(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Ceska mysl: casopis filosoficky"

Go ogle 



This is a digita] copy of a book that was preserved for generatioDS od library shelves before it was carefully scaoned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discovernbie oniine. 

Il has survived long enoiigh for the copyright to expire and the book to enier Ihe public domain. A public domain book is one lhát was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vmy counlry lo country. Public domain books 
are our gateways lo the pásl, representíng a wealth of history, eullure and knowledge thal's ofleo díRicull lo discover. 

Marks. nolalions and olher niaiginalia preseiit in the originál volume will appeai' in this filé - a reminder of this book's long journey from Ihe 
publisher lo a library and finally lo you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner wilh librai-ies to digilize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to Ihe 
public and we Lue merely Iheir cuslodians. Nevertheless, Ihis work is expensive, so in order lo keep providing this resource, we háve takeD steps to 
prevenl abuse by commercial jiarties, including placing technical reslrictions on automated querying. 

We aJso ask that you: 

+ Make non-cominercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals. and we reqiiest that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrain fivm aiftomated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém; If you are conducling research on machine 
translation, optical character recognition or olher areas where access to a laige amounl of texl is helpfitl. please contact us. We encourage Ihe 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain atlribiitioii The Google "watermaik" you see on each tile is essential for informing people about ihis project and helping them find 
addilional materials through Google Book Search. Please do nol remove il. 

+ Keep it legeil Whatever your use, remember thal you iire responsible for ensiiring thal what you are doing is legal. Do not assume lhát just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, lhal the work is also in the public domain for users in olher 
counlries. Whelher a book is slili in copyright varies from country lo country. and we ean"t offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means il can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabiHty can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize Ihe worlďs Information and lo make il universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover Ihe worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search tlirough the full text of Ihis book on the web 



at http: //books . google . com/ 



ceskA mysl 

ČASOPIS FILOSOFICKÝ. 
ORGÁN FILOSOFICKÉ JEDNOTY V PRAZE. 

RKDAKTOŘI: 

FR. ČADA, FR. DRTINA, FR. KREJČÍ. 
■' ■ - ROČNÍK v. 




MAJITEL, VYDAVATEL A NAKLADATEL: 
JAN LAiCHTER NA KRÁLOVSKÝCH VINOHRADECH. 

ie<H. 



STANFORD UNIVmSfTV 
AUG - 3 1977 









OBSAH. 



Články. 

Str. 

Soustava filosoflc. Napsal ár. Jostf Dur4it, vydal dr Ani Papímik I. 81, 

i;i. 237. 3;i 
O původu íatomír}-. Napsal dr. OUmk KrJmJř .... 19, M, 170. :71, M» 

K« sporu o ati>ain«i podobnosti. N*p<*l lUDf. J. SliMá U, H9, 187 

Pnm&tCD A N. KadliievA 18 

Anaíyaa a okeptc Volni kupltttla. lit. Arnošt Bliká, ... 110 

SchUtcrmachcrův pojem nibolenstri. Napsal Dr. 7^. Bckalec . . 101, S«8, ^40 

Uandcvillr: NnpMi dr, iiUít. Titký 241. 3.'>S 

SyotbeM. Volná kapitola, In, Án^t BIo/m 401 



Rozhledy. 



A. tNi dijlnáeh HImoRo. Piic Praní Drlma. 

MttlMdieký iiiwd. Dětiny fll- a Jcjioh výtnwn. Vývi^ lil. díjopisoctvi. 
ChuakieriMlfca j«dno(livj!e)i dil: D««landos. Kruekar, Buhia, Ticdomann. 
TenneiMi), Dígcratidn. Couiln, Schlcicrsiiichcr. Rilier. HcscI. Drandis. 

Tróji úkol dcjifl Filosofie 37 

O vjItnaDu • mathodá ákya lllosofia. — Lilwatura. Zellar Eduard. — Ed. 
Boalroux — Monrad — A. I. Kym — Pr. Piurat — Windclband — 
-C Med«nnaan - T. AerI — B. ICuokon £14, 440 

B. Noetiekť. Pii« FraHi. Ůá4a. 

Empirická nii«tilia — R. .^vonariui — ílabiMiHÍni spis j«ho a výsnam 
)(lii< pro fosvoj noelickjloh nízoiú Avenariovych. — Kritika spi»u toho. 
— lllarni diU Avonariova a Jich chronolngichý a vicnv ponír. — Noe- 

tioké vjrťhodisko .\vefuriovo 43 

Prrni oUika kritiky ii*lé empirie: Pokud xevnijtek jest podmínkou sko' 
ianosU. — Orubi a tleii oUtka kritik/ iisK skuivausii — Obsah polmu 

o svílě. — lnlK>f«ltce 128, 201, 281 

KríiikA empitjokríticlsmu .Avenarlovo- — Jeho iáoi a stoupenci : Carstan* 
Jan — Wtlly - Kodii - Pelxold 3W, 445 

C, P«7cl>a>oxlGk<, Piio Fraiti. Hrtjil 

No*é knthr MUltavné. Ksns Corneliu*, l^tycholoi-ig als Erfahriingwissen- 

Mfaaft 52, ÍIO 

Htago MiÍASlerbet||^ Grundiilge der Ps/ohologia 1. Dle Prlncipien dar Pay- 



u. 



Str. 

chologie 280 

Dr. O. Willmann, litnpimchí 1'sychologio 3r2 

Hermann Bbbinghaus, Grundzuge der Piychologie 1 456 

D. Z fllosofle přírodní. Píše Dr. Em. RádL 

O vitnlismu \X\, 2i"iil 



Korespondence slovanská. 

M. M. Filipov Nekrolng- N«p3al J. Mihš 12.t 

Boria NikolaJeviČ Čiícrin. I>rše J. Míti STS, 46ii 



Dokumenty. 

K Cuprové kritice Hynova spisu. Pise Fraul. Čada 20(! 

Literatura. 

A. Domácí původní a překiadovit. 

Auerspei^er Václav, dr., Nesprávné úsudky deduktivní (Cdda) . SSó 

Balcule Frant. K-, Člověk a dobft moderni (Krejčt) 60 

Boutget Pavel, Studie ze souíasné psychologie. Přel. J. Mauer {Čádti) .... 223 
Brandes Jiří, Soren KieriiegaBrd. Pře!. Anežka Schulzová (Arne Nm'ňt) .... 471 
Clark John., Mary Hicks a Walter Pěny, Základy uméleclté vychov\'. Přeložil 

Paloika a L. Biljf {dída) 148 

Kramář Oldřich, dr., O výchově a učitelstvu (KrtfČi< 383 

Masaryk T. G., Sebevražda {Krejčí) •, 384 

Miiller Josef, Slob, v nových proudech školské, práce (Cdda) 149 

Neuhřífer Rudolf, Úvod do psychologie dítěte (Cáda) 140 

Peroutka Emanuel, Studie o císaři Julianovi (DrAna) 219 

Podlaha Antonín, dr., Bedřich Nielzsche a jeho filosofie {Pafirník'i 220 

Strouhal Čeněk, Akustika (Vlád. Novák) 57 

Tichý -ridée, Nad bahno (Knjcí) ., .128 

Tíima Josef, Vyučováni prvouce (Cňda) :!0I 

Wagner C, Žijmj prostě. Přel. L. ě>lc (Arne Noudk) 470 

Whitmann Walt., Vyhlídky demokraeie. Přel. Jung íArne Novák) . ■ . . - . . 140 

B. Cleí. 

Avenarius, Philosophie aU Deiiken der \Vett (Cdda) .4' 

• Kritik der reinen Erfahrung (Cdda) 47 

Der menschliche Weltbegriff (Cdda) 47 

Bon Fred., Die Dogmen der Erltenntnistheorie (L. Boudy) 31>4 

By.irnHoux Ceprtii, Ort MapKrnoia m iraeaíncMy (Miíšj 225 

Bunge C. O., Princlpios d; psíchologia inJividual y sociál (Tichý) ...... 473 

Carstanjen, R. Avenariuí.' .bio.Ticchanisehe Grundlegung der neuen Bllgemeínen 

Erkenntnisthcorie (CáJa) 371 

Cornelius Hans, Psychologie als Erfahrangvissenschafl (Krejči) 52 

Dessoír und P. Menzer, Phllosophisches Lesebueh (Papimikj 142 



III. 



Str. 

EbbJnghaus, Grundiiige der Psycholoei* iK"Í") ^SS 

Groos Karl, Das Seelenleben dca Kindes (Caďn) 233 

Heinrich W., Sur la fonction de ia membiine du tynipan {Ra,ll) 388 

Hess" Anton, Das Marchen vom Kausalzusammenhang (Krčeki 307 

Hoffding Harald, Philosophische Probléme (Tichý) íl75 

Kodisové, Studjs filoioficine (Cá.la) 453 

Kulpe O., Die Philosophie der Gegenwart in Dautschland {Rrrjči) 66 

Luy W. A., rixperimentelle Didaktik (Kádner) 150, 228 

Marucci Adiille, La volonla secondo i recenti prngressi ddln biologii e della 

philosophia [Tichý) , . 388 

Matussewski, Twórczoéf i Iworcy {Mačkal) 38S 

Menier viz Dessoir 142 

Miinsterberf! Hugo, GrundEúgo der Psychologie {Krejčí} 210 

Natanson Wfadyslaw, O teoryach maleryi {O Kramář) 224 

Nalorp Paul, Logik tn Leitsiitzen zu ahademischen Vorleaungen {Cáda) . . . 302 

Orlh Johann, Gerúhl und Bewusatseinslage (Seiikofer) . ■ ■ ^ 305 

Petzold, EIniŤihrung in die Philosophie der relnen Erfahrung II. {Otida) .... 448 

Platzhoff Lejeune, Paul de Lagarde lAnie Novák) 143 

IIpoejieMU Bieaj[jnM& {Miki) 146 

Bein, EncyklopadisohBs Handbuch der Piidagogik {Krček] 394 

Hibot Th., Uimmagination créatrice {Krček) .,.._. 6.> 

Richter Raoul, Der Skeptígismus in der Phllosophie {Cáda) 391 

Stilling J., Psychologie der Gesichtsvorstallung nach Kants Theorie de Erfah- 

rung (Loiiáá) 22S, 303 

Vorliindof Karl, Gesehichte der Philosophie (Papimík) 60 

Vvedenskij Alexandr. Filosoftieskije očerki (>. Mikš) 302 

Willmann O., Empirischo Psychologie {Krefči) 272 

Wilkowski Augusl, Éter (Kramář) 224 



Přehledy Časopisné. 



Annalen der Naturphilosophie 152 

L'«nthropologie 1B03 237 

Archiv rdr Kriminalpathologie und KriminaUratistik XIV 236 

Česká škola 310 

uesky íaaopis historický 70 

International Jouinal of Ethics 233 

Lehrerzeilung fijr Thuringen und Mitleldeulsehland 162 

Listy filologické 235 

Moderní revue 70 

.Museum 398 

Napredak ■ .... 395 

Naše d.)ba ■ .... 70 

Paedflgogiclíé lOihlcdv 311 

Přehled 71 

Revue de metaphysique et de morale 397 

Revue o neurologii, psychiatrii atd 233 

Učitelské noviny 69 

Věátnik feikýeh profesorů 67 

Zeitschrifl Túr paedag. Psychokigic elc 72 

Zeitschrift Tur Psychologie und Phys^ol. der Sinnesorgune 151, 312 

Živa 303 

Zprávy. 

Cena heidelbersk6 university . ■ . 78 Dle přikladu Carnegíova 240 

Ciiinci na švýcarských vys. školách 400 Druhý mezinárodni •jezd protilosufii 236 



H-. 



Sír 

Druhý meiinárodni sjeid pro ríc 

obecné díjiny oáboienstr: . . . ^M 

Elbut, studeatskj svas 2fr.< 

Feucrbuh Lodrik . M% 

FitosDfiefcí jednota . % 

Fischer Kuno aift 

HuBke! ArnošI '.iM 

KaalgeseUsclufí 4C» 

Kant jako člověk '.Si 

Kantovy "■<*«'•* 34C' 

Kongresy pro filosofii a p-jď>ok>p 7* 
Koagres pro expenm. ply^^kici: . líňr 
Korensbj o nrtlKilogii •ocnlakřck 

divochů 2:í 

Latiiu bez Ilsxe ErěuTvýni jairkcn 

pro vědu tíť.i 

Locte John 47ti 

Nedostatek BoireiBil v Ai^: . . . ;4t 

KekrslogT: Blin Aleianár . Tt 

BergmanTi Julius ....... ii'j- 

Bulora JokÍ 7' 

Čičcrin B 2«t 

Haoslick Edinrd 4X' 

Haffmas Lad .'7 

BcDODVier Kare' 7L 

Smiles ^""""■1 340 

Spcnocr rwrscrt . < ^ 

Tarde G ■■ňC 

Norská akBdfBnie véd ilWt 

Nové fakultf na tnúpcreiiě .... W^- 



ar. 

S«TXkV s — ^'-'"•'f-'" ?«iixs lí- 

-.-« ' 320 

iMíňakr > — ť.^.^-fgj.T .vnnoit 
Cí/áí 331 

•'^úka 6 seau tšB 

Pe&la*-: dic pé«Ka . .... 311 

?hfiňakLÍ m^s:! 3* tonnniiu. 3W 

kadas 313 

B ff BH Í S— ř ^>t fu3C7 T *■■*—'■—*' m 
t=k.'jp!aaá ;«mé:ka fU Samr. . 473 
Sa^ilOfÓB pro isberBEUiEC _ - . Ij9 

Siarsiwi H erdc- W f U3 

Súcrb 1 šu 19 

Samift piíťejíijái reťtemiiA Miimcft Sít 
Specdcs' b k"Jnt*m c nš - ^ . . 3IS 
S^om^ v Č«dibcži .-.-... 3 
^ račmoc ^mrl^ j-lasia«« - - LU 

7š/cmč pcOilKUttkr J. 3úiiuk.-4 . . . 3M 
7akit5 H» 

Itwmktt rs 

ir-nrrDTMa t Tobc ... . - . ití 

U paĚjmfikrá EakrsLE: . 1:3 

VspjiesM jab: .eciE rs 

Vei; ^jfa>:cl. aa aim. umrKMBMáí 71 
'ijůim. IÍ3Kn jsii ^ňsů - . . . rř. S£> 

ZájmtTŤ rotsodek -CV 

Zirrfnu DmreTsita . . - . - - . - H> 
X'síájiaíj jňatí Z!7 

2 ítjijíC Tolaiíio ;* 

Z/t^ima áaioi pro rďonuD škii^ 
* Pnakii M 



Prok. Dr. Josef DubdIk: 

Soustava filosofie. 

z pozůstalusti spisovatelovy vydal Dr. Ant. Papírník.*i 

I. Vstup. O metafysice.") 

Pravda-li jest, že našeho poznání stále přibývá, že staré vědy 
neluŠeným způsobem rostou a nové povstávají, že výtežkové jich 
roznášejí se do nejširších kruhův a že školství za pravou záštitu 
budoucnosti se považuje ukládajíc lidstvu tolik starostí a obětí: vy- 
niká lim jasněji potřeba filosofie, jež všechny ony vědomosti po- 
řádá, v soustavu vpravuje a nové vlastní výtěžky k nim připojuje 
za tim účelem, abychom se v té rozlehlé a rozmanité hojnosti obe- 
zříti mohli. 



*) POZNÁMKA VYDAVATELOVA. — ríilomnó pojednáni, ktaré původně 
mělo patrné vyjili jaku kniha, je vlastně jen definitivním, tu volnějším, tam doslov- 
nějším přepracováním a rozšířením dvou dřívějších článků téhož auktora: 'O p o - 
řadí nauk filosofických dle složitosti látkyi <C. Škola 1886., kte- 
rýžto článeK souvisí obsahem opět se staršími články >Archi tektonika vid< 
v Č. t. M. 1874, inovu otištěno v .Rozpravách filosofických- 1876., a »Uibcr 
die Keihenfolge d. p hil oso phi sch e n Doctrinen< v Zeitschrift Túr exacte 
Philos. 1886.), a »0 m e t a f y s i c e- (Krok 1887.). Při piepracovuni nevedl si spi- 
sovatel všude stejně; někde přejaly ze starého Článku celé strany dostavnČ. jinde 
zase staré odstavce buií rozšířeny aneb mezi ně v}ožcny odstavce nové, pojedná- 
vajici o dotyčném přodmětu s jiného hlediska aneb aspoň zevrubněji. Nejvíce pře- 
jato ze zmíněných dvou £lánků v čisle [[1.— V., méně v ostatních. Víee o tom při 
jednotlivých částech. — 

>So'jstava filosofiei zachována jí^st v rukopise (vyjímaje část poitlední 
•Náboženství a závěr<) a v přepise na čisto, dle tohoto rukopisu jinou rukou po- 
řízeném a k tisku připraveném, který však nepozornosti přepisovnČovou honosí se 
proti rukopisu četnými pravopisnými chybami. Ač pak i v tomto fřepise ještě sem 
tam škrtáno a měněno rukou spisovatelovou (at skoro do kuňce čísla V.), miížeme 
jej přece pokládat) za deHnilivní upraveni našeho pojednání, poněvadž opravy tylo 
(ýkaji se bud jen chyb pravopisných aneb věci docela nepodstatných. Vedle toho 
je však v rukopise zachováno na lístcích a útržcích množství roztříštěných p o - 
inámek a náirtů, rovněž k našemu pojednáni směřujících. Týkají se hlavně 
ČESKA MYSL, r. V., č. 1. 190). 1. lední. 1 



Dr. J<w«f Durdile; 



Vyskytli s« však hlasové, kteří opojeni jsouce množstvím vý- 
zkumů A v)'nálezů zrovna ivrJili, Že pokrok speciálních vód učini 
ňlosotii zbyteínou. Jak niítileJ takový vůbec vzniknouii mohl, bylo 
by psychologickou hádankou, kdyby rozřešení nebylo tak blízké. 
Dojem z rostoucího majetku bývá na mnohé duchy v podotčeném 



(ormjr •loborj, sp£«obu epiacovůií, pramenů, Urminologlc k pod. a jmou veUkvu 
vitrínou vprMOviny do díla. J«n ačkolik málo jich nevprneovino, a u ntliUrýeh 
itelic uni s bexpejnotli utííti, kam a«Í v pojednám měly byli tútteny. Melt li- 
mito nevptftcovnnými jaou dvě toaíaějšího roiMihu, nedokoníecě, palrni to til- 
bíbf k d«liiim roxkladům: 1. ovolnusli — poimijíci různytnt vyuiamy Klova 
i>volnos:« (občanská, politická), Mlktn na (Uch 4' suinkáeb. aUtl mílo phjiti 
iir!«ní volnotii dl« Htthtflt a vlislnín spraeovinjm (taliím, túi vi acháai. Tato 
vlotWa měla pHjíii do i- VI (Vtoha tn«taíy»leká.) 2. o aiboientivi, a Jeboi 
v«ledůl«iiiý momínt (vedk tříli. ktcrč í*ou ul uvodenj v i. Vit, .Náboienitvi a 
Kúvírai šD (liila uvadl, Ík uniúkuje a Mavní t« lato unlAkacE tjíká la pak I r&S> 
nýeh nibuieaitvi Ham^ch v jich hUvnieli vjoach. Vira je ní co jiného než \čia. 
proto aa nasi&i mvfitl dm. xda v náboicnsivi něco dokitíiio; kdyby s« mohlo 
táe ůok»za-,aU, n«bylo by tleba vity. — Ouatni rotirotiSoní pvsnimky }»i>u ufj«ay 
do pFedmluvy k >X1ctaly«leei (tento ttixer vyikýti le v poznifmkich nikolikril 
a mitke *b dle mého miriěnj vuahovail jea k načemu pojedniní. jež pud l/mX 
núvom uvádi laké prof. Čadu v Č. M. IV., 405.: jof ono beitoha akoro celč 
věnovaiKi meiatycÍM - vit ludpisy jednotlivých ěáati — a mimo to mest 
cadpiiy p[i> celek )eho - vit, tiie ^, mezi nimií suklor kolitat. vytkytuje «e 
také aPoku* o metafyslee*); mnohé i oich však jiou fUli osobni a bcte viubu 
k >S(rasiavi SlOMfie*. Za vprncovanych i navpraoovaných poxnámek oiývá m leccos 
opít v ijvodi) k sptMiratatovu vDějepisnému nislinu niosofíB iockéic 
scMt I, Praha Itlft!.. strana 3 20 Vydavatel nemohl se o>'»(m odviičiti lařtKní 
nevpraeovanýeh Uitf d^? dtla. nnií vubeo jakých zrnin, n,iíbri omexil s« J«n na 
opravy ohyb ptavopluiýeh a inicipunkínich v té íá-ii píeplsu, kterě ui tpisovalel 
nepřghliiel (koneo V., VI., VIlj Někde kolíU »ám aukior, na pr. méti myšlenka 
(y obou uvedených pojadniničh v Č. £kol« a Ktoku) a myšlénka iv rukopiie no- 
vjFoh táiui}; ta úCekm jedaolnoati pili ta vinde imyllínka* jakoilo p^ixdílií a lady 
Auktorem ^amj^m la »právnljll utnnnou drnu. 

Kdy bylo n ale pojednám sepsáno, neixe beipeJní urůltl; ale Jak u 
spibobiil Rpraoovini a dv-ou kuiýcb puinámek (jodna ■ datem *,', ISSS. o pojmu 
fllosoHcké apolkovčiiy, vpraeovnná také do míchu ělonku v í. V. a^i uproatred, a 
dnihá X '/t '^^- '* noétice — pusnaikoslovi) můtvme ■ jistotou soudiU, ncvsntklo 
najednou, nybri teprve průběhem delší doby, dle mého d>jinninj maii r. I8S8, ax 
ISÍ*!. kdy vyšel I. sešit •Oíjrp. nasunu Blosofle řaek^.i vjch^i úvode setkáváme 
tMi, aipoň oo 4o smyslu, s Itcklerou s ponnámek. urtoných dd pfcdniluvj imininj 
»M«taíyslky.. 

Co «t lýtc nadpisu MWho dilti, vídimc t potnánek, ie spitovate) kolital 
Msiínt nei mexi 10 růxnjFoii násvy, nci i^c koneíně u«iáli1 nt iSoustaví lilotoSei. 
Nadpisuje je pak lak sám a laké mluví o něm pod limio násvam v oěfclerýoh po- 
snimkacK. VeJle toho ntjlép« se mu umlouval název >Náatjn soustavy 
rilosafioké* (jednou tak nadpisigo), ktety hisdt k vic« kondenM vánému, itrafi- 
nétnu, pr^nmatjckéinu idui pojednáni, nepodávajiallio ve akutavnocti hotové tou- 



!MiuKlava niMoAv. 



Stavě osudný: sviidi jc s přirozeného stanoviikH k ti; blaliovi; do- 

ímaěnce, že jim le<J nebude potřeba vjce, nhy se siuruií o správu 

svého jmžnl. Se v&emi ostutniiiii starostmi chtijf i tuto starost od 

I sebe odmítnouti a vů£! takovému bohatství každou sprAvu jeho za 

|zbytečnoil přehlušiti. 

My v^ak ve &hod( s celou vgedni i videckou zkušenosti či- 
níme s&vírku právi opačnou, ž« lottž vzhledem ku pokroku věd 
bude (itosoňe £jm dále tim vicc znputfebi. Každé rozmnoženf vý- 
t&íkŮ speciálních vynese jí vedle sturých úloh nové úlohy, roz£iK 
obzor nóá u tudíž prostor, jenž ji vykázán. 

ťočináme tedy protívřlím; jeden t druhý ^len jeho jest výraz 
jistého přesvédČenť. S pokrokem <tpecialnlch véd potřeba ň^osulle 
bude mizeti, praví jeden, — bud« tim vlcc vynikati, pravi 
druhý náhled. Jakkoli íelní jsou přívrženci prvního a n« pohled 
vČTOjalného náhledu, hlub^i přihlcdnuii vcúe k uznáni drutiětiu 

Tím nemá řečeno býti, že srtaha filosotlcká i zkoumání spe- 
ciální vždy stejnou mčrou se zračí na duševní tysiognomii doby; 
nékdy Jedno, jindy druhé zieteinéji se vtirá pozorujícímu oku, ano 
tnohou velmi dobře siřidati se v dobách po &obé následujících jako 
vrch a důl též vlnité čáry, a jedno vždy v nejbujnějším rozvoji 
tivém právS nejc.tciněji poukazovati na potřebu druhého. Snaha 
k celku a liha k podrobnostem snad vylučujlež se v jednotlivém 
človéku, — v životč lidstva, u velkém vymáhají se na vzájem. 
A ncchf se speciální véda u nic nestará než o *ebe, nechí zahání 
vScchcn zřetel k jiným odborům a v prcmáhajici spousiě svých 
podrobností se utíipl: filosofie tak činiti nesmi, zfetel k ostatním 
vidám a k celku jest částkou úlohy její, náleží v podstatu její a 
skládá její odbor Rozdélenl práce zasáhlo až sem, ale nenátilé vy- 
niknutí Ďeltiých udborů speciulnich nic neujalo odboru nejsiaršimu. 



•lary lUofotické, by oiraem byt ptlmiínníj^l- faké roivrien v 7 Hit » ludpiiy 
jiůb pochod) od t;>ÍM>v«t«lc. Stk vyebixi na jcvo t)edn« poenámky, oiělo pojcdniai 
pďvoilno míti Jen čtyři iáili I. O mcttfysicc. — Zihady meuryaick*. II. INijImánI 
rnititysiky. III. Nauky filownekJ. (Rosdilcni viů^ IV. Fil<i*o)ie a nábotemtvi: t«d}- 
ruJCděKni r poilataií tiejnd jako ityni, jen ie vtfaněnn v mčnř Hai. 

Va xpúeobu litku vcdt Jfrm ti tak, ie d&l«iiU mhu. která v íláuku 
• O »ttaiysic«i-(illfi)a (kou huraivou, v ilánku 'O potadi nauk KnmfKAycb ald.< 
pioloicnř, V ndtopiKe pak a * prepiae poifu2«aa. tišijna jsou nyni k vůli jednot- 
noíll vqsais pro1i>x«itě. 

Ptavopta ponechán auitortiv. 

**) Cétt lato jeo aal b necele pol«vi«t Je nortl: oauUk přejat dotlovni 
a ítanku -O mcwfy.iee., a to Krok IMr. »lt. 67 —Mi. ada »tr. 6. (.Fy«k* nám 
vykUilá .,...•>- 15. (>.,.. n«íti na obyicjnó pfipouÍ:f>.) V. 

ť 



Dr. JoMf Uurdik: 



jak by se mnohým zdálo, nýbrž dodalo mu důrazu, nové práce a 
nového úspěchu, jak se v pravdě vídf. 

Cokoli se kdy vniklo a upřelo filosofii, to dvé ji zůstalo 
vždy, ie sice koni níco svého, svou úlohu, v niž JI jjni védy na- 
hrndilj nemohou, hledíc zjednati poslední výslednici, dů&tojné vé- 
domí o živote a celku, — že vžak spolu prihlédá ke vscm vědám 
a }ejich výlížky přijlmé, pokud se pro ni jeví důležitými- Filosofie 
rozvírá se na vícchny strany, ale všechnu kofisí k svému cc/itni 
přivádí a ji sobě uvědomuje. Ona nic od sebe neodmítá, ale všemu 
spravedlivě váhu přisuzuje, chtějte užiti toho k největšímu úkolu 
svému. Daleko otázok tak zv. denních nalczá se mysl v pravdě 
filosofická, ale to není vzdálenost chladu, není to lhostejnost ani 
ncvifmavost, nýbrž posice k soustředěni nevyhnutelná. 

Na základě takových úvali, k nimž bylo by lze přibrati pod- 
por ze všech dob a ode vSech národů, kteri se li]oso5t obírali, 
podnikáme výměr, v němž klademe váhu na obá, na zužitkovacl 
přehledání speciálních věd i na vlastni úlohu její, — a pravíme: 
Filosorie jest véda, která na základě výtěžků ostat- 
ních véd sestrojili hledí jednotný názor světa. 

Nu poíátku prý byla jediná véda, — totiž filosofíe nemela 
Jména ještě. Než za nedlouho počaly se jednotlivé vědy rozvět- 
vovati od společného kmcae a postavily se vedle filosofie pod 
zvláštními jmény. Za času Aristotela už vidíme rozlišeny mathc- 
matiku, Tysiku, logiku, psychologii, politiku ajmé, proti nimž však 
filosofie drži svou vlastní prvotnou úlohu a podle toho také název 
svůj pozměiiuje, zvána jsouc filosofií prvou {tptíovoipíe ai/ér^), 
a později, poněvadž z dúvodii didaktických položena byla p o fy- 
sice, metafy sikou (rň fiětíe tA qw<nxá). Jestliže nyní v název 
filosofie pojímáme celou řadu věd. zůstala melafysika ncJČelnéjšt 
z nich: ona plní hlavni úlohu filosofie. Ani ostatních filosofických 
nauk samých rozkvět co neJbohalSí nikdy mclafysiku ncodčini, ne- 
nahradí, nýbrž novou spíše louhu po ni roznítí. Ona to jost, jez 
hledí sestrojili jednotný názor světu, a právě proto prihlédá ke vŠcm 
vědám; nno tyio pracuji pro ni, a necht se rozcházejí sebe více. 
v n( nacházejí koneéné svého sjednocení. Pověstné slovo o jakémsi 
rozporu mezí metafysikou a speciálními vědami platí jen o ně- 
které metafysicc :i nezH k celku situace, msjic jen asi tu pravdu 
do sebe jako slovo o nepřátelství mezi mozkem a jednotlivými oudy 
našeho léla. 

Podávají tedy viechny védy piisněvky k pčsténi meialysiky, 
ba samy se v něm účastni i nevědomky. Záhady metafysiky čnéjf 



SbuHMá fitosoflí. 



do vScch, prvky a úryvky její nalézáme ve viech. Čftn vice vědy 
velebíme, ílm pevnéjJími je býii pravíme, lim pevnějči so nám 
ukáže metnrysikA, vidoucím, že zrovna v nich ona základy svč 
má, že se od nich r>eodvraci4Je, nýbri neu&lále v nejužším 9 nitni 
styku Irvá. K lomu konci některé z meh projdeme sitdťce po ko- 
řisti melaryslcké, 

Fysika nám vykládá, >v Cem zileii podstata- zvuku, 
svěiU, lepla — Že totiž mimo mne stévaji pouze kmity jisté látky, 
kteté ve mné přisluíný pocit způsobuji. Bez mého niira zvuk by 
nepovstbl: mluvím-t) icdy o zvuku, předpokládám nitro. Zjev 
zvuku, sváila, tepla jest můj pocit. íili íirSim slovem Hitno, moje 
představa. Ježto před•>^ava v jazycích evropských byla ozna- 
mována výrazem idea, Iz« také Hci, že zjev zvuku jest moje 
idea. — 

Poznatek tento rozžířcn byl dále na všechny zjevy. Mluví- 
me-li pak o vzduchu, o vlnách v nčm posiupujícich. jsou tyto 
i vzduch sám opčt zjevem, tedy (akě moji ideou. Náhled, který 
onen základní poznatek rozšiřuje na všechny zjevy, pi-irozcnč sluje 
i J c A 1 i s m c m. 

Základní poznatek ide-ilismu bedlivě liší při zjevu dvě stránky 
jakožto činitele: zevr£J$i podmínky <ku přikladu k m i l y) a nitro. 
Považujeme-li ony podmínky opit za zjevy, nastává počaté roz- 
lišeni znova, a tak se zevnější činitel odSinuje pořád dále a dále, 
íinitel vnitrní viak postupuje v popředí, aŽ konečně vynikne on 
sám a podmínky zevnější se zírati. Pak zni vzorec iilealismu lakto: 
všechno způsobuje moje vlastni nilro, i to, co se mi z počátku 
zdálo zevnéjfi podmínkou; jen subjekt jest, a objekt jest jeho 
dikm. lo jest idealismus subjekiivni, iJcalismtis v jednu stranu 
OVikm důsledně, ale právě jednostranně provedený. Ve Své kri^* 
nosii popirá jsoucnost věcí zevnějších, vlastně mimo mne stáva- 
jicich, jako bych řekl: ^já popírám vše. co jest mimo mne,* jen 
moje nitro jest, jen já jsem. Ten záhrev, jejž okamžité čiju. Jest 
můj stav, má představa; ale slunce, které příčinou záhrevu jesi, 
rovněž lak moji představou. Můj bližní, jejž vidím a za podob- 
ného sobě pokládám, jako všechny ostatní bytosti, nejvzdálcnčjší 
a ncj podivo řjSi, zkrátka všechno vSudy — mojí představou. I sluší 
tomuto nž do krajnosti provedenému idealísmu Jméno thcorc- 
llcký egolsmus či také solipsismus. Kdož toho stanoviska 
•kulečné doSli, i jini, kteří o nich pouze vypravuji, tvrdívaji, že 
prý solipsismus Jest ncvývrnlný. 

Chemiu nám vypravuje o prvcích čili o tělech jednoduchých. 



Ur. Jo*«f OuMilr** 



jichžto nelze rozložití dále. vSak z nichžlo všechnA ostatní třla se 
skládnjí. Atom kysliku s4m nikdy se neměni, zňsiává vždy tím, 
čím Jest; a kdyby stával ve svčtě samojediný, nenastala by žádná 
Kcnéna vůbec. Pfímysl, Že by v tomto připadé mohla zmŽna na- 
stati, tedy atom kyslíku nlííin jiným siátl se mohl, luiba odmítá, 
— klade však 9 plným přesvédčenim něco trvalého a shledává 
v něm bezpečnou záruku jistoty vSech poadéjSich poznalkfi svých. 

Ale ani sloučenina chemická nemizni se, pokud siojf sama 
o sobe. KNd» zůstane Icřidou na včky v£kův. Naznačme ji, ano 
vác vůbec, symbolem A li: tu. kdyby se zmína stáli meta, né- 
které vlastnosti (.-1) zdstanou, jin6 {B) znaizt, a na misií jich nové 
(C) se objeví, tak že puk v£c nnznsCena Jest symbolem .-I C. 
V okamžiku přechodu véc Jest A li i A C; myšlénka. Že véc 
v okamžiku není více tím, iím bylii, a přece si osobuje lim byli, 
obsahuje v sobí drsný spor. NSco lakového bez prííiny státi 
se nemůže: ano něco jiného musilo přijití, co zménu způso- 
bilo, — na křfdu kyselina sirková, jež kyselinu uhličitou vyhnala, 
aby 2 uhličitanu stal se síran, z křídy sádra. Lidé onen spor cílili 
záhy B proto. chtČjícc myšlénku změny opraviti, přtčiňují zde po- 
jem příčiny, jenž jí doceluje. Všechno, co se déje, má svou 
přičinu. nebo záporně vyjádřeno, bez příčiny nic se 
neděje; nic samo sebou zjínačiti se nemůže, a kitždá změna, 
každé zjinačeni má svou příčinu. To jest zásada přiČinnosli, zá- 
sada, již přírodní véda a vfibec v^chno zpytování uzná%-á a před- 
pokládá: vysvětliti zjev jest ukázati příčiny Jeho. 

AvSak onen pomysl o změně, která se déje bez příčiny, také 
se udržel, ano došel rozmanitého vzděláni 1 pojmenováni (dění bez- 
příčinč, nikáni absolutní či prosté, a jiné názvy). My jej zumitáme, 
poněvadž příčí se zásadě píičínnostl. 

Fysika ovhetn vykládá, jak povstává zvuk. ~ ale vyšetřila 
to Icprve pozdéji, spletitou prací myšlenkovou: dříve nám dán jest 
zvuk sám. A lak vůbec: co mi prvotně dnno jest, to jest pocit, 
stav mého nitra. 2e najednou pocit povstane, toho piíčinou nejsem 
já sám, nýbrž musi také býlí něco mimo mne, co na mné nezti* 
visi, ale v jakousi vzájcmnust se mnou přijíti můžu ; neboť dění 
bezpriČiného není. 

Tak mno zásada pnčtnnosti sama nuli k tomu, abych uznal, 
že mimo mne existuje néco, věc (n-s). Timto poznáním jest 
extremní idealismus vyvrácen a ustupuje jinému poznatku, že mimo 
mne jest věc. loliž nějaká příčina pocitu mého. jejž já sám re sebe 
zploditi nemohu. Pozminí toto už Jest realismus. Kdo by zde 



Soustav* fllcxonc 



namítal, žo zrnina mil£e také nastati v n í t r n i pHČinou, pokládal 
by v bytost vniternou přece zase jisrou dvojici (Část Činnou a část 
trpnou) a mimo to mohutnost, samoiJččnč počínati radu změn, ktc. 
rážto mohutnost pn bedlivějším přihlédnutí odhaluje se jakožto děni 
bezpíičtné, ledy také nemožná jest Nyní vzhledem k sotipsismu 
mažeme doložiti: solipsismus hyl by nevývramý, kdyby nebylo 
príčinnostl. 

NČkdo by řekl, že dostačí pokládati sily, které mimo mne 
existuj) a na mne působí. Ale sila, která působí, předpokládá zase 
svoji příčinu, totiž vŽc, jejížto silou jest; sila bex tJikového věc- 
ného nositele bylii by dSnim bez příčiny, tedy také nemožnou. Sem 
náležejí výrazy, které nemožnost tuto naznaiují, jako jsou: *s{la 
nevisí v prázdnu* ; ~ >každá síta má své východisko a pQso- 
bÍ$ko«; — »jako hyb nemňže býti bez ničeho, co se pohybi^e, 
lak ani síla bez svého nositele* u p. Síly vznikají, když už vhd 
jsou: ony nás vedou k témto. Ne síty zplozuji bytosti, nle bytosti 
sily. Siln jest sama záhadou, bývá přechodním hlenem nebo po- 
můckou u vysvítlování zjevu, ale nevysvítlí ho do konce. Poslední 
příčiny zjcvA nemůžeme si zase mysliti jakožto pouhé pQsobeni 
(a sila jest jen jiný výraz pro toto), nýbrž jakožto včci, které sku- 
tečně a trvale existuji, totiž bytosti. 

Myšlénka postupuje dále, dráhu její ukazuje lučba. Bytostí 
ony myslíme si jednoduchými a nemňžeme přestati na jiných; tcprv, 
takové jsou poslední příčiny. Někdo namune: >Alc kyslik sám 
jest složen* - nuže pak jsou jeho složky to, k čemu sméiHi- 
jeme, pak JEou ony poslední a jednoduché příčiny, bytosti, ze kte- 
rých se vkchiio skládá, prvky v myšlenkovém či spekulativním 
smyslu slova, trebn bychom jich ani mikroskopem ani chemickým 
zkoumadlem proukázati nemohli. 

Něco. co by samo bylo, nikdy by se neměnilo; neboí není 
tleni bezpřiČiného, Vznik 1 roKn'anitost pocitův nelze si jinak vy- 
svétliti nežit že Jest mnuho příčin mimo mne, Tedy stává množ- 
ství bytostí; realismus tento vede nejbližším krokem ku plurnlismu. 
fenž vj-vracuje každý monismus čili nauku, že jest Jen jedna by- 
tost {pávov). Kdo klade jedinou bytost, není s to. aby pochopil 
rozmanitost a promcnu Jevící se na všech stranách. I^echod od 
Jediná k mnohosti bývá závadou lakových soustav, pončvadž jest 
nemožný a předpokládá uznáni sporného pojmu o dénf bezpříčiném. 
NecM ono jcďino zove se i d e a nebo vůle, neschopno jest, aby 
sloužilo k vysvčtlcní mnohosti, proměny n rozmanitostí. 

Kdyby však tyto bytosti byly vesměs stejné, nevzniklo by 



Oř. JomT Dnrdik: 



Žádné dění. Kdyby bylo sebe vStii mnoiství atnmů kysliku, nena- 
stAlo by déní chemické. Právě činnost chemická Jest nám poukaz- 
kou k rozdílnosti qualit; v dobách, kdy Udě neznali povkhy che- 
mismu, mohli so spi^ <;pokojÍti atomistikou qtinntit.itlvnl. Mezi ky- 
slíkem a kyslíkem ncni žádné alVinily; k té potřebí jent jisté pro- 
tivy mezi oběma slučkami. Nespo£ívá-)i důvod k činnosti v povaze 
jediné bytosti, nedostav! se ani, když těchto bytosti stejných bude 
více; dosta%'t se však, je-li v bytostech nčco, cu si na vzájem od- 
poruje, tody něco stejného a něco protivného. Proto stanoví che- 
mie prvky rozdílné; některé z nich jsou sobí více, jiné méně pro- 
tivné, slávaji ledy mezi nimi stupně protivy s chemie je také 
podle toho pořádá v určité skupiny. Rovněž lak při bytostech vil- 
bec předpokládáme nejrozmanitější pruttv}-. 

Ale ani to by jíšté nestačilo, kdyby bytosti, sobě více méně 
protivné, existovaly úplně mimo sebe: jedné by po druhé nic ne- 
bylo, jedna o druhé by nevěděla, — nevzešlo by děni, K tomu 
konct bytosti niusi přijíti v jakýsi styk, býti spolu nebo pohromadě. 
BudleŽ ostatní bytostí jakékoli, jedna b>-tosl sama nepočne změnu, 
neuvodi děni, tak že spolubyií či spolek jich teprve to učiniti může. 
Jiného východiska zde nebývá. Chemie nám lo zase dotvrzuje co 
nejnázorněji : křída a sirková kyselinu nepůsobí na sebe, }sou-Ii 
vzdáleny jedna druhé; dént počne teprve při nejuž&ím jich styku, 
a tak se má se všemi sloučcniniimí. Jen ze spolubyll Iňtck vy- 
rozuje se dění, působeni, síla. Kterak? — toho ovšem nevime 
a můžeme o tom jen domněnky strojiti — ku příkladu, kterak se 
slučuje atom kysliku s atomem vodíku, — ale tolik jest jisto, že 
musí býti quality z části protivné a že musí přijíti dohromady. Nic- 
méně i zde chemie drží nepodvraině tu zásadu, že nechf se při 
tom s oním atomem kyslíku děje co děje, on sebe stále tím za- 
chovává, čim jest, Že na Jeho vlastni qualilč nic se nemění. Pro- 
ména se týká něčeho jiného než quah^, totiž poměrův. ve kterých 
bytosti k sobě stojí, Jich postaveni, vzlahů, skupin, ale bytosti 
samé proměna nic učinili nemůže, nic od ní odervati. ani nic do 
ní vpraviti. Zrovna tak jako jedna bytost druhou nemůže ani v byli 
vyvolati ani uničiti: tak ani nemůže na ní nic opravdu jinačiti, 
by( ony sobě co nejvíce odporovaly; ony se snad rouchají na 
vzájem, ale neruší, ba ani porouchati so nemohou. 

Důsledné myšleni na základě přírodních známostí vede k re- 
alismu i pluralismu; jsou bytosti mimo mne (ros, reály), Jest jich 
více, jsou jednoduché a prvotné. Kdyby nebyly jednoduché, sklá- 
daly by se z jiných u pak by tyto byly prvotné bytosti. Pravou 



SvuiUt* niotvAe. 



jejich povahu íi qualitu ovSem vypsati nemŮžíme. Ale jak í — 
vždyí chťinie nám popisuje prvky, — popisuje chtor, či vybíti 
vlastnosti jeho: jest tělo jednoduché slíiipenství plynného, bnrvy 
zelenavé, zápachu dusivého, chuti otravné, »peci(ii:ké váhy 2'45 
atd. To však jest celé množství atomů chlorových, a knidý atom 
chloru sám už jest zjev, vyplývající ze spolku četných bytostf, 
mezí nimiž také jsem já. A (u vstupuje zase v právo své živel 
Idealistický; jako ten atom chloru jest zjev, tak i ostalnf atomy; 
i vlBstflosti jich, — tedy jsou způsobeny nejen podmínkami zev* 
nčjšiml, nýbrž také mnou. Realismus prohloubený pojal do sebe 
hlavni poznatek Idealismu, ale árie se také zásady pHíínnosli, ne- 
dohnal ho do krajnosii, a tim způsobem uznávaje, co jesl v ncm 
pravdy, a osvojiv si (o, teprve jej překonal. Tím se li^í tenio vy- 
tHbený čili Klosollcký realismus od realismu vjedniho ^ili naivního, 
kterj- zjevy beze v§eho pokládá sa véci o sobi 8 základnímu po- 
znatku Idealismu ani noroEumi. 

Milžeme tedy z fysiky (v Šlr$im sm)'Ste, kdež zahrnuje i che- 
mii) vyloudit] hlavni její Zitsady i výtěžky o atomech, a obdržíme 
meialysiku, která J«»t vlco r02iliena, nežli sc obyčejné připouští. 

Postupme dáte v radé pifrodnich véd, k Tystologií či biologii, 
jež zkoumá zákony tčla živoucího, ústrojence čili živoku (orga- 
nismu). Nerost se dá ovšem rozdrobiti v nejmenší částei^ky své 
stejnorodě s celkem; pozorujme viak bylinu, jež má ústroje (or- 
gany), tedy složky různorodé. Bylina roste, vyvinuje so; byla Jed- 
nou menší, před lim jeŠté menŠl, a tak dále jdouce v myšlénkách 
až do semene byliny shledáme i zde, že není celé zrno semenné 
stejnomérné zárodkem jejim. nýbrž ten Že včzi ješté hloub, v jed- 
nom miste semene, z néhož vlastni počne puČeti a se vyvíjeti. 

Jest to jediné místo v semeni, buňko, praivar organický; přcd- 
stavujmeŽ si buiíku sebe menší, složena z čaMek jeite menšíoli 
zQsunc piece, a tak přijdeme opět k částkám nejmenším, k ato- 
mům. Jako ntomy mohou skládati hmotu tvaru nahodilého (bez- 
tvarou), jako mohou skládati krysiall. tuk mohou 1 skládati buňku 
u dále celý urgani&mus, kicrýmíto poznáním nabýváme nového 
rysu pro svou představu o posledních složkách. V mechanice nám 
stočí pouhé body, schopné hybu, ve fysice n v chemii přistupuje 
rozdílnost atomů co do qualily jich, biologie konečně nám po- 
skytuje daléiho svétla o tom, jak si atomy představovati máme. 

Ale podobná kořist kyne nám z jiného zdroje, kdež jedná se 
o nitru bytosti, totiž ze psychologie. Vniterný činitel sice už vy- 
stupuje onde též a předpokládá se, ale výslovným zkoumáním jeho 



10 



Oř. JoMÍ Ourdflt; 



obirá sc zvlii^ini véda, prťivé psychologie. Ani díní vnitřní nevis 
v prázdnu, jest uvnitř bytosli, n tak nás myšleni nutf užnuti, že 
ony jednoduché bytosti, z nichžto svil se skládil, jsou bytosti nllra 
schopnv, bytosli vniterné. Potud jim přislu^i jméno monsd; déni 
ínitřnf v£a(t (}a\^^í déni zcvníjSi") může nastňti v bytosti jen za 
spolubyti s jinými bytostmi a podléhá také zasadí pHíinnosli, 
Prvotně bytosti nejsou monadami, tak jako nejsou prvotné atomy; 
ale za spolubyti s jinými mohou s nimi zmény nnstávati (dSof 
zevnéjšl, hyb) i zmfiny v nich (déni vnitřní, předstnvováni). Tudíi 
jako Btomismus prirodnický, jest i monadismus v realismu ňloso- 
fickém obsažen. V jednom i v druhém případe zůsiávíí bytost tím, 
čim jest; z vcníi nic do ni bo nevpravuje, toliko néjaký stav na* 
vozujc. pokud ona sama se vzpfrá proíi možnému poruchu a sebe 
zachovává. V trvalosti a nemíní i vosti posledních jednoduchých 
příčin má i trvalost a neméntivost zákonil přírodních, totiž stálých 
pravidel vzniku a zániku, svůj bezpečný podklad: 

Přírodní vědy samy stále k tomu poukazují, mctatysiku jatíousi 
předpokládají a iiryvkoviti nás s nimi seznamují. Dějiny jcjtch nám to 
zevrubněji dosvědčuji. Není lepšf školy průpravné, není lepšího 
ilvodu do samého středu mctafysiky ncžli v těchto naukách nejen 
se poohlédnouti, nýbrž rádně v jejich nejčelnijii záhady se pono- 
řiti. OvSem pro obyčejný výkon, při kterém bíii o praktický vý- 
sledek, chemikovi stačí také obyčejný předpis, jak se co dělati má; 
— týž chemik pH svých analysách (řepy. cukru, barev, krve n j.) 
nemá pranic cu činili s metiifysikou. Proto mnozí postavivi« sena 
toto stanovisko ji vůbec prohlásili za odbytou. Jakmile v^ak myslící 
člověk poněkud vnikne do speciálních oněch věd, narazí citelné 
i\a záhady melarysické. Jestliže povrchní okus přírodních poznatkův 
odvádf od metafysiky, hlubší doušek z-ise k ni přivádí zpět. 

Děni vůbec všechno vzniká ze spolubyti bytosti. Jiného vyš- 
šího rázu však nabude, když sestouprly se bytostí, které jsou si 
také víc« méné vědomy svého nitra, když utvoří společnost 
illl spolek v nejširším smysle slova. Nove záhady tu nastanou, 
nové zákony, které badavou mysl vybfzeji. Zkoumáním jich obírá 
se opět zvláštní věda, jež podle látky své nazvána jest spolkovčda 
(sociolotíie) a na výtěžcích věd předešlých spoléhá, ale něco svého 
nového uvádí, co jen ona rozřešiti muže. Z výtéikův jejich však 
op^ plynou znamenité příspěvky pro naŠe poznáni jednotlivých 
bytostí, přidávají se k předešlým, doceluji a pozměňují je. 

Tak nejdříve z fysiky a z psychologie nám plyne něco po- 
učenf o tom, Jak si mysliti máme prvky svéta, abychom na zá- 



SmiiUvu IUmoO*. 



II 



VMS Jich vysvětliti si mohli úkazy svéts. PodobnS z dalSího stupni 
nauk. z biologie a sociologie, vyplývali Imdoii príspĚvky k témuž 
poznáni n sjednoceni svého docházeti v meUfysice, tak io vé- 
domosti naSe o bytostech stále množili, měniti a zdokonalovati 
se budou. 



il, Záhady roetafysiky. *) 

Stničný průhled uvedených nauk vynesl nám hojné látky ná- 
ležející v mctarysiku, závažné a proslulé záhady. Především roz- 
Uchu mezi nitrem a zevníjškem. Ona sama už jest úkon duSevní, 
- uvědomili si ji, jest poznatek metarysický. Ji provádíme veskrze; 
vnitrní slávy své pak znázorřiujemf si zevnějšími obrazy « nazna- 
čujeme je výrazy vzatými ze zcvnČjSka {viz v logice naznačování 
pomérů myšiének obrazci, názvosloví v psychologii, o poesii um 
nemluvíc) ; naopak zase poměry mezi předměty zevnějítmi oživu- 
ieme obdobou s vnitřními stavy svými. Provedená metafysika zú- 
hadou louto zevrulinéji se obírá. .Ale aby človčk drive snad cele 
v£dy mu3il prostudovali, psychofysiku, morfologii organismů, ana- 
tomií mozku a podobné, než by prý byl si sviho nitra viíJnm: to 
není pravda. Ono se nám nczjť\'Ujc na základě vĚ4cckých poznatků, 
nýbrž jest bezprostředně jisto. Miizo-liž tedy dokázána byli jsouc- 
nost nitra? — Co jestJúkaz? Rozhodnuti, abychom něco za pravdu 
uznali na základe důvodů. Ale pojetí důvodův i ono uznání samo 
děje se v nitru mém. — tedy se vždy to, co dokázali se má, uŽ 
předpokládalo. Nílra svého jsem si jist bezprostředně; žádný důkaz 
nemůže mi více Jistoty o něm vpraviti, ano i to, co zvu zjevem 
zevnějším, jest stav nitra mého (idcalismus), ovšem nejen jim. 
nýbrž I jinými jeStě Činiteli způsobený. Jest to jen účinek chorobné 
choutky po původnosti, žádá-li kdo důkazu. Že máme nitro, jako 
zabloudi'11 až k tomu pokusu, dokazovmi opnk, že lolíž ani žádného 
, nitra nemáme, žo m;.'nlální včdomí jest něco nemožného. 

Jistota o vlastním včdomj tak jest s>lná, že po dráze její po- 
znatek idealistický rozéfiil se aŽ k n^zaz^Smu konci, upírati toliŽ 
zcvnéjžek; 'jen nllro jest* - náhled extremního ideahsmu čili 
solipsismu. A jemu v£ni se musí jsoucnost zcvnějska dokazo- 
vali, COŽ aspoň na pivn) poslech nezní tak nesrovnale, jako do- 

■ *) C«lá UIo idst j««t jen t>bilrnyiii • podrnbným roivcdenltn lotio, oo ilruíni 

'niaifiitaff v iUnku lO in«tBfysk«>. Krok iSSr. sir S». (•■!« podobni koiM ...•) — 

01. <•... v píemiUnt meitíjtickimt.i V. 



.!> 



Or. JmcÍ Durdik: 



kazovati nitro. Tento přímysl musí býti odmítnul hned a I i mi ne, 
onen však jest skutečná úloha metarysioku. Hlavni tajcmsivi a 
Opora dAkezu o jsoucnosti zevnČj^ka spuiivá v zásadu příčínnost'. 
Kdyby nebylo nic mimo mne, kdcílo já přece mnohost i proměnu 
zrlm, musil by vo mne tkvíti zdmj toho vScho, totiž princip ab- 
SOlutniho nikání, dění bezpríČiného; jej však údmilárn, tedy jsem 
nucen míti za pravdu jsoucnost néČcho mimo sebe (realismus). 

MinJme zde pnčinnosl ve siTi>'sle exaktního zpytování. Jest 
známo, jaké úvahy o ni byly podnikány, s ncjrQznčjŠích síran. 
Jedni za pouhý zvyk (post hoc, ei^a proptcr hoc) ji vyhlásili, 
druzi za výtČick výkonQv indukčních, jiní konečné za 
pouhý úkon našeho rozumu, kategorii íntellektu Co se týče 
prvního náhledu, sluší mu přiznali, že chtSI vysvětliti pnčin- 
nosl, a ve snaze tč uhodil na Čásf pr<tvdy, aspoň v psychologickém 
ohledu. Ano zvyk nás uvádí v poznáni čilí v píodstavu pričinnoslí, 
probouzí ji v nás, jeví nám ji v posloupnosti úkazův, — budiž, 
příčínnost jest vysvětlena, ona jest účmkcm a její příčinou jest zvyk. 
Patrno, že se tímto svSdným principem zvyku přiČinnost vysvěilí, 
když se přičinnost předpokládá. Nebo co Jest vysvětliti zjev? — 
převésti jej na zjevy Jmé, jednodu^^I, ze kterých nn jakožto účin 
nutni vyplývá Řic, že příčinou prťčinnosti jest rwyk, sluje ji před- 
pokládali. Zvyk tedy nedosiačí, celá argumentace ona točí se v kruhu. 
— Druhý náhled podstatné spadů s prvním v jedno: při indukčních 
výkonech přičinnost už předpokládáme, nepřicházíme k ní teprve 
po indukci, onu není tedy výtěžkem, nýbfž podmínkou indukčních 
výkonů. — Hloub do věci sáhl náhled třetí: přivé že přičinnost 
pHmo nevnímáme v empirii své (nýbrž jen posloupnost), vysvitá, 
že ji odtamtud nečerpáme, nýbrž ze sebe, a pak jeji pomocí teprve 
onu empirii budujeme. Tím příčínnost dostává ráz subjektivity, tak 
že zbývá otázka, zdali i vécí o sobě samy ji jsou podrobeny. 
Subjektivita neznamená zde individuální libov&li, nýbrž lidský rozum 
vůbec, tudíž tento náhled o přfčinnostt požrdnvkďm naSím lépe 
vyhovuje, nechť se ona druhá otázka stran vécí o sobe rozhodne 
tak či onak. Původce v^k sám náhledu toho pozdéjt výslovné 
vécí o sobe prohlaiuje wx příčiny veSkeré naSÍ látky empirické, a 
tím poukazuje k otáicv, zda-H se tím viím (zvykem, indukcí, zá- 
kladním úkonem rozumu) povaha pfičinnosii vyčerpá, že to jsou 
sice pKspěvky ku poznáni, zcjinénn, jak zásada přičinnosii v čIO' 
věku k uvědomění přichází, se iribí a vyvinuje, — a není^i ona 
objektivnim svazkem mezi ve o ni i, — což jest tedy čtvrtý 
náhled o příčinností. i.e pH tom opét mnoho záhadného zbývá, ku 



SouMavA filotoflr. 



IS 



pHkladu, jak se to džje, uby Jedna víc v druhou zasahovati, na 
ni pfisobiti mohla, a podobné, rozumi se oviem; ale tu právě 
bud uznime ony dalfií zjihady, nebo jsme narazili na opravdové 
hranice svého pozniní. Rozmrzeni jsouce takovými obtížemi ko- 
neční mnozí chtéli celé záhady se zbavili a tvrdili, že příčin* 
nosti vQbec není, popřeli jt, uni£ili a tak by nebyto Čeho ře- 
šili. Rozrcicni toto jest vůbec nejšpatnější ze všech, poněvadž vede 
k absolutnímu nikání, v nČmž obsažen nejdrsnější spor, A že jest 
non A. 

Zde nebHi o to, abychom předem vyltčili, jakým způso- 
bem v knždém případě z příčin následiye účin. nýbrž o pojmovou 
otázJcu, zds-M k danému zjevu vyžadovati příčin. A tu odpovi- 
dAme. že ano, — ponftvadž opak toho, totiž tvrzeni, že by zjev 
nemel přiČin, vede k čirému protimluvu a podeiíná nejen možnost 
zikonnoisti v dční zevnéjším, nýbrž i možnost mySIení samého a 
tudíž vřdy. 

Popisovati pouze, jak co za jiným následuje, bylo by ne vy- 
svítlovaii, nýbrž výhost dáti pričlnnosti, bylo by spadnouti v pro- 
past absolutního nikini. 2Cvyk i indukce maj! svou důležitost; jimi 
se představa pričtnnosti probouzí, v případech jednotlivých stopuje 
a určuje, ale záhada její v hloubi nerozřešuje. Pomysl o základní 
kategorii rozumuji sice hloub objasňuje, ale otázku platnosti pro 
víci o sobě nerozhodnutou oslavuje. Nezbývá než uznati jediné: 
pHčinnost Jest objektivní svazek mezi včcmi, — k čemuž i Kant 
tám nezdolné puzen jest. 

Proměnu zevnějši naučili se lidé pojímati jakožto spojováni s 
rozpojováni základních složek. I přicházíme v každé včdé ku prvkům, 
jejichžto iiualitu nepoznáváme, ale vztahy jejich nám se různými 
zpĎboby zjevuji. Tu nalézáme pole svému zpytování, chiéjíce po- 
znati pravidla, kterými se ony zjevy spravuji. Složky irvaji, jen 
skupiny se zjinučuji, - i vznikin nauka o atomech, o monadách, 

bytostech samusiatné exislujícich (melafysický individualismus). 

Jen jednotlivci existuji, na přiklad jednotlivé, určité atomy, 
neb jednotliví duchové; s nimi nebo v nich děje, proměny, stavy. 

1 odmítáme všechny vytáčivé všeobecně principy, které zde před- 
časnou jednotu hodlají uváděti, jako jsou na příklad všchmota, 
v&esila, vseduch a podobné. Všeduch jako vsehmota jsou jen 
pomocné nebo přechodné pomysly, pn kterých ustati nemůžeme 

Metafyzický individualismus neodpírá ethickému idealismu, 
an se s ním na něčem třetím sjednati dá, ba vlastně on jediný mu 



J4 



Dr. Joití Durdífc: Soustava Hlosoll*. 



popřává volného místa. Neboť ethický poměr má ;en smysl a jest 
možný prává mezi osobami, které více jsou než miznouci mody 
podstaty jediní;. Metafysický monismus činí othiku zrovna iliusomí, 
■i pHkňzané Sisié lásky čini egoismus. Jen mezi samostatnými oso- 
bami ona jest možná: mám-lí bllžniho milovati z toho důvodu, ie 
jsem v něm vlastně já, přestává onen význačný znak, totiž dvé 
bytosti, — jest jedna toliko podstata, a všechna láska jest pak jen 
sebemilstvf. 

Prijde-li jedna bytost ve spojeni se skupinou jiných, nastane 
i v ni proměna (džni vnitrnf). jakýsi stav se navodf, představu 
v nejŠirSim smysle slova. Promitá-ti pak bytost tuto představu na 
venek, na východisko zevnějších podmínek, povstane zdanit Jakoby 
ona představa byla vlastnosti, pnmSlkem skupiny samé a na ní 
jakožto na podkladě svém ikvíla. Tak na pKklaJ žlutá barva zlata 
jcsi vlastně jen ve mní, jest můj stav, moje představa, může 
vzniknouti jen součiněnim bytosti jedních s bytosti mou, — ale 
já ji promítám mimo sebe, kladu na skupinu oněch bytostí, o níž 
pravíme, že jest podstatou (substantia), vlastností pak že na 
podstatě tkvějí. Tyto vŠak vznikly jakožto ličiny ze součinční by- 
tosti zde shromážděných, mezi kterými i já jsem jedním členem 
jsou tedy účiny prlčin a pravý poměr \'yniknG pouze na záWadé 
phČinncsti. Řlká-li se. že prímětky tkvějí na podstatě, vyškytá se 
otázka, co Jest vlastně podstata a kterak Že množství přímětkdv 
může tkvíti nn ni. To jest proslulá záhada o podstetnosti táhnoucí 
se celou metafysikou. K rozreSení naznačena jusl zde cesta; klíč 
k nému jest přičinnost. Bez prífínnosti nebylo by podstalnosti. 
Fysika i psychologie v nejužším spřežení zde spolupůsobí a zá- 
hadu zevrubně probíríji. ano rozřešeni metaíysické předjímají. Dále 
zde nemůžeme vykládati, poukázka k fysice i psychologií věc ob- 
jasní dostatečně tomu, kdo do obou nauk jest zasvěcen Kdo za- 
svěcen není, tomu by ani daliíl výklad neprospěl. 

{Pokn&orAal.) 



o původu časomíry. 

Kap««l dr. Oldřich Kiumiř 



Kap. 1. O názorech ČasoWch vubcc, 

OtKcný názor pokládá čas a prostor za samostatné vécnosti. 
ie to tot6£ prvotní stanovisko zkušenosti, dle něhož všecko to, co 
smysly vnímáme, za samostatnou skutečnost jest považováno. Jako 
vsak pozorování záhy vedlo k přcsvédčcní, že smyslové názory 
podminčny jsou Čidly, t j. ústrojnosií lidskou, tak i názor)' časové 
a prostorové pozbyly své platnosti samostatné a uznáno bylo. že 
néjak pocházej! z Činnosti včdocnf. Av^ak tu hned potkáváme se 
s dvéma nlznýnti náhledy o podstata Času a prostoru, které po sobČ 
vznikly. 

Kaní zajisté první tuŠil, že čas i prostor vznikají z jakési 
vniiřm' nutnosti subjektu včdomí, u proto pronesl náhled, že jsou 
původními čili a priori danými názory smyslnosti. Av^k tím. 
Že přiřkl včdomí původní názor nekonečného času a prostoru, jednak 
přilií mnoho předpokládal, jednak pnliŠ málo vysvčtlil. Priliáný 
a nepříslušný jest předpoklad jeho, poněvadž přisuzuje obmczenč 
Individualitě lidské názory nekonečné, příliš málo ale tim vj-svéficno 
proto, Že nutnost názoru jednoho i druhého v každém případe nijak 
není objasněna. Mimo to shledáváme, íc nekonečný čas a prostor 
nikierak nejsou hotovj-mi názory, nýbrž pouhými požadavky 
myšlení čili postuláty. Prosté pozorováni sebe sama, ano obecná 
zkuienost lidská ukazuje zřejmě, že skutečný názor časový u kaž- 
dého člověka podmfněn jesl radou minulého jeho života. Jak 
daleko sahají upomínky od přítomnosti až do nejútlejšího věku, 
tak veliký jest názor času, jejž každý člověk má, Doplřiování této 
subjektivní rady časové do minulosti i budoucnosti dČje se bes:- 
dččným neb védomým požadavkem, o čem bližšího vý-kladu nenf 
zapotřebí. 



18 ^^^V Dt. OldNcb Knmii ^^^^^^H 

Nekonečný Čas nám ledy nikdy nemůže býti názorem, nýbrŽ 
toliko požadavkem. A totéž pleti o názoru prostorovém. Jen že po- 
žadavek nekonečného prostoru ve smyslu melarysickém ani nemá 
té platnosti jako požadavek času nekonečného. Příčiny toho Jsou 
na snadé. Požadavek nekonečného Času i do minuiosii i do bu- 
doucnosti proto jest oprávnčn, že nesrovnává se s mydlením ne- 
predpojatým předpokládati, že by úkazy světové jednou prostí byly 
itadaly a Že jednou naprosto skonči. Co mechanická theorie tepla 
ve příčině nutnčho konce světových událostí dovodila, to nutní 
naráží o skcpticism l11osot!ckého myslitele, jenž pevné přesvSd* 
čenl cho%'á, že podstatou světa jest vědomí. Požadavek nekoneč- 
ného prostoru neopirá se však o žádnou takovou nutnost myMen(, 
leda jen o prostonárodní stanovisko obecné zkuScnosti, která pokládá 
prostor za opravdovou skutečnost čili vécnost. Blouzniví astrono- 
mové, Jako Camillc (•"lammarion, dokazuji tedy svým tvrzením 
o nekonečném počtu světů, že ve přičíně svého ná^ioru o prosloru 
nepovznesli se nad stanovisko prostonárodní. Nekonečný prostor 
jest tedy toliko malhcmatickou fikci. 

Kantovo tvrzeni o původních názorech nekonečného času 
A prostoru nemůže tedy potřebě genetického výkladu nikterak vy- 
hoviti. 

Naproti tomu pokusil se Herbarl o empirický výklad názorů 
časových a prostorových bez jakéhokoliv původního čili apriori- 
ckého podkladu. Jeho pokus naznačuje v té priČíni: počátek oprav- 
dového psychologického bádáni. Za základ posloužila mu zajisté 
ta zkušenost, že představy druzi se v řady. a že takovéto radové 
spojení i při vzniku svém i při pouhé výbavě upomínkové zahrnuje, 
v sobě vždy názor časový. Vytknutí řady představové jakožto 
základu představováni časového byl tedy rozhodné zdařený nález. 
Méné zdařilým pokusem bylo, že podnikl He rbart vyložiti i názory 
prostorové z výbavy navzájem se křižujících řad časových- Jest 
sice i řadové spojeni zde podkladem, avšak nikoli výbava čili 
evoluce řad. 

.'VvŠnk jakkoli důmyslný jest pokus Herbartův, nedostnčuje 
naprosto, aby podslaiu názorů ěasových a zejména Časomíry 
vysvětlil. U§lo zajisté Herbartovi. ie jest zde původní Činitel, 
bez jehož působnosti ani názory časové ani prostorové pochopiti 
neize. Jeho empirický výklad uvázl na počátku a nepokročil dále 
k poznáni pravého podkladu oních úkazů- Nebof shledáme později, 
že ani vytvořeni řady, ani evoluce jej! nedá se pochopili z nahodi- 
lého styku představ, nad to přesná časomíra. 



o F&vodti čMonury. 



17 



PrVe však, neŽ pustíme se do rozboru t£chlo líkazA, vytkneme 
váecko to, co pozorování jako danou jistotu ve pHČiné názorů £a* 
sových shledává, 

1, Pocit jakéhokoliv druhu, a( tělový, aí smyslový, ve smyslu 
náxoru časového znamená přítomnost S^káU se v£domě více 
pocitů, máme vidomj jich současnosti. Nejprost-^im phklaj^iem 
toho jest souzvuk v hudbé, pak rovnéž dva názory zraVovč. jež 
v témž obzoru spojujeme, aneb dva pocity chufové Atd. AvJak 
i různé pocitové obsahy podávaj! názor současnosti. Na pr. zvuk 
a názor zrakový, mistní bolest neb nálada citová a nijaký vjem 
smyslový atd. Sdruženi £iti setkání se upomínek s pocity má 
sice též význam současnosti, avguk upomínky- snadno berou na 
sebe ráz minulosti, isou-li se stejnorodými pocity v řadovém vě- 
domi sdruženy. Jsou-li však rozdílného původu, pak význam sou- 
časnosti nijak není rušen. Siýká-li se na pr. nějaké myMeni s na- 
hodilými pocity télovými neb náladami citovými, máme vědomi 
přesné současností. 

2. Představa upomínková čili zkrátka upomínka má vzhledem 
k pocitiím stejnorodým po případě význam minulostí, Jindy 
platnost budoucnosti. Na cem tento rozdíl so zakládá, poznáme 
snadno píi tvoření a evoluci řndy. Jsou-li stejnorodé pccíly ve v£- 
doml tak dány, že vždy pooíl stýká se s upomtnkmi a ten pocit 
opět Jako upomínka s Jiným pocitem atd.. vzniká řadové spojení 
pocitů. Je-tí tedy a, b, c, d, e . . . . taková řadu, je(.t pouhá upo- 
mínka a spojena s pocitem b, upomínka b s pocitem c, atd. Pi-i 
tom jest patrno, že pn vstoupeni pocitu b upomínka a má význam 
minuloslí, pfi vstoupeni c vSak jest upomínku b blížit, a vzdá- 
lenější minulostí, pii vstoupení d upomfnka c nejbližil, b 
vzdálenějáf, a nej vzdálcnójši minulosti atd. 

Dosáhnc-lt takto tvonci se rada jistého počtu phidsiav. vymizj 
prvni ělon a úplní z véJomf, pří dalším [^isiupujfcím členu vymizt 
i b z upomínky aid, 7.cel& prostě jeví se tenio úkaz ov§cm jen 
tohdy, děje li se nnsiupování členil a, b, c. d.... stojným 
rytmem. Tento pojem stejného čili nestejného rytmu zahrnuje 
v sobě již další zkušenost časovou, která zralejšímu vědomi lid- 
skému Již eo ipso dána jest. Než o lom promluvime později. 

Názor budoucnosti předpokládá viak obvyklou, t. J 
často se opětující řadu. jako na př, časovou řadu, již naz>h'áme 
dnem. Naznačuje-li nám opět a, b, c, d, « . , . . takovouto řadu 
stále se opětující, pak jest s pocitem a spojena upomínka b, c, d 
ald., zkratka jesl s pocitem a přímo dána upomínka ostatních členů 

<'I:SKA U^-SL. r. v., í. I. lUtl, 1. I(^n.i. Z 



Dr. Oldfieh Kmniiř 



až do jistého následného, a počet léchlo upomínek podmíněn jest 
íastéjSi neb méně častou evoluci této řady neb Dpěiovaným znovu- 
tvoienim jejim, Avšak platnost léclno upomínek s pocitem a spo- 
jených není stejná; b jest nejjasnijíí, «: jest méně jasné atd.. až 
paíc pH jistém členu upomínky přesliivaji. To však ve smyslu ná- 
zorů časových znamená toto. Ve přítomnosti a jest b nejbližij bu- 
doucnosti, c vzdálenější, <řJeSté vzdálenější atd. Genetický rozdíl 
minulosti a budoucnosti Jest tedy tento. Minulostí jcvi se v ča- 
sové řadě upomínka, která zbyla po skutečností, t. j. po pocitu, 
který se již uskutečnil, budoucností však upomínka, která dle 
známého pravidla evoluce má se uskutečniti. Proto jest mi- 
nulost vidy I přímo daným názorem časovým, budoucnost však 
předpokládá pravidelné aneb aspoň častě opětování těléž řady. 
A známo jest. Že slyšíce poprvé neb hraiíc« hudební skladbu, na 
každém místě jejim spojujeme vice ménž jasnou upomínku před- 
cházejícího tónového spojení s právě přitomným, avšak abychom 
mohli očekávati následující, k tomu jest zapoircbi, aby nám skladba 
byla obvyklejSí. Než takovýto příklad Jest toliko mHlichemý u po- 
rovnáni se základním a nejdQležitéjSim názorem Časovým, jení nám 
víSbec (lan Jest, s názorem dne. 

3. Den Jest ustálený názor čili pojem Časový odtud pochá- 
zející, že jistí členové vědomi pravidelně se opětují. To však 
jsou jednak pocity smyslové, t. j. úkazy přírodní a jiné z našich 
činnosti vyplývající, jednak pravidelné se opětujici orgánové nálady. 
Po probuzeni z ranního spánku počfná se u každého člověka dle 
jeho věku, pohlaví, stavu, bydliště a podnebí ajmých okolností vy- 
tvořovati řada vědomých obsahů života, a tato řada vice méně 
každým novým dnem se opSluje a konČt večer usnutím. Kromě 
přírodních úkazů, které arci dle roční doby n nahodilejších změn 
počasí mohou býti ponékuJ rozdiinč, avšak vždycky Jsou vele- 
významné, zaujimaji pravidelné činnosti cclou dobu dne. Mimo lo 
jest ponenáhlé střídání orgánové nálady od probuzeni až 
do usnuti tak %-ýznaČnou htdou pozvolna se měnících členů, že ve 
vědomí osobnosti každého dne snad nejdůležitější místo zaujímajt. 
Suma %'5cho toho. co pravidelné se opětuje, naznačuje nám 
názor čilí pojem dne. Vedle těchto pravidelně se opětujících 
členů jsou také nahodilejší členové, kteří však k pojmu dne 
ničím nepřispívají a dle větši menší své výínamnosti obvyklou 
podstatu dne toliko pozměňuji. Při názoru dne Jeví se nám 
nejpatrněji význam přítomnosti, minulosti • budoucnosti. Co předem 
názoru přítomnosti se tkne, jest každý člen denní řady vyjádřen 



ílilťrt určilými pocity zo sřery smyslové, nýbrž předev:>im n nej- 
význAmněji prisluánou orgánovou náladou, která «c lou mírou pra- 
videlné opětuje, jak Jsme živi pravidelní m sdrávi. Každá odchylka 
od pravidelného průbéhu činnosti a pravidelného střidánE orgánových 

álad pociCuJe se Jako sminu. Zejména pak zrniny ve stHdáni pra- 

idclných nálad proto Jsou di!iležtty, že pocitujemc je jako změnu 
stavu zdravotního, aneb aspoň za zmČnu subjektivní hodnoty osob- 
nosti. K obJasnSni několik pnpadů. Po probuzeni jinak cttime se, 
než když Již déle bdíme, po přijetí pokrmu ranního jinak než před 
tim, v pravidelném proudu práce Jinak než při jejím početí; když 
pozvolna hlad se dostavuje, jinak, než když usedáme ke stolu, 
jinak. Ifdyž od práce unaveni jsme a s čilými silami ji počínáme; 
jinak, když po obvyklém obédČ pocifujeme mimou ospalost, a když 
dopoledne zcela svéží jsme. Atd. 

T>-to příklady dostačí asi, aby ukázaly, jak di5ležitými činiteli 
jsou orgánové nálady pH základním pojmu časovém, pří názoru 
dne. Vedle téchto pak pravidelné opětující se střídání úkazQ pří- 
rodních a naSich Činnosti určuje podstatu dne. Již zde možno po- 
ukázati k tomu, kterak zcela chybný pokus ikoly Herbarlovské to 
byl odvozovati tak zvanou prŘzdnou řadu časovou ze vzá- 
jemného zatemňováni rozličných řad ve védomi se stýkajících. 
Prázdná řada Časová v tom smyslu, Jak tam byla stanovenu, jest 
logické non-ens, zkrátka neexistuje a jest nemožná. Také Ji niktcr^ 
k výkladu úkazů časových není zapotřebí, a pomiícka, již poskytuje, 

cst v pravém smyslu chudičká a nedostatečná. 

Třeba tedy diitklivé na to upozorniti, že naše názory časové, 

ředem pojem dne, nejsou nikdy prázdnými řadami ve smyslu 
školy Herbanovské, nýbrŽ vždy jsou tvořeny určitým) a jasní 

čdomými Členy, mezi nimiž pak temnéjSi orgánové védomi 
s jeho střídání zaujímá velmi význačné místo. To jsme zcela zřejmé 
poznali Již při názoru dne. Avšuk loicž shledáme při názoru mčsice 
a roku. Vzhledem pak k názoru přítomnosti, o nfimž pravé jsme 
mluvili, třeba jcstč na to upozornili, ie Jest přítomnost vždy vy- 
jádřena obzvláště náladou orgánovou, která v pravém slova 
smyslu jeji podstiitu určuje, neboí vyjadřuje předevSim podstatu 

sobnostj. Obsahy myšlenkové neb vjemy smyslové stávají se toliko 

Itžšlm určením léto nálady a osobnosti. Sledujcmc-li průběh dne, 
pozorujeme nepochybně, že tato nálada neustále plynule se po- 
změňuje tak, že od probuzení až do usnutí máme velikou radu 
plynule do sebe přecházejících Čloníi vědomi orgánového základ- 
ního, kteréž vyjadřuje ubývání talentní energie; k nému přidružili 

8" 



so 



Dr. OttUioh Kramil 



8fi pak nahodilejší změny, suhjektivně přiosiřené c 

jektlvnf hodnota osobnosti skládá se tedy i: ič^hto dvou £1- 

Dfíležilost oné základní Fady orgánavých nálud nejlépe s toho 
vy$vitá, že zmény její jednnk podmiňují možnost empirických 
ol>sahů včdutnf. jednak zamezuji: prvé probuzením ze 
spánku, druhé opéiným nasiáním reiikce spánkovi. 

Názor mlniilosii a budoucnosti jest pak pH nóEoru dne také 
dán v ncjpůvodnéjři a nejdůležitěji.! formé. Každé doba dne »- 
hmuje v sobí spolu upominku předešlé doby téhož dne se všemi 
Členy jako bliŽSÍ a vzdiilenéjší minulost, Každá doba rovněž spojena 
jest s upomínkami, jež naznaéuji očekávání, tedy názor bu- 
doucnosti. Spojujeme li na pK s nikterou dobou dopoledni jasné 
očekáváni poledne, odpoledne, večera std., jest to jen následek 
toho, že řada dne jest nám tak známá & bčžná, že snadnou evoluci 
dovedeme celý obvyklý pMbčh dne sobč vytknouti. 

4. Podobného význ^imu jako den jest I měsíc a rok, avšak 
jisto jestr že pojmy tyto jsou nesnadnější, poněvadž zahrnuji delší 
radu úkazfi. Kterak zejména názor iili pojem roku jest nesnadný, 
toho dokladem jsou nám dějiny časopoětu. I při těchto dvou ná- 
zorech shledáváme radu úkazů čili změn, při nichž kromě nápad- 
ných vjemů přírodních také nálady orgánové máji podstatné místo. 
Názor měsíce vyjádřen jest postupnou řadou změn od nového, t. j. 
nevidilctného měsíce až po opěrné jeho zmizení. Nejnápadnější 
úkaiy při tom jsou tylo : ponenáhlé přibývání až do úpifiku a ubývání 
tti do zmizeni, a pak stálé postupování měsíce na výchoJ, s nlmt 
spolu celkové opozdívání se jeho východu Jest spojenu. Jak vý- 
znamné lyto úkazy byly národům surcvějšim, když Již počaly po- 
zorovati zjevy nebeské, toho dokladem Jsou nám mythy národů 
a vůbec kulturní dějiny. Stanovení pnk tělo doby od zmizení měsíce 
až do opětného zmizení příslušným počtem dní, jeni vyjadřuje 
synodický měsíc, t. j. 29 dni 12 bod. 44 min. 2'0 vteřin, bylo prvním 
základem časopoětu. Ovsem bylo toto přesné Čislo teprve později zdo- 
konaleným pozorováním astronomickým zjištěno, av^ak dosti záhy 
bylo seznáno, že ta doba činí více než 2M a méné než 30 dni. 
Do ostatních podrobnosit významu více astronomického neŽ psycho- 
logického nebudeme se pouštěn. Avšak nj to třeba upozoniili, že 
řada těch změn průvodce naši země, mčslce, jest a byla ob- 
zvláště u surovějších národů provázena významným střídáním ci- 
tových nálad. Než poněvadž číselné ustanoveni doby měsíce dle 
dni jest v pokročilém Životě občanském nejdůležitějším zietelem. 



o pAvodu iatomJry. 



SI 



proto netřeba p'rihlížetj k oněm střídavým náladám. Podobná řada 
zrnin &tanovi pojem roku. I'rc>Jcm Jsou to nápadné úkasy výjky 
slunce nad obzorem v poledne, která na seb« upouinln pozornost; 
n tím pak nestejná <Juba východu a nestejné (rváni svžttosii dcnnt. 
Bedlivějšímu pozorováni ale obzvláiič nápjidno bylo postupování 
slunce na východ, tak že siále a stále Jeho místo mezi stálicemi 
se mim. K těmto závažným úkazům druží se zrniny teploty 
a ročnich počasí se vším střidáním vzrůstu rostlinstva a dt!ile7itými 
výsledky pro člověka i ostatní živočiístvo. K tomu druží se posléze 
rada střídavých nálad, která se pravidelní s malými toliko 
obměnami každoročné opukuje. Ostatní včci pomineme, Ježlo jsou 
významu více aslronomíokého než psychologického. Av^k to třeba 
vytknouti, Že pojem roku a měsíce není naprosto žádnou řadou 
prňzdnou, nýbrž řadou Jasnfi vytčených a vědomých Členil. 
Při obou názorech upčtuje se zase význam přítomnosti, minulosti 
a budoucnosti, a zvlaŠtnf významností vyniká v tě phčiné opět 
rok, ménč měsíc. Pojem priiomnosti jest kromě příslušné každému 
okamžiku dne orgánové nálady určen jemnější podstatou nálady 
počasově, která dle ročnich dob jest velmi nestejná. Mizíce ledy 
na zřeteli pojem roku, myslíme arci především na číslo 365 a jedné 
čtvrtiny dne, avSak lo Jest toliko význam čiselný čilí astronomický. 
Daleko závažněj&i jest nam vystřídáni patrných úkazů přírodních 
u s nimi spojených Činnosti lidských a nálad se střídajících. 

Kromě těchto základních pojmů Časových, dne, měsíce a roku, 
máme ovšem ještě jiné závažně pojmy časové, jednak významu 
astronomického, jednak geologického, jednak dějepisného atd. .\však 
aČkoiivpojmy tyto důležité jsou a taktéž přesnou řadou změn se 
vyznačuji, prcce přímá jich dillcžitost psychologická jest menSi. 
Toliko k jedné věci poukázati třeba, že názory iasové lidského 
věku, jako dětství, jinošství, zralost, stáří a kmetství, jsou kromČ 
rozdílíl ze života intelektuálního %-yplývajících nápadně také rozlišeny 
podstatou orgánového vědomí. 

Nutno tedy jako všeobecnou stránku názorfl časových vy- 
tknouti to, že kromě empirických obsahů vědomí pod- 
míněny jsou řadou střídavých a zákonitě se měnících 
nálad orgánových. A to je sičžejný bod, na němž visi veSkera 
psychologická theorie Času. Ncdbá-Ii se tohoto důležitého zřetele, 
jest výklad časových názoril již předem pochybný a nespr.ivný. 
Ne pocity a vjemy smyslové jsou ;!áktadcm času, nýbrž stále a zá- 
konité se měniči nálada orgánová ; onyno dávají názorům Časovým 
toliko objektivní význam dějů zevních. 



22 



Dr. Oldlleti Knnif 



5. Každá řada pevní sestrojená, I. j. častým opětováním ustá- 
lená, nžVdy snadno, nStcdy ménč snadno se vybavuje. Tato evoluce 
jest v5eobecnS zniimým úkazem, tedy nezvrnlnou zkušenosti. Jaké 
nesnáze v^ik evoluce sama psychologickému výkladu poskytuje, 
to prozatím zde pomineme. Herbart, jenž sestrojení a evoluci 
řady velmi důvtipně vzal za základ theoric časové, nebyl si těchto 
nesnází nikterak vědom, přestávaje na tom, že jest to jistota zku- 
šeností. Evoluce však jest postupné vynikání Členů rady k takové 
jasnosti, jaká dte ostatních podmínek vědomí vúbcc moina jest. 
Mámc-Ii řadu a. b, C, d, c . . . „ může první člen a sám býti sku- 
tečnosti smyslovou t. j. p í 1 1 o m n o s t i ve svrch u naznačeném smyslu, 
aneb jcsl pouhou upomínkou, jinými představami vybavenou. Jakmile 
tedy clon a siane se doslatcčnĚ jasnou představou, vybavujf se po 
případě ostiitni členové, a sice tak, že a ustupuje z nejjasnějšího 
uvědomění a b ncjvčlšt možní jasnosti dochází, pak opét b ustu- 
puje a c dospívá plného možného uvědomění aid. Od prosté evoluce 
upomínkové nutno však rozeznávati uskutečněni řady, t. J. 
převedení pouhých upomínek ve platnost pocícfi. To stává se buď 
zevními podmínkami, bíirf naší vlastní činností. Zevními podmínkami 
UBkutcči^iujc se na pr. průběh dne neb měsíce neb roku atd., 
Jejž na počátku čili při prvním Členu jako- řadu tipominck prostou 
•volucí vybavujeme. Podobného druhu uskutečnění děje se při jízdj 
po železnici, kdyŽ řada stanic nám dobře známá a tedy předem 
vybavená postupné »e uplatňuje. 

Av^ak pří evoluci řad jest nám dvou důležitých úkazů vzpomí- 
nati, totiž, ž« orgánová nálada po případě usnadňuje a zrych- 
luje výbavu, po případě ztěžuje aneb zcela znemožriuje. 
Opit to xávažný pokyn pro psychologickou thcoríi Času, že orgá- 
nové v£domi jest skutečným nákladem názorů časových. Pro první 
pHpnd Jest velmi instruktivním příkladem toto: Jisté doby dne. vy- 
Biioiieité obxvláfítnimi náladami, a rovněž jisté doby roČní vybavili 
■nadno rudy právě v těchto dobách sestrojené. Odtud plynou Četné 
Eollmuvé zkuienosti. Známo jest, že doba večorni před spaním 
snadno vybavuje rnnnl sněni netoliko dní předešlých, nýbrž 
I I dob vzdáloněJSleh. Tak pozoroval pisatel, že někdy sny z roe* 
mtnltých dult minulých v oné naznnčené dobé s velikou jasností 
v« vidotnl >« objevují. Přičinit toho Jest snadno pochopitelná. Or- 
Mik>vá nálada duby veČernt vyznačena Jest jako přechodní doba 
k tiikunl bdiílého ku spanf. Přirozeně podobá se tato doba mno£- 
Ul«ntiil onorKio "rrtánová či správněji řečeno, jistým přebyt- 
takvy M době ispánkové, kdy po bezvědomí a prvním 



o původu itaioaútf. 



» 



temném snSnf zvolnit nastupuje pokročilé vidomí snové. Po> 
dobnost nálady orgánové má vlmk za nisledelc výbnvu pKsluiných 
rad, za nálady právč lak neb podobní utvářeni se sestrojiviicb, 
t. j. snů. Podobni vybnviije nálada vzmáhajíctho se hUdu před 
polednem celou řadu představ, která s puživánim pokrmů jest spo- 
jena. Totéž dfije se v každé dube roini, když zevními příčinami 
jisté nálady docházejí uplatněni, Tak na počátku jam vybavujeme 
8i pí«dem již ponenatilý vzrůst a Tozkvót rostlinstva se všemi úkazy 
jej provázejícími. Jiný přiklad poučný jest ten. ženaSepamét ichdy 
Jest nejbystřejší, když nálada OT:gánovů dostatečnou přípravou jest 
k výbavč přizpůsobena. Proto jest z rána po probuzeni paračt 
chabá a nespolehlivá, duševní práce nedaří se, pokud nedostaví 
se potřebná čilost. 

Opačné příklady, mimo pravé naznačenou ranni rozespalost, 
jsou laklěž četné. Každá odchylka od pravidelné střední nálady 
bucf chorobným stavem neb vášni zamezuje výbavu. Říkáváme 
v prvém případe, že hlava jest tupá. Aletnké vášnivé naladéní za- 
mezuje vybavováni lolio. co by k uvéJoméní mělo přijíti : Vášně 
zaslepují, ndntmaji střízlivost a zavádéii k nesprávnému jednáni. 
Avšak kromě t^hio pfípadQ máme nékleré vele významné, jež ptŮ- 
béhu žívolniho včJomí dávají určitou tvářnost. Jest to známou 
zkuienosíí, že védomi snové nesouvisí s přcdchAzcjícim bdě- 
lým životem. Tomu však se musí rozumřti takto. Sny berou ovSem 
látku svou 2 předešlého života, avžak děje, jei sen v koždém pří- 
padó ^strujujc, nejsou nikterak pokrnčovánim toho, co jsme 
zažili za předešlého dne nebo vúbcc za doby minuté. Látka v£> 
domí jest tedy celkem táž, avšak subjektivního, t,j. vědomého spo- 
jeni s přcdcházcjicim životem není. Jednáme sice ve snu zhusta 
5 osobami nam blízkými, shledáváme se třeba i na obvyklých nám 
mislcch, avšak průběh dějů jest od obvyklého života rozdílný, Ba 
dosti časté jsou případy snů, kdy ocitujeme se v okolnostech ži- 
vota zcela různých. Poněvadž tento předmět jesi pro pocho- 
pení časové podstaty našeho vědomi tak závažný, třeba u něho 
déle setrvati. (rokrk^uviní.) 



Ke sporu o asociaci podobností. 

Napsal JUDr. J. Stíhule. 

Je naší zkušeností, že po sobě následují podobné představy, 
vzpomínky,*) Buď po vjemu vynoří se vzpomínka jemu podobná, 
nebo za vzpomínkou jednou následuje jiná, jí podobná. Do nejno- 
vější doby vykládal se jev ten tak, že podobnost je tu asociační 
příčinou, nebo jak Hume díi 'podobnost je jedním z asociačních 
principů, jenž způsobuje, že ideje se spojují*. 

I v nejnovější literatuře uznává se fakt výše vytčený, ale po- 
pírá se, že podobnost je tu asociační příčinou, nebo vůbec projevem 
nějaké zvláštní neznámě příčiny asociační. Je tedy sporný výklad 
faktu asociace podobnostní, čilí vnitrní. 

Námitky proti asociaci vnitrní jsou jednak psychologické, 
jednak psychofysiologické. Psychologické znějí: 'Asociace podobností 
mají význam jen formální. Spojení, jež formálně jsou spojení po- 
dobností, jsou vskutku asociace styčností. Podobnostní asociace 
můžeme považovat za formy, jichž příčinu dlužno hledat ve styč- 
ností.* Psychofysiologické znějí: »Asociace podobností vymyká se 
porozuměni psychofysiologickému. Pro asociaci tu nemožno mysliti 
si nějaké korelátní děje fysiologické, kdežto pro asociaci styčností 
ano.< 

Chci dokázati, že asociací vnější nelze vysvětlovat asociaci 
vnitrní. 

') Pojmu spredsUvae užito ide ve smyslu Wundlovy »ErinnerungBVorstel- 
lu[ig«, sErinnerurga. Wundtovu .Sinnesvoralellung* prelilidám slovem »vjeii)«. 
Souhlasím s Wundtovym rozdělením asociaci na asociace stejnosti a styčností <vis: 
Bemerkungen zvr Associalionslehre Ph. St. Vil.). Užívám téŽ jeho výrazu: asociace 
vnitřní k označeni té asociace, kterou jedni považují la asociaci podobnosti, druzi 
za asociaci stejnosli (lirundiuge der physiol, Psychologie 111. 562). Asociací vnější 
míněna asociace styčností. 



J. Stihule: Ke sporu o asociaci podobnosti. 25 

Psychofysiologfcké úvahy v oboru asociace představ jsou 
vlastně úvahy vzniklé z psychologických potřeb, a od odpůrců aso- 
ciace vnitrní nejsou správné promyšleny. Fysiologie nedává nám 
pro asociaci představ nijakého světla a nemůže myšlení psycho- 
logické býti určováno konstrukcemi majícími ráz pouhých do- 
mněnek. 



Nám jde o to dokázat, že ty dvě formy asociace představ 
nelze navzájem na sebe svésti, speciálně, že asociaci vnitrní nelze 
svésti na vnější. Tu musíme najít, čím se psychologicky rozlišuji. 
Takový znak rozlišující lze zjistiti a vyvésti z něho psychologický 
důkaz pro asociaci vnitřní. 

Při asociaci vnitřní poprvé ve vědomí spoj ují 
a dostávají se ve styk intelektuální elementy, jež do- 
posud před tím ve vědomi spolu nebyly. Vidím nad via- 
duktem zelené světlo signálové a vzpomínám na zelené světlo 
signálu viděné kdysi na trati v horské krajině. Dnes poprvé ve 
vědomí setkaly se spolu tyto dva obrazy zelených svělel.'} 

Při asociaci vnější však tomu jinak. Vzpomínka na signálové 
zelené světlo viděné kdysi v horské krajině nezůstala osamocena. 
Spolu s ni vynořila se celá vzpomínková skupina: signálový aparát, 
trať v údolí, červené světlo lokomotivy, hukot vlaku, na protějších 
stráních černé skvrny lesů, šumění horské bystřiny doie v rokli. 
Setkává se tu celá řada vzpomínek. Jako vzpomínky setkávají se 
také poprvé ve vědomi — ale už minule byly pospolu 
ve vědomí vjemy, jež zobrazovaly totéž, co dnešní 
vzpomínky. Tomu spojení duševních stavů, jež 
dnešní vzpomínáni nám předvádí, předcházela 
už pravé taková asociace vjemů. Tomu tak při asociaci 
vnitřní není. Jí nepředcházel ve vědomí nijaký děj asociační, který 
by dnešní asociací vnitrní byl opakován, t. j. který by obsahoval 
nějakou vnitřní asociaci duševních stavů, které by jaksi In origi- 



*) Stejně tak tomu, lidyi mne vEpominka upomene na jinou podobnou. V řade 
vtpomínelc vynoří se mi obraz modré hUdiny Vltavy za jasného dne letního s Pe- 
třina viděné. Vzpomínim, ie jsem tak jasnou modrou hladinu viděl i jindy s Letné 
ca jarního dne. Obraíy těch modrých ploch nebyly posud spolu ve vědomi. Vjemy 
modrýoh hladin byly zaííly nesoumezně. Dnes poprvé setkaly se asoaiací, kterou 
naiýváme vníthii. 



ta 



t. sdhuid 



nali představovaly totéž, co duSevnf siavy, jež dneSní asociaci 
vntifní sktidiiji, predstuvovnly by jnksí )n copia. Při asociací 
vnčj^iju tomu Ink. Ji předchází asociaccvjemová 
obsah ujicí stavy, jeí představují totéž, co dneSiil 
vzpomínky sty í nos ti k sobí se družící. 

Asociace představ styčnostl znamená tedy reprodukci 
minulé styčnosti bud vjemové nebo představové. Představy 
\'yvoIávaji jedna druhou styčnosti jen tehdy, když už před tim 
nékdy vjemy nebo vzpomínky, totéž, co dnešní představy zobra 
zující, byly současné nebo po sobě ve védomi. Asociace představ 
styčnosti předpokládá tedy jisté minulé dění duševní: asociace 
vjemové nebo představové. Předpokládá už minulou asociativní 
slyčnosi mexi vjemy nebo představami uskutečněnou — je jen 
Jejím opakováním, tak jako představováni, \'zpomlnánI je — 
Jak fikáme — reprodukcí vjímánl nebo minulého vzpomínání. Aso- 
ciace představ styčnosM tvoří sc sice teprve při představování, 
ale jen tehdy a do té míry, kdy a pokud předcházela před ni siyČnost 
při vjímánl nebo minulém vzpomínání. 

Pří takovémto vymezeni asociace vnější shledáme, ževšechn] 
asociace představ nelze jí vysvéllili. Jakou asociaci m^ie se při- 
pojil k vjemu vzpominVa. nebo k vzpomínce jedné vzdálená jiná, 
náležející jiné zkušenosti, s prvou soumezné se neudavši? Zde aso«q 
ciačni spojení nemfiŽe se utvořit styčnosti, poněvadž minule posud 
ve vědomi spolu nebyly stavy, jež znamenaly totéž, co dneini, 
jež k sobe se asociují. Nutná minulá styčnost mezi nimi se ne- 
utvořila. 

Vjem a vzpomínka, nebo vzpomínky z více nesoumezné za- 
žitých zkuSenoslI jsou poprvé k sobě psychicky vztaženy a ne- 
mohou se spojovat styénosii, nebof asociace představ styčnosti 
předpokládá jiŽ minulý poměr asociace styčnosti, i. j. minulou 
jednu zku5en;>8t. Tedy. kde asociuji se jevy intelektuální, zna- 
menající dvé zkušenosti, které soumezné před tim ve védomi se 
neobjevily, nedéje sc tak asociací styčnosti. Spojováni dvou zku- 
šeností Je, když se přechází ze vjimáni k představováni (představo- 
váni se zavádO a z představování Jedné zkušenosti do jiné s první 
soumcznS nezažité (předslavováni jedné zkušenosti se přetrhujc 
a převádí do druhé). Ani jedno ani druhé neděje sc styčnosti. Aso- 
ciace představ nezavádí se ani nepřevádi do jiné vrstvy zkušenostní 
styčnosti. Asociace předsUiv styčnosti je vždy p ros t ře dkována 
jinou formou asociační. 



Ka sporu o Rsooiaci podobnosti. 27 

Asociace představ styfiností za oba cleny musí mft vzpomínky, 
a to vzpomínky znamenající jednu zkušenost. Uskuteéiíuje se až 
mezi představami, pokud tyto jsou upomínkami na jednu souvislou 
zkušenost. 

To je psychologický výklad asociace představ styčnostf, t. j. 
výklad získaný sebepozorováním. Psychologie nemůže dáti jiného 
výkladu, než popis jevů a vytčení vztahů, jež mezi jevy nastávají. 
Proto je tento výklad vymezující asociaci představ stycností po- 
stačit elný. 

Jaká je to tedy asociace, kterou připojuje se vzpomínka 
k vjemu nebo k jíně vzpomínce, k níž netvořila před tím jednu 
zkušenost? Asociace stycností to není. Odpůrcové vnitřní asociace 
uznávají však jen dvě formy asociace reproduktivní, mezi kterými 
může býti spor: vnitřní a vnější. 

Vnitrní neuznávají jen z toho důvodu, že prý tu jde o aso- 
ciaci vnějši. Dokázali jsme ale, že tvrzení jejich vyvrací psycholo- 
gická analysa asociace vnější. Zbývá tedy pro zavádění a převá- 
děni asociace reproduktivní — asociace vnitrní. 

Toto vymezení asociace vnějši není získáno výhradně a con- 
trario asociace vnitřní, nýbrž analysou a porovnáním jí s vnímáním. 
Jestli na základě svého vymezení docházíme k závěru, že jsou 
asociace představ, které nemají rázu asociace vnější, nepokládáme 
tím za dokázáno, co se teprve má dokázati- íPokračováni.) 



Památce A. N. Radišěeva. 

Lut s dčjln rusHá lllr>voiic konců víku XVDI. 

V zÁH T. IM0'Z minulo sto let od toho osudného dtie, kdy 
Aleksandr Níkolajcvič líadi£^v, zoufaje si nad pokrokem své vlasti^ 
a nevíře ve vítězství idci pravJy a spravedlnosti, vypil velkou skle- 
nici vodky a takto zemřel samovraždou. Nebyl io Jinoch zklamaný 
ULskou neb virou v lidské snahy, ve skutečnost, nesrovnav ajicí se 
s jeho vysokými, ideálními názory, než stárnoucí, životem zmořený, 
lidmi zmui3ený člověk, jenž se nemohl zříci oiiéch ideálních názorů 
a raději zhynul, než aby se déle díval na šerednou skutečnost, 
které odpomoci nemohl. 

Pohnutý život tohoto muže, Jeho zápas za myšlenky, jeho 
utrpení a tragický skon nebudeme zda líčiti, zde pouze budeme 
mluviti o něm jakožto o filosofu a šiřiteli západní otivČ^ na Rusi, j 
nebo( Radiščev nejen pilnŽ studoval fllosodi, než napsal téij 
filosofický traktát O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti* 
Radiičev byl vzdělán za hranicemi Rusi na staroslavné lipské uní^ 
versilé, kam jako jinoch sedmnáctiletý byl poslán na studie r. I7ť 
E rozlíazu Kateřiny II. zároveň s jedenácti soudruhy. Mladá ruská 
císařovna mčla zajisté tehdy úmysly nejálechelnéjbí, horovala o osvo- 
bozeni selského lidu z poroby, pilně si dopisovala s francouzskými 
osvícenci, považujíc se sama za ňlosolku, hodlala áiriti na Rus 
osvétu a za tim účelem poslala jinochy do Lipska, by se tam naJ 
učili všemu, co mohla dáli tchdcjSí západní vzdělanost, hlavně alaj 
přirozenému právu v tom smysle, jak mu rozuměli tehdejší frar 
couz&lí filosofové. Studenti praco%'aU s velkou horlivostí, jak vy&vit 
z« svědecivi ruského vyslance v Drážďanech, jenž asi o půl 
roku pozdčji o nich piše: > Všichni vůbec s obdivem uznávají, ii 
li lak krátkou dobu učinili znamenité pokroky a ncustupují ve vJ 
děni těm, kdož se tam dávno učí; zvláště Jsou chváleni a pova 
váni za vzoinČ způsobilé: na prvém misič Ušakov a pak Janoy 
» Rtdiičev, ktcři vesměs překonali očekávání svých uoitclů.- 

Neislnrší student USakov byl Slovek pozoruhodný; bj 
^ iť«ďiUkcin v Petrohradě a měl před sebou velmi pěknou 



Pioiitee A. N, RadlUcva. 



2a 



karíčni : než touha po vědění pohnula ho. že se zřekl svého úřadu 
a vymohl »i dovoleni, provázeti svó mlndsi soudruhy do Lipska, 
kde až do své smrti, klerá ho záhy překvapila, zfistal jich hlavou 
a rádcem ve vécech vidénf a myálení. 

Siudentům byto nařízeno uČili <:e vlem obor&m řllosotle i práva 
jakoi i potfubným řečem a dle svždecivi RadiŠčevova preděvštm se 
uiill logice. -Uáakov četl ArnauUovo UmČni m>'slitl n základy fllo- 
sotie S. Gravesandea a srovnávaje jejich niizory s názory svěho 
učitele, hkdél dopjilrati se pravdy v samém jích rozdilu.> 

Poznamcnňvámc, že R^idiSíev zde mluví o známé poririiyal.^ké 
logice Ld lugiquc uu Tart dc penser n o spise hoLindského 
rtuithematika « filosofa Viléma S. Gravesandea (IflftS— 1742) Intro- 
ductlo ad philosophiam, metaphysicam et logicsm. Ale to byli po- 
žitkové ; hlavním jich učitelem byl tehdy Hclvetius, jak o lom svídčí 
týž Rďdiičev. 

■Kdosi 0™éno jeho zut«jim, bych ncvchnal v jeho tvář ruměnec 
hanby neb bledost lítosti), kdosi na ccstč své Lipskem zvlá^tni úctu 
jevil k Fedoru Vasiljcvičovi (Ušákovu) a hledě! získati si jeho přá- 
telství, Slují uznali, že F. za pobyiu svého v Lipsku a svým oboo- 
vánim s námi vzbudil jak u Fedora Vasiijcviče, tak u všech nás 
velkou touhu po ctcnl. dav nám příležitost seznati knihu Holve- 
ttovu o Kozumu. F. tahovou zálibu choval k tomuto dílu, že je 
povnžoval Ka nejv^-tc£něj$i mezi%'§e[ni: ovšem snad ani jiných spisA 
neznal. K jeho radě F, V. a my za nim <ltli jsme onu knihu, čtlí 
s pozorností a z ní se mysliti nau5Íli..Licholt každému spisovateli 
čiiscm třebas i pochvatá nevédomce ; léž Helvclius ovšem nezůstal 
lhostejným dověděv se. že celá společnost jinochu učila se mysliti 
z^eho spisu. V lom směru spis jeho vždy mQže býú velmi užl- 
loiným.* Helvetioví sdělil o pili ruských studenti! G. Grim, kterýž 
za pobytu svého v Lipsku byl na ně upozorněn. V Jaké mire Hel- 
vcíiui byl vůbec oblíben ve vy5§ich kruzích na Rust, nejlépe vy- 
svitá z článku A. Račinskěhov Ruském Věstníku (1876) o ruských 
stoupencích tohoto fliosofa, z kterého se dovídáme nn př,. že dílo 
jeho posmrmé De 1'homme, de ses Tacultés intellectuelles et dc son 
éducfltion bylo uveřejněno péií dvou nejpřednějších ruských vel- 
možů, knížat Goliciných. 

Jak studovali jinoSi knihu Helvcltovu, nejlépe vidíme z Do- 
pisu, týkajícího se prvé knihy Hclvciiova spisu O rozumu z píra 
li-hož pohlavárji kroužku Ujkova; dopis tento uveřejnil Radisčev 
zároveň s životopisem zesnulého příteli; r. 1789. Dopis byl adre- 
sován témuž velmoži, jenž doporučil studentům čtení této knihy. 



30 



Pamjtoe A. N, R«di*Seva. 



UJattov děkuje pfedevíím V ... za to. že vzbudil v nÉm •nezlomný 
odpor ke všem sousiftvám. mujícim svůj základ v nezkrolné fantasii 
svých původců*. USakov jednou prcícll knihu se svým novým pri- 
telem, pak ji £le jeiij třikráte s velkou bedhvosti a obdivi^e se 
by&lrozraku spisovatelovu, jusnosti a ušlechtilosti jeho slohu, bohužel 
pniís stručného. 

Dopisy, kterých zbylo pět, byly určeny k lomu. by králce < 
v ru:iké rc-£i byl dán obsah spisu, ač Ušakov ne vždy souhlasil i 
s názory Heivctiovými. 

To uvádíme, by Radi^Jev a jeho soudruzi nebyli povačo%'ánt 
za stepe cliiele francouzského myslitele, za hrubě a nerozvAřné 
materialisty, jakým se alespoi^ jeví sám líadUíev v líčeni Pu^kinové, 
který ve svém čliinku velmi nespravedlivé posUEUje nejosvlceníjSího 
ruského myslitele veku osmnáctého. PuSkln s přísnou iváří Mentora 
odbývá krátce RadÍS2eva slovy: •RadiSčev jest zrcadlem veškeré 
francouzské lilosofie svého víku: skepticismu Voltaireovn, fllan> 
tbropic Rousseauovy, politického kynismu Diderotova a Kaynaldova; 
leč vše to se zobrazilo v neludné a zkažené podobě, jako všechny 
predmíty křivé se odrážejí v křivém zrcadle. On jest skutečný před- 
stavitel poIooBvčty, Opovržení nevědomcc ke v&cmu minulému, 
slaboumný obdiv vlastního věku, slepé slranictvi novotě, jednotlivé, 
povrchni vědomosti, Icdabylo přizpůsobené ke všemu, — hle, co 
shledáváme u Kadiáčeva.< V témž článku Puškin s velkým opo- 
vržením mluví o francouzské filosofii, nazývá melafysiku Helvt- 
tiovu všední a bezplodnou a podotýká, že též ve svém nudném 
pojednání o Človéku atd. zůstal Radiščev žákem Hclvctiovým, 
rozumuje všedné a s vět^i zálibou vykládá než zamítá důvody či- 
stého atheismu. PuŠkin v těchto řádcich a ve mnohém ostatním, cp 
napsal o Radi^evovl, pouze zjevil svou vlastni nevědomost, ač neni-li 
správno minéní, že tak pHkře odsuzoval Kadiščcva, by oklamal 
censuru a přece jen upozornil na tohoto neohroženého zápasníka 
za svobodu. Radiščev skulečně přilnul jako jeho soudruzi s velkou 
láskou k francouzské filosofii, leč to nebyl jediný pramen jeho 
duchovního rozvoje : francouzSii filosofové dali pouze onu svobodo-j 
myslnost. přímost a poctivost smýšlení, kterou vynikal po celýi 
Život. Skutečné védéní a filosofii dalo mu spíše Německo, hlavní | 
puk slovutný profesor Plaincr (1744—1818), jenž byl oné doby 
v Lipsku nejpopulárnějším filosofem a výtečným znalcem přírodních] 
vid. Z Francouzů mimo Helveiia zvláště se zalíbily jinochům- 
demokratické ideje Mtiblyho a Rousseauovy. Spisy prvého zdiUy se , 
jim býti vrcholem dokonalosti, pročež, když profesor Bochme oznámil i 



PunátM A. lil. Radiiíerft. 



31 



své prednáSky o veřejném právu Evropy, in studenti, mezi nimi 
Radiščev, odhodlali se je nenavštěvovali, pončv&dž prý >vzorné dle 
soudu celého světa dílo Mablyho (Droit public de TEurope fonde 
ttur les iraités) zajisté obsahuje v sobě více poučného, než jaké- 
koliv přednášky*. Av^k titíž studenti zajisté pilné chodili do pred- 
niiek profesora Plntnera, jak to tento potvrdil o dvacet let posdéji 
v rozmluví se sluvuiným dějepiscem Karamzinem. Platner před* 
□áŠel velmi zajimavř ; on nejen mluvil o svém přejcnžté, než ne* 
ustale se dotýkal veřejného života, podrobuje přísné kritice růmé 
společenské rády, poukazuje na křivdu v pomíru bohatých k chudým 
a na jiné palčivé otázky. Ale hlavné asi on vi^tfpil Radisčevovi onu 
lásku k pHrodnim védiim, kterou se Radiléev vyenamenával po 
celý život.*) , 

Karamsin ve svých Dopisech ruského cestovatele velice vy- 
chvaluje Plalnera: ^Nikdo z lipských u£cncQ,< dí on, 'neni tak 
slavným, jako doktor Platner, cklckiický filosof, jcni pátrá po pravdS 
ve všech soustavách, nelna zviit^tč ani k jediné z nich; na pr. 
v tomto souhlas! s Kantem, v onom s Leibnizem aneb odponije 
oběma. Umi psáti jasné a, kdo alespoň poněkud obeznámen jest 
5 logikou a meiafysikou, ten lehce miíže mu porozumStl. Aforismy 
Platnerovy jsou nemálo cenény a Človéku, jenž se odvážiti hodlá 
do labyrintu fllosohckých soustav, tyto aforismy mohou sloužiti za 
nit Ariadninu.* JcSté více se mu líbily přednáiky profosoro%-y; byl 
přítomen Jedné, ve které Rlosof mluvil o velikém duchu neb geniovi: 
•Platner mluví tak svobodně jako ve &včm pokoji a vehce zajímaví. 
Všichni, pokud jsem mohl viděti, naslouchali s %'elkou pozornosti. 
Upčtí studenti prý nikoho Uik nemítuji a si neváži, jaku jeho.* 

A£ minulo \xi celých dvacet let od pobytu Radiščeva v Lipsku, 
přece se pamatuje Platner na ruské studenty a s pochvalou mluví 
o nich, zvláité o dvou, které nazývá Karamzin počátcénimi písmeny. 
Jsou to Kutuzúv a RadiŠčev, jehož jméno tehdy bylo odsouzeno 
už Kateřinou Velikou k věčnému zapomenuli a tedy vyslovováno 
býti nesmělo, jako později so stalo se Jmény Herzenovým a Čorny- 

*> l^itner bjpl fytMlog. Iďtař & pohliiel na AloMfll M stanotishB likaftkěbo. 
Jak o toa ui svídíi moio xáhlavi j«ho díla Atlhropologi* lUr Ainte u. WeltwoÍM. 
M>t tMMndtrcT It\ich5Í«St auf Ph/slotogje. Patbíilngii. M»nil(ihllosftphíe und Aesilietik. 
(I. MW. prti v/dání 1773—4) Rvkit IT83 uvtřejnll Getprilfh iibet d«n Attieumus. 
HUvnini Jebo tpíMai byly Pbirosophisch* AptioriinKti ^770-800)' s původnitn jeho 
sludltoi ■ píodmíttia pjciiniitk rj-sioloflU ; proCtsufu fllosoRe obdríol topiv t. 1801. 
ni uí díívc a ní i>ftdiúf>tl. Ve lllo«o|)l *t do r. 1781 rittraé byl pciil vlivam Ldb- 
nizovyra. pocdějl ■« tia) Kioupcnctm Kantovým, ui tt muiru slepí nekořil a Itdiůf 
bů krítlioval. 



3S pHmátce A. N. Ra<l»^«vi. 

Sevskóho. Hlavni spisy Iřchto tři muífi aí posuJ jsou na Rusí z»- 
povČdény; dokujeme dobrčmu osudu alespoň za to, ž« se o nich 
nynf mluviti i psáti smi dosti svobodni. 

Hlavním učitelem Radiiócvovým tedy byl asi Platnor, o čem 
nikdo nebude pochybúvati, kdo si pozorné preóic Jeho pojednáni 
O Človčku, a no tak povrchně, jako to uiinil Piiškin, jehož úsudek 
o povrchnosti a nesousiavnosti včdumostí Radiš^evových bez vše- 
liké kritiky opakovali přední historikové literatury až do našich dnů. 
Teprv' kazsňskému proresoru Jevgeniju Bobrovu náleží nepochybná 
i velká zásluha, že dQhladným rozborem diia Radt$čevova ve trelim 
svazku své Filosofie ne Rusi (Kaza^ 1900) obhájil líadiščeva a do- 
kázal hroznou povrchnost jeho povolaných sice. leč málo svědo> 
mttých soudců.. Při vší úcté k lakým slovutným mužům, JnkýmhM 
byli na pr, Galnchov a Tichonravov musíme podobnou nedbalost^^ 
příkře odsouditi, zvlášté ana se týká můře, jenŽ bez toho a£ 
nazbyt byl scliválnč křivč posuzován jakožto zlosyn a zrádce vlasti. 
Plat! tedy až posud slova PuSkinova z dopisu k BesluŽevovi 
z r. 1823. kde volá se spravedllifým rozhorlením: »/ak jest možno 
v Článku o ruském pisemnictvi nevzpomenouti Radišicva? Na koho 
se budeme pak pamatovati?* Ano, jak jest možno psáti o ním lak, 
jak pstlt Calachov, Poríirjev, Tichonravov, Prof. Tichonravov, velký 
znalec ruské literatury, pi§e ve svčm článku Čtyři léta ze života 
Karamzinova (Spisy III. 1, str. 27U) mluvč o druhém příteli Radiš- 
Čevovč Kutuzovovi. >R. 1767 zároveň s několika mladými lidmi 
Kutuzov poslán byl za hranice, by se zdokonalil ve vědě právnické. 
Soudruhy jeho byli, mezi jinými, Radi^čev a Ušakov. Ten i onen 
blouznili s Holbachem a Helveiiein. 'Kdyby bylo možno určiti (vy- 
pravuje RadiŠóev), jak)- každý z nás měl tehdy pojem o bohu 
a o patřičné k němu Octě, tož by vyličeni jeho zdálo se býti 
vzatým z nějakého cestopisu, ve kterém se popisuje vyznáni viry 
neznámých národů. Tento liČf boha jakožto kata, onen jakožto 
ikolnfho učitele, kterého mďžeme drážditi s lehkým srdcem.* Ušakov 
nejen sdilel názory Helvetiovy. než taktéž v praxi je zachovával. 
Jeho télesnč ústrojí bylo rozrušeno přili&ným hovčnim smyslné roz- 
koži. V Lipsku si InÉ 3« roznemohl. Trápen silným zápalem i uslyJev 
od lékaře, že musí zemříti, prosil Kutuzova, by mu přinesl Jed po- 
važuje samovraždu za hrdinný skutek. Kutuzov nevyplnil prosby 
umírajfciho přítele, což mu Rudi^čev nikdy nemohl odpustiti. Tak 
střetlí se v Lipsku mutcrŇiIisté s budoucím moskevským ipy* 
slikcm (Kuluzovem). Tento svár oslninř ncuSkodil jejich přátelství 
I ani souhlasu jejich politických názorů. V takovém kroužku strávil 



strávil 

J 



P>«átM A. N. ltediti«Ta. 



sa 






R 

I 



část svého mládf Kutuzov. kterého K&ramzin znal už jakožto me- 
lancholika, neustále přemítajícího o smrti.* 

Zde jsou hned dvé nesprávnosti: předně sám RadiŠčcv nulil 
Kutuzovu, by nedal jedu umírajícímu příteli, a tcprv o mnoho lot 
později r. 1789 v Životopise F. V. Ušákova věnovaném prileli 
Kutuzovovi prosí tohoto : 'Jestliže uslyšíš hlas kviUciho pHtelc, jcst- 
iže mu bude hroziti nezvratná záhuba, a já budu tebe vzývati 
spásu, neváhej, můj nejmilejší : ty život nesnesitelný znifiš a dáš 
:ěchu člověku, kterému se život zhnusil, a jenž ho nenávidí,* Tak 
mluvit Radtščev po návratu do vlasti, když se pohřížil v kalné vlny 
ruské skutečnosti a přesvědčit se, že marné jsou jeho snahy a ideály. 
Druhá nesprávnost týká se nemoci U.^kova. Ušakov nebyl na- 
prostým stoupencem Mclvctiova učení a tedy nelze ho viniti, že tak 
děsné v praxi je zachovával, až z toho dostal ošklivou nemoc 
ISakov si přivezl s sebou nemoc z Petrohradu a v Lipsku spide 
neúnavnou prací než hýřením urychlil svůj skon. V duši Kadišče- 
vové navždy utkvěl obraz zcsntxlého přítele jakožto vzor Člověka 
9 pevným a neohroženým přesvédčenim. Ncohroženost svou Kadiičev 
brzo dokázal ^isem Cesia z Petrohradu do Moskvy, ve kleréna 
pHsně posouzena a vylíčena tehdejší Rus. Spis byl koniiskován, 
RadIŠČev odsouzen k smrtt a pak z milosti poslán do Sibiře, do llimska. 

Tam v Ilimsku r. 1792, deset let před svou smrtí Radi&čuv 
oČal spisovati své ňlo&ollcké dílo*}: ale ani deset let nestačilo, by 
ipisovatel dokončil to, o čem asi přemýšlel po celý Život. První 
ui pohnutkou k němu byla ranní smrt přítelova, jenž skonal velmi 
neohroženě, zanechav své listiny Radi^evovi. 'Srdce mé lak bylo 
raněno hořem,* pi^ v Životopise Ušákovu, >že potom ani nesmírná 
radost a Útěcha, ani hrozný zármutek při ztrátě milované manželky 
nevyhladil pocit dřivějŠiho zánnuiku. • Smrt manželčina byla proi^ 
skuteéně hroznou ránou tím spise, že sám se považoval za hlavní 
Její příčinu, an nakazil svou ženu těžkou nemocí, k Čemu so sám 
s velkou lítostí v Cestopise přiznává a své díti o otIpu5tínÍ prosí. 
Těžký kámen ležel od tě doby na Sřdci jeho, a zaiislé toto jeho 
nešt^tf nemálo přispělo k poslednímu rozhodnutí t. j. samo- 
vraidě. Po smrti priielovS, zvláště ale ženině myšlenka o smrti 
SláJe zaujímala jeho mysl, a on »nekolísal. zíraje na věčnost*. Tato 
nátadft zajiiilě vzrAstula poznenáhla, a skutečně v Cestopise jeví se 

*} Sutké táhlaví: O seioatak, o «io CM»)tTiioťni u Ceaciiepifai. TvoH IL 
* Ui. tvaxck ■ra6pi\iiln octu nul kxcií ODHaHeiiilt noKonmiro AjicKCUiipa tlMMUie- 
tiiu Puirmeu.'. (Sbírka potŮ!it«lých spinQ nebožtíka A. H. SadAten.) 1800 
l.pigml: L« temps preieiU «3i gioi de )'BVentr. L«ibniii. 

i-EKKA UYSI r v., ai, 1. UOi I. ledna. 3 



M 



PiBÍtM A. N. RadtKmra. 



býti Radíšč«v spíše skeptikem a odpůrcem mysticismu, k nčmuz 
sa přiznával phtcl Kutuzov. Sinčle tvrdí, že •duchovní byli vždy 
vynálezci okovů, kterými obtčžkávali v rQzných dobách lidský 
rozum ... oni podstHhávah jeho křidla, by nemohl se vznésti ku 
vznešenosti a svobodě*. Stejnými mamičd lidu byli siarodúvni krá- 
lové a Vládcové lidu; Konstantina Velikého nazývá muiltelem 
a prikřc odsmiije jeho Činnost. Velikou dáležitost připisuje citu; 
srdce se svými váŠnčmi jest mu hlavni silou v životě lidském, a to 
blahou silou, bez které by člověk usnul v nečinností. Tento idealistu, 
který neváhat jat jsa soustrasti k svizelům selského lidu napsati 
svou smělou knihu, kterou chtěl vzbuditi taktéž soustrast u šlechty, 
s takto pro blaho obecné odvážil se své hlavy, jest v the* 
orli sobcem. >Když častují hosta, neb krmím pláče opefene, 
aneb dávám žráti psu lízajícímu mou ruku — zdaž pro ni tak činím i 
Rozkoš, i»bnvu aneb prospěch v tom nalézám vlastni.* Nejlépe vi- 
díme, jak byl dalek mysticismu a hřbitovní nálady z tohoto místa, 
ve kterém se posmivá svob. ;!cdnáfúm Martínistám: >Ntkoliv, phieli 
můj 1 piju a jim ne proto, abych byl živ, než poněvadž v tom shle- 
dávám* nemalou lahodu svým smyslům. A zpovídám se tobě, ja- 
kožto Olei duchovnímu, že raději noc prosedím s heskou holčtci 
a usnu zpitý rozkout v jejim náruči, než abych se pohnžtl v he- 
brejská neb arabská písmena, v cifry neb egyptské hieroglyfy snaže 
se odvléci svého ducha od těla a vznášeti se v prostorných krajích 
Uouznivého mudrováni jsa podoben starým a novým duchovním 
rekům. Až zemru, bude dosit času mysliti o nadzemském, a du- 
i^iČka má naloulá se do omr7.enl.< Aváak při všem tom neopou&tt 
ho vira ani v boha, ani v nesmrtelnost, ani v potřebu náboženství, 
u tento vnitrní odpor zajisté by nás nemálo překvapoval, kdy- 
bychom s profesorem Bobrovém nebyli přesvědčeni, že už tehdy 
RndlŘČev byl věrným stoupencem Leibnizovým přičiněním prof. 
PUttnera. Frvé asi zárodky jeho spisu sluáí hledati v povídce o Fi- 
Inrelu milostivém, kterou sepsal sedě za vyšetřování ve vězeni. 
Povídka byla určena pro jeho dětí, které chtčl naučiti nezištnému 
Hloužoni lidstvu. Tam zi^istě pode jménem Filareta mluví o sobfir 
•niaret, cviče se ve v^ech částech filosofie, nejvíce přilnul k nauce 
o duU aneb psychologii, k bohoslov! aneb nauce o poznáni boha, 
ft k mravoučnému libomudrctví (Ijubomudríe). Avšak jak velice se 
podivil, nníod, že v5c, čemu ho učili, bylo proři ne novým, že vŠe, cojini 
nntývall pojmem, vněm bylo cítěním, které on povnžoval za vro- 
Mně anebvatuil v sebe s mlékem mateře.* Následuje obyčejný d&kaz 
jtouenusti bohu jako první příčiny, a nesmrtelnosti duše jako podstaty 



■ 



Pamáleo A. N. Rtdttieva. 



3i 



ahté, jednoduché. Nám jsou zde dvi vici patrný: prednČ Ra- 
diSčev docela neznal aneb neporozuměl filosofii Kantové a pří v5( 
své učenosti a. skepticismu uvízl na stanovisku LoibniKovy mo* 
nadologie a Mendelsohnovy kniliy o nesmrtelnosti duše. Proto 
ovšem nelze Kadi^evovi zazifvati, nebof Kantova Kritika Čistého 
umu byla uveřejnéna r. [7ňí a Radiiiev odjel z Lipska s hotovou 
JIŽ tilúsodi r. 1771. Za druhé Radi&ciev byl pfilis dobrým Rusem, 
a tito dobři lidé téméř vSdy irebns z nejvitšich skeptikti stávají se 
posléze véncJmi neb mystiky » jaksi umíji srovnati ve své hlavé 
přesnou logikti vnčjM skutečnosti s články víry. Radiščeva si mu- 
stnte vážili pro jeiio lásku k filosofii a védĚ, jeho idealtsm, a ne- 
smíme znpomenouti, Že on, výtečný pnrodůzpylťc, umřel před sto 
lety, kdy přírodní védy nemohly dáti člověku onoho světla, které 
nám dnes dávají též v otázkách nnŠÍ vír)', a přece též dnes z flio- 
šorů-pHrodozpylcii stávají se bohoslovšii-myslikové, jakým byl na př. 
Solovjev. Nemfížeme podrobné mluviti o celém díle svédčicim 
o velké sečtélosti spisovatelově, leč pouze charaktcn sujeme ho 
slovy pror«soni Bobrova a & tím snad zároveň krátce dotkneme 
te (ilosoGe samého pror, Bobrova, jak ji s^ložil hlavnÓ ve spisech 
Elbické názory hr. Totstého a Fllosoňe t literatura. 

Prof. Bobrov vidí ve Rlosofli buď I. materialism-mechanism 
(atomism), 2. univcrsalism (idealism). neb 3. kritický individualism 
(panpsychism). Materialism uznává substance za individuální, než 
nepovažuje du$i za substanci. Universatism uznává duchovni pod- 
statu, loč shledávaje substance pouze v pojmech obecných (univer- 
saliích) popírá sub&tanciálnost individuální du^. Kritický individu- 
alism posléze uznává substance v individuálních dubích. (Blíže pro- 
mluvil prof. Bobrov o těchto směrech ve svém spisu Z dějin kri- 
lického individualismu.) Z toho plyne dle míněni prof. Bobrova, že 
hájiti nesmrtelnosti duSe, t.j. neznlčitelnosti jednotlivé (individuální) 
duáe nemiiže Ani materialista ani universalísta, pakliže chce zfistati 
si di^sltídným. Pouze stoupenci kritického individualismu mohou 
být i jejin\i obhájci. PřiČiiiéním prof, Bobrova byla přeložena kniha 
ústava Teichmtillera Nesmrtelnost duSe (Jurjev i895), ve které 
prý téméř doslovné jest uvedeno to. co počátkem století tvrdil Ra- 
dii^ov dle vzoru Lcibnizova. (Filosofickou cestou lze dokázati indi- 
viduální nesmrtelnost opodikticky, ne viok osobní nesmrtelnost.) 
Ale což Kant nenapsal svou Krit:ku čistého umu, což jeho Pro- 
legomena nemají žádné ceny! Tukový krok o vlče než celých 
sto let do zadu neumíme vysvétliti ničim jiným než nezdolným 
aiavismem, který ani Scbopenhauera neučetril, tím méně leckte- 



88 



Pamittt A. K. RuIHteva. 



Fého novodobého fílosofa, zvláštS je-li profesorom. RadiSčeva 
se ovíem naše výtky netýkají, a proto milerádi s prof. Bobrovém 
opakujeme jeho pochvaly RadiŠčevovy. 

V jednom smiru Radisčev byl skuteční žákem XVII). století 
a francouzských lilosofů. Od nich si přivlastnil ideu individuální 
svobody a rovnosti lidí, která ostatně dobře se shoduje s mcta- 
fysikou kritického individualismu. Nenáležeje k stoupencům materia- 
listické melalysiky francouzské školy filosofické. Radiřčev po celý 
sviSj život zůstal ctitelem francouzských osvobozujících idei, v li- 
teratuře pak byl prodchnut duchem a tónem gentimenialismu. 
Leibniz jest mu (duchovním velikánem*, Helvetia ve svém spise 
úplní pomfjl neb s ním polemisuje. Jeho dílo svíJíl o dákladnč 
znalosti spisů Leibnixových, kterému prý lépe porozuměl tici 
Wolff, znetvořivši učeni mistrovo, vlivu Kantova uvarovaly ho před- 
nášky profesora Platnera a Garveho (I7<t2— 98), jakoí 1 jich po- 
zdiSjáf spisy zvlá^tč Platnerovy Aforismy. Dílo RadiSčeva jc&t dle 
£asu jedním z nejdrivěJŠIch plodů ruského filosofického mydlení, 
jest prvním a hlavním památníkem I^ibnizovy filosofie v niské 
řeči. Vyniká důslednosti a promyšlenosti a svídČJ o vynikají- 
cích védomostech z oboru pnrodnich věd. 

Jinak soudí A. J. Nezelcnov v svém Článku A. N. Radiščev 
(literární charakteristika) uveřejněném r. 1883 v Historickém Věst- 
níku. Hledí dokázati, ze v duši iťadiáČevové zápasily náxory 
příkře si odporující: vedle idel skeptické filosofie veku XVIIUého 
často vyskytuji se u Radisčeva názory prostého ruského člověka, 
ínstinktt^Tič milujícího zvláštnosti své zemé a svého lidu, příčící se 
zápiidní kultuře. Rozhodný skeptik a — pravoslavný věříci člověk, 
stoupenec tlieorie egoismu, jenž s obdivem a láskou pohlíží na ne- 
zlobnosi a trpělivost ruského lidu, kynik, ale který níini miluje 
manželku a dítky. Též v jeho filosofickém spise skcplicism se 
střídá s nadějemi věřícího křcsfana, horoucně milujícího své dftky, 
Pro ně a od nich vzdálen počal v SlbíH psáti ivi dílo, by jim 
vštípil pravdivý pojem o duchovni bytosti člověka. Zajisté též jemu 
dílo melo býti útěchou, medicína animae, leČ to nevadí, by nevy- 
kládal díivody deistů proti nesmrtelnosti zevrubné a neuznal je za 
•skvělé ft snad přesvědčivé*. Bylí zajisté mystikem poctivým, nobof 
ač sám 'Schyluje se k náEoru vlévajicimu útéchu v du§i zkormou- 
cenou*, zůstavuje svým dětem na vfili zvolili to. co se jim bude 
zdáti včrohodiičjšim. Zápas starých názorů s novými, nesmiřitelný 
bet] mezi hlavou a srdcem ruského Člověka věku XVI U. byl jeho 
duievní tragédii, které neodolal tento nepolepšitelný idealista. 



ROZHLEDY. 

A. PO DĚJINÁCH FILOSOFIE. 

Pila Pt. Drtina. 

Metbodlcký úvod. Dějiny Blosolie a jteh výEnam. Vývoj filosoflekého dějeptsectví od 

starověku do doby nejnovějlí. Charakteristika jednotlivých děl: Deslandes, Brucker, 

Bnble, Tledmiaiin, Tonnemann, Degérando, Cousin, SchietermaBher, Bitter, Hegel, 

Brandis. Troji úkol dějin AIosoRe. 

S^ajuje V listě tomto rozhledy po dějinách ňlosofie, chci pře- 
deslati některé zásadní úvahy methodické. Vědecké dějiny filosofie 
jsou dílem století devatenáctého, v době pak přítomné význam jich 
stále vzrůstá. Učiněny sice již ve starověku velmi cenné pokusy 
o dějiny filosofických nauk (Platon, Aristoteles, Theofrastos, Eude- 
mos a j.),') sledovaly vsak především cíl býti livodem do nauky 
určitého myslitele anebo později byly tO nekritické snůšky různých 
názorů, z nichž zvláště skeptikové i apologetové křesfanští hlavně 
za účelem polemickým vybfrali si látku, jíž hleděli využíti na 
vjřvrácení nauk protivných. Tak hlavně vznikla rozmanitá a bohatá 
literatura doxografická, z níž náleží teprve modernímu, kritickému 
badání vytěžiti historické jádro. Mnohým pak šlo ne tak o nauky 
určitých myslitelů, jako o jich životopisy. Nad Theofrasta celkem 
starověké dějepisectví filosofie nepokročilo. 

Středověk vůbec historicky nebyl orientován, proto ani dějiny 
filosofie soustavně nebyly pěstovány, dílo pak Gualtera Burlaea 
>Vitae philosophorum* ze 14. století je, jak zrejmo, povahy čistě 
biografické a nesamostatné. Ještě nedokonalejší jsou podobné latinsky 
psané dějiny filosofie Rapinovy ze století patnáctého a Davida 



*) Tíz podrobný nástin Fr. Čady, -Nástin starověkého dějepiseelví (ilosofiei 
Ta Výr. ipráví c. k. vyí. gymnasia Eeského na Novém Městě v Praze (1891). 



Fr. ChrttM 



C h y t r ■ « a ubulky nástupnictvi sUrovžkých fllosofň t jich předních 
sekt od Thaleta po Ctcerona. Teprve doba nová poČlná ve shodč 
s bnutin) renesiinčnim obraceti zfeiel k díjitiára lUo&ofie starovékě : 
jakési déjiny piJe snďmý pedagog Lud. Vives >D« tnitits, sectis 
et laudibus philosophorum* (1581), (.iassendi odkiývá význam 
Epikurův a o^téíuje pamutku velikého tohoto myslitele od nánosu 
pomluvy a hany,') LIpsius podobným způsobem osvětluje obsah 
a vj-znam ňlosoiic stoické,^) Ménage píší své včcnč a instruktivni 
poznámky k textu Diogena Lacriského, Baytc ve svém zjiámém 
slovníku*) přispívá velmt platně k probuzeni živého interesu pm 
studia histoňcká v oboru filosofíe, Stanley vydává první dějiny 
Rlosofle í^cké a ohcniální jazykem anglickým,*) ale omtiztýe se 
vátšinou na reprodukci zpráv Diogena Lacrtského. Zajinuvo jest, 
ie již na sklonku 17. století piše Joannes Jonsius o dějinách 
flIosoSe, podávaje ovsem více pouze nomenklaturu těch, kteří o dě- 
jinách filosofie něco uveřejnili.*) K němu dniži s« v 18. století řada 
kompilatoriS, jako Neumann, A. Gravtus, Buddocus, Mor* 
hoff. Gentzken. Zierold. Fetnd (podává dějiny filosotic v něm. 
verších). E. Gerhard atd.*| 

Současrtč piše Francouz Deslandes své kritické déjiny 
filosofie') obsaht^fci i novou dobu. I^al před Bruckerem a stál co do 
kritiénosti své niže nežli tento. Degérandojej charaklerisuje takto:*) 
>DesJande£ párali surtout dépourvu ďidées saines et profondes en 
F^ilusopbic pour appréder celles de ses prěděcesseura, et souvent 
mime pour les bien salstr.* Pouhé životopisy filosofů dle známých 
slarj'ch pramenů v>'dali Saverin") a Fénélon,'^ povšechné 
livahy za lo o x-ývoji ťiiosoiického m\-Sleni i dnes po mnohé stránce 
hodné povšimnutí psali příležitostné F o n t e n e 1 1 e (ve svých dějinách 
akademie), d*Alembcrt (v předmluvě — discours préliminaire — 
k encyklopedii), Condorcet (>£squis«e sur le proces d« 1'ssprit 



■) D« viu, ouinlMs •) doctrioa Spňun (IMÍ). 

1 Muiuduot» ad slMMjn philocophitai (lOiM). 

*) [McUonnalra ht9ilan<{U« ti orltiquc (1407). 

*) HMM7 oI ftúkimqpty {IWSi. Knltiu přvMil do 1«tiny Qtaaniis ■ rydal 

ini. 

■)D«Mript(iribu«blstiHÍupWleMpblOM(10S»,|wkntt«vániiu(waI[>onúusl7liM. 
*l Ckanfctansuku pnKi JMi dOM lUot pNanipay«l> podav* J. M. Dagěrand* 
• 40a liiiiiiri «MF*rM de« sysliin*» do ptittovuptaW* (PkNí tSM), L 9tT. -19 a n . 
~ HaUirt atttiia* d« U phAoMplu* CJ cvukjc i:K»~ďlM. 
*> H-M>i MBf«rM dt* lyntimaa di phllMOpbn (ISM), Mr. 47. 

n -■niwiiM d* ra»th|i>it^ 



Koxhltdy po dě^ináct) (llo«ofic. 



» 



!iuniaín<), CondilUc (ve sv6m -Cotin ďétudes- vinice bedlivou 
pozornost a více kapitol dijinám lilosotie. Ale n«mi n&leiltétio po- 
rozuménf a krítisuje nesprúvnč s předpojatého hlediska vlastních 
.■názorď). V italské litcrtiture napsal déjiny rilosofie v 8 svazcích 
^Buonafedo pod ps«uJonymem Agatopislo Cromatian o, ') 
dilo preplnéné nesprávnostmi a prázdnými deklamacemi, jež aspoA 
z části byty opraveny v nem. překlade Heyden re ichově. 

Vlastni doba osvícenská, století osmnácté, vykazuje již radu 
dějin lilosotle. Povéstny jsou a po irnohé stránce velmi zajímavý 
zvláŠté dějiny Bruckerovy latinsky psané; jeŽ v krátké době 
nového rozvířeného vydán! se dočkaly.') Sebevědomý přívlastek 
■kritické* v názvu jich třeba ovSem pojímati ve smysle velice ome- 
zeném. V posuzováni svém illosoflckých soustav dává se Brucker 
vésti vlastním přesvédéenim. jež kolísá mezi tilosotii Leibnizovou 
a orlhodoxif protestantskou. Počíná si velmi mlnuciosné, hled^e 
často Hlosofle. kde ji neni, ba nerozeznávaje náležitě mezi filosoílf 
a náboženstvím. Na druhé strané můi^eme ovsem spatřovali jakousi 
zásluhu v tom, že v obšírném dile svém obsáhl celou filosofii od 
dob nejstarších — ale i tu méné bylo by vice, nebof začíná od 
Adama CAdamiis an perfectus phílosophus?). mluví o fllosotli Kainové 
a Abelovč, dČii lilosoKi na předpotopní a popotopní (philosophia 
antedlluviana, philosophia postdiluviana), a ma ■ Jiná dnes nemožoi 
déltdlit (philosophia bsbarica, phil graeca, phíl. apud Judacos, phil. 
exMticu a pod.), jež •kritičnost" jeho ovšem v podivné svčilo stavíjf. 
Přes to však dílo i dnes zasluhuje pozornosti. Brucker předesílá 
>kni» své předmluvu (Dísserlatio pracliminaris). v níž pronáSí myšlenky 
ft požadavky se stanoviska >kritických* dějin tilosohc správné a plattw. 
Historik má dle něho dbáti těchto pravidel (Cautolae observandae) : 
1. fontcs quaerendi, 2. totum systcma philosophi erucndum, 3. ad 
circumstanlías phílosophorum atlcndcndum, 4.suae opinioncs phílo- 
sophis non supponendae, 5. votcrts philosophiac idea ad nostram 
non tfxigcnda, 6. tcmporum rationes probe considerandae. Vzdělávací 
význam dějin filosofio zvláště zdůrazňuje a obšírní promlouvá 
o užitečnosti dějin fitosolie pro kněze, právníky, lékaře atd. 

Na sklonku 18. století objevují se již německé spisy o dějinách 
filosofie, Jei p&ali Buhle, *) který přidržuje se Kanta a Jacobího 



■) DtlU ialoría e Mlt indole ůi ogni HlD«o&a Luoca (1767—49). 
'] HiBtorla crilica phíIcMophiae ■ mundi incunabulb ad noslrain uitqul a«tBMin 
fAcdiKU (G tvatků 1743, 2. vydúii v 8 svosoich 1767). 

*) Lehrbucfa der <^i«schiaht« d«r I'hiloa«phl* (D iv. nWi), mimo to Geiohlebte 
d«* phl](»oplu«(eDd«n ii)cnachlich«n Vorstande* (1793). 



usiloval jinak o pokrok, psal velmí učenc na základč rozsáhlého 
materiálu, Tiedcmann ') jehož vlastni stanovisko je celkem cm- 
piricko-skcptickč. jenž vŠak počíná si mnohem kriúčtčjí nežli Bnickcr 
i Buhlc a zv\ÁUÍ usiluje o skutečné věcně posouzeni jednotlivých 
soustav i ukázáni toho, co je v nich cenného a platného zachováno, , 
. Tcnnemann. ') pnsný Kantovcc, který studuje již dosti podrobné J 
^brameny. ^H 

^" Vzpomenutý již Degérando ve svých srovnávacích dčjinácn^^ 
tUosofie') stanoví si vySši cíle. Nn úkol dějin filosofie pohlíží ve 
světle moderním, snaže se dle slov Baconových >podatl obraz věd 
a umění, jak kvetly v různých dobách a na rfizných místech, na- 
značiti jích starobylost, pokrok, jich rozšiřcni. období jich úpadku 
i obnovy, určiti pro každou védu a uměni příležitost a původ Jich 
nálezu*. •) Dějiny ty muji zvláŠté slučovati účinky s jich pří6inami, 
I. j. stanoviti okolnosti, které byly vídám příznivý nebo nepHznivy. 
Takto dějiny filosolie lopŽt ve smysle Baconové) mají tvořiti vrchol 
povžechncho vývoje lidského ducha.') Historický obraz soustav 
fílosotických byl by dle něho jakousi geogrurickou mapou nauk 
a minéní, jež skládají myšlenkový svět. I rozdělení díla Degérandova 
je zajímavo. Celá práce skládá se ze dvou základních částí: •Prvni 
obsahuje pouhý historický výklad soustav lilosofických se zřetelem 
k vzájemnému jich vztahu, drubá chce býti kritickým rozborem 
(une analyse critique) soustav těchto, kde motivy jich jsou proti 
sobe postaveny a výsledky jich mezi sebou srovnávány*. Práce 
Degérandova v celkovém ústroji svém má mnoho důvodního, a jeŠte 
dnes možno se ji probírati se značným 7.ájmem: Pozornost zvláště 
též zasluhuje, že spisovatel na str. 34 — 7>'{ podává rozbor děl Hlo- 
soíicko-déjcpisných i stanoví pravidla, jichž vědecké déjiny filosofie 
] by měly dbáti. Na déjepiscctvi filosotie ve Francii mel Degérando 
svým djlem vliv značný, zvláště na pozdější práce historické Ví ct. 
Cousína a jiných. Cousin sám horlivě se věnuje studiu déjin 
filosofie všech vékii, vydává, komentuje a překládá Platona, Prokla, 
Abélarda, Descarta, Pascala, ve svých přednáškách s oblibou volí 

Íd^iny filosofie a ve fragmentech lilosotických uveřejíiiye cenné 
I ') Gdflt ttt «pcculillven miasophlt. 7 cv. <17!J1). 

[ ■) GMchichle der Philonophie, II sv. (1798); tvldltl niMba m aiivalo výubu 

I tohoto dtla k •tudcmiekým potřebám poHsenčtio tf^undríi* ótt Oo«ch. d. Phil. filr 
Idcd Akod. UiKorríabl (i»I2. 5. vyd. obMaral Wendi 1829). 
■ *j Hiitoire Gumpaiée de» >ysttm» de philo*ophie (:i sv. Paříi IS04). 

[ *) 0< Aufim. í><:i«ntiiiruni II. *. 

I •] Sp. eil. BtT. X. 



Roíhlody po tU}in*eh IIIimmA*. 



41 



pHspévky k díjinám lilosolle všech včk&, prékládá do fran^ny 
dSjlny Tcnnemannovy, redukuje ve shodě s vlasinim eklekticismem 
vécchny nauky a soustavy filosofické na čt>'n typy základní, sen- 
sualism, jenž označuje prvotní názor Člověka na svčt vnéjil, 
idcalism, jenž odkryv klamy smyslové v poznáni pojmovém hledů 
nápravu, skepticism, jenž vůbec o možnosli poznáni pochybuje, 
a mysttcism, kterj' v citovém hnuti vyšši dnih poznáni odkrýti 
sa snaží. Pravdou je mu, v čem různé t>-to směry se shoduji. 
SkoIa Cousinova déjinám filosofie věnovala bedlivou péči, a v pracích 
hisiorických jesl hlavní těžišti její práce i sásluh, ') t>a možno říci. 
že ona vzbudila nejdí^íve zálibu ve studiu scholastiky, ukázala k vý- 
znamu niosofie arabské a židovské ve stiedovéku í k renessand 
starovékých soustav filosolických na začátku Joby nové, 

Nh sklonku 18. století objevují se vcdtc soustavnýcli dějin 
fUosoAe léi práce monografloké zabývající se luliko určitým smérem 
myšlenkovým. Tu vynikly zvlášté Staudlinovy dcjíny skepti- 
cismu, ') Tiedemannovo vylíčeni soustuv\' stoické (ilosoňe ■'i 
a níkteré spisy Meincrsovy.') V Německu na rozhraní veku 
osmnáctého a devatenáctého rozkvetla ulčScné filologie klasická, 
a horlivé pístování její mělo též blahodárný osvěžující vliv na 
studium dějin hlosolic. Mnohými otázkami methodick>- počal se 
zabývati Schloiermacher v různých rozpravácli i ve svých 
úvodech k překladům Platónských dialogu. Teprve po smrtí jeho 
byly vydány malé dějiny flIosoUe jím naps«né,''í Názorů Schleicr- 
macherových se v podstatě přidržel žák jeho J. Rítter;") divá se 
správné na dějiny filosofie jako na jednotný celek, Jehož organické 
souč/tsii jednotlivé souírtuvy a nauky tvoří; tyto pak nesmějí býti 
posuzovány s hlediska doby na§< nni určitého sysit;mu. nýbrž třeba 
se přenésti v ducha a myšlenkovou povahu doby, ve které vznikly 
(»aiis der altgemeinen Einsicht der 2eit>). V díle Rltterové, vyni- 



') Vil v podnibnoiiecb Hiv«|sson f«l, Lů phílatophW ca FňoM *u 
XDCc. (líak (3 ryá. ItWO), ta v mim iUnku O ttudh tltoMlIc ve Francii v AOicmcu 

iieei). 

*) 4!«KbÍcble und Gmci dex Skeptlclamut (1704— 1>5). 
*) Syitem d«r *hiÍMheii Phiiuaophio (3 (VÉXky ITTO). 
'> ZvU*i« Oe«ahiohte d«i Vinpiungt, Pangangs und Verfalti der Wltnen- 
««hiiAM Iti Cri«chcnlind und Róm <I781— S2V 

*) GMcUnhie dor FhitoaopUe (IKIS). 

*í GMoblchle der PhiloMphIe <IS iv. l8£a~&3, stuky 1—4, vyily v novaia 
tfáM 1838-36). 



M 



Fr. Drtina 



kí^jícím určitostí a jasnosli vyvodil, je zvláště zdařile podáno vy- 
líčení platonismu. Dájiny Riuerovy sahají až po Kanta.') 

Povznesené stanovisko vyznaíil díjinám fiiosolic Hcgcl,*) jení 
vytkl nová hlediska a povšechné zřeiclc. uplatnil zejména moment 
vývojový v pojímáni hislorických fakt, ale pochybil na druhé straně 
jednostranným všímáním si logické stránky a dokazováním, že 
logický postup ideí s chronologickým postupem Takt je totožný. 
Ant momentu vývojeslovného není využito s potřebnou objektivnosti, 
nebol Hegel vycházel z dogmatického předpokladu, že vlastní jeho 
filosoRcká soustava tvoři vrchol dosavadního myílcnkového vývoje 
lidstva, a přirozené pak mnohé nauky (na př. v Platónské lilosotii) 
vykládal z vlastních názorů, jiné zase (jako filosofii Lockeovu), 
přehlížel a-nedoceíSovai v Jich skutečné historické platnosti. Nicméně 
Heglovy dějiny a zvlusté takČ jeho lilosofie dčjin píjsobily velmi 
tiČinné na dobu pozdčj^i. Významno je, že přední současní dSje- 
pisci filosofie, Ed. Zellerpro starovčk, Kuno Fischer pro novou 
dobu, vyšli ze školy Heglovy. 

Velmi pečlivé jsou psány knihy Ch. Aug. Brandise, obsahující 
jednak podrobné vyliieni vývoje lllosofie řecké až po Aristotela 
a Školu jeho, jednak přehled zdiiřilý vývoje povšechného a působeni 
fllosofie řecké v římské HŠi.') 

Nem' pochyby o tom, že hlavně čkola Cousinova ve Francii 
a Hegtova v Německu vzbudily v 19. století zálibu ve studiu dějin 
lilOfiOtle i položily pevný základ, na němž studium to s methodíckou 
přesnosti v posledním pábtoletí vytvořilo pokroky do té doby ne- 
tu3ené, rozšířilo i prohloubilo znalosti na£e o myšlenkové povaze 
dob minulých, ano dodalo dějinám tilosolic významu nad jiné dů- 
ležitého. Dějiny filosofie stávají se nenáhic soustavným studiem 
všech pokusů, jež se v dosavadním vývoji člověčenstva a speciální 
evropského lidstva daly za utvořením jednotného světového a život- 
ního názoru. Pokusy ty však neměly výhradně povahu theorctickoUf 
neusilovaly toliko o ukojení thcoretických potřeb rozumu lidského : 
názory filosotické spolu s náboženskými zvláStě v určiť^ch pře- 
chodních obdobích vý-vojc kuiturniho nabývaly veliké platností 



') o Kantuvi Mm«in ■ (UmoHI pokantovské vrdal r. 185^! pieliled •Ucber- 
akkl liber die C«S6hich(* der neuciten deuUchcn Pbiloiophic Mil Kont.a 

•) Vorl*sutiK«n uber dle Gexitiiciite der Philosophie (S«br. splsQ sv. XIII. —XV. 
1833-98. !- vyd. I«*0-«V 

' ■) Htndbuch dei Gesehiehta der icriccltiaeh-romitchen Phllocoptiie (opltai 
vyiUvAiio IS3&, )&44, ItfóS. I8ů7. 1840). Ocschiohte der Enlwkkelungen der gríe- 
chiícliea PIulOMphie und ihrcr NÉChwu-kungen nn ritaiisolHn Relclie (lS64). 



ft«ibl«4>' po dlfliMUl) ntowA*. 



48 



a důležitosti praktické. Jednotlivec i společnost život svůj a vztahy 
vzájemné usirojovah si pravé na podkladí názoru svéiového a život- 
ního, k nimi v určité dobé dospěli. Filosofie s tohoto hlediska n«ni 
výhradné záležitostí rozumu lidského, ona určuje zvláště ve stydch 
svých 8 náboženstvím tužby a potřeby lidského srdce i dává smér vQli 
A snaženi určité doby. Odtud udává se i význam dČjin lílosofle 
a povaha jich všeobecné vzdélavaci. 

Vlastní úkol déjin lUosolie obsahuje tři věci: l.jde především 
o to nauky filosofické vyliČovatt, když nepředpojatě a kriticky 
bylu zjisténa ivimost Jejich, 2. následuje Okol je vysvětlovati, 
kde zase tit hlcdi:>kii, u) pragmatícko-logtcké b) psycho- 
logické (biografické) a c) kullurné-historické se uplat- 
ňuji, a posléze 3. úkol nauky tilosofícké zjlšléné a objasnéně po- 
OUditi a oceniti. fFokiaioiiai). 



B. NOETICKE. 

Piͫ PranUek tUa. 



řElRpMokritická noctilu. - R. Avenuws. ~ HcbitíUČni tpís jebo m r^nun jeho pro 
roivuj noebckjřoh náxorů Avenartorýcb. — Ktitika sptiu toho HUrni dil> Atc- 
oariuvaa jeiich chronotogický i věcftý poměr. — Noelickč vfcbodiaku Ar«nuioTo. 
_ >Stanovcní, pojetí a zpiSsob reScni nčjakého základního pro- 

blému závisí na podmínkách navzájem na sebe působících, totiž 
tut okruhu vědéni a názori^ jisté doby, ns individualitě myslitele, 
který problémem se obírá, a na obecné především, ale i na spe> 
ciálnt qualité problému sama< - napsal*) v prvním významnéjŠím 
spise svém (o Spinozovi) Richard Avcnarius a \'ý'^kem tím 
mimoděk ciiarakterisoval nejsprávněji i vlastni pokus sviJj nueticky, 
Jimž odvážil se pojmouti, stanoviti a řešiti novým způsobem zá- 
kladní záhadu noctíckou. Hlavni nesnáze záhady samy. východiska 
a metbody noetiky. obrážejí se i v názoru Avcnariově, ') obráží se 
v ném však neméně i » individualita* jeho, t. j. jisté vlastnosti, 
které postřehnouti z cástt můžeme již v starší práci jeho, a obráží 
se snad nejvíce i v jeho >emplriokriticismu* ráz doby, jež pHzniva 



'} U«b«r di« beid»n ersian PhBcan' dcs Spindiisliseb en 
PkOlhalsmue unddaiVerhkllnissderzwalicoturdrltton Phase 
(V UpAku IBOH) Ml. I. 

1 SUo&ujI JménoJebovMiiní lakta, poiiívadi J^ii to jtnéoo latiaieotmné 
(1 H»l)«niiantt>. 



44 



Pt. čiám: 



byla subjcktivtstickému, resp. idealistickému pojimání otáwk aspoň 
— v thcorii. Posledné uvedený tento činitel nejspíš asi také vy- 
svétll nám, proi Avenariův systém tak znainé leckdy jest blízký 
nocticc, o které jsme v prvnf Části jednali, noetice imanentnt 
filosofie. 

Jádro totiž imanentnf /ilosofie, jak vysvitlo, tkvi v úsUi sta* 
neviti to. co vskutku nám bezprostředně jest dáno, a ušili fo jeví 
se negativnč v odstraňováni všech liypothetlckých doplňků sku> 
tečnosti, dopifiká nenalézajících se ve zkušenosti opravdová, nýbrž 
od individuu do ni vkládané, positivné pak jevi se ve snaze 
uréitéji nebo mčné určité se zračící, ukázat, kterak mimo existenci 
v našem védomi není jiné existence, čili jinak řečeno, kterak 
vskutku a bezprostředné dány jsou jedini počitky a představ 
naše. A s lim, co ivoH jádro noetiky imanentni filosofie, znační 
se shoduji základní ideje tiejstaršiho ze spisu nuctických — vzp 
menutý svTChu spis o Spinozovi nepočítáme mezi neetické 
práce — , které Avenarius uveřejnil. Připomínám to výslovně proto 
poněvadž o této práci Avenariovč, habilitačním to spise. »PhilO' 
sophie als Denken der VVelt gemass dem Princip des, 
kleinsten Kraftmasses. Prolegoraena zu einer Kritik 
der reinen Erfahrung* (v Lipsku 1876) leckdy se mluví,') 
jakoby nejen pro později Avenarííiv »cmpÍríokrítidsnius< byl t>ez- 
významný, ale jakoby Avcnaríus zcela opačné príja) pozdčji ná- 
zory. Pravda jest ovŠcm, že Avenarius v pozdčjších hlavních svých 
spisech >Der menschlíche Weltt>egrirf< a (Kritik der reinen Er- 
fahrung* habilitační práce t<^méř naprosto se nedokfádá, pravda i, že 
sám*) naznačuje jistý obrat ve svč noetice proti drivéjšímu dltu 
onomu, nicméně jak methodicky, tak i v stžžejni tendenci 
{tendenci to, kterou právč Avenarius blíži se imanentním filo- 
sofům) jest spis onen vskutku jakousi príjpravou, jakýmisi •pri>- 
legomcny* k dílům hlavním, jak to hJásáostatnč sám titul jeho< 
A proto právji, chtčjicc nastíniti noetické názory Avenaríovy zá- 
roveň co možná geneticky, vyjdeme od obsahu habilitační oné 
prác«*í. 






') Nověji iM př. s«tie Th. Ziehen ve svýeh •Rrkenntni*iheor«tiacKe' 
Au«etntndeT9elsiinK«n> (v Zaitiohrift fUr PijciMtoKia 27, lOOS, str. 304 
poio I.). 

*} Der mefjsehl, Wclibt^rtlT, rfedml. »tr. XI, n, 

'> Stmín£ jen uvádím na pamít t« Richard Avenar lna narodil sa lolta 
1S43 v Pah'ii, 1676 babitiioval ae v Upaltu, kde od r. 18:7 redigoval íaiopH 
•Vietleljahr sciir ifl |fur wia». |Ptii1oaophie,< poodějt pHjal pn>r«aeun> 
v Currchu, kdei r. ISSfl aemíel. 



fi 



Rothltdy noetkki. 



W 



AvenarJus mluví ve spisť svém napořád o •fllosofli;* pťí- 
hlédneme>ll v^lf k výkladům jeho, shledáme, že má na mysli 
Hlosoňi jen theorcttckou a pravidelné jen — noetiku (a$poA 
noctiku v tom smyslu, jak rozumíme ponéli tomu v těchto tjva- 
hich). Odtud jen možno pochopili a uznali některé jeho výroky 
o úkolech a povaze fUosotie. 

Védecká fllosoňe podle něho totiž má úkolem popsati (tde- 
scnpiive Beslimmung*) obecné pojmy empirie co do formy a co do 
obuhu. Rozsahem svého předmětu předčí prý filosofie nad jedno- 
tlivč odborné védy, poněvadž vědy speciální obírají se zkoumáním 
jednotlivých části, odvětví nebo stránek toho, co jest v empirii dáno, 
kdeíto ftlosofle Jest vědecké myíUení •obrácené k celku* (Ge- 
sammtheit), t. J. usilující pochopiti vědecky celek zkušenosti naši 
(stř. 19 n.). Toto myšleni filosofické děje se v pojmech a děje se 
za účelem pojimůnf, princip pak, kterým jest ovládáno, jest princip 
nejmenší vynoložené síly (Princip des kleinsien Kraftmasses), Pro- 
tože pak celek toho, co nám v empirii jest dáno, resp. toho, co 
empiricky vůbec může býti dáno, zveme světem, možno ňlosofll 
definovati jakožto myšlení světa podlé principu nejmenšího napjeti 
síly (21.). Védy odborné jeví se při lomto vymezení filosofie ví- 
doml pro fliosofli pomocnými (24 n.): nebof filosofické pojmy ob- 
sahují svět jen v abstraktní formě toho, co jest spoleíno všem 
jednotlivým věcem (25). 

Mluvíce o zkušenosti či empirii, musíme lišiti empirii v běžném 
sJova smyslu, zkušenost, jak Hká rád Avenaríus, >naivní,< a zku- 
šenost v ponětí toho slova vědeckém, zkuScnost -Čisloue. V pů- 
vodní zkušenosti, t- j. v lom, co obvykle se »zkušenosti* zove, 
)csi zahrnuto pospolu a zcela nerozlíšcno jednak všecko, co 
vskutku nějakým předmětem jest obsahově dáno, a mimo lo i to, 
co individuum, které jisté zkušenosti doznává, do předmětu »si 
vložilo*, vmystilo. Tok na pr. nevyvinutému myšleni neni snad 
existence duše lidské v nějakém pohybujícím se tile prírodm'm 
hypolhesou, která by se přibírala, abychom chápali onen pohyb, 
nýbfí jest mu přímo >zkušeností< ; a podobné naivní >prírodú- 
védcckému* nazírání zdá se býti rovněž zkušenosti jiŽ dáno, že 
v pohybu kamene padajiciho k zemí jest zahrnuta také síla, která 
pudl kámen ke středu zemskému. Zkrátka naivní zkušenost jest 
směs, a to Často dosti pestrá směs, skuicčnč pozorovaného a vní- 
maného s rozliínýml prvky, které proste vymýšleny a vmýšleny 
jsou do vjemQ individua. Zkušenosti čistou, l. j. opravdovou zku- 
šeností ve vědeckém a fllosofickém slova smyslu naproti tomu 



Pr. tiát 



rozum&ti jest onu zkuicnost. která eliminuje všecko, co pochází 
jen z individua zkužvnost konajícího, a snaží se zachytiti a spra- 
covávati jediní to, co skutečně jest dáno <27 n.). 

Když k tomuto úkolu, celek empirie i^kutcČné (£i »čísté*) sta- 
novit a očistit od přiměskú, ktorč nejsou součástkami vskutku da- 
niho, přikročíme, nejprve shledáme potřebu vyprostit se 2 pout, 
která klade našemu nabíráni a pojímáni mluva lidská. Mluva ozna- 
čiyc to, co v kterémkoli případě vnímáme, jako komplexní jednotu 
B tepr\'c ponenáhlu dospívá k jakémus takémus rozlišováni onéch 
>jednot<, pokud totiž naznačuje rozdily celku a jeho dflil, dáte 
rozdíly věci a jeji vlastnosti. Tím umožňuje se také pochopovaní 
protivy víc i jako ničeho podslatnějšího, stálejšího atd. k vlast- 
nostem jakožto ničemu případnému jen (accJdcns), méně trvá- 
lému atd., a *věc< vyvíjí se proti (Svým* ^vlastnostem* k stále 
v^tší a vČtit samostatnosti, až v ponětí substance dosahuje 
samostatnosti absolutní (54). Tím pojímání naše jsoucna dospiva 
jistého vyššího stupni; jsoucno jeví se v tomto stupni jako jednak 
substance, které pohybuji a jsou pohybovány, krátce: jako substance 
pohybu schopné, jednak jako substance nadané pocity (empfindungs- 
begabte Substanzen) (45, 49). Ohledáme-lí bliže víak toto pojímáni 
jsoucna, ukáže se brzy, že v Čisté zkušenosti nic takového, co 
zveme •substanci*, není dáno, že to jest pojem náš do opravdové 
zkušenosti přimišcný. a tudíž nuzbývá leč, abychom jej 2 ponéli 
Čisté empirie eliminovali (51, 59.). Odstranime-li však pončli sub- 
stance, zbude nám jako jsoucno, opravdovou zkušenosti dané jsoucno, 
jen pocit a pohyb (59 n.). i domnívá se Avensríus, že poměr 
jich lze vyjádřiti takto: jsoucno co do obsahu jest pocit, co do 
formy pak pohyb, « v tento obecný pojem prý možno veškero 
jsoucno subsumovati (61)- 

Uvedená trest spisu Aveoariúva sama o sobi již s dostatek uka- 
zuje zieteinč dví v£ci, Jeí třeba vytknouti ; I^edně to. jak metho- 
dou své kfílosofie* jest Avennrius blízek z imanentních filosofů 
na př, Kauffmannově íannlyse metafysikj-^. blízek arci. jak již po- 
věděno, především negativní stránkou úsilí o (čistou zkušenost*. 
Po druhé pak jest zjevno. kterak celkem správný a jednotný po- 
stup dedukci Avenitriových na konec jest dogmatichy Jaksi 
přerván prostým tvrzením, že pocit jest obsahem, pohyb formou 
jsoucna; zvláště tvrzení o pohybu jest tak nápadné a — sít venia 
verbo — libovolné, že auktor sám cítě asi tuto slabinu své filo- 
BoHe jako pojímáni svita podle (Maupertuisova) •principe du 
tnolndre etTort* neodvaži^je se hledati důkaz pro ni, nýbrž jen 



Roibltdy noetické. 



47 



sruži se doporučiti ji pro jisté výliody, které, jak se domniva. 
má v zápČlt. NŇpadno jest zajisté již samo sebou to, že na odů- 
vodněni, vlastnž doporučeni její byl auktor nucen přestati na — 
dvou vilách: •Pokud jsoucno však nemůže obsahové býti pohybem, 
určíme si asi nejvhodněji (tso \vird am zwcckmftssigsttin ... . be- 
stimmt werden*) pohyb jen jako formu jsoucna, v protivé k pocitu, 
který myslíme si, že skládá obsah vSeho jsoucna. Takovéto pojí- 
máni zdrži nás od pokusu odvozovati pocit z pohybu, pres to. že 
zase vyhovuje zkuienosti o úzkém spojeni mezi pocitem a po- 
hybem ')* . To jest vše, co dovedl Avonarius uvést na podepřeni 
svého učeni o pohybu jako Tormě jsoucna ! Leda bychom přičísti 
chtěli k tomu ještě následující větu, která však jest zahrnuta v před- 
chozí, svřchu uvedené, ž« při tomto pojímáni prý ■zůstává všude 
každá změna pohybová koordinovanou se změnou pocitovou*. Než 
když vSecko to bychom přijmouti byli ochotní, kdybychom dále 
nevytýkali ani nejasnost velikou, jaká Jest skryta sama sebou ve 
slově ■forma- — co zajisté sluší podle Avcnaria mysliti si při 
slovech rfonna jsoucna* ? — , toho nemůžeme neviděti, že dogma- 
tickým tvrzením -pohyb jest forma jsoucna* jest vneseno do •čisté 
zkušenosti* nčco zcela — hypothetického, něco, co ncni v zku- 
šenosti samé dáno, nýbrž leda výstidkem individua do nf vklá- 
dáno; nebol v jednotlivém vjemu re!^p. ■zážiiku" měm ani v úhrnu 
mých zážitků Či v c«lku zkušenosti nevidím, že by dán byl nějaký roz- 
díl, nějaký vztah (Obsahu* a >rormy< jsoucna, nýbrž oba tyto!pojmy, oba 
různé zřetule (obsiih, forma) jsou výtěžek velice znaěné retlexe mě, 
resp. Individuu vnímajícího, aneb ospoři ze zkušenosti analysou 
jako abstraktní stránky nabyty. 

Nebyli bychom se o této věci více ŠiNIl. kdyby v ní právě 
nebylo vlastni jakési pojítko, kterým souvisí hlavni spisy Avcna- 
ríovy a tedy vypracovaná soustava jeho noetická s uvedeným 
spisem z mládí auktorova. Výslední myšlenka jeho, že totiž pohyb 
formou jest jsoucna, pocit pak obsahem, byla do té míry dále pro- 
pfacovéna. ie ncjvétéi spis Avenariilv >Kritik der reincn Er- 
fahrung' (2 svazky, v Lipsku 18SS a 1890) obirá se formální 
stránkou úkolu »él9té zku&enosti*, druhý pak spis hlavni •Der 
menschlichcWeltbegriff. (v Lipsku 189l)obsahovou stránkou. 

Poměr chronologický i věcný obou spisů však neni tak jednoduchý, 
jak by se po tomto naScm pi'ipomenut[ mohlo Čtenáři zdáti. 1 kdyby 
lobo stoupenci Avcnariovi nepřipomínali, vlastni jeho doznáni nám 



') Nn uv. m. itr. 00. 



*s 



Pr. Čádi 



Jssné to praví. V předmluvi k pozdéji publikovanému dílu >Der 
menschtiche Weltbegriff. plŘe: .Nenf to vlasmé -nový* spis, který 
se odhodlávám tuto veřejnosti odevzdati, nýbrž — aspofi ve vSem., 
co Je v n^m podstatně — byl již před mnoha léty složen a potud 
také jest starci než leckterý podstatný dli kniby 'Kritik der reinen 
Erfahrung.* A v dalších véiách označuje jaks taks, Že •Kritika* 
jeho podati méla obecnou noeiiku, kdežto spis o •tidském pojmu 
sv£ta< uiien jest výkhidii vlastního filosofického stanoviska auktO' 
rova B jest tedy do značné miry — vécným a positivním doplj^kem 
spisu ďnVe uverejnétiéhn. Třeba tedy k vystiženi empíriokritlci- 
stické noetiky prihlédnti ke spisům oněm oběma, poněvadž do jisté 
míry tvoří Jediný celek. Posléze jeitč pak třeba mitl zření k sérii 
ilánkfi od Avenaria po uveřejněni obou velkých spisil v orgonuJ 
vlastním jeho napsaných >Bemcrkungen zum Begrlfrdesf 
Gegenstand es der Psychologie* '), ve kterých, jak sám při- 
pomíná. Slo mu především o to, vj*líčit ne něcojinébo, nežli 
v »Kritice Jisté zkušenosti", nýbrž vylíčiti to jinak. 

Když bychom chtěli se ptát, oč vlastně n v celku Avennriovi 
v pracích onéch Ho, nalezneme u ného sama*) zřetelnou odpovíď, 
Že o obecnou theorií lidského poznání. Poznání lidské jest 
souhrn roznanitýcb zkušenosti, které ve slova odény Jsouce, zvou se 
výpovédmi. Obecnou pak mábýtijeho noetikavtom smyslu. Že se 
snaží ze vSech prípadň, kdy lidé vypovídají néjakou zku&enost, stanoviti 
znaky ncyobecnčjsi, t. j. znaky všem připadlém společné. 
Každá zkušenost jednotlivá má však dvě stfánky: >rormilni* a 
obsahovou či materiální, a mohu tu nebo onu uSíníti předméiemJ 
úvahy. Když na př. mám počitek zrakový, tu počiiek sám (jakoi 
psychický stav. Jak obyčejné se hká), jest Avenariovi ■formo u* 
zkušenosti, naproti tomu to, co Jest podáno poČitkem oním, jest 
obsahem či materiální stránkou zkušenosti. Činím-li na pK 
výpověď: •zřím kvetoucí strom," jest formální stránkou této 
výpovědi, že zřím (a nikoli tedy: slyším, chutnám atd.), jak zřím, 
jak mi jest pohled na tento strom milý atd.; naproti tomti ob' 
sáhem čí materiální stránkou zkušeností jest pravé onen ■kve- 
toucí strom*, předmět to jistš barvy, velikosti, stáři, vilné atd. 



') VlertUotirMhrJft fUr wiSBtnsehkniich« PMI<Mophi« tvaiak i$, I8M, Mr. 
137— tei, 400-420 a sVAteh \9. I9{>6, »r, 1—18, I29--14A. MČnt m váhu p»<lá 
na pt. dodatclc AreMfiú* k čllnku Willyho <VI«rl«]jAhrKh. í. wit*. Phllus. 18, 
I8H IS— 31} u*ho vlastni oxnimeni spiso 'WeltbesrUI.' (tooitéi 16, :8(0, ■t^ 
IS<) ■ pod. 

>) Kritik d. r. B. 1, str. IX. W«ltbogr. Xt. n. 



RoshMjr noetleki. 



4B 



V •kritice čisič zkuŠcno<ilÍ<, jak svrchu již noznaíeno. Avenaríus 
obírá se jen formální stránkou zkuSenostJ, resp. výpovidi intllvidui; 
to značí jinými slovy: Avenaríus staví ss ke zkušenosti kriticky 
— odtud název •cmpiriokritický», rcsp. >empiríokriticisn)us')<, — 
zkušenosti jsou mu výpovídi individui, a tyto výpovčdi — a( sklá- 
dají tvédcckč poznáni*, anebo a( pocházejí od individuí prostých a 
jsou Čerpány ze všedního života — vžecky klade jako rovné opriv- 
níné vedle sebe, přijtmá je jako dané, analysuje, klasilíkuje a 
hledá společné jejich podmínky; nebot, opětuji, nejde mu o ob- 
sah výpovédí, nýbrž jen o výpovědí jako vý-povídi, o jejich 
•formu*. Snad nejlépe vysvitne, oČ jde, když uvedeme náslcdujíci 
slova Averuriova,-} jimiž laké Ihned pokročíme ve vymezeni toho, 
co jest jádrem empíriokritického jeho názoru: 

■Co bylo na počittku mého *duicvniho< vývoje, o tom po- 
kouší se mi f^losúRe pomoci rozmanitých theoríí dáti poučení, co 
vsak bylo na počátku mého lllosofovánf, o tom mohu sám dát 
bezprostřední vysvétleni. Odečtu-li, čím pHspély z vnějšku chvil- 
kové náhodné a měnivé vttvy života a školy, bylo to toto: Já se 
všemi svými myS>Ienkami a city nalézal jsem se uprostřed jistého 
okoli. Okolí to bylo složeno z rozmanitých součástek, které byly 
k sobe ruLvzájem v rozmanitých vztazích závislosti. K okoli ná- 
leželi liUcé jiní lidé (Milmen&chen) s rozličnými výpovčdmi, a co 
vypovídali, bylo zase v jislčm vztahu závislosinim k okoli. Jinak 
mluvili a jednali onino lidč j(tko já: odpovídali k mým otázkám, 
Jako já k lejlch; vyhledávali rozličné součástky okoli anebo vy> 
hýbali se jim. mSnlIi je iinebo snažili se zachovat je nezminSny, 
B. CO konali anebo nekonali, označovali slovy a prohlašovali pro své 
konáni nebo nekonáni své důvody a úmysly. VS«cko, jak tomu 
bylo i u mne; A tak myslil jsem rovníž, že ilni lidé jsou bytosti 
jako já — já súm bytost jako oni .... To byl obsah mého po- 
čaleČnftio ponéti svčta, který se kryl ov^em ve formé jeité se 
íivým názorem a nebyl jelté uveden v .logickou* normální formu 
pojmu.* 

Toto počáteční ponČti světa, jak výskyte se u iMosofů, jest 
také ' obecným pojmem všech lidi, kteří výpovídi jsou schopni; 
védccká, filosofická pojímáni svčta, která od onoho poníli se nijak 
ucliylují, jsou jen variacemi (Variationscrschciniínyen) onoho prost- 



') o pjlvodu a vlaalntm výsiMOM slova toho ttv. proti noiprávnímu pojimdni 
WundlAva výkUd v itáaku C«i3tui;enavé iVkrteljahniohrin C w, Phil. XVtll., 
•tr. M Bn.V 

') Wdibegrifl, str. 4 n. 
6íSKA M^'SL, i. v., i. 1. IHH.. I. ledn*. -* 



Fk C^ 







ufelo •sliledáne« (du VwRcftimkue. di 

IM vyjt/OxÚ DŽkcriUca nulo sfovy : »iá ■ me ofeoli. 
ovsem náleř^ i ik^ bttU, ftei 1M&. 

Avšak v tom, oo taJtto s un or it n •shMaa^ Ai co «e 
Jako 'pnioteai poj«ti siřitá,* lulěup se án pcvfcy. ktefé 
mají mcoou boďootu: mísí se tu jistá xkuseoost s 



>) lu Ur. va o. 

■> KrtL d. r. E. 1^ nr. TO. 

^ WdOMinK. »- n. 




RMMcdy »o«tlck4. 



31 



hy po t h esa u. KlcuSenosti jest právě klad mne sama a okolí 
(v némž zahrnuti jsou i >jini lidé'), hypothetické však jest lo, ie 
přikládám jistým pohybům (i;eslflm, posuňkům, zvukfim, sloveni 
atd.) tíchlo ►jiných lidí- význam výrazů Či výpovédí, t. j.. že 
mám za to. ie pohyby ty inaji stejný nebo podobný význam, 
jako u mne, když je Činfm, ze posunky, slova atd. lidi odkazují 
k jistým »obsahům* v>'povědÍ, jako u mne. Logicky by se zdálo 
nutným tento hypotheiichý prvek ze zkušenosti vyloučili; ale ne- 
hledíc k obtiŽim, jaké by nastaly, kdybych chlél nevykládat! po- 
hyby ony jiných tidl za výpovědi, nýbrž prostě přijímati za to, co 
empiricky jsou, totiž jistá pohyby, zvuky atd., radno jest proto po- 
držeti i onu hypothetickou součást v tom, co jest dáno, poněvadž 
doporučuje ji nevyluxovali obsahovájejt shoda se zkuše- 
ností. Ncbut v jedinám pripadi, kde znám (z vlastni zkušenosti) 
tylo pohyby a zvuky jako pohyby a zvuky jislčho mechanismu 
Ořnaiovaného slovem •čtovSk,* znám jev jistých vzt«2ich k myšlen- 
kám, citAm. :inahám uld.; když tedy zcela shodné pohyby u tidí 
jiných zjiĚ(ujt. bylo by obsahové vzdálenéjĚí od mé zkušenosti, 
kdybycli pohyby <a zvuky) takové pokládal jen za mechanické, 
než když jim přikládám •ne- jen-mechanický význam*.') 
Nicméně nesmíme zapomínati, třebas to prakticky mělo malý vý- 
znam, že výpověď! >jini lidé jsou jako já, já jsem jako jíní lidé,* 
jest hypothosa, či jak Avcnarius jí oznaiujc, že jest to •ompírio- 
kritický základni předpoklad principiální rovnosti lidi.**) 

Požadované rozlišeni, totiž zkušeností mé (o mně a o mém 
okoli) a obsahů výpovědí jiných lidí, má význam pouze motho- 
dologtcký a nedotýká se nijak (nni pro ani contra) kteréhokoli 
z možných prcdpokladíi o podstatě těchto součástek ajejich vztahíi, 
pokud předpoklady ty snad positivně nebo negativné rozmnožuji 
to, co jest obsaženo v přirozeném pojetí světa. ') Možno tedy 
dělil tivahy noetické připojiti buď ke zkušenostem mým vlastním 
anebo k výpovědím cizím, výpovědím jiných lidí. Co z obého 
zvolím, jest v principu stejné: nebut poněvadž předpokládáme 
principiální stejnost lidi, bude platiči o mně totéž, co principiálně 
plati o néjakém jiném člověku M, a co principiálně platí o M, via 
plalí také o mně. Tedy jen methodologický zřetel můŽe rozhod- 
nouti, zdali připnouti jest datSl úvahy na vlastni mé zkušenosti či 



■) Wdlbtgríír.. tttr. 7 Ml. VifiKeljahrschr. f. itírs. PhilM. 18, 144— I4ft. 
O WellbcsríB., -itr. 9. 
*í Tunlčt íM. la 



se Fr. Krtjíl: 

na výpovÉdi kteréhokoli M. Vlastní mé zhusenosti maji arci n^ 
popíratelnou přednost, že jsou bezprosiředné dány; avšak rozsah 
jich jest velmi omezený; jest velice skrovné to, co pnmo ze svi 
zkuřenosti mám, proti tomu, co •znám.* .vim* z výpovédl ohrom- 
ného poitu lidí, národň. celých generaci. Ba Iccos, co -o sobi* 
(na př. o svém těle, jeho složení, součástkách atd.) domnívám sí 
vidíti, ve skutečností jest jen přejato a přeneseno z pozorováni 
resp. výpovčdí jiných lidf o Jiných tSlcch, ne{ je mé. Z léchto 
methodoloíííckých důvodů Avenarius omezuje se v postupu svý< 
úvah jen na výpovČdi od jiných lidí pocházející. ') (pukroíovási}, 



C. PSYCHOLOGICKÉ. 
FHe Fr. 8r^|«i. 

Nové knihy soustavné. 
Han* Cocnetlui, E>9^chologle ■!* nrfahrunciinltiMiUietiaA. 

Když jsem před několika roky do Na§i doby začat psáti Koz 
hledy psychologické, označil jsem za potéšitelný zjev, že vyšlo 
nékolik soustavných dél; nebol byl v tom důkaz, že psychologie 
ustavujíc se za vědu samostatnou na čistě empirických základech 
probrala se z neklidných sporů zásadních, a že aspori v těch vě- 
cech docíleno jednotného mínění, kterých je třeba ke každému po- 
kusu o celistvou soustavu methodou vědeckou. Nynf však leni 
kdysi potěšitelný zjev nabyl takových rozměrů, ze brzy přestáni 
býti poiěšitelným; neboť snaha podati celkový sysiém vede k rešeQÍ 
problémů vSech I těch, jichž rašení není detailní prací dosti pHp 
véno. Řešeni to může ditt se prozatímně, a iSm více syslemacický 
děl je, lim je takových prozatimnfch rozřeSenf, pouhých rozbihi 
více, což práci vědeckou stejné znesnadňuje, jako přilítne nesoi 
slavné drobení monografické. 

Knihy, o nichž jsem dosud referoval, vycházejí v nových' 
nových vydáních, z nichž některé presentují se jako knihy zcel 
jiné. Wundtovy Grundzůgc vySly v 5, vydáni (víz Č. Mysl IV, 
Ziehenova Leitfaden rovněž, H<!^irdingova kniha, Jerusalemova ve 



1 

ení 

,-cli 



'i WettlMgrlff., nu. It, ÍI-!3. 



RokhledT p»yehol<)]{Mfcé. 



M 



Jodtova v 2, znadnfi přepracovaném. Bude nuino zmíniti s« o nich 
snovu. K nim pHdružily se některé nové, o nichž zmíním s« na- 
před. Nejprve vezmeme Hans Cornelius Psychologie als Kr 
fahrtingstvissetií-cltafi, Lipsko, A. G. Teubner 1897. Str. 445. 

Corneliua, jej£ liáiti jest od Herbartovce Karla Šebestiána Cor- 
n«Iia. vytkl st za úkol podati základy a. schéma psychologické 
soustavy na základě čisté empirickém s vyloučením vSech meta- 
fysických předpokladů. Úlohy lé lze dosicl jen úplným a co možná 
n<^«dnodu^ím popisem psychických jevů: popis takový spadá na 
pňdě empirické psycholORÍe v jedno s vysvětlením. Jinými slovy: 
iisté empirická psychologie nemůže bytí Jiná než popisná (be- 
schreibtind). Myslím, Že takové ponétj úlohy psychologie znamená 
BObmezeni jeji práce na polovic, a že lim obmezenlm vlastni pro* 
^Vhlaiujc se za nemožné s čisté empirického stjinoviska vybudovali 
r védecký systém psychologický po zpQsobu jiných vid. Takováto 
I psychologie nepotřebovala by ov^em metary»iky. ale zároveň by 
I vScchny problémy po výtce psychologické, t. j. takové, jejichž rozre- 
í Sení obecné bývá považováno za nezbytné k zbudování psycho- 
^Hogickčho systému, z jejího oboru byly pominuty do filosofie. Kdyby 
^»vcdecká psychologie mela záležeti jen z popisu jevů psychických, 
znamenalo by to vzdáti se védcckého í«^nf celé rady problémů a 
psychologie taková nebyla by pro svélovy názor, o nějž védéní naSe 
usiluje a při němž názor na du^vnl život je nepostradatelnou ^ástí, 
ničim. Jeji definice — a na těch si Cornelius velice zakládá — byly 
by siuné otázky, a tim by se mela védecká snaha spokojiti? 

Jest zcela správné, aby theorie psychická nevycházela a ne* 
zakládala se na melafysických předpokladech: melafysický před- 
poklad jakýk(^ uiinll by psychologii Jako védu nemožnou. Av^k 
ÍJesi zároveř^ zcela nesprávné výkladem jevů du^vnfch vyhýbati se 
otázkám jdoucim za zkuSenost a nechiiti nebo docela brániti lomu, 
aby jejich řešení připravilo se cestou vědeckou- A to by musilo so 
stát, kdyby se měla psychologie obmezili na to, co chce Cornelius. 
Není pravda, Že Erklárung a Beschreibung v oboru čistč empi- 
rickém spadnji v jedno. Cornelius povídá o lom str. 4-5 víelicos. 
Av^ak ?,namená-1i •vysvětliti* tolik, co udati příčinnou souvislost, 
nelze tomu vyhověti pouhým popisem. Příčinná souvislost uvádí 
nezbytně Jev, o jehož vysvětlení běží, ve styk se v§im, co před- 
cházelo, a se vS-fm, co je současné; nebo( udali priČinu znamená 
pochopiti vznik nějakého jevu z jiného známého a vysvéileného, 
a má-Il byli ten znám a vysvětlen, must býti známa a vysvětlena 
zase příčina jeho a tak dále až k tomu základnímu jevu, který se 



94 



Fr. Knjíí 



dile vysvětlili nedií. OvSem ukáie se pH blí23ím zkoumáni, že 
laková priŽinná souvislost mezi jevy duševními stanovili sť nedd 
(Ziklady UI., 38); pak musí se hledati jinak, prostřednictvím Tyslo- 
logického korelalu. Ale otázce lé se psychologie nevyhne, a jest to 
její přední úlohou, aby v té vfici zaujala určité stanovisko. 

Corneliiis, kdyby se doslovně chtěl držeti toho, jak si úlOhU 
psychologie v úvodŽ formuloval, musil by se vzdáti vQbec příčin- 
ného pochopení jevií duševnicb a musil by se vzdáli i pouhého 
popisu duševního vývoje n vůbec kaidé snahy uvésti psychické 
děni v souvislost s ostatním dénim veškerenstva. 

Oviem on se toho nevzdává (sir. [O — II), ponévadž má na^ 
mysli Erkenntnistheoni-noetiku, kterou klade jako samostatnou včdt 
mezi psychologii a melafysiku. a tam vlastní umisfuje problémy, 
které jindy přídélovény jsou psychologii. On vysvžtleni jevů du5ev-j 
nich, názor na duševní život očekává jinde a proto se dovede 
v psychologii spokojiti s pouliým popisem. Cornelius jest jedním 
z ptívršenců cmpiriokritícismu Avenariova, a co to znamená, to 
čtenář může vyznti z vylíčeni, jež jsem podal v Roíhledcch psycho- 
logických, v 1. ročníku tohoto časopisu a z Neetických Rozhledů 
bezprostředně pi^edchá zejících. V předmluvě přiznává, že se jeho 
vývody shodují s,'\vcnariovým! částečné, avŠak ve vytícní úlohy 
psychologie shoduje se úplné. Proto nedojde to vytčeni souhlasu 
nikde jinde, leč zase jen ve školo Avcnariově. 

Auklor postupuje takto: Vychází od dané psychické zkuše- 
nosti, aby Její obsah analysoval a popsal. Aniž by deltnoval pojem 
duševního, pokládá za bezprostředné dané védomf o radé události, 
které v souhrnu svém tvoří obsah našeho života — Kricbnisse. 
Každým okamžikem svého života, pokud bdíme, máme jakési ob- 
sahy védoml (Bewusstseinsinhaltc), při Čemž slovo včdomi nezna- 
mená leč vlastnost společnou všom duševním jevům, není nic mimo 
tyto jevy, ein Gegensalz zwischen einem erkennendcn Bew-usstsein 
und den erkanntcn Thatsachen lásst sich von vornherein wenigstens 
in keiner Weíse empírisch detíniren. Jak vidno, má Cornelius snahu, 
aby po způsobu Avenariovč zku.^enost, t. j. to, co je dáno. po- 
jímal co možná bez jakýchkoli předpokladů, tak, aby nikdo o tom 
nemohl pochybovati a žádnou noetickou otázicou čistotu empiri- 
ckého základu zkalitl. Ale tato snaha je marná. Zkušenost, kter^ 
se můžeme jako dané dovolávati, jest vždy výsledkem úvah a re- 
presentuje názor na svét určitého druhu; v té zkušenosti je zře- 
telné odlišen subjekt od předmětu, individuum od 3vět& vnějšího, 
stavy vědomi Jsou objektivovány jako déje nebo předměty světa 



Ro^ledX ptycbolOKiek^ 



05 



: 



vníjgjlio a jákú dij« u sUvy vliistni osobnosti. Zkušenost, v niž by 
byly Jen sMvy včdomí Jnkoito stavy vědomi, je zase jiný názor 
nn svít, a je lo názor, klerý nenujdenie ani u sebe ani u nékoho 
jiného, když se začneme pozorovuti; je to ut rozbor, analysa, ab- 
Istrakce učinčnA na základe názoru prtdchoziho. život ná.^ plyne 
vilust naivního realismu, o němž n^m nenapadne, že je ilusi, dokud 
nezačneme přemýšleti. 

Proto nelze nci, že ve zkušenosli jsou nám dány Jen 
stavy vědomi! To, co je tam dáno, jsou ovšem stavy védomí: ale 
tento soud tvoříme teprv na základe zkušeností, v niž o (Stavech 
vŽdoRii* nemáme vědomí. To je ten circulus, v němž se nesbytnŽ 
točí rigorosní ideallsm Berkeleyovský a imanemních fllosoríl. po- 
kládající za dané, co dáno neni, a vytýkající lidem, kter! berou 
skutečnost, jak se jim podává skrze smysly bez noelických úvah, 
žo přestupuji zkušenost n za Takt pokládají svfij výmysl. Tak by 
se psychologie nedostala ke svému cHi, poněvadž by nemohla du- 
ševní jevy odlišiti od nedu^vnich, a rozsah její by zaujal všechen 
obor poznáni. 

Psychologie musi s počátku zkušenost a skutečnost bráti tak, 
jak ji berou ostatní vědy, a nemůže jinak začíti než otázkou, co 
jsou Jevy duševní, aby na základě zkušenosti svi5j obor od jiných 
věd odlišila. Konečně to Cotnelíus mysli uké tak, ale stanovisko 
Avenariovo vadí mu v pHrozeném, jedině správném postupu. 
V pr\-nl kapitole je misio empirie východiskem kritika empirie, a 
co je samoEřejmé, se tam mlhou ultraidealístickou zbytečně za- 
lemiSuJe. 

Comeltus analysujc nyní ^o obsahy vědomí a dospívá k ně- 
kolika fundamentálním, dále nerozložitelným, tudíž nevysvětlitelným 
faktům, které jsou podmínkou časového prŮbéhu a souvislosti du- 
ševního živote. Mezi těmi fakty jsou paměf, upamatování se (Wieder- 
erkcnnen), rozeznávání obsahů, abslrukce, representace (symbolika). 
Výkladem jich Cornelius dokumentuje neplodnost svého čisté empiri- 
ckého stanoviska pro psychologii. Zůstávaje důsledně v oboru zku* 
seností psycbickí a nenamáhaje se vysvětlováním, spokojí se oby- 
čejně nějakým s jeho stanoviska vhodným slovem, a je věc odbyta. 
Při paměti praví. Že neuchovávají se minulé zážitky (Erlebnisse). 
nýbrž pouze jisté účinky jejich (Folgeerschelnungen), které záležejf 
v lom, že pozdější obsah se předešlým •zvláštním* způsobem po- 
změňtOe, >zabarvuje< a >jiný- ráz dostává, což prý naznačujeme 
na př. alovy; že nám nějaká událost zkazila náladu, nebo že pří- 



5a Fr. Krejii; Rozhledy psychologlckě. 

tomný dojem se kalf svým poměrem ku předešlému. Na základe 
toho liš! Empfindungen, které vzhledem k Nachwirkungen minulých 
zážitků jsou nové obsahy vědomí, a Gedáchtnisbilder čili Erinnerungs- 
bitder 6i Phantasmen, které nesou vliv působení minulých zážitků. 
Mimo to chce souhrn všeho, co se jeví als Nachwirkung des Ver- 
gangenen, zváti přípravou (Vorbereitung) a vŠe, co se vzhledem 
k tomu jeví novým, zváti dojmem (Eindruck); ukáže se prý, že 
tyto pojmy nejsou totožný se sumou upomínek (představ) na jedné 
a sumou pocitů na druhé straně. 

Avšak nepostačilo by pro poznáni Časové souvislostí života 
našeho, že jsou v každém okamžiku pozdějším Nachwirkungen 
minulých zážitků ve vědomi. Jest třeba též, aby tato Nachwirkung 
byla poznána bezprostředně jako Nachwirkung, čili aby mSla sym- 
bolickou funkci, podle niž bychom ji poznali za známku minulých 
událostí. Na tom zakládá se uvědomeni rozdílu přítomnosti a minu- 
losti, které dále vysvětliti se nedá. (Poki&íování.) 



LITERATURA. 



C. StrouliaU (Akustika* Čis. VI. Sbomiku J»dnoty českých iMthe- 
m«tlkA v Praxe, nákladem líie jednoty. V Pnte 191)3. 

Našich fysikilnich učtbnic jest počci velmi skrovný. Dobré suril 
učebnice pro niiši slFcdní školy nihradlla modemi knížku Broiova, 
na vyUkh stiednich Školách uiivá te velkou rítiinou Tysiky Rciss- 
Theurerovy, která jest ve treum vydání rotebrána. Etohuíel, it dle 
naKseni rainiiierakéť.o nemfiíe — neuplynulo dosud předepsané pítileU — 
vyjiti vydáni opravení, kde by četné rady a Msiarsla udáni vydám 
iřctilio, jisté dle přáni všech, ictefi dle knihy té učili ntbo učí, byly i>d- 
siraníny. Pro rysokoŠKolské studium cx[>erimentálni fystky nebylo do konce 
minulého sloleii númo mechaniku Zengcr-Čccháióvu a nékolik sežltů 
optiky lýchi auktoffi Jiné tii^bnicc nc2 lilhografovaných archíi ptof, 
Strouhala. 

Byl-h tedy uvítán podnik Jednoty českých nuthemailkíi ve vydáváni 
sborníku ode vi«ch píáiel čcaké vědecké literatury s upřímným polč- 
sinim, siupAovala se tato radost pfl iprávč, te pror. Strouhal podjal 
te lilDhy napsati velikou, píiidílnou učebnici experimentální fysiky. R. 1001 
vyšel prvý díl chysuného díU (Mechanika' jako Čtvrté číslo sborníku, 
roku loňského pak druhý dil *AkuBlika* j^o číslo Šesté. 

Jak jit objem obou knih (mechanika má "IS archy, akustika 39 
archů) ukazuje, xaloiíl Strouhal di1o své na základech širokýdi. Bylo 
Mjisié nakolik cest, kterými auktor mohl se bráti při plněni úkolu, který 
na ním jako £ástu|>ci experim. fysiky r\a Jediné universití naši pHrozeni 
spočíval, lim spíSc, Čím ménč mohl se auktor zanesený spoustami prací 
■dminituativnich v provisorních, nedokonalých, malých a nevhodných 
místnostech svého ústavu vínovati vídecVé práci experimentální. 

Auktor byl si dobfe vČdom, ic dtlo jeho psané pro mnlý národ má 
vybovéii mnohým, ie má býti nejen učebnicí pro studující vysokých 
Gkol, Ole i knihou, v níí by neodborník mohl naliti poučení. Studujicim 
byla by stačila učebnice ve vlastním smyslu toho slova, kniha mnohem 
laenlí, snad o dvou dílech, byla by lim viak v naSi stalé literatuře 
intsnadnfna dráha pro dílo rozsáhlcjií. jehoi by si íádali ostatní. 

Toto stanovisko auklorovo, k nCmui přidnižovala se snaha provésti 
dílo veliké, které by mu pojistilo památku trvalou, palmo jest na obou 



68 



Liientari- 



vytUných knihách a, zcjmína na dilu druhém, který piott podobným 
knihám cizích literslur nabyl tak velikého roimíru. Auktor pojal do 
rámce akusltky nejen pouhou akustiku fysikální, ale ttí akualihu hu- 
dební a. (y siologickou. Poslední tato časl, uvedená jako osmý oddíl 
akusUky, spracovdna byla praf. F. Marešem a ncni pfcjmitem líchto 
řádbQ. 

V úvodu vytknuty jsou úkoly akustiky, rozdílení veškeré látky a 
postup jednotlivých oddéleni. Část 1. jednajici o pohybu kmitavčm. 
a oddtl 11. o pohybu vlnivém polomeny Jsou na začátek jako theore- 
tický úvod nejen k úkazílm akustickým, ale i osiamini tikaiům analogi- 
ckým. V dfllsim pFidriujt se auktor vývoje hisionckeho a proto v cástl 
111. probírá KÁklady theoric hudby. Ná&leduJÍ iM oddity akustiky 
fysikální, IV. •iířcní Kvuku<, V. a VI. •vznik tonfl chvénim 
pŤilným a podélným* a koní! se (úkazy chviní a znéni sou- 
časného-, jichž studium vytaduje výsledkfi jak akustiky ryslkálni tak 
i hudební. 

Proti auklorové rozdélení látky nckc činiti námitek, postup ncliit 
se od obvyklého, ustáleného pohádku velkých učebnic némeckých, vy- 
iknoutl sluii, It rozdílem' aulitorovo jest jHehledníjŠi n podrobnéjíi jak 
v oddilech hlavních, lak i v jednotlivých paragrafech, tak Í« «c v kniu 
Strouhalové snadnfji hledá ncl v učebnicích némeckých. 

Co se týée spracováni Jednotlivých oddílů, nápadným jest pTedcvgím 
rozsah nékterých částí. O pohybu kmiiavím a vlnivém jedna se na 1 1« 
stranách, to jest ve iitvrtiné ccló knihy, základy iheorle hudby vyplňuji 
83 airnny, pHpadá tedy na akustiku fyslkáJni málo více nei polovina 
knihy. Nepomlr tento, uponiínnjicí na oblirné spracováni nj^kterých partii 
mechaniky, jest aukiorovi originálním a nelze jej nerozvainé odsuzovati. 
Auktor rád se zdriuje u kapitol, jež sí oblíbil, a nenutí se psáti podrobnéjl 
o částích, vzdátcnéjSích jeho ikušenosii i jako experimentátora i jako pra- 
covníka vfdeckého. 

Obšírná puilie o LiKsitousftOvých obrazcích, celý oddíl III. (základy 
theoiie hudby), pura^jral o tonech třecích*) atd. nesou zřejmý toho ráz, 
ie auktor psal je se zvláštní zálibou, že rád prodlel p?i podrobnostech, aby 
tim spíše zájem svůj přenesl lei na své čtenáře. 

Nelze tu v krátkém rererátu pouŘtéti se do vypisováni podrobného 
obsahu knihy, ani do kritiky spracováni jednotlivých paragrafu. Kniha ietl 
pnána důsledné dle vylíčeného stanoviska auktorova, to jest phstupní 
vrstvám nejSirším. 1 mathematická odvození uvedena jsou obiJrné, a vyfiel 
tu auktor pohodlnosti sludujiciho čicnáfc Nodný kus cesty vstříc. 

Sloh J« průzračný a jednoduchý, popisy pokusíi velmi vérné a často 
detailní, předvádčji zjevy nkustické neobyčejné íivi a pravdivé, ukazujíce 
na veliké zkušenosti a dovednost auktorovu v experimentování. 

Pfednosl) spisu Jsou přečetná udáni číselná a propočteni 
skutečných příkladů. Po této stránce vynikla Jlí •mechanika* auktorova, 
v akustice jsou pak jeittč četníjíi toho doklady, že auktor klade zvláštní 
diSraz na fysikální význam rovnic a vzorců, který nálcíití vynikne 
teprve z určitých čišel, a Jeni by Jinak ve veličinách obecných často 



*^ Nedopatřen i m vynecliiny v abKednim Mienaniu. 



Ijurstura. 



» 



11 Ie závjfrům mylným. Dokladem m6ho trfzení Jmu píe^etné čitelné 
labulkir akustikyStrouhalovy, či^lnč řešení problému Nc»-lonoTi, 
propočítáni poloh uilO pii chvíni tyČÍ ild. a koneční velká 
VČtUna ichemat ic hých obraicíl, které n^tou kresleny jako pouhá 
NChemaU, ale jako výkreiy dle trrčitých, prardí odpovídajících roemitS. 
Zde Krrínitl ie dluína Evlijtí o peilivé provedeních otMOZcích vlnivých 
pohybí), o NdČ obrazci^ Lisa ajousovych. o postupu vlny 
vxduchcm, o diagramu rílzných ladéní, obrascích vytna- 
Čujíoích polohy uilQ při chvínri tyči atd, 

Auktor této %nti* b^li pokud moino pravdivým jcsl lak dalece 
vířen, i« i místo schématických výkteti) strojů b u«po(ddiiní nČkterých 
pokusA vnlí reprodukce podle skutečných lotografií. Nelie upnti, 
ie podrobnoBil pH (olois^arif se ztrácejí, a ie reprodukci a pak tiskem 
obrázky mnoho na svém p&voilním pijťabu poibývaji, přes to v^ie nileii 
nikttfým lakovj^to obraK&m, jako Jsou ra ph fotogralické reprodukce 
figur Chlad niho jisté přednost před jakýmkoliv schématem a Jakoukoliv 
stylisact. I jinak dlužno doinalj^ ic t obraioích reprodukovaných z Toto- 
jCrafií irti se snačný pokrok proti podobným obnuc&m r >mcchanicc.- 

Srovnání knihy Strouhalovy s akustikami Jiných liieraiur provésti 
lze Jen tehdy, vyihnou-li se stanoviska a předse^isatý úkol aukiorQ Z vý- 
borných akusiik poslední doby uvádím VV. C. L. van Schalkovu 
>Trillingen en Geluíd* přeloicnou do ntmčiny od H. Fcnkncra 
a klnssickou knihu J. H. Poyntings a J. J. Thomsona >Sound« 
Jet vyila v r. IDOO Jií ve druhem vydání jako diuhý d<l velké učconice 
fyjtky (A Text-book of Physícs). První dílo psáno jcit auktoren, jemuž 
akuitika je kIúIou p&dou, na nií ve pohybuje, druhé di:o jest čnslí veliké 
uíebnice, která vychází po tolika a lak roiinanilý.:h spracováních jednotli- 
vých uddilú lysiky v Anglii. Je to zapmava. ie teprve v poslední dvb! 
vyshylujť $e v literatuře anglické (jak americké tak britské) veliké uSeb- 
oicc celé fysiky, ic tedy volena tam cesU opačná té, kterou nalézáme 
n« př. v liietaltiíe nímccké, a která zvolena i v případf díla Sirouhalova. 

V dlouhém n poctivém tom vývoji jnglíchých učebnic spatřovati Ue 
jednu t phčin poJmiňujicich vyspdlosl knihy PoyntinK-Ttiomsonovy. která 
na 1410 stranách pří originálním roxdčletii látky vypisuje všechny dútežllé 
(Jevy akustiky fysikálni, vyčerpávajíc stručným a obsalným výkladem 
látku ve mnohých partiích dQkladiéJl, neí )e tomu vknic Sirouhalové, 

Nechci tvrdili, Ie nemít auktor Poyniing-ThomBonův 'Sound* pK 
ruce, ale nemohu se ubrániti dojmu, ic aukior, který s Inkovou zálibou 
experimentuje, ř.e často lýi pokuK i ve dvou Tormách ukiittije. tnad z né- 
jaké nechuti k titer.ituře iioglickč se vyhnul nřkicrým pokusíSm a mciho- 
dám, které jsou velice ínKtnihlivní, a kUrč v čtenáH anglické akustiky 
fjvý zájem budí, lim spíše. Čím více odchováni jsme llteraiurou ni- 
meckou, 

V srovnáni s prvým dílem cxperimcnlálné fysiky Stroulialovy, s me- 
chanikou, sluSt uznati takustiku> ta uceleníjši a v mnohém ohledu doko- 
tialcjtii. Psali mechnnihu, kdy dosud v dobré pnméti byla kniha Zenger Čechů- 
čova a kniha Scydlerova, býti nn poČÁtku dlouhé u obiiinc práce a býti 
jii v kolejích, na nové a nové pCdé, utéŠeniispéohem prvého dilu, to( jistí okol- 
noili tok Hiz.n^, fe vyib' iidar druhého dílu podmínily. Tčiíme se z lispéchfi 



w 



Literalurm. 



S (rouhalo vých, přejeme jeho ditu zn sloučeného poEtu Slcniffi, itl uJlStujame 
prospěchem n užitkem t četby i studia tnk usnadněného. Četnými pokusy 
& pHkUdy t&k pHjefflnčho, slohem tak pnsiiipndio, n konečné přciemc u 
srdce auklotovi plného zdiavi a. sfly, &by stejní ifastné pokračoval a do- 
mtl 1040 veliké a usluiné dílo. Dr. V. Kovák. 

Franl. K. Bakule, Člověk a doba moderní. Kragmentární kapitoly. 
Modenu bibliotéky dílo I. 190:). Str. 117. 

Kdekoli otevřel knihu, najdeň myšlenky pékné, uniechillé, nikde viak 
problém přesné formulovaný a d&sledné íeŠcny. Myšlenkový chaos, z néhoi 
vycítí Gtcnáí povxnešonéjši suinovlsko mrsvní, ale o n)čcm se ncpíesvidčt, 
o č«m neni u£ pfesvídČen. SpísovAtcl mysli v obrysech, nikoh v pojmech; 
nccili potřebu delimcc, aby odstranil nedorozuméni; pícdpohládá pHUŠ 
mnoho a nevíme co; nemšiemc ho sledovali klidní, ponívadl n«vimci 
zdali rniní lim kterým slovem lo, co my. To je veliká nesnáz a vadí po- 
chopení toho, co spisovatel chce rtcl. 

Příklad: sir. 15 di spis.. Í« v iivolí Ělovíka a ve společenském ži- 
vote Človfčcnsiva neplJiii zňkon vývojr, iivot náš jinými 2akony se íídí, 
o čemž snadno se přcsvédčimc. zkoumámc-li Jen Irochu proudy vládního 
iirola a života společnosti vůbec. 

Aršak jaký jeti lakon vývoje f Str. 13 di se, le zákon vývoje ne- 
úprosní iÁái, aby vie bylo zdraví a silné, a hubí bez milostí váe slabé, 
méné vyvinuté. To neni zákon vývoje, nýbri dedukce ze zákona vý- 
voj* t Správné by ledy bylo řečeno, Ic zákon vývoje projevuje se v kon- 
krétním prostředí iivota zvíi^ciho jinak nei u človéka, a ic není dfivodu, 
aby, co platí o zvííatech. pícnášelo se prošlé na človíkn. Ale musí býti 
nějak pov£d{no, co zákonem vývoje se mysli. Nn základě Spencerovy 
formulace na pr. srovnaly by se myšlenky aukiorovy na tíchio stránkách 
samy sebou, a naíel by se pud sebezáchovy společným motorem vývoje 
vieho iivého, z nřho by se egotsm a sympalhie vynucená človéku pudetn 
pohlavním vysvéUlly jako ředidla vývoje společenského a mruvniho, snaha 
po blaŽenosli nabyla by smyslu, a její uskutočnéní objevilo by se podmí- 
nino blahem celku. Spisovatel by m£l svou myšlenku nezávazné spra- 
vedlnosti, klerá nyni visi ve vzduchu, odůvodnínu vývojové, mohl by 
čtenáři dokázali, v čem je základ vrozené mravnosti (lépe: vrozený 
základ mravnosli). snil by m potřeboval dovolávati svídcctví dávných 
nailch olcCi, mohl by vysvčtliti, co le Jsou ty lepši city a proč jsou 
Itpši nld. Krátce byly by správné jeho závCrečné víty laké správné vy- 
vozeny, myšlenkový proud opíral by se o pevnou kostru pojmovou a 
nerozbíhal tc v mlhavou neurčitost. Spisovatel sympaticky svou snahou 
jitlé se k tokové jasnosti royílení dopracuje, buJe-li chtíti. Ki. 

Dr. Karl Vorlindcr: Gcacbicbte der Pbilosopbie. I. Rá. Philo- 
eophie des .Mlerlums und des Mitlclalters. II Bd, Philosophie der Neu- 
zeit. Leipziit. Verlng der Diirr"schcn BuchhordlunE 1903. Su. X., 292 
a VIII., 339 (Philosophiíche Bibiioihek Bd. 105. u. 106.). 

Bývalá Kírchmannova, nyní pouze ťitoso&cká Bibl. zdá se propra- 
covávati se k novému životu ze zbahntní, v ními poslední dobou hrozila uto- 
itouti. R. 1901 vydala péČÍ Th. Valentincra Kantovu KČR. t tak doko- 



Literatur*. 



01 



k 



nalým ■pařátem kritickým* i* přeJfí daleko i n^lepSÍ Jinak ivé doby vy- 
dání HJirURstelnoro, r, 1&02 obsiuBl zd* K. VorUndcr vydáni K. Soud- 
DosU ■ úvodem a icrminýlogickým Blorničkem, a chyiiá se novt rydáoí 
Schlekiitiachcrovýeh •Monoh^* • ■tMe philosophischr SliicnlcKrť piH 
>f. Schlcic. I^tos vyslnU na knitikupecký trh knihu svrchu uvedenou. 
Účelem jejím není rcimriolovati zbyteční řndu itávajicich kompendii 
O lomio pr«dm£lí, nýbtí podAli dílo, kieré Stojíc jaksi uprostřed mezi 
velkými dfjlnaml niosofle lUcbciwcg, Zelicr atd.) a nástiny á la Schuegler 
a pod., by obsáhalo d^tny celí íilosofl* li po dobu neJnovijSi a píee 
neodsira^vslo tačitc&nika ani velkým objemem ani ptiliinou siru{nos(í 
vyevftlovaci. Dílo ledy vskutku poiícbnč. I'iihltii-li pnk podobný spis pH 
vicTD tom i k nejnovějším výsledkům vfdeckého bádání a zjcvťtm na polí 
filosolické literatury, má plný nárok, oby byl uvítán s povdfkem. Kniha 
Vortónderova chce byli v prví hade uíebnici, náhrada za zattarale kom- 
pendium Schwcglerovo • po léto stránce podává náhradu vskutku cennou. 
Ne tdk podsHlo se Ji vyh>fv£ti yšud* (« hlavní uftl. nenimecké) druhírau 
úkolu, toiii podati vskutku díjíny fit. jaksi prosltednílio rozsahu. 

Co se nám především na knitc teto zamlouvá, je pečlivé n přehledni 
rozdělení látky, strizlirý a ph víí tfiučnotii celkem trozumiielný sloh 
(výjimek máio), snaha o objektivní a vetikrze vědecký ráz, a neuilálý 
uetel k vý«lcdkúm nejnovějšího bádáni. V literárních výkiizech, pokud ne- 
odkazuje se k Ueberwcgovi, šetřeno všude náleiilé míry. 

I. Filosofie starověká. Po obvyklém úrodu o pejiau ftlosofle 
r&bec {*RÍnheitsslreben der mcnschlichen Vcrnunri nuf dem Gebldc der 
WisBcnschaftcni), jejích dějinách, melhodť, pramenech a pomůckách — 
scela po zpíisobu všeobecného úvodu Ucber»-q^va I.* 1. nn. — a po 
stručněn výkladu o lil. názorech východních národfl (Číňanů, IndQ), 
o MraoMatnosti řecké fllotoRe a Jejich pramenech přechází »(Miovnlel 
k vládni starověké lUosofli. Prolí ustálenému zvyku dělí ji ne na 3. nýbrž 
4 periody <kosmolog. — do Demokrita, antropolog. — soňsté. Sokrates 
a Bokratikově, systematickou — Piaio, Aristoteles, poklasickou — AI. po 
Aristol.), proti čemui nelze ničeho namítati. Známým způsobem dělí se 
pak kaidá perioda v dalíi poddělení. — t^o se týče jednotlivosti, věno- 
vána z předsokrat. myslitelů největii pozornoHt právem Demokrílovi (vy- 
tknuli noetického, re«p. idealistického momentu v jeho nauce o prázdném 
prostoru ■ atomech, obiímějsí zmínka o jeho ethice). Ze Platon a Ari- 
stoteles podáni proti všem ostatním nepoměrně podrobněji, ncnt na Škodu. 
V otázce platónské pokouši s« spisovatel, opíraje se u2 i o výtílky nej- 
novější stílomctrickě mcihody Lutoslawskčho, podali samostatné chrono- 
logické seskupení Plai, dialogů. A£ na některé odchylky blíti se tu nej- 
více Hermannovi a Sleinhartovi. Zajiité jen nedostatek mísia mu bránil 
vylotitl. proč pokládá Soňaiu u PoUiika za podezřelé. Co se tý£e Platonovy 
nauky, musíme naproti spisovateli (1. 0&. n.) vŠok trvati na tom, It 
t Ptat. dialogft není nikterak lak nezvratně, Jak on myslť, Jisto, le by 
Idee byly Jen pouhými logickými pojmy (všeobecnými) a nikoli onto- 
lo^okými podstatami (uu4i'(ti), za jaké je pokládá na pr. tnké Ari- 
siotelea, a ie icdy vlniti proto Aristotela z neporozumění a dělati z Pla- 
tona i^dchijdce Kantova (Jako ui Tennemann) je«t stejní odváinó Jako 
ukvapené (viz tjeberwet !■* >7I-) ItovněS tak neschvalujeme, íc splso- 



A2 



Uicr«lura. 



valcl nevinoval ani slov* zminky Plal. mylhu, klerý přece u Pltianx neni 
pouhou povidaikou, ea Jakou spisovatel zdá se Jej poklftd>(l, nýbrít mi 
svfij význnm filoGOflcký. — Ve Alosofit [>oarístQt. objtrn^l pMhlídnuto 
k níhierým čágicm íilosolie ícckoHmskč: !t l.ucretiory hásnf podán slruíný 
obsah 8 Ciccronovi věnováno vice mfsta. nei obvykle bývá, Xa objasněnou 
jeho ckteklicismu by nebylo ikodilo níkotíh vhodných ciuiíi z jeho gpitfi. 
Podobnou ob&ímoBI přáli bychom si vJak Uké jinde, Alnesidemových ID 
tropů na př. odbyto volmi řbřínř. 

Cvikem lze Kci, ic fll. staro\-{ká podána poměrné d&kladn<Ji n«t 
stíedovíka i novověká: sic uváiirac-Ii, íc v ni vlastni obsaÍMiy v zá- 
rodku ui »koto všechny Rlosofřckí problímy příslích vikii(coí bylo 1 spí- 
sovBieli důvodem, aby se o ni rozhovořil Siře), ncpHpočtemc mu toho 
jisti a vadu. 

II. Filosofie středověká. Naproti oni jistí, u dfijeplsců lUosolVe 
se vyskytující přcdpojniostl vfiči stlcdovíkimu myšleni fllosoflckěmu jakobo 
ničemu boz významnému inaži se kniha Vorlandtfova bytí spravedlivou 
i k ť>mtito, Tilosoficky třebas mini vyniknjícimu období. To vidilí hned 
t rozsahu, jaký talo čňsi u ního zaujímá, vykazujíc pfoii na pí. Schneg* 
Irrovým 40 stranám slmn 80. Rozditení v základi a víliinou i v jednot- 
livostech dle Ueberivegs 11, Bylo by se doporuCovalo podati na počátku 
tohoto období obiimiJSí nástin historického a idcoviho vzniku křestanstvj, 
jakot vůbec v celí lílo části k vývoji Vřesíanslvi ve slíedoviku (sekty s 
pod.) přihliíi se jen chudf. Jako v dobÍ starč vinovóno i zde znamcni- 
tiJŠim zjevům (AuKustin, oba Sootovi, Tomáí, Roger Bocon, Uccam — 
II líchto dvou zdúrnziín zejmina jich empiriím) více mtala; naproti tomu 
Anselm odbyt poníkud strvčn!, a jeho dví formy onioloipckého důkazu 
nepodány dosti líetelni. fodobni nauka Atberta Magna vystižena jen nejvse* 
obecnijiími rysy, kdetto v ostatním odkazuje se k nauce TomáSe Akv, 

III. l-'llosofie novoviká. V rozdilení uchyluje s« spisovatel odl 
obvyklých 5 period k 6: 1. doba přechodní, 2. velké soustavy dogma- 
llcki {Í>csc., Hobbcs, Spin., Ulbn.) 3. niosofic osvity (sem vede Wolffa 
J!!lá i celou empirickou AI. anglickou), 4. Kant, 3. soustavy rokantovskč, 
0. lilosotie doby nejnovíjíí. — Správno jest, že soustavy dogmaticko-mela- 
lysicki skupeny v jeden oelek a oddileny Oplní od diametrálně jim pro- 
Ijvniho anglického empirismu ; WolfTa viak jakoito posledního víiSÍIm dogma- 
tika bylo tipe připojili jako obyČejni k l^ibnitzovt. Schvalovati dlužno, 
i« Vorliinder v tomlo II. díle <iemuí v podobných kompendiích nebývá), 
podávoje nauky výmačnijších myslitcl& |MhUÍÍ i k vedlejším jích spisíim, 
pokud s níktcré stránky mohou lepe otýasniti víc, o niž jde. Tiik zvlášií 
U Doacaria, Spinozy, Leibnizc, l/>ckea, Kanta a Schopenhauero. Na druhě 
airant oviem nevyvaroval se skoiem obecni chyby německých dijepiscij 
niotoDfl, Ic lolit nepomirni více místa vínuje fllosof&m nímeckým nei 
cílím, iiml c«lý II. dil. tipi proti I. jistou nejednoslejnosií apracování. 
Kakl lenio Je arci vytvítUtclný. a nikdo ho nebude vykládali ve zli, jen 
Myl bude pti lom íetřeito jlutých mezí. To viak v našem pHpndi Hci 
nMl&temr, vidíme-li, le Kantovi dostává se &4 stran, kdeito Platonovi 
SI, Aristotelovi 'il, Comteovi &, Spcncerovi dokonce jen 3'/i(I)> a vi- 
dimťli Jále, ie NimoCim v tomto III. díle vyhraicno 313 stran proti 214 
•Utnám nioioRi ostatních zemí vinovaným. 



Litarautra. 



«a 



V jMIootilvostech dltiino Khvalovati, že obiírnJji net obyóejnž po- 
|«(liuno o céli Hái filoicfů: Bruno, Bacon Verul. (nauka o idolech a 
fndulccl, pl-i ČCffli dobU poiikámno k tomu. kdo Je vtasTnfm lakladaidera 
indukční mcihody), Pascal, Hobbcs obsrláité, u Splnozy phblědnuto rtá- 
leiilí i Ic jeho psychologii, k clliicc a nůtoffiin o siáté a nábnícnstvi, 
rovníž tak u Humca k cthice a názorům náboicRskjřfn, ang). morallstG, 
Eajrle (nic nevadí, le |^ra»n al k osvícencfim, kamí Kvým smýěknim 
betloho palň), Vottaire <pn itmi tiroveň jeho lil. výtnam redukován na 
pravou míru), la Mettrte, Comlillac, encyclopedisti, Rousseau. Ý.t naproti 
tomu Krause s hromou stou etymologii není ibyleiní rozvleéen, íe Her- 
bartoira melafysik^, snad naJaJabSl iú* jttio soustavy, otneicna jen na 
ncjhlavníjši rysy, í« dále z Hcglovy Logiky a S'aiurfl)osof)c kronti zá- 
kladních pomysle jeho ňlosofle podáno jen nejnutnější a d&klndníji la, to 
probrána Kilosoiie ducha, Ixe jen chváliti. Velmi na ptospích je dle na- 
ieho domnřní takf, ie do doby přechodní vsunuta zvláilní souvislá stB( 
(«r. 38.-01.) o lalotení a vývoji modnní vidy pHrodni (XVI. a XVIF. 
siol.), v nit ktomř Bacona Vcrul. podrobniji vyloieno o mužích, klel-i 
sic« do vlastní Alosoflc nenálcícji, ale jichl myileni mi v sobi totik dO- 
leiityc.h pn-kíi fílosoUckých. it v dijinach filosolie nelze jich mlíky po- 
míjeti. Jsou to hlavní Kopernik, Kepplcr, Onltlci a Ncwmn, Spisovatel 
přestávaje o vlnslni jich vídecké práci právem na zmínkách zcela vie- 
obecných, vytýká za lo tim důrnzr.íji filosofický zp6*ob jich myšleni. 
Okolnoftl, že na pt. Newton a Kopernik jsou dobou od sebe přilií vzdá- 
leni, n«I aby mohlo býil o nich jednáno pohromadi, je tde. Jak se kaidý 
čtenář přcivídíi, významu zcela podřízeného. 

Leč možno takí lecos vytknouti: Komenský zastoupen pouze svým 
jročncm, Doscartovo noetickť východisko, věc tedy u niho nejdQlelltřjší, 
milo býlí objaenCno iřelcinfji, rorníí tak pinfji mil býti vytnačcn vztah 
Spinozfiv k Hobbcsovi, Humcovo fešení záhndy pHčinnostt vyloženo 
i u SohMCslera jasníji, Itcneke celý mži býti podán obšímtji, zvláilČ psy- 
chologie, kde při nejmeniim měly býti uvedeny Jeho 4 základní psychické 
pochody, a eihika, jejii stručnost je leckde nn.úkor Krozumilelnostl. Kan- 
tovi, jak jsme jií poznamenali, vČnováno phiii mnoho místa, jeho spisy 
uvódčjí se »í zbyieJSni podrobné. Uspoíádání je celkem vhodné, by( 
i spisovatel ]4i tom nikdy od sebe irhal, co u Kanta je pohromsdé (na 
pí. o soudnosti teleologické, t. j. o oiátcc účelnosti v pNrodf vykládá se 
ne až po soudnosti csthetícké, nýbrž hned při KČR. po výkladu o regu- 
lativním významu idei>. Dobfý je také stručný nástin Kantova lil. vývoje 
a charnktenstiku jeho meihody i Jejích nejdu leží lij Kich pojmíí, podaná ve 
zvláttntm S. Rovníí nemáme ničeho proti tomu, že transe, dialektika Je 
proti transe, eslhetice u analytice silni zkrácena, jen le 1 tu mčl se spi- 
sovatel přece zmíniti o Kantovi rozK&ení vlech aniinomlí a nespokojo- 
vati se jen jako přikladem antinomii svobody. V cthice správná- ukázána 
na nčkteré ncBrovnelusti (nauka o nejvyšším dobru a poalulétech). Jinak 
m&ic VofUindezovo vylíčeni Kantovy fllosolie (zvláští theorei. a esthetiky) 
svou suchopárnosti uvoditi pouze se známým výkladem Ueberwegovým. 

NejtajímavCjži čáttí II. dílu a celého spisu vijbcc Je perioda po- 
slední ~ lllotofle doby nejnovčjsí (IH4o — IflOO). Spisovatel jsa si vidom 
obtíži, které hromadí se dčjepisci niosotle praví v této tísné s mm sou- 



M 



Lilcnlura 




i 



rtseiící dobf a objektivrtí, Itríiidcé (pracování fil. proudfi pHloBi 
posud vlastní! «ní nemoiiiým, nechce podnti nic viot neS dhi 
vícoh význttůníjiích fil. smíríj totwto období nepooiinur, jak dourá 
Udn^hD pozoruttodnejšiho sjcvu. 1 lo jesi orfiem J«iti úIohA otxítná. « 
splBOvsiel nevyhovil jí tplna, aspoň jis(£ ne tak, jak um si asi pral, 
ujmétik CO s* týče onoho ilJbu úplnosti. Mement rthkdeRi k tomu. le 
kromi dťU Uebcnvťgova <IV.* 1 30. nn ), knihy Siebenovjr (víc C. M. L 
14$. n,). ktetá vlamní viak takf není déjinamt BlOMfie v pravém slova 
smytíu, a c«lkem phce J«n phlii struíněho návrtu r knine Falckenber- 
govž nemám« dosud JInfho systesialického spracování uvedeného obdobt, 
bude tato Část knthy Vorlňndtfovy. zaitjím^ťci 110 stran, vítaným pří 
pivkem k dljindin filo$olíc ncjnovíjší. 

Nesnadnou otázku rordílení rcši spisovaiel tak, ic jednotlivé, určí 
iCJt vyhnxninč smíry uvádí proxté v tom pořádku, jak po sobi vznikal 
rcsp, «« šíHly, Tim se ttává, ie uchyluje se leckde od rozdíleni Uebcr- 
w^a, jent mu je Jinak hlavní pom&ckou, a dostává následujících 9 skupiny 
1. posillvism v Nfanecku (rolojolicglovci, Feucrtuch), Fnuieti (Coraie) q 
An(;lli (Milí), 2. přírodovědecký mBierlalism a jeho protiva spekulativní' 
thtlsm <pHřadín novottiomism >, 3. evo)uc{onltm(Danvln, Spencer), 4. Idea- 
lislické soustavy tu podkladS phrodorídcckém (Ftchncr, Loiu. Harimann, 
Wundt), fi. novokantism a smíry phbuiné, 6. Mclalism b extremní indi- 
vidualiam (Marx, Siirner, Nídzsche). Kniha 2akon<!ena pak rozhledem po 
posledních systematických pokusech v Nímecku (mctaiysika ^vekulativní 
a kritická — Volkelt, Paulstn, CHltbey, — fll. Imanentni, Cmpir1o> 
kriticism, mladší positivism — Loas, Gityckl, Jodl, — soustava Tocnnle- 
sox-a fl Dúhringova) a po noríjši nímecké literatuře [ednotijvých odborů 
lUosoiických (rozsahem asi siejnč jako podobna partie v knize Kalcken- 
txrgoví). K tomu pojt se přehled o stavu fílosofie v oet.íinich lemich 
evropských (vsdiláno dle Ueberwega IV.* 351. nn.) J 

Také tento oddil vyhatuje partie tdaKlejŠí vedle mini zdařilých.* 
Uobr^ je na pí., ie obiírnCji vylolcna nauka Millova, Nletzscheho (1 přehled 
vývoje), Toenntesova, Duliringova, moderní socialism aŽ do ^cvů ntijno- 
víjfiích IBem&tcIn contra Kauisky, revisí on i sté), ph Černí spisovatel jednak 
tcela správní pHstává nA vytknuti fll. podkladu socialismu nepouŠtfjt se 
do podrobných a tdv zbytečných theorii nórodohospodářiikých, jednak vílii 
pozornost věnuje muiúm, které i Uebcru-cg bud zcela precliiizí (Owen, 
Dlelzgeii, Kauisky, Sombart). neb jen skoupí odbývá (Proudhon, Engels). 
Úpravní a pfehlcdni podán odstavce o novokaalismu (přimíFcní zkráceno 
dle ťcberwega IV." 216 nn.), korní rtalcn i Riehl. Zvlá&( podrobní 
vykládá 8« o Natorpoví, Cohenovi a Slammlcroví <u tíchto dvou hledíno 
í k nejnovíjíiimjich spisflm. Cohcn SyHlemd. Phil. I. Ted 1002. Stammlcr 
Dle L«lire vom richtigen Rcchic 19U2i. ač výklad o základech Cohenový 
■Logiky čistého poznáni' jasností praví nevyniká. M 

Uiat zdařilé Jsou ty části, kde, aí jistá obSirnosi byla na mist^ 
sáhnuto neprávem k struínosti. Tak na pt., jak ut podoičcno, u Comtca 
a ještí více u Spencera, u níhoí nejen základní fll. pomysly (evoluce, 
intcgiace, diferenciace), nýbri dokonce i níktcrč čáslí soustavy (psycho- 
logie, ethika) promrskány velmi zbííní. Proč auktor nezkrátil radíji Dar- 
wina, její podává skoro obšimí)i neí Ucberweg, a nevinoval o to ríoe 



LiUvaUiTa. 



e« 



Spencerotrií O Huxtex^vi t cvduciDnísmu frmnc. (Diirand, KouDIče, 
1) mi\o býii uv»leno piece n&o vice ntí pouhá jména, lotil platí 
D rtfftnc. lUoaofll v 1. pól. XIX. siol. tl.«inennais, Cousm, Maine de Biran, 
Roy«^CollVll > s o niklerých novjj&ích smircch v Nímecku (Volkcll, 
ťnulscn. Diithey, AI. imancntní a cfnpiríokriUciBm, z níhol vlnsiní ob- 
jAsncny j«i uklftdy). rrotuchnmmer, Ilamcfiing. Tdchmúlt«r, Biumsnn, 
Siebcck. Glogiiu, firemano, SigtvBri uvedeni potue jménem, Kírchnuinn a j. 
vynecháni. O Fechncrové >NachuntÍGbt< nedovidáme se nič«ho, o ptycho- 
fysice velmi málo, ph ieial jtiil psycholysický táhon Weberův formu- 
lován nedosti srozumilciné, nauka Loueho fadůna jaksi ncurovnant, ethika 
dol£tai jen jednou vítou, a ukt jeho ihcoric *misiních tnamck* (Locil- 
»ichcni měla býlí btíic vysvítlena, u Wundu schází unťnka o jeho 
• Vollccrpsychologie* a rozdíleni Btoso&e. jeho ■heteri^onie účelů* ncvy- 
»iena iřeielnJÍ. 

StničnosI episoraielova Stává ite přímo neietmottii v oddíle posled- 
ím, o stavu filosofie v semich nenímeckých. Toho stfljteí ide vedlč 
Icáuk ji£ podaných ješti tylo doklady: o líenouvierovl, Lachclierovt, 
fsloeúvl, Hamitlonovi, Orcenovl, Genoveslm, Rosmtnim, Giobcrtim, Bo- 
r6inovl, Kicrbegaardovi nepraví m skoio nic, Ravaisson, Secfétan, fiain, 
^d^-lck. Lcwcs, Ruskin, Mnnsel, Martineaii, HofTding pKpominaji se poutě 
DJnem, I.. Sicptien, Bradley, llodgson a j. vfibcc vynecháni. Nejslničníji 
Jbyu ovšem filosoFte slovanská: kromf několika všeobecných vít ne- 
aieďeno z polské tiic, z éeské jméno Jedno iMaiaryk), z ruské 3 — A; 
O TotSEém praví se na pK Jen, it >uslupuje irláitní křesfansky indi- 
dualtsm* , 

Ke haldéniu svazku pHdán peSliví sestavený rejsink títoiof& i llle- 
itorfi, h U. sv. mimo to kanón Vtasických díl fliosolle novověké, poSí- 
ijici spisem Mik. z Kusy ■Docia ignorantia* 1-140, a konvici Nietrsche- 
rýin •AIso spr-ich Zaiathustrx 1883—4, — Tiskových omylů ]e po- 
Itrovnu a každý si je snadno opraví: závainíJK) jsou toliko: 1. lés. 
pHchod Kameadáv do ííima klade Ke do r. 155- po Kr. ťmítlo před 
r. ), rovníit tak limKt Kilona z Larissy do r, HO. po Kr. (místo před 
f. : rok tento ostatně není přesné zjIMn). P. 



ftlb D I Th. L'Íina);ination crčatrícv Autorísovaný překlad: DJ e 
Sch ó p ler k r nf I dcf I' h a n I a s i e od U'crncra Mecklen* 
burga; nákl. Kmitá Slratissa v Donnu, 5 m. 

nibot zaujímá v prací lě zprvu stanovisko oproti pracím psycholo- 
ckým vzhledem fantasie dokládaje, že ohnovovaci rcproduktivni čin* 
SI fantasie byla jiř. podrobněji pioxpylována. l-'anlasic tvflrČí n, k o n- 
s t r u o v ac i I sei ta vovaci) vycházeli při zkoumáních tích témírúplnS $ prázdnou. 
Práci 4V0U zove tolika studu (ním. vyd. zabírá 262 sir.J, jei není ani 
tiplnou monografií; má( hlavní pTispíil na vyplníní mezery ve zpytování 
psychologickém shora dolČcné. 

koumaje základní podmínky sestavovací (sestrojovoci) fantasie, Ríbot 

shledává hlavní její zřídlo v přirození náklonností představových obrazil 

tpMmícovati se, objektovaii s« — jsouf v obraze obsaicny motorické 

elemenly. — Na víc tuto klade v noví zejména veliký d&rat mnichovský 

■'eSKA MtSL, I. v., iUt. I. I«IM. 1. Mna. I> 



(M 



Llt«raRir«. 



profesor Lipps v prsdch avýeh: Binh«lien und Relationen — Vom 
Fíihlcn, Wollen tiud Dcnkcn, 

Pak Ribot faniftsii aiinlysu)e 4 stopuje její vývoj v toxrnaniiých jejích^ 
tTBRoh počínajíc od íívoóÍísIva viVcm dítským, obdobím prímárnitra £k 
Teka — periodu tu zove *zlnlýin víkem tvůrčí r<nia>i« ^«l do iMJ»_ 
3ích jejích rorem. Rozpráríje potom o nejj&1elit<íjiich jevných romich fan- 
tasie dovozuje, í« se obecné utnává uplitnovánl tv&rči fantasie tolikoj 
v oboru uméleekém a Ic tomu vjdecko-technickém. Tím se však obrazlvc 
tvirčí nevídccky omcíuje. Rlbotovi jsou tTŮrfími & vynálcici všichni, kdoi 
představovým svým prfibíhem razí si dráhy nové. Tv&fči fantaste ovlád 
TÍechny jevní tvoiy lidského iivota : netoliko r umtnách > viddoh, takf ^ 
v obchodní spekulaci, r strategické osnové, v politickém plánu atd 

Jevy faniailjrí Rlboi pak svádí na tré forem: ty jiou: 

1. Fantaste naírtovaci (nastéAovact, skiiovaeí). Ta forma Jest 
nejpfivodníjlí, nejprostíjši, prvopoíáiečná, typická. Moc její ae ijevuje 
úplné svobodní, hez vlivu pudu napodobovaclho, rozumového uvažováni 
a poznáni tákonfi přírodních. Hlavním příkladem jejím jest sen a snént 
(dumaní), 

2. Fantasie u s t a I o v « c í (fixovaci). Ustálená fonna zabírá my- 
thické a básnické výplody, lUosotleké a vídecké záhady. I'antasje tu usku> 
teSítuje svůj vynález. Ten není jen éisií subieklivní, zasahuje tohko 
jedince, nýbr^ jest zjevným také prookoU. Jak pairno, jde tu o zbodno- 
cenou fantasii. 

3. Zpředmécovaci tvar fantasie zahrnuje vynálezy praktické, 
mechanické, prQmyslové, obchodní, vojenské, loctální a politické, pokud 
iDi^í tUpCďu Tyto výtvory nemají více libovolné skutečnosti, nýbri jsou 
podmiceny pevným, úzce omezeným podmínkám exísteniním. 

První tvar (ariasic můíe býti srovtiúván s duši bez tíl&; druhý 
s duchem, obklopeným obalem téměř bezhmotným (and(lé); třetí s duši 
a télctn, coi jest úplná organisace jako pM všem iivoui;ím. Třeli tvar fun- 
laele ovládá mírou nadobyiejnou, ale vláda její jest podílena uk£ na jiné 
činitele. Omezena Jest vfikolim. 

Přiklad&v a případúv k ttiDlo vývod&m nukior podává hojnost. 

O. Kulpe. l>ie Philosophie ďer Gegcnwart in Dcutschland. Eine 
Charakteristik ilirei Hauptrichlungen nach Voilragcn gcrialtcn im Fcrien- 
Kura Půr Lehrer 1901 zu VVUtzburg. Upsko. Tcubner 1902. 125 str. 
Spisovatel rozeznává £tyli sméry Blosofování : positlvism, matctia- 
lUin, naluraliím a ideatisoi, a stručné Je vymeziv a historicky vysvfilir, 
uvádí jejich hlavni reprcaenlxníy r Ximccku. Rcprcscntaniy positivismu 
Jsou mu Amošl Mach a Eugcn Dúhring; mittefia1i«mvi .'VrnolEi llaeckel; 
naturalismu Itcdtich Nictzschei Ideolismu Guttav Trteodor Fcchner. Her- 
mann I^Atze, Edvard v. Harlmann, Vitím Wundt. O niuh pojednává ob- 
iirnéji a, jak se dá očekávati, s obvyklou d&kladnosií, z nií čtenář mno* 
hémti se naučí. Ne|ob»rn^l a nejvídeji o Wundiovi, její nazývá moder* | 
nitn Aristotelem nebo Letbnicem a pfipisujc mu zásluhu, Ic filosofii zase 
pomohl k váinosii. Je ze všeho patrno, ic z filosofů nřmcckých klnde 
Wundta nejvýie. Na Nictzschovi vidí duchnplnost, klerá csthelicky a psycho- , 
logicky vždy bude uznáni bodná, ale fll'>solie jeho neeeni. •NietBsche hledij 



Utaratura. 6? 

prftvdu v obleku bloudícího a klopýtajíciho člověka, který za ideálním cí- 
lem poznám se íene v neúnavné, vášnivé snaze, avšak zapomíná zkou- 
mati svédomitě pCdu, po níž tam pádí>. 

Překvapuje způsob, jakým KUipe v ochranu bčře náboženství proti 
Feuerbachovi a Nietzschovi >Budlž si — praví — líčeni jejich o vzniku 
náboženství a mravní hodnoté křesťanství pravdivé, tož nenásleduje z toho 
jeiiě nthodnota a nesprávnost tíchto přesvědčení a názorů (Wertschátzun- 
gen).« Též se bojí, íe Feuerbach a Nietzsche budou působiti na vývoj 
lidstva zpátečnicky, dojdou-li jejich názory ohlasu, s ie to jest vlaslnf po- 
pření veSkeré lílosofle. Nečekal jsem tak povrchních v£t ve spise pochá- 
zejícím od KaipB. 

Celkově charakterísuje auktor německou filosofii v ten smysl, že 
v popředí jsou positivism a idealism, které se dobře snášejí, pokud ne- 
bere se zřetel k antimetafysioké tendenci posiiivismu. Oba jsou pokusy 
o vědeckou filosofii, kteréž nóleíí prý budoucnost. >Jen ona bude 
s to říši poznání rozšířiti a svítivost paprsků osvěcujících temno nevědo- 
mosti zvětšiti. Jen ona jest prosta nebezpečí státi se bludičkou anebo 
jako nepozorný světlonoš zabrísti a zavésti v propasti.* Nadšená slova 
ale — prázdná I 

Killpovo stanovisko, s něhož se na filosoiii vůbec dívá a s něhož 
posuzuje současné filosofy německé a budoucnost předpovídá, je docela 
jiné než to, s něhož já se dívám na filosofií ve spise lO filosofii přítom- 
nosti*. Mým přesvědčením je, že nelze filosofický vývoj pochopiti bez 
zřetele k náboženství, a že kdo bez tohoto zřetele divá se na přítomnost, 
myšlenkové hnutí její nedocení. Proto mohl Kiilpe nevšimnouti si důklad- 
něji noTokantismu a místo Schopenhauera za filosofa přítomnosti uvésti 
Lotze. — . Ki. 



PŘEHLEDY ČASOPISECKÉ. 

Věstník českých profesorů. Pořádá Fr. Bílý. Ročník XI. č. 1. 

N e u ho f a r Rudolf, Videcká prácí iičilílS Škol slřídHich zasahuje do 
diskuse, která v Němcích již déle, a v nejnovější době také u nás, vede 
se o otázce: Pokud nutno, aby učitel siředni školy byl ve vědě i liie- 
rárnč činným. Dochází k výsledku, že učitel středoškolský, kleiý udržuje 
se na výši vědy soustavným stopováním jejího pokroku a věnuje se úplně 
škole, nejsa literárně činným, vyhovuje plně své povinnosti, je >vědeckým« 
učitelem, a íe literární činnost nemá býti pokládána za podstatný 
znak pojmu >uČitel na střední škole*. Neodmítá tuto činnost, ba přímo 
k ní vybízí, ale nepokládá ji za nutnou u každého učitele. Tci je zcela 
správně, a nic jiného netvrdí Paulsen v citovaných spisech a nic jiného 
nežádá GoU v referáte o Paulsenovi v Čas, historickém. Jenže spisovatel 
líčí poměry na středních školách tak, jako by nemožno bylo oba tyto úkoly 
spojiti : buď Člověk musí zdraví své ruinovati anebo školu zanedbávati 
(str. 11.). Vzhledem však k tomu, že jesi řada učitelů vědecky činných, 
kteří neruinovali své zdraví, vyplývá z toho odiosní závěr, který snad 
spisovatel neobraýšlel, ale proli kterému se musíme se vším důrazem 
ohraditi: že by učitele vědecky činní eo ipso zanedbávali školu, a Že by 



«8 



Přehledy iuoplSBCké. 



jim bylo potfebi tích tlhických napomenuti o konáni povinnosti, jež spi- 
sovatel udili lu) str. ti. V ústech spisovatelových jcal tento zňvir irele- 
vanini, ftte v ústech představeného byl by osudným předsudkem, z nílioí 
by jednotlivcům vicslf) mnoho trpkostí a skolskč práci jen Škoda. Bohužel 
neni obava před něčím takovým bezpředmítna, jak vim ít zkiiienosli. 

Není iádného, abych lak řekl, apriorního JQvodu. it by uíiiel vě- 
decky íinný nemohl konali povinnosti sré školské s iou£ rodoeti a sv£- 
domitosTÍ jako ten. kdo chce býti 'jen* učitelem. Že jsou učitelé učenci, 
kteh* fikolu lancdbňvaji, a 2e jsou meti nimi špatní učit:lé, to nepopírmiD; 
ale jsnu spalní uČileté a Školu lanedbdvajici i mezi knepilícíml* učiteli. 
Z toho nic neplyne proii pČtloviim' védy. Kdyi pak postavíme vedle sebe 
učitele vfdecky Činného a své povinnosti dbalého a >jen* uíítelc, náleíi 
onomu u vSech okolnosti píednost. Takovéíio učitele mš Paulscn na 
mysli, kdyí praví, íc dodává celému sboru cti, a íe mají žáci píed nim 
viiji respekt; a v tom souhlasí s Paulsencm celi veřejnost i zp&sob, 
Jakým se occí^uje priicc učitcl& od nepredpojaiých Činitelů školské správy. 
Z loho plyne popud pro píiitování védy. 

Naproti lomu věcí, jimi£ spisovatel dokaxuje nemožnost dostáti 
obojimu úkolu niileZítou mírou, nejsou do'tÍ uváleny. Není pravda, tt. 
íivne-ll člověk inicnsivniji pracovati literárné védccky, je nucen ía- 
ncdb^vati školu, Nikdo ho nenutí. Ohroiuje-li tim svoje zdraví, a( toho 
neoha, jako nechá jiných víci, po případe i školy. NemfiieU vídecky 
pracovati, jak by si píál. podKdi se nutnosti, bude se snalíti, aby do- 
sáhl úlevy, B ZA radostnou povinnost btkle si pokládati, aby všechny, kdo 
o to zájem mají a na nichž co závisí, prejvčdcíl, ít práce jeho zastouti 
podpory, aby mohla býti vykonána. Ale zanedbávati íkolu nesmi a ne- 
musí. Kdyí pak se mu dostine úlevy, podpor)-, výhody néjaké dočasné, 
nemá nikdo práva to nazývati zanedbáváním školy. 

Nenamluví nám spisovatel, že na literární práce ncfbude »svřdomitčmu« 
učiteli času v&bcc. IVavt-ti, £c vícná pHprava na ph na jednu hodinu 
latiny do sekundy vyiaduje minimum jedné hodiny po celý rok, pak 
je to ívédomitost. jií bych u zádního učitele nenaival ctnosti. Takového 
bych posial, jc-li mlád, jeŠté na nijaký rok na universitu, aby se lam 
náleíili připravit, oby nspoři o elementárních vicech gramatických pro 
sekundu ncmil pochybností, a je 11 starý, poslal bych ho do pensc, ncbof 
kdyí by po dvacetiletém zabýváni se latinou a ícčiinou vídél se nucena 
pro sekundu na kaidou hodinu zase celou hodinu se pfiprnvovatl, pak 
by to byla duševní dekadence a dtíkai celkové neschopností. Ostntné 
lakový učitel je naprosto neschopný práce víJeckf. 

Z toho, ie v programových článcích je lak mnoho biaku, plyne níco 
jiného, než vyvoeuje spisovatel. To je di!ikasein, íe učitelé, ktcfi nedovedou 
ani poMdný Článek napiti, nestopuji soustavni pokrok vidy, ie vi^dii 
zanedbávali ve svých vícných přípravách, i kdyby tyto trvaly jáliS déle, 
nel ípisovntcl vyiaduje. Jc-IÍ pak nezbytnou podmínkou zpbsobiloitl 
učitele středoškolského vědeckost ve smyslu spisovaitlovf, pak by nedo- 
sta(eč(io%l programové lileralur;^' byla smutným dokumentem pro naŠc ^kolsirt. 

Připuiií-li se tudíž, ±e netřeba, aby kiidý učitel byl literárné vídecky 
činným, musí se také cřipusUtt, le jest nezbytno, aby mezi středoSkoI- 
skými učiteli takoví Udě bylí, a (o v zájmu vyučování sama i v zájmu 



Pffhkily iaMpU««kč, 



M 



celého Btavu. Jenom ukovi uiHtíi jsou zirukou, ic v>-učováni jtst na t£ 

I védeché výii, jakou pro střední ikoly vyžadujeme; kdcílo u •jen* učiutfi 

* nenj v ti přičiní iidni honlroly nnebo jen nedoslAtečná, a viechno téith 

na jejich avídomiiosti, léie STÍdomiioui, kterou leckdo je naklonín ufiielflin 

r&decky ítiinýtn upírali. 

Jen vřdtcky činnt užiiclf mohou opathtJ u(<bnt knihy sioJi«i n« 
L výši tldy, jen oni dovedou je posouditi. Jejicii činnost Jest livou po- 
rn bfdkou pro o«Utni, aby hleděti aspoň slopovinim pokroku vidy zfisUti 
I rídcckýini ijcn* učiteli ve smyulu Wormtovi. Oni jsou přirozenou {^> 
r kálkou, aby administrativní, a rekníme be£ obilu, ikrabalaka cóst učiteltkč 
práce nenabyla vrchu nad ostatní pedagogikou; nebol, majíc« mysl obra- 
■ cenu k videckí práci neutrácejí ías daremným zdQraxfio váním vicl red- 
I triích a ibyte£ných. U nich vyvine s« spíše jisté scbcvíJomí a jistá 
I scniostalnosi, kttfá není na škodu «nj r konrercncich, ani víiči iákAnt, 
f ani v&či ostatní veřejnosti 

A jsou-li tahoví uíiteté nezbytni, pak jest rozumný jediný tivit, 
který mil p. Neuhurer, o jehol souhlasu nepochybuji, u svých premis 
o obtíLch vědecké práce uilnlU, totií pi-iní, aby vyučovací správa umol- 
bovala a podporovala vědeckou práci učirelQ více nei dosud, ačkoli myslím, 
íe děje s« u nás více nei v Prusku, 

Na Etr. 4&. je zrainha O lak zvaných oktiteh v rosvrhu hodin vzhledem 
k tpráví podané r t. Myslf [V. 390, souhlasná s touto. K ni připojil 
p. redaktor potnámku da'si, v nii nu základě zkušenosti a jiných důvodu 
vyslovuje »e prn prospěinovt >oken>, js«u-ti mezi třetí a druhou hodinou 
filologickou neb matem stlckou. 

Bylo by as] zbyteino příti st o to, jsouli prospěšná nebo ncpra- 
tpCina vi^bac. Nevím, Jak by se to dalo rozhodnouti; nebot konce koncS 
závisí to na podmínkách íístě subjektivních Statistika za takých okolností 
nemluví řeči pfcsvědčtvou ; veiiina nerozhoduje. Kdyby se na základě většiny 
měly činiti ziivazně důsledky, znamenalo by to mtnfinu bez objektivního 
dilvodu podrobili větiině. Kracpciin sice svými experimenty podává něco 
objekiivniho, aviak, Jak viděti, p. redaktor na to nedá a «taví proti tomu 
nafízení ministerské o přestávkách a svou zkušenost — zcela právem. 

Avšak umámc-li, It je pro&pěinoat nebo neprospělnosi >oken< zcela 
subjektivní, pnk také musíme připustili, 2e nelie vyvodili z jakékoli iku- 
ienosti o lé věci normu objektivně závaznou, a tc jediný správný 
postup ph dělání rozvrhu je len, rozdíleti okna dic subjektivního přání 
učiieltj, vyjma nevyhnutelné nějakě případy. 2c se to provésti dá, o tom 
mám zku^nost, a ie takové vyhoveni práni jednotlivců jest v zájmu vy- 
učování, Je psychologicky a pedagogicky pochopitelno. 

Soudi-li p. redaktor, ie já, jakoito aukior oné zprávy, d&sledni 
mtisim býti ncjvěiším odpůrcem pi-csiávek nově zavedených ministerstvem, 
nechápu, odkud k tomu béřc důvod Picstavky ty jsou pro láky, a pokud 
■e iý£e uíitelů, není pl«nišení jnko přerušení, sic bychom tou důstednostf 
mySlenl, kterou p. redaktor postupuje proli mní, dospěli ai k problému, 
smi-ll učitel zakallati. Ki. 

H líČitelfiké noviny. Red. Alois Jaroi. Roč. X.XII. 

^^f Pfinášeji článek Fr. Drtiny, Přtiimil a frobUmy Jilosofie, Jení Jest 

^^ výtah z přednášek, konaných v universitních kursech učitelských. 



?0 



Píchl e<l7 ítRopiHcIi*. 



Moderní revue. Red. ArnoSt Prochizka. RoÍ. X. 
PHniČťji pod Ittulem Zájezdy SeíaiOi^iiQ pi«klad NleUschorých aJofiSRi& 
StrcifzilK^ dnes Unzcilgemásscn. 

Naie doba. Red. T. G. Masaryk. Roě. XI.. č. 1.— 2. 

Rďcntt o SicbttckorC knize Gocthc ala Dcnkcr. Slullgart 1002. 
(Froninians Klassiker d« Phílosnphie XV.) 

Dr. Alice Moitaiyková v článku Heleua Aj^/^mui podávi c«nný 
phsptvck k psychologii lidských plá/uit Na íákladí spiau J. A. Macy-ho 
vylifuje du&tvni vývoj hluché, ntmi a. slepé bytosti, která ti okolnosti 
svému bídnému stavu pomimt pHznlvých dopracovala se obtitnou oestou 
AÍ blízko k tomu stupni inteligence, na kterém jesi pr&niérn]^ človik ny- 
nější obdařený všctní ptli smysly. Člňnck je z-^jimavý zdášti lim, fce 
pisatelka véntije poiornosl vnniku picdslav abttraklnich a v>-ljčuje jej 
s porozumi-nim fitosolkkým. Jak vysoko se Kelterová povznesla v duiiev- 
nim rozvoji, lolio nejtepii důkaz je, ie dovedla napMttl svou auloblograflt. 
O ni praví naSe zpravodajka: >Jako v severnicíi kraiinách, kde slunce 
záK na víěný sníh a led, iKStí ty bílé plání paprsky v nekonečný rtj 
barev a iónQ, pofikylujícc iraku Často úchvalníjší podívanou ncilj bujnáj 
kraje jiiní, tak u miss Kellerovč pocity a vjemy svou chudobou dávajt 
pfičlnu k bohatiiimu spracot-áií net u mnohých, kteri mnohem více vní- 
mají. Duše Její zicadli, lamě a dává v krásné smiiici zpil víc, oo do ni 
vniklo. Aktivnost duse lidské jest veliká.- Procitiná poznámka! Jen bych 
přát, abych poslední dvC v(ty smíl bráti také obrazní. 

Dr, Jan Krejčí podiva pKlohou k časopisu spis Studie t tmv/jii 
lileraiury ninueU, v nfchi mél a bude mílí plilcítioati dotýkati se líto- 
sollckého vývoje nirocíkého a lilosofli^ých probíémiJ vůbec- V té phciní 
jest první studie o Juliovi Hurtovi inlcfka filosofický eíaay. Han má 
ivt} názof určí[£ vyslovený v Itnize Der neuč Gott, jenž by dle mého 
míňtni vhodnějl charakturlsovati se mohl názvem panihetstický idealism 
nei indlviduallstický realism. Názor Harl&v je takový, jaký v du£i básnické 
vznikrtouti musí z celkové nálady dnešní doby, Je-li Iticarie o tnsilnkiiv- 
noKti básnického tvoFeni správná. 

Jednaje o Oonrndim «pi«. noiel slova k spravedlivému odsouzeni 
loho brodvní se bahnem smystno»lt. kieré je samo sobi účelem bez jakéko! 
uglecliiilcjii tendence, kteráíto slova dobít se hodi i na mnohi výkvé 
naši nejnovíjli literatury. Jťt, 

Český časopis historický. Vydávají Jar. Goll a Jos. Pekař. IX. 

V í. I. prof. Goll rcfcriye o Paulsenovč spise Die deultdita 
Unnenilúlen und das Vnifcrsiiaisslnditiiu a proslovuje rozhodní souhlas 
t požadavkem, aby samostatná včdecká práce nagj'mn«siich, t j. se strany 
Jejich učdletfl nepretiiávala. Není třeba, aby všichni vydávali učené piácc, 
není to raoíné a nebylo by si toho ani přáti, ale aby aspoň níkten aamo* 
statni vědecky pracovali, to Je íivolni otázka pro celý siav. Práce taková 
sláva 8* pDhid obtíbiijši, 1 v(da sama vyinJuje a ukládá čím dále tím 
více, ale Uké ikolt. Od správy vyučovací jest ^dati. aby učiteli neukládala 
tolik, ie by se jii nemohl dále ve své vidí vzdtlávat, tím mČnč ovšem 
samostatná pracovat včdecky. 

V čís, 2. dr, Gliicklich referuje o spise Ch. Scignobos, 




Pfehkdy ÍMoplsaek*. 



71 



mtíhode hisíorique affliqttéf atx ttututs toíialff, d&kiitčm ae Hanoriska 
psycholrgichiho * sociologického , jnkol patmo Ji£ i pHndpiálni v{ty, it« 
dokonalá znalost «octalnihi> Taktu vyžaduje dle Seignobosa, abychom inali 
skupinu lidi, re klcré se sociální zjevy (Jíjí. 

V čIs. S. Ciolt podávaje tprúvu o Pkaji hanso vJÍ vydáváni Husovýi;A 
^^ ipísA. niinačuje, fe nedíje se podle uržit^ho plánu, a obává ae. ít lo 
^Knebude celku na prospéch. Poukazuje \él na to, jak vydavaicl sám na 
^B^oM vykonal kritiku lim, 1« vydávaje jeden spis til po nCmccku, vy- 
f nechal v úvodu nfkierá místa, kl<rá vypočtena jsouce na Šiňf kruhy 
I odMratciA znijí frasovití a hypcfboltcky. 

L V Čis, 4. Jan Bidlo oinamjjje svflj spis Jedmtia bratrská v prv- 

^H|Mm tyhnamivi, který poduvň mnoho svitla pro nái mySlenkový a speciální 
^Vnáboleniky přehled. 

Pekařovy Články O Nejsisrii kionic« českč vy^ly jako samo- 
statná kniha. 

Prebted. Ti^denntk, věnovaný veřejným otázkám. Red. Augustin 
žalud, roč. i. 

V čis. 7. L. Hofman napsal XikoUk slov k *NríoMv;hH ivúhám' 
Sirízteiimv<l-m v lestAt* ffekladi. ▼ nímí obraď se Xťi piúti loniu nehlahčmu 
Nieizachltmu, který nechápaje smysl niyMcnck tohoto tilosota dríí se 

fj&í forioy a napodobuje pósu, hlas a posuny. •Nejc.'i mělké mozky, 
líc co je bolcsinéjši, i malá ješitná a prázdná snJcc zmocnila se jeho 
myšlenek — myšlenek, ze kterých jeSič dnes teplá stříká krev duše. 
Tak doslali jsme i sve české inadlldi*, a ve verií^ i v prose lo u nás 

znélo a int: Zarathustra, Zatathustra* Quftusque tandem? Jak 

dlouho Jctítě bude lrv3t lolo profaní xneuiivání tak vzneieného a tragického 
jména? Příliii pohrdaví nenůvidtl Niettschc literami IQzu — dnes uto bére 
nad nim ptiŠemou pomslu . . . Jeho Ideál nové kultury a nového iSlovéka, 
ideál mohulnii Sirky a hloubky a ve své výši tak absolutné přísný s ry- 
zími lány čistoty a Sasto ai askese, u nás klesl na poeui lásky a papí- 
rových perversi: u nás na Zaralhustru se vychovávají odpadky moderních 
literatur a prakticky — ř Nietzíche se *i filosofie tbláinlU a přiví v lom 
Jeho éest: jeho posthumni •nadlidé* tancuji kolem VenuK vulgivaga 
Rstulnimi hlásky khči o sile a tozk'>^l íivota* 

Naznačiv obsah přcioicného spisu Nieiischeova, promlouvá o něm 
s lakovou ňloBoňckou hloubkou a erudici, íc se nám bezdéky vyloudí 
smutný povzdech nad předčasným skonem mladého historika, v nfmi 
kličilo tolik gcniátnosii. 

Jak významní zniji z úst historika slova: »Je skuteční mnoho 
pravd, kleré jsou nciroimé lhostejný ílovéku,* klerá cleme v tomto článku; 
akou představu mél o úkolu historie, kdyí dovedl Taínea a Carlyla, ač 
byli tak nchistoríčlí, subjektivni, nespolctillvi a ncmelhodiCti hájiti slovy ; 
•(■^ intuice a sily, co prvkQ iniciativy a pokroku je obsaženo v Jejich 
dílech ? Celé generace tgi jejích myšlenkami a i jejich velikého dédictvi.a t 

V éts. 29. dr. Adamik píie struční, ale instniktivnř (í duševní 
únavé, udavajs její příéiny a v č. 32. týl sukior má článek Hygiena 
práce duécvnť, v ntrai jedná týmí způsobem o otázce, Jak chránili 
mozek před vysílením, čim nahraži^eme spotřebu sil dušcvnioh a Jak 
tllime systém nervový. IS. 




ii 'lajiBJlntiB KniirjTTi. ješ bj^ Je 
9«ft 

*■— ^<* II' ■ i ni •fc^ i«fcF*pbr k 

■pajaw il ila*» • plnliMnBi. T^h paydUcte iliui i n ,<« jň «a- 
•flHlt, Bite otoflá auiniiM svata, tik li mmumy j» skaeký p* 
■lam. í^ jwMi mt iwuwiiy í mí nokv « jei pi«lB aky é qoč i^aiDí «r- 
ktoli^ C paracitňi p wUhu fc *y ii ii bié sika* wqr poplij. kA 

Ate ti ta pKicnt tmká n> lidv n. [ afc jmu 

Hk li ■« 4nan t pgycftidDL t^nw. jel se aíĚK vySkyMkMÍ pfi ' 
pora&)iáBk aliiwr, i jwt Bii dBckjch. jel ile wat s i kkMihiiiu poracky. 
Jen jw kwkii!k y *n eeMiriftBn pmick^r flkieyi T\ 




ZPRÁVY. 



Hcrbcrt Spcocer zcrakl 8, prosince 1003 v iliří 83 let. Jedno* 
mytlný Je úsud<k vzdélnnéhA svita, le odešel veliký fíiosof, i an^lickýcli 
inysltiel& posledního sloleti ncjvíiií, JeHé před několika lely nebylo utnani 
Spencera tak obecně jako nyr.i, zvlišté * Německu, «čkoli vdikč dílo Jeho 
bylo píeloieno vedle Jiných menítch spUň a také Colltns5v výuh, Spencer 
neproniknul ani ve vlasti ant v cizíni rázem: phčiny Jsou všeliké a svódči 
o skutečné jeho velikosti, jejiž uináni bude trvalí. S^nctr ncmíl tich 
vlasinosij, které by rázem donutily svít, sby si ho všimnul. Nebylo na 
něm nic, oo ziskává popularitu. Rostl poncnáblu, o dokud nebyli jeho 
práce celá hotovn, dokud nebylo leženi odsirantno. nebylo na m nic viru- 
iujíciho, nic nápadného, nic lákavého. Jako by bylo nad ni napsáno ane- 
zamísinaným se vchod zapovídá*, v^malo si jetiho postupu Jen milo, 
a I técb zase Jen někteří vytušili jeji ry-znam. Stavba vázJa leckdy s ň- 
nanč"ich nesnázi, jindy z^sc la phflnou nemoci fHosofovy, a nynější svít 
neumí čekati. Mezitím co bvU stavba Spcnccrova rozestovcmi, jiní ukazo- 
vali dilo holoié a veřejnost zaoývala ce Jimi zapomínajíc na Spencera. 
Meiiliro, co v Spencerovi uxrávala m>šlenka zákona pnvlechněho vývoje, 
v nii Je sbrnut riechen Jeho význam pto pokiok filosollckého myitení, vy- 
stoupil OATwin se svou Iheorii o pijvodu radQ a přirozeném výběru a za- 
ujal tak mysli pfíroJopiBc&, íe v lom vidfli alfa i omega v£í Dlosofie, 
a lirsi vrřejnost snadno ctwpajic dosah thcorii těch, doloicných zajímavými 
Takty, byla nadlouho zsoiislnána iumnými diskusemi o nich. Teprve, kdyi 
nastalo vyKtKzliv£nJ z Oaminismit, kdyí ae poznalo, itc jeho hypothesím 
nephsiuíi len dalekosáhlý význam. Jaký mti v první horUvostt pres va- 
rovný hlas roiváiného původce byl přikládán, ani s íisti vědeckého sta- 
noviska ani fi fllosoflckého, nastala doba pro Spencera, Jcní zatím své dilo 
dokonal. Tu se shledalo, Íe v nfm je celý Danvin ■ Ještě něco vťce. 

Spencerfiv význam záleit v tom, Se pokusil se podati i č k o n 
vieobecného vývoje cestou viídeckou. 

Co takový zákon pro naie (iloso&cké myileni znamená, vylotil 
Jsem obšírněji ve spise >0 flloso^i přítomnosti.* Důraz pololiti musí 



Zprdvy. 



se na obi slovu zákon a povšechný výi-ej, teprv obě sIovi 
dohromady vyjadřuji dosah činu Spcncerova. Myšlenka rývoje tu byl 
jll drive; ale co byla platná, kdyt podatala vývoje byla uríována m< 
taiyslcky vyspekulovanýnii pomysly, do jichí schfmalu se muslla sku- 
tečnost mnohdy násitnČ vpravovati. Byl tu také zákon vývoje sliuiovený 
vídeckou cestou, ale jen pro nékierí obory jcviJ. pio niklcré rídy, a lu 
nebylo tnoino zňkon lakový jen lak zhola problÁMii za zákon vývoje všeho 
díní v&bec a ucmiit základem názoru na svit. i'okud » to stalo, ukázal 
se pokus nezdařeným, jak vidíti xřetelní na Darwinismu. Spenccf však 
indukoval zákon všeobecného vývoje z celí známé zkušenosti, ze všech viů 
M pokusil se ohromnou prací platnost Jeho dokázali tc vších vidách. Takový 
zákon Jcsl jcdina možná formule, kterou zahinouli lze celek n.išcho vfdčni, 
a íádný názor na svít ncni bez ní moiný. Filosof ncmúie ho nedbáti, 
poriévadi je vědecky itanoven, a vidy Jednotlivě nemohou neí vyzkoušeti 
jc] co do platností, buď jej poivrdi nebo opraví, ale ani ony nemohou ho 
nedbali zase pro jeho filosofický význanv A právi pfOtole vCdccká práce 
naSlch dn& čím dált lim vic< se pFesvědiuje o nezbytnosti atanovírita 
cvolucíonistickěho, roste význam Spcncerův a poznává m jeho velikost. 

Filosofický význam zákona vývoje zálcií pak v tom. Že skrze něj 
myšleni naše nutní dostává sc za hranici poznáni smyslového otázkou 
II poSálku a konci vývoje, kterou si člověk přemýšleje o smyslu svého 
£ivola nemůie nepoloíJti, a od mí závisí Jeho postaveni víiji viřc nábo- 
ienskě. V tě přifInC obmezll se Spcncer na dQstedck negaiivni a vyhlásil 
vše trnnsccndcntní za ncpoznatelné, £ímž v celkovém názoru Jeho na svět 
zůstala mezera, kterou filosofie musí dalštm přcmýiicnim vyplnili. 1 k tomu 
ukázal Spcncer cestu pojmem fily, o níi nechce phznatí, ie jc atributem 
Nepoznctclna, jako asi Kari ntplipustil, ie jeho a priori sm jc spojkou s véla. 
pomyslného a smyslového. 

Spencer narodil sc 30. dubna Iij20 v Derby jako syn uíileKir. Ot 
jeho vlak vzdal se vyučováni a ttaiel zaméslnáni v jedné továrně v N< 
ťnghařnu. O vychování jeho mi zásluhu strýc Thomas, bratr otcflv, jcni 
chtěl připravili na univcrsilti. Avšak Spcnccrovi se prolivÍ'a latina a řcčlJna 
■ mtxto university vinovnl sc prjikiickčmu povolání při dráze, sul se in- 
ženýrem, redaktorem čatopisu Kconomist a koneční vénoval se výlučně 
vědecké práci spisovatelské. Mnoho finančních foňli měl s vydáváním 
spisfi a přišel dvakrát úplní na mizinu; avšak když Američan Vouminn 
v Americe jej známým učinil, mohl z výtěžku svých splsfl líti zc«la po- 
ho>tIné. Hlavni dílo Jeho jc syniheiícká fllosofle v 10 svazcích, v niatSr 
zákon vývoje nejprve stanoví dedukci a pak jeho pUtnost ukazuje v je- 
dnotlivých vědních oborech a zakončuje systémem dhiky. 7. něho učinil 
Colllns výtah na jednu desetinu objemu zkrácený. Její máme v českém 
plckladě Pcrouikoví. Dále jsou do češtiny píeloteny Data of Ethícs (Dane 
pravdy mravoučné) od Ulehly (v taniklč Baycrově blbllotbéce ped. klaslkfll 
a Úvod do sociolo^c od P«)cla. O pedagogických názorech Spenccrových 
vyloiených ve spise ^O vychování rozumovém, mravníma tělesném* (plel. 
L'Ichla1 dočtel se u Quicka Vychovaielití reformátoři (přel. Kousika). 

2. posledních chvil livota Spencerova sděluje se. Že taměstknával se 
upravováním ■ Paměti • (autobtografle), které byly již dávno napsány 
t< útka. DflsJadní eamllal všechny pocty, kterými J^ chtěly obmyslil 



M 



h^^ 



Zprivy. 



n 



akadcnil« n spolky. Velice Rillovnl hudbu a po c«1ou nemoc, pokud byt 
poután nu Iflliko, dával si denní pTedehrávaU od rtrtuosfi skl&dby na 
kUvlr. Mrtvola jeho byla spálena v GoUars Grtenu, a popel uloíen 
v hrobce ni hobitovi Highgite. Ki. 

Alexander Bain. anglický Utosof, psycholog a pedagog lemřet 
18. tiii 1903 v Abcrdecnu. kdei se p?od 85 roky natodll. Jako lUosof 
fuiteií k asoclanisitJni I. j. cmpiritlCni riizu mUdíího Milla, kich pozaro- 
Táni duicvniho dini o. s nim zákony anoctační činí st^edetn [lIos«flckč 
spekulace. Meti Miltím a Speneerem vitk stiúcí lato tlrinka jeho činnosti 
na d&leliiosti- Vynikl jako psycholog a pedagog. V psychologii anglické 
náleii mu zásluha. íe dokonal usamostalníni jeji, nehtedime-11 k Mitlorf, 
klerý o psycholog! nikde soustavní nejednal. Bain totii doplnil theoríl 
psychického dini analysou rllle, která a«ocÍačntmi láhony, kierýmí ope- 
rovali angličtí psychologové, vysvliliti se nedala (jak vidíme i u lletbarla), 
a sice tím, íc pribrnl počiitk svalový mezi prvky duševního díní. Poalkem 
svalovým urfdomujcme si dle něho pohyb betdtíný, jeni vtnihá na- 
hromadřním energie v centrech nervových, kierá chce býlí v^-ufitkována. 
Tenio svalový počitek jde přede všemi počitky smyslovými, jim laiiná 
lirol duševní Jii v lůní matehkto, a proválí potom vSechny ostatoi 
poČItky. Tím je zachránína duševní umočlnnost a vyvrácena véla IxKkcova 
nihil cst fn intclkctu, quod non fuerit in sensu a dán láklad pro vysvítlenl 
jevíj volních, potornosti, vnímáni prostorového. Takto Baín učinil od aso- 
cianisiickěho mechanismu podobný krok k novému stanovisku £istí empi- 
rickému, Jako Steinihat od mechanismu Herbajtovského. Se stanoviska 
nynjjii védecké psychologie jsou tylo náaory jil xastar&lé, avjík fysio- 
logiiti psychologové jako Zichcn a Mtinsterberg opét se k nim vracejí 
z oposlce proti Wundtovt thcorii aperccpčni. 

O pedagogických náiorech Kainových, které se blíií Spenccrovým, 
pojednal ii nás prof. Masaryk v Líndncrové pedagogií roč I. HUvnt 
spisy: The senMS and tlie Intellect 1835 (v internacionální bibliotéce), 
The emotlon and Ihu Will 1850 (tamfe). Mind and body, Ihe theotíes tyt 
thetr relalion IS73 a pedagogické dílo: Kducation as n icienee. 1870. 

Ki. 

Karel Kcnouvicr (1815 — 1903), i flIoMfQ Erancouaských souČas- 
Čh snad ncjpíednéjií, zemíel I. záH 1903 v Pradesu. Narodil se 
v Monlpellieru (na Xový rok 181 &), vJSnoval se tprvu studiu matfaema- 
Uky, vlivem vš^k jednak Oomtea a ivláíii Lcquicrsa pFcšcl k studiu lilo- 
Bolie. re které hned pit prvních publikacích svých (-Mémoirc sur le 
Cottésiani^me', F'nH£ r. 1841) došel zaslo^iSené pozornosti a uznání. 
Roku 1848 vydal se schválením tehdeJSího ministra vyučování, Camola, 
kniiku: *Manuol républicain de Thomme el du citoyen*. 
v nji vyslovil níkoljk názorfi a návrhů socialistických; proíei auklor 
1 Ochránce Jeho byli dcnuncovánt a véc pry mela za následek pád mi- 
nlslra Carnoia. Renouvier po té oddal f€ cele studiu lilosofíe, přiklonil se 
k nÍ26T^m Kantovým a byl spolupracovníkem •Revue philosophique*, 
kterou redigoval píílel Jeho, l-auvety. Roku 1868 a I89S vydával Renou- 
vier sám -Année phtlosophique*, který pfeménll pak roku 1872 (s Pillo- 
neo) v periodickou publikaci 'La erltique philosophlquc* (která vychaMla 



zprávy. 



od r. 1872 — 1889 « pfJnáScIft vedle fliosoftckých rozprav i politické 
dvahy). Kdyi pak i tento č«sop)s zanikl, založil tnoru (s Plltonem) 
• L'ann£« phllo&opliique* (od r. tSflO), který dosud vychiet jednou ro£n£ 
a pfínáši Itromí níkolika originálních clánkQ pečlivá psané rtreráty a re- 
cense publikaci IllotOlickýoh (vidy ea rf>k předcházejíc i), Kcnouvier Iprvu 
horlivým byl tu spolupracovníkem: kaídý z pn'fiicli 10 ročníků obsahuje 
od tvého nijaké pojednáni. 

Jako Rlooolický splitovBiel Kenouvier byl velice plodný : velké mno: 
štvi knih 4 nad lo objemných máme od ného sepuno. Z pivní doby 
Jetvo činnosti jsou 4 svazky >Es8ai3 de critlque génárate* (Paní 
J854 — 18Í4, přepracováno pak w Ičlech 1875-1808) obsabqjí logiku, 
rtcionáJni psychologii, kosmologii a úvod k niosolii díjln, dále 2 svazVy 
•Science de la morale* (1868) n Uchronie (rutopie dans 
1'hlstoire) (1876, 2 vydáni 1901), liieni to vývoje evropské civilisACC. 
•jaký by mohl býlU, namířené proti •deterministické ilust* v historii. 
V druhém, vlaatním t. j. originál níjším období fllosorovám jeho uvésti 
sluií následující Rcnouvfcrova díla: ICsquissc ďunc classificaiion 
sysičroalique des doclrinet philosophiqitcs* (1853 n. dva 
svazky), dílo obsahující daleko více neí i nodpicu by bylo 1í« soudili, 
(totii úvahy o jednotlivých otáidcách fllosoflckých), La philosDphíe 
analytlque de Thlstolrc (4 svazky, Pařit 1806 n.), zejména pak 
>La nouvcllc Monadologlc* (IS99), ktcrýlto spis v jistém smyslu 
podává dovrSení filosofie Kcnouviírovy, a k nému obsahové ic pHinyk^lcí 
tl.es dilcmmes dc la Métaphytlque pure< 1000 (v 5 thesích 
probírá tu anlithese: podminéna a ncpodmínfna, substance a Tunkce Jevfi, 
nekonečna a konečnu. determinismu a svobody, v£ci a osoby), jrjichi do- 
plňkem jest pak •Histoire et solution des problcmcs méta- 
phyalques' (1901). Poslední vélšl dílo jeho, v němí jli nadpisem 
ukazuje, ke kterému smíru filosofickému se přichýill, Jest -Le person 
llsmc- iPaíii IĎ02). 



cm 



FilosoHe Renouvierova, ■r.éo-criiíclsme*, všude má zřetelné stopy 
východiska fllosoflckého, tollí Kaniovské Dlosoflt. Xcpřljal vsak Renouvier 
Kornový filosofle bez podttulných zmén; nejen nepHJiiná metafysických po- 
myslíš Kantových a nCkteiých charAkieristlckých jednotlivosti (na př. kate- 
gorie icela jinak pojímá a v podrobnostech si určuje než Kant, ncroz 
lisuje forem smyslnosli a rozumu, slotoií^uje soud hypolhetický s proble- 
matickým, kategorický s aseriorickým atd.), nýbrí v metafysických • 
noctlckých názorech vůbec pliklanél se víc a více na stranu idealismu, 
«i přešel k •personalitmu* , jehoi zákindni these jest, ic poznáni osob- 
nosti jett základem vSeho poznáni lidského. 1'nké v ethice podstatné od 
Kanta se odchýlil, snaže se s rigorosním stanoviskem Kantova knteKonckého 
imperativu sloučiti hledisko eudaimonisiické, rcsp moderní uiiliiarism. 
V ethice také proto nalezl dosti úporných odp&rcíi (v čele Jich Alf. 
I'ouillée a P. Janet). Kantově fllosolii však, resp. svému novokriticism 
získal nejednobo z dneSnich vynikajících Dlosoň francouzských (ač 
iidný z nich není slepým stoupencem Renou>ierovým). V tomto smysle 
k >Žák&m* jeho náležejí: F. PiUon, E. Boirac, Jutes l^chcller, O. Hame- 
lln, L. Oauríac a j. C, 



mi. 

anqH 




Zptivr. 



77 



I 



Norokrittcism vxnjkljako reakce ns ComlMvský posiitvlsm ; má tio- 
«lický ukUd jako krílicism Kantovský, drfi s« rcUtivnosti UdskČho po> 
snání, phkloňuje se v^k positivní stránkou k I^íbnízoví monadolopi. 
Renouvicr obnovuje ideu prestabilovaně harmonie, a moino tímto pojmem 
jeho svčlorý náior oinaČiti. Oi se tý^e pooiSru ke Kantovi, líenouvier, 
Jak di Poulllče, odmítl £áil theorelickou a píljol část mrarní. Morálka ta- 
bíra I vidu, nebo( domnilá vídecká jistota je sase Jen dobrovolnou rirou, 
akt viry nichazí se všude, podmiňuje vidu právt tak jako morálku a ná- 
boicnslvi. A Kcnouvier sám také od stupni k slupni dochází pomalu 
skutečné vfry náboženské; snaží se toliko udržet v ni souhlas roiumu a 
svEdomi, ptipouSlijc posiiivnini náboíenstvim Jen schopnost nalésati sym- 
boly, které by nebyly protivné vnitrní mravnosti. Renouvlar zfisiává při 
liberálním proteíiantlsmu a kojí se nadíji, £e n&h obrátí celou Francii 
Čili, U ji dle vla^mího výraxu rprotesUntlsuJa a vyrve kaiolicisniu. Sloh 
jtho |e tiiký a myšlenkový postup nedosti jasný. A7. 

Dne 1. prosince 190^ zemíel v Kaibnč šlechetný mxii MUOr. Josef 
Bulova, od nihfti pochází spis Výklad se Hvota zdionii ffirotiitich (t. 
Mysl tV. sté. 6.) Bulova v posledních letech snalil i;e o zsloiení nábo- 
ženství montsmu, jak vysvítá x *VyEnánI vity monismui, {{'-, Mysl tamie), 
které českými i nŠmeckými letáky v znúnoii uvádCI. Neni známo, jak 
dalece se propaganda nového náboženství idaHla Ti-iká nemoc a smrt axi 
píeruiily dilo r samých začátcích. rilosoAck>- podklad jest pantheiMlcká 
představa o jc.lnolí všeho jsoucna a cthické dústcdhy nanejvýš ušlechtilé, 
taJeíe není p'>c''yby, í* myšlenky Bulovou propagované třeba poJ jinou 
firmou, v jine náboženské formC uináni a roí^ifcni dojdou. Život BulovŮv 
byl zároveň praktickým provádčním jeho Itlosotických ZAsad, při némi více 
Sktidil úsukijv a zklamání, nei osobních úspichij a uznáni. Nakolik vlaslno- 
ručních poznámek přičin<!ných do exempláře spuu redakci i'.. Myili za- 
vlaného jsou toho svédccivím. Do šiňi veřejno»ti proniklo jmvno jeho 
v prípadf Hilsnerové, hdei vším možným úsilím o to se lasadil, aby pravda, 
j^ií proniknuli bylo ohroženu rozdmycháním nízkých insilnkt& pomocí 
ptcdaudkii o rituální poviře, přtila na jevo. Bouře z toho vzniUlá s .esla 
se sice na mohutn^ší zjev Masarykův, ale jemu bylo Irpéti též. Bulova 
narodil se r. IMO na Mélníce z rodliSfi Ihlovských, v 17 letech přestoupil 
k církvi reformované, pohlcb mél bezkonfesijni. Ai. 

LttdUtuv Hofman, nadéjný, vysoce nadaný učeník vidy. o nimž 
K nji jiném místě zmiňuíeme, zemřel 4. listopadu 1903 v Brní, stár 27 let 
(nor, 1876 dle Rozhledů v Mezi h čí u Opočna, dle Pl-ehledu v černilovi.) 
Celé jeho studium a celá jeho práce byla prodchnuta duchem v pravúi 
niosollckým. l'řcložÍI Lc Bona Duí I davu a společné s V. Žákavccm 
Pouílléovu Kritiku mravních soustav naii doby- rilosohe se plimo do> 
^kají články O .\damu Mickicwiezowi v NaŠi ďobí, O hisloríckčm studiu 
ns vyMkých ikolách Trancou^tihýoh v Če*. čas, hlst. Zajímavé bývaly 
jeho referáty n recense spisů lilo^ufických, jeí pial do různých časopisfi. 

A't. 

Věk profesoru na nčtneckých universitách. V misfčniku 
■ Jahrbiicher fůr Nationaloekonomie und StatÍHtih,« vydá- 
vaném haitským profesorem drm. G, Conradem, obsaíei jest v I. seS. 



78 



Zpráv;. 



r. 1903 článek lipského soukramého docenln dra V. Eulcnburga >Da 
Alter der deuischen Universiiiiuprofcssoren'. Dle stntittickéhD přehledu 
iímž se Jevj výsledek ietření a v£ku řádných profesorfi na nímeckýc 
unircfsilách, působiL prvnilio íijna IflOt a) na fakullí iheoloKickl 
I Háný prof. u Yilťu 31-35 let, 18 proí. u vtku 3ti — 40 !«, u vikg 
pJítiletí pah následujících působilo profcsorfi: 27, 36, 41. 20, 32. 14 
«, 4 — I. j. 6 prof. bjrla u víVu 71—75 Ici a 4 u víku 76 — 80 let) 
b) na EakuUe právnické pi'i%abili 2 prof, mtadsl nel 30 let, na po 
■lupná pitileti pak pnpadá počei: II, 27, 33, -10, 29, 20, 31, 15, S, 0.1 
1 — 1. J. 8 prof. u víku 71—75 a 1 u víku 81—65 lei; c) na lé- 
kařské rakulií připadají na pélllcu od 31-85 rok& ftala: 3, 115, 32. 
57, 67. 38, 36, 36, 33. 7. 4, 2 — 1. J. 7 prof. u viSku 71—75 let, 
4 jsou a víku 76—80 tel a 2 u víku 81—85 Id; d) nn Tilosoficki 
fakulté Jiiou tastotipena pivMÍ od 31—80 fokfi s {^pftdnýnii č{t]y: 
63. 114, 123. 125, 110. 95. 14, 15, 10 — 1. j. 15 prof. je u rfk 
71 — 76 Icl. 10 prof. jest u víku 78—80 lei. Úlimein Kdy pflioblii 
toho dne na u ni verstách ním eckých 57 profesorů sinriich 70 lei 
lotii S« u víku 71—75, 18 ti víku 76 — 80 a 3 u víku 81— 8S liH 
VEhledern k tělo okolnosti Biilenbur^ poukazuje na otáčku pensionován) 
profesorův universitních. V té přičiní jest roxdil u nich a vi«h oslatnicl! 
úfcdniků. Nentf U nich vlaittnihn >pensionování,< nýbrž ť^liko > vy vaxovánI< 
I povinnosti prednňiek'. Toliko v Rakousku ustanovena hranice 70 let 
pro správu profesury. Za podobnou úpravu sákonnou — hranice víku 
70 let — přimlouvá se takč Paulsen <lHc deutschcn Unlvcr&itáten und 
dns UnivcrsiiSisstvidium, sir. 97) i pro ostatní stály (nímechí a avýcarekí). 
pon!i'adl obecní mňíc býit pokládáno ta to, le v tom víku síla a pud 
k vykoniivani akadccníckf uČe'>né povinnosti jsou vyváleny aticbo ncJi)kkO| 
od hranice vyčerpanosti. I^pe jest prý upraviti hranici tu všíobccnř. neillj 
ponechávati soud o dobí vyvázáni z liiaJu každímu jeJnoilIvci, l^iil<:nb<itg 
se přimlouvá za i:iirizeni, nby obdubnč, jako jcji u jiných iiútnich úredniltAJ 
míli profesoH universitní právo jíti rokem 65. víku svého na odpoílnekj 
rokem pak 70. aby míli povinnost jiti do výsluíby. V obou ptipadect) 
by «tái rausil se starali o náhradu za ní: pH černi ovšem profesor 
t 'profesury ládnía vyvázaní mil by míti dovoleno. cítí-Ii se dále s K 
a maJiMI k lomu náktonnoit. aby miviiti na univcrsití i dále přednášti 
dle libosti — ale ne Jako z úředního příkazu, nýbri více moci iivét; 
Joicna a sví povístj. A'í, 

Tritnestry. Ve svých přednaíkácli v sotnohradských vysokoikol^ 
ských bizích učinil prof. university ítrastburshí Th. Zíogler. hovořij 
o studiu na vysohí Škole, návrh, aby studijní rok byt rozdflcn na tři 1 r í^ 
m e s t r y b krátkými prázdninovými přestávkami, « aby hlavní prázdnin} 
Uv.ily Iři mísíce. Kí- 

KoDgircsy prt> filosofii a psychologií- I>ruhý mezinárodni honJ 
gret pro filosofií bude konán v záři 1904 v Ženeví. — ČtvriJ 
meilnárodní kongres pro psychologii' jenž mil býti konán na podlit 
r. 1904, byl odlolen na jaro 190&. k'i 

Nový psycho1of(tcký Sasopis anglický. Počátkem r. |ti04 buds 
vjfdávati untvcriiitn) tiskárna (Univerfity l'rct») v Cambridge nový ptyc 



ZprÍTj. 



n 



logický časopis »Journal of Psycholog y*. Čuopit t«n bitdt vjr- 
cliázcti po čtvrUelnich (vudcli, Redklctory Jsou: prof. Jamei Ward 
a dr. W. U. R. Rlrert. K2. 

Cena beidelberskč university je vypsána v obora lílosoBe na 
tuto otáiku: Kntické vylíčeni Comlovy filosofie dEjin (Krítbche Daratollunc 
Ton Auguste Comies Geschtctiisphllosopliie.) LbůU k dodáni nikopjifi >e 
15. hjaa 1904. 

Z dopisu Tolgtojova k 1'ener-Feineniumnov), iidorskéinu drama- 
lickimu básniku, kierýi dopix ureřejňujť Klisaveigradikija Novosti, doví- 
dámo se, ta Tolsiojovi daři M nyní cctkecn dobře. Dále zmiňuje ae 
o jakémsi iidu, který chtJI přestoupiti na riru křesfanikou. Aviak ToUloj 
nedoporučil mu terno krok, 

UspC&eoé jubileum. XfkteK otluli Dlltheyovi začali o&Iavu 
jcfao sedmdesáiýcti narozenin preJčasni. n«bo( dle Berlincf Tagbistiu na- 
rodil se r. 1834. V Neue Prčic Prcsse ■ Deutsche Rundschau jsou obi ima 
vyličeni činnosti lolioto filosofa histofic. Kí, 

Husových spisů vydávaných od Václava Plajthansa nákla- 
I dem Jaroslava Burstka vyšlo číslo 2., obsahující traktát De corporfi 
ChrisU a čislo 3. Dc SRogo-nc Christt. Zároveň vyšel píekUd ícský. 
K číslu 2. pHpojena jcst předmluva vydavatelova podávající historii pod- 
niku, RA nimi súáasinÚKi jest Česká akademie a rada královského hJav- 
niho mésia 1'rahy a rada odborni'kíi. Cislo 3. tvým obsancm zvlášté Je 
zajimavo jednajíc » zázracích a povČreínotti «ouČagníků Husových, proti 
nimi aúš mi.ttr bojuje s celou silou svího ducha tiliiboce nábolenskébo a 
po pravda te siaiíciho, Čeikérau překladu lohoio pravé čísla přejeme 
rozvíření co nej/ÍEŠÍKo re uieOi vrstvách ntií spolcČnoili. 

Spiritism v Čechách vzmáhá se neustále. Poučuje o lom právč 
vydaný XII. svazek 2. scne Spirlllstické ústřední knihovny vy- 
dávané nvni od K. Sezetnského v Hrabačové u Jilemnice. Svazek ten ob- 
sahuje Katechism spiritismu a Historii jeho výroje, v nimi od str. 38 
počínaje jest zmínka o spiritismu v Čechách. Z ni m dovídáme, i* na 
Kh&zi 2. června 1805 konanč v KonviklČ v Praze konstatován byl počet 
pHrrltndi na 200.000. jeni se zajistč za dalMch 8 let rozmnottl. Spiri* 
Usie jsou zorganlsovánl v nčhotik spoIkG v Piaze a na r&zných místech 
I v Čechidi, na pr. v Chrudimi, v Oberallilidtu u Turnova, v Příbrami. 
Časopis spirllistlcký dlouho nenabyl půdy: jednotlivě pokusy se nezdařily. 
Xyní vychází >Posel Záhrobní* u Sczcmského v Ilrabočoví a »Nové 
Slunce* redakcí S. Janečka na Kr. Vinohradech. Ve spírítistíckč úsiřtdnť 
knihovnč vycházejí překlady i Kardecka a du Přela. 

Vydán byl též velký hypnoticko spinický román du PrelGv: Křtí 
nad ledovcem. Velmi sí pochválíme pisatel zprávy, z ml čerpáme, íe 
velké dvé nakladatelské flrmy praítké ujaly se literární práce spiriiistické, 
■ loJ. R. Vilímek, který vydal svým nákliidcm Janečkfiv spis Před branou 
vy&Sích 3vtl&, a Bcaufort, jcni vytiskl překlad Aksnkovova spisu: 
Animlsmus a spíriiismus, Z^ísic, íc se spirilítté takové pomocí ve své 
propaganda nenadali: Soudné obecenstvo také ne! Také pohlednice 



Zpcéfy. 



vyiíviji se sptrítintckč. Vídáme je i r praislcých výkUdnich skHnich 
(Shledáni ui hrobem, Ze (plrítitcickýúh seancí. Sirotkovo shledáni, U hrobu 
BMlky). ÍS. 

Zav?ená universita. CbaHká universtu v Pekingu UTřena pro 
skrovncu bekvenci. Skro\'iui nárštívs má svou pHČinu <r tom, fe nemá 
se dále prohledat) v u£cbn]|vh osnoňch ku vtdám upadountským. 

A?. 

Zvláštní dozor pro reformní Školy v Prusku. V prtisKěm 
mtnicterstvu bohociy a vyučováni tnieno nové mttto generálního 
dotorce pruských reformnicb ikoL ťFrad ten převezme j&ko úřad 
vedleji) ředitel Goetheova gymnasia ve Frankrtmi n. M. dr. ReinhardL 
Rdnhardt, jak známo, založil prrci rcfotmni (&ií«dní) Školu ca mySlenkách, 
proslovených o postupu vyučování juvkům Komensk>'fn v >Dldakt»ce>. 
(Přísluiné pláce Reinhardtovy uveřejnily časopisy •Společnosti Komen- 
Ekihoi — ComcntuE-GeseUschafl zur Pfkgc der WisenschaA and der 
Volkscrzichung — >Monatshe(te- a »Comenhit-BlátteT< ), Kč. 

•Filosofická Jednota* t Praxe hodlá rokem 1904 rotnriti svoji 
činnost smířujici k probutcni a podpote lllosolick^^cli snah v Cechách, iako 
kaidoroční uspořádá i roku 1904 řadu konkurenčních přednáíek, z nlchl 
ncjlepn budou zvláitními cenami honorovány; i doufá, le tím zpi^sobcro 
získá opCt nově pracovníky v oborech fllosoRckých a podníti tcjmčna roesi 
akademiky, ktcK v prvé řadí mají právo přednáškového konkursu se 
zúčastniti, interes o dÍMipIiny fUosolÍGké. Kronií lotio chystá zahájiti nové 
odvilvi č:nnosii : vydávání důležitých <Hl filosofických z«Jn>čna přívodních 
2 >Kondu pFO vydáváni filosoflckých spisů*, který pfi ni zalolen je«t, 
a jtai v poslední době vzrostl honorářem za překlad drobníjitch úvah 
Aug. Smetany v sbírce tútázky a názor)'* pořízený členy •Jednoty I'ilo- 
soDckí*. Zdar téchto podniku závisí oviem od účinné součinnosti a pod- 
pory České inteligence, zejména českého studentstva. I vybízí výbor (Ptlo- 
wScké Jednoty* v Praze české mtetigenty, jimi probutení filosofického 
zájmu v Čechách není Ihosicjno, aby v hoJnCíším počtu, nei dosud se 
dflo. přivtupovali la její členy. Člen«tt*i 'Filosofické Jednoty* poskytuje 
hlaimí studentstvu značné výhody: opravňuje je vedle uiíváni t>ohaté 
knihovny spolkové, obsahující moderni i historická díla filotoflcká I k zvlášt- 
ním slevám ph spisech, jet v nakladatelství pana J. Laichtcra ta Spolu- 
činnosti vJednoty* byly vydány. Akademik. Jenl přihlásí se přímo v na- 
kladaielslvi páné J. Laichterovč s členskou legitimaci, platí la orgán 
■ Jednoty Filosofické' >Českou mysl*, jediný to filosofický časopis v Čechádi, 
místo 8 K Jen O K ; pH přímé přihlášce v mtkladaleUtví polívá slev)- 25*f~ 
tél při Úvahách A. Smetany. Také spisy, jeí •l-*ilo«ofická Jednota* san 
vydá, budou členstvu poskytnuty Icrnčji. 

I douEá výbor •Filosofické Jednoty, ie studcnisivo výhod tich 
tjíije a xa členy ■Jednoty* se píihlásí. Členský příspévck na rok jiou 
2 K, pro akademiky I K. t^hlňšky cknú pHjímají ptof. dr. Fr. Krej^ 
predMda, a dr. Arne Novák, jednatel, fVaha III., Thunovská ul. č. I( 



M 



Prof. Dr. Josef Dubdík : 

Soustava filosofie. 

z pozůstalosti spisovatelovy vydal Dr. Ant, Papímík. 

(Pokračováni.) 

Jakkoli každý dobře ví, co jest hmota, totiž, co hmatáme, 
přece bližšímu zevrubnějšímu rozboru naskýtá se tolik temného, 
že počátečná jasnost ustupuje a nastává otázka neodbytná: co jest 
hmota? Jeden praví, že hmota jest, co hmatáme, — druhý, co jest 
v prostoi^e rozestřeno, — třetí, co má váhu, nebo barvu, nebo 
zvuk... ale všechno to jsou vlastnosti hmoty, my chceme věděti, 
co jest jejich podklad, i mluvíme o záhadě hmoty. Přírodní 
vÉdy podávají zde nové a nové příspěvky ku poznání hmoty, — 
až konečné pomysl atomu jest krok do metafysiky, jež věc dále 
vede a přemýšlením pojmy dodané od přírodovědy dále tříbí, opra- 
vuje a doceluje. Zejména vyložení podstatnosti a primětnosti vy- 
tryská dosti světla na záhadu hmoty, a jak se musí správné po- 
jímati výrok, že hmota jest nositelkou vlastností svých a celé 
skutečnosti. UČení však, které na jednom slupni s jakýms takýms 
pojmem hmoty se spokojí, tak že mu záhadnost jeho se ztratí a 
ono konečně hmotu principem učiní, z něhož vše ostatní odvozuje, 
jest vlastně materialismus: větou, že podstata světa jest hmota, 
jest vyznačen, — nálezem, že záhadu činí zásadou (problém prin- 
cipem) odhalen, ne že by vábec pravdy neměl, ale že ji nemá 
celou a ku pochopení světa nevystačí. 

Jest rčení dostatečně známé, že z pouhé sebe umělejší sou- 
hry hmotných atomů nelze vyvoditi skutek vědomí. Kdybychom 
znali mozek co nejdokonaleji jakožto »Stroj tak zřízený, aby my- 
šlení, cit, pi^edstavováni zjednával, můžeme jej pojmouti zvětšený 
zachovávajíce tytéž úměry, tím zpílsobem, abychom do něho mohli 
vstoupiti jako do mlýna. Nuže pak vstoupíce nenajdeme tam než 
částky, které strkají jedna druhou, a nikdy nic, z Čeho vy- 

ČESKÁ HYSL. r. V., f. 2., 1804., 1. bfeina. 6 



tt 



Df. JOBSt Durdtk: 



svíiliti představu- {t^ibnitz, MonadoloRÍe 17V Materíalism*js však ji 
vysvélluje z pohybu hmotných částic a nzný jeho zástupce, Eugen 
Duhring. nevidi v tom nic nesrovnalého říkaje, žo účinek nemusí 
se co do qualtty rovnali pf Ičinám : zásada tato jest prý předsudek, 
jojž nutno přemoci, a tudy pochody hmotné mohou zn výsledek 
míti dv| du&cviii, O tuto zásadu v5ak zde neběží ; buď si tomu jak buď 
stran stejnorodosti příčin a účinu, nemožnost z hmoty vy\-odJtÍ nitro 
vizi jinde, totiž v tom přímyslu, zevnějSek učiniti nitrem, tedy roz- 
lichu mezi nimi odstraniti, provésti, aby A bylo non-A. I kdyby 
se pokus takový co nejlépe dařrl. musí přijíti konečnž k tomu, aby 
vyvodéný dčj duéevni na néklerý alom hmotný zavSsil neb do ního 
vložil jako výslednici nékolíka sil v néjaké pQsoblsko. Atom 
však, který toho schopen jest, neni více hmotou, atomem, nýbrž 
monadou. Známo jesl dáte, ie se o véc tu mnohu hádek provedlo. 
Na utázku, budcmeli kdy s to, védomí vysvétliti z pochodil hmot- 
ných, odpovčdčli jedni rozhodné (nikdy*: druzi pocítili přiznáni 
loto jakožto nehodné sníženi ducha, důvěřujíce jeho moci, jlžto se 
múze odvážiti ticjvySŠich a nejt鞣ích úloh. Kdybychom jim i při- 
svidžtli, vzhledem k otázce oné dlužno doloJliti, že jest křivě po- 
ložena, obsahujte protimluv. Neboť jakmile popustíme pouze atomy 
hmoty, vytkli jsme sami určitou hranici, přes niž nemůžeme; tu 
nevyjde vědomi nikdy, a kdo se tomu din, podobá se človéku, 
který se div), že když přidává k nulle co činiteli nově a nově 5i- 
nitele dal^í, přece žádný součin nevyjde, nýbrž po%'ždy nulla zů- 
stíivá. Budeme kdy s to vyvoditi z takových činitelů, mezi nimiž 
nullii se nalézá, znatný součin? Na to sluši odpověděti: nikdy. 
Mathcmatik vsak také nikdy tak se tázati nebude, a s druhé strany 
v odpovědi své žádného sníženi druha spatřovati. Pochody hmotné 
jsou podmínkami pM změnách sebevědomí, ale vedle nich jesl 
nezbytnou podminkou také nitro moje; má-li k místu pHjltl účin, 
musí podmínky všechny se dosta.viti. Materialismus v£ak stotožňuje 
část podmínek s výsledkem samým (na přiklad : >S v S 1 1 o jest 
kmitáni a c t h c r u> !), vynechává nitro, jež pak v zápětí teprve 
chce vysvětlovati, 

Materialismus pokud se dává jakožto methoda pojímati a zkou- 
mali zjevy ve světě zevnějším nn základě příčinnosii, je« ovšem 
ve svém právu, ale zrovna tato velezásada nás nutí odpírati, že 
užitečná a pro fysiku dostatečná fikce hmotného atomu a pohybu 
jeho byla by dostatečnou příčinou v otázce nitra. Materialismus dobře 
vystačí k vysvótleni a přehlednuli ujednocení mnohých úkaziSv, 
ale k v>'světlcní pochopeni nitra nevystačí, a tudiž poněvadž nitro 



SouiUVA filoioflo. 



ft3 



jest neodbytné faklum svžta, sni k" pochop«ni svila, k názoru světa 
ncv)'&ta£i. 

Podobné nezáhadným jako jednomu pojem hmoty zdá se 
druhému pojem sily, tak zřelelným, Jasným, hotovým. Ano kdo 
neshody onoho znamenal a hmotu tedy za nedostatečnou pokládá, 
aby odbývala za podstatu 9vét<t, a utiků se k síle. Hmota prý není 
nic oaobitného, samosvojného. zii&ndného, — nýbrž účinek jrstých 
sil. Ale co jesl silař Působeni, tedy dSnf jakési, kieré povstává za 
soubyti bytosti, jnk už nahoře vyloženo bylo. Nikoli síly pnctnou 
bytostí, nýbrž bytosti příčinou sil Jsou. Ze soubyti bytostí teprve vzniká 
síta. Učeni, které s néjakým temným pojmem sily se spokojí a silu 
principem uíinf, jest d y n u m i s m u s tak zvaný, dle něhož podstata 
svSta jest síla. Na základe lom vzniklo nékolik znamenitých po- 
kUBŮv, rozliéných totiž úlvarSv dynamismu, ze kterých onon nej- 
ďdslednřjši stanul koneční při bodech silových jakožto \'ýchodÍšlfch 
sil (BoBkovié, Karaday a j.); hmota se tu vypařila a zbyl pouhý 
bod, z níhož síla vychází (pnprsky silové). Než i při nčm mysli- 
vému iy<iiku mnohá nesnáze potrvá, na přiklad pi^sobcní sily do 
dálky. Když Newton stanovil gravitací, upřímné se přiznal, že sice 
pode svitem jejím úkazy nebeské v souvislost - uvedt, ale jak sila 
do dálky působiti muže, že nepochopíme. Oviíem komu se lo stále 
říkalo, že sila a působeni dálky jsou nerozlučné spojeny, zvykne 
tomu a nenalézá v tom nic podivného, co by jeho myšlénku vzru- 
^valo. Nícménč Newtonův vj-rok v platnosti trvá. Síla poblizka 
jako dál-ivá jest néco žasného, nad níž se hlub§í mysl zastaví a 
zamyslí. I dynamlsmus dobře vystači k v>-svétlenf mnohých úkazQv, 
ule nikoli všech, — obsahuje éási pravdy, aJe vybízí neodolatelné 
k datiimii tříbení svého základního pojmu, totiž síly, kterou by 
činil zásadou, *Č ona Jest tnké Jen záhadou. Ovšem nejjednodušší 
by bylo silu eliminovati, vůbec J! nepřtpoušítéti a tím všem speku- 
lativním Bvízelům uniknouti, Ale véc vlastné tatáž, jako svrchu po- 
věděno s eliminací pfiČlny, totiž úpadek v dénf bezpříčiné. Zastříti 
neb zažehnati záhadu není roxřeSiti Ji. Déjž se však řešení jakým- 
koli způsobem, to dvé musí od 9et>e vždy co nejpřesnéji býti od- 
lisováno: bytí a nikáni {esse — ňeri, sejn — werden, íTfío — 
^ůttv). Toto druhé však často za prvý po|em se bere; co vzniká, 
10 jest. a tak nikání za vlastní podstatu světa se považuje. Kousek 
pravdy, jenŽ v tom obsažen, už za starověku rozedmut byl na 
cťlý názor světa a působil osudně v jiné pokusy. SvSt podle toho 
jesl bezpřičiný pochod (Dle Welt ist ein Proccss), ména bez dů- 
vodu & cíle. Princip vývoje (evoluce), jenž v mnohých naukách 



B* 



Df. itfttí Dutdik : 



m. 

I 



výhodné služby koná, tolik otázek hladce rozřešuj*. bývá v ne- 
bezpečí utonouti v ORČ drsni: kontradíkct. Poznati vznik a vývoj 
nSčeho, není jeŠtÓ poznati je samo, ac to někdy postačí a tedy 
říkati se m&že. Jakmile se viak vývoj uČín! principem metafysickým. 
děním bez podkladu a bez příčiny, zjevi se nesrovnalost. Neby 
by vřci měnlivé, kdyby jí nebylo podkladem něco trvalého. 

Touha Živá po tomto posledním svedla duchy často, že. n 
mohouce poznati íiuatitu bytosti, kdežto pochod poznávati 
domnívali, rsději sáhli až k lomu výroku, že bytostí ani žádných 
není, a že všechno jest díj. l>ez pohnutek a be?. účelu, slepý proud 
bez počátku a cíle. K tomu přidružily se důvody na pohled elhick^M 
Individualismu^ prý jest egoismus; býti sebevédom, býti jednotlivce^^ 
už jost břichem proti všeobecné pndstati svéta. a proto rovno- 
b^nč s m díl fy laickým náhledem vydáno vodítko, odčiniti indivi- 
duum. Pitk zůstane jen váeobecno a pochod, processus. To jesi 
fikok v absurdnost často káraný. My sice samu qualítu bytosti tie- 
poznávámc, ale poznáváme. Že jsou. že se nacházejí v rozličných 
k sobí poničrech. které se nám hojnéji a hojnjji odhalují, zpyto-, 
vánim. které se ve všech odborech provádí a v metafysicc ku 
slední bilanci dospiv.á. Nauka, která zpytováni a přemýšleni o etc 
mech u jednotlivcích vůbec zavrhuje, koná předčasnou a nepc 
Iřcbnou resignnc). Říkati, že atomů čili prosté a &\ie í'eíeno by- 
loslť, které svét skládají, nepoznáváme, že o nich praničeho védéti 
nemůžeme, tedy zavrhovati atomistiku a každou podobnou theorii, 
jest neoprávněno u má jen částečku pnivdy do sebe, pravé vytčenou. 
Kilosofie, která onu vetu £ini ubsoluiní zásadou, pHpravujo se ^ma 
o velikou část utěšených pozniitků, a nevyhovuje sni íysíce u 
chemii. Povážlme-li, že bytosti, jejichžto qualitu pouze nepo- 
znáváme, skládají svét Čili, Že Jsou příčinami svita, si 
známe též, že právem můžeme mluviti o příčinách světa, že o nic^ 
mnoho zvídali můžeme a proč mctaíysiku lze odtud sváli védou 
o příčinách svřlB. 

Vniterné dcnf vede podobní jako zevnější k uznáni nČčche 
v í c rn ono probíhá — přicházíme k nitru bytosti, k bytosti du-í 
ševnf, klcrui existuje aspoň tak nutnS jako otom. Čilí, představo- 
vání, vědomí a koneční sebcvčdomi. jehož výraz jest sliívko Já, 
osobnost (personál itas). ukládají daUi záhady, z ntchžlo některé 
rozře^ny jsou. Podobní jako hmota není ani Já principem abso- 
lutním, nýbrž jest dčjcm v bytosti jcdnoilivč. vznikajícím za jísiýcbH 
podmínek. Osoba jest by tost vniterná (vniterná = inncrlich; adjcklivun^^ 
innere bylo by vnitrní, a konečně Innen asi nitro; — Inlern 



et<H 

epo" 




SouXiv* AlowA* 



S3 



jc3t neodbytné Taktům svita, ani k' pochopeni s\'{u, k názoru svSt* 
nevj-suČi. 

Podobni neznliadným jako jednomu pojem hmoty zdá m 
dnihčmu pojem síly, tak zřotclnýnn, jasným. hoto(i'>'m. Ano kdo 
neshody onoho znamenal a hmotu tedy za nedostatečnou pokládá, 
aby odbývala za podstatu světa, a utíká se k sile. Hmota prý není 
nic o.<>obitnčho, samosvojného, zásadného, — nýbri účinek jistých 
sil. Ale co jest sila i Pdsobcnf, tedy dénl jnkési, které povstává ze 
soubyii bytostí, jak už nahoře vyloženo bylo. Nikoli sily přfíinou 
bytosti, nýbrž bytosti příčinou sil jsou. Ze aoubyti bytosti teprve vzniká 
sila. Učeni, které s nijakým temným pojmem sily se spokojí a sílu 
principem učiní, jest dynamismus tak zvaný, dle nihož podstata 
svčta jest sila. Na základě tom vzniklo nikolltc znamenitých po- 
kusův. rozličných totiž TitvarŮv dynamlsmu. ze kterých onen ncj- 
dťislednějši stanul konečně ph bodech silových jnkoŽlovýchodiStích 
sil (Boskovic, Paraday a j.); hmota se tu vypařila a zt>yl pouhý 
bod, z něhož sila vychází (paprsky silové). Než i při něm mysli- 
vému Tysíhu mnohá nesnáze potrvá, na přiklad pňsobent sily do 
dállt>-. Když Newton stanovil gravitaci, upřímní «« pHznal, že sice 
pode svitem jcjJm iiksey nebeské v souvislost uvedl, ale jak sfla 
do dílky působiti může, ž« nepochopuje. Ovsem komu se to stálo 
Hltalo, že sila a působeni dálky jsou nerozlučně spojeny, z%'yknc 
tomu a nenalczá v tom nic podivného, co by jeho myšlénku vzni- 
^valo. Nicméně Newtonův výrok v platnosti trvá. Sila poblízká 
Jako dálava jest néco žasného, nad níž se hlubší mysl zastaví a 
zamyslí. 1 dynamismus dobře vystačí k vysvětleni mnohých úkazílv, 
ale nikoli v^ech, — obsahuje část pravdy, ale vybízi neodolatelně 
k dnIMmu thbení svého základního pojmu, totiž sily, kterou by 
činil zásadou, ač ona Jest laké jen záhadou. Ovšem nejjednodušší 
by bylo silu eliminovati, vňbec JI nepripouStěti a tím všem speku- 
lativním svizelůni uniknouti. Ale véc vUstné tatáž, jako svrchu po- 
vČdčno s climlnnci pKČiny, totiž úpadek v dénl bezpríčiné. Zastříti 
neb zaždinati zihudu neni rozřešiti ji. Dějž se však řešení jakým- 
koli způsobem, to dvé mtisi od set>e %'ždy co nejpi'esněji býti od- 
lišováno: byt( t nikáni (esse — fleri, sein — werden, alvm — 
gF^fív). Toto druhé v5ak Často za prvý pojem se bere; co vzniká, 
to jest. a lak nikání zu vlastni podstatu svéia se považuje. Kousek 
pravdy, Jenž v tom obsažen, uŽ za starověku rozedmul byl na 
celý názor svčtu u působil osudné v Jiné pokusy. Svět podle toho 
jest bezpHČiný pochod (Die Wett ist ein Process), měna bez dů- 
vodu a cíJc. Princip vývoje (evoluce), jenž v mnohých naukách 



» 



Dr. JomT Ourdik: 



nikla leprvc v dobách novějších. Objevuje*)) se tedy u Glaiých bás- 
nikfl a politilců mnohá %'ýpovčď, která princip zákona vůbec pro- 
hlašuje a jeho všeobecnost velebí, sluší to přijímati cum grano solis. 

Zákony vyšetřená týkaji se vztflhúv £ili pumirúv mcri by- 
tostmi. Všechno naše poznáni smčhije jen k tímto; vlastm qua- 
litu bytostí nepoznáváme, ale poznáni vztahů se z«lolconaluje. 
• Řeklc-lí se, že všechno stále se mčni, nuže k tomuto měnění cíli 
zpytování, hledíc dopíditi se zákonův. Jsou-h tyto pevné, nepro- 
měnné, cinl myŠtčnlta další důsledek. Že neproménnost musí míti 
svůj díivod, svou* pHčinu, a tu shledává v neproměnnosii bytostí 
samých. Vše, co se dčjc, musj míti svou příčinu, a jest svými 
pnčinarai podmíněno; zpíLsob tohoto podmínSnt jest právě zákon. 
Všechny vědy speciální obírají se těmito zákony; jejich ráz jest 
studium zúkonův, — studium to zákonoslovné (nomologické). 
Přesvčdi^cní pak o veskrzné zákonnosti vSeho děni a o možnosti 
vědy na tom založené, slouti může n o m i s m us. Veškerá véda jest 
na tom založena. Přesvědčení nomistické se dalšími zkušenostmi 
jen utvrzuje. 

Filosofii samu však nevyčerpá. Ne že by tilosotíc snad sta- 
věla se proti nomismu, naopak, ona jej všude zavádi, — ale j< při- 
padá ta další úloha, ke všemu tomu proměnlivému, k dění i k zá- 
konům jeho hledati to nemónllvé, nepodminžné, trvalé a pevná — 
a Čini tak ne danou zkušenost odstrkujíc, nýbrž od ní samé nu- 
cena jsouc, aby ji přestoupila a absolutního se domyslila. To jsou 
právě ty četně bytosti, které jak pravíme skládají svél. K jiným 
názorům světa nomismus snadno připnouti muže. Kdo se spokojí zá- 
kony, nuže zde je má i může na nomismu přestati, jakožto na 
částici melafysiky. Druhý však s větši vlohou metafysickou se ptá 
JaSté dále; odkud se vzaty ty zákony, kdo zákonodárcem a p. 

Jsou tedy bjtosti jednotlivě, jejichžto stykem povstávají úkazy 
tohoto světa. Jakým způsobem však jedna bytost zasahuje v druhou 
a v ní nový slav navodí, nepoznáváme, nýbrž o tom jen pomysly 
více méně plausibeLní strojíme. Jeden z takových pomyslů učinila 
nauka Lcibnitzova, druhý nauka Herbartova, jež i zde pozměnu 
i zdokonalení připouští <Viz Dějiny fUosoHe nejnovájSi p.), a jiná 
(Lotze na přiklad). Před konečným rozřeSenlm záhady té vSak po- 
kračovati bude znalost pomčrův mezi bytostmi čerpajíc pH tom ze 
všech véd. Astronomie i geologie, fysika, chemie, jako nauky bio- 
logické, — s druhé strany dušcvčda i spolkověda se svými roz- 
manitými odvětvími budou nám objasňovali pochody světové a. tři- 
biti ostatní pomysly. Tu má své místo a právo princip .vývoje 



SowtivK fliotoll*. 



91 



IM přfklad, princip pokroku, princip vědeckého zkoumáni neobme- 
z«ného. 

Po těchto záhadách, které nám už ve svých elementech dány 
jsou a vždy znova duchu lidskému se \1iraji, následují jiné, které 
nám podobným způsobem dány nejsou, ale přece znova vždy duchu 
lidskému se vtíraji. Sem náležej! příroda celek svítový, 
účelnost života, podmínénoa bytost nepodmíněná, 
BQh a nesmrtelnost. 

O tědito záhadách se jednává a neustalo se jednali. Kam 
však náleží jednání toto? Do math«matiky? Nikoli. Do fysiky, do 
duševčdy? Také ne. Tedy do fysiologie, do spolkovčdy? Zajisté ne, 
a£ do všech onéch odborů pronikává, nýbrž do zvlášiniho odboru 
svého, pro nějž ode dávna ustálilo se slovo metafy sika. 

Jak nám stále pntomna jest, jak zasahuje do všech úvah 
a hovorů, toho jsou dokladem ony stále zaznivajíci názvy někte- 
rých zvlášté vynikajících hlavních náhledů. Bylyt už uvedeny 
svrchu: Idealismus, realismus, utomismus, monadismus aj, Jest to jen 
krátkozrakosi a nikoli jakési vy^ši vědecké stanovisko, rekne-li kdo: 
já se přiznávám k materialismu, proto zatracuji vdechnu mctafysiku. 
Nebot i ten, kdo se k materinllsmu přiznává, dává t(m přednost 
Jistému náhledu mctafysickčmu před jinými: materialismus náleží do 
metarysiky. Kdo vsak se k materialismu, k negaci ducha nepři* 
znává, ten by se měl teprve míti na pozoru popíraje melafysiku. 
Sem slu&i dále výuizy: spiritunlismub, dualismus, empirismus, skepti- 
cismus, ano ) optimismus a possimismus, kone>{né i záhada védy, 
heslo to za našl^ doby ještě nejspíše' i od skeptikův uznávané 
a nauka poznávací (Grkcnntnisslehre) iili noetíka. jeŽ bez meta* 
fysiky nemůže býti hotovou. 

My slov těchio stále užíváme, své a jiných přesvědčení jimi 
vyznaíujcme, za pravdu jim dáváme neb je odmítáme, tak že se 
jira vyhnouti nikterak nemůžeme; ani úmyslné ignorování jich po- 
mocí neposkytne. 

O každé z vytčených záhad a nauk mohli bychom jednati 
širé, dávajíce pouze zprávu o tom, co se jimi vyrozumívá, jakých 
rozřešeni došly — — ale při tom každý hloub myslící áíovék 
mlčky vyhrazuje si právo svého myšleni, rozsuzuje o téch 
věcech sám, stroji sám rozřešeni nové nebo k některému se při- 
dává, tak že se zastihi|je v přemítání mctalýsickém. Ale ani když 
tak daleko nejdeme, vizme mimo vši védu, ty uvedené skutky: 
zevnějšek a nitro, p r o m é n a, z ák o n, hmota, duch, 
příroda , , , stáJe v Životě vSedním nám v ústrety přicházejí, 



Dr. JosW Dufdík; 

a to jsou záhady melafysické ; my v nich žijeme a tyjeme, 

kdo metafysiku neuznává, ji popírá nab uničiti usiluje, podobá se_ 

človékiJ, který lesem chodě stromův nevidí. 



nL Výmáry a název motafyslky. Obnova motaf>'siky, ') 



Z SetnOBti a rozmanitosti záhad metarysických jde na 
že se Ji dostuti musllo pojimánf rozličného a podle toho i výmčrill 
Tak znSjí výmíry, že metafysikft Jest v&ja o nejvyšších íí nejvš«- 
obecnČjšicli principech všeho bytí a vědění; — o neJvyíSích důle- 
žitostech rozumu; — o posledních příčinách ; — o podmínkách 
vrieho býti; — o pravém býti a skutečném dění; — o pochopitel- 
nosti duno skutečnosti; že jest věda zásad, vČda orientovacl. 
věda rundamentálni, schcmnltka světa a p. 

Nebojí vysnačují raistem; nauk fllosotlckých jest několik. 
dČhcích se obvyklým spi^sobem o hojnou látku svou. Jsoutě tu 
nauky normaiivni (logiku, acsthetika, ethika), pak duŠevčda, vý' 
chovovčda a spolkovéda. Mctafysika však jest mezi nimi védo 
ústřední (centrální), neb véda vrcholní, koneční i věda vý^H 
slední, pokud věži ve všech vědách, z nich temeni a jich v^^ 
tčžkŮv uživá. Však poněvadž co do věci zásady dříve jsou než 
užiti jich a ve speciálních vědách se předpokládají, stojí odtud 
pojímánu (věda zásad* na počátku věd, na prvním místě nauk 
filosofických, jest filosofie prvá, philosophia prima, 

Nebo se hlavní znak pnbfrd ze spůsobu práce jej!; metaf 
jest všude, kde přemýšleni znamená na pojmech nějaké rtesrovna^ 
losti a Je odstraniti, tedy pojmy opraviti hledi. Odtud známý 
měr. že met^fysika jest opravováni a docelování pojmů. 

Konečně cil meiafysiky Jest. aby nám podaht ne obraz, nýbrž 
násor světa, názor světa co možná úplný ajednotný, užívajíc všeho, 
co věděti mďŽeme. Jestliže výrok ten označuje i filosofii vŮhec. vy- 
svítá odtud závažnost metafysiky. Pak — můžeme řici — děje se 
výměr íilosofle jejím nejhlavnějším znakem (de poiiori). McU- 
fysikou může slouti celá filosofie; de poiiori fiat denominatio. 
jako se Hká názor celému komplexu dojmuv, mezi nimiž Jst 



*} Skoro oetí pititW doslovni i Udaltg ^O iiidA(yftlM<i • to Krok IR67. 
Ol.— 41 xieOt.Sl, (.2 £«inoMl ■ tonBAnilnMl . . .•) — SQ. (» . . . druhoMonéb 
Datciti>Mie.<> Vydaralel, 



SoUBtan AIomIUl 



Sft 



i Jiné než dojmy zrukové, ale tylo zajisté nejhlavnější, neb jako se 
HkÁ duch misto ilovék. Proto se mňže poukázati ke všem vý- 
mérům ňlosofíe posud se \7skytnuvsfm a s náležitým obmezením 
(cum grono salls) užití jich k metafysice. Kllosiofie hUvnČ moci 
metafysíky Jest íltosofii; filosofie boz melafyaiky by!n by řadou ně- 
kolika ňlosollckých nauk (umnicc, krásovžda, dobrovida, duSev&da, 
spolkovfida), ale poslední doceleni jich i v&á pHrodnich by schá- 
zelo. Ano když protivnici filosotie ulrhuji od téla jejího nauky ty 
a nechtějí více zváti je filosofický mí, pak by teprve pro filosofii 
zbyln Jen mciafysíka a vskutku by pak platnost měl výrok: ftlo- 
soQe bez metafysíky není tilosofit. Filosofie obsahuje metarysiku 
a Jeili jiné nauky, jest tedy výraz hromadný, ve kterém v5ak zvuk 
metafysiky převIAdá. Posud jest tedy výhodno tohoto užíváni slov 
se držeti ; nenít lepSich. 

Budt; zjevno, jak souditi o výměrech metarysiky. které Jen 
néco uvádéji z vývoje, z postupu nauky té, jsouce výmíry kusé. 
Na příklad: melafysika Jest včda o věcech nudsmyslnýcli ; — neb 
o transscendentnfch ; — neb o předpojatých ideách čili entitách a j. 
Vrchný se drží něčeho, co u ^'ývoji nauky se objevilo, viok poz- 
díjí snad přemoženo bylo. — chybuji tedy, kdy z kusého pojmu 
chtéji něco vyvozovali proti veškerč m(jtaí>'sicc, čímž Ji křivdí. Ze- 
jména však obmezovali metaf>'Siku na učeni o entitách, jak to činí 
pofitivismus, Jest neoprávněno; zde sluší uživaU Jména jiného, 
případnějšího, totiž ideologie (idvoslovi, stanovisko Idcoslovné). 

Také mctafysika jest starší jména svého, které Jak vzniklo, 
z htstofie známe, Andronikus z ostrova Rodýzu, desátý neb jede- 
niictý nástupce Anstoteli^v, učil v Řimč za času Caesara í Augusta; 
spořadňl spisy Aristotelovy a Thoofraslovy, které do Říma pHSly 
s bíbliothekou Apellikono%'ou, — a položil spisy, jejichž obsahem 
byla 'phílosopbia prima* za spisy prirodnické; í byla philosophía 
príma podle toho poradí nazvána: rd t^xá rá tpvďixá — to, co p o 
lystce Či za fysikou násloduje. > Jméno to udělalo £tésti,< — i^alo 
se a preSlo do všech vzdělaných jaz>-kú. Podnět ku pojmenování 
lomu, tak se Hkává, byl zcela nahodilý; ale kdyby tomu i bylo 
lak, nesméli bychom činítt z toho výtku proti Jménu samému. Na 
Jméni věru nezáleží; ono( Jest známka věci a prospěšnost Jeho 
o ním rozhoduje; tak mají i jiné védy jména nahodilá, která vSak 
také udělala álésti, ku přikladu geometrie i sama mathemaiika. 

Av&ak pří šlové mcurysika hlósi se přece jakýsi hlubSi smysl, 
A sice naznačen Jest v onom duvodč, proč Andronikus rodýzský 
tsi s&m ji položil za pHrodni védy. Meufysíka jest obtfžnéjií než 



M 



Dr. JoMf Durdik: 



výpis přírody, jest spolu na ostalni vSdy odkázána, tak £e jakožto 
nauka zdárně vzdéláv&na a vykládána může býti teprve, když 
jiných vědomosti jsme s{ nasbírali. Oávod, proč Andronikus tak 
učinil, jest ledy na biledni ; zřetel (o methodícký a zejména didak- 
tický. Co do věci (7€Q&i tpvaiv) jest metafysika dříve (jako jsou zá- 
sady drive), jest fliosotil prvou; co do výkladu, pro nás (sttfós 
Áfás), jest pozdějS(. 

Dle tohoto pojímáni následi^e metafysika za vědami speciál- 
ními vůbec; mohlo by se tedy slovo v íeském tlumočiti jakožto 
závědi Či závěda.*) 

Nelibé nedorozumění však vzniklo křivým výkladem řeckého 
ftcrd; mnohým se zdálo, že znamená nad, trans ve smysle po- 
výšenosti; pak by motarysika znamenala nadvédu, Úbcnvissen- 
schafc. Nesprávnosti té ani Kant se neubránil, vykládá jméno křivé 
(trans physícam), jakoby metafysika chtěla nade (Ober) všechny 
předměty možné zkušenosti se vynášeti a poznávati, co naprosto 
Žádným přudmčtcm zkušenosti býti nemůže. Nicméně Kant slova 
samého stále užívá a svým spůsobem úplnou očistu mu opatřil 
(viz niže). 

K tomu ještě přistoupilo starší podezřeni o svrchovanosti me- 
tafysitíy, « lak se vyvinulo míněni, že ona si osobuje něco ne- 
oprávněného, že chce býti nad vědami a je libovolně nebo dle 
svých domnělých vyšších zvěstí mistrovati. Skutečně v nechuti 
proli metafyslce má tato okolnost ne poslední podil; jméno zavi- 
nilo pHhanu své v&ci. 

AvSak tomu neni tak; kdyby byl Andronikus chti\ z filosofie 
prvé učiniti takou svrchovanou nadvčJu, byl by užil slova, které 
znamená nad, totiž éWc. Záměna předložek fietá a íaiitf na meta- 
fysiku svolala mnoho výčitek a ortelil. 

Objasněním pravého stavu véd musf přirozeně aspoň některé 
z nich zmizeti ; povstávajit jen z nedorozuměni, sice by nebyly ani po- 
chopitelně. Mohlo by snad jiné jméno zavedeno býti. a pokusQv 
k tomu stalo be dost, avšak nižádný sť nepotkal se zdarem; vý- 
hoda zůstala vždy na jméně posavadnlm. 

Dejme tomu, že Jednou bylo A obsahem metafysiky tak zeji 
definovali: metafysika jest včda o .'I. Přišla duba, kdy nčkdo do- 
kázal, že o lom A ani nic vcdčli nemilžcmc, ba že ho ani není, 
že tedy pr>' metafysika nemá práva k existenci. Pak jest tento 



•} Vis obdobu v ÍGKkých slovich, JUoJmw: Zimotití, Ztíibi, Zábřeh. 2i- 
Bofi a]. 



SoiulAva lUosolle. 



»l 



i 



dSkaz sám z&se metafy&ikou. Atom jest pojem metarysický 
(I onen, jehuž ve fysice uiivojO< kdyby vida přinucena bylu, čeliti 
proti atomu a dokazovati, že utomův itní není, byl by celý tcnio 
myšlenkový postup opčt Jen muturyslcký. Každý krok vpřed, každá 
oprava náhledův zase jen mydlením se pnvodi, a odtud vždy meta- 
fysika znova pučeti bude, kdyby se pi-cdešlý její útvar nedostatečným 
ukázat, proti nezdaru a pokusům pochybeným znova se snažiti, 
opravovati a obnovovati. V tom záleží její perennujfci a sebcopra- 
voVácI povaha. A kdyby sama sebe popřela, musf znova položiti 
sebe, v tom popřeni už položila sebe zas. Proti chybám rozumu 
pumůže zase jen rozum, proti pokusu nezdařenému pokus obno- 
vený, proti metafysice křivé mctafysiku pravá. 

Nové a nové spúsoby budou se vyskytovati, jak pojímati me- 
tafyslku nebo části jeji, al« ty vznikati budou následkem vSt^íbo 
védini, následkem pokroku. Vládne-ll ton prý viude, týká se také 
ji, A také skutečné dějiny podávají o pokroku v pravé metafyslce 
mký, ale pravé proto prilhledný obrázek. 

A tak se dalo několikráte, že nový ijtvar metafysiky překonal 
Hauku starou. Ale to byl opět výtěžek přemýšleni meiafysického. 

Souhrn osvědčených pravidel, kterak si vida při zkoumání 
počínati má — my zveme jej empirismus kritický— jest n&:o 
meíafysického a vypfotén byl znenáhla. Co Newton volá k fysice: 
•Varuj 6c metafysiky!* nic jiného není, nežli: varuj se přenáhlené, 
ukvapené a neoprávněné dedukce i nevynášej vécobecné věty, pokud se 
jim nedostalo dostatečné podpory a neplef žádných vyšších moc- 
nosti v dění přírodní a vysvétlování jeho. A kdo pro obor pKrody 
pojal kritický empirismus, byl na stopě pravější metafysiky, neŽ 
jiní myslitelé. Výtěžky zkušenosti samé nuti nás, povznésti se nad 
ni; a jako snaha vysvětlovači nutila ducha k atomismu, podobně 
dále nuti k obdělávání a tříbeni atomismu, k atomům jiného druhu 
(aelher) atd. 

I pro metafysiku reklamujeme právo pokroku a nárok, aby 
u při ni hledělo k celku a k těm výtěžkům, kteří se zřetelně poji 
jeden k druhému a lak skládají červenou nit v myšlenkových po- 
kuslch lidských. 

Jestliže všechno se měni a záměna v HSi ducha mnoho no* 
vého se vyrozuje, situace i pro ňlosoni nezůstává (atáž. Jest tomu 
i tak, jaku kdyŽ člověk dostane se do jiné otevřenějSi. obsáhlejší 
Tajiny, stoupaje na horu výŠe a Vi-šc: tu ne že by pozbýval roz- 
hledu, ale nabývá ho více. Ci má násilně zavírati oČÍ před lim 
:an, jenž mu tady mohutni, a jen jednotlivostmi před sebou, 



92 



Dr. Jo^r Durdik: 



kamenem, bylinou podrobné se obírati? Nebo když se dostane dq 
jiné sitUiíce životni, když postoupí nu stupnici spoteíenski, kdj 
]«ho rodina roste: tu musi poznéniii své zvyky, své názory a oby- 
čeje a ph7,pů.sob[ti se novým pomiirům, porud:ii;í činnost, kterou 
už provozoval v malé domácnosti, nejen nezapudiú. nýbrž rozlioj- 
nltl. Tak se kuždii vidu měnila; íe tedy niosotte také, není žádnou 
výtkou, jak by se rádo liČilo. VSak je jistá genealogie Čelných 
myslilelfiv, kteř( pravé svétlo si d&le podávají, prese v^chnu menu 
néco stálého, jako souhrn včdumostf na Jisto postavených a po- 
malu se rozmnožujících. Má se s melafysikou jako s astronomii 
na pHklad; Hipparch Jest přece také astronom, a nová astronomie 
povstala £G stnré. 

Kdo však utkvi na některém kusům \'>'měru metafysíky, po* 
klád(y'e metarysiku za nřco, ^im uS dávno neni, nad íež se po- 
vznesla: ten muže siiadao pak proti metafystce v)'3tupovati a ji 
popírati. Tak má-li kdo metflfysital za vidu o vícech nadsmysl- 
ných, snadno učiní závér, že, poněvadž nadsmystného nic ne- 
existuje, ani věda oněm existovati nemůže; závěr jest správný, ale 
návtsti ne nepochybné, Podobně kdo kuse melafysiku pojímá ja- 
koíto vládu předpojatých idef, entit, udslranil metarysiku snadno, 
ješto se poznalo, že entity vládu onu nevykonávají. Nebo když 
Člověk přesvědčený zvolá: Juž nechtě vleho hloubání; nic potom, 
jen hmota jesi, spravující se neproměnnými zákony, a dosti — 
Všichni ti sami nejen ignoruji metafyslku a pud myilénky, nýbrž 
oni všichni mají jakousi svou melafysiku za lubem, ovÍ«m jen 
kusou a teprv hodné osobně — subjektivni. Učenec odborný vy- 
dal kniJíečku o některých záhadách všeobecných a nazval ji: Úvahy 
antimetafysické, fCiká, 2e metafysíky neni, ale svým činínim 
dokazuje opak svých slov. Změtení pojmQ a pych lidského jedno- 
stranného věděni zvlááinim se tu způsobem snoubí. Kdo ten autor 
jest — na tom nezálež!. I antimelafysika jest metafysika. — K uznáni 
metafysik)' staČi jen se vzpamatovati. — Svit neni dalek ; cogilo ergo 
sum, už jest metafysika. Proto všichni, kdož metatysiku zamítají, 
sami hned týmž dechem ji zase páchají, — jenže nastává otázka, 
jakou hodnotu jejich metafysika má. Ty staré soustavy aneb 
flSpoi^ věty mctafysícké jsou mnohem silnější, nežli popérači se 
se domnívají, a drží je pevnou rukou ve svém okruži. 1 kde 
proti metafysice bojuji, bojuji pouze proti některé metafysicc, pro^ 
metafysice zvláštního útvaru a váží své zbraně z metafysiky jiněhů' 
útvaru,*) tak že obyčejně i v jejich pokusích více té staré meta- 

*) Dte biUetsl«n Vcráchter dar Uataptir^lk btbtn gewBhflUeh eloe óopp^ní 



Soustava fllosúflo. 03 

fysiky jest, než by človék očekával. Je-li tam mimo to něco 
nového, pravdivého, jest to právc příspěvek další k metafysíce, 
a budeme rádi vždy, když v pracích poperačů metafysiky něco tak 
drahocenného nalezneme. 



IV. Nižší a vyšší metafysika. Potřeba metafysiky.*) 

Vyčetli jsme svrchu celou řadu záhad metafysických. Jsou 
nékleré snadnější, jiné však obtížnější; jedny jsou přístupné, tak 
že mažeme jednati o nich po vedecku a řešiti je neb se aspori 
o řešení pokoušeti, — druhé vzdorují. Nechť by se o některých 
bylo i dokázalo, že v jejich věci ničeho nevyrídimc, přece zbývají 
jiné, kterým svou snahu věnujeme. Záhady nitra i zevnějška (roze- 
znání pocitu a pohybu), proměny a přičinnosti, hmoty, síly, vývoje, 
rozlišeni mezí oborem theoretickým a praktickým, možnost mrav- 
nosti a podobné nám vždy zůstanou uloženy, — á poněvadž nám 
spolu ve zkušenosti naši dány jsou hlavní povzněty k nim, budeme 
se vždycky snažiti, abychom záhady ty rozřešili, — a to metho- 
dami vědeckými, tedy především analyticky čili regressivně, totiž 
z daných složených zjevů rozborem přicházeli na složky jich, po- 
znávali to jednoduché, a odtud syntheticky čili progressivné po- 
stupovali k poznatkům obsáhlejším. 

Ale na otázky o celku světovém, o úéelua cíli života, 
o počátku a konci všech věcí, o bytosti nepodmíněné, 
o nesmrtelnosti, o náboženství a o Rohu bude duch 
lidský sobě také odpovídati, po všechny veky o nich přemýšleti, 
poznatky a domněnky o nich pořádali, v soustavu vpravovati, 
zkrátka podle jakéhosi řádu o nich jednati. A kdyby se mu i do- 
kázalo, že jich po vědecku nevystihne, bude důkaz ten zase meta- 
fysikou. Opatrná filosofie nebude ani popírati a priori možnost ji- 
ného zdroje poznáni, pokud se v něm protimluv logický ne- 
ukazuje. 

I činíme rozdíl mezi metafysikou elementární a vyšší. 



falsche Metaphysik itn Kopfe: neben eíncr, diu síe bestreiten. nocli cinc andere, von 
d*r sie íom Slreile die Wíifftn holen. (Herbarl IX. 'JS, Viz oslstně o leže včci ještě 
II. Z60 a M!.) 

*) Tato úá;t přejata skoro celá doslovně z článku >0 metatyslcc< a tu 
Krok 1887, str. 113.— 117. ade stf. 93. (.Vycelli jsme svrchu . . . ■) — 
(> . . . nikoli ideál metafysiky..], při íemž několik málo odstavců poněkud 
racšireno. Vyd. 



«4 



Dr. JOMf Duidik : 



A vyniknutí toho rozdflu Objasní nejen podstatu mctafysiky, nýbrž 
roztHdí tuké výlky proti mctafysic* ve dvž třidy. Co jsme podali 
svrchu v prvnim odstavci jakožto ukázku metafysiky, jest meta- 
fysika elementární, motalysika, k níž nás vede rozbor daných 
zjevů, základ, jenž může býti diUo vzděláván, — nauka, která v-yplývá 
pi-cmýšlcnim z daných zjevů a už v prírodovčdé i v duševédě se 
pěstuje nebo předpokládá — pokud nás zkušenost dohře pojatá 
sama nutí, abychom se nad ní {Kivzneslt. Tu se otvírá pole ne- 
omezené dalšímu zpytováni i přemýšleni; budeme o svétř a pří- 
činách (složkách) jeho zvEdatl více a vice, pHspévky k tomu bráti 
ze v$ech stran, ale tnké poznatky ^vé i melhody sdělovací zjedno- 
dušovati a tím vše Činiti smtdiiČjSím, Zdef pevný, védecký podklad, 
jádro krystallisaČiit, jeŽ UŽ zjednáno jest a podvráceno nebude. 
Vida se v5emi výtěžky svýini posavadnlmí o ním svédčí. Že hmot 
ie skládá z částic, Že spoiubyllm tichto vzniká dStii, sila. pilstibení^ 
— te pHčmnost Jest neodbytná supposice v^eho zkoumáni, — ie 
absolutní nikáni'a vfie, co s nim souvisí, jest protimluv, a podobné 
vély uvádiSjí každého člověka myslícího do melafysiky přímo. 1*H- 
rodozpyl. o nčmžto posaváde se říkává, že ji činí £bytečnou. jest 
pravé nejlepším spojencem jejftn. 

Co se však týče celku sví!tového a bytosti nepod- 
minéné (Boha), nemá rozbor tolik látkj' dnně, aby ref^ressivně 
jako v onžch pKpadech ku poznatkům jednoduchým přicházel. — 
i zbývá duchu lidskému skoro jen synthesa. určující se vSak 
jinými závažnými u neodbytnými zřeteli. Nejen že tdto synthesa 
nezmizí nikdy, nčkteřj zrovna z ni činí filosofií vlastni, 
metafysiku samu. Ukázkou jsou stávajici soustavy, jednak ly, 
které to vše popírají dogmaticky (materialismus), jakož i druhé, 
které vSe v pochybností oslavt^jí (skepticismus, agnosticismus), 
I koneční, které o tom určité vety vyslovují. 

Metafysiku jakožto odbor thooretlcký lišíme od cthlky, i víme, 
že oo védy jsou obé samostatné, Jedna zkoumá, co jest, — druhá, 
co býlí má. Avéak loto rozliSení samo náleží také do metafysiky, 
B to do části prvé, elementární. Mimo to, — když mravovéda se 
domohla svého védeckého siupné, když i v ní jisté poznalky sena 
jisto postavily, podává ona též příspěvek k názoru svéta, musí 
tedy výližky jejt anebo důsledky jich také pojaty býlí do m* 
fysiky. Tím se význam metafysiky rozšiřuje a určitěji stanoví. Na 
rozlišením metafysiky a ethiky stojí zase metafysika, a tak přece 
u výkone synthciickém poslední útoha metafysiky se splnlvá, 
Proto povede faktum mravnosti vždy znova k metafysice. Kdo 



SotisUv* fltoMoftt. 



uvždoml. £e mravnoaijest činilelcm vo svélě. že on sám jest bytost 
mravnosti schopna, ten činí néco podobného jako kdortká; Cogito, 
ergo sum. Mravnost nedá se vysvětlili 7. pouhých pohybů hmotných : 
z ní Kant soudi!, že stává něco Vyššího. Proto nSkteh myslitelé, 
kteří obklopeni jsouce slúlým pokřikem. £e iádné meiafystky není 
ft nesmi býli, zuzoufnll si nad theoretickým zdrojem jejím, chytli se 
lohůlo motivu a chtŽlí ethikou uváděli meiafysiku; jiní zase 
uesthetikou, a spreííli spekulaci s uměleckým tvořením, s volnou 
produkcí jdeulů. 

Mnozí tkvějí v mínění naprosio omylném, že když o něěem 
nemůže byli soustavné, vyóerpavé védy, ono samo tutcé neexí* 
sti4i«. Dejme tomu, že není systematické bohovědy; z toho soudí 
mnozí, že není Boha. net>o Že se o něm vůbec ani mluviti ani 
mysliti nemá, že přemoci a odstraniti ideu i samo slovo o Bohu 
znamenalo by nesmírný pokrok lidstva. Ate zku&enost, tedy ne 
snad spekulace, nás stále pouSuje o něíem jiném. Kdyby ve vMÍ 
•;e stalo cokoliv, ttleu božstva žádný pokrok z lidstva nevypudí. 
Ncbúži o 10, prozkoumali Boha. — ule vyšetřiti, zdali idea o Elohu 
snáší so s vMou, zdali výtéžkdm přírodozpytu neodporuje, ano 
xda tyto Ji nevyŽJidují: oJkiid její původ, vývoj, jaký má význam 
v životě lidstva i jednoilivce věru to jsou otázky, které sá- 
hají dnes jako jindy také do metjtrysiky. 

Jsou lidé, kteří nevčdomtty uznávají atontismu!^. blouzni pro 
novověkou fysiku, ale neuznávají prý domněnek, zejména žádné 
melafysiky. Ž« se svou novověkou védou vězí už v plné meta- 
fysiCG, ncznamcnig). Jiní zavrhuji i alomismus. poněvadž dobře čiji 
jeho hypothelickou povahu, — a podobné zavrhuji i jiné domněnky, 
zkrátka, všechny domněnky bez rozdílu a věří jen, co vědí. 
Tunio výstřelem proti domněnkám domnívajt se, že kdo ví 
jakou ránu zadali 'melafysicc : vyhlásiti motaCysiku za vědu do- 
mněnek! Ano kdyby se metar)'sika skládala ze sam)'ch do- 
mněnek : tyto domněnky týkají se včcí ncjdůležitějšich, jsou nutné, 
a už proto mvtafysika má své právo zřejmé a zabezpečenou jsouc- 
nost. Nobuf ani veda ani vsedni život bez domněnek se neobejdou, 
a nejznamenitější poznatky vědecké byly jednou domněnkami. 

(Pobr^teTinL) 



Dr. Oldřich KhamaA 



O původu časomíry- 

IPokraiovini). 

Uvažme především, na ccm zakládá 5« vzdorná souNislost 
našeho života. Jednotlivé dni od sebe jsou odděleny dobou bez- 
vědomí a následující dobou vědomi snuvčbo, a přece činí suma 
jednotlivých dní souvislou radu ber mezer a vědomých sttoků. 
Empirickou ■příčinu toho pouhým pozorováním snadno nalézáme. 
Probouzejíce se ráno ze spánku setkáváme se ihned s upomínkami 
toho, co jsme predušlčho večera zažili neb konali. To nejpalrnSjl 
pozorovati lze u lidi činných a rázných. Sotva z rána ^e probudí, 
již dostavuji se snahy a starosti života, kteréž nedovoluji, aby od- 
dávali se nečinnému lenošeni na loži. Upomínky předešlého večera 
a dne navazuj! se tedy na dobu ranního probuzení, a tím zjednána 
jest védomá souvislost celého života. 

Naproti tomu však jest vědomi snové od bdělého Čili skuteč- 
ného života vědomě odděleno, Tenlo úkaz jest psycholo- 
gicky tak závažný, že třeba si ho bedlivé povšimnouti. Pozoru- 
jeme-li svoje sny, shledáváme, že první doba snění od skutečného 
života jest nápadné rozdílná; z pravidla vytvářejí se obrazy lemne. 
ano zhusta pH^rné, jež s našim skutečným životem nemají nižádné 
podobnosti a spiŠe děsivým vidinám melancholika se podobají. O fHi- 
čině jich nebudeme zde uvozovati. V pukroěilejií době spánku nastává 
snění skutečnému životu bližší, v němí i činnosti rozumové po- 
zvolna docházejí uplatněni. Nejvýš zajímavo pn tom jest, že každ>' 
sen vylván lživou minulost, což je9t opět jen dokladem toho, 
že děje snové z pravidla nejsou pokračováním skutečného života. 
Jen Kdké výminky jsou, kdy sen přímo navazuje na skutečný 
život, a do děje se nejspíSe při krátkém sněni dcnnim, když z únavy 
na krátko usínáme. Kter-ik orgánová nálada snová vytvořuje onu 
kUJvou minulost, již každé sněni se vyznačuje, není dosti zřejmo. 
poněvadž lato látka pHmo nesouvis! s právě vytčeným zde úko- 



Dr. Oldřich Kramář: O původu ftsomíi;. S7 

lem, nebudeme se jí nyní zanášeti, nýbrž ponecháme ji pozdější 
kapitole. Avšak věc sama jest jista. Než o jedné věci již zde zmí- 
niti se třeba, poněvadž objasňuje základy theorie času. Jako jednot- 
livé řady dní podobností orgánových nálad splývají v jednu cel- 
. kovou radu životni, tak i vědomé řady snové z rozličných dob ži- 
vota mohou podobností nálad sestrojiti se ve vědomou 
souvislost. Odtud snad pochází onen úkaz, že mnohdy ve snu 
máme to vědomí, že jsme podobné věci již viděli aneb podobné 
děje zažili. Obdobné úkazy poskytuje šílenost, o čem později 
promluvíme. 

Úplná rozdílnost orgánových nálad jest tedy pHčinou, že ony 
výtvory snové nenavazují na skutečnost. Opravdu tedy možno 
říci, že rada časová ve snu se tvoi^ící jest prostě oddělena od mi- 
nulého průběhu našeho života, jest to zcela jiný individuální život 
než byl skutečný. Ranní sněni vSak, které vyplývá již z nálady 
skutečnému životu blízké, není úplně odděleno od následné souvi- 
slosti životní. Proto ráno vzpomínáme posledního sněni, a proto 
doba večerní, predspánková, snadno vybavuje upomínky minulých 

snů- Temné snění po tvrdém spánku nastávající jest vlak z pra- 
vidla od ranního vědomí zcela odděleno, a jen tehdy zbývají po 

něm slabé upomínky, když jsme se po děsném snu probudili. I tu 
jest pričina toho patrná. Probudivše se po děsném snu zůstáváme 
nějakou dobu beze spánku, a to dostačí, aby nálada orgánová 
spolu s upomínkou pi^edešiého snu mohla vejíti ve styk s náladou 
ranní po probuzení. Že však vědomí po tvrdém spánku se obje- 
vující, af snové, af skutečné, z pravidla odděleno bývá od denního 
vědomí, poznáváme i z jiné známé zkušenosti. Probudime-li v noci 
mladého člověka, zvláště věku dětskému ješté bližšího, dovede se 
zhusta rychle tak vzpamatovati, že na otázky mu kladené dává 
rozumné a souvislé odpovědi. Avšak po ranním probuzení nemá 
o tom ani tušení. Sem spadají i všechny případy vědomí spánko- 
vého, které zařacfují se mezi úkazy prozírání čili jasného vidění, 
ovšem pokud jsou zaručeny. 

Opět jiný zajímavý případ přerušené souvislosti vědomí ná- 
sledkem náhlé změny orgánové nálady jest tento: Lidé 
omdlevše, po probuzeni ze své mdloby nemají žádné upomínky na 
dobu omdlení předcházející; jen pozvolna vracejí se jim před- 
stavy minulé, a souvislost zůstává vždycky kusá, Zkrátka, zde jest 
opravdové přerušení vědomí, poněvadž není té možnosti navázání, 
která nastává při každém ranním probuzení. Totéž děje se při 
křečech epileptických. Epileptik po probuzení ze svého záchvatu 

ČESKA MYSL, r. V., íls. 2. 1S04, 1. bHzna. 7 



»s 



Dr. Oldíicb Ktaaa. 



má souvislost vzdorní úplní přeruSenu, a jen poncnáhlu dostavuji 
se vzdálcnčjSl upumínky, ale mezera ve védomí zfl&tavá. Podobniho^ 
rázu jsou též některé případy náhlého usnuli za dne, na pr. z pK- 
lifiného vedra. Pisatel několik takových případe sám na sobi po- 
zoroval, a podobné případy zajisté nejsou mezi lidmi neznámy. 
Usne-Ii élovčk z přílišné únavy nálilc, pak jest po probuzenj 
V prvních okamžicích souvislost vídom i tJplní přerušena. A taiomezcríi 
trvá potud, až okolní předmiíty pozvolna vybaví upomínky přcdcSIč. 
Tak sláva se, že álovék z takového náhlého usnutí se probudiv jest 
v úplném neviÍ<lomi o tom, co se dáJo, nevi, jaká jest doba denní, 
xdali ráno či večer, a kterak do tich okolností s« dostal. 

Podobného významu jest dále též náhlé probuzení ze tvrdého 
spánku ; i tu jvst po nijakou dobu vidomá souvislost života úplné 
přeru!>ena. 

Nejzávažnijšim pHpadem viak jsou ony stavy členství, kdy 
střídá se chorobná nálada náhle s obvyklou zdravou. Takový člověk 
žije v pravém smyslu slova dvojím životem, zdravým a bíleným, 
nebol doby jednoho i druhého způsobu scraďují se ve dvě v sobě 
souvislá, ale od sebe odditená vědomi, právč lak jako jednotlivé 
dni splývají v culck života. 

Kromě těchto případů jsou ještě některé méně nápadné. Stu- 
dujeme-li ráno po probuzeni bez dostatečného osvěženi, tedy před 
požium teplého pokrmu, bývá nezřídka výbava řad utvořených prů 
poídéjSÍ denní védomí vainé znesnadněna aneb zcela znemožnéna. 
Majíce později odpoledne neb v jiné dobé dne tyto rady vybaviti, 
shledáváme, že se výbava nijak nedaří, ba nastává někdy líplné ta- 
pomenulf. Takové siesky možno někdy slyšeti od siudujícich. kteř 
ráno časně studovali, a každý člověk ráno pracující může tyto zku- 
šenosti potvrditi. Co při nedostatečné čllosti se pract^e. jest více 
méně nedobytno paměti v pokročÍlej£t dobi dne, když úplná čUost 
nastala. 

Posléze i náhle vznikající prudké vášnivé city způsobují ná- 
hlou změnu orgánového vědomi a tim poněkud přerušuji souvisloa 
vědomí. Co zažili jsme před vznikem takového citu, to zamli 
v zapomenulí. 

Z těchto zkušenosti lze poznati, jakou důležitost má orgáooi 
nálada vůbec a mají všecky r>'chlé změny pro sestrojeni souvisle 
Časové. Lze odvoditi se vší jistotou tyto tri věty: 

Podmínkou souvislosti časové jest souvislá or- 
(;ánov(t nálada, mírnými aneb nepozorovatelnými 
změnami v denním vývoji postupující; čím pravidel- 



o p&vodu l««omir]r. 



M 



nSji, čím strÍKlivčji a kltdncji se ménl, tím jssnějsf 
a nczkalenější jest názor souvislosti časové. Úplné 
rozdílné nálady V!>ak roztrhuji souvislost védomf, jako n. p. jest 
sen od minulosti oddčlen. 

Náhlé zm£ny orgánové nálady zamezuji souvi- 
slost časovou n př«ruiujt tedy též souvislost védomi. 
Člm nihlejSi jest zmSna, Ifm vétSi mezera ve vidoml 
nastává, Jako při omdleni, náhlých záchvatech ii- 
lenstvt a ph opčtovném jích dostavování se, při zá- 
chvatech <:pil«pticlcých, ano tčž při náhlém usnuti 
a náhlém probuzení. 

Řada, za jisté orgánové nálady se vytvorivSI 
a s touto náladou úzce spojeoá, nesnadno vybavuje 
se za orgánové náUdy zcela rozdílné. 7. toho pHmo ná- 
sleduje, že každá rada musí býti vyprosténa z úzké souvislosti 
5 Jistou náladou origánoveu, má-lí výbava Její býit možná za kaž- 
dých okolnosti. To vSak déje se tím. Že rada v nejrozdilnéjšich ná- 
ladách orgánových, ledy na př. v roztlitných dobách dne, opět 
a opét se sestrojuje- Jen tak stane se nezvratným majetkem intel- 
lekiuélnfm. 

6. Dosud méli jsme na zřeteli toliko souvislost časovou 
aneb její přerušeni. AvSak k tomu druží se dalSí významné úkazy, 
nevidomá lotiž Časomíra, jež viiecky déje védomi prováži. PH 
každém jakémkoli ději, a( Jest složený z prvků rozeznatelných, 
a( není složený a ve védomt jako jednoduchý se jevi, máme 
vice méné jasný názor Jeho trvání. Rozeznáváme krat&l nebo 
deiSi trváni tónu neb jiného zvuku, pocitu chuíového neb čicho- 
vého, nebo místního pocitu télového neb svalové námahy atd. Jsou-li 
(ičje složeny z prvků patrně rozeznatelných', jest názor délky Ča- 
sové čili trvání sice zřetetnéj^I, uvi^nk neni touto smyslnou rozma* 
nhosti nikterak podmlnin. Opé<uje-li se na př. (ýž t6n f vlce- 
kriU za sebou, máme zajisté Jas-něj^i vSdomi té doby, než když 
l6n e nepřetržila trvá tutéž objektivní dobu. AvSak v Jednom 
i druhém případě máme názor trváni. Proč v případe rozma- 
nitosti jest názor trvání zíetcinčjši, dá se snadno pochopiti. Pozor- 
nost Jest upjatější a nevědomý názor miry dochází zrejméj^iho 
uplatnění. 2e v^ak rozmanitosti nikterak není zapotřebí, to dosvěd- 
čili nám Četné zkušenosti, řiudebnik rozděluje nějakou dobu přesně 
ve dvě neb tři neb čtyry neb Šest neb osm neb dvanáct neb šest- 
náct částí atd,, ano i neobvyklý rytmus pétíčlenný milže se pro- 



100 



Dr. OldHob Kruniír 



vádžti přesně. Rozumí se samo sebou, že hudebník této přesnosti 
cvikem se nauči. I pH Jiných Činnostech pozorujeme přesné roz- 
dělování dasu^ & rytmické děleni pří rňzných dmnostech jest vábec 
všeobecně inámým úka^íem. Jnk přesně vytříbí se časomíra u astro- 
noma, toho dQkazem jest, i.e při poledníkovém pozorování pr&chodu 
hvSzd dělivá se vteřina na deset části, jež astronom cvikem přesně 
dovede odměřovati. 

Tato přesná subjektivní časomíra jest tedy nezvratnou zkuSe*^ 
ností, sv^ůk otázka, odkud pochází, není tak snadná. Se v^i jistotou' 
možno tvrditi, že e obsahů smyslových naprosto oe- 
pochází, nýbrí že jest zde činitel, jenŽ pHmému pozorováni se 
zatajuje a jehož toliko nepřímo dohňdati se možno. To je příčina, 
proč pisatel již ve svém spisu o tnevědomých představách* se v^ 
rozhodnosti t\'rdí. že původ této časomíry není empirický, to 
jest z tátky smyslové pocházející. Tomuto výroku bylo nesprávně 
porozuměno, tak jakoby pisatel tvrdil, le přesná časomíra jest 
již u priori hotové dána. Naopak pisatel na mnohých místech k tomu 
poukazuje, Že tato Časomíra poneniihUi se teprv vycvičí. A ve spisu 
>Hypothesre der Se«le< byly v různých kapitolách tyto předměty 
tuk zevrubně rozebrány, že pochybnosti o tomto předmětu ani býti 
nemůže. Co však vycvičiti se mď, musi míti néjaké pvvnč základy,. 

Původ času B časomíry jest tedy rozhodně aprioncký a vzhledem j 
k empirické látce smyslovč opravdu transcendentní. 2c původ její 
v názorech smyslových, pocitech a jich upominkácli, spočívati ne- 
miSže, to taktéž pisatel ve zmíněných spisech jasni odůvodnit a 
bude o tomto předmětu později Jeítě zevrubně promluveno. 

Shledali jsme prve, že orgánově védomí jest základem časo- ' 
vých názorů a lakě tvořeni řad, aspoft do té míry, že zjednává 
neb zamezuje souvislost časovou a že výbavu rad buď usnad- 
ňuje aneb naopak ztěžuje a znemožňuje. Postupem roM 
bomých úvah seznáme ale dúlc, že orgánová niUuda nejen usnad-' 
iívje neb ztěžuje, nýbrž že jest opravdu jediným základem 
názorů časových. Ona jedině způsobuje, Že piedstavy druží 
se k sobfi vu spojení řadové. Shledáme taktéž, že tento apriorícký 
podklad všech názorů časových spolu jest příčinou časomíry, ježto 
měřeni a čítáni času z něho přímo následuje, 

Předeslavše zde stručné naznačeni výsledků pisatelem dříve 
Jii zjištěných, zakončíme tuto vSeobecnou tivahu krátkým znázor- 
něním podstaty času a prostoru. Nutno zminlti se o obou 
úkazech, poněvadž podstatou k sobě náležejí a z též podstaty orga- 
nismu původ svůj berou. 



o piivodu íasnmíty. 101 

Čas i prostor nejsou nikterak nahodilé výtvory vědomi, 
jak Herbart se domníval a jak onen neoprávněný empirism, 
jenž štítí se bedlivějsim pozorováním hlouběji zasáhnouti do pro- 
blémů psychologických, dosud snad se domnívá. Oba tyto úkazy 
jsou naopak s vědomím tak úzce spojeny, že toto bez nich ani 
mysliti se nedá. Rozumi se ovšem s vědomím původním čili orgá- 
novým, kteréž samo sebou jest již názorem časovým a prostorovým. 
Názory časové a prostorové, ze sféry smyslů odvozené, vznikají 
toliko na základě původního názoru časového a prostorového, jenž 
v orgánovém vědomí nulně jest obsažen. 



Kap. II- Kritika radové theorie. 

Základ řadové theorie, již Herbart k odvození názorů Časových 
a prostorových vytvořil, dá se nejsnadněji znázorniti následujícím 
vzorcem : 

a b c d e f 

/ / / / / 
a, í-i c, d, e, 

/ / / / 

«! *! <^f '^-1 

/ / / 
/ / 

Tento vzorek naznačuje nám, že pocit b se zbytkem a^, pocit c 
se zbytkem b^ a^, pocit d se zbytky c, b^ a,, pocit e se zbytky 
á, c, ř, a^, pocit / se zbytky e^ d.^ c, b^ a^ se spojil. Dejme tomu, 
že následující zbytek a^ již rovná se nulle, pak pocit g, jenž by 
po / nastupoval, nezastihuje více žádné upomínky pocitu a; pak 
jest rada vzhledem k prvnímu členu a ukončena, což neznamená 
nic jiného, než že člen a ovládá toliko členy b c d e f. To však 
dalšímu sestrojeni řady nepřekáží, poněvadž Členové g b atd. při- 
pojuji se k ostatním členům. 

Vzorec řadového tvoření takto naznačený vyjadřuje povšechně 
možnost výbavy řady a spolu i názoru minulosti a budoucnosti, 
jak již prve o tom zmínka se stala. Avšak sledujeme-li tuto theorii 
do všech podrobností, setkáváme se s nesnázemi, které nasvědčují 
tomu, že k vysvětlení názorů Časových nedostačuje. Závažná ná- 



102 



Dr.,OMřkh Knmii. 



mitka nnskytá se ihned, máme-li na zreieH Časové fndy 2« samých 
stejných členů složené. Takovéio řady jsou psychologickým 
základem iftáni. Kdykoliv čítáme, máme před sebou radu pi^sni 
stejných aneb nspofi velmi blízce podobných členŮ. Ni př. radu 
stejných zvuků, rytmicky l. j. po stejných dobách následujících, 
neb rudu pfcdmétů stejných, nn pf. sloupoÍAdi, neb řadu Oken, neb 
stromořadí ntd. Nebudeme zde ce!ou theorii čítáni rozebtrati, toliko 
základy jeji naznaíínte. Kdykoli tedy čítati máme, troba jest nám 
takovéto rudy, a nenl-li již sama sebou dána. sestrojíme ji. 
Přirozeně dand řady k čítání jsou prsty u rukou a u nohou, které 
člověku v prvních dobách lidské kultury byly jediným návodem 
ku čJtáni. Odtud pochopíme původ vigesimálni soustavy čítáni, kteráž 
v mnohých jazycích dosud se zachovala. Tak počítají Eskymáci 
po 20, a číslovka 20 iiasnaiuje asi tolik, jako >celý Člov£k<, t. j. 
prsty na rukou I na nohou sčítané. Národové fbcréti tuktčž úptnč 
vyvinuli soustavu vigesimálni, jak to vidíme v jazyku baskickém. 
Možno, ic od nich přijali Keltové tento způsob počítání, který v ne- 
patrných stopách zachoval se i v nynčjáí franČtinč. Též kaukazské 
jazyky vytvořily soustavu vigesimálni. Tú jest toliko vedlejší po- 
známkou, abychom poukázali k důležitosti téchto původně človéku 
daných stejných rad. Kde vsak takových rud není. tam človék jíž 
čítati se naučivší rady si sestrojuje. Tak na př. čítajíce peníze, 
klademe je jednotlivě do ŤAdy po desíti u čítáme takto napřed jed- 
ničky a pak desítky atd. Nutno tedy k tomu zřetel míti, ž« čítáni 
vždy a všude předpokládá řady stejnýchčlenů, které rytmicky, 
I. J. ve stejných vzdálenostech následi^i. 

Toto předpokládajíce, tjižme se nyní. kterak možno, aby onen 
vzorec řadový byl také prosté přenesen na řiidy stejiiočlennc. Onen 
viorec nabývá tím této lormy: 



a 


a 


a 


ii 


<i 


«i 


'^x 


"i 


"i 


a 


1. 


°t 


a. 


«i 




^ 


'*» 


*»» 






a. 


a. 









a . . . 



Setkáváme se zde s otázkou velikého psychologického do- 
sahu, a Hice touto: 

Kterak může táž představa Čili týž pocit vlcekráte býti dán, 
tak aby jednotlivé tyto připadl* téže kvality jako rozdílné při- 



o pJivúiM jntomtiy. 



lai 



pády byly rozeznávaný, a aby upomínka jednoho se skuteínym 
pocitem drutiého phpiidu mohla býti sdružena a přece od n&ho 
tozeznivíntt. 

Nutno přfdev5iin k<)n'«iiitovflti, ic tyto pnpady jsou nesmíme 
časté: jeden přiklad viak Oostaiií místo mnohých. Slyšíme více 
stejných tónů ía sebou, ve stejných neb rozdílných vzdálenostech 
časových, na pr. tón c, a rozeznáváme přesné tyto rozdítno pnpady 
jako rozdílné n spojujeme vždy pocit s upomínkou předcháze- 
jícího členu, ano i se vjdálenéj^ímt upomínkami těchto členů stejné 
k%'ality. Neboí lak jedině dčjc se čítáni. Co plati o tomto pHpadi, 
platí ve všech obdobných. 

Véc tedy sama sobnu nezvratně jest jista, avšak pochopeni 
léto možnosti není tak snadné. Uvažme především, že na stano- 
visku monadlcké psychologie Herbartovy pochopeni téio možnosti 
jest prosté vyloučeno. Je li totií. předňiava neb pocit, jak Herbart 
£■ to má, jednoduchou energii jednoduché bytosti, pak jest mož- 
nost rozličných pHpadů čilí exemplářů těž představy naprosto ne> 
pochopitelná. NeboC kdykoli naskytne se podmínka zevní, tuto 
kvalitu představovou kladoucí, jest to vždy táž energie, táž 
představu, a noví vzniki^íci jest toliko obnovením čili vy- 
bavením stitrě. Tedy jcst také napřoslo nepochopitelno, jak by 
pocit v novém případě vzniklý mohl býti rozeznáván od upo- 
mínky dřivéjiiho případu. Jinaké ovšem jeví senám okolnosti na 
nynějším stanivisku psytjholoí-ie. kdy předpokládáme, že podmín- 
kou pocitů jsou děje cncmn;ké, pravidelně rytmicky se vybavující. 
Ježto středisko každého Čidla jest mnohobuněčně, opětují se ovsem 
tytéž děje bud ve vŠcch neb aspoň mnohých buiSkách. Poněvadž 
pak pocity mohou co do síly bytí velmi rozdílně — což právě 
při pocitech sluchových jev! se ve vši r>'zostl a nezkalcnosti — 
dá se rozdílná sila též kvality nejjednodušeji asi takto vyložiti. 
Působi-li slabý piKlnčt fysický, rosSin st jeho působnost jen na 
malý počet bunSk, v nichž ony děje chemxké se vybaví. V ostat- 
ních pak buAkách nedojde ke skutečné výbavě déjfl chemických, 
toliko nedostatečné náběhy k nim nastávají. Čim silnějéi pak fy- 
sický podnět jeí«t, tím vělŠÍ poč«t buněk bude účasten oněch po- 
chodů chemických pociioivornýcb. 

Tato víc zdá se býti velmi prosta a důsleJná a nevzbuzuje 
žádných pochybností. Tyto však ibncd nastanou, uvažujeme>ll mož- 
nost přesného oddělováni více případů téhož pocitu, jak toho právě 
vyli«ný náé pčedmět vyžaduje. Dejme tomu ledy. Že tón o vlče- 



104 



Dr. OMHoh KrsiiUf! 



krále xa sebou 6« opétuje & naKnačme si za pKčinou sFetelnosti < 
jednotliví pripaJy (íisiicemi, tedy c, c, c., atd. 

Nastává nejprve otázka, zdali rozlišováni těchto po 5ob£ na- 
stupujících stejných tonů lze snad lim odůvodniti, že by tůn c„ 
v jedné íiisti piisluSné buí^koviny, tím c, v jiné části byl vybaven 
atd. Tento předpoklad sám sebou jest volíce pravdě nepodobný, 
nebot nedá se mysliti, z jakých příčin by při opětovaném vzniku 
téhož tiinu výbava chemických dějů jednou v tóch, po, druhé 
v oněch buňkách díil se melo. K tomu pak Jeilž jiná nesnáz 
přistupuje, která moínost tuto vyvrací. Týž tón může se po sobí^ 
střídati v ncjrúznéjsich silách, pianlssimo a v nejsilnéjším fortis- 
simu, a případ stejné se upčtujtcí síly jest zajisté Jen jediným 
z možných piipadÓ. Zde naznačená možnost velmi rozdílných sil 
téhož tónu jest věc tak prostí známa, Že kaídj' na klavíru neb 
harmoniu o ni prcsvídčiii se niůžtí. Zkratka nenf pravdě podobno, 
ic by v>'tvoí-enÍ téhož tónu v rosličných případech rozlliným čá- 
stem buňkoviny bylo ponecháno. 

PřednĚ jest patmo, že střídaní slabého a silného lůnu za 
sebou již vylučuje vÓdomé oddélování týchí kvalit, ponévadž, 
kdyby i při slabém tónu jen malá část bunék byla účastná di^C' 
chemického, přece /.ajisté při silném tónu velká část jich do onohú' 
pochodu bude znbrána. Tím však by předpokládané odloučení bylo 
učinéno velmi pochybným. Mimo to vSak jest oddělováni stejných 
kvalit, i kdyby při opětném znčni téhož lůnu rozličné částky 
buiiknvíny byly dČje účastný, proto velíce pravdě nepodobno, po- 
něvadž vzájemné spojeni bunék činí oddělováni téhož děje ne- 
možným. 

Ježto ale ono oddělování jest nepopiratelnou skutečností, 
nutno hledati příčinu jeho jinde. A tu naskýtá se jediná možnost 
tato. Přcdpokládáme-li právem, že postupem smyslových, svalových 
a rozumových činnosti lalentní energie všech těchto středisek stále 
se zmenšuje, pak jest patrno, že )ed notné vědomi orgánové, 
které všecky tyto stavy zahrnuje v jeden celek uvědomeni právě 
stávající čilosti, jižvkaždém okamžiku v sobe pocitujeme, nazna-' 
čuje onen postup ubývající energie od největši čiIosU až do patrné 
únavy. Poněvadž pak onyno všechny činnosti stále se stKd^i, 
děje se postup nepatrnými plynutými přechody a naznačuje tedy 
řadu souvisle plynulou, jejížto členové vědomi naSemu sice nejsou 
přímo patrní, přece však nicméně působí. 

V této plynule postupMÍicf řadě shledáváme tedy jediný moiný 
prostředek, aby stejní členové číselné rady mohli býti rozeznáváni. 



o pAviidtt l^somity. 



lOS 



PravdJ tedy velice podobá se. že věc latcto se má. Tón c, splývá 
s jistým stavem onoho orgánového vědomí, ton c, s jfným stavem 
■td. řtadii stejných tón£i aneb Jiných stejných pocitů tlm ledy mďie 
býti rozlišena jako opravdová řada rozeznatelných čtcnď, 2e jedno* 
tlivé stejné tony skládají se do jiné rady, kiera s touto současni 
a zákontti postupem denniho vývoje se vytvořuje. JiŽ úvaha o je- 
diném středisku síímém, zde sluchovnim, vede k témuž přesvcd- 
J!enl. Dcjmo lomu. Že by před tvořením řady stejných tónfi ono 
středisko mčlo jisté kvantum latentnl energie. Jisto jest. že výtMivou 
pocilfi sluchových toto energie se stále zmenšuje, což nejpatrnéjl pozo- 
rujeme z únavy sluchu, kdyŽ deléf dobu slyšíme zvuky. Avžak 
patrní pozorovatelná únuva zajisté naznačuje jiŽ vysoký stupeíl 
zmenšeni Intentni energie iii\ čitosti ítdla. I když tedy nepozo- 
rujeme jc5lč únavy, přece této energie bude síňle ubývati. Ubý%'á-Il 
Jf v£ak již tu. když rosdlhé tÓny se stndají, jako na pr. při hu- 
debnl skiadbi, tím vfce bude ji ubývati, následuji-li po sobě stálo 
stejné tony. I to jest opět významná psychologická jistota, že 
vykonávání téže činnosti více unavuje ncí střídání rozličných. Proto 
střidáme vůbec činnOBti, aby totéž středisko nebylo phltš [>-chIe 
vyčerpáno. Kdo na pr. nese brímí, překládá je z jedné ruky do 
druhé, aneb nese je jednou na Icvčm, jednou na pravém rameni 
atd. Z toho všeho následuje, že vědomi latentní energie, tedy orgi- 
nové vědomí siřediska, bude patrně se měniti, opětuje-li se stále 
týž pocit, jako zde týž tón. A( bychom tedy za podklad brali 
vlastní středisko příslušných pocítil, at soustředěné néjak orgánové 
vSdoml celku, vždy docházíme téhož výsledku, Že vytvořuje se 
patrná řada ubývající latentní energie. 

K objasnéni ješté toto: Schopnost rozeznávati stejné pocity 
má své meze. Náslcduji-li prfliŠ rychle za sebou, splývají v jeden 
ion, a řada rozeznatelných ilenů přestává býti řadou, splývajíc 
v Jedno nepřetržité vídomi. To krásné pozorujeme pH srovnáváni 
velmi hlubokých a vySšich tónS, zvláíli při harmonia Velmi hlu- 
bohé tóny pcdnlové při tomto nástroji patrné skládají se z jedno- 
tlivých nárazů zvukových, jež zi'etolné dovedeme rozeznali. Po- 
stupujeme-li ale ve stupnici vý^e, mizí tato rozcznatclnost stále 
vice, až posléze tóny jsou nepřetržitým jednolitým pocitem. Roze- 
znávnni tčchto jednotlivých nárazů jest tedy také Jen případem 
onoho problému psychologického, jejž máme před sebou. 

Co tedy zdo znamená, že týž pocit a netoliko stále se opé- 
tuje, nýbrž s rozličnými zbytky též kvality Qak Herbart se do- 
mníval) s« spojuje? — OpétuJG-li se týž pocit, musí nutně splývati 



IM 



Dr. OldHch itnnU: 



V jeden v upomínce, neni-Ii néco dáno, co by pocity steJoÁ 
kvalify a jich upomínky dovedlo od sebe oddělovati. B 
nčjakvho řadového podkladu nedovedeme tedy nikterak po- 
chopiti ustáleni takovéto řady a možnost čítání. Zkrátka, poznávňme 
z možnosti siejnočlonných rad, Že musí býti ve vědomi dána n«- 
jaká řade a priorická, t. j. vzhledem k nahodilým vjemům smy- 
slovým původnf a trvalá čili nezměnitelná. Tukovou radou ale jest 
jediné plynule postupující iada orgánového vědomi, 
fiada číselná vzniká tedy tlm, že stejné pocity druŽi se ku členům 
léto původní řady ve stejné vzdálenosti; neboí takováto rytmtckost 
slejnoČlennýoh rad jest přímým u původním podnětem ku čí- 
tání. Mimo onu původní řadu orgánového védomi nemáme však 
žádného prostředku, jímž bychom možnost řady stejnočlenné 
chopili Ze vsak takováto původní řada orgánového védomi sku 
tečně dána jest, ovinem s vývojem člověka spolu také se vy\'ijejíci, 
to bylo právě naznačeno a ještě puzdčji o tom promluvíme. 

Jestliže však řady stejnočienné opírají se o vědomí or]gánovc, 
jest nejvýš pravdě podobno, že vůbec váecky řady límto způsobem 
vznikají. Nad to shledali jsme již dříve, že orgánové vždomt buď 
podporuje neb zamezuje výbavu řad; co jiného může to znamenati, 
než že při tvořeni řad vůbec vcházejí jednotliví členové, 
aC nestejné, a( slejná kvality, do nejužšího styku s danou řadou, 
orgánového vědomí. 

Avšak shledáváme ještě další nedostatky oné theorie řadové. 
Dle intencí He^barto^'ých měla ona theorie řadová vyložiti vznik 
názoru časového, avšak zkušenost zřejmě ukazuje, že při tvo- 
íeni každé takové řady již hotový názor časový dán jest 
a že onen vj'klftd obtížen jest na všech stranách - nezbytnými kruhy 
logickými. Chlějtce vyložiti vznik takové rady a b c d c . ., nutně 
všude již předpokládáme hotový názor časový. Pravíme totiž : 
Nejprve vstupuje do vědomí pocit a, a přestávaje býti pocitem, 
rychle misi v zapomenuti. Prve než úplně se zapumene, vstupuje 
do vědomi pocit t a sdružitje se s Jakýmsi zbytkem pocitu a, či 
správněji řečeno, s upomínkou a, více mine jasnou. Říkáváme také 
zkrátka, že po a nastupuješ, po b, c atd. Ano í když naznačujeme 
rychlé klesáni upomínky v zapomenuli, stále opíráme se o hotový 
jt£ názor časový. Prime pozorování kuždého tvoření se řady po- 
tvrzuje nezvratně tuto jistotu, že pojímáme Členy tvořici se řady 
jako následné po sobě, a to dotvrzuje nám upomínka do nej 
vzdálenějších dol> dětství, pokud ještě vůbec v upomínce jsou z. 
hrnuty. Ano pozorujíce děti, když se uii na pamíí, vidíme zřejmě. 



o pfivodu i^aomrf. 



107 



I 



kterak s plným vídomítn n&slednosti spojuji Sieny, aby si je 
vSilpiiy. Kdo tedy názory časové z nahodilé řadotvorby %ysvéUiti 
se pokouší, nozbytnč zaplclii se v logický knih, ncbot všude již 
předpokládá hotový ias. 

Ještě nápadněji vŠak vyniká tento kruh myilenf, kdyí máme 
na zřeteli řadu, která nesestrojuje se prostjin stejnodobým rytmem. 
Takové řady nejnázorněji podávají nám proste melodie písni ná- 
rodních a vůbec skladeb hudebních. Melodie stejnodobým rytmem 
postupující jsou támér výminkou, obyčejní slrídajf se déle trvající 
tony s jinými tony kratší doby. Avšak poučuje nés pozorováni 
malých dčti, jeŠtč věku nemluvněte zcela blízkých, že všímají si 
těchto nestejných dob a při napodobení melodii je taktéž na- 
podobují. Ovšem ne s takovou přesnosti jako člověk dospělejší, 
ale často tutéž melodii sl)'š!ce, konečné si ]i přesně osvoji^jí. Kterak 
lze pochopiti tuto možnost, kdyby názory časové o takovou řado- 
tvorbu se opíraly a tedy teprv z těchto rad vznikaly? 

Avšak ještě jeden závažný argument se naskytuje, který uka- 
zuje, že již u malých dítek nutno předpokládati, že mají více méně 
jasné vědomi nestejného trváni, tedy kratších i del^ich dob> 
Dítky libuji si v stejnokroku, a zejména chlapci takto bavivají se. 
Odkud tato libost ve stejnodobém Čib rytmickém kráčení, není-li 
vfidomi této stejnodobosti s kročcjl samými dino, ano ne- 
pobAdá-ll podnít vykručováni sám již k léto stejnodobosti? — Za- 
jisté smrŠCování příslušných svatu jest spojeno s více méně jasným 
uvSdomínim doby, již zaujímá. Krok tedy sám zahrnuje v sobi 
vědomí svého trvání. I jinak moíno pozorovali, íe dílky pH svých 
živých A rozpustilých pohybech zachovávají siejnodobost. Skákajíce 
neb rukama živé rozmachujíce, neb hlavu s jedné strany rxa druhou 
kloníce, konuji to rytmicky. 1 pohyby v reji čili v kruhu, jež nejvíce 
u malých dívek pozorujeme, \'>'zn8Čcny jsou r>'tmÍČností, a jak 
známo, jest obzvláště ženské pohlavi vyznačeno živým podnětem 
ku konáni rytmických pohybíl tance. Taktéž známo jest, že malí 
dčti rády poslouchaji pořekadla, jež vznikají nápadnou stcjnodobou 
rytmlČnostJ, a že i nemluvtiata bývají chlácholena rytmickými po 
Kobě náBlcdujicimi zvuky neb údery. 

Ncdostačují-Ii všecky tyto úkazy, aby přesvědčily nás, že 
názory Časové jsou jinakého původu než nahodilé vjemy smy- 
slové, jichž střídání jest většinou nepravidelné a tudii k vytvořeni 
rytmických řad nezpQsoblIé^ 

Avšak uvažme jeáté dále přesněji, jaký význam má delší neb 
kratší trvání nějakého pocitu. Dfté i dospělejií a dospělý Člověk 



lOS 



Or. Oldfkh KiniBát: 



má patrné vfdomi rozdflncho tr%-ini. třebas v útlejSim včku JStskétn 
nebylo Uik přesné, jako pozdůji. Než tivsimc výziinm trvaní zcela 
vŠMbecn^. NSjíUcý zvuk, n. p?. c, raŮže trvati vteřinu, dvi, ú\, 
člyry, pit vterm atd., aneb půl vlcřiny, čtvrt a jeití kratSi dobu. 
Jisto jest. že déle trvající <loby nedovedeme již přesni odhadovati, 
ani ve víku dospělém, a že třeba jost, abychom čitall, coiE díje 
se, jak známo l(m. £e v určitém rytmu, třeba vterinovém neb krat- 
ším, \7slovujeme iislu 1, 2. 3, 4 atd. 

A( jeet mémá doba jakákoliv, kratši ncbdelši. jen když čítáni 
se děje rytmicky, máme vždy zcela přesný pojem o trváni zvuku 
neb jiného pocitu. A tak lze pozorovati, že již ponikud větši dítky 
mčn trváni něčeho hUsilým počítáním. Při víech téchto úkazech 
naskytttje se nám v^ak fundamentální otázka, co jest toto irvan| 
pocitu, a kterak je poznáváme a po případe od jiného trváni 
rozlišujeme. Ve smyslu fysickém a chemickém řekneme ováem, 
že po;;hod skladu a rozkladu buďto vícekrát nebo ménékráte se 
opakuje. Avšak počet tčchto skladd a rozkladli jest l.tk veliký, 
již při tónech, že nelze ani pomysleti na to, aby odtud bráno bylo 
měřítko trváni. Ostatní o této vřci jeití pozdéji promluvíme. Avšak 
zde jediní o to jde. že néjuký prostředek, empirickému védomi ne> 
védomý čili poloťčdomý, dán býti musí, aby možnost rozeznáni 
doby byla pochopitelná. NeboC kvalita pocitu sama o tom ntčebu 
nepovídá. Také jsou zajisté případy, kdy včdomí trvání valné jest 
zatemněno, tak že mířeni doby vůbec se nedéje, aneb díje- li s^^ 
jest ne&přávné. Tak stává se v polospánku. j^H 

Jisto tedy jest. Že míření doby čili trváni díje se nějakým 
nám nevidomým způsobem, avšak zkušenost spolu ukazuje, že 
cvikem a vytříbenou pozornosti stává se ono odměřování témír 
matemtiticky přesným. Píiiclndem toho jest především vycvičený 
hudebník, pak nstronom při pozorováni rovného výstupu hvizd, 
a neméně i obratní řemeslnici v rozmanitých Činnostech. 

Konečný výsledek této úvahy jest tedy ten, že ona míra ía- 
sová, ono odmířování dob kratších a delších, jest opravdu již od 
nejútlejšího věku človčku dáno, že v^ak se zbystrujc 
• zdokonaluje a zejména při bedlivé pozornosti přesné se vy- 
konává. Nenf tedy pochybnosti, že jest zde činitel, jehož podstata 
však nespočívá ve vjemech smyslových. Oviem ale říci nutno, že 
vjemy smyslové dávají onomu původnímu názoru časovému střídavé 
a spolu jasné obsahy. 

V oné theorii řadové jest jftko základní názor obsaiteno přesvěd- 
čeni, že počet Členů v radě se vy střídajících jest mírou délky 



o původu časomíry. 109 

Časové Čili trvání. Zajisté jest tento požadavek myšlení metafysjcky 
oprávněn, a jedině takto dovedeme vůbec pochopiti, co jest délka 
časová. Avšak nikterak nevyhovuje tento požadavek myšlení, 
nnámeti na zřeteli střídání stejnorodých pocitů smyslových. O tom 
nás nezvratné pi^esvědčí krátká úvaha. Mysleme si řadu tonů čili 
stupnici od f až ku ^ a nazpět. Každému z téchto tonů můžeme 
dáti trvání celého taktu čtyrčtvrtniho, neb polovinu neb čtvrtinu 
neb osminu neb Šestnáctinu této doby. Postup stupnice nahoru a 
nazpět trvá tedy velmi nestejné doby, ačkoliv počet pocitů čili 
tónů jest týž. Můžeme dále místo jednoho tonu položiti dva, tri, 
čtyři, osm stejně znějících a takto stupnici provésti, že ony dva, 
tři, čtyři, atd. stejně znějící tony zaujímají tutéž dobu, jako v prvém 
případě souviste znějící jeden ton. Doba trvání celé stupnice bude 
opět táž, ačkoliv počet členů jest dvakrát, třikrát, čtyřikrát, osm- 
krát větší. Avšak můžeme pronesení oné stupnice ještě jinak modi- 
fikovati. Můžeme každému tonu dát trvání na př. poloviny taktu, 
neb čtvrtiny taktu, neb osminy a ostatní dobu pausovati. Doba 
bude se shodovati s některým z dříve uvedených případů, a přece 
jsou podmínky pronesení zcela rozdílné od dřívějších. Všecky tyto 
tak prosté příklady ukazují nám zřejmě, že doba trvání není vy- 
jádřena počtem střídajících se Členů t. j. tonů, nýbrž 
něčím zcela jiným. Trvání jest v jedněch případech vyplněno 
celými tony neb půltony atd., v jiných opět krátce trvajícími tony 
8 následujícími pausami. 

Mimo to pozorujeme, že počet týchž Členů stejnodobě 
dle objektivní časomíry, totiž dle hodin se vystřídajicích, může 
nám subjektivně znamenati kratší neb delší dobu. Jedemeli 
na pr. po dráze známou cestou, jejíž stanice a střídáni míst a krajin 
nám jsou zcela známy, bude přece subjektivní doba trváni celé 
cesty velmi nestejná dle toho, sjakou citovou náladou onu 
cestu konáme. Konáme-!i ji zcela klidné, nebude se nám zdáti delší 
než jindy, když jsme jí taktéž klidně projížděli. Mámeli však na 
zřeteli nějaké důležité jednáni, bude cesta očekáváním a netrpěli- 
vostí prodloužena. Zkrátka, možno pronést všeobecnou větu zkuše- 
nosti, že táž rada Členů může znamenati subjektivně delší 
neb kratš f dobu dle toho, iaká nálada toto stridání 
.provází. (Pokračování.) 



tH. A»otT BtUtá: 



Analysa a skepse. 

Volnt UplMU. 

Lamartinc rekt, iů lidstvo jest tkadlec, jeni pnc^je na xMátú 
stráni nesmfrnčho tkaniva iusQ. I^ijde jedttou den. ledy pfadstoupíj 
a ukH na ph>dni šírané pl&ina nádherný a velkolepý obrat. J^i 
vytkalo avoji vlastni rukou béhem dlouhých staleb'. Ai do té doby 
nedovede al ptedstnviii krásy svého d!U, nebo( vidí jen xmatek^ 
a ehaoa niti, j«Í se rosbíhi^i n sase setkávají, proUnajk a kHtuJfj 
viemi nmiry. 

Den ze dne kontury na obrovském pUtni £asu jsou ostrejšf^ 
A jiitnéj^l. Nt( spojuje so s nití, barva radí se k barví, Unie k linU.' 
Naustavitelnii a neúnftvnA valí se e\-oluc« v před. Ona jest řekou, 
jež strhuje s sebou v^. Lidstvo Jest jen mystick>-m dilnlkem ve 
sluibách evoluce. I geniově — a vlasuiě. zvfáStě geniové radostoij 
p^imaji na se jefi jho a stavéji bílé a tvrdé sďíňce v inlbaT>-ch 
pach U)eRin«ho, a aa nimi kráčí udň'ená mas* se 5ÍTok>'m xrakem.^ 
a nelvni brnje Si s objevcnvoM pravdami jako ditě s piskem 
bi«hu mořském, tiie a důvéřiťě ďvi se do diD^. kde do 
ztrácQ^ te vUjid roucha proroků taled^ikich rtovou cestu a oovou n- 
dost pro naivní, hrající si masu. 

Na \-«llkěm plAlni £a&ů barvy se satim bamKioisi^ více a ' 
a tajemné obrazové pinno stivi se zřetelnějitm. Ale masa o 
neví. Ona se jen lélU oa nfeo, oo dcvdI imeaovéb a o 2en 
uriilých pfedsiav. ns nico nOcetatba, jtko se déd lili aa 
ve2cr. Nebof sl>*^a od lécb bOých [voroků o mrtohém 
a hfadl k táta a&v&ivi. Tak malé déti ďtv^ se k 
a v dididi japch rostou lepM představy, kdyi nfiíBi f«ial 
snu ■^ ^ ^~ 

Maaa ntwi - a píeoe stoji ve sluibá^ pncc pmc^e. N« 
•Cnftnra jasi vtáSoe, jboí a viecky podnwí^t. To 
UDCfaě tiovn. tojesi itfol 



bi. Amoit nUki: AnaljrM • (fccpae. 



lil 



duSe milionů setkavší se v Jednom ohnisku práce, pr&ca milionů 
v jedné Synthese. 

Evoluce — Kullura — to je Synthese — 

Evoluce — Kullura, to je Osud sám, Proto nikdo není vyňat, 
nikomu není nic odpuSlčno. všichni pracují — i li nevédomí — 

V du&i genia jeví se jako tajemná vnitřní gravitace, jež jej 
vede. V duii masy jako líSeni se nn Štédr^- veier, jako meziná- 
rodní obchodní konkurence, jako sen chudého studenta v podkrovní 
svčtntčce. jako vzdor Či úsilí délnika v lovárni rudé požárem ne- 
sčetných peci ald. Ale málokteH v£di o tajemném svém poslání. — Pro 
masu jest v^i»;ko řízeno malými, viditelnými příčinami a účely — 
ona nechApe spojitost tSťhlo malých phčln s v<:lkou Příčinou, ona 
nechápe, ie každá cesia účelu nikam vede. 

A vpccko jde, ano letí v před, aniž by to všichni chtíli, 
Fáta viam invcnii;nl. Les dcstinées Irouveronl leurs voícs. Čaíio so- 
pečnými výt)Uchy razí si cestu veliká závčrcčná synlhesa. 

Vzpomeňme jen křesfanstvi, — Co nových lónil přineslo do 
harmonie životního názoru, jak jej, abych užil obvyklého slova, zhu- 
manísovalo. A což sttíhováni národtl ! Tato velká analyse v dějinách 
světových měla t^-ž svQj účel. Mnoho bylo zničeno, ale nic nepriSlo 
na zmar Kultura západní visela smutně na zdegenerovaném léle 
narodil západních. By!o potřebí hujné a zdravé krve přírodních 
národů, aby mohla žíti dále. A stalo se. Kulturu nezahynula — 
nositelé její omládli. A francouzská revoluce — Také analysa — 
ale jen k tomu úČelu. aby vybaveny byly násilím utlačované 
prvky — ideje, jež do moderního názoru svéiového pak synthe- 
Ucky vřaseny mety ho vysoko povznésti a zuSlechtiti. Tato analysa 
byla jen k vůli nové. vznešené a krásné synthese. 

A lak všecko a vSichní slouil neznámému Bohu — někteří 
vědomí A úmyslné, jíní naivní a mechnnicky. 

Jsou vj'voleni, kteří nestavějí překáíek do cest přirozenosti, 
kteří neumlČujf významu vécl, kteří prodlužují životnost a účelnost 
a dávtijí v^emu směr kjeJné konečné Synthesi. Jsou jiní, kieK jdou ve 
aiopách vyvolenců a nechápajíce podloženého smyslu vžeho, konají 
jejich předpisy a rozkazy a jsou hotovi vždy k činu na pokyn 
Jejich vůle — a( již bL'zpros^ední, af již prostřední. — Ti nechápou 
pravého pozadi vieho, pro ně jest všude mlha a tma a jedinou 
hvězdou jest Jim Cizí Vůle. — Jen za večerů, když ulehnou, jde 
dUĎÍ Jejich sladký, zlatý sen o zázračné souvislosti a přičinnosli 
vSeho, o velikém přiítí jejich slávy. — Ti jsou šťastni v poslušnosti 
clzf ville a v neuvědomělé práci ve stopách evoluce, a jejich sen 



lis 



íiu Aiiňí^ttm: 



nek&If jejich štSslí -- ani jejích apathii hlouběji nevyruSí a ne* 
rozvlní. 

Masa pracuje mechanicky, odevzdaně, bez jasného a všecko 
Vysvétlujtciho, všemu radost dáví^iclho včdomi hlubSích vztahQ . 
a príčínnosti každého jsoucna. Masa a její jedinci nechápou svého' 
stavu, svého povoláni. Proto tohk nespokojenosti s tfm sta- 
noviskem, kam každý životem byl postaven, proto tolik nárkS, 
tolik pochybnosti, tolik vyčítání. Kdyby ktiidý jedinec védčl, na 
jak důležité stráži stoji, kdyby každý chápal. Jaký význam májuko 
jednotka v oné vj'9oké Číslici, jíž se určuje kulturní stupeň toho 
kterého národa, kdyby každý védét. že jest eiherickou vlnou veliké 
záře svételné, že jest !>ložkou výsledné sily ohromných výsledků, 
kdyby každý jasné chápal svůj vztah k Evoluci a pokroku a svoji 
úlohu, která nepřesahuje velikost jeho fysických schopnosli a jeho 
dokonalosti, tak že dalŠl touha jest jen nemožný sen. poněvadž 
dnlši zdokonaleni jesi vzhledem ke stávajícím smyslďm Človéka 
nemožné, (na pf. nčkdo íekne: dnes vidím na dálku 5 minut; 
budu si zvykati a silltt zrak. zn týden budu již vidéti na dálku 
jedné hodiny atd., aŽ konečná snad za rok, za dvé léta budu vi- 
déti z Prahy nŽ k Alpám: to jesi vzhledem ke sliivajicímu ustrojení 
oka lidského nemožné a pHpominu to onu známou povídačku o si- 
lákovi, který nosil tele každý den od začátku jebo Života na ra> 
měnou kolem dvora a doufal, že si zvykne a že je unese, í když 
tele bude volem) — jak radostné by byly jeho dny a jak klidné 
jeho noci. 

Ale náboženství a tllosoflcké systémy mluvi o jakémsi bu- 
doucím království, kde všecka fysická námiha a bolest — a o lu 
se zatím jedinci m>-tsy Jen jedná — rozplývá s« v pouhý mráček, 
v mlžnou abstrakcí. A každý nížit jedinec domnívá se, ž« jeho 
vy&Řl a ^(asinéjšf bratr Jest Již o stupeíí blíže k onomu krásnému 
kmiovstvi. Jiký to omyli Jakoby po hmotných stupních možno 
bylo dojíti do nebe! 

A tak len ubohý Jedinec nechápaje nutnost své cesty a ne- 
odvralrjost své gravitace a neuměje sí objasniti svůj vlastní vý- 
znam, pHČinu svých bolestí, pot své práce, nepokoj svých dnů 
a sveden k tomu ješié hesly vůdců, kolísal mezi touhou vzpoury 
a hnusem vůČi tomuto životu. 

Tim není nic řečeno proti sociálnímu povznášení mas, proti so- 
ciálnímu vyrovnáni kriklav>'ch nepoměrů a nesrovnalosti, tím není 
krátce nic řečeno proti sociální práci. 

Tim se jen mluví proti nepoctivosti sociální práce, proti ne- 



Analyta ■ ak«pse 



tl3 



Inltelnostt slibovaných požadůvkň, proti kladeni posledního cíle 
jinam, než kam by měl býti položen, proti jinému, násilnému sreté- 
zováni životních osudiJ. fakt a c«5t, než jak to v>'sv£tluje Evoluce. 
Jestliže by i při jakémkoli sociálním převratu dostati se je- 
dinci nékteri o stupen, neb i o několik stuprifl vý^e, tedy v té 
slávě udrii se jen ti, k(«H jí jsou hodni, kteří jsou schopni, aby 
pracovali a pQsobili přiměřené tomuto stupni — kteří ledy na do- 
lejším stupni byli jon jaksi v přípravce — ostatní všichni při dalším 
postupu tiží 3vé neschopnosti a nevědomosti padnou zase zpět, 
nehof evoluce chce míti všecky na Kvém místS. Formální 
povýšeni nic neznamená. Oejme tomu. že při nějakém vojenském 
převratu prostý vojín dostal se až k hodnosti vyŘšiho ilůsiojnika. 
Zdaž na té výši se udrži? 

Nejedná se o to, zdaž dostati se tam mohl, ale zdaŽ se tam 

I dovede udržeti, zda k tomu má schopnosti a sily, zda k tomu byl 
bipraven. 
I Totéž jest při Rvoluci. To neenamená dále : -Netřeba nic dělati 
p- Evoluce si sama pomůže.- — Evoluce není žádný duch, jenž 
dělá zázraky. Evoluce jest jen sila a expaosivnost lidských duál, 
lidských rozumů- A není možná všeobecná úmluva: nic nebudeme 
dílatl, Ta by vzbudila při různosti lidských povah jistě reakci 
a oposici, která by pracovala. — Jako různé kvítiny kvetou 

řl nižných podnebích, tak 1 různé se projevuje evoluce v různých 
HuSfch. - Nelze říci: nebudeme pracovati pro evoluci! Nebof ona 
sama si najde pracovníky, t. j. budou tu vždycky lidé, kterf budou 
míli nezastavitelnou touhu po prád, žízeň po včdéní, budou tu 
vždy vyáši duchové, kteří pohrdati budou nitíemnou revoluci masy 
vedoud k líné a rozkladné hnilobě. 

A není to také Žádný fatalism. nebot to by znamenalo, že 
^^usitl dýchati a jlsu jest také fatalbm. 
^P Ale vzdálil jsem se přiliš od jedince masy — On nemá té 
duševní schopnosti, aby dovedl zařaditi svoji prácí jako dfiležitou 
součást velikého kvanta všelidské práce, on neví, že i on jest vý- 
znamným dělníkem na obrovském chrámu, jehož véže budou se 
dotýkati nebes. On nedovede dojíti k synthesi nevýslovné životni 
krásy na základě účelností každého mravence. 

A ponivadž nemá opory ve vČdoml dQležitosti svého stavu 

životi, malý krok chybný, Jediná domluva chlebodárce, jediné 

nutí na mzdě, nespravedlivá disciplinárka, maličko nedoroz- 

ménl v lásce, taková čí onaká nehoda tělesná, nepokojná noc 

a špatné vyspání, nepodařený oběd, zbavení místa, zahanbující lo- 

ČBSKA MYSl.. r v., 1. t. ItM, I. bítini- B 



114 



Ln. AnMiít BUhs: 



Icálka V časopise, dolčh&hí v2HtelQ atd. dovL-dou ho přivésti z rovnc 
váhy, dovedou ho rozrušiti, <i duti ntyednou celému jeho ijvotnlmu] 
názoru barvu smuteční. — 

A Riyslíte, že vSecky ty malichernosti, ii snad, chcete-li, i dů- 
ležité a vážné Životni nehody ncmaji svůj význame Jen kdyby 
každý přemýšlel o nich, ale ovSem v souvislosti s okolno&lmi a po- 
mČry, v nichž se udaly, se vztahem jejich k postiženému a vílbcc 
8 ohledem na všecku jejich t^emnou pKČinnost, jií by se premý- 
Šlejfcf snaiil uhodnouti — myslíte, že by nedo^ k přesvědčeni, 
že to vie se nedalo proto, aby ho zastavilo na drAze, po které 
neměl jíti, nebo posunulo ho na cesiu, která byla un^ena jeho při- 
rozené povaze, jeho schopnostem a zásluze f 

Mluvím ovšem o normálních pomirech. ne o zlomyslnosti. — 

A jak krásnou, důstojnou a mocnou se pak jeví Evoluce, — j 
podobnou všemohoucí Vůli neznámé Bytosti. 

K těmui závěru nespokojenosti s timlo Životem došel i skepti- 
cism. Na jedné straně lidé třeba'^ pracující, ale nevědoucí o vztahu 
své prá&e, o jejtm posvěceni, o jejím zařazení a přináleženi někam, 
nevědoucj ničeho o radosti tohoto přináležení, této příbuznosti, lidé 
nevědoucí krátce o svém životním posláni, na druhé straně ti, 
kteh' se domnívají o něm věděti mnoho. 

Oni pili ze všech studen a nikde se nenapili zázračné vody 
zapomenutí životních bolestí. Oni rozumějí tajemnému písmu touhyj 
lidské duše, oni chápou hlas neurčitého voláni svých srdcí. A konec* 
konců nic neuspokojuje. Ani když §li na radu. nepotázali se 
8 dobrou. Náboženství žádalo pnliš mnoho obětí od jejich roz- 
umu, ftlosotie od jejich cilu. véda od jejich pohodil, život od 
jejich egoismu. A tak zbyli na konec sami se svými přesycenými 
smysly, se svoji du^í pustou a chladnou jako vyhaslá sopka. Nebot 
oni přesaditi cíl, přehodnotili cenu života, zaměnili význam slov. — 
Nepochopili, že v5e je k vůli všemu, ne k vůli nim. Byli příliš 
aristokratičtí, aby se snížili k mase. k jejímu mechanickému a ana- 
lytickému pojímáni všeho, a k vysokým duchům, k jejich smíření 
a harmonii, k jejích věděni měl jejich rozum pnli% daleko. Proto 
zůstali sami, cyničtí a zoufalí, sarkaslick>- se smějící a malomyslně 
pohrdající. A jejich jediná sláva byla, že se snad někdy i nevě- 
domky stalí vůdci masy, jiŽ pohrdali. 

Měli sami dosti Inteligence. - Proto jejich větší neStčstí. Oá~ 
nékud to dýchali, znělo to jako vzdálená hudba, jejiž melodii marr\^ 
.se namáhali rozpoznati, tušili blízkost toho jediného re$enl, nel>o( 
vedle nich žili duchové velcí, chápt^fcí, oni v jejich Životě vid^jj 



Aiulyia « BkapM. 



lis 



\Íití * důsledky toho řešeni, ale sami neměli tolik opmvdovostt. 
tolik vyirvalusti, tolik trpělivosti, tolik ncziSinosti a hisvni tolik 
souslredřnosti. — 

A tak ztlstali sami se bvou pochybnosti, která se stala Jejích 
soudem, — A když malichernost se dotkla silněji, neodolali ve svém 
kolísáni — a padli. — Jak zbabělou a malichernou, beiddvodnou 
a sobeckou jeví se sebevražda ve světle evoluce ! 

A p«dli-li, byla v tom ovšem také někdy touha býti blíže 
tomu tuJenému, o němž se domnívali, že nemůže již byli v tomto 
živolĚ, Jenž pro nČ byl prázdný, neboť nemohli jej vyplniti ni^ím 
z« svd duic, jeji krásou, jejím nadšením, stupíiovaným až k £inu 
— ale Žastěji bylo to nepochopeni, resígnace a sobecká zoufalo»t. 
A kde působili v životě, zfistala po nich skálu a prázdnota, nebof, 
kde kvčiy udupalo násilí, znova již nevykvctou. 

Maličká sociální nesrovnalost, nutná snad proto, aby pro 
pHStě tím ostřeji vystoupila nutnost zákonů humanitních, a upo* 
zornila k dobývání jích ty, kdož mají srdce zvučná Jako mnoho- 
slninné lyiy, resonujicf vSecky bolesti bližních — malá kHvda, 
která mela utlačiti expansi jejích sobecké rozpínavosti, malá skvrna, 
která )im měla ukázali krásu barev světové harmonie, zviklala 
jejich vůli stíženou malomocenstvím. Dívajíce se příliš do sebe, do 
své vlastni tmy a do maličkostí svého rozumu, nevid&li neko- 
nečného prostoru, jenž celý měl býti vyplněn prací; a odměnou lé 
práce byla nesmrtelnost, To oni neviděli, proto volili smrt. Při 
svíčkách a žluiých lampách malých mySlenek, příliš obchodnick>-ch 
a vypočítavých, oslepili svůj zrak pro vnímáni zéH slunečních, 
které stály nad nesmírném vykonané t budoucí hromadné lidské 
práce, v malých potyěkách s pHČeraml a fantasmagoríemí svých 
mozků vysílili se pro zápas za jediné, slavné, všemu cenu a radost, 
význam a Štěstí dávající heslo. A neměli síly začíti znovu život 
rěHcích děti, nadšených a ideálních, nebof tím Žárem závisti 
zá^tí jíž mnoho vyprahlo a stvrdlo na suchopár. 

Co jcsi v.^ak u nich nejironičtějšího, to jest to, že nepodlé- 
hajíce a snažíce se vymaniti z vlivu každé symhesy a každé víry, 
stali se otroky předsudků. Chléjice míti přílišnou svobodu, klesli 
do opačného extrému.') Nechtíce tedy býti poddáni ideji a víře svo- 



') S'fls oni ibiadoneé touta tOtgéntitlt. prícon^e eontciente,*'il>n'om pu 
su !• (oros deťcn erétr de nouvclter, lUne M>ni pat dcpouil]«> de leuri goúis, de 
leur tepreationabilité prof-ie, ai mčme d« l«ur louUne lnic1!cc(u«IIe, d« Uura opi- 
niciu iaitinotireK el Irrčfltehies. Comcne on ne peul bu<!'* lorlif un pcu de •• per- 
MOiina ^u'«n ttaliiani an aoi quslque ehote da lupérieur qui k dčpaRSe ei U do- 

a' 



I1« 



tn. AfMit Bláha: 



bodni volané, siali ss otroky svých přijatých či životem nabytých 
(^«di«udlct!i, [iobo( se zmčnou slov Amidových možno Hel, že ^ve 
sviti duSevnim neni půdy bez pána, a místa pusiá nálei«ji duchu 
íUmii*. Kde nebylo oseto dobré &ími, Um vyrostlo bodláči a býlí. 
Ani duia jako chrAm nem{Lž« býti bez oltáře. To byl jejich ne- 
blahý osud. A ponivadž nic nevolili a k niiemu liškou nezapls- 
ntili mimo sebe, xbyta jim jen málo hi-ejíci láska k sobe samým. 
Omntelo jo vJccko, znudili si všecko, co bylo mimo né. a schou- 
lanl n raninf vrátili se do sebe. Proto tolik »iali mluviti o své 
bolwtl a o své nudé. 

OvAcin vypadalo to moudře vSemu s« vysaiit, ale v jádře to 
nebyla moudrost, nýbrž neschopnost- A ze s\-ě nesdiopnosti často 
usuzovali i na neschopnost jinýdi (owino tu Hci oboje:) — pro- 
toie neviHli, 1 a proio neviHli. 

A Jako nepochopili krásy obéb a práce ve složbž jedné tdejo. 
Jako neporoziiméli ixiatí castjr k Jednomu ctU. tak nepochopOi laké 
8»nfA - — Nepochopili jich, tak Jako apathte nepocbopi lásky. 
Jako umírání nechápe radoM Života. GeowTé iU vedle nkh vy- 
chUdlj^h neb unttanýdi. a jen záře rw jicfa čeie padala do J«ý^ 
nod jako lUký *en o Jxfaif a traoenim — vlartal mnou. 

A ttalMl M vůdd. i tu se pak Jev^y smolné násieAy je^idi 
nKktslMt*eno«L Masa sdivoíUi a slepá. n^MX - Jeiim itéstim a f^ 
nsjMttav^Um potitkem sw y ito ým jest: déú se vaditi. — ita sa 
nimi. Snad ntkdy i myJteBka ph^atá od gam a jimi p hsvoteni. 
Jii cht«i RMsu v«sn. byla dotaá. ala nt^Kial jtšň jc^ ias. S^boC 
iáJný pan>d nsaml sa umUe urvcUomi. 

A výlihiMí byt, Aa ousa tn pak a&it^ sama s ntůSA- 
nýn\ Mar>'m N.\h«m svHm iivoca, s aath^ta a jdii vict ááb rac- 
fMávaMm wMomlm malomoct 

visdiny (My i m ttrai sám. Sacávta^ stmý Iob. aa atf 
tnrta moUajeii* vytuáH, ^ 

Tftjsau a*«4(y 
slMfMka*^ Jest sM^psa^ Smbm sekav as sasimiiL £e 
>t smtim ««di«*tr k 

tacwitosr- Ale< 




Analysa a McepM. 



117 



tu dobře rozeznávati. I nůž můíe býti buď užiteíný bud nebezpečný. 
Tu platí, že ůŽel posvěcuje prostředky. Jsou níkteíí, u nichž ana- 
lysa, práce analytická vede k synlhese, třebas by materiál a;ialy- 
tický jimi připravený j!n( teprve pro synttiesu \'yuzitkovali. Tím 
analytik vykonai svůj úkol a veliký úkol. 

Skeptikové jsou temnou folii analytiků zdravých, i t£ch, kteří 
i,precuji a vŽdt, proč pracuji, i lécli. kteří pracují, naplníni sice ra- 
dostí ze své práce, ale neznajíce vy&sího jejiho poslání a účelu. 
Jejich práce dojde oceníní teprve v rukou synthetika. V tom je 
cena jeji í jejich. 

Ale vzhledem k radosti ze synthetické krásy tlvota, jest 
u nich přece jen cosi tragického. 

Analytikové neuvčrí tak snadno a jsou vždy opatmi. *La 
pnidence, la méflance, sonc encore des qualités intellectuelles et 
morales qui 3'accomodent fori bien de 1'esprit ďanalyse* (Paulhan). 
Oni neznají toho nadšeného a vášnivého oddáni se v jedni náhlé 
a velké obéll. Pro n£ váude číhá oedůvíra, zrada, nepHtel. Oni 
nezniiji důvéřivého svéřováni se ani oddané nadi|e v budoucnost, 
pro n£ neni nikde rovné cesty a každý následující krok je bolest- 
ným překonáváním překážek, Oni musí dobývati každé pidé nové 
půdy, a nl^ho nepřijímají jen proto. ž« se prcsvi:dcili ; pro né 
neni daru, jehož by nepodcznvali. Jest i v tom cosi čestného, ale 
tragického, Poněvadž nemají pevného bodu. na nímž by slepí a 
houževnatě Ipéli, s nímž by byh duSí svojí a její láskou ncroz- 
luíltelní spojeni, jsou liberálníjší vůii jiným, cizím míninim. 
Ale iůSio tato iibcrálnost se tčžcc msti, nebot od liberálnosti není 
daleko k naprostému smutnému skepticismu, a cesta, jež k nému 
vede, jest rovinou naklonínou. 

Analytikové nemají významu leč jako členové sociálního 
celku, jenž jich využitkujc, leč jako dělníci a pomocníci synthetlkŮ. 
Proto smutek jejich života a jejich práce. Miluji drobnou práci a 
milují ji jen k vůli práci. Sem patři vídci posmívaní, zamilovaní 
do počtu nožiček svého hmyzu, do jeho kHdélek, do vSelijakých 
lích prvokŮ a nálevnikŮ atd.; do počtu tyčinek, listků okvětních, 
peatiků atd. Oni pracují pro jiné — řečeno ovSem v íiráím slova smyslu. 

To jsou \'ážní a úctyhodní analytikové. Tilo nemohou dojiti 
k synthesc, ponévadž jejich analysa se jim stala přílišnou, véecko 
Jiné vylučující láskou a vyplnila celou jejich duSi, ovládla všecky 
jejich snahy 

AnalytÍko\-é v^eho si vSlmiO>. a přece všecko jim uniká, nic 
se v nich nezasinví a nepromění v teplo potenciálné energie, nic 



ll« 



lik Arnolt Blah* . Analysa » slcipSe. 



nikam nezařazují, nic si neosvojili. Nikdy nebohalnou a nikdy ne*' 
stavějí domy. Jsou to chudáci hladoví, kteh sedl u bohatých, pro- 
střených stotů a přece ničeho se nedotýktji. Celá pHroda a všecko 
se jim vzdává a nabízí, ale oni nechápou toho úsměvu a toho 
svolení. 

Slepí vidoucí — hluší slyšici! Jak smutná to tragika osudu, 
která nezůstala bez následků na Jejich životní názor. Šaldn (-Syn- 
thctism v novém umění*) praví: ^Analys:! byla smutná, ponivadi 
je vyhnaní^tvfm ducha, rozdélením dédictvi. poněvadž přivádí ssebou 
zapomenulí vččné pmvdy a nutí uménf, aby na místí Jejím kladlo j 
pravdy Časového detailu." — 

Analytikové vytrhli mulou chvíli času z půdy víinostl a Jsou 
s ní nespokojeni, pro ni má význam mA\é omezené chvíle, za niŽ 
nic nenásleduje — ne části nekonetSna. Kterak by je ta. malá chvíle 
mohla uspokojiti? Kterak by v ni mohli kliditi a trhati, co zri^e 
věky ? Kterak by v ní mohli obdržeti, co jest odménou dlouhého 
Čekáni a doufáni^ 

A Jako čas, i sebe i Človéka vytrhli z velikého, organického 
celku, nepovažují ho za část velké svétové synlhesy, nevidí v jeho 
touze řeč jeho velké příští vlasti, odlučuji jeho i s6be ode vSeho; 
proto se cítí tak sami, vydědéni, nepoznáni, nechápáni, ač-li jejich 
sebeláska dá tomu jv^emu vzniknouti, aneb vzpomenou>li na to při 
své zamčstknanostl malým bodem. Ale ti mělčejší na to jisti vzpo- 
menou. Sem náleží velká část pl.ičtivé literatury. — 

Oni zapomínají, či nevédi, že jest třeba chápat život v jeho 
'Velkých vztazích, ne v jeho maličkých nedůslednostech u bolestech. 
Kdo toto pochopil, ten nikdy neuzi'í stínu, jenž padá do jeho vlastni 
duSe, pro tu nesmírnou záři krásy, která leží nad vesmírem, nad 
svétem, nad žívolem, ten zapomene na trpaslíci bolest jedince. — 

Aie ovšem takový nešťastný analytik podobá se tomu, jenž 
Jest 'né dans un creux de vague et ne sait ricn du vastc océan 
qui s'étcnd en arriére et en avant.* (Suchier.) 

Ale přijde hodina, kdy prolomí se dutina této vlny a kdy 
neifastnt postoupí do vyiši třídy v&jiní a chápáni, kde poznají 
význam a krásu práce pro něco, víry v nico. — 

Dodati dlužno, že psal jsem jen o těch, u nichž analysa pře-' 
vládá, aneb jež převážné vypiiiuje. Pendant k nim tvoři ti. kteh 
přilti slouží a příliš obětují synthesc. Harmonie obou jest řídká a 
jen ti vzácných duchů. 

Psal Jsem dnes jen o snnutku a tragice analysy, ale analysa 
má též své radosti. A o těch zase jindy. 



JUDb. J. Stéhulk. 



Ke sporu o asociaci podobnosti. 

I. ťfiycholojfické námitky proti asociaci vntthií. 

(Pokrs&ovánl) 
1. Tento pFech&d od vjemu k vzpotnínca a od vzpomínky jedné 
k vzdálené jiné lze dle zastanců thoorie styčnostni vysvětlit aso- 
ciaci vnSjSi. Dle nich zelené světlo signálu dnes viděné nevyvolá 
nejprve vzpomínku na zelené světlo distančního signálu na horské 
trati a lato zase dalál vzpomínky, nýbrž pHmo dnešní vjem zele- 
ného světla vyvolá obraz jedoucího vlaku. >Když představa (vjem) 
daná smysly se spojuje s jinými pí-edstavami, Jež drive 3 nť 
současně b)'lý aneb bezprostředně za ni následovaly, je tu 
asocfac* styínosti. Schéma A -^ {b ~\- c -\- ....). ')- ►Kdysi 
byly pospolu ve vědvmť vjemy A e B. Dnes znovu objeví 
»e vicm A. To mň v zápélí, že objeví w vzpomínka na vjem B, 
představa b. Obcpodmínkyjsounuiny. ale spolu dosuii, aby způso- 
bily reprodukci b, a není tedy nutno přijímati mezi £leny: reprodukci 
vjemu A jako vzpomínku a. •>« .Okolnost, že A a B byly pospolu, 
musí způsobit něco v duii, nebo v mozku nebo v obojim, co 
umoži^uje, aby opětné vystoupení vjemu A přivedlo s sebou 
představu i>.«') 

Theorie styi^nostni *) uznává tedy. že mezí vjemem A t 
vzpomínkou b Je Jakýsi vztah, 2e se neosociuje k vjemu vzpomínka 
Jakákoli, nýbrž: jen ten úlomek minulé zkušenosti (.-1, B), která 
obsahovala aspoíH Jeden element stejný s nějakým clemcnlcm 
vj«mu> Dle theorie podobnostní ten element stejný minulé zkule- 



') LchnidUi: L'eb« Wiedererkoinen Phil.Slud.V. 08. — Veliká pisneiu ani* 
■nen»}i vjtn), malá vipominku, pr«dilavu. 

■) V ttl« ttudii air. luS. 

*) V t£i« ttuOU siT. 107. 

*) Th«D[|i iiiyínosini naiývÁm doniciinku, íc plechod ad ijamu k rcpradalcci 
■ (lejně ah aá irtpaminky jedné ke vidtlenc uné díj« m mocircí vatjii, 
•tyinúíti. 



IBO 



I. Stlbulai 



nosti, lei skrze néj je reprodukce schopna, se dnes reprodukv)^ 
Asociuje k stejnému elementu vjemu a prostředkuje další aso- 
ciaci ostatních elementů. Theorte styčnostnl to popírá a tvrdí, ž« 
ten element stejný (<í> se nereprodukuje, nýbrž až dalSl elementy 
bcd... s elementem a kdysi soumezně do vádomt prijnlé. Ten 
stejný element minulé zkušeností se nereprodukuje, ponévadž prý jest 
již ve vjemu obsažen. Tak dí Múnsterberg: ^onen element jedné 
f^edstavy nevyvolá stejný s ním element druhé, nýbrž je psycho- 
logicky jeden a týŽ; jako element dřivčjšf představy při> 
chizi nám jen tim na vědomi, že k nému ostntnf 
íústí jeji asociujeme.*') 

To není správné. Elementy dnešního vjemu tvoři zcela jinou 
zkuSenost duševní než elementy minulých vjemů neb představ, a 
elementy různých zkušeností sbližuji se asociaci. Pak ovšem 
splývají, je^to jsou stejné — ale splynuti to předpokládá asociaíni 
déj. Stejný element minulé zkušenosti reprodul<uje se pravé jako 
ostotni jeji elementy a druží se k stejnému elementu vjemu nového 
asociaci stejnosti. Jinak si ani reprodukci minulé zkušenosti a pH- 
druŽeni se její k vjemu mysliti nelze. Ony ostatní elementy vzpo- 
mínkové přidružiti se mohly jen k elementu stejností k vjemu se 
přidruživšímu. K vjemu přímo soumezností se připojit nemohly, 
když pi-ed tlm s nim soumezně ve vědomí nebyly a býti nemohly, 
nebo( vjem je stav poprvé ve zkušenosti duševní se vyskytující. 
Řekl jsem již, že soumeznost jako asociační činitel reprodukce před- 
pokládá soumeznost při předcházejícím vjímání nebo při předchá- 
zející reprodukci. Jiného činitele při reproduktivní asociaci než 
siyiiiost a neuznávanou podobnost (stejnost) nelze si mysliti. Musí 
tedy právě lyto stejné elementy býti asociativně činnými a pro- 
střcdkovatt spojení různých, posud ve vědomí spolu se neobjevivšícb 
zkušenosti. Jest vůbec ncmyslitclno připustit reprodukci všech 
elementů nějaké představy a jen ne loho elementu, který s de- 
mentem pied^itavy, k niž asociace se déje, je stejný. Jakmile shle- 
dáváme, Že se reprodukuje úryvek minulé zkušenosti, nemůžeme libo- 
volně vyloučit reprodukci jednoho tlemcnlu poukazem, že repro- 
dukce jeho je zbytečná, poněvadž týž element již prý ve vjemu, 
k němuž asociace se děje, je obsažen. Ukázal jsem, že to QC 



') Beltrí(;e zuř exper!m«nte1l«n pRjBholegle I. 128. Vh* «ií v origtn 
>J«nes ICIemínt d«r einen V<iist«l]ung ruft du ihm gteloha der andcren tiiehf 
h»not, sondarn •« l»i paychologisoh tincs und dasselbci il* Klcmeol dar fhiberen 
Vor«tetlung Itomtnt ts uns aur dtdurch xum B«wuuts«in, da^s ivir udar* TbaU*_ 
denelbtn hiaiuas&ociiren.. — Podobní KUlpe: Ptyeholo^la lfiS,.I06. 



Kt tpara o (Lioelaci podobnootí. 



121 



správné. Zbývá tedy iheorii styínoslni Ivrzeni, že vflbK element 
[stejný se ncreprod ukuje u neni ve vjemu ohsažen. To by byla 
absur<Jnl psychická pravidelnost. 

Theoríe styčnoslni vychází z faktu, že ten stejný element 
reprodukovaný nepozorujeme*), že splývá se stejným elementem 
vjemu nebo vzpomínky. Fakt ten nesmí se vykládat tak, že se 
reprodukce stejného vjemu neuskutečnila. NepO!ilřehi|jeme sebe- 
pozorováním všech dějů duševních, jež se uskutečnili.'^. Sebe- 
pozorovánt je už^i kruh než duševní diní. Proto také nemožno 
dokázat existenci asociace vnitrní expenmentálné, jak dokazují ne- 
shody v pokusech o .mittelbare Assoc^ation,* ač celkový jich vý- 
sledek mluví pro asociaci vnitrní. *) 

Musime tedy na vnitrní asociaci souditi z povahy reprodukce 
samé. t, j. z poměru jejich elementu k elementům komplexu du- 
ievnfho, k nltnz asociace se děje. Je psychologicky nutno 
postulovati, že se reprodukuje také ten element 
z úryvku minulé zkušenosti, jenž jest stejný s jistým 
elementem vjemu, když se vfibec jen takový úlometc 
reprodukuje, jenž ten stejný element obsahuje. Na pri- 
lomnosti toho elementu v minulé zkušenosti závisí celá reprodukce 



I 
I 



CL itudie str. lOS. : podotaoostni uoeitM nadi te ijlatM 



■) Lvhmtimi 
>c btpourov i ni m. 

*) níkUd: Vidím ikupíRu bris v pttku. Vipoeninám lu btsiovj letik. Obdl- 
ranli fCíM SB « pí)icl«m blloul koty a prSavltnosu listi vjarnim odpol«di)iiii sluod. 
V^woliilqr o* bfícy vyitupuji ve vídomí Juni, ■ obruy i*«u umoRlatnJ, a pNc* 
MfNMlBiuji, které elemcaly proMředkovaly asociaci. Ty eletneoly tplývaji ; icpcre 
MlIcaTa obruy, }ei obsahuji mnoho rozličných •Igmsntů, jei uitavltnt ve vidomi 
«e vymíňuji. vynihaji jako konkrétní přcdslavy Tfdjr i Um, kd« jsme si podob- 
nou! viduoii, kde sroviuiváme, n«po>Iř«huj*nie asociujicloh se elemenlů, siejnýeb, 
nejen lan, kde neiajimi nás podobnost nového dojmu ■ minule skuient^ii, nýbri, 
kde tijcia odnáii •ekdalíítn vipaminkám. VisH^ddiog: Psychologie: lct7.i Vitrwl- 
JMbndtnft r. wjis. Phil. XIV. 43. 44. 

*) Scriplu re: Ueber de n aisooíallven Verlauf der Voretel- 
lungen. Pbil. Stud. Vil. 74.— g4, ; <:ordes: Experlmenieltc Siudien Obe r 
AftsacÍAIloneii, PblI- Stud. XVII. 30.— '7. Howe: The American Journal ofPi/cho- 
to|Cy VI. 23B.— Z41.; Tiíchener: Mind. N. S. I.S£e.. Ssr. tl. ZZh.. Smilh: Zur 
Pragc der milielharen Ateootaiion. J. Orih: Kritik dei Asaoeia* 
IIORaelatellufigen. ZetUchr. lUr. Pidas. Psycholosls III. 100.: £in Beiapiel 
d«f Aaaoeiatiofl duroh ttnbewuaste Miltalslleder. Slnd dle MitteV 
glieder sin ar mitielbaren Asaoeiacion bewuatl oder unbewuiaií 
Phíl. Scud. X. 313., 3SS, Etn weiierea Beiepiel von Aeaocintion durch 
eiae Ueruehsempriadung al* unbewoseioe Mlltelglied. ZeilMhr. 
liu Psycholagle d«f Sinnesor^ane XII, 60.. 61. Wundl: Bemerkungen >ur 
AfsoclalloDdíhra. Pliil. Stud VlI. 360. 301. 



ISS 



J. Slěbul«: 



jistého trsu vzpomínek, a právě on by se němé! reprodukovali?' 
Je3[-li pak se reprodukuje, jen on je asociativně Činným mezi, 
vjemem a reprodukci, poněvadž asociace styánosti je zde vy- 
loupena, 

Lze vSak proti theoril sty£no9.inÍ jeSti dále namítnouti, ie 
pílvod její neni v psychologickém pozorov4ni splýváni stejných 
elementň, nýbrž v nesprávné interpretaci Wundiovy 
theorie asociaini. Wundt považuje představy (Sinnes- und 
Erinnerungs-Vorsteilungcn) za komplexní stavy skládající se z ele- 
mentů (Sinnes- und Erinnerungs- Elemente, Empflndungen). Tyto 
celky jako takové se k sob£ neasociují. nýbrž jen elementy růz- 
ných celků (vjemů a vzpomínek). Naopak jsou samy produktem 
asociace svých elementů. Představy, které máji některé elementy 
stejné a jiné odlišné, zdují se podobnými a odtud názor o asociaci 
podobností. Télo vSak není. Je jen asociace stejných elementů a 
lakových [vzpomínkových] elementů, které před Um již [|ako vjemové 
nebo vzpomlnkovél ve vědomi se stýkaly. Dojem, jenž budí vzpo- 
minky, budí nejprve elementy stejné- K lémto druží se elementy' 
kdysi soumczné. [Vzpomínkový element s dojmem stejný a tímto 
vyvolaný byl před tím ve védomí spolu s jinými elementy, tyto 
nyní jsou jim vyvolány a vyvolávají se navzájem siyČnosil.] Aso- 
ciace reprodukttvni zavádí se ledy asocincf stejností a šíří se sou- 
meznoiití. Téchto stejných elementů při asociaci my nerozlišiijeme,, 
ony so nám nejeví jako samostatné stavy duševní, nýbrž splyviyl 
(verschnielzen): proto kvalitativní obsah původní představy sply- 
nutím v ni reprodukovaného elementu se nezméni, jen inlensiia 
původní představy ') se tím sešili a zejména také účinek její na 
apcrccpcj. — Wundt tedy nepopiré asociace vnitřní: princip, ie se 
spojuji intelektuální elementy též dle svých stránek kvalitativních, 
zilstávi. 

Wundt všik by! nesprávně pochopen: 

a) popřeni asociace podobnosti přijato jako popření principu 
asociace dle kvalitativních znaků '] a jeho výklad, že stejné ele- 
menty splýviyi, pochopen tak, jako by splývání to vylučovalo aso- 
ciační děj, jakoby len se vůbec tu nuubkutciínil, 

b) jeho názor, že vjem (Wahrnchmung, SinnesvorstoUung) 
obsahuje vedle podlij také vi^pomtnkovč elementy, vyložetr tak, že 
vzpomínkový element je jíž v pocitu obs^tžen a nedruži se k němu 



■) Pro »v<ni thconi poušil totiu L«hinina str. t06 otL Mudic. 

') Lchmann dovolává h Wundta v tomto smyfiu na >ir. IS( cit. >tfldie. 



Ke ipani o Moeiíci podotHioitL 



l!S 



^^BÉ|t' Ale Wundt sám praví, že vjem utvořen je asociucí pocitů 
HPSBhlů vzpomínkových. 

f Z tohoto mylného výkladu Wundtovy thcorie vznikla styi- 
nofttnl iheorio Lehmtnnem u MCinsterbergem rcpresenlovaníi, ') 

2. Jiný pokus theoríe styŽnostni je vyložit asociiici vnití'nlroz- 
iírentm pojmu asociace vnČj li. MQnsterberg di : >Vnitřn[ 
asociace lz« rovníi svisti na vnČj^i; ano, a( se vytvořily jakékoli 
vniířni vHfthy mezi podobnými představami, bez výjimky souvisejí 
spolu také vnčjiim stykem, a jest tedy spojeni v obou způsobech 
asociačních totožně. Nesmíme ovšem podmínky vn&jS! 
asociace omezovali libovolní; nato, kdyžobřpřed- 
stavy v léiepodobř již před tím spolu byly spojcny.Ta- 
tAžasociacejelutéŽ, kdyžnčjakýcIemcntobémB pře|d- 
siavám Je společný; element, jenž nyní jest v libovolném 
spojeni, vyvolává představu s tímto spojením nikdy dHve ncsvá- 
zsnou, pončvadŽ jcsl lakč v léto jako Taktor obsazen, s ostatními 
elementy jejími tedy dřiM ve spojení vstoupil*. (Beitriige I. 127.) 
»Dvé podobné představy ji«ko takové nikdy ve vědomi nebyly po- 
spolu, ale s druhé strany neni'pro£ nizývati je podobnými, ne- 
maji-ti jistých společných elementů, elementů, klerv nyni v skutku 
v jedné představů s Jednou skupinou, v druhé představe s druhou 
skupinou pocitů ve vnéJSi souvislosti simultaneity jsou. Vnitrní pn- 
buznosl lze tedy pro účely psychofysiky přeměnit (auflĎsen) ve- 
styžnostn! asociaci součástek představových*. (GrundzUge der Psy- 
chologie t. 495.) 

Proti tomu uvádim: 

a) V představě vyvolané (fMnifitCn^a^ia )*) neni faktorem cle-. 
nent nové dnešní představy vyvolávajíc! {abcde, kterou Múnslcr- 
Bfg nazývá •libovolné spojcni<). V představě vyvolané je pouze 
pement již minule, při jejim prvním vzniku, nebo dalším přemi- 
íiovánt se. Její součást tvorici {c„), stejný s nijakým elementem 
představy dneSní (c). O n y dví %^\i^\ny {abc de~ m„u„c,p.q„) 
nemají společných elementů — nýbrž mohou mít jen stejn*é 

Ía dle theorie podobnostní musí mít. maji-ll jedna druhou vyvolat). 
' '} Rovn&í ji xAttiv^ji. Lipp4, Killp«, limn, >\uy C«1klns. Wundt viak 
v p«il. vydáni sví Fysiatoglclié psychologie lU. dtl sir, ^K— 961 utii4vá vedle 
nljSf asodMs I kWKiati vniihii. MOcuel iiejných elemcaiů. Podrobně podán 
sporný problvm v iHcmcrlcunKai lur Assoouilontlohrc*, lajmén* ser. 33i». 

•( Iniln m osiu^je u vípominky neiiriitou minulou dobu, kdy vinlkl íIív, 
J«hot oni je reprodukci. 



124 



J. SUbuIe: 



Nazýváme sfcupiny ly podobnými ne proto, že maj( jšté spo- 
lečné elementy, ale ponívadž máji stejné elementy. 

Každá skupina mi své elementy, jež jsou k sobě navzájem v po- 
měru styčnosti, sou(!asné neb následné zažitosli. Slycnost je 
uvnitř jedné každé skupiny aje asociačním činitelem 
jen mesi elementy jedné každé skupiny (představy), 
styčnosi neni ale mezi elementy obou t£ch rflznýcti 
představ (ani mezi jejich stejnými elementy), a není asoci- 
ačním činitelem mezi elementy obou t£ch různí za- 
žitýcli skupin. Ty stejné elementy obou skupin (c.c^) se spo- 
juji jen asociací vnitrní. Styčnust mezi oběma skupinami nastává 
&z po provedeni asociace stejných elementů. Tu elementy stejné 
asociaci mezi nimi nasta%'ší (c-i-c^) stanou se styčnými. Posud 
ve v£domí se nesetkaly a předchozí setkáni se intelektuálních 
elemenlů je pfciipuklad rcproduktivni asociace styčnosti. 

b) Reproduktivni asociaci styčnosti nutno omezit jen na ten 
případ, kdy představy jako vjemy nebo vzpomínky ve styčném po- 
méru před ilm byly. Vymezeni to není libovolné, jak jsem ukázal 
v úvodu, a proto nelze pojem této asociace libovolná rozšiřovati. 
MQnsterberg tak učinil, tím ze (jak sub 1. a 2- a. ukázáno) ne- 
správně stotožňujc stejné elementy skupiny vyvolávající a vyvolá- 
vané. ZQstivá tedy vždy poznání, že jedna forma asociace nestačí 
pro vysvětlení asociačních déjá: máme případy, kde asoci- 
ované elementy před tlm nikdy spolu ve védomi ne- 
byly. MQnsterberg správné pochopil, že k výkladu líchto případů 
asociací vnij^i nestačí posavadní pojem asociace vnéjši, nýbrž že 
nutno ho rozšířiti Všimnul si. že styčnost reproduktivni předpo- 
kládá již néjakou minulou styčnost, a že jsou asociace, kde před- 
chozí styčnosti elementů dnes asociovaných nebylo. 



3. I^hmann ve své studii činf jesté jiné námitky proti aso- 
ciaci vnitrní. Jako všechny ostatní týkají se sporného tu. «. Praví: 
•Zastanci thcoríe podobnostní tvrdí, že vjem A může vyvolati před- 
stavu t jen prostřednictvím představy <i« . která s dřIvéjSim vjemem 
B byla společné ve védomi jakožto vjem Aa . Neni to A nové vzni- 
kající, které s fí bylo společné, nýbrž dHvějSf A{A„). Jen pokud 
A může toto Am reprodukovati, může také, ale nepřímo jen skrz 
a„. jako člen prostředni, vy\'olBti b„. Ale to je nesprávné: A & a„ 
se od sebe neliši než tím, že A je způsobeno vníjŠlm podnětem 
a Um příčinou psychickou, ne fysickou. »an nebylo nikdy sB 




Kp Bpora o umÍmi podobnoitl. 



ISS 



ipnluvevČdomi právč ne jako v okamžiku nynŽj- 
šim vznikající představa (vjem) A. A^ bylo současné 
s B, ale An je stav podobný stavu o. , jen v jiném okamžiku se 
nask>'tajici. Jak máme tomu rozumétl, že A muže vyvolati b jen 
skrze reprodukci bývalé ^-představy, když A^ právě t<ik Jako A 
nikdy s B nebylo souČAsně. A a Un. jsou v poměru zcela stejném 
k B, neb označuji tentýž stav v témž momentu, pouze vyvolAno 
je A vjemem, a^ neznámým púďobenfm ^4. (roz. minulého^.] Ne- 
může li tedy A reprodukovati b, jak by mohlo to a« ?< *) 
Námitky Lchmannovy jsou nesprávné: 

a) On nebylo ovšem s B spolu ve vědomi, a^ vzniká dnes 
jako vzpomínka n& A, B je minulý vjem (který by Lehmann 
mél označiti též jako B„). Nejde ale o současnost a. fi B„, nýbrž 
An] (vjemu, jehož reprodukci je ii„) s S,. Ta kdysi byla, a ta je 
podmínkou reproduktívni asociace styčnosll, Může tedy vzpomínka 
a. vybavit b, styčnosll, neboř vjemy A^ s. B», na něž ony upo- 
minají, byly spolu ve vědomí. 

b) Dnc£ní vjem A a. reprodukce u. (vzpomínka vjemu A^) 
nejsou v stejném poměru k B„. A » a^ není jeden a týž 
stav.*) Dnešní vjem A. jako stav nový, nemohl do té chvíle phjít 
v poměr s bývalým vjemem B^. o. jako vzpomínka ie v jiném 
poměru k B„, pončvadž vjem An, na který ona upomíná, by) v po- 
měru styčnosli k ň, a dnes nejde o poměr a„ k H^ . ale o poměr 
da k b», o scliopnoiSt vyvolati dalSi vzpomínku, založenou na po- 
m&ru minutém An k B^. Lehman n chce Hci: «„ Je dnes stav 
nový jako A. Jestli A nemůže pro novost svou vyvolat b. nemůže 
to ani Oa. Pak by ale dle Lehmitnna asociace styČností vůbec byle 
nemožnou. Dle loho by vyvolané fr, nemohlo vybavit f,, toto ne 
da atd. Nebot to je vždy tak, ie Oh, bn vyvolané už vzpomínky, 
nebyly jakožto stavy nové s £■, Cn minulými vjemy — spolu ve 
vědomi. Vzpomínka Je stav nový, který jako vzpomínka posud 
nebyl, a vjem mmulý zase není teď. Ani v minulosti ani dnes ne- 
setkaly se spolu a nemohou se setkali. Ale schopnost Jednoho stavu 
vyvolat druhý je tu založena na minulé styčnosli vjemů Ah, B,, Q,. 
Reprodukce je ten zjev, že elementy, které kdysi byly spolu (nebo 
jsou stejné), když jeden z nich je vyvolán. Jim se vyvolají. Pro 
vnitrní asociaci jde z toho, že reprodukční schopnost vzhledem 
k bn má jen an, ne nový i7jem A, že reprodukční schopnost a^ 
a A nen( stejná. (PoIusíovíaí.) 

*) Cit atudk M. tM. 
>> Vyt<ii«i>0 jit sub I. 



Korespondence slovanská. 

Nekrolog : M. M. Filippov. 

Michajl Michnjloviž FUippov mčt značné zásluhy o fílosofíi 
u proto se sluSi, by Česká Mysl mu vénovala pohrobní vzpomínku. 
1ento mtadý učenec zemřel náhle \2.;'Zó. Července 1903 v Moskvu 
A jeho smn zůsune asi zAliadou. Poslední dobou byl vydavuieiem 
a redaktorem žurnálu Naučnoje Obozrinijc, který sj náležití všímal 
filosofie. Filippov narodil se r. 1858, studoval na petrohradské uni- 
vcrsitS práva, v Odésc maihemiiliku a vědy přírodní. Spisovati poíal 
Filippov zíhy; UŽ r. 1881 byl uveřejněn v Mysli jeho článek -Boj 
o Život a součinnost (kooperace) ve svčté organickém*. 
Byl pilným spisovatelem nejen v oboru filosofie, piirodních véd 
a sociologie, než i pokoušel se v krásné literatuře. I^spfval do 
mnohých lístilk a r. 1889 byl samostatným redaktorem časopisu 
Slavjanskija Izvéstija. 

V r. 1890 odejel za hranic^ by se zdokonalil v mathematice. 
Výsledkem jeho .studii bylu výtečná prucc Sur les Jnvariants 
des é(|U«tiO[)s difréreni- line Aires, za kterou obdržel dok- 
torát Heidelberské university. Leč sucbi mathemailka nemohla 
utlumili jeho zálibu v otázkách politických i společenských, pročež 
už r> 1890 uveřejňuje v Nouvelte Revue článek Lii réconcilistion 
polonalse (Rtisko-polskČ smifeni). Mnohem důležitéjSt byla 
v Ruském Bohatstvi( 1892) rada čliinků -Osudy ruskě Ti losofie* 
V r. 18Q4 posléze Filippov uskutečňuje své přáníapoČiná vydávati 
sviSj týdenhlk Naučnoje Obozrěnije vénovaný hlavně přírodním 
védám a mathematice. Av§ak též zde suchá věda brzo mizí ze 
stránek žurnálu a dává místo otázkám hospodářským a sodoto- 
gickým. Na Rusi lehdy zkvětal marxism — Vědecký Obzor stává 
se Jeho orgánem, a v něm uvcrcjiiují své názory taci stoupenci 
>nového učení*, jakými byli Struvc, Bcilov, Tugan-Baranovský. 
AvŠAk zťihy mezi stoupenci Mar.xovými na Rusi nastat rozkol : 
vznikly strana »pravověrných« (orlhodoxe) a »kritikiS-. K posledním 
náležel Filippov, ale později, když >krilÍkovč< dospéli k meta^sl* 
ckému idealismu, zápasil též s nimi. On zůstal vždy ve tUosofíi po- 
silivistou a v té příčině nejblíže stojí V. Lesevičoví, jenž v poslední 
dobé mimo to mnoho čerpá z filosofie Avenariusovy. Ve svých kri- 
tických článcích z oboru literatury (o Ibsenovi, Sudermannovi, Haupt- 
mannoví, Gorkém a j.) Filippov hledí smířiti índividualism s kolektí- 
vismem. Psal mnoho a za deset let uveřejnil celé množství článkií v růz- 



i 



ných Časopisech, ale pň tom zbývalo mu dosti času. by napsal též velká 
diJa- lllavnim diUm jeho bylo -Filosofie skutečnosti — dě- 
jiny A kriliuká analyse videckých názorů od dob 
starých &}. do naSich dn6>, jakož i •Prednáiky z logiky, 
psychologie a dčjin rílosofie*. 

Asi před dvéma lety Filippov odhodlal se sebrati všechny své 
'Jice, roztroubené v různých časopisech a uveřejniti je v pČti 
azclch s následujícím obsahem: I. Déjiny tilosolle od ncjstariich 
časů; U. Krlticism a dogmatism; lU. Osudy ruské ňlosofle; IV. 
Marxism a jeho kritikově; V. Déjiny nové lUosofie. Tiskem vyScl 
posud pouze díl prvni. Poslední svou sia( Filippov uveřejnil v páté 
knfžce VČdeckého Obzoni (1903); Jednali O tvQrči síle osob- 
nosti, tvoříc nové poradí Kilosohckých listů. 

Filippov, jenž netésil se nikdy pevnému zdravf, shořel v pravém 
smy»le toho slova následkem své horečné, neúnavné Činnosti, která 
ov^em musila zhoubné působiti na jeho slabé srdce a nejspiSe při* 
vedta ho ku katastroré. Jedenáctého <2-4) července zavřel se ve svém 
pokoji, hodlaje činiti jakési důležité lučební pokusy: z jitra dne 
následujícího našli ho mrtvého u pracovního stolu, který byl za- 
staven různými fysickými přístroji a preparáty. Téhož dne obdržely 
Pelrohradskú Védomosti a v předvečer kuské Vědomosti v Moskvě 
otevřený list, určený pro sirŠl veřejnost tohoto obsahu : "V časném 
Riiádi vyčetl jsem z Bucklea, Že vynálezce prachu učinil války 
méně krvavými. Od té doby pronásledovala mne mySIcnka o mož- 
nosti takého vynálezu, který by učinil vojny téméř nemožnými. 
Co nyni povím, muže se sice zdáti podivným, leč v skutku tyto 
dny jsem učinil objev, jehož praktické využití fakticky znemožni 
vojnu. Minim vynalezený mnou způsob nechat účinkovali vlny vý- 
buchu ve vzdálenosti, což soudě dle vyzkoušené methody jest 
možno třebas ve vzdálenosti tisíců kilometrů, takže účinek výbuchu 
v Petrohrade můžeme přenésti třebas až do Cařihradu. Způsob ten 
jest neobyčejně prostý a laciný. Ovšem vcdla-li by se vojna ve 
vzdálenosti naznačené, stala by se fakticky Šílenstvím a musila by 
zaniknouti. Podrobnosti uveřejním na podzim v pamětích .Akademie 
nauk. Pokusy konají so velmi pomalu pro nesmírné nebezpečí po- 
třebných látek, dílem silných traskavín, jako na př. NCl,, (třichlo' 
hstý azot), ditcm volmi Jedovatých. — Míchají Filippov.< 

Své tajemství vzals sebou do hrobu : snad jeho vynález byl 

uhým duševním poblouzením mozku, znaveného silnou prací; 

v každém případě svědči ouSlechtilé povaze svého původce. 

J. Mitó. 



ROZHLEDY. 



I. NOETICKÉ. 



F6« rrmaiiiak Cá«& 



n. 



Prai útÍĚkm tCritífcr Omi Mipin*: Potad «a%«fe >Mt 
DrvU ■ ifMt oUsks krililT httí sfcaiwaMi. - ObMh 



e niti. — biraHkM. 

T«(c tedy v empiriokríticistjdcčni predpokUulu zahmut>- jsou 
vlastně th předem kladeiM součástky: individua, okofi a \')-povídi. 
Vlastním východiskem dalších úvah Doetických jsou arci výpovědí, 
a indhrídua i součástky okolí jsou podmínky, či. jak Avetiahus Hká. 
<^t, předpoklady (Voraussetzungcn). výpověií. Kaidou hodnotu' 
{ňistiqtnou popisu, pokud jest kladena jako otisab r>^aké v^l-pnvSdí 
jinibo lidského individua, označuje £ (Erihhtuagli umg e). každou, 
hodnotu přístupnou popi&u, pokud i«t pfedpokUdéna Jako sou- . 
Částka našeho okolí, znáči pak ptsownou R (Reiz).*} Roznuntti £ 
<-£AVerte<) tndi se jednak v •charaktery, pokud totil indi- 
vidua néjaké £ závislé na R označuji bttie jako 'pt^tmaét nepH- 
Jcmně, pravdivé, nepravdň-é, známě* atd., a pak v elementy 
a komplexy elementů.*) pokud osnačujt Jistá £ jako •sdeoé;, 
modrá, sladké, hluboké, ton .4< atd. anebo jako •strom, zvuk, cukr, 
led. atd. 

Mysleme si na f^., ze v ziúumdě mé 1^-1 stnm n^aký R dKve 



£ «. Pk. 11 



1 Kfitifc d. r. E. L. dr. I» B. W«l*ip«g «r. la 
*) V KriL d. r. EtC (H, >tr. 1 7, 4M*), ^kd i «« ymtOi. 
. 407. t^ tow ifidW r «1— wiqr. liB^ltq ricaa^ « cfeMitMy: 
r*M«piff tu. !<. McUfal* £ |cn v mem^ « rfcirtttry. přidivi «iék tHdialj 
A Éiiii, lota TC TŠei ■ ajilaBky. 



Pr. Cád*: Roahledjt aMiieké. 



I!» 



vysazen, twžli denni hosl, mňj bližni M, mne navSlívíl. Když Aí 
ke mně pHjdc, zvolá: 'Nový strom.* Podle ičto výpovídi předpo- 
kládám, že hodnoty E mého bližního byly rozmnoženy o néiaké B, 
které odpovídá onomu k, jeŽ nulézám jako souíást svého okolí.') 
Z tohoto pnpsdu a podobných odvozuji si poučeni, že řada roz* 
Itčnýcb R jest podmínkou rozmanitých £, která předpokládám se 
zřetelem k jistému M, a nuopnk, že onano £ a( jakkoli, ale v po- 
dobném nějakOm smyslu jsou závislá na R.^) Ale závislost vzá- 
jemná mezi E & R, jak při bližsim uvažováni vidím, není bezpro- 
střední, nýbrž abych mohl ji klásti, jsem nucen klásti jistého M a 
k nému, speciální k jistým jeho soui^ástkám klásti ve vztah i R 
i E. Tyto součástky jsou konce sensitivních jeho nervů, scnsitivn! 
vlákna nervová a pak ostatní veškerá iást centrálná soustavy ner- 
vové, kterou nelze obecné přesněji vymeziti, ale která pravé také 
čini vztah mezi R & E možným, a kterou zahrnuje Avenarius ozna- 
čením >s>'£tem C*. Tak dostává potom pouíku: Všecka R jsou 
I podmínkou zminy ncjpr\c periferního zakončeni určitých nervu, 
dále nervů téch samých a posléze systému C jistého M, a K, které 
závisí prosiředeČnč na R, závisí bezprostředné na změnách Či -mo- 
diUkacich soustavy C< [>Schwankungen des Systems C* *)J. Jako 
v^k E nezávi&i přímo na R, tak také R není samotné, které vy- 
volává ony modítlkace systému C a zmSny v organismu M vůbec 
nutné předpokládané. Jest tu jeŠté jiný činitel, totiž potrava, kyslík ald., 
který způsobuje udržováni, po píipudé uníčováni živoucnoslí éi ví- 
tálnosU organismu onoho Aí a tedy také jeho systému C. Toho 
činitele označuje si .-avenarius S (SlofTwechsel) a tak dostává for- 
muli, že změny Či modifikace systému C závisí Či jsou funkci jednak 
R jednak S, jinak napsáno: /(R) a /(S) jsou podmínkami modifi- 
kací systému C. 



■) Kritik d. r. E. 1-. sir. I4-S3. 

■) Wellt»cgrtrr sir. 17. 

1 KnUk d. I. R. L, «r. tr, nn., if> an., 7S tin., II. sir. H n. Wclib«|trilT 
au. 18. Vunelt. r. w. PhlI. 18, itr. 41? n. — Pojem ••ytiemu C< vyloicn v Knt. 
d. r. E. L, itr. 36 nn. uklo: Piodpokláďáme-ll, íb te jitlč nnoUlví ecntrálnidi •!■- 
mentu formo vjeb (i. j. buník) jaksi funkcionilnč spojilo, a oxiuífme-li kaidou tako- 
vouto spojeninu jakolto •cen.tfilni irstsoi parciální*, jem souhrn těchto 
• csniiilnicli lysltoiá parciálních' — a Avuriariui n«opoii)i;í ttanoviii. kotik n jakí 
Jich i»uu dnibj — 10, 00 sva m >Sf stain<m C'> ; myiliino-li •>■ >sysiein C* jako orgán, 
rcsp. jako mlato^ jnt to onu tnbio, v němí se sbíhají tiícky konce nerrií aonsi- 
' Uviu«ti, na ntchi právi B Jrou baiprostíedné ,iiviBÍá, jakoí i konec norvA cantrl- 
fkiEálntcb (nototiek^eh v ifrijm «in.). 

tXSILk HVSL, ir. V„ i, 2. VM. I, bfdu. 8 



180 



FY. Čéda: 



AvSak /(/?) a /(S) jsou hodnoty navzájem sobS prolivné ; čim 
menši by byla hodnota /(ff) a iim vety /(S), tím vice by hrozilo 
systému C uničeni, ale i naopak; anebo i zřeteinčji řečeno: Člm 
vice buď f{R) nebo /(5) blížilo by se nule. anebo čím více by se 
proti druhé hodnotČ jedna z nich ztrácela, tím vStSl nebezpečenství 
jest, že systém C zanikne. Krátce rozdíl obou druhá zmén, obou 
•parciální systematických faktorů* to jest, jenž roz- 
hoduje o živoucnosti (•vtlalc Erhaltung*; anebo opaku systému C. 
Protož také .vitální zachováni- každého elementu formového (buňky) 
bude nejdokonalejší, jestliže pro nij by plattlo 

/•(ff> = -/(S) 

a pro vitální zachováni nejduhonalcjši jednotlivých parciálních sy- 
stémů dostaneme obdobné podmínky: 

f{R,) = -f\SJ 
nR.)=z-/(S,) 
/(ffj = -/($,) 

čili pro úhrn parciálních systémů, l. j. pro systém C: 

r/(/ř) = -A/(S) 
jinak psáno: 

£/(/?) + £fiS) = 

Nazveme-li jednu stranu léto rovnice -vitální diferenci*, a onu 
vitalnf hodnotu zachováni sysicmu C. která jest myslitelná jako 
největší vůbec, nazveme-li ^vitální maximum zachování* ((vitalc 
Hrhaltungsmaximum*), dospíváme k poučce, že jest si mysliti systém i 
ve vitálním maximu jeho zachování, jestliže jeho parciální systema- 
tické faktory protivné jsou sí rovny.') 

Vyakytne-lí so případ uvedený za splněné podmínky, mizna- 
čené formulí svrchu symbolisovanou, máme pKpad »kltdu s>'Siemu C* 
(Systcmruhe); nastane-li nájaké ^vzdálení se* od vitálního Rt&xima, 
lakžc /ÍK)+/(S)^0, dochází ke kolísáni či modifikacím 
(■Schwankungcn*) systému.^ Jestliže jest vitální diference vétšI 
než nula, nalézá se systém C v positivné rostoucím kolísáni 
čilí myslíme si jej v umenšovánl (Vermindening) jeho vitální 
hodnoty zachováni, pakli jest menši než nula, nalézá se sysicm ten 



') Kritllc d. t. E. I,. Ur. 70 n. 
*) Kritik d. r. E. t., «tr. 72 tui. 



RoihteJy no«ti<k<. 



lat 



'v negatlvnS přibývAjfcIm kolísán!, a mysltme si jej v hájeni Si 
utvrzováni vitální Jeho liodnoty. System C má v^lt neustále snahu 
udržeti se anebo dospčti k maximu vitálnímu, a proto ocÍtnc-li se 

EV onom ■'kolísáni*, dostaví se da1§! zmČna v ném, kterou hiedi se 
pribltŽiti zase k svému maximu zachováni. Každou p.ik prctipokli* 
lanou řadu zm£n, která značí úplná utvTzeni za umenSeni vitální 
hodnoty systému C, oznaiuje Avenahus Jako nezávislou 
radu vitální anebo jen řadu vitální (kat exochen).') Tato 
řada jeví se ve třech oddílech; požíteíním flnitialabschnítt), jenž 
lačiná vltálni diferencí, středním (Medialabschnitt), který zahrnuje 

''zmény pHvozi^lci odstrančni direrence, a konečném (Finalabschnitt), 
který dospivá k úplnému zrušeni diference.") 

Aby další stopování vitální řady si zjednodušil, snaží se vy- 
brati za předmél analysy své •základní případ- (Fundumental- 
fall), t. j. pochod zmČny v systému C (resp. v některém parciálním 
Bystomu centrálním), jenŽ by (u individua ve veku dospíváni se 

''nalézajícího) počínal stejnomérným rozmnožováním potravy 
(jakožto vitální diferencí), po nímž následovalo by stejnomémé 
^zmnožování práce (jakožto rulení vitální diference).') Předpo- 
kládanému stejnomcrnému či navyklému rozmnožení 
potravy (•^etchmássige< Či >einget)bte- Si tgewďhntc Ernahrungs- 
vermehrung), říká Avenarius moment IJ, stcjnomémčmu či ob- 

^vyklému rozmnožení práce pak komomentr. Za těchto pred- 
lokladú máme na mysli neustále vitální radu prvního 
rádu; jsou však také vitální řady vyšších řádů*), a ty 
označuje především variace práce či varíovaný komoment r. 
Jenž má v zápéti vluitnl diferenci vyššího řádu. Zmény, které 
v systému C dostavují se následkem vaiiovaného komomcntu r, 
jsou hlavné dvojího druhu ; jedny — endosystcmatické 

tzmény — odbudou se v systému C samém, takže od pozorovatele 
druhého nejsou zpozorovány, druhé — ektosystematické — 
jedeny jsou ze systému C motorickými vlákny a m^i v zápétí 

líprtiyby svalfl atd., a jsou 1 Jiným lidem patrné.*) 

Jako íady vitíUní jsou nižších a vyšších řádů, iak i systémy C. 
Vždyť jíž vlastní kaídý parciální systém jest v pravdé systém vyJíího 
řádu, ponévftdž skládá se ze složek prvků, a systém C zase jest 



'] TaiB(«i t., *ir. rs nn. 
*) Tuntéí ],, str. 8S nn. 
■) Tamta I., atr. 91 nn. 
*1 TunUž str. ICO na. 
<) TunUl itr. 113 bil 



'18S 



Fr. Čada; 



řftdu vyššilio než parciální systémy, jejichž jesl syslemem. A 
možno mluviti o systémech C vyáSího a nejvyššího rádu, klér 
ledy=:J&C. Nejdůležitější z nich jsou systémy, jejichž elemen^ či 
díly jsou lidská individua, tvořící (menSí nebovčtši) společnost, 
a ty Avenarius nazývá kongregálnfmi systémy (a ovšem 
zase jsou rozličného řádu, dále poutívní a ncgatívni kongregálni 
8oustav>- atd.).') 

To jest v jádře, co odpověděl Avenarius k prvni otázce, kterou 
si (Kritika čisič zkušenosti* učinila,*) totiž: v jakém smyslu a roz- 
sáhu vůbec mohou součástky našeho okolí pokládány býti za před- 
poklady zkui^nosti. Tresf jeho výkladil, rekapitulovaná jedinou 
včtou ke konci I. ditu velkého spisu jeho, zní, ze, jestliže vilbcc 
součástky okolí považuji sezs předpoklady zkušenosti, mohou 
za nč býti kladeny jen ve smyslu podmínek částečných 
(Komplemcntárbedingungen). Druhá otázka jeho •Kritiky čisté zku- 
šenosti* — a tou počíná druhý dJl spisu — jest: v jakém smyslu 
a rozsahu mohou vypovídané hodno^ vfibec býti pokládány za 
zkušenost? To znamená jinými slovy považovati zkušenost za speci- 
ální pfipad hodnot E a určiti tedy ona E, která k ončm nezávislým 
řadám vitálním náležejí jako závislá a takovým způsobem skládají 
závislé rady vitální rozličných stupi^íi či řádů. Avenarius 
stanoví si nejprve jako (Závislé hodnoty základní* (ab- 
háfigige (jrundwerte) celkem 7 skupin, a každou takovou skupinu 
chce přiřaditi příslušnému znaku kolísáni (Schwankungsmerkmal).') 
K základnfm tčm hodnotám nííježí: 

1. Tak řečené poČitky či podle Avenařia přesněji: výpovědi 
o tlaku, teplotě, chuti, Čichu, sluchu, zřeni, a tylo výpovědi při- 
řaditi jest některé z myslitelných forem kolísáni (Schwankungs- 
formen). 

2. Všecky výpovědi o sile čí slabosti, králce o intensitč, a t)to 
výpovědi k velikosti kolísání jest přiřaditi. 

3. VSecky výpovédi týkající se účinnosti dojmu či >alektivn{ 
charakteristiky* jistého £, a ty závisejí na relevanci (po připadá 
iřrelevunci) kolísáni (Schwankunjjsrelevanz). 

4. Všecky výpovědi o libosti nebo nelibostí, slasti, strasti, a 



•) Siř. 153 nn. 

') T«mta 1., 8ir. 25. 

*) Tyto •maky koli«ánÍi vyíU Avenaríui Jli t I., atr. 73 n. « Jkm núlc- 
dujidi form*, v«IÍko»l, tel«vitiice, tmSr, iiavyklott (SehwankungtBCublbtit 6iU Eiar- 
dUl), odcliylka svyklotiU (Sohu-iokungUruiiicxcroition). ilánkoviiu (S«h»-«nlnia 
iTltkuUtlun). 



ftoshled)- Doeiioká. 



133 



tuto slránku (*arfelttionat<) nijakého E mánie za z&víslou na 
s m i r u kolísáni. 

S. Viecky stránky, které při (pitném kladu nijakého E ozna- 
íuji Jeho roznos t(*Hcterolc« = 'negaUvcs IdentiaN) anebo lož- 
no8t <>Tauiote* = positivcs Idential; a pH tom prcdpoklódati Jest, 
že >identlal4 onoho E závisí na odchylce (nebo jejím opaku) v na- 
vykto&tl koHsáni (Schwankungstranscxercilion). 

t>. Všecky výpovědi, které označuji skuteínost, jistotu, známost 
{nebo Jich opaky, aneb jak Avenarius mluví: >Exístenzial*, i-Se- 
kuraJ< a rNotnl*. úhrnní: •Fidentiali) a lidc-ntiat jislího E máme 
pokaždé i:a závislý na vél^i menží v>-cvi^enosti íi navyklosti ko- 
lisinl (SchwankungsgctJbtheit, ExercitaL) 

7. VSecky výpovědi o spccilickém formálním odlišování a prac- 
valenci (Abhebung) jedné hodnoty E od jiných hodnot,') při icmž 
máme za, to, ze tento *praevalenciAI< hodnoty E sávisi na Článko- 
vání kolísání (Schwankungsarttkulation). iPoknůoTini.) 



IH. Z FILOSOFIE PŘÍRODNÍ. 



O vitalismu. 
Napili Dr. Em. R&dl. 

1. Střídáni smtSríS v biologii. 

Hledlme-li na denní práci védy, na otázky, které dnes odbor- 

liky z^tmaji, na nové, velké, malé i nejmenSi objevy, na spory 

badatelů a vůbec na vhe, iim véda dnes žije, zdá se nám, Jakoby 

rosře^ni loho, co dnes nás zajímá, ui bylo tim pravým rozřeSenfm 

vídeckých otázek, jakoby to a jen to jisté nás přivedlo vý§ a dál, 

nai by se naSi nástupci postaviti mohli, aby zase oni jeáté výš a 

dál s« dostali, jakoby na^e práce vSdecká byla suivbou jakous 

kDbrovskou, která stále roste a poroste do nekonečna. V tom smyslu 

^přirovnávají se odbornici k délníkům, kteří nacházejí úlohy už roz> 

délené, a v tom smyslu velká vétSina jich pracuje, vyřizujíce svojí 

vidu jako úřad ; vSudc okolo sebe můžeme toto zúřadnéni, zorga- 

nisovinl vidy pozorovat: nejen že Jsou odbornici považováni a 



*} Ni fi. joXo když hodnota £ nid jinými se »po*xná«i> ea práco korckio- 
rovy, jfiit (posonaje, ie níjiki %-ytiitěnG iloro odlišujo » od obyiijncho spůtobu 
pMoi. (Krilik d. r. &. II., tir. 51.) 



134 



Dt. ta. RUI: 



ustanovováni za vědecké jakés úředníky, nýbrž vědecké úkoly se 
rozděluji dle určitého plánu na mnoho spolupracovníků, ustanovují 
se vědecké výpravy a vypisuji se ceny na řešení určitých vědeckých 
otázek. 

Vedle tohoto denního chodu a také v něm samém vidíme však 
ještě jinou, rovněž vědeckou Činnosl. které se vůbec nká směr vě- 
decký nebo filosofie, všeobecné názory atp.; mluví se o danvinismUj; 
o materialismu, o maihematíckém směru ve fysice a o jiných filo- 
sofiích, které vládly anebo vládnou tu ve vSlŠim, tam v menSfm 
rozsahu ve vědeckých oborech. Pro védu samu mají tyto směry 
podobný asi v-ý^nam, jako směry pro politiku: také v této rozc 
znáváme denní politický život, fakta politická, chcete-lj, a >pr«3védJ 
čem'* všelijaká, Jako v politice, i ve vědé ge směry Časem střídají, 
a také o vědě platí, že směry ty ani ne tak pro svoji obsahovou 
nesprávnost, jako splSe proto Zi^dou, že zmizel inleres o nČ, it 
vyjdou, abych se triviální vyjádHl, z mody. Ne každý by souhlasil, 
kdybych uvedl příklady z nejnovéjši doby: ale přehlížíme- li dějiny 
vědy, nic tak zřetelné nebije do oč!, jako toio faktum, totiž, že 
žádná vědecká filosotie nebyla opuštěna pro věcné důvody, kterě 
proti ni byly uvedeny, nýbrž pro jiné příčiny. 

Tak na pr, bylo jednou ze základních nauk Aristotelových, 
íe embryonální vývoj děje se cpigeneticky, t. j. že živočich vyvíjeje 
se z vajíčka, bere na sebe nové a nové tvary. Dcscartcm, 
Leibnizem a jejich biologickými přívrženci byl tento názor od- 
mítnut a místo nčho zavedena Ihcorie t. zv. evoluční, t. j. že při 
vývoji živočicha nevznikají nové formy, nýbrž ic zárodek a do- 
spělý organism jsou tatáž furma, jednou zavinutá, podruhé však 
rozs-inutú, Ale laio nauka, ačkoli velmi dlouho trvala, přece byla 
na konci 18. u na začátku 19. století znovu vytlačena naukou zase 
epigenclickou, která byla v třicátých, čtyřicátých letech 19. století 
za neochvějnou pokládána. Ale ku konci téhož století už zase ne-lt 
%'§eobecné, tož velice byla rozšířena vira v evolučm' zpiJsob vývoje 
(We ís m a n n e m), a dnes už zase >neochvčjnč< věříme v epi- 
genesis. 

Jestliže však takováto střídání ve směrech biologických dají 
&e historicky zjistiti, jest to možné, aby na př. aristotelovská epi- 
genesis byla bývala z vnitřních důvodů, z přesvědčení o jeji ne- 
správnosti opuštěna? Pak by to přesvědčeni bylo bývalo jistě po 
vš«chnu následující dobu svého významu nepozbylo, fíikává se, že 
nově objevená lakta ^'yvráti starý směr, ale odkud pak to střídání, 
když fakta se nemění ? Malpighi objevit zcela správná fakta, kte- 



Koiblcdy > moKon* pnrodni. 



136 



rýmí aristotelovskou eptgencsis \'yvracel; také z ifcch íakt, která 
proti vítězné evoluční thcorii pozdSji C. F. WolfT uvedl, velmi 
mnohá jsou správná u dokonce už jsou správná Takta, která na 
začátku \\i. století přinesli němečtí embryologové nu podporu epi- 
genesis, a prcťc Weismann bránil evoluční theorie & také on 
pro ni uvádčl nová fakta atd. 

Úvahy o tomto kolísáni theorií vídeckých Jsou s to. aby vzbu- 
dily pesimistický názor o významu fakt t theorií vědeckých, pokud 
se netýkají přímo praktického života, názor totiž, že do véeho pouze 
Iheoretického snaženi vědeckého nic není, když práce taková tw- 
vykazuje pokroku, nýbrž pouze střídání míněni, dnes do nebe vy* 
mlčených, zítra zatracovaných. 

JÍ3lS však není takový pesimism správný, třebas ml\ — 
také 41 nás — hojně přívrženců ; a jako se pro nčj uvádějí důvody 
z dějin biologie, tak zase, myslím, dějiny biologie správněji pocho- 
pené pesimism tento dovedou vyvrátiti . Jest ovSem pravda, co 
o střídání a kolísání smČríl vědeckých pověděno, ale jest také pravda. 
Že v lomto kolisánt a v těchto míněních neprávem by se hledal 
obsah dějin vědeckých; jestliže kolísaní, jest to jistě kolísáni okolo 
něčeho pevného, jsou to nedosti správné n tu vtec, tam méně 
jednostranné pokusy o formulování něčeho správného, nejen na čas 
správného, ale opravdu objektivního. Epigcncttcké a evolucionistické 
Ihcoric nejsou jen plané mluvení — už faktum, že se oba směry 
tak houževnatě drží, ukazuje. Že tu něco jest, co oběma siouži za 
podklad, £o tedy i tyto iheorie mají jakous objektivní platnost- 

2. Poměr vitalismu k jiným smérňm. 

Chci v tomto článku jednali o jednom takovém směru bio- 
logtckěm, který (:iké dožil se toho osudu, že brzo byl všeobecně 
vynášen, brzo všeobecně zatracován, a to několikrát za sebou, 
o v i t u 1 i 9 m u. V článku o V. Rouxovi') uvedl jsem již, jak 
v biologií dnes panice směr mechanický, a srovnával jsem s nim 
CuvIcriSv směr formalistický. Bylo by vílbec možno rozezná- 
vati tri hlavní smérj* v biologii, pokud totiž v dějinách léto vědy 
do% včlŠiho významu, totíž formalistický (morfologický nebo lo- 
gický) a empirický, který zase jesl buif mechanický nebo vilalt- 
stický. Krátká věcná a historická charakteristika každého z těchto 
směrů bude Čtenáři dobrým úvodem k výkladu o vitallsmu. 

Směr morfologický jest poměrně nejsnáze pochopili, neboť, 
ačkoli dnes v biologii ani jednoho zástupce nemá, jest tento způsob 



■) C«sk* Myil lOOS. 



136 



Dr. Em. Rádi: 



mySkni velmi přesní vypísiován v maliiematice a z v«Iitcé části 
1 ve lysice. Uvažujíce na pr. v geometrii o néjakčm útvaru, po- 
kládáme jeho elementy za uk nn sobč závislé, že, měníme-lí jeden, 
mcní se dle určitých zákoníi vSechny ostatní ; elementy loho útvaru 
tvoM dohromndy J e d n o t u pwné a zákonilč spojenou. V biologii 
tento smjir znamená předpokládati. Že organism i svou stavbou 
i svými úkony iivotními tvoří celek, nebo, jak druhdy se vyjadřo- 
vali, že jest stavěn dle jednotného planu, a všechny jeho elemcnlj' 
(t. j. orgány, Části orgánů, fysiologické, psychologické i jiné úkony) 
souvisejí tak pevně u zákonilč dohromady, že jedním elementem 
všechny ostatní jsou do jisté míry určovány a naopak. Na př. tvar 
ssavči stoličky souvisí lak ^^ákoníté se stavbou a úkony ostatního 
t21a, že možno ■/. podobnosti dvou stoliček souditi o podobnosti 
celých zvírat, anebo : zastaví-ti jedna ledvina svoji činnost, pracuje 
druhá intensivněji, tak že rovnováha (jednota) funkce zfislává za- 
chována. Logickým jsem nazval tento směr proto, že ze vŠecli 
smírů nejvíce pracuje s abstrakcí, s pojmy; přírodní zjevy maj( 
proň pouze potud význam, pokud může z nich učiniti znaky ně- 
jakého pojmu; na pf. lormalístického, logisujfcího botanika méni 
zajímá tato rostlina, tyto její listy, kvéty, buňky atd., nýbrž hlavně 
poměr, v jakém k sobě listy, květy, buíiky, atd. stoji; ten botanik 
hlavně bude vymýileli mathematícké zákony postaveni listfl, bude 
přemýšleti o souměrnosti rostliny, bude hledal cquivalentni úkony atp. 
vesměs vČci, klcrč nejsou ve skutečností, nýbrž pouze v pojmu. 

V biologií kvetl tento abstraktní směr ku konci 18. a na za- 
čátku ly. století; zvláště francouzští morfologové té doby{Cuvíer, 
Geoffroy St. HiUire, A. L. de Jussieu a P. Dccandolle) 
jej v theoríl i praxi velice zdokonalili. Princip, z kterého vycházeli, 
jmenovali rňzní: Cuvier mluvil o korelaci Orgánťi. Geoffroy 
o jednotě plánu, dle nfhož jest tvorstvo stavěno, Jussíeu o nad- 
řazenosti a podřazenosii znnků rostlinných, Decandolle o sy- 
metrii těla rostlinného. 

Formalistický směr byl v biologii zatlačen směrem mecha- 
nickým a vitalistickým. Obo tyto smíry mají mnoho společného 
a v dějinách biologie nabyly daleko věi§!ho významu neí směr 
formalisiický. Ani mechanístu oni vítalislu nezajímá poměr mezi 
různými přírodními zjevy, t. j. len abslrakiní pojem. kter>' dosta- 
neme, když dvě přírodniny srovnáváme vzhledem k nějaké společné 
jejich vlastnosti, nýbrž oba, i vttalísm i mechanísm zi^ímaji se 
hlavně o děj, o to, jak z jedněch zjevů druhé vznikají. Upoiornil 
jsem v referáte o Roux-oví (mechanistovi) na to, jak stále akcen- 



I 




tl»ihl«ly s Alosofl* pítrodni. 



lar 



tule ái} a •příčiny díjA*; podobné mluví O. Bůtschli ve své 
predná&ce, ve kterc brání mechanický směr proti vltalislickčmu,') 
pouze o 'Zákonitosti dČjQ- (GeschehensgesctzlichkcilV Ale i vitalisia 
H- Drlesch stále jen dÓje má na myslí, tak velíce, že by nej- 
radéji z celé biologie udělal nauku o vzniku a vývoji tvorstva, 
jakous vSíobecnou ombryologií. 

Naproti abstraktnímu smíru morfolofpckému jest mechaniclcý 
a vitalíslický smďr více empirický, nebof jej zajímá více véc, ma- 
leríál, méné pojem, jest více smyslný než rozumový a jak jinak 
by M ta véc dala vyjádřiti. 

M se na př. čtenář všimne, jak zndka dnes lze dočísti se 
v biologických studiích reieni otázky, co jest podstatou toho 
onoho Ejevu. Nikoliv po podstatě (smyslu, významu) piá se dnes 
biolog, nýbrž po přič t ně, ne co jest podstatou života, rostliny 
(naproti zvířeti na př.), podstatou rozdílu pohlaví ttp,, nýbrž co 
způsobuje Život (jak vznikl a vzniká), co bylo pnčinou rozlišeni 
rostlin a zvířat, odkud povstalo dvojí pohlaví atd. Málo co charakte- 
rísuje lak dnešní směry v biologii, jako toto faktum, že se nikdo 
skoro neptá po podstaiií zjevů. Srovnejte to na př. s fysikou : fysik 
přemýšlí, coJe.<>t podstatou elektřiny, rozdílu kladné a záporné atp. 
Fysik bude hledět svoji iheorii vystihnout, proč jsou jen dví elek- 
třiny (budiž mi toio krátkě rčení dovoleno) a proč ne tři — ze- 
ptejte se núkterého biologa, proč jsou jen dvě pohlaví a ne tři, 
a la otázka mu bude tak absurdní, že si o vaiich duševních schop- 
nostech udělá nanejvýš nelichotivý úsudek. 

Oba směry, Jak mechanický tak vitalistický vycházejí dále 
z r>'siologie, z nauky o úkonech organismu Juko základního faktu, 
kdežto morfologové uváděli biulot^ické zjevy na tvar organismu. 
Taká toto faktum jest velmi důležité a pro celý směr biologickiho 
myileni v ]i), století velmi význačné. Triviální přiklad věc objasni : 
žirafa má dlouhý krk a živi se listím vyiSích stromQv. Co jest pří- 
Čina II cn následek? ^ije žirafa tak, jak žije, protože má lakovu 
tělo, anebo má naopak takové télo ná&lcdkem svého života? 

(rtokonfeni.i 



') O. BUtschli, .Utchunismut und Vitaliímus, Ltiptig IVOI. 



LITERATURA. 



Arno-it M. TichÝ<LÍdče, Nad Bahno. Nákladem vlastnim. Prtht- 
Tienáin 1903. St/.' 124. 

•Co jímeř — Proí jíme? - Co se s nimi B«ne?« Tjto oiáíkyl 
siftly se takorka podmínkou mého bytí. Stokráte Jsem jit chtfl učiniti 
konec všemu, ale touha po dokonalém poznáni dovedlo mne vidy za- 
drietl a rozplamcnill k chorobné ukoika vášni, ktciá mne nutila k vyu* 
valému útoku na hindby líctito zaJiad. Vrhl ji«m u na r&zn^ cesty 
k jich lušlini a po dlouhotrvající ra lápa^ stál jsem tttt tam, kde jsem 
byt na počátku. Teprve v poslední dobí. kdy zouraistvi dostupovalo svého 
vrcholu, podai^ilo se ml ia součinnosti nového vídeckého objevu přijíti na 
pravou cestu. — ■ Víříme auktorovi úplní, že podaHlo 8c mu uspokojitij 
svou vlastni louhu zvtdaci, ale 2ádámc, aby víMI také nám, ic jeho' 
uspokojení není uspokojenim našínn. Ant způsob ani obsah jeho sptiu není 
G to vzbudili v nás díivtru. 

Rozřešeni záhad fHosoRckých je podáno v rámd díje, kterým vtnik 
jejich je dosti pla!il:cky znúzornfn; nelze uphti auktoiwl vypravoTacii 
talent. Z ůijt toho také vycítíme jistou náladu, která nám činí pocAo*^ 
piiclným. Jak jjsié myšlenky mohly nn aukiora, jcní je hrdinou děje, míti 
phsvfdavy, neodolatelný vliv. Snad také teto naladí nikdo podlehne při 
Člení, avJak pro fHosoflcký výtnam názorů, na ní£ {^odmluva nafti zvída- 
vost napjala, jeti celý len aparát z dílny básnické vypAjíený bez ceny. 
Vypravuje se nám, jak aukior, srvid lékař, rozpadlý dávno s u£«ním cír- 
kevním, se zamiloval do prostoduché divky, jak míU býti svatba. pFed 
niií ovšem bylo se podrobili všelikým oUodiím, mezi jiným i iíti ke 
zporídi. ťfi té phleiiioiiti snoubenec dostal se do sporu s knízem, Jenl 
mu odepřel rozřešeni, svudba odroči:na a ubohá xboiní vířici Ema se 
zbláznila. Kníz v horlivosti Hvého úladu podjal se práce neznabotního 
tenicliB pHvésti na jinou cestu, a tím nabyl auktor vhodné příležitosti, aby 
ve výmíní nátorů tíchto mužů, kteří mimochodem řečeno se spřátelili, 
postavil proti sobí v celé přikrosti dva rfizné. zcela odporní názory na 
svít, křetlanxko-kaiúlický » jeho divy a zázraky a dogmaty příčídmi se 
rozumu a, řeknu prozatím, monisticko-pantlteislický se silnou dávkou 
mystldsmu. \'ýména náiorů vede viak k opačnému výsledku, nct jaký 
rtbaýšlcl knís. Auktor krok es krokem loivíji své učení, * knéi zviklá se 



UUrtUtra. 



t» 



ve svč vitt tak dalece, te u£iní zivislýtn sroje definitivní oJvnicení s« oJ 
ni na tom, podah'-li k Jeho phteli-oilpůrci uxdrsviti iilenou Binu. Slyime 
roímluvu: -Ji sám chci |i vylíčiti, roiumiS-. — »NerouheJ se, byl by to 
uzrak. Toliko Krisius dovedl jediným slovem uEdrariii chorélio, a ty bys 
chiil ujintli (otéiř« — >Ne«mysl! Jaký pak tittůki Qudc to čistí psy- 
chicko vědecký úkiu podmaitfni duie. Takový tizrak niúie učiníb každý 
druhý človik, který má nezvratné pre*védčení o tvé tile, My«l|}, ié 
Kristus činit avé lizraky jinak? Kdybychom nebyli jii mařeni, t«dy bycb 
ti řekl, kdo byl Kristus. Odhalil bych ti celou jeho boiskou vín^cnost, 
o mí nemáte ani potuchy.* ~ "Ty íc bys odhahl Krisu vincšcnéboí — 
Ty. který jsi potup.ií zašlapal Boha, kterému nám poručil slouiiti, ktei^ 
Jsi tekl, ít bfih ncstvoHl svil — ty chceš dokázati, le vidii v Kristu 
Boha ? . . . Nuie, uclň tok, a JÁ ti odpustím vie, na vit zapomenu , . . 
Nyní vitn, it nejsi tak hluboko kleslý. Ty víhi a ctii Krista a to před 
IváH Všemohoucího poslai^i • 

Na druhý den auktor ptipnivujc se ke srč úloze: tAno! dnes mám 
dokázali Tvé Božství. Unis mám lici, ie, ač jsi človik, jsi prcce BSh, 
ale jen člorfk. Ty velikáne Naiareiský, ty Silo Ccdronu! Ptopiíjč mi 
svoji odhodlanost, svoji výmluvnost, kterou Jsi poráiel a zahanboval 
rarizeje. • 

Hyni níkteré citáty z výkladu o bohu Kristu: sir. SO. Kaidý ilovtk 
t<st Bobem, jest Silou, Tamíc: Kristus byl dokonalým obrazem bolstvi, 
onoho boisivi, které já uináťám, to jest kolosálního, silného Nic ! Str. 70. Vis, 
příieli, proč Ňti za Kristem opouiítějícc vše? Kristus je podíidil n'oji suf^tirnť 
silou roxkaznosli své. On vídíl » byt pFesvédčen, Íc. oČ bude ládali, 
bude vyplníno. Bylo to tebevídomi, byU to Sila. I ty mCicš býti takto 
silným, ale musii iňedevSim poznati sebe tama, pak musíš mít nezvratné 
pí«svCdieni, le ti je dána Síla, která podmaní každou dui), a naposled 
Qcsmii pochybovati o své duševní nczdolností . . . Kaídý ilortk jest 
obalem psychického atomu, který nás činí pHkle rozdílnými od ostatního 
tvorstva, Činí nás bohy! 

A tcJ účin toho všeho na kníM: *L'zdrav ty, který toto hláaái, svoji 
Emu. učiň jasno v její duii, Póru!, aby se tento mramorový globus 
vznesl do vzduchu, a pak ti urjíim. pak budu sám hlásali, te človéM jest 
Bůh, a Kristus 1« byl vlovik! Ui^fi tak. vola] rozčilenč, kouleje divoce 
očima — a Já nazvu Krista lhářem, Jň ho bez bázni potupím, já bo 
■trhnu 8 křiit a budu se posmívali jeho marné snaze namluviti nám, iv 
Jeti bflh* . . . 

To se rozumí, ie auktor globus zvedne — to je maličkost — ukový 
experiment a te uzdraví Rmu, pH četní všechno pékn^ vysvéiti a zná* 
somi výkresem jako doktoři magie své koutky. Na to následuje ekstatícké 
vznišcni, v nimi rozprorokovaný auktor vykládá svou morálku, z jejíchi 
vél uvádim: Víra vychovává lotry a nevíra blbce (98). Výhradní vtdomí 
lídskoati redc k dobru ■ chrání před zlrm. Nemáme viru v sebe, neznáme 
sebe, neznáme pravého ttohn, a to jest pravá pHčina všeobecného mravního 
úpadku. .^1 budou všichni lidé vířiti v Doha, o kterém jtcm lobí mluvil, 
pak — pak budou umí bohové, a svil bude nebem (101) atd. To ostatní 
te domysli, a čtenář ui se dovtípí, te názor auktorom propagovaný Je 
mystický, a ie ta součinnost vídeckého objevu, o níž řekl v předmluvy. 



140 



Uwraluta. 



i« jej tivedla na prnvoti cestu, jest ritts « $«<Kni ttroulku inteligentní!} 
a ralinovanfjŇich spintíslA. Ki. 




i 

..4 



no 

i 



Kudolf Ne uhíifer: Úvod do psyohologie dítěte. (Caiové otázh 
a roxpravy pae<lug[>f;ickč .iv.iz. 5). St>js& >I)ňiictvi KoiiKnikélio* či>. 
v Praze 1903. str. 72. 

Spisovatel konal lani o sicjiiojiitennéin iheiiiatč {rrctná^ku v kron* 
fiiíkčm spolku »LJbu^''« d povíbuicn byi itújiTiem. -. jakým hýly před- 
nášky ji-lio ílwiováuy. I chtěJG claii Cťf-kým ítenánnr vhodný ůvml <lo 
sliulia pnyehokif^ie ilitéte, (irlhodlal se iiiuprdcovati a r<KÍ>irilí prvutni >vé 
výkla<i)'. Tak vznikla praví uvedená kniha, ve které jedni se o idkUwlnich 
včdosldvných otáikách psychologie iliičtc. Stanoví si nejprve pojem psycho- 
logie diléle, její rcixlnilěni. pře.cháii pak k ůvaxe n melhnttách, synlematici;, 
Jakož i I) cílech a hodnoti této nauky psycliologieké a uiavirá >pi« toť 
htolcni |io pritci v lonito oboru jak v Evro|)é, tak v Aiucrice í speciálně také 
u i)3& vykonané 

Kniha psána je^i instruktivné i <^naži ^ co moiná iH-JMfšÍimi kruhu 
inteligence jiríMuimč načrlnuiiii jak stav nčklerý-ch oláick f])omých, '^'^^ 
předeviini v>ecl-y liúlc^itěiíi botly metiioilnlosie léto mlaité jeilé vétv^H 
nauky psyclio!oí;ickc. fri M4áleno4lÍ pAsobtilČ spis^n atelova oA vítiícŠ^ 
Etřťdisk včdnicli imchopilcliiO jest. íe veliká ěáí. pr3n)e:iii nebyla mu primn 
iln<,iupiia: r. tčžc pnčiny a pak uti k vůli člcnařslvu ívému ina nejradčjý 
zřeni jen k ná'<irúiii v ik>>naci tilcratuřc m. oIj}cvívÍ):iI. Ve wčdoiiiiio^it 
s jakou uvádi pu kaiik'. odktxl tu ii onti véttoniost čerpal, uiel však auktof 
tuším, příliš daleko: ustavičné citováni ^avíAuje zjev ne pr&vř přijemnj 
při četbě, že se s nčklerytní jinči>>' sctka^dme téměř oh Mránicti. Spcciáiné 
pokud referenta sama se týká, byla by posiačÍl!>. myslíii. ůpinč poršcchn^H 
jen nějaká {Kuiiánika v preilntlttvé. ^| 

Pro {loniěiy naic nejviiaiiěj>Ím (loplnénín- uvcdcnélw spUu byla by 
důkladná bibliografie ěe^ké literatury k psychologií dílélc se oduášejíci. 
a tu. jak K pntéšenini ^lovidámc se na konci anihy, ^:ávč aulctor cl. 
se nveřcjnitt. C. 

Walt Whitman: Vyhlídky demokracie. Pfcl. V. A. Jung. -(Hi 
zek a nazorCt* svnxek Vlil. Sákladent J. I^aichicra na Král. Vinohr 
dech 19U3. 

Tři hlavni studíc zařazené Ao přitntnného svazku j«ou z části obrannýi 
konH-ntárem básnického díla Walt Whitmanova; icvruhným iheoretický^ 
výkladem jeho smělého uměleckého miěni. jeiič itélenněn hlavni vcrůivo 
kniltou >Leavei oí gra.tst. narntil v padesátých lélccb v Anwrice naúporc 
odpor obecenstva. Iilerái&. kritiků, Jeslliíe v siudíich >Moje kníh^ 
ajá« a >l*oohlédnuti se iiaipét na vlastní cestu* vystupuje 
Icnio drfensivni Ion v pni>K''li. a stojidi tu liá-iníeká iiidivtdualila >pěv 
panlhci^inii a <leni(ikraciea[ jukn osa, kulem niě otáčí se es t h eticko- mora I ia 
tli výklad, piiHunuje Walt Whitman v nejdcHÍ a ucj význam něj ši Si 
slati tVyhlidky demokracie* svoji věc do poxadi a povtitáši 
k TŠcobecnénui výkladu, objímajícímu široké knihy myšletií a ííli an 

''M\o, í stává se lilo.utfickýiu mluvčím společciiskébo a mravnllto aiucr 
lU. 




UUvalvroi. 



141 



V íedťs&týcli lél«cli — »\'yhli(Ik> drmolmcifc jm>ii iisány r. 1868 — 

My Evropa upukoviiU u sUk jcitč flilmlUvé ůsiulky Dickíiisovy o Aitif- 

Iřícc, krty ponorovalHť lak t>ysiři jakii krjiik Sydney Siiiilh nrflovrilli (lo- 

Irhopili. ác !>y iiíkilti se 7:Í)HK-m mohl prcíisti americkou knihu, kily rm- 

f jiíŤcný Círlylo v píikrán pamfldv »rn)i»lnii Nia)[aix>«i — a \nk\ iiciiiilo- 

L9.rdnť lininl hůl nad ItodiiuUxi Ameriky pro iiiK-lckluálnl a mravní rozvoj 

|člfw4íeitstva, byly \VhÍiniai»ovy naiUcnč a ofuimisitckč včŠtby velikou od- 

t-alioti. právť jakou o dcsitilcli drive bjly jeho verše "tavějiri se rki prikrěhn 

]>m4ikladii v*; tchdcjši tranijtitamické p"C»ii. Snuéa»mei WhiiniiiHoti 

I v Evropě i v Amerlw pochylxivali. ie \n- poliiická rriieni, oáiiiilolwsiw- 

|iL'if«ké iitvary. finaiični ^kiipetiMvi. s|K»lcíeii>kč iortny skladajiti (éleso 

.Spojcnjích Sliiiíi Scvcroamerickýťh |mi vAlce Oiroekc mohly býti podinín- 

jkatni i nic lek lila lni sanioslainosti, umělecké a véilecké kulliiry. Věřilo le, 

l^c amcrickii demokracie, antcrická prAtnómosl. americká praktická účtť 

i)o«t JKOit schopny vylvoHti orpinirky HvtA limoiný. íe viak [irn po- 

ftřelw ilucliovní. pro filoitorii. věilu a uinéiií nmsi se Amerika obraceti 

[Je Slarémii Světu, jehož oúbožeitské i statni formy idaly se jedioé pntm- 

vou pfidou pro rozvoj myšlenkový a iiniilwký. Proti tomu iiňxuni slavi « 

Walt Whiiiiutii co ncjiinwiíeji. 

Jeho imkmické úvahy vyctiá/eji oil ncvyjiidreněho »icc, ate miioho- 
nawtbně parafr-i štvaného náiorii u kiviiseosti člcnij »Dciáliiihii organiíniu 
I a nabývají toulo jediiotíd iitcí C o m 1 c o v o u filosofické iH>vahy. Uinčnl. 
I pocvič. filo>>ofic jsou um lakovými čleoy, pravé jako fiiiaiičiiictvt. obchod, 
politika, piruiivfl: konstaiuje-lí ledy mohutněni hospodářské. lávralný 
vzestup peuéžiii, neobyčejné zdokonalov.iiii ústavní, niusi dle pravidla «>li- 
ibrily spok-čcnské nutné požadovali roikvěl o»lalnich členů •lociátního 
or^aiuiiuiu, jimiž jrtoii literatura, umění, (ílofofie, a současné předpokládati 
pHéiiiný poměr mezi těmito členy nkiipiny sociální a oněmi éá&tnii. Prvnímu 
dávku (Kljiovídaji jcbo pevné naděje v blízké xroxcnt se lilcrattiry a 
lic americké, >lnihému jeho názor o svérarnosti. novomi jcji, o jcjl 
Filcmukniiii'miFili, vše>il>ev'iiosii a duchovněli. Na lěchto dvím ideách >ti>jl 
tcťlá stavln WhitniaiHivýcli e^ayi. pohybuj i cích ae nicií analytickým vy- 
»i'irovánim životních |»n1ininck a věítcckýni VElcicm. incii příkrou kri- 
tikou feudalismu a církevnicivi v íivotě a literatuře Starého Světa í v na- 
podobeninách jeho ve Světě .Novém a horoucími apo«irofanií Ameriky. 

Walt Wliiíman s úplním lUVInlnoNii rozviji ideu viájemně závi*loiti 

»clenft Mciahiího iřlesa nejen vihledetn ke ^vé domovině, nýbri i k Evropě 
a ijovozujc, jak literatura, vé<b viiiiklá na pu<1kla<lě spoleénculi církevní- 
cké a rylir»ké msc vždy její rysy a znaky, u jak proto iieniitže odpovídali 
duševním potřcUm těch, kteří siwlečenwky a mravně slojí na opačných lá- 
kladccli. 1 (tospívá tou cestou k úplnému protikladu Kvropy a Ameriky, 
Ittulalismu a tlcniokracíe, jeji rozvíjí » clúrainou výinluvnouiti »ohé vlastni 
spise jako řečník rtojíci sympathíenii na straně Ameriky, než klidný a 
věcný filosofivko-hisiorický pozorovatel. 

7. uvťdertého rozboru podmínek vychází jednak požadavek americké 

duchovni, přokm básnické kultury. %edle siávnjici knliory hmotné, jednak 

<1&i)e<lný lávěr o rázovilosti a novosti tohnlo budoucího útvaru. Wall 

Wldimaii i<le íSak o<l Ingických závěrů ilálc a jiodpirá některé své závěry 

Ijpise vírou proroka ncá důkazem analvtickéiio mvslitelc: sem nákii sou- 




u: 



Litcralura. 



bor innkú, jci na Hrčito prisiiiiijc budoucímu liasnictvi Nového SvÍul' 
Shledá T^ra«- li mtxi iiiini vedle iii<liviilunlÍMkkřlw> rlcmolíratUmti a kostni- 
ckť exiciisivnosti i rys iilealistickčhn iraiiíceiwlcnta lištnu, nemňiemc se iic- 
tázaii, zda bá^nik >Sli:be] iriivc i)e]K>dli'hal vlivu Emersonovu a jeho 
CoDCordskč skupiny, k niž patři IiIavnČ Margareta Fullcr a Henry Thoreau. 
Tato (Inixina xávislá do jislč míry na nčmcckčtn i<lcali}inu patrné prostřed- 
nictvim doictrin Carlyl«>vých, xi^kaln ve svém optinii^lickém eihiciitnu a 
transccndcntalismu Americe v ídwru praktické íiloiofic to, co Walt \VhÍl- 
man daroval ji s%-)-raÍ básněmi: ryzt. domorodou duchovni kuliuni. Osobně 
IjvI Whitman > americkému Wcimani* ciii, jmčna límtríonova ocuvádí 
ani lam, kde ideová M>nvisIoíl jet překvapuj i cí. Koinctndcnce nedají xc 
viak upír.iti: jest tu Hiuid poutiá shoda i^lcí, rodicích se r týclú předpo- 
kladů společenských? Byl by to vítézný dAkaz pro spravnoa Whii- 
»iBno^'j^h zavěrí, pro jeho filosofii sociální a literární na- 
ť é j e, jak bych stručné charaklcrijoval trcsí jeho vývodů theorclickýe 
Četba Whitmaiiových >Vyhlidek <lem(>kr.icic< jen tehdy jol poučí 
vmystime-lj se do amerických jtoiitérti šedesátých tet a odniy&liinC'U si dne- 
šek, kdy inicIckiiMtisni americký p&fobi svoji ncpopčniou originalitou na 
vývoj myšlenky v F.vropč. Kdo viak ipntomní si <íoIh), kdy Whitman 
úvahy své ptial, neubráni ic dojmu mravní i myilenknvé velikosti, jíi 
pftsubt tato kniha znmíilé víry v iiepřetriitý pokrok, v stupriujíci se vývo| 
loto přesvědčivé vyznáni o nutně souvístosii života a bů&nictví, skateéností^ 
a tíméni, obrozeni společenského a rene«iiKc literami. Arnf Mováb. 

M. Deasoir und P. Mentcr Philosophiííches Lescbuch. Stuitganj_ 
Verlag von Fcnlinand Enke, 1903. Str. VI. a 25S. 

Nepopiratelné čilejii a dnes již i r iiriích vrstvách patrný ruch a zi 
jem o otá/ky filosofické s jedné a vidy mocněji se ohlašující snaha pHhléďl 
nouti pn refornié středního školství s větším než doposud důraiein k filo- 
sofii ^ druhé ítraiiy vyvolaly tuli» knihu. Očelcm jejím jest nabádati všc- 
cliny, kdo/ ať ze záliby, af z povoláni věnovati se chtéji stu<liu filntofie, 
k totuu, aby nespokojovali se pouhými výtažky (ne vždy dosti spolclílivj-mi),, 
v různých dějinách filosofie, nýbrž čerpali přímo > pramene. Toho 
itoxáhnoati tim^ že z dél nejxnamcniiéjších filotoRdcýxh myslílelfi podári'' 
vhodné vybrané ukázky ustiadňujic poroztuněni připojenými poznámkami 
a uvádějíc v podrobnějši studium jcdnoílíii-ýclí filosofů výétcm nejnuinéjil 
literatury. Jest tedy tato filosofická čítanka pokusem v tomio zp&sobu prv^ 
ním a docsti zajimavým. 

jelikož knize podobné <lotH»ručuje se vzhledem k propedculickému 
rÁzu jejímu zaclMvati í v rozsahu lúležitoti míru, omezen výbor jen na ná- 
skdujicích 17 myslitelů, 2 nichž podáno buď po jedné dcUÍ. aneb několik 
kratudi ukázkách: Platon (2). Aristoteles (3), Hotin, Tomáš Akv., 
Eckhart (2), Bacon Vcr. (3), Descaries (2), Spinoza (3), I,ockc, Herke-' 
ley. Hume (2), Kant (5). Fichie, Ilegvl (2). Herhart. Scbopenbauer. 
Pořadí je chronologické, a ahy poxomost čtenářova souí(ře<rcivala *c pouze 
na ol»ah čteného, podány články z filosofů cizích vesměs v překladu né- 
meckénL Z téže asi pKčiity není také. proti obyčeji, v textu vůbec pouku- 
lováiio k poznámkám vzadu umístěným. O výbéru filosofů i článků saméntj 
dalo by se arci mnoho hovořiti: nebof má-lí z celých dějin filosofie a ne 




t.lt«(tturÉ. 



H3 



přehledné lileratnry býti vybráno jen 17 zástnpcQ a 31 článltú. tli se již 
prcdeiii s jistoťoM očekávali. íc ncbuitc moino vyhověti viem v tito přiřině 
činěuým nárokům a itriniii). Pořadatelé byli si tolio ukč plné vídomi a 
neosobujl i\ nikterak neomylnost. Chtalné knilta sama, pAvodné zcela jinak 
zamý^Wá. jest jen jukým^i předběžným pokusem v tomto směni, po 
nčnii, osvédčt-li se. mají následovati pokusy ďalši. dokonalejší, v nichž taJcč 
I«Mk přihlédnuto k oprávněným luilwm co do výličru, rozmnoícni a u«pc»- 
Hidáni látky. — AČ pH úielu knihy a povaie věci iaroé bylo velmi obtlžno 
Kaťhovaii uicii jeilnotlivými ílánky jakouí takoii« vniihii. objaltovou sou- 
vislost, gnaíili Bc pořadalclé přece vyl>ověli, pokud bylo Ire, t tomuto po- 
íadavku a dle toho také články vybrali. Touto vnitřni patkou jest jim my- 
ilenka ukázali různé u rúznýcit filosofii pnjimáni záliady poznáni, cimi 
zároveA se vysvětluje, proč články (až na 4) jsou v»niís obsahu noeli- 
ckého a mctaf)'siekčho. K c^ihclicc, psychologii a pedagogice proiraiim ne- 
hleděno, ťoínámky, vcskríc jasné, stměné a sro/umitclné, pomíjejí zcela 
správné vicch pi>ilri»bnf>>li lii»lorickýcli a filolaxick)-ch, jri by v nájem 
případě více škudity, než ]iro:ipívaly, a přihlížejí |>ou»: k nejdfiJežitějštmu 
uvádějíce ítcnářc bcíprosircdiiĚ v myšlenkový okruh fteného ělánku. 
Svými kritickými, srovnávacími a po<l. odbočkami poskytují ftenáří mnoho 
nabádavých monicntA k vbxinimn přemýšlení. í!e jimi neni plýtváno, jest 
jen tui prospěch knize i čtcnářiim. ač ovšeni na nďíierých niislech doporu- 
čovalo se přece se zřetelem k těm, kdož jako tačátečníci berou knihu du 
ruky. je roiliojiúli, tak na př. v či. I. b. XI.. XllI.. X!V,. XV. b, 

Pořadatelé to/dělili se o práci rovným dílem, pouze ukáika 2 To- 
máše .\kv. vypravena C<»mmeren). Na konci knihy připojen dobrý osobni 
a věcný rejstřík, v úvo<]u mimo to přehled článk& dle stoupající jich ne- 
snadnosti. Tiskovč chyby závažnější Jsme postřehli tyto: na Itr. 14. udán 
rok úmrtí Platonova na 397. (místo 347).. na Mr, 185. odkazuje se k zev- 
rubnějšímu vyličciii nauky Kantovy na Uebcnvega-MeÍRzc IV. (místo III.) 
Úprava knihy je vzorná. — P. 

£. Plnichoff l.ejcunc: Paul dc Lagardc. (M<id<me Esetys zur 
Kunst und Literatur. Heft 25.) Berlin 1903. 

V berlínské sympatické knihovně »Alodcniíeh essay! o uměni a litera- 
tuře* by*třc mligovanč kritikem 11. Landsbergcm. jenž dovede vidy vy- 
hledati mezi udborniky a csayísiy toho. kdo by o svém předměte promlu- 
vil nejživěji, nejnázorněji, nejstručněji, pojednat o Paulu de Lagardc 
C Ptalzliofí-Lejcune. Nevím, byi-li kdo více uzpůioben k těžké a d&le- 
sté té iíloíe než ženevský profesor, jehož břitký attický duch zosobiSuje 
r rozhledu i názoru ^vém kulturní přednosti zprostředkuj ici otČiny jvý- 
carské. Stcjnoměnič .tubtílm vzděláni v liietaiuřc francouzské i německé, 
Tontováha románskélio esthelici.inm i siiekutace frcrmán^kč, soulad vy- 
ivčtlujicíbo historismu i hodnotícího kriticiitnu charakterizují víecfcy 
práce Platzhoffnvy. Jen lenlo neodvt^lý posuzovatcl, blahovolný kosnio- 
poliia, <liitin|:uuvaný C5.iai!^t3 mohl odvážili se obiiíné a přece svQdné 
práce podali na třiceti stranách spolu informační studit i kritickou úvnhu 
o jevu lak složitém, jakým jest Paul dc Lagarde. 

Ncjněmcčtéjší spisovatel a myslitel, Kotliuský profesor Paul Anton 
Bótticltcr, známý pod pseiidonymcra Paul de Lagarde, rozlíištil svoji čin- 



nosí tncii vychodili filok^ii n icxiovoii kritiku na jcilné a iiáboicnsVon 
pfflcDiikii na druhé iitranč, iiahruiiiudil nu trui;niťmiirnlcti Mranácli *vých 
slaii široké úvahy iíúradiKistiií-iioIttictié a poilrolMit návrhy pedagogické; 
vykládal hrzy Giordana Bruna a bny horli) |>rott židovství i. utratil tak b»-' 
hatuii svou hřivnu v drobných mincích pozniniick. jiolcmik. nlčrikú. Za těmi 
Kláitlivč MeKnuvi.tlými úlomky dluini) naléxti .hulivíšIv c«!ťk-, za tolika 
různými odborníky jcdtioinoit o^obnoil: 1:1 řméli rirforninich ptánťi, fipol«- 
čcnských diagnosi. mr^ivních thvbí walmlní iiáior filosofický: i"f [irohlém 
všech j>raci o 1'aiiUi dc Lagardc. Jcdiii hicdnjt klid k ičio k'>ni|>l i kované 
]]c>vnzc myslitelově v jrho idci čisióho. ryxiho iičtncctvi a |>ři|>inají tnk 
jménu tle La^r<l«vo nejen k Jidtii I^mgbclinovi. auktofu Minuiicjmč {lara- 
doxniho >Retnbrai)dta vychovatele*, nýfiri i k filosofu ra<;y hraběti Gobi* 
nesu a jeho epigonovi G. Lc Bonovi; proto právem znlirniil R. M. Mcyer 
ívoji vvMiiiKni MiKlii o de Lagardovi ilo knihy ilH-ut^che Charaktere*. 
Onir.í kladiiti hlavni dťirai: nu indivi(litah>m I.jij;>rdúv a ahledivaji ca- 
kladtii tvar imtividualiamit toho v I.jif;ardovi; osolňloMi nábuieniké. tskíe 
jielíe iietdnúiti ho se Sorniem KicrVei!!"*'^''-''" Platřho(T'l,cjeiit»e S]m)- 
iircdktijc obě hlediska, vykUdá, kterak radová filosofie l.agardnva prýšti 
z jeho indiríalÍMnu. a tinsii se nad 10 v xávčrečné kaiňiolc svého iiiiskti 
vyitvétliti vít X ofioinvich uKudň l.ai^rdových. 

V dobr, kdy Bisiiiarck s Moltkein stxvéli novou iiémcekou Hši, |iřemi- 
tal dc l..agarde oiičlovně a usilovně o podstatě iiěmccivi a skládal své ah- 
ruptiii, neiioumčrité ůvnhy, jcit j«m shrnuly v populárním jeho di!c 
>Dcuitiehe Schrtfien*. NíirodnoMm libernliym překonával iilei o neporu- 
íené ryto.sti rai;y,jejíí jrachuvání a xmohiilnčni činil úttřnlnim pro][rnmem 
vcákcré vmířuí i vnéjíí ]>nlitiky. N'c]>H)ilédaje vlak — snad že skla jeho 
zakalena byla profesi filologickou — k anthropologické |>odsialč raqy, 
nei;d{ira;Miuje s prolícírkevnilio svého hlediska doílaleěnf významu histo- 
rických útvsrň nňl>oiťni<kých, donmival íe evidentní íonky ra<y nětneckč 
iialéiiati ve věrnii»li, prnvdivoxii a hlavně indiviilualií.mu. I'lali)ioff-Lc- 
jcune vytýká tcela správně, ie vyjtmajic individtiali.im je.it netnadno 
rysy ty prohlásiti za řnaky vňbce německé, a ic ncni špravc<lliví> přičítati 
za charakteristiku ra^c vroicně vlastnosti, jež kulliirnim vývojem náro- 
dové vuticť si osvojuji. \'e vymezení rabových vlastnosti není t.agttrdovsi 
sila ani aktuálnost: naopak vlastního tónu dospírá lepn-c tam, kde oit 
foTtnutacc obrací se k programaiíěnosií. 

Ijiganlc Slují v o(l|K>ru ke svým souěasniki^ni, již jsou mu pHUš 
vlažni, pfíliš málo osobní, pniiš málo němeěti. a ukazuje scháiralost je- 
jich němccivi na třech vxiazích: poměru k židovstvu, k politice a vý- 
c1)ové. Laganle jest ilíjsledtiý anlisetnits, jeden r. ncěetnýeh filosofů 
onoho hnuti, jež tak rádo počítá s nemyslícím lidem a se zfanatiso- 
vaným <Iavem ; jeho rai^vá rozhodnost nesnese, aby o p&dit iičineckč ra^ 
dělila se rai;a jiná, krajně odlišná. I>a pnilichiidná. jejii různost přesně 
a podrobně vykládá. Ze dvou smírných cest vedoucích k jirekonáni semil- 
ského živlu, totiž z absorbce a vy^iělwvánl, připouití Lagarde vzhledem 
k luhé resistenci židovství vAči cizím vitvfim prostředek druhý: v jclio 
<)obě viak, kdy linuti zionistické posud nebylo iia postupu, nemohl se 
tento prostředek nejeviti marným, i ni/hoduje se I.agarde nciKikrytě k ote- 
vřctiému boji proti 2idúin, jimi chce uzavříti školy í úřady. NcinyUim, že 



• 



Lilsratun. 



145 



jíou Iti |>ouhé Rultič ko«Mkveiicc Lagardovy fiiofiofic nt^vč. nýbrž tu- 
ším, íe La{[ar<Ie v úporném odporu proti bčinčmu ItberalUmu tvé doby 
siavi so ria staitovivko paradoxně proi i kladné. Plauhoff uVazuje pHpadné, 
že Lagarilť tieuvaxova), iicjauu-li snad 2idé kulluniím femicnicoi výhod- 
ným pro naši osvětu, a íc iR-odlišil phiniiívniho Žida rcprcívniujiciho či- 
Mola ra^y tvé a ZiiU prošuilMIio úílřcdim lápadni kullury, AntiKinitisni 
Lagardňv odmítji dobrý Evrotun Plaizhoff vúliec, odkazuje od bezvý- 
dcdné dosavadní pedagogiky pKsiímli k iievyikouiiiané potud pedagogice 
lásky. 

Lagardc iicni jnt filosofem sotidobébo anlisemíli<inu, i státní poli- 
tika némrcká našich dnů nalčiá v něm svého (hcorctického mluvčího. 
U Lagarda čteme vše, co v tríinnicli rcéich citaře Viléma IL jest vy 
iloveim, a i to. co nedo^védéiw, snad ai na kulofiísacní politiku atríckou, jc- 
jií bexmyšlciikovítost by Lagardc spíše tronísoval nci schvaloval. L^ 
garde, jehož pojem raqy neuznává ant historických celků ani náboícníkých 
skupin, nrrnítiiujc \"éniecVa kaiolického o<i proleít.iniského a láme cclni 
i politické přehrady mexi Hit nérneekou a Kakon^kem: Německo jetit mu 
Kňi německé raqy: dt^uil H»c ta ncni politicky us kut cč Děna. dluíno pra- 
covati o siálé uvědomováni si ji jakoito životního poituláiu. Platzhoff po- 
suzuje přísné tylu nábory, jež, dle jvlio přc-svédčeni, přeceňuji význam 
ra^y touie měrou, jako driihdy přepínána byla dfilciltost prostředí; ne<lo- 
»iatek smyslu ]iro hinlorický výv4ij dal by te mnohonáiobné Laganlovi 
vytknouti. Ale potud jsou jeho úvahy aIcspoA důsledné a tim spravedlivé; 
co pfipíná o kulturním poslání takto upevněné německé ra^y. o kolonisaci 
a vzdélanostní misi mezi Slovany, ncni organicky přičlcnétio, iieiii idfi- 
Todnčno; mluvil-li dnvc ze »rdcc, mluví teď z okna, přiváděje svoji filo- 
sofii ra^ ad ab»urilum. Kaqy vedle sebe promítnuty v státní celky — budiž; 
ale monojiol jnliné racy? Ci to, co vyložil Lagarde pro ra(;u německou, 
platí pru ra^ vAbcc? Tak by viak rcaltsace íČch názord vyústila v 
bcUum omnium contra nmncs. — Jlaizhoff - I.ejeune odkrývá slabosti 
jediného důvodu, jcji l.agartle iiváiii. dfikaín o n.iilřa«nosli kultury jedni 
nad dnihou a * plným důrazem protestuje proti kulturní koIonÍMici a ger- 
maiiisHci SlovatiQ, pro níž má pěkný termín >die Erlkontgspolitik* (tund 

b«st l>u nichl willig «). 

lAgarde nepomýili jen na cxten«ivni upevněni němectví, nýbrž se 
zápalem uitlujc i o zmohutnéní intensivni; politika doplňuje vychovatel- 
ný reformátor, jenž zdfirazAováním národnosiné uábožcn»kéha motivu 
na mnoze připomíná Fichia. Indi vid ttalísm ve školství, bezprostřední 
působeni tičilclc na žactvo, znišeni tříd, rozdělení žactva dle odborů, sni- 
žmi kvanta učiva, výchova k /boino«Í neodvitle od konfc*í, vyloučeni 
vědeckých výkladťi z náboženského vyučováni, — toť hlavni hesla ne- 
M>ustavtié |>edagogické reformy Lagardovy. Někde vypracoval &vojc re- 
formy do detailů, tak na př. rcorganisací fakult theologických, kde chce 
zceta odtrhnouti vzdělání vědecké od výchovy nábožensko-církcvni, nebo 
cinancipačni návrhy o vymaněni «<■ -ilátii z područí církvi, z nichž kaž- 
dá chtěla by slití se eiikví statni. Lagardc. jako vychovatciiký refor- 
mátor do dnes jest pln žíťola a. sily; jeho individuatism ve výchově jcšlč 
posud háji si místo vedle sociálního nazíráni na školství. Plaizhoff Lc- 
jeune oilxlivuje s« niidJMně pedagogickým názorům LagardovýnL 
ČKttKA MYSL, r. V., í. 2. KM. 1. bíciu, 10 



u« 



Lil«ntura. 



JiSlé vlak itcni bcKvýznarntio, že tato ).iTňnka činnosti Liigaixlovy 
dá se bci TÚsili uilloui-iti orl jclui filosofie národnosti a raqy a íc proto 
jeji cena není a ncmfiío býlí zkušebným kamenem oné: nehledíc k tndivt- 
dnaliiimii Hojí oIk stránky vedle ííIm; 3 mimo sebe. Hat/hofť wm, jcni 
íiavi se k nár<M]nu.->tiii filosofii LaRanlovč o«linitnvé, upoiorfiuje s úctou 
na rcíonniii jeho návrhy v oboru výchovy a ňkoUtvi. \ccht4jmc viak 
snad proio posouvati obrazu Laganiova: jeho >iustus tilulus« jest přece 
jen individiialiílická a ra<;ová filosofie němectví. V ni irači sc pochmurná 
osoba Pauta Antonu BiJIiichera, trpkého od niládi, kdy otec byl mu 
kruiýin lyrancin, až do miiisivi, kdy svobodné postaveni >oukrORiéha 
učence iiiii<.il z ohledtí existenčních zaDiéntCÍ la dvanáctiletou sluibu 
SlredoiknUkoii, plnou námnhy a iiMrkCi. Jeho poctivé dílo nčenccké bojo- 
valo s iiríkontn .-ilrannikú, dilniit.ivo^li vlivných kruhů i tcluly, kdy I^gardc 
vnotipil na stolici Micliaelisovu a Ewaldovu v Gottinkácli. Rozhnéván 
na vědecký svět, na něji vysilal Časem polemické blesky, nespokojen 
a planým tibcraliímem své doby, proti niž obracel své plamenné epi- 
štoly, horknul higartle vidy vice- I*odobcit do jisté míry Carlylcovi ivyi 
si na sloh hnívivý, přednes niisanthropicky, na xvlášini směsici po«*ic 
logické píesnosii. Odvraceje sc od současnosti a jcjieli lidí jako 
IcrutýeJi vinniků, skláněl své srdce k slabým a nevinným, k dítem 
íákijm a svůj xájeo) k neúprosné formulaci vbítnich zásad. Tento dů- 
sledný individualisia byl též význačnou itidividualilou. Plat/hoff v poslední 
hlavě své Vivaliy poukazuje stručné, ale niísimé, na luto preiiranou sou- 
vislost. 

Lagarde jest typ: fítosoftcký lyp dnešního němectví, jež vypracovalo 
se od liberalismu o siupeři dále; pro naše poměry není Iwivý-inamno stu- 
dovati typ len. Knížka Platzhoffuva je«l k lonui přípndným a krásným 
úvodem. Anig NmM. 

npo6jieMM HAea/Mzma. CĎopHHHb crareí). (V Pctrohmdé io<>3.) str. 

I'robléfny idcaltsmu vydává Moskevská Psychologická Společnost.^ 
Redaktorem knihy jest P. J. Novgorodcev. Obsaženy jsou v ni práce jt 
nůcti >)>Ísovatel&-Í<tealÍst6. a sice Bulgaknv píše o Základních problémecli^ 
ilicoric pokroku; Trubcckoj Jcvgciiij N. divá prispévck k charakierítticc 
uéeiii Marxova a Engclsova o význ. idei v děj., anonymus P. G. k charaklc- 
listiee ruského filos. n>zvoje, Bertfajcv vykládá ethický problém ve světle 
ňlosoliťkétio iilea1ÍMiiu. Frank: B. Nict;tsche a elhika >lásky k v/.d.ileiiému* 
Askoldov Filosofie a íívot, Trubcckoj Sergej N. Cetnti ucí dějiny filo-' 
sofie. Novgorodcev Mr.ivni idciliMn ve filosofii práva; Kisíakovskij Ruski 
wclologická ^ola a katcKorie uiuinoiii pří řešení soeiálné-ciliických pro- 
blémů, Lappo-Danilevskij Osnovné principy sociologické doktríny A. Oxn- 
tea. f>ÍdťnhurB Rcnan jakožto bojovník ta svobodu myitcní, ZukuvskiJ 
K otiíCť n morální tvůrčí sile. Patrně obsah velice boliatý a roznunttý. 
avšak viechny Mate mají jediný ucel, jediný ráar. 

Jest lu kniha nejen obrněná, bojovná, net i vítčxná — idealísm zde 
jaksi slaví vitézství nad lim, co celých čtyricci Icl shatilo Rusy*, to jest 
na<l materialismem, posítivismeni a posléze marksismem, jenž tak velice 
u|KHiial mysli ruské inteligence v posledním desetiletí minitlého sio- 



LiUruura 



147 



Icti. PřntMMla Mo&kcvského P.tychologiclcčlw Spolku se úct v prcdutluvú 
omlaMvá, ic ipia t«n(o směru Í<lealUticlcélKt j»t výrazem jmhizc jedné části 
Htn& b|>oIku, lei my dovolujcnio si tvrdili, ie nejen ve spolku, nci i v jeho 
Čaaopisc názory idcatísiů roihmlně idají pfcvahu. Snm l.opa(in, jak jesl 
mámo, jcsi stoupriiocin ryxilid ůlciili^iniii, Spimvatclé knihy véH v aluolut- 
no«i včciiýcli pravd u jsuu {ircxvětlčeiii, ii* ivýini pnccmi ^tipravuji půdu 
pro novou ruskou filosofii. Redaktor sbomika uejlěpc nám vysvětluje 
vxnik nyaějšilio idcalismu v předmluvě ; >V' nynějši <lobé<, di, »nem(iíe 
býti pochybnoxii o tom. že odmSiavý náior n> filosofii, ještě nedávno lak 
velice rozvířený v ruHké Ajiolcčnoxti, ustoupil niiito živěniu zájmu k filo- 
solickým probléniům. T>- sniěry, které hte<lěly otlsiratiiti fJloM>fÍi aiicb ji 
tialiraditi soustavami, ibudovaiiýnií výhradně ita datech zkušenosti, po- 
zbyly převahy. Procitly znova ty touhy, které nikdy nemohou zmizeti, 
a myíl jako dříve vyhledává ukojeni v ryweh zdrojích filosofického vě- 
děni . . . .< V zÁvěrku přeiliiiluvy uznává Novgorodccv, že tidealisticka filo- 
sofie není oovítikou ruskému obecenstvu. V době nc}vys>ibo rozkvětu po- 
sitivisniu s nim s jistotou a směle zápolil VI. Serg. Solovjcv a povznášel 
tvfij lávniný hlas Boris Nik. Cič«rin. Čtenáři Sborníku najdou mezi jeho 
spolupracovníky jména, uk.tzujíci iia životi ijiojitoit této (iloMtfické tradice 
3 onini směrem, který tiyiii vystupuje na obranu idealistických zitkladfi. 
Zvláitnust tohoto nového směru úIcží v tom, ie jevě se výrazem jisté 
včČDČ potřeby ducha, xároven vzniká v těsné spojitosti s h1u1)okým pro- 
cesem života, s všcoWcnou touhou po mruvnim obrozeni. Nové formy ii- 
Vflta jeví se nyní už ne pouhým požadavkem učelnutt, než kategorickým 
příkazem mnviiosti, která klade la základ budovy princip nepodminéněho 
významu osobnosti. Tak rozumíme vzniku současného idealistickélio riK'hu. 
Jest přcOevšim a htavué výrazem pokrokových zásad mravního vědomi. 
Positivní soiisiavy nevydržely a nemohly \7drzrti zkoušky dospělé mysh : 
před tváři >li>žitých a nevyhnutelných problémů mravnilM vědomí, filoMi- 
lické vědychtiv()sii a životní tvůrčí šity nculistály. Nutně je třeba světla 
filosofického idealisnm, aby byly ukojeny tylu noví potrcby.« 

Zxjislé program mnohoslibný a vyplněn je velmi pečlivě. lakíc 
knihu tuto doponKtijeme každému českému člcnári, jcni se btiž« chce te- 
známiti >e itonča»nou ruskou filosofii. Slyšeli jsme, že odpůrci idcalisnu 
bodbji odpověděti spisem *Problémy posilivi^mu* ; taková obrana a 
kritika idcalismu v současné jeho íormé jest žádoucí, ačkoliv pochybu- 
jeme, že se odpůrcíim podaří zadržeti vilězný pochod nových idcalisiA. 
kteří patrné stávají se vAdci nejlepší části niskě společnosti, majíce sil- 
ného sjKijence v ruské Itieratuřc, kter^ opuativši divélý idualitm let osm- 
desátých (Dostojevský) svýtn bohopustým líčením společ-cnské bídy (tior- 
kij)ancb zbankiotělé lidské duŠc (Čechov) pHvádi marksism í positivism 
id absurdum. Ruské obecenstvo počíná pociťovati odpor k této duchovní 
•travé, otrarujici je, at velká bude zásluha idealistů, jcMližc se jim podaří 
vznítiti vz<lěl4Ti<>u společnost k tiuvénni idcálninm nazíráni na život, 
ak zároveň uv.iroval ho bařin myslicismu. 

/. iííAi. 
John S CUrk, Mary D, Hícks a Wnltcr S. Perry: Základy 
umělecké výcho\*y se zvláštním íretelcm ke kresleni dle pří- 
rody. Ori^nál vydal !. ouis I'r;tng, přeložili prof, Josef ťaio- 

10* 



I4S 



LiitTilura. 



<lca :t L. Bílý. V Prazť (um. naklaHatcUtW B. Kočího) (.1903). sir. 

47 >■ 

V rAiiiťc tohoto časopisu ticnálcii o^šcm pokutováni vlantniho obnhu 
knihy nevedené, a tím měně odt-ačiijc sť refcrrnt oK>l>ov3iti si > pronášeti 
ůmdek o loni, do Juké míry podanlo ne jKMlniku Prangovu přiblížili «c 
k diůjn utiiélecké výchovy a speciálně imwUiÍ náležitý návod k tiíltč kre- 
sleni na školách, jehož lu rozvrh na osni §kolnÍch let jaMič a leckdy p<i- 
droimč ;cst nastíněn. Ak |>řťcc i v n.išvni časoi>í«: třeba se o kníre iminiti, 
]>otiév»cl/ ihiwih my»lniek v ni vykládnnýcli je»l větši, nei by *< na prvni 
přečteni Mutil zdáhi. Co chvílí narazíme lodi ve výlclailccli na pedagogické 
aplikace d&IeŽitých psyclmlopických pouček a phpadných pozorováni o 
dětech konaných, a celý spis provanut jest základní in}-šlenk«>u, kteri 
mači roíhddně pokrok v praxi |>cilaj;oj5Ícké a která ncolijevuje *< dnc« 
jii jen v reformních návrzích vručovátii kreilent »e týkajících, ný1>r2 
v olioru i>cilaEO);iky vůbec; myUcnka stará, velmi stará, jii v Sokratově 
■maictilicci v jádie vystiženi, ale proto o níc méně »nM>d«mÍ4 a v modcmi 
době potřebná. 

Poknsy xrefommvati dosavadní učeni kreslení vzešly hlavně z těchto 
4 pranKnA) t. '£ Irpíiho pochopeni vla»iniho významu kresleni pro rozvoj 
vieho duícvniho a praktického živou litKkelio. 2. Ze zilokonalenčho stu- 
dia dítěte sama. pěeďeviini pak ze stutba jeho vtaitntch »uiněleckýdi< 
výtvorfl. zejména arci kreseb dětských, V té věcí Prangova pu- 
blikace jest zvláÁlč pmičnou, a tlicorclicky ujímavě jsou výklady zvi. str, 
38 nii, ,1. Z lohn, že «i uvědomili, že dosavadní návody a způsob vyučováni 
kreslení pro .ikiilcčný živci), pro jeho potřeby i pro ctthctickr znšiechični 
(a (loktmcc pro nmě!<>cknu tvurlni) jeit praniáto phxlný. ha namnotc ikod- 
uý. 4. Z uvěiloinčiii. ncnáhlc p ros v-i lající ho. ic třeba více Jihěřovat samu- 
tilatné, vlastni čimi(>7ti ditctc a jejímu pKruzenČTiiu \yvuji. nci Oomnivati 
se. že nnino do dítěte ví<e >všlěpovatit, 1. j. >vkláilaii( a spoléhati pH tom na 
kVÍeipAMiotu mcthodii a vedeni učitelovo. Ditě není něco pasivního, třeba 
jen rozvíjeti, jen pomáhati na svét tomu, 00 >e z něho rodí (aě-1i vfibec 
něco v sobě má). Když škola ditě picjíniá, dámo uěal vlastni. vieMnnný 
jeho ro«voj ; navázati lani. kam až dítě doŠIn. připnouti k doMvadnimu 
Ritvojí diléle. popřán nm co možná wimosuiného. >volnébo< rozvoje a 
Tocvoj len leda jen řídili (tatud. aby dítě jeitnak byk> vcdmo aži\-3tt nilc- 
žitě svých smyslil a schojutusti viVbŤc, jednak aby nabyta za tím právě úče- 
lem nezbytných vědomosti předběžných a iroěoosii vlče méně trchmckých : 
10 Jitou my^mky a hlediska společná snahám >refOnnerů« krolcm jak 
v Aitgtíi (Cookc), tak v Amcricr (Tadd, l*Tan(). tak v Německa fljutgť. 
LlchtwaTlc. Gůtze, Con>eliu« a j.), ideje to, pro něž zajiné ncbodcmr «';tý- 
kati. jrithir něfcicré návHiy Pnncory kniV v podrabBoMcrh bychaai IM 
Mhvalovah itvU*tě v rvištrh p o infe r w h, které jsoa od anKr>ckýdi ikt4 Ok 
adchjhtč) a pro něž ndpnuime i nřVieré výroky esibriteké. s támii itf 
choni nemohli souhlasiti (na př. stf. i^). 

n ppméni česiébo pfrUadu k orícináln odkarajcne [tfoszě ětcnálr 
i( I ik miatc o nauwt iv českě ipracováiá ma 

^ íi- '>a básmdky pěipMlaě a pak itmr^ri oAdSk. 

^faívt diU vdKc jta pěkná. C. 



U;cntura. 



140 



Josef Mullec: Sloh V nových proudech SkoUké práce v&bcc a 
'^■2yka vyučovacího zvláštČ, Ovahy u juyku vjíiiovacini ve šfcolt 
ninKlni. Dii I. (Sť vznry k ri'i>r<iilukťím :i ulcAibuiii 4lčiskj'<h sloh. pra- 
cí.) (S]>ÍhA >Déclicivi Ktiniťnakčliit* ťU. 36,) \' Praxe 1904, str, 308. 

Co jitm připoniiiél o zAmuIiií myšlence a ňza kZákladfi výchovy 
lintc)ctk^< {Prati|*oTy ), mohl Uych tčntfí' jen opětovali pH knixc Mulk- 
rovč, ncbof i tato kniha tcmknci ^vou a podklnitťiii myšlrnkovým náleží 
v motlcrnt proiRl pokrokový v pedaRogickč ihcorii i praxi. Mulkrovi, 
xtiiniéfou již ilitvo ťliinky o ^lohu vfiltec a o puku^ťcli tak řeč. vnlnélio 
sktiu, nálcii, luihi). xásluha. jak léiněí- jťcliiohlauK s pochvalou v»«cka 
kritika spisn jeho ti/nala, že soušlavnc předvádí i^tcn.íK im niysl velikou dů- 
IcijioM pěstováni \li>)iii ve íkolc s spolu naxnačiijc. jak novými ipůíoby 
lu •|lJ^ahuva(i ne jednolio, nýl>rž několika tilů ])C(Ia|[0|{ických. |]o»]k>Iii iíace 

bOllVÍ:lteich. 

Á v pravdě ttůte/itont sloliových praei, provádéjí^ti tt racionálně a 
v diichit s k II t c f I) é h o voliiěhd tvoření slohovélio, není nxtino <lo»ti xdÚ- 
raiiiití. .Sinvo — púvodtiv v skiiiku jen >známka« pio jí&ič pochody nebo 
ítavy vniU-nié a jediné vnější aviciaei. asociaci sniiíasiio*li ¥ nimi 
ií(MivÍNÍct — iieiiáhlýni iiaxtii|>ťiii vývuju a pokrokem jak kiiltiiniini. lak >o- 
ciáhiini Málu k niouhciu více než >2iiáinkoii( 11 nnioliem lésiičji srostlo zvU- 
htě s intelektuálními jevy psychickými. .\ podotinč schopnost. res|>. xpAsob 
•vyjadřovaní sc«. t. j. sdělováni nitra svého a pochoHA psychických jiným 
členům >(iulečnoi'li. ve kleré íijcnic, nat>}'la daleko včlšího vý:rnamti nejen 
vněJMlto. nýhrž i vnithiiho; pro věc Hamu, pro zilokonalent vlaslníhn 
tnyileni na.^clto 11a pK, itesmifné jeai důlciilo, zilali a jak dovedeme te vy- 
jaJřov.iii. Odtud jiiinwcnč vyplývil didukttcký a pe<la£ugický požadavek 
xáhy péí-iovsii jak v ůslní tak i píscmiii reprodukci sloh, ovšem poslupcm 
o mťlliodami přirozenými, lento požadan-k vytýká a rozmanité >prameiiy4 
slohové tvorliy obšírně probírá, niciliody a druhy prací, kterými sloh jcíl 
péítovati. t>a»tii)tiic a přiležicé pracemi íákovikými i na konci celou síiir- 
kuu ilokitmenlů tvoliiěhn íU>1iu< tlusirxije kniha Mullerova, jcjii čctlni 

|OC}en všem i>ťdaeogům. atc víciii, kdo xajtmaji se o výchovu iniádeic, 

^tluii d»pi>ručili. 

jen poinámku jesle o žákovských pracích volného slohu jako dokumen- 
J (eeh peilfíp>ycholi)KÍťk ycli. ťukud hyclmin takitvé práce chtěli celé po- 
l.jiiiiati za tnaieríál pciIopNyehokicický. ovicm málo kdy l>y hylo mníno 
I jich vy<latnéii užili ; dúvoily jsou itajisté na jevě. Ale hodnota pctínpsycho* 
logická jich |HidIe mélio niiněni ikví v lom, íc leckdy (ik v kaíilé práci 
»»ad) v jcdnollivých výrocích, obratech ixtznámkách atil, má schopný (w 
dagog bezpečný puukaz k po»lihnult individuahly žáka, jenž práci podal. 
Cjr) »volněji« a upříninéji napije svůj plotl. tlm snáxe — miniovolné oljy> 
čejně — ndhali tičiu-Ii žák své nitro, iičktcrě své v1a<lnúsii, náklonnunti, 
miliy atd. I imliviihia prelvárejíci m- odhalí nám svou povahu, umiine-li 
jen s >di>kumcniya takovými náleíitč tiaktádati a máme-li — eondiiio 
sine qua non ; — jíž drive puticltna data. k iioroiuměiii slovům dítěte ne- 
zbytná. I^vem spiscivaiel (sir 331 n. ) ukainje k analogii dčiskýcli kre- 
kTi (*]M>nianich a k s(M>niáníin se blížících), jci možno * téhož hWiskn 
studovati A Ktižitkuvatl. C- 



:M 



Utewura. 



Dt. W. a. l.ay. Experiment cíle Ditlaktik. Ihrt GmttdletiEunu mil bt- 
soiiiletcr Růckjii-ht auí Muskchijiii. Willc tind Tal. I. Allgcmdnr Tcil. 
Wicsbaden, 0«o Nwnních 1903. Stran xn-f-595, cctw 9 ML. 
Bjlo vi^kutku jií nejvýš na čase. aliy v jiMý aspoň [(rovijorni přťlileil 
uvetleny byly všecky pHspřvky, jvi miriliodoti cxperim«niálni pokoiišeji >c 
řeíili iiíkterč olA/ky školní výchovy, neboť v«IÍký |ioíct člitiků i člifirčků, 
roeirouŇcných po všemoiných iasopiscch odborných jtvl. Kvcroamcrických. 
fTanccnixsIcých, nčincrkvcb, byl vrbkou lavadou tomu, kdo se chlél dů- 
kladněji poučiti o íiavu dnfšnini nčktiíré oláíky. JcstUíc právě Lay. jeltnx 
práce o vyucovňiii ortbojcrafii nčin«ck^ vtdle pr.iri Sikornkébo o únavé za- 
hájila svého íaMi toto íniutí. ůkolii loho se podjal, má svou hlavni pří- 
činu v tom. ic idea íioustavnčho uíiit cxpcrimenlu na poli didatctiky, idea 
didakliřy experimentální, Jiráln v rčm jii 15 let, a v iimytln nvčm pobílen 
byl velikým innuítlvim MiuhlaMiých projevů z kndiú (iloxnla, psychologů, 
pettagogů, <Ulálmi pracemi <r.\]icrinieiit&ltiiini. uxnÍTiim, jakého se myšlence 
dostJito pHjcliiu jcjini na program ni« i národní ho kongrc&u psycholopeké- 
ho a kongresu pro vyiiěovánt moderním jazyktlm v Pařiii 1900. 

Práce, kt<:rou tuto I.ay jiodnikl. je^i rclnii rozsáhlá. Nejen ie vyčer- 
pána příslušná literutura o<l1)orná ibkonale. některé pokiuy vykonaný 
teprve ad hoc a poprvé tu se dostaly na veřejnost. Týkají se Idavné před- 
stav o pohybech mlítvidd ( Sprecbhewegimgsvorsielliiiigcn ) , o ilniztch ná- 
loni a paměti, o psychickém tempu a změnách psychické energie. O poém 
materiálu spraeovanélio Ite »i as|)oň přibližně učinili ponětí, uvedeme-li, 
ic v prvnim tomto novém druhu vykonáno t8fl piikii.^ú třídních o pn£tu asi 
6000 pokusů jednotlivých: Každý jednotlivý pukun byl k jistému reftul- 
tátu přiveden, zkoušen, stanoven, zapsán (209). 

První, oliccný tento dit obsahuje vše. co může poslmiíiti k orientaci 
O předpokladech, podstatě, významu a prováděni mclhody ex]>erín>entáiní 
na poli didaktiky, a co múie povzbudili u usnadniti tkuteéné provádém 
těchto zásad (Vil.) Proto podán výklad o pohybech a jich druzích, zvi. 
11 dítěte, o motorické str.ince vnímáni, představováni, cítění, poxomosti. 
dále o iisociaci, asimilaci, dnirich názoru a paměti, fantasii, myšleni, su- 
gvsci, cviku a paměti, ^inno^ti voltii. vzděláni vůle a končí m; úhrnnými 
úvahami o cilcch vyučování, podstatě a ňkoln didaktiky experimentální. 
Přehlednost dila velice získala lim. že ku konci každého většího oddílu 
sjírnuji se hlavni výtěžky didaktické. Onihý, speciální díl má na pod- 
kladě cxperimeniáluim vyčerpati incihodiku jednotlivýxh přeihnětú učeb- 
ných. 

Podati v stručné (omič obsah, jenž pravidelné jde do posledních po- 
<lr(>bTiosti, nemožno. Omezím se na to, kde I«iy odchyluje se oil běžných 
minéni, neb kde podává něco nového, nový úsudek o problémech na len 
ťas aktuálnicH. IJojista i lak správa moje %iroste přes nnru obyčejnou. 
Dosavadní stav didaktiky nejeví se mu us|iokojivýin a na mnohých 
mislechliči nedostatky jeh" slovy, jež nékde jsou ai upři li seny. ' 1 Zá- 



■] Tkk na «ir. 8: Zllhlebtge psedssoKi^chc Voriirt«lle. unRMúgtodc psycbo- 
logisch-paedig.-git;ha Vorbildung vonLchicin und SchulleiuiQ. Prufunfien, dk hMipl- 
sachUch >(kn prMsenten Sluffi m«satn unJ iiihlen und óab*\ dns Gifl det poedigo- 
ICiacben Drills vetniehr««. iiintechi gctcilcle í'or1biIdunt[ der l.«hter, oberMc L«iiun( ' 
den g«iaintm«n Unlenichlsvresen durch Juristen . . . AUngel &n Lehrtluttlen (iit Pttda- 



LhtMlura 



ISl 



klattiii vada, e ulž ostatní plviiou. jcít jcdiMMtranný tntekktunlisni. kO«iio 
ťturaklcr naii doby suičttije k voliiiuarismu: city a rhični vsiU[Hijt v po- 
předí, itoiailiiji se svého jiráva, cncrgism, čin »lávň m- ideálem života (6). 
Niiuka o motorickř MrálKť jrvů itiiševnícli právě v pohledních ilolaťh ve 
ťysioio^ck^ psychologii ufiiiila velikv i>okroky. jichi pedaKogika nemAíu 
dále ignorovati. >Es crscIieJnl >h <lrii))>ciitlc Notwciidigkcit. jenu Ergcb- 
nissc peychologischcr Forschimg fiír Enipíindungrii itnd Vor&tťllungcn 
th«oretisclt uri^l praletiiicli x\i vcrwcrteitt (8). >Lage- und Bcwegungs- 
vofitelhiiigiMi liilden cin wcsenlitchui F.lťitifnt der neurren P»ychol«^e. 
Keinc Wahrnchtming olm« Bewctfunj!; def Sinnesorganf ; keiii Rnipdiideii. 
kctn Vorslcllcn. kcin [''úhlcn. kdn Wollcti ohne Bewcgungíťiiipfiiiduiigcu 
und l{«wcgungsvorstclliiiigei>. nic«c Gnindaníchaiiting <lcr itiodcmcn 
PíychologM; nuiKx aiich eiiie (inindannchatiung Hiw:r wi!-»<nschafilich l>c- 
jtrAtKkten Didaktik w«rdei).< (i6) »DÍe Bcvrecungspsychologic ixt in 
der Didaktik und in d«r Pacdagogík bis jctzt <iY>llMái>ilig vemacliUui^ 
wordcti. Es iat zu hoffcn, dza ctnc pnctl^gogiKhe Bcarbciiung dcs Pro- 
hltms <lťr iiewcgiing viclc patilagogische Kragen kUren, vide paedago- 
^Mhe Ma.iMiahmcn liiircli nátur- nnd ktiliurgcinásscrť crscizcn wcrdc.< 
ÍÍ2) Proto <to5«vadni ^lav pedagogiky dngrnaticlcě neniůxc pravým pe- 
dagogům stačiti, a melltodikoťé iieniolimi dále již býti jen o dmlxcch, 
které padaji »e stolu filosofie a ihcorctteké psychologie (591)- Dokonce 
tolcové mechanickě přcdpi<^y. jako jsou tak řeč. formální stupně školy Zillc- 
rovfki potbyly svélw výxnamu, neboť o členěni hodiny musí roíhodovati 
obsah a analyse se synthesí, srnvnáváni » at>str4ikci inuii se stiile stHdaii 
(275 sq.). Jestliíe do.iavadní pedagogika lakládala se jen na |inznatcieli 
vMtých í oboru cciiirípelálm i'Ínno«ti sensiirické, xAstala státi neprávem 
na p(il cestě: takě reakci nuitorirké tťcba vénovAti poiomost (300: srv, 
I 3SS)- Cim více uťitelč proniknou do podstaty cxperimcntálni aparáty 
tnMorickýiui, tim priroxenějii 3 ttspěšiiéJM l>uilou jejich narixeni (71 )• 



h 



(PokrsícvinU 



PŘKHLEDY ČASOPISEOÍÉ. 



Zeíuchríft fúr Psychologie der SinncKorgnDc XXXIIl. 6. 
F, Kicsov: /^iirFragc nach der I'ortpflanziingv- 
]^ctchwindigkcitdcrErrcgtii)ijímscnsililenN'ervcn dej 
Kl c n k c h « n. 

Fystoíogická p^yctw^I^l]^ie má prcdcbíidce jii v Hclmholtiovi, který 
r. 1850 stanovil, že nio/tid rjcblo^l (ysiol<igickébo (iiichodu po poilrái<lěni 
nervu motorického ménii. a který spolu uríil, ře rychlost la jest 37 m, 
la viennu, f reservou, ie teplota nervu a stav jeho čislo tn inodifikuje. 
Auktor studie léto kla<lc si otáfkii, je-li nioiiio prcilpoklád.iii, ic v «cntO' 



ICOglk und daotit vcrkniipn«n Sem intrik bungsichulvn, BUrokralismus, veralielc Schul- 
veroidnungen und LthtpMne. — Podobné fcned v úvodě VIII. jiou vjítty. (Diďukiik) 
vom Kttrilen FlugMndO, |:ibíld» duroh rohtti Eitipirismus, blindgliíubiKe Oogmallk, 
nú*Mgt Sptkul«lion. unb«fuglc t^ncnlltitlon, rcehlhatierisehe Duloktik, úberwu- 
cbcnul* Obcffltttfhlietilieit, kntiklosc Kniik, ipliiňndigc Kunilelticn ald. 



I&: 



Phblcdy čuo^secké. 



TÍckýcIi iK-rvecli je vodivá rjtíiU^si úž. jako u niotoňckj-cli. či jiná. Nechav 
na sobe sainťm tiélaii pokusy. Mano\-il průničr průniku 30-609 a 30-235 » ko- 
lisJínim <h1 23-8— 35-1. a</703— 31-220, tia noze próniír 32-768 a J3'I43 * ko- 
lisáiúm o»l j8 — j8. Avšak xkouniaiii řisi nohy byla ik-lši nci niky, a Iie 
proto Hci dle auktora, ic votK-tií má u oliou čásii stejnou rychkut. Jctto 
(tak rychlost vodční v ncrvccii motorických je prúinčrné také a»t 30 m, 
(ios|Hvá auktor k xávčru, že je rychlost voilčni íy*iologicfcého v ncrvccli 
motorických i sensibiliilch stcjiti. 7*. 

Annalen der NaturphÍlo»ophie m. 1. W. ostwald ft Willy 
BlosfcJ<t: Uclicr kaii'.i1r 11 nd finiile Krklárung. 

IMlk-iilč nocticky tyto \iojmy jsou íde poclrobcny řešeni se sianovi- 
ckx pKrodozpytců. čiinž i xajimavo^t jich ttoupá, jcxto ptirodni vida pojmy 
těmi i prakticky operuje. Nevyhovuje »Íce pltiě iiociickým íakttini a lo^cc 
tvrxeni, jci íini východiskem, ic » přírodo v éilcckýjn vykladeni jevu je 
jeho lařaicni pod vyj-Ši po;eiii€. na kterěmř pochodu dle jich minčni spo- 
čívá podstata vysvěilťiii, I'ak dostává celý prohlěm nepravé svéllo, V'y- 
svělk-ni jiřiroilo vědecké niúte tiýti ihilc \>ud kaii!>áliii neb fináltií. Koidíl 
je jen v nadíazcných pojmech, jci ivolcny fc lahixováiú. U teleologického 
vys vél lokáni lze všecky k zařazeni pouiiié vyšši pojmy konečně redukovati 
na jediný. Při kausálniin vysvětleni není takového vy^iilw pojmu; tento 
je lihavolný, a tak je tihovolně mnoho kan^lnich v\-!>včtlcm (dle jednotli- 
vých věd). V lom pak. ie kau>álTii výklail nemá pi»lcdnilto vyiiilM pojmu, 
je mezi oběma rozdíl. Je ledy kauzální výklad jeru jeho lafaicui do líUt- 
volněho vyššiho pojmu, a výklad íiiialm je zařazení jevu <!o jeho poHlclniho 
vyššího pojmu. V lam je pak finálni výklad podražený pojem výklailu kau- 
sálniho. Tak doKpivaji auktorové Uti i^hematii: 

Všeobecní přlíiniié vysvětleni (íj-sikalni, chemický, biologický rtc.)^ 
I. j. i^rodovňlccký výklad je vidy ^polii finální dle jednotlivých rěd. 

Proli W^undtové thcorii ponični výkladu kaufáhiilto a 1elcoIogickělK>, 
dle níi j>on ol>a jen opa<:nýnii hledisky v |)0^lupu, n to tak, že lclex>ki^cký 
jde od pHťiny k úíiím (progrciiviié), kdežto přiětnný od účinku k pnfiné 
(rcgreíivné), je telilo výklad iotva jHikrokem. zapomínaje mimo to, ie vý- 
klad teleologický jest mnohem subjektivnější, t. j. že kdežto pKČinné spo- 
jení přec vidy klademe tncii změny, pokud je pŤe<Ulavujcnie jako objek- 
tivně reálni. pH výkladu tcIeťitoKickém vždy více měné jfmc xi vědomi, že 
spojeni to předpokládá anticipující subjekt volni. £ili. psycholojticky, z« vý- 
klad účelný je pic<Um ideologický. 7". 

L«hr«ruitung fúr Thuringeo und Mitteldeut»ct)lanJ 1903. 

Dr. Kcin posuzuje spisek dra. John a Edclhcíma') po- 
dáv.ň nový přispěvck na uj.it^něni pojmA: pedagogika sociální a iiwlividualni. 
nyní icvieoliecňujicich'). Mfižc býti do jisti míry s podivem, vydávali pH- 



■) Dr. John Kdelheim: Deltidgc lur Cwchlcfats d«r Socialpedagogik sil 
í)ct<md«;«r Riíckslcht dM franii>»iachcn RevalaUon*i«liiliers. V Bcrlibi ■ Bernu 
u ÍLdelhcima \W2. 

'} Mistii^ji ■« u věd ič rypotiáÁvá Rem s ulivatsli ohvu •lociálni peda- 
SoetkM v cve >P4d»eoRi1( In sysumaiiíchcr buitcHung (itr. 61— 80). 



rřetiledy iatopiutki. 



153 



rky k dějinám věd)-, jcjií jsoucnost jcšfě m-ni nikirrak tjjšlína. Netwť 
zatim není »saciÁlni |>c(l;igogil:ac nic, nvilí výxěuiýin ílitcm, o nč*ai ma- 
'jettií^i tirohlá.tUt )ií, ie joj uilktiiJt, jakmitc uí-ini ttvou (lovimiast. Pak v>ak 
^'bude rsiki- v<.-lmi brxy i:apuiii«tiul. S|iÍM>vatťI (olxiio itila iiokousí ac tudy 
lakě íprvu dunikiiouii k jiojniové jaanoilí n tunL Slovo to nent loUko dvo]- 
sniy^liK, nýbrž miwltoinačně. Aiiktor [Kidavú na sir. 19. n. násli-dujicl 
významy sociiilní (itslngogiky. z níchŽio kaidý jednoiUvý i>rý jest xvlášt- 
nini |>rol)létnein inuvč tě vé<ly<: 

t. Význam výchovy, jak iiidiviituáliií, tak sociální pro stav 3 jmlcrok 
vit SpoIcČIMHli. 

2. Víuh Hpot«íno&ii ku prolilčniu individuální výdiovy, a to a) vzhle- 
dem ke hranicim působnosti siátu a společnosti v tom oboru B bj vzhledem 
ke kvanttt.-iiivniniu a kvalitativnímu rozšířeni výchovy na davy. Tyto 
problémy byly již v doiiavudní pcd»^í>;i;icc zcela bystře znamenány a diS- 
klailně opracovány. Není třeba nalézali novmi vědn. 

3. Záhada nevědomého výchovného vlivu společeiiskělio prortrcdi na 
dospěle. 

Tato záhadu vůbec do jiedaitopky neiMtH, nýbrž <lo vnitřní |)oti> 
tiky, predpokliídajic, že se pracuje vskniku s ja&in-mi jjojniy. V jieila^gíee 
jde o svěl nedospělých. 

4. \'ziahy spole£tK>slí ku probléiuu sociální výchovy t. j. výchovy pro 
nrčiiý spokčeiiský řád, a to; a) vzhlnlcm k hranicím pQíobnosti státu a 
společnosti v lutii oUiru a b) vildcdciu k cxtensite a intensitě sociální vý- 
chovy, jež má býti udělována. 

Také irnto problém byl tiž od do.^.avadni ittdagugiky stopován. Připo- 
mínám toliko pÍM.-miitctvÍ o oljizcc ško)niho inzcní od dobv Vilěina Hum- 
boklta. 

Ncčini.li sociální pedagogika nároků na žádnou jinou pfidu pro svě 
s{ifacováni. tedy m" musí n jcji "práinčnosli slušné a právem |>'K'hybovalí. 
M&íc pak nejvýše činiti nárok na itávu, že dala hlouběji zaRnhujicí podnít 
ke zkouniániiu. která sioiiuji vitahy mezi iiidividuy a poitpoliioiti (ne sipo- 
lečnosii, poněvadž se spole<!nosii rozumí toliku větši oicnái dav lidu naho- 
dile »c sešlý). .Me ticnii^že Qdíivodniti potřeby vě<Iy. jež má býti nově 
založena. S|M>kojujme *e tudy sktitečnoslí, že miW býti toliko jedna vě- 
da výchovy, pedaeofiickii : žádnu peda^aKika inclividuální. žádná jwdago- 
gika sociální. .Me uvšriii spojuje lato jedna věda pedagogiky oba způsoby 
uvažováni v sobě a musí je spojovali v sr>bě lak, jako jest jisto, ie se 
výchova otái-i kol dvou točen; jednotlivá Iijtosl a pospolnost, individnum 
a iocieia, jako je^t jisto, že není individuí, jež žijí mimu veškeru po- 
tpulnost, teda ie by se nikdo měl dtítí povolaným, napsati pedagogiku 
iBobiusons. a jako jest jisto, že není žádné pospolnosti. která by nezá* 
leželaz jediiotlivjch osobnosti. .-\ že výchova mu*i jKi přcdnovi vi<ly pro- 
hledali k jcdnollivým osol>n[i»lem, zú.-ttatie potud věcí nqiopiranou. dokud 
nelnuté objeven iiosiicl pu.iiiinluD.-ili, davový mozek s davovou dusí, kteráž 
jest otevřena vléváni davového vychovatele. To by jediné hyta pravá, nc- 
]>onišcná sociální pedagogika; všechno oiiaini, co M jí nyní připisuje, 



IM 



PrehJedjr č*>opi»«ck^ 



jest ifilcgrujíci itoučást rclíiKOgiky nvha t-nitrní |i»ltiiky. a byia jako ta* 
ková clÁvno paznáváua, ircba snad ne viily ilo4lnl«né vŇimáii;i. 

Uu<r dovoleno jcšlú několik <lalálch poznámek. Když ae na prikl. love 
|io<1|ii>rováiii kultury vxdčUvÁnitii jcdnotlivcfi &ocÍáliii pedagogikou, jest 
lo lvi utniúítné. Jií n;i pořálkii 19, iitoicti liylo velebeno, ie ňlolia výchovy 
nrzáUíi toliko ve vzděláváni jcdnriUivťfi, nýl>ri v kullumím podporovaní 
všcotii.*cno!iti vxdélávániii) jednotlivcův. PK tom bylo také vidy zd&razi^o- 
váno, i« in<tivi<lmim itcni skracováno: vždyf vědomi pnvšcchiiosli. klďé 
by le mělo vxdélávaii, nevznáší »e ve vzdnclm, nýbrř niá svou konkrétní 
jsoucnost jen ve vědom! jcdiiollívcAv. 

Zamilánie itále sociální peduKiícikti. která ncni ničim jiným. leč pcda- 
gogikon í výchovným cilcin. který pocháii / evoluci on taiickě ethíky"). 
íláš prý výchovný cil l>ráti z vědomi doby. Výchova prý jest po<I rozhodu- 
jictm vlivem poupolnotit. ana te snaží, vštěpovati cíle. jež pospolnost sto- 
puje, Iské nilá<leíi jakc» h«dné, by »e po nich snažila. 

Ptc»iiě loiéi nii^že takě riet u sobě pedagogika, klcrá pracuje » aliMt- 
liitnim výchovným cílem. Neboť i ten pocháii i puspoliwsii, jen s tím roz- 
dilem. žv se nepoklá<bji la základ relativní vdičiny přítomnosti plné 
údporú, nýbrž trvalé mravní hodnoty, jež »e ti vývoji pokolení po »tatelt 
vyzkuiiiely a osvědítiy. 

Proto jent »právné, mluviti toliko o jedné pedagogice, která ípo< 
juje uvažováni índividiiíilni a sociální. Individuální pedagogika právě lak 
jako sociální pedagogika znamená velikou jnlnosiramtosi. Vědecká peda- 
gO|ik;i zabírá, jak řečeno, obě stránky. 

Individuální část pedagogiky sleduje úvahy, po kterých MMách dio- 
vam-c mflic nabývati známostí, schopnosti, smýšlení atd., kterých jeat po- 
třeba k vytvářeni jeho vnitni ouihitosti. aby byla povznesena iis výší pokud 
možno největší, jež niá cenu svou v sobí, nehledíc k pospolitostí. S tímto 
zdArazt^ovánini ceny viiděláni jednotlivé oíolmoMÍ není pak snciálni uvaío- 
vání nikieiak v odporu. To zkoumá vzájemné vztahy, kterými jcilnotUvec 
jcil spojen s pospolnosií. Vyvíji organísaci, která zřizuje pospolitost, aby 
uváděla nové pokolení v kulturní práci, aby ji vedlo jako dědictví oilunii* 
Tajícího pokolení dále ve smyslu a duchu mravních osobnosti. Z pospotnosit 
jednotlivec dostává potravu pro své duchové vzdělávací pronikání ; na 
po«puliiost působí silou ideálu, který v něm žije a jej nad mrav, obyčej 
U pr&niěr pospolnosti povznáší. fr. Kriek. 



') Jtat n*miř«ao proti bctsem innovf toelilai pedagogÍH. 



ZPRÁVY. 



Slavnost Herderova. O slavnosti na památku Herderovu, ko- 
nané dne i8. prosince 1903, píší »Monatshefte der Com. Gesellschaft* {ses. 
I. r. 1904) : Slavnost na památku Herdera dne 18. prosince 1903, kte- 
rouž jsme podnítili uveřejněním malého spisku Herderova o Komenském 
za příčinou tou v dubnu řečeného roku a v říjnu rozesláním našeho provo- 
lání — dvou tiskovin rozšířeno zdarma do 20.000 otisků — konána daleko 
pres hranice Německa v nesčetných jednotách a spolcích. Všechny časo- 
pisy, jak denní tak týdenníky a měsíčníky objasňovaly svému čtenářstvu 
v podrobných článcich význam Herderův. Při tom se objevovala potěšitelná 
skutečnost, že i Časopisy oněch stran, jez nemohou Herdera považovati za 
předního bojovníka, vzpomínaly muže toho s velikou vážnosti. Docházela 
tím výrazu skutečnost, že Herder nenáleží, jako jiní velicí mluvčí, jednotli- 
vé straně, nýbrž všemu národu. Nehledíme-H k tomu, že university 
stály většinou opodál, jest nám vyznati, že ve všech kruzích, mezi 
vznešenými i nízkými, mezi jsvobodomyslnikyc a >pietisty* jednomyslná 
se zjevovala úcta k velikému hlasateli a hajiteli humanity. 

U nás věnoval prof. dr. Kraus památce Herderové cyklus Šesti 
přednášek konaných v universitní exiensi. Význam Herderův pro vzbuzeni 
národa našeho z úpadku pobělohorského je u nás obecné uznáván, a Herde- 
rovi vzdává se nepodmíněně srdečná úcta. Kč. 

Stá ročnice úmrtí Kantova připadla na den 12. února. U pHle- 
živosti té Vaihinger, profesor filosofie v Halle. vydavatel íKantstudien*. 
vyzývá k založeni společnosti Kantgesellschaft a Kantstiftung. Společnost 
měla by především za účel zajistiti vycházení časopisu Kantstudien, které 
po celou dobu svého trvání zápasily s deficitem 500 — 600 marek, jejž 
uhrazovali po rúznu Kantovi ctitelé. V posledních třech letech byly odká- 
zány hlavně na munificenci profesora Waltera Simona v Královci. Vedle 
toho by společnost starala se o reprodukci obrazů Kanta, vypisovala by 
ceny na otázky týkající se Kantovy filosofie, podporovala a vydávala by 
vědecká díla asi tak, jako to Činí v jiném oboru Goethe-Gesellschaft, Come- 
nius-Gesellschaft, Mind Association (sdruž, za účelem vyd. časop. Mind). 
Členové spol. jsou dvojí: roční (Jahresmitglieder) s pravidelným ročním 



ise 



Zprívj, 



pnijičikcm 20 mnrclt: pak jsou člciiovč xiňli (naiicrmitglkdcr), kteří 
sloií pH:>ii«vck jakýkoli jcdnoit pro vidy. Z příspěvků íčcli /aW.i se Kani- 
Sliílung. í nihdi Úroků se |ioiiiijv k íičelňm výše uvedeným. Kdo sloii 400 
marek, Imdc dostávati jik celý iivot Kant-^tiidicn. Ctciistvi obojího druhu 
(!A se v jetlnp osoUč spojiti. První sti rotná ičdčnS valré hylo určeno 112 
]3. února, úmnui den Kantův, O pi^ličhu jeho podánu; pHlciiič i|>rAvu. 
Téhož diw inčI vyjili »lavnosnii svaxek Knnsiiidien. 

JerinoCa I'ilosofícl(^ Česká udila jinniět Kantovu pře<lnčik«vým veče- 
rem dne 20. iinora kdcí dr. G. 'lichý vykládal o Kainové (itosuíií iúIhj- 
jcnství. Časopisy jKtliiické přinesly články o Kantovi psané s vétšlm, 
oicnšini poroiuměnini. Kl. 

Katit jako ilovčk. Pod timta názvem Erich AtSíckva podává 
h Mčnni iimrtnimu dnu Kantovu v časop. >Deu(5chc Rťvuc*. sci. 5. 
(únor 1904) TOČ. XXX. roxpravu, x níž uvádíme některé vyúaiky. V Kan- 
tové osobnosti stiledáváinc dvě tendence tíhnoucí od nebr: 11 něho je rozdíl 
mni roziiincni a stránkou emocionální (cilčnim a chičnim) 
v>-):n:iinn xákladovélio. \' imek-ktiiálnim habitu jest Kant relativistou, 
sv<»u enkicionáhií stránkou a l> )^o I u 1 í st ou. Kantův rozum jest obrat- 
ný, pohyblivý, otevřen všem ptKlnéiúm. íklonný k paradoxům, shovívavý. 
Neleká se íádného d&slcdkii. žádnou n)y>lenku nqiotlačujc jako ncbez- 
]iečnou. nic se nemá chtíti vymykati jeho kritice; libuje si v odbočlcách. 
v pravém vtipu a bujněni rozmaru. Jeho viiU- naproti tomu jctt téžko- 
Iiádni, pedantieká. chmurnš. ri{;orúsni. téměř fanaltcká; drží »e v mezích 
pevných, ne<lívá se v právo ni v Icvo, itltí se vícho nápadndio; jeho 
hodnoceni a přáni nckoltsá nejisté semo tamo: na čem se jctlnou usta- 
noví, 10 se mu stává Noli nic langcrc. Xcřli milic intelekt pnjlti 
fk ívýini íouily, jiit vytýčil ívé předsudky, aliy mu byly iikatovatcli 
četly. Stuysty Kantovy byly bystré. Q1cv^ellým zrakem střetal se 
s osobami a vécmí, |wjimal snadno jejich bytost; ale všimat si také jcjicli 
ilrobnýcli rysfiv a vnéjšností. kieré dodávají představě lejirvc názorlívostl 
a číni obraz co do barev sytým. Jak jemné uměl pozorovati, jak pronikavá 
b)ta jťhii zualoM li<tí* díikaxy toho jsou v jeho spixeclt. 

Kain. intii ncjsubtibiéj.ii ab>irakce. jest zárovcii veliký jako ein[ri- 
rieký prirodnzpytec. Pro kosmologické pozorováni a pro N'ýklad zjcvOv 
ovz<|iišných otvírá nové dráhy, zná se v podrobnostech vznikající leh<ly 
lučby, přednáší o malhetnatice a fysice, mechanice. liydro»iatice, bydraulicc 
a acrometrii. o neroslo)ii.sii. a snad i o fortifikací a pyrotedinice. 

Néco brzy pojmouti v |»aincf, siiiidno si na to vzpomínali a dlotilio iidr- 
íovati, jsou dle Kanta formální dokonalosti paměti (Anihrop. { 32.). 
Alt 'zřídka prý vlastností ty se shledávají pohmmudě. U Kanta byly 
pohromadě. Chr. Jak. Kraus, ncjlepií Idíiva na královceké universitě tehdy 
vedle Kanta, di: >Kantova paniéf byla k víře nepodobně veliká. Nikdy si 
nedělal excerpt, bezpečil se jedině na svou hlavu,< ještě JHi kmetem uměl 
dlouhé latinské a německé básné, a zejména vtipné rád eitovával na abv«- 
Helenou ve .iiKilečnosti. Proto nepotřeboval veliké knihovny. Po smrtí sc 
nalezlo jen asi 500 knih, mezí nimi nmoho malých brožur a včnovacích 
exemplárů dél, týkajících sc jrho soustavy. '/. dřívéjškh let bylo více jpí»6 
mathem;iliekých a fysikálnich nežli filusofickýcli. 

Ač zave<ll fysickou geografií v okiuti akailemickýťh disciplin, sáni 
nikdy nepřckrnéil hranic svél»o domova. Vyxrlioílní moře vidél u Pílavy. 



zprávy. 



íř.7 



Akhor^ a údolí, <J(«Iníclt haivnnfiv a propnul, Mipky a ledovce, svilovělto 
more a oi^trovů, iiwxtrvho dvIic jííntlio nebo ilukoncc tropické skvčloíli banv : 
toho vilťho tv xkii»cii<uii vla«iiii iicxtial. Pfc&nuit jeho smyslových (lojmfi, 
spolu s jdio olisúhtoii painiii byla tti ptořt s nc)vťišii» významem. Painči 
iiiii ilnJnvaU ta óclhy fio(iÍsův a líčení íivé ><myf\né jtreilsMvy. Uikie cn 
četl. Iinalii na h líny cviir konkrétních ohraiú. Ty puměl rirné xacbovHvalď 
a i nimi lúroveň ninoiítvi jednotlivých určeni, jíchi skýtalo íiiiii. Pak 
mu fantaiiic vylvoříl.i i. niatcriáhi úzce omexenčho variaci a rozh'čnou kotn- 
binari bohatost rozmanitých náxorův. Ctřc intelektuál ni ho dnihn byly jeho 
hlavní poiitky. Op'ně xe spokojoval zkoumánim a snaicnim po pravdě i 
rodtniiv pákky inn iieibraňovaly, vé»>»vati i« zcela té Hluřbé. Prctlnilky. 
6etbci. pRHluktivnl čínnusi a fipokccnské obcováni vypli^ovaly jclio dny. 
Aby mohl čisti co nejiUiic knihy vydané imvi. bydlil dloiilio u kuíh- 
Icupce, kdež číial exempláře nevázané ze <^kladu. Za psaní míval leieti 
vidy vedle Hehc novou nevázáno;) knihu, do níž m ob ča> divával, aby 
u|>ět dtKh okřál k novému pí-emýšleni. a rului se zotavila ku ptaní. U Kanta 
shledává se přesvědčeni, íe omyly jsou tu proto, aby byly vyvracovány, 
předsudky. 1^ byly roz|rtylovány: £c není dogmatu, jež by tic&mčio býti 
krilisováno; že není nic tvato«vatého, co by netmclo hýti >* všech všudy 
stran zkoušeno a zkoušeno býti ncniusilo. Ku Kantovýni íntelektuáliiim 
r;i(loileni riáleicta také spolcécnská zábava; té vytiledával jako 
nejlepšího zotavení r. vážné práce. 1'to bohaté vědomosti, dar bavící, vese- 
lou mysl, la»kavi>u byto*t. jemné zpfíMiliy ol>covaci byl společnikeni velmi 
íidanýni. V xpolečnutli nedávat prcdnott učencům ; jeho n c j <1 ti v č r- 
tiijlimi pHitcIi, zdá se, byli dva velkoobchwlnici v Anglicku narozeni, 
a tímíové praktického života náleželi k intimnéjšimu jeho kroužku nbco- 
vaclmu. Za zábavy o&iavoval stianoii rozpravy o filosofických ihém^ledi. 
Uměl se v olrrováni přizpfiTObovaii. Proto býval vítaným hostem v před- 
ních rodinách v Královci, obtanských i šlechiickýeh, S dámami se uměl 
loitomile iMviti. že by níkilo v něm nebyl tušil abstraktně hUibo- 
k&}a inysliletc, jeho hovory pří Mole psávány některými soustolovuiky 
doma tak, jako psávány Jeho přednášky. Hovor svfij idobíl půvabným 
vtipem a drutidy kořenil lebkou satirou. Aniž chtěl, býval středem každé 
frjwlečnotti ; míval v úzkých kroužcicb hlavni «lovo, a zřídka mu bylo od- 
]>orováuo. )nmívad/ protivník obyčejné býval poražen. Za livýcli nejlepších 
1(1 byl tKJituchapInčjšim causeurem královské společnosti. Iiitelckl jeho 
jcsi intelektem s a n g v i n i k a. Stránkou emneionálni Jeí^l však na- 
laděn k melancholii. Mnohé rysy v obrazu tohoto rozpoloíeni mynli. 
krcvleněm jim v jeho »Beob3chlun]cen«. pocházejí z jeho vtattní zkuše- 
Twsti. By! nepřítelem lži. S tím souvisí Kantova necliuf proti výmluv- 
nosti Ta mu nebyla Id uměnim přemlouvati, obalamueovalí a přelsfovall 
|>oslitťliače. Dle toho Kant také íil. Nejpřesněji! pravdivost, dochvilnost 
ii »pi>lehlivo»t i 11 věcech niaiýcli byly niu záklatlním předpokladem kaž- 
dého hližšilto siykii. Bylo mu vtrnid potřebou, vpravovatí kaíilé své hnuti, 
chtěni a cítěni v pevné řády a nechávati se jimi rovtioničnié klidně a ji»té 
opravovali Jeho zpú«ob života byl přesně upraven. Iloehvilnost a pravi- 
delnoft víalč zvrhovala kc u něho často a čím později tiin časičji v pe- 
dant«rii, a niž už za života jeho kolovaly pověsti. Ošklivostí mu 
byla kaidá snaha po originalitě, každé vybočování z pevných fo- 



I&S 



Zprivj-. 



rein. přnleptwvnných niravvm a zHxciiiin. Zásadou jdio bylo: raději 
bUznvin t- nxxlf. acilj mimo modu. Na vkusném odévu » ukládal. Barvy 
ve»iy a kallioi měly se íhndo^ali s pHkladctn střidaiii barev na květech. 
Pťlkiilčiéinii pak byly mu pevné řáily a íitjntniiěmy klidný prúliéh v i i- 
v«tť citovém a volním, ni-ili v íivoiě viičišiuL Jc« cmocionillni 
Stránkou protivní kcni ilovčka okamžikového. ktCTJ ir roi[iralmje po kai- 
dém motýli a líhá kaidou kvélínu vtdlc cesty, iň-ha lim působí škodu schc 
věiši. Kant dával přednost tiodnotám trvalým: povaha jclío jej nutila, 
podřizovati pomíjejici potřeby trvalým; onentoval it dle méíitek vie- 
ofaecné platných. Od ftcbe lihnoucí tendence ~- jednak k relativismu, jinak 
k absolutismu — jeví se u Kanta zvláétě oistřc v jclio krasu vědné 
ictbč. K Četl>é pro intelekt náleží: Swift, Builcriív •]ludibras«, »Don 
Qtiichoie*, Moiiiaignc. I.iscow. I.ichTcnbcrg — pro vůli: I.tikrclius. Mil- 
ion, I'npv, Haller. V oné čelbč se nni zamlouvá čtveračivý vitji. paradoxa,i 
břitká sitira; xde ho pnuti léžkomyslnost, ííla a vxneícnoiit Iňaní, ilu^vnl' 
velikost, pevnost karakteru, iiiajcsiáinost obrazů, tilinuti i neklidu doby 
a z těkáni jcvfi, ponořováni se v nekonečno, naprosto. — Tendence ty se 
shledávají také v Kantově politickém myšlen i a chováni. Du- 
chem jeot jchii tlátni ideál republikánský, slátní forma víak má z&.->tati 
monarchickou. Onen mj uskutečniti .iDkunalc spravedlivé ubčan^ké /ří- 
zeni, v němž všcehny íunkcc se vykonávají dle obecných právničil zásad. 
\''alcc za svobodu anglických osad v .\mcrice a francouzské revoluci náležel 
Kantův největtí xájcni, $)-m|>iilis(ival s nimi co nejvíce. Francouzskou re- 
voluci pokládal (a^puň v iiočátcich) za pokus slibný, N-ele iirevěitJ ideál 
rozumu v skutečnost. To viLak jest ii iiétiu ihcorie. V praxí rozltodovala 
jelio strďiika cmoc-ní; pro tu třeba [levných řidA; trvající mocí jsou mu 
Noli me langcre. Jest na straně knížat, ne lidu, který prý má posloncliaii, 
i kdyby kníže porušoval pňvodni spolcícnskoti smlouvu. Heslem má býti 
evoluce, nercvoluce i nes vrchu, nýbrž z dola ! Kant ví. co býti m á, 
ale s.ioji při tom, co jest. >Jest rozkoš no, vymýšleti sobě *látni zn- 
zeni. jež jsou prítnéřcna požadavkAm rozumu, ale odváilivo, navrho- 
vati je, a I re si no bouřili lid. aby právě irvajíci odklizoval* (Strčit der 
raknllalen. II, 9). Tím laké m: vysvětluje, že Kant chce býlí přísně pocii- 
výin a pravdivým, ale při tom prý potřeba, mnohé ja-mé poziuné zamlčo- 
vati. Tim se také karaktcrisovaly jeho iircdnášky. v niclii zřejmá na přikl. 
shovívavost k racionální psychologii a theologii minulých dob. Kantův 
intelekt a jeho vůle se svými proti kladnými tendencemi vzájemní 
na sebe mocné působí, přízpúsobtiji se. Tím se vysvětluje 
řídce alogícké 11 nmoliých vcle<ltichů, s čími se střetáme, čtra hloultěji vni- 
káme do jejich nitra. Tak jest i 11 Kanla. .\dicket svou velrzajimavoii 
ftudii, zniítulo dotkli jsme se jen význačnějších části, končí: Kant byl jixlě 
velikou osobností, ale ne vzorovou. Aby se stal vzorem, byla by se musiU 
jeho bytovt vytvářeti bohatéjí. všestrannéji. Již v původní vloze byly za- 
stoupeny tiékteré zárodky jen slabě; za (Lništho vývoje úplné lakrňovaly. 
Intelekt se sial vládcem a rozvíjel se v úplnou xloríi. Tak »c Kant stal 
reformátorem filosofie. Ale co získával myslitel, pozbýval člověk. Muíi 
zá»ad zůstávala nejvyšší mravnost tajemstvím uzavřeným. V životě jeho^j 
iiSt:uiDvovaném nizumovýnni p^a^■ldly, nebylo místa pro mocné mravní'^ 
pwly a náklonnosti. Můžeme v' něm zřítí vzor sebeopanování a scbcvý- 



Zpfivy. 



I» 



clfjvf : ale k impulsivtilnm jedii&ni, kttrť iidá dávati v »ůiku telou osoV 
noit, M ncltodil, |>ai)čvadi ncmi] k |>ovazc své d&včry. Jako myslitel jc«t 
j^niálním. nu jako člověk. T» se přcil námi jcvi ficc jako vytnahajlct 
tobc vHÍnoili, aIc ik jkko uiiáicjict a mocnv, ne tak Olympijikýni jalcn 
Coetíie. /Cč. 

Otázky o cenu. Bcrlinuká uniwniu ustanovila na r. 1004 ruUIedu- 
jici otázku o cenu Iilcdie k faktilič hoh o slovně: Uerileri^v pojem 
náboženství má býti re všech jeho Iwht "slovných »]>)!iú vyšetřen a 
•rovnán f pojmem liin n Kanta a Schleicrma chera. (Cena j»t 
z nadáni ilra. PavU Scholue; ^inl ttny t nadace li po 900 m. pro kaž- 
dou fakultu Toéti(). Kč. 

Arnošt Haeckel stavil Kcdmílcsátiletí narozeniny. 

Kongres pro experimentální psychologii bude konán v dny IK. 
až 30. <]uhna t. r. v G i e » » e n u. Přeilnáiky a cleinni) strace i>mň ohlásili 
iit. j.: Ebbinj^uus z Vratislave, Kiilpe a Marbc z Xireliurlu. Mariius t 
Kielu. Meumann e Curychu. .Muller » Gotynk. Stumpf a Sdíumann z Ber- 
lína. Soiniiicr I Gícísenii. S kongresem bude spojena výstava psycholo- 
gický>;li aparátů. Kl. 

Sanatorium pro tuberkulosiu. Potutelnou známkou současné 
doliv jest inaha ]>n ilcp.ieiii zdravoiiiíeU poměrů ^iiolc^nufili li(Uké, stále 
liovou a tiovini jmJu si rjc<lnávajiii. činorodá úíasl pro utrpení blitniho, 
snaha poskytnouti luu pomoc a úlevu v jeho idravotnich strastech. Zřixují 
se sanatoria pra nemocné tuposni. útulky pro šestinedélky, činí se rozsáhlá 
opatřeni při chorolrách venerických atil. atd. U ná.t v Cechách nabyla 
dostid jenom myšlenka zriditi unatoriuin pro luberkulosní živějšího otila- 
ML V miainich oborech htuiiánicli mihIi xtlr.-ivotnických čeká náx ješič 
mnoho práce. Ve vlasti naii úpí rada nesfastnikú. trpících ne vy hoj ite lnou 
rakovinou, ktei^ nemajice mnohdy dostatečných prosiredkův ani na živo- 
byli. tini méně mohou si opatřili přiměřeně ošelrováni. jsouce na obtiž sobě 
i ccKmu okolí. Za ilncšního stavu nemocmčníhn oielhiváni jest jim přistup 
do nemocnice xnemuinčn, jelikož nejedná »e ani o těžké stavy, vyiailujici 
neodkladně pomoci,' ani o chorobu vyhojildium. Vedou tedy trudný život 
v>'dČděnc& z lidské společnosti, a nejednou násilná sniTl je jtm vykow- 
peiiíin z útrap, O tyto nebožáky možno postarati se toliko cestou dobročin- 
nou. Nutno sebrati potřebný kapitál a randili útulek, kde by se jim dostalo 
po doliu trudného jejich žiti řáiiné obslnhy a pečlivého lěkaHkěho ošetřo- 
vání, jež dovedlo by xniiřniti jejich ne*miřně útrapy. I seskupili se po<Íe- 
|issni za tini ijčelcui. aby lařidili spolek, jenž obral by sí za likol provésti 
tmo myšlenku kti blahu neifastiiýcb trpicicli a obracejí se k ilecheiným 
tnlcim všeni, volajíce: Vezměte v^cbni iičastensivi na tomto blahodárněin 
dilel Každý sel>e menší dar a příspěvek, jakož i podpora s diky bude při- 
jata a Uitle základem k vybudování ústavu, vystavěněho z lásky k bliž- 
nímu, bude šlechetným činem pomoci nevinně trpícím spoluobčan&m. 

Přispěvky a dary přijímá pokladník zařizujícího kotnitélti MUOr. 
Fraiit. Opočenský v Praze. Mystikova ul. 23. 

Slovo V iag prone«l Hditet zcn»kě banky I-Vant. Procházka v pícd- 
náčce O hájeni české půdy v České společnosti národohospodářské: Budii 
řečeno »lovo upřimně: »ll nás se nyní v celku bos|}odai'i Špatně*. -A přoto 
ncmfiženw » misia, ztrácíme pAdu pod nohama, posíláme almužnu tam. 



160 



Zpviry, 



kam iřcba poKlatí vyiliiinoii pomoc, a sKijiinc na břehu bci rady vidouce 
toitouli čkn.i ro«tíny. Čestné výjimky |>otvriujÍ pravidlo. Pwonici liospo- 
dářťi ikibrýclí zacliÁiínit; iieielnií s majetkem zděděným i s grošem vyděla- 
ným. Mnohd se vyíi*liá a milo Mspoii. Ncronimný pÍTpjcli zachvátil 
viícehny slavy, a v Icloínim masoptislč líc pozorovali již xnámky horečného 
n;rhání pcnči. Vymýilcji s« «ále tiové iilay, kunicvaly a maškarády, 
intťliguncc d.ivá š|tatný pnktad živiiostnikGm i dilníctvu. Siixd nikde na 
svité se lolik nq>lesíi jako u nás a bylo by na Čase vystoupili mtiíně proti 
télo tiikazr. Kdo má jen trochu hospodářskou situaci národa, ví také, 
iť nemátne k takovým ísítým radovánkám iádiič příčiny. Bylo mnoho 
pravdy ve výrokti ni'kého iiífncc. jení o nás napsal, íc máme chi>iitky 
milionáře a prostředky žebráka. 

Nedostatek universit v An^ltcku. -Britsky spolek na 
podporovaní v é il y> konal dne lo. záři 190,} v Southporiu schůal, 
v klcré předseda jelio sir Normaii Lockyer měl roipravu u iufcríorttí 
Velké Brtianic co do iinivcrsit. iádajc jako vře iiťod kladnou, aby 
byly ihned povoleny prostřolky tia zřiíciii nových universit 
dle vzoru n ě m e c k é h i>. FoiiVaioval k Prusku, kde po poráiicr 11 Jcny 
.1 po xlrátč velikých tízenii xa krátkou doliu Iiyly zřízeny tri nové iiniverMly, 
»al>y byla iluclinvou mocí nnlirazena zlráia zcmě<, a k Japonsku, jež ne 
po válce, tiýbrí za přípravy k válce, činilo největší tianialiy pro vývoj iii- 
telcktnálni moci. Sir Norman žádá iřizcni osmi nových universit, je- 
jichžto í,-iloženi by Málo dle jeho výpočtu 8 mil. liticr šierlinkA. K tonnt 
by byJo iřeba roině 400.000 lilwr št. pro personál a zachováváni. Jak viíak 
«|MilrÍti prostřetlky? Na otázku tu Lockyer tieze všeho váhání odpovídá: 
»Ciňte to. co se učinila r. 1888/89 zákonem o námořnictví (Navy Bill>; 
učiňte najednou pro duchovou moc to. co jsme tehdy učinili s tak bohatým 
úspěchem pro moc námoř^koii. Položte stranou 34 inilioníi liber íterlinkil 
(t. j. jistina, které by bylo při ^VíVo úrokováni třeba na zřízeni, opa- 
třeni a zachováváni žádaných tmivcrtil) x alclíva, x našeho národniho 
Winisivi, abyste roinmoiovalí druhé aktivum, naši moc duchovoti<. Ké. 

Noví fakulty nn universitě, v první polovici m. prosince 1»03 
xKzeiiy na universitě v Maiiihtstm v .\iiglirkn dvě nové fakulty, tmiž 
pro věily obchodní a hohosUivi. l-akulioit obchodní ntá býti 
prosířctlkovánn vědecké probíráni iiárodotiospodářtkých oláick většímu 
okrubu obyvatelstva loltolo obchodního velkoinétta (zařízeni jeji upominá 
na vysokou olKliodní školu ve I'rankfurié n. M.). FaktUta Iheologt- 
cká jest v .■\ii((Iicku prvním pokiíM-ni dnihn fakulty, jež nenáleží jistému 
n rči t ému vyzváni ; jeM tak říkajíc intcrkonfexiunálni. Hlavním učebným 
předmětem jejím jest biblická cxe({csť a srovnávací nauka 
tiáboženská. Kč. 

Oprava. V 1, sei. C. Mysli, roi. V. str. :i, poui.") udina omylem 
9ir. 15. (až kam sáhá doslovné přejeti néklerýeh odf>lavcfi z či. >0 meta* 
fysie««. Krok 'í®? > misio str. B. — V témž čísle v rubrice Přehledy 
éaiopisné na str. 7a prvního o<Islavcc řá<lek 9. z dola ělime míslo »přl 
porodiK — v Ičhotcn-ttvi. 



■ 



Dii. Joskp Bohatsc: 



Schleiermacherúv pojem náboženství-** 

Ve miMwslvi litcralury o náliořťiiskí rliei.rii Scli'eiennaclie- 
rově vyiíAiiiije <>iiéliiý iKíktis v tomto sntřru osiiravcdlnétií. 

1. iPrávč itovéj^ím pojednáni ni o Sclileicnmcherovii pojmu 
nálxiíenství fLascIi. Sclileiermachers Kcligíoiifilicgríff in scincr 
Entwickeliiriji von der i. AuflaRe tkr Kedcii bis ziir 2. Aiiflagc d«r 
Gtaiiljciislehre (íxkj a T h i in m e. Die religionspliilosopltischcii Prá- 
nii$sen der SclileiermacUersclien Glaiibcnslchre lyoi ) je siwleaio 
nesprávné tvrzení, řc [lojeni náboženství v •Řcčccli o nábolcnstvi< 
z r, I7(W kontrast 11 je ViplnS s pojniciti ve vérouce r. r. 1821, Roz(Míni 
toho zniinéiiá i>ojcdiiáni dostatcí-ní nevysvětluji. A přece di Schleier- 
inaoher ve 3. vydáni Řeíi (z r. IÍÍ2I. tc<!y v liobč vyjití vérouky), 
že nemá v [ludstatO, co hy ze svých prvotních názorň (z r. 17*/)) 
odvolal. I^sch (str. i.) tomuto rCení nevřfí a soudí, že *Sch1. se 
klamal, nejsa sí vCdoin donaliu a hloubky své zmřny. TiX vysvíllo- 
vání nevédeckč. — Kozdil ten iieiit viak tak velík)'. jak se tu prvý 



'} I.IT£RATI;RA; Schlelermacher: Rcden flb«r dl* Kaltgion 1. vyd. 

im.. krit. vyů. Pljn|« l8;o. 3. vyd. iUl. - Chrislllchs ClRubtnslobto 

I. vyd. 1821. - DUIaKtlk vyj. L. loriM l63i<. — GrundrlK« dsr phllos. 

Ethik vjrd A. Twcstgn IMl. P»]roholugic, vyd. L. Georee IRSZ. Ilriere 4 dilf, 

1 UAÚny (Au> Schtaitrfflaohers t.eb«n in Bnefto). — Otllbej-: Leben Sebloier- 

^naehars, I. dil ISiu. Kaym: Ui« roniantisohe Schul* 1870. Wtlsasnbotn: Vof- 

U^ungo) ubcf Scht«iirm«eh«r'8 DtaUkUh und Duicmaiik, Lipslut: Schl«i«rmi«lier'* 

8«d«n Uher dí« Rtl^ion (JahrbU«h«r titr proiect. TheolosK. *v. I., 187S. str. 134— 

184. Í6S--9I&), Albracbx Riiaehl: Schlctermach«'a R«den ůbfr di< Hdtgion 

^und ib(« Naehwirkuncen aur die evang. Kirohe Dmiiaoblonds, 1874. W. Bendsr: 

FSaUeÍ«rTna«hws Theologie nit ihf«B philos. CrundUgcn, 2 tv. 1879—78, Oito 

Ritbcht: Sahtei<Tnia«h«r'> iiullung lam Chrísientum in adacn Roden úbu die R«- 

llgion I8B8. Frank: GaMfaieble und Krilik der neueren Theolocie 1884. Uilo 

Pfleidarer: U«acblchie der ttdlsionspbilosophie vod Spinota bis auf ůi« Cegeq- 

wan, 3. vyd. tS«3. 

ČBSKÁ MYSL, r. V. b. 3. IBM. I. kvjua. 11 



lOZ 



Df. Jot«f BoIwIm: 



polileri /liA. K vysvíllcní jdio poslouiH. jak uvidíme. Sclilei«rma- 
cliťrovy iiaxory (mloloKicJíé. složené v jdio dialektice, Pl>Ilě^'ali£ 
pak niim<j lo třeba vysloviti se též o ccnť Schlciennaclicrových zásad, 
o nichž jsou až doilnes přirozeně názory rozdílný, a ponévadi v Ke- 
cech Kijimá otázka týkající se mySlenkovélio rázu tbeorie nábo- 
iéeiiskť /de olisažcn^, otázka, kteni je dosud sponia. je jisto, že to- 
muto thcoretickému ohjasníni Schleiemiacherova pojmu bude vé- 
nována převážná íást této rozpravy. 

2. ScIileierrnHcIier vSak nepodal své soustavy náboženské jeii 
v záimti tlieoretickéiii. Theorelickč spracováni mílo základ a ůíel 
praktický. Cln*l — hlavně |H>jmcm svý-m v ficíecb ukázati a obhá- 
jiti cemi nálK)žeiislví »jeho vzdélaným pohrdaC-ňui" a smitíli takto 
náboženství s kulttiroti. viru s vědou, kteréřlo mocnosti siály proti 
sobě nepřátelsky. 

Problítn týkající se (loin^ii viry a včdy jest až dosud nio- 
denii. Erich Fórster (Das Christentum der Zeiteenossen igo3> 
doka;'iije lilavnf na hteráriiich zjevech nínicckých. že tytéí my- 
šlenky, které za doby Sťlileiermacherovy hýbaly myslemi vzdčla- 
nétio svéta. tentýž nepřátelský pomřr romantismu proti osvícenství. 
jsoH akutními dnes. lIoflMíiiK v nedávno vyšlé nál)oženské fi!osofii 
di na str. .vto: »ChybÍ nám soulad mezi nafií vírou a naiíinii po- 
zniitky i na£ím životem." Je to totéž, co už v \a4í IJobé roC. IV, 
str. 117 vyslovil Masarjlc >Ty nepokojné, neklidné, rozčilené a 
unavené dute cbtíji koncCiié nalézti pokoj, klid, smír a novou ener- 
gii k daUimn íiti, a téméř vSichni vidí pramen iivíci vody v nábo- 
ženství a jeho usmíření s rozbouřený mi myšlenkami. Lidé modcmi 
chlÉJi vířit, vOřit ve smír s filosufii. pu přii>adé i pnHÍ ní . . . Dnes 
mluvit proti vč<lě a filosofii, zavrhovat je anebo asp(»ři žádat re- 
strikci, patři léit>řř k dobrému tonu.t Euckcn posuzuje modcmi 
íjevy v Zcilschriít fiir Philosuphic und phil. Kritik 1898 str. j6j 
nn. di : »(.)d inobulného rozvoje inteligence doufali jsme zvýieni 
celého ťl<ivččnist\-a a zlepScní všech pomírťi; ale intelekt ovládl celý 
du6evní olior a celý vnitřní život ziižíl. Kultura zaplavila sice více 
než kdy vrstvy, ale roziiřivAi se klesla vniiřiiě. Proto je poclio()i- 
telno. že uprostřed vScch triunifň táhne svitem mračný pesimism.* 
— Fiirster pak volá po 'novém SeldeierniaclierovÍ<. kteří' by rozhá- 
raný vír modcmich myšlenek uklidnil. Nebude ledy ixl místa uká- 
zati pH ocenOiii význanui Schleicrmacherova pro náboženskou fi- 
lostvíii. pokud až <Iosud je jeho pojem nábožaislví směrodatný pra 



SchMarmaafceríSv pojem náb»ÍeiutrJ. 



I«3 



pomřr mezi vírou a viám, resp. jak lze mySlcnfcy jtho v tomto 
, sn;\-sUi doplniti. 

Tyto dva motivy ledy: objasnili hlavně v l>odech sub l. uvc- 
denýcli tlici^retickoii slránkii pnjmu Sdíkiermachcrova a oceniti 
pniktický význam jelio pro poměr mezi vírou a vÉdou způsobily 
opíttiv pokus o nastinéní Sclilciennachcrova pojmu náboáenství. 



I. 
Schlcicrmachcrvv pojem náboženství v ŘeSech. 

A) Nástintoli Oto pojmu. 

Prvotný ixijcni nálioženstvi, jak se nám jeví v ftcCecli*). a 
jehož vj-stiženim nejdříve se zabývati budeme, je namířen proti 
namriini doby Schleicrmadierovy o náltoícnstvi. Tehdy se rozu- 
mík> náboženstvím víeobecné vřdčiií o Bohu a plníní jeho mrav- 
ního zákona. Suprnnaluralisté a racionalisté definovali nál>ořenstvÍ 
jako 'iTiodiis cofnioitcendi et cotendi deum>. Panovala veliká ne- 
jasnost a koltsa\-o8t v itojmech. Niíboženství se zamčfiovalo jak 
s mravnim jednáním tak s vřdřnim. Racionalisté kladli náboženství 
v mravní jednání. iK>kud toto se spojuje s vě<lěnim o lioj^skčm záko- 
nodárci; dle supraiiaRiralistfi bylo náboženství pozn.iv.inim Boha 
a jeho zjcvenýcli náboženských nauk. k nimž musi přistoupiti 
^tnravni jethiáni. 

Scbleiennacher se obraci proti tčmto názorfun. kleré tšpatně 
spojené úlomky metafysíky a morálky" (2.<>) vydávaly za nálHi- 
žcnství. »Už od pradávna*, di. oiebyla víra vécí každého; vždyť jen 
málo jich rozumélo náboženství, a nepočetné lidi bylo spjato ve 
clony, jimiž sere sklonnosii dali spoutati* (i). V positivních ná- 
IxJíenslvich i>bjevuje se tc<ly náboženství jaksi zahalenu v iheo- 
retická učaii a praktické předpisy. Než jen povrchiiimu pozorování 
xakrývaji t>to clony pravou podstatu náboženství. 

1. Náboícnstvi není metafysika. Metafysika vyznaňije .ie 
přísnými systematickými dedukcemi; ná)x>žensiví víak může mítí 
také ílovék. klerý- systematicky nemysli. Míra vedeni neni mérou 
zboínf>sti. Metafysika klasifikuje vcíkereiistvd, ptá se pn důvodech 
všeho byli a dedukuje nutnost skutečna, snaží se vypátrali vzlaby 



*> •ftstí o niljDÍens tví ka vidčldným mcsi pohrdaíi jabo> 
ilTW). Viad*. kds jfou v nisttdujicítn citovány iieii, osdbAjJÍ udané íiullee (tránky 
t. vydial, Jel ímu « PUnjtrori kritickém vydiiu u kraji Miilčnjr, 



ll> 



m 



Dr. focor Bohatec: 



vící vc vcSkereiislvu a jich rJůtony, ze zákonů soiulí o rwjvySSini 
zákonodárci alit, XálMiíenstvi viiik itcpálrá iki kaitsáliiýcli vztazích 
\cškcrcnstva a iieyl;'i se [» pňvocUí a podstatř v6ci. 

2. XáliožCTistvi iieiii inorrilka. Talo vyka?.iijc vc svých dčji- 
nách •muDžsivi šeredných, iicniraviiých skvni": spi»íiv;i zcela ita vé- 
((omi svobody, do jejíhož obani spadá vSe. co dověk koná. Mo- 
rálka je einnýn! zasaliováiiíni ve \-eškerenstvo. kdeiéto náboženství 
má po výtce stránku tr]>nou. 

3. Podstatou náboženství není ani vědění ani jednáni, nýbrž 
•n a z i r á n i a c i t< (44. 50. ). »Naziráni veškerenstva-, dí Schl., 
itcnto pojem jest kotv<iu celé mé řeči; jest všeobecnou a ncj\yšši 
fomiulkou náltožcnstvi' (sj;) ; je išak vždy si>ojciio * citem veške- 
renstva (66).*) 

K \jsvétlerii této definice je třeba doroxiiniiti se nejprve o 
lom. co mini Schlciermai-licr veškerenstvem ( universum). 
Výraz vzal je ze Spinozy. V myšIenko\-ém svčlé dobj- té bylo slova 
toho vchni /Inista níiváno (Tak B. Schlceel v článku vySlém sou- 
inani s ]<eCmi; také Schclling niíl před Schlcicnnachcrcni tento vý- 
raz — na pf. •Ideen zur Nalurphilosophic 1797. str, 29. Rovnři 
Často se objevuje u holandského filosofa Hcmsterhnysc. kterého 
Sďileíemiacher té doby studoval, H c m s t c r h u y s : Smíšené spisv 
filos. 1. 218, II. 220, lil. 147 nn., sn-. Dilthey. Lcben Schleter- 
machcrs I. .tio. [>ozn. ). — Vedle výrazu toho uáivá Schl. CasXn 
slov mekoneOno-. 'VéCno-. •vesniir«. »svítv >jedno a vše«. >b<)žsU'(». 
•Viieobcctiy íivol- (SL 80. 108. 24*. 84, SL 14". 30. 53. 56. 5" 
a nn.). Veškerenstvo fteči dle výrazň Nchulastických je nátura 
naturattsa nátura iiuturata zároveň. \'cSkeren5lvo není 
pouhý bezolísažný pujcni. nýbrž základ všedi víci a všclio života, 
který se představuje ve mnohosti jetlnotliWch koiicín>'Ch zje\'ú. jež 
však nikterak nedovedou ho olisáhnouti; jest to nekonečno, jak se 
zobrazuje ve svřiř jc\ň. Z jeho \éínč bohatého lůna linou se stále 
nové formy a smésice (56, 57). v nepatmoiícch zrovna tak obráíí 
se veákcrcnstvo j;tko v mohulnnstecli (01). všechny viditelné vicí 
jsou lx>2slveiii naplněny a s božstvem sjednoceny (87). 

Schlciertnacher stojí tu. jak patnio. na pňdí p a ti t h c i s m u. 
a příbuznost jeho se Spiuozmi se popříti nedá. (O Schleiennachc- 
rových prvých studiích Spinozy viz D 1 1 1 h e y. Lcbcu Scll's ». Jig 



*> Va a. vyd. ft«U talo dcllnke ja modtflkorjín*. Náboimslvi' iiríujo •« tu 
)U J«n jako 'dt reikuenitvat. Zmína lalu íouviti s ponninémm pojmu Qoha^ 
o lom pozd«jÍ. 



Sehleicnn*cb«r5v pojrm nit>ol«fiilvi 



\tA 



III1. a télmž IVnkinalc s. f>5 — 6q). Xež nesmi se beze vSeho Sclileíer- 
iiiacher íiiutožiKi\'ati se Siíinozou. Od Spinozy liii se Sclileicrnia- 
chcr — vše<>l>ecn6 řcíerw — ■- svj-m Fcalismem a iiMlividualisnicm. 
Siiiiii«a pfívaíiije vSecliiiy koneíiič vOcí za niDcli twkoncčné siili- 
stance z takto jich vlaMni hyti )Hii>irň; prntn na kaidou iridiviiliia- 
lítii <lívá sť jako na negaci, ne vitnk jako na pní.itivni veliiíinu. 
Schleicmiachcr v5ak silní přizvukuje realitu vřci a vidi v nicli jkv 
.siiivni itidividualisacc nekonečna, (iidividnatita ncni (K>ii!i>ni ply- 
nulým zjeveni a fornion neknncřnč substance nýbrž má positivní 
obRafi a 'íauiostattioti (hlleiiiost. jest Kibnmeni vcíkcrenstva'. Tu se 
Misi Sťhl. r o ni a n I i k 1*1 m a F i c h I c m n. nejvíce víak L e i Iv- 
iiizovi. jeboř. filosofii králce pfe<I vydííním fteíi studoval (Dil- 
ll»ey v uv. kniiíe sir. ,WÍ»). třeba jel»o meta fysickou mniiadoki^i 
odkazuje do říše Iraji. Věta Leilmizova : •Vindividiialité eineloppe 
rinfini- jesl véton SchleiermacbcrovoH. — Spinoiova nirivébo 
]H>jmu stil>staiH'e iieclKe Selil, sdíleti: proto také protestuje (*Do 
pisy* 111. str. 283. IV. 5. .í7.ll proti nařknuli z čirébo spinozismu. 
Je( !^pil1«zism Řeíí vice podoben ncospinozisniu Hcrderovu 
a G o e t h o v ti, který vidí v Bolm živou viemoc vžechny věci 
tvořící, ovšeni ne v iM>radu lojncko-niatbcmatickčni, nýbrž v živeni 
vývoji. Proto vidi Schl. ve^ikeraislvo v >neponišeiié činnosti'. 
Každě oliraničen« b>'tí plyne z plnosti jclio života, každou událost 
jest iHK'Iioi)ovali jako •i)ňM>bcni veškerenstva na nás', — Na 
Scbleierniaclwrovu )K>jnui veškerenstva je však také vidčli pla- 
tónské zabarveni. Ve5kcrcn'ítv<i jest věčným souladem \'šcbomira, 
•jednota ve ninobosti" (72). celek, jehož váechny vřci jsou 
částmi (,íi. 40. 128.) 

Toto veškerenstvo netlicc náboženství dle jeho povahy určn- 
vati neb vysvřtlovati jako metafysika, nechce takě vyvinovali z [xi- 
niírii Clovíka k veškerenstvu celou řadu povinnosti jako morálkn. 
nýbrž chce pouze zbožné tiazirati na jeho kóny a nechává se bei- 
urosiředninii vlivy jeho uchvacovati a naplňovali Í50). \'c všem 
zvláštním a jednotlivém jako v zrcadle vidi obraz veškerensl\-a; 
jednotlivin tícbto nechce pocliopovaii dle jich kausálných a účel- 
ných vztahů, neptá se, -odkiKl. a .k čemu- jsou. nýbrž vidi pH 
nich jen. -co* jsou (149,) Toto tiáboženské nazíráni ne- 
může nám tedy vysvétliti ani podstaty veškerenstva, ani byli Ijoílho 
přťíl Světem a mimo svét (58. 55.) Také jest to iitriiíl«'m tli '''•i-o 
yfroi, vylinuti z náboženské oblasti a vzlétnuti v obor abstrakt- 
ního mySlení, pokou5i-lt se kdo je<lnotlÍvá svá nazíráni veškerenstva 



Itl 



Dr. JdKefBohatM: 



sestaviti v celek, systém. NáboSenskc nazíráni jesl néco iridividu* 
álnilio. osaniocenélio; jest to bezprostřední vnímáni bytí a jednáni 
veškerenstva (6? nn.). 

Než. jak si mysliti toto naziráni veškerenstva? Veškerenství* 
jest (V neustálé činnosti* a působi na naái *my$l-. Nccliá-U $e tato 
bezprostřednými jeho vlivy uchvátili, víniká v nás nazíráni vcSce- 
rcnstva. Každá forma, kterou neúnavné činné a kaádčlm okamžiku 
se projevující vcSkcrcnsivo vykouzlujc. každé ilřni ve svítí vůbec, 
jest působením veškerenstva na nás. Kóny veškerenstva vidi zbo2nŘ 
mysl ve přírodé a zákonech jejích, v její božské >edi»otnosti a 
vířné neiiroménnosti. více však jeáté v anomáliích organické pří- 
rody, jež prozrazuji jakst fantasii pKrody; projevováním se vcákc- 
rcTist\'a jest zlx>Žné myslí vičnc lidstvo a jeho dCje. jimtž se vine 
veliký a véčnť trvající Cín s|)asné láskj-; ba í naci přírodu a lidstvo 
povznáái se aspoň velebné liiSeni, když nazíráni bezprostředné nás 
opooSti (78 — 105.). 

S tímto fiazíráním veškerenstva jest st>ujen však též cit. 
•Kazirámc-li na veíkerenstvo. musíme býlí nutní jaii jistými city; 
nazíráni ncpfcvládá nikdy tolik, že by cit byl léinír uduSen (67.) 
Cit jest zmína v naSeni vnitřním životí způsobená veškerenstvem 
(66 nn.). NejvSeobecníjši a nejciůlcíítéjši z tčchto citů jsou po- 
kora, láska, vděčnost, soucit a lítost. \'Scchny tyto city jsou nábo- 
icnské, ponévadž vznikají ze styku s veškerenstvem (lil.) Není 
Jádného citu. který by nebyl zln^žný (3. vyd. str. 54.) Ale vSeclmy 
tyto city. budlež si jakkoli sílny. nemají určovati na:Siťh koitů, ně- 
hot nábo£ensivi nestni za&ahovati do oboni morálky, nýbrž musejí 
jako svatá Intdha provázeti cíny lidské (68.) 

Aí dosud mluvili jsme zvlášť o nazíráni veškerenstva a zvláSí 
o citech vcákercnstva. kteréžto přece společní tvoři podstatu nábo- 
ženství. Scht. také podobi>e činí. ale dodává, že by bylo omylem 
mysliti si. jakoby nanrání a cit byly oddéleny. »N'azírání bez cítu*. 
dí. mění ničím a nemňže míti ani pravého vzniku ani pravé sily. 
a cit bez naziráuí není také níč-ini.* Obojí jsou jen tehdy a proto 
ničím, jestliže a ponívadž jsou původní neroztrženy. Při nazíráni 
veškerenstva jest ie<len mystický okamžik, v nímž nazíráni a cit 
Jsou jedno. 

K tomuto mystickému okamžiku přichází Schl. svým zvlíiSt- 
ním psycholoeickým přeilpokladcm. který- zvláát později ve své 
psychologii (70 — 72) rozvinuje: PůííoIh-IÍ na nás vnější jsoucno, 
mňže býti výsleclck tohoto i>ůs<jbcni dvojí; bud zmína. která 



SehleierinacbHÚv pojcai nibot«n*lirÍ. 



167 



viiřjSím jsoucneiii v nás je vyvolána (cit), ustoupí více do jiozadí. 
a my iiiiune pfe<J sebou pFedmít, na nejí nazíráme — přoistavu 
pře<lmčtii : nel)o mizí více tifediiiit |>tisol>ÍGÍ, a dotyfný okainiik nám 
víi-e rcpresenltije změnu v nás vyvolanou. Ale tolile v^ je už něco 
druliutnélio ; v p r v <! ni okamžiku, kdy jsme dutčeni vnějSíni 
jsoucnem, splývá jsoucno to s tiaším •já'. Tak i při působení 
ve&kercnstva jest okamřik. kdy naác "mysl s veškerenstvem se 
snoubí*, v némí cit a nazíráni jsou jedno, okamžik tajuplný, my- 
stícký, jeltož představiti si nedovedeme, a Jejií Scbl. lítí obrazy rty- 
manlickvitii. Novaltsovu i>oelíckou prosu a Tieckovu lyriku irfi- 
poi ni na jícími. 'Clovék tu .spoiMvá na klíně nekoncčnébo světa. 
jest v tomto okatníikii jebo <UiSi, ncbof cítí všechny jelio sily a jeho 
nekrineCný živol jako vlastní svíij. Nejnepatrnější ivtřesení. a hned 
zmiiii tolo svaiě objeti; pfedc mnou stoji představa jako bytost od- 
dělená, a. z mébo nitra dere se cit.« Tento okamžik tlřkavý. nepo- 
l>satelný a nc\'>pravitclný" jest výkvětem n:iboicnst\'i. hodinou, 
v niž víte živé v náboženství se rodi<; jest to >podstata v^ho |>sy- 
chickélio života' a •chvíle, v níž se jeví nejjemnější duch nálx)- 
žeiistvi.' (fteCi 72 — 77-) 



B> Kritická analysa tohoto pojmu. 

JfAstatw nesmrtelnou zásUihon Scbltiermaclierovou. že 
nitro lidfJcé prohlásil za místo, v němž se odehrá\'á nál>oženský 
d€j; tímto zvnitťněnim náboženství odňal pfidu starému tbeolitici- 
ckAnu a metafysickéniu duKmatisnui. v nénú duch dle rfení Pílei- 
dererova ne|M'i.íel nikdy k *oI)ě, •ix>i>ě\'adž byl vždy odvislý od ně- 
čeho vnějsittu. cizího*. Než pojem nábožen»tví, jak jsme jej v Ře- 
řech poznali, není Iwzvadný. 

1. Aby Schl. náboženství vyztiaííl jako něco půvo<lnilio, své- 
rá/néhu a samo s«bou hodnotu majícího, rirscrvuje pro ně také 
vlastni fonnu vědomi. Xa otázku, která to jest forma, dává Schl. 
dvoji odpověd; bud jest to nazíráni a cit ( 1. vydáni) ncb<i pouze 
cil (.1. vyd. > Prvnímu pojetí nemožno vytýkati jednostran- 
n o s t, za to vSak chybí mu jednotnost, ncbot nazírání a cít 
jsou ríizné formy včckmii, u nicbž nutně vzniká otázka, jakým způ- 
sobem mohou spolu tvořiti jednotnou podstatu náboženství. Schl. 
sám uznává ístr. 72,), že •» tímto rwEpolcenim umírá ncjiemnějsí 
duch náboženství'. Hledá tedy jakýsi centrální bud a nachází jej 
ve vzpomenutém jíž mystickém okamžiku, v němž mysl s veške- 
renstvem splývá. Než nevysvětluje tím niěel!o, ba víc jeStě za- 



IflB 



Dr. Josef BohMtse: 



leini^iijc. NelK>( co Sťlil. onim okanUikcnt mini, Icži skutci-i>£ mimo 
vSi zkuSenost a přešle vším vé<!oniini, jesi traiissťendcntni. Prolo 
praví keči samy. že onen okamžik jest -tsijiiplný a Hepoi>*aielný'. 
Že víc se má jako při prvčm %-ř(lomi Clo\-čka. které zůslaiA zaha- 
leno. \'znikajici vřílomi iicmňžc se však nikdy státi předméiem 
vědomi. Schl. (iitliž staví hjpothcsu k vysvětlení psychické skti- 
leínoslí. Jeho výiody json ien itoiihou abstrakci, již ve ikušciiosTi 
pranic neoilpovíilá. 7.(\ii se proto vehce nspiSciiym, íini-li Schl. 
z této at)Strakce konkrétum, klada tnto jednotno»t nazíráni a citii 
»v okamžik', třelia jen 'lirň/jič malniinkv' i/.il. XejastMWti se 
stu|>i'^iijí, tážeme-li se, v jakém vztahu je>t nál^jžcii-^tvi k tonuiio 
•taicnmčmii okamžiku • : a) jednak zdá se totiž, že nábožensivi je«l 
s tímto okamžikem identické — právě tam. kde má hýti ukázán 
nicjjcmnéjíi duch niibožcinitví-, jest liřcn okamžik tciuo — jcilnak 
zdá se. ?.e loto splynutí ncni nic specificky nálKižcnského, nyliri jest 
ponze »j>odkladetn víeho psychického života* (?j). onen okanučík 
dá »e 'lak é'. tedy ne výliířně jen 've vyšší a Nížské náboženské 
činni^sti diiile' po/nati, hl Také význam tí>!ioio okamžiku \»\) ná- 
božetiský život není jednostejně udávat). Dit Schl., že okamžik 
tento jest tliodinou narození v5ehu živonciho v nátmžcnství* 
(7ó). íinii ostatní- ncni míněn, jak nhyOejné se za to im. první 
a ie<iiný vznik tiáhoienslví v in<IÍvidnu. nýbrž ntco stále se vracejí- 
cího; l>fz prostředně k lonni vSak druží se vita. že okamžik tento 
jest •nejvyšším vykveteni' n.iho/enstvi. Jest rozhodně uěcu ji- 
ného, zda něco pfedstavuje základ psychického ůkonn nelto úkon 
tento aám ve vyvrcholeni. 

Neí, nehlcdime-li k těmto obližini. zůstává přec ncn izluStcna 
otázka: Jak nifiže hýti nábožeitstvi naziránim a cítěni a prcce z á- 
r o v e ii existovati p f e d e vSím citem a nazíráním ? Je nemožno, 
by i>lié bylo t)ravda v téie míře, ncbof obě vily jsou v iiapmstém 
rozporu. N'cž, připiistí-li se, že rozpojení yitu a nazíraní iiaii vlast- 
ně liž náliožcnstvi. nýbrž něco už odvozeného, následného, nábo- 
ženství samo že leží před ním a mimo ně. v onom tajiipliH-m oka- 
tnžíkn. : — pak je vehni slabým rčení Kiniovo t Schleíerniacher unií 
dic Koniantík s. 2ff). že dle Schl.-a je tnáboženslví presumilo na 
pole liezproKlřeihíího, jen v mlžinách tonoucího tušeni-, nýbrž |>ak 
iititno tvr<liti. že náboženství dostává se v kraje nevědomá. 

Je jisto, že Schl. pK této hyiiotbcsc o t.ijnjilnéjn okamžiku 
mčl na mysli určitá íilosofická Iheoremata. Budiž tu poukázáno 
lila\'ně na dva d^sud ncpnv^mnuté historické vztahy : 




Schl«ierm*tberúv pojrin nábol*n*tvi. 



lei 



a> Ve svém i)oje<!i):ini i> tžňdání* praví zmíněný ví llemsier- 
huys (íitcrčho Schl. ic <Iol»s studovali: 'Kdyliy diiSc bez x-šelikČIio 
simwtřwlkovaalul ti:istn>]e |n'f<Iniíiem mohla 1)ýli dotčena, a to tak 
mocné, že !>>■ předmět t e lU o z c c ! a s |> o d s t a t o u d u S e 
s II I y n « ). |iak by se mohkí říci : nyní iiiívá duSc. ( \^ybr. filos. 
spisy v nřm. i>řekl, I. 77. srv. !. 100.106.) Tolo splynuti duše 
s přwlniítcm nachází nenist. uškiitečiiéiio v ilisce božit, t, j. .v na- 
zíráni tčto ncivyšíi. iiťj<loki)iialcjší bytosti' (tamtéž s, 80) •Ča- 
rovná hra vSchoniíra vyluziije nejprve vlnivý, neurčitý, ale mocný 
pocit Iwze vícho pcjmit. Potom vž<iy víc a více se vyvíjí tento 
cliaos. I*ře<lntOlj se utvářejí, o s a m o cii j í, o d d č 1 u j i. a [lojmy 
O velikosli prosvítá víijí.* (Tamtéž II!.. M2 nn.) 

b) Mnolicm více jest však Schkiermacher v tomto bode t>o<l 
silným vlivem S c b c 1 1 i n p o v v m. Mťižemc říci. Že ftcíi v tčto 
pričiné jsou odvislý "d prvých í i 1 oso í i c k ý ch spisů 
Schellin^ových. Xáslectující citáty ze Schclling'a véc do- 
loží: »Přc<lstavuji-Ii přcdinít. jest pixrdmít a představa jedno a 
totéž.' ( Ideen zuř Xaiurphílosophie. I7y7. NIX.) 'Nic k nám 
nedospěje Ixrzprostřeclné jinak neí nazíráním (tamtéi t.12.) »Pod- 
statoii nazírnní jest, íc v nřm protivná a víájcmnii se omeztijici 
činnost jest si>ojena (lamtěž i,í8. ) •Nazíráni není nejnižším, nýbrž 
pr\tiim stnpniin poznáni, nejvyšším v lidské dnši [tamtéž i.j8 n. ) ; 
nejniž.<>i stupeťi i>(>znání jest i>oubá imajfinact jednotlivin, nejvyšší 
stiiiwt") jest intelektuální nazírání ( Voin leh als Princip der Philo- 
sophie i?(iň. sir. sg nn.). •Kde jest smyslové nazíráni, taní jest 
nt-já a na(^t>3k. Intelektuální není nazíráno nc-já. nýbrž pouhé já. 
flaml. str. 126.) K<le jest pfedmít. tam jcsl sniyslnvé nazíráni a 
naopak. Kde není pfcdniělu, 1. j. v absoliunim já. lani není smyslo- 
\*^o nazírání, a liidiž. žádné nebo intelektuální nazírání (tamt 48. 
n.>. Vím. že toto tnteleklnálnt naxiráiii. j.nknule je chci itřipodnliiti 
ke smyslovému, musí býti naprosto neiKfchopitehio a nemůže se 
objeviti ve vídomí. nebof vědomí pře<lpokládá přeilmčiy. intelektu- 
álnt nazíráni však jenom tím je možno, že nemá předmětu* (tamt. 
ítT. 4«i. n.) — '/. těchto míst u<lávaji se tyto zniimky intelektuálního 
nazírání: Intelektuální nazírání jest i. nejvyšitim poznáním: 2. 
mimo naše vřdonií : .1. nemá předmětu; 4- jest totožností tá a ne-já; 
5. bezpro5tře<lním iNíznánim. To vfiak jsou i»odstatné body iheorie 
Scbleierniacherovy, Schl.-ův pojem tinzirání platí ovšem pro stavy 
v é d o m é, ale lo. co 1ÍCÍ oním tajuplným okamžikem, není nic 
jiného než SchellineoVo intelektuální nazir,iní. VyiýkaMí .Schel- 



170 



Dr. Jos«r &(ihtt«e: SchlciormicheTÚv pojeni nábofaaMvi. 



linií Sjíiiiozovi a myítikflm. že intelektuální natírání i-phxlmftňiiji 
(v nazíráni vcákercnstva). tu Selil, se této výtce v>niykň, ponévacU. 
jak výSe jsme vidéli. nazírání. je2 má predmčteni veškťreii<itvo. 
nevrtvažuje za náboženství vlastni, nýbrž Jiíco dnthotnélK), (kJvo- 
zťnélio. Také v tom se sboduje ScbcUing se Schleíermacherem. Sx 
z nazíráni iiitelektuálniliu odvozuje dvojici: cil — naziriiiii. 

Tak jest ona lížká a zvláSlní hypotlicsa Schleiermacherova 
o tajuplném okamžiku dle ničlio sundn uiwtřcbťním Schcllinirovy 
tlieorie o inlclektiiálnim nazírání na |xili nálxjženském. U obou 
pak jest veliká nejasnost, jei konečná jeví se zvláštností onobo 
celíbo obdobi nfnicckc filosofie: co jest mim<i vědomí, má hýli 
pfedtnétem včdeckěbo zkoumání a tudíž i včdomi : co jest formální, 
apriorickou ixidmínkou duše\'ního řivota. sláva se zvláátní tístí 
tohoto života, která má vlastní obsah a v^-pluuje určitý Oasový oka- 
mžik (srv. Ilartniann: SchelUngs pliilosuphi^clieá System 1807.) 
PH tomto srovnáni nesmí se ovšem ziipuminati. že u Scbellínga jest 
nabíráni inlclektuálni. n Scblcicrmacbera nálx)žcnské. Filosofovi 
identity jest toto nazíráni aktem filosofickým. Scbleicrmacbcr jest 
si v5ak úplní vědom, že možnost fitosofickébo poznáni absolutna 
jest vyIouC«na; pro filosofii jest absoliiin*! úplní ncpřcdstavitclno. 
Tu ovSem iiůsobí naň Kant, a z íícfí jde jasné na jevo, že Schleíer- 
niacher ncoimstil bránic vytCcnýcb -Kritikou íisiého roxnniu*. a 
o tom pevní b>'I přesvětlCen. že nad meze možné zkuSenosti nemůže 
je povznésti védecké a v pHř.ném stnysle všeobecně poznáni. 

2. Scbleiennacber. jak už výSe bylo vzpomenuto, klade ve 
.1. vyd. ftcíi definici jinou: iiáboženství jesi cit veSkeren- 
« t v a. Toto vymezeni jest \'Sak jednostranně. Nedá se 
upfití. že nejvlastnijAi jádro náboženství musí se hledati v citu; 
cil může zlrožnosti proti mrazivému chladu intelcktualísmu dodati 
tepla a něhy. proti suchému a zaujatému rinorisniu jcdnostrannélKi 
lOoralismu íerslvé individuální živosti a měkkosti. Vicchny p(xl- 
iHatnčjíi momenty náboženskčlio iKwliodu vytvářejí se v psychické 
navy, jei můžeme jako city označiti : pokorni mysl končina vůíi 
nekoncťmi, touha srdce |x> božstvu, "žáry zlxižné du5c unikající 
tv^tu i iicdělni klid plynoucí z i>okoje s Bohem< — to vic jsou dle 
lw>'V|*'*'**'C'^''^^'"' tfíděni city. Než náboženství není jenom cit. a 
afuviut lak ncni každý cit nál>Oiženstvt. 01x>ii tvrdí Schleícrmacher. 

(foxratuvtni.j 



^ ^ 




PRor. Dr. Joskf DurdIk: 



Soustava fllosofle. 

z poiúualoati spiiovatalovy vydal Dr. Ant Papimtlc 

(PnkinboviaL) 
Jsoucnost něčeho Vy^Jlho, i kdyby byln domnénkA pouhá, ne- 
zmizl z obzoru lidstva: lép« jest, kdyi lidé maJi takovou společ- 
nou domnžnicu, ze které jednou, blaho i sila proudí, ólovík se 
povznáší, léái a šlechtí, než bez ni klessU na stupeá niJt&i a nilU. 
Neboí i v pHrodovédé néjaká domnénkn jest tepSI než nižádná do- 
Rinínka. Byl to pokrok v optice, když vystoupila domnénkA ema- 
na£n<, a kdybychom nemsti domnžnky vibrační, drželi bychom 
onu. Zbaviti pak élovéka takové domněnky, která mu posud opo- 
rou a potřebou bylo, není obotiatiti jej, jest spíše nfico podobného 
Jako kupce zbaviti kreditu. 

Důležitost toho rozdělení v metafysiku elementární (nižii, 
analyllcko*synthetickou) a vyS^í (synthctickou) brzo vysvitne a 
mnohou temnou otázku aspoň z části objasní. Ona prvá, meiafy- 
sika elementarni. vsiuhuje se k tomu, co lze nazvati obyčejným, 
daným, neskonale malým, ku pr. le molekulnrni fysice, k atomismu. 
k sile. k pHtahavosti. — dnilú viak. mctafysika vySáí. k tomu. co 
jest neskonnlc velkým, zejména k celku svítovčniu, k věčností, k ne- 
smrtelnosti a k Boliu. Ntí(lerj-m suusta\'ám schází jedna nebo 
dnitia. jiným v3.ik obi, ku přikladu schází novofrancoiizskéimi po- 
sitivismu. 

Jest sice možno, zakazovati lakové ducha těkáni a vázati 
činnost jeho k úlohám ne j speciální j5im (nespekulattvním), ne- 
badaným, ObyCejiiá, užitečná Činnost jest néťo zcela jiného než mc- 
tafysika. Lidé v živote zamést natú. starostmi zahrnuti, nebo zase 
v provádíní dútklivé úlohy iwhrouicni neohlížejí se po vzdušných 
onich ziihadách. ftiká se, že ílovčk d&á jen, co potřcliujc. — Že 
i pfi védeckéiii zaměstnání koneCiič vždy běži i» užitek a jen o užitek. 



m 



Dr, Joftt Dardik: 



Pale ovSem tento ířctíl při luelafysice nejméně vyniká. Obytcjnč 
človék jxjnořon jcsl ve svč povol;mi. ve svťij ocJlior, v libůstkj- nia- 
kavfijililio rázu. v svčlio živola sjíravovúni, budiž chud fi bohat. a 
nemiisi se obírali mctafysikou . . . Zkrátka, nietaíysika netií nic 
pr<iktickčli<», iitilitarisiickébo. — flovčk ji ii«p«třcbiije. 

Alt (lůsIcJnč hlubší ni.vi!«MÍ ji polřebnje a neobcjtlc se bez 
meta fysiky. 

NeteCnost, o které se miioliýni iH)iitíraCřim meiafysiky zdá, 
jest níco nenioíiiého a ndponijc přirozeností ducba našeho. Ona ne- 
bude niť trvalého, kdyby jí i přivolali. OvĚcm dostavuje se sama 
sebou na nižších slupnich duSevniho rozvoje nebo při Iiasnuti čin- 
nosti životní, iPři t^Invěkii nonnalnim. flovjkii zdranch sm>slii a 
vlob se jcvic udržov.^ína jest jen z jakéliosi vzdoru, jest tlélaná. af- 
fektovaná. — není rysem ducba. nýhrř úmyslným d<tkladcni přcd- 
)x>jaiělin priiiripii. 

.Me ovšem, o vět-ťcb tak obsáhlýcli a mnohostranných jest 
možno také mnoho rozdilnýcli náhleilú. A milerádt uznáváme ne- 
shody, které odtud plynou, a jc<lnak s přirozeností člověka snnvi- 
seji. jednak založeny jsou v (lovazc samé: pokrok zde zejména 
velmi povlovné w cléje. 

Vystupuje tu mnoho náhledA křivých, kteří čím ok.izaleji ši 
vedou, tím vicc hluku zpfisobi .1 mnoho lidi při|>ouiajÍ. — podivné 
» Khoubiié předsudky, které se po cci.Ť století drží, — omyly, pře- 
cbmaty až ke vzdorOvitostt, kdy závist a zášf sváději k sleiwtč. ke 
tži. — a koiieOné kdjby i vSechny osobnostní nedokonalo&ti co 
ntožná jedny drtjhými komiiensovány byly, zůstanou jeSťě íaloby. 
které- se dijí o nestafiiosti všeho \'í<l#nt.' jeho úřyvkovíiosti. ol>inc- 
zenosii, nesoiivislosli. 

Jestliže za piičition názvu svého ui mctafysika hrozné, 
veliké podezřeni |)rtiti sobě vzbudila a mnoliý předsudek o ni se re- 
kofeinl; je«liže dále věc sama přípouítí rňznost náhledňv a kri- 
tiky, j .1 k o k a ž d ý odbor vědy, b a O i n n o s I i lidské: 
není se co diviti, že krutými slovy proti ni nastupováno. Známe 
ty přeJTilivky, které se dávají nwliiíným stavfím, na j.ikési butT po- 
liqmé bud humorisiickč snižování jich. .\ni fakulty nejsou odtud 
vyňaty; a co se filosofii přezdívá, platí hlavně niciafysicc. Ktk níco 
temného, mlhavého, spleteného, paradoxního iieI>o převráceného se 
vyskytne, uvaluji na metaíysikti. Někdy snižováni metafysiky hoj- 
něji se pnivádí. stane se zrovna módou, tak že s« o metafysiee mluv4 
lakměř jtn s přihanou. 



Soufuva flbotofle. 



173 



Jako jest metafysika filosofií i>er cxcellentiam, musí mia sna- 
fleti vác. co |>rí>ti filosofii rtainiřeiio jt-*r. Co praví Pascal o íil(«()fii: 
•Se tnnqncr <le la phiIosí)phic c'cst vraiinem phil(íw»i>her', praveno 
ne o logice, ani o mravouce, ani <i iHycIiolojrii, iivljri pravě o nie- 
tafjsicc. i'<KÍobní' výrok : >L'lioninK; niii módíte es( »n aniiiul dé- 
;»ravé« vztahuje se jen k čIovíIíh. kier)- inediluje o vécech inela- 
fysiky. Takovýclito pniiMivwlí proti filosofii niohti bycliom nahro- 
maditi : i oay jsuu ixníčné a jHKikytiiji látky ku pfcmýšlcni. 

Jako si mfiie filosofie vSe uCínítí pfcíhnOtcni a takto nade vše 
se povznésti, tak na ilnilic sirané iistii|nije. snáíi vác a i>odn)l)ujť 
se všíiiiu. Ziistujícoví její siud ji příliš veleliili. povýíili ji nad mim, 
— i musí zasť jiná ťisia ^plnívati na ní lirozl)ti evanselia. že kdo se 
povyšuje, bude poniíeii. Chtčli-li prvi ubsatmoiilí víechno. druzi 
nad ní vyslovuji : N o n šití — neb N i h i 1 ! — A\t jsou lidé. 
kteří filosofy se Kovon. a také tak Činí ; v toni záleží ono scbezahazo- 
vání. s nttnito se ostatně také v každčm stavu a zaměstnáni iwtká- 
vánw. vznikající na odvetu jiným hlasňm. kteří přcchvalujt. Pro- 
tiva protivou se vyzývá a mezí <!věina krajnostnii stává pravý střed. 
Manlivč proti melafysice výroky vznikaly skoro vždy z jakési po- 
klcsIoMi. z pociin mátomocnosti vAíi onéni velikým iilohám. Ale 
v zái>íii zase pťiiliází vzpnířeui mysli, i zdar itetuiený, T'i>tna!u 
přece jakýsi |H>krok se děje i zde. vit a více se bude rozjasiVivati : 
víc a vice prohiemň se kidc poddávali snažlivé práci a mctafysika 
se vzílělávaii. — nejen sněním, blouzněním a lioruvánim (k čemuž 
ji někteří obmeziti ditějí). nýbrž zaváděním řádu. důkladnělio zkuu- 
iniini i přemýšleni. Nějaký vyšSí důvíxl. byt námi nciionnaný. se 
v tom přece lají, že k inctafystcc tíhneme; tak planá a k niCemu 
iiemňžť ona tíha l»>-tí. A platí-Ii melafysice hana, která se filosofii 
vyslovuje, platí ji také iwvzínizovaťi slovo Aristotelovo: Máine-li 
filosofovati, filosofujme: neniáme-li filosofovati, filosofujme, aby- 
chom iwznali. proO nemáme filosofovati! 

Polřetni nietaťysickau duch lidský v solié shledává; mamo 
jc^l všechno ůsílí. zažchnáv-iti ji. umlčovali, zakazovali. Jako kdo 
Muduje fysiku, bude vždy tlonncován k tomu. aby přcm.všlcl o sile. 
o hmotě, o zákon* ijřírodntm. a ten, kdo psychologii, aby přemýšlet 
o duchu, o vř<ÍoniÍ a selH-věrtonií ; tak podobně každý člověk, který 
do světa hledí, bude vždy přemýšleti o těcht<i a jiných záhadádi. 
kteří mu nezbytně se vtírají. XetcC-nost k témio dňležilýni věcem 
nelmdc nikdy vSoobecnou: ač sama scl»ou mňie dosti se rozáiřiii, 



174 



Oř. J«9«r Durdík: 



přece na liovel jakísi aiiioriiy sjKcialní vř<lccké nestane se vít3i, 
spíSr iiaoiuik, 

»Melaí>»ika nezamýšlí nic jinélio než tlaiími skuteftmst w 
vysvětliti. Tňá tedy týž cit jako jiné viůy (speciální), jen že po- 
stiipíijc jeSté dále ťlUC-jic vysvětlili i to, na Cem otiy přestávaji. Ne- 
odniUivnoii sii|>posicÍ této snahy jest jiříčinnost ve smysle exaktního 
zpytování; otáíka 'proC?* (proč totiž néco se déje) jest jejím 
nejkratším a nejznámějším \->razcm.< (Děiiny filos. ncjn, str, 22S-) 

Otiizka >i> roí?< nevyskytuje se jen v malýcli pn|)a(lct;h všed- 
ního iívota. ani pouze v určitých odborech vymezených, nýbri 
vSude. kam jen myšlénka !Uih.i. Ten láuci pud z ducha nevymýti 
nikdo, ani věda, a mctaíysika imirv.Ť pfcse vSechny ortele smrti nad 
ni vynášené,*) 

Jestli by byl býval kdo s to uničiti mctafysiku. byl by lo za- 
jislť duch lak pronikavý jako Kant; co se proti Wolffovi dalo fici, 
on vypátral a řekl. Ale pak \x([y dojde od přemýšleni rojrbornéSo 
hloub, kil pfemýíleni (iAmysliiěj5ÍmLi, a lumivá ^'ýtěžek svébo roz- 
boru přece jwsc xa metafysiku. toliko za jinou, než proii které lio- 
joval. Ponívadi pak mnozí popěrači metaíysiky zrovna autority 
Kantovy se dovolávají, jakoby prý on ji byl zničil na dobro. $lu£i 



'i Sikrý Scokaiakl. prualulý •poíiillsu (orihalmolog), vypravuje (v kalM 
• Poczqttk i rain^ój umyUowoícl w pnytodtlf \SSb) se «v«ho iivoia o sbromáž- 
ilčni. ve ktctčm J«dnala »o o ibudování úsuvu pro ohoromyitaé; J4K přiroseno. 
ht pUla laké na vinik «l>t<rob daševnioh a DVŠom pro«lovilo se Mi mnoho do- 
aiUnsk rúincho druhu, an jeden x přítomných. Or. M., čl»vik sbardso wyir«wn4|CO 
(daoi>< nevtle svolal. í« ntmilu;c, v bvýeh roiURiovániah tíkati po oblacklt a m 
ítje v isDbČ hlubokou pohcdu proti iB«tafyHtcs. Huvor postoupal dáte, víc *e u- 
inluvila. ale SiukaUkéhu to bodlo; U pohrdá mMalyuk]- ho hnttla v myati 4 prO' 
nialedovala ai v ^alný apánek- I tdálo *e tnu, íe jed na «latčfii, >aroatl«in hřbi- 
tově, publix oinienílio, ibytkcm ielcenč mhie obklopencho náhrobku; pfiMoupIl 
k nétnu, odíinul suchou chrul, oJikrabal mech 1 krmeno a ietí na nhm: aTu 
l«íy Or. M. — Role! bi)dx Jcgo dusxy miro^ciw.i Coie, vykřikl udiven, přeec Jtem 
ho viddl pravit — 'Ó, mjhi *e veLicf — pravil ae »trany jakýs chraptivý blac ■ 
n«b on ui pře* 300 let n«iij«: snaU jiem bo dobře, nebof jíme čhsIo ipolu *e 
přeli.* I obrátil »« Sxokalihl v tu stranu a spatřil tajeninau ttařeitu při hrobě, 
opřeoou o hůl; pergamenovou Její ivií pokrývaly hustí irátky. orli nos klonil m 
k oMré bradi. ale oko, plné ohně, pronikavé poblilelo na mne a úamtv •scyderskli 
hrál ji po x«p«dlycb lieicb. — Jaklu ty* ho mohl* snáli, kdyl lomu ut tak 
di*no! — Nic dtvaého. odpovědila ivalna, — >á l»em MeUfyaikal — -V pravdě. 
ponyBlil jflcm sobě, lys nnmnelna. a vicchnu ti Jodno. tda my tě s úctou po- 
s'ou<hAne £( pohrdáme lebou: ncbof « (Im ÚMnČvem «vym na úaiecb ataoei při 
hrubí kaiděho t nÍB,« — Nthledu k vtamnim nilhledijni SiokaUkáho o netatysice, 
Týxaaěnýiit sde lyMtn jest, kterak Klftvny specialiiia melaryalku oinivá a ví, t« 
ODA aii popěraie pfeťje. 



SguvUva fllMoHe. 



I TA 



ol» ía* takť jríio slovo [loskchnoiih, a to z tlil.i, ve ktcrím jest oné 
Ithace iiejvicc. z Kritiky C. Kokíiiiiu (kii konci archildttoiiiky č- 
roxiitmi) : 

•Aiis ílem gňiixieu Vcrlauf iiivscrcr Kritik wird man sich hin- 
I5nřlich filwrzeiigt hai>en. dass. wcnn glcicli Mřtapliysik iiiclit díc 
(Irnmiveste iler Kelijfion se\n kann. so nuisse sie tiixli jwlerzcit als 
(lic Schutitwehr (lerselbcn slchen lilcilícn. unci dass die nietisťliiiche 
Venumft. welclw sclioii durch ttic Richtunu threr N'atur dialektisch 
isi. einer sokiien Wisscnscliaft njciiial^ entbchren kunne. die sie 
/iiKCll. tinil (liircli eiii scieniifischcs und vollig cinleiiclite»<ies Selbsl- 
erkťntiiniss die Verxviistnnscn aMiHlt, wcklic cinc gťsetzlosť spc- 
kulative Vernuiifi sonsi eaiiz nnťchlbahr in Mnral 5i>wohl als Re- 
lieton anrichten wiirde. Man kann also sicher sein, so sprodc odct 
eerJnKScliiitzeiid aiicli ilíf jeiiiReii tlinii, ilie čine VVisscnsdiafi iiicht 
liacli ilirer Natiir. smideni ailciti aus ilircii znfalligcn Wirknnjren 
zu beiiniteilen wisseii. man werde jetlerzett zii iVir. wie zu einer init 
iins enlzweiten (íelielMeii zuriickkeliren. wcil die Veniunfl. da es hier 
weMniliche íiweťke l>etriíft. rastlos cnuveJer auí grundliclie Ein- 
Mcht, oder Zcrstonnig stlioii vorliandencr Kutcr Einsichieti arliei- 
tai nuiss. - — A[ťtri|th.vsik also sowyiil der Xatur als ilcr Sittcn, vor- 
Ttelimlicli die Kritik der sich aiií cigctren riiieeln wagrtuleii Ver- 
nimft, wdchc voriilKrnd ipropiidciiiiscli) vorherKelit, itwdien ei- 
Kcntlicli alletn dasjeniee atts, was wir iiii achtcii Verstaiide Diilo- 
A(»|ihie neniien konneii. Hioi? hezicht alk-^ ani Weislieii. alwr ilurch 
den WeK der Wisst-nsuliatlcii, den 4:iiizigcn, der, wvnn or cinntal 
eehalint iat, niemals venviichst iind keiiie Vcrirrungeii verstatteL 
Matliematik. Xalurwisscnsctiaft. seibsi die ciupírisclie Kenntni&s 
des Mciischcii liaiien cinen liolien Wenii als MittcI. (í™*stcnthcils 
zu zufiilltgcn, am Ende aber docK %ii nothwetidigen und wcsrntli- 
chcn Zwcťkcn rlcr Mensclihdt. al>er :itMlaitti mír durcb \'cnnittlmiK 
eitwT Vcrtmnfterkeiuutiisíi atis blossen Dcgrifíen. flic. mau man sie 
bencntíCT). wic man will, cigeiitlicb iiicbls als Mctaphvsik isi. Eben 
■tcswcj^ei) ist Mciaiihysik aticli die VolIcmUing aller Kultur der 
menscblicben Vcnmnfi, die iitienibebrlich ist. weim man frk-ich ibren 
Einťliiss. als Wíswnsťhnit. auf gcxvissc l>cstiiiinitc Zwccke Iwi 
Seilc setxl.* 

Nebo jinde (1. 574) i>r;tvt! k\\\<: Wcli liat irsend eine Me- 
tairfiysik zum Zweckc der Vcrnnnft. und stc, sainmt <lcr Moral, 
inaehen die eigentlichť t1»lo5oj)hie aus.« Podobnýnii misiy spisové 
jdio oirfývají ; smysl z celého Kanta jest neiwchyUný, a jen výtrže- 



irft 



Oř. loset Dufdik: 



iiýcli. křivé vykládaných mist vykon«itÍti lze na iijiiiu meta fysiky. 
Kaiitov>-iii ritem ncliyla ztle iicjínce mctaíjsiky. nýbrž určitý íiiiiysl. 
pruíkoimiati a posoudili iheorelické důvody její, a slilcdá-li je sla- 
bj-mi, jistotu o nejvyšších ideách zatkvíti v jinť pňdí. 
k nižlo thcorclické pcJchyboviuií vicc nesáhá. Oili jak mi sám vý- 
slovné praví, níkterť (ilomnřlč) vědění iniSiti. aby tlostal místo 
pro víru: 'leh nuitiste also das Wissen aufliebeii. um zum 
G1atih«n Plalz /u l»ekommcii; daui der D(>í;matisnms der Mc- 
tai)hysik. d. i. das \'ururtlwi!. in ilir ohne Kritik der rcincn Vcr- 
muift forlzttkomm«n. isi die ivalire (Juellc alles der MoraliLit wídcr- 
strcileiidcii Uiiťlautwiis, der jederzeit Kar sehr dogmali^ch isť. 
(Pmhnluva k 2. vydání Kritiky Cislélio liozunui). Víra ve vyiáí 
svět byla Kantovi něCini pí'e<1néji!ini. a aby viru tu zachránil pfcd 
útoky thcoretickýnii. zbavil ji kritikon svou radčji domnilýcli pod- 
por, kterč ji neprospěji ; ale i tato jeho kritika jest opět niclafysikou. 
a sama o sol>Č také kritiku vybízí. 

S nietaf>'sikou má se piMlobnč jako s nebem. Poiiévadž stará 
představa o nebi jako vyíáim jatře zemi. o nebi nad oblaky se roz-' 

plynula : soudí ntícIcFí. 2e éádnélio nclw není a zatim jen se 

nebe rozátťilo, jest kolkolem zemi celé, na vit strany. Zrovna lak 
chybně soiidívaji mnozí. že. poněvadž nietafysika v nrčilém útvaru 
zmizela, tedy ji vň?>ec není. — a zatím jest jí všude plno, J^ijenie 
v jejím živle, jsme obklojieni zátiadamí jejími, ba i ten. kdo ji po- 
pírá, ěini tak za jistými důvody; a ty skládají jeho nictafystiku, 
ovšem nikoli ideál mctaíysiky. 

Heklu-li se. že ze všech poblouzení ducha lidského jest nej- 
potlivnějším poblouzeni niateríalistické, v němž duch |H>pirá sebe: 
jest však ještě o stupeň podivnějíi, ktly/ dále iHii)Írá nietafysiku. 
nelKrt i ono |H>píráni ihicha a proklamováni hmoty jest úkon mcta- 
fysický. jest nícb, co jinam než do metafysiky náležeti ncniňžc. 
Mnozi !idé domnívají se. že jest to něco niodemiho neb modiiiho. 
nejnovějšího, zatracovati nietafysiku, — jako by nebylo už ode- 
dávna bývalo skeptikův, materialistův a i«ipěraOů všeho dniliu. 
kteři toiéž proli filosofii uváděli a konec ji co nejdříve přc<lpoviiLilí. 
Obyčejně děje se tak v ik>bádi převratu, kdy se totiž vScchiio od- 
straňuje, a nietafysiku sdílí osud s jinými zjevy siHíleOeiiskébo ži- 
vota. Ano v tom směru spisovatelům pfed revolucí franenjuzskou a 
vůdcům této mnoho se itodaHlo. Nicméně i oni měli svou nietafy- 
siku; jak se ji Danton na piiklad honosil a jak velebné ji hlásal, 
v samém okamžiku před svou smrtí I Revotticc sama dopouštěla st 




Sou»Uv« IUmoA*. 



tí7 



Tiietaf.vsikj'. když mimo jimi odstranila Boha a bohyni rozumu na 
tnm iMisaihla. Kritiku ovícin nad jeji meta fysikou pn>vá<líti nc- 
Iřeln ; provcdHf ji tinílelé jiní. 

V. Metďfyiiika » odbory speciulm'. *) 

Pravili jsme. f.e tázaci pud z duťha lidského nebude iiikjni 
vymýtin, ani včdoii. Můžvme do<lati. že jej véda spt^ po^'znili. NV- 
jen že \' každěni odboi-ii přiríHhiickěin mctafysika skuteční se 
vzdělává, alť ťim vicť výtěřkň vřdeckvch vfibec pfibývá, tiiii spiSe 
musí býti zvláštní odbor, který je v hromadu svádi. pořádá, v sou- 
hlas uvádí, s]K}r>' z nich odstrailuje. na tnC2er>' ukazuje a je zapl- 
ňuje, ze vieho knnet^ní iKisIcdni výtíáek stroji, 

Jsonf oí.izky. kde ikhii iiyiiC-j.ši vidy sjíeciahii netkivajt zádně 
iMlixjvfidi. — a my přece jich žádostiví jsme; tu přemýšlí duch a 
dofetujc mezery, kterř víila o-iiavila. Pn)U> lze říci. že metafysika 
jot dtKťlkem věd siiecialnich. I'racujc-lÍ ona na zákla<Ič výtfižků 
viech vfyl, znamená to dvakráte néco Jiného, nežli že celé vřdy 
tak jak jsou. klade vcdlc sclie. Prostý souhrn isumina) 
vid není j c š t O m i; t a f >■ s i k o u — k t<tniu jednak duslaCi 
jejich výtéžkové. jednak by se seCitání samo nevy<]alo jeSté onoho 
IMtsIetliiiho vvíříkii, Soulxír jest duševní čin. který- nejen přijímá 
(s<-tlance), nýbrž lakč n«co přidává. — zejména také opravuje, do- 
eehije a sestrojuje koneínou výslednici ze vSeho. cu vwlíií nntžane. 
Tak vznikají |M>zii;itk)- metafysické. — a meiafysika ludy Jesi něco 
jinélm iméně i více) než souhrn vftd eiwcialních: ona jest soulH>r 
či MJeihuKeni jich výitžkúv, tetiy dále po jistý stu|jcň oprava. i»ak 
(locel e k jejich. 

Cim vicc vůdy si)eci.ilní zkvčtaii budou, tini vice bude duch 
lidský iifemýšicti, tím více se siiaiíiti, aby pfcliled iidrM a ve spon-^tč 
IKKlrobných dal iwmonul, aby se orientoval. Proti oblíbené formuli. 
že ony védy metafysiku dní zbyleříH>u. klademe s klithiýni duchem 

') Talo iisl jrtt i«n nit x itciloy nová, OKMoh přfiat doslovní x ilinltv 
• O mBl4(j*ioc* (Krok 1887; >u l)',-ll)k ■ *0 porobi nauk aioc.a atd, (C. ikota 
iSlO.t str. 6.—4S., 17. •Í2., pH iemi leckds tneti *uré odttivM vložen nový. 
2« mnoho *a tu ofakvjt j u ilariícb poitdnáni ai(jn46o obiahu ('O aroliíuktonice 
*M<, (Ubar di< Rcihenlolga d. phil. Uoccnoon-). ja Hiaoxř*ini>. Dk iední po- 
mimky lamřild prof. D:ird>k SUrelt -O arctiit. *idi JtdiNa pixiDÍsiti; mjil b}-. 
ttiom tcJy onu obcntnu ilotyJiiiho illnku v Č. ŠkoJs a daflftíUvni njni tde. — Celjr 
t«nlo pily «d*lll trpj proti oulatnim lakoutl neurovn»ii<Mti, ooi da m vysvětlili 
tím, ie « ncvý celdt mučily tdt splynouti • oběnm ttaríími pojednáními hojné 
nnvé dodalty. V 

ttiSKA MYSU f. V., i. s. IRM. t. kUM. a 



178 



Dr. JoKof Durdík: SoatUn fUtwoAa. 



fonntili svoti. ie i>okrokem jich i>rávĚ i«)trd)a mctafysiky tmi \ icC 
vyiiikuti Inidu. Ciiii více odtxírťiv. lim více rozvítvi se Oiiincni, a 
k»ř.áý odbor vy£a<lov.-ili Inide včt^ího a %'£tiíiho úsilí. — iMlUirník 
slAvá se jwUiosl ranné jSiiii. .1 7. IoIk' rtňvodu laké nictafysicc víti 
úloliy nastaiiuu. j^kočto odlxjru. kterj' iiadc vJcmi se vxmiSi, Vclikj 
matheinatik jako veliký právník, chemik jako hisiorik jsoii mllMir- 
níci, n« však tiin samým iiž velicí meta fysikové. Kdo chce zde b>'ti 
odboniíkein. musí sice liledéti k výtéfkAiu ostatnicli ixiborúv. ale 
zaliloiibati se také do svélio odboru. Zručnost v jednom neiti Kiirti- 
koii zničnotiii v dniliéni odl)oriÍ. Veliký fysik nemusí liyti veliký- 
psycholog u naoitak — a totéž platí pro metafysikii. Koxnínojíetit 
odlK>n^v i »lokonaleiií kíiídéliu z iiicli 7vli'is( povede k jednostran* 
nosti, k rratlfíjléní myslí; nietafyíika naproti lomu íjcdnáv-a bar- 
monti, jest .sel>rdi)Í mysli. 

Ničitelé melařysiky představují si a líčí ix>mér meiíi ni a sjw- 
ciatními vt-dami jako nepřátelský', Z výkladu naScho plyne rtíťo ji- 
néJio. potiiér len jest přátelský. Mclaíysika jim ničclio ncujimá, ný- 
brž lífli se zdaru jejich, přijímá vdéčně výsledky nové a uíivii jieh 
ku koneíné úIokc své. — kdežto valná speciální věda ve svém vy- 
niéfcnčm <idl>oru o jnetafj-síku starati se iiciiiusi. Že mezi I í ti m i. 
kteří zastupují jednak védu s|jccíalni. jednak mctafysikn. mtihou 
v/niknouti íi.idky. nedokazuje nic; tyt vínikaji í mezi zástupci téhož 
Otllwru, ku př, také ineJti mathematikj'. Co se vSak lý-řc s p o r fl p o* 
j m o v ý ť li. kieré leží hinuli u véci samé. dlužno ívIáSté vytknouti. 
že ty jsou inávě pružinou mciafysiky; ona je uznává a Uledi IiluU- 
-íím promýálenini odstraniti je. 

PomOr med vídamí speciálními a iiwtaíysikou naznaAuje se 
léž m i s I n i m jich rozestavením. S\ rcliu st.ila se zmínka, že 
mnozí pťrt-ažují mctaíysiku za vidu centrahii. jiní za vřilu vrcholní 
a p. A z každého rozdélení véd roní se takto jakýsi svít na dot^ný 
pnmér. 

Nndcluizí nám nevyhnutelná úloha rozděliti veškerenstvo 
vftl a v ném ndaii místo mciafysice. í'onívailž úloha ta vácduiy 
Vřil) jakožto dčhvo předpokládá, náleží ona sama v olior, kteiý ná- 
•ledlijc iKi nich, ledy do mctafysiky. 

(Pokr«{ovÉDJ.) 



Oir. Oldřich KramAA. 



O původu Časomíry. 



IPokratoraQi). 



Kdo jest klidné a odrairené živ, lomu plyne den za dnem 
obvyklou mírou subjektivní, v nit spoČivá veliký zdroj uspokojeni. 
Je-Ii však lakový člověk někdy okolnostmi přinucen, aby od pra- 
videlnosti své se odchýlil a neobvyklými vccmi se zanášeje z ot>- 
vyklého kruhu myšleni zcela vybočil, pak bude doba takto prožitá 
Zdáti se mu neobyčejné dlouhou. Ba známy jsou případy, 
kdy lidé v nebezpviíenství a úzkosti se ocitnuvše za několik vteřin 
prožili zdánlivé dlouhou dobu života. I sny poskytuji pi'iklady 
tohoto druhu. V čem tvdy spočívá příčina, že nějaký počet siHda- 
jících se Členů někdy krátkou, někdy dlouhou dobu znamená, 
a že nutně tedy nastávají neshody mezí mírou subjektivní a ob- 
Jekltvni Čili hodinovou ? Zkušenost zcela nepochybně odpovídá 
k této otá7xc, že city více méně závažné a úsilí duševní 
neb svalové, obvyklou neb neobyčejnou mérou provozované, 
UřŽujI subjektivní délku trváni. 

'1'edy nikoli v počtu střídajících se smyslových obsahů, nýbrž 
v orgánové náladě spočivá ona mfra časová. — 

Obrátíme se nyní k jinému předmětu, jenž nám nedostatečnost 
oné theorie řadové opět s jiné stránky ukáže. Jest to výbava čili 
evoluce řady. Tato zkušenost jest tak běžná, že Herbart neroz- 
pakoval se o ni opírati celou thcoňí časovou. Avšak přihlížím e-li 
bedlivěji k výbavě samé, shledáváme nenadálé obtíže. Dle onoho 
vzorce řadového jest pocit a jako zbytek a, spojen s plným pocitem 
b. Jako zbytek a, s plným pocitem c a se zbytkem &„ Jako zbytek 
Oj s pocitem ď a se zbytky £,, b,, jako zbytek a^ s pocitem « a sa 
zbytky d^, p,, b^ uid. V tomto rozčlánkováni a sestrojeni rady má 
spočívati podnět k výbavě. Při tom vŠak Herbart a jeho stoupenci 
jíApomněli na velmi závažnou véc. Jestliže podnět k výbavě dán 

IS* 



180 



Df. OhUlch Krittář: 



jest tim, že a o*>jcví se nahodilými přičinaini jaho pocit ve vidomí, 
pak, jak známo, děje se výba\*a čili evoluce řady, nejsou-li nčjuhé 
překážky v orgánově náladě samé. Avšak již tu shledáváme se 
s neshodami. Pučit d přestávaje býlí pocitem a sklesnuv na zbytek 
a^ (dle názoru Herbanova) mČI by vybavili pocit b v plné plat- 
nosti pocitové, pocit b přestávaje býti pocitem a sklesnuv na zbyiek 
bi měl by vybaviti taktéž pocit c aid, Av^k jak zkušenost 
ukazuje, neděje se lak nikdy, nýbrž, vybavuje-li pocit a nahodilými 
příčinami zjednaný onu radu, dije se to vždy jen v upomínkách, j 
Také možno pozorovati, že s prvnim členem vybavuje se zhuslaj 
jen upomínka několika členfl, a evoluce, jež by dle předpokladu 
Herbartova vždy cky nastati měla, nedŽje se. Ov»cm připomíná 
se ve výkladech Hcrbarlovské školy, že evoluce zprvu dtiři se ne- 
snadně, a že teprv postupem výbavy několika ělenď dnlSi evoluce 
se usnadňuje. Avšak předmět není tak snadný a pro&lý, jak ona 
thcoríc jej předpokládá, 

Pravili jsme již prve, ie zn pravidelných okolnosti ned(je se 
evoluce, nýbrž toliko výbava několika ílcnů. To třeba příklady 
dovoditi. Ačkoliv nám žádni řada není tak známá a bažná Jako 
í-adn dne, přece v každé době dne máme toliko představu ně- 
kolika Členů následných. Po ranním probuzeni na př., když jsme 
jtž dostatečně vyslřizlivěli, představu, že vstaneme, ustrojíme se a 
umyjeme; pak teprv, když aspoři jeden z těchto členů byl usku- 
tečněn, dostaví t^c členové d^lši, na př. že budeme konati prud 
snídaním nějakou práci obvyklou a potom že posnídáme. 

Jiný zajímavý přiklad taktéž poučuje nás, že i pevné sestro- 
jené řady představ vzdoruji výbavě, i když jeden člen počáiečni 
jest dán, neb více členů jakýmikoli phčinami bylo vybaveno. Na 
tom z velké čásii zakládá se nespolehlivost paměti, i kdyŽ vidomosti 
dobře jsou ustáleny. Ne jakoby výbava vňbec byla nemožná, av&ak 
musi přistoupiti jisté podněty, aby mohla nastiiti. Položimeli nSkomu 
neočekávanou otázku, je zhusta znražen a nedovede správně zod- 
pověděti, i když týká se to oboru jeho vědomostí. Tak zejména 
přlházlvá se učitelOm, ze otázkami svých žákď bývají v rozpaky 
uvedeni, aČkoU věci jim jiwu zcela známé. Věc jest patrně ta, že 
vj-bava sama sebou jest nesnadná, nepřisloupil-li napřed pod nit 
subjektivní. Tento podnět ale Jest příslušná nálada, čili jak 
r.kámc, zájem. Objektivně oviem spočívá ziijem na výbavě 
představ apercipujicich, subjektivně v$ak zakládá se 
na náladě, která nczbyinč přistoupiti musf, máli apercepce a tim 
též výbava rady se dařiti. Z toho poznáváme potřebu přípravy. 



o pSvudu tktflniry. 



181 



kažííému řečníku a učiteli, jenž o jakémkoli předmětu volnč ma 

předná-^etl. Po předběžné důkladné phpravé dostav! se ona nálada 

velmi r>'chle. N'epř«dcházel«-ll vSak příslušná pHprava, pak trvá to 

nČJnkou dobu , než apercipujicí představy spolu s náladou 

ze své netečnosti s« vybaví. Wielund ilustroval tuto snámou 

neobrotnost uiených lidi pžknč ve svěm románu •Geschichte des 

■ weisen Danischmend>. kde nám žertovnč vypravuje, icterak lento 

W filosol nikdy si nedovedl vzpomenout, když byl tázán od svého 

pána a vladaře, šacha Gebala; kdežto zchytralý kancléř onoho na 

každou otázku svého pána m£l jakoukoliv odpovéď s patra po- 

- hotově. To jest spolu přídne, proč volná přednáška učitele věd 

■Je spojena s velrkým úsilím b proto pcdagoj^lcky nepraktická, 

o inm pisAiel na více místech obšírněji promluvit. 

K Niiimjti tčmto přikladňm iKsiiadné výliavy řad |>fii>omcncme 

"oiiét pfípady. kily (li-jc se výbava s ncubyOejnou s " a <l ii o í* t i, 
Zitámé a olilibcué popřvky nch mclotlie z oper a jiných skladeb bcz- 
L tlědié vybavuji s« zíui?lň, zcťla be?: raídio pHřinřni. Ba Iiutlcbuik 
BulKlařený dohrou hudební p-mitii iíamo jest takcn^nii výbavami 
pfin)<> trýznčn a iiedovc<le se jich zbaviti leC nejvétSim ůsilim, 
ktdxif vtírají se tnu <l(i ka£<lv práce n mši jeho |)ozornoM. Pisatel 
■nifiže v lé pHOinč 7c »vě zkušeností příklady uvésti. Zhusta z rána 
Bpo probuiciii, iieh v jinou <lobu denní objeví se z nenadáni iirjvek 
K té neb ot»é skladby a provází jej. i>okiid iliíIovuí pozornost k ní- 
■jaké práci neobrátil. A lato rkiL^mst znánu jest v^n lideni budhy 
unalýni. Co jest přiOiiKiu tťto snadné výlwvy. ano toho n e p ř e t r- 
Hitého opalování tétéí řady ? — Jest to nálada, jež na- 
hodilými činiteli ústrojnynii byvSí probuzena, shoduje se s náladou 
jistě skladby nebfásti její. Pokud lato nálaila vlivem vážnčjšich pří- 
čin neustotipi, iK>tud trvá ona stále r>i>{tovaná výbava, i to je5>t li<lcni 
Bpiii'<lávna znán»), a taktéž Wíciand vypravuje ve své tGe-H-híchtv 
ker .Mxkriten'. kterak \k> provozováni jistého drauiatu Euripidova 
Kelé .Abdery prozi)řvovaly doma i po ulicích jakýsi po|)évek o bož- 
pké moci Erotovf. 

I Tonž sna<lností výbavy vyznačují se význačná místa Wisni- 

■ká. vynikající bud \'zletnt)u krásou niyilenek neb ieriuvnýni pro- 
■lovenim nřjaké mySlenky. Odtud zn:tmá zkaAetiost, že vzdčlaní 
B'lé. kteři iniM>ho a l>cíllivč četlí. mívají |)obntové citáty z básnikň 
B pnwaistťi. kd\ž příhodná pHležítojit probuzuje piislušnou náladu. 
Djilv by se i jiné příklady tohoto drubxi uvésti. i.,idé v nesnadných 
Bkolnostech života bezděčné proniUivají a pronásivalí jisté formule 



m 



Dr. OMRib Kt^ái- 



mwlliteb k odvráceni iwbezpečensn-t sintfnpd. Také viáamusti 
madnft se vybavnjt. kdyi průbéhon ptabriMcy v ofitdi Xtrý za- 
jetu l>y1 probuzen, aneb kdyi jakňkolh- nahmlílá přičina zájem pod- 
ntotje. Atd. 

Tyto poklady jednoho i dnihďm způsobu budou ast doMa-' 
teťnýni dokladem k tomu. že *-)hava neni podmmina toliko pevným 
MMrDJenim postav v řady. Ba zkuSenon vkaiaje tám dva zcela 
opačné případy, a &ice : 

1. Ze nejpevníji sestrojená řada nedochází výbavy. 
přÍKliiáná nálada, jež ptí sestroient ji byla probuzena, se neuptaiAuje. 

2. Že živá nálada přimo řady sestrojuje, i kd>-ž 
tím ty které představy nebyly spojeny. \a lum prá\-é zakládá se^ 
tvorlta uniílecká i v> ii.-ilézavc»st v <iixtru ^čdcfkém i v Cinniistech 
praktickýeh. 

Kdyby iwvné Mstrdjeni tatly bylo di>%;»tei'nnii i)řičituni k vý- 
l«vi, pak by zajisté výl»ava vž<Iy díti ** mii»it.'i. kdyí Uy (irvni Ole- 
nové řady jasní hyli uvédotníni. Ale tomu neni tak. Z tolio patrní 
náslciliije. že při řadotvortw rozhijiluje jiný f-imtel, jenř s"''" ' i*^!- 
mtfiuje objektivní styky a »pojaiÍ představ, icdv «c^tpjjent řady. 
Jesi to zkrátka orgánová nálada. Jii $\Tchu pravili jsme. 
že různost nálady z 1 1 ž ii j c :ineb z .1 m e z ti j e výbavu. 
K tomu budiž uveden jeSlé známý přiklad z obecné zku>en«>5ti. ^ 
Často konán>e néjaké předsevzetí, že v tu a v tu dobu to neb u» 
tiťiniiiie. .\v^ik když <toba ta na<ilane. nedojde k ^plnfní toho, po- 
něvadž it|)OJeni představ se ne\'ybavi. Hlavni překážkou jest. ie 
dijtu. kdy i>iia řada uaJcutcřniti se měla. náladou zcela se 
různi. IVotu nutno anticipovati víedcy okolnosti tě doby a 
k nim připojili zamySIenou řadu. má-li Wbava skiitcíné nastati. 
Proto na pf. mnoho lidi má dobré přcdwnzcii *asní vstávati ku 
práci, ale kdyi ráno se probudí, nevzpomínají i>noho předsevzetí, 
protože nálada hned po protnizeiii zn^iiné se lii^i od nálady pře<le- 
ilčho večera, a teprv když rozespalost i>oininnla, nasiáv:'i iř^hiKla oř- 
Kánovýťh nálad a tím spolu navázáni k po!»le<Intm členňm pře<le>lé- 
ho vřdomí dcnnihct. 

Naproti oné zaponiinavostt na-ikytá se opčt jiný případ, a 
to opačný u lidí Činných a svá předsevzetí s úzkostlivou nervos- 
nosti plnicích. 

PonívadŽ předmét k objasnřní včci poslouží, naznačíme jeho 
ixxlstatu. Kdo má néjaké předsevzetí, budto chce něco vykonati 
aneb níco zameziti. K prvému í druhému sestrojuje dle zkuicností 



o púvodn •!uomirr. 



188 



řatlu. jíž iiskiUeřnili *e imisi, aby zamýálcný iičel doíel splnění. 
Posloíni ílcn seslrojcné řady. n. pf. a. b. c. d. e. f. naziiirfnje účd. 
ostatní Olciiovť pMcha/ejici jsou prostředkv. Se sestrojením k.ii<Ií 
takové rady jest ledy nutní- spojena jasná výbava její. která i>.«lmi- 
iířna jest upjatixi pozornosti k vřci cibrácenoti. Možno-li řadu uftku- 
tcíniti ihned, a nejson-li žádné fysické překážky, iiskutečíiiije se 
člen po «;ienu a tím ikísIézv řlen f. itamýšlcný úřel. Jinak tomu jest. 
Icži-li iiieíi možným iiskutcCnčnim řady a pHtomnosti nejak.n doba, 
tfdy taktéž řada. která napřed uskutečniti *e nmsi. nei nastane 
možnost nskiiteťnini i>né řady. Naznaíinc tuto mezi uskuteOnéni se 
ikládajici radn xna«:k.imi A, lí. C. D, E; icíly pripojujtnic k po- 
slednímu členu E omi řadu ."i, b. c. d. e. f. Při tom třelna k lomu 
zřetel míti. íť jest značný rozdíl nieii myilleiiou fatlou a jejím 
uskuleťnčiiím Připojujt-uie Ie<ly zamý^le^o^I řadu k poslednímu 
Clenu E. avSak přítomná nálada liSí se od té, jež nskuteCníním před- 
chozí hidy A, B. C, D. E ve vědomi nastane. PřiOiny mho jsou 
roKmanilí. jc4lnak inirozený postup orgánové li o vřdo- 
111 i pn\héhcm dne. jednak nálada uskuieCněnimonéchOle- 
n ft, o<l A až clo E. s fysiolojtickou luitnosií v>'I)avciiá. Proto t«ly 
říci víeobecrtí iřcha. Že v mysli přcílstavcnč okolnosti k uskutečnění 
řady a. b. c. d, e. atd. jsou j i n a k é. tieí jak prtběh řaily ,\. B. atH. 
je vytváří. Proto lidé ve svýcb předsevzetích lak uinohvm klamitin 
větiúinvni i nevědomým jsou vydáni. UíJiUteOnénim členu E na- 
KtAvajici nálada mťiže přímo příčiti se uúvodni náladě, z niž 
wesirojeni řady a. b. c. d zkrátka ono předsevzetí vyplý- 
valo. Pak vťiltcc nedojde k lomu. aby jířcdsevzeti bylo splněno, 
i' kilyž vědomi plnř zachovala onu řadu. Přikla<ly jsou ua snadé. 
Člověk lehkomyslný na př., má předsevzetí po uplynuti d<^y A~-E 
něco vykonati, a jeho přwlsevzeti jest na ni dobu uiiřimně míněno, 
avšiik nrObíh tnié doby tolik nových dnjuiíi řpfíMibil, ie ono přwlse- 
vzeti zdá se mu zbyteínýni, aneb aspoň ne tak nutným, a proto vř- 
<lontó a dobrovolné od něho upmiStí. 

Jiný případ opět jest ten. že s uskutcřněním ílenu E nastala 

tak rťizná nálada, že zpr^■u přii)ojenň řada a. b. c aní uvfr- 

doměni nedochází : pak jest spln&ií pře<lsevzeti týmž činem vylou- 
ěeno. V tom případě říkáme, řc jsme zapomněli, a je to víc průvfi 
tak častá, jako i>řipad prve naznačený. 

.\lá-li býti uskutečnění řady zamválenc zabezpečeno, mu.sínie 
předeni náladu prňběhem řady A — E dle zkuScnosti anticipo- 
vati. To viak neznamená nic jiného, ncí ie nutno uvažovati pře- 



181 



Dr. OldFIeb Kramáf : 



dcm všcťky moižiié pH|)atly a jich následky a tedy spolu i imtliytné 
citové náludy, jež » nimi jsou kliideny. Učininie-U tak. pak 
aastane-li Clen E. bude spolu kladena pivdcliňzejicí nálada s před- 
sevzetím spujeiiá a překážky k uskutei^iěiii Tady a, b, c bu- 
dou asixifi částečně odstraněny. Jde-li na pf. o Iq, aby něco zame- 
zenu bylo. |>ak tivažujemť a miíme itřeileni uvažovati vSecka poku- 
šeni, která nK>1iou nastati. Piják n» př. má <tobrě přQitsevzeli. že ve 
stxflečnosti přátel, jíž nemůže neb necbtc -te vyhiMíUti, bude ná- 
poje střidmř poživati. Av^k veselá a rozbujnélá nálada snadno 
zvráti vSccky dobré úmysly. Chce-li tedy takový človék býti iwcti- 
vým sájn k soW. uvažuje přctlem tyto iimžiič okolnosti a i)HvádÍ je 
v iievný styk se svým dolH-ýni úmyslem. 

Jinak je tomu u lidi úzkt>stliví přesnýcb v plnč'iii svscb před- 
sevzetí a vúbcc u lidi povahy drážtiivě Oili nervo:řnÍ. Netnoliou-lí 
uskuteOnčni Hvčho předsevzetí provésti ilmcd. provází živá před- 
stava jchn a stálý nei)okoj onu řadu. která uskuteůiéni přeílchází. 
a tím stává se. že po uplynutí jí mysl k vypliířni přeťlsevzeií jcřt 
dokonale připravena. Ba shledáváme mexi lelikomyslným a úzkost- 
livým ílovtíceiii úplnou protivu vjleiio |M)čÍn:'tni a cítříú. Prvý oni 
záliavn. která nni před plnřiiini předsevzetí kjnc, za|»ominá úplné 
na předsevíeli a zhusta bud zcela je odloží, aneb lehkomyslné od- 
bude. Úzkostlivý- človík naopak nedove<le se nikdy cele oddati ra- 
<k>sti a zábavě, ví-Ii, že i>o ní náslechiji vážně |)ovíniK>stÍ. vňbec 
pluihii néjakťho předsevzetí. Lebkomystný pro zábavu neílo*i>éje 
Tflbcc k tomu. aby své př€<lsevzeti splnil, vážný a ňzko5tli\-ý pro 
Dře<lsev7cti netloveitc se liczsiaTostiií oddati zabavíš. 

Rozdíl ot)ou přiiKidi"] spočívá jediné v rozdiínosti nálad, které 

v době možného uskutečněni řady a, b, c nastávají. Tyto 

příklady nazuaiUiji asi s dostatek, že objektivní sestrojení řady iicni 
jediným einítclcni pří výlKivě čilí evoluci. Nepravíme ovšem nikte- 
rak, že pevné sixtjení obsahů představ mezi selx>ii neni dňle/ítou 
IKxlininkou možné výbavy, nýbrž tvrdíme toliko, že sebe ijevnějši 
objektivní sřKijcni nedostačuje, nepřístupu ji-li k tomu činiiclé sub- 
jektivní. přisluSně nálady. Ano. zkuícnoM dotvrzuje i posléze, že 
pevné siK>jeni (rfedstav při tvořeni řady pH <*!«: lei»iiíni úmyslu ne- 
daří se. jc-)í oriíánová nálada tomu nepříznivá. 

.\by nevzniklo ncdorozuniěiií. třeba rozeznávati zde dv.i čini 
tde : p r a v i d e In ý postup orgánového v í d o m i i)rů- 
bělvein dtw. a nahodilejší nálady stykem irfcdstav zposo- 
liené. I'rvý jest |)0(lmÍnkou časomir>'. nahodilejší nálady vfiak bud 



o pftvoda íaMmir)'. 



siiaduiiji. butT iiiesrui(iňiiji i tvoření řad i výbavu jejich. V pFí- 

iní Oasomíry nutiio tedy pře<1|K)kl;icÍati. íe iiraviilclný |K>slup orgá- 

>včlio vMciini řahrnnje v mhč aprirtrickrm řadu s vclikyin pořteiD 

řťíinaCnýcli ílcnň. kteréž jsou iK^lkladcin ncvfdoničlio čitáni. čili 

méfeni. Aviak ftlilcdánie rovtrtž. že tato apriorická tada jcsl aprio- 

rickým |>o(Íkbdem pro všecku emptrickini řadotvorbu, a íe spolu 

^jpfi výlwví nťzbřtné s|x>lupúsiíbt. Zvkištní subjektivní nálady při 

^H>m toliko spolupťisobí. bud příznivé, bud nepHznivč. 

Kap. lil. Odvození thcoríe času z pravidelného postupu orgino- 
1^^ vébo včdomí. 

^H Každý or^aniíni. nejtiíJíši i iKJ\-y&íi, vyznačen jest stndáníni 
^^unkci, s nimiž slridavé fase orřáuovébi* vMomí dány jsou. O tom 

Kiromluvil pisatel jíž v pojednání o citecb. avSak zde i>řildé<lnouti 
lám jest k tomuto slndání za účelem jiným, závažným, abycbotn 
otií pochopili, kterak toto střídání jťst biologickým zákla- 
: e ni v S e c h n á z o r fi ř a s o v ý c h a č a s o m i r y. Jako oríra- 
lísmy. počínaje od nejnižších k tiejvySSim. ukazuji velmi nestejnou 
>J!itQSt a odtud pochodicí zřejmé aneb nczfcjmé oddělování 
líiiikcí a vytvořování příslušných ústrojů, tak možno již předem 
soudili, že i názory časová a Oasomira budou pnistř s u b j e k t i V' 
tiba vý-znamn tolio kterého druhu živoči^^tva dle pokročilého 
prvolnll)o ;suipně vývoje. V^Wotní li<Iské. jež bádání 
syclioloKÍckéiitu jest jediným východ i Stém. pokud jde o 
opravdové řešeni problémů, .ukazuje nám, že každé ímlividuum lid- 
ské má védomí Oasu prožitého. Časovou řadu od přítomnosti počí- 
jiajc naz|)ět n?. k prvním ř-ičálkňni ustáleného N'^lomí. Cim >li>ži- 
řjSi vňhcc orjíaiitjiin jest. tiin z jiravídla také deUÍ jest objck- 
[í v n i doba životii, přihlížime-fi totiž k přírozeiRŇnu zakončení bez 
^ilsilného přerušeni úkonů živoinícli. A nchle<Hmť-li ani k délce pří- 
ni koníiťiho života, nýbrž niáme-li toliko vědomi minuloiti na 
řcteli. která v k:iídéin okamžiku íivota ííni pozadí jeho, nnlžciiK- 
týmž právem říci. že poménií dle složitositi organisniů bude na 
ddobuéni sttiími vývoje vědomi této minuloMí objektivně bud 
kratší neb <leUi. 7. této objektivnosti délky souditi v |>rislušné s u b- 
J e k t i v n é délce čili krátkosti ži vota nejsme však nikterak 
(práviiéni. Totií nebylo by správiio souditi, íe subjektivní vědomi 
niimilého živoia. pokud je u živočichů predixjkládatí můžeme, jest 
po<lmtn£no objdttivni délkou Života. Zkrátka nedá se myslili, že by 



I8Q 



Dr. Oldřich Krunář: O pAvodu íasomíi^. 



řivoCich dle ixjmérii s lidským živiWcni králce iijici. jwkláttaí svůj] 
fíivot za k r a I i £ k ý dle míry života lidského. Ze tomu tuk hyti tK- 
tnOžc. 1) toni přesvědči nás tnto úvaha. Tňíeinc-li se, na fem zakJátláj 
se vé<k»iit Časové vyvíjejícího se individua lidského, shledáváme] 
liiilitč. že jcsl to vývoj sám. Pří toni ovSem ntilnu ]K>iiiiti<iitti| 
zcela vývoj einliryový. i>oiiívad2 védonii jclio od vývoje poenibryo-l 
včho jest prahem oddíieno. Ale i jxiíátek i)oenibr>-ovélio ^-ývojej 
mitno vyloučiti z véilomí délky života, poněvadž opravdu iii>i'ininka] 
tak daleko nesáhá. Poeriihryový- \-yvoj dfije se ve vCkii nemlm-néin al 
<Iřtském pnidce, tak že nápn<ln£ ii4i se od jiozdéj^ího vývoje klid-1 
néišiiio, Počitáme-li asi od pátého neb šestého rf>kii postup živutaj 
a V>'voje tou méron za i^řdomý. že v pozrléj.šich ilohách jeSlé v Hpo-j 
mince jest uhrniil, tedy máme pfeil selioii vědomou řa<lii zvobiaj 
|H>stii|Muících stiipňň vývoje ústrojového a spolu intelektuálního. 
Shledáváme dále. že kromě vývoje íinností rozumových u Olovčíía 
přední výK»am pfisluíli ponenáhlémii vývoji pohlavnímu, 
jelio sitipi^Am přcdhOínvm. zraloMí a následným slnpňfiui sesiii-. 
piiiicini. ZkiiSenost ukazuje vSeobecnt. že tento vývoj, její Olovřkj 
má sjMjIcíný s ostatními živočichy, kromě Iwje o živoi a vývoje Oin-I 
noíti intelektuálních určuje pfcdcvSím iwdsiatn řivola a jeho' 
vfdomi. Oltud i)och.Í7cji \'>znaťné rozdíly dětství, jinoSstvi, úplné] 
zralosti a poívolna se dosiavujici staroby, a to s malými rozdíly j 
u oIhhi pohlaví slejiií. Jesl tedy palrno. ře t»fíroř,ený vývoj (Kildavm 
a přirozený iikou plození jest to. co dává živohi lidskému celkový] 
vý-zjum ča,<ový. 

Tato celá řada životni jest však u člověka zřejmě rozdělena] 
jedtvotlivými dny, jež činí takřka články v tomto souvislém řetěm 
života. Nezbytná jioireba šilinku, jejž u vScch ixmčknd výic sli>ití- 
lý'ch orRanismů předix>k]ádatí mitno, zpňsobuje tedy. že celá tada 
2Ívota rozélánkována jest ve íleny celkem sobí velmi pod o b ii é. 
Ilobii dne jest tedy u človťíía. a iMHlohnř zajisté u poněkud 
vyi-Sich orKanisniů, základním prvkem životního vědomi časového.] 
Tylo huly línové jstm sobě velmi podolniě. neboť vývoj děje se 
zvolnn a ijoneiiáhlu. Kdežto i>ak celá řaila životni má význam i>sy-, 
cliický. časový toliko pfi souborném přchliicni života a při očcká-' 
váni budoucnosti, jest dolia dne tím psychickým činitelem, jenž 
opravdu icSkcré naSc niizory časové a časomiru nakládá a m-ládá. 
Nei o tom pntz.itim dosti. 

{Ýokttlovittt.) 



JUDr. J. Stíhule. 



I 



Ke sporu o asociaci podobnosti. 

4. Lehmann svoji iheorii styčnostni formuluje tak, že » představa') 
A reprodukuje představu b stejné, jako každý člen v řadě příčin 
m&ie vyvolnit jistý účinek, jakmile jen ostatní podmínky (v tomto 
pnpadé. že A a B byly pospolu) jsou splněny.* 

Vjem A a vzpomínka b nvjsou členy jedné rady pHčin, ani 
členy jednoho poměru, Bývalé vjemy .-J. a /f. byly u poměru sou- 
časnosti nebo následu, ale dnežni vjem A není s nimi v nijalcěm 
poměru, než že je podobttn jednomu z nich. Lehmann stotož- 
ňuje dnešni vjem A s minulým vjemem A a proto mysti, te A a b 
jsou členy jedné řady příčin. 

5. Lehmann ve studii >Ueber dasWiedererkennen< nastr. 105. 
Pt). St. V. namitá proti theoríi podobnostní, že »je udržována jisQ/m 
mylným nazíráním psychologickým. Myslíme si představy jako re- 
álné veličiny, hladké atomy, vyzbrojené háčky, tak že se k sobe 
mohou připoutat, když současně ve vědomí se objevuji, aby pak 
společně zapadly v kout, kde mohou ležel, až Je jiná představa 
uchopí a vytáhne. Tu lze říci, zo představa A nutná skrze své 
mezičleny musí se připojit k představě a„, která zase jest připo- 
jena k b, aby tuto přivedla k objevení s«. To je hrubý smyslný 
názor.* 

■Tato námitka vzešla také z nesprávného pochopeni Wundto* 
vých názoril o > představách*. Ty jsou u něho složité duševní stavy, 
z elementij se skládající. Tyto elementy v nich usla\ičně se vy- 
měiíuji : jedny odpadejí, nové přibývají. Proto * představa* neni nic 
Stálého, neni to objekt, ale měnitelný proces. (Phys. Psych. 111.559. 
560.) Ale Wundt také řekl, že asociace neděje se mezi těmito po- 
míjitelnými a mŽntclmi se celky jako takovými, nýbrž mezi Jicb 
elementy. Proto popřel asociaci podobnosti, ale nahradil ji asociaci 
stejnosti. A na elementy musíme se dfvat jako na 

*) 24* va mjMit Wundi«vy Stnaeavonullung; W4hnu>imiiiig — *4r. 108 
OL >l<)d. 



m 



J. Stibulet 



néco stálého, nemčníciho s« a proto VVundt mez 
nimi uznal asociaci stejnusti zu možnou- Lehmann 
neprávem gencralisoval Wundtovy námitky proti asociaci podol 
nosit na vnitřní asociaci vůb«c. Wundtovy námitky p)ali jen př 
jeho lišeni komplexnich a elementárních duševních stavů. 

Proti námitce Lehmannová lze v^k jeSté v£eobocnČ namítati, 
že my duševní dčje nemflžeme jinak pojímati než Jalco ■objekty*, 
■hmotně*, •smyíilnč*. 

J« fakt, ie zakoušíme vjemy, vzpomínky, známky to vnějších 
dějfl, a že |sou provázeny city, subjekiivtiími to reakcemi na ně. 
Druhý fakt je, že o vjemech, vzpominltách a citech renekiujeme.^j 
Uvažujeme, v jakých vztazích k sobě jsou.- Toto myilení tvor^H 
obsah psychologie. Sebepozorováni je ale něco jiněho neí zttkoušcni^^ 
vjemi3. vzpomínek a citů. Sebepozorováni jsou jiné déje duševní 
než vjemy, vzpomínky a city. Ty jsou známkami hmotných dějů 
a reaguji na ně libosti neb neliboslť, ate nemohou pozorovati samy 
sebe. Jest-li něco ve vědomi, co pozoruje vjemy, vzpomínky a city. 
nejsou to tyto samy. 

Co je sebepozorováni. ly zvláštní stavy* Známe je tak, jako 
známe vjemy, představy a city? Tomu tak neni: nemohou být samy 
sobě objektem, neboí to »my«, to vědomi sebe seslňvá prává z těch 
stavů reflektujících. Přece ale vyslovujeme svú psychologická po- 
zorováni í Psychologická studie je výriz právě takového sebepozo- 
rování. Zde jsme u psychologického výkladu scbepoznrovaci čm- 
nowi duSevní. Ona se projevuje obruzy vzatými z vjemů — pro< 
|evt|je se představami, jež jsou známknmi jevQ neduŠevních. My 
myslíme o svých vjemech, představách, citech obr.izy, jež jsou nám 
známkami hmotných dějů. Představujeme si je jako hmotné 
objekty. My jinak o nich myslíc nvmůžcme. Sebepozorovact děje 
v podstatě své a pravém zjevu svém ve sféře vědomí odhaliti se ^j 
nemohou, o sobč samých ml£i -— a jiných ínicrpretuiícich dějů^H 
ve vědomí není, než obrazivé vjemy a předsiavy. Když ledy my- ^^ 
slime o vjemech a představách, musíme použili forem, jež ony 
mmy skytají. Jestli však seb<.'po:orovani k pochopováni duševních 
jevů. Jet pozoruje, užívá obrazů poskytnutých vjemy a představami, 
uiivá nutné obrazů, jež znázorňují déjc hmotné, ncboí vjemy jsou 
mamky hmotných jevů. Tyto obrazy váak, jež skytá na&emu sebe 
pozorování vnímání a vzpomínáni, jsou děje duševní, a jestliže sebe 
pozorujíce, jimi myslíme, neupadáme lim v hmotné pojímáni duSevnicb 
dějů A contr, nějakého duševního; neb jiného materiálu není a on 
sám je duševní výraz předpokládaných jevi!í hmotných. 



Ke *f>om o uoclma podoboosei. 



18» 



Tím jet^t dána Oilpovétf Lehmannovi. 

Nemůžeme myslil o duševních dčjjch (vjemech, vzpomínkách 
a cit«ch) nei v -hiAOtných* obrazech. JeslH $';betx>eorováním áé- 
limc stavy duSevní na elementy a považujeme je za objekty, tedy 
tížíváme sice obrazik, jimiž představujeme si děje hmotné, užíváme 
' ale řeči našich vjemů a představ o díjich hmotných. Nemáme jiné 
řeči k vyjádřeni duécvnich džjů. nebof naše vjemy a představy od- 
nálíeji se jen k dČjům hmotným, Víechny naše psychologické vý- 
razy a obraty to dosvědčují. Řikámc, že představy se spojuji, ná- 
sleduji se, mi?i, objevqji se. City vlní se, stoupají, klesají. To vše 
jsou výrazy oznaíujici hmotně dčni. Pomoci vjemil a představ 
xobřazujcmc si, ie hmotné jevy siclidaji se z íástic a proto my také 
analysujicc vjemy a představy mluvíme o elementech a předsuivu- 
jeme si je jako objckiy, poněvadž si hmotné déje pfedstavt^eme 
jako déjc mezi Částicemi hmotnými. 

Výtka obiekttvováni předsiav theorii podobnostní učinčná je 
výtkou veSkeré terminoti^ i psychologické, zde jednostranné vy- 
tknutá. 



U. PKychofysioloKícké námitky proti asociací vnitrní. 

I. Lchniann ve stiiOií 'Ucher VVieilercrkciirteii'*> i»ravi; 
*As«>ctaťc ijodolinosíí jt- ve sporu s celím motkmíni pojeiiin po- 
méřu mc?.! dnchcni a tĚlcm. s mouisticVoii tlicorii. Riehl v dile 'Der 
(>]ul<isophische Kriticisuuis- (11. sv. sir. Í14.) jasné vjlyžil. "ic ve 
íaktu. ic se iwychické jevj' spojují nejen dle souOaMiosti a tiásledii, 
ale ičž dle vnitřního pfilniícnsivi. čili iKnloimoslí. je anomálie 
k z á k <j n u k i> r i- s |t u II d c n c « vnitrná \- n č j 5 k u. Kdeíto 
pni i)rviijsi asociaci jevů duševních (st>čnosti) bez obtíží mňžcme 
dokázati ad povídající objektivní skutečnosti 
ve v 3,e o h e c n ý ť li v I n s t n n s t c cli in e cli a n í $ ni u n e r- 

V o v é s II I) s I a II c e. |> o k u d t e it I o tu c c I) a n i s m u <> v i^ u li e 
v e (I e k htŤ-AZov &ni p ti )i y b u a j e li o n a c v í O e u i i> p »- 

k n v A n í m. nelze i> r o » s o c i a c í vnitrním [> t i b u z e n- 

11 1 v i in III y t( I i t i u a in e cli .1 11 i c k u u r e p r e <( c n t a c i. "' 

'rstrT 11H. 145. 
, **) Podiviim * poinimM nly úryvek Bftkfalova ipin i x posi^mkaBii Lsh- 
numtiavýmt. •Nňtl«dk«(n toho Ri«h1 niuývá > pojeni podobnostní •wcMeenii p«velil- 
ckiíiBi v protiví k Sfoitnim iXjinnsiuíni, která mohou byli rysviUcna íyiiok-nitíty. 
A Aby «« doual s t«ii> Kiiimalic. utikJ sv k JeJnotlci Ainkci vŤ^omi.- rsycMoká 
**odaee |i. j. podobooíini) j« jcjlin úiinhcm « l^chnunn cfrivnc nunit^ i* loio 
vjsTÍileni RIeIiIdvo acuipokojuje. iponěvadi je vlitloě velmi ílrokě: ob»BhuJ« 
pliti Ikk dobře aiDsiftel «yíno>Uii iako p«>Jat»i<^slaí. Kdybydíom Uk máto věďěU 



iOO 



J. SlHiule: 



•Sffa^ováiiim pohybň-, mysli L«lmiaiiii cuerřčttčké sni&nv 
v úsliiedicli ncrvovjcli zpťisi>l)cnč podiiřty. Tyto jsoii tadou 'kjii. 
Nervové díje jsou tak seřazováním i^ltybň a Xi> jwliyba je dítě 
řady, nebof za takovou lze povaíovati podiiíty, jež siKdcčnč ncUi 
po sobe |>íiítil>i. Pro asociaci viiíjSi lze nalézti vysvřtlcni v tako- 
vémto seřazování piíliyliů. neboí ^itbjekttvniiii ziumcnim vntjsich 
déjfi a reakce na né v úsifcdním nervstvii je asíwiace vjemová. A«>- 
ciace vnčjái jmik je iikmikovitott reprodukci asocincí vjetnuvých, 
As<K*Íace vnitřní znamená však přetrženi postnpnjiťí řady aso- 
ciaci vnéjStch ( nebot se jí spojuji dv£ n«$onmeznč zažité zku^ 
nosti 1 a přesunuli ilo rady nové a m mysli Lehmaim. že nelze 
lulézti pro plesimnli lo vysvřtleni v díjich ucrvovýcli, jež jsou mu 
seřazo\'áiiÍm ixiliyliň jedné řady. ne přeřazováním fady jedné V ji* 
noit, Tlicoric styíiiostni (v. str. iig. (*,". M. iK>zn. 4.) lak. vysvětlu- 
jíc přecliod od vjemu k vz]MJmínkám tak, ie vjem ncnuiM vzbudit 
pfedem vzpuinitiku ;)udobnon, odpovídá dle Letimanna postniátu 
seřazováni poliybrt. (Sclicina A-í-B-fC-!-d+< + fiie 
A4-B+[C-(-c)-fd-fe-i-í.| 

Ij:limantiťi\' názor na děje nervové je jednostranný. Fysiolo-' 
gicky' korelát asociace vnitřní iiemAŽc byt ov£em seřazováním po- 
hybt^ jedné řady představtijici jciinit /kufciiosi. ale déjc nervové 
nenius) se myslit jen j;iko lako\ét<i sei axov;'iiií v řadě jedné. Kdyby 
duieviii děni b>'Io jen vjiinánini. byly by nervové korelAly jelio jen' 
takovilm seřazováním poliybň. \e kterém by netiyki možno my<1i1 
si korelát asociace vnítnii. Ale vnímání se střídá se vzpomínáním 
a loto je docela jinou psychickou řadou jevů ivež vnímáni a neni 
znamením soubčžnýcti dřjťi objektivnícb, jako je inimáni. Zu orgfa* 
nickj' korelát vz]>onrniek považujeme H. j. (li>niýslíme se) hypote- 
tické Mopy. resonance niinulýcli pudráždčui. Jako přechází vnímání 
ve vzííominátii a střídají se vzííomínky nižných odlehlých- zkuJe- 
ností, tak si myslinie, že přechází podráždční podnětem vzbuzcrté 
v jKxlráždéiii utajené (resonance, stopy). Tento přechod 

o povíM nervového syslemu, i« by<.'huin nabyli s to atocUce atriností vyivítUU 
fjrsiohigieky, nio bj- ním n«brtoit>o, i»ké lytu puíiiati k >jadnaliei fuokď vMoml. 
Vwkorč (pojont ncil pícdtuvami múio n> kon«c býii pojittu jen jslco vjŤNlarfek 
jednolid působnosti • tái xt mi býti aejvýk poráillvým, dva uk příbuzné tjvrf, 
jako vniitDÍ * vaějii a»ocinee, od »«be odd&llii > pro k*tdou t nicli dtii M«Ja 
rúiná vy*víil«nL Jc-li jtd«n xjev li^kem jcdooiiei *naby vtdomt, proí není 1 ánttf 
lAkovým úiiinkMuT a iidá-li se rysiologicky rýklad pta jedea. Je sptávné, iidM 
Í«j 1 pro druhý. J«sl víik, jak Riehl irejntí nahlédl, nemoino provMti tu fyslolo- 
fický vfldad a proio utíká m k Jcdnoifei funkci, kUrá bobuiet mi tu cbybu, ie 
je pFiltí tiroki, tak ie vU dovede vjcviillti.< 



K» sporu o ■soeiaoi podobnoMi. 



101 



w 



i I.. 



přímého podráždíni v utajené dá se vysvétliti 
jako organický korclát asociace vnitřní. 

Pocirážtlíní iiuijeiK- navazuje sice na pfinié, ale není piikračo- 
váiiini reakce na současné déje viiéjíi a ledy ne pokraíovánini seřa- 
zováni pnhyliti. jiniiž se na piidnčl.v leauuje. Je resonanci minu- 
lých reakci na imdnity a vyřazením ze •'crazování přímých pu<irá- 
2dřni, je nnvýni seřazováním. Máme tn pak dvé neb vice řad nervo- 
vých imTccsťi, jcí w hniolné slýkaji. ale nejsou v stejném iHinu-rii 
k podiiétOuH. Nejde ledy po d ráž d tni v jedné řadě, 
jak niysh Lehniaiin, aCzAstává sefazuvi^nim pohyb A. 
nebof i lyio resonance reprodukuji seřazeni minutých přímých i>o- 
dráždéiii. 

Tím ale iKidá odjxír proti \Tiitřní asociací s hlediska psycho- 
j-sioIoRÍckého. SefaKovánl |K>hyhň v ústfedícli nervo\ých. ah>- <idpo- 
ovalo .isociaci vnitřní, nnisilo by být sefaxovánim poliybfi řady jed- 
iné, předslavtijici jednu zkuícnosl nepfenišovanou. Asociace vuitfní. 
ma jsouc vymknutím / btóící taáy vjemové neb vzpomínkové 
a přesunutím v jinou vrsivn duševní zkušeností, vyžaduje jako 
hmoiný korehit |K>hyb iiřesunujtci se /. jedné řady. (>d|Kivi<lajicÍ 
kuáenosti jwiné. do řady dnihé. ndijovidajíci jiné zkiiikuosti. 
Oto přesunutí uskutcCňu je se d!e domnínky o stopiich tim. 
le iHxIráidéiii přímé budí stopu poilniidéní minulého. Styk 
hmotný a ieřaxovini pohybň se tu zachovává,*) 
ale uvcdcnj' jiou ve styk elementy nervové, představující nesoti- 
mezné zku^nosti hmotné: príiomntiu a ozvuk minulé. Buzeni stop 



^B *) Tento hniDtnx •tyk mcxl podritUinim ■ retonanccmt Ixe «| myslil dvojitn 

^BlpOMbttn : Bud *i myKlime, ie podráždíni JUli kvality a resonanca p?íbuxn4ho po- 
^^anlidéTti ukWdaji s< v ústíedi ndle sebe ■ titlc m styk«>i. Názor lenta pMpohUdi 
aJt«lisid di)3 iwrvovjíeh. N«ba. ■ lo Ičpc. můtenie il Ja pr«d>tavoval tok, te Je 
v centrtsh prosiiedt, ]ei proiířcdkuje (lyk mext pvdfáídénioil & stupami, ■» tak, 
Jalio vzduch proiltcdkujc chvím íiiijicí Udiaky. k jiné. jci by, do chvini jsoue 
Dv«deni, týi tůn Tyďavala. Taio prosiřtdi ninii oviwn psyeholosiekého korclátu. 
Tíňto niíor iwpredpokliidi lokaliMiel podiíiOént^ podráidoni ji»lí kvatlly n«muBi 
býti vidy vadono na určití mi»to v úttfodl, aby stopa mioulého pribuiníbo po- 
dráidim Riohla jim )>^ti buMna. nebol proHtfedkuj* tu prosiředi metl podrdídínim 
a piibutiými »topami. t,jte >t pak iny«tit obI£ útttedi nirvové spojoiiě v jeden celek 
sořazujiclch ce podriídíni ■ aeřataných stop. Podráidini vsbudf rSMoacd stopy 
pFfbusnčho podiiidéni, tato roxachviti muis buď jinau stopv pNbusnou, nebo stopy 
soumaué, poairadi Koumein^ podráídiní st spojuji. Fyslolnglcki tbaori* idi po- 
dáni llií »«o(l Wuodtovy (Phys. Psych. lil. 565-Sft7) a HoífdinBovy m 
Wundiovi Mlol«n« (Vjeriel>ahr». XIV. 188, 189; XUI. «t— 435, Psyetiologk 183) 
Pmli l]i>Hdtngi<v4 iheofii einí správní nímliky Lahmann » studii: KritÍMbe und 
exparioieatelle Studien Uber dsii Wiedcrerkonnen. i>hil. Stud. Vil. ISI-184. 



ÍM 



í. StihulA.- 



Ize si vysvítliii jako hmotný korclál asociace vnitrní, nebot je pře- 
nizcnim. přesHniiiini. jaké v.víatlujc awictacc tntci. jsonc snma 
|isychick>m (»řr.siinuiim. 

Blíženi stopy, niň-li odpovídal asociaci vnitřní, musí hýli bu- 
xenini stovy noflr/iSdíni pftbiiínčho. stejnčlto. Styínost podnixdčni 
a stonj — styCnftsi nutno jiosmlovati * hlediska Iimotnchn — nifl- 
žettK ii m>'slil jako buzeni stopy příbuzné, jako resonanci pH- 
btiznťho ininiiK'ho podrážděni, ndio pFibiiínč resonance jinč. tak 
že piyciiitkýin koreliteui léto stytínosli niusi bvii asociaci- vniHtii. 
Důkaz tli ovšem provésti nelze, ale i^ycholojr. kter>- ojiirá sw psy- 
chologické názory o doninčnky íysiolo^ické, jako Lehnunn. nnisi 
připustil <IomySlcuÍ jich pomoci dalši hypoiJiesy o specifické zvlaSl- 
.lOMi iiiiikcí ncrvov>'ch. 

[^miann xai)nniínr'i, že ani as4iciaci vnéjSí samu m-inůže vy- 
Kvčllíti svým i>sycholojrickýni výkladfOi. Asociace vtjíjíi 
jsoiK čásií vz|x>minání. předíHikhidii přwhiHl z vnímáni ndi z jiné 
minnlé zkušenosti v2ix>niínko\'é » hmotný její k^irelát — stopa — 
děje >e v přiřazené řadí resonanci a pfrd pokládá přef.^- 
«en i. 

Toto přeřazaií děje se vzbuzením stopy. rcsoiiaiKX |)f"íbnrné 
s vyvítlávajicím p'MtrážfIěiiíni ndi stoiwu. Hmotný korelál přwbod 
lakový vyžaduje a ucIm tu namiiaii. že je stopa obsažena jíí v ixi- 
dráSdéiií, jako namitá MVinsicrherK, 2c podobná (tfc<lstava je jii 
obsažena ve stavu vyvolávajicini. Aby bj'la uvedena v íinnost řada 
korelálťi představ, které se spojuji .isociaci vníjAi. je ifeba prosiřed- 
kujíctho korelátii: vzliuzcní stopy pfibnzné. Jako popírá Lehmann 
pn»stře<1kovánt i>odobné vzíximínky, tak í |x>pírá podolmou MupiL 
l'r.ivi*) ; »Asoci.ice i)ředstav nastane, když dvě nel)o vicc představ 
KOučasným nd) sukccsivnim s-ystoiuMrním \c větlumi vyvolaly v do- 
lyčnéin centru takovou labilitu. že jeden pohyb (opít) nemúte 
vzniknouti, aniž by jiných ?Ji sebou nevyvolal.' 

l^chniami z,-i|M>iuiná uvésti, íc ixtliyhy tu navzájem se vyvoU- 
vajicí. nejsou iwhyby jeilné řady n že tu jde o buzeni stoj* podrl^š- 
ílěllitn i>fim>''m a <' seřazeni inHlr.iíiIénl přímých a nepřímých. 

Theorie ix^Uilmosiní tvrdí, že *ri* lii budi rtíonancc příbuzná 
(I pocit že vyvolává vzpomínku podobmm. Lehmaim k vůlí s\'é the- 
orii seřazováni pohybfl, kterou jednostranně vykkid.í iKnlle z|>fis<ibu 
koresiKiudencc na ixulněly. l- j. jako seř.izovAni v jedné řade Iiez 
|ifeřa«n'ánt. vyUiOnje p(«inl»jé eleinenij', jak objekliviii. tak snbjek- 



■> S(r. tM eil. «ud 



Ka tfún « uooiaci [todobniMti. 



tn 



livni 2 akce. ScIkitui: A + B + C + il + e +f. Ale pravé hmot- 
ný k<)rcl!ti lohclo (H-occsti iisvédOujc z nesprávnosti. Jak by mohl 
hřmotily korelúi pncjtii C vzlmdit resonanci odpovid-ijici d. ku které 
není v 2.í(lnén) ptíniěni fysickém potnřni. když by napřed nevíbii- 
dil resonanci soW iifitnirnnti c, s kteroti je v ponířru stejné nahdř- 
nosti. která ^ resoniiiicí il hyla kdysi soiiiiieznř zažita co pudrážděni 
liřímé a spojila se s ni jako se sirajují podráždění soufasná?*) Podle 
Lchmannova scliemalu z<!á se pak vř|iomÍnáni být kontinuativním 
jiřechodcm z řadj' vjemově, a zdá se b\'t moíným sroxTiat je s ko- 
retňleni nervovým, jednostranné pojatým. To je theorie styénostni, 
nespnivn.i se stránky jak subjektivní lak objektivní. Vskutku je tu 
více řad jak na struttá hmotné tak i>sychickč. jichž pomřr viajeni- 
něho přiřazováni odpovídá asociaci vnitřní. 

3. I Iťimyiilnéj-ií námitku a hlediska psychofysiolouickéhu proti 
asiKÍací vnitřní uť-ini! .\hin>terlierg:.*'* Travi : tPsydíofysika vyža- 
iluje. »by i>sycln >I"KÍck v výklad tlal se srovnati s fysiiilouíckym. a tu 
zaji$>té třeba přesného rozdíleni mezi takovými psycholotfíckými aso- 
ciacemi, pH riiflíř niťi/eine si mysliti v solíé uzavfeníni fadu fysi- 
ckou, s nimi paralelně jdoucí, a mezi lakovými a^<jciacemi, při nichž 
neniáine iwdkladu pro takový paralelismus. Každá asociace iwuhou 
podobností vymyká se psychofysíckému poraiumění. ^^icolJecné 
tvrzeni, že také ona má fystck>- déj za podklad, odporuje 
N tomlo neodi^vodníiiém iM>jetí vM p r a v d é p o d o b n o s t !. 
K.'iádé pozorováni dle pravděpodobnosti uíi. že když jeden fysický 
dřj z fysických i)řííin vzbuzuje jiný. a prvninui odpovídající psychi- 
cké iK>dráždňií vyvolává jiné iisychícké pfjdrůždění. kleré k první- 
mu je v éisté psychickém i)omčru podobnosti, že pak to druhé p«y* 
cbické lyjdníždéni druhému fysickému dějí nebude odi>ovídati. Sta- 
tí.sice fysických moinosti liylo a právě tak statisíce psychických mož- 
nosti ; na o hon stranách iifí výbiru postupuje se 
dle ^ákonťi zcela nesrovnatelných, a nyní má ná- 
hodné jedna volená fysická možnost odpovídat jetlné volené psy- 
chické :ione'ninijakávédeckáhypothesa. Jsou-li aso* 
ciaee, které mají p o u z e takové motivy jako podob- 
no s t, ni o t i v y t e d y, o n i c li 2 &c nedá m y s I i t. ie by 



•) ťooi>bné HofTJuig; l!eb*r Wiedcrtrhennen Vicftdj, (. w, PhII. XIV. «, 43; 
>i« dhpoKtoe sicjnu diuki bil vie vtbujier.a n«í druhá. Ite »<Mdlt x loho, U *U]. 
noradč p^editsvy *pajij;i te (jrohleji n«i neMsJoonid*, a Í* uimilUnt prMM pro- 
blbá rychleji neš kornpljkajiu.* 

ťtSKA MYSL ' V., ě. a. iSM, i. krou*. ta 



IH 



J. StUntoi 



_; s i c k o u k a II s a I i t u — iicniťiíe 
řeči o nijakém jis.idioloiEickěin v>-klailii.' 

Námiikn. íc iia olxní stranách posiupuje se dle zákonů zcela 
iiesrovnaleliiýcli. a tedy že v daném i>fi|«dé je shoda nepravdípu- 
dobná. je núiiiitka Lcliniannova. Jde o to, že phxlsuva má vyvolat 
přetUtavu iwdobntni a ijodráždční resonanci příbuzného ijodráždéní. 
To lze si cnyslilt. jak s«b i. jsem ukázal. 

Také námitka, že pudobuosi iieimlže tirtovat fysickou kausa- 
lilu, mfúe býti takto jiDJimána a vyvrácena, ale vedle toho má vý- 
znam IilnbSi, totiž řc ncinůžctne pravděi>odol)ní' rjCekávaii. te po- 
dráiídéiii ( " ) vzbudí mitnř resonanci iMídráždění i "i ). tak jako 
íc n ti t n č s|H>ii s Tičjakým jiným wiučasiiým i>odraždétiim í í )■ 

Ale o to nejde, zda nntn* mnsíme íckat vzbuz4aii stopy pří- 
buzné, ale o lo, ie-li více íysick\-ch df jťi m o ?. n ý c h, lak že vzbu- 
zení stopy by bylo myslitelný "'■ Nebnf jde v celé věcí n do- 
mtiĚnky a o lo. aby obrazy naSe o niervovych díjicli neodporovaly 
našemn názoru na tií jako seřazováni i)oliybň Jde tu o mot- 
oost a pravidelnost buzení resoiuncí. Možnot^l dokáů- 
na výfie. Ne[>ravÍdelnost pak nntnč musí se jmstulovati, ttiá-li 
buzeni stop od[x>vidali ne pravidelnému zjevu v2poniin.nní. 
Ostatně dnes se má za to, že ke každému tlojmu druzi »c ně- 
jaká vzpomínka splývajíc s ním ve vjem, tak že jiak vzpo- 
mínáni je je\-em tak všeobecným jako zakoušeni dojmů, 
a lze si pak titysHli. že resono\ánt stop je jevan verí^krz pra- 
videlným. To. co nazýváme •vzponiinkamí'. jsou další řady vzpomí- 
nek k vjemu se driiřicicli, a s nim se neasimilujícicli. Při vyvoláni 
vzpomínek je veliká skupina elemeiuň. jež mohou byli vyvolány; 
toiiž v.íecliiiy stejné elementy; iiodobnč můžeme si myslit resonanci 
níkteré z vdkého poClu stejných stop. Tyto stati>ice možnosti, jci 
json na obou ■ítran.icb. nejsou i»e*rovtiaie!né*) : na psychické straní, 
nemáme výkladu, proč ta která vz|)oniínka se budí — na fysické lze 
si myslili. íe zjivisí to na shodě okolností: ^-ýiivy. resonaníností. 
síly ixírlrářdíni ostatních a p. Této sliodě fysický-ch okolnosti milžc 
odpovídati asociace vnííhii, jež <e vyznačuje tim. že vyvolání vz|x>- 
inipky je náhodné. 

L;skuleéněnini se podmínek stává se v>'voláuí stopy f>-siťko(i 



'( l^tltd: DDl«ni světelný píittimiiý pf«dctiii»li> mbUmm dojmů 8vil«tiqřcb. 
fhlot&ný apain««a na néKt«rý s oich. Podriidíiit bmotai pudmiňujííi dcij«iii svě- 
telný o|Mkoval» M nesiÍHlnikntt. a li« n my*lii, xa nervový apam je tak saJíMn, 
ie padráidáiu, lidyi vibudi ntktarou t>top«, nbudí Mopu píibiuněho poďJldíoi. 



Kfl «pofu >• AwaiAOi piidobnosti. 



I)t5 



nutnost i. tak iv iiuinte inoíný knusátiii výklail fysiologkkřho 
koreiiUit asociace vnitřní. Stejnost, irfilniznust stopy s pntlrjiídřnim 
je |)ak myslitelná fysická píičinn. pro kterou mAíx býti vzbiizeiui. 
MiiníiorlKirii mi seřazováni iKihybii za iirnviIéiKKlobnéjíi <Ioinnén- 
(cii licí buzťiii stop pHbuziuistí — avšak sloji tu ilomnitika proti 
(lomnťncc. a proto iwbc tskč na jt-flitč stranč jHivažovati kaiisální 
v>'kla<l Ka prav<UiHKk)bnv a na druhé siniii£ iiik<iliv. 



Pokusy přispíii ku v-ysvélleni asociace vnitfni úvaliamí psy- 
chofy5Ío1oicickými jdoti z nedostatku kausáliiilio výkladu psycliolo- 
eickéiio. ťnnévadř. ani sťtwiMWoro váním ani exi»crinientnn neniň- 
íenie xjistil proces a>ociac<: vnitfni. ježto při ni je splýváni stejnýcli 
eleineiitCt, niěli bychom se tMktisit o kaitsátni výklad: uká- 
zal, že nutné ircba postulovat takovéto spoje- 
ni za u r č i t ý c li podmínek. Avíak my nemáme kansálního 
výkla<lu psycholoRickélio a ani hypoilies. které by ukazovaly aíwxá- 
aci vnitřní jako výsledek jiných déjrt duícvnich. Asociaci vnější lze 
alespni'^ svésti na jiné děje psyclmké: na asociaci vjemovou — 
ovitém ne ve sin>slu příčinné nutností, poiiévadž psychologie nevy- 
světluje vzt>uiiiíiiáni jako residiuím vjimňní — lze ale ptvcc ukázat 
n;i děje (hi^cviii předch.-izejici. které ukazuji t\itéž formu asociaěni 
a tentýž obsah vědomi. Při astKríaci vnitřní v5ak již vůbec nemáme 
ps-ychickýcli dějů. které by jí předcházely. Asociaci vnitřní nic jirávé 
a«')Cialtviic nepfedcliázi, tu poi»r\-č ve vědomí jevy tak se spojuji. N'á- 
milka iiedostaiku kauzálního výkla<lu asociaci vnitřní činěná je tedy 
jetlnuslnumá : postihuje výklad reprodukce a duScvní výklad ^"50- 
chen.' I Xcmámc píičinného výk!;»lu reprodnkcc. nevyklád.')jice ji 
jako přeměnu nějaké encririe iumcIi dojmň a nevy světlu jeme vťit>ec 
psychické jevy jeden druhým, nýbrž omezujeme se na jich popsáni, 
analysu a vysvělieiii jich kombinace. Hlavné snažíme se analysou 
3 konstrukci pochopit, jakou psychickou kombinaci sestrojuje se 
v nás obraz vnéjška í vniifka. tak jak se nám jako lioto\'ý podává. 

Z nedostatku kau»:'dntho psycholos'ického výkladu tedy jde 
stuha ujasnit si podmifiujicí děje fysioloffické a .irovnai psychické 



') Nedocuiclc hauíátiilho vjŤlcIjiJu vyiýtil «í«chcj vnitfni A. Allla: tJcM ni- 
e«)V]íie poehybno. ida lak tvímá theorie podobnoaini J««t rskuUcu Ihcoilí, ítli vy* 
•vhlenim skut«Cno«i. \a« ** pUii. x<la ncpncjavA pouie popaúní tUiýsh J«ril na 
ni(sC« j)eh vygvtiJeni. Knsc, ie tpojcm se u»liuieíňuje Jen pro podobnost, ncdári 
itliakÁho «ysv«ll*ní j<v&. Vidy Ještě ibyvá otá»k«: proč má níjaki (rfeJatara nA- 
»MovRii sa pčeditavou Jj podobnouí >L'eb«r ds* CtundprlncJp d«r Ais«ciation*, 
*tr. 53. 




IBO J. Stiháte: 

i nimi. T.iin, kde tlienrie psycholojjícká ndiKinijc nn-Min ziiaioMctii. 
hyp(>llie!»ani nebo tlworiiiii fysiologickým, |K>važiijc se za ťli\hnuti. 
Tak it loimi h theorie a^Kiacc vniihií. Ukáza) jsem. ie thenne 
asociace viiitfiií ne<Mli)oruje llici^rii di-jň iicrvovýcli. zde chci ještě 
jen poukázati k tomu, íc tylo psxchofysiotcigické úvaliy nemohou 
být rozhodil jícími pro psychologii. 

Faktem je iH>uze, že ccntráhii děje nervové jsou iKjdniínkmi 
déjň duicvních. líUííi potahu vztahu toho ncínámc :i již názor, že 
VKtnh ten *ii mtisinic mydlit jako p^raleli^nus dí-j)'! duM:vnich a ner- 
vových je v ý k 1 a <1 e m faktu, kterého nelze ilokáaaii. To diikaxuji 
ncrozfeícná otá/ka tokalisacc. specifických zvláštností ncrvovýrh 
elcmenďi n daUi o<azk>' : vikarisace. vicď^^niásohiiého zastoupeni, 
ocntralisacc funkci. Wundt v studii ■(lehini und Seele- str. 117. dt 
správní; >právé zde, k<le nejeilná se vice o poiátky dti^vniho živo- 
ta, kleré se vymykají kontrole vědomí, miisi fysiologíe bráti zře- 
tel k |>sycholofrické zkušenosti. Vlastní mechanika 
procesň mozkových je pro nás úplní ješIÉ temiia. tak řc jsme zde 
dilcm pr.'ivf udkáJiánt na innikazy z psychologické zkuícnosti. ■ Právě 
pfi výkladu reprodukce duí^^viií nemftžc psvcholoKÍe od fysinlocie 
očekávati vysvítlu jícího výkladw. P8ycholi>jrickéinu schcpozorování 
jsou jevy reprodukční |>řisiupiiy. ale o jich fysiologickýcli iwd- 
minkách tievtme ničeho. Domýšlíme .se |»ouzc, ie odpovídají jim 
L zv. utaiená ijodráidéiii. stopy v úsífedi: na existenci a lokaltsad 
jicli soudíme z výkladu hicsl mozkových, jenž je iisycholojřický, a 
r faktu |>řizpňsobenÍ reakcí íivé hmoty na miiiul;i podrážděni. 

•pTirto nutno odmitnouli námitky odpůrců asociace vniiřm. 
které tito na základě lísychologickýclj úvah íiní. Psycholouic ná- 
mitky ly nuisí respcklovaii jen potud, že musí umři ukázal, že ty 
které ilicoric psychotouické neoiliKmiji našim v.íeolicciiý m n.izorňm 
o díjich organických, pokiid jsou tyto podmínkami díjň duševníclt. 
v naScm pnp.idř, že !« si hyiKithdické dřje twn-siva myslil tak. ie 
lze mezí nimi najít korclát asociace vnitřní. 

Ovšem íe. třeba nebyla možná iiřjaká Iheorie fysiologická 
asi»ciacc pfe*lstav. která by pro sebe měla nfjakč <loklady ze zkuiic- 
nosli. neustanou konstrukce myšlenkové ve sn)čru tom. Vecle 
k tomu povaha naScho mySteni. jež nutí nás srovnávat a tvořit sí 
obrazy, tam. kde nczn.ímc .sktitcených vztahťi mezi jevy. Niiti nás 
dopli'w\-at fakta domysly, a tížko spokojujemc se vzdáním se vf- . 
kladu, hýt domnénkami. tam. kde tušíme sťnivislost a vztah, a schňxí 
nám dokladj-. fakty. 'J'akovélo theorie a konstrukce jsoii ceimou sotf^ 



K« spofxi o ■■oeiid podobiu«ti. 



107 



eÍMi iwSelio victwkélío mySlcní, jsou-Ii založenv na váeťibccnych ná- 
zorech opřených o íakty a iicoíI[)oruji-li tedy leinto. Dále pak mu- 
wme si vždy lii býci vídomi, že jde o ihcorit. a nesmiine chtít íakla 
dle nich přetvorova! a znciiitnával. Y našem pHtuidč stojí proti sol»Č 
na jedné straní psychický íakt. í.c daný jev intelcktuálni npominá 
nás na jiný podohiiý — u na druhé stranř f>'siologÍcltá doinnénk.i 
O iiovaze díjťi tiervových. která pHpouiti lakč jiný \ýklad. Dle toho, 
co výše řečno, shi.^i se rozhodnouti, jcst-h dumnihika la mťixe vésti 
k znenzníivQni psychické zkuáenosti — ťaktiu*) 



Zastance thcorie slyčnostni i!iir;iři. že asociace pfeilstav má 
býti zalomila na dvnu principech, z nichž jeden neukazuje se na 
jevech hmotných. Tylo stýkají se jen v prostoni a čase, nikoliv ale 
po<lobnosti. Zai>nnijnaji však. že vzpomínřini je jev, kicrý nevy- 
kazuji jevy hmotné, a může se v nřní leily objevovati princip, který 
nenuV korcspondcntnilio v ttéjích hmotných. Dva principy, které 
objevuji se i»ri asociací vz|>omÍnck, jsou vysvéthtclny dvojí její 
funkci : princip vniifni a<)oci.ice lim, íe vzponiiiúni se přijiojuje 
k vnímáni anelxi přeskakuje z jc<lně vrstvy minulé zkitóenoMi do 
dnihč. Princip vnéjáí asociace pak tim. ře vzíximínáni reprodukuje 
celé komplexy vjeinň a vzíKimínek. Principy ly nemohou býti redu- 
kovány jeden na druhý ; reprodukce nevyvíjí se z vnímání a sama 
také iKni koniimialivní, je tdomkoviiá. vybírá ze zkušeností minulé 
iWíiouvistč tikimky — proto nelze jí svésti na princip asociace vnéjší 

— ale rovníž tak pokniCujc rozvíjením s« minulé zkušenosti, a proto 
neire ji celou svésti na princip asociace vnitřní.**) 

Tím ovšem jen ukázána účelnost dvojí fonny asociační, ale 
není i>o<láu přioituiý výklad. 

Asociace vnitřní je vskutku ojedinělý jev: spojeni dle kvalita- 
tivniťh jMiámek -- z<lc i»ůsobí duševní jevy na sebe svou kvalitou 

— při hmotných déjích tuho neshledáváme. My však musíme 
v psychologii postU|xivat ze zku&enoutt vnitřní a z úvahy, že duáevnl 
děje nemusí napodobovat seřazováni dčjů nhjcktivnich — vždyt 
řád jevů duševních neni |H>uhou kojni řádu objektivního. Jevy dti- 
ie\'ni jsou znamenimi jcvň ohjektívniclu ale vedle lolio jsou i vý- 

*) Z loho vyplývá iDDJt tUnovi»lM p«reVorysloloir<ckt v Ui& tititoo: NebudaJI 
na fyBiologicIcýcb itiMríieh p«yeholo|cii aiociace viiiiím. pouu p'jukiiuji vúii ty- 
■ioleglBkým domntnUm proti ésoeiaei té Hainým, ie je myilitetna vysváltujUi do- 
fnntnkí, Jel neodpoiuja natcmu pojcii dšjú nervových, anii bych ale ji dukatoval 
a 9 ni opíral avoji ikuienoat vnilfiii. 

'•) Jako £ini Spaaott: Prinelplct of Psychology 3 lEO. 



IS6 



J. Stlhule: 



kladem znamciii tich, a atiy ten vyklad se iiskiilcOnil. je Ifeba 
jistčlio iispúfátlúiit jcvň iluScvnitIt. Nestačí jen receptivní přijeti do 
vřdomi (ostatnO iiž vnímáni je spracováním. koiisinikci). A tako- 
\ým uspuj-ádáním je asociace vnilřni. jei zkiiSenosli udielilé k sobC 
přivúdi. jicli sríjvnávání nnmžíuije a lak dává materiál pro my- 
fi I c n i. jež je dal.šim asuciačním útvarem z asociace vnitrní se vy- 
vi je jícím. 

Poznámka. Kauzální psyclioIo)rickv vyklad asociace po- 
dobnostní pokusil se podat t>r. K. Defíiier tl>ie Aehnliclikeitsasso- 
ciation. Zeitschr. f. Psych. ii. Phys. d. Sinnesorg. XVIII. 218 zi 
24t}.).Vrý v pí.ivazc psycliy již je tendence jiostupiívat od podráí- 
dřní k stejnénui podráždění. Tento zákon má prý analoj^oit v zá- 
koiui inerce. Je prý to také tendence pohybovat se dále lýmiĚ smfi- 
rem. 'lendence k stejnému dnilni pohybu je prv sjkjjena s kařdým 
psychickým dějem, pokud jiný ntcrcs ji neprolomi. — Tento výklad 
nezůstává jž na iKidě exaktní zkušenosti. Napřed musí Itýli aso- 
ciace vnitiiií zjí»tčiia empiricky a pak lze na základě inlio faktu 
soudil na tendenci, ne naopak. Mimo to i asociace vnější dá se po- 
chopit jako lemlcnce poli>'t>ovat se týmž smírem. — Poněkud upo- 
míná tento výklad na HoífdingYiv v« studii •Uelier \Vie<lererken' 
neii« (Viertelj. f. wiss. Phil. XÍV.). kdež na str. 180. a 181. též 
ukazuje na zvláštní vlastnost vědomí, která se v asociaci vnitřní 
proje\'uje .1 na sir. 182. — itjo, vykládá podobně jako Dcífncr. 

lil. Pokusy u novou klasifikaci a»i»ciaci pfedi^tav 

Púsavadní klasifikace jest v nejnovější době předmětem ná- 
mitek. Nejsou to jen odpňrci asociace vniířní. kteří vytýkají klasi- 
fikaci ič. ie je loiíickon. ne jjsycholouickou. 

Podnět k námitkám těm <lal Wundt. jenž první vytknul, že 
klasifikace as(KÍaci je od Aristotela, a ten že při ni byl veden ne 
úvahami psychologickými, ale logickými. Wundt ale sám toto rut- 
dfleni podržel a potícími je svou theorií i»í>xhologickou i fysioln- 
gickou. 

Leč i tu námitka \Vuri<ltc>va stala se heslem imkusň k novou 
klasifikaci a námitek proti ]H>s3vadní. Tak ku př. Johanncs Orth*) 
uvádí, áe.>rozdélovacim dňvodem jiosavadiiich klasifikaci jsou lo- 
aiťké poměry asitciovanvch psychických útvaríi. a tak 2c se doSlo 
vždy k nějakému lojríckému sťliematu, v ixiyk je<ltK>tlivé asociace 




*) Kritilt dtr A*t«ei*l><>ni«inUi«nung«n, ZtU»eiiHít fit pUig. Ptyehoktta 
111. rofft>k. 



K« ^pori) o ■so<4«ct podobnoiti. 



im 



lífH-ozniaiiiiosli asociovaiiýcli přwislav Často ne Iwř násilí tímliou 
bjlti zařazeny.' 

Jakí je ncjIřiiSi <IěIi(lIo jisocíaci ? 

Ježto a«KÍa« je d ř j. leily lo. jež ukazuje inváfeiii se 
asociačnihn déjc. Tenlo iJosiup asnciařniho proudu je\-i se foř- 
tu a ni i. jež jsou proje^■,^■ neziiámýcli řinilelň psjcliidtých. kteH 
prniHl ten v.vl»avMJí a nivářeji a proio jsou íorniy ty zároveň dobrý- 
nii (lílUily. iikaziijice d y n a ni i c k o ii stránku déjc as<KÍačniho 
II ziněn.i' jejt. jakož i zpfisťlj. jak « projevuje neznámá působící pří- 
čina, I'fi asociaci je\'í se i jíně znak)*, ale ze znaků técli neiMjznáme 
Híjuvý postup asociaiie. Posavadni mzděleiií nám nejlépe znázor- 
finjc, jak rcprodukOtij iléj se začiii:i. jak iiOíiUipujc a mdní ímír — 
ukazuje mechaniku jeho. Rozdřlcuí to ncni loirickym. ponřvadi ne- 
jsou jclio vodítkem lopckc zákony myšleni, ani |)ojniy, jeř jsou 
V 1 o g i c c v y u II a I V' s o vány z f o r ui á I n i stránky 
mySleni.") 

Nejnovcjíi kl.isifikaOni pokusy všímají si jiných znakit aso- 
ciafnibo déjc. a!c ncvysiílniji pravé jelio dynamickoti stránku. 

Práce lylo podávají se z experin>entťi: zde vynikají jisié 



') AnnoUlot ovšem, jah Wuodt (BfmtrhungM, Phil. Stač, VU. 338, 330) 
eoMdiil. mil při Indéni (mcUcI hlcdislca logleksho rosdtltni £iyr sikladnieh 
itnoiti hmoty >eř«t«ných dle kontrasl^ Rotditi] toili hmotné jevy dle kon- 
trastů na: studení — horké, rlblcé — snohé. Podobni (dleWundta) 1 du6erni Jevy 
nar podobní — nepodobné imocUm podobnoilj ■ koRlrasicm), touíotné — ne- 
soui««ié (MociaM souiasnosii a nástedemi. Modetní ptychologie Idle W.) reduko- 
vala principy ly na dva: podobnost a soumeEnost. ale kořenem roiděUní byla stard 
logika flekS a ne psycho to^ickč pozorováni, a to přeneslo »o i donovíliUralury. — 
Proti tomu namíliffl; b~( i Aň*tol«les rmýsinal klasirikael asociaíni v logicko kate- 
gorie, a řfdil se dl« pojmu, leni m iý]ii rottnUni stránky aiyMcftl, pí««« pokud 
jde o podobnost a styínoxt, východiskem bylo pwtorovdaf psythologieké. Ostatni 
prwai, kdo nsociaee klssillhuje, Je Platon <ve Faíddnu a Jiných dialoxích). jeni třídí 
dW podotmoali a slyínoslí a nemá nijaká logická hlediska. VVundl sám oilotnč 
podrtel poaavadni rOEttilení v principu — poněvadž princip ten je psychologicky; 
litkaaý »ebtpoiorovánim. Poutě asociaci podobnosti nahradil asociaci stejnosti, 
uvidíje, ie asociují »e k sobě jen elementy stejné, nebo iouiasně dříve dovídomi 
přijaté, tak ie sůvy podobné Jsou ulvoítny oboji touto asociaci a Jsou ectýra 
komplexem jevu, ne jevy l«dnod uchami- Hcatocinji ae ledy k tobě celky jako tAové 
• Mlínena na asociaci podobností. Tuto tnSíeme považovati jen xa asociaci for- 
m álni, kterou vyjadřujeme resultát tohoto dvojího děje. (Bemerkungen 341.) Princip 
■MHiiaee přodstav soumeiností ukaiuje na minulé soubyti vjemů neb představ, 
peincjp asociace atcinnsti na vlastnosti piodstav samyeh. Proto W. ulil náxvu vníjíi 
a vntířni asociace. (Phys. Psych. III. itr, .*i62.) — DaUi bictaiura k díjlnám kla- 
(MkMf : lUffdlns: ViertdJ. í. vrlss. PhU. XUL 421.-4S4., I^ehmann: PhIL Stud. 
V. VJ; 9i. 




800 



:. SÚhvit: 



Stránky, Wtcrč sebepozomvání unikají, poiií\'a<Iž vedle loliií. ík. 
osoba pwkusiiá pozoruje dřje na sobí. pozoruje cxpcrinicmáior jcStř 
i dobu trvání jednotlivé asociace a ježto opakuje jisty jc\'. objevuje 
různé podružné stránkj-. Tak Mayer a Onh') rozdíluji asociace 
v asociace bez vsunutých stavů vědomí a se vsunutými stavy. 

Osoba na slovo k ni zvolané odpoví slovem, které ji napadne. 
Dle tolio. jestli ji mezi tím něco jinélio nenapadne, nebo napadne, 
rozifidil Maycr asociace. Vidět. íe to zcela vedlejší znak. Práce 
takové poehjbeny jsou tím, že nevystihují celý asociační děj. nýbrž 
zaOálek a konec. Není možno, aby slovo odiKřvčílětié bylo prvým 
staveni za slovan zvolaným následovavSím. vyjma, Že by to bylo 
slovo podobné. Obyíejné osoba nepozoruje, co ji mezi líni na- 
padlo; jak Maycr ukazuje, trvají asociace bez mcziřlcnň kratší 
dobu. — l^píi jsou |K>kiisy, kde osoba i>o slovu zvolaném tiiA na- 
psat, co ji napadlo ( Aschaffenlniri;;: Experimentelle Stiidien iibei 
Associationen.) Ostatně ani tyto experimentální práce nemluví 
proti asociaci vnithií. Dle Trautscholdta ( Experimentelle Uii- 
tersuchuncen iiljcr díe .\ssociation der VorstellunKeii, Hiíl. Stiul. 
I.) reagoval on sám v 27%. VVundl v 52% případů asociací vnitř- 
ní") Pokusy Scripturcovy rovnéž uk-izuji kl.^si^.■ké pHixidy asoci- 
ace vnithií. — Studie Claparědova [ Essai ďunc nouvclle classiíi- 
awkm des ,^8sociations ďidécs. Arch. dc Psych. I. 3.) tfiť" asoci- 
ace dle hodnoty, jakou ta která asociace pro védomí mh. Je to vlast- 
ní rozdílení dle stupně védoml a vůle, jež tu kterou asixiací pro- 
vázejí. Také tento pokus klasifikační nevyvrací posavadni klasi- 
fikace. 



*) Zur ^ualitiliven Unter«uo-'iUiis der .\s*oelation. ZíIlHhr. f. Ptycli. U. Phys 
d. Sinnesori;. XXVI. t — 13. 

**) I-ndobní prače F. SehmitlM: Eipnimemelle UnierfUdhungvn sur Aimcu- 
hofttlehfí, ZtilMhr. f. Ii^yeh. u. Phy*. d. Smneíotg- X.XVIII, Os-OĎ, RovnU Mudu 
U, C«IIUniMv« ; A nigge<tcd ClastlAcailon of Cftin of Aitociation tphii, Revin-. t,j 
■ poiiUjIi práce j«ji; •A*sociatÍon. An lCtí«jr Anil)'iic*ndExp«imenuI> (v Pcycho- 
logical Rtnlcw. Monognph SupptemcnL 18H6.) opírá sa 9 posavadni kluiiikaci. 



ROZHLEDY. 



I. NOEnCKÉ. 



PÍB« Franci «ck Cá4a. 



(Pokrajováni ) 

Pntrno, jak tyto ►iákladnl hodnoty Avcnariovy jsou dělně 
! rozmanití, « to v podrobnostech jich jsme ani nesledov.ilÍ, jakož 
tím méni mtnime rozličné jejich pestré •■obccnójší- a » speciál néjSi- 
modifikace tuto podrobněji probírati. Přestaneme na tom. Že 
uvedeme jen •obecnéjší modifikace základních onich hodnot*, 
a to proto, že ty nejspíše jcŠté mají nejen s hlediska psychologi- 
ckého, ale právě noetického pro názor)' Avenariovy význam. 

2 lidských výpovědi, vykládá náS auktor, vycházi najevo, že 
néjakú hodnotu £ může býti kladena, i když součástka okoli pro 
Jisté individuum není Již kladena, když tedy sice parciální systém C, 
nalézá se ve zmíní jisté, aČ přece ncni při tom nijaké dásteíne 
podmínky R. Krátce hodnota E může b>ti podmíněna co do sy- 
stému C ■penferné* (řekli bychom po obyčejném způsobu mlu- 
veni: ípopudem vníjiím-). může však býti podminína také jen 
•centrální* {t. j,, jak říkáme, z »vnilfku-, popudem jen z mozku. 
z nervové soustavy vycházejíc im). Při periferním M podmínéní ni- 
jaké hodnoty E vypovídají individua nijakou •¥{€«, nico ■reál- 
ního' (a( to jest na př. tstrum*. (človék* nebo jistá tbnrva*, 
»zvuk« atd.), ph podmínéni E nijak centrální vypovídají nijakou 
•myšlenku* Či ideu (v nejŠ, sm.).*) Av^nk mezi moditlkací 
»v4ci« a 'mySlenky* jest priliiná mezera. Když perirerni podmínku 
ustane, nepíechiizi se hned k •myšlence-, nýbrž jest tu Jakýsi 



') kPtrif«RiÍ> n«ní roxumiti snad •• xřttaUm k lilu individuu, n^bri Jalco 
>vnilti< Ba líaialtm Ic ayatému C. 
■*, KrMk d, f. B. II.. «tr. 41 nn. 



sos 



Plr. CUt: 



•paobrazt (Nachbild). klerý jest uprostřed mezi myšlenkou a 
•skutečnou* včcí, takže myšlenka sama jest jaksi obrazem tohoto 
pnobrazu (Cedanke =; Nach-Nachbild).') Ale t m)-šlenka, když již 
zmizela, zďstaví po sobě jakýsi slabý a vyznivajíci zbytek, pa- 
rny Slenku (Nachgedanke). Avenarius takto") dostává řadu hod- 
noty E: Sache, Nachbild, Gedankc, Nachgedanke, v níž tedy *v6c* a 
>mySlenka< rozdílný jsou jen stupňovitě, ne podstatnS, jsou co do 
podmínek různý, ale přece spolu navzájem prirovnatelny. Členy 
v uvedené řadě zve Avenarius >rormami kladu* {Sotzungi- 
ťormen). K prirnšmt rormč kladu ((VČc) a terciární (•myšlcnka<) 
v5ak postupným vývojem slovního výrazu pi'istupujc jistý nový^ 
moment tím, že vztahuje se součástka okolf k individuu, a vzt 
tento se oznsČi zvláĚtntm výrďzem- V tomto smyslu jest každ£| 
.véc* zároveň charakterísována jako něco 'postřehnutého či vňa-.* 
lého*. 8 vjem(VVahrnehmung> jest tedy hodnota £ koznačent pen- 
(erré podmíněné závislosti její na individuu. A podobnS 
představa (VorstcUung) jest v jádře tolúž co •myšlenka-, jenže 
při názvu onom pomýSlime na cenirálniS podmíněnou hodnotu E 
v závislostí její na indivi d u u.*> A jako jest •posicio- 
n á 1 c m< k věci vjem a k myšlence představa, tuk posicionál k tpa-, 
obrazu* jest pavjem Či paji I e k (NachwBhrnchmung) a k »pa^ 
myšlence* jest >FůhIung<.*) Schematicky bych tyto •obecnájSÍ 
modifikace základních hodnot* Avenaríových naznačil ve vzájemnéfn 
poměru asi takto: 

Hodnoty K 
Seizungsfurmen Positional-Charaktere 

podmíněny | I. Sachc 1. Wahmehmung 1 

periferně j 2. Nuchbild 2. Nachwahmehmiingl 

podmíněny I 3. Gedanhc 3. Vorstellungl 

centrálněj 4. Nachgedankc 4. Puhlung { 



*) Tamtii II., Klr. 77. Ř«da, fcleiou tu Avcntnu* stino<r{, eelkcm Jtst Jen jm^f 
•rýrě% pto taimé piyehologíckč faktum, ie kdyi nčjtký poJ!it«k ne áottaril, po 
imiMni vnřjiiho popudu přecháxi v p«iii«k íí vysniv •jící poíitflc ; kdyi pak 
vysnU, muxe abj«vtti >e prísluiBi přadttava. ktcro, i když tniíni vybltdln, přeM 
v jlU* vspoRiinkové píadiltvi m obyí«jai otijcvuje, 

>) Ktftlk d. r. E. IL, Hir. 7» nti. 

') Tamtči «tr. 80. Toto poskdoi ntodvaiujl m píekUdoti. abych pívlclitda 
iitíplell ítuiáte. Proí tuto matnou •topu po píedatavě níjlki nts.vvi Ara 
nsríut takto, vyklidi •áin nátMaJtani alovy: . .. •dass der bcnannle. abe 



RoíhUdy noetlekě 



£03 



I 



Jako (v prvních 4 oddílech 2. dílu Kríiiky iisté zkuSenosil) 
[probral závislou řadu vitální vůbec, resp- mél při výkladech svých 

eustále na mysli vitální radu iMivislou prvního siupnfi, tak 
iase (v oddílu 5—7. téhož dílu) závislou rudu vitální vyšSích 
řadů probírá, analysuje, oddíly její, hodnoty a modinkace jejich 
tílanoví atd. V této partii obrací se také k řeSen! otázky, co to 
jest vlastní poznáni, a jakým zpiSsobem uskuteíňuje se pochod 
poznávaní. Logicky vymeziti ubsah pojmu poznáni není po tom. 
co bylo povfidéno, xHko V terminologii Avenarioví zní vymezeni 
to prosti takto: Modiflkacá nolálu jsou poznáváni (Erkennen) & 
poznané (das Efkannie), poznání (resp. poznuiek, Erkenntnis) jest 
pak Jm6no nudřazené, které zahrnouti může obé onyno modifikace 
notálu.*) Chceme-li pak naznai^ilt uriitiji, Jak to Kritika č. zkuše- 
nosti vyvinula, oo poznání — jwkoilo pochod í výtěžek po- 
chodu onoho — jesi, můžeme úhrnně nyní říci, že jest to závislá 
řada viiátní vyššího řádu, pakud v ní K vyznačeno jest pomoci od- 
lišováni speciálně svého notálu lim způsobem. íe pro vypovídající 
ndivíduum přechází nějaké •neznúmé' ve •známé*, a pokud tento 
přechod ^negativně známého* v »posÍtÍvně známém děje se ve speci- 
fickém udslinu vydíbýváni (Kru-erbsnuance) ') Pokud tkne se po- 
znávání t j. pochodu poznávacího, jest pochod ten Jen spe* 

iálni modifikací pochodu mySlení, a pochod mydlení probíhá po- 

aždé třemi oddily: nejprve klade se jistý problém, po té ná- 
sleduji pokusy a snahy oje ho reSení a posléze dochází k re- 
nt problému čt >deproMematisacÍ*. Pochod myšleni sám však jest 
Jen speciální pn'p,id athcoretického se chováni' (das 
theorctische Verhalten), v němž jeví so Individuum, pokud usku- 

cčněná kolísáni systému C jsou (převahou aspoň) endosystemaiioká, 
při němž východiskem jest jistá potře ha, po niž následuje 

sílí ji odstraniti, a — dojdc-lí vůbec k ukončení — koru- 
nuje se toto úsilí nalezením hledaného, ukojením potřeby. Tyto 
jednotlivé oddíly celého pochodu (aplikace to iniciálního, mediál- 
ního a linálniho pochodu řady vitální vůbec) bývají spcciálnčji pře- 
rozmanité označovány: Přibeřcme-lí fasi před stanovením problému 
8 fasi po rozřešeni r.čjaké otázky, kterážto fasc Jest (anebo aspoň 
jjnůic býti přechodem k nove nějaVé íadč vitální, pro pochod po- 




hr aigenllich •rofgciUllic* ť-VVeri doah wcnjjis(«iu nooh in' einer Piihluag 
^mit den tibrÍKen Wtrt«n gablieben *titi inu»«, wcnn íhm iiberliaupl nooti dic &»• 
cuiung «1m« £-W«n«s s-jkoaimm *ol1,* 
■| Kritik d. r. e. It., sir. 228. 
'> T^nrttf II , »lr. 234. 



«M 



Ft. Cidt: 



K^^tti^ obdržimu asi tyto •oddfiy*; ]. thcoretická zásoba: 
^ĚMAé*. *b9zpeiné', •pravdivé* názory. 2. klad problému, 
vyvolaný -odchylným* názorem, nííim nezvyklým, zarážejícím, 
záhadným. 3. ^snahy*, »pokusy-, •úsili* sprostrcdkovutf 
a nalézti rcieni. 4. rozřešeni problému, "nalezeni pravdy*. 
>zjigtént správného*, •převedení na známé* atd. 5. ukončeni ce- 
lého pochodu, "pochopeni néČehO", obohacení dosavadních po- 
znatkíi. ') Poznatek takto zisknný a v podklad dr!v£jiiho poznání 
viSlený, rozmnoží poznáni tndlvidun. A poznáni to vdbec nczil> 
stúvá nezménfino. n^pofi niKoltv u individua vývoje schopného 
a ve společnosti jiných individu! žjíciho 1 navzájem »vé poznání 
jim sdélujiciho A poznatky od ntch prejtmajiciho. Naznaiený pochod 
pH tom stále se opČtuje, komplikuje, pokračuje a .ihrnovánim po- 
znatků ivoh' se znenáhla soustava poznáni.') 

Dosud v5ak pii všem tom určeni nedotýkal se Avenarlus 
otázky, zdali závislé hodnoty ony označovány jsou od individui za 
>zkuÍenost< čili nic. A vskutku, mysli n᧠tHosof, j»ku jest mostná 
thcoric zkuienoslt. která by úmyolná stranou nechávala even- 
tuální charaktefÍso%-ánÍ zkuienosii jako poznaní, právě tak jest my> 
Sirtetná noelika čili theorie poznání, která by nehledíla 
k tomu, zdali »poznatky« vypovídají se zároveň j^ko -zkušenost*. 
Ale druhá otázka •Kritiky čisté zkušenosti* znčln pravé, pokud 
lze vypovídané hodnoty vůbec pokládtatt za zkušenost, a proto 
třeba dáti t k ní na základe pi-edchozÍch výkladů odpovéď náte- 
Šitou. Charakteristická známka loho, co vyhlašujeme za 'Zkušenost*, 
tkví vtom. Že podle své výpovédt Individuum to, co označuje jako 
•zkušenost*, si nevymysli, nefln|;uje atd., nýbrž prosti to 'nalézá* 
(voiflndet) a výpovědi svou lo jen •sděluje* čí »vypravuje* atp. 
A snažime-li se určiti to blíže positivně ješté, shledáme, ze charakte- 
ristický moment •zkušenosti* tkvi ve vjemu vztahovaném na ni- 
jakou ivěc*. •Mám o něčem zkušenost* anebo >nabyl jsem zku- 
šeiiosti, že...- atd, značí obyčejně jen: •viděl jsem*, >vid{m«. 
•slyším*, krátce -vnímáni*, nebo -vnímal jsem-.') A tak shrneme-Ii 
po celém dosavddnim uvazování odpověď k otázce, v jakém smyslu 
a rozsahu mohou £ pokládána býti za zkušenost, empirii, řekneme: 
Jestliže odliší se v charakteru -Jsoucich věci- u individua jeho 
positivna a negativná rozhojněni, dále pak součástky theoretické 
Zésoby vůbec, determinuje se tento obecný charakter ve speciální 

'( KritU <J. t. E. II, 811, 2Ifl. tin. 
'r Tamiči II, >tr, »l». ď40. 
*) Tatniit n, Mr. 3M n. 



Ft. CMa: R«xhl«cl)r aostklú. 



»6 



bvakler >xkuiieno9ti* Ion měrou, jakou charaklerisovány jsou ony 
"ddlišcnč hodnoty jakožto •vjemy včcí> (anebo aspoň pokud určení 
jejich co nej%'lce se blíží onomu vjemovému rázu >vécí>.) ') Kralčeji 
a tuším srozumitelněji bychom mohli vyjádřiti Avenariilv resultát 
asj takto: Ve >vJemovostí< záleži empiričnost hodnot E. t. j. tím 
spíše E pokládáme za empirii, člm více jsou \'ýrazcm ■vjemfl věcí*, 
anebo Člm přiměji na vjemech takových jsou založena. 

Zbývá otázka poslední, ktcruu Avenaríus činí předmětem tjvahy 
3. dílu svého velikého spisu, dilu to nepoměrné kralsiho než před- 
chozí dva (má jen néco pres 50 stránek!) totiž, v jakém smyslu 
a v jakém rozsahu syntheiichý a analytický pojem čisté zkušenosti 
se rozcházejí anebo dohromady v jedno spadají. K líplnč shodč 
mezi oběma dochází tchdá, mini auktor, jestliže nějaké vypoví- 
dané E okolím komplementárně (^Částečně) podmíněno jest ve 
všech určeních příslušné jakostí konečné (t. j. ve všech složkách) 
systému C a při tom má ve všech svých složkách specifickou 
cho nik turistiku •zkušenosti'. Scházf-Ií některé z těchto analytických 
určeni, oba pojmy zkušenosti čisté, analytický a synthetický. se roz- 
cházejí. Počet pi-ípadů vypovidatelných E, jejichž nezávislá není 
(komplementárně) podmíněna okolím anebo jcjiž složky nejsou ve- 
směs jako (cmpiriei charakcerisovány, udává rozsah, v němž 
oba pojmy (analytický a synthetický) člsié zku^nosti se rozcházejí. *) 

Když však jsme si t^to otázky zodpověděli, milžeme přistoupiti 
k otázce, která tn nuce zahrnuje všecku noetíku, ba veškeru fllo- 
Solii, k otázce o pojmu světa (VVeltbegriffj resp. diváme-li se na ni 
s jiného hlediska, k hádance světové (Weltrát^iel). Není nejmenší 
pochyby, že vyvíjí se pojímáni světa z nejprimitivnější naprosté 
■empirie* ; avšak predpokliidáme-h' dosti dlouhý positivní vývoj 
lidstva, není také pochyby, že 'pojem svétn* se zdokonaluje a zdo- 
konalovat bude. Či že -záhadu světa* lidé budou snažiti se doko- 
nalejí a dokonaleji řešiti. DeHnitivní [ozre^ení >hádBnky světové* 
jest pak myslitelné Jediné pomocí jistého pojmu svétového, který 
dokonale by odpovídal synihetickému i analytickému pojmu čisté 
zkušenosti, ") (poKttíováni.) 



■) TanUt 1). aer. 3«3 n. 

•l Krtt.k d. t. E. II. sir. 373 nii. 

■} Kiilik d. r. B. 11, str. 411. 



3oe 



Dr. Em. RUI: 



II. Z FILOSOFII-: PŘÍRODNÍ. 



O vitalidmu. 



Kspikl Df. Em. Řidl, 

tDokon5eni,> 

Lamarck prvni důsledné tvrdil <na podatku 19. stoletij loto 
dniM a nehledá k FOdrobnostem učit i Darwin zc«la totiž') 
Nebudu zde tu véc áiroce dokazovat, ale kdo s lotioto stanuviska 
víc posuzuje, iiftjde, 2e celý danvinismus ve v^ech svých ruších 
jest Tyslologic R zfy^ioluKi^ovAná anatomte. Ale také nový vitsltitm 
jedíiuk piímo propngován jest fyslology, jednak fysiologisujicimi ana 
torny; významné jest. že Drie&ch vývojovou mechnníku o£nii£uje 
slovem vývojovii fysiologie, 

Neni správné stavéti vitnllštn jakožto smér biologický prot 
mechanismu jako smíru jediné platnému ve fysice .1 chemii, nýurž 
vitallsm i mechnnism jsou biologické sméry sobě hodni blízké, 
které oba stoji proti améru platnému v exaktních véditch v užším 
smyslu. Vltalism jest anebo není pravé tak protirysikálnt, proti- 
empirický, jako mechanlsm, 

Zkusím nyní vytknouti rozdaly mezi mechanismem & viia- 
lismcm. Mechanický smČr předpokládá, že zjevy pHroJní jsou 
diicm hmoty, dílem pohyby hmot; mimo to jMU jeilé subjcktivni 
zjevy (pocity, dojmy atd.), které jsou vedle hmoty a )ejibo p>>hybu, 
(ak že, kdybychom ze svŽlu všechny subjektivní zjevy odstranili, 
nic ubjektivniho by se nezměnilo. Při studiu dčjů pí.TodnicIi sleduje 
teniu smér mechanickou prlčlnnost, n«bo, jak se dost při- 
léhavé Hkává, slepou phčinnost, t. j. takovou, kde i^iinek následuje 
nutné za pi-|ČÍnou, bez ohledu a beze vztahu k néčemu třetímu. ' 
Tuk nn pf. ležf v principu nauhy Danvinoxy, že neznámé, od 
případu k případu jiné a žádným zákonem nevystižitelné příčiny 
zpdsobují drobné změny na organismu : nikoliv změny z vniířnich 
sil organismu, ne néjaký zákonitý vliv podnebí, potravy, jiných 
organismů atp., nýbrž každého leda trochu a v každém případí 



') Darwin sic* nt jednoia mislt výslovní praví, ie mtíKt roxhodovabv c» 
T kaidÍBí konhr<tniin piip«dě by\o dáno, tán ilrukiuin, klcrá rx potí vyrolalt novjí 
spfiiob Života, nebo n«opak, alt iMbleát «ni li tomu, io «e tím vyhnut prlnaipl- 
álníniu Hitni (jlogtnctUkilio probttoiu (Darwin se vůbcc velmi rňd vyhýbal rai- 
hodoěmu pro nebo kvntta), jest l>arvrln v loa dociU roven t.amt rekovi, i< boj 
o itvol, Udy v Q 1 1 (v iloveeli boj o iivot pfcM letí. te moflim ehnc tomu lirMu] 
• 1 1 v o t t. ]. ilvobytí, eoi obn^i Jesi princip fysiologteký, Itleda ta i'rmeip «vě 
fíUt»oft<í. 



Raihlody s lUowlU pffiodal. 



ao? 



jinah. Nebo vizme, jak Bůtschlj — mccb&nista -~ diskutuje ná- 
sledující radu zjiivú: padne-lí do oka přilil silné svitío (a>, zúží 
se zomic« tak, že propusti jon úzhý s%'azct[ paprskA (b), a oko 
jest tlm chráněno (c) před oslnutim. Cossmann, vitalista, ukazuje 
na tuto závislost tří faktů jako na ne mechanickou, neboť zú£enl 
zornice oka nenásleduje na osvětleni slepě, bez oliledu na nico 
třetího, nýbrž zúženi 10 jest podminéno třetím Taktem - faktem, 
že oko reaguje tak, sby bylo chráníno před poškozením. Bůtschli 
ale soudí:') >To, co vskutku na světelném podráždím' závisí anebo 
po ném následuje, jest jen zúženi zornice ; to však. co Cossmann 
zavádí jako třetí článek, totiž -ochrana*, jest abstraktní pojem, který 
ovšem ve skutečném ději nepřichází.* Na každém stroji, soudí 
BfJlschlí dáte. najdeme takovou závislost na něčem třetím, jak 
Cossmann pro organismy vytýká: na pr. závaží podepřené <a). 
uvolněni podpor>' (b) — pád ^c); závaží a uvolněni podpory možno 
rozmanité měniti (j»iLo nahoře osvětleni a stav oka před osvětlením), 
ale stálost pádu zílstává zde právě tak pojmem jako nahoře ochrana 
před oslněním. Nebo v parním kotli, kde tlak par působí na zá- 
klopku (a) zvedne ji (b) a tím reguluje (c) napjetí par. Ole 
Bůischliho tento třetí moment (ochranu před přílišným napjetím 
par) možno ovšem také pokládati za jeden z momentů podmiňu- 
jících sestrojení parního stroje, ale tento moment jest pak právS 
tak jednou z předchozích příčin jako materiál stroje a vlast- 
nosti páry: jaku duch konstruktérův, materiál a vlastnosti páry a 
mnoho jiných věci byto příčinou. priK parní stroj byl sestrojen, 
jak i regulace jeho — pochopená myslí strojnikovou — byla Jednou 
z takových pHčín. 

Čtenář vidí, že tu Jde o zpíisob vyjádřeni : jeden (Cossmann) 
t^Ydí, že podmínkou parního stroje Jest regulace tlaku par, 
druhý (Biitschli). že Jednou z pr ičin parního strojcjest známost 
této regulace- K tomu třeba dodati, že Cossmann nerozumí slovu 
podmínka, tak jak ^^c mu rozumí v muthcmBiicc a fysice, není to 
abstraktní, myšlená pudmlnka, nýbrž něco věcného, co vskutku do 
děje, v n&sem případě do vytvoření parního stroje zasshá; v tom 
Jest Vitalista Cossmann bUiíi Biltscblimu než formalistQm. 

V uvedeném článku definuje Bútschíi mechanistický názor 
takto: *> •Mechanismu nejde o mechanické pochopení a výklad 
životních zjevů, nýbrž o pochopeni nebo výklad organismu na 



') Uiclwnlsmus u. ViUlisoiu* Mr. 3?. 
») Str. í. 



^VB 



Dr. Um. Ud) : 



zákIsdS tSch zákonitých déjů. jnké známe v oboru hmot neživých* 
— I. J. na mechaniku v užíim smysle fyzikálním, kde mechanika 
jest části fysiky vedte nmiky o teple, elektřiny atd., nýbrž ve smysle 
Siršim. filosofickém.') nejen o páky, o mechanický tlak a tah jde, 
nýbrž i o tepelné, chemické a jiné proměny, ale pořád jen o pro- 
měny strojové, t. j. o proměny, jaké se ns strojich uskutečniti d^i. 
Organism jest stroj, velice složily a z mnoha a mnoha strojfi 
jednodušších, ale přece zase ještě velmi složených set^trojený, a běží 
pouze a jedině o (o mechanism toho svoje pochopiti — to jest 
heslo mcchanisty. 

S tím, co jsem uvedl o mechi-nísmu. souvisí ejev, kierý aspoA 
mne často piekvapoval a kicr>' jest pro tento zpfisob myšlení 
velice charakteristický. Jest to lotiž zrovna instinktivní nechuf připustiti 
nějaký zásadně nový výklad a tvrdohlavá snaha viechno pochopiti 
jako druhotný násiedck odjmud známých dčjíi. Ideálem lakového 
badatele jest vyíožiti, že ten a ten zjev vlastně nic není, že jest to 
jen konglomerát Ičch a těch známých dcjiS: v darwinismu se v nej- 
rozmanilějiiích variantech vykládá, ze buiika nic není než skupina 
jakás bílkovin a uhlohydrátíi a ještě jiných látek, že oiganism 
nic není než veliké množství lakových bunčk. které nikterak 
zvláštním zpíisobem, nýbrž vUveni zcela obyčejných phčin byly 
lak seřazeny, jak jsou, že živol vůbec nic není než fysicko-chemický 
děj, člověk že není než zdokonalená opice atd. Neni chabějšího 
hesla pro badatele než nil admírari, ncbof snahou badatelovou jest 
právě něco nového se dovědět, badatel se musí umět divit, a to 
přivé tam, kde každý jiný myslí, že to tnic nového nen<< ale lo 
heslo >iiil admirari* si udělal mechanism svým heslem a pro- 
vádí je do krajnoslt. 

Mechanistický n&zor zavedl do biologie Doscartcs, který 
v pojednáni 'Dc hominc důsledné, pokud to na tehdej&i dobu šlo, 
provádí myšlenku, že člověk jest jen stroj podobný automatům 
uměle sestrojeným. Ze žáku Uescartesových zvláště fysik 
a fysiolog A. B o r e 1 1 i zásady mechanistické uplatřioval a zaloítl 
v medicíně směr zvaný iatromeciianický; jeho přívrženci (v 2. pot 
tavící 17. století) pravé tak chtéli mechanicky nemocného léčit, jako 
dncšni mcchanisté chtéji orgunism vyložit. Mechanistický směr 
udržován byl hlavně ve Prancii, ačkoli vlivem tílosofie L e i b- 
nizovy do směru toho i vitalístické prvky byly zaneseny. Tak< 



') J«k lo lUrtwig dobh vysUbl v polsmkt aRauxecn, o nit jMta 
dliro ttUrormU 




RozhMy I nioMKe pKradni. 



:m 



Heká empirii:ká fltosulie zvlišié ve francouzském rouše (maie- 
rialiftté rriincouz^tf v 2. polovici 18. stoictf) podporovala hodnž lenUt 
sinér. Dnv» tase vlivem Angličanů (Spencer a Darwin) a Nimcfi 
(Du Bots-Kaymon<J, Ludwíg a j.) Jest mechanism v biologii od- 
ciálnl. Od doby Descartesovy byl (cnto smčr dvakráte přerušen ji* 
nými názory. Ku konci 17. století vitalistickou naukou H. Slatila 
(lékitře némeckeho) a ňlosofii Leibnizovou (Stáhl působil 

málo pDzdéji než Leibnii). po druh« ku konci 18. stoletf 
Cuvierem a novým vitalisiickým smirem. litavni francouzským 
a nfimeckým. kierj- navázal na učení iáků Siahlových (t. zv. škola 
Montpelltcrská) a nu učení C. F- VVo 1 f f a (biologa, žáka Christiana 
WolfTu, znt^mého pěstitele LttibniEovskě lUosoňc v NČmcich); učení 
tato přeSIči v nčmcclcou naturfítosolli a byla Eároveň s touto po- 

I tlačena. 

Kdežto mechuntsm snaŽi se vyložiti dčje životni dčji po- 
zorovanými iia neživých hmotách. Jest zásadou každého vitalísmu 
u6nili děje životni vrchním niéřitkcm, dle něhož život u — díislcdnč 

\ — i neživot se mi posuzovAti. Organismy dle toho nejsou stroje, 
bd nsopiik siroje, pokud jsou podobny organisml^m, mají cos ži- 
votného v sobě. 

Vit£lism neoddíluje od sebe duievní a hmotné, jako me- 
chanism; subjektivni a objektivni nejsou mu dva svéty bez pře- 
rh&dú, nýbrž duše a duševní zjevy jsou mu néco objektivního, tak 

I objektivni, jako hmota, ano objektivněji!. Slovo duše má u vitalisty 
jiný vj'xnam. než jak se mu rozumívá, není to »oubor subjcklivnich 
vlasinostif nen! to něco nehybného, nehmotného, neměřitelného, 
nýbrž něco věcného a řekl bych silného. L j. silu majícího. Tvrdi-li 
na pr. (viialíslal Leibniz, že duŽe se vyvíjí ze zavinutého zá- 
rodku do vyspělého stavu z vnitrních sil. ncmi to učeni ten smysl 
biologický, že (j*-"") subjektivni slávy individua se vyvíjejí, nýbrž 

1 Vijtčtco, kterým vývoj počíná jest stav duše ; rýhování vajíčka, 
vznik orRánň, vývoj mozku, lo vše jest vj-voj duše: jako hu- 
debník vzdělávaje bc, propracuje víc a vice svůj nastroj a vůbec 
praktické potřeby pro uskutečněni hudby, tak duše na pr. rostliny 
propracovává vic a vice svůj organism jakožto prostředek k usku- 
tečněni svého účele, který jest dán životem jejím. Bylo by velmi 
pochybeno vyhrknout, ž« tento názor jest nesmyslný : o to jde po- 
chopit tuto myšlenku, porozumět, jak ji vitalisté ovládají a co s ni 
ve svých theorifch vyřídí, u myslím, kdo tuto myšlenku pochopil, 
porozumí každému opravdovému vitalismu. 

Pochopi pak, proč vitulisté odmítají psychofysický paralelism, 



tiS&Á M\S1. r. v., i S, tux I. kvílil*. 



u 



tio 



Dr. Kia. Mdl; Roíhlt^ s fllosolW přiradni. 



t. j. nauku, ie duše jest něco pouze abstraktního: pm^ tak smřle 
ivrdf, že duSe může nČco objektivního způsobiti, le Juie iest také 
Činitelem přirodním ; jak mohou v^Ii Blavéti za princip pHrodní 
anebo jak mohou tvrditi, že regenerace pletiv a ústrojů jest zjev 
instinktivní atp. 

Fochopi dále, proč vitallstč tolik zdůrazňuji účelné déje v pH- 
rodé. Duše jedná dle plánu napřed vytknutého, a urKutiism Jaic 
svým tělem, tak svými úkony, lak svým vývojem, to vše jest vskutku 
velmi účelné, t. j. dle plánu upravené: ten plán, to jest to duševní 
v orf;anísmu. 

Ale Ion plán ncni jen abstraktni neSinný plán. snnd jako po- 
psaný papir, na kterém jsou výpočet a kresba nějakého dila pro- 
vedeny, nýbrž jest nčco piirodniho, néco, co má moc působiti : asi 
snad tak, jako koncepce v mysli praktikovi není jen sen, nýbrž 
jest néco, co praktika do práce žene a jeho činnost i^idi. 

V dějinném rozvoji vitalismu objevily se hlavně dvč jeho formy : 
vitalism cmbr>'ologický a fysíoLogický : oba dva v jedno sloučeny 
jsou ve filosofii Aristutclově, kterou takč lze nazvat vitalfslickou. 
ač ovsem ji scházi ještě protiva k mechanismu. V nové dobi začal 
vitalism Leibnizcm, který provedl jakýs kompromis mezi viiali- 
slickou a mechanistickou naukou, pak K. S táhlem: od té doby 
zápasí 96 stHdavým Městim s mechanismem až do nejnovčjSf doby. 
Jak se vitallsttcké theorie u různých auktorú utvářely n jakého vý- 
znamu nabyly, jaký význam má dnešní vitalism, to v dalším 
zkusím vyložiti. 



III. PSYCHOLOGICKK. 



tVokrUovitíU 

Tyto vývody Coruelinsovy ncli>i se imI obvfejnýcli vyviniti 
pRychok»eÍf ťnipirickč iiičíni, leč siialmu zíisiali vOrnýni pťijitiěnnt 
slanovt!>ku, u to, čím se siialia ta tiskiiteiTiuje, není i)n> ps.M-li<OoirÍi 
ááílným ziskem. Z té snahy (locliázi náze\' Nachwirknnir. kter>-m >c 
maskuje nemožnost zůstati flúskdnýni. je tíi takový oU>jcinv výrsx, 
T nílioí iicvylwreiiiť si. v č«in (a Naduv irkiiiiír /aleži. Mii:í.eiitc pti 
néni m>sliti d!« potřeby na hntolnou slojm v mozku, která zún-tává 
)«> ilojuíťcli vždycky, o níř všalí C"nie1iti4í inUivili ih-miií jsa vřtíui 
na i)o*ih">ii (litšcvni zkuícmwt. Ncmyslíme-lí však na hniaiiw>u stopu, 
pak nutné se nAm jevi Nacliwirkiine jako pHpa<l pHčinnéhvi ^iiojcuí 



Fr. Krejčí: Boshledy psychologiclíé. - £11 

mezi mintilým zážitkem a nnvým. který jest jim 'zabarveiv. ale 
v i)sychologii Corneltiisově není místa pro přidnné spojeni, nýbrž 
jen pro popis! Praví-li pak docela, že mimilé zážitky se neuchová- 
vají, nýbrž pLUiIié jejich Folgeerscheinnngen, jest nediislednost 
ještépatrnějši, třeba že slovo »uchovávají se' (wcrden aufbewahrt ) 
dává do iivozovek. Folgeerscheinung předpokládá příčinu nějakou, 
jinak to skivo nepochopíme, a když se od nás žádá. abychom pří- 
činu nepře<li>oklá<lali, mčto l)y se to zváti nějak jinak. Ale to je to, 
nijak jinak se to zváti netniiže, a tím se empiriokritícké stanovisko 
přivádí samo ad ahsunhmi. Ohrátime-li kritikn, kterou empirio- 
kriticism koná nad empirií, na něj sama, vyjde z toho empirie oby- 
čejná. Psychologie tini uemňže získati, čímž ovšem není řečeno, že 
by to empirio-kritické stanovsko psychologii škodilo. \eSkodi ji, 
ale neprospívá. 

To piati n celé kTiize Cornetiusové. 

Postup liši se. jak už z pověděného lze souditi, značně o<l po- 
stupu obyčejného v systeniaiických knihách o empirické psychologii. 
Tyto vycházejí z pravidla od nejjednodušších jevfi, z nichž skládá- 
ním nelx) vůl>ec nějakým zákonným sixjjováním vznikají jevy slože- 
nější. Analysa zkušenosti, kterou se jich nabylo, se předpokládá a 
neprovádí na |)očátku .systému, jehož správnost jx)tvrzuje se tím. 
jak dalece se dá vykonanými abstrakcemi a zákony o jicb spíijováni 
rozmanitost skutečného děni pochopiti a l>eze zbytku v souhlase 
s jinýrrii vědami vysvětliti. Cornelius tento postup zamítá nazývaje 
psychologii na něm zbudovanou a t o m i s t i c k ou, die sich das 
Verstádnis <ler psychischen Thatsachen durch die .■\nnahine eines 
.\ufbaucs aller tíewustseinslhalsacheti mittels blosser Zusammen- 
fúgnng eleinentarer fnlialte von vornherein verschliesst (str. 180). 
Coriieliusova výtka muže platiti jen jiěkterý'm psychologiím, na př. 
mechanistické llerbartově nebo anglické asocionistické nebo fysio- 
logické Ziehenově, iiokud za element duševní pokládají představu 
nebo pocit a z nich také volní a citové jevy o<lvozují; avšak nemůže 
platiti o psyciiologiich, které držíce větu o trojstránkovitosti dušev- 
ních jevů. na počátek kladou jednoduchý jev mající tří stránky : ob- 
sahovou, citovou a snahovou, pokládajíce jej zároveň za prvek vý- 
voje. Tu se nevysvětlují složené jevy durch blosse Zusammenftigung 
eleinentarer Inhalte. nýbrž hledí se najiti postup zákonitý, jakým se 
m u s i 1 y z jednoduchých jevů složeniny tvořiti, jak mohl a musil 
z jxjčitkfi vzniknouti vjem, jak musila z prvotních vjemů vznik- 
nouti řeč a jak prostřednictvím řeči tytéž zákony, kterými se před- 



SIS 



Pr, k-rafti: 



Stavování ři<ii před jejím \ziiiUťiii. niiisily vésii k útvaKim novým, 
z nicliř. záleží fimiost m.vslivú. PíiJíttd Gmiclius jde za týmž cikiu 
a IKíkiid k iivédoiuíiii si jelni přispívá, jiasliihujc uznání ; avšak 
emiMriiikrítického sianovii^k» k loiiiu třeba není. 

UIhviiÍ a n«jiiiipadnťjí.í mj-díl systému Comeliusova u při- 
rovnáni B cmíiiridcýnii systčniy jinými sjxrfivň v toin, íe likdí dň- 
siednř z tolio. eo ve v f ti o m i jesi dáno. rozmanitost stavň jclio 
jKKliopiti, nestaví se na stnmtvisko paralelismu a nclwK* žádny zřetel 
na fvsiťkí (xidnňnky jevň dtiácvnícli. \" první ixíkivici psycliolo- 
BÍe iieinluvi se ani o ner\'eťli ani o popudu, a poíilky lieroii se se 
Stránk> íislfi diiíevni. a teprve, když dosletlnval xývoj k tomu stupni, 
na nelili nerozlnCíM; siKjjcni proudu duřcvnilio dřni dá vznik vě- 
domi osobnosti, na iiémž dále utvoří se pojmy a s nimi pfesvédčcní 
o exijitenci světa vtičjSilin, leprv |»ak nnciiází místo 7.minttí se o [w- 
nítí příťinnosti a poii/iti lio k výkladu o <>l)jekti\-iiíťli přičiuáťli du- 
ševních dějťi. Tak « dostane psycliofysika do iK>«lcdní třetiny sy- 
stému, a paralelísin psychofyzický dojde svělm práva jakožlf) Er- 
fahnni^Tstat sadíc a nikoli j;iko a\ioni iielď liyi«»tlie>a. S tím s\ki- 
jen je»t výklad o nervecli. 

Je to empirifikriticky di'islednč, ale pHnáíi to s selK>u všeliké 
nesnáze .n toj^ické nesrovnalosti. Cornclíus je nuceu o tícli/e vécecli 
několikrát mluvili, ale pli tom neoliojile se, aby na pf, kdjž mluvi 
o poěilku ijonejprv. nennlici]x>val jeho vztah k t>opudu a k nervstvu- 
Mtisi tříditi pnfiiky a tížívá k tomu názvO ze zkušcnoj^ti vzatý-ch, 
které tií předptikliidají ponětí čídla a představu o světě vněj&im. 
Ontlotivá se z toho. ale co je to plátno, když tím jest přece jen em- 
piriokrílícky princip pri>lríen: zkušenost podává liotové. dříve než 
tlicoric k tomu dospěje. Z téže příčiny nedaří se Corneliusovi uini- 
stili v tticorit citovou stránku a k vytknuti trojstránkovosii jevů 
(lušcvntch vftbcť nedospěje. O citu poěíná jednati, když byl provedl 
analysu o^)s.^hu vědomí \ýhiěně po stránce obsahově a když pověilěl 
o symbolickém význimiu řeěi. Tu tepn- na str. 74 vSímá si 
■jednoho z ncjoliccnějiích roždí Ift naSich Ericbnisse, který ogtnačujc 
se sJ<ivy příjemný a nepřijemiiý«. Nevíme, prof icpr\- teiT o tom je 
řeě. kdciíto rozdíl příjemností a neiíKjenniosti je miu.liem ol^ce^*j^i. 
iveí rozili; dojmu přítoiniu-ho a minulého a vědomi jediwho ndio 
druhého dá se mysliti í beze vScho přirovnávání. Poměr cílu 
k ostatním dnihfuii obsahu vědomí neni ijodán z|»its<ibe!n, kterv by 
přesvědónal. \'Sechny ly základní iikazy, jeí vypsány jsou před 
citem, jsou siKíjeny anebo molmu býlí siiojcny s vědomím příjem- 



Goifhledy psychologické. S19 

nosti, a není iiplná analysa, jež (i|H)mene tohoto nioinentu. a dedtikce 
z takové neúplné analysy nemohou vždy odpovídati skuteCnosti, 
jako/ je palmo na i>r. o ixizornosti (.str. ,15). 

Ještě niéné uspokojuje |x>Cáleční analysa vňle (str. 7**)- Tu 
docela nevidíme, jak k lomu úkazu dosi>él a proO jsme se již dříve 
s nim nesetkali, a také se nestává iikaz ten nic jasnějším. Věta, kterou 
se odstavec příslušný uvádí : 'Jestliže přítomný právě obsah označu- 
jeme jakožto si>ojený s viilí anebo vůli naší odtxírujicí, není tím nic 
jiného řečeno, než že při tom obsahu cítíme lilwst nebo nelibosť, 
neodpovídá zkušenosti, ačkoli jest správný, nelxif, niluvime-li o vůli, 
tu ji zřetelně odlišujeme od cítu a říkáme nejen : chci to příjemné, 
nýbrž i : nechci to příjemné. S tím se musí počítati a podle toho ana- 
lysa úkazu víile zaříditi,. Já úplné souhlasím s Corneliusem, že je- 
diným motivem chtěni jest příjemnost a nepříjemnost, myslím však, 
že neplyne to tak zhola ze zkušenosti, aby se na počátek theorie jako 
samozřejmá mohla iKiložiti věta : ix>kud mluvíme o vůli namířené 
na přítomný obsah, jest tiui jinak označen týž stav jako, označuje- 
me-Ii obsah ten příjemným nebo nepříjemným. Zde opět je patrná 
slabost empiríokritického východiska. 

Velkou úlohu hraje ve výkladu Cornelíusově pojem unbemerk- 
te Theilinhalte. Co tím míní, bude zrejmo z této věty (str. i7q): 
íKaždá postřehnutá (Ijenierkte) upomínka (Gedachtui.sbíld) jest 
článkem skupiny ui»minek, z nichž část jest nejprve nepostřehnuta, 
ale později niňže býti postřehnula; empirické ]M>jmenování ( Prae- 
<licatii«0 nezakládá se |)ouze na vlastnostech i>ostřehniitélio obsahu 
dojmu, jehož se týče. nýbrž zároveň na imbemerkte NacUwírkungen 
dřívějších zkušeností: takové nept)střehnuté dozvuky (?) účinkuji 
při soudu existcucíáhiim — s týmž právem nu'ižeme mluviti o ne- 
postrehnutých očekáváních, které v každém okamžiku spoluurčují 
soud, že něco existuje, ačkoli se postřehují jen za Jistých okolností. 
Jiný přiklad |)oskytuje vysvětlení podobnosti částečnou stejností . . . 
neanalysované obsahy jsou podobny, k{lyž při analysováni jejich 
nalézti se dají stejné části nebo stejné jxjniěry, čili jinými slovy: 
mají-li uepostřehnuté stejnosti,. Xemá-!i takový pojem nei>ostřeh- 
nntých simčásti obsahu vybočovati z oboru psychické skutečností a 
zavlékati do ibeorie ponětí nevědomých dějů duševních, neobejde se 
bez předpokladu fy.-ííologického knrefátu — a vůbec bez vztahu 
k nervovénui pí)dkla<hi, což však nesrovnává se s princiiJem empi- 
ricko-kritickým. jak jej učinil východiskem Cornelius. S jeho sta- 
noviska d;iiio jest iwiuze vědomi mnohosti, složenosti, posloupnosti. 



214 



¥r. Kre;ií: RozJiMy psyabolotilcká. 



txKluhiKisli tivmi siavň a ua záklaflč ítAv* vysvětli *e některé úkazy: 
avšak že lolo vědomi uikláiUi se na ncjwsirdnnitýcli Oa?*tecli ubrain. 
lo ncUc T iHJuliť (čisté) zkiišetKisij vvliled^i. Naoiiak. |K>kiKl se lu 
xďkiádá iia čáslecli. nm»i bvii tuWominy u ixMtfelmui.v: úíinky 
iiC)»>střchmilýcli částí možno jen theorelicky predpiiklátlaii. 'Na pf. 
zdaji 4c tni d<»jmy i>u(lt>1]Ti>'iuÍ, z pravidla se nestarám proC. avSak, 
když se cliei i)řcsvédčtti o t<iin. nemohu jinak než analysuvati n c 
snad stav ť6<l"mi. itýlirí pniSny dojnni ve s\čiO vtiknliiíni: tam jsmi 
ty Části, tam iiin)íitii,ii i ty pl'cd|H>kláilat)č. a l>c-z analysy tohoto 
\-tif jiiiho |)i>dn^ii hych asi k soudu, te podolinnst zakláilú s« iin ne- 
INMlFcImntvťli /.kiiíeiiostťclt. nedosi«yi. 

Kniliii CuriieliiiKo^a není pnána tak. at>y iiodáii liyl prdiled 
veŇkerř Dytičjíi príícc psychokigické. nýlirí je spií« iijirjscm schí- 
inam lhe<irie. .tenž nknxujc, jak inoími fcštii prohlěmy |)i>yrtiult>- 
gickv s iirčitťliu stanoviska, v nčinž však nenalezly místa ]iodrub- 
iiosti. Xeliotli se tedy za rukovčí psycliologíckoti pro |H>iiixin o piv>- 
bléniech. ii,vl>rá za tivwlcní do psjchologie smíru emi>iri<tkrittckí!u>. 

(Pokfafovtuii. I 

IV. PO DĚJINÁCH FILOSOFIE. 



PSe Pt, Urtina. 



IL 



(Polvaíov«iti.| 



O vřiumu a methodí dijin ritoiofi*. ~ Liumtura: Z«1I«r Ed. v livodi k« svi 
I'hilHi>pfaí« der Gricehon, i. vyj \S&2. «tr. I. a tusl •L'ibcT dlo Aargabn. (I«n 
Vmítng und dj« M«tliode dei voilíes^ndcn DftrfUtlungN j«koi i v« Steinoví 
Arehíru (Ur (ksch4«hU der Ptiilotaphie, sr. I. (18B8}. «r. t. • n. 'Oie Gwchiohte 
der PhUo«ophie. ihn Zleli und Wege.< Souhluné náEor>- podilví Ed. Unuiroux 
v úvodí k Iranooaukěmu t>íekl*du díla Zetleroia, Pruli ZelUrovj fit drive St vy 
ataril MoDr»d (Oe vl logiMe latlonís ín dc««ribonda phllotíopbiM historiu (Cliri- 
Stlwiia \>^90), proti hci^ianicmu v di|inich nto»one vystoupil A. L Kyte opisem 
tHcx«l* l>Ml«kiik in ihrer Anwendung aul dt« Gnebichte der Philotuphii (.Mnichov 
1841')- Potoruhodfl]^ j* ipisek l-~r. PigavcIo. Lhiiloico de la philoioptiie oc gutlle 
devraii iut (PaHt ISHt). Mino to v kúdyúh díjinoch Hlotone, cviňitt ve kniliách 
Windelbandových Jeit niMhodicky úvod osřejnujici hleditka »piMvaleIovo. 
Z-ňtíXi ještí ímínhu latluhují: O. bi«d*i mann, Praf:niati>«he und bígnOivtlscen- 
•ch&Ali«he Ge*chicMMbreibung der Phlloitophie (Prtha lti~0>, f. Acri, Sulla nátura 
delU sloni delIm flloiofii (Bologaa 1873], R. Eucken, Ueber dtB Werlh der Ga- 
wbichle der PHilMophie (Jena 1874).] 

I. Za Účelem Z j i 5 tf ni a vyltčeni nauk filnso- 
f i c k ý c 1) náleží především sebrali, prozkoumati a rozlritliti vSccIi- 
ny in-anieiiy. af [iřtnié ii nepřímé, Íe2 týkají se prislniných fakt a 



Fr. Drtin*: RozhJedy po díjinách filosofie. Sl$ 

nauk. Zvlášiť ]>n> staruví-k. kde památky filnsofického přemyšlení 
tak neiiplně jsou nám (IfMzhovány, je věc velmi důležitá. Dějepisci 
filosofie náleží nejen vlilonbiti se v dochovaná tlila jednotlivých 
niyslitelťi, nýbrž sebrati i zlomky, jež z děl ztracených .se uchovaly 
11 spisovatelů s<mčasných, af stoupenců nejio iirotivníků, projiti 
i spisy auktorú nefilos<ifick>'ch, a( básnických či prosaickýcli, v 
nichž často nalézti lze bud přimč citáty, nebo nepřímé zmínky a na- 
rážky na nauku myslitele, n kieréhn nám jde. 

Pro slarovék je tato nutnost lim větši. O mnohých myslite- 
lích nevěděli bychom nic Iwz této namáhavé a zdlouhavé práce. A- 
bych jen jeden přiklad uvedl: z Parmenida neni nám docho- 
váno přiino nic. Prohledáním však jiných spisovatelů starověkých 
sebralo se a sestavilo i6j veršů úplně zjišténých (mezí nimi dva 
delši souvislé celky) z fÍlos<)íické jelii) básně r^^^C' fpvaeag", což 
ovšem pinlstatně )ifÍs|)ělo k tomu. aby nauka tohoto důležílého my- 
slitele byla zjištěna.') IVáce i)rúpravná dějejnsce filosofie je tu 
v podstatě |M ivahy f i 1 o 1 o «■ i c k o - k r i t i c k é a má ovšem 
zvláště pro obor filosofie starověké naprostou nutnost a zásadní 
důležitost, i diKiěiala se právě zile stkvělýcb úsi>ěchů. Tak velmi 
cenné, ano směrodatné výtěžky vykazuji Dielsovy výzkumy o doxo- 
řrrafech řeckých, jakož i novější dříve vzpomenuté o filosfifech doby 
l)ředsokratické, L^senerova ■Eiiicurca*. Hírzelovy studie o filosofii 
paoristotelské na základě si>ísu Ciceronovýcli a ni. j. .\astupuje tu 
především rozumováni a usuzováni o pravosti spisů a zlomků docho- 
vaných, nuiř-i se zjistiti íl<)ba, kdy vznikly, na základě důvodů vněj- 
ších i \'nitfnicli. Co <Ío prvých, je na př. průkazným dokladem 
l>ravostí néjakéhcj s|iisn Plali)novi přičítaného, nalezneme-li, že je 
citován u .Aristotela, co ílo druhých, je iwrtřebi veliké opatrnosti; 
tu někdy metlunla filoloK-jcká zašla na scestí, předpokládajíc jed- 
notu nauky a řeči n některého filosofa po celý život jeho a nedbajíc 
|)sy cli ol opičky imtného fakta vývoje a změny, jimž každý člověk 
při své 'myšlenkové práci je iKidroljen. Jsou-li prameny toliko ne- 
|)rímé, t, j. zi)rávy třeiícli osob. nuisi se zkoumati a zjiSíovati též 
hodnověrnost a kompeteiUnost svědka, kteréž oba znaky u mnohých 
kompilátorů doby pozdější, alexandrijské (doxofcraíů) často schá- 
zejí. .Musíme se tu vždy velmi obezřetně a svědomitě tázali, zdali 
spisovatel pravdu znáti mohl a zdali ji pověděti chtěl. 

Totéž platí pro středověk, kde skoro veškerá práce průpravná 



'i Diels H. Dle Fragmente der Vořsokratiker. Griechisch und deutsch 
iBedin lOOa), Str, 117 n n. 



216 



Fr. DrUiu: 



ješt6 zbv^'á. ačkoli zcjmčna fratKotiziJiii SkoIa Cotisinova vydáiiim 
čctiiýťli rukoi>isnvch jiatiiátek filosoíickčho přcnivílení stfcdťivfi- 
kčho vťlnii se zasIouiJIa. a nyní im^íormist uOctičho svéla %'Ďbcc ke 
stí-ctloiěkč filosofii více se počíná obraceti. Za to pra filosiifíí 
arabskou a židovskou za střcdovíku dosud se skoro nic nestalo. 

Pro dějiny filosofie iTUKlcnii (xl nále/ii kiiihtUkafitvi jkv 
mOry se přirozené zniOnily. a práce dÉJcpiscova jesi iisnadn6ii:L Na 
místo nietlio<Iv fik>!ngtcko-krítÍcké zde nanejvýí nastupuje íakési 
studium b i b 1 i o (I r a 1 i c k é. které zkoumá n>zdily jcílmrtJi- 
vých vyíláni děl filosofických: tak je na př. tlíiležíto srovnalí fran- 
couzský a latinský text Destanova -Disa>urs de la mélhodes první 
a dndic vydaní Karitovv 'Kritiky či^Ii-Iki ruzuiiiU' a rťizti:'i vydání 
dři jiných filosofii. Pro olwliaccni icnakystí vývoje novťj>Í filosofie 
innoliu poučeni možno čerpati z docilované k o r e .<« p o n d c n c e. 
jež 8€ nyní proto liorlivč vydává l tak ki )rťS|)ocidcnce mezi Leibnt- 
zem a Spinozoii i>rii»,tudována I-. Sietncm, novii jubilejní vydání 
nestana a Kanta jHxlávaji též kore>pondenci iiplimu a soustavně 
upravenou). Ve<llť lo!u> v5ak právř v naukách niodcniicli niyslitclfi 
jsou mnohé neshody a mezery, misla nejasná a sporná, a lo u my- 
slitelů prvého řádu, jako na př. n Spinozy nebo Kanta. Díjepísci 
filosofie proto náleží ve z|>ůsoI> přemýšleni uríitčlio filosofa doktf- 
nalc se v ducliu přenésti, a co jimi í^imýiui nevyjádřeno jasnř a or- 
řítě. v ducliu jich na uíkladé objektivnicli indicii doplniti aneb o- 
ztejniiti. Ze zde je veliké nebeziwCi. abs" vlastní myšlenky cizim 
soustavám nebyly podkládány, je samozřejnio. \'cdlc toho je při- 
rozeně dúlcžiio |H> tét<i stránce i studium filosofické t e r m i n o I o- 
frie, neliot ve slovech jetluotlivých dob ^rái^ji se charakterisitcké 
jich ideje a sméri lUiševni : tak na př. studium vývoje 'samého 
slovu ifiiotloiiir, tfiÁoaoqía nebu nu př. aotpuxífi extarixá^, «oo 
i^ifti, xmáXtji-ii, inox^i ft j. nebo technických terminfi a priori, 
a l>osleriorÍ atd. Knihy Teíchmiillerovy. Kuckenovy (zvi. »L"cber 
phitosophisctie 'l'erminolot:íe'). Kislerův slovník ) Wórlerlxich der 
pjtilosophisclicu BcKtiffe und Ausdnicke) js<m to dobrýnu jioiiift- 
ckanii. 

Celá lato průpravná práce filosoficko-historická. jii zjíítovaci 
bych nazval, je tedy iiovahy referujici a rozpadá se přirozctif ve dvě 
čAsli : analytickou, jet rozborem zpráv ilochovaných |M>inocí 
nwthody fikilotficko-kritickč snaží se proniknouti k jádru a imdsiatč 
tě ueb oné nauky, a synlhctíckou, kterou s tohoto pevného 
|)odkIa<Ui doděláváme se poučeni iiodrobnéjAího.' doplfnijeme ine- 



Kozhtedy po dějinách tllosiifie. 2l' 

zery a iieú|i1nnst) v <liicliii ;iiiktornvě ,i rtrkonstrnujeme — kde 
třeba — takto jednotný systém, jak asi spisovateli samému na 
mysli tamil. 

II. Dějepisec lilosolie má dáie nauky dochované a způsobem 
v pné části vytčeným zjištěné vysvětlovati a v y k I á d a t Í. 
V této části práce filosuficko-liistorické je třeba <lbáti tři monientii. 
jež s W i n (1 e I h a n <i e m bycli naz\al : i . p r a ří m a t i c k ý m. 
2. p s y c b o 1 11 (f i f k v in nebo b i o jr r a f i c k v m, ,í. k ti 1- 
t n r n ě - b i s t o r i c k ý ni. 

Precluxl od části zjišfovaci tvoři logický pragma- 
tismus. Ideje filosofické neobjevnji se ve vývoji dějinném oje- 
diněle. I»eze stykťi vzájemných, nýbrž pronikaji se a vespohiě na 
sebe působí. Má-li todiž dějepisec porozuměti té neb oné nauce a 
vysvětliti světovv názor určitého myslitele neNt celého oIkIoIií, musí 
k této věci liedlivě i)řihližeti ii objasniti nám styk a souvislost lo- 
íiickou. idctivou jednotlivých filosofických nauk. Předem vysvětlí 
nám zajisté vznik, genesi té neb oné nauky, lopický. z myšlenek 
a idei, které časově ji pře<lcbázeiy, i ozřejmi nám vedle toho půso- 
beni její na nauky pozdějSi. Tento pragmatismus logický v dé- 
jinácli filosofie je velmi důležitý. Uznáni zjednal mu v plné míře 
11 e í,' e I- fřed ním zajisté dějinám filosofie scházela žádoucí sim- 
vislust ideová — jak některé ukázky toho jsem v minulé stati 
jKjdal — l.iylv to často více sbírky zajímavých kuriosit a anekdot. 
Hefrel důrazně ukázaJ k tomu, že filosofické nauky nejsou naliodílé 
výplody duchů jednotlivců, nýbrž odpovídají 'k prastarým zá- 
liadáni všelio jsnucna-. Tyto se nemění a obdobné působi na vní- 
mavou myst všech jednotlivců. Hcgel však |xjchyl)Íl tím, že tento 
moment logický ideové příbuznosti a souvislosti jednotlivých nauk 
povznesl na sann>jediný a výhradný. Xedbal momentů jiných. 
které jsou stejné důležitý, ba snad jeStČ ňčinnéj.ši Činitel podiuiňu- 
jici (vi)řeni jednotlivých nauk. L" Hegla bylo zkrátka chylx>u. že 
stotožnil chronolojíický vývoj faktů s logickým vývojem ideí. 

S pragniaticko-logického blcdisk^i v.šak zajíma\->- a cenný 
jsou pokusy nauky filosi)fické prol)írati imdle logické jich příbuz- 
nosti. Tak V. Cousin usiloval o to. iH>dřaditi všechna učeni 
filosofická, jak se v dějinách \'yvinula, pod čtyři záhlaví : idealismus, 
sensunlismus, skepticismus, mystícismus. Comte stanovil vše- 
obecný zákon o vývoji ducha lidského ve třech stadiích : theolo- 
gickém, nietafysickém, positivnem, a v tomto rámci určil též názor 
svůj na vývoj filosofického my.šlení. 



:t8 



Vt. DrtiflK.: Roihl«df po dijináoh fil<i*»ti«: 



Zvlášič W. \\' i I) il e I li u imI iiukusil se se wlaran v doW 
iiÉ>vé;iiÍ o to, itrubirati tk-jiny filosolic nikoli iHwlle liluMjfťi jednot- 
livycli. nýbrž pťidlť im>l)lčmťi a jícJi InřiAp přU>iiziu>Mi a «mvis- 
liMti.^) O Klíčí (xtkiHi^ji se francoiizskč dřjiny fíltisofic Jaiicta 

2. K tomu <Iruži se moment psycholoiricko-hio- 
Brafický. fl'ocliyt>cn(> bylo Iiy vývoj nauk (ilfWfifických toliko 
X lo^riťkílio jicli víájcmného t>ů5ail>eni pragmaticky vykládati. Nc- 
zbytnvin ;i iMKlslaliivm Činitelem pitvícchnčlin tolii-lu vVvfije je za- 
jisté činiiá ivtast iin^itčlio m.V8lÍIcle. Prolo k pochojícní té nclj oné 
natiky. toho ncti oiiolui systému je nntno st<>|)i>vati celý duševní a 
životni vývoj iirOilélio fili>si>ía. jclio iiulívidiialitii v celém jejim 

_ ilns^hu. \' každ^ smistavě je zůstavena stfipa tél<j nrčitť o*ol>iu)Sli. 
(Midohii^ jakii v díle iiiiii-leckřní )n<tivtdnalita tnnélcova. Tíeba 
ledy p'Mlr<il>ně st<ipi>vati uríitčlio mvslilelc ve vývoji jeho /ivotnim 
a myílenkovéin. sltdovati jeho narozeni, dřlstvi. mládi. vyclwvitií. 
IMfvalin a život celý vCil»ec. sebrati vSecIniy momenty, jeř nrOnvaly 
myšlirnlíow jeli" směr. 

IVo lilo«)fii starověkou iidaje životopisné ováem faslo ve 
sknivnč iiťilx; nás doily, ale i Kde iniucine z nich ninolič cenné pH- 
sjířťkj ^rpali. Tak Platon na ni»ohýi:!i miMccIi díalnKťi svých 
promlouvá o vlastnim vývoji. Epiknriiv usilovný l)oj proti pnvéfe 
vysvétli se sii:i2ť, m':tžirne-li. že v děistvi matce své při ríiznýcli ob- 
řadech ixívéroOnýcIi hýval nái»onuic«n a odtud k nim ošklivost záhy 

jjojal. ZvIáSinosti iiílcterč sioicisnni tnidou nám pocliopiiclnfijsi, 
uvňžiilie-li. že řaklndaiclě a pr\-ni jii-stiiclé jeho nehyli vychovůní 
v Athénách, nýbrí v jiných mésivcli i Zeiion v Kiltin na Cypru, 
Kleunihes v Assech. ('hriíUpos v Sólech, Pnnaitíos na RhoiJu uH.), 

(Pokraiovmiu.) 



'I <.<iicl»chic der Philowphie 2 »yd. 
') l'*ul Janoi « Gab. Sě4ille>, MiRtoire d« ta philoMphti; l«« problónes 
rt !«• 4«ol«s {ViJii 1^87). 



LITERATURA. 



1'crouika Km., Studie o císaři Julianovi. (žividštni otisk z »l.ist& 
lilolojfickýcli* 1. Prahu, inoií. Nákladem vlastním. 

\'ť spise rcroitlkově jo část IV. (str. 113 — 146) věnována iXálw- 
žťnslvi Jiilianovn*. Spisovatel vykládá tu (líivody, [>ri) ktcrě se Jnlian (xl 
křťsfanství miviátil. jednak povahy theologické, jednak Mibjektivni, líčí 
nábožciiiiký rá/ ctlé i!ol>y a vysvětluje jej t.c dvou ěinitelú, vlivu spekulace 
řecké, I. j. filosiiiic iuiv(iplaton>ké a nálKižciiískýcli soustav orientálních, po- 
{lává irciť iiálioženskvch názorů Julianovýcli na základě spisů jeho. vy- 
kládá podrobně hcliolalrieký živc! iiábožensivi Julianova z inilhraismu, 
zmiňuje se o alegorisujicim výkladě Jidianově hclcnských bájí nálMižeii- 
ských a oceiňtije Julianovii morálku. 

Slred a vlastni jádro úvah Peroutkových tvoři vylíčeni Julianovy 
theologie. \'yt)ká zvláště, že Jnlian nebyl ncpí-ízniv křesťanství pro mrav- 
ní obsah iclio, naopak vybí/el kněze vlastní k nápodobě miavonsti kre- 
sřanské — ale že odvracela jej od krcsfaiistvi křesťanská dogmatika a 
Spory tolika sekt tehdy právě r<,zvašněiie. Prvý i těchto důvoilů dal by se 
zvláště doložili ze íbyikii spisu Julianova |)roti křesťaiumi. 

Julian byl prili.š Helénem, odchovaným Homerem a Hesiodcm po 
stránce náboženské, novoplatoiiismem jx) stránce filosofické, a jako takový 
odsu/.iival nmiihé nauky i různě obřady kresfan.ské. Strach před smrti 
reckénm člověku vlastni způsobil, že odsuzoval křesťanské uctíváni mrtvé- 
ho těia. že nazýval křesťanství náboženstvím hrobu, že zakazoval pohřby 
konali ve dne. iidkazuje je na dobu nočni. ['rávč zde však je pozorovati 
neú]»lnosi. Obraz byl by celistvěj.ši. k<lyby se byl Feroulka neomezil jen 
na positivní vylíčeni theologie Julianovy na základě spisů jeho v celosti 
zachovaných a lisiii. nýbrž užil též vzpomenutých výše zbytků spisu proti 
křesťanství, jak je vydal K. J. Neumann ( Kaiser Julians Biieher gegeti 
die Chri^iiiii, l,i]>.sko iSíiol — hlavně jsou ovšem známy z protispisu sv. 
Cyrilla .Me.xaiidrijskélio z 5. stol, »Conlra Jhlianumi.') 

Koviiěž i jíně spisy, zvláště I.ibanios >Legatio a<i JuliaLiuui* a >Iípi- 
taphiiiíi. jakož i nnioho ze sv. Řehoře Nazianského hyly by poskytly žá- 
doucí doplnění. 

Dva byly ledy hlavni zdroje Juliaiiových názorů theologických: 



'1 Lv. .ílJarJ, Julien l'Apost« 111. (1903) str. 103 a n. 



KO 



Lltoratura. 



filrt= 



ititvi>|ibri>ii«k 

roxiiji" iičiiinnst <>I«ih. 



> 



lliť»]iii;ir 3 niillini>iii. -Sitráviié ^pÍMtvatcl 
C'ii lil) v*'^'^^"- ''y' '>y íádoucí IfťdlivčJM zretd 
k Jitmhlichovi. jcni právě v novopliitomsni z.ivctll miii aU'K<>T>'iiiii-'i i'<c- 
ihoitii výklailit a aloiiloti throlngii. 'f. Jainblicha w rljt vyvélliti tiiiiolič, 
co uáí M JuliaitB taráií. »vl4ště /áittia jitlianova ve niiio/stvi obili krva- 
vých s velkým nálť!;nicni koii.mých (*áni čailo uličttjval. a v lom. ic krc- 
ofntistvi olií-li tiikové /avrlilo. ipatřovdl infcriorilu jeho napnvti iidovslvi) 
i jeho tii)včr<-ftii>]Ňl (sám prolilt/vt vnitřnosti zvirnt. ikniintnl lvi |iláktí. 
vykiádftl sny a rí^zná jiná znaním!), jnkoi i ilfivčra v na(l]inrt>zciii>ii iičin- 
noKt nioflliib)'. S Jamblicliuin kc sIiihIovhI Julían. íc vlastni ofislín) ilo- 
vélca m&íe «c Ktáti toliko tiadprimxciiuu (lunioci. a tiin bt vy&víllujcmť, 
KC olthwliiosi stila v iKrpícdl jťhu lubožcnsktíio fajmu. 

Dnilii- ji- pfisoWni ititlíiraismi). Zilc spisnvnld ncprÍRio vyMiitinje 
proli Ed. Zclk-rovi. který xaslavá samostainosi řťckí filo»ofiť. Tatu ihc« 
Zcllerova byla v novější době VCíbi-i: značně tviklňna: co i«k >'r eýéc 
Jiimbticlia Kaniěho. lu i '/.vWtt Kim ii;i !>tT. bSj (llf. ^) .svčbn velkého 
díla pŤi{ioiiští výjiiviiě vlivy oneiitálni. Pprouika »oudi, ie novujilaio- 
nisin ;i Juliaii k helíulaiTii by sami nebyli dospěli: zde pfiiolMly vlivy 
onctiláliii. 3 to init lira ismus. Vývody své opirá o výxJnimy Cumotitovy' ) 
a niá xřkIuUu, ív na výsledky jidt iipuiomil. Majia v dilc Cuiikmiioví 
tikaztije, jak ntiNálilé území milhraiMh labiral pu celé Kvropč (mimo 
vlastni Rccko) ■). 

I je zjištěno, žv na Juliana inithrai^ni pfiwhil. Miiohě hy «■.- dalo 
(iviem i xdc k vývixlůni IVroiilkuvýin iiřičimti. ITíiváni tanroliolii pů- 
vodu fryinkělio. o<ÍKřo\-áiii nikoii medem, aby »c iliavil inantťtii kKem 
prijaiělio, na.sv«li-uje vlivu iniihraimiu lui Jutiana. (jouM ve svých 
Dějínácli itáUižťttMvi*) ukazuje k lomu. íi KoiiMamin sám. když se 5tal 
kh-<f3iieti), tiechal soehii Mithry v komnalé svč (»Sol Dciis inviciust). 
iVnMilka pm imihraixm Julinnriv tivádi Ťadu dokladil ze spiífl jchoi. 
I>ain by se tercos ilophiili. na |iř. výrok jebo 155 B (f). IV.. vyd. Ilerlld- 
novn Klr. 3(il ): tt ijoi ntvú louto ^aitjv, Ai Xtá i6v M!^iiav iifiafiSf- 
V Kpitapbiii l.ibiitiiovč je ztiiinkii'), ic .lultan vy«tavfl ve «iTedu paláce 
ctsaTŠkého v OaHbradi svatyni KaKvěccnou bohu. ktetý pKvňili den ■ iui> 
Kývá se spclacuin (Oit^iaiov) — v jťskynícli právě se konala bohmiulba 
Miibrova''). V této Jc*kyni byl prý wim íasvěcen v mystéria a přijímal 
iM rfizné. postupné hodnosit lasvěctiR-e. 

Slať Perotitkova je cenná přes svou neúpliiosi. je ceiiný pKiipěvelc 
k vysvětlení tiáboíi-nskěho prcsvědíťiťi Jitlianova. Vděčná látka ovjíein 
i po iIoMvadnicb |>r:icieh Netírilio. IJarílncrovč, Vollcrta. Allarda Čeká dcfi- 
nitivnlbo, výcslranitého í^pracovánl. D. 

Ur. AmoTiin Podlaha: BedHcta Nietzsche a jeho fllosnHe. (VmSÍ' 
lavarí knihovna kaiolická. Porádaji Ur. Jo». Tumitai-b a Dr. Ant. 

') Cuniaiu Vt., TexiM el docueniints ligurés rcUlir* auz myalire* de Mitbr* 
(Brax«ll«s 1890). 

■• Kaavtdtuje tonu iH A. Guquet, ¥a**í tur le colle et )«c onritíret de 
Utlhn (P«r<ž ISW). 

^ Guuld P. 1, A. oancl«« hI«tMy of leligion (l.Mi(Iýti tSH) II, ITO, 

') Upotornll n* nl AUird v H«vu« des qumion* hiil. SM. a «v«iii dlte sov- 
bomin. 

*) CouM I. c. •■■) fla««s Ihe Mitbraic rtles were ectebrated by lbe priests*. 



Literatura. 321 

Podlaha, Svazek XXXI.) V Praze 1903 — 1904. Cyrillo-Mcthodčjská 

kiiihliskúrna a nakladatcUtvi V. Kotrba. Str. i(>8. 

»Xa sklonku slolcli devatenáctého učiněn byl na křesťanství útok 
tak vášnivý, jakénmž dosud nebylo rovno. Podnikl jej filosof Bedřich 
Nietzsclic, jenž s hrdostí Antikristem se nazýval...* > . . . jeho díla 
křesťansky <sniýšlejicilio čtenáře často i>anejvýš trapné se dotýkají« (úvod 
sir. 5.). ježto však přes to je Nietzscbt zjeveni nejen neobyčejné ix>zoru- 
hodnýin a zajimavýin. nýbrž i nebezpečným, an »v mohutněni Ijoji moder- 
ních protikřesťanských názorů svétovýcli proii názoru kresťr.nskénui tvoří 
kulminační bod<. jsa >n e j r a d i k á I n ě j š í ni ze všedi dosavadních ra- 
dikálních nepřátel kresíaiisiva*. nesnil s katolické strany býti prostě igno- 
rován. A poněvadž dále spisovatel také nechce spokojiti se s pohodlným 
stanovi.skeni mnohých kritiků, prohlašujících spisy Nietzscheovy za plody 
šílencovy, nezbývá než »uázořy Nietzscheovy podrobiti vážnému vědecké- 
mu rozboru* (ňv. sir. 6. — 8.). — 2 nve(teiiých citátů vysvítá iiž s dostatek, 
s jakého sianoviska api^ovatcl na Nieizsche a jeho filosofii pohlíží n ji 
posuzuje, i zárovefi. proč závěrečný o ni soud nemohl dopadnouti jinak, 
než že >Xielzscheovy spisy pQsnhí jnko opium, omanmji. ale posléze prcce 
neu,spokf>j\iji<, že >jsou pro mnohé jedem, protože duše v pravdě neosvět- 
lují a iiepovznášeji, nýbrž rozrušuji* (str. 165.). >Nyní jeví se nám 

Nietzsche jako prudká přehnavši se bouře: mnohé slabé stromy 

vyvrátil, mnohé suclié větve ulámal, několik útlých květinek zlomil. — 
Nyní bouře doburácela — doiiuráccla jako tak mnohé jiné. Jako vzdálená 
blýskavice zastkvivají se ještě jeho díla. ale jejich síla jest kritikou zlo- 
mena — zlomena jako jejich spisovatel, jenž posledních de.set let svého 
Žití za živa mrtev byl . . . .Me kre.sťanslvi nikdy nevezme za sve, bude žiti 
ještě i tehdái, kdy jniéin) »Nieizsche« upadne v zapomemiii a jeho díla 
tlíti budou v prachu knihoven,..* (str. 167.). 

Práce Podlahová je, jak sám doznává, čistě k o m p i I a č 11 i. opírajíc 
se po výtce o knihu Mons. Dra. E. L. Fischera ^Fřied^ich Xietzsche* 
(úplný název je: F. K. der Anlichrist in d, nenesien Philosophie. Regens- 
bnrg 1901.) a Hra. Julia líeiiiera >Xietzsche« (úplný název: F. N'., fůr 
gebildete Leser s;e,-:childert, I.eipzíg 1901.). Lecčeho použito také z knihy 
Lichtenbťřgovy u článků V. V. Krejčího. Dra. J. Nábélka (Stírner a 
Nietzsche v Hlídce), F. J. Konečného (Xietzseheova kritika křesťanství 
ve \'[asii XI.) a V. Katinv ( It. \'. Nietzsche v Osvětě .XXVII.) a j. Po- 
dává v 19 ka])itoIách násiÍLi života a filosofie Xicizsoheovy, obé v nejtě- 
snější souvislosti, a tu hlavně na základě obsahu jednotlivých jeho spísii 
(některé kapitoly také <lle toho nadepsány). Zpracování ledy chronolo- 
gifkě, ne systematické, a odtuíl si také vysvětlíme, proč o Xictzscheové 
noetiee a psychologii neděje se ani zmínky. Tylo ob.sahy, pak četné citáty 
ze spisů a dopisů Xictzscheovýcb, jakož i jeho životupi.sn nd li. Fórster- 
Nieizscheové jsou po našem zdání na knize nejceuněišini. 

Xauka vyložena celkem správně, ač ono přehnané neustálené pouka- 
zování i>a iiroiikřcsfanské staiwvísko Nietzscheovo zdá se nám zbytečným. 
Za 10 kritika její nniohdy po stránce logické silné pokulhává. Neboť spi- 
sovatel nejen že neprávem všechnu tu různost, měnlivost a zdánlivé spory 
v základních názorech Nictzscheových vykládá, nepokoušeje se o výklad 
ioKLťkébo jiiii vzniku, šmabem psychologicky, t. j. naprostým nedostatkem 



223 



Uuraiur* 



sni)slii i>ro Ifgiciiosi ii NiftzSchc. Vtcrý s ncviílanýni stibjekiivisnirti 
koiisi grniálni MlKivňlí n ninHh.iiancí. nemaje nni jiro xmčnii ^vých n«zorů 
xit\»iniht ilfivodn. iik;iči- ihI minřiii k ininřni.') iiýbri i v jcdiwtlivvrli 
výtkÁch mu cměnýili praniji- pováílivnu logikuti. Tuk osl ur. 75. |iH 
unitici- (I svohoitoiiiVíIiiiclvl NiťUtscIícov* v 2. obHoW jeho vývoje *c 
tvr»ll. ic X*irtiseli«ova ívolxHlomysInDfit nedá w srovnati s poptratiMi jím 
svobodou vAlc. Nchoí >i)mi-lt vAk STobodita. kterak inftic svobodným 
hýli fliidi nrlio niyĚlcni? Hiiď iicni skuloční svrilir<i!i)č vťilc v člotřku a 
|iuk n«m&iu' hýli Tiikí- ijictiiřho >».v<>lKiit;>iiiy«li)iku«. Anc^lio jwou ksvoltodfl- 
fiiyfiliiiťú, " pnk mutii tnkč jtjicli víilc býti woIwhIuíi ; lu-bať bťi svolnvlué 
vůlr jcM rciimino .■ívnlMxIné mysliti.* Celá lam .irKUiiiťiiiacc jcst adc ne- 
misiná a bwc smvslu, ticbof svoboilom) slnik lu ncínamená nk jiitdto, ncí 
jak sf tolto slova vflbcc iiíivš. 1. ;. diicba. kicrý rasi cestu novým, votníj- 
ŠIni iiúorfliii pmli slarým prcdsiKlkům. A takovýmto nAzorcm tnAžc arci 
hýli i prrtvřdčrní n níi!>ro<lp ikli-rniinnci naši viilť najtroli na př. iircil- 
Kildkn ri její alMiilutiii svotirulě, SvnUHlomysInlk v t<i!iiir> ^inynlu Dcina 
9C iiv'>li"«l(ui aiiťh jiriivubdiiou vůle naprtiíiio co činiti. l'<x\. na .■•tr. ii"ji. 
se uknxiije. ir Niciísdieuva tbeoric o nailtlovřku by mohla činili iiámk 
na pravdivii^l jen tenkrát, kdri by se iikátala správnnti thi-nne Darwi- 
novu, iU nic otin spočivá. .Me pak bydíom nitisili icela dAsIcdně jtti II 
vývoji jeilč i» iiaďčlnvéka. phjiiiflili zkrátka nek»itcčitý irý\-oj vtct. A- 
víalí inliovýto nekonečný vývoj v«i prý nt-ni možný ; tnetraf nekonečný rý- 
voj véťi liyl tiy nekonečným vývojem věťi k o 11 c i t>ý c li. ale lakový 
vývoj jesl iienioíný Keboť kuncčtié se ncinOie vyvinouit v nekonečné, 
sice tiy miisilo iieknneČnýni se Mňli. C(w je iicitioěíiu«. \'iiUi)Ve ihned, jak 
.t|iisnvnlcl tiesprftvné (úmyslné snad?) iaméňujo prostou vitu tvirnj 
víei je uckonečnýa ve smyslu »věei vyvíjejí se do nekonečna, jedny «*- 
nikujiec 11 ilriilt^ na jteli místě vznikajíce* ve větti ivéci se vyvíjejí včih)č«, 
I. j, jsou saitiy nekonečnými, věčnými. A podolmýcti lojjickýTh z&vérfl 
je*1 vice (sir. 21, o »věčném v/nikáni*. Mr. 45. »»él jaki> n-iv* prajiMueita. 
sir. t^. n.). — Nesprávné je tvr/cnl na sir. 84.. ic itivu im.lilověka pojal 
Nielxicbe »ne snad i ooctukó nuinosii — o to Xieiisehc vťiliee Se tiesiará 
— nýliri X jakési nmělceké a mystické iiáklommsti. klcra rada by nad obv- 
tejnnsi se povtitcsla « něco nového vytvořila*. Tedy lépe řečeno: x louhy 
])n oniniialítč. To v^k i>cní pravda, nýbrt idea nadčlověka vj-roslln 
N)eU*eheovi tecln logicky t jeho príncitni vúlc po moci jakoiio |)o<Utat,v 
kvíia mi raklntté pi-ijatélio jím lákona vý\'njové)io (jak ostatně spÍMivaiel 
sňm vykUdú na str. ^ n„ 85. a j.l. Knvněí lak nrni spriivný úsudek tu 
str. 101 . iOj. n j.. ic Nieusche byl vbttnč vice Uisníkcm nei fítosotcRi, 
povnluiii ipiiiv tnnélccknn m-i véílrckini ( tNirtx^ícbc. je Ivisnikcm, jcni o 
váinýcli (ilosnfiťkň-b pruhléniccb túsnt*. str. i6j.). a ic tedy >ne:iniitae 
patnmjlce Nivu*che klásti pHsné poiail.ivky na včtlcckoa přesnoM • 
itielhiHlii, nel>«( pak liycbom •h>s|těli k vývtedkAm. které jsou na ňjmu jcfan 
|i»nt(uměni« (?1, \*ikt<li. V něm ntdývá *k-c báínlk s fitosufem v jňhio, 
ale k plnému trlio tHH'lio|H-ni miislnw pr;ivě f>l>í Mr.inkv jdio povahy, filo' 
KoHrkoit I iiiiictrťkon. <Ki'í«>\ati Stejné, lia spi«e větši ještě 'lilrax kU.MÍ 
na ■■■'" 

', i'ri'tL> tok^ >pt>o4Mrl ncvjkUtU vnlttai «otivlsti)«u tH oMeW NUt«cbMvt 
vj^vqi*. m«J« n«rni<'C'" ■• K*' '• *' naviiHm ndiiMiiJi a y*d«« úrulaí rjviacv 



líMmiíro. 



Í2f 



Po iilrJn^^Tfn^tiii je kniha «lii*ttň ; th>lt ijnjťiuný a sroxiiHiilcIiiý. 
nc<lopai}'cni cclkmi mála (iin Mr. ^7. Meix zbyíťcně intsto Mety. si*. 44. 
ták<n) konirnilikloričiwMí (!) m. pruitklailti, sir. 65. a j. (larvtiiis^rii m. 
ilnrwiiiÍRit)- foiluliiznii NirUschvuva, ilu knihy vloěiiú. xhotovcita illc 
kresby H. Oldc. /'. 

Pav"i:l Bourgci: Studíc ze tíou^Mné psychologie UaiiJuInirc — 
Kcnan — Mnubcn — Tainc ^ Sientllial. [fcložtl J. Mmier, V IViuc 
moa (J. ťclcl). Mr. 223. 

Nátcv práce Hotirgctovy >l-'«>ay> tli- psycholoj;))^ coniciii|i<>raiiiť« 
nmhl l(> mň«li 1 čleitáři,*. klrrý xtm volnř iiiivúni. iieclicemc-li n<:i jilniiitt 
klova »pxychotoEÍec 11 novčJMch fruiícoiu «kýcti ^Mvmclů ča^tj*; nvtlil 
l>j li-ťkil<i •tomiiivaii Nť, ie tu podána afi|ioň psychologická aiiJilync iitiK- 
kckť tvorl>y nvbo p^ycholo^chá kritika dél iivcikných aiiktorů. Avšak 
kniha Etourgclova fiodává niétié a |Kni.ivá více: upinohy ivorhy uiiiélcťkř 
tti m'j»ou analyzovány, kda |>i>kiiil jmiii xnaky, onahnuM aukiorfi jrti m 
sotvu naiiiafviia . . . Ncchlčl rozcbirali talciily ani lifiií ťhiitakicry. Piáni<ii 
anklurovýti) ťylo shrnouti několik iioináiiiťk, ktrrí by iioklowíily histori- 
kiivi <tui(i;vnili>> životu (rancoiuskčhn v ilriihť jWnviťi 19. >ii>leii. Teiiln 
(hišcviii ži\oi . . stnicn ;cvl z mnoha (irvkú . . . I.iirraiiírn ji.-»i ))n to.11 
mná |>rvek x iitrjilEilťíiléjškh . . . NVni nikoho z n.^s, jtiii Mrxioujiě v láklail 
svdio vťilomi hy iiť/naitienal kv hy uchyl docda týi, kilyhy nebyi četl to 
nťb fl4)o tlilo, tňsL-ň ncho román. i>ráci !iiMorÍckou nd)o (iloíofickou,* 
}ii pro tento cil avůj. dokonce pak pro Nkutci-ti« provedeni zámčrii 
sptsovalclota zaxhilttije kniha Kourgetovn pojEonio»li i 9 hlediska fílosofi- 
ckího. Ovšan hlavni jcji výřnam na jiněin jmli 5e iialMá. a hodnota jcji 
hi»toiScko-1i(<.-riirii) a literární kritická d*vno (vyilyř «i«lie Boiirf[etovy 
as přci) 20 Iťtyl) nejen vysvitla, ale &c iiiilalinla. a tiiilatnila se nejen ve 
1-rancii. ale |irid Uly i n nás. Přes to však. že jednotlivě Mitdic ty byly jii 
v liier^rnich ia.*opiř.cch na>ich překládány, intiljorný jich přckliKl i <lne* 
má 5VOI1 cenu. Se Kianoviíiia filniiofického jwiii to především kapitoly 
o Taiitcovi n Rciinnovi. jeí mohou tajimuti. Tainea poillc B<nir);et4i nelse 
xvůii ani krilikum ani historikem, ani čiMým umělectn. *nikdy ndtyl než 
fÍlo»of«nH. To HtJnd hy »« motdo xiláti iiprtli^enini, ale hitrd v pravínt 
svétic ne jevi, tnánie-li na my»)t, ic BnurKetovt »filo%iifeTn« fetl »duťti. 
který utváří si o vě«-ch úhrnné i<kjr. ideje, které přeiIst.Tvuji nikoli in 
korá nebo jinaká osamělá fakta, t.ikové nclio onaké iih-dinřly oddělené, 
nýbrž mnořsivi řad takoviíhm faklň, celt skupiny pfedmětút frávem Bouř- 
Kcl l;iké tikiDinje při Taineovi nejen, jak jr<t tvykem. k vlivům pn^iti- 
vismu. nýbrž k MykAm, jnhé má fÍk>M)fteké naziráni jchti i Hcficlovskou 
filoAofii. iCvIúšlě pak pěkně dedukuje / pochopeni jádr.i tiěeid Taineova, 
proč ohUbený dřivé aiiktor právě iivýtn olidivovateKnn poidčji (od »Hi- 
Uoríe (infátkfi soudobé FraTicte<) ne /nelítnt. Ve výkladech o Rcnanovč 
íinntisti liierArni ^ii)ittlně Bournet ito|>ujc. klerik tri xhi^ťvni stavy. vln*1- 
ni končteimii ii}. sloIelÍ< se v něm dniíily, Mnoíioslrainiost Mttdii a kom- 
plikovant»<t kritické řinnotti Kenana přivedly k diletaniismu (v dotirítn 
smyoln .'ilov<i lo lt(Kir};et mini); poněvadž však >pmi[ cxlave kře- 
>fan4ké měly pro něho pHIii mnoho íilaxii<, zachovat si icnio Rrcfmiěc 
přes vĚecky vhvy proiidíi iičnieckč kritiky, kterým podléhal, a pres vŠe n*- 
iiexpcei, které prýJil iiiatlno z diletantiMini, nejen trvalý cii, ale i i<ku 



134 



Liieraiura. 



niboíciiíkou ; a ke věrnni lomu tlruži »« u Kuutiu arí&lol:rati«iii vé- 
(Iťcký, anKlokratísm cUěni ii sněni, jciii jtrvicvšiiii jirý charaktmíujc 
;iuk(uru >ťiUiso(iťkýťh <1ííiI<>k&<. 

Z Jťdiioiltvostj bylo by iniMiha výrnliu filosoficky powrnhoilfiých 
v ďik lUnirijotové dt<)\íili. ilv^ak iířc^iásňiii jrn lu pHpomiiKf. ix i toto 
(lilo |>roKruzujc auktorovu riliha vr Spiitujiovi («r. 17. 141, 196 a j.), 
jcmuK, jak uiámo. Botirjcet věno\-a] i iťlaštnl pojvdnánl (luiitit. iskč 
v čc$lině |trck>ieiié). C- 

Wladyslnw Natanson: O Teor>*acb Matcryi 

t>r. August Wíikowski: Etcr. (Roq>rav>- nknJemie Krdkorské.) 

Jsou to (tvé |)Ťe(lIlI'l^ky utisnheni &vini ičsnř k hohi lnoucí. Prvá pii- 
jcilnávii o fyiickýťb ihwriicli hmoly, rlniliá o lom. kterak hypothc-ia 
éteru (lOTiťiálilu íc vyvijťb. Natxnwn jironiluvív w t>ovšcťbných vlast- 
i>uíic<li liiiuny d jich roxJili-ch itřccházi k iiiok-kiit.'irnč iheurii a iikatujť, 
kterak na rÁklailč in«hnniky nebes snaiilt >< fysikově vytvořili ineelm- 
niku inolekuIArnou. N'aznaČuje nesniie i pokroky v těchto lúioreoh, the- 
nríi kinetickou n pak icjmňin pokrok, jaký nuial olcktroinasncitcktiii 
iltwirii MaxHťttnvou, Tiiii l>yl iicínéti obral v iiáiortcti fysiky, a titroňc 
deklTonugnciickú stala ^e iwdkladcni optiky. \'ýzkuray ilertiovy. obzvlá- 
ňlř piik jiozoroviini /iviiianov.i, dle ni<;hx linie viiln>i>vé |>oitkhaji liúsobcitl 
polv nui|;netickčlu>, ijctlnala iiůorům clektromagiKiiirkýin uplimti iiatl- 
vlůdii. kletá ohxvln^iě vyniká v iliLiirii elekinmií. Taio iheoríe. ac hitlo^ 
ricky iwbyla podminčiia objevy Zc^niaiiovýint. ilovKujc přcíc ^tanovi^Mi 
<-tektromagiu^ttck)-ch nítoT&, ncl>of ndvoiuje podstatu hnioiy úplné z těchto 
lúkliulij, Mnnovic aioiiiy tímotiié lolikn n částice éteru napjctiiu rlektrí- 
ťkým od ostatního élcni »e Uiici. Natansoii itari i>e vin léto theorn na 
^iHnovisko objektivna, maje ta lo. ic ncni iioskdníin ruireienlRt xjiha<ly 
htnoty. iiýbri ic \nii\iminvtíl i>|>é( jiné a jiné h>'pothřsy pri\-o«lí. 

Wítkowslíi opit tK>]e<liiáv:i » nesn.iiicb, které nailaly. jakmile byly 
pukiiKy éinény, Mhy pmhtma hyputtiriiekélio étrni nějak blíže b)ia MaDi>- 
veiia. ,lťito éter j.iko ústředí a pfičina ^včIťlnvdl iikaiú dle oMoby rnhi- 
ehti Iwl Manovcn. milné klonila <f thoirie k tomu nlxom. ic élcr je»t lál- 
koa, t. j. nějakou obdobou hnwrty. Tlieorie clrktrodynamteké a iheorie dek- 
iTonft daly podstatě nlánlivé pevný podklad, .\viak éter je^ také pHčinou 
Kruvitftcc. tolii vzAjemnýeh styků mexi celky hmotnými i jei lnut li vytni 
jich částicemi. Hmoty [HJiybuji «; v élcru. jest éter iřchtií in^ybO 
itčaslen čili nie? l'ro jeilrio i druhé jsou ilůvmly. teily h)-|>olliesa éteru \e 
spor «|ilclena- Tn vi-de k ncKnšiim. které mnhoti i celou h>iM>ih(r»ii éte- 
tovtwi činili pochybnou. Patrné put>ěti. které mime o éteru, sanu) verfc 
k témio oporům. Pře* to vjechoo jest hypothoa éterová mbymýrn poia- 
davkan rorumovélio výkladu ůkiuň pHiVHlnícIi. prŠTÍ tak jaku h>|Miibr«a 
hmoty, která intiko ímysfevýuii názory fen dána. nemftie pnthýti své pUt- 
aaítí. Avšak podstata jehn xútlává neriiánu. 

Jak wdno. stojí olié iyt« rocpravy na tuimvisku výhradně friikil- 
ném. 2e viak ani theorie hnioiy. ani theorie éteru na pn.styeli ukUiledi 
íysiky nemizíc bjti tlorrietia a ncclnu. jest luirnn. fy~í\n ^Ir-litie tiTiVo 
aikotiitoM ňk-azň, pokiid tevnim xpú.iotváii, t. j. fm\ -i .u 

duny. Avň;dk tyto oá i o r y smyslové *a m y, a . __ _, l.>. 

v»enb«áhtý ókac vědomi je«l jistoton ckuŠeiMuti, jlx fysika se s\fim 



Liitntttn 




iwUnii pozoFOvacinú iiiVlerak »c iietlucýka. V'ók>ii)l viak Jcsi, abychom 
xcpia ř.ilriciilivé »e vyjidiili. jakýntsí vj-slnlkiiii v»»jrmné pňwtmoMi 
hwMy a éltřti, <«iy podsiam hmniy a čtfru ni-lur jm/nati Ijcí iK-cnřiii vě- 
domí. Zkrátk.!. Kliiiiovihku fyitcké je iiciliniatcinč. aby rozřešilo tahadu 
bnioiy n élcru. K tonut ilru/i §c v^k jeiti jiná vckiávainá úvaha. Svčt jako 
i:ck-k i jťiliiolitvi sliluky hmoinč. jnko na př. na*« xctai, j»ou podTobťtiy 
stálému vývoji. Kdylty i vývoj srčtový v celku i celkový vývnj aa»l 
zcmé z názorů |>ou» mechanických, loly fysických, ilal se pochopili, jedno 
jc$t proMč nviMichdpitcIíM) ; Vývoj orEaniamů a lim spuhi vývoj 
i ndi v iduálných vědomi, jdi lakíka Jako trcatlla obráícji v iobě 
dčjc svicovč, ftli, jak hkáva se. h mo t n c. Kdyby tedy na kr:i?iiř iič- 
j»ká ťysik^bii thcortc, jako n. pí, thcnric clckimnA. dovedla podstatu všech 
iikaiiA rt-ittikovati prc^^ně moniMicky na jediný princip, JMt lim pořad je- 
nom aákoiiilost fysická dot^ciui a na pídíce vxata. Záklatlnt 
úkaz vňloroi, v pistvdé všeobsihlý a prvotní, jest pří tom zccUi 
iguorovin. Kovnčá jcitt nepochopil e (no. pruč neživotná hmota poncnáhlýmí 
ptiechody vyviji »e v organiani, a proé ze zdánlivého iKzvnIoiiii viniki vé- 
donii. Kdo za lo má. ie tyto eáhady jsou ncroiluštitehiy. tomu ponechine 
jeho skcpttciMM. avšak toho vňtonií si biKTnK. íe jakékoliv i sebe skvélcjií 
iheorir f)»!kiilnč ještě iie*mirnč daleky jsou roířcšciii xihady hnioiy. i 
kdyby .saniy u subě byly vebc .tprávnčjii a bezpcčnějii. 

Takc iiaproiio iicmůžcnic loulilasiti » náhledem NaianMmnvj-ui, že by 

fu pfislušelrj zkoumali zákonitost a tedy jaksi oprávnčiioat ve vývoji 

oňi fysikálnich. Tento úkol přisliiři jediné fysikům samý m. Fo- 

žatbvek laklo vyslovený [lotlobá se tonni. aby na př. fysik zkoumal vývoj 

a ')f>rjvněrirMi theorii a hypoilics psycliolo^ických. Takový jKiiadavck nikdo 

tiubudi činili. poněvH'lř sáni 'řcNm turmožiiv jest. .^ tak í v onom případů. 

Dr. Old. Kramůř. 

Ceprtll By.li uEoii-b: Orb MapKCH3M8 Kb KAea^H3iiiy. Cfíopiitn 
CTareíl. (iKOtl— in03.) C.-llLi'Jn'iv|iri. jm>4 .Siíuui:k XX!.-34;. iCena 
I r, 30 k.) 

Spis lenlo velice nadaného ekonoma a ňlosofa jc«t Jaksi komen- 
tí.Uta k ProbléTtim idcalisma.') Serg^ Bul^kor <nar. r. 1871) liči v oné 
kniie své obráceni od marxismu k ideallsmu. Red nemnoha lety lároven 
se Strtivem a Tugan-Baranovikým byl píesrídienýn marxtstou. podal vý- 
tečný rozbor jcdnČ iásii Marxova »KapÍtálu* i sepsal ceJou řadu ÍUnkíí 
bospodátíkých. DHvc byl profesorem na iccbnickě škole moskevské, nyní 
pre«jdiil do KJjeva. Bulgakov ledy jei>i konvertita, avšak v ncjlcpěim smysle 
toho slova, Bedlivé studium filosolíe. ke kterému píeiel, hledaje pevné zá- 
klady nauky hotpoJát«kě, píivcdlo h» k naproniému zavrtěni •ekonomické 
pseudomctafysiky,* ťodié nibo mat.xism usiluje najiti základy v positivní 
v{dí sociálního Ideálu, absoluiního dle své povahy a významu, nejen ne- 
dosahuje tohoto úitíM, nýbrli k vQll nimu obtiíil ekonomickou védu zcela 
zbytečnou scholastikou. Proíei iheorelicki ekonomie s vclktrým svým 
Bcholaitlckým břemenem má býti vyhozena z lodi politické ekonomie, 
Jakoito plod vídeckého nedorozuraéni. • Tím dle mínéni Bulgakova <ociÁiní 
vida v&bec a potilícka ekonomie jako pHsní empirická nauka zvlátti 




■) Vil pnAeilé £»lo »tr. Mfl. 
ČESKA MVSL, t. V., h. S. ISM. I. Htlwa. 



U 



ta 



Litantuim. 



osvobodí se od celé Hiy ncsprávni kladených a proio neroifešiialnjích 
pfoblčmň, které bez všeliké potřeby p^eháfeji jejímu roivoji. Soustava 
sociálního idCRlifimii předpokládá vnitřní spojitost naijcinpirickiho ideálu 
S emptrícVou skuteiností. Nutnost, moínosi, ba nevyhtiuielnoit teto &(>0|i- 
totii hledél dokáxAti v léto knize a v tom prý záleií jeji základní a nej- 
vnitínfjii my&lenka. Záhadu iivota rozřeší ne ten, kdo s rýšc •odlouče- 
ného* Jdnlismu chíadnC tfrd na nᣠiivot, kde vznešené sthdá se s niikýtn 
a dobro zápasí st tlem, takč nikoli len, kdo v tomto Mp»se nedbá ideálních 
tásad, ve jménu ktrrýoh déje se tento lápos a bei kterých iivot by se 
zvrátil v nesmyslnou hru řivlfl a vášní, nýbii ten rozředí záhadu onu, 
kdo v mysli a v ítvoté uskuteíní zásady účinného Ideallsmu 
(StncTHeHHaro ii,ten.tH:))iit). 

Spis sepsaný pQvabným slohem sestává z deseti článkQ, většinou 
uveřcjnéných ve •Voprosecli- ; jeden z nich DcilOHiluii iipofijieMn teopÍH 
UporjHlCC.ii {Základní problémy theotfe pokroku) ivoh první, taksi úvodní 
článek knihy. Pívá iH pojednáni sepsal Bjlgakov, pokud byl stoupencem 
marxíKinit (O zákonom<írnostl společenských zjevu. Zákon pfíélnnosti • svo- 
boda lidské vúIe, Hospodářství a právo). Záhlaví ostatních £lénk& zřeimé 
ukazují, jaké vlivy hlavní působily na spisovatele, jsouť to: Ivan Kun- 
mazov jtkollo filosofický typ; řečené jií Základní problémy theorle po- 
kroku; Duševní dnnu Htrzenovo; Co poskytuje současnému vidoroi fllo- 
sofie Vladimíra Solovjeva i ; O ekonomtckím ideálu ; O sociálnem Ideálu. 
Úlohy politické ekonomie, ^'tánky jsou seřazeny chronologicky, cai činí 
čtenáři možným dobře porozuraéti ■duicvnímu dramatu* samého spiso- 
vatele, y. Mikí. 

Dr. ], SllMIng: Psvcholo);ic der GettichtsvorstcDuDg nach Kant*s 
'ITicoric der Kifahrung iHcrlln, Wicn 1901. Slx. 184,) 

Spisek prý vjiiiikl t puticliy ilorojiii inčtí se o filosofických problémech, 
k nimi vele lUiilitini (ifih:iliii»l(>gie. Je roídřlen na dvě části ro/pnhem 
stejné: pr^ni všeobecná n na této zaloícná drtihá část, k níž se vlastně 
vztahuje nadpin ípisii. .Auktor vycháxi x Kanta. Jak dalece se ho <lrži a kde 
se uchyluje, vysvitne nejlépe t obsaliu. 

V prvni kapitole nadepsané: sSubjckt und Objckl< dovozuje nukior, 
it za (ibiekiivne nelze pokláilati, cn exÍMujc neodvi^ti: od naše)i<i )>o- 
řnáni, nýbri pravé co potnáiiim za ořijektivně uíiiánic. Z tolio tnu plyne 
ůiká sotivtfJost mezi subjektem a objektem v poj.aAm vfihcc: co poznává, 
je suhjfkl, co ;c popínáváno, je olijiďtt. Nazir.-ifi formy jswu prostor a čas. 
Ježto počiiky (£m|)JÍn<tun£en), jež (orm.im ^kiiaji obsah, samy jsou ti«- 
poxfiatelny a jsou v čase, plyne z tohn, že subjektivní část pícdMavy je 
Č8WVÚ, objektivní prostorová (5) n tuilíž v poiruňni víihtc je subjektivně 
časovým, objckiivné prostým. Představy, jich* podsiuiné známky jsou 
časové, jsou Imď afekty nebo [loznstky ( Ktkcniitnisse). ty pak. jichž 
piMUiatné znaky jsou prostorové, jmenujeme přiilměly nebo věci (6). 
I'rvé jsou subjektivné, druhé objektivné ve snn.ilc filosofickém. 

Psychologicky sul>]eklivné a objektivně nestojí v protivé: reálné a 
nereálné (bolest — srválný* obraz zrcadla). Obyčejným kritpriem rc.iHty 
ji: uhoda hnutu se zrakem. Ve fysiologii se označuji la subjektivní po- 
chody ve vlastiilm organismu, e«i psychologicky neobstojí. Co je pro n&s 



Lítcsatur*. 



287 



jako |H>íilcV subjektivní, sláva se objckiivním. pnzDávňmť-li lo. Člověk 
myslici je subjekt i utijcki. Auktor otiraiujc íe proti úíuIÍ fy^iologrA a 
praiH, ie jť lo >cii) gam ungcrcimtcs Rcginncn«. chiilí vysvčtloTati ná- 
stroj (jevy psyíhiokř) jeho proilukicm (jevy fysickými). To uí prý uka- 
zuje k nuttiniti rxifili-tici- psych<>l(i){ie jako vědy nnpronu samuKtatiič 
(10. 108). 

Psycltologická analysa tedy niAic rozděliti človělca v subjekt a objekt, 
ale nikoli v ducha a hmotu, neliof hmota je jen subjekt jako objekt ve formé 
prostoroví^. Proč 11 jak je to mox:ié, je prý hádankou býti. Sebepurora' 
vin)i)i Uc poxiuiti jen cUid. vníniajici, chičjici, nikoli poxnávajici. (Mclie 
Hci: »ieh crkcnne. (la** ich erkcnnc* — lo je tautologie). I.ae tedy ijojnini 
imuixovat jen potud, pokml je v iiěni chtěni. Moxek a »myi1y. jaku nhjckt, 
jsou proíttíiově jevy chtění po |>oznám a j*ou to orifaniekě stroje. ViJční 
je jiHroictié ťolografováiii. Tim dotháíi k něčemu podobnému. Jako je {eno- 
inciiátni paralelism (13, i<x>), a definuje empiricky reální jako produkt 
ilvou faktorů transcendentních: subjektu chtěni a subjektu poznáni. 

S paralelistickélio hlediska [itync, ic jebc lepší poznáni jevů hmot- 
ných nepřispěje k |>(>xiiání jevů psychických a teily aualyia poznAvavoUi 
(Erkcnninis^veniiiigeu) musí býii jen psychologická. Nelze tuilli od ni íe- 
Itati vicc nri stanoveni zákonů, jimiž sv zkušenost musi řídili. Z poměru ob- 
jcklívného a mbjektivněho vysvítá, ic každému subjektivnímu (psychi- 
ckonu) pochodu musí odpovidati objektivní (fysický). Dlohou íy«iulo|CÍe 
Jest nalězti je. 

V Kantově analyse schopností poznávací, jenž první po Ijicke-ovi 
ji Cfle piubl. vě/i některé chyby, i nichž pnk asi vyplynuly nc^hofly u něho; 
nevymezuje správně zkušenost, ucoilliáujc přesné názor od myšleni, igno- 
ruje zcela cit. Nicméně základni myšlenka Kantova tkvící ve významu 
kategorii pro poznáni je Npriivná a Sc1io|ienhauer »vou kritikou podat nej- 
Iqiii dtlikat pru její oprávněni. Kategorie") — tak definuje — j*ou apri- 
orně schopnosti (l-ahigkctten) — naproti Kantovým pojmfim — tvořiti 
nejvšeolieoněj.ii pojmy apriorně, jež viecky ostatní v sobě niusi obsaho- 
vati (ii). Třeli kapitola předvádí kaicgúríe tak, jak je pcutavil Kant, 
namnoze ale doplnění a opraveně. 

.\plikace funkcí synthciickýdi děje se v reccptívilé, kde jimi látka 
zku^nosti poskytovaiú ^e uvJíli ve foTmy nazírací a lak <ie stfivá pHntup- 
nou poznáni. J^ou tedy tiaše receptivní schopnosti v podstatě jako synihe- 
lickč funkce výrazem chléni po poznAni (43). Dobře jest tu rozeznávali 
látku od forem naiiracich. Obiíruou analyMm -luuři se ukázati vrozcnofet 
nboti forem, vyvrací theorii ipřiznakit misiovčHoe i >projekčnÍ< a vykládá 
se svélto hledisku oiázkv sem spadající (xtvnjilé viděni*, že věci vidíme 
nikoli obráceně atd. ) . Rozeznává dále rcceptivitu poznání ( zrak, sluch, hmat 
a IcpIoMnysI) a rcceptivitu chtěni (čich, chuf. cit prijemnosti a nqiříjem- 
nORtt) (52). Poznání svita vnějšího není myslitelnu iwz přeilstavy pohybu. 
Kaidá změna pnčiikii vyvolá při-dsiavii pohybu a souvisí tcily lííiiě >im>1u. 
Pohyb je právě tak něco p.iychického jako počitek a proto nchc jej vykla- 
ilalí ani fyziologickými ani fysickými pochody. Ty nemají 1 představou po- 



*) Pro tví pojtm (wtporoíuj* spi9« Urmin^: tiaůitt spontaneity. syDlbeilckě 
funkce nebo kategoriché funkce. 



•.í 



228 ^^^^ UImaUm. ^^^^^^^^^^^^I 

lijhi nic »|>olcťii«ho (54). Nazirací formy pohybu jtoii jako u jioíiiku 
jirosior a čns. 

7. {Xičiiků xitíK a|>1ikaci funkci syiiih etických |xi\srávaji jvdiiuillvč 
pi«i1.ilAv>'. Nitil tu tícba pH)in)aii zvláltni funkci synnjHii. jiik \» učinil 
Kant. jťí by počttky jJiičovab v niuor. Kant J-ice <U>1>fe iuíjI. ic funkce 
»yitt)ielické jsou čirniy i vť iiRiyílovčnt n&iirini, ale teprve SchoprnhatKi 
jasně ukáial, xlass auch die Amchauung inicikctual i»t< (37). I'nnr> 
KriniKC vpojil Kantovu t>ynlheM .1 HyTU>|>M v jedno a naxval Je iTarisccndcn- 
liUni akcepci. jiráví ])n)to, že funkce synthclickč tnají lýi íýíiiam jak ve 
smyslově xkiúcnosti, tak pro čistý roxuni (3S). \.xf ic<ly aplikaci funkci 
syntlwiiekýcli jak na íomiy nazirnci. lak i na oIikíiIi. jKWkyi-.vanj v |m- 
vilcich a pohybu a jich kinubioad (kIvoiIíIÍ řadu čistých pojmi) apriomých. 
kteří smyslnic 'poaná ni vyjadřuji, další pak knintunaci hc <tojiii pojmů 
Spéci álnéjiich a tak lze reitkcrou smyslovou zkuíenost paralelné v pojmech 
urovnati. Zkušenost jest pH t<im vidy kriteriem ^rávnmti (6i >. Odttiu 
nutné musí též vyplynouti zákony, jimií smyslová ikušenosl se Hdi. Pro- 
vedení toho úkolu oliMibujc kapiiola i-citá. Ji konči prvá ptiloviri- kniliy a 
te<t teprve dostáváme sv k vlaslninni thématn spisu. (Dokonícni.) 

Df. W. A. Lay, Expcrimvntelle Didaktik. Ihre (ínindlci^ng mlt !»• 
^ondcrer Riick^iclil luC .Muskclsinn, Wtlli; und Tal. 1. AIlKcmeíner Toil. 
Wicsbudi-íi. i>ttf>Nemriiclí lt*i)3.Situn Xll -t-óf)ó, <'eTui PMtt. iltok-mč.*! 
Proto při kaitdř prileiitoMi ílavi Hiránku motorickou do popředí. Tak 
hned při ná/oru řadou pokuiú ukazuje, ic vedle zrakových a »luctlových 
dojmy hmatové a pohybová mocně vynikají, ač nezkuNcný Nctiepozorovalcl 
nedovede jich posirclmouti (3i8): jiiu hiuíií se proto (kMtati zužitkováni 
T didaktice budoucnosti (224). nebof Festalozií, Herban, Diesterweg jich 
neznali )56>, Protože pak každé dilč má vrnicné dispoiticc k určitčnni drxi- 
hu nazíráni, raui^i učitel tuto iinklonnoM imliviiiuálně njiiliti a dlr toho 
se xařifliti {2,t4}. ovšem tak. že vedle vrozeného typu. nd něhož vyjdeme, 
i ostatni se musi pěstovali (2^). — Podobně každá představa a vz|>o- 
minka má elementy pohylKivě. jež ji dodávají iivoui. má jistou pohotovosi 
l>ohy))ovou, po i>Hi>a<lě precliizi při dontatečné živosti v ^uiečný i>ohyb: 
také této otázce musi ďiituktíka věnovati vétňi [KizomoM (iio »q.) — 
Pozorováni a pokusy proto ukazuji, že vedle paměti irakové a shichové 
mu«imc nznati též typ paměti motorické, jakou vynikají Bain. Jatiet, 
Fěrč, M lin.iierheri;. Ballct a j.: je nesprávno. když se přcdměiu néi tak, 
jako by žákovská pumél byla jediné akustická (na př. v orthografii). 
naopak nnlno zase dbáti vrozených disjKwic zvi. v uceiil jazykovčm a i>0- 
člářském (183 sq.). — Rozunii se dále. že i v oboru fantasie prvky poliy- 
bové mají veliký význam, zvt. i v lak řečeném (Vnitřním* iiapudolieni. kile 
na pť. chlapec vmystív Se v situaci l>oji>vnika napodobí jej. ač ho nikdy 
neviděl (<j6 sq. ); i>odob«ií v oboru pozormi.ili jilc o k<>ncentrnci pohy- 
bovou, při čemž za«c Uc IíhIÍ ix>zornost zrakovou, shichovou a motorícknu 
(139 sq.) ; jmenovitě .»i Lay přeje, aby po stránce diilakttcké vyuliio hjki 
{mziirniisti tak řeč. ocekávaci (144 w|.). Pčlinč JHon i jeho pokyny o t)u- 
zení |K)zornosti tímyslné (151 sq.> a o významu >>u|[e-icc (2R8 sq.) — 
UOitel nut dále věnovati pozornost motoriclié reakci při cilceh a afektech 



■» V př«4. lid* M Etr. 141. f. 28^ eu expennientovlíní (idísIo experlnentálnf)- 



Utaraturk. 



128 



íiiB «!.)■ NVliývá Iři vždy [mvčtUMno, íc i v kaídém xákaxc jeilná *e, 
o ziiruz ncvliHilnveh, v r'U!k»x« n piivxtiUEťnk vlíniiných iirťJsiav. ci(&. po- 
hybů; tu iK-itaJi jcii. «> n«li>H!Í «, ivAk vnějílinj prosifcdky rcprcíivtiími 
potLafovali. ale Ičpc jest nií^to léclito opatíciii, )cž ovšciti jaou vidy po ruce, 
učívali subfititucc (194 sq.) — Konečně v oboru vůle oioment jniiiylxivjí 
je iceta patrný: Lay tu vytčliidii |>o léto uránce o pudech Imjovnuxii (80), 
napodobeni (93 — 4), o zvykáni (315 sq.), o vfili a jejim pě«téiii (^56 »q.). 
Všude je plno pokynů prakikkých : lak doporuuíí práce rufiii (365). uka- 
zuje, že opakováni několikeré po sobě nepŮBoSi. ale lépe je rozděliti (^7)1 
v)'slovujc se proti Spenccrové theoríi ircítů přirozených, jcito prý %e 
lak mlčky tnuli v dětech niiněni. ic hy činy jich nebyl)- špatné, kilyliy jen 
bylo lze uniknouti bolesti u jinýin nájdcilkťni) nemilým. Vfibec ne vzdélnnl 
roíiimové, ne ideál řeckého nebo filologicky-esibetickěho vychování jest 
ťikok-m ěkoly a cílem života, nýbrž čin, práce: >Mii«1(eUÍnn und Tal musscn 
čine psychologitche nruiuilaec der líriirbungs- und Untcrtichlíilchrc 
werdcn.< (.374). Ne intelektuali.im. v(ilunt:irÍMn, a lo deiermini>ni je 
základem |)eda}CO|{iky (475 sij. 'I 

Driitiý pramen dídakttekěho vedeni, rcsp. druhý nedo«taick <lo»avadiiÍ 
didaktiky jcii pcdopívchologic. ivl. pcdopalhologte : >Ktndcr psychologí- 
tcher um) pacdacogitcher Palhologic niiinKcn als wichtígc (Jucllen pacda- 
HOKiicher ForiíchunK aii|;e*ehen wcrdeii ;Orientierung uber das Scelenlctwn 
des Kinder ist aucli íiir itie Etteru. iiamemticb fiir die MuHer von groíser 
Wichttgkeii.* 144)- Politování horlny jfou děti. jež uči uíitel nejtujilý 
pcďipsyehologie (373): spolehlivě rcsulláty teto védy jsou p«llif[o- 
gicky velmi cenné (5^*).') Měla by se ji proio i v Německu věnovati po- 
iomo«t vetší, jako se děje v Americe (.>94). l*edagogÍcký význam těchto 
hádáni ukazuje zase na různých míMcch a příkladech; tak pozorováni a 
pokusy » délnii ukazuji na význam rhyiniu pfi vnímáni (339), ukazuji na 
vtiv dédi<^n<)sii a iluležítoM sociálního priKtředí, jež by proto na tabulkách 
osobních měly býlí vedeny v evidencí (j8S sq.). na vzdělavatelnost vQle 
{401 sq.). rozdíly fantasie a dětských ideálfi (502 eq.). ilěl<^kě nemoci 
(433 s(|, ). déifkkč názory o Bohu (543 s>), > nld. Všem těmto otázkám mělo 
hy xe více čaiin a posornoiti věnovati a větiím jmčtem cx]M:TÍmcnl& hledět 
zjistiti rcsultáty přesné. Zvlá&ié zajímavý a nový jest tu poznatek, ž« 
každé dilé má jisté psychické tempo a jistou psychickou energii, jež kolíbají 
průběhem hodin, ilnfi. lýdnft. měsícA ■ snad í lei : energie duševní méní se 
vlnovitč a má dvakrát denně svůj vrchol (417) ; podobně se mění energie 
celé třt<ly (421}. Tento nový princip íw [leriodicilttu a zjistil jej radou 
pokusů klc]ňui do taktu (406 sq, ). Tudíž i celkový rozvoj dítěte neděje 
se primočárně. nýbrž v periodách, naí poprvé SíefTcri upozornil*): lze prý 



*> KipnninikBi. ia Lay lamiávé aptrcepci Wenn Waltmehaiungen, Vomial- 
lungtn, fUgrilTe . . . »lch unitrein*ndcr so innig assotllcran, dase durch Anpauung 
und Varánderung čine VerMhmelzung errolgi. in m die AMOzUUon in tmu AsalsiÉlalion 
úbergspnKtn (leD) U^i pasivní aiiniilaci a úmyslnou, akuvni apMUpei (100, £78). 

'I O hodnotě pcdopsycholoKic ja tlrviný výklad na tlr. 5S3. ie t£i ohipati 
a milovati děti, sbtiiujc rodiíe ac školou, uíilale mezi saboii atd. 

'1 ií^imavB jesl potn. iia i;r, 425: >Zur Zířl, da dle ptychischc Kficrgic elnen 
Wcllcnbcrg datstitll. bildci wahrtohehUah dic t>hy»laoht Eoařicit «ifi WetiBnial. atn 
GctichtspuQki. der fúr die Theone dea paychopbyaischen Parallclismua Jedenfalls 
vúzi Ijidcutung itLt 



S80 



l.iCerituf*. 



řici : >[» itutn KÍikIc stccken vide Kitider, die lucheinaiider in Erschctnuiig 
třelen.* (424). To nutno i při posuzování prací žákovských míti na 
my»1i. ívlášii v iloM imčny ziil>& a ptibcrly (425); lim se vysvčili i, ie 
mtKrhý, kilo vyniká v niitith třídách, neprospívá ve vyš«tcíi a naopnk 
(428), tím konečně jMilíi i theorie, íc \e vývoji diiěle niii ne v krďikosti 
rckapíluluvaii kiilturni roívoj lidstva, tlteoríc .kterou vyvrátil v. Sallwúrk 
a zas« obnovil Vailiingcr (391 ^().)- 

I^y obsahuje laké sem tam speciální poznámky o ceně jednotlivých 
předmětů (methodiee jich má býti věnována část druhá celého spi»ii) a 
xajlnuvé výklady o viiě}9.ím xarixeni ikol. P«ycli(>k)j;ická analyse ukazuje, 
ée iiejprv je názor o véci. pak teprve slovo, tudií přc<lcviini na oivojení N 
pravě představy o věci záleží. >Díc praktischcn Verrichtnngcn dc» alt- 
lágtichcn l^ibcns. die Fercigkcilen des Handwerkers und dcs Technikerí. 
dic sittlichc inid rcligió»e Beiátij^nj;, das acsthetííchc (lenieiiten und 
Scliitffťii, HÍe allc ůiid am ho vollkotnTnener, je vollkonimcner dic zu|rrunde 
liegenden sacliUchen Vorstellungcn sind.c (173). A proto opětně zavrhuje. 
že' tolik času se na Školách věnuje cízim řcČcni, memorováni slov, frásí a 
pravidel gramatických a ne věcem. Latina měla svAj význam ve středo- 
věku, kdr byla řečí učenou, ale ted ne poměry už změnily. >Mchn;ri: 
Freindspiachcn wáhren<l neunjahrtf^r Schulzeil unterrichten. . . . hei»íl 
im atlgciucincii den in štetiger Eniwickluiig bťKriífeiicn. hungemden und 
dtirilciidcn Schiiicrn Jahre hindurch dícselbc diirflige Spcise rcichcn. Ic- 
diglich dcshalb, w-ci! man die vorhandcnen Mittel auíbraucht. um dieselbc 
ármliche Nahrung den Schúlem ttnmer wieder in andírs geforniicn, au»- 
lan(IÍM'hen Tassi-n und TcUcrn liicien zu kunncn* (175)- NV- jazykové, 
nýhrž věcné uccni má býti v itupreili. ne furma. ale ubsah, proti čvmuž 
hřcši vyučování jnzykínu klasickým i modernim (^31 ). Nevén ve zvláštní 
furmáhii v z děla vatě I nos I jazyků, nevěří vúlicc vi- zvláštní vzílělávací silu 
některého předmětu a oiliVvnilňiijr in /ajímavým zpiisoliem íy.violngíckým 
(309). Také sytogí.itiku zavrhuje a přál 1)y si novou theorii uxuzovánŤ. 
jíi by odpiividala vědě moderní (267 sq,). Za to brzy by se mělo učiti 
kresleni ($33) a pěstovali xýchova citu estetického, ovšem ne ve formě 
zvláštního předmětu učebného (540): obíirné výklady Iiistorické. literami, 
filologické, náboženské, poznámky o technice uniělcckěhn díla jen niši ilusi 
a méiy by odpadnouti (5ií6). Velikou váhu klade na nábožemtvi. jtři 
niá doceliti názor světový v bodecli. kde věda filužb>' své vypovídá (530 
sq. ) ; v každé ze Iři dob, dčtslvi, chlapcctvi, jiiiošslvi njějž vyučováni nálio- 
ícnské jiný ráz a obsah ; závěrek má býti kritická filosofie Kantova. Vůbec 
li přirozenou souvislost předmětů učebných představuje takto (569): 



Kinhdl der Xatur. — 

Sachen (Ivindruck) 
durch 



I 



deren 



KinlieJt Jes BetsusstMins. 

I Knrmcn (Autdruck) 
durch 



I Uurstetlung (Kúckwlrkung) 



Ranbachtcnder Unterrtchl, 
Sachunterr (cht: 



Darstcllcndcr Unicrrlchi 
Formunterricht: 



Nalurleben (rcalístlschcr Untcr.): Zdchncflsch-kúrperl. Dorstcllung: 



LHentuim. 



331 



' NnlufitcRchtchK, 
Nolurlehre, 
Geographie ; 
Menichenleben (huinanrsiischor V.): 
(ieschichtc, 
Religion, 
filcmcnic der I^liydKrio^, 

Logik u. Etkennt- 

nisthťork, 
Ethilc, 
Acsíhciik, 



Skixzicicn, Ze lehne I), 

Modellienn, Kxperimcnliercn, 
Hnndiirbelt ; 
Msíhemattsclic Dsrsullung : 

Gcomťtiie, 

Rcctinen : 
Sprachtiuhe IMnilellunft : 

Sprcchunlcirichl , Deklamation, 

Lescuntcrricht , MustcrdAratcI- 
lungcn m Pocvič und Prosa, 
Sclireibunlerrí«lit. Aulšnti: 
I^jhlicbe Oanitclluni; : 

Dramuiivcbe Dar&lcllunf;, 

Spiel und Tumen. 

Ordnung d. Klftsscngcmcíndc. 



Vyuíováni budiž svou lilkou jcUnoInč & věcné,') iwým cílem přinič- 
řen^ poíadavkími kuluirv a iioniiáiii poetiky, csíhctiky. elhiky i nabožcn^tvi, 
konečné formou |x)il:'iiii budií přiroícnč. I, j, íhoduj se s poiadavky psycht^- 
loKÍe. íy*iol<i|tie, hygieny (íft/i. »\Vir wollcn iiiclil Wiiien, iiichi Konncn 

allciii; nichi Wissťiisdiafl. iiiclit Kiinst allťin Wir vrolkii niclil Hu- 

manisten, ulehl Re;:ill9lcii. nlcht Spcclalisten, íondiTii Menschtn eriiehen.e 
(568). .Xejcti každý učllď, nýbri I vzdělance vůbec, vikkni rodiče tnéjtci 
jist^ viděláni pedagogickě (563). — Znicni školství tak si představuj?, 
ic l>y na škole oliccné odpadlo všecio děleni děti dle sociilniho postaveni 
rodi£tl. dle vyciiiini. pohlavi i ttehupiiosti (ledy koedukaee v nejprÍMiějšim 
íinysle slova,) škola obecná trvej 6 let a k ni se v dalších 6 letech připo- 
jujte školy průmyslové a sířcflni sinčni hnnunislickéhó i realistického "). 
šk(>l<iviin pokračiivaciui budiž pntlaráno a vzděláni i v době puberty n.«i do 
iS let pro ty, kdo vyeho<li jen Ikolu iibecnou. 

Pro učitele Skol obecných i Lay doĚadujc se vzd4lán'i hlubS!ho nei 
dosud se jiai dostává, především lepšího vzděláni psychologického 3 peda- 
gogického na í.ikladě rx peri ment ál nim. Úvodem na ústavech učitelských 
bu<liž anlhr(riH>l<itcie. K ni iiechf přistoupí: 1. psychologie na základě tebe- 
pozorováni připojeni k pedopsychologii. psychologická po/orováni :i pn- 
kusy na sobě samých, dětech I dospělých, základy logiky, cslhcilky. eiliíky 
a poetiky, pid.igogiky ,-i diilakliky; k lomu četba spisů pcdo psychologických. 
Na xlupni dalíini<Il.)budtež syxtcnutticky vyloženy vědy jmenované -'},xvL i 
vychovatel štvi a vyučovsiclství, konečně na III. hudlež speciáltú nictbodika, 
praki. výstupy lu cvičně škole, dějiny pedagogiky » khtickýni oceněním i4»ad 



*) Ve thoůi s trojím pochodam )«vú paychickýeh, dojmem eetitripslilnim 
(vjemem), proc«>eni ■simlUiním v moxku ■ reakci mowriokou obsobujc hnida jed- 
nolka vyuiovici tyto S listí: AnschnuunR. Assnnllatluo, Oartlelluc^: lyto 3 ivoíi 
jádio. k nimi pfiprnvou je vibuiíni vídonii lEiFineltung du BewuHts«ini} ■ ti- 
vírem vilcněoi nuvétio puinatltu meii lUré <r'ingUedflrung). 1406 »q.) ~ Je patrno, 
Í« i Lajf neinůle ubrjili f bex sehonatisovéni 1 ikatulkování, Jimi vitcka pedaRO* 
glka Dim«eki pnherlMiiovski smutni proiluti. 

**) Poměr jednotlivých «k<il ncni jasně vjrinaían. 

*) Nottikft budil vylotena dl« Kantovy ttloMfte. 



33S 



UicrMan. 



pMlaKOgA. k tomu tiáv»t«va ilétilcých uputmvcii. vzomycli «kot. vyučováni 
ta Skol&ch pro slabomyslní, 8lť|ié. hliiclionémč. čcibn klníikft pcdagogi- 
ckýcli a časopisů pedagogických i pcd.igogicko- psychologických. <sí)2 **).). 
I o vadách ins|>ckci se jtniiínijr: . . . um halí «ch tler liuiicklot iii iler 
Rť^el ati das, wjit von KÍner Sťite ohne diiUktÍMrhe uivl p>ychologisctK 
AtiMrc-nguui; Icichi klaAtifíiiťft. rediuicrl. rťfcrlcn und was von ScJien 
dcs Lchrvrs und der Schiilcf vorgczcigt. dargcstdli. aufgcngt, gMňhlt nnd 
mimrricn wcfxkn baim.< 4466). >Xicht Aiifsichl, sondcm Leiiuni;. Anre- 
KiiiK vitid FúTdťriiiii: durch Wori und Tut. namnitlich durch tnuítcrgiltigc 
LctirpTobcn. soli <lie Hauplaufgalw «l<r Inspcktíon icin; wcr Kaehaiifsícht 
austibcii wtll. muss Kachbildiiiig in c-rhohlcm Massc bcfiiurn.« (467). 

K ťávčru díla (570 iq.) slruciií promluveno » (lOíl-Maič a ccněcxpcri- 
mmiálm didaktiky, zvi. o númitkitch Janicsovvch a MiinMcr largových, 
klefi oba » obracejí proti přeccňovínl psychologie ve sluilňch výchovy, 
jak i Lay di, právem: také o námitce, že experiment nepatři vAlicc do 
ilcoly. pnixmili, ic je v ni něco prnMly, ale íc roiiitnnč zanzeui pokusil 
škodili neiiiúíe. Lay ma za nutné, aby tc ilidaklika postavila na vlaaiiii nohy 
a aby pokusů co ucjvicc hleděla vyuiiii ve svůj prospěch: jen tak hudc 
moino didaktiku .1 mcthodiku prohloubili a v mnohých partiích postaviti 
na nově základy: pokusy k<in;itiy budtei jeilnotlivč i >cclou Iřidouo vicm, 
CO jen touto ccilou /kounuti lie. 

Pronésti posudek o knize I.ayově znamená vUHně posoudili vňbec 
ideu experimentální didaktiky, ['okládám za jisté, že jako v p^ychnlo^i. 
tak i zde iii-liéži vl»liič o pravý experiment (nemámí nikdy v nMKt *vé 
všech pmlminek). nýbrž jen o jakousi kombinaci pokuiu a pozorovimí,') 
o poiíorováiii úfchiě upravené. Ale nepochybuji, že touto cestou můžetne 
vskuikvi dojili mnohých překvapil ji cích a pozornho<hiých rcsnllált), jimiž 
íe dnešni neuspokojivý stav diilaktiky jisté pozniínt. Ubiiže úlohy jioti 
tu oviem veliké: již nalézti vždy pravý ipfisob pokuitu. provésti jej bez 
nebe zpeéen štvi pro žáky a ncukvapiti se v gcneralisaci, to jsou iH nuhodnC 
veliké ncMiáře. Zvláště v tomto posledním požadavku mnolio se hreši ve 
védě. která teprv »e roďic vždy vyniupuje « velikými ambicemi. Mitoho pn>> 
blémfl tcprv spise nadhozeno ěcká definitivního projednáni:: Lay opétně 
zmiňuje se o potrelx dalíich m>vých experimenlA. lak o zapomínáni (353), 
o vyučování jet) dopolcdnim (430), o psiuúch mezi hodinami vyiičovacimi 
(441), o opětných pokusech o únavě žáků se vitaliem k princijiu periodi- 
city (452), o vlivu zkoušek (461). době spánku (469). o náboienstvi iléil 
(556). To vSc ukazuje na tiehotovont nauky a na opaimosi v posuaovánl 
i přijímáni resuItátA. ovšem však nesvěděi vůbee pmii možnoMi exjKri- 
nenlu didaktického. Význam pcdopsychotogíe však pru praktickou pcda- 
gDf^ku i pro vzděláni učitdú rozhotlně l^ycm přeceněn, jako zase dona va4l- 
nt didaktika neprávem skoro napořád zavrhována. I t» jeví se ukvapcnost 
kvas i ca vědy. 

Jeílě před čct1>ou Layova ípisii obíraje se néktcrýnii pracenn experi- 
meiilálni psychologie měl jsem myšlenku, ř.c mezi činiteli, jii us výslnlky 
ro^hoditý vliv inají, jest jistě i monKtit jazykový a rakový, a íe snad se sta- 

*) I Uy rám pmvi {fale,: »Wir •flcmiHn, du« du dldakUtch psrctiologiiehc 
Ezptfimenl nJcbu andetM i*t al« «ln« exakts UntarrieM<prixi>. di« aJs Mleha nach 
M>i9iu)initn und lirfolg tohlennjtssi^ genau kontn>tll«rt wttdtn ka&n.* 



J 



LiterAtuta. 



■JS3 



~aovi»k» ítskčhii lco^» v r««ullálcťli pokusA n asoiriaci. praviipÍM; x p. by te 
poxmčiitlo. SiiKliuiii t.ayc jen mtic ittvniilo v li mvitciKc a byl bych ocho- 
ten, kdyby ii> i'iř:i<ly íkolni tlovolily, ?<c víťnii pravidly opairnosu pokusy 
M-m ťcliťi pr<> nilic ikoly |ii«k<itišcii. Bylo by itiiií viiano slyšeti o ičto včct 
léÉ usuilch jinýci). Llcti psychologii a pedagogikou k obírají, a «nad by 
ic(lakc« ochoinť dopřála mÍMa k (li»k»tí. 

Dr. Oiukar Ká Jiter. . 

Knrl <".roii»; Das Seelenleben det* Kindes. Aiwgewilhlie VorlcNun8<n. 
Herlm (HeuUier S KcithJirJj IH«4. sir. 2'AV- (3 in.) 

Kniha protuora Gictxnské u ni versi t^i mániélio aukn^ra ilil 
o břich zvireddt i hrách čtuvěka, lie tkiponifili k íttbi kaídéniu. kdo k 
lajtnia o prácc e olioru pí>)-chologic ditřtc. x<-jničitH pak lačálcčnikiím. 
klťři by K rňili urii-itlcivnli v rox-táhlém jii dne* mnoíiiví práci i luhutu 
o\wni. Jcsiltři- však rádi iiznánic iino relativní cenu spisu Groo«iV3. ne- 
chceme tím vy.il"viii néjnké nctmie/ené její dO|)oručeni. Knilia víeila. jak 
itul íitii jii niuuačnjť, x akademických prcdtiíiick, ale jiudává jen vy- 
brané věci 1 psychologie dilětc. Koxdělcna jest ve dva díly : dti obecný, 
ol>MliujicÍ celkem úvnd do psychologie dilčtc, aé jetlnak kapitoly jeho 5. 
■ 6. vlastní jíž vymykaji se z rozsahu tobccnéhoc ^í úvodního dilu a aS 
xasc nepodává tolik, jako na pr. u nás úvod do pcdopiychologtc ml prof. 
Nenhiifera (v Grcio*nvé knÍK ticni dějq>isného ná''linti vývoje psvcho- 
logic diiéte). a dil speciální, v nimi luulinéiiy výiHky doí.ivadnich 
prací a priktisA peduptychologických q reprorhikct předělav a 
její následků a iiničně promluveno « iludiii myileni u diiřte 
(ač pedopeychologického v léchto právě oiUtuvcich Groos pomérné málo 
jMidal. pres 10. že o >logice déisk^< práce jií cxÍMují). 

Poilup, jakým xi Gronii v jeilnotlivýcb kapitolách vede, jeil taktéž 
obvyklý: nejpr^'c pravidelně předeslán jesi psychologický výklad zjevu vft- 
hec, |iak následuje nástin, jak vyškytá se ijcv len v iiii dilětc. a na konec 
načrlniity p(.'<l;i^o(;ické pokyny, z pedopsychologiekýcli pozorováni ply- 
iKmci: prvni čá^t tohoto po«lu[)ti ÍccV<ly u Grooia jett — hicdimr-lí k vlait- 
nimii předmětu knihy — ncMnírně otóirná; někdy ke to omluvili tím, ic íe 
tnaíí své miněiii odůvodniti, na př. ve příčině uiiiítkacc víech »zákonů< 
asociafíHch anebo thcoric sondu. Pří pcdopsychologických nůstincdi pro- 
zrazuje Groos ovšem dobrou znalost líleraltiTy příslušně 3 neváhá podali 
Iresř dfiležitéjšich monografii leckdy dosti obšírně (lak na pr. knihy Zie- 
henovy. HineUivy. Néčajcvnvy a j.), okolností to, které vesměs lačálcčnt- 
kúm 4 léin. kdo nemají ať z jakékoli příčiny inadno pn«lupu k vla*tmm 
jiůvfxhiin) pramenům, zaji^lé přijdou vhod. C- 



PŘEHLEDY ČASOPISECKÉ. 



Revue v neurologii, psychiatrii, fysikilnt a diacictickč 
therapii RcdÍKM)c a vydává doc. .'t. Lnd. liaškovcc. 

Literatuře naši pHbyl nový orgán, který doplAuje výhodni řadu lé- 
kařských publikaci periodických a stejně jako od odborníků, vitán jest 
ode všech, kdo se o sindiuni duševního života zajimaji. Nauka o nervech 



S34 



PFeh!«dr i«tot)iMcU. 



a (luářvTiicti cliorrihňch, po niclií mezi jiným rozhlticii se faM>|>it pritoiiiný 
pDJal do ftvélxi iirii|;rainu. jsoii pro |iniunni duM-vnílio íivota tak vclikě dfi- 
li-iitosii, řc kilyliy se iicbyly vyvinuly jíiko (IÍM-ipltny vi-<l léknhikých, 
psychulogfic sama ve vlaštnini Kájtuu obor jejidi by iniutla viilčlávali. Šou- 
vislosl jcjicli s psycliologii jest vře vyjednáni a proTo míLícnie se svého 
Stanoviska jen potéšriii vyjádfili nad objcveiiirn »c lolioio časopisu a práti 
RiM všeho rdarn: a lo líin spiMr. an dosud vyilá čistá hojnosti matcriáltu 
výběrem jrho. iisjjořňtlaiiim a iřck-ckoii *olidnosti. na kolik se *vého sta- 
noviska priMiuiiiti nmž<^mc, vxhuruji důvěru. I>i>ufe}me. že čaiopin bude 
i p o I e h I i v ě iiifonnovati čtenáři- o puxitititi védcckéhii liádáiii ve zmiiič- 
nýeh oborech a jest si jeii práti, aby podařilu m v nčiii íou»lřcditi naíe od- 
borniky k sanioMamě positivní prácí. Se frlaitovíska, s kterého íde o ča- 
sopise mluvinic, pNcháii velmi vhod, íe Roxhiedy po neurologii a psychia- 
trii snaží se podati celkový obraz iiynčjšiho stavu, používajíce k tomu bu<f 
referátu o néjnkém íjiiso puv^echiiý přehW |K«kjiiijiciln> anrhn ^kupnjice 
iprávy o Tnono^afickýťh ipLiecb dle jednotlivých |>:irtíi a pfotilemú. L'- 
vádim refcrňty pro pNycholnga důležité: Saeh«. Die I^ntwíirkclunj; ilcr 
Gehirnphysioloitic ni XIX. Jahr. Xí»sl, Zum RcgeimartiKcn Stande ikr 
patholoj^acheti Anatomie des centralen Nervcnsysienis. Beihe, Atlge- 
□icine Anatomie iitid Physiotogíe (les N'ervensystctns. H i i z i g, Alte tind 
neue Untersuchungen ijber das * iehirn. Ž u k o v s k ý. Nynější iireni o ner- 
vové energii a o ^ipňsolni jejibi) vwieni v lkáni nervové. D e j c r i n e. Ně- 
které úvahy o ihenrii neuronové, B i n e t. I.e* allératíonsi de la perwnalití. 
F o r e I. Ueber die Zurechnnngifahif;keit <k-> nonnalcn Mensclicn. M u- 
bius. Geachlechl tind KopífcrÓMe. Weyifandt. LVbcr Piiychtairie uml 
expeTÍnieiilelle I^sycholoi^e in Deittschtaiid. Z i c h e n. GetMeákrankhciten 
des Kíndesalters. Infomiativní flJÍm-k >ír, \ lad, Riiiičky: Pokroky 
v fwznáni struktury buněk Čivových a v,zajenméhn jich vztahu (1900 až 
1904). V rubrice 1-cuíllcton. která vyhrniena se býti ida pro věci. saha- 
jíc! xa olH>r disciiilin v program )ii>jaiýťh. ale > nimi wuviwjícich, jest 
článek dr. Sclirutxe: Pri>pěvky k chriniuvéimi léčení ve staréni flecku 
a Subotícův Slavnosti rusalek v Srb»ku. 

V referáte n 2ukovském (Mr. 155) čtcine. že za výxledky nynějšího 
uíciii o nervové energii pokládá: 1. Thcorie kontaktni Kamona y Cajaln 
spolu s hypothesou M. Ďuvala o aiuocbaÍ<hiim pohybu nervových buněk 
uspokojuje nejlépe naše představy o vedeni čivové energie. 9. Činnost ncu- 
roíiii je reakci na <lráždční vnějšího světa í z vnitrního organismu; laio 
činnost provázena jest murfologiekými í niok-kidúrně chemickými irměnanii 
ncnronn. následkem jidií uvoliiujl »e živé aJly ve fomié energie tepelné, 
chemické, elektrické jakoi i nervové. 3. Nervová energie podobá »c 
ostatním cnergiini vnějšího světa šiřic se s určitou rychlosti a Kdí se 
vůbec zákony fysiky, 4. Materiálny podklad této energie nemohl býti do 
dnešního Ane určen. 5. Nervovou energii dlužno považovati za energii 
lui generis, za pfeměnénou energii viičjAiho světa, která vycházejíc z léto, 
znovu se niétií v energii vnějšího světa, jakmile opouili živý urganism . . . 

Vývody tyto shodují se s tím. jak v Základech psychologie .ncheina- 
tistijt energický jiochod v oldutikii čivněm. a shoda lato je dfikaxein. ic 
Veranlastungttheoríe dr. Haháka, jíž útočil na nion knihu, docela není tak 



J 



Pře h kdy i«sopi»rckc, 



ÍS6 



nesporný* poznatek fyíiolo^cký, aby t<n. kdo s ni ncimihtuí, kárín I>ýti 
SBWl z iMrrftistairčnú infonnacc " ívMolojfii. Sapicnti *ai,'> A.7. 

Listy filologické XXX, 1904. 

V ilruliém iliiiku Ciřrii předků, sir. 405 a nisl. prof. J. Král 
otlpovKli na pozniniky moje v loAskím ročníku C. Mysli č. 5. Poréradí, 
jak j&cni jiř ř«kl. hodUm napsali obšimějM Uzt o původu niibownství, 
v nit by problém byl na vše sírany pTeci.iováii, u|>oiišlim od <lalii dis- 
kuse a dovolím si poux« nčkolik ptixtiámek o vélech, o nichž tniínili se 
v <>l>niýšl«nč stati nebude přileíitoil. 

Byl Kpiir o to, můin-li právo pokládali la fakt, ix jsou národové, 
klen cti jen předky a <tuchy. Povčdíl jsiun, ie poktádáin za fakt iprávn 
spolehlivébo iMzorovatele, o nii se n«proi)áiejÍ pochybnosti, a doložil j<«ni 
to citáty. Dále ja«ni řekl, že ani dr. Král nemůže jiným způsobem mluviti 
o faktu, le£ dovolávaje se nějakého zpravodaje a dnvolává-li »«■ Můlli-ra. 
fe je 10 nespolehlivější atikloríta, ncá mnou uvedt-né. Je«lli/e mne vy- 
týká Král. že věřím Spenccruvi a l.ippennvi. řekl jsem. že véři mutaiis 
muiandis Miíltcrovi, a byl-li j»em já neobczrcliiým v lé přiíiné, že byl JÍin 
také on. 

Král nyní dí . . . >jšeni nucen Krcjíímu vytknouti. íc lak se ve viínif 
véci polemisovali nemá. Faktum, že u CiAatiů iádtiý jejích přeilek nestal 
se bnhcm. lAstane tak dlouho nepopřeným faktem, dokud Krejčí nebo 
někdo jiný nedokáxc, že ten a len jejich předek vskutku bohem se siaL 
Historie Ciiianů sahá lak <bleko do tnínulosli; la tak dlouhou dobti měli 
Číňané ke zbrjžnéní nějakého slavného přvdka pnležílosti <lost. t>okud 
toho Krejčí nedokáže, zíislanc loto faktum faktem, anii třeba v ně věřiti, 
jak mi vytýká Krejčí. Jestliže iivedt toto faktum M. .Miillcr, jehož metho- 
du pokládá Krejčí za staré harabunií, jest to faktum méně fakicm, nesmi 
se S nim počítati? Stane se pochybným na pr. faktum, že Krejčí je redak- 
torem 61. časopisu, proncsc-li je někdo. & jehož blosnfickou mcthodoti Krej- 
čí nesoohlasi?* atd. ald. 

Ale tvrzeni, že u Číňanů žádný prc<lek nebyl rlinžnén, »cni bokuiel 
fravdivi. Tylor píše (Ovod do studia člověka a eiviliaaee sir. 3<)6) : 
>Kde panuje cléní předků, lam daie velikých %-iidců a bojovníků aneb 
vůbec slavených osobnosti nabýviLJi léto božské důstojnosti . . . Číňané 
hlásají, ie Pang, uctívaný od tesařů a siavílclfl za jejích ochraniiié božstvo, 
býval flavným umělcem, jenž žil před dávnými Časy v provincií Sangiung, 
kdežto Kwane-tac. bůh války, býval vynikajícím vojínem, který žil za 
dynastie Hano vy.* 

Ostatně Číňané věřili a věř! v duchy, o nichž přetlpokládám. že 
vznikli ze iboinéných diiii předků. Dvořák (China* Keli|^oncn I. 
332) l>as ganrr Wettall dachte sich der Chincsc. von Gcistern beseelt. 



■1 Dr. tl«btk rínaral ml v >PÍ«hlcdu< dvi posnimky. Na pn-ni (ve sialí 
k •Medicínské krlil<«> 143) mohu odpověděli }en, tc mi do hisloil* bibliiiice 
dr. Bsbálta oie oeni a ie je ostalně pro něho nejmoudřejif Ndltl se he<leiii 
quieta iion moven. N* dn>hi>u («tr. 34ti), ki«rá mi: 'Tak V. empiricki psyehc- 
logle doc. dr. Ft. Krejfiho (Základy ptychologie li povaluje psychologick]^ para- 
lelism i« fakt: lo je její tákUdni omyl; dalii le iogleky daftiavii.odpoTtia pK 
iMjbUiii přiletitosU. 



8M 



Pí*hl«dy ^ftopiaecké. 



rtie. aellMt uiiMcIitbar, durch Íhr< Krafi AU« licwirfccn . . . Mapt thcilte 
sic riii in liiit)mli>clic und Jrdischc: lU bcidcn. als Naiurgcisiťrn, knnimt 
dic Kategorie der inciischlkhcii Gcislcr hiniii. ikm (llawlicn au liii- i"ort- 
daucr sbgeschWcticr Mcn^chsixlcn, der íwi-ííolsohfie l>ťstand. «n>i)rmi- 
gea. ctc. 

Nerad bych také, aby na mné zfisUl jeti atin podcircni. íe jBvm 
nesprávná interpretace nijakého výraku zncuiil k vyvraceni iiáraitck. Fruf. 
Král tiHpšaT; tdejiiK' tointi, že jsou vskutku národové, klen . . .< a to já 
vyjádřil slovy: Král fiiii koncesi. íc jřoii národové. Itteři ... a nciDvsIil 
jíem nie jiného než tw. co vyjnitnije formuli- pobito ^cd nor c*inccsM>, 
Sii.id l>y nélctrrý čtenář tnoh) býti tvíslcti mou ^tili>al.''i k domném, it 
Kr.ňl u«lupiije v n^em od lolio. co tvniil. uvšnk já tccia layálné ohrazeni 
jrfio píijimňm a jen vihicdem k loniii oliraietii pokotišítn s« vvvráitii ni- 
tnitkii. 

Smysl mista, jež pmí. Král oinačuje la iwsroiunnielné. je tento: 

V prvni replice řekl jsem (C. Mysl M. i.y): S<iinií-li se. řu nšbo- 
žemrlví víniklo z vicc pramcníi. nclie vy<vétlili fakt. ie j»hi národové, 
u nichž jetit jen vira v duchy nebo kidt pře<lků. jinak, nei t v r x c n 1 m 
prostým, že tu byl kult xjevů pHrodiileh latlafcn kultem jiných bytosti. 
V Listech lil. XXX. 93 Král ivatiiitá; pro( by nemohl býti kult bohů pn- 
rodnícb zniohlýni kullein pi'cdků zatlačen? Takové zatlačováni jednoho 
kultu dtiiliým (lálo se skutečně a doklady toho jsou hojné. N'a to já 
v (Hlixivčdi druhé (C Mynl IV'.): N* epochy buj i. že jsou doklady o zatla* 
éováni kultu kulletn. ale neni dokta<lu, že by kuli bohů prircHlnich liyl ra* 
tlačen kullcin )ife«Iků. a dokud ne doklad ncnajile. xAslává výklad. íe tomu 
bylo tak u nárotlú, u niclií je jen kult jircdki) nelio duehů, poidiýni tvr> 
zeni ni. 

Ko4iečnř tuto poznámku. Na str. 409 prof. Král dt: »pokIátlám jako 
mnozí jini la povážlivé srovnávali duševní vj-\oj primiiivnihn lidstva 
x dušcvnint vývojem diiéic. Pniti vývodům n toho srovnáni Linénýni 
proneseny byly právem námitky, které, jak opakuji, Krejčí by muvtl 
<lHvv vyvrátiti, chcc-li, aby jeho stanovisko mohlo býti pokládáno ze jediné 
správné.* Pravhn-li však v Základech psychologie (907) do- 
slovné iMo: •Druhá v«c, již dlužno připomenouti stran vlivu společen- 
ského pnwtredi. jest. že v duševním živote lidí na nitšim stadii vývoje 
se nalézajícich ne.inii i« ipalfiivatt nejbltžii analopc se životem <!itélc 
rodičů vidělanýťh* •~- jwk nemusím ony námitky vyvraceti a je iiatrno, 
že puznánika moje, proti níž proi. Král se obraci, týče se itččcbo jiného. 
Hájil jsťin ^e totiž proti výtce. íc apodiklicky něco tvrdini, což znautciiji 
bci dfivodft, a al>y bylo patmo. že důvody pro své Ivrxeni mám. žádal Jsem, 
aby byly kontrolovány tia kterékoli knJae o vývoji duševním jolnajicl. 
tfeba na nějaké psychologii ditéte. Ki. 



Archiv rOr Krímlnat-PatholoKÍc und KrJininal statistik XIV. 
1 & 2 ln. P. Niicke. Etniges 2ur Fraucnfrace und zuř 
sexuťllen Abstincnz. 

Je téžko iici. před které forutn předem patři tento theoretickr 1 prak- 
ticky důležitý problčRi: ida psychologie, cthiky. fysiologíc či práva, <H ada 
a pokud nutno všecka ta hlediska bráti v úvahu, a zvláště pak. jak jich 



Pteblody íuopt««dM. 



m 



jednouranniHti i pro praksi vjrovnoii. — Ořwili loliuui čUnku. i»c-li hlu- 
boce aspoň objdctivně |>.'(ančhn, je lujímavý. třeba že v )>rciiii>áfli u ilfi- 
K)i-(lcich neUylo nic novélio. Wilné manielitvl. jak je tavcdnw Iwkde 
ve vyiií tpukčiiwiti v Dánsku, je ntnioinč trvale; žena po mxejiti irpi mo- 
rální tHvc. neí nmi, ztrácejíc ilnve morátni prx-nosl, již nalézá čáxtcčné 
ve fpojcní s niuiein. Mnnídsivi víalc nutno ilepiitt: uraoíněníin rnxvoilu 
d&vodncho a rozdělením úča.ili na mujeiku. předem pak iMUlianénim nc- 
m'>rálního n^aikii konvcDcíonilniho. Zeni má býti prcilcm maníclkt>ii n 
riiaikiiii. uic sociálna je tiuceha hledati vlastni laopaireni, a máji jí (edy 
býti theorctieky otrvřcny vMcky obory — jeř vulclaná malka i pak viáy 
Iriňi než ■Kvz<lělan&, a teprve pak m&íe mluviti o rúvnoprávno'>it i mu- 
žem. Právo k tomu má, neboí až na nejvyšii tvůrci íinnost uměleckou a li- 
cfárni u«ni méné nadána než muí. — Pn ncpotlačileliiosii polilavmho pudu 
I tněftíkýcli zlozvycich i^úm nutno přijali prostituci jako mitiiř zlo a ome- 
^'>vati -Uiodlivé vlivy na minimum, Pm olíř pohlaví pbt: v<ak táž morálka; 
u muže ptul pohlavní iilá se Minfjiim (ač tu nmozi jiopír^ijil. ale Uc mu 
beze ^koily odolávati, ač ne individuálně stejně snadno (untělec. eoij- ''^' 
ree t růiTiých dAvodíl máji silnéjět pudj. Ňelic iádaii úplnou zdrželivost 
do 30 rokli, kdy teprve většina mužů nyní k »i^tkn »e odhodlá ; měxtské 
r.ábavy od hutitincň až k Inietům ivyjuji intabititu poldavni. Muž je vedle 
toho ixl pHriídy k polygamii náchylný (rlfikai ve ínccb!), i po «Aatku. 
žena, aspoA polom, v míře mnohem m^nší; v tom je pro muíe čáMeěně vy- 
ívěileni 3 »nad omluva; o«iatné klesnuti děvčclc ncmusi liýli ještě nrmo- 
rilni, a opovrženi má stihnout předem muic. 

O cudnosli nemá se mluviti jen před sňatkem; není kigickč, týÉ čin 
je«lno<Juchým faktem sňatku pokládati je*biou ía mravný, podruhé ía ne- 
mravný, ptwl lú.ilává lýž; ov.íem té/ko určili i polom, co jr Ithido ]hiuIi.í, 
je v^ik prciiiuhiv. chliti nu mladém muii zdravém abiiinciici a v municKlvi 
dovoliti vše, to }c fysiologicky absurdní. U solte neiii zdrželivoM ctnusii ani 
opak hřithrm. ncnt-li 10 porůzni slibu. — Stykem s prostitutkami nemusí 
u muže naitaii se^irovéni, n«l>yl-li tako%'ým dříve, nebof pak hy i íenati 
muži muiili tím tr|>íli (?) — Chervme-ti viak ziiadné uvnbodu pohlaví pro 
muže, neberme ji ženě, aí tato stoji pod jinými podininkami ťysioloKickýnii. 
Požadavek či»toty ženy vysvětluje se jen hisioricky z práva primac uocii.i; 
ak muž má ;ii)kiii jako choť býti věrný. — Hlavni véc viak; tieni možno 
(■ni při tomto pruhlěmu iianouti na (nijmecli m')rá1ky dosud vypracnvu- 
tiých; i laio se vyvíjí, a jako se míní soriální potuěr muže i ženy, nutno 
pomýilcli lU opravu pojmů v poměru moráhiiin, (a dodal bych. více nei 
l«le jinde ptati xáe právo individuality). Udiišeni sianoviska morálního 
a fvsiolo|[iťkého a snalia [ki Mutreni jich dává stwlii té lim věiii cenu. 

r. 

L'atithropolof{ie. 1903 No. 3 John Ucddac: Do 1'évalua- 
Ilon cl Je la !<i);ftineai ion át In copacitě cranienne. 

Staiiíiická lato studie, založená na poiorováni 526 lebek, i nichž au 
Vs jMtřila mnžňm :tnámým velkou schopitosií intelektuální , Je zajintava čet- 
nými údaji i tím, že auktor fe unají na jich xákisdě dojíti pevného Sta- 
noviska ku i>r»l>lému odvisloili inletektuálni činnosti po stránce kvalila- 
livni i kvantiiativni u<l velikosti lebky, kterýžto vztah nahrazen již dávntr 
vj!t;i)u:m mezi intelektem a čelnoslí i hloubkou závitů velké kfiry moikové. 



»s 



Phblcdy eaMpiMCkě. 



.Zamiiajf! pro niiíriii kapacity hhky x vairy rozmitti Ie1>rčnich 

'Óouvriťmvit. jťí jcM: 

■Iftlu X iÍH« X vyíka ^„^ , ,. , . ..... 

\up.-= ^■t-~ • '**"' *" (iwnuli i.ce-o*í. iKluvajici 

nřvclni kvuntutn: Kapacita =^ o-oo^JX^^^Xt^H^i^X^Í^^ ^ iid)a+406, 
aby doáel íivéni dosii obyčejného: /cit patniý vinh mcii olijcmein hla- 
vy a Intel, se ))<>]> iK>& II ni, ač vztah tirní tak jcdntxl lichý (řckh byrhoin tak 
primo příčinný), ač ncjvčtéi hlava ncnnisi vidy mili ncjlepM ninxck. a ač 
nadmčrnč velká hlava tnňic býti xnakcm prc<Ií»po«ice stavu paihobigickébu, 
Cpilvp>ic neb blbosti, a třeba že Cuvicr, Schiller. ivIUté pak TurKenřv míli 
ifclké iMOíky. Ale mezi 6o poíorovanýnii jen 4 (proí, university a ílcnoví 
Societě rojale } iiičti niozek po<l anglický průměr, a auktor vysvětluje inieli- 
geiKi složitoíii jiávitf) Rioikových. čině takto ji důležitějším inakrni onoho 
viiahii. nelxrf na vdikn^^l hlavy má vliv i velikost postavy, coi čini poměr 
ten velmi nttirčitým a relativním. T. 

International Journal of Ethícs. Octobcr 1903. The rUtit 
of free Thoiighi in Mallcrsoi Religion (Crávo svobůd- 
D^ho myiilcní v náboženských věcech), Frank Grangcr. 
Reprodukuji ol>^h xajimnvéhn čtánkn l>ez vlastních poznanKk: 
►Je přeit.iuikk myslili, ie moiiw pčitovali filomfii úphtí (Hlloufcné 
od života; mn^i v něm tkvíti, nalězaii láklad i potvrzeni. Co se ve \'ědč 
považuje xa absunlnosi. v náboženství Často 5<e pripousit: ter. stav věci 
neiini však tuklo dále jiti. Náboicntkč vj-učováni školní musí jiti $ po- 
kraketn védy, a mnii býti niožno, nehřešiti ve vědě, učiniti zadost nábož«n- 
skérau citu i neproviniti .ie na inteleklualni u]>Hrono«ti a poctivosti, čili: 
školní u^eiit nábofeiiíiké nesmi iiýti v odporu s vě<Ioa. Nutno tedy vidáliti 
z náboženství na pr. demonolofríi. jcí »kodt ivláitě dětem t bujnou fantasii, 
nebof vše, co v loni smyslu souvisí se spiriiualisnwm (vira v duchy), rti^ 
jasné chápáni vědeckých poinathi^. a jni ve vědě je ccMa ku klidně d6- 
vťřc v pravidelný běh přírody; duch védy pak nutně opanuje nad pouhou 
věrou. — ÍUlc pak platí dále pro praksi, íe kaídá oposice chce svobodu, 
ale doslavši u: k vládě, i« se stávi desi)Otiimem. Prabtěm nadbozený má 
význam (pro .Voglii) praklicVý: zda lotíí N'onkoiiformiité máji a směji 
l>ýti pripiišiční k vyučováni ve školách, a všeobecně: je třeba vyteučiii ně- 
koho z vyučováni, protože nevěří v oficiální náboženství? Proč by však 
upřinmý atheisia a »g:i>ostik neměl liýti učitelem? Svolioda myšleni by 
přec měla býii rozšířena i na iciiio připad, čili: učitel nemá býti morálně 
(ani fyíieky!) nucen, patřiti kterékoliv církevní korporaci. Nábažcniký cil 
lajisié v dilěti nepoiřcMije pomocí, a atheista vyznalý iicní ncbczpcČiiějii 
'lepřitcl nábožciukébo citu. nei špatiiý advokát. A tak |iadá důvod pro 
iiáliožcnské přísahy učitelské nejen Sc stanoviska abstraktní svoIkkIv. ný- 
brž i M stanoviska náboienského citu saiiiébo.e T. 



ZPRÁVY. 



Dnth]/ mezinárodni itjezd fliosofický bude m konati ve dnech 
4. — 8, /áři 1904 v 2 ť ti tvé. l'os!ť<liiÍ íjtíd (v stpnu lyíMi v ['ariii kona- 
ný), o jchoí diilciiioMi s»'ěitéi 4 íitnc svaiVy prari na něm přcílni;»cných 
a probraných, ivohl siáloii komisi mťxinámilni sloíi-tiou íc iáMujicú ríit- 
nýcb jazyku, a to iičmťckčho, an^lickéhu. (ranc»ux>kčhu. vla»*kěho, jat- 
xykA xkandtnuv.ikých a Hluviinskýcb ' (za lylo jitou v koiiiiu ]>rof. Dnina 
t Pratiy. proí. ivanovskij z Moskvy, doc. dr. Kotlow-ski t \*aršavy a proť. 
Vasiljev t Kazaiič}- \' 2«ncví utvořeno komité nilstni. jchoi MSlnýni 
pKMscdaii je prof. Am. Navillc. senior filusofťi švýcarských, a ptc(lscil<ni 
profesor filosofie na imivcrsiié Ztnevskč J. J. ("lOiirď. Sje/d Iiiidc zahájen 
v neděli 4. láH o 1. hod, odp. v aule universit)' Ženev&k^ a bude zaseilati 
do čtvnkn 8. íáři večer. Konati se hudoii opět schiiíe obecné a vedle 
toho schfixe Mkčni. Sekce iilanoveny opět jako při po»le<lnim sjezdu 
Parižxké-Ri: i. Déjiny filosofie. 2. Filosofie vicobecná a p&ycholo};ie, 3. 
Ptl<>K>(ie aplikovaiiii (eihika. cst)ietika. fíIoKifie iociálni, filosofie iiábo- 
žciisivi. filosofie právni). 4. Logika a filosofie věd odborných. 5. Dějiny 
védy. Pro každé MJéleiii in>inio zprávy předem ohlášené) stanovena maxi- 
mální dolxi 15 minm. (Jfidiilniini jazyky »jeidn Iptidoii němčina, angli- 
činii, franěina, vtaiitma. Ciťnský ttxiek sjezdový činí 30 franků. Pro xchA- 
ze ol)t<;ně jsou již ]iŤihtá>cny některé slitině přednášky: »Okot dějin filoio- 
fic pH studiu filosofie* (Prof. Boutroux z Pařlze), •Definice (iloftofle* 
(prof. Sleiii I Bi-rmi a prot, fjourd ze Zcitevy). >IndÍvÍduáh)i a sociální* 
(prof. Pareto i l^tnsanny a prof. dc (Ireef z Bruselu), >0čelnosl v biologii 
a novoviialisnu (prof. Kcincke z Kiclw a Cvét i Varia\7). I ř.ida před- 
nášek pro 5ehú/e wkčni již je priprnvenn. Ce.tká fakulia filosofická bude 
na ájetdu zasunipeiia oficiÁlnč. je žáik>ucn<). aby čvšii filoxnfovč ťičnM- 
níli se v tiejvětíini dle nioíno;iti |>učtu. Přihlášky přijímá a k ilolazúm od- 
poví redakce Ccské Mysti a Kvláiiě prnf, Fr. Drtina na Smíchoví, Hořejii 
nábřeží 8. ficncrátnim sekretářem sjezdu je Dr. Ed. Ctaparédc (Geněve 11, 
Chainpel). D. 

Druhý mezinárodní sjezd pro všeobecné dějiny náboienstvi 
bude se konati v li a s i I e j i ptcd >juj:<íťm íďmiíiekým ve dnech 30, srpna 
až íi. září lyoí- 1 tento sjezd bude pokračováním ujezdn r. 1900 v Paříži 
pod předsednictvím .Alb. Kévílca konandio. Scliůze budou obecné, 
při nichž se budou konati přednášky vicobcaiě lajimavě bez následujíci 



210 



Zprávy. 



flUku^ie. ft Kcliúíc vkíiii, [«lc o njicculnčjiucti iltřmaifch hade preilfiBšpno 
a ditikutovin<>. Sekci ;<: Miinoviiio ostn, jci luxUiu otisaliovAii * i. Nátioiťti- 
Uvi národů přirodníťti. k nimi >t ;i<>čitaji tii IVnuim a Mcxikáiií. d. aSi- 
boičeustvi ^iniká u jap-inuků. 3. iiá!x>ici)ítvt I^g)-p6i»ň. 4. náboicithiví Seiiit' 
tfi, 5. náboícfíMvt Indie a Iránu. 6. nálioivnsivi ftcků a ftinunQ, 7. nšlxišcn- 
sn-i {KrmánA, Kfltfi. Slovanft, R. nátHiicnstvi křcsfanské. Členský (iHspé- 
vok sjťfdov)- jť ao fninků (|ir» ilámy jako iiča^tntcr !tjc»lu lisK-k 10 fr.)- 
Generúhiim nekretúrnn ajezdovým je prof. Alfretl Uerlhotn (Haúlc), 
Lconltarilistrds^ir. 8). D. 

Úmrti. SamuL-l Smi les. si«sovatd roiiiřenvťli s|>iifl Sclf- 
he1|\ wiih illustraiíoiií of cliaracicr untl conduct (1860 čtsky. Vlastní si- 
lou Charactcr, a companion volumv to Sclf-hclp (^1871 fciky dvi vyd. ])ívl. 
dr. E. Mourek). Duty. wiih ilUi<trati'm<i of cotiragc. paiicncc and durancť 
1880 (O |iovinnci?(ti>, l.ife nnd lalioiir 1K87 (2iroi 11 iiráci;) a j.. Htnrel 16. 
reriaklorciii. úíednlkvm nikulika iclr/niínicli sixilcínosii. Od r, 1R66 iil 
v ústraní na svém siatku. Spisy ji-Iio jsou vclkě praktiokč a niravni hoií- 
nuty a ^laly se koiikrťlrioati sloliti » náxoniosli liřcni ))a})tilamimi. 

B n r i s N i k o 1 3 j c v i č C i ř c r i n, ruský filosof, ictnřcl koncem 
února. Prim-scme o něm ubiirnčjří slaí í [jčra prof, J. Mikic. 

Universita v Tokio. Japonská univcisita v Tokio trvá od r. 189H 
Má áest fakult «<.■ 150 asi profesory a 1500 stu<lenty. Prt>Uson francoux- 
iti, aiigtičli a něinečti vyučuji Uuu Nrým itiaicí^kýni Jazykcin. N'a ntnli- 
ciii»kč ťakuitř inaji scudujicí připravné v*<léláni německé; vyuw-aiii je 
lil lakť iičntcckť n užívá si- lolikěi tičinirckýcli učebnic. Ki. 

Dle pnklndu Carnegieovit? Bohatý ohchodnik » dfívim vSanKran- 
ciscu v Kalifornii Charles Uoe urřil ve své távtti ťtvninu svého 
jméni jako nadaci univ-ersitř kalifornské na zřireni knihovny. N'a- 
dacc ta číni vicť nežli 2 mllliony korun. — Známý americký milionář 
Mackay. který nalivl jmění v zemi Mnhra Nevadč, odkáial «vou pozA- 
«ial<Mt J5 mil. liollaiú univerKÍlé Harvardové. Kč. 

Studentsky' 8Vttz 'ICthos* Akademicko spolky •KiIiok' v Ikrltni 
a Cliarloriaiburgii se spojily v akademický svai >EthDS(. jeUoi cHcm jen 
soiisířcdití všechny německé vysoké skoty a lasaiovali se o prohloubciiéjál 
a ušleehtilcjši jiojíniáni pohlavního iivoia. Cleném svazu se míiíe 
státi k»itiý sttidenl i malri kulovaný na některé vysoké škole v Německu. 

Kč. 

Kantovy nadace. Za pHčinou oslavy stoletého umní Knnio/a 
(dne 12 února t r. ) rodiště jeho Královec oilcvKdalo tamni univer- 
sitě íástku to.ooo marek. 2 kicré mají hýli davany v úmrinl den filosofa 
kaidého roku úroky onoinn stu<lujiciniu. který dle soudu filowincké fa- 
kulty podal nejlepší práci o (hematě, jež si sám ivolil. — Ministr dr. 
Sludt |>ak. jsa přítomen oslavě dne tolm v Královci konané, oxnamil. 
Že Ktátní poklailna pnskyila |iciniocué vdovské pokladně .'Albertiny 
lýnií poilnčlein také 10.000 marek. Kč. 




D«. Gust. TiciiV: 



Mandevjlle. 



Roku 1706 vySel v Londvní leták, brořiira. obsahující jen 
asi 400 veriťi. s ohsalieiu. který, zříjmč alegorický, dovwll upou- 
tati ua íd>c iKizornofit a strhnouti křik lacehijtcí i obranný, který 
vvvolal jak iadii i»roIis|usň.*l lak i pfiméíalobv z dcnioralisujicích 
tendencí, atheisniu. zkázy mládeže*') a |>., čtený lak. že r. 1732 
vyĚlo již ft. vydáni. kd\'ž livl stnsek již dříve rozinnořen poznáni- 
kaini. kcnientjiřeni r. 1714 a 6 dialoííy r. 1720. Spisek sám má titul: 
►Hájka o vi-elách, iSli. jak se 2 taílk.^ stali poOestni lidé*, pak s při- 
|K))ciiini kiMncntáfc, >kfle s< dttlťaínjc. /c neřesti jcflnotllvcii sn>č- 
tiijí k olíccnému prospáchu'; aiiktnrcm je Mandcvillc. narozený r. 
1679 v Dordrťclitu v Ilokmdskii, i>raks.i provozující jako lékař 
v lA>ndýně. kde zemřel 17,1,V ; sepsal vc<lle jmenované hroíury a 
koinentáfe k němu i oněch diaIot;ú spis proti Berkeleymu : •tVípis 
l>ionovi i>ři příležitosti jeho knihy s názvem .Mcyíron nebo meta- 
filosof*. »Svobodně niyílenky n nál)oženství a itčstí nárotla*, 
•Zkoumán! o [>ůvodu morální ctnosti*. 'Efisaye o blahovotnosti 
a jejich £kolách*. tZkonmáni o iJovaM spoleínosti". 

Ono od doby Nictzsclicovy Muoderni' přehodnocováni liod- 
i»ot, morálku pánů a otroků, relativnost mravních zákonů, thcorii 
o vzniku náboženství ze strachu, vzniku siM)lcOnostÍ smlouvou 
2 ohledu obrany před siKjlečiiým nepřítelem i vzíijcmní před sebou. 
ty vílecky nivSleiiky nalézáme w néhu. ve formé leckde zarážející 
para<Ioxnosli a zdánlivou ironičností. vyslovcnv viak ťiplnĚ vážní, 
ba s pokusem logického jich odůvodnění. Málokde v dějinách filo- 
sofie i problémt^ s ní hraničících dijc se Maiidcvillenvi po pravit: 
odbývá se prostým povrchním [rf'ipomcnutím, aO Rousseauov.-t neb 



') Na př. loku I7£5. Zkoumáni, idn vicobtcni fiavúátni caoui ttniňijí Icu 
bUlnl ii enudobo, prospěchu £1 ti«|'r<nptuhu náioda*. 

**) Í*\<yvůn RbDfem Cfand« Juru hrabíu Middlests před ttotlcf králOTikou. 

ČESKA MYSL, r. V., 1. 4, t9M. I. htrmtt. U 



S43 



Dr. GtksL Tklij: 



Hobbesova thcorie vzniku sixiIcCnosti smlouvou, ani NieiKSclwnva 
thcoric morálnicli norem, třelííi že <xl sebe iie/avisly. nejsou o nic 
oriřinálnčjší. ani bez přeitchiKÍců. 

Názory MandeviUeovy jsou nejen pro svojí skionnoRt k para- 
doxit zajímavé, hisiorickv i « soM; muí^ime iiziuti. ie jako všichni 
aneliiti filosofově, od Bacona k Spcnccroví. má i filosof tento 
znaCnou praktickou znalost svita, zlwhlost v (>oliiice í praktickou- 
znalost lidí. íiniž vším se jeho názory stávají sujícstivnčjšími. 
•NejbezÍJOžnéjši a nejtiemra vnější' vyslovuje ve zmíněnč bajce 
o vřclácli.") AleKohcké rourlio neniňíe dlouho klamali, a auktor 
se osiatnf o odkrvii jelio postaral sám. Prostý obsah jest: Roj 
vCx'I. bydlící v úlu, byt zřízen zcela jako stát lidí: vlá<la byla 
moudrá, ale bvlo dosti vCel nesláW-cIi a nespokojených ~ zákony 
určovaly vzájemný Život. Mnohé tnčly na starosti jcáitnost jiných 
nkojovali. tyto iNik žily z práce onfitrh a přec nebyly s|ii.>kojeny. 
ledny \OeJy vydělávaly lehko a hodní, jitié málo a téíce. Iia jiné 
vvužilkovaly diSvéřivoslí a laskavosti druhvch. Xcspravcdlnost. ne- 
poclivost. povrchnost, darebáclví panovaly u lél<ai-ů. ve vojsku. 
u státníků. kteH ^patnř radili králí a okrádali stál. a klaní i podvod 
vůbec panoval v úUi. Spravedlnosti nebylo učiněno zadost. nd> 
aspoťi ne pro dntdé. a 'tak byl každý stiiv pln neřesti, ale národ 
sám tHtt se ffastnému blaliobytiK. úl byl silný a mocný. >\'ady jed- 
notlivců přispívaly štěsii olicenčmu>. a >|>okiid ctnost. tizeniV lsti- 
vými |H>!iiiky. a poznavší tisíce šfaitných zirfisobů chytrosli. se po- 
jila přátelsky s nefesti. nejvetíli zloOinec přispíval iiěěim ku blahu 
obccnénni'. •Ctnost jedněch ie vyvážena neřestí druhvch. a i chndi 
měli dosti pohodli*, zkrátka 'Nebylo nitižno nic přidati ku štěstí 
sp<ilcínosti*, úl byl v nejlepším slavu. Ale tu poOaly vCely láli vilein 
ápatnoHleni úlu: samy je sice ixichaly dále. ale u druhých je odsu- 
zovaly a modlily se o poctivost, jupiter dal jinu hněvaje se na jich 
reptání, poctivost. — Vše změnilo se. kdvž každý dle toho jednal: 
dlnžnici platili dluhy, věřitelé odrwuSteli. nikdo nemohl bohatnouti; 
advokáti mizeli. »íest a ixiciivost itanovaly vSak v tilu" : lotěí 
u stHtniků i ministra. lékah'i i kněží. lioj byl jen ochranný pfoti ci- 
zímu násilí. — Vše jest nyní jinak: Ncni hřiiiiého přepychu. n«ií 
přílišných výdajů; ale upadlo .«*poIu uměni i stavitelství. VCely 
zbylé žilyf úplně skromně — hospody opuštěny, moily se neslřidají. 
není flrahýcli lálek ani továren na ně. •hlubi.tký klid jsmujc vSiido. 
Ale náslc<lky se objevily: prostota a tunímínost znemožnily obchod 



vydáni. 



') Obwh dte UMtovz^k. píckUdu, jmi vydun 17«j v Ltiivdtnó dis 9. ongl 



MandoTilIc. 2<:i 

i průmysl, řemesla i unični byla zanedbána. — Staří <.ibyvatelé proto 
odešli, a úl neniolil se brániti proti četným nepřátelům; jich odvaha 
a neporušitelnost — nebyloť mezi nimi zrádců — dobyla jim ko- 
nečné vítězství. Ale mnoho tisíc jich zahynulo, a ostatní •chtíce se 
pojistiti najednou proti možnosti pádu ve starý stav, odlétly v tma- 
vou dutinu stromu, kde jim nezbyly z jich bývalého štěstí než spo- 
kojenost a poctivost'. 

Bajka sama nedokazuje přímo mnoho. Za to mravní nauěení 
ku konci připojené je jasné a nezdá se býti míněno ironicky. Zní : 
•Nechtě ted.\' nářků, nesmyslní smrtelníci! Marně usilujete spojiti 
velikost národa s ixxtivostí. Přepych a marnivost mnsí existovati, 
chceme-li z nich míti sladké plody. Hlad jest nepochybně hrozná 
nepříjemnost; ale jak by bylo bez něho možno zažíváni, od něhož 
závisí naše výživa a náš vzrůst? — Tak shledáváme prospěšnou ne- 
řest, když ji spravedlnost očistuje. když ji zbavuje výstřednosti a ji 
váže. Co dím! Neřest je tak nutná ve kvetoucím státě, jak je hlad 
nutnv, aby nás nutil k jídlu. .le nemožno, aby ctnost sama učinila 
kdy stát slavným a slovutným. Abychom ožilí znova štastný zlatý 
věk, jest absolutně nutno vzíti vedle poctivosti žalud, který byl po- 
travou našim předkům.* 

Ve vydáni připomenutém je předesláno upozornění vydava- 
telů s výkladem, že auktor mluví v bajce ironicky; sáni prý to řekl 
(místo neu<!álo a mnou nenalezeno) a r. 1732 napsal prý v díle 
•Zkoumání o původu cti a užitečnosti křesťanství ve válce*, že 
ctnosti jsou příhodnější než neřesti pro štěstí spoiečnostji. Výrok 
ten však jsem nemohl konstatovati, a i kdyby jej vážné byl pro- 
nesl, nemůže vyvrátit, že Mandeville bajku psal d<Kela vážně. Vy- 
slovuje! se v předmluvě i)ozději přede])sané (jako obraně) dosti 
jasně, aby ukázal, že se obsah její musí bráti doslovně. Praví tam: 
•ilňj účel byl jedině, učiniti patrným nízkost všech prvků, které sklá- 
dají pravou směs si)olečuosti dobře špra\ované. a to s účelem zvět- 
šiti podivnou moc politické moudrosti, která dovedla zvednouti tak 
krásný stroj na zákla<lech nejvíce opovrženi hodných . . . Měl jsem 
úmysl ukázati, že jest nemožno užívati nej<lelikálnějšich radostí ži- 
vota, které jsou nutné v národe průmyslovém, liohatém a mocném, a 
\ iděti v něm současné kvésti nevinnost a ctnosti, jež by bylo možno 
žádati ve věku zlatém. Chci ilovuditi, že jest absurdno od těch, kteří 
si přáli, aby jich vlast byla ve stavu bohatství a velikosti, a kteří, ma- 
jíce snaliu opatřiti si výhody, jež mohou míti z tohoto blaha obec- 
ného, neustále reptají a deklamují proti neřestem a nevýhodám, 
které byly od p<>čátku světa až ]x» tuto dobu neodlučitelnými ode 

16" 



244 



Dr. Gml. Tkíiý: 



vSecli kniloYítlvi. i ode vSech státň slavných svoti mocí. 1)oliatstvím, 
fádciii ... a dokazuji, že, kdyby všichni lidé byli odvráceni od ne- 
řestí, že bv itfcstali již tím býti schoimymi tvořiti siwlcínosti mo- 
hutni, inociié A zťizmé . . . Kdyi (trávím, že neřesti jsou ncodluči- 
tclnv od velkých s|H>leCnnsti a Že jicli lx>liatstvi, jich velkost i moc 
nemohou obstáti bez nich, nechci říci. že jcrlnotlivci vinni těmito 
neřestmi nemiiji bvti vi<Iy káráni a jcSté méné že nemají t)>"ti tre- 
stáni, k«lyí jdou ve sví nezfízenostt až k zloíinii.* Ovíetn. nntno také 
iwdotkiiouti. že Manileville je si vedoni a výslovné klade důraz na 
to, že tze tlieorii tu aplikovati jen na národ veliký, mocný, váleíný. 
»fa5(ný, ovládaný mocnářem s omezenou moci. 

Z»'>'k. dfísti rozšířeny ti dčjepiscťi filosofie. po\'ažovaii vývody 
Mandevillovy za ironické, vyvracejí i lUKnámky, kde na jcilnollivých 
oborecli siHilcčenskvch vztaliCi auktor tlemoni^tnije. jak nutným mo- 
mentem snoleCenskťho vývoje a nizvoie tak zvaně zlo jest: Každý 
obraci k svčmu prosi»écbu chyby a siabo:9tÍ druhých a žije vesměs 
X jich neřesti, líni tioctivi lidé spolefnosti mají zisk a výdělek svůj 
v tom, že nmožriiiji přepych a neřesti jiných; uk jsou rozmařilost 
a opilství o hobč neřesti, ale obcítod í průmysl by I)ez nich zašel 
( auktor podobným zpi\9ol>eni háji i prostituci, ježto, ač zlo, chrání 
l)OClivč žcnv ostatní, a, což ménř platí, živi mnohé řemeshiíky). 
A stnpidnost řim.ského knéžstva i jeho nemravnost meta rlubrč ná- 
sletlkv, pHvodivSi reformaci. — a tak má nejkrásnější ctnost po- 
třebu podpory v neřesti. Chcete mili spoleim*! váženou a mocnou? 
Dejte do Jirv v.-išně tfcli. kteří ji ivoh. ncbot jen tehdy m: Clov^ 
rozohni, a jen potřelo nutí k práci. Je dobře od zla od|H>máh3t). al& 
ncni rozumno, je úphié odstraniti. Nic není mezí lí<hni sv(t4^JAÍ1)u 
než pravidlo; rozum nejsilnčj.íího jesi ncjlepíí. •Nikdj viak jsem 
iiclvnlil, ani nemyslil, že by nebylo také tak dobře možno b)'ti ctnost- 
ným v mocném a Wliatétn sláté jako v nejcliudši ze vSoch republik. 
Myslím prosté. Že je nemožno, ahy nějaká siiolečnosl se obohatila 
a uilržela po delší čas v tom kvetoticlm stavu bez neřesti lidi — a je 
sniěšno čekati v tom níj-ikou zinéiui.' Všecky [iřiklady. a Mamte- 
viilc jich (lává dosti, nejsou zajisté sneieny k odiivodnřní ironi- 
ckého, zlomyslného výroku; jsou to fakta takořka Ikz výkladu, 
ppoIůOenská (.ikta. jež zde nechává mluviti. 

K lomu 9C pnji názor o vzniku morálních z.ikoiui a spuleC- 
nosti. Jedno inatrno je již z píedclioziho: Mandevillc vidí, že ini>- 
ráldí zákony nejsou len hlavni moment, jenž vývoj i život spoleC- 
noMi ovliidá. jest síkííIuí niaterialisia. To vSak vyjilývá z jclio 
názoru o relativiiosti mravnosti vňlwc. Slyšeli jsme. a je to jako 



HMid«vÍlle. 



!45 



Slovo z íist Nictzschcovvcli, íc rozmn iiejsilníjíilin iiliilí im) vznik 
morňliiicJi nnr«ni za iivj|ť|)Ai. Mamlcvillc nebojí se žailiič koiisc- 
k\'cncc. V »Zkoiiiiiáiiicli « |>flvo(hi iiionilni clnn;«it* |»ravi výslovní; 
ěV přiii)):eiiém ftlavii jsou ivorovť. kieři iwjmčnř nysli a mají nej- 
méně |>tiiřel». nejsťliopnčjíi k posixilílěnm životu. — ZáknnoHarcí 
pfenilHvili Ikl. íc j«st jim iwjiir-isiiéSnéjší činili u\ o |mjS|>ivá všc- 
i>1)eaiéniu hlaliti . . Li<Ié shodli se n ostatní {á«ti [xtkulcni litlského. 
(láli jitiťiKi neřest kaidéinn jednání, kteří by ólovřk iirovertl. aby 
(ikojil něklerim /^ svvcb řádoslí. l>e)c obledii na zajein oliccní. A po- 
dobní se sbodli dáli jméno clnosti vitém jediiánini. klerá. jsouce proti 
ptirtMÍí. .snijfiiji k toniti. aby zvýíilR prosijícb bliřnibo a aby pře- 
inobla víetky jeho váSné, vyjímaje ro/.iiiitiio» cliíá<k>sl liýti 
dobrým.' — Tak docbáKÍ i k přcsvédčeni. >*€ nmrábií clnoíui jsoti 
prrxbikty politické, Jcí lujcbtcbnictví oplodnilo pýcboii*, a s tím se 
sliodtijc. jcsiliíc v >Zkouináiiich o \viva7x spoleOnosti" niíni, ře ná- 
zor>' o krásném. CcsttMÍm. mravném i uíitečnéni se mřni dle doby. 
nArodA i zvvkft. íímS vyslovnje jich relaiivnosi. 

Af json míiitní ta zdáidivě sebe iwradoxttťjši, leckde i naívni. 
j« na niťb íajisič to pravdivébo. i. že mravnost jest produkt, možný 
tepn'e ve společnosti, stykem lidi, ne apriorní daná numta, z čcbož 
plyne 2. iťii rclativnost proti absottitnosii. Mandevillc nezná v5ak 
Spontaiiiho vznikti niravnivli pojmů, nvbrž dosazuje nemožný, 
naivní pojem ťimluvy lidí. co zváti ctno«tí a co nefesii. Ncliledé 
k tomu slaličmu místu, pře^lémn ostatní v. iheoric o vzniku státu, 
tehdy obvyklé. m;V Mandevillc o vzniku morálních norem názory 
velmi roznnmé í směrodatné (cf. s-ývojovau ciliiku Spcncerovu. ba 
s ni se v iiřklerSťli iHMleth kryjící Nitz^cbel>vu I . Ménř ííastiié jeví se 
názorv ty v theorii o povaze a vzniku společnosti. Maudeville praví 
l)ez obalu: 'Xcjsctu to aní dobré, ani líliczné vlastnosti flovéka. 
nvbrř. jelio ■špatné a zboubné vlastnosti, jelio nedokonalosti, které 
jej učinily b.vtosti sijolečcuskou, lak íc. kdyby byl vytrval ve své 
liůvodni nevinnosti a kdyby byl dále iižival 'dobra, které jej oCcká- 
valo. ncui iMicbvbv. íe človřk bv se nikdy nestal tím tvorem spole- 
čenským, jakvm jest diKs.< Potřeba, nedokoiiabwt, bci .ípatnost liylv 
tedy základem s|>olcřnosti fcf. Hobbesovo: homo homíni lupus 
í kontrastu, v klerčm wlc stojí k Rousseauovu i<i>tinii>nui o půvíxlni 
povaze človčka). A podobně vi<lí i původ řemesel, věd i uměni pravé 
V těcli nedostatcích povahy lidské, ve vzájenniém neptátclstvi, jež 
iej nutilo, aby z obavv pfed druhvm se spojil v orjríinisaci. řizenoii 
vládou i iwvně staoťuenvmí zákony mravnosti, ba nalézii dokonce, 
čím je pvcba a jeSitnosl lidí více vyvinuta, tím více že jsou schopni 



244 



Dr. GiKl. Tiohy : 



nozvedmili a spujciii \'c velké a mocné spotcfiiosti. Souhlasné vidi 
pak i iHivod nalKi/oiiskvcli představ v cilu slraclm. Ve siálti iiúcíi 
pak jeii na tom, aby cbvhy jednotlivců bylv obratn* ovládány chy- 
trými státníky a uUrácciiy v obeaiv i>ros|>6cli : \I'idcc trní zlo jedno. 
.il>y přeile^el jiiiénui veiáinui, a každý rozumný jc<lnnilivcť iiehudc 
naříkati na zlo, neinolia mu luilirftniti. ale chrániti se. aby mu ne- 
podlehl. — To icM ircsf mizorfi MamicvilliH-ích. — 

Tři prohtčniv jsou to prcdcvSim, jimiž možno vystihnouti 
obsah filos<^>fÍckého iirvmvšleni aiiktorova: zda je zlo nulnu a uii- 
teíno, idea vzniku siáiu a morálních p<>imft a norem. Jedno musí 
čtenáře vždy naplňovali úctou k filosofu tomuto, i když se musi 
z jakÝchkoIiv díivodfl hraniti Jeho dňslcdkfím: jeho ncohroženost. 
s jakou zastává a dokazuje názory ne j paradoxní jsi. takofka ka- 
cířské, za lakové považované, ne protože jsou nepravdivé, ale že 
jsou proti nioralisujíci tendenci, nejen přihs prosaické. nvhrž leckde 
i přímo niateri.-i1istické. málo ideální, spíše sem tam kasuisttcké. ivjIí- 
lické. utiliiáfské, ní. iim zřídka lze upříti pádnusti. Mandevillc byl 
lepším |H)1itikem (Iřeha že jeho iheoretické vývody o státu nejsou 
správný), a to praktickvm: nemá přílišného iníniřni o lidech, jich 
mravních schopnostech, je piili» slřixlivým a chladnokrevným, než 
aby (bvedl i při svém koneCném optímisnui oblili si v3e idealistickou 
záři nedotknutclniísti a svatosti. Anaivsujc ostře, ale iiřiliS objek- 
ti\iič. aby vidí! vštcky vnitřní moiiv^- jednáni. Nemá lířirozcné 
mnoho smyslii pro morální idi^ály, jelu> názory jsou názury politi- 
ckého řlt>véka praktického, ne vSak dosáka. 

Xai>rosto praktické stanovisko a hledisko jcvi se hned u pro- 
1)1ému zla. Kdo ví, jakvni úlohu hraje otázka la v náhoženíkých dě- 
jinách od .'\nt;ustiua. ha jíž před ním, davAí (KidnSt vzniku sdctč 
Manichcjců. FclaRiaiiú. Gnostikťi. í ve filosofii, kde jí x*y\olán před- 
sudek sví>lK)dné vňle, nuisí uznati, že proti iilaným. přcdi>oÍatvm 
půtkám m;í Mandeville mnohem rozumníjši stanovisko. Jcitč Leib- 
níiz I Theodicea vyšla teprve 1770) m:i řeiení hodné církevního 
otce, ne filosofii, stoje na pťi<lč do^^natiky theiittické. Man<ievillc 
zná zlo iri%dn£ jako pružinu dolira. 

To ovSeni souvísi přímo s jclio představou o zlu. o mravních 
normách a p. Není nezajimavo viděli, že právě zde se v mnuhéin 
sblížil s Nietzschem a jeho pojnty o morálce. Oslabuje ostatně sám 
hrot podobných možných konsekveiici pouhou smlouvou lidí. ale 
mini-li stxílu. že »neivýtcenCjSínii tvorv svéljo druhu jsou ti, ktcfí 
mají nejvíce domýšlivosti', nelze sklonmist k Nietzschemu a Jeho 
iwradoxCim iiopřiti. a k -morálce pánů* dosti zřejmé ukazuje výroki 



} 



MindevlU«. 147 

dle něhož jsou »morá!ní ctnosti jen politické produkty, jež po- 
chlebnictvi oplodnilo pýchou-. Podobné myšlenky nemají sice ještě 
té ostře pointované paradoxnosti a vĚdomé, úmyshié polemičnosti, 
jako u Nietzscheho, ale jsou jich prvními hlasateli. Ba co více, mají 
za to pro sebe spíše souhlas mnohých fakt. Může se ovšem zdáti, že 
n Mandevilla dovozenim ztrácejí morální normy svoji ideální záři 
i moc norem, čehož u Nietzscheho není. Mandevílle e dalek toho při- 
jímati pro mravné i opak nějaký vyšší původ; jsou to produkty ži- 
vota, ne ovšem s[xintaní, nýbrž vědomě vzniklé ve státě, rozděle- 
ním jednání dle jich objektivních výsledků. Že neodliSil v jednám 
moment vnější oň vnitřního (motivu), jak musí činiti každá vé- 
<lecká ethika, je jen chyba, vyplývající ze slabosti psychologické 
i jeho praktické tendence. Lze ovšem mnohé namítati proti tomu, 
jakoby vědomá smloina mezi lidmi jednáni tak předem rozdělila, 
kterážto theorie má v představě o vzniku státu svůj stejně chybný 
pendant; ale o tom, že ne apriorní zákonodárce vnější (jako v ná- 
boženství), ani vnitřní (jako u Kanta), nýbrž život a jeho potřeby 
splodily morálku, o tom se nepochybuje, i když se nesmějí bráti 
doslovně slova, jakoby zákonodárci přemluvili lid k přijetí jich 
ustanovení o mravních normách. 

Didežitější je jiná konsekvence z toho předpokladu, jíž 
Mandevílle sám dosti nevyužitkoval, ač si jí byl vědom, a jež 
zvláště v evoluční ethice přichází k platnosti : relafivnost všech mo- 
rálních pojmů í názorů, již se moralisté absolutističtí právě chtěli 
vyhnouti kladením objektivně daných příkazů, neb subjektivně 
imperativní mocí. Mandevílle nečinil všech, tak vážných důsledků 

toho fakta, protože jej zabral více problém zla, — 

(DokonienL) 



». JOSBP BOHATBC: 



Schleiermaeherův pcyem náboženství- 

([\>lua&<v*ni.> 
První vitou je z náboíenstvi vyfiau činnost jifcdálavovaci a 
%'olní, coi nejen naprosto se příčí ]>s>choIoEÍÍ, v niž lakové rnzirhá- 
váni jcdnolnétio ducha j«st ncpřipusUio. njbrž odiKinije i zkiiAcnosli 
nábtňenskélio řivota. která o ttnn svédčí. že v naliožensk^ii citu 
jsoii živly intelekt\iólni i ethické. Hofídíng innikazuje ve svt- nálK>' 
ženské filosofii Mr. ,^12. k tomu. íe origiiuiItHxst xakladalcICi ná- 
božciiHtvi neležela tolik v jednotí i výcli novýcli idcácli. nýbrž v loni, 
že dovedli všecky svi>je diiSevní nioluitno^ti si^nsireiliti. 

a) Ovšem není přwistava !>aiiia selxní ještě n;tbožeiisivÍ. iieboC 
nčktlo může míti ph:(lstavu o existenci boiÍ a iicmiLsi býti je^č ná- 
lH>žný. Než nedá se myslili cil. ma-li býti vřdoiiiý. ber. předchozí 
představy. Přeílstavou se také cit modifikuje, stává Cistí-i a zdr»> 
vfij5l. Také intensita náboženskěbo citn bude jiná pří pfedstavé 
mravná dokonatébo Boha. jenž sám od lidi žádá dokonalost, nežli 
ncví-n-ti se ani v Boha ani v nesmrtelnost. Zbožnost bez Roba a 
nesmrtelnosti, kterou Schl. ke konci své dniliě fcři považuje za 
niožnu. iieni schopna života. Vždyf se zárodky líclito p^edstav po- 
tkáváme se ve všech náljožcnstvicb, a t.iké 11 národň na nejnižším 
stupni stojiťicb ukazuje snaha p*> selwřacbování, třas před smrti — 
i tam. kde tato přináái vysvobození ze strasti zemských — a strach 
před vyžSími tnocnostmi temné na tyto ideje. NálHJŽenstvi. jak 
správné vyvozuje ILirtmann ve svím » Náboženství duclia<, ncmťiže 
obstáli bez náboienskýcb představ, a Cím více tyto se blíži objektivní 
pravdě, tím dokonnlejAÍm stává se náboženství samo ve své pCKt- 
staté, 0(lcjnic-li se náboženskému citovému životu i>evná půda ur- 
čitých náboženských názorňv a představ, pak zteiimi tento život ve 
snivou mlžinu, a jeho |>odslata se rozplyne. Jako fantasie různých 
pozorovatelů vidi ve mraku brzy rakev, brzy lioru. brzy oltář at<l.. 
tak v}-klá<Iá si fantasie různých lidi neurčily obsah citový — cit síini 
je vždy níco neulrálniho. fomiálniho. (srv. R. Volkmann. l^hrUicli 



Dr. Joatl Bohatec: Schl«i«rniach«rilv pojem náboiciutvt. 



249 



Ser Psycliolořic II'., ,io") — nai>ros(o tíuni. Kilo clicc nálwjíťn- 
ství omexíl) na i>mihý cil. abstniluijc při loni zcela in\ nitWwn^ého 
nájom na svít, klcrj-žto názor je \tfcc iKMlmíněJi mySlením a reflexí, 
len zatlačuje iiíil«)íenslvi na onen prai»r\-o:n! stupeň, na nřniž byío 
dutuil, dokud se z pestrostí a rozli.ir.mnsti fanl;istH:kých názoríi vý- 
bírein a analysou ncvyiiracuvaly představy jiné, 

b) Ohdobný jest i |x>inír mezi citeni a vťili v niilmřenslvi. Je-Ii 
náboženství potihým citem, pak jest to pouhá pasivuosi, pouze vé- 
doini o tom, íe mňj dudi jest nějak dotčen, není to však vtastni 
tinnost diKlia, a pak jdou. jak Pfleidcrer správní ixxlotýká. oka- 
mžiky tiáboíeitskčlio a innivnibo života jen jako dví- i^nmlclní fady 
vedle sebe. ;t není mezi nimi vzájenměbo pňMibeiii. (Srov. Sclileier- 
inaclierovy vity : •Člověk má vSe Činiti í iiálKižcnslvini, ale ne s ná- 
boženství; city dle sví pt>valiy ocliromuji anntíí.1 člověka a zvrtn 
ho k tichému, odcvzdávajicinni se požitku; tudíž i nejnáboženštřjíi 
lidé, kteří nebyli jinými neí náboženskými. opou.4tč!i svít a ode- 
vz<lávali se ncíinnému nazirání.i 70, 6y.) V tfrhto vitách pozo- 
rujeme nacUcného ctitele kvietismu. který by se nejradéji ztrácel da- 
leko od světa v mystických kontcnii)lacídi. Zdravá zbí»žiiosi vSak. 
jak správné ttkázal Fichte. liší se prá\'é tím od nemocného kvie- 
tismu. že má stránku snaliovoii. že v sobř chová popud a silu 
k mravnímu životu, že v náboženském kónu vždy je vidtti j.ikousí 
chtíči samočinnost, zkrátka. Že náhožensivi je též vfci chtčjidho 
ducha. 

C> RáE náboženství v fcečech n původ definice 
náboženství, 

Xa konec jeM nám dotknouti se dvoti otázek. kieiÝ <Io*iiid 
jsou spomy; i, jakého druhu jest povaha n;ilioženstvi Sclileícrma- 
cherova v ftcčecb, 2. jak Scbleíeniiacher pHšel k tomu, by kladl 
tiábozensiví v cil. 

I . Albrecht R i t s c h I nazval otázku týkající se povahy 
chletemiacherova nálioženství dt á d a n k o u Rcči- ( Schleier- 
lacbers Redcn iiher díe RcIíkÍ"" und ihre Nacbwirknntren auf dtc 
evanjrelische Kirche Deulsťblanils, sir. 26.. j8. |. Z hyímihes 
vzniklých o této v€ci jsou nejzávažnéjíi dvř: 

a) -Albrecht Rítschl niysli. že hádanku tu rozluStil. di-lí, 
že dle Sťhleíennacbera jest náboženství jen jistým ■druhem 
smyslu umíleckého'. podávů tedy A. Ritscld výklad 
esth etický (s ním souhlasí nejnovčji zmíněný už Thimnie 
str. 84.). 



\a áůiaa *vAo tvrwaí vodaxajf RttfcU fafame k 
SdJeicma chef fám * fteteh a*ň£ na pfíTwptwrt tóbotaBtň 
wmbá. Citn>e-ti za tim účelem Ritsdil flon Sddeaenmdacrora ac 
3, fctí: •Ufcážeic-rt nu nďcobo. do naniS iiM vtésaafi « ndxmUj 
MwfaMvt. cŤt pm nméni nebo iuatomI. put imsd ociinten no ucíti ' 
nábojtcTHtvi' (14). ta loui rétm ncAJranije modw: dcIkiC ňm dne 
Sdíleermacher ozoafiti charalOcTKticbxt stra n ta i aáboéeiHtri. xe 
«e mu mtti madti nedá. a irnlř . ře nábožeostrí •«filí toCo cbmktcň- 
4t>kna nejen > ctieni pro aročm. mhri i •« iooáoasú a mramasri. 
Rtt*chl fktvoUvá se dále toho. ie Schtcicmncfaer často a v různých 
obménách .ivá náS»Ženst\-i Irzy k batíbi (65. 115, 135)., 

brzy k '^ 'nti uméni- 1141). a Sinxc li6 amkicie tnea 

ténňUi fibury, k nimž Schlcwrmacticr pocdcazujc. — Než. ditd-lt 
SchleicrTnar)>cr lidem. ktcK z vidi iása o náboacoství niCcbo nec^ 
délj ( viz začátek ftcči ) . sv<>'^ \-fradr objasniti, zdaž to neid pocho- 
pildno. Se vydúsd z <>liorů. s nitnif tito byli obeznámeni ? »Je9t 
vfKoIná metbnda.! di Schldcnnacher. *zafiti a vfá, pni niž uč je 
jtiké5Í imrozamtsú.' a pohrdařfim náboženští*! se (wizná%'3. že ňm 
vů6t nim nžil tělu mcthndy. žt sám narázal uŽ na říci známé 
a dané (44). Umění pak znali nni pohrdati náboimstt-í velmi 
dobře; díf a nicb Schleicrniadier úm. be luntoi jc>t jich •doniád 
pAdoU' (171. pozn. I.). Tatu m-aha \->-s%-£lli tetly dostalečnč, že 
Sdíleiemiacher pravé z oboru lunčni hóře své obrazy a poďJjen- 
*IV). by ulcá7jl 5%-ý-m řtenářbni pcxisiatu náha}enst\i. .\\< i kd)'ž 
K polníj na tato |>NTvivnáni tak velikS' důraz, nedokazuji i>řcc«. 
íe by tf>'l Schldťrniacher x dival na nábuž«n^^-i jako na xlruh 
imi£ni<. nýliTž \>uiize tolik, ie v náN^žoistvi 3 urnční ic mti pře<)> 
stavují dva otK>ry <lu<«\-nibi) života, na nichž mtiicmc iK>d<ibné 
KJevy )H)zorovali. olnry. j«ž nejwu nikterak od sebe odlehlé, nýbrž 
vjdíaziiii jnkč<ii vzájemné vztahy a styky. Nic jiného také netvrdí 
Sclilciťrniachcr. pfirmiiává-li nál>oženstvÍ a umriii kii •dvfma spfiz- 
n6ným ihiSím. jimž slova ptátelsivt a výlevy «rd« na nu se chvéji* 
(160). — Jcštř rnéní mhiví pn* mínétii Riť^hlovo uvedené jim 
ntlsto, kde Scbleiemiaclier se táit. neve<te-Ii jakás cesta t tiiníiú 
du náb)>£eit»t\'í, odpovídající té. na niž sebepozorovánt a pozoro- 
vAní *vOu vede k nálxižcnství : ncN>f na mistr t<mi SťhWennaclier 
výjslovni- iioilolýká, že z umílcckcím lUicha iicvyplyntila níkdy dě- 
jinná [Kistat nálx)žeiistvi. že působení iimOlcckélio duclia se povždy 
(iinr»'val'i na l", bv Míňbožeiistvi z;isypal novou krásou a zářným 
ja.scin jeho piívodrii omcMniosi phátcUky zmírnil' (168). a nic 
jinélui neoíckivá téi «I ždaiiclio •spojení umční s náboženstvím*. 



SohleieriBacherŮT pojem lUbolenctri. 



151 



Xcž OJ vůbec rozumí Rilsclil •clrulieni 5 my slit ume- 
le c k é h o» ? Ro?.<lil mezi nábožcnstvim. jaíc Sclilcicrmadtcr je 
poiimá. a smysltnn umřlcckým. d! Kitscbl. z:'ile2Í v tom, 2c •smysl 
umíleckj- naló/a pfixlmíi svňj v je<Iii<)l li vinách, kdcžic. ti;il».>řcn- 
sivi má svůj Ixrzprostřctlny přetliiíCt ve veškerenstvu* ( Ritschl. 
str. 38). Náboženslvi cllc Schleicpniacltero^-a pojeii v řtečcch 
dalo by se dle Rilsclila tudíž nejléjfe a m-ikratčeji definovati 
jako tutiířlecký cit veákereiistva«. — Jak jsme výSe viděli, je 
v tomto ixíjeti Ríischlovd i>ravdj' tolik, že dle Sťlileicrmacliera 
jest vztah mezi Mboíenstvitii a smyslem imiéleckým — myšlenka 
to Sthlciermaclierova, jcjií správnost jes: ostatně samozřejmá, 
►nclmt iKxIstatou iiravého imiéni prAvi jest piMínávaii nekonečno 
v konečnu. a také historicky jest jejich irfíhuznosl dokázána* 
(Frank: Geschichtc und Krítík <Icr neiieren Tlieoloffíe s, 75,). 
Zcela mylno jest však. rozumi-li Ríisclil Selileierinaclienivi tak, 
jakoby mu smysl umčleckj- byl v*Seobecn£jSim a vyiSín) pojmem 
než náboženství, jakoby n;'(h<iřcnstvl bylo jen zvlAšini odrůdou, 
ívkiímí modifikaci jelM>. Miiolicin vřtiim právem mořno tvrditi. 
že <llc Scblcicrmachcra jest smysl uintlecky ndrťidou smyslu nálK>- 
Jlcnského. pokiul tonbn iv» iiekonciJnii. jakož i vnímáni nekonečna 
jest vlastní podstatou čluvika. a právř tato podstata jest nálKi- 
ženslvi. Může tecly dle Schleiemiaclicra smysl esthetický Irf-ti 
nálKt^cnskym, ale smysl nábožensky- není dle ntiio nikterak jen 
cstJietickým. 

Jak nedostateiíno jest cstbctickě vysvétlováni Scljleicmia- 
cherova poníti nálM^žcnstvi v ReOcťb, vjsvitne zvláStČ. čtcmc-li 
vývody Sclileiermacherovy o jMxIstatČ jednotlivých n.^Iložcnstvi. 
najmi židovství a- křesťanství (386 — 2go), nebo do?.náni Schlcicr- 
inachcrovo : >Náboženstvi bylo matčino tílo, v jehoí svatém temnu 
můj mladý řivot byl živen, v n(n\ dýchal můj duch. dobid ještě 
ttenaSel svých vnřjítch pfe<Imětů. zkušenosti a vidy; nálxiženstvi 
mne vedlo v činný život, naučilo mne iítí svaté uprostřed ctností 
i vin n<ébo nero»IéIcné)i< > bytí, jen jím naučil jsem se přátelství 
a !;i\ťe. iiíibožeiisivi nit zrtstane na včl<> iicjvySíim dobřeni, a( mnou 
mihotavé vlny ^u a lidstva pohybuji, jak chtějí' ( 14 a 15) : nebe 
uvá/.iiue-li. že pro Schlcicrmachcra city iK»korv. lásky, vděčnosti, 
soucitu a lítosti jsou l>ez|m)střc(lně tiálHJŽcnslvíni (108 — 110). 
Svčdčí o tom jasní mnohá jiná místa; tak, když Schleiennacher 
chválí pfi iiálíožcnstvi to, ác ■spící jádro le|>šihi< flovččenslva budi. 
lásku k nejvyššinm zaněcujc a (^yčcjuý život přeměňuje ve vySsi. 
že syny li<lské smiřuje s iiehcm, jež jim náleží, a že tvoři protiváhu 



its 



Dr. Josof BahklM: 



tí-ikop;i(lnénm Ii»éni doby na hrut»iich lálkiiťh- ; neb iikaKHJc-li, 
že jefliiiě •Iňslca k sví-lmcmu diicliii- slaví mjsl v iiťobiiicicnou 
svobodu a vysvobozuj* ji z přcbaiielmýdi pnut miiiínt a chlifů 
(6s). — KniicčiiC Rilschl sám imisi uziintí. že miKiliii misla na- 
prosto iie(la.ií Sť cstlicticky vyložiti. Ve drulw: řeťi mlíivi Schlcicr- 
macher o na/irání veškerenstva pomocí přírody a (lí : 'jivne ovlád- 
nuti dojmem vícobccné otcovské ixíOe a deiinnou jistotou, byclioni 
se sladkým životem liezstarostiié si hráli a jej dohráli v pliiém a 
bohatém svítí- (85); později t\Tdi. že nálxtóeiiské uaíirám vidí 
r (Iřjiiiách >\cliki: a kii předu se nesouc! s|>a»tié dílo věCné lásky< 
Í104). K mistíím třinto poznamcnávii líitschl. že se v nich »zratt 
diarakterisiiťký znak imlMižen^tvi (ludstatně se lišioi od nniěleckělio 
požitku na veškerenstvu, jenž se dá srovnati s hudlxju< ( Rilschl 30)- 
h) Jiné vysvětleni podal D i 1 1 h e y ( Lelwii Sclilciermaclier's 
.^04 nn. )■ Dle něho je toto Schlciermachcrovo pončli iiáljíweiistvi 
mystika. (S Diltheyem souhlasí také Lipsius: Jahrlnicher 
fiir jiniiest. Theol. I. 1S75. s. 137. 165. Olio Kil schl: 
Schlcicrmachers Stelluiiíi zuni Chrislentom s. 51)- Kdo by chtél 
tvrditi, že není ])nižinou víí nij-stiky ona snalia myslí k iwkoneCnii. 
k >jcdiioniu ve všem*, snaha, v niž se zračí dle Schleiennachera 
IKidstaia ii.ítw-jicnslvi. ona touha po nekoncčiténi. svobiiiliiéin. ide- 
álním svřté. jež utíká svřtu zjevů, utíká hrůzné Ivrdému 'zákunu 
rození a umir.iní. komi a skonu, omezování v^cho bytí. ba každého 
okamžiku- 1 Uillhey. str. 306.). tlrzy u2 — ukazuje Schlcicr- 
machcr — niti se v ťSlovíkii nerozimiéné tuSeni, jtó nad icnto svít 
vzlétá. tnSent nekoiiefna. je/ ťiii nad smyslnými zjevy a jejich 
zákony; luieiii to se tnuli, jakmile smysly se naplní zemskými před- 
měty; v koneřiiém a omezeném hledá ílovík. ■ tajemnou touhou 
(nížen, níco, co by proti tomutn končenu mohl postaviti {i45nn.). 
KoneCno samo nemůže člověka i>rávč <ii)okojiii; teprve víra, jež nati 
vírivým proudem immíjejícich a konečných zjevň hledá trvalý 
svít víťna ft nepomíjí tel na, staví mysl v pravou svobodu a vtbu- 
«ije teprve pravý. vySSÍ ži%'ot. (ftcOi 65. Schleiennadieriiv denník 
z r. 1802 v DiUheymých i:)cnkniale s. 130) — A onen výše 
zminéný akt. jejž Schlciennacher lioi jako výkvíl tiáboácnstvi, což 
jest jiného, než mystické •spojeni' se živniicini z;'il.-1;ideTii všech 
víci? Ba až do jednotlivosti sah-i pfibuxnosl Scideiermacliera 
s mystiky: týcliž obrazů, jimíř mystikové maluji splynutí s neko- 
nečnem, uíivá Schleicrmacber, a sly^inie-lí ho mluviti o >třkavosií» 
tohoto okamžiku, tu maní vzíjomcncme íalného zvoláni, jež v růz- 
ných obměnách u mystiků se vyskjta: heu, rara hora, iwrva mora 



ScblexrmMberúv pojem nábot«nstrt. 



Sr>» 



ínernharcl z Clairvaux: in cant. 23. IS. Mignc, Patr. lat. 183. 
[wip. 892.). 

Nťž i)h:s to v5e se nesmi ř^ipominati. Že Schlcícrniaclierovo 
pooélí se ve dvou botltcli zjisjídné rozcliáii se vSim, co se obyCtjně 
íovc myslikoii. 

«> Jc(1cn základní rozdíl uvádí Sclileieniiaclier sňm. V'c ,;. 
fed mluví o mystice, a sice *oiié veliké a mocně. i«i niž i nejlirubsi 
Olovík se musí dívati s iktou a zbožností-, ^V mystice,' di. -zavirA 
duch. jsa přcsvídčcn. že tlosti má *áni na sobe. ze svobc^lného 
rozliodnuti tiít na vwly vůči všemu, co neni on sáni' ( I5Q)- Třeba 
že prý z tohoto pojetí prýSti síla, přec Schleiennacher zove ji 
•Spatnou mvstíkou*. ponávadž prý iwpoctivř -pro vztahy k ne- 
konečnu vzdává se vztahů ke kont-čnii' ( Schleiernmchcrúv ifeti 
denník z r. 1802). Jak zcela jinak se ic\'í naproti tomu Schlcicr- 
machcnjva zlH>řnust svít milující, zljozmtst. jíž vše vfikol je 
zrcaíllcm veškerenstva! — To už ukazuje, že beze všclio neni 
správno tvrzeni EHltheyovo. jakoby Schleierniachcr navázal na 
nřmeckoti itiysiiliii 1 l>iUliey sir. .17o. (. Nelxif í tak zvaná né- 
mecká mystika vychází oil vity ; 'weniie das vulkomcn kunict. só 
wirl tlas geteiltť allez vorsměhet . . . dan nímpt sich der ntcnsch 
nihtcs au und wird im sťl1>cr 7.u nihtc und in im und mít im .illc 
Sescliaífiic ding- (Theoloíiria ilcutsch. vyd. Hfciťfcr 1885. cap. 
55. 8. 226 nn. ) . — 

Zavirají-li mystikové zá$adnč oíi vňíi celému světu zjevň. 
zcela k sobe samým se. obracejí a. úidne se vy proSf ujíte ze viecli 
Avazfi se světem vnějším, v nejvnitrnějších )ihil)in.icli duše chtějí 
nalézti nckoiieOno. vidi Schleiennaclier j)rjivč ve vicm jednotlivém 
a rozděleném veškerenstvo. Onu akosmistickou myšlenku, jež vší 
mystice ař. iw Spíímzii byla vlastni, že ttniž vše konečné jest jen 
omezením, t. j. |)opí-aiím nekonečna. |>f«koii.'Lvá Schleíermacher. 
j-ik jsme »}. i)ozorovali. moderním niizurem. jenž vychází ud jed- 
notlivá a koiieOiia a v něm teprve nachá/.í iiekunečno. Temnota 
a hrobové ticho, jež rozkládá »e nad mystikou pohrdajíci konečným 
a omezeným, ustninije n Scbleíennaclwra. jenž í nejmenší a nej- 
nepaOniějši zjevy lískou oliepiná, /ivotu ,i fasnénut svíln slu- 
iieCnímti. 

ifi Dndi.\ rijzdíl : Všiťlini niyslikové jsou iiřesvědčení. že 
mají objektivně věděni o neki^nečnu. kdežto Schleíerntaclter jcsl si 
dobře vědom hranic, jež možnosti poznán! jsou vytěeny. Velmi 
jasně se o lom vyslovuje v RcCcch: -To jest náboženství: dívati se 
na vše jednotlivé, jako na část celku, na vAe omezené jako na 




2*4 Dr. Josef Bohatec: 

zjev veškerenstva ; co však chce proniknouti ješté nad to a hloube. 
vniknouti v podstatu a přirozenost celku, není více náboženstvii 
a klesá zpět v lichou, prázdnou mythologii* (56). — Všichni mj 
štikové myslí, že v mystickém aktu mohou dospétí k vědčni, je 
se sice v>Tnyká všemu obyčejnému poznání, protože toto nemiiž 
vésti až k poslednimu základu všeho skutečna, ale jest stejnéh 
druhu jako ono. Schleiermacher naproti tomu klade veliký důraz n 
to, že zbožný se netáže po povaze veškerenstva a dalek jest tohí 
očekávati od náboženství objektivní, všeobecné véděni, že však. js 
subjektivné o působeni veškerenstva přesvědčen, ve všem s radost 
uznává tento vliv veškerenstva na sebe. Právem tudíž všimli s 
SÍKwart ( Schleiermachers Erkenntnistheorie v Jahrb. ftir deiitsch 
Theot. sv. II. 1857, s. 270), Dílthey (Leben Schleiermachers 10 
nu.), Bemler ( Schleíemiachers Theol. s. 177.), Lipsius (Jahrb 
fur prot. Theol. 1. iď.-í, 275.), Otto Ritschl (s. 40) stibjek 
t i v i s m u ve vývodech Schleiermaclierových. 

7. dosavadního vysvitá, že můžeme Schleiermacherovo pojet 
nátxiíenstvi iirohlásití za mystiku, ovšem nuisime si při tom býl 
válomi vytknutých dvou rozdílů. Nenit mystika Schleiemiache 
rovíi mystikou ve starém smyslu; neni to akosmistická, objektivní 
nýbrž iK>vá, svět milující, subjektivní mystika, Schleier 
macher sám konečně nazývá ve známém dopise Sackovi (Dopisi 
lil., 285) mystik o u tolu své pojetí o nálx)ženstvi, Tan 
piHk)týká, že mu mystika jest vrozena. Cteme-ii pak jeht 
(loi>isy, dáme mu úpině za pravdu, Chtčl-li však Dilthey vůbei 
ukáiíati na nějakou příbiiziiust mystiky Schleíermacherovy s ur- 
čilým dějinným zjevem mystiky, neměl tvrditi, že Schleiermacliei 
navázal na nčmeckou mystiku, nýbrž všimnouti si blíže rčení 
Schleiermachera saméhi>. jimž výcliodiskci své mystiky označuje, 
Ve .svém dopise z (inadcufrei 1802 ( Dopisy I. ,(02.) píše Schleier- 
macher; »Xeni místa, které l;y. jako totu, tolik oblažovalo moji 
vzjiominku na celý běh mého života od prvého zákmitu lepších 
věci až do okamžiku, jejž prožívám nyni. Zde mi ixjprvé vzešle 
vědomí o iK'měru člověka ko světu, z d e s e p o p r v é vyvinula 
ni o je mystik a, která je mí tak vlastni a která mne ze všech 
bouři skepticismu vysvobodila. Tehda vypučela, nyní uzrála, a 
mohu říci, že po všem. c<j se slalo, (mini tu roztržku svoji 
s Herriihutskými v líarby pro svědomí) zůstal jsem Herrnhut- 
ským, ovšem Hcrrnliutským vyí.ši!io řádu.* Rcči mají dle vlast- 
ního iisiidku Schleiennaclierova nátěr herrnluilské mystické zIkdž- 
nosti, která prý >nmoÍiým, jako Xiemeycrovi v lialle. byla ze srdce 



Sohleifrmieherův pojsnt niibox«nMTí. 



SiS 



protivná' (I>opisy IV. io8) : a |k> vyjiti ftcčí psal Sclik'iťrmach«r 
svčimi příteli Brinkitwnnovi : 'V Králi>vci jest vuj«nský rad-i 
SchctTuer. který mimo jiné také hcrrnhuiské Í<Icic v mých ře«;ch 
objevil. To je viru od takovčlio svétského člověku přilifi ostro- 
vtipiié' (Dop. IV. 6i.). Mluví-li se pak o •lierrnhuts.kýcli idejích, 
možno tvrditi, ic to byly ideje zakladatele Hcrnibul^kýdi Ziiizen- 
dorfa; neboť, že herrnlmtská iwdapořia v Nizkém a Barby. 
v nichž Sclilťiemiaťlier :«« zdržovítl. byla nei)liiěiia dtichcm Zinzcn- 
doríovýiii. u loni svédčí veille deniiiku. jejž uiiiecbal jintel Sclileier- 

Íniacberťiv Okely, literatura o tiernihiitské církvi, zv\. Cr&ger, Oe- 
scbicliie der erneuerten Brficlerkirche (3. >v. 1852 nn.), Schaaf: 
l.)te evanE, lirudert:etneiiide, Lytiar: Xacliricbt voii der ffíKcn- 
wiirtiřeii Veríasftung der Briiderunitát 2 vyd 9 předmluvou od 
Biiscliinfra i/Hr. Die iiierkwiirdigen líerliiier AnnierkniiKen /u 
SpaiifícnlrcrK 17S6. (O Nízkém; Gescli. des PatLiKogiímis der 
Brůderiiiiiliit 1859.; — o Barby: Plitt: Uas thcol. Seminář 
der Briidcnniiiiit iS(>4. > — Stejní jako Sclileicnnacber byl i Zin- 
2eiidorf mystikctii. jemuž olijektcm nálKiácnsivi není ovSem veške- 
renstvo, nýbrž Kristus, ač i v christologii SchleiermachcrovÉ. jak 
Plitt už dok;i2al. jevi se i)á|>adné znaky bernibutské mystiky. 
LiČení spojeni s tímto Kristem (>zaric Contiextoii' 1 'oiié tio- 
dinky. oné Čtvrthodinky, ktcroti Človřk trávi ve spojení se Spa- 
sitelem', připomíná živě Schleiermacherovo popsání onoho oka- 
mžiku, v nčmií mysl se svýtn prcdniélciit se snoubí. Základní rys 
,1. řeči. že náboženství se nemožno naučili, nýbrž toto že se dá puuzc 
subjektivné vycítili, vyzirá ze slov Zinzendorfových: 'Nikdo ne- 
může t<« tomu naučiti od svého bližního, jakou rozkoš možno nalézti 
ve 5|H)jeni s Krlslein*. jako Schleierni.iclier v individuu vidí ve- 
jftkcrcnstvo. lak mluví Zinzendorf o veliké důstojnosti tvorstva, jt2 
TiiVHtika |K>hrdá. ( líeckei". Zinxendorf. str. 2,s8.1 Pfoto se obraci 
]iroti mystice Spinozovč a Ilóhmc-oví, ( Spaneeiilwrg : Zinzeiidorf, 
Ir, 100. i. proto proti Taulcroví a Guyonové (srv. Kurzer Inhalt 
ler íreistlichen Reden der Madame Guyon i7Ai- a 'Kurze SáiM 
der Ibeulořiae mysticacO. — Mňženie lc<ly soubrmit říci: Mystika 
byla SchleiermacheroW vrozena, nabyla prvolnébo, určilétio rázu 
mystikou Zinzendorfovou a prosycena vlivem Platonovým. Spinozo- 
ým, Sciícl liniovým, 1 Icmstcrlniysovýin, KanioVým a romanliků 
í se ii<'mi v Kcčeeli ne jako produkt ihcorie, ne jako *dcera thco- 
ie*. nýbrž jako výraz duše. jež všemi svými záhyby touží po ne- 
konečnu. 

3. OlKJobnfr |K>£lednin) vý-vodům iniížeme krátce o<ltKivédčti 



SSA 



Dr. JoMf BqImIm; 



k olázce : Jak přisf 1 Srfileiemiaclier k loniii. klásti podstatu 
II :i li o ř. e n B t v i v cil. Sclivvarz di správní, že v hlavni v&i se iheo- 
relický 'iiázor n nňboxcn^tvi vž<I,v Hdi dle nilra lheoretik«viL 
Sclileicniiaclierova z))oinost b>la dc faclo podstatné cit. Toho 
přivinu hledati dlužno i . už v jelm vychováni v kru- 
zích h e r r n h II t s k ý <: h, Schlťicrnutchcr sám doznává, že 
mu za pob>tu mest hcrmhutskymi bylo nejvySSim ideálem 
•pri vSech studiích cítili přilfímnnst Sirasitclovn- a ucjdůležiiřjšim 
zanií-slnániin •honiti se |)o iwd při rozených citech*. 1 I lornihutským, 
zviá^té ZinzcndDrf<n'i, \eí.Í pocUlaia náboíeiutvi v dtu, v •srdci*; 
iiálmžcnslvi nemá nic Činiti se spekulaci, intelektem, vňlí a 
smysliřvým vniniiinÍMi' a n«l;i se vysvillili livcicky i-jc ne sais 
<juoiO [srv. .spisy Zinzaidorfovy : Sond, Predieten IJ. $, 387-. 
Siebea Reden s, 6., Gcmein-Rcden. I. 5.*;.. 14'*.. Diskurs* 133-. Na- 
turreficx. t>fil. sir. ?.6. ) •jen xňstancine-li pN cílu. pak je dobře, 
di Ziiizcndorf. (Zeistcr Kcricn s. .148.) — O dol»6 sii-ého jxjbytu 
v Nízkém a líarbv dí Schlťiťritiacher: tZde byl ik^Iužcii z^iklad ku 

vlá<li^ fantasie ve vícecli riáhii/enslví jcmtiič dekuji za to, ie 

na svůj zfiůsob myšleni, který se u mnohých litlí tvoři z tlicoric 
A iH«orováiiÍ. mulin se dívati spíše iak<i na výsledek a otisk své 
vla-stni diiAe 1 Oopisy [,. 7.) — Vedle hcrrnhutisimi m6la na mysl 
Schleiermaclicrovu velikv vliv 2, romantika pr.iví zkvétajici. 
která velikv dťiraz kladla iia l)e?.|m>4třcdn(»st a cit nejen v oboru 
poesie, tivhrř laké náhoženslvi. (je třeba čisti Novalísc. •božského 
jinocha', Moralischc .Vnsichtcn.) Romantická vnitřnost a citová 
ídealisttka dnšla ve Schleicrmaclicrmi náhoJxiiské sankce (srv. 
Maym: Die roinaiuisclie Schulc. str. 4J0. nu.). 

'lak |M>v!ilai onen •Hermhntský vyáSilif) řádii'. který. aC telidy 
dávno opustil doRinalické stanovisko Ilcrnditiiských, přece má 
s nimi sjíolcený citový xnak zlHrf-nosti, Hcrrnhuiský. jenž nade 
všechnj- Mcrmhitt,škó vynikl neobyčejným vódeekym vxilťíláiiim 
a kriticismem zd&Ičnýni po Kanti^vi. (PohiatuvAní.) ■ 



pROF. Dr. Josef Durdík: 

Soustava filosofie. 

z pozůstalosti spisovatsiovy vydal Dr. Ant. Papfrnfk. 

(Pnkrař"víni,l 

\ édy rozdělovati lze podle, několika dělidej, jakož už rozma- 
nitě provedeno jest. Vizme k tomu konci všechna místa, kdež 
o vědě \'úbec se pojednává; tamť vždy nějaká rozdělovači deska se 
vyskytuje, 

Pra\'ili jsme, že rozliclia mezi zevnějškem a nitrem jest úkon 
meta fysický. Jestliže jedni definují ducha znakem myšleni (duch 

jest něco, co myslí), druzí znakem cítění nelx) čiti ( co 

íije. cítí), třetí konečně znakem chtění ( co vůli má): 

shrnujeme znaky ty v jedno pod název nitro a klademe je proti 
světu zevnějšímu. Podle toho blízkého ale hlubokosáhJého délidla 
rozvětvují se ihned všechny vědy na dvé větví; jedny, které se 
týkají věcí zevnějších, zevnovédy (Externwissenschaften) tak 
zvané, — druhé, jednající o zjevech světa vnitrního, nitrovčdy 
( Intertiwissenschaften). Příkladem stůjž zde zevnovéda fysika 

— a nttrovéda psychologie. 

Každou z těchto dvou větví rozvrhuje druhé dělidlo opět ve 
dvě. Věda obírá se totiž buď popisováním a vypravo^řáním, 

— nebo vysvětlováním čili zpytováním uložených případiiv; 
přírodověda na příklad se dělí v přírodopis {minera- 
loRÍe a p. ) a p ř í r o d o 2 p y t ( fysika na př. ) . Máme pak vůbec 
vědy popisovat; i (popisné, neb i vypravovaci tak zvané), — 
a vědy vysvětlovači (zpytovaci), — rozdíl to, jenž dávno 
vznikl a do mluvy samé se vžil. Však dostalo se jim také jiných 
názvťt; i)oněvadž vysvětlování z počátku dařiti se může jen na pří- 
padech jednoduchých, abstrahováním zjednaných čili abstraktních, 
přesmyklo se ( mctonyniicky ) pojmenováni to na vědy vysvětlovači 
samy, jež také sluji abstraktní: kdežto vědy popisovači za 

ČESKÁ MVSI.. r. V, i. *. 1004. 1, července. 17 



SS8 



Dr. Josef thtrdik: 



látku mají kotikrclni zjevy a tudíž |K>dobným přcsmyknulim kon- 
krét n i m i zvány jsou. Něktly také říkají i)rvým i ii t e 1 1 e k t u- 
a 1 ti i. drutiým e m |) i r i c k <■ v užším sniysir. 

Často iivá<li se jeSič třeli vétev vřd. toiiS vidy prj- p r a k t i- 
c k é tak z\anč v i>rotivé k včdáni právft luedeným. jež jsoii theore- 
tické. Přililé<ln€me-li viak hlíŽc. poznáme, že védy jsou vlasinř vSe- 
chny tlieoretické (vidoiíciiě). že jiných véd ani býti nemůže, a že 
led>- praktickýcti věd ttení (viz Drobíacli Loe'ikii, p. i6o). 
A v^utku. co se tím iiAznaCiti má. jesl spiíe applikace éili iiiiti 
pouéek v tlieorii vytéičenýdi k iičiakéiiui zvlá»tninui \'ýkonu £iti ku 
praktice. Tak povstávají návody, předpisy, vodítka, pravidla vSeho 
dnihn. kier>-mi se výkon podporuje a zvelebuje. Jcimi íantémii v5ak 
pouhá pra\-i(Ila nestačí, on vyžadnje také znwhiost se strany vyko- 
navatele, a tímto se teprv dokonává v um Ční. uzíváme-li slova 
SirStni imiysleni: ntcn jiného jest \'>~soká tíména v acsthctickčm 
smysle jakožto tvořeni krásy, za iiéelem iMVuhé krá-iy. Tak Ičkař&tvi 
obsahuje applikace iheoretíťkýdi věd. íysiky. hiOby. přírodopisu, 
anatomie, fystologie a jiných, jest s jedné stranj' nžitim jich. ale 
s finthé sírany také zvhišlní samosvojnou zručností. Proto mu ří- 
káme ne praktická véda lékařsk.! (véd lékařských bylo 
by více), nýbrí lékařské umění. Medicína jest imiěni. a 
proto oprávněn přídavek medicína praktická. 

Celá ona amiihesn véd thcoreiických a praktických spadá 
s jiným, dávno snámýni rozlišením věd pouhých (čistých) a 
tl2itých ( applikovaných ) . kteréž lépe vystihuje včc. Ncbof védě 
běží především o védéni, o poznáni. — a poznáni jest věc thcorcti- 
cká; proto imev 'véda praktická* vlastné jest contradictio in ad- 
jecto. Ale zdvihá se námitka, j-ik se pak říkati může *fílosofie 
praktická?' K tomu odpovidáme, že slovo •praktidcý^ má zde 
zcela jiný smysl, ziwmcná totiž látku fitoí^ifie té. Praktická filo- 
sofie ěili ethika jesi filosofie lidxkého jednán i. jvst také ihcorii. 
nikoli návodem, jenž by se spíSe označoval slovem mravouka. Lépe 
roz<Iíl vysvitne, když proti praktické filosofii jjastavi se praktická 
jceoinetrie: ta( jest užitím iwučck v thcoreltckě ireometrii vyšetře- 
ných, kdežto ethika není užitini vít v theoretické filosofii vyšetře- 
ných, nýbrž jest sama thcorií naSeho je(hi.'ini. 

Co z jednotlivýdi onéch praktických čili užitých věd jest sku- 
tečné vědeckého. s|>adá Imrf v pnjiisné neb vysvětlovači védy, a tím 
avébo místa v rozdělovači desce ťlochází. Proto nebudeme dále 



5ou»Uva filoMRe. 



k nim itfcicle obraceti a hkdčtí potue k thťoretkkým, abstraktním 
i konkrctnini, védám. — 

Francouz August Comte í I7Í)8 — 1857) seřadil abstraktní 
védy podle složitosti látky a olxlržel naslwlujici stupnici včd; í. 
mathcmatjka, 2. astronomie, .v fysika. 4- chemie, 5. biologie. 6. 
sociologie (viz více o tom v •Dřjiniidi filosofie nejnovéjší- str. 
3ti>.) ftikcjme ji stupnice francouzská. — AndliOtí píi- 
vrienct jeho vycítili dobře, že lam schází (»>xholoííte a hledéli ji 
nikam do stupnice oné vSiímuti. ku pť. mezí biologii a sociologii. 
Dále považovali astronomii za védu konkrctni. tak že by tatu ze 
stupnice véd abstraktních vypadla. Toto dvě jest pfcsc vácchny 
ostatní |KKlrobnéj$t zméii)'. které je^t£ navrhuji. a»i nejlilavtiéjáí 
výtéžck. <jd nich na francouzské stupnici provedený, I vzeSla jim 
fada n.islc*lu;íci : 1. mathcnialika. 2. fysika. 3. chemie. 4- biologie. 
5. psychologie, 6. sociologie, — jiíto zváti lze s t u p n i c í a n g I i* 
ckou. — Ate nauk filosofických jeM více než jc<liná psychologie; 
vícchny jednají o zjevech vniterných, jsou v drženi určitých po- 
juatkův a ode<lávn3 uznány. 

Méjmci I) filosofii niinčni jakékoli, jisto jest, že výrazem 
tim nahrnuje se iiOkolik nauk se zvláiiiními, obecné přijatými 
jmény, a že tyto nauky také rozličným zpúsol>em se Iřiilily, 

Dřlidta však podle složitosti látky jich posud k naukám filo- 
sofickým užito nebylo. 

Půhlčdncnie-H na né s tohoto stanoviska, vysvitne. Že Žádná 
z nich nemá jcdnodiií^í látk>' nežli logika: proto bude ona v pofadt 
zaujímati první místo. Logika nepředpokládá nauk jiných, však 
ony před iiok lada ji ji. Na mysli nám lané jen první dij logiky, prvu- 
sloví její, čistá čiti elementární logika, lak zvaná logika bczcspo- 
rosti jakožt'1 nauka o formách správného mvšlcni nehledíc k zvláSt- 
nin)u obsahu, který je může vyplňovati. Záhady její jsou tedy rázu 
abstraktního, v čemž pravé jich přednost záleii. jcSlo mohou v ide- 
ální jcdnoduchosli uloženy a ledy rozřcflcny bj'ti. Klenicntami lo- 
gika jest nauka abstraktní, jež nepopisuje príibéh skutečného my- 
Sient. jak jest, — nýbrž jemu předpisuie, to jest. jemu slanoví 
normy, kterých ono porušiti nesmi, pokud chce správným zflstati: 
ona tudíž není popi$o^-ací, nýbrž předpisovací čili normativní 
nauka. 

Logika na tomto stujini obmezuje se svým vjtCcným úkolem 
a nečiní nárokňv více hýti nežli prvosloví správného mySlcni. Lo- 
gika tak zvaná užitá čili logika pravdy předpokládá už jiné védy, 

IT* 



tw 



Dr. Josef Dnrdik; 



Z nichžto ona [wavidla a meth(*«ly jich vyliizuj*. aby pak o nich 
samých jednala. — náleíi ledy v pořadí nauk na místo p02dřj*i. 
Tim více musíine elcnicntariii logiku chránili ode vštíio smíwváni 
s jinými naukami. zvliSlč s psycholojfií a s nictafysikou. a nežádati 
od ní svétla v záhadách, kierč náležejí v nauky dále položené. 

Svoje vlastni iilohy i»ak clemcntami loL'>ka rcíí určití a 
přesní, toiii exaktní. Výsledky její jsou zji«iřii^ pravdy, kierč 
kaidý uznává, kdo myííleni vůbec schoiien jest. Rozšiřetw slovo 
o rozdilriosli náhle<lů ve filosofii zde iimlká. V elcn»cniarni logice 
máme před xe\x>» souhrn pravd, kterými íádná iKKhyha otřásti ne- 
může. Príiti námitce, že tiii" logika už v Aristotek)vi hotova jest a 
odtud žádného pokroku neučinila, sluái 'xlvčtiti, že podobné má se 
e clcmcntanií geometrii. Ta byla už také Euklidem hotova, a 
niolilo l)j- se říci. stála od té doby. Kdyby obé i pravda bylo. nebylo 
by výtkou proti jístoté jejich poznatkfu nýbrř. spíše potvrzením jich. 
Ve sktUcCnosti vSak i elcnientarni geonreiric í elementární logika 
pokrok učinily, jakž zRalco\é u1k>u odliorů vřdi. nehledíc ani 
k hrozbám, rok co rok se zjeMijicim. Se starou clememarni lojjiku 
slwfi a novou \'ystaví. 

Obohaťme látku o jeden znak; k mySlcni přisloupix pouhé 
cítžni, kteréž projevuje se v posudcích záliby neb nelibosti: vy- 
skytne se nauka, klerá jen logiky potřebuje, aby mohla bj-ti vzdtíá- 
vána. zkuJenosl samu však jen v tom smysle jiředpokládá jako for- 
mální logika též í>že vSechno naše poznání jiočíná zkiiícno.sti. o lom 
ncni pnižádiié píwliyby. — Kant), od jiných nauk však nííehož vy- 
pAjíovati nemusí. 

J&st lo elementární aestlietika. Ona bledi jen k dokonaným 
fistýni obraifilni. které ji jakožm látka dány jsou. Přitiadové tito 
jsou abstrakmi, v plné čistolě své nikde »c nevyskytující ve skii- 
:eůiosti naii. jež jen konkrétní xje\-y podává. .Ale iwávé prmo stalo 
«c možným, rozřešiti je a sczříti v ních základy vÁcho daUihu od- 
hadováni. 

Dokonané představování takého obrazu staří, aby v přcdsta> 
vujici bytosti posudek o ném vynikl. NcijednoduSSi příklady ob- 
íasfiuií vře nejlépe, na čarách. iMirv.úIi. lonech i mvřlénkách. Ele- 
menlarni ae^lbetika jedná o základních pnmírech řili forniich 
krasv. které se zjcvov.ntí mohou na materiále nejrozliřnéjMm; ony 
se stává ií normami Cíli předpisy lomu. kdu nřco zálibného usku- 
leCniti chce. .Xesíheiika neiKipisujc danou skuIcCnojt aniž ji po- 



J 



Sou(Ur« ntofoH*. 



m 



suíuje. zda l<r;isiiá nch iercdná jest. nýbrž předpisuje: ona jest liké 
:ifedpt!iovacÍ, normativní nauka. 

Podle lécÍKd norem lidé odjakživa odhadovali, je laké vídy 
uznávali, ninohč z nich i vvsiovní vyikli. — ale 5ousta\Tiá nauka 
o nich. jakouž my zde na mvsli máme. povstala velmi pozdř, hlavně 
z té přitiny. že lidé při acsthťttckčm badání líočinali vídy néfim 
pfiliS složitým, řádného zjednodušení záhad nedoíli a tudíž elť- 
mcntv d (irviny naukv naiézti nemohli. A přete byt zdárný iiokrok 
jeij možný, kdy vvSto se z příiradťiv abstraktně jednoduchých, aby- 
chom se i>05tu|mř blížiti mohli k sloiitéjiim. Tejin^e tim zpúsolwm 
podařilo se pfiiiti v acsthcticc ku pravdám zjištěným, k vrtám, kle- 
rvch nikdo popřiti neniíiže a které nemohou více považovány býti 
za pouhý výlev individuálního tni^ta. I dostavuji se především věty, 
které mnohým hlavám zdáti se budou ploskými, jalovými. — vždyt 
se prý vyrozumivaji samy sebou. Ale právě o lakové srozumitelné 
vétv bíži pH prvním zakládáni nauky. Věty jako: tvelké libí se 
vedle malého, stliié vedle slabého. s|Kjfadané vedle roitM^těnéhot 
a potlobné musi činiti poOái«k, O takových mňžeme se dohodnouti, 
je vvhlcd.ivati. sestavovati, pořádati a dále vzdělávati. Ony pak 
skládají soustavu jistých i>oznatki'iv, které net>odléhajÍ pouhému 
minřni : ka/dý ílověk zdravého rozumu mftžc je studm-atí. aniž by 
při tom měl itaixitfebi celé f^aily véd iK>mocných a (Lit ze skutečnosti. 
Proto zřetelem k jť<lnoduchosti látky stiiĚi elcmeiitíími aesíhetiku 
položili v pt^iíadí na druhé místo. 

Látka skládej se dále. ke stávajícím dvěma přijdi dalíi znak. 
k niváleni a cítění toliž chtění, které se jednáním projevuje, a sice 
chtěni i>otiniané ve svých iicije<lmMlu^iich abstraktních případech. 
které pfiiwušiějí určité řcácní. Povstane cthika Cíli filosofie prakti- 
cká a to oi*t nejdříve ve své elen>einarni čásii. kdežto záhady o ve- ' 
Skerém chováni icdnotlivcc. o spoleOnosii a podolxié jsou povahy 
složitějňi a i)ozdÉji do puradi vstupuji. Není to hyb a pouhý ixichod 
zevnější, co bv vysvětlilo náá duňevni život a zejména těž i>oznáni. 
My přidáváme něco svého, a ncidňtklivřjí .se to ukazuje při ethice. 
My přece posuzujetne. udhailujeme — to jest k danému zjevu do- 
datek |>řičifiujenie a sice z nitra svého, A stává takové odhado- 
vání zajisté o případech složitých: i musí také býii nauka o pří- 
padech j«dnodiicliých. totiž nauka plenicntarni tím spíše, A ui 
Angliěané' tuiilí, ba začati, ale nedokonalí a tedy nemají jí. Zde 
máme na nivsli nauku o jednodtKhých ethíckých ideách; ona Hcr- 
Iwnem mohla býti založena teprve, kdvž K.int svými rozlwry, 
8vvm •založením metaívsiky mravů- a •kritikou praktického roz- 
unui' dráhu připravil. Vzor cthíky pak měl v zápětí též reformu 
acsíhetikv. kteráž ied.\ o něco iwztléji se \-yt\áfÍl3 než cthika. Ca- 



«e 



Dr. ÍoMlD«r«k: 



aovú ndclivlka uto není záv-adoa proti pofafli vytteoéma : nCco po- 
dobného maIo se oti nrííhfnetKc a Kcometm. ana eeúowirk. aďcoli 
složiiéjsi. přece dřivc vítJcckého .-větm ťitvani nabyla ^ Euklidem) 
neí sama aríthmettka. Ke tinřnimi ríSe avedeným sluSi pTipojhí 
Roberta Zinunermanna. íenž na onídi iK-ácm t->-sptíich základech 
Sí>U".tavu ae^iliíiikv fonTW>vé zdělá].* > Prací třchi- myslitelů 
vdétHrne $e »! 10. že nauka o kráse v záklatkidatnčn] dile s\éni tak 
2J«dnodtiiena jest. te mohla dosníti až k pn-oskivt si-émii a na 
tolu misto v Dofadi itolofena In-li. línde tnčinávají aestbetika ji- 
nými. *kvčJeJBÍmi utázkami; ale ilčjiny tunín. živutojnsy uměků, 
technika umSlčt. ví-ktadv uméleckvch d& p£>-cbok>frickě rodiory. 
ducha- i tuchyplná iii>«iika u íoaviskwti božsi\-a a krá&v a tkxlobnč 
jest vie iiHh'$ komplikuváno. ab>' nK>hk> liýli počátkem včdedcč 
nauk)- o kráse. To náleii bud v odlfuo jiné itebo v pořadí ftloeo- 
fkkvch nauk na púz<léj5i mUtot 

Ethické ideje vvrozuji se z jednúductn-ch pomérň vůle a 
»lá%-aií hc normami, jakužto vzomč poimv. které <« \-ziahuji na 
chtčnt a jednáni rozumné h>-to$ti. Ethika iest nauka predpimvaci. 
Tovniž jako ae^stlietíka a lofrika. pročež je TÍechny tři lahmouti lze 
pode jméno nonnatiky. 

Vteckv tyto nauky máji společno. £e látka jejich jest pochod 
S d^i nějaké naScho nitra, ale vždv néjaká stránka ixnue pochodu 
loho 3t>sirakinč pojatá. Tu ovšem, jak ni \Ttčeno. ncni zai-ada. 
nýbrž iiřednost: jen abstraktními případy možno proraziti k v*- 
deckému způsobu. Sk-ulečnv viak pochod v nitře jest níco sk)iit£j- 
šiho. prťičež Iepr%- nyní psychologie v radí se objc%uie jakožto 
%-ěda. která obírá se zkoumáním zákonův \-nitřnÍho ži\'Ota čili vy- 
svéthije úk-izv diiševni, převádějte íikazv složené na Íednod«yi. PH 
l<im užívá známvch niclhoil zpytovacich a vvsvřtlo^-acich. Nejdříve 
na počátku lidé vysvéllovali si úkazy duícvní mythologicky, pak 
utíkali se k jistým eiilitám. pfe'lpoiatvni ideám, k iiK>hiitnf>stcm 
duševním, jež bylo Im rozmnožiti ilic libosti, ncí koneční nadešla 
doba pravého vřdcckého t>oJimání a ^Tsvétlování úkazó tlušcvniích. 
Cokoli zbylo z rmevb dvou dřevnčjíicb stavů o<U«>ni lotto. budiž 
v obrazich ol>c<:nč ob!iI>ených. budiž v jazyce samém zachyceno; 
n>'ni psychotoffie vyiSetřiije zákony déni vnitřního, nikoli jakous 
•at>riorickou' mctlioilou. jeJ |>r\" zkušenosti sí nevšímá, nýbrž stojíc 
na celé podstavě jeli. I zde jest shromáždčn jistý počet zjiMřných 



*) ObiiVníji o elcRMnurni wsUieitee i clesieoUrni ctliwc pojednáno v kaUe 
■Mail PimítfRj Aistlulika, ^lio ayiti ochotou oaklidatciiiv* ůo*UÚ tsc srn polo- 
lii*ieai Mnu. 



■v« SIomAa. 



SOS 



pořna^tkň. které platnost mají liez .ihledii ke jménťmi psyclioloefl: 
sťtn náležejí zákonv a^smiaťiii. naiik.i o vnim^ini a osvojováni ( per- 
cepce a aptiercepce), sestrojení s\'éta zevnějšího a i. Vedle psycho- 
!i>K"ic jakožto védy vvsvčtlovaci stává ovíeni onen ftirokS' pruh. k<le 
se popisuje, líci a vypravuje a knni se vScrlino stnřstnává, co se 
iakvnikoli zpfisohcni k clti^^iiíniu životu vzíaliuje. Má tedy psy- 
cIioIokíc v tomtd íiríiin smvsle pole velmi bohaié, celou :ikute4nost 
nitra, jížto >kiiteCiiost /.cvnčjSi iiaiiroti se staví. Proi^cž psvchologie 
ode miiolivcli za vlastní filosofii, nebo za filosofickou nauku zá- 
kludtit se pnililaíujc. Líitka její připonSlí ttojiiého roiOlefiováni 
v mldily a poddíly. které více méně sanioslatiié si vedou, (xidobné 
jako <ie AéK >> naukami zatinutlymi pode jméneni fysiky. I jakousi 
obilobu s cliemii l-r« učiniti při ninolivch přlinadtvh psychologických 
a nduid iiékterč nazvv přibrati (Mulobiiř jako / mcťbanikv lak hotnč 
se <lálo. 

Nyni. když normy i psydKilocické zákony vniltniho děni 
aspofl 0;Í9teíní ustanoveny j.iiou, nirižcnie m^íiiití krok v před k na- 
nkánt téni. ktcrč před|>nklá<laií nortnaliku i znalosi konkrétní sku- 
tečnosti. Jedna /. nich jest paedajroKÍka \ nejširším smy>!e slov.i. 
Fsvcholoiíic učí ;:iiáti nitro jakoíiu danou látku paed.iRORÍcké čin- 
nosti, nonnatika ji ukazuje cíle a ťilohy. Paedairoeika tedy vííechnv 
posavádc v pofadi uvedené naukv přediMikládá a připojuje k záha- 
dám jejích záhadu svmi. Ona snímá jetlnutlivé iKtxadavky norma- 
liky v Jíden provedejiéjSi obraz, v ideal. a hledá česly, kterak ve 
sknlečnosti idcahi tomu přiblížiti '•c lze. jakožto theorie nebo vlastní 
11 ae<l a;; ou' i k a jcsl vř<lou. jakožto činnost skutečna prováděná 
jeil uniénim (jakž také říkává «: vychovatelské uměni. Erzie- 
hun^skunst), jež pfihodně paedaKOR-íi by slouti iiiulilo. 
Lmění |ki pfitvutf' i l>czc vší znalosti pravidel se provádívá, což neni 
vSak námitkou proti ,ieho thc<jríi. Měla by se |íak pacdaKuKÍka ku 
twcdairotrií jako iioetikn ku i>oesÍi. Kranunatíka k mluveni, logika 
k myílciii ; poille toho bylo bv liSÍti i jména pacdajfo^ík a [>acilagoK; 
teiilo jest človék. klcrý skutečně vychovává, onen. který o vycho- 
váni přemysli a jeho zákony zkoumá. JaV vychování ve skutcťností 
s e cl ř j e. a jak se d i t í m á, jstm patrně dvě zcela rozdílné ot;izky. 
Ku předpisům podrobnvni potfel>a znáti dané i»omíry. avšak nor- 
niaiika vídv musí přistouDÍtí. jakož vňlwc v těchto oliorech roz- 
licba mezí s k u i e ť n v m a v z o r n v m l íaklickVm a normativ- 
ním) nejzřejměji vTráži. Onen smťr. kteří- nauky o posledním ne- 
uznává, vsínuie přece iioučky její nevědomky do svých vlastních 
Úvah ncl)o prcihlaíujc ^knlečné zii vzomc. Osud každé mravouky 
tím bvl by zwčetěit. 



894 



Dr. /oMf Dardik: 



jak pacdaiíoiriku rozíleiiití Ue. iiředzieclnáno jest v naukách 
|)ř«()clK>]:ich, í^ť c e 1 ;i imedagogika olisaliujc líředcvíim dtactctiku. 
zřetel U vvvoji l£la a tu s uHrodnímí v6)ami rozmanitř %e stýká. 
netMa dokládali. Kávod k správnému mvšletii jest jen 0»5>tkoti 
vviiíováni (vvuky) vťilwc. jež sniéhije k tomu, \-íiřžené po- 
znatkv tnladvni inNfitem nejvvhodnčji vpraviti: i vzniká metho- 
dika výuky (didaktika). Tu ii«iniůeine dusli diiraznč na to iipf)- 
sorniti. xe véd čni. |mj nčmžto se touha i i>otřel>a nese, jest nejen 
zvídáiii. odkrvváni nových pravd icot náteSi v dalíí oddil logiky), 
nýhrž íc vřtiina toho. íeho čloirék imtřcbuje. už tii stává. ■ — ž< 
led\' musí bili ixivčilčiio. vypodobeno, ^estaxeno. .ahv zpCi^obein 
kratííim a Hnazíim mohlo vpraviti se jednoilivci. nežli jak se u \'cl- 
kčni ve skutečnosti zdlouha a |>racnf vyvijclo. Jak se látka védy 
k tomu konci uiiravuje. jak se zje<lnává soustava z pcjznalkův 
u£ dobyt>'ch. jaké jsou ony syslcnialickí formy, t) tom iedná 
vídedcá didaktika a skládá dndiý dil logiky (viz na pnkla<l 
knihu Drobtschovu ). — Třibcni vkusu a mravu, zušlechtční 
citu a ae»thetické iH>jinúni světa a jedním sloveni cudba Jest 
cil paedagofrik> \ dnihětti šiiiěru a koncíuí |> o v a h o t v o r s i v i 
cílem jejím v iřeiím smíru. \'e ^ícch tfcch směrech paedaeosika 
vede normativní naukv dále. tak Že mnoho z toho. co jindy v ony 
elcmeiitanii ixjCáiky jich se klade, v na-^em pořadí tcpr\c zde i)ra- 
vého místa doclKizí. Tak vede paedatíoKika logiku dále od elemen- 
tární Čá-ili k mcthodám vyiíCovacíin, elemeiUanii aeij^tlietiku od ná- 
kladních torem víeolieaivcli k 7.vl:LítnÍm formám přírody a duclia. 
elementarni eihiku koncíuč od pr\'olnvch praktických Idei ku po- 
vaze jakoJito výtvoru chttot. 

Paeilagogíka však jesl jen jerlna vrstva v celku spolkovřdy. 
jež má látku ieště složitřjši a záhady nesnadnéjM. N'eclit si lato 
nauka téři z vvsledkťi v4ech véd. teáv i tťch. které svitem zevnÉj- " 
iím scot)ÍraíÍ: to neméni nic na vlastni jakosti látky její a lou jest 
společnost, totiž více bytostí rozumných pi»po1u. Společnost 
a zjevy společenské přediiokládaií nitro a budou vády za néco 
jiného imvaíováiiy nežli zjevy pfirodní, duha, ifcmétfcscní a p. 
SkLidati néíakou spoleínost mohou jen bytosti, které mají vědomí, 
tedy bytosti vniterné, a proto si>otk<ivéda ptcdpoklátlá předchozí 
nauky íilffsoíickě. zejména normatiku a ps.vchotogii, a n-ilcii saina 
v řadu nauk filo.sofick-ých. 

RozCleiíční spolkovřrly i)o<tobiié jako paedacoKÍky pred- 
zjcdnáno jest, a sice přečistá vo váním, cíténtrn a chtčnim spolku. 
Při bohatosti látky jcii vyskvtiiji se ncjrozmanitřjsi odborv. které 
opil s jinvmi odlehlcjšimi souvisejí. — V prvním odilétcni. totí* 



SooMava niaMflt. 



ses 



v iiředstavovúni suolkii. jest i«<liiiin z otiěch ixllioríi lakč vřdoslovi ; 
v é rl a saiíja ivU výplod ducha simlkovčho, vzííiknouli tnůie jen 
ve sDolcíiiosti: i běži zde o hledáni |>ravdv. — a proto scin náleií 
jednání o meiliodách Idedaciclí Oi zpylovacich, o niathcmaitckém. 
(íf-írodovMcckém. bistorickéni ixijim,-ini, vňbec o nauce i*oniávaci. 
— což i-ini upét vviši stupeň kucíkv. Jako spolcčnosi školy zakládá 
k rozSifcni pravdy, lak akademie ke zpytováni pravdy. Mimo to do 
tchoř oddělení náležejí záhady vzdélanosii vftl»ec. osvity, pokroku, 
i v.icťhiiv dúte/itusii duševní, jako mluva, <lejiny, vira. l>ruhé od- 
děleni zahrnuje u m é ii n u i>rová<féní a veřejném významu jejím, 
tedv přivádí acsthetíku k vySíímu otupni dále, a konečné iřeií o<ld6- 
leni vzíahujc se ke irliléni duclia sp< jlkovélio, které/ íjeviije se in- 
stitucemi práva a spra\edlnosti, veřejné správy, oekonomiky 6U 
polilickélio hosiM)dáfství a koneOní v |toslcdnÍm velkém cite svém. 
zřídili totiž co nioínji dokonalou občanskou a mravní společnost, 
spoleůiost odudc^'n£nou. stát ve smysle nejdokonalejším. Co 
o vychovatelství svrchu řeřeno. opCtuje .se o atátnictvi íi politice, 
kdež rozeznáváme jednak stránku theorctickou. jednak \'S*konnou 
miuvice o um£ni státnickém I Siaatskunst). Véda. uměna, stát na- 
znaOuii ieij co souhrnné názvv hlavni záhady a cíle ducha spolko- 
vého. Při tom ovScm siMilébaji tvto odlxírv na vScch jiných, a Čím 
dále do iiodrobna i>okračuji. tini spíše data statistiky, zeměpisu, 
historie, tedy zkrátka ixipis. líčeni a v>pravoťání, a koncínř vý- 
téžky viii tiřirodnicb. znalost eininrického materiálu přistupovati 
musí. .Ale viechnv ty. ač rto sociologie mohou íahmuty bvtí. do 
filosofie nenáležejí. Xclwť filosofie jest souhrn abstraktních 
nilrověd a nietafvsiky: ony obory jsou víak konkrétní. Na otázku 
tedv. co jest filosofická čili abstraktní siiolkovOda. mCif-e odt)ovčď 
jen zníti, že to zase jest lumíka, aesthetika a cthika ducha 
spolkového, — dále i«ycholoí;ic télíož ducha, rozličnými 
jménv uvádéiiá jako p s v c h ol o jr i e s p o 1 e č n o s i i. p s y c h o- 
loeic národů, rododuícvřda a podobné nauky, aváak 
jen v abstraktní jich části, pokud se obírají irilteiiítn i>ojmii. tedy 
vylučujíc popisné, seznamovací a wpravovací odIior>. které jsou 
už zvláSté ustaveny. — a konečné d é j e s 1 o v i cíli f i 1 o » o f í e 
d é i i n, |K>ku<l se vzdělává jakožto zvlástni nauka. Mimo to v3ak 
do sociolotrie vňbee zahrnuto může bíti váe, cokoli se stwlečnosti 
týká, le<lv veákerý dčjepis, zejména kulturní, statistika. iMilitické 
hospodářství, právnictví, hvfricna. miuvozpvt a j. — Spolkovčda 
vůbec tedy jest soubnmý název pro nčkolik nauk, které ne všechny 
do filosofie náleícii. podobné asi jako jest jiným názvem souhrn- 
ným anihropoIoKie. která též oéktcré nauky filosofické ob- 



D«. JcMd^ 



■ohaíe. 9 iím-mi se stvká. Ne vSedinn v^ak. co do ni kbdou. u2 jest 
naukmi filosofickou, ku př. Mmutok>iíte. — Tak urtujenie pojem 
filosofické KpolkovCdy. 

_Iakiixto tK>sIciltii člen v pohidí tuuk fílosofkkýdi pHdiázi 
koneCně tnetaf^sika. I Jef mu itnc ii iak dcíinujme. cil íejí v«ly itť 
Mane. abv na záklailě ve^erých vStčžků ziednab obru o svHé to 
nwížná *ix»ríiv iirosií a celoti lni(k-\^ na$cbi( wlfaii koruno%-ala, 
iJna iot 41'kkonatelka íikt^íifie, iK»sk>iuie iwni svítU o nciv>ššich 
důleiiiostech. podniká svntbesu s xS'hraidoa všech nMňiých analys. 
Při umi iKi>l|>ÍrA *c nejen na fit "' ' '■ nauky, nýbrž i na tv. které 
zevnéjiini *véiein se obírají, / a ívstokiíric, které naukv 

metafv^ické obsahuti a pésii (atomi^iika). iako z dD>cx*ědy 3 spol> 
kovéťlv, kdež individuum iakožto hvUni \-nitfmá ímcrtiadai vtMe 
jinvcb se pojímá, jde cesta pHnio k n»ctaívsice samc. lednat mcia- 
fysika o bvlnstech hledajic. jak si it mvíliii máme, abx-chom zktiie- 
noBt svou iNjchopili a dčni zevnřj^ t vnilfni možnvm b\)a. 

Mánw luíliž pro filosofické naukv patrně i*ořadÍ. a to přednř 
jdcHi nauk> normativní (logika, acsthetika. ethíka }. pak nauky 
usvťhulotrickéa koneční sociologické, k čemuž ovšem 
pHstupuje m e t a f v s i k a. Kaž<lá přednější z nauk těch jest ab> 
siraktniiíi. víeíiJwťnéjii. neř n:'isle<luiici. pročež úlnhy tim «pLte pH- 
pou^tčjí itrřilč uspokojující rozřeícni, ač in v historickém príibéhu 
ne vždv dříve se vvskviuic. Vťibcc jsou všechna t^Klobná určeni, 
i pfi vCdách jiných, jen [tribliiná a nesmějí wkladati se vt smysle 
pfesní niatheinaiickém ; vizme iw příklad vitn z elenwnianii loKÍk> . 
2e libsah i rozsah iKtjmu stoii k sobč v pnn>ěni nbrácenéiu. Právč 
odborník niatliemalickv nebude lako\é *Srn>ky klásti na ptísnoil 
váhu. Konečné liři v\'>l«lcích a poznatcích tlokonaných. které jsou 
vSeobecnvmí včtami vyjádřeny, abstrakittosi se vždv dostavuje i ve 
vědách, které obírají se konkrétními i»redmétv. 

Filo^^fie znamenala zpitčátku védéni vůbec Či lépe řečeno. 
h I e <l á n i i> r a v d j* ; jednotlivé včtve, zejména tv. které si obraly 
zevnějšek (^evno). (xllouply se od společného prakmene a staly 
se saniosiatnj-mi ; mohli bychom jim říkati z e v n o v ř d y I Ex- 
ternwisseiiscliafteii I. Priilié. které si nitro obraly, zbyly a jim tittlt 
společný »íilosofic' zťistai; iim bv pak dfi.<le«lné příslušel niiev 
nitrovídy llmeniwiftíenschaften). Maji tedy pravdu ti. kletí 
filosofii vymezuji j.ikoito vč<Ui nitra a oněch při nauk. lojriku. 
acMhdiku. ethiku. psvcholojiíi a s«x-toloeii v ní zabniuji: mčH 
by toliko připojiti melafysikti. anaz obsahuje 2áhad> obého rtruhu. 

Jsou zde ovtem iKKtupně i^rovetlena dělidla i. co do látky ze- 




Soustava fllosofie. 887 

vnéJĚí nebo vniterné 2. co do způsobu popisovacího nebo vysvětlo- 
vacího ,1. co do stupné složitosti atd. 

Ci zda-li látka pochodí ze zevnéjSka nebo nitra . . i. 

zda-li se pouze popisuje nebo vysvětluje 2. 

zda-!i jest méně nebo více složitá 3- 

Ale ostatně mťiže býti užito dělidel jiných, ku příkladu onoho, 
zda-li se nanky obírají věcmi nebo známkami (semiotika). tak 
vznikne příhrada pro mluvozpyt . . . 

pak nauky humanitní a reální — to souhrnné jsou názvy 
podle zvláštních účelů, — 

— nebo rationalni a empirické a více p. 

Seřadění zevnověd podle složitosti látky jest hotovou věcí, 
a uvádějí dle toho předně vědy m a t he ma t Í,c ké ( arithmetika, 
geometrie i dle některých mechanika"), vědy f y s i k a 1 n i ( fysika, 
chemie) a védy biolojrické ( f ysíologie) , tak že máme dvě 
rovnoběžná pořadí věd vťibec 1 

Zevno; Nitro: 

Vědy mailiematické normativní 

Vědy fysikalní psychologické 

Vědy biologické sociologické 

\ / 

Metafvsika 

Z olx>u řad plynou pn5i>ěvky k metafysice, jež jest v tomto 
sestavení védou výslední. 

Mezi oběma řadami stává zajisté mnoho vztahůy a obdob 
nejrozmanitějších. Ač mezí mathematikou a normatíkou, pak mezi 
fysikou a psycholořii dosti jich vyčteno bylo, přece nejčastěji ob- 
jevuje se ona proslulá obdoba mezi biologii a sociologií, či prostěji 
řečeno mezi organismem a siwlkem. mezí živým tělem přírodním 
a státem, a do posledních podrobnosti se vyčerpává. Xehodláme zde 
v\šetfovati. jaký-m právem se tak děje. aniž uváděti jednotlivých 
spisovatelů, kteří obdobu tu zvláště jiéstují; však vyslovujeme pouze 
IJOtřebnou výhradu proti zneužívání slova organismu i neoprávně- 
nému vykořistěni obdoby té. 

Metafysiku sluší položití z a tyto vědy, tak že obě řady do ní 
takořka ústi. Kdyby z vodorovné polohy řady postavily se v polohu 
sví.inou, přišla by metafysika bud nad ně, nebo pod ně. byla by 
jednak vědou vrcholní, nebo vědou základní { fundamen- 
tální), nebo konečně, kdybychom vědy ostatní na obě strany k o- 
1 e m ní napsali, vědou ústřední (centrální). Svrchu řečeno už. 



»8 



Dr. iotcf Dutdik: 



ie se každv vvklad předložek za, nad. pod. kolem, kter>' by 
vznikal na úkor védám siwcialiíiin. náležité oi>ravujc. — a ic lo jsou 
beztolio výTsay obrazné .i poniůckv i>oiilié k vytčeni míst v rozdS-1 
leni vCd. I lze [wiiliým oliiícním dcsk\' svrchn poílané rozlohu na- 
značili laklo; 



Mathematika 
Normatika 



F>'slka 
Duicvěda 



Biologie 
Spolkovida 



Metftfysika ^ 
Závěda 



Mfiie viak rozestaveni je^té dále se pošinuuti a utočiti, tak 
že vznikne deska, kdež nictafysika se objevuje jakožto n a d v é d a, 
víila vrcholní: 

Melafysiktt := Věda vrcholní 

Biologie - Spolkovéda 
Fysika — DuSevědft 
Maihemalika.- Normatika 



Nebo koneční inolioii váechnv jednotliví nauk^- býti umisířny 
knlaii metafvsik\. tak že lat« jeví se jaktiřto véda iislředni. 
Všechnv v£ak tyto zpAsobv hmotného rozestavení jsou poniiickv 
pouhé, iichž nikterak ncpfeccňuicnic: ale s|k»Iu dokládáme. íe 
z nich by netnčl nikdo bráti nániilky oroti meiafysicc sanié ani 
z názvu, ani z niisia. Svého vécného zdťivodnéui dotházi nietafy- 
sika jinde. 

Metafysika iiékleré / oiázefc svých rnířeJila, kdeíto pH iinvch 
pomáhá si donniénkami. ,jak<iž ve vícch védách se déje. Rozřešení 
mohlo se iiodaHti jen tenkráte, když se záhady zjednodušily: od- 
povédi 11.1 né jsou pak samv laké jednoduché vety. sroznmitclné 
|M.niOky, které všemi naukami se táhnou a za počátkv neboli 
principy T)ovažují. souhrn jejich pak za filosofií prvou 
( philusophta prima). Oímžti> vzniká ziláni, jakol)y se metafysika 
byla roxřcdila v loRÍku a jednotlivé vvtCeiié nauky skládaly se 
v kruh. Podobné s aesthetikon a logikou. Lidé doceluji si obrax 
o svéré dle normativních kateírorii : mv si však zůstáváme vědomi. 
Se to jest dílem naAiiii. Podle ziiámélio í.l<iya Heřmana I-oizeho 
•jeii vzhled do toho. co b ý t i má. opaiFí nám vzhled do toho, ro 
i e s t<. — a » p o ř^ prv v neivvSíich nieiaíysickvch záhadách. Toto 
»asi>ofi< jest význačné: ono obmezuje vvrok Ixilzcho a ukazuje k in- 
lercssu prakliekénm a architektonickému, ncbot víme dobfe. Že 
diicnita není mimo reality, ie se úloha metaíysiky tím neuzavirá, 
t vyhlídku otevfenu nccliiivá na daHÍ neobniezené zpytováni 

r 



J 



S^ufiav* fUntatif. 



M» 



a ptnnvšlíiii. S lontu \S'I"'a(Ioii mA^eme 8Í« pdřadi navik filosofi- 
ckvcli ijojiiiwii jakoífto kruh. nietjifysika se |)řipojiiJ€ k normatice: 
ale připojeni iu jc«l jen z<1áni, by( zdĎv<idnftné. Jviw víak každá ná- 
slediijici nauka iM do složiti>sti látky své také výíc stoji, stává se 
kruh spirálou. Poslední íleii řady přiblížen jest poíátečnénm jen 
pro toho divúka. kterv zdáli podél osy hledí; tu se mu spirála kru* 
hcni zdá (jako prťiniil jcji). Dokonaníj^i přihlédnuti opraví toto 
zdáni : ono iik:iíc. že pf)slc<lní řlen přece vysoko nad pořáteCným «e 
vztáii. 

Ale jeité scliází v řade nauk jídna. která pro filosofii má 
po<lslatný vvznam. Kařdá nauka ni;'i své dějiny, ale dějepis filoso- 
fie jest po výtce dějepisem metafysíky. di> tííhoř, úr>vky z dějepisu 
jiných naiUc vetkány bývají. Tudíž dějepis filosofie položen b)'ti 
musí jeátě před poslední íasí metafysíky. jakož vskutku shledá- 
váme, že při vypsáni metafysíky jedná se nejdřív o metafysícc ja- 
kožto o historickém faktu (úlicr Metaphysik als historischc That- 
sache) a jk> >prvním hisioricko-kriiickém díle* teprve dnihý syste- 
matický následuje. Mohl hy teily dějepis filosofie j.ikožto prů- 
prava přípiijeii býlí k meinfysice saiiW anebo jakožto dějepis po- 
lomen byli tam. kam dějepis vťiljcc nále2i. totiž do spolkovědy. a ze- 
jména, abychom ii/ilí objilienéíio nyní lenuinu, dr> kruhu dějin kul- 
turních. I vysvětluje se. proč někteří dějepis (ílosofic považuji za 
nejlepší uvedeni do filosofie. Kterak se co provede, jest také zá- 
hada metafysická. 

Počali jsme rozpravu svoji ukázkou uěciii mctafysického. tk> 
iiěliož nás bezprostředně imstavuji přírodní vědy, duševěda i spolku- 
věda. Stává vSak jeStě mnoho otázek jiných, o které se myslící 
lidé iK)koiiícH hledajíce světlo nizUčiivmi .směo': nauky. kter>'di 
se dodělali, <lávaii rovněž vliodné ukázky metafysíky. O nich nám 
vvpravují déjínv filosofie, které tedy jsou nejhojnější sbírkou od- 
povědí na ol-i/kv po inelafysice. Napsal jsem před osmnácti Icly 
(v *Dějepisnéni Nástine filosofie novověké' ) : tFílosofii di>stalo se 
netušeného obránce v onom dňraze. jimž itoba naše přihlédá k hi- 
storickému vvv<iji vťibas a tudíž dějepis filosofie nabývá nové dů- 
ležitosti už jakožto větev dějepisu vzdělanosti' — a nebyl jsem nu- 
cen změniti míněni své. že kdybv (od materialistů a ncjjcdnostnin- 
nějšich odlxírníkňl hlásané id)i)i filosofie, tedy ovileni metaívsikv 
v přední řadě. mělo věřeno bytí, historie lidi zase k rozumu 
přivede — hístoría vítac macistra. 

Vracciice se k olísáblei^inui problému rozdělení věd víibcc. 
znamenejme i>ředev5im. íc všechnv vědy v jedinou stupnici jako 



STO 



Dr. Jouf Ourdik: Sousuva fll«Mde. 



V přimkli sniésínatí nelie. Sice by porflc pHjatélio principu, ktlyi 
pozdCjSi členové six)lčhaii na předchozicli. každý kdo chce po 
umtíi základťiin du^ievřdv. musí) dříve (viz stupnici anKltcki 
probrati celou niathcmatíku. fysiku, chemii, biolofrii. čehož pl 
)H>lM>i neiii. Mezi otena řadami stává patrný tvzdíl. jejž 
vSch<i okolkováiii iiaxiiačiijenie jcdnodiiie a /řetehiž jakniSto roř 
mexi zcvnfjdkem a nitrem. A to jest právS výztuóiá známka na.^cbo 
rozdílem — ukázalof se výhodným, dfive nežli se provede rozděleni 
v nauky abstraktní a k o n k r e t ii i, a dříve neili rozdíleni 
podle složitosti látky, provésti roz<ltíeni cr> do j a. k o 5 1 Í 
látky podle zevnéjfka a nitra. Tak nám vieíly dvé stupnice 
rovnobfižné, čili d v o J s I \i p ri i c e česku. 




Kdvž koiieť-né užívajíce posloiipni oních iFt délidel vytOer 
provedeme mztřidéni vřd. obdržíme následující desku přehlednou: 



Zevnovčdy 

Konkrétní: Abstraktní: 



Nítrovcdy 
Abstraktní: Konkrétní: 



Přírodní odborj- 
popisné 



Mathemalika 



Astronomie 
Geognosie 



Logika 

Acstheliktt 
Ethika 



vy 

od 



Discipliny 
kařské 
Anatomie 
Paihologle 



lé- 



Fysika s chemií DuSevŽda 



Biologie 
(lysiol^lc) 



SpolkověJa 



Popisné a 
pravovact 
bory. 
Slut i štika 
Déjepis 



Právnické, 

Politické, 

Oekonomické 

védy 

Mluvozpyt 



ný<fl| 

i: 

4 




Metafysika 



Filosofie sama by pak itodle toho výkladu byla řada v 
vniterných {loi;ika. acsthetíka atd. ) a metafysika. 
V tom smvslc |K>jímá se filosofie, když se o ní mluví v prniivé 
k ze\'novídárti ; sem paiři d^■oj5lovi přírodo vřd v a ducho^ 
vÉdy {Nalur- und Geistes-Wísscnscliaítenl. Klade-li se v, 
filosofie v protivu k vWám speciálním víilicc, mini se jí vlastn 
metafysika jakožto nejzávažnéjsi nauka filosofická ( Spvcialwisscii'^ 
schaftcn und Metaphysik). tPirt.i««o*áiié.j 



;tn^ 




í 



i 



Dk. OldAich KsAMAft: 



O původu Časomíry. 



iPokiÉfiováai). 



Pravili jsnie prvt, že individuální v>'voj pohlavní určuje vé- 
domi délky života, a můiscnie k tomu dodati, ie dosažený stupeTi to- 
hoto v<-voie si>olu podstatná označuje v každé dobč povahu p ť i- 
t O m nos ti. jinaké zajisté jest včdonií piltomnosti ve viku dCt- 
skčm. jinoS^ém, mužském a stařeckém. Co dodává každé této Vfi- 
tomnosti zvláštního významu. j«st pravé dosažený stiipei) vřdomt 
orgánového. Každá doba života v tomto právi vřdomí přítomnosti 
nalézá přirozeného vvznamu a iis|x)kojcní. lako tedy ČlovSí v každé 
lUAti života čiti s « ti ni. O i m jest. totiž Wře vřdomí své or- 
jránové z dosaženého stiipnč vývoje a nemá žadnélto včdomi kriit- 
kosti života, tak nutno klásti u vSech živočichů. Dle obdoby s Clo- 
vřkem nutno tedy předpokládati, že vědomi časové každého indi- 
vidua dvoipohlavnich živoiichfi podniiníno jeai stupním i>ohlav- 
ního vý\'oic, a že jest ve svém zpňsobu právř tak ucelené bez néja- 
kého védumi kríitWosli. jako včdomi lidské. Z tolio lze souditi, že 
celkové vědomi živočich:i na jistém stupni vývoje stojícího je»t ja- 
kousi ucelenou veličinou, která nedovoluje žádného srov< 
naváni vť přičinč délkv Čili krátkosti s životem lidsIo'ni. Jwlinvm 
méHlkem jeho jest vUistní jeho v v voj sám. Možno tedy vším 
právem fici, že dle psychického čili subjektivního méřitka. kteréř 
u ostatních živočichů jedinou platnoít má. jest délka života na 
každém Mupni vývoje subjektivně stejnou veličinou časovou, iiebof 
tnéřitko objektivně jest odvozeité a přísluší toliko srovnávací čin- 
nosti lidské, živočichům sjmiým jest však objektivní míra neznáma. 
Možno tedy také jinak ještě říct. že každý živočich jest subjektivné 
s t e j n É starý, nalézá-lt se na obdobném stupni vývoje Život- 
ního. A iKíiIohná úvaha platí zajisté také i u ostatních živočichů 
ncdvojpohlavnich. — Této úvahy xapi >tiebi bylo. abychum ukázali, 
ie vvznani času jest prostě biolofrický a proto subjek- 
tivit t. na v>'\-oji samém spočívající. 



Kt 



Dr. Oldřich Kramář: 



Avšak skulcčtlost < ir^iiiiovčho včJonii. jelni zfejmosi. jevící 
se bedlivému poj-orováni psycholojía. ba i každého obvOejnčlio po- 
zorovatele, aspoň ve vékti zraicjíím. jest dosud muohvm lidcni, ano 
i iwvcholojrrtiH. vřci prohleniatickou. o jejíž skulečnosti pocliybuji. 
[c to arci známkou velmi nedostatečiičlio sebepoiorování. Proto 
ciíccm* vĚť ještě s iinélio stanoviska objasniti, aby. ix>kud možno, 
i pí«:liylM>vaIcIům stala se ířejmoii. 

OrKán<A'é vídonií ničím iinýni ncni než sebecitem v nej- 
rozsáhlejšim toho siwa smyshj. 7.e však každý sebe cí l i. v kaž- 
dém okamžiku ni á v é d u m i vilšiho Oi menSího zdaru a významu 
svého lílesněho života, kdož o tom může iiochybovati. ři ncui na- 
opak slepou íatvrzelostí. uzavírá-lí se nikdo tomuto úkazu tak zřej- 
mému a patrnému? — Tento scl>ecit neni ledy nikterak totožný 
s tini. co podávají mi smvsly. co vidím, slyáini. chutnám a t. d.. 
nýbrž vvplvvá zústroinostisamé. NeJiKitriiějSi číisti tobolo 
sehecitu jest vždy vědomi dvch:'ini, prosloniý sebecit povrchu těla 
a jeho dutin, zdravotní stav nrcánfi veRetativnich. celkový- stav 
svalstva, ie-li íilé íi unavené, a taktéž slav Oidcl, stav lačnosti Čili 
nasycenosti a t. d. Mimo tvío Iiěžné stránky orKáiiového vídonií 
isou jemnější, jež iKivrchnimu pozorováni niénř jsou patrný, jako 
n. pf- thikot srdce, jasnost hlavy, jak říká se [irostonárodiiÉ, 
neb naopak t u i) o s t. stav védomí pohlavního, jeho lhostejnost neb 
vzbuzený zájem. Kromé toho .Tle jeví .<« nápadnější změnv. jež za- 
sahají předcvíím do rvtmu dýchaciho, srdcíniho a oběhu krve, 
avšak těž do o:^tatnich úkoiiň, Tyto více méně nipadně změny na- 
zýváme citv. Onyno ví.ik trv.ilejši stavv ofRánového vědomi butf 
pravidelné či Wminečné. nazýváme celkovými náladami. 
Takovými náladami jsou čilost a naopak ocliablosl. vědomí tělesné 
síly a naopak slalx)Sti. mysl povznesená a nao|>ak skličenost a t. d- 
Kdo netiznává skutečnost orRáiiovélii) vědomi, ten musí pojiHli také 
skutečnost toho. že jsme si vědomi dýcháni i>ravÍdehiého Či zrychle-^ 
něho, nepravidelného neb zrychleného rytmu srdcčniho. lačnosti 
hladu. nas\'cenosti a přesycenosti. ttn)o»tÍ hlavy aneb naopak její 
vyjasnřnosii. scbnpuosti svých svalu a naop.ik únavy, podráíděnosli 
k Mnichu neb hněvu neb naladénusti k veselosti .ntd. .\ pfece jsou 
tyto věci tak zřejmé a známé; a psycholog, jeni skutečnost orjráiio- 
vé vědomi uoiMrá. musí se icíly přece lóznti . Odkud vědomi lač- 
nosti a hladu, nasycenosti a přesycenosti, nálady k driveiií, patrného 
podnětu k vvmitáni trusu a moče atd. ? 2.Q tylo úkazy, v ekonomii na- 
í;«ho života tak dňlcžité. nejsou nahndílč. že odkudsi pocházeli 
musí. to zajisté každému iiepředpojaiému jiozon>vale!i a my- 
sliteli bude zřcjmo, ncni-li zaujat předsudky. Abychom ledy vy~ 



o |>Avi>du £«««miiy. 



t?3 



limili se nizvláčiiosti a cclmi vře stnířnS vyjáiIHtí, řekneme takto: 
orgánoví vídoiiii jest soiihrnenj víclio lolwí, c<) cítíme bez- 
il i ť 11 ř !i II e v ě fl o iji k y ve |>fieinč IiiiJ pravideliKíIiu. IhhÍ ritjak 
yyz»něníiiéI)o iicb iHiruícučliu príil>élui vSech išvycli úkonů, ?.c loto, 
co átime v kažilč (lol>e života. <jprav<Iu iiéí í m jcsi. 2c jest to 
(iňleíitým íiikladeiii i>sycIio!(VÍckčlin zkoiim:mi. kdo o loin bude 
ieítř iiochylxivati ? — 

AvSak tento tak (lůícžitý scbccil jcst kroiiič nahodilých 
;niién, cliiiravoíii. iinavoii, n>zčiWiiiiii a jinými Ctnileli z|)i'tňobe- 
m-cli. podroben ponenáhlčimi přetvořováni. jimž přivé oznaiuje 
aC iK>stiip včkii lidskýdi <i<l inlčlio dětství až do snirlt. Jak jsme již 
TJravili. čiti se jinak ditř než, chl.iiJcc, opřt jinak jinnch a zralý muá; 
a stařec oyřt vvznačnie se jinoii pixlstatou svého sebecitii. Mimo to 
|K>zorii ieine lu zajiinavoii víc, že iKMiornusi a iivédoniénl tohoto 
sclwcilíi z 1) v střu je ses pustuimvm vŤvojcin člověka. V dět- 
ském věku Člověk teprv nápad ně jšid] /.min při chm'3vosti a nevol- 
nosti je si vědom. jiiioAskv věk jií Iwdlivěji sleduje sviij sebecit, a 
nejbystřejší ixjzornost bývá k němu obracena ve víku iJokročiléin 
a stafeckéni. Takě Itdé s I a h ^ i h o a k ř c li ě í h o složení a 
rovněž hypochondrově a lidé h y a t e r i ě t i, zvláítí ženy, 
s neobyčejnou liedlívot^ti >leduii kaxdinkou změnu svého sebecitii. 
Odtud t«>chňzí i«kostlivost a neustálé nhavv jífcd onemocněním 
u lidí takovvch. Zejména jwm pončmiu látkou psychologovi ve pri- 
íině |)odstaty scbecitu úka^y ro)^s;lllIou měrou |)ri hysterickvch 
2cnách pozorované. Zkii^iiusti ukazuji, že nciistáUi upjatá iKizor- 
nost takovvchto žen na svňj stav způsobuje všeliké chorobné 
úkazy jejich s e b e c i l u. které inizeji ihned, jakmile ihtzor- 
řMwt jejich jiná in jest obrácena. Tyto ňkaz>' jsou bohatým zdro- 
jem poučeni ne toliko pro lékaře, nvbr/ stejnou měrou psycholo- 
govi. .\viak do podrobností iielz^ nám ixjuštčli se. Toliko pouka- 
zuieme v lé phcíně na Strítmiiellovu PatholoRii. zvláště sv, IT. 

.lestiiže te<ly chorobné stavy schccitu ůzkostlivoslí a upjatou 
tK>zornosti zveličuji se a vňbec poj'měi"iuji, co jinélwi nutno z toho 
souditi, než icjesttcntoscbecitěilivSeobccnáorgá- 
II o v^ nálada velice závažným psychickým Čini- 
tel e m? — Haly by se k lomu jeíHě jiné doklady z ol>ecnc zkuše- 
nosti uvésli, než to. co bvlo pověflěiio, dokonale dostačí imnu, kdo 
zřejmou pravdou chce se Aáú přesvědčiti. Orttámivé vědomí jest 
leilv nezvratnou psychologickou jistotou, a jíslo rovněž iesl. že 
prriběhem vvvojc povlovnvm změnám jesl (nidrobcno. .\vSak. jak 
svrchu m řečeno, niá tenio ixisttipný v\*voÍ vyznám toliko pro 
celkový životni názor č a s o v v. Pro obecné úkazy Ca- 

tKSKÁ MVSL. r. V., i. i. IHJl. 1. iureoce. U 



274 Dr. Oldřich Kramiř: 

sově a zejména časomíru daleko závažnější jest denní vývoj 
vědomí orgánového. 

Chceme zprvu předevSím opět znázorniti, kterak denní stři- 
<láiií selwcitu jest veledůležitým činitelem psycholog-ickým. Kdo 
iírnornie orjíánové vědomi, tomu i)íedevšim spánek, jakožto |'ri- 
rozená reakce orpanisnui zůstane úkazem naprosto nepoclioi>itel- 
nvm. Kdo tedy v psvcholoKÍi ignorovati chce význam or^jánověho 
vědomi, ten musí také ifrnorovati spánek a pokládati za jediný iikol 
psydíotiiffické vědy |)robir3ti úkazy smyslové. Že by však taková 
psychologie byla brz\ v koncicli, jest patrno, neboť změny vědomí 
orgánového zasahuji neustále r n š i v ě do průběhu vědomí smyslo- 
vélio. Tobo doklaaem není nám toliko spánek se všemi úkazy prů- 
vodními, nvbrž ol)zvlášté pravidelně výtvory obrazo- 
t v n r n é a choroby duševní. Kdo tedy z úmysla ignoro- 
vati chce oríráno\-é vědomi, nuisi také ignorovati onyno výtvory a 
choroby duševní a jicb existenci poiiirati, aneb asiwň tvrditi, že 
zkoumáni i»sycboloKÍckého základu něchto úkazů není před- 
mětem psychologie; což však jest contradictio in adiecto. 
Kdo te(Í>' ignoruje \'ědomí ornánové, tomu právě nejzávaž- 
nější problémy psycholojrické unikají a stávají se 
z b A- 1 e č n ý m i. Vědecké zkoumáni \-šak nesmi ipnorovati důležité 
úkazy, jinak jest od itočátku na nesprávné cestě, a jeho snahy zabí- 
hají do všední iHJvrchnosti a neňrodnosii. 

Diiležitý úkaz spánku jest tak piesvě{lčivým důkazem, že 
vedle smyslového vědomí stále působí j i n ý ě i n i t e 1, že opravdu 
těžko jest pochopiteino, kterak psycholog; může to ignorovati. Pla- 
tí-li všeol>ecná zásada zkušenosti, že obsahy vědomí navzájem bud 
se podporuji aneb ruší, tedy znamenitý iikaz spánku vede přímo 
k nezvratné jistotě, že to, co při spánku působí, jest činitel do oboru 
vědomi si)olu náležející, \ebot kdo chtěl by přiirouštěti možnost, 
že do vědomi rušivě zasahá n ě c o, co jest mimo védo m i, ten 
již předem zaplétá se do nesnází a six)rň. Ostatně netřeba ani těchto 
všeobecnvcb úvah. Zkušenost přímo ukazuje, že onoho činitele. Jenž 
při nastávajícím spánku rušivě do vědomí zasahá a posléze je úplně 
(jdstraňu.ie a zahlazuje, jsme si patrné vědomi. Jest to praoby- 
čejnv úkaz ospalosti. Kdo tedy chce ignorovati orgánové vě- 
domí, len musi také popírati, že ospalost něčím skuté Č- 
n ý m jest. Ježto ale jKipiráni této jistoty jest absurdní, následuje 
také, že iHjpíráni čili ignorování orgánového vědomí jest ab- 
surdní. Nebudeme zde rozebírati zajiniavé úkazy spánku, nebot 
to odvrátilo by nás od líi^edmétu. Si)okoiime se s povšechnou po- 
známkou, že ten činitel, jenž tak nápadně v našem vědomí jako 



o původu Essomirj. 8'S 

ospalost se lírojevuje, provádí úplnou reakci, jež konči nevédomíni. 
K(b-ž \-šak toto nevětkimí delši neb kratší dobu dle potřeby potr- 
valo, ustupuje zvolna ona reakce rušivá a empirickému védomí smy- 
slovému poz\olna prííchod se dává. Opět podotýkáme, že ten. kdo 
působnost orR-ánového vědomi ignoruje a popírá, zcela odnímá si 
možnost i)ocliopÍti podstatu sněni. Neboí jako vlivem ospa- 
losti a jeho reakci vědomi mizi. tak opět vědomí pozvolna nastu- 
puje, když oné reakce neni již zaiK>třebi. Avšak ona reakce ustu- 
puje pozvolna, a když většinou ustoupila, nastává bdělost. Je-li 
člověk zdráv, mizi r\chle iwsledni zbytky rozespalosti a nastává 
čilost. Jak nápadné protivy jsou tyto stavy, ospalost před 
spánkem nastupující, spánek sám a posléze ranní čilost. to 
opět jest každému člověku i nepsycliolt^u velmi dobře známo. Kdo 
tedy neuznává orříáno\'ého vědomí a jeho díiležité působnosti jako 
činitele psvchíckého. ten nnisí také popírati onen nápadný rozdíl 
mezi ospalosti a čilost i. aneb aspoň vytáčeti se nedosta- 
tečnou omluvou, že psycholořii PO tomto rozdílu nic není. Něco 
takového tvrditi jest však taktéž absurdní. 

Pozorujíce tedy přirozený průběh dne, shledáváme především 
dvě závažné protivy v našem vědomí, ospalost a čilost. Sledujeme-li 
však. zevrubněji podstatu těchto d\-ou úkazů, shledáváme, že oba 
dotýkají se stejnou měrou všech úkonťi vědomých, t. j. všech 
smyslů i činnosti svalových i rozumových. Čilost tedy patrně n ě- 
č i m jest. a iwnévadž neni ani dojmem smyslovým, ani činností 
svalovou, ani rozumovou, jest n ě č i m. co ve védomí vedle 
oněch empiricky dohře známých činnosti jest obsaženo. 
Zkrátka, kdo není predpojat a neuzavírá se zřejmé pravdě do očí 
bijicí, ten uzná beze všeho, že čilost jest také jakýmsi vědomím. 
Toto vědomi pak nazváno orpánovým, poněvadž pozorování 
ukazuje, íe ,';onvisi jak s činnosti ústrojů vepetativních a smyslo- 
vých, tak s činnostmi svalovými a rozumovými. Pozorujeme-li 
blíže vvznam čilosti, přesvědčujeme se dále. že jest to jen souborný 
název, jenž zahrnuje jednotlivé stavy čidel a svalů a činnosti roz- 
umových atd. Čilost všeobecně takto nazvaná skládá se tedy přede- 
vším z čilosti čidla zrakového a sluchového, pak též z čilosti ostat- 
ních čidel, pak z čilosti všech svalů, posléze z čilosti těch čini- 
telů, jež umožňuji činnosti rozumové, nehledíme-li ani 
k ústrojům vetretativnim. Tatáž úvaha platí o ospalosti. Tato jest 
také souborným názvem, a tedy opravdu sumou jednotlivých stavů 
ospalosti čili neschopnosti, í zahrnuje tedy v sobě neschopnost čidla 
zrakového a sluchového a rovněž čidel ostatních, pak neschopnost 
aneb zmenšenou schopnost veškerého svalstva kosterního, a posléze 



27R 



Dr, Oldřich Ktitnář: 



nesclinpnost t é c 1i Č i n í t c 1 i'i. jfi unitJÍÍiuji a poilmimijí činnosti 
intelektuální. 

Zkuáennst ale dále ukazuje, že té čilosti jak Cidd jednoilivých. 
tak i svalů a uiířcli čínitelťi intelelaualiitcli prfiliéheitijliie tmi nifiroii 
ubvvá. jak činiioiiti bvtv provozuviiny. Zejména ukázalo míření 
ptesrié, že íitosti zraku ubývá náiiadné n'clile. Avšak loto ubýváni 
čilosti icst itroirt velmi složitvm úkazem, že jednotlivé činnosti na- 
vzájem se stHilaji n lim možm^l i>di»iViiikii jest dána; jinak by 
čilost orjíanismii byla velmi britv vvťerpána. Přes to vSak pozoni- 
jeme. že čilosti tibvvá, iic sice nepřetržití- iM>stiipiiou řadou, při je<l- 
notlivvtb čiímostcch pozorovatelnou, avíak celkem /xela 
IKltrrič. 

Mimo Čiiosi a ospalost pozorujeme viak ještě třeli s i a v 
vicc výminečný. jest to itav. jejž pisatel nazval p ř ebd řl ost i. 
Tento stav, lidem všeobecně známý, jest tak závažný ve své i>od- 
statě a svvcb vvsledcích, že jcsi nám opřt nezvratným dokladem 
r> důležité působnosti vědomí orgánového, ťřcbdčlost ale jest ne- 
možnost spánku, ačkoliv ťinava dosáhla velikélio stiiiině. B» právě, 
protože únava |)řckročiIa iisiv siuiieň. n.istává nesnadnost reakce 
spánkové. Má-li tedy lato nastati, nesmi bvti únava stupňována nad 
jisté meze. jež individualitou kaidélio člověka jsou určeny. Pfe- 
bdílost iiast.-tvá tedy vJcoliecnř tím. ie ústroj kierýkuli byl iXídroben 
úkonům nemirnvin aneb neohvvklým. aneb |>o případě, ie iwid- 
slata ústroje byla p()rušciia. Nastává tetlv vo nemírné činnosti sva- 
lové, íX) nemíniéni požíváni nol^nnu .1 nátioje. |m> iiřilišné únavě 
tobo kterého čidla, po výstřednostech p^ihlavnich. po ncminié práci 
duševní, po neobyčeiriém vzrušení cilovéttL l>ri místním poškozeni 
nékterébo ústroje, jako pří z.'inětit. i)osléze při těžkém onemiKiiétii 
%ůbec. Zvláštním odznakem přcbdčlosti jest, že Imif naprosto spánek 
vyluřuje. aneb toliko polospánek připouští. Je-li přcbdělost toliko 
výminečiivm úkazem, nastává |m> jisté době jtolosiKuikn teprv 
opravdová reakce spánková. 0|»ětuje-IÍ se tento stav často, ohrožuje 
povážlivě zdnivi, a choroby duševní vyznačují se v ixikročilejátch 
stadiích nemožností opravdové reakce spánkové, jak trapní siav 
to jest. vi kaídV člověk z vlastní zkuíctinsti. A( v době denní ImIě- 
iasti. at v (lol>é 8i>ánkii se dostavuje, vždycky vyznačuje se d v i m a 
řxíremninii úkazy. t. j. i ncscbopno~iti k obvyklým činTiosiem smy- 
slovým neb rozumovým, neb svalovým, i neniožnosli reakce spán- 
kové. Jest tedy tak i)atmým staveni vědomi, že o jeho skutečnosti 
IK>chyl)ovati nelze. .\ jest to dále stav orjráno\óbo včrlomi nNíeni 
výmineěnv. jenž ''icc zhusta i)ňv()d svůj odvozuje 2 činností smyslo- 
vých neb roziiniovy-ch. neb svalových, arfak s nimi nikterak není 



o piSvodu inotňirf. 



tri 



toložnv. ?«st to iirávf stav vťtlomi. icni leži mimo onytio aniiirické 
obsahv. Pro objasněni budiž iive<lcii velmi icdnoclucbv pfikl.id. 

Kdo nozonijc iifctl spanini dcl^i dubu tclcskoiicm j)íťdm£ty 
iicbeskť ncobvOejné světlosti, aneb lakoví, jež vyžaduji velmi sou- 
siře<lě»é iKrtomostt. ten nad ottvvkloii míní imavi zrak a ncmťiie 
usnouti, ai onen výstfcdni stav nctnimčho úkonu navrátí se v rov- 
nováhu ob%'vktého ort;ánovc!io v&k^ini zrakového. A |>odol>itých 
Dfikladi) Ik* mnoho uvésti, nám viak tento iedinv dostali. 

Srovnáváme-li nvni stav 6Iostí se stavem ospalosti, dospí- 
váme jistého přťsvédceni, že prvý naznačuje sumu latenlní 
eiiercie. která spánkem byla získána a veškerou činnosti denní 
pozvolna se vvCerii.-i\á. Kdvž ona vvOerpaiiosl dosáhla jistého 
stupnč, nastává ncstboimost úkonň, a tedy doba. jež k reakci spán- 
kové se chvii. Avšak známo jest. že omi neschopnost lze neobvíej- 
nvm úsilím překonati, lak íx ústroje násiln<^ udr^ji se ve stavu pů- 
sobnosti. Následek ale jest ona již zmíněná přelxlělost. Že čílosti 
prňbčhem dne stále iibívá. toho o|)ét isme si vědomi. NecUuf ku 
práci jakékoli, nezdar námahv a více mění marné usilování jcst 
zřcimýni z n a k c m ú n a v v- Ona nechuf sama sebou jest patrnvm 
ob.>šiIiem oríráno\'étio vťdomí a práv* takovou nezvratnou jistotou, 
jako kterékoli džjc smyslové mho rozumové. Xkrátka, pozonijemc 
při déle trvající činnosti bud smyslové, bud roKumové. Že ixičátcčni 
Čiloiít zvolna přecháiii v« stav únavy. Cilost i únava jsou kladné ob- 
sahv orjráno'\'ého vfflonii. čí správněji kladné podstaty tohoto 
%'éťlomi samého. F*roto nutno střídati činnosti, aneb ode v5i Činnosti 
odpočívati, ahv poiTebná Oilosi opět se dostavila. 

V tonUo iK>stupu od jasně čílosti ku včtSi menái ocli.iblnsti 
únavv jest <jbsafen nei>oiHratclnv víznam časový, jinak ře- 
čeno, tento postui) sám jest časem čili řadou časovou, která 
vSak nabývá <»bicktivnich obsaliň v.íemí oněmí činnostmi. Že onen 
postup lest skutečné řadou Člcuů po soljč následujících, o tom nej- 
lépe přcsvčdčime se línito pozorováním. Již svrchu bylo iKJvčdčno, 
že kvalita orEánové nálady <iává v kaídém okamžiku života pří- 
tomnosti svůj obzvláštní význ.im. Ne to jediné, co vidíme, 
slyšíme, myslíme, cílíme, určuje ráz přítomnosti, nýbrž přcdcvSíra 
onen stupcťi č i I o s 1 1 neb ú n a v y. jejž přímo iJociíujeme, To je 
o|féi t;ik(ivá jistota zkušenosti, již aiprosio nelze popírati, a kdo 
odvažuje se toho. dokazuje jen zřeimč, íc není pozorovatelem selw. 
Také <Ioch.izi onano jistota i)olvrzcuÍ s jiné strany, Mctoliko. Žc Čin- 
ností rozdílné nedaří se stejně v mzdílnýcli dolíách duc. poně- 
vadž č i I o s t jest nestejná, nýbrí i citové zinřny orgá- 
nové nálady jmu dle toho rozdílné, na jakém stupni v ý- 



27S 



IV. OM. Krunář: 



V u J e dťiini orgánová nálada se nalésá. Odtud jediné pochází 
řnámv (iknz. 2e i>ři celkovř čilosti isni* si f í z I i v í j í i. ?.e nepo- 
Yoliijciiic tnk citům a váiiiiim, jako v dobč. kdy |uitrti£jA) ťtnď\'a cclč 
nafle vťdomr ovládá. Spnivníji x^^-jádfínie tuto vře takto. V dobí 
vřt.íi Cilosti nctuslávají vlivem představo ví-ch ohsaliň tak twtmé 
odchvlkv u(l průmřrnč normúliii nálady orgánové, jako když nastal 
ii* stui»cn vřlíli. rnenSi únavy. \'čc je palma. Trvalou einnosii smy- 
slovou iicli svaldvoH neb rozumovou netoliko iityvá íilosti čidel a 
fivalů a (m6cli ťíiiitelii ÍTiteIcktuálnÍdi. uýhri takč základní úk<>n>' 
díxhjiiii. činnosti srdcCni a obřliu krve a dosaK)%'áni výživných 
laick j*ou tím neust-^le dotvk.ňny n ruíciiy : proto také snadnfji na- 
stávati iHnlon řivčjši cii\. když rvtmus onéch základnicli úkonň jest 
již poněkud porn.^n, ne/.')H>kud jest průntřriií iiravidelný. 

Onvno stiipnř celkové orsánovř nálady jsou te<ly práv* 
tak soubornými složenými úkaz v. jako orsánová ná- 
ladu vňl>ec. Opít podotýkáme s ilrtraícm. že ten. kilo p«jpirati chce 
vliv a význam oruánovtlio \'čdomi. musí popírati všeoijccnř znňmoti 
jistotu, ic dnnosti smyslově, svalové a rozumové zasaliaji rudiv£ do 
základních úkoiiťi oriránových. To však popírati jest prosté ab- 
surdní. — Tedy jest jisto, že cviková nálada orjíánová. diii sebecít 
TJozvolna. ale neustále prflhíheni dne se niéiii. Zcela poimlamí vy- 
/ádřinic to takto : Posttjpcm dne cittmeseneslejné vzhle- 
dem k C i I o s I i n e b k ú n a v í. — 

Že vSak denní vývoj oriránové nálady opravdu podmiňuie 
názar>- íasové, to pozonijeme zejména pH d v n u opačných 
úkazech. Konáme-li práci snadnou a ilobřc se <Iařici. čili co jcsl 
totéž, bavime-li se dobře, ncodiiovídá názor času. jehož si jsn»c vř- 
donii, nikterak počtu snivslovích obsahů ve vědomí se vystřídavších. 
Což prostonároduř lze takto naznačiti : Zdá se nám. jře krátká doba 
uplynula, ale objektivně, t, j. flle kosmické míry časové uplynula 
iistá doba. které jsme se nenadali. K ohiasnění hudiž připomenuta 
že u každého Clovéka postupem zralosti a zku^nosti vyvine se ja- 
kási shoda mezi časomírou subjektivní orgánovou a objektivní kos- 
mickou, tak že dosti pf-eaně dove<len)e i bez liodín a Iwz pozorováni 
ťikazil nclwských odh-Klovati prošlou dobu. V onom zmíněném pří- 
padě vSak nestává |)alrná ncsh(nla subjektivní míry s objektívnou. 

V čem spočívá tato neshoda, aneb co jest iiřičinoii. že přes veliký 
počet vy stři davši di se ohsaliň jiocitových a prosté představových 
doba profilá zdá se nám bytí krátkou? — Obsahy snivslové pa- 
trné tuto míru nepodávají, nclirtf dle zásady, ie počet člcnň řadv 
určuje délku časovotu méla bv bvti doba s počtem členti úmčmč 
dlouhá. Rovnfl tak je patmo, že nemůže tato míra spočívati v žádné 



i 




o pSvodu fiuooifry. 



tn 



íakkulivčk ze sinysloWch nbstahťk odvozeně řad*, ticbot týl <lňvod 
bv takovou ílomnřnkii úiiIiiC vyvracel. Tedy spočívá jctliné v oreá- 
novém védumí. A pnCinti Ue velmi i^nadiio nalilédnotiti. ťří sii:uliié. 
hraví nráci čili zábave j«st ťisili pozoru osli velmi iieiciirné. 
í)|>ot^e^a latentní etiereie velmi nepatrná. ruSeni základních úkonů 
životnicli biiJ iá(biélio ncni aneb déjc Sú v miřc velíce ncitatrné. 
Co vi»k znAHiená toto, vyjádřínie-It lo mluvou psychologickou? 
— Postnp od stupně filosti. ieiií pted zat>oOetim onéno čiitna''ti bvl 
dotažen, velmi nepatrní tt chýlil se ve směru k úiia- 
v Ě. latentni iiabromadí-nč energie bvlo v poměru k obvyklé činnosti 
n á p a <i n ř »i á 1 o s p o t r e b o v á n o. ftarla ílenň v imstupii vý- 
voje dcnniho. Jcž niczi tím se vvstridala, má tedy taktéž ná[>adn6 
malí počet oproti obvyklým činnostem. Tedy iest doba v pravém 
slova smyslu, totii! <lle subidctivniho mčfítka or^ánovélio, velmi 
krátká. 

Zcela opačný případ jesl. když činnost ái'}t se s nco)>yčejným 
úsilím s tiaži strany, aneb vystřídáni obsahíi smyslových spojeno 
jest s iiadobyčejnýni rozruchem. V tibou pniradech zdá se býti doba 
neobyčejně dlouhá, ačkoliv objektivní doba kosmická jest krátká. 
Zde tedy nastává t){)ačná neshoda, oiKičná odchylka otl ubvyklé 
shodv siitijeklivné a nbjeklivné časomirj'- Takové případy jsou 
časté. Pracné studium, kde s napjctíni víi pozornosti domáháme se 
styků loKickýcli. aneb trapné tičekávání něčeho a udlud iiiKházejici 
netrpělivost, a podobné úkazy. Ve všech lakových a jiných připa- 
tlccli jest si)Otfel>a latciitni energie ncob>-čejn4 veliká, ačkoliv no- 
vých obsaliťi bud smyslových bud rozumových jen málu se vystří- 
dalo. 0|>ét iiulno podotknouti, ie míra časová nemClže tu spočívati 
ani v řa<lč vysttídavíich se obiabf* smyslových "cb iy>in;o'.';'c!í. ani 
v jakékoli radě z takovýchto obsahů odvozeně. Spočívá tedy jedínfi 
v řa<lé oriíánového vědomí, která za objektivně krátko l^ 
dobu ve směru <Ht čilosií k unaví postoupila o ni n n h o 
č I e n ň. 

Tyto dva úkazv' všeobecné známé jsou tak přesvědčivé vzhle- 
dem k podstatě časomirv ^«bjektivné, íe každá jakákoli námitka 
o ně se rozbiji, .Vvšak tvío dva opačné příirady vedou nás k důle- 
žitému důsledku. I.iko v jednom případě za objektivně krátkou 
dobu vystřídá se inalv počet členů, v druhém neobyčejné veliký, tak 
nnisí býti opět střední míra v postupu ve směru od čilostí 
k únavě, a tato střední míra jest obvyklou střízlivou 
í a » o m í r o u. kteráž ii kaídého Člověka ilIe zkuScností v souhlas 
a shodu 9 objektivní mírou kosmickou, t. j. hodinovou bývá uve- 
dena. T.ito středili niira pak ii každého človíka dle jeho indivi- 




180 



Dr. Old. Kramář: 



<liial)iy bude rozdilii;i. Pnístominulní naíwtrvvjndfiiic to trefnf tím. 
že rozcKnáia iwvíih>* ryclilč a ráziič. ale ik) l>n|>a(]č snadněji oclia- 
liujid. a o[>(H iMjvaby volnč. sile vvirvalé. — 

Naskýtá se nám v^ak iiyni jim závažná oiárica. která ovSetii 
nctollkii ve pFiCinř suI>Ícktiviii í-asoniirv. nvbrř. i vzhledem ke vSeiii 
lirobléiiifmi iJSycIioloKÍckým jest důležitá. Pravili jsme jíž. že ur- 
ffánová nálada jc^l souborným i'ikazem. jenž zahrnuje siu|)ei'i íilosti 
neb únavy vicchiiích iiknm'i v celkovou sumn. Cilost neb únava 
jednotlivých éidťl, svalň. oněch Oinilclfi intelektuálních a iwslěze 
vSech úkonA prosté ycKctativních jest zde zahrnuta v celkovou 
Munu. Při tom jest |X)zoriihodiio, íe jeilnollivč clcnv tétn celkové 
nála<ly ii^csné I oka I i s u j eni c. pukud jen náixadiiéji ve vfr- 
donti v^iiikaji. Víme dobfe. co jest to únava zraku, sluchu, čicliu 
atd. a vykazujeme kaídé tělo únavě zcela určitě místu, ruvnčž ro- 
zeznáváme střední aitcb zvolnělé neb zrychleně ilvchání a taktéž je 
lokalisujťinc. Tuté2 v\aú u zrychleně neb neprayidclné činnosti 
srdeční, a kaž<lv dobře ví. co iesi to tlukot snkí;. Rovnřž presnř lo- 
kalizujeme lainost neb přeptnénost. i»<iii/,e tráveni, poilnětv k vy- 
mitíní a(d., ano lokalizujeme í hezdíOné v£cck(i myšlenkové ústlL 
Prosti tidé, ktcíi iKuiají ani iMJtuchv o ps>chok(nii neb anatomii, 
sahají si bezděčně na čelo. když se roziKmňiiají. Co však zna- 
mená toto saháni jiiiélio. než že lidé mají iirCité v£doini. že onyno 
déie mvílénkové v léfhtn mistcch se odehrávají? — Je to pradávny 
v lidském pokok-ni olníei. iHicházejici z dob, kdy lidé ani n mozku, 
ani o duSi. lim méně pak o |)s>'choloBÍÍ nic nevěděli. Zajisté uÍk<lo 
se neodváži tvrditi, že onen obyčej a s|)ojené s ním temné |»řesvéd- 
čeili pochází le|ir\ od té doby. kdy fvsiuloKOvé na zitkladě iKitholo 
pickvch úkazíí čelni laloky velkého mozku i>roh]ásili za ústroji 
duSevnich Činností. T:'iženic-li se vSak. o d k u d ona Inkalísacc my- 
šleni a duševních éiniiusti do čela i>odiázi. nalézáme Dozorováním 
ícela rozhodnou a urCitou odpověd. Cilost rozumovvcli 
činnosti citime iakužto zvláštní pocit. resp. 
náladu v o k r e s u čelním, naopak tupost m y S 1 e n i 
jako téžkoiit v onom okresu, Oili jak říkáme. I é S k o s t 
hlav y. 

Tato zřejmá lokalisace čTisteěnveb ribsahú orgánové nálady 
jest tKloliko sama sdtou jistnu zkušenosti empirické psycholog^ie. 
iiylwž siH>lu také sixijena s nezvnitnym úkazem, že ortíánové v6- 
domi jest zá\ažnvm Oinilclein i»svcbick>'m. Jenž do vSech ůkonO 
představových patrné zasáhá. Avšak přesná lokalisace orgánového 
vč<l"n)í jest dále ještě i»odnětein k tlie^»rtiickvm úvahám, jež jsou 
ikodstainvm úkolem t)!íveholi>;;ic empirické, právě tak j.-iko ve všedi 



o pAvodu Suomii7. 



28t 



cmi>iricKvch včdiicli úkazv vcdoti k úvaliňm ihcorciickvni a k zalo- 
ženi stanoviska tlicoreiickťlm, Bez tolioto v5ak bvla hv ka£<lá vřtia 
empirická ihhiIuhi itcIadiKMi suniou jistot 1>C7- rozumoví souvislosii. 
Otázka, kiera nani if naskýtá, jest tato: Oreknovi včdomí jett 
olilas ůkoiifi a i.tň«>l)in>sti cliciiiiokvdi, jeř déji se v každém pHíIiií- 
tWm iistroii. Ckíiiiv každi-lut ústroje dřji se lnul pravidctiic. aneb 
t včišimi, meiiJínii odchylkami od pravidelnosti. Jinak možrvo ricí 
také. Že slav lohc kterého ústroje jesi ImuI střední a iiravidelný. 
anri) nd klitjiié i>ravidťl nosit odclivlny. To platí netoliko o úkonu 
dýchacím, srdeiiitm. vasoiiiotorickém. o tráveni a owitání. nýbrž 
steině n iistrnji vohlavníni. n svalech kosterních a o čidlcth. 
Kdo jednostranné |K>k!iiciá řídla luliko za v< robce smyslo- 
vých p o c i I ů. ten <Ialek ícst pravélio stanoviska empirické psy- 
clioíf>eic, Oídla ovšem v normálním stavu zjednávají ixjcity. při 
nichž nej)ozonijcine iádného přiméíkn jiných obsahfi. čilí abychom 
pf-esniji vyjádřili se. vznik pocitových kvaht není provázen žáti- 
n V n> s p e c i f i c k v ni u v é d o m í n í m. Toliko vědomí C i- 
1 o s t i Čili neruíciiosti vjcmít smyslových |h-ov:i2Í píisobnost jich. 
ale této íili>sti jsme si vřdonn sjíide jako vlastnosti záporné, totiž 
nedostatku únavy aneb chorobných afekci. AvSak jisto jest, íc 
taio čilost jest právč tak positivním obsahem včdomi. 
jako linava neb jakék<dív chorobné imdráždřni. Otáicka na.^ zní 
tedy takto : 

Jest každé ono líarciálni . orřátiovc védoiní toliko obsaženo 
v pfisItiSném ústrojí bud vcífciativném. neb smyslovém, neb svalu, 
i jsou všecka tato parciální vědomí nějak soustředěna v né- 
jakéni sli%disku? 

Velmi pravděpodolmá odpověcl k této otázce jest ta. že asi 
soustředěno jest celé tircánové lědomi v nijaké líásti velkého mozku. 
a že jedině takto možno jest. aby na jeho základe vytříbil se náznr 
časový 3 zvliiiič přesná íasomira. 

Tento theoretícký |>Fedi>oklad nalézá hojné oi>ory. uvářime-li 
jinou stránku činnosti duševnicli. totiž úkony rozumové a 
m y fi 1 e n i. .\ poněvadž tento předmět s vytCeným našim úkolem, 
.lotii vyšetřením i)ň\'od» názorů časových a časomíry eo nejtésněji 
souvisí, proto třeba při iiřm poněkud sctr\-ati. Bczdččne naskyt;'[ 
se n;mi o|,-izka : Odkud podiázi rozumová činnost a b s t r a h o- 
V a c i. íl e t e r m i n u j i ť í a s d r u ž o v a c i ? — Stará jisycho- 
loíTíc tnálo pozastavovala se při otázkách |K)dol>ného obsalui. ano 
i I lerUirt a jeho Skota dosah léto otázky zcela podcďiovali či 
lépe ignorovali. .X kdyby pilné \ýzkum>- patbobjgické nebyly v té 
pfičiné slastně razily cestu, tkvěla by psychologie dosud v bludišti 



T. Oldřich Kramiř: O pSvodu íasocníry. 

vil nejistoty a pnvrclinosti. Mcrlart |>řc(1ptiklácla1. že m c- 
c 1) a 11 i s m předšla v. jenž vede k iíiiino*itciii i>řc<lcvším abslra- 
Iiovacim. pak ale k delermiiinvacíin a sdruřovadm. rozumí se 
s á m 8 e b o II. A tak činí i ti psyclioloeové. ktefi dosud se donint- 
vaji. že nioliou neb směji igiiorovati \Tsledky srovnávací anato- 
mie a především znaCné ňspécliy zkoumání fysioloffickěho a patlio- 
lojiickčbo, a že iiřete budou upravdíivými psychology. 

Jtxinotluťbá otázka zvrátí tuto naivní za^lciieiTOSt : ProC 
tento ni e ť h a n i s. ni. k i e r v d ! c jich domněnky sám 
sebou se rozumí, ueclřjc se vjídycky. a i>roí o b- 
zv1&Sl£unikterých lidíčínnosti rozumo v éjsou 
v y s o c e v y t r i b e n y. u ji n v c h íi p I n é 1 e ž í ladem? Pro4 
ledy jsou nřktefi lidč d ii ni y s 1 n i a jini prostými blbci? ■ — 
Rozumi-li se meclianism představ »ám fiebou. Cilí je-li prostým 
n á s 1 e <l k c ni toho. že smyslové názory takové a takové 
dány jsou. ]>roO nepňsobi u vSech lidi stejní, a laké 
u t é h o ž Clovělťa velmi romlilní dle tohct. jak jest k myfilenj a du- 
Sevni činnosti naladěn, ancl> ?. d r .i v ři c li n r a v ? — Dalo by 
se přece právem oíckávali, íc z d r a v á O i d 1 a jsou jedinou a 
iiplnédostateřnou pn^bninkou onolio mechanismn intelektu- 
álního, jc-li ilomnřnka onéch lidi správná. .-\ví»ak /kuSenost ukazuje 
nám zjevně, ic lidé prostinci a beze vSech vyíáicli schopnosti rozumo- 
vých bývaji obdařeni velmi zdravými smysly, a rozum přece jest 
velmi chudiťíkš'. kdežto lidé pronikavý-m a tvoři\'>m rozumem 
otxlafeni Oasio netě>i se plné zdravotě smyslu, Nejbysifejší myslitelé 
a zkoumalclč v kterémkoli oboru vědeckém bývají krátkozrací, ba 
znamenití hudebnici, jako Beethoven a Smetana, b>'li i>ozdčjÍ do- 
konce lihiši a přece tvořili hudebiii skladby. Zdravota smvalťi. či aby- 
chom přesně psyclioli^icky se vyjádřili, pouhé dodávání 
látky sinjslové nikterak tedy nc<lostaíoje. aby onen meclianism roz- 
umu a ivonvé obrazotvornosti b>l vybaven. 

Mnohému Čtenáři bude se z<láli. že zbj-tečtiě rozvláíně objasňu- 
jeme věci. které rozumějí se samy sebou. Nebylo by této 
rozvláčnosti zaiK>třcbÍ. kdyby nebylo předsudků, popírajících 
zjevruni pravdu a patnié zkušenosti, (PoiiniíúvÁni.) 



) 



ROZHLEDY. 

I. NOETICKÉ. 

Píše Frantiňolc Čád*. 

(PokraĚováni.) 
Avšak již jsme pověděli, že >Kritika Čisté zkušenosti' stanoví 
jen formálně tento pojem, obsah jeho určiti se snaží druhý hlavni 
spis Avenariův. Pověděli jsme již také, že pfivodni pojem světa 
společný jest všem lidem, prostým lidem jako filosofům, a že tedy 
každý Qlosofický pojem světa lze pokládati za variaci, za odchylku 
od onoho původního, obecného světa. 

Jest třeba však nyní ptáti se, co nutí k této variaci, co vede 
k takovému odchylnému pojímáni světa, čili ve způsobu mluveni 
Avenariova : Co uuti nějakého M. aby fakticky mohl vari- 
ovati nřirozeuý svůj pojem svéta. Vybéreme-li z rozličných a velice 
hojných předpokladů logicky možných předpoklad, který jeví 
se co nejméně diypothetický', řekneme prý : Podle již dřivéjšího 
předpokladu') znamenají pohyby (a zvuky) bližního nějakého T 
pro (člověka) M ještě něco jiného, než jen pohyby. Obecný 
tento předpoklad ij i n é h c se vztahem k T může se provésti v roz- 
ličných speciálních formách a z těchto rozličných myslitelných fo- 
rem uskutečniž se forma, kterou nazvati by bylo vkládáním 
či introjekc í.') Co introjekce sama o sobě značí a co znamená 
pro lidské myšleni, či poznáni světa, vysvitá ihned na př. při pojmu 
vjemu. Dokud individuum se chová k svému okoli čistě popisně, na- 
lézá jako součástky jeho jen >věci«. respektive k >představovaným 
myšlénkám' nalézá »vnímané věci*, či >věci jako vjemy«; když však 



') Weltbegriff 25. 

') >welche elwft eis Beilegung oder, gcnauer, Eínlegung — am ein- 
fechsten aber mít einem ganz beEÍehungsfreiea Auadruek als Inlrojeklion lu 
bezeiehnes ware.< {Weltbegrifr str. 27.) 



281 



nyiii jV/ ( nevědomky a bez vůkl v loži dobližniho 7 vjemy 
etni)irickýcli vící. ktei-é M Mm siilwlal, — a iwjen vjemy, ale i my- 
šleni, citéiií. vňli — a když vSecko to označí se jako /kiiSenosi, iidm 
iwznáiii. oddčli a v prolÍMi jistou se ix>staví pm M em|»iricka víc. 
kterou T vnimá. a vjtm. který T má. i platí pak. užijcme-1i iiiKiveni 
obvyklého v tiovíjší filosofii, vřta: Ma empirická víc R jesi pře<l- 
mři Ci ol>jckt vníi.iáni ( rcsp. zkiiíeiiosti či iioznaiii vdlícc) Wižniho 
7', ojíroli kterčmiií pfedniétu íi nlijcktu individuum T samo jes4 jako 
nositel ii subjekt vnímáni ( rtsp. zkuscnosii í-i poznáni vfibec). 
J.nko pak lilas onoho 7* vych;izi z jťho nitra a jako T ^mo vypo- 
vídá o jistých iwciteclt. že v orgántch jeho Ičla jsou lokalisovány. 
tak vkládá M hodnoty připisované onomu 7" nřjak do jeho nitra, 
a to lim spiSc, ponřvatlž vskutku jich na vnčjíku T nevidí. Když 
taktu introjckci M utvořilo iiidividim 7" jistý svét vnitřní, 
jest svél. jejž M jako empiridcý nachází, tomuto sv«u jako v o é j- 
íi v protiví a pro jl/ platí pak věta; Individtnim 7' má vnéjSÍ 
svít. její vnimá. empiricky iHJStífhujc. a iK>2nává, a svít v n 1 1 ř ii í. 
jenž se skládá ?. jeho vjemů. zkuScnosti. poznatkťi. 

1'firoHcná jcdnmnost cinpihckčho svita jest tccly dvojím stnř- 
rein rozpolcená i n t r o j e k c i : ve svít vníjíi a vnilfni, v objekt 
a subjekt; první iMen alteniativ>' jest stále jeSlé empirické faktum 
individii.1 M, naproti lomu <lruhý člen náleží T: svél vniterný jeát 
svrt. pokud vkládán jest do T, subjekt pak jest nítro samo indivi- 
dna 7'. .^však iiurojckcc nedčje se jen n M, nýbri také u 7 se zře- 
telem k M. a tc<ly tak jako by nu>hlo .1/ Hci k T: 'Má empirická 
víc. jest objekt tvého vjcimi. jehož jsi ty subjektem; ty máš svět 
vnější, jejž vnímáš a po/iiávái, a svít vnitřní, jenž jest z vjcniň a 
poznalkň síoiEťn«. právř tak by mohlo mluvili T k M. Stanovisko 
inirojekce se pak střídá a k a ř. lU- individuum Miiá zkušenost* ná- 
sfeilujici: Moje cinpirick,i víc íi jest pmlmčt mého vjemu (ii zku- 
šenosti neb poznáni vňlwc). ke kterémužto objektu já sám jako 
nositel či subjekt vjcnm nalézám se v protiví ; já sám ninin svčt 
vnéjši, jejž vnímám, zakouiini. po/náváni. a svít vniířni, jenž se 
dcládá z t&hto vjcmA, zkušeností a i>oznatkti. '> 

Posaváde pred;M>kIadali jsme introjekci vfibec. pojímali ji 
a b s t r a k t n e. t. j. neiiledOIÍ jsme při ni k určitému stupni kulttir- 
nimu. na nímž ílovík introjekci provádíjíci se nalézá: Ifcba rijm. 
abychom determinovali pojem inirojekce zřetelem praví k uríjtému 
stupni kulturnímu íiidiviiiua M. Poíníme se stupnňn kultur}* co 

') Weltbasriff *tr. 30 n. 




Roshlvdy noeliekě. 



2S5 



mo2iiá ticjnižšiiii. siiii>iuíni. nři iiéiiiž mluvíiiic (s Tylorcni a j. Iia- 
tiatelil o .|ii)ť;ii c icii kiiltHrj-. Clarakieristickč pri> iiulivi- 
duunj :l/ na tomto Miii>iii jest i)mlc\-šim. že iutroiekci ii''"vá<li 
v rozsahu co ncjvřlSim. Nejeii Ittiiní jeho T, iiýbri i siwiii. pra- 
men, řeka. nn-fc, kámen. hora. viir, mraky, mísíc, slunce, zcnié 
i nebe aul. — v Se mu jesl hytosti. jako Človík 7". 
O hliíiiim svém T vSak »vyi«izoru.ic' M dále. íe někdy na včci. klcrc 
koiťin nřhíP jsioii, ncljo se ilčji. i>tl|»<>vitlii. jimly však ■sicjnými i«>- 
hyby (Resty. ívuíkanii aul-l neodpovídá lna př. ve siranku). Usu- 
zuje M X loho, že sice smK-ástk.n okoli zústata táí. ale T ie jcsi 
j i n ý. Tato >zktiHeiiosť měla by věsli jeti ke kladu variativni formy 
jinakosti ( .\u<lersh«it ). vede však M na loiuio stupni kultur- 
ním ke kladu n u ni c r a i í v n i íormy. t, j. M nc|H»klii<l;i T za nu- 
merickou jednotu, nýhrí xa slouíení. souh.n (cín Ziisammen) dvuu 
individuí '1', a T,, Ti jest Ín<IÍvi<humi v néin* se naskytiijíci, pro 
něž vSak. od|íadnou-li i>od(iiÍnky k íntrojekci. také to vkládané (t- j. 
vjemy, mydlení, ciiy. ctitění) odpadá, a 'Í\ jest individuum, které 
vnitřně existuje, jeimiž jxik prináleži ono vkládané ( vjeiny. 
myšlení, atd. ) Toto 7", i>r>- iK>hybuje 7", a 7. nílio mluví, ale v.íecko 
to jen poiiul. iK>kiid Tj pravé v T, jest a nikoli mimo né. Krátce 
na nejnižíiin stupni kullurním d v o j s t r a.n n o s t individua 
T. k niž inirojekce přímo vedla, stala se dvoji- 
tou ukuícnosti' uiíkěho kulturního stupni — 
dvojitým i n il i v i d u e m. 

Připomeiuitá primitivní zkuSenost zahrnuje v sol>é také speci- 
ální íkušenosi. íe f \ může 'opustiti- T, a zase *e do něho vrátiti. 
l'oiiévadž víak záhy nabude se zkušenosti (o zemřelých lidech), ie 
opusií-li Ti na dlouho T,. 7", zanikne, proto pro primitivni empirií 
jesl vňlwc 7\ závislé na 7", i ve své existenci a tr^-áni. Ponévadž 
vSak Tj lam. kde 7", zahynulo (zemřelo), se mňíc zase zjevili (na 
př. ve snu), vede taio okolnost k dal>i •zkušenosti*, ie 'i , nejen 
má bytováni (Bestand) trvalejší, nýbrž vObec nezaeh.ňzejicl. iwza- 
níkimldnč. Proto >|)odlc této zkušenosti' Olověk jm tomto živině žije 
žitím dndiým: únntí neuznává se < uvírd crfahren' ) za smrt. nýhrž 
za pokračováni života, za dalsi žití í L;el)erlcl)en ) ; nikoli smr- 
telnost, nýbrž n e s m r t e I n 11 s t člověka jest primi- 
tivní zkušenosti, jen třeba •čluvčkcni« rozuměti oiio T- ' i 
Fonévadž ivik 7", do T- brzy uUiže vstuuiiiti. a brzy zase vystoupiti. 
pojímá se jich poinér sub specie pom^i O I o v £ k a k j e h o o b y- 



■} W«UbigríS str. 35. 



ste 



Fr. Cádi: 



ti 1 i ( Beliausung) a tiazve-Ii se první iiuiividuuni \T,) t č I e s e m. 
<Í t£Iem. tiruhé (T,) pak duclieni ei du3Í. j«st pro d ii c h y 
Ci ťltiic se zřctclcni k jcjtcli sflir;iiice (či lobydlí', •v&ccilM) dvoji 
suv : v t 4 I e II 11 s i i a 1j c z I č 1 c s u o s [ i. pro ičlesa ři tíla 
pak M>iililafln£: Mav oduicvněnosti a bezduchostL 
Tiiiilo ípňwibein jií na primitivnim stupni dachází se k přcdsta^-áin 
diiolia [du!>e]. jen^. f.iic v lí-le lidském n mimo toto třlo. a pTx> při- 
p<.)nicnttié |ii>k1ádňni viech víci za bytosti, jako jest ilovék T, 
i k T)ředi*laváni dncha. j«iiž žije v prameni, ve stmmu. liofc. slnnci. 
nelii. aid. aneho tálo sídla sva na krati>Í. deláí i^s {)t>oiiŠtÍ. 

l^ro priniitiviiilio Xt jest líclilo dticliň svit pln. i dčli se du- 
ťlioví ti se zřetelem k pďsoIh»osiÍ své v jHHřcby individua &í na 
Škodlivé u prospříní. Ci Mlobrt' a zle diidiy. podle moci a rttoiidm- 
sti: iia fluch.v lídskč. niíši než člověk iiintcrinciischlidic) a nad- 
lidské, podle [Himéru k obvdii svému: na ductiy zemské, podzemské, 
nnd^cm^ké. i iFídi se pak podle rozmaniiýdi hledisek jc^té dále, na 
pf. na diicliy vulcánii (slraáidla v lo čítajíc), diicliy předkň. dé- 
mony. Iiožské duchy, -ducha v neliesích- ald. 

Pokrokan kultury olmiéfmje h; primitivní tento názor, ale 
v jádře zflstiiv.Ť stejiiý. Tak duchází se tid primitivní protivy ducha 
— Ičía k rozliáovátii tempirickébo-. které jest sprostřc* I kováno 
smysly, a ■neernpirického'. které neiKidiázi ze smyslit, dále k rozklá- 
dáni vjcmťi ve >sin.vslo\ý počitek* a 'iiesrnyslový přídaiek'. k r<)z- 
kládání imziiáni v >po/.iiáni empirické' a »vywi' poznáni iia<lempi- 
rické atd.. krátce : vytváří se znenáhla metafysický dualis- 
mus. >Ouch a tílo". ktcréř zprvu vlaslné podstatně stejně sc 
představuji, teprve vciiiii poídO jednak účinkem mlpurujicicli zku- 
šenosti, jednak spekuLicemt theologickými a přcde^-fiim kře- 
sťanskou filosofii piuSnaji >« pojtmati za -docela rfiznés takže na 
místo pitvothii numcraiivni formy jinakosti nastoupí fiirnia dňva- 
riativni-: dvojstrannost lidské hyto&ti stává se alisulutni heterogen- 
m>sti, pťivodní naivně empirick;i d%'ojakost ptecltázt v tnelafysický 
dualismus 

Na stanovisku metafystckého dualismu ov^ni jako tělesno a 
duševno jcsl naprosto rfizné a nepřirovnatelné, tak i zkušenost jako 
víc (ptcdmůl) a zkušenost jako poznání jsou naprosto nesrovna- 
telné. Objekt jest vidy a zíistává tvcnku-. vné, a vjem. klen;- jest 
v nás, nijak nemíiže býti k předmětu přirovnán, jest ne-^irovnatelný 
s nim nejinak, než jest nepři rovnatelno js<jm-no a vědomí. Vychá- 
zime-li od jsoucna, nedostaneme nikdy objektCt d o vědomí, vychá- 
zinie-li od vědomi, nedostaneme se nikdy tven-, nikdy k předmětu. 



Rosbledy na«tick». 



37» 



Avš;ik ikI ■včf!mni« jest nutní vyjiti, ježí" jesi liezpiosiřeiltié ilanc 
a jisté, ježto jesi •praťakiuin- l Unatsiiclie ) . nezliýv.-i nulíř. Ici^ klisli. 
že objekt viiéišiho s%-*ta — objekt to drívčjsi beřprostřwlni zkušeno- 
sti! — jest jf n má představa, a jaki> představa, jako Miié my- 
šlené' jesl v mém mySleni. A pfece to .Jcii« neznamená leč. íe prť» 
mé m)'51eiii Ci vfidonil iicni jsoucna mimo pravé mé iiiySleiii, mimo 
mou •subjektivim-. V ič iwk /onní- mňíc se slňti i>řcilmít z vnějSiho 
svita nejsoucnem mimo mě niyňleni. i. j. můíc se Máti — ne- 
jsoucnem ! 

Když Avenarius takto ukázal. ktei-ak inlrfijekce právě vc<le 
otl >dua1ily< It itlíialisinii' a vSem rozmanitým onžm sotislavam. 
klcré snaží se zkušenost daiitni iiCinili poclioijitelnoii na podklade 
protivy vnéjsku a vnitra, objektu a subjektu, táře se. zdali jest iii- 
trojekce s:mia něco napnfí.tii nevylmutelného, Jinými slovy s jeho 
crapiriokriiickélio hlediska možno se tňzati: tím, ie M klade jisté 
hodnoty JE, jest nezbytno uznati, že také 7' hodnoty £ má. resp. jest 
s kladem tím vkládáni od M nezbytné sjHjjeno? 

Tato otázka zahrnuje v sobe další dvě podřadné otázky: 
I. co znamená ono Miiiti liotlnoty £* a 2. fo značí vlastní tť<!y klad 
( píedjioklad ) hodnot B? 

Poklid iknc se pn-ní otájky, jest iřel>a painalovati. že tmili 
hodiioiy £• jest ten výraz inlrojckce a lo — neudržitelní 
jako introjekce sama. Nebof iiurojekťe se rozkládá v tyto tři mo- 
menty : !. M se svým >niyšteiiiin' vmýsli se v "myšlenkách" na "Sta- 
novisko' individua T ve smyslu jdio vj-povédi. 2. pH tom pone- 
ťhává individuum V a tim i jeho systém C. tedy ^ na témžc •sta- 
novisku', na kterém bylo. .i. spojují se v )myilenkiích" tstaiioviska- 
ona a ve výsledku systém C individua V s •my.šlenim-. Výsledek 
jest: systém C ni á tcd néjaky^m zpi!isot)em niySlení. Avšak výsledek 
len b>'l !>>■ udržitelný, kd>bv nebylo spojilo M jen -stanovískii' 
polt re v 'myšiciikách'. což jest pfcc tolik, jako že jich vůbec ne- 
spojilo, anebo kdyby individuum M « mohlo vpraviti na místo in- 
dividua T. aníí ljy T bylo svého místa opustilo, což — |>odle zku- 
šcitosti zase jest nemožno. Krátce (řcknciue-li místo isystém C« 
prostí "mozekO musíme doznati: mozek netil sídlo, není b.vdliltč. 
není ploditel, není nástroj i' orfrán. není nositel či fiithstrál atd. 
myšlen i. a mySteui ncpí oJ)c<»vatcl ani velitel, -ini druhá jxílovice 
ndío druhá stránka atd.. avSak také ani produkt, ba ani lysiokijrická 
funkce anebo vůbec stav mozku. Mluviti pak o nijakém »miHu« 
(das H-iIien) myšlenek, hodnot E. v obyčejném slova .míti* snijslu. 
jest nespravilo, neudržítelno. 



Co tedy vJak znaíi klad í Annahiiie) liodnot C? K trio rlm- 
(iť omcť liylo hy tíMf/no dáti ieiliiiou vC-loii odjjov&r, a!c vita ta 
jesl skižwia léiiiěř r.t saniýcli Avcn-nriovýcli siwcifickýcli lenninil. Pn- 
nvvadí ncitH>1ut |tf'<;<l|x>k1a<l.it. íe by flcnňf siiivs! lerniinťi ičťh pře- 
snč byl iMxlržd v |kaiiičii. aí- liiied z poOiilkd t* nich jwiii st- zmínil. 
[ri-ilxMninám. resi). rckapitiiluji nejiirve tolik: i. V knXdé íkuSt- 
iwwti t>iidlc Avciuria jest iicrozKiíitetrií a posíHjlii spojeito »já' a 
•okolí* ( Icli-P.rfatiruiif: a Umgctttnitfscrfahrutiff ) ; a této zvlaitm 
souf-azeiiosti ii ktx^rdíiiaci, ve ktcrě itoknítlc tv<»fi (relativné) ktm- 
stantni ílen to -J^' " íl«i i relativné) se niénici nijaká •sotK^ási 
okoli*. řikii Aveiiariiis ip r i n c i p i á I n ( koordinace e m- 
(li ri ok r ii ick .v. 2. Lidské iiidividiiuiii. jakožto (relativní) 
koiistaiuni ílcii nějaké cnii>iriokriti^ké ktwnlinace i>rinci|>iálrii onu 
Ouje se jako n- c n l r á 1 n i C I c ti* její. a soníásika okolí ( at lo jeM 
zase Olovék nčjakv. nclwi stroin aul. >. jako i|> r o t i č I e n- ( Gcgcn- 
kIí<>I). ,V Víflcky tyto analytidíč momenty tolio, co ve zkuienn&ti 
shledá v i'i ni. kleróí <il>yícjnv Kpíisoli mluveni i>/iia0nic jako •niiui 
/.kiišeno*!'. ve ku-iv ^>ak 'já' jsem takě ní-ťo jiostidiiiiiiťho, nfc<f 
mezi jinými vécmi sliledaného, nazývá Avenarins v jejich celku 
•empiriokritickým nálezem* ( enipiriokritisclier Be- 
íuxul). 

Nyní tnňžcme ledy řici. klademe-li hodnoty B se vztahem 
k néjakémii T. činíme empiriokritický nátez. jcinui to. co označeno 
■/.■A 'Já*, příshitši. jakoíio ťenir.ilni Clen. a to. co jako bližní T ozna- 
4'cni>, jakožto protiflen, /e pak hliíní mňj vňhcc vnimii, zkii^iiost 
(^ini atd.. Čili Ze hližiií je&t hytost. jako já sám. ziianwná klad. že 
jistá součástka nířlio okolí I bližní tnňjí jest ceninilni člen princi- 
piální koordinace cmpiriokritickč, '1 

Když tímto zpAH)l>cm Avcnaríiis eliminoval íntniickci, která 
jest, jak vylii/ciio. variiijtcíin irH>mcniciii přiro/cnčln* pojmn světa 
a zavedl na její míslo onpiriokritickon koordinaci principiální, 
která txtjem svéta přirozený neméni. (iievariiije. n>brž jen jistý- 
ol>ecnv v/lali. ktei'ý v ním jest irahrmit. v y t ý k á. dtwtává resiirtici 
přirozeného iKijnui světa, Ponřvadjí pak vSecky variace pHrozciiélio 
tHjjmn svéta redukuji se konec konců na introjckci. a o té dokázal, 
řc není udržitelná, vypij vá z toho. že I o k i c k y jest kaídá variace 
přirozeného iKijniu svéta neoprávnřna a neudrží lehiá. jinak řeOeno: 
všecky ony nizmanilé variace přirořenčlio iMjjniii svřia uuinč jwl- 
iiou zaniknou, bu<loii zavrtěny. 

Av-ia k to. co logicky jest ueudržitelno. nemusí eo i) 
*j W«)ib tgritr str. !t4 n. 



Rozhledy roetické. 278 

Avšak od »vědomí< jest nutně vyjiti, ježto jest bezprostředně dané 
a jisté, ježto jest »prafaktunT { Urtatsache ) . nezbývá tudíž, leč klásti. 
že objekt vnéjšibo světa — objekt to dřivéjší bezprostřední zkušeno- 
sti! — jest jen má představa, a jako představa, jako 'mé my- 
šlené' jest \' mém myšlení. A přece to -Jen' neznamená leč. že pro 
mé mjáleni či vědomi není jsoucna mimo právě mé myšlení, mimo 
mou •subjektivitu.. V té pak formě mťiže se státi pfetlmět z vnějšího 
světa nejsoucnem mimo mé myšlení, t. j. může se státi — ne- 
jsoucnem! 

Když Avenarius takto ukázal, kterak introjekce právě vede 
od »d\iality k »dualismu« a všem rozmanitým oněm soustavám, 
které snaží se zkušenost danou učiniti pochopitelnou na podkladě 
protivy vnějšku a vnitra, objektu a subjektu, táže se, zdali jest in- 
trojekce sama něco naprosto nevyhnutelného. Jinými slovy s jeho 
empiriokritického hlediska možno se tázati: tím, že M klade jisté 
hodnoty E, jest nezbytno uznati, že také T hodnoty E má, resp. jesi 
s kladem tím vkládáni od M nezbytně spojeno? 

Tato otázka zahrmije v sobě dalěi dvé podřadné otázky : 
I. co znamená ono -miti hodnoty £• a 2. co značí vlastně tedy klad 
(předpoklad) hodnot E? 

Pokud tkne .se první otázky, jest třeba pamatovati, že Mníti 
hodnot.v £' jest ten výraz introjekce a to — neudržitelný 
jako introjekce sama. Nebof introjekce se rozkládá v tyto tři mo- 
menty : I. M se svým >myšleníni' vmýšli se v 'myšlenkách* na >sta- 
novisko» individua T ve smyslu jeho výpovědí. 2. při tom pone- 
chává individuum T a tím i jeho systém C, tedy Oi na témže •sta- 
novisku-, na kterém bylo. 3. spojuji se v imyšlenkách- >stanoviska< 
ona a ve výsledku systém C individua T s imyšlením'. Výsledek 
jest : systém C m á ted nějakým zpňsobem myšlení. Avšak výsledek 
ten byl by udržitelný, kdyby nebylo spojilo M jen 'Stanoviska' 
pouze v MTiyšlenkách'. což jest přec tolik, jako že jich víibec ne- 
spojilo, anebo kdyby individuum M se mohlo vpraviti na místo in- 
dividua T, aniž by T bylo svého místa opustilo, což — podle zku- 
šenosti zase jest nemožno. Krátce (řekneme-li místo »systém C* 
prostě •mozek«) musíme doznati: mozek není sídlo, není bydliště, 
není ploditel, není nástroj č' orgán, není nositel či substrát atd. 
myšleni, a myšlení není obcovatel ani velitel, tni druhá polovice 
nebo druhá stránka atd.. avšak také ani produkt, ba ani fysiologícká 
funkce anebo vňbec stav mozku. Mluviti pak o nějakém >mění< 
(das Haben) myšlenek, hodnot E, v obyčejném slova >míti' smyslu, 
jest nesprá\'no, neudržitelno. 



sso 



Kr. Kr«jii: 



Přerlinčt Míiiisterlwrťova díla je v inulsialě týž jako mýd 
■Zakladli |»sythuloťic'. Každčiini |is.vchul<^t>vi. který chce i>sychíi- 
lořii míti vťtlou nezávisluu na filost>fick>*ch hypothcsách a nál««en- 
skíin názoru, nnisi záležeti na loni. aSy t>řetlmťt, cil a rozsali psy- 
<:bol'j«ie náležitě vymezil a ptin>čr jcji k ostatním védám sí uvé- 
domil. PsydíoloR musí vřdeti. ci> a jak má zpytovati; odkud má 
začíti a o co se cjpirati. aby maje pevnou půdn pod pojiama mohl 
k i-ešeni proliléinfi pMsionpiti :s védomim. že jf scliuiKm včdcckým 
l>OKadavkim) \yhrtvĚli. ^dálo by se. že ve v&lř honosící se tisíci- 
letým vývojem dávno v těchto otáxkách bylo zjednáno jasno; 
avšak [H>valia jiředuiéHT psjťlKtlogie nese selxiu, že v tom není 
jasno dosud, ba že se stran, kde si ze všelikých pričin nepřeji 
míli pKycholojfii na základě čifitř vř<leckěm. proiožt íc důsledků 
takového stanoviska obávají, dřji >e pokusy právě řešením principi- 
álních otázek sesunouti ji z i;uly í.a^lo^lalnýťh véd v podruzi fílo- 
sotické si>ekulac«. odkud se po lak dlouhých oklikách a ixj tak ve- 
likém naniáhftni jedva vyprostila. I>i'de mnoho k nejasncrsti při- 
spívají vědy. s nimiž je psycholoRie v úzkém ^tyku. které místo, aby 
txl psycJioloKíe braly poučení, nedočkavě zmoďmji se jejího oboru 
a vnucuji jí sl.Ttiovisko svoje: zvláště nerudní jsíhi v té příčiné 
fysiolojfové a psychiatři. Proto soudí Miinstcrbcri;. že cesta k ]>:*>'■ 
diolojjrii vede od filosofie t, j. ocI úvah noctickjch o možnosti a zpft- 
sobu našeho jioznáiii a meta fysických o i>odstaIě prcdměiu t«'zná- 
váni. PsycholoKÍcké problémy samy nemají co s lilosofii činiti, ale 
otázka: co jest psjcholoifie, čím býti může a činí býti má. jest Cistě 
filosofická. (Str. 2.) 

MiinstcrbcrK přistupuje k těmto úvahám s určitým úmyslem 
psychologii jako samostatnou vědeckou disciplinu uhájiti, která má 
za úldlui popsati, vysvětliti, a v souvislosti oochopiii děni du^vnl, 
a výsledek jejich v hlavních a nejdůležitějších věcech príncipíálnich 
jest [lolvrzcni stanovisku, na němž stojí nuKlemi čistě empirická 
[ísychologic. MúnstcrberK však i>fi úvahách těchto zvolil postup. 
kler>'m se porozuměni a sledováni jeho vývodů velice stř/iijc. Počí- 
naje kritikou toho, zač se v i)nloinnosti (>sycholoKÍe považuje, přetl- 
IKikládá u čtenáře iJodrobnou znalost n>něj»ího sta\'u této vídy 
I rťiBných názorů, jež vyvrací, aniž by je přesně stilisoval a v sou- 
vislosti Čtenáři předváděl; předpokládá nialost nočtických a (iloso- 
íických lertuinú, a sloh jeho. .ič plyiuiý. je těžký, myšlenkový- proud 
málo rozčleněný a příliš široký. Zvláště z počátku, než zachytíme 
jeho vlastní positÍ\Tii názor, nmsínie opět .a opět rckapítulovati. kte- 



J 



Raihlcdy pajrobologické. 



fBI 



iiiž pláči nicím neiisiiadriuíe, PoUmi uvšeiii jstuc (xlškodnčiú 
Itlotibkoti fi!i>M>fickvcli niv>i)i-iick a bv^trou loKÍ^noHti tisudkit. 

/vlastnost Miinslerbercova »lano%'iska v jmncipiálnich otáz- 
kách ikvi v tlili, jaké místo vykazuj* psycholuRii mezi iv^taiiiínii 
vítiaiiii. NcjrozSifcnčjíi iiaiior nejen mezi moderními itsyi-lioliígj-. 
ale také logiky a vťihec léini. kdo o ptimir vétl « zajímají, jest. 
že stavějí «e přirodni védy proti vídám <hicIio\'ým, k nimž počítá ^e 
psychologie tvoHc jim základ jakfrfto vida z ducliovýcii nťjal>- 
straktnčjSi. Podle tolioto názoni by sociologie. «thika, cstlieiika. 
logika. dOjczi>yt opíraly se o ijsydíotogii, berouce z ní základní 
IHtnčti o déjich dii^vnicli a aplíknjicc zákonv p<<ycho1ogickč jiro své 
potřeliy. 

MimsierberK však odtlčluj* |>syclioIogii <h1 véd zv.tných dii- 
cliovýcli, kteréž jsou hislurické a normativní (logika — etliíka), 
a řadě ji s přírodovědou do jedné kaiegoric. staví tyto védy jakožto 
objektivující proti onéni jakožto s u b j e k t i \- u j í c i m. 
'l'>to dva dnihy véd liší se tím. že poznáni, k němuž oboje sménijí. 
lýťc ¥e 1>H siibjekiivujících skiitečiujstí jiůvodní, při objektivu- 
jících sktilcčnosti abstrahované. Původní skutečnost. L j. to. co je 
nám dáno přnle vf^í snahou vědeckou a od niž musíme v nočtickýcli 
úvahách vycházeti, primární skutečnost, nejsou ani stavy vědomi, 
ani představy pře<liiiět\'i. ani představa j á, nýbrž svět hixlnol, 
v nimi. není žádného Sein nýbrž jen (íelten (5,l>. Svěl má sku- 
(eřnost potud. iMtkud platí |>ro nás chlějicí; za líinio vztalicin 
Ic já není pťivodnfi reality. Skmečnosti nejsoti fakty nalezené a 
2 toho vy\-ozcné zákony kausálni. nýbrž Ztel^tziingen itnd 
Postuláte. 

Z léto skntcínosli vzejde jiná skmečnosi tiin, že snahou po- 
znávací, k niž nutkají člověka potřeby žívomí. odloučí se subjťkt 
ud objektu, aby pochopena byla souvislost s tím. co se uCekává. tedy 
s tím, co ještě neni. Člověk sestrojuje si budoucnost a Mhjvodinije 
si ji přiloiimosti. i. j. tím, co v přitonmosli zažije: musí tedy přc*I- 
pt^ládati. že přeilměly. jež jsou uiu přímo dány. existují i beze 
vztahu k snbjektn. imisí al>slrHliovati od subjektu: předměty je\-i se 
mu s tohoto stanoviska jinak, liez hodnot a bez cílů. Poněvadž pak- 
přitonmost má se k minulostí jako budoitaiost k iifitomností. jest 
přitomiKisi ixliivodněnim toho. co bylo, i toho. co bude. CloviBt po- 
třebuje znáti ol»ojí skiitcíno-it. í onu přímo danou i tuto sestrojo- 
vanou a k poznání tomu cílí právě dvojí drub věd. 

Pi-edniět jejich je vícuě t>'ř, ale je různý svými vztahy (in 
vei'»chicdener ýinsaiiinienhangsltczicbuiig 62). Při subjektivujídch 



fr. Kr^lii: 



je<lná se o to, jak objekty souvisí s jednajícím subjektem, s pťiv( 
skuwčnosti ; t>ři objekt i vujicicli, jak suuvisi s minulj-mi a biidoucitn 
objekty. PH otičcli « tibjekly ocefniji. existují jen svou hodnoto 
pro iivot. při técblo exisluji jako Cásii svéta. z nélurf uríujc sť\ 
budoiKJiosi. Tam jsou iKnliioty, zde j«ou elementy svOla; tami 
jest v£Ím Wtiiam. smysl objektů — zde dožení světa a jsoitcno,] 
Tam je imeres praktický, zde nicTetický, Ale j« to týž svf t a iieaí] 
v nim pťivtKlitě roxdilu mei-i fysickými a duáevnimi objekty, kozdit 
ten nemA2e vzniknouti ve vťdách subjekt i vujícíd). jiclii cílem 
h o d n tH n ě spracováni dančbo, jež jednají o iiaScm chttiii ( 63).] 
Kozdtl tai vznikne snahou poznávací, která je podkládán vtd ot>-j 
jektivu jících : (>roC? to vykládá Munstcrbci^ obSímS v S 4- !•• 2.1 
a netfiidn to opakovati. \'*ýsledck je ten, ic se psychickým jeví to,| 
co je pristuinio uvMonířni jeitom jednoho subjektu, íysickým, co] 
je pHstupno \'icc subjcktťmi (na př. představa má nemůže býti přcil-l 
stavou nikoho jinélio — ale přetbiiél hmotný může býti vnímán 
liiké od jiných a včc, |h> niž mi zbude upomínka, existovati mAže 
takí pro jiné). 

Toto ppychickí tvoři irf^mřt samostatné védy, psycholoírie. 
která tudiž nemá co Činiti se svétcm cilů, hodnot, volního uplat- 
ňováni se individua ( \VÍIlensactu,-ilitát) a předpokládá zrovna tak 
abstrahováni od subjektu poznávacího jako vidy [rf'irodni. Předmět 
psychologie — psychický objekt jest tak nesubjcktivni jako jtředuiěl 
fysických věd. Proto niusi se odloučiti od liistortc, již nilcži vy- 
stihiMHiti souvislost lidsk>'ťh chtěni ( SVollungen), subjektaktů svéta 
vůle. musi se odloučiti o<l véd uonnativiiich (logiky, ethtky), jímž 
náleží vystihnouti to, co býti má (SolUinKcn). a nnisi se odloučiti od, 
věd praktických ( jurtsi>rudeiKe. pedajícciky, věd.v o náboženství )•■] 
vnichž ve všech běží o pťišobeni duSe na duši a o žádnou kausátni^ 
souvisbst [>sycliických objektd. 

Stanovisko Munslerberřovo vede k důsledkCnu. které na mno- 
ze odchyluji se od běžných i>onělÍ. ani ne tak. pokud se týče psyclto- 
logie. jako dějepisu, socioloiiíie. uměni, Přisluíným úvahám věno- 
vána jest celá velká třeli kapitola prvního dílu a možno nci, že jest 
•nejzajimavějšt ěástí knihy. Zasloužily by pozornosti naSich děje- 
pisců výroky jako: Die Gcschichle hat es mit dem Zeillosen zu thtin 
ÍI2S), věci stáv.iji se hiatorickj-mi fakty durch die Bezieluiiig 
zum Willeii a nabývají reality pro historika teprv durch die Ni 
íiihlung dicscr Beziehung (126), Historikovi vstupuje na m 
skutcěného élovéka vědecký i-^betraktněný výtvor, který 
účely dějepisu zrovna tuk pravdi\'>- jest. jako existuje pro přírodo- 




RoBhledr piycbol«siokí. 



»a 



vc<lce t£lo z IjtirtCk únícni. Ivíne G«$cliic1ite, die nirlil (ti« Wirklidi* 
keit niiiarbciicl, jricbt es atso als Wissensclwfl iiicht (128). Dé- 
jcpis iieiií víeiii lidem si)f>l«Oný v tom siiiyslii jako iiťimdtit vřda. 
je2to díjcpis je systém cbtřni (skiitkň) welche fur (Us eigene Wol- 
Icn bestimmctid siiid: prolo má íinslo' historik jiný dřjei)Ís ncř tii- 
storík nímccký. Co je Cífiaiii'^in dřjiruimi, to je nám usychofysickym 
<Ifinini jako to, co se Oéje v kopce mravcnfi, a irfecc se nám to zítra 
může státi dCjinanii, vstoiipi-li íUilá rai,-a v užší styk pulitický s Evro- 
jiou , , . Historikovi úlolioti n<Mii nikily a nikde hledati kansálrti sou- 
vislost { i''2g), déjínná souvislost nedá se vystihnouti kausálni sou- 
vislosti, nýbrž jen účcioslovnýmí vztahy ( 1^) atd. Stejní zajímavý 
je názor na umíní, jehož podstata záleží v protivé k vétlé v tom. 
ži* nezobecňuje, nýbrž imiividualisujc. F^odává-li vida je<:lnotliviny 
ve vztahu k celku. |x>dává je umiSní bez toho vzíahii, podává celek 
v jednotlivina, která sama o sobř musí nám býti srozumitelná. 

Keí mim béži zde o důsledky pro psychologii, z niclii nékteré 
nezvykle ziiĚji. aíkoli ta nezvyklost má sv\^j původ spise ve způsolm 
se vyjadřování, v pojmovém zpracováni, než v podslaté, — Dle 
Miinsterljc-ruových předíH^klndů nemá psycholoKie činiti se skiiteií- 
nosti. tStanovisko itsycholo^ie jest umílé a od skutečnosti oildálené' 
(wirkliclikeilsfremd 206). V psyclioloeii se neláíeme. jaká jest 
podstata diiievniho ve skutefnoati. nýbrž jak si to psychické musíme 
myslili, aby ťikoly psychnloRÍe byly splnitelný. Psychologii nenáleží 
zkoumati, je-!i ona jakožto vida moínnu. ii» je úlohou Ilieorie po- 
znání. Podmínky, za nichž psycholoKie jest možná, jsou pro ni po- 
stuláty, jichž oprávněnost sama ntzkouií, ale s nimiž přistupuje 
k veškerému zkušenostnímu (crfahrlrar) materiálu (202}. Neboř 
v lom. co ie mim bezprostředně (láno. 1. j. v tom. co zažíváme 
(Rrlehnis). nenacházíme objektů ani fysických ani iwychických a 
uznáni nějakého 'ilijektu za fysický nelx) duševní předpokbidá lo- 
gifké zpracnv.ini ; jsme ledy v psychologii vázáni iia principie a 
I>ojmy tomuto zpracováni zákLid tvořící a jejich důsledky logické 
ovládají otxír psychologicky' ncobmczciifiji ne? jakýkoli empirický 
zákon (4IJ). fak by ort'Scm psydíolt^ii nenáleželo epithcton 
empirick;i. tím méné íisté empirická, empirie by nebyla posleihií 
instancí pro psychologické analysy, nýbrž thcorie poznáni, .\v5ak 
jakož Můnsterbcrg soudí, že psychokigii nenáleží zpytovati své 
principie. tak ncmťiže ijopříti. že rozdíl fysického a jjsychického 
je ve skutečnosti prim o dán. Je nřco jiného naáe vídomi o jevech 
vůkolniho svžta a o něčan. co si uvédomujemc, když chceme a 
cítíme a vzpomínáme. To Miinsterbcrg také uznává, ale pravi zá- 



-W 



Fr. Knjtí: 



rovi-fi. it cítřiii a clitčiii tieni předméteni psychologie tak. jak je bez- 
prostfc<lní rljino. iiyhrř véd siilijeklivujicícti, a že si předmět psycho- 
logie tepn' niii.Mnic vyalisirahovali. Odktui jej však vyalwtraluijeme 
ne2 ifc zkiiíeiiosli ? Jediný TmtVň ledy je. ite Múiislerlwrc i)očiná psy- 
clioloífii f> Jcdtio palro výš ueí i>byčejiič: ale nijak není ii nílio nade 
vái jKicliybnosi zjíšlěiii), že by iinnohla se |iočinalÍ o lo jKitro níž. 
ve zkiiteiiosii přímo. Oii lak si vede. aby odiivo<biil roztřídí-ní vM 
svýin zpňsoliein. my niiižcme Ifíditi jinak; my niňžcnic vzíti za 
přeíbnít psycImioKte prúvf to. co on tam nechce míti. a bii<lc záležeti 
na lom, jak se tiam podaří vypcjfádati se s problémy vznikajicinii 
ze styku jednothvých ve<t. Bude se nám snad jeviti obsah a rozsah 
|«ycholoírie jinak; ale k tomu máme zrovna tak právo jako Mún- 
sterberř a emi>irickoii ziiiíiane naše i>s>choIo(íÍc. dokud nebude vy- 
vráceno, že si rozdíl fysického a psychického bezpnistrednfi 
uvédomiijeme. Nota Ijcne ; r o k <! i 1. nikoli ixtdbtatu ieihioho i dru- 
hého. Ta ovšem neni dána a o ní nutiio loeicky uvažovati. Má-li se 
to uvažováni zválí llieorelicko-iwznávacim nebo psychicko-věde- 
ck>'ni. to je irelevantním. Proiu také docházíme svon cestou přímou 
k týmž výsledlíínn irásadnim. pro psycholoffiekon tlieoríi rozhoduji- 
cim. jako Míinsterberg oklikou z theoríe poznaní. Než sledujme 
vývody Miinsterberiíovy dále. 

Objekt i v lij ici védy, a mezi iiimí psycIioIoRÍe. vyjilytuily t po- 
třeby nalézti kautiálni spojeni : kausáliií spojem jest jen tehdy možné 
a pochopitelné, dá-h se in-ésti na totožnost; v kaus;'ilni souvislosti 
může se objeviti jen lo. co v nizriých p^ipa<lcch jest spolcíně, a 
v rňznýťh případech můie se objeviti jen lo, co je objektem více 
iudividuáhiidi aktů, Tudíž: psychické objekty nemohou se objevili 
v kausíihiÍTii spojeni přímém. Objekt je schopný přiřínného siH>jcni 
(ísl ursachhaftl jenom jakožto fysickí-. Fysika z toho soudí, že 
všechno, co má svou pfiíinu, je f> sícké. a psycholojíic soudí. íe v je- 
jím olwni ncui kaiisality. Má-ii však psychologie dostáli své úloze, 
kteráž jest nejen popsati, ale i vysvřtliti jev) v jejich souvislosti, 
nemíiíe se to statí iinak než tím. k<lyž se iKjkusí psychické jevy lo- 
íítcky pí'iř,iditi k fysickým dC-júm. jimž kausálni ^uuvislusi jest 
z předu dána. I*sychofysická souvislost čilí ps>clw>tysický paralelism 
jeví se i)ostulátem včdccké thcoric psychické lui.S). To je toté£. 
co (řliSírné dokazuji v >ZákIadech< s tlni rozdílem, že psychofysický 
)>aralclisni pojímám jakožto fakt a nazývám emiiíríckým faktein. 
MúnstcrlierK lo se svého tlicorctíckoiM>znávaciho staiH)\iska, jež 
jsme výSc t-znaOili. ncmťižc zváti faktem, t. j. datem zkuíenosii ; 
ncljof ncjsou-li psychické objekty fakty, nýbrž abstrakcemi, nciii 



Roíhledy p«>-ebologlel(é. 



20fi 



11111 íakteiii 3iii |H>riiír mezi fysiťkýin a |>5.ycliickým íakteiii. Já vSak 
ithledávujc r(>z<lil mvzi psvcliickými a fysickými jevy daiiýtu v bez- 
prosiřeilni zkiiiieiiosli. riemoliii tnké i>oti^r mezi nimi. pokud je vy- 
jádfeii iiaralelisiueTi). iicpokkidati ^a fakt, loiis tu vfe, že psychicko 
dánd jesi jen v príivoílu íysiologickélio. Je to fakl smyslové sku- 
tečnosti, který iicpntMnije jiiiélio dťikazu než odkaz k léto skuteč- 
nosti. Pro důsledky však. které z paralelismu pro psycliolií^ii 
plynou, je to iiapro-sto jedno, ťlice-li se kdo Miins.leri>erKova stano- 
viska držeti nclxj mého. a svědčí to o kráikozrakosii vwlecké. kdvž 
se k<lo luuiati clice o lo. je-Ii paralelisni psydíofysický faktem nebo 
posttil.iícin, nemaje při tom zřetel ke stanovisku noétickému. Po- 
kládej :>i M š Páneiulx^hem za fakl iielxi za nefakt: o to běží. zdali 
je to pravda, zdali o to»i neiuťtže nikdo i>ocliylx)vati, Jest pravda, 
ite iwycliirké ilřje piovájteny jsou fysioloKickými? jest pravda, že 
l>ez nervstva není duševnicli déjťi? iesl pravda, /.< bez oka ncntohu 
* vidřti. I)cz mozku mysliti ? Tak se uuisime ptáti, a když se nikdn ne- 
odváží lo iwpřiii. protože ho sknteOiiosl o tom pfesvfedOuje. je 
iipluí lhostejno, cbcc-li to zvali fnklcru. Dňsledek z tolio je. ře 
netňjim jiravo déje duSevní myslili si bez ijrflvfxlu limolnéiio kore- 
látn a tcu důsledek je z:is.idni diilcžilosli pro psycliologii. ponévadfc 
tiiú nemcíiiýni dualism leia a duáe a v^c. co s lim souvisí. l)Cl^Iedek 
ten neni ohrožen tim, pnkládá-li se paralclism (t. j. lo. co já na- 
zývám |>ar3 lei ismem. «i fakl nclxi ne. Také Munstcrbcrg se tohoto 
důsledku drží. aC nc]H>kládá paraldism za fakt.' } 



*) Z toho je Uké patrno, 1« «mpirl!rvost ntbo nMtnpiríinotl piyehaloglcki 
iheoilc n«xávisi lu tum, nutfvÁ-li s« poiotovini, it du&tviii ilij* íhtedavánv 
v iti^ ilniíen'>stt, která tvoří východisko vádám přirodnnn, jta v průvodu díJS 
hmoinýcti, fnkiem, l)r. Btihilt, jcnt mé psyoHoLiiitii luto výiku i mí. necht poví. kUrou 
ptyc^olugii poklidá ZB emplilckou, ■ proia]r«ti irochu Ltiltějl vjci, Jet Iftk apodOc- 
XitAsy T neodborném íatoplte, jchoi JteitáFcIvo mj neni lhostejní, prsdktádá. Nechol 
pochybovAlJ, ke je při (om veden tnahou protpiti dobré víci, příspili k vfiMbani 
náurú o věcech dill«iilých. a šádnou jinou: ale právi proto je třeba voliti formo, 
ktetá by v lástupci mínini růsn<hu nedsla vtmku podeařa&i, í« výtky se dtjí u 
úmjrslera jlnýai. Polemik bylo Jíl dosK, Klidné diskuse si pr«je nnie veřejnost 
v otátU«ih vMtekjích. Co so výuk Einlných tni ptiyetinloKii tjlio, nemohu *(nl£eti, 
Jle čf. litbák tdá eemt tu odvifl^m od náiorú prof. Mareše, ale ie Jich neohúpo 
v pravém smytlu. S paralel Ir m cm, pokud x niho dedukuje neempiríokoat mě psycho- 
IokIc, plihodllo le ma lotéž, eo ■ onou Veranlassungatboorii. Tato ja v nafrostím 
Oilf^itu s lim, co o tčie věcí vykládá pror. Mírti ve ivi Viaobeoné fy^ioloBii. Véo 
la není v dané tiluaci lhostejná a bylo by xáiiodno, iiby ai lo dr. Babák uTédomlI, 
k éeraui jsem ochoten kaídou chvíli pNapíU. K<. 



DOKUMENTY. 



K ČUPROVK KRITICE HÝNOVA SPISU. 
NipMl F. Čidm. 

Jcdiiajť o ůíinlcu kritiky Cuprovy dila Hynova (v Časopise č«. 
Musea 1846, XX.) n iiomámcc Jungtnannovč (tamttí na sir. Ď61.), ve 
které j>Ki>omÍná. it aukior díla lajistř, iividi-li *e mu toho potrelti, oitpuví 
ke kritice oné, poznamenal jsem vo spi)* >Hynovo l>ušcslovÍ< (Rojtprary 
České Akademie X., 2., str. 30.) : »2c by bylo Hyiwvi »íc |>olrd>no vidělo* 
odpovčdéti nějiik k >iiřiíné* úvaie Ciiprové, tictii ninč aspuA mámo.* 
Napsal jsem slova ta, vida, í« iiikilv tiskem iiéjaká odpovětT Ilynova iic- 
vyil«, a marnt pátraje po rukopisní nějaké podobné jeho rci>liec ancln 
aspoň po dopisu jeho (na pf. JunipTiannovi) obsahu podobného. PHď 
pokládaje pak, it jestliže nějak vcřejnějt (na př. ke Sboru Mati<^tiiinu) 
llyiia Tcpiikova), zajisté Čtipr nczfiíial odpověď k totnn dlitíen, poptával 
jsem se také hned lehdá, kdy jsem diysial vjtponjenulý ipis, po Cuprově 
poilobiié duplice; poptával jsem se však rovněí bez výsledku a proto napůl 
jsem. arci reservovaně, svrchu citovanou větu. 

V téclitii dnech vi^uk laskavým u|>oxoménim p. Phil. C Mart. Jašks 
dostala se mi do nikou listina, kterou uchoval syn icsnulélio dra. F. 
Cupra, p. Karel Čupr, která obsahuje todpověď p. Hynovi». Z listiny ti 
zřejmě vycháxi na jcvo, ic Kyita zaslal pisenmé jakési ohrazeni proii ná- 
mitkám a výtkám v kritice Cuprově obiLaieným, a že ivlástě proti výtce 
plagiátu, jalfoi i některým jed not I i vosi cín recense Cuprovy se hájil, jak 
mohl vfibcc, 

Knmti psal tato repliku? Buď asi Matičnímu Sbora, anebo redakci 
sMalé Encyklupaediť*. nebo redakci čaiopinu Musejního. M však ke komu- 
koli víkiitku se obrátil, jisto jest, že talo osoba podala *opravu< Hynovu 
Cuprovi a ten k ni napsal rixiiou o<liK>věď, kterou níže podáme. Odpověď 
ta tištěna, co vím, nebyla právě jako sni replika Hynova, ba snad ani k uve- 
fejiifnl nebyla urěena, nýbrž Imď jen k přečtení v nasedání Sborii, anebo 
prijmemc-Ii některou z druhých možnosti, jmi k ínfornucí redaktora. Uve- 
řejiwní její pak asi vlivem některé významnější osobnosti z kruhfl Sborn 
Musejnibo (Juncmanna snad anctxi Palackého) hyln patrně pokládáno za 
zbytečné a nevhodně, nciněla-U se polemika o věci nechutné a o knize, kieri 
beztoho již z]>i!ÍKobiIa dosti starostí a nesnází, dál ještě rozpoutávati, * tak 



Ookvmtnlr, 



S97 




— by!o-li vňbcc lamýtlcno — k uveřejněni nedošlo. Ponévaili vJalt kkI- 
pověilíc Cuptovoii zas* jeden dostid »iinný liod v oláxM osudft psychologie 
Hynovy aspoň částečně sí onvěllujc, duduikein ke sví monogriifii du|tliku 
lu E(ie uveřejňuji, podoiýksjc jen ještě tolik: 

>Odpovéď< puma jcnt rukou Cuprovou na 4 stranách většího formáiu, 
i podoba tc, ic rukoi>Í4 onen lachovaný jest koncept vlutnt odpovědi. 
Zdali jest iiáin tu zachována o<lpově(r c e I á, či jeité něco pak núlcďoralo, 
\zc s pravděpodohnonti <1o«(i velikou vysouditi. Poněvadž poslední bod 
(13.) zaíiná slovy >Koiicčně že explikou pnráitm . . . «, idá se svrcho- 
vaně býti podobno, že iirt[iominkou tou iispofi vlas tni >odpnvěď« 
k replice Hynově koii^i; jc»lltíe následovalo pak v dcfinitivni oilpovédi 
ještě vůbec něco, bylo lo /ajii^lč jen nějaké úbnmé anebo jen formální za- 
končeni celé dupliky, ale výínainnějiilio 3 obsažnějšího asi sotva co jeité 
bylo pak od Cupra připomenuto. 

Duplika Cuprova má pro nás význam i jakési náhrady la nezacho- 
vanou repliku řlynovu; psána jest totiž tak, ie dosti dobře vidíme, co 
Hyna o<Ipovéděl ke kritice Cuprově. ba vidime také z toho, jak Čupr 
dupUkujc. areteluě přednosti, ale také neméně jisté »lalíé >lránky kritiky 
Cnprovy. o nichž obou j<cm vyložil v nveilené tvé monograní šíře, 

Z (lúvodij na jevě jsoucích otiskujeme tetito cajiniavý dokument do 
slova a věrně:') 

Od^ovií p. Hynowl, 

I. Jak p, H, sám pravS, je hlawni láměr uwahy mé dokázati ncpA- 
wodnost spisu jeho, a tii *em dokáxal : 

a) tvriciiim. že w knize žádného udiní pramcnfi se nenaleiá ; 

b) 2e sem ukázal odkud spis*) dílem doslowně opsán dílem ěerpdn 
jest, a nikoli jak se p. <lopisovatel <l»mýíili z frází : odpuwidámc, sta- 
nowime atd. Co p, dopisovatel o zaslané, ale newiiiiířnč (sic!) přcd- 
mlítwě prawi, lo ho jedině směšným činí ; wždyí sem já nerecensowal spis, 
jak jej p. spisnw. napsal, ale jak »ein jej od Matice obdržel; toí 
by ovšem mnohý dowedl wydaii spis za pflwodní a Čekati (léměř 2 Icta) 
aíby se některý reccn»ent ozwal. aby teprw pntom wyncchané luliní pra- 
minfi oznámil; wřc ta měla se Imcd po wyjiii ipisu nejspiie w Muiejniku 
oznámiti.') Že sem wšccky prameny odkud spisuw. opisowal neudal má 
příčinu sw-au w tom, ie sem lakě celý spis ncrceensowal ale jen 
p r w n i (lil, jak t^ai to w úwodé k mé kritice udal se slowy, ie druhý 
díl do psychologie nenálež!; já wiak «em rcecn»owal co na 
spisu filouifického, n (o jesl přece recensentu dowoteno? 2c 10 co we 
spisu z anatomie a iysiolngie umístěno*) (w dllu II.) tii ne- 
původní jest miiže si každý na prsiech wypočitati. k posanzenl toho sem «c 
ale powolán necilil, Mniii sem také při odděleni (ÍIos. Burdacha jme- 
nowatí. dosii ale tia lom, že sem ukázal ndknd spisovatel^) xwláší řel^ 



') f. I. p. K«ilu Čuprovi btidt«i vzdány lu srdeíně diHy u lashavf svaknT 
k publikiioi zajimavčho tohoto dokum*mii. 
'1 ťud lim pretricno ; hnih*. 
*J ťícšKftnulo; ttiú. 
*) Za tímto slovem ikrlnuto Je*t : jtM. 
*) Zt ifn přvihrtnuto: bU. 



S0S 



Uoltumenty. 



pni a opÍMwal. 2c &pi§owatelc tam la půwodnilw držím, k<le on w sktitku 
iKpúwuilni jem, jeil trž, j«'ltk<t7. sem ja w kritice jediní S i$ a kus 
Sdí 25 la púwoilni iixnal, 3 vtie oittaini jut doslowniě úpíatié anebo |>Ů- 
.wodnčji KcoTiHťHiť"). (N'a to sJowo >dá se ie p. dopisuwatel docela la- 
pomiK! ponén-ailí prawi: f-ůnvdněf*) urowuaué.) 2c dk § 13 a Icus ^ 33 
p, spisou-atcti iieiiAleží nedá sc nikicfak dokázali (kdež b>' !>e také ta- 
Icovrý ticínm! nair/naiili níohl!)'j 

2c utljini priiineiiú z německyth 11Ú11V& w táworkách dosti w oči bije 
•je welnii naiwni ale proio směšně. Tak hy") k. p. kniha o Kmskýth 
siarí«itiio*teťti jen letikríil") imaudm") bjla, kdyiby «■ z&workách iááné 
latinské poinieiiowání se ncnalcxalo! I") 

2. Co p, dopisiiwatíl o tnni »e xmiňtije. ie sem IlJiti se náhledy «wé 
w hritiee jen podotkl ale nikde iKwyswělIil: inu mfij Bože! widvf >em kri- 
tikn pKul a nikoli knihu o tílo^nfii ceiké. Také Hcnt odlíky takowČ 
jen Jírálce a welnii mírné podotknul. 

' 3. Co p. dDiiisowatel o tinzwu Diiieslowi zkuiebné prawf, to 
'jeít hrozný itistnysl r prozr^ztije nár.imnau neosirost myšleni páně do* 
pisowatetc. Wídví já sem w kritice nikde iiciiiawřel, ic učeni p. Hyiiy 
je (luietloMÍ důmyslné, dnkňzal sem jeiliné. ie jelio rfc/iniťf") 
iku^c1)n'ého du-iCMluwi iieni <lobrH, pončwádi w ni dušcslowí dAniyslnc wy- 
lozil; o učeni"') samém prawim ale na str. 522. >ani prwni ani 
<Iruhv náxew (<lůmy$liié a zkušebné) apisu přimeten iieni, ncnif on ani 
Jedno ani druhé. Dbsahuje totiž směs atd.* 

Co p. dopisuwatcl pH té pKleíitoiií mluwl o nesronelnosti 
duše tikaítije welkau zaslepenost: vždyf já prawim. ie (o po£4tl(eiti'*) 
f i lo^n f(i wá ni l>j-lt ncmAie. a ne íc 10 rlo filosofie (dušulowi 
dúmysltii^íio) neiiídiií. 

4- Na slT. $J2 naxwnl jsem p, iiopͫiwatele ro/wrh psychnlnijie 
•ppoto proto") diwnýni, |>o»ěwadi děliillo roiwrhu toho •odwisiloM 
tolii ort iislrnji CčIcKnéhnc ncni n-zato j wěci samé, Wocabu tnnseji se 
owšem wiiecky člnnoiili duňvvrnl powaiowati, a to spis. i w dilu It. swčho 
dušcsiflwi učinil: kdci tedy příčina jakého lišení? a proto jesi roxwrh ten 
<l i w n ý. 

5, Co »pÍ!towalel dále prawri ic sem gg 6, 7. 10 jednau ía pi\>kla(l 
z expliky (illf Hcrbana) a jimle z psychologie Li chtěn fclsoM-y udal, je 
pauhá lež. jelikož já na str, 52J prawim: 98 'O- "- li- lA- jsou doslowny 
překlad x 1 Jelit cnfelsiuva (;riinilri»s der Psych. elc. a *ice g 6. 7. 
10. a lí.'*) 1. j. ].tcbtciife!sowýeh paragrafů šettého, sedmého, desátého 
A") iedcnielého. Toť jwt přece očité, gj aa. 37. 41, 42, 43 sera 



•) v ruk«pi<c slovo dvakráte podcrieno. 

') Jak *t vprvvdě víc mi, mv. v monogralU iHvaDvo Oušetlovíi str. 40 nn. 

*) PMkrtnuu la tím jmu ulova : mohl ntkdo. 

*) Pod tím ikrtnuto; WTlmi, 

■*l Z» ťia škfímito: napiouo. 

") Keni ifcl>a mi cvUsiá připommat, ic in Čupr Hýaovi reptlc* křivdt. 

") Dvtkiii pidirieno. 

") Pod lim ilirlniito: spisu, 

"I Tftkrót v ruliopiie podlrleno. 

") Kedo[<ai(anim nipsšno «|i)vo to dvakriU. 

"> Čitiioc drakrňtc pudlricoy. 

") ••• třikrát podtrieoo. 



OokumcRtjr. 



!M 



ali jak se |i. <lo)>isowntcl (toinyŠIi za pAvodni") ni-tiinal. aU- jettinč jnl- 
iiwé myŠIítikj w nkli (wíí Mtizej. saj.) a to jtitč iionicky. jKNiénudi 
to jfou (Hltik> iiíti 13 a 23, o kterých seni beztoho iciATubnčjt pojrdnal. 
P o £ n a 1)1 c 11 á n i o k O : l'an dopisovatel |>riiw i : ie prý mé <Iukáz&nl 
iK-púwniliioíti twťha (sic!) >pÍHi tbytci^né bylo. jcUkoé jctlcn každý po- 
sluchač ťil. na spisu widí. co z expliky jest") a řtyiy řádky niíc prawi; 
ze prý logiku p. Exncia (t<;dy expliku) j a k I é ž i w nečetl! Jak 
to sauvisi? Snad ^') Iéi>p iiei to, co dopiv mé <*ic!) wyčiiá. íc prý sern 
o té xaniv čiíMi (Sií 104 — 140) jcdnau turdil. íe jest půwodnčji usfofá- 
rfÍMfl") a po druhé iv jest íást ta dle Líchtcnfclsa idHáHď"). Coi pŮ- 
VFOflni uspořádáni ticniiíÍG se stáli s ciiirn tnaicriálrm? 

& O dilu ilrtihém Hynowa ipisu »em nciiituwil a mluuHtí nc- 
chtél, pmí jej tedy p, dopísowaicl i!o mé kritiky wítahuje? 

7. Že p. spiKiw. Hťrbaria ital do třídy lihomudrců ncjnowéjiich, ni- 
koli třice neuťsu ( Riiuiti tetivuti.s cimici \ ) 

8. Kůhk-dy jcnžio prý na str. 5J4 přednáším a sice eo pflwndní p. 
pisntvalel pfý od jinud jii pivinal ; widyť ji jediné prawini íe j i it ýc b 

'Vlihlcdi^ JMu. jcílo wysvčtiili nejsem powiitcii, co wšak o kráse na ič 
stránce prawlni. nikoli sem la náhled pl^^vod^i nnidni. 

7.") Zapomenulí iieni prý íinnusť") ; co jest to tedy? Já w kri- 
tice prawÍRi, ie to děj dušcwni. tedy i řinnost. 

8.*') O 9 13. jehožto posauxeni přede nervem lué kritiky jest, w do- 
pisu ani znitnka. Tedy kapitulace, kapilulnce. p. ď>|iÍsowat.? 

<;. Ct> do S 23 diwiirt, ic p. dopisowaiel wěrii tak ířejmě wytknutau 
ironii nrpneliopil, Odpowěd na refutací twio dá se spíše po hnmorislicldi 
neí po wědecku urownaii. Tak k. p. já w kritice mé nikde maiheinaiickau 
sadit ncpodviTacinii jak p. dopisow. prawi. ie uhel dopa(lu = jc 
uhlu odraiu. ale twrdim jedině, že sada talo k wyswěllení »widčn>4 
upotřebiti ve nedá. Směšné ale jest. ie p. dojntowatcl prawi. ie o odražené 
čistce paprsku nic twrditi nemůžeme, kdyby sme se ho sw&> 
domi nestali. Inu, |ianc Roíc. toť sou právrě w mé kritice**) dokázati 
chtél. Tak sc [i. ilupis. *ám tepe. (0«*iem ie odpadající čásl paprsku 
Z ircadel we fysice zpozorowali nioíno.) 

10. Wýčilka p. <lopixuvatélc. íe .sem slíbil pusatiditi a pak poraditi 
a že lailni s a 11 d i m r a d i ni a o p ě t k a u d i m, je malicherná a při tom 
neprawá.Stibil jsem pusaudilí a pak poraditi a konečné len neb onen 
poiny»I KC spisii twcdnaiiti «") Jej porownati (str. 534), 
tedy opét posauditi. 

11. Co p. dopisowatel o obrazu rodow^m přawl. pH čemž 
I>mwí Xehodná to »luwa doktora ( i I. ald. je holá lei.*^) Kaídý, kdo 
knihti w rukau uiá, aí udaný citát x kritiky mé w ni wynajde sir. tjx toiii 
p. i., kde stoji: um bawl se pfedstawanii roilowými U**) 

•■) Zn lim slovem Ikrtnuto: Riyftlsohy. 

**) Za tÍTii prctrien* uiavorkovaná alova: Herbart •« aipiíll iMtU. 

">( Pod lim ihnnuia : Zajisté, 

>■) Dvakriu podlrieno. 

••l Tatclo omylem podruhé iíttovino. 

**j Za třm pteíkttnuta slova: clu»«vni, to jest ledy Giwiotl titesná. 

") Pfeílcrinuia: mou hriltkou, 

**) Za lim škrtnulo; přisouditi. 

**> TřUrat v rukopUe podtrleao' 



SDO 



DokUDwaty. 



pojmy: tedy má spisowalcl preilstiiwy rndowé (i>ř«lsiawa;=i 
pojmy, a to sem twrdil w kritice mé.-') 

13. Co p. dop. o Kcpicrowi atd. prawi, pH tom rnamenati sluší, 
ie pojmy když m; iménčnč rqiroductrujt [mcI] fautasii nálvžcj* a^ tu- 
koli umu ( ?). O tom w odpowtdi siřeji. 

15. KwncČné íc vxptiknti porážím, tn nuní jinak, cxjilika musí se ex- 
pltkau poraditi. Dohřť, že ivm školy ncdáwiio opu&lill 



Ai potud Háhá rukopis >odpavědi«. N*ebylo by líeba níc již dodá- 
vati, kdyby nezašlu ho vála sJova x bodu 12. krátké uminky. Čupr k výtce. 
ie ipozměiiénc rcprodukov.iné pojmy< náležejí v obor tania&ic. podotkl: 
»0 tom w odpowédi Šíreji.* Jaký jest smysl těchto slov? Nechceme-U 
předpokládali nfjuké přepsání ve slově >o<tpovédí(, iDysUni. nejspíše bu- 
deme pokládati slova ta xn vlastni připomenuti Cuprovo, >pro iebc« uči- 
nění, ahy v definitivním napiJiiií, rcsp. pirdnwcni CMlpovídi své obširiičji 
o celé této \řci pověděl. Nctinf, jak za to máme a výše jii j*nie podi)tkli, 
to, co nám rukopis uvedený podává, jest zajisté jen koncept vlastni 
odpovědi. Naivédčuje tomu již ta okolnost, ie se v poifisialosti nukio- 
rové lisiinA ta nachovala, (»čistopis« zajisté by bylo lze nalézti spise 
u adressáta a nikoli u Cupra), xc obsahuje beze viech obalů bezprostřední 
výlevy a úsudky o nánutkách Hynových (srv. opětované rěeiil »Inu. mfij 
B0ÍC...4) a drsné výroky (»jc Icii, »jcliolá leŽ4. atd.), které zajisté aspoň 
formálně zmírněny byly v >čistopisc4, nai^včdčuje tomu dále sama o sobč 
ncjastiá poznámka k Iwdn 9; tOvšem odpadající část paprsku t zrcadel ve 
(y:>ice zpozorovali moinot, která dodaleéně, drobným písmem vcpúiia 
byla a lajiaté v dcfintiívnini přepíšu nebo přednesu i iiře i sroziunitclnéji 
račla býti poilána, mi.ivéitčtijc konečně ledy tomu ati dotčená připomínka 
»o lom v odpovědi šířeji*. Neí bud tomu jakkoli, i v té podobě jak od- 
povécT Cuprovu múine dochovánu, jíitě jest dokumentem velíce Kajímavým 
a poioni hodným, 

") PoznámKy, k nJi tuto Čupr odkasuja, v prvních cxempUNeb Hýnovy 
knihy nebylo I 



LITERATURA. 



Josef TArik: Vyučování prvouce na iíkoiicb venkovských. 

(Knihovnu >Školy našeho venkova- čít. I.)- Vyd. 2. roiéiřené. Vel. 
CerrodBorohrádck 1P0-1. Ctina 5 K, sir. 30n. 

Není myrm úmyslem spii uvedený po schvilmí ůfcdním a po tolika 
krítik&ch jednomyslně ve chvšlti vyinivajicích nadbytečně doporučovati 
snová kruhům intcresovaným ; spis sám oil3inč wl>sahcm ivým mert- 
torné nmálrži ani v rámec rcccnM naicho časopim. Avšak obracim 
k némii poiommi našeiit> členárdva ]iro myšlenky v úvo<lu uloĚené, n^ 
nichž xulúíeno j«t vypracování tvýběru uíiva popi&iičho a výpravnéhof, 
A činini to proto, poněvadž vfldči ideje knihy p. Tflniovy mají dosali pcda- 
ligogický i filosofický mnohem daUÍ. než jen pra prvouku venkovských škol. 
Prvoukou (I. j. tím ast, co dříve mčně pnpadné xvalo se »náxomým 
vyučováním tin nižších stupních školy obccné4) má býti sprosircdkován 
přechod o<l výuky domácí (obyčejně, bohuicl. velmi nepatrné a nedo- 
konalé) ke íknlni. »Cvičic smysly žákovy, prvouka nrovnav.i jeho myšleni 
a ncí je; správné mluvě. Látka učebná dítcm jest popisná, dilein vý- 
Ipnvná. Prvouka jest východiskem a základem všelik^o vyučováni ikol- 
Ibo, ivoH fvláilni prcdmít učebny, obsahující počátky všech jednoilívých 
fpředmřlů ostatních.* Idea její. dávno v jádře velikými reformáiory školy 
I— v přední řade arci také KomeiiíVým — naznačovaná, vedla k roiličnýni 
VpokuMlni jinde i u nás. Tůma připíná své nbrudni ůjtilí přcdcvšim k my- 
I ilenkám zesnulého ře<L A n I. J a n ů, požaduje také. aby pfc<lev^Ím pr>]irána 
byla dítem pHlcžiiost k rozpoutáni juiyka pomoci skutečných 
přcdoiétfl a tlějil i okoIl dltčie, pomocí obraxft, podnětů učitelových 
k samostatiiéniu pozorováni krnniě školy std., lak aby dítěti znenáhla 
a nenucené s věcným pojniávánim vpravovány byly i gramaticky správné 
formy mluvy, aniž by se *liral oKobily ráz a klovni pokln<I mluvový urči- 
tého prostředí. K toinu však přidává daUi důlcžiič požadavky nárlcdujíci: 
Prxouka dbej kuUurnihu vývoje liliového co nejvíce: ve vicm vycházej od 
; přirodniiio a společenského prostředí žákova, místa školního, připravuj 
^vlastni vyučováni věctif a, pokud toho dopouští poé&teČni onen stupeň 
Ikolni, tplňuj i jKižadavky umělecké výchovy jednak cvičením řečí žákovy, 
výběrem říkadel, vy|irávěnim a pixní, jednak zábavkami kresebnými. 

Víc a více na |>ovreh deroucí .te avédoinčni nutnoali, aby vyučováni 
FC co nininá indi^idtialisovalo. vynutilo si v tomto pojetí prvouky přiroíeně 
CKltišení axpoň t»k dCdcžitých rozdílů ve vlivu prostřed), jaké zrači se na 
dětech městských a venkovských, a Tůma podle vlssiních zkušenosti snažil 



302 



tJUralnrs 



it iiapsnii knihu školám vrnkovslcým určenou. Správně nejprve »naží &e 
tiajíii konkrelni psycliologickč ry»y, iklínlajioi [irůiněrni duitvul fond tli- 
'člť venkovského, a plným právem vyvoinjc oiliuil přcJní voilíiko ncjcii prr> 
prvoukti, atc vj tičovAiii na %kulác1i venkovských vfilwc : rnxhojnéni 
živlů ťitovýcti. es t hei t ckýcli, a sprivný cvik mltivni. 
A podle lotiolo vodilka fcši si pak pOdrnlmčiM otáxky prvouky. .«naž« 
se latoiit) »kiiltiiru« škoUkou nejen nu přiroieném vývoji délvkéin, ale 
i vývoji )i<U>včni a národním. 

PodroliiiéJM vyliietii hlediska a vodítek, jak je ípisovaicl ve své »Pr¥0- 
nc«« xi !>iunovi, ik! kaz lijeme ictUt a úvaze i-ien.iřově: zasUihtiji si iitwho. 
Jest jcii treb.i. abychom ku diaraklerisliee knihy dodali, klerak soudí auktor 
sáni o hodnotč svého spisu a před čim varuje (slovy TadtUivými ) ; »Upo- 
lorAuji výslovné, íc naznačené iikaíky nejsou nernčnilehiýtni víory. Jsem 
t»tio si vé<k>n:. i« jakmile uvedené priklaily jiialy by ie norniani:, nastupuje 
mulina uíiteUká a IÍi>i úpa<Iek. Vymfováiii vycháxej stále od individuálních 
poiřeb a o<l prostrčili. Uvedené pnkla<ly vjtcšly x niýdi 2kiiŠciio5lÍ. řkuše- 
nosli jiných [loniáhejleř dále.< — 

Kdy as ilwkáme se zuiiiknvání xkiišeiiofii o dčicrh městských a nč; 
jaké sprcíiílni pr»cc O »vyučovánt prvmice nn (JioLích mč*t%kých<, práce, 
která by byla rá<lceni a ani ten<lencí svou ueuniezovalu přece »ainoannost 
iiíilclovu? Zkušených a schopných sil jc4t dosti, tedy — doufejme. C. 
tiuvAnueťik A.iuKcuHAl'^: <l*iLi»i;o«H'iuccit; OiepEii. Kuiiyrn I. 
. (C.-IK-^iepCiypl-fc Hll)l.) 212 str. (Cena I riihl.) 

Alexander Vvedctiskij sloji v popředí Hlosofického ruchu v Petro* 
hrade; tam asi jest filosolil lim. Um byl druhdy v Moskvé Urot, Jako 
prolesor na unlversití a na >ie(ukých vypich kursech ■ má velký kruh 
posIuchačO, kteří sí ho velice chválí, a skuteční Vvedensklj pfcdnáii velmi 
jnsnií a pfesvédSivě sv6j novokantlsm, ovšem Ic tbarvcný trochu ruskou 
StoEoliť. Vvedenskij .Mcxander narodil se r. ISóO v Tambort, jest tedy kra- 
janem slovutného Rori*e N i kol nj cviče Čičerina, patriarchy žijících ruských 
fllosofS a mohykána muíú let čtyncálých a padesátých, t nejtlavníjii to 
doby v historii ruíkéhu rozvoje.') Vvedenikij. maje lámoíného otce, mohl 
bcE přckaíhy pokračovati v studiích malhematlky a lllosofle, která pdú 
v Petrohradě a dokončil v Německu. Hlavně ho zajímala oiáiUa o hmotě, 
které jMl věnován největší jeho spis fliiuri. ii<>(.-Ti)ueiíiit TCdpiH HurtfiiÍK 
HU llpHHllHli:i\'i. i:[iiťni<tecKOÍI *H.'toco«íii (Pokus Ltvářeni theoiie hmot] 
na ziktaJech kritické lUosufle ISSS). Je«t to clemcnlárni náaím kritickl 
Alosofto, historický přehled dúleíuějíich učeni o hmotě i učeni o sílách. 
Tohoto diU vydána posud čáat pn-ni ; druhá snad bude synihiUcký vf- 
klad filosofie Vvcdenskčho v konečném jejím ipracováni ; proto snad talt 
dlouho váhá s Jejim uveřejněním. Téi drobnějSí Jeho práce týkaly se 
Otázky hmoty z kterých prvou jeho prací byla disertace o Leihniiaovi 
a jetio monadologii uveřejněni r, ISSti v Jurnate Min. .Nar. Proivěiičeníja 
V Severním Vísimku uveřejnil r. 1808: iVraikost vědeckého materiál ismu 4 
()lei'on'0»To.lhtlUiTb IluyiUiini )i:iTepi».lH»iliU u r. 1»92 vydal spiiek 
»0 mílích u známkách duievnostx (O |||ie,(h.llli'l> II niHiilllUC.iXb HCio .)- 
UIClueHiu), Ve kterém hledí dáti inorý psychofysícký zákon ve spojitosti 



') Čiierin aemíel brxy po neptáni ičto recense. 



LR«Ml«ra. 



30» 



• olúkou o moSnostl metafysiliy.* V r. IS94 pojeániti o poatbv viry 
k ríjjni (O iiii;iaxx iitpu m en oTHonieKin n. shshíio). v r 1807 
(ve •Voposách-) O briboisivi ve liloiofii Spinoiy illfib aTCM3Mli Víí 
»K.1»i:o«Í» CnmioSU). Jakoho přeJscda Pilosotlckého Spolku ( 'liiLIOCO^H- 
HťCKOU OiJtneCTHo) při Peirohradské univemlí uhajuje 31. ledna 180& 
veřejnou Č>nnosi spolku přednáikou O osudech Atosofte na Rusi (CfA^^^U 
*HJ10CO«ÍM n ťocríK) a posIé» r. 1901 vydává prvý tcfiil srýcb Fíto- 
xoflckých nistinfl. Zqjistě vice lui u dvacet let tiicrámi činnosti ďosorovy 
Jest mho ipiite málo, nei mnoKo a pravi pfi píkných vlAstnosIccti jctio 
flIosoAckJho n.iJani jeti nám siud spíie ieleti toho, ie se příliš roipty- 
tuje svým u£itelshiím p&sobenim. Srad ale toho jest potřebí v Hclrohradé 
■ proto mu vytiiick nečiníme, vidouce. Jak vytcSnl působí na vznětlivou 
mysl raiádcJe, chránt )j phed rOmými st^štínými tbeorienii t dob po- 
tledních. 

Ve l-Hosofických Nástinech tcromS krátkého obrazu ňlosofie ns Rusi, 
dočteme «e O mysiicismu a krilicůmu v thcorii poináni V. S. Solovjeva 
{str. 30-eEt): pak o svobodí víjle pted sotidem krliíck£ lilotolie (69 ni 
H4| >0 podmínce možnosii viry ve význumu livoia ()'c.10UÍe I103U0.IK- 
TiMMincTH et\)U ivb CHUt-iii XHSHii 1 1 1> — 1 18) a po-leíc o víře v pomítu 
k vidění tRacionalisin a jeho potntr k vi>g; Kfiliosm a jeho pomír k vífe; 
Druhy viry. dovolení krilickým rozutneni). Jedná tedy VvedcnskiJ se sta- 
noviska novokannsmu o v«cch otázkách, které snad ai příliš rozeohvívají 
ruskou vsděanou společnost, pachtící se neustá'e po rcšcií reJkých otiiek, 
hlavné o smysle Uvota, mnohdy bez nejmenšího pojmu o významu těchto 
Otázek. Nám zvláit£ se libj vjednnm z čiánktJ kritika mnohoslovnvho lilo- 
sofa-hlstonka Kaiřjera, který svými vodoatými. málo obsalnýrai spisy 
ráiu evolučního spíic mate mladeí neíli osvécuje. Ov$em téi nái filosof 
leckde si xamuJruJc; ncijci se nám na pí. nástcdujio posnámha (gtr. 170) 
■Pro Boha, jakoiio véei o sobě, zákon phčinností jaKo{ i všechny apriorní 
ideje, nemá závazné »ily. A prolo ncmiiíemc vtdéti a nemáme práva 
poladovati vysvíilení, co právě jest příčinou pobízející boha k tvořeni. 
Tato otáika nmie býti řešena pouie vírou, ale ne vtdínim < 

Od Vvedenskeho očekáváme jeiifi tnnoho; viechny jeho práce po- 
savádní povAÍuJtme pouze za přípravní k dílu soustavnému; mnohé bylo 
nutno přizpůsobiti zvláitnimu jejich obecenstvu (na př. (O svobodi vůle> 
a to víře ve významu livole* předneseny Itursistkám). čími se vysvítluji 
níktcrú jejich tozvličnosll, y. Mikš. 

Dr. i. Sltllin)<: Psychologie der CieMcbtevor^tcIlung nach Kanťs 
Theorie der Crfahninf!. (Iterlin, Wien Itiot. su. 1C4.) tHohonč.) 
Prostor zrakový, jciii tidifi se od hmatového (83). jako aprionu 
forma nnxiraci niň tři dintciií-c a i tvhdy. když hnut mlíivá dvě. Treti 
inítiť hýl )ea zdánlivá, možiin. Na tom iipočívii nioínosl tčle^nétui zobra- 
xováni v ploše; jiMoiii v jirosnini íkýtají vidy jen t nniysly (84)- I'roti> 
je mu sničínu |)okimi«ti se u výkla<l ičltsného viděni na pr. Mcreo»kiípicky. 
Stereoskopicky a tčlrí^nč ncni totčí. 2c proMor zrakový je Irojiliiiieiisio- 
iiálný, tomu neodporuje ani', ie vidimo pře<iměty ploinč: tu je vzdálenost 
třetí dimensi. Prosior je empiricky reálný, irantCLtidenlné reátné je. ie 
knž<lá věc má (-vúj prostor 4 to vidy. 1'rostor hmatový liii se nů irakovchc 
jen tím. íe ticl^i: to^ii věc hniulaii v pr^tvo i v Irvn najednou. Jen při skri- 



904 



Lllantura. 



icni prstil privcťkmc iiřpdmčt lároveň (te pravého t levého pf. r 
tového, a tu cilimc <l\-ojité. To je liroTcft dfikazcm ťmt>irickě r< 
ilnfii. liiwTii (lůkaiein pro to je <lvtíjilc vi<l«ni, Jcilnotnč vidiinc. jc'ti iliijoa 
v jrfldixn oku t)i jako v Onihtin (87). Je l«ly "pravnéna jco otůzka, pfoí 
vt>Iím« dvojité. Oběma oíima vuliiiie sice vicc, ale špainčji (8S}. Ph 
uliy^cJRÓn vid«ni jedno oko doslivá pfcvahi): obyčejně prý jeou liité prato- 
Oťí, jako j<iou pravoruci <S9). Jiiink platí vidy pravidlo, že sílnéjšt dnjcm 
přcrAii sUUi. V daWm <k>kládá 10 iií-ktcrýiiii cxpcrituřnly a vysvitluj* 
vidčni íp«k<roíkopickť, Aiiktor m slaví pnxi vyxniváni počitků (92 1 . í"*- 
(Iráidčii) je (ysioloKÍcký |>roc«N a trvi lak dlouho, jako počtiuk poilrií<lčnL 
Jinak pry by ncničlu ^my^lu mithii rychlost vedeni ncrvovčlio a j«i imi 
shodou Je tůna možnost a oprivnění paralelismu med psychologii a tf 

V dalši kapitole aplikuje auktor funkce synthelickč tu poiitky »vč- 
tt\ni a dotlává .| xákladni íkupjny imjniů apriorných. a to ca óo kvantity, 
kvality, relace a modality. Počilck je něco kvalitaiítniho a proto »e nc<tt 
jeho intcitKÍta "t>jck(ivnč lučnti (y5). anii ji lic vyložiti fystologicky. B* 
a ěerfi híIíc íitaií k barviun. Barva je iiíco čiMé psydíického. Ire sice na- 
téiii ji doprovázející pochody fyziologické, ale vztah mezi ol>ěma je iran«- 
ccndcntúlní (104). Oaltí kombinaci synthrtických funkci <k»cháKÍ pujmit 
čÍKla. vrtíknsti, ukazuje, že tato ncmflte býti piytiniriéna velikosti obráikft 
na sítnici (ii.í). 1 tím zíiroveň miuvísÍ analysa vxdálrnosli a směru. 

Kapitola desál.ň předvádí nám psychologii barev. Pojmy sent spodajíci 
doKtává auktor za.->c kombinací funkci synthciických, Za základní kvality 
barev určuje: itiilou, zelenou, čcrvettou, modrou (124). Zjevy komraMu 
lze vysvětliti jen z komliinace syntUctíckých ftmkct (13(>>. fystologická the- 
oríc HcrinROva o asimilaci a di»nitlnci nepodá výkladti (130). Uvádi 
asociace k barvám se viuhující a ^nnilno je vysvětluje z odvozených zš- 
konA. urruje esthctické pŮM>l)eni barev a dámám dává mnohou <ln1>ruu rado 
pro volím toilťt (i;^). 

V pobledni kapitole předvádí řadu klamií optických a vyivřllujc (C 
lcl»ce na základě daitěm. Z celěho mu vyplývá, jak se má postavili Kan- 
tův kriilcism k naiivismti a empírismti: |>oznatky lze získati jen ze zkuic- 
nosii, ale ikuicnoai sama je možná jen predctiozinii podmínkami, Jež nutno 
u/naii za schopnosti apríontě ve smysle iitu»ufickčni. ta vrozené ve smyjlc 
fysiologickěm (158). 

Podal jsem obsah poněkud iiřc, nchot z něho nabudeme tiejlepii po- 
ttěli n knize a prlpoiim jen několik poznámek. Je zajimavo, ie auktor, po- 
voláním profesor očního lěkari>tví, pnjal za filosofický podklad soustavu 
Kantovu, o niž sám praví, ie se vznáší jako ve vzduchu bez i>cvné pOdy 
pud nohanta (17). Ovsem nepřejal, jak x obsahu painio. soustavu Iwie 
iměny. Hlavni změna je ta. Že z Kantových kategorií j.-iko jfojmů učinil 
schopnosti (Fiihigkciten) apriomi tyto |M>jniy ivoHti. Praví o tom 
<k>brosrikčně : Die Katvs»rii'n sind nichl, wic Kant sich tingenau atisge- 
drúckl hat, llcgriffc a priori cle. Ale Katil byl asi tak prozíravý, ie vidět, 
kdyliy >c byl >picsně< vyjádřil, kum l>y ho to vedlo. Neboť ty >sc)iopo(i<ti( 
nejsou nic jiného než slarě mohutnosti v psyclio)o)tii. a s«>tva se je (kmU- 
nlo poněkud z psychologie odstraniti, objevuji se nám opít, jen v trochu 
jiné poilolw. Odtuil ne dá snadno pochopili, že se výklad aukloru leckde 



Litcfatura. 



306 



snndno daří, li^kde oviem takt pokulhává a nelie tak vyloiiii uspokojlvč 
nřkieré jevy iku4cno8(Í (na pf. ic slunce a měsíc vidimc jako plocha ůtiky. 
aí jsoH lo kouk), — Veille Kania |)Ůsol>ÍI na niho Scfiopcnhautr. lakie spis 
jeví xalian-eiii voliinlarislickí. Jádro »pi»u tkvi v toin. ic jen aplikací 
nnécti uiohutnoMÍ synititlických na xkušcnoít Ue oilvodili vcíkcTČ bohntslvi 
života (iuŘcniiho (62). Ba je prý lu kombinací iaJ«ivč mnoistvi, ic je 
oiáxkou, vyskytují-li se ve ikukno*li všecky (atj. Je pairno, jak úloha 
psychologa je tu usnadněna. K čemu to pečlivé tnduktivni bádáni a sbífáni 
fakt zkitšcnústi. k čemu tolik expcrimcntiS ! Sebe Icpií znalost pochodft ner- 
viivých nqirispéjc ani jta mák k znalosti pochodů duševních. Jedině >yn- 
ihctické funkce vedou k poi.-hopcni života duševního! Analysa jevů diricv- 
nicli prý imuc jediné vycházeli oil Kantových principít (15). — Nicméně 
i kdybychom připustili apriornosl ve smysle Kantově, lu, jak novější Mela- 
gconiťiric") ukazuje, jeví se tento postulát, ač úplně vyvrácen není, přece 
alespoň sporným. Jo ledy velmi povážlivo na něčem o snbě *pomém zaklá- 
dali celou theoríi pttychotogickou a <lále i noeiickou. S empirického hlediska 
nelic 10 zásadně přijmouti, nclwť. poktid Ixe. stavíme se proti vrozeným 
schopnostem a hledíme duševní žívol a problémy psychologické pochopiti 
geneticky. Auktor k vývoj) nepfihltit. nemá toho také zapotřetň: syn- 
iheiické funkce jsou fyxiologicky vrtizené a není třeba vývoje. Dfi jcdnol- 
livosti se zde nelze pouštéit, ač by se dalo ještě leccoii jiozunmcnali. 
Nuino ješlé podotknouti, že Iccčcho* ňA se doliře užiti i •( hlediska empi- 
rickélto. Kniha sama pro své Kaniovské z^)ar\-enl iktií příliš vábivou 
Ickiuroa. íoj. Louda. 

Joh. Ortln Gefilhl und Bewuitstsciaslagc. (Sammlung von Abhand- 
lungcn aus dein Gebiete der padat;. Psychologie und Physlologíc hcraus- 
gegeben von Zícglcr u, Zíehcn, Sv«i. VI, či. 4.) Berlin lOOS. 

V citované sbírce objevilo se pojednání sem vTasně nepatřící : ac- 
labýváf se Ortb studiem nějaké otázky dětského života duševního, nýbrž 
podává tu z.inkroiihlenou m»no|{[afii o psychickém jevu, o němí celá řada 
rozmanitých názorů pronesena, o cílu. Fřcd vlastni prací předchází úvod 
(3 — "»■ ^ némí Jikoumá se. jak měnil se výbojem vědeckým význam slov 
tiefiihl a Kmpftndung: není to tedy snad hÍMorícký náttin náznrú o citn. 
jcsi nvšem na blledni. ie i « tohoto stanoviska Tctensovi bylo vyhrazeno 
miíto největší. Kaz výkladu vlastního jest polemicky: nepodrobuji se tu 
vsak kritice názory viech novějštch psych<íIogfi, nýbrž pouíc výklady 
Li pp 10 vy a Wundtovy. Myitenkovč rozpadá se pojednáni ve dva 
díly: bčži jednak o obsah, jednak o roztah pojmu >eitc. V obtiahu po- 
jmu »ciu (20 — 38) nennadno nalézti podstatný znak. Jím nemůže býti 
vztah k subjektu cítícímu (Wundt), ježto vit duševní (^=^ uvědomělé) 
je vlatině subjektivní, ani to není určitá kvalita sebevědomí (Li|>|fs), ne- 
boť dítě tná city už drive, než <luševni vývoj jeho dospěl k sebevědomí. 
Ani kontrastováni (Wuiwll) není výhradní vlaMnntlí citu (jest i u |hi- 
íilkii ic|ielných a tělových), ani ncnioinos) objckiivisace (IJpps). nelxiť 
ani tělové počíiky ncílaji se mnohdy lokalisovait. Konečné ncm cit jistou 
Klránkou počitku, pokud je v/taicn na subjekt (Wundi). Proto soudi Orih 
<iak jníio Lipps, Ktiljic. jebož vůbec iMjvíce se drží, a I^btiinghaus) . ie 

*i Vii n> pí, Čniopi* pro pítiováni ni*tli. ■ lyiiky čis. IL, 130 • nisl. 

ČESKA UYSL, r. V., <». 4. 0»., 1. fcrvcoM. |0 



aoe 



Liteimturi. 



cil je sanio&tainý, iieclefiiwvatciný jev duScvni, jeni yyíkytá 4c viáj re 
ípojcni 5 poíitky (rcsp. vjemy), což dle Kul|K!h« vyloíí se tak, íe tyití 
sensítivni nervy mají dvojí ftiiikci. jsouce jeíbtak pftvod<i poíiikú. jedoak 
ciliL kojidil obou je v prahu i>opu<lu. Znakem citů snad (1) j«* *<>■ *« 
k piiínáni svěia viičjšiho ncpHipivi a íe iveni závislý na uríilém orgiiiu 
nervovém. 

S :vjii«rem líni ve formě léto souhlasili ticlic. Ujtnivi-li Otth sani. 
ie cil isoloviiiiř m; ncvyskyti, a je-U nucen iiléci ie k liy|>uihe&Í o tiifiink- 
ciouáliKHli týchž nervů, pak je vela po MtnusiainoMi cílu; tím právě oi 
je pniHiiténo. ie obsah počitká a city je prová/ejíci jsou vla»ině jen siria- 
kaini téhož jwychického elancntu. počiiku. její vytvářejí spolu se strán- 
kou treti, reakcí motorickoti. Tak bliži se Ortli proti své vfili stanoviska 
psycliolopck^ho paralelismu, jak jej last&vá u nás Krejčí <na př. Zi- 
klady psychologie 181, 186—187). Se stanoviska toho objeví de nám i hle- 
daný podstatný jiiak: jcat lo uvídoméní si poméni. v jakém je energie 
z fysického popudu přejatá k ícnsitivni <lríize. kterou právě probíhá. Dokud 
má rovnováhu s ostatními stránkami, je lo pouhý prí/.viik (Wundtúv G«- 
filbtston), převlád&-1i, mění se pHr.vtik ve vl.vUni cil. Jim vyloží se í znakjr 
Orthera stanovené, pnič cit ncpHsptvá k poinání světa vnějšího (na tu 
je kvalita poěilku) a proč není vázán na určitý orgán (objevujcí se pH 
vmííchu ktcrékoh dráhy sensítivni). — 

! /c -itudia roxsahu pojmu >dl« pairno (38 — 69), jak Orth ne- 
vědomky blíží se lomulo stanovisku pripouSléjc pniiic dvě kvality, libost 
a nelibost; nclioí, jc-li cil duševním ekvivalcmcm pomirii energie 
k dráze sciisitivui, pak buď eaer|;;ic 1a se využije a viniká libost, nebo 
se nevyužije a jiúsobí nelibost. Proto v tákladé líc souhlasiti s Oftliovým 
poiiránim názorfi Lippsových a Wimdlových. I.ipps vedtc libo*ti ft nclt- 
iKMti uznává i odpor^sn^dtu, vážnntt — veseti. Ale odpor — snaha je ůfínck 
energie na dráze motorické, vážnost — vesel! jsou city libosti a nelibosti 
Hpojené s jistými produkty myšlení. Lijnw ostatně sám r. 1903 rozděleni 
toto opustil a děli city ještí podrobněji. Wundt vedle tibosU — nelibosti 
uinává i excitaci — deprcssi (vzrušeni — stísněnost) a napjcií— rozlušiěni 
(L IV. úi dimense citové). Stanovisko to hleděl potvrditi V<>(ft*) pokti»yna 
hypnotických osobách (ale získaný materiál ztrácí cenu vlivem sugesce) 
a Brahn**), jeni konstatoval změny pulsu Mareyovým síygnMgrafem a 
doilel prý k třem rfizným, kontrastuj tcim dnih&m změn. Ale pokusy ty 
Orth podrobuje Hitié kritice; ostatně Isťnliert; a Vogt ukázalí, že změny 
palsu a dýcháni jsou i ve stavu normálním (Zeitsehrift íUr Hypnot. X. 
343), a k jKKlobnýin výsledkům došli Meumann a Storring při pokusech 
s l, IV. Freyovými vlasy. Orth sám hledí <lle vzoru Kúli>eho vyložiti l)to 
xlimensee rozlišováním libosti i ndibosii aktivní a passívni — ale tato 
>aktivnost< a >passivnost< nejsou nic jiného než větši neb menSi míra mo* 
torické reakce, treti to siránlcy duševního elementn, vznikající pfcchodetn 
energie v <lráhu motorickou, a proto s dicrn nemají co činili. LTkíizuje se 
tu zkrátka lo. naé o*talně Onh sám několikrát poukazuje, že s city plete 
se mnoho úkaift jiných, hlavně těch, jci na první pohled nejsou ná 
Jasný, na p>. různé vjemy, představy, a laké (jak ítnl Orth) různé m 

*> Zin. fUr KypnotMiiws IV. I tS a 230. 
••) PhiL Studleti XVUL IST— l8ř. 



Lileralun. 



807 



torické reakce, takže jedinými kvalitami ctlorýBU iftuivajl libost— nelU 
bosi. k nimř ovi<m docházíme jinou cestou neí Onh. 

Ntkdy prý v téchto komponeiilich spojených s cil*m objevuji se 
i jevy. jci irnUe zaratliil do marných psychických úkaiŮ — a lo je OfthĎT 
nový objev. Orth zve tento nový psychický jev >Bewus(tscÍQSlagc4, 
>útvar védo tni*, nedefinovatelný to jev. jakým jest hlavně pocliyba, 
jistota, >bci prostřed ni vědění* (tucha pfedcháicjid utvoreal soudu) 
a pod. S pojmem tim nemůžeme se smiriti. jeíto vědomi iiepřipoiiiti růi- 
nýcli útvarů a stupi^ů (írov. Krejčí. Základy 138 — 140). Dle naiieliu soudu 
tyto >útvary včdnmic JKou známým úkazem: jednak je 10 pomér nové 
vílupujiclho vjemu k disposicím po vjemech bývalých, jednak je to poměr 
reprodukované představy k ostatním disposicím, jaký «e jeví při Idedáni 
a nalezeni vztahu mezi dvéina předsta.vami, lvořÍme-li soudy. A v obou 
pHpadech těchto je podklad úkazít těch přes popírini Orihovo cito^-ý, jc 
vici se libosti — nclilxutí, smíienýrni oviem s rŮznýrai představami a mo- 
torickými reakcemi. 

Aby vývody své podepřel o důkacy, uvádí Orth (75 — 127) i>odrobné 
protokoly »pokusů«, jež konány na čtyřech osobách výbradně introspckci. 
Popudi.-m fysickým byly tu tony ladiéck a klavíru. hřn)oty, vůně. barevné 
obrazec a skupiny bodů a čar. Ačkoli Orth mysli, že pokusy jeho jsou přcv 
nějši Brahnových, lz<r i proti nim namítati dosti: předpojatost aM>b (jsoti 
to psydíologové odbornici!}, vycvičeni v pokusech, plo<lic] jistou nedba- 
lost v sebepozoroviDÍ, zavřeni oií působici riiiivý vliv atd. Vedle marných 
úkazů (přizvuk je silnější u vjemů čichových než zrakových, cit je v úz- 
kém spojení .1 motorickou reakcí) plynulo z pokusů, ic citové kvality jsou 
pouie dvé, libost — nehbost. Povšimnuti zasluhují myilenky, že citů smí' 
šených ncni (je to vlastně několik ciid sukccsivné se objevujících) a že 
vášeň ^ jak se z<Iá vskutku pravdépodobnějšim — není v podstata át, 
nýbrž souhrn jistých lélových poéitků spojených s představami, city a 
výraznou motorickou reakci. Knáolf NfHhůfer. 

Hees Anton: Xía,s Mfircheo vom KauttalzuKammenhung oder im 
Banne des Zwecks. l-^ne Kritik Je» knusalcn llenkcns. Hamburg. 
Otto MťissrítT, Xm2. Sir. 47 »"; 2 Mk. 

Případný a obsaáný náxev spisku zřetelné dí. co spisovatel jeho, 
právník (právní zástupce), chce v něm dovozovati: mAmč děni o pří- 
ěinné spojitosti náleil v říši pohádky; touvi«l»<t jest ú č 0> 
lová. (támé počíná své krédo hned na poěátku: *N'enl S]wjitusti pHčínné! 
Je toliko spojitost finální. < V souvislosti trvají dle auktora toliko přání lid- 
ská, lidské postuláty, vztahující se na jakost ( — So (Andcrs) Sein — ) 
věci. Myšleni našc je vlasuié finální, identické S myšlením prostředku 
a ůcelu: a toio myšlení zovcmc kausálnim a odraz jeho spojitostí příčin- 
nou. V důkazu těchto věci, jejž hlavní řŠMÍ i^iiiiku svého vwlc, nedovede 
ovšem o pravdivosti jejich čtenáře přcsvédíitt. Proto také závěrek spííkii 
samého, že lak řečený katisální pojem, w všech vědách idaitickň jest to- 
liko psychickou schoptvosti k nejúčelnčjšimu spojování dvou požadavků, 
kterážto schopnost však ratisi v rotliěných vědách vzhledem jejích roz- 
ličných účelů puditi k účelnému myšleni zcela roiličněmu, nemiiie pře- 
svědčovati jako tvrzeni ncvývratné. Kč. 



SOB 



Přehledy iuopúeokí. 



PŘEHLEDY ČASOPISECKli:. 



Museum. ČasofU bohotlovcA moravských. PořsdalGl BroMlUek Hruda. 
RoČnik XXXVII. 190». 

Ant. Mlynář, Proř se nestal K. Hat-ltiek Borovský knísemf po- 
J«lnáv;l o tétn otixcc objektívttt na xákladč spisu Zeleného, Baxova. 
Aciničkova » Masarykova. 

F r. Hruda, KáboSfnsivi builouctwsii usuzuje, že kaloltctvi má Im- 
doucnost a tn katolictví ncpřelvořcnč na základě pnžadavkA moderní <lol>y, 
sc svými doginaiy. se svým Krislcni, se iiýni naMupccm Petrovým a !. ná- 
stupci *vatý(rh apošlolů. Refuriuii je možná jei! v káiiii. oliíadcch. v ře- 
vnčjštizli iii.^titucich. A přes to nazývá spisovatel M.-ininga velkým kardi- 
itálem a »lr. 80. di ; že církev t-niiii »e konservativní a iKikrtAoví duševní 
»iu4ry hannonidcy sinlHti. ic dovede vyjiti vstříc přchmatíim o ulabé 
vi^Ií ... že náboienxtví dovedlo by založiti šiřMi človéka, kdyby *e dle 
ního itlo, a ic se dá smířiti s nedoikniitcliioslí a posvátnosli auktority roi- 
umoví, íe třeba jen odstraniti chyby, jei jsoti jisté jen a jen čisti lídskč 
a proto KC od.straniti mohou. 

Robert V á A a. Postaveni púvmiyosti a fráva moderní aftJoge- 
tiky vidi ÚI0I1U její ve Stniru a konečnčm rozhodnutí velkých problčntů 
mezi Tozličtiými názory 'xv^ovýnii. NehtátíL-jme »vétu. iv věčných pravd 
ii«Ixe jinak vystihnouti, Icí osvojením si nicthody a terminologie schola- 
Mické. nežádejme na apoloffetovi vědomosti, jichž si osvojili nemohl. I>ejn)i' 
rau volnoi! a právo, aby, dbaje ovšem při lom důležitých pokynA sv. 
Otce, mohl užiti zbrani tvých oilpiirců. K tomu je třeba, aby se ninht 
vžiti do způsobu my*lcni a předpokladů jejidi. Takto vyzbrojen nemusí 
se báti podrobili křesfatiské pravdy zkoušce védeckí. 

Franl. Odvalil piše o /. K. Huysmaiuovi. 

Kr. Hruda, St: Tomái Akv. a Kant, psáno vzhledem ke spisti 
Pnulsenovu, Kant, PhitoHoph de* Protekla ntiiini mi. 

Frant. Urachovský, Vtnik moderního mysticismu dospívá 
IC výsledku: Modrmt filosofie vrcholíc v mysticismu. jakožto v konkluii 
všeho přcilcházejiciho, přibližuje k ,Mind iK-jvíce, nvilem negalivn! cestou. 
ke křesťanství — jeit poznali pravý okamžik, kdy uruna bude nejvíc 
napjata, a vrhnouti pochodcíi vlr^ v ten chaos bezedný « změněna bude tvár- 
noxl zenw. 

Jns. Kratochvil. Problím Boha v řečtí filosofii pted Sokralemi. 
Hiitorická ikizza, nenktrnčcná. ■ 

Jos. Skalický, Skitso. VMc mezi jiným toto: KeexiMujť syslím, 
jenž by od záktadA svých až jio niveau srtíw rozmachu byl nepřetržitou 
řa<loti lží. jako zlo není ua svélč sanw o sobě. ncbof zlo Jhmi křidla, jci 
spinaji se k letu nad svělcm jenom (ebda, ipoji-lí je idea ilobra. .. Nemu- 
síme asimilovati dtiii svoti duchu svita, jcní je v podstatě hříchem, avšak 
mAieme ufKizarnili na sebe právě tíni, čim Nielischeovy spisy sialy se Tibí* 
výnii — svou duSi. 

O stwiiu historie četki v naSi dobi, Lad. Sloupský. Mítri kapi- 
toly: I. Palackého vcledilo Itislorické. 2. Historická škola Gollova. 3. Flío- 
íOfie dějin. Zajímavé, jestli též pravdivé. Kí. 




PíchlMly f*anpl«echí. 



900 



Živa. Časo^s fifirodmckf. ttcd&Vlor Bok. Raýmam. ItoC. Xllt. I (M)3. 

Dr. R A i i £ k a, Pnfir dlltvý na tvÍ(lo jako silniir, pndává zprávu 
o svém vynáleiu. který Imxíí se U nířndto svélla lépe iwi obyčejný jwpir 
fotoarnfický. Je ti> kombirace riHxlain i nového papíru Antlcrsciiova. opa- 
třeného na povrchu fílira^ni vrstvou aunimincui zbarvenon, jež má >cilli- 
vi><t« p(>i!ot>níHi jak" sítnýrc. kdcito ptijiir fotografický mi ncjvětit cilli- 
v«*t pro iMiprsk/, kterých .litnici- vúliec ni-vi<li, nviiiajc pro puprskj, jei «íl- 
nici ncjjasniji svili, cíiltvosu prakticky žádné. 

Dr. Menel jcdnii O viivech urlujíeich foUavl. Prof, Němce 
O N€<AtmarcÍÍ3mu. Pod chifrou — k ilhnek psychologicky zajímavý 
O oHlhropolvgii. 

Str. 113. |>o<l ziJitavim Nose vMint, jeho konce £i« se: »Ak tn)p 
l>}-chi>iii ráili svýpi čtciiárůni jiořide uviJcli t pamél, íc to není pravá 
včda, co ;Jni povídati můžeme, ba ic mnohé takové určité pronrscnč m>u- 
včli nejtou xcela lak vyjctliiaiič věci, j:ik my zde musíme, íel Boliu. jtuvi- 
(Uti. Pravá véda hc tak lacino neprodává, i sebou mluvili smi jen tcii, jcni 
Ji má prožitu a sám ruky iiriložil, my timlo zpfisobcm poučujeme jen. aby 
pravá práce vé<lťcká byla oceněná kruhem íntetesovaiiých ílrn dále tím 
u ná& čvtnčjších a pak my chceme čtenáře nikoli snad nasytili, nýbrž liln- 
(lovýini učmiti, aby po čteni a poučováni nvém víc a vice práhli.* — To by 
mohlo véíti k ncdon>i; umění. Sir. íio, Clovik a fUroda. >Lidé provoiujici 
vi<iu mivají velmi vážné víCřřeiil. ba nékicři pod lim viezřenim aí trpí 
obávRjice se. aby z pod masky vědecké nevysvill lidský poilklad .... Ale 
Htu ma^ka klame a ii«ní lárukou vědecké zdatnosti , , . Spokčnoai malá 
spiác skutečné veliké Itdi přehlédne, kdcžlo u pražných, maskovanýdi se 
ptctc malý lúrod rád. poněvadž tito v bojí o velikou svou existenci při- 
vedli 10 u m,i»knvátii k vy>oké nitiné . , . Ne^mii myititi. ie stačí býti 
podivínem, abys slul velikým, ani choditi s vážnou ivárí. abys slul učen- 
cem. iJej klukovi miiiiNltantshou komii a bude žehnali klečícím zástupům; 
MČÍlel vysokého učeni ncnmsí býti jcŠté učencem, tím niéné pracovníkem . . . 
Vykonávali učitel stredoíkolský i práce vědecké, jest mnohem více oh- 
divulioitný nei universitní k vídé tířcdně 'potrvaný . . . \*ehni podivné kom- 
binace má malý národ, má trochu více vynikající pracovníky s domýšli- 
vostí bohurovn.i a li se dívají na to národní snaženi koleni s patr.T, má 
ak i všude předsedající fornialisiy, kteří bac vsi oprávnéností vrchný 
i pravé pracovníky menlorují, ba mentorování se jim sláva živnostenakou 
potřebou, jim stoji zdánlivě nad jinými, ba jím jdou ireha za kariérou 
politickou. .\ přiklad svádí, pomalu se k těmto poslediiJm lepí vědecká 
nedochůdčata. odmitMUti kandidáti, ncNp<ikojeTii pokoutní Tefomiáton. A i tt 
musí býti živi,« 

Str. 213. yida a knihy lírbní. (.>právněný videch nad neuinánlm, 
i jakým se potkává u nás pi^ce véuovaná psaní učebnic sKritik vy.tpělý, 
věcí znalý a slušný prospívá vědě. i kdy o jeho mnohých kritických po- 
stu|továních nedoví se ani svét. smulnčjši poittavon je kritik, který chce 
svým členirům namluvili na úkor kritiso váného, ie je znamenitý chlapík; 
ncjvnuinějši ale kritik, o němž »{ vral>ci z jeho kritiky vyčetli a zpívají, 
ie vlastně Kám nic neimii.t 

Sir. 317. Unhvrsiiy ttápoji st nfUtn nn-ým. Z fakult dělají se v ně- 
kterých flálech <HllKimé školy, jimi v četo Imdou poittaveni xáhy pref^li... 
V moderních universitách začíná w zalmlz<ro%-ati duch z parlamentů, míst, 



310 



Píchl ody čatopicecké. 



Váti <\ÍUij\ se lidstvu xiitony uprostřed mravfi % kTČctii. V univorsitácli xm- 
čina se již loíialiovali a jioimovalj nacionulÍHti, university začinaji hUui- 
váli, Knii-li le <bli lomu ÍÍ ouoniu národu lo či ono právo, a při 
učenců ticiuzlioduic věhlas a hloubka j>ojimini poctiixlú !>v«ta \n 
i (luchovniho, nýlirí jakého je pAvoilu ílovék. I s iiábožcnstviiii zactna se 
pohrávali. Zakládá ji se na př. katolické university. K čemu? — múze vwb 
býti poimčnčna ve unyslii t]ieddlných náboicfiství ? 

Sir. 343- O fflrodovřdeckých fahUch je roiliovor nutný, neboť v m' 
piscch naiich opět proUIcskly v úvahách a kritikách vid (inrodních 
xnámky, nvčdcíci sÍco o soiflosii aukioríi. ale lét o jejich ncdoeiatečně 
tontiaci*. ftSnahoi) nynější vědy jcsl veškeré líciské věděni učiniti co moiii 
věrným odleskem nktitečtioali . . . Prirodní věda tah la objekt Mudia &větio 
ten obuli preilslav našich, její naiirimc jakožto utvořený nikterak sanio- 
Činnoíti naši mohutnosli přeil*tavovaet, nýbrž jakožiu » venku o<IpoMifo- 

vaný Bylo liy oinylan. íe 2iva pointujíc přifodo vědecká fakta holduje 

přemrštěnému empirigniu, jenž rycháxi potixc za honbou fakt . . . Dnes 
ov.lein plaii pouxe fakta přírodovědecká, doba je ve světě dávno zaili, kily 
KU Ijcrlinský profciur mohl řici: íysiolog ii«nii co činiti s pokusy, ty jsou 
dobré pro fysika .... Utéci se do světa idcálnčho je špatnou pomoci i krai- 
kěbo trváni, ělověk stoji prázden viífi věeetn a tone v iliisidi a frisich- 
Rcakcc proti tomu směni je nejen ve vědách přírodních iispěina, nýbri 
] v liiitoríi, védáeli uměleckých i v j;izykoipytu ; viude prohlěílli, že nej- 
prve dlužno diikladně poxnaii skutečnosti a pak že přijde zákon. I filo- 
sofie postupuje lak, nelioí pamět. ikuícnoMt, cvik jsou také skutečnosti, 
i kdybychom je dnes nemohli vyvoditi z podráidéiii vláken nervovýc' 
i vedeni jcho.< 

Sir. 267. Referát o spise Hermann von Helmlioltx von Leo Kónig?- 
''^fg^r. 3 svazkr. 

Str. 304. Zivol na Sůvi, íiatira na naše poměry, zvlállě tmivcrsitni. 

Kt. 

Česká škola. Přiloha ČfskAo Učiiele. Ročnflt H. 1W2-3. Red. 
y. Ctrtiý v Novém Bydíově. 

Pokrokový íměr ve výchově, jchoi časopis tento je hlasatelem, hájí se 
zde B důslednou rozhodnosti a vileicm a jakýmsi sebevědomim. které 
dobře pŮwbi. PHsnýcli vědeckých rozborů zde ncni, ale tiahSdavýcIi úvah 
mnoho. 

Hned první článek Pokrok — ^krokovost je takový, ěleine-ti lam: 
•Dicane za pravdou a prostředkem svobody. Oovcdeme-íi však vibtidili 
v sobě činnou a obětavou lásku pro ně? Dovedcmc-li je pnehopit r cizím 
dilcř Dovedcmc-li zdAvodnitt si vwlecky nutnost, odstraiiovaii neudržitelné 
a nepotřebné formy i věci? Dovcdeme-li pronésti kritiku kompetentni na 
základě odborné znalosti věcí, okolnosti, lidí a jich historie? Dovedeme-li 
se projeviti kritikou vskutku blahovolnou, t. j. pokrokumilovnou? Tako- 
vou kritikou, jež oilkrývá vady a zároveň povzbtizuje a tikaiuje prostředky 
a zpú.iohy zdokonalení? Takovou kritikou, jež by vychm'ávala ku práci a 
pokroku ?< A dále: >A ledy venkoncem — pokrok jest determinován i jeití 
mnohými věcmi mimo moc a rozum člověka. Na nás jest, abychom mu 
lépe rozuměli a. kde možno, rozunmě v jeho postup zachovali, t. j. z & p a- 
s i li o vše lepší a dokonalejší.* 

F. Šebek ve stati Za íinnotti přednáikovott iádá si organisace před- 



i 



mhttdy tasapliedié. 



Sil 



* 



náškovč akce » ukaiujť pHčiny, Icteré ai itos»ď tKitcIr jako jednoUivo! 

od soustavné vidílavaci finiiosti přednáškově odrazovaly, nebo vůbcc ji 
ani viníku nedaly. Mimo jiné přcjt si, aby do přc<li)áklc mimo tpěv 
a hudbu znvi-dlo se hlasité, nebo ratúji přednáškové čteni. Mini. že u nii 
prosté ítcni ;ii dosud bylo podceňováno, 

Jnn Živný pojettnává o obfcité ikoU ť /inglii. pendant ku článku 

Drtinovu o obecné SJtoIe ve Vrancií v Paed. Rozhledech. 

V článku Zleflfií vixkovy ikofitt slaví se proti *obč koiucrvaiiviil 
a pokrokový náíor v pedagogice jako autoriiativně ansiokraiícký a roi- 
hoitně demokratický a ilustruje se jaksi sporem Brimřtiěra a Berthdota. 
Brunéliére tvrdit, že véda nesplnila s>'ýcb slibjí a íc je neschopna xaloittl 
morálku. Bcrtliclol dokazoval naproti lomii, jak mnoho dobrodiní vétla 
lidstvu přinesla, jak pAsobtb k zlepšeni .iprávy itální, rozmnožila blahobyt, 
působila k rozšíření citu solidarity, což výsledkem čistě morálním, jak 
nú vtlikou silu výchovnou a hluboký podklad a idroj mravnosti. Cl.inek 
konči myšlenkou, ic zlcp^ni výchovy míiic se státi zvéilečtěnim. které 
vede k idemokratisováni jeji, totiž k onomu vinešenčmu i n<t i vi dualismu, 
který je podkladem spokojeného socialitrau. 

Číslo t>. věnováno jeit nejčeštěj.simu a v jistém smydu nejpedagogí- 
čtějiimu českému výtvsmiku Mikuláši Alešovi k jclio padesátým narxy- 
zcninám. 

M}'šli-nky či. Zlepšení výchovy školní rozvedeny jsou případné 
v článku Jiřího Hlasa Jak M představili úkol Hůrodnl ikoty íeské, 
kdei zvláštní pozornosti zasluhuji názory o vyučováni náboženství. V či, 
O daliich úkolech Hčifr/^fcii Jar. Kožíšek zdfiraziiuje, že základní pod- 
mínkou vydatnější práce .íkolni, podminkou. kterou neklátíc jen ort;anisace 
Stavovská, ale sám kulturní stav doby, je védcdtě vidčláni učitelstva r pe- 
dagogických disciplinách. 

V ČI. Hnulí učitcUkř a postup vsdítanosiní ukazuje se illc Jak. 
Beyhl-ova článku v Deutsche Schule, že církev hnuti vzdělanoslntniu *c 
tvixlo«Íjné, pokud svými prostředky stačí, vzpírá. 

Cis. 31. věnováno je památce muěcnnikú Kostnických. 

Časopis podává dosti obšírné výtahy i exiensuich přetlná-^ek Dni- 
novýdi. Čadových a ze spisu dra O. Kramáře >CvaIiy o střední skolee. 
Přináší také dokončení ankety o umělecké výchově, kteráž vvšla nyní 
v samostatnéni <iii»ltu, Ki. 

Paedugogické rozhledy. Vydává Dídiclvi Komenskěho. Roč. XVI. 
Redakce je zmčnéna ; záleží z více o<lborniků : dra Fr. Cády, Jos. Čer- 
ného, dra Ot. Kádni-ra, Vil. IJdmily, jos, Patočky. Jar. Petra; pořadatelem 
je Josef Tůma a za redakci odpovídá Jos. Miillcr. Z obsahu časopisu je vi- 
děti, že tato změna v redakci mu priíla k duhu. Získal na vědecké hodnotě 
článktJ. hojnosti a správnosti materiálu, abych lak řekl, rozhledového a vy- 
rovnanosti v jcdnollivých oliorech, o něž se podělih redakční pracovnici. 
Zdá Bc však. že převáíuý ráz časopisu vliskuje spolučinnosi prof. Cády, 
jenž rtili rubriku pedopsychologic. zabirajicí největší místo mezi rozhledy 
a jdoucí do podrobnosti, jak jen vídáme v časopisech výlučné tomuto 
oboru věnovaných.. 

Časopis by se molil docela doUe zráti Rozhledy pedaKoeické a pedo- 
psychologické^ Že to není na škodu, rozumí se samo sebou. Pedopsychologic 
stoji nyní v popreili mezi disciplinami, o něž se pedagogové zajímají a 




318 



FífllilMly časopisecké. 



ekric ni íjKijují h; |ir»>Wčniy |>eila([ugické a psyclwlogíi ipůíobcm, pr 
praklickélK) jicila^o^a iicjpřinii-íciiťjiini .1 pro včdcclcou pnbsojctku oej- 
plo<li)řjšiin. 

Na článcích podiva ročník lonto obšírný CádAv Dildti kretby. 
D r I i n fi v iicniMič nbsáhlv Obětně školství francouzské. O. K á d n e r 
podává itťkmlog J<m-. Durdíka, v iiČRŮ vilnijí si jeho náiorů o pcdagi^ce, , 
o xúi. l>ur<lik pŤvdnáŠcI přejav po smní IJndncrově Hxcní pe<lagogickébo| 
BCfninářc. ^^ Ptáček má čláiiek Staré a nové kri-slcní na ústavech uči- 
telských: V. Lidniila: Výchovo ninflťcká a ikolni hudba, hlciti obrniti- 
jici x!i%»tly linuli pro utnčlcckou výchovu prakticky vyniitkovali pro ni- 
pravii vytičuváni xpévu a hutiby: ^znnířclý lán školní hudby a zpěvu čdci^ 
ui iietrpélJvč na oíistný a osvohořujicí vánek roctíctho se dnť,» Rcfonnm 
otázku škotniho zpčvu chápi- jako otáiku hiuktiniho vxdéláni učitcl^itva. 
Dnc!ÍMÍ Eptiáoh tolioio vxddánl jest iicuinčlccké uboíáctví a tendenčni pří- 
prava pro hudbu chrámovou — varhanický tendenční, jež je«t ilcoUkoa 
novelou ještě z<lůraxňovúna. Zastaralý a neumělecký náior hudebni SS*jt 
kandidáti ufilcUll. cviči-li h\a% a intonací plesnivou ikolou Pivodovou 
— k dtilakltťkěrau mechanismu přímo miri a také hlutmko pod ůrovďi 
uměleckého klesá výchova hudební cvičením piskni se zvláštním zřetelem 
k potřetié na »;kolách oliccnýcli. Vxnikl pieibudek íaleíný i> «|K-cifickěni 
iiměiu pro děli a / nřhu vysvitl faeipáitrny typ školní ptsně. Spis. mluví 
proti výhradnému užívání housli při vyučováni zpěvu, jeilo znetnožAuje 
imlaKogické vyuíttkování vyňjilk& a dostupných ccIkú modeme umělecké 
hudební produkce. Chce ledy spis., aby eilem vyuíováni ipěvu bylo : buditi 
a rozvíjeti vnimavogt pro hudebiU krásno, porozumění a lásku k hudeb- 
nímu umění. K t<imu cítí íádá. aby výchovný materiál symbolicky. íhoštřn* 
a hodně sugestivně vyslovil rozlehlou vý\'ojovou taii ixl pro«é pi>ně aí 
k Iwbatě diferencované hudební kultuře dneška. Pro4Í totuuio Článku 
polemiiujc .W. Vávra v Učitciíkých Novinách, zastávaje se hlavně Pivody. 

Dr. J, Novák podává Xoví filsf^íťky k bibliogralii Komtiukřho. 
J. Pešek piše O umiUcbich pom&tkáth pro prvouku. 

V pedopHveholufpckých rozhledech je podrobná stát dni J. Voj- 
těcha: RoshUdy po báéÓHkh o Anavi práci liušn-ni. 

V rubrice Hnuti pro HtníUckou výckovm xajíiná jiolcmika Patočkova 
proti řediteli J. Klikoví, školskému referentu Národiileh listii. jeni vytýká 
I. ie umíIecVá výchova vnáili do .Ňkoly cizí iivel. 3. íe se v Ped. Ro«- 
htedech zanedbává niíká pedag. liicratura a docela z nich uměleckou vý- 
chovoti podle německého vzoru vytištěna i česká pedagogika. 

Rubriky LiUraittra, Uleralnra pra mládci, RoMedy. Hlídka časofitů. 
Ze ikohivi sohraniinélia, Zprávy jsou velmi bohaté a picélivě »e»Uvoviny. 

ICL 

Zeitgchrift fOr Psj-chologie u. Physlologíe der Slnnesorgnnc. 
Red. H. Khbingkaas a H'. SagtI. 34 Bd. 

Přináit liibtiografii psydio-í>'SÍDloKÍckě literatury za rok igctj sesta- 
venou o<l Leo Hirschlaffa a H. C. Warrena. Velmi diikiadná a , 
inad úplná, vyčerpávajíc časopisné články i referáty pod rubrikami: Uj 
Atigemcines. Učebnice, melhodologie, hivloríe, biblit^rafie. II. .Anatomt« 
nervových ůstredi. UI, Fysiologíc ů«redi. IV', PočíUcosloví. V. Základní 
íákony duševního děni. VI. Představy. VII. City. VIII. Pohyb a vůle, 
IX. Zvláštní stavy véilomí. X- Individuum a společnost. XI. Psychologie 
Evlřccl. Čísel je 5050 1 Kt. 



ZPRÁVY. 



Radium. J«l radium ne1x> není? Maničtí Cnňrovi nůlí nový prvcfc, 
jejž nazvali railicm, ía lo itostalj cenu Nobelovu, proť. Zenger v přednášce 
v České i>])ole£niHti pro prftmyil chemický prone«l miKáii. ic radia ncíú. 
O exislcnci olova nebo kyslíku jakoíto pr»'ku nikdo, kdo zná pojem prvku, 
jak ho chemikové uiivají, ncpochvlnijc : j:tk je mofná pocliybiwsi o exi- 
Mcnci radia? Radium jako néco itanioiitatnč cxiítujiciho v pnrodč ncna- 
ťháxime, ani toho v Uboraicďi nedovedli rozloučením složených lálck vy- 
<lobytÍ. V žádné laboratoří nemohou ukázali a Hcí : hle, lo je radium, 
přesvčdčtc Be svými smy»ly a srovnejte s jinými látkami, nevčKle-li. 
Ukáží nám jen látku, kteri má jistou vla>inosi, radioaktivitou ji luzý- 
vají, v takové miíe, v jaké se nikde jinde ^ ni iteielkáváme a jejíž «1ožcnt 
hmotné vykazuje vedle známého kvanta ještě nějaké x. Radium <}t 
ledy suponuvaný prvek a projevuje »vou přítomnost jislou vlasinosli. Na- 
proti tomu prof. Zenger *oudi. že na vysvětleni této vbsinoíli netřeba 
supnnovati pi^ek. nýbrž že ji vyKVČtItti Uc eleklrnmagnctíckuu energii, 
ikrátka jinou hypoihesou. o jejíž ii]>latnéni prof. Zenger od několika let 
usiluje. Stoji ledy proti sobi dva názory a není pochyby, že védecký vývoj 
nsloži s nimi t»k. jako vždy jindy s liypotbcsami sobe odporujteimi. DS- 
jiny védy jm>u samý xápas myšlenek, jinak pokmk není možný. 
Každý má právo názor svůj proné).ti. jej bájiti a n pravonti 
jeho přesvědčovati: «lc snad m: tuké samu icbou rozumí. íc není 
názor jako ná;<nr a že jen takovému m podaH védecký svél trvalým 
vnruchem rozviHti. který, třeha niče dosavadní podklad soustavy, pinná^ 
néco novélm, positivního, otvírá výhled v ncproni knutou dosud končinu 
neznáma anebo na dosavadní materiál fakt vrhá svéilo se stránky nctuŘené. 
Jediným proitředkem jsou k tomu dAvody, presvédiivé, logické, vědecké 
dflvody. Možno sice také mnolio tušiti, věda má í^vou fantasii a jí obdařeni 
myslitelé anticipovali vývoj vétly Mnčlýnii nápady myšlenkovými : ale 
vé<lťcké hodnoty nabudou teprv. :ii se j« |K>dan <|i>L3zati. Zcngrův názor 
nikterak nczvířil vídevký svět v lomto a-mysUi. a tvnli-li se lo v Zlaté 
l*raze, s dodatkem, že jím vynález manželů Curie-ovýeh obrácen jest 
rub na rub, uvádí se iJm iiríi obeccnUvo zbytečné v omyl a zkalujc k 
mu zrak j>ra pochopení vědecké práce Sensaci vzbudilo vy^toupe^l 
Zeiigrovo. to ano, zvědavost vzbudilo, to je i)ochopiletno. Od té doby viak, 
co Kcznán byl obsah dosti reklamně ohlašované přeilnášky, není mi známo, 
že by vzbudila dalšihi) ohlasu v knizich vědeckých. Zenger má pro avŮj 
iiáíor hypotbesu. Curieovi mají pro svůj vynález pracnou, eLXperínwntálirf 



3U 



Zprivy. 



ineibodii, pomoci které dosloHpila chemie (Iiicšni výše. Pracovali tak. jafc 
chrinik pracovati musí, a jestHxc m«tho<la jejich je- správná, musí thoiuTt 
nkccplovali její ílůsledky. a kdyby ncakccpliival, /íimimul by nicttiodii. ;ci 
(Irii jeho védu. ivráiií by pftthi pwl sebou. Mcilioda je chemii viim. 
vcřiiičto jí mctlmilH. je m«i véiLiint iiiíítw. Chemii postavil na exaktní 
vé<iccký záklnd LavoÍ.<.icr. Poloii! Jfiraa na plyp ky»Hk a zaplaSil tu 
vidy slovo flotristMi. Pojem kyslikti vedl k tomu, aby váženi bylo iiéinino 
láklailwn cheniiťké analysy, ze sloučenin kysliku vystoupil pojcra prvIcA, 
niyilenks, ktcr.tk prvky dobývati, a princip tacbováol Imioty, zkouůti 
analysou a synthesoit. \''edk eelé té progmnovč práce: hledáni prvU 
I rud a soli, i jejich shičovacich íiscl, tak iv. vah atomovýcli. vzah 
původ le ílučovacidi forem kyslika i enei^ctická íá*t nauky. t. j. pozoro- 
vání mnoístvi vyvinutého lepla při okysiičování. Olebirúnini kysliku zemi- 
nám i rudám dospěli chemikové povlovně zoithijice své ludhixly k veliké 
radě prvků, mezi nimi i vzáciiéjšich niéné ía&to s« vysk/ttijicich. Ruka 
1861 nalezením analvá^y s|>cktrálni jsou clciiientámí hmoty charakicrtsovány 
vysoce citlivou mcihodou. kterou dovedli pak učenci \'yřtÍhnoiili i ncjjcta- 
iičjši sledy látek známých ve vesmíru celém. Nové čáry !EpektráItié. které 
žádnému ze známých prvkíi nenáležely, |K>iikazovaly k prvkům novým a W 
již práce byla téžši, veliký m.itc-rídl kryl v nitru ávém poaud nepatrné stupy 
elementů nových a tu bylo nutno ipracovati prací úmornou veliký ma- 
teriál jalový, nei vystiženy ty zbytečky nové. Dalšiho zdokonalen] do^a 
chemická analysa pozorováním vyzařováni svétla, při kteréž práci sťiéastntH 
sc i naši clicmikové, a ve Francii věnovali pozornost podobnému zářeni 
z praeiiarálň ur.ntiových; uraini přičítána byla vlastnost zářeni. R. 1896 
Beci|Uťrcl pianal a mění radiaci uranu a jeho sloučenin a o<l lé doby kla* 
děna jest za východiiíté. Ruda v^ak má radiaci silné jal, než má uran 
v ni obsažený, proto hledali Curicovi látku radioaklírnou ve zbytcích im 
vyloučeni uranu- V Jáchymové dobývá se uran ze smolince, v němž je ky- 
iličnikn uranouranitého 75-23 proč, Oílatni je hmota bezcenná průmyslové. 
Smolinec, minerál cenný, zpracovává se takto: minerál na prášek rozbitý 
tavi se vodou a zředěnou kyselinou sirovou. Uran přechází víccek tto roz- 
toku. Zh>-\-á nerozpustný zbytek, který obsahuje všechny radiokiivné 
láiky; jeho aktivita je 4 — jkrál větší než kovového uranu. Pan Dc- 
bierne v továrně provedl děleni; zbytek obsahuje: sírany olova, vápna, 
harya, křcmik. hliník, železo, mč<f, vismut. zinek, mangan, kobalt, nikl. 
vanad, antimon, thalium, vzácné zeminy v.íech odstínů. Vaří se se silným 
louhem i odstraní se z něho kyselinu sírová, křemík, hliník, olovo, Zbytek 
rozloučí se kyselinou solnou, srazí se mnoho kovů sirovodíkem a s nimi 
polonium, v hydrátech amoniakem sraienýeli je aktíníum. druhý kov rádio- 
aktivní. Radium zbývá leprv v tom docela ncroftpuslném zbytku jako 
!»učá(i nejncroipustnéjii. Vaři-li se zbytek s velmi koncentrovaným roa- 
lokem sotly opél a opít. přemění se sírany v uhličitany: tyto rozpustí se 
v solné kyselině a, roztok srazí se sirovou, coz všechno se děje třikráte. 
Zméni-li se pak sírany v chloridy a zkoumají elekirometricky, jevi 6okrit 
větší aktivitu než uran. Odtud frakciomijcme tak dlouho, až dospějeme 
zdlouhavou prací kn miliónkráte radioaktivně) ší frakci nidiumchlorídu. 
Cím stávala se sůl radioakiivní-JM, tím silněji stoupala atomová váha kovu 
s chlorem siMijcněho nad Iwrytmi. Po úmorné práci získali Curicovi, kteři 



Zprivy. 



SIS 



N ojKUřili 2 Jáchymova $ tun ibytkfi, o-ia prámu chloridu, barya tťmřř pro- 
■Hího, více »« miliónkráte fadio«lilÍvněj4Ího. nci je unin. chloridu, jehož 
klcmcnt » atomickou vahou aas naxviii jest radium. Paii Dcmar?ay vy- 
čistil malinký podlí úplně mi liar>-a i fotografoval ipcktnini radiové, ktcrř 
je nové. od iiiániých odťliyltií . . . <Kdeito u jiných dvow iwdohnou 
ccsíou sup<movanýth finkfi aktinia a polonia se ípcklfálni dňkaí nepo- 
dařil!) Tak vypisuje Živa klošni sir. 185. — 7. gcrvcsi nál«u. a jakui nemám 
příčiny (>ochybovatÍ o %právno«li referátu, tak nemohu íe svého laického 
stanoviska jinak neí. soudili, ie, dukud chemie nebude postavena na jiné 
liklady. dokud pojem prvku nebude x ni vyloučen, ie. co lakovým tpúiobem 
bude stanoveno, jakým postupovali manželé Curieíivi k vynale«ní radia, 
mi»í se pokládati za vědecky xjiAiéué a ie by bylo proti duchu včdcckému, 
^yby chemie vzdala *e jkmícc své k vůli liypothew jakékoli dříve, nci 
ftt: najde takt. který ivou mcthodou vysvélliti napro»to nedovede, anii by se 
xaplctla ve vnitřní spory. Takový fakt prof. Zcnjiet neuvidí, a co uvádí. 
JKKi věci, jťi tkoumatelé o radioakiiviič dávno vtali v počet. Ze svou 
byputhcsou dovede radioaktivitu vysvětliti a ie ne»náie. které dicmikům 
pAsobi vlastnost xárenl jako ídroj energie, rozřcšuje hravě, to ncroíbo- 
JHJe: dříve by mu*il vjvrAiiti chemicko- vědecký »klad, na němi práce 
C«riew%ých stoji. Pokládám xa chybu, ic iurnily naic ( nepochop itelno 
,mi, í jakých dAvodŮ, a myslim, ie proti intencím samého prof. Zengra) 
Jeho zvoláni : »neni radia* iiepřijlily « tou re»<rvou, jakou mají laclravávait 
fiťlči ciiině v zájmu vědecké reputace českých pracovnikft. Stanovisko 
jejich mťiic býti v otázkňth vědeckých jenom vyčkávací, předčainým stra- 
inéním jednomu ze »|Himvch názon*) nvádi se iirii obecenstvo v omyl, a kdyi 
fau jedná o oponenta Čecha, jest nebezpečí, ahy to naSe Širší obecenstvo 
nedalo se citovými důvody zaslepiti pro dCívody věcně. Ki. 

Vydini Huso^-ých Splsá pokračuje, s povděkem budiž připome- 
nuto, ryehle. Vyšlo právě čislo 4, obsahtijici první část dfileíitého spisu 
Super quailuor scnlcntiarum. Spis tento obsahuje výklad čtyř knih sestenci 
Petra [.ombařda, kteréž byly svého času prvni a nejdůležitější svod theolo- 
gické tičenosti a křesfan.tké filosofie, tvoříce {Mflklad vyučováni a vycho- 
váni knězi. O spise lomla vydavaicl dr. Flaj>baiis [lodutýká v úvodě str, 
XLI.: kCena jeho je veliká. Se stanoviska odborného theologa oviem neni 
pHlíšná, ponévadi Hus celkem značně se unieztije. nejde do hloubky a 
často diskusi se vyhýbá. Ale za to pro poenáni učení, činnosti i jazyka Hu- 
sova jest svrchovaná. Nemáme vůbec druliělio dila. jcŽ by nám myšlen- 
kový svět Husflv líčilo tak názorné, úplně i přesné. Ostalni všechna dila, 
pokud se zjevila po r. 1408 (a těch je |>oéet největší), mna býti ceněna 
i vykládána vždy se zřetelem k Ijmibarilnvi. Nelze jíi dneii z nejasných 
a Úplných zmínek pozdějších konstruovali mylné výklady n učeni a činnosti 
Husové: tyto nejasné a neúplné zmínky nabývají na Jasném pozodi Lom- 
bardově smysl přesný a zřeielný. Dílo naŠe musí se siátí východiskem no- 
vých a dalších studii, lepších a správnějších než byly dosavadní.* 

V pohanských Eskymáků, Zpráv o náboíensiví primitivnicli 
kmenfl <kv>tává $e nám přavi<lelné z úst milionářů, pozdější pozorovatelé 
seinávaji přc^lstavy jiohanské již jen vilné dolčené křesfanskými ; ale 
vůči misioiiáfi, který |iosuzuje a o<lstizujc pohanské představy, asi 
nelze se nadíti, ie by pohané mluvili upKiniiě a zcela volně, a prolo věda 



3ie 



Zprivy. 



náboíenslcú pracuje vjlsinoii i uiaicrijiti-iii n«spol«h1ivýni. Vzácnoit 
unsl, napraviti iuki chybu při kmeai civitisaci skoro naprosto nrdo 
hlnlčfó vytiiitkovat výprava ilán«ká k ncjíevcrtičjšiinii kmeni ítitiŽIttwIe. 
Eskynvikůiii u Smith-butidu. iia severu lUjsu Vorkova (asi v 7Í" s. *.). 
Exiuctici lohu knictic koiiílatoval r. 1818 Ross a od lé doby se s lúai 
stýkali jenom jednotliví cťntovatdé arkiičii, zrláitč Pcarj- od r. 1891, 1 
učklcH vclrvb&íi íkntStí vyniéiiili si od nich kořcjiny za puSky a nábojr 
V Grónsku nu-šká tou (Inltou dánská »litťriirni v)prava<, která studvfc 
jazyk a mravy lidu v ruzúhtých otičcti končinách: dne 34. března 1903 
vypravili se ílcitové jeji, spiíovntd MyliwK- íírichucn, malíř lirnbf '1' ' 
xdidcnl tfilolcj;) Kmi<l Rn>niUKseii sdvčmn <ir(mintyx ncjivverTičjši ' 
Upcniivik (73"), ab;- se svými imnii saHÍiní se dostali pře> led záli\-u 
Mcivtileova k oiiént pohanským ^kymákflni. Cc«la nebyla pravé StaíUu, 
hrabě Mnllkc »c záhy ttchczpcčnč roztlonal a těžce Stonal po eelý itík, 
návrat byl nčkotikrátc ziiťuioini^ii poíasim a teprve 24- března 1904 na- 
vrátila se výprava íase do Upcmiviku, provázena 6 imhanský-mi Eskymáky 

flada dopisů v kodaňském listé aPcilitikcnc v (xuJedních itnech května 
vypravuje o této dobrudfužnč a ncbcipcČne výpravé a slibuje pro budoac- 
nost hojné zprávy o víře. vědomostech, názorecli. pověstech tohoto ni- 
TŮdku, který ncfltá jii více iicŽ aoo dušt. O obiiiich takové ^-ýpravy 
neUe si činit představy ; kdo by četl íkz hrůzy a soustrasti o šlědréiu dni. 
který mít viidcc výpravy v nejscvcrtiějším obydlí zemékoule, jcztlir m 
*vým průvodcem oil 7 Iiodin ráno do večera : 

>N'exklamal jsem >e, přijali mne velmi přňleUkyL l)0«|>odyně svlěklft 
mi mč inedvčilí kallioty a můj sobi kožich a přinesla mi skvostnou veéeti 
štědro vcčcrnt. V cínové krabici, visící nad špekovou lampou, bylo néco 
zbytků vařeného masa t tak zvaného •staréliu. jiáchnoiicibu samce tulr- 
HÍho«. a trochu polévky. Po loho vyplivla Spek narvali, který právě 
uivýkala. a přisypala několik lirsií iidcni krve. Fak to vše /amícbala ne 
moc čislým pr»iem a moje jídlo Mětlrovečerni bylo hotovo.* 

Na zpálcfni cesté nebylo aiií konserv, ani paliva: jcdinuti potravou. 
než se došlo depotu blliko osady, bylo surové imrzlé maso mroži. po 
celý čas se členové výpravy iictnyH. neno»íti již prádla, trpěli hroiné 
lunyícnt atd. Údaje o zvycích a mravech domorodců jsou prozalím skrovně; 
ale ne nezajímavé. 

Na jednom mUié byli požádání, al>y zabílí jístflio Eskymáka : jHw 
bratr by] téhož roku zavražděn a vrahové sc obávati krevní msty. CastějšJ 
nci vražda jest usmrceni děti; vdovec nelm vdova často usmrtí iictiiluvtiě, 
jež ztratib iivilele. Naproti lomu starci se ncvraidi, poměr mezi rodiči 
a dětmi je pěkný. V mladších ktech děli jsou neztiedny a wnéji dělal, 
co chlí: viděl, jak tyránkové házejí na matku kameni a kusy ledu a hiji 
ji. Dospěl) říkají: »NcbijcfRc déti, my velcí máme mzum, děti ucíuají. 
Ale vidíte přece, že když vyrostou, jsou z nich dobři zaopatřoval ctě starých 
rodičů*. Dětství přestává v 14 lelcdi. ]Mik jsou jii statnými lovci. Všichni 
jsou statní, nedochůdčat, jako meni křesfanskými Ivskjináky, není, Darwi- 
novský výběr *e lu uplatňuje, slabý rahyne. Viděli jsme dfanáctilctěho 
hoclia, jak se vracel denně se svým tuleném, pak šel k státnouct matce, 
která slálc udržovala své mléko, a naloL-al íe řádně. Děvčata se vdiivají 
v 12 — 13 letech, ale nejsíHi vyvinuta řádně, už o dva roky |>ozdě)i. I'rvrd 




Zptify- 



317 



%aiku i< rok inu»i zdricl různých prací na wímiřenl íl^h moci. Niktun 
dost mladí nniitové byli jii |>o druhé nelio po rret! icnaií, ic jejich drivčjii 
ioty ícmfcly prnuilatdé potrativše. ^Inohožcntitvi není otKcné, neboť kmen 
má vkc imížů nci icn. takže se jich «koro ncdcMiivá, ale jsou přtcc phpady 
dvojicnRtvi. Mčiiěni ien je obyícjrKni zábavou — ne jako hra při sh.-tNnutč 
lanipí. jako na východním pobrvií GrAn»k» — nýbri icn m*íi jednu ti i ve i. 
Při návntiu x výprav Invcctcých umlouvAvá « imčna pro pHití den. Zeny 
itťsměji protestovat, boji se Wti, >NěkoIikfátc do roka je mitno natlouci své 
ieně*. říkají muíi. >jinak by ná* zbavily panství*. Ale jmenovali nám 
prcce několik raniíi, o kterých >c nikdy neslyšelo, ic hy bili své icny. Zeny 
v kfesíanském Grónsku jfou ic pravidla pány v domě, ony huvoH, když 
přij<tc host. To je dílo kiihury. U polárních Eskymáků ieny většinou mlel, 
sedí » nohama skřiitenýnia skoro nahé na pryčně, šijí a hledí si lampy, 
muíi sami stahuji ulovennu ivčr. házejí maso <lo kotle, tnvi svého hosta 
cu nejživěji a pobíieji k jídlu a píti. NáČclníkň není. kaídý je pánem 
svým, Kvé ženy a svých děti; vládne úplná volnost kočovati nezávisle od 
(InihýciL Stále j.tou na cestách — ale tiěliicři jsou přátelé, jini se vyhý- 
bají sobě. ZřidkJi řeknou nepříteli mínění do očí. spíše ho pomlouvají, xccia 
jako křei.fanšti Rskymáci. Jeiliiii. kdo vykonávají jakous vládu, jsou zaři- 
kivači diichíi. Aiigakokové. j^oiilě jaksi kněáimi a lékaři. Kábnženslri se 
skládá X řady prik.iifi » záknxíi a je úkiik-ni Ani;akoka. aby xtnrým xvykiiin 
získal úctu. aby liyl prostředníkem meři tluehy a svitem viditilným. Ne- 
mocný »c ptá po přičíně nemocí a dovi se. ic ten onen lákaz překročil. 
>Tomu, čemu věříme, naučili jtme se od svých rmUčQ a tomu naučíme své 
děti, ncbof je to správiiéi, říkají. >Ale mlatU odpadáraji od vtfy<, naHki 
žena starého Angakoka, iviiloniji a posmívají se obyéejfim. .-Ňvšak při- 
chází siáři. [iiicbái:i roxuiii a puk j^m poshtini přikázáni jako my oitatni. 
— Je lo také tak v zemí bílých lidi?« >Ns vlas* ud)iuvi<lá ji lázatiý. Jako 
jeden z lakových náI>oíenisiýfh zákazfi (a to velice účelný přo výchovti) 
uvádi se polom, že nikdo ncMiti jí^tti meilvédiho maKi. kdo ještě neskolil 
(harpunou) medvěda. Smysl pro uměni je slaběji vyvinut, než u Gró- 
Aaiiů východních, jejich fant.ixic je ehudši. myšlenkový svět prostší, pojem 
krásy je pouhým pojmem účehiosli. jen co je užitečné, je krásné, kraj, 
kile je přístup k rašeliné a kamení a kde jsou dohra loviště a pod. 

Styky mezi lémilo pohanskými a nejsevertiéjiimi křvsfan*kýroi Iv*ky- 
máky jsou tctt n.nvázány, a jistě budou vyměňovat kožešiny za prach a jiné 
věci. Opustit svou ícmi ncchií. přeji m, aby se biti lidé mezi nimi usadili. 
Pisatel končí: >Kéz naleznou pohany stejné liodnJTni, iwmocnými a slal- 
nýnii, jako bylí. kityí jsme žili mezi nimi — a kéž pohané se utvrdí pak 
v pěkném dojmu o naŠi civílisaci a její no«itelÍch, jakého nabylo naiich 
šest pohanských prAvodči mezi Diny usazenými pevné v Upcrniviku a 
Amaiiaku v dánském sevcmim Grónsku.* 

To jsou slova, která ninohý velký národ, jenž nosí kulturu do krajin 
^■néiiě oiUtraiu jících, ncř je Grónsko, by mohl Dánflm távídét, podle toho, 
slyšíme z tfizných xlcbat »sa<h)ickýdi< v říšských snémcclL 

Ks. 

ZboŽQČoý předek. Mohla by zajímati episoda z nynějši rusko- 
japonské války. Když ponejprv byl podniknut pokus, vjezd do Port 
Arturského příi^iavu uzavříti ponořením lodi, byl velitelem lo<U Fukai- 
maru, určeně k ponořeni, kapilán Hirose, jenž počínal si tak hrdinsky 



31E 



Zprivy, 



a vftít pHteli svťmu. důstojníku Supnovi. tak občtarč, ž« čin jeho vzbudil 
v Tokiu takoví nail^eiii, že ihned sebrány byly peníie na itoitinik. kicfý 
bude postavěl) v parku Hibya. Barooka AnnetU Babo- \'i ve notová jiodi- 
vajic o tom xpriivu, kotiíi: Díc Landbcvolkcrang aber, in frommem Glauben, 
liat ihn xum Kriceseott crhobcn iind crweíM ihm cďtOiche Ehren. 

Ki. 

Kořcoský v c»iopise K protim^cfim 11. 430, plSc: QutcnsUiuIt:! 
divoši hiji heí bnhd « tiinii^ji bei boha. NadpfiroMni ta bytost je jia 
tiťtiiJuna, a iekaji se jenom s[r.-uii<lcl a diicbů po zc^iiulýcli prcddcb. 
kuří nebyli řádně pocii»vánL Proto itihuji » néktrH kniviiové t s mrtvu- 
lou nelioílikovou po několik iiedil, jen aby ji mohli dobře vysuštU, nad 
uhněni vyuditi a teprve polom pochovali. (Srovnej: C Mysl, číslo předešly 
sir. 235.) 

Spencer o klasickém studiu, 2c S|>encer pro klasické studitim 
nebyl nadšen, vimc z jtho spisň a i íjauppovy bíofrafic jame ne ilově- 
děli, iť mu l>ylo tičcni »e klasickým recein odporné. V aiiiobiograiii. kwri 
má nyní vyjiti, a o jejiinič obsaltu dostaly bc do řasopisfi někteří zprávy 
po imrti filosofově, prunáil se o lěnii předměte takto: >jest s podivcnin), 
ic po lolika lisicílřiícb ťivili^ce dosud jc<tě se věři. že pro člověka znalost 
vlastni přirozenosti, léleíné i dtiJevni, xiiniost fysického a sociálního světa, 
v němí mu jcíl ííli. je bezvýznamná, že napruii tomu má ovládali řečí 
dvou národů dávmi z.inikiých a s jejich Icffendami. bitvami, pověrami, jakož 
i s vlastiioíími a zločiny jejich bnhCi býlí olKznámen. Dvě lokální skupiny 
fakiň a fikci, klerě zaujímají ve vývoji člověka tak malou část. ktrrý-žto 
vývoj sim je velmi malou částí váehomini, měly by lak ubrati studium, ie 
by na »tu<litim nstatniho světa 3 všehomtra nezbyto času? Kdyhy nebylo 
Rima a Řecka, byl tiy život lidský a pravý způ.Mib jej žiti v p(Hl»la(é zrovna 
týž jako nyní. O zdraví a nemoci, o štčit: a nc-i(lěj.li, o Nahu a tiíilě bylo 
by zrovna týmž /pů^obcin Foíhodniito přizpůsobením a nepři způsol>cntni 
jednání potřebě. v\ vědění, jež vede k takovémuto se přizpůsobeni, které 
každým okamžikem na člověka nalěhá, to se iancd))ává pohrďlivč, kdežto za 
nejlepší přípravu pro ijčclně spořádaný život platí znaloM slov, myšlenek, 
úspíchů, nehod a prečinŮ dvou lúmdú, jicliž inteligence jiítě nevynikala 
nad naši, jichž morálka stála roahodní niiřc a jichž ol>exiiámi-n<»t s jíod- 
statou věci, vnitřně i vněšně, byla pomfrné malá.< Spencer mluví [lak 
o bezcennoili klasického itludia ne stanoviska obecného věděni u končí: 
>V budoucnosti bude dnešní převládající názor o významu studia klasických 
K'čl pokládán za jedno z těch zvláitnieh poblouzení, jimiž hdsivo mu^tto 
se propraoovati.c Také o liotnérovi pronáU se velmi zamítavě: >lvdyz 
jsem před nějakými dvaceti léty chopil « Hlady, abych studoval pověry 
dávných Rckil, bylo ml |>o přečteni íejíi zpěvů tak, že bych radřjí bodnou 
samu peněz zaplatil, abych nemusit dále či»tí.< Kí. 

Pohlaví dle pfema. Hyl-li pokus Lomhrosúv i jiných f^oIogO, z po- 
valiy plsm£ určiti charakleroloincké zvluitnoHti imlividuální přijat jako 
vůbec celá grafolojnc se skeptickou zdrželivosti, což při nevědeckosii prv- 
ních pokusů nebylo divno. musí se přec uznali, že iheoreticky i prak- 
ticky není grafologie beze všech pretcnsi vědeckosti a že jednak tia 
př. pro kriminologii í jinak není l>ez významu, jenž ovk-ni »c zvětši 
s přesnosti, již obor ten nabude. \''ycliází-li grafologie z předpokladu. 



Zprívy. 



31» 



psychické ec inu» néjak Jeviti r kaídém projevu indiviijtia, nifiže xaae 
zpřtnč, osvédči-li >e, býii jakýnKi svědccn-im jtro některý ilriih payclio- 
fysickďio parnleIÍMnu neb snad i monJKmu. Zkouniilni o stáří i povaze 
oaoby z pisma je ovšem jen «ystemnlÍM)vňnini u spracováiitm obecného 
jtozoruváni, íosířcnéUo opatrnosti v souxoni. 

Problém sám vedle jaksi hříčky psychologické má však i mi<[čji býti 
dosii výjtnamnýtn vxhlcdem k mnohým problémům psychologickým. 
^^ líintt chopil se ve studi své (La revue 1903 N<x t.) sjícciálnč otáxky, 
^■liak a pokud xraíi se pohlaví v pismé? Vulgárně, jak xnámo. » typu piiraa 
^™ren»káio le nepochybuje ; jedná se však o to, určiti vědecky, co lie právem 
r všeobecné tvrditi. Auktor don(á. ic obtiíe xde lze překonali, a podává 
I prcliminárni studii. PohU\'t. mini. lze větiiiiou z písma uréíli doaii pře- 
I sné, méně povahu moráliii (Míchou, zakladatel grafologie. popíral mož- 
I nosí určiti věk i pohlaví). Nclie Hci. ic mcthoda jím užitá byla úplně 
^^ bezvadná. Ze 180 obálek dopisii adresovaných většinou jemu vyloučil 
^ftty. které ukazovaly příliš určitě na pohlaví ;Š9 ol>nIek l>y1o žen^ých, 91 
^■mužských. 10 z nich psáno na rozkiu, 4 pítmein simulovaným. Graťolo- 
gický profesionál Créfieux-Jamin a Elni, člen grafologické společnosti, 
a asi 15 jiných osob mělo určovati poldavi pisatcKi. — Pr^-ý uhodl ze 46 
obálek 41 exaktně, tedy 89'/„; onicli 5 cliybil nedolilédimtim. jak sám 
uznal; 1» vyvedl při jedné z bhidú Bincta. udav písmo za mužské — jakož 
bylo — , a£ je Binet. neznajc pisalelc. považoval za ícnské. Ze všech 180 
uhodl pak 141, tedy 7S°/„. Psychologii uhctil u 40 správně, u 8 chybně. 
Eloi chybil ac 103 obálek 25. uhodl ledy 75''/n- — Binet soudí ze své pro- 
cnluáini statistiky, že v pismě jsou znaky sexuální, ač nejsou neklamné. 
To \ryli znalci se zkušeností a cvikem. Leč i laikově hádaji dosti správ- 
ě: jedna dívka učiní ze 161 jen 49 chyb, jiná ze 170 (ta chyb. Počet 
Správných udání kolísá mezi 65 — 73Vd' (Ovicm nutno |>oťitati ve pro- 
ipéch grafologic jen onéch 15 neb více procent, ježto při pouze dvoji mo£- 
nosii jest pravděpodobnost správného určeni, jež jest často jen uhoďiuitim. 
již předem 50°/^.) lllnct pak rozděluje pisma do 3 kategorií; I. Kde 
pfJilavní ty]> jest jasně vysloven. 2. Kde je pc^lavi pochybno. 3. Kde je 
hlaví opačné, než se zdá. — {Ovšem |>rávč tyto případy činí grafologii 
:éžce přístupnou védeckému a jistému spr.icováni; ncbuí jiochybnost, ba 
možnost převráceného poměru vnáší do posudku jen pravděpodobnost a 
zltaviijc védu možnosti nutného závěru.) Ovšem vČlŠina připadA ukazuje, 
2C )»smo %'ykazujc sexuální zvláštnosti, jež laik a tím určitěji znalec po- 
zná (v itiajusktdich i minutkulich, ve spojováni, poměru velkých a malýcJi 
hlásek, pevnosti a p.). Chyby reduktiji se dle Bincta na lo*/^ — coi úvšem 
stačí k <lesavouováni védy. 

To jcii studie Binciova. k niž chce připojiti studii o stáří v pímiě. 
Zajímavost studia toho spadá částečné na vrub nepcvnosií podkladu a 
neurčitosti, jež jeit s výslnlky spojena. Ale přes to uuiii- vědecky experi- 
mentální pozorováni dojiti leckterého výsledku, jenž nebude bez významu 
pro individuální psychologii. T. 

Soud O posledních rcfortnácli školních. Prof filosofie a peda- 
gogiky na universitě v Štrasburku Thcobald Zicgler vydal právě 
v Baumei.struvě nikovéii >HandbucU der Erziehungs- und Untcr- 
ríchtslclire* jako 1. jcji sr., 1. odd. v druhém vydání dějiny vychová- 




i 



9» 



zptáv<r. 



Iclsivi : Geschíchtc iter Pscda^ocilc mtt besondcrcr 
Rtickíicht attf <1a« hohere Untcrrtchrswc««n- Ziegler 
své dějiny vypr:i<li'i aí na (lutni nejnovější. ovAcm se iiavujc hta^nř na 
ikoJstvu v Xéniecku. Zabíráf jeho prk<x jcšiě pru&kou školní konferenci 
v červuii t9<>o, organisátorský útvar gymnasii reformnich. ruch ii vyuč^ 
váni novým jazykům, ideáty sociálně |>rilago^cké. hnuli po lak rvčcn' 
•tímělccké výchově* ald. V nich čteme natlcdujtci výMiíný pomdek 
zánovních školních reforem : 

aS velikými zménnmi u včilomi iloby škota nedodržovala siej 
kroku: xejinéna iKpochopovala vidy, xe v boji o ikolni reformu nemS 
běželi o uiefané osnovy * o poiícl hoilin, o racdělciií odborAv a o íílanky, 
nýbfí o věc mnohem povýšenější a hlubší, o láklndy našeho vzděláni. 
O lom vftbec m; nedostává širším okn^Ůni jasnntlí a pnroiuměni.* Kč. 

Novinky z nakladatolstvi Felixe Alcana Paíii 108, boulcvord 
Saint-Cii rinflin — I.i- i mile niť ti t des iiiít-eliim* clu coeur par l'ťxcrdi:e 
(rt le mouvenient jwr Ic Dr. Fernand I.ngrange. 6 fr. — Mnnud pour Tétudc 
íles Maladiťs du sysiěine ncrvcux par le Dr. Maurice ilc Plcury, 25 fr. — 
Isolemeiit el psychothérapíe. Traitcmeiit dc ITiystěrk cl dc la neuTutliénic 
Praltque de la rééducalion moralc (t physique par les doeteurs Jean Camus 
cl Ph. Pařiieř, 9 fr. — Ětudes dc psyclwlogíe 1'hysiologjque d Paihoto- 
SÍ<luc par K, tjley, 5 fr. — Ouidc praiique dc tniirurgic infsntilc. Par E. 
Eítor, 8 fr. — Trailč de Biol<)gic jwr l-clíx Ic Danlec, 15 fr. — Les phéno- 
ntčnes psyclii<(nc*. Rccherche», f)be»crvaiioiis. Mělhoiles par J. Maxwell, 
5 ír. — l.'iinaKe memalc par le Dr. Jean Philtppc, 2 fr. 50. — l-ei phénu- 
ménes ďauloscopic |>ar le Dr. Paul Sollier, 2 fr, 5a — Le I^nga^ inté- 
rieiir ct lés paraphaaiet (La foticiion eii<lopha!íi<|ue) par le Dr. O. Saint- 
Paul. 5 fr. — L'Eiinut. Étudc psycliologique i>ar le Dr, Itmile Tardieu. 
5 fr. — Travatl et Plaisir. Nouvcllcs éiudes cKiiérimeiiialw dc psydí 
měcanique par le Dr. Ch. Kčré, 12 fr. — Les Ims naiurellcs. Reflcxton& ďua 
bioloinste «ur les furiences par K. Le Danlec. chargé du cours ďcmbryologic 
generále á la Sorbonně. 6 fr. — Le* txcrcices physiíi«cs cl le dévcloppcnicni 
imclleciiiel par A. Mos«>, |>rofe:t»eur á I' Unirerriié de Turin. 6 Ir. 

Novinky z nakladatelství Armand Colín, Paříž, nie (k Méziřret 
3, Ia Pensíc russe conlcmporaíne, par Ivsn Sirnnnik, 3 ír. 5a — La Sdence 
et la Philowphie, par Cliarks Beurtlcl, uticícn ělěic dc VÉeolc norroak 
Ui\'éTÍiniTt. pmfeMcur dc phitosophie au Collěgc Rollin. z fr. — La Mu- 
tiialitě. Se* principem. Ses Imisc* včrílables. par F. Lépínc, avec lettre-prífact 
de M. Frědéric Pas«y, mcmbre dc ťlnstitul. 3 fr, 50. — Uibliothčquc 
du Coiigrřs International di- Pliilo«aphÍc: Tome ti. Alo- 
raJe generále, La Fhilosophie de la Paix. Les Soc-iěiéx ďEnscigncfncnt 
populaire. lí fr, 5a — Sixičmc Ctíiij;rčs dcs Profesftenn de riíntcipicmcnl 
secondaire public (1903). Rapporl général publíé par Ica soins de M. Emile 
Morel, profcNKciir au lycéc Lakanal. 2 fr. — 

Opravy. V čis. 2. str. 115., drvhý odstavec čti: *5(ala m> jejich 
osudcnx. V eis. 3., str. 240., Omrti, za 5. řádkou za slovy: ticmřd i&c 
přidej >dubna, Nar, 33. záři 1816 v Haddin|:tonu ve SkoUku, byt ran- 
tvarem . . . .« 




Prok. Ob. Josef DurdIk-. 



Soustava fllosofle. 

z ppsSUAkMti ipicovatelovy vydal Dr. Ani. Papiniík. 

(Dotonívni.) 

Zř«lclei)i k složilosli látkv pořádají se t«1y ziúmé nám nauky 
filosofické v tento podrobný výCct : Lonika. aesllictika. ctliika. psy- 
cliologie. pacclajcoírika, sociologie, déjcpis fíloiujfic. mctafy- 
sika. Výčci letito po<Iává spolu r o z d é I c n í cclélio otwrii 
filosofie vedle jiných roaidřlení podnikaných za různými ilí- 
lidlv. Tážeme-Ii se vSak. dle kterého imhidí by ncjvýhodnčji bylo 
líčili iiítiik.ini filosofickým a sice učiti jim co možná methodickv. 
loiiž sliipuovř pokraOtijicini výkladem. vysvitA, že to bude ono po- 
radí, ve kterém ku platnosti phcházt zásada. 2e postupovati se má 
od nauk>-. jejíJílo záhady jsou jc(inochi55í. proto FeSitclníjSÍ a vě- 
deckého pojednávání dfívc schopny, k naukám o záhadách slozitšj- 
siťh a tudíž trudncji řešitelných. 

Mňíeme človéku mnoho vĚ<iomosti vSlřpovati, k jejichžto vf- 
(leckémii pojímání jcžtř dlouho nedojde; mftžcmc pH tomto poučo- 
vání dáti se určovali jeho individuálním nadáním, jeho náktuu- 
nostmi. nahodilými potřebami a pomřr>' jeho, zkrátka sub- 
jektem p o u Č i t c I n <^ m. čemu a v jakém pořadí učili mánw. 
Na tomio stanovisku zřetele iioiute s u h j c k I i v ní-d i c!a k t i- 
ckélio iMxíiiává nc ivěčim složitým, tak zvaiiýitii fakty a pře<l- 
mělv. které se samy nabízejí aneb nejpotřebnějšími je\'í; ale věc 
provádí se tak, Se popisujeme, vypravujeme, líčíme, napomínáme, 
návndv dáváme. To v5e pak není pojmová, plynule pokračující 
práce k zjednání vědeckých poznatků. 

Kdy£ ale tvto učiníme účelem předpokládajíce normální in- 
lellckt. tcdv místo iK)Učilclnélio subjektu za vodítko zvolíme před- 
ničly učebné, složitost jejich a utváření jich ji odpovídající, 
jednini slovem mÍ6to zřetele subjekt i vn{-didaktického vpřed poSi- 
iictne zřetel o b j e k t i v ii č - d i d a k t i c k ý čilí vřtlecký, ncni jní- 
chvbv, íc «.T tom stanovisku počíti jest s onou naukou, jejížto 
látka jest co možná neiicdnodiiSSí a odtud po stupních kráčeti 

ČESKA UYSL, r. V., i. 6. IBM I, xáK. SI 



3SS 



Dr. Jofrf DurdilE : 



k tfiii. klerí"cliř úloliy složitřjží jsou, íc tctlv vyslovený princip od 
icdnofhicličho k složciičniu urči počátek i průbéli rady filosofických 
nauk k účelu objektivnč-didaktickétnu. Rada nauk filosofických 
námi sestavená dle složitosti látk>- jest tedy spolu řada iičeb- 
nosti jich. 

Myšlénka vfiboc řadili iiaukv podle složitosti látky vj-nikla. 
kdvž didaktické potřeby citclnéji se byly oWásily. tedv když novo- 
véká instituce školy dokonaleji se vtělila, tudíž dosti pozdi: ale 
ještř i>ozdéji užilo se ji k naukám íilosoíick>-m, očcž právi my se 
|K>kouAíine. 

Záleží to ovSem v iwivazc véei. Že zevnovřdy dříve doálv 
exaktního tvani jakéhos iicl nítrovčdy; zcvnějSi svét jest názor- 
nřiSi nežli vnitřní, vábil lidí dříve, jakož vňbcc kosmos Čili roz- 
členěni zcvnřjška byl předchůdcem a vzorem pro rozčlenftii nitra; 
[kkUc onoho svřta scstrojujcuie a líčíme vnitrní svřt. Filosofie 
počla zevnějšími záhadami, nežli si vSímla viiitfntch. Týž pochod 
w velkém při celém lidstvii. při každém národě jest jako v malém 
při každém jednotlivci, při každém ditřti. Poznatky o zevněj^u 
dříve dospěly jakési dokonalostí a staly se vzorem pro poznatky 
o nitru, I seřadť-ní podle složitostí tam dříve se zjevilo, a jest to zá- 
sluhou Francouze Ausnista Comtea, jenž ixxllc toho principu zdělal 
stupnici čili hierarchii věd, rtjzeslavív je původně takto: i. Matlie- 
inatika. 2. .Aslrunoinie. 3. Fysika. 4, Chemie. 5, Fysíoloifie. 6. Fy- 
sika sociální čili socioto£;te. 

Co se týče nauk filosofických znamenejme, že Comte zaražen 
jsa patrnými spory v Já (scbcvídonií. sebcziráni a sehcpozorování ) 
siKjn"iv těch nepřemoh], tudíř. místo odstraniti je odstranil védu 
o nitru. Comte psychologii do své hierarchie nevřadil, ji popírá 
a vĎbcc nepřipouští. Namiinc se, že jí připouští jakoiíto frenologii: 
»le námitka tato fití se v sehe a přilis často vyvrácena byla, aby- 
chom ji zde znova témuž výkonu podrobovali. 

Dále Comle ani lociku do své hierarchie ncvradil. ani acslhc- 
tiku. ani ethiku. ani metafysiku. kicron jen jakožto jev prcehodni 

uvnitř každé speciální vřdy iiznává tedy vylouíil tak zrovna 

vícchnv nauky filosofické, mimo sr>olkovřdu, jež podstatou svou 
jtítíljiokládá nonnatíku í psychologií, teily nítrovřdou jest. A tak 
jest patmo. že nový princip pořadači dle složitosti látky k naukám 
filosofickým posud ani :ipplikován ncbvl. Učinili jsme to zde a 
mohli jsme jej provésti ovSeni nyní, když ve filosofii nejnovíjS 
prací Kantovou. Herbartovoii, Zimmermannovou a jiných mysli- 
telň něk-teré z nauk filosofických netušeného zjednodušeni 
a utvářeni došiv. Tento' výtěžek filosuiického badání zapustil 



Sou»Uvk fllosoAe. 



323 



» 



kořeny zejména n rtíís. kdež muíovc jako Kxnír. JCírnnieniiann, 
Volkmann, Daalich, Cujir. Linclner a jiní, zvláSlí {>acd:ii;ogičti 
spisovatelé léř, svým |»ňsol)ciinn známí jsou a ony nauky v novém 
jich utvítfení nvádéU. 

S mnoha stran vvloučcni filosofickýcli nauk t. hierarcliic víJ 
Ínko2to vada káráno jcít; s naSelio stanoviska však vadn tuto 
%\nftt za pfednosl mtti sluSi, ano vyloiitíeni provedeno jest s dů- 
si«dností hezolilcdnon skoro ňi)tní. Ncmohlof lépe bytí ukúáno. řc 
Omitť nanky fikisfifiťkč f>onccliává řadí jiní. Proto není třeba. 
Celiti proti stupnici jelio a snad pokus podnikati, jak bychom tu 
neb <inu filosofickou nauku do ni vměstnali. 7.t nauky filosofické 
do Coinlcovv liicrarchtc w ncKodt, icst právě to výz?iaCné. Závřr 
otltud eiiiínv: 'tedy jich vňbec ani není' jesl patrné ukvaiwiii: dň- 
sledck ieditiú správný iesl : -tedv se Iiodí Íinam< — ano. t a k jinam. 
jĚc skládají svon vlastní řadu. 

Při vicnt možném zdokonalení zcvno- i nitrovM jest patrno. 
ře luik %'ií(Iv jcStč váiiti budeme krok výSc nclxi dále: melhodický. 
docelujici. sitory odstraňnjíci soubor obojst ranných vý-tžžkův a 
obc/.feni Oili oríeiilování v celku. — a to zftstane vifné vikdv mela- 
f>sikou. — nehlcdic ani k jiným záhadám, jež metafysice uklA- 
dáme. 

Osvřdťilo-Ii se spořádáni podle složitosti při zevnovédách. tze 
právem od nílio očekávati podobný prospích i pfi naukách filoso- 
fických. V tom ohledu poukazujeme jen na níkterc důsledky. 

1. O prvním důsledku stran učebnosti už výše zmínka se 
slnla. 

2. Dále. je9to pořadí toto moíilo zdíláno býti jen na základě 
nových, vvšc uvedených, poznatků filosofických, obsahuje ono 
trcsf .iejicli v sobe a jest samo dalším poznatkem filosofickým, 
vitou nauCnou a vzdClatdnou. 

.t. Přisi>řním tobolo nového pořadí nauk filosofických mů- 
žeme pak roztfidíni vřd vňbec snáze dokonati. Vyskytuiíí 
se jakožto základ jeho dví rovnolrfiné řady ; loíríka. aesthelika 
i ethika, psycholocie i nietafysika docházej! svých oprávněnvch 
míst a mizejí ty rozpaky, které nutní vznikají, když dílidla dle slo- 
žitosti užiti chceiue bez ohledu k onomu předrozdčlctií dle zcvn*j5ka 
a nitra. Tím vicc místa poskytuje dvojice fad. aby pod její nejvySSí 
rubrikv ta celá hojnost užitých i výsledních odboríiv přimůrcavm 
způsobem seřadína býti mohla. To v5ak provésti není účelem struč- 
ného pokusu naSeho, jenž tenkrát se táhne pouze k naukám filoso- 
fickým. 



3U 



Or. ioserOurdik: 



Pořadí nauk filosofických podle složitosti látky není ncJvyS-' 
Sim a iedinvni rozdilciiim jich: ncpříd se soustavnému rozdílení 
dle jiného iirincipu a mňžc i s jinvmi dčlidlv spřeícno býlí. Lze 
mu však činiti výtku, že rozdrobuje botové iií. celistvé nauky v jed- 
notlivé kusy. že co íAsabem k sobe iiAIcái. rozestavnje a násilí Cini 
pHroíené souvislosti. Tak ovScm kus logiky, totiž elementanií její 
eásf. do nomiatiky vřadčna jesl. druhá do paedagoEikv. a konefni 
třeti do siíolkovčdy. Podobné seSiniiti i na jinýidi naukádi zname- 
nati iest. V5ak pfi zcvnibnčiSím přihlédnutí vře se opraví; kdyř 
totiž na provedené rozílenfní zíráme jiným ■směrem. čáMi oddéler 
sliliži se tijičt a nauky zrcstitují se podle látky své. Tak z elemcntarriti 
loeikv můžeme, podpírajíce se na iwcholoirické zákony představ, 
postoupiti k loí^ice vvučné (didaktické) a dále k lodice hledač 
í heuristické), k vřdoslovi vňbec. a tomu celému fikati logika, iť 
pak tímto způsobem rozvržena se iťvi na tři vrstvy, prvoslovnou. 
vvHčiioH a védiwlovnou, k nížlo viaW ovSem ixislední slovo připo- 
juje mctafysika dokonávajíc nauku imznávací ť Erkcnntníss-^ 
iheorie). Za úíelem přehledného vzorce oi>Ětujeme. ze rozeznáváme 
loinku bezesi>orosti a lot;iku pravdy; nnano jest |)rvoslovn.'i. tato 
l»ak rozvětvuje se na dvě. jak totiž pravdč učiti a jak pravdu hle- 
dati. A potlobnS v ostatních dvou sIou|)cJch žádoucné sccleni se do- 
staví, když iKistoupime výše od elcnieiitanii aeslhetiky i od ele- 
mentární cthiky. Tim zpilsolícm zdánlivé roztřišiíni se zažehná, 
a ukáže se. že pouze dle jiného principu nový svit do filnsofie 
uveden i*st. Zjištěné poznatky se tu odliinjí od ijouhvcb. hvf sel>c 
IJotřcbnfjíieb domněnek, kaxdénui živlu pravého místa i oceněni se 
dostává, a právě že složité nauce pr\'oslovi ]>fcdesláno jest, jí samé 
iistv podklad a soustavě jích pevnota se opatřuje. Tak se koncťné 
zie<lnává stručný, sonstřcdřnv přehled ve5ka'é filosofie a mohla 
bv na základě jeho zdělána býti c n c y k I o i> a c d í e nauk fi- 
losofických se stanoviska objcktivnř-didak- 
lického. A pravé v ohledu didaktickém ncjpalrnějši z našeho 
spofádáni vyplývá prospěch ten. že poznatkv filosofické od nej- 
prostších poíinajíce před oči se uvádějí, od svvch prvin. tedy na 
lievném základě výSc a výíc. že mladá mysl ncrozlrišfuje se v pří- 
vale záhad složitých a přemábavých, nýbrž nenáhle k ním se blíží. 
Proto vyučování dle iK)řadi tolio dohře se daří. jak pflvodce roz- 
pravy této sám ve vlastni zkušenosti dlouholetou praxí osvědčil.* ) 



■} Vedle přiví podaného roidfUní vid xachovin v rokopUní poxiiualMIi 
tohMD pojednáni Uké nodokoníený niín o tčmi předmětí (v podiuié ňeiný i mi- 



^^^^^^^^^^^^^^^H Souaun flloioSc. ^^^^F ^^| 


^^^^^^^^^^^Vf. Vloha ^Ě 


Mluvili jsme o metafysické políeb! cluclia lidského. Jí jako ^H 


nib líci cdpovidá vloha metafysicki, jež povlovní se vyvinovala ^H 


a podnes se osvědčuje. Vloha ta tiáleži k podstatiiýtii přívlastkimi ^H 


ducha, — a kdyi^ čiiiítn« roxdil v intclligenctch. budeme intellieenci, ^H 


^K klerá má vlohu metafysickou, klásti výíx než onu, která jest bez ni. ^^Ě 


^V Ted »e mnoho pojednává o intcllif;eiict v přírodě, a zajisté známe- ^H 


náme ve zví^ectvu ro2li<!né stupni její, any prý nejv)*Sši druhy ^H 


řviřat v lom ohledu znamenité bli/i se Olovéku. Vyniknuti vlohy ^H 


metafysické neznamená však nižSi stupeň intelliEencc; pokud vime. ^H 


Um) a pak }*llě jiní, patrně i diívíjii doliy poahiz«j[cí a v přepis nepojaté roidě- ^^H 


Icai vid n« Eilkladí djeholomickíni. kt«r« vypadá takto: ^^M 


tbU 


Podtíie 


Vttve 


Púdvřtre 


Vidy 1. 


Védy S.,VÍdy a. ^1 


tiV) 

1 


4(!'j 

A. Kosmolo- 
gie\ii vUBtnj 


8(2*) 

1 Mailic ma- 
lička 


1Í(E'Í 

( a) Matli«nia[ické 
1 vl. i, naiv. 
b) Fytiko-mitllio- 

matickí 


řádu 
S2(2*> 


Hdu 
fi<<2«) 


řAda ^H 
I3S(Í<) ^H 


ViJy 

kotmolo- 

8i«ké 


tak nuvuié 




I c) Fyaikabi 






^H 




0. Fytikalal 


1 ví. u naiv. 
' J) G«oloeiak« 






■ 




UI. PnrodO' 


1 <> Pylologické 
i /) Zoologieké 






^H 


^ 




pitné 






^^^^^H 


■ 


B. Fysiologí- 




1 f) FyaÍko*roedl< 








P 


Aé 


IV. Mediein- 
sk« 


I ctnslcé 
1 A) Madicinikč 
1 vl. t. luiv. 






I 


■ 






r Pílosoflcki 






^H 


■ 




V. Plloflofleké 


1 vL t MtV. 






^^H 


■ 


C. Koologick^ 




1 A) Mravouíoí 






^H 


■ 


vlajtní lak 




1) Dialcgmatické 






^H 


■ 


natvaná 


VI. Diilsgma- 


vl. L naiv. 






^^^^^H 


Noolo- 




lická 


M) EleuthotoUch- 








Richí 






nioké 


< 


t 


1 




VIL Zlhaola- 


n) BlhnoloBické 


1 


D. Sodalni 


Kické 
Vlil. Politlckit 


tL t naiv. 
o) HiMomkš 
1 f) Kihnorjtloks 






^^H 


■ 




\ 9) Clhn08«nelické 1 




■ 


^H 


*) Skoro Mtš ipracoviao nova; saióiek piejai doslova i llankv ^O rwU- ^^M 


ťy»ice-. • to Kfok lasr ttr. 120.— IKI. ■ dále Krok «r. 121.— 12S. V. ^H 



a» 



Dr. Josef Duraikl 



o^jevllje »e ona teprve v lidstvu, a niánie-ll si utvofiti obru 
o intfltigenci jeítř vySší nežli jest lidská, newf inínw to tak. abyciumi 
vluhu niel^fy-^ickoti sublraliovali; spi^e přidáme iiéco a zejména 
ttito vlohu zvclieimc. Řeč jest také význak elo\řka; nikdo lio ne- 
přcmJuvi, aby se jí vzdal, aní tím dřivodcin. iče jest beztoho iietlo- 
konalá, aiii ujiStuváním, ic by se ihtiťd stal nččini vyáiini než 
člověkem ; jako mne nikdo nepřivede k tomu. abych ve svém nitře 
uznal, iSe mého nitra naií. Mctafysiku bude lidský thich pč^lití. 
proto Že se jí nemůže zhostiti, délej co dC-lej. 

Dojeni ze záklachiích rysťi nwtafy&iky podobá se dojmu, 
který se dostaviijc ze studia atomistiky. při zvuku, svřtie, teple, 
v chemii. Vždy to zťistane nOíím zvláštním a podivným, že ze 
k ni i t á n i. o klerém bezprostředně nevíme, z pohybu nějakých 
věcí, kterých rovněž neznáme, má vzejiti něC(,> jako z v u k. s v i I, 
teplo . . . Zde skok vžd.v ze zevnějška do iiítrn, j.ikilsi to zkoiiákn 
metafysícká. Mnohé hhivě se vykuitá i)Ťecliod ten snadno, po 
mo6t£ zvyku a obyěejnosii; uiia neznamená hloubku kulem nunálu, 
ponévadž ji mlhy zakrývají. — a lak mOže í stáli se, že íysik Hká 
a stále operuje výrokem: svit že iirj' jest kmitání aetheru! 

Viak človik múžc i mtlioti a zi ndhu viděti I K tomuto du- 
Sevnimu vidění jest potřeba diiSevnílio zraku, či prostě 
k mctafysicc jest potřeba zvLíStní vlohy, jajio k niaihemali 
k fysice a k chemií. Řeknc-Ií se. Že ducli lidský má vloliu 
metafysickou. jest to věta vSeoltccná, kteráž pro duchy jednotlivé 
připouští stupňování. Jedním slovem: jsou rozdíly a stupnd v meta- 
fysiťké vloze, a jeden z nich. totiž nejnižáí. ukazuje tě vlohy tak 
málo. že nduvivá se jako v podobných pripadcch prostá o nuilc té 
vlohy: f»elovčk ten nemá vlohy k mctaíysiccO- A zase byli lidé, 
že nemohli spáti samým hloubáním, že Iq- bylí chtdí umříti ze sftinč 
zv^avosti. V otázce stran oprávněnosti metafysiky má tato 
okolnost psychologická vážné slovo, — a věru j^to vzhledem ku 
popérači. kterého se níc mctafysického ani netklo, zaznívá výrok 
jeho jako povzdech hlavy nemathcmatické : •Nevím, co na té ma- 
thematice mají — není nic, co by bylo tak bezduché . . -• Zřetel 
tento posud «n.ilo byl do počtu brán při obhajování mctafysikj', 
a mohli bychom dodali z&iímavých příspěvků, — leč to uíiniine 
jinde: zde dostačií poukázka na íaslou zkušenost . . . 

A podobně jako mezi jednotlivci jeví se stupně u vloze mcta- 
fjsické mezi národy. Indiáni nemajj metafysiky. ale Indové; 
ftimané v nietafysice mnoho nesvedli, ale Hcllcnové, a tak bycliom 
rozdib' iTiohli stopovati až v dobu nejnovější. Národoví, ktefi 



řečetu^H 
nnatic«V 



Sou«UTa fUoaofl«. 



3J7 



n 



o mctafysicc pracovali, iiesloji pod mířini. kdcí ji iwřbyla Za- 
pudili polřebii. vlotiti i pésléiii metaíjsiky iwjriiaineiialo by pokrok, 
nýbrž zvrat u vývoji cluševníni. Proti onJiivř, že má metafysika 
zmizeti poirze kii prosi>čcliii jcilnollivých vid (mathematiky atil, l 
už jsme svrchu dodali, co omluvu vyvracujc; nech( se rozvily včd.v 
sebe krásněji. zbude jednak ještě velmi nmolio záhad nerozřešeiiých. 
kdež výtěžky vřd inusíme tlocclovali, — jednak i sestrojili jHAlední 
výslednici jich bude vždy metafysikou (vřda vrcholní), — a ko- 
neiné ani jedna r.e speciálních v£tl bez siip]H>sici metafysickýdi se 
neobejde {věda fnndamenialní). Vizme jedinou katisalitul Vedle 
věd S[>ecia1mch bude pro metafy»ikit vii,]y místa dost a di^ist, 1ki s|>i3e 
lze předpovédéli. více a více. 

Není poířeba pfíbiraii do filosofie látky z jiných odborův. 
z fysioloKÍe, z dějei>isu. z archaeologiť. z (ilolojfie. z ]tulitické1io 
hnsjMxláfstvi a z jiných, k lomu konci, aby byla zachována. Nebo( 
ítlosofíc má vlastních látek dosti a jxMiechává ony látky speci- 
alníni odborům už dávno pro ně ustautivcným. Kdo pfcce na tom 
stoji a vScclino všudy síláni, aby filosofie prý tměla ix> dělat*, do- 
kazuje jen. že nemá pro filosofii dosti smyslu, a vrchol smyslu pro 
filosofii jest vloha mctafysická. Jest karaktcrislické i)ro něktcrě 
smíry popíravč. že uníOiiji filosofii šmaliťm, neb na jcji místo 
kladou jednotlivé věd>' specialm, protilaáujíce, že (en jest vělším 
filosofem, kdo v jiném odijoru se vyznamenal. Míiže Ijýti. že kdo 
iesl dí^rý mathematik, podává jístou zándtti o vloze intellektiiahii ; 
Že by ale tím samým už byl dobrý- historik, lak souditi jest logika 
převrácená, již už Sokrates lepaj řka, že nedá iruhlii ilřlatí někomu, 
kdo dělá dobré boty. A zrovna lak se musí soudili o filosofii, 
jež jakožto odbor vyžaduje lěž zvláátnilio povoláni. Mťlžc dále 
ze spedalniho pojednání vycházeti mnoho zúrodt^ujiciho i pro fiio- 
sofii, z mluvozpytu nebo stalislíky. at nedímc z pfirodnicli odborů, 
ale prese vSechuo tiJíli jest tuto kořist od filosofie ve vlastním slova 
smysle. Metafysika vděěně vý-těžky od věd speciálních přijimá, 
ale háji svého úz«ni, — a ovSeni v néícm tnjíč se slaví proti ni^ 
kterým utkvělým náhledům odborníkův, ku přikladu proti náhledu, 
že dujevniho života neni neb 2e jest tototíný s poliybeni ěástic 
hmotných, neb že proň není zákonňv. tetly ani vidy o něm. Když 
duch lidský ty předpojaté eniity, strašidla a ducliy bájené vyžene, 
co zůstane? Ten. kdo je vyháněl. On, jako týž, kdo je vyplodil. 

přece také jest něco, ěi vyžene a uničí se také sám ? V tom 

vyhánění duchů jest jistá meze, a la jest udána scbcvědoniím ducliA 
jcdtiotlivcho. Odkrý-váme a zaváilime vSude zákonnost, a tinj 



Dr. 



mnobě startí. ifcía obGhenč představ; beroo a sré. -My mčinie 
zákm. tedy ducha bájenéh\ ale Sínpojeine jej dik. al tam. fale 
nám dacia £ntDd ntkito nonůžc po(«nKi. ani oeídAslediiíjS od- 
pAroe; Jako ryhnámm -docha* i bam lrr£td. locii prohlédnslim 
medttidcT ncfas. dnch elovCka tiin vke pradcsBl m. tak 
iTsads kal i ti i B roaSroiím obora véikdtaáio. ano tínon dndn jeM. 
dach se pooká. Dnchem Fvjm mSmc phznky. docfa}' bajenc 
a poknbijaiie n viděni.* (Všeobecná Aestbenka. |l 673)- 

ftiki se o Kanton. le vícd? éléaz} o tsoacnosti nččehu 
VyJSto rijmiocal a ned jmiažu i u ii sbfadaL .\le mravnoM 
Moň Kantovi pevné jako ne z\ T altti faradba. DejýaiatiSbo akmko 
a stává se nm dftvo d e ni virr v nico VySSibc: í«i růbi i inif tví po- 
dqM sku t k e m mr at no sl L NediI tqr se on xase GaSa. výda. ic 
pctpnaie n ábo Jens t v i se suánlcy* nvavooeti po,ÍBU je ieteoMraonč, 
Je on Mji»fwa tfdd nenibiidQr- af^hrtMg' i spQKOfsao i^^o ' 
a ie T loa vSen o|« m <qt bjti nBsi : oob nšaiai^ KaMowi. ir<i: 
t a vnoct pícce trvá a doat a tnje n» k okkájaní aáboéOBXvi. To 
jest pnt7 smjd Kaofeorv oanicy a donaSě necace r mi rfa a frwf . 
Jullile se podali, opovy nboAeastvi t t okěA jm poenimtycs 

av^afc fcdji^ se to ant aepanriMi. 

xyvoit OHMra vidy, k4yb*r vieckBtt <kimbí scMbIcl \cciiC s kiuir- 

ktiM by i JBá> jiiiiilMii pHj 
.Mivsofce. 

,aifc»i qjiJ»M PF<iifii>ui T<i 





SoutavA AtoMfle. 



9t9 



\-yslovuje snad náhledy o prostoře, o iifirodních silicii, o i»odstaií 
svétla i sviti o ixjknAu. ri úíclť života, o mraviHwtti. o dobru a 
xUi. a p. — tu b>'I by filosofoval, a — IcoiieCnč nemohl by jinak, 
nciĚ aby si vysvéllil vysvétlovňni, tunati bytiwi ncpotlniíiitiioii a ná- 
boíeiistvím doceliti védéni. N*a téinic jedni^Klivcí objevuji se ony 
tři zřetele, ale VKlahuji se každý k jiným vřcem ; a tak ne boj 
meiíi nimi. nýbrž lad jest ten i)ra\'>', žádoucí slav. Nebot v nůn jesl 
pfcsnřmu vWéni náležitě místo vykázáno, a vyS^Í (Ifllcíilosti nepo- 
bírány.') Pfesc všccbny rozdíly u vyznáni fildsofickém spčjc ten* 
význačný náhled k itJináni a yládé, loliS platnost mecha- 
n i s m u a i s o II c n o s t v y 5 3 i c h i n t e r c s s fi. které nižádným 
pokrokem si>ecíalnicli věd vy\rňccny byli neinoliou. Totd myilčnka 
Kantova i Leibnitzova. — nifiienic říci. £e i kritikAv anglický-ch 
i čelných filusofň franeouzskýcli. Totč zkrátka hlavni myšlénka 
naái filosofie evrojíské, jež povlovné rozcstirá sv k<ilcm celé zemé- 
kotUe. a řoveme-li tuto nfkdy s v 1 1 e ni, — tedy filofioíie světové, 
TotĚ svítivá nif. kterou jsme v rl<?jinách niySlénck <Klkryli. kienw 
ncztratimc. di>kuii tiaíe vzdřlanosi i)otrvá. — totč zdroj životni 
Sfávy, z n£hož se rixlí la ™lá ^cncalnipe slavných jmen my- 
slitel ských. 

Když jest pravda jen jcdii.1, v>'svíH1uje se zcela přirozené. 
Koí u velkých n|»řimiiýcb myslitelův prese víSechny rozdíly jich 
právě v hlavních vécech sIkhIu shinlávúme. Bažilíf všichni po 
pravdé a co z iii skuieOné nafili. sjc<hincovaIn je.') 

'} Jednou bylo a mnohde posud jest poviůiváco ia ncjvilii Iriumf pokruliu 
annullovatl veškerou fllosuHi a nibuí«o9lvt, ujména te ňkol vjrpjdiií. Ka re«lkieti 
lo ui poiali, t (itoiQňakfoh nauk tam ntbylu oikdy nle, é v/uki náboiinflka tam 
odstraněn*. Nyni, v itcMo dnech ptítl otývaji m htisov^ «by do Btfcdnlcti ikol 
tavcdla s« litotutiaká mravouka, a jtní late, aby x university leputena byla! N«- 
tícba piiii saliry. 

*) íUkUH !(pÍsovat«té aoroitahoUillIli, horliri obhajaavé ducha i lilotutle. na 
luM okalnoit lasto lapomin^í. KdJiil ve fituvofii •mmi oních sraérův, p roli klerým 
tdiil * le kierými by niobii postoupali po jlsuiu in»i a s ponvctilriiin dalíicli lot- 
dílů: skláiJaji viechno do Jedni pribrady, Jakuby s«lá nuvuvéki niosdtle byla maio- 
fUlisíickou, proti Wemu JcJíriu vývoji itnaliem bojujíce. To bývá pak htavni pli- 
íinou novťho ntdorazumčni nu druhu slrnní. I idrojtm v^tek Jim odtud íinČnýeh. 
Z«)isU by filosoHi jeillě vioc proipíll, kdyby %e jali vývoj lítoiolio novuTÓkč poji- 
mul s hltdiska poněkud vyliilio: ^hlednli by, ie lo v mnohých vČMcb a to hlav- 
ních Khodujc s naukou jimi hujenuu Ncjvri ^7h!.ldávntj, kda fliotcifl) proli nibo- 
ienolvi utoJUa (coi jtn xřidka kdy se dílu u porovnáni a opiiínýini piipaJy a nikdy 
od mydliellí prvniho řádu) a dovozovali odtud xavriilelnost jtji: nýbrí naopak 
xMrali doklady, kde a j«k fllosotle píAtcIsky s« neila k náboi«ns'.vi, byla by taktika 
obiinn (iranám užltsínljíl. Mnohý ibytaSny boj by uutol a (nnobý přadtudek 
imiMl. 



330 



Dr. iauí DiudOc: 



Soustavou filosofie vyrozumí vňme ne nřco absolutní hr-u^ 
vélio, nýbrž néco, co |Kxsav;i<le vytěženo a vliodnž sestaveno j«sL 
Tak ni;inie soustavu inalliemattky. nle pFece dále o ni se praaijc, 
a podobiiř v jiných natik;'ich vSecli. LV-ná-li se to, n nebiule-li se 
od filosofie iadati íarodtiných anticipací, bude sjednocení mc« 
inyRlilcii tím stiazSÍ. kleré praví se připravuje tím, když ve vSedi 
naukách filosofických se vytkne co už urOitc víme. Tím způsobem 
se bude slíilc Siřili jednotné pracovílní ve íik)sofÍÍ. 

Nyní dokazuji mnoi-í. ic vňl)cc žádného sjednocení ve filo- 
sofii není a l^ti neiiiňíe. Rfutnost pokládá se za hlavni podstatný 
znak při filosofování. 

Ale i>oiitnimc-li, ie naitk fílosofickýdi jest více, a v ksiáě 
nejen íe se odedávna pr.iicuje, nýbrž v kaSdé i určitých, zjiátéitých 
JHXcnatktH' se dosáhlo, iKrniůícnK- neZ vysloviti, že se na tiilo zá- 
važnou okolnost zapominá; pro rňznosti ovácm pochopi telí lé, ne- 
hledí se ke stejnosti skuteční exislitjici. Proti tomuto nedopatfcra 
a proti všciikéiini zneužívání filosofie nebude jinť poitKxri. i .'I 
zavésti lepit !>tudiuni eleineritaniich ii:iuk f iKfSofických ; od tt^u: 
základů musí jiHjíti reforma, V nich jest jednota ui zjednána, 
i bude se poniátu dostavovati i v fástecli vyášich. 

Vyšších intcressův lidstva, záležitostí duchových nelze potla- 
čiti Potřeba filosofie vzdor vSem obnovovaným ortelům bude se 
hlásiti zvý-5enoii silou zase. A ježto Clovik nitro má a svého nitra 
sobě vědom jest, budou i nitrovédy dále se vzdclávali nemohouce 
býti položeny ad acta. Potřeba ta vynikne ivláátÉ tehdy, kdy se 
po nijakou dobu studium to zanedbávalo. Vážný plyne odtud 
líokyn pro zařízeni vyšSidi iičiliit, odkud nauky filosofické nikdy 
nemřly býti vyobcorány,*) 



*) v mlcopUe nalítá m n» tomto miili pod farau poinimlu (spisovatclMi 
poodijl ikrtnulá, tak ic te nedoslala Jo přepisu) loliolo r.nitii: 

• 1'toci rilfliogli na gymnaiiiich zdvihů s« mnoiUvi námitek; viak vidilaní 
nlroduvé nschtč|i vyluhovati Ji t tislavú svých. Jeden důvod poaud inálo rytí^ii, 
aí bjr avýiil EDamenitČ váhu jiných na prospěch filologie uvádčných. J«ito vit- 
■irannihafmoniekivtdiláiii, které Jest úíelem eT)nn«*íí, mi m vilahovaU ke visa 
hlavním vtdám, nioaolli viak na gymnasiích «e nevyučuje, taslupuje patrní (ilologM 
jednollivč nauky filusolkkt a podávi tvým ipútobem n«ao x kaldé. jakl bedlivějii 
piihlědnuti kaidího o lom přtsvldái. Z fllosofio í«rpá íllolotiie co přcdmít syina- 
>lalni silu avou; to pak vlastni pfíiína, proC ftlolo^o l*iii m dril a spotu cdavil, 
lUtí by fllologové raiU pfi hájeni svého pftdmitu vÍM váhy poloíiti. Píesví<lí«ni, 
kltfé BJM v hloubl se taji ale nevyhloditetna jest, o nexbytnngti RWnoňe pro \tdif 
láni ilovéka a touha po ni, jott hlavni xitlila klniiickčho vzdělání, a vystovujo m 
1 Jinými hniy, ku přikladu hetlem vadílánf humanisiíokého. Ale humuiUniuB, — 



SpniUn nioaoll*. 



«ai 



Tam jesl iv>(řelKi sjcdrnxciú a sousířcdOni. orientace a Iiar- 
llionic I n li> tii:'< sklila stnniti se-; jcslttžc ji výziiamii |iriliýv;iti bude 
zřetelem k žtvoliiím ixitfcbám. zroste i v>'ziiaiii školy v oiiu straiiu. 
Škola ncnuipí míli pHhany <lo sclic. jakož laio zejména ohledem 
k filotsofii se olycvujc (fílosoíic <ikulskú.) Slovo lo bude pro filo- 
sofii Eruinwnati sjccinoccni v práci a pcvnolu ve výtřžcícb. — při 
texní filotMifováni iicíkolské bttde moci vzlétati vnlirf. aí by ne- 
mohlo nalirucliti pésic-ní skolskélui. V tomto iwvýSeiHiii školském 
smysle hlásí se i i>ukus náš o své praw místo a ocei»řni. 



VU. Náboicaství a závér.*i 

K«!y?. Is:ik Mewton prozkoiiniál pohyby tři ufl>csk>cli. ze- 
jména tinthu luny ktdem Kcmč. i><>i-ti^l. íe by si je vysvětlili mohl, 
kdyby předpokládal silu. která mezi těly p6st>l)Í. I stanovil ji. tak 
zvanou všeobecnou tibu Cíli uravituci, ačkoli si byl úpliiř vědom 
domiiéiikové ixtvaby její. X vni aiii cinjiirikové jako J, St. MÍI1 
neshlediivnjt niť ralindnélK* v trravttaci. a kadily žák střední školy 
pochopuje <Ii>i-<'l.T il((břc, íe tíhl se pHtalniji v pHiném poméni hmot- 
nosti a v oljrácaiťiii iMuněru ftvercc vz(láleii(_F*ti, aí Newton sám 
Iifiznává, že necháiw. jak může tělo působili lajii. kde není. Nicménř 
stanovil sílu tu. na základť- zkušenosti vě<lecky vytřilwné, ale pře- 
kráíeje ji spolti; byl to pochod myšlenkový, jehožto výsledek uvetll 
přehled a souvislost v úkazy. Jestlo jednoduchý ale případný při- 
klaid pokusu meta fysického, a nizeinávánie na Cínu Ncwtonov6 
zcela jasnř íiíst fysikalni ( fysickou), lutií poíorováni a zkoumáni 
pohybň, a za ní pak íásť meta fysickou (stanoveni síly); touto 
Newton docelil onu. — Ale pokroCil jeát^dále; na konci svého 



co Jwt to jiného nei miu zHul It íloviku, k tlovíku celému, ccdy Uk< k oltm, 
nial«dovn« k naukám o něm jednniieiin. k fllK>*oRi} Prolo lllgsofle uhinuje huma- 
nismus v subf, n ívte hum«niimu> povede k Alomlll, když ji Jednotlronnó pojiminl 
BveU M VEdtláni upudllo. Odlod «e tnké dále rDtteiuJe otitka ilrM <Iu«lt*mu 
v« vtdéliín^ duatiifflD, Jehoš není. 

OUxIt* o středním školství roEÍeti se pik s«ma sebou. Cynna&ium refor- 
movali a rtatku vráliii původnímu úíelu, totii irilnitl a ai prúmyilovnu aneb uríili 
odborDou íkolu, l>ude sřidUi jednotnou ikolu •ticdni.a V. 

*] Cist Uio. lachuvani pouie v přepise, je od slov iKdjri luk Ntwlon . ..• 
do >. . . Blflnl dalelgri do»lovn^m a toliko nepeimč lOKilítným oli&kem ílanku 
>0 mclBfysice^ (Kn>\( IHS7. stf. 119.-120.). UsUKk Je novjí s Je taoiatt. ie tak, 
Jak Jest xde, není v zpiicnviínl fúvodnlm. njlbrl plvpracován. AtpoA x jedné i oněch 
toitrf>u£en<řah pnanilmek vysvilil, ie spisovatel cbltja vyhnouti «e polemice a kon- 
fliktům, k nimi tato celá *ta( ipúvodni) anad mohla xavdutl přivinu, roxmýllel se, 
nU-ll Ji v&beo %-yiieobftli £1 jen ptepracovatl. V. 



33Í Dr. loni DuTáik: 

vclkťlio (iíta •Priiicipia pliÍ!o*o|íIiiac naluralis' přibírň totii i.ln 
Ix^ískťlio tvůrce, Ixjžstvim docclujc i domnřiiky mela fysické a pfi 
nčtn teprve se spokojuje. 

PřSpatl tento jťsl tyincký. Jakki>li ihikiIjo věda vyzkoumala, 
přece jest vřdeck>ch zalucl zbývajících iiuiožstvi vétSi, a prJrf 
velki zpytatelé poziiá\ali fikroviiost vScho vídtní nejlépe. Poma^-Sť 
ji byli skromní, ba někdy až ostýdiítvi, teprve jejich cpiffoni upadli 
v pych vědoucnosti (Wisscnstolz). Xcwton vyslovil, ie 
si s celým vedením svým připadá jako chlapec hrající sobe na břehu 
mořském: nabral nřco vo<ly do svých dCilků. iiašel nijakou t\i 
lesklou lasturu, ale před nim ncprozpytován rozprostírá se nedo- 
hledný oceau pravdy. Cnn jasněji svétlo ducha bude ziiřitt. tím více 
záhad neroxfeScnýcIi se x-yskytati bude. tím uriitiji btideme z\\- 
dati. jak nevťKlomi jsme. Hcrljcrt Spencer (First Priiiciples. str. 
17.); •Považujíce vřdu za kouli postoupní rostoucí, mCížeme říci, 
že každv |iHri>stek jcjilio povrchu přivádí nás jen v širSÍ s^k 
s ukolní nevědou.' Mezery v naSem vědění, v speciálním i ineta> 
fysickccn. jeho úryvkovitost, nesouvislosi. obmezenost s té stran}' 
vodou k jiné Mái, toti2 k náboženství, aC se lim jeho celá podsMU 
ncvyíerpá. Ono jest dncelkeni našeho věděni, tedy také melafysiky 
Mclaíysika diKeluje poznatky speciální, nálx)ženslvi inetaťyííikii, 
Véda sama povstati mi^íe jen ve společnosti zřízené iiiě a pokroěilé. 
kterýžto stav zase nemCíře vzniknoiui Wr. in»tilncí náboženských. 
Kdyby na poOátkii nebylo bývalo n:il)ožeiistvi. nebylo by nyní 
vidy; tato tedy předpokládá nálKxfcnství. zejména v3ak co se týíe 
přírodních věd, právem vcldxíných a pro naSi doliu tak vy znamnýcíi. 
seznáno dávno z liistoríc jicli, jaký podíl u vývoji dlužno přiOisti 
právě nábožaiství křesřanskému. Nejen vlivem svým na spole- 
čensky' řád 3 zjednáním pevné ixxlstavy pro vzácné snažaii vědecké, 
nýbrž oliromuýni dňrazein. jejž na. ducha položilo v5e ostatní za 
%-řc vedlejší neb za problém iw-oblaSujíc (Hledejte nejdříve kr.ilov- 
ství Božího, vSe ost.itní bude v.íni přidáno. Co prosi>ěic ělo\'čku, 
kdyby celý svít získal a na své duSi zkázu ulniél — . a po«lob- 
nými — ) ; dále učením o Hobn jakožto bytosti nepodmíněné a ne- 
proměnné, jcnř. jest tvůrcem světa, zjíkonodárcem a zachovatelem 
jeho. vyvinulo znenáhla onu představu pevnoty a zákonností v dncbu 
lidském, že se odv:'iÍlI k nejhlubšímu zpytování, jehož zdar mu za- 
ruěuje právě ona jediná a jednotná, nepodmíněná bytosL Obšír- 
něji vše to byb> vylíěcno s ncjrůznéjsich stran, ale upadlo zase 
|>oněkud v iiezn;unosl, tak že nznáv.ijc sice |»ravdn tu mohl Dubois- 
Reymond zvolati: 'Die neuere Natiirwissenschafl, wíe paradox 



SotuUva flloioA*. 



339 



lics kTiňsTc vcniankt ihrcn Ursprung dcm Cliristenthiiin.< fCiiItur- 
pcscliichte und Naturwtsscnschaft, p. 2q1. Xá!mí<nstvi jest jednak 
docclkcm iiaSelio védéní k názoru svřta. jednak předpokladem vřdy. 
Oním pn-ým jest v ohledu objektivní-didaklickřm čili vffdeckéni, 
kílcž iicjjednoduiží naukou, lořikoii. se počíná a ntclafy,«iki>ii — 
ráboženstvíin se končí. — drtiliým jest v oliledu subjekt i vnř-paeda- 
pockkém. ktl«ž nábožcnstvim se poCíiiá a mclafysikoii a jinými 
složitými naukatni k elemeiitaniim naukám postupuje . . . 

Náboícnství podle tcclito svilň má rcela jiný význam i potnSr 
k v>-vojÍ vřdcckému. Neí obsalnije mimo Oá^t vídotitnou jcíté 
ntco jinílio. co není vidřiií; ono jesl po\Ť5ení mysli, vroucnost, 
jesl pak vfei citu a proniká celélio človéka. A jeílo ncjvyííí b>-to«t 
určujeme prae<likaty elliickými jakožto bytost ncjdfAonalejší. jest 
spolu docelením mravouky, jeí by v Sivolř skutečném nemohla bez 
autorilv provedena b>'ti, ačkoli mravnvřda jest samoítatn^i a 
na tbeoktKii nezávisí ; psychologie, dřjiny i přítomný stav spoIeCnosii 
zdňvodAuji onu nciiK>?-nost. Nálioicnství jest skutečnou ix>lrcl»u 
lidské mvíli a ukazuje sxoii moc zvláště ve síavni človfka kleslém. 
IKisilťiujíc a vzpřimiijic ho. Koiwčně hledíc k lomu. jak jest ná1>«>- 
iícnství zvláště jxMřebi ve zřízeni siK>lcCn<riti lidské, k Čcimií by 
si>ccialní vědy ani mctafysíka nestačily, a vzhledem k nezdaru viccli 
pokiisiiv. které se konaly za účelem, aby náhf«cnstvi lind zcela od- 
straněno neb iiil-čim jiným nahrazeno bylo: lze prc<lnt říci. že nál>o- 
žcjislvi doceluje vňhcc vSeelmy z.íleíitosli lidské a jimi se přcdpív 
k1.ádá. — že tedy ono tcime dokonává názor svřía. a tii<liž za flnihé 
vytknouti i«oinřr. ve kterém jsou n.áhožcnstvi a mctafysika. bvt 
nikoli úpln£ vypsati jej. 

I Ns první i>oh1ed by se zdálo, že mezi melafysikoti a nálx)- 

žcnstvíin jest ix^miér nepřátelský, a že kde jedno z nich nabývá pňdy. 
dnilié tím samým ji ztrácí. Tento náli1c<l jcsi velice oblilicn, a stává 
množství s|M»i'i. které do podrobná vyličují konflikty mezí oW-ma. 
— avšak pravým by byl, kdyby půda. o kterou i>rý Ixýuji. byla 
ubmczena. Píflť by mctafysika a nálxKcnstvi ixnlobiie jako dvě 
nepřátelské mocnosti na jediném úzkC-m prosli«řc proti sobí stály, 
abojoživot byl b>' i pro né \'zíM'ccm dojiiatečným. Ona píida 
vSak jest neobmezena. 1 kdyby metafysika co nejhrději vzkvetla. 
znamená to jen triumf viděni, a i»ro nálxíženství zbude kraj ne- 
obmezcný. ]'fÍroslek našeho vCtlěni bude vždy jen veličina ko- 
nečná, vedle oné koule védy vždy prostor neskončený. Cim věde- 
čtěji si vede mctafysika. tím přesněji sezirá hranice své. tím odiot- 



334 Dr. JoMf Durdik: 

néji uznává f:iktiiiii a potřebu náboženství, tím přísněji vyznáii, 
že sama náboženstvím státi se nemiiže. 

Co o iiietafysice. tomto výk\'ětii všech věd, řečeno, má tím 
liutrnějši platnost pro každou \-édii jednotlivou. Počneme mathe- 
inatikoii ; mň/c zde býti řeči, že f«ia odstrani a nahradí náboženst^-i ? 
A lil jest přece ví-da' nejdt>k(>nalej5Í, Ani jiná z jednotHWch ved 
loho neprovede, ani jich souhrn. Nepřestaneme-li na pohledu 
prvním, kterýž bývá nej|)ovrcbněj5ím, poznáme pohledem d<t 
hliiubky jfíímcini. že poměr mezi metahsikou a nálxjženstvím jest 
mnohem složitější. — ženěkdy jeví se spor mezi nimi. z\'!áště-Ii 
osfibnosti bezprr>středně zúčastnčnv jsou. — jindy shoda a podpora 
vzájeniná. konečně že také netečné se chovají k sobě, totiž pH 
částci-h ťiphiě disparatnicb. 

Ničitelé metafysiky jsou vSak rfizného druhu. Jedni popírají 
mcfafysikn chlejícc uznávat! jen speciální valy nebo souhrn jicli. 
Oruží stojíce na piKlstavc nálH)ženské vidi v metafysice buď jen 
marné pokusy mySlénky. dojíti něčeho Vyššiho, vidí její platnost 
a l>ezvýslednost : nelK> zjevné iiti>ky nepřátelské proti témuž Vyš- 
šínm, prohlašnjí ji buiI za zbytečnou nel;o nebezpečnou, s oněmí 
sjednocenu jsouce licslem : lícrasez Tinfanie! Jedni i druzí jsou 
výl>čžky jednostranné, normální stav věcí jest zcela jiuý. 

Víeclnia jiodobná rozjímáni o věcech tak dfdežitých nenáležejí 
do žádné ze si)ecialnícli věd, v poříúlí zejména uváděných. Důkai 
provede se per intcrropationem i)artinm. Do mathematiky? Nikoli. 
Do fysiky, hičby. do fysiolořfie? Také ne, ba ani do krásovtdy. 
arii do fhiícvčdy, ani do spotkovědy. ačkoli ze všech nauk těchto do- 
klady plynou : nýbrž vyšetřiti poměr mezi náboženstvím a meta- 
fysikou jest také úlolion metafysiky. Křivá metafysika rozřeší 
otázku tu křivě — a to jest už ona metafysika, která sobě samé exi- 
stencí u|)írá — netracc nictaíysiky není rozřešením nějaké záhady 
metafysické, S drulié strany hřeší proti věcí všechny doR:matické 
stněry. které domnívají se. že i>'Klstatu světa l)eze zbytku poznávají 
a nálHižeiiství takořka absorbuji, ledy také odstraňují {materia- 
lismus na přiklad jako Sch(řf>cnliauen'iv pessimismus). _ 

Ten filosofie kritická, která metafysiku čistou opatruje a co 
možná vědecky i)ěstí, uvádí nás na pravou cestu, opatřuje světlo 
nestranné, dává každému, což jeJio jest a plni nls pietou před 
pietou, — moíljoslnžba jako obrazolK)rství jsou ji stejné daleky. 

Na základě toho naznačujeme iKnnér mezi metafysikou a ná- 
lyiženstvíni aspoň s některé části, nemohouce úplně vyložiti záhadu, 
o niž několik odborňv se dělí. 



Soustar* tlIosoAe. 



335 



I 



K 



Jcšto iiieliifysik.1 si klatte za cíl, sestrojiti jednolný názor 
svřta. ale jiíelilúflajic vfie, co jí dáno jcsl, koiiečnč ku poznán! pH- 
cliízí, že přcsc všeclino n»iiiátiňní ňiolui tak velkou i>o vC-decku vy\A- 
iiiri n«i)iflžc. a shledávajíc právC pm miy potřeby, ktcró lidské spo- 
lečnosti jsou ncjmitnčjii. onu Iou/cImiou jcdnott; v náboženství 
liotovmi : dodává nielafysika kn piHiCkám svým .ieSlC* tento zásvit 
«l'i budoucnosti, že fíIo-«>fic i iiáljrKíensIvi Intdou trvalí vedle sebe. 
Že toto ani onou ani řínisi jinjfn) nalirazeno býti nemůže.'') 

Ne loložné, ale obdobné jest iMÍ-ínáni. rx sMeřmwti lidské 
odíílranití v5cchty> zřizfni státní, nebo iialiradití je nčOíni jiným. 
Pfese vSccbnn neclnif. kterou jeví pHvrienci líťliln nauk proti státu. 
I)o2adnÍÍ pfccc na dndié straní, aliy bylo vSecbno scstátiiíiio. Od* 
st.ítnini spoIcCniwlí lidské vSak jest malá nkáxka tolio, co vlastně 
obsahuje progranini odfxwiiíiii Otlí odslrantní tiálvižcnství. V uliou 
případech zbývá jen statns nattir.'ťlis. 

Mnozí horlívcí prolí nálx>i«:nství utíkají se k nábořeiiství 
novému. — u iíčí je toužební, jaké že by mtío býti. aby odjxividalo 
vkusu jich. Známe íetné ty pokusy, založiti nové nálx)ř.eiislvi, 
kvetou dosti htijnC v soukromém záliíi. ale odvažují se také na 
veřejnost. Rovnéž však znám jest jejich o&ud a koiicCný výsledek. 

Z.ilo£íti nábořenslví není lak snadno jako Skohi Msníckou 
nclio filosofickou sotiít.avu. K lonmto rlijst.níí malý kruh pří- 
vrženců, k onomu víak |Jotřclw 7.1stu|n'iv. ' Vedle setie ijostaveno 
vynímá se asi tak jako zříditi umrlou boru s jeskyní a s acinarictn 
v zaliradř. — proti horslvii. Alpy nebo Tatry založiti umřlecký ti- 
bradník nemůže. Že se zakladatelův mnoho vysk.Má. nic proti 
tomu nedokazuje*)! historie pokiísňv v Americe Činěných dodává 
potřebnýcli dotdadúv ncjempíríCtíjšich. 

') PotnítejiM dÁvntj;! poVuty u iimlo úi4l«in íiníné poukMuJeme jen k malé 
Uitl liUnlury n«jnovj>JtÍ. Ur. EagoR Úahtia^ roku l883vy<UI knihu: Dar Ersats 
det R*llgion durch Voli kqmmencreD, — ■ iri Iču potom ui vjršd tpb, 
jtnlpodivd jaliouai híslorii líchla snah: Modeme V arauche eln«« RtUiioiia- 
eraatsca, von Dr. H. Druskowito. U>'ádi tam Mjmčna pokuajr. klerí k <túi\rmia{ 
a nohrmianí náboicivikíhi> uiani podnikli Krancuui Augu*t Comle a Nímac l.itdrik 
Fautrbacli, pak Angličan I. St. Mai (a výhradou), - Jalo Julius Duboe, Dr. {..iwan- 
thal. Dr. K. Kdeli, Badriclt KietZKhe. koneíni dolíaný til DSbríiig a Anverlíao Vilátn 
Maeklntire Satier v knlte •Niiboicnaivi mtavnoati.* 

•> Talleyrand takč <ry(.lyit\ jednotící z Ukovýctt lakladamlův, jtni jaa holov 
M avým v;ř'(><><'<"i> '''>'<'■ — ■tah to je«l - teď Jen m> jda o to, lidi o míen novém 
nábokanatri pňsvčdíii. a Ja roxíIHlU — Vité co, pravil lallcyrand, d<]i* sa la to 
ukíiiovai a M tři dny Tslaňtc a mrtv}'ch — pak lo mútcl — a máte lol — A J4 
sem odpovědět, když mne verboval kr^an nčmeckélio javjka pro aori nibo- 




ase 



Dr. JoMf DuTdik: 



Co se lYřkdy vykládá o selierozlcladř všelio nál>nřcn<il\-i, o tir- 
moínosii a nedostateíiiosli jeho. o jelio přemočeni, odstranění a na- 
hra/eoí neh kcmeínť založení nového fodsťiriAv v náhleiicch. «) b> 
vlastni b>'Io pravé, jest množství velice valní) ; rozplývá se jako na 
shiiw! jarní sníIi před viíínoíli íivota a před pravnti psydmlojiií 
iedimllivco i *P'>li?fiiosti. NetMta zde fikati : míiňtť ten experíntenl 
fviídyí c.\|)eri mentální metlioda se doporiiřuje), vezmete lídrtvu 
nílKiícnství a viíle. kam vSe d<wp$ie<; nchof experimcntňv i: ' 
vvslc<Iťk |K)i)isiije liistorie. Ale lid 9Í nedá vynMii pPesvOi;,.. 
náboicnské. Tii jest mamo vSechno doufáni, reakce proti tafcm-cmu 
cxiHTimcnln livla I)y úř^snň a snad i straSilá. osudii/i. Tn hy h>b 
pravá otázka sociální. Líd povaínje sví přesvědčení nálM^žemkť 
jako veliký dralioceníiy poklad, a jako dříve 1*2 ustAni též nyní. 
A to jsou také fakta ziiSlíiiá. positivní. Není třeha ojwkovati. eň 
kaídý vulél ; lidi prošlé, vŽak se živnu virou v «r(loí. <;n.^$ct{ 
titraimoii. smrtnoii náinalin. I>ole'ítÍ, nmizi i svftskoij liaiilni. — a 
vydrželi to. Kdežto na drnlié strané ol>ro\'é klesali, když jim stélJ" 
pFťká/ky na drá/e života se vRpHřílo. A tak se má s Jednotlivci, 
rrxlinanii i národy. 

Av5;ik nikoli ponze z Hdu. I r. nejvftSícli myslitelft čer- 
páme tn vflii, Ti právi hýli nejdůkladnějšími oldiájci n.-ihť«enstvi 
a sli-xliiji se mimo jiné v tciii |>řesvedčeTií védcckém. že inožnc ^iv- 
knlativní vcdřní naše jest 'ilmiezené a v náboženském ohledii vira 
vřiton se nenaliradí. Sebeklam provozují, kdož ku přikladu Kanta 
prnii nálx>5eiistvi se d<>vnlávají : lutě jeti pi^vrclmí n;i nřlio politcl 
Kant jest 7fa!.'iován v oné módní, jednoslratiiié fil(isf>fii. Kčc'> 
zrovna opačného zamýšlel' 1 . jak to výslovní sám ujiSfuje a z jdif* 
spísň dol>Fc i)n>CteiivcIi stFcjmn se zračí. Zničení metafysíky n iiřho 
jde kn příklailu k ť>nni. ře vřtn "poilstala s v ř t a j e s I li m o t a', 
vyhlaíuje za mctafysick'>H. ale spohi za dnKmaliťkoii a křivou. — 
Nftř oslatnč to náleží do dčjin filosofie. VSak veliká očisla nňslái 
z Kanta, a pod<iI>nř z každého velkého filosofa. 

Ano to jest také jedna z idoh filosofie, Jiá má ktmali 



ft«nitW, » nimi oxatní viéJ«mnA lislu ■ lidíhost byU pnrnim' (Unitám vity 1 
•ViW 00, vprivk ta drive avým lí«nn»tii}n«lCni, aby a« podle tohoto náhoíansi* 
ohovili It C^húm — a uvidí<n«N 

') >lch musíte a\m áts Wiston aufbcbeii, um sum Glaubon Platx m 
b«komincii: denn i1«t D»gmatl«inui dar Melnptiyuh, d. I. das VufurtScil, (b ihr 
ohno Kriiik der teínen Vatnunn forttukommen, iai die w«hrc (Jucllc sljei dar Mo- 
raliiii wideratKitendcn liiiitlaubent. der Jederiai: car sahr dog-ntiÍMb ULi V pňd- 
mlítvc ku Kritice i. roxiímu, 2. vyd. 



J 



SousUva filosofie 337 

vzdélancich, — ne snad jim nahrazovati náboženství, nýbrž chrániti 
je, opevniti proti poloviéaté vzdělanosti a křivé osvětě, proti »nevěře, 
která jest vždy velice dogmatická'. 

Z nedostatku smyslu a vzdělání filosofického plyne opačným 
argumentem potřeba náboženství a nenahraditelnost jeho. Jestliže 
hlubší a jemnější hlava shledá potřebu náboženství se stanoviska 
filosofickéhíí — objektivně. — tím větši ji pocítí při pohledu na 
lidi, který-m bud filosofie docela schází neb filosofie křivá názOT 
světa kazí. Neuznávají! takoví žádnou mravouku ani mravovědu, 
vyhlašujíce vše podobné za předsudek, za něco nahodilého, relativ- 
ního; nuže, co by dali na místo náboženské mra,vouky? Ničeho 
svého nemají za lubem. Vysvítá-li komu nepotřebnost náboženství, 
vysvitne mu tim snáze zbytečnost filosofie. Za jednu z nejváž- 
nějších výsledních pouček filosof Íck>'ch vychází, že filosofie a nábo- 
ženství ve svých zástupcích přiti se mohou, v podstatě však tenkráte 
bud jiných otázek se týkají buťf ze svých síaer vystupuji a vybočují, 
jsouce v hdské povaze tak hUiboko založeny, že jedno nemůže na- 
hraditi druhého, ale vždy ještě spíše náboženství filosofií než na- 
o|)ak. Máme příklady, že byli národové bez filosofie, ale bez nábo- 
ženství nebyli nikdy. 

Ale o to běží, psjTholoíricky vysvětliti ten klam stále a stále 
se vracející. Náboženství nemCíže nebýti, to jest faktum, ano 
i všech lidí přesvědčení — nejen lidu, než i myslitelův největších 
bez rozdílu. Bj'to-lí by odstraněni náboženství možným; pak by se 
to ovšem mohlo státi jen někdy v budoucnosti, tedy až by byl odbyt 
veliký pokrok, a kdo tedy náboženství za odstranitelné má, ten onu 
budoucnost předjímá, ten z části onen potřebný pokrok provedl — 
ten jest muž pokroku, novoty atd,, a tím samým zdá se výše než 
ostatní, kteří zdánlivé trvají při starém, stále stejném, všedním. — 
To jest, co pomyslu beznáboženskému získává vždy nových pří- 
vrženců. — ale ne snad jen za doby naší ; tak bývalo za všech dob. 
Vždy JjyJo několik lidí, a to čilýcli, obratných, kteří se z motivů nej- 
různějších velkému řádu zavedenému opiraJi, a odtud pokročili až 
ku popírání všeho Vyššího. 

\'ylkli jsme ve výměru filosofie, že ona hledí sestrojiti 
názor světa. V tom spolu přiznáno, že ne úplně vyhoví veliké úloze 
této. a připuštěna možnost, že mnohé potřebné požadavky bude čer- 
pati z jiného zdroje. Zdroj ten zde ukázán. Metafysika doceluje 
se náboženstvím, a tudíž v poslední vrstvě své má k němu rozhodný 
zřetel. 

ÍESKA .\nSL. r. v. č. 5 Ifl04. 1. láH. S2 



338 



Dr. J<»«( Ditfdft: 



AvSak ¥|)u!« <]<i<I;ili jsiiie, xt nlo^ufic iilc<It ■mcii názor sťí:tn>- 
jiti iia z á k I a il C v >■ I ě i k II v 5 c c li véd. Jestliže se jiiub mázur 
svčM* filosofií 2a vadu vyt>-kii. za n£co iiepřísitjjného. cu člověka 
ckI niyileni vřdcckého <j(lvá(IÍ. položili jřnie urávč v;ilni iia výtéžk> 
véd. jimi/to sn.iiia i.na iiocliíirali se nui. Ve í^kulečiiusii pořorujeini:. 
it i zde stává jakési střídáni ; jedmni se klade více váhy na iHxlrobtíř 
výtřžky jcclnotiivých vid. na jiuziiaiky sfiecialni. jm di-ulié na mni 
iádoiící jedíHítu. a sice děje se přirozené lak. kd>ž se jednint 
Kniěrein co iiťjdále ilimotipilu a puiMki dniliélio sm^u se pocítí. 
Vidy a postůj) vědecký jsou také »kiiikcin ncidniUivnýni a iiáxor 
svřtn. byt iu'il>ožeiisiviiii docelen, iiiusi miti zřcicl k nim. v ríiznjch 
vScecIi a piidnilKiostecli se maniti. I docrlujeiiw výpovód t^vrcliu 
prMinnoii. že zusť nábtižcnstvi zřetel má k vř<lcckčmn positipu. ano 
jej připtiušti. ijodponijf a na pravém ik>íÍ jclio zplna n^nává. 

Tímto 7prts(ibein jest udán pomér. v jakém k sobě stojí nálK>- 
žťn^tvi i vOda, :i naznnOeno s[)o1u, kterak si mysliti máme smír mezi 
nimi. 

A jc5lo vynivnáni jest přece vyšSi. tunžcbnéJM slav než spor.* 
mír neí hoj, lad než ruzriHrli. jednota více než roztřištínost a ne- 
Ijořádek: vvsrílá, že |)rese \'5echny konflikty, kieré mezi vč«lmi 
a n.Mmžcnstvim se itdfily, lidstvo prcce vyhledává jednotu nwj-i nimi. 
že ji také skiitcCné dosaUnjc. třebas ne definilivnO a na vždy. ale 
dočasné a s tou nadéji, že ktlyí i nové sfiory ne vyskytnou, znova 
limlon odkli/eny. N'echt by byla skiiteť-nost jakákoli, kdyby tikazr*- 
vála nepřetržité spory mezi onémi dvěma nutciiosinii, mii»íli bychí^n 
\ttccc k ladu a smíru tíhnouti : tni úkol nám ostane uložen, jej bu- 
deme plniti a konali, dokud lidst\'cm budeme. — Ale zatím ani 
v &amc bkuicOnosti veskrze si>or dán ncni : J50u konflikty, ak- nejsou 
pravidlent, — nclw>í jsou také dcby. kdy íádoucný onen smiř vládl. 
— a neJM>ti to doby matné a mdlé, bezplodé a neuioené ne)) jedno- 
stranné vypjaté. spiSc naopak bylo by Ire vyznaOiti je. 

1 v iiviMé Všedním, ve kterém sami tkvíme, zdaž ncni také 
zjednán stav smíru, za jistými vodítky ovSem, kteríxh obé strany 
:iciřili msíji? A zda-liž i skutcíné konflikty neodkazuji se v jiné- 
patro, kdcř, mají vybojov.ány bytí, nežli jcsl jevijlě spulevenskčbo 
a oljčanského styku? Tak tedy okoti nasc iKxIává iKpopiratclný 
doklad, že ona iiluha. již bychom musili kon-iti tak j-ikn ink i ha. 
ohledu k výsledku, není nad sily naáe, že doch-izi svého rozřešeni, 
a že ttidiž námitka, kterou nevznesená mravouka pouhé praktiCnoivli 
ráda uvádí. lolíž nemožnost vyplnřni, se vyvracwjc a odiiadá. 



) 



Soustava filosofie. 33B 

Konečně novým dokonaným roztřídčním věd umožněno bylo. 
postaviti nauky filosofické na pravé místo a do lepšilio světla než 
posaváde. kdy v mnohých proslulých pokusich rozdélovacicii nevé- 
déli, co a. kam s nimi. Novým roztřidénim jednak jejich rovno- 
právnost se zevnovědami, jednak jejich vlastni vnitřní souvislost 
se zpatn'iuje. Tu se ukázala četná ona místa, kde filosofie připíná 
ke všemu zpytování nynějšímu, kde její vlastni záhady vyrůstají 
a přímo i nepřímo se pěstují. Spolu zpatrni se skuteční vytěžkové 
v každé jednotlivé nauce filosofické a ukáže se. že jakkoli rozdílná 
bývá literatura filosofická ik» národech, přece stává v ni jistý údél 
poznatků všeplatných, poklad mezinárodní a povýšená vrstva, kde 
se všechny snahy stýkají a pracuji-li upřímně za cílem pravdy, prese 
všechny spory v menších věcech přece se podporuji. Obsáhlý, 
k oběma stranám, totiž k základním výtěžkům i k nejvySSiími cíli 
hledící pojem o filosofii, metafysika určitého rázu, k nižto nás 
výtěžky vědecké i přemýšlení vedou, a zjednáni přirozené stupnice 
•litrovíd činí z našeho pokusu soustavu, zde ovšem jen stručně na- 
stíněnou, ale vývoje sdíopnou.') 



') v ítáciku tomto ponechán pravopis aLktorův. 



Dr. Josef Bohatec : 

Schleiermaeherův pojem náboženství- 

iPokraíoTini.i 
II.' 

Pojem nábožensn'í ve věrouce. 

A I 1\ (I z d í 1 mezi R e é m i :i věroukou a jeho v .v- 
s v O 1 1 e ii í o n t o 1 1) g i c k v rii i názory S c h 1 e i e r m a ch e- 

r Q v v ni i. 

Pfírovnáine-li iirávé nastíněné vývody Sclileiermacherovy 
o náhožeiistvi v líečech k vvvodúm iiozdějšíni ve věrouce ťz r. 
i8_'i I. nebLideme tvrditi, íe by m rozdilii nebylo. Rozdíly tti 
jsou; niv však se budeme snažiti je vysvětliti a ukázati, že nejsou 
tak značnv. jak by se na iirvv pohled zdálo, jsou pak to hlavně roz- 
dílv dva: 

1. pojem Boha jest jiný vo včrnuce než v Řečech. \" Řečech 
[1. znali j>me rozluidný pantliei>m, kiležtu věrouka zdá se státi na 
inidě iheisnni. Sice nikde v ni se nám nevykládá o osobnosti 
Boži. ale učeni o vlastnostech Ixížských zdá se napovídati aspoň 
t^lik, že si máme nivíliii Boba jako abíoluini. od světa rťiznou 
kausalitn. Xaproti tomu inišdije nás Schleierniacber ve 3. vydání 
Keči. které vyily v téže době jako věrouka, že jeho myšleni o tomto 
b"dé již při prvním vyjiti Keči *v téže Pirmě se vytvořilo, jak od 
d"by té zůstalo, kri-niě Icho. co u kažclého člověka více ujasní 
a uceli léta*. 

Tvrdí-lí to Schleierniacber. pak mu třeba věřiti. A skutečné 
není rozdíl mezi Rečmí a věroukou tak velikv. Od pantheismu 
v Rfčecli není daleko k ontolofrickým názorům složenýin v před- 
náškách o dialektice r. i8ii. konaných, v nichž [>ojeni Boha, jak 
uvidíme, je tofižný s pojmem Boha ve věrouce. Těchto ontolc^- 
g^ických názoru nutno si povšimnouti blíže, pi.'névadž nad to skv- 



Sehleiermacherův pojem náboženství. 341 

taji světlo i pro druhý rozdíl mezi ŘeOmi a vÉroukoii. o němž bude 
íeSté řeč. 

Základem dialektiky, jakož i celého pojmového světa Schleier- 
maclierova je myšlenka, že soubor všeho jsoucna se rozštěpuje 
v nejvyšší protivu, ideálna a reálna. Tato protiva ideálna 
a reálna, čili. jak ji také Schleiermacher zove, ducha a přírody, 
myšlení a bytí. vine se celými dějinami novější filosofie. Téměř ve 
všech systémech se s ni, třeba v různé podobě, setkáváme (srv. Rud, 
Eisler: Worterbiich der phil. Begriffe und Ausdriicke quellen- 
mássig- bearbeitet str. 4.) Schleiermacher přejímá tuto protivu jako 
něco samozřejmého. Nečinit nikde pokusu ji vysvětliti, nebo její 
nutnost dokázati. í Weíssenborn : Vorlesungen tiber Schleier- 
machers Dialektik und Dogmatik I., s. LXVII.) "Nejvyšší protiva 
jest protiva věcného a duševního bvti', tak čteme na začátku ethikv 
ieho beze všeho zdůvodnění. S tímto faktem však, že jest protiva 
ideálna a reálna, se nemůžeme spokojiti; nebof pak je nám protiva 
tato 'prázdným tajemstvím', (Dial. s. 77. § l.l.S-) Abychom ji vy- 
: větiili. nuisime ji převésti na j e d n o t u, která jest základem této 
protivy, ikterá ji a s ní všechny složené protivy vyvimijc ( Dial. 77., 
462., .=íoo, ) Tuto jednotu si však musíme mysliti jako absolutní, t. j. 
totožnost fidcntitu). Jak ona nejvyšší protiva, tak jsou všechny 
protivv v této identitě naprosto zrušeny, Jef ona jednotou 
prostou protiv, reální negaci všech protiv (Dial. s. 162.. § 
2iq., I.) čistá, abstraktní í">''«s, jest prostě to, co zveme abso- 
lutnem nelxi Bohem, oproti souboru všeho jsoucna pod touto 
protivou se nacházejícího — světu. Identita jest základem a předpo- 
kladem světa. Poněvadž ona nejvyšší protiva jest totožností myšleni 
a bvti. pak nemůže hýti předmětem myšlení. Zůstává úplně 'za opo- 
nou', jest transcendentálni. (Se Schleiermacherovým absolutnem 
má se to tcdv zrovna tak, jako s Kantovou »věcí o sobě'. Víme jen, 
y. e jest, nevíme však, c o jest. Onoho určení absolutna jakožto 
totožnosti ideálna a reálna nepokládá tedy Schleiermacher za vlastní 
poznatek, nýbrž pouze za schéma.) 

Je jisto, že tento Schleiermacherův Bůh neni nic jiného 
než Schellingdva totožnost podmětného a předmětného. Jako 
Schelling- chce záhadu protivy mezi ideálnem a reálnem rozluštiti 
tím, že ji převádí na totožnost neboli i n diferenci obou členů 
jejích, zrovna tak si počíná Schleiermacher. Výrazu >indiference« 
sice neužívá, ale ve věci míní totéž. Mohlo by se tudíž zdáti, že 
Schleiermacher jest věrným přívržencem filosofie totožnosti. Než 
beze v.seho se to tvrditi nedá. Sic to nezdůvodňuje ještě rozdílu mezi 



=^. í^ -^" 



343 Dr. Jm. Bohatec: 

obéilia. 2c (líc SchelliilFa jc tati> jednota' proti\:ini irii--incnt». 
kdeítío Sclilcieriiuclier Ji poznaíuje jako transccndcnlálni. jak dm 
Wcissoiborn (1. 278. 1111.). N'e}«>f Schlciermacher zovc absitluRxi 
transcendcnláliiiiu jen v tom smyslu, jako K;int "véc n Mil*-, t i. 
mimu naše v«(lřni ležici. Vcdk- loho může díjcela býti mySleno a\>*>- 
Iiilt)o jakoílo imitivám imanetitní. A skuteCiié Schlctcntiacha 
tak íini. nebol ix>pirá. že bv byla dána bvlnost Boží mimo svít 
( Dial. 154. — i.s8.). Zde icilv není iKxJslatnčbo mzdíhi. Tcnťi I« 
vňak pozorovati ve spůsobu, jak ol>a urCtijí iN>iiiér indíCcrciititi id- 
noty k difereiilni mnobosli. Scbcllins: stoji [»Ksné na stanovisku. H 
absobiino jcsl indíferentiů jednotou v**lio I)yii. Jc-IÍ vi»k 
abíiotutno i e il n o t o n. kterů v »o\)i vAcctiny protivy váže, luk ae- 
milic iniini) ni bvti kladeno nic : všecko jest jen, t>oku(l jest v ahio- 
luinii. Píinčvadí víak absolutnu bylo iirčťn<» jako indife- 
r e n t II i jednota, ncmňžť ovšem potom protiv jako takových: 
v tobft ob&abovaii. t. j. prottvv nemají de facto reality. ( U Schd- 
linjra jest tedv svět k nbsolulmi ve Mciném poměru jako u 5i : 
Jako Spinoza iníjímii konečné věci jen jako niody vác oIh.ií 
substance, tak i son u Scbcllinjfa protivy ioi. ixjknd jsoii v abs 
iHlnii. t. i. pokud lakn prolivv isou zniíícny. Sclieltinírova in- 
diference apjulá bcziwosířcdni v jednu s protivami). — Zcela 
jinak má se vfc u Schleicrniacbera. Schleiermachcr byl příliš rouícm 
íivota a proto neditřl se spokoiiii >vetťni /.dajO. Ií\l příliš pod 
vlivem Ficbtuvvm a i>ri>tu cluÉl vlastnímu já zacltuvatí sam(»- 
:*tatnost. KoneCn* bv\ přilís jeíté Kanlovcc a proto zastává pfisnř 
dualismus ducha a |iřirody Kantem stanovený. Má tedy imiv*! 
ziskaii na straně ']m\i\é jednotu světa, na straně dridié pak zacliovaii 
realitu protiv a lim realitu svřta. iKdo elice vňbcc míli svétox-ř 
názor, ten musí chtíti tuto dvojnost". (Dial. s. 77. 1. Schleíer- 
niadier Ixijuie tedv v zaimu íívota r.a skutečnost světa. Má-Ii viUk 
svét jakožlu soubor všcbo jsoucna pod t>rutívami siijatélto býti 
reálnv. pak nesmi přirozeně spadati v jedno s absolulncm jakožtn 
indiferentni jeflnotou