom mluvili slovy 
Jiránkovými (ve „Stylu" 1908 dvojseš. 
3. a 4.) — shledávajíce v lidovém umění 
„příbuznost cítění a potvrzení svého 
dnešního chtění .... vidíme v té pří- 
čině jakési umělecké šlechtictví, na 
které lze býti pyšným: měli jsme 
předky čistých uměleckých instinktů, 
kteří ve svých primitivních poměrech 
realisovali zcela naivně, oč se my 
dnes uvědoměle pokoušíme." 

Čeho se dožadovala naše veřejnost 
v době vrcholícího hnutí národopis- 
ného v letech devadesátých na našich 
umělcích, aby „totiž vážili k svým vý- 
tvorům ze studnice živé vody kultury 
lidové", tomu hleděli porozurněti ze- 
jména naší umělci moravští. Že však 
laké celá řada výtvarných umělců*) 
vydanému heslu nerozuměla, toho pří- 
činou bylo — jak vyznává právě M. 
Jiránek — že za ožilého ruchu národo- 
pisného, jež zachvátilo široké massy 
lidu nepřipraveného, lpělo se mnoho 
na povrchním, hlásal se vlastně bez- 
myšlenkovitě návrat k starým formám, 
ke kopiím, kdežto nová doba po tak 
velikých převratech — sociálních, ho- 
spodářských i politických — žádala 
při stejné, neměnivé podstatě umění 
■nových způsobů uměleckých projevů, 
neboť „života schopné jest jen to 
umění, jež jde souběžně s těmito pro- 
měnami". (Dol.) A jcst-li upadli pak 
tito umělci do druhého extrému, a při- 
klonili se jakémusi kosmopolitismu, 
jsouce umělci bez „národní fysiogno- 
niie", ovládli zatím aspoň „více méně 
zběžně vyjadřovací formy moderního 
hnutí uměleckého, načež se probudila 
„touha po vlastním domácím akcentu". 

*) Aby se snad předešlo nedoroz- 
umění, připomínáme, že „Jednota u- 
mělců výtvarných v Praze" vydává už 
od r. 1903 časopis „Dílo", list věnovaný 
původní tvorbě české, hlavně deko- 
rativní a že lidovému umění věnuje 
s uměleckého stanoviska pozornost. 
Také spolek výtvarných umělců „Má- 
nes" ve „Stylu" 1908 (roč. I.) v dvoj- 
sešitu 3. a 4. vyznačil své stanovisko 
vůči lidovému umění. 



Zatím však také řada odborníků 
v muzeích nahromaděný materiál roz- 
třídila a nastoupila cestu za odbor- 
ným jeho zpracováním pomocí různých 
kritických method srovnávacích. A proto 
návrat tak četných našich umělcii 
„domů" jest tím radostnějším, že vyšel 
spontánně z jich vlastního středu a že 
přistupuje dnes k národopisu s docela 
jiným porozuměním. „Jest to návrat 
domů, ale nikoli reakce", volá H. Ji- 
ránek, „žádné slevování s požadavků, 
nýbrž jen větší upřímnost, hlubší pro- 
niknutí ke kořenům vlastní bytosti", a 
jinde : „Charakteristickou ctižádostí 
celé generace bylo, že jsme se dříve 
chtěli státi „dobrými Evropany", než 
jsme se rozpomněli, že žijeme v Če- 
chách. Cesty se rozcházely, a nebyli 
bychom věřili, že se kdy setkají ." 

„Dnessnažímesi všichni ve vš ech 
oborech ujasniti svou ragovou pří- 
slušnost, své nejintimnější příbuzen- 
ství." 

Poesie. 

Jak známo, česká poesie v letech 
devadesátých předešlého století pro- 
žívala těžkou krisí poesie úpadkové, 
kosmopoliticky zbarveného dekaden- 
tismu se všemi symptomy moderní 
nervosity. 

Ale byla to jen krise, ovšem těžká 
duševní krise, nutný článek ve vývoji, 
jehož představitelé se svými epigony 
utíkali se před ostrým světlem skuteč- 
ného života do říše symbolů a obrazů, 
k cynismu i k trpké ironii. Leč zna- 
menáme, jak prostou formu lidové 
písně, již si osvojila „Katolická Mo- 
derna", básníci vyšlí z intellektualní 
a mravní krise (dekadence) naplňují 
postupem času obsahem čino- 
rodého vzdoru českého a moderního 
člověka (Dyk, Holý), jak proti rafino- 
vané kultuře tito básníci staví ryzí 
instinkt, proti přepychu slavnostního 
verše krajní prostotu slova (Holý „sel- 
ský primitivista" !) a jak všecky jeho 
verše jsou vášnivým výkřikem: zpět 
k přírodě ! Jak formou rovněž drsný 
Petr Bezruč stává se básníkem své 
doby, bardem rakového a sociálního 
zoufalství v kraji, kde útisk ten je 
nejsilněji vyjádřen (ve Slezsku). Potud 
dle jediného, soustavného a kritického 
pojednání o nové poesii od dra. Arne 
Nováka*). Poměru slovesných umění 
k lidovému umění budeme věnovati 
budoucně větší pozornost. 

*) „Česká poesie XIX. věku." 



41 



Hudba. 

Hudebnímu kritiku, prof. H. Doleži- 
lovi v Brně, jsme díkem povinni za to, 
že ve svých kritických rozborech a 
úvahách pečlivou věnuje pozornost 
problému „národnosti" v hudbě mo- 
derní, jak jej řeší naši hud. skladatelé: 
L. Janáček, Kunc — a Vítězslav Novák. 
Autor vzácných pojednání nám snad 
nezazlí, když při této příležitosti citáty 
nebo volnější interpretací budeme sle- 
dovati myšlenkový pochod jeho cen- 
ných pojednání, bohužel — v mor. novi- 
nách tak rozptýlených a širšímu obecen- 
stvu méně přístupných. (Za kniž. vydání 
těchto článků naše intelligentní veřej- 
nost by jistě byla vděčná.) Jedná se 
nám o dva sbory, komponované na text 
Bezručových básní: Janáčkovu „Ma- 
ryčku Magdonovu" a Kuncův sbor 
„Sedmdesát tisíc"*) a konečně o sklad- 
by Vít. Nováka.**) 

Janáček kráčí s železnou důsledností 
za ideou: „dosíci shodnosti hu- 
debního výrazu s charaicterem 
lidu, s celým způsobem jeho vyja- 
dřování, jmenovitě v pohnutějších ná- 
ladách citových. S originalitou až bez- 
ohlednou hledí dospěti až ke kořenům 
bytosti lidové. Koná neúnavná studia 
lidové písně a hudby instrumentální, 
studuje melodický a rhytmický spád 
obyčejné mluvy, zachycuje její obrysy 
a povyšuje na jakási schémata výra- 
zová i pro hudbu umělou. Jest nej- 
větším znalcem lidové hudebnosti mo- 
ravské, a vnikl skutečně nejhlouběji 
do povahy lidu, jež není tak jedno- 
duchá, jak se jeví povrchnímu pozo- 
rovateli. On také jediný rozpoznal a 
velmi výstižně, jak se projevuje tem- 
perament lidový v nejrůznějších nála- 
dách. Radou děl hudebních různého 
druhu (i zpěvohrou) jakož i pracemi 
theoretickýnii dokumentuje a obhajuje 
toto své stanovisko. Pro hudbu umělou 
znamená jeho směr nejjemnější již de- 
klamační ryzost, jež nespokojuje se 
jen metrickým členěním slov, nýbrž 
hledí dosíci stálých typů i pro obrys 
melodický. Jenže právě vtom je úskalí, 
poněvadž takovými schématy krutě byl 
by sevřen volný rozhled umělecké fan- 
tasie. U Janáčka se jeví také důsledky 



*) O obem Hub. Doležil v „Pozoru" 
8. a 9. dubna 1908 (Slezská poesie 
v rouše hudebním). 

**) H. Doležil ve „Snaze" 19. a 23. 
prosince 1908. — Vítězslav Novák: 
„Noční nálady" op. 39. osm písní s prů- 
vodem klavíru. 



toho. Hudba jeho stává se čím dále, 
tím více vysloveně rhytmickou ; dro- 
bení na nejjemnější detaily jeho tak 
zvaných sčasovek znemožnilo velkou 
melodickou linii. Za to však v rythmu 
a v harmonii — jaké bohatství! Objevil 
tu netušené světy, razí zcela nové 
dráhy. Vycházeje z ducha lidové rhyt- 
miky i harmoniky dospěl k novotvarům 
tak smělým a odvážným, že může být 
zván průbojcem iiejkrajnějšího moder- 
nismu po těcnto stránkách." 

„Hudební struktura sboru je neoby- 
čejná, novotami až zarážející. Sklada- 
tel nerozpakuje se sraziti v jedno i 
trojí text, rhytmy triolové, čtvrtě i 
osminky najednou. Tenorové sólo, jež 
uvádí hlas dívčin, drženo je v hluboké 
poloze, za to barytonové odpovídá 
vysokými tóny. Zvrácenost, řeklo by 
se krátce. Leč i to bych se skladatelem 
hájil jako účinlivý prostředek výrazu 
pro stísněné nitro dívčino a pro va- 
rovný hlas osudu. V bassovém sólu je 
něco, co připomíná na koryfeje antic- 
kých sborů, jak si jej snažíme před- 
staviti .... Hlas množství, celého člo- 
věčenstva. Někdy ovšem zachází se 
do nemožností; sólo bassové na př. 
jistě neprorazí z akkordů sborových, 
v nichž bas I. je o celou decimu výše 
než sólový! To jsou právě již hranice 
mezi výrazem a kvalitami zvukovými, 
jež není radno překračovat." 

Prof. Doležil pokládá „Maryčku Mag- 
donovu" za vrchol dosavadní sborové 
tvorby Janáčkovy, a zároveň za nej- 
ryzejší další sledování vzoru Křížkov- 
ského: „Snad zvláštnosti Janáčkovy 
u mnohého vzbudí pochybnosti, ale 
velkého umění nelze tu popříti; umění 
to je vskutku z naší půdy, čin vy- 
trysklý z nepopiratelné lásky k trpícím 
členům naší národní rodiny. 

Vyšel-li Moor (ve svém melodra- 
matu „Maryčka Magdonova") jen od 
bolesti jediné bytosti a Janáček z cel- 
kové bolestivé nálady zuboženého lidu, 
akcentuje mladistvý temperamentní 
Kunc plamenný vzdor mass, jenž 
z neúspěchu lomí se v šílenství. Vtom, 
že u Kunce při volbě námětu promlu- 
vil instinkt („mladý, rychle a útočně 
se probíjející skladatel — sáhl k této 
básni Bezručově z jakési nutnosti vni- 
trné, z důvodů, jež jakémukoliv ohle- 
dání střízlivé logiky zůstanou vždy 
hodnotami imaginérními" — ) a že skla- 
datel obrátil se k tlicmatu sociálnímu, 
ne pouze mlhavě symbolickému a my- 
stickému, — v tom právě je dle ná- 
hledu prof. Doležila „kus moravského 



42 



vzduchu, kus té naší kořennosti" ; vzdá- 
lené od rafíinovaných zálib „umdlených 
duší", kus naší síly neotřené nivelisu- 
jícím účinkem přesycených prostředí". 
Doležil podobně jako i jiný kritik (ve 
„Snaze" 1908 14. dubna) ukázal, jak 
Kunc, „jenž jinak touto vzdorností, 
vzepřením uměleckým proti palčivým 
útiskům doby je Bezručovi ze všech 
tří skladatelelů (Moora, Janáčka a jeho), 
kteří pracovali na Bezručův námět, 
vlastně nejblíže" (Dol.), jak právě 
tento Kunc pracuje tu prostředky do- 
cela moderními. „V tom je patrný roz- 
díl od školy Janáčkovy ; jest zde více 
prvků čistě hudebních, více stylu, více 
architektury. A tu zůstane vždy poža- 
davkem každého umění a nikterak ne- 
bude to nikdy na závadu ideovému 
výrazu. V tomto spojení slohovosti 
s novým obsahem myšlenkovým je 
vlastně triumf modernismu hudebního. 
Skladby Janáčkova a Kuncova*) re- 
presentují nám takto každá po svém 
způsobu pevný a jistý krok ku předu 
na vývojové dráze naší hudby morav- 
ské . . . ." (Doležil, „Pozor" 9. dubna 
1908). 

V řešení problému moderní hudby 
a sice v tom smyslu, abychom při 
plném zachování své individuality přece 
dospěli „k uplatnění své rozkvétající 
existence na širém kolbišti mezinárod- 
ním" nejvýše postoupil Vítězslav Novák. 
Cílem jeho jest: dospěti „k umělecké 
manifestaci sebe jako člověka", ale 
k manifestaci, jež chce býti novým 
hlasem ve velkolepém choru světového 
umění, nikoliv pouhým souzněním 
s tony již jinde rozzvučenými. „U Vítěz- 
slava Nováka jsou splněny všechny 
tři podmínky k uplatnění této velko- 
lepé myšlenky nutné. Předně sám 
má velikou sílu uměleckého organismu, 
jest mocně vyvinutou individualitou 
uměleckou. Za druhé ve své genesi 
umělecké vyšel z naší národní sféry: 
jako každý pravý umělec svým vzác- 
ným smyslem pro charakteričnost a 
originální barvitost lidové hudby naší 
byl přiveden k jejímu vlastnímu umě- 
leckému jádru, k jejím pozoruhodným 
prvkům a prostředkům nejjednoduššího, 
s celou duší lidu souvisejícího výrazu; 
rychlým vývojem propracoval se k to- 
mu, že nedal se strhnouti k pouhému 

*) Skladatelské techniky nabyl Kunc 
studováním nejlepších vzorů a čemu 
se zde pod vedením Janáčkovým na- 
učil, doplnil dalšími studiemi pod do- 
zorem Vítězslava Nováka (R. S. ve 
„Snaze" 14. dubna 1908). 



napodobení těchto jednoduchých pro- 
jevů lidové hudebnosti, nýbrž dovedl 
jich využiti k dalšímu obohacení, k no- 
vému, hlubšímu znázornění svých vlast- 
ních koncepcí, realisací vidin a snů 
moderního umělce— tvůrce tak hlu- 
boce zakotvený v naší půdě, vrostlý 
do ní veškerými životodárnými kořeny, 
zůstává a zůstane již naším v každém 
svém díle, ať si podněty k němu nebo 
láska pocházejí odkudkoliv." A tak 
konečně tentýž Novák, jenž vydával 
lidové písně moravské a slovenské, 
skládal ballady na lidové texty a po- 
dal nám skvělá hudební zobrazování 
lidového života venkovského („Slo- 
vácká suita"), bez nejmenšího nebe- 
zpečí, že by jeho umělecká, do do- 
mácí půdy veškerými životodárnými 
kořeny vrostlá individualita vzala po- 
rušení, může hudebně vysloviti 
také to, co jest národně bez- 
barvé, co jest prosto všech lokálních 
a ragových akcidencí, co náleží do 
oblasti čistého, pouhého lidství a jimž 
odpovídají také vysoce položené atmo- 
sféry ryzího umění. 

Hudební kritikové o hudbě Janáč- 
kově. O hudbě Janáčkově zazname- 
náváme další dva významné hlasy 
našich předních dvou kritiků morav- 
ského a českého. Prof. Hubert Doležil 
v Brně napsal o dojmu, jakým půso- 
bilo provedení Janáčkovy „Maryčky 
Magdonovy" tato slova : „Autor Ma- 
ryčky je znám bezohledným novo- 
tářstvím a snahou po originelním vý- 
razu. Úspěch vnější byl skvělý, otázkou 
je ovšem, zda také sboru bylo nále- 
žitě porozuměno. Za jediné poslech- 
nutí je to téměř nemožno, poněvadž, 
hudební roucho tohoto díla je něčím, 
co překvapuje a zanechává na poprvé 
málem v pochybách. Teprve bližším 
seznámením se se stavbou práce 
a nevšedními prostředky hudebního 
výrazu postřehne se umělecká hodnota 
skladby a její oprávněnost vzhledem 
k požadavkům poetického výrazu, jež 
jsou tu nadřaděny požadavkům čistě 
hudebním. O této skladbě nebude 
ještě dlouho u nás soudu jednotného 
a ustáleného, což je příznakem a osudem 
každé originality." (Snaha 21 listop.) 
Dr. Braiibcrger, hud. kritik „Času", pak 
napsal 25. pros. 1908 o rukopisné 
sbírce klavírních kusů Janáčkových, na- 
zvaných „Na zarostlém chodníčku", 
v nichž různé vzpomínky byly sklada- 
teli pohnutkou k hudebnímu proslo- 
vení: „Hudba Janáčkova má nejmo- 
dernější ráz, náš moravský i m pres- 



- 43 



si on i sta projadřuje své vzpomínky 
osobitou formou, zdánlivě nepřístup- 
ným způsobem, jenž však se stane 
velmi milým a hlubokým dojmem, za- 
hloubá-li se hráč do drobnýeh pies, 
vycítí-li v nich ryzou pravdu umě- 
leckou." K Janáčkovu poměru k lidové 
hudbě se ještě vrátíme. 

Nové dílo Jurkovičovo v Praze. 
V bubenečské vilové čtvrti dokončen 
byl rodinný dům, jejž projektoval ar- 
chitekt Dušan Jurkovič. „Cas" píše 
o něm: „V Praze je to první ukázka 
tvorby tohoto moravského architekta, 
jehož krásná tvůrčí schopnost v mo- 



derní architektuře je tak svérázná, 
svěží a neobyčejně sympatická. Na ploše 
poměrně malé vytvořil Jurkovič roz- 
košný rodinný dům s vysokou jedno- 
patrovou síní a četnými obývacími míst- 
nostmi účelně rozvrženými. Není zde 
jednotvárnosti a banality, všude ne- 
obyčejný vkus, živý dekorativní smysl 
a intimní kouzlo stvořené pro vyspělou 
inteligenci obyvatel. Vnější stěny domu 
jsou všechny v sobě harmonicky uza- 
vřeny, tvoří řadu rozkošných pohledů 
se všech stran s krásnými liniemi 
štítů, střechy a dekorativními výzdo- 
bami. Přejeme srdečně Jurkovičovi 
plného obdivu za toto milé dílo." 



j\lt.i5<!;t?jii"ií Vaxl^lt^cly 



Všeobecné principy muzeologie. 
Každé muzeum, má-li plniti svůj úkol, 
má sledovati čtyři účely: 1. poskyto- 
vati odborníkům látky ke studiu, 2. po- 
skytovati učitelstvu vůbec předmětů 
k poučeni žáků, 3. dáti laikovi dobrý 
názor o tvářnosti naší země, 4. pomá- 
hati praktickým účelům různých od- 
větví činnosti lidské: zemědělství, ry- 
bářství, krajkářství, hračkářství atd. 
Jest patrno, že jen světová muzea, po- 
kud jsou vypravena milionovými fondy, 
mohou dostáti dobře těmto úkolům, 
kdežto muzea menší musejí se poně- 
kud omeziti. (Dle přednášky Dra Ab- 
solona v zemském muzeu Františkově 
12. list. 1908.) 

Prof. Dr. L. Pič o významu muzeí. 

V neděli 18. října otevřeno v městě 
Novém Bydžově městské muzeum, kte- 
rému věnováno celé patro nové spo- 
řitelní budovy. Po slavnosti při spo- 
lečném obědě starosta obce Dr. Stýblo 
pozdravil hosty a jemu poděkoval zá- 
stupce zemského muzea prof. Dr. L. 
Píč. A tu prof. Dr. L. Píč rozhovořil 
se o významu muzeí, před nimiž prý 
ustupuje význam archivů. Ty piý sice 
daly látku Dru Zik. Winterc/vi k mistr- 
nému sestavení kulturního obrazu na- 
šich měst, ale dřívější význam svůj 
archivy ztratily, ten náleží muzeím, 
jichž sbírek je archiv listinný toliko 
jako přívěsek. Jako prý si ceníme více 
vykopaných předmětů nežli psaných 
skutků, nežli slov, tak vážíme si více 
vykopaných předmětů nežli psaných 
listin. K tomu dodává „Čas" : Naši ar- 
chiváři a historikové jsou dojista ji- 
ného mínění. Ještě ani n^evíme, co v 
těch archivech máme. (Čas, 25. října 
19t)8.) 



Městské muzeum v Prostějově. Rada 
města Prostějova dala opraviti starou 
jednopatrovou radnici a zřídila z ní 
budovu pro městské muzeum tím způ- 
sobem, že odstranivši střechu dala po- 
staviti poschodí druhé se světlíky. Tak 
hravě a poměrně za malý náklad zí- 
skalo město k místnostem v prvním 
patře, v němž se nalézaly sbírky mu- 
zejní, ještě další čtyři sály, kteréž zů- 
stanou rovněž vyhrazeny sbírkám mu- 
zejním a sice národopisným, lidověd- 
ným a umělecko-průmyslovým, takže 
budou zároveň zajímavým doplřikem 
pro výstavy výtvarnické, jež také zde 
budou pravidelně pořádány. K radě 
moravských konservátorů starobylý 
ráz budovy na venek zachován, za to 
uvnitř celá rozsáhlá prostora případně 
jest rozvržena a elegantně upravena. 
Kromě sbírek muzejních nalézá se v 
prvním patře také městský archiv, 
který obsahuje spousty neobyčejně 
cenného, bohužel však dosud málo 
prozkoumaného a ještě nezpracova- 
ného materiálu. 

Brněnská muzea. Moravský zemský 
výbor k návrhu zemského sněmu vě- 
noval 1908 značný obnos fO.COO K ja- 
kožto první splátku daru na zřízeni 
monumentálního muzea. Pracuje se 
zároveíí k tomu, aby již nynější mu- 
zeum stalo se základem příštího země- 
dělského muzea. V živnostenském od- 
boru mor. sněmu jednání o zřízení 
technologického muzea 29. října 1908 
narazilo na odpor Němců, kteří žádali, 
aby zřízena byla muzea dvě, české 
i německé, jež by byla od sebe úplně 
oddělena. Ačkoliv z české strany vyšlo 
se jim vstříc aspoň tím způsobem, že 
nabídlo se jim i zřízení dvou sekcí 



— 44 



národnostních, možno otázku zřízení 
technologického muzea pro odpor ně- 
mecký pokládati za pochovanou. 

Z Moravské muzejní společnosti. 
Při valné hromadě, konané v neděli, 
dne 27. prosince, jíž předsedal prof. 
Rzehak, zvoleni byli do kuratoria 
z české kurie: prof. E. Bayer, prof. 
dr. Dvorský, zdr. rada dr. Fleischer, 
prof. dr. Kámeníček, škol. rada Rypá- 
ček, za náhradníky dr. Jan Koutný a 
prof. Šíma, za revisora účtů c. r. Máša. 
Z německé kurie do kuratoria zvoleni 
dr. Fischl, prof. dr. Leneček, prof. dr. 
Rzehak, odb. učitel Karel Schirmeisen, 
red. Welzl, za náhradníky prof. Mat- 
zura, kontr. Raab, za revisora účtů 
ofic. Prokůpek. Po valné hromadě 
konala se ustavující schůze kuratoria, 
v níž zvolen předsedou Moravské 
muzejní společnosti prof. dr. Káme- 
níček, místopředsedou prof. Rzehak. 

Nová muzejní budova Slovenské 
Muzeální Společnosti otevřena byla 
v Turč. sv. Martině 5. srpna 1908, ne- 
dočkal se tudíž zakladatel a žasl. před- 
seda Společnosti f Andrej Kmef ra- 
dostného toho okamžiku. Pozoruhodno, 
že na rozkaz úřadů odstraněn z bu- 
dovy nápis „Slovenská Muzeální Spo- 
lečnost" a nahrazen prostým „Muzeum". 
Ačkoli sbírky muzejní utěšeně vzrů- 
stají a r. 1907 uplaceno bylo dokonce 
40.000 K dluhu, přece vede se nářek, 
že tento jediný čistě kulturní spolek 
slovenský poměrně pomalu rozvíjí čin- 
nost. Fakt je (jak referuje „Pozor" 12. 
srpna 1908), že členů i příspěvků při- 
bývá jen pomalu. Zamlouvá se nám 
však způsob, jakým se hledí na Slo- 
vensku vzbuditi zájem pro M. S. S. 
Valná hromada Společnosti koná se 
totiž téhož dne v srpnu, kdy valná 
hromada spolku slovenských žen „Ži- 
veny", takže tato srpnová shromáždění 
vzríistají rok od roka v pravé národní 
slavnosti, jež jsou vzácnou příleži- 
tostí ke schůzce celé slovenské intel- 



ligence. Jejich ráz se rok od roku de- 
mokratisuje a stále na nich vzrůstá 
počet návštěvníků z řad selských. 

Samostatná krajinská muzea země- 
dělská? Jar. Soušek ve „Venkově" 
(orgánu české strany agrární) č. 219 
přimlouvá se za zřizování okresních 
(krajinářských) zemědělských muzeí, 
jež by skýtaly celkový obraz života 
našich předků v dotyčné krajině a jež 
by předměty důležitosti všeobecné 
ukládaly opět v ústředním zemském 
muzeu zemědělském. Dle našeho soudu 
však mohla by při krajinských muzeích 
vlastivědných docela dobře existovati 
oddělení zemědělská, aby se předešlo 
tříštění sil, proti němuž se vyslovil 
také lil. sjezd na ochranu památek 
v Praze 1908. 

Dr. Mil. Hýsek v „Moravsko-slezské 
revui" (IV. str. 355. 1908) v článku 
„K otázce dějin české literatury na 
Moravě" žehrá na to, že dosud nena- 
psáno dějin české literatury na Moravě, 
ba i „o předpravu k této práci na 
Moravě je málo postaráno: nenajdete 
nikde na Moravě ani všech věcí na 
Moravě vyšlých ani z doby nedávné. 
A tu musí začíti práce muzeí a knihoven, 
jež jsou jí povinny svou dobrou po- 
věstí. A této práce se musí súčastniti 
dle možnosti každý moravský intel- 
ligent, aby mohla vésti k cíli : leckde 
v soukromých knihovnách leží nepo- 
všimnuty, kterých nedostanete v žádné 
veřejné knihovně. 1 zapadlé nepatrné 
časopisy a noviny mají cenu. A dále 
soukromé zápisky různých jednotlivců, 
korrespondence veřejně činných lidí, 
rukopisy knih a pod. — vše zavčas 
jen sebrati. A co je důležité: pamět- 
níci let minulých by mohli napsati 
svoje vzpomínky. Tak Wurni, Weber 
(dnes nebožtík! pozn. ref.) — a potom 
kdyby tak Herben napsal vzpomínky 
na sedmdesátá léta na Moravě, red. 
Bílý, Hudec! Doufejme, že ještě smíme 
očekávati !" 



Osol^iaí. 



[ 



t 

Řed. MATOUŠ VÁCLAVEK 

29. září 1842 — 3. prosince 1908. 



Dne 3. prosince 1908 zemřel na Vse- 
tíně ředitel škol v. v. p. Mat. Václavek, 
spisovatel, jenž uplatňoval se zdárně 



pilnými pracemi rázu heuristického a 
popisného na poli země- i kulturné- 
dějepisném a zvláště ve folklóru. Po 
několik let byl také přispívatelem do 
„Časopisu vl. sp. muz. v Olom." Dle 
„Ottova SI Nauč." nar. ve Lhotě u Ma- 
lenovic, vystudoval na gymnasiu v Kro- 
měříži a na filosof, fakultě v Praze, 
vyučoval po 2 roky soukromě ve 
Zlíně, 1871 přejal správu soukromé 
školy na Vsetíně, 1873 po sloučení ka- 



— 45 



tolické a 2 evang. škol stal se správcem 
jejím, 1874 jmenován byl inspektorem 
školním pro okres vsetínský a od 1889 
byl ředitelem chlapecké školy na Vse- 
tíně. Kromě několika příruček k potře- 
bě škol a spisků populárně poučných 
podal Václavek hojně materiálu pro 
kulturní historii a zejména pro folklór 
rodného kraje valašského v těchto 
spisech: „Dějiny města Vsetína a okr. 
Vsackého" (Vsetín 1881, 2. vyd. 1901); 
„Hejtmanství Val. -Meziříčské" (Val. 
Meziříčí lí'83, 2. vydání Vsetín 1898); 
„Několik pohádek a pověstí z Morav. 
Valašska" (Vsetín 1884, 2. vyd. Praha 
1897); „Moravské Valašsko" (popis; 
Třebíč 1887) ; „Pohádky a povésti z Mor. 
Valaška" (N. Město n. M. 1888-89); 
„Valašská svatba" (Telč 1892), „Mor. 
Valašsko" lidopisné obrazy (Vsetín 
1894) ; „Valašské pohádky a pověsti" 
(Vel. Meziříčí 1894, 1897 2. vyd. 1903); 
„Valašské pohádky" (Bobnice u Nym- 
burka 1898); „Obrazy ze života bý- 
valých cechů řemeslných na Vsetíně" 
(Vsetín 1895); „Moravské Valašsko", 
národopisné a lidopisné obrazy (Val. 
Meziříčí 1898); „Děti na Mor. Valašsku", 
jejich hry a zábavy (Jičín 1902). 

Posílal pohádky a pověsti z Valašska 
pohádkové komisi „Slavie" v Praze, 
do Kottova „Slovníku" přispěl 5000 
slov a frází (Podhorský v „Op. Týd." 
19./XII. 1908), do Bartošova „Slovníku 
dialektologického" a „Ottova Slovníku 
Naučného". V „Časopise vlast, spolku 
muzejního" uveřejnil „O kraji na Va- 
lašsku" I. roč. 110. „Z pověr lidu Va- 
lašského" Vlil. 3. „O čarodějné moci 
některých rostlin" IX. 48. „Obrázky 
folkloristické z Mor. Valašska" IX. 133. 
X. 91. 142. 142. XI. 57. XVI. 17. 39. 89. 
XVII. 18. 115.; „Počítací známky" IV. 
125. „Památka" XII. 116. Kraj a lid 
Valašský V. obšírně popsal také ve 
vídeňské „Zeitschrif fur osterreichische 
Volkskunde" a také Moravsko-slezskou 
Besedou v Praze pověřen byl úkolem, 
aby napsal do „Mor. Čítanky" o rázu 
kmenů moravských: stati „Valašsko—- 
kroj a lid" a „Laši a Lašsko". Dle V. 
Valaši sahají na sever až po okolí 
Frenštátu — což zakládá se na spisech 
Bartošových, ačkoliv prof. J. Loriš fi- 
lologicky dokázal, že Valaši sahají da- 
leko dále za Frenštát po celém poříčí 
Hor. Ostravice a do těšínského Slezska 
až k Lomné a Jablunkovu. Kromě dů- 
vodů linguistických mluví pro to i dů- 
vody ethnografické (Jan Loriš „Rozbor 
podřečí hornoostravského ve Slezsku" 
v Rozpravách České Akademie 1899 
str. 3.-5.; srvn. i dra. Frt. Slámy „Vla- 



stenecké putování po Slezsku" 180 a 
346). V dějinách ruchu národopisného 
v letech devadesátých zapsal se M. V. 
jako hlavní hybná síla pro uspořádání 
národopisné výstavy na Vsetíně (14. až 
28. srpna 1892), v jejímž výboru byl ná- 
městkem předsedy zem. posl.K.Bubely. 
Výstavku vsetínskou popsal M. V. v 
„Českém Lidu" (II. 221—230, 435-445). 
Kromě četných publikací knižních na- 
psal V. také přes 300 článků do růz- 
ných časopisů, sborníků a almanachů. 
Řed. Václavkovi, lidopisci Valašska, 
v dějinách kulturní práce vděčná bude 
zachována pamět! 

Všk. 



Poněvadž při odchodu dvou kultur- 
ních pracovníků z Olomouce, prof. 
Bartochy a prof. dra. Podpěry, také o 
muzeum naše zasloužilých, nebylo 
vzpomenuto nikde jich vědecké čin- 
nosti, pokládáme za svou povinnost, 
aspoň v tomto časopisu dotknouti se 
zběžně vědecké práce jimi vykonané: 

Josef Bartocha, ředitel c. k. čes- 
kého gymnasia v Uh. Hradišti, nar. 
1859 vLověšicích u Přerova, odešel 
z Olomouce jako poslední a nejmladší 
člen a pracovník skupiny filologické, 
kteří časové nebo aspoň směrem své 
práce byli spjati se jménem Kosinovým 
(jako V. Prásek, Kotsmích, Vodička). 
Mezi pracovníky filologické přihlásil 
se B. už r. 1885 delším pojednáním 
o nářečí dolnobečevském, jež studoval 
po stránce tvaroslovné (v „Listech 
filologických" postupně uveřejňováno 
v létech 1885, 1887, 1891, 1893). Bartoš 
ve své „Dialektologii" uvádí ji „mezi 
důkladnými monografiemi" (byly ten- 
krát na Moravě i s B. monografie o 
podřečích jen 3!) jako „vítanou po- 
můcku" a také Gebauer ve svém „Hlás- 
kosloví" (Hist. mluv. jazyka čes. díl I.) 
užívá jí za podklad pro své výklady. 
Pro literární historii moravskou zůstane 
asi význačným Bartochův intimní poměr 
k přednímu folkloristovi moravskému 
f školnímu radovi Bartošovi, neboť dle 
doznání samého Bartoše „Dialektolo- 
gický slovník" zůstal by torsem, kdyby 
nebylo účinného přispění Bartochova 
(jenž o prázdninách dlival ve Zlíně a 
docházel k Bartošovi do blízké Mlat- 
cové) — a za druhé Bartocha snesl bu- 
doucímu životopisci mnoho důležité 
látky ve spisu „Z pamětí a života Fr. 
Bartoše", čin při známém nedostatku 
biografického materiálu pro literární 
dějiny moravské důležitý. Ve sporu 



46 — 



o vzniku lidové písně, jenž povstal 
mezi theoretiky pražskými (Hostin- 
ský, Jakubec) a mezi foikloristy morav- 
skými, postavil se Bartocha po bok 
Bartošův, ba, když v „Listech filolo- 
gických" Bartošově sbírce „Sto lidových 
písní českoslovanských" bylo učiněno 
několik „neoprávněných nebo aspoň 
pochybných" výčitek, byl tím Bartoš, 
jsa nemocen, všecek pobouřen a po- 
žádal Bartochu, aby ony výtky uvedl 
v „Časopise Matice Moravské" na pra- 
vou míru, čemuž Bartocha ovšem rád 
vyhověl. („Z pamětí" 207.) Jinak B. se 
však lidovědou nezanášel. Na histo- 
rické půdě olomucké B. záhy odbočil 
k pracím, jimiž chtěl osvětliti některé 
zajímavé otázky kulturně - historické 
a to zas více po stránce jazykové. 
V pojednání „Jak za starých dob čeština 
znenáhla se stala jazykem jednacím 
v zemích koruny České" (1903 knižně) 
sleduje B. na základě literatury už 
tištěné otázku tu zajímavou až do r. 
1629, ve spise „Čeština na bývalé uni- 
versitě a stavovské akademii v Olo- 
mouci" (1905), v němž líčí účinek obou 
ústavů na obrození naše v Olomouci 
a na Moravě, bylo autorovi pnhlížeti 
také ku pramenům původním. Že jich 
nevyčerpal, toho nesou (Srov. str. 44.) 
vinu z velké části neutěšené poměry 
knižně-archivální u nás. Vzdor tomu 
pro kulturní historii moravskou 19. sto- 
letí dobral se Bartocha mnohého dů- 
ležitého poznatku a měl i příležjtost 
seznámiti se s činností V. A. Šem- 
bery za doby jeho působení v Olo- 
mouci, což ho přivedlo k práci o V. A. 
Šemberovi. Ve formě řeči slavnostní 
proslovil ji při odhalení desky památní 
ve Vys. Mýtě (vyšla v brožuře tamtéž) 
a v březnu 1907 pronesl ji také o valné 
hromadě „Vlast, spolku muz. v Olo- 
mouci". Otisk její v „Časopise" jest 
rozhojněn reminiscencemi P. ig.Wurma. 
Pro školy střední upravil Bartocha 
některá dramata Shakespearova („Cori- 
olana", „C. J. Caesara", „Makbetha"), 
psal popularisační články a feuilletony 
literárně-historické do řady časopisů 
a přednášel ve spolcích, ve „Vlast. 



spolku muzejním"^ o Kollárovi a ^jak 
už byla řeč — o Šemberovi. V „Čes. 
Besedě" olomucké o Vrchlickém, o 
Bartošovi („Ze zátiší ve Mlatcové") aj. 

Všk. 

Prof. dr. Podpěra. S odcházejícím 
členem výboru ztratilo naše Vlaste- 
necké muzeum obětavého, energického 
a vynikajícího pracovníka, jemuž zů- 
stane vděčno za mnohé zdárné reformy 
ve vnitřním svém zařízeni. Dr. Pod- 
pěra vyniká ve světě vědeckém jako 
dobrý botanogeograf. Jeho pilnou práci 
„Vývoj a zeměpisné rozšíření květeny 
zemí českých ve srovnání s poměry 
evropskými" 1907, lze pokládati za svě- 
domitou přípravu pro budoucí práce 
fytogeografické o zemích sudetských. 
K těmto pracím snesl dr. Podpěra také 
už hojnost materiálu na svých vý- 
zkumných cestách po Moravě („Vý- 
sledky bryologického výzkumu Moravy 
za rok 1905-6" a „1905— 7" ve „Zprá- 
vách kommisse pro přírodovědecké 
prozkoumání Moravy". Odd. botanické 
čís. 2. a 4. Dr. Podpěra podnikl za 
účelem srovnávacích studií dvě cesty 
do Bulharska, první za svých studií 
universitních, druhou o posledních prá- 
zdninách 1908. V Kranichově „Sborníku 
příruček" vydal Podpěra „Klíč na určo- 
vání nižších rostlin tajnosnubných" jako 
úvod do prvního studia mechů, jatrovek, 
parožnatek, řas i hub (1908), kniha, 
jaké snad nenalezneme ani v litera- 
turách cizích. Netřeba snad podotýkati, 
že dr. Podpěra přispívá články odbor- 
nými do řady časopisů tu- i cizozem- 
ských a že se účastni také práce ve 
vědeckých spolcích a organisacích jako 
v „Přírodovědeckém klubu" v Prostě- 
jově, kdež zvolen byl po smrti prof. 
V. Spitznera předsedou. 

Jmenováni. Ministerstvo kultu a vy- 
učování ustanovilo hudeb, skladatele 
řid. Leoše Janáčka v Brně zemským 
inspektorem nade všemi hudebními 
školami na Moravě. 

Sekretářem zemského musea cis. 
Františka jmenován byl zemským vý- 
borem moravským baron dr. Jaroslav 
Heifert. 



25 131'řlOO'VlXÍOtl. Ss4l«>lt_l. 



P. Alois Fiala, nadučitel v Kosticích, 
chystá práci o keramice českoslovanské. 

Školní rada V. Prásek pracuje o hi- 
storickotopografickém slovníku celé 
někdejší Moravy resp. celé moravské 
arcidiecese, kterýžto slovník obsahuje 
nyní více než 800 jmen buď zapome- 



nutých nebo zaniklých osad. (Feuilleton 
„Hlasu" 13. pros. 1908 „Studium místo- 
pisných jmen jihomoravských" od V. P.). 
Prof. dr. Jo3^ L. Pič vydá v době 
nejbližší spis „Č^chy za doby knížecí" 
jako 1. svazek III. dílu „Starožitností 
zemí Českých". 



- 47 



XLVlll- výkaz darů, 

jež Vlasteneckému spolku ni u z e j n í ni u v Olomouci 

na zjednání vlastní budovy muzejní 

poskytli tito P. T. příznivci jeho od I. července až do 30. záři 1908: 



K 
Dr. Josef Bareš v Jičíně . . . 1 — 
Ant. Beneš, c. k. gymnas. prof. 

v Chrudimi 1 — 

J. Brejník, restauratér v Olomouci 

na uctěni památky f prof. J. 

Tálského 10 — 

Hanácká sladovna v Brodku 

u Přerova • 2 — 

Ph. Dr. L. Brtnický, c. k. gymn. 

prof. v Hradci Kr 2 — 

Klášter u sv. Markéty v Břevnově 2^ — 
Mačák a spol., cihelna v Bystro- 

vanech • . . 10' — 

Em. Bystřičky, revid. v Jindřich. 

Hradci 2 — 

Akc. ^ spolek rolnic, cukrovaru 

v Celechovicích 10 — 

Ant._ Čermák, tov. v, Hořovicích .5 — 
V. Čermák, kápl. v Čelákovicích I*— 
Tom. Dočkal, nadlesní v Želetavě lO'— 
Th. Dr. Ed. Dominik, c. k. prof. 

theol. v Olomouci na uctění 

památky f prof. J. Tálského 2.— 
Fr. Dostál, právník v Dubanech lO"- 
Dr. Ot. Duffek ve Světlé n. Sáz. I — 
Eugen Fierlinger, c. k. prof. reál. 

v Olomouci 10 — 

Fr. Fischer, c. k. gymn. prof. 

v Hradci Kr. ...... . 2 — 

Dr. Fotr, Boháček a spol., tov. 

v Turnově 5' — 

Robert Friedl, pokladník v Uh. 

Hradišti 2 — 

JUDr. J. Goller, kand. advok. 

v Něm. Brodě 2-- 

Ed. Grunzl v Doln. Beřkovících 

sbírkou 1060 

Lad. Haněl, řed. c. k. odb. šk. 

v Hradci Kr 1 — 

Josef Havránek, měst. radní 

v Horažďovicích . . . ■ . 2- — 
K. Hlobil, obch. v Holicí ... 1 — 
K. Hoch, techn. adj. cukrov. ve 

Vrbátkách 1 — 

MUDr. Jar. Holeka, c. k. okres. 

lék. na Mělníce ...... I'— 

Karel Hradecký, c. k. vrch. pošt. 

spr. v Chrudimi 1 — 

t)ůchod. úředníci kr. věn. města 

Hradce Kr 3 — 

Snáška . . . 11060 



Přenáška . . . 
Dr. Frant. Hrachovský, admin. 

v Račiněvsi 

Jos. Hradil, koop. v Oseku . . 
Jos. Hrdina, tov. v Pelhřimově 
Jos. Hrdlička, lékárník v Táboře 
Petr Hrubý, prof. ve Slaném 
Frant. Janáček, majitel pivovaru 

v Uh. Brodě 

A. Kašpárek, děk. v Č. Brodě . 
V. Klička, poklad, v Kroměříži . 
K. Kopal, děk. v Lysé n. L. . . 
Jos. Kopecký, c. k. pošt. kontr. 

ve Vys. Mýtě 

Fr. Kostohryz, prof. v Kostelci 

n. O 

MUDr. Jan Král, lékař v Hradci 

Králov 

Vine. Kubala, koop. ve Chvalko- 

vicích u Olom 

Vine. Kubáč, farář v Raduni 

p. Opava 

MUDr. Fr. Kuthan,maj. sanatoria 

v Tišnově 

Otto Kyas, adj. výzk. úst. hosp. 

v Brně 

Výbor živn. založ, v Ledči . 
J. J. Jan panující kníže z Lichten- 

šteina 

Fr. Martinek, drog. v Olomouci 
Vlád. Mezník v PTzni . . . . 
Frant. Mikeš, vrchní inž. v Uh. 

Hradišti 

Jan Mráz, velkoobch. v Liberci 
Kar. Murla, maj. hodin, závodu 

v Olomouci 

Dr. Bedř. Muldner na Smíchově 
Měšf. spořitelna ve Vys. Mýtě 

Obec Zvoleněves 

Jan Oulehla, prof. náb. v Nov. 

Městě, Mor 

Anna Pallátová, vdova po inz. 

v Olomouci na uctění pa- 
mátky t chotě svého . . . 
Václav' Pavlista, tov. v Beroune 
Frant. Pácal, c. k. účet. revid. 

v Praze 

A. Píša, knihkup. v Brně . . 
F. Píša, knihkup. v Hradci Kr. . 

Snáška . . . 



K 
110-60 

3 — 

4 — 
2 — 
4 — 



3 
1 

80- 
5' 
1- 

2- 
5- 

2' 

2- 

2- 

20- 



20 



1 — 



200- 
1 

4- 
2- 

9- 



480 



80 



- 48 - 



Přenáška . . . 480 
Fr. Pokorný, vrch. úřed. na Kr. 

Vinohradech 2 

Frant. Pospíšil, spr. velkostatku 

v Bludově 2 

Václav Pošusta, c. k. vlád. rada 

v Chrudimi . ;. 2 

K. a. vikar. úřad Českobrodský 

v Přistoupimi 9 

Bedř. Futterlík, lékárník v Kolíně 2 
Božena Reyneková, choť insp. 

v Rakovníku 2 

Frant. Rejthárek, c. k. professor 

v Hradci Kr 1 

Břetisl. Rubringer, výr. klenotů 

v Olomouci 2 

Frant. Ruth, c. k. ředitel gymn. 

v Hradci Kr. . . • 2 

Fr. Řeřicha v Soběslavi ... 2 
Ph. Dr. Emil Sekera, c. k. prof. 

v Praze 2 

Leop. Skála, hoteliér v Bzenci 5 
Jan Sklenář, rol. ve Vacanovicích 3 
Jos. Sláma, maj. čaloun, závodu 

v Olomouci 2 

Tylda Srpová v Hradci Kr. . . 2 
Karel Stiidl, vrch. lířed. č. spoř. 

v Praze 2 

Antonín Šklíba, farář v Oujezdě 

u Chocně 1 

Lad. Šmehlík, maj. stolář. záv. 

v Olomouci 2 

MUDr. Híl. Špička, lék. v Plasech 1 
J. ŠjJička, děk. v Mor. Ostravě . 2 
V. Špitálský, inž. v Něm. Brodě 2 
Fr. tourač, c. k. gymn. prof. 

v Olomouci 2 

Dr. Bern. Šústek OSA v Brně 2 
Roln. akc. pivovar v Těšeticích 50 
J. L. Truhlář, zástupce Kolín. 

cikorky na Král. Vinohradech 2 
Fr. Urválek, far. v Heřmanicích 

n. Lab 1 



Snáška 



. 588-30 



80 
50 



Přenáška 



388.30 



Josef Válek, profesor v Novém 

Hrozenkově 10 — 

Vojt. Viravský, c. k. gymn. prof. 

na Kr. Vinohradech .... 3 — 

Vlasák a Kočí v Roudnici . . 1 — 
Edv. Volek, c. k. gymnas. prof. 

v Příbrami sbírkou .... 5' — 

Roln. cukrovarna ve Vrbátkách 20 — 
Jar. Vrzal, technický spr. cukr. 

v Prosenicích 2 — 

F. Wiedermann v Bonzově . . 10-- 

Občanská záložna v Tršicích 10 — 

j Rolnická záložna v Žeravicích 4 — 

i Ústř. záložna roln. v Olomouci 50 — 



Dohromady . . 703-30 
K tomu: 
Zůstatek 30. června 1908 



65.889-99 



Úhrnem 



66.593-29 



Všem šlechetným dárcům vyslovu- 
jeme tuto upřímné a vroucí díky a 
prosíme uctivě a snažně o další štědré 
podpory a blahovolnou přízeň ct. 
obecenstva. P. T. pánům sběratelům 
drobných milodarů sloužiž k laskavému 
vědomí, že k vůli úsporám místa v se- 
znamech jména všech jednotlivých 
dárců příště uváděti nebudeme, majíce 
za to, že postačí uveřejniti ůhrnkové 
obnosy jimi nasbíraných a nám zasla- 
ných příspěvků, jichž si velmi vážíme. 
Zároveň pronášíme uctivé přání, aby 
veškeré zásilky peněžní adresovány 
byly na „Výbor Vlast. Muzea v Olo- 
mouci" a nikoliv na některého funkcio- 
náře, jak toho žádoucno k vůli snad- 
nější a přehlednější správě Muzea. 

Eduard Klement, 

vrchní účetní Ustř. záložny rolnické, 
t. č. pokladník. 



ročník za 4 KORUNY. 



CLENUM VLASTEN. SPOLKU 
MUZEJ. VYDÁVÁ SE ZDARMA. 



ČASOPIS 

VLASTEN. SPOLKU MUZEJNÍHO V OLOMOUCL 

ČÍSLO 102. a 103. CERVEN-CERVENEC ROKU 1909. 

Velehrad IV. 

Velehrad a starobulharské knížecí sídlo v Abobě. 

Píše Dr. Jan Nevěřil, c. k. prof. náb. v Uh. Hradišti. 

V časopisu tomto (r. XXI., str. SI— 89 a str. Ii9— 140, r. XXIV., 
str. 68 — 74) bylo již uveřejněno několik pojednání o výsledcích archaeo- 
logického kopání na posvátném Velehradě. Hodlaje dále pokračovati, 
nechci se tentokrát omeziti pouze na výsledky tohoto badání, nýbrž 
chci věnovati pozornost také článkům v posledních letech o otázce 
velehradské opět velmi zhusta v časopisech a novinách uveřej- 
něným a dotknouti se též stránky dějepisné této otázky, pokud je toho 
nutně potřeba, ponechávaje si výsledky zevrubnějšího studiatéto otázky 
na dobu pozdější. 

I. Výsledky dějepisného badání. 

Od dávných času byl Velehrad považován za sídlo Svatoplukovo 
a arcibiskupa sv. Methoděje (Dalimil, Pulkava a jiní). Kristián Hirsch- 
mentzel, mnich cisterciácký na Velehradě (zemřel r. 1703), v četných 
svých spisech (viz »Obzor« r. XXII., 1899, str. 193, 194), ač velmi ne- 
kritických, neúnavně hlásal slávu Cyrillo-Methodějskou. Všecka podání 
o Velehradě za ryzou pravdu maje, mnohé o něm zprávy podal, které 
bystřejším kritikům, jako Bonav. Pitterovi a především skeptickému 
Dobrovskému příčinou byly, že se pronesli, jakoby Velehradu na Mo- 
ravě nebylo yubec bývalo. Pitter psal: »De Velehradio nostri íabulam 
canere videntur sedem archiepiscopalem fuisse«; a Dobrovský se do- 
mníval, že Mosaburg, hrad od Pribiny na jezeře Blatenském založený, 
snad Velehrad slul a že tudíž totožný jest s Velehradem Svatopluko- 
vým a Methodějovým. Šafařík a Palacký naproti tomu hájili náš Vele- 
hrad, až zase Dr. Dudík ho Moravě zhola upíral, čímž však jen popudil 
dějezpvtce ještě k bedlivějšímu badání o té věci (viz V. Brandl, »Vele- 
hrad«. Památky, ročn. X. 1863, str. 241—251 a str. 296—306). 

Výsledky archaeologického kopání na Velehradě v letech 1903 
až 1908 provedeného vzbudily neobyčejný zájem o otázku velehrad- 
skou, o čemž svědčí četné články v novinách a časopisech. Jakož 
i samostatně vydaná pojednání v posledních letech. Než nepředpoiatý 

4 



- 50 - 

znalec kritického dějezpytu musí doznati, když pročte tyto publikace, 
sobě mnohdykráte odporující, že slouží více k zatemnění než k ob- 
jasnění velehradské otázky. 

Jedni tvrdí, že sídlo Svatoplukovo a hrob sv. Methoděje nesmíme 
hledati tam, kde stojí nynější kostel a klášter velehradský; vždyť prý 
se nenalézá na celém tom prostranství počínaje od kláštera velehrad- 
ského až do Starého Města u Uh. Hradiště, kam obyčejně dějepisci 
kladou sídlo Svatoplukovo a metropoli sv. Methoděje, ani jedinká stopa 
po nějaké památce z dob říše velkomoravské. 

Za hranicemi nynější Moravy, tak tvrdí, tam prý třeba hledati 
ono město, nebo vlastně onu tvrz. Při tom jmenují Děvín, ležící při 
í\sť\ řeky Moravy do Dunaje, nebo Nitru na uherském Slovensku. Tam 
na uherském Slovensku, tam na pannonské pudě Velké Moravy se prý 
odehrály ony velké události století IX. 

K těm, kdož jsou proti tomu, abychom hlavní město říše velko- 
moravské hledali na místech Velehradu nynějšího a v jeho okolí, při- 
pojil se v době poslední nový badatel, který se snaží podati důkaz, že 
Velehrad velkomoravský je totožný s Olomoucem. Tuze daleko by nás 
vedlo, kdybychom zde měli do podrobná rozebírati všechny podobné 
publikace o Velehradě. Ale jistě napadlo každému, kdo ony publikace 
pročetl, že své domněnky psali páni pisatelé s apodiktickou jistotou,ačko- 
liv podané jimi důkazy jsou příliš chabé. .ísouf uměle sestrojovány a na 
Tiepředpojatého čtenáře působí dojmem, že byli páni pisatelé v této 
otázce předpojatými a že měli úsudek připravený dříve, než se do věci 
pustili. 

Od článku právě zmíněných neliší se valně články ony, které byly 
psánj- o Velehradě až z přílišného zápalu pro dobrou věc. Ti totiž 
tvrdí zcela určitě, že bylo sídlo říše velkomoravské tam, kde stojí ny- 
nější Velehrad, a považují nynější kostel za metropoli sv. Methoděje 
a kapli sv. Klimenta u Osvětiman za jeho hrobku. 

Kritický badatel nemůže schvalovati postup těchto badatelů, ne- 
boť užívají pramenu beze vší kritiky, historicky jistá data libovolně 
přijímají, nebo zavrhují, nebo o nich vyslovují pochybnost, jiné důkazy 
uměle vytvořují a hájí. O působení sv. věrověstů Cyrilla a Methoděje 
tak píšou, jakoby byli za jejich doby žili a s nimi po Moravě chodili. 

Když se v novinách, časopisech a samostatně vydaných knihách 
tak píše o otázce velehradské, jak jsme se právě zmínili, tu uzná každý, 
že se tím otázka velehradská neobjasni, nýbrž naopak, že mnohého 
odborně nevzdělaného čtenáře notně poplete. Myslím, že nelze ko- 
nečný úsudek a odpověď rozhodující na otázku tuto do různých odvětví 
dějezpytu sáhající tak brzy očekávati a že bude třeba ještě dalšího 
neúnavného studia této otázky. Varuji zde před unáhleným úsudkem 
maje na zřeteli Prokopa, který \K) povrchním kopání si o velehradské 
basilice utvořil úsudek, jenž mu byl pozdějšínů nálezy důkladně vy- 
vrácen. 



- 51 - 

Při .scliiizj na \ clchradC' dne 9. září 1903 bylo usneseno, aby se 
započalo s archaeoloiíickýin kopáiiim. Zároveň bylo ustanoveno, aby 
se zřídilo dějezpytné komité. Bohužel, nemáme ho dosud. Zmiňuji se 
o tom hlavně z té příéin>-, aby veřejnost nemyslila, že ony zmíněné 
publikace nejnovější jsou snad výsledkem jeho prací. 

.le to zje\- opravdu málo potěšjtehiý, že nemáme takového komité, 
jež by se právě dějezpytnou částí otázky velehradské zabývalo. Vždyť 
b.\- ho právě nyní daleko více bylo třeba než dříve. 

Od té doby (v letech šedesátých minulého století), kdy V. Brandl 
popsal, kam až se dospělo v otázce velehradské, stal se zřejmý pokrok 
nejen v archaeolojíii, ale též i v dějinách umění, v edici a kritice pra- 
menů,^ v dějinách politických, sociálnjch a církevních. Tento pokrok 
nemiiže se neodrážeti v otázce naši do všech těchto oborů zasahující. 
Nepřibylo ovšem příliš mnoho nového materiálu historického, naopak 
musíme říci, že ho ubylo; ale jak zcela jinak oceňují se dnes historické 
prameny! Badatel v otázce veleTiradské najde také mnohý dobrý pokyn, 
mnohé dobré zrnko i v takových pracích, které se výhradně Vele- 
hradem nezabývají. 

Nedostali jsme se tedy v dějepisné části otázky velehradské o 
mnoho dále. Ovšem musím přiznati, že byly uveřejněny i vážné práce 
v tomto oboru, na př. Snopkovy, Jagičovy a některé jiné. které se 
\ šak více vztahují na celou působnost sv. Methoděje. 

II. Výsledky archaeologického kopání na Velehradě. 

Aniž bych vybočil ze zásadní reservy, dovoluji si sděliti s veřej- 
ností o Velehrad se zajímající a na konečné rozhodnutí netrpělivě če- 
kající toto o archaelogických vykopávkách: 

1. Dosavadním kopáním na Velehradě podařilo se zjistiti půdorys 
a architektonickou výstavbu románské basiliky z r. 1200, což samo 
o sobě ospravedlňuje kopání. O tom byla podána obšírná a illustrovaná 
zpráva v Časopisu vlast, spolku muzejního v Olomouci č. 3. a 4. z roku 
1904 a č. 1. z r. 1905. Německy byla uveřejněna ona zpráva v Mittei- 
lungen der k. k. Zentralkommission. sv. IV. z r. 1905. Materiálu zapůj- 
čeného použil msgr. Lehner ve svých dějinách umění národa českého 
sv. III., str. 49—58. 

2. Avšak toto vysvětlení o románské basilice cisterciácké z po- 
čátku století XIII. není jediným výsledkem, ku kterému isme došli do- 
savadním kopáním. Na východní straně kostela u apsid byly odkryty 
profily trnožu všech pěti apsid a též základy zdí až do spodu, které 
sahají do hloubky 3-20 m úrovně nynější. Jestliže uvážíme, že sahaií 
základy tak hluboko a odečteme-Ii od té hloubky výšku rmniště, se- 
známe, že dlažba chrámová v románské basilice bvla asi 2-40 /// pod 
nynější, že nemohla býti pod ní žádná krytba (viz tab. 1.). 

V t. zv. kryptě nynější pod kostelem nemohli jsme dosud zjistiti, 
zda-h se pod ni nenalézají ještě starší, před r. 1200 sahaiící stavby, 
• a to pro přílišné překážky, s něž jsme nebyli. 

4* 



TABULKA i: 




53 - 



Aby SL' totiž ťirovťň v kostele vyrovnala úrovni kolem kostela, 
'bylo třeba v presbytáři a v příční lodi postaviti mohutné klenutí. Avšak 
-toto klenutí nebylo — asi k vuIi větší jistotě — postaveno na základech 

stávajících zdí. nýbrž na samostatných základech, hned vedle posta- 
■vených. tak že těmito novějšími základy jsou základy dřívější úplně 

zakryty a nemožno se k nim dostati. Pouze na několika místech viděti 
Jlze kamenný trnož románský, nač bylo již upozorněno ve zprávách 

dřívějších (viz tab. 1.). 

3. Velký význam třeba rozhodně přisouditi kamenným hrobům (viz 
>obr.) Nemůžeme se nikterak připojiti k náhledu, že náležejí k době po- 
:zdější, době až po založení cisterciáckého kláštera, přihlížíme-li prý k do- 




Kamenný hrob na Velehradě.*) 



savádním vykopávkám. Zvláště na to se poukazuje, že ony tři cihly na 
spodní části prostředního hrobu nalezené prý nesvědčí o příliš velikém 
stáří hrobu. Cihly vylomené ze základních zdí chrámu jsou prý téže 
práce, téže velikosti i jakosti, jako ony zmíněné cihly v hrobě. Oproti 
tomu však dlužno poukázati na to, že všude, kde byly základy odkryty, 
jak u kostela tak i u staré části kláštera cisterciáckého, byla nalezena 
stavba čistě (pouze) kamenná, v níž nebylo nalezeno ani jediné cihly. 
Pochybuji tudíž, že by se dala zjistiti totožnost cihel z kamenného 
hrobu s cihlami z některé stavby románské na Velehradě, a kdyby se 
i' to dokázalo, nebyl by to ještě žádný důkaz proti velikému stáří hrobů, 
protože nevíme, byly-li hroby nalezeny na původním místě, nebo snad 
z původního místa tam přeneseny. Možnost tato. zdá se mi. není vy- 
•loučena. 

* Klišé půjčil laskavě p. Melichárek z Velehradu. 



— 54 — 

Co se týká stáří kaniciiných hrobu, tvrdí se, že isou to patrné 
obyčejné i jinak u nás i jinde známé hrubé rakve z doby předgotické, 
jako na př. tak zv. sarkofág sv. Longina na Vyšehradě a nadávno na- 
lezená rakev blahoslaveného Hroznatý v klášteře tepelském. (Viz 
Památky arehaelogické a místopisné XXII. 1906, číslo první a druhé 
strana 37. Poznámka 6.) Zajel jsem si k vulL tomu schválně do Prahy 
a prohlédl jsem si zmíněný sarkofág na Vyšehradě a pořídil jeho nákres 
(viz tab. 2 b). Kamenné rakve bl. Hroznatý v klášteře tepelském jsem 
sice neviděl, ale zjednal jsem si dobrý popis a fotografii (viz tab. 2 a). 
Obě rakve jsou monolithy (z 1 kusu), v nichž hrob je na způsob žlabu vy- 
sekán. Zevnitř jsou obě dosti hladce ve formách pravidelných otesány. 
Sarkofág sv. Longina je kromě toho ozdoben zevnitř na hořejší části 
dokola kruhově obloukovitým vlysem (obrubnicD a čtyřmi velikými 
kříži, na každé straně po jednom. Pokrovy se asi nenašly u žádného 
z obou jmenovaných hrobů. 

Dějiny t. zv. sarkofágů. sv. Longina na Vyšehradě v Praze a bl. 
Hroznatý v klášteře tepelském jsou nám úplně známy, ale při kamen- 
ných hrobech na Velehradě nenašlo se při pečlivém hledání ničeho, co 
by podalo nějaké vysvětlení o stáří a původu jejich. Jsme tedy odká- 
záni pouze na hroby samy. (Důkladný jejich popis je podán v Mittei- 
lungen sv. IV. 1905 a jsou tam připojeny illustrace. V Casop. vlast, muzej. 
spolku byl podán popis jen zkrátka.) Třeba tu vytknouti především, 
že byly hroby již původně určeny do země, fežto zevnitř nebyly pranic 
otesány. Pouze hořejší část, pokrov, kříži ozdobený, vyčníval asi ze 
země. V pozdější době byl ovšem i pokrov rumem zasypán. 

Takové sarkofágy, které se skládají z více kusu, vyskytují se ne- 
zřídka vedle monolithických, které jsou původu římského, hned za doby 
Merovinguv hrobech germánských (Srovnej L. Lindenschmit, Deutsche 
Altertumskunde, sv. I., str. 109.). Také pokrovy jejich pozůstávají z jedné 
nebo více tabulí kamenných (Lindenschmit, str. 1 13). 

Na Rýně užíváno bylo k pohřbům kamenných hrobu římských, 
merovinských a ranně středověkých i v dobách, kdy nebyly více nové 
sarkofágy zhotovovány (Dr. Heinrich Otto: Handbuch der kirchl. 
Kunstarcháologie des deutschen Mittelalters I.. 3-16—349). 

Je pravda, že není dosti srovnávacího materiálu, jakého by ku 
přesnému určení doby a okolností zapotřebí bylo. ale tolik přece z něho 
úplně jistě se dá tvrditi, že ony tři kamenné hroby 
velehradské pocházejí z dřívější doby než tak z v. 
sarkofág s v. Longina na Vyšehradě v Praze nebo ná- 
hrobek b I. H 1- o z n a t y v klášteře tepelském n že je na- 
prosto vyloučeno, aby byly zaradovány do doby 
cisterciácké a tím méně do doby ještě pozdější. — 

Další úlohou v badání velehradském bude, pátrati po srovnáva- 
cím materiálu, kterým se snad podaří určiti blíže stáří těchto předu- 
ležitých nálezů. — 

4. Významných výsledků docílilo se archaeologickým kopáním 
v zahradě na východní straně za kostelem (dříve to byla zahrada nad- 



TABULKA II. 




a) Hrob blahosl. Hroznatý. 



X, 



■-'^ - '. • -r. V "-^ - ^i w ^ ■- 



b) Sarkofág sv. Longina. 




- 56 - 

lesního). Ze zprávy uveřejněné v Časopise vlast, muzej. spolku v Olo- 
mouci, ročník XXIV. (1907), č. 1., str. 68 — 74 vyjímám pouze toto: 
Přišli jsme na mohutné základy budov souvisících spolu o rozměrech 
velkých, jež jsme celé dali odkryti. Jak zcela jmý obraz máme tu před 
očima, než jaký nám zanechal P. Kristián Hirschmentzel! Věru, nebyla 
to snadná práce vyznati se v té směsici praruzných základů. Tu se 
asi během času mnoho stavělo a přestavovalo, nač poukazují základy 
křížem krážem se protínající. Myslím, že ony P. Kr. Hirschmentzlem 
zobrazené budovy nejsou nejstaršími budovami, jež tu kdysi stávaly. 
Ony budovy byly postaveny od cisterciáků částečně na základech sta- 
rých, částečně v novotě a později byly -opět přestavovány, novými dle 
potřeby nahrazovány a doplňovány a konečně osudu ponechány. .lak 
dokazují očití svědkové (p. Klem na Velehradě), odvezly se a jinde upo- 
třebily celé hromady stavebního matriálu, tak že je opravdu nemožno 
z odkrytých základu sestrojiti půdorys oněch budov, jež vidíme na 
obraze Hirschmentzlově. 

Po odstranění rurnu přišli jsme na základy rozsáhlých budov, na 
nichž bylo pozorovati, že nejsou z jedné a téže doby, nýbrž že patří 
třem různým periodám. Nejstarší je ona stavba, jež o sobě tvoří sou- 
vislý celek a jest takořka jádrem celého souboru těcto budov. (Srovnej 
obraz v r. 1907 tohoto časopisu tab. I.). 

Těm.to základům, které tvoří samostatný celek, třeba u přirovnání 
s jinými stavbami stávajícími a víibec na Velehradě odkrytými přisou- 
diti větši stáří; neboť nenašly se v základech žádné stopy románské 
architekturi% což jsme dosud všude nacházeli. Tím právě různí se ná- 
padně od připojených budov na straně západní, v jichž základech se 
našly takové zbytky. 

Že jsou starší než z roku 1200, dlužno souditi i z trnože, který se 
našel na straně jižní a z části i na straně jihozápadní. Pozíístává totiž 
z pěkně otesaných kvádru a je ozdoben římsou jednoduše profilovanou. 
Takový profil nebyl dosud ještě nikde tu nalezen. — 

S těmito výsledky ukončili jsme vykopávky r. 1906, ježto nebylo 
peněz na další kopání. Ale přes to použili jsme kdekteré příležitosti 
vhodné, abychom pokračovali v dalším pátrání. Tak především pokra- 
čovali jsme ve zkoumání |)()d n.\nějším kostelem velehradským (pod 
presbytářem a v příční lodi) v tak zv. kryptě — což se stalo v r. 1907. 
Na podzim téhož roku odstrařiovala se stará dlažba v Cyrilce a nahra- 
zovala novou. Prohledali jsme, co se nachází pod dlažbou. Našli jsme 
tu kus velmi starých základu, které kapli v úhlopříčce protínají. 

Po/dčjším kopáním třeba teprv zjistiti, jaké ještě významné věci 
skrývá půda našeho Velehradu. Vždyť jsme v archacologickém pro- 
zkoumávání Velehradu vlastně teprv v začátcích, ježto jsme dosud 
pouze prohledali pudu u kostela, u klášterních budov a v zahradě, a to 
ještě ne tak úplně, jak bychoiti si byli přáli. Ceká na nás ještě notný 
kus práce a nepochybuji ani dost málo, že v základech nad i pod zemí, 
jak u nyněj.>í basiliky, tak i u starých budov klášterních najdeme pěkné- 
věci dosud skr\té. provede-li se kopání způsobem žádoucím. 



- 57 - 

Ba iiiáinc i luideji, že tčž jinde se pěkných \ěcí d()koi)áme. Vždyť 
zkoušky v kopání na návrši, u ii>'něišiho hřbitova velehradského, na 
t. zv. Hrádkn. ukázaly, že je tam silná vrstva rumu, což přece nasvěd- 
čuje, že tam druhdy jakési budovy stávaly. Dále na návrší, směrem 
k jihu, v t. zv. »liájí« viděti stopy opevnění valového. — 

Výslovně připomínám, že nechci nikterak tvrditi, že by dosavadní 
vykopávky dokazovaly, že se nám podařilo zjistiti souvislost aneb to- 
tožnost nynějšílio Velehradu s dřívějším velkomoravským. Ale něco 
je přece, tuším, kopáním dokázáno, totiž oprávněnost, ba potřeba, aby 
se v soustavném zkoumání pokračovalo. Ovšem nesmí se zkoumání 
omezovati pouze na Velehrad nynější, nýbrž musí se rozšířiti i na celé 
okolí. Staré Město nevyjímaje. 

Výsledkj^ dosavadního kopání na Velehradě vzbudily ve mně roz- 
hodné přesvědčení, že nelze upříti okolí nynějšího Vele- 
hradu důležitosti sáhající před r. 12(l(). Zájem o otázku ve- 
lehradskou pohádal mne k dalším studiím a výsledky jejich dovoluji si 
tuto krátce a přehledně předložiti veřejnosti k laskavému posouzení. 

III. Co lze tvrditi s jistotou o velkomoravskéin Velehradě. Poloha lilav- 
ního města říše velkomoravské. 

Staří kronikáři jmenují mezi opevněnými městy říše velkomo- 
ravské kromě Blatná (Moosburg) u jezera Blatenského, knížetem Při- 
vinou opevněného, jménem dvě, a to N i t r u, která stávala na uherském 
Slovácku, a D o v i n u nebo Děví n, jehož poloha podnes nad pochyb- 
nost zjištěna není. Někteří totiž kladou polohu jeho na skalnatý výbě- 
žek u Prešpurku, při vtoku Moravy do Dunaje, kde dnes leží městečko 
Děvín (něm. Theben). Podobnost jmen dodává domněnce této jakési 
pravděpodobnosti. Jiní opět stotožiíují Děvín s jinými místy. (Viz mé 
pojednání: »Die Grundung und Auflosung der Erzdioezese des heil. 
Methodius«, str. 23, pozn. 3., V. Brandl, Poloha starého Velehradu, str. 
8 a 9, Dudík, Dějiny Moravy z r. 1875, Jireček, Světozor z r. 1859. 
str. 378 a j.) Místa v Annales Fuldenses. která se vztahují na Děvín. 
jsou udána u Pertze, 1.. str. 369 k roku 855 a II., 378 k roku 864. 

Ale ani Nitra, ani Děvín, ať již byl tam, kde nynější, nebo kdekoliv 
jinde na hranicích jižní Moravy, nemohou býti považovány za hlavní 
město říše velkomoravské. Nitra je ovšem místem historicky památ- 
ným. (Viz o tom pojednání dra Píce v Památkách archaeol. a nnsto- 
pisných, díl XXI. z roku 1904—5 a Slovácké Noviny ze dne 11. února 
1905: »Slopy Svatoplukovy Nitry«). Avšak víme přece o Nitře zcela 
jistě, že byla od r. 880 biskupským sídlem Wichingovým (Dudík, Máh- 
rens allg. (jeschichte I., str. 245, Listy Jana \'III. z r. 881) a proto je 
zcela vyloučeno, že byla zároveň též sídlem Methodějovým. O Děvíně 
zase víme, že vystavěl město toto Rostislav jako pohraniční pevnost 
na jihu a že tam tedy nikdy nebylo hlavní sídlo knížete velkomorav- 
ského. Fuldenské Annály zmiňují se na dvou místech o silně opevně- 
ném místě, jež leželo jistě dále ve středu Moravy. (\'iz Pertz I., 381 



— 58 — 

z r. 869): >.Qiii (Carolus) duní cum cxcrcitu sibi commisso in illaui 
ineffabilem Rastizi rnunitionem et omnibus antiquissimis Jissimilem 
venisset. Dei auxilio fretus, omnia moenia regionis illius cremavit incen- 
dio. et abscondita quaeque in silvis vel deíossa in agris reperiens 
cum suis diripuit. Nec minus Carlmannus regnum Zuentibaldi, nepotis 
Rastizi, igne et gladio depopulatur.« (Když Karel s vojskem sobě ode- 
vzdaným do oné nevýslovné pevnosti Rostislavovy, která od všech i od 
nejstarších se lišila, přišel, spoléhaje na pomoc Boži všechny hradby 
oné krajiny spálil a uschované věci v lesích nebo na poli zakopané 
našed, se svými odtáhl. I Karlomann plenil ohněm i mečem knížectví 
Svatopluka, synovce Rostislavova). Druhé místo zní u Pertze I., str. 383: 
»Nam Zuentibald ceteris castrametantibus, urbem antiquam Rastici in- 
gressus est«. (Svatopluk totiž vešel do starého města Rosiislavova. 
mezitím co ostatní tábor zakládali). 

2e vojska Ludvíka Německého, vedená jeho syny Karlem a Karlo- 
manem v srpnu r. 869 dvěma směry, vtrhla do nitra Moravy, kde bylo 
hlavní sídlo Rostislavovo, poznáváme též z Annálů fuldenských k r. 869, 
I. c. 381 : »Vastataque omni regione Carolus et Carlmannus fratres con- 
venerunt de victoria sibi coelitus data gratirlantes«. (Spustošivše celý 
kraj sešli se bratři Karel a Karloman blahopřejíce sobě ku vítězství 
nebem danému). 

Svědectví Annalu fuldenských ovšem nepřináší nepopiratelný dů- 
kaz, že by hlavní sídlo říše velkomoravské musilo býti na místě ny- 
nějšího Velehradu, nebo jak Vine. Brandl tvrdí, tam, kde stojí Staré 
Město u Uh. Hradiště, ale přece mluví hodně zřetelně pro one n 
k r a j. K tomu přispívají nemálo též staré, třebas dosti sporé, listiny 
a pak tradic e. 

První zmínku o Velehradě má Codex diplomaticus et epistolaris 
Moraviae I., pag. 207 v listině bez odporu původní z roku 1131, v níž 
vypočítává biskup Zdík statky kostela olomouckého. Tehdy patřil Ve- 
lehrad kostelu spitinovskému. »He ville ad Spitigneuensem ecclesiam 
pertinent. Veligrad tota«. Druhou zmínku nacházíme tamtéž z r. 12(12 
fCod. dipl. Mor. II., pag. 13): »Insuper vir nobilis Theodoricus . . . 
quandam villulam Costeleche . . .contulit ecclesie Velegradensi, cuius 
termini šunt usque ad vallum antique civitatis«. (Mimo to daroval šlech- 
tic Theodorich vesničku Kostelany . . .kostelu velehradskému, jejížto 
meze jsou až k valu starého města). 

Mezi svědky se uvádějí cives velehradenses, tedy občané vele- 
hradští. I tato listina jest původní. K ní se druží taktéž původní listina 
z r. 1201 iCoú. dipl. Mor. II. 4.): »Item confirmo auctoritate regia ca- 
pellam s. Joannis in Moravia cum suis |)ertinenciis eisdem fratribus in 
Lutomisle, licet per prefatum ducem (Břetislaum) sine iuris módo ipsis 
collata esse dinoscitur, concedens ipsis ad peticionem fratris nostri di- 
lecti Vladislaí .... facultatem prefatam capellam .... fratri nr)stró ven- 
dcndi.« 

Vine. Brandl spatřuje v označein' »antiuua civitas« z r. 1202 sou- 
vislost s urbs antiqua Rastizi! 



— 59 - 

Jiná bez odporu též pravá listina je datovaná ze dne 27./XII. 
1228 (Cod. dipl. II. 193—197). v níž je místo pro nás důležité: »Posses- 
siones uero eiusdem cenobii šunt hec: »\Vele.iírad civitas primo. módo 
bur,iíus (tak lze čísti u Palackého: Dějiny I. 143 pozn. 37. u !^afaí•íka: 
Starožitnosti slov. 802, pozn. 37. -^ Velehrad, dříve hrad, nyní městys. 
Srovnej též Dudík I. c. I. 147.). Zde jedná se o význam slov civitas a 
burííus. Viz o tom V. Brandl 1. c. str. 17, pozn. 14 a dr. Šujan: »Vývoj 
hradu na Moravě v letech 1029 — 1197« v Časopise mor. musea zem- 
ského, roc. VI. 1906 c. 2. str. 271—290. »Civitas« značilo před r. 1200 
hrad. (něm. Bur^). po r. 1200 pak město (něm. Stadt), mohlo tedy pojme- 
nování civitas ještě v listině z r. 1202 značiti hrad. 

V tradici vyskytuje se jméno Velehrad poprvé u českého kronikáře 
Dalimila (žil 1282 — 1314). který jej nazývá sídlem arcibiskupským a tím 
ovšem i Svatoplukovou residencí. 

Z těchto známých nám pramenu ovšem nedá se přesně dokázati, 
že by musil býti hledán velkomoravský Velehrad v okolí krajského 
města Uh. Hradiště, ale jak jsme již pravili, nelze upřít i. že z ř e j- 
m ě n a o n u k r a j i n u p o u k a z u j í. 



IV. Cesta do Bulharska. 

V tomto přesvědčení byl jsem ještě více utvrzen, když jsem stu- 
doval v r. 1907 velkolepé dílo ruského archaeol. institutu v Cařihradě 
o výsledcích arch. vykopávek u Aboby v Bulharsku. Tato skvostná, 
117 tabulkami a 58 obrazy v textu illustrovaná publikace tvoří X. svazek 
»Zpráv« onoho institutu a nápis její zní: Materiály dlja bolgarskich 
drevnostej Aboba-Pliska (Izvěstija russkago arch. instituta v Konstan- 
tínopole T. X. Sofija 1905). Na tuto publikaci upozornil a o ní referoval 
v časopise: »Ceský časopis historický* r. XIII. (1907) seš. 2. na str. 188. 
prof. Lub. Niederle. 

Mohutné zříceniny u Aboby, vesnice z větší části ještě turecké, 
ležící v severní části t. zv. »!>umenského pole«, byly známy již oběma 
učencům Kanitzovi a Jirečkovi a byly všeobecně uznávány za zbytky 
římského tábora. Teprv r. 1898 odvážil se ředitel bulharského Kymnasia 
ve Varně, Karel Škorpil, tvrditi, že v těchto zříceninách třeba hledati 
nejstarší sídlo panovníku bulharských, a ne v Prěslavě od Šuměnu jižně 
ležící. A vykopávky u Aboby podniknuté ruským archaeol. institutem 
v Cařihradě v letech 1899 — 1905 potvrdily tvrzení Skorpilovo úplně. 

Publikace ona podává neobyčejně pečlivě sestavenou zprávu o vy- 
kopávkách tu učiněných. Cím déle jsem se zahloubával do studia této 
neobyčejně zajímavé zprávy, tím více se ve mně probouzelo vědomí. 
že ve zříceninách Aboby se jeví obraz velkomoravského Velehradu. 
jaký jsem si již před lety na základě svých studií utvořil. 

Jest mi ovšem předeslati, že má představa velkomoravského Ve- 
lehradu nesouhlasila nikdy úplně s představami pisatelů jiných. Někteří 
totiž kladou hla\-tií uíiraz na místo na způsob hradu o pevněné; já 



- 60 - 

•však m.wslím. že třeba klásti diiraz na rozlohu. Zřejmě jsem své stanovi- 
sko vytknul v pojednání z r. 1905 v Mitteilungen der Zentral-Kommission 
Sv. I\'.: »Die archáologisclien Funde . . . .« tvrdě, že pod velkomorav- 
ským Velehradem třeba si mysliti celý soubor zvláštních opevnění, jež 
spolu souvisela a se rozkládala po celém okolí Uh. Hradiště, Starého 
Města a nynějšího Velehradu. Opevnění tato byla stavěna po způsobu 
kruhů avarských, ale nebyla s nimi totožná; pozůstávalaf z náspů, dře- 
věných srubu a četných zásek; uvnitř pak byly hrady a kostely mezi 
nimi též nynější Velehrad. Jméno Velehrad zůstalo konečně pouze ci- 
sterciáckému klášteru r. 1202 na zříceninách starých zbudovanému. 

Dudík (Dějiny Moravy I. 145. pozn.) praví: »Nemáme si snad pod 
»ineffabilis munitio« mysliti kruh avarský od mnicha svatohavelského 
(Pertz II. 748) popsaný? Vždyť Slované byli po delší dobu ve spojení 
s Huny a nenaučili by se od nich způsobům opevňovacím?« Tomu však 
odporují slova: omnibus antiquissimis dissimilis (všem starším nepo- 
dobné, totiž opevnění); vždyť nebylo Frankům, kteří říši avarskou zni- 
čili, neznámo, jak vypadala avarská opevnění. Byla to tedy opevnění, 
která Němcům byla dosud neznáma, ale pouze Slovanům vlastní. Na 
str. 374 svého díla praví Dudík: »Tážeme-li se, jak stavěny byly takové 
hrady, tedy upozornili jsme již na str. 145, že se jim Němci podivovali, 
když takový hrad r. 869 obléhali.* Z těchto slov můžeme poznati, že 
neměl Dr. Dudík jasné představy o Rostislavově opevnění (Rastizi 
ineffabilis munitio). Srovnej též Palacký Dějiny I., 203. 

Patře na výtečné illustrace Aboby shledával jsem v nich nejenom 
závažné hledisko na způsob staveb staroslovanských opevnění, ale též 
poučné vysvětlení různých jiných okolností. Proto odhodlal jsem se 
zajeti si na studijní cestu do Bulharska, abych na místě samém shlédl 
nutný srovnávací materiál. 

S vděčnosti jest mi se zmíniti o laskavém přijetí v Sofii od J. Ex- 
cellence, nejd. pana arcibiskupa Meniniho, ve Varně od velezasloužilého 
ředitele tamnějšího gymnasia bulharského, p. K. Skorpila. jakož i od 
ředitele ruského arch. institutu v Cařihradě, pana .1. Uspenski-ho. čímž 
úloha má byla značně ulehčena a podporována. 

V Sofii byl mi průvodcem po museu tamnější ředitel musea 
p. Dobrušky. Viděl jsem různé vykopávky a nápisy, jež v Abobě a Prě- 
slavě byly nalezeny a teď v onom museu uschovány jsou. 

Ze Sofie odebral jsem se do Varny, kde mne pan ředitel K. Škorpil 
předně zasvětil do vykopávek abobských na základě uveřejněného po- 
jednání a slíbil, že mi vše ukáže na místě samém. Jeli jsme tedy spolu 
dráhou až do Kaspičan, kde dráha odbočuje do Ruščuku, a odtud vozem 
do Nového Pazaru, vesničky to ležící na říčce Iridere a z větší části 
ještě turecké. Tam jsme zůstah na noc. Když jsme večer na procházce 
došli k turecké mešitě, upozornil mne pan ředitel, že jest vystavěna 
z kamenu ze zřícenin abobských, ačkoliv jest Aboba skoro dvě hodiny 
odtud vzdálena. Nemálo jsem byl překvapen, když jsem ve hřbitovní zdi 
(kolem mešity) siKitřil nejen podobné, nýbrž i úplně totožné značky 
kamenické, jaké isme našli též na Velehrade. 



- 61 - 

Na druhý den časně z rána odvezl nás týž Turek, který nás dovezl 
z Kaspican do Nového Pazarii. polní cestou k opevněním Aboby. Lito- 
vali jsme. že nám nedopřála hustá mlha, abychom jasně mohli přehléd- 
nouti celé okolí Aboby. Teprv okolo 9. hodiny rozprchla se mlha a m^■ 
kochah se s návrší (215 m nad mořem) jihovýchodně od Aboby pohle- 
dem na krásné (jkolí. 

Rovina (kotlina) abobská. 

Mezi horami i) r ě s 1 a v s k ý m i. sexerními to výběžky východního 
Balkánu a výšinami Deli-Orman. západně od hor provadijských. 
rozprostírá se r o v i n a š u m e n s k á. Rovina tato dělí se na dvě části: 

1. na severní, která zabírá kotlinu »rjeky provadijské« a 

2. na jižní, podél toku řeky Tyčy (Kamčije). 

Celá severní a kus části jižní jsou známy pod jménem »šumensko 
pole« (viz obraz na str. 62). 

K vůli lepšímu geografickému přehledu přidržíme se jmen obou 
histor. středisk »Prěslavy« a »Aboby« a budeme nazývati část severní 
rovinou abobskou a část jižní rovinou p r č s 1 a v s k o u. Hra- 
nici mezi nimi tvoři »šumenská planina« a hřeben horský (jest zároveň 
i rozhraním vod), jenž spojuje Ildaz-Tabia (severovýchodní výběžky 
hor šumenských, 430 m) s horami provadijskými (mezi vesnicemi Kju- 
levča a Ovčarovo). Tento hřeben jest 250 m vysoký a slouží za severní 
basi šumenských opevnění s redutami: Moskov. Beš-Tepe a Zebek- 
Tabija. Rovina abobská je zavlažována třemi řekami: Kanara-dere, 
dolním tokem Iridere (Kriva reka) a Madarska reka. Když se byly spojily 
v jednu řeku. nazývají se »provadijska reka«, jež teče dále nížinou 
zvanou »Kaspičansko bIato«. Nížina tato, zaujittiající jihovýchodní část 
roviny abobské, je nejnížeji položena (jen 60 m). Když voda vyleje. 
stává se z nížiny jezero, které se nazývá »Sedva«. 

Kanara-dere (Kajalý-dere, Kamenica) vzniká v severozápadním 
úhlu roviny abobské na výšinách Deli-Ormanu, mezi vesnicemi Oluklu 
a Orta-Mahale. Při dolejším toku jest se prodírati řece Kanara-dere 
několika skalnatými roklemi, zvanými Kuru Kanára, následkem čehož 
často mylně bývá zvána Kuru-dere. místo správného Kuru-Kanara-dere. 

Podél této řeky vede dráha z Ruščuku (Russe) do Varny a sice 
od stanice Šejtandžik (334 m nad mořem) do Kaspican (93 m). Z přítoku 
Kanara-dere po levé straně, které prýští na jižních výšinách západní 
»Stany« a pak k jihu tekou, zasluhují zmínky pouze »Sujutli-dere« a 
Aboba-dere nebo »Asar-dere«. Tento protéká opevněním abobským. 
Reky roviny abobské mívají z pravidla málo vody v létě. ale za to 
v čas dešfu rozlévá se voda v údolí řek daleko široko, protože koryta 
jsou plýtká. 

Kanara-dere protíná kotlinu abobskou úhlopříčně a dělí ji na dvě 
části, na se\erní a jižní. S e \' e r ii í je na se v e r u a v ý c h o d ě o- 
h r a n i č e n a »S t a n o u« a p a k sestup u je zvol n a k j i h u d o 



Ó2 



ú d (j 1 í Kana r a-d c r e j s o u c proti n á ii a j e j í m i přítok y. 
Průměrná výška této části obnáší 250 m. V této části roviny abobské, 
vlnovitě pahorkovité a od jihu k severu mírně vzestupující. rozkládá 
se opevnění Aboby. k jehož středu jsme došh na straně východní. 

Zevnější opevnění formy čtyřúhelníka pozůstává z příkopu a 
uměle nasypaného hliněného valu, jehož délka na stranách východní 
a západní jest asi 7 km, na straně severní 4 a na jižní 3 km. Jest to 
tedy c e 1 á k r a j i n a o p e v n ě n á. jejížto val je skoro všude dobře za- 
chovalý. V díle na hoře uvedeném jsou tyto valy velmi krásně vyobra- 
zeny s profily (viz tab. 3). 












l^LMS'^ 



\ , :=j:'^i T\ =f 1; te.^ ^ *. "řjí-r. .■'//i?' ■■ -■■•'O ' y^^^^m 







j 

,y £.yovaMfOÍU>. / 



Rovina abohská. 

Uprostřed této opevněné krajiny nachází se o p e v n ě n i v n i t ř n í 
formy lichoběžníku, pozůstávající z mohutných kamenných zdí. jejichž 
kvádry byly (částečně) na straně vých. a sev. odkopány (viz obr. na 
str. 64). V rozích lichoběžníku jsou kulaté rožní věže a na stranách jeho 
(mezi rožními) vždy po dvou pětistranných věžích. Na všech 4 stranách 
jsou neobyčejně silně opevněné brán>'. Každá z nich má dvě bokové 
dvojité věže zevnější a dvě vnitřní. V tomto Ntiitřním opevnění, neoby- 



TABULKA III. 



1 4 -jřijaiuA/ap* nfai. 
í K*»ve»i- 




Opevnění abobské. 



64 



čejně silném, jsou zříceniny starobulharského obydlí. Opevněni vnitrní 
bylo dle všeho Omortagem vystavěno roku 822 z mohutných kvádru. 
Obydlí knížete nebylo příliš rozsáhlé, ale bylo chráněno zvláštní zdí 
kamennou. Od této zdi na straně jižní byl palác trůnní a západně od 
něho dvorní chrám s hrobkou a zbytky hrobů z kamenných ploten (víz 
tab. 4.). Dále byly nalezeny na jihovýchod od trůnního paláce základy 
pomníku mramorového, na němž vepsána bvla smlouva mezi Bulhary 
a Reky. 

Z východní brány vnitřního opevnění vedla silnice velkými ka- 
meny dlážděná na severoseverovýchod k budově klášterní s velkole- 
pou basilikou (ze stol. X.). jejíž půdorys dobře viděti na odkrytých zá- 
kladech. Také klášter s basilikou byly chráněny zvláštním čtvercovitým 
opevněním o 150 m délky. 




?>\ 1 ' 'Kíííí 'I I r i -I I I I . !■ -"-í-jfi ! r?ř 






Čásť abobského opevnění vnitřního. 



Ve vnitřním opevnění, kromě budov zmíněných, byly tu ještě 
jiné budovy menší, jež asi určeny byly pro družinu knížecí. Všechny 
vykopávky jsou ve zmíněné publikaci ruského institutu archaeologi- 
ckého nejen obšírně a důkladně popsány, ale též řadou krásných foto- 
grafií dopodrobna illustrovány (tab. 1. — XL.). 

S nemalým zájmem stopoval jsem značky kamenické (tab. 
IL ruského díla) a shledal, že mnohé jsou našim velehradských podobné, 
některé zrovna tytéž. 

Neméně zajímavými byly pro mne mimo opevnění ležící skupiny 
k a m e n u. zvané d e v t a š 1 a r y (tab. LXXI). Jsouť to skupiny dosti. 



TABULKA IV. 





1 /^ 1 1 c 



jT^Jii;.:r^^ 



■■-■A A 



r .1 



pasp. a b. 






'•!■' I 5 


--m- 


-^— ®--®— 




\a 






1" 






I' 


li™ 





in ú ^\ 



I ■ I I I I yy^^f, 





iV * • o 



■j „■ui.ijj.iiiiiiiiiii-ia.ú 



'"^^ 



^fc 




Dvorní chrám v abobském opevnění vnitřním. 

čas. vl. sp. muz. v Ol. č. 102 a 103 



- 66 - 

velkých kamenu, rozestavené v pravidel, řadách ve čtverci po 25, 49 a 
81, a zdá se, že sloužívaly kdysi za sedadla při shromážděních starešin. 
Před každou skupinou (srupou) byl předsednický kámen obrácen ke 
grupě. Zvláště jeden uměle otesaný kámen uprostřed jedné ze zev- 
nějších řad skupiny padá do oka. Býval asi sedadlem předsedajícího 
takovému shromáždění. Na tab. LXXI b nahoře vidíme takové před- 
sednické sedadlo ofotoRrafováno a mimovolně vzpomněl jsem si, vida 
ono sedadlo, na kámen poblíž Velehradu, u Modré, jejž lid dosud nazývá 
královským stolem (stolce m). 

Zajímavými jsou v Abobě a v okolí nalezené staroslovanské ná- 
pisy: Tak na tab. XCVII., č. 14 je jméno »Cara Michaela«; čís. 15 ze 
Šuměnu je ze stol. XV. a na č. 21. z Trnový je začátek evangelia sv. Jana. 

Nejzávažnějším je však řecký nápis, který byl nalezen až ku 
konci archaeol. vykopávek v Prěslavi — r. 1905 — u vsi Calataru, 
v němž je podán důkaz, že hrad Prěslavský byl r. 822 vystavěn a že 
sídlo knížecí v Abobě se nazývalo »Pliska« (v nápise í<c ^^g nioy.ag.). 

Překlad onoho místa na str. 545 a 546 cit. díla zní: »Chan ivigi 
Omortag (811 — 835) t. j. přeslavný chán Omortag v zemi, kde se na- 
rodil, z vůle Boží panovník (archont), maje svíij tábor v Pliskje (Abobě) 
založil dvorec (aul) na (řece) Tiče (TOYTZA Kamčije*) a zdvihl (t. j. 
sebral) vojsko proti Řekům a Slovanům, uměle postavil most přes 
Tutzu (Tiču), přenesl a postavil v hradě čtyry sloupy a na jednom 
z nich umístil dva měděné lvy. Bůh nechť pomůže panovníku svou 
božskou vůlí císaře (byzantského) pokořiti pod jeho nohy do těch dob, 
dokud poteče Tiča a ať dopřeje Bulharům míti mnoho zajatců. Ku konci, 
když si podmaní své nepřátele, ať v radosti a blaženosti žije ještě sto 
let. Doba, kdy stavěl, je dle bulharského letopočtu »sigorelem« a dle 
řeckého 15. indikce« (t. j. L. P. 822). 

Význam »sigorelem« není dosud objasněn. Je to patrně slovo pů- 
vodu turkmenského. jako »ivigi« (vznešený); jisto je, že není slo- 
vanského původu. 

Výsledky kopání v Abobě a v okolí byly opravdu velkolepé, ale 
dokazují též, jaký smutný osud stihl Abobu, že byla úplně zničena, tak 
že nezůstal kámen na kameni. Kolik materiálu se odvezlo od té doby! 
Však jsme již se zmínili, že celá mešita a hřbitovní zed v Novém Pazaru 
— asi 7 km odtud vzdáleném — jsou úplně z oněch kamenu vystavěny. 
Než i zbytky, jež se nám tam dochovaly, jsou velmi důležitý: velkolepé 
opevnění, zachovalé kusy architektonické z paláce knížecího a z kostelů 
a celé hromady památek menších. Tyto. jakož i nápisy jsou nejen ne- 
ocenitelný pro dějiny a kulturu národa slovansko-bulharského ve stol. 
VIII — X., ale ony, tuším, vrhají zářivé světlo i na dějiny říše velko- 
moravské, a to právě v oné periodě, jež byla a je až dosud pro nás 
zahalena temnou rouškou. Ony doplňují obraz, jaký jsme si o velko- 
moravském Velehradě utvořili, v jaké krajině totiž asi stálo a jak asi 
vypadalo sídlo knížat našich. 

*) Slovanský název řeky Velké Kamčije podnes je Tiča. 



TABULKA V. 










lA-'^y-: 










j Vuidr^ké don^. 






Okolí Velehradu. 



- 68 - 

Z dějin přece víme, že obyvatelé Velké Moravy byli s Bulhary 
nejen kmenově spřízněni, ale že právě v oné kulturní periodě (stol. WU\. 
a IX.) měli různé spolu styky. (Viz o tom dílo Díimmlerovo: Qeschichte 
des ostfránkischen Reiches, I. svaz.). Myslím, že smíme analogicky 
zcela dobře souditi na opevnění velehradská! 

Dále se nedá přece popříti, že zachovalé nám. třebas sporé. listiny 
zřejmě poukazují k okolí Uh. Hradiště, jakožto k místu, kde asi stávalo 
kdysi sídlo knížat velkomoravských. Přirovnám-li polohu tohoto okolí, 
k okolí Aboby, pak musím přiznati, že jsou si velmi podobná a že se 
tedy okolí Uh. Hradiště co nejlépe hodilo pro podobné opevnění, jaké 
bylo odkryto u Aboby. Dle toho ovšem nesmíme hledati opevnění Vele- 
hradu velkomoravského v močálovitých nížinách Moravy u samého 
Uh. Hradiště, ale více ve vlnovitě vzestupující krajině táhnoucí se od 
Uh. Hradiště k horám buchlovským (pohoří Marsovo, od východu k zá- 
padu) a od Spytinova k Baršicím (do severu k jihu). Viz tab. 5. srovnej 
též obraz na str. 62.). 

Zajisté byla kdysi i tato krajina opevněna příkopem a náspem. 
Nedivme se však, jest-li tam dnes nenacházíme pražádných stop po 
takovém opevnění. Jen považme, proč se příkop a valy zachovaly 
skoro neporušeny v Bulharsku. Pňda se tam do dnes tak nepropra- 
covává jako u nás. Veliké pozemky leží od dávných časů ladem, aneb 
slouží za pastviny, kdežto u nás půda taměiší byla důkladně překopána 
a přeorána; zajisté dosti příčiny, že ony valy hliněné během času 
zmizely. 

V tomto zevnějším opevnění valovém bylo mimo opevněné sídlo 
knížecí zajisté ještě více jiných pevnůstek. jakž tomu bylo u Aboby. 
Ovšem na základě dosavadních prací se nechceme odvažovati tvrditi, 
že ono knížecí sídlo stálo právě tam. kde je nynější Velehrad. Důle- 
žitou úlohu mělo zajisté v opevnění velehradském také Staré Město 
anebo aspoň nejbližší jeho okolí. Spojuji s tímto náhledem možnost, 
že bylo použito zbytků zbořeného knížecího paláce ku pozdějším stav- 
bám na Velehradě a doufám, že další soustavné kopání poslouží k utvr- 
zení názorů vyslovených. — 

V U h. H r a d i š t i. v květnu 1909. 




69 - 



Nové nálezy předhistorické z okolí Prostějova a odjínu . 

Píše Ant. Gottwald (Dokonč.) 

Jednotlivé nálezy předmětů bronzových. 

h i I o v i c e (u Uh. Hradiště). 

Z hromadného nálezu bronzu na sedHšti s kult. pop. polí v »Plo- 
.štinách« 14 drobných kroužku. 

B y s t r o š i c c. 
Ornamentovaná ieliJice z neznámého místa. 





Obr. 17. 
"Sekyra od Mysliovic ('3). Ubr 18. Zvoncovitý pohár z Hrubčic (-/j). 

C e 1 e c h o v i c e. 
Z pole za humny pěkně zdobená jehlice. 

M y s 1 i o v i c e. 
Z Kluci pod Alojsovem vyoraný celt (obr. 17.). 

N o v á V e s (u Trnávky). 

Z Dolní .levicové dlouhá jehlice s 2 vyhraněnými kuličkami pod 

:plochou hlavicí. 

R a c 1 a v i c e (u Vyškova). 
Přelomená jehlice s ouškem. 

T ě š e t i c e. 
Z polí i)()blíž hřbitova pěkně patinovaná jehlice bez hlavičky. 

V í c o v. 

Z nálezu na Brněnce nad Repešským žlebem dlouhá jehlice s hla- 
■\-'\ci dvojkonickou a naduřelým vroubkovanvm krkem. 



- 70 - 

Sedliště a hroby s kulturou pokolení skrčených koster. 

B e d i h o š t. 

Z jara 1907 vykopány byly v cukrovare dvě jámy s množstvím' 
neornamentovaných střepu z velkých i drobných nádob, pazourek 
a přeslen. 

B r o d e k. 

Na levo za zámkem nasbíral jsem na poli zlomky zvone, poháru. 

B ř e s o v i c e.. 

Na rozoraných polích na Dílech nacházejí se nečetně kousky zvon- 
covitých poháru, hojněji střepy r. únětického. 

Otevřené jámy za osadou fsou téměř beze střepu. 

C e c h u v k y. 

Z jam na Kopaninách vydobyl jsem části zvoncovitých pohárů a 
zlomky mis s plochými okraji zdobenými, četné střepy r. únětického, 
kam. hladidla, paz. šipku, přeraz, cívku a přibroušené kosti. 

Č. O. M., roč. XXÍ , str. 108. 

Bezprostředně za osadou při dělání silnice z jara 1908 vykopány 
byly dvě skrč. kostry v hloubce přes 1 m. U jedné nebylo ničeho, u druhé 
pouze několik střepů s plochými pupíky ze dvou mis rázu Jordans- 
můhlského. 

D r ž o v i c e. 

Na Dílech odvraho^ičních, z míst osadě bhžších, vykopal jsem 
z kulturní vrstvy střepy ze zvone, pohárů jemné i hrubé práce a zdo- 
bený rozšířený okraj z mísy, jaké zvone, poháry provázejí. Zlomky 
nádob r. únětického nesou neičastěji pupíky; zřídka přicházejí řady 
dolíčku neb ryté přímky. Mezi střepy vyskytnul se opracovaný pazou- 
rek, nucleus a kam. sekyrky. 

Č. O. AA., roč. XXI , str. 164. 

Hradisko (u Kroměříže). 
Z »liradiska« mám nádobku na nožkách. 

li r u b č i c e. 

Teprve letos (ač o nálezu hned jsem věděl) získal jsem pro svoji 
sbírku pěkný pohár (obraz 18.) a kam. brousek z hrobu v cihelně již 
před 9 roky vykopaného. Oba kousky dostaly se tehdy do rukou jistého 
občana v Prostějově, kdež uschovány byly až do roku letošího. 

Č. O. M, roč. XXII., str. 110. 

Charváty. 

Z jam v hliníku a v zahradách získal jsem poslední dobou pěkně 
zdobené střepy, přeražený mlat a bronzové dláto. 
Pravěk 11., str. 77. 



- 71 



K o b e ř i c e. 

Na polích nad PadčIk^• za křížem našel jsem úlonik.x- z\'f)nc. po- 
háríi a paz. nožík. 

O p 1 o c a n y. 

V západní části cihelny na Svarově rozkopal jsem tři jámy. První, 
nejmenší neobsahovala niéelio. z drnhé dížovité, přes 1 m hluboké, vy- 
dobyl jsem něco střei)n, hliněný závěs podoby zátky a kousek krevelu, 
třetí jáma tvaru hruškovitého, 2 m hluboká, až na nepatrné úkmiky byla 
úplně beze střepu. 

Č. M. M. Z., roč. IV., str. 75. 




Obr. 19. Nádoby z hrobu u Slavkova (' ). 

P r n š á n k y. 

Z hrobu v hliníku nunn misku se 4 naznačenými oušky. 

S 1 a t i n k y. 
Odněkud z okolí mám pěkný džbáneček. Bližší okolnosti nálezu 



známy nejsou. 



Slavkov. 



Ze střepu, vybraných ze strženého boku v cihelně, sestavil jsem 
3 nádoby, jež umístěny byly u skrč. kostry: hrnek s rovným protáhlým 
krkem, sedícím na kulatém spodku, jiný velký podoby protáhlé látky 
s jedním uchem a mělkou mísu hlazenou s okrajem rozšířeným, opa- 
třenou třemi drobnými a jedním větším ouškem (obr. 19.). 

Č. M. M. Z., roč. VII., str. 28. 

S m r ž i c e. 

Na l^imanově. poblíž silnice ke Smržicím, nalezl jsem úlomkx' z po- 
háru zvoncovitých. 

Určíce. 

Na Záblatí na podzim 1907, když pátral jsem po hrobech skrčků, 
narazili jsme na jámu s nečetnými střepy r. únětického, mezi nimiž vy- 



— 72 - 

kopáno bylo několik beztvárných kusů pazourku, kam. sekyrka, šidlo 
z ptačí kůstky a předmět z kančího zubu vyřezaný, neznámého účelu 
(obr. 20.). 

Mor. za pr., str. 174. 

V dětském hrobě, oráním porušeném, našel jsem u kolena pouze 
pazourek. Nádob, ani střepů z nich tu nebylo. 

Sedliště a hroby s kulturou popelnicových poh'. 

B 1 a t e c. 

Z jámy na Kocandě vydobyl jsem tuhované střepy s mělkými do- 
líky tečkami v kruhu obklopenými, čárkované a j. 




Obr. 20. Opracovaný špičák od Určic {' ^). Obr. 21. Kostěná jehla od Čechůvek. 

C e c h u v k J^ 

Z Kopanin nově přibyly mi 3 drobné hliněné závěsky podoby zá- 
važíček, přesleny, kolečko ze střepu, kamenné brousky, kostěná jehla 
(obr. 21.), šálek a pěkné střepy. 

Pravěk IV., str. 18. 

Charváty. 

Severně sedliště s kulturou pok. skrč. koster »na Újezdech* roz- 
kládají se popelovité vrstvy a jámy s četnými střepy slezského rázu 
tuhou leštěnými i hrubými. Odtud mám paz. nože, kam. sekyrku, ko- 
stěná šidla, zlomek provrtaného špičáku medvědího a různé přesleny, 
mezi lůmiž jeden s okrajem zoubkovaným. 

Z mocných, však chudičkých vrstev odkopávaných jižně při samé 
osadě \-.\'zvcdnul jsem tuhované i hrubé střepy téhož rázu jako na 
Újezdech. 

I v a ň. 

Z pohřebiště u cihelny sestavil jsem z odkrytého hrobu obrovskou 
popelnici čtyřuchou (obr. 22.). 
Mor. za pr., str. 216. 



— 73 — 

Kralice. 

Na záhonech za iihckou. na chaliipnických pohch mezi stodolami 
a silnicí k Cechuvkám, jsou četné iíuuy s inventářem luž. r., jichž ně- 
kolik proříznuto je v hlubokém příkopu za městyscm a ve stěnách bý- 
valého hliníku nad dávným rybníkem. Převahou mimo opálené kamení 
a množství popela neobsahují ničeho a jen v některých je několik bez- 
významných střepin. Pouze z jedné jámy za stodolami vykopal jsem 
necelý hrníček s uraženým ouškem. 

Též v jámě na Trnčnce z nehojně vykopaných střepu vybral jsem 
krásné kousky červené s ornamentem podkovovitým a dolíky, s na- 
lepenými pásky prsty dulkovanými. s pupíkem ze vnitř nádoby vytla- 
čeným a přibroušenou kostku (obr. 23.). 




:%t ^,, 



"O 




Obr. 23. Obr. 24. 

^. ^^ ^ Ubroušená kůstka Pazourková šipka 

■Obr. 22. Popelnice z hrobu u Ivaně. (Vu)- od Kralic. (V,). od Olšan. (-;,) 



K ř e n o v i c e (u Kojetína). 

Z vrstev v hliníku pod Hradiskem získal jsem leskle patinovaný 
náramek zdobený, přesleny, přibroušenou kost. paz. nuž. zlomek želez- 
ného nástroje, mnoho střepu z nádob rázu pop. polí a gallskořímských. 

Mor. za pr., str. 277., 294. 

L e š a n y. 

Za humny (mezi příkopy) vybral loni na podzim p. Kopecký ka- 
meny obložený hrob luž. rázu. Při hrdle bezuché vázovité popelnice 
položeno bylo osudí, ke dnu přistaven byl okřínek. V popelnici mezi 
kostmi byly dva kousky přepatinovaných bronzů, iež rozpadly se na 
prášek. 

L u t í n. 

Od správce školy v Třebčíně p. Luzného obdržel jsem hrneček 
bez ornamentu typu lužického. Pochází-Ii z hrobu či ze sídliště, udati 
nelze. 



- 74 - 

Olšan y. 

Sídliště na Zlatniskách poskytlo několik přeslenu, krásnou pa- 
zourkovou šipku (obr. 24.), nástroje kostěné, různé střepy, mezi nimi 
jeden z misky s perličkami na vnitřní straně. 

Pravěk IV., str. 69. 

O p 1 o c a n y. 

Za kopání příkopu při cestě k Ivani z jara 1907 narazili dělníci na 
hroby luž. r., z nichž získal jsem jeden od p. říd. Hájka. Obsahoval 
misou přikrytý okřín a osudíčko tečkami a podkov, ornamentem zdo- 
bené. Slepiti se dala pouze dvojuchá mísa. 

Prostějov. 

Skoro uprostřed starého hřbitova při kopání v r. 1908 vyhozeno 
bylo s popelovitou hlinou několik tuhou vyleštěných střepů, asi V^ zevně 
ornamentované misky, střep s pupíčkem a drobečky vypálené hlíny. 
Bývalo tu patrně sedliště. 

S I a t č n i c e. 

Na rozlehlém osadišti u hřbitova vybral jsem v úvozu pěkné střepy 
(luž. r.) z mis, vázovitých nádob, osudí a plochý přeslen. V jámě nad 
lomem našel p. uč. J. Zapletal hrníček s uraženým ouškem. 

Soudobé hroby občas rozkopávány a po většině zničeny bývají 
v blízkém písečníku. Zde odkryl jsem loni hrob pozůstávající z misou 
zakryté popelnice vázovité plné kostí bez milodarů. 

Na polích nad Vinohrádky nasbíral jsem kam. sekyrky, přeslen, 
kolečko ze střepu, části kotoučů, přibroušené kosti, vzorky krásných 
střepu, zejména z různě zdobených misek hmzdečkových. Rozmanité 
stařiny, jež zde sbíral a vykopal Frant. Samohýl, přešly koupí do Vlast, 
musea v Olomouci, do Městského musea v Prostějově a do sbírek jed- 
notlivcův. 

S 1 a t i n k y. 

Na sídlišti poblíž lomu (za humny) vykopána byla tuhovaná miska, 
tři kostěné hroty (obr. 25.), střepy s různou okrasou, kousky misek 
s i)erličkovou ozdobou uvnitř 

Pravěk IV., str. 71. 

S m r ž i c e. 

Z nových věcí ze Šimanova zaznamenávám kromě střepu kamenné 
sekyrky, kolečko ze střepu vykroužené, zlomek lžíce a přibroušené 
kosti. 

Pravěk IV., str. 72. 

Určíce. 

Z kult. vrstvy a z jam na Kurnberkách přibyly mi vzorkované 
střepy, ornamentovaná miska, pěkně zdobený tuhovaný přeslen, kam. 
sekyrky a jehlice s hlavicí mak. neobfoušená, tudíž zachovalá tak, jak 
z kadlubu vyšla, na důkaz, že tu bronzové věci hotoveny byly. 

Pravěk IV. str. 97. 



75 



Ž e r 11 v k y. 

Z jámy na Starých trávníkách zachránil p. I)r. Zahradníček v r_ 
1906 hrnek xelkýnii čárkovanými trojúhelníky mělce zdobený (obr. 
26.) a jiný jemu úplně podobný bez ornamentiiv. Následujícího roku 
přítomen jsem b.\i při rozšiřování jámy, však mimo někf)lika bezvý- 
znamných střepu nenalezli jsme ničeho. 





Obr. 25. Kostěné nástroje od Slatinek. 
('ij skut. vel.). 



Obr. 26. Nádoba ze Žerůvek. 
(' ;i skut. vel.). 



Nálezy kultury gallskořímské. 

B i s k up i c e. 

Severně osady rozkládají se dvě současná sedliště. menší kousek 
od dědiny na Dvorských, větší na Ostrově nad řekou Blatou až poblíž 
silnice k Dubu a třet' východně vsi na Ostrůvkách. 

Na Ostrově vyskytují se většinou tuhové střepy z nádob hrncc- 
vitých s okraji ovalenými, pod nimiž vine se někdy vtisknutý pásek, 
připomínající na řadu obrácených, dolíčkovaných C. Na jiných střepech 
vidíme ozdobu z koncentrických polokruhů, vtlačených jamek, dolíky 
po prstech a pod. jako z Ostrova u lirubčic, pouze s tím rozdílem, že 
u Biskupic nepřicházejí zároveň střepy r. pop. polí. Odtud mám pazou- 
rek, přeraz, kam. sekyrku, brousek a přesleny ze střepu 

Na Dvorských jsou střepy téhož druhu jako na Ostrově. Zde našel 
jsem i konsk>' s meandry a p. .1. Zatloukal vykopal tu kusy vlnicí zdo- 



— 76 ~ 

bene. Kromě skvostného kostěného šidla a paz. nožíku více nástrojů 
dosud nalezeno tu nebylo. 

Na Ostrůvkách zároveň se střepy r. pop. polí potroušeny jsou 
jen drobné střípky, zřídka větší úlomky ovalených okrajů, střepy ry- 
hované neb se souběžnými obloučky. Též jeden drobný přeslen se tu 
vyskytnul. 

B 1 a t e c. 

Z jámy na Kocandě vykopal jsem K' miskovité nádoby s okrajem 
dovnitř zahnutým a několik střepů. 

Mor. za pr., sír. 277. 

B o 1 e 1 o u c. 

V téměř prázdných jamách v hliníku za osadou nalezl jsem stlu- 
štěle okraje a pazourek. 

Břesovice. 
Na Klemperku, nad lomem za vsí. vykopal jsem střepy se svislým 
ryhováním, stluštělé okraje s vrtanými otvory, v nichž vězí dosud 
zrezavělé železo, kterým nádoby pod hrdlem stahovány byly. 

C e c h ů v k y. 
Při kopání jámy v zahradě p. Bendy v roku 1907 objeven nový 
gallský hrob v hloubce přes 1 K- metru. U trupu kostry nalezl jsem pouze 
tři střípky a na právo poblíž lebky úplnou lebku srnce. 

V kulturní vrstvě v nejvýchodnější části Kopanin mezi střepy slez- 
ského a plátenického rázu vyskytují se i střepy r. stradonického. Odtud 
mám římskou sponu bronzovou. 

Č. O. M., roč. XXI., str. 1909. 

H r a disko M a 1 é. 
Ze Starého Hradiska mám okraje nádob r. stradonického, bron- 
zový kroužek a řím. záponku v pěknou palmetu vytvořenou (obr. 27.) 
Mor. za pr., str. 278. 

Hrdibořice. 
Na Spálenkách nasbíral jsem přesleny, hojně střepů s okraji stlu- 
štělými a kusy šedivých nádob na kruhu dělaných, shodných s hrub- 
čickými (z hrobu v Košíkách). Četné zastoupena je zde též keramika 
pop. polí. 

Pravěk ill., str. 22. 

Kralice. 

Na Trněnce vyorávány bývají většinou tuhové střepy' s hladkými 
okraji ovalenými, někdy i s vtisknutými O, s hustým páskováním ke 
dnu; okraje z mis jsou dovnitř zahnuty. Odtud mám též kam. sekyru. 
paz. nože a zlomek přerezavělého železného předmětu. Kopáním (zatím 
na dvou polích) zjistil jsem tu slabé vrstvy kulturní a jámy s nehojnými 
střepy a četnými kostmi. 

K r u m s í n. 

V trati Želí přicházejí střepy téhož druhu jako u Kralic. 



77 - 



Olšan y. 

Při chodníku na poli za humny íu mlékárny) nalezl p. dr. Zahrad- 
níček zlomek železné spony ténské (obr. 28., č. 1.). 



P o 1 k o v i c e. 
Na (Jstrově nacházejí se kult. vrstvy s keramikou pop. pol 



zá- 



roveň i s velmi četnými tuhovými střepy s okraji tlustě ovalenými, pod 
nimiž na vysedlém pásku vytlačena bývá ozdoba na způsob samých S 
neb obrácených C. Zde zdvihl jsem přesleny, obroušenou kost a bron- 
zovou jehlicí. 





Obr. 27. Záponka od Mal. 
Hradiska (V^). 



Obr. -28. 1. Sponka do Olšan (V^), 2. od Ptení (^3) 



Prostějov. 

Na poli v sousedství městské porážky nasbíral jsem střepy s okraji 
stluštěnými a hustým svislým rýhováním. Na témž pozemku nalezen 
byl dříve vyhraněný mlat a plochý přeslen. 

Ptení. 

Na Bernově, pod lesíkem na poli p. Černého, nachází se několik 
jam, nížeji pak kult. vrstva. Na zkoušku dal jsem prokopati kus kulturní 
vrstvy a tři jámy. Z nápadně černé, stvrdlé hlíny vybral jsem jen ně- 
kolik stluštělých okrajů a rýhovaných střepů tuhových i červeně vy- 
pálených, a železnou jednoduchou sponku (střední těnskou) s patkou 
k obloučku připevněnou (obr. 28., č. 2.). 

S 1 a t ě n i c e. 

Na sedlišti s kuli. pop. polí r. bylanského, nad Vinohrádky, vyorá- 
vají se též střepy s ovalenými okraji, od nichž vedou dolu husté rýhy. 
Zde zdvihnul jsem brousek s rýhou na přibrušování jehlic. 

Na zadních Dílech, nad cestou k Lutínu, jsou též stopy osadliště 
se střepy prsty dulkovanými, s koncentrickými polokruhy, okraji se 
zářezy a pod. rázu hrubčického. 



78 - 



Slavkov. 

V cihelně (1904) při strhování hlíny shozen byl kosterný hrob. 
Z četných střepu, jevících vesměs starý lom slepil jsem hrncovitoii 
nádobu na kruhu pracovanou (obr. 29.). Tato je z jemné, plavené hlíny, 
na povrchu pěkně hladká, bez lakového nátěru; v hořejší polovici je vy- 
dutá, krk má úzký se slabě vystouplým páskem a okraj mírně ovalený. 
Předmětu kovových v hrobě tomto nebylo. 

Č. M. M. Z , ťoč. VII., str. 32. 

r o v a č o v. 

Na liradouLliu nalezl jsem tuhové střepy se svislým ryhováním, 
stluštčlé okraje, pod nimiž někdy nachází se řada O, parohovou rukojet 





Obr. 29. Nádoba z hrobu u Slavkova. (''■) Obr. 30. Z jámy u Čechůvek (skoro V: vel.). 



vrytými koncetrickými kroužky zdobenou, v kteréž vězí zlomek ně- 
jakého železného nástroje. 
Mor. za pr., str. 295. 

T ř e b é í n. 

Poblíž dráhy na pozemcích p. Nevrlého vyorávány jsou střepy 
téhož druhu jako u Kralic. Odtud mám dva okrouhlé mlýny, v museu 
v Boskovicích je bronzový závěsek s důlkem pro email a podkovovitá 
ozdoba bronzová r. Stradonického, podobná v díle Dr. Píce sice vyo- 
brazena není, ale ve sbírce česk. zemského musea se nalézá. 



V r a n o v i c e. 

V kulturní vrstvě v Háji vykopal jsem tuhové střepy z nádob hrn- 
covitých, ke dnu hustě ryhovaných s okraji silně ovalenými i s okrajem 
vykrojeným, iiod nímž vine se prsty vymačkaná páska. 



79 



Ž c r LI v k y. 

Z bývalého hliníku a z pole nad ním mám střepy téhož druhu 
jako z Dvorských u Biskupic. 

Nálezy s kulturou hradištnou. 

Cechu v k y. 

V hliníku před dědinou vykopal jsem z jam střepy dobře vypá- 
lené z nádob na kruhu dělaných barvy sivé, hnědé, červené i černé. 
Ozdobou je jednoduchá neb několikanásobná vlnovka, rovnoběžné ob- 
vodové rýhy různé šířky a šikmé, tečkovité vrypy. Značek na dnech 
nebylo. Na jednom střípku od okraje jsou vlnovky na obou stranách, 
na jiném okraji pouze z vnitřní strany. V silně popelovité hlíně, mezi 
potroušenými kusy vypáleného pískovce a nečctnými kostmi, byly pře- 




Obr. 31. Nůž od Držovic (skoro '- vel). 



ražené přesleny ze střepin vykroužené, z obou stran navrtávané (obr. 
30., č. 1.), přeslének z plavené hlíny (obr. 30., č . 2.), úzký nuž železný 
s dlouhým rapem, přibroušené kosti (obr. 30., č. 3., 4.j, osekaná paro- 
hová ^'ýsada a kusy nezpracovaného železa. 

Střepy hrad. rázu nacházejí se spoře i na Kopaninách východně 
za osadou. 

Č. O. M., roč. XXI., str. 107. 

D r ž o V i c e. 

Při cestě k Vrahovicím otevřeny byly v písečníku z jara 1908 dvě 
jámy dížovité a jedna velká skoro 6 m dlouhá a přes 1/4 m hluboká. 
Ve všech nacházely se jen nepatrné úlomky nádob. Pouze v jedné jámě 
na vypálené spodině byla polovice okrouhlého mlýnu a něco výše že- 
lezný nožík (obr. 31.). 

Na Dílech odvrahovičných nasbíral jsem něco střepu s vlnovkami 
a zoubkovaný přeslen z hlíny tuhou silně promísené. 

Č. O. M., roč. XXI., str. 105. 

K 1 O p O t O \M c e. 

Z kotlovitých jam \' obecním hliníku získal jsem okraje baňatých 
nádob s vyhrnutým hrdlem zdobené vlnicemi, častěji však rovnoběž- 
nými pásy, pak dna se znameními otištěnými (můří noha v kruhu, ob- 
délníkový pás), osekané, mohutné parohy jelení na lebce s hla\ní větví 
na řezá vanou a rozštěpenou. 



- 80 — 

Kostelec. 
Na Trněnce wskytuií se spoře střepy s vlnovkami i jinou ozdobou 
(obr. 32.). 

Kralice. 

V kulturní vrstvě na Trněnce vykopal jsem hojně střepu typu 
hradištného, většinou barvy červenohnědé, s vlnicemi, obvodovými ča- 
rami, nebo s vtlačenými pásky protáhlých dolíčků a kostěné hladidlo. 

V i t o n i c e. 

U polní cesty proti hliníku vykopána byla při odklizení hlíny 

v zimě r. 1907 kostra s denárem Vratislava II., uloženým poblíž ruky. 

Mince téhož rázu popsána je v C. O. M. roč. 1896 na str. 72., č. 18. a vy- 
obrazena na tab. VI., č. 12. 



Moravské hávnatky. 

Peltigera Willd-Hávnatka. 

Podává F. Kovář. (Dokončení.). 

P. spuria (Ach.) D C. v L am. et DC. F 1. f ra n c. e d. 3. II. 
(1805) p. 406; ři. drobná. — Stélka jest skoro kožovitá, tuhá, 
s kůrou rozpukanou, v mládí lasturovitě prohloubená, drobné 
laločnatá, později X—^cm dl., 0-5 — 2cm^., jemně plstnatá, popelavě 
šedá, s laloky vystoupavými prstnatě dělenými, ku konci silně 
zúženými a obyčejně plodnými, na rubu jest bílá neb bělavě šedá, 
se stejnobarevnými, tlustými, sítnatými žilkami a chybícími neb 
skrovně se vyskytujícími bělavými příchytky. Plodnice jsou malé, 
červenohnědé, skoro okrouhlé, trubkovitě svinuté se zoubkovaným 
okrajem. Výtrusy jsou jehlovité, 4— vícedílné. Lichen spiiriiis Ach. 
Prodr. (1798) p. 159, Peltidea spuria Ach. Meth. (1803) p. 283, 
Peltigera piisiíla Fw. v K b r. Syst. (1855) p. 59. Par. (1859) p. 23 
non DC. dle Stein. Flecht. Schles. (1879) p. 88. 

Nápadná jest velice drobnou stélkou a malými plodnicemi. 
Podobá se, je-li bujně vyvinutá P. poíydactyla, od níž se rozezná 
nelesklou kůrou a bílou nervaturou na rubu stélky. Od P. canina 
liší se rozměry stélky, vystoupavými, prstnatě dělenými laloky a 
skrovně se vyskytujícími příchytky. 

Vysky.tujese na písčitoh Hnitých místech, zvlášť ráda 
bývá na opuštěných milířích. Unás byla posud málo 
pozorována. Olomouc. Na návsí v Jestřebí(!). Třebíč. 
Pořídku v lese u Okřešic (Picb.). Adamov (K a 1 m.).t 
Žďár. Ve Vápenici, Štěnici, na Žákově hoře(!). 

/. flavescens Mallbr. — Stélka jest žlutavá, zbarvení to jes 
v suchém stavu tím nápadnější. Plodnice jsou podlouhlé. Oliv. 
p. 157. U nás není známa. 



/. erumpens Tayl. Laloky stélky jsou okrouhlé, na líci tu a tam 
-s modročerně sorediovanou stélkou. U nás rovněž nalezena 
nebyla. 

2. Žilnatina jest nápadně tmavší než rub stélky.* 

P. polydactyla (Neck.) Hoffm.) Deutschl. Fl. 11. (1795) 
p. 106; H. mnohoprstá. — Stélka jest velkolistá, skoro kožovitě tuhá, 
hladká a lesklá, buď olověně šedá, neb šedohnědá, navlhčena 
šedozelená, s laloky zaokrouhlenými, u rostlin plodných kolmě po- 
stavenými, hluboce a hojně prstnatě dělenými. Na rubu jest bílá 
s černavými, sítnatými, uprostřed téměř splynulými žilkami a říd- 
kými, tmavými příchytky. Plodnice jsou červenohnědé, kolmě upevněné, 
trubkovitě svinuté a skoro neobroubené. Výtrusy jsou jehlovité, 
4 — Sdílné. Lichen polydactylon Neck. Meth. (1771) p. 85. 

Sterilní nejvíce se podobá P. horizontalis, při které jsou rozdíly 
již vytknuté; plodné rostliny lze snadně dle kolmě postavených 
apothecií rozeznati. 

Vyskytuje se na slunečních mechatých skalách a ka- 
menech, krátkotrávných stráních, v úvozech, na lesní 
půdě i pařezích, častěji v pohoří. Jeseník. Na Salvízu 
(Spitzn.), Koprníku(Kalm.) na cestě ke Kotlině, A m- 
michstein, Pecové kameny Scháferheide (Paul), Šum- 
perk (týž). Domstat (Podp.). Olomouc U Hrubé Vody, 
Bělkovické údolí(!), Prostějov. U Stichovic, n a Z 1 e- 
chově, uPlunilova, Dra han (Spitzn.). Blansko. U Ma- 
cochy (Sp itzn.), v údolí Pu nk vy (Kalm^.) Brno. U Kartouz, 
na Had ech (Niessl.). Třebíč. (Ulic.) Ždár. Hojně ve vá- 
pencových lomech (typic), Peperek, Malý les a j. (!) 

/. micro carpa Nyl. Syn. i. (1860) p. 372. Stélka jest drobná, 
plodné laloky krátké a úzké. Plodnice velmi malé (2 mm). Kratšími 
plodnými laloky a drobounkými plodnicemi nápadná. Cromb. 
Grevillea XV. p. 77, Brit. Lich. p. 291. U nás nenalezena. 

/. collina (Ach.) Nyl. Lich. Scand. (1861) p. 90. - Stélka 
jest drobnější s krajem kadeřavým, v suchém stavu dosti křehká. 
Plodnice jsou jako u typu, avšak méně četné. Cromb. Journ. 
Bot. (1876) p. 360, Brit. Lich. (1894) p. 291, Lightf. Lich. 
Fl. ed. 3. p. 104, Liclien collinus Ach. Prodr. (1798) p. 162, 
Pelíidca scntata ,-? collino Ach. Lich. univ. (1810) p. 515. Hrubá 
Voda u Olom ouce (!). Š umperk. Vysoký kamen u Ra- 
škova (O. Richter). 

f. lophyra Nyl. Lich. Scand. (1861) p. 90. Stélka jest na- 
hnědiá s lalokv sotva vystoupavými, okrouhlými. Na rubu jest 
hnědá až tmavohnědá. Plodnice jsou drobné, okrouhlé neb málo 
prodloužené, někdv rovnovážné. Od typu rozezná se okrouhlými 
laloky, rubem méiiě žilnatým a postavením plodnic, pro něž byla 
Achariusem za odr. P. horizontalis považována, ač jinak se liší. 

*) Líc stélky jest za sucha lesklý. 

Čas. VI. sp. m. v Ol. 102-103. 6 



— 82 - 

Cromb. Li ch. Brit. (1894) p. 292. Pelt liorizontalis y lophyra 
Ach. Lich. univ. (1810) p. 516. Na .Moravě neznáma. 

/. hymenina Nyl. Lich. Scand. (1861) p. 90. Uschlá stélka 
jest srnčí barvy. Na rubu s bledými splývajícími žilami, mezi nimiž 
jen řídké meziprostory se vyskytují. Plodnice jsou okrouhle po- 
dlouhlé. Liší se rubem stélky i tvarem plodnic. Cromb. Journ. 
Bot. (1876) p. 360. L ei ght. Li c h. F 1. e d. 3. p. 104, Liclien poly- 
dacfyliis var. 2, With. A r r. ed. 3. i v. p. 69, Peltidea hymenina kc\\. 
Meth. (1803) p. 284. Z Moravy není známa. 





Peltigera rufescens (Weis.) Hoffm. 










f. fibrillosa Duby. — Rub velmi hustě plstnatý. Boist. Nouv. 
Fl. d. Lich. p. 81. Na Moravě nalezena nebyla. 

/. crispata Harm. — Kraj laloků jest kadeřavý. Boist. Nouv. 
Fl. d. Lich. p. 81, H u e Can i sy p. 30. U nás nalezena ne- 
byla. 

P. rufescens (Weis.) Hoffm. Deutschl. Fl. 11. (1795) p. 107 
non Schaer. H. naryšavěld. — Stélka jest značně tuhá, skoro 
kožovitá, s kůrou křehkou, snadno se rozsedající. přilehlá, buď šedá 
neb šedohnědá, navlhčena šedozelená, až kaštanově hnědá, v mládí 
jemně plstnatá, později skoro lysá s laloky 1 - 2 cm š. vzhůru ohr- 
nutými a často kadeřavými. Na rubu jest bělavá s černohnědými 

**) Líc stélky není lesklý. 



- 83 



sítnatě splývajícími žilkami a šedoiinědými, hustě třásnito-plstnatymi 
příchytky. Plodnice jsou kohné, později se stran trubkovitě svinuté, 
často s krajem roztrhaně zubatým. Výtrusy bývají 4 až vícedílné. 

Lichen caninus t> riifescens W e i s. PÍ. c ry p t. g o 1 1 i n g. 1 1 770) 
p. 107, Lichen nifesccns Neck. Meth. musc. (1771) p. 79 Peltigera 
canina fi coriacea Kmph. v Denkschr. bot. Ges. Regensburg 
IV. 2. (1861) p. 124. 

Podobá se P. canina, při které jsou rozdíly vytknuty a severní 
P. scabrosa (L.) Fr., která na Moravě sotva nalezena bude. Tato liší 
se jemně zrnitě drsnou neplstnatou stélkou a prodlouženějšími výtrusy. 



.^^^ 



sA^. 



> 



'A 






'y-j.' 






Peltigera propagulifera Fw. 



Jest obecná od rovin až do hor na suchých krátko- 
trávných stráních, vřesovištích a v borových lesích. 
Jeseník. V Malé kotlině (Paul). Šumperk (týž). Olomouc. 
Bělkovické údolí, u Hrubé Vody, uBystrovan (!). Pro- 
stějov. NaZlechově, uSlatěnic, vežlebech drahanských 
lesů, u Račic, na Hostýne, na Radhošti (Spitzn.), u Kří- 
žanovic (Kalm.) Třebíč (Ulic.) Žďár. hojně (!). 

/. incusa Fw. Uerbers. schl. Ges. f. vater 1. Cultur (1850) 
p. 124. Stélka jest^ bělošedě plstnatá, laloky jsou menší s krajem 
silně kadeřavým. Řidčeji plodná. Olomouc. V kulm. lomech 
pod Sv. Kopecké m, v B ě 1 k o v i c k é m údolí, u Hrubé 
Vody (!) Třebíč. Ve V i 1 í m o v s k é m lese. V 1 e s í c h u D o b r é 

6* 



— 84 




^.. 



Peltigera lepidophora (Nyl) Wain. 




Vody a v Chudobě jest plodná a napadena Scutula 
Wallrothii (Picb.) Kol Žďárajestrozšířenáavevápenc. 
lomech u Fryšavy též předešlou houbou pochycena (!). 
Mor. Krumlov. Pod Sv. Floriánkem (!). 

/. praetexta Flk. v Somm. Lapp. Supi. (1826) p. 123. Kraj 
stélky jest malými šupinkami a sorediemi krytý. Význačná jest šu- 
pinkami, jež bývají často na krajích laloku nestejně hustě rozdělené. 
Zřídka přichází plodná. Jeseník. Na Červeném kopci (Paul.) 
Náměšť. V lese u Vilimovic a Ketkovic (Picb.)Žďár. Na 
Žákově h^oře na mechem porostlých kořenech buku 
sterilní, Červené žleby (!). 

P. propagulifera ?v^. v Uebers. schles. Ges. f. vater 1. 
Cul tur (1850). H.výr&stko nosná. Stélka jest papírovitá, dosti měkká, 

přitiskla, šedo neb 
kozově hnědá, tence 
plstnatá a velmi jemně 
často neznatelně teč- 
kovaná s laloky hlu- 
boce chobotnato dě- 
lenými sotva 1 cm š., 
s krajem ohrnutým, 
vlnitě kadeřavým a 
nejčastěji tlustě, olo- 
věně šedými soredi- 
emi olemovaným. Na rubu jest bělavá neo světle masově zbarvená 
se silnými tmavými sítnatě splývajícími žilkami a roztroušenými neb 
•chybícími chomáčkovitými příchytky. Plodnice jsou malé, skoro 
okrouhlé, černohnědé se zubatým krajem. Vřecka jsou úzce válcovitě 
klínovitá, s výtrusy jehlovitými 4 — řidčeji vícedílnými. Kbr. Syst. 
(1855) p. 60, Par. 1859) p. 24. 

Podobá se P. rufescens, má však ještě užší laloky, které mají 
silnou, naduřelou, zvlášf ve středu kadeřavou obrubu s olověně 
zbarvených soredií. 

Druh omezený u nás pouze na horské krajiny, kde 
vyskytuje se na mechatých kmenech vystupujíc někdy 
značně vysoko, tak že i na větvích přichází, neb na 
mechem porostlých skalách. ^Jeseník. Hojně na jeřá- 
bech pod Mechovou strání (!). Ždár . Na vrcholu Žákovy 
hory, po kmeni větrem poraženého buku. Zvlášť mezi 
větvemi byl pefí téměř úplně tímto vzácným druhem 
obrostlý; ale plodů jsem ani na této ani na předešlé 
lokalitě nenalezl (!), 

P. lepidophora (Nyl) Wain. Li ch. Vibury p. 49. — //. šiipin- 
katá. — Stélka jest drobná pouze 0*5 — r5 cm dl. a asi tak široká, 
dosti tuhá, nelesklá, na líci, poněkud svraskalá, špinavě hnědá, na- 
vlhčená kaštanově hnědá, s četnými nahloučenými neb na některých 
místech dosti řídkými vzácně i chybícími, zrnitými bradavkami, které 
na cephalodie upomínají. Později stávají se ploššími, kraj jejich se 
od stálky odchlipuje, až nabývají podoby masitě šupinkovité, na 



85 - 



obvode často vroubkované. Kraj stélky -f- vlnovitě neb zastřižené 
lalocnatý a vystoupavý. Rub stélky bývá masově zbarvený a s trochu 
tmavějšími, málo patrnými sitnatými žilkami a jednoduchými pří- 
chytky. Plodnice jsou posud neznámé a rozmnožování děje se po- 
moci hojné opadalých šupinek, které jsou schopny samostatnou 
stelku vytvořiti.*) 

_ Od malých druhů hávnatek rozezná se po šupinkovitých výrost- 
cích, které jsou-li dobře vyvinuty, v nahloučených místech se střecho- 
vite kryji. Mladé stélky některých hávna- 
tek bývají napadeny houbou Nectria 
lecanodes, N, lichenicola a ty by snad 
mohly v omyl uvésti. Touto houbou 

napadená místa jsou však rozlezlá, pra- h 

chovitá a obyčejně červeně zbarvena. -^ 

Jest to velmi vzácný druh, 
známý posud s málo lokalit ^VMM- ' Ik 

z Finska, ze Střed. Franku a ^^^MmmL. 3 

z Heidelberku. Žďár. Na jednom 
skalním výběžku ve vápencových 
lomech skrovně a též neplodná. 
Ro^stlinu naši určil Dr. G. Bitter 
v Z e n é v ě. 




It) Stélka jest špinavě olivově hnědá, 
navlhčená modrozelená. 



Peitigera malacea (Ach.) Fr. 
rub stélky. 



P. malacea (Ach) Fr. Lich. e u r. (1831) p. 44. H. měkká. - 
btelka jest mekka, skoro houbovitá, velkolistá, 2—4 cm dl., 1 -2 cm 
s. s kúrou tlustou, velmi snadně se rozsedající, bud špinavě olivově 
neb hnědozelená, navlhčena modravězelená, přilehlá, s krajem vzhůru 
ohrnutým neb trochu vystoupavým. Na rubu jest houbovitými, téměř 
uplne splývajícími žilami, které mimo nepatrné skvrnv celý střed stélky 
zakrývají, černavá, ku kraji světlejší a slabožílnatá s krátkými 
chomackovitými příchytky. Plodnice jsou tmavohnědé s roztrhaně 
zubatým krajem + kolmo postavené, vzácně i na rubu stélkv jak 
u rodu Nephromimu, ano i děravé*^). Vvtrusy jsou jehlovité 4— více- 
dilné Schaer. Spi cil. VI. (1833) p. 266., Enum. (1850) p 20, 
Kbr. Syst. (1855) p. 57, Par. (1859) p. 23, Peltidea malacea Ach 
Syn. 1814) p. 240. 

Podobá se nejvíce P. aplittwsa, má však špinavěji 
drobnější stélku, kraj laloků nahoru ohrnutý a stlustlý. 



zelenou 



*) Viz G. Bitter: Pe 1 1 ige r e ii-S t ii die n II. Das Verlialten der 
oberseitigen Th a I lussc hu ppe n der P. lepidophora Nvl. VBer 
d Deutsch. Bot. ues. 1904 sv. XXIÍ. ses. 4. Syn. P. canina v. lepidophora 
^/J"- L'ch in viciniis Viburgi observati Meddei;Soc. p. Fauna 
et FI Fenn. (1878) II. p. 4'í. Wainio tamtéž (1878) III. p. 99. \Va n adiii- 
menta I. p. 130, 131. ^ 

„u ^P^V^A-^- í^itter: Rlickseitige Apothecieii beiP. malacea 
v Pelt.-Studien. Ber. d. Deutsch. Bot. Q e s. (1905) Sv. XXII. p. 248. 



— 86 - 



Přichází na krajích j e h 1 i č n. lesů, v ř e s o v i š t í c h, m e- 
chem pokrytých skalách, stráních, v křovištích a p. m. 
Šumperk (Pauh. Sobotín (týž). Olomouc. Pod Sv. Ko- 
pečkem v lomech, uHrubéVody, hojně plodná vBělko- 
vickém údolí, na Tendenci (!), Prostějov. Hojně na Zle- 
chově u Piu m lov a, u Žárovic, na Křébě u Draha n (Spitzn.) 
Adamov (Kalm.) Třebíč (Ulic.). Plodná u Dobré Vody, 
sterilní ve C h mele nci a uOkřešic (Picb.) Nedv edice. 
Na vřesovišti při silnici do Kovářova (!). Hojně v kra- 
jině ž ď á r s k é a novoměstské (! ). 

/. phymatodes Fw. Líc stélky jest bradavičnatý 
mezi Vranovem a Blanskem (Dr. Podp.). 
(L a u s;. 

/. iilophylla Fw. Kraj laloků jest vlnitě kadeřavý a sorediovaný. 
Ždár. V lese Štěnici (!). Karpaty. Mez i sm rk em a Kn ě- 
hyní (Podp.). 

/. microloba Ny 1. ex Lamy v Bull. Soc. Bol. XXV. (1878) 
p. 378. Stélka jest menší, dělenější, s kratšími a užšími, na kraji ka- 
deřavými laloky. Plodnice jsou drobnější a podél stočené. Jest ve 
všech částech menší, s laloky hojněji dělenými a následkem toho 
hojně fruítifikuje. Může býti s P. polydact. y. hymenina zaměněna. 
Olomouc. U Hrubé Vody (Laus). Ždár. Na skále na 
P e per ku (!). 



Brno. V lese 
Hrubá Voda 



Lidová jména rostlin z Moravy. 

Podává Frant. Čoka, učitel ve Vyškově. 



(Pokrač.) 



Mirošov. I. dívka z M. sloužící 

1. anička. My oso fis paliistris. 

2. bílá jatelina. Antliyltis Vulne- 
raria. „Když uřkne prase, uvaří 
se b. j. a dá do pití." 

3. blín. Onaphaliiun montamini. 
„Od bolení zubů. Dá sa to na 
oheň a kuří sa to." 

4. brčlica. Sambiícus Ebiilus. 

5. bor. Juniperus commiinis. 

6. čaganka Cichorium Intybiis. 

7. čečetka polní. (?) Proti opuch- 
linám. 

8. černidel, též prašťák. Calliina 
vii/fraris. 

9. červivec. Polygonům sp. Proti 
veškám. 

10. dobrá mysel. Origamim viil- 
gare. Odvarem máčí bolavá 
vemena krav. 



ve Strání. 

1 1 . dryjačica. Paris qiiadrifoíia. Do- 

bytku pomáhá od boláček na 
nohách. 

12. dřín. Laríx Eiiropaea. 

13. dunda. Inu/a Britannica 

14. hluzovnik. Scrophiilaria iw- 
dosa, Veronica Aiiagallis. 

15. hřebíček. Dianthiis Cartlmsia- 
iioriim, Melandryuni rubním. 

16. hřmen. Anthemis Cotula. Na 
obklady, bolí-li v krku. 

17. husí paprčka. Alchemilla vul- 
<raris. 

18. charpa. Ccnfaurea Cyaiius. 

19. isobek polní. Erytliraea Cen- 
í aur i um. Od bolení. 

20. jahoda. List proti kašlu. 

21. jahodníček, Alchemilla vul- 
garis. 



— 87 



22. kašníčka. Rutnex conglomera- 
tiis. Od zapuchlitiy. 

23. klenic. Acer c ani pěst re. 

24. kmín. Laserpitiiim Priiienicnm. 

25. koňská mňaf. Mentlia silvestris. 
Od opuchlin. 

26. kopřivy. Uríica dioica. 

27. krchačka. Dipsacus silvesť-is. 

28. krvavec. Chelidoniiim majiis. 
Proti krvavému dojeni. Uvaří 
se a máčí, kd}ž se kůň zaskočí. 

29. křížíček. Dianflius Arrneria. 

30. kuříčka. Sfellaria media, Aiia- 
gallis arvensis. 

31. lebeda. Stacliys silvaf/ciis. Od 
zapuchliny. 

32. lepnica. Galium Apariiie. 

33. lopuch Lappa. Od opuchiiny. 

34. medrnica. Symphytum officí- 
nale. 

35. milovníček. Hypericiim perfo- 
ratiun. „Čaruji holky; krůžá 
rukama devět vršků (= květů); 
až poteče červená voda, tož 
ji miluješ." 

36. mléč. Soncliiis arvensis. 

37. mrkvús. Dauciis Carota. Odvar 
se pije proti vřídkám na těle. 

38. mrtvá kopřiva. Lamiam. 

39. ořeší. Latliynis tuberosiis. 

40. paprad Pteris aqiiilina. Aspi- 
diiím Filix mas. 

41. patočka. Maíva silvestris. Od- 
var se pije proti zapuchlinám. 

42. pětiprstka. Potentilla repíans. 
„Proti pořezání. Nakrůtí se a 
dá na ránu." 

43. pcháč. Cirsium arvense. 

44. planý hloh. Crathaegus Oxy- 
cantlia. 

45. pod bil. Tiissilago Far far a. 
„Když odbírá, dá se to na to". 

46. pohuustek. Lotus corniculatus. 
Navaří-li se kravám, přestanou 
dojit. 

47. polní celer. Pastinaca sativa. 
Od opuchlin. 

48. polní cibula. Allium olcra- 
ceum. 



49. polní hřebíček. Gladiolus im- 
bricatns. 

50. polní křížíček. Lythrum Sali- 
caria. 

51. poměnky. Viola arvensis. 

52. prašfák. Viz 8. 

53. pryšf. Euphorbia Cyparissias. 
„Když se trn píchne do nohy 
a pustí tam to mlýko, vyleze 
sám." 

54. psí jazýček Plantago lanceo- 
lata. Proti pořezání. 

55. rozchod. Sedám acre. Od zubů 
bolení. 

56. řepík Agrimonia Eupatoria. 
Nejlepší léčivá rostlina. 

57. sítí. Carexflava, Calamagrostis 
Epigeios. 

58. sladký list-. Rumex sp. 

59. slak. Convolvulus arvensis. Proti 
pořezání. 

60. slzičky. Briza media. 

61. stoklas. Lolium perenne. 

62. stříbrník. PotentiUa anserina. 
Od bolení břicha; odvar. 

63. šasi na Juncus effusus. 

64. ščerbak. Cirsium camim. 

65. vička. Vicia Cracca. Od o- 
puchlin. 

66. volovy ucho. Plantago media. 

67. vrbica. Senecio nemorensis. 
Epilobium angustifolium. 

68 zaspi vřed. Eryngium cam- 
pestre. Proti vředu. Carlina 
vulgaris. 

69. zeměžluč. Astrantia major. 

70. zezulena. Cuscuta Trifolii. 

71. zimoliz. Ligustrum vulgare. 
Z plodu vaří se inkoust. 

72. žarůžek. Ranunculus acris, 
Sangaisorba officinalis. 

73. žbánky. Campanula Trachelium. 

74. zebřiček. Acliillea Millefolium. 
Od bolení. 

75. žižlavice. Urtica urens. 

76. žlutá jatelinka. Trifolium majiis. 
11. žlutá jehlica. Hypericum perfo- 

ratum. Dává se krávám proti 
krvavé moči. 



88 - 



M ia v a. I. chlapec. 

1. hořec. Pasúnaca sativa. 
II. chasník z kopanic u Zajíčkova mlýna. 

1. káča v trnu. Pulsaíilla grandis. 
Nivnice. 1. žena. 



1. blúd. Měli lot US officínalis. 

2. kasička. Rumcx sp. 

3. koni vnaf. Mentlia sílvestris. 

4. mléč. Sonclms sp. 

5. mrkvús. Daiicus Carota. 

6. oset. Cirsium arvense. 

Nedá šo v. I. chlapec. 

1. bolhoun. Antliyllis Vulneraria. 
II. žena. 

1. den s nocú. Melampynini ne- 
morosiim. 

Nová Lhota (Z mlýnů). I. děvče. 
\. andrlíčky. Aqnilegia viilgaris, 

f. albiflora. 
2 kohůtky. Gladiolus ímbrícatiis. 



II. 



mui. 



1. bezvršky. Veronica Orchidea. 

2. vrbica. Lysimacliia vulgaris. 

III. žena. 

1. ochvatná zelina. Delphiniiim 

Consolida. 
2. pána Krista brada (?). Viz: M. 
Vrbka. I. 2. 

IV. žena. 

1. babí bruch. Salvia veríicillata. 

2. boží oči. Chrysanthemiim Leu- 
canthemiim. 

3. búd. Melilotiis officinalis. 

V. žena. 

1. pléška. Taraxacam officinale. 

2. slížková zelina. (?). 

VI. žena. 

1. babí rúcho. SaMa officinalis. 

2. bezvrška. Veronica Orchidea. 

3. bílňačka. Deschampsia caespi- 
iosa, Dactylis glomeraía. 



7. pazourky. Coronilla varia. 

8. pléžka. Taraxacam officinale. 

9. pod bil, Tussilago Far far a. 

10. stři hrníček. Pí7/'£'// ////a anserina. 

1 1 . truskavec. Polygonům aviculare: 



2. jehlica. Ononis spinosa. 



3. včelíčky. Melai>ipyru»i nenio- 
rosum. 



3. zvonečky. Aqnilegia vulgaris^ 
f. albiflora. 

3. panny Marie prsty. (?). Viz 
Horněmčí I. 3. 

4. spúšč. Digiíalis ochroleuca. 
„Když se krá\a nemůže scúdit." 

5. svatého Petra gulky. ?). 

4. myší ocásek. Achil'ea Millefo' 
lium. 

5, rozchodníček. Seduni acre. Se 
starým sádlem na bolavé nohy. 

3. Thalictrum angustifoliu /;/.( J mé- 
no ?). Aby neroítla „hrubá žuď " 



4. čaganka. Seneci o fakohdea. 

5. černidlo. Aíclampyrnm arvense. 
Ď. červená jatelinka. Onobrychis 

viciaefolia. 



- 89 — 



7. česnek polní. AlliiunScorodo- 
p rasům. 

8. devaternik. K^naiitia jrvcnsis, 
Se ab i osa ochroleuca. 

Q. dobrá mysel. Ori(ranum vulgare. 

10. hloh (poslední h skoro neslyši- 
telné). Cratliaesj^us Oxyacantlia 

11. hořec. Spiraea Ulmaria. 

12. hřebíčky. Diaiithiis Pontederae. 

13. charb?. Cicliorium Iníybus. 

14. jehlica Ononis spinosa. 

15. kačičinec. Veronica Buxbaumii. 

16. kalinka. Viburnum Lantana. 

17. koni vňatka Ment ha silvestris. 

18. koníky. Listy od Colcliicum au- 
tům nale. 

ly. kopytnik. Asarum Europaeum. 

20. krsačka. Dipsacus silvestris. 

21. margélka. Galium verum, G. 
Aíollugo. 

22. mateři družka. Tliymus Ser- 
pyllum. 

23. milovníček. Hypericum perfo- 
ratum. 

24. močárníček. Raiiunculus acris. 
, Jeden sa táhne po zeini (miněn 
R. repens' a ten {R. a) tak 
roste do výšky." 

25. močárník. Sanicu'a Europaea. 

26. mrkvús. Daacus Carota. 

27. myší ocásek. K^nautia arvensis, 
Achillea Aíillefoliwn. 

28. navrátíček. Cerinthe minor. 

29. netojka. Cynanclmm Vincetoxi- 
cum. V''elmi dobrá bylina. 

30. ochvatná zelina. Pedicularis 
Carpatica. 

31. pětiprstka. Gyinnadenia co- 
nopea. 

Vil. žena z Petrových mlýnu. 

1. černob}!. Tanacetum corym- 
bosum. 

2. tukový hiiváč. Centaurea Sca- 
biosa. 

Vlil. 
1. 
2. 



32. podbil. Tussilago Far far a. 

33. polní c i bula. Muscari racetrio- 
SUni. 

34. randlíčky. Lilium Martagon. 

35. řepíček. Agriuionia Eupatoria. 

36. rinění. Chrysantliemum Leucan- 
themuvi. 

37. růžičková z^WwV^i. Succ i sa pra- 
tensis. 

38. smetaníček. Tragopogon ori- 
ent a lis. 

39. sněf na ovsu. 

40. střevíčky. Agui'egia lulgaris, 
f. albiflora. 

41 . suchá jatelinka. Dorycnium suf- 
fruticosuni. 

42. svatojanský zvoneček. Delplii- 
niuni co n solid a. 

43. šarc. Cirsium Pannonicuin. 

44. tabačka. Cleniatis recta. 

45. traslica. Equisetum palustre. 

46. trúbelková zelina. Digitolis am- 
bigua. 

47. úročniček Baplearum falcatum. 

48. vlčí hrách. Lathyrus latifolius. 

49. vlčí ocas. Lyíhrum sa'naria, 
Spiraea fil/pendula. 

50. volské ucho. PLuitago major. 

51. vrbica Lysimacliia vulgaris. 

52. zelina hvězdičková. Helian- 

tliemum vulgare. 

53. zelinka podjedová neb z. pod- 
jedi. Brunelia a'ba. ,Když 
někdo má podjedy v hubě." 

54 zelinka zhtenicová. Inu'a sa/i- 
cina. Proti žluté nemoci. 

55. zelinka zůbečková. Teucrium 
Cliamaedrys, Polygala major. 



mrkvús. Lascrpitium Prute- 

nicani. 

myší ocas. Achille. i Millefolium. 



5. spúšč. Si lene ven osa. 



6. včeličky. Anacamptis pyramidalis 
žena z Doliny. 

hořec Laserpitium latifoliwn. 3. smatanik Scorzonera Hispauica. 
máselník. Liliuni bulbiferum. (Omyl. Se. li. nemá mléka .> 

4. „také smldky. Driza media. 



- 90 - 

Nový Hrozenkov. 1. chlapci. 

1, křůstky. Fragaria collina 
Ostroh. 1. žena. 

1. madula. Ciisciita Trifolii. 2. truskavica?. Polygonům avicii- 

lare. 

Pavlovice u Zdounek. I. Žena. 

1. žánykl (též žaroušek). Hacquetia Epipactis. 

Petr ov. I žena. 

1. charba, Centanrea Cyaniis. 5. ,.)akási smraďufá tráva". Gale- 

2. kamilky. Anthernis arvensis. opsis Ladaniim. 

3. pazůrek. Medicago falcata 6. stračenůžka. Delphinium Con- 

4. petržela. Daiiciis Carota. solida. 

7. svlak. Convolvuliis arvensis. 

II. muž. 

1 bolehlav. Anthernis arvensis. klamivou podobností B. r. k 

2 charba. Cicliorium Intybiis. mléči. B. r. nemá mléčné šťávy. 

3. kůkol. Agrostemma Githago. 5. mléč. Sonchus arvensis. 

4. mléč BupLeurumrofundifoliam. 6. ořeší. Lathyras fuberosus. 
Zajímavá mýlka s mléčem (Eu- 7. oset. Cirsium arvense. 
phorbia). vyvolána opravdu 8. šlak. Convolvnliis arvensis. 

9. stračenůžka. Delphinium Consolida. 

III. žena. 

1. mléč. Sonchus arvensis. 3. žlutá stračenůžka. Bupleurum 

2. modrá stračenůžka. Delphi- rotundifolium. 
niuni Consolida. 

Pí s t o vic e. 1. dívka. 

1. krápáte. Pr i mula off lei na Us. \J Příbora slují patrkiíče : kuří stopky. 

2. vraní koníčky. Orobus vernus. 

Ra d é j o v. !. muž. 

1. čertovo peří. Stupa pennata. 
II. dívka. 

1. rabutí. Clematis recta. 2. \\t\]2L\ikQ. Aristolochia CLema- 

titis. 

Rozsocha č. I. muž. 

1. hložek. Pťunus spinosa. 2. kropáčky. Puhiionaria mollis. 

3. naháč. Orchis palleiis. 

Sr bc e. I. žena. 

1. trn. Prunus spinosa. 
Stráni. I. žena. 

1. blud. Meliloíus officinalis. 4. rybí očička. Veronica. Bux- 

2. druzd^avec. Stachys palusíris bauniii. 

3. pámbičkův chlebíček. Malva 5. žabí mléko. Euphorbia exigua. 
si/vestris. 



- 91 - 



II. muž. 

1. povídka neb zezulina Cusciita Trifolii. 
Strážnice. I. žena. 

1. ostřice. Dactylis glomerata. 2. sVižky. Plody od Trifolium fra • 

giferum. 
3. volovo ucho. Plantago major. 

Střen. I. muž. 

1. sněhulka. Gjlanthus nivalis. 
S u c h o v. I. muž. 

1. hořec. Peacedanum Ccrvaria. 

2. jehlica. Otionis spinosa. 

3. kořínky. Gladioliis imbricatas. 

II. chlapec. 
1. leluja neb medovník. Lilium Martagon. 

III. žena. 

1 . černidlo, Melampyni w arvense. 

2. dQV'A{Qvn\k. Antliyllis Vulneraria. 

3. charba. Ciclwrintn Intybiis. 

4. konvalja červená Gymnadenia 
c on ope a. 

W . ženy. 



4. šusták. Alectoroloplius minor 

5. tabačka. Cletnafis recta. 
ú. vrbica. lnula salicina. 



5. močarínka. Ranunculus acris . 
Ď. smetaiiík. Scorzonera Hispa- 
nica. Snad mýlka se Hypo- 
choeris maculata. 
7. vička. CoroniUa varia 



i černohlávek. Sanguisorba offi- 
cinalis. Když se ruce osypou. 

2. hořec. Peucedannm Cervoria. 

3. netojka. Gentiana Pneumonan- 
the. Proti špatnému močení. 

4. ščerbák, Cirsiuvi Pannonicutn. 

Tvarožná Lhota. I žena 

1. bukvica (?) 

2. metlica. (?). Nějaká tráva po- 
dobná následující. 

Vac e n o vi c e. I. muž. 

1. divizna. Verhascum p lilo ni o - 
ides. 
Valašské Klobouky. I. žena. 

1. Brunella vu/garis je ,.od růže". 
Vápenka. I muži 

1. arnika. (?) 

2. černodelník. Aíclampyrum ne- 
morosum a M. arvense. Plody 
od M. arvense (roste v obili) 
se semílají s obilím a činí chléb 
až černým. Čím tmavší pak 
chléb, tím prý chutnější. 



5. šusták. Alectoroloplius sp. 

6. vrlčí hrách, (rl = střední zvuk 
mezi oběma souhláskami !) 
Laíhyrus latifolius. 

7. zvonečky. Campanula glome- 
rata. 



rcznica. 
dinacea. 



Calaviai^rostis ariin- 



2. povínek. Arteniisia Absintliium. 



3. česnek divoký. Alliuvi olcra- 
ceuni. 

4. deváterník. Antliyllis Vulneraria 

5. hořcoví na. Laser pitium lati- 
f o li um. 

6. Krista srdce. (?) Vi^ : M. 
Vrbka I. 2. 



92 — 



7. panny Marie ruka. (?) Viz Hor- 
né mčí 1. 3. 

Velká. I. děti. 

1. babí bruch. Salvia vcrticillata. 

2. bút. Melilotus officinalis. 

3. číčorečka. Coronilla varia. 

4. Janíčky. Polygala major. 

5. jehlica. Ononis spinosa. 

6. kohůtky. Lotus cornicu/aíus. 

7. orešina. Laíhyrus tuberosus. 

8. oset. Cirsiutn arvense. 

li. žena. 



tabačky. Clematis recta. Vy- 
volává puchliny. 



9. pléžka. Cicliorium Intybus, Le^ 
ontodon hispidus. 

10. polní cibula. Muscaricomosum. 

11. pupava. Leontodon hispidus 
s plody, 
sedmikráska. Chrysanihemunt 

Lcucantlienium, 
svinská vež. Daucus Carota. 



12. 



13 



1. 


drobná kuráčka. Veronica Bux- 




2. polní cibula. Ornithogalum 




baumii. 




Pyrenaicun). 


111. : 


léna. 






1. 


černidlo. Melampyrum arvense. 


8. 


paštrnak. Pastinaca sativa. 


2. 


charva Centaurea Cyanus. 


9. 


polní cibula. Ornithogalum 


3. 


janiček. Polygala viajor. 




Pyrcnaicuin. 


4. 


královo žele. Eryngium cam- 


10 


slepý mak. Papaver Rhoeas. 




pestre. 


11. 


strapačka. Linaria vulgaris. 


5. 


kohiJtek. Adonis aestivalis. 


12. 


šíp. Rosa conina. 


. 6. 


kozí brada. Scaiidi.x Pecfen 


13. 


věžďán. Mcdicago falcata. 




Veneris. 


14. 


židovy gatě. Dclphinium Con- 


7. 


naháč. Cochicum autuoinale. 
Listy. 




solida. 


IV. 


muž 






1. 


bolioč. Clirysantlieuiuiii Leu- 


5. 


polní srpek. Bupleuruvi fal- 




canthenium. 




catum. 


2. 


bukvica. Bcíonica officinalis. 


6. 


polní zvonečky. Conipanu^a 


3". 


čaganka Cichorium Intybus. 




glomerata. 


4. 


Červené kořenek. Polygala 


7. 


samobyf. Medicago falcata. 



Adonis vernalis. 



medunica. Pulmonaria 



naháč. Pulsatilla grandis- 
správné. 

angustifolia. 



major. 
V. muž. 

1. chupáček. 
Nesprávné 
3 

Vracov. 1. žena. 

1. divizna. Verbascum. 2 mlyč. Euphorbia sp 

3. plícník. Potentilla Tormentil/a. 

II. ženy. 

1. čertokus. Cirsium canum. 

2. koňská nilaf. Mentha silvestris. 

3. polejky. Jakási Mentha (zajisté 
M. Pulegium.) 



Ne- 



poměnky. Myosotis paustris. 

prstica. Potentilla Wietnan- 

niana. 

slzičky panenky. Lychnis Flos 

Cucali. 



- 93 - 

Vyškovec. 1. ženy. 

1. bršlica. Pimpinella Saxifraga. 5. randlíčky. Campanula pcrsi- 

2. hlaváč. Ceníaurea Jacea. cifolia. 

3. macerí dúška. Tliymus Serpyl- 6. repica. Car/ina vu'garis. 
lum. 7. smetaník. Hypochoeris inacu- 

4. ormané. Cfvysanthemum Leu- lata. 
canthemum. 

Záhorovice. 1. cikáni. 

I. čerti zub. Alliaria officiiialis. 

11. žena 

1. Platitago major. (Jméno?; „Vytahuje tú hnojovicu". List se musí 
smáčknout a dolejší stranou přiložit. 

lil. žena 

1. krvavník. Chelidonium majus. 2. mrtvá kopřiva. Lamium macu- 
Výborné prý léčivo. latám. 

3. muškatek. Geranlum pratense. Lístky. 



Dr. ANT. GLOS: 



Lidověda a kriminologie. 



Zločin i zločinec jsou dnes předmětem studia obsáhlé již vědy 
kriminální, jež při svém pozorování, sbírání, třídění a spracování mate- 
riálu, používá celé řady věd pomocných. Anthropologie kriminální, 
psychologie kriminální a kriminální psychiatrie snaží se probádati zlo- 
čin methodou přírodovědeckou, kriminální sociologie obírá se zločinem 
jako jevem společenským, politika kriminální má na mysli cíle prakti- 
cké. Kriminalistika probírá a studuje otázku, jak si zločinec počíná ve 
svém řemesle, jakých prostředku užívá a tím spolu učí, jak praktický 
kriminalista má postupovati při vyšetřování činu trestních. Na tomto 
poli zejména velmi mnoho cenných poznatku vynesla na povrch psy- 
chologie, hlavně psychologie experimentální. Psycholo- 
gický zjev sdružování představ měl býti dokonce zužitkován pro budo- 
vání nové methody vyšetřovací na základech psychologických (tzv. 
methoda associační), pokus ten ale zůstane obmezen z důvodu krimi- 
nálně politických jen na psychologické laboratoře, v praxí užití hti 
nelze, ale jisto je, že jím odkryty byly různé nedostatky dosavadních 
praktických method vyšetřovacích, jakož i že získala velmi psycholo- 
gie a ps>'chiatrie. 

L i d o v ěd a má pro kriminologii velký význam, poněvadž učí 
znáti duši lidu a tím usnadňuje porozumění i správné oceněni rozma- 
nitých zjevu zločinných celého určitého národa i jednotlivého člena 
jeho: ovšem to. co získáno dosud lidovědou. není a nebylo zejména 
u nás dosud využitkováno, u nás kriminalista zejména praktický dosud 
velmi málo obeznamuje se s lidovědou. ač na každém kroku instink- 
tivně cítí její význam. .Ten namátkou uvádím rozmanité p o v ě r y. jež 



— g4 — 

mnohdy vysvětluji zločin, který na první pohled je nepochopitelný aneb 
nazírání lidu na křivou pi^ísahu, jak hledí lid na svobodné, jež 
mají nemanželské děti, jistě tak mnohá vražda dítěte vysvětluje se 
velmi nepříznivým názorem lidu o závitkách. V Německu v nejno- 
vější době této stránce lidovčdy věnuje velkou pozornost Dr. Albert 
li e 1 1 u' i g a sluší přiznati, že jeho práce mají nepopiratelný význam 
praktický, obzvláště pro politiku kriminální. 

Vysvitne to ze základního ustanovení každého zákona trestního, 
ustanovujícího, že neznalost zákona trestního nikoho neomlouvá, z toho 
plyne požadavek, že právo trestní nesmí jiti diametrálně s názorem 
i tradicemi dějinnými lidu a že zákonodárce musí se s takovými názory 
obeznámiti, má proto lidověda i tu sviij význam, dosud málo oceněný. 

Kriminální statistika podává nám v obsáhlých cifrách obraz o kri- 
minalitě a sice u nás v Rakousku dle jednotlivých zemí, udávajíc počet 
osob odsouzených, počet činu trestních, výkaz uložených trestu a osobní 
poměry osob odsouzených; ale kriminální statistika nevysvětluje do- 
konale kriminalitu, poněvadž dosud nezjišťuje rozmanité poměry kul- 
turní, sociální, zejména nevykazuje kriminalitu jednotlivých národ- 
nost í, poněvadž národnost se zvlášt nezjišťuje. 

A přece v kruzích kriminalistických mluví se dosti zhusta na zá- 
kladě výsledků statistiky kriminální o kriminalitě Jednotlivých národ- 
ností, dokonce ku př. o větší kriminalitě, ku př. zlodějské u národů slo- 
vanských v Rakousku v poměru ku národům germánským. 

Takovou stránku karakteru lidu slovanského lidověda nikdy dosud 
neshledala, nelze také za to míti, že by snad nyní karakter lidový po 
stránce ethické sešpatněl, úsudek přesný dal by se snad pronésti jen 
na základě studia n e dle zemí. ale dle malých obvodů místních 
provedeného. 

Ale ať je tomu jakkoli, jisto je, že tu lidovědě zejména u nás na- 
stává také důležitý úkol, všímati si podrobně kriminality našeho lidu 
v minulosti i přítomnosti, jakož i názorů lidu o zločinu, materiál hojný 
by byi a je jistě v příslovích, pořekadlech, písních lidových, pohádkách 
a různých projevech lidu třeba příležitostných, jak je sbírala třeba pí. 
Šebestová. Význam prací takových ocení nejlépe odborník, jenž pro 
studium svého oboru hledá a najde v nich cenný materiál. 



Lidová rčení z Malenovíc a Napajedel. 

Em. Kozáček. (Pokračováni.) 

Vidíte, jaký múdrý! Tak si chytrý, a přece chodíš pěšky! Ty 
máš za ušima! Ty si masný kostelník! Ty znáš hlinu! Máš čerta 
v nosu! Kdo s tebú poobědvá, šak može s tebň nevečcřat. Ty si ta- 
kový skřeček! Stavjáš se na paty! Pořáť na mě dosípáš, ale dostaneš, 
až půjdeš bokem. Neboj se, z té rži nebude chleba. Co ty mně tu 
žvachleš, to sem já dávno zapomněl (přeskákal). Co máš ty v hlavě, 
to mám já v malíku. Šak sem se už nabanoval, že sem si co s tebú 
začal. Ale sem nemohl gabat, jaký ty si šot. Včíl se mně teprú roz- 



— 95 

břesklo v hlavě. Ale včíl bratr ncbratr, se střešně dolu; kamarád ne- 
kamarád — • a facka letí! 

Ten to vypravil! Vyoslil to. To je otuk! To je motovidlo! Má 
o' kolečko víc. Je pobúchaný měchem. Je jak dyby ho praščil polenem. 
Je to plantidědina! Je pobúchaný kantorovu čepicň. Hledí jak cigán do 
božího hrobu. Je dlužen do třeščihory. Hlúpém aji ve studni duní. Hledí 
jak husa na hodiny. A směje se jak Filip na jelita. Dyby vzal aspoň 
oči do hrsti. Vet" má jich jak z kašparové] krávy. 

Si jak dyby tě z brku vyrazil. Kdo nemá v hlavě, mosí mět v no- 
hách. To sem zas svěřila posovi sádlo. Spořádals to jak větr muku. 
Si mně platný jak páté kolo u voza. Co to zas do tebe ten žid vrazil? 
Neseš toho jak svěceného. A už s tym paluj zpátky! Co se ščúříš? 
Co se zubíš? Směje se, jak Filip na horké krúpy. Co máš za ňadrama? 
Ten nenapranec je celý obečganý hruškama. A dybys tak s tej hrušky 
zbobroval a zlomil si hnát? Vef je ti ovoce vzácné jak mlynářovej 
slépce zrnko. 

Dostaneš večeře, ale až se mně uzda. Mám beztoho enom krapku 
mléka. To je, jak dyby naplul. To je nic pro všecky, jak psovi 
mucha. Ty si myslíš, že stařenka*) na tebe čeká? Tam si vzácný jak 
psi šček. Šak ta ti to ešče připepří. Sama nemá nic. A kde nic néni. 
ani smrt nebere. Dostaneš se z luze do bařiny, s déšča pod okap. To 
přidáš horké k teplém! 

Nehleď zas jak hrom do kubaně! Jak dybys devět dědin vypálil. 
Hledí jak žába z prachu (z kýšky). A netřas se pořád jak osyka, šak 
s tebe páse nedřu. 

»Och počkej, Janíčku, počinkej, počinečkej, ty dostaneš od našeho 
Jozefa, co tys to na něho nadělal! To bude mět řemen hody. $ak ty 
uvidíš, zač je toho lokef. Ten se na tebe kasá. Aha. už pálíš tihly*)!« 

»No, vef já mám plno strachu! Vef mně na vašem Jozeiovi zejde! 
Hm, dostanu, až přijde Kača s puti. Až poprsí a nebude blata. Až po 
smrti za rok. Šak enom af váš Jozef se nechá. A néni pravda, že 
dostal v hospodě výprask? Dušň pečetil, že tam ani nepáchne a zjevil 
se, jak dyby s nebe spadl. Spíš bych se smrti nadál než ho. A fak se 
tam čgal. jak hanák ke zpovědnici, jak žid na palirňu.« 

»No, nedáš lhát, byl tam. Šak ostal jak opařený, dyš tam vrazil. 
Ani krvi by se v něm nedořezal. Všeci na něho jak sršni. Ale on jich 
všecky počídil. A tebe až potká, nebude s tebú dělat žádné orací. Do- 
staneš od něho jednu, až ti červená poteče. « 

»Ja čuč! Ztraf se z parády, máš špatný glanc! Nenechám si od 
tebe do kaše fúkat. Váš Jozef af mě má rád, já si z něho dělám. 
Jakýž pán!« 



*) babička. 

*) Červenáš se. 



— 96 — 

Stojím íii jak svatý za dědinu. Cekám na pacholka. Jel súsedovi 
na základkii. A doma mám plné ruky práce. Nevím, kde mně hlava 
stojí. liofer na mně čeká, mám mu dat měřicu žita na odělo. Včil mu 
poletíja dva rýnské denně, on to oddělá. Je letos to obilí jaksi tupé*). 
Su tu jak na trňú a dóm ešče ani pomýšlení. Kosu mám nachystánu, 
ostrú jak jed a abych tady čučel, kdo ví, dokáf. 

Na tu čeládku nelza spolehnut. Pacholek by- hrál enom pána a 
nic nedělat. A dívka jak by zmétl. Tej je také jak za vozem tak pěšky. 
-Šla hledat husí*) a ani ťuku o ní. A pi^ikazuju jí: »Nelalač tam někde !« 
Mohla donést aspoň nářitek trávy, lebo nasbírat s klín ovoce pro uší- 
pané. Koňom neumí dát prohršlí ovsa. Dybych já kole dobytka ne- 
chodit, šak by nežral jak dyby rilbal. ani by nerůsti jak z vody a nebyl 
by na úchytku od řezníku. 

Ona si zakládá, že je rodina s mojú. Ale to je ostatní rodina, jak 
se říká, po teleti ker; naša kráva napila se z jejich putynky. 

Doma nic nepodělá. Oščádá se na každý krok. Točí se jak šiška 
v másle. Hledí jak vul na hvězdy. V jizbě máme jak v curdíku. Smradu, 
že by mohl pantoky věšat. Smetí všady až mrzko. A tá moja chu- 
děrka je taky pořáf cosi rozkřečená a nijak se nemože z toho vy- 
hrabat. A dyš to všecko povážím, povídám si: »Ja, měls račí lapět 

doma!« 

* 

Ale máš ty nevymáchaná chlebárňu! On si mně řekne: »Dybys 

chtěl zíílgni'it!« Kata ne! Dyš to »dyby« dycky chybí. Šak já tě naučím 

v kostele hvízdat! Neogebuj se na mě, ty gábero! Nekřič tu jak na 

horách! Nevoříněj! Ty si takový ozembuch! Ty otuku, svávolo, čiháku, 

volotluku, ty sloto slotovská! Ty si takový galgáň a parchant a tvá 

matka je dryáčnica. Ty neplecho, necudo! Kluku nekáraná, nemodlená, 

Bohu nemilá, liďom protivná! Myslíš, že s tebú budu dělat zázraky? 

Dám ti po zubech a pojedeš! Myslíš, že sem s tebú husy pásl? Och, tož 

to ne! Co to žvachleš, ty planťucho! Planceš páté přes deváté a nemá 

to hlavy, ani paty. To by byl ďách, abych já tě nezkrotli. Počkej, šak 

ty budeš ináč pískat, až tě vezmu do prádla. Zmačknu tě a ostane z tebe 

enom oškvarek. 

* 

' Je to piplačka. Děláme už tři dni okolo tej řepy a nij^k nám to 
nejde s fleku. Jindy je to udělat tedy lebo tedy. Ale včíl nemožem cosi 
kapnút na pěkný čas. Nijak se nemože vybrat. To možeš vědět, že bych 
to ráda měla s krku! Ani spát mně to nedá. A nejvíc mě to žere s tym 
taťkem. Jaký je to nechť! Mu je všecko jedno, dělám — nedělám. Už 
sem mu kolikráť vyčínila, fala sem ho do živého. Ale on všecko se sebe 
střase. Jak dyby hrách na stěnu házal. Dobře říkajú: »Lepší ožhrala 
než nedbala !« To je ostatní hospodář! Kde co je, aby nebylo. 

Jak se to zas šmodrňáš, ty šmodrňo! Hnef chvářiá, jak dyby mu 
v.\-drál, hnef zas trkolí jak trkoš. Letí, jak dyby hořelo a potom dýchá 



*) Jde á<> iiělio těžko rnkn. 
*) Supinum 



— 97 - 

jak štyři a funí jak nicdvčť. Potom zas tahnc se jak smola, Leze jak 
kaša za vařechú. Utíká jak splašený slimák. Leze jak mamuta. Táhne se 
jak smrad. Leze jak dyby byl na kolomazi. 

íiupkem leť pro taťka! A pohni sebú! Vezmi nohy na ramena! 
Utíkej, jak dyby ti paty podmastil! Ty tam nehavrněj na tu hrušku! 
Chceš zbobrovat? No, neposlechneš? Máš hluchý týden? Ty umíš po- 
slúchat, ale za dveřama! Kdo tě to tak vycválal? 

Dotragal ses za tym taťkem? Tož mluv! Máš v hubě šišku? Leze 
to z tebe jak z kúdele. Než to ze sebe vyvalí! A enom šušká. Běhá mu 
to po hubě a nemože to nijak ze sebe vyplantat. A jinde všecko vylapotá. 
Co ta valíš?*) Tys tam ani nenasísl. lebo máš vlčí mhlu. Měls vzít oči 
do hrsti! Nehleď hubu, čím budeš jest? 

Já už tak předrábjám, a tatík pořáť nejde! Nelamoz se na tej sesli! 
Nenechávej mně těch dveří rozedřítých. Zavři už tu chlebárňu a podej 
mně hroíek!*) Zas tú galbačkú?*) Pořáť budeš takový krchňál? Ne- 
švondrej se mně v tom blátě! Necabrněj se ve vodě! A už se mně ztrať 
s očí! Co se člověk nadopaluje s téma karhanama a nakřičí, až by dušu 
vyplul! Chtěla sem ešče sečky nařezat, a tu máš čerte kropáč! abych 
se přece za tym taťkem sama rozběhla. Raci bych se ani neviděla! Néni 
lepší jak umřít a byt svatým. A pal mně, ty plantidědino, nebudu na tebe 
pořáť zvořínať*) jak na horách! Néni lepší, jak dyš si člověk všecko sám 
udělá. 

J. VYVLEČKA: 

Nález mincí v Olomoucí. 

v měsíci červnu 1908 přestavoval pan Spáčil svůj dům č. 4. 
v Kramářské ulici, a tu objevilo se dělníkům pod základními zděmi 
v hloubce asi 1 m množství stříbrných, avšak hodně zarezavělých pe- 
nízků, jež prostě v zemi ležely. Rozumí se, že každý uchytí, co jen 
mohl; než přece podařilo se po vzájemné dohodě majiteli domu větší 
část nálezu od zedníků získati, jenž jej zase, požádán byv o to, ochotně 
Vlasteneckému muzeu za cenu domluvenou přenechal. — Nález celý 
vážil asi 4 kg 25 dkg; avšak do muzea dostalo se jen 3 kg 95 dkg: 
ostatní mince — náhodou ceny největší — se roztrousily do Hejčína, 
do směnárny a j. 

Mince pro muzeum získané obsahují 2301 kus, mezi nimiž jest 
547 mincí různých z doby od r. 1447 — 1633. — Nejvíce mincí jest 
z Čech (764), pak z Dol. Rakous (259) a z Polska (144); Morava jest 
zastoupena 96 kusy. — Penízky jsou vesměs drobné, t. zv. bílé a malé 
groše, a tříkrejcary, pak 30 pražských grošův a jen 3 tolary. 

Jelikož zde jde o nález místní, jenž nejen pestrostí svou zajímav 
jest, nýbrž i inventář muzejní značně rozmnoží, uspořádalo muzeum 
z něho v měsíci prosinci výstavku v místnostech muzejních a podrobný 
výkaz jeho tuto podáváme: 



) AMuviš. 
*) Nádoba, do níž se dojí mléko *■) Levou. ^^**) Křičet. 

Čas. VI. sp. muz. v Ol. 



98 — 



Země 


Panovník 


druh i 
minci 


mincovna 


mincmistr 


rok rázu 'JJ 












CL 


Čechy I 


Vladislav II. 
1471 — 1515 


groše 

jednostr. bílý 








39 
1 


! 


Ferdinand I. 
1526" 1564 


groš 


Kut. Hora ; 


z Podivic 

Lidi 


b. 1.. 1538. 41. . 
43. ^ 
1540 1 








Praha 


Saueruia 


1544 I 1 






2 kr. 


Praha 


b. zn. 


1561 


2 






2 kr. 


Praha 


Harder 


1563. 64. 


2 




Maximilian II. 


bílý groš 


Praha 


Harder 


1573. 74. 76. 


9 




1564—1575 


2 kr. 1 


Praha 




1505 67. 69. 
1570—73 


17 






bílý groš: 


Kut. Hora 


Šatný 


1572—7, 1579 


11 






2 kr. 


Kut. Hora 


Šatný 


1566 


2 






bílý groš Jáchymov 


Oeitzkoffler 


1573 74. 76. 


7 






[ 




Kadner 


1576 


2 






bílý gr. 


Budějovice 


Gebhard 


b 1. 


4 




Rudolf 11. 


bílý gr. 


Praha 


Gebhard 


b. 1. 


5 




1576-1611 


malý gr. 


Praha 


Gebhard 


1581-83 


19 






bílý gr. 


Praha 


Erker 


b. 1. 


1 






malý gr. 


Praha 


Erker 


1584-7,89-91 
1594—6, 1599 


17 
4 






bílý gr. 


Praha 


Harder 


1578 


1 






bílý gr. 


Kut. Hora 


Šatný 


1579. 81-82. 
83.87-89.91 


16 






malý gr. 


Kut Hora 


Šatný 


1579-1592 


37 






bílý gr. 


Kut. Hora 


Herold 


1592. 93. 95. 
96. 99. 1600. 


11 




. 


malý gr. 


Kut. Hora 


Herold 


1593. 94. 95. 
96. 97. 99. 


13 






bílý gr. 


Kut. Hora 


Spiess 


1601 


2 






malý gr. 




Spiess 


1601—2 


3 






bílý 


Kut. Hora 


Enderle 


1603 


1 






malý 






1603—6 


10 






bílý 


Kut. Hora 


Škréta 


1609 


1 






malý 






1609—10 


8 






bílý 


Jáchymov 


Kadner 


1579—81. 83 


9 






malý 






1580 82. 


2 






bílý 


Jáchymov 


Hoffmann 


1583. 84. 90. 
97. 


4 






malý 




Hoffmann 


1584 — 99 


64 






malý 


Jáchymov 


Taubenreuler 


1601-2 


2 






malý 


Jáchymov 


Oipfel 


1605—6 


2 






malý 


Jáchymov 


Lengefelder 


i 1607-9 


3 






malý 


Budějovice 


Gebhard 


i 1578—81 


23 






bílý 


Budějovice 


Mattighofer 


1584. 90. 94. 


4 






malý 


Budějovice 


■ Mattighofer 


1582-95. 97. 
i 99. 1600. 


61 



Q9 - 







^ 






^' ' 


Země 


Panovník 


Druh 


Mincovna 


Mincmistr 


Rok rázn 






1 


mincí 






i 


Q- 


<!echy 


Rudolf 11. 


bílý groš 




(nezřetel.) 


1 


15 




Matyáš 11. 


malý gr. 


Praha 


Huebmer 


1617. 18. 19. 


9 




1611-1619 


malý gr.! 






1618 


2 






bílý gr. 


Kut. Hora 


Šultýs 


1612 


3 






malý gr. 




Hólzel 


1618 


1 






3 kr. 




Holzel : 


1617- 19 


18 




Ferdinand 11. 




Praha 


Suttner 


1624 


82 




1621 — 1637 






Huebmer 

Schuster 

Bois 


1625. 26. 

1625—30 

1631- 33 

1631 


4 
126 

5 
2 








Kut. Hora 


Hóizl 


1624—32 

1624-28 


33 








Jáchymov 


Steinmiiller 
nezřetelných 


1631—32 


16 
32 


Morava 


Ferdinand 11. 


groš 


Olomouc 


B. Zwirner 


1624 


5 




1619 - 1637 






M. Fritsch 


1628 — 29 


5 








Brno 


K. Wonsiedler 


1624-26 


86 


5lezsko 


Ferdinand I. 


bílý groš 






1546-47 


2 


pod nad- 


1526- 1564 


kr. 






1563 




vládou 


Maximilian 11. 












českou 


1564—1576 


kr. 






1567 






Ferdinand 11. 


groš 


Vratislav 


H. Riedl 


1625—29 


111 




1619-1637 








1630-32 


24 


Štýrsko 


Karel II. 

1556-1590 

Ferdinand II. 


2 kr. 
2 kr. 






b. I 
1580 






1590-1637 


3 kr. 






1617. 24-29 


70 


Koru- 


Ferdinand 11. 












tany 


1590 - 1637 


3 kr. 


Celovec 


H G. 


1625. 27 


2 


Tyroly 


Ferdinand I. 

1521-1564 

are. Ferdinand 


'i, B. 
tolar 






b. 1. 
b. 1. 


2 

1 




1564-1595 








b. 1. 1568. 69. 


1 
6 






2 kr. 






73 




Rudolf II. 














1595 1612 


3 kr. 






1605 


I 




arciv. Leopold 






1 








1623-1632 


3 kr. 


Halí 






£ 


Uhry 


Rudolf 11. 
1575 - 1612 


1 kr. 




1 


1583 


1 


Sedmi- 


Štép. Bocskay 


lil. gr. 






1607 


1 


hrady 


1604 1606 














Gabr. Báthory 


111. gr. 


1 




1608 


1 




' 1608-1613 


ř> • 


1 









100 



Země 


Panovník 


."^"^ Mincovna Mincmistr 
minci 


Rok rázu 






0- 


Polsko Kazimír IV. 
1447-141)2 


V2 groš 






5 


Jan Albert 
1492-1501 


V2 groš 






5 


Alex. Jagello 
1501 — 1508 


V, groš 






21 




Sigmund I. 
1506-1548 


groš 
groš 


pro Prusko 






1526. 28. 29 

1629. 30. 31 
32. 34. 


7 
8 






pro Gdafí. 






1530 31. 34.! 
35. 38. 39. 40. '^ 






proElbingy 






1540. 1546 2 






V., groše 








1507-10 27 




Sigm. August. 


II. 


pro Litvu 






1565 1 




1548—1572 


III. 1 pro Litvu 






1569 í 1 






groš pro Gdaň. 






1587 


1 




Štěp. Báthory 


III. pro Litvu 






1580-86 


27 




1575- 1586 


III. pro Rigu 






1581—86 


26 




Sigmund III. 
1587—1632 


III. pro Rigu 
VI. i 






1588—94, 96 
až 99, 1601 
1596, 1625 

b. 1. 


39 

4 


Biskupové 


Druh 
mincí 




Mindenský Herm. ze Schauenburku (1573 — 87) 


groš 


1 


Špýrský Markvard z Hattsteinu (1560—81) 


2 


1575 


1 


Wormský Jiří ze Schonenburku (1580 — 95) 


% b. 


1588-89, 
1591-95 


19 


Filip z Rodensteinu (1595-1604) 


2 


1596 


1 


Štrasburský Jan IV. Manderscheid z Blanken- 


V2 b. 

V2 


1575—79, 


30 


heimu 1569-92 


1588-92 
1587 


Staré rody knížecí 


— — 




Sídlo rodu 


Rodové jméno 




Bádensko 


Filip 11. 1569-88 


3 




Eduard Fortunat 1588—1600 


V2 


1591 


1 


Prusko 


Albert V. 1525—68 


V2 


1560, 1564-7 


11 


Branib. — Kiistrin Jan Moudrý 1535 — 71 






43 


Nassava Ludvík z Idsteinu 1568 — 95 


V2 1. 


1590-4,95,97 


40 




Albert z Weilburku f 1593 




1580 - 1594 


23 




Ludvík 






4 


Falc- Simmern i ,,. . , ,^,^ 
-Sponheim '^'^'^^'•^ 1569-98 


V2 1. 


1573-1585 
1590-1594 


58 


Falc — Neuburg 1 Ottheinrich a Filip 


gr. 


1515 


1 


Falcko- i 
briicke 


Zwei- 
n 


J 


an starší 


1569- 1604 




V. 


1580-1592 


28 



101 - 



Staré rody knížecí 



druh 
mincí 



rok rázu 



Falcko — Veldenz Jiří Jan z Lauterecku 1544—921 



Sasko - Alb. linie 
Arn linie 
Slezsko Lehnice 
Wiirttembersko 



Jiří Gustav 1592 — 1634 

Jan Jiří 1615-56 
Frydr. Jiří Jan 1507-25 
Frydrych ÍI. 1488 - 1547 

Ludvík 1568-93 
Frydrych I. 1593—1608 
Jan Frydrych 1608 — 23 



Nové knížecí rody 



Friedberg 



Hanava — Lich- 

tenberk 
Montfort 
Óttingy 



Salm 
Solms — Lich 

Stolberg 
Waldeck 



Valdštýn 



Jiří II. Oyger 1570—77 

Jan Eberhard z Cronbergu 

1577-1617 

Filip V. 1570—99 

Hugo 1625—62 
Karel Ludvík i 

Mart. Ludvík 
Wolfg-. Mart. Ludvík 

Otto z Kyzburgu t 1607 



tolar 
sir. groš 

111. 

t 

2 
1 

'2 

1 



bílý 
bílý 



1521-47 šir. gr, 



1574-1591 

1591 -1595 

1624 

1545 
1572 
1589 
1623 



1574 76 
1590-1594 

1587—1593 
1628 

1521 



Arnošt, Eberhard 1562-90 

Ludvik 1535—75 
Vilém, Arnošt, Christ., Vollrat 
I 1588-97 

I Christian Vollrat 1598-1638 
i Albrecht f 1634 



Města 



Augsburk 

Eimbeck 

Frankfurt 

Gótting 

Colmar 

Nordheim 

Štrasburk 

Šafhúzy 
Worms 
Zucr 



Belgie — Geldern: Filip Julius 
Seeland 
Pomořany : Filip Julius 

Různé nezřetelné 



o 

127 

11 

1 

1 

1 

í 3 
1 



3 

46 

26 
1 





1590 




3 


společ. 2 


1591 -1594 


53 




1589—1598 


26 


V., 


1563. 68, 


69 


12 


v._, 


1588—1595 


34 


3 






1 


3 


1627 




1 


V. 


1561 




3 


2 


1624 




1 


1 

'■'4 


1609 




1 


1 
2 


(za Ma.\. 


11.) 


3 


gr. 


1535 




1 


1 

2 


(za Rud. 


11.) 


14 


gr. 






1 


gr., kr., 






9 


Teston 






gr- 


1597 




1 


'4 


(za Max. 


H.) 


1 




1601 




2 


šil. 


1622 




1 


zl 


1621 




1 


šil. 


1622 




1 



106 



— 102 — 

Z přehledu tohoto seznati lze, že nejstarší mince sahají do vlády 
krále Kazimíra v Polsku 1447 — 92 a krále Vladislava II. v Čechách 
1471 — 1516; a nejmladší mince že jest tříkrejcar Ferdinanda II. (1621 až 
1637) ražený mincmistrem Schustrem v Praze 1633; a z toho usuzujeme, 
že poklad tento zakopán byl do země pravděpodobně roku 1634. za 
nepokojných dob války 30tileté, jejíž tíží i Olomouc hodně pociťoval. 



DR. ANT. OPLUŠTIL: 

Alkoholismus. 

o alkoholismu a proti alkoholismu se tolik inluvi a píše. že tento 
jest dnes vedle prostituce a volné lásky nejpřetřásanější a nejmódnější 
otázkou sociální. Ti, kteří alkohol potírají, odnášejí jen trpký úsměv 
společnosti alkohol udržující a chránící. Vždyť alkohol jest dnes nej- 
více na odbyt jdoucím výrobkem prtimyslovým, živí celé vrstvy oby- 
vatelstva a stát z ohledů fiskálních jest jeho protektorem. 2e boj proti 
alkoholismu jest nutný, to dokazuje ono hnutí protialkoholové, které 
vzniklo jen následkem oněch spoust, které nemírné požívání alkoholu 
spůsobilo. Nelze popříti, že v řadách bojujících proti šíření se alkoho- 
lismu stojí lidé znamenitého rozhledu. Naproti tomu jest však také ne- 
popíratelno, že jako ku každému hnutí ideálnímu, tak také k tomuto 
připojila se celá řada lidí, kteří o celé věci nemají nejmenšího pocho- 
pení. Mnozí z těchto lidí svým dlouhovlasým zjevem a výstředním 
spůsobem života vtiskují hnutí protialkoholistickému ráz boje proti větr- 
ným mlýnům. Vše křičí »Pryč s alkoholem*, jakoby příčina alkoholismu 
byl alkohol. Boj proti alkoholismu potkává se jen proto s neúspěchem, 
poněvadž se nebojuje po většině proti příčině, nýbrž proti p r o- 
středku. 

Já jen krátce dovolím si zde ukázati na příčiny alkoholismu, 
z nichž i vhodnost zbraní proti němu sama vynikne. 

Co jest alkohol, jest dnes každému tak dalece známo, a proto 
nebudu se otázkou tou zbytečně zdržovati. Obrátím se raději ihned 
k jeho vlastnostem a účinkům na organismus lidský. 

Alkohol se rychle vstřebává (stravuje) a rychle také v těle spa- 
luje, pro kteréžto vlastnosti se výborně hodí tam, kde rychle chceme 
síly vzpružiti, jako při vysílení aneb tam. kde jiná strava pro různé ne- 
moci a skleslosti organismu jen nedostatečně, příliš pomalu aneb vůbec 
by nebyla strávena. Jest tedy alkohol až do jisté míry s to nahraditi 
potravu. Dle toho budou účinky alkoholu na organismus jednak shodné 
s účinky normální stravy, jednak zase různé. 

Podobnost účinků alkoholu s účinky normálně stravy spočívá 
v tom, že alkohol jest právě tak jako ona schopen, odstraniti nepří- 
jemné pocity hladu. 

Hlad jest souhrn nepříjemných pocitů obsažených v pudu po- 
travním, jenž jest částí pudu sebezachování, ozývajícím se při klesnutí 



— 103 — 

látek výživných v těle a nutnosti sáhnuti na reservy. Jeví se hlavně 
tím, že nastává skleslá a stísněná nálada, s jakousi nejistou a obáva- 
nou předtuchou čehosi, poklesnutí sebedůvěry, zlenění všech duševních 
i tělesných úkonu a spojení jich s neurčitým pocitem nelibosti a únavy. 
Dále jsou zde nepříjemné a s příchutí bolesti pocity nervové, které se 
lokalisují do žaludku. 

Hlad se ukojuje potravou. Po úkoji nastává ihned klidná, spoko- 
jená nálada, sebedůvěra se vrací a všechny funkce tělesné i duševní se 
uvolní. Také bolestivý pocit ze žaludku zmizí. Jmenované účinky 
úkoje hladu jsou však při riizných druzích potravy různé vzhledem 
k jich výši a různost ta závisí od nestejně rychlého vstřebávání po- 
travy, spalování, doplňování reserv, jakož i od specifického účinku. 

Pud sebezachování se svými nepříjemnými pocity v době absti- 
nence od potravy a příjemnými po úkoji jest jediným ochráncem a udr- 
žovatelem života. Nejen ony příjemné, ale v první řadě nepříjemné 
pocity nutí člověka, aby si život uvědomoval, o něj se interesoval a 
o potravu staral. 

Nejvýhodnější stravou jest ta, která dovede beze vší škody orga- 
nisnui býti vstřebána, spálena, která dovede úplně nahraditi spotřebo- 
vané látky a která jest následkem toho s to úplně a beze škody orga- 
nismu odstraniti nepříjemné pocity hladu. Odstranění nepříjemných 
pocitu vzniklých hladem jest nejlepším vodítkem a měřítkem výše po- 
třeby úkoje pudu potravního. Výše citu příjemných vznikajících z uko- 
jení hladu se za míru množství a jakosti potřebné potravy už proto 
nehodí, poněvadž pocitům a stavům příjemným se snáze zvyká než 
nepříjemným, tak, že jest třeba stálého stupňování quantity i quality 
potravy, aby táž výše příjemných stavu byla udržena. Když quantita 
nemůže býti dále zvětšována, vyhledávají se potraviny, které svou 
jakostí v menším množství podávané tytéž účinky spůsobí. Znameni- 
tým takovým prostředkem jest alkohol. 

Vlastnosti alkoholu jsem už vylíčil a ohledně jeho účinků na orga- 
nismus lidský pravil jsem, že jsou podobné účinkům úkoje hladu. Pra- 
vím úmyslně, že jsou podobny s účinky úkoje hladu a nikoliv s účinky 
normálně stravy, poněvadž alkohol nedovede nahraditi spotřebované 
látky v těle a utvořiti reservy. Alkohol působí více specificky a šidí, 
abych tak řekl, tělo. Nemírné požívání ho má na tělo mnohé škodlivé 
následky. 2aludek počne tíže stravovati těžší a výživnější stravu a 
tělo si zvyká na pohodlnější práci. Výživné látky se neskládají ve vyšší 
sloučeniny a tvoří se jen tuk, jehož rozklad, oxydace jest lehčí než 
látek složitějších jako svalů, kostí atd. Tuk u alkoholiků převládá a 
proto alkoholik dříve umdlí a hledá více klidu a oddává se zahálce. 
.Náhlým spalováním alkoholu dále ve vnitřních organech a náhlým zvý- 
šením tepla tam, jakož i snad specifickým drážděním nastávají četné 
záněty vnitřních orgánů, včetně ústrojí nervového. 

Nejdůležitější však účinky alkoholu jeví se na práci duševní. Ná- 
lada jest veselá, bezstarostna, sebevědomí značně zvýšené, přecefíování 



— 10-1 — 

vlastní osoby, a lehké vybavování úkonu duševních i tělesných. Chod 
myšlenek jest zrychlen, affekty se rychleji vybavují a ve vyšším stupni 
a pohyby tělesné stávají se snadnými a lehkými. Jsou to, jak na první 
pohled zřejmo, stupňované stavy duševní vznikající úkojem hladu, 
avšak jak jsem pravil, šidí jen organismus, neboť jsou jen následky 
více specifického účinku alkoholu než následek úkoje hladu. Cím pří- 
jemnější jsou tyto libé stavy, tím tíže pak zvyká organsmus na nižší 
míru jich. Jsou to Sirény! 

Stupňováním nutným dávek alkoholu, vyvíjí se neustále větší po- 
rucha vědomí ohledně vlastního »já«. Alkoholik se trvale přeceňuje a 
všude hledí učiniti svou osobu centrem společnosti. Ze všeho, co kon- 
kuruje s jeho samolibostí, dělá cynické žerty. Tratí úplně úsudek o 
svém smutném stavu. Odstranění nelibých stavů vznikajících absti- 
nencí stává se mu neodolatelnou nutností. Všechny ohledy na rodinu 
a společenskou slušnost mizí. Rodinu okrádá o poslední groš a neštítí 
se ani podvodu pro získání prostředku na nový jed. Alkohol jest mu 
jediným prostředkem, jímž se o život interesuie. Všechny mravní a 
společenské city otupují. Na konec stává se z něho otrlý, jen nejnižšími 
egoistickými city ovládaný vyvrhel společnosti. Společnost si od- 
dychne, když buď zločin jej dostane za mříže káznice, neb psychosa 
do blázince aneb dokonce náhlá smrt vyrovná jeho pozemský účet. 

Tento chronický alkoholismus jest chorobou nevyléčitelnou a dě- 
dičnou. Alkoholik vždy znovu propadne alkoholu a děti alkoholika 
vždy budou oproti dětem zdravých rodičů duševně méně cennými. Po 
nejvíce jsou ony děti slabomyslní, blbci, padoucináři, pijani, v některém 
směru tělesně, duševně, neb mravně zakrnělí, talenti, aneb jen dědičně- 
zatížení. Všichni pak jsou oproti alkoholu intolerantní a alkohol vyvo- 
lává u nich těžké poruchy rovnováhy duševní. 

Alkohol, jak vidno, usnadňuje také společenský výběr. Alkohol si 
jaksi vybírá ve společnosti lidské své oběti a čistí tak společnost lid- 
skou; neboť rod alkoholika vymírá v druhém až třetím koleně. Proto 
bylo by nerozumno bojovati proti alkoholismu, kdyby tento nerekru- 
tf)val si nové oběti z kruhu zdravých. 

Tím jsem se dostal k jádru své úvahy, totiž, co jest příčinou, že 
celé vrstvy společenské bez jakéhokoliv dědičného zatížení vrhají se 
v náruč nemírného požívání lihovin, z něhož se pak vyvíjí alkoholismus, 
a že překračují hranici požitkovou, vyměřenou nepříjemnými pocity 
hladu. Nedbají, že zde ohrožují nejen život svůj. ale zvláště svého po- 
tomstva. K tomu jest třeba již změny mravních a společenských zásad! 
Ku zméně pak zásad společenských jest třeba změna zásad nábožen- 
ských. Náboženství se snaží rozřešiti onu odvěkou záhadu pro vědu. 
totiž odkud jest člověk a jaký jest jeho cíl. Vysvětlujíc cíl člověka, 
staví zároveň náboženství jisté podmínky pro dosažení jeho. Tyto pod- 
mínky týkají se v první řadě poměru jednotlivce oproti zdravému vý- 
voji pokolení lidského. Ježto pak i nedostatek i přílišné požitkářství 
škodí vývf)ji pokolení lidského, bude důležitou úlohou každého nábo- 



- 105 - 

žcnství najíti onu zlatou střední cestu a míru požitku. Alkohol, jak jsem 
dokázal, jest par excelenc |M'()středkem ku zvýšení požitku a zároveň 
svým specifickým účinkem nebezpečný vývoji pokolení lidského. Je-li 
má dosavadní úvaha správná, pak všechna náboženství musila oproti 
alkoholu zaujati určité a rozhodné stanovisko. 

Druhou polovici pudu sebezachování jest pud pohlavní a co platí 
o pudu potravním, platí i o pudu pohlavním. Bude proto i stanovisko 
různých náboženství oproto oběma druhům požitků stejné. 

Jsou čtyry možná náboženství a to: náboženství uznávající au- 
toritu Boží bez svobodné vůle lidské, islám, náboženství uznávající au- 
toritu Boží a svobodnou vůli lidskou, křesťanství, náboženství, 
uznávající nerovnou autoritu bohu a nerovnou vůli lidskou, pohan- 
s t v í, a konečně učení filosofická o svobodné vůli lidské bez 
autority Boží s přirozenými právy bez přirozených povinností. 

Zajímavo jest. jaké každé ze jmenovaných náboženství zaujalo 
stanovisko oproti alkoholu a úkoji pudu pohlavního. 

Islám neuznávaje svobodné vůle lidské, nepřiznává také svým 
vjznavačum rozhodovati se ohledně druhu a výše požitků. Zakazuje 
zkrátka požívání vína. jež zná jedině z lihovin. Výši pak požitku v ohlede 
pohlavním omezuje harémem a abstinenci, neuznávaje svobodné vůle 
lidské, činí povinnou kastrací. V těchto hranicích, myslel prorok, že se 
může dobře vyvíjeti a udržeti pokolení lidské. 

Pohanství reguluje výši požitku a abstinence kultem bohu. Kult 
Dyonysa v Řecku a Bacchanalie v Římě dovolují požívání alkoholu. 
Patrně mimo tyto slavnosti se původně nepilo. Podobně kult a slavnosti 
Venuše pouštěly občas uzdu požitkářství v ohlede pohlavním a kult 
Diany žádal zase abstinenci. íiere chránila čistotu manželství. 

Křesťanství uznávající zásluhu spočívající na svobodné vůli, po- 
nechává výši požitkářství svobodnému rozhodování každého věřícího 
a radí jen střídmostí. Obžerství jest hříchem jakož i sebevražda. Výši 
požitkovou v ohlede pohlavním vymezuje nerozlučným manžel- 
stvím a pro dobrovolnou čistotu zřizuje kláštery (abstinenci). Zda to 
není ideální vystižení střední cesty v požitkářství? 

A konečně obracím se k oněm různým filosofickým učením, které 
nejsou ničím jiným, než starým a vždy v jiné formě podávaným uče- 
ním epikurejským. Žádné povinnosti oproti potomstvu. Co nejvíce 
užíti. Požitky zaměněny za cíl člověka. Zde jest příčina překračování 
pra v é míry požitku v ohlede potravním, tedy nemírného požívání 
alkoholu a z toho vynikajícího alkoholismu a zde jest také příčina pře- 
kračování míry požitku v ohlede p o h 1 a v n í m. rozšíření prostituce 
a z překračování toho vzniklého chorobného stavu analogického alko- 
holismu — erotického symbolismu. — Jak alkoholismus, tak zvláště 
erotický symbolismus podkopává manželství, žádá rozluku a ohro- 
žuje vývoj pokole!ií lidského. Erotický symbolismus jest právě tak cho- 
robný. ne\-yléčitelnv a dědičný stav jako alkoholismus. 



106 - 



V nábožciisko-iiiraviiich zásadách jest puvod a příčina obou cho- 
robných stavu a proto se zásadami náboženskými se musí počíti. .Jinak 
jest boj proti oběma bojem proti větrným mlýnům. 

Poznámka. Aby se předešlo nedorozuměním a zároveň za pří- 
činou úplnosti dovoluji si jako zodpovědný spohiredaktor k vývodiim 
páně autorovým přičiniti ještě toto: Jako křesťanství opravdově poci- 
ťované skytá morální ochranu proti alkoholismu, tak také nelze — 
chceme-li svědectví vydati pravdě — přehlížeti skutečnost, že mo- 
derní intelligence dovede bojovati proti alkoholismu a sice na základě 
prostých poznatku rozumových. Chce-li takový intelligent na základě 
pokud možno harmonicky rozvitých schopností duševních i tělesných 
užiti v ušlechtilém slova smyslu co nejvíce radostí ze ži- 
vota (jak je třeba vypočítal ve své knize John Lubbock), pokládá boj 
proti otravě alkoholem samozřejmě za nutný. Hnutí abstinentů počíná 
se bohudíky ujímati i mezi studentstvem na některých školách střed- 
ních. O pronikavé organisaci hnutí abstinentního (rozi:mného, ne na- 
prosto výlučného) mohly by jednati krajinské odbory professorské na 
Moravě. Jakým by to bylo požehnáním pro Ostravsko. Valašsko, Slo- 
vácko, kraje ethnograíicky sice ještě dosti svérázné, leč alkoholem už 
zamořené! Ad. Vašek. 




A.X-0 iiři «:3^oio íri t? • 



Zajímavé novinky na poli moravské 
archaeologie přináší intelligentní ve- 
řejnosti rokování na sjezdech „Morav, 
archaeologického klubu", z nichž po- 
slední r. 1908 konán byl u příležitosti 
výstavy v Kroměříži. Přednášky od 
předních odborníků tam proslovené 
bývají pak otiskovány v orgánu mor. 
archaeologů v „Pravěku", jenž nabývá 
čím dál, tím lepšího zvuku, veden jsa 
obezřetnou redakci inž. 1. L. Červinky 
v Kojetíně. Pokládáme za vhodno 
v této části revuální podati tresf 
z těchto přednášek: 

Dr. Mart. Kříž: O důležitosti orchae- 
ologicl<ých nálezů z jeskyně Kůlny 
a Sloupá na Moravě. V náplavě, jež 
se dostala do jeskyně Kůlny se stráně, 
rozprostírající se nad jeskyni a za ní, 
shledává dr. Martin Kříž dvě vrstvy 
horní; horní černou, slabší {ni 120), 
alluvialiu' se zbytky domácích zvířat 
a dolní žlutou, daleko mohutnější 
{m 1480) s pozůstatky zvířat diluvial- 



ních. Z toho, že výrobky lidské sahají 
celkem do téže hloubky, ve které se 
vyskytuji zbytky zvířat glacialních, 
usuzuje dr. Kříž, že na Moravě nemáme 
praeglacialního člověka a že týž do- 
stěhova! se k nám v téže době. jako 
glacialní zvířata. Při tom dr. Martin 
Kříž zároveří zastupuje názor, že nelze 
u nás potvrditi interglacial ani pro 
krajiny zaledněné ani nezaledněné. 
Tvrzení Hoernesovo, jenž nálezy z Kůl- 
ny pocházející vřaduje do posledního 
(nejmladšího) oddílu diluvia, zamítá, a 
to proto, že pozůstatky zvířeny sahají 
hlouběji, než H. má za to a také vý- 
robky lidské odpovídaly by všem třem 
stupňům kulturním, aspoií dle rozdě- 
lení francouzského (tedy nejenom horní, 
Magdelenien, nýbrž i střední, Mou- 
stéro-Solutréen a spodní, Moustérién), 
jemuž dr. Kříž ostatně pro Moravu 
upírá oprávněnosti. V diskusi na to 
řed. Maska kloní se zase k názoru 
o dvojím prostorně i časově úplně 



107 



odchylném rázu výrobků kamenných 
(mousterském v hlubších, magdalen- 
ském v horních vrstvách), čímž by také 
nápadný zjev, že výrobky h'dské ze 
starší Qoby diluviahií na Moravě se 
obmezují dosud toliko na jeho nálezy 
ve štramberských jeskyních, odpadl. 
Leč dr. M. Kříž dovolávaje se výroku 
Obermaierova, nevěří ani o Maškových 
nálezech štramberských ze starší doby 
diluvialní, že by byly skutečnými lid- 
skými výrobky. Tvrzení Křížovo, že 
manufaktura nerozhoduje o horizonto- 
vání náiezii, jest důsledkem přírodo- 
zpytné methody, již Kříž ve svých 
pracích oproti methodě historické zdů- 
razňuje. 

K n i e s J. : Zaledněni Moravy za doby 
diluvialní. J. Knies, jenž po 30 let za- 
bývá se studiem mor. diluvia, dospívá 
na základě pozorování petrografického 
materiálu z r. 1908 k názoru, že za- 
ledněni Moravy sahalo svými moře- 
nami dál za převlaku Hranickou, až 
k severní straně Hříběcích hor, tedy 
od Bělotína na 60 km dál k jihozápadu. 
Při tom klade spodní vrstvy Štram- 
berské význačné primitivními křemen- 
covými nástroji, do doby praeglacialní 
(ve smyslu moravském), k čemuž po- 
ukazuje zvířena medvěd, nosorožec, 
zubr, mamut a snad i pozůstatky lidské 
z Předmostí nejbližší době poledové. 

Moravské Stradonice. ) Dr. Lípka 
kloní se k ná/.oru (nikoli však ještě 
definitivně), že v Hradišti nad Okluky 
podařilo se mu společně s drem Sně- 
tinou objeviti moravské Stradonice. 
Ačkoliv i z Okluk mnoho předmětů 
bylo rozkramařeno i zničeno, přece 
mají badatelé řadu ověřených před- 
mětů, takže při četných analogiích 
s českým Bibractem (t. j. Stradonicemi), 
af už v příčině velikosti rozlohy, po- 

*) Dle dra Píce Stradonice v před- 
historické archaeologii Čech tvoří úplně 
osamělý ostrov, nesouvisící s žádnou 
z předcházejících tamějších skupin 
praehistorických. Ze shodnosti typi- 
ckých objekiů s nálezy v Bibracte, 
někdejším to hlavním městě Aeduů na 
Mont Beauvray, soudí dr. Píč na vnitřní 
spojitost obou sesterských měst a uvádí 
také dvě stopr v cizině na Stradonice 
připomínající, jednu ii města Kyseka 
v Panonii na hranici uherské, druhou 
nedaleko Reíchenhallu v Bavořích. Na 
Moravě v Hradišti okiuckém byl by 
tudíž objeven nový ostrov. 



lohy i způsobu opevnění obou hradišť 
či pokud se týče jednotlivých předmětů 
(mezi jiným fibulek jako důležitého 
kriteria) může býti oklucké hradiště 
spolehlivou kontrolou pro stradonická 
falsa (t. j. padělky z kostí, kamene, 
ba i ze smůly vyrobené od ziskuchti- 
vých lidí). Mnohé typy ovšem schá- 
zejí, za to mnohé jsou nové a časem 
budou znamenitým doplňkem k seznání 
a ocenění gallské kultury. Osídlení 
Hradiště nad Okluky vřazuje Lipka 
v dobu, kam až padají první paprsky 
historické a vyslovuje názor, že dů- 
kladným probádáním Hradiště mohly 
by býti rozluštěny nebo rozluštění při- 
blíženy mnohé záhady mezi domácí 
archaeologii, jako by mohl býti zejména 
objasněn poměr mezi kostrovými hroby 
gallskými a Hradištěm nad Okluky i 
Hradištěm u Stradonic a snad bude 
možno přesně dovoditi vývin keramiky 
hradišťské z keramiky oklucké. K dal- 
šímu systematickému prozkoumání do- 
žaduje se F. L. záštity Klubu morav- 
ských archaeologů. 

D r. Lubor N i e_d e r 1 e : Datování 
gallské kultury v Čechách a na Mo- 
ravě. Dr. Niederle konstatuje, že po- 
čátkem nebo během II. stol. před Kr. 
přišel k nám od Rýna zvláštní lid 
s gallskou kulturou, při čemž nemoha 
říci, jakou řečí mluvil, nikterak ještě 
nevylučuje, že to mohli býti i Germáni,. 
kteří na Rýně byli již proniklí kulturou 
gallskou. Dr. Niederle obrací se zá- 
roveň proti běžnému výkladu, že gallští 
Bojové přišli k nám kolem roku 400. 
Činí tak na základě srovnávacích stu- 
dií o inventářích kultury našich krajů 
s inventáři současných kultur gallských,^ 
a sice italských a marnských. Ale také 
hlubší analysa historických pramenů 
ukázala by, že přechod Bojů k nám 
kolem r. 400 jest supposice, která nemá 
mnoho pevné půdy a vedle toho i od- 
chod jejich v první polovici 1. století 
není tak doložen, aby nebudil vážných 
pochybností. Bližší historický výklad 
ponechává si dr. Niederle Však na 
místo jiné, podobně jako i výklad o 
tom, co by naše „gallské" hroby měly 
představovati. Doznává, že kdysi trochu 
předčasně je spojil částečně s .Marko- 
many. Dnes by se neodvážil užiti toho 
jména historického i spokojujese s kon- 
statováním svrchu již naznačeným. 

Všk. 

I n ž. 1. L. Červinka: O nejstaršídí 
mohylách moravských. P r a e h i s t o- 



108 



rický odbor „Společnosti přá- 
tel starožitností českých" 
v Praze konal 15. ledna 1909 schůzi 
na počest zasloužilého archaeologa 
moravského, c. k. konservátora p. inž. 
1. L. Červinky z Kojetína, který zavítal 
do Prahy, aby proslovil připověděnou 
přednášku o nejstarších mohylách 
moravských. Stručný obsah této před- 
nášky jest: 

Na východní Moravě, na t. zv. Zá- 
hoří, známo jest od let 1890tých ně- 
kolik skupin mohyl po lesích i na 
polích roztroušených. Několik z nich 
bylo tehdy okolními archaeology roz- 
ryto, avšak zprávy, které se o tom 
dostaly na veřejnost a z části též vy- 
kopaniny do Olomuckého vlastenec- 
kého musea zaslané způsobily v archae- 
ologii moravské značný zmatek. Pan 
přednášející shledávaje nový a spo- 
lehlivý archaeologický materiál pro své 
„Moravské starožitnosti" věnoval i 
mohylám oněm náležitou pozornost. 
Zjistil jich na 12 místech: v lesích u 
Dřevohostic, u Kelče, Kostelce, Lip- 
níka, u Němetic, Pavlovic, Prusinovic 
a u Týna, pak v poh'ch u Nahošovic, 
nad Lhotou, Radotínem a u Turovic; 
celkem 24 skupin o 190 asi hrobech. 
Z těch bylo rozkopáno dříve 60, pan 
přednášející sám dal jich otevříti s ve- 
likým nákladem na 90 a zjistii, že jsou 
to hroby dvojího druhu : žárové a 
kostrové^ které nejsou v nijaké sou- 
vislosti mezi sebou. Mladší pohřebiště 
s hroby žárovými v lesích u Týna, u 
Pavlovic a u Kostelce jsou pozůstat- 
kem lidu s kulturou t. zv. lužických 
popelnicových polí a inventář jejich je 
úplně souhlasný s nálezy v popelni- 
cových polích u Líšně, Zop, Mostkovic, 
Těšetic, Hrubčíc atd. Mohyly s těmito 
hroby tvoří skupiny sevřené. 

Ostatní mohyly u Dřevohostic, Kelče, 
Lipníka, Němetic a u Prusinovic, pak 
v lese u Týna a Kostelce a u Turovic 
ve skupinách menších a značně roz- 
troušených přičísti dlužno pokolení 
skrčků a sice hned dvěma skupinám 
kulturním a jistě i národním. Mohyly 
od Kelče a Turovic, z části pak u 
Prusinovic a u Dřevohostic přiděliti 
dlužno kultuře t. zv. zvoncovitých po- 
hárů, jak je známe z rodinných hrobů 
se skrčky u Rousinova, ^Slavkova, 
Hrubčic a j. na Moravě, v Cechách u 
By'an, Stelčovsi, Kralup atd. Mohyly 
tyto kryly vždy na úrovni okolní půdy 
nebožtíka, jehož stop ovšem násyp 
nezachoval, a kolem něho nastaveny 
zvoncovité poháry, mísy s okrajem 



rozšířeným, džbánečky s velkým uchem, 
kamenné ploténky obdélníkové s dír- 
kami v rozích a pazourkové šipky, pak 
měděné dýky s rapem a zlaté náušnice 
z drátu stočené. 

Mohyly Němetické, Kostelecké, Lip- 
nické, Týnské a Dřevohostické náležejí 
do okruhu kultury s keramikou šňů- 
rovou. Hrob vždycky vykopán byl do 
země, v něm uložena kostra v poloze 
skrčené, zasuta popelnatou hlínou a 
nad hrobem zřízena mohyla z čisté 
hlíny. Kamenného obložení hrobů nikde 
nezjištěno. Mezi milodary objeviLypu 
v Němeticích amfora durýnského a se 
a pěkný baňatý pohár se šňůrovou 
ozdobou na krku, v jiném hrobu ty- 
pický mlat fagetovaný. V mohyle u Lip- 
níku byl nízký šálek se šňůrovou ozdo- 
bou pod hrdlem, paz. nůž a kamenný 
mlat oválného tvaru s provrtem blíž 
ostří, než týla. Takové mlaty vysky- 
tovaly se zpravidla v ostatních mohy- 
lách Týnských, Dřevohostických, Ko- 
steleckých a Prusinovských, avšak bez 
přídavků keramických, obyčejně jen 
s nožíkem paz. Ve hrobech u Prusi- 
novic vyskytly se však pěkné prohý- 
bané mlaty t. zv. slezského typu a sice 
jednou s uchatým džbánkem t. zv. 
bernburského typu, v Dřevohosticích 
pak se 3 džbány podobnými, avšak 
s ornamentem šňůrovým při okrajích 
hrdla a na nejširším rozdutí břicha. 
Vrchní jeho část ozdobena je trojúhel- 
níky v podobě sypacich hodin střídavě 
se svislými skupinami čar; ornament 
tento proveden t. zv. žlábkováním. 
Nádoby tyto podobají se úplně džbánku 
z Míníc v museu král. českého. Mo- 
hyly tyto jsou tedy patrně nejmladší 
fásí kultury se šňůrovou keramikou. 

Zajímavou jest nemálo pro jejich 
datování okolnost, že pohřebiště Dře- 
vohosticko-Nahošovské. kde setkaly se 
hroby s kulturou zvoncovitých pohárů 
i s kulturou šňůrové keramiky na sed- 
lišti s keramikou jordansmůhlskou. 
Přednáška s podrobnějším popisem 
jednotlivých hrobů a s četnými obrazy 
uveřejněna bude v „Pravěku" 1909. 
^ Přednášku svou provázel p. inž. 
Červinka ukázkami typických střepů, 
nádf)b a nástrojů v prozkoumaných 
mohylách nalezených, z nichž zvláštní 
pozornost vzbudily u nás neznámé 
mlaty, krásně profilované Výklady páně 
inženýrovy byly sledovány s patrným 
zájmem a provázeny byly živým sou- 
hlasem všech přítomných, jemuž dal 
výraz p. kons. Buchtela. P. konservátor 
prohlásil, žes vývody p. Červinkovými 



109 



nutno souhlasiti jak co do roztřídění 
probádaných mohyl, tak i co do spo- 
jitosti, pokud se týče různosti zjiště- 
ných kultur a to též na základě našich 
českých nálezů. Hroby předhisíorické 
byly zajisté i u nás svého času patrně 
rovy, které nad nimi byly sdělány, 
které všal. během doby namnoze zmi- 
zejy a staly se neznatelnými. Také 
v Čechách, zejména na Královéhradecku 
bylo pozorováno, že hroby žárové ulo- 
ženy jsou pod mohylami. Také v Ce- 
chách nemáme žádného pojítka mezi 
žárovými hroby lužickými s jedné a 
hroby se zvoncovitými poháry a kera- 
mikou šňůrovou se strany druhé. Lu- 
žická kultura vystupuje v Čechách po 
kultuře přechodní a únětické úplné 
svérázně, beze všeho přechodu. Kera- 
mika šňůrová přichází u nás jak v hro- 
bech tak i, na sídlištích, zejména ve 
středních Čechách (ku př. v Kamýku). 
Avšak hlavní část naší šňůrové kera- 
miky nesouvisí již přímo s původní 
keramikou durynskou, nýbrž souvisí 
s mladší její větví, která pošinula se 
dále na východ (až do Polska a na Rus) 
a vytvářila se později ve zvláštní sku- 



pinu, odlišnou od původní, durynské 
keramiky, přijavši do sebe elementy 
kultury nordické (srv. typ t. zv. bern- 
burský). Do Čech přišel asi tento typ 
ze Saska, na Moravu pak ze Slezska. 
U nás v Čechách máme však ještě 
další fási keramiky šňůrové, fási vy- 
kazující již pokročilou degeneraci tvarů 
i ozdob a takřka prosáklou prvky kul- 
tury nordické. Z této doby pochází 
velmi^mnoho sídlišť i hroby ve střed- 
ních Čechách (Slánská Hora, Zvoleně- 
ves, Podbaba, Král. Vinohrady, Kbely, 
Kostelec n. L. atd.), které podle hlav- 
ních řek Labe a Jizery táhnou se až 
ku Králové Hradci a k Turnovu (Kla- 
morná). A teprve v tomto posledním 
období šňůrové kultury vniká do Čech 
kultura pohárů zvoncovitých. — ,Z uve- 
deného patrno, že vývody p. Červin- 
kovy dotvrzeny jsou i nálezy českými. 
Ku konci přičinil ještě p. prof. Dr. Nie- 
derle několik poznámek o rozšíření 
nádob typu šňůrového, zejména t. zv. 
širokých džbánů. 

(Časopis společnosti přátel 
starožitnosti českýcfi v Praze.) 



r>o3iia>'' Itt-iitvin-xi «i iJoJitiolté. 



O rozšířeni Čechoslovanů na jih na 
počátku dějinné doby napsal dr. 
Niederle do :.Č. Č. H. 1909. str. 72. 
článek, v němž uvádí mezi jiným: Že 
sídla česká zasáhla v dnešních Rakou- 
sích až k Dunaji, je nesporno. Ale 
bylo vše na levém břehu české a vše 
na pravém slovinské? Nato odpovídá: 
je pravděpodobno nejen z celé geogra- 
fické polohy severodunajského pásu, 
spojeného s krajem Čechy hustě osa- 
zeným, i nepřímo z historických zá- 
znamů (Annales Enhaidi ad. a. 791), 
že celá severní^ část pásu dunajského 
byla osídlena Čechy. Pokud se týče 
krajin na pravém břehu Dunaje, tedy 
nelze snad mluviti o nějaké kompaktní 
české oblasti v krajích alpských, nýbrž 
musili bychom si český živel předsta- 
vovati zde na jihu v podobě rozptý- 
lených osad mezi Slovinci a mezi 
živlem německým. Na základě určité 
historické zprávy i nomenklatury osad, 
která přímo osadu za českou označují 
(Bohmdorf a j.), jakož i na základě fi- 
lologického rozboru hojných slovan- 
ských osobních a topických jmen mohlo 
by se prozatím pouze říci, že klín 
českých osad sahal od dolnorakou- 
ského Dunaje mezi Enží a Litavou přes 



Vídeňské A\ěsto, po Muřici a Můře až 
po Drávu. Že severní polovina Panno- 
nie náležela v IX. stol. živlu slovan- 
skému, pro to zřejmých a přesvědču- 
jících důvodů nemáme, podobně, jako 
nemáme positivního přímého důkazu 
pro úplnou slovinskost. A zůstává 
pravděpodobno, že sem ze severu 
živel český zasáhl, ale ovšem teprve 
od IX. stol. Některé doklady podpo- 
rovaly by domněnku, že patrně po 
skončení válek avarských (r. 796) a po 
vylidnění Pannonie byla tato znova ko- 
lonisována ato nejen od západu Slovinci 
a Němci, nýbrž i od severu Slováky zv. 
tehdy Moravany. Jádrem slovanského 
lidu v Pannonii i pro IX. st. zůstali však 
nepochybně Slovinci: dnešní kom- 
paktní zbytek ^Slovinců v počtu 90 tisíc 
duší v stolici Železné a Zálaďské před- 
stavuje nám zajisté zároveň zbytek 
starých pannonských obyvatel dialektu 
kajkavského, rozdílného od dialektů 
štýrských a korutanských, o čemž po- 
jednaljagič v Kirchensl. Spr. II. 

Ke kulturním dějinám říše velko- 
moravské napsal mladý historik prof. 
dr. Fr. Hýbl, professor vyšší reálky na 
Žižkově a rodák moravský (z Plumíova), 
v „Českém Časopisu Historickém" za 



- no- 



rek 1908 cenné pojednání, v němž do- 
kázal, že kurie papežská nikdy vlastně 
nepovolila slovanské bohoslužby. Pa- 
pežové nechovali se v otázce slovan- 
ské liturgie úzkoprse a nekonsekventně, 
jak se jtm namnoze vytýká, nýbrž na- 
opak velmi důsledně, ovšem ve smyslu 



slovanskému obřadu nepříznivém. Pod- 
statou sporu na Moravě v IX. století 
nebyl tu však obřad, nýbrž myšlen- 
kově dogmatický a také politický roz- 
por obou kulturních světů tehdejší 
křesťanské Evropy a sice východní a 
západní. 



lL/icl-0^vť^cl£l ři iiřÁrocloi^ií^. 



Horácké a podhorácké dítě. K akci 
o dítěti valašském, jak ji nastínil učitel 
Milan Šilhá z Krásna na výstavě kro- 
měřížské a o dítěti slováckém, jak ji 
podnítil insp. Hrazděra a odb. učitel 
Obrátil v Uh. Hradišti, připojuje se i 
ohlas na Horácku i Podhorácku. Řídící 
učitel Frant. Krška zŘímova p. p.Starč, 
t. č. předseda učitelské jednoty tře- 
bíčské, vydal provolání k 24 učitel- 
ským jednotám, aby podobná studijní 
akce byla zavedena o dítěti horáckém 
a podhoráckém. „Až by se pak i ko- 
legové Hanáci pustili do hanáckého 
dítěte", praví se v provolání, „získalo 
by se hojně materiálu a povolaná ruka 
mohla by přikročiti k velkému soubor- 
nému dílu o moravském dítěti". (L. N. 
28/111.) 

C. de Danilowicz o studiích paní 



Vlasty Havelkové z oberu ornamen- 
tiky lidcvé. „Umění primitivní, krášlení 
skýtá ve svých velmi prostých prvcích 
přímý výraz symboliky kultu, neboť 
první okrasy byly emblémy zbožfíova- 
ných sil vkládaných zbožně na odění 
a předměty každodenní potřeby jako 
amuletty, jako značky, dovolávající se 
ochrany bohů nad bezprostředním ži- 
votem člověka. A mohu, myslím, tvrditi, 
že v tomto směru mé studie o vzniku 
umění byly zcela dotvrzeny a nalézají 
dokonalé opory v dílech paní Vlasty 
Havelkové, která se věnovala bádání 
o mythologickém původu českých, mo- 
ravských a slováckých okras, jaký i já 
jsem našel v lidovém umění ruském, 
jihoslovanském, bretaňském, indickém 
a skandinávském". (Dílo 1908, prosin- 
cový sešit.) 



l^Ii:nit>iií liclovó 

Boh. Jaroněk o přísti stavbě Nár. 
divadla a jiných vei^ejných budovách 
českých na Moravě. Na dotazník 
„Pozorův", týkající se budovy příštího 
Nár. divadla brněnského, odpověděl 
Boh. Jaroněk článkem, jenž otištěn 
byl v pondělníku „Pozora" dne 8. 
března a jemuž v dějinách kulturních 
proudů naší vlasti přikládáme takový 
význam, že pokládáme za nutno, aby- 
chom v této části revuální, jež má být 
jaksi živým museem dobrých 
myšlenek a popudů k rozum- 
nému povznesení našeho kul- 
turního života a národního své- 
rázu se stálým však zřením k posta- 
vení našeho národa k ostatním národům 
na světě, opakujeme — pokládáme 
přímo za svou povinnost, hlas ten pro 
věčnou paměť z denníku do našeho 
Časopisu musejního přejati v plném 
znění : 

Velectěná redakce! 

Odpovídaje na Váš ct. dotazník, tý- 
kající se budovy příštího Nár. divadla 
brněnského, dovoluji si vysloviti tyto 
své náhledy: 



Mám obavu, že zamýšlejí v Brně 
postavit onen politování hodný typ 
vídeňskými podnikateli fabrikovaných 
divadel, na nichž smečka slohů re- 
naissance, baroku a rokoka v maltě a 
sádře tropí své švindly. Neboť, má-Ii 
se divadlo postavit během 7— 9 měsíců, 
jak jsme četli v novinách, pak ovšem 
to nemůže býti nic jiného, než ona 
banální všednost, jakou se honosí 
řada měst slovanských, Lublaň, Záhřeb, 
Bělehrad a Srědec a kterou bohužei 
svým novým divadlem uzavírají Králov. 
Vinohrady. Co dříve tepala renaissance 
v mramoru a travertinu, tomu dopo- 
máhají slovanští národové maltou, 
sádrou a cementem ku soucit budící- 
mu odkvětu a skonu. Sami sobě 
tisknou pečeť inferiority, přijímajíce 
tento jinými národy už odložený šat. 
Přejme si již konečně s celou silou 
národní hrdosti, aby Morava tuto řadu 
neprodlužovala. 

Tak mor. národ, divadlo vypadat ne- 
smí. Raději nic, než budov.u, která by 
se měla vystavět ve slohu pohodlné 
všednosti hez boje, námahy a snažení 
po svém. 



Ihned af se vypíše soutěž ideová. 
Jest nemožně zadat projekt přímo jako 
objednávku jednomu architektu. Toto 
sousto, které spadne jednou za 100 let, 
si nedají jiní bez soupeření ujít. A pak 
nemáme tak určitě vyhraněné a silné 
stavitelské individuality, která by silou 
své genialiiosti a orii;inality vnutila 
tento způsob zadání. Áť mají soutěže 
jakékoliv vady, zatím lepší cesty ne- 
máme. Ceny soutěže ať jsou vyšší. 
Soutěžící budou muset vykonat nějakou 
studijní cestu, podívat se na složení 
divadel osvědčených. Ovšem je zde 
nebezpečí, že mohou podlehnout cizím 
vli viim, ale prostudovat moderní 
vymoženosti je nutno. 

Až budou takto technickými studiemi 
posíleni, bude se soutěžícím jednat o 
ideu moravskou. Tu už mimo Moravu 
nenajdou. Naopak: čím více si budou 
připomínati květenu, zvířenu, geologii, 
podnebí, zeměpis, vodopis a horopis 
Moravy; radosti, žalosti, slavnosti, 
ctnosti a vášně její dítek; tradice ře- 
mesel a zděděný vkus; její bohy a báje, 
pověry, pověsti' a pohádky; "světla a 
stíny její historie — tím budou blíže 
možnosti zrodit ideu moravskou. Tvůrčí 
potence se musí postavit pod vliv 
těchto pojmů. Ovšem slohy se nedají 
jen tak nějakým heslem vyvolat. Slohy 
jsou produktem velkých dob, velikých 
národů neb lidí, geniů: jsou to napla- 
veniny staletí. Jsou to usedliny několika 
generacemi děděných duševních kvalit 
v mozku jednotlivce — genia. Aneb 
jsou to výrazy individuality silných 
rac. A tato poslední prapříčina slohu 
v nás žije. Moravská idea budiž nám 
ideálem jako plavci střelka. I když 
proudy ruší jeho směr, on dbá jen na 
směr své střelky. Jest to přirozeností 
umění hledati si nové cesty; tyto cesty 
raziti jest povinností jednotlivce i ná- 
rodů. Samo takové hrdinné hledání 
slohu domácího je už něčím, co může 
budově vtisknouti to, co nejširší ve- 
řejnost, dav, nazve národním, českým 
neb moravským slohem a co ještě další 
úsilí musí vyvrcholiti do té míry, aby 
to také tak nazvala historie. 

Vylučme tedy předem každý již stá- 
vající, historický sloh, jmenovitě tak 
příliš již vyčerpanou a dalšího pokroku 
neschopnou renaissanci. Jako rostliny 
lotos a papirus, had uracus, pták ibis 
a brouk scarabalus vtiskly Egyptu ne- 
zničitelný sloh, af ho dá' Moravě její 
zvířena a květena, vše pozoruhodné a 
krásné, čím se honosí. 



Tak jako bóra a scirocco vtiskly 
dalmatským budovám onen zvláštní 
tvar, nápadný ihned každému cesto- 
vateli, ať určují větry, deště, bouře a 
vánice Moravy tvar našich štítů, střech, 
komínů a řims. 

Doufejme, že architekt navrhne prů- 
čelí s atikou neb pylony, na které po- 
zdější obětavost národa bude chtíti 
vztyčiti skulpturální skupiny. Nemysliti 
na takovou monumentální ozdobu jen 
proto, že nemáme dnes na ni ještě 
peněz, by nebylo rozumné. Pak ale ať 
se na pylony nestaví trigy antické fa- 
qony aneb aliegorie z postav cizího 
Olympu a Parnasu. Af jsou tam spře- 
žení moravských proslulých hřebců, 
krocená nahými postavami našich šo- 
hajů. Tito zajisté mají svůj způsob, jak 
s koňmi zacházet. A tento moment 
bedlivě vypozorovaný, by byl dost 
silný, dáti skupině karaktér trigy mo- 
ravské. 

Můžeme také allegorickou skupinou 
utvořiti vrcholný bod průčelního dojmu. 
Doufám, že se konečně obejdeme bez 
aliegorie s obvyklým rekvisitoriem trub, 
lýr, věnců a křídel. Povznesme mate- 
rielní funkci oráče národa zeměděl- 
ského ku výši aliegorie a symbolu. 
Vytesejme Oráče,, vzdělavatele půdy 
krásy a poesie. Nadpozemským zjevem', 
kontrastujícím výhodně s jeho pádným 
selským typem, jest řízen jeho pluh. 
Již nepoutá jeho pozornost rádlo. 
Nadšeně noří svůj zrak do dálky, 
nádherně vzrušeni jeho větřici komoni: 
zaslechli Píseň větry přinášenou. 

Nezakončené atiky a pylony ať dráždí 
naše sochaře ku takovým a podobným 
námětům. Stavba mor. divadla musí 
být nejen novým obdobím umění drama- 
tického, ale také výtvarného. 

Varujme se iníitovat formy pískovce, 
nemíníme-li stavět v kameni. Raději 
bez okras, než aby měly být ze sádry. 
Upusťme od nalepené bohatosti, jakou 
se bohužel honosí všechny naše ná- 
rodní domy. Volme jednoduchost, ale 
jednoduchost vznešenou proporcemi 
a účelem. Jest to jeden z nejpro- 
tivnějších „slohů", který na konstrukci 
železa a cementu lepí maltové řím- 
sičky,. krokvičky, akathové vlysy a 
festony. a dříky žádné břímě nene- 
souci a zbavuje" tyto prvky slohu ka- 
mene jich statických povinností. A že 
budovu takovou by Moravě mohli 
postavit nynější rozhodující činitelé, 
jest oprávněna obava. A teď si před- 
stavte, že takový žalostný pomník naší 



112 - 



stavitelské opozdilosti bychom měli 
předat budoucnosti, jejíž soud je da- 
leko přísnější, než soud přítomnosti! 

Ptáte se mne, co soudím o našich 
Národních domech, musím s politová- 
ním s Vámi sděliti, že vždy budu éru 
budováni těchto našich národních tan- 
číren považovati za dobu stavitelské 
slabosti a odvislosti. Pouze nápisy 
nám hlásají, že to jsou střediska če- 
ského života. Někdy ještě také bázlivě 
stylisovaná lipová větvička neb kousek 
národního ornamentu . . . Jinak ale 
národ český hýří v „renaissanci". Ně- 
které mají tak rozsáhlé sály a tak jsou 
vysoké, že je nelze vytopiti, nanejvýš 
jen tancem rozpálenou krví. Umístění 
uměleckých výstav je v nich obyčejně 
nemožné. Buď jsou tmavé, určené jen 
pro život noční, aneb jsou stěny zdo- 
beny takovou přeplněností rokokových 
stukatur, že na zavěšení obrazů nelze 
pomyslit a musí se sáhnout ku zřízení 
plátěných stěn, čímž vznikají značná 
vydání. 

Bude nutno při budování budoucích 
Národních domů pomýšleti na účelné 
místnosti přednáškové, knihovní, diva- 
delní a výstavní. Úpadek tance, dostavu- 
jící se přehnaným kultem valčíků a bla- 
seovaným odbýváním tanců jiných, i be- 
sedy i čtverylek, nám do jisté míry za- 
ručuje, že budeme v budoucnosti sta- 
věti ohniska vědy a umění a ne tančír- 
ny. Zdá se, že novou tuto fási zaha- 
juje Národní dům prostějovský. 

Pokud se týče našich radnic, nejsme 
na tom lépe: stavíme padělky cizích 
slohů, vzniklých v jiném podnebí a v 
jiných dobách a vyplnivších již svá 
posláni. Znám města, která mají radnice 
podobající se kapesním vydáním flo- 
renského Palazzo vecchio a brusselské 
bursy. V pravdě, více než tyto budovy 
palácové nafoukanosti mně imponuje 
vetchá, dřevěná chaloupka slohu valaš- 
ského : rožnovská radnice. Naše ko- 
stely? Budeme věčně napodobovat řím- 
ský pravzor barokního chrámu 11 Gesu. 
A nelze se nadíti obratu k duševní sa- 
mostatnosti, dokud nebude naše ná- 
rodní hrdost dost silná, shoditi se sebe 
tuto ínferiornost a hrábnouti plnýma 
rukama do zásobárny, plněné po sta- 
letí produkty našeho života, našich 
ragových vlastností, našeho podnebí 
a našich dějin. ^ B. Jarončk. 

Poučení z Talaškina. Výstava tala- 
škinská v Topičové salonu v Praze 
uspořádaná, dala popud k četným ú- 
vahám: Danilowiczovi v „Díle", kdež 
celé číslo věnováno Talaškiini, A. Cech- 



nerovi v Arch. Obzoru, Matějčkovi 
v „Přehledu", pí. Renatě Tyršové v 
„Osvětě", Madlovi v „Národ. Listech". 
Pozoruhodný jest článek Matějčkův 
v „Přehledu", jejž v plném znění otiskl 
také „Styl" podobné jako pí. Ren. Tyr- 
šové v „Osvětě" a to proto, že oba jeho 
autoři podrobují Talaškino důkladněj- 
šímu rozboru. Kdežto však Matějček 
ve výstavě dle interpretace „Stylový" 
tuší „reakci" , stavěje se vůči všemu 
navazování na uměleckou kulturu li- 
dovou naprosto odmítavě („Talaškino 
přišlo jen zvýšit rozpaky chvíle a stěží 
obnoví svojí málo nabádavou historií 
u nás překonanou víru v možnost ob- 
rození naší lidové výtvarné kultury"), 
pí. Renata Tyršova, jež předem už do- 
znává, že je z těch starých, kteří se dí- 
vají dnes jinak na projevy našeho li- 
dového umění, než před lety", mluví 
přímo o „dvou, třech umělcích, kteří 
by silný malířský talent slováckého 
lidu uvedli směrem k uměleckému prů- 
myslu, v duchu tradice místní", podro- 
buje výstavu talaškinskou bystrým kri- 
tickým poznámkám, nejsouc tak pessi- 
misiickou, jako pan Matějček, vyvo- 
zuje z pozorování svých poučení, v čem 
bychom mohli následovat Talaškina a 
kterých vad v methodě bychom^ se měli 
proti talaškinským vystřihat. Že tam, 
kde provedení pouze a nikoli invence 
jest dílem lidu, nelze mluviti o pravém 
lidovém umění, v tom se shodují v pod- 
statě Matějček i pí. R. Tyršova. Ohledně 
výtvarné a technické hodnoty Matějček 
zdůrazňuje zvláště své výtky. Poněvadž 
jsou skutečně věcné, citujeme celý ten 
zajímavý odstavec. 

„I vlastní výtvarná a technická hod- 
nota výrobků Talaškina není nesporná. 
Dopouštějí se zhusta hříchů, kterých 
vystříhá se staré lidové umění i mo- 
derní řemeslo umělecké. Značná část 
jeho produktů je přepychovým, v prů- 
měrném životě neupotřebitelným zbo- 
žím, jehož neúčelnost bije do očí. 
Hlavně práce ze dřeva vyvolávají 
otázky po jejich pochybných cílech. 
Stále vtírá se otázka, k čemu ony vy- 
řezávané, vratce stojící kraslice, k čemu 
ony krabice a krabičky, k čemu ona 
pouzdra a zdobená prkénka. Jsou tu 
přejaty tovární výrobou diskreditované 
a z uměleckého řemesla dávno vylou- 
čené předměty : rámce, netvořené 
k obrazu jako organická součást, nýbrž 
jako cosi o sobě, k dodatečnému vsa- 
zení obrazu, rámce drobných rozměrů 
snad k podporování nevkusného zvyku 
rozvěšovati fotografické snímky po 



- 113 — 



stěnách. Zjistíte i hříchy proti materi- 
álu a jeho kombinacím. Opakuje se ne- 
možné slučováni hmot, jako dřeva a 
kamene, dřeva a potištěného plechu: 
rámce posázeny jsou barevnými oblázky, 
nebo lemovány drobnými, banalitou to- 
várního tisku znehodnocenými obrázky 
na plechu. Mezi vystavenými objekty, 
početně ztenčenými výstavami v Lon- 
dýně a Paříži, není již předmětů ná- 
bytkových. Pokud lze z reprodukcí po- 
suzovati architektury a interieury Tala- 
škína, nelze se ubrániti odporu proti 
jejich těžce konstruované tektonice, 
která jakoby vynucovala si sama nových 
forem životních, než aby rostla z nich. 
Jemné, barevné tóny tkanin, docílené 
přírodními barvivy, solidní materiál a 
poctivá řemeslná technika jsou znaky 
textilních výrobků Talaškína, které jsou 
skutečným kladem výstavy. Textilie ne- 
obyčejných, rafinovaně odstíněných nu- 
ancí, které rozvěšeny po stěnách Topi- 
čova salonu, pojí se v tlumený, har- 
monický akkord, mluví o síle tradičního 
odkazu, vykazujícího v tomto oboru li- 
dové práce největší setrvačnost". 

Paní Ren. Tyršova dochází na zá- 
kladě svých pozorování k těmto zá- 
věrům : 

„Vzácné výsledky školy Talaškinské 
ukazují především, že je třeba vůdčích 
rukou, má-li se lidové umění státi 
schopným býti „artiklem vývozu." Sami 
sobě přenechání naivní pracovníci li- 
doví, nikdy nedovedou provésti něco 
kloudného, když z tradiční dráhy mají 
vybočiti. Úspěchy výstavky Talaškinské 
školy všude tam, kde byla uspořádána, 
vysvědčují, že se zamlouvá vkusu obe- 
censtva, když na zdravý kmen lidového 
umění se očkují výhonky rafinovaně, 
moderně cítěné, že moderní inteligenci 
v produktech lidové tvořivosti se líbí 
především primitivnost a nepřesnost a 
že pikantní akcentování, ba přepínání 
těchto kvalit hoví jejímu vkusu. Toto 
hovění modernímu vkusu až na úkor 
charakteru původního selského umění 
je slabou stránkou nejedné z prací 
v Talaškinu v.rnikiých. 

Při dřevořezbách Talaškinských li- 
dový primitivismus je ještě stupňován 
a vlivem Maljutinovým vzniklv tu kusy 
nábytku a dekorační předměty, při 
nichž konstruktivní jádro se utápí 
v dekoraci, fantastickými výzdobami 
libovolně po předmětu se rozkládající. 
To není odkoukáno lidové práci, při 
které vždy se přimyká dekorace tvaru 
a nejčastěji přímo ze způsobu díla vy- 



chází. Motivy dekorace se svojí bizarní 
nečitelností také neodpovídají skuteč- 
nému duchu národnímu. Slovanský 
prostý člověk, sám sobě přenechán, 
neurobí nic tak netvárného, jako jsou 
mnohé z řezeb Talaškínskvch. Zavo- 
lejme si jen v pamět obdivuhodnou 
terminologii našich vyšívaček a kraj- 
kářek — ať ruských, ať jihoslovanských 
ať českých, moravských a slovenských 
a poznáme, že je to vždy určitý květ 
určitý tvar geometrický, neb určitá po- 
doba zvířecí, kterou i při stylisaci, od 
skutečnosti daleko se odchylující, mají 
před očima. V Talaškinu mají zásadu 
že nedělají kopii, že kus od kusu se 
umí lišit. I lidové práce jsou lakové; 
není v téže vesnici slovácké ozdoba 
fěrtoušku, která by se druhé zúplna po- 
dobala, co známe plen Třeboňských, 
není mezi nimi přesně totožných,' 
i drobné ornamenty, na př. zjavornicka 
aspoň v některém detaiiku od sebe se 
liší. Ale vždy jsou to bezděčné va- 
riace na jednotky, které lid po dědi- 
nách tvořil — když modernistní umělec 
přijde se svým stanoviskem, vypadá to 
jako vyreflektovaná snaha po novotě 
za každou cenu. Proto stojí po mém 
úsudku výšivky Talaškinské umělecky o 
tolik výše, v nich je více lidového ducha, 
a ty, které selkám podle tradice pra- 
cujícím byly radou, se dovedly obdivu- 
hodným způsobem v nejvlastnější 
kvality lidového tvoření vpraviti. Tu 
se můžeme učiti — ale třeha varovat 
před tím, rázu Talaškinských výšivek 
chtíti přibližovat naše českoslovanské 
motivy. V Talaškinských pracích je 
něco, co velkoměstsky ochořelému 
vkusu se zamlouvá, to je založeno 
jednak v povaze umělců tam působících, 
jednak v té nordicky mystické notě, 
kterou moderní umělci ruští— jmenuji 
na prvém místě Roericha — z lidové 
tradice ruské se zálibou vyzdvihují. 
Ze základu našeho lidového umění 
vyrostlo by bezděčně něco docela ji- 
ného, i kdyby sami Talaškínští umělci 
si je brali zá základ invence. 

Představme si takové Talaškino 
v srdci slováckého kraje. Dva, tři u- 
mělci, kteří by silný malířský talent 
lidu uvedli směrem k uměleckému prů- 
myslu, v duchu tradice místní, by tu 
mohli dokázat věci jiné sice. ale zrovna 
tak dobré, jak tam na Rusi. Zde by 
vládl ovšem štětec, nebof isarva jasná, 
sytá, veselá je hlavním prostředkem 
výrazu našich Slováků, kteří jsou sami 
svým zjevem jako paleta, se směle na- 
nesenými barvami, jejichž domky se 

8 



- 114 



svým malováníiTi stejně jak výšivky a 
jako druhdy jejich nádobi, jsou i<o- 
loristicky cítěny. Hrálo by tu vše 
veselou notou, krása formy by přichá- 
zela sama sebou u lidu, který má pro 
půvab tak živý smysl, nebylo by tu 
ani mystiky, ani bizarních neurčitostí 
a nefvárností, ale smělé, půvabné, 
naivní, ale nikoli primitivně hrubé, 
silné, zdravé barvité uměni, stylisující 
přírodu, jak vkus a technické potřeby 
mu to káží, malířsky ať již štětcem 
neb jehlou vyšívačky. — Učme se od 
Talaškinských methodě a čerpejme 
z jejich práce posilu v lásce k našemu 
lidovému umění, ale nechtějme je na- 
podobovat, neboť ráz našeho lidového 
umění je v podstatě odchylný od toho, 
co vůdci žáků kněžny Těniševové si 
z národního umění ruského za podnět 
svého tvoření obrali." 

Moravská Ústředna pro lidový 
průmysl umel. v Brně, obdobná pražské 
Zádruze, založena byla jako družstvo 
s ručením obmezeným a s podíly po 
50 kor. Ředitelství Ústředny ustavilo 
se takto: předsedou Dušan Jurkovič, 
architekt v Žabovřeskách; místopřed- 
sedou F. Luzný, společník firmy Luzný 
a Trlica v Brně; jednatelem AI. Meli- 
char, redaktor koresp. kanceláře a Anna 
Nesvadbíková, choť^ profesora v Brně, 
pokladníkem AI. Šlerka, disponent 
Agrární a průmyslové banky v Brně. 
Členové ředitelstva a spolu referenty 
jednotlivých komisí jsou: El. Kozlová, 
ředitelka odb. škol Vesniných v Brně; 
Fr. Kretz, red. v Uh. Hradišti; L. Šin- 
delář, odb. učitel v Bohonicích; R. 
Zollner, velkoobchodník v Brně. C. k. 
mor. zemská školní rada, posoudivši 
•veliký kulturní a hospodářský význam 
Moravské Ústředny pro lidový prů- 
mysl umělecký, upozornila všechny 
okresní školní rady moravské na hu- 
mánní a kulturní úkoly Ústředny a vy- 
z.vala je, aby správy škol na úkoly 
Ústředny upozornily s doporučením, 
aby v otázkách místního průmyslu 
lidového obracely se na Ústřednu 
a svou radou i pomocí pomáhaly jí 
k dosažení těchto úkolů. (13468 ze dne 
1. června 1909.) 

Výstava podomáckého a lidového 
f)růmyslu moravského v Brně r. 1909. 

Český odbor zemské rady živnosten- 
ské rozeslal českým obecným školám, 
obcím, ok!»esním hejtmanstvím, živno- 
stenským korporacím dotazníky, na 
které došlo 500 odpovědí, z 203 míst 
s oznámením, že v nich jest podomá- 



cký průmysl a že se také výstavy sú- 
častní, ze 223 míst, že podobného prů- 
myslu v místě není. Denně dochází asi 
15 nových odpovědí, takže o zdaru 
výstavy nelze pochybovati. Také již 
došlo k zřízení ústředního prodejního 
družstva lidových výrobků moravských 
národohospodářskou společností mo- 
ravskou, dále k zřízení uměleckých li- 
dových dílen pro umělou keramiku, 
malbu na dřevě a lidové vyšívání v pro- 
jektovaném domě moravských umělců 
v Uh. Hradišti atd.. nepočítaje v to již 
zahájenou činnost krajkářských kursů 
v Krákotíně a v Pavlově na Telečsku, 
Prostějovsku a Koníčku, na dřevě a 
porculánu v Telči samé, gobelínových 
kursů ve Val. Meziříčí atd., mimo čin- 
nost dřevařského a hračkářského druž- 
stva v Drahanech a chystané činnosti 
družstva dřevařského a hračkářského 
ve Slušovicích u Holešova. Český od- 
bor rozesílá programy a přihlášky vý- 
stavy domácího a lidového průmyslu 
na Moravě na všecky již hoře jmeno- 
vané činitele, z nichž lze seznati také 
další organický postup a sice v tom 
směru, že veškeré předměty z jednot- 
livých míst budou na výstavu zasílány 
najednou. 

Slovenské výšivky. Nad čím u nás 
stále ještě se trápíme, podařilo se 
v Uhrách už dávno arcivévodkyni Iza- 
belle. Založila spolek na podporu do- 
mácího průmyslu, jehož hlavním úko- 
lem jest organisovat výšivkářství na 
Slovensku a zajistit prodej výšivek. 
Pod vznešeným protektorátem daří se 
spolku. Výšivky vystavuje na všech 
větších výstavách světových a dostává 
odměny. Ovšem, vystavuje jen „ma- 
ďarské" výšivky, vyrobené v sloven- 
ských obcích v Céferu, v Dubnici atd. 
Dne 7. února přednášela arcivévodkyně 
Izabellavumělecko průmyslovém museu 
v Pešti o této „maďarské lidové práci" 
společnosti samých hrabat a dvorních 
radů. Sám ministrpresident Wekerle a 
stát. tajemník Szterényi se jí za tuto 
anexi slovenské práce k maďarským 
zásluhám poklonili. 

„Slovenský Týždenník" vyzval slo- 
venskou veřejnost, aby sama založila 
spolek na zpeněžení slovenských yý- 
šivek. Č. 

K otázce výstavní budovy „Sdru- 
žení moravských výtvarných umělců 
na Moravě". Členové sdružení, posta- 
veni před potřebu vlastního umělec- 
kého domu pro výstavy, jsou z části 
pro Hodonín, v němž pořádají příčí- 



- 115 



něníin několika málo lidí (dra Kolíska 
a uč. Kafky) už od r. 1892 výstavy 
v delšicii, kratších obdobích, z části 
pro Uherské Hradiště, ke kterémuž ná- 
zoru přikloňuje se i mistr Úprka. 
V „Moravské Orlici" střetly se dva 
názory, týkající se stavby domu umělců 
v Uh. Hradišti, Fr. Kretze (pro Uher. 
Hradiště) a anonyma (pro Hodonín). 
Jaké pseudonym Vítkovic z Tišnova 
napsal do „Pozora" článek (17. června), 
v němž se vřele přimlouvá za Hodo- 
nín, město ježicí na samé hranici uher- 
ské, jehož všenárodní význam (kult. 
připoutáni Uh. Slováků!) nejraději by 
podepřel ještě další řadou kulturních 
a všenárodních podniků jiných. Měst- 
ská rada v Uh. Hradišti sama vyšla 
moravským umělcům vstříc, nabídnuvši 
jim darem krásný pozemek v Schwar- 
zově zahradě v ceně prý nejméně 
20.000 K. O celé záležitosti této napsal 
věcnou úvahu v „Našinci" A. Matoušek 
(11. května), kdež shrnul svůj konečný 
soud v tato slova: 

„Všecky okolnosti mluví pro Uher. 
Hradiště. Bylo by opravdu nemoudré, 
aby naše umělecká družina pohrdla 
velkým darem městské rady a zařídila 
si umělecký dům a školu v městě, 
které nemá té přitažlivosti a frekvence 
cizích návštěvníků jako Uh. Hradiště 
a v Hodoníně tomuto německému mě- 
stu zaplatila nejméně 30 -40.000 K za 
příhodný pozemek! Doufáme, že tyto 
všecky okolnosti padnou také na váhu 
při konečném rozhodnutí. Nehledíme 
prozatím ani tak k ideálnímu zisku, 
který kyne umělcům z kraje hradišt- 
ského, jak správně v „Orlici" uvedeno 
proti anonymovi, nýbrž k praktickému, 
hmotnému prospěchu a výhodám, bez 
nichž by se ani podnik sebe ideálnější 
a pěstující nejšlechetnější snahy neudr- 
žel. A právě zase tyto praktické vý- 
hody poskytuje našim umělcům jedině 
Uh. Hradiště. Rozhodnutí, kde posta- 
viti umělecký dům, je tedy snadné. 
Hradiště je centrálním místem 
Slovácka, má dobré spojení, nejvíce 
se všech měst inteligence, malebné 
okolí, v blízkosti slovanské lázně, dnes 
už světového jména. Jsou zde — opa- 
kujeme — všecky podmínky k zdár- 
nému rozvoji uměleckého střediska. 
Na ochotu městské rady nechť tedy 
ihned odpoví naše umělecké sdružení 
— ohlášením stavby svého domu!" — 
Zatím jsme se však dočetli, že depu- 
taci ze „Sdružení" do Vídně vyslané 
ministr Stiirgh slíbil iimotnou podporu 
na uměl. dům ^ v Hodoníně! 



Hlasy německých kritiků o výsta- 
vách sdruženi moravských umélciJ 
v Hodoníně a v Mnichové. 

Jeden z nejvýznačnějších posudků 
o výstavě hodonské jest německý člá- 
nek Armina Friedmanna, uve- 
řejněný v příloze „Wiener 
Z e i tu ng", zvané „Wi e-ner Ab e nd- 
p os t". 

Stať tato je dosti dlouhá. Podáme 
tu významné myšlénky z obšírného 
úvodu. V malém, přívětivém městě 
Hodoníně byla v neděli zahájena malá, 
přívětivá výstava umělecká. Obsahuje 
dobře volené výtvary moravských 
a polských umělců, kteří všichni mají 
svoji dobrou spojitost se živou půdou 
lidového umění a přece zároveň svoji 
silnou souvislost s přítomností. 

Umělci tito jsou skoro bez výjimky 
národními ve svém cítěni a moderními, 
zdařile moderními bez prskavek vir- 
tuosity, ve své technice. Vzduch a 
světlo vypouštějí a zachycují. Okamžitý, 
zřetelně barevný výraz zjednodušeného 
námětu převládá. Je to impressionis- 
mus, který neuráží, který úmyslnou 
vypočítavou hrubostí neodpuzuje. Mo- 
dell v atelieru a jeho dělaná přiroze- 
nost zdají se býti překonanými, modell 
z povolání a jeho upravená, nastro- 
jená pósa. Hledají raději sedláka na 
poli, při jeho práci a za slunečného 
dne svátečního při jeho cestě do ko- 
stela. Především pak selky. Při tom 
žádné líčení ubožáctví, žádné přetvá- 
ření z chudobinstvi s plačtivým nebo 
hrůzným zámyslem. 

V krajinářství brán je zřetel zvláště 
na lyrickou stránku dojmovou. 

Že taková výstava je uspořádána 
v Hodoníně a ne v některém daleko 
větším městě, zdá se býti z počátku 
podivným. Snadno však se věc vysvětlí, 
jestliže si blíže všimneme okolnosti a 
rozhodujících úmyslů. Poblíž Hodonína 
ve Hroznové Lhotě, jakoby světu od- 
dálen, žije slavný malíř český Joza 
Uprka, žije uprostřed svých modellů 
jejich životem, cítí a myslí s nimi, za- 
hlubuje se s nevyčerpatelnou důklad- 
nosti do jejich bytostí a zjevů. Co zdá 
se zcela jednoduchým, toho neyyčer- 
pává, ani ne za tolik pilných let. Úprka 
proniká toto venkovské lidstvo úplně, 
jako pozorovatel, jako vřele cítící 
účastník na jejich radostech a žalo- 
stech. Potom teprve je maluje, tak jak 
jsou, tak jak se jemu jeví v jejich 
vzduchu, v jejich světlu, v jejich jásavé, 

8* 



116 - 



plné barevnosti. Aspoň dříve si tak 
počínal. 

Joza Úprka má již svou školu, jest 
uměleckým centrem pro sebe. On vy- 
zařuje umění, on přitahuje umění, jako 
magnet přitahuje železo. Kolem něho 
a jeho umění krystallisuje se hodon- 
skávýstava. On je průchodním, 
křižovatkovým bodem mnoha snah a 
je to již čtvrtá uměl e cká výsta- 
va, která zde v malém Hodoníně jím 
a s ním byla uspořádána. Hodo- 
ňáci jsou hrdí na tyto podniky a vším 
právem. Městské obyvatelstvo navště- 
vuje výstavy pilně ,a venkovani též. 
Vidíme zde dryčná Úprkovská děvčata 
v jejich červených šátcích, pestře vy- 
šívaných živůtcích do široka rozlože- 
ných, naškrobených a nasbíraných suk- 
ničkách, pozorně státi před obrazy, na 
kterých šuškajíce a potulně se usmí- 
vajíce, poznávají často — sebe samy. 
Lplně zvážní před vážnými věcmi. Do- 
vedou i zde býti tak tichými a pobož- 
nými jako ve svém kostelíčku . . . 

A ze sousedních obcí, dokonce ze 
sousedních Uher přicházejí měšťáci i 
venkované do Hodonína na uměleckou 
výstavu. Je zajisté zbytečno dále ještě 
vykládati, co to vše znamená a jaká 
lidově-výchovná síla tu jest a působí. 
Umění snáší se zase zpět do lidu, 
z něhož vyšlo, v němž koření, z něhož 
ssaje nejlepší šťávy. Lid zase poznává 
sebe v jeho umění. Učí se odhadovati 
krasovou cenu přírody. Lučina ranním 
závojem zastřená, vrch v nočním plášti, 
kvetoucí strom ovocný, modravé dálky, 
měsíční světlo nad třpytivým sněhem 
— to vše učí se lid v jeho umění po- 
ciťovati jako krásné a požívati. Oči 
mu zazáří, srdce otvírá se volně ply- 
noucí kráse . . . 

Tak tedy píše Němec o významu 
hodonské výstavy. Chápeme. Autor do- 
znal, že psal — s láskou, jiní („naši") 
píší s nenávistí, která zaslepuje. 

Připojujeme tři nejvýznamnější re- 
feráty o výstavě moravských umělců 
v Mnichově. 

„V „Ku n s t v e re in u" je tento 
týden hostem Moravské sdru- 
žení umělecké Uzavřená koUekce 
representuje se všeobecně velmi svěže 
a příznivě a zaujímá západní část sálu 
s vrchním světleni. O umělecké mo- 
houcnosti většiny vystavujících nelze 
pochybovati, také jednotný barevně- 
radostný ráz pozorovati na všech obra- 
zích, tu a tam ozývá se národní ton 



také z námětů obrazových, i když kra- 
jinářství nezachycuje charakteristických 
znaků báječné malebné roviny mo- 
ravské. 

Výtky zasluhuje jakási tenkosl, po- 
vrchnost malířská, které neschází sice 
půvab, ale hloubka a síla. 

Joza Úprka jest nejnadanější ze 
všech vystavovatelů, jeho „Pohřeb" a 
„Volky", jsou obrazná díla, která také 
koloristicky jsou interesantní, ač ne 
úplné bez jiných vlivů uměleckých — 
zde nepopiratelně hraje roli Vídeň a 
Mnichov. Kalvoda má dobré krajiny, 
na kterých ovšem prapůvodní nota se 
pohřešuje. Obrovský je v barvě inte- 
resantní, v základním akkordu často 
nepůvodní". „B a y e r i s c h e r K u r i e r" 
und Miinchner Fre m den blat t" 
čís. 155. 

V ,,Kunstvereinu" octli se právě 
členové moravského sdružení umělec- 
kého, jejichž kollekce obrazů v mno- 
hém nese ráz interessanlní rassové 
zvláštnosti, ale většinou zdá se býti 
pracována na účinek poněkud zevnější, 
dekorativní. — Není )u mnoho těch 
věcí, které jdou do hloubky malířské 
— nejvíce ještě některé krajiny AI. 
Kalvody a Stanislava Lolka. Od prv- 
ního jest mimo jiné dobře pozorována 
a jemnou tonovostí pracována „Zář 
sluneční v mlze", od druhého sluneční 
„Hospodská zahrada", která na známé 
a krátké mnichovské vzory upomíná, 
od prvního ještě objemná dekorativní 
krajina „Nad údolím", která ve stavbě 
zamračeného nebe nepostrádá velikosti. 
Svižně a široce jest malován 
^„Návrat s pastvy" od Edmunda 
Žižky. Joza Úprka přináší velmi roz- 
manité ceny a podstaty. „Dítě s voly" 
v bílé září sluneční jest kus výtečného 
moderního malířství. „Pohřeb" a „Prů- 
vod Božítělový" předvádí nápadně 
schematisované, ne příliš životné po- 
stavy. A z figurálních obrazů Jakuba 
Obrovského poutá asi nejvíce velká 
dekorativní malba „Večer". — Záře 
sluneční vypadla trochu tvrdě a chladně. 
Interessantní je také obraz jedné paní 
v nadpřirozené velikosti, který však 
dopadl příliš žlutě. Od Františka 
Ondrůška je portrét hraběte Chotka 
plný životnosti, od Havelky pěkné 
krajiny. Jeden z nejsilnějších v tomto 
kruhu je Frant. Uprka. Dvojice krojo- 
vých statistek ,,Furiant" a „Janošík", 
jakož i postava „staré herky" s nád- 
hernou pravdivostí přírodní modelo- 
vaná — ukazuje stejné mnoho tempe- 



117 



ramentii, jako smyslu formového." 
(M ii n c h n e r n e u e s t e N a c h r i c h - 
ten Nr, 252.) 

„Nikoli nevítaným doplňkem rakou- 
ského odddělení 10, mezinárodní vý- 
stavy umělecké ve Skleněném paláci 
jest kolekce Moravského sdružení umě- 
leckého, které je právě hostem „Kunst- 
vereinu". Někteří členové vystavovali 
také ve Skleněném paláci, ale zde pů- 
sobí každý jednotlivě a mimo to celá 
skupina jako celek a tak jest dojem 
mnohem silnější a určitější. Máme zde 
co činiti s uměním specificky slovan- 
ským (českým) a, což se sotva dá po- 
příti, s talenty, kteří většinou stojí nad 
průměrem. 

Vynikajícím jako kolorista i popi- 
sovatel slovanského života lidového 
(Pohřeb, Dušičky, Boží Tělo) jest J. 
Úprka. Jeho obrazy lze požívati zcela 
látkově (dle předmětu) — majíť přímo 
kulturně historickou cenu — a rovněž 
tak lze těšiti se z jeho hbitého, svě- 
žího, vesele pestrého malování. Ne- 
přehlédneme nepopiratelného vkusu 
umělcova v karikování. Interessantní, 
koloristické a prostorně komposiční 
problémy zaměstnávají Jakuba Obrov- 
ského, u něhož národní živel jeví se 
ostatně jen hodnotami náladovými 
zvláštního druhu. Krajinářem značné, 
ale velmi rozličné potence jest AI. Kal- 
voda, umělec vážného, skoro melan- 
cholického pojímání přírody. 

Stanislav L o 1 e k, impressionista, 
který nejlepší věc tehdy poskytuje, 
když zůstává v jistých mezích, a Roman 
Havelka, jehož specialitou zdají se 
interieury lesní. Zcela výtečné, zvláště 
po stránce technické, jsou mnohoba- 
revné původní dřevoryty Bohumíra 
J a r o ň k a. Frant. O n d r ú š e k konečně, 
který v uměleckých závodech není no- 
váčkem, uvádí se příznivě ve vzpo- 
mínku dokonalým portrétem a zátiším. 

Ostatně jednu otázku: jak by se asi 
dařilo německému sdružení umělec- 
kému, který by v domě českého umě- 
leckého spolku korporativně vystavo- 
valo (předpokládaje, že by mu vůbec 
tolik pohostinství bylo poskytnuto?) 

Pochybuji i zda-li že by tam dovedli 
umění a politiku náležitě odloučiti. U 
dobromyslných Němců se to přirozeně 
jako něco samozřejmého předpokládá." 
(„Miinchner Zeitiing," 4. června 1909.) 

K tomu dodává dr. Kolísek, jenž mezi 
jiným uvedené kritiky byl zčeštil v „Po- 



zoru" (9. června čís. 110): „Uvedené 
zde posudky mnichovské snaží se říci 
o našich umělcích pravdu. Nelichotí, 
nepodkuřují, ale nehází klacky po 
umělcích. Cizina počítá s moravským 
sdružením seriosně, příznivý soud o 
nich vynesený od referentů spíše za- 
ujatých než-li nakloněných, má mno- 
hem větší váhu, než-li kritika příznivá 
referentů našich, domácích. Uznání 
specifického rázu „slovanského", zvlášt- 
nosti rassové a pod. — toť podstata 
vítězství". 

Úvahu o mhichovské výstavě při- 
nesly také „Národní Listy" v neděli 
dne 11. července 1909 z péra Williama 
Rittera. 

K otázce volby materiálu v umé- 
leckém díle. Spisovatel E. Sokol vě- 
noval v Moravsko-slezské Revui ně- 
kolik slov Holečkovým Našim. A do- 
spěl mezi jiným i k tomuto názoru: 
„ . . . lze tvrditi, že tím výše stane 
silný, čím blíže se přivinul k podstatě 
svého kmene, jenž svou silou jeho vý- 
znam zmnoží v závodu světovém, což 
sice nelze posud dokázat na přikladu 
literatury naší, ale na všech ostatních 
světových. Že není voloa materiálu 
podstatou uměleckého díla? Zvykli jsme 
to opakovat, snad proto, že náš ná- 
rodní materiál je nám méně cenný; 
ale jisto je, že není díla bez materiálu, 
že nelze formy odhm itniti - a to je 
i dobře, neboť i pouhé nalezení tvárné 
hmoty, pouhé sáhnutí po ní již náleží 
k rozkoším tvůrčím a stává se ovšem 
ne jediným, ale jedním z ostatních zá- 
kladů umění — v literatuře i jinde. A 
stává se dokonce oživovatelem nebo 
ubíjpčem jeho ..." K tomu dodal J.K. 
v „Čase" 3. VII. : „Jak patrno , stará o- 
tázka a vždy hodná, aby se o ní de- 
batovalo. „Náš materiál národní" není 
ovšem méně cenný. Přináší jen tvrdé 
obtíže proto, že není vyšlehaný a vy- 
chozený tak, aby si mladý literát mohl 
jen sednout u cestičky a dělat také 
tak, jak to dělali Francouzové. Angli- 
čané, Němci, Italové . . ." 

Počátky moravské lidové opery. 
Těmito slovv nadepsal v „Naší Době" 
1909 str. 572 dr. |an Branberger 
svou rozpravu o Janáčkově opeře Její 
pastorkyňa, jejíž klavírní výtah vyšel 
obětavým nákladem přátel umění v Brně 
a shrnuje svůj soud v těchto konečných 
slovech: „Její pastorkyňa zůstává pro- 
zatím pouze esthetickým problémem, 
jenž se snaží lidové prvky přenésti 



- 118 - 



v míře pokud možno největší do 
moderního složitého umění. Snad skryty 
jsou v jejím slohu pofátky moravské 
lidové opery, jež čeká svého velkého 
hudebního mistra. Příchod jeho byl by 
dostatečně přípraven studiem slovácké 
hudby a pokusy Janáčkovými." Nápadný 
rozdíl od hudby Wagnerovské jeví se 
tím, že při současném zpěvu více osob 
každý hlas volně deklamuje, vede si 
svou a samostatně nastupuje, jak právě 
žádá í^ituace dramatická. Tato u Ja- 
náčka zajímavá a nová torma, také 
dokonale a všestranně od něho po- 
užívaná, vyplývá z potřeby lidí mluviti 
současně v určité situaci nebo vpadati 
do řeči. Další velký rozdíl je v tom, 
že u Janáčka není příznačných (leit-) 
motivů ve Wagneriánském smyslu. 
Motiv vzniklý z deklamace několika 
důležitých slov, rozvádí J. jen potud, 
pokud nálada sahá, ale potom se jinde 
v opeře více nevyskytá A tak, zavedl-lí 
Wagner příznačný motiv ku podpoře 
zpěvu, aby jeho variacemi byl současně 
hudbou illustrován děj na scéně před- 
stavovaný, nahrazuje J. nejvěrnější kopií 
přirozené mluvy Wagnerovské leit- 
motivy. Hudba Janáčkova neskytá nám 
tak radosti na melodiích a uspokojení 
z formální dokonalosti, jako spíše 
vzbudí radost z dobrého luštění pro- 
blému etnografické věrnosti a z od- 
vážného pokusu o svérázný, morav- 
skému lidovému zpěvu odpovídající 
sloh. Realismus Janáčkův je také hiavní 
dramatickou oporou stavby Její pastor- 
kyně a novým obohacením hudební 
formy dramatické. Že tato opera po- 
dobně jako skladby Janáčkovy skytají 
pří provedení jisté technické obtíže, 
jest známo. 

Český výbor pro národní píseň na 
Moravě a ve Slezsku konal po delším 
čase zase 1. června v Brně schůzi. 
Z jednání vyjímáme toto: Písní nových 
sešlo se do dneška 5457. Hustá jest síť 
sběratelů po celé Moravě a Slezsku, kde 
všude mají hojnou žeň. Možná, že bude 
lze letos již sbírání skončiti a přikro- 
čiti k vydání sbírky. Usneseno pro- 
hlédnouti ještě leckteré archivy. O ně- 
kolika soukromých sbírkách má výbor 
vědomost, ale majetníci jich nechtějí 
vydati, čehož jest litovati se zřetelem 
ke kulturní povaze chystané sbírky. 
Na několika místech se provádí regi- 
strace začátků písní v obci vůbec zná- 
mých a má překvapující výsledky (ve 
Znorovách 502 písně!); po stopách 
začátků půjde se za písněmi samotnými . 



Novým sběratelem jmenuje výbor p, 
naduč. Svobodu z Čejce. Ujednány 
zásady konečného třídění písní. Po- 
drobně se zabýval výbor otázkou prací 
průvodných ke sbírce. Některé již se 
připravují (vývoj a historie písně prof. 
Váša, hudební stránku řed. Janáček, 
dialektickou stránku řed. Autrata) ; o 
napsání stati o duši lidu umělecky tvo- 
řícího bude se vyjednávat s vynikají- 
cími literáty a znalci lidu našeho. 
Bratři Mrštíkové již získáni. Bylo by 
žádoucno, aby práce sběratelské ne- 
ochabovaly; sběratelům je záhodno vy- 
cházeti co nejvíc vstříc a o pramenech 
písní podávati zprávy i přímo výboru 
(řed. Janáčkovi v Brně na škole var- 
hanické). 

O národní písni napsal mladý náš 
hudební kritik a přední moravský skla- 
datel Kunc v posudku o Černíkových 
„Zpěvech morav. kopaničařů" tato po- 
zoruhodná slova: „Jako na jedné straně 
národní písně a vliv jejich bývají ne- 
doceňovány, tak na druhé se přeceňují. 
Odpůrci národních písní a styků jejich 
s hudbou umělou měli by uvážiti, že 
žádnému skladateli studium lidových 
písní neuškodilo, nýbrž spíše každému 
prospělo Vzpomeňte jenom jmen: 
Smetana, Fibich, Dvořák, z mladších 
Nováka, z cizích Griega a j. Vztahy 
mezi jejich díly a národní písní jsou 
myslím hlubší, než by se dalo vytknu- 
tím zevnějších znaků stáno, iti, třeba 
hranici toho vlivu pro různost iiidivi- 
duelnich sklonů a rozličnou poddajnost 
osobnosti těžko lze stanoviti. Jakkoliv 
frappantní českost a siřeji mluveno: 
národnost díla Smetanova a jiných, 
jak stále víc a více na jevo vychází,") 
tkvěla v jádře v nich samých, přece 
studiem národních písní byla bucf po- 
sílena nebo probuzena. Někteří do- 
konce teprve studiem národní 
písně dostali se na cestu své 
vlastní individuality." („L. Nov." 
16. VII. 1909.) 

Haydn a lidová hudba slovanská. 

O tom napsal hudební referent — c 
v „Lid. Nov." (30. IV.): 

„Zajímavý jsou výsledky nových 
pátrání (Kuhačových) o Haydnovi. Jde 
z nich na jevo, že [Haydn, jako kapel- 



■ ) Srovnej o tom dra Otakara Zicha 
článek „Bezprostřední styky skladeb 
Smetanových s lidovou písní v „Če- 
ském Lidu" 1909 str. 354. 



- 119 



nik hraběte Esterházyho žijící mezi 
lidem chorvatským, užil začasté ve 
svých symfoniích a kvartetech jihoslo- 
vanských písni za themata. V tom 
smyslu říkává se pak, že je „nejslo- 
vanštějším" z hudebních skladatelů." 

V recích na radě říšské, b*ývalým 
poslancem Ign. Wurmem činěných, 
shledávají se poznámky z kulturně- 
historíckých úvah téhož Kuháče čerpa- 
ných: že Haydn (vlastně prý Haydyn), 
ku skládání mešních písní a jiných 
skladeb a jmenovitě císařské hymny, 
používal národních písní slovanských 
v takové míře, že poslanec Wurm mohl 
poznamenati: „Jest-li město Vídeň 
v této právě době buduje pomník 
Haydynovi, Oilavuje hudebního velko- 
mistra slovanského a kdykoliv za- 
notujeme: Qott erhalte (Zachovej nám 
Hospodine), holdujeme zároveň nápěvu 
slovanskému". „Není však to jediný 
Haydyn, jenž své skladby navnaďoval 
plodem slovanského ducha", dokládal 
řečník, „máme to od odborníka Nešvery, 
že prý i jiní slovutní skladatelé němečtí 
— jako na př. Schubert — hledali ná- 
lady v lidové hudbě slovanské. Známo 
pak je, že i po zásluze velebený Strauss, 
chtěje tvořiti nový valčík, sahal rád ku 
pramenům slovanských národních písní 
a tanečních průvodu, jichž mu císařská 
bibliotéka na výběr poskytovala." 



Že Haydn či Haydyn zasluhuje 
čestný název skladatele slovanského, 
dosvědčuje na slovovzatý odborník 
O. Hostinský. 

„Víme-li, že Haydn kdysi ve služ- 
bách hraběte Morzina trávil nějaký 
čas v jihozápadních Čechách, a nalé- 
záme-li pak ve finále jedné z pozděj- 
ších symfonií jeho (v. 7. londýnské, 
D-moll) thenia našeho „Okročáku" 
(E. N. 451), jehož jediný text Erben 
(E. P. 139) měl z Klatovska, a je-li 
thema to dokonce u Haydna podáno 
s prodlevou dudy přímo napodobující 
— pak arci je pravděpodobnost největší, 
že máme zde před sebou reminiscenci 
na českou píseň lidovou. Podobně má 
se to asi s leckterým motivem písním 
našim blízkým, jak jej nalézáme uGIucka, 
zejména v jeho baletech; i zde jsme 
oprávněni předpokládati jakýsi ozvuk 
z dob mládí mistrova." 

O. Hostinský : „O naší světské písni 
lidové" Č. L I. 359. 



Křížkovský a Smetana, V letoší ju- 
bilejní literatuře o Smetanovi zhusta 
mlčením přešel se fakt, že máme dva 
výroky Smetany samého o tom, že ná- 
rodně počal skládati vědomě a zú- 
myslně teprv zásluhou našeho Kříž- 
kovského. Uvádíme jen výrok první 
často opakovaný: „Teprve když jsem 
slyšel sbory Křižkovského, poznal 
jsem, co je česká hudba". Ostatně viz 
o tom Pavla Křižkovského životopisný 
nástin od Karla Eichlera, kde jest 
o této otázce poměru , Křižkovského 
přehledně pojednáno. Že Pavel Kříž- 
kovský pomýšlel docela vážně na hudbu 
operní, leč při své jemnocitnosti od 
záměru upustil pro nevraživost kruhů 
pražských, o tom dosvědčuje dp. rada 
P. Ign. Wurm, jeho důvěrný přítel. A 
tak povznésti se až k tvorbě národní 
hudby (a nejenom komponovati v duchu 
lidové písně) a tím vésti národ k vý- 
znamu v kultuře světové — ta zásluha 
připadla Smetanovi. V^. 

Smetanovo „nám a zároveň světu". 

„Před Smetanou neměli jsme své hudby, 
neměli jsme své hudební tradice, jejiž 
složky by odpovídaly duši českého 
člověka, jeho touhám, vášním, smutkům 
a radostem; naše hudba před Smeta- 
nou nedovedla dáti nám a zároveň 
světu takového umělce. Toto „nám 
a zároveň světu" byla hlavní otázka 
a základní problém, který bylo třeba 
rozřešiti velikým uměleckým činem; to 
volalo po silné národní individua- 
litě, která by byla nejúže spjata se 
vším kulturním snažením svého národa, 
která by cítila bolest z jeho bolesti a 
jásala jásotem jeho radosti, to vyžado- 
valo gigantské umělecké individua- 
lity, která by dovedla vytvořiti dílo 
z duše a z krve své národní osobnosti, 
a která by měla sílu vyrovnati se tímto 
dílem s uměním světovým. Toto „nám 
a zároveň světu" bylo tajemství, v němž 
kryla se otázka po bytí a nebytí če- 
ského hudebního umění, byl to kritický 
problém, který před Smetanou rozpa- 
dal se v osudný pro naši hudbu dua- 
lismus rozporu mezi individualitou ná- 
rodní a individualitou uměleckou. Jen 
kde tento dualismus byl vyrovnán a 
překonán, kde nerozlučně a organicky 
spojila se národní síla českého člo- 
věka s uměleckou individualitou, jen 
tam mohlo se zroditi silné české umění, 
které by působilo svou silou i v umění 
zahraniční (husitská píseň) .... Ne- 
mohlo vzniknouti české uméní hudební, 
jež by při svém národním charakteru 



20 



měřiti se mohlo s hudebním uměním 
zahraničním. Neboťto vyžadovalo genia, 
jenž by dovedl spojiti v sobě umělec- 
kou osobnost s národním vědomím tak, 
aby překonal v sobě běžný průměr 
světového umění a vytvořil nový umě- 
lecký vrchol z daných sil duše ná- 
rodní .. ." Vlád. Helfert v „No- 
vině" 1909 str. 395: „Smetanův vý- 
znam umělecký a kulturní". 

Vlastenectví složkou moderního 
vývoje kulturního. „Říkává se, že každý 
národ má své poslání v životě a ve 



vývoji společnosti lidské, že plní určitý 
úkol jemu přidělený. Z tohoto hlediska 
vycházejí sociologové, aby vytkli ty- 
pické vlastnosti každého národa; uka- 
zuji na karakterové rozdíly, na indivi- 
duality různých národností, ukazují, 
jak těmito individualitami jsou podmí- 
něny národní kultury, originelnost ve 
vědě, v umění, ve filosofii, v řešení 
politických a sociálních problémů, odů- 
vodňují tak nationalism a činí tím 
z vlastenectví složku moder- 
ního vývoje kulturního." 

Dr. Éd\'. Beneš v „Novině" 1909. 



Ivite-i-^ťJtxx liis^lroi-it?. 



O regionaljsmu v současné litera- 
tuře francouzské přednášel dne 6. 
května p. J. E. Pichon (Jules Chopin) 
a sice v Cyklu veřejných přednášek 
o „Francii" pořádaných při české uni- 
versitě Akademickým kroužkem fran- 
couzským. Přednáška tato skytá také 
pro naše (a zvláště moravské!) poměry 
tolik krásných myšlenek a dobrých 
popudů, že neváháme z ní vybrati 
některé zvlášť význačné odstavce.*) 

Důležitou roli ve světě literárním 
hrály někdy společnosti a Akademie 
provinciální. Nezapomínejme, že jejich 
konkursy tvořily vzácné závodění ve 
spisovatelství. Zda nevděčíme J. J. 
Kousseau-a Akademii Diženské ? Vzpo- 
meňte, že konk'jrs této společnosti 
vnukl bloudícímu Ženevanovi myšlenku, 
aby stal se spisovatelem. 

Vidíte tedy, že hnutí to jde daleko 
a bylo-li někdy méně živé. že nicméně 
nikdy neutuchalo. Bylo potřebí roman- 
tismu, aby je oživil. Romantism zavá- 
děje opět lyrism, zavedl opravdu znovu 
individualism. Spisovatel ukazuje se 
takovým, jakým jest, a od počátku 
Chateaubriand jeví se Bretoncem a 
Stendhal Dauphiňanem, abych citoval 
pouze tyto dva počáteční. Později není 
již rozpakův, abychom trvali na „re- 
gionali^nr.i" u Balsaca a George San- 
dové. Bnlsac dovede ovšem pozorovati 
a nakresliti všechny provincie, kde 
bylo mu možno prodleti: Augoumois, 
Bourgogne, Champagne nebo Ile de 
France. A přece nejraději vrací se 
k rodné své Touraine nebo k soused- 
nímu Anjou. Romanopisec druhu Balsa- 

*) O významu literatury místné, kra- 
jinské a krajové viz Novina „Literární 
centralizace" 1908 seš 3. 



cova, starostlivý o přesnost dokumen- 
tace, mohl nakresliti pouze to, co vidě! 
a shlédl, co znal nebo co se domníval, 
že zná. Otevíral dvéře naturalismu, 
jenž jest krásnou dobou květu „regi- 
bnalismu". Flaubert a Maupassant 
kreslí nám svou Normandii, Daudeí 
popisuje svoji rodnou Provence. Re- 
gionalism s nimi se zdůrazňuje, ale 
hnutí to ještě nemá vědomí sebe sama. 
Bude zapotřebí ještě dalších postrkův, 
aby naši autoři pochopili úlohu, která 
na nich jest. 

Akademie provinciální, o jejichž 
vlivu v minulosti právě jsem mluvil, 
konají při tomto impulsu svůj úkol. 
Mnoho jsme se smáli těmto shromá- 
žděním, těmto krajským společnostem, 
smějeme se jim ještě často a přece, 
přiznejme si to, vykonaly a konají 
dosud užitečnou práci. Jejich odhady 
o dějinách, zvycích a vzácnostech lo- 
kálních, jejich diskuse, jež někdy 
mohou se nám zdáti dětinskými, při- 
pravují spisovateli bohatou žeň do- 
kladův. Abychom dobře pochopili svůj 
koutek země, musíme jej znáti ještě 
jinak, než jak jej vidíme. Musime vě- 
děti, jak se utvářel, jak žil a co vy- 
tvořil, abychom dobře procifovali sta- 
rou duši jeho stále mladou. Buďrne 
povděčni těmto sdružením, která nám 
takto pomáhají nalézti duši malého 
národa, v němž lpíme svými kořeny. 
Přispějí nám, abychom vytvořili jím a 
pro něj umění nové a bezpečné. 

Postupem, zrovna jako při třídách, 
demokracie nutí čím dále tím více 
k umění lidovému. Lidu není již třeba 
toliko chleba a her cirku jako u Ří- 
manů, nýbrž chleba a umění. Dnes 
není rolníka, není dělníka, sebe chud- 
šího, který by nečetl a nezdobil svůj 



121 



chu ičký příbytek jakýmikoliv obrazy. 
Z toho vyplývá nutnost vytvořiti li- 
teraturu a uměni lidové. Aby byly 
na dosah člověka z lidu, tato lite- 
ratura a toto umění nesmějí jej odvá- 
děti z domova. Dělník nebo rolník 
spíše bude schopen pochopiti to, co 
vidí a co slyší každodenně, nežli senti- 
mentální komplikace spisovatele „pa- 
řížského", nebo nežli barbarské „ro- 
mány-feuilletony". jakou radost pocítí, 
když nalezne v knize nebo v díle 
uniěleckém svůj koutek země obydlený 
sobě podobnými, ano svými sousedy, 
konečně lidmi, s nimiž se stýká 
každý den, jichž duši dobře zná, jimž 
jeho vznětiivost někdy se směje a jimiž 
se baví. 

A kdyby dále lid nalez! svůj podíl 
v této obnově, publikum vzdělané, 
nynější klientela literární rovněž ne- 
mohla by se proto horšiti. Opravdu 
začíná se již protiviti onen genre tak 
zvaný „pařížský", ona demora"lisující 
čili „rosse" literatura, dle níž tak 
špatně cizina nás posuzuje. Zboží 
pařížské se přežilo, ježto sloužilo 
příliš. Huysmans v jednom interviewu 
vyjádřil to hrubě, ale správně. „Lidé 
málo distinguovaní začali popisem 
lásky zelinářky a pekaře; pak přišli 
lidé distinguovanější a položili markýzu 
s vikomtem, nebo třeba s inženýrem 
nebo lékařem. Což já vím? Krásně 
nás ohloupili svojí psychologií. Všechno 
to jsou povídačky .... Af se jedná o 
zelinářku a o pekaře nebo o markýzu 
a vikomta, víme dobře, že v podstatě 
jest to vždy totéž . . . Všechny jejich 
romány vracejí se k tomuto; věděli, 
zda markýza bude ležeti s vikomtem, 
čili nic . . . Každý současný román otáčí 
se kol věčného cizoložství. 

Považuji tento genre roniánu za 
skončený." 

A Huysmans není sám, který pova- 
žuje tento genre za skončený 

Zůstane-li Paříž středem publikace 
děl literárních čili nic, jest podružné 
důležitosti. Také nesmíme, jak často 
se děje, másti regionaiism s decentra- 
lisací. Regionaiism zreformuje litera- 
turu. Ona decentralisace nezmění ni- 
čeho. Regionaiism zreformuje literaturu 
v tom směru, že vnese v ni nové 
prvky: typy a krajiny. Rovněž přinese 
jazyku nevyčerpatelnou zásobu slov. 
Za všech dob pociťovala se potřeba 
obohatiti slovník. Tvořily se všeobecně 
hrubé neologismy, přejaté z jazyků 
cizích, bez ohledu na to, že bylo po 



ruce bohaté a čisté zřídlo našich sta- 
rých dialektů, z nichž vznikly patois. 
André Theuriet litoval kdysi, že spi- 
sovatelé naši na to nepomýšlejí. Ovšem, 
někteří na to myslili, jako na příklad 
Geurges Sandová ve FrarK^ois le 
Chám pí nebo v La petite Fadette, 
nebo Daudet, když kreslí svoji zami- 
lovanou Provence. 

Nepočítaje tuto reformu, toto obo- 
hacení jazyka, hnutí nebo spíše snaha 
regionalistická vykonala již znamenité 
věci, skoro všude byly sebrány písně, 
legendy a povídky našich provincií. 
Prohledaly se archivy a nalezli se staří 
básníci místní, z nichž právě van Bever 
otiskuje zajímavou anthologii. 

Vedle těchto publikací folkloristic- 
kých, které, chceteli, nenáleží k litera- 
tuře v pravém slova smyslu, regiona- 
iism předvedl svá díla, ano i díla ve- 
liké ceny. Má — a mluvím pouze o 
jazyku francouzském — své básníky, 
romanopisce, dramat, autory, z nichž 
každý přinesl věrný obraz nikoliv pro- 
vincie vůbec, nýbrž své vlastní pro- 
vincie. Někteří z těchto spisovatelů 
zjednali si nepopiratelné rozhlášenosti. 
Artesian S. Ch. Leconte, Saintongean 
André Lemoyne, Anvergnaté Em. des 
Essarts nebo Vermonouze, Bearňan 
Francis Jammes, Berrichané Hugnes 
Lapaire nebo Gab. Nigond, Bourgignan 
Lucien Páté, Bressan Gab. Vicaire a 
mnoho jiných oslavovalo ve svých 
verších krásu své provincie. 

Rovněž v románu vyskytují se veliká 
jména, jež citují náhodně: Jules Re- 
nard vykreslil rodný svůj Nivernais, 
Emile Pouvillon s láskou popisuje Ro- 
nergne, kde žije; Em. Delbousquet 
líčí život Landes; Emil Moselly vy- 
znamenal se nedávno svými obrazy 
lotrinskými; Ch. Le Goffic soustředil 
ve svých dílech pitoreskní kouzlo 
Bretagne . . . 

Trvalo by dlouho citovati všechna 
ta jména. Jsou čím dále tím četnější, 
ostatně, tito spisovatelé, jichž díla po- 
dají nám jednoho dne obraz pravé 
Francie. Myslím skutečně, že tak vý- 
boru v malíř "Algerie — tedy regionalista 
— Louis Bertrand, když píše, „že 
provinciálovi mnohem méně se jedná 
o to, aby oslavoval rodné městečko, 
dojmv, lidi a zvířata svého kraje, než 
aby "mohl býti velikým mužem, spi- 
sovatelem talentovaným a slavným 
v Q.iimper nebo v Řodez jako jiní 
v Paříži," myslím, pravím, že Bertrand 
se mýlí. Vidí v díle kresbu prostředí. 



122 



které někdy může se jeviti trocliu 
příliš specielním, příliš zvláštním u ně- 
které provincie. Ale, v celku, zda 
kresliti typ společnosti některé není 
kreslením prvku této společnosti? 
Když Moliére kreslí Harpagona nebo 
Balzac otce Qrandeta, oba malují la- 
komce. Ale srovnejte je a řekněte mi, 
zda lakomec Balzakův, postavený do 
svého provinciálního prostředí, se 
svými zvyky, obyčeji, není životnější 
ve své zvláštnosti než synthetický typ 
Moliěrův. 

Až spisovatelé budou kresliti to, co 
vidí kolem sebe, to, s čím žijí, budou 
kresliti reelně všechny prvky Francie, 
celou Francii, ne toliko onu část kon- 
vencionelního a banálního území, jež 
jest súženo zdmi Paříže a jehož stře- 
dem jsou boulevardy. Zvětší rozsah 
literatury francouzské a dnes musíme 
býti povděčni této snaze." 

O moravském literátu Ant. H. So- 
kolovi, jenž působil v letech sedmde- 
sátých a osmdesátých, píše podrobnou 
studii dr. Mil. Hýsek. Uveřejnil z ní 
některé myšlenky ve feuilletonu „Lid. 
Nov." (26. června, č. 174). Dle H. pa- 
trný jest moravský původ ve sklonu 
k realitě, k současné skutečnosti. Stojí 
do jisté míry pod vlivem mladého 
Německa. V době, kdy Hálek začal 
tvořiti venkovskou českou povídku, 
vydává Sokol nejvýznačnější dvě po- 
vídky (Tvrdé palice", „Z doby komety" 
1873), avšak jest na Hálkovi úplně 
nezávislý. V tom, že venkov Sokolův 
jest skutečný, kreslený věrně a do 
podrobností, možno jej srovnati s Kos- 
mákem, s nimž má také společný 
svěží talent a sklonnost k humoru, ale 
nevyrovná se mu v lehkosti uměleckého 
tvoření a ve vyvolávání poetických 
nálad. Tím však, že Sokol poctivěji 
a hlouběji chápe život než Kosmák, 
nepřechází se zavřenýma očima vzpruž- 
ných jeho sil, nemá pro sžíravé lidské 
vášně pohotově lék v citátu z kate- 
chismu, nýbrž s odvahou znalce lidí 
odhaluje jejich rány a léčí je vroucím 
porozuměním, tedy celým názorem na 



život venkovského lidu stojí Sokol 
mnohem výše než Kosmák. Souvisí 
také i s jeho dobou, že často narazí na 
tak zv. moravanství a češství, 
pro což dokumentem jest netištěný 
Poslední Moravec, venkovská hra. 
O Sokolových hrách praví Hýsek, že 
není to umění, nýbrž literatura. Ale 
literatura dobrá. Podobně jako Boz- 
děch v technice dramatické jest žákem 
Scribeovým, ale této (jinak zdařilé 
techniky) užívá pro život skutečný 
a současný. Ne-li duch uměleckého 
pokroku, mluví k nám z jeho dramat 
duch pokroku v životě. — š— . 

Uhrova literární pozůstalost. Pan 

dr. Mil. Hýsek vítá v „Lid. Novinách" 
sympaticky projekt Ústředního spolku 
učitelů moravských : vydání pozůsta- 
losti v prosinci zemřelého mladého 
moravského literáta - učitele Josefa 
Uhra. -„Literární jeho pozůstalost je 
celá velmi zajímavá a myslím, že bude 
dobře, vyjde-li všechna. Uhrův život 
byl příliš krátký a plody příliš bohaté, 
než aby měl býti dělán výbor. Začal 
také tisknouti jako hotový umělec. 
Vyšlo-li nyní jeho „Dětství", je v něm 
polovice povídek z téže doby, ze 
které jsou „Kapitoly o lidech kočov- 
ných" — tedy z jeho literárních po- 
čátků." 

„Maryša", silné lidové drama mo- 
ravské bratří Mrštíkú, slavila v po- 
slední době triumfy na německých 
jevištích ve Vídni (v divadle Raimun- 
dově), v Berlíně a v Olomouci. Při 
této příležitosti došlo k polemice mezi 
olomuckým „Tagblattem" a „Pozorem". 

Red. Jos. Bartoch.i chystá ze 
svého hojného materiálu o stolici ja- 
zyka českého na universitě olomoucké 
do tisku některé zajímavé věci. 

Prof. KabelCt v Praze vydá tiskem 
korrespondenci některých starších vla- 
stenců (Šemberovu, Helceletovu a j.), 
která se vztahuje hlavně k našemu 
probuzení na Moravě. 



"\.^t>íltiOl«:s^i s\ t_*ia^:it?lt?C5l«:ř\ tí-ivit^ixsst?. 



O kulturních úkolech Moravsko- 
slezského osvétového svazu napsal Bo- 
huslav do „Pozora" č. 103 několik pozo- 
ruhodných iniciativních myšlenek, jež 



k lepšímu zdůrazněni znovu na tomto 
místě otiskujeme: 

„Třeba ukázati na jeden křiklavý 
nedostatek našeho osvětového života 



123 



n:! Moravě: to jest maloměstská kul- 
turní úroveň t. zv. intelligentů ; uva- 
žujme, máme mnoho, velmi mnoho 
intelligence úřednické (státní, zemské, 
obecní, soukromé), ale o tuto intelll- 
genci a dále o obchodnickou, živno- 
stenskou je dosud málo postaráno, tu 
bude třeba nasaditi páky, poněvadž 
se nám intelligence aspoň kulturně 
ztratí, zmaloměští tak, že o ni zvíme 
jen L povídek a la Herites a pod. 

Na massy působilo se dosud a pů- 
sobí přednáškami, čítárnami, lidovými 
knihovnami, výstavami uměleckými, 
hospodářskými a pod., ale třeba také 
vychovávat intelligenci, zejména dorost, 
který tak často stará se jen o to, aby 
ledabyle ovládl svůj obor, takže máme 
mnoho lidí ve svém oboru prostřed- 
ních, kteří pak o nic více se nestarají! 
Kdyby úroveň naší intelligence střední 
byla vyšší, pak by se to muselo obrá- 
žeti v celém našem životě. 

Náš průměrný intelligent čte přece 
alespoň noviny a tu by bylo věcí 
Osvětového Svazu působiti, aby naše no- 
viny pilně si všímaly úkolů osvětových. 
Svaz sám měl by častěji novinami 
působit. To se snad dá provést. 

Že nebyl vydán kalendář, je správné, 
máme dost i kalendářů dobrých, ale 
může býti vydána Čítanka Osvětového 
Svazu, která by hlavně byla určena 
pro intelligenci a která obsahově by 
mohla býti z části rázu Moravské čí- 



tanky (jen že by se akcentovala více 
přítomnost), z části rázu Almanachu 
pro praktického člověka. Čítanka ta 
Dy specielně jednala podrobně také 
o různých osvětových institucích mo- 
ravskýcli a pod., víme o nich beztak 
málo. 

Ostatně mohlo by se dílo jmenovati 
Sborník a vycházeti každoročně; tam 
by se přehledně revidovala také ve- 
škerá osvětová práce na Mora/ě. 

Ještě poznámku o přednáškách. 

Myslím, že by bylo dobře při před- 
náškách navázat hlavně na poměry 
místní a nejbližšího okolí, a tak postu- 
povat. Ku př. je třeba vhodných před- 
nášek o obecním a zemském hospo- 
dářství, o daních, o různých otázkách 
právních, zejména takových, kde právo 
řeší věc jinak, než lidová tradice právní : 
kdo žije mezi lidem, aneb kdo si, třeba 
přečetl Lidské dokumenty od Sebe 
stové, aneb sbírky pořekadel a pří- 
sloví, snadno si vyhledá případy, kde 
právo psané je v odporu s názorem 
lidovým: zkrátka, zejména třeba všeli- 
jaké mythické a mystické názory lidu 
(ku př. praktické otázky z lékařství a 
lékaření lidově pověrčivé) vhodným 
způsobem vyvracet a šířit tak zdravé 
názory doby nové. Podobně dá se na- 
vázat z tradice lidové i na jiné oborv 
vědění, netřeba míti celá kollegia o F. 
L. Čelakovském a pod. Přivykat lid 
novějšímu názoru světovému. 



r^it fcíx-ř » Irt-irř* . 



Dějiny t. zv. moravského separatis- 
mu pokusil se vypsati v Č. .W. M. 1909 
seš. 1. a 2. Miloslav Hýsek. Termín 
„morav. separatismus" užíván byl a je 
zhusta v literatuře, umění, politice, ale, 
jak Hýsek sám uznává, obsahově dosud 
není určen a konstatujeme ihned, ani 
studie Hýskova neumožní termín ten 
obsahově určiti, je to nemožno, poně- 
vadž tu není žádných přesných hranic. 
A právě pro tu neurčitost a bezhranič- 
nost se termín takový za podklad práce 
vědecké nehodí proto, že věda nehledí 
ňa, s 1 o v o, nýbrž na m y š I e n k u, ideu. 

Šlo-li Hýskovi o sledování nějaké 
hybné ideje, pak zvolil název nejen 
trochu otřelý a diskreditovaný, nýbrž 
málo přiléhavý. Oč jde ve studií Hýs- 
kově, která je jinak cenná? Spisovatel 
chce vyložiti, bylo-li na Moravě v ě- 
domi jazykové jednoty porušeno, 



jaký význam mají jazykové refor- 
my T r n k o vy a Z i a k ó v y, jaký práce 
moravského kněžstva od doby 
Sušilovy a spisovatelů pozdějších. 
To vše kryje Hýsek termínem „mo- 
ravský separatismus", ale zapomíná, 
že termín ten má dnes jiný zvuk než 
v minulosti, že slova mají také svou 
historii. 

Dle Hýska je hlavni složkou v ruchu, 
jenž zoveme moravským separatismem. 
„filologisováni nebo filosofování o čes- 
kém jazyku, spole čně před lOOlety 
veliké části vlastenců; k této 
složce připojují se ještě jiné složky, 
ale celkem menšího významu". 

Práce Hýskova má svůj základ v do- 
savadních dílech literárně historických, 
v pramenech tišiěných dílem i v ne- 
tištěné dosud korrespondenci buditelů 
moravských. Reprodukce pramenů 



124 



je pilná a svědomitá, snad mnohdy až 
příliš ozývají se prameny. Jistě by 
celá otázka vynikla iépe, kdyby spiso- 
vatel sám kriticky více se ozval a 
reprodukci pramenů co nejvíce obmezil : 
tak je ovšem tato práce pilným sbírá- 
ním materiálu stavebního pro toho, 
kdo o věci bude chtíti pojednati prag- 
maticky. Ale nebude pak jednati o 
dějinách moravského separatismu, 
nýbrž snad o dějinách národnost- 
ní ideje na Moravě: to, o čem Hýsek 
pojednává, jsou právě různé projevy 
ideje národnostní, to jsou různá stadia, 
jimiž idea národnostní probíhá. 

Uvidíme to, sledujeme-li obsah článku. 
Zprvu jedná se o filologisování v čes- 
kém jazyku, jež zahájil Václav Stač h, 
vědomě filologisuje Fr. Dobromysl 
Trnka a Vincenc Ziak, ale zůstávají 
osamoceni, všichni tři i ti, kdož na 
Moravě chtěli se proti germanisaci 
brániti zavedením dialektických forem 
do spisovného jazyka - Kláce[, Šembera, 
Kampelík, byli to rodilí Čechové, 
kdežto Moravan Tomáš Fryčaj byl 
si dobře vědom jednoty spisovné řeči 
s Čechami (tu opraven úsudek Kabe- 
líkův v Lit. čes. XIX. stol. o Fryčajovi). 

Čterne dále, jak do věci zasahuje 
A. V. Šembera; jeho dopis do Čecho- 
slava sympatisující s novotařením 
Trnkovým a odpověď Langrova jsou 
prvním článkem jazykových sporů, 
do nichž zasahuje, jak Hýsek svědo- 
mitě vyličuje, Jungmann, zejména ale 
Palacký. (Jen mimochodem podotýkám: 
nezdá se mi správné viděti rozpory 
v povaze A. V. Šembery proto, že on, 
který se obíral historií, literaturou, 
mluvnicí atd. — dovedl psáti ryze sta- 
tistické práce a překládati říšský zá- 
konník. Právě naopak: to dokazuje 
talent vítězící i nad prací suchopár- 
nou; takové na vnějšku lpící soudy 
radno v práci kritické vynechati, po- 
něvadž mohou mýliti.) 

V článku Hýskově dočítáte se o torn, 
zda na Moravě bylo v ě d o m i j e d n o t y 
s Čechami a jak se to projevovalo. 

Separatismus vidí Hýsek za doby 
Sušilovy a jeho družiny. Separatismus 
ten je charakterisován tím. že se staví 
proti každé volnější myšlence z Čech 
a způsobuje impotenci moravské lite- 
ratury. 

Ale vlastně je zde die mého mínění 
uplatiíování se světového názoru 
a sice křesťanského a kompro- 
m i s mezi ním a i d e o u n á r o d n o s t n í; 



tu již vidíme, že mezi jazykovými 
spory a touto fásí národností myšlen- 
ky, čiii mezi separatismem Trnkovým 
a Sušilovým není vnitřní souvi- 
slosti a ta rozhoduje, chci-li nějaké 
zjevy podřaditi jednomu pojmu. 

Nesmí se také tzv. antagonismus, 
který má více význam etnografický, sto- 
tožňovati se separatismem. 

Hýsek dotýká se pak i separatismu 
politického, rozpory obráží se v lite- 
ratuře o kritice a tak pojednává spi- 
sovatel pak o literární škole moravské, 
o moravské kritice literární, moravské 
filologii, ovšem jen stručně a v hlav- 
ních rysech. 

Ale i tu ovšem zase slovo „morav- 
ský" má různý zvuk; mluvíme-li o mo- 
ravské kritice literární, má tu slovo 
„moravský" význam pouze topo- 
grafický, miuvíme-li o moravské 
škole literární, označujeme tím snahu 
decentralisační a touhu po lite- 
ratuře krajové (ne provinciální). 

V tom^ ohledu třeba říci, že článek 
Leandra Čecha v „Zoře" 1885 „O úkolu 
krásné literatury české na Moravě", 
obsahující program literární školy mo- 
ravské, má svůj význam; třeba Čech 
myšlenkově nešel do hloubky, tak 
přece dnes skoro po třiceti letech 
vyslovuje se týž požadavek aspoň 
v principu, dle všeho Šaldou v „Novině" 
1908 č. 3. v článku Literární cen- 
tr a 1 i s a c e. 

1 tu přikazuje se literární Moravě 
zvláštní úkol, volá se po pracích 
krajinského rázu, po dobré lite- 
ratuře místní, opravdu decentrali- 
sované (takovým dílem je dílo Bez- 
ručovoj, zkrátka volá se po hnutí 
regionalistickém, jaké se šíří 
ve Francii. Ale tak jako Čechovi n e- 
tanul na mysli separatismus, nemá 
jej na mysli ani pisatel článku v Novině, 
jde tu o umělecké formy, jež mají býti 
prostředkem k dosažení zjevů nejvyšší 
umělecké dokonalosti. Chyba byla ta, 
že myšlenkové proudy označovaly se 
nesprávně a nekriticky slovem ne- 
vhodným a odiosním a proto neradno 
s ním vědecky operovati. 

Ref. Bohuslav. 

Dodatek redakce. Bývalý 
ředitel slovanského gymnasia v Olo- 
mouci K o s i n a — odborník — uznával 
Sušila nejdůkladnějším znatelem jazyka 
českého a po jeho soudu nebyl by Sušil 



- 125 



dospěl k dokonalosti této, aniž by byl 
vedle psaných památek seznal mluvu 
lidu na Moravě, ve Slezsku i na 
Slovensku. Znalost tato opravňo- 
vala Sušila soudit o spisovném jazyku 
našem. Jest mi pravou útěchou, že ve 
příčině této jako mnoholetý důvěrník 
a poslední z tak zvané družiny Sušilovy 
mohu svědčiti, že sotva koho z teh- 
dejších vlastenců vznikající rozluka 
československého písemnictví 
rmoutila tak jako Sušila, nad něhož 
neznal jsem upřímnějšího obhájce a 
pěstovatele písemné jednoty česko- 
slovanské, z nížto, jak podotknuto, bo- 
lestně pozoroval, vymykati se Slováky. 

Byl to Sušil, jenž zvláštním výstraž- 
ným slovem (moravským poselstvím) 
snažil se zachovati^Slováky při jednotě 
literární s bratry Čechy. Slovo k Slo- 
vákům toto vyšlo jako příloha k Hlasu 
a mně připadla úloha zvláštní otisky 
rozeslati po celém uherském Slovensku. 
Sedm zlatých za poštovní marky hradil 
mi zvěčnělý přívrženec rajhradský, 
prelát Guntiř Kalivoda. I toho při- 
pamatovati, budiž dovoleno, že na po- 
radě o slovu k Slovákům brali podíl: 
hr. Bedřich Tarouca, Kalivoda, Matěj 
Procházka, K. Šmídek a má nepatrnost, 
což na důkaz uvádím, že družinu 
Sušilovu ze separatismu viniti nesluší. 

Že by družina Sušilova byla spo- 
jenství Moravy s Čechy trhala z ne- 
chuti aneb z obav před volnými ně- 
jakými myšlenky specifičně českými, je 
nesprávné; poněvadž jich před 60 roky 
v Čechách více než na Moravě nebylo; 
leč by p. Hýsek volnými myšlenkami 
vyrozumíval protinárodní kosmopoli- 
tism, jenž tou dobou v Praze bujeti 
začínal. Názory družstva Sušilova 
o státoprávním poměru Moravy k Če- 
chám tlumočil na moravském sněmu 
r. 1848 rozhodný Sušilovec hr. Bedřich 
Sylva Tarouca a dali jim výraz při 
volbě do Frankfurtu ve Vyškově (1848). 
Také členové téhož družstva farář 
Bohdalský, Škorpík a hr. Potting, tehdy 
kaplan v Kučerově, jsa jako boho- 
slovec v r. 1848 důvěrným příznivcem 
hr. Taroucou do porad, jež se u Klácela 
na Starém Brně odbývaly, zváván, měl 
jsem příležitost, dotčené názory družiny 
Sušilovy seznati. Co jsem tehdy o pří- 
slušnosti Moravy k Čechám slyšel a 
zvěděl, posloužilo mi na obranu pří- 
slušnosti této proti Dru. Alfredu 
Fischlovi a Evaldovi Baumovi, 
kteří nesouvislost Moravy s Čechy 
historicky a kulturně- historicky do- 



kázati se pokusili. Ctěnému čtenářstvu 
Muzejního Časopisu tohoto dána byla 
v loňském ročníku 1908 (čísla 97 - 100) 
příležitost, seznati námitky Fischlovy 
a Baumovy proti souvislosti Moravy 
s Čechy; ale zároveň také důvody, 
jimiž nerozlučnost moravskočeská do- 
kázána tam. 

Sušila, jako čelného národopisce 
a tudíž i jeho družinu poutala mateř- 
s.ká Morava nerozlučně k sy no vsk ým 
Čechám také identita lidové staro- 
slovanské kultury, po jeho přesvědčení 
ideou cyrillo-methodějskou odkojené. 
V kompromisu ideje této s idejou 
národnostní dlužno světový názor 
Sušilův hledati. Kdo uváží, že tehdejší 
německojosefínská hierarchie, jako ny- 
nější maďarská ve službách vládních 
stojíc, slovanské národnosti církevní 
sankce odepírala, nedovede Sušilovy 
snahy oceniti, zvlášt uvážiti dále, že 
v té době byla by veškerá i literární 
činnost na Moravě zůstala ležeti ladem, 
kdyby se jí dotčená družina, nemilosti 
s hůry nedbajíc, obětavě nebyla pod- 
jímala. Kdo by v tak zvaném Sušilov- 
ství, v tak zv. moravské kritice a literární 
škole, aneb v některých samostatných 
projevech politických na Moravě hledal 
separatism, musel by důsledně Čechy 
tím neuprosněji z odluky od Moravy 
viniti, že na př. k volbě Ferdinanda 1. 
za krále zástupce Moravy jiezvali, že 
fundamentální články na Čechy samy 
obmezili, že pověstné punktace bez 
Moravy uzavřeli atd. atd. Každý soudný 
Moravan ví a je přesvědčen, že 
Čechům poměry takové samostatné 
jednání povolovaly, ba zrovna při- 
kazovaly; pročež vystříhá se, bratry 
Čechy ze separatismu stíhati. 

Účelem řádků těchto není nikterak, 
záslužnou jinak práci Hýskovu zneceniti, 
nýbrž ji doplniti, aneb po některých 
stránkách objasniti, pokud se mi k tomu 
jako očitému svědku a částečně i spolu- 
činiteli dostává spůsobilosti. 

Ign. Wurm. 

F r. Kovář: Třetí příspěvek ku 
květeně lišejníků moravských. Zvlá- 
štní otisk z „Věstníku Klubu 
Přírodovědeckého v Prostě- 
jově" 1908. Roč. XI. 

V pojednání seřadil autor materiál 
sebraný na Vvsokém a Nízkém Jeseníku 
u pramenů Odry a na skalách u Mor. 
Krumlova dle soustavy Dr. AI. Zahl- 
brucknera, ale uvádí zároveň pro snazší 



- 126 - 



porovnání také dříve užívaná synonyma 
rodová i druhová. 

Při známé odborné zdatnosti auto- 
rově jsou zmíněná místa prozkoumána 
zajisté s nevšední pečlivostí. Důkazem 
jest objev 37 nových druhů pro Moravu. 

Netřeba zajisté upozorňovati odbor- 
níky na záslužnou činnost autorovu 
v oboru, jenž u nás dosud jen malou 
řadou pracovníků jest zastoupen. Ač 
jest pojednání rázu výlučně vědeckého, 
rozšiřujíc podstatně známost nových 
tvarů lišejníků a jich nalezišť na Moravě, 
má také značnou cenu i pro širší 
kruhy, jež mají o pokrok v tom oboru 
zájem se stanoviska hospodářského a 
lesnického. Fr. Zvěřina. 

Prof. Fr. Černý: Pravěké' doby 
Moravy. AI. Procházka: Ochrany 
pravěkých starožitností. V Brně 1908. 
Nákladem „Moravského archaeologic- 
kého klubu". 

Při pokrocích, jakých se dodělává 
archaeologické bádání v novější době, 
bude znovu a znovu potřebno vydávati 
populární úvody do této vědy, jež by 
stály na výši doby. A„Moravskýarchae- 
logický klub", jenž kromě činnosti čistě 
odborné věnuje i velkou péči populari- 
sační agendě, podnikl záslužný krok, 
uvázav se u vydání tohoto spisku, 
který sepsal prof. Fr. Černý. Autor 
však nelíčí pouze pravěké doby Moravy, 
jak by by'o z nápisu patrno, nýbrž 
srovnává je i se současnými poměry 



v Čechách. Čtenář do archaeologie 
nezasvěcený, čte-li pozorně spisek, 
může beze všeho črtati si tužkou na 
arch synchronistické (pokud o takových 
ovšem v relativním smyslu v archaeo- 
logii lze mluviti) tabulky jednotlivých 
kulturních období. Do vypisování 
různých sporných náhledů autor této 
populární příručky se nepouští, nýbrž 
stojí na jednom, svém stanovisku. Tak 
mluví přímo o čtyřech dobách ledo- 
vých (srv. opačný náhled Křížův u nás), 
nebo vyslovuje se pro hiát v našich 
zemích mezi palaeolithem a neolithem. 
Pokročilou kulturu slezskou nazývá 
kulturou obřanskou, což ještě není 
asi tak všeobecně známo a sice podle 
jialeziště obřanského u Brna (jí od- 
povídá v Čechách kultura bylanská). 
Ve zvláštní kapitolce „Obyvatelstvo 
popelnicových polí" stručně sice, leč 
dosti výstižně promlouvá o důvodech 
pro větu, že popelnicová pole jsou 
slovanská „Vidíme", praví, „že Če- 
chové nepřistěhovali se teprve 
v pátém století po Kristu, ale 
už asi po r. 109C před Kristem 
s kulturou lužicko u". Líčení jest — 
jak jsme už podotkli — názorné, někde 
obrázek zastupuje přímo výklad, jako 
na str. 30. —Článek „Ochrana památek 
pravěkých" na motiv Třebízského 
„Levohradecké povídky", jednatelem 
klubovním AI. Procházkou sepsaný, 
pěkně se vemlouvá do srdcí venkov- 
ského lidu. Ad Vašek. 



Oprava. Do článku páně Jaroňkova na str. 111. vloudily se některé tiskové 
chyby : místo uracus má stát uraeus, a místo scarabalus má stát 
scarabaeus. 



127 



I^ďoiai Itři . 



zpráva o valné hromadě 

Vlasteneckého m u z e j ii í li o 

s p o 1 k u, 

konané dne i9. l)rc/.na 1^09. 

V zastoupeni předsedj-, koiis. rady 
P. Ig. W urnia, zahajuje místopředseda 
schůzi. Vzpomíná předem 23 čienn v 
minulém roce zesnulých, totiž: A) 
Alois Pallát, civ. inženýr v Olomouci, 
č 1 e n v ý b o r u. B) .lÚDr. Emil Cáp. 
advokát v Oloniouci, člen zaklá- 
dající. C) Členové činní, a 
sice: Alois Albrecht, mlynář v Nena- 
konicích, Otakar Folenský, c. k. mí- 
stodrž. koncipista na Kr. Vinohradech, 
Julie ťantová, choť architekta v Pra- 
ze, Em. svob. pán Eriedberg-Miro- 
horský, c. a k. podmaršálek v. v. v 
Praze, Vilém Q a n z w o h 1, c. k. 
notář v Olomouci, JUDr. Antonín 
O e i s 1 e r, adv. v Olomouci, MUDr. 
Erant. Hlavinka. lékař v Dubě, Ervín 
Horníček, piarista v Benešově u Pra- 
hy, Valentin Hradil, farář ve Eryčo- 
vicích, PhDr. h'erdinand Jelínek, č. k. 
prof. reálky v. v. v Olomouci, Bedř. 
Kaun, kapitulní děkan v Kroměříži, 
Richard Kozánek. řiditel kane. kontr. 
zál. v Olomouci, Hedvika Krčková v 
Hnojících, Josef Lošfák. c. k. zem. šk. 
inspektor v. v. v Brně, M. Matulová, 
řiditelka měšf. škol dívčích v Mor. 
Ostravě. Josef Melichar, vrchní horní 
inženýr v Přívoze, Tomáš Ondrucli, 
nadučitel v. v. v Praze, Josef Šimla, 
c. k. proíessor učit. ústavu v Plzni, 
Am. Žimeček. rolník v Němčících na 
Hané. M. Václavek, řiditel škol na 
Vsetíně. Ant. W einlich. farář ve Vra- 
nově. — ;?:elíme zvláště ztráty člena 
výboru inženýra AI. Palláta. který 
pro muzeum dlouhá léta věrně a ne- 
zištně pracoval a je v závěti darem 
2(10 K obmyslil. Budiž jemu a všem 
ostatním v Pánu zesnulým vděčná 
paměť naše věnována a jí powstáníni 
\ýraz dán! 

Zapisovatelem zvolen kustos-zá- 
stup. p. Eil. Kovář. Předčítá protokol 
z valné hromady roku 1907. kterýž 
bez námitky se na vědomí bére. 

Jednatel p. MUDr. Ant. Hříbek po- 
dává následující zprávu za r. 1908: 



Před podáním zprávy jednatelské 
jest mi sděliti se slavným shromáždě- 
ním, že sbírky muzejní, po více než 
Ibtiletérn umístění v rohovém domě 
ulice Eerdinandovy pro přestavbu 
toho domu přestěh(nány budou do 
nově najmutých místností v ulici Ka- 
novnické do kapitolní residence č. 2-4. 
.Místnosti tyto, mnohem prostrannější 
dosavadních, zajištěné spolkem na 
nejbližší tři léta, proti roční výpo- 
vědi, byly již, prohlédnuty byvše 
dne lU. března 1909 výborem, úče- 
lům muzejním dle návrhu výboru 
přiměřeně upraveny a muzeum na- 
chází se právě v stadiu nejpilnějšího 
stěhování, tak že snad během 4 — 6 
týdnů stanou se sbírky muzejní obe- 
censtvu opět pravidelně přístupnými. 
Komise starající se o umístění sbí- 
rek muzejních, přičinovala se vše- 
možně, aby překvapit! mohla členy 
a přátele muzejní zakí)upeníiii budo- 
vy, než nepovažovala za stávajících 
okolností myšlenku onu za tak akut- 
ní, aby se tak musilo státi za každou 
cenu a muže veřejnosti jen tolik sdě- 
lit, že má naději otázku tu brzy roz- 
řešiti ku spokojenosti všeho členstva 
spolku muzejního. 

Za rok minulý, jenž označiti nám 
jest prvním v II. čtvrtstoletí činnosti 
muzejní v Oloniouci. staral se výbor 
nejen o udržování a zachování sbí- 
rek za 25 let získaných, ale i o roz- 
množení jich získáváním předmětů 
cenných nově nalezených a nelitoval 
tam. kde zdarma se jich dostati ne- 
mohlo, i finančních obětí, jednalo-li 
se o nálezy důležité, jež by sbírky 
doplňovati mohly. Oprava, uspořá- 
dání a inventura sbírek archaeologi- 
ckých loňského roku započatá, byla 
během roku letošího zakončena, tak 
že stěhování těchto sbírek, jež jest 
mimo keramiku nejcholoustivějšínu 
nebude spojeno s tak velkými obtí- 
žemi, jaké by bylo činilo snad ještě 
před rokem. 

Pílí kustoda muzejního pana Eil. 
Kováře rozloženy budou sbírky ony 
v nových místnostech, kdež v no- 
vém, velmi přehledném uspořádání 
dle dob a lokalit stanou se obecen- 
stvu mnohem přístupnějšími a zají- 
mavějšími. 



128 - 



Dary rozmnoženy sbírky ij- ná- 
sledovně: Darovali pan nadučitel K. 
Holena: 5 vřetének z Koleřova, 1 ko- 
stěný špičatý nástroj, 1 kus spraco- 
vaného jeleního parohu, stříbrný ští- 
tek: Bořivojův křest; p. proí. Fier- 
linger: stoličku diluviálního koně, 
prostřednictvím téhož: kosti mamuta 
nalezené v diluviu Bystrovanském; 
p. proí. Hrdlička: starožitný prsten; 
pomocník p. Uenzla: 2 popelničky 
nalezené v zahradě p. Wenzla; Lad. 
Fapica: starou hlaveň pušky nale- 
zenou v Hejčíně; p. Josef Zapletal z 
Ohnic: kamenou sekyrku; p. J. Talia 
z Chvalkovic: bodák a kouli na poli 
vyorané; p. J. Bouchal: železnou 
kouli nalezenou na hradbách v Olo- 
mouci; p. Václavek: sešlou švédskou 
helmici nalezenou v Lazcich; pan 
Fleischmann: starý olejový kahánek. 

Sbírky přírodopisné, jež po t ku- 
stodovi prof. Tálském obstarávány 
byly p. prof. Skývou, po odciiodu 
.tohoto z Olomouce svěřeny péči pana 
kustoda Kováře až do volby nového 
správce tohoto oddělení. 

Rozmnoženy byly darem p. Hájka 
z Rožné o 3 lepidolitky a krystall 
vápence; pan Babica z Olomouce da- 
roval ozkerit z Boryslavi a ceresin; 
pan A. Štancl, hodinář v Olomouci, 
tuh. kelímek a 2 broušené červenavé 
acháty. 

Oddělení botanické obohaceno by- 
lo rozsáhlým herbářem pana kustoda 
Kováře, jenž pracoval na něm po 
15 let. 

Značnějšího rozšíření dostalo se 
sbírkám numisnritickým pečlivě spra- 
vovaným vid. panem P. Vyvlečkou. 
zakoupením nálezi; mincí učiněného 
při přestavbě domu v ulici Kramář- 
skč v Olomouci, celkem 23iKi kusů 
v 547 druzích. Nález byl vid. panem 
P. Vyvlečkou urovnán a byl po celý 
prosinec v místnostech vystaven. 

Darovali: pan Oinra Džamonja, 
redaktor z Mostaru, 2 stříbrné mince; 
pí. Malliková z Deyenborku menší 
sbírku mincí po t svém sjíiovi; pan 
řiditel Fr. Odstrčil: 2 stříbrné mince; 
p. prof. Fierlinjíer: .3 stříbrné mince. 

Oddělení krojů a výšivek velmi 
obětavě věnovala se pí. Marie Pospí- 
šilová, jíž při''člena byla slečna Mil. 
Čermákova. Pí. kustoďka. jež udržo- 



\ ala oddělení vždy ve velmi vzor- 
ném pořádku a čistotě, zakoupila: 
4 starcjb^ié okraje límcii z^ Trenčína 
za 5 K. 2 vjšívané pruhy z úvodnic 
z Blatnice za 9 K, 1 uherský slovácký 
čepec a vzorek za 3'4iJ K a paličko- 
vané krajky, 10 slovenských límečků 
a pruhy za 10 K. Věci tyto, jež jsou 
důležitým doplňkem v oddělení výši- 
vek, jsou ve4mi cenné a zakoupeny 
zásluhou pí. kustodky za velmi nn'rné 
ceny. 

Darem dostalo se spolku 4 čepců 
z Dolního Kubína od pí. Drahotiny 
Kardosové. 

Výšivky došij' i praktického upo- 
třebení, jelikož starých vzorů upo- 
třebily chovanky Ústavu hrab. Pót- 
tin.ica při svých pracích v ústavě. 

Knihovna osiřevší odchodem vel- 
mi svědomitého bývalého p. knihov- 
níka prof. Podpěry do Brna odevzdá- 
na dozoru p. dra. Cfiylíka, jenž po- 
volán byl do c. k. ministerstva ve 
Vídni. 

Mimo dar J. Exc. pí. Žáčkové 13 
svazků knih, rozšířena byla koupí 
knih vědeckých asi za 123 K 50 h. 
— Knihy koupené v ceně 63 K 50 h: 
i. Prousek: Dřevěné stavby, 2. Kain- 
dl: Die Volkskunde, 3. Winter: Kroje 
v zemích českých. 4. Paličkování kra- 
jek, 5. Novotný: Návod ku sbírání a 
zachovávání starožitností. 6. Klika: 
Slohy v uměnách výtvarných. 7. Vy- 
hlídal, Rok na Hané, S. Hostinský: 
Píseň lidová, 9. Vlastivěda, Pravěk, 
10. Hoernes: Diluvialer Mensch, 11. 
Letopis matice slovenské. 

Knihovna, jež dosud umístěna v 
českém Rymnasiu. má dle možnosti 
býti přestěhována do novech míst- 
ností. 

Redakce časopisu muzejního do- 
znala rokem letošním té změny, že 
cluiravcnui, velmi zasloužilénni dosa- 
vadnímu redaktoru p. kons. radovi P. 
\\ urmovi k jeho žádosti přidělen co 
spoluredaktor pan prof. Vašek, jenž 
již při prvém letoším čísle práce 
redakční vedl. Časopis, jenž poslední 
léta vycházíval půlletně vždy po 
dvojitém čísle, vycházeti bude opět- 
ně čtvrtletně, aby se členstvu do- 
stávalo včasněji nových zpráv. 

Spolek muzejní, jenž zván byl na 
četné odborné sjezdy, účastnil se. Vy- 



- 129 - 



slav své zástupec: IV. sjezdu příro- 
dozpytců a lékařů v Praze od 6—10 
června 1908 a 111. sjezdu ceskvcli 
archaeol().iíu a spolku muzeiiiích '7 
a 28. září 19u8 v Praze. 

Běžné záležitosti vyřídil výbor v 
10 výborových schůzích. 

V roce 1908 navštívily niuscuni 
následující ústavy: X. studentská ce- 
stovní ieríální kolonie z Prahy, ctný 
klášter doinínikánii, výprava ajírár- 
níků z Cech, Zemanky polské na zpá- 
teční cestě z Prahy, IV. tř. obecné 
školy ve Chvalkovicích, Chovanky 
I. a 11. pracovny úst. hrab. FóttinKa, 
Bohoslovci 1. roč. z Olomouce. Z jed- 
notlivců dlužno uvésti: prof. Černý 
z Brna, prof. Rzehák z Brna. Doc. 
dr. Kapras, plukovník Jind. Sabothy, 
plukovník ťi-dut. z Ginzherzu, Štýr- 
ský Hradec, Rossler, řed. průmyslo- 
vé školy na Kladně, dr. Jar. Helfert, 
Oinro Džamonja s paní. redaktor z 
Mostaru, prof. Alexander Alexandro- 
vič z Orloje v Rusku. 

Zprávy o spolku muzejním uve- 
řejňovány po celý rok velmi ochotně 
a zdarma v listech místních »Našin- 
ci«, »Pozoru« a »Selských Listech«, 
začež spolek vzdává pánům redakto- 
rům díky, s žádostí, aby i na příště 
své podpory spolku neodepřeli. 

Zpráva ta se schvaluje bez po- 
známky. 

Účet pokladniční za minulý rok 
skládá vrchní účetní p. Kd. Klement 
takto : 



Dary a odkazy: 

Odkazy t prof. J. 

Tálského odčetně 

popi., esk. sráž- 
ky, kvitančních 

výloh atd. . . . 10..íl2 — 

z nichž převádí 

se ale K 2.000-— 

na zvláštní fond 

prof. J. Tálského 

na vklad, knížku 

Ústř. záložny rol. 

č. 1U.717 
Dílo »Lidské doku- 

menty«, přijato 

za ně .... i6'_ 

Úroky: 

ze vkladů »Ústřed. 
zál. rolnické na 
kn.č. 1U634; 10809 481-30 

ze závodních podí- 
lu v Ústřed. zál. 
rolnické . . . 7-60 

ze vkladů v Obč. 
záložně v Olo- 
mouci .... 58-50 

-ce vkladů v c. k. 
pošt. spořitelně . 17-54 

z cen. pap. v depotu 
c. k. hl. berního 
úř. v Olomouci . 12-— 576-94 

Různý drobný pří- 
jem a náhr. . . 445-70 

celkem . . 27.902-09 



Pokladniční účet za rok 1908: 

Příjem: 

Hotovost z r. 1907: 
uložená v Ústř. zál. 

rol. na kníž. čís. 

10.140 .... 8.690-23 
v Občan. zál. olom. 

na vkl. 1. č. 228. 1.363-53 
v c. k. pošt. spoř. . 182-40 
v příruční pokladně 3-36 10.239-52 

Členské příspěvky 
(incl. došlé nedo- 
platky) .... 4.9.11-93 

Sul)vence: zemská 800-— 

státní . 600- — 1.400- — 

Čas. VI. cp. m. v 01. l(;j 103. 



V y d á n i : 

Nájemné 1.852- 

pojistné 125-96 

knihtiskárně Kramář a Pro- 
cházka v Olomouci . . 2.805-02 

red. paušál a jiné honoráře, 
pak služné a bytné ku- 
stodu lab 2.35b-— 

mzda sluhovi 16S- — 

za složní lístky pošt. spořit. 

a novin, známky . . 710- — 

za manip. pop. a prov. c. k. 

poštovní spořit. . . . 62-38 

poštovné a jiné kancelář. 

výlohy lil- — 

fondu prof. Tálského pře- 
vádí se na vklad u Ustř. 
zál. rolnické v Olomouci 
č. kníž. 10.717 .... 2.000-— 

9 



130 



stoláři \'aloiichovi .... 262-5'0 
za koupené mince z nálezu 

u p. Spáčila 363* — 

za koupené výšivky . . . 50- — 
různá jiná V3'dání .... 1.SS4-72 

Konečná hotovost: 
v Ústřední záložně 

rolnické na kníž. 

č. 10.Si:;9 . . . 14.-Í.31-66 
\' Občanské založ. 

v Olomouci . . 1.492il,3 
\' c. k. pošt. spořit. 147-82 
\ priruč. pokladně 181" — 16.252'51 



relkem 



27.902-09 



Výkaz jmění k 31. prosinci 1908. 

Sbírkj- starožitností, an- 
thropolog. a palaeontolo- 
gická 4.915- — 

sbírky národopisné z oboru 

vyšívání a keramika . . 1.995- — 

sbírka mincí 2.308- — 

sbírky přírodopisné . . . 819- — 

rozličné vzácnosti, j. obra- 
zj'. zbraně a p 164- — 

bibliotéka 328- — 

inventář 328- — 

závodní podíly v 
Ostř. zál. rolni- 
cké s % . . . 167-211 

nom. K 100-— led- 
nové renty de- 
ponov. u c. k. hl. 
bern. úř. jako ji- 
stota za přede- 
psaný popi. z da- 
rované knihov. 
vdp. rad>' P. Ix- 
\\ urma . . . in2- — 

fond na zbudování 
vlast, domu ulo- 
žený vÚstř. zá- 
ložně rolnické 
na kníž č. 10719 70.011-97 
a v hotovosti . 38-il6 

hotovost vykáza- 
ná na pokl. iičtč 16.252-51 86.571-74 



Vedle toho jsou ve 
správě musea: 

fond Palackého z 
roku 1907 . . . 

k tomu úrok pro 
rok 1908 . . . 



2.636-34 



111-46 2.747-80 



Drobnéiši některé př!spé\"k\ p. 
t. dobrodinců zapsány jako dary na 
zbudování vlastního přístřeší.) 

Fond proí. J. Tál- 
ského na udržo- 
vání pomníkťi t 
sester jeho Ma- 
rie a Františky 
Tálských a jich 
bratra odb. uč. 
.1. Tálského . . 2.000-— 

ktomu úrok do 31. 
prosince i9;)8 . 56-]o 2.1)56-10 



Ed. Klement, 

t. č. pokladník. 

Předložené nám knihy se všemi 
doklady o příjmech a o vydání jsme 
prozkoumali a přepočítali a nalezli 
v plném souhlasu. Uložené hotovosti, 
fondy atd. jsou doloženy správnými 
doklady. 

V Olomouci, dne 2'^. března 1909. 



Fr. Odstrčil, 

t. č. re\is()r. 



Mil. Procházka. 

t. č. revisor. 



Po návrhu přítomných pp. revi- 
sorii účtů, kteří jednotlivé položky a 
doklady srovnali, cenné dokumenty 
a závěrky účtů prohlédli a vše ve 
vzorném pořádku shledali, schvaluje 
valná hromada zprávu a účty po- 
kladníkovy. 

Místopředseda oznamuje, že vy- 
stupuje dle pořadu poslední třetina 
členů výboru: pp. r..onsignore Isnát 
Wurm, Ďr. Hříbek, sekr. Cigna, c. k. 
sudí Vlček, odchodem pp. Dr. .1. Mu- 
sil, Dr. .1. Podpěra a řiď. učitel .1. Te- 
lička, úmrtím inž. Pallat. konečně 
vzdáním se výborství pro přetížení 
prací c. k. řiditel p. insp. Fr. Polívka. 
Celkem tedy 9 členů. 

Mimo tyto dlužno voliti 3 náhrad- 
m'ky a 4 revisory. 

Po předběžné poradě postavena 
listina kandidátní a volba vykonána. 
Zvoleni následující pánové za členy 
výboru: 

Monsignore P. Ig. \\ urm, Dr. Ant. 
Hříbek, sekr. Lud. Cigna, c. k. sudí 
Vlček, zástupce st. návladnict\í Pr. 



- 131 



Ant. Gloss. |)r()f. .los. Doležal, prof. 
Jos. Soušek, prof. .'aii Prášek, prof. 
.lindř. Steinmaiiii. 

Za náhradníky: pp. stavitel Jan 
liublík, pošt. oficiál Rainer Stanov- 
ský, řed. pošty \'. v. .los. .ledliéka. 

Za revisor\-: pp. prof. K. Minaíik. 
íid. ťv. Odstrčil, majitel knihtiskárii\' 
Mil. Procházka. íid. Krant. Polívka. 

.Jelikož výbor žádného vlastního 
návrhu nepodává, hlásí se člen jeho, 
p. prof. Vašek o slovo, a tlumočí 
krátce, souhrne rokování ve schů- 
zích \ýl)orových konané o cílech a 
snahách, jakými činnost muzea se 
dále říditi má. Hlavní zásady jsou 
tyto: Budiž v místnostech muzeál- 
ních upravena prostornější síň pro 
společné večírky a výstavky umě- 
lecké, pf-ednášky fotografů-amatérii 
atd.: instituce sběratelíi a venkov- 
ských jednatelů, hlavně pp. učitelii 
a studujících budiž oživena za úče- 
lem sbírání všeho druhu starožitno- 
stí, spisu, knih, nábytku, maleb a li- 
dového materiálu vůbec, zpráv o mí- 
stech památných a těch, kde by se 
kopati a pátrati mělo, zvláště na se- 
vero-západní Moravě; buďtež ko- 
nány častčji společné pochůzky po 
památkách města Olomouce s po- 
učným výkladem pro širší kruhy in- 
teressujícího se obecenstva, buďtež 
sbírán\- tištěné i psané doklady z li- 
terárm' i kulturní historie moravské 
atd. 

Valná hromada schvaluje snahy 
tyto a nn'stoDředseda ujišťuje, že no- 
vý výbor bude všemožně hledět, 
abj' pokj-nům a přáním těmto, které 
ostatně jsou jen ()bnovem'm a ožive- 
ním snah a cílů zakladatelů spolku 
při 251etém trvání jeho, vyhověl, o- 
všem pokud skrovné prostředky pe- 
něžní dovolí, osoby schopné a obě- 
tavé po ruce budou a čestné tyto ů- 
lohy nezištně na se vezmou. 

Místopředseda podává zprávu o 
nově získaných místnostech muzej- 
ních v Kanovnické ulici a residenci. 
které blahovůli nejdůstojnější kapi- 
toly olomucké za mírný n^iem spol- 
1\u propňičen\- ln'l\'. Bezpečnějších 



a xliodnějších za daných poměrů 
sotva by se našlo. V nich lze sbírky 
účelněji uspořádati a rozložiti, kni- 
hovnu v budově c. k. gymnasia za- 
tím uloženou do muzea opět zpět 
přenésti. Stěhování právě zdárně se 
provádí a bude 2. dubna u konce, 
uspořádání sbírek pak potrvá aspoň 
do konce května, neboť vyžaduje 
práce namáhavé a pilné. Doufáme, 
že zde dlouhou řadu let klidně a bez- 
pečně uloženy budou, až se snad po- 
daří vlastní důstojné přístřeší jim 
opatřiti. 

Vzdávaje uctivý dík slavným re- 
dakcím místních a přespolních ča- 
sopisu, zvláště »Našince«. »Pozora« 
a »Selských Listů« za ochotné a bez- 
platné uveřejňování zpráv a posud- 
ku, slav. Besedě za propůjčení míst- 
nosti k této valné hromadě a všem 
příznivcům spolku vůbec prohlašuje 
jednání za skončené. 

Po ustaveni skládá se výbor: 

Předsedou spolku zvolen kons. r. 
P. Ig. \V u r m, místopředsedou c. k. 
prof. v. v. E. F i e r I i n g e r, poklad- 
níkem vrch. účetní Ed. Klement, 
jednatelem MUDr. Ant. Hříbek. 
kustodem archeol. c. k. prof. Ad. 
V a š e k. numismatiky a archivu vi- 
kář P. .los. V y v 1 e č k a, kustodem 
štočků mag. pharmac. .los. K n e c h t. 
knihovníkem prof. .1. S t e i n m a n n. 
kustodem keramik\- a obrazů prof. 
.los. Souček a prof. E. Fierlinger. 
kustos-zástupce p. Filip Kovář. 

Koncem roku UJHS bylo členu 

a) zakládajících 108 

z těch zemřelo .... 36 
žije 72 

b) činných 1653 

Časopisu musejního rozesílá se: 

a) zaklad, členům žijícím 72 výt. 

b) činným 1653 » 

c) výměnou a bezplatně . 104 » 

Dohromadv . . 1S2« výt. 



- 132 



XLIX výkaz darů, 

jež Vlasteneckému spolku muzejnímu v Olomouci 

na zjednání \lastní budovy muzejní 

poskytli tito P. T. příznivci jeho od I. září až do 30. června 1909: 



K 



50 



S. Abrham, parostroj. cihel- 
na v Kunovicích .... 

Marie Adamova v Olomouci 
sbírkou 

Frant. Andrle, účetní záložny 
v Mor. Ostravě .... 

Anonymus z Pardubic . . 

Fr. Autengruber, stár. v Pa- 
cově 

Jan Babička, c. k. fin. rada 
v Plzni 

Jan Baďura, far. v Oseku 

K. A. Bakovská, pěstounka 
v Uher. liradišti .... 

Jos. Balíš, úřed. cukr. v liej- 
číně sbírkou 

Boh. Belada, inž. na Král. Vi- 
nohradech, sbírkou . . . 

Leop. Beneš, učitel v Lošti- 
cích sbírkou 

Alex. Bernkopf, sládek ve 
Vlašimi , 

Regina Bíbova, odb. učitelka 
v Praze 

Fr. Bílý, polesný v Bludově 

P. Bohdanova, choť lékaře 
v Ivanovicích 

Stol. spol. »Hačalí« v Bochoři 

M. Bónnisch, kněz ve výsl. 
v Příbore 

Fr. Brabec, farář v Jarošově 
n. N 

A. Braulík, c. k. inspektor v 
Ostí n. O. sbírkou . . . 

Fr. Brdek, c. k. soud. rada na 
na Novosadech u Olom. lOO" — 

Žen. vzděl. a výrob, spolek 
»Vesna« v Brně z poklad- 
ničky soukrom. příspěvků 

Jos. Brychta, želez, assist. v 
Bojkovicích 

Jos. Coufalová, choť lékaře 
v Brušperku 

Ph. Dr. Josef Cvrček, c k. 
gymn. prof. v Praze . . . 



58 



1 

1- 
1- 

1 
10 



20 



Snáška 



243-50 



Přenáška . . 

.Albert Cáp, c. k. vrchní báň. 
rada v Příbrami . . . . 

Jan Celecliovský, hospodář, 
správce v Mohelně sbírkou 

K. Černý, městský inženýr 
v Přerově . . . . . . 

V. Dědek, spir. v C. Skalici 

L. Dolenská, vdova po ředit, 
univ. kane. na Král. Vino- 
hradech 

JUDr. Fr. Drbal, adv. v Mor. 
Kloboucích sbírkou . . . 

Fráňa Drdácký na Kr. Vino- 
hradech 

Ant. Dvořáček, obch. jednat, 
v Olomouci . . . . . 

Kar. Dvořáček, inž. v .lindř. 
Hradci 

MUDr. Vlád. Dvořák, lékař v 
Luče Sipenjské, Dalm. . . 

Ant. Fafl, c. k. poštov. kontr. 
v Ces. Budějovicích . . 

Vil. Feierabend, měšťan v 
Chrudimi 

Jos. Felix, c. k. okr. sekret, 
v Domažlicích . . . . 

Fr. Fencl, prof. v Praze . . 

Jos. Fojtík, předn. stan. v. v. 
v Olomouci 



A. Fojtova, c. 

střelmově 
Jos. Freund, 

v Týně n. 
M. a Ph. Dr. 

univ. prof. 
Rob. Friedl, 



k. poštm. v Po- 

c. okr. soudce 
V. .... . 

Ant. Fric. c. k. 

v Praze . . . 

pokl. Rolu. zál. 

v Uh. Hradišti sbírkou . . 

Jan Frodl, tov. v Olomouci k 

uctění památky zemřelého 

profes. Jos. Tálského . . 

Fr. Fronc, půdní mistr v Ro- 

hatci sbírkou 

Ter. lanthraběn. Fiirstenber- 
gová, dvoř. dáma ve Vídni 

Snáška . . 



K 
243 51." 

7-— 



1-— 

—•50 



?■ 



l(l- 



•80 



10- 



312-80 



— 133 



Přenáška . . 312-Sii 

Viktor Qardavský, c. a k. 

voj. vrch. správce v Bruč 3- — 

Fr. Gaja, adm. v Litultovicích 1- — 
MUUr. E. Cjlíicksniaiiii. lázeň. 

lékař v Luhačovicích . . 3" — 

ťr. Qrydil. far. v Blansku . 3- — 
Hadrbolec a spol., velkovýr. 

jem. prádla v Praze . . 5' — 
iíú. Haisl, řed. cukr. v Libici 

n. C. sbírkou Cy — 

JUDr, Fr. Hainbálek. advokát 

v Olomouci 5- — 

Vojt. lianačík. prof. v .ličíně 2" — 
.1. {laiizloxskv. inž. chcin. v 

Radotíiič |- — 

.los. liauer. strojník \- ústř. 

jatkách v Plzni .... ]• — 
Fr .lieídenreich, liéetiií v Ur- 

éicícli 2- — 

.lan Hellich, lékárin'k v Podě- 
bradech sbírkou . . . 15- — 
.ios. Henek, koop. v Raškově P — 

A. Hirsch, obch. v Olomouci 5- — 
.lUDr. Oldř. Hladík, c. k. okr. 

soudce na Kr. Vinohradech 2- — 
Odbor Zemské jedn. soukr. 

úředníku v Hlinsku . . . 2- — 

Fr. Holá. stav. v Ces. Brodě F — 

Ant. Holeček, stav. v Jičíně P — 

B. Holnian. proí. obch. akad. 

v Brně 1- — 

B. Holomek, stav. v Bzenci 

sbírkou 7-711 

-los. Holubj-, ev. far. v Ze- 
man. Podhradí 1- — 

.los. Horák. c. k. vrch. pošt. 

ofic. v Přerově .... 4- — 
Jul. Houdek, obch. v Náměšti 

sbírkou 10- — 

Sbor prof. c. k. Kvuni. v Král. 

Hradci 5" — 

Dr. Fr. Hradil, lékař v Trši- 

cích sbírkou 6"4n 

.los. Hradil, koop. v Oseku . 1- — 
K. Hrazánek v Praze . . 5- — 
,Ios. Hrubý. koop. v Nákle . 5" — 
Oldř. Hruiiv. obch. \- Jilem- 
nici 4- — 

J. Hruška, prof. \- Plzni . . 2- — 

Kamila Hrušková v Táboře P — 
Ant. Hrůza. c. k. ofic. a spis. 

v Praze l-2n 

MUDr. Mích. Hudeček, lékař 

v Choliné 2 — 

Snáška . . 428-10 



Přenáška . . 428-10 

/^en. vzděl. jednota »Libuše« 

v Ivanovicích 2- — 

Rud. .landeja. c. k. soud. ad- 
junkt v Žamberku . . . 2- — 
Fr. .Janhuba ve Vordernber- 

ku, Stýr 2 — 

.los. .lánský, děk. v Zahrádce 2 — 
Rud. Jarmař, maj. sedlář, zá- 
vodu v Ces. Třebové . . p — 
.los. Jájíer, prof. v Třeboni . 2- — 
Jiřík Ježek, školák v Chru- 
dimi —-50 

.laroslav a Józa Jiráskovi na 

Žižkově 2- — 

Bedřich Kabrhel. sedlák v 

Dražkovicích 2- — 

Kar. Kadlec v 2elči .... 1-— 
.los. Kalivoda, c. k. ber. spr. 

v Žamberku 1- — 

A. Kalia. I. rudoh. továrna na 

ryb. koiis. ve Šmideberku 2- — 
Jos. Kameníček. obch. v Dol. 

Štěpánově 2" — 

Alois Kaplan, c. k. .iíymn. řed. 

v. v. v Olomouci .... 2- — 
Jan Kapras. prof. v N. Byd- 
žově 2- — 

F. Kašpar v Bubenči ... P — 

P. Kábová. učit. v Lysé n. L. P — 

MUDr. J. Kessler ve 2lebích P— 
.lUC. Kohm Karel, maj. realit 

v Chrudimi sbírkou . . .36- — 
Místní odbor spolku č. úřed. 

želez, na Kladně .... 2- — 
Šeb. Klička, parostroj. pivo- 
var v Štěnovicích . . . 3- — 
Jan Knies, nadučit. ve Sloupě 3- — 
Fil. Kociánová v Libhošti . 8- — 
Jar. Kočí, koop. v JJumačově 

sbírkou . 5- — 

Jak. Kohout, far. v Brušperku 1* — 
Josefka Kolářová ve Velkém 

Újezdě — -25 

Obč. čten. beseda v Zálabv- 

Kolíně 3-— 

Iru. Kolísek, koop. v Bílovi- 
cích sbírkou 7- — 

Bohuslav hrabě z Kolo\\rat 

v Cerníkovicích .... 10- — 

F. Kosinek v Proseči sbírkou 4-50 
Jos. Kotrbáček. maj. cukrář. 

závodu v Olomouci . . . 2- — 
Emil Koutnik, syn účetního 

v Mostě 2-— 

Snáška . . 543-3,^ 



134 



Přenáška . . 543'3d 

Ant. Koutný, far. ve Velkém 
Újezdě , 1" — 

MUDr. Kratochvíl, obv. lékař 

v Červ. Kostelci .... 5- — 

Cyr. Kráčmer, provisor klá- 
štera v Rajhradě .... 1'^ — 

Jos. Králík, předn. stan. v Se- 
dlci n. dr 1" — 

JUDr. A. Královec, advokát 

v Nové Kdyni 4- — 

Alois Krejčí, katech, ve Vel. 

Meziříčí sbírkou .... llvO 

Odkaz t pí. Ter. Krčkové v 
Hnojících 100 K po odrážce 

poplatků atd 70- — 

M. Krejčů, odb. uč. v Telči 3- — 

Jos. Krkoška. prof. v Pelhři- 
mově 1' — 

Ant. Kroupa, techn. adjunkt 

v plyn. na Smíchově . . 2- — 

JUDr. Kar. Krška, c. k. nám. 

st. zást. v Brně .... 2' — 

Antonín Křivánek v Hořovi- 
cích -■ — 

JUDr. Martin Kříž, c. k. notář 

ve Ždánicích 2-06 

Josef Kubias v Praze . . . 1' — 

Jan Kubíček, c. k. vrch. pošt. 

kontrolor v Olomouci . . 2- — 

Fr. Kůnstler, far. v Horněmčí P — 

MUDr. J. Kvasnička, cis. kr. 

vrch. okr. lékař v Plzni . 2- — 

Kar. Kytka, c. k. škol. rada v 

Plzni 1-— 

Emil Langer, c. k. dvoř. rada 

v Příbrami -' — 

MUDr. Stan. Laun, obv. lék. 

ve Veveř. Bytyšce sbírk. 3' — 

Emil Ledrer, prof. v Plzni . V — 

Jos. Lemberk, c. k. resp. íin. 

str. v Ruzíni 1' — 

Frant. Lepařík. farář v Zá- 
břehu n. 2' — 

Jos. Lhota, řid. c. k. č. príim. 

školy v Plzni P — 

Alois Ličman, farář v Popo- 

vicích 2' — 

Okres, fond v Libochovicích 5- — 

Spořitelna v Libochovicích . 5- — 

Měšf. beseda v Litovli . . 5-— 

Rol. akc. pivovar se sladov- 
nou v Litovli ÓD- — 

Lad. Loštický, kápl. v Dubě 

sbírkou S* — 

Snáška . . 741' 11 



Přenáška . . 74rll 

J. Loučný, soukronmík v Cer- 

nožicích 5' — 

Arnošt baron Loudou, velko- 
statkář v Bystřici p./Host. 50- — 
Jos. Luzný, farář v Prusino- 

vicích P — 

JUDr. Aug. Machek, advokát 

v Chrudimi 3' — 

F. Malinek, předn. stan. Ska- 

lice-Boskovice .... P — 
ThDr. Jan Marek, síd. kanov. 

v Praze /' — 

J. Martan, řed. cukr. v Rájci . -4- — 
K. Matěj, zem. vrch. inženýr 

v Olomouci 3" — 

Fr. Matula, odb. učitel v To- 

vačově sbírkou .... 17- — 
Jos. Melzer. vrchní účetní v 

Litomyšli i" — 

Marie Metcikova, ve Velkém 

Újezdě —-50 

MUDr. Václav Mišta, plukov. 

lékař v Terstu .... 2-— 
Jos. Mlčochova, choť účetní- 
ho cukr. v M. Prosenicích 5- — 
,'os. Mňuk, řed. m. školy v 

Zábřehu n. O P — 

Ctěn. spolek, v Morkovicích P — 
Jos. Mucksteinova v Huníně . P — 
Fr. Myklík, nadučitel v Nové 

Vsi u Ostrohu 2- — 

AI. Navrátil, lesmistr v Kva- 
sících sbírkou 3' — 

Jos. Nezhyba, řed. cukrovaru 

v Rožďálovicích .... P — 
JUDr. Lad. Nekvasil, advokát 

v Praze 2" — 

Fr. Němeček, k. a. nadlesni v 

Rajnochovicích .... 2" — 
Dr. Lub, Niederle, c. k. univ. 

prof. v Praze 3" — 

Ferd. Nikl, vrch. uč. v Praze 7- — 
Josef Nikodým v Středoklu- 

kách 

Obec Bojkovice .... 

» Brod. Uh 

» Hunčovice . . . 

» Lazce u Olomouce 

» Luběnice .... 

» Přerov 

» Repčin .... 

» Sedlec na dr. V. J. 

» Topolanj' . . . 

» Velehrad .... 



Snáška . 



943-61 



— 135 



Pí-cuáška . . 943 

Fr. Očenášck. ííd. šk. v Pi- 
víně . 1 

JUDr. CciiL-k (kLsUuíI, iidvuk. 
v OloiiiuLici 5 



Okresní výbor v íllubuké . . 5 
Filiálka Praž. úvěrní banky 
v Olomouci in 

Jan Ondok, far. ve Vinařicích 1 

Pr. Ošťádal, farář v Trnávce 1 

JUDr. Jan Osfádal, adv. v O- 
lonioLici 2 

Vr. Ottriiba. em. c. k. notář v 
Nymburce 

F. Pacal, drojí. v Heř. Městci 

Odbor Ceskosl. obchod, be- 
sedy v Pardubicích . . . 

B. Pataiiíčkova, ind. uč. v Ko- 
ryčanech 

B. Pánek v Říčanech ... P 

Karel Peřina, cukrmístr ve 
Velíini P 

Kiiška Pistorinsová v Hořo- 
vicích 1 

Jan Placek, c. k. kahiu. řcd. 
v Mladé Boleslavi ... 2 

Odbor zem. jednoty soukr. 
úředníku v Plzni .... lU 

MUDr. Poluda V. v Strašících 1 

Jos. Podařii, stav. v Star\'ch 
Benátkách P50 

A. Fodivinský v Cerhenicích 2 

A. Podlaha, kvard. v Rum- 
burku ! 

Jan Podloucký. c. k. Nrchní 
soud. ofic. v. v. v Morko- 
vicích ^ 

.!. Pochop, c. k. líNiiHi. profes. 
v Třebíči 1 

MUDr. A\. Polívka, lékař ve 
Prýdlaiitě 2 

Fr. Pospíšil, c. a k. voj. vrch. 
úč. rada v Dlouhé Vsi . . 1 

A. V. Práiíer. ředit, záložny- 
v Kolíně 1 

Poj. banka »Slavie« v Praze ^i^^ 

Admin. časop. »Národ. Poli- 
tika« v Praze A 

V. Prachař, c. k. pošt. ofic. v 
Uh. Hradišti sbírkou . . . 2\50 

Procliázka Jan. c. k. ber. spr. 
ve Vel. Byteši a společníci 2 

Václ. Procházka v Olomouci 
sbírkou 12 

Snáška . . 1064-61 



61 



Přenáška . .li 

Em. Procházková, učitel, ve 
Vranovicích sbírkou . . . 

Jos. Prokeš, kápl. v Postřel- 
mově 

MUDr. Jar. Prokupek, lékař 
v Horkách n. J 

I. rol. sladovna v Prostějově 
MUDr. Fr. Přecechtěl, lékař 

v Olomouci 

Mat. Přidálek. inž. chern. v 

Přerově 

Th. Přikrji, okr. cestrnistr v 

Přerove 
Spol. akc. sladovna rolnická 

v Příkazích 

Jos. Puchta, křížovník-provi- 

sor v Praze 

Vine. Rameš, far. v Radimi . 
Fr. Regál. proř. obch. akad. v 

Chrudimi 

Fr. Rejthárek. c. k. prof. reál. 

Hradci Král 

.A.nna Rettová. chof vrchního 

kontrol, v. v. v Klatovech 
JUDr. K. Rosendorf. adv. ve 

Velk. Meziříčí 

Mar. Rothová, vdova po adv. 

v Chrudimi 

Jar. J. Roušek v Nuslích . . 
MUDr. Prokop Ruda. lékař v 

Rajhradě 

Boh. Ryba. ředitel m. šk. v 

Hradci Král 

Ant. R>ska. techn. spr. cukr. 

v Pětipsech 

Fr. Rivnáč a syn, c. a k. dv. 

kožešník v Praze .... 
Fl. Sekanina, nadlesní v Olo- 
mouci 

Fr. Schmidora. lyc. prof. na 

Král. Vinohradech . . . 
Václav Schmidt, úř. cukr. \c 

Zvoleněvsi 

Jan Sklenář, rolník ve \'aca- 

novicích 

Dr. Čeněk Snnček v 1 řebíči . 
Kar. Stejskal, žel. adjunkt v 

v Oswi^czimě 

Jan Stoupa, velkoobchodník 

v Praze 

MUDr. Rud. Straka, lékař v 

Kyšperku 

Fr. Stříbský. c. k. soud. adj. 

v Mostě 



61 



Snáška 



11^7-61 



- 136 - 



Přenáška . . 1187-61 

ťr. Suchánka zeť v Náměšti 
u Brna 

Marc. Suchánek, evan. farář 
ve Stařechovicích . . . 

Jos. Suchan, mai. rukáv, zá- 
vodu v Olomouci .... 

.íos. Sulík. účetní cukro\aru 
v Tovačově 

A. Svoboda, inž. v Berouně . 

MUDr. Václav Svoboda v Na- 
brežině u Terstu .... 

.lan Svozil, tov. v Lošticích . 

JUDr. Jos. Sýkora, advokát v 
Chrudimi 

0. Ševčík, prof. hud. v Praze 
ťr. Simek v Jičíně .... 
Jos. Šimek, úředník cukrov. 

v SjTovatce 

Alois Šimon, insp. dráhy v 

Uh. Hradišti 

■Fr. Šustr, ev. farář v Opola- 

nech 

Adolf Švarc v Hoře Kutné . 

A. Tebich, stav. v Hranicích 14-20 

Ant. Tesař, c. k. notář ve 

Vyškově 7 

Jos. Thun. farář v Nákle . . 1 
\'il. Tkaný. c. k. gymn. prof. 

\'. v. ve Zn(jjmě .... 2 
Ant. Tománek, císař, rada v 

Chrudimi 1 

Tob. Tomek, kap. v Lesnici . 1 
V. A. Treybal, přís. znalec c. 

k. soudu v Praze .... 2 
Jindř. Tschakert, c. k. fin. r. 

v Plzni 1 

.!os. Uličný, c. k. i^ymn. prof. 

\ Třebíči 1 

Lm. Urban, mlynář v Unhošti 2 
.1. L. Urban, velkozávod kam. 

\ Olomouci 4 

Spolk. rolu. cukrovar ve Vi- 

noři sbírkou 29 

MUDr. Viturka v Táboře . . 1 
.lUDr. .larosl. Voženílek, rada 

zemského výb. v Praze . '^ 
Jar. Vrzal, techn. spr. cukr. 

v Mal. Prosenicích ... 2 
Alf)is Všetička v Praze . . 1 
Pr. Vydra. tov. v Praze . . 2 
Vlád. Vyhnal, vrch. revid. c. 

k. st. drah v Praze sbírkou 15-60 

1. Kontrib. spořitelna ve Vyš- 
kově 20 



Snáška 



. 1,324-41 



Přenáška . . 1324-41 

Ženská vzděl. iedn. »Vlasta« 

\e Vyškově 10 

Arn. Wadas, lesní správce v 

Lázích 1 

Tom. Vviedermann, děkan \ 

Klenovicich I 

MUDr. Fr. Zahradnický, pri- 
mář nem. v Něm. Brodě . 2 
MUDr. Fr. Zahradníček, obv. 

lékař v Olšanech ... 5 
Ondř. Zajíc, učitel úst. lilu- 

choněm. v Lipníku ... 2 
Tom. Zatloukal, c. k. profes. 

v Plzni 2 

Vlád. Zatloukal, c. k. fin. doz. 

v Bunesti. Buk 1 

Alois Zavřel, c. k. ffy'm. prof. 

v Brně 1 

V. Zbořil, tov. v Bystřici p. H. 2 
Boh. Zubaník. vrchní stroj. 

kom. v C. Budějovicích . . 9 
Tělocvič, iednot. »Sokol« ve 

Žlebích 2 

Fr. 2ofka. c. k. soud. oficial 

v Přerově 2 

Václav Žurek. c. k. rada z. s. 

v Konici s chotí .... 3 

pak od 16. února až do 31, března 
1909: 



Jos. T. Ander. velkoobchod, 
v Olomouci 5 

Adolf Anděl. c. k. dozor. fin. 
str. v Dol. Synouci, Buk. . 2 

MUDr. Ign. Babička v Dubě 2 

Vratislava Bažantová. choť 
lékaře na Smíchově ... 2 

Frant. Bárta v Šumících . 1 

Viktor Beneš. arch. a stav. 
v Praze 4 

Jos. Berka. cis. rada v Pro- 
stějově 2 

Boh. Bobek, c. k. úč. revid. 
v Praze 1 

Frant. Boček, čes. vývoz, ná- 
strojů hud. atd. v Schon- 
bachu 1 

Otto Bond^', velkoobchodník 
v Praze 10 

Uh. Brod. cukrovar br. Mavú 
v Uh. Brodě 100 

Silniční výbor v B\střici p. 
Hostýnem ^ 



Snáška 



1499-41 



- 137 - 



Přenáška . . I4W-4I 

.1. L. Císař a spol., parní pila 

ve Světlé II. Sáz |- 

MUDr. Ant. Crha, pr. lékař 

v Lomnici n. Poii 1- 

ťr. Crha, důchodní v Mníšku 2-— 

Dr. .1 Céčka, c. k. prof. na 

Kr. Vinohradech .... ]•_ 

Fel. Čermák. míx\. pani. \ álc. 

mlýna v Podhiskách . . I-— 

JUDr. Oskar DcUiii. c. k. tin. 

sekr. v Dube I- 

Ondř. Dobner. řid. vychova- 

telin- \- l-ra/e 2- 

Stan. Dostál, koop. v Celadné 2-— 

Tom. Drahokoiipil. c. k. koiitr. 

loter. úřadu v Praze . . . 1- 

MUDr. Otak. Duffek ve Svět- 
lé n. Sáz. ....... |- 

Jos. Dušek. výr. rys. v Praze P— 

Václ. Eichler, c. k. vrch. pošt. 

ofic. v Hoře Kutné ... 1-— 

.losef Fiala v Plzni ... |-_ 

MUDr. Št. Filip, obv. lékař 

\' Tupadlích-Potělicích . . 1- — 

Jos. Finda, c. k. evid. tceoni. 

v Ml. Boleslavi 2 — 

Mik. Fischer, děkan ve Stráž- 
nici, sbírkou 4-— 

Vojt. Frejka. far. v Bohušo- 

vicícli |- 

Joset a .lan Fric. továr, na 

Kr. Vinohradech .... 5- 

Frant. Friniel. dám. konfekce 

\ Praze 2* 

Rodina Frodlova v Olomouci 
na uct. památky t .!UDra. 
Ant. Geislera, adv. v Olo- 
mouci, prostřednictvím ad- 
ministrace »Pozora« . . iO-— 

Leop. Haiíéek v Ces. Budě- 
jovicích 1- 

Ant. řlanslian, c. k. .síymnns. 
prof. v Přerově ?.— 

Cten.-pěv. spolek »í^alacký« 

v Hejčíiiě 5- 

MUDr. Cyr. Heřman, c. k. okr! 

lékař v Bruntále .... 2-— 

Fr. Heřman v Týně n. Vit. . I-— 

Frant. Hieke. podii. staveb v 

Lounech |- 

.'os. Holub. c. k. fiii. komis. 

\- í^ardubicích 1-— 

Rud. Holub. far. \- Lidečku . 2 — 

Siiáška . . K^5^--ll 



Přenáška . . L55,=i-4l 

F. Honzík, arch. v Bukarešti. 

Rumunsko 5 

Bož. Hořejší, choť c. k. pošt. 

komis, v I^raze i 

Residence jesuitská na Sv. 

Hostýne ^-fin 

Společnost »Krákara« v Hrad- 
ci Král 5 

Karel Hradecký, c. k. vrch. 

pošt. správce v Chrudimi . 1 
Jos. Hradil, řidit. škol v. v. 

v Klimkovicích —-80 

Fr. Hradilík. prof. v Lipníku 1 
Petr Hrb, k. a. spr. velkost. 

v Týně n. Vit | 

R. Hrdlička, far. a Fl. Dostál. 

kápl. v Nezam3'Slicích . . i 
Fr. Huňáček, ve Štýru. Rak. I 
Kar. Chaloupka, hodin, v Ko- 
stelci n. Orl 1 

Úředníci v exposituře techn. 
kane. zemědělské rady \' 

Chlumci n. Cidl 2- 

.los. Chmel, maj. uzen. záw 

v Praze 2- 

K. Chocholka. c. k. dvoř. rada 

v Hoře Kutné 2- 

Obč. Beseda v Cholině . . . 8' — 
Fr. Chudoba, farář n. o. ve 

Zdounkách 2- 

Fr. lile, c. k. pošt. úř. v Brně L— 
Arnošt Janáček, účetní cukr. 

\' Lenešicích j- 

Frt. Janáček, maj. pivovaru 

v Uh. Brodě .3-— 

Ot. Jandečka. c. k. prof. v N. 

Bydžově i- 

M. Jehlička, vrch. inž. zeměd. 

rady v Chlumci n. Cidl. . . !•— 
Václav .'eliiiek v Král. Dvoře 

n. Lab i- 

Marie Jiříčkova, liter. učit. v 

Otnicich I-_ 

MUDr. Karel Jun,i.\ lékař ve 

Šternberků 2- — 

J. M. Kadlčák. posl. a naduč. 

ve Frýdlante 1- — 

Dr. H. Karlík, řid. cukrovaru 

\' N\'mburce ,=i- — 

Josefy Kaška. nadučitel v. v. 

v Krumpaclui r — 

.lan Kašpar, far. v Lošticích. 

sbírkou ,=i- — 

AI. Kašpárek, děk. v C. Brodě 



Snáška 



!•- 



1617-81 



138 



Přenáška . .161 

Ant. Kerhart. iiisp. v Táboře . 

MUDr. Jos. Kessler ze Spreiig- 
eisenu, lék. ve Žlebích . . 

Boiiif. Kittrich, far. v Polešo- 
vicích, sbírkou 

Mořic Klimeš, statkář v Miro- 
šově 

Kar. Klvaňa, c. k. pošt. ofic. 
v Terste 

V. Knioníček, techii. adj. cukr. 
ve Vrdech 

Jan Kóhler, ak. malíř v Nen- 
kovicích 

Ant. Kolísek, koop. ve Velk. 
Karlovicích 

Lad. Konečný, c. k. pošt. assi- 
stent v Lounech .... 

Ign. Koplík, vážný cukrov. ve 
Všetulích 

Vladimír Kopřiva, továrník v 
Fředklášteří 

Rud. Kordas, učitel v Bludovč 

Alois Koruna, roln. v Ráječku 

Marie Koránová, choť řid. cu- 
krov. na Kr. Vinohradech . 

MUDr. Jos. Košák, lék. v Plzni 

M. Koťátko, velkoobch. v Tur- 
nově 

Jos. Koudelka, techn. ad.i. cu- 
krovaru v Básnicích . . . 

MUDr. Fr. Kozlovský, pan. a 
zárn. lékař v Lukovci . . 

Tom. Král, koop. v Uh. Ostrohu 

Jaroši. Kratochvíl, pokl. cukr. 
ve Vlkavě 

MUDr. Jos. Kristen. m. okr. 
lékař v Praze 

Dr. Jan Krištiifek. řid. reál. 
v. v. v Táboře 

Dobytkářské družst\'o v Kře- 
lově 

ť. Křižanovský, cukrář \' Zá- 
břehu 

Adolf Kubeš, c. k. rada zem. 
soudu v Ml. Boleslavi . . 

hab. Kubiš, koop. v Kamenné 
Horce 

Jan Kučera, tuchu. spr. cukr. 
ve Vysočanech 

Jan Koupil, vá/nv cukr. \' Ho- 
liči 

MUDr. Kvasnička, lék. v Plzni 

Mr. R. Langer, dro.^í. v Zá- 
břehu 



81 



Snáška 



1666-% 



10 



Přenáška . . lb6Cr9(> 

Anna Linhartová, choť okr. 
tajemníka v Mirovicích . . 3" — 

.Ant. Linka, lékárník v Brně . P — 

Učit. sbor zem, úst. pro hlu- 
choněmé v Lipníku . . . 5" — 

Václav Louda, člen spr. rady 
akc. továrn\' na cukr. v hov. 
Bučících 2 

Frant. Mach, c. k. stav. rada 
v Praze 2 

MUDr. Boh. Malý, c. a k, pluk. 
lékař v Rotíatici, Bosna . . 5 

Miloši. Alartinec, arch. a stav. 
v Orlové 1 

MUDr. Pr. Mařík, obv. lékař 
ve Voticích 1 

Jan Mátl. traťmistr v Kuno- 
vicích, p. Branky .... 2 

Alfred Meixner, sklad. cukr. 
ve Všetulích 1 

Jan Michálek v Praze . . . 3' — 

Prant. Michovský na Kr. Vi- 
nohradech P — 

JUDr. Vil. Mildschuh, konc. 
zem. statist. kane. na Smí- 
chově 1 

Mr. V. Nečas, lékárník v Pře- 
rově 2 

Jos Nehyba, řid. cukr. v Rož- 
ďalovicích 1 

JUDr. Lad. Nekvasil, advokát 
v Praze 2 

J. Nezval v Libochovicích . . 1 

Bedř. Novák, poklad, v Ka- 
menici n. Lip 2 

V. J. Novák, techn. spr. cukr. 
v Lužanech, Buk., sbírkou H 

Jakub Novák, obch. zahradník 
v Póvlu 1 

Anna a .'an Novotných \' Ko- 
šířích 2 

Obec Kyjov 10- 

Obec Dubčan\' 4 

Ostav hrab. Fottinj^a (sbor a 
chovank\) v Olomouci . . m 

Jos. K. Ort. 1. č. aut. mlýn a 
pekárna v Koštících n. O. . 1 

(just. Parma, c. k. polic. kom. 
v Mor. Ostravě, sbírkou . . 3 

Pr. Patzák, tov. v C. Budě- 
jovicích 2 

Julie Pavlíčková, vd()\a po 
rado\i zem. sondu \- Sobě- 
slavi 2' — 



Snáška 



l747"9r> 



139 



Fíciiáška . . I747''>h 

Ant. Petříček, c. k. stát. zást. 

v Nov. Jičíně, sbírkou . . 12- — 
MUDr. V. Pexa, dčt. lékař 

v Praze 2- — 

A. Pikhard. c. k. rada zciiisk. 

soudu v Praze .... 1- — 
Frant. Pinkas, cis. r. v Praze 2" — 
Jan Ploj, host. v Bludovč . 2- — 
Jan Fodíoucký, c. k. vrchní 

soudní ofic. v. v. v Mor- 

kovicích 1 

A. Poláček v Kopidhiř ... 1 
Ign. Pouč, far., ve V. Lukově 2 
Úředníci c. k. berní správy i. 2 
Jan Procházka, techn. adjun . 

cukr. v St. Benátkácli . . 1 
Jan Prudil v Praze .... — 
Kar. Převrátil, úřed. fy. L. 

Brumlík v Praze .... 2 
.Ant. Pupp na Kráiovsk. Vi- 
nohradech |ii 

MUDr. Ant. Reini.š. lékánuk 

v Poniklé 1 

Jan ReyI, před. stav. v Be- 

dihošti 2 

iMUDr. V. Rubeška, c. k. un. 

prof. v Praze 2 

.Ant. Rulík, účetní cukrov v 

Zakolanech 

Ant. R\-dlo m!., tov. v Krčínč .^ 
Olga Rychlíková, choť ad\-. 

v Praze i 

MUDr. .08. Salmon, dčt. lék. 

v Praze 1 

Ant. Sedláček, děk. v Bzenci 

sbírkou 5 

Václ. Setunský, zasíl. a ob- 
chodník v Táboře ... 2 
Jan Setvín. správce cukr. \e 

Skřivanech 1 

O. Schreii)er, lékárník v číž- 
kově 2 

MUDr. Jos. Schróder. obvod. 

lékař ve Studence sbírkou ! 
I'rant. Schweizer, lesiiiislr \ 

Hor. Cerekvi ... . 2 
xMUDr. J. Skrbek, niai. léčeb. 

ústavu v Praze .... 2 
Terd. Slabý, podn. staveb na 

Smíchově 

.loseí Slavík, dro.tc. v Milesku 1 
Leop. Slováček, zedn. a tes. 

mistr v Kroměříži .... -4 



Snáška 



|s2lMři 



Přená.ška . . \S2 

Bedř. Spatný, předseda mus. 

spol. v Nov. Bydžově . 
Kar. Stav, zemský oficiál v 

Lipníku 

Kar. Stavěl, c. k. poštmistr v 

Deštné 

Lud. Stehlík, c. k. adi. těch. 

fin. kontr. v Kolčanech . 
Vine. Stich, vrch. správce 

v C. Budějovicích . . 
Jan Stratil, koop. v Hulíně 

sbírkou 

Kar. Stumpř. c. k. rada z. s. 

\-. v. v Písku .... 

R. Svátek, pokladník spořitel. 

v Plzni 

Ant. Svoboda, techn. adjunkt 

cukr. v Básnicích . . 
V. Sýkora, řid. cukrovaru v 

Zakolanech .... 
MUDr. Kar. Šantruček v Pře- 
rově 

Mr. F. Šebesta, lékárník \ 

Soběslavi ...... 

Mr. Emil Šedivý, lékárník \ 

Praze 

I'etr Šeda. přednosta stan. \' 

Týni.ští n. Orl 

MUDr. Čeněk Šenk, obv. lék. 

v Borohrádku 

Jaroslav Ševčík, obchodník 

v Ořechově 

Tom. Šilinger, OS. A., posl 

v Brně 

Boh. Šiliriger. arch. v Ledči 

n. Jizerou 

.'os. Šlechta, c. k. kontr. íin. 

techn. kontr. ve Vlkavě 
O. Šoltész. ev. far. \- Krab- 

čicích 

j. Štandera v Karlině . . 
M. Štecho\á v Praze . . 
Boh. Štěpánek, vrch. kontr. 

hlav. pokl. v Praze . . 
Ant. a Jul. Štěpánkovi v 2i- 

dovicích 

Alois Štourač, obchodník v 

Třebíči 

Kar. Talpa. uč. v Bludově 
Jan 1 ichý. řídit. účet. odd. 

při místodrž. v Praze . 
\iléni Tobisch, rada zernsk. 

\ýboru v Bubenči . . 



Sná.ška 



. lS7.3-.=iř. 



140 — 



Přenáška . . 1873 

Ih. Dr. ír. Tomáštík. koop. 
v Hor. Rudě 2 

Jos. Trnka. řid. panství v. v. 
v Zámku Ždáře .... 5 

Kar. Tumlíř. c. k. not. v Ho- 
doníně 2 

Frant. Oberhuber, účetní cu- 
krovaru ve Vys. Veselí . 2 

Miloč Vačlena, c. k. soudce 
v Físku 5 

C. Q. Vejšícký, inž. v Karlině 1 

Beseda »Svatopluk« ve Ve- 
selí n. Mor 2 

Jan \'\hlídat. íar. v Lobodi- 
cích 3 

.1. Vysloužil, pokladník spoř. 
v Peckách n. Odr. ... 2 

Vr. Vysloužilová, statkářka 
v Příkazích 3 

MUDr. Frt. J. \\ irth na Smí- 
chově 2 

.lan Wolf, prof. v Nov. Byd- 
žově 1 

Frant. Zakosil, stár. na Vele- 
hradě sbírkou 3 

Frant. Zapletal, obch. v Uh. 
Hradišti sbírkou .... 13 

Občanská založ, v Hnojících 5 

Rolnická založ, v Dubanech li) 

Rolnická založ, v Příkazích lU 

.los. Závada, učitel v Dobro- 
ticích 1 

Frant. Zdeborský. kupec v 
Něm. Brodě 2 

Mr. Josef. Zelený, lékárník v 
Poličce 2 

Dr. Jar. Zenger, c. k. vrch. 
horní komisař ve Vídni . 5 

Fmil Zimmer, obchodník v 
Soběslavi 1 

Dr. Zimmermann ve Vysok. 
Veselí 2 

Ant. Zlámal, koiitr. cukrov. 
ve Všetulích 2 

Ant. 2ák, c. k. proí. v Nov. 
Bvdžově 1 



56 



Dohromady . . . 1%I -33 
K tomu: 

a) Zůstatek 3(i. září 19i)8 . f-)6.593-2y 

b) Úroky z vkladu v Ostř. 
záložně rolnické v Olo- 
mouci za rok 191)8 . . 27.3y-2ii 



V ÍI. čtvrtletí 1909. 

Marie Adamova v Olomouci 
sbírkou u některých p. t. 
olomuckých členů ... 31 

Fr. Angroš, hor. inž. v Tako- 
beni. Buk 2 

Karel Aupěka, c. k. vrchní 
pošt. kontr. na Smíchově . 2 

Josef Beran v Kročehlavech 1 

Fr. Berounský na Královsk. 
Vinohradech 5 

Jan Biedermann, inž. v Kar- 
viné 3 

Jos. Blahota, techn. správce 
cukrov. v Lužci n. V. . . 2 

.1. Bradáč, mai. domu na Smí- 
chově 1 

Krist. Brázdilová, vdova po 
insp. v Praze 1 

Jan Brejník, restaur. v Olo- 
mouci 7 

J. Bukovanský, řid. velko- 
statku v Budči 1 

J. Bukovský, lékárník na Ho- 
rách Břez 1 

Anna Cvečková, choť lékár- 
níka v Brně 1 

JUDr. ,'aromír Celakovský. 
c. k. univ proí. v Praze . . I 

R. Čermák, c. k. vrch. kon- 
trolor v Bedíhošti ... 4 

V. Čermák v Seči .... 2 

Fr. David, stav. v Lounech . 4 

Jos. Dobiáš, úřed. cukrovar, 
ve Svojšicích .... 1 

Čeněk Dostál, i. č. komis, a 
jednat, v Brodku .... 2 

Václav Dostál, farář v Klad- 
kách 2 

V. Douša v Zásmukách. . . 5 

Tom. Drahokoupil, kontr. c. 
k. loter. úř. v Praze sbír. 4 

Roln. akc. cukrov. v Dřevo- 
hosticich 25 

Boh. Důraz. c. k. kontrolor 
v Hulíně 2 

Max Dvorský, ředit, měšťan. 
škoU' dívčí v Kroměříži 
sbírkou b' 

.MUDr. Arno Dvořák, c. k. pl. 
lékař a spis. v Praze . . • 2 

Narcis Dvořák, kápl. v Dra- 
hotoušícli sbírkou ... 6 



Úhrnem 



71293-82 



Snáška 



\A4- 



141 



Přenáška . . 

Karel tisícr. ředit, ciikrov. a 
velkostatku v Oužicích 

.liil. Farkaš, maj. řezri. záv. 
v Urygově 

Eiiííen řierlinger, c. k. proí. 
reálk\- \ Olomouci za ue- 
ziiáiného příziiJNce . . . 

Jiiidř. (iryi^ar, koop .v Tre- 
niešiié 

.lenny (Jry<íarova, vdova po 
iiispekt. v Praze .... 

Vojt. Hanařik. c. k. proíe.ssor 
v Jičíně 

Kar. Mausdorf. c. k. berní of. 
v Polici n. Met 

Aleš Havelka, vrch. inženýr 
v Nymburce 

Karel Havelka, účetní cukr. 
v Karlově u Svojšic . . . 

MUDr. V. Havlín, zub. lékař 
na Kladně 

N. Havránek v Horažďovi- 
cích 

Frt. Hájek, naduč. na Běli- 
dlech s chotí Annou . . 

JUDr. Em. Herrmann slech. 
Otavský. c. k. sekční rada 
ve Vídni 

Jan Hoch, řid. šk. ve Velkém 
Meziříčí 

Karel Honzík, ústř. řídit. v. 
v. y Praze 

Rob. Homola, c. k. pošt. ofic. 
v Brně 

Hip. Hopp, řid. kůru v Hodo- 
níně 

Cvangel. farní úřad v Hoře 
Kutné 

B. Horák, příruéí cukrovaru 

v Oužicích 

Dr. Boh. Horák, proí. v Plzni 
Jan Horsák v Břeclavě . . 
V. Houdek, c. k. místdržitel. 

vicepres. v Binč .... 
Jan Hrabák, c. k. vrch. báň. 

rada v Praze .... 

Jan Hradil, farář ve Štípě 

sbírkou 

I-'arní úřad v Hranicích . . 
Petr Hrubý, prof. ve Slaném 
Aug. Husák, c. k. vrch. fin. 

■ rada v Praze 

Jan Husička, rolník v Lubě- 
nicícli 



144- 
3" 



oU- — 



Snáška 



263-— 



Přenáška . . 263- 

Alois Christ, farář v Křesfa- 

novicích j- 

Lud. Jadrníček. c. k. profesor 
v Bílsku 2-— 

1-. Jakubíčková. odbor. učil. 
v Praze ]• 

Zden. Ježek, závod sochař, a 

kamen, v Hradci Král. . . !•— 

Sbor prof. c. k. jíymu. v Jin- 
dřichově Hradci .... ]u-_ 

MUDr. Josef Jirsa, lékař v 

Qradě ?• 

Mar. Jiříčkova, lit. učit. v Ot- 

nicích i-,3i) 

V. Jiřírnský. c. k. kontrolor v 
Hospozíně i- 

J. Kabelík, prof. na Smíchově !•— 

Jos. Karban, řid. měšf. školy 
v Nov. Bydžově . ... 2-— 

Jan Kašpar, far. v Lošticích 
sbírkou i 2-611 

Josef Kerhart, vrchní stroj. 

kom. v Brně 2-— 

.ios. Kleiner, hl. poklad, c. k. 

pošt. řid. v Praze 3- — 

Rud. Klimecký, dozorce na j. 
Betině v Dombrové . . . 2- — 

V. Klimeš, adj. cukrovaru v 
Oužicích ]■ 

MUDr. B. Klusáček, městský 
okr. lékař v Praze . . . 2- — 

Jindř. Kneizl, maj. cihehn na 

Proseku ]• 

MUDr. Fr. Korner ve Wolfs- 

bergu, Korutany .... 2- — 

Josef Konvalinka, c. k. prof. 

v Mladé Boleslavi . . . 2 — 

Jindř. Koželuha, koop. v Ma- 

lenovicích 2- — 

K. Kožušníček. obchodník v 
Unčově 2- 

Jos. Krestýn, farář ve Špíč- 
kách ,5- — 

Ed. Kříž, malíř pokojů v Olo- 
moucí slevou z účtu . . l()-92 
Jan Kučera, spr. cukr. ve Vj-- 
sočanech p. R. Ellederem, 
chcm. cukrov. zařízenou 
sbírkou 5- — 

MUDr. J. Kvasnička, c. k. 

vrch. okr. lék. v Plzni . . 3-— 
Amand Kyas OSB. Kvmn. 

prof. \- Broumově ... !• — 

Snáška . . 341-82 



- 142 



Přenáška . . 3Alb2 

(Jldř. Kyselák, koop. v Pru- 

siiiovicích S- — 

Jan Láska, děkan v Horní 

Moštěnici 10- — 

Čtyři občané v Luběnicich 

sbírkou 2-60 

Jan Ludvík, obchodník v Do- 

mažlicícii -■ — 

Fr. Machovec, stud. v Písku 1-— 

ťv. Martilík, farář v Hluku 

sbírkou (y — 

Ant. Mallocha, poklad, cukr. 

v Holící 5' — 

. an Melichar v Kateřinkách P — 

Ant. Merz. spr. spořit, v Lou- 
nech -■ — 

Jan Moc, účetní cukr. v Ou- 

žícícli P — 

.los. Nakládal, hosp. úředník 

ve Vracově P — 

Marie Neffová, velkoobchod. 

v Praze 2' — 

Jindř. Neudert. prof. na Smí- 
chově 2-— 

MUDr. E. Nohe.il, ob v. lékař 

v Opatovících P2/ 

Ant. Nosek, c. k. ;<ynin. prof. 

na Smíchově 2- — 

Anton. Novotn-'-, koop. v Ne- 

plachovicích 2-— 

K. Novák v Nymburce . . !• — 

Pr. Ocásek, děk. ve Fulneku 14. — 

Těl. jedli. »Sokol« v Opato- 
vících n. L 2' — 

Parní duchovenstvo v Mor. 

Ostravě 12- — 

Fr. Pacalt, řid. Praž. obec. 

phn. v. v. v Praze . . . 3* — 

Dr. J. Panocha v Praze . . P — 

Karel P''apica, c. k. rada z. s. 

v Rožnově ...... P — 

Ant. Pavlík, farář ve Štram- 
berku P— 

JUDr. Lad. Pešek. c. k. notář 

ve Frýdku P — 

Otakar Petrlík, odb. učitel v 

Nuslích P— 

Jan Petráš, pekař, mistr na 

Sv. Kopečku 2- — 

Jos. I'írek. koop. v Budišově P— - 

.'an Podivínský, statkář v 

Kostelci 2- — 

Ph. Dr. Josef l^odpěra, c. k. 

pror. reál. v Brně ... P — 

Snáška . . 428-69 



Přenáška . . 428-69 

Týž za společnost »Beze- 

jmenných« 3U- — 

MUDr. Fr. Polášek, lékař v 

Jedovnicích 2- — 

Pil. Pospíšil, farář v Kopřiv- 
nici 2- — 

Konvent Dominikánský v 

Praze 5- — 

1. česko-morav. továrna na 

stroje v Praze .... 25- — 
Dobročin. stolní společnost 

»Kréta« v Praze na Střel. 

ostrově 5- — 

Fr. Prostějovský, místoděk. 

v Majetíně 2-25 

Adolf Průcha, vážný cukrov. 

v Postoloprtech .... P — 
Alfons Pryč, farář v Horní 

Hynčině 2- — 

Fr. Reythar, c. k. prof. reál. 

v Hradci Král. z malého 

výletu žáků P — 

Fr. Rozbořil, ev. farář v Ně- 
meckém 2- — 

Fr. Rvpáček, c. k. škol. rada 

v Brně 2-— 

Jan Řoutil, statkář ve Vel. 

Újezdě 4- — 

Marie Schonhóffrová v Pos- 
tících 3- — 

Ant. Skácel, vrch. stav. kom. 

v Nov. Městě n. Met. . . 3-— 
Jos. Skalický, naduč. v Klo- 

potovícich 2- — 

JUDr. Fr. Smrčka, advokát 

v Olomouci 5- — 

Fr. Sobek, c. k. vládní rada 

v Karlině 2' — 

Václ. Soukup v Roudnici . 4- — 
Vojt. Soušek, koop. v Mla- 

dějovicích I- — 

Fr. Steinocher. chem. inž. v 

Oužících P — 

Ad. Sterzl. adm. adj. cukr. ve 

Vys. Mýtě 2-— 

Fr. Stupecký, z. stav. rada 

v Praze 2-— 

Jan Šebek v Praze .... 3-— 
Rud. Šimeček, adi. dráhy v 

Zižkoyě P — 

Čeněk Špaček, předu, stanice 

v Postřelmově .... 2- — 

Ant. Šrámek, inž. v Karviné 2-— 
Alois Štasta, farář v Star. 

Městě. Cechy i •— 

Snáška . . 545-94 



43 



Přenáška . . 545'9-l 

.1. Šťastný, lékárník v 1'iazc 7- — 

Gabriel Šuraii. c. k. K>nni. 

prof. %• I- raze I- — 

Jan Tomášek, farář ve Stii- 

tléiice 3" — 

I'. lOnder. převor v Roéově 2" — 

O. ToLižiniský. vrcli. koiitr. 

ve Slatiiianecli .... !• — 

.1. Tschakert. c. k. řin. rada 

na KráL Vinohradech . . 2- — 

Jos. 'láiský, eiTi. prof. obch. 

akad. v Praze .... 3- — 

.lUDr. Vv. Vaina, c. k. soud. 

rada v. v. v Nové Páce . lO' — 

Vr. Valoušek. farář a poslán. 

v Něinéicich 5" — 

Oldřich Vašek, koop. v Kmi- 

čicích 2' — 

Eman. Vepřek, restaiir. v Lu- 
hačovicích 2- — 

Josef Veselý, závod instal. 

v Praze T — 

AI. Vozihnoj, koop. ve Strání 2- — 

Josef Vysloužil, c. k. cel. rev. 

v Brně 2- — 

Karel \\ aisar, c. k. stát. zást. 

v Brně 2' — 

Marie \\ oráčková, choť 
správce cukrov. v Hejčíně 
místo vstupného prostř. 
pí. Mar. Pospíšilové, choti 

řidit. záložny v Olomouci 5' — 

Čeněk Zahradník, lesní v No- 
vé Dědině 2- — 

Lad. Zamykal, koop. v Po- 

střelmově P — 

Gustav Zatloukal v Berouně V — 

Občanská záložna v Nákle . 10- — 

Občanská záložna v Olo- 
mouci 7ii- — 

Rolnická záložna v Blatci . 10" — 

Rolnická záložna v Křelově 20- — 

Rolnická záložna ve Slatě- 

_ ničích 1U-— 

Ústř. záložna rolnická v Olo- 
mouci 7U"-- 

Josef Záruba, c. k. major v. 

v. v Praze ř — 

I"r Zdeborský, kupec v Něm. 

Brodě 2--- 

Alois Zima, arch. a stav. na 

Král. Vinohradech ... P — 
MUDr. Ant. Zlámal, poklad. 

lékař v Kojetíně .... P — 

Snáška . . 794-94 



Přenáška . . 794-94 
l''r. Zmeškal, farář ve Znoro- 

václi 2 ^)C 

Rob. Zvěřina, c. k. soudce 

v Náchodě P — 

Nečitelný v ;?abovřeskách . j- — 
Alois 2alčík, koop. v Měro- 

tíně p— 



Pohromady . . . 8(li)-44 
Zůstatek 31. března 19ii9 . 71293-S2 



Úhrnem 



. 72094-26 



Všem šlechetným dárcům vyslo- 
vujeme tuto upřímné a vroucí díky 
a prosíme uctivě a snažně o další 
štědré podpory a blahovolnou přízeii 
cí. obecenstva. P. T. pánům sběra- 
telům drobných milodarů sloužiž k 
laskavému vědomí, že k vůli úspo- 
rám místa v seznamech jména všech 
jednotlivých dárců příště uváděti .le- 
budeme, majíce za to. že postačí u- 
veřejniti úhrnkové obnosy jimi na- 
sbíraných a nám zaslaných příspěv- 
ků, jichž ii velmi vážíme. Zároveň 
pronášíme uctivé přání, aby veškeré 
zásilky peněžní adresovány byly na 
»Výbor Vlast. Muzea v 01omouci« 
a nikoliv na některého funkcionáře, 
jak toho žádoucno k vůli snadnější 
a přehlednější správě Muzea. 

Eduard Klement, 

vrchní účetní Ústř. záložn>" rolnické. 

t. č. pokladník. 



SEZNAIVS 

nové přistouplých P. T. členů 

od 1. července 1908 až do 30. 

června 1909. 

V 1. čtvrtletí: 

Členové činní: 

Prant. Andrle. c. k. soudce v Olo- 
mouci. 

Karel Aupěka, c. k. vrch. pošt. kontr. 
na Smíchoxě, 

Jos. Bílý. c. k. .iíynm. prof. v Olo- 
mouci. 

MUDr. Prant. Čermák, lékař ve Vel. 
Meziříčí. 

Miloslava Čermákova, dcera c. k. 
tíymn. prof. v Olomouci. 

JUC. Vlád. Červenka, sekretář v Olo- 
mouci. 



144 - 



Frant. Coka, učitel ve Vyškově. 

Rolnická mlékárna v Dubě. 

Frant. Duffek, nadučitel ve Znoro- 
vách. 

Dom. Fey, arch. v Uh. Hradišti. 

.lUDr. Ant. Glos, c. k. nám. stát. zást. 
v Olomouci. 

JUDr. k. Hauk, adv. v Bystřici p. H. 

Karel Hekela, tajem, v Příkazích. 

Jos. Hrdlička, supi. prof. česk. reálky 
v Olomouci. 

Bedř. Knorre, c. k. prof. reál. v Král. 
Hradci. 

MUDr. O. Kose, primář zemské ne- 
mocnice v Olomouci. 

Jos. Kramář, c. k. gymn. prof. v Olo- 
mouci. 

Jos. Kratěna, těch. adj. cukr. v Hej- 
číně. 

Jan Kubista, supi. prof. české reálky 
v Olomouci. 

Innoc. Kukla, nad. kápl. v Nové Ulici 
u Olomouce. 

Jan Ličman, c. k. fin. rada v Olo- 
mouci. 

Frant. Mokroš, adm. fary v Horách 
Mariánských. 

Mořic Pavlík, nadučitel ve Veveří 
Bytyšce. 

Ondřej Pisch, řiditel m. šk. d. v To- 
vačově. 

Ant. Polášek, c. k. soudce v Bystřici 
pod Host. 

.MUDr. Viktor Reinsberg, primář 
zem. nemocnice v Olomouci. 

Frant. Rompart, c. k. prof. reálky 
v Olomouci. 

Frant. Smyčka, c. k. prof. a okr. insp. 
v Zábřehu. 

Ign. Spurný, měšťan v Litovli. 

R. Stanovský. c. k. pošt. assistent 
v Olomouci. 

Adolf ;^krahal, kí;op. v Týnci. 

Frant. Šťastný, supi. prof. české re- 
álky v Olomouci. 

Česká obecná škola v 1). Štěpánově. 

Odbor Národní Jednoty v Dol. Ště- 
pánově. 

Jindř. Tichý, c. k. vládní rada v Olo- 
mouci. 



Frant. Velel, učitel ve Zvolí u Zá- 
břehu. 

Kar. Waic, c. k. prof. české reálky 
v Olomouci. 

F. Wichterle, továrník v Prostějově. 

Ondřej Zajíc, učitel hluchoněmých 
v Lipníku. 

V n. čtvrtletí 1909. 

Jan Breiník, restaurat. v Olomouci. 

MUDr. Jaroslav Demel, soukr. do- 
cent univ. a c. k. adjunkt fin. pro- 
kuratury v Praze. 

Josef Donát, továrník v Brně. 

JUDr. Václav Drtina, advokát v Rož- 
nově. 

Ferd. Dula, prof. v Přerově. 

Perlách Dvořák, převor na Stra- 
hově v Praze. 

Dr. Jar. Helfert v Brně. 

Fr. Jansa, řid. reálky v Lipníku. 

JUDr. Karel Kadlec, c. k. univ. prof. 
v Praze. 

Bohdan Kittnar, c. k. bern. assist. 
v Lipin'ku. 

Fni. Kozáček, řid. měšť. školy ve Ve- 
selí n. Mor. 

Josef Krása, c. k. notář v Novém 
Městě n. Met. 

MUDr. J. Kvasnička, c. k. vrch. okr. 
lékař v Plzni. 

Alfred Ocel, c. k. pošt. assist. v Uh. 
Hradišti. 

Karel Papica, c. k. rada zem. soudu 
v Rožnově. 

Frant. F-ilář. techn. ředitel cukrov. 
v Dymokurech. 

Bruno Sauer, kapitular na Strahově 
v Praze. 

Frant. Tischer, archivář hr. Černínu 
v Jindř. Hradci. 

Edvard Vaculík, nadučitel v Zábře- 
hu n. O. 

Václav Voborník. prof. reál. v Lip- 
níku. 

Vojt. Zapletal, katech, v Kroměříži. 



Nákladem Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci. 
:: Tiskem Kramáře a Procházky v Olomouci. :: 



ČASOPIS 



ročník za 4 KORUNY. 

ČLENŮM VLASTEN. SPOLKU 
MUZEJ. VYDÁVÁ SE ZDARMA. 



VLASTEN. SPOLKU MUZEJNÍHO V OLOMOUCI. 

ČÍSLO 104. ŘÍJEN. ROKU 1909. 

Problém „národností" v dějinách českého mahřství. 

Na trhu literárním objevily se dvě zajímavé publikace: »Vývoj 
malířství českého ve století XIX. « od Dra. F. X. Jiříka jako 5. — 9. 
číslo »DíIa«, a od F. X. Harlasa »Malířstvi«, jako první svazek »Ce- 
ského umění«, jež jalo se vydávati knihkupectví Buršíka &. Kohouta. 
Dlouho jsme postrádali díla, jež by nám podávalo přehled všeho umě- 
leckého snažení a cítění našich malířů. Dosud byly tu jen monografie, 
ojedinělé články a žurnalistické kritiky; nyní tato dvě díla, vespolek 
se doplňující, odpomohou aspoň pro začátek citlivému nedostatku. 

Nechme stranou kritiku těchto publikací; z obsahu nás zajímá 
zvláště to, pokud jest zde konstatováno, jak dalece naši umělci pro- 
jevovali svou českost ve svých výtvorech a jaký jest jejich vztah 
k I i d u, z něhož vyšli. A toho si všimneme blíže. 

Předem nutno si vymeziti, jaké jsou vztahy mezi národností 
a u m ě n í m u nás v českých zemích, kde žijeme po staletí v neutucha- 
jícím boji právě o tuto svoji národnost. 

Mnozí prohlašují, že v umění není žádných rozdílu národnostních, 
nebo, že by jich nemělo bí^ti. To však jest planá iráse. špatně pocho- 
pená. Vlastně mělo by se říci: v umění nerozhoduje národnost o hod- 
notě uměleckého díla, výraz národního ducha nedotýká se umělecké 
ceny díla. Poznám-li z obrazu, že vznikl v Cechách, není proto ještě 
»českým dílem uměleckým«, poznám-li že byl obraz malován Cechem, 
nemusí být ještě národnostní pointa obrazu nápadná, ale ukáže se. že 
vyznačený národní ráz díla stupňuje jeho účinek, že tam. kde mluví 
umělec jako syn svého národa, jeho řeč jest tím jímavější i pro cizince. 
Vyhranění všech rapových vlastností, všech zděděných schopností ná- 
roda v uměleckém díle jest jeho nejcennější koření, dodávající mu pů- 
vabu, a stanoví jeho místo ve stupnici uměleckého hodnocení. Byli ma- 
líři, jejichž díla nemají takřka jiné raison ď ětre. než tento vyhraněný 
ráz národní, díla jinak nesympatická, slabá, ale tak rázovitě národně 
podbarvená, že je zachováme v paměti, že je zaradujeme do inventáře 
národní tvorby umělecké. 

Zvláštní tento ráz není vždy hned na první pohled patrný. Jest to 
mnohdy zcela jemná nuance, jež prozrazuje umělce jako příslušníka 
národa. 

Závislost našeho malířství od německého byla v prvních' 
letech 19. věku vlastně něco. co se rozumělo samo sebou. O českém 

10 



- 146 — 

malířství nemohlo být ani řeči. Mluvilo-li se přece o českých malířích, 
vyrozumívali tím jen příslušnost territoriální. Bóhmischer Malér, 
bohmische Malerei platilo jako označení lokality, ale nebylo českého 
umění, bohmische Kunst, nýbrž jen Kunst in Bóhmen. 

Abychom byli objektivními, musíme si přiznati, že přes všechny 
škodlivé vlivy nelze leckdy vzpomínat na cizinu, jako na Mnichov. jRím. 
Belgii a Francii, bez pocitu sympatie, ano i vděčnosti za to vše, čím 
přispěla svými vlivy zvláště k formálnímu zdokonalení českého malíř- 
ství. Odtud přinesli si naši malíři i trochu nových názoru na svět, trochu 
širší rozhled umělecký. 

Sweertsem poprvé byl přerušen přítok německého umění a nahra- 
zen nizozemským. 

Malovaly se ovšem obrazy z českých dějin (jako nástěnné malby 
v letohrádku královny Anny), ale jejich duch, jejich ráz nebyl český. 
Až teprve rok barrikád a pouličních bojíi přivedl mnohého z našich 
umělců k vřelejšímu cítění národnímu, k »národnímu umění«, to jest pro- 
zatím jen k illustrování českých dějin. 

Tu přichází Jar. Čermák se svými genry ze Slovenska a hlavně 
se svými Černohorci. On stal se objevitelem »jihoslovanského ideálu 
krásy«, on seznamuje svět s českoslovanským uměním, a hned na po- 
prvé tak skvělým způsobem, že vlastně už od něho počínají styky česko- 
francouzské. 

Přece však ještě neexistovalo české malířství. Jen jednotliví ma- 
líři se k němu hlásili. Javurek, nechtěje platiti za německého malíře, vy- 
bíral si látky ke svým komposicím jen z dějin českých, proto cestoval 
a učil se u Belgičanu a Francouzů. I jiní následovali, i Jar. Čermák snažil 
se vyjadřovat svůj český původ a ráz. Také on osvojil si jinou techniku, 
než dospěl k svojí vlastní, Qallaitovskou, aby se odlišil od Němců. A 
přece tu u nás dospíval malíř, odchovanec německého směru, sám z ro- 
diny poněmčelé, z německých škol vyšlý, a nejčeštější ze všech, J o s. 
Mánes. Jeho umění stalo se palladiem českého umění, napsáno na štít 
českých malířů, v něm inkarnovalo se češství po výtvarnicku, jemu ob- 
divujeme se nyní pro jadrnost jeho češtiny, zaznívající z každé črty, 
postavy, komposice jeho. Z jeho prací zní nám slovanský lyrismus, 
slovanská melodie. Jím počíná nový odstavec dějin českého malířství, 
ba výtvarnictví vůbec. 

Vážili si Mánesa již za jeho života jako originelního umělce, ale 
necítili při něm toho slovanského přízvuku jak tvarového co do 
kresby, tak barevného co do malby. On sám snad ani netušil, že se 
stane malířem »národním«, že bude prototypem českého umění. 

Důležitým momentem v jeho tvorbě bylo studium lidových 
krojů, zejména moravských, jež zachovány jednak v náčrtcích, jed- 
nak v hotových obrazech (j. »Hanáckc Iibánky«). Skoda jest jeho náčrtku 
ruských krojů lidových, jež se ztratily. 

Současně, ano již dříve zužitkoval Antonín Dvořák, rodák z Nčmčic 
u Litomyšle, rázovité sedláky svého domova v obrazech »genrových«. 
Maloval je však asi tak, jako diisseldorfští malíři zobrazovali »švarc- 



- 147 - 

valdské« scik.w ncb(j nčnicéti malíři své rinuské pifferari a děvčata 
z CampaKnc. Ale .los. Mánes postavil se hned z počátku na jiné stano- 
visko, zajímaje se netoliko o lidové kroje, ale i o lidový ornament. S ve- 
likým vkusem, patrně i se zálibou, malovával na Moravě nevěstám na 
pentle a tábory ozdoby, bera si za vzor lidové ornamenty, jak o tom 
svědčí jeho náčrtníky. Nechtěl být jenom »ethnoKraíickým« malířem; 
on zamiloval se do toho všeho proto, že vycítil, jak to je v pravdě české, 
jak se to kryje s národní poesií, kterou zde viděl stělesněnou. V nitru 
stal se Cechem. — 

V Praze žijící dosti četná obec malířská z let před r. 1848 a ještě 
nějaký čas po bouřích pražských měla již svůj český rys, byť pouze ze- 
vnější, a K. Javůrek, jemuž r. 1848 v bojích pouličních spustošen atelier 
v Celetné ulici, Jos. Heliích, Petr Meixner, Bedř. Wachsmann zastupo- 
vali »české umění« s \ •^■naložením všech sil, aby zdůrazně