(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Cesko-moravská kronika"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and tbc book to cntcr tbc public domain. A public domain book is one that was never subjcct 

to copyright or whose legal copyright term has expircd. Wbcthcr a book is in tbc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the pást, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from tbc 

publisbcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner witb libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to tbe 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commcrcial parties, including placing technical restrictions on automatcd qucrying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do nol send aulomated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJí/iííJí/i íJíírí&Hííon The Google "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search mcans it can bc used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

Äbout Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while hclping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full icxi of ibis book on tbe web 

at |http : //books . google . com/| 







p R o r H R T Y O P 

'k 

Vth'^Cr '/f í/ 

J]fnm\ 



1817 



A R T E N 



i- I ! 



R I T A S 




'9. 



1 



P3 
7 o S. 7 

'l &8CJ 
v. ^ 



1 



Cesko-moravská 









ZALOŽIL 

k.a.eie:i:. vi-.A.r)isi-.AV za.p. 



KNIHA ČTVRTi 

SEPSAL 

JOSEF JAN KOftÄN. 



OZDOBENÁ 98 VYOBKAZENÍHI DLE PÚVODNICH VÝKRESCT JOSEFA SCUEIWLA A J. V. 
A 2 OGELORYTINAML 



.Skutkové pŕedkÔT buďtci cUoubou 
1 výstrahou potomkAm t** 



NOVÉ VYDANÍ. 



V PKAZE. 

nAKLAOEH EinHKUFECTVl I. L. KOBRA. 



r,'\ 



Národni knihtisk^rna I. L. Kobra v Praze. 



^.'-;7í;'='7í' 



ŕ* 



•M 



KNIHA CTVRTÁ. 

HLAVA L 
FanoTäni Ferdinanda I. od r. 1526 do 1564. 




Snen k opatŕeai zeme. — Pohrební sliTnostl za krále Ladvika t Praze. — OvdoTeli králoraa 

Marte. — Ueházečl o trún émlj. — Kterak b/la STobodná Tolbí obhiijena. 

1526 záíf — ŕljen. 



chovenstvo ; po Dém ti konSelé, kteŕí aesli krtt- 
lovské klenoty; totiž: Tomáš Zachlubil nesl ob- 
nažený met, Jan Karban praporec, Mikuláš Ca- 
čerda jablko, Sigmund Vanfček žezlo a Jan Pa- 
äek 8 purkmistrem korunu. Za témi nefieny byly 
máry od konäelA, za marami šli Fražané a na- 
posledy záatupci jíných královských mést. Obe- 
jdonce staroméBtské námčstf zase do kostela 
tejnského se navrátilt, kdežto za du£i krále Lud- 
vfka pobožné služby božf konali. 

V pondéH pfed tím bylo snemovaní již za- 
počalo T nejlepšf shodé, jelikož si prítomní s1Í- 
bili, že odložiti a zapomenouti chtéjf vSech ky- 
selostf a nelíbostf, aby zeme mohla býti ŕádem 
a právem opatfena. Ilned t pondélf prijal snčm 
a vyslySel posla ovdovélé královny Mane, Kazi- 
míra markrabéte brandenburského, který žádal 
za svou pani, aby jf stavové neopouStéli a jme- 
novité vena v tomto královstvl aby jl užívati po- 
pŕáli. Stavové odpovédéli pfsemné, že k smlouvô, 
jenž se mezi Vladislavem a Maximilianem o jiné 
veci a o veno stala, „nesvolili, ponévadž k tomn 
povolaní nebyli", aväak pro tu lásku, kterou ke 
králi Vladislavovi méli, že jf vena radi pl^jf, 
avšak aby to nebylo na ujmu vrchnosti budou- 
cího krále a na ujmu svobod tohoto královstvf. 

Po vyHzenf této záležitosti slyšáni jsou na 
snémé poslove kníiat, jenž se o trAn ieský uchá- 



í akmile došla do Prahy bezpeiná 
zpráva, Že král Ludvfk z bitvy 
utfkaje v potoce zah>Tiul, neme- 
škal pan Zdenék Lev z Rožmi- 
^^XäIJÍ^' ^^^> ^'^^° '^" nejvyäší purkrabf 
V zemský, rozepsati dne 18. záŕf 
do celého královstvf obsýlacl listy ke vSem sta- 
vím, aby se dostavili na obecný snem, jejž po- 
ložil na hrad pražský na sobotu po svatém Je- 
ronymu (to jest na 6. ŕfjen 1526). Stavové sešli 
se v ustanovenou dobu v poítu dosti velikém 
na hrad pražský. Než ponévadž se očekávali 
jeäté nékteŕí páni, jenž se v Beneäové opozdili, 
odložené snemovaní na pondelok dne 8. fíjna. 
Zntfm se shromáždénf radili, jak by památku 
krále Ludvfka oslávili. I atalo se usnešení, aby 
panstvo a rytfŕstvo dostavilo se ve stredu pŕíätí 
v Čemých odévfch ke službám božím v kostele 
SV. Víta a Fražané s jinými mésty aby učinili 
služby božf v kostele P. Márie pred Týnem. 

Za zvonení sešli se Pražané a zástupci ji- 
ných mést ve smútku u Matky boží. Uprostred 
kostela postavený byly máry pHkrovem čemo- 
zlatým pHstŕené, na kterémž znaky královstvf 
Českého, uherského a jiných zemí visely. Za 
trúchlivé pohrební pfsné vySlo se z kostela : na- 
pred úŕedlnící mést pražských, za nimi nékteŕf 
koDŠelé, nesoDce Čemé svlce, i»k iákovstro, da- 



ev 



äesko-MoravsU Kronika TV. 



r 



••^ľr^-ti^^rm-^-v^sr^ 



KN. lY. HL. I. Panováni Ferdinanda I. 1524—1564. — Kandidáti trflnu Českého. 



^ 



zeli. Byli to arcikníže rakouský Ferdinand, 
vévodové bavorští L u d v í k a Vilém, a ko- 
nečné S i g m u n d, král Polský. První z nich, ar- 
cikníže Ferdinand, délal si právo k trflnu na 
tom základe, že byl manželem knéžny české 
Anny, dcéry krále Vladislava a sestry krále Lud- 
víka, kterou podlé smlouvy mezi Vladislavem 
a císaŕem Maximilianem prehlasoval za dédičku 
uprázdneného trúnu českého. A Ferdinand byl 
nápadníkem nad jiné mocným a zpúsobilým. 
Starší jeho bratr Karel zdedil po dédu císaŕi 
Maximilianovi a po otci Filipovi, jenž byl krá- 
lem španélským, zeme rakouské, burgundské a 
španélské. K témto náleželo v Evropé také Nea- 
polské, v Americe pak rozsáhlé krajiny, nedávno 
odŠpanélú podmanené, tak že se vším právem 
ŕfkalo, že v zemi jeho slunce nikdy nezapadá. 
K tomu všemu zvolen byl Karel také na císaŕ- 
ství nemecké a proto byl zajisté nejmocnéjším 
panovníkom svého veku. Zeme rakouské- ujal 
mladší bratr Karlňv Ferdinand, jenž se ve Vídni 
usadil a odtud k rozmnožení panství svého pra- 
covati počal. Jmenovité lákaly jej po smrti Lud- 
víkové koruny česká a uherská, k nimž si dé- 
lal, jak už poznamenane, právo z toho, že mél 
za manželku Annu, sestru Ludvíkovu. Ferdinand 
spolehal se pri tom ucházení na mocnou pŕí- 
mluvu a pomoc bratra svého. — Vévodové ba- 
vorští neméli a nedélali si k trňnu českému 
zadného práva; byli ale dobrými sousedy a 
méli v Čechách néco stoupencň, kteŕí je slíbili 
podporovati. Král polský konečné hlásil se co 
príbuzný vyhaslého rodu Jagajlovského v Če- 
chách, veda dobre, že množí Cechové dávají 
prednosť rodu čili jak se tehdáž ŕíkalo, jazyku 
slovanskému pred krvi cizí, jmenovité pred ro- 
dom, který se byl už tolikráte nadarmo uchá- 
zel o trún český a který v Čechách nemohl zdo- 
mácnéti, ač se již dva jeho členové byli na trňn 
český dostali. 

Poslove arciknížete Ferdinanda a manželky 
jeho Anny obdrževše na snémé slyšení, pŕednesli, 
že arciknéžna Anna je království českého de- 
dí čkou a že je uejbližší jeho nápadníci podlé 
smluv nahoŕe pripomenutých. Proto žádalijmé- 
nem Ferdinanda a Anny, aby je stavové za 
pány prijali slibujíce za né, „že pri rádu, 
právu, poctivosti a spravedlnosti všecky a ka- 
ždého obyvatele českého s pnvtélenými k témuž 
království zemémi, zachovati, všecky nedostatky 
radou stavfl království českého napravovati a 
vSecko pilné pred sebe vzíti chtéjí, cožbykoliv 
k úžitku a poctivosti, k sláve a dobrému tohoto 
království bylo a býti mélo." Také slibovali za- 
platiti dluhy, pokud by je soud zemský za pravé 



uznal. Stavové však neuznali knéžnu Annu za 
dedičnou nápadníci trflnu českého, pravice, že 
nedali svolení svého k úmluvám mezi Vladisla- 
vem a Maximilianpm. I vypravení hned poslove 
naKarlštein, aby pí-ivezli tŕinácte truhel rozlič- 
ných listín, k jichž prozkoumáni zvolená zvláštni 
komise. Snem vyslechnuv návrh komise nalezl 
dne 18. ŕíjna takto za právo: 

„Ponévadž za krále Vladislava 
knéžna Anna jeho dcéra a Ferdi- 
nanda arciknížete rakouského man- 
želka odbyta a vdána jest, ona tedy že 

iádného viet nápadu k tomuto králomtvi nemá. 

Král pak Ludvík, po smrti krále 
Vladislava za krále českého prijatý, 
zadného ani mužského ani ženského 
dédice nepozústaviv umrel; nápa- 
dové pak všechny pred sebe jdou a 
ne zpátkem: protož neuznáva se, 
aby království české komu napadalo, 

ale stavové mohou svobodné voliti krále dle svo- 
bod a výsad tohoto krdlovstvi,"^ 

Poslove Ferdinandovi zbádavše zatím smý- 
šleni mezi snémovniky a zvédévše, jaké se stalo 
usnešeni, vyžádali si znovu slyšení a ucházeli 
se ješté jednou zvláštnim pripíšem, jenž byl 
verejné pŕedčitán, o pŕizeô pro pána svého. Nyni 
již nemluvili o dédičném pravé knéžny Anny 
pojišténém smlouvami Vladislavovými, za to mno- 
hom více slibovali a pána svého vychvaloyali, 
snažice se ostatní kandidáty zastíniti. I slibo- 
vali jmenovité, že by Ferdinand zaplatil veškery 
dluhy zemské a dluhy po predošlých králich, že 
by sídiel v Čechách na vétším dhe a kdyby ji- 
nam jeti musel, že by se to stávalo jenom s ra- 
dou a povolením stavfl, že by království českému 
prispel vojskom z vlastních zemi, když by toho 
byla potreba, že by pri dvore svém držel radu 
z hodných osôb z království českého, že by do 
Čech pŕivedl nákladniky, jenž by Hory Kutné 
a jiné doly zvelebili. Než ani takováto povol- 
nosť stavy neobmékčila ; ostali pri tom, aby byla 
svobodná volba nového krále. 

Poslove knížat bavorských slibovali j ménem 
svých pánu zaplacení všech dluhú vetroch mé- 
sících a zaväzovali se, že by zvolený býval dvo- 
rem svým v Čechách, že by království rozmno- 
žoval, zámky zastavené vyplatil a jiné více. — 
Král Polský Sigmund vypravil k stavflm českým 
posla se psanim, v némž se k české zlaté bule 
odvolávaje, počítal sobé právo dédické ku krá- 
lovství českému po svém dédu králi Albrechtovi 
a bábe Elišce lucemburské, jichž dcérou byla 
matka jeho Eliška ; dále si délal právo ke ko- 
rune české po svém bratru Vladislavovi. Posel- 






-^*e^ 



r 



Artíkniže Ferdinand vyhledává pŕátele. — Yoleni artíknižete Ferdinanda za krále. 



1 



stYÍ to nejspffie se opozdilo, jelikož na snčmé 
Tolebním ani sly&ení nemélo. 

Stavové slíbivše i bavorským poslflm dáti 
písomnou odpoveď zvolili osoby, ktorým uloženo 
sepsati články čili artikule, kteraJc a v čem by 
království české mélo býti opatŕeno. Články tyto 
mély obsahovati pŕiméŕená a vhodná ustanovení 
o správe zeme, o obhájení práv, svobod a vý- 
sad zemských a stavovských. 



Kterak areikníže Ferdinand pŕátely si zíslíat lile- 
dél. — Kterak bjl areilLníže Ferdinand za krále 
éeskélio volen. — Kdo byli zreleni v poselství 
k nofémn králi a Jaké články jim byly pro no- 

vélio krále odefzdány. 

1526 záH — Hjen. 

Areikníže Ferdinand védél velmi dobre, že 
právo jeho k trúnu českému je velmi mélké 
a že na základe toho bude asi sotva zvolen za 
krále českého. Že pŕipraven byl skutočné na 
takovéto odmítnutí, to prekážali skutkom jeho 
poslove. Nejprvé se domáhali zvolení Ferdinanda 
za krále, ponévadž prý manželka jeho je dédi- 
čkou tr&nu českého; když ale stavové prehlá- 
sili, že búdou krále svobodné voliti, vynasna- 
žovali se slibováním a vychvalováním pána svého 
stavy české získati. Ferdinand tedy délal záhy 
prípravy, aby si volbu v Čechách a v Uhrách 
pojistil. Jakinile obdržel bezpečné zprávy, žese 
pomyslí na volbu nového krále, neobmeškal vy- 
jednávati se všemi prednejšími osobami jak v Če- 
chách, tak na Meravé, ve Slezsku a v Lužici, 
aby je získal pro sebe pri volení krále. Nešetŕe 
slibú a darA, jichž množí nado vše byli žádo- 
stivi, dovedl sidosti brzyavčas značnou stranu 
mocných prívrženca zjednati. Do Čech vypravil 
již dne 10. záŕí svého jednatele JanaMarexiho 
von Naskav k pánu Adamovi z Hradce, nejvyš- 
šímu kancléŕi království českého, se psanim a 
ústním návodom o tom, jak by mu pan Adam 
mél býti k dosažení trúnu českého nápomocen. 
Krom dobrých slov účinkovalo se také zároveň 
dobrými penézi na mysl pŕedních vehnožú če- 
ských. Již tehdy, kdy vysýlal do Čech a do 
Uher první jednatele, aby ke zvolení jeho za 
krále pracovali, dal slíbiti 40, 50 i více tisíc 
zl. rýnských osobám strany své. Z toho pŕipo- 
védéla komora jeho jedinému knížeti Karlovi 
z Minsterberka 6, 8 až 10 tisíc zl. Zdali kníže Ka- 
rol ty peníze pňjal, nelze dokázati ; jisto ale je, 
že pro Ferdinanda pracoval a sice velmi výdatné. 
Soadíme tak podlé listu posud zachovaného, kte- 



rýn^ královna Anna potom dékovala knížeti Kar- 
lovi za dobré služby, které prekážal jí ajejímu 
manželi pri volbé v Čechách. V Uhrách šli te- 
prvé peníze, ba i statky zemské na pochmátku. 
Agent Ferdinandúv psal mu zo snemu volebního 
z Prešpurku dne 4. listopadu o nové peníze, 
ponévadž dosavadní všecky až na 4000 zl. vydal 
Uhrúm na jich každodenní žádání. Uhŕi byli vú- 
bec v požadovaní úplatku nemímí, nebof navzdor 
tomu, CO dostali, hrozili pŕedce, že se rozjedou 
bez poŕízení, pŕestanou-li se jim dávati peníze. 

Z rozhodujících osôb v Čechách dovedl si 
Ferdinand získati také nejspíše lakotného Lva 
z Eožmitálu, ktorý se tedy o zvolení jeho vel- 
mi usilovné zasazoval. 

Za takových okolností prikročilo se k vo- 
lení nového krále. Snčm zvolil z prostŕedka 
svého 24 volence po ôsmi z každého stavu a 
sice ze stavu panského: Zdenka Lva z Rožmi- 
tála, Jaroslava z Šelnberka, nejvyššího komor- 
níka, Zdislava Borku z Dube, nejvyššího sudí, 
Adama z Hradce, nejvyššího kancléŕe, Jana 
z Vartenberka a na Dubu, Hanuše Pfluga z Rab- 
šteina, Krištofa ze Švamberka, Viléma Švihov- 
ského z Rizm borka, purkrabí karlšteinského ; ze 
stavu rytíŕského: Radslava z Šebíŕova, nejvyš- 
šího písaŕe zemského, Jana Litoborského z Ghlu- 
mu, Jana Trčku z Lipy, Oplta z Fictum, Lin- 
harta Markvarta z Hrádku, Václava Amchu z Bo- 
rovnice, Jana Boryni ze Lhoty, Jaroslava Bro- 
zanského z Vŕesovic ; ze stavu mestského : Jana 
Paška z Vratu, Sigmunda Vaníčka z Prahy, 
Duchka Pŕeštického ze Semechova z Malé stra- 
ny, Samuele Lavičku z Hory Kutné, MikuláSe 
Čemobýla ze Žatce, Purkrábka z Plzne, Vá- 
clava z Kouŕímé, Mikuláše Slanaŕe z Tábora. 
Ponévadž stavové zvolili tyto dúvémfky „jakožto 
dobré muže", projevena k nim „nadeje, láska 
a dňvémosť, že vémé, úprimné a pravé svou 
véc obmýšleti a na tu osobu své zŕení míti bú- 
dou, ktorá by tomuto království nejužitečnéjší 
byla". Nežli k tomu pnstoupili, méli tedy dle 
starobylého poŕádku prísahu na to učiniti. 

Dne 23. ŕíjna zavreli se volenci do kapie 
SV. Václava ; kapitulní dekan hlavního chrámu 
SV. Víta, Šimon Chrt z Plzne, stoje pod biskup- 
skou čepicí každému stavu zvlášf napomenutí 
učinil a od jedného každého prísahu prijal, že 
z tŕí navržených knížat Ferdinanda Rakouského, 
Viléma a Ludvíka bavorských, vyvolí toho, který 
by pro obecné dobré koruny české nalezen byl 
nejhodnéjší a nejzpúsobilejší. Pŕistoupeno k volbé 
a volenci se radili až se dohodli. Pro nékteré 
však potrebné veci, které se pred vyhlásením 
krále zjednati musely, odloženo vyhlásení no- 



L 



6 



fegS 



r 



EN. lY. HL. L PanoTáni Ferdinanda I. 1524—1664. — Čl&nkové FerdinandoYi pi^dloženi. 



vflH> krále na den zftŕejší. Nicméné nejvyšší 
purkrabí nového krále pŕíteli svému z rodu 
pánu Švihovských vyjevil, ŕka: „Vyjdu-li dnes 
z kapie SV. Václava s odkrytou hlavou, zvolen 
je Albrecht, kníže bavorské, objevím-li se s hla- 
YOtt prikrytou, stal se králem arcikníže Ferdi- 
nanid". Švihovský vida, an nejvyšší purkrabí 
B prikrytou hlavou vychází, hned se na kone 
posadilf ktorého pohotové mél a k nové zvole- 
nému králi Ferdinandovi pospíchal. Tak tedy 
letél k Ferdinandovi s radostnou tou novinou 
rýchly posel o den dŕíve, nežli se stavové shro- 
máždénf a hlavní mesto dozvedeli, koho volenci 
za krále českého vybrali. 

Zítŕejšího dne, když se stavové na hrade 
pražském shromáždili, vystoupil nejvyšší pur- 
krabí na rečníckou stolici a zvolal vysokým 
hlasom: „Ferdinand, arcikníže rakou- 
ský, jest králem českými" To slyšíce 
stavové a celá obec, všickni jedním hlasem pí- 
seň „Svätý Václave" zpívati začali, a když do 
kostola SV. Víta tak zpívajíce vešli, píseô: „Té 
bolia chválime" zpívána a stŕelba po vší Praze 
dríána byla i všeliké kratochvíle toho dne se 
dály. 

Z kostola odobrali se stavové zas do siné 
zemitého soudu a vybrali ze sebe posly, ktefí 
by se k novému králi odobrali, jemu volbu 
oznámili a zároveň predložili ku pŕijetí a stvr- 
zení články, o ktorých se byli stavové usnesli. 
K poselst^ tomu zvolene šest zástupcu z ka- 
ždého stavu, a sice z pánft : Zdislav Borka 
z Dube, Adam z Hradce, pán z Vaitmtihle, Jan 
z Vartenberka a na Dubu, Bŕetislav Švihovský 
a Albrecht Šlik ; ze stavu rytíŕského : Radslav 
z Šebíŕova, Oplt z Fictum, Jan Trčka z Lipy, 
Planknar, Jaroslav Brozanský z Vŕesovic a Mi- 
kuláš Hyzrle z Chodúv ; ze stavu mestského : 
Jan Pašek z Vratu, Sigmund Vaníček z Prahy, 
Oldŕich Kancléŕ, Mikuláš Konáč z Kutné Hory, 
Mikuláš z Prachňan a Mikuláš Čemobýl ze 
Žatce. 

Články, ktoré byly poslúm pro krále Fer- 
dinanda od snemu odovzdaný, obsahovaly ná- 
sledující veci: 

Kdykolivék je král český a bude míti deti 
anebo ne, tedy zadného jiného za jeho živobytí 
za krále voliti a korunovati nemáme, než po 
jeho smrti, byť by i dédic byl tohoto králov- 
ství. Také žáidného krále českého, byf by on 
ŕádné volen byl, nemáme korunovati, leč nám 
prvé prísahu učiní na mezích tohoto království, 
jestli že by v tomto království nebyl; pakli by 
y Čechách byl, tedy na hrade pražském má 
prísahu učiniti. PiUdi by ktorý král český chtél 



nás k tomu vésti neb nutiti, abychom za jeho 
živobytí jiného krále českého volili neb koru- 
novali, tedy nemáme jeho milosti ničím po- 
vinní býti. 

Prísahy, ktoré králové čestí činí království 
českému, bud volení nebo dedičove, aby slovo 
od slova ve dsky zemské zapsány byly pro bu- 
doucí paméf a proto, aby o to mezi králem a 
stavy žádné rozepŕe nebývalo. 

Král aby úŕadúv zemských neodnímal za- 
dnému bez spravodlivého rozeznání úŕedníkúv, 
soudcúv zemských a jiných rad království če- 
ského. 

Aby nikdo ven ze zeme k žádným soudúm 
potahován nebyl, ani kam jinam mimo soudy 
tohoto království. 

Král aby dvorom svým obyčejné v tomto 
království býval. Kdyby jinam odjel, aby poru- 
čil království v opatrovaní obyvateli neb oby- 
vatelúm, k nimž by radil snem obecní. 

Král aby si za rady ve vécech království 
českého bral jenom Čechy a obyvatele králov- 
ství českého. 

Majestáty a potvrzení do království českého 
a do zemí ke korune české pŕíslušejících aby 
vycházely jen z kanceláŕe království českého 
pod pečetí krále českého. 

Na úrady v Čechách a v zemích k tomuto 
království pŕivtélených, zvlášté v Slezích a v Lu- 
žických zemích aby byli jenom rození Cechové 
dosazováni. 

Aby král stavúm, ktorí jsou pod jednou a 
pod obojí, útiskft zadných nečinil ani činiti ne- 
dopouštél. 

Knéžím aby se nedopouštélo se ženiti, a 
žádné rouhání proti velebným svátostem, proti 
Matce boží a proti svätým aby se od zadného 
netrpelo. 






Kterak poslove starorstí s Ferdinandom ve Yídoi 
o pŕljeti snémoToíeh artiknlä vyjednávali. — Kte- 
rak Ferdinand nznal, že Jej snem česk;^ ne z |)o- 
finnosti, nýbrz z dobré a svobedné vňle za krále 
zvolil. — Prísaha králova na pomezi českém — 
Koranovace manžela královských. — Pomnik pi^i • 
saby králoTské n Jililavy. — Snem svolil, aby 
dédie mohl býti za živobytí starého krále kora- 

nován. 

1526 prosinec — 1527 bŕezen. 

Poslove čestí pŕijeli 1. prosince 1626 do 
Vídné, kdež je hned arcikníže Ferdinand uvítal 
všelikymi dary do kuchyne, jako : vínem, voly, 



Äť»*^ 



8 






r 



YjjednáTáiii i Ferdiiiandem o pi^'etí snémoTnich artiknlfl. — PMiaha FerdinandoTa na pomesf českém. ^ 



rybami, zréŕínou ä obeslal na 3. prosince k H- 
žení a slyšenf k sobé na hrad knfžecí. Dosta- 
vili se v ustanovenou dobu, byli velmi láskavé 
a prívetivé vítáni a posadiväe se uprostred vel- 
kého počtu dvoŕanfl arciknížecích volenému králi 
službu vyŕizovali, pak svúj véŕící list pod zem- 
skou pečetf čisti dali. Po skončeném jednaní 
zváni jsou poslove čestí na druhý den na slá- 
vnou mši do chrámu sv. Štépána a potom na 
hrad k arciknížeci tabuli, kdež skvostné stolo- 
vali. Na stúl po 15 misách se nosilo a všech 
krmí 230 se napočítalo. 

Dne 5. prosince podali poslove nové vole- 
nému králi Ferdinandovi výminky, pod jakými 
jej stavové čestí za svého krále do královstvf 
pŕijmouti chtéjí. Kromé kusň, které jsme na- 
hofe byli položili, predložili i ty, které jim byly 
ve zvláštni instrukci čili poučení odevzdány; 
jmenovité : 

,Aby Jeho Milosf ráčil dáti list pod pe- 
četí svou, které nyní ráči užívati a potom ten 
Ust obnoviti pod pečetí království českého, že 
jsou stavové čestí ze svobodné vôle Jeho Mi- 
lost volili a z nižádné povinnosti za pána vzali. 

Aby Jeho Milosf všem tŕem stavflm prí- 
sahu na pomezí českém délal a pri korunovaní 
na hrade pražském aby podruhé prísahu učinil. 

Aby artikule čili články snemovni, které 
všechna zeme svolila, potvrdil. 

Aby dluhy po krť&i Vladislavovi a Ludví- 
kovi do SV. Jiŕí zaplatil. 

Aby zámky zastavené k rozmnožení pŕíjmft 
dvoru tarálovského vyplatil. 

Aby bulu zlatou císaŕe Karia IV. na vo- 
lení krále českého rečí českou vyložiti a potvr- 
dili ráčil. 

České rady aby hned k sobé prijal a s ci 
zozemci o české veci se neradil. 

Aby práva zemská hájil, v čemž mu i sta- 
vové dopomáhati chtéjí, jsouce k právu zavá- 
záni, dokládajíce, že neznají, aby král mocnéji 
nad svými poddanými panovati mohl, jako když 
právo svňj prňchod má, mnohem lépe nežli aby 
veliká vojska držel. 

Aby zemi lucemburskou zase korune české 
získati hledél. 

Aby držel vedlejší zeme koruny české (Mo- 
ravu, Slezsko a Lužici) jakožto král český a 
nejinak; a aby stavúm na to zvláštni list vydal." 

K podminkám od poslfl predneseným dal 
Ferdinand nejprvé dvojí neurčitou odpoveď, když 
však poslove na určitéjší odpoveď naléhali, svo- 
lil ke všem podminkám a vydal na to deputaci 
české dne 13. prosince tri majestáty v reči la- 
tinské. V prvním listé, který se pripomína 

0Í^^ 



často pôde jménem prvního reversu Fer- 
dinandova, uznal, že jej „páni rytíŕi a 
mesta i všechna obec království če- 
ského zvolili za krále, nikoU z néjaképo" 
tinnoMtif nýbri z dobré ašoobodné vúie své^ vedie 
svi>bod krdlovetvi českého.** Druhým listem sli- 
boval ujmouti se markrabství Moravského, Slez- 
ska a Lužic, ku kterým se Jan Zápolský co 
ucházeč o trún uherský táhl a držeti je pH 
korune české ; tretím potvrdil artikule snemovni 
jemu predložené a též slíbil starati se o obsa- 
zení arcibiskupské stolice pražské. Pri posled- 
ním loučení s posly českými, než jim své ruky 
podával, promluvil k nim nemecky, aby ho Ce- 
chové neméli v podozrení a proto v ošklivosti, 
jako by snad pŕál té nové víre v Némcích 
vzniklé (luteránstvo, neboť že u víre jen pŕed- 
kúv svých nasleduje. S tím se poslove navriU 
tili domú. 

Dle úmluvy hnul se tedy Ferdinand L se 
svou manželkou Annou a s celým dvorem svým 
ke konci mésíce ledna 1527 zVídné, a 29. le* 
dna do Jihlavy pŕijel, kam proti nemu pred- 
nejší ze všech tH stavô království českého vy- 
slaní byli. Byly to vétším dilem tytéž osoby, 
které se byly již dŕíve pri volbé a pri slavném 
poselství do Vídné súčastnily. Den 30. ledna 
1527 ustanoven byl ku pŕijetí krále na pftdé 
království českého. Vyslancove a množství lidu 
očekávalo jej za mostem, kterýž z Jihlavy vedl 
pŕes reku Jihlavku do Čech. Král Ferdinand 
prejedá most, ssedl s kone na louce pri ŕece 
pomezní a obstoupen svou manželkou, královnou 
Annou Jagelonkou a svým četným dvorem pfed 
vyslanci českými na sv. evangelium prísahu slo- 
žil slovy českými, jak nasleduje: 

„Prisaháme pánu Bohu, Matce 
boží i všem svätým, že pánflm, rytí- 
ŕúm, Pražanúm i méstflm a vší obci 
království českého chceme a máme 
v kostole arcibiskupském u sv. Víta 
na hrade Pražském pri korunovaní 
našem na království české prísahu 
učiniti tu, která nám vydána bude, že 
je máme pri jich fádech, v právních 
svobodách, v spravedlnostech a pri 
tom všem, kterak ta prísaha v sobé 
obsahovati bude, kterouž učiniti má- 
me a povinní jsme, zachovati. Tak 
nám Búh pomáhej a všickni svatí.*^ 

Po skončeném obrade hnuli se všichni ku 
Praze a 5. února 1527 všickni tri stavové až 
k Malešicňm proti novému králi skvostné a slá- 
vnostné vyjeli a jej do Prahy sprovodili, kdež 
jej konšelé, každé remeslo pod svou korouhvi. 



10 



^<jB^ 



KS. IV. HL. I. Panovikni Ferdinanda I. 1524— 1S64. — EomDOT&ni Ferdinuda I. 



mistn -vyKOkých škôl, knéžstvo, žákovstro a ve- 
6keré obyvatelstvo s jasaním co nejuctivéji vítali. 
Ferdinand 1, pak 24. února a jeho maii- 
žalka královna Anna 25 února na hrade Praž 
akém v ko&tele sv \ft« od Stanislava biskupa 
olomouckého slavné korunovaní bvli Na to dr- 
žaný turnaje honby a väelijakd kratochvile jak 
na hrade Pražskom tak na staromébtbkém nu- 



Takovým zpfisobem dostal se zase rod Habs- 
burský na trún český a položil tím základ k ny- 
néjšfmu cfsaŕstvf rakouskému. Rod tento dovedl 
zjednali panství a nástupniitví i lavým potom 
kfim a dovedl také čím dalo tím vfce obmezovati 
a skiaco\ati práva stavovská o čemž pozdéji 
V)piavo\ati budeme kidlové z lodu tohoto do- 
vedli SI ziskati v /emi takovou poslušnosť, že 
konečné stavové Íe6li neméli ani peči o volení 




PHsaba Ferdinanda I. oa pometl íeBkém. (íjtr. 10.) 



nových králA a prijímaní od nich prísahy na 
mexech královstvf Českého. Slavná královská 
prísaha na pomeznl louce u Jihlavy byla r. 1527 
druhá a zfistala poslední. 



Na pekné historické louce, která se na če- 
ské strane po levém bŕebu Jihlavky tžhne, po- 



stavila rada mesta Jihlavy r. 156S pomník na 
onom místč, kde král Ferdinand I. r. 1537 stou 
pomezní prísahu složil. Když pak bébem času 
tento pomník hlavné rozvodňovánim se ŕeky 
silné byl porouchán, obnoven jest ponejprv r. 
1640 a podruhé r. 1830. Vyobrazení nafie -pieď 
staviye pomník po druhé tieto oprave, když po- 
čal Qž zase pustnouti. JiblaTŠtí Nemci naizýv^f 



12 



•■eéS 



Pomoik kriloTBké pHuhj u JíIiIat?. 



-« 



jej „der Kônigstem" t j. „ErálAT kamea" ; j 
stojf dosti blízko, a nfzko pri ŕece na louce u, 
staré zruSené sUnice na konci bývalého dreve- 
ného mostu, po kterém jel krá! Ferdinand z Ji- 
hlavy do Cech. V novéjäfch časfch byly silnice 
a Dový kamenný most pŕes reku asi o sto krokÚ 
ofže vystavený; starý drevený most zmizel a 
jen Btúá silnice, ač spustla, je&té poznati se 
maže. 



Pornuik pŕediUnije kaiilíčka íloha renetanfnUio , 
t tesaného plikovce, l&m&Djoh kanoift • dhel Tjita- 
véDoa. Jeho prední itrana bjla v celka 11 atop 10 palcft 
f jioki ; ifŕka p&k obnijl 6 stop 8 palcfl i hnibogt sd( 
je ale dokonce nesoumérni, obnišejlc 6 Btop 7 palcA m 
majic podobu opéraelho pillte, aby ataTenifko návaltm 
vodj pri poTodaich odpjriti mohlo. 

Uezi pilfŕi B chudÍD 




Ponmfk králoTské ptiBáhj n Jíblttvj. 



%> 



Hmee JMQ dri konuf a maši Dimi Hiské jablko. Pod 
nimi meii dvéms menáíml píliK je Telk;ŕ áiit b HBsktm 
dioaklafýin oriem bei koroB, na JeKofto pnou je JUt 
■ dvcgnásobiitm erbem českým a uhenk4m a uprOB^d 
toho akB maäl Itftek b erbem rakouakjm. Nade TÍIm 
■poävi dBaŕaká koruna Okolo Telkébo itltu je také 
ŕetéi ŕidn datébo ronnaM*fjen. Zpodol čiet vf klenkn 
vyplfinje tabule mramoroTá b latingkýai oápiiem, ktei^ 
T aeMné takto Ui*i: 

Na nBtattčoon *éci památku. 

PardiaaBd I., veleBlavní dsat 

fttauďcý, ki<l Uhertký, CeBky &., 

inäit Spanélaký, ardknite 

13 



SakouBký, markraibé Moravský, sa krále 

Českého volený, ŕeírnémn Cetkéma 

krilovstvl na tomto místé pKsabu niinil 

mésfce ledna dne 30. leta spisy 

1527. Umrel tento Otec vlasti 

ve Vidni v Paunonii S6. dne mísfce 

íervence leta pAnä 1668 ta panováoi 

BTých kriloTBtvfch v Rimském leta 84. a t ostalnteh 

leta 88. T 61. roce veko ivého, jehoi duifl 

necht T Bohu vedné iíje. 

Badá a obec Jihlaviki pro poboinoa panét 

postaviti dali. 



-J 



r 



KN. IV. HL. I. Panovaní Ferélnanda I. 1624—1664. - O konmoTání nástapoe králoTa. 



^ 



m 



PODioik tuto popianý ihotofil Stépán Tattel- 
ar, mittr kaoMiiický t JihlaTé. 

Nahoi6 již jtme posoamenali, ie i po druhé opraYé, 
kteri ^la ottalné Yelmi nedbalé provedena, pomník 
spnsll. ťfíčinénim purkmistra jihlaTského Laipolda 
I L6w en tkala akonservátora Beneše prikročilo se 
konečné k tretí diUdadné opra?é. Stalo se tak t mésici 
láH 1869 od mestského stavitele jihlavského Alexan- 
dra Thenrera nákladom 242 zl r. č. Mfsto okolo 
ponmlkn bylo vyčiiténo a Tyrovnáno a nahromadené 
ttafifo s nebo odveieno. Pomník sám byl roiebrán, 
otíitén, nové sestaven, anii na jeho forme néco mé- 
néno; jen veipod pŕidán nový, m stopy vysoký pod- 
stavec ze iolo^ch pŕitesaných kamenA, tak že se o ^to 
tri stopy vyáií stal. Nesoomémý piliŕ za pomnikem byl 

ÍíH této oprave co nepotrebný odstranén. x^a novém in- 
ovém podstavci vytesán s pŕedn následnjid nápis ja- 
zykom nemeckým: 

„Roku 1859 byl tento pomník od vysokého mo- 
ravského výboru zemského s podriením dHvéjái formy 
vftbec zceía obnoven a podstavcem 3 stopy vysokým 
opatŕen.* 



OdchýlÍYše se na chvíli k poznaní pamät- 
níku tohoto, chceme u svém vypravovaní pokra- 
iovati. 

Nový král Ferdinad sotva pHsahu složil a 
do Prahy pHjel, oznámil hned stavftm pred 
korunovaním svým nékteré námítky proti arti- 
kulúm, které byl už ve Vídni potvrdil. A po 
korunovaní podal námítky své dne 28. února 
snemu českému jakožto královskou predlohu čili 
proposici, aby se o ní ústavné rozhodlo. Nej- 
dúležitéjSí kus, k jehož vyŕízení stavové nej- 
dŕíve se propôjčili, týkal se artikulu o nevolení 
nástupce za živobytí krále panujícího. Snem byl 
na zimu prijal artikul, aby volení takové a ko- 
runovaní se ned^o ať by byl dédic či nebyl. 
Nyní dne 2. bŕezna 1527 zmenil snem ten arti- 
kul v ten zpúsob, když by král mél dédice 
dospelého a když by stavové čeStí po- 
trebu toho uznali, tehdy že dédic, slo- 
živ prísahu na zachovaní svobod zem- 
ských, múze býti korunován za živo- 
bytí pŕedchúdce; když by však nebylopŕi- 
rozeného dédice trúnu, tehdy že za živobytí 
krále nemúže býti korunován jeho nástupce. 
Zmenou tohoto článku nezadali stavové nijakž 
práva svého, že totiž mohou a búdou svobodné 
voliti nového krále, když by král panující nemél 
pfírozeného dédice. Tím se také nijakž nezme- 
nil pomer nového rodu panovníckeho k trúnu 
českému, jaký byl za predošlých rodu : Cechové 
méli pŕijímati krále z rodu Habsburského 
dle poŕádku prvorozenství zrovna tak jako je 
byli prijímali z rodu Pŕemyslova, Lucemburského 
a Jagelonského. — Jenom v tom Ferdinandovi 
povoUU, aby pŕirozený dédic králúv mohl býti 



ješté za živobytí ?ládnoucího krále korunován, 
když by k tomu stavové svolili. Ferdinand do- 
ložil a vymínil si v stvrzovací své odpovedi, aby 
ke korunovaní krále v tom prípade zapotíŕebí 
bylo pŕedchozí „žádosti a povolení otce"" jeho, 
tak že mladý král nemél býti pŕijímán proti 
vúli starého. 

Eromé toho uvolili se stavové na snémé, 
že zrušili^ vSeliké jednoty, ve ktorých stála jedna 
strana proti druhé. Snem také k tomu svolil, 
aby zakázaný byly vSeliké postranní zápisy a 
aby se nikdo nesmel proti tomu v jednotu spo- 
jovati. Ferdinand si také ohradil právo královské, 
za posledních dob častéji porušené, k svolávání 
snémú i sjezdú krajských, aby totiž nikým ji- 
ným nebyly svolávány než králem. Právo to 
králi nikdo nepopíral, v skutočnosti se ale stá- 
valo za obou posledních slabých kr^ú, že se 
stavové beze svolení ba proti vúli lorálú samých 
nejen na Bjezdy krajské nýbrž i na snemy obecné 
svolávali. Konečné povolil snem králi Ferdinan- 
dovi pomoc penéžitou k valce s Janem Zápol- 
ským, uchvatitelem koruny uherské, ku které 
mél Ferdinand právo dle starších i novéjších 
smluv dedičných. 



Kierak bjl Ferdinand také v Ubráeh za krále 
zvolen a komnován. — Protíkrál Jan Zápolský. — 
Válkj^ 88 Zápolským a s Torky. — Blir v Cari- 
hrade. — Povaha Ferdinandova a jeho zámery. — 
Ferdinand zvoien králem rímskym. 

1526 srpen — 1530. 

Král Ferdinand upevniv se takto na trúnu 
českém, pŕijat byv i za marknibéte moravského 
a uznán zvoleným králem také v SlezskuaLu- 
žici vypravil se do Uher v lete 1527 svojskom 
českým a nemeckým, jelikož tam bylo již prí- 
tomnosti jeho nejvýše zapotŕebí, chtél-li si i 
v této zemi panství pojistiti. 

Po bitvé u Moháče probíhala vojska turecká 
po krajinách uherských všady loupíce a dran- 
cuj íce skoro beze všeho odporu, jelikož Jan 
Zápolský, který stál v čele mohutného vojska, 
jenom na svúj prospech pomyslel a všeliké 
vážnejší srážce s Turky opatrné se vyhýbal. 
Turci vypálili také a popleniH mesta Pešť a 
Budín^ načež po zemi se rozvodnili. Jan Zá- 
polský zmocni v se hlavního mesta, Belehradu a 
OstHhoma, jakož i mnohých jiných dúležitých 
míst, mohl se velmi dobre považovati za pána 
zeme, jelikož opravdn nebylo nikoho, jenž by 
Ťurkúm mohl čeliti. I počal tudyž mnohom zje- 



S6u<^ 



16 



16 



-#>eS5 









r o protíkráli Jana Z&polském. ^ O T&lce se Z&polslcým a n Turky. — Ferdinand zakladatelem Hše rakouské. { 



vnéji pracoyati k dosažení koruny uherské. Proto 
vypravil v srpnu 1526 posly své za ovdovélou 
bálovnou Märif, která se byla proď Turkem 
s mnohými magnaty do Prešpurku utekla, aby 
zarukujejí pro néj požádali. Cbtél si tím jakési 
právo k trúnu a nové pHvržence získati. Když 
ale královna Márie nabfdnutí jeho zamítla a snem 
zemský do Komárna svolala, rozepsal Zápolský 
se svými stranníky snem zvláštni do Belehradu 
a zpAsobil svými jednateli, že byl ten snem 
valné navštíven. Pričinením rozličných podpo- 
rovatelú, jmenovité ale známeho nám Štépána 
z Vrbovce, zvolen tady Zápolský dne 25 listo- 
padu 1526 jednohlasné králem uherským a ko- 
runován biskupom nitránským Štépánem Pod- 
maničem. Nedlouho na to (16. prosince) sešel 
se snem od královny svolaný v Prešpurku a 
zvolil čili uznal za krále Ferdinanda. Uhry mély 
tedy dva panovníky zvolené a tŕetího panovníka 
samozvance a vetŕelce tureckého. 

Ferdinad zatím sebral u Vídné značnou moc 
brannou a s tou vtrhnuv do Uher honil pred 
sebou nečetné sbory Zápolského a sultanovy, 
jelikož oba jadro své moci položili do hrazených 
míst, aby udrželi, čeho se byli zmocnili. Tím 
zpúsobem protábl Ferdinand dosti rozsáhlé kra- 
jiny a dal se v Belehrade Královském od arci- 
biskupa ostfíhomského na království uherské ko- 
mnovati. Než jelikož nemél tolik vojska, aby 
byl mohl rozsáhlé krajiny proti mnohým odpúr- 
cúm na uzde držeti, pŕidržely se ho ícromé téch 
míst, která mél vojskom obsazená, hlavné jenom 
najzápadnejší Slovensko a krajiny na blízku hra- 
nie štýrských a rakouských. Lépe darilo se mu 
v Chorvátsku, kde zvolen za krále dostal v moc 
svou nejvétší část zemč. 

Zápolský nemoha se s Ferdinandom vote- 
vŕeném poli méŕiti ustoupil do Polska ke králi 
Sigmundovi, jenž mél sestru jeho za manželku 
a vyjednával odtud se sultánem o spojení proti 
Ferdinandovi. Turkúm prišlo takové nabídnutí 
velmi vhod, že mohli pomoci kresťanské proti 
kŕesfan&m užití. I pŕiláhl r. 1529 sultán Soli- 
man s novým vojskom do Uher a dosadiv Zá- 
polského za krále pod vrchním panstvím ture- 
ckým, hrnul se s loupeživými svými sbory do 
Rakous k Yídni, aby moc Ferdinandovu dobytím 
toho mesta zlomil. 

Ferdinand zvédév o blížícím se nebezpečí 
hotovil se k odrazení této rany a sbíral pole u 
Lince, kamž také stavové čestí a moravští vá- 
lečnou svou pomoc vypravili. Vídeň se pomoci 
vojska dzího jmenovité také 2000 českých bo- 
jovníkň vedením Amošta z Brandenšteina, Vilé- 
nia z VartmberkEy Petra z Proseče a Petra Pe- 



riny statočné uhájila, tak že pak sultán když 
zvédél, že naň Ferdinand s velkým vojskom 
táhne, obložení zdvihl a do Uher ustoupil. Za 
ním hned vtrhl do zeme Ferdinand anékoUka- 
letým válčenim s Turky a se Zápolským rozšíril 
a upevnil své panství v sevemích a západních 
Uhrách a v království chorvátském, kteréžto 
krajiny byly mu také mírem v Carihrade uza- 
vŕeným ponechaný. Zpúsobem tím stal se také 
králem uherským. 

Vedie válek se Zápolským a s Turky súčast- 
nil se Ferdinand velmi pilné v záležitostech ríše 
nemecké co pomocník bratra svého císaŕe Karia 
V., jehož zpúsobením zvolen 5. ledna r. 1531 
za krále rímskeho a tudy za budoucího jeho 
nástupce císaŕství. 

Ferdinand Habsburský, toho jména první, 
opatŕiv si zvolení za krále českého a uherského, 
stal se tím panovníkem a zakladatelem ríše velmi 
rozsáhlé. Ríše tato skladala se tehdáž ze tŕí 
samostatných státú, totiž z českého, uherského 
a rakouského, které sobé na vzájem nebyly ni- 
čím zavázány, ničím povinný. Stóty ony souvi- 
sely spolu jenom osobou spoločného panovníka, 
čemuž se podlo latiny personálni únie ŕíká; 
ostatné byly ale ve všem nezávislé zrovna tak, 
jako když v každém z nich sedel na trúné zvláštni 
rod panovničí. Nový král takovouto samostat- 
nosť koruny české nikdy nepopíral ani slovy 
ani skutky, nicméné ale vyvinuly se béhem času 
z té okolnosti, že rod habsburský ve všech téch 
státech na trôné se udržel, tolikeré vzájomné 
styky, že se znenáhla ujímalo jakési soustŕedo- 
vání čili centralisace ve všelikém ohledu. Fer- 
dinand byl panovník velmi dúmyslný a chytrý; 
proto se ani neodvážil nejakým násilníckym skut- 
kom centralisaci takové cestu raziti, ponévadž 
by se byl musel s tuhým odporom setkati. Volil 
tedy cestu zdlouhavéjSí sice ale bezpečnčji a ji- 
stéji k cíli vedoucí ; on pracoval pomalú a opa- 
trné, ale vytrvale a neustále tím smerom, aby 
všemohoucnost stavu jak v korune české tak i 
v Uhrách obmezil a moc královskou utvrdil a 
rozhojnil, treba by to národu žádný prospech 
neprinesie. 

Zlomiti moc stavovskou, jaká v Čechách 
narostla za slabých králú poslednich a zavéstí 
neobmezenou vúli svou za nejvyšší zákon v štátu, 
k tomu jej lákaly svúdné príklady jiných pa- 
novníkA, k tomu jej pudila ráznosť a pevnosC 
jeho povahy. Známosť pomérú však mu velela, 
aby jednal opatrné, když v Uhrách teprvé časť 
zeme držel ve své moci, když v Čechách vét- 
šina stavu klonila se k náboženství, které on 
z toho srdce nenávidel a když stavové zvyklí 



3y ^ Q 



17 



18 



Ceako-MoravBká KronilÄ lY. 



•c^effS 



r 



*^ 



KN. ly. HL. L Panováni Ferdinanda L 1624—1664. — Ferdinand podpon:ge strana Hla?io?tt. 



byli poroučeti králflm, čehož by se zajisté po 
dobrém nevzdali. Ferdinand tedy zakrýval opa- 
trné své pravé zámysly čekaje trpélivé na vhodný 
okamžik, až by je mohl provésti. 

y provádéní zámyslú téchto posloužily mu 
velmi dobre nesmíŕitelné rozepŕe náboženské, 
pi^ i ŕevnivost mezi stavy a rozdrobení jich 
v jednotlivé strany, čehož Ferdinand velmi dobre 
použil, jak dále z vypravovaní našeho budevy- 
plývati. 



Bratr Mate) z yézeni propuston a z Prahy vypo- 
vézen. — Upaloyání iDlheránA. — Nový zápfs proti 
strane HIa?8o?é. — YyrovnáDÍ se stranou Hlav- 
soTon cbytrostí Páskovou se prolahoje. — Jed- 
nota mést Pražských od Ferdinanda roztržena. 
— Kterak Ferdinand straué Hlavsové návrat do 
Prahy poToIil a kterak se stalo narovnání mezi 
stranami. — Hromady obci bez svolení králov- 
ského zakázaný. — Kterak Pasek ukrále v ne- 
milosť upadl a žlfot sfflj smutné dokonal. — 
Kterak Cahera a Hlafsa ži?oty své ukončili. 

1526 prosinec — 1534 leden. 

Ferdinandovi naskytla se velmi brzy vhodná 
pŕíležitost, že mohl učiniti rozhodný krok v Praze 
samé k seslabení a zlomení moci strany Paškovy, 
která za krále Ludvíka nedbajic rozkazu krá- 
lovských dovedla své odpflrce z mesta odstra- 
niti a zastraäiti. Pašek rozväzuje, že jest Fer- 
dinand pán ješté mladý a že nové učení, jak 
povesť Sla, má v nejvétší ošklivosti, ten pro- 
stŕedek k zalíbení se jemu za nejbezpečnéjSí 
uznal, aby evangelické náboženství, co by na 
ném bylo, nejhňŕe prenasledoval. Tedy vzav 
sobé príklad z toho, co se v ty časy v jiných 
krajinách, obzvlášté nemeckých, zhusta díti za- 
čínalo, k vétäí než pred tím ukrutnosti proti 
evangelíkftm prikročil; neboť již netoliko vy- 
povídáním ale ohavnými popravami proti pŕívr- 
žencúm nové víry zuŕiti počal. To pranie ne- 
znamenalo, žebyldne 24. ŕíjna 1526 propuštčn 
z včzení bratr Matej poustevník, v kte- 
rém byl pŕes pAl druhého léta ztrávil; vždyť 
bylo mu uloženo, aby se do západu slunce z Prahy 
odstránil Dne 19. prosince r. 1526 prvé jeSté 
než král do Prahy pŕiäel, vyvedení jsou k hra- 
nici a za živa jako kacíri upálôni Klára méšfka, 
majitelka domu „u Zbiroha'' nazvaného, vdova 
iedesátiletá, a Mikuláš, chudý vŕetenáŕ, podruh 
její, že jsou ke zpovédi jíti nechtéli, když knéží 
lid ke zpovédi nútili, a tím svou náklonnosť 
k novému učení osvMčili. Udal je &xéi osady 



2&#^ 



19 



svatoštépánské, Jakub, kterého potom kolínStf 
méšťané pro jeho nezbednosť z mesta vyhnali 
Brzy na to vzatá do vézení jiná žena, jménem 
Marta, z Poŕíčí od sv. Elimenta, ponévadž ptý 
upálené ve víre utvrzovala. Tu neustále vézniU 
avyslýchali, až byla dne 4. prosince 1527 také 
co kacírka upálená. Totéž hrozné divadlo jeSté 
jednou s dvéma jinými osobami se opakovalo. 
Stalo se tak ve všech prípadoch ne z pŕepjaté 
nábožné vášnivosti, ale z chladného rozpoátání 
k úmyslAm ctižádostivým. Tenkráte se ale Pašek 
ve svých výpočtech velice oklamal. 

Ferdinandovi byl zchytralý a bezohledný 
Pašek velice nepohodlným v provádéní zámyslfl 
k ztenčení moci stavovské sméŕujících. Proto 
nedbal krvavého lichocení Paškova, nýbrž umí- 
niv si pomoci strane slabší proti útiskúm strany 
silnejší, dal brzy po svém korunovaní na české 
království list bezpečenství Janu Hlavsovi a tém, 
kdo byli s ním z Prahy pro víru vypovčzeni, 
aby jim nikde kromé Prahy zdržovati se brá- 
nčno nebylo. Vedie toho naŕídil Ferdinand Pra- 
žan&m, aby zrušili zápis proti vypovézeným, jejž 
byli do knčh vepsati dali. Ferdinand učinil také 
rozhodný krok k vyrovnaní mezi stranami zŕídiv 
než odjel na Moravu komisaŕe : Lva, nejvyššího 
purkrabí, Šebestiana z Vaitmile, Jana z Vartm- 
berka a Jindŕicha Hložka rytíŕe, aby na den 
svátostí nejprvé pŕíští (3. kvétna) ješté jednou 
smlouvu mezi obéma stranami pražskými po phU 
telsku zpúsobiti se pričinili. Když by se to stati 
nemohlo, že chce pak sám s radou svou InA- 
lovskou, až by se do Prahy navrátil, rozepíi 
mezi nimi slyšeti a spravedlivý soud pronéstL 

Narovnání se nestalo žádné a ani nejmen- 
šího začátku k jednaní o né. Naproti tomu za- 
vázali se dne 10. dubna 1527 starší obecní, purk- 
mistr a jiní úŕedníci všickni s konšely jménem 
vší obce k radé a pomoci vzájomné proti vypo- 
vézeným, kterážto úmluva byla také na zvláštni 
list sepsána a obecní pečetí stvrzena. K tomu 
opét jati a mučeni jsou nékteŕí méšťané pro 
srozuméní s vypovézenými, z kterého strana pro- 
tivná podozrení zpúsobila, že zatimuté osoby 
mély se svými pomocníky zavražditi každého^ 
kdo by na svém domé nemél v noci zavesený 
u zvonce provázek s tŕapcem. Nevinná uväzne- 
ných byla však uznána a oni na svobodu pre- 
pustení. 

Když tedy pŕátelským smlouváním nie se 
nevyŕídilo, obeslány jsou konečné obé strany 
od krále Ferdinanda pred soud jeho, aby jidi 
pre právne rozhodnutá byla. Strana Hlavsova 
pohnala velký počet pražských méšťcmú, aby jí 
svčdectví daU, kterého k líčení své pre uiiti 



20 



r 



Odpor PaikftT. — Boztrtení jednoty mést PraislíýcL 



1 



ditSIa. K takovéma svédectyf pohnala i všecku 
rada, aby od ní predložení byli listové krále 
LadYíka, kterými strana Paškova byla k naro- 
Tnánf YjhlzeĽSL. Pašek obmysliv narovnánf pro- 
tahoTati, vymlouval sebe a své, že nemohou 
k takovému svédectví nuceni býti, ponévadž by 
museli proti sobé, na néž se žaluje, svédčiti. 
Jmenovité se také tím vymlouval, že jeden bez 
drphého nemúže nie délatl, ponévadž se byli 
viickni zavázali proti vypovézeným spoločné stati 
a 86 hájiti. Tu král Ferdinand dal nový list 
bezpečenstvf Janu Hlavsovi a mistru Yáclavu 
Danielovi, aby do Prahy pHSli a s konSely se 
sndňYili; Paškovi, Zigovi, Earbanovi a jiným 
nejčelnéjším oznámil, že je rozhodná jeho vúle 
královská, aby vyrovnaní zadných prekážok ne- 
délali. Pažek odporoval zase, v^ouvaje se, že 
není snad deset osôb v Praze, kteŕf by tém 
vypovéseným pŕáli a že jest se obávati, aby se 
veliké krveprolití nestalo. Erál odpovédél hné- 
vivč a rozhodné, že nebude trpéti, abysenékdo 
vúli jeho protivil a stane-li se EÍlavsovi a Da- 
melovi tiéco proti bezpečenství, že Pašek, Ziga a 
jiní búdou za to svými hrdly odpovídati. Hlavsa 
tedy pŕiiel se svými béz prekážky do Prahy a 
do^ rady ; i žádal nejprvé, aby byla česť jejich 
oäitčna tím, že by vypovézenf jejich z Prahy 
bylo zmšenoažeby odvoláni byli Ustové, které 
Pražané na potupu vypovézených po zemi roz- 
pisovali ; za druhé : aby byli do vlastních svých 
statku bez prekážky ^uäténi; a za tretí: aby 
|qii byly škody, které vypovézením na svém ma- 
jetku utrpeli, nahraženy. Na to všecko dalijim 
Pražané „krátkou švábskou" odpoveď, jak se 
tehdáž ŕflíalo, pravice, kdo krivdu utrpel, aby 
na ni zapomnél bez napravení a kdo byl bit, 
aby pri tom ostal. Atak se nestalo opét žádné 
aarovDání. Potom zHdil král nové komisaŕe : Voj- 
tteba z Pemšteina, nejvyššího hofmistra a hejt- 
maiia království českého a pána Jana z Vartm- 
berka, nejvyššího správce komory královské. 
Avšak ani ti nie neurovn^, jelikož Pašek jako 
oahoŕ kluzký, dovedl vždy zase rozhodnutí pro- 
táhnouti a odročiti. 

Takováto zatvrzelost a zjevný odpor vAli 
královské popohnaly- Ferdinanda ke skutku, k né- 
muž mu beztoho tajní a zjevní nepŕátelé stavu 
mestského radili. Strana Hlavsova zajisté nabídla 
králi svou pomoc k dílu, které on toužil prové- 
8ti. K účelu tomu srozuméla se se svými pŕáteli 
v mésté, kteŕí jí tady ostali od času dfívéjších. 
Kromé toho získal si Pašek a vládnoucí strana 
mnoho nepŕátel svou bezohledností a svým aá- 
nlnictvím, jmenovité ale prenasledovaním nové 
víry hitheranské, která se ale na vzdor tomu 



čím dále více v mésté ujímala. Jisto také je, že 
k zjevnému odporu proti králi samému množí 
dosti smelosti neméli a tudy zastrašení v srdcích 
svých méné srdnaté se stranou Páskovou drželi. 
To všecko hodilo se Ferdinandovi vehni dobre 
k vykonaní úmyslu obratné zakrývaného. Jednota 
mezi Starým a Novým méstem byla se osvedčila 
mocnou prekážkou k prevedení zámyslú Ferdi- 
nandových; nyní dal se tedy již snadno získati 
pro roztržení moci této pŕesvédčen jsa, že s roz- 
dvojenými mésty bude míti nmohem snadnéjší 
poŕízení. 

Príliš pozde zvédél o zámyslu královu Pa- 
šek s konšely a teprvé téhož dne, který král 
k obnovení rady ustanovil, poselství u velikém 
počtu osôb ke králi vypravili se žádostí, aby 
to od neho nebylo vykonane. Nadarmo. Exál 
sjel slavnéshradu za prúvodu nejvyšších úŕed- 
níkú zemských a četného dvoŕanstva dne 9. záŕí 
1528, dosadil nejprvé na Starém mésté nové 
konšely, mezi nimiž nebyl Pašek a nejhorlivéjší 
jeho stoupenci; jenom tri z bývalých konšelú 
byli zase dosazeni. Také dal vyhlásiti mandát 
krále Vladislava, aby Pražané o tu jednotu ne- 
stáli na budoucí časy, k čemuž pŕtené doložil, 
kdož by se dále o jednotu zasazovati aneb k ní 
raditi chtél, takový aby statek i hrdlo ztratil. 
Potom hned jel Ferdinand na radnici novomest- 
skou. Méšfané množí vyšli mu vstŕíc s praporci 
a zpíváním a když pro Nové mesto zvláštni radu 
dosadil, pri čemž na tisíce lidu shromáždéno 
bylo, zazpívali si Novoméstští píseň : 
„veselýt jest nám den nastal, 
v némž císaŕ Karel z mŕtvych vstal. ** 
Novoméstští ihned své mesto a radní dúm 
zvelebovati počali; i také velký díl toho mesta, 
totiž od radního domu až k sv. Jindfichu kre- 
meňom nákladné dláždití dali. 

Rozhodným tímto krokom byla moc Paškova 
sice ochromená, vliv jeho ale ostal pŕece jeSté 
tak veliký, že i noví konšelové, ktorým král 
naŕídil, aby s vypovézenými o pMtelské narov- 
nání jednali, radou a vúlí jeho se ŕídili. Ptoto 
inyní nevedie vyjednávaní k narovnáuí. Zvlášté 
sméle počínal si Pašek a administrátor Cahera, 
když loľál pro zaneprázdnení s vojnou tureckou 
a jmenovité pro prípravy k osvobození obložené 
Vidné nemohl mnoho pozorností béhúm českým 
vénovatí. 

Konečné počaly se veci schylovatí k tomu 
kond, že strana Paškova nemohla se vyrovnávaní 
více vyhnouti, jelikož Novoméstští již s Hlavsou 
vyjednávali. Tou dobou byli Pašek a druhý ná- 
čelník Ziga na venkové. I vrátili se na domluvu 
pŕátel svých do Prahy ke dni 12. dubna 1629, 



L 



31 



32 



v u iS^ 



r 



KK. IT. HL. I. PsMváiri r«r«MBÍ« L 1524-1564. — Stnoé Hlmofé máimx do Fnhy porolai. 



kdy ee milo zase s HUvbou vyjednávatj. Psäek 
BklU^n jsa nemocí, že Da nohou ani cboditi 
nemobi, bylod sr^cb n^ ľ^<^"'" '^'> shtomáíAéní 
obce doneäen. Tu když Hlavsa a tH jínf vyslanci 
Btrany vypovézené dali požádat koňSele a obec 
uhromáždénou, aby eméli pŕedatoupiti a o narov- 
náDf jednati : tehdy jeäté jednou PaŠek sflu své 
výmluvDoeti sebral a tomu odporoval snaže se 
zfskat) konftele n ober. ahy se zápisu proti vy- 



porézeným neapoušt^ aby se s NoTomčstfkými 
do velké koleje sešli a sjeilnotili, aby ku blaha 
celé Prahy a ku prospechu všech mfet jednotu 
mezi Starým a Novým tnéstem obnovili a jiné 
pekné veci. Ale již tém, kterých mysli k pokoji 
se nakloiliovaly a kteK se nemilostí královské 
obávali, odolati nemohl. 1 byl lllavsa konečné 
pŕece se svými predpuStén a mluvil smírlivé 
k obci, která mu íádného nelibého odporu ne- 




ukázala. Pa^k pak slySel to s trpkým hoŕem 
v erdci svém. Již ale proti ničemu se neozval. 
ale na lavici své sedel bez {lohniitf af, do konce. 
Obec sice vysly&ela Ulavsu. narovnánf so 
ale nestalo ani se Starouičstskýnii ani s Novo- 
mestskými. Proto se odťbľal Hlavsa za králeni 
do Mnce a vyniohl tolik, že král dal vypové- 
noným bezpečenstvf, „aby od ti. čcrvna pri 
Žonácb, dätecb, domlch a statcich svýcli ve 

'i8 



vSech tŕech méstecb pražských i jínde všudy 
kíležkoli mohli bydleli a své obchody i Živnosti 
svobodnô vedli beze vÉí prekážky, avšak k sondu 
aby byli povinní se dostavili, když by je nékdo 
chtél z Čeho viniti." A na základe tohoto bez- 
pečenství navrátili se vypovŕzenf, z nichž množí 
již kolik let museli mimo Prahu bydleti. 

Král Ferdinand veda dobre, Že hlavné ad- 
ministrátor Cahera a zpAsobeuim jeho jinf kiiéži 

34 



r 



Hromíaďy obd Mkáiiny. -*- 8mrC PáSkofft a Jeho potaha. 



*1 



Hd na kázaních proti vypovéseným pobou^seli 
a tak proti vúli jeho pracovali, vypovédél Ca- 
heru ze vSech zemí svých, listem daným ze 
snemu v Budéjovicích, kterýž byl Caherovi dne 
5. srpna 1529 doručen. Tím byli zastrašení ti, 
kdo posud yyrovnání pŕekáželi a tak stalo se 
již z počátku ledna 1530 pŕátelské dohodnutí 
hlavné pričinením nových administratorú mistra 
Václava z Betlema a knčze Václava, 
kteH byli brzy po vypovézení Cahery na ten 
úrad volení a od krále potvrzeni. 

Vítézství svého v mésté pražském užil Fer- 
dinand hned ke kroku dalšímu, k obmezení 
svobody v méstech. Pŕesvédčiv se totiž, jak 
rady v méstech brávHJí velkou posilu z obcí, 
t j. ze shroffláždční všech sousedä V méstech 
a jak takovéto obce rady ke krokúm rozhod- 
ným a radikálním pobádají, naŕídil, aby od této 
doby veliké obce byly svolávány tak 
jako sjezdy krajské jenom se zvlášt- 
áfm povolením královským. 

Také Paškovi bylo hnevu králova pocíti ti. 
Roku 1530, když vypovézení byli již v Praze, 
povfdán jest Pašek dne 5. dubna ku králi. I 
vytýkáno mu, co odporného králi byl učinil. 
Když se Paáek vymlouval, odložil král rozhod- 
nutí své až do 11. dubna, aby se o téch vécech 
Mpe zpravíti mohl. Y ustanovený den dostavil 
aa Paáek podruhé a nemoha se z viny své oči- 
stíte muBel pŕijmouti úpis a rukou daním na 
švqh iesl a víru se zavázati, že se zachová^ 
jak v ceduli psáno bylo; že totiž do čtmácti 
dní z Prahy se odebere a sem se nebude vra- 
eetí leč k soudúm, když by byl povolán Však 
ten čas nemél se žádným človekom se scházeti 
ani radíti. Paáek prosil, aby mu bylo dopŕáno 
pro šediny a nedostatok zdraví v Praze, kde 
od mladostí žU, kosti své složiti; král mu ale 
dil piitenou odpovéd: jelikož on smilování nad 
jinými nemél, že také jemu se prokázatí ne- 
múže. 

Bána taková účinkovala na Paška, že pak 
ani tH leta živ nebyL Nčkolikráte bylo mu od 
farále pokuty oleveno, že smel na čtmácte dní 
do dimm svého do Prahy pŕíjíti, z néhož ale 
nesmel nikam vycházoti. Konečné mu bylo i 
dovolene, aby se smčl do Prahy navrátiti. Ale 
toho času, když vedl život tak tichý, nečinný 
a neutfôený, nmoho domácich nehôd ducha jeho 
konnoutilo. Žena i dcéra jeho brzy po sobé mu 
zemŕely (3531), o čemž se pronesl, že je to 
neStéstí, jako by mu obé ruce upadly. A bylo 
tomu siýisté tak, jelikož churavé telo jeho oSe- 
trování potrebovalo. Syna byl již pred tím za 
hlučn^'áích dnú svých ztratiL MUá Toužeú jeho, 



?fed»- 



tt 



ktorá prý se „od padesáti let tak nerdéla a 
neblyštéla od cihel a od jiného stavení^ jako 
za držení jeho, zkázou ohne jest porazená, kte- 
rýžto oheň dvúr i mlyn s obilím v stodolách a 
ve stozích i s dobytkom ve chlévích zachvátil. 
Po mnohém soužení umrel dne 22. bŕezna leta 
1533. Telo jeho bylo v kostole Týnském po- 
hŕbeno. 

S Paškem zomrel muž v rozličných bézích 
politických dobre vyzkoušený, samostatnosti stavu 
mestského horlivý a neoblomný obhajce a za- 
stavatel. Aby Praha mohla tím dúraznéji práv 
mestských obhajovati a do politických záleži- 
tostí zasahovati, zpúsobil spojení mést Starého 
a Nového a jednotu tu hájil velmi usilovné. A 
jako z jednoty té Pražanúm a Paškovi moc dfl- 
razná se prýštila, tak zjednávala i silu. Mesta 
pak ostatní s dúvérou k Praze pohlížela. Na- 
psalt tehdejši kronikár o Paškovi: „Netoliko 
Pražáci, ale i všecka téméŕ mesta královská 
méli jej již ve vétší vážnosti mnohokrát nežli 
krále pána svého. Nebo každý, kohož on pože- 
hnal, požehnaný byl a komu on zlorečil, ten 
zlorečený býti musil". To zajisté svedčí o vlivu 
znamenitém. Jenom v tom pochybil, že v ne- 
zŕízené své ctižádostivosti slabší stranu utlačo- 
val, čímž zavdal králi vhodnou príležitosť, aby 
roztrhl dílo, k némuž Pašek tak dlouho byl 
pracoval. Strana odporná byla králi k preve- 
dení toho ochotné nápomocná, a nevédouc po- 
máhala tím k obmezení práv a svobod stavu 
mestského, jak se brzy ukázalo. Pašek zastá- 
vaje se myšlenky veliké ostane tedy osobou 
volmi dúležitou v dejinách českých, ostane ve- 
likánom naproti tém, kdo pracovali k roztržení 
jednoty mést pražských a tedy k seslabení mod 
mesta nejpŕechičjšího a hlavy mést ostatních. 

Zbývá nám ješté nékolik slov o povaze ne- 
obyčejného tohoto muže povédéti, jak o nčm 
souvécí spisovatelové zaznamenali. M. Jan Pa- 
šek nabyl rečnením svým pred sondy a vefej- 
ným svým postavením značného jméní. Okolo 
roku 1521 získal i zámok Toušeň s panstvím 
znamenitým a múze býti dobre za jednoho z nej- 
bohatších méSfanú pražských v tehdejši dobé po- 
kládán. Od krále Vladislava byl sobé zjednal 
i erb nejspíše se znamením pštrosa a prijmi 
„z Vratu", kteréhož jména potom vždycky uží- 
val. Jaká byla povaha muže tohoto, čtonáŕi naši 
béhem vypravovaní dostatočné vyrozumeli ze 
skutku jeho. Byl to muž zigisté nad jiné vý- 
tečný a skvelých ducha daru. Akdyby ho byla 
nezäzená ctižádosť vyše a vyše nepopínala, a 
k mnohým skutkúm málo šlechetným nepohá- 
dala, byl by byl zajisté ješté více dobrého pro 



26 



•€>^JB^ 



r 



«1 



EN. lY. HL. L Pta«vá0i WwrHmmám L 1524—1864. — BmrC Oaliery a HUny. 



obec pražskoa a pro celé království zpúsobil. 
Zprávy o povaze jeho ztistavili nám jenom osobní 
jeho nepŕ^lé, avšak i ti nemohou mu mnohé 
dobré vlastnosti a hojné zásluhy upŕítí. Pravíf, 
že pŕirozeným nadaním svým ^naklonén byl k do* 
brotivému*' ; i to se mu neupírá a skutkové jeho, 
pokud jsou nám povedomí, na to ukazugí, že 
všecko jeho hlavní jednaní dobre k obecnému 
dobrému smerovalo. Také o zvláštni jeho vý- 
nďuvností, osvíceném rozumu i zkušenosti ve 
vécech obecnýdi pronášejí se pŕevýtečné po- 
chvaly. Ale podlé vlastností tak skvelých vyčí- 
tají mu lesC, podvod, chytrosť a neúprimnosť, 
zlosť neuprositelnou a mstivosf bez míry; nábo- 
ženství málo prý váhy u neho mčlo. OToušeni 
také dosti obojetnč se pripomína, jako by jí 
byl rovnou cestou nedošel. Práva mestská prý 
výborné znal« ŕíkávaje o nich, kterak mají vo- 
skový nos, že jej sem i tam podlé libosti natá- 
hnouti volno. 

Pomocník PaSkúv administrátor Gahera do- 
končil život zpúsobem jeSté méné slávnym. Ode- 
brav se z Cech do Míšné byl i odtud vypovézen. 
Na to prebýval v Norimberce a ve Švabachu; 
pozdéji se dostal do Anšbachu, kdež pŕestou- 
piv zase k lutheránství oženil se r. 1531. Ži- 
vil se dosti bídné co hospodský a zemŕel tam 
12. dubna 1545 zanechav pét dítek a tehotnou 
manželku. 

Souvécí kronikári Učí C a h e r u co človeka 
úskočného a potméšilého, lahodné mluvícího a 
penézochtivého, péčujícího ne o prospech ^ry 
nýbrž o prospech mešce. A jmční prý hrabati 
umél nejsa v prostŕedcích choulostivy. Kdyžpfí- 
šel na faru týnskou, museli mu osadníci činiti 
sbírku na šaty, potom prý on sám jiným udé- 
loval a kupoval na cizí mozoly šaty bez výminky 
pohlaví obojímu. Leta 1526 žaloval jej pred 
rektorom universitním zlatník Šimon z Tišňova 
pro zadržovaní stŕíbmých číší; i byv odsouzen, 
Gahera neposlechl, nýbrž i knihu rektorovu 
k sobé vzal a odsudek v ní zamazav, vrátiti ji 
nechtél. Spor o to vzešlý narovnán teprvé 1528. 
Za to rektor Mistr Tomáš z Javoŕice v pamé- 
tech universitních zaznamenal památku Cahe- 
rovu pŕipodobniv jej duchom ku Elodiovi,. mra- 
vom ke Katilinovi. 

Odpúrce Paškúv EQavsa z Liboslavé také 
se dlouho neradoval z vítézství svého. Upadnuv 
do téžké a nezhojitelné nemoci ležel u velikém 
trápení, až zemŕel v noci ze 17. na 18. lechia 
roku 1584. Byl pohŕben u sv. Michala na Sta- 
rám mésté pražském.- Daniel z Veleslavina o 
ném poznamenal, že byl človek dobrý, zaslou- 



žilý a v mnohém protivenství a kríži pro víru 
a spravedlnosf zkušený. 



R. íia aarodU se krilevle MaxinlUait — Kte- 
rak M kril Ziikova paleitn vlM. — Ukao 
svetelné aa aeU. — Povodeň v Ceeháeli. — v 

velké drahote r. 1S31. 

1527 srpen — 1631 srpen. 

Nežli dále postoupíme, zmĺníme se o né- 
kolika pamétihodných událostech, které se tou 
dobou zbéhly. | 

R. 1527 narodil se ve Vídni dne ll.srpna 
Ferdinandovi syn, jemuž dano jméno M a x i m i- 
lian. Kmotrom prvorozeného toho syna bvl 
pan Adam z Jindňchova Hradce, kancléŕ krá- 
lovství Českého. Edyž se ta zpráva od krále do 
Čech donesla, v Praze na hnidé z dčl stŕíleli, 
Te deum po kostelích zpívali a zvonili, radu- 
jíce se. 

Musíme se také zmfniti o udalosti, ktorou 
kronikár zaznamenal k r. 1528. Vypravuje to- 
tiž o králi Ferdinandovi, že pfíšed r. 1528 
z Rakous do Cáslavé s dvorany svými, taméjší 
chrám navštívil. Pri prohlídce zastavil prý se 
nad palcátom, jenž nad hrobom visel, tázaje se: 
„Čí jest?** „ŽižkAv"" odpovédélo semu. Krátke 
to slflvko píivedlo krále v takové rozechvéní, 
že zvolal: „Pfiij, beštie mrtvá po sto letoch 
straší živé I" I nezdržev se více v Čáslavi ani 
na chvfli, pryč ujíždél a teprvé o míli dále od- 
tud nočního odpočinku si dopŕál. 

Dne 24. ŕíjna roku 1527 videli lidjS v roz- 
ličných místech a krajích po západu slunce zna- 
mení takové, jakoby z oblakfl pochodne ohnivé 
létaly. Jiní sloupy ohnivé od oblaku až k zemi 
pozorovali. 

Podobného druhu úkaz na nebi opakoval 
80 zase v noci 2. ledna 1529. Na nebi ukázala 
80 totiž na chvíli jasná záŕe a blesk. Povérečni 
lidé videli i r. 1527 i touto dobou vsvétehiém 
úksae znamení, které záhuby a pohromy na 
Prahu a na zemi českou ohlasovalo. A vé&ého 
posmechu u lidu došli učenci, ktorí takové svetlo 
za pouhý úkaz svetelný v prírode vykladali. 

Horší byla ve svých následcích povodeĎ, 
která r. 1529 mnoho škôd na polích, lukádi a 
na rybnících nadčlala. Pražský most návalu 
dŕíví ledva odolal. Vypravujef se, že za tH i 
za čtyry tisíce dŕíví voda jest nad Prahou po- 
brala a to se na vétším díle všecko u mostu 
pražského zastavilo a zaqialo. 



L. 



27 



38 



idBBiafaa- 



— < 



r 



^mmmmmmm' 



WtaúBXf iffelaĹ — O pofotofánf benié obecné. 



*1 



B. 1531 byla zase velká drahota, o níž 
BaitoS, písaŕ pražský, takto vypravuje: „Roku 
1531 drahota byla veliká ve vSech včcech a 
skrze to i hlad z velikého božího dopuStční 
v mnohých místech po väech okolních kraji- 
nách, od podzimku leta 1630 až pravé, jakož 
Hkají, do nového (t. j. do výrobku z nového 
obilQ. y Praze byla drahota pred samým no- 
vým : žito množí kupovali v Praze na trhu strych 
po 50 a po 1 kope groäú; pšenici po 47 gr.; 
oves po 18 gr.; ječmen po 1 kope grošu; a 
hrách po 52 gr. českých. A jiná všeckii úroda 
byla nad obyčej drahá, ne tak mnoho z príčiny 
neúrody, jako z príčiny neŕádu, kterýž jest se 
po vší zemi rozmohl, totiž: že jsou množí lidé 
pro lakomou žádosf množství obilí a nejvíc žita, 
do okolních zemí vyvezli a vypredali. A také 
byla o tom povčs<, že množí panští a rytíŕští 
Hdé pŕekupovali je od svých lidí poddaných a 
potom času čekali pro své zisky a za vysoké 
peníze cizozemcúm predávali.^ 



Poddaným povolano, aby smeli m stndíe clio- 
tilL — MlMmiatr v Kotné Heŕe a eizí mince. 
— O vkladaní do desk na Moraré easn nedél- 
iího. — Kterak Ferdinand zpAsobil, že mv sta- 
favé berní povoiofall — Kteralí sondové zase 
fázBMti nafeyil a kterak se poŕádek v zemi nji- 
naL — Kterak Ferdinand inllierány potiaciti 

tiledéi. 

1531 kvéten — 1538. 

Vypravovali jsme, jakým zpúsobem dovedl 
Ferdiiiand pŕekaziti sjezdy krajské bez povo- 
lení královského, což na tehdejší dobu byl sku- 
tok velice pozoruhodný, ponévadž stavové pred 
tím, když to za dobré uznali, nejen na sjezdy 
nýbrž i na snemy zemské treba proti vúli krá- 
lovské se svolávaU. Druhý neméné dúležitý 
skutek bylo roztržení jednoty mést Pražských 
a zákaz hromád obecních bez povolení králov- 
ského. To všecko ale má váhu dosti nepatrnou 
proti tomu, jalcé berné Ferdinand na snémích 
obecných vymohl. Užívaje pri tom lahodnosti a 
pHvétivosti, kde odpor tuhý pozoroval, neústupné 
dftraznosti, kde neochota a váhavosť vidél, do- 
vedl to král bébem času tak daleko, že snemy 
povolovaly nejen hojné príspevky navydržování 
dvora královského, nýhri že pravidelné povo- 
lovaly berné, které se dHve jen mimoŕádné, 
v neobyčejných piipadech od králú požadovaly. 
Go tedy (ÚMve býviäo berní mimoŕádnou, stalo 
se pra^elným povolováním berní radnou a oby • 



čejnou, proti níž býval pak tím menší odpor čím 
častéji se opakovala. 

Zatakových okolností týkalo se každé skoro 
jednaní snemovni kromé nékolika jiných nečet- 
ných záležitostí skoro jenom povolování berné. 
E takovýmto vedlejäím záležitostem pŕipočístí 
dlužno usnešení snemovni, aby lidem poddaným 
volno bylo učení litemímu se vénovati bez pre- 
kážky své vrchnosti. Stavové tedy vzdali sedo- 
brovolné práva svého k lidem poddaným apro- 
pouštéli je jaksi z poddanství, pakli se studiím 
oddali. Na snémé 1. kvčtna 1531 ustanoveno, 
aby do Kutné Hory dosazován byl za mincmistra 
jenom Čech rodilýaaby králi a zemi touž prí- 
sahou se zavázal, jakou se predošlí mincmistH 
zaväzovali. Žádná méď ani mince aby se z krá- 
lovství ven nevynášely a cizí mincí aby se je- 
nom dopŕíätích vánoc platiti smelo. Na Morave 
stalo se na snémé v Jihlave usnešení, aby v den 
nedélní zadnému do desk zemských vkládáno 
nebylo. Než vrafme se k jednaní o bemích 
obecných, 

Druhdy mívali knížata a králové čestí tak 
rozsáhlý majetok korunní, že jim z toho* príjmy 
úplné postačovaly jak k zapravování i nejboj- 
néjších potŕeb dvomích tak také k vydržování 
četné družiny branné. Pri nastoupení Ferdinan- 
dove zbyly ze statku korunních jenom Podébrady, 
Kolín, Kŕivoklát, Tachov a Kadaň. Všecko ostatní 
bylo rozličným lidem ve vétších nebo menších 
sumách zastavene a dluhy korunní byly pŕes 
míru narostlé. Z nékolika téchto statku neméla 
ovšem koruna tolik dúchodú, aby mohla jimi 
vydaní pri dvore zapravovati. Nemohlo tedy ji- 
náče býti, nežli že to, co se nedostávalo, mu- 
selo nahražováno býti pomoci z dúdiodú stavA 
zemských a jich poddaných. Proto požadoval 
Ferdinand každého roku príspevky, které se 
muaninemohly odepŕíti. Na druhé strane vyža- 
dovaly neustále vojny s Turkem velkého nákladu, 
jaký stavové povolovali z počátku, aby se králi 
zalíbili a zalichotili, pozdéji aby na sebe hnev 
jeho neuvalili, jelikož dovedl pŕání svému prú- 
chod zjednati, pakli se potkal s nejakým odpo- 
rom. Byly to sice pomoci mimoŕádné, požadovaly 
se ale neustále a tak se z toho vyvinula daň 
skoro každoroční tedy pravidelná. 

Prvni Yeliká mimoŕádná daň povolená Ferdinandovi 
r. 1584 na tfí léta po sobé na vyplácení zámkft a dA- 
cbodA králoYBkýcb. Daň tato ustanovená s pienice a 
jeómena k varení pifa na prodej a a pi?a k prodcji 
vystaveného; sa ooili v semi predané a sice: pienid, 
žito, ječmei^ oves, hrách, proso, jihly, semenec. po- 
hanka, semeno cibalné a htavatičné, semeno repkové, 
biéaé, mrkTOvé a za chmel. Yétáí poplatok astanoven 
na obiU ven ae aemé vyvážené. Dáie se platilo s pro* 



%9^ 



30 



30 



•€>^JB^ 



r 



KK. IV. HL. I. PaBOTáai FwdliiradA I. 16a4**166i. -- Ťažnosť soadfl. 



^ 



daaých fín dsích i domácich. Z dsfch tíh iivád^í se 
TalTEzi, ritolské a podobná vída vlaská. PopUtek vétií 
astanoyen na díva a na ?ina, která se se zeme vyvážela 
anápÍTa^ která se do zeme vezla. Piva takoyá dovážela 
se 8 Freibarkn, ae aemi míftenských, ze 8Iez8ka a ze 
Settiméstí. Také na dobytok Yon ze zeme hnaný byla 
berné uložená. Eromé toho mél se odvádéti pri vselikém 
kopeci?f a kramáŕstvi z jedná kopy ^roáň, která se za 
prodané zboží stržila, ustanovený poplatok bnď pfil groáe, 
celý nebo i více. I tí, k do z penéz pftjčených úroky 
brali, mélizjedné kopy úrok A ďáti gros a to pri každém 
s?. Jih a Hafle. 

K vrbiráni té dané ostanoveDÍ zvláštni bemíci; 
mesta královská a vrchnosti méli se postarati o poddané 
své osady tím zpúsobem, že by do každé osady dali že- 
leznou pokladňu, od níž by klié podrželi. Yvbírání dané 
méli pak uložiti nékterému konselu. Umél-li psáti, mél 
sapisovati, zač se éeho prodalo a co se na dani odvedlo ; 
neumél-li psáti, m^ na vmbech vronbití, zač se v té 
vsi prodalo. Peníze vybrané odevzdávaly se vrchnostem, 
kdykoli tyto naŕídil^, pH éemžseovftem zápisky a vruby 
srovnávaly s penézi odvedenými. Ostatné vybírala se 
berné a odvádéla bemikúm v iednotlivých krajfch od 
snemu ustanoveným a ti ji posýlali zase a odvádéli nej- 
vyiiím beroikfim, kteŕi bývali obyčejné po jednom z ka- 
ždého stavu volení. 

Uvedli jsme pfedméty, z nichž se berné 
potri léta zapravovala, abychom videli, k jakým 
bŕemenAm se stavové uvolovali. Byla to pomoc 
značná, vrchnosti a lid nečinili jí ale odporu 
a dosti trpélivé a ochotné nešli nejen toto ný- 
brž i jiná hojná bremena, jelikož se již bylo 
dotéto doby ukázalo, že Ferdinand chce pokoji 
a poŕádku a že se opravdu stará, aby obchody 
šly, aby živnostem se prekážky nedélaly. Hlavné 
ale počal si oddychovati navzdor častým témto 
bŕemenúm lid obecný. V zemi panoval pokoj 
a poŕádek. Pŕestaly krvavé spory mezi jednotli- 
vými osobami. Jmenovité učinená pŕítrž krva- 
vému napadaní slabších od silnejších čili právu 
péstnfmu, jaké mélo prúchod za poslednfch dvou 
králfi, kdy jednotlivci nebo spolky nejen zase 
jednotlivcňm nebo celým stavúm nýbrž i celé 
zemi nepŕátelství a válku vypovídali a kdy od- 
vážni nájezdníci po silnicfch lidi pocestné a kupce 
chytali a olupovali. Tomu učinená pŕítrž na- 
prosto. Došlo k tomu hlavné ŕádnéjšf správou 
v zemi a jmenovité radným konaním spravedl- 
nosti, o což král pečoval se zvláštni horlivostí. 
Král staral se velmi pilné o to, aby soudcové 
nestranné soudili na osoby nehledíce a pak aby 
nálezy soudní vykonávaný byly stejné rýchle 
a bezohledné af se kohokoli týkaly. Když tedy 
mnohými prípady se zjistilo, že jak mocní tak 
chudí a slabí docházejí u soudú stejné ochrany, 
povznesla se vážnost soudní tou mérou, že ani 
mocní a zbojní lidé neprovádéli svou vúli ane- 
vyfízovali své spory mečem a násilím, nýbrž že 
cest smímých k narovnáni vyhledávali. Proto pfe- 



staly soukromé války mezi osobami mocnými 
a jiné domáhaní se práva rukou ozbrojenou. 
Také bezpečnosť silnie obnovila se trvalé, jeli- 
kož za poradné správy a za soudfl spravedlivých 
lupiči nemohli obstatí. 

Starí spisovatelé vypravují mnoho prípadu, 
jak byli bezohledné trestáni i tí, kdo proti králi 
a zemi se previnili, i ti, kdo sprostých zločinu 
se dopustili, treba náleželi k stavu sebe vyššímu. 
Tak napr. Apel Vitzthum, který byl n 1 526 
pri volení krále, dopustil se r. 1530 velezrady. 
Kdyžse tona néj proneslo, mél býti potrestán. 
Zvédél o tom ješté v čas, pravé když byl ve 
Vlašími na svadebním veselí; i ujel odtud ze 
zeme. Statky jeho Pétipsy a Vintíŕov byly od 
královské komory zabavený. — Léta 1533 rytíŕ 
Sigmund Kaufunk, dávny rušitel pokoje zem- 
ského již za krále Vladislava a Ludvíka, odpo- 
včdčl králi i zemí. Dlouho však neprovozoval 
násilnické své kousky. Bylť následujícího léta 
zajat a ve Vídni sťat — R. 1536 sťat byl v Praze 
jakýsi Krupý, že udélal falošnou kvitanci, ktorou 
se chtél dluhu tísíce kop zbaviti. A 1537 sťatí 
byli na Pohoŕelci v Praze Jaroslav Kapoun ze 
Svojkova a Jan Vlkovský z Dalkovic, že závéť 
cizí zfalšovali a co jiným napsáno bylo, to sobé 
napsali. 

Znamenati také dlužno, že pfi spoŕádanosti 
v zemi bohatství mezi lidem zase sé ujímalo 
a rozmáhalo, jelikož obchod bez prekážky se 
provozoval, a živnosti všecky zase se zvelebo- 
valy. Proto také berné lépe se scházely a ač 
pravidelné se opakovaly, pŕece lid neobtéžo- 
valy, jako za dob nepokojných bývalo. Tako- 
výmto zpúsobem byla by zeme česká béhem 
času zase velmi utešené rozkvetla, kdyby byly 
spory o víru nezavdaly podnet k novým rozbro- 
júm a výtržnostem. 

Král Ferdinand byl prísny katolík a netajil 
se nijakž se svou nenávistí proti náboženství 
nekatolíckemu. Víru kališnickou v Čechách tr- 
pel, ponévadž musel, ponévadž se dostal na trňn 
český jenom s tou výmiňkou, aby stavy a ve- 
škeru obec království českého pri jich víre t. 
j. pri víre katolícke a kališnické zachoval. Luthe- 
ránské víre, která se z Nemec v Čechách ují- 
mala, Ferdinand nepíál a trpel ji jenom tak 
dlouho, pokud neuvidel príhodnou dobu, aby 
proti lutheránúm zjevné a verejné vystoupil. 

Ferdinand zpúsobil návrat lutheránské strany 
Hlavsovy do Prahy jenom z ohledú politických, 
aby se zbavil Paška a jeho strany, kteŕí mu 
v prevedení zámérú politických pŕekáželi. Lid 
blaho vý neprohlédaje tei^áte k témto zámérúm 
velebil krále, který prý je stejné spravodlivým 



% iyi 



81 



88 



•MBig S 



r 



■HMMiHaMte 



Ferdinand hledi Intherány potlačití. 



^ 



jak ke katolfkftm a kaJišnfkúm tak také k luthe- 
ránAm. Ferdinand skutečné také neprohlásil teh- 
dáž, jaké náboženství by mélo budoucné svo- 
bodný prAchod mfti. Obecní rada tedy jsouc u 
Tčtšinč lutheránská presadila snadno n obce, že 
zrušený byly články púvodem Páskovým proti 
lutheránúm vydané. Enéží požívali od té doby 
vétáí svobody v kázaní a počet téch, kteŕí se 
k novému učení pŕiznávaly, vzrastal den ode 
dne. Na statcích pánu a rytíŕft, kteŕí se k lu- 
thcránství prichýlili, ujímalo se toto učení ješté 
rychleji, jelikož páni sami se starali, aby lid 
poddaný na svou víru pHvedli, nie toho nedba- 
jíce, že král víry této nenávidí. Ze tŕí strán 
náboženských, totiž katolické, pod obojí a bratr- 
ské byla ovšem do této doby strana pod obojí 
počtem nejvalnéjší a také nejmocnéjší v ohledu 
politickém. Čím více však pŕibývalo lutheránň, 
tím více pozbývala ta strana jednotnosti a tedy 
i dúrazu nejen ve vécech náboženských, nýbrž 
potom i ve vécech politických. Lutheráni totiž 
ostáv^íce na pohled pod konsistoŕí a admini- 
strátorom pod obojí neposlouchali rozkazu jejich 
CO se týkalo ŕádú kostelních neb učení, čfmž 
ovšem kázeň cirkevní se hubila. 

Za nékolik let po zničení strany Paškovy 
v Praze zmohl se počet lutheránú v strane pod 
obojí tou mérou, že méli až velkou prevahu 
nad starými kališníky čili utrakvisty. Pracovali 
tedy k tomu, aby zfízení církve pod obojí bylo 
v jejich smyslu upraveno, aby svúj rád v celou 
stranu pod obojí uvedli; a aby k rozličným 
hodnostem a úradúm církevním, jmenôvité ale 
za administrátory byli jenom lutheráni dosazo- 
váni. Lutheráni totiž i tehdy, když vétšiny na- 
byli, neprestávali se počítati k strane pod obojí, 
jakožto k náboženství zákonem uznanému, ačkoli 
se byli již daleko odchýlili od jejího učení. Na- 
proti tomu Ferdinand nechtél a nemohl trpéti, 
aby víra lutheránská v zemi se rozširovala a na 
vrub ntrakvistú i zákonné ochrany požívala. I 
hledél zpAsobiti jaho druhdy pan Lev z Rožmi- 
tála*) sjednocení utrakvistú s katolíky na zá- 
klade kompaktat, aby budoucné všickni méli 
společného arcibiskupa a společnou správu cir- 
kevní a společué aby se o vymýténí jiných vér 
zasadili E tomu účelu svolal r. 1537 snem 
str«any pod jednou i pod obojí na hrad praž- 
ský. Tady stavftm vykládáno, kterak v králov- 



%#^ 



^ Pan LeT z Boimitála, nejvyááí purkrabi zeiaský, 
zenáél 14. Cerveace r. 1686 a bvl y kostole sv. 
Yít^ ▼ kapii 8v. Trojice pochován. Nástapcem jeho 
T úiadé nejvyfiiího poribrabstvi byl od r. 1698 do 
164S Jan I Yartenberka na Zvlŕetidcli. 



ství Českém z príčiny náboženství mnohé ne- 
svornosti a neláska vznikají, nejvíce prý proto, 
„že množí skrývají se pod stranou pod obojí, 
nejsouce ani pod jednou ani pod obojí. ** Tato 
véc méla napravená býti. I vyzváni jsou ti, kdo 
by nebyli skutkom ani pod jednou ani pod 
obojí, aby ze shromáždéní vystoupili. 

Bratŕí čestí, jenž se také na ten snem do- 
stavili, tázali se, zdali oni jsou tím mínéni. Obé 
strany jim protivné prohlásily se proti nim a ze 
snemu je vyloučily, ponévadž jednota bratrská 
byla jim protivná pro svou prísnosť kázne ; na- 
zývaliť ji mnišstvím a tyranstvím, chválíce na- 
proti tomu „kresťanskou čili evangelickou svo- 
bodu", které rozumeli tak, aby človek mohl žíti 
pohodlné, nejsa vázán zákony církevními a aby 
mohl o článcích víry kresťanské svobodné roz- 
umovati, aniž by proto byl za kacíŕe pova- 
žován. 

Predlohy královy čelily kromé bratŕí ovšem 
také proti lutheránúm. Ti ale tvoŕíce vétšinu 
v strane pod obojí nedali se z ní vyloučiti; 
naopak prosadili v strane náhledy a návrhy své, 
tak že jménem strany dávány odpovedi a po- 
dávaný návrhy smyslu rozhodné lutheránského. 
Strana pod obojí pŕedkládajíc prostŕedky, kto- 
rými by svornosť mezi obéma stranami mohla 
býti zpftsobena, žádala, aby méla svého vole- 
ného t. j. lutheránského arcibiskupa a král aby 
vymohl potvrzení jeho od papeže. Kromé toho 
žádali, aby v kostelích mohli knéží jedné i druhé 
strany bez rozdílu služby boží konati ; též aby 
každému volno bylo od jedné ke druhé strane 
pŕestoupiti dle svého uznaní bez útiskú od ko- 
hokolivék. E tomu strana pod jednou nechtéla 
svoliti a tak rozešel se snem bez poŕízení. Ro- 
vnéž nemél zadného výsledku snčm r. 1538, na 
kterém dal král jednati mezi stavy obou strán 
o vypravení pošlú na všeobecné koncilium. Strana 
pod obojí čili lutheráni nemohouce dostatí na 
to dostatočné odpovedi, v jakém smyslu má býti 
na tom koncilium ve jménu Čech jednáno, ne- 
svolila k ničomu. A tak byl král pHnucen je- 
dnaní pŕetrhnouti a nechati všecko v pŕedešlém 
zpúsobu. 



33 



34 



CetkihlIoravBká Kronika lY. 



-s^e^S 



r 



KN. IV. HL. L PanováBi Ferdinanda I. 1626—1664. — Desky zemské shoŕely. 



Kterak král na hrade Zebráce.s nebezpeei ohne 
f^fázl. — Mor a povodeň t Cecbaeb — Kterak 
požár r. 1S4I Telkoa éásf ťrahj, kralorský hrad, 
koNtel 8T. VíU a deskj zemské zniéii. — Drahj^ 
refers krále Ferdinanda. — Mensi úrok z penéz 
pijéenýcli natanoren. — Kterak doly kutnohor- 
ské bjnnlj. — Bouŕe proti židňoi. — Kterak 
kobylky drodu bubily. — ?elké povetrí. — Valky 
s Tnrky ? Ubráca. — Kráiovna Auua a dcéry 
Jctii Alžbeta a Kateŕina. 

R. 1532—1545. 

Verejná pozornosť byla na čas odvracována 
od rozbroju náboženských k jiným pamätným 
událostem. 

L. 1532. vyjel král Ferdinand z Prahy dne 
8. června a noclehoval na Žebráce. I zapálilo 
se tam a horelo, že král sotva z toho ohne 
vyšel. Shoŕelo mu tu néco klenotu, koni, mezkú 
i lidí. Po tomto požáru nebyl nádherný dríve 
hrad královský Žebrák více opraven a obnoven 
a pusti vždy více až se v rozvaliny rozpadl. 
Místo pánu a králú českých upravila si tady 
chudina nuzné byty až i ona byla spadáváním 
zdĺ odtud vypuzena. 

O dvé leta pozdéji zuŕil v Čechách od mé- 
síce dubna až do ŕfjna záhubný mor; v Praze 
umíralo denné až 50 osôb; a r. 1537 z náhlych 
dešíň rozvodnily se potoky a ŕeky tak mocné, 
že dne 20 kvétna ŕeka Vltava až do Bradáče *) 
dosahovala a nékolik dnú trvajíc mnoho škôd 
nadélala. 

Ješté záhubnéjáí a pro celou zemi osud- 
néjší byl požár, kterýr. 1541 velkou časť Prahy 
zachvátil a desky zemské zničil. Jelikož tím 
požárem nejen hlava království Praha nýbrž i 
celý národ velké ôkody vzaly, chceme o ném 
obäírnčjší vypsání položiti. 

Toho času bylo v Čechách polapené néko- 
lik paličň, jenž obyvatelstvu velké škody činili. 
Kteŕí byli postiženi, ti byli téžce trápeni, dýmem 
dušeni a znenáhla pečeni. lád pravil, že jsou 
ti zhoubcové od Turka najati. Dne 2. iervna 
1541 vyšel oheň na Malé Strane z domu Bašta 
ŕečeného, který tehdáž pan Ludvík z Gutn- 
šteina držel; a odtud se oheň dále rozširoval. 
I tento požár pripisoval hlas lidu najatým pali- 
čftm, ač zajisté bez dňvodu. 



S9#^- 



*) Bradáč Blaje vousatá hla?a na jedné bárce nékdej- 
áibo starého moBtu pražského, na které díl klá- 
atera khžo vniká 8 &er?enou hvézdou stojí. Podlé 
UaTy té z kamene vytesané yýika vody se mé* 
hvala. 



35 



Bylo veliké horko a sucho neobyčcyné. S Baáty pre- 
skočil oheň pŕe« ulici na krov jiuého domu, odkudi se 
vétrem podporován na vsecky strany sifíti počal. £ vý- 
chodu zachvátív klááter u Sv. Tomááe postupoval velmi 
prudce až k bránô Fisecké pod samé valy. Dále horelo 
ai k brané Strahovské. l^a valech hradu ťražského 
chytia suchá tráva a po té dostal se oheň až k pŕiko 
pftm hradským. Tady zapálil se nejaký arkéť naparká- 
nech uedaleko bašty btankovy. Od tono chytljr pavlače 
na zdech, od téchto krov na kapii vsech s\atých; dále 
pavlače, které byly nahoŕe blízko krovu okolo paláce a 
odtud krov palácový cinem krytý a pjtk krovy nad po- 
koji královtikými. Shoŕela také véž, kde byli zvonové, 
za ni kostel drevený, kde knéži kázávali, hranice, na 
které velký zvon visel, d&m dékanúv, dftm vikáŕský a 
strecha, pod kterout byla dela, bila véž medi krytá a 
véž MihulRa. Dela nékterá se síila, jiná skrivila a zpŕe- 
raiela, tak že žáilné z nich bez pohromy neostalo. Hrad 
vúbec vyhorel celý ai do zakladá krom černe včie nad 
branou dolejsi, v niž vézňové pro dluhy bývali zaviráni 
a viže Daliburay. Vyhorel také dvúr purkrabský, v némt 
soud purkrabský držán býval, kromé sklepu, vnémi se 
spisy soudni a jioé veci tady chované, neporuiené za- 
chovalý; klááter sv. Jiŕi váecken a krov na tomto ko- 
stele; kapie Vsech Svätých pred palácem, kteráá byla 
nákladné vystavená, umelým dilem kamenickým ozdobená 
a malD^mi na skle okrásleua. Ta vftecka vyhorela vnitŕ 
i ze vnitŕ, že prý bylo hrozné a ialostivé na ni pohle- 
dénl. Krov na veži kostola sv. Yita, kterýž byl áindelný, 
vysoko vzhftru horel a oheň padal dolu mezi zvony, tak 
že se váecky hranice, na ktorých zvony visely, zapálily. 
Zvony vsecky se rozpustily a padajice dol& roztloukly. 
Z véze padal oheň okny na krovy nové, kterymii byl 
pHkryt kodtel; ty se zapálily a odtud dostal se oheň 
do vnitŕ kostola, kde ztrávil nej prvé varhany, potom dole 
lavice javorové a aubové pekným dilem rezbárskym ozdo- 
bené, mnotié obrazy, oltáre, pŕikrovy a j iné predmety 
drevené a plátené. V noci dostal se oheň k deskám 
zemským, kteréžto byly od starodávna základom vseho 
práva Boukromého a verejného v zemi; tento poklad a 
Štít zeme a vseho obyvatelstva shoŕel a s ním nékteré 
sumy penéz, které tam byly uložený. Jeáté drahý den 
ráno stropy se boŕily a zdi sesypávaly a na mnohých 
mistech z oken a z rozpukUn pla meny slehaly. 

V&bec to byl požár nesmime rozsáhlosti. 
Yyhoŕelof v Menším mésté Pražském 155 domú; 
zachovalo se 7d domú a mezi nimi klááter Panny 
Márie, Láznô a Újezd celý. Hradčany vyhoŕely 
celé kromé domu radního, kterýž byl naid ouvo- 
zem za sv. Benediktom a vedie neho Sest dom(L 
Celkom shoŕely tady 42 domy. Nejvétší ov&em 
neštéstí bylo^ že shoŕely kostel sv. Víta, desky 
zemské a celý zámek královský, tak že prý bylo 
hrozno pohledéti na spoustu v ném zp&sobenou. 
Kromé domú a rozličných vecí v nich také prý 
nemalý počet lidí zahynul. 

Když 80 po zemi roznesla zpráva, že Praha 
ohnem škodu vzala a že pri tom desky zemské 
shoŕely, byl z toho zármutok aleknutí po celé 
zemi, neb tu mnohá mesta i jiné obce o výsady 
asvobody své pŕišly, když je více doskami do- 
kázati nemohly. Když se tedy nové desky zŕi- 
zovaly, stalo se usnešeníi aby se k uvarováni 



86 



r* 



Droliý rerers krále Ferdioanda. -** KatQoliorikó doly vodon zatopený. 




podobného neStéstí dvoje desky založily. Jedny 
mély ostávati na hrade Pražském a druhé se 
mély ch<9vatí na Earlšteiné, což však nebylo 
nikdy vykonane. 

Nové desky zhotovovaly se tím zpňsobem, 
že kladený* do knéh nové založených nejpvvé 
hodnoverné prepisy. Pri tom venovaná podlé 
usnešenf snemu ovšem nejvétšf píle sebránf a 
zapsání verejných zápisu. Príležitosti takovéto 
užil Ferdinand, aby provedl, oč se byl r. 1526 
darmo pokúsil, aby totiž stavové uznali Annu 
Jagellonku, dcéru krále Vladislava za pravou 
dédičkii trúnu českého a jej Ferdinanda, 
který byl pojal tuto dédičku za manželku, za 
krále prijatého. Žádost takového druhu 
prednesená snemu českému r. Iô45. Mysli mno- 
hých byly sice popuzeny velice proti králi z prí- 
čin náboženských, nicméné nemôl nikdo odvahy, 
aby se byl verejné a rázne oprel této žádosti. 
Nabyli< stavové již dosti zkušenosti o ráznosti 
králové, s jakou vôli své dovedl platnosí zje- 
dnati a tak s nechutí a snad jen mlčky pripu- 
stili, že revers první prohlášen za neplatný a že 
pŕijat revers jiný. Reversem tímto, daným dne 
2.záŕí 1545, oznamuje Ferdinand, že smrtí krále 
Ludvíka „království české i jiné zeme pŕislu- 
šející, jakožto markrabství moravské, knížectví 
Slezské, Horní a Dolní markrabství Lužické na 
knéžnu Annu jako na vlastní sestru krále Lud- 
vikaa pravou pŕirozenou dédičku podlé 
nadaní, svobod, privilégií a vejsad císaŕe Karia 
čtvrtého spravodlivé pripadlo**. A „protož (prý) 
stavové království českého manželku 
naši jako pravou dédičku a královou 
tohoto království poddané jsou uznali 
a prijali, a osobu naši (t. j. Fer- 
dinanda^ po manželce naši jakožto 
pravé dj^dice za krále a pána svého 
ze své svobodné a dobré vúle volili a 
prijali." 

Pŕijetí tohoto druhého reversu od stavu 
českých má ten význam, že uznána byla zákon- 
ným zpúsobem dedičnosť trAnu v rode habsbur- 
ském a sice zpAsobem jasným a neklamným, 
kdežto roku 1527 bylo pouze tolik ŕečeno, aby 
dédic trúnu mohl býti ješté za živobytí starého 
krále pŕijat a korunován. V státé českém pa- 
novala takováto dedičnosť v rode pŕemyslov- 
ském, pak lucemburském a konečné i jagaj- 
lovském. 

Mluvíce o činnosti snemu zemského, mu- 
síme se zmĺniti o jiném jeho usnešení, které 
nemélo sice významu politického, za to ale 
osvedčilo se pravým dobrodiním v živote s^o- 
lečenském. Do té doby platívido se z pfljčenych 



penéz deset procent úroku. Proto množí lidé 
predávali své statky a pújčovali peníze, že jim 
to více vynášelo. Snem tedy uaŕídil dne 30. 
dubna 1543, aby se jenom šest ze sta bratí 
smelo. 

Ten čas pŕinesl pro zemi českou kromé 
shoŕení Prahy a desk zemských ješté jiné ve- 
liké neštéstí. Kutnohorské jindy velmi výnosné 
doly počaly klesati již za krále Ludvíka, poné- 
vadž správcové jejich více na svúj zisk nežli 
užitek obecný z nich hledéli. Dályí se v té 
dobé velké podvody jednak chytrými cizozemci, 
kteŕí se úlisnými ŕečmi dovedli na výnosná mí- 
sta vetŕíti, jednak zase úŕedníky domácimi i 
lidmi podŕízenéjšími. Z časti byli pri dolech 
lidé, kteŕí dolovaní málo rozumeli, z časti zase 
lidé, kteŕí jenom na svou kapsu pamatovali. A 
tak se výtéžek z dolu tenčil rok od roku, Fer- 
dinand hledél rozličné lakové neŕády odstraniti 
vysýláním komisí do Kutné Hory, které mély 
stav hornictví taméjšího vyšetŕiti a jak by se 
doly opét zvelebiti mohly, navrhovati. Ostávalo 
to ale obyčejné pri návrzích, kdežto zatím ne- 
dostatočným opatrením proti všelikým nehodám 
brzy ta, brzy jiná pohroma doly stíhala. R. 1535 
dobývali horníci dolu ŕečeného Kru ch t a, za 
méstem za kostelem sv. Trojice; nemohli ale 
vodám odolati a také správa dolu nechtéla velký 
náklad podniknouti, ponévadž tou dobou rudy 
z toho dolu málo stŕíbra vydávaly. Pozdéji za- 
lil se r. 1541 i nejvydatnéjší dúl „Osel" vodou, 
o čemž se následující zpráva zachovala. Havíŕi 
v dole tom, jenž velké množství stŕíbra vydá- 
val, rudu sekajíce, mimo nadaní na nejakou 
nashromáždénou vodu prišli, kteráž se na né, 
když škálu presekávali, tak silné vyvalila, že 
jich 11 zachvátila. Z téch osm zahynulo, tri 
pak pŕece lidskou pomoci vytaženi byli. O tom 
dole bylo staré prísloví : 

dokud Osel bude ŕváti. 

Hora bude v štéstí stati. 
Kutnohorští obyvatelé védouce dobre, jak 
tento dúl je prameňom velmi yydatným, naŕí- 
dili všem mestským obyvatelúm, aby každý ale- 
spoň jednoho pacholka vyslal a ti aby vodu vy- 
vážeti pomáhali. Ale ta práce byla daromná, 
ponévadž voda z tlouští mužské ruky se valila, 
výš a výš vystupuj í c, délníky nahoru hnala až 
i naprosto ven vyhnala. Ten dúl od r. 1641 
pomalú vodou se naplňoval až se dokonale vo- 
dou zálil. A tak oznámil Ferdinand stavúm na 
snémé r. 1543, že pavování v Kutné Hore dele 
držeti nechce; na prosbu stavu slíbil sice, že 
bude nčkterý čas s Kutnohorskými na doly na- 
kládati ; avšak již r. 1545 oznámil Kutnohor- 



Sjo 



37 



38 
3* 



■^*^Jb8 



r 



EH. lY. HL. L Ptmvfémk FerdiMiida L 1626—1564. — NoTé bonie proti Židflm. 



ským, že od dolfl stŕíbrných již dokonale upou- 
Stí. Leta 1546 opustený byly doly Osel, Rousy, 
Hutrechtýŕe a Flašary, nebof úžitky z nich ne- 
kryly výlohy, jaké se na dolovaní v nich vyna- 
kládaly. Toliko na jednom místé v dolu „Osiu" 
byla dobrá ruda stŕíbmá. Od toho času doly 
ješté více pustly, a to mesto prv tak slavné a 
prvnf po Praze, počalo hynouti a nikdy více se 
nevzmohlo. 

Jiná véc, která obracala na sebe pozomosf 
všeobecnou, byly nové bouŕe proti Židňm. V ne- 
deli dne 13. listopadu 1541 selská chasa, též 
nékteŕí sousedé a méštané v Žatci uderili na 
domy židovské ve svém mésté a zloupivše Židy 
vSecko jim pobrali a mezi sebou rozdelili, tak 
že množí Židé nie nemajíce, toliko v košilích 
zAstali. Pro ten skutek bylo 24 žateckých od- 
veženo do Prahy a tady do veže Daliborky vsa- 
zeni. Z téch byli potom uékteŕí na rukojmé 
propušténi, z ostatních pak byli dva, nejaký 
jircháŕ a postŕihač stati. Ostatní penézi se vy- 
platili. Potom dne 19. listopadu byli príkladom 
žateckých také v Litoméŕicích Židé vybiti a 
zloupeni. Také obec pražská proti Židftm se 
vzbouŕila a jim velmi škodila, je loupíce a te- 
pouce, kde ktorého dostali. Lid obecný byl teh- 
dáž proti ŽidAm poštván povéstmi, že Židé jsou 
s Turky v dobrém srozuméní, že jim všecky 
veci vyzrazují, a peníze od nich berouce studny 
jedem napouštčjí a pastuchy najímají, aby v Če- 
chách pálili. I snem obecný dal se takovýmito 
povídačkami uchvátiti, že Židy z celého králov- 
ství Českého vypovédél. Nikdo nemél více v Če- 
chách Žida trpéti, tím méné jej pŕechovávati. 
U koho by byl Žid postižen, ten mél na hrdle 
trestán býti. Proto vSickni Židé z celého krá- 
lovství nej více do Polska v dubnu 1542 stého- 
vati se počali. Praví se, že množí pŕijdouce 
k Broumovu, od neznámych jízdných všickni 
pobiti byli ; lupiči tito pf es 20.000 rýnských zl. 
bud v pene í ich hotových nebo ve zboží tady 
ukoristili. Nicméné 15 ŽidAm na pŕímluvu mno- 
hých vzácnych pánň jeden rok v Praze zústati 
dovolene bylo, aby své dluhy od dlužníkň vyupo- 
mínati a svým véŕitelúm dluhy zaplatiti mohli. 
Židé^jenž v Praze ostali, vymohli si tolik, že 
nejen sami až do smrti v Praze ostali, nýbrž 
také jiným Židúm svobodný príchod do Prahy 
a do celého království Českého koupili. 

Vedie pohrôm, které Čechy tou dobou sti- 
haly, dlužno se také zmĺniti o hostu málo oby- 
čejném, který tehdáž zemi naši navštívil. R. 
1542 pŕiletély totiž z Litovské zeme skrze Pol- 
sko a Slezsko do Čech kobylky, které všude 
nevyslovitehié škody činily, kam zapadly. Gokoli 



%ai9- 



S9 



kde zeleného bylo na polích, na Inkách, na zá- 
hradách, to vSecko vyhubily. Když nékde za- 
padly, na píd prý, ba ješté vyše leželf . A když 
se zvedly, letély prý tak husté, že slunce jako 
nejakou hustou mlhou zakrývaly. Poverčivý lid 
se bál, že ty kobylky príchod cizíoh národA a 
nepŕátel do Čech znamenají. 

Téhož roku strhlo se veliké a náhle pove- 
trí okolo Prahy v noci dne 11. ledna, tak že 
z mnohých domA krovy smetalo a po vsech cha- 
lupy zpŕevracelo. 

Nejhorší ale svízele, jaké zeme koruny če- 
ské tehdáž sužovaly, byly války turecké, na 
které Ferdinand, jak jsme už nahoŕe vypravo- 
vali, neustále nové berné a novou pomoc na 
lidech zbrojných požadoval. Protikrál Ferdinan- 
dAv v Uhrách, Jan Zápolský, zrušil mír r. 1533 
v Carihrade uzavŕený, načež se zhoubná válka 
v Uhrách obnovila. Posavadm' podíl Ferdinan- 
dAv zúžen byl dobytím Tokaje a Košic od Zá- 
polského, což se stalo r. 1537. Toho roku bo- 
jovalo v Uhrách také vojsko české. Nejvyšším ve- 
litelem vojska Ferdinandova byl Linhart z Felsu, 
který mnohá mesta z moci Zápolského vytrhl. 
Tu pŕitáhli Zápolskému na pomoc Turci a vra- 
zili na lid, ktorému Chorvát, Jan Kocian velel. 
Ten prý pred tím lid svAj hladem moril a v bitvé 
samé nad ním i zradil. Jakmile totiž nepŕítele 
shledl, dal vojsku znamení, aby, kam kdo mAže 
utíkal. I dali se do utíkání Ubŕi všickni. „Česi 
ale (tak vypravuje kronikár), jimžto utíkání 
bylo velmi neobyčejné, s nepŕítelem mužné 
se potýkali a v bitvé všickni padli dne 8. ŕíjna 
1537." Z ČechA zahynuli kromé jiných Václav 
ze Švamberka, Petr Rašín, polní maršálek, dva 
synove pána Jindŕicha Berky z Dube, Jeronym 
z Bibršteina a množí jiní. O pánu Šlikovi se 
vypravuje, že ujel pred nepŕítelem.. Po tako- 
véto nehode žádal Ferdinand hned zase na sta- 
voch českých novou berni a nový lid ozbrojený 
r. 1538. Bylo mu obojí povolene, s tím však 
vymínéním, aby lid zbrojný království Českého 
proti Turku vyslaný, zadnému pod správu dán 
nebyl, nýbrž aby Čech rozený jakožto vAdce 
nad ním byl ustanoven. Stalo se to zajisté proto, 
že cizinec nad lidem českým zradil a k vítézství 
ho vésti neumél. Z vAdcA, ktefí potom vojskAm 
českým veleli, vyznamenali se neobyčejnou sta- 
točností Václav Pétipeský z Chyš, Leon- 
hard z Felsu, Karel z Žerotína a Voj- 
tech Oto z Bubna. 

Zatím stály se rozličné roztržky mezi Janom 
Zápolským a sultánom tureckým, tak že si po- 
čali nedAvéŕovati, Ijal se Zápolský vyjednávali 
s Ferdinandom až se r. 1538 dohodli v ten 



40 



r 



YéJkf 8 Tnrkem. — Královna Anna. 



^ 



smysl, že by Zápolský obdržel v náhradu kní- 
žectví Opolské a Ratiboŕské ve Slezsku, kdyby 
jej sultán ze zemí jeho vypudil, za to ale mél 
se státí Ferdinand dédicem jeho v celých Uhrách. 
Než Zápolský pojal již r. 1539 za manželku 
Alžbetu, dcéru krále Polského Sigmunda I. a ta 
mu r. 1540 porodila synáčka, jemuž dano jméno 
Jan Sigmund. Brzy potom ale zemŕel sám Jan 
Zápolský. Ferdinand mél po ném nastoupiti; 
poručníci však a vdova Zápolského dali díté 
ihned korunovati na království uherské a hodla- 
jíce Ferdinandovi brannou moci odpíratí poslali 
k sultánu o pomoc, které se jim bez otálení 
dostalo. Válka tedy počala r. 1540 znovu. Sul- 
tán pŕitáhnuv do Uher porazil r. 1541 vojsko 
Ferdinandovo, v némž se i Cechové náležali, u 
Budina a zmocniv se i tohoto mesta a osoby 
mladého krále Jana Sigmunda a matky jeho 
projevil teprvé své pravé zámery. Matce totiž a 
poručníkúm vynútil smlouvu, kterou jej uznali 
za pravého pána zeme a kterou mu postoupili 
yelkou část svého území k bezprostŕednímu dr- 
žení. Za správce téch krajin ustanovil sultán 
zvláštního pašu v Budíné. Janu Sigmundovi po- 
nechal Sedmihradsko a východní Uhry; od té 
doby ale mél se zváti jenom vévodou Sedmi- 
hradským, mél sultána za vrchního pána svého 
uznávati a roční poplatek mu odvádéti. 

Yálka s Ferdinandom trvala dále; a jeli- 
kož Turci méli dostatok vojska a potŕeb váleč- 
ných, dobývali jednoho mesta za druhým a ší- 
rili své panství na východ a na sever. Ferdi- 
nand sbíral rok co rok nová vojska proti Tur- 
kúm, než tito celkem pŕece vítčzili. A tak byl 
Ferdinand donucen opét k uzavŕení mím v Ca- 
rihrade r. 1545. Musel se spokojiti s územím 
v Uhrách velice ztenčeným a musel se zavázati 
k ročnímu poplatku 30.000 dukátu. 

Ustavičné vojny v Uhrách a starosti vla- 
dárske o zeme ostatní nutily velmi často ^krále 
Ferdinanda zdržovati se mimo Čechy v Eakou- 
sích a v Uhrách. Zavázán jsa královné Anne 
vdéčností za povýšení své na dvojí trúnkrálov- 
lovský, dopouštél Ferdinand hned od počátku, 
že manželka jeho Anna méla jakési účastenství 
v spravovaní státnfch záležitostí českých, čehož 
ona zvlášté k tomu užívala, aby svého králov- 
ského manžela k národu českému srdečné pri- 
klonila. Však proto pŕece Ferdinand manželku 
svou vždycky brával s sebou z Čech do Rakous, 
kdykqli jej tam záležitostí štátni volaly. Mfiže 
býti, že z počátku v tom nejaká žárlivosť vé- 
zela, aby se Anna v srdcích národu snad príliš 
neutvrdila a snad podlé své jenmé mysli a 
mímé povahy nejaké milostivé činy nekonala. 



které by zámérúm královým pŕekážely ; nicméné 
Anna uméla vždy srdce svého manžela, kdykoli 
veci v Čechách podlé jeho pŕání se nevedly, 
k mímosti a láskavosti nakloniti; a z Rakous 
sama často do Čech jezdívala. Když se Ferdi- 
nand konečné presvedčil, že jeho choť nikdy 
proti jeho vúli ničoho nepodnikla, odevzdával 
jf vedení vnitŕních záležitostí zemských, kdykoli 
se mél ven ze zeme vzdálití a každé její zaŕí- 
zení pak schvaloval. 

Za takových okolností bylo mnoho dobrého 
a pekného k ponúknutí a na žádost královny 
Anny i také k jejímu potešení od Ferdinanda 
podnikáno. R. 1534 dal Ferdinand vystavétí pro 
manželku svou v královské záhrade nad Menším 
méstem Pražským rozkošný belvedér. Budova 
tato posud zachovaná, sloupoŕadím obklíčená, 
prevedená byla v novém slohu italském odFe- 
rabosca de Lagno a je u nás jedním z nejskvé- 
lejších pomníku umení stavitelského, což dole 
podrobnéji vyložíme. (Vyobrazení slávneho tohoto 
díla umeleckého podávame na str. 48. a 44.) Po 
moru r. 1535 a po požáru 1541 osvedčila královna 
Anna svou dobročinnosť nejskvélejším zpúsobem. 
Nejvíce její péčí byl krov hlavního chrámu sv. 
Víta dústojné zase postavou, celý chrám na novo 
okrášlen a velký zvon jeho témét v predošlé 
velikosti své zase ulit a na veži zavéšen. Proto 
se Anna vším právom po Kariu IV. druhou za- 
kladatelkyní této skvostné národní svätyne na- 
zvati múze. 

R. 1543, když Ferdinand sám v čele vojsk 
českých a rakouských proti Turkúm do boje 
táhl, odevzdal Anne místodržitelství v Čechách pŕi- 
dav jí za rádce Petra z Rožmberka, Jana ze 
Šellenberka, Jana Popola z Lobkovic, nejvyššího 
zemského sudí, Jana z Bechynč, nejvyššího písaŕe 
zemského a Jiŕího z Gersdorfu, královského pod- 
komoŕí. Tehdáž provdána nejstarší sedmnácti- 
letá dcéra královská Alžbeta za Sigmunda Au- 
gusta, krále Polského. Svadba byla dne 4. kvétna 
v Krakove hlučné slávená. Dcéra tato zomrela 
však jižl5. června 1545 vmésté Vilné. Sigmund 
August pojal na to Barboru Radzivilovnu za man- 
želku, ale v krátce zase podruhé vdovcom se 
stav, oženil se po tretí, ovšem již po smrti své 
sestŕenice, královny Anny s jinou její dcérou 
Kateŕinou. 

Tato K a t e ŕ i n a byla se provdala v listo- 
padu 1548 za Františka kníže Mantovánské; 
v červenel 1553 vdala se podruhé za Sigmunda 
Augusta, krále Polského, a zemŕela 29. února 
1572 v Linci. 



%^e»- 



41 



42 



"1 



ľ^e^ 



4 



r 



ArtikaloTé snémn 1645. — Dedičná smlouTa knižat Lehniekýeh srašena. 



*1 



ArtiknloTé snema r. f 54S. — Kierak byla áédtená 
smloiifa knižat Lvliuiek} ch s kurflrsícni brandcn- 

barským zroseoa. 

1545 leden — 1546 kvéten. 

Snem český roku 1545 stal se kromé pŕi- 
jctf druhého reversu Ferdinandova také tím pa- 
métihodným, že prijatí na ném a vydáni mnozf 
artíkulové, jenž se obecného dobrého a odstrá- 
není všelikých neŕádú dotýkali. Mimo jiné veci 
Qstanoveno na snémé tomto: 

Enéží, jenž vedou život nepŕfkladný a ne- 
ŕádný, jmenovité takoví, jenž nepoŕádné ženské 
u sebe chovají, aby byli svým administratorúm 
k potrestaní dodáváni. 

Sediaci a selky v cizoložstvu postižení aby 
byli u pranýfe mrskáni a cejchem znamenáni. 

Nesmime a zbytočné pití aby se netrpelo; 
taktéž aby pŕetrženy byly posvfcení selská a 
piva kolední neboli obecní, kteráž.sobé, složíce 
mezi sebou peníze, lidé seiští do spolku kupo- 
vali a pak u společném veselí popíjeli. Taktéž 
zastavený pŕástkyahry, na které se lidé schá- 
zívali. Konečné ustanovene v tomto artikulu: 
„A jakož také lidé sedlští obojího pohlaví sobé 
y nenáležitých a príliš pyšných šatech chodí a 
je sobé kupují, jakožto šôúry zlaté, košile kmen- 
tové zlatem vyšívané, péŕí pštrosové, šukné lin- 
dyšové : to každý pán pri svých lidech poddaných 
aby zastavil a jim toho nedopouštél, než aby 
chodili tak, jakž na né náleží." Ustanovení tato 
na pohled k napravení lidu selského a podda- 
ného sméŕující, méla ten zakrytý účel, aby lid 
neutrácel penéz pro sebe a mohl tím snáze 
nésti velká bremena, která vrchnosti naň uvalo- 
valy a za druhé aby v spoločných schúzkách 
nemohl se k odporu nejakému umlouvati a v ném 
utvrzovati. Než vráťme se k článkúm snémovním. 

Novokŕténci aby nikde nebyli trpéni, nýbrž 
aby byli ven ze zeme vyhánéni. 

Lidé chudí a žobraví, jenž po ulicích že- 
brají nebo sedí a s nezdravými údy se vyklá- 
dají, ti aby byli ve špitálech opatŕeni. 

Léna knížecí aby král jenom v Praze auebo 
v království českém a nikde jinde rozdával. 

Práva mestská aby byla tišténa. 

Kdo by márnotratným mladým lidem pňj- 
čoval bez vňle otec neb poručníkú, ten aby o to 
pHšel. 

Rečníci t j. obhájci pH soudech, aby byli 
lidé dobrí a na cti zachovalí. 

Na opravu zámku Karlšteina svoleno bylo 
1200 kop groSň českých. 

Mince Fridrícha, knížete Lehnického ani 
zlatá ani stŕíbmá aby brána nebyla; též mince 



pruská, Hanuše, markrabéte Brandenburského 
aby do sv. Václava vyhostená byla a odtud aby 
jí více nebrali; babky (médéné halíŕe uherské) 
aby se jen po malém penízi braly. 

Na snémé tomto započalo také jednaní o 
dédické smlouvé knižat Lehniekýeh s kurfirstem 
Brandenburským, která se stala na ujmu celist- 
vosti koruny české. Knížata Lehničtí Fridrich 
a synove jeho Fridrich a Jiŕf byli se totíž smlu- 
vili s ŕečeným kurfirstem v ten rozum: aby 
knéžna Barbora, dcéra kurfirsta Brandenbur- 
ského, dana byla za manželku Jiŕímu, synu Fri- 
drícha knížete Lehnického, a Žofie, dcéra kní- 
žete Lehnického, aby se dostala za manželku 
Janovi, synu kurfirsta Brandenburského. A když 
by v nékterém z obou knížeetví vyn^^ŕeli dedi- 
čove mužského pohlaví, mélo to knížeetví pŕi- 
padnouti mužským dčdieúm druhého knížeetví. 
Podlé této smlouvy mohlo tedy knížeetví Leh- 
nické, když by nebylo mužských dédicúv, od 
koruny české odpadnouti. 

Stavové království českého vznesli tu véc 
na krále k rozeznání; a tak zvolený na snémé 
dne 7. ledna 1545 osoby, které by tu véc k do- 
brému konci pŕivedly. Byli to Zdislav Berka 
z Dube na Lipém a Zákupí, nejvyšší hofmistr 
království Českého, Jan mladší z Lobkovie na 
Týné Horšové, nemeckých lén hejtman, Albrecht 
Šiik hrabe z Pasounu a na Kadaňském zámku, 
nejvyšší komorník království českého, Jan z Vald- 
šteina na Oujezdé a Šebestian z Weitmíile na 
Chomútové, z pánu; Jiŕík zGerštorfu na Chol- 
ticích, podJkomoŕí království českého, Bernard 
Zehušický z Nestajova na Rizmburce, purkrabí 
kraje Hradeckého, Petr Janovský ze Soutie a na 
ZajeČicích, Adam Éepieký ze Sudomíŕe na Ée- 
pici, Sigmund Anjel z Ronovce na Heŕmanové 
Méstei, Sigmund Eobenhap ze Suché na Pacové, 
z rytíŕstva; Duchek ze Semechova, Jan Srna 
z Karlovy Hory, Jakub z Kapí Hory, kancléŕ 
Starého mesta Pražského, Jan, písaŕ radní ze 
Starého mesta, Sigmund Stašek z Plzne, Václav 
Práehatíeký z Tábora — ze stavu mestského. 
Osobám témto dana jest pod pečetí zemskou 
plná nM)c, aby s Fridríchem knížetem Lehnir 
ckým bud po dobrém se vyrovnaly nebo soudem 
k odvolaní dedičné smlouvy jej donutily. 

Vyrovnaní po dobrém se nedocílilo; došlo 
tedy k soudu o spornou záležitost, který sám 
Ferdinand dne 21. dubna 1546 ve Vratislavi 
zahájil. Plnomocníci snemu českého dokazovali, 
že knížata Lehničtí jsou many a vasaly krále 
a koruny české a že ničoho od zeme své odci- 
ziti nemohou. I žádali tedy, aby král, jakožto 



%e»^ 



45 



46 



-«>cÄ 



r 



EN. IV. HL. L PanoTáni Ferdinanda 1. 1626—1664. — Král požadaTky latheránft zamitl. 



■^ 



vrchní pán lénamanství smlouvu dedičnou zka- 
zil a zrušil. 

Naproti tomu popfrali dva knížata Lehnická^ 
jenž se bez nemocného otce dostavili, nejprvé 
oprávnenosť soudu nad sebou; když jim to ale 
neprošlo, žádali za odklad do tŕí mésícú; avšak 
ani toho nebylo jim dopŕáno. A tak pre líčená 
dále. Dne 19. kvétna vynesl Ferdinand konečný 
rozsudok: že jsou knížata Lehnická té smlouvy 
slušné učiniti neméli a nemohli. A protož ta 
smlouva a sbratŕení se vším tím, co v sobé za- 
vírá, že vyzdvižena, umrtvena a v nie obrácena 
býti má. Výpovedi té bylo napotom od knížat 
Lehnických vyhovéno a tak ta dedičná smlouva 
jimi uzavŕená naprosto zmarená jest. 



I ne 



Porady strany pod obcji. — Sterak král poža- 
davky lotheráni zamíU a starých kališníka se 

ujímal. 

1541 — 1544 červenec. 

Lutheránství mezi tím porád více se rozši- 
rovalo a ujímalo. Od r. 1539 byl i administrátor 
strany pod obojí, Mistr Martin Klatovský, 
kazatel kapie Betlemské, smýšlením svým luthe- 
rán a vétší počet radú v konsistofí náležel též 
mezi milovníky nového učení. Martin Klatovský 
podékoval se z úradu svého ; strana evangelická 
nabyvši nového srdce z nesnaží Ferdinandových 
v království Uherském, zvolila r. 1541 za admi- 
nistrátora strany pod obojí knéze Jana My- 
s to pol a, faráŕe u sv. Mikuláše, zjevného luthe- 
rána. Učinila tak proto, že očekávala od neho 
rázne pňsobení ku pretvorení celé strany pod 
obojí dle smyslu svého. Když potom r. 1543 
svolán byl do Prahy snem generálni t. j. snem 
všech zemí koruny české, od néhož král Fer- 
dinand požadoval pomoc proti Turkúm, uspoŕá- 
dali stavové pod obojí z Čech a z Moravy schúzku, 
v níž o vécech náboženských jednali. Kromé 
toho dali také svolati duchovenstvo strany pod 
obojí do koleje Karlovy, kdež za predmet porady 
položeny byly od Mystopola tri hlavní otázky, 
kterými se vyznačovalo protestanství nemecké: 
je-li mše obetí? je-li prospešné k spasení vzý- 
vati sväté o jich pŕímluvu? jestli ospravedlňují 
skutkové dobrí pred bohém či sama toliko víra 
beze skutku? 

Vétší část knéžstva prihlásila se ke všem 
článkúm ve smyslu lutheránském a uzavrela ihned 
obrady, které považovala za zbytočné, skutočné 
zrušiti a zvoliti sobé biskupa vlastního nad stra- 
nou pod obojí. Hlavami tohoto knéžstva byli 



administrátor Mystopol, doktor Václav Mitmá- 
nek, odpadlý od bratŕí českých; pŕedním vúd- 
cem ze svetských byl pán z Pemšteina. Stará 
strana kališnická hájila staré obyčeje, ponévadž 
jich ale bylo málo, byli od lutheránň, kteŕí se 
již evangelickou stranou nazývali, pŕe- 
kŕičeni a pŕehlasováni. Toliko o biskupovi svo- 
lili i kališníci, aby byl zvolen jeden pro všecky 
pod obojí a aby král potvrzení jeho od papeže 
vymohl. Lutheráni vyslali ihned Mystopola, Mit- 
mánka a pána z Pemšteina s články prijatými 
ke králi, aby je potvrdil a volbu biskupa dovolil. 
Avšak menšina kališnická byla již napred požá- 
dala Ferdinanda za ochranu projevujíc ochotu 
dohodnouti se s katolíky, což k úmyslúm krá- 
lovým dobre se hodilo. Proto prijal posly strany 
evangelické s dútkami a pohrúžkami a když ani 
tolik srdce neméli, aby presvedčení svého a usne- 
šení strany své hájili, nýbrž mlčky odešli, poslal 
král za nékolik dní lutheránúm prepis kompaktát 
s naŕízením, aby se dle nich zachovali. Volbu 
biskupa král dokonce odoprel aŕekl, že se po- 
stará, aby nékterý z okoMch biskupň, Olomou- 
cký nebo jiný, knéze jim svétil. Slibu toho však 
nesplnil. 

Strana evangelická nedala se však nemi- 
lostivou odpovedí královou zastrašiti, nýbrž ho- 
dlala usnešení svá uvésti ve skutek a obradu 
nenávidených zanechati. Nejprvé chtéli opome- 
nouti slávnou procesí na den božího tela. Král 
dovédév se o tom naŕídil administrátorovi a 
knéžstvu písomné, aby procesí ten den odbývali 
pod uvarováním téžké pokuty a nemilosti králov- 
ské. Mystopol nemaje odhodlanosti zachoval se 
podlo rozkazu královského a ostatní knéžstvo 
za ním. Když se to nepovedie, usmyslili si luthe- 
ráni neodbývat ješté slávnejší procesí v zasvé- 
cený den Jana Husa ; tu se neobávali prekážky 
od krále, ponévadž to byla slavnost i katolíkúm 
odporná. Ale i tady ukázal král jako za času 
Paškova, že je horlivéjší sledovatel svých poli- 
tických zámérúnežli katolík a naŕídil zase luthe- 
ránúm rozkazom písomným, aby svátek Jana 
Husa dle obyčeje slávili. Mystopol vedl procesí 
podruhé, pomstil se ale odpúrcúm svým tím. 
že v kázaní ostro na né dotíral. Proto však mél 
pri, ktorá ducha jeho ješté více ohnula. Mitmá- 
nek, kazatel v kostole Týnském, dotíral ve svých 
kázaních ješté dútklivéji na kališníky a na ka- 
tolíky, že z toho až nejaké bouŕe povstaly. Proto 
jej Ferdinand vypovédél v srpnu r. 1543 z krá- 
lovství českého, ačkoliv se za néj stavové pŕi- 
mlouvali. Mitmánek navrátil se 3. ledna 1544 
tajné do Prahy; když se to ale prezradilo, byl 
hned jat v domé Koukolové a do vézení na rad- 



47 



48 






fT 



O snčmech zemských. 



1 



nici Ysazen. Odtud jej dodali na hrad Pražský 
do Mihulky, načež odvežen na Kŕivoklát. Tam 
sedel do 27. července 1544 až podepsal list, 
kterým byl ze všech zemí koruny české pod 
ztxacením hrdla vyobcován. 

Erál zkrotiv administrátora a zbaviv se 
druhého podnécovatele Mitmánka, sesadil také 
konšely pražské, kteŕí byli konsistoŕi pndáni 
za defensory čili obhájce a dosadil na jejich 
místo lidi strany protivné, čímž nové učení luthe- 
ránské v hlavním mésté zase velice utrpelo. 



%i»^ 



Uterák snemy zemské králi ve všem povolny 
bjly. — Ktenk Ferdinand pokorení stavn mest- 
ského obmýslel. 

Bedliví pozorovatelé politických béhň za 
Ferdinaiida I. nemohou zajisté zatajiti podivení 
svého, jak mohl král takovýmto zpňsobem zje- 
dnávati platnost vždy a všude své vňli, když n«i 
snémích zasedali titéž stavové, jenž byli nad 
pŕedešlými králi Vladislavem a Ludvíkem tak 
rozhodnou moc vykonávali. Pri nékolika pŕíle- 
žitostech již jsme ukázali, jak Ferdinand umél 
cíle svého dosahovati a stavy české k povol- 
nosti nakloňovati. R. 1547 odhodlali se stavové 
pŕece k ráznéjšímu pdporu. Zastavili se ale na 
poloviční ceste, neprovedli, co zamysleli a kr- 
nečné dopustili, aby Ferdinand mohl bez pre- 
kážky stav mestský ztrestati a zkrotiti. Potre- 
bujeme jen vysvétliti, jačí byli ti stavové, jenž 
se k odporu odhodlali, jačí byli ti snémové, 
8 nimiž bylo Ferdinandovi jednati a pak snáze 
pochopíme, jak se Ferdinand mohl odhodlati 
k trestaní t^ ukrutnému, jak mohl svou abso- 
lútni čili neobmezenou moc panovničí tak bez- 
ohledné rozmnožiti a utvrditi. 

Snemy stály se béhem panovaní Ferdinan- 
dova takŕka pouhými sbory hlasovacími, jelikož 
se pravidelné povolilo všecko, co jen král za- 
dal. Byla-li z počátku nejaká oposice, ta se bé- 
hem jednaní ututlala. Jmenovité se k tomu 
dobre hodila ta okolnost, že každý stav sám o 
sobé se radil a usnášel. Stav panský svoloval 
králi ke všemu velmi ochotné. Stav rytíŕský dč- 
lával oposici, nechával se ale od nejvyšších 
óŕedníkú a soudcú zemských pŕemluviti a zí- 
skati. Nejsamostatnéji počínal si vždy stav mest- 
ský, v némž Pražané rozhodný vliv vykonávali. 
Byla-li však oposice jeho králi tuze nemilou, 
nescházelo udavačfl, kteŕí donášeli, kdo zástupce 
mést podnecuje, načež král hledél podlé okol- 
ností osoby rozhodující buď lahodností získati 



a po dobrém pŕesvédčiti neb dokonce pohrAž- 
kami zastrašiti, tak že poslove mést „jsouce 
každého snemu mezi dvéma žemovy, kräem a 
obcemi svými" k požadavkňm královým konečné 
'pŕece svolovali. 

O snémech tehdejších podáva nám Šixt 
z Ottersdorfu, o némž budeme pozdéji více vy- 
pravovati, následující žalostný obraz : „Snémové 
obecní již k tomu jsou privedení, že na nich 
dva nebo tri rozhodují a to ješté tak, že král 
s radou svou nemeckou a vlaskou návrhy roz- 
váží, zformuje a což by nelibého bylo, zpŕetr- 
huje. Tím a takovým neŕádem již jest k tomu 
prišlo, že od mnohá let a> téméŕ za celé krá- 
lování Ferdinanda I. zadného snemu po všech 
deskách zemských se nenájde, aby který o 
obecné dobré držán mél býti než toliko o berné, 
sacuĎky a jiné pomoci královské. 

A jestliže jsou pak byli kdy pŕimíšeni kteŕí 
artikulové obecní k artikulúm královským, ti 
nikdy k vykonaní svému jsou neprišli. Neb král 
toho dopouštéti nechtél, aby se o nékterých 
vécech obecních rozjímalo, dokud článkové od 
neho podaní nedošli vyfízení. Ti pak článkové, 
když jsou se méšcúv dotýkali, nemohli jsou pro 
odpor lidí, jenžto častými bernémi souženi byli, 
rýchle k vyŕízení pŕicházeti, tak že mnohokráte 
jednaní snemovni 5 a 6 i více nedél protaho- 
vati jsou se musila. A v tom času osoby chudší 
a úprimnejší, vidouce, co se deje, a nemohouce 
mnohdykráte takovému neŕádu se dívati také 
neniajíce nač trávili, k svým statečkňm musili 
se doma navracovati. Když pak takové osoby 
odjely, tu král své články s úŕedníky i s ná- 
hončími svým i prijímal, a je skrze ledajaké lidi 
dskami zemskými zapsati rozkázal. Za času 
toho málo dobrých a úprimných lidí na snemy 
obecné jezdilo, pretože jich pŕímluvy užitočné 
málo vážily. A pakli nékdo, ač velmi nečasto, 
o dobré obecné pŕece kdy chtél se zasadili, 
hned co z trouby vrabčík byl s vetvičky sražen 
i vzat hned prý na závazek, že jest néco proti 
jeho milosti královské a na ublížení dústojen- 
ství jeho milosti pred sebe bral. Ten umlkl a 
jiný príkladom jeho o to se nepokoušel. Pakli 
byl podstatnejší, úŕadera nejakým ústa, aby více 
nemluvila, jemu zacpali a na zamčenou mu 
daU . . ." 

Že snemy zemské mohly se státí pouhou 
hŕíčkou libovňle Ferdinandovy, to hledati dlužno 
hlavné v nedostatku jednomyslnosti mezi stavy 
zemskými. Lidé, jenž chodili na snem, neŕídili 
se více u valné vétšiné své bývalou statočností 
vlasteneckou; kromé toho oddélovali se jedni 
ode druhých tu prospechy stavovskými, tu roz- 



49 



50 



Cc8ka-MoraTBk& Kronika lY. 



^>e>9S 



r 



^^ 



KK. lY. HL. I. PaBOvání Ferdisanda 1. 1626—1564. - Yálka ämalkaldská. 



dflnou vírou. Jmenovité ve dvou vyšších stavech 
panovala taková rozervanosf, nesjednocenosf a 
takové pachténí se po úradoch a vyznamená- 
ních, že jednatelé Ferdinandovi vždy nacházeli 
velmi kyprou pudu ke svým plán&m. Jediná 
méstÄ podržela nejvíce z bývalé své houževnaté 
nepoddajnosti a ochotná byla vždy ješté k obé- 
tem, aby uhájila práv svých naproti vždy více 
rostoucím požadavkúm královským. Ješté r. 1541 
odhodlala se mesta k odporu a s nimi spojil 
se i stav rytírský; žádali totiž, aby predošlý 
nepoŕádný snem byl z desk zemských vymazán 
a nechtéli povolit nové berné na Turka, dokud 
by se žádosti jejich nevyhovelo. I tentokráte 
mesta podlebla, než tím se pŕece dostatočné 
osvedčilo, CO Ferdinand bez toho dobre védél, 
že stav mestský chová v sobé živly samostatné 
a nepoddajné a že je vedie bratŕí českých 
hlavní prekážkou, pro ktorou nemftže rychleji 
dosáhnouti svých panovníckych zámérú. Než 
nemoha se pustit náhle a násilné do trestaní 
bez podstatných príčin, vyčkával opatrné až by 
se k tomu vhodná príležitosť naskytla. A ta 
prišla dŕíve nežil se toho kdo mohl nadáti a 
Ferdinand jí užil vydatnéji, nežli mu k tomu i 
nejhorší nepŕátelé stavu mestského mohli raditi. 



Válka o nábuženstrí t Némeckii. 

1546 únor — 1547 duben. 

Nové učení evangelické čili lutheránské na- 
bylo zatím valného rozšírení v Némcích, kde 
bylo svúj vznik vzalo a stalo se tam púvodem 
ješté vétších a bouŕlivéjších zmatkú nežli v krá- 
lovství českém a v zemích k nemu pŕivtélených. 
Již 27. února 1531 utvorilo v Šmalkaldech de- 
vét protestantských knížat a jedenáct ríšskych 
mést spolok k spoločnému hájení víry prote- 
stantské a politické své samostatnosti proti ci- 
sári Kariu V. a proti stavftm katolíckym. Kur- 
firt saský Hanuš Fridrich a lantkrabé he- 
senský Filip zvolení za hlavy tohoto spolku, 
ktorý nabýval takové vážnosti, že se k nemu 
pridávali neustále noví a noví spojenci. Naproti 
tomuto protestantskému spolku utvorila se r. 
1538 liga čili spolok katolícky. Avšiúc ani tento 
ani císaŕ sám nemohli zabránit rozširovaní no- 
vého učení hlavné proto, že císaŕ byl na jiných 
stranách válkami s Tureckom a Francií pHliš 
zaméstnán. Na druhé strane neprovedli ale ani 
protestanti velkých vecí, jelikož nesjednocenost 
mezi jednotlivými členy spolku a svéhlavosť kur- 
fiŕta saského sily spolkové ochromovaly. 



Císaŕ veda, kam sméŕují snahy spolku Smal- 
kaldského, pomyslel na prípravy, aby plány pro- 
testanta prekazil. K účeli tomu uzavrel r. 1544 
m Ír s Francouzi, aby mél volné ruce a bratr 
jeho Ferdinand, král český, uzavrel r. 1545 po- 
(Iruhé mír s Turky v Carihrade, aby bratru 
svému mohl pomoci, když by toho bylo potŕebí. 
Pravé tehdáž byli Turci u velikých nesnázích. 
V Asii strojili se proti nim Peršané a uvnitŕ 
ríše turecké nastaly zase povážlivé tŕenice. Jak- 
mile tedy zpráva sc rozešla, že císaŕ Turkúm 
mír nabi dl, když je mohl s bratrem svým nej- 
snáze zhubiti, mluvilo se po Evropé, že Tur- 
kovi odpustil, aby jen kŕesťany ve své ríši mohl 
hubiti. 

Dále se císaŕ velmi usilovné vynasnažoval, 
aby v Némcích samých kromé stavu katolíckych 
i nékteré protestanty získal, jmenovité aby je- 
dnotu šmalkaldskou rozdrobil. Protestantúm, 
které hledél získati, namlouvalo se, že císaŕ 
není nepŕítelem víry evangelické, že jen skrotit 
chce a potrestat politické své odpúrce. Hlavní 
zŕetel obrátili jednatelé cisárovi na udatného a 
odvážlivého knížete saského Morice, aby jej 
od jednoty šmalkaldské odvrátili. Ctižádostivý 
tento a sobecký kníže zŕekl se skutečné strýce 
svého Hanuše Fridricha a náboženských svých 
spojenou, když se mu otevŕela vyhlídka, že by 
obdržeti mohl kurfiŕtskou hodnosť a zeme strýce 
svého. 

Opatŕiv se takto v Nemecku a spoléhaje 
se na válečnou pomoc bratra svého Ferdinanda 
stahoval císaŕ vojsko se všech strán do Nemec. 
Když pak mél tolik zbrojného lidu pohromade, 
že protestanty pokoŕiti doufal, dal 20. července 
1546 oba náčelníky jednoty šmalkaldské do ríš- 
ske klatby a uložil knížeti saskému Móricovi, 
aby tu klatbu provedl. Král Ferdinand mél mu 
pri tom pomáhati. Válka, nazvaná šmalkaldskou, 
byla zatím již vzplanula na všech stranách a 
vedia se se stŕídavým štéstím velmi krvavé na 
obou stranách, až vzala konec bitvou u Múhl- 
berka dne 24. dubna 1547, v níž byli prote- 
stanti úplné porazení a Hanuš Fridrich zajat. 



%«4 



51 



Kterak snem étskj hotofosf zemskou pofoIU. — 

Kterak král zŕizeBÍ zemské pŕes odpor staro 

mestského porušil. — List Haniise Fridiieha sta- 

Tum českým a odpoveď Jejirh. 

1546 červenec. 

Král český Ferdinand chtéje bratru svému 
Karlovi proti stavúm protestantským v ríši po- 



52 



f* 



Hotovosť zemská. — Ferdinand pornäil zHzení zemské. 



1 



mábati svolal také snem český do Prahy na 
26. červenec r. 1546 a dal mu predložili žádosť, 
aby hotovosť zemskou proti všelikým nepŕátelúm 
zahraničným povolil. Po dloiihém rokovaní a 
jednaní učinili stavové usnešení: Jestli žeby 
za pHčinou nepŕítele všeho kŕesfanstva Turka 
i také tohoto valečného pozdvižení v ríši na krá- 
lovství české a zeme k nemu pŕíslušející jaká 
potreba nastala, budto že by Turek aneb kdož- 
koliv témuž království a zemím k nemu pŕíslu- 
šejírfm škody a vpády činiti aneb co od nich 
odnímati chtél aneb odjal, aby tedy pro opa- 
trení apŕedejití toho všeho nebezpečenství ve- 
rejnosť či hotovosť zemská se naŕfdila''. 

K tomu cíli vyméteno, mnoho-li by mél kdo 
ioldnéŕä dostaviti. Lid v každém kraji sebraný 
mél se 13. záŕí shromážditi ve mčstech, kde se 
sjezdové krajští odbývali a tady mél býti od 
hejtmanA k tomu zŕízených mustrován Čili pŕe- 
Uížen. Za hejtmany takové zvoleni jsou : z kraje 
litoméŕického Jan z Yaldšteina na Újezdé pro 
pŕehlížení vojska v Litoméŕicích ; z kraje žate- 
ekébo Fridrich Hora z Ocelovic pro Žatec ; z kraje 
Hradeckého Jan starší Špetle z Janovic pro Hra- 
dec; z kraje boleslavského Viktorin ífŕinecký 
zRonova pro Boleslav; z kraje Plzeňského Mi- 
kuláS Miŕkovský z Tropčic pro Plzeň; z kraje 
prachenského Jan Vrabský z Vrábí pro Písek; 
z kraje bechyňského Václav Krajfŕ z Krajku 
pro Sobéslav ; z kraje podbrdského Šimon Yik- 
hart pro Beroun ; z kraje kouŕimského Jan Opit 
jinak Perina z Malešína pro Eoufím; z kraje 
čáslavského Václav Žehušický z Nest^jova pro 
Cádav ; z kraje Slanského Albrecht Šlik z Ho- 
lejie pro Slané; z kraje chrudímského Václav 
GerStorf z Gerštorfu pro Chrudím; z ^raje VI- 
tavského Ladislav Popel z Lobkovic pro Sedl- 
čtnj; z kraje rakovnického Burian Chodour 
z Lokte pro B^ovník. Pražané svého zvlášt- 
ního hejtmana míti mohli. Za nejvyššího hejt- 
mana väeho vojska ustanovil král Ferdinad z tŕí 
kandidátfl, které mu stavové navrhli, Šebestiana 
z Veitmfle. 

Hotovosť zemská méla podlé ustanovení 
SDéiDii zemského trvati do sv. Martina nejpiTé 
pŕíitfho, t. j. do 12. listopadu a to v ten zpúsob: 
jestliže by v tom čase král sám neb nejvyšší 
hejtman polní s témi hejtmany krajskými toho 
potrebu uznali, aby pro dobré toho království 
lesikébo a zemí k nemu pŕíslušejících proti Turku 
nebo komukoli jinému, jenž by na toto králov- 
itví a zemč k nemu pŕíslušejícf sáhl a škodu 
tiojti chtél, hned tou hotovostí takto naŕízenou 
buto a v ta místa, kdež by toho potreba uka- 
zgrala^ obráceuo a taženo bylo, k dobrému 



a užitočnému tomuto království a ze- 
mím k nemu pf íslušejícím a jinam t.ic^ 

Stavové podali také králi žádosť,. aby i 
vostatních zemích koruny české takovou hoto- 
vosť bez prodlení naŕídil, äby v tom zachovaná 
byla rovnosť s královstvím českým a aby se toto 
mohlo v čas potreby od ostatních zemí skutočné 
pomoci nadíti. 

Kromé hotovosti válečné jednalo se na snémé 
zemském a obnovení smlouvy mezi královstvím 
českým a knížaty saskými. R. 1459 byla se totiž 
stala v Chebu dedičná smlouva mezi korunou 
českou a panujícím rodem saským, kterou se 
obé mocnosti k obapolné obrane a pomoci proti 
každému nepŕíteli mezi sebou zavázaly. Leta 
1546 byl nejstarším knížetem rodu saského Ha- 
nuš Fridrich, jemuž tedy méla po právu konina 
česká pomáhati, když by toho požadoval Než 
chytrý Móric rozpomnél se v Čas na tyto smlouvy 
a k pobádaní jeho predložil král Ferdinand snemu 
českému návrh, aby smlouva byla s knížetem 
Moricem obnovená. 

V Čechách se klotíila vétšina stavň ke kní- 
žeti Hanuši Fridrichovi a proto se oprela nejen 
mesta nýbrž i stav rytfŕský požadavku Ferdi- 
nandovu. Než král se tím nenechal masti ve 
svém^ zámyslu, nýbrž dal pracovati skrze své 
jednatele tím úsilovnéji, aby získán byl i stav 
rytíŕský. Kromé toho strašil Ferdinand stavy 
hrozbou, že by Móric do Cech vtrhl, kdyby se 
8 ním pŕátelsky nespojili. Dále vykladal, že by 
koruna česká prišla v Sasích a Némcfch o mnohá 
léna, kdyby zvítézili nepŕátelé cisárovi a Móri- 
covi. Na doklad toho uvádéno, že Hanuš Fridrich 
již kláštor Dobrolucký v Dolní Lužici vojensky 
osadil. 

Takovým zpňsobem podarilo se Ferdinan- 
dovi získati oba vyšší stavy. Jakmile však usne- 
šení jejich oznámené bylo na snémé, oprel se 
tomu CO nejrozhodnéji stav mčstský. Zástupci 
toho stavu prehlásili skrze Sixta z Otrsdorfu, 
kancléŕe Starého mesta Pražského, že k usne- 
šení stavu vyšších nepŕistoupí a že k zapsání 
toho do desk zemských nesvolují. „A proto, coi 
by tak lez nich potom s kníiefem Moricem jedndno 
a vzavirdro hylo^ tfm Se f mi povinni a zavdľdni 

Sddréwu hýfi necht^ji.'^ Král však nedbal odporu 
toho a dal vložiti do desk zemských usnešení 
obou vyšších stavfl, aby se s knížetem Moricem 
jednalo o obnovení pfátelské smlouvy. Pŕes to 
však nemélo to usnešení zákonné platnosti, jeli- 
kož k nfmu stav mestský nepŕistoupil. Podlé 
zŕízení zemského zajisté méla jen taková usne- 
šení platnosť zalonrou a závažnou, o které se 
všickni tri stavové dohodli. Stav mestský mohl 



L 



63 



54 



-»«i^ 



r 



KN. IV. HL. I. Panovaní Ferdinanda I. 1626—1564. — Os&zeDÍ kláfitera dobrolnckého. 



tedy vždycky odporovati jakémukoli záväzku, 
který by ze sralouvy s Moricem vyplýval. 

Také knížata Hanuš Fridrich a Filip uči- 
nili k stav&m českým, na snémé shromáždéným, 
zvláštni psaní, v kterémžto jim oznámili, že pro 
zachovaní náboženství evangelického proti ci- 
sári s lidem svým do pole vypraviti se museli, 
žádajíce, aby stavové k nim, jakožto k spolu- 
členúm kresťanským, sousedsky a pŕátelsky se 
chovali a zemfm i poddaným jejich neškodili, 
pamétlivi jsouce smluv pŕátelských, které za 
Jiŕího z Podébrad mezi královstvím českým a 
rodem saským uza\ŕeny byly. 

Na to psaní odpovédéli dva vyšší stavové, 
mníce, že Hanuš Fridrich skutečné proti právu 
sáhl na území české a získáni byvše již od Fer- 
dinanda, jak by prý radéji slyšeli, že kurfiŕt 
k císan co své od boha ustanovené vrchnosti 
poddané se chová ; neboí že jsou od krále zpra- 
veni, že císaŕ ne pro náboženství, jak oni tvrdí, 
nýbrž pro zachovaní poslušnosti a práva v tíši 
proti nemu vystoupil. Že pak kurfiŕt jim pri- 
pomenul smlouvy pŕátelské s královstvím če- 
ským, o tom doložili, že oni stavové je povždy 
zachovávali, ale že téžce nesou, že on kurfiŕt 
tak nečiní Proto že jej pŕátelsky žádají, aby 
klášter Dobrolucký se vším pŕíslušenstvím k Dolní 
Lužici a korune české navrátil. 

Tak osvedčila se opét nesjednocenosť stavfi 
českých na snémé verejné a chytrý Ferdinand 
proraziv se svým zámyslem mohl pak tím smé- 
leji a bezohlednéji vystupovati proti kterému- 
koli stavu o sobé, aniž by se musel rozhodného 
a svorného odporu od obou ostatních obávati. 



O osazeni Uástera Dobrolackého t DoIdí LqžIcI. 

Osazení kláštera Dobroluckého v Lužici užil 
Ferdinand za hlavní dúvod, aby stavy české od 
Hanuše Fridricha odvrátil. Hanuš Fridrich však 
se tím nijakž proti korune české neprevinil a 
proto potŕebí udalosť tuto objasniti. 

Eurfiŕtové saští mívali ode dávna jakési 
ochranné práyo nad klášterem Dobroluckým 
Maximilian L vypfijčil si z počátku 16. století 
nejaké peníze od kurfiŕta Saského Fridricha, 
pŕ^mím Moudrého. Ponévadž je ale zcela ne- 
splatil, byla časť nezaplacená pojišténa se svo- 
lením krále Ferdinanda na ŕečeném klášteŕeaž 
do úplného zaplacení. 

Nežli však peníze byly splaceny, vpadl do 
kláštera Dobroluckého v mésíci červenel r. 1541 
Mikuláš Minkvic, strýc Hanuše Minkvice, místo- 



držícího v Dolní Lužici, osadil klášter a pŕed- 
stíraje opatu kláštera, že ve jménu krále Fer- 
dinanda pŕichází, smlouvu s ním učinil, aby mu 
Dobroluky se vším pŕíslušenstvím postoupeny 
byly. Kurfiŕt Fridrich dostav o tom vedomosť 
od hejtmana svého v Dobrolukách, vyslal tam 
hned komisaŕe své s jistým počtem branného 
lidu, aby jednaní Minkvicovo s opatem vyšetrili, 
klášter a poddaný lid všech závazkň k Minkvi- 
covi sprostili a novou povinností ke kurfiŕtovi 
je zavázali. 

Minkvic vida, že by násilnictvím ničeho ne- 
poŕídil, odjel z Dobroluk a prehlásil verejné, 
že výpravu proti klášteru nepodpikl na rozkaz 
králúv, nýbrž pouze na svou pésť. Kurfiŕt pak 
obávaje se pŕece podobného násilnictví ?etrval 
v branném držení Dobroluk. Nastalo dopisovaní 
mezi králem a kurfiŕtem, až Hanuš Fridrich 
prehlásil, že branný svúj lid bez prodlení z klá- 
štera odvolá, jak milé mu bude suma povinná 
zaplacena. 

Ďalším vyjednávaním docílilo se jakési na- 
rovnání ve Špýru r. 1544, v čemž mél i císaŕ 
Karel účastenství. Podlé této úmluvy mél Ha- 
nuš Fridrich klášter Dobrolucký postoupiti teprvé 
tehdy, když by se stalo vyrovnaní o pojišténých 
penézích. To se do r. 1546 nestalo a tak Ha- 
nuš Fridrich podlé práva klášter ve své moci 
podržel. 

Takový byl tedy význam osazení kláštera 
Dobroluckého, Ferdinand stavy České zúmyslné 
klamal, když ten skutek za zjevné nepŕátelství 
ke korune české vydával. 



%^*»- 



55 



Kril sToláfá rojsko české na 28. záH ke Kadani. — 

Pŕehlídka Ildo zbrojného t krojskýfh méstech. — 

Prvni útok na mesta kurfiŕtova. 

1546 srpen — ŕíjen. 

Král Ferdinand máje záminku, že králov- 
ství českému skutečné hrozí nebezpečí války, 
naléhal nyní již bezohlednéji na vojenskou po- 
moc proti nepŕátelúm království českého. Nej- 
prvé vydal do Čech dne 17. srpna patent ke 
všem stavňm a obyvatelflm království českého, 
jímž prísne prikazoval, aby nikdo Hanuše Fri- 
dricha a Filipa proti císaH v ničem nezastával 
a jim ani jejich pomocníkúm žádné podpory, 
buď dodávaním lidu, špíže a píce aneb jakým- 
koli jiným zpňsobem ani zjevné ani tajné neči- 
nil aniž činiti dopouštél pod uvarováním hnevu 
a nemilosti královské, pod propadením všech 
statku, lén a manství i ztracenfm hrdel. Potom 



56 



r 



Pŕehlídka Ifda zbrojného t kn^ských méstech. 



1 



ucházel se u jednotliv]fch stavu skrze listy o 
pomoc, domnfvaje se, že jednotlivci o sobé spíše 
se osvedčí ochotnými a povolnými nežli celé 
sbory na snémé. Tak žádal jmenovité ke konci 
mčsíce srpna zejmena pomčníky rodu rožmber- 
skébo, aby mu zapfijčili ze zbrojnice rožmberské 
6 kusú hrubé stŕelby s kulemi a 60 centnýM 
prachu a aby mu k \ezení téch vecí vozky a 
kone objednali. 

Neostalo to však jen pfi téchto krocfcb. 
Král svolal také nahoiFe jmenované hejtmany 
krajské na hrad Pražský, kde s nimi dne 2. a 
3. záH vyjednával, aby hned po pŕehlídce vojska 
slidem svým do pole proti nepŕítéli se pripra- 
vili. Hejtmané však znamenajfce úmysl králflv 
opreli 'se hned rozhodné proti tažení za 
hranice tvrdíce, že žádný nepŕítel zemi ne- 
hrozí a že snem k tomu nesvolil, aby hotovosť 
zemská méla za hranice táhnouti. 

Odporem tímto nenechal se však Ferdinand 
nijakž zviklati ve svých zámyslech. Získav po- 
tají nejvySší úŕedníky a soudce zemské, pak 
mnohé osoby ze stavu panského pro výpravu 
válečnon, vydal dne 10. záŕí nový mandát do 
královst^ českého, kterým naŕídil. aby se branný 
lid z království českého strhl podlé ustano- 
vení snémovního ke dni sv. Václava (28. záH) 
ke Kadani. Za dňvod k tomu udal, že ne- 
pŕátelé cisárovi v ríši t. j. účastníci spolku šmal- 
kaldského, postavili branný lid u hranie českých, 
aby prý mesto Jáchymov v Čechách opanovali 
a odtud dále do Cech vojenské tažení pŕedse- 
vzali ; pak že Hanuš Fridrich z Dobroluk v Lu- 
žici se utvrditi obmýšlí. 

Také do jiných zemí koruny české rozo- 
slal Ferdinand psaní k pŕedním stavňm, aby 
pomoci svou prispeli. 

Z velké neochotnosti, jakou jevili i stavové 
katoličtí, jmenovité i duchovenstvo katolické 
v dodávaní lidu zbrojného a v poskytovaní po- 
tŕeb válečných, vysvitá neklamné, že i katolíci 
méli jistou nedňvéru k výprave do ríše, ovšem 
jen z dúvodú politických. Tím vétší nechuť spa- 
tŕovati bylo u evangelíkň. Zmáhaloť se mezi 
lidem to domnéní, že Ferdinand chce pŕedse- 
vzíti vojenské tažení nejen na potlačení víry 
evangelické, nýbrž i na zrušení starodávneho 
zŕízení zemského v království českém. Mluvilo 
se o všelijakých piklech a pletichách mezi krá- 
lem a nékterými pány, a pravilo se: že král 
po vykonané pŕehlídce lidu krajského, až mesta 
svou pomoc válečnou do pole vypraví, nékterá 
vzdoméjší místa v Čechách oblehne a obyvatele 
prinúti, aby prísahu králi složili, že vše pfí- 
jmou, cožkoli on chtíti bude. Na to že král 



zŕízení zemské jakožto zastaralé novým ŕádem 
a novými deskami zemskými nahradí. V lidu 
také rozšiŕovápy všelijaké potupné spisy o ci- 
sári a králi, čímž jitŕení ještô více se zmáhalo. 

Zatím odbývaly se pŕehlídky vojska v usta- 
novených méstech krajských, k nimž se za ta- 
kových okolností jenom nepatrný počet zbroj- 
ného lidu dostavil. V Plzni prý se shromáždilo 
asi 4000 peších a 220 jízdných, v Žatci pak 
sotva 3000 lidu vesmés, z nichž asi 300 jezdcú 
se počítalo. Byl to lid selský, nepovolný, zbroji 
neuvyklý a nedostatečné ozbrojený; kone mél 
jen tažné, na nichž nikdo pred tím ješté ne- 
jezdil. Pŕehlídka téchto brancň dala prý se bez 
všelikého poŕádku a bez náležitého cvičení. Po- 
sléze byli rozpustení s tím poručenim, aby se 
na dané znamení, jakmile zaplanou ohne po vý- 
šinách, opét do týchž míst dostavili. 

V mésté Jáchymov é, který se považo- 
val za nejvíce ohrožený, dély se zvláštni prí- 
pravy obranné. Tady odbývána dne 10. záŕí 
zvláštni pŕehlídka lidn branného domácího i 
pŕespolniho, jenž byl k hájení toho mesta po- 
volán. Jáchymovští sami chovali se k tém prí- 
pravám nejen netečné, nýbrž i vzdorné, jelikož 
se ve víre své s evangelíky nemeckými srovná- 
vali. Lid mestský popuzen jsa rozličnými spisy 
u knéžimi svými zpúsobil zrejmou zpouru a ko- 
misaŕftm královským i smrtí vyhrožoval, pakli- 
by od pŕehlídky neupustili. Vňbec pri tom vy- 
hlasované, že o žádném nepŕíteli nevédí, který 
by jim ublížiti chtél. Komisári pohrozili, že 
mesto osazeno bude Španély a jiným cizím li- 
dem, pakli roceni se lidu neprestane; a král 
poslal purkmistrovi prísny list, v kterém se hro- 
zilo nemilosti královskou a velikými pokutami. 
To prospelo, tak že se od té doby podobné 
zpoury v mésté neopakovaly. Za to lid branný 
vycházel tajné z mesta a ubihal za hranice do 
tábora kurfiŕtova. 

Komisári královští Bohuslav Felix z Hasi- 
šteina a Krištof Gerštorf vidouce, že by pomoc 
Jáchymovských mnoho nevydala, starali se tím 
pilnéji o dostatečné opevnení mesta a osa žení 
ho lidem okolním, zvlášté když obdrželi zprávy, 
že se vojsko kurfiŕtovo skutočné ke hranicim 
českým približuje. 

Dvakráte psali komisári králi navrhujíce, 
aby se pŕes hranice vpadlo do zemi kurfiŕto- 
vých a tady aly se potreli houfové zbrojní, 
nežli by se v hromadu srazili a sesílili. Ferdi- 
nand neopovédév ješté válku kurfiŕtovi nechtél 
dáti komisaŕAm svolení, aby se v Čechách ne- 
mohlo ŕíci, ie sám útok za hranice podniká. 



%»9' 



57 



58 



-C'^jPS 




^^ 



KN. lY. HL. I. Panovaní FerdinaniU 1. 1626*-1664. — Leienf a Kad&né. 



V srdci svém ale souhlasil s ná^rhem komi- 
saŕú; a proto jim ničeho neodpovédčL 

Komisári nevédouce, jak by se méli zacho- 
vali váhali ješté, když tu obdrželi zprávu, že 
vojsko kurfiŕtovo dorazilo do Božího Daru (Got- 
tesgab) a do Blatná (Platten), kterážto mesta 
jsou jenom nčkolik hodin cesty od Jácbymova 
vzdálena. Obé mesta náleží nyní ke království 
českému ; Boží Dar leží v okresu jáchymovském 
pri samé hranici saské ; Blatno je méstem okres- 
ním a leží také nedaleko hranie saských. Teh- 
dáž ale ležela mesta ta na panství švarcenber- 
skéiň, které patnlo kurfiŕtu saskému. Lobkovic 
a Gerštorf nevédouce si rady chtéli se alespoô 
v nejbližším svém okolí nepŕítele zbaviti. A tak 
sebravše všecken svflj lid uderili nékdy upro- 
stred mésíce ŕíjna na Boží Dar, kteréžto místo, 
jelikož tady tuhého odporu nenalezli, také šťastné 
vzali a posádkou opatrili. Podobný útok učinili 
na Blatno, kdež byli ale krvavé odraženi. 



Lezení n Kadané. -- Klerak Jen čás( braoDébo 
lida proti nepŕítell t; tabla a ostatní domft se 

ľozesli. 

1546 zá« — ŕíjen. 

Zatím sbíral se lid zbrojný u Kadané, která 
byla za stŕedišté válečné hotovosti ustanovená. 
Šlo to ovšem velmi pomalú a liknavé a král 
musel i po ustanovené Ihúté (28. záH) napomí- 
nati neustále stavy, aby si s výpravou popílili 
a s lidem svým u Kadané najíti se dali. Tak 
zejména Praha vyslala svúj lid ke Kadani te- 
prvé po mnohém napomínaní, ostatní mesta pak 
po Praze za dvé až tri nedele nasledovala. V né- 
kterých krajích však brannou pomoc naprosto 
odopreli, jako zejména v kraji Boleslavském, 
kde jednota bratŕí českých proti požadavkňm 
královým pracovala a výpravu lidu branného 
prekazila. Púsobením jejím ohlásili totiž sta- 
vové na sjezdé krajském zvláštním listem králi 
poslaným, že neznajíce zadného nepŕítele, který 
by do koruny české vtrhl, nejsou vázáni sne- 
šením snémovním. 

Jako stavové boleslavského kraje, tak smý- 
šleli i množí jiní obyvatelé v království českém. 
Tak psal dne 3. ŕíjna Jan z Pemšteina a na 
Helfenšteiné Jindŕichôvi staršímu ze Švamberka, 
nejvyššímu sudímu dvorskémiL zeti svému, „že 
dal sice pán bOh lidem rozum, aby byli rozdflní 
od hovada, ale pri tom tažení že lidé o rozum 
prišli ; táhnou, nevédí proč, ponévadž tu všecko, 
proč se deje, pred nimi tajno jest.** .A tak kromé 



Boleslavského ješté jiných pét kraju odoprelo 
vlečnou pomoc ; teprvé po mnohém napomínaní 
královu odeslána znenáhla část hotovosti vo- 
jenské i z téchto kraju ke Kadani. 

Ferdinand sám sbíral velmi horlivé vojsko 
v dedičných svých zemích a vypravoval je z časti 
také pŕes Čechy do Nemecka. Tak táhlo dne 
9. ŕíjna skrze Prahu asi ISOOžoldnéŕft zVídné, 
majíce s sebou rozličné potreby válečné. Již 
dne 13. ŕíjna prirazilo ku Praze znovu 1200 
husarú. Ti rozloživše se okolo mesta nadélali 
tu mnoho škôd a tropili rozličné neplechy, tak 
že i obecný lid v Praze na Novém Mésté se 
zbouŕil, že jej purkmistr a obecní rada sotva 
uspokojiti mohli. Na to husári odjeli ke Kadani. 

U Kadané tedy shromáždila se konečné 
dosti značná sila lidu ozbrojeného. Ten však 
jevil hrozné málo chuti býti po vúli králi Fer- 
dinandovi a táhnouti na nepŕítele, kam by mu 
král ukázal. Mysli bez toho již nedúvéŕivé byly 
rozličnými spisy a povéstmi ješté více pobuŕo- 
vány. Tak v jednom spise od nepŕátel cisáro- 
vých rozšiŕovaném porovnávaní cfsaŕ a spojenci 
jeho se šelmami, kterým by se Cechové, Sle- 
záci a Lužičané méli opŕíti jaká druhdy Egy- 
pťané Faraónovi. Cechové napomínaní, aby byli 
pamétlivi svého učitele Jana Husa a nedali se 
rozsápati jako první kŕestané za Diokleciana od 
šelem. 

V lezení u Kadané vúbec utvorilo se dvojí 
smýšlení ; jedna, počtem vétší strana tvrdila, že 
není nepŕítele, který by hrozil království če- 
skému a proto že níkdo není povinen odtud 
z lezení táhnouti za hranice nékam do ríše; 
druhá, počtem nepatrná strana, k níž zvlášté 
katolíci se hlásili, byla odhodlaná táhnouti /a 
hranice, když by jí to král prikázal. Dvojí toto 
mínéní zastavane tu více tu méné zjevné a roz- 
hodné, z čehož povstávaly častéji ostré spory 
ba i krvavé srážícy mezi lidem ozbrojeným. 

Konečné učinil král Ferdinand v Praze 
smlouvu s knížetem Morícem. Na to hned nej- 
vyšší hejtman vojska českého vydal 
dne 20. ŕíjna odpovédný list Hanuši 
Fridrichovi, kterým prehlásil, že týí 
Hanuš Fridrich osadiv kláštor Dobro- 
luky pŕátelské sralouvy a svazky sko- 
runou českou porušil a proto že se 
proti nemu válečné tažení naŕizuje. 
Král sám pak narídil válečnému lidu u Kadanŕ, 
aby pŕes pomezí české proti nepŕíteli zeme 
vytrhl. 

Ferdinand zajisté dobre védél, jak lid český 
smýšlí o domnélém nepŕíteli, knížeti Hanuši Fri- 
drichovi a zajisté sám uznával, jak nedostatočná 



^9^^ 



59 



60 



^ 



r 



• ivr^- tirsa^mmmm^fmmt 



čeckoTé nechtiljí tálmout ul hranice. — SmloaTa b knfietem Moricem. — VítézstTÍ česká t Némcich 



— '^"^"^ 



je k zapoSeU války ta záminka, že Hanuš Frídrích 
klášter Dobrolucký osadiv pfátelské smlouvy a 
svazky s korunou českou pferušil. Proto vydal 
rozkaz, aby nejvyššf hejtman v neprátelské zemi 
Dičeho nedobýval než co by ke korune české 
pŕislušelo. 

Na rozkaz králňv bnul se Šebestian z Veit- 
mile s lidem branným od Kadané okolo 29. 
rfjna ; však jen menší počet vojska táhl s nfm 
ochotné a bez pobfzenf; ostatní ostali v lezení 
zpččujíce se pŕes hranice tábnouti. Jakniile o 
tom král zprávu obdržel, poslal k stavfim od- 
porným ostré psaní, aby kázali lidu svémupŕes 
bránice tábnouti. Zároveň vypravil do lezení 
dva své dňvérníky, ktefí niéli po dobrém a vy- 
brúžkami lid pohnouti, aby táhl s uejvyšším 
bejtmanem. Tčm se skutečné podarilo, že časť 
lidu z lezení se vydala. Táhlť hejtman Starého 
mesta Pražského Václav Váž s nékterým po- 
čtem lidu, Václav Trakaŕ a Janda s Novomest- 
skými; dále poslali také Slánští a Lounští své 
jízdoé a peší za lidem královským; správce 
Udu žatéckého slíbil tolikéž učiniti. Jiní došli 
až k pomezí království Českého, pŕes hranice 
však tábnouti nechtéli, odvolávajíce se na to, 
že jen k hájení hranie vypravení byli. Hradečtí, 
Kouŕímští a nékteŕí z Boleslavska ostali u Ka- 
dané ; jiná časť zbrojného - lidu vytrhla dne 30. 
ŕíjna od Kadané a položila se u Bčšic očeká 
vajíc až by jim od jejich pánu naŕízeno bylo, 
kam by se méli obrátiti. 



Smloova s knižetem Moricem. 

1546 14. Hjna. 

Vypravovali jsme nábore, kterak se na snémé 
stav mestský tomu oprel, aby Ferdinand nemohl 
obnovit smlouvu z času krále Jiŕího s knížetem 
Moricem. Ferdinand nedbaje toho, že porušil 
zŕízení zemské povolal do Prahy knížete Moríce 
ajal 88 8 ním vyjednávati a smlouvati sám, ač 
byl snem zvolil k tomu zvláštni komisary usta- 
noviv, aby titosradou knížete Morice vyjedná- 
vali. Král Ferdinad již tak velice si liboval 
Y samostatném a nezávislém jednaní, že se ani 
oedržel toho, co si byl sám na snémé proti zH- 
zení zemskému vymobl. A tak po nékolikadenním 
vyjednávaní s knížetem Moricem uzavŕena dne 
14. Hjna 1546 smlouva taková, aby se kníže a 
Král vzájomné lidem branným a potrebami vo- 
jenskými podporovali. Panství Eulenburk, Kol- 
dice a Lesnici, jež u prostred zemí Moricových 
položeny byly a korune české patŕily, aby Móric 



svým lidem vzal a je králi budf penézi zaplatil 
anebo za jiné pŕiležitéjší vymenil s tou jediné 
výhradou, aby i dále v lenním svazku s korunou 
českou zústávaly a knížata saská aby je od králú 
českých pokaždé co léna prijímali. 

O ochranném pravé na kláštore Dobrolu- 
ckém usnešeno, že je Móric má Ferdinandovi 
postoupiti ; taktéž se Móric zŕekl nékterých lén 
v IJurynsku ve prospech králňv. Panství Švar- 
cenberské, které ze Sas pŕes Boží dar a 
Blatno do Čech dosahovalo, mélo se mezi oba 
spojence rozdéliti tak, aby jižní jeho časť s okre- 
šem blatenským a s bánémi božídarskými pri- 
padla Ferdinandovi, ostatní pak Móricovi. 

Konečné si smlouvajfcí pHslíbili, že se žádný 
z nich o sobé nedá do vyjednávaní s Hanušem 
Fridrichem a že jeden druhému prispeje 
pomoci proti každému, kdo by pŕed- 
sevzetí jejich chtéťodporovati. 

Smlouva nejsouc ujednána zpňsobem, jaký 
poslední snem ustanovil, nikoho v zemi nevázala. 
Jelikož ale pŕece mnohé kusy její došlý svého 
provedení a uskutočnení, uvedli -^me ji na tomto 
místé, abychom se na ni mohli na místé svém 
odvolati. 



Kterak To)sko české ? Némcich vítézilo. 
Ferdinad stavj neposlosné potrestal, 
ráz starovského odporu. 

1546 listopad — prosinec. 



Kterak 
Hlavni 



Vojsko české vtrhnouc do Nemec osvedčilo 
tady znovu vojenskou slávu českého jména. Ce- 
chové prirazivše k vojsku Moricovu dobyli hned 
1. listopadu vítézství na výšinách Adorfských 
proti vojsku Hanuše Fridricha. Po tomto vítéz- 
ném vystoupeni na jevišté válečné poddávalo se 
jedno mesto za druhým vojsku českému, tak 
že se brzy octly v rukou jeho Wiesenthal, Schlat- 
ten, Lesnice, Grttnheim, Švarcenberk, Annaberg, 
Schneeberg, Cyikov a j. v. A tak bylo polní 
tažení r. 1546 s velmi dobrým úspechom ukon- 
čené. 

Dobrý zdar proti Hanuši Fridrlchovi utužil 
jen Ferdinanda v dalšich zámyslech, v ktorých 
mu ale pŕekáželi nepovolní stavové. Znaje ne- 
sjednocenosť v stavoch českých védél dobre, že 
se mňže odvážiti k potrestaní nékterých osôb, 
které mu v poslední výprave válečné zvlášté 
pŕekážely. Ferdinand byl totiž pŕesvédčen, že 
bezohledná prísnosť odpor jen částečný skrotí 
a že nespokojence zastraší, aby mu budoucné 
povolnéjšími byli. 



Äf*> 



61 



62 






XN. IT. QL. L PiaotiBÍ Fcrdlnaa^a I. I&26-1664. — Bál lUTonkóko o^ora. 



IHdiv tedy na brade PraŽském Boud jen 
z rad markrabstTÍ Moravského pobnal pred näj 
osoby, které byly pomoc vojenskou naprosto 
odepŕely. Pobnanf dostaviväe se dokazovali, Ť.e 
se podlé usneäení snémovního zachovali, poné- 
vadž i&Aný nepŕftel násilné do koruny České 
nevtrhl. Ostatné, že se podrobují rozhodnutí 
snemu ; teo nechal rozsoudi, zdali se proti nčmu 
provinili a nechat sám pokutu vyméH. 

Král nemoha pohnaným takovýmto zpúso- 
bem ni6eho dokázali vymyslil Jinou kličku pravé. 
že neuposlecbli královského mandátu ani roz- 
liíných napomenutí jeho a že se tedy provinili 
piotí mocnosti a dfistojnosti královské. Trest 
oebyl jim sice žádný vyméŕen, museli se ale 
svon véron a ctí zavázati, že se k soudu do- 
staví, když by jim král dal čtjTy nedele napred 
Tédéti. 

Pŕísnéji a^IoŽU král s témi, o nicbí mu 
,1 1 •* -'AiiefcBO, i£ u Kadané lid pŕemluvili, aby 
i ;,f -rrf^'i^-pfclítl. Tak byl jeden hejtman, jaít 
' i, r Jňá "z ISŕkie TábrjiŕkťLo, k rozkazu králov- 
bKému dno ^,1 jjľoiíince ;ťat. Takovým též tre- 
steoi nié\í bj'tí potiestáiii hejtman kouhmaký 
Jan Ojiit 7. MaleMnii » liujtman hradecký Jan 
starSÍ 3pet]e z Janovic. Prvnf obdrže) milosf 
na pHmluvn královny Anny, druhý vSak se ukryl, 
nežli jej mohl kat kralovský odvésti. Mimo to 
byli nékteŕf téžkým vézenfm anebo penézi po- 
kutovaní. 

Král ai umlnil vykonati trest pHsný, aby 
za.strafiil a obnul väeliké své odpúrce. Že se 
nmfľnil v krvavém svém zámysle, toho byla dvojí 
velmi závažná pMčina. Nejprvé mímila hnev 
jeho královna Anna, která jej od krvcprolévánf 
odvracela. Královna zajisté milujfc upMmné své 
rodné krájaný Cechy stálymi pHmluvami man- 
žela svého k tomu pŕivedla, že od pokutovaní 
na hrdle ustoupil. Za druhé spravoval se Fer- 
dinand pH tom ohledem politickým. Hanuä Frí- 
drich nebyl pokoŕen ; pomoci proti némn bylo 
i dále zapotŕebf a tu si Ferdinand nesmel stavy 
rozhnévati a proti sobé popuditi. A tak zasta- 
vene trestaní osôb odporných a tak neprove- 
den také skutek, jenž k ztenčení práv Starého 
mesta Pražského smeroval. 

Vypsali jsme tuto prvnf stupeii odpoin sta- 
vovského proti Ferdinandovi. JiŽ oynf vidíme 
hlavní ráz sporu mezi stavy vétáinou protestant- 
skými a mezi králem Ferdinandem. Stavové ne- 
jsou v sobé sjednoceni. Katolíci vesmés a kromé 
nich i znatná čás( nekatolikA jaou Ferdinan- 
dovi ve v6em vSudy povolni i v provádénf zá- 
mysia proti nekatolíkúm smčŕnjfcích i v skra- 
covaní práv zemských. Vétäina stavfl má sice 



chol k odporu a k hájení práv stavovsl^ch, ne- 
jsou ale mezi sebou sjednoceni, nemajf vAdce 
v&eobecDé cteného a váženého, jenž by je stou 
autoritou ŕídil a vedl. Kromé toho necbtéjí mfti 
stavy vy&Sf ničeho s mésty, která pŕece cho- 
vají nejvfce živlfl rozhodných a k nejkrajnéjM- 
mu odporu odhodlaných. Naproti tomu kráČÍ král 
rozhodné za cQem vytknutým : zjednati zase 
nadvládu oáboženstvf katolíckemu, zjednati vSe- 
obecnou posluänosC svrchované své vúli pano- 
vnícke. Král si, jak jsme se presvedčili, t pro- 
stŕedcích nevybfrá ; on je bezohledný, vytrvalý 
a neústupný; on bledí zfskat spojence mezi 
stavy samými za každou cenu a každým zpA- 
sobem. 

Kdo íedy bedlivéji pozoroval váliícf strany, 
nemohl dlouho ostati v pochybnosti, kam se ko- 
nečné vftézstvf nakloní. 



%» 



Nesnáze Hoi1eoT7. — Eterak se FerdiMBi i 

PrazuA a n Jlnteb stavA • ponte tíIccbh 

nekázel. 

1S46 prosinec — 1&47 leden. 

Dokud vojsko české v Némcích trvalo, da- 
Hlo se Móricovi velmi dobre. I kojili se spo- 
jenci nadéjf, že brzy veékery zeme Hanuäe 1^- 
drícha opanujou. Väak Štéstl váleCné se obrá- 
tilo, jakmile vojsko české z Nemec domá se 
navrátilo. Hanuä Frídricb nalézal se s hlavní 
svou moci v jižnfm Nemecku, kde s ostatními 
knfžaty spolku Šmalkaldského proti cfsafi bo- 
joval. Sotva tedy uslyôel, že vlwtní jeho zeme 
vydány jsou nepŕáteldm na pospasy, pospíSil 
s vojskem dobre zfízeným na obranu svých ze- 
mí. JeÉté v prosinci 1546 vtrhl do Durynska, 
rozprášil bez velikých ztrát vojsko Morícovo, 
vytloukl je ze svých zemí a tak ŕka úprkem i 
mnohé krajiny strýce svého si podmanil. Hanuš 
Frídricb vtrhl také do Dolní Lužice, kde mesta 
Finsteiwald a Zinnwald opanoval a knuinu okolo 
Lukavy a Kála spustošil. 

V této nesnázi volal Móric velmi dArazné 
spojence svého Ferdinanda na pomoc Odvolá- 
val se pri tom na smiouvu, kterou spolu v Praze 
uzavreli a hrozil, kdyby jej král v téžkostí jeho 
opusti], že by nucen byl s odpflrcem svým Fri- 
dríchem néjaji se smiuviti a vyrovnali. 

Tou dobou panovala, alespoó na pohled, 
dobrá vAle mezi Ferdinandem a obcemi Praž- 
skými. Pražané zajisté na nový rok 1547 po- 
slali králi podlé starobylého zpAsobu za novo- 
roční dar Btŕibmou pozlacenou a ŕemeslné dé- 



^ 



^Mft>«^Mk^^*MÍ^^ifcrf^ 



^Lm^JI»»t^.mm 



Mandát o zemské hotovosti. -— Účinok toho numdáta. 



1 



bnoii médčnid s nálevkou, kterou mu nčkteré 
osoby z jich stredu £ili deputace odevzdidy pH 
tom noTéhó roku pŕejíce. Pŕání to pŕednesl 
manželúm královskpi Sixt z Ottersdorfu jazy- 
kom latinským pŕipojiv i to: aby nastávající 
DOTý rok konec učinil Tšem tém rozbrojúm a 
válkám y ríši kŕesfanské, které prý beztoho vzeäly 
jeo púTodem nékolika lidí nepokojných. Erál od- 
poTédél, že dar i pŕání jejich vdéčné prijíma a 
ie pomod Pražanú i svých ostatních poddaných 
bizky pokoj v ríši zpúsobí. 

A skutočné neprodléval dlouho o takovouto 
pomoc u Pražanú se ucházeti domnívaje se, že 
mu po dobrém poskytnou, co bude požadovati 
a ie pak i jiná mesta po príkladu jejich učiní. 
Hned po novém roce ucházel se u Pražanú Sta- 
rého i Nového Mesta, aby mu po 600 lidí dobre 
sachovalých a dostatočné ozbrojených do pole 
proti nepŕíteli povolili. Než obce se tomu po- 
tadavku co nejrozhodnéji opŕely a rady mestské 
oxnámily králi, že nikdo proti kurfiŕtovi táhnouti 
nechce a že žádosti jeho nemohou tedy vyhovéti. 

Také na jiných místech král dobre nepo- 
chodil. Yšickni, komu psal, vymlouvali se nedo- 
statkom penéz a lidí, kteŕí by chtéli do pole 
sa hnnice vytáhnouti. 



Stft BiBdit královský o hotovosti vcjenské. — 
Ktertk mandát v zemi pftsobil. 

1547 leden. 

Vítézství Hanuše Fridricha na jedné a ne- 
ochotnosf stavu českých poskytnouti pomoc vá- 
leč&on, na druhé strane pŕimély jinak velmi 
opatrného a obezŕelého Ferdinanda ke kroku 
rozhodnému a osudnému. Nesvolav snemu zem- 
ského vydal dne 12. ledna mandát k stavúm 
ieským o nové hotovosti vojenské, čí m ž zŕí- 
lení zemské tčžce porušil a všech 
dalších sporú a osudných pohrôm prí- 
činou se stal. 

y mandátu odvolával se Ferdinand na smlou- 
ij pŕátélské loni s knížetem Moricem obnovené 
a na zŕízení zemské H. m., kdež takto čteme: 
gCnitél-li by kdo moci vtrhnouti aneb že by 
vtrhl do koruny české, chtč tudy království ob- 
držeti, protí tomu aby všichni sobé vždycky 
pomocní byli pod pokutou, aby takový, kdo by 
tak neučinď, čest, hrdlo i statok ztratil a z zeme 
vyhnán byl. A kdož by takového zastávati chtél, 
aneb jej fedroval, ten abyvtouž pokutu upadl.'' 
I naŕídjl, aby stavové piitáhli s lidem svým dne 
24. ledna k LitoméŕícAm a byli s králrai v poli 



65 



mésíc celý a kdyžby toho potreba se ukázala i 
druhý mésíc. 

Mandát rozhlášen nejen v Čechách po kra- 
jích, nýbrž i na Morave, v Slezsku a Lužici. 

Mandátom porušil Ferdinand téžce zŕízení 
zemďcé, jak jsme nahoŕe poznamenali. Ferdinand 
odvolával se na pŕátelskou smlouvu s knížetem 
Moricem; ta však neméla zákonné platnosti, 
jelikož Ferdinand nemél naprosto práva sám 
s Moricem smlouvy uzavírati. Za druhé nemél 
Ferdinand zadného práva svolávati podruhého- 
tovost zemskou, kterou byl minulý snem jen do 
svätého Martina roku minulého povolil. A ko- 
nečné jednal Ferdinand nezákonné i v tom ohledu, 
že ustanovil, aby se hotovost zemská zase pŕes 
hranice proti nepŕíteli vypravila. Byloť v zŕízení 
zemském Q. XXIX. ustanoveno, že „králové čestí 
k žádným vojnám nemají stavúv nutiti z zeme 
české mimo práva a svobody a rády prvotné." 

Ani článek H. III. zŕízení zemského, na 
ktorý se Ferdinand odvolával, nemél místa a 
platnosti v tomto prípade. Podlo článku toho 
mohl Ferdinand proti neposlušným teprvé tehdy 
zakročiti, kdyby byl snčm skutočné Fridricha 
za nepŕítele zemského uznal a pomoci vojenské 
proti nemu byl povolil. Toho však snem neučinil 
a proto král nemohl ani tímto článkom nezá- 
konnitost jednaní svého zastírati. 

Bylo to vecí neslýchanou a nevídanou, aby 
král tak ostrým mandátem svolal hotovosť zem- 
skou beze svolení snemu zemského a aby vyhro- 
žoval tak téžkými pokutami. To zpúsobilo v Praze 
a po celé zemi úžasné podivení. K tomu Vla- 
chové a jiní cizinci v Praze dobre se starali, 
aby pravé zámysly Ferdinandovy tajnými ne- 
ostaly, vyhrožujíce Pražanňm, že v krátkém čase 
domy, ženy a dcéry v Čechách za darmo míti a 
v krvi Českého národu broditi se búdou. Pri 
tom ovšem smeli také Čechúm zrádcúv a kací- 
ŕúv spílati, aniž se kdo odvážil zlolající ústa 
jejich ucpati. 

V Praze a po Čechách vzniklo neobyčejné 
jitŕení, když mandát královský byl rozhlášen. 
Sixt z Ottersdorfu drasticky nám líčí, jak se o 
ném soudilo, ŕka: „Tento mandát, kterýž po 
celém království rozepsán a rozeslán byl, príčinu 
jest dal ku všemu budoucímu zlému a k pozdvi- 
žení stavúv ilidu obecného v království českém. 
Ten, číž pakkoli radou vydaný, byl neobyčejný 
a prvé nikdy neslýchaný a nebývalý; i vyšel 
jest na veliké a znamenité všech svobod krá- 
lovství českého ublížení, a což predošlým sne- 
mom bylo ponékud jako začato, to mandátem 
tímto pravé jest dokonáno a jako ŕíkajíc podlo 
starodávního prísloví na vrch dolito.** 



66 



<»e9§ 



Cetko-Moravská Kronika lY. 



r 



KN. lY. HL. L Panováni FerdiMncU I. 1626—1664. -- Odpor obd Pražských. 




Ferdinand meškaje tehdáž v Praze mohl 
slyšeti verejné po ulicích reptaní lidu; takové 
bylo v Praze rozhorčení, že se verejné proti 
tomu mandátu brojilo. Konšela mést Pražských 
znajíce toto smýšlení oznámili králi, že se vét- 
šina starších proti tomu vyslovila, aby se vy- 
pravil válečný lid na pouhý mandát bez svolení 
snemu obecného. Erál vyslal tedy zvláštni komi- 
sary k Pražanňm, aby je pŕemluvili a pomoc 
válečnou od nich vymohli. Avšak ani ti ničeho 
nepoHdili. 

Ješté rozhodnéji nežli konšelé zachovalý se 
obce mést Pražských. Ty sešly se ke konci 
ledna a podaly svým radám velmi ostrou odpo- 
védf na mandát královský. Éekly bez obalu, že 
se s kurfiŕtem Hanušem Fridrichem srovná- 
vají ve víre a že proti nemu nebudou bojovati, 
aby na sebe trest boží neuvalili ; že jsouce hla- 
vou tŕetího stavu nemohou bez pánň a rytíŕú 
k néčemu takovému svoliti. Konečné projevili 
tu obavu, kdyby se podlé toho mandátu zacho- 
vali, že by svých svobod a privilégií zadali a 
nebezpečný príklad v tom pro budoucnosť uči- 
nili. Pri tom pripomenuli, „že žádné kroniky 
ani spisové jiní nie neoznamují, aby kdy který 
král český bez svolení obecného ode všech tfí 
stavu učineného, samým toliko mandátom co 
takového pŕedsevzíti a je stavy k néčemu tak 
znamenitému potahovati mél." 

Odpovéd svou pak zavŕely obce témito slovy : 
„Kdybychom pak bez obecného snémovního sne- 
šení tomuto mandátu své povolení dali a podlé 
neho se zachovali, již svobody netoliko naše, 
ale i všeho toho království by klesly a snémové 
obecní starobylí by zahynouti musili, a my 
všickni obyvatelé tohoto království ze všech tH 
stavu horší bychom byli než sediaci, kterýchžto 
pán jich mimo vyméŕenou véc k ničemu nepo- 
tahuje a potahovati nemúže a nemá spravodlivé. 
I protož, což jest prvé v tomto království za 
zadného krále Českého nebývalo, Vašich mi- 
lostí (purkmistrúv a rad) za to žádáme, abyste 
krále pána našeho nejmilostivéjšího za to za- 
dali, aby nás v ty a takové veci, kteréž jsou 
proti naši víre, proti poctivosti, proti svobodám 
a stavu našemu i jiným, a kteréž jsou také 
k zkáze tomuto mestu i království, potahovati 
neráčil." 

Staromestská obec podávajíc tu žádost své- 
mu purkmistru pripojila k tomu své usnešení, 
aby se o obecných vécech nejednalo více v taj- 
ných poradách obecních starších, nýbrž aby hyía 
My gwmiidm na velký mxm vetká obec svoldna 
a o viem aby m jednalo v píné obd pudle eta* 

67 



ráho zpUfobUf aby pak ee mkdo nevymlouval^ £e 
80 néco jednalo bez vúle obce, 

Usnešením o svolávání obce k verejným 
poradám učinén rozhodný krok v odporu proti 
Ferdinandovi. Obec staromestská tím vyslovila, 
že nemíní více dbáti rozkazu králova z r. 1528, 
kterým Ferdinand ustanovil, aby se shromáždční 
obcí bez povolení královského neodbývala. Od- 
por proti králi pŕeložen tím také z povolnéjäfeh 
rad do obce, fanatismu prístupnejší, tak že rady 
mestské byly odtud jen vykonávateli usnešeqí ft 
vftle obcí Pražských. 

Purkmistŕi sdélili odpoveď obcí králi, kteiý 
se proto velice rozhneval. Než rozpomenuv le 
na své potreby vyslal zase komisary své do rady 
staromestské, kamž byli i nékteŕí novoméstitf 
obecní starší povoláni. Komisári užili rozličnýdi 
prostŕedkA, aby radu získali. Jmenovité se d»»* 
volávali také vlasteneckého citu pravice: ^ 
pŕedešle, když do tohoto království jad vpádofi 
od Némcň se dali a nejmenší ves neb méstefiko 
zobrali, tu jsou pŕedkové vaši hned vzhftra hy& 
a všickni toho bránili ; neb o Češích to slyšino, 
že se jich všickni co čertúv báli. Ale vás ée 
již žádný nebojí; nebo vy co baby bojíte M 
téch, jichžto není se co báti ; a majíce vy píedaf 
býti, zňstanete-li doma, jaká vaše poctivosC bude, 
když byste predkom pána svého a potom jiné 
v tom opustili, toho zdravé u sebe povážte.* 

Ani takové domlouvání nie neprospelo. Kio- 
mé toho obdržel král i z ostatní zémé nepri- 
znivé odpovedi. Kamkoli se obrátil a kdekoli 
se o pomoc ucházel, odpovídali stavové : že bes 
svolení snémovního žádné pomoci učiniti nemo- 
hou; než na čem se ostatní stavové na snémé 
spoločné snesou, v tom že i oni ochotnosf svoa 
osvedčí. 



Smrť králoToy Anny. — Počátek éernéhe smatkii 

v Čechicb. 

27. ledna. 

Když takovýmto zpftsobem udalosti k ne- 
utešenému rozhodnutí se schylovaly, zomrela na 
hrade Pražském horlivá Čechúv pŕímluvkyné a 
opatrovnice, královna Anna, dne 27. ledna po 
téžkém pôrodu, vysilením. Dosáhla 43 let 6 
mésícú a 19 dní veku svého, žila 25 let v man- 
želství a zanechala svému dioti četnou rodinu, 
stavši se pramateŕí rakouské linie rodu habs- 
burského. 

Cechové považovali královnu za pravou 
matka národa. Proto panoval nad ztrátou krá- 



68 



^ 



Smrt kr&lovDj Aanj. — Poč&tek čeroého tmatku t Čechách. 



lovný tak dobré zármutek všeobecný. „Bylaf 
pravá matka všech chudých a potrebných lidť, 
bterýmžto altnužnami pomod Činfvala a ty, jiníž 
D statky i o hrdla mnohdykiáte béželo, milosti- 
voQ pŕíniluvou pri králi nebránila. Po všeni krá- 
lovstvf českém a nejvfce pak v Praze všickni 
dobrí a Slechetn( té ctné a filecbetnč královQy 
smrti litovali a znamenitou žalosf i zártnutek 
mélí." Jiný MOiivéký kronikár napsal o královné 



Aniík: „Jistét jest byla dobrotivá paní a pravá 
máti a Ester národa českého." 

Také se vypravovalo mezi lideín vflbec, že 
královna pracujfc již k smrti, žádala královského 
manžela s plačem, aby Jana Opitú a jiné osoby, 
kteŕfžto pro odpor svOj ]»ŕi minulé výprave do 
vézenf dani a k smrtí JJž odsouzeni byli, na 
svobodu propuKtil n jini vinu vSecku prominul. 
Uiiiínijfd královna i za to prosila, aby král ná- 




roda Českému milostí svou naklončn byl (víz 
vyobrazení na str. 69 a 70.), a pripomínala mu 
služby vémé, kteréžto Cechové již kiáli Vladi- 
glavovi, otci jejfmu, čínívali a které až dosud 
králi samému činiti nepŕestávajt. Upokojena pŕi- 
sUbemím milosti a shovivavoati k osirelým kra- 
janom svým opustila tento svčt co láskavá oro- 
dovnice národu svého. 

Jak byla královna cténa a milovaná, o t«m 



svedčí i mnohé básne, které byly na oslavu její 
složeny. 

Pohreb královny Anny, který se odbýval 
dne 30. ledna, byl neobyčejné slavný ; celý prú- 
vod ohjevil se ponejprv proti tehdejäfmu oby- 
Čeji, kdež bflá barva za znamení smútku platila, 
v černém smútku ; a Sli v néni král, králov- 
ská rodina, celý dvflr, nejvjSší úŕedníci zemätf, 
älecbta, kráJovltf úŕedníci a náramné množstvf 



70 



-^ 



r 



•^ 



EN. lY. HL. L PanoTáni Ferdlaanda I. 1626—1664. — Stavové odepŕeli tábnouti jsa hranice. 



lidu, matku vlasti nelíčenými slzami oplakáva- 
jícího. Pochovaná byla v kúru hlavnfho chrámu 
SV. Víta vedie císaŕe Earla IV. Již sice roku 
1526 vyskytl se čemý smuteční odev, jak jsme 
nahoŕe na str. 1. pH smutečnych slavnostech 
za krále Lud vika byli vypravovali. To byla však 
jen výminka. Od pohŕbu královny Anny teprvé 
začal se v Čechách obyčej, v čemém smútku 
choditi; a umŕel-li kdo z velkých pánúv, pobí- 
jely se i steny komnát čemými čalouny a zdi 
domu 8 ulice čemým suknem se ovéšovaly. 

Ferdinand ctil památku své manželky vŕele 
a upfímné; ve hlavním chráme sv. Víta učinil 
fundací na každodenní mSi za její duši, která 
se proti církevnímu zvyku i v nedeli a ve svá- 
tek v čemém me&ním rouchu obetuje; a po 
létech ješté, totiž r. 1552, dal ze stŕíbra sošku 
její, 1 V, lokte vysokou a 31 liber téžkou umele 
ulití, a obetoval ji k svätému domu do Loretta 
v Itálu. 



SiJezd a Jednaní t LiloméMeích. 

1547 únor. 

V ustanovený čas sjelo se v Litoméfících 
mnoho lidu branného ; král považuje to za sku- 
tečnou posluänosf naŕídil. aby se jedenkaždý 
prihlásil k zaznamenaní a sečtenf branného lidu, 
jak bylo snémem zemským pro pŕedeSlou hoto- 
vosť zemskou naŕízeno. E takovému spisovaní 
čili mustrování stavové dostaviti se nechtéli pra- 
vice, že snem nie takového neustanovil ; i za- 
dali, aby byl snem zemský svolán nežli by se 
nejaké vojenské tažení podniklo. 

Král nenadal se takové odpovedi ; i dal po- 
volati stavy na den 8. února do radnice lito- 
méfícké. Tady vykladal nejvyšší purkrabf, že 
by byl král rád svolal snem zemský, že ale 
času k tomu nebylo. Dále tu dokazováno, /že 
stavové jsou zavázáni knížeti Móricovi pomoci ; 
a aby se spíše pohnuli, dovolávané se také jejich 
citu vlasteneckého. Oni prý zajisté, jakž ná- 
rod a jazyk český tu pochvalu vždy- 
cky míval a obdržel, ukáží a chovati se 
búdou. Nebot že vždycky to o slavném ná- 
rodu a jazyku českém slýcháno amlu- 
veno bývalo, nežli by sobé nejmenší 
kus od království českého odníti do- 
pustili, že by mnohem radéji na to 
hrdel svých nasadili a svou šlechet- 
nou krev vylévali. A jako on král nedbaje 
smrti své manželky sem se dostavil a proti ne- 



pŕíteli táhnouti chce, tak že i oni se zachovají 
jako starí a stáli Cechové. 

Na to ohlásili králi nejvyšší úŕedníci a 
soudcové zemšti, radové královští a nékteŕí ze 
všech th stavu, že ho nikterak neopustí a že 
s nim potáhnou, kam by jim ukázal. Bytíŕ G a- 
briel Klenovský oznámil však králi ve 
jménu všech tri stavft, že stavové žádosti 
králové o tažení do pole beze snemu 
obecného nikterak vyhovéti nemohou. 
Zároveň pŕednesl žádost stavu, aby král, co 
nejdŕíve možné, snem obecný na hrad Pražský 
položiti a rozepsati rozkázal. 

Takovým odporem byl Ferdinand velice po- 
dráždén. Vida však nezbytí a nemaje moci, aby 
stavy k válečnému tažení za hranice donatd, 
mél se k jednaní mimému a hledél stavy pfe- 
mlouvánim a slibováním získati. I vykladal jim, 
že neni času, aby se obecný snem rozpisoval, 
smlouvy a privilégia valchovaly a rozumy a vý- 
klady jim dávaly. Král ukazoval na to, že dal 
sem již pŕivézti z Prahy nékolik kusú stfeltqTi 
které na námestí litoméŕickém postavený byly, 
pak kbrouhev se znakem království óéského, a. 
že také jiné potreby vojenské sem dopraviti 
kázal. Že by tedy ani králi ani stavúm slávu 
to oepŕineslo, kdyby se do Prahy vrátili, ne-. 
pŕítele ani nespatŕivše. Nabidl se také, vydatí 
stavAm revers, že proti privilegiím a svobodám 
jejich nie pŕedsebráti nedice. Také projevil král 
ochotu, že by odvolal svAj mandát, jenž tolik 
pohoršení zpAsobil, aby svobodám jejich k žádné- 
škode a újmé nebyl. 

Stavové uradivše se o návrzích a slibedi 
královských oznámili zítra t. j. dne 10. února 
králi znovu, že trvají na tom, co byl Klenovský 
pŕednesl, a že vždy za to prosí, aby král vfiem 
stavAm obecný snem položil, na kterémžto oni 
podlé jiuých všecko to, čehož by královo i tolMi 
království dobré vyhledávalo, jednati a zavírati 
chtéjí. Konečné se stavové na tom usnesli, že 
každého vAli zAstavují, chce-li s králem táhnouti 
aneb nejakou pomoc mu učiniti. A jesUiže by 
kdo tak se zachoval a králi pomoci svou pri- 
spel, že to z dobré vAle své, jakožto pán statku 
a jméní svého, bude moci učiniti, že však to 
ne na pomoc knížeti Móricovi aneb na stvrzení 
nových smluv s nim učinených, ale jediné pro 
ochranu osoby královy stati se má. A usneSenl 
toto dali stavové králi skrze pána Vŕesovce 
staršiho oznámiti. 

Zatim již nékteŕí ze stavA domú se roz- 
jeli; nékteM pak z téch, kteŕí byli ješté v Li- 
toméŕicich, odhodlali se na dútklivé napomenutí 
královské pod výminkou od stavu ujednanou 



Ä^^ 



71 



72 



s>el 



r 



Jednou méit PniskJrclL 



'I 



táhnoati buď za hranice nebo penčzi králi pH- 
spéti. Z tisíce pŕispiy&do dvanáctí zlatými. Kyí- 
tance, kterou pŕispévatelé na to obdrželi, vý- 
dovné T sobé obsahovala: že osoby ŕečené té 
pomoci 8vé neäní ani na smiouvu od knfžete 
Merice predloženou, ani na mandát královský, 
ani na to, ábj se vytrhli ze společnosti s ostat- 
Dími, že to vSak učinili ze svobodné vftle své; 
ne z povinností, alebrž na žádost královu pro 
jeho oeobo. 

Když tedy král vytrhl dne 17. února z Li- 
tomfiHc k ústí nad Labem, kde se sjel s kní- 
ietem Moricem a s knrfiftem brandenbnrským, 
doprovázelo prý jej z vygších stavu jen asi de- 
set osôb a penéžité pomoci poskytlo se mu 
v Litomčficfch 16.000 tolarA. 



Jednota nést Pražsk^eb. 

1547 únor. 

Mandát králAv zpAsobil v zemi hnutí, které 
ani poTOlností Ferdinandovou v LitoméHcích 
v proodn svém se nezastavilo. Mnohá mesta ne- 
TMoace si rady, jak by se mčli naproti mandátu 
zachovatí, vyslali z prostŕedka svého deput«nce 
k méstikm Pražským, aby od téchto nabyli pou- 
tení. Konše]é mést Pražských neuméli ani sobé 
poradili a tak odpovédéli mŕstúm, že jim ani ra- 
diti ani cesty ukazovati nemohou. Sotva se to 
po Praze roznesie, odobrali se nékteŕí z méšfanft 
k purkmistrftm a donútili je ke svolání obcí 
velkých bez ohledu na zákazy královské. Dne 
9. února ráno zvonilo se na zvon týnský; na 
nuímení lakové seSli se méSfané na své radnice. 
Obec Novomestská pak vypravila poselství k Sta- 
romestským, aby se s nimi o společiiém jednaní 
omlnvila. I stalo se dohodnutí v ten smysl, aby 
se obé obce sešly hned k spoleinému rokovaní 
do velké koleje Karlovy. Pražané jdouce potom 
z radnice Staromestské do koleje : „Pŕijdf svätý 
dnSe'' a jiné nábožné písné zpíva]i, k svornosti 
a vytrvalostí se napomínali. 

V koleji Karlove bylo mnoho a horlivé ro- 
kováno o společném a svorném jednaní nejen 
obou mést Pražských, nýbrž také vSech mést 
ostalnich k hájení a zachovaní práv a svobod 
stavu mestského a celého království českého. 
Ajakož byly mnohé stížností na skracovaní téch 
priv prednesený a mnohé návrhy o jich ob- 
hajov&í projeveny, v čemž celé shromáždéní 
ŕečníkúm bouŕlivé pfízvukovalo, tak se všickni 
shodli v tom, aby se vypracoval pamétný spis, 
v klerém by se jednomyslnosC obou pŕedních 



obcí v jistých vécech vyjadrila. Proto zvolený 
jisté osoby, které by lakový spis sestavily a hned 
zítra celému shromáždéní dodaly a ku schválení 
pŕedložily. Gož se také stalo. 

Památné shromáždéní obcí Pražských dne 
9. a 10. února 1547 položilo základ ke skuteč- 
nému odporu proti absolutistickým snahám krále 
Ferdinanda ; shromáždéní toto položilo dále zá- 
klad ke spojení se všech tŕí stavu v odporu 
proti králi, jak u vypravovaní svém dále vylo- 
žíme. 

NazejtH nahrnulo so do koleje Karlovy ješté 
více lidu, nežli dne 9. února. I čtén jest pa- 
métní spis, jímž se jednota čili solidárnosť obcí 
Pražských tímto slávnym zpúsobem prohlásila: 

„My purkmistH a rady, starší obecní pŕí- 
sežní i oboje obce Starého a Nového mést Praž- 
ských." 

„Známo činíme tímto listem naším . . . : 
že jsme znamenali, kterak skrze rozdíly a ne- 
jednosvomost a mnohé nevôle téchto mést Praž- 
ských i stavu našeho mestského obecné dobré 
k znamenité újmé a soužení píišlo, skrze což 
právúm, svobodám, privilegiím a dobrým staro- 
bylým ŕádúm a zvyklostem znamenité ublížení 
jestse stalo; kdež šetŕícevtom príkladu pŕed- 
kúv našich, když jsou se v společnosti, v jednote, 
v lásce a v pravé kresťanské bratrské svornosti 
mesta tato Pražská i stav náš mestský snášeli 
a drželi, že mést téchto Pražských a stavu na- 
šeho mestského sláva, poctivosť a obecné dobré 
se jest rozmáhalo i v tom svfij šťastný prospech 
mélo.** 

„I nechtíce tomu, aby za lakovými príči- 
nami výš dotčenými na konec tato mesta Praž- 
ská i stav náš mestský v svých svobodách, pri- 
vilegiích k snfžení a k zkáze méla pfívedena 
býti. protož z daru pána boha všemohoucího a 
z vňle jednostejné my svrchu psaní purkmistH 
a rady, starší obecní pŕísežní i oboje obce mést 
Pražských v lásce a v dobrém pokoji i úmyslom 
úprimným vo spolek své shledání mévše, a pred- 
krm to pro česť a chválu pána boha všemohou- 
cího i tiúcé pro poctivé, užitočné a dobré mést 
Pražských i stavu našeho mestského, a zvlášlé 
uznavše to, že proti JMK. pánu našemu nejmi- 
lostivéjšímu — ponévadž o poctivosť, svohiody, 
práva, starobylé zvyklostí mést téchto Pražských 
i stavu našeho mestského, JM. králem pánem 
naším milostivým i pŕedky JM., slavné a sväté 
paméti císaH a králi českými, stvrzené, — toto 
naše shledání a jednaní nenf a nie se nevzta- 
huje: z té príčiny o artikule jisté v knihách 
mestských sepsané jednomyslné a jako za je- 
dného človeka jsme se snesli a je 



L. 



78 



74 



J 



r 



KS. Pf. HL. I, PudovAdí fVrdinaiiiia I. 1636—1564. — PŕedUtáni památDfho spiBQ. 



^ 



sobé upŕfmn^. dokonnle i pevné jako 
dobŕf a ctnf lidé na budoucí časy dľ- 
ieti a podlé nich do svého pŕemožonf 
státí a sebe neopougtčti pripomí- 
name." 

Artikule pak, o které se obce snesly, obsa- 
hovaly kromé jiného následujfcí veci: 



„I. jestliže by kdokoli za jakoukoli príčinu 
méstfira Pražským a stavu mestskému aneb kte- 
rékoli osobe v čem jakýmžkoli pak späsobem 
nenáležité ublížení činiti ajim škodili cbt£l, že 
si slibujf proti tomu každému do hrdel i stat- 
kflv svých 5 pomoci pána boha vSemohoucíbo 
do neJvyŠSí možnosti podlé sebe stati a dostáti 




Sv«<» 



a sebe zadným vyniySlťným spAsobem v ničemž 
neopouStéti. 

II. kriyž by koliv snčm obecný v tomto 
královstvf od krále položen byl a o obecné dobré 
království toho jednáno býti mčlo, že v tom a 
takovém nižádném jednaní n rozjímaní od pá- 
nflv poslúv z mést a k snämoTnimu jednaní 

76 



vyslaných se déliti nebudou, než t> fpokčnoati 

» obcemi Praínkymi a ctiéh'i stavu misltkého O 

väecko s nimi společnč a pŕátelsky rozjfmati a 
zavírati, a sneäení společné jíným stavfím krá> 
lovstvf tohoto oznamovati búdou, jakž to od sta- 
rodávna za pŕedešlých slavné paméti císaŕAv a 
králflv bývalo. Ä když by koliv pospolu obce 

76 



r 



JedBota meii Tiemi ttafy néinéiUL 



^ 



hýú mčly, ie na jednom i druhém mésté zvo- 
nčno u yeliky zvon býti má, tak jakž za staro- 
dávna bývalo. 

m. jestliže by kdy a očkoli mezi mésty 
Pražskými neb radou jednou i druhou svrchu 
dotienou jaké nevôle a nesnáze vzniklý, tehdy 
že o takové nevôle a nesnáze k zadnému právu 
pohánéti jedni druhých nemajf, než voliče z pro- 
Btíedku svého z mteta jednoho i druhého muže 
iQsanuié a rozSafhé a spravedlivosf milující, o to 
D viečko pfátelsky se srovnati, a což by koliv 
a na femkoliv ty osoby k takovému jednáni 
zvolené se snesly a za prostŕedek vypovédély, 
na tom Jedna i druhá strana pŕestati mají.'' 

Cely spis byl za velkého jasotu pHjat jedno- 
myáhié; obé mesta zavesila k nemu ihned své 
pe6eti a ahromáždéná obec se usnesla, aby každé 
z obou mést obdrželo vémý opis a ten aby byl 
pik vždvcky pri obnovovaní rady predčíte. 
Obraz náS predstavuje ten okamžik, kdy se spis 
pamfitní v shromáždéní obcí pŕedčítá. 

Znamenati dložno, že jednota obou mést 
Praiak^ch ujednána byla sice zpúsobem velmi 
mtmym, že však nicméné byla heslem a po- 
iitkem rozhodného odporu proti snahám krá- 
hffu^ Jednota méla krômé toho i ten zvláštni 
výmam, že rozhodný odpor vySelzlidu samého 
a ie také lid obecný ostal i dále mocnou pákou 
v ndáloetoch pozdéjáích. Praha stala se tím stŕe- 
áSiOm a hlavou odporu proti libovúli královské 
Mjen pro ostatní mesta, nýbrž pro celé krá- 
kmM| jelikož k jednote s mésty i oba ostatní 
stamvé pfistoupili. 



Horák Igla Jediota nexi vsemi slávy dokonaná. — 

Pitipaé pisaé na krále. 

1647 únor. 

Kdyi se tyto veci dály, sjíždéli se do Prahy 
páni a lytffi, jakož i podové nékterých mést, 
kteíí za to mäi, že kiál pŕedce svolá do Prahy 
gném obecný. Osoby stavu panského a rytíŕ- 
ského, jichž bylo v Praze na 300 až 400, zvé- 
dévie jak neutešený konec vzalo jednaní v Lito- 
méŕídch odbývaly porady o tom, jak by se mély 
dále chovati. Nékolik pánft, kteH se priznávali 
k bratHm, byli hlavními ŕeéníky a vúdci v téchto 
shromáždéních. Již nevylučovali jich stavové 
evangelifitf ze sebe, nýbii od nich brali srdna- 
tosC, kterésejim samým nedostávalo. V jednom 
takovém shromáždéní stalo se usnešení, aby se 
jednalo spoločné a svorné s mésty Pražskými a 
vúbec 8 celým stavom mestským. Iiyednánopo 



poslích verejné shromáždéní stavu vyšších s purk- 
mistry, radami, staršími obecními, obcemi obon 
mést Pražských, jakož i s poslanci mést ostat- 
ních, kteŕí byli pŕítomni. 

Dne 14. února ráno sešli se Pražané na 
dané znamení do Yelké koleje Karlovy a hned 
potom dostavili se i páni a rytíŕi. A tu všickni 
z napomenutí Viktorina Kŕineckého z Ronova 
na svá kolena poklekše boha prosili, aby jich 
pomoci svou neopouštél. Potom jednalo se o 
vécech obecných. I stalo se usnešení podati 
králi žádosf, aby svolal snem obecný na mésíc 
bŕezen do Prahy. V žádosti se ale hned také 
doložilo, kdyby král toho neučinil, že by se 
stavové sami do Prahy sjeli a že by tady o po- 
trebách, králi a království českému dúležitých, 
zpúsobem snémovním jednali. Druhého dne pak 
jednalo se o památném snešenf, které byla mesta 
Pražská pred péti dnymezi sebou učinila. Vši- 
ckni prítomní stavové, páni, rytíŕstvo i vyslaní 
z mést slavné prehlásili,, že k tomuto usnešení 
také pfistúpují. A tak byla jednota mezi všemi 
tŕemi stavy učinená a ujednána. 

Další rozhodný krok stal se dne 1 6. února. 
Všickni tri stavové opét se shromáždivše učinili 
mezi sebou „sneseni a naŕízenl pŕálelské^, t. j. 
hotovou smlouvu, ktorou se k vzájemné pomoci 
na obranu svých práv zavázali. Smlouvou tou, 
ktorou všickni prítomní stvrdili a podepsali, pro- 
hlášen odpor proti mandátu královskému a usta- 
novene : jJestUie by kdóSkoli za takovou príčinou 
aneb za jakou pak koU jinou hud nám vŠem apo^ 
lečné neb kotnu kolt z nás jakými pak kolt zpú- 
sobem ubliSovati a ikodiH MSlf Se proti tomu ka* 
ídému do hrdel i statkúv naíich s pomoci pána 
boha vSemohoudho do naši n^vyiSi moSnostt sli" 
bujem za sebe i za své budoud podlé sebe stati i 
dostdtiy a sebe Sádným vymysleným zpúsobem v ni" 
čemS a nikterakí se neopouitéti*^ , 

E smlouvé této mčli se všickni stavové pŕi- 
znati; proto zhotoven zvláštni pŕiznávací list, 
kterýmž se jednotlivé neprítomné osoby nebo 
mesta tady nezastoupená mély k smlouvé této 
pŕihlásiti. Listy pŕiznávací byly proto do všech 
kraju rozoslaný. 

Stavové pravili sice výslovné ve své smlouvé, 
že je osoba královská vyhražena, než jelikož 
mandát a jednaní královo vúbec bylo púvodem 
a príčinou této smlouvy, tož -se nedalo více po- 
chybovati, že smlouva a jednota stavu čelí proti 
každému, kdo by práv zemských chtél rušití, 
tedy i proti králi Ferdinandovi. 

Stavové vedli svúj odpor čili oposici zpú- 
sobem zákonným i skutku nezákonných se vy- 
stŕíhAJíce i formy zákonné se pŕidržigíce. Na- 



L 



77 



78 



• rtiďS 



r 



KN. lY. HL. L Panováaá FeriiMttda I. 1695—1664. — Potapné písné na krále. 



proti tomu však počínal si lid obecný tím bez- 
uzdnej!, že nebyloYzemi nikoho, jenž by váSné 
jeho krotil. Proto čím rozhodnejší stával se 
odpor stavu, tím bujnejším zpfisobem jevila se 
nevôle lidu obecného. Lid odlehčoval si jmeno- 
vité potupnými písnémi na mandát, na krále 
samého a na císaŕe. A čím více musel lid dŕíve 
mlčeti, tím vášnivéji si nyní počínal. 

Z písní, které tehdáž v lidu kolovaly, jsou 
nékteré tak významné pro poznaní doby a po- 
meru tehdejších, že tuto nékteré úryvky z nich 
podávame Jedna z nich, nazvaná „ A««n o pi^ď 

teUkém sneSeni vSech tH gtavú královstvi Séského'^^ 

vychvaluje stavy, že se mandátu opreli a v bra- 
trskou jednotu se spojili. Končí takto: 

Na erbanuňk pamatujte, 
v té jednote verné stíšte, 
s Fridríchem, knrfirštem saským, 
8 Filipem, landkrabim heským. 

Méjte \vk každý y paméti, 
af to védi yaáe deti, 
ie ▼ ten pátek*) o svátosti 
bfih spríznil Btayy milostí. 

Ó 1 deji to, králi nebeský, 
aby slavný n&rod český 
▼ té jednote Téme trval, 
slibA? syých neproméňoval ! 

Druhá píseň vypisujte, že na ten čas veliká 
v Čechách lež a lesf panige, dokladá: 

KTÍlenim vorlík Iva zemdlil, 
T jeho hnizdé když se zhnízdil. 
Lve, jak blikavé oči máfi, 
že mandáty se šáliti dáš ! 

£ád protržcn i staré právo 
v Čechách, spravedlnosti málo. 
Sväté dsky privilégií 
naspátek po vlaska znéjí. 

Pán nás, ten je verti]ge, 
slova faleSné formoje; 
sdélal z nich veliké zmätky, 
piíšli jsme mnosí o statky. **) 

Již vyslonžení otcovská v 

a mnohá svoboda zemská 
nyní se objíma agevné. 
Nač nám pHftly naše berné? 

Kdož pak v Čechách statky máme 
a zápisných požívame, 
takto nás cbyti-e litirjí 
a mlavíc k nám pochlebtgí, 



L 



*) T. j. den 12. února, kdež stavové poni^jpnr po- 
spolu byli. 
^) Patrné se ta naráží na jisté pletichy a kHfcly, 
jei snad po shoi^ni deak zemských se udály. 



79 



i'koac: ^KepKjemi, tíKšels oň sám, 
vÝprosoa jinému pest dán.** 
Tak líška k slepid šence: 
„Kohouta varuj a hlea se !^ 

Veliký náklad na války, 
nvní v Čechách hrubé zmätky; 
klášter&v mnohá nadaní 
nepostačí k bojovaní. 

Vdovy mnohé 1 sirotci 
zloupeni jsou po svém otpi. 
Praha, Zateč, LitoméHce, 
pfíšli množí o vinice. 

Chomút, také Tábor znají, 
po Žižkovi statek m%|í, 
mnohá panství i vesnice, 
neHculi na sta, než v tisíce. 

V kr^ji Boleslavském páni 
množí z pŕedních zavážaní. 
Lve, máš to vážiti téžce, 
z tvé zeme zahnati té chce. 

Pravda má zamčeny ústa, 
a spravedlnosi nemá místa; 
kata, smrti čeká na se, 
ukovaná sedíc pláée. 

Prolévá se krev nevinná, 
naše svätá zeme hojná 
posmech, pohanéní nese, 
jedem Hmským ztrávUa se. 

V tretí písni takto se stéžuje: 

Když pak snem obecný svoláš, 
svými jei osaditi máš. 
Což n^dél mti\ af se prodH, 
na tomf jest tvé vše pohodlí. 

Kdo by se pak k obecnému 
néco pHmlouval k dobrému, 
nechf jest okriknnt, omluven 
a hnev tvoj nad nim proveden. 
Ghtél-li by odporovati, 
máš jej pred se obeslati. 

Omluvé se, úiad mu dáš, 
učiníš ho néiným hned zas. 
Relatorúv svých nadélej, 
hned snem oskami zapsati dej. 
O čemž nebylo mluveno, 
nechf jest v ném vše dostaveno. 

By jim prísahu udélal, 
proô bys v ní stál * ji držel ? 
Však jsou kadH proklatí, 
luteríáni, pikharti. 
Pro né se neboj nie boha, 
pápež té rozhťeší znova. 
Císar, pápež o ty nedbá; 
škoda, kdo se z nich dobi« má. 
PakU se búdou bouHti, 
umíme m^ jim zhoditi. 
Mandáty je prestrašíme, 
citalem je okrosíme. 



80 




Král j^dBáoiiii sfým sUry české popiunqe. — Král žádá dotou pomoc od sUvA. 



1 



I to< jest ▼ snema potrebné, 
obec roztrhni na dví, tré. 
Ka tom 8TÍH risk íistý poznáfi ; 
k bemi, Táfce to jisté máš. 



Syai Y otep pratu malého, 
nezlomia y ní nižádného. 
Když je rozYížeň, roznndáS; 
polimeš jej : tc dÚYod máš . 



Kterak kril jednáBím Brjm mysli proti sobé 
^•puoTal. — Ferdinand žádi noTou pomoc od 

stavi českýcb. 

1547 únor — bŕezen. 

Král Ferdinand choval se skutečné tak, že 
takovéto všeobecné rozhorčení neumímil, nýbrž 
ješté spíše nerozvážnymi skutky proti sobé po- 
pozoval a svým nepŕátelúm vhodnou zbraň do 
ruky vtískoval. 

Stalo se tou dobou, že vojsko jeho a lid 
knížete Moríce nčkterých menších pfttek proti 
protestantúm vyhrali a že jim také nékterá 
mesta odňali. Takovéto pomíjející úspechy do- 
dávaly Ferdinandovi tolik mysli, že méné opa- 
trné jednal naproti stavňm českým nežli bývalo 
dHve jeho obyčejem. Když tedy obdržel psaní 
od Btavú českých se žádostí, aby svolal snem 
zemský na stŕedopostí, jinak že by se stavové 
8uni sešli a o vécech zemských jednali, odpo- 
Tédél dne 19. února, že té žádosti vyhovéti 
nemAže, že ale stavúm prísne zakazuje, aby ani 
sjezdft krajských bez jeho svolení neodbývali, 
am na snem v stŕedopostí se nedostavili. Zá- 
roveň oznámil, že svolá snčm až bude polní 
taiení ukončeno a sice na 19. dubna. 

Odpoveď tato neméla nijakž toho účinku, 
jaký Ferdinand očekával. Stavové pamatujíce 
na pohrAžku, ktorou byl Ferdinand učinil v Lito- 
méŕidch, že totiž bude védít jak se zachovati 
k tém, kdo s ním za hranice táhnouti nechtéli 
a proti tomu mluvili, dobre soudili, že král po 
zpAsobu svém jen odkladá se snčmem, aby v prí- 
hodné dobé mohl všecky jejich požadavky od- 
mítnouti. Odpoveď králova tedy méla účinek 
pravé opačný. Stalaf se následkom té odpovedi 
tím usilovnejší agitace pro obeslání snemu v stŕe- 
dopostí. 

Druhá událosf, která jmenovité v Praze 
zloa krev udélala, bylo jednaní královo o dé- 
dietví po bohatém jednom méšfanu Pražském. 
Jistý Štépán Amolt od „Tŕí Oslňv", mešťan 
velmi bohatý, zemŕel bez detí a krevných prí- 
buzných neniiniv o svém jméni zadného poŕí- 
ZBBÍ. Pražané prohláisili veci Amoltovy za od- 



úmrf na obec spadlou, jak k tomu právo méli. 
Ferdinand však zvédév, že by jméní Amoltovo 
značné bylo, naŕídil Staromestským, aby jmční 
po Arnoltovi dobre uschovali, zapečetili očeká- 
vajíce, jak by o ném po svém návratu rozhodí. 

Velké pohoršení p&sobilo v zemi, že se sem 
zanášela z Vratislavi ze Slezska lehká mince, 
která se tak rozmnožila, že jí bylo skoro více 
nežli dobré mince české. Pohoršení vzrostlo 
v reptaní, když se proneslo, že se ta mince razí 
z penéz českých a ze stŕíbra v Jáchymové do- 
bývaného a sice na rozkaz královský. Na jedné 
strane Židé v Čechách peníze kupovali a do 
Vratislavi dodávali a na druhé strane sám král, 
aby néco vydélal, lehké peníze k ochuzení zeme 
bíti dával. 

Pražané ucházeli se u soudcú zemských o 
pomoc a napravení tohoto neŕádu; když však 
jim ti to odpovédéli, že o té veci rozhodnouti 
nemohou, ponévadž je mince králova, podali 
Pražané stížnost samému králi, žádajíce, aby ta 
neresť zastavená by la. Pri tom doložili, kdyby 
se nestalo napravení, že by Židňm nemínili ob- 
chodu s mincí trpčti. 

Král odpovédél zpňsobem takovým, že lid 
ješté více proti sobé popudil. On prý se se stavy 
slezskými dobre poradil nežli tu minci raziti 
dal. Mince slezská je prý na zrnu tak dobrá 
jako česká a proto že nijakého zastavení té 
mince učiniti nemúže. 

Brzy na to však počalo se spojeným voj- 
skúm štéstí obraceti. Hanuš Fridrich jsa leze- 
ním v Altenburce, zvédél od lidu, který mu, 
jak už nám známo, mnohem více pŕál, nežli 
knížeti Móricovi a králi Ferdinandovi, že mar- 
krabé Albrecht z Kulmbachu táhne cisárskym 
na pomoc a že se položil u Bochlice. Hanuši 
Fridrichovi bylo zároveň zvéstováno, že mar- 
krabé hodlá se spojiti s královskými a pak že 
by společné proti protestantúm postupovali. Po- 
spíšiv tedy než by se nepŕátelé spojiti mohli, 
objevil se nenadalo dne 2. bŕezna pred Rochlicí, 
kdež markrabéte porazil a zajal. Vítčzstvím tímto 
dostala se v moc jeho témčŕ všecka zeme Mo- 
rícova. A následkom toho vítézství pridali se 
k nemu také nékteŕí stavové z obou Lužic. 
Hanuš Fridrich nabyl tím zároveň velmi výhod- 
ného postavení ; i mohl pak, když by chtél, ude- 
ŕiti odtud na zeme krále Ferdinanda. 

y takovéto tisni rozoslal král Ferdinand 
dne 8. bŕezna z Dráždan listy do království 
českého ke všem stavúm, aby podlo povinnosti 
své vypravili zbrojný lid k hejtmanu polnímu 
Šebestianovi z Weitmúhle k hájení hranie če- 
ských, ponévadž prý Hanuš Fridrich hrozí do 



u«. 



81 



82 



^CiffS 



Cesko-Moninká Kronika lY. 



r 



*^ 



KN. lY. HL. I. Panováni FerdiBaada I. 1626—1664. — PMtelské snefienf ttaToriké. 



království českého vtrhnouti. Zanejvyššího špi- 
žovníka čili proviantmistra ustanovil král Ja- 
kuba Hrušku z Vitovsi a oznámil oby- 
vatelstvu, aby mu mäso, chléb, obilí, mouku, 
maslo, víno, pivo a jiné potreby za levný pe- 
níz ponechávalo pro vojsko cisárske, které prý 
k ochrane království českého pŕitáhne. Také 
Šebeslian z Weitmiihle vyzval dne 11. bŕezna 
z vlastním listem stavy české, aby nemeškaj íce 
s lidem svým k Ostrovu pŕitáhli. Na to vyzvaní 
jenom nékolik pánA, z mést pak jenom Plzeň, 
Budéjovice, Ústí n. Labem a Kutná Hora lid 
svňj k Ostrovu vypravili. 



Pŕáielské snešení slavú. — Naŕízeni zemské ho- 
loTosU. — O vpádu Sasň do královslví českého. 

1547 bŕezen. 

Zatím se pKblížilo stŕedopostí a do Prahy 
sjelo se takové množství snémovníkú ze všech 
stavň, že toho ode dávna nebylo vídáno. Pŕes 
osm set pánu, rytíŕň a pošlú mestských bylo 
pohromade. Z mést jen Plzeň, Budéjovice a 
Ústí n. Labem toho sjezdu neobeslaly. Po del- 
ším rokovaní zvolený byly z každého stavu jisté 
osoby, kterým bylo uloženo sepsati články čili 
artikule, o nichž by se na píištím snémé od 
krále svolaném jednalo. V stavoch jevilo se 
smýšlení rozhodné oposiční. Snaha jejich čelila 
k tomu pfíméti krále, aby se vzdal všeho, co 
byl po dvacet let vykonal a podnikl ve prospech 
neobmezené moci panovničí, aby práva zemská 
a stavovská utvrdil a rozhojnil. 

Osoby od stavu zvolené, mezi nimiž byli 
také Bohuš Kôstka z Postupic a Sixt zOtters- 
dorfu, predložili články, které byly od stavu dne 
22. bŕezna prijatý. 

Články ty obsahují velmi závažné stížno- 
sti a požadavky. Žádalit stavové: 

Aby ti, kdo pod obojí zpfisobou pŕijímají, 
v ustanovený den s knéžími svými do Prahy se 
sjeli a tady o spoločný cirkevní rád se dohodli. 
Sjezdy strany pod obojí o vécech duchovních 
aby byly svobodné jako bývalý za predošlých 
králú českých. 

Lidé duchovní a kazatelé strany pod obojí, 
když by se na né néco scestného a bludného 
proneslo, aby byli souzeni a trestáni od admini- 
strátora, konsistoŕe a od defensorú ustanovených 
a „ne hned na zprávu holou a bez poradného 
slyšenf aby byli od krále nebo od kohokoli ji- 
ného trestáni aneb ze zeme vypovídáni." 

Když by bylo zemský soud osazovati, aby 



to král do kraju oznámil. Tu že by stavové 
toho kraje zvolili hodné osoby a z tčcb aby 
král soudce zemské nejménč po dvou z každého 
kraje, vybíral. Když by pak nékterý soudce zo- 
mrel, nebo úradu svého zastávati nemohl, aby 
snem zvolil čtyry osobyaztéch aby král vybral 
osobu, která by se jemu videla býti nejhodnéjSĹ 
„Ty pak osoby, kteréž by k zemskému soudu 
potaženy byly, pro vážnosť toho soudu zem- 
ského odevu poctivého i obdlouženého aby uží- 
valy a všelijakých jiných nevážnych a nenáleži- 
tých krojúv a vecí se vystŕíhaly a varovaly." 

Osoby obou vyšších stavu a lidé z mést 
ani krále nevyjímaje aby byli souzeni jen od 
soudu zemského a nikdy od královských rad nebo 
nejakých soudú postranních ; Pražané a jiná me- 
sta královská aby byli pri svých právech a sta- 
robylých obyčejích zachovaní. 

Ustanovení proti soudúm postranním týkalo 
se soudu komorního a dvorského. Král Ferdi- 
nand totiž podával na rozsouzení téch soudú 
mnohé veci, které pred soud zemský slnšely, 
když totiž chtél, aby pre byla, jak on si pŕä, 
rozhodnutá. Ustanovením tím méla se tedy libo- 
vúli královské pŕítrž učiniti. 

Úŕedníci aby byli pilni práce své, podlé 
úradu svého jsouce lidem volni, nepyšní ani na 
lidi se neokŕikujíce, „ponévadž ne páni, ale obce 
tohoto království jsou služebníd " 

Privilégia království českého, která byla 
v nové zregistrována, aby byla ode všech ttí stavu 
s pilností ohledána a se starým registrovaním 
srovnána. 

Král aby na zadného obyvatele bohatého 
i chudého ze všech tŕí stavu jinak nesáhal než 
poŕadem práva. A což tu soudem spravodlivým 
nalezene bude, na tom aby zústáno bylo. 

Kdyby král mél komoru svou v tomto krá- 
lovství, aby v ní byli praví a pŕirození Cechové 
a sice dva ze stavu panského a dva rytíŕského ; 
a sekretár aby tolikéž byl Čech pŕirozený. 

Nad jiné dúležité byly artikule o snémích, 
které následující ustanovení obsahovaly: 

„Když by koliv král snem obeslati ráčil, 
tehdy aby do listúv, kterýmiž by snem obeslati 
ráčil, všecky ty artikule, o néž by se snémovatí 
mélo, výslovné a srozumitelné v svétíých slo- 
vích vepsati rozkázati a poručiti ráčil, tak aby 
to všecko zrejmé a patrné bylo, oč by se na 
snemu jednati mélo, a to pro všecky stavy krá- 
lovství českého, a aby jeden každý kraj, sje- 
douce se prvé, potom osoby z počtu svého vy- 
siati a sami osobné na týž snem jetí mohli. A 
JMK. aby snemy, když by koliv toho sluiná po* 
tfeba nastávala, časné pokládati ráfiil; a ten 



Sft#«> 



83 



84 



^^ 



r 



FHtelflké sneäeni lUTOTské. 



1 



Vet nebo listové, jimiž by snem rozpisovala rá- 
äl, aby jednomu každému z hejtmanúv každého 
kn^e nejprvé jeden poslán byl. A týž hejtman 
pH témž listu aby také krajanúm svým psal 
a den jim, kdyby se v mésté krajském tu, 
kdež se od starodávna krajové sjíždčli, sjeti 
méli, oznámil. Však podlé toho aby také sta- 
vové moc méli, na témž snemu, což by uznali 
potrebného obecného dobrého, jednati a zavi- 
ntí, a to aby jim zastŕíno nebylo. Pakli by 
JHE. neb bndoud králové čeStí snemu položiti 
aoeb v zemi bytí neráčili, a potreba by uznána 
byla, že by snem bez prodlévání položen byl, 
tehdy neijvy&ší purkrabé Pražský má jej hned 
položili a rozepsati. PakU by purkrabé Pražský 
z jakýcbkoliv príčin toho učiniti a jeho položiti 
nechtél aneb že by v zemi nebyl neb také že 
by umrel, tehdy úŕedníd a soudcové zemští jej 
položiti majf. A pakli by ti též toho učiniti ne- 
ebtili, tehdy my všichni tri stavové na tento 
q[>ik8ob jej položiti máme: že hejtmané krajští 
qK>la s Pražany majf moc míti, do Prahy sje- 
doQce se a o jistý den o položení téhož snemu 
obecného se snesouce, na den určitý jej položiti 
a rozepsati; a každý, kdož k snemu náleží, ke 
dni tak uloženému má a povinen bude, do Prahy 
pfyetí, a mimo dvé nedele na témž snemu dele 
aby snčmováno nebylo, ale aby stavové všickni 
v společnosti k dobrému království tohoto, a ne 
po rAznu, se pŕimlouvali a snem zavírali. 

A sjezdové krajští, tak jakž vždycky to od 
starodávna bývalo, když by toho potreba kázala, 
aby svobodni bývali. Tolikéž i obce pospolu 
v mčstech Pražských pro obecné potreby aby 
bývalý, jakž pŕedcšle se zachovávalo. 

Když by kolivék snem obecný zavŕín býti 
mél, a stavové tohoto království o jisté artikule 
že by se snesli a úŕedníci neb soudcové zemští 
i jiní že by se od nich delili a s stavy se ne- 
snáSeli, tehdy pŕece aby k svému zavŕení snem 
pKfiel, a osoby stavu panského, rytíŕského, z Pra- 
žan, tolikéž i z jiných mést relací a priznaní 
by učinili. Tehdy úŕedníci menší búdou povinni 
takovou relací i ten snem ve dsky zemské bez 
odporností vložiti. Kterýžto snčm búdou povinni 
tak všickni sobé držeti. Avšak prvé nežli by 
k relací a zavŕení toho snemu prišlo, má se 
viech artikulúv, pri rozvažovaní téhož snemu 
jednaných, jednomu každému stavu výpis prvé 
dáti, aby nie k zmenení neprišlo. A když by 
potom týž snem ve dsky zemské vložen bytí 
mil, má se s témi výpisy stavfim danými kor- 
rigovatí. 

Mimo sneSení snemovni aby stavové od 
JMK. ¥ nie žádným mandátom, rozkážem, ani 



jak jináč, mimo své snešení a svobody, od JMK. 
ani od zadného jiného potahováni a nutkám 
nebývali. 

Jestli v čem v snémích obecných aneb 
jakžkoliv jinak od kohožkoliv stavové neb stav 
který proti svobodám a prívilegiím zavedení jsou 
aneb zaveden jest, to aby všeckno vyzdviženo, 
zrušeno a v nie obráceno bylo, a zase jeden 
každý stav aneb osoby obzvláštné aby pri svých 
svobodách a obdarováních poradných neporuší- 
tedlné zachován neb zachovaný byly, tak jakž 
od starodávna bývalo. 

Úŕedníci a soudcové zemští na ublížení svo- 
bod a privilégií tohoto království proti stavAm 
a bez vedomí jich aby JMKské v nie se neza- 
väzovali a na stavy nesvolevali. 

Mince česká aby jinde mincována nebyla 
než v Čechách, a to u Hory neb v Praze, jakž 
od starodávna bývalo. 

Hora Kutná, na číž pak koliv radu jest zpu- 
šténa, ta aby zase s pomoci pána boha a všech tŕí 
stavúv vyzdvižena byla, ponévadž jest koruny 
této poklad, a úžitkové znamenití jsou z ní bý- 
vali a ješté by býti mohli, kdyby Čechy a ne 
Nemci spravovaná byla, a tolikéž i jiné zlaté 
všecky a stŕíbmé hory aby pŕirozenými Čechy 
spravovaný byly a nejvyššf mincmistr, jsa pŕi- 
rozený Čech a nemaje nie s komorou číniti, 
aby svobodný býval. 

Židfim stŕíbra kupovaní a mincí všelijakých 
vexlování aby hned zastavene bylo, a všickni 
gleitové do SV. Havla nejprvé pŕíštího aby jim 
vyzdviženi byli, a oni v tom času statky své 
opatŕíce, aby se všickni této zeme zhostíli po- 
dlé predošlého snémovního z&stání a dskami o 
tom zapsání. 

Ponévadž od starodávna toto království i 
obyvatelé v ném všelikého stavu na to svobodu 
mají, že jsou mohli a mohou sloužití, kde by 
se jim zdalo a videlo i také líbilo komužkoliv, 
než proti království českému žádný v žádné 
&lužby se nedávej pod uvarováním pokuty na 
to zŕízením zemským vyméŕené; a to abychom 
sobé zase dskami obnovili podlé predošlých 
svobod. 

Chodové, ponévadž podlé povinností svých 
pomezí království tohoto háji, aby mimo své 
predošlé svobody, jichž jsou oni i pŕedkové jich 
užívali, v náležité a neobyčejné veci od zadného 
potahováni nebývali, než v tažení vojenském 
aby k Domažlickým, jakž od starodávna bývalo, 
pojímání byli, a oni aby hory a pomezí králov- 
st^ tohoto opatrovali. 

Také na tom snešení a stvrzení vší zeme 
a království tohoto jest: dokudž by živ byl 



U^ 



86 



86 
6* 



-^evS 



r 



KN. lY. HL. I. Panovaní Ferdinanda I. 1626—1064. — Zemská hotovosť. — Vpád SasA do Čech. 



*^ 



král český nynéjší neb budoucí, že 
zadného syna JM. na království koru- 
novati, tak jakž o tom svoleno jest na 
snemu, kterýž držán byl leta 1526, nemáme. 

Všecka cla ynové zarazená, a kteráž od 
starodávna v užívaní nebývala, také aby po- 
minula. 

Král český, když by kolivék korunován býti 
mél, tehdy když by jel do království českého, 
má prísahu, tak jakž prvé bývalo, na mezích 
království tohoto všem tŕem stavfim království 
tohoto českého a potom Pražanúm pred méstem 
učiniti, a zadnému jinému ven z zeme a z to- 
hoto království mimo povinnosť žádné jiné prí- 
sahy jakožto král český činiti nemá, ovšem pak 
pápeži; nebo seto nalézá, že jsou pnpežové na 
vétÉím díle netoliko Škoditi hledéli tomuto krá- 
lovství, ale je zahladiti usilovali, kruciaty, totiž 
kríže na Čechy vydávajíc i odpustky na vylé- 
vání krve české a jiných národu kresťanských 
k zármutku všeho kresťanstva a k potešení i 
velikému zmocnení té šelmy žížnéjící krve kŕe- 
rsťanské, Turka. 

, Aby naHzení královská a nové výklady sta- 
rých majestátu byly zrušený a v nie obráceny, 
tak že již potomnč žádné moci míti nemély. A 
každý stav a každá osoba aby ostaly pri znení 
majestátu svých, jakž jich pred Ferdinandem 
užívaly. 

Mély se vyšetŕiti osoby, které s knížetem 
Moricem smlouvy obnovovaly a smlouva ta méla 
se stavúm ukázati, ponévadž Pražané a stav 
mestský pri tom nebyli a souhlasu svého k to- 
mu odepŕeli. 

Berníci a čelný méli z penéz svéŕených 
počet vydati. 

Stavové vykonavše takto prípravy kpŕíští- 
mu snemu učinili krok druhý, aby zemi byla 
dostatečnou moci zbrojnou opatrená. Za príčinu 
k tomu vyhlásený bouŕlivé udalostí v zemích 
sousedních, které se mohly ovšem také do krá- 
lovství českého pŕenésti. I naŕízena hotovosť 
zemská do sv. Martina nejprvé pŕíštího, t. j. 
do 12. listopadu tímto zpAsobem: kdo mél statku 
za dva tisíce kop grošu českých, mél vypraviti 
kone dobrého s kopinníkem aneb stŕelcem a 
k tomu ješté čtyry peší. Kdoby z podstatných 
príčin kone jízdného vypraviti nemohl, mél dáti 
místo neho čtyry peší; k dvacíti jízdným dán 
jeden a ke stu peších tri vozy, na nichž by se 
naložily dvojí zbroj jízdecká pro vozku i po- 
vozného, dvé hakovnice, dva neb tri železné 
cepy, rýč, lopata, motyka, sekera kladní, ŕetéz 
a dvé prkna. Nad tímto lidem ustanovení jsou 
rotmistŕi z každého stavu. Stavové každého 






87 



kraje méli si zvoliti dne 8L bŕesna hejtmaM 
krajského; a snem sám zvolil nejvyšším hejt- 
manem nade vší hotovostí zemskou Kašpara 
Pfluga z Rabšteina. 

Kromé toho méli stavové pŕispdti taképe- 
nézi na potreby válečné a sice z každého tisíoe 
kop jednu kopu. Peníze takové mčly ae sUá- 
dati v Praze Zdislavovi Yrabskému z Yrábí a 
Janovi Tatourovi z Vraného. 

Konečné zvolení: Amošt Krajíŕ z Krajku 
na Mladé Boleslavi, Vilém Kŕinecký z Ronova 
na Libči, Divis Slavata z Chlumu a KoSum- 
berka na Kostelci, Boŕivoj purkrabí z Donína 
na Tuchorazi, z pánňv; Hynek Krabice z Weit- 
mahle, Zdislav Vrabský z Vrábí, Bemart Baí- 
chanec z Baršova, Melichar Rór z Rórova, z ry- 
tíŕstva. Ti jmenováni „zŕízené osoby od 
stavu království českého" a ustanovení 
Pražanúm k radé a ku pomoci. Osoby tyto byly 
s Pražany jaksi výkonným ŕeditelstvem moci 
stavovské. Mélyť právo svolati hotovosť zemskou 
bud jen z jednoho, z více kraju, nebo i z celé 
zeme, když by se potreba náhla toho objevila, 
aneb nejaké nebezpečí na království české od- 
kudžkoli valilo. S moci sebranou mélo se hnouti 
v ta místa, kam by osoby zŕízené ustanovily. 

Stavové tyto veci vyŕídivše dne 28. bŕezna 
z Prahy se rozjeli. 

Když ty veci v Praze se dály, hejtmané 
kurfiŕta saského Vilém Thumshim, Jindŕich Reuss 
a Jiŕí z Plavna vtrhli nedlouho po bitvé u Roch- 
lic do Čech, zmocnili se mesta Jáchymova, osa- 
dili mesto Pŕísečnici a jiná pohraničná místa 
blíže Jáchymova. StavOm y Praze shromáidé- 
ným oznámili, že nechtéjí korune české nifeho 
odníti neb odciziti, nýbrž že jen proto osadili 
místa pohraničná, aby zeme a poddané pána 
svého tím lépe chrániti mohli. 

A Sasové také dokazovali skutkom, žechtéjí 
s královstvím českým dobré pŕátelství zachovatí. 
Z Jáchymova a jiných českých míst byly se dály 
válečné výpravy nejen od té doby, co Ferdinand 
Hanuši Fridrichovi válku vypovédél, nýbrž také 
již pred tím. Poddaným Hanuše Fridricha pú- 
sobeny veliké škody, krajiny saské loupeny a 
lid vraždén. Jmenovité šly stížnosti na husary 
královské, kteŕt prý také s ženským pohlavím 
hanebné zacházeli. Naproti tomu Sásové vpa- 
dnouce do zeme české mímé se diovali, náaiU 
proti obyvatelstvu nepáchali. Jen k tomu nútili 
obyvatele, že musili slíbiti, že ňepŕátel kurfit- 
tových pŕechovávati a jich ani jídlem ani pitím 
opatŕovati více nebudou. 

Stavové pohlíželi na ten vpád sask^ jjako 
na nutnou sebeobranu, jako na nezbytný krok 



88 



I 



r 



Neroihodnoti osôb iHsttiýdi. 



^ 



pŕekiieti Ferdinandovi, aby on Fridrichovi ško- 
diti nemohl. PoTažnjíce yálku Ferdinandovu m 
véc osoby jeho, apatŕovali ve ypádu Baském je- 
nom vojenské opatrení proti Ferdinandovi. A tak 
neuznávali za potrebné, aby se proti Hanu&ovi 
Fridrichovi pole sebralo. 

Naproti tomu mohl Ferdinand snadno pro- 
Uásiti takovyto vpád za ohrožení království če- 
ského; Ferdinand mohl také svolání sjezdu o 
stíŕedopostí, které se stalo proti jeho zákazu, 
oznati za scestné ; a jmenovité mohl naŕízenf 
zemské hotovosti, které se stalo bez vedomí a 
proti vúli jeho na pouhém sjezdé stavovském, 
považovati za urazení majestátu královského. 
Podlé posledních kroku, ktorými porušil zŕfzení 
zemdcé, mohlo se očekávati, že si takovyto od- 
por nenechá líbiti a že púvodcAm a účastníkúm 
jeho nkáže celou svou pŕísnost, když k tomu 
bude míti dostatek sily a moci. 



O lennhediosU osôb zŕizenýeb. — Kterak t<\)- 
ske PffligOTO proti eísaŕským nečinné se eho- 
▼alo. — Kterak Hanus Fridricb spolek s Cechy 

vyhledával. 

^1647 bŕezen — duben. 

Stavové čestí odhodlavše sek odporu proti 
králi svému Ferdinandovi, neuméli se dosatečné 
postarati, abyvnerovném zápase zvítézili. Brzy 
se totíž objevllo, že mezi nimi nebylo sily a 
odhodlanosti ke skutkúm rozhodným a že ne- 
méli mužQ, kteŕí by odpor jejich dovedli ŕíditi. 
Hlavní vada spočívala v ŕízení celé té záleži- 
tosti. Prední péče o sebráni hotovosti zemské 
a o prevedení toho, o čem se stavové usnesli, 
pŕipiuUa Pražanúm a osob^ zŕízeným. Již tady 
byla dvojice téžkopádná a nehybná, nebot za 
Pražany nejednala osoba jedna nebo jenom né- 
kolik dAvérníkA, nýbrž hned vždycky rady a kon- 
Selé v&ech tŕí mést Pražských. A ani títo ne- 
mohli jednati rýchle a samostatné, ponévadž se 
obce do vSeho vkládaly a v&eliké jednaní zby- 
tetaými bouŕemi zdržovaly. Dále i to vadilo, že 
vtakovémto nehybném sboru nebylo muže vše- 
obecné vážností požívajícího, pri tom dostí ráz- 
neho a odhodlaného a všech potfeb vojenských 
znalého. Za to však méli ve sboru vrch stou- 
pend jednoty bratrské a lidé váhaví, kteŕí dá- 
vali prednosť smímému vyjednávaní a vyrovná- 
vaní pred činem rýchlym a rozhodným. Pravda 
je oviem, že byli mezi osobami zŕízenými cha- 
raktery áechetné, kteŕí v klidných dobách vlastí 
ko proqpécba a ke ctí sloužití mohU, ale po- 



vahy takové více tipné než čintaé, byly v do- 
bách rozbouŕených jenom na závade. Shovíva- 
vosC a mírumilovnost jejich vedia jen k polo- 
vičatosti, kdežto stav vecí pravé smelých činA 
vymáhal. 

Nejvyšším velitelem vojska stavovského byl, 
jak nahoŕe praveno, Eašpar Pflug z Rabšteina. 
Byl to muž rázny, podnikavý a ve vécech vá- 
lečných zkušený. Ten však nemčl žádné moci i 
nemohl jednatí samostatné a jak by chtél. Vzdá- 
len jsa od Prahy, musel se pri každém svém 
kroku ucházeti o nový rozkaz, musel ke každému 
podniknutí svému vymáhati si svolení osôb zŕí- 
zených. Vzdáleným poselstvováním véc se pro- 
tahovala, osoby zŕízené liknavé jednaly; lidu 
zbrojného bylo málo, penéz ještč méné: a tak 
odpor stavovský nemohl míti zdárpého úspechu. 

Jednaní osôb zŕízenýcb a vrchního hejt- 
mana polního bylo velmi chabé proti tomu, co 
Ferdinand a spojenci jeho pred očima stavft 
konali. Než se toho kdo nadal, vtrhl kníže 
August, bratr Morícúv, s vojskom saským do 
Čech a usadil se v Moste a okolí, kdež vojsko 
jeho dosti nezbedné ŕádilo. Za vojskom tímpfí- 
byli hnedle také z Dráždan pŕes Teplice král 
Ferdinand a kníže Móric. 

Na takové porušení zŕízení zemského odpo- 
védély osoby zŕízené ne rozhodným skutkem 
nýbrž psaním ke králi Ferdinandovi, v némž 
se toho dožadovali, aby vojsko knížat saských 
z kr^ovství českého bylo vyhostene. Ferdinand 
odpovédél chlácholivé, že táhne jen s knížaty 
na pomoc bratru svému ; podobného druhu omluvu 
obsahoval mandát, který Ferdinand rozoslal 
z Chomútova do všech krajft království českého. 
Z Chomútova táhl pak Ferdinand pŕes Žlutice 
do Chebu. 

Vrchní velftel vojska stavovského Kašpar 
Pflug vypravil se hned po sjezdu stavovském 
snékterým počtem branného lidu do Loketska, 
kde se v Bečovč polem položil. V Praze nedo- 
stal, jak už bylo praveno, od osôb zrizenýoh 
zadného určitého poučení, jakby se mél v roz- 
ličných pŕípadnostech zachovati, aniž plné moci, 
aby mohl po své vúli a po svém uznaní jednatí. 
Jakmile pak zvédčl, že Yojéke Moricovo do 
Čech vtrhlo a že si tady jako nepHtel vede, 
napomínal zHzených osôb a Pražanú, aby se 
bez odkladu k skutočnému odporu pripravili a 
odhodlali. Také radil, aby se na jednotlivá od- 
delení vojska cisárskeho se vší moci a silou 
uderilo, nežli by se spojití a sesílití mohly. 
Pflug také za to se pfímlouval, aby se s kur- 
fiŕtem Hanušem Frídrichem spolek k spoločné 
obrane uzavrel. 



•'^^ť^^*' 



89 



90 



Jí 



r 



EN. lY. HL. L PanoTáiii Ferdlauida I. 1526—1664. » Pflng nečinné se ehoiL 



^ 



Na takováto napomínaní od Pfluga a na 
mnohé zprávy od rozličných vážených osôb z kraju 
sevemích, učinily konečné osoby zŕízené krok 
k sebrání pole, zvlášté když doSly zprávy, jak 
lid cisársky v Čechách ŕáditi neprestáva. Psalif 
zejména Šebestian z Lobkovic na HasiSteiné, 
Václav Doupovec z Doupova a jiné osoby dne 
29. bŕezna do Prahy osobám zŕízeným, v kte- 
rémžto psaní o ŕádéni lidu Moricova v Žatecku 
takto zvestovali : „Edyž tudy ti knížata táhli, 
na gnlmty nékterých nás ten jízdný lid kladen ; 
též husári tu jsou. I nesmeli jsme jich dočekati 
na našich gruntoch v mésteďíách a jinde. Ti 
jfzdní i ti husári skúro málo lépe hospodárili 
než Turci; neb jsou nám zámky vytloukli, veci 
od jídla a od pití, obroky, píce, ryby, ŕetézy, 
kola brali, i chrti pred nimi ostatí nemohli a 
nám je pobrali; a čehož od slepic a od telat 
i od jiného dojísti nemohli, to zbili a na své 
vozy kládli, pak i po vesnicích kone své po- 
stavili, našim poddaným ženy a dítky vyhánč- 
jíce, že se musely po horách a lesích tlouci tu 
zimu. I pravili, že chtéjf všecko platíti ; a když 
komu za 20 kop škody učinili, dali mu za to 
púl druhé kopy ; komu za sedm kop škody uči- 
nili, dali mu za to dva groše české. A tak zhola 
brali, CO chtéli, a dali, co chtéli.^ 

Pražané tedy jali se již ke konci bŕezna 
najímati lid vojenský; osoby pak zŕízené psaly 
stavúm do kraju, aby bemi svolenou bemíkúm 
do Prahy odoslali a s lidem svým osobné ke 
dni 4. dubna v Praze najíti se dali, aby špíže 
k lidu stavovskému dodávaná byla a jinam aby 
se to více nedalo. Zároveň napomenutí stavové, 
kteŕí se dosud k „snešení pŕátelskému" nepri- 
znali, aby tak nejdéle do 10. dubna učinili, „ač 
chtéjí-Ii býti praví a verní své vlasti pŕirozené, 
království českého, svobod svých a obecnéno 
dobrého milovníci." 

Osoby zŕízené hledaly také pomoci v ostat- 
ních zemích koruny české. Moravany žádaly, 
aby království českému rýchlou pomoci prispeli, 
ješto kdyby stavové jčeští podlehli, že by pak 
i oni Moravané Jednostejné téžkostí, ano i do- 
konce večného otroctví očekávatí musili. V po- 
dobném smyslu psáno i stavúm do Slezska a do 
Lnžic a zvlášté Fridrichovi knížeti Lehnickému, 
jakožto nejmocnéjšímu velmoži slezskému. 

Ze Slezska a Lužic slíbena pomoc, na Mo- 
rave však hejtman zemský, Václav z Ludanic, 
psaní a ústni vzkázání osôb zŕízených stavúm 
moravským zatajil a králi o tom podrobnou 
zprávu podal. Neostalo ovšem tajností, co zem- 
ský hejtman moravský vyvedh proto však pŕece 
jen málo lidu z Moravy do Cech na pomoc pH- 



táhlo. Avšak ani ,v Čechách nedostavilo se ke 
dni 4. dubna tolik lidu zbrojného jak bylo be 
podlé všeobecného rozčilení očekávatí. lid, který 
se dostavil, vypraven jest bez meškaní za ncg- 
vyšším hejtmanem. 

Byla to pomoc nedostatočná a doSIa Pfla- 
govi pŕfliš pozde, tak že nemohl více i kdyby 
byl chtél pŕekaziti plány spojenou. Nebof kdeito 
stavové tak vlažné jednali, pripravoval král vše 
rýchle k tomu, aby se pojistil protí všelikým 
nesnažím, které by mu snad náhlé nepŕátelství 
se strany stavu zpúsobiti mohlo. Nejprvé poji- 
stíl si zámek loketský ; dále si vypftjčil od No- 
rímberčanú znamenitou sumu penéz na potreby 
válečné, za ktorou jim Jáchymov i doly stŕíbmé 
tamtéž zastavil. Jednatel králúv ŕekl prý Norim- 
berským tato slova: „že péknýdi a lahodných 
rečí búdou uméti Čechúm dávati, na nichito 
se ustmouce nezvédí, až jim hlavy po dláždéní 
poskákají.*" Vojsko krále Ferdinanda a knížat 
saských dorazilo zatím okolo ô. dubna do Chebu ; 
a také vojsko císaŕe Karia V., když mu nikdo 
nebránil, vtrhlo z Bavor do Čech a dostalo se 
bez odporu až do Chebu, kde se 6. dubna s voj- 
skom Ferdinandovým- spojilo. 

Z Chebu vypravili se nékteŕí houfové zbrojní 
na panství kynžvartské, které Kašparu Pflugovi 
náleželo, kde ukrutné radili. Vojsko císafské 
pálilo a drancovalo, dobytok a jiné veci bralo 
a všelijaké ohavné neŕády púsobilo. Jmenovité 
prý Vlaši a Španélé „takové tyranství a lotrov- 
ství, mordy, plundrováním, pálením, paním i 
pannám násilí činením provozovali, ješto kdyby 
to Turci činili, mnoho by to bylo." Potom pak 
13. dubna prekročil císaŕ hranice království če- 
ského a táhl do Mišné protí Hanuši Fridrichovi 
nikde zadného odporu nenalézaje. 

Zatím delo se mnohé vyjednávaní mezi Ha- 
nušem Fridrichem na jedné, Kašparem Pflugem 
a osobami zŕízenými na druhé strane. Vyjedná- 
vaní s Pflugem prostŕedkovali hejtmané Fridri- 
chovi, kteŕí v Čechách nékterá mesta posud 
obsazená drželi. Ti ajíždéjíce se s Pflugem lýe- 
dnali snadno dorozumení, jelikož Pflug byl k či- 
núm ochotný a ke spolku s kurfiŕtem naklo- 
nený. I stalo se mezi hejtmany tak dobré sroz- 
umení, že již jen čekáno na svolení osôb zŕí- 
zených, aby se vojsko Pflugovo s lidem Fridri- 
chovým strhlo a spoločné protí spojencAm je- 
dnalo. Pflug již služebníkúm svým i žluté stužky 
jakožto polní znamení kurfiŕtovo nosití dopou- 
štél, což i sousední stavové lidu svému dovolili. 

Méné zdaru mélo vyjednávaní kurfiŕtovo 
s osobami zŕízenými. Hanuš Fridrich chtél pŕí- 
mo obnovití smiouvy za krále Jiŕího iqednané 



L. 



91 



92 



J 



r* 



**« 



I BAimi Fridrldi spdldc s Čediy Tyhledári. — Sta?ové vyhledáTi^ ^frtenee. — Sekretár kriloTský afésnén. ^ 



a DzavHti spolek pro Tšecky prípady, stavové 
teStf vSak jenom nepŕímo ke spolku s kuríiŕtem 
ae prihlásili. HanuS Fridrích, aby ukázal sta- 
vAm ieským dobrou a úprimnou vúli svou, že 
jim chce pomábati proti nepŕátelúm, naŕf dil svým 
hejtmanúm v Čechách, aby stavftm českým v čas 
potžeby ku pomoci prispeli. Proto hejtmané jeho 
vnli dne 13. dubna zámek Loketský k rukoum 
stavft českých; dále osadili Falknov, položili 
nflíolik praporcú lidu do Karlových Varu, opa- 
Bovali Chomútov, Červený Hrádek (Rothenhaus), 
tak že hejtman královský Šebestian z Weit- 
mOhle nejsa ani penézi ani lidem dostatočné 
opatŕen, jenom stčží n& svém zámku v Moste 
se udržel, odkudž napotom nie platného pŕed- 
sevzfti nemohl. 

Byly však to úspechy jen pomíjející, jeli- 
kož hejtmané Fridrichovi museli pospíchat na 
pomoc pánu svému, když zvédéli, že jej spo- 
jenci polem utkati hodlají. 



IteralL stavové Jednote své prívrženec získali 

kMélI. — Sekretár královský aréznéo. — Po- 

a^tvi královské a odpoveď stará na ne. — Ne- 

^Jeditieenosť a nerozhodnosť oposiee. 

1547 duben. 

V den 18, dubna k snemovaní ustanovený 
seSli 86 stavové u velikém počtu v koleji Kar- 
love, odkudž vypravili na hrad poselství, žáda- 
jfce, aby nejvySší purkrabí Pražský s úŕedníky 
a soadci zemskými dali jazykom českým vylo- 
žili staré smlouvy dedičné s domem saským. 
Totéž žádali také o smlouvé, která byla loň- 
ského roku v mésíci Hjnu uzavŕena pouze mezi 
králem a Morícem bez vedomí a povolení všech 
stavft. 

Druhý den se&lo se ohromné množství osôb 
vSech stavu na nádvorí ' zámku královského u 
médéné sochy sv. Jiŕí, kdežto úŕedníci zemští, 
aondcové a vúbec bezohlední stoupenci královi 
shromáždéni byli na zámku v soudné svétnici 
tady snčmovati chtéjíce. Ti, jenž byli shromá- 
ždfeí na nádvorí, vypravili k stavúm do soudné 
svétnice jisté osoby s návrhom, aby co menšina 
pHstoupili k pŕátelskému snéšení stavu a pakli 
s tím souhlasí, aby vyšli ven na nádvorí, poné- 
vadi by se tak ohromné množství lidu do žádné 
svétnice smčstnati nemohlo. Stalo se, jak vétäina 
ú pŕála, načež pŕečteny smlouvy saské s krá- 
lem Jiŕím uzavŕené ; o smlouvé loňské, která se 
stala mezi králem Ferdinandom a knížetem Mo- 
rieem, neehtčli úŕedníci zemStí ničebo védétí, 



pravice, že prý jí nalézti nemohou a že ji tedy 
nejspíše bud král nebo kancléŕ s sebou odvezli. 

Odpovéd ta stavy velice pobouŕila. Úŕed- 
nfkúm vytýkaná neúprimnosť a hlásáno verejné, 
že ta smlouva nemá platnosti, ponévadž Pra- 
žané se vším stavom mestským schválení svého 
té smlouvé odopreli. A ohnivý Vilém Kŕinecký 
doložil: „Véc veru pŕedivná jest; když mél 
mandát od krále na nás vydán býti, tehdáž se 
pojednou smlouva našla, a když jsme se o svo- 
body naše a království tohoto zasadili, doptati 
se jeho nikoli nemúžeme". Jiní pak velice po- 
krikovali a celé jednaní o smlouvu za pleti- 
cháŕské prohlásili. 

Dúležité jednaní dčlo se ve schúzi stavu 
dne 20. dubna, kterážto se ve velké koleji Kar- 
love odbývala. Nejprvé zvoleno poselství, které 
by znovu dúrazné vyzvalo úŕedníky a soudce 
zemské, aby k pŕátelskému snešení stavu pH- 
stoupili. Vúdce toho poselství Vilém Kŕinecký 
z Ronova vyzval po delší reči úŕedníky a soudce 
zemské, aby hned patrnou a zŕetelnou odpoveď 
dali, chtéjí-li k pŕátelskému snešení a k stavúm 
pŕistoupiti a pečetmi svými toho potvrditi a se 
stavy o svobodu a dobré ki-álovství tohoto če- 
ského se zásadití čili nie, aby stavové včdčli co 
činití. Jelikož do toho prišlo jednaní s posly 
královskými, nedostali stavové hned odpoveď. 

Ve schúzi stavovské dne 20. dubna stalo 
sedále usnešení, aby byl uvéznén sekretár krá- 
lovský Florián Grispek na Káčerove. 
Tohoto Grispeka pŕivedl si král Ferdinand s se- 
bou z Nemec a jmenoval jej r. 1536 svým se- 
kretárom, což zpúsobilo v zemi všeobecnou ne- 
vôli. Človek tento štval v dúležitém svém po- 
stavení krále proti rozličným osobám, tak že 
tímto zpúsobem o čest a o jmční své pripra- 
vení byli. Kromč toho osvedčil se býti fana- 
tickým katolíkom, jenž evangelíkú nenávidel a 
platilo o ném vúbec, že špehuje a králi, co by 
proti nemu bylo, donáší. Stavové již dŕíve né- 
kolikráte ucházeli se u krále, aby jej ze služeb 
svých prepustil; nadarmo. Orispek požíval pŕf- 
zné královy a proto se udržel navzdor nechuti 
stavu evangelických. Za to prepukla nyní proti 
nemu tím vétší bouŕe, čím více požíval dŕíve 
ochrany královské. Vinen pŕímo z toho, že od 
majestátu pečeti trhal a rozlámané oknom dolu 
do pŕíkopu zámockého shazoval, kdež prý byly 
nalezený. Žádáno tedy za velkého povyku, aby 
byl do vézení vsazen. Nadarmo purkiabí Voíf 
&ajíŕ z Krajku požadavku tomu odporoval. Po- 
dráždené shromáždéni nedalo se více uchlácho- 
liti a tak musel Grispek chtéj nechtéj do veže 



u 



93 



94 



J 



T 



—\ 



KN. lY.' HL. L Panováni Ferdlsanda L 1626—1664. — OdpoTdd ttavA na krilofské potélatrí. 



jíti, odkudž pak dne 23. dubna byl na úpis 
propuštén. 

Král nemoha se dostaviti osobné na snem, 
vyslal mfsto sebe do Prahy zvláštni plnomocníky, 
kterýmiž byli : JanDoubrava, biskup Olomoucký, 
Václav z Ludanic na Chropyni, hejtman morav- 
ský, Vilém Kuna starší z Kunštátu na Hrádku, 
Jiffk Žabka z Limburka na Eounicích, rada a 
roístokancléŕ královský, Pŕemek z Vičkova na 
Prusinovicích, podkomoŕí markrabství morav- 
ského a Václav Tetx)ur z Tetova na Maleno- 
vicích, nejvyšší písaŕ markrabství moravského. 
Tito poslove majíce dne 21. dubna na snémé 
slyšení vyzývali ve jménu krále stavy, aby se 
z jednoty prepustili a jelikož nepŕítele není, 
který by zemi ohrozoval, aby svfij zbrojný lid 
z pole domú povolali. 

Kdyby stavové této žádosti králové vyho- 
veli, mohli stížnosti své sepsati a poslúm ode- 
vzdati a ti je méli králi oznámiti. Na stížnosti 
a žádosti takto prednesené chtél král na pH- 
štím snémé o svatém Václavé odpovédíti. Na 
druhé strane oznámili poslove stavúm, kdyby 
králi nevyhoveli, že se poslove nemají do za- 
dného jednaní s nimi pouštéti, nýbrž že mají 
všecko do príštího snemu odložiti. 

Z jednaní pošlú poznali stavové velmi brzy, 
že návrhy jejich k tomu sméŕují, aby stavové 
všecko zavrhli, co posud podnikli, aby roztrhali 
jednotu, kterou tak pracné byli utvorili. Naproti 
tomu král v ničem nechtél povoliti a požadavky 
stavu uspokojiti. O stížnostech a pŕáních mélo 
se jednati na pŕíštfm snémé. To znamenalo podlé 
zkušenosti tolik, že Ferdinand chtél tuto zále- 
žitosť protáhnouti, až by se stavúm rozhodné 
opŕíti mohl. 

Proto stavové nedbajíce více poselství krá- 
lova jednali jak za dobré uznali. Hned potom 
upomenutí úŕedníci a soudcové zemští, aby dali 
odpoveď určitou, zdali k pŕátelskému snešení 
stavu pŕistoupiti chtéjf. Po tuhé rozepŕi vétšina 
úŕedníkú a soudcú zemských k ostatním stavúm 
se pridala, což jim nejvyšší purkrabí oznámil. 
Z toho byla radost mezi stavy veliká, tak že 
ubírajíce se dolu s hradu „Te deum laudamus'' 
a jiné radostné písné prozpévovali. 

Získavše takto vétšinu úŕedníkú a soudcú 
zemských starali se stavové, aby pŕistoupily k je- 
dnote jejich i ty osoby ze všech stavu, které 
za rozličnými príčinami tak učiniti buď ješté 
nemohly nebo toho opomenuly. Hlavní o tom 
jednaní delo se dne 23. dubna. Stavové učinili 
jednomyslné usnešení, kdo k pŕátelskému usne- 
šení pŕistoupili, aby složili z jednoho tísíce kop 
gr. č. po jedné kope osobám k tomu zŕízeným 



na radnici staromestské a to od nedele nejprvó 
pŕíští ve 14 dnech. Kdo by v tom čase k je- 
dnote nepŕistoupii, nemél pozdéji pŕ^at býti^ 
leč by dostatečné príčiny ukázal, že tak dŕíve 
učiniti nemohl. I bylo asi 1740 osôb ze stavu 
panského a rytíŕského, které k jednote stavovské 
vlastní své pečeti pŕivésily. Kromé toho pŕi- 
stoupili k ní téméŕ všecka mesta královská, 
mnoho opatú, proboštú a prelátú, jeptišek, svo- 
bodníkú etc. A ti všickni vuUi na sebe závoĽ^^ 
£b se neopusti a za jedno búdou v hdjeni práv a 
svobod zemských, 

Teprvé nyní pŕistoupilo se k jednaní o od- 
povedi poslúm královskym, kterážto odpoveď 
méla býti také po zvláštních posloch králi odo- 
slaná. Izvoleno dvanácte osôb k sepsání té od- 
povedi a sice po čtyŕech z každého stavu a ty 
radíce se zvolily kancléŕe staromestského Sixta 
z Ottersdorfu, aby odpoveď zhotovil. Dne 26. 
dubna byla ta odpoveď od stavu schválená ve 
veŕejném shromáždéní a obsahovala tri hlavní 
kusy, v nichž se Ferdinandovi oznamovalo, že 
stavové staré své zápisy a záväzky zase obnovili 
a je pečeími svými stvrdili. Pri tom že se vy- 
hradilo: CO krále se tyče, jakou by on sprave- 
dlivost k čemu mél, v tom ve všem že se k nčmn 
jako verní poddaní zachovati chtéjí bez všelija- 
kého ubližovaní dústQjenství jeho. Na rozkaz 
králúv, aby branný lid svúj rozpustili, odpové- 
déli, že se v tom jen podlé obyčeje a príkladu 
pŕedkú svých zachovali. Ti že ihned vypravili 
svúj lid ke hranicím, když se dovédéli, že se 
nepŕítel ke království približuje. Stavové také 
že jen skrovný počet lidu k hranicím vypravili, 
aby vpádúm nepŕátelským bránil a lid úbohý 
ochraňoval. Konečné doložili stavové néktei^ 
žádosti prosíce krále, aby prepustil ze závadní 
osoby, které byl za príčinou tažení ke Kadani 
roku minulého ctí a vérou zavázal, aby císaŕe 
bratra svého s kurfiŕtem Fridrichem smíŕil, by 
se všecka sila válečného lidu mohla obrátili 
proti Turkovi. 

Do poselství, které mélo králi tu odpoveď 
odevzdati, zvolení : Volí starší, Krajíŕ z Krajka 
a na Nové Bystrici, nejvyšší purkrabé pražský, 
Vilém Kŕinecký z Ronova a na Détenicích, rytíŕ 
Jiŕí z Gerštorfu a na Cholticích, podkomoŕí krá- 
lovský, Hynek Krabice z Weitmúhle, Sixt z Otters- 
dorfu a M. Václav Medek z Krymlova. Nežli 
však poslove s tou odpovedí z Prahy vyjetí 
mohli, stály se takové veci, že stavové uznali 
za dobré odpoveď svou pŕeméniti; o čemž bu- 
deme dole vypravovatí. 

Nežli dále pokročíme, musíme trochu ob- 
jasnití, z jakých iivlú se skladala jednota ita- 



L. 



96 



96 



^ 



r 



o stranách ▼ jednote staTovské. — Kterak vítézstTÍ mUhlbereké ▼ Praze pflsobilo. 



^ 



Tovská a jaké proudy ŕídily skutky její. Jenom 
tak rozumeli budeme událostem, které se pak 
(mdon pred našima očima vyvÍDOvati; jenom 
tehdy pochopíme tu rozeí-vanosf, ochablosf a 
nestatečDOsf mezi stavy, kteH trvajíce v jednote 
dopouštéli nejvétšf tresty nejen na jednotlivé 
osoby nýbrž i na celé stavy ; kteŕí spojivše se 
k obhájení práv zemských a stavovských ne- 
bránili a neopŕeli se tomu, když Ferdinand po 
své vftli ta práva trhal, natahoval a vykladal. 

Nejslabší byla v jednote ta strana, která 
se nehrozila ani zjevného a nezakrytého odporu 
proti králi, jenž práva stavovská neustále ob- 
mezoval. Ta strana pracovala k tomu, aby sta- 
vové brannou moci se opreli jednaní králov- 
skému, aby násilím zavedli v strane pod obojí 
fády evangelické, jelikož vétšina stavu byla sku- 
tečnč již k náboženství lutheránskému pŕilnula 
Strana ta dále chtéla, aby se k tému cili a konci 
uzavrel spolek s Hanušem Fridrichem a kní- 
žaty protestantskými a aby vojsko Ceskť*, když 
by bylo potŕebí, i za hranice Fridrichovi na po- 
moc vytáhlo. Vidouc nyní za doby snemovni, 
jak rozmanití a nerozhodní živlové k jednote se 
prihlásili, jak i valná část katolíkú, pak starí 
atrakvisti a bratŕí čestí k hájení práv zemských 
race podávají, neodvážila se ani plány své ve- 
rejné na snémé ohlašovati a za né se pfímlou- 
?ati, ponévadž byla jista, že ohromná vétšina 
k tomu všemu nemá ani sily ani odvahy. Kromé 
toho pozbyla ta strana hlavního dftvodu k se- 
brání branné moci, jelikož cizí vojsko ze zemč 
již odtáhlo. Za druhé pracovali čestí bratŕí 
Y jednote k tomu, aby se, jak jsme už pozna- 
menali, Yšecko v dobrote a bez krveprolití vy- 
rovnalo. Kromé toho šla valná čásf osôb jme- 
novité ze stavu panského jenom bezdečné s prou- 
dem vSeobecným, ač v srdci svém nepŕála nijakž 
rachn novému, jenž se hlavné o obce pražské 
opíral a jenž také v článcích rázu demokrati- 
ckého, které byly pro pŕíští snem pripravený, 
ohlasu a výrazu došel. Tato nejvétší strana 
mnéla, že již svým osvedčením povinnosti své 
dostála, že král na slova pouhá upustí od svých 
zámyslú a provede zmeny, které si jednota pŕála, 
jen když snem bude na tom státí. Strana ta ne- 
chtéla a nemohla se odhodlati k odporu vále- 
čnému a proto také povolila a nedodržela závazkA, 
když Ferdinand užívati počal proti jednote pro- 
stŕedkú násilných. Konečné byli v jednote i ta- 
koTÍ živlové, kteŕí jenom z donucení nebo ne- 
radi k jednote pfístoupili. A ti ovšem čekali jen 
na vhodnou pMležitosf, aby se mohli ze všeli- 
kýcb závazkA vyprostiti. 

Za takových okolností méli volné pole k pA- 



sobnosti královi pŕátelé, služobníci a poslove, 
ktefí tedy s dobrým zdarem pracovali k tomu, 
aby množí stavové stali se jen vlažnými a ne- 
činnými členy jednoty, aby v príhodné dobé na 
pokynutí královo odstoupili. 



Kterak vilezslYÍ mublberské t Praze päsobllo. — 

Odpoveď k císaH a králi zménéna. — Jednini 

stavu o novém poselství královskéoi. Pj^lznávaeí 

llslové slavA n desk zemských uložení. 

1547 duben — kvéten. 

Co se tyto veci v Praze a v Čechách dály, 
spela válka šmalkaldská v Némcích k rozhodnutí, 
jakého se stavové nikdy nenadali. Pozde poznal 
Hanuš Fridrich, že proti nemu sbírají císaŕ a 
král mocné vojsko. Naléhal tudíž mnohem roz- 
hodnéji, aby mu stavové čestí poslali pomoc, 
které se podlé predošlého vyjednávaní mohl na- 
díti. Zároveň se ucházel také o pomoc u stavu 
moravských, v Slezsku a v Lužicích. Tím však 
se zdržel jenom u vlastních prípravách, tak že 
nemél dostatek vojska pohromade, když již císaŕ 
z Chebu proti nemu vytrhl. V poslední chvíli 
volal na rýchlo k sobé rozptýlené houfy zbrojné 
své moci; nežli však sily své spojiti mohl, pri- 
razil císaŕ dne 24. dubna k Milhlberku, kde Fri- 
drich táborom ležel. Svedena tuhá bitva, v níž 
byl Hanuš Fridrich od nepŕítele mnohem čet- 
néjšího poražen a zajat. 

Jakmile o tom vítézství došla do Prahy bez- 
pečná zpráva, bylo na hrade Pražském na všecky 
zvony zvonéno a slávne Te deum laudamus zpí- 
váuo. Méné radostné vedli si stavové, kteŕí byli 
jednotu utvorili. Nékteŕí stavové na zprávu o 
vítézství u Mtihlberku hned domA se rozjeli. 
Jiní taktéž málo statoční pŕimlouvali, aby od- 
povéd císaŕi a královi, která nebyla ješté odo- 
slaná, se zmenila a vAbec aby se králi v tom, 
CO požadoval, povolilo. 

Stavové tedy radíce se znovu učinili usne- 
šení, aby ten lid, jejž byli do pole vypravili, 
za nékterý čas domA se vrátil. Což mélo bytí 
králi od poslA oznámené. Á takž učiníce králi 
po vAli v nejdAležitéjším jeho požadavku zbavili 
se branné moci, o kterou by se byli mohli v čas 
potreby opíratí. 

Pri svém pŕátelském snešení stavové setr- 
vali a znovu si pomoc vzájomnou spoločné slí- 
bili, když by nékdo chtél na svobody království 
českého sáhati. 



^^ 



97 



98 






Cetko-Moravtká Kronika. lY. 



f 



KN. IV. HL. L 



Ferdlnanéa 1. 1626—1664. — Odpoveď k cisaH a králi smdnéii*. 



1- 



Ni 



Konečné posl&m uloženo požádat císaŕe, aby 
kurfiŕtovi, cožkoli proti nemu má, milostivé pro- 
minul ; aby od dalšího pronásledování krve kre- 
sťanské upustil a radčji proti Turkovi se obrátil ; 
v tom že jej búdou stavové podlé své možnosti 
podporovati. Potom byl snem ke dni 20. kvétna 
odročen. 

Nežli poslove odjeli ke králi s odpovedí 
stavovskou, stalo se v Praze dne 29. dubna ne- 
malé zbouŕení lidu pro povolnost stavň. Hromady 
rozkvaSeného lidu vrazily do obydlí Sixtova, o 
némž se védélo, že odpovéd stavovskou u sebe 
chová a nutily jej, aby s posly za králem nejel 
a odpovedi jim nevydával. Sixt zachoval se velmi 
statočné; uspokojil sice lid mírným domlouvá- 
ním, oznámil ale také zároveň, že učiní, jak se 
byl zavázal. Horlivci z lidu však nebyli tím od- 
byti, nýbrž bijíce zítra na poplach na veži sta- 
romestské radnice a kostela týnského svolali lid 
do koleje Karlovy, kde se mnoho a bourlivé 
proti nestatečným stavúm a proti králi mluvilo. 
Shromáždéní jevilo dosti chuti a ochotnosti za- 
bráni t poslom, aby se za králem nevydávali. 
Než na domlouvání oblíbeného Viléma Kŕine- 
ckého lid se upokojil, když se mu slíbilo, že 
vojsko s pole domú propušténo nebude, dokud by 
se poslove od krále s dobrou poŕízenou ne- 
vrátili. 

Poslove čestí vyjeli z Prahy dne 30. dubna. 
Do lezení cisárova, který Vitemberk obiehal, do- 
razili dne 5. kvétna. Tady byli dne 6. kvétna 
pŕijati od krále Ferdinanda velmi nemilostivé 
a druhý den na to méli slyšení u císaŕe. Po- 
slove pŕednesli, co jim bylo od stavu uloženo, 
na odpovéd však musili celý týden čekati. Potom 
jim císaŕ radil, aby prijedouce domú napome- 
nuli stavy, by jednotu rozvážali, jinak že by 
bratru svému pomoc svou proti odpoŕilým po- 
skytl. Podobným zpúsobem odbyl posly král Fer- 
dinand, pravé kromé toho, že stavúm pozdéji 
na jich poselství odpoví. 

S takovou vrátili se poslove dne 19. kvétna 
do Prahy. 

Dne 20. kvétna sešli se stavové, jak bylo 
ustanovene, k dalšímu jednaní. Nejprvé slyšáni 
na snémé poslove ke králi a k císaŕi vypravení. 
Potom pŕednášel na snémé pred stavy posel 
cisársky Valentín, biskup z Freiberka, co mu 
bylo uloženo. Napomínal stavy jménem cisáro- 
vým, aby z jednoty vystoupili. Učiní-li tak sta- 
vové, že bratra svého napomene a u neho se 
pŕimluví, aby se stavy dobrotivé a milostivé na- 
ložil, jinak že by Ferdinandovi z bratrské po- 
vinnosti pomoc svou poskytí. 



L 



99 



Konečné vyložili poslove Pertolt z Lipého 
na Krumlové, maršálek království českého, Jiŕik 
Žabka z Limberku na Kounicícb, rada a místo- 
kancléŕ královský, co král Ferdinand stavAm 
vzkázal. Král stavúm vytýkal, že snem bez jeho 
povolení odložili ; prehlasoval, že uzavŕením je- 
dnoty učinili krok, k jakému prý práva nemfli 
ani podlé výsad pred shoŕením desk zemských. 
Vytýkal stavúm, že s kurfiŕtem saskym do vy- 
jednávaní se dali; že válečné prípravy konali 
a že tém, kdo do jednoty vstoupiti nechtéli, po- 
hrúžky činili. Také to král stavúm pokladal za 
previnení, že dovážení spíže k vojsku císaŕskéma 
zapovédéli ; že Grispeka, aniž by ho byli u krále 
obžalovali, do vézení vzali ; že osobám, které se 
proti králi previnilý, bezpečný prístup do zeme 
dali. A tím vším že sáhli stavové na královské 
regálie, na mocnosť a vrchnost královskou. 

To všecko když poslove královStí na snémé 
pŕednesli, žádali rozhodné od stavu, aby jednota 
svou rozvážali, osobám, které v jednote byly, 
pečeti vrátili, a na znamení, že jednaní jejich 
úprimné je, poslúm úpisy a záväzky o té je- 
dnote vydali. Kdyby se tak nestalo, pohrozili po- 
slove, že král se uchopí prostŕedkú, kterýnii by 
moc a vrchnosf královská zachovaná býti mohla. 

Chytrý Ferdinand predvídal dobre, že by 
pouhými pohrúžkami všecky stavy nezastrašil; 
proto hned také pridal mnohé sliby, kterými 
poslove jeho ve smyslu pána svého púsobiti hle- 
déli. I slibovali poslove za krále, že bude míti 
platnost, CO v doskách bývalo, jen když se to 
na snémé dokáže. 

Prednesením poselství králova vyjasnil se 
stav veci tak dokonale, že nikdo nemohl býti 
více v pochybnosti, jaké zámysly hodlá lorál 
provésti, jakmile jen se jmde uprázdnf, aby moU 
vúli své zbrojnými silami dúrazu dodali. To vSe- 
cko prohledli ihned vúdcové stavovského odporu. 
A tak Vilém Kŕinecký z Ronova napomenul 
stavy, nežli se k dalšímu jednaní prikročilo, aby 
se modlitbou na téžké veci pnpravily; „nebot 
že húlka je jako vyvržena, aby pán bfih láiil 
jich pomocníkom býti a v dobrém i svatém po- 
koji království české zachovati.*' 

Ano téžké veci valily se na stavy české, 
které mohli odvrátiti a zmaŕiti, kdyby bylo mezi 
nimi bývalo statočnosti a svornosti, obojího vSak 
se stavúm nedostávalo, což se objevilo hned 
potom, jakmile se počalo o odpovedi na poslední 
poselství cisárovo a královo jednali. Nejvyfiáí 
purkrabí pražský mluvé dne 21. kvétna první 
o tom, co a jak by se mélo králi odpovčdítí, 
prehlásil bez ostýchání, že on a s ním nékteŕf 
jiní pŕistoupili k snešení pŕáteiskému žili k je- 



100 



r 



Jednaní o poselstrí králoTském. — PHmáyaci listoTé stavA n deak oloženL 



*! 



dnoté stavovské, poDévadž prý neznali mnohé 
z téeh vecí, na které si král stéžuje. Pŕimlouval 
86 tedy, aby se stavové s odpovedí králi ne- 
okvapili, nýbrž veci zrale uváživše jednaní své 
na 25. kvétna odložili, aby i ostatní stavové, 
ktefí se dnes nedostavili, v jednaní tomto mohli 
míti účastenství. 

Odroiovací návrh nejvyššího purkrabí mél 
patrné jenom ten účel, aby se jednaní protáhlo 
a pŕátelé královi zatím na stavy nestatečné a 
nerozhodné tím vydatnéji mohli púsobiti a je 
od jednoty odvrátiti. Účel byl patrný ; rozhodná 
strana ale tvorila na snémé menšinu a takž byl 
návrh pfijat 

Dne 25. kvétna pŕimlouval purkrabí a jiní 
po ném stavúm dosti četné shromáždéným, aby 
jednotu rozvážali. Naproti tomu mluvil Jan 
z PemSteina, kterak katolíci zcela jinak se cho- 
Tali naproti pŕedešlým králúm, jmenovité jak 
atvoŕili proti králi Jiŕímu jednotu panskou, 
kdežto jiní stavové utvorili jednotu jenom na 
obh^'ení své víry a svobod zemských krále pri 
tom výslovné vyhradivše. Jan z Perušteina líčil 
pádnymi slovy snahy Ferdinandovy, kterak na 
sii6ních stavové marné se dovolávali splnení 
svých žádostí. Proto že onen zápis byl potrebný 
i že jest jako nejaké zrcadlo nynéj- 
ších všech téžkostí, kteréž jsou se 
království českému od počátku pano- 
vaní krále Ferdinanda dály. Na konec 
navrhl Jan z Pemšteina, aby se králi a císaŕi 
jeSté jednou vyložilo, že stavové tu jednotu uza- 
vreli jen pro zachovaní pokoje mezi sebou, pro 
uhájení svobod, ŕádfl a práv, nikoliv ale proto, 
aby nékomu, zvláštč ale králi tím néjak ublížili. 
Ješté rozhodnéji mluvil Vilém Kŕinecký. 
Ukazoval k tomu, jak i císaŕ i král jsou toho 
vdé£ni, že sobé stavové čestí Ferdinanda z do- 
bré vúle a z lásky za krále zvolili; vykladal, 
jak Ferdinand nejnovéjším poselstvím „vrcho- 
vaté na hlavu doliľ", co byl mandátom svým 
jefté nedokonal. Stavúm že všickni hŕíchové na 
smrtelné se obracejí; král a milci jeho ti že 
ve vfiem a vždycky jsou spravedlivi a právi. Ce- 
chové však vždycky vinní a všecka pŕedsevzetí 
čechú že jsou nespravodlivá a na ublížení vrch- 
nosti a dťkstojenství královského, toliko sám man- 
dát královský že jest spravedliv. Požaduje-li se 
na stavoch, aby se ze svých záväzku prepustili, 
tož prý se na nich nechce nie jiného, než aby 
byli ji^o dŕíve nesvomí a roztržení. A když 
stavové jednotu svou rozvážou, pak že všickni 
jako pŕedešle vždycky své hlavy dolň nosem 
sklopí a o svobody své nikoli se nezasadí ale 
ani zapísknontí sinítí nebudou. A proto že by 



bylo lépe stavúm zemŕíti, nežli aby tak hanebné 
predkom o svobody, potom naposledy i o po- 
ctivosti své méli tak pripravení býti. „A protož 
svou reč tímto zavírám", končil Kí'iuecký, „neb 
jsem k neslušnému své pečeti nepŕitisknul, v nie 
jsem se neslušného s jinými nedával, než jakožto 
jeden z obyvatelň království českého a pŕiro- 
zený Čech i také milovník vlasti své o svobody 
království českého jsem se zasadil, tak snadno 
ani také lehce od toho pustiti nemíním, odvésti 
se také nedám, na poctivosť, na pečef i na své 
pŕipovédéní a závazek múj pamatovati chci". 

Po mnohém sem tam rokovaní pŕijat byl 
konečné návrh Jana z Pemšteina, aby se na 
poselství královské po zvláštních poslech odpo- 
veď pod pečeti zemskou odeslala. 

Za posly, jenž méli odpovedi králi donésti, 
zvolení z pánu : Adam ze Šternberka na Zelené 
Hore, purkrabí karlšteinský a Jáchym z Hradce 
na Hradci ; z rytíŕú : Václav Žehušický z Neta- 
jova na Žehušicích a Jan Vrabský z Vrábí na 
Dŕevčicích; ze stavu mestského: Václav Stŕí- 
brský z Rovin, méšténín Starého mesta praž- 
ského a Jan Pamphilus od Zlatého Lva, méšté- 
nín Nového mesta pražského. 

Nežli se vypracovala odpovéd témto poslňm, 
jednalo se také o tom, jak by se mélo k; vúli 
vétší bezpečnosti naložiti s listy, kterými se 
jednotlivé osoby ze všech stavu k jednote sta- 
vovské byly pHznaly a které se posud dilem 
pod ochranou Sixta z Ottersdorfu, dilem u Vá- 
clava Pétipeského z Krásneho Dvora a Meli- 
chara Róra z Rór chovaly. Po delšfm o tom 
jednaní stalo se usnešení, aby listové ti byli u 
desk zemských uložení, odtud však aby zadnému 
vydávaní nebyli, nýbrž aby tam zapečeténi v tru- 
hlách tak dlouho ležeti zústalí, dokudž by král 
všem tŕem stavúm toho, což jest prvé v doskách 
bylo, zase do nich nevložil a neutvrdíl. Listové 
byli tedy dne 26. kvétna na zámek dovezení a 
tam u desk zemských uložení. 

Odpovéd snemovni, ktorou Síxt z Otters- 
dorfu skladal a která byla poslúm odovzdaná, 
obsahovala nejprvé vysvetlení na výčitku krá- 
lovu, že stavové snem bez neho odročili. Odpo- 
vedalo se, že stavové snem odročili, ponévadž 
se naň král nedostavil, jsouce té pevné nadeje, 
že do snemu odročeného bude moci jíž pŕijíti; 
a pak že se také v dŕívéjších dobách snémové 
odkladali, aníz by proto králové koho byli stí- 
hali. Na požadavek králúv, aby se stavové ze 
svých záväzku prepustili, odpovédéno, že pfed 
shoŕením desk byli v nich množí užitoční a dú- 
ležití zápisové i povinnosť prísahy královské, 
pak že aJe pŕese všecka usnešení a žádosti 



u 



101 



102 



-^e&S 



5^ 



*^ 



I KN. IV. HL. I. Panovaní Ferdinanda I. 1526—1564. — Erál obesýlá vyšší stavy do Litoméric. 



stavft na snémích nebyli ješté do nových desk 
zemských vložení. Zatím však že vy dán byl 
mandát královský na veliké ublížení svoboil 
zemských a nebyl ješté dostatečné odvolán. Sta- 
vové se také odvolávali na príklady u pŕedkô 
svých, kteŕí za králň Jiŕího, Vladislava a Lu- 
dvíka podobné pŕátelské smlouvy uzavírali, kdy- 
koliv se jim o to jednalo, aby králové tito man- 
dáty, na škodu svobod zemských vydané, znišili 
a odvolali. I projevili stavové svou ochotnosť, 
že hned rozvážou svou jednotu, jakmile svobody 
a usnešení snemovni búdou do desk zemských 
zapsány a jimi potvrzeny. 

V podobném smyslu méli poslove císaŕi 
odpovédíti a jej prositi, aby se u krále za stavy 
pŕimluvil. 

Aby pak král nemél príčiny dále si stéžo- 
vati, že se lidu obecnému dopouští osobu jeho 
všelijakým tupením a hanlivých písní zpíváním 
zlehčovati, proto stavové uvedli znovu v známosí 
tresty zŕízením zemským na to uložené. Článek 
zŕízení zemského sem se vztahující takto usta- 
novuje: „Kdo by kolivék, z kteréhožkoli stavu 
a povahy človek v takové zrádé a nešlechetnosti 
postižen a v pravde nalezen byl, ješto by takové 
zradné cedule spisoval, lepil nebo metal a kladi 
aneb jinak takových ceduli nešlechetných prí- 
čina byl, že k takovému má hledíno a saženo 
býti jako k nešlechetnému človeku a takový 
každý má bez milosti čtvrcen býti jako zrádce. 
A kdo by pak najda takovou ceduli, hned jí 
nestrhal a v tom postižen a shledán byl, ten 
má sedéti rok ve veži bez milosti, a o takového 
žádný se pŕimlouvati nemá zjevné ani tajné." 

Když ty všecky veci byly vyŕízeny, byl 
snem ke dni 15. června odročen, aby sta.vové 
sjedouce se zase vyslyšeli odpovedi královu a 
cisárovu. Hned na to pak dne 30. kvétna po- 
slove nahoŕe psaní za králem Ferdinandem se 
vypravili. 



Král obesila vysši sta?/ do Litoméric. — Kterak 
král staTj J^diiy^ ode druli;^ch oddelili se vypa- 
snažnje. — Radení lidu králoTského t Llloméŕi- 
cícb. — Kterak král hrad pražský nenadalo voj- 
skom ST^m obsadil. 

1547 červeň — červenec. 

Král Ferdinand dobyv s bratrem svým Kar- 
lem rozhodného vítézství nad protestanty vftbec 
a nad hlavami jejich Filipem hesenským a Ha- 
nušem Fridríchem zvlášté, pomyslel, jak by také 
skrotil eyangelické stavy české, jichž odpor po- 



čínal mu býti nepríjemným a nebezpečným. 
Opatrný jsa v jednaní hledél si nejprvé pojistit 
brannou moc ; potom pracoval k tomu, aby stavy 
jedny ode druhých oddelil, jmenovité, aby od- 
vrátil oba vyšší stavy od náčelníkňv a od mést, 
která byla púvodem a duší odporu stavovského. 
Jednal proto tak opatrné, aby celou zemi k zou- 
falému odporu nepopudil. 

Že Ferdinand mél skutočné takovéto zá- 
mysly, o tom podávají neklamné svédectví listy 
jeho posud zachované. Psalf zajisté dne 5. června 
z Litoménc cisárskemu bratru svému: „Všíni 
zpňsobem o to dbám, abych dobré od zle smý- 
šlejících stavňv odloučil; nebof tím snáze do- 
sáhnu žádoucího spokojení, když všeobecné od- 
pustení ohlásim a jediné hlavních pňvodft té 
zpoury k potrestaní, jiným na výstrahu, sobé 
zústavím". A 8. června psal král knížeti Móri- 
covi, že chce rebely v Čechách prísne trestati 
a poddané k povinné poslušnosti pŕivésti. Pri 
tom Ferdinand od Morice určitou pomoc poža- 
doval, když mu jí však neposkytl na vlasUu 
nesnáze se vymlouvaje, vypravil k nemu král 
zvláštního posla, slibuje, že se- postará, aby 
snem český prijal a schválil smlouvu s Morícem 
učinenou, což mMo posloužiti obéma k udržení 
poddaných v stále poslušnosti a k obrane proti 
všelikým nesnažím a protivenstvím. Jinak že by 
mohly i zeme Mori co vy časem svým škodu vzíti, 
kdyby to hnízdo nespokojencúv (Čechy) se ne- 
pokorilo". 

Avšak nejen slovy, i skutky osvedčil Fer- 
dinand, že se mu jedná o rozdelení stavu a o 
potrestaní pŕede vším stavu mestského. Posilniv 
vojsko ze svých zemí nékterými houfy zbrojného 
lidu cisárskeho z rozličných pronárodú táhl od 
Vitemberka do Dráždan. Odtud rozoslal dne 
31. kvétna zvláštni psaní do království českého 
osobám obou vyšších stavu, u ktorých se nadál 
pomoci a povolnosti. Listom tím zváni stavové, 
aby se dostavili ke králi do Litoméric. 

Poslove snemu českého zastihli králo v Perné. 
Byli pŕijati dne 2. června s patrnou nevôlí; a 
král sotva že vyslechl, co by mu sdéliti chtóli, 
poslal je za císaŕem preje si, aby se pak s od- 
povedí cisárskou k nemu dostavili. S císaŕem 
sešli se poslove sice již 5. června, pochodili ale 
zrovna tak jako u krále. Museli za vojskom jeho 
mnoho dní sem tam choditi, nežli se jim dostalo 
určité odpovedi. Spolu také byli v mésté Halle 
svédky, kterak lantkrabé Filip pred císaŕem na 
kolena padnuv na milosf a nemilost vzdáti se 
musil, načež do vézení byl odveden. 

Zatím pŕestoupil Ferdinand s lidem svým 
hranice království českého beze vší okázalosti 



%iy> 



103 



104 



^ 



r 



Kterak král stavy Jedny ode drahých oddéliti se rynaniaž^je. 



1 



a s nejvétäí opatrností, aby to v zemi mnoho 
hluku nedélalo, načež již dne 3. čerma vtrhl 
do Litoméŕic k velkému ustrnutí obyvatelstva 
s hojným počtem rozličného lidu válečného, 
kdežto mestu byl jen pŕfchod krále s nečetným 
jeho prAvodem ohlášen. Již tady dal si odevzdati 
Ferdinand klíče od brán mestských, pravé, že 
tdc činí bratr jeho všady, kamkoli v ríši pŕijede ; 
dále se tím vymlouval, že má pri sobé rozličný 
lid, který se rozkazy úradu mestského spravo- 
vati nechce, aby jej tedy mohl snáze v poŕádku 
adržeti; konečné že je potŕebí, aby lidé jeho 
méli brány v opatrovaní, jelikož se králi néko- 
litaráte prihodilo, že náhlym obném škodu na 
svých koních vzal. 

Tady v Litoméŕicích učinil Ferdinand prvnf 
rozhodný krok k roztržení stavfi. Vydalt dne 
3. Června mandát do království českého k pá- 
núm a rytíŕftm toho smyslu, kdo by seknému 
dobrovolné dostavil a z jednoty sta- 
vovské vystoupil, toho že trestati ne- 
bude. SlibovaK král tím mandátem, „že jakožto 
panovník kŕesfanský a spravodlivý, jakožto mi- 
lovník království svého a verných poddaných 
svýeh, k tomu hledéti bude, aby chudému jako 
b(áiatému rovná spravedlnosf se udelovalu, a 
stavové i jeden každý pri fádu, právu, svobo- 
dách a privilegiích z&staveni byli." Vypočítávaje 
potom zase skutky, ktorými se stavové proti 
nemu previnili, napomínal je již bez obalu, aby 
od jednoty upustili a jemu bez meškaní každý 
psanou neb ústni odpoveď dali, jak se zachovati 
hodlajf. Kdo vyzvaní jeho uposlechnou, ti že 
pro ten spolek zadných trestu obávati se ne- 
mají; naopak ale ti, jenž ve spolku setrvají, 
že spravedlivému trestu neujdou. Zároveň za- 
kázal Ferdinand stavAm, aby na ten snem, který 
byli do svätého Víta odložili, nejezdili, ponévadž 
k tomn ani on ani poslove jeho svolení nedali. 

Tonž dobou vydal král jiný mandát proti 
Pflugovi, ktorým prehlásil jej za pŕedního pft- 
vodce odporu, ponévadž stavy proti králi popu- 
zoval a s vftdci nepŕátelskými se umlouval a 
jednotu. 

Mandát královský byl jako znamením k roz- 
bití jednoty. Za nedlouho dostavilo se totiž do 
Litoméŕic ke králi pŕes 200 osôb stavu pan- 
ského a rytíŕského a mezi nimi i jeden z vúdcft 
strany rozhodné, Jan z Pernšteina. Prišli patrné 
s tím úmyslom, aby se králi poddali a nemilosti 
jeho se vyhuuli. Když tedy na nich král dne 
13. června žádal, aby z jednoty vystoupili, aby 
mu pomoc svou poskytli, když by mu nékdo 
odporoval a aby ňa snem stavovský o sv. Vité 
nejeli, setrvali sice na oko ješté v jednote, skut- 



kom se ale již od ostatních stavft oddelili. Pra- 
vili totiž, že neuzavreli jednoty proti králi, nýbrž 
jenom na hájení svých práv a svobod zemských 
a že tedy zápisu svých neodvoláv^í. Než po- 
névadž král slibuje, že všecky svobody a vý- 
sady do desk zemských vložiti dá a že jednoho 
každého z nich pri právech jeho z&staviti chce, 
proto že se búdou na budoucím snémé o to za- 
sazovati, aby jim pečeti jejich byly navráceny. 
Vedie toho ale slíbili hned králi, že ho ne- 
opustí, kdyby nékdo néco nenáležitého proti 
nemu pŕedsevzal. Konečné se zavázali, že na 
snem o sv. Vítu odročený nepojedou. Ti všickni, 
jenž takovouto ochotu osvedčili, byli podlé jména 
a obydlí svého zapsáni, aby pi ý král védél, kdo 
jsou mu vémi a na koho se ni&že v potrebách 
svých spolehnouti, 

Tímto skutkom byla tedy jednota stavu 
roztržena a vétší čásf osoh ze stavu panského 
a rytíŕského od stavu mestského oddelená. 

Když o tčch všech vécech došla zpráva do 
Prahy, nastalo v mésté neobyčejné kvasení. Nej- 
ráznéjší obyvatelé došli zase sluchu v obci se 
svými radami a návrhy proti králi. I naleháno 
na to, aby se osadil hrad královský, Strahov, 
nékterá jiná pŕíhodnéjší mfsta v Praze a pak 
Bílá Hora. Než strana mfrná zmohla toto kva- 
sení a pŕemluvíc lid, že není se čeho obávati 
od krále, jelikož se nie nenáležitého proti nemu 
nepŕedsevzalo, presadila svAj návrh, aby také 
z Prahy vysláni byli poslove ke králi s poklo- 
nou, ač král Pražanft k sobé do Litoméŕic ne- 
pozval. I zvoleni skutočné M. Tomáš z Javoŕic, 
M. Václav Medek z Krymlova a Jiŕík z Plosko- 
vic, aby se ke králi s pozdravením od Pražanú 
vypravili. 

Již tento krok mést Pražských byl známkou 
klesajfcí mysli; avšak ani takováto poddajnost 
neuspokojila Ferdinanda, který byl dfikladné po- 
trestaní Prahy a mést královských obmyslil. 
Poslove Pražanú nebyli proto ani k slyšenf pred 
krále pŕedpušténi, když se do Litoméŕic dosta- 
vili a na psaní, které potom Pražané na radu 
téch pošlú ke králi poslali, nedostalo sc jim 
ani odpovedi, ačkoliv poslali list velmi smfŕlivý 
a ačkoliv poslušnou poddanosť v ném osvedčovali. 

Pražané octli se tímto zpúsobem v nejvét- 
ších nesnázích, zvlášté, když se k tomu pŕidru- 
žily ješté nékteré udalosti, které úplné rozpad- 
nutí jednoty stavovské dotvrdily a dovršily. 
Priblížil se den sv. Víta a stavové vyšší nedo- 
stavili se na snem, což bylo neklamným dúka- 
zem, že mesta jsou od pánu a rytíŕú opustená 
a zrazená. Osoby od stavu zŕízené vytratily se 
jedna za druhou z Prahy a tak nezbylo nikoho, 



%í*^ 



105 



106 



Ji 



r* 



KN. lY. HL. I. PanoYáal FcrdlMBda 1. 162<^1664. — Král hrad Praliký osadil. 



^ 



kdo by byl mohl nejaké společné jednaní ŕíditi. 
Konečné rozjel se také do svych domovú zbrojný 
lid, který se byl pod Pflugem u Bečova sebral, 
a nejyyššímu hejtmanovi zbyli jen houfové, které 
byl na svúj groš najal. Pflug tedy, jakmile ob- 
držel mandát královský, ktorým byl za pfivoda 
odporu stavovského prohláäen, psal do Prahy 
osobám zŕízeným naléhaje na zaplacení penéz 
a poslaní rozkazu, jak by se mél dále zacho- 
vati. List byl dodán Pražanflm k otevŕení, kteŕí 
mu odpovédéli, že osoby zŕízené v Praze více 
nejsou, oni ale že sami o sobé nie ustanoviti 
nemohou. 

Tak ponecháni i Pražané i Pflug osudu 
svému a jenom na nich záleželo, jak se chtéli 
a mohli naproti králi zachovati. 

Ferdinandovi daŕily se všecky veci jak si 
jen pŕáti mohl. Kníže August mfšenský, bratr 
Moricúv, pŕitáhl mu na pomoc máje s sebou 
lidu jfzdného dobre upraveného 1000 a značný 
počet pechoty. Také císaŕ poslal mu lid vojen- 
ský se stŕelbou a jinými potrebami válečnými. 
I Moravané, Slezád a LužiČané dostavili se 
v dosti hojném počtu na obeslání královské. 
Mimo to pŕiplaveno dvanáct kusA hrubé boilcí 
stŕelby. 

Yálečný lid císaŕflv a Augustúv nadélal 
všude velikých škôd provozuje všelikou zvoli 
na obyvatelích. Lid královský ve dne v noci 
hodoval a rozličné koristi si nabíraje obyvatel- 
stvu pri tom všeliká protivenství činil, po dvo- 
ŕfch a po stodolách všecko všudy drancoval a 
vybíjel, po vinicích a záhradách vše hubil i víno 
nezralé trhaje a štépy napoŕád sekaje. Áno do- 
konce i sousedy z dom A vy ti skovali a statku 
jejich se zmocňovali. 

Lidé takové ŕádéní museli snášeti a nikdo 
se té sbéŕi neopovážil opŕíti. Toliko jeden sou- 
sed na predmestí, jménem Martin Nosidlo, do- 
mlouval žoldnéŕúm, když mu velké škody uči- 
nili, aby toho jemu a jiným sousedAm nedélali, 
ponévadž nejsou nepŕátelé a Turci, nýbrž slu- 
žebný lid pána kresťanského a krále českého. 
Za to byl Nosidlo vsazen do veže na rozkaz 
královský a tam kolik dní soužen, až jej pro 
nedostatok zdraví za kauci 4000 kop gr. č. na 
svobodu prepustili. Pozdéji však byl pŕedvolán 
do Prahy a do Bílé veže vsazen, kde byl tak 
dlouho držán, až za své provinční 2000 kop po- 
kuty zapravil. 

Král zdržev posly stavovské a posly Pra- 
žanA až do poslední chvíle u sebe teprvé jim 
ŕekl, že odpoví až do Prahy pHjede. Potom 
hned vydal se dne L července na cestu ku 
Praze. Provázeli jej syn Ferdinand, kníže Au- 



gust, kníže Václav Téšínský, biskupove Olomou- 
cký, vratislavský a jágerský. Doraziv téhož dne 
do Velvar vyslal napred čásf lidu jízdného i pé- 
šího pod Ledrouem v tajnosti ku Praze. Lid 
ten pŕitrhl ku Praze a byl okolo pfllnoci uveden 
tajné do zámku pŕes most z nové obory od Ka- 
špara z Granova, syna Jakuba KožiSnfka z Ce- 
letné ulice. 

Ráno Pražané velice se divili vidouce any 
všecky brány hradní osazeny byly lidem kti- 
lovským, který nikoho na zámek pouštéti ne- 
chtél. A jako na potupu ohlásil ještč nejvyHÍ 
purkrabí Pražský, že král poroučí, aby lidu j^K^ 
až do Prahy pŕitáhne, zadných prekážok nc^- 
lali, aby špíži, potraviny a jiné potreby na Malou 
stranu, na Hradčany a na zámek dodávali a ko- 
nečné aby králi odovzdali klíče ode všedi braa 
malostranských a od veže pH domé saBkém, které 
v svém opatrovaní chovali. Ani tomu neopfeli 
se Pražané a slíbili podlé pŕání králova se 
chovati, jen aby hnev jeho nepopudili. 



Kterak vojsko královské Praha oteadito t ímíj 
ŕádilo. — Kterak se lid pražský baaHI a % bi- 
loTskými pAtky svádél. — Kterak Pražané ffmá- 
ství ke králi vypravovali a kterak je kril fkť 

Djmi sliby ebládiolil. 

1547 Červenec. 

Dne 2. července odpoledne pfíjel sám král 
Ferdinand se znamenitým počtom lidu jízdného 
i péšího na hrad pražský a touž dobou osm 
praporcú vojska cisárskeho úvozem od Strahovu 
na Malou stranu se pouštélo, kteŕí^to spéSné 
pŕes malostianské námestí táhnouce' ^a Újezdé 
po domích, záhradách a vinicích se kladU, chudé 
sousedy s dítkami a manželkami vyhánôli a co 
kde mohli jim násilím brali. Potom hned vojsko 
to opanovalo bránu u mostu pH domé Sa^ém, 
vytáhlo hned také nékolik kusfl stŕelby na most, 
jako by ihned na Staré mesto stŕfleti chtéli. 
Dráhové s dlouhými dŕevci a strelci s polouháky 
postavili se na most až do prostred a nikoho 
ze Starého mesta po moste na Malou stranu 
pustiti nechtéli. Husári pak toho času okolo 
kláštera s v. Markéty se kládli. Jízda knížete 
Merice, ktorou bratr jeho August pŕivedl, po 
vrších v Bubenči, v Holešovicích a v Ovenči se 
položila. Tolikéž pod hradem Pražským v téch 
záhradách, kteréž toho času Jednorožcovic slouly, 
i ve všech jiných nékolik praporcú vojska se 
položilo. Vojsko to sekaním ovocných stromu a 
rozmotaním ohrád velké škody činilo, a na lidi, 



L. 



107 



108 



'«evS 



Lid pnfikf B králonkýBi ftniky »jUI. 



-"*% 



kteŕf na protéjSf bŕeb pKcbázeli, aby se na cizf 
ten lid podívali, z poloubákAv stŕflelo. 

Pro takovéU) prostopádnosti povstalo v mgsté 
ntké jilíeiií, a když se také rozneslo, že to cizí 
vojsko na Pražan; stŤíU, cbáp&l se lid zbraní 
isbébl se a staromestské brány mostecké. Odtud 
rrtáHl Be na most, uderil na dráby píi délech 
a T bráni mostecké na Malé str&né, a když Je 
stepal a pryi odetuial, rozlil se po Malé strane 



a boníl je tady po domfch a po vinicfch. Žold- 
aéti krílovi nenadávSe se tak ostrého útoku 
slabé jen odporovali a prchajfce kam kdo roohl 
pod krovy se scbovávali. Lid rozezlený dostav 
kusy nepŕátelské do své moci, chtél je na Staré 
méato dopraviti Než hejtman moravský a né- 
kteŕí mfrní Pražané jali se lidu domlouvati, aby 
toho nečinil a vojsko královské na pokoji nechal, 
by král nemohl rražanflm vytýkati, že slovn 




Útok Pniaui 



srému nedostali, ponévadž koltkráte oznamovali, 
ie proti králi zadného odporu nestxojf a ve všem 
OBObo jeho vyhražujf. Lid se nechal pŕemluviti, 
a nitíl se pak pokojné zase na Staré mesto. 
A kdyb; se byli tehdáž mfmf lidé nepŕimlavili, 
abyfi by tém všem NČmcúm", jak vypravuje 
Siit K Ottersdorfa, „po mši udélali a väecky 
vtedy pobili". 

109 



Útok Pražaoň, ač spravedlivý, musel vzbu- 
dití v tábore královském velkou nevôli, neboC 
se toho zajisté ani král, ani vojsko jeho nena- 
dali, že by lid pri všeobecné ochsblosti mél 
pŕece tolik odhodlanosti a ducha bojovného. Rady 
mést pražských obávajfce se tudfž, aby se km 
proti mestu hnčvem nedopálil, vypravili k nemu 
ihned ttí poBly nložfce jim, aby mit Uiie nalo- 

110 



r 



*-i 



KN. lY. HL. I. Panováné IVrdlnanila I. 1626—1664. — PraiaDé pred krále obeslini. 



stranské odevzdali, pri tom podlé obyčeje pri- 
vítaní mu učinili a na zpupnosf vojska jeho si 
postéžovali. Ti když králi podlo obyčeje ruku 
podati chtéli, král od nich se obrátil Když se 
potom zastavil, stéžovali si na nevázanost cizfch 
žoldnéŕfi, pro kterou se obecný lid pozdvihl a 
na most již uderil; i prosili krále, aby stŕelbu 
k mést&m zasazenou dal jinam obrátiti a aby 
prostopášnosti vojska svého pŕetrhl, jinak že by 
lid nemohli uspokojiti a že by nemohli býti 
zodpovednými za to, co se dále stane. 

Král vyslyšev posly hnévem všecek zbledl 
a zkrátka latinsky odpovčdél : ^Já nezačnú, ani 
moji nezačnou, však jestli vaši začnou, to po- 
poznáte, že konec jich bude zlý". Poslove vy- 
ložili králi, že již se začátek stal a sice se 
strany vojska královského, které nejenom oby- 
vatelúm mnoho škôd nadélalo, ale také z po- 
louhákň pŕes reku na lid stŕílelo. Král nemoha 
toho poph'ti odpovédél konečné: „Vy konšelové 
to opatŕte, aby mné a mým nie zlého s vaši 
strany se nestalo a já se postarám, aby moji 
se pokojné chovali". Byl to slib určitý a pfed 
svédky učinený, nicméné méli Pražané brzy po- 
znati, že králi mnoho na tom nezáleží, aby se 
príkorí nedalo a aby se nejaké jejich pŕání 
vyplnilo. 

Král totiž vypravil hned v nedeli dne 3. čer- 
vence k Pražanom dva koroorníky od desk zem- 
ských, kteŕfžto svolavše starší obecní mést praž- 
ských na radnici, pfedčítali jim obeslání královo, 
které bylo sepsáno již v Litoméŕicích dŕíve ješté 
nežli král poslflm mést pražských byl dal ne- 
jakou odpoveď. Král dával Pražan&m za vinu, že 
byli púvody odporu proti nemu, že jednaním svým 
také jiné stavy k tomu svedli, že spolek proti 
nemu utvorili, bez jeho vňle snem do Prahy 
položili á j. v. Proto naiŕídil, aby se dne 6. čer- 
vence dostavili pred jeho osobu na hrad Praž- 
ský prímasove, purkmistri, všickni úŕadové kon- 
šelští, starší obecní všech tri mést ; kromč toho 
pak po sto osobách ze Starého i Nového Mesta 
a 40 z Malé strany, z pŕedních sousedú use- 
dlých, které by si každá obec z prostŕedka 
svého vyvolila. 

Pražané chtíce krále usmíŕiti vypravili ihned 
následujícího dne dva posly své M. To maše 
z Javoŕic a Sixta z Ottersdorfu, aby 
jim slyšení u kríUe vymohli a sice k tomu účelí, 
by krále mohli pŕivítati podlé starobylého zpú- 
sobu a obyčeje. Král prijav posly, dovolil, aby 
se Pražané druhého dne (5. čce) na hrad Pražský 
k nemu dostavili, že je chce vyslyšeti. Toho 
pak dne z rozkazu královského tesári proti 
soudaé svétnid pod oknem k východní strane 



kp^ 



111 



vyvýšené místo délati počali, kteréž vSudy prkny 
opažili a vúkol stolice zdélali. Na téchto stoli- 
cích sedeli potomné po poradu biskupove, Mo- 
ravané, Slezáci a Lužičané, když krä ve svém 
majestátu se synem svým Ferdinandom, Pražany 
i jiná mesta, tolikéž i osoby z jiných stavu slySel 
a soudil, jakž o tom dole bude vypravováno. 

Když se druhého dne slavné poselství Pra- 
žana dostavilo na zámek, odbyli je úŕedníci krá- 
lovi, že jim tento ničeho neslíbil a pred sebe je 
nepovolal. Vedie toho vytýkali úŕedníci Pražanúm, 
že krále pŕivítati opcmenuli, když se do Prahy 
navrátil. Nadarmo dokazoval Sixt z Ottersdorfu, 
že jemu včera král sám ŕekl, že chce vftánf 
Pražanft a omluvy vyslyšeti, nadarmo odvolávali 
se Pražané na rozkaz nejvyššího purkrabí, který 
jim vzkázaL aby vítaní krále zanechali: krái se 
ueobjevil. Úŕedníci jeho prepustili Pražany s tím 
podotknutím, aby pŕání svá pŕednesli až se do- 
staví pred krále, jak byli obesláni ; k tomu však 
ustanovili znovu místo 6. teprvé 8. červenec. 

Takové jednaní mohlo pŕesvédčiti každého, 
že král nemíní býti Pražanúm panovníkem mi- 
lostivým, jmenovité když i jiné okolnosti tomu 
nasvédčovaly, že král hodlá Prahu jakožto pú- 
vodce a hlavu odporu stavovského potrestati. 
Král sice slíbil, že nebude začínati a že vojsku 
svému nebude trpét zadných výtržností proti ^ 
Pražanňm, než sveŕepí a nevázaní žoldnéŕi jeho 
vedli si porád stejné naproti PražanAm nejinak 
si počínajíce než jako by byli na týraní a tre- 
staní jich privedení. 

Nejprvé vyvezená byla dela na hrade praž- 
ském a zasazena na takových místech, aby stfí- 
leti se mohlo na Staré mesto a na véž moste- 
ckou. Na postrach lidu obecného roztrošována 
jest povésf, že z tŕinácti kusú metati se búdou 
ohnivé koule na velký šindelový krov u sv. Jiljí 
a na jiná místa, kde bylo mnoho drevených sta- 
vení, aby Praha byla požáry zničená. Jitŕení ta- 
kovýmto zpňsobem vzbudované prepuklo Yzjev- 
nou bouŕi, když se žoldnéŕi cizf zase jednoho 
značnéjšího násilnického skutku dopustiU; a to 
se stalo takto. Cizinci, kteŕí se byli položili na 
Újezdé po vinicích a záhradách, délali lidem ve- 
liké škody. V hrabivosti své chtéli vyloupiti také 
mlyn, jenž slul Spálený. Tu se jim ale oprel 
hospodár Jan se svou čeládkou a vytloukl je 
z domu a pak mlyn zavrel a zabednil, aby k nemu 
nemohli. Žoldnéŕi némečtí pŕivolavše soudruhy 
své na pomoc počali se moci do toho mlyna 
dobývati a na hluk z toho povstalý sbíhali se 
i jiní vojaci. Hospodár vida, že by se takové 
presile neubránil, vsedl s jedním ješté mužem 
na lodku a plavil se na druhou stranu, kamž 



112 



r 



Praftané b lidem kr&loYským pfltky srádéjf. 



^ 



také šfastnfi bez pohromy dorazil, ač na néj 
Némä se yfiech strán sttíleli. Mlynár Jan dostav 
se na druhý breh vypravoval tady, co se mu 
stalo. Slyšíce takovou zprávu Novomčstští oby- 
vatelé, a tí, jenž v Podskalí, pod Slovany a pod 
Zderazem bydleli, počali se hned sbíhati a zá- 
kopy podlé vody naproti tomu mlynu délati. 
A zasadivSe tady nékolik polních ínisfl i také 
D8 vnuci pri Hrádku pod Zderazem ležící na 
dfA žoldnéŕe stŕíleli, tak že je od toho mlyna 
odebnáli a nékolik jich také zabili. Gísaŕští a 
královStí tolikéž stŕíleli na pravý breh. Edyž 
se o tom všem zpráva po mésté rozšírila, po- 
Uo se na rozličných mfstech bíti na poplach 
aHd sblhal sejmenovité na radnici a k hranám 
mésts^^. Z radnice hrnuli se ozbrojení hou- 
ftivé k mostu a jali se také po brehu dolfl od 
mosta délati zákopy proti královským; na zá- 
h^y zasazovaly se menší a vétší kusy. A lid 
ro^itfený zprávou, že král chce Pražany o statky 
a o hrdla pfípraviti, naléhal na puškaŕe, aby ta 
dfila zapalovali a na druhou stranu i na zámek 
stMIeli. PraviloC se, že moci násilné je potŕebí 
mod násilnou odolávatí, k vAli pokoji zámek 
rozbofití a radéji s poctivostí zemŕíti nežli ha- 
nebné o hrdla a statky pŕipravit se nechati. 

O tom, co se v Praze deje, dostaly se brzy 
správy i do okolí. Lid obecný mél tolik lásky 
ka Praze, že hned podáváno o tom návéští od 
jedné vesnice ke druhé, načež v krátke dobé 
hrnuli se tisícové selského lidu Praze na pomoc. 
Byli do mesta vpušténi a Pražané dali jim že- 
honé cepy a hákovnice, aby pfíšlo-li by k čemu, 
témi zbranémí nepŕátelAm odpírali. Král o tom 
viem nslySev rýchle do mést Pražských jedny 
posly za druhými vysýlal, aby lid ukrotili a ku 
pokoji pŕivedli. A obávaje se, aby více lidu ci- 
zflio do Prahy nenabéhlo, poručil husarúm, aby 
se nedaleko pod Libní pŕes vodu preplavili, kolem 
Prahy objíždéli a lid, který by ku Praze jíti 
videli, zase domfl obraceli a jemu nikterak k mé- 
stAm Pražským sepŕibližovati nedopouštéli. Ten 
den i celou noc potom i druhého dne král se 
vfemi svými ustavičné kone osedlané mél a 
v nové obore líhal, aby pŕišlo-li by k néčemu 
horSímu, na Pražany odzadu udeŕiti mohl. Dne 
6. července, na den M. Jana Husa, lidé ve vé- 
oech válečných zkušení bránu Špitálskou (nyní 
poŕíčská) a Horskou (nedaleko nynéjší Nové 
brány) silné lidem zbrojným osadili, neb husári 
po Spitálském poli sem i tam pilné harcovali 
nie jináče než jako by témi hranami do mesta 
vniknouti chtéli. 

Toho času žoldnéŕi, jenžto v Bubnech a 
v jinýdi okolnídi vesnicích leželi, dolA k vode 



se spustivše prachámu obecní na jezu mlyna 
Kamenského udélanou zapálili a Veliký ostrov 
(nyní Velké Benátky), naproti tomu mlynu ležfcí, 
opanovati chtéli. Pnižané o tom zvédé^e drahný 
počet zbrojného lidu na ten ostrov vypravili, 
ktefížto dela za velkými stromy topolovymi za- 
sadivše zhusta na cizí žoldnéŕe stŕíleli ai je od- 
tud i od Buben odohnali., Méné šťastná byla 
pfltka, ktorou lid svedl tétiož dne s husary krá- 
lovskými. Jakýsi rytíŕ Krupý zvestoval Praža- 
nom, že pŕibližují se husári k brané Špitálské 
a Horské, že je jich jenom asi sto, ostatní že 
byli od krále jinam povoláni. I radil, aby Pra- 
žané na nč vytrhli, že je búdou moci snadno 
pobíti a koni jejich se zmocniti. Lidé nezkušení 
vyhrnuli se na ta slova za brány chtíce na hu- 
saŕích zlosť svou ochladiti. Tito vidouce množ- 
ství lidu opatrné couvali až Pražany dosti da- 
leké od brán mestských odloudili. Tu teprvé 
husári v záloze skrytí ven vyrazili a na lid se 
oborili. Pražané nejsouce na takové množství 
cizího lidu pripravení dali se na útek; mezi 
jízdnými byl onen Krupý, jenž chtél k husarúm 
uniknouti. Pražané však jej uchvátili, s kone 
strhli a na kusy rozsekali. Husafí zatím zasko- 
čili část lidu péšího a ten k záhradám zatlačivše 
asi 70 osôb šavlemi porubali. Tito ubozí byli 
pak u SV. Jindŕicha a u sv. Petra pochovám. 
Z této udalosti povstala v Praze bouŕe ne- 
malá; lid hrnul se ke bŕehúm Vltavy a nútil 
puškaŕe, aby velké boŕící kusy zapalovali. Je- 
nom s nejvčtším namáhaním podarilo se Sixtovi 
z Ottersdorfii a nékterým jiným osobám pŕemlu- 
viti lid, aby od záraéru upustil a králi príčinu 
k stížnostem nezavdával. Hned ale vypraveni 
poslove ke králi, jmenovité zmĺnéný Sixt z Otters- 
dorfu, M. Tomáš z Javoŕic a jiní, aby krále za- 
dali za mírnéjší nakladaní s lidem obecným, jme- 
novité ale za pŕetržení všelijakých výtrfností 
vojska kralovského. Král prijal posly máje u 
sebe syna svého Ferdinanda, biskupy Olomou- 
ckého a Vratislavského, knížete Téšínského, nej- 
vyššího purkrabí pražského, nejvyššího kancléŕe 
a mnoho jiných osôb z Čech, z Moravy a ze 
Slezska. Stéžoval si, že Pražané stŕílí pŕes reku 
na lid jeho, že pŕímo na zámek proti nemu, 
pánu svému, dela obrátili. I žádal, aby Pra- 
žané veškeru zbraň složili, dela od- 
klidili a všickni ŕemeslníci aby se ke svým ŕe- 
meslúm navrátili. Aby pak Pražané mohli byti 
bez starosti, kladl poslúm na srdce, aby se velká 
poselství z mést zcela určité v ustanovený den 
k nemu dostavila a ničeho se neobávala. I slf bil 
jim ipŕiebod volný i svobodné Davrácení doniA; 
olkdo že nebude vézaén anii Jiiak kooia obU- 



u 



113 



114 



• ogj 



Čeiko-Monmkft Kronikm. IV. 



8 



^f^^ .. 

t KN. IV. HL. I. ťanováni ťerdliiaiMla 1. 1626—1664. — Pražaaé pofleUt?i ke králi Typrarují. 



žeiio; každý že bude moci volné promluviti, co 
se mu bude libiti. Se zvláštnim dňrazem žádal 
král, aby všickní obesí a n í se dostavili, 
nebot že aui jeduouiu z nich žáduélio bezpľávi 
neb uitôili učinili nechce. Pri tom dovolával se 
Ferdinand avédectví prítomných linížat a pánA, 
jakož i své vlastní prísahy dokládaje, že to vše- 
cko jim jakožto dobrotivý panovník pod 8Vou 
Yérou slíbuje. Kromč toho vyslal král dva své dú- 
vémíky Jiŕího Žabku a Pŕemka, podkomo- 
ŕího moravského, s posly Pražanú dolň na radnici 
staromestskou. Tady Sixt z Ottersdoifu vykla- 
dal shromáždéné obci, nač si král stéžuje a 
sdélil také, co král slíbil pod svou vérou oso- 
bám, které by se pred néj dostavily. A to vše- 
cko dúvérníci královi stvrdili, ŕkouce, že král 
tak slíbil v jich prítomnosti. 

Na takovéto sliby královské byl by se lid 
zajisté upokojil. Než jeôté téhož dne zapálili 
žoldnéh císaŕští ves Bubny z príčin neznámych 
a nedaleko Prahy zase asi 100 lidí savlemi po- 
rubali. Z toho povstalo v Praze mnohem nebez- 
pečnejší zbouŕení lidu nežli byla všecka posa- 
vadní. Lid verejné mluvil, že nelze se spolehati 
na sliby královské a hrnul se ve zbrojí na své 
radnice. Na Starém mésté dopadl lid v úŕadé 
purkmistra Ondŕeje Klatovského z Dal- 
manhoršt a nékteré konšely. Tém ostŕe do- 
mlouváno, že obec vydávají v záhubu, že na 
obranu mesta ničeho ješté neučinili. I hroženo 
jim, pakli neučiní, co je k uhájení mesta potŕebí, 
že búdou muset životy svými za to pykati. Purk- 
mistr a konšelé, aby životy své uhájili a roz- 
poutané vášne ukrotili, museli učinit lidu po 
vôli. I vypravili na místé psaní ke všem tŕem 
stavúm království českého, oznamujíce, že Pra- 
žanňm od válečného lidu královského a cisár- 
skeho mnohé nátisky se dejou a proto že jednoho 
každého suažné žádají, aby jim bez meškaní na 
pomoc prispel s lidem válečným. 

Zvédév o tom všem král poslal opét do 
mést Pražských nej vyšší ho purkrabí a JiHho 
Žabku, kteŕí oznamovali, že král té vsi zapálení 
téžce nese, že se dal na to pilné ptáti a kdo 
by byl toho púvodem, že bude na hrdle potre- 
stán a ta škoda že bude chudým lidem dosta- 
točné nahražena. Tolikéž vypravovali poslove o 
králi, jak vloživ ruku na svou korunu, kterou 
mél pravé na hlavé, na svou víru královskou 
pŕipovídal, jestli že Pražané pokoj dále zacho- 
vají, že netoliko králem jich a pánem 
milostivým býti, ale také i vionýin pro oe- 
vioné že cbce odpustili. 

Na tai^ové sliby lid zase se uspokojil a 
bez daláího bouŕení domú se rozešel. 



%í#^ 



115 



Sond králoTský nad Prazanj. — K j$kfm poža- 
davkAm niuseli Prazaoé svoUU. 

1547 červenec. 

Dne 7. Července vykonaly se v méstech 
Pražských volby pŕedních osôb, které se mély 
ke králi zítra na hrad vydatí. Osoby ty sejdouce 
se pak na radnici staromestské radily se, co 
by se mélo učiniti. Strana rázna a k odporu 
nejkrajnčjšímu odhodlaná radila, aby se bez 
ostatních stavň ničeho nepodnikalo, jmenovité 
ani tento krok aby se neučinil. Naproti tomu 
jiní se primlouvali, aby se jenom na hrad šlo, 
král že proti obeslaným nie zlého neobmýšlí, 
jak slibové a prísahy jeho dokazují. Kromé toho 
bylo nékolik falošných pŕátel Pražanú, kteŕí 
k tomu púsobili, aby se jen Pražané králi pod- 
dali bez výminky, tak že jisté dojdou u neho 
milostivého odpustení. Jmenovité zasazoval se 
u Pražanú místopísaŕ královský Oldŕich Hum- 
polec z Prostiboŕe, aby se králi poddali 
ve všem svém pŕečinéní na milost i nemilost. 
Návrh, aby se na hrad šlo, pŕijat byl s malým 
jen odporom; naproti tomu ozvali se hlasové 
nevôle proti ponižujícímu pokorení. Než zprávy 
z kraje, že stavové vyšší šmahom se pro krále 
prehlasuj í a pak potvrzení zvesti, že král obdr- 
žel od bratra svého novou značnou pomoc lidu 
ozbrojeného, na mysli Pražanú tak púsobily, že 
se konečné i na milosf a nemilost královďcou 
poddati uvolili. 

Druhého dne ráno shromáždili se zase na 
radnici staromestské ti, kdo se méU na hrad 
vydatí. Nežli však z radnice vyšli, donešeno 
bylo psaní nejvyššího purkrabí, Volfa staršího. 
z Krajku, ktorým se jménem královým porou- 
čelo, aby nikdo na zámok nechodil ani pŕes 
most na Malou stranu nežli ti, kdo byli na hrad 
obesláni, a ti všickni aby se bezo všech zbraní 
dostavili. 

Ani toto psaní nebylo s to, aby zdrželo a 
odvrátilo Pražany od jisté záhuby. Šli s myslí 
kleslou jedni pešky a druzí pro pokročilosť veku 
se dali véztí. A jakž hodina jedenáctá uderila, král 
s pokoju svých sešel a tu na vše strany se ohlé- 
daje velmi škaredé prý na Pražany hledél. I po- 
sadil se ve svém majestátu na tom prkenném 
lešení, o némž jsme nahoŕe vypravovali, máje 
syna svého Ferdinanda po pravé strane. Dále 
sedeli pri nčm : Václav z Ludanic na Ghropyni, 
Pertolt z Lipého, nej vyšší maršálek království 
českého, Hanuš z Lichtenšteina a Mikulova, Je- 
tŕich z Kunovic, Václav Tetour z Tetova, nejvyôší 
písaŕ markrabství moravského, Pŕemek z Vĺčkova, 
podkomoŕí markrabství moravského, Jan Kiopáč 



116 



r 



Sond králoTský nad Praiany. 



^ 



2 Nevedomí. Dále z Horní Lužice : Krištof pur- 
krabí z Donína, doktor Oldíich z Nostic, HanuS 
xe Šliben, Mikuláš Macerod, Hauk z Maxen. Po 
levé strane sedeli: Václav kníže Téšínský, Já- 
chym Malcan, Vavŕinec z Drahotouš, hejtman 
knížectví Opavského, Jan starší z Vrbna, komor- 
ník téhož knížectví, Balcar starší z Kytlic, Bal- 
car z Biberšteina, Matiáš Log, hejtman knížectví 
Svfdnického a Javorského, Jan Pošádovský, hejt- 
man knížectví Opolského a Ratiborského, Jan 
Planknar, sudí knížectví Opavského, František 
Kecerský z Rotenberku, Hanuš Gotš, kancléŕ 
knížectví Svídnického a Javorského, JiH Švej- 
nieben. Z Dolní Lužice: Petr z Ŕodenštoku a 
doktor Vavŕinec Knor. Konečné biskup Olomou- 
cký a Vratislavský. 

Když se k pokynutí královu shromáždéní 
ntíSilo, promluvil hejtman moravský k obeslaným 
Pražanftnu že by se k nim král mohl sice podlé 
provinční jejich jináče zachovati, že je však chce 
pofádným soudem souditi, aby prý se zadnému 
krivda nestala. Že se tedy Pražanflm obžaloba 
pfeite, a budou-li chtíti nevinu svou dokazovati, 
ie je král v tom chce slyšeti. Žaloba byla sku- 
tečné čténa ; potom promluvil zase hejtman mo- 
ravský vykládaje, kterak se Pražané hrozné proti 
králi a pánu svému previnili. I vyzval je, aby 
se z toho vyvedli a ospravedlnili. 

Vyzvaní toto stalo se však jenom na oko, 
aby se učinilo zadost soudnímu ŕízení. Pražané 
byli se již uvolili náhonCfm královým, že se pod- 
ÔBJÍ na milosC a nemilost a prijali osvedčení, 
které jim bylo predložené. Takž tedy mfsto 
ospravedlňovaní a dokazovaní neviny jal se čisti 
Sixt z Ottersdorfii odpovéd Pražanô, která kromé 
jinébo obsahovala: „Ponévadž (oni Pražané) po 
viccky časy jeho milosť královskou jsou krále 
a pána k sobé milostivého seznávali, než tento- 
kráte vidí, že jeho milosť královská hnev svflj 
k nim míti ráči, protož což se koli v tom času 
zbehlo a od mést Pražských proti jeho milosti 
královská pŕečinilo a proč jeho milost hnev svúj 
k nim nésti ráči^ vtomve vše mastím 
se vším že se jemu jako králi a pánu 
svému nejmilejšímu na milosť i ne- 
milosC dávají a jeho milosti králov- 
ské ponížené a poddané se vší poko- 
rou prosí, aby jich králem a pánem 
milostivým nyní i na časy budoucí 
býti ráčil. A podlé této ponížené po- 
kory a prosby véŕí, že jim to všecko 
milostivé vážiti, prominouti i je tak 
k sobé pŕijíti ráči. A aby s jeho milostí 
královskou v žádný soud jako s pánem svým 
nevcházeli, za to nejvySSí prosbou prosí; a oni 



k jeho milosti královské jako ku králi a pánu 
svému nejmilostivéjšímu na časy budoucí vémé 
a poddané se chovati a biidoucí své k tomu 
vésti chtí, aby se k jeho milosti královské ja- 
kožto k pánu svému, též vždycky poslušné, vémé 
a poddané chovali nynf i na časy budoucí." 

Pražané také arciknfže rakouské, jiná knf- 
žata a rady královské za pŕfmluvu prosili, aby 
je král na milosť a nemilosť pŕijmouti rá^'K 
Potom pak všickni poklekli jako na znamení, 
že se králi ve všem podrobují a pokoŕují. Pra- 
žanúm takto pokofeným oznámil hejtman mo- 
ravský, že král jim dá prečisti ješté nékteré 
články, aby všickni védéli, v čem se králi ublí- 
žilo. Pri tom doložil hejtman, že by král rád 
tomu byl, kdyby oni Pražané nevinu svou doká- 
zali, aby se zadnému nie neublížilo. Tu povstal 
statočný Sixt z Ottersdorfu a chtél na obhá- 
jení Pražanú mluviti; než král pokynul a Sixt 
musel umlknouti. A tak čteno a mluveno je- 
nom se strany krále a jeho žalobníkú, kdežto 
obžalovaní skutečné ani se hájiti nesmeli, jako 
by nestáli pred soudem, nýbrž pred pouhými 
služebníky královskými. Takovým zpúsobem lí- 
čená pre a dolíčena až do konce. 

Ve spise, který byl potom čten, pravilo se 
o králi, že o to pečoval a k tomu dopomáhal, 
aby stavové vyššího i nižšího povolaní pri svo- 
bodách, rádu, právu a chváli tebných starobylých 
zvyklostech a poŕádcfch zachováni byli a aby 
se jednomu každému k jeho spravodlivosti podlé 
slušnosti a náležitosti dopomáhalo. A hned po 
shoŕení desk všecko to, což podlé usnešení sné- 
movnfch do desk zemských mélo býti vložené, 
že tam dal zase vepsati a vložiti, tak žq prý 
osobou jeho nikdy nie nescházelo. Poddané své 
pod obojí i pod jednou zpôsobou že milostivé 
ochraňoval. Naproti tomu uvedene Pražanflm na 
paméť, že všickni stavové jemu králi, pánu svému, 
poddanosť a poslušenství slibovali a prisahali a 
tedy že vernosť, poslušnosť a poddanství zacho- 
vávati mají. A ti, kde vrchnostem svým se pro- 
tiví, že podlé naučení svätého Pavla proti bož- 
skému ustanovení nepoŕádnou véc činí a soud 
neb zatracení na sebe potahují. 

Podlé toho nebyl král ničím vinen. Na- 
proti tomu pHčítána Pražanflm následující pro- 
vinční: že bez vedomí králova a proti jeho zá- 
kazu obce k poradám svolávali a sjezdy stavovské 
poŕádali ; že jednotu stavfl proti králi zpúsobili ; 
že sobé sami se společnfky svými bez povolení 
králova snem položili a jej drželi ; že si osoby 
zŕízené ustanovili a správu obecných vecí jim 
uložili ; že radnice a most zbrojným lidem osa- 
zovali a s Hanufiem Fridrichem, jeho krále a 



u^ 



117 



118 
8* 



-«evS 



r 



^ 



KN. lY. HL. L Panováni FcrdiiiaBda 1. 1526-1664. 



králoYství českého zjevným nepŕítelem v dopi- 
sovaní a poselstvf se dali a s ním také smlouvy 
dedičné proti vúli královské uzavŕíti chtéli; že 
dopustili, aby hejtman Hanuše Frídricha, Thums- 
hirn, s lidern válečným do království českého 
vpadl, y mesto Jáchimov a jiné dúchody a úžitky 
komory královské se uvázal a poddaným králo- 
vým mnohé škody učinil ; že podlé zŕízení zem- 
ského na rozkaz královský vojsko své proti 
Thumshimovi nevypravili; že poslali do polelid 
válečný pod Kašparem Pflugem a sice ne proti 
tomu Thumshimovi, nýbrž proto, aby králi a spo- 
jencftm jeho v tažení pŕekážel ; a lid Pflugňv že 
s Thumshimem pŕátelské jednaní a obcovaní mi- 
val. Dále vytýkal Ferdinand Pražanftm, že nedo- 
pouštéli, aby ôpíže do vojska cisárova a králova 
se dovážela, kdežto špíži k vojsku Hanušovu bez 
prekážky propouštéli. A z toho že je zŕejmo, že 
od krále odstoupili a se zápisníky svými k Ha* 
nušovi Fridrichovi se privinuli a jemu pomáhali. 
Že hotovost válečnou vypsali a daň na ni ulo- 
žili; že pŕátele královy zastrašovali a je pohrúž- 
kami od krále odvrátiti hledéli; že dopouštéli, 
aby se v mésté o králi a jeho služebnících po- 
tupné písné zpívaly a hanlivé knižky prodávaly; 
že YŠeliká smyšlená psaní do sousedních zemí 
posýlali tvrdíce, že císaŕ a král zemím koruny 
české a jich právúm záhubu stroji; že posudní 
z piva a pomezní cla zapovédéli a je na mnohá 
napomenutí a poručení lorálova až posaváde ne- 
prepustili; radu královského Grispeka že bez 
rozsouzení svévolné neslušným zpOsobem do vé- 
zení vzali a naposledy z ničeho jeho nevinili. 
Dále si král stéžoval, že osoby, které on ze 
zemč vypovédél, do lórálovství pouštéli; že na 
prísne poručení královo lidu svému s pole dom& 
strhnouti nerozkázali, až teprvé po porážce a 
zajetí Hanuše Fridrícba. Naposledy si král na 
Pražany stéžoval, že proti nemu, když do Prahy 
pŕitáhl, zákopy zdélali, stŕelbu zasadili a na 
vojsko jeho stŕíleli, tak že jich bylo néco zabito. 

Pro to pro všecko vedená žaloba na pri- 
masy, konšely a starší obecní všech tri mčst 
pražských, že se proti dňstojenství a 
mocnosti královské j)royinili a že 
proti králi, hlavé a pánu od boha usa- 
zenému, v tomto království pozdvi- 
žení a bouŕení zpfisobili. 

Po pŕečtení toho hejtman moravský zase 
k PražanAm reč učinil na oko je vyzývaje, že 
jsou slyšeli, co proti králi pŕečinili a že je tedy 
jednou, po druhé a po tretí volá, aby seztoho 
očistili. 

Sixt z Ottersdorfu promluvil zase jmenem 
Pražan, že oni s králem v soud se dávati ne- 



chtéjí, ale ponévadž se mu na milosť i nemilosí 
dali, protož véŕí králi, že se k nim milostí svou 
nachýliti ráči. Potom prosil Sixt pŕítonmá kní- 
žata za pŕímluvu u krále, a když to povedal, 
zase Pražané poklekli. 

y tom král kynuv na pŕísedíd soudce ru- 
kou, aby se v hromadu sestoupili, tu sám dosti 
hlasité asi pftl hodiny mezi nimi mluvil, jim do- 
mlouval, na Pražany žaloval a sám také hned 
rozsudky pronášel, aniž by byl strpči n^akého 
odporu jako to již v soudech, kdy on predsedal, 
bývalo obyčejem. A když se soudcové rozstou- 
pili, promluvil zase hejtman moravský z poru- 
čení královského k PražanAm, že král pokoru 
jejich videl a žádosti jejich slyšel, aby tedy jen 
málo do soudné svétnice poodstoupili, že lorál 

to poradu držeti a se soudci svými doroz- 
uméti se chce. Na to že búdou zase pŕedpuSténi 
a že uslyší vAli královskou. I šli všickni do 
soudné svétnice a když tam již vešli, král prý 
pozasmáv se kynul rukou, aby dvéŕe se zavŕelj 
a žoldnéŕi osadily. 

Z osôb nejváženéjších, které král chtčl talcto 
do své pästi dostatí, pohŕešováni jsou nejvíce 
Jan Tetour z Vrané a Jakub Fikar 
z V ratu. Pro Jana Tetoura poslaní dráhové, 
aby jej zajatého na hrad pražský dodali. Však 
Tetouľovi podarilo se, když jej iiž vedli na hrad 
po Malé Strane, prchnoutí. I preplavil se kdesi 
na lodičce pŕes Vltavu a zmizel beze stopy. 

Když král takovýmto zpAsobem Pražany co 
nejvíce pokohl a je úplné do své moci dostal, 
mohl na nich ovšem nejtvrdší veci požadovali 

1 vyslal k zavŕeným hejtmana moravského se 
se(hni jinými osobami a predložil jim k pŕ^etí 
následující články: 

I. Aby od závazkA a zápisA na sv. Valm- 
tina zdélaných dokonce upustili a hned aby se 
králi dostatočné zapsali, že na nejprvnéjfiím 
snémé obecním pŕedevším pečeti své od tčch 
závazkA a zápisA výdaji a je pryč vezmou. 

n. Všecka psaní, spisy a akta^ které se zá- 
vazkA se spoluzápisníky jejich týkají, pak všecka 
psaní, která od Hanuše Frídricha a od jiných 
osôb buď z království českého nebo ze zemí 
k nemu pŕislušejících byli prijali a jež by se 
krále dotýkala, aby beze všeho meškaní vydali. 

in. Aby všecity výsady a svobody, kteréž- 
koli mesta Pražská mají, králi v moc vydaJi a 
na tom prestali, jaký on jim PražanAm rád usta- 
noví a jaké svobody jim zase dá a navráti. To- 
likéž aby cechové všech tŕí mést Pražských svo- 
body své do rukou králových vydali. 

IV. Aby Pražané všecku stŕelbu se všim 
pŕíslušenstvim králi hned vydali. 



%#9- 



119 



120 



^^ 



r* 



K iticfm požad*TkAm Praiiaó ifoUH. 



1 



V. Aby králi obecné staticy pozemské všech 
tH mčst Pražských buď dedičné nebo zápisné 
spola 86 vSemi zápisy a spravedlnostmi na to 
gfédčícími v moc deckami zemskými postoupeny 

bjly. 

VI. Aby králi všecka cla všech mést Praž- 
ských, kteráž mají, popustili a dali; a k tomu 
aby 86 králi dostatečné zapsali, že búdou jemu, 
dédicúm a budoucím králúm ieským z každého 
ssdn pira grož bílý a z každého korce sladu, 
kteiý 86 z mesta prodá, též groš bílý dávnti. 

Kromé toho žádal král, aby nékteré osoby, 
kteréprýse proti královské mocnosti, vrchnosti 
a dftstojenstvf previnilý, mohl podlé jejich pre- 
vinení trestati ; a pak to, aby mu Pražané jméní 
po kupci Amoltovi pozústalé beze všech výmluv 
a odporA vydali. 

Zavŕení vézĎové, jichžto pŕes 600 osôb pŕed- 
nfch xe všech tŕí mést Pražských bylo, tak téžké 
veci alyšíce žádali, aby jim v tak velikých a 
zDamenitých vécech dán byl nejaký čas na roz- 
myslenou. Učinili tak proto, aby se s méštany 
oáatními mohli dohodnouti, co by méli učiniti. 
VSak ničeho se nedomohli; dánaf jim odpoveď, 
jestli že by téch artikulu pŕijmouti nechtéli, že 
král dobre vi, co by mél pak učiniti. Kromé 
toho žádali poslove na zavŕených, aby králi zje- 
VDOu a patrnou odpoveď dali. Pražané jsouce 
takto nuceni dali odpoveď takovou, že články 
ty pŕymoutí a podniknouti chtéjí; však co se 
týfe článku, v némž si král k budoucímu tre- 
staní nékterých osôb pozastavuje, to že prosí a 
tá/äajiy ponévadž se králi dúvémé na milost a 
nemilost dali, aby král to všecko prominenti a 
dálSího trestaní zanechati ráčil. 

Na to byly vybraný jisté osoby, které by 
seodebraly dolu do mést Pražských vyjednávat 
8 Pražany, aby prijali články, které král uvézné- 
ným predložil. Osoby takto ustanovené musely 
se ctí a vérou zavázati, že se zase druhého dne 
pa hrad Pražský vráti, když by Pražany k pri- 
jetí téch vecí nepohnuly. Ostatní väickni ostali 
ve Tézení buď v svétnici soudné neb ve sklepích 
pod hradem, kdež byli pilné od NémcA hlídáni, 
aby utéci nemohli Mezi uvéznénými ostal také 
Sixt z Ottersdorfu, na ktorého byl král zvlášté 
rozezlen domnívaje se, že on byl vinen vším 
odporom PražanA a že chová u sebe mnohé prí- 
vilcge mést Pražských. 

Pražané, s nimiž prepustení spolumčštané 
vyjednávali, svolili nejprvé k vydaní stŕelby a 
ztooje. Za tou príčinou napotom nékolik set 
koni do mést Pražských vyslane, jimiž stŕelba 
velká i malá a jiní nástrojové váleční na zámek 
vození byli. I bylo tčch vécí^ zvlášté prachúv a 



kuli, takový dostatok, že lidé válečných béhA 
znalí, tomu se dosti vynadiviti nemohli pravice, 
že jsou tak mnoho zbrane ješté nikde nevideli. 
Bylot zásob válečných v Praze za mnoho tisíc 
kop gr. českých. Zvlášté Staroméstští velké zá- 
soby streliva uschovaný méli, které nékteŕí do- 
máci puškáŕúm královským vyzradili. A tak byly 
tyto válečné veci po nékolik dní na hrad Praž- 
ský dovážený. 

Také k tomu svolili Pražané, že výdaji 
jméní po kupci Amoltovi, vidouce, že by jim 
odvolávaní na práva mestská pranie neprospelo. 

Než výsad a práv svých nechtéli se Pra- 
žané na prosto vzdáti; a tak osoby z vézení 
prepustené pocQe závazkň svých dne 9. července 
na hrad se navrátily. Hned na to ale prepu- 
stený na svobodu jiné osoby zase pod záväzkom 
cti a víry a sice do zavolaní královského s tím 
[)atrné úmyslom, aby v méstech spolusousedy 
své k pŕijetí ostatních článkfl královských pré- 
miou vali. 

Uvéznéní Pražané chováni byli ve sklepích 
velmi nečistých, kdež jídati, spáti i na potrebu 
choditi museli. A ponévadž toho času velká 
borka byla, povstal v téch vézeních smrad pre- 
téžký, tak že množí na svém zdraví velikou 
škodu vzali. A když na svúj nesnesitelný stav 
si stéžovali, bylo jim od náhončí královských 
slibováno, že hned z vézení svých búdou pro- 
pušténi, jakmile ty články v méstech pražských 
búdou pfíjaty. Proto nelze se diviti, že zavŕení 
nadéjíce se takovýmto zp&sobem vysvobození 
naléhali na obce, aby jen požadavkAm králov- 
ským vyhovély a jim brzy z trápneho vézení 
pomohly. 

Obce slitovavše se nad svými spoluméštany 
uvolily se konečné vysiati k doskám zemským 
ze sebe vážené osoby, které vložily, jak král 
žádal, do desk zápis obsahující ješté články, 
k nimžto se posud Pražané nebyii priznali, jme- 
nbvité: I. že Pražané sebe z téch záväzku a 
zápisu mezi sebou a ostatními stavy učinených 
prepustí a pečeti své od nich poberou; U. že 
všecka cla mestská králi postoupí a na to zápis 
výdaji jaký král bude požadovati; III. že králi 
výdaji zápis, aby se posudné králi z každého 
vértele piva buď doma vareného nebo odjinud 
privezeného, toUkéž z každého korce sladu po 
jednom groši českém beze všeho odporu vydá- 
valo; IV. že všecky listy a majestáty, které se 
na statky zápisné a dedičné vztahují, tolikéž 
registra dôchodní na ty všecky statky králi 
v moc výdaji. 



u 



121 



122 



••AivS 



w^ 



•^ 



2 KN. lY. HL. I. PanoTáni Ferdinanda I. 1626^1664. — Praha statky a práya srá králi postonpila. | 



Kierak nésta Praiská statky, práfa a Jlné sré 
nžilky králi postovpiti musela. — Kterak si král 
dŕiietfi po kopci ArnoltoTi pNilastail. — 8oad 
sostatBiml mésty a s osobami ze stafa panského 

a rjtíi^kého. 

1547 červenec. 

PraTili jsme nahoŕe, že se Pražané zavá- 
zali postoupiti králi dedičné své statky. To bylo 
bez odporu také provedeno a králi postoupeny 
doskami zemskými statky starého mesta Praž- 
ského : zámek a mestečko Pŕerov, vesnice Sedl- 
čanky, Semice, Velenky, Vesce, BHství, Čerm- 
nfky, Horúšany, Tatce, Tfebestovice, Mlečice, 
Mračensko, Záryby, mestečko Klumín, vsi Líbe- 
znice, Mfškovice, Méšice s dvorem, Libiš, Kyje, 
HostaTÍce, Svojšovice, Modŕany, Hmčíŕe, Dvorce, 
Holubice, Branfk, Stŕechov (ves zanikla nékde 
u Stŕíékova), Sázené, Jinočany, Zbuzany, Kné- 
ževes, Butovice, Jinonice, v Motolech dva dvory, 
Smíchov, Béloky, Stŕedokluky, Zlíchov, Hlupo- 
čerpy, Odolení voda ( Vodolka), Uhŕínéves (Oufi- 
novis), Tehovice, Kolovraty, Krabušice, Pŕesta- 
vlky, Vodérady, ZdČbrady, Lipany, Kŕešice, Ho- 
vorčeves i Hovorcovi ce), Korycany, Újezdec, Dé- 
dibaby, DHnov, Dušníky, Holešovice, v Nuslích 
dvúr Pražský ŕečený, Brnky, Liboc, Mestétice, 
mestečko Nehvizdy, Nehvfzdky, Vyšeŕovice, me- 
stečko Mochov, VikaĎ, Kozovazy, Týnec, tvrz a 
dvúr Strašnice, Sedebrovice, Popovice, Todice, 
Lomnice, Petŕíkov, Újezdec a konečné nékolik 
poddaných v KošíHch, v Ovenči, v Stŕfškové, 
v Kbelecb, v Únéticfch a na Újezdé. — No- 
vému mestu zabavený: Kamenice, Olešovice, 
Žclivec, Sulice, Kunice, Ládvé, dvúr Prace, Po- 
del, Dvorce, Vesce, Jesenice, poplužnf dvúr ŕe- 
čený BohuĎovský ve Vysočanech, Svojšovice, 
Radimovice, Osnice, Nusle, Radéjovice, Letňany, 
Krasovice, les Bakovec ŕečený, v Hrdloŕezfch 
svobodná krčma s platem a nékolik poddaných 
v Pichoticích, v Skuhŕi a v Ladevci. 

Na tom však nebylo ješté dosti. Pražané se 
museli totiž zavázati, že postoupí králi všecky 
pŕfvozy a tržné, plat z papímy, z mlýnú na 
kameni a z mandlA plátenných; konečné také 
všecky platy ze záhrad, vinie, ostrovu, z ŕeky 
od rybáŕú a plat, který se z mostu a jinde vy- 
bíral. 

Král máje Pražany ve své moci vzal si také 
bez dalších soudfl bohaté dédictvf po kupci Šté- 
pánu Amoltovi od Voslft, ktoré PražanĎm bylo 
pripadlo. To dédictvf páčilo se na pAl druhého 
miliónu zlatých. Talíŕe, misy, konve, umývadla, 
poháry, Ižíce, pasy, a jiné veci ze zlata a ze 
stŕíbra byly vážený na hŕivny; ŕetézú 'zlatých 



bylo osm; nejmenSÍ počítal se na sto zlatých 
uherských, nejvétši až na 1000 zl. PrstenA byla 
prý plná vrchovatá a velmi široká médénice. 
Jeden pás vážil dvanáct hŕiven a byl tak mi- 
strovsky a pekné udélán, že se bylo té ŕemesbé 
práci diviti. Lžic a taliŕA stŕibmých bylo prý 
o nékolik stolA. Penéz hotových bylo takové 
množstvi, že se ani nepočitaly, nýbrž jen stejné 
k stojným pŕebiraly a pak také vážily. Pražané 
vzali z técb penôz 2000 zlatých uherslcých na 
zjednaní vojenských potŕeb, když posledné av^j 
zbrojný lid vedie jiných stavu do pole vypra- 
vovali. Ani ty jim ki^l neodpustil, když to na 
né povédéli. Nemajice sumu tu z čeho zapra- 
viti museli na to novou bemi sebrati. 

Ze zpflsobu, jakým král trestal hlavu mést 
Prahu, mohl již každý dostatočné vyrozuméti, 
oč mu vlastné béželo a jaký byl pravý jeho 
zámer. Praha zbavená byla všech svých hmot- 
ných velmi výdatných prostŕedkfl, kterými si 
pojištovala a zjednávala politický vliv nejen na- 
proti ostatnfm méstúm, nýbrž i naproti druhým 
dvéma stavAm a naproti králi. A jako s Prahou 
mélo se stati i s ostatními mésty, aby zlomen 
byl jejich odpor a samostatnosť, jakou se vyzna- 
menávala již po dlouhá leta v hojných zápasoch 
politických. 

Vedie odejmuti prostŕedkfl hmotných za- 
myslel Ferdinand zlomlti také vliv a vážnosť 
pŕedních osôb v méstech, kteréžto osoby bývalý 
v čele odporu mestského a ktoré duchom a vý- 
mluvností svou maŕily posud snahy obou vyšších 
Rtavfl a zámery kfálovské. Takovéto osoby mély 
býti jednak strestáním na hrdle, jednak zase 
zabavenfm jménf a krutým žaláŕováním neško- 
dnými učinený, ohnutý a zastrašený. Proto si 
král pŕes 40 osôb z mést Pražských k budou- 
címu trestaní zflstavil, kdežto ostatní byly na 
svobodu prepustený. Však v tom čase na hrdle 
nebyl ješté nikdo pokutován, n^bot se pripra- 
vovalo obesláni na jiná mesta, na osoby ze stavu 
panského a rytíŕského. A král nejpŕísnéjší své 
trestaní proto odkladal, aby se jiní nezpáčili a 
tím ochotnéji pred soud královský se dostavili. 
Ostatné ale byli pražští vézňové stŕeženi tak 
pHsné, že již pak nikdo z jich príbuzenstva, ba 
ani manželky a dítky nesmelý je navštévovati. 

Jakmile byl soud s Pražany takovýmto zpfl- 
sobem ukončen, obesláno bylo 25 jiných mést 
pred krále na den 21. července. Z každého 
mesta dostaviti se mél kromé prímasa, purk- 
mistra, konšelflv a starších obecních ješté usta- 
novený počet osôb z obce a sice po 50 ze Žatce, 
Litoméŕic, Tábora, Hradce Králové a E^latov; 
po 30 z Kouŕimé, Českého Brodu, Loun, Eadané, 



L, 



138 



124 



Jí 



r* 



Sond 8 méBty a s osobtmi se itara panAkého a ryt&ékého. 



^ 



Domažlic, Písku, Kolína, Čáslavé, Nimburka, 
Chrudimé, Jaroméŕe a Vysokého Mýta; po 20 
xe Slaného, Stŕíbra, Berouna, Mélnika a Dvoru 
Králové a po 10 z Yodňan, Sušiče a Poličky; 
oelkem tedy 740 osôb. 

Pohnaní souzeni byli tímtéž soudem a tímtéž 
xpfisobem jako Pražana. Pŕednesla se obžaloba, 
Ttem král žalobnfk a soudce v jedná osobe je 
Tinil, na to pak se zástupci jednotlivých mést 
diTali králi na milosf a nemílosf . Po takovémto 
sondu byli nékteH ze starších z každého mesta, 
kdyi se svou ctí za vazali, dom& propustéiii, 
k tomu účeli, aby na svých obcích vymohli po- 
sUmpení králi všech privilégií a zápisu mest- 
ských, vSech statku pozemských a vší strelby 
se vSemi k tomu potrebami jako to byli Pra- 
žana n£inili« Ostatní vyslaní z mést byli ve vé- 
žení podrženi. 

Mesta, na která dne 21. července rada ne- 
dofila, souzena byla dne 26. července. 

Zároveň obesláno bylo pred soud královský 
36 08ob stavu panského a rytíŕského, které král 
xa hlavy a pAvodce odporu stavovského pova- 
iovaL Soud s obeslanými započal 20. července. 
NékteH z pohnaných vidouce, jak lorál nakladá 
8 Pražany a majíce podstatné príčiny i o hrdlo 
8vé se. strachovati, opustili radéji statky a vlasť 
svou a uprchli do ciziny. Zejména tak učinili 
vnem Kŕinecký z Ronova, Kašpar Pflug z Rab- 
iteina, Albin Šlik na Pomysli, Jindŕich Wild- 
pach z Wildpachu, Melichar Rór z Rórova a 
Petr Velemický v Hobersdorfé. O téch vynešen 
rozsudek, že co zlí lidé a poddaných králových 
svévolní buriči nad povinností svou se zapome- 
nuli, že se neSlechetného pŕečinéní a znameni- 
tého vrchnosti a mocnosti královské ublfžení i 
Inrozného úrazu královského dústojenství sku- 
točné dopustili a tudy v nemilost, trestaní a 
v spravodlivý hnev a v pokutu krále upadli. 
Z Úch pak pHČin že podlé všech práv česf, 
hrdlo i statok svfij proti králi prepadli a ztratili. 

O téchto osobách vydány byly potom ote- 
víení listové do království Českého a do jiných 
zemí, v nichž oznámeno, jak prý král na ty, kdo 
86 proti nemu previnili, nechtél moci sáhnouti, 
nýbrž že je povolal pred soud, aby se ze skutkA 
za vinu jim kladených mohli očistiti; jelikož 
ale nevinu svou dokázati nemohouce pred soud 
se nedostavili, proto že statky, čes< a hrdlo své 
ztratili a král tedy naŕizuje každému, kdo by 
nékoho z odsouzených postihl, aby jej ihned 
vsadil do vézení a králi o tom zprávu podal. 
Na hlavu každého vypsána odmena 1000 kop 



míšenských, na hlavu Pflugovu však 5000 kop 
míáenských. 

Statky téchto odsouzencA a psancú byly 
oväem ihned od krále zabavený. 

Kašpar Pflug, jenžvzemi české opustil 
Slavkov a Schônfeld, zámek a mestečko Bečov 
s vesnicemi, panství Kynžvartské a Tachovské, 
statky Kočov, Chodovou Planou a Breitenštein, 
týž nékdy bohatý a vážený Pflug, zdržoval se 
pak v Ma^deburku v stavu dosti nuzném. Odtud 
vydal zvláštni spis na svou obranu, v némž do- 
kazoval, že se zadného previnení nedopustil, že 
jen svého zboží a zeme české hájil. 

Kromé jmenovaných pohnáni pred soud a 
odsouzeni dále: Arnošt z Krajku na MI. Bole- 
slavi, Divis Slavata z Chlumu a z Košmberka, 
Boŕivoj purkrabí z Donína, Zdislav Vrabský, 
Bernart Barchanec, Hynek Krabice z Veitmile, 
Kašpar Šlik zHolejče hrabe zPasounu na Ostrove, 
Jindŕich Šlik z Holejče hrabe z Pasounu na 
Ostrove, Adam z Vartemberka, Móric Šlik na 
Plané, Václav Pétipeský z Krásneho Dvoru, Bo- 
huš Kôstka z Postupic na Litomyšli, Jiŕík Vchyn- 
ský ze Vchynic, Jan Čejka z Olbramovic, Šebe- 
stian Hasišteinský z Lobkovic, Jindŕich jinak 
Illlikuláš Hasišteinský z Lobkovic, Volf mladší 
z Krajku na Švamberce, Vilém z Valdšteina na 
Rychmburce, Jiŕí z Valdšteina, Arnošt Jilem- 
nický, Václav Žehušický z Nestajova, Sigmund 
Andél z Ronova, Jindŕich Haugvic, Jan Vrabský, 
Václav z Vartmberka na Lipém a Krupce, Vá- 
clav Valkoun z Adlaru, Jetŕich Špetle z Janovic, 
Petr Malovec z Chejnova na Vimberce a Dávid 
Boryné ze Lhoty na Mikovicích. 

Nékteŕí z téchto odsouzených poddali se 
králi beze všeho na milost a nemilosf ; jiní pro- 
sili pŕátel svých a prítomných soudcÁ za pŕí- 
mluvu, nékteŕí chtéli míti Ihútu k zjednaní si 
dúkazú o své nevinnosti, jiní dokonce se pokou- 
šeli hned na místé nevinu svou dokázati. Tako- 
výmto byla však reč nevrlé pŕetržena a ušté- 
pačné jim ŕečeno, chtéjí-li se s králem dáti 
v soud, že mají plnou toho vAli. Na to všickni 
védouce, jak by pochodili, bez dalšího odporu se 
poddávali. 

Po takovémto sondu byli všickni do rozlič- 
ných vézení odvedení. 



u 



126 



126 



J 



f 



KN. IV. HL. I. Patt«¥áBÍ FerdinaBda 1. 1526—1564. - UTéméné osoby akratné mačeny. 



*^ 



Ktorak byly aréznéiié osobj nkratné trápeny. — 
K Jakým kusAm mesta stolitt a které slatk^ králi 
poatoapiU musela. — Pekotorání mési lozUd[ýcli 
a slezských. — Kterak byly osoby z ry sáieb stavA 

pokntoTáoy. 

1547 červenec — srpen. 

Lfčiti jest nám nyní pŕehrozné utrpení stavu, 
kteŕí se byli k obhájení svých práv proti králi 
spolčili. Král nejednal podlé zŕízení zemského, 
mc se pri tom neohlížeje na zápisy a prísahy, 
které byl stavúm hned pri svém dosednutí na 
trún Český učinil. Nicméné trestal bezohlednč 
a velmi ukrutné téch, kdo se zavázali k vzá- 
jemnému obhajovaní téch svobod zemských a 
stavovských, které on sám mél stŕežiti a zacho- 
vávati. Záminka, že se stavové dopustili urážky 
majestátu, že poddané proti králi poburovali, 
s nepŕáteli zeme spolky uzavírali a je podpo- 
rovali, byla tak lichá a nedostatečná kodtivod- 
néní a ospravedlnení prísnosti a ukrutnosti krá- 
lovy, že on sám nedostatečnosť její musel uznatl. 
Proto pátral po téžších previnení ch a proto nútil 
uvôznéné, aby téžSí zločiny na sebe vyznali. 
Jmenovité chtél král z uvéznéných vynutiti pri- 
znaní, že stavové uzavreli skutečné hotový spo- 
lek s kurfiftem Hanušem Fridrichem a že jej 
dokonce i o trfln pŕipraviti zamysleli. K tomu 
konci byli uvéznéní nastrkám houfné do malých 
smrdutých komôrek, tak že se tím stav jejich 
stal naprosto nesnesitelným. Množí dokonce o 
rozumy pHSli, jiní pak predčasnou smrtí žalá- 
ŕování toto zaplatili. 

Zvlášté prísne nakladane bylo se Sixtem 
z Ottersdorfu, o némž se král domyslel, že ukryl 
mnohá privilégia mestská, že chová u sebe roz- 
ličné dôležité dopisy a že je zasvécen v dôle- 
žitá tajemství politická. Král rozkázal jej dne 
22. července dáti do nejakého smradlavého sklepu 
v černe veži. Když však zvédél, že by v tom 
smradu musil umŕíti, kázal jej zvlášté na pŕí- 
mluYu mnohých pánň moravských do nejaké 
malé svétničky v domé písaŕe zemského dáti a 
jej desíti až dvacíti žoldnéŕi dnem i nocí ostŕí- 
hati. Když tu hlídán byl, pŕicházeli k nemu 
množí pro lásku, kterou v obecném lidu požíval. 
To se králi nelíbilo, pročež rozkázal jej opét 
do toho sklepu v černe veži vsaditi, kdež byl 
celý den a celou noc v hrozném smradu pone- 
"chán. Potom jej vyslýchali a po privilegiích 
mestských, kde by je byl uschoval se vyptávali. 
Nepovédél ničeho a byl zase do svétničky u 
písaŕe zemského pŕeveden. 

Žaláŕování nezjednalo králi dôkazy o vine 
jednotlivých osôb, které potreboval, aby jednaní 



své pred nastávajfcím snémem a pred svétem 
mohl ospravedlniti. Proto prikročené k pro- 
stŕedku jinému, k ukrutnému mučení. K tomu 
konci ustanoveno osm osôb ze stavô moravských 
a slezských, kteŕí by pHtomni byli mučení a 
vyznaní trápených, dále krevní písaŕ, jenž by 
otázky mučeným dávané a odpovedi jejich zq^i- 
soval a konečné kat. Mučení dálo se v hlubo* 
kém sklepe pod hradem, kde se vína královská 
chcvají. Sem uveden nejprvé dne 1. srpna Vá- 
clav Pétipeský z Krásneho Dvoru a tady ná- 
strojem, jenž latinsky fidiculae (housličky) slove, 
náramné stažen a trápen byl. Nástroj ten skla- 
dal se zpresô čili točidel a strún čili provázkA. 
Jedna takováto struna byla k ruce neb k noize 
zavázána a na tu se smyčcem škrípalo, což velké 
bolesti pôsobilo. 2. srpna mučen byl Bemart 
Barchanec a 3. srpna došlo na Hynka Krabici 
z Veitmile, jenž býval mnoho let místopísaŕem 
zemským. Tento byl po dvakráte do sklepa sve- 
den, a na ŕebHk pŕivázán a vyslýchán. Nepo- 
védél však ničeho. Svedli jej tedy potretí, pri- 
vážali znovu a pak jej pŕehrozné trápili. Avšak 
ani nyní k ničemu se nepriznal. Dne 4. srpna 
byl sveden do sklepa Václav z Jelení, sou^ 
z Nového mesta, jenž byl v obci své nad jiné 
vážen. Toho pŕes tri hodiny pálili a jinak ukrutné 
mučili; a když pŕece ničeho nevyznal, svázali 
jej v kozel a ponechali ve sklepe do rána. Ani 
on, ani Barchanec, kterého dne 5. srpna podruhé 
mučili, ničeho nevyznal. Dne 20. srpna konečné 
mučen byl ukrutné prímas Starého mesta Praž- 
ského Jakub Fikar z Vratu, starec TOtiletý, pri 
čemž na ném vyzvídáno, zdali Pražané nčjiäcé 
penéžité poklady neuschovali. Nevyznal ničeho 
a byl k osobám, jenž byly již zmučený, odveden. 

Král tedy mučením nedosáhl toho, co si 
vlastné pŕál; nicméné mélo takové ukrutné 
s vézni nakladaní ten dobrý pro néj účinek, že 
uvéznéní byli pak ve všem povolni, co král po- 
žadoval a že pak ochabli na mysli i ti, kdo jefité 
králi v požadavcích jeho odporovati hodlali. A 
poddávali se potom králi beze všeho odporu 
nejen mesta královská nýbrž i jednotlivé osoby, 
z vyšších stavô svolujíce bez otálení ke všemu, 
CO na nich požadoval. 

Za takových okolností podarilo se tedy 
snadno osobám z mést pred soud královský po- 
hnaným a poslaným, když se domô navrátily, 
pŕemluviti své obce, aby se také ony králi na 
milosf a nemilost poddaly a aby králi své statky, 
úžitky a zápisy postoupily. Po té vypravení zase 
z jednotlivých mést poslove s plnou mod do 
Prahy k deskám zemským, aby kr^ zápisy ty 
odevzdali a deskami zemskými postoupSi. Po- 



gS k » ^ 



127 



128 



1^ 



r^ 



PokatOTánf mfist králoTBkých. 



^ 



aloTé títo zavázali se k podobným kusúm, jaké 
byli již Pražané podstoupiti musili, totiž: L že 
Yjstoopí ze spolku s ostatnfmi stavy a že králi 
vydali Tšecky dopisy, které byli od Hanuše Fri- 
dridia a od stavu obdrželi; n. že výdaji králi 
vlečky své svobody a privilégia a že se spokojí 
8 témi, které by jim král navrátil a že se búdou 
spravoTati Mdem, který by jim král ustanovil; 
in. že v&ecku stŕelbu a všecky zbrane na své 
mdnice odvedou a odtud na hrad Pražský do- 
praviti dajf; IV. že všecka cla a mýta králi 
postnpigí a že biidou ze všeho zboží ungelt pla- 
titi ; V. že všecky své statky a zápisy na né králi 
postupují, a VI. zaväzovali se, že búdou králi 
z každého sudu piva i doma vareného i z ciziny 
dovezeného a tak také z každého korce sladu 
1 groS čefiJíý platiti. K vyŕízenf toho všeho byli 
ihned vypravení do mést zvláštni královští ko- 
misári. 

Nejcitelnéji zasáhla mesta ztráta statku, 
znichž nékterým hojné dúchody vycházely. By- 
lyt jednotlivým méstňm zabavený:*) 

1. Žatei: zboží Bezdékovské a Sedčické, ze- 
jmena : zámek Bezdékov s dvorem, tvrz Sedčice, 
8 dvorem, nékolik domň v predmestí sv. Jakuba, 
vesnice Sedčice, Vétrušice, Čejkovice, Žabokliky, 
Sobésuky. a dvory v Radičovsi, Holedči, Tíebo- 
äeích, RybÄanech, Železné, Hrušovanech, na 
Borkách, ve Výkletících, Tvršicích, Sýrovicích, 
IVnovanech a v Milčovsi. 

2. Litomérice: ves Pišťany krom tvrze a 
dvom v též vesnici, ves Pokratíce, dvory v Se- 
bozfné, Tlučné, Kundratci, Pokraticích, Jiŕeništi, 
Zahofanech, Éepčicícb, Libochovanech, Minvi- 
cích, mlyny v Zahoŕanech, Pokraticích, Tŕebou- 
tkfch, posléz Labe, ostrovy, vinice a ješté nékteré 
menší usedlostí. 

3. Tábor: zboží Hradištské, Ústské, Jisteb- 
nické, Provétícké, Strkovské a j. K čemuž ná- 
ležely: mesto pusté Oustí s pŕíslušenstvím. Kozí 
Hrad s dvorem, mestečko Jistebnice s tvrzí a 
dvorem, pak vesnice a dvory Padeŕov, Drahné- 
tíce, Božejovice, Svoŕice, Brdec, Vesce Chvál- 
fino, Vesce Dupinovo, Kvašfov, Mozolov, Petŕi- 
tovice, Hodkov, Zbilitov, Stružnice, Busíď, Vo- 
strý, Néhonín, Tisová, Hňrka, Vorlov, Pičín, Mi- 
narticef Pravétice, Bzová, Dražice, Sedlec, Lhota 
sa Sc^cem, Čelkovice, Všechov, dvory poplužní 
ve Vfiechovč, v Zahrádce u Dražie, v Klokotoch, 
Záchodo, Badimovicích, Oudičové, Bratŕikovicích, 



*) Seznam zabavených statku podávame podlé dfiklad- 
n^o dila Tieftninkova : Odpor stavúv českých 
oraH Feršmandovi L r. 15^. Y Praze 1872. Ná- 
Uadem mnsea království £eikého. 



L 



Zvéstovicícb, Turovci, Doubici, Štrkové, Sedlci, 
Nasavrkách, Cekanicích, Chotcíné, Méšicích, Ko- 
šicích, Zhoŕi, Višové, Lhote Purkartové, Makové, 
Lhote Dlouhé, Plesišti, Plané, Lhote za rybní- 
kom, ve Vlkoníné, Skalici, Kravine a Lipí, pak 
dvory s dedinami, obláči či svazky konopnými 
v Košicích u Jistebnice, s podacími kostelními 
v Jistebnici, Hodušíné, Klokotech, Plané, Dra- 
žicích s pŕívozem u Plané atd. 

4. Hradec Králové: zboží Pŕínské a Boha- 
ryňské, k némuž náležely: ves Boharyň s tyrzí 
a dvorem, vesnice s dvory Libčany, Téchlovice, 
Trnáv, Zvikov, Radikovice, Bŕíza, Kunčice, Roz- 
béŕice, Pŕín Vysoký,. Lochenice, Probluz s de- 
dinami, štépnicemi, chmelnicemi, ŕekou, rybníky 
a mlyny, cla v týchž vsech a kostolní podací 
v nich. 

5. Klatovy: ves Luby s tvrzí a s dvorem, 
vesnice s dvory kmetskými Malou Vesku, Ouje- 
zdec, Listice, dvory ve Vrhavci, Lhote, Kosma- 
čové aj. 

6. Kourim: tvrze a vsi Toušice a Žabo- 
nosy s dvory, s dedinami, s podacím kostelním 
a kovy atd. 

7. Český Brod: ves a tvrz Tismice s dvo- 
rem, dvory v Pŕistoupíné, Mrzké, Opočnici s de- 
dinami, lukami atd. s podacím v Tismicích. 

8. Louny: vesnice Bšany, Chlumčany, Vlčí, 
Hoŕenec, Mironice, Smilovice, Pochvalov s dvory, 
s dedinami, mlyny, kovy, s lesy a rybníky. 

9. Kadaň : vesnice Čakovice, Kotenice, Čer- 
mice, Libédice, Ohošťany s dvory, s podacím, 
s kovy atd. 

10. Slané: mestečko Vraní s domy a krč- 
mami, pét domú v Želenicích, dvory v Želevči- 
cích, ve Velikých Hoŕešovicích, Malých Hoŕe- 
šovicích, Bŕezím, Hŕíškové, Výšníku, Dŕínové, 
Ovnech, Knovizi, Hobšovicích, Vosluhové, Kvi- 
licích, Lisovicích, Studenévsi, Kvíci, Jičíné, pak 
rozličné platy v týchž vsech s podacím kostelním. 

11. DomaSlice : zámek Herštein s dvorem, ves- 
nice s dvory Ouboč, Všepadly, Némčice, Voprech- 
tice, Košenice, Vlkanov, Prudice, Milavče, Šté- 
pánov, Luženice, dvory v Ouňovicích a Hficho- 
vicích s dedinami, s kovy a s právom podacím. 

12. StHbro: vesnice Vrbice, Milikov, Vra- 
nov, Vazkov s dvory, s dedinami, s platy roz- 
ličnými atd. 

13. PUek zapsal králi: pustý dvúr Talinu, 
vesnice s dvory Selibov, Matolice, Turnou Vel- 
kou a Malou, Rojice, Vítkov, Putím, Smrkovice, 
HradiSté, Zátavu, Zlivice, Skrejšov, Vrcovice, 
Vojníkov, Držov, Voldŕichov, Dobešice, Petro- 
vice, Chlaponice, Tŕebkov, pak dvory v Nepo- 



\i% 



130 



íQBP 



Cetko-Moraftká Kronika. IV. 



r 



•^ 



KN. lY. HL. I. PanoTáni Ferdinanda I. 1626—1664. 



dŕicfch, Kračicfch, Brusfch, Topélci, Novosedlech 
s rybníky, s podacím atd.*) 

14. Vodňany: nékolik dvoru, a to ve vsi 
Truskovicích, Pŕestavlcích a Záhorí s dedinami 
a t. d. 

15. KoUn: ves Tŕí dvory s dvorem, dvftr 
v Bŕíství 8 dedinami, s kusem Labe, s kovy atd. 

16. Čdslav: vsi Močovice, Lomec, Kunemil, 
Dlužín Hoŕejší, Novou ves s dvory, pak dvory 
v Hôrkach, Krtnici, Dlužíné Dolejším. A co se 
tvrze Tupadel a vesnic k ní pŕislušejících dotýče, 
jež jsou krátce pred tím Čáslavští od Bernarta 
Žehušického z Nestajova, purkrabího Hradeckého, 
koupili, a které tehdáž do- desk ješté vložený 
nebyly. o téch musili Čáslavští se zavázati, že 
do téhož zápisu napotom pŕijmouti se mají. 

17. Nimburk: vesnice Pisty, Krchleby, Vše- 
cblapy s dvory, nékolik dvorň v Raténicích, 
Zvéŕníku, Sacké, Čilci, Rešovicích, Netŕebicích 
s dedinami a s podacím kostelním. 

18. Sušiče: vsi Nuzerov, Hartmanice, Pod- 
mokly, Radešov, Vlastéjov, Stojanovice, Chvale- 
šice. Pich, Žichov, Orlov, Libétice s bernémi 
v Podmokíích, s kovy atd. 

19. Chrudim: zboží Rabšteinské, Krchleb- 
ské, Slatiňanské a j. K čemuž náležely: zámek 
Rabšteinek s dvorem, vsi Kochanovice, Vysoké, 
Trpišov, Škrovád s dvory, napotom vesnice Tej- 
nec, Lipina, Lhota, Krchleby, Srnojedy s pH- 
vozem, tvrze s dvory v Méticích, Krchlebích, 
Slatiňanech, Čekovicích, Chrbochové, Sobétuších, 
Štétíné, ostrovy Labské a j.**) 

20. Jaromér: nékolik vesnic s dvory, a sice 
Heŕmanice, Brod, Slotov, Krabčice a Sviništany 
s lukami, lesy a kusem Labe u Heŕmanic. 

21. Mélnik: kromé Skuchrova dvoru také 
dvory ve vsi Oujezdci, Chotči, Bosyni, Podblátí 
a t. d. 

22. Vysoké Mýto : vesnice Týništé, Radhošt, 
Žíku, Sedleštky, Opočno, Brčí, Ouhersko, Trus- 
nov s nékolika dvory v nich, pak tvrze s dvory 
vŠĎakové, Jestňbci, Ouhersku, Chotéšicích, Ti- 
sové 8 dedinami, s podacím kostelním a s nč- 
kterými platy. 

23. Králové Dvňr: Libotov, Kocléŕov, Bu- 
kovinu a zboží s dvory v týchž vsech. 



*) Roka 1556 Piscčti musili jcäté k témuž spisu z leta 
1547 ohlásili ves Škudru s d?ory, pak nékolik d?orft 
ve Vojeticich, Kanicích, Strašnicích, Kladrubecha 
Damnicif jež tedy také králi postoupeny. 

**) Roku 1552 obec Ghrudimská doložila k dotčenému 
zápisu jeSté dedičnou ves stou Synčany s nékolika 
dvory Imietskými. 



24. Politika: vesnice s dvory, Modrč, Ned- 
vézí. Borovou, Oldŕíš, Kamenici, Trhonid, Se- 
dlišté, Sádek, Sadinici, pak sedm kmetských fi 
sedlských dvoru v Korúhvi, Širokém Dole, Rybné, 
Makové, Oujezdci a Telecím. 

25. Beroun : dvňr poplužní v Kdýčíné s lu- 
kami, kovy a t. d. 

Sotva byly zápisy mést vložený do deek 
zemských, oznámené bylo poslúm mést dne 
18. srpna, že každé mesto složiti má do d?ou 
nedél určitou sumu hotových penéz do komory 
královské jakožto pokutu za své pŕečinéní. K vy- 
možení toho na obcích vypravení zpét nejen po- 
slove, jenž prišli z mést nýbrž i vézňové, když 
se na svou test zavázali, že se zase do vézení 
vráti, kdyby toho na obcích nezjednali. Vézňflm 
takovýmto pohrozené, pakli mesta pŕedepsanou 
pokutu nesloží, že búdou oni na hrdlech potre- 
staní a jejich manželky a dftky že búdou ze 
zeme vyhnaný. 

To byla druhá citelná rána na mesta, po- 
névadž nemajíce touto dobou hotových penéz 
musela se je z vétšiny vydlužiti, čímž se na 
dlouhý čas utáhla. Jednotlivá mesta musela ná- 
sledující pokutu zapraviti : Žatec, Tábor a Krá- 
lové Hradec po 8000 kopách grošft míšenských, 
Litoméŕice a Klatovy po 6000, Louny 5000, K- 
sek a Nimburk po 4000, Domažlice a* Kadaň po 
3000, Slané a Čáslav po 2500, Kouŕim, Brod 
Český, Stŕíbro, Beroun, Jaromér, Mélnik a Mýto 
Vysoké po 2000, Kolín, Sušiče a Dvňr Králové 
po 1500, Vodňany, Chrudim a Polička po 1000 
kop gr. m. 

Také mesta z jiných zemí koruny české, 
která králi ochotné vojenskou pomoc neposkytla 
nebo jinak dosti povolnými se neosvédčUa, byla 
penézi pokutovaná. Tak zavázaly se zaplatit 
Kamenec 5000 kop, Žitava 20.000, Vratíslav 
80.000 zl. Mesta v knížectví Svídnickém a Jtr 
vorském složila 54.000 zl. pokuty. 

Došla rada na osoby stavu panského a rf- 
tíŕského, které na sebe hnev a nemilosC kti- 
lovskou byly uvalily. Král nepropustiv jidi z vé- 
zení vyjednával s nimi po poslích o postoupenf 
statku tím zpAsobem, jakž to sám za dobré uznal. 
Po strašném žaláŕování a po ukrutném mučení, 
jaké vézňové zakúsili, nemusel se Ferdinand 
príliš tuhého odporu obávati. Byliť vézňové sa- 
mým sobé ponechaní, nemohli se nadíti ani po- 
sily pŕátel ani nejaké pomoci ; kromé toho mu- 
sili se obávati i vecí nejhorších, kdyby lorile 
odporom svým popudili: a takž svolovali ke 
všemu, CO jim poslove královi predkladali. Uvé- 
znéní ani toho se doprositi nemohli, abj jim zá- 
pisové, ktorými každý za sebe a dédice své 



9i(^^ 



181 



182 



•^ 



r 



PokntOYáni o8ob se staYii panského a rytihkého. 



1 



statky sré králi postupoval, toliko na čtvrt ho- 
diny propäjieiii byU. Jakmile který zápis byl 
na pergamene napsán, bez otálení musil jej každý 
svou pečetí spéčetiti. Jediný Šebestian Hasi- 
Steinský z Lobkovic lakovému zápisu se oprel. 
Keb když král k nčmu poslal, aby mu svých 
báoí BtHbniých postoupil a zápis na né učinil, 
on posl&m odpovédél, že na vzdelaní a zvelebení 
tteh hor u svých dobrých pŕátel znamenité sumy 
penéx se vydložiti musel a že až posaváde dlufaú 
tédi neoplatil. Pakli by mél tčch hor králi po- 
pnstiti, že by musel všecky své dobré pŕátele 
oUamatí; a nežli by to učinil a tak hanebné 
xa dobrodiní jejich se odplatil, že radéji hrdlo 
stratí. Proto žádal posly, aby králi oznámili, že 
téeh hor postoupiti nemAže. Král vida stálosf 
Ixri>kovicova od tohoto požadavku upustil. 

y zápisoch, které uvčznéní spečefovali, za- 
väzovali se k následujícím vécem : Predné slibo- 
vali, že ostanou do své smrti ve vézení tu, kdež 
by jim od krále nebo dčdicú jeho ukázáno bylo. 
Za druhé postupovali králi statku svých bud 
v úplné dédictví anebo alespoň v manství. Kdo 
postoapili statku v dédictví, zavázali se, že z téch 
statkft Bvedou všeliká bremena a závady; jinak 
se mohl král uvázati ve statky, které jim byly 
v manství ponechaný. Kdo pak statky své králi 
v manství odovzdali, ti musili slíbiti, že statky 
ty do desk dvorských pod léna a manství uve- 
doo, léna podlé poŕádku pŕijímati búdou; že 
konali bndou za ty statky službu manskou a že 
badon poslušni všech rozkazu a naŕízení králov- 
sl^di jako vémí manové. A kdyby se na téch 
stetcích nejaké kovy a doly zjevily, ty že búdou 
králi a dédicAm jeho s plným právem náležeti. 
Také bylo ustanovene, aby každý takový statek 
podlé práva lenního na krále spadl, když by se 
do roka a do šesti nedél na ten statek léno 
nepísalo a k zápisu do desk zemských nepŕilo- 
iilo. Za tretí zavázali se vézňové témi zápisy, 
ie pro to trestaní a vézení nebudou vyhledávati 
žá^é pomsty ani na krále a jeho dédice aniž 
na Dčkoho jiného. 

Postoupením statku svých králi k držení 
déditeému, pŕiijetím jich v léno nebo dokonce 
obojím zpúsobem potrestaný byly následující 
OBOby z vyšSích stavu:*) 

1. Ámoit s Krajku na Mladé Bolealavi. Týž 

zapsal králi a nástupcúm jeho v dédictví všecko 
pttiství Brandýské a Toušenské, totiž : mestečko 
Brandýs nad Labem s dvorem a zámkom, me- 
stečko Mečeŕíž a ves Čelakovice s dvory, mé- 



*) Také tento seznam podávame podle zminéného dila 
pánč Tieftronkofa. 



stečko ToušeĎ se zámkom a dvorem, vesnice 
Chŕeníky, Lhotu, Hlavenec, Konétopy, HŕibeĎ, 
Kochanek, Pŕedméŕice, Turice, Sobétuchy, Skor- 
kov, Sovojovice a Otradovice se všemi dvory 
k nim pŕislušejícími, pak dvory ve Vesci, Ne- 
domicích, Hlavné, Opočué, Dŕevčicích ; tolikéž 
plat komorní púl druhé kopy z dédin Škvorce, 
les k Brandýsu pŕislušející. Bor ŕečený, s hony, 
lovy, záhradami, štépnicemi, chmelnicemi, vini- 
cemi s Labem a Jizerou, s pH vozy, mostem 
Bľandýským, podacím kostelním v Brandýse, Če- 
lakovicích, Staré Boleslavi u Matky boží, v Me- 
čeŕíži, Pŕedméŕicích a Skorkové. Do kteréhožto 
zápisu, dne 18. srpna daného, tak jako do jiných 
vloženo jest i to : jestliže by v ném se nenalé- 
zalo, což by pozdéji jakožto nejaké pŕíslušenství 
k oném panstvím se shledalo, že tolikéž pak 
králi pŕipadnouti má. Spolu se Amošt z Krajku 
zavázati musel, že s téchto dédictví všeliké zá- 
vady krom platúv komorních očistí a svede. 

Odstoupením téchto panství Krajíŕových do- 
sáhl Ferdinand L dávního pŕání svého; vyhle- 
dávalí zajisté již pred lety pri stavích českých 
toho, aby mu nejakým spúsobem zjednali zejmena 
panství Brandýské, jehož rozlehlosť a pohodlí 
zvlášté k honbám nejednou osobné byl poznal. 
Již na snémé, v més. bŕeznu r. 1537 držaném, 
žádal král stavňv, aby s Kunrátem z Krajku, 
otcem vyše psaného Amošta, o slušný trh pan- 
ství Brandýského jednáno bylo, tak aby od zeme 
koupeno a k jiným dúchodúm královským pri- 
dano bylo. Ale všecka jednaní v té príčine ne- 
vedia k cíli, pretože páni z Krajku neméli chuti, 
zbaviti se zboží tak pekného. A čehož tedy 
pred tím Ferdinand po dobrém dosíci nemohl, 
toho se mu dostalo konfiskací roku 1547. 

Než Amošt z Krajku musil, kromé onoho 
postoupení v dédictví, králi ješté zapsati jakožto 
manství Mladou Boleslav se zámkom a dvorem, 
pustý hrad Michalovice se vším pŕíslušenstvím 
a tvrz Obrubec s dvorem, tak že tato dosavadní 
dédictví pánu Krajíŕúv stala se manskými v po- 
vinnosti královské, a uloženo týmž pánúm, aby 
budoucné z tohoto zboží králi službu s desíti 
koni zbrojnými konali. 

2. DiviS Slavata z Chlumu, Kterýžto králi 
postoupil zboží Kosteleckého a Klučovského, 
k némuž náležely : mestečko Kostelec nad Čer- 
nými lesy se zámkom a dvorem, vsi Srabov, 
Bmíky, Volešky, Konojedy, Jevany, Vyžlovka, 
Cukmantl, Vodérady, Stŕimelice, Oudašín, Bo- 
humilý, Klokočná, Menčice, Kozojedy, Pŕechvozí, 
Bilany, Lipany, Vitice, Močidlice, Dobré pole. 
Lipská, Mštovice, Hošté, Klučov, PoŕičanyaLi- 
toboŕ se všemi dvory k nim náležejícími, pak 



í^ 



138 



184 
9* 






^f^^' 



EN. lY. HL. I. PanoTání Ferdlnamla 1. 1526—1664. 



1 



dvory v Nučicích, Ivanovicfch, Pšelích, Žheŕích 
a Chotejši se všemi chmelnicemi, mlyny a kovy, 
i s podacím kostelním v Eostelci a Yoleškách. 

Nad to Slavata zapsati musil králi statky, 
jichž k zámku a panství Eosteleckému užíval. 
Bylyť to zápisné statky kláštora sv. Prokopa a 
hradu Tehova, totiž: kláštor sv. Prokopa, me- 
stečko Sazava s dvorem a zámkam, vesnice Pi- 
skočile, Vlkánčice, Pri vlaky, Odérady, Mesky, 
Bunyô, Radvanice a Vrbčany se všemi dvory, 
pak dediny ode dvora klášterského, Moštického, 
Odéradského jakož i všecko zástavní právo, od 
nékdy Vilíma Kôstky z Postupic na Michala Sla- 
vatu a po ném na Divise pŕišlé, k tvrzi a dvoru 
v Tehové Velikém, pak ke dvorúm a vesnicím 
Tehovu malému, Srbínu, Svojeticíra, Louňovicím, 
Mukaŕovu, Zornovkám, Svéticím, Vojkovu, Vše- 
stárnňm, Kunicím, tolikéž ke všem dedinám, 
lesúm a ŕekám, lovúm a kovúm, s podacím ko- 
stelním v Sazavé, Mukaŕové, kláštore sv. Pro- 
kopa a j. 

V manství pak Divíš Slavata králi uvedl 
panství Košmberské a Chlumské ; zámek Košm- 
berk s dvorem, mestečko Luže, vsi Voletice, Lo- 
zice, Srbce, Belou, Jenišovice, Martinice, Men- 
toury, Mravín, Šténec, mestečko a tvrz Chrou- 
stovice, pak Most, Lipec, Méstec, Vostrov, Sedlec, 
SvaŕeĎ, Dušice, Popovec, "Radovesice, Domano- 
vice, Božce, Lipec, zámek a mestečko Chlum, 
Hroznétín, Kménice, Čihošf, Orlovice, Čejkovice, 
Dédice, Petrovice, Oujezdec, Tŕebenín, Hrabé- 
šín, Senetín, Damirov, Lhotku Bolunkovu, Opa- 
tovice, Chvalovice, Vlkáneč, Lhotku Táborovú, 
Jenovec, Kobylí Hlavu, Radonov, Éímovice, me- 
stečko Jenikov, Podmokly, Hostovlice, Chraštice, 
Čekanov, Karlovice, Chrastnou, Oujezdec, pustý 
kláštor Zbešov (?), pusté hrady Tunéchody, Pa- 
bénice, Smrčany, Talmberk se všemi dňchody, 
jež k tém hradfim, mestečkom a vsem pŕíslu- 
Sejí. Z kterýchžto statkúv nadepsaný Divis Sla- 
vata manskou službu s ôsmi koni konati mél. 

3. Borivoj purkrabi z Donina a na Tuchorazi 

uvolil se všecken otcovský podíl, který by mu 
po rozdelení se s bratry pŕipadl, králi pod léno 
uvésti. 

4. Zdislav Vrábský postoupil králi dne 20. 
srpna v manství tvrze a mestečka Vrabí s dvo- 
rem, vsi Chrasti, dvoru ve Všetatech, Čečelicích, 
Újezdci a v Ovčáŕích se vším pŕíslušenstvím, 
z kteréhožto lenního zboží mél králi konati službu 
s tŕemi koni zbrojnými. 

5. KaŠpar Šlik na Ostrove zapsal králi VŠe- 

cku svou spravedlnosf na Jáchimov, jmenovité 
k desátným stŕíbrftm dedičných kukusňv. Pod 
léno pak králi uvedl zámek Hohenštein s ves- 






135 



nicemi Šonivaldem, Boksgrtinem, Mahlendorfina, 
Bilšteinem a Peklom, polovici cla na ŕece Ohfí 
8 plavením dŕíví, zámek Himmelštein a brád 
Honštein se všemi vsemi k nim príslušnými: 
z čehož manská služba s čtyŕmi koni mu pH- 
padla. 

6. Henrich Šlik na Ostrove UYOlil se též 

všecken statok svfij v manství dáti. 

7. Morte 3fik na Plané odŕokl se všech prá? 
na Jáchimov, jmenovité k desátným stŕíbrAm 
dedičných kukusňv v témž mésté, tak aby vSe- 
cko se zámkom Planou králi v dčdictví pfí- 
padlo. Spolu uvedl králi v manství: zámek a 
mesto Planou, ves Vejšov a Kŕiženice se všemi 
horami stŕíbrnými, tvrz Caltov s dedinami, ves 
Jadruži, dvory v Jadruži České, Tejnci, Brode, 
Hosti čkové, tvrz a ves Ottenreith, nékteré iise- 
dlosti ve vsi Neblažové se všemi chmelnicemi 
atd. I byl k manské službe s ôsmi koni zavázáo. 

8. Jeronym ŠlVc na Lokti musil králi pO" 

stoupiti zámku a m^sta Lokte se všemi statky 
kraje Loketského, mimo Kônigsberk, Schônbach, 
Hartenberk a Kraslici, v manství ; pri čemž sU- 
biti musil, že ani on ani dedičove jeho kromé 
vyznaní pod jednou a pod obojí jiné víry na 
statcích svých trpéti nebudou. 

9. Adam z Wartemberka postoupil králi de- 
dičné zboží Skalského, Rohozeckého, FridStein- 
ského a Všelibického. K čemuž náležely: mesto 
Turnov a mestečko Hodkovice, zámky Škály, 
Rohozec a Fridštein s dvory, pustý zámek Ztó- 
roh, vsi Štveŕín, Lažany, Vlastiboŕice, SedliStky, 
Jivina, Tŕtí, Rodéňovice, Rydvaltice, Dalešice, 
Klíčov, Eokonín, Skuhrov, Mukaŕov, Maršovice 
(pusté), Jistebsko (pusté), Stanovsko (pusté), Bô- 
bov, Snehov, Lištný, Vrat, Loučky, Mnichovka, 
Besedice, Tatobity, Lestkov, Václav, Brodce Malé, 
Huntýŕov, Bzí, Veselí, Chlistov, Teperce, Alšo- 
vice, Splzov, Radčice, Jirkov, Veliká Horká, 
Malá Horká, Pelechov, Sroseč, Snoarčí, Pipice, 
Chloudov, Jablonec, pustý Špalov s hamrem, 
Bitouchov, Svojkov, Radlo, Brkanov aRychnov, 
pak dvory v Bélé, Pepeŕích, Nudvojovicích, Ka- 
deŕavcích, Votavcích, Tŕevelné, Chuchelnó, Sy- 
tovém, Rozprachticích, Sedlejovicích s dedinami, 
haltéŕi, vodotočinami ; dále vesnice Vesecko, Da- 
liméŕice, Čiňovsko, Dolanky, Rohozec, Bukovina, 
Vranovy, Oslavec, Záhorí, Skokový, Trnkov, Ra- 
kov, Mrchojedy, Leština, Srbsko, Amoštice, Vy- 
šker, Ždáŕ, PohoH, Všen, Plankovice, ModH- 
šice, Kadeŕavce, Pŕepeŕe, Nudvojovice, PriSo- 
vice, dvory v Zásadce, Ólešnici, Hvozdecku a 
jinými s lukami, s Jizerou; posléze vsi Zásada, 
Vranovy, Kŕĺžky, Rakousy, Borek, Vondrikovice, 

Roudné, Kaškovice, Vodérady, Pulečny, Eame- 



136 



r^ 



Pokotev&iií 08ob le ttatft puikélio a rytffskélio. 



^ 



flíce, BadimoYice, Dolanky, Pohodkovice, Záskalí, 
Heŕnumice, Yesec, Vratislavice a Nysa, tvrz 
Yielibice s dvory a se všfm pŕíslušenstvím Frid- 
iteíiiským. 

Nad to vrátil týž Adam z Wartemberka 
vtocky spravedlnosti k zápisnému zboží Dub- 
Bkámu, jež iinily : mesto a zámek Dub s dvorem, 
Starý Dub, Modlitbohov, Rozstráň, Svetlá, Vesce 
HJoŕejní, Javomík, Jiŕíčkov, Padouchov, Proseč, 
DomaslaviGe, VlČetín, Bašovice, Bystrá, Šimo- 
iOYÍ€e, LAhov, Bohdánkov, Ždárek, Prostovice, 
Bélá, Kohútovice, Vesce Dolení, Dechtary, Hrad- 
íamy, Chvalčovice, Letaŕovice, Trávníček Hoŕejní, 
Trávníček Dolejní, RodvanCice, Kobyla, Vorkle- 
híce, Libice, CUistov, BeneSovice, Janovice, Bŕe- 
lovi, Bohumilice, Loukovičky, Všelibice, Smržov, 
Ryníička, lesy za brdy Vlachovými, s podacím 
koBtelním v Dubu, Svetlé, Letaŕovicích ; pak ješté 
od panství Skalského Jenišov, Ohrazeuice, Pače- 
fice, Vodelovice*, Ždárek, Jilové, Bezdéčín, Se- 
Btranovice atd. 

Dále pak Adam z Wartemberka v léno dal 
králi: zámek Zvíŕetický s dvory, vesnice Pod- 
hradí, Malou Belou, Dolanky, Bitouchov, Dale- 
&ce, Bradlec, Tešnov, dvory v Chodoplesích a 
Lhoticícb, z čehož ze všeho službu manskou 
s 10 koni vykonávati mél. Spolu v témž reversu 
zavázati se musil, že statkúv Rohozce, Skál, 
Dubu a Frídäteina, jichž dskami králi jest po- 
stoupil, všech závad očistí, jinak mčl král neb 
nástopci jeho právo míti, komorníkom dvorským 
uvázati se v dediny jeho manské, v tomto zá- 
pisu položené. 

10. Bohué Kôstka z Postúpte uvedl králi 
T dčdictví celé zápisné zboží Litomyšlské. Byly 
pak to : mesto a zámek Litomyšl s dvorem (pred- 
mestí české a nemecké, pak pŕedm. Zaháji), 
vesnice Nedošín, Tržek, Cerekvicé, BohuĎovice, 
Eomice, Némčice, Pazucha, Strakov, Jansdorf, 
Mikalče, Veliký a Malý Absdorf, Čtyry Dvory, 
Ves Jetfíchova, Semanfn, Kozlov, Benátky, Vidr- 
pachy, Tŕténice, Eecendorf, Chmelik, Kvetná, 
Karie, Ležník, Eališté, Stŕítež, Tŕemešna, Po- 
kora, Lubný, Oujezd, Vosyk, Vidlatá Seč, Veliké 
Sedlišté, Pŕíkovice, Lažany, Poŕičí, Črnétice, 
Chotčnov, Svinná, Lány, Javomíky, Bučina, dvory 
v Lačnové, Kamenné Horké, Širokém Dole, Mo- 
raMcích s dedinami, hory, lovy, kovy atd. s po- 
daďm koBtelním v týchž vsech. 

A v manství týž Kôstka králi uvedl panství 
Nových Hradft a Brandýsa nad Orlici; tvrze 
Čhipek, Sedlištky, Hehnanice s dvory, zámek 
a méstej^o Brandýs nad Orlici, vsi Pŕívrat, 
Hoiky, Loukot, Rerman (?), Sudíslav, Mostek, 
Loofiky, Serhartíce, Kališté, Kviäté, Dobrou 



Vodu, dvory ve Vlčkové, Oujezdci, Némči, Valc- 
manicích, Heŕmanicfch, dvúr nad Brandýsem 
ŕečený Vorlík, ve Lhote nad Chocní, s dedinami, 
lesy, rybníčky, ospy, atd., s podacím kostelním 
v Heŕmanicích a Vracovicích, z čehož mél býti 
povinen, s desíti koni službu manskou konati. 

11. Jvfik Vchynský % Vchynic postoupil králi 

v léno tvrze Kurí s dvorem, pak dvorA v Lipa- 
nech a Vodéradech se vším pŕísluSenstvim, i 
uložená mu služba manská s jedním koném. 

12. Šebestian Hasišteinský z Ijohkovie zavázal 

se reversem, že králi práva svého na dŕíví, honby 
a mýta u Pŕesnice postoupi, a že nikdy zámku 
svého Hasišteinského neopustí, nýbrž tu doži- 
votné královským vézném zústane. 

13. Henrich jinak Mikuldf Hasištdnský s Lob- 

kovic uvedl králi pod léno jediný svflj statok, 
jejž prý mél, Ondlice (?). 

14. Wolf mladSi z Krajku na Švamberce za- 

psal králi v dédictvi zboží Švamberské, vnémž 
obsaženy byly: zámek Švamberk s pŕedhradím, 
mestečko Lestkov a Manétín, vesnice Domoslav, 
Lom, Kokašice, Polžice, Kamýk, Milkov, Pačín, 
Žemovnik, Chňdec, Jamné, Trhomné, Kejäovice, 
Polník (?), Krsy, Blažím, Ostrov, Plaň, Svétec, 
Ghlum, Domašín, Doubravice, Brd, Oujezd, Lipe, 
Staň, Vižka s dvory ; dále dvory v Kozolupech, 
Nové Vsi, Lukové, s podacím kostelním v Ma- 
nétíné, Leskové, Lukové, Chlumu, Kŕečové, Jem- 
ném, Krsech, Lechové, Domoslavi. Naproti tomu 
však král se zavázal, že Wolfovi z Krajku vykáže 
statek za 8000 kop grošAv čes. a to od dátum 
tohoto zápisu ve dvou mésicích porád zbehlých, 
kterýžto statek týž Wolf zase králi pod léno 
uvésti mél. 

15. VUém vrdadHz WaldSteina na Ryehmburce 
postoupil králi zboží Rychmburského, k némuž 
náležely: zámek Rychmburk s pŕedhradím, s me- 
stečkom, s mlýnem náchlebním, pak mesto Sku- 
teč, mestečko Hlinské a S vratká, vesnice Hné- 
vétice, Peralec, Kutŕin, Miŕetín, Rybná, Rychnov, 
Otradov, Ranná, Kamenice pustá, Svratouchy, 
Chlumétín, Kamenice Reichlova, Jenikov, De- 
dova, Kladiny, OldHš, Blatno, Studnice, Vitá- 
nov, Kouty, Pŕerostle, Raná, Vojtechov, Pokri- 
kov, Odŕetice, Oflenda, Holetin, Mrakotín, Pra- 
setín Veliký, Prasetin Malý, Mokrejšov, Malnice, 
Razice, Ždárek, Bezvétáí, Lešany, Daletice, La- 
žany, Leätinka, Skutečko, Štépanov, Zbožňov, 
Lhota i se dvorem Svatoňovým, Kamenicky, Zhoŕ, 
Brdce, Doly, Roboun, Dolany, Chlum, Radim 
s dvory, pak dvory v Rybné Moravské, Hlubo- 
kém, Radimicích, Bélé, Srbcích, Ouŕečidch, Vej- 

vanovicích, v mestečku Luži, s pílou na prkmi 
a pod zámkom Rychnovem se dy v l^nitii a 



L 



187 



188 



J 



r 



KN. ly. HL. L PÉB«irá^ Ferdinada L 1686—1664. 



•1 



Hlinském i se všemi podacími kost. na celém 
panství. Za kteréžto statky Vilém z Waldšteina 
prý toliko malou část téhož panství Rycbmbur- 
akého y cenô asi 8000 kop gr. čes. s povinností 
manskou podržel. Spolu však uvedl králi pod 
léno na Bydžovsku : Nový Bydžov s predmestím, 
ves Chudonice a Zachraš(any s dvory, s podacím 
kost. v Bydžovč, s ŕekami, rybníky atd. 

16. Jifl z Waldšteina uvolil se díl svňj na 
Hostinném, a zdédil-lí by tam také díl bratra 
svého, i ten králi pod léno uvésti. 

17. AmoSt JiUmnický z Újezdce a z Kounic 

prijal od krále v manství své dosavadní svobodné 
zboží: tvrz Jilemnici s polovici mestečka Jile- 
nmice, mestečko Purklín, vesnice Martínice, Kar- 
lov, Jablonec, Vojtéšice, Jestŕebí, Hrabačov, Ji- 
lem, Rovnačov, Roztoky, Zásadku, Kruh, Smi- 
ŕično, Kunratice, Rozprachtice, cožkoli v týchž 
místech mél. Spolu z toho králi službu manskou 
8 tŕemi koni mél konati. 

18. Václav Žehuiický z Nestajova postoupil 

králi reversem ode dne 20. srpna panství Žehu- 
šického v dédictví. Byly pak to : tvrz a mestečko 
Žehušice s dvory, tvrz Lipoltice a Bojmany 
8 dvory, vesnice Dvorky, Semitčš, Sovolusky, 
Litošice, Krasnice, Lhotka, Lovčice, Chotéšice, 
Cirekvice, Vrdy, ZaHčany aj. sdvory, dedinami, 
fitépnicemí. chmelnicemi, haltéŕi a podacím ko- 
stelním v Žehušicích, Zbislavi, Lipolticích a Boj- 
manech. Začež pak dostati mél smenou statku 
jiného do 7500 kop gr. čes. v manství. 

Spolu týž Václav Žehušický dal králi pod 
léno zboží Tupadelské, totiž : tvrz Tupadlo s dvo- 
rem, vsi Dobravici, Žáky, Močovice, Lomec, Tre- 
bonín. Horký a Lochy se vším, co v nich mél, 
s robotami, rybníky atd. S kterýmžto statkem 
pripadlo mu, službu manskou s péti koni zbroj- 
nými na náklad královský konati. 

19. Zikmund Ándél uvedl králi v manství 
Hehnanúv Mčstec, vsi Chotčnice, Radlín, Zde- 
chovičky, Ouherčice, Vrozhovičky, Kostelec, Na- 
češice, Vícemilice HoŕejSÍ, Raškovice, Tŕebošice 
8 caltami, beránky, doly pod zemí i nad zemí, 
8 pustotinami, porostlinami, pastvišti, struhami, 
vodotočinami, haltéH a sádkami. Z čehož povi- 
nen byl s čtyhni koni zbrojnými službu manskou 
králi činití. 

20. JindHch Eaugwie uvolil se, díl svúj na 
Kopidlné v manství uvésti, pHpovčdév spolu, 
jestliže díl bratra jeho na témž statku jemu se 
dostane, že jej také králi pod léno dá. 

21. Václav z Wariemberka na Upém a Krupce 

zapsal králi v dédictví zboží své Krupské, k ne- 
maž náležely: zámek a mesto Krupka s dvorem 
a predmestím, mestečko Ghabaŕovice, vsi Horní 



Krupka, Rožmitál, Novosedlice, Viklice, Šantov, 
Hoŕejní a Dolní Varvažov, Liboňov, Knícmce, 
Nakléŕov, Slavošov, České Chejno, Petrsvirald, 
Schônwald, Štekenwald, Habartice, Fojtsdorf, 
Béh^biky, Mstíšov a PodlejSín s dvory k nim 
náležitými, pak dvory v Zálezlích, Oužíné, Ghva- 
lové s dedinami, ospy, cly, vinicemi, desátky 
viničnými, s rychtami, svobodnými, s mlyny mouč- 
nými i cvitaŕskými, s húfmi, doly zlatými, stH- 
bmými, cínovými a všelijakými jinými kovy, 
tolikéž many v Dubci a Hrbovicích, v Trmicídi 
a Olešnici i té spravedlnosti ke vsi Hoŕejšímu 
Rožmitálu, které vsi knížata saská tehdáž v dr- 
žení byli. 

A v manství prijal týž od krále dosavadní 
dedičné a svobodné zboží své, totiž: všecko 
právo, jež mél v mésté Lipém, pak mestečko 
Jezvé a Holany, zámek Chudý Hrádok, Jestŕebí 
s mestečkom, zámek Vítkovec, tvrz Rychnov, 
pusté zámky Milčany a Fridland, vesnice Svárov 
v Starém Lipém, Žiznikov s dvory, Okŕešice, 
Veselí s dvory, Stračí, Waltersdorf, Kozly, Robeč, 
Ledce, Písečnou, Manušice, Sejbu, Novou Ska- 
lici, Dŕevčici, Sušiči, Heŕmanky, Zdislavice, Pa6- 
kov s dvory a pustým zámkom Vŕísek ŕečeným, 
Karasy, Provodín Hoŕejší a Dolejší, pustou ves 
Mnichov, Oujezd, Maršovice, Chlum, Pavlovice, 
Vršov, pustou ves Hradišté, dvory v Žitenicích, 
Boŕetíné, Stráži, Dubici, Libchavé, Stružnici, Šo- 
sendorfu s mnohá rybníky, vinicemi, lesy, dy 
a ŕekou Ploučnicí. Z kterýchžto lenních statkA 
týž Václav z Wartemberka králi k manské službe 
s desíti koni zavázán byl. 

22. Vádav Valkoun z AdUru postoupil králi 
mestečka Tŕebenic a nékterých vsí s tisícem 
kop gr., které na nich zapsané mél. 

23. Petr Malavec z Chejnova uvedl králi V dé- 
dictví své svobodné panství Wimberské, a síce : 
zámek Winterberk s baštou a s predmestím, 
pustý zámek Kužvardu s dvory k tomu náleži- 
tými, pak vesnice Kŕesanov, Čejsice, Modlenice, 
Hrabice, Výškovice, Vnarov, Gudavice, KmSloY 
s dvory, vsi Vltavu, Lipku, Klášterec, SoLion, 
Lhotu, Sklár, Pravétín, Višovátku, Neveselec, 
Vícemily, Boubsko, Boŕanovice, Trhonín, LStín, 
Hoštice, Skarez, Kahov, Brdov, pak kmetské 
dvory v Oslovicích, Hodéjové, Zahoršidch, Se- 
dlecku, Libotýné, ve Včelné a Vojslavidch ; po- 
sléz právo své zápisné na vesnice Nakvasovice 
Hoŕejší a Dolejší, Želiboŕice, Oiqezdec atd., 
s mlyny, robotami, se dy ve Winterberce a na 
Vltave, s húfmi u Lipky, u KláSterce a pod Bou- 
bínem, s horami, lovy, kovy a podacím kostehiím. 

Nad to týž zapsal lor^ v manství své iboií 
Bŕesnické: z^ek a mestečko Bŕemid s dvorem, 



L. 



139 



140 



J 



r* 



Pokatováni osôb M st^fA paaflkého a rjíOnkéko. •— Poprava ttft odpftrcfl králových. 



1 



YeBDice BoboYÍce, Volenice, Osly, Pňovice, Po- 
taply, Martínice, Bor, Hučice, Lhotku, Váčikov 
8 podadm kost v Breznici a Bobovicích se všíro, 
eoikoli k nadepsanému zámku, mestu a panství 
I^&liiSelo. Z čehož králi službu s šesti koni 
ihrojnými konatí mél. 

24. Dávid Boryni zt Lhoty dal králi pod 

léno tVTz MikoYÍce, ves Lobeč s dyorem, Ze- 
méchy s dedinami, s dem atd. Z kteréhož man- 
8tvf mél králi s dvéma koni sloužiti. 

Teprvé nyní byli jmenovaní páni a rytíŕi 
propnSténi z vézení, museli se však rukou da- 
ním na svou čest a víru, pod ztracením hrdla 
i statku zavázatí, že tu, kde búdou pŕíbytkem, 
OBtanoa doživotné vézni královskými. Vézení 
takovému rozumelo se v ten smysl, že neméli 
^cházeti ani ze vrat domu nebo zámku, který 
jim byl za obydlí vykázán. Teprvé pozdéji vy- 
prosili si na králi tu milosf , aby smeli po statku 
8vém choditi a jezditi až do západu slunce. Pŕes 
noc ale nesmeli se nikde zdržeti a za hranice 
staíkn svého nesmeli se vydafi. 

Také v Lužicích byly nékterym osobám 
z vyfiSích stavu statky pobrány a zabavený, což 
se po dlouhém o to jednaní stalo teprvé v čer- 
vmi r. 1548. 



Poprava éijŕ odpftrcft králofýeh. 

1647 22. srpna. 

Král Ferdinand zlomil soudem nespravedli- 

Ím a prostŕedky nepríslušnými moc stavu mést- 
ého a aänil neškodnými z vyšších stavA ty 
osoby, které bývalý na snémích vfldci a náčel- 
nflíy odporu stavovského proti nemu. Když to 
provecfl, pak již mohl beze všech obáv pfíkro- 
fiti k provádéní zámčrA svých, pak mohl již 
bezohl^néji zavésti v zemi nová zŕízení k rozší- 
fení a utvrzenf své neobmezené moci panovničí 
oa lymu zŕízení zemského a na ujmu svobod 
stavovských. Chté však i nyní ješté šetŕiti formy 
zákonné svolal dne 31. července snem zemský 
na 22. srpna s tím ovšem úmyslem, aby ten 
návrhy jeho schválil a aby jim tak udelil plat- 
DOsC zákonnou a ústavní. 

Ferdinand mohl se nadíti ochotné povol- 
nosti ke všem svým požadavkftm, jelikož již 
napred zlomil dúrazný odpor stavu mestského, 
který vždy nejvíce se protivoval jeho zámyslúm. 
Aby se však výsledkom tím lépe ujistil a aby 
odňal cha< k odporu i tém, na které doposud 
trestaním a pokutovaním saženo nebylo, naŕídil, 
Hbj zrovna pred zahájením snemu popravený 



byly dvé osoby ze stavu rytíŕského a dvé ze 
stavu mestského, kteŕížto stavové v odporu svém 
proti králi velmi často se spojovali. Snémovníci 
v Praze již na prísne poručení královo pŕehojné 
shromáždéní, méli býti naplnéni hrúzou a stra- 
chom, aby na snémé tím ochotnéji svolovali ke 
všemu, což by jim král k pojednaní predložil. 
Že pak snem započal touto krvavou exekucí 
nazván od současníkú snem e m krvavým, 
kteréžto jméno se také v dejinách navždy udrželo. 

Osoby, které stihl takovýto nešťastný osud 
byly: rytíŕi Václav Pétipeský a Bernart Bar- 
chanec; z méšfanú pak Jakub Fikar z Vratu 
a Václav z Jelení. Také Hynek Krabice z Weit- 
mile níél býti odpraven, než tomu byla v po- 
slední chvíli k velkým prosbám pŕátel jeho milosf 
udelená. 

Na Hradčanech udéláno bylo z prken vyvý- 
šené lešení a na tom byli jmenovaní mužove 
stínáni, aby mohli býti ode všeho lidu vidíni. 
I vedeni jsou dne 22. srpna ze svých vézení, 
kdež mučením a rozličnými svízeli na svém tele 
velice utrpeli. Václa.v Pétipeský jsa nejdHve od 
katú ze svého vézení vyveden vysokým hlasem 
ke svým tovaryšúm takto promluvil : „Moji nej- 
milejší bratŕí a tovarj'ši; ve jméno pána boha 
všemohoucího pojdme veselé; neb jest to ta 
úzka cesta, o i^žto nám nejmilejší náš pán Ježíš 
Kristus, jedinký náš spasitel a vykupitel pŕed- 
povédčti ráčil, že po ní jeho volení miýí jej 
následovati a po nčm kráčeti**. A pak šli dva 
a dva podlé sebe : Pétipeský s Barchancem a 
Fikar s Václavom z Jelení máje jedenkaždý mce 
napred svázané. Dva praporce pechoty je pro- 
vázelo bubnujíce a pískajíce proto, jestíiže by 
CO mluviti chtéli, aby od lidu slyšáni býti ne- 
mohli. 

Prvé nežli kat smutnou svou práci započal, 
umlkli bubeníci i pištci a biŕic prevolával jednoho 
každého provinční. Pred smrtí Václava Pétipe- 
ského volal ŕka: že se nechoval králi, pánu 
svému; jakž na verného poddaného náleží, ale 
že lid bouŕil a jiného sobé za bale vzítí a zvo- 
liti chtél. A pro tu príčinu že má mečem tre- 
stán býti. Tomu Pétipeský kleče odporoval: 
„O, toho jest nikda nebylo." V tom biŕic k nemu 
promluvil: „Zanechte, pane, již toho, však sobé 
tím nie nespomúžete!" On pak pozdvihna hlavn 
a očí svých k nebi zvolal : „ VŠemohoucí, večný, 
milý Božel tobé já to všecko poroučíml* Pote 
reči hlava mu sfata. 

Píed stétím Barehancovým volal biŕic: že 
jest jiných ponoukal, aby podlé sebe stáli a ni- 
jakž sebe neopouštéli a z neho sobé príklad 
brali; on že chce podlé jiných pro dobréanži- 



í^ 



141 



142 



«e9^ 



s^- 



'. IV. HL. I. PkBOváBi FcrdlnaBdA I. 1526—1664. 



teŕné královBtví českého i hrdla i statku svého 
nasadili. A Barchanec ozvav se promluvil: „To 
nenf pravda I" Po té byl od kata popraven 

ľŕed odpravenini Jakuba i'ikara 7 Vratu 
volal binc že jsa kralovskym prísežiijui ured 
DÍkeín podlé prísahy avé se nezachoval králi 
o tom CO se v Praze dalo ničebo neozuamoval 
a v nejpilnéjéf tas pr\č z Praby odjel tikar 
Déco k tomu promluvil ale pro khk a hrmot 
slySán nebyl 



Pfed Václavem z Jelenf bylo voláuo: že 
v obcích Pražských proti králi véeteCné mluTÍTal 
ajednoho f esu tato slova propovédél- „JestliŽe 
jest knfže Mauncms nad sírycem a nad krvi 
svou se zapomnél a nad Dfm zradil my se nad 
zavaľky svjnii nezapomeneme am také nad kur- 
fiŕtem ne/radlme" Žoldnéh okolo stojfcf zvé- 
dévse smysl tôch slov odjin)cb ježto nemecky 
rozumeli počali se smáti a pravili „Bei Gott, 
das ist wabr" (veru to je pravda!) 




Poprava Cljŕ odpfircíl královych. 



Pčtipeský s Barchantem pochovaní jsou po- 
tom n SV. Apolináŕe, Václav z Jelení u sv. Šté- 
pána Velikého pH kapličce Všech svätých; Fi- 
kara odvezla manželka s dítkami a pŕátely do 
vsi Chovoŕic, kterou on tebdáž držel, a dala 
jej tady poctivé pochovati a kamenem velkým 
pŕikrýU. Na kamene vytesaná byta tato slova: 
„Leta 1547 v poudéU den sv. Timotbea pán Bäh 
ráäl povolati s tohoto sveta Jakuba ľikara z Vratu 

143 



holVichtáŕe královstvi Českého, a prímasa Starého 
niésta Pražského, jeboiito telo tuto pochóváDO 
jest. Pán Bflh buí milostiv duSí jeho". 

Prečiny, které král jednotlivcflm z popra- 
vených za vinu kladl, nebyly z časti dokázaný, 
z časti však nepostačovaly n^akž k tomu, aby 
pľo i^č jmeuovnné osoby byly na hrdle tvestánj. 
Mužove títo stali se tedy občtí libovfile a abso- 
lutistických zámérú Ferdinandových a byli hlavné 

144 



r 



Knrafý snem. 



^ 



proto popravení, aby tím zastrašení byli stavové, 
aby vzdali se odporu svého a nepŕekáželi tak 
provádéní ztoičrfl od nás již dostatečné vylí- 
tených. Že Ferdinand bezohlednou a ukrutnou 
pMsnostf dosáhl toho, co cfatél, o tom budeme 
hned y ŕádcích následujících vypravovati. 



bfäxf mm. — Kterak Ferdinand na tomto 

Mene pozadiTky sneseni pŕátelského zamítl a 

noe Sfon ntfrdii a porznesl. 

1647 srpen — záŕí. 

Snem krvavý zahájen byl v úterý dne 23. 

srpna čtením vznešení čili jak se nyní ŕíká pŕed- 

fcÁy králoYské. Ferdinand ospravedlňoval v pŕed- 

. loze té nejprvé své jednaní snaže se zejména 

áf^kázati, že „nékteŕí neverní a nepoddaní proti 

královské mocnosti a dústojnosti jednali, chtíce 

(prý) Tšecko vladaŕství královo a mocnosť na 

se potáhnonti". Všickni, jenž se takto previnili, 

že byK povolaní pred soud, aby nevinu svou 

dokázali a z toho se očistiti mohli ; nebot král 

ie jen slušné a spravedlivé chtél jednati. Avšak 

ti, \4o se pred soud dostavili, nevédouce prý 

la z yiny své vyvešti a očistiti, že se podali 

ti inilesC i nemílosí, ač prý by byl král radéji 

'iUStj kdyby se byl s nimi soud poradné pro- 

íedL Kril prý s nimi nenaložil podlé jich pŕe- 

HiIÍpí, jak toho zasluhovali, nýbrž prý vétäfm 

*jlBffPi milostí SYOu k nim se naklonil. Že líčení 

íMmé s pravdou se nesrovnává, tomu čtenáh 

#;; vypravovaní našebo dostatečné vyrozumeli. 

. ^jDfety a osobami, které byly trestaný, nalo- 

fDb.se zaiste tak prísne a ukrutné, že nelze 

tfiííj mluviti o nejaké milosti, nýbrž naopak o 

BQvySSím hnevu a o bezcitné ukrutnosti, která 

jdbBtrafiiye odpňrce svého, jen aby provésti mohla 

sré zámery. 

Potom nasledovala vlastní predloha. Král 
požadoval, aby stavové jednotu svou 
zŕnšili, ze zápisu a závazkA se propu- 
stiliapečeti své od nich nazpét vzali; 
aby usnešení snemu, který bez jeho 
svolání a svolení zasedal, z desk zem- 
skýchvymazali. Stane-li setak, sliboval král, 
že zápisy k obhajovaní fádu a práva a pro za- 
chovaní pokoje, tak jakž se od krále Vladislava 
stflJo a ve dskách zemských bylo, do nich opét 
vložiti dá. 

Strany osudného mandátu, kterým král na- 
ffdil hotovosf zemskou a tažení za hranice, 
omlouval se, že nebyl a nemá býti na ujmu práv 
a svobod stavovských, že byl vydán proto, poné- 



& » o - 



vadž nepŕítel prý již skutočné sáhl na zemi ko- 
runy české a ponévadž se muselo podlé smlouvy 
dedičné pŕispéti pomoci knížeti Saskému Móri- 
covi. Svolati ale snem, který by hotovosť vále- 
čnou povolil, to že bylo pro krátkosť času ne- 
možné. I uvoloval se Ferdinand znovu vydatí 
revers, že tento mandát nemél býti na ujmu 
práv a svobod tohoto království a stavu zem- 
ských; k tomu ale hned pripojil, jak se nadeje, 
že nikdo tomu neuverí, že by on byl chtél proti 
svobodám a právňm zemským jednati. 

Ferdinand se v nadéji své nijakž nesklamal. 
Na snémé se totiž velmi úslužné povolovalo ve 
všem, CO požadoval. Oba vyšší stavové, kterým 
králova predloha napred byla pŕečténa, dali k ní 
hned pŕíznivou odpovéd. Po krátke úrade pro- 
mluvil totiž jich jménem nejvyšší purkrabí Volf 
starší z Krajku ke králi, že osoby stavu pan- 
ského a rytíŕského ze žádné jiné príčiny k sne- 
šení pŕátelskému nepHstoupily, než aby pokoj 
v království českém mohl zachován býti a že 
nyní hodlají vňlí královskou se spravovati, jeho 
milosti jakožto králi a pánu svému poddaní býti ; 
a protož, že se chtí radi z téch a takových zá 
vazkú propustiti. S tím í jiní souhlas svňj pro- 
jevovali a Gabriel Klenovský, dŕíve horlivý reč- 
ník v oposici, neostýchal se mluviti, že jest tak 
učinil, jsa k tomu od Pražanň téméŕ moci pŕi- 
nucen; a kdyby toho byl nevykonal, že nevi, co 
by se mu bylo stalo. Na to volený byly osoby 
k ruce Václava z Ludanic, aby pečeti od zápisu 
stavovského odňali. Zvolení k tomu: nejvyšší 
purkrabí Volf z Krajku, Jáchim z Jindŕichova 
Hradce, podkomoŕí Jifík z Gerštorfu, Sigmund 
Robmhap a Sigmund Údrcký. Ti všedše do sklepu 
ke dskám od listú pŕiznávacích pečeti odtrhovali 
rozličných posmešných šprýKílt užívajíce. Neb 
když na nékterý list pfíznávací z mést prišli, 
k podkomoŕímu se obrátili ŕkouce : „Hled, vaše 
ovčičky!" K tomu odpovédél podkomoH: „Tyto 
ovce pásly se bez pastýŕe". Což asi tolik vyzna- 
menávalo, že mesta jednala bez podkomoŕí, pod 
jehož právomocnosť slušela, nyní ale že jsou 
tak pokorená, že bez neho nebudou nie podni- 
kati, že se bez neho nebudou pásti. 

Zrušení zápisu stalo se beze svolení a bez 
účastenstvi poslancň mestských. Teprvé tehdy, 
když se to stalo, byli zástupci mést povolaní ve 
stredu dne 24. srpna pred nejvyššího kancléŕe 
JindKcha z Plavna. Ten jim z poručení králov- 
ského oznámil, že privilégia, která byli již od- 
vedli, búdou prohlednuta a z téch že se jim ta 
navráti, která se búdou králi líbití. Dále ohla- 
soval kancléŕ, že Pražané í stav mestský o svňj 
hlas na snémé prišli, však král že je ráči ješté 



145 



146 






Ce«ko-MoriiTfká Kronika. lY. 



10 



r 



KN. lY. HL. I. PanoTtai f^erdliiMida 1. 1629—1664. 



**< 



z milosti své pri hlase tretím na tomto nynéj- 
šfm snémé a potom do vAle své zústaviti. 
Tím bylo poslanc&m mestským tolik ŕečeno, že 
je bude král na snémích dotud trpéti, pokud 
búdou vftli jeho vyhovovati a ke všem požadav- 
kúm jeho svolovati. Na to jim bylo rozkázáno, 
aby se zftra ráno dali zase na hrade Pražském 
najíti. Když pak nazejttí vedie rozkazu prišli, 
bylo pŕede všemi poslanci mestskými praveno 
k Plzeňským, Budéjovickým a Ústským, že jim 
král pro jich vémé a úprimné služby tu milosť 
íiniti ráči, aby nejprvé primas Starého, pak No- 
vého mesta Pražského a po téch hned oni Pl- 
zeňští, Budéjovští a Ústátí na snémích obecných 
svúj hlas a rečnení své svobodné méli. Dŕíve totiž 
Kutnohorští po Pražanoch zasedali ; král dal nyni 
pŕednosf méstúm j menovaným, že se v odporu 
proti nemu nesúčastnila. 

Král Ferdinand zjednav si takto poslušnosť 
a povolnosf na všech stranách prikročil bez pro- 
dleuí k dalšímu provádéní svých zámyslú. Ješté 
téhož dne (25. srpna) podána byla snemu krá- 
lovská predloha mnohé dQležité články obsahujícf. 
Jmenovité predložený snemu k pŕijetí a schvá- 
lení články, o jichž uskutočnení král doposud 
marné se byl zasazoval a kterým stavové dopo- 
sud statočné a dňsledné odporovali. Kromé toho 
predložený nékteré kusy, ktorými se výslovné 
zamítaly požadavky, jež byli stavové do známeho 
snošení pŕátelského položili. Obsahovalaf pred- 
loha kráiovská kromé jiného následující veci: 

O zápiäech a závazcích, které stavové mezi 
sebou k ouhájení práv a svobod zemských uza- 
vírávali a je za zákonité považovali, žádal král, 
aby byly tímto snémem zapovézeny; a kdo by 
se bez vedomí a vúle krále a jeho nástupcu 
toho dopustil SLľňb o to pokúsil, ten každý aby 
hrdlo ztratil. 

Stavové žádali v pŕátelském snešení, aby 
král vybíral soudce zemské z kandidátú od kraj- 
ských hromád ustanovených a na úrady zemské 
aby dosazoval nejzpúsobiíejší z téch mužú, kteŕí 
by mu byli od snemu naznačení. Konečné se i 
toho domáhali, aby obyvatelé zemští byli jen 
od soudu zemského a jiných soudú príslušných 
souzeni. Král pominul poslední požadavek ml- 
čením, k prvním dvéma odpovédel, že to proti 
vrchnosti a dňstojenství královskému smeruje, 
nebof králi samému že náleží s radou úŕedníkú 
a soudcň zemských osoby do soudu zemského 
i na úrady zemské dosazovati; stavúm že ne- 
náleží nejakých naŕízení nebo ŕád&v činiti, leč 
by král sám co v tom z milosti své zméniti 
ráčíL 



Králi samému pŕísluší snemy a sjezdy po 
krajích rozpisovati a zavírati. 

Stavúm nedovolene, aby mohli kdekoli do 
vojenské služby vstupovali, treba to ani nebylo 
proti království českému. 

Stavové položili v pŕátelském snetoní, dokud 
je král živ, aby nástupce jeho nemohl býti ko- 
runován. Proti tomu povédél Ferdinand, že tí, 
kdo ten článok pnjali, dédice jeho kiilovské 
koruny zbaviti a svobodné volení sobé privial 
niti chtéli, Aby se tedy o podobné veci zase 
nejednalo a král i jeho dédic proti podobnému 
požadavku dostatočné byl opatren, žádal Ferdi- 
nand, aby na nynéjším snémé, neohlédajíce se 
na to, že už se tak stalo, zase do desk vložití 
dali, aby král, dedičove jeho a budoucí 
králové vší mocnosti, vrchnosti a dft- 
stojenství královského užívati mohli 
a kralovstvi eeske aby ladys za dedičné v Jel« 
roda pokladane bjlo. 

Články tyto pokladal král za základ všeho 
práva a poŕádku v zemi ; i požadoval od stavfl, 
aby prijali a prehlásili za právo, kdo by proti 
nim néco pred se bral a pH jiných proti nim 
púsobil, ten aby čest, hrdlo i statok svfij ztratíL 

Za to dovolil král, aby každý mohl svo- 
bodné mluviti pro to, co svobody stavu v sobé 
zavirají a nač se vztahují ; a sliboval, že nebude 
jednati proti svobodám a prívilegiím stavu a ie 
je bude podlo své prísahy držeti a zachovávati. 

V pŕátelském snešení žádali stavové, aby 
od soudu dvorského a komomího šlo odvolaní 
pred soud zemský. Král prehlásil, že ti soudové 
jeho vlastní jsou a apelace že pred néj jiti má. 
Aby o tom nebylo pŕíšté sporu, žádal král, aby 
snem dal tu záležitosť v tomto smyslu do desk 
zemských vložití. 

Dále požadoval Ferdinand, aby stavové di* 
dičné smlouvy s knížetem saským Móricom pro 
lepší bezpečnosť utvrdili a k nim pečeť zemskou 
phvésití a pŕitisknouti dali. 

Jelikož byli pokutovaní od krále Amott 
Jilemnický a Václav Žehušický, kteŕí zasedbdi 
v komisi pro sebrání a opravení privilégií zem- 
ských, voUl snom dva nové členy a sice: Jana 
z Valdšteina na ToČníce zo stavu panského a 
Sigmunda Robmhapa ze Suché a na Pacové se 
stavu rytíŕského. Komisi této uloženo, aby po 
uzavŕení snemu úlohu svou do nejblížSího sv. 
Martina dokončila a jedny knihy s registry pod . 
pečetí zemskou králi, druhé k doskám zemskom 
a tretí s púvodními listinami na Karlštein od- 
vedia. 



L 



147 



148 



W 



r 



Eiféjf taém. 



1 



Také 86 méla na tomto snémé doplniti a 
namnoiiti komise, která by rozličná zŕízení zem- 
ská ptohlédla, pokud by jedno druhému odpo- 
rovalo, vyšetrila a vSecka t jedno zŕízení sro- 
vnala a vepsala. 

Kromé toho obsahovala predloha královská 
nSkteŕá pôlicejní ustanovení o čeledi, o drahote, 
o femeslnfcích v méstech, o lidech zbehlých, 
o loupežnících. 

Král na tomto snémé se stavy, jak vypra- 
vqje současný spisovatel, velmi lahodné zachá- 
zel, tak že své požadavky všady presadil. Ede 
to neSlo slovy lahodnými, jednal také určité a 
roihodné. Nejlépe ukázalo se, jak rozhoduje 
pouze vúle králova, když se o reversu na známy 
mandát jednalo. Stavové majíce slib král&v, že 
je ochoten reversem potvrditi, že mandát nemél 
a nemohl býti na ujmu svobod zemských, uchá- 
zeli 86 konečné také o ten revers, to za dAvod 
uvádéjíce, že nechtéjí, aby mandát mohl býti 
nékdy pHkladem k skutočnému porušení zŕízení 
z&mäiého. Ferdinand ale zkrátka odpovédél : že 
96 mu nezdá býti potrebným, aby stavúm na to 
revers dával, jelikož prý by se tím u jiných 
oárodú uvedl v podozrení, že néco neslušného 
tím mandátom byl pŕedsevzal a že jej na ublí- 
žení svobodám zemským vydal. A na tu odpoveď 
povolní stavové od požadavku svého upustili. 

Zmĺnivše se tuto o článcích, ktoré od stavu 
schválený byly, chceme dodati ještč nékterá dú- 
ležitčJSí ustanovení, která snem učinil. Jmeno- 
vité pŕyato: 

Aby každý vftli mél o hrdlo bud pred sóud 
zemský nebo pred krále pohánéti. Zŕízení zem- 
ské dovolovalo, aby se pro urážku na cti mohlo 
píed sottd zemský nebo pred krále pohánéti. 
O hrdlo soudil z pravidla jen soud zemský a 
také M podobné pre v dobách pokojných jinde 
nelíäly. Dostala-li se v prípade mimoŕádném pre 
o hrdlo pred soud královský, považovalo se to 
la prechmat Nyní ale stavové svolili, aby se 
také o hrdlo pred krále mohlo pohánéti. Tím 
byla ovšem soudnf moc králova znamenité roz- 
ifitaia. 

Dále ustanovene: 

Aby do desk zemských zase vložený a ve- 
peány byly privilégia a majestáty zemské, ktoré 
prvé ve dskách byly. 

Ck) se nosení ručnic dotýče, ustanovene: 
aby žádný z lidí selských, i také ktorí by ne- 
byli osedlí stavu mestského, bud z mést a mé- 
stefek královBkých, panských a rytíŕských, do 
8?. Yádava s nimi nechodili ani nejez^ pod 



pokutou snémem r. 1524 na to vyméŕenou. Lidé 
osedlí v méstech a mestečkách mají míti listy 
a jistoty v královských méstech od purkmistra 
neb konšelú a v méstech panských neb rytíŕ- 
ských od svých vrchností, že osedlí jsou a že 
po živnostech svých toliko cestou chodí. Osoby 
stavu panského a rytíŕského, jejich služebníci a 
čeledínové i kdyby byli ze stavu nižších, aby 
mohli ručnic beze vší prekážky užívati. 

Na první pohled mohlo se ovšem zdáti, že 
se sedlákúm a méšfákflm zakazovalo nositi zbraň 
strelnou, aby nemohli nedovolenou mysli vosť pro- 
vozovati, v živote společenském jevilo se to ale 
CO skutočné privilégium obou vyšších stavu, jeli- 
kož tito mohli zbraň nositi stále a ve všech 
prípadoch, i jejich služebníci a čeledíni, kdežto 
méšfáci mohli ji nositi jenom na cestách s jistým 
povolením. Sediaci ale nesmeli se se zbraní tou 
ani okázati. 

Také se na snémé jednalo o Floríanu Gríes- 
pekovi, kterého byli stavové obvinili, že od zem- 
ských privilégií pece ti urezal a zkazil a že si 
privilégia pŕepisovati dával. Za to byl, jak známo, 
do vézení uvržen a pak na záväzok propuštén. 
Nyní prehlásil Ferdinand na snémé se svolením 
stavu, že toto obvinení, vézení, záväzok a slova, 
která byla o Griespekovi mluvena, jeho cti a 
dobré povesti na ujmu a škodu nejsou a býti 
nemají. 

Pred uzavŕením snemu učinili konečné sta- 
vové pŕímluvu za v^é, kteŕí se marné ucházeli 
o prepustení a oďpuŠléní sobé tu skrze mesta 
Pražská, tu skrze arciknížete nebo nčkteré pány 
české d moravské. Stavové prosili krále, aby 
vézňňm prominenti, v čom sobé stéžuje, a je 
vézení téžkého sprostiti ráčil. Ani této žádosti 
král nevyhovel ; daU stavúm za odpoveď, že méli 
nékteŕí ješté více trestáni býti, toho trestaní 
že jim ale jako kníže kresťanské umenšil. Však 
aby stavové lásku královskou k sobé poznali, že 
k pŕímluvé jich všem osobám ze stavu pan- 
ského a rytíŕského, co jsou proti nemu 
pŕečinili, odpouští ; jenom to že si zústavuje, aby 
trestati mohl i dále osoby, na ktoré by se po* 
zdéji dokázalo, že se proti dústojenství a moc- 
nosti královské previnili. Pražanňm a jiným vé- 
zňflm z mést Ferdinand neodpustil, nýbrž vý- 
slovné to odŕekl. GhtéK ješté dále trestati, a 
íhnysl svflj bezohledným zpflsobem provedl. 



u^ 



149 



ISÚ 
10* 



J 



r 



KN. IV. HL. L PaDováni Ferdioanda I. 1626—1664. — ĽMí trestaní osôb stata mestského. 



1 



Kterak král Jesté nekteré osobjr ze staro mést- 

skélio potrestal. — Kterak bjrijr méslňoi nékterá 

privilégia; platy a statky navráceoy. 

1547 záľí — 1549 listopad. 

Hned po ukončení snemu pŕedsevzal král 
trestaní nékterých osôb ze stavu mestského, které 
mu byly jakožto buriči proti jeho vrchnosti po- 
znamenaný. K provedení toho ustanovená zvláštni 
komise, v níž nejohyzdnéjší úlohu hrali: Jiŕí 
z Geršdorfu, královský podkomoŕí a Volf z Vŕe- 
sovie, hejtman hradu Pražského. Komise tato 
ukladala osobám, jenž mély býti potrestaný, 
hrozné pokuty po stech a po tisíci kopách. Ty 
mély do dvou nedél zcela zaplatiti. Když by tak 
neučinily, pohroženo jim, že búdou bez milosti 
ven z mesta vymrskáni a s manželkami a dítkami 
svými netoliko z království českého nýbrž i ze 
vSech zemí královských vyhnáni. Sixt z Otters- 
dorfu vypravuje o tomto novém trestaní: „Byl 
toho času veliký plač a velmi veliké naŕíkání; 
neb na nékoho více uloženo bylo, než jest on 
statku mél, a když nemožnosť svou predkladal 
a všecek svflj statek králi dátiajeho postoupiti 
chtél, nechtéli vykonavatelé vôle královy toho 
od neho pŕijíti, ale tomu každému takovému hned 
na véž Bílou do vézení jíti veleli. A tak veliké 
soužení lidé na ten čas miti museli, že množí, 
rozvažujíce to, co jsou jim pŕedkové jich za 
dlouhé časy s prací a s velikým úsilím uchovali, 
a oni tolikéž dítkám svým po své smrti toho 
pozústaviti mínili, majíce to všecko čertu jako 
v oféŕe dáti, a sebe i své dítky ochuditi, zasteskše 
sobé, mreli a hrdla svá za to dáti museli ''. 

Když se takové veci dály, vypravili se kon- 
šelé mést Pražských pred krále žádajíce, aby 
so rozpomenul a takovými pokutami nemožnými 
jich dále neobtéžoval, ponévadž pŕipovédél, když 
se podlé jeho požadavkň zachovaji a všemu tomu 
dosti učiní, že se jim nebude potŕebí žádné další 
téžkosti obávati, ale že se k nim milostivé na- 
kloní. Na to Ferdinand odpovédčl, když si na 
snémé nékteré osoby k trestaní budoucímu za- 
nechal, to žeikonšely a osoby pŕísežné v Praze 
mínil. A proto aby o tom více nemluvili než 
podlé rozkazu jeho se zachovali; nebof že méli 
býti na hrdlech trestaní a to že se jim odpustilo. 

Osoby pokutované nemohouce se více mi- 
losti a odpustení nadíti, statečky a živnosti své 
co nejspéšnéji s polovice zdarma prodávati mu- 
sely, jen aby komisi královskou v čas uspokojily. 
Kdo pokutu ustanovenou odvedl, ten na potvr- 
zení toho nemeckou kvitanci obdržel. 

Konečné byly kromé pokutovaní nékteré 
osoby také potupným vymrskáním a vyhnaním 



L. 



151 



ze zeme potrestaný. Z poručení královského bylo 
totiž dne 23. záŕí vyvedené osm osôb z pozA- 
stálych vézĎft pražských, ze svých žaláŕA, ze- 
jména : Bartolomej Dlask krejčí, Jiŕí Farkaä ko- 
žišník, Adam Tošnovec, Jan Poledne kováŕ, Vá- 
clav Rozvoda, Viktóriu Človíček nožíŕ, Havel 
Merykula hmčíŕ a Matej Pecka sukňa krajec. 
Ti svedeni po schodoch zámockých na malo- 
stranské námestí a tu metlami mrskáni. Podruhé 
byli mrskáni na Starém môsté pred šatlavou a 
potretí na Novém mésté pred Horskou branou 
Pri každém mrskáni prevolával biric, že se jim 
tato svetská hanba proto deje, ponévadž lid bou- 
ŕili, proti králi, pánu svému dedičnému pozdvi- 
hovali ; i ačkoli jsou hrdla svá pro své previnení 
ztratiti méli, však že jim král z milosti toto 
trestaní ustanovil. Když za bránu Horskou prišli, 
četl jim richtár hradčanský prísahu a oni každý 
dva prsty k nebi pozdvihnouce za ním prisahali, 
že do 10 dní z království českého a ze všech 
ostatních královských zemí se odeberou a do 
nich na večné časy se nenavi*átí; za drahé že 
ani sami, ani deti a pŕátelé jejich pro takoYOu 
véc nikdy nad králem, nad jeho dédici a nad 
zemémi jeho mstíti se nebudou. Pakli by se 
podlé prísahy té nezachovali, méli bez milostí 
česť i hrdlo ztratiti. Potrestaní rozžehnavše se 
s manželkami, dítkan)i a pŕátely svými do Polska 
se odebrali. 

Druhý den na to vypovézeni jsou z Čech a 
ze všech zemí královských do dvou nedél : purk- 
mistr Ondrej Klatovský z DalmenhorStu, Václav 
Perine vský, Kašpar Stmad, Vít Had a Jan Le- 
pený. Také ti jako pŕédešíi na hrade Pražském 
prisahali. Když se dotazovali, proč sé jim lák6Vý 
trest ukladá, odpovédéno zvlášté Ondŕeji Klatóv- 
skému, že je k tomu jich tlachání privedlo. 
Václav Perine vský dal za sebe 200 kop a mohl 
v Praze ostatí; Ondrej Klatovský s Janem Le- 
peným vyprosili si u krále, že v markrabství 
moravském ostatí a živnost provozovati mohli. 
Také M. Mikuláš Černobýl musel zeme královské 
opustí ti. Ondrej Sladký jinak Klika byl na roz- 
kaz královský na Novém mésté ukrutné zmuáeii, 
ponévadž se naň prenesie, že pravil o poprave- 
ných dne 22. zári', že jsou to ctní, šlechetnf a 
dobri mužove, že bez viny s tohoto sveta jsou 
sprovozeni a že pro pravdu a svobodu království 
tohoto byli hanebné stínáni. Tento Klika musel 
také ze zemí královských se vystéhovatí. Ostatní 
vézňové byli z časti na rukej mé, z častí na čes< 
a víru prepustení. 

Konečné jako na závérek pohnáni byli pred 
soud královský Kutnohorštf, kteŕí dne 5. ŕíj 



152 



^m^ 



r 



Mfetftm nékteri pmflegia, platj a statky naTrácesy. 



^ 



se dostavili a väecka svá privilégia a svobody 
mestské králi odvedli. 

Zpflsobem takovýmto seslabil Ferdinand moc 
a vliy stavu mestského tou mérou, že mesta stala 
se skutečné budí povolnými neb alespoA bezdéč- 
nými vykonavateli jeho vúle. Nejvíce ale zlomená 
jejich sila a váha úplným zabavením rozličných 
prostŕedkú hmotných, zvlášté ale statku pozem- 
ských. Mesta zbavená jsouce takto hmotných 
piíjmft musela chudnouti a upadati a čím vétší 
méla nedostatek, tím méné mohla pomýšleti na 
vykonávaní nejaké politické úlohy. Ferdinand 
tedy provedl dokonale zámer svúj, že učinil nej- 
prvé povolným a neškodným stav tretí, který se 
duposud nejdúslednéji a nej výdatnej i zámérúm 
jeho protivoval. 

Ferdinand byl ale zároveň panovníkem dú- 
myslným a opatrným a tak dobre nahlížel, kdyby 
mesta trvala v tom stavu, že by velkým jich 
chudnutím komora jeho o značné pŕijmy pŕi- 
cházela. A tak popral dosti brzy sluchu pŕímlu- 
vám syna svého arciknížete Ferdinanda a pros- 
bám jiných oblíbených osôb, aby méstúm nékteré 
výsady a práva navrátil. Byla to nejvíce jen 
privilégia, bez ktorých se mesta takŕka ani obe- 
jfti nemohla, na pŕ. listiny o povýšení na mesto, 
na sklad soÚ, na nékterá mýta a cla, na plavení 
dŕíví, na výroční trhy, na svobodné odkazovaní 
statku, na popravu. Privilégia podobného druhu 
obdržely nazpét mesta Pražská, Tábor, Nimburk, 
Mélnik, Louny, Králové Hradec, Stŕíbro a Ro- 
kycany. Za to však musela mesta složiti králi 
jisté sumy penéz a sice Staroméstští a Novo- 
mtetští až po 1000 zl. uherských a po 100 zl. 
písaMm, jiná mesta pak po 500 až 800 zl. 
uherských: 

Tím však nebylo mčstúm ješté spomoženo. 
I pŕicházely další stížnosti, jak mesta nemohou 
potŕeb svých krýti. Jmenovité se králi predsta- 
vovalo, že mesta nemají z čeho kostely, školy a 
špitály vydŕžovati. Král se tedy pohnul a svolil 
k tomu, aby dúchody zádušní byly méstúm na- 
^nráceny. Aby však príjmy z jméní zádušního 
nébyly jinam obracovány, dal král zvláštními 
komisary v méstech jméní to dopodrobna vyše- 
tíití. Komisári pak ustanovili v každém mésté 
dvé osoby „hodné a bohabojné^ k opatrovaní a 
spraYOvání dúchodú zádušních. K účeli tomu 
odevzdali jim jeden seznam jméní zádušního, 
kdežto druhý do komory královské odvedli. Správ- 
cové títo museli na svflj úrad prísahu učiniti a 
o správe jméní každého roku do komory krá- 
lovské účty podávati. 

Obcím nebylo touto královskou milostí mnoho 
posloQŽeno, jelikož pŕc^é záleželo na dobré vAÚ 



královských dúvémíkú, jak se s dúchody záduš- 
nfmi naložilo a za druhé ponévadž nejnaléhavéjší 
potreby nebyly tím nijakž uspokojený. Proto se 
mesta ucházela o další milosti u krále bud vlast- 
ními žádostmi nebo prostŕednictvím rozličných 
pŕátel. Na žádosti kr^ovských komisarú a jiných 
osôb zvláštni dňvéry požívajících svolil král nej- 
prvé k tomu, aby navrácena byla méstúm né- 
která menší zbroj k hájení bezpečnosti statku 
a života jmenovité na výročních trzích. Zbroj 
taková navrácena méstúm bez otálení, nebyla-li 
již do Prahy odvezená. Stalo se tak hlavné za 
tou príčinou, že se v zemi počala valné šíriti 
nejistota majetku a osoby od rejtharú, loupež- 
níkú a jiných zhoubcú zemských, kteH rozličné 
krajiny projíždéjíce obyvatelstvu nemalých škôd 
púsobili. Mesta uživše této milosti zŕizovala zase 
ozbrojené strážce k výročním trhúm a jiným pŕí- 
ležitostem. Strážci takoví méli pŕes kabát drá- 
téné košile, na hlavách železné lebky a chodili 
po mésté s dlouhými pikami. 

Na to poskytl král méstúm nékteré jiné 
výhody. Nabyv totiž ze zpráv komisarú o jméní 
mést presvedčení, že by nezbytné upadati musela, 
kdyby se jim žádné pomoci nedostalo, postoupil 
v mésíci kvétnu 1549 nékterých platu a jistých 
nepatrných statku pozemských. Tak navráceny 
méstúm nékteré lesy a rybníky, mýta a cla 
Y hranách, na mostoch a vodách, platy z jistých 
domú v pŕedméstích, z masných a jiných krámu, 
z luk, štépnic, chmelnic a z nékterých dvoru i 
dédin — v okrsku mesta ležících. Z mést, kto- 
rým se takovýchto milostí dostalo, jmenují se: 
Staré a Nové mesto Pražské, která dostala 1549 
v mčsících kvétnu, ŕíjnu a listopadu nékteré 
dúchody a nemovité zboží na opravy mostu, mo- 
steckých veží, dlažby a na opatrení jiných potŕeb 
obecních. Roku pak 1558 v prosinci navrácena 
jim nékterá privilégia. -Dále sem náležejí: Žatec^ 
Litomérice, Tábor, Hradec Králové, Kouŕím, Če- 
ský Brod, Louny, Kadaň, Domažlíce, Kolín, Čá- 
sláv, Nimburk, Chrudím, Jaroméŕ, Slané, Stŕf- 
bro, Beroun, Dvúr Králové, Vodňany, Sušiče, 
Písek a Kutná hora. 

Dúchody a príjmy takové neposkytl vSak 
král beze všebo obmezení. Ponechalf si nad nimi 
vrchnosť a doložil pri každém t^ovém darovaní; 
že se dávají z milosti a do vúle jeho, tak že 
beze zvláštního dovolení královského nesmelý 
obce nie z toho prodati, zastaviti, vyméniti ani 
jaJcýmkoli jiným zpúsobem to oddziti. 

Rozsáhlé statky mestské byly od. krále již 
z vétší časti rozličným zpúsobem .rozštŕkány. 
Néco sehonem prodálo^ jiBÍéi statky .dány Síwkt 
ticúm pokutova&ýHí; icterým- kctí mľiaAráóiilá* 



u 



153. 



194 



J 



r 



KN. lY. HL. I. PanoTáBi FeHlBanéa I. 1629—1664. 



ceti a čás< statku byla také rozličným osobám 
buď dedičné darovaná za rozličné záväzky nebo 
jenom zastavená. Z toho, co zbylo, bylo méstúm 
hrozné málo vráceno; obyčejné to byly jenom 
nékteré vsi, z ktorých se dŕfve ke špitálňm a 
kostelúm platilo. Tak Domažlickým vrátil král 
vesnice Milaveč, Borotice, Nevolice a Petrovice ; 
Kadaňským Čachovice a Ounhošfany; Hrade- 
ckým Lhotu za šibenici, Lhotu za Malšovicemi, 
Kluky, Plotišté, Pŕedméŕice, Všestary ; LitoméH- 
ckým Mlekovidy, dvory v Želeticích, Prosmykua 
Geblici ; Stŕíberským pak vsi Nelikov a Vobíŕ (?) 

Vpolitickém ohledu nejdúležitéjší bylo na- 
vrácení méstflm tŕetího hlasu na sné- 
m é, který jim Ferdinand proti všemu právu od- 
níti hrozil. Pražané a jiná mesta pokoŕivše se 
i v této veci podali v mésíci záŕí 1547 žádosf 
ke králi a k nékterým vznešeným osobám za 
pŕímluvu u krále, načež Ferdinand ješté ke 
konci toho mésfce žadatelúm oznámil, že se jim 
hlas tretí vracia že ho búdou moci beze všeho 
obmezovánf užfvati. 

To bylo ale všecko, čeho se mohla mesta 
nadíti od krále pohnevaného a od panovníka 
všemi zpúsoby k obmezení moci a vplyvu mést 
pracujfcfho. A Ferdinand skutočné poručil mé- 
stúm, aby ho dalšími žádostmi a stfžnostmi ne- 
obtéžovala a na tom, co obdržela, prestala. 

Mesta se také podlé toho rozkazu presné 
zachovala, jelikož do této doby již nabyla dosta- 
točného presvedčení, že z toho, co jim bylo od- 
nato, ničeho více nazpét neobdrží. Ferdinand 
totiž zrušil naprosto nékteré výsady, kdežto jiné 
si k svému úžitku a k povznesení své vrchnosti 
ponechal. 

Nejprvé zbaveni cechové své staré samo- 
statnosti a svého zŕízení; dovolene jim toliko, 
aby smeli vykonávati poŕádek, jaký se pri pri- 
jímaní na remeslo a pri tovaryších zachovával. 
Dále si král ponechal odúmrf. V méstech bylo 
totiž za právo, že všeliký majetok osôb, ktoré 
v mésté bez poslední vúle zemŕely a krevních 
príbuzných tady nemély, méstúm pŕipadl. A ta- 
kovémuto nápadu ŕíkalo se odúmrf. Nyní méla 
odúmrC na knile spadati. Zatretí ustanovil král, 
aby se mu odvádély pokuty, jaké se v méstech 
na vraždy, loupeže, pálení, násilí, cizoložství a 
podobné ukládaly. Erál jen slíbil, že bude z ta- 
kovýchto dúchodú néco k obecnému dobrému 
a na opravu mést dávati. Dále zrušeno bylo od- 
volaní, jaké šlo dŕíve od práva v Nimburce, 
Mélníce, Lounech, Litoméŕidch, Hradci Králové 
a v jiných méstech do Magdeburka. — Na Mél- 
níce, Lounech, Litoméŕicích, a jinde býval úrad 
perkmistrovský äli správce nad horami vi- 



ničnými, který z vinaŕú v téchto méstedi téméŕ 
samostatné obce činil. Ten úi^ král na sebe 
potáhl a jmenoval odtud perkmistrem osobu, 
která se jemu hodila a nad kterou prímas a 
konšelé ochrannou ruku diieti museli. 



L 



166 



Kterak byla dosazením h^JtmaBá a rjdktiNl kri- 
lovskýeh samospráva v méstedi obmaieia. 

1547 záM — Mjen. 

Zabavením statku a rozličných pHjmft, od- 
nétím rozličných výsad a práv stala se m6sta 
v ohledu bmotném úplné malomocnými. To vlak 
Ferdinandovi ješté nepostačilo. Zámer jeho byl 
pŕipravit mesta o politickou samostatnosC, Cehoi 
také libovolným dosazením hejtmanú a rychtáŕú 
do mést dosáhl. Zŕízením nových téchto úfedníkú 
mélo se pŕekaziti shromažďování obcí, z nichi 
hlavné všeliký odpor proti zámérúm královým 
vycházel, méla se obmezit právomocnost scodní 
a zavésti kontrola nade vším, co se v místeeh 
dalo. K tomu si dopomohl Ferdinand tímto zpú- 
sobem. 

V méstech Pražských dosazeni bez otálení 
od úŕedníkú královskych noví konšelé. ň se 
museli prísahou zavázati, že úrad sv^ od krále 
prijatý verné a pravé spravovati chtéjí a že cti 
a dobrého krále Ferdinanda i dédicúv jeho viemi 
obyčeji hledéti búdou. Podobný slib obsahovala 
také prísaha starších obecních, cecbúv, hejtmanú 
čtvrtních, padesátníkú, setníkú atd. 

Dále jmenováni ihned zvláštni královStf hcýt- 
mané a rychtáŕi pro mesta Pražská, s tím dolo* 
žením, aby ve všech schúzích a poradách koa- 
šelských zasedali. Pro Staré mesto jmenován 
hejtmanem Adam Ŕepický ze Sudoméŕe a ryeh- 
táŕem Jiŕík Komedko z Rovin, pro Nové mesto 
hejtmanem Ludvík Bezdružický z Kolovrat a 
rychtáŕem Matej Loméj ; pro Malou Stranu iMJt- 
manem Jindŕich Planský z Žehrovic. 

Hejtmané v méstech Pražsl^ch jsouce 
úŕedníky královými méli o to pečovati, aby se 
nestal zase nejaký odpor proti králi, aby- ma 
byla poddanosť, posluSnost a vémosC šachovi^ 
vána a aby v méstech Pražských panoval dobrý 
rád, jaký král míti si pŕál. Hejtmané jsoace 
úŕedníky královými méli se vúlí a pomóením 
krále nebo jeho zástupce spravovati. Aby hcijt- 
mané úloze této dostatí mohli, bylo jim áboo 
naučení, jak by si méli v úŕadé svém potfnati. 
Méli toho pilni býti a šetfítí, jestližeby v úfadu 
konšelském, v obci nebo v mésté néco svédéli 
a seznali, co by proti králi, dústojenství a moe- 



156 



r 



Kltrák bjU ddUMtíiB hejtmaaii a rychtáŕA králo?ikých Moiosprávt ▼ méstech obmeiena. 




Bostí jeho, oebo proti úŕedníkúm a soudcúm 
semakým, soudu komomíma, proti královým ra- 
dám 86 pŕedsebralo a jedniúo, anebo kdyby se 
nejaké mnlouvání a spolčovaní pod jakýmkoli 
zpAsobem dalo, aby to králi beze všeho meškaní 
omamovali ; a pokud by sami mohli, aby takové 
jednaní pŕetrhovali, zjevné mu odpírali a v po- 
dátcícli jeho ntlumiti bledéli. Kdyby se nékteré 
nevôle, rúznice nebo svády mezi konSely zbéhly, 
které by se krále a komory královské nedotý- 
kaly, ty aby hejtmané s pomoci prímasú a purk- 
mistrú rovnali. Hejtman mél tedy ustavičné ve 
svém mésté bydleti, v poradách konšelň na prv- 
nim místé zasedati a co by každý kon&el mlu- 
vQ, na to pilný pozor dávali. Bez píitomnosti 
hctjtmana neméli konšelé zadných porád odbý- 
vatL Jen když se nékterá pre líčila a strany 
se vyalýchaly, pH tom hejtman býti nemusel, 
jeUkoi tady rychtáŕ královský zasedati mél. Jak- 
mile Yšak konšelé potom k porade zasedli, mél 
zase med nimi býti, aniž by však mluvil a hla- 
sovaL Jenom tehdy, když videl, že nékterý kon- 
šel nékteré strane ubližuje, mél jej napomenouti, 
aby tidio zanechal a když by neposlecbl, mél to 
králi oznámiti. Podobné mél konšely napomínati, 
když by se v čas do porady nescházeli nebo 
všäiké pre zbytečné protahovali. Kdyby ho ne- 
nposIecUi, mél to zase králi oznamovati. 

Konečné propújčil král hejtmanňm tu moc, 
aby jenom se svolenfm jejich mohly býti obce 
k poradám svoláváuy. Konšelé chtíce obec svo- 
lati méli to hejtmanovi svému oznámiti, pozna- 
menigíce véc, o níž by se jednalo. Hejtman mohl 
k ponulé obce dáti své svolení. Když by se mu 
vtek véc, o níž se mélo jednati, nelíbila, ozná- 
mil králi co se má pŕedsevzíti a teprvé po roz- 
hodnutí královu byía hromada obce bud zaká- 
zaná nebo povolená. 

ZHzením hejtmanú královských v méstech 
Pražských byla tedy úplné zničená samostatnosť 
úíadú konšelských a zlomená bývalá moc obcí. 
H^tmané vykonávajíce takto velkou moc poli- 
eejní pripravili úrady konšelské o znamenitou 
pcŇlponi, jakou brávali konšelé z obci za dob 
odporu proti králi. Hejtmané méli odtud rozho- 
ia^tl ihw na usnášení konšelA jak ve vécech 
Boodních tak obecních, jelikož odvolávaním ke 
kiáli dovedli vždy slovflm svým rozhodující váhy 
qednati. Méšfané nejstatečnéjší byli již roličným 
trestaním neškodnými učinéni, a tak konšelé od 
krále dosazení velmi pilné toho dbali, aby ani 
jednaním ani slovy svými nelibosf hejtmanú na 
sebe neuvalili, jelikož védéli, že hejtmané ve- 
ftero jejich jednaní kontrolují. Rovnéž pozbyly 
poiaTadního svého významu hromady obcí, v kte- 



167 



rých se hlas lidu projevoval a které konšely 
k rozhodnému jednaní nutkávaly. Obce mohly 
se nyní scházeM jenom když to hejtmané dovolili 
a mohly jednati jenom o tom, co hejtmané za 
dobré uznali. Z porád jejich vymýtény byly od 
té doby všeliké otázky politické. A tak pŕiSly 
obce o veškeru svou moc a váhu politickou. 

Z príčin takových delo se v méstech jenom 
to, CO se králi mohlo Ubití a znenáhla utucU 
veškeren ruch oposiční, jaký by mohl bytí králi 
nepohodlným v dalších jeho zámeroch. 

Rychtáŕ královský mél k tomu pHhlí- 
žeti aby se odpor proti králi nemohl strojiti, 
„aby poddanosf, poslušnosf a vémosf k nemu 
byla zachovaná aby v métech Pražských dobrý 
rád mítí mohli.'' Také rychtáŕ mél v poradách 
konšelú hned po hejtmanovi zasedati a když by 
se v úŕadé konšelském, v obci nebo na jiném 
místé néco proti králi, dústojenství, vrchnosti 
anebo komore královské pŕedsebralo, to všecko 
králi oznamovati. Dále mu bylo uloženo, aby 
soudy konšelské pilné navštevoval pokuty, které 
králi pŕislušely, zaznamenával a o jich odvádéní 
se staral. Rychtáŕ mél také o to dbátí, aby se 
bedlivé zachovávalo, co král méstúm ponechal 
a neposlušní aby trestáni byli. Zvlášté méli nalé- 
hati na bezodkladné a skutočné trestaní téch, 
kdo by proti králi, radám a úŕedníkúm jeho 
mluvili a posmešné o nich zpívali. V ohledu 
policejním méli se rychtáŕi starati o chytaní a 
trestaní zlých lidí a povalečú. 

Rychtáŕi byli tedy pomocníky hejtmanú, je- 
jichž rozkazy se méli také spravovati. 

Podobná úloha jako hejtmanúm a rychtáŕúm 
v méstech Pražských pridelená byla rychtáŕúm 
v ostatních méstech královských. Ti na všecko 
pozor dávali, ve všech poradách konšelských za- 
sedali, slovo a hlas svúj méli. Bez jejich prí- 
tomností nesmeli se také ani konšelé radití a 
bez jejich svolení obce k hromadám svolávati. 
Ba ani cechové nesmeli odbývati valné hromady, 
k nimž by rychtáŕové svolení svého nedali. Rych- 
táŕi takoví byli z osôb spolehlivých od komisaŕú 
královských navrženi a od krále k tomuto úradu 
jmenováni a sice na tak dlouho, pokud je král 
vtom úŕadé ponechal. Aby úrad svúj tím sprá- 
vnéji plniti mohli, b)li jim pŕidáni po d rych- 
táŕi, kteŕí se méli rozkazy jejich spravovatí. 

Toho času zménéno také postavení a úrad 
prvního konšela čili prímasa ; tomu svéŕena ncg- 
vyšší správa dúchodú obecních, čímž obdržel 
jakousi pŕednos< pred samým purkmistrenL Úrad 

Í)rimatorský octl se tím ale jaksi pod moci krá- 
ovskou ^ byl králi jistou mérou odpovédným. 



158 



o^JK 



r 



KN. lY. HL. I. PaBOTáná Ferdinanda I. 162$— 1664. — No?ý sood apelačoi pro métta. 



^ 



Aby však neostalo písemných svédectví pro 
pŕfätí veky o tom, jak^ zpúsobem Ferdinand 
své zámery provedl, dostala mesta naHzení, aby 
odvedla všeliké listiny a spisy, jenž by proti 
králi svédčily a stížnosti nau obsahovaly. Spisy 
takové méli královští komisári po méstech se- 
bratí a králi odeslati. Naproti tomu mélo smý- 
Siení obyvatelstva spracovane bytí ve smyslu 
króli pHznivém. E účeli tomu vydán byl tiskem 
dne 8. ŕfjna 1547 v jazyku českém a némeckém 
spis s nazvem: „Aktá tčch véčf, které jsou se 
mezi nejjasnéjším knfžetem a pánem panem Fer- 
dinandom I. a nékterými osobami ze stavúv pan- 
ského, rytíŕského a mestského království českého 
leta 1547 zbéhly." Spisok ten byl z poručení 
královského po všech zemích českých rozesýlán 
a mesta jej musela k prívilegiím svým pŕiložiti. 
VSecky jiné zprávy o tehdejších událostech v Če- 
chách a na Morave byly pKsné zapovézeny. 



Kterak král pokoreným stavum neduféŕoTal. — 
Rterak Ferdinand novou apelaeí pro mesta usta- 
novil a Je tak v sondnietvi obmezil. 

. 1547 záH — 1548 leden. 

Král Ferdinand pokoril již stavy jmenovité 
ale mesta dostatočné; nicméné dopustiv se na- 
proti pokutovaným mnohé nespravodlivosti musel 
se obávati nového odporu, jakmile by se k tomu 
nejaká vhodná príležitosť naskytla. Proto konal 
dále rozličné prípravy, aby mél po ruce dosta- 
točnou moc zbrojnou, když by jí k prevedení 
svých zámérň potreboval. Zdi královského hradu 
byly spravený, nové stŕílny a rozličné ohrady 
tady udélány a z dalekých končin hrubé strelivo 
do Prahy se sváželo. Brány hradské byly pilné 
zavírány a fortna nad schody ustavičné zavŕena 
ostávala. Lid knfžete Merice musel se sice domú 
odobratí, za to však najal Ferdinand nové houfy 
zbrojné od knížete Bavorského. 

Vedie toho učinil Ferdinand nový krok, aby 
si vládu a moc nad mésty pojistil. Do té doby 
spravovala se totiž mesta česká dvojím právom : 
Starého mesta Pražského a právom magdebur- 
ským. Odvolaní z rozsudkft konšelských delo se 
podlo pravidla bud ke konšelúm Starého mesta 
Pražského nebo (z Ústí nad Labem, Loun, Sla- 
ného a Nimburka) k stolici kmetské v Litomé- 
ŕicích a odtud do Magdeburku, podlo toho, jakým 
právom se kde spravovali. Z ostatních zemí ko- 
runy české šlo odvolaní z mést také do Halle 
a do Lipska. Do soudú téchto nevkladal se ani 
král aniž kdo jiný, mesta byla v ohledu soudním 



úplné samostatná a Staré mesto Pražské jsoiic 
nejvyšším prameňom a vykladačem práv mest- 
ských vykonávalo .tímto prostŕedkem značný tIív 
na mesta královská. Po pŕemožení odporu sta- 
vovského vydal král na snémé v záŕí leta 1547 
ustanovení: jestiiže by se komu zdalo, že by 
skrze sondy a ortele v méstech královských ob- 
tčžován byl, aby ten Icaždy pred krHe aneb rady 
k tomu od neho zŕízené se odvolatí a apelad 
vzíti mohl. 

Sond apelacní zŕízen pak na hrade Praž- 
ském 20. ledna 1548. Pŕedsedou jeho jmenován 
pan Ladislav Popel z Lobkovic na Chlumci a 
Jistebnici a pHsedícími čili radami nad apelacfmi 
dva páni, tri rytíH, čtyŕi královští doktori práv, 
zároveň radové královi a čtyŕi méš(ané pražStí. 
K soudu tomuto méla jíti apelace ze vSech mést 
i královských i vrchnostenských y celé české 
korune. V čele soudu méla býti pŕedsedou čili 
presidentem vždy osoba stavu panského. Sond 
pak mél rozsudky své pronášetí podlé téhož 
práva a poŕádku, jakým se jednotlivá mesta spra- 
vovala. Takž stará práva každému mestu zAsUda, 
až posléze r. 1610 konečné stavové se usnésii, 
aby právo magdeburské jakožto cizí v Čechách 
načisto prestalo a pro jednotu zŕízení mestského 
jediné právo staromestské výhradnou platnosť 
mélo. Pravidlom bylo, že se rozhodnutá toho 
soudu docházelo vrchu práva; toliko v rozepHch 
o hrdlo, česf nebo dédictví bylo dopuSténo daUí 
odvolaní k soudu komomímu. 

V prípadoch pochybných, kde si soud ape- 
lacní nevedel rady a pomoci, mél véc celou vzné- 
stí na krále, ktorý pak o apelací s pŕibranými 
radami rozhodí. 

Zŕízením soudu apelačního provedl Ferdi- 
nand skutok násilnícky, libo volný, jelikož se to 
stalo bez účastenství snemu, bez účÍBLstenství mést, 
ba protí vúli jejich. Zapŕíti se ale nedá, že tím 
právu samému a soudnictví bylo jen dobre po- 
slouženo. Byl to první krok k tomu, a^ ae 
v zemi zavedie jedno právo a jeden rád, což 
bylo r. 1610 skutočné dokonáno. Zŕízení soodu 
apelačního vedlo také pozdéji k srovnání práv 
mestských s právy zemskými, pokud to moUo 
býti, o čemž jednalo se na mnohých potomníeh 
snčmích za krále Ferdinanda I. a za nástapce 
jeho Maximiliana. 

Jakož jsme nahoŕe poznamenali, že král zŕí- 
zením soudu apelačního nad mésty zbavil mista 
samostatnosti v ohledu soudním, tak dolofiti 
dlužno ješté, že tím právo jejich na jinou jeStč 
stranu skráceno. Mesta méla svá práva a sré 
soudy, do ktorých jim stavové vySSÍ nezaaaho- 



^^^ 



159 



160 



^ 



r* 



Stfháiií a ntlaóoTání Jednoty bratrské. 



*! 



?ali. SmlouTOu sratováclavskon r. 1517 bylo vý- 
AoYĽé yyiníiiéno, aby mesta soudú svých samo- 
statné ožívala, kdežto na soud zemský méli býti 
jenom pániarytífí dosazováni. Nyní však zŕídil 
Ferdinand libovolné apelační souď nad mčsty, 
čelioi nikdy nebývalo, a jmenoval mezi čtrnácti 
jelio pfísedf cími jenom čtyry méS<any< Tím byl 
tedy stav mestský velice skrácen. Ferdinand 
šachoval se tak zajistá proto, aby získal vyšší 
stavy proti mčstňm a mél je na své strane, když 
by 86 mesta nékdy na snémč zŕízení nového 
sondu ^>elačního opírala. 

Nahoŕe již jsme vyložili, jak Ferdinand mél 
namfieno na stav mestský hlavné proto, že se 
na snémé a v živote veŕejném v&bec nejroz- 
hodnéji, nejvytrvaleji a nejdúslednéji opíral roz- 
UiDým jeho požadavkúm a oblíbeným jeho zá- 
mérikm. YSemi tresty a pokutami, které jsme 
do podrobná vypočítali, byl stav mestský sku- 
teinč tou mčrou 0€huzen, zlomen a pokoŕen, že 
z nctjstatečnéjSího a nepŕemožitelného obhájce 
priv mestských stal se pak malomocným čini- 
tdem v živote politickém a národním. Pohromy 
fSak, jenž stav mestský skrotily a oslabily, za- 
stíhly zároveň i veškeren život politický a sesla- 
bily tím i snemy zemské. Stav mestský stal se 
malomocným a byl pro své ochuzeniapro krá- 
lovské hejtmany a rychtáŕe tak odvislým, že 
odtud hlasu svému na snémé mnohem mdleji 
platnosti a dúrazu zjednával nežli pred tím. 
A jelikož dŕíve hlavné púsobením stavu mest- 
ského mívaly snemy ráz oposiční, tož potom 
pil závislosti a málomocnosti toho stavu i sné- 
múm ubylo dúrazu a vážnosti, čehož zajisté 
oba vySSf stavové nebyli pamétlivi, když králi 
beze vSech námítek stav tretí hubiti dopouštéli ; 
žeby tím svflj vlastní vliv a svou moc zadávali, 
o tom snad ani neméli tušení, to se teprvé po- 
stupom času k jich nemalému prekvapení uka- 
zovalo. 

AvSak i z jiné ješté príčiny bylo co lito- 
lati, že stav mestský byl tímto zp&sobem malo- 
mocným učínén. Stav ten bral svou posilu z lidu, 
z hrraiad obecních, a čím statečnéji si počínal 
itav tíetí na snémích, tím více ujímalo se v lidu 
úiastenství a smysl pro záležitosti verejné. Ráz 
a smer demokratický, jaký se počínal probou- 
letí a utešený proud ve sbližování se šlechty 
8 liáem obecným byl tím zastaven a starému 
nnfoa feudálnfmu nová cesta ražena. 



Stíháni a ntlaéování Jednoty brairské. — Kterak 
hnbeni Jednoty bratrské zemi české nákodilo. 

Král Ferdinand pŕekonav vítézné odpor staví 
chopil se ochotné té príležitosti, aby i v ohledu 
náboženském jednotu v zemi zjednal. Zpúsoby 
svýrai nemohl protestanty odstrčiti a vyhladiti, 
jelikož tvorili valnou vétšinu ve vyšších stavoch ; 
na Jednotu bratrskou ostýchal se ješté násilím 
sáhnouti, ponévadž neustále doufal, žepouhými 
prostŕedky administračními dovede šírení se je- 
dnoty pŕítrž učinití a ji pak vyhubití. Nyní však 
byly okolnosti takové, že nemusil zadných ohledú 
dbáti. K tomu všemu vyskytli se pomlouvači 
jak mezi katolíky tak hlavné i mezi kališníky 
samými, kteŕí krále pŕesvédčiti hledéli, že Je- 
dnota bratŕí českých byla p&vodem a strAjcem 
všeho odporu proti nemu. Tomu všemu Ferdinand 
tím spíše uveril, jelikož prední osoba ve spolku 
stavovském, Vilém Kŕinecký, k bratŕím se pri- 
znával a ponévadž i pri jiných pŕíležitostech 
jevil se patrné vliv pánft z Jednoty bratrské. 
Zámínku k stíhaní bratŕí poskytli sami knéží 
kališničtí, kteŕí se o ochranu proti bratŕím uchá- 
zeli. Byla to, jak se nékteŕí domýšlejí, holá 
komédie s králem a knéžími katolickými umlu- 
vená, aby se jenom násilné skutky proti bratŕím 
mohly ospravedlniti. A to se stalo takto. Kuéží 
katoličtí a administrátor strany pod obojí My- 
stopol se svými pomocníky čekali dne 18. záfí 
1547 na krále a když po službách božích vyšel 
z chrámu sv. Víta, prosili jej ústne i písomné, 
aby je pri jich náboženství ochraňovati ráčil, 
jelikož prý všelikeré nátisky od bratŕí mnoho 
let snášejí. 

Již 8. ŕíjna 1547 vydal Ferdinand rozkaz 
pro celé království, kterým obnoven prísny man- 
dát krále Vladislava z r. 1503 proti bratŕím. 
Sbory čili domy modlitebné jim odňatý a uza- 
vírány. Král naŕídil ve svém mandátu, aby ko- 
stoly zavŕené byly zase zotvírányado nich aby 
se prijali knéží pod jednou a pod obojí ; koste- 
Iftm aby se navrátilo, co jim bylo pobráno a 
knéžím aby se zjednaly dúchody, ktorých dŕíve 
požívali. Bratŕí méli od víry své pustiti, . kre- 
sťansky se spravovati; schúze a kázaní po do- 
moch a jinde mély se jim zastaviti. 

Mandát královský byl prísne proveden a 
vykonán nejprvé na statcích královských. Tu 
zrošeni sborové v Brandýse n. Labem, v Tur- 
nové, Litomyšli, Bydžové a Chlumci. Na statcích 
téchto dosazováni do far posud bratrských knéží 
pod jednou nebo pod obojí a bratŕím naŕízeno, 
aby bud k jednomu z obou téchto náboženství 
pfestoupili anebo z krilovství se vystéhovali. 



i^ 



161 



162 



p e ga 



Cetko-]f«rsnk& Kronitak. lY. 



11 



r 



^ 



KN. IV. HL. L PanováDi FMniUMaid« L 153$--166i. — Stíkftoí a utUčoTáni Jednoty bnrtnké. 



To mélo za následek, že mnoho bratŕí víry své 
se zfíkati počalo. 

Y téchto smutných dobách obrátili se starší 
jednoty bratrské zvláátoím prosebním listem ke 
králi Ferdinandovi, za kterým až do Augäpurku 
posla svého vypravili, dovozujíce, že Jednota 
neméla zadného účastenství v stavovském odporu 
a prosíce aby jenom vinníky potrestal, s ostatní 
pak Jednotou milostivé naložil. Povolností tako- 
vou nenechal se Ferdinand nijakž masti ve svých 
zámeroch. YydaU dne 20. ledna 1548 v Augä- 
purku druhý mandát proti bratŕím, kterým co 
nejpŕísnéji poručil, aby se všecky sbory bratrské, 
kde se tak ješté nestalo, ihned zavŕely, sekte 
bratrské aby se. zadných kázaní a schňzí po do- 
mích a jinde nedopouštélo, nýbrž každý, kdo 
by se o to pokúsil, aby byl polapen a na hrad 
Pražský odeslán. 

Bratŕi ucházeli se znovu o pŕímluvu u nej- 
vyšších úradníka zemských a u rozličných osôb 
z vyšších stavu. Nedocházejíce však milosti a 
pomoci tešili se vespolek jak mohli, jedni druhé 
ústne i písomné ve víre utvrzujíce a k stálosti 
napomínajíce. Co jim nebylo dovolene verejné, 
to vykonávali tím horlivéji potají na umluvených 
místech se scházejíce a pobožnosf svou vyko- 
náv^íce. Naproti tomu chopil se král také dú- 
raznéjších prostŕedkú, když mandátové jeho dosti 
výdatné neúčinkovali. I vypravení na statky krá- 
lovské zvláštni komisári : Jan mladší z Lobkovic, 
podkomoŕí Jiŕí z Gerštorfu, královský prokurátor 
ťetr Ghotek z Vojnína a Krištof ze Skuhrova, 
kteŕí se méli o ŕízné vyhubení bratŕi postarati. 
Rozliční pak pochopové a služobníci královští 
počínali si zrovna zbésile naproti bratŕím védouce, 
že se tak jmenovaným komisarúm a pánu svému 
dobre zavdéčí. A tak byli tu a tam bratŕi roz- 
ličnými zpúsoby nuceni, aby k víre katolícke a 
kališnické prestupovali; kdo se stálym ve víre 
osvedčili, byli jímáni, všelijak pokutováni, mu- 
čeni a do Prahy posýláni, kdež opét byli vyslý- 
cháni a véznéni. Jmenovité hledéli katané vynúti t 
z bratŕi nejaké zprávy a priznaní o domnélém 
spojení s kurfiŕtem Hanuáem Fridríchem a s pro- 
testanty nemeckými. 

Mezi katany, jenž se stali povestnými pre- 
nasledovaním a týraním bratŕi, vynikl hejtman 
královský v Litomyšli Šebestian Schônlich čili 
Šejnocha, který bratry zp&sobem nejohavnéjšim 
stíhfld a mučil. Nešlechetník tento dal si konečné 
mnoho na tom záležeti, aby dostal do svých 
rukou Jana Augustu^ který byl za hlavu jednoty 
považován a který se štastné pravé v okolí Lito- 
myšie jako by Šejnochovi na vzdory ukrýval. 
Nemoha Augusta n^jaki do své moci dostatí, 



umímil se ve své krutosti naproti bratŕísi a 
stavél se jako by jich neminil více posavadním 
zpúsobem stihati. I namlouval pak bratiiiii, aby 
se spravovali jeho radou, že by jim chtál po- 
moci naproti komisarúm královslr^ kteŕí oo 
nevidét do Litomyšle pŕibudou a teprvé pHsDé 
s bratŕími nakládati búdou. Šejnocha jim chtél 
býti ochróncem ; k tomu účelu ide chtél se undo- 
viti a dohodnouti s Augustou, treba nékde v lese 
o samote, aby se Augusta nemusel ničebo stra- 
chovati. Bratŕi nechali se obelstiti a dovedU 
Šejnochu na umluvené mfsto. Sotva se yiak 
Augusta dostavil, obklopili jej pochopové Šej- 
nochovi, kteŕí v záloze číhali a s nim zároveĎ 
i pomocníka jeho Jakuba Bílka, načež oba do 
Prahy jsou odvezení. 

Posavadními prostŕedky nebyla však Jednote 
hubená tou mérou jak si to král pŕál. Proto 
vydány dne 5. a 12. kvétna 1548 nové mandáty 
proti bratŕím na panství litomySlském, bran- 
dýském, chlumeckém, bydžovském a tumovském, 
ktorými naŕízeno, aby všickni bratŕi, kteŕf k ná- 
boženství katolíckemu nebo kališnickéma nepfe- 
stoupí, do šesti nedél ze vSech zemi královslqfeh 
se vystéhovali. Podobné prísne jednal proti bim- 
tŕim Jaroslav z Pemšteina na svých panstvích 
pemštejnském a rychnovském. 

Bratŕi pokúsili se znovu tu a tam, aby pŕí- 
mluvami rozličných osôb ukrotili své pron^e- 
dovatele. Nadarmo. Ani té milosti nebylo jim 
popŕáno, aby dele nežli šest nedél mohli ve vlasti 
pobýti a na tmitou cestu se pŕipraviti. A tak 
mnôzí nemohouce ani v tak krátke dobé sta- 
tečky své vyprodati bud je príbuzným a pMte- 
lúm svým poroučcli nebo je naprosto opustili, 
zadného poŕízení o nich neučinivše. 

Prišla doba ncjhorší, kdy bratŕi museli se 
kone(\pé s vlastí svou, s rodnými cbýiemi a 
s drahými pŕáteli a príbuznými rozloučiti. I vy- 
stéhovali se ve tŕech proudech do ciziny. Nej- 
prvé opustili svou vlast bratŕi z LitomySle, Byd- 
žova a Chlumce, k nimž pridali se bratŕi % pan- 
ství pernšteinského. Ti všickni ejeli se v umln- 
vený den v Rychnové, kde vozkové najatí na 
námestí zboží jejich složili. Tu so naho^lo lA- 
kolik vozkú olomouckých, kteŕi veci jejich za 
skrovné povozné dále dopraviti se uvolili. Za 
hranicemi, kam asi v 500 osobách obojiho po^ 
hlaví na 60 vozích pŕitáhli, dostalo se bratffm 
pŕátelského pŕijetí a pohostení. Y Eladsku na 
pŕ. byli od purkmistra i rady mestské pŕivitám- 
a všemi potrebami zadarmo opatrení. Odtad táhli 
dále pŕes Yratislav do Poznaňska, kde nalezH 
po nejaký čas dosti vlidné útočište. 



L 



16S 



164 



«*] 



r 



Kterak habeni Jednoty zem nikodilo. 



^ 



Brzy za tímto prvním nasledoval druhý proud 
tft^líd asi 800 osôb na 50 vozich. V tom houfu 
byli bratH z Brandýsa nad Labem, z Turnova 
a I jinýck míst okolnícb. Pánove z Bibršteina 
a AnioSt z Krajku vypravili s bratry ozbrojené 
Mdiiéŕe, aby je pŕes nebezpečné krajiny pohrá- 
liäié doprovodilĹ Tretí proud obsahoval bratry 
z panství brandýského, kteŕí se toutéž cestou 
do PoznaAska vypravili. V srpnu konečné roz- 
idmali se s yXitíí také M<ieh ze Sionu a JiH 
hrad. Mach byl vedie Augusty pŕedním starším 
Jedncty bratrské vúbec a stal se pak staršín) 
vtoch obcí bratrských v Pruskú. Izrael, muž 
ducha výtečného, byl také starším a hlavou bra- 
trské osady tumovské. 

V Prusích bratŕím velice prospel Vilém Kŕi- 
sečky, který sem byl utekl a tady u knížete 
Älbreehta doužil. Kŕinecký se za bratry velmi 
fydatné pŕimlouval a osud jejich znamenité po- 
lepfiil. 

Méné krutý osudstihl bratry, kteŕí bydleli 
na statdch stavovských. Ty vrchnosti, které 
bratŕ&D pŕily, jako Krajíŕové, Jindŕich z Donína 
a j. ▼., nejevily mnoho chuti a ochoty podlé 
mandátft královských se zachovati. Nejaký čas 
jim to proilo, než i na takovýchto statcích mu- 
selo se konečné pŕedce mandátúm královským 
vyhovéti. A tak i tady byly sborové domy se 
vkm pfíslnienstvím brntŕím odnímaný a sch&zky 
jcjídi pHsné zakazovaný. Knéží katoličtí a ka- 
fitaíití pak pHsné nad tím bdeli, aby se bratŕím 
aehovélo a nejednoho pána ohlásili králi, když 
se podlé mandátu nespravoval, tak že král znovu 
lodnz sv^j dútklivé opakoval. Méné príjemný 
iiTOt méli bratH na statcích vrchností v ohledu 
nábóienském nesnášelivých , nebof tady byly 
mandály proti nim také se vší pMsností pro- 
vádésy. 

Pronásledování a hubení Jednoty bratrské, 
zasadilo zemi ne menší ránu nežli ochuzeni 
mést královských. Bratŕí, jenž se ze zeme vy- 
stéhovali, byli lidé dobrí, pokojní, bohabojní, pri- 
tínliví, pracovití a spoHví. Jako celá Jednota 
vynikala nad své krájaný čistotou mravu, a spo- 
ridaným životem a vzorným hospodárením, tak 
i ti lidé, jenž se vystéhovali, skveli se podob- 
DýÉli vlastnostmi a pfédéfli své 8|Mluvérce fe- 
VDon vúlí, odhodlanosti a vytrvalostí, jelikož ra- 
d<yi ze zeme odešli, nežli by od víry své upu- 
stili. A tak pripravená byla zemč česká o tisíce 
rakou pilných a pracovitých, o tisíce nejlepších 
svycb obyvatelú, konečné také o mnoho penéz 
a jínébo zboží, které bratŕí s sebou pryč od- 
neeli. Aviak i ti bratŕí, kteŕí v zemi ostali, ne- 

víeó o^vatéli tak nžitečnými a dobrými 



jako doposud. Velká část bratŕí prešla na jiňou 
víru a odvykla znenáhla posavadnímu životu 
bratrskému. Jiní priznali se jenom na oko k jiné 
víre ; z téch byli ale pokrytci náboženští. A tak 
v mnohých osadách uhostila se lícomémosť místo 
posavadní zbožnosti a úprimnosti bratrské. Bratŕí, 
dokud se jim u vykonávaní jejich obradu ne- 
pŕekáželo, dokud život jejich nebyl ztrpčován 
ohavným prenasledovaním, byli nejlepšími oby- 
vateli a nejochotnéjšími plniteli občanskýcli po- 
vinností ; nyní ti, jenž v Čechách ostali, jenoni 
s nechutí poslouchali a s trpkostí v srdci s pro- 
následovateli a nepŕáteli svými obcovali. 

Čechy pŕestaly odtud býti stŕedištém Je- 
dnoty bratrské a stály se za to rejdištém ne- 
snášenlivosti náboženské, která zemi českou usta- 
vičné rozežírala. Za to kvetla Jednota na Mo- 
rave tím utéšenčji. Kdo jen mohl, uchýlil se 
z Čech na Moravu, kde Jednota nebyla stíhaná, 
ponévadž tady nebylo zámínky k utlačovaní je- 
jímu. Místo Litomyšle stal se moravský Pŕerov 
pŕedním sídlem Jednoty a z moravských bratŕí 
vycházeli pak mužove, kteŕí jméno českého ná- 
roda po celé Evropé ba po celém svété pre- 
slávili. 



Kterak Ferdinand samostatnosť kornny české 

naproti ríšskemu snemu nemeckému obhájil. — 

Nová miaee. — Kterak byli véŕitelé královi 

odbjU. 

Po dokonaní téchto vecí poručil král Fer- 
dinand správu zeme svému druhorozenému synu 
arciknížeti Ferdinandovi a odobral se na snčm 
ríšsky do Augšpurku. Však obávaje se, aby Pra- 
žané v jeho neprítomnosti néco pred se nebrali, 
zústavil synu svému nékolik praporcú zbrojného 
lidu a kázal, aby se zdi hradu Pražského opra- 
vovaly, nové stŕílny délaly a rozličné hradby 
zakládaly. A když se hrad opravoval, brány se 
zavíraly, zvlášté ta nad schody ustavičné za- 
vŕena byla, aby se žádný nepŕítel do hradu 
vlouditi nemohl. Na snémé ŕíšském jednalo se 
o rozličných nových ŕádech v ríši nemecké. 
Eromé toho pokoušel se snem uvaliti daň ríš- 
skou také na korunu českou. Stavové ŕíšštíod- 
voláviúi se pri tom na snem vormský z r. 1521, 
který rozhodí, aby království české prispelo ríši 
400 jezdci a 600 pešími. Príspevok tento byl 
sice do piPíslušných seznamú zanešen, král če- 
ský Ludvík ale nikomu pomoci této neposkytl. 
TÍké se bralo za pfíklad usnešení snénm vorm- 
ského z r. 1545, ktorý zemím českým ríšskou 






J 



r 



EN. lY. HL. L PuoTáiií FerdliuuidUí I. 1626—1664. — SamoBtatnoBi konmy české obhi^jemL 



*^ 



daň uložil; avšak ani toto usnešení nenabjlo 
platnosti, jelikož se král Ferdinand podlé nebo 
nezachoval. I nyní oprel se Ferdinand rozhodné 
požadavku snemu augšpurského, ŕka, že poptá- 
vaje se v Čechách ničeho jiného se nedeptal, 
než že stavové koruny české nikdy zadných prí- 
spevku k ríši neodvádčli aniž odvádčti povinni 
jsou; král český že nebýva volán k snémAm 
ŕfšslrfm aniž má místo a hlas v radé Hšské; 
dané ríšske že se vybírají jen v desíti krajích 
ríše a koruna česká že se v žádném z téchto 
krajA nenachází; daním ríšskym že podléhají 
toliko stavové ríše nemecké, kteŕíž mají od ríše 
ochranu, mír a právo, a ačkoli král český drží 
od ríše lénem nékteré zeme a panství s oby- 
vatelstvem nemeckým, že tyto zeme a panství 
nemajf od ríše ani ochrany, ani mím, ani práva, 
nýbrž že jsou od ríše nemecké od starodávna 
oddelený ve zvláštni ríši a národ a že nejsou 
pŕivtéleny k ríši nemecké aniž podrobený jejím 
bŕemenfim, rozvrhom a kontribucím. Proto vy- 
slovil král Ferdinand nadéji, že stavové ŕíšští 
nebudou ho v této príčine obtéžovati. A knížata 
ríšska se skutečné s odporom tímto spokojila 
a na Ferdinandovi zadných dalších príspevku 
a pomoci nepožadovala. 

Tímto zpňsobem tedy král Ferdinand ob- 
hájil samostatnosť a nezávislosť koruny české, 
dokázav, že zeme koruny české tvorí ríši od Ne- 
mecka úplné oddelenou, ríši, která nemá s Ne- 
meckom ani spoločné výhody ani bremena ; která 
tedy není povinná k výdajom ríšskym penézi 
pfíspivati, nebo císaŕe nemeckého lidem zbroj- 
ným podporovati. 

Y odporu svém poznamenal také Ferdinand, 
že král český nebýva volán k snémAm ríšskym 
aniž má místo a hlas v radé ríšske. Ferdinand 
však býval volán a také se nékolikráte na snem 
ríšsky dostavil. To však délal pouze z lásky a 
ochotnosti k bratru svému, povinností krále če- 
ského však to nebylo. Usnešení snémú ríšskych, 
i takových, na které se Ferdinand dostavil, ne- 
méla v korune české žádné platnosti a moci; 
nad tím stavové čestí velmi pilné bdeli. Když 
na príklad císaŕ Karel V. pozval Ferdinanda na 
snem do Vormsu 1544—5, kdež se mélo je- 
dnati o zavedení jednostejné mince, král Fer- 
dinand obsýlku tu predložil stav&m českým. 
Tito pridali k ruce krále svého komisi dei^ti- 
člennou, ktorou ze svého stredu zvolili a to 
k tomu účelu, aby s králem o to jednala ve 
Yormsu, avšak s tím vyhražením, aby to komise 
sama o sobé nemohla platné dokonati, nýbrž 
aby to bylo na budoucím snémé stavúm českým 
k schválení predložené. Pri tom stalo se totiž 



usnešení, jéstližeby se ten flšský snčm protáhl 
a zadného usnešení o zrno mezi tímto časem a 
vánocemi nejprv pŕíštími neučinil, tedy oč by 
se král se stavy království českého o zrné uaned 
a srovnal, to aby platnosť podrželo. 

Podobá se, že se Ferdinand potom dohodl 
se stavy českými o nové minci; neboC dál Mti 
nové peníze a to kolikeré, zvláité tarejcaiy a 
groše. Na groše, jenž tri krejcary obsiJiovaly, 
dal Ferdinand s jedné strany vyrazit svoa oaoto 
s nápisom svým, s druhé pák fímakdio (nia. 
Mimo to dal bíti malé peníze, jimž nékteff štart 
a jiní Kačenka ŕíkali. Také dal bíti jiné groie, 
jimž obyčejné lidé iíkali Hvbdček. Aby ty ptr 
níze v svém jadru a v své dobrote sacliovÉqr 
byly, ustanovení dva úŕedníci, kteŕí na iriedj 
peníze pozorné oko miti muselL Jeden x tén 
úŕedníkú byl od krále dosazen a jmenofil le 
zkoušec královský, druhý, zkouSec I6m8ký,.ii0 
od stavu na úrad svAj volen. Úŕedníd Ô b|H 
povinni každého čtvrt leta penfze zfamieti a 
jestli se buď menší váha nebo nedoatateäíld*^ 
hrota vynaložia, mél to zkoušec MimúsfMi^ 
vyššímu mincmistrovi a zkooSec zemáký M|pt 
skému soudu ihned oznámíti, aby ae bn íHik 
kladu stalo opatrení, jakým zpAsobem Igr w^tt 
mince opravila. 

Než se král vrátil do Prahy, jednáte M* # 
zaplacení dluhú stavftm po pŕedeilých loálfGl^ 
které byl Ferdinand stavúm na poalediifiii 
zaplatiti slíbil. Nyní bylo rozlite;^ 
mnoho statku pobráno a kromé toho niMtoftA 
néz v pokute zapraveno. Jelikoi ae xd<l0^.;Í» 
je dosti prostŕedkú k zapravení dlnhA 
obesláni jsou všickni takoví véätelé do 
aby tam v komore královské právo k 
kúm svým ukázsdi. I sjelo se k nrCenáoni. dil 
množství osôb, hlavné ze stavu panského 9t-tfh- 
tíŕského, a ti když úpisy svymi ao ^ykinli, 
shledána jest suma všech dlubú tak voUcO ^úm- 
menitá, že zadnému nie nezaplaceno a ▼ iällé. 
ä prázdnym jsou domú posláni. Tak jest tom 
slibu královskému dosti učinôno. 




L. 



167 



RteraK králevié Haiiinlliu v Mbezpečí A- 

vota npadl. 

1548. 

Leta 1548 poslán byl syn Ferdinandftv Maxi" 
mUian do Španélska, kde byl jmenován od strýoe 
svého císaŕe Karia Y. vladaŕem čili místodrii- 
telem, když dcéru cisárovu Márii, vlaatní svoa 
sestŕenici, pojal za manželku. Jednoho čaša do- 



1«6 



p* 



Krilevie H^xänílian t nebexp«fif ihoU. 



•*« 



lUl zprávu, 2e se okolo Granady mnobo jeleofl 
ulezá. I nemeäkal a vypravil se tam oa lov 
s nékteíŤmi dvorany svými. Sotva se loviti po- 
falo, ukázal se Maximilianovi jeleň nad mím 
veliký. Maximiliaa pobodna konk svého pustil 
se za ním a hnal ite tak dlouho, až i jeleňa i 
dvorany své s očí ztratil. Z toho byl velmi 
leaklir, jelikož védél, Že se v téch krajinách 
msoho zbojnfkú zdržuje. Bloudil po lese sem 
a tam hledaje svých dvoŕanii i častéji na nč 



volaje; vgsk zadného se nedovolal. V tom ne- 
nadále, kdyí již slunce zašlo za hom, uzíel ja- 
kousi chatrnou chaloupku pastýŕskou, k níž dy- 
chtivé krokíl svých zaméŕil. Pred chaloupkou 
setkal se se starcem Sedivcem, kterébo o prí- 
streší požádal. Starec uvedl jej do chaloupky, 
kde se ješté pét osôb náležalo, a sice: man- 
želka pa&týŕova, jeho dvacetiletý syn s manžel- 
kou, dospf^lá dcéra a jeden pacholek. Pastýŕ 
vida liosta vzácneho a dobre odéného, nradil se 




s domácimi, aby jej, když spáti bude, zabili. 
Uaníelka syna pastýŕova nad krásnym pánem 
veikou lítost majfc, všelijak se o to starala, aby 
jej z neétastných osídel smrti vysvobodiía. 1 
bledaU tak dlouho pŕfležitost, až mu väecbno, 
CO se 6 ním té noci díti má, vyjavila. Maximi- 
Uan počal rozmýäleti, má-li pastýŕ&m ohlásiti, 
že je vladárom království dpanélského aneb má'li 

169 



se tajití. Rozváživ konečné, Se u téch zbojnfkfl 
dOstojnosf jeho nie platili nebude, naopak že 
by se lupu tím bojnéjšiho nadali, uzavrel u sebe, 
když budon o jeho život stati, že se bude zmo- 
žile bránili. 

Povečeŕev tedy masa kozlho, odebral se na 
odpočinutí do nejaké komory, kam jej hospodár 
doproYodil. 2e byly dvéŕe té svétaice velmi 

170 



r 



EN. lY. HL. I. PaBôváni Feráfamia I. 1696—1664. — Ardknile MftTlmflian pHjjat sa krále. 



1 



setielé,^ pVisUvil k nim nejakou velmi tižkou 
truhlu, jenžto pri ruce byla, aby se naň dostatí 
nemohli. O pOl noci piastýŕ domnívaje se, že 
již ten hoat po ceste unavený usnul, ke d verím 
pHstoupil a do vnitŕ se dostatí usiloval. Než 
némoha je otevŕítí, na hosta volal, aby otevŕel, 
že by sobé rád bílé Satý z truhly vzal. Maximi- 
tilm nespal, nýbrž s nabitou ručnicí a s vyta- 
seným; koťdem útok na sebo očekávaje pastýŕi 
odpotddél, že mu není pŕfležito vstáti. Pastýŕ 
poznav, že úmysl jeho jest na jevé, počal mocné ty 
dvéfe otvírati a velikým kŕikem na své pomoc- 
níky volal.- 1 znamenaje Maximilian, že se s ním 
zle bude dftí, uchytil svou tučnici a dérou která 
ve dvefích byla, pacholka pastýŕova zastrelil a 
vyakôčív z komory synu pastýŕovu hlavu stal. 
Starý paslýŕ utfkal do lesa a tady maličko se 
poukry v počal své spolutovaryie velikým hlasem 
na pOBMic STolávati. Maximilian nemoha pastýfe 
ihned dopadnouti zašel hluboko do lesa a tady 
se ukryl. Když se pak rozednívatí počalo, bloudil 
po lese tak dlouho sem a tam, až pastýŕi a 
sediaci jej chytili. Nevéda sobé jináče pomoci, 
vyjavil kdo je a žádal, aby jej pred soudce vedli 
a obžalovali. Pastýŕi velice se ulekli; nicméné 
ruce mu svázavSe vedli jej jáko nejakého zlo* 
čince k soudci, kdežto nékteŕí dvorane jeho 
bledajíce jej, pravé prodlévalf. Dvorane osvo- 
bodivže pána svého velice se z toho radovali, 
že jéj zase zdravého spatŕili, zvlášté když jim 
noční své príhody vypravoval. 

Chycen byi ihned pastýŕ, jeho žena i ne- 
vesta, kteráž ten zlý úmysl Maximilianevi zje- 
vila. Na to byl staŕťc pastýŕ ohavnou a ukrut- 
nou smrtí strestán, žena jeho upálená a nevesta 
ke dvoru vzatá, kde až do smrti ctné byk 
chovaná. 



Kteral kjU miíthiviMé Mkásaných kižk po- 

tfitlilL — ÉHUMš NixMHtt pŕifal m Iréle 

1649 šnúr — iAin. 

Král Ferdinand vraceje se se synem svým 
Karlem z Augšpurku do Prahy byl " ode všech 
tŕí stavu království českého, též od mést Praž- 
ských slavné uvítán. Duchovenstvo s mnohou 
slávou z kostola sv. Víta protí nim vyglo, po- 
čestné je vítalo a uvedSi je do téhož kostola 
„Té boha chválime ** zpívalo. Když pak jak Fer- 
dinand tak i arcikníže Karol do svých pokoju 
odeili, na moste pražském, jakož i na bi^é 
téhož moBto vfieliké kusy ohnem se provozo- 



vali a na hrade Pražském ze Svihovék i dél 
vSelikých hŕmotné stŕíleno byki. 

Brzy potom obžalován byl u krále Ferdi- 
nanda nejaký predavač knéh, že protí xápovédi 
snemovni, „aby nikdo pod prísnym trestaním 
žádné hanebné knižky, obrázky nebo jakékoliv 
nečestné veci nepredával, tím méné tískl," za- 
povézené obrázečky, knižky a všeliké jiné veci 
predával. Knéhkupec tento byl dne 9. února 
1 ô49 z hradu Pražského skrze všecka tri mesta 
Pražská vymrskán. Prohledány byly také sklady 
i u jiných knéhkupcA a u ktorého se néco tako- 
vého na&lo, i ten v podobnoa pokuta UpMil 

Na snémé, kt«rý král s Volal ke MU. 
února 1549, jednalo se o mnohých velmi dllp- 
žitých vécech. Král učinil stavúm návŕb, aby 
koiitelní d kláStemí statky, ktoré svetské vrch- 
ností již d touhá létadržely, byly duchovním zasis 
navráiceny a aby biskupove a prelátí tvorili noty 
stav v království. K tomu stavové neditéli nijaki 
svoliti. 

Dále žádal král od stavu, aby prvorozeného 
syna jeho Maximiliana, který byl vladafem ve 
Španélích, již za živobytí jeho podlo svobod svých 
prijali za krále a nástupce, jakožto pŕirozeného 
dédice království. Mélo se to státí s tou výmin- 
kou, aby se Maximilian listom uvázal, že za 
živobytí otce svého s královstvím českým nie 
ŕídití nebude, ale toliko s pouhvm titulem krále 
českého spokojen bytí chce, dokavád by po smrti 
otce svého na království české dosazen nebyl. 
Maximilian mél také pred svým korunovaním nä 
království české dle povinností pŕedežlýdi králú 
českých stavúm českým jich ^cka privilégia, 
obdarovaní a svobody potvrdití štím podotknn- 
tím : kdyby se za živobytí svého otce v Innllot- 
ství České jakýmkoli zpúsobem nvázati « jé Mtftti 
chtél, aby obyvatelé čestí v ničem M |Mtalii 
nebyli. Stavové čeStí méli svolití k ŽááMtt IM^ 
lovč s tou výminkou, že Maximiliaa M jllllí 

ale dU 89Í ntjoiM moSnošU v ÔsekáóK Mié A^^lf 
še to pro déldUou pHéinu MU iiMdáto, éif(tá 
nedakko teškéhú kŕáhvtM byéhU Háé liffMiL Élf 

ČedMté vpotŕebAeh svých (Im mMé^M fMlifi 

k nemu mítí mo|ili. Také zadali stavové čežtí 
krále Ferdinanda, aby k synu svému poslal do 
Španél nékteré osoby stavu panského a i^tíŕ- 
ského, ktoré by pri ném by diely .a Jcô v éeiké 
ŕfci vjoeevaly. 

Čtenáŕi pozorný znlstmenej, že Máximilianovi 
pŕedkládiyí se tuto mnohém míméjSí výminky 
nežli otci jeho Ferdinandovi. Ferdinand se mneel 
zavázatí, že bude v Praze stále své irfdlo mítí, 
Maximilianevi se povolíme, aby v Čechách sídiel 
podl$ Moi máinoM a když by se to stáli nemehle^ 



L. 



171 



179 



^ 



J 



r 



fitank M VšMuaá polmiil, tby JeéiMé náb^taiiM v mmí ImumMIo. 



> -ŕ 



•^ 



aby aspoň na blízku Čech bydlel. Ferdinand 
pH tom pomyslel, aby Maximilian mobl ve Vídni 
bydleti, pfí.iemi Česká koruna méla bytí jenom 
{iffirAatkea, pHlepkem. 

StaYOvé békú zapomenouce na své statečné 
Riedky sroliii ke všem tém výminkám a prijali 
a prohlásíli Maximiliana dne 19. února za svého 
krále. Hned pak dne 24. února vyslán byl s tou 
dobrou novinou k iMaximilianovi do Španél J/n- 
iHch 9 VmUUUma s hojným komonstvem, aby 
mu oznámil pŕyetí a povýšení za krále témi 
devy, ie jej stavové „z upMmné a poddané 
\Ukj d€trovoM za živobytí krále Ferdinanda 
a aa niloetivou jeho žádosf za krále a pána 
svého ff^M^. Na to se uyolili stavové dáti 
poloviční dúchody po dvé leta na svadbu arci- 
kafieCe Maximiliana, téi knéžny Alžbety, která 
sasnoubena byla králi polskému Sigmundovi n. 
a kufiiny Anny, která zasnoubena byla Albrech- 
feofi, kntteti 3avorskému. 

Podobné jednaní delo se hned potom na 
sntaní moravském, položeném ke dni 7. dubna 
1649 do Brna. Erál požádal stavy moravské, aby 
Maraniliaaa pod týmiž výminkami jako v Če- 
chádi „sa krále Českého a markrabô Morav- 
ského cMM.** I Moravané ochotné svolili a 
tEnáad& Maximilianovi listem daným dne 12. 
dubna 1549, že jej „za krále Českého dH^a 
■|<$l a m marfcrabí Moravského podlé svobod 
sfýfeli 9oU Q^fHj/majiJ' Současnč jednalo se také 
oa SBČmi dôf dcém, jenž se ve Vratislavi dne 
8 — 12. diiima odbýval, o pŕijetí arciknížete Mar 
zkailiana za náatupce Ferdinandova. Knfžata a 
stávok islezití vyhovtii žádosti pošlú králov- 
skýcfa, iiecq[iomenuli však ostŕe sobé stéžovatí na 
to, ktmk prý stavové čefttí „nezpňsobné, ne- 
sooaedflky a s obmyslem i ublížením*^ zachovali 
88 naproti Slezanúm, ktorým dle privilégií ná- 
leží rovné právo vedie Čechúv jak pri volení 
krále, tak i pfi jednaní o nástupnictví. I žádali, 
aby Jím byl v této príčine zase vydán revers 
8M úpis, že to nemá bytí a nebude na ujmu 

KV a avobod jejich, iehož se jim vtok tento- 
te od krále nedostalo. 



Otrak 99 Ftrdtaaad pokosil, aby Jediné nábo- 
soBitri v lemi panovalo. 

1549—1560. 

Mení Mastné podaril se Ferdinandovi nový 
pekua, aby katolíky a utrakvisty v jednotu ná- 
hožontkogi uvodl a tak spíSe lutheránství vyhu- 
bili flsoU. Jednána bylo o nábožanatrt nasaímé 



r. 1548, kdež král sliboval opatKti potvrzení 
kompaktát od papeže a dosazení spoletoého 
arcibiskupa pro stranu katolíckou i pod obojí. 
Stavim pod obojí, v nichž Lutheráni voJňi roz- 
hodnou pfevahu, nabídnotí takové ov6mi nepo- 
stačilo. Nyní počal král vyjednávatí s adnnni- 
stratorem a konsistoŕí strany pod obojí, i pfed- 
ložil 12 článkA, které obsahovaly véd, v aichž 
se Lutheráni od utrakvistA odchylovaU. Pŕed- 
kládaje ty články slíbil Ferdinand, kdyby strana 
pod obojí k nim pfístoupila, že búdou kompak- 
tata opét od papeže stvrzena a že bude dosa- 
zen arcibiskup, který by svétil knéží obou stran 
bez rozdflu. Aby cíle svého spíše dosábl, ble- 
dél si Ferdinand pŕede vším získati posavadního 
pŕedníbo vAdce lutheránského knéžstva, adbmi- 
nistratora Jana Mystopola. Tento ctižádostivý 
a zištný muž byl tak dlouho horlitelem nové 
víry, pokud mu horlení pfínášelo čest a pHzeA 
mocných lidí; jak počal vítr odjinod vátí, stal 
se z nčho drubý Cahera. ZapfeK všecko své 
posavadní smýšlení, a zastával úsilné staré ná- 
boženstvf pod obojí. Za výsluhu obdržel nejprvé 
kazatelství v kapii Betblemské a k tomu dékiuiské 
beneficium u sv. Apolináŕe. Pričinením Mysto- 
polovým byly tedy články s málo výminkami od 
konsistoŕe prijatý, načež je král predložil i uni- 
versité, jakožto stojné autorite s konsistoM. Tu 
se úmysly jeho na ten čas zkazily ; neb univer- 
sita, jsouc z vétšího dílu lutheránská, vSecbny 
články zavrhla. 

Pro tento částečný nezdar nepozbyl ješté 
král nadeje, že úmysl sfl^ prevode. Jan Mysto- 
pol a vSickni jeho kaiží pvažští pHpovédéli, že 
téch ČlánkA se nejen pridrží, a že je lidu búdou 
vychvalovati, nýbii že také pro né své živobytí 
dáti chtéjí. To vše králi Ferdinandovi, podpíííce 
se i také své pečetíktomu zavčsíce, s nejvétší 
radostí písomné podali. Ferdinand rozradovav 
se z toho svolal stavy české pod obojí zpAsobou 
do Prahy na 5. prosince 1549, aby se o vffe 
stalo srovnání. Podobné Jan Mystopol dneho- 
venstvo pod obojí ke dni 5. prosince do Prahy 
svolal a žádal, aby každý dekan vzal s sebou 
dva fáráŕe. 

Edyž se snem sešel a král pŕednésti dal 
články, od knéžstva pražského pfíjaté, ohlásili 
stavové pod obojí skrze Jiŕího z Oerštorfu, pod- 
komoM království Čedcého, že si píe|ou, abyse 
duchovenstvo napred o téch článcích sneslo a 
srovnalo. Duchovenstvo odbývajíc druhý don 
poradu v koleji Karlove ptístoupilo téméŕ' jedno- 
svorné k tém článkAm. 

Zároveň odbývaU stavové svétStí poradu o 
téch ďáocích. NegvySií sudí lemaky HaauS 



k*^ 



ITt 



174 



Jí 



r 



EN. lY. HL. L Pu«¥áBÍ FerdlaaBdUí I. 1S26--1M4. — NaHiéDl BBtaa k 1649. 



*^ 



Z ValdSteina pŕimlouval stavftm, aby ty články 
pfíjali; Ludvík Košátecký z Kolovrat necbtél 
86 pustit do rozjímaní jicb v neprítomnosti Mo- 
ravana, 8 (íml soublasil také Zdislav Zvíŕetícký 
z Vartinberka, Krištof z Višovic, starec veku 
pokročilébo, Ondfej Kfívoláček z Kutné Hory 
a nékteM ze stavu panskébo. Než stavové žá- 
dnébo platnébo usnešení neučinivše odbývali 
potom společnou poradu s ducbovenstvem. Y té 
byly prudké bádky, až se osvedčilo, že tri deka- 
nové a dvacet jinýcb knéží z venkova pridalo 
86 k Btavlim svetským, kteŕí velkou vétšinou 
8 články témi nesouhlasili. Ferdinand vida, že 
by 86 po vAli jebo nestalo, oznámil stavAm, že 
musí jeti do Uber a proto že snem vyzdvihuje 
a na jiný pobodlnéjší čas zanecbává, žádaje pH 
tom všecb stavA i ducbovenstva, aby mezi sebou 
pokojní a svomi byli. To oni také zachovati slí- 
bili a pokojné domú odjeli. 

Stavové osvedčili odbodlanosf, jaké se Fer- 
dinand za tebdejšfcb okolností nenadal. Ješté 
rozhodnéji ale oprel se požadavku královu snem 
moravský, ktorému roku nasleduj ícf bo ty články 
predložil. Král nerád upouStél od svýcb zámérA, 
tentókráte ale nemobl pomýšleti na ostrejší 
prostŕedky k prevedení jicb, ponévadž si nesmel 
pobnôvati stavy, jejicbž pomoc potreboval k ve- 
dení války turecké. 



NaHzení aiéniovDí a ŕemeslnieich, eeledi, náden- 
Dideh, pak • srevnáni mér a váb. 

1549 únor. 

Nežli pfikročíme k dalšímu vypravovaní 
politíckýcb udalostí, cbceme se zmĺniti o usne- 
šení snemu zemskébo v únoru r. 1549, jelikož 
to usnešení podáva zajímavé podrobnosti ze spo- 
lečenskébo života českébo. Na snémé tomto 
prijatá byla rozličná naŕízení o ŕemeslnícícb, 
čeledi, nádennícícb a jinýcb potŕebnýcb vécecb. 
Cbtčl-li čelédín pŕes pole sloužiti nebo práci 
nejakou konati, musel se vykázati, že s povo- 
lením pána svébo odešel. Cbtčl-li takový čeledín 
jinam do služby nebo do práce vstoupiU, musel 
8i od svébo bospodáŕe vysvedčení o svém cbo- 
vaní vzíti. Kdo takovébo vysvedčení nemél, tobo 
nesmel jiný hospodár vzíti do služby pod propade- 
nímtfí kopgrošA českýcb. Jak domácim tak ci- 
Kozemcúm od sv. Jana Kŕtitele do sv. Vavŕince 
svoboda se dávala, aby si mobli práci opatŕiti, 
u kobo by cbtčli bez listAv, ponévadž tobo času 
ve vSedi krajích díla nejpilnčjší jsou. 
^ O tom, jak by 86 T kterýcb kngích mélo 



L. 



175 



komu platiti, vydano bylo následigící ustanovení: 
v kraji Eb*adeckém, Boleslavském a Cbmdffli- 
ském: sekáčAm na travácb nejvýSe po dvou 
groších bílýcb a na otavácb pô pftl druhém 
groši bílém ke strave. SekáčAm kosou brabičnou 
na ozimém obilí nejvýše po pAl čtvrtém grófi 
bílém, na ječmenecb a na ovsích po pfli ttetfm 
groši bílém, neb nejvýše po tŕech groších bílých 
a na bráchu po pAl druhém groši bílém. Hra- 
ba čkám a nakladačkám na obilí po pAl dni- 
bém groši bílém a vazačAm po dvou groších bílých. 
ŽencAm pri počátku na žitech po pftl druhén 
groši bílém a potom nejvíce po dvou groHch 
bílýcb. ŽencAm na pšenicícb po dvom groSíck 
bilých aneb po pAl tretím groši a nejvíc po ti^ch 
grošícb bilých. 

ŔezačAm. kteŕí slamu ŕežou času podzim- 
nfbo a zimníbo od sv. Václava až do sv. Jiŕi, 
po pAl druhém groši bílém a času letníbo od 
SV. Jiŕí až do sv. Václava po dvou groších bilých. 
MlatcAm od sv. Václava až do sv. JiH po péti 
penézích bilých a od sv. Jiŕí až do 8V. Václava 
po jednom groši bílém anebo nejvíce po 8 pe- 
nézích bilých. NádenníkAm pri mčstech, mtete- 
čkách neb dvoŕícb času zimníbo po pitá praé- 
zícb bilých a času letníbo po jednom groši nebo 
nejvýše po ôsmi penézích bilých placeno býti 
mélo. 

TesaŕAm a zedníkAm, mistrAm dobrým, po 
pAl tretím a nejvíce po tŕech groSích bilých ke 
strave od sv. Jiŕí až do sv. Vádava; a jich 
tovaryšAm po dvou a nejvíce po pftl tretím {^roii 
bílém; a zase od sv. Václava až do sv. JiH 
mistrAm po pAl tretím groši bilém a jich tova- 
ryšAm po pAl druhém a nejvíc po dvou groSích 
bilých dávati se mélo. 

Kdo pak ŕemeslníky a nádenníky beze stravy 
jednali, ti méli každému na osobu po jednom 
groši bilém pŕidati. 

Zároveň ale položena do téch ustanovení 
ta zvláštni výminka, jestliže v ktorých méstedi 
z téch krajA od starodávna délníkftm na den 
méné platívali, aby pri tom obyčeji zftstalo. 

O čeledi ustanovene, aby každý pódle sta* 
robylé zvyklosti čeled sobé jednal. 

Kraje Plzenský, PodbrdskfeL Rakowiickj tentO 

rád o čeledi a nádennícícb zachovávati mély: 
čeledi a nádenník Am mélo se ke strave platiti: 
šafáŕi, který umél nápravy á jiné potreby hospo- 
dárske délati, ročné čtyry kopy grošft českých. 
Šafáŕce kopu a čtyŕicet grošA českých. Dévečce 
dospelé nebo kuchaŕce pAl druhé kopy grošft. 
Ŕemeslníci a nádenníci mčli na díla svá 
pfícbázeti a pracovat začínati nejposléze pH vý* 
chodu slunce a z díla do západu sluncé oddiv 



1T6 




r 



Niilzeni o 6eledi a ŕemeslnidch. — Mor ▼ čechieli. 



^ 



I 



zetí nemčli ; v sobotu pak bývali o hodinu dŕíve 
z práce poušténi, aby svatvečír mívaJi. Viničné 
ieULdce placeno jako doposud : napodzim, z jará 
až do SV. Jiŕí po dvou groších bílých a od sv. 
Jiŕí až do podzimku po púl tretím groši bílém 
h to bezo stravy. Na chmelnicích na rezaní 
chmele, na tyčení a rytí platilo se ke strave po 
pfil druhém groäi bílém a na česaní ženám po 
pAI groSi bílém. 

Pokrývačňm na krovích cihlami platilo se 
po tŕech groších bílých a pridávač&m po dva- 
nácti penézích bílých ke strave. 

Poslúm peším dávalo se od míle po jednom 
groSi bílém. 

Mistru ovčáku méla se sedma ovce v kmeňu 
chovatí. Pacholku každému mélo se chovati 46 
ovci, v kterémžto počtu mohlo býti až 26 bahnic. 
Mistr, jenž mél na starosti tri houfy ovci, k nimž 
musel tri pacholky chovati, ten mél dostati 30 
korcA žita, pro dva pacholky 20 korcú žita, 
jeden korec hrachu, jeden ječmena, jeden pše- 
nice; a k vétšímu houfu ovci 6 a k menšímu 
ikorce ovsa. Mistŕi ovčáci majíce sedmou ovci 
kmeňovou méli také sedmy užitek na vlné, skop- 
cfch a mlíku. Jenom v nedeli mohli si pacholci 
tento sedmy dfl mlíka k svému úžitku obraceti. 
Za ohilf a užitek z ovci musel ovčák živiti po- 
trebné pacholky, k čemuž se mu ješté jedna až 
ta kravy pfídávaly. 

Rybnftáŕúm platilo se po púl tretím groši 
bílém denné. 

Ovčáci, jich pacholci a jiná čeled méli se 
o SV. Yádavč zjednávati. 

V kraji Prdchenském^ Bechynském a Vltáv- 

Mm mélo se platiti sládkovi u stavu panského 
aiytfhského ročné 6 kop grošA bílých ; v méstech 
"fäk podlé posavadních zvyklostí. 

Podotlmouti dlužno, že tuto uvádíme jenom 
nékteré zvlá&tnosti. Na snémé vydano bylo usta- 
novení o platoch rozličným délníkAm a náden- 
DÍkfim pro vôecky kraje. Uvedli jsme platy ta- 
kové jenom pro kraje Hradecký, Boleslavský a 
Chnidímský, jelikož platy v ostatních krajích 
jenom nepatrné tu a tam od sebe se lišily. 

Pražané všech tŕí mést predložili návrhy 
o platoch kamenníkúm, zedníkúm, pokrývačom, 
tesaŕ&m a rozličným nádenníkúm, kteréž snem 
také schválil. Platil tedy pro Prahu následující 
íád: ŕemeslníci a nádenníci mohli pri snídaní, 
pri obédé a pri svačiné toliko pAl hodiny po- 
sedéti. Pracovati méli do 23. hodiny, v sobotu 
viak jenom do 21. hodiny. Ŕemeslníci a náden- 
níd méli obédvati tu, kde pracovali ; jenom 
tehdy, když úkolem dílo zjednané méli čili když 
na akord pracovali, mohli, kam se jim Ubilo, 



na obed odejíti. EamenníkAm, zedníkAm, tesa- 
ŕAm a pokrývačfim platilo se od sv. Havla do 
SV. Jiŕí beze stravy denné po 3, od sv. JiH do 
SV. Havla po 4 groších. Mistru, jenž svou čeled 
spravuje a pri ní pracuje, o pAl groše více. 
Nádenníkúm od sv. Havla do sv. JiH po 2, od 
SV. Jiŕí do s v. Havla po 2V2 groších. Drvošté- 
pAm a ŕezačAm od sv. Havla do sv. Jiŕí beze 
stravy po 3, od sv. Jiŕí do sv. Havla po 4 gr. 
Však ti ani zadného dŕíví ani nejmenšího domA 
bráti nesmeli. Čeládka méla se od s v. Martina 
na celý rok jednati. 

Omčrách a váhach stalo se ustanovení 
takové, aby všeliké míry obilné, rybné, chmelné 
a jiné, taktéž váhy téžší i lehčí, tolikéž lokte, 
byly s pražskými srovnány a všudy v Čechách 
aby se na pražský strych méŕilo a predávalo. 
Jelikož sevPraze ryby na kopy prodávaly, na- 
ŕízeno, aby se ryby budoucné na džber podé- 
bradský méŕily a prodávaly. Na míry a váhy 
s pražskými srovnané mélo se od sv. Václava 
nejprvé pŕíštího méHti a vážiti. 

Ospy nebo desátky, které se od starodávna 
pánňm odvádély, mély se i potom na takové 
míry odvádéti, jak bylo doposud v užívaní. 



Nový ZYOH pro kostel sratovítský nllL — Mor 
T Čechách. — Železná klee na smilníky po- 

starena. 

1549 — 1551. 

Leta 1549 pŕelit byl nákladom krále Fer- 
dinanda nejvétší zvon v méstech Pražských, 
jménem Sigmund, jenž visí na veži pfi kostole 
svatovítském. Stalo se to prací Tomáše Jaroše 
z Brna, královského puškaŕe a zvonaŕe. Zvon 
ten váži 227 pražských čili 249 vídeňských 
centnýrA a má 8 stop VI ^ palce v prAméru. 

Leta následujícího rozličné neobyčejné veci 
lidu se ukazovaly. V Praze a v Žatci na pŕ. 
padaly z povetrí kusy síry veliké a malé; když 
se ta síra zapálila, náramné smrdela. Potom 
padal dešť červený, krvi podobný. NejhAŕe ale 
polekáno bylo obyvatelstvo morovou ranou, která 
času letního v méstech Pražských rozmáhati se 
počínala, takže množí Pražané z mesta pryč se 
stehovali a vladár království českého arcikníže 
Ferdinand z Prahy do Litoméŕic odjel. Když 
ale ani tady bezpečen nebyl, odjel do Mostu a 
posléze do Augšpurku ; za ním také úrady ápe- 
lační a jiné z Prahy se odebraly. 

Jakmile morová rána v méstech Pražských 
zuŕiti prestala a více se neobjevovala, arcikníže 



^ 



177 



178 



■«>c4^ 



Četko-lfonTaki Kroniln. IV. 



12 



r 



. IT. HL. 1. Panováiii Ferdinanda 1. Ili26— 166i. ~~ Želeini Uec na smilníkr. 



1 



Ferdinand do Prahy se navrátil. Zvédév potom, 
kterak množí muži velké smilstvo provozujf, 
rozkázal na Btaroméstském námestí pražském 
klec železnou postaviti. Do té klece vsazeai 
byli nejprvé nejaký Kuneš a Troskovec, jejichž 
vina byla na prkýnku na kleci zavŕšeném na- 
psána a oznámená. Sedali v kleci obnažení, je- 
nom malými zásterkami jsouce zastŕfni. Ta klec 
byla teprvé r. 1786 s místa svého odstránená. 



O Tálce tarecké. — Rozbroje náboženské 

T Némcich. 

15B1 — 1562. 

Touto dobou zaneprázdnén byl král Ferdi- 
nand nejprvé válkou tureckou a pak Dovými 
bouŕemi náboženskými v Némcich. Aby stavy 
úeské udržel pri dobré chuti a ocbotnosti k po- 
volování penéz na ty války, musel král v prísností 
a bezohlednosti své pouleviti. Jmenovité musel 




ustáti v provádéní svých zámérú politických a 
náboženských. 

Nahoŕe jsme vypravovali, kterak byly Uhry 
B príslušnými zemami mfrem r. 1545 v Cari- 
hrade uzavi'eným rozdelený mezi sultanem Tu- 
reckým a králeni Ferdinandem Sultán turecký 
podržel kTaJinu mezi Tiaou a Dunujem, čáäí 
území na pravém brehu Dunuje a nékterá mästa 



»*- 



179 



na východ od Tisy, Nad tím vládl turecký \ 
v Budíné. Nad Sedniihradskem, uherským Zá- 
tiším a východními stolicemi v Severních Uhrách 
panoval vojvoda Sedmihradský Jan Sígmand, 
syu Jana Zápolského a královny Isabely, pod 
vrchním panatvím Turecka, kterému roční po- 
platek odvádél, Ferdinandovi náleželo jenom 
zapadni Slovensko a pak na pravém brehu Da- 

180 



o Tálce tnreckó. 



1 



naje krajiny pri hranicích rakouských a štýr- 
ských. Z toho ale musel Porté turecké 30.000 
dukátA ročníbo poplatku odvádéti. Král Ferdi- 
nand téžce nesl, že musí Turecku takové peníze 
od?ádéti a pak že je panství jeho v Uhrách tak 
Tolice obmezeno a súženo. I chopil se ochotné 
pHležitosti, která se mu k opanování Sedmi- 
hradska zase naskytla. 

Yladaŕem v Sedmihradsku byl vedie krá- 
lovny Isabely Jiŕf UtčäinoviČ Martinuzzi, biskup 
Yaradínsky, poručník nezletilého Jana Sigmunda 
Zápolského. Utéšinovič byl již pred tím nej- 
prvnéjSím rádcem Jana Zápolského. V tom po- 
stavení byl ovšem úhlavním nepŕítelem Ferdi- 
nanda L, ponévadž tento Uher na Zápolském 
dobýval. Jakmile ale sultán Soliman roztrhal 
Uhrj na tíŕi časti, nabyl Utéšinovič presvedčení, 
ie Sedmihradsko Turkám poplatné samo by se 
proti Turkftm neudrželo a samostatnosti své 
neuhájilo. Proto počal v mysli své uznávati 
Ferdinanda, panovníka kresťanského, za pra- 
léiko králo a pracoval ke smluvení se s ním 
tím zpAsobem, aby Sedmihradsko obdržel a mla- 
dému Janu Zápolskému nejakou náhradu za to 
poskytL O tom počalo se vyjednávati již za 
posledDÍ války s Turky, avšak bez výsledku, 
ponÄradž Ferdinand neroél tolik zbrojných sil, 
aby Sedmihradsko obsadil, vždyf ani své vlastní 
zeme ohnití nepostačil. Utéšinovič tedy vyčká- 
nje príhodnou chvíli, kdy by mohl zjevné pro 
FndíBftnda se prohlásiti, pečoval zatím o dobrou 
^láva zemi, jmenovité o dostatočnou obranu 
pfoti Turkftm. E tomu všemu bylo penéz zapo- 
tMií a UtiSinovič se staral, aby se vedlo v zemi 
dcteé lioepodáŕství. Tím vzbudil ale nelibosf 
fleefatji bberá byla zvyklá na útraty zemč se 
ohďiACOvatí. Šlechté nespokojené podarilo se 
zUati Isabelu, která v ženské márnivosti téžce 
nedá, ie Utéšinovič jí vládnouti nedopouštél. 
Izabela stižovala si r. 1549 u Porty, sultán dal 
jí za právo a rozhodí, aby jí Utéšinovič ve všem 
poátoqchaL To pohnulo vladaŕe ke kroku roz- 
oodnj^jfiímii, tak že se dal potají do vyjednávaní 
B kiálem Ferdinandom. Isabela prišla tomu na 
stopu a udala všecko Solimanovi. Sultán rozká- 
zal ihned pašovi budínskému a vévodúm mul- 
tanskému a valašskému, aby do Sedmihradska 
vtilili a Utéšinoviče se zmocnili. Než Utéšinovič 
ocbraziv veškery útoky dovedl svými obratnými 
prostŕedníky Porté namluviti, že je dobrým jejím 
piítelem a Isabela že byla oklamaná. 

Isabela však neprestala klásti úklady pro- 
tivnému poručníkovi. Když r. 1551 odešel do 
Yaiadínu, aby tam nékteré záležitosti své dié- 
66M urovualf soanovala proti nčmu spiknutí 



šlechty, tak že prohlášen za zrádce a ze zeme 
vypovézen. Utéšinovič vida nezbytí učinil po- 
slední krok. Uzavrel totiž skrze Salma smlouvu 
s Ferdinandom o postoupení vojvodství Sedmi- 
hradského. Obdržev od Ferdinanda ku pomoci 
néco vojska, jemuž velel Jan Castaldo, vrátil se 
do Sedmihradska a pŕemohl stranu protivnou, 
že Isabela musela pŕistoupití ke smiouvé, kto- 
rou obdržel Ferdinand všecky zeme Jana Sig- 
munda Zápolského, začež mu postoupil OpoMo 
a Ratíboŕsko, kamž se Isabela ihned odobrala. 
Soliman zvédév o tom, jarým turom prý zaŕval 
a vyslance krále Ferdinanda do temného vézení 
uvrhl. Jiŕí Utéšinovič uvázal se ve správu zeme 
CO vojvoda, což se stalo r. 1551. Za zásluhy 
své poctén od papeže títulem kardinálskym. 

Z toho povstala nová válka s Turky. Ná- 
čelník vojska Tureckého Mehemed Sokolovič 
vtrhl se 60.000 muži do Temešského Banátu, 
dobyl Lipy a jal se obléhati Temešvár; Utéši- 
novič osvedčil se i nyní obratným obrancom 
svých zemí. Sbíraje hotovosí, aby se mohl 
s Turky méŕiti, hledél k tomu nabyti času kri- 
vými zprávami a mámením Turkú, jako by ncbyl 
Ferdinandovi oddán a jako by se chtél Turkftm 
zase poddati. Ač Ferdinandovi o tom všem zprávu 
podal, vzbudilo topŕece podozrení, a Ferdinand 
naŕídil Castaldovi, aby ve svém jednaní s Uté- 
šinovičem byl opatrný. Castaldo nenávidel Uté- 
šinoviče jakožto prísneho hospodáŕe i chopil se 
dychtivé té príležitosti, aby krivými zprávami 
o kardinálovi nové podozrení u Ferdinanda vzbu- 
zoval. Ferdinandovi zdalo se bytí jednaní kar- 
dinálovo konečné tak nebezpečným, že dal Ca- 
staldovi tajný rozkaz, kdyby hrozilo vojsku ne- 
bezpečenství, aby smel na život Utéšinovičftv 
sáhnouti. Pričinením Utéšinovičovým byli Turci 
od Temešváru odehnáni, Lipa na nich zase do- 
bytá a celý Banát opanován. Když ale potom 
zima válčení konec udélala a vojsko do Se- 
dmihradska se vrátilo, dal Castaldo Utéšinoviče 
úkladné zavraždit pravé, že posly turecké tajné 
prijíma a proti Ferdinandovi zradu osnuje. 

Král Ferdinand schválil čin tento, aby zmat- 
kftm v Sedmihradsku zabránil. Zavraždením Uté- 
šinoviče ale stala se škoda nenahraditelná, jeli- 
kož v Sedmihradsku nebylo muže, který by 
dovedl šlechtu na uzde udržeti a dostatočnou 
moc zbrojnou proti Turkftm shánéti a vydržo- 
vatí. A když se konečné k novému zápasu s Tu- 
reckom schylovalo, strhlo se nové vzbouŕení 
stavft protestantských v ríši nemecké, které bylo 
chytrým Mauricem Saským nastrojené. 

Mauric vzal na sebe úlohu dobytí mesta 
Magdeburku, které od r. 1547 v odporu proti 



u^ 



181 



182 

ia» 



^ 



r 



KN. IV. HL. L PanoTáiii Ferdinanda 1. 1626—1664. — Rozbroje náboienskó ▼ NdrndcL 



1 



císaH setrvalo. To mu poskytlo záminku, aby 
mohl hodné vojska sebrati. Peníze k tomu opa- 
tril si od krále Francouzského Jindŕicha n., 
jemuž tajnou smlouvou dovoleno, aby mohl 
mesta Mety, Toul a Verdun opanovati. Císaŕ 
Earel V. meškal bez starosti v Inšpruku, aby 
zblízka Hdil jednaní sboru Tridentského, když 
mu byla donesená zpráva, že král Francouzský 
ríši válku vypovédél. Zároveň vtrhl Mauric do 
jižního Nemecka, vyzval stavy, aby se k obran(^ 
své víry a svých svobod pozdvihli a jal se osa- 
zovat zeme knížat katolíckych. Král Ferdinand 
hledél sice vyjednávaním valce konec učiniti, 
než Mauric nedbaje pŕíméH prodral se do Ti- 
rolská a opanoval severní čásf této zeme, takže 
císaŕ Karel V. sotva se za bouŕlivé noci za- 
chránil útékem do sousedních Korutan. Král 
Ferdinand vyjednával tím horlivéji s Mauricem, 
a dovedl toho po mnohých téžkostech, že uza- 
vŕena v Pasové smlouva, podlé níž knížata ríšska 
neméla býti ve vécech náboženských obmezo- 
vána. Smlouva pasovská byla o tri leta pozdéjl 
(r. 1555) obnovená a doplnená mírem augš- 
purským v ten zpúsob, že knížata protestantská 
ponechaná na vždy pri tom, čeho se posud do- 
mohla : schválené tedy odtržení jejich od církve 
katolické a v zemích jejich ponechaný rády ná- 
boženské, které sami uvedli. Za to slíbili kní- 
žata vypravit vojska svá proti Turkovi pod veli- 
telstvím knížete Maurice. 

Na bojišti uherském darilo se vojskúm Fer- 
dinandovým i když pomoc nemecká pod Mau- 
ricem pritáhla, velmi špatné. Velko vezír turecký 
dobyl celého Banátu. Erazim Teufel byl od 
pasy Budínského na hlavu poražen. V Sedmi- 
hradsku nedovedl Gastaldo udržeti ani kázeň 
vojska ani neumél opanovati bezuzdnou šlechtu. 
A sám Mauric nie rozhodného neprovedl. V po- 
tomních letech vedia se válka s menším dúra- 
zem; nicméné Ferdinand vida, že Turkftm ne- 
odolá, jal se o mír vyjednávati. Když r 1556 
Turci zase četnéji se vypravili, vzbouHla se 
šlechta sedmihradská majíc v čele Antonína 
Kendyho, jednoho z mfstodržitelfl, které byl 
Ferdinand místo neschopného Castalda dosadil. 
Druhý místodržitel Štépán Dobo byl poražen 
a vojsko královské musilo zemi opustiti. Isabela 
a syn její byli zase do zeme povoláni. 

Za nékolikaletého válčení jednalo se zase 
o mír mezi Ferdinandem a Sultánom. Isabela 
svolila, aby Ferdinand mohl podržeti východní 
stolice v sevemích Uhrách; zemŕela ale tou 
dobou a devatenáctiletý syn její k odstoupení 
tomu nesvolil. Než proti tomu odporu byl ko- 
nečné pŕedce uzavŕen mír r. 1562 mezi Ferdi- 



nandem a sultánem tak, aby každý podržal, co 
mél pravé obsazeno. Ferdinandovi pfípadly tím 
nové východní stolice v sevemích Uhrách, o 
které se však mél s Janem Sigmundem Zápol- 
ským porovnati. Kromé toho se musel znovu 
zavázati, že bude Porté ročné 30.000 dukitfl 
poplatku odvádéti. Porta ponechala si krmné 
toho, CO již méla, ješté celý Banát y bezpro- 
stŕedním držení. 

Zaznamenati ješté dlužno, že ve TOJStiče- 
ském, které se Ferdinandovi na pomoc do Uher 
vypravilo, vyznamenali se nejvíce Ondrej 
z Brandýsa a Jablonský ze Žampacho. 



L 



188 



Kterak byli Zidé zase na milosť pHJatl.^ — Em- 

zím odéleno právo, aby mehll svobodne ksaftt- 

vail. — Upravení Mlj Tltavy. 

1551 — 1552. 

Král Ferdinand zaneprázdnén jsa válkami 
tureckými a náboženskými rozbroji v Némcfch, 
nemohl vénovati mnoho času a péče záleiito- 
stem českým. Proto byly jenom nékteré véd 
po jeho vúli a pŕání spoŕádány. Jmenovité obdr- 
želi r. 1551 zase milosť a odpustení vSictaii 
Židé bez rozdílu, tak že se smeli vesmés do 
Čech a do zemí koruny České navrátiti, tady 
pŕebývati a obchody své provozovati. Za dúvod 
toho se udávalo, jak prý se dokázalo, že Židé 
neméU zadného dorozumení a spojení s Tarkem, 
což jim bylo za vinu kladeno. Než, aby milosti 
udelené pamétlivi byli a nešlechetných skatkfl 
více se nedopouštéli, museli všickni na levém 
krídle svých plášťft nositi žluté kolečko, kteiým 
se od ostatního obyvatelstva kfesfanského rozo- 
znávali. Teprvé císaŕ Josef U. dovolil Židúm 
r. 1781, aby toho potupného znamení více no- 
siti nemuseli. 

Jelikož se katolickým a utrakvistickým kné- 
žím dalo mnohé pHkoŕí od stavA lutheranskýefa 
jmenovité v odvádéní rozličných požithA a v od- 
kazovaní vlastního jménf, byl Ferdinand nncen 
o urovnaní téch vecí na snémé se postarati. 
Učinil tak prištího roku (1552) na snémé, který 
v mésíci lednu zasedal. UsneSením snémovnífli 
bylo knéžfm pod jednou i pod obojí dovoleno, 
aby zboží své a jméní odkazovati mohli svohodné, 
komu by se jim Ifbilo. Pakli by nékterý knéz 
umrel bez poslední vôle, mél býti statok jeho 
na tri díly rozdélen. První díl mél se obrátit 
na opravu kostola a fary, v níž ten knéz nmfel ; 
druhý mél pripadnouti patrónovi té fary a tfetí 
se mél dostatí nejdHve bližším pŕátelAm. Ne- 

184 



r* 



UpraTeni Feky Vltavy. — Výprava proti markrabéti braniborskénra. 



^ 



bylo-Ii pŕitel takových, mély se peníze rozdati 
chadým té oeady nebo se jich mélo užití tak, 
jak by patrón kostela ustanovil. 

Vedie toho chceme se zmĺniti také o uda- 
losti v ohledu národohospodáŕském dúležité, 
totiž o upravení ŕeky Vltavy, aby byla splavnou 
iifinfina. Hrabe Albrecht z Gutenšteiua, sirôtku 
TOimberských poručník, dal v ŕece Vltave plavbu 
nebo cestu od kláStera Vyšehradského až k me- 
sta Krumlovu, odtud k Budéjovíc&m a posledné 
až ku Praze se zvláštni pilností a snažnostf ote- 
vfíti a upraviti. Pri upravovaní tom nékolik 
tisíc lidu škály v ŕece trhajíce a kameny vyva- 
hijíce pracovalo. Bylo to podniknutí na tehdejšf 
dobu velkolepé a potkalo se se zdarem neoby- 
iejným. Když se totiž práce dokonala, priplá- 
vala první loď z Budéjovic do Prahy s 320 be- 
tami soli. Pred tím ovšem již od pradávna 
plavily se po vode do Prahy vory a prámy; 
jelikož ale pro neupravenou plavbu velmi často 
takový prameň o skaliska ve vode ukrytá se 
rozbil a rozmetl, proto nikdo na prameny ani 
dfíví tím méné ale obilí nebo dokonce sfil ne- 
B^Eládal. Teprvé roku 1600 jakýsi krčmár z Or- 
Ifka, jménem Kazimúr na prám obilí naloživ 
první s ním do Prahy se priplavil. 



Výprava proti markrabéti braniborskémo. 

1554. 

Dobre povedia se také králi Ferdinandovi 
nová výprava válečná do Nemec k zjednaní po- 
Mdku v ŕfäi, pri níž Cechové vojenskou slávu 
nanovo osvedčili. Véc zbehla se takto. 

Když se pozdvihl proti císaŕi Karlovi kníže 
Móric, pridal se k nemu i Albrecht, markrabé 
braniborsko-kulmbachský. Ohnivý tento a podni- 
kavý viálečník pfíspčl velice k pŕemožení vojska 
dsfl^kého. Móric a ostatní knížata protestantská 
imluvili se pak s králem Ferdinandom o pokoj 
v tfži, markrabé Albrecht však neuznávaje ani 
smlouvu Pasovskou ani jiné úmluvy, vedl lou- 
pežnon válku dále, loupil kláštory a osady a 
dával si platit výpalné, až jej dne 9. července 
1B63 Moríc u vsi Silvershausenu na hlavu po- 
razil. Móric však byl v této bitvé téžce poranén, 
tak že za dva dni na to zemŕel. Albrechtovi 
ta smrt dodala nové odvahy. Sebrav čerstvé 
vojsko oboril se zase na zeme Jindricha Bnin- 
ivického, kde byl ale opét na hlavu poražen a 
od ríšskeho komomího soudu za rušitele mím 
prohlášen. Cisaŕ Karel hodlal Albrechta upotŕe- 
bití jakožto spojence protí knížatúm protestant- 



ským, jmenovité proti Móricovi; nyní videl, že 
Albrecht nemá žádné moci více a poznal, že 
protí katolík&m h&ŕe ŕádí nežli kterýkoliv jiný 
kníže protestantský. Dal naň tedy ríšskou klatbu 
vyhlásiti a uložil bratru svému, králi českému 
Ferdinandovi, aby ji provedJ. 

Na rýchlo sbírána v Praze nová výprava 
válečná. Velitelem jízdy ustanoven kancléŕ Jin- 
drich z Plavna, velitelem pechoty Bohuslav 
z Lobkovic a vrchním v&dcem všeho vojska 
arcikníže Ferdinand. Cechové vtrhnuvše r. 1554 
do zemí jmenovaného markrabéte oblehli nej- 
prvé pevný hrad Plassenburg. jehož však dobyti 
nemohli. Zatím sebral markrabé nové vojsko, 
s nímž se postavil u Schweinfurtu. Cechové bez 
prodleoí proti nemu se vypravili a když se 
v tomto mésté zavrel, jej tady obléhati se ho- 
tovili. Albrecht však nedočkal na sebe útoku, 
nýbrž vyrojiv se z mesta i s vojskom svým 
pryč utíkal. cechové si za ním pospíšili a doho- 
nivše jej u kláštora Schwarzachu tady jej ve- 
dením Lobkovicovým na hlavu úplné porazili 
dne 13. června r. 1554. Ukoristená tady veškera 
zavazadla, rozličná stŕelba a 17 praporcú. Mark- 
rabé prý jenom asi s 20 jezdci unikl pŕes Mo- 
han ; opustiv pak zeme své úplné hlodal útočište 
ve Francii. Odtud se vrátil teprvé po dvou letoch 
do Nemecka, kde došel prístreší na zámku Pforz- 
heimu u svého švakra, markrabéte Badenského. 

České vojsko mélo potom po úteku Albrech- 
tovč úlohu mnohom snadnéjší. Lobkovic, stav 
se po smrtí Jindricha z Plavna jediným vúdcem, 
vrátíl se pred Plassenburg a donutíl posádku 
brzy k vydaní hradu. Vítézúm dostaly se tady 
do rukou hojné zásoby rozličného zboží, ktoré 
sem bylo z ďalekého okolí sveženo, a pak také 
velké množství potravín, tak že i v tomto ohledu 
byli pak delší čas beze vší starostí. Hrad byl 
na to vypálen a rozboŕen. 

Cechové vrátili se domú s velkou slávou 
a s mnohými korisfmi. Lobkovic nabídl ukori- 
stené prápory pánu svému, králi Ferdinandovi, 
ten je však vrátil statočnému vítézi. Po smrti 
Bohuslavové byly prápory zavesený nad jeho 
hrobom v kostole sv. Kateriny v Chomútové, 
kde dlouhý čas potom nad tím hrobom visely. 



Nékterá užitočná^ naŕizení anemú zemsk^eh. — 
O velkém porétŕí.^ — Nevázanosť žoldnéŕA 

nemeckých. 

1554 srpen — 1557 červeň. 

Král Ferdinand vrátív se do cech Bvolal 
stavy zemské na snem do Prahy, jmenovité 



L 



185 



m 



Ji 




KN. lY. HL. L P«Mváiii FerélaandUí I. 1626—1064. » NaHiení ntaft MmikýdL 



k tomu účelu, aby mu pomoc proti TurkAm 
poskytli. Snem se odbýval v srpmi r. 1554. Sta- 
vové svolili také, aby fii arcikníže Ferdinand 
mohl na Karlštein^ prohlédnouti u prítomnosti 
šesti pánu a šesti rytíŕú korunu českou a ostatní 
klenoty Hšské. 

Tento snem vypovčdél také ze zeme cikány 
pro mnohé neplechy, které tady páchali. Cikáni 
dostali se potom až do Francie a když ŕekli, 
že z Čech pŕicházejí, nazvali je Francouzi „Bo- 
hémiens^ (Čecháky). Od té doby pak nazývali 
Francouzové až do nedávna i cikány i pravé 
Čechy jménem „Bohémiens", jako by to byli 
príslušníci téhož kmene a jazyka.- 

Kromé toho vydána byla na snčmé ješté 
tato pamétihodná naŕízení. Cedule rezané, t. 
j. obsýlky a vyzvaní písemná, na konci vyŕfznutá 
nebo vystrihnutá, mély se psáti jenom če- 
ským jazykem. Kdož by poslal cedule jiným 
jazykom psané, ten mél následky jenom sobč 
pŕičísti; nebof žádný obyvatel nebyl povinen 
cedule takové pŕijímati. Naŕízení takové ne- 
zvratné dokazuje, že se množí obyvatelé bud 
z neznalosti jazyka českého nebo z piíchylnosti 
k cizáctví pokoušeli jazyku nemeckému jakousi 
verejnou platnost zjednati, což bylo tímto naŕí- 
zenbn snémovním pŕekaženo. 

Jelikož také počaly se dčlati a ujímati 
kroje tehdáž neobyčejné a posmešné, jmenovité : 
poctivice zrezané (u Némcú Plunderhosen), 
z nichž podvláčení pŕes lýtka i doleji viselo, 
naŕídil snem, aby šatu tak ohavného nikdo 
nenosil. 

Roku následujícího v noci na tri krále stra- 
šlivé povetrí, blýska ní, hŕímání a hromobití se 
strhlo a v království Českém nesčíslných škôd 
nadélalo. V Mélníce tehdáž kostel a šest dom& 
shoŕelo; v Mladé Boleslavi byl zámek zapálen; 
na Kunčtické Hore velmi silné klenutí prora- 
ženoavéž na zámku zapálená byla. Y Klomíné 
byla s veže makovice sražena. V Eutné Hore 
uderil blesk do veže u Matky Boží a spáliv 
krov s péti vĺžkami též zvony a hodiny zrušil. 
Vo Vysokém Myté to povetrí 40 domú sboŕilo; 
v Litomyšli s veže krov srazilo a hlasného za- 
bilo. V Benešové uderil blesk do kláštora a 
spálil krov šindelný; v Lipém zapálil kostel; 
v Moste uderil do hradu a čtyry ženy omráčil. 
A tak na rozličných místech všeliké škody se 
staly. 

Na snčmé potemním, jenž se sešel po ne- 
deli prevodní dne 16. dubna roku 1556, byla 
vydána mnohá užitočná naŕízení. Zapovézeno 
bylo laní, pŕisahání, smilstvo, hromování, zlore- 
čení, hry, tance v krčmách a j. v. pod tresta- 




ním poddaných veží, kabátem neb iaUavoa 
dva dni. Kdožby máje manželka svon jii 
ženskou pojal anebo žena migíc muie svého 
jiného se vdala, takoví mčli býti u pnuiýíe 
mrskáni a cejchem znamenáni podlé nafivNif 
snémovního z r. 1545. Povoleno, aby král stad^ 
rytíŕské v Slezsku a Lužicích dedičné odprodiíti 
mohl s tou výminkou, aby sumu za to strienn 
proti nepŕíteli Turkovi obrátil. UstanovenOi úíj 
byly cesty od téch opravovaný, kdo z nich da 
vybírali. Pražanúm a jiným méStanúm dovoleno, 
aby svčtem po živnostech a potrebách svýdi 
chodíce mohli s sebou ručnice nositi ; však k my- 
slivosti na statcích panských a rytílských nemtti 
jich užívati. 

Snémové títo jakož i v pozdéjších letech 
povolovali králi dosti ochotné nové berné a M 
na pomoc proti Turkúm, s nimiž se v Uhrách 
se stŕídavým štéstím válčilo. Z Čech, z Moravy 
a z ostatních zemí koruny české vypravovalo 
setedy každý skoro rokkolik tisíc ozbrojeného 
lidu do Uher, kde mnohými skutky hrdinnými 
slávu jmena českého rozširovali. Také z jiných 
sevemích a západních zemí vypravovaní do Uher 
houfové zbrojného lidu, kteŕí se často skrae 
Čechy a Moravu na místo povolaní svého ubi- 
rali a tady v nevázanosti své mnohých výtrž- 
ností a nezbedností se dopoušt li. Jeden honí 
takovýchto bojovníkň proti nepŕíteli všeho He- 
stanstva, vnčmž bylo asi 1000 jízdných Franku, 
oboril se r. 1557 na kláštor Kladrubskf v Pl- 
zenskú, ztloukl ŕeholníky, svázal a mučil opáta, 
aby vyzradil, kde má kláštor peníze schované; 
vyloupil kláštor úplné a vzav s sebou preláta 
do zajetí, vláčel jej tak dlouho, dokud se vď- 
kou sumou penčz nevyplatil. Jiný houf, asi 500 
jezdcú, ubíral se skrze Prahu. Tady se postaviU 
na staroméstském námestí čekajíce až jim bude 
ukázáno, kam by se méli do bytu svých odo- 
bratí. Zatím sbéhlo se na námestí mnoho lidu 
zvedavého. Nevázaná ta čeládka pouštéjíc vSady 
volnou uzdu chtíčúm svým počala také tady na 
ženské nestoudné dorážetí. Nékteŕí dokonca 
tahali se se ženskými, když nechtély surovým 
žertúm jejich hovčtí. Ženy daly se do kfíka 
a strhla se proto rvačka pouliční. Pražané pak 
zvčdouce, CO se deje, chopili se zbraní svých 
a oboŕivše se na žoldnéŕe nejvétší jich CisC 
pobili a ostatní s krvavými Uavami z mesta 
vytloukli. To se stalo dne 5. června r. 1667. 



L. 



187 



188 



«U 



^'' 



Nekktolíci oabjvajl nové odtab;. — Jezotité do Fnhj nvedeni. 



A T Čeeliáoli aahjiaii nore odratif. 
1565 — 1657. 



•áboženské rozepre t ŕfäi nemecké, o nicbž 
JSL Dahoŕe Yypravovali, dodaly srdce stavňm 
protestantski^ni ve vj^ech zemícb, zvláÉté ale 
? Čechách. K tomu prispela nemálo i ta okol- 
nosí, že král Ferdinand vésti musel válku s Turky, 
která veškery jeho HÍly vymáhala. Hned po za- 
Tŕent míru augäpuľského sjeli se stavové pod 
obojí v Praze, odĎali Janu Mystopolovi úrad 
administrátora a osadili konsistoŕ knéžfmi vét- 
iím dilem strany evangelické. Administratorem 
ustanoven mistr Jan Kolínsky, lutheran. Tak 
stalo se i pH druhé obnove r. 1559, kde do- 
sazen za administrátora lutheran mlätr Matej 
Díorský z Hájku, rektor university. 

Na generálnfm snémé, jakž se ŕfkalo snemu 
vSecb zemf koruny české, který se seäel dne 
29. bŕezna 1557, stalo se usnefiení, aby statky 
kostelú pražských, boleslavských a jiných ne- 
mohly býti žádným zpúsobem odcizovány. Na- 
proti tomu stalo se také i to usneSení, aby 
statky duchovenstva, které se dostaly od časň 
krále Sigmunda v držení osôb svetských, ostaly 
nynéjäím držitelťlm na vždy; aby nemohly byti 
nikdy vfce ani zpét od nich požadovaný ani 
a jich rukou vjpláeeny. Usnešenf to podepsalo 
psďesát pánu, dvé sté a dvacet rytíf-ň a král 
je také potvrdil. Avšak králi Ferdinandovi II. 
zdalo se býti takové usnešení nespravedlivým 
a proto Je také prohlásil za neplatné. 



Ilerak bj]\ JosoTllé do Prabj nredenl a klerak 
T zemícb korooy české pĎsubiIL 

Král Ferdinand musel stavúm pro okamžité 
nesnáze povolovati v jich požadavcích, proto ale 
neupnatil od zámeru, aby uvedl zase celé Cechy 
v jednotu cirkve katolícke. Když se nedaŕily 
posavadní pokusy o sjednocení strán pod jednou 
& pod obojf, poCal Ferdinand sesilovati jenom 
strana katolíckou, aby snáze odporovali mohla 
zmáhajícfm se novotám. K tomu úéeli uvedl do 
lemé predné rád Jezovitfl, který byv pred ne- 
dávnem založen za hlavní úkol mél podvraceti 
uŕeni protestantská a pracovati k obnovení i 
rozšírení posluSenství papeže ve vSech zemícb. 

Hlavnfm pobádatelera a podporovatelem 
T provádénf takového zámyslu byla Ferdinan- 
dovi kapitula pri kostele sv. Víta na hrade 
Pražském. Ta vypravila schválne za Ferdinan- 
dem do Vídué opáta svého Jindŕicha a arcijabna 



U- 



189 



Jana, aby jej za povolaní jezovitft do Cech po- 
žádali slibujtc, že jezovitúm chce postoupiti a 
darovati v MenSIra mésté Pražském svfij kostel 
sv. Magdalény s tŕemi blíž ležícími domy, z nichž 
by sobé mohli pohodlná obydlí vystavéti. 

Kapitula tu patrné prišla králi vstŕlc s velmi 
líbeznou žádostí; dalí jf po jmenovaných poslech 
vzkázati, žejezovité jsou mu velmi dobre známi 
a že je jim nácbylen od té doby, co je v Ŕímé 
poznal. ] to sdélil Ferdinand poslúni kapituly, 
že by byl jezovity jíž dävno do svých zemí 
uvedl, kdyby nepokojná leta nebyla v tom pre- 
kážky činila. Aby tedy katolícke víre, v Čechách 
prý velmi klesající, v čas prispel, toho úmyslu 
že je, od stolice Apoštolské tolik osôb z tova- 
ryšstva JežíSova žádati, kolik by jich pro zalo- 
žení dvou kolejf zapotŕebl bylo. 

K vyjednávaní s predstaveným jezovitfl slou- 
Žil Ferdinandovi knéz té ŕehole Petr Kanisius, 
správce biskupství vídeňského. V království pak 
Ceském vyjednával v té záležitosti arcikníže Fer- 
dinand s kapitulou u sv. Víta a se stavy Če- 
skými až se tolik docílilo, že jezovitúm má býti 
postoupen kláäter sv. Elimenta v Starém mésté 
Pražském blíže mostu, proto že to místo zdalo 
se býti pro mládež do škôl chodící nejpHhodnéjÉí. 
Kláštor SV. Klimenta býval nékdy velmi 
slávny; bydleloí v ném až 150 dominikánfl a 
byly tady slavné ékoly od dominikána vydržo- 
vané. Tou dobou ale, když se jednalo o uvedení 
jezovitú do neho. bydlel tu jenom pŕevor Bedŕich 
Boŕekovský s dvéma duchovními a kláäter s ko- 
stelem sv. Klimenta ležel vétšim dilem v zŕice- 
ninách již od r. 1420, kdy jej Husité spálili a 
částečné poboŕili. Nákladná jeho véž, požárem 
r. 1420 značné porouchaná, sesula se r. 1466. 
V tom pak stavení, které ke kláSteru náleželo, 
a proti špitálu kHžovníkú s červenou bvézdou 
stálo, rozliční ŕemeslníci a nájemníci bydleli a 
ducbovnlm bratŕím své nájmy na vyživení od- 
vádéli. 

Na žádost krále Ferdinanda prijel Kanisius 
do Prahy a bydlel tady u knžovnfkfi s červenou 
bvézdou v tom pokojfčku, v nčmž nékdy bla- 
hoslavená Anežka, zakladatelkyné téhož místa, 
obydlí své méla. Kanisius počal ihned púsobiti, 
pro víru katolíckou jmenovité kázaním u sv. 
Víta, pri čemž si velmi obezŕele počínal a v ŕe- 
Čích svýcb učení utrakvistú se nedotýkal, tak 
že i množí utrakvisté ke katolicismu se klonili. 
Vétšina ale stála pevné pri své vite a Kanisiovi 
všelijak odpírala, tak že z toho bývalý Časté 
rozhovory m ezi Kanisiem a jeho poslucháči. Než 
Kanisius hledél ukonejšiti obavy ntrakvistfl do- 
kládaje, Že tovaryšstvo Ježíáovo nepHjde do 

190 



»«s 



r 



^ 



KN. lY. HL. L PaBOvání Fardlnuda 1. 1696-U64. 



Prahy za tfm úmyslem, aby rozmfšky náboženské 
počalo a poŕádek obecný rušilo, nýbrž abydítky 
obyvatelA, jenž by krásna uménf si oblfbily, vy 
uiovalo a vzdelávalo nežádajíc za to žádné od- 
meny. Ukonejšiv mysli utrakvistú vyslovil k za- 
kladíateli rádu pŕání, aby všickni ŕeholníci, kteŕí 
do Prahy k založení nového učenf posláni býti 
majf, ozbrojení byli dobre svätou trpélivostí a 
velikou horlivostí ne tak k hádaní se o sporných 
pŕedmétech náboženských jako k snášení se 
s jinovérci a ku zŕízení a vzdelaní této nové 
provincie více skutky nežli slovy. 

Se svolením papeže Pavla IV. bylyr. 1555 
zbytky kláštera Svatoklimentského jezovitAm od 
dominikánA postoupeny a dominikánAm pŕene- 
chán byl náhradou kláäter Spasitele jinak sv. 
Anežky s kostelem sv. Salvatora na Františku 
blíž ŕeky Vltavy, který nékdy duchovním pannám 
rádu SV. Kláry pHnáležel. S klášterem sv. Anežky 
odevzdán dominikánAm také vedlejší opustený 
klááter fŕantiškánA s kostelem sv. Barbory. Aby 
však z toho žádné záští proti jezovitAm nepo- 
vstalo, ponechaná byla dominikánAm jejich fun- 
dace ano i príjmy králem Ferdinandom jim zvý- 
šený. Nežli se dominikáni do nových svých obydlí 
prestehovali, byly v klášteŕe u sv. Anežky byty 
a vSecky sedniôky príhodné upravený, i nékteré 
nové na útraty kiálovské vystavený. Mimo to 
dal si schytralý Kanisius ode všech dominikánA 
vlastnoručními spisy potvrditi, že dobrovolné a 
milerádi kláštor Svatoklimentský jezovitAm po- 
stupují. Pápežove Pius V. a pozdéji Éehoŕ XIII. 
potvrdili postoupení to zvláštními bulami a král 
Ferdinand vydal o tom r. 1562 zvláštni základní 
listinu, což také učinili potomci jeho Maximilian 
r. 1667, Rudolf II. r. 1581 a Matyáš r. 1616. 

Dominikáni počali časem litovati postoupení 
kláštera Svatoklimentského a žádali, aby byli 
bud nazpét do nčho pušténi nebo aby se jim 
jiným zpAsobera dostalo dostatočné náhrady. 
Spor z toho hrozící odvrátila kapitula pražská 
z lásky k jezovitAm tím, že dominikánAm po- 
stoupila r. 1604 kláštor sv. Magdalény na Újezdé, 
r. 1613 pozemky a práva k nemu náležející, 
k čemuž ješto pHdala r. 1616 čtyry domy, jak 
to vše prvotné mélo býti jezovitAm udéleno. Po 
bitvé na Bilé Hore postoupili dominikáni kláštor 
SV. Anežky s kostelem sv. Salvatora jeptiškám 
z rádu SV. Kláry a kláštor sv. Františka fran- 
tiškánAm a odstéhovali se r. 1625 k sv. Jiljí, 
ktexýž chrám byl i s farou, se všemi statky a 
právy utrakvistAm odňat a s povolením arci- 
biskupa kardinála z Harrachu dominikánAm ode- 
vzdán. V klášteŕe tom dominikáni posud bydlí. 

Kanisius, kteiýž se nejhorlivéji staral o prí- 



hodné místo pro své bratry, počal ihned sám, 
odstraniv ssutiny kláštera Svatoklimentského, 
klásti základy k novéiíiu kolégium čili učení jezo- 
vitskému, k čemuž král Ferdinand ])eníze po- 
skytoval. Jednu časť starého kláätera, která 
ležela na západní strane od kostela sv. Kli- 
menta a ktorou potom podlé neho Eanisiovou 
nazvali, nejdŕíve sám vystavéti se snažil tak, 
aby v ní onéch 12 bratH, za které Ferdinand 
žádal, pohodlné bydleti mohlo. A byl by nepo- 
chybné i ostatní stavby provedl, kdvby jej od 
práce této nebyli povolali do Bavorska k zaH- 
zení nového kolégium v némeckém mésté Ingol- 
stadté. 

Než ale jezovité do Prahy pŕibyli, žádal 
probošt kapituly na hrade Pražském a správce 
arcibiskupství Jindŕich Píšek čili Skribonius 
snažné Kanisia, aby k prospechu České zeme 
a ve prospech spásy duševní sehnal do Prahy 
CO nejvíce takových bratH, ktorí by se znali 
v jazyku českém a némeckém. Skribonius napsal 
Kanisiovi, že by se bez známosti téchto jazykA 
málo nebo ničeho nepoiŕídilo proti kacíŕství, které 
jen tím prostŕedkem pŕemoci se mAže. Podobnou 
žádost vyslovil král i vladár jeho a šlechta ka- 
tolická k zakladateli rádu. Avšak té žádosti, 
aby posláni byli do Čech bratŕi, ktefí by Česky 
umčli, nemohl Kanisius ihned vyhovčti. Vstoupiíi 
ovšem již r. 1552 Pražan Valentyn Voyt a r. 1553 
Volfgang Maria z HoršoTa TýnavŔímč do ŕádn 
jezovitského. Také z 12 jinochA českých, které 
král Ferdinand poslal r. 1554 do kolégium ne- 
meckého v ňímč, r. 1552 ku vzdelaní svetských 
knéží pod správou jezovitA zŕízeného, dalo se 
10 zapsati do rádu jezovitského: než nikdo 
z téch ČechA nebyl ješté tak vzdélán a dospelý, 
aby již s dobrým prospechom v Čechách pAso- 
biti mohl. Z jinochA téch, najejichž vydržovád 
platil Ferdinand kolégium rímskemu 400 dakátA 
ročné, vynikali pozdéji : Václav Šturm (od roku 
1572—1592), nejznamenitéjší profesor v Practe, 
jenž byl ohnivou metlou na české bratryapro- 
testanty; pak Baltasar Hostovín, Ondrej P&D, 
a Volfgang, všickni z HorSova Týna. 

Zakladatel Kanisius nemoha prozatím po- 
siati jezovity, kteŕí by také česky uméli, hledél 
pŕání krále Ferdinanda a šlechty katolícke ale- 
spoĎ ponékud vyhovéti tím, že vybral 12 jezo- 
vitA jazyka nemeckého znalých, pŕislíbiv, že jim 
ŕečení jinoši čestí pozdéji íni pomoci pŕibudou. 

Téchto 12 bratŕi, zaopatrených penčzi po- 
trebnými od krále Ferdinanda, vydalo se dne 
25. ledna 1556 z Ríma do Prahy. Na obtížné 
své ceste museli snášeti mnoho nesnaží, neprí- 
jemností a protivenství, obzvláštč v zeníích ne- 



k^ 



191 



192 



^ 



-•*« 



JesoTiU do Pnh7 ondeDi. 



katolidcých, kde jini lid papežencfl a ničemiifka 
ntdával, ano i nkatnenoTánfin farozil. Doraiiväe 
dne IB. dubna r. 1556 do Prahy, byli tady od 
Kuúsia, nynf ji2 provinciala kolcgif jezovitských 
n Vídni, v Praze a Ingolstadté, jakož i ode 
fSech katolfkA ladostné prijatí a jeSté téhož 
dne od admioistratora arcibiskupstvf pražského 



do kláStera STatoklimentského slaviiostné uve- 
deni. Noví títo rozSiŕovatelé a obhájci víry kato- 
lícke byli naproti tomu nevítanými hostmi utra> 
kvistflm, lutheránllm a bratŕím Českým, kteft 
jim rozličná pŕfkoi^ činili. ZvláSté lid obecný 
popuzen jsa 8 rozličných strán jevil sto chntí 
nové tyto apoštoly z raésta vyhnati, tak že jezo- 




SlaviioBtiii uTeíieni jeKovitfl do kláštera Svatoklimeulského y ťrazf. 



(11) 



fité obávajíce se za prvnf doby urážek a násilí 
na vladah zemském si vyprosili, aby je stráž 
vojenská na vycházkách z Klementína na hrad 
pniský a nazpét provázela. 

Jezovité hrálí potom v dejinách národa če- 
ikého úlohu tak dôležitou, že je málo podob- 
1^^ pŕfldadft u jiných národa. Jerovité byli 

tn 

čeako-HmrakA Kronika. IV. 



jmenovité nejlepšíni náHtrojem k utlačení a vy- 
hubení svobod politických, národnfcb a nábo- 
ženských; a \>o bitvé Bélohorské stali se pra- 
vými katany národa Českého. Z díivodfi téchto 
musíme činnosť jezovitň pilné stopovati a pfi- 
sobaosti jejich v zemích koruny České potrebnou 
pozornosC vénovati. 

194 



J 



r 



KK. lY. HL. L PftMTéAi Ferdlunda 1. 1626—1664. 



E Yýživč a vydržování kolégium pražského 
venoval král Ferdinand jezovitAm statky kláštora 
Ojvínského. Když ale jezovité správu statkA 
téch hned pŕevzíti nechtéli, prenajal je Ferdi- 
nand méšfanAm Žitavským na 10 let a ustano- 
vil, aby bylo z jejich dAchodft kolégiu pražskému 
ročních 1400 tolarA vypláceno ; pri čemž si vy- 
mínil kláštor samý, práva patronátni, lesyajisté 
statky. To všecko odevzdal král ke správe a 
k užívaní Baltazaru Gottschalkovi, pŕevoru rádu 
Coelestinft, jemuž do té doby klášter ten nále- 
žel. Po smrti Gottschalkové (r. 1559) však pŕi- 
padly i tyto statky kolégiu pražskému. Dále 
pKdal král kolégiu tomu z královské komory 
české ročné 300 tolarA a z dAchodA bývalého 
kláStera Dobroluckého v Dolní Lužici ročné 450 
zlatých, jež se však mély vynakládati na vydr- 
žování chudých študentA. 

Aby nový rád ostal v neskráceném uží- 
vaní všech téchto práv a výhod, jmenoval Fer- 
dinand r. 1560 k priblížení čtyry obhájce čili 
defénsory a r. 1562 príjmy kolégia zvláštním 
listem základním zaručil. R. 1564 zmenšený 
byly príjmy kolégia. Král Ferdinand odňal totiž 
jezovitAm dne 4. dubna dAchody dobrolucké, 
protože jich k potrebám kolégia vAbec užívali 
a pijdélil je rytíŕAm z Geiitorfu. Proto odho- 
dlali se jezovité roku toho pŕijímati k vlastním 
potrebám dary od pŕíznivcA jim hojné posky- 
tované, jak na potravinách tak na penézích, 
které až do té doby nemocnicím byli venovali. 

Hned v základni listine r. 1562 vyhradil 
Ferdinand jezovitAm právo, aby jenom oni mohli 
kupovati domy na „Ostrove", t. j. na prostran- 
ství nynéjšího Klementina. Podporovaní jsouce 
hned ze začátku hojnými dary od krále i od 
šlechty katolické koupili rektorové kolégia praž- 
ského již r. 1562 a 1583 tri domy za 1800 zl. 
rýnských a rektor Alexandr Voyt v sedmém 
roce svého rektorství (r. 1588) 18 domA za 
hotových 7060 mfšenských čili 8166 zl. rýnských. 
Eromé toho koupili jezovitAm jiné čtyry domy 
jich pŕíznivci, Ferdinand zjednal jim jeden dAm 
r. 1560 a správce zeme Jifí z Lobkovic daro- 
val jim r. 1593 starobylý kostelíček sv. Eligia 
8 domem vedlejšfm. Všecky tyto domy, jichž 
bylo 32 s 3 kostoly, a jež byly sedmi prostran- 
nými dvory a dvéma ulicemi oddelený, spojili 
jezovité v jeden celek a započali stavčti budovu 
velikou, která až podnes kollegium klementinské 
sluje. Již r. 1564 pripojili ke kolégium nový 
dAm pro novácky (domus probationis), kteŕí byli 
z kolégia vídeňského do Prahy pŕeloženi a zatím 
v novém dŕevéném stavení s 30 pokojíky uby- 
tovaní. S domem tím spojen byl i famí kostol 



SV. Bartoloméje, jejž král Ferdinand kolégium 
daroval. Na to byla za rektora Eampanar. 1577 
vystavená nová čásf Klementina o tŕech patrech, 
v níž zŕízeny byly v prízemí školy klenuté, v 1. 
patŕe osm velkych siní pro musea, v 3. patíe 
byty pro scholastiky rádu a v 3. patfe pro 
svetské laiky. 

Jezovité zŕidili hned po svém príchodu 
v koleji u SV. Klimenta dvojí školu : jednu nižší, 
totiž gymnasium akademické, ježse^á- 
dati mélo z patera tŕíd; druhou iŤSäi, totiž 
akadémii katolíckou, kteri se skladala 
z fakulty theologické čili bohoslovecké a libo- 
mudrcké čili filosofické. Ve školách téch počali 
dne 7. července r. 1556 vyučovali. Začátek byl 
jak pro nedostatok žákA tak i učitelA vebni 
skrovný. Gymnasium akademické mélo z počátku 
počet ŽákA nepatrný. EQavnf dAvody, proč školy 
jezovitské nevalné prospívaly, spočivaly v tom, 
Že obyvatelstvo zeme valnou vétäinou nekato- 
lické zúmyslnč se jich stranilo, a pak v tom, že 
jezovité neméli dostatok knéží a učitelft jazyka 
českého znalých. To dAmysloi správci koleje 
brzy spozorovali a proto se ze všech sil vyna- 
snažovaU, aby si české knéze a učitele opatHU. 

K účeli tomu zŕidili jezovité nejprvé již r. 
1556 v koleji vychovávací ústav šlech- 
tický (latinsky convictus čili contubemium 
nobilium), do néhož nékolik mladíkA z bohatých 
rodin šlechtických vstoupilo. K tém vladár xemé, 
arcikníže Ferdinand, pripojil panoše své a krá- 
lovské hudebníky, aby po príklade jejich i jiní 
školy jezovitA navštevovali. Do tohoto konvucto 
dani kromé jiných r. 1559 k vychovaní dvaqf- 
nové vévody Bavorského AmoSta a dva synove 
nejvyššiho písaŕe království českého, VoU^canga 
Vŕesoyce. Chovanci konviktu, jichž bylo r. 1660 
dvanáčte, prestehovali se z koleje do zvláSUitfho 
domu sousedního, ktorý král koupil od vdovy 
Elišky Uzdáŕkové k spoločnému ubytovaní kM- 
viktistA a chudých študentA, což byl tedy po- 
čátek šlechtického konviktu u s v. Bar- 
toloméje. Chovancô šlechtických pHb^ialo 
vkonvikté tak, že roku 1583 počet J6|jidiiii|t 
57 vzrostl. Roku 1579 vzbouNli se chovanci prb 
trestaní metlou a nevrátili se dŕíve, dokud se 
jim neslíbilo, že více nebudou metlou mrsIdUii 
a ŕeckýrai prednáškami tyrani. 

Aby i z lidu samého nabyli žákAv a dl 
národnicb, založili jezovité r. 1559 též dAm 
čili seminár pro chudé žáky (seminarium 
čili domus pauperum též collegium nóvum zvaný). 
K zaŕizeni ä vydržování toho semináre venoval 
král Ferdinand s povolením papeže 460 ú. roč- 



Ät*»- 



195 



196 



^ 



Jeiofité do Praky irredeni. 



^ 



nfch dftchodú b UáStera Dobrolackého a nčkteŕí 
Slechtícové složili hned dohromady 400 tolárú. 
K témuž úéeli darovali arcikníže Ferdinand 100 
tokurA, pak nejyyáší purkrabí Jan mladší Fopel 
z Lobkovic a Jindŕich správoe arcibiskupství po 
SOtolarecka vSickni tri slíbili, že po čas živo- 
bytí svého pravé tolik ročné pŕispívati búdou. 
Ifimo to zavázal se Amošt kníže Bavorský a 
tehdy hrabe Kladský k vydržovánf ôsmi nebo 
devíti chudých študujfcfch v domé tom na své 
útraty. Roku 1561 vydržováno v seminári již 
37 chudých Študuj ících, mezi nimiž byli i čtyŕi 
hoU vyznaní pod obojí. Téhož roku dostalo se 
chovancflm chudým i zvláStnfho obleku knéž- 
ského, totiž taláru; jen kvadrátku nenosili, aby 
86 tím lidu utrakvistickému nezavdala príčina 
k posmechu. I jiní dobrodinci potom podporo- 
vali nem^ále dúm chudých študentúv nejen pe- 
nési, nýbri i obilím a jinými potrebami. Tak 
daroval Jan Starší z Lobkovic r. 1579 k uby- 
tovaní chudých študujících rozsáhlý dúm v ulici 
Platnýŕské mimo Ostrov stojící, kterýž byl roku 
1586 za dva domy na Ostrove samém vyménén. 
K témnž úéeli pŕikoupil týž Lobkovic r. 1587 
jefité prostranný dúm, který král Václav r. 1 250 
na Ostrove vystavél a v némž desky království 
českého po delší čas uschovaný byly. Y téchto 
domech celou stranu kolejeodrohu Kŕížovnické 
oHce až ke kostelu sv. Eligia v Platnýŕské ulici 
sanjímajících, ubytovaní byli chudí študující 
I rozličných mést venkovských. Do roku 1583 
vnostl počet jejich na 60 a bylo mezi nimi 
i 14 utrakvistú, kteŕí za krátkou dobu kato- 
Uky se stali. 

Vedie semináre chudých uspoŕádáno bylo 
v koleji k rozmnožení duchovenstva silami do- 
mácíim isvláStní oddelení, tak zvané semina- 
rinrn alomnorum pontificum, založené 
od papeže 6ehoŕe XTTT. r. 1575 pro dvanáct 
dniaých českých synkú šlechtických, na jejichž 
vydiiování vykázáno bylo z komory pápežské 
ročné aOO dukátu. Udélování míst téchto pŕe- 
Bsdial pápež Vilémovi z Rožmberka a Vrati- 
davovi z PemSteina. Roku 1583. bylo v seminári 
pápežskom, jemuž pŕispíval ročné vyslanec pá- 
pežský Bonhomius, dokud žil vPraze, ročné 
pŕes 200 dukátu, již 20 chovaucú a r. 1584 
vzrosU jich počet na 26. Stalo se tak hlavné 
preto, že toho roku zvýšil pápež nadaní semi- 
aáie pápežského na ročních 1530 tolarú ríšskych, 
pil bsmž ustanovil, aby sez nadaní toho vydr- 
žovalo ročné nejméné 20 chovancú a sice 8 
z Čech, 3 ze Slezska, 2 z Lužice, 2zEladska, 
8 z Bníniborska, 2 ze Saska a jeden z Hesenska. 
Kdyby vlak se zemí mimo čediy aebylo zad- 



ných chovancú, méla se udéliti všechna místa 
Cechúm. 

Ale nejen témito ústavy v koleji pražské 
zŕízenými, nýbrž i rozličnými slávnostnú ve ško- 
lách svých a v chráme uvedenými zvlášté pak 
provozováním divadelních her žáky svými hle- 
déli jezovité vétší počet žákú k sobé pŕivábiti. 
Tak zaŕfdili r. 1559 na Boží hod svätodušní 
odpoledne ve školách svých u prítomnosti čet- 
ného obecenstva slavnost školní, pfí které žáci 
pŕednášeli reči latinské a ŕecké jakož i básne 
o sedmero darech ducha svätého veskrz sedmero 
jazyky vkusné a umele složené, totiž hebrejsky, 
ŕecky, latinsky, vlásky, nemecky, česky a ko- 
nečné latinsko-nčmecky (diníh to básní nazvaný 
Makaronický). Žáci ovšem neuméli ani vlásky, 
ani nemecky, ba ani češtine se v koleji neučili. 
Proto také nemohli v téch ŕečech básne sklá- 
dati a pŕednášeti; vše bylo ale strojene jen 
k tomu konci, aby rozšírením povesti o zdamém 
prospechu žákú školám jezovitským žactva pŕi- 
bývalo. — Roku 1563 uvedený ve školách jezovit- 
ských verejné zápasy čili zkoušky žákú, pŕinichž 
žáci jeden druhého píli a horlivostí v umení 
pŕedčiti a pŕedstihnouti usilovali. Vítézúm čili 
nejvýtečnéjším udelený tenkrát poprvé odmeny 
(praemia), totiž knižky pozlacené, obrázky a 
jiná vábidla mládeže. Podobné slávnosti konaly 
se napotom každého roku nékolikrát, zvlášté 
na počátku školního roku. 

Roku 1 559 zaŕízen poprvé na den B o ž í h o 
Tela slavný prúvod na prostoŕe v domé 
koleje, kde postaven byl oltár, jaksi oživený 
mládenecký študujícími, kteŕí zaandéle prevle- 
čení a venci okrášlení na oltári samém nad 
stánkom (tabernaculum) zde onde jako sochy 
stáli a, když tam velebná svátosf postavená byla, 
všickni se sklonivše zpévy umelými Boha ve 
svátosti skrytého vzývali. I tato slávnosť konána 
potom každého roku*). 

Téhož roku zŕídili jezovité v chráme sv. 
Klimenta poprvé Boží hrob ajejco nejskvost- 
néji ozdobili. Roku 1562 postavený tamtéž po- 
prvé j e si e o vánodch, a o velikonocích pred- 
stavená v chráme Svatoklimentském študujícími 
i poslední večere Páné jakož i záhrada 
Gethsemanská. I tyto slávnosti opakovaly 
se za let následujících. 



*) Jeáté podnes zachoval se x dob jecoTitských ▼ Hradci 
Králové ten obyčej, le pri Blaynosti Božiho Tela 
▼ koitele jesovitském čtyK ätudigici nejnižáích thd 
gymnasiálnich ns zpúsob panodA oblečení (od lidu 
andélíčky nazyani) pfed velebnou svátosti kričcgíce 
kvitf na cesto rostniiijL 



k^ 



197 



198 
13* 



^ 



r 



KN. IV. HL. I. PuiOTásí rerdinaBda 1. 1626-1664. 



*^ 



Obzvláštnf péči venovali ježovi té hrám di- 
vadelní m, jež žáky svýmivkoleji aspoň dva- 
kráte do roka, obyčejné na počátku roku äkolního 
a o masopusté, nemalým nákladem pred obecen- 
stvom četné shromáždéným provozovati dali. Hry 
tyto, obyčejné obsahu náboženského, byly sepsáuy 
jazykom latinským, a nesmela v nich žádná osoba 
ženská uvedená býti, ani žádný herec za žen- 
skou pŕevlečen vystoupiti. První hra pro lid 
„comoedia de ecclesia ejusque in po- 
pulos auctoritate'^ provozovala se již 
r. 1558. O masopusté r. 1559 provozována byla 
hra „pugna carnis et spiritus" (boj tela 
a ducha) pred valným množstvím divákú. Roku 
1560 dne 18. února predstavovala se na pro- 
stofe čili dvore koleje komédie Evripa, jíž 
nestálost vecí lidských a krátkosť života našeho 
se líčila, pred obecenstvom páčícím se na 10 
tisíc divákú. Když v komédii té i dáblové vy- 
stoupiU, ozývaly se v obecenstvu hlasy : „ Vizte ! 
jezovité strojenými dábly strašiti chtéjí nás, jež 
praví dáblové pohltí.^ Avšak tato hra divadelní 
opojila mysli divákú tak, že za krátkou dobu 
tŕilarát po sobé v koleji a po čtvrté na nejpro- 
strannéjším dvore hradu pražského pred samým 
náméstkem královkským provozována a od teh- 
dejšflio rektora Hoffaea v jazyk nemecký pre- 
ložená byla. Herci, jinoši študující, jichž bylo 50, 
pozváni byli k hostine nádherné, ktorou biskup 
Vídeňský, tenkráte v Praze návštevou meškající, 
jim v koleji upraviti dal. Od té doby bývali 
herci po predstavení divadelním v koleji hosti- 
nou ucténi a zpúsob ten zachovával se až do 
roku 1569. 

Dne 15. záŕí 1562 počátkem roku školního 
provozovali študující na dvore koleje hru tra- 
gicko-komickou „Zahynutí Saula a korunovaní 
Dávida", v níž nej vi c se líbil obecenstvu tábor 
Saulúv a Filištínú, jakož i bitva na déjišti sve- 
dená. — Dne 31. ŕíjna 1563 provozována na 
dvoŕé koleje divadelní hra „Philopedius," 
jejímž predmetom bylo potrestaní libosti vroz- 
koších. Obzvlášté prý zajímalo obecenstvo une- 
sení jinochú prostopášných od dáblú do pekel 
a jejich kvílení v ohni pekelném. Roku 1566 
predstavovali študující o prázdninách velikonoč- 
ních hru „Krista z mŕtvych vstání" na 
hrade pražském a na to i v koleji. Dne 
15. ŕíjna 1567 predstavovali žáci v koleji na 
dvofe truchlohru „S v. Václav mučeník" 
poprvé jazyken českým, již sepsal M. Mikuláš 
Salius, u prítomnosti tak četného obecenstva, 
že ani místa dosti na dvore nemélo. K nádher- 
nému upravení této hry poskytli konšelové mesta 
též trubače a komonstvo potrebné. Predstavením 



L. 



199 



tím podarilo se jezovitúm nakloniti si i zastu- 
pitelstvo Nového mesta. 

Témito prostŕedky docílili Je- 
suité toho, že ve školách jejich, jak 
v gymnasiu akademickém, tak i v aka- 
démii katolícke, od roku k roku ia- 
ctva víc a více pŕibývalo. Již r. 1565 
počaly školy jezovitské poskytovati jistéjší nadeje 
k podporovaní a rozšírení církve katolícke. Nebof 
za té doby posílali i utrakvisté u vétším potta 
než posud do škôl kolégia pražského synj své, 
kteŕí príkladom katolíckych spolužákú pohnutí 
k víre katolícke brzo pŕilnuli, ano mnoázmch 
i rodiče své k ní pfívedli. Roku 1567 posýlal 
i správce konsistoŕe pod obojí, Jan Mystopolns, 
ano i tehdejší rektor university Eatíovy syny 
své do škôl jezovitských. Roku 1583seSlo šedo 
škôl gymnasia akademického již na 400 študa- 
jících. Roku 1588 vzrostl počet žákú v gymnasii 
akademickém již na 500, mezi ninúž 31 stavu 
šlechtického a 100 konviktistú. Roku 1598 byk) 
ve všech školách již pŕes 700 žákúv. 

Pŕes to všechno byla nouze o knčze kato^ 
lické v Čechách ješté roku 1598 tak veliká, že 
roku toho 14 chovanou pápežských na knéiství 
posvéceno bylo, ač množí z nich pražidnýdi 
štúdií bohosloveckých nekonali. A tento nedo- 
statok knéží byl mimo vytrvalosť utrakvisUi, 
lutheránú a českých bratŕí u víre své príčinou 
toho, že jezovitúm za prvních let jejich púsobcnií 
ve správe duchovní tak dobre se nedarilo, jako 
ve školách, pro ktoré za kratší dobu dostatečný 
počet učitelú si vychovali. • 

Již r. 1558 jal seP. Jan Victoria (Španäl), 
který toho času místo rektora v kolégiu za- 
stával, zaŕizovati v nejbližším okolí piažském 
misie č. katechese jazykom nemeckým, jimii 
však praničeho nepoŕídil, pretože ani jediný 
rolník jazyku nemeckému nerozumel. — Boka 
1559 podarilo se jezovitúm velkým namáháfiím 
v Praze jen 14 kacíŕú v lúno církve katolidcé 
pŕivésti, kdežto téhož roku pričinením jediného 
knéze pod obojí u sv. Jindŕicha na 500 katdíkfl 
k vyznaní pod obojí pŕestoupilo. Pročež UedéU 
jezovité mdý zbytok katolíkú v Praze vSemofaiým 
zpúsobem pred zkázou zachovati a obzvláSté lid 
k sobé pŕivábiti tím, že zaŕídili již roku 1559 
zvláštni slávnosti, obrady a prúvody o vánoddi, 
v poste, o velikonocích, pri vzkŕíšení, na Nebe- 
vzetí Páné a o svátcích svatodušních v chráme 
u SV. Klimenta, jichž až do té doby v chrámech 
katolíckych nebylo. Mimo to pojednávané bylo 
od profesorú M. Blyssemia a Ludvíka Flandra 
v clurámé Svatoklimentském u prítomnosti hodne- 
stáíú katolíckych o ^todmétedi bohodeyeckýeh, 



900 



r 



JiWfilé d0 Sn^f witad. 



*! 



pH čemž jii se naráielo na ntenf utrakvistA a 
jim i kacffstvf Tvtýkáno. I ve školách syých 
Mncháseli jeso^té se syny utrákvistA dostí Se 
trné a hledäi je získati cirkvi katolícke rozlič- 
ným spAsobem, nékdy i nelaskavostí, opovrho- 
vánfm ano i častým týraním. Proto si stéžoyala 
akadémie Kurlova (ntrakvistská), že jezovité ne- 
U/OÍ kompaktát Basilejských. Stížností tčch ale 
aedbáno a z té príčiny zanevrel lid ntrakvistský 
na jezovity a mMl jejich výklady a slávnosti 
v toatele sv. Klimenta tinčením na dvéŕe a vy- 
thmkáiiím oken a vysmfváním se jejich obŕadftm 
nové zHzeným. Tomuto počínaní hledél arci- 
tadie Ferdhiand k žádostí jezovitA zabránití, 
zastraáiv utrakvisty tím, že mnoho bratŕí če- 
Bkých, které jezovité obyčejnč zatvrzelými pik- 
harty nazývali, dne S5. dnbna 1560 v Praze 
na verejných místech u prítomnosti četného 
obyvctelstva zajatí a na lodi za pracovníky od- 
véati dal. NepHzeň z toho povstalon hledčli 
jezovité odstranití a lid sobč získati tak, že se 
iqimali obyvatelA nežfastných a nonzi trpících 
a ie navštevovali nemocnice a káznice, vymá- 
hqíee i nejvčtSím zločincAm (jako jistému Mo- 
Simovi), hrdel již odsouzeným, když k víre ka- 
tolícke pfestoupili, nejenom milostí, nýbrž i na 
Zfobodii propnStdní. 

Aby jezovité s lidem českým bez pomoci 
thmoiiäkA (obyčejnS nékterých Stndujídch) sami 
tthiviti mohli, počali vSickni r. 1560 piínč se 
afití jazykn českému po príkladu bratra P. Bal- 
taaaia Pfimrkirchena, jenz neunavenou pilností 
v javfku ieském tak pokročU, že již roku toho 
čeaky spovfdatí mohL 

Boku 1661 mél P. Blyssemius jednou za 
^en kásíní i k ži d A m, k némuž se vSickni 
fidé v Praze bydlíd k rozkazu náméstka krá- 
kivakélio, ardknížete Ferdinanda, dostaviti mu- 
seli. Avšak tvrdoSíjnost židA, z nichž včtSina 
^ káziníiuSi sobé prsty zacpávala, nebylsto 
dNDÍti Blyssemius, tak že velkým namáhaním 
jen tK židy cirkvi katolícke získal. Mama byla 
í pfáce Blyssemiova, aby hochy židovské, které 
areikníže do kolégia jezovitského často posýlal, 
na víru katolíckou obrátil. Premnoho knéh od 
jeiovitA za kadfské považovaných již roku toho 
od nich spáleno. — Téhož roku postoupili 
undchové fádu sv. Františka kazatolnu svou u 
av. Jakuba na Starém mésté, pro česká kázaní 
natanovenou, jezovitAm, ktorí tam od té doby 
po 70 let kázidi. Boku 1562 spálili jezovité opét 
nSké množstvf knéh kacírskych, které jim jBkfú 
ileditic do kolégia byl odovzdal. Téhož roku 
aviiil král Fardňand jezovitAm prohledávání a 
poaaaováaf (eMsom) spiirt, ktem tiA»m vydatí 



ae mSly. Úfad ten vykonávali jezovité vétad 
jriMsné a, jak sami praví, svedomito. 

Boku 1563 vystopovali jezovité již i verejné 
v kázáních svých proti učení pod obojí. Tak 
pravíl professor bohosloví P. Wol^gang, jenž 
lEaidou nedeli v chráme u sv. Jakuba česky 
kázal, jednou k lídu shromáždčnému, že za ká- 
dre nokládán bytí má každý, kdo uiputné víru 
pHkládá tomu, že vSem k spasení nevyhnutelné 
potŕebí jest prijímaní svátostí oltárni podobojí 
spAsobou. Tím pobouŕeny jsou mysli utrakvisM 
tak, že néktoŕí z Hdu odvážlívčjSí se zapŕisáhli 
P. Wolfganga života zbavití. BozumnéjSí z nich 
hledéU tomu zabránití a podali jen stížnost na 
jezovity ardknížetí Ferdinandovi, avSak jak oby- 
čejnč beze všeho výsledku. Mame si také sté- 
žovali rodíče jednoho jinocha, jenž do iádu 

Íezovitského vstoupití hodlal, u ardbiskupa a 
[anovníkA na jezovity, že títo zneužívajíce ne- 
zkušeností mládeže, sladkými slovy a sliby syna 
jejich k sobé privábili a jim jej vyrvali. — 
Téhož roku prevzali jezovité správu duchovní 
v kláštore jeptíšek u sv. Jiŕí blíže hradu krá- 
lovského a podrželi ji po všechna leta následujfdL 

Dne 23. července 1564 počali je- 
zovité po dlouhém se zdráhání i 
v chráme svém u s v. Klimenta, ač 
velmí neradi, podávati svátost oltárni 
pod obojí zpAsobou, avšak jen v ka- 
pličce Matky Božiasv. Anny tém, kdož 
z hŕíchA svých knézi radnému se vyznali. Ačkoliv 
jezovité volmi se vynasnažili, aby povolení pa- 
pcrilské o užívaní pod obojí zruSeno bylo, pfedce 
80 udržel tento obrad k nafizení papeže až do 
T. 1622, tedy jeStô po 58 let, v Mmích krá- 
lovství českého. 

Boku 1566 počali jezovité z kolégia Praž- 
ského vysýlatí knéze, jazyka českAo ^ moené, 
do mést i vesníc k žádostí flechticA katolíckych 
(první misie v Čechách), z nichž množí 
zejména Vilém z Božmberka, nejvySSí komorník 
kiálovství, Adam z Hnidce Jindŕichova, nejvySSÍ 
kancléŕ, a Yratíslav z Penšteinu již na to pomy- 
sleli, aby založili v méstech svých, totíž v Tle- 
boni, v Hradd JindŕichovS a v Litomyšli kolégia 
jezovitská. Vilém z Božmberka nabídl jezovitAm 
k zaŕízení nového kolégia v Tfeboni opuStftný 
kláSter AugustínA i s famím kostolom a podán 
tam z kolégia pražského P. Václav äturm a jed- 
nim brätrem za ^ž účelom, jehož ale nedo- 
sáhl. AvSak získal tem drkvi katolidcé ai do 
n 1570 na 50 kadtA, mezi nímiž i tri pttharty, 
proti ktorým Šturm zvláSC horlivé ai počfoal. 

Boku 1667 pfestali jeaovité v chráméavém 
o av. KUmenla káiatl taricy, pratoit tan^M* 



j 



ímm^ 



Ji 



KN. IV. HL. L P)MM¥áttá r«rálMnte I. 1626—1564. 



*n 



inéli žádnýdi posluchačA. Kázaní česká méU 
jesovité u ST. Jakuba, u sv. Benedikta na Hrad- 
čaňech a u Eŕížovníkú; nemecky kázali u sv. 
Klimenta dopoledne i odpoledne a vlašský ve 
školách kolégia. Téhož roku začali jezovité na- 
vštevovali i nejbližšf mesta u Pri^y, zvlášté 
Buštéhrad, kde P. Tolmaier tamčjšího pána, 
Jáchyma Novohradského z Kolovrat, utrakvistu, 
kázaním svým cirkvi katolícke získal. Taktéž 
často kázal Wolfgang Maria v Buštéhradé, na 
Mélníce u Zdislava Berky, v Brandýse nad La- 
bem a v Staré Boleslavi, kde jezovité pozdéji 
stáleho sídla nabyvše pfíčinéním svým k oslá- 
vení panny Márie (obrazu zázračného) hlavné 
pfíspčli. — Roku následujícího posláni byli z ko- 
légia pražského dva jezovité do Roudnice 
k žádosti taméjšího p^a, vévody Jana z Ostrova, 
aby tam kázali a vyučovali. Tito knížete sa- 
mého, i četné jeho dvoŕanstvo u víre katolícke 
vycvičili. 

Boku 1569 pozbyli jezovité vážnosti, z níž 
i u mnohých nekatolíkfl již se téšiU, hlavné tím, 
že jejich púsobením a pričinením v Praze tajné 
jat a v ňímé uvéznén ano i usmrcen byl Ja- 
kub Olympidar Palaeolog pocházející ze 
vznešené rodiny císafA ŕeckých, jenž byl dŕíve 
mnichem rádu Dominikánskeho v Éímé, odkudž 
vystoupil, a uchýliv se v mnohých článcích od 
víry katolícke po Nemecku učeni své rozširoval 
a po mnohém prenasledovaní konečné do Prahy 
útočište vzal. 

Téhož roku zaŕídili jezovité k žádosti néko- 
lika VlachA, jichž mnohej za príčinou obchodu a 
provozování ŕemesel v Praze Kydlelo a valná čásf 
i k utrakvistúm pŕecházela, kázaní vlašská ve 
zvláštni kapličce, v kolégiu roku toho založené, 
z níž pozdéji kapie vlašská povstala. — Téze 
doby zŕídili jezovité též kongregaci mezi boha- 
tými kupci vlašskými, u valném počtu v Praze 
meškajícími, k podporovaní nepatrného a skoro 
veskrz chudobou stísnéného počtu katolíckych 
méšCanú pražských. Toto družstvo obdrželo ná- 
zov akongregace na nebevzetí panny 
Márie'' (Assumptae in coelos Virginis) a pf od- 
staveným jeho ustanoven byl od rádu P. Blažej 
Montagnius. Zároveň hledéU jezovité zaŕíditi i 
kongregaci katolíckych méštanú českých ; avšak 
técfato bylo tak málo na počet, že ku zvláštni 
kongregaci nestačili, proto k vlašskému družstvu 
se pripojili. Teprv r. 1636 zMzena byla zvláštni 
kongregace česká méštanA pražských. 

Boku 1577 zadal jistý farár katolícky, hor- 
livý ptfznivec jezovitft, kázaním svým, v némž 
tvrdi^ že Husi t é k dobrému se ne sklo n í, 
4ok«d l^rannou moci nebudou podmar 



néni, pHčinu ke vzbouŕení lidu proti jesovkite, 
k jejichž ochrane konšelé kolégium i vojaken 
stŕežiti dali. Nebof lid vykladal si slova om 
v ten smysl, že jezovité k zavraždfiní utrakviatA 
se spikli a hned si také vypravovd, že kúteli 
tomu v kolégiu pražském a na svém rtatkv 
Kopaniné zbraň pro 1200 ozbrojeiicú uadiavár 
vají. Povestí tou rozkvašené davy lidu obkUčíly 
kolégium, aby ozbrojencA v ném ukry tých jakoi 
í jezovitA se zmocnily, a neúpokojily se dŕíve, 
až když král Rudolf zvláštním Ustem mistt 
pražská ujistil, že zpráva o spiknutí jezovitft 
proti utrakvistAm jest jen smyšlena. 

Leta 1581 zaŕídili jezovité misie v Moetu, 
Duchcové, Blatné, Smečné, Chlumci, Kadaai, 
Plzni, Bfliné a v Litomyšli (proti českým bra- 
tŕím), 1.1582 v Blatné, Litomyšli, Plzni, veVra- 
tislavi a v Mikulové, 1. 1588 v Kosti, v Kladné 
a Smečné. Tyto misie nesly hojnejší ovoce, 
nežli vynasnažení se rádu v Praze, kde po celý 
rok 1582 jezovité pŕes všecko namáhaní jen 13 
lutheránA a 10 utrakvistA získali ; nebof pričine- 
ním, umelostí a obratností jezovitA vypovteeni 
byli kazatelé kalvínští z nékolika mést, kda jii 
po mnohá leta meškali. 

Roku 1584 vydali jezovité proti kadŕitví 
knihy jazykem českým sepsané: katechirams 
inenší Petra Canisia, spis proti píkhartAm, knižku 
obsahvijící učení kacírske, modlitební knižky a j. 

Téhož roku zakázal král Rudolf k radé 
jezovitA, provincíala P. Blyssemía a P. Poíevína, 
schAzky (sbory) českých bratŕí (pikhartft) a pŕál 
si, aby jmena Jana Husi a Jeronyma z katen- 
dáŕe vymazaná byla. Taktéž od toho roku do- 
sazováni byli králem Rudolfom za hejtmany a 
iiŕedníky mést pražských anoivjiných méatech 
(jako v Krumlové r. 1603) za úŕedníky, kteŕí 
pŕedešle bývali vždycky pod obojí, tak jakž me- 
sta byla, obyčejné jen katolíci. 

Roku 1588 musili jezovité často upustiti od 
českých kázaní: nemélit zadných posluchačA. 
Leta 1600 zaŕídili jezovité putovaní katoliki 
k jeskyní sv. Ivana a k zázračnému obrazu panny 
Mane do Staré Boleslavi. 

Aby konečné jezovité i kromé Prahy stálych 
sídel nabyli a moc svou po Čechách i ostatních 
zemích království českého rozšírili, zafizovaU 
z materského kolégia pražského nová ktiegia 
totiž: kolégium olomúcké (r. 1566), bméndcé 
(r. 1572), krumlovské (r. 1584), diomútovaké 
(r. 1580), jindŕicho-hradecké (r. 1594) a kolé- 
gium kladské (r. 1597). Jezovité obdrželi od 
zakladatelA téchto kolegií obyčejné právo pa- 
tronátni kostelA ve všech místech, k statlD&m 
zakladatelA náleiejíclch. Tak podžtdil lakladatd 



k. 



208 






^ 



kolégia chomútOTského, Jifí Popcl z Lobkovic, 
furáŕe ? ChomútoYé co do správy duchomí rek- 
torovi kolégia, jemuž i patronát väech fam(ch 
ckrimú i filialek na panstvích avých postoupil, 
tak že rektcnr kolégia dosazoval duchovní správce 
na 24 fary panstvl chcHnútovského, na 8 fár 
státím libochovického a na 7 far statku ličko- 
▼ického, jichž poddaní skoro veskrz vyznaní 
hitberánského byli. Že od jezovitA dosazováni byli 
jenom knéží katoličtí, netreba ani tuším pozname- 
nali. Taktéž dosazoval rektor kolégia jindŕicho- 
hradeckého faráŕe pod jednou na 10 far, totiž: 
v Hradci, Počátkách, Féne, Drácbové, Jarošove, 
Kunžako, Lodheŕové, Ŕečici (KardaSové), Stráži 
a Strymilové, jak ož i na 9 filialek, ačkoliv oby- 
vatelstvo viech míst téch vétšinou vyznaní pod 
obojí bylo. Týž rektor mél patronát šesti far 
na panství telčském (na Morave). 

Mimo to udelená byla rektorAm kolégia 
krmnlovského, chomátovského a jindŕicho-hra- 
deckého od zakladatelú Viléma z Rožmberka, 
Jiffho Popela z Lobkovic a Adama z Hradce, 
správa Yšech obecných škôl na panstvích jejich, 
tak že ttftitelé pri nich podŕízeni byli rektorovi 
kolégia, vázáni jsouce pri vyučovaní na jeho 
pfedpisy. Nikdo nemél od obcí neb faráŕft za 
oätele dosazen býti, kdoby od rektora v nábo- 
ženství zkoušen a schopným uznán nebyl. 

Roku 1590 vypovédél Jáchym z Hradce 
viecky knéze nekatolícke na panství jindŕicho- 
hradeckém a telčském a naŕídil, aby nekatolíci 
aai slavné ani na hŕbitové katolickém pocho- 
vávaní nebyli, což príčinu ke vzbouŕení lidu 
v Hradci zadalo. Z téze príčiny vzbouŕil se lid 
v(%omútovéjižr. 1591, očemždole pojednáme. 

Podavše stručný pŕehled činnosti jezovitú 
ve správe duchovní chceme ješté o tom vypra- 
vovali, jak si ve školách počínali. 

Boku 1558 nechali jezovité žáky ve školách 
svých za kruté zimy mrznouti a prikázali jim, 
aby od rodičA svých vymohli si penéz na dŕíví 
potrebné k topení siní školních. Proto jim mé- 
šfanstvo verejné vytýkalo, že shrabují penéz na 
své vlastní potreby a že patrno, čeho bezplat- 
ným — jak slibovali — vyučovaním docíliti 
Átéjí. I sám náméstek královský, arcikníže 
Ferdinand, dozvédév se toho, pokáral jezovitú 
prísne, dokládaje, že nemají potŕebí na žacích 
fydttntí penéz, když král ^m na potreby ko- 
légia 1400 tolarA ročné byl vykázal. 

Obyčejné každou nedeli a o svátcích pred- 
sáéel jeden žák itetoriky v síni školní pŕede 
vflMoi ttudujieími latinskou báseň neb reč od 
nflcterého profesora sepsanou. Určité dny vy- 
kladal nyssemins žákAm sbromáMéným evan- 



gelium SV. Matouše, ustanovení katoHck^Mo ná- 
boženství, život a smr< Krista Pána. Eaidý 
magister vyvolil si jednoho žáka schopnéjiího, 
jenž by ostatní soukromé napomínal a cvičil. 
K povzbuzování pilnosti zaHzen byl každou so* 
botu zápas mezi žáky tŕíd sousedních u prítom- 
nosti učitelú a rodiča, vnémž žáci výborní vé- 
domostmi svými jeden druhého pŕedstihnonti 
se snažili. Každého sedmého dne pHstnpovali 
žáci k pHjímání ; nékteŕí z nich i dvakráte týtteé. 

Téhož roku prospívala prý mládež gymna- 
sia akademického ve vedách a mravnosti, tak 
že nad mládeži utrakvistskou daleko vynikala. 
Pŕes to všecko uznal rektor kolégia potrebu 
toho, ustanoviti ve školách bifice (corrector), 
jenž by previnilé žáky mrskal. Aiiak tento 
brzo odstranén byl, pretože rodiče za hanebné 
to méli, aby synove jejich od nékoho jiného 
mimo magistra, zvlášté od človeka sprostého 
trestáni byli. 

Roku téhož vydán tiskem první spis v ko- 
légiu Pražském, totiž katechismus P. Petra 
C a n i s i a, jazykem latinským, českým a neme- 
ckým a uveden ve školách. Že však spis ten 
bez povolení akadémie Karlovy vydán byl, pykal 
za to knéhtiskaŕ delší dobu v žaláJH. 

Knihy Školní predávali jezovité sami v ko- 
légiu ŽákAm svým. 

Obzvláštní péče a pilnosť venovaná v gy- 
mnasiu též budbč a zpévu církevnímu a zŕízeno 
zvláštni cvičení katechetické každou ne- 
deli odpoledne po službách Božích v kostole u 
SV. Klimenta, tak že dva študujfcí nemecky, dva 
česky otázkami a odpovédmi, jim od uíitelft 
dŕíve sepsanými, jednotlivé články učení kato- 
líckeho nazpaméf vykladali. 

Ze šesti členft kolégia pražského, kteŕí 
béh filosofický čili libomudrcký vykonali, byli 
tri, totiž: Mikoláš Salius, Alexander Voyt (oba 
z Prahy) a Melchior Pichler (z Tyrolska) pový- 
šení dne 11. ŕíjna 1565 na dflstojnosf mistrft 
čili doktorft svobodných umení a filosofie. Bylo 
toprvní povýšení čili promoce naaka- 
demii Ferdinando vé na doktora filo- 
sofie. K účeli tomu hájili verejné po nékolik 
dní vety z oboru celé filosofie, dtíve tiskem 
uverejnené. Král Ferdinand I. udelil již roku 
1562 akadémii katolícke právo, aby povyšovala 
na dústojnosC akademickou každého ^e svých 
žákú neb učitelA, kdo ve zkouškách toho za 
hodna uznán bude a ustanoví], že d&stojenství 
tak nabyté mítí má takou platnosť, jakoby ude- 
lene bylo na universitách nemeckých, vlašských, 
ipanélsl^ých- neb frančouzskýeh. 



k^ 



905 



SM 



Jí 




KN. lY. HL. L Fuk^Hmi W^trébmmU I. 1626—1564. 



*n 



Boku 1571 udelil pápež Pius T. listem da- 
ným dne 10. bŕezna tovaryšstvu Ježišovu právo, 
vfinde i tam, kde by akadémie byly, verejné 
vyučovati a na dAstojnosf akademickou pový- 
šovati každého, kdoby vykonav štúdia na gy- 
nmasifch jezovitských, prísnymi zkouškami uče- 
nosť svou dokázal. Na základe toho povyšen byl 
téhož roku dne 16.ŕQna úd kolégia pražského, 
Štípán Eorvinus, jenž nedávno magistrem filo- 
sofie se stal, za doktora theologie. (Pnmí pro- 

moee Uieologická na katoUcké akadémii.) 

Roku 1578 zHdili jezovité pri gymnasiu 
akademickém též školu národní čili elementárni 
(sc^ola elementaríorum) zvlášté proto, aby dítky 
katolíkfiv od učitelA kacírskych, v jichž rukou 
veäkeré školy národní v Praze tehdy byly, v blu- 
doch se nevyučovaly. Škola ta svčŕena dvéma 
uätelAm svetským, kteŕí chlapečky začátkúm 
ctení, psaní a katechismu jazykem mater- 
ským učUi. 

Roku 1579 venovali všichni údové kolégia, 
jichž bylo více než tfícet, denné hodinu učení 
se jazyku českému, aby lid, zvlášté pak hošíky 
počátkAm náboženství v chráme a ve škole vy- 
učovati mohli. 

Roku 1584 zamysleli hodnostári cirkevní a 
šlechta katolická k radé jezovitúv zrušiti uni- 
versitu utrakvistskou a na místé jí zfíditi uni- 
versitu katolíckou. K tomu účelu sestoupili se 
do rady dne 9. prosince u náméstka královského 
Viléma z Rožmberka : pápežský vyslanec Frant. 
Bonhomius, arcibiskup Martin Medek, nejvyšší 
komorník královstvi českého Jiŕí z Lobkovic, 
sudí král. Jiŕí z MartinicA a OIdHch Felix 
z Lobkovic. Títo pánove shledavše, že nejsou 
ješté tak mocni, aby universitu utrakvistskou 
zrušiti aneb v moc svou uvésti mohli a že by 
z takového podmanení university Karlovy, která 
ostatné ledva 800 tolarú ročních dAchodA teh- 
dáž méla, zadných velikých výhod jim se nedo- 
stalo, usnesli se na tom, že v kolégiu jezovit- 
ském, až bude dostavené, zŕídí novou universitu 
katolíckou pod správou rektora kolégia, na níž 
jezovité podrží vyučovaní fílosofíi a theologii, 
vyučovaní v právech a v lékaŕství že se svéŕí ôsmi 
doktorAm a profesorAm svetským, veskrz jen 
katolíkAm, jimž arcibiskup právo k prednáškam 
adíleti by mél. 

Kolégia zaležeiá z materského kolégia 

pražskéko. 

EMttffium oUmúeké. E neustálym prosbám 
biskupa olomúckého, Viléma Prusinov- 
ského z Výšková, pŕivedl provincíal Ma- 



gius z kolégia pražského do Olomúce 6 hnittí 
a založil tam t mésici červend r. 1566 nové 
kolégium, jehož rektorem P. Hurtada Perese 
ustanovil. Nová tato osada umísténa byla t domé 
jednoho kanovníka bliže kathedralního cfarámo 
a potom po nékolik let v seminári theologickém 
vták zvaném domé škôl kathedralnfcUl Kvydr- 
žování kolégia toho venoval biskup z počátku 
ročné 500 zl. moravských. Ve škdách s kole- 
giem spojených a na 4 tŕídy oddelených, počali 
jezovité již v mésici záH r. 1566 vyučovati. 
I semeništé theologické, jež biskup Vilém téhoi 
roku zaŕídil, svéŕeno bylo správe jezovity P. O n- 
dŕeje Péšina, jenž tam i moralce vyučoval 
a kázaní česká v chráme kathedralním sv. Vá- 
clava mél. — Dne 2. ŕíjna r. 1567 doplnene 
gymnasium olomúcké tŕfdou pátou a v kolégiu 
zŕízen jest i konvikt šlechtický, do néboý. 
na 12 jinochA vstoupilo, kteŕí z počátku v se- 
minári theologickém, pozdéji r. 1570 v opušté- 
ném kláštore SV. Bernarda ubjrtováni byli. Roku 
1568zavdalF. Baltazár Hostivinus (čecb) 
príčinu k pobouŕení-se lidu proti jezovitAm ká- 
zaním svým, v némž ženskému pohlaví mimo 
jiné vytýkal, že ve školách se učí, majíc jen 
pŕisti, ano i na kacíŕe tak prísne dorážel, že 
tím i katolíci uraženi byli. Pobouŕení toto zvýšil 
i biskup sám tím, že farári katolickému u sv. 
Blažeje knihy kacírske odňal a na jeho místé 
jezovitu kazatelem ustanovil. Roku 1569 dostalo 
se kolégiu zvláštního nového stavení, jež zakla- 
datel kolégia, biskup Vilém, v bývalém kláštete 
minorítA, jezovitAm i s kostelem sv. Františka 
postoupeném, již r. 1567 stavéti počal. Roku 
následujícího dostavél biskup Vilém již tíŕetí 
krídlo nového kolégia a potvrdil povolením celé 
kapitoly olomúcké základní listinou, danou dne 
28. záŕí, kolégiu jezovitskému 2000 zl. morav- 
ských (1 zl. = 30 grošAm) ročních dAchodA 
z pokladnice vyškovské na večné časy. Pŕes to 
vše nedocílili jezovité, ač se všemožné pričinili, 
velkých výhod cirkvi katolické pro zatvrzelost 
nekatolíkA, jež obecní zastupitelstvo olomúcké 
moci svou podporovalo a hájilo, pak pro pŕíliá- 
nou horlivosť biskupa Viléma, který k radé 
jezovitA r. 1571 naŕidil, aby kacíri v chráoiech 
nebyli pochovávam, a aby pri pohŕbech jejidi 
ani se nezvonilo ani nezpivalo. 

Tím rozčilil mysli nekatolíkA tak, že umesli 
se na tom všedmy knéze katolické a pfede vtooai 
jezovity z Olomúce vyhnati, což by se bezpo- 
chyby bylo i stalo, kdyby podkomoŕí Jáchym 
ze Zoubku a biskup jezovitAm ku pomoci byli 
neprispeli. — Taktéž utrpelo kolégium umrtfm 
zakladatale svého biskupa Viléma r. 1672 M)* 



iw 



Wl 



308 



^ 



r* 



o pAtobMf JoMffitA. 



^ 



malou Skoda. Nebot nejenom veliké množstvf 
staviva (200 tisíc cihel a mnoho tesaných ka- 
BGDfl, pilffft a sloupú), k nádherné stavbe čtvr- 
tého Iďfdla kolégia od zakladatele již ulože- 
ného, jezovitftm bylo odňato a prodáno, nýbrž i 
lotnf dftdiody 2000 zl. z pokladnice yyškovské 
aa ias zastavený. I chudí študujfcí, jichž bylo 
la jedno sto, z kolégia jezovitského do kathe- 
dralnf Školy byli pŕeloženi. 

AvSak jezovité vymohli si na pápeži Ŕe- 
hoK XnL toho, že nejenom kolégium, nýbrž i 
akadémii v Olomúci, ač již po smrti zakladate- 
lové, potvrdil a biskupAm, jakož i kapitole olo- 
múdíé naíídil, aby jezovitÁm dAchedy dle listiny 
g^iri^Hfif 2 biskupských statkA vyškovských vy- 
platený byly. I císaŕ Maxmilian potvrdil listinou, 
danou dne 22. prosince 1572, olomúcké kolégium, 
jakož i zaíízení akadémie, již udelil práva po- 
i^Sovatí studvijící své na dAstojenství akade- 
niidíé. Mimo to sprostil kolégium na večné časy 
vBech poplatkA a verejných bŕemen. 

Boku 1673 slíbil Yratislav z Pemštejna, že 
po čas Mvobytí svého kolégiu dodávati bude 
ročné 400 zl., aby jimi jezovité v seminári svém, 
v nčmž t. r. již 70 jinochA bylo, nékolik chu- 
dých Studqjících, na jeho statcfch (v Litomyšli, 
v Prostranné, v Plumlové a v Tovačové) roze- 
nýeh vydržovali (n a d á n í Pernštejnské). — 
Boku 1574 vzdali se jezovité chovancA biskup- 
d^ch a zHdili v kolégiu svém zvláštni semi- 
nár pro chudé, k nčmuž Yratislav z Pern- 
Stcgna roku predošlého první základ položil. 
Boku 1581 potvrdil a rozšíril král Rudolf právo 
akadémie tak, že mohla udélovati dAstojenství 
akademické i Studujícím jiných kolejí. 

Za let následujícfch pŕibývalo študujících 
tak značné, že počet jejich již roku 1602 pŕes 
700 vzrostl. — Roku 1594 dostavené jižnf krídlo 
kolégia a ve dvou domech ubytováni jsou kon- 
vOrtisté. — Roku 1596 prestehovali se chovanci 
papežStí a biskupští z kláStera sv. Bernarda, kde 
po 27 let ubytováni byli, do nového stavení pro- 
stranného vedie kolégia. Téhož roku konána 
byla první promoce theologická naaka- 
demii olomúcké. — Roku 1597 obdrželi jezovité 
správu Školy famí občanské u sv. Morice a vy- 
n^vali tam dítky nekatolíkú katechismu kato- 
líckemu, aby je cirkvi získali. Roku 1598 da- 
roval Jáchym z Haugwitz kolégiu 800 dukátA, 
tíaá jméní kolégia tak značné vzrosUo, že si 
jezovité r. 1601 i statek v Hradikové (Radikov) 
ÍD»upiti mohli. 

Kolégium bmenitké. Roku 1572 položili bratH 
Orodečtí z Grody (šlechticové slezští) Jan, 
Uskup olomúcký a VácUtv, dčkan kapitoly br- 



nenské, základ k domu pro novácky jezovitAv 
(domus próba tionis) vBmé tím, žektomu 
účelu jméní své jezovitAm odkázali a hned roku 
toho ročné 600 zl. z jistých statkA jim patŕících, 
avšak kapitole brnenské pAjčených, vykázali, 
jakož i dAm na hore sv. Petra k ubytovaní je- 
zovitA darovali. Téhož roku pfíbyl již jezovita 
P. Alexander Heller do Bmaajalse tam 
ihned kázaním obyvatelstvo skoro veskrz luthe- 
ránské k pŕijetí víry katolícke povzbuzovatL 
Avšak nepoŕídil z počiatku ničeho, nýbrž zavdal 
kázaním svým, v • némž na kacíŕstil lutheránA 
narážel, príčinu k pobouŕení lidu proti sobé, 
jež podkomon Jan Haugwitz utíšil. 

Roku 1573 dne 10. ŕíjna pHbylo do domu 
na hore sv. Petra 6 nováčkA (n o vi t i i) z ko- 
légia pražského a 6 nové prijatých do rádu 
z Vídné, tak že s témi, kteM již v Bmé me- 
škali, celkem 19 novicA tam vydržováno bylo. 
Za rektora domu ustanoven P. Alexander Hel- 
ler. Avšak brzy nastala pre mezi kapitolou a 
jezovity o nadaní Grodecké a vedená byla r. 1674 
tak príkre, že i král Maximilian si pŕál, aby 
jezovité Brno opustili. Pre tato vyrovnaná r. 1576 
tak, že kapitola brnenská správu statkA nadaní 
Grodeckého — k némuž mlyn o patero složení 
v Komárové, hospodáŕstyí v podméstí Zeili, 
v Rousinové a ve Voŕechové, pak pozemky v Zeili 
a Zvoňovicích náležely — prevzala a se zavá- 
zala, že z nich kolégiu jezovitskému ročné 400 
tolarA piati ti bude. 

Mimo to poskytovali množí prívrženci jezo- 
vitAv, zejména zakladatel Jan biskup olomúcký, 
dekan kapitoly Pavlovský a Eliška, manželka 
Bedŕicha ze Žerotína, hojných darAv po mnohá 
leta k vydržování domu novicA. Domu tomuto, 
v némž r. 1578 již 30 údAv bylo, postoupen 
r. t. svolením krále Rudolfa a papeže kláštor 
a chrám blahoslavené panny Márie v Bmé se 
všemi statky od jeptišek rádu sv. Augustína, 
jimž náhradou dán byl opustený kláštor jeptišek 
SV. Benedikta v Pustoméŕi. Takto nabyli jezo- 
vité stáleho sídla v Bmé a zaŕídili tam téhož 
roku i tfí tŕídy gymnasia, čímž dAm novicA i 
kolegiem se stal. Statky ke kláštem jezovitAm 
postoupenému, v némž kolégium zŕízeno bylo, 
náležející, totiž 5 vesnic — Diváky, Židenice 
(Judendorf), Vážany, Ivanovice (Eywanovic) a 
Sobéšice — velké hospodáŕství u Brna a jiné, 
prenajali jezovité, nechtíce se sami ze zásady 
hospodáŕstvfm zabývati, senátu brnenskému, jenž 
jim z nich ročné 800 tolarA a néco obilí dávati 
se zavázal. AvSak již r. 1581 píevzali jezovité 
do správy vlastní veškeré statky, které jim i 
král Rudolf potvrdil. 



k^ 



Í09 



210 



J 



änko-Mosraká Kronikk. IV. 



14 



r 



KN. 17. HL. I. PaB^Táni FcrélMiada 1. 1626—1664. 



*^ 



Nejyydatnéjší podpory dostalo se kolégiu 
brnenskému od kardinála z Dietrichsteinu tím, 
že kolégiu nový dúm od základu zcela na útraty 
své r. 1603 stavéti počal a na jeho vysta- 
vení až do roku lŕl8 víc než 10.000 tolarú vy- 
naložil. 

Kolégium krumlovské. R. 1584 založil Vilém 

z Rožmberku, nejvyôší purkrabí království če- 
ského, v Krumlové jezovitúm residencí, do níž 
dne 17. dubna 4 jezovité, mezi nimi P. Václav 
Šturm, pŕibyli. Témto vykázal zakladatel za 
obydlí zatím dúm knéží tak zvaných Beneficiatúv 
a 250 tolarú k zaŕízení vecí potrebných. Jezovité 
počali hned kázati česky i nemecky a morová 
rána, která tehdy i v Krumlové zúrila, prispela 
nemálo k tomu, že se stali obyvatelstvu milými. 

K vystavení nového kolégia vykázal zakla- 
datel 4 domy na blízku tak zvané Vysoké brány, 
kdež dne 19. dubna r. 1586 základ k novému 
stavení položen byl. Téhož roku otevŕeny jsou 
i školy, do nichž vstoupilo 14 chudých študentúv 
z Prahy povolaných, jež zakladatel kolégia vy- 
držoval. (Počátek domu chudých č. semináre 
v Krumlové.) 

Domu tomuto postoupil zakladatel kolégia 
dúchody tak zvané bursy krumlovské od Václava 
z Rožmberka 3770 zl. rýnských, dŕíve zŕízené 
pro 12 jinochú zpévákú, pretože tito do škôl 
jezovitských pŕestoupiti se zdráhali. 

R. 1687 bylo kolégium nové již zcela vy- 
stavene, dne 16. kvétna roku 1588 jezovitúm 
odevzdáno a v ném 17 údú rádu ubytované. 
Dúchody a práva kolégia pojistil zakladatel 
zvláštni listinou, danou dne 22. dubna 1588, 
ustanoviv k vydržování 20 údú v kolégiu 300 
kop míšenských z dúchodú mesta Prachatic, jemu 
náležejícího, 900 kop prijmú ze soli a z jiných 
vecí v témž mésté a znamenitý deputát na obilí 
z panství krumlovského zvlášté k výžive 50 
chudých študentú. Mimo to dostalo kolégium 
zvláštni záhradu, oboru a les. Konečné udelená 
zakladatelem rektorovi kolégia správa všech škôl 
panství krumlovského. 

Kolégium chomútovské. Roku 1589 povolal 

Jiŕí Popel z Lobkovic, nejvyšší purkrabí 
a pán na Chomútové, do mesta tohoto jezovity, 
pohnut jsa k tomu P. Alexandrem Voytem, aby 
obyvatelstvo, jež skoro veskrz vyznaní lutherán- 
ského bylo, k víre katolícke pŕevedli, a odovzdal 
jim hned nejen kostel na hrade, nýbrž i famí 
kostel, jakož i faru k zatímnému obývaní. Roku 
1591 založil Jiŕí kolégium a dal k tomu účelu 
vystavéti nejen nové stavení s chrámom, nýbrž 
i rozsáhlé stavení pro 10 Skol a zvláštni dúm 
pro 100 chudých Študentú. Listinou základní 



danou dne 23. června t. r. ustanovil k vydržo- 
vání kolégia ročních dúchodú 2000 kop míieA- 
ských ze svých statku a udelil kolégiu j^va, 
kupovati si pozemky a statky. I dúm chudých 
študentú znamenité nadal, ustanoviv k vydižo^ 
vaní jeho zvláštni listinou ročné 1000 kop mí- 
šenských na večné časy. Konečné podfídil fiiráŕe 
mestského co do správy duchovní rektorovi ko- 
légia, jemuž i patronát všech farních chrámu a 
správu škôl na panstvich svých postoupil. 

Kolégium ledva dostavené bylo a již vmé- 
síci červenel r. 1591 strašné spustošené, vie i 
knihovňa v ném zničená od lidu vzbouŕeného 
preto, že pri pohŕbu jedného nekatolíka zvonití 
se nesmelo. Nebot pán na Chomútové prikázal 
k žádosti jezovitúv, aby pri pohŕbu nekatolíkú, 
kteŕí by zomreli nejsouce zaopatrení svátostmi 
katolíckym zpúsobem, nikdy se nezvonilo. lid 
rozčilený vyvrátil dvéŕe u veže a nedbaje zákazu 
všemi zvony pri pohŕbu tom zvonil. Když pak 
nékteŕí z téch, kteŕí se toho dopustili, uvéznéni 
byli, vzbouŕil se lid ne jenom v mésté, nýbrž 
i v pŕedméstích a rozsekal brány mesta, jimiž 
lidu prístup do mesta zameziti se mél. Davy 
lidu ozbrojeného hnaly se k hradu a hrozbami 
svými vymohly na senatoŕích, že tito uvéznéné 
prepustili. Avšak tím rozčilenosť lidu seneuko- 
nejšila, nýbrž zuŕivost jeho obrátila se proti 
jezovitúm, púvodcúm všeho toho. Jezovité vý- 
vázli z nebezpečí života jediné náhodou, že 
v sousedním domé, když lid kolégium stékl, se 
ukryli a v noci do Libochovic uprchli. Za tuto 
vzpouru Ghomútovšti strašné pykali. Dva hla^ 
púvodcové vzbouŕeni tohoto byli hrdla odsouzeni 
a nčkolik méštanú vézením potrestané, ano i 
mestu privilégia odňatá jsou. Jezovité uvedení 
byli nazpét do kolégia dne 23. srpna 1591 a 
náhrada za škodu jim učinenou méštanstvu ulo; 
žena jest. 

Roku 1592 odevzdáno bylo slavné jezovitúm 
od zakladatele nové kolégium. V domé chudých 
vydržováno r. t. 70 chovanou, jichž počet roku 
1601 až na 100 vzrostl. 

Kolégium jindŕicho-hradecké. Roku 1592 pfí- 

slíbil pan Adam z Hradce (Jindŕichova), 
purkrabí král. českého, k stálym domluvám rek- 
tora kolégia pražského, Jana Vivaria, že zaloií 
v Hradci kolégium jezovitské, které jeho matka 
Anna již r. 1565 zaŕíditi zamyslela, aby obyva- 
telstvo na panstvich jeho (v Hradci Jindŕichové, 
v Telči, v Hluboké a v Polné) vétšinou neka- 
tolícke, cirkvi katolícke opétzískáno bylo. A již 
r. 1594 dostál Adam z Hradce slibu svéma, 
založiv listinou danou dne 20. ledna kolégium 
8 chrámom, gymnasium a dúm pro ďhudé fitudiqícf . 



\^ 



211 



212 



-««] 



r 



O pftsobeni jeiofitA. 



«« 



E účelu tomu vykázal statky, zjejichž dúcbodft 
kolégiu 1560 m(š. (neb. 1750 zl. rýn.) ročné 
vypláceti se mélo a vymčŕil roční deputát obilí, 
v^ piva, ryb a dŕíví dle potreby. I dvé dra- 
hocenné knihovny, z niclíž vétší na 4000 duká- 
tftv (scutatorum) cenu méla, kolégiu daroval. 
Mimo to udelil rektorovi kolégia právo patro- 
nátni všech kostelA, jakož i správu škôl obecných. 

Boku 1595 dne 4. července položen základ 
k novému stavení rozsáhlému, jehož časť již 
toho roku vystavaná jest, v níž hned 6 údA 
tovaryôstva uhosténo a nejnižší tŕídy gymnasia 
omístény jsou. Roku 1599 dostavené bylo zcela 
rozsáblé kolégium. — Téhož roku vypovčdél 
Jácbim z Hradce všecky knéze nekatolické na 
panství hradeckém a telčském a zapovédél ne- 
katolíky slavnéana hŕbitové katolickém pocho- 
vávati, čímž se zadala príčina k vzbouŕení lidu. 
Roku 1615 vyhorelo skoro celé kolégium a op(^t 
vystavene jest od Eateŕiny hrabénky z Mont- 
fortu, vdovy po Adamovi z Hradce, jakož i od 
jejífao zeté Viléma Slavaty. 

KóUgium kladské založil král Rudolf, po- 
stoupiv jezovitAm kláštor dominikánsky bohaté 
nadaný se všemi statky r. 1597, ačkoliv proti 
vAli stavA, skoro vezkrz latheranA. Školy jezo- 
vitské mély z počátku málo žákA. Vétší část 
žactva pŕicházela ze Slezska, kde nebylo zad- 
ných katolíckych učitelA, zvlášté z Vratislavi. 
A proto byl taméjší biskup, arcikníže Karel, 
nejhorlivéjším pŕíznivcem a podporovatelem ko- 
légia kladského, k jehož rozšírení mnoho penéz 
poekyti. Téhož roku koupilo si kolégium kladské 
dva statky ve Slezsku za 8000 zlatých. Roku 
1614 založen byl v kolégiu seminár chudých, 
ku kterémuž účelu nékteŕí pŕíznivci zvláštni 
dAm koupili. 

Ve všech téchto kolegiích bylo 
roku 1616 278 ÚdA tovary šstva Ježišova, znichž 
kolégium pražské u sv. Klimenta55, olo- 
múcké 51, brnenské s domem novicA 100, 
krumlovské 22, chomútovské 17, jin- 
dŕicho-hradecké 17 a kladské 16 údA 
y sobé chovalo. 

Všickni údové kolegií téchto nešetrili po 
celou dobu, onížjsme zde jednali, žádné práce, 
zadného namáhaní, aby stranu utrakvistskou a 
evangelickou jakož i české bratry potlačili a 
víru katolíckou mezi obyvatelstvem zemí krá- 
tovství Českého rozšírili a upevnili. Avšak jak 
malého prospechu ve všech méstech, kde ko- 
légia svá méli, ve správe duchovní docílili, vy- 
svitá zajisté z toho, co jsme stručné o prviií 
dobé jejich pAsobení byli povédéli. Mimošlechtu 
katolíckou získali si jen chudinu lidu zvlášté 



tím, že ji všemožné hmotné podporovali. Naproti 
tomu pri vší obezŕelosti své nejsouce pamétlivi 
zásady, již Kanisius na počátku pAsobení svého 
v Praze jim odporučil, popudili proti sobé celý 
národ český všemožným potlačovaním a utisko* 
váním všech téch, kdož nebyli katolíci. A tak 
se minuli jezovité cíle, který sobé po príchodu 
svém do Prahy byli vytkli, skoro úplné a za- 
stihl je osud, jakého pAsobením svým skutočné 
si zasloužili. 



Ufítaci slafnosti císaŕe Ferdinanda. 

1558 listopad. 

Od roku 1547 zdržoval se král Ferdinand 
pro záležitosti ríše Nemecké, pro válkusTurky 
a jiná zaneprázdnení častéji mimo Čechy než 
pŕedtím, a druhý syn jeho arcikníže Ferdinand 
býval vždy jeho místodržícím. Prvorozenému 
synu svéniu, králeviči Maximilianovi, nesvéŕil 
Ferdinand této hodnosti pro jeho náchylnosť 
k učení protestantskému, což krále velice ko- 
rmoutilo. Teprvé v pozdéjších létech, když Maxi- 
milian smýšlení své zmĺrnil, nastalo mezi otcem 
a synem lepší dorozumení. 

Mezitím dosedl král Ferdinand také na ci- 
sársky trAn v Némcích, ktorého se bratr jeho 
Karel V. dobrovolné zŕekl. Ato se stalo takto. 
Cisaŕ Karel V. byl, jak jsme již nahoŕe vypra- 
vovali, panovníkom ríše na svété nejrozsáhlejší, 
jelikož v ríši jeho, jak se pravilo, slunce neza- 
padalo. Než pri všem bohatství a pri vší moci 
byl Karel v mnohém svém podniknutí nešťastný. 
Jmenovité se mu nedarilo proti protestantAm 
v Némcích, s ktorými po dlouhá leta válčil a 
kteŕí se konečné pŕedce rozličných výhodasvo- 
bod i politických i náboženských domohli. Bylof 
r. 1555 ustanovene mírem augšpurským, 
aby stavové protestantští mohli svou víru svo- 
bodné vyznávati a aby požívali stojných práv 
se stavy katolíckymi. Kromé toho podiieli také . 
statky cirkevní, které posud byli zabavili. Cisaŕ byl 
vynaložil veškeru svou moc a dAstojnosf na po- 
tlačení nové víry a na utvrzení dAstojenstvi cisár- 
skeho, které se mélo jeho pričinením znovu slá- 
vne povznésti, všecky jeho zámery byly ale tako- 
výmto výsledkom zmarený. K tomu dostavil se 
nedostatok zdraví, tak že cisaŕ konečné se roz- 
hodí vlády se vzdáti a v néjakém klidném zátiší 
zbytok života svého ztráviti. K účeli tomu odo- 
vzdal synu svému Filipovi r. 1555 vláduvNizo- 
zemsku, pak hned roku 1556 království Španélské 
a Neapolské a zeme své v Novém svété äli 



u 



318 



314 
U* 






r 



KN. IV. HL. I. PABOTáBi FérdiiuiBda I. 1626—1664. 



v Americe. Dne 7. zái-í r. 1556 vzdal se Karel 
také koruny cisárske a odebral se do západnfho 
Španélska, kde si dal nedaleko kláštera San 
Juste u Flacenzie na jednom svahu stromy po- 
rostlém nové obydlí zŕíditi. Tady žil ješté dvé 
leta v tiché osamelosti zabývaje se ručnfmi pra- 
cemi a rozličnými církevnfmi pobožnostmi. Pri 
tom však neustával všímati si záležitostí státních 
a míchati se do vlády v té a oné zemi. Pred 
svou smrtí dal zhotoviti svou umrlčí truhlu a 
naŕídil, aby se vykonaly obrady pohrební, jako 
by jej skutečné již pochovávali. Stalo se po 
jeho vôli a tak spatŕil svňj vlastní pohreb, který 
však dlouho neprežil, neboť brzy na to dne 
21. záŕí r. 1558 život svoj dokonal. 

Pred smrtí cisárovou sjeli se kurfiŕti ríše 
Nemecké v mésíci únoru r. 1558 do Frankfurtu 
k volbé nového císaŕe. Sem prišli také poslove 
cisárovi, kteŕí se za Ferdinanda pŕimlouvali. 
Ferdinand musel se zavázati, že bude mír ná- 
boženský zachovávati, že bez rady a vňle stavň 
nebude vládnouti. Na to byl dne 8. bŕezna za 
císaŕe vyhlášen a dne 14. téhož mésíce v ko- 
stele SV. Bartoloméje slávnostné korunován. 

Z Frankfurtu vydal se císaf Ferdinand do 
Vídné a odtud jel ješté téhož roku do Čech a 
do Prahy, kamž dne 8. listopadu dorazil. V Praze 
byl uvítán od syna svého arciknížete Ferdinanda, 
od pánu a rytíŕú a od Pražanú slavnostmi tak 
okázalými, že toho nebyli pamétníci. 

Abychom ukázali, jak se tou dobou zmenilo 
již smýšlení naproti králi a pak aby se videlo, 
jakým zpňsobem se hlučné slávnosti poŕádaly, 
chceme tuto obšírnejší vypsání téch uvítacích 
slávností položiti. 

Knížata, úŕedníci zemští, radové královští 
a pak osoby stavu panského i rytíŕského sjeli 
se do polí nedaleko staré obory, kamž sám arci- 
kníže vyjel a je poŕádal. Purkmistrové a zastu- 
pitelé mést Pražských sešli se na radnici Sta- 
romestské, kteráž by la také shromaždištem dru- 
žiček. Rektor a poslucháči universitní, konsistor, 
farári a knéží strany pod obojí i starcove, sešli 
se do Karolinum. Vdovy zvolily si místo v ko- 
stole P. Márie pred Týnem. Jiní jinde se shro- 
máždili a odtud se ubírali na místa vykázaná. 

Nejdŕíve táhli muži zbrojní s dlouhými ruč* 
nicemiaméli na sobé krátke župice barvy čer- 
vené s bílými prýmy po krajích, v prostŕedku 
i na rukávích prošívané a na hlavách červené 
klobouky s bílými pintami. Druzí byli v pancíHch 
majíce na hlavách železné lebky, pH boku te- 
sáky a meče jako i první sbor; v rukou pak 
méU české špicaté burdýŕe a ŕemdihy, nékteŕí 
pBk méli dlouhé nemecké oštepy. V obou sbo- 



Ä**»- 



316 



rech bylo do ôsmi tisíc mnžA a méli osmnáct 
praporcftv jednostejné barvy. Tretí sbor odé 
byl na zpflsob bojovníkú Žižkových, jenž potoi 
čerňou rotou sluli. Ve sboru tom bylo ph 
tisíc zbrojných mužA ; méli na sobé čemé koM 
a ozbrojení byli cepy železnými a pak pavezaa 
čili štíty. 

Ti všickni táhli v radách po Sesti ph 
mesto s bubenníky a pištci; vyšli ven brano 
Vyšehradskou až za kostel sv. Pankráce. Tai 
na jedné rovine ti, jenž méli brnení a ručnici 
položili se v čtverhran jako v bitvé, jako b 
se 8 nepfítelem potýkati méli. Černí vojaci néc 
dále postoupivše, položili se táborom najednoi 
vršku a obehnali se vAkol pavezami jako néja 
kým valem, jakž druhdy stóŕí Cechové v po 
neb v tábore ležíce zakopati se obyčej mfval 

V Jindŕišské ulici postavene bylo na pť 
druhého tisíce pacholátek dvéma ŕadama. Každ 
pachole mélo bílou košilku, na rukávích, o 
obojcích a zespod červeným hedbávím vySívanoi 
Opásáni byli všickni červenými páskami a drie 
v rukou zelené ratolesti aneb kvítky zlatem 
jinak ozdobené. Méli také i své bubenníky 
praporečníky téhož veku a postavy jako Bon 
byli. Pro ochranu a za stráž bylo jim pfídii 
dvanácte trpaslíkA, kteŕí nebyli o mnoho vyS 
nežli pacholátka a každý z nich nesl v tqc 
malovanou berlu neb úŕednickou hAl. 

Potom šli po tŕech purkmistŕi arady viec 
tri mést Pražských odíni jsouce v damaSkoi 
dlouhé sukne barvy hŕebíčkové, a pŕed*idii 
kráčelo tHcet méštanA v rozdílném počestnéi 
odevu. Po obou pak stranách šlo šedesáte mli 
dych jonákA krásnych a silných v dykytovýc 
sukničkách červené a bílé barvy, majícfch B 
hlavách klobouky dykytou pŕetažené a bflýi 
péŕfm okrášlené. Ti všichni méli v rukou <^tta 
mimo šest, kteŕí nešli nebesá z čemého a bíléo 
aksamitu udélaná a zlatými knoflíky femesln 
okrášlená. Po nich šli rektor učení Praisk^i 
administrátori s doktory, s mistry, se žákoi 
stveni a knéžstvem konsistoŕe pod obojí, jicl 
všechnéch bylo ke čtyŕem stAm. Všickni odéi 
byli v dlouhý, černý odev; sám toliko rektc 
a s ním dekan učení Pražského méli na wol 
široké šarlatové sukne, které za krále Earl 
udélány byly; a pred nimi šli dvé pacholátk 
s berlami stfíbmými. 

Témto všechném vykázáno bylo k vítái 
císaŕe místo za Koňskou branou, nedaleko o 
toho místa, kde obyčejné každého rokukpták 
stŕíleno bylo. 

Tou dobou vyjel již také ardkníže Ferd: 
nand, místodržitel česli^, proti císaŕi ottí svémt 



216 



UfHAnf ditffl TtrfíĽiai^ 



nede TSfm jeho prAvodem, jak tehdáž býval 
obyCej, jeli ítjfi tnibaii, za DÍmi jel nejvySäf 
hqtnuín vSecfa jfzdných aborfl pao LatUBlav z Lob- 
kovic, dsaŕ&kého dvoru r královatrf Českém mar- 
Ulék, máje po pravé straní dvé osoby stavn 
panského a po levé dva rytífe. Za nimi jelo 



Čtrnácte rot vždy po pCti osobách v jedné fadí. 
Kaidá rota odéna byla zvláBtnfm zpflsobeiD a 
vyznačovala se odznaky pánA, kterf^ náležela. 
Prmí rotu vypravili Jindŕich BtarSf a mladftf 
hrabata z Hartenst«ina a pánove z Plavna. Dru- 
hou Vilém a Petr z Rožmberka. Tŕetf Jan ml. 




BUrnoBtiil afitánf cíb^ Ferdinanda. 



S Lobkovic, nejvyS&f purkrabí Pražský. Čvrtou 
Jan stsrU z Lobkovic, nejvyääf hofmistr krá- 
Ivratvf Čmkého. Pátou Adam ze Stemberka, 
■qvyiif komorník královstvf Českého, äeston 
Jao z Valdfiteína, neJTyfiňf sudl. Sedmou Jáchym 
I Hndee, negvyiSi Icuícléŕ. Osmou Jan Jáchym 



»;»- 



älik hrabe z Pozonnu a z Holejfie, president 
komory České. Devátou Jan starSf ze Švamborka, 
nejryäSf sudf. Desátoa Jan BoHta k Martínic, 
purtmtbí Karlôteinský. Jedeníctou Volf z Vfe- 
Bovic, nejvyédf plsaŕ. Ovanáctou Petr BechynA 
z Laian, podkomoM krátovstvf Českého. Tfi- 



a 



r 



KN. 17. HL. L PanoTáiií Fardlnuda 1. 1626—1564. 



náctou Bernard Žehušický z Nestajova, purkrabf 
kraje Hradeckého. Čtmáctou pak Oldŕich z Du- 
ban, hejtman hradu Pražského. Eromé téchto 
14 houfA byl tu také ješté zbrojný lid i jiných 
pánft a rytíŕA se svými praporci. Za tfmto zbroj- 
ným lidem jeli dvoŕenfnové a služobníci pánu 
a rytíŕstva. Za témi vedeni byli koňové arci- 
knížete Ferdinanda prikrytí čemým aksamitem 
a po nich jeli jinoši neb pážátka na pekných 
a bohaté odéných koních, též jiní jinoäi rozlič- 
ných rodu. Za nimi jel hned dvúr arciknížecí 
s nemalým počtem pánúv a rytfŕúv. Nasledovalo 
12 trubačúv a jeden bubenník. Za témi jeli 
kníže Jindŕich ml. z Plavna, hrabe z Thurnu. 
hrabe z Hardegu, též president komory české 
a jiní páni ode dvora arciknížecího. Nyní jel 
sám arcikníže Ferdinand, máje po obou stranách 
mnoho služebníkft a pr&vodcft. Potom jeli prední 
páni království Českého vždy po péti osobách 
v jedné radé. Nejposléze za všemi jeli služeb- 
nfci a pacholata panská a rytíŕská a téch všech 
jízdných bylo na pét tisícu. Prftvod tento jel 
naproti císaŕi až od Staré Obory u Bubenče, 
kde 86 seŕadoval a poŕádal, a sice skrze hrad 
Pražský, pŕes Malou Stranu, kamenný most 
iCarlAv, Staromestské námestí, pŕes Nové mesto 
u branou VySehradskou ven. 

Když pŕijel arcikníže za kostel sv. Pan- 
kráce, dovédél se, že císaŕ Ferdinand je již ])od 
vrSkemuTsi Erče s nékterými prednejšími pány 
a dvorany svými. I pospíšil arcikníže proti otci 
svému a když jej spattíl, s kone sestoupil a 
pokročiv k nemo, s odkrytou hlavou na koleno 
poklekl, ruku otci políbil a prívetivé jej vítal. 
Po ném vítali dsaŕe ti páni, kteŕí s arcikní- 
žetem pHjeli, kdežto zatím arcikníže Ferdinand 
veselé objal a pozdravil bratra svého arciknížete 
Karia, který s císaŕem pŕijíždél. Také vyslanec 
^panélský, anglický, poíský a jiní vzácni páni, 
kteŕí s císaŕem jeli, sestoupivše s koni svých 
arciknížete Ferdinanda prívetivé pozdravovali. 
Když se pak zase na kone vsedalo, arciknížata 
Karel a Ferdinand pri otci svém zAstali, čestí 
])áni ale navrálili se k svým jízdným rotám a 
když se k nim císaŕ priblížil, jej stŕelbou a 
jinými kratochvílemi privítali. Císaŕi se ta vo- 
jenská cvičení velice líbila a díval se s pote- 
šením na roty kolem neho jedoucí, dokud ho 
neminuly, což prý téméŕ pAl druhé hodiny tr- 
valo. Sotva císaŕ dvé sté kročejA ujel, pŕijeli 
mu vstŕíc nejvyšší úŕedníci a soudcové zemští 
s jinými pány a rytíŕi, též zástupci mést krá- 
lovských. Ti všickni sedavše s koni pešky cí- 
saŕe vítali. Nejvyšší purkrabí Pražský učinil tu 
k císaŕi jménem všech stavA reč jazykem če- 



ským, kterouž mu Sigmund Held, místokancléŕ 
království Českého jazykem nemeckým vykládaL 
Císaŕ prívetivé podékoval a nej bližším svou roku 
k políbení podal. 

Stohomísta uchýlil se císaŕ na levou stranu 
k vršku, na kterém černí nebo Žižkovští vojád 
stáli. TÍ když císaŕe spatŕili pŕijíždéti, velmi 
hhnotné kŕičeti počali, jako by se s nepŕítelem 
potýkati méli; a zdvihnouce vzhAru své cepy, 
velký hrmot jimi učinili bijíce jedny o druhé; 
potom i to stmišté, pri kterém stáli, utloukli 
svou silu a čerstvosť ukazujíce. 

Ubíraje se dále ke sborAm péšího lidu praž- 
ského potkal se císaŕ s purkmistry a radami 
všech tŕí mést Pražských. Ti jej vítali skrze 
kancléŕe svého jazykem latinským, načež na 
místé císaŕe odpovédél nejvyšší kancléŕ jazykem 
českým, k čemuž císaŕ nékolik dékovacích slov 
jazykem latinským doložil. Od peších sborA 
pražských byl císaŕ stŕelbou uvítán. 

Pred Koňskou branou čekali mistŕi a po- 
slucháči universitní, administratorové a ducho- 
venstvo podobojí. Jich jménem uvítal císaŕe 
rektor university ŕečí latinskou. U samé brány 
KoĎské vítali jej žáci škôl u sv. Jindŕicha s b(h 
hyní Kalliope velmi krásne odénou. Sotva pak 
vjel branou tou do mesta, vzali jej čekajíci 
tady Pražané pod nebesá, která nad ním nešli 
napred prímasove Starého a Nového mesta Praž- 
ského, uprostred purkmistŕi a vzadu radní páni 
pŕes všecka tri mesta až po vrch hradu Praž- 
ského. Když prAvod císaŕsícý dostal se do mesta, 
jel pred císaŕem maršálek dvorský, který pŕedtím 
jízdné roty proti císaŕi byl vedl, drže v ruce 
obnažený meč; a pred maršálkem jeli d?á hla- 
satelé ve bvém odevu a drahých kápích, na nichž 
z pŕedu i ze zadu vytkáni byli orlové o dvou 
hlavách. Za císaŕem jeli vyslanci, rady cisárske, 
nejvyšší úŕedníci a soudcové zemští atd. a nej- 
posléze harcfŕi císaŕští. 

Neďaleko od brány vítala císaŕe bohyne 
Ľuterpe s pacholaty z velké koleje Karlovy. 
Dále žactvo od sv. Havla mající pri sobé bohyni * 
Thalii, která líbezné zpívala. Doleji zahnol císaŕ 
v pravo do ulice, nyní Jindŕišská nazvané, kdež 
jej očekávala pacholátka, o nichž nahoŕe ozná- 
mené; pak žactvo školy týnské s bohyni Klio; 
dále žactvo od sv. Jiljí s bohyni Polimnyí. U ko- 
stola SV. Jindŕicha vítalo jej žactvo od sv. Miku- 
láše s šestou bohyni Uranií. 

Když císaŕ pŕijíždél k brané, která stojí 
proti kostolu duchovních bratŕí hyberňákA, teh- 
dáž Nová zvané, jíž se chodilo do Starého mesta 
Pražského, dvanácte tinibačA na ní stáloatron- 
bilo, též bubenníci bubnovali. Ta brána okráSlena 



L. 



219 



290 



^ 



r- 



UfiláBi dašH F«rdiBiiift. 



^ 



\sj]tL rosli&Dými čalouny a zbraní ; také yyvčšeno 
bjlo mnoho praporcň. Císaŕ vjel do Starého 
mesta a naprotí dvom královskému vítala jej 
sedma bohyne Terpsychore s žaetvem od rv. 
Petra na Poŕíčí ; a sotva vyjíždél z ulice Celetné 
na Staromestské námestí uslyšel zpívati osmou 
bohyni s žaetvem od sv. Štépána. 

Ka Staroméstském námestí očekávaly císafe 
kromé ŕemeslnlkĎ s prápory dvé velké rady 
krásnych panen iili družiček. Každá méla na 
hlavé hedbávnou okrasu, vénec se zlatým okem, 
v roce kytku z vonného kvítf a pekný pláštik 
hedbávný, kunami nebo sobolem podšitý. Tém 
pannám bylo pridano k stráži a k obrane osm 
hejtmanú v dykytové sukničky višfiové barvy 
odteýdi. Když cfeaŕ pŕíjel, Jedna z rady vystou- 
píc atydlivč jej vítala. 

Badm'ce byla ozdobená zpAsobem nádher- 
ným a okázalým. Na vratech, na zdech i na 
tamemié pavlači pod hodinami visely drahé ča- 
tonny. S radnice vlály také nové prápory mést 
Pražských, na nichž bylsjedné strany malován 
orel ŕíSský o dvou hlavách, s druhé pak lev 
teský o dvon ohonech. Tu také stáli v celé 
ibroji železné nebo kyrysu jonáci mladí a silní; 
ofiktefí postaveni byli také na pavlači pod ho- 
dinami. Na veži radniční trubači hlučné troubili. 
Konec tohoto námestí stáli zpéváci z Malé strany 
8 deváton bohyni Melpomenou, jenž zpívati za* 
po&ala, načež ji zpéváci hlasy svými doprovázeli. 

U Klementina pozdravili císaŕe jezovité se 
svým žaetvem. Ti tady predstavili císafí obraz, 
jak Pokoj a Spravedlnost bojovného Marsa pre- 
mohli. ŽSdú nedaleko mostu rozostavených císaŕ 
prý si hrubé ani nevšiml, ač se dosti nápadné 
QStrojili. Tŕinácte mládencAv v bílé kytle odé- 
aých, drželo velkon korouhev. Starí židé méli 
6emé plášte. Rabini drželi drahá nebesá ze 
zlata a šarlátu; jeden pak rabin nesl desatoro 
pod nebesy. Čtyficet starších židovských méli 
taby líščí a kunní. Také pri nich byli mládenci 
T bílých košilích s obojky zlatom vyšívanými. 
Ctaaf tedy jel mimo Židy k veži mostecké, s níž 
jej stželtí stŕelbou, trubači troubením a buben- 
nfd bubnovaním vítali. 

Když císaŕ pŕes most jel, z velkých dél, 
kteráž stála na valech pod zámkom, téméŕ dvé 
hodiny se stŕílelo a nékterá bližší stavení se 
zbofíla. 

Na námestí Málostranském vítaly císaŕe 
shtomáždéné vdovy majíce v ruce rozžaté svíce, 
ponévadž se byla zatím již tma rozhostila. Vdov 
bylo ta prý asi osm set a mély všecky odev 
černý a bilé ronSky, ktoré jim splývaj pŕes 



ramena, jak tehdáž jeptišky a pred tím vdovy 
stavu panského a rytíŕského se odívaly. 

S toho místa hnul se císaŕ a málo odjeda 
dostal se k místu, kde jej dvorští mládenečkové 
s rozžatými velkými voskovými svícemi očeká- 
vali. Tady císaŕ prepustil prímasy, purkmistry 
a rady mést Pražsl^ch a jel dále pŕímo ke 
kláštoru Strahovskéfflu. Než k nemu dojel, za- 
hnul na pravo a dostal se k brané Hradčanské 
a odtud k divadlu lidem žíznivým vdéčnémn; 
nebof tu stál Bacchus, mistrné udélaný, jakoby 
80 smál. Ovéšen byl vfikol listím bŕečfanovým, 
na hlavé mél zelený vénec, v pravé ruce hrozný 
vína, levou pak rukou tlačil sud, znéhož tromi 
cepy hojné teklo červené a bílé víno. O to byla 
mezi lidem obecným velká dranice toho dne 
od poledne až do tmavé noci. 

Na námestí Hradčanském stáli dvéma ra- 
dami starci šedivíi v čemé roucho odéní, jenž 
méli na hlavách vence zelené. Jeden z nich 
uvítal císaŕe ozdobnou rečí latinskou. Neda- 
leko téch starcA stál hejtman hradu Pražského 
s lidmi svými a císaŕe v jazyku némeckém vítal. 
Na Hradčanském námestí stála drevená brána, 
v slohu koryntském zbudovaná a tak barvená, 
jako by z tesaného kamene udélána byla. Brána 
byla ovšem nádherné ozdobená. U ní stál zástup 
knéžstva, pred nímž císaŕ s kone sestoupil. Uví- 
tali císaŕe a vzavše jej pod nebesá uvedli do 
chrámu, kde „Té Boha chválime'' zpívali a pak 
císaŕe do príbytku jeho doprovodili. 

Pŕíátího dne vyšel císaŕ se syny svými a 
jinými pány do kräovské záhrady a na stolci 
zlatohlavem pŕistŕeném se posadil. Pred ním 
na rovine provozováno bylo divadlo toho času 
nevídané a neslýchané tímto spúsobem: Posta- 
vený byly dvé veže volmi vysoké a na obou 
byli trubači a bubenníci arciknížecí, ktorí zhledše 
cÍ8aŕe troubením a bubnovaním jej vítali. Upro- 
stred téch veží stála veliká hora ku podobonství 
veliké škály velmi ŕemeslné a vtipné udélaná. 
Na vrchu jejím umístén byl Jupiter, jako by se 
v povetrí vznášel. I pŕicházeli obrove jeden za 
druhým, aby jej s té škály svrhli. Místo všoliké 
jiné zbrane méli na ramenách veliké kameny. 
Když k té škále prišli a na ni lézti chtéli, Ju- 
piter hromom k nim dolA uderil a je porazil. 
Škály pak roztrhše se vydávali ze sebe hromo- 
bití a blýskání k pravému podobné. V tom uká- 
zalo se devét osôb za dábly prestrojených, kto- 
rým oheň plápolal z oč{, uší a úst a ti táhli 
do pekla. Z nich zrodily se potom opice, ktoré 
divné hry skoky svými provozovaly. Potom vy- 
jolo osm osôb jízdných rozličné barvy v bménf 
8 dŕevd a račnkemi. Ti dva a dva se potýkali 



L. 



221 



222 



J 



r 



EN. IV. HL. L Panovaní Ferdinanda 1. 1686-^1664 — EoninoTání Maximiliana. 



*^ 



a potýkajíce se oheň ze sebe vydávali; také 
koňAm z očí a uší oheň plápolal. K DÍm pak 
pribehlo néco peších v ŕímském odevu a ti ve- 
likou krepkostí točili štíty svými a zdalo se 
jako by oheň mleli. 

lakovým zpflsobem uvítán a oslavován byl 
král, proti némuž pred nékolika lety byl vše- 
obecný odpor v zemi, ne sice z lásky a nadše- 
nosti, nýbrž z ochotné úslužnosti, aby neužíval 
prísnou mérou své moci, aby byl panovníkem 
milostivým a shovívavým. Kdo se však domní- 
vali, že takovýraito prostŕedky získají krále a 
zmení úmysly a smýšlení jeho, ti se velice zmý- 
lili, jak i potemní panovaní krále Ferdinanda 
svedčilo. 



KoronoTáni Maximiliana na královstfí České. — 
Kterak král odňal slaTfim právo konsistoŕ pod 
obojí dosazoYati. — Maximilian zvoleo eísaŕem 

Nemeckým. 

1558 leden — 1562 listopad. 

Odvrátivše na chvíli pozornosf svou k osobe 
krále Ferdinanda, vracíme se zase k vnitŕním 
událostem českým, které nové a nové úspechy 
neobmezené moci královské vykazují. 

Snaha krále Ferdinanda smerovala touto 
dobou k tomu, aby predné bylo u stavň dosti 
povolnosti a ocbotnosti k povolování penéz proti 
Turkovi; a za druhé staral se Ferdinand, jelikož 
na sobé nedostatok zdraví pozoroval, aby syn 
jeho Maximilian byl ješté za živobytí jeho za 
krále korunován. Tím mél již napred odstranén 
býti všeliký pokus k vymáhaní nejakých nových 
práv a svobod, čehož se sám Ferdinand ovšem 
nemusel obávati. Aby tedy udržel stavy pri 
dobré vAli a chuti, povoloval jim Ferdinand na 
snémích a pri jinýcb pŕíležitostech v rozličných 
nepatrnejších záležitostech. Tak na pŕ. na pŕí- 
mluvu snemu, jenž od 2. ledna 1558 zasedal, 
odpustil politickým provinilcAm z r. 1547 a 
propustiv je ze závazlrA posavadnfch dovolil jim, 
aby mohli jako jiní obyvatelé tohoto království 
pro potreby své volné ze zeme vyjíždéti. Dále 
schválil usnešení snemu toho, aby se z berné 
povolené zaplatily čtyry tisíce kop grošu če- 
ských, které Petr Hlavsa vynaložil na zaŕízení 
dolA kutnohorských. 

Na snémé r. 1561 učinili stavové násle- 
dující usnešení: jelikož nékteŕí manové, kteŕí 
léna v ríši mají a k tomuto království náležejí, 
pomalú sez técfa povinností manských vytahují 
2 té príčiny, že pri shoŕení desk zemských také 



jejich zápisové shoŕeli : aby tedy nčkteré osoby 
na Karlštein se vypravily a tam viecky zápiq^ 
statkA manských vyhledaly, aby se dAkkdné 
pŕezvédélo, co téch len a manství jest a aby 
takovf statkové ke království Českému zase pH- 
pojeni býti mohli. O drahote mélo se za to, že 
pochází hlavné z pŕekupování ve vsech, i uza- 
vŕíno, aby všecko a všelijaké pŕekupování bylo 
pŕetrženo a zastavene a aby tomu, kd<^ by byl 
postižen, pobráno bylo, což jest pŕekoupil. Usne- 
šení ta byla od krále schválená a nabyla Um 
zákonné platnosti. 

O syna svého Maximiliana staral se Fer- 
dinand velmi horli včf aby ješté za jeho živobytí 
pojišténé mél nástupnictví. Nejprvé pomyriilDa 
to, jak by mladému králi zjednal lepší dflcbody. 
Statky královské byly již z vétší časti rozpro- 
dány; co Ferdinand získal pri poslední konfi- 
skaci, to včzelo v rukou rozličných pánA. Pro 
citelný nedostatek býval Ferdinand nucen každý 
rok od stavA českých nejakou pomoc, zrovna 
jako almužnu požadovati. I vynasnažovaí se 
velice, aby synu svému získal krásne panství 
pardubské. Zámysl svAj provedlr. 1560. Nemaje 
sám dostatečných prostŕedkA, aby rozsáhlé toto 
panství mohl koupiti, poslal své dAvérníky do 
mést královských s prosebnými listy, žádige prí- 
vetivé, aby mu k zaplacení toho panství n^'akou 
penéžitou pomoc poskytli. Mesta učinila, co na 
ten čas mohla a Ferdinandovi pomoc poslala. 
Mnoho-li kde obdržel, o tom podrobného účtu 
nemáme, to je ale známo, že Ferdinand koupil 
panství pardubské od rytíŕe Ivana Eapouna ze 
Svojkova za 400.000 kop grošA českých, od 
kteréž doby to panství komore královské náleželo. 

R. 1562 jednalo se o korunovaní králeviče 
Maximiliana na království české. Ferdinand pri- 
praviv na to své pŕátele mezi stavy, dal roze- 
psati snem na 9. záŕí a povolal syna svého 
Maximiliana do Prahy. I pŕijel králevič Mtti- 
milian s manželkou svou Márií do Prahy z Lince 
dne 7. záŕí. Doprovázelo jej 500 UhrA krásne 
ošacených a ti vedli s sebou šest velbloudA, na 
nichž sedeli mouŕenínové, a na polích mezi obo- 
rou'*') a zámkem vbarácích k tomu cíli zbudo- 
vaných se zdržovali. 



*) R. 1559 dal arciktiíže Ferdinand, jsa tehdáž misto- 
držitelem českým, zŕfditi na polfch nadBubeoóem 
vedie posavadni obory novou ohrada čili obom, 
v niž bylo ienom listové stromoví v|Báseno. Ab^ 
t č obo^e liúé zli neškodili, zakául lis^ na radní- 
ťich pfíbitými, aby do té nové obory nikdo necLo- 
dil, síce že by za to pfisné byl potrestán. Jiiiým 
vefejným listem zapovédél, aby nikdo do vinie o 



L 



223 



2S4 



^ 



r 



MayJiiiliiiB JBomnof 4tt ha krále Čeaktiio. — Hofý ardbiBknp. 



1 



Snem kónmovaSní držán byl u prítomnosti 
dáaíe FerdioAiida a krále MaximUiaiia. Všickni 
tfi stavové snesli se a svolili na žádosC krále 
Ferdinanda, aby král Biaximilian vyplniv povin- 
nosti své stavúm království tohoto a potvrdiv 
Tšecka privilégia i svobody podlé starobylého 
poŕidku a obyčeje, tak jak jsou predošlí krá- 
lové činili, korunován byl na království české 
i 8 manželkou svou Márií a sice tu nedeli nej- 
prvé jHiSltí a královna hned v pondčlí na den 
SV. IftttonSe. Také bemi, která se pri koruno- 
?ánf tanfle českého od starodávna dávala, sta- 
vové bili Maximilianovi dáti se uvolili. 

Podlé snémovního snešení byl tedy Maxi- 
milian korunován dne 20. záH v kostole sv. 
Yfta na království české od Antonína nového 
arcibiskupa Pražského, u prítomnosti císaŕe Fer- 
dinanda, dvou svýeh bratŕí Ferdinanda a Karia, 
Albredita knížete Bavorského a jiných vzácnych 
pánu. Druhého dne pak postavená slavnostním 
xpflsobem koruna kiálovská na hlavu manželky 
jdio Márie, dcéry cäbaŕe Karia V. 

8n6m korunovaní provedl také obnovení 
konaatofe pod obojí. Administrátorom zvolili 
Icnése evangelického, Matej e z Loun, faráŕe 
v Ifímbnrce a taktéž pŕísedídmi konsistoŕe jme- 
aováni jenom knéží lutheránití. Když dle oby- 
J6je pfedlcžili zvolené králi ke stvrzení, tu 
odváiil se Ferdinand nového kroku proti prá- 
vom a privilegíím strany pod obojí, jelikož toho 
potvrzení odepŕel a sám hned osoby jiné na 
oisto zavržených jmenoval. Mystopola, jejž sta- 
vové tak velice nenávideli, učinil administrá- 
tMBm. Stavové se proti tomu ohražovali. Král 
vymlonvaje se krátkostí času pro svAj nastá- 
vijfcí odjezd z království, odbyl je naŕízením, 
aby až se zase do zeme navráti, jemu pfedlo- 
iíH, na čem by právo jejich k volení admini- 
stiitora a konsistoŕe spočívalo. Král Ferdinand 
se vSak více do zeme nevrátil a stavové zAstali 
zbavení dfldežitého práva, na Irterém osud strany 
evangelieké spočíval. 

Brzy potom vydal se Ferdinand se synem 
svým MaximiUanem do Frankfurtu, kde se pro 
néj ucházel také o korunu císafskou v ríši Ne- 
mecké. Kurfiŕtové ríše Nemecké sjedouce se 
dne 24. Ustopadu 1562 zvolili Maximiliana krá- 
lem ílímským. Dne 30. Ustopadu byl pak Maxi- 



do itépnic a minici nebo s jinoa zbraoí nechodil, 
a kdo by t tčdi mistech, s n^akoa zbrani byl 
postížŕD, ten aby ibned na nejbliišim strome byl 
obéien. NemuBÍme zajisté dodávali, že Ferdinand 
osoMl 8i to proti práfa moc lákonodámou a ie 
ttiáU f pr&fomoenoBf aouda senakého. 

S26 



milian korunován korunou cisárskou, pri čemž 
učinil stavúm ríše Éímské na sväté evangelium 
obvyklou prísahu. 

Tím dosáU Ferdinand posledních cílA, k ja- 
kýmž se nešlo otcovské srdce jeho, načež mohl 
zase veškero svoje úsilí vénovati oblíbenému 
snažení, by Čechy v jednotu náboženství uvedl. 



No?t arelblskop. — Sterak bylo ČeekAn lifviní 
kaUcha znovu povolene. 

1661—1564 červeň. 

Za predošlých dob bylo již mnoho jednáno 
mezi králem a stavy českými o novém arcibi- 
skupu, který by také svôtil knéží nekatolíckych. 
Vyjednávaní taková ostávala posud pro neupHm- 
nosf obou strán bez úspechu. Nyní učinil Fer- 
dinand rozhodný krok k obsazení uprázdneného 
stolce arcibiskupského, na kteroui hodnosť vy- 
hlídl si Moravana, Antonína Brusa z Mo- 
helnice, mistra rádu kŕížovnického s červenou 
hvézdou na Starém mésté Pražském a dotud 
biskupa Vídeňského. 

Brus získal si krásou tela, učeností, neoby- 
Čejnou výmluvností, známostí patero jazyku a 
neúhonností života takovou lásku a dúvéru svých 
predstavených v rádu kŕížovnickém, jehož byl 
členem, že byl posýlán na nista, kde jenom 
nejlepší muži duchovní činností mohli cirkvi 
katolícke prospéti. V takovém úmyslu dosazen 
byl také na faru v Lokti, aby odtud púsobil 
proti protestantAm. Tu byl naň upozomén král 
Ferdinand a ustanovil jej r. 1542 kazatelem pri 
vojšté, jež proti Turktim bylo vypraveno. Od 
té doby požíval pŕízeň královu a docházel vidy 
vyššího a vyššího vyznamenaní. Když se z vojny 
vrátil, stal se r. 1545 dekanom loketským a již 
1552 zvoIen za velmistra rádu kŕížovnického. 
Púsobiv potom opét nejaký čas jako polní ka- 
zatel, stal se zpovédníkem cisárovým a 1658 
biskupom vídeňským. Ferdinand osvedčoval bi- 
skupovi pH každé príležitosti svou pŕízeň a 
proto se shodovalo úplné s jeho praním, když 
kapitola Pražská se svým dékanem Scriboniem 
projevila žádost, aby Brus dosazen byl na sto- 
lec arcibiskupský. 

Když tedy bylo všecko ujednáno, pŕibyl 
nový arcibiskup do Prahy a císaŕ Ferctinand 
obeslav do soudné svétnice všecky stavy a vzne- 
šenejší osoby duchovní, tady r. 1561 pŕede všemi 
Antonína Brusa z Mohelnice za arcibiskupa vy- 
hlásil, kterýž také následujícího roku na tu 
hodnosC od papeže byl potvrzen. Ferdinandovi 



236 



Četko-Mofavaká Kronika. IV. 



J 



^^~ 



KH. IT. HL. I. PuoTáni FordluBd* L 16«t— 1S«4. 



jednalo se pi^ tom hlavné, aby strana katolícka 
j<;oac T sobé spoŕádána a dobre rfzena nabyla 
nové sfly k odporu proti novému náboíenstvf 
lutberanskému a aby kromé toho tfm snáze po- 
hltil mohla posavadnf utrakvisty, jenž jsouce 
bttz nejTySšf viditelné hlavy sem tam se potá- 
cel), až konečné v bouŕfch náboženských, kromé 



nepatrných zbytkň, načisto utonnli. Nový arci- 
biskup väak neosvedčil se býti nástrojem, jaký 
si Ferdinand mfti pŕál na vyhubení jinovfocfl. 
Nový arcibiskup počal spravovali Bvoa arci- 
diécesi, pokud se obyvatelstvo k nábožeoství 
katolíckemu priznávalo, hmotné jeho potreby 
nebyly ale nijakž zabezpečený. Když Ferdinand 




Vjbi&éeiii Abtonina Brusa z Mohelaice za arcibiskupa. 



(18.) 



». 



nového arcibiskupa dosadil, nemélo arcibiskup- 
ství ani tolik pŕíjmfl jako nejchudSf fara v Praze. 
Statky arcibiskupské byly naskrze rozchváceny 
již za válek husitských a dostaly se zatfm za- 
stavením a pak prodejem a dedením do tako- 
vých rukou, Že sám král Ferdinand, ač se za- 
dného proätŕedku neštítil, za dobré uznal statky 
ty nynéjSIm jejich držitelúm ponecbati a arcí- 
biskupoTi jiné pŕfjmy opatŕiti. . 

3ST 



Král Ferdinand vydal tedy dne 12. ledna 
1562 otevŕený list do celého království, jenž 
mčl býti verejné čtén a po kostelfch a radnlch 
domech zavéšen. Cfsaŕ v tom listé vyložil prí- 
činy, pro které to arcibískupství znova zŕizi^e. 
Potom ubezpečoval stavy, že jim nechce odnfti 
statky a panství, která nékdy k tomu ardbisknp- 
Btvf i k jiným kláSter&m a kostelOm ode dáv- 
nych čaafl pŕináležela, která králové čeStí od- 



ČediúB^ aMfánl kilieha po? oleno. 



^ 



cizíli a která také na ten čas stavové v držení 
t užívaní mají. Ty statiíy že mobou bez pre- 
kážky ožívati, jakož i mnobá jiná nadaní od 
predešlých králú. Co stavové již obdrželi, tobo 
ie jim odníti necbce, ale že se sám ze svýcb 
dAdiodú kiálovskýcb cbce postaratí o vyživení 
arcibiikupa. Kromč tobo slíbil Ferdinand v tomto 
otevŕeném listé, ,,aby se obé strany pod jednou 
i pod obojí zpd^obou mobly podlé kompaktát 
aátetí, Y jednote a svornosti trvati/ že bude 
pH p^eii se vií pilností o to usilovatí, aby 
aidaBkop a potomci jebo mobli také knéžstyo 
poé obcji fivétiti. 

Na f^iivu arcibiskupa vykázal Ferdinand 
rttoi 6000 kop z komory královské. Kromé 
tiho peatMpen arcibiskupovi k bydlení dúm 
Fkyiiana Ghriespeka na l^adčanecb pri bradu 
kiáloifdDém leiíd, na jebož místé stojí také 
Ľjnijlá palác arcibiskupský. K zlepšení dúcbodA 
slataveii jest aetoliko arcibiskup Antonín Brus, 
wftmi i vfee nástupcA jeho také v držení mistr- 
*vf UfiofnidEého. Za krále Rudolfa byl plat 
fsaHní areíbiskupovi zastaven ; za to odevzdány 
anOMnipovi r. 1680 k užívaní dňcbody a úžitky 
IMMlfa aviteckého v okresu bílinském a všecbny 
MÚĽf UáStera oseckébo. 

Moc artíbiskupova vztahovala se na ten 
te, jak jame jii podotkli, jenom na stranu pod 
jeAioil. Stnma pod obojí podržela svou zvláštni 
kOMiatoŕ a své zvláštni zHzení. Než sni^a 
Fndinaiidofa smerovala k tomu, aby i utra- 
kvisté qiiravovali se arcibiskupom, aby vyzná- 
ufi obojí víry méli jedinou správu. Proto se 
jjú ipjjedDávati s koncilom obecným, jenž se 
mdil T Tridenté o oprave církve, o povolení 
k piqfiBáiií pod obojí zp&sobou, čímž méla od- 
padaoati príčina k posavadnímu oddélování se 
iknk?i8M. 

K tíéli tomu vyslán byl do Tridentu také 

£?ný arcibiskup v čele slavnébo poselství, 
» pričinil u koncilu o pŕ^etí následujících 
í: aby prijímaní tela a krve Kri- 
sta Pána pod obojí zpAsobou bylo po- 
volene; knéžstvo aby se moblo že- 
Biti; nekatoličtí knčží aby mohli v ne- 
dostatku knéží katolíckych lidem svá- 
toatmi poslubovati; aby svetský lid 
mohl kázati; statky duchovní, v kte- 
réi ae svetské osoby uvázaly, aby ne- 
byly nazpét požadovaný. 

Otcove drkevní se zdesili téchto požadavkA, 
jeGkoi celý svčt byl toho domnéní, že Cechové 
kacffStí jsou navždy skroceni a Ferdinand že 
dôvode bezo vieho odporu a dalšího povolování 
katolícke prAchod zjednatí. Podivení kon- 



L 



cilu ale byto tím vôtší, že požadavky tyto pŕed- 
nesl sám nový arcibiskup katolícky a že vítézný 
král Ferdinand požadi^e od koncilu, aby ty 
články povolil. 

Otcove cirkevní na koncilu namítali tedy 
s velkým rozhorlením, všecky ty články že smé- 
ŕují na záhubu církve katolícke tím zpAsobem, 
aby nekatolíci v cirkvi katolícke vládu vykoná- 
vali. Z téch príčin že ty články nemohou býti 
povolený. Co se tyká ženení knéžstva, ohláiuli 
otcove cirkevní, že chtéjí radéji umŕíti, než aby 
to usnešením koncilu povolili. Na to arcibiskup 
Brus hájil českých požadavkA, pravé kromé ji- 
ného: ^Vétší čásf národa českého prijíma svá- 
tosf oltárni pod obojí zpAsobou již od koncilu 
kostnického. Z kalicha pije netoliko lid obecný, 
ale i správcové obcí a stavové. Žádný dAvod není 
tak pŕesvédči^ící, ani žádný meč tak ostrý, aby 
Čechy od kalicha odvrátil, ano i krutá moc války 
osvedčila proti kalichu svou ničemnosf. Cirkev 
ČechAm sice dovolila pití z kalicha, Pápež Pius n. 
však povolení to zrušil. Pápežove Pavol III. a Jú- 
lius ni. udelili pak svým vyslancAm plnou moc, 
aby ČechAm zase kalich povolili, by tím byli zase 
k cirkvi rímske pfínavráceni. Avšak nestalo se 
to. Konečné ujal se veci Jeho VeliČenství, náš 
nejmilostivéjší pán a císaŕ, ktorému zachovaní 
církve katolícke ve svém království velice na 
srdci leží, zvlášté že jej utrakvistíčtí stavové 
na posledním snémé za to nejen verejné pro- 
sUi, nýbrž také slibovali, bude-li jim od kon- 
cilu užívaní kalicha povolene, že búdou sami 
a duchovenstvo jejich arcibiskupa Pražského za 
svého pastýŕe uznávati a že ho búdou ve všem 
poslouchatí. Prišla tedy doba, kdy se mAže po- 
volením kalicha celé království katolícke cirkvi 
získati. To závisí jenom na slavném shromá- 
ždéní církevním, které to mAže tím spíše uči- 
niti, jelikož utrakvisté v Čechách ve všech ostat- 
ních kusech s rímskou cirkví se srovnávají. Ne- 
chtéli mítí nikdy jiných knéží nežli takových, 
jenž žijou v poŕádném manželství a kteŕí byli 
od katolíckych biskupA posvéceni. A pakli se 
v nékterých kusech od rímskych obŕadA odchý- 
lili, v tom se zase bez nesnaží srovnají, jak- 
mile obdrží kalich, po némž tak dychtivé žízni. 
Hledte, to žádá od vás císaŕ a král pro svAj 
Ud, pro své poddané, pro své Čechy. Smilujte 
se nad národom, jenž prosí, aby byl do Uúia 
církve zase pŕijat, aby se od nás naprosto ne- 
oddelil a nepŕestoupil k lutheránAm, kteH jej 
k tomu neustále pobádají.^ 

Shromáždéní otcove drkevní, mezi nimiž 
hlavní slovo vedli neoblomní Španélové a hrdí 
Itetové, nedbali takovýchto dAvodú a 



aao 



— •ílÄ 



16* 



r 



*^ 



KN. lY. HL. L Pnnétáiii FMHItanta t. 1026—1664. 



Čechflm kalich povoliti. Konečné ale nechtéjíce 
císaŕe pohnévati a koncil basilejský, který byl 
kompaktata poTolil, zatratiti, vznesli rozhodnutí 
té veci na papeže, pravice, co on učiní, to že 
búdou za dobré považovati. Ferdinand uradiv 
se 8 mnohými váženými a moudrými biskupy a 
preláty o té veci, vypravil potom nové posel- 
ství do Éíma k pápeži Piovi IV. žádaje, aby 
Čechám a ostatnímu Nemecku povolil užívaní 
kalicha a stav manželský pro duchovenstvo ka- 
lišnické. Ferdinand psal pápeži, že jej za to 
žádá pro upokojení myslí, pro uvarování všech 
rozbroju a pro dobro obecné. 

Pápež Pius IV. svolil k první žádosti ci- 
sárove a dovolil ČechAm prijímaní pod obojí 
spúsobou. Však nežli to povolení bylo vyhlá- 
Seno, mélo se vyšetŕiti, jakým zpúsobem se deje 
pHjímání z kalicha, aby se pri tom nie neprí- 
slušného nekonalo a svátosf aby žádným zpú- 
sobem nebyla potupená. Proto duchovní správci 
utrakvističtí obdrželi otázky, na které méli po- 
dati jasnou a určitou odpoveď: 1. Jak velké 
jsou kalichy a nádoby, z nichž se lidu druhá 
zpAsoba podáva? zdali se nedbalostí nebo ná- 
hodou nemúže néco rozlíti. 2. Jaké jsou kalichy, 
v nichž se svátosC nosívá k nemocným v mé- 
stech a na venkové pŕes pole v zime i v lete ? 
není nebezpečí, že se néco z toho vyleje? 
3. Jak se víno uschováva, aby v lete nezkysalo 
a v zime nezmrzlo ? 4. Zdali se víno v čas po- 
treby svétívá u nemocných nebo mimo mši svä- 
tou? 5. Go se stáva, pakli pro množství pŕijí- 
majících jedna nebo druhá podoba dojde? zdali 
se druhá podoba pŕiléváním nesvéceného vína 
nerozmnožuje; nebo je-li málo pŕijímajících a 
néco zbyde, co se stáva v tom prípade ? 6. Jak 
a jak často se čistívají nádoby? 7. Je-li v ko- 
stele jenom jeden knéz, jak se lidu podáva? 
Prijíma každý zvlášté hned pod obojí zpAsobou, 
nebo se všem po radé podáva napred zpAsoba 
chleba a potom zpúsoba vína ? 8. Zdali se pred 
a po prijímaní káie lidu v reči české, aby byl 
tím k pobožnosti a úctivosti povzbuzen ? 9. Zdali 
se pri prijímaní zpívají písné duchovní? Jaké 
jsou to písné? 

Správcové utrakvistň odpovédéli tímto zpú- 
sobem : 

1. Kalichy, jakých ve svých kostelích i pri 
posvécování i pK udélování svátosti užívame, 
jsou všady stejné a mají podobu jako u našich 
sousedú. Velkost je rozličná. Obyčejné se do 
nich vejde žejdlík vína, nenalévají se ale vr- 
chom; nedolejou se na nékolik prstfl, aby se 
nie nerozlilo a žádné pohoršení nezpAsobilo. Do 
vétSích kalichu vejde se 6, 8 i více žejdlíkú. 



L 



381 



V téch se víno jenom tehdy posvécuje, když o 
vellr^ch svátcích mnoho lidu k prijímaní pfí- 
chází. Z téch se víno nalévá do menších ná^ 
ďob, mnoho-li je pravé zapotŕebf. Na tôchto 
kalichách je víko, jehož polovice je pevná, 
kdežto se druhá múze otevŕíti. PH tom se 
nalézá rourka, kterou se do menších nádob na- 
lévá. Kalichy jsou stŕíbrné a nejvíce joSté vy- 
zlacené. 

2. Nejsou-li nemocní daleko od kostela 
vzdáleni, donáší se k nim svátosf v obyčejnýdi 
malých nádobách. Deje se to s nejvétší úctoa. 
Knéz jde vážnym krokom, nékolik cfalapcA v U- 
1ých Inéných komžích s hoHcími svíčkami v mce 
jde pred ním, zpívajíce duchovní píseA. Oby- 
čejné provází knéze lid obojího pohlaví. Dige 
se to vždy ráno a pred obédem. 

3. My svátosf neschováváme, ponévadž se 
každý den, zvlášté v méstech, služby boží odbý- 
vají. Každý den se tedy múze nové posvécená 
svátosf požívati. Vidí-li se však, že by néoo 
mohlo zbýti, dá se posledním vétfií dávka a co 
zbyde, vypije knéz pH prijímaní. Stane-li se ale 
pŕece, že se z dúležitých príčin néco v kalichn 
ponechá, nechová se to nikdy déie nežli dva 
nebo tri dni, aby to ani zkysati ani zmrznoutí 
nemohlo. 

4. Svátosf podáva se nemocným a tém, jeni 
bydlí daleko od kostola, následujídm zpúsobem. 
Nejdŕíve rozmlouvá duchovní s nemocným o bohn 
a o spáse duše, jako : o pokání, o prijímaní svár 
tosti oltárni, o milosti boží, která nám byte 
skrze syna božího od nebeského otce slíbena. 
Zároveň se nemocnému dodáva útecha a na- 
deje v blažený a nesmrtelný život z písma svä- 
tého. Vykonává-li nemocný svou pobožnosf a 
není-li príliš slabý, odbývá se obrad se vši po- 
božností. Je-li nemocný úplné vysílen, posvétí 
duchovní chléb i víno ve vší krátkosti a podá 
je nemocnému a jiným, kteH, jak se obyčejné 
stáva, vedie neho na zemi klečí. 

5. Na poslední čásf této otázky je odpo- 
veď již v tretím článku. Na první čásf odpovi- 
dáme takto: pakli jedna nebo druhá podoba 
pro pŕijímající nevystačuje, posvétí knéz znovu, 
co se nedostáva, obvyklým obradom, tichým hla- 
som a s ohnutými koleny. To se ale velmi zŕfdka 
pŕiházívá. 

6. Po službách božích a po prijímaní vleje 
se trochu neposvéceného vína do kalicha, kte- 
réž knéz vypije ; potom se kalich vypláchne jeSté 
jednou vínem, které vypijou chlapci, jeni pii 
mši prisluhovali ; konečné se kalich vytŕe ti- 
stým šátečkem, zaobalí do šatku a postaví na 
Bvé ^misto. 



282 



r 



ÓmHb nlMM MMM'povoleiM. 



^ 



7. y naSick kostelfch neiif ten sryk, aby 
pH^majíd pffjfmali svátost na jednom rohu 
dtáte pod jednou a na jiném pod druhou apA* 
sobou od jiného knéae, nýbri u nás kleknou 
pi|j(nia|Ieí polokmhem okolo oltáre jeden podlé 
druhého, tak že jeden knéz roúže viem podá* 
Tatí. NejdŕfTe piijfmigf srátosf pod jednou vä- 
ckni po radé; pot<mi pgou z kalicha jeden po 
druhém. Pred a sa ki^em jdou chlapci s ho* 
Heími svfcemi, kteH u každého pŕ^ajícího se 
kloní. 

8. Jenom nemocní se pred prijímaním k po* 
boinosli napomínají, jak se již ve čtyrtem člái^ 
pravQo. PH veŕejném pŕijimánf se však tako- 
véto napomínaní nedeje, ponévadž se v našich 
kostelfch skoro každý den, nebo alespoi tfí- 
kráte za týden káže, čímž lid se o všech člán- 
cích víry a tedy také o svátosti oltárni dosta- 
teäié poufiuje. Pŕecevšak se pH podávaní svá- 
tosti pfijímajícím napomenutí učiní. Pfí první 
:^80bé fekne duchovní : „Telo našeho pána Je- 
žfie Krista pŕispšjž duši tvé k spasení/ A pri 
podávaní kalicha: «Erev našeho pána Ježíše 
Krista, ktorou za nás na kríži vylil, pŕispéjž 
k odpustení všech tvých hŕíchA.** 

9. Obyiejná u nás mše zpívá se jazykom 
tathidcým. PH proméfiování zpívají žáci nebo 
ktr: svatf, svätý, svätý je bňh Sabaoth atd. 
PH Agnus Dei se pHjímá a tu se zpívají ne- 
ktáre žalmy nebo jiné pfsné podlé libosti. Kde 
se ale mše odbývá jazykem českým, což se deje 
nejTÍce na venkové v kostelích vesnických, tu 
vefikeren. lid pH pHjímání zpívá písné české, 
které Hus složil, jako jsou : „Živý chléb andél- 
ský* atd., „Kristus večné radosti pro svet pH- 
praril* atd., „Ježíš Kristus, náš spasitel" a jiné 
podobné nábožné a katoHcké písné. 

Jadmá tato odpoveď byla poslaná do Vídné, 
kde tou dobra císaŕ Ferdinand meškal. V ob- 
fadech utrakristú pH udélování svátosti oltáhií 
leshledáno nie závadného a tak bylo v Čechách 
a ▼ jiných zemích pHjímání pod obojí povolene 
a v^jné rozhlášeno. Ve Yfdni stalo se to dne 
1& fervna 1564. V Čechách a jmenorité v Praze 
(ddáieno pHjímání kalicha s velkými slavnostmi. 
Dm 31. června dal totiž arcibiskup Pražský 
pKUti na všech kostelích následující latinské 
ohlásení k duchovenstvu: „Jakož ie naHzeno a 
ostttioveno, aby pHjímání pod obojí zpfisobou 
v celém kiálovství Českém bylo pHští nedeli 
ve jnénu Božím verejné ohUSeno, napomína 
oleovaky v Kristu dústojný otec, arcibiskup Praž- 
sl^, viecky opaty, preláty a jiné duchovní své 
díéceae a nahziQe jim moci posluáenství, jak^ 
jiw nm povimd, aby se dnes a tftra postili a 



pH mešmí obeti, jakož i pH jiných svýdi mo- 
dMtbách Boha vroucné prosili, l^ povolení ka- 
lidto užívatí šfastné se zdarilo a ke cti nejsvé- 
tj^í Trojice, k rozmnožení sväté církve, k utvr- 
zení svornosti, mfru a pokoje v Kristu véHdch 
pHspélo. Napomína také ostatní pobožné a ve* 
ŕejný pokoj miliýící kfestany, aby své horlivé 
modlitby s prosbami veSkerého duchovenstva 
spojiU." 

y nedeli na to dne 28. června byly po celé 
Praze a po celých Čechách velké slávnosti, ne- 
boC nejenom v metropoUtním kostole sv. Víta, 
xíýhň i ve všech kostelích bylo verejné a slavné 
s kazatelen ohlašováno, že pápež udelil povo- 
lení, aby všickni katolíci a utnJcvisté mohli svá- 
tosf oltárni pod obojí zpAsobou pŕyíniati. A je- 
likož se již napred védélo, že to povolení bude 
ohlásené, hmoly se velké davy lidstva k pHjí- 
mání pod obojí zpfisobou. K zvýšení slávnosti 
podával sám arcibiskup pod obojí zpfisobou a 
jezorité bojíce se o své nečetné ovečky katolí- 
cke, poddali se také proudu všeobecnému a po- 
dávali tém, kdo z hHchfi svých knéri radnému 
se vyznali, svátosC oltáhií pod obojí zpfisobou 
v chráme svém u sv. Klimenta (riz pbr. na 
str. 241 a 242), avšak jenom v kapličce Matky 
Boží a Sv. Anny, jako by tím chtéli naznačití, 
že takové pŕyímání nenáleží do kfiru knéžského 
a že je méné slavné a platné nežli pHjímání 
pod jednou. 

PHjímání samo nemélo zadných praktických 
výsledkfi a neprispelo n^akž k získaní a olMrá- 
cení nekatolíkfi na víru katolíckou, jak to byl 
Ferdinand očekával. Prišlo zajisté pHliš pozde, 
když již kdišníd praví tvoHli v zemi nepatrnou 
menšinu, pfestoupivše tu k bratHm, více ale 
k nové víie lutheránské. A ani bratH a ani lu- 
theiini nemohli býti získáni tímto jediným ústup- 
kom, ponévadž se v mnohých podstatných vé- 
cecfa líšili od kališníka a ponévadž byli vždy 
ješté pronásledováni. 



Biakip bratrský Jan Aifosta. -- Jeditta bratr- 
ski. — O lovokŕléMiob. 

1M9 duben — 1564. 

Císaŕ Ferdinand staraje se o spojení kališ- 
níkfi čili utrakristfi s cirkví katolíckou nezapo- 
míňal nikdy pomýšleti na prostíhedky, jak by 
ostatní víiy, které v zemi posud nedošly uznaní, 
byly vyhubený. Proti lutheránfim, jeä tvoKli 
velkou vétšittu v zemi, nemohlo se zakroätí 
pNmýBi piotttedky, pfoto aifliáiii • pranásto- 



1^ 



tSM 



^^m 



Ji 



r 



KN. ly. HL. L PMMváni WvHimmU L l«a6-1664. — Angaata. 



*^ 



dováni ob čas jenom bratŕí, jenž byli v zemi 
ostali. Mystopol a jeho konsistoriáni spŕáteliU 
se velmi brzy s jezoTity a byli si pak navzá- 
jem nápomocni k pronásledování PikartA, jak 
bratry nazývali, hledíce se tak zalíbiti azavdé- 
äti Ferdinandovi. K nim pak pridal se ochotné 
i Antonín Brus s veškerým duchovenstvom ka- 
tolíckym, jakmile na stolec arcibiskupský dosedl. 

Mluvíce o pronásledování bratH českých, 
musíme se o nčkolik roku nazpét vrátiti k té 
dobé, kdy byl starší jednoty bratrské Jan Au- 
gusta uvéznén a kdy velká čas( téch nejstateč- 
néjších bratH svou vlasf opustiti musela. 

Jan Augusta vsazen byl v Praze do Bil é 
vňže na brade královském, bratr Bílek uvéznén 
v nékterém sklopení zámeckém a Šejnochovi 
vyplacena značná odmena za kofísf vzácnou. Bí- 
lek vyslýchán ješté téhož dne (28. dubna 1 548). 
Tázali se bo, zdali byl Augustovým písaŕem? 
Ede mají bratH svou kancelár a svou hnihovnu? 
Jakou pomoc poskytli bratH kurfiŕtu Saskému 
Hanuši Fridridiovi ? NaČ bratH dvakráte za rok 
peníze sbírají? Konečné se ho tázali, zdali by 
chtél z Jednoty vystoupiti a slibovali mu odpu- 
stení, kdyby tak učinil. Jelikož ale ničoho ne- 
vyznal a víry své vzdáti se nechtél, byl do svého 
vézení odveden. Augusta ponechán pŕes týden 
ve svém vézení bez výslechu; potom vsazen 
dne 10. kvčtna do jiného hlubšího sklepu, kde 
se královská vína chovala. Na ruce a na nohy 
vsazena mu pouta, jenž byla krátkym ŕetézem 
spojená. Pred očima jeho mučeni penézokazi, aby 
se tím spíše obmékčil. Druhého dne (1 1. kvétna) 
sňatý mu okovy a odevzdán katovi. Mél býti 
mučen. Nežli se k tomu pHkročilo, byly mu 
dány otázky: Kde je kancelár Jednoty bratrské? 
Jak se jmenují starší Jednoty? Kde jsou pe- 
níze a spisy Jednoty ? Kdy a kde lid svými reč- 
mi poburoval ? Augusta buď zapíral nebo vyhý- 
bavé odpovídal; nékteré starší jmenoval. Jeli- 
kož vyznaní jeho královským zHzencAm nedo- 
stačovalo, byl na žebHku stržen, na slabinách 
horkou smolou natírán. SmAla se pak zapálila 
a kat ji kleštémi i s kúží strhoval. Pak byl 
svázán vkozelec a povéšen na skobu. Aby mél 
ješté vétší bolesti, byl kamením obtéžkán. Uvol- 
nili jej teprvé tebdy, když vnem bylo už málo 
života. To bylo už v noci. Hned ráno mučili 
jej podruhé, aby jenom pfíznání z neho vy- 
nútili* 

Téhož dne, kdy byl Augusta zmučen, pHšli 
také dva clonové komomího soudu se zámockým 
hejtmanem do vézení k Bílkovi a dali mu pouta 
na nohy a ruce pHvázati k nohoum až pŕes 
kolena. Tak nechali jej po tri dni a rozväzo- 



vali jenom k jídlu a k vykonaní telesné po- 
treby. Y nedeli pak byl rozpoután, na žebHku 
natažen a v tomto stavu vyslýchán. Otázky méU 
katané na nékolika arších napsané a odpovedi 
jeho také hned si zapisovali. Tázali se ho kromé 
jiného: Kdo je hlavou vaši Jednoty, je to Au- 
gusta ? Ede je Mach, kde Jan Čemý ? Kde máte 
své dopisy, kde své matriky? Edo nakládd na 
vaše knihy ? Jaké úmluvy méla vaše sekta a né- 
kdejším kurfiH;em Hanušem Fridríchem? Ee 
komu se chtéla vaše sekta utéci, když by král 
proti ní vystoupil ? C!o jste tém, kdo k váin pŕi- 
stoupili, slibovali ? Go jednali vaši starší se Slech- 
tou pred ôsmi lety na shromáždéní v Mladé Bo- 
leslavi, .když byli čtyry nedele pohromade ? Jak 
smýšlela vaše sekta o králi; jaké úmysly méla 
proti nemu? Nemodlili jste se za kurfiŕta Sa- 
ského? Býval Augusta v poradách stavovských? 
Kdo prekladal psaní kurfiŕtova do Čech do če- 
štiny, kdo je dal tisknouti? Proč jsi jiným ra- 
dil, aby proti kurfiŕtovi netfUili? Edo skladal 
psaní v Jednote, kdo je pečetil ? Proč jsi lidem 
pnmlouval, aby královského mandátu neposiou- 
chali? 

Na všecky otázky odpovédél Bílek spAso- 
bem takovým, že to vyšetŕovatelAm nedostačilo. 
Byl tedy mučen tímtéž zpflsobem jako Augusta 
a mezi tím vyslýchán. Druhý den pHšli katani 
zase, pravice, že jeho odpovedi králi neposta- 
čují a mučili jej zase, v čemž museli však u^ití, 
jelikož spozorovali,' že sily jeho mizí. Byl tedy 
honom s žebHku sňat a studenou vodou polí- 
ván, až k sobé pnšel. Obé ruce mél vyvrknnté. 
Na večer jej chtéli zase vyslýchati, když se ale 
shledalo, že je pHliš seslaben, bylo mu ozná- 
meno, až se uzdraví, že bude zase mučen a 
vyslýchán a to tak dlouho, dokud všecko ne- 
vyzná. 

E tomu však v Praze již nedošlo. Oba za- 
jatí odveženi byli v noci z 25. na 26. kvétna 
na Kfívoklát. Každý jel v jiném voze a provár 
zelo je dvacet žoldnéHl. Od mučení pralského 
byli .velice ztýráni a jelikož ješté na EHvokláté 
po čtrnácte dní nikdo na jich zotavení nepo- 
myslil, počaly rany jejich hnisati a vydávaly ta- 
kovy zápach, že dohlížitelé toho nemohli snéstí 
a postarali se jim o pomoc lekárskou. Za sedm 
nedél pozdravili se úplné. 

Z počátku byli vézni na EHvokláté pHsné 
stŕeženi a bylo s nimi tvrdé nakládlo. Každý 
byl v jiném sklopení; okna jejich se zavrela 
vnithiími a zevnitŕními okenicemi, v nichž po- 
nechán jenom nepatrný otvor asi čtyr čtvereč- 
ních palcu, ktorým by denní svétio vnikalo, tak 
že uvnitŕ byla skoro neustále tma. Obé vôxení 



L. 



386 



886 



HP^ 



r* 



Jednota Mtnká. 



1 



byla dobre zamčena a k hlídání jich poslano 
z Prahy d?acet žoldnéŕú NémcA, z nichž jenom 
tfi Česky umčli. Každá návšteva byla zakázaná 
a nie se uvéznéným nesmelo posýlati. Z vézení 
sirých nevycházeli a proto se také nikdy nese- 
Sli. Dvakráte za den dostávali jíst, v poledne 
a večer. Pri tom byli vždy dva žoldnéK, kteŕf 
jim sami pokrmy rozkrájeli, aby sami núž do 
roky nedostali. Potrava byla dosti dobrá a do- 
stávali jí dostatok. Žoldnéŕflm nebylo zakázáno 
z vlasti^o jim snídanf koupiti, museli to však 
svémn predstavenému oznamovati. Na podzim 
v polovici listopadu postavený ve vézeních ka- 
mna, v nichž se jenom tHkráte, zŕídka čtyry- 
kráte za týden topilo. PH jídle méli po pAl 
svfice; CO pH tom neshoŕelo, to žoldnéŕi od- 
nesli. Ovšem že také nesmeli a nemohli čisti 
a tak se museli jenom svým myšlénkám od- 
dávatí. 

Vétšina bratrú ostala v Čechách i po prís- 
nych mandátoch Ferdinandových; museli se ale 
tak chovatí, aby na sebe krále znovu nepopu- 
dili. Odbývalif potají své bohoslužby, nebo tu 
a tam zevnitŕ k utrakvistAm se hlásili. Na Mo- 
rave však bratŕí nebyli pronásledováni, poné- 
vadž Morava v odporu proti králi se nesúčast- 
mla. Tady tedy víru svou zjevné vyznávali. V Če- 
diách zatím docházely krále stížnosti od rozlič- 
ných udavačA, jmenovité od knéží kališnických, 
tu že bratŕí potají víru svou pŕece vyznávají, tu 
že jim ten nebo onen pán nadržuje. To vzbudilo 
ve Ferdinandovi znovu víru, že mél Augusta v od- 
poru stavovském vynikající podíl. I rozkázal, 
aby jej znovu vyslýchali. Stalo se ; Augusta však 
ničeho nevyznal. Proto byl dne 7. srpna r. 1549 
mučen potretí. K tomu cíli svázán v kozelec, 
kat mu strihal hlavu a zacpal mu ústa, aby ne- 
mohl kŕičeti, načež byl ukrutné zmučen. Avšak 
ani pri tom trápení ničeho nevyznal. Jakub Bi- 
lek yyslýchán druhý den na to a vyzván, aby 
z Jednoty vystoupil. Nepoddal se. Proto jej 
také na žebfík privážali. Nežli jej mučiti po- 
čali, dovédéla se to pani hejtmana zámockého 
a pHmlnvila se za néj, tak že byl jenom néco 
milo natažen, pak odvázán a do svého vézení 
odveden. I v Praze i na Kfívokláté zrejmé 
k tomu ukazováno, že Augusta pro víru netrpí, 
a vSickni jej pokladali jenom za vézné politi- 
ckého. 

Go se ty veci v Čechách dély, pnšel starší 
Jednoty, bratr Mach ze Sionu, o némž jsme 
byli na str. 165 vypravovali, z Pruská do Mo- 
ravy na synodu čili shromáždéní bratŕí, které 
88 dne 28. ŕíjna v Pŕerové odbývalo. Pŕinesl 
8 gebon list od Pavlii Sperata, jednoho 



z nejhorlivéjSích rozšiŕovatelA učení Lutherova, 
svédčící Jednote bratrské. List sepsáný od boho- 
slovce presláveného a na Morave známeho, ne- 
ostal bez účinku na bratry, ktorým Sperat kromé 
jiného vytýkal i to, že si málo váži vedecké 
činnosti. Aby si výčitky takové více nezaslou- 
žili, usnesli se bratŕí, že dají Blahoslavovi, 
mladému, nadanému muži, a Janu Rokytovi 
po 50 tolarech podpory, aby šli do Basileje na 
studie; Jan z Benátok, Jan Lorenz a Martin 
Abdon méli se vydatí do Královce a tam ve- 
dám se oddatí. K ulebčení bratŕím v Čechách 
žijícím stalo se usnešení, aby novorozené detí 
dávány byly ke kŕtu i knéžím kališnickým a 
katolíckym, jen když proto nevystoupí z Jednoty. 
Žádný knéz nemél si bez svolení synody držetí 
kone. Zdá se, že tu a tam počal se i mezi 
bratry prepych zahnizdovati. Nikdo nemél nové 
spisy, zvlášté ale nové píshé uveŕejňovati bez 
svolení Jednoty. Mach se zdržel na Morave do 
jará r. 1550. Než odešel nazpét do Pruská, od- 
bývala se ješté jedna synoda, v níž se stalo 
usnešení, aby bratH Václav Vroutecký, 
Daniel, Matej Strejc a Jan Černý mohli 
všeobecná shromáždéní svolávati a nad kázní 
v Jednote bdítí. Mach vrátív se do Pruská zo- 
mrel tam r. 1551 a jelikož Augusta diel ve 
vézení, byla Jednota bez biskupa a nebylo, kdo 
by knéze bratrské svétil. 

Zatím byl král Ferdinand odjel do Nemec, 
odkudž z Augšpurku, když ho došlý nové ža- 
loby na bratry, vydal r. 1550 nový mandát proti 
všem schAzkám bratŕí, uloživ zároveň místodr- 
žiteli českému, arciknížeti Ferdinandovi, aby 
bratry pilné pozoroval. Z Augšpurku vydal se 
do Vídné a odtud odobral se v dubnu r. 1551 
do Brna, aby zjednal usnešení snemu proti Je- 
dnote bratrské, ktorá se na Morave volmi silné 
rozmáhala. Král Ferdinand byl posud málo o 
to dbal, aby také obyvatelstvo moravské bylo 
cirkvi katolícke navráceno, jakož se vAbec i 
ve všelikém jiném ohledu Morave málo pozor- 
nosti venovalo. Za takových okolností zapustila 
víra bratrská na Morave tak pevné koróny, že 
byla nyní útočištém mnohým stíhaným a vypo- 
vézeným bratHm českým. Část šledity pfízná- 
vala s k té víre, a šlechtíd katoličtí, kaliSničtí 
a lutheránští nejsouce neustále Stváni a popou- 
zeni proti bratŕím jako v Čechách, snášeli víru 
jejich asi tím spAsobem, jako mj nynf jinou 
víru snášíme. 

Když byly na snémé všecky ostatní pred- 
lohy královské vyŕízeny, podán byl návrh o 
otázce náboženské. U prítomností krále Ferdi- 
nanda pŕednáSel místobwcléŕ Held, jak se od 



k^ 



987 



23B 



J 



r 




KN. IV. HL. L PanoTáiii F«NÍMUi4ii I. 1696—1664. — NoTokKénei. 



dosednntí Ferdinanda na trún český na Morave 
všecko zmenilo. Edežto tehdáž jenom jednotlivé 
osoby ke kacfŕství se klonily, nyní že každé 
mesto, každá ves je jím nakazená ; nyní že ŕádní 
knéi^ bývajf od svých patronA zapuzováni a na 
jejich místa nehodní dosazováni, a statky dr- 
kevní že jsou neustále plenčny. Královská vúle 
tedy že je, aby se vSecko navrátilo do toho 
stavu, jako bylo r. 1526 ; každý odpor proti tomu 
úmyslu že král dovede zlomiti. 

Na to povstal hejtman zemský na Morave, 
známy nám již Václav z Ludanic, a obrátiv se 
pŕímo k osobe králové, pravil: „Nejmilostivéjší 
králi 1 když jsi sliboval stavúm naSim jakožto 
markrabé moravský, byl počet téch, kdo se či- 
stého a neporušeného učení pridržovali, ovšem 
malý; byla to neznalosC pravé služby boží a 
pravého užívaní svátostí. Jelikož ale Hospodinu 
se zUbílo temnoty zaplaäiti, dékujeme mu také 
z celého srdce, že náa k poznaní pravého evan- 
geUum pfívedl. Prosíme a zaprisaháme milos( 
královskou, aby nám toto nejvyšší dobro popŕála 
a nám víru naši vykonávati nezabraňovala. My 
všickni neupustíme ani za mák od svého pre- 
svedčení a já sám spíše bych hlavu nasadil, 
nežU bych od své víry upustil. Morava spíše 
ohnem a popelem sejde, nežli by ná- 
silí v ohledu tom strpela.'' To je krátky 
obsah ohnivé reči, kterou hejtman zemský na 
požadavek králAv odpovédél. Po ukončení reči 
své obrátil se hejtman k shromáždéným sta- 
vúm a žádal, aby osvedčili, zdali dobre smý- 
šlení jejich tlumočil? Shromáždéní celé hlučné 
potakalo. Ferdinand pozoruje, že nedocílil, co 
zamyslel, vyzval ty, kdo by ho chtéli poslou- 
chati, aby na stranu postoupili; nadáK se, že 
velká vétšina z vážnosti k osobe jeho tak učiní ; 
však jenom sedm snémovníkA ohlásilo se k bez- 
výminečné poslušnosti. Vystoupilif ze sbromá- 
ždéní jenom páni : Perchtold z Lipého, Zacha- 
riáš z Jindŕichova Hradce, Jaroslav z Pernšteina, 
Ilanui Haugvic z Biskupic a pan Tvorkovský ; 
z rytíŕA pak: Zoubek a Kónický ze Švábenic. 

Zemský hejtman pŕedstoupil a vyndav ze 
záňadŕí prísahu, kterou byl Ferdinand pŕisvém 
dosednutí na stolec markrabský složil, četl ji 
v némeckém preklade. Na neslýchané toto je- 
dnaní poznamenal král Ferdinand celý se zlostí 
tŕesa: Nikdy že se poddaní ve své opovážli- 
vosti tak daleko neodvážili, aby knížete svého 
na složenou prísahu pamatovali; on že na ni 
dobre pamatuje a že ji také jiJtožto král kfe- 
siwsky nikdy neporuší. Václav z Ludanic omlou- 
val své jednaní pravé, že tím nechtél králi ni- 
čoho vyčítatí, Ňbof markrabé že vždy sliby své 



držel; pHsahu že králi proto na pamét uvádí, 
aby i budoucné jí se spravoval. Ferdinand ode- 
šel s nevôlí ze snčmu, který se hned roaefiel. 
Snémovníci však na znamení, že Václav s Lu- 
danic z duše jim mluvil, hlučné jej do bytu 
jeho provázeU. Gesta vedia okolo pŕíbvtkn loá- 
lova. Ferdinand slyše hluk, pŕistoupO k oknu a 
vida takové vyznamenaní rečníka, jenž se mu 
rozhodné oprel, ulehčil nevôli své hanlivým po- 
rovnaním snémovníkA s dobytkom. 

Bouŕe, kterou takto nekatolíd na Morave 
zpAsobili, snesla se na novokŕténce. Proti tém 
vydán mandát královský, ktorým bylo pHsné na- 
ŕízeno, aby jich nikdo netrpel. Ti, kteH se po- 
sud zdržovali na Morave v úkrytoch, byU odtud 
vypuzeni. I obrátili se do Bakous, než jelikož 
jich tam trpéti nechtéli, vrátili se po nčjakém 
čase zase na Moravu. 

V Čechách tou dobou také se ponlevik 
v stfhání Jednoty bratrské. Pripadá nám to tak, 
jako ochabnutí povelkém napnutí. Osoby s Je- 
dnoty, ktorým se dalo dokázati účastenstW v od- 
poru proti králi Ferdinandovi, byly doatateiné 
ztrestány, nejhorlivéjší a nejstatečn^áí vyzná- 
vači víry bratrské byli již donuceni vlasC svou 
opustiti. Z téch, CO v Čechách zbyli, piestou- 
pili množí k víre katolícke, jiní k utrakvistflm. 
Ostatní pak dobre se stŕežili, aby nikomu po- 
horšení nezavdávali, nikoho svou vfrou neobté- 
žovali. Lutheráni vzpamatovavše se po ranách, 
jaké jim rok 1547 a 1548 zasadil, počali se 
zase rozhodnéji víry své zastávatí; tím abylo 
také odvahy katolíkAm a utrakvistOm, tak že 
nyní ochablo udavačství na bratry. Na pan- 
stvfch, ktorá náležela vrchnostem bratrským nebo 
alespoň snášenlivým, byl stav bratH dosti sne- 
sitelný ; verejné schAzky nebyly jim ovSem trpény, 
za to dcházeli se potají tím horlivéji. Aviak i 
na jiných panstvích polepšil se stav bratíf, jak- 
mile ochabl nátlak se shora a jakmile utrakvkté 
v zúrivosti své proti bratŕím poulevili. Nemo- 
houce tuto vypisovati dopodrobna, jak se hfíHr 
tŕím vedlo na jednotlivých panstvích, vylíčime 
alespoň osudy jejich na rozsáhlých statdqi pánfl 
z Pernšteina. Živobytí bratŕí jinde nebylo mnoho 
rozdílné a tak budeme míti dostí vémý obraz 
toho, jak se bratŕím asi vAbec darilo. 

Jaroslav z Pernšteina ponechal bratffm na 
svých statcích moravských úplnou svobodo, ae- 
pŕekážeje pranie jejich bohoslužbe, v Čechách 
pak zakročoval proti bratŕím jenom když k tomu 
byl od krále pHmo vyzván. Farári rycbnovský, 
solnický a žamberský žalovali mu neustále na 
bratry, že žijí bez svátostí, že se shromáždiúí. 
Pán z Pernšteina odňal jim na to obeqil^jl^äií 



%#^ 



339 



«*0 



*^ 



Jednote bntnU. 



*s 



a sbory jejich « naHdil, aby se maiidátem krá- 
lovským spntTOyali ; k stíhaní a pronáBledovánf 
dAraTnému a zhoubnŕniu nedošlo také pi oto, že 
úŕedníci Peni5teino\i sami k Jednote se pn 
zoávali Dokud farah nežalovali u krále eam^ho 
dotod býval hlas jejich hlasem volajfcích na 
poniti a k tak rozhodným krokúm nemčli zase 



množí knéžf pod obojf dosti odvahy, jelikož ae 
svých patronfl obávaU. Naopak se spíše stávalo, 
?e takoví farári radéji své fary opouôtéli, po- 
nävadž na jedná strane žalovati necbtéíi a na 
druhá zase bratry na víru svou obrátiti nemo* 
hli Správcem bratŕí na atatcích pernšteiaských 
byl Václav Holý. jenž bydlel v Rychnové. 




Podäi&Di pod olrojf. 



(U.) 



Uyl odtud rnnsel pro neustála Žaloby faráŕe 
mlstního na rozkaz Jaroslava z Pernätfiina ode- 
jftí, oaadíl se jednoduSe v Solnici, kde väak 
BiÁl bydletj. 

Druhý Btaräf £ili biskup Jednôt? bratrská, 
Hftch ze SioQu, zemfel 



m 



borku dne 16. dubna 1551. Prvnf starM An- 
gusta byl ve vázeni a tak byla Jednota poprvé 
za sváho trránf bez biskupa. Užäi rada bratr- 
ská se61a se na Morave v mésíci červnn, aby se 
uradila, co by se mélo atáti. Dostavili se taká 
ďenové jejf, feteŕf tebdáž v Polwe lili. V nttf 

242 



CMko-MonnU Knaika. IV, 



r 



•^ 



KN. IV. HL. L Panoviiii Ferdinanda 1. 1596—1684. 



radé tehdáž zasedalo jenom sedm členA a sice : 
Jiŕí Izrael, Václav Čech, Jiŕf Ujec, Matej Čer- 
venka, Jakub Šidláŕ, Jan Husita, a Václav Holý. 
Shromáždéní uznali toho potrebu, aby se volili 
noví biskupove, než nechtéli tento dAležitý krok 
učiniti bez úrady s Augustou, který té doby 
požíval u bratŕí velké vážnosti jak pro svou 
dŕívéjší púsobnosf, tak pro stálosf ve víre, kte- 
rou i mačednictvím potvrdil. I vypravili k nemu 
v té vôci zvláštni poselství, jelikož tou dobou 
méli B ním již v žalári tajné spojení. 

Na Kŕivokláté byl počet strážnika zmen- 
šen z 20 na 6 a konečné jenom na tri. Jeden 
z téchto tŕí strážníkA, v Litomyšli rodilý, byl 
od bratŕí získán, aby Augustoví potají knihy, 
psací potreby, pokrmy a peníze dodával. Spo- 
jení takové stalo se v lednu r. 1550 a poleh- 
čilo znamenité stav obou uvéznéných. Cesta 
tato zústala otevŕena od r. 1550 až do r. 1553. 
Mezi Augustou a Jednotou počalo tedy pravi- 
delné písomné dorozumívání. E účeli tomu zdr- 
žoval se na Kŕivokláté nejprvé spolehlivý bratr, 
potom dokonce knéz bratrský. Ovšem že také 
oba vézni mezi sebou písomné se dorozumívali. 
Augusta máje nyní dostatok svetla a potŕeb 
psacích, trávil svúj čas spisovaním článku boho- 
sloveckých a skladaním písní nábožných. Bílek 
vfiecky ty to práce Augustový krásne opisoval. 
IJvéznéným zjednal mnohé polehčení také nový 
hejtman zámocký, jenž se z jará 1550 dostal 
na Eŕivoklát Ten dovolil, aby uvéznéní mohli 
čisti, co by 86 jim Ubilo a dával je dostatoč- 
ným svétlem zaopatŕovati, tak že v tom ohledu 
tajné podpory více nepotrebovali. 

Spojení takového užívali bratŕí, aby se bi- 
skupa svého ve všech d&ležitéjších vécech o 
radu tázali. R. 1551 ochabla v Čechách prísnosť 
proti bratŕím ; to mélo za následok, že se k bra- 
tŕím vraceli zase množí nestateční, ktorí byli 
z rozličných príčin k jinému vyznaní pŕestou- 
pili. I tázali se bratŕí Augusty, jak by se méla 
Jednota naproti takovým odpadlíkAm chovati? 
A Augusta odpovédél, aby nebyli prijímaní je- 
nom ti, kdo z lakomství svetského a ze zisku- 
chtivosti r. 1548 se nevystéhovali a radéji na 
jinou víru se dali; ostatní ale, když by se do- 
statočné káli, aby byli zase do Jednoty pŕijati. 
Podlo té rady se bratŕí skutečné chovali a Je- 
dnota počala se zase zŕizovati v malé obce, ktoré 
byly posledními událostmi rozprášený. Druhá 
d&ležitá včc, ktorou Augustoví pŕednesla užší 
rada, zdali totiž múze novébiskupy zvoliti, po- 
tkala se u nčho s rozhodným odporom. Odpo- 
veď Augustová znela, aby toho naprosto zane- 
chali. BratH, ač se srdcem sklíčeným, uposlechli. 



L 



243 



Podobné a ješté rozhodnejší zápovédi do- 
stalo se radé užší, v Mladé Boleslavi shromá- 
ždéné, v červnu 1552. Augusta zakazuje volbu 
nových starších, previnil se proti pokore a ro- 
vnosti bratrské, nebof zapomnél, že Jednota má 
svrchovanou moc, že sám se stal volbou bisku- 
pom a že tedy i jiní bratM mohou býti star- 
šími. Synoda boleslavská uposlechla jeho roz- 
kazu a starší nezvolila. SniEud by byli bratíi i 
dále v posluSenství vytrvali, kdyby se byl ne- 
stal nenadálý obrat prozrazením tajného spojení 
bratŕí s Augustou. 

V kvétnu r. 1553 sešla se znovu užSt rada 
v Prostéjové na Morave. Se vší bedlivostí byly 
tady prípisy Augustový znovu uvažovaný. Namí- 
talo se, že nejenom starších není, nýbri že se 
také knéžstva vúbec mnoho nedostáva, a že by 
pri takovém nedostatku Jednota musela hynooti. 
Shromáždéní byli skutečné na váhach, co by 
méli učiniti; zdali se mají rozkazAm Augusto- 
vým podrobiti nebo ve prospech Jednoty volba 
starších vykonatí. Tu ptišla zpráva, že je tajné 
spojení s Augustou prozrazeno. Shromáždéní 
zvédéli, že všecko, co u Augusty bylo pfsem- 
"ného, padlo do rukou úŕedníM od komory krá- 
lovské vyslaných ; také dostali védomosf o tom, 
že Augusta byl s Bílkem do Prahy k výale- 
chAm odvežen. V Praze dostali se vyšetrovaní 
do Bílé veže a byli vyslýcháni. Jelikož se na 
né ale žádná zvláštni vina nepronesla a ne- 
osvedčila, byli na Kŕivoklát odvezení a tam zase 
tak pHsné stŕeženi, ^ako na poč^UJru svého avé- 
znéní. Jako v takovych prípadoch bý^ vypra- 
vovala i tehdáž povést o uvéznénýdi veci pŕe- 
hrozné a když byli do Prahy odvezení, rozUá- 
silo se hnedle, že tam byli popravení. Když se 
takováto povést donosia až do Prostéjova, padl 
na členy rady velký strach, aby Jednota pro 
psaní u Augusty nalezená nová protivenství a 
utrpení nemusela snášeti a aby jednotlivd ne- 
byli zase od Ferdinanda jako r. 1547 pŕfené 
trestám. Podobné strachovali se i ostatní bratH 
a domlouvali radé, proč se ŕídí vAlí Augusto- 
vou a neučiní potrebné opatrení k spravovaní 
a zkvétání Jednoty. Tu se konečné vzmužila 
užší rada a svolala na 5. června do Pŕerova 
na Morave nejen členy užší rady, nýbrž všecky 
knéze a nejstarší jahny bratrské k volbé no- 
vých starších. A v Pŕerové skutečné také zvo- 
lení za starší čili biskupy Jednoty Jan Černý 
a Matej Červenka. Avšak kdo je mél po- 
svétit na biskupy? To se zaŕídilo tiúc, že uttf 
rada ustanovila Matéje Strejce a Pavla Paulina, 
aby zvolené požehnali a ruce na né sMádali, 
potom skladali na né také ostatní ďenové rady 



244 



r 



Jednota tarttnká. 



*1 



race a slibovali jim rukou daním poslušnosC. 
Starší posvčtili značné množství nových knéží 
a xakázali, aby jahnové nevykonávali více knéž- 
ské dažby, jak se to posud pro nedostatok knčží 
bylo stávalo. 

Tou dobou bratH již védéli, že Augusta 
nebyl popraven ; naopak pKšla bezpečná zpráva, 
že je dnou vehni sklfčen. I nedali mu žádnou 
vMomosf o zvolení nových biskupú, aby to ne- 
moc jeho nezhoršilo. 

Prední starší Jednoty, Jan Černý, učinil bez 
prodlení pŕiméŕené kroky, aby se bratŕívevíŕe 
své utvrdili. I vydal se nejprvé do Mladé Bo- 
leslav!, kde byl již shovívavostí bratrského pána 
AmoSta Erajíŕe z Krajku nový sbor otevŕen. 
Skutečné se mu také podarilo obec boleslav- 
ďíou a jmenovité samého Arnošta takovou mé- 
rott k odhodlanosti povzbuditi, že Amošt víru 
svou a otevŕení sboru ani pred úŕedníky a ko- 
misári kdUovskými nezapíral. Stalo se totiž, že 
mfetodržitel arcikníže Ferdinand, když se do- 
včdčl, CO se v Boleslavi deje, vypravil tam 01- 
dfídia Dubánského, zámockého bejtmana v Praze 
a lorálovdtého prokurátora Petra Choťka, aby 
vyšetrili, je*li všecko pravda, co bylo do Prahy 
oznámené. Y Boleslavi byl tčmto komisarúm od 
bratŕí stav vecí podlé pravdy vylíčen a statočný 
Amošt odovzdal jim psaní pro príbuzného svého 
Yolfa Erajíŕe z Krajku, nejvyššího purkrabí, 
v nčmž se priznal, že bratŕí se ve sboru schá- 
zíviÚ^ a on B&m že schAzky jejich navštévige; 
ie to činí pro česf božskou, jsa pŕesvédčen, že 
Jednota je častí církve všeobecné. Také v tom 
psaní prosil svého príbuzného za pŕímluvu u 
arcikníiete Ferdinanda. 

Aniošt hned také pŕistoupil ke stavbe no- 
vého prostrannéjšího sboru, jelikož posavadní 
na schftzky bratŕí více nevystačoval. Nežli však 
sbor ten byl otevŕen, došel na zelený čtvrtek 
r. 1554 nový mandát královský, ktorým se prísne 
rozkazovalo, aby Pikarti byli úplné vyhubeni, 
kostely a cirkevní jméní aby se jim odňalo a 
kdo by je na svých statcích trpel a schúzky 
jejich dovoloval, aby byl prísne potrestán. Než 
AraoSt po úrade s bratry dal pŕedce na velký 
pátek dne 23. bŕezna nový sbor slávnym zpú- 
sobem otevŕíti a arciknížeti Ferdinandovi poslal 
spia mnluvný, vykládaje, že víra bratrská nie 
úťEtAého neobsahuje a prose jej, aby se za 
Jednota u svého otce krále Ferdinanda pŕimlu- 
viL Pričinením starších posýlali také jiní sta- 
vové bratrští místodržiteli stížnosti proti tomu 
mandátu, tak ie jich nékterý den do Prahy 
znatné ikmoiatví došlo. 



Máme za to, že ňejspíše na pŕímluvu pána 
Yolfa z Krajku byli bratŕí boleslavští šetrení, 
tak že se tady i synoda odbývala. Jinde ale 
bylo s bratŕími zase pŕísnčji nakladane. Ke konci 
roku 1554 počal totiž král Ferdinand naléhati 
znovu dúrazné na prevedení posledního svého 
mandátu. Proto jmenovité Jaroslav z Perňšteina 
zakázal bratŕím na svých statcích, aby se více 
nescházeli, dal se ale uprositi tak dalece, že 
je nenútil ani k vystčhování, ani k pŕestoupení 
na jinou víru. Hňŕe vedlo se pánu Kostkovi 
v Brandýse nad Orlici, který mél dlouhé vyše- 
trovaní o tom, zdali sbory na jeho panství ne- 
byly s jeho povolením otevŕeny. I na jeho pan- 
ství zavítali vyšetrovací komisári Petr Bechyné 
z Lažan a Jan Skovský. Následkom tohoto vy- 
šetrovaní byli nékteŕí bratŕí z jeho panství po- 
volaní do Prahy k výslechu. Než vyšetrovaní 
jejich bylo dosti mímé. Po nékolika dnech byli 
domú propušténi. Jediný z nich byl uvéznén, 
avšak i ten byl po nékolikadenní vazbé na 
svobodu propuštén. 

Celkom ale byl stav bratŕí pro tuto novou 
pŕísnosC královskou zase velmi neutešený skoro 
jako roku 1548 a 1549, jmenovité proto, že 
zase nesmeli verejné se scházeti a Jednotu rad- 
ným zpúsobem spravovati. I pomysleli na to, 
kterak by si zjednali mocnejší pŕátele a pŕí- 
znivce. 

Panstvo Jednote pŕíchylné a bratŕí sami 
neustávali vyhledávati pŕíznivcú Jednote, jme- 
novité ale také doprošovati se vyprostení Au- 
gustová z vézení kŕivoklátského. Prvnf pokus 
učinén na generálním čili všeobecném snémé 
r. 1552 skrze biskupa olomouckého Jana Du- 
bravia, slávneho déjepisce českého. Biskup pro- 
jevil nejprvé ve výboru, od snemu zvoleném, 
své politování nad uvéznénými bratŕími a pro- 
hlásä, že by prepustení jich na svobodu bylo 
skutkom kresťanské lásky a spravedlnosti. Když 
pak zvláštni poselství pŕednášelo králi Ferdi- 
nandovi usnešení snemovni, pŕimluvil se biskup 
Dubravius i u krále samého za uvéznéné, aby 
byli na svobodu propušténi. Druhý krok stal se 
r. 1555 u ardknížete Maximiliana. 

Arcikníže Maximilian klonil se k velkému 
úžasu a lítosti otce svého Ferdinanda k proto- 
stantismu. Maximilian netajil se nijakž se svým 
smýšlením a to popudilo tak otce jeho, že mu 
pŕisnými tresty hrozil. Neshoda mezi otcom a 
synem dospela tak daleko, že Maximilian již i 
na útek do cizí zeme pomyslel. Maximilian tedy 
volal ke dvoru svému miiže stojného smýšleuí, 
dopisoval si s protestanty a prohlásil, že ae bude 
evangdia pevné jrfidriovati. U MaKimiliana dor 



fc^ 



S45 



346 
16* 



^ 



r 



KN. IV. HL. L PaMVáii iWrflmnda 1. 1526-1564. 



^ 



mihali 86 tedy bratží, vyslavše do Vídné Blaho- 
slava, pHmluvy skrze jeho kazatele Pfausera a 
dali mu také doručiti zvláštni spis, kterým jej 
za pŕínduvu žádali. Roku 1557 pfímlouval se i 
vévoda Vflrtemberský Krištof u Maximiliana za 
bratr; a za Augustu. Leč vše nadarmo. 

Jednota setkávajic se v Čechách s neustá- 
lymi ústrky a pronásledovánfm, zkvétala tím 
utéSenčji na Morave. Bratrské obce na Morave 
rostly a zmáhaly se a nabývaly čím dále včt- 
šího významu a dúležitosti. Jmenovité počaly 
vynikati Pŕerov, Ivančice a Prostéjov, jakožto 
sídla starších čili biskupú a jakožto místa, kde 
se sjezdy nejčastéji odbývaly. Ivančice jmeno- 
vité prosluly od té doby, co se tady Blahoslav 
usadil a sláva jejich rostla až do konce Je- 
dnoty. Z Ivančic spravovaný byly jižní osady 
bratrské na Morave a z Pŕerova severní. 

Na sjezdu pŕerovském roku 1556 vydána 
byla pHsná ustanovení o kázni mezi bratry. 
Ještč dAležitéjší usnešení stala se na pŕíští sy- 
node v tomtéž mésté. Nékteŕi predstavení bra- 
tmi, jenž pro starobu nebo pro nékterou vadu 
telesnou úrad svAj zastávati nemohli, chodili od 
bratra k bratru a živili se dárky dobrovolnými 
nebo žebrotou. To se zakázalo a Jednota se 
mčla starati o výživu takových bratŕí. Dále za- 
kázáno, aby žádný bratr bez svolení Jednoty 
ani články, ani písné neuverejňoval, nebo do- 
konce ve své obci zpívati nedával. Bratŕí brá- 
váni také za kostelníky do kostelfi kališnických. 
Ustanoveno, aby takovou službu prijímali, jen 
když by k tomu byli donuceni, aby se ale se 
svou vírou netajili. Konečné ustanoveno, aby 
zvoleni byli také dva noví biskupove, což se 
také stalo na sjezdé v Slezanech Zvoleni Jiŕí 
Izrael a Blahoslav. 

Zatím podarilo se zase Augustoví získati 
si z vézení kŕivoklátského spojení s bratry a 
jejich predstavenými. Jeden strážny propuštén 
byv ze služby žoldnéŕské na Kŕivokláté domohl 
se toho po dlouhém doprošování v komore krá- 
lovské, že byl r. 1555 ustanoven k posluhovaní 
uvčznčnému Augustoví a Bílkovi. Byl pouhý Ne- 
mec a s vézni dŕíve bezohledné nakladal; to 
bylo ale nejlepáím odporučením, tak že se v ko- 
more královské nemuseli žádné láskavosti k uvé- 
znéným obávati. Než Nemec se stal verným a 
oddaným jejich dužebníkem. I opatroval jim 
tajné viei, které si míti pŕáli a zase od nich 
dodával bratŕím všeliké jejich listy a písomno- 
sti. Uvéznéní si také po sluhovi svém na malých 
6tvrteikÍGh dopisovali a také se s ním ústnô, 
ač stSil, domlóuvhli. Ten Nemec sloužil jim 



tímto zpúsobem vémé dlouhý fias, až pH nidi i 
umrel. 

Augusta dal se znovu do siňsovánf, aby 
provedl dávny svflj zámer. Chtél totiž savésti 
místo ctení evangelií a epištôl ve sborech vý- 
klady o článcích víry. Ačkoli mu v tom již roku 
1547 starší po vôli ti nechtéli, pokúsil se nyní 
znovu o jejich svolení a poslal jim takovéto vý- 
klady. Bratŕí ale neučinili po jeho vúli, nýbrž 
spracovavše kus téch výkladu podlé svého, dali 
to do tiskú. Když se to Augusta dovédél, byl 
velkou nevôlí naplnčn a prísne bratry pokáral. 

Starší však nedbali ani hnevu ani pohrfi- 
žek Augustových, nýbrž pokračovali odhodlané 
v zŕizování Jednoty. Cemý svolal starší Jednoty 
a užší její radu do Mladé Boleslavi. Od času 
Lukášových býval první starší prvním sudím 
v Jednote. Hodnosť ta spočívala posud na Au- 
gustoví a nebyla ješté na nikoho prenesená. 
Na synode boleslavské udelená však ta hodnost 
Čemému, Červenka jmenován písaŕem Jednoty 
a Blahoslav ustanoven za jeho pomocníka. Po- 
dobná moc jako Čemému pro Čechy a pro Mo- 
ravu propújčena Izraeli pro Polsku. O zpovédi 
ustanoveno, aby se knéží zpovídali jenom u star- 
ších, ktorým byli podŕízeni a jahnové a ako- 
lythi jenom u téch predstavených, s nimiž spo- 
ločné žili. 

Nové spojení Augustové s Jednotou bylo, 
jak jsme se už zmĺnili, pŕetrženo úmrtím slu- 
žobníka Nemce. Nemélo to vSak více tak ne- 
príjemné pro né následky, jako první pŕeroSení, 
když bylo spojení jejich vyzrazeno. Tou dobou 
dojíždél totiž arcikníže Ferdinand často na lov 
do lesň kŕivoklátských ; nékteŕi pŕátelé Jednoty 
použivše té príležitosti, vymohli uvéznéným to- 
lik, že jim nebylo více bránéno, aby smeli roz- 
ličné dárky na penézích a na pokrmoch ptijí- 
mati. Dvéma bratrským šlechtíčnám, které na 
Kŕivoklát pHjely, bylo dokonce dovoleno, že 
mohly s uvéznénými skrze okno mluviti a kdyi 
se jim jídlo dávalo, do vézení vstoupitL Šledh- 
tičny ty získaly zase jedného ze strážnych, kteiý 
pak prostŕedkoval spojení mezi uvéznénými a 
Jednotou. Kromé toho dostalo se jim i toho do- 
brodiní, že okenice s jejich oken byly sňatý a 
okna porozšíŕena, tak že jimi pak denní svitlo 
do sklopení vnikati mohlo. 

Snad od téchto šlechtičen nebo z pozdij* 
šího dopisovaní dovédél se Augusta, co se stato 
bez jeho vedomí a proti jeho vfili ; jmenotité 
také, že rozličné sjezdy nmohá dúležitá ústa* 
novení vydaly a čtyry starší : Čemého, Červeolm, 
Blahoslava a Izraele svolily* Nelíbosti kteiM 
choval v srdci svém, že aä ttá^ft jeho neie* 



L. 



247 



Mft 



«*l 



lo a rady Jefa) nedMo, nplápolah njní t li^ IiiozB, EUtnieiml, nok^nl; qjwmU leravi- 

ér, kdyi se doirédil, fe ea stala tak dflie- chá {r. 1569) odMTédéla ttb jAdnouTBlaým 

á M iie i e ní , antž b; se ho byl kdo zeptal o obwnJBnlm nsn^of, .ie nemá jeden táäMf Bin) 

lo Mbo i eroleof. I posfíti bratffm psanf sa jakó jédňa blava t tí pf«daosti a tfm spAui- 

ufan, pTOblási) Tgecko, co se atáto, za neplatné, bera jáko papel t Hinské efíkri vystavoVán hftí. 




Pflipiiia WelKrvna. 



r Im: nf Tie táleželo." Poiada^y Augnstery 
!f ttij aamftmt^, o iemi ovtem doetal zpiiára 
" t TézeíĹ To 



o taéL'ktanh by M i t«mí irttio VyprotU); 
A tNniosU fvÉf « tonni jditily, toN Éa'Kfi«»- 



AngHBta ješté Tíče popo- Uáb,dattaty(>atbr, které byl^^dfc íoBmiíM, M' 
Ul'I p«ealBepoTaío?itivaraien4atélird«Btf iMiid"|eM<4BaKlr'ee»pBlibeitt-lil(i^ léMBi'ÉHi 
ctiiádoBti jako za odatrčeného- é'-|irni>«É<; painUt, ■<: ^'^sl-on t; o r-ní--: •'nl. odiíw? Arfíift'íx'vi 



r 



•^ 



KN. IV. HL. L PaBOTáBÍ FeNlMidA L 16M-166Í. — Filipina WelBeroma. 



ň(Š8ké môsto Augšpurk vynikalo tehdáž 
y celám jižním Némedni zámožností, pocházejícf 
a prflmjslu a obchodu. A mezi mčšfany aug&por- 
sl^mi nejslavnéjSí byly rodiny Fuggerfl a Wel- 
serO, které bohatetvím a nidberou pŕevyšovaly 
nejen rozmanité rodiny šlechtické a knížecí, 
nýbrž i panovnické. V tebdejší dobé mély asi 
takovon povésC po Evropé jako nyní Rotbschil- 
dové. František Welser pojal za manželku Annu 
AdleroYu, dcéru znamenitého méšfana z mesta 
Spyru, Jakuba Adlera z Zinnehburka, jehožto 
mladší dcéra Katefína provdala se za Jiŕíbo 
Lokšana z Lokšan. Rod ten pocházel ze Slez- 
ska. Jiŕí Lokšan dostay se ke dyoru Ferdi- 
nanda L zastával tu rozličné služby, až se stal 
i mfstokancléŕem a místosudím y království Ge- 
ském. Miláčkflm králoyým bylo po r. 1547 snadno 
nabyti statkfl, jelikož jich bylo na pochmátku. 
Také Jiŕí Lokšan koupil od komory královské 
panstyí Bŕeznické, které bylo Petru Malovcovi 
z Chejnova za pokutu odňato. 

Arcikníže Ferdinand meškaje za snemu 
augšpurského se svým otcem y domé Františka 
Welsera, u néhož byli hostmi, zahorel nesmír- 
nou láskou ke krásne jeho dcefí Filipiné (na- 
rodila se roku 1531, yiz obr. str. 249 a 250), 
tak že jf podával ruku k sňatku manželskému, 
ovšem bez vedomí prísneho otce svého. Erál 
Ferdinand byl totiž pHliš hrdým na vznešenosC 
rodu svého a nebyl by nikdy svolil, aby si syn 
jeho vzal za choC dcéru kupce, treba tento byl 
po celé Evropé znám co nejchvalnéji a treba 
už také povýšen byl na šlechtice. Predsudok o 
vznešenosti rodu panuje i za naši doby, jaký 
tedy byl asi v časech tehdejšfchl NeŽ milenci 
nedbali takových rozdílíi a Filiptaia odebrala se 
do Breznice k tete své KateHné s Lokfian, aby 
byla blíže Ferdinandovi, jeni xt qepiftomnoBti 
otcovy spravoval královrtvf teské jakoito místo- 
držitel. Nejspfše na sioika Bfeniickém uzavM 
se v lednu r. 1557 tajný s&atek arcQniiiete Fer- 
dinanda s krásnou Filipfaioa, S&rabence oddá- 
val knéz Jan de Cavaleriia a maxi svédkj IgrlA 
i teta Tilipinina, Kateŕina z LoUan. TaUéi na 
zámku Bŕeznickém porodila Filfpina dne 15. ter* 
vna r. 1558 prvního syna, potomního kardinála 
Ondŕeje Bakonského. Kŕest byl vykonán v zámka, 
pH čemž byli za kmotry dflvémíci Ferdinan- 
dovi pan Ladislav ze Štemberka na Zelené 
Hore, jenž pojal za choC Eateŕinu, dcéru Ka- 
teŕiny z LokSan; dále Josef z Hohenwarthn a 
pak Ferdinimd z Lokšan, bratranec Filipinin. 
Pro zachovaní aňatku v tajnosti vynesli pani 
Katefína a Lokfian a dcéra její Katefína novo- 
rozeňátko Sestého dne ráno o 3. hodine ze táaku 



a položily je t^jnč u brány, kdež je vratný na- 
jíti musel. Když pak tento pfíned díté na zá- 
mok, pfíjala je pani Katefína z Lokfian sa avé. 
Podobná hra opakovala se také po dalfiích pô- 
rodoch Filipininých. 

Sňatek s krásnou Welserovnou byl síce 
opatrné zatajován, nicméné donosia se o tom 
pŕedce zpráva pfísnému otci, kterf se proto ne- 
smime na milovaného syna svého rozhneval 
Delšf čas to trvalo, nežli se otec zase na syna 
alespoň částečné udobfíl ; aby však Filipinu mmal 
verejné za svou snachu, k tomu nechtčl pod 
žádnou výminkou svoliti. I musel se ardkníie 
roku 1559 písomné zavázati, že manželství své 
zachová v tajnosti. Teprvé po delšfm čase ne- 
chal se král Ferdinand obmékčiti ctnostmi a 
krásou Filipíny. Vypravuje se, že Filipina pre- 
strojená za poutnici na hrade Ambraském k jeho 
nohoum se uvrhla, a prosbami a milostností svou 
srdce jeho získala. I udobfíl se tak dalece, že 
povýšil ji na markrabénku Burgavskou a deti 
z manželství toho pošle uznal za manželské. 
Také jim pfíŕknul nástupnictví v dedičných svýdi 
zemícb pro ten pfípad, kdyby všecko mužské 
potomstvo rodu Habsburského vymrelo. Slibn 
danému dostával arcikníže vémé, chovaje detí 
své co nalezence dosti dlouhý 6as. Trvalo to 
však dlouho, než otec synovi úplné prominul 
domnelou vinu. 

Aby Filipina pod slušnou záminkou mohla 
pŕebývati nékde blíže Prahy, kdež arcikníže oby- 
Jejné se zdržoval, zpOsobil artíkníže, že králov- 
sky hrad Kfívoklát odevzdán byl, jak se zdá do 
zástavy r. 1560, jmenovanému pánu Ladislavovi 
ze Štemberka, jenž mél Katefínu z Lokšan za 
manželku. 

Hrad Kiivoklát, jeiji tato čtenáfíhn našim 
zase pŕedvád&ne, stal se v dejinách českých pa- 
mátným pro mnohé adáloati. Již v predošlých 
dílech bylo o ném mnoho vypravované a také 
v pozdéjfiích dobách budeme míti ješté mnoho- 
kráte pfíleiitOBC o ném se zmĺniti. Proto jej 
podávuie vyobrazený v tom zpúsobu (viz obr. 
str. 267 a 258), jak se až na naše cbiy za- 
choval. Hrad prestal v pozdéjších dobách mnohé 
pohromy ; než dostalo se mu vždy spanilomysl- 
ných ošetŕovatelfl a obnovovatelfl, ktefí jej ble- 
déli v podobe ze XVL století zachovati. Budiž 
jim za to dík; hrad náleží posud k památným 
budovám dostí zachovaným. A toho by nebykii 
kdyby se oii takovíto ošetŕovatelé nebyli sta- 
rali. Kéž by i nynéjší jeho držitel igal se bu- 
dovy puBtnoucí, aby neprestala hlásati sULvu 
jméaa českého. 



L. 



261 



262 



•J 



r* 



Bitkítp AngosU a bratr Bflek. 



"1 



Ardkníže tedy pŕedstíraje Ioy mohl OYŠem 
častéji pflpdéti na ENvoklát, kamž se také 
k dceŕi své pŕistéhovala stará pani Katefína 
z LokSan a kde také pani Anna Welserová nč- 
koUkráte syou dcéru navštívila. Cbo( Ferdinan- 
dova porodila tady na Eŕivokláté r. 1560 dne 
22. listopadn pred pfll nocí druhého syna, po- 
zdéji proslulého válečníka, Karia markrabéte 
Borgavského. Opét jako pri prvním dítéti na 
lámku Bŕeznickém odohrala se komédie, že bylo 
déčko dne 29. listopadu večír tajné položene 
v prvním nádvorí tak, aby je jistý služobník 
paita Štemberka a vdova Sachsingerová nalézti 
museli, načež arcikníže Ferdinand, který se 
pravé na zámku nalézal, díté za své prijal. Zcela 
tak se dalo, když Filipina r. 1562 dne 7. a 8. 
srpna na Kŕivokláté meškajíc porodila dvojčatá 
FIKpa a Márii, kteŕíž ale záhy oba zomreli. 

Arciknéžna Filipina prebývala tedy delSí 
ias na hrade Kŕivokláté a pfíspéla s príbuz- 
nými svými nemálo k ulehčení trampôt a sví- 
zelú pvéznéných bratŕí, o čemž budeme vypra- 
vovali. 

Sotva pan Ladislav ze Šternberka nékolik 
dní na hrade Kŕivokláté pobyl avšecko do po- 
ŕádkn uvedl, pŕišel sám k Augustoví, velmi prí- 
vetivé k nemu se mél a pŕítelem dobrým jemu 
86 býti ukazoval. Také nékdy s pavlače oknem 
s Augustou mluvíval a do žaláre k nemu cho- 
dil. I choC Šternberkova pMšla k Augustoví do 
vézení, buď ze zvedavosti nebo že ji dobrota 
srdce k tomu pŕiméla, když osud Augustflv se- 
znala. Štemberk a manželka jeho vyptávali se 
Augusty, zdali by se chtél z vézení toho do- 
statí. Augusta se již dostatečné presvedčil, že 
z vézení nemftže Jednotu bratrskou spravovati 
a že by odtud ničoho nevyŕídil. I dal se tedy 
soadno pohnouti, aby arciknížeti Ferdinandovi 
podal žadosf za své prepustení. Arcikníže Fer- 
dinand získán byl pŕímluvou Štemberka a jiných 
píátel Augustových; i ucházel se u svéfao otce 
o prepustení Augusty z vézení. Králi Ferdinan- 
dovi nesmel dŕíve nikdo pHjíti s žádostí neja- 
kou nebo pŕímluvou za Augustu, ponévadž cho- 
val vždy ješté presvedčení, že Augusta ŕídil 
veSkero jednaní Jednoty a ta že byla hlavním 
pftvodem odporu stavovského r. 1547. Než žá- 
dosC vlastního syna nezamítl, nýbrž slíbil, že 
AoffQsta bude propuštén, pakli se víry kacírske 
zracne a na víru katolíckou beze všech vými- 
nek se obráti. Aby obrácení to bylo pravé a 
upŕímné, méli se knéží katoličtí o tom pŕesvéd- 
fiti. Augusta vída, že jen odstoupením od své 
víry otevŕe si dvéŕe žaláŕní, nechtél s tím ni- 
čoho mfti. Ale pan Štemberk máje nad ním 



opravdovou lítos<, vždy o to usiloval i s jinými 
dobrými pŕáteli svými, aby arcikníže sám bez 
knéží to učinil a jej prepustil. Ponévadž tehdáž, 
jak čtenáŕúm našim známo, mimo katolíckou 
méla v Čechách zákonnou platnosť také cirkev 
pod obojí, nabádal pan Štemberk Augustu, aby 
pŕistoupil ke kališníkfim, slibuje, že mu pod tou 
výminkou bude hledét zjednati propuSténí. 

Stalo se, jak si pan Štemberk pŕál a Au- 
gusta mél býti propuštén, když by se priznal 
k víre pod obojí. Jménem arciknížete dodáno 
Augustoví šest článkfl od knéží katolíckych se- 
psaných, na které mél vlastní mkou dostatočnou 
a jasnou odpoveď napsati. Po nékterém rozmy- 
slení podal Augusta v prosinci r. 1560 odpovéd 
na ty články, avšak takovou, že ji i knéži ka- 
toličtí i pod obojí uznali za nedostatočnou, i 
neopomenuli nedostatky spisu toho vytknouti. 

Zatím pŕicházel knéz arciknížete Jan do 
vézení a s Augustou o víre rozmlouval, ano sám 
arcikníže pAjčil mu do žaláre svou vlastní kon- 
fesí čili vyznaní velmi pekné vázané v čemém 
aksamitu. Tak se vleklý veci až do velikonoci 
r. 1561. 

Tou dobou dostalo se uvéznéným pŕímlu- 
vou šlechetných lidí nékolik dni blažených. Po- 
známe z toho dobros^rdečnosC Welserovny a šle- 
chetnosf Ladislava ze Štemberka a choti jeho. 

Arcikníže Ferdinand pŕíjel zase na hrad 
kHvoklátský ty dni po dmžebné nedeli s né- 
kterýmí pŕáteli svými a s četnou dmžinou. Osud 
AugustAv tak byl znám po vlastech českých, že 
nyní každý z té družiny si pŕál jej navštivíti a 
jemu polehčiti, když prístup k nemu byl volný. 
Arcikníže Ferdinand odjel v pátek pred kvetnou 
nedelí do Prahy. 

Filipina Welserovna ostavši na hrade ješté 
v pátek uvéznéné s prAvodem svým navštívila. 
I ptala se Augusty skrze tlu mocní ka, co by si 
žádal, že by mu to cbtéla u arciknížete vymoci. 
Augusta projevil žádost, aby se mohl o veliko- 
nočních hodech s Jakubem Bílkem vidéti a s ním 
pobyti, ŕka, že již u židA vladár nékterého vézné 
na žádosC lidu na svobodu propouštél. Welse- 
rovna pŕipovédéla, že té žádostí vyhoví. Potom 
šla k Bílkovi, který ji také takovou žádosť skoro 
témitéž slovy projevil. I podivila se souhlas- 
nému pŕání jejich a slíbila tím ochotnéji, že se 
pŕimluví, aby jim bylo vyhovéno, načež dmhý 
den také do Prahy odjela. 

Filipina Welserovna prebývala i potom jeSté 
delší čas na Kŕivokláté, ovšem k potešení uvé- 
znéných bratŕi, ktorým se skrze ni dostávalo 
mnohých dobrodíní. VlasC naši opustila Filipina 
s chotém svým, když se po smrtí otcove óde^ 



u 



368 



354 



■«>•«( 



r 



KN. IV. HL. L PanoTáiii Fardlnuda 1. 1626—1664. 



*^ 



bral do Tyrol, kteráž zem$ dostala se mu v dé- 
dictYĹ Tam prebývala z počátku na hrade Am- 
braském, až byla r. Iô76 prohláSena verejné za 
manželku arciknížete Ferdinanda, když vymobl 
na pápeži ftehorovi XIII.. že slib jeho o zata- 
jovaní sňatku rozvážal. Filipina zemŕela také 
na zámku Ambraském dne 24. dubna 1 580 vše- 
obecné litována a od mnohých oplakávána. Ne- 
boC byla nejenom pro krásu telesnou rozhláše]ia, 
nýbrž i pro vznešené dary ducha oslavovaná a 
zvlášté pro svou dobrosrdečnosf od lidu zbož- 
ňovaná. Také se o ní vypravovalo, že byla pleti 
tak bílé a jemné, že prý se šije její ihned ru- 
mčnila, jakmile se napila vina červeného. 

Zároveň staral se o ulehéení bratŕím uvé- 
znčným jeden katolícky rytíŕ. Ten navedl knéze 
Jana, když by k nemu arcikníže pŕišel na ze- 
lený čtvrtek k zpovédi, aby se za uvčznéné pŕi- 
mluvil a svobodu na hod velikonoční jim vymohl. 
A stalo se skutočné, že arcikníže Ferdinand na 
pŕímluvu své choti i toho knéze naŕídil, aby 
uvéznéní byli na hod boží a pak v oba dni svá- 
teční na svobodu po zámku propusténi, když 
by se na svou čes( a víruzavázali, že svobody 
takové nezneužijou. 

V pátek večer prišlo k tomu svolení od 
arciknížete Ferdinanda a pani Štemberková vé- 
douč již napred, co psani obsahuje, béžela ješté 
dŕíve, než manžel psani čisti započal, do vézení, 
aby tu radostnou novinu Augustovi a Bílkovi 
oznámila. Za chvíli pŕišel také sám pan Štem- 
berk a kázav žaláre otevŕíti, vézné ven vyvolal 
a psani jim pŕečetl. Tu se vézni spolu vítali a 
objímali plaáce; a pán i pani na né hledíce 
též se rozplakali, že nemohli za dobrou chvíli 
nie promluviti. Pak s nimi dlouho do noci mlu- 
vili a pan Šternberk slíbil, že je hned v sobotu 
na svobodu prepustí, ač to psaním bylo teprvé 
na nedeli dovolene. 

V sobotu povoláni vézňové do velké svét- 
nice a tu pŕede všemi obyvateli zámku museli 
na česf a na víru rukou daním slíbiti, že se 
búdou jenom po zámku procházeti, že z neho 
nikam nevyjdou za všecky dni a v noci že bú- 
dou ve vézeních svých líhati. Ty dni byli úplné 
svobodni ; nikdo jicb nehlídal a když se setmélo, 
dlouho do noci v jednom žalári spolu trvali, 
neboC jim v tom od strážnika pŕekáženo ne- 
bylo. V nedeli šli do zámocké kapie a tam se- 
deli pri kázaní i pri mši. Téch dnú pak obéd- 
vali a večeŕeli spoločné s družinou pánovou. On 
8 nimi po celý stfll rozmlouval a když mu vše- 
cko vypravovali, jak se do vézení dostali a co 
a jak 8 nimi kdy nakladane bylOv ŕíkával : „Zá- 
plat jim to pán Búh každému, co jsou vám 



učinili.^ Aby pak svou laskavosC k uvéznéným 
dostatočné osvedčil, dával jim ze svého pohÁii 
pití a ubezpečoval je, že se chce i dále o je- 
jich osvobození starati. PraviK; „Já jistč vím, 
proč jsem se na ten hrad dostal, nebo jsem na 
to nikdy nemyslil; pán Búh sám mne sem po- 
slal pro ty úbohé a bídné lidi, abycb jim ven 
pomáhal z téch dávnych téžkostí; protož tdbo 
neprestanú, až toho dovedú, aby Dyli vysvo- 
bozeni." 

Potom po tretí nedeli velikonoční pfijel 
zase arcikníže na hrad, a když slyšel, že se 
vézňové verné zachovali a milosti udelené vdččni 
byli, milostí svou k nim se naklonil. Ba stalo 
se také, že arcikníže chode po pavlači, tak dlouho 
po vézení pohlížél, až postavy jejich akrze okno 
uvidel. Šternberk zvédév o tom, získal Welse- 
rovnú a ženské z prúvodu Ferdinandova, které 
pak neustály na arciknížete prosbami naléhati, 
až se odhodlal uvéznéným na svobodu pomáhatí, 
pravé, což na ném jest^ že by jim píal, ab^se 
z toho vézení brzy dostali. Zároveň ale projml 
arcikníže obavu, že otec jeho vézné neproinirti, 
dokud kacíŕství své neodvolají. A jelikol inal 
již dostatočné tvrdohlavosC Augustovú, piUl 8i, 
jak mu byl poradil jeho zpovédnik, aby M.Jf^ 
gusta vydal do Prahy a tam nejaký áa n jf^ 
zovitú pobyl. Chtél totíž, aby ae nepoddajná 
mysl jeho obmékčila. 

Augusta dlouho nechtél k jezovitítai do 
Prahy, teprvé když mu pan Ladislav ze Stanír 
berka zaručoval, že ho nebudou k nitema nu- 
títí, svolil pod tou výminkou, aby jej provázél 
bratr Bílek a aby y Praze mohl vyjedháTati 
s konsistoŕí pod obojf, když by se nedólu>dl 
s novými svými učiteli jezovitskymi. 

O jízdé jejich do Prahy a jak se jim tam 
vedlo, vypravuje biskup bratrský Blahosldy.ilá- 
sledující veci : „Pŕítel jejich Vilém z Hrad^oa 
vyjednal si na arciknížetí, aby mu bytt p|M- 
vzdáni, že je do Prahy provodí a ie it( ^ 
statkom i hrdlom svým bude ručití. Drub^ d^ 
v sobotu vzal je tedy do svého vozu prosté hfM 
všech okovu a ŕetézú a jel s nimi ku PiW6, 
máje s sebou na voze nejakého služebnlka Ipíi- 
žecího. V losích za Zbečnem dopustil jim jfisk 
Vilém s vozu slézti a jíti pešky, pokudž se jim 
Ubilo. 

Když pak do Prahy pŕijeli, ubytoval je pan 
Vilém u jakéhosi Karika na Starém mésté yecUe 
Báje a zjednal jim tady všeliké pohodlí. Ton 
dobou rozhlásilo se již po Praze, že Augusta 
s Bflikem tady prodlévají a že je k nim avo- 
bodný prístup. I hrnuli se k nim neustále na 
návštevu lidé rozličných stavu. I to jim qedoal 



%^^ 



265 



266 



^ 



pin Vilém na arcikDÍÍeti, Že mohli jfti v poo- 
déU do lázné, což bylo pro né pravým dohro- 
diním, jelikož se celých ČHnácte let nebyli koa- 
ptli. Po Praze byl veliký shos, když se to 
proneslo a mnoho lidn spéchalo, aby je uTÍdéli, 
•I Be do lánif nebo domA z nich budoa ubf- 
lati. Pan Vilím chtél je chovali ve avém byte, 
d<^d by k jezovitftm chodili, kdyby to tŔba 



sebe dele trvalo. A taká ardknfže dal již k to- 
mu 8vé povolení. VSak jakmile to jesovité zré- 
déli, nechtéli toho dopuetiti, pravice, že by pák 
namáhánf jejich pranie neprospelo. Nebot co by 
oni pri nich vzdelali, to íe by jinf zase zvi- 
klali a zvrátili. I požadovali, aby AugnBta 8 Bfl- 
kem u nich bytem hyli k Žádný aby k nim 
chodJti a 3 nimi mluviti nemohl. Vilém se tomu 




Ilrjd KŕiToklát. 



ipečoval a také Augusta nemél chuti k jezoví- 
tám, než arciknfže Ferdinand projevil svou vAli, 
)c se tak státí musf a tak byli uvedení k jezo- 
littaL Vilém prosil jezovity, aby na né laskavi 
byli a je jako vézné cfsaŕské opatrovali. I pŕí- 
pOTČdäí mu rukou dánfm. Že tak učinf. Aby 
sfaiiai chodili, zjednal jim tebdy pan Vilém na 

UT 



vlastni náklad nékteré Satý, jež už velice po- 
trebovali, zejmena zpodky kožené, zamyäové ka- 
báty, barchanové paay, sukne a klobouky." 

Mezi jezovity u sv. Elímenta byli aedm ne* 
dél a dva dni. Byt méli prostranný a svôtlý, 
také stravy úpravne dostávali s potrebu; ale 
nikdo k nim nebyl ponBtén. Ani aluiebník, Iňerf 



J 



r 



^ 



KN. lY. HL. I. PaB^váui Ferdinanda I. 1626—1864. 



jim nosil jídla, nesmel s nimi i o nejobyčejnéj- 
&ích vécedi rozmlouvati. Pŕicházívali k nim je- 
nom rektor koleje, doktor Heinrich a kazatel 
Štépán, kteŕí s Augustou latinsky rozmlouvali. 
Tu odloučenost ode všech lidí bratŕí velmi téžce 
nešli, tak že se jim vézení zdalo býti téžším 
nežli y poslední dobé na Kŕivoklátč pod panem 
Ladjislavem ze Štemberka. Z počátku nebyli ani 
poušténi z bytu svého, pozdéji vymohli jim lidé 
útrpní na jezovitech, aby jim dovolili choditi na 
tu pavlač, s kteréž bylo vidéti až na Karlúv 
most, aby tady bývati a na most hledívati mohli. 
Dále mohli, kdykoli chtéli, sejíti s pavlače na 
dvíkr po točitých schodoch, po dvore se prochá- 
zeti až do záhradky, která byla na dvore. 

Hned první dni po jich ubytovaní začali 
jezovité 8V0U práci, aby vézné odtrhli od Je- 
dnoty a vflbec od strany pod obojí. Dílo se jim 
ale nedarilo, tak že si brzy na né stéžovali pánu 
Vilémovi z Hradešína, že Augusta i Bílek jsou 
pŕfliS tvrdí a neústupní. Po delším jednaní po- 
žádali Augusta a BíSsk, když se s jezovity ne- 
mohli shodnouti, aby mohli tímž zpAsobem vy- 
jednávati s konsistoŕí pod obojí. To však arci- 
kníže Ferdinand nedovolil a vyzval uvéznéné, 
aby se jednoduše rozhodli, kam se chtéjí obrá- 
titi. Tu odpovédél Augusta dne 24. června 1561, 
že 86 se svým bratrem Jakubem chce 
pŕiznávati k cirkvi kŕesCanské lidu a 
národa Českého, kterýž slove strana 
pod obojí zpflsobou a spravuje se zá- 
konem hojtím a s tou že chtéjí držeti vše- 
cko, CO z učení apoštolského a z písma svätého 
za pravé považuje, a{ už se tyká božského učení 
nebo obŕadfl. To všecko napsal také Augusta 
s úprimným podékováním v suplikaci čili prosbe 
k arciknížeti Ferdinandovi. 

Prohlášením takovým stal se nový obrat 
v živote obou uvéznéných. Jezovité totiž vi- 
douce, že je mame úsilí jejich, aby vézné obrá- 
tili na víru katolíckou, pfímlouvali arciknížeti 
Ferdinandovi, aby Bílek jakožto človek prostý 
propuštčn byl na svobodu, o Augustoví pak za- 
dali, aby byl z kláštora jejich pryč odvežen. 
Prpto odvedení dne 26. června od jezovitú na 
hrad Pražský, kdež jim nejvyšší písaŕ zemský 
pan Volf z Vŕesovic oznámil, že z poručení 
arciknížete Augusta opét bude odvežen naKŕi- 
voklát do vézení, Bílek však dán do Bí]é veže, 
aby odtud propuštén byl na svobodu. Bílek chtél 
se sice o to zasazovati, aby s Augustou dán byl 
zase na Kfívoklát, podrobil se ale osudu svému, 
když jej Augusta napomenul. Druhého dne ráno 
byl skutočné Augusta odvežen na KKvoklát s ta- 
kovým poručením, aby k nemu nikoho nepou- 



štéli. Jakub Bílek vsazen do Bílé včže, kdež 
držán byl více než pét nedél ve vézení dosti 
volném. Teprvé když na nékteré otázky od kou- 
sistoŕe pod obojí predložené odpovédél a od 
knéze pod obojí pHjal svátosf oltárni, propuštén 
byl dne 3. srjpna na svobodu. Musel ale pode- 
psati revers čili záväzok, že se bude vždy k utn- 
kvistúm pŕiznávati a že se bude pikartA vystfí- 
hati. Y celku strávil Bílek ve vézení 13 let, 
14 nedél a dva dni. 

Když byl bratr Bílek tímto zpflsobem z vé- 
zení vyproštén, odobral se z Prahy na Eŕivo- 
klát, aby Augustoví mohl sloužiti. I smluvili se, 
že Bílek zústane v zámku tak dlouho, dokud 
Augusta nebude na svobodu propuštén. K tomu 
účelu pŕ^al Bílek službu u pána Štemberka a 
sice dohlídku nad kuchyni, nad sklepy a nade 
vší čeledí, v kterémžto postavení mohl dosta- 
točné o telesné potreby Augustový se starati. 
Bílek byl vyučen tkalcem ; toho užila pani &tem- 
borková a dala mu peníze, aby si stav poHdil 
a pro domácnosC jeji plátno délal. Mohl ai také 
tovaryše pribratí a pro jiné lidi pracovati, x 6e- 
hož si nejaké jméní nahospodaŕil. Bílek sloaiil 
pánflm svým tak verné a ochotné, že ma chtél 
pan Štemberk ponechati správu sta^ Zeleno- 
horského, v kterémžto úíadé se také po pét 
nedél dostatočné osvedčil. Tu službu však Bílek 
neprijal, aby mohl bytí na blízku u Augusty, 
u néhož také na Eŕivokláté vytrval, dokud ne- 
byl z vézení na svobodu propuStén. 

Napnutí mezi Augustou a staršími Jednoty 
dostoupilo nejvyššího stupne, když se starší do- 
védéli, jakým zpflsobem se Augusta vysvoboeení 
svého domáha. Proto se starší sešli r. 1661 
v Pŕerové. Tady čteny všecky prípisy Anga- 
stovy, jakož i výklady o tom, proč se pfimal 
k strane pod obojí. Když se tedy uvážilo, jak 
Augusta víru bratrskou zaprel, jak poraSnfko- 
vati chtél z vézení Jednotu a správce jejf, stalo 
se usnešení, aby byl z Jednoty vyloučen. To 
bylo Augustoví písomné oznámeno s dostateé- 
ným odflvodnéním. Starší vyloživše jednáni jeho 
v ziyetí, napsali, jak je z toho vidéti, ie 8 je- 
dnotou není za jedno, nýbrž že z ní vystoupil. 
A proto jej starší jednohlasné vyzvali, „aby Je- 
dnote dal pokoj, aby se o její správu, ochranu 
a ŕízení dále nestaral dotud, dokud setrvá v du- 
chu, od néhož se nemohl odloučiti a dokud za 
svá provinční neučiní pokání.^ Starší jednali 
svedomité pro svou vím; z toho, co Augoata 
posud učinil, dalo se dostatočné dokázatí, ie 
nemflže podržeti vrchní ŕízení nad Jednotoa pre- 
nasledovanou, když se zrejmé od aiení jejflio 



^(#c»- 



269 



260 



^» ■■ 



*^ 






Jednota bratrská. 



1 



odtrhl k yAIí opatrnostem tela," jak starSí ye 
s?ém prípise povédéli. 

Když 86 potom proneslo, jakým zpflsobem 
86 dostal na sYobodu bratr Bílek, svolali starší 
novou synoda na den 13. dubna 1562 do Pŕe- 
rova a tady so radili, jak by se mélí opatfíti 
proti Augastovi, když by so dostal z vézenf, 
jelikož bylo starším donešeno, jak si Augusta 
stéžuje, že byl od bratŕí zrazen a opuštén. Na 
tá synode byla nejprvé vytknutá určité práva 
a povinnosti starších a členA užší rady a sice 
nejvíce podlé usnešeuí dHvéjších synôd, aby 
nebylo žádné pochybnosti více, že Jednota není 
podŕízena jedinému človeku. Tím se mélo na- 
vždy zabrániti podobným neshodám, jaké vzešly 
8 Angustou. Potom prohlášeno vyloučení i Bílka 
i Augusty z bratrství a knéžství, jelikož je 
vlastní jejich skutkové vyloučili. Kdyby však 
jeden nebo druhý k bratŕím prišel, slíbili je 
Tibn potrebným opatŕiti; úradu knéžského ne- 
méli víak více vykonávati. 

Zmfniti se musíme, že tou dobou sklamala 
80 také Jednota v nadéji své, ktorou skladala 
na králeviče Maximiliana. Ten se počal tou do- 
bou méniti ve svém smýšlení náboženském, až 
konečné osvedčil zjevné nepŕátelství k Jednote. 
Pfauser prestal býti jeho kazatelem a duchov- 
ním jeho radcom stal se biskup Ermelandský 
Hosius, jehož pAsobením se zmenilo smýšlení 
Maximilianovo tou mérou, že byl na váhach, 
které víre by mél pŕednosf dávati, zdali kato- 
lícke nebo protestantské. R. 1562 zvolil si Maxi- 
rnOian za kazatele katolíckeho kerckého (Gurk) 
triskupa a od té doby byl více katolíkom nežli 
protestantom a o bratŕích mluvil již opovržlivé, 
ie mají spojení s novokŕténci, že biblí falšují 
atd. Úvádíme tu zmenu proto, abychom si do- 
fodli pozdéji jednaní Maximilianovo vysvétliti. 

VtL neustále naléhání nékterých pŕátel Au- 
gustových, jmenovité ale pána Štemberka je- 
dnalo 86 ke konci roku 1561 zase o prepustení 
Augusty pod tou výminkou, když by učení své 
odvolal. Jelikož se prihlásil ke strane pod obojí, 
bylo uloženo administrátorovi konsistoŕe pod 
obojí Mystopolovi, aby to odvolaní sepsal. Od- 
volaní bylo ale pro Augustu tak ponižující a 
zatracovalo posavadní jeho činnosf v Jednote 
bratnké takovým zpúsobem, že se na né ne- 
mohl podepsatí, nechtčl-li, aby jej každý bratr 
i utrakvista považoval za človeka vší cti a víry 
prázdneho. Augusta tedy odvolaní takové nepo- 
depaal, nýbrž uvoloval se toliko, že pŕestoupí 
k strane pod obojí a sliboval, že o víre s ni- 
kým 86 hádati a ve sporech nejakých žíti ne- 
chce a ie úradu starnho v Jednote nerpovede. 



To když arcikníže Ferdinand zvédél, poručil, 
aby se s Augustou o prepustení více nejednalo. 

Augusta vzal své útočište ke králi Maxi- 
milianovi, a vymohl u neho skrze své dobré 
pŕátele tolik, že se pKmluvil za jeho propušténí 
u císaŕe Ferdinanda pod témitéž výminkami, jaké 
byly bratru Bílkovi popŕány. Císaŕ tedy naŕídil, 
aby še s Augustou znovu vyjednávalo. 

Roku 1563 u veliký pátek, dne 9. dubna 
pŕivežen byl Augusta opét na hrad Pražský a 
po nékolikadenním prebývaní v Bílé veži uve- 
den byl dne 13. dubna do jakési svétničky, kdež 
držen byl pod stráží dvou stŕelcúv, denné se 
stŕídajících, ale tak, že k nčmu pHcházeti mohli, 
kdo chtéli. Konečné se také dostavil do vézení 
k Augustoví administr^or Mystopol. Když se 
s ním nedohodl, poslal k nemu sám arcikníže 
Ferdinand svého posla, aby dal určitou odpo- 
véd, zdali chce k pod obojím pnstoupiti. Au- 
gusta si vyprosil, aby smel zítra odpovédíti. Za- 
tím se Ferdinand dovédél, že k Augustoví chodil, 
kdo chtél; snad také obdržel nejaké udavačské 
zprávy. Zkrátka najednou se dostavili k nemu 
dftvémíci Ferdinandovi a požadovali knihy, které 
obdržel -a psaní, která mu byla dodána a která 
sám poslal. Požadavku tomu nemohl vyhovéti; 
i byl pak bez prodlení poslán zase zpét na Kŕi- 
voklát. 

To bylo ale poslední trápení Augustové. 
Již z počiatku roku 1564 obmékčil se zase i 
arcikníže Ferdinand i sám císaŕ, že vyhoveli 
novým prosbám pŕátel Augustových, jmenovité 
ale pŕímluvé Maximilianové. Augusta pŕivežen 
zase do Prahy. Nebyl však více vsazen do ne- 
jakého vézení, nýbrž ubytován v domé pána Jin- 
dŕicha z Valdšteina na Malé strane. Tady jej 
mohl, kdokoli chtél podlé libosti navštévovatí a 
odtud také vycházel Augusta po Praze na pro- 
cházku, kdykoliv se mu toho zachtélo. Konečné 
došel rozkaz od císaŕe Ferdinanda z Vídné, aby 
byl Augusta propuštén na svobodu. Nemusel 
ani víru svou odvolávati a k pod obojím se 
pŕiznávati. Postačil slib jeho, že nebude více 
kázatí. Z Prahy odobral se Augusta do Mladé 
Boleslavi, kde slávil svatky velikonoční, raduje 
se ze svého osvobození. Skoro šestnácte let tr- 
valo jeho vézení. 



PoseMvf tareeké a efsaŕe Ferdinanda. — Nová 
mllosf Pražandm. — Pohromy v zemi České. 

R. 1562 bŕezen — 1563. 

Tou dobou, když císaŕ Ferdinand jednal 
ve Frankfurte nad Mohanem o zvolení a 'kom- 



u 



861 



2«2 
17* 



'««vS 



r 



KN. ly. HL. L Panovaní Ferdinanda 1. 1626—1664. — Poselství turecké a Ferdinanda. 



^ 



nováni krále Maximiliana na království Éímské, 
což se delo y listopadu roku 1562, pŕibylo do 
Prahy poselství od sultána Tureckého. Vysla- 
nec turecký mél s sebou 23 služebníkfl, 29 
koni a 6 velbloud&. Nezastihna cisaŕe v Praze, 
pospíchal za ním do Frankfurtu, kdež se o mir 
8 Turky jednalo. Mír uzavŕen v ten zpúsob, jak 
jsme byli nahoŕe na str. 183 a 184 vypravo- 
vali. Dne 2. prosince daroval tady vyslanec tu- 
recký, paša Ibrahim, císaH pekného kone a na 
ném zlatou pokrývku, dva velbloudy podlé oby- 
ieje tureckého pekné pfípravené, pekného psa 
tureckého, turecký luk s toulem a šípkami a 
konečné čtvero tureckých kopí: dvé červené a 
dvč zelené. 

Prihodilo se, že jednu chvíli jeli mimo ci- 
saŕe Ferdinanda a syna jeho Maximiliana s hoj- 
ným a nádherným prfivodem tri knížata: Ba- 
vorský, Saský a Julišský. Jeden vznešený pán 
z družiny císaŕovy pravil pH té príležitosti 
k Ibrahimovi, ukazuje na slavné komonstvo: 
„Jeden každý z téch mimo jedoucích knížat jest 
tak bohatý a mocný, že by mohl na svúj ná- 
Uad dosti velké vojsko sebrati a s nepŕítelem 
válku vésti. A knížat témto podobných a tak 
mocných je více v fíši Nemecké, takže by, kdyby 
se všickni spolčili a proti Tureckému cfsaŕi vy- 
táhU, lehce jej ze zemí jeho vy tlači ti mohli.*' 

Ibrahim se zasmál a ŕekl: „Z toho, co tu 
nyní vidím, snadno souditi mohu, jak velká jest 
moc jiných knížat kresťanských, kteŕí tu prí- 
tomní nejsou; a jisté velmi mocná musí býti 
Hše Nemecká. Ale vidí se mi a také souditi 
mohu, že jednota ríšska se svými knížaty po- 
dobná jest oné sani o sedmi nebo více hlavách 
a tolikéž ocasích; a ta když chce projíti skrze 
plot, rozdílné její hlavy rozdílnými dérami chtéjí 
lézti, tčlo pák s ocasy nikam nemúže ale venku 
zflstati musí. Mflj dsaŕ Turecký podoben je 
však sani o jedné toliko hlavé, která má mnoho 
ocasfl; a ta kdykoli chce skrz ten plot projíti, 
hned za ní celé telo i všecky ocasy snadno pro- 
lezou." 

Bylo to porovnaní opravdu velmi príhodné, 
jelikož tolik mocných knížat kresťanských str- 
kalo hlavu každý jinou dérou, pH čemž Turci 
v Evropé pevnéji se usazovali a jeden národ 
kresťanský za druhým ukrutné sužovali. 

Roku 1562 dostalo se PražanAm zvláštni 
milosti královské. Na pŕímluvu krále Maximi- 
liana udelil Ferdinand PražanAm staromestským 
dne 25. bŕezna vrchnosť a právo rozhodčí nad 
statky k farám a záduší náležejícími, kteréž na 
ten čas drželi a jich užívali; a takovou s vr cho- 
vanou moc mďi míti d^čné na večnosť i nad 



statky podobnými, kterých by pak nadánína nebo 
odkázaním nabyli. 

Zmĺniti se také musíme o dvou pohromách, 
které tou dobou zemi Českou hubily. Po stétí 
SV. Jana Kŕtitele počalo se rozmáhati nejen 
v Praze ale i na mnohých jiných mistech po 
Čechách morové povetrí. Trvalo až do vánoc a 
mnoho tisíc lidu pohubilo, takže mnohé vesnice 
i mestečka pusté zAstaly a nebylo dostatek lidí, 
aby role jejich vzdelali. 

Následující rok byl zase príliš mokrý, ne- 
bot téméŕ neustále pršelo i v ty doby, kdy 
jindy mrzne a sníh padává. Y čtvrtou nedéh 
pôstni strhlo se okolo Prahy veliké povétíí, 
které nejenom mnoho stavení porazilo, ale také 
téžce naložené vozy pŕevracelo. Od velkých de- 
štA ŕeky tak se rozvodnily, že o letnicícb v nod 
povodeň mnoho rybníkA nad Prahou potrhala, 
mnoho mlýnA a jiných stavení blíže vody leží- 
cích odnesla, mnoho lidí ztopila a velkých škôd 
nadčlala. Potom v lete byla dosti veliká úroda 
na ovoce i na osení, nedostávalo se ale žencA 
a jiných délníkA, proto že bylo minulého roku 
mnoho lidu na morovou ránu zemŕelo. 



KorDDOTáoí Maximiliana na králoTStTÍ Uiieraké. 

Boku 1563. 

Mír s Turky uzavŕený mél osm let trvatí. 
To se Ferdinandovi velmi dobre hodilo k pre- 
vedení dálších jeho zámyslA, aby totiž synu 
svému Maximilianovi získal a pojistil i korunu 
uherskou. Smlouvou mezi Maximilianem L a 
králem Vladislavem II., na které spočívalo právo 
rodu Habsburského k Uhrám, bylo vyŕčeno, že 
po vymŕení mužských potomkA Vladislavovýcb 
méli Uhŕi pŕijmouti za svého krále Maximi- 
liana I. nebo nékterého z jeho potomkA, kto- 
rého by si vybrali. Z toho mohla se britivždy 
príčina k sporAm o posloupnosti. Nyní sioe vládl 
v Uhrách Ferdinand, ovSem jenom v té časti, 
kam jeho moc sáhala, z toho ale jeStd neply- 
nulo, že v Uhrách má po ném nastoupiti syn 
prvorozený, Maximilian U., král ňímsky a če- 
ský. Šlechta uherská znajfc své právo, pokou- 
šela se zjednati nástupnictví druhorozenému ^ynu 
Ferdinandovi, aby tak Uhry odtrženy byly od 
Čech a od Rakous a šlechta aby pak mohla 
novým králem spíše vládnouti. Však toho ne- 
mohl Ferdinand dopustiti, ponévadž znal ze zku* 
šenosti, že Uhry nelze zachovati bez pomoci 
zemí koruny České a bez Rakous. Proto si dal 
všemožnou práci, aby stavy uhersky získal,, až 



L. 



268 



SM 



^ 



*^ 



Maximiliftm koruBOTán na loálo? stfl Uktrtké. — Smrft dBaŕe Ferdinanda. 



"1 



Maximilian zvolen skutečnč i za krále Uher- 
ského. O právu, kdo z rakouakého rodu by se 
mél státí králem po smrti panvijícího mocuáŕe, 
nestalo se ani tentokráte nejaké platné usta- 
novení. 

Jakmile Ferdinand zjednal synu svému Ma- 
nmilianovi nástupnictví, postaral se také o jeho 
korunovaní, by volba byla tímto zpúsobem do- 
konaná a slavné utvrzena. E tomu účelu vydal 
se s dvorom svym z Inšpruku po Dunaji do 
Vídnč, kde se pMpravy na dál&í cestu vykonaly. 
Napred vypravil se král Maximilian s bratry 
s^mi aräknížaty Ferdinandom a Karlem a ji- 
nými vzácnymi pány, majíce pri sobé tri tisíce 
jízdnébo lidu z Bakous, Čech, z Moravy a Slez- 
ska a dva tisíce vojska péšího z ríše Nemecké. 
Ti všickni pŕijeli do Prešpurku dne 31. srpna, 
kdež byli od nejpŕednéjlích pánA uherských 
slavné uvítáni. K slavnostem korunovačním pŕi- 
vedli s sebou páni uherStí asi 3000 lidu zbroj- 
ného, skvostné ošaceného a ozbrojeného, stM- 
brem, zlatom, perlami a drahým kamením ozdo- 
beného. Fotom po Maximilianovi pHbyl s hojným 
prflvodem císaŕ Ferdinand. 

Po nékterém smlouvání pŕistoupilo se dne 
8. sáŕí ke korune vaci. Odbývala se za slávnych 
obŕadA. Z kostola korunovačního šel Maximilian 
pčšky, nosa korunu na hlavé po ceste červeným 
súknom potažené do kostola františkánskeho. 
Pfed ním jeli na koních dva blasatelé, ház^íce 
mezi lid v levo a v pravo zlatou a stŕíbmou 
mind. Lid shromáždéný podlé cesty u velikém 
počtu dral se nejen o peníze, nýbrž také o súkno 
po odchodu královu, což nékde sméšné jinde 
zase neveselé se končilo. 

y kostole františkánském pasoval čili po- 
výSíl král Maximilian podlo obyčeje nékteré Uhry 
na rytíŕství. Edyž pak z toho kostola vyšel, po- 
sadil se na kone a vyjel z mesta k východu 
slnnee u slavném prAvodu k zvláštnímu lešení, 
na které vystoopil, aby odtud složil celému ná- 
lodm prísahu, že stavy uherské pri jich svobo- 
dách a ŕádedi chce zachovati. Na to hhnotné 
se troubilo, bubnovalo a stŕílelo. Po vykonané 
pMsaze hnuli se odtud všickni k brehu Dunaje, 
kdei král vyjel s končm na jeden kopec, ru- 
kama lidskýma nanesený a s kopce toho mával 
obnaženým mečom ke čtyrem stranám sveta, 
cht^e tím ukázati, že království Uherské na 
vtodiny striúay proti nepfíteli häjiti pŕipovídá- 

Následujícího dne korunovaná byla královna 
Márie, kteréž byla obyčejná koruna uherská po- 
stavená na hlavu a druhá starodávna koruna 
uherská na pravé rameno proto, aby královna 
na to pamatovala, že ve všech téžkosteoh tóhož 



království manželi svému má býti vernou po*- 
mocnid. 

Po korunovaní všeliké hry, kolby a stŕelby 
se dály; že pak prach nebyl dostíopatŕen^ ne- 
pozorností 80 zapálil, mnohé blíž stojíd se sveta 
sprovodil a jiné silné popálil. 



O smrti a pohŕbu eísaŕe terdioanda. 

1564—1566. 

Korunovace krále Maximiliana byla však 
poslední velký čin, jejž císaŕ Ferdinand vyko- 
nal. Již zajisté dostavila se u neho choroba te- 
lesná, ktorá mohutného jeho ducha poutala a 
k nečinnosti odsuzovala. Když pak ve Vídni 
roku 1564 na zelený čtvrtek dle príkladu Kri- 
stova chudým mužAm nohy umývati chtŕl, padl 
nenadále do mdloby. Slabosi jeho telesná byla 
již taková, že sám počal pŕemýšletí o vécech 
posledních a tém, kdo kolem neho byli, vypra^ 
vovatí, že se blíži konec jeho života. Y nedeli 
prevodní nemoha pŕemoci zimnid, která jej ve- 
Uce seslabila, položil se na lóže a povolal k sobé 
svého zpovédníka knéze Matéje Cytardu z to- 
varyšstva Ježišova, jemuž také pry pŕedpové- 
dél, že na den sv. Jakuba vétšího ävot svAj 
dokoná. Ve své nemod, v níž čtvrt leta potr- 
val, tak se spadl, že na ném nie jiného než 
kAži a kosti vidétí nebylo. 

Potom v úterý dne 25. července dle svého 
obyčeje v pét hodin odpoledne povočeíev, za 
dvé hodiny život svAj dokonal, máje veku svého 
61 let. Na to bylo dne 10. srpna r. 1565 telo 
jeho do Prahy privezené a vobyčejném smútku 
na hrade Pnížském v kostole sv. Víta vedie 
královny Anny pohŕbeno, kdežto až posavád 
odpočíva. 



Úvaba o panovaní krile Ferdinanda. 

Vynasnažili jsme se čtenáŕAm našim podatí 
podlo práva a pravdy včmý obraz o poUtickém 
stavu v zemích koruny České za kiále Ferdi- 
nanda, toho jména prvního. Vypravovali jsme 
o všech pozoruhodných událostech doby teh- 
dejší, líčiU jsme skutky a dny krále a jednotr 
livýcb osôb a vykladali pohnútky k nim a ná- 
následky jejich, pokud jsme o tom vyhledatí 
mohli zpi:ávy vérohodné, nebo pokud jame na 
to rozumem svým vystačili Tím jame uvedti 
čtenáŕe na cestu k poznaní jedni n-ncJMoU* 



k«« 



266 



%W 



-J 



r 



^ 



KN. ly. HL. L PaMTáiiá Fm^Imm^U I. IIM— ltf64 



téjSích dob Y celé naSÍ minulosti. Za krále Fei^ 
dinanda stály se a provedeny byly y Čechách 
tak hluboko sahajfd a tak prenikavé zmeny 
▼ živote veŕejném a společenském, že potŕebí 
dflležitosti a dosahu jejich úplné vyrozuméti, 
abychom pak si vysvéúiti dovedli mnohé zjeyy 
chorobné a neutešené, které štát český mofíly 
až dospel na pokraj své záhuby, až prestal bytí 
státem samostatným a stal se malomocným pH- 
včskem mocnáŕství Bakonského. 

Pričinením a pflsobením krále Ferdinanda 
utvoŕen byl v strední Evropé nový velký štát, 
který zastavil a odrazil povodeň tureckou. Pro 
Evropu tedy bylo to udalostí vysoce dúležitou, 
že král Ferdinand nesl trojí korunu a že do- 
vedl i Bvým potomkúm zjednati dedičné nástup- 
nictví v zemích, kterým panoval. Tolik zajisté 
leží na bíledni, že Turci porazivše slabého Lu- 
dvíka u Moháče, méli otevfenou cestu do Evropy. 
Uhry již jenom z malé časti odporovaly loupe- 
živým rotám tureckým a není pochybnosti, že 
by byly celé upadly v moc Turkft, kdyby byl 
nový král Uherský nemohl sbírati i jinde zbrojné 
sily a prostŕedky penčžité. Na svých místech 
jsme podrobnéji vypravovali, jakou pomoc sta- 
vové čeStí poskytovali Ferdinandovi proti Tur- 
kúm na lidech, penézfch a jiných potrebách 
válečných. Vedie zemí koruny České pfíspívaly 
však také na války turecké i dedičné zeme Fer- 
dinandovy a tak udržovaná byla stále vétší nebo 
menší zbrojná moc, která T\irk4m postup za* 
braňovála a tu a tam houfy jejich potírala a 
pevností jejich dobývala. O tom všem vypravo- 
vali jsme podrobnéji a proto dostačí tuto vy- 
tknoutí, že hlavné pomoci ze zemí Českých a 
Bakonských vyrvány byly Uhry z moci turecké. 
Založení ríše Bakonské mélo tedy význam evrop- 
ský, význam kultúrni, jelikož tak ubájena osveta 
evropská pred sveŕepostí a bofívostí tureckou. 

Ferdinand ovšem založil mohutnou a roz- 
sáhlou ríši, která se stala základem poŕádku 
evropského a jak jsme už podotkli, baštou a 
ochranou osvety evropská proti sveŕeposti a 
boŕivosti turecké. Než štát Český, ríše Česká, 
pozbyla tím bývalé své moci a slávy. Národ Če- 
ský zasahoval do krále Ferdinanda neustále 
mocným ramenom v osudy evropské a z ríše 
a národu Českého vycházelo nejednou opravné 
hnutí. Národ Český býval vždy mezi nejpŕed- 
néjffibni zápasníky za pokrok a svobodu duševní 
a nejednou stál v čele ruchu pokrokového a 
proléval i potoky krve a obetoval statky svoje 
za nejvétší statky človečenstva : za svobodu sve- 
domí, za jazyk pŕirozený. A hnutím a boji hu- 
sitatýlai poloiilBáklad k osvAté novoveké, k svo- 



bodé ducha. Králové ČeStí opfirajíce se o ne- 
vyčerpatelné poklady bohaté své ŕfie a o lid 
bojovný a udatný, šírili po všecky časy moc a 
slávu jména českého, vážnost ŕfSe Čeäcé. Jak 
slavná bývala ta ríše, o tom nejlépe svedčí ta 
okolnost, že ucházívali se o trftn český členové 
nejslavnéjších a nejmocnéjších rodA evropských, 
kdykoli trftn tento byl uprázdnén. Však od dob 
Ferdinandových neopakovaly se více slavné činy 
a skvelé udalosti na oslavu štátu a jména če- 
ského. Podlé práva trval sice dále štát český 
ve své samostatnosti a nezávislosti i naproti 
zemím, kterým zároveň panoval král Ferdinand. 
Než v skutočnosti počínala ta samostatnosť po- 
zbývati svého významu a své váhy jmenovitč 
naproti ciziné, pončvadž se málo kdy naskytla 
pŕíležitost, aby byl Ferdinand vystupoval a je- 
dnal jenom co král Český, aby byl pracoval a 
pflsobil jenom ve prospech a na oslavu králov- 
ství Českého a ostatních zemí koruny České. 
Ferdinand se stal císaŕem nemeckým; to viak 
nemélo více takový význam, jako když byl té 
hodnosti dosáhl k^ Karel slavné paméti. Po- 
dlé toho, co Ferdinand délal a jak kromé svých 
zemí vystupoval, padala ta sláva mnohom více 
na rod Habsburský nežli na panovníka a krále 
ríše České. Ferdinand pojistil tu hodnosC i synn 
svému Maximilianovi, ríše Česká ale neméla 
z toho ani užitek, ani oslavu, naopak jenrai 
škodu. A vftbec to bylo velkým prameňom svf- 
zelft, pohrôm a všelikých nerestí pro HSi Če- 
skou, že rod Habsburský i v Némcfch panoval, 
jelikož Cechové buď dobrovolnč nebo s pŕinu- 
cení pomáhali Ferdinandovi proti odpoHlým 
stavAm a knížatAm nemeckým, ač se títo do- 
máhali podobných práv a svobod jako stavové 
království Českého. Cechové donuceni byli po- 
máhatí Ferdinandovi a císaŕi Karlovi k po^ 
korení stavA protestantských v ríši Nemecké, 
načež po pŕemožení hlavníOio odboje v Nfoidd 
pHvedl si Ferdinand jako na odmiňu ioldáctvo 
nemecké a jiné, aby mu pomohlo skrottt stavy 
české, kteŕí hájili svobod poUtíckých a nábo- 
ženských protí absolutistickým choutkám Fer- 
dinandovým. 

Zrovna tak špatné posloužilo ŕíii České, ie 
Ferdinand a syn jeho BÍaximilian stali se 'tarlH 
Uherskými. Evropa z toho méla sice prospédi, 
Čechy ale nesly hned po Uhrách n^étšf bif- 
mé válek tureckých, jak svedčí dostateteé ííÚj 
zbrojné a peníze každý skoro rok králi Ferdi- 
nandovi proti Turkovi povolované. Kdyby M 
spočtly a vyšetŕily všecky ty obAtí na lidech a 
na penézích, dčlalo by to za panovaní Ferffi- 
nanda snačnoo sunra. 



%Í09' 



967 



aes 



^ 



r 



o pttafáBf krák F«fdhuuidA. 



*! 



ČediOYé 86 tedy bili jako Ivové tu na bo- 
jiStích némeckýdi, tu po knyinách aherskýcb, 
slávu z toho a prospech odnášel však jenom 
ptao¥mcký rod Habsburský. Zeme koruny Če- 
ské piiuáSely velké obeti penéžni, Ferdinand 
▼íak vynakladal je jenom k provádénf svých 
cboutek absolutistických, k uUižení a sesílení 
wré moci panotničí na újmu národu, k získaní 
lové mod rodu svému. Aby pracoval k povzne- 
sení mod a slávy koruny České, to nebylo ni- 
kdy ani účelem ani žádostí krále Ferdinanda; 
aby prispel skutky svými a pomoci Čechú ku 
zvelebení jména Českého, to Ferdinandovi ni- 
kdy na mysl nepripadlo. Yšickni posavadDÍ krá- 
k>vé, CO jich méla ŕí&e Česká, starali se nejen 
o vnithii její zvelebení, nýbrž o moc a vUv její 
na venek, aby pŕedce ve svété néco platila, aby 
byla státem mocným a Cechové aby požívali 
jména slávneho. To nebylo více péčí Ferdinan- 
dovou. Jemu šlo pŕedevším o moc a slávu osobní, 
o vliv rodu Habsburského. Éíše pak, kterým 
fládl, mély mu býti k tomu a staly se také 
sknteäié pouhými prostŕedky. 

Tím zpflsobem pozbyla koruna Česká své 
váhy a platnosti. Ona se stala sice dedičnou 
v rode Habsbnrském, samostatnosti a svrcho- 
vaností statní ale nepozbyla. Ani ríše Nemecká, 
am království Uherské a zeme Rakouské nemély 
korune České co pŕedpisovati a poroučeti, ne- 
bot rozhodovaly jako dŕíve snémové generálni 
fili všeobecní a snémové zemští o vécech ko- 
runy české. Samostatnosf, nezávislost a svrcho- 
VBiMNrf ríše České podlé práva trvala a byla i 
do budoucnosti zaručená, než v skutečnosti stala 
se ta Hše pouhým stínem té samostatnosti a 
vypadala již jen jako pŕílepek rozsáhlé ríše Fer- 
dinandovy. Edyby byl býval nejaký slabý pa- 
novník dosáhl všech téch dAstojenství a zemí, 
které se dostaly císaŕi Ferdinandovi L, byly by 
ayiaté jednotlivé, o sobé samostatné ríše osvéd- 
(ovaly mnohem dAraznéji a okázaleji tu svou 
samostatnosC a svAj nezávislý život; Ferdinand 
ale nepral takovýmto projevflm a dovedl všady 
vtE své zjednávati takovou platnost, že v dnihé 
pobvití panovaní jeho jednalo se ve všech jeho 
zemích podlé stojných pravidel a o stojných 
rinro záležitostech. Tím se počala ujímati ja- 
kán jednotvámosC ve všech zemích Ferdinan- 
dových a všady se jevila patrná ochota pŕání 
a pioiadavkflm jeho vyhovovati. A konečné sou- 
stMil Ferdinand kolem sebe celý houf osôb, 
které v mnohých vécech ve všech jeho zemích 
byly aejenom rádci a dflvérniky, nýbrž také roz- 
sKOvateli, tak ie v tom ohledn položen základ 



k scentralisování čili soustŕedéní správy pro 
všecky zeme Ferdinandovy. 

Koruna Česká byla tedy v skutečnosti ne* 
jen dedičným státem v rodu Habsburském, ný- 
brž také častí, ovšem formálne suverénni čili 
svrchovanou, nové ríše Habsburské. Koruna Če- 
ská také nepHnášela více obeti jenom na své 
zvelebení, rozšírení a oslávení, nýbrž sloužila 
od té doby k rozmnožení moci a slávy rodu 
Habsburského, k založení a upevnení nové ríše 
Habsburské. 

Z vypravovaní našeho vyrozumeli čtenáŕové 
zajisté dostatečné, že veškeré snahy Fer- 
dinandovy v Čechách čelily pŕede- 
vším k povznesení neobmezené moci 
královské. Aby toho dosáhl a v Čechách to 
provedl, k tomu užil všech prostŕedkfl, k tomu 
neštítil se ani rušiti a ničiti práva a svobody 
zemské a stavovské. Za každou cenu musel 
býti zlomen odpor proti jeho vAli, proti jeho 
zámčrňm. 

Vychytralý Ferdinand seznal brzy, že nejsta- 
tečnéjší obránci práv zemských vycházejf ze 
stavu mestského; že tento stav provádí nejdú* 
ráznejší odpor proti jeho zámérAm a že vAbec 
v tomto stavu má koŕeny a prameny své vSe- 
liké hnutí oposiční. Neušlo ho také, že Ud ve 
méstech pobáda odhodlané tribúny lidu a ohnivé 
ročníky k domáhaní se vétších práv pro mesta, 
nežli jakých dosud požívala, a že vyšší stavové 
opatrné se za tuto oposici schovávají, aby tím 
pohodlnéji mohli pŕání svých dosahovati. Nej* 
hlavnejší tedy pozornos( venoval Ferdinand vše- 
likému hnutí v méstech vAbec a v Praze zvlá* 
šté, o čemž si dával podávati zvláštni zprávy, 
jak o tom máme hodnoverná svédectví. I pre- 
myslel tedy, jak by moc a vliv mést oslabil a 
zničil. První k tomu krok učinil roztržením je- 
dnoty mést Pražských, jalu^me o tom byli na 
svém raísté vypravovali. PAha sama v sobé sje- 
dnocená a svorná mohla odporovati velkému 
vojsku, jak se to bylo v minulých dobách často 
prihodilo. Proto zase roztržena, aby jedna čás( 
bez drubé spíše se poddala a podlehla, aby od- 
hodlaní odpArci nemohli tak snadno získati po- 
moc a podporu celého zastupitelstva a vší obce 
pražské. Za drubé zakázal hromady obcí t. j. 
hromady všech občanA, kteréž bývalý v nejdfr** 
ležitéjších vécech svolávány, aby rozhodly, co 
by se stati mélo. Jelikož v poradách obcí pro- 
jevovaly se a docházely sonhlasu návrhy nej- 
ráznéjší a jelikož se dále o obce opíraU nej* 
horlivéjší a nejodhodlanéjší zástupci a obhájd 
práv zemských a mestských, proto naHdil král 
Ferdinand, aby se obce nesndčly bei Jeho JvOh 



u 



260 



aiTD 



Jk 



r 



^ 



KN. ly. HL. L PMioŤáiú FeHUMMdft 1. 1S26-1664. 



lení scháseti. Tím odňatá byla nejhlavnéjší pod- 
pora a posila opravdové oposid proti zámérúm 
Ferdinandovým. 

Dúraznéjôf a pronikavéjší premeny podnikl 
Ferdinand s méaty po valce šmalkaldské, aby 
moc jejich zlomil a zničil. Na svém mfsté vy- 
pravovali jame dopodrobna, jak Ferdinand tre- 
stal mčsta pro odpor roku 1547; tuto se chce- 
me zmĺniti jeSté o tom, jaký to mélo účel a 
pak skutečný následok. Méstúm rodila se ze 
zámožnosti nezávislosf a odhodlanosf. Proto jim 
Ferdinand odňal pŕedev&fm statky a všeliké 
príjmy, aby v chudobe své nemohla ani na branný 
odpor pomysliti, aniž bez milostí a darň krá- 
lovekých se obejíti. Dále odňatý méstftm vSe- 
liké výsady, jež hmotný užitek pŕinášely. Aby 
pak moc a vliv stavu mestského byly úplné 
zlomený, pokoril a seslabil je Ferdinand i 
v ohledu politickém. Odňat jim zprvu i tretí 
hlas na snémé, který jim pak navrácen teprvé 
na usilovné prosby a pŕímluvy. Mčsta ochuzelá 
a pokorená nemohla ovíem vykonávati na sné- 
mích takovou moc jako dHve. Aby však ani 
domahnouti se nemohla, dosazeni vPraze krá- 
lovití hejtmani a po vSech méstech královštf 
rychtáH, bez jejidiž vúle a vedomí pranie se 
státí a pŕedsevzíti nemohlo. 

R. 1547 byla tédy mesta zbavená naprosto 
bývalé své moci a sily. A jelikoj^ mesta od pra- 
dávna zastupovala smer svobodomyslnéj&í a ráz- 
nejší, proto po jich pokorení rozmáhal se tím 
bezohlednéji smer opačný. Stav mestský činíval 
králi v jeho zámeroch nejrozhodnéjšf a nejvy- 
datnéjší oposici, nyní tedy mohl Ferdinand bez 
prekážky utvrzovati svou moc panovnickou, což 
také činil na ujmu práv a svobod zemských. 
DHve spojoval se s mésty k odporu proti králi 
stav rytfŕáký, nyní byl stav mestský pouhou 
loutkou, ve všem povolný. A tak Ferdinand 
provedl na snémích co chtél a utvrzoval svou 
moc panovníckou dál a dále, jak jen za dobré 
uznával. 

Oba vyšší stavové nepŕejíce ode dávna nié- 
stftm jich rozhodný vliv na záležitosti verejné, 
neodporovali pranie, když se méstúm svobody 
a práva odnímaly, ba naopak byli tomu ješté 
radi, že se zbaví soka tak nepohodlného. Blízka 
bodoucnost je však poučila, že jednali nemou- 
dŕe a nestatečné, když mesta osudu jejich po- 
nechali. Brzy totiž se ukázalo, že král méstúm 
zase vrátil tretí hlas na snémé, že jich však 
napotom užíval co povolného nástroje proti vyš^ 
ším stavúm. Pokorení a seslabení stavu mest- 
ského mélo pak následky takové, že se jich 
ItfosUi vyšší stavové, když videli, jak král užíva 



L. 



271 



proti nim pravé toho stavu, o který oni se op^ 
rávali, když na králích pfedeSlých néeo cfaUQi 
vynutiti. 

A nehledé ani k tomu, pokorení a odra- 
zení stavu mestského bylo prvnf, rozhodnou a 
osudnou ranou k zničení samostainosti sáioda 
Českého a základom k neobmezené nod pano- 
vničí, jelikož tím vyrvány byly kofeny áscpéa 
prameň, z néhož se prýštíly sily k odpom piotii 
snahám královým, který pracoval k tomu, práv 
zemských umenšiti a svobody stavovské zniäti, 
aby mohl vládnouti neobmezené. 

Vedie pojišténí nástupnictví na trftnu ie- 
ském svému rodu a vedie snahy rozmnožiti ne<- 
obmezenou moc panovnickou bylo dále oblíbe- 
ným úkolem Ferdinandovým pŕivésti Čechy 
zase do luna církvekatolické. V ohlodá 
tom setkal se však s prekážkami tak vďikýnd 
a s odporem tak mocným, že zámer svAj ne- 
provedl, ač se uchopil k tomu všemožných pro- 
stŕedkú. Nejpivé se snažil pŕivésti nečetné již 
katolíky a starou stranu pod obojí, tak zvané 
utrakvisty, pod jednu správu duchovní tak, aby 
méli všickni spoločné jediného arcibiskupa a 
jedinou konsistoŕ. Byl to prostŕedek volmi chy- 
trý, jelikož pak mohl vystoupiti co nejrozhdd- 
néji proti každé jiné víre, která nepožívala zá- 
konné ochrany v zemi. Tím bylo namíŕeno nejen 
proti Jednote bratŕí českých, nýbrž hlavné proti 
lutheránúm. Ti to však védouce, že by se zad- 
ným jiným zpúsobem ochrany nedomohH, osla* 
vali v strane utrakvistické a spravovali se jejf 
konsistoŕí, tak že nikdo je nemohl stíhati pro 
kacíŕství. A jelikož se lutheránství v Čechách 
valné ujímalo, dosáhli vyznavači nové této víry 
dosti brzy vétšiny v strane pod obojí a rozho- 
dovali pak vždy ve svém smyslu a na svAj pro* 
spčch. Kdykoliv se tedy Ferdinand pokúsil otra* 
kvisty s katolíky v jodnu cirkev spojití, lutfae* 
ráni to vždycky prekazili. Za to trpeli tímvícc 
stoupenci Jednoty bratrské, ktefí mohli bytí 
vyhlašováni za kacíŕe a za pikarty. Pronásle* 
dování a hubení jich trvalo s vétším nebo men- 
ším dúrazem po colé panovaní Ferdinandovo. Nei 
navzdor všem ukrutnostem: popravování a ža- 
láŕování, odnímaní statku a vyhánéní ze zeme, 
zakazovaní bohoslužobných obradu a všelikému 
týraní udržela se i Jednota bratrská a Ferdimad 
umdlev se v stíhaní jejím, ustal konečné ve 8fé 
krutosti naproti bratŕím. 

V otázce náboženské se tedy král Ferdi- 
nand pŕepočeti. Prostŕedky, jakými zorné konmy 
České pripravil o jich svobody politické, ty ae 
objevily tupými a nedostatočnými k qednocODÍ 
Čechú ve víre. €o se tedy nepovedie niailtei, 



372 



o pABOváai krále FerdinandA. 



^ 



Dím a úskokem, k tomu se mélo pracovati 
la zpúsobem lahodnéjším, poučovaním a pre- 
SoY^m. K tomu konci povolaní byli do 
y jezovité, odkudž se dosti rýchle po celé 
Qé České šírili a ve smyslu Ferdinandove 
uni, kázaním a jiným zpAsobem účinkovali. 
indké qednáno pro Čechy svolení pápežské, 
smeli svátost oltárni pod obojí zpAsobou 
nati. Svolení vymoženo bylo príliš pozde 
nnčlo nijakž ten účinek a výsledok, jak 
inand očekával. Ohromná zajisté vétšina 
1ých horlivých kališníkú stala se zatím lu- 
iiiy nebo bratry, a ti, co zbyli, klonili se 
toho mnohem více k víre katolícke nežli 
lým vyznaním v zemi a tak toto formálni 
ní jich za pravoverné katolíky nevidelo se 
býti žádnou milostí ani povolností. Vždyf 

dobre se védélo mezi lidem, že koncil 
byl povolil užívaní z kalicha. SmíHívý jí- 
a otcovský krok stolice pápežské uemél 

zadného praktického výsledku, ač i sám 

arcibiskup a dokonce i jezovité svátosf 
ní verejné a slavnč pod obojí zpflsobou 
.^rali. Za tretí vymohl konečné Ferdinand i 
» jmenován byl zase arcibiskup pro obojí 
lY katolíckou i utrakvistickou, jenž mohl 
ti knéze obojího vyznaní. Avšak ani tento 

nenesl hned tak hojné a zdáme ovoce, 
Ferdinand očekával. Nový arcibiskup ikrál 
inand ztmuli, když se vyšetrilo, jak skrovný 
»6et tčch, kdo se správe arcibiskupové volné 
obováli a církevních jeho naŕízení poslou- 
.. Nový arcibiskup zajisté jenom s nejvét- 
úsilím a jenom s pomoci jezovitú mohl za- 
atí 8vé diécesány pred nákazou lutheránství 
I bratrství a pochybujeme velice, že by se 
víra katolická domohla kdy alespoň značné 
any v zemi, kdyby byla neprišla katastrofa 
bMurská, po níž bylo obyvatelstvo, které v ze- 
iBtalo, násilím a nejvétším ukrutenstvím na 
katolickou obráceno. 

Z toho, CO jsme tuto povédéli, vyplýva do- 
íčné, že Ferdinand naprosto nedosáhl účele 
o, uvésti Čechy nazpét do Iftna církve ka- 
ké. 

Pojednali jsme obšíméji o zámyslech a 
dch krále Ferdinanda, jelikož jím započala 
)chách doba nová, která se rozhodné Ušila 
lanování nástupcu velkého Jiŕíka Podébrad- 
o, Ferdinand naučiv stavy české poslušnosti 
iddanosti ukázal nástupcúm svým cesta, po 
mosejí kráčeti, aby stavové koruny České 
jejich se spravovali a k provádéní planú 
h ochotnými byli. Ferdinand vytkl pánov- 



373 



nické politice nový smer, ktorého se potom ná- 
stupci jeho pevné pridržovali po více než dvé 
století. On byl jednoduše nástupcúm 
svým vzorom, podlé néhož se ŕídíce, praco- 
vali dále k utužení a rozmnožení neobmezené 
moci panovnícke, k umenšování svobod zem- 
ských a k rozširovaní víry katolícke, tŕebas pfí 
tom museli užívati zrovna jako Ferdinand i 
ostrého meče. Ferdinand zavedl v zemích ko- 
runy České takové porušovaní práv a zákonu, 
jaké pred tím nebývalo. Jako by práva méla 
„voskový nos", tak jimi sem tam* kroutil a je 
natahoval, až se stalo po jeho vúli. Co takto 
započal, v tom se pak pokračovalo, až zMzení 
stavovské zústalo pouhým stínem své bývalé 
moci, kdy se udržovala dosti zdravá rovnováha 
mezi stavy a korunou. Zkrátka Ferdinand 
položil velmi pevný základ k štátu 
absolutnímu, jejž se stavové pokúsili sice 
nékolikráte vyvrátiti, avšak nadarmo. 

Z toho, CO jsme tuto a béhem vypravovaní 
povédéli, vysvitá dostatočné povaha Ferdi- 
nandova. Byl£ muž vúle pevné, ba železné, 
jenž v pŕedsevzetí svém neustal, dokud cíle 
svého nedosáhl. Smeruje k cíli vytknutému ne- 
pozbýval pri tom chladné rozvahy, nýbrž zchy- 
trale a opatrné prekážky bud odstraňoval nebo 
se jim vyhýbal. Proto také užíval všelikých 
prostŕedkú, jen když vedly k cíli. Ferdinand 
zajisté neštítil se ani násilnictví a rušení piáv 
zemských, aby jenom zlomil odpor, aby zjednal 
prúchod své vúli. Čtenáŕúm našim známo je 
zposavadního vypravovaní, že se dopustil zjev- 
ného porušení práv zemských a že se i zaprel 
v katolícke své horlivosti, aby jenom zámeru 
svého dosáhl. Za úkol panovaní svého obral si 
upevniti a rozhojniti moc panovníckou a zjednati 
platnosf a uznaní jediné víre katolícke. Y prv- 
ním ohledu dosti dobre pochodil, nehot pojistíl 
rodu svému dedičné nástupnictví na trúné če- 
ském a rozšíril moc královskou znamenité na 
ujmu práv zemských a stavovských. MčK on 
i potemní jeho nástupci mnohem vétší vliv na 
snemy, na soudy a vúbec na veškeru správu 
zemskou, nežli predošlí králové Čestí. Vúbec 
dovedl Ferdinand bezohledným jednaním stavy 
zemské zastrašia tou mérou, že obyčejné pak 
povolovaly i ve vécech, které zemi pranie ne- 
prospély a jenom osobní plány královy podpo- 
rovaly. Zjednali si Ferdinand takovou posluSnosC 
a poddajnosf, že se mu povolovalo skoro ve 
všem, aniž by proto požíval všeobecné úcty a 
vážnosti. Jisto jest, že se Ferdinanda väckni 
báli a poddané se mu koŕili, lásky však a od- 
danosti národ k nčmu nechoval, navzdor tomu, 



274 



J 



ko-Monnkft KronikA. IT. 



18 



r 



KN. IV. HL. I. Panováni Ferdinand I. 1626—1664. 



*7 



že se pomery spoleienské za Ferdinanda dostí 
utešené zménily. 

Dotkli jsme se tady veci, která se potom 
Čechftm stala osudnou. Národ Český krále svého 
nemiloval hlavné proto, že Ferdinand dostí oká* 
zale dával pri rozličných pŕíležitostech znáti, že 
národ ten k srdci mu ješté nepŕirostl, že je 
mu i jazykem i vírou cizí. Hlavní ale závadou, 
že král k národu nepŕilnul a že národ více si 
ho neoblíbil, bylo to, že král čím dále více 
prodléval mimo Čechy, kamž se pak dostavoval 
jenom tehdy, když pomoc proti Turkftm potre- 
boval. Národ Český, ač pomoc tu poskytoval, 
pŕedce téžce nesl, že musí na cizí válku pH- 
pláceti. Za druhé jitŕil se lid a bouŕil pro roz- 
ličné cizáctví, které se pri dvore králové až 
príliš okázalé na odiv stavélo. Cechové vúbec 
a Pražané zvlášté byli tomu privykli, že jenom 
z nich a vúbec jenom z národa Českého bráni 
byli rádcové královi, že v dvoŕanstvu králové 
jenom Cechové se vynacházeli. Ti bývali s ná- 
rodem za jedno, ba nezŕídka púsobili svou ra- 
dou a pŕímluvou velmi zdarné ve prospech svých 
bratŕí. To všecko nyní prestalo. Rádci Ferdi- 
nandovi byli skoro vesmés Nemci a cizinci, kteŕí 
panovníka nechlácholili, nýbrž jej proti Čechom 
ješté štvali a popuzovali. Ke dvoru královskému 
a k vflli nemu hrnulo se do Prahy i jinam 
množství cizincA, kteŕí sem ovšem nepŕinášeli 
ten nejlepší mrav a zpAsob. Kromé toho všeho 
pozorujeme, že množí cizinci sotva se v zemi 
ohŕáli, již tady smeli statky kupovati a práva 
snémovního užívati. Také je známo, že Ferdi- 
nand nékterým cizincAm statky královské za- 
stavil nebo i prodal. Tak byl tedy za Ferdinanda 
otevren nový proud cizincft do Prahy a do krá- 
lovství, kterýž potom trval za všech panovníkú 
z rodu habsburského. A tak položil Ferdinand 
nový základ k ponémčování, ktorému byla uči- 
nená pŕitrž ve valce husitské a které nyní hro- 
zilo škoditi uárodnímu hnutí, budou-li jenom 
nástupcove Ferdinandovi zase tak vytrvalí a 
v provádéní svých zámérA nezvratní. 

Ferdinand neostýchal se nijakž pŕáti a nadr- 
žovati cizincäm, jmenovité svým NémcAm, které 
z lUtkous a z Nemec s sebou pŕivádél. Dokud 
byla živa manželka jeho Anna Jagelonka, učinil 
mnohé veci, které pocházely jak se zdalo, z do- 
brého srdce a z lásky k národu. Lásky té však 
Ferdinand neznal a co pro národ Český učinil, 
to se stalo bud k vAli královné nebo z poli- 
tických ohledA, jelikož v tom Ferdinand svAj 
prospech vyhledával. Z téch príčin také neuznal 
Ferdinand ani za potrebné, aby se mohl s ná- 
rodem více st^ýkati a s ním obcovati. Proto také 



se ani nevynasnažil, aby se jazyku ieskénm 
priučil. Česky mluvil velmi nedosta- 
točné. 

Pokud se pamatujeme, nebylo posud ješté 
nikde dostatočné ocenéno, jak hlubokou riiitt 
zasadil Ferdinand národnosti české podporova- 
ním všelikého cizáctví. Cizí lidé kupovali statkjr 
v Čechách velmi laciné, cizí lidé hrnuli se do 
mést, cizí lidé zmocňovali se obchodu, cizí lidé 
docházeli úŕadA dvorských ajinýcb. Cizí mravy 
a obyčeje počaly se do zeme trousití, a láska 
vlastenecká počala ochabovati, jazyk nemecký 
počal si dobývati širší pAdy. Nebezpečí z toho 
bylo tak veliké pro národnost českou, že pak 
stavové čestí vzpamatovavše se museli proti 
cizáctví a na obranu jazyka českého vydávati 
snemovni nálezy, o čemž budeme pozdéji vý- 
prave vati. 

Vyjmenovali jsme nepekné vlastnosti Fer- 
dinandovy podlé pravdy. Uznatí chceme také 
a ocenili jeho dobré stránky, jak toho zaslu- 
huje. Králi Ferdinandovi náleží pŕedevším ta 
nemalá zásluha, že zavedl v zemi zase poradné 
konaní spravedlnosti, jaké nebylo od časA Kar- 
lových a Jiŕíkových. Páni a velmožové ustáli 
v zpupnosti své, báli se týrati a utiskovati preš 
míru lid poddaný, jelikož soudy mély zase pra- 
videlný prAchod a človek chudý a poddaný do- 
cházel mnohom spíše sluchu a zasiásň nežil za 
obou pŕedešlých králA. Prísnejším konaním spra- 
vedlnosti ujaJa se také v zemi vétší bezpečnosť 
osoby a majetku, tak že pak byla mnohom 
vétší volnosf a jistota pri provozování rozličnýdi 
živností a obchodu. To prispelo nemálo k po- 
vznesení hmotného blahobytu v národu, jme- 
novité i pri nižších tŕídách, tak že národ počal 
si zase po všech pŕestálých pohromách oddy- 
chovati. Zámožnosť i v selském stavu poiada 
dosahovati takového stupne, že se to méáCikAm 
a šlechtícAm zdalo býti prílišným a nevidanýiiL 
Proto vydávaný byly na snémích, jak jsme se 
o tom byli zmĺnili, zákony k obmezení nádhery, 
jaká se jevila jmenovité v dráhém a dnrostaém 
šatu. 

Také v tom dlužno Ferdinanda pochváliti, 
že pfíspíval na zachovaní a zvelebení kostola 
svatovítského a k mnohým jiným dobrým účelftm. 
Na smrtelném lóži učinil také bohaté odkaqr 
ve prospech chudiny jmenovité pndíské. Ta na- 
daní z vétší časti posud trvají a pŕispíviýí k ule- 
vení mnohé nezavinené bídy a nesou podnes 
jméno svého zakladatole. 

Dokud Ferdinand cítil v sobé dositi sflj 
telesné, staral se pilné o záležitosti panovnioké, 
o dobro své rodiny; jakmile väak ntítíl oebik 



L 



275 



S76 



«a 



Novi válka tnrecki. 



"^ 



Uogf tälesQOD, poCal se na smrt pŕipravoTati a 
jď si včcf státDfch neTifmal Pŕesvédčen j&a, 
ie brzf lunŕe, jeaom na to pomýSlel, Jak by 
M dústojné k smrti pripravil. Na kolik uedél 
pred smrtt naŕídil svému zpovédnfku Matiáäi 
CiUrfovi, aby ho vice neoslovoval : ,VaSe Veli- 
tenství", nýbrž aby jej nazýval jednoduše jeho 
kfestDÍin jménem. 

Smúielkou svou Annou Jagelonkou splo- 
dil Ferdinand 15 détf, z nichž jej prečkali tfí 



synove: Maximilian, Ferdinand a Kare! a deset 
dcér. N^starŠf syn M a x i in i 1 i a n nastoupil 
panovaní v Némcfch, v Čechách a Uhrách, od 
kterychž zemí pHJat byl za nástupce Ferdinan- 
dova jeáté za panovaní otce svého. Mimo to mu 
pHpadly dle vflie otcovy Rakousy Dolní a Hornf. 
Z bratŕí jeho nastoupil dle téhož ustavení arci- 
kníže Ferdinand, mfstodržitel Český, panovaní 
v Tyrolaku a arciknfže Karel v Štýrsku, Koru- 
tánsku a KrQJiné. 



HLAVA II. 
Fanovä.111 Mazimiliana 1564—1576. 




Nora vilka tnreeká. 

R. 1565-1570. 



2 ový král Maximilian nastou- 
' pil panovaní s nejlep&í vftlí, 
aby uklidil nesvái^ a roz- 
broje vSelikého druhu, aby 
oblažil národy sobé Bvé- 
ŕené ; než pro nedostatek 
zdraví, pro války turecké 
a konečné pro nepovolnost jednotlivých strán 
T zemi neprovedl älechetné své zámery. 

Sotva Maximilian doaedl na trAn český, 
jii M r. 1565 strhla nová válka s nepokojným 
■onsedem Janem Sigmundem Zápolským, voj- 
vodou Sedmihradským, a následkem toho také 
t Tarkf r. 1566, s kterými byl císaŕ Ferdinand 
tCiHrré roku 1562 mír uzavrel. Cfsaŕ Ferdinand 
lotii zemŕel dŕfve, nežii se stalo úplné naro- 
máof d Janem Sigmundem Zápolským. Ten byl 
od Tnrktl samých nejvfce skrácen tím, že tito 
sa po poslednfm míru nijakž k tomu neméli, 
aby navrátili, co z jeho zemí byli dobyli. Tak 
diieli Y moci své celý Banát Temeäsky, v kte- 
lýcbžto krajinách sultán ustano^-iI zvláStniho 
biéete. Véiúlomoý Jan Sigmund Zápolský ani 
u to nepomyslil, aby zase dostal zpét, co Turci 
drieli, aýbri sáhl k plánu mnohem snadnéjáímu, 
li naprosto nehodnému. Tak ani sultána ne- 
vytral, aby Sedmihradaku zeme dobyté navrátil, 
oýbii uopek uchásel se o potooc a podporu 

377 



tureckou, aby dobyl pro sebe hoŕejSícfa Uber. 
Proto také popuzoval ílechtu v téch krajinách 
proti panství cisárskemu. Z toho vypukla r. 1565 
zjevná válka mezi vojskem cisárskym a Janem 
Sigmundem. Císaŕ vypravil do Uher Lazára 
Š v e n d u, osvedčeného válečnika, s nemalým 
počtem zbrojného lidu. Sám pak staral se veími 
pilné, aby po väech zemfch svých sehnal do- 
statočnou moc zbrojnou a podporu penéžní, ne- 
bof očekával, že mu bude za krátko zápasiti 
3 nepŕítelem mnohem mocnéjSfm, se sultánom 
Tureckým; což se také skutečné stalo. 

Zápolský započal válku útokem na Satmar, 
jehož dobyl, ale Švenda pnkvapiv uderil na 
vojska jeho a tlačil je zpét na včech stranách. 
Úprkem zmocnil se zase Satinaru, vzal i Tokaj 
a opanoval i celé Zátiší až k MarmaroŠi. Vítézenf 
vojsk cisárskych prekvapilo sultána ; i žádal ne- 
prodleoČ, aby cfsaŕétí, co dobyli, zase navrátili. 
Když se vAli jeho nevyhovelo, vyhlásil válku. 
R. 1566 vrazil sultán sám do Uber v čele vel- 
kého vojska tureckého a zamčŕil z Banátu k piU- 
noci, kdežto od východu tábl Turkúm na pomoc 
pŕes stolici Marmaroäskou chán Tatársky s 80.000 
muži. Obé vojska nepŕátelská mčla se spojít 
pred Jágrom, avgak sultán zmenil tento úmysl, 
když ho docházely zprávy o ztrátácb, které stf- 
haly vojsko jeho výpady ze Sigetu. Tam spéchal 

378 



r 



^ 



KN. lY. HL. n. PaiNiTáBl Maxlmillana 1664—1676. 



8 celým svým vojskem 90.000 mužft a 300 dély 
a jal se obléhati dne 6. srpna chorvátskou po- 
sádku asi 2000—2500 mužú silnou, které ?elel 
proslavený hrdina Mikuláš Zrinský. 

Nemohouce se tuto pustiti do podrobného 
líčení o obiehaní mesta Sigetu, které zjednalo 
Mikuláši yéčnou slávu, podotknouti chceme je- 
nom tolik, že Turci méstosvelkým namáhaním 
a s ohromnými ztrátami kolik nedél dobývali. 
Nejprvé poboŕili stŕílením slabé náspy kolem 
Nového mesta. Zrinský spáliv toto predmestí 
ustoupil do Starého mesta. Potom prokopaíi 
Turci hlavní hráz, jenž zadržovala vodu mesto 
obklopující a když vodu vypustili, podnikli dne 
19. srpna nový útok na Staré mesto, kterého 
se také prAlomy zmocnili. Času toho spasilo se 
do zámku již jenom asi 800 bojovníka. I nyní 
nechtél Zriny ani slyšeti o vzdaní a nedal sebou 
hnouti ani pohrúžkou, že Turci zavraždí syna 
jeho Jiŕího, nevydá-li jim zámku, ani nabízením 
vysokých hodností a tučných odmén v státé 
Tureckém. Proto Turci stŕíleli neustále na zá- 
mok a podnikli nékolikráte útok, avšak pokaždé 
bez výsledku a s velkými ztrátami. Turci vi- 
douce, že by se takovýmto zpäsobem zámku 
nezmocnili, podkopali se až k bašte zámku ze- 
vnéjšího, ktorou dne 5. záŕí ráno prachom do 
povetrí vyhodili. Stalo se to zrovna po smrti 
sultánove, který k ránu tady v lezení život svfly 
dokonal. Hned potom obnovili útok a zmocnili 
se všech zevnéjších budov, tak že Zríni musel 
ustoupiti do hradu vnitŕního. Tou dobou zbý- 
valo mu jenom 18 menších dél a jenom 600 
mužfl odhodlaných život svúj za milovaného 
vúdce nasaditi. Nejhorší bylo ovšem pro po- 
sádku, že neméla už skoro žádné potravy, jeli- 
kož zásoby potravní byly v zevnéjším hrade 
ohnem zachváceny a zničený. Y takovém zou- 
falém stavu náležala se posádka, když Turci 
dne 7. záŕí ohnivými šípy i vnithií hrad za- 
pálili a se všech strán útokom hnali. Zrini 
vida, že by hradu hoŕícího neubránil, vyŕítil se 
y čele celé posádky proti nepŕíteli do hradu se 
deroucímu a porážeje tady mocnou paží celé 
rady turecké podlehl konečné presile. Celá kúpa 
zbrojnošA tureckých ukazovala, kde dopadal hr- 
dinný jeho meč. Turci valili se jako more pŕes 
mŕtvolu Zriniho a zatlačili zpét do hradu asi 
200 mužfl z posádky chorvátske, která se tady 
ješté bránila do posledního muže, tak že jenom 
pét bojovníkfl upadlo do zajetí tureckého. Za 
nejakou dobu zachvátil oheň prachámu a ta 
vyletévši do povetrí pohŕbila v ssutinách asi 
3000 loupeživych Turkfl. Píše se, že zahynulo 
pred Sigetem asi 20 — 30.000 mažú vojska tu- 



reckého. Turkflm se tedy dobytí pevnoBti vdini 
špatné vyplatilo. Ztratili skoro polovici celé 
armády a dostali do své moci spálenou a poho- 
renou pevnosf. Nicméné vidouce místo býti plf- 
hodným opravili hradby sigetské a udržovali tu 
posádku, která uhájila Sigetu r. 1664 proti Zri- 
nimu. Roku 1689 zmocnil se ho ale markrábé 
Badenský, od kteréž doby zústal stále pH Ra* 
kousku. 

Císaŕ Maximilian konal na kvap zbrojné 
prípravy, aby mohl Sigetu pŕispéti na pomoc; 
než vojsko sebrané muselo se zastavit u Rabu, 
aby se tady oprelo Tatarflm, kteŕí celé hoŕejší 
Uhry protáhli palice, loupíce a vraždíce. Smrt 
sultánova prekazila ale výboje, k jakým se pri 
tomto tažení schylovalo. Ohromné ztráty ture- 
ckého vojska pred Sigetem a tato smrC dodaly 
cisárskym nové odvahy, tak že Turci mohU 
dobytí jenom nékteré časti území Zátisského, 
které druhdy k Sedmihradsku náleželo, jmeno- 
vité krajin mezi Marmarošem a Bílým Kôrôšem. 
Zatím zmocnil se také Zápolský s Tatary tčch 
krajin, které mu byl Lazár Švenda odňal. Než 
r. 1567 pokračovali císaŕští ve valce mnohem 
dúraznéji a Švenda opanoval zase velkou iást 
sevemích Uher. 

Úspechy takové mély za následok, že sul- 
tán Selim ÍL, syn a ná^tupce Solimanúv, vy- 
hledával mír s Maximilianem, který byl také 
skutočné r. 1568 uzavŕen a sice na osm let 
se starým záväzkom. O zemích Zápolského uje- 
dnáno, aby každý podržel, co pravé v moci své 
držel a hranice aby Porta určila. Také Porta 
podržela, čeho se byla proti cisárskym zmocnila, 
tak že území Temešské rozšírené až k BHému 
Kôrôši. 

Jan Sigmund Zápolský, který i touto válkou 
utrpel, hledél nabyti nové moci pobufovánän 
šlechty, Maximilianovi poddané. Ale spiknntí 
šlechty bylo r. 1569 vyzrazeno a MaarimiHan 
dal zatknouti dva hlavní vfldce, pH čemž ostat- 
ním odpustíl, aby je jenom od vfldcfl odviátíl 
a odtrhl. Kdežto se Zápolskému takováto poli- 
tika nezdarila, musel doma zápasiti s mnoli^mí 
svízeli, jako nékdy matka jeho Izabela. Aby 
mél nejakou moc a mohl se odvážit k provádéirf 
zámérfl svých, k tomu potreboval posluSneaC a 
poŕádek ve vlastní zemi. Než šlechta jeho M- 
souhlasila s jednaním, které smerovalo k seatfe- 
déní sil a k nejakému výbojnému pŕedsevietĹ 
Bylat již ode dávna uvykla jenom k vlastabni 
obohacovaní pracovati a jenom k tomu se pro* 
pfljčovati, CO by moc její rozmnožilo. Proto 
ozývaly se zase mnohé stížnosti na Zápolského. 
Vida, že by se Sedmihradsko vlastafmi sOamí 



L. 



279 



280 



^ 



r* 



o poTue krále Mailmflliiná. 



^ 



nenh^ilo proti nepŕátetflm a že by záviselo na 
turecké pánovitostí, jal seZápoIský vyjednávali 
8 MaximiliaDem, až r. 1670 uzavŕena smlouva 
• spolek proti Turecku. Maximilian nazval Zá- 
polského knfžetem Sedmihradským a uznal právo 
jeho, aby mohl jednati s dvorem vídeňským 
jako knfžata ruská. Pro ten prípad, že by Zá- 
polský zbaven byl od Turkú panství svého, slí- 
bil mu Maximilian dáti v náhradu knížectví Ópol- 
fdíé a Ratiboŕské v Slezsku. Zápolský poddal 
eepod vrchní panství koruny Uherské a zavázal 
k tomu i své nástupce. Naproti tomu svolil 
Maximilian, aby po vymŕení rodu 2iápolského 
mohlo si Sedmihradsko samo zvoliti svého kní- 
iete. Tím mélo býti Sedmihradsko načisto vy- 
baveno z panství tureckého. 



O pevaze krále MaxImiliaDa. 

K vúli valce turecké a pro jiné vážne zá- 
ležitosti prebýval Maximilian delší čas mimo 
Čechy, po kterouž dobu spravoval zemi vždy 
jeSté bratr jeho arcikníže Ferdinand jakožto 
místodržící. Teprvé na začátku roku 1567 pŕijel 
Maximilian ponejprv co panovník do Prahy a 
položil stavtboi českým snem na hrade Pražském. 

Nežli budeme dále vypravovati o skutcích 
Maximilianových v zemích Českých, musíme se 
trochu seznámiti s jeho povahou; neboC jenom 
tehdy dovedeme si pak jednaní jeho pokaždé 
vysvétliti. 

Evangelíci vúbec a také čestí bratŕí skla- 
dali veliké nadeje v Maximiliana nežli na trún 
ieaký dosedl a panovati započal. Naproti tomu 
oddávali se katolíci zbytočným obavám, že do- 
pustí stíhatí a hubiti menšinu katolickou v ze- 
ndch, kterésemu mély za podíl dostatí. Vdŕí- 
véjfií dobé netajil se totiž Maximilian nijakž 
B pfíchylnosti svou k protestantísmu. JeC čte- 
DáŕAm naSim známo, že od r. 1555, po čtyry 
leta podléhal úplné vlivu evangelického kazatele 
Pfausera, a že kolem sebe jenom pŕívržence 
utení protestantského shromaždoval. Potom obral 
n kardinál Hosius za úkol, pŕedélat Maximiliana 
zaae na pravoverného katolíka. Pravilo se, že 
se mu to podarilo. I císaŕi Ferdinandovi i pá- 
peži záleželo na tom velice, aby zvédéli a se- 
znaK smýSlení Maximilianovo a tento učinil 
osvedčení, že otec neuznával více zapotŕebí o 
osud katolických svých poddaných se stracho- 
vati a o bezpečnosC církve katolícke se starati, 
a že pak i pápež se neprotivil, aby byl Maxi- 
anliaa zvolen za krále ňímského. 



Nyní stal se Maximilian po smrti otce svého 
Ferdinanda pánem v zemídi koruny České a 
Uherské a císaŕem Nemeckým a ardknížetem 
homích a dolních Rakous. Byl pánem úplné 
samostatným, panovníkom volmi mocným a mohl 
tedy jednatí, jak se mu líbilo i ve vécech po- 
litických i ve vécech náboženských. Ve vSech 
zemích jeho očekávali, že nyní podporovati bude 
učení evangelické vší svou moci panovníckou, 
že bude jednaní jeho v tom ohledu pravým opa- 
kom toho, co činil otec Ferdinand. A skutočné 
nebylo zadných prekážok, aby byl Maximilian 
tak činiti nemohl. Stavové protestantští tvorili 
ve všech jeho zemích vétšinu a proto se mohl 
nadítí, že by docházel ve všelikých svých po- 
trebách mnohom ochotnejší podpory, než kdyby 
naopak podporovatí chtél náboženství katolícke. 

Tu se objevílo, že v Maximilianovi zápasí 
dvojí smer, že útínkují na rozhodovaní jeho 
rozličné ohledy. Prichýlil se sice k novému učení 
evangelickému, nenalezl v ném ale dostatočného 
ukojení; vracel se k víre katolické, zastavil se 
ale v polou cesty. On se zkrática potácel sem 
tam nemoha se vypŕostit z náboženských po- 
chybností. V ohledu politíckém však se spravo- 
val výtečným vzorom, svým otcom Ferdinandom. 
A tsk hledél téžiti z výhod, jaké poskytovala 
cirkev katolícka, aniž by dráždil a popuzoval 
nebo dokonce ostro vystupoval protí stavúm ne- 
katolíckym. Proto se n^ jeví král Maximilian 
jako panovník na svou dobu velice tolerantní 
čili snášenlivý a ve vécech verejných mímý a 
ústupný, tak že panovaní jeho bylo dostí ute- 
šenou dobou pro národ Český. 

Jak Maximilian smýšlel, o tom pekné své- 
dectví podáva list, ktorý psal známemu váleč- 
níku Lazaru Švendovi dne 22. února 1574, ŕka: 
„V pravde jíuáč není než tak, jakž rozumné 
píšete, že veci náboženství kresťanského se do- 
týkající, nemohou mečom ŕízeny a spravovaný 
býti. Žádný Slechetný a boha se bojící a pokoj 
nälující človek také jináče nepovi. Tomu Pán 
Kristus a jeho apoštolé nás mnohom jináče učili. 
Meč jejich zajísté bylo jen učení slova božího 
a obcovaní kresťanské. K tomu méli by ti vzteklí 
lidé alespoň již v tolika letoch slušné patŕití a 
zkusíti, že víra tyranskými hlavami a ohnem 
nedá se pŕemahati. Vúbec mné se to dokonce 
nelíbí a nebudú toho nikdy schvalovatí, leč by 
pán búh na mne dopustil, že bych rozumu byl 
zbaven a zdivočil. . . . Já chci bohdá od osoby 
své šlechetné, kresťansky, vémé a upŕínmô spra- 
vovati a lorálovatí, máje nepochybnou nadéji, že 
mi búh k tomu svého požehnaní udéUti ráfit, 



u 



381 



S82 



J 



r 



EN. lY. HL. IL PaB«¥áBÍ M«ximÍli«M 1664^1676. 



•^ 



tak abych pred bohém i sYčtem mohl ze své 
správy počet vydatí." 

Jak Maximilian napsal, tak také v živote 
svém skutečné jednal. Dlouho zajisté se roz- 
myslel a rozpakoval, nežli nejaký rozhodný krok 
učinil. Na jedné strane naléhali protestanti, aby 
vyhovel jejich pŕání, aby splnil dávne jejicn 
nadeje a očekávání; Maximilian mčl sice dobrý 
smysl pro jejich žádosti a otvíral jim srdce své. 
Na druhé strane však mél pred očima otce 
svého, jaký ten musel vésti boj s nekatolíky, 
co musel na to vynaložiti, aby jemu zachoval 
ŕíSi tak mohutnou a jaké sliby mu pred jeho 
smrtí učinil. Maximilinn tedy nepovolal nazpčt 
P£ausera, ktorého byl nebožtík otec jeho zapu- 
dil, jak si to pŕátelé evangelfkú pŕáli; k tomu 
navštevoval, což dfíve nečiníval, pravidelné ká- 
zaní Matiáše Citardy, zpovédnfka a kazatele 
svého nebožtíka otce. Čím více se v ném ozý- 
vala stará náklonnosť k protestantúm, tím více 
se vynasnažoval Maximilian, aby ji opanoval a 
aby veci udržel v tom stavu, v jakém je po 
otci prevzal. Jeho telesné zdraví bylo ostatné 
takové, že rýchlemu jednaní spíše vadilo, nežli 
aby je podporovalo. Od mladostí již mél tlu- 
čení srdce. Pakli jej biskupove obtéžovali stíž- 
Dostmi na odpadlé knŕze a kacírske knihy, od- 
povídal jim nejvlídn^jším zpúsobem a dovolil, 
aby učinili, co za dobré uznají. Pakli však pro- 
testanté až u neho pomoc a ochranu vyhledá- 
vali, ujal se i jich. On sice žádný mandát otce 
svého neodvolal, avšak provádční téch mandátu 
bylo najednou zastavene. Vúbec možno tolik 
tvrditi, že v celé Evropé nebylo ani knížete, 
ani nejakého jiného vynikajícího muže, který by 
byl tak málo prívržencom nejaké strany jako 
císaŕ Maximilian. Tak tolerantního knížete, jako 
byl Maximilian, tou dobou zajisté nebylo. On 
trpčl protestanty nejen tam, kde mčli vétšinu, 
kde to tedy bylo nezbytností, nýbrž i tam, kde 
zrovna nemusel. On se ujal občanú jednotlivých 
a chránil je proti celým obcím katolíckym. Tak 
na pŕ. naŕídil Budéjovickým r. 1564, aby do 
mesta svého prijali zase mčšfany, které pro jich 
víru nekatolíckou z mesta vypovčdéli. Ba Ma- 
ximilian učinil jeSté více. 

Nekatolíci vflbec a evangelíci zvlášté méli 
tou dobou rozličné spory mezi sebou. Kdyby 
byl Maximilian sméfoval k vyhubení nekato- 
líkú, byl by se zajisté tém sporAm a rozmĺškám 
radoval, byl by zajisté nesvomost protestanta 
vykoŕistíl, aby je pokoril a zničil. Toho však 
pri Maximilianovi nebylo; on naopak pomyslel 
na zŕízení protestantsdíýdi obcí, aby se mohly 



zákonom verejným spravovatí a pokojný život 
vésti. 

Co jsme tuto podrobnéji vyložili o povize 
nového krále Maximiliana, to se dá vytknoutí 
kratšími slovy v tento smysl. Pokud to na králi 
samém záleželo, on mínil dopŕáti svobody vo 
víre jednému každému poddanému svému podlé 
presvedčení jeho. Však rodové a politické oUedy 
a časové okolnosti ukládaly mu v tom jisté ne- 
pŕekročitelné meze. Jednak samy strany nábo- 
ženské, jaké tehdáž v zemích koruny České 
byly, neznalý toho ducha snášenlivosti, který 
vládl Maximilianem. On chtčl, aby každý vy- 
znávatí mohl víru svou bez pŕekáiky, strany 
však chtély jedna nad druhými panovatí a jedna 
na ujmu druhých se rozšiŕovatí a ujímati. Ne- 
vyhovel tedy ani jedném ani druhým. Prote^ 
stanti mu nedúvéŕovali, ponévadž sklamal jejich 
nadeje a očekávání, katolíci mu zase vytýkali, 
že je prílišným lutheránem. Na druhé strane 
závisel i Maximilian jako druhdy otec jeho v po- 
litíce zahraničné hlavné na pápeži a na ŠpanSI- 
sku. V Nemecké Hši zajisté nemohl se spolé* 
hati na knížata protestantská, ktorým nábožeii- 
ství sloužilo jenom za pláštik, aby snahy své po 
neodvislosti jim zakrývali ; v Uhrách musel vy- 
držovati neustále zbrojnou moc protí Torkftm. 
V takové tisni nemohl se ovšem obejítí bez po^ 
moci papeže a Španélska. Moc papeže zajistá 
byla veliká a rostla navzdor reformad neustále. 
Vliv na štáty italské býval rozhodný, v katolí- 
ctvu vúbec platilo mnoho slovo pápežské; s té 
strany tedy mohl Maximilian docházeti a také 
skutečné docházel jako otec jeho Ferdinand 
výdatné podpory hlavné na penézích. A jedna- 
lo<li se zvlášté o pomoc proti Turkúm, vymohla 
stolice pápežská mocným svým slovem podpom, 
bez které se Maximilian nemohl obejítí. Špa> 
nélsko pak bylo vždy ochotne podporovatí prí- 
buzné své v Rakousku nejen protí Turkflm nýbfi 
i proti protestantAm. Bylo< Španélsko powd 
první mocností kresťanskou a považovalo la 
prední svAj úkol hájiti náboženství katolíckeho, 
kterýž tím horlivéji provádélo, čím více se ší- 
fílo učení nekatolícke. Kdyby byl tedy Maxi- 
milian zjevné pŕešel do tábora protestantskďio, 
byl by si byl takovou podporu odcizil, kdeito 
by mu stavové protestantští o nie více byli ne- 
dali. Provozoval tedy tím ochotnéji obratnon 
politiku rodu svého, že srdce jeho bylo oprav- 
dovou snášelivostí náboženskou naplnene. 



L. 



288 



284 



^ 



r* 



Náboáeiwkó stnny ? aemiok Českýob. 



^ 



RáboMUké tírnj t zeníeh (^kýeh: katolíd, 
itrikfbté, evangeliei, bratfí a novokŕtéid. 

Abychom pozdéjäím událostem dobre vy- 
iQKuméli, nebude na škodu, když se trochu po- 
oUedneme mezi jednotlivými stranami nábožen- 
ikými. 

Ferdinand pričiňoval se ze všech sil, aby 
víra katolíckou v zemích českých utvrdil a nové 
píÍTrience jí získal, než tolik je jisto, že na- 
fidor tomu všemu katolíkú neustále u bývalo. 
Jediné tfí ústavy udržovaly jeäté víru katoli- 
ckoa: arcibiskupská stolice nové obsazená, po- 
dávaní pod obojí zpflsobou a zavedení jezovitú. 
Kdyby toho bylo nebylo, víra katolická byU by 
mčla za Maximiliana ješté méné vyznavača nežli 
la živobytí Ferdinandova. 

Ústavy tyto dostačovaly ale sotva k spra- 
vovaní katolíkft a opatrovaní jich, aby nepŕebí- 
kali k jiné víre; aby výdatné púsobily k roz- 
širovaní katolictví, na to nebylo tak ŕka ani 
pomyfilení; vždyf jezovitúm se pri nejvétším 
tflílí za celou radu let podarilo jenom hŕstku 
nekatolíkft na víru katolíckou obrátiti. Množí 
I katolíka, jenž slušeli pod správu arcibiskupa, 
poslonchali arcibiskupa jen když museli, jelikož 
víra jejich byla tak slabá, že jenom zevnitŕ k ní 
BB priznávali, kdežto v nitru svém nebyli žád- 
aými odpúrci lutheránství. Arcibiskup mél tedy 
plede vám co délat, aby všeliké polovičatosti 
a nerozhodnosti učinil konec, aby ovečky své 
utvrdil, nežli mohl pŕikročiti k odrazení útokft 
svých nepŕátel náboženských a jich potírání, 
Bobo dokonce k rozširovaní víry katolícke mezi 
prívrženci jiných vyznaní. Od krále Maximiliana 
nedocházel ovšem podpory ve svých snahách 
a maael se tedy jenom na vlastní sily spole- 
hati. Doknd byl arcikníže Ferdinand místodr- 
iítelem v Čechách, docházel u neho i sluchu i 
pomod, od té doby však, co se Ferdinand ode- 
kal (r. 1567) do Tyrolska, byli katolíci sami 
lobé zfistaveni. Arcibiskup tedy počal pracovati 
Be ahora, chtéje, aby duchovenstvo bylo nejprvé 
doatatečné vzdéláno a ve víre utvrzeno, by pak 
ftííd dobrým príkladom pŕedcházelo. PH tom 
viak setkával se s obtížemi, jakých se byl ne- 
nadal. 

Nejvétäí svízel vézel v tom, že pomer ka- 
tdlických knéžf naproti jich patronftm nebyl 
apraven a že živobytí a pftsobnost knéží nejvíce 
jenom na libovAli patronA závisely. Patrón po- 
volal na uprázdnené obročí nékterého duchov- 
ního, obyčejnč o sv. Jiŕí a to s tím vymínéním, 
aby strana strane mohly dát pololetni výpoveď. 
Za tehdej&í doby, kdy katolíckych pánu bylo 



hrozné málo, museli katoličtí duchovní všeliká 
pHkoŕí snášeti, jak od patronft tak od jich pod- 
daných, jen aby se mohli udržeti a pro víru 
katolíckou púsobiti. Byl-li patrón lutberánem, 
neplatil desátku a poddaní jeho milerádi následo- 
vaU tak nepekný príklad. Mnohdy patrón zúmy- 
slné délal katolíckemu knézi príkorí, aby jej 
obmékčil a pro lutheránství získal, nebo ale- 
spoň k ustoupení donútil, jak jsme o tom byli 
již nahoŕe vypravovali. Tu a tam dosazen pak 
na faru katolíckou lutherán a pakli se tomu 
záhy nikdo neopŕel, ostal pri tom obročí a obra- 
cel také katolíky na lutheránství. Arcibiskup 
mohl ovšem žalovati; jednou se stalo po jeho 
vúli a katolícky farár byl zase dosazen, v de- 
Bíti ale pŕípadech ostalo pH tom, jak to patro- 
nové provedli. Avšak i katoličtí patróni neradi 
odvádéli desátky a museli býti často žalovaní. 
Vftbec ale byly príjmy jednotlivých obročí roz- 
ličným odcizovánim velice ztenčeny, tak že s mno- 
hého obročí duchovní správce jenom proto ode- 
šel, že z neho živ býti nemohl. Každé tedy jaro 
nastalo o Jiŕí hotové stéhování knéží v Čechách, 
tak že to bylo pravou vzácností, pakli nékterá 
obec téhož duchovnfho po delší čas podržela. 
Že pri takových pomeroch vážnosC duchovenstva 
u lidu nezískala, nemusíme ani vykládati. Jeli- 
kož dále počet knéží nedostačoval, byl neustále 
značný počet míst neobsazen a obce takové 
ostávaly bez duševní péče. Ješté húŕe, to do- 
padalo s kláštory. Vétší jich počet mčly jenom 
po tŕech, po dvou nebo dokonce po jednom 
oby vateli. Vzdelaní duchovenstva bylo veimi ne- 
dostatočné. Kdo se knézem chtél stati, nabýval 
svých vedomostí bud na uni verši té utrakvisti- 
cké, nebo soukromým učením. Universita byla 
však v úpadku a soukromé vzdelávaní také ne- 
bylo dostatočné. Jenom zŕídka vydal se nčkterý 
katolík na cizí universitu, zvlášté do Bologne, 
aby se tam dostatočné vzdélal pro své povo- 
Umf. Ani duchovenstvo kláštorní nebylo dosta- 
točné vzdéláno. Arcibiskup zajisté ostro káral 
opaty, že mu dávají svétit na knéžství osoby, 
ktoré nemají ani nejpotŕebnéjších vedomostí. 

Arcibiskup mél svolávati knčžstvo své dié- 
cese k synodám čili poradám, aby se jcgich 
katolická víra utvrdila. Odkladalo se to, jelikož 
král takovým sjezd&m nepral, aby se protestanti 
z toho nehoršiU. Arcibiskup tedy jezdil po zemi, 
aby seznal své duchovenstvo a svolával je k po- 
radám v jednotlivých dekanátoch. Když pak 
došlo od papeže prísne naŕízenf, aby svolal sy- 
nodu celé své diécese, chtél se o to pokusiti 
r. 1567; král Maximilian však synodu takovou 
nepovolil z ohledu na protestanty. A tak mohla 



u 



S85 



S86 



J 



r 



^ 



KN. lY. HL. IL PMMTáBi MaxImHtaM 10M-1676. 



býti synoda duchovenstva Hatolickébo, ač koncil 
Tridentský výslovné to byl ustanovil a ač pápež 
neustále na to naléhal, teprvé r. 1605 svolána. 

Nejvíce ješté prospeli cfrkvi katolické v ze- 
mích koruny České jezovité ne tak obracením 
nekatolíkú na svou víru, jako lepší svou vzde- 
laností a lepším pHpravováním mladíkfl k stavu 
knéžskému a pak hlavné svou spoŕádaností a 
dobrým pHkladem, jaký dávali ostatním katolí- 
kúm vúbec a knéžstvu zvlášté. Jezovité zajisté 
byli vzácnym vzorem sboru dobre zŕízeného a 
k ochotné poslušnosti vždy pripraveného. To 
bylo ale tehdáž v Čechách neobyčejným zjevem, 
nebof všickni katolíci i knéží i laikové byli od- 
vykli poslušnosti. StéžovalC si sám arcibiskup 
pápežskému nunciovi pH dvore cisáŕském na 
neposlušnost své vlastní kapitoly. Členové její, 
pravil, jsou lidé poctiví, avšak dlouhé uprázd- 
není stolice arcibiskupské zplodilo v nich ne- 
bezpečný duch nezávislosti. Kromé toho dávali 
jezovité katolíkúm dobrý pHklad svou vytrva- 
lostí a stálostí, nebo( neštítili se žádné práce 
a zadného úsilí, nedbali ani pomluv ani ústrku 
a pŕíkoH, aby jenom mohli ve smeru svém dále 
púsobiti. Je nezdar neodstrašil, prekážky neod- 
vrátily od cíle vytknutého. A to byl ovšem 
velice mocný prostŕedek na utužovaní víry ka- 
tolické, kdy katolíkúm českým tolikeré nepŕí- 
znivé okolnosti život ztrpčovaly. 

Mnohem lépe zŕízeni byli katolíci na Mo- 
rave, kde kázeň neutuchla, jelikož biskupská 
stolice olomoucká byla neustále obsazena a bi- 
skupove se o svou cirkev horlivé a statočné 
starali. 

Utrakvisté čili pod obojí v Čechách i 
na Morave slušeli pod konsistoŕ pražskou, kto- 
rou do r. 1562 osazovali stavové čestí a sice 
v poslední dobé lutberány; r. 1562 byla kon- 
sistoŕ, jak už naši čtenáŕi védí, od krále Fer- 
dinanda samého obsazena. Podlé všeho se zdá, 
že Moravané si vedli naproti konsistoŕi dosti 
samostatné. Na jedné strane starali se bisku- 
pove olomoučtí, aby Moravané do Prahy se ne- 
obraceli a na druhé strane nešli i nekatolíci 
moravští neradi tuto ^odŕízenost. A proto, co 
jenom mohli doma vyfí^vali, aby se právo- 
mocnosti pražské konsistoŕe nemuseli dovolávatí. 
Nejčastéji, jak se zdá, pŕicházeli Moravané pred 
konsistoŕ pražskou s pŕemi manželskými. 

Obsazení konsistoŕe r. 1562 utrakvisty a 
lidmi ke katolictví náchylnými nemélo ten úči- 
nok, jaký císaŕ Ferdinand očekával. Velká vét- 
šina duchovenstva, která se volné podrobovala 
naŕfzením a ustanovením konsistoŕe, počala se 
odyraceti, v čemž docházela uznaní a podpeiy 



od syých patrónu, kteH tím bezohlednéji uti- 
skovali katolíky, čím více jim konsistoŕ iiadr- 
žovala. Mélať konsistoŕ pak dostatočnou príčinu 
stéžovati si, že mezi 10 ba i 20 ducbovními 
sotva byl jeden, ktorý by lutheránskj nesmýlleL 
Konsistoŕ musela v pamétnfm spise r. 1572 
vyznati, že skoro všickni se pŕiznávají k luthe- 
ranismu. Vyznavači pod obojí tvoŕíce už dávno 
nepatrnou menšinu v zemi potáceli se již dlou- 
hou dobu mezi katolictvím a lutheranismem a 
jelikož prestali usilovati o získaní nových stou- 
pencú své víre, stávalo se, že vyznaní jejiefa 
neustále se tenčilo tu pridávaním se ke katolí- 
kúm více ale k lutheránúm, kteŕí velkou vét- 
šinu v zemi tvorili a mnohem výbojnéji vystu- 
povali nežli katolíci. 

Také pomer, jaký panoval mezi konsistoŕi 
a arcibiskupom, byl tomu na závadu, že víre 
pod obojí nepŕibývalo ani moci a vážnosti, ani 
stoupencú avyznavačú. Dŕíve si chodívali utsa- 
kvističtí bohoslovci pro svécení k biskupúm ital- 
ským ; od té doby však, co byl v Praze dosaiea 
nový arcibiskup, nechtéli utrakvisty na kn&se 
vysvčcovati. Konsistoŕ, aby nepozbyla moci a 
vážnosti, hledéla zachovati naproti arcibiskupovi 
samostatné postavení, arcibiskupovi však zále- 
želo na tom velice, aby konsistoŕ v moci své 
klesala. Nejdŕíve tedy svétil utrakvistické bo- 
hoslovce, potom však zpéčoval se tak činiti na 
rozkaz z Ríma. Stolice pápežská totiž chtčla, 
aby utrakvisté arcibiskupom se spravovali, když 
také katoličtí knéží mohli jim svátostí oltáhií 
pod obojí zpúsobou pŕisluhovati. Knéží utra- 
kvistických byl tedy čím dále vétší nedostatok 
a utrakvisté potáceli se pak sem tam mezi luthe- 
rány a katolíky. 

O Jednote bratrské jižjsme vykladali 
a není potŕebí tuto nie nového doložiti. 

Novokŕténci vyskytovali se v Čechách 
jen porúznu, na Morave ale byl jich dosti valný 
počet. Nahoŕe jsme se již o nich zmĺnili, jak 
sena Moravu dostali a tady prenasledovaní byH 
Dosti rýchle rozšírili se stoupenci toho učení 
po 70 obcích a novokŕténcú pŕibývalo nebo 
ubývalo podlé toho, jak se zákazy proti nim 
vlažné nebo dúrazné provádély. Po celý čas 
trvaní svého byli nuceni s vírou svou se t^jiti 
a ukrývati, než v každou dobu náležali pŕedce 
ochrancu, ktorí se jich i za nejhoršího proná* 
sledovaní ujímali a jim útočište a pomoc posky-- 
tovali, tak že víra ta na Morave nikdy nebyU 
z korene vyvrácena. 

Po príkladu otce svého podal ikrál Maxi* 
milian r. 1667 snemu moravskému návrh, aby 
novokŕténci byli ze zeme vypovézem. Stalo m 



L 



387 



288 



^ 



r* 



NoYokHted. 



^ 



poprvé, že pánove a rytíŕi návrhu toho ne- 
sďiválili, nýbrž že krále za ponechánf novo- 
kfttecft Y zemi požádali. Pravili totiž, že je 
v semi veli^ nedostatok délníkfl, ŕemeslníkú 
a teládky a mezi novokŕténci že je mnoho ŕe- 
neslníkú vSech ŕemesel, kteŕí v zemi již veliké 
opravy provedli. A proto že by to zemi velice 
likodilo, kdyby byli pryč vyhošténi. 

NoYokŕténcftm dostalo se tady jenom za- 
skražené pochvaly. Bylit to lidé nejvfce velmi 
pKCinliví, spoŕiví a stŕfdmf a byla o nich po- 
ďvalná povésf, že jsou velmi obratnými délníky. 
firaiesla svá provozovali nejradéji ve vétäích 
rosmčrech, tak že dilny jejich zaŕfzeny bylypo 
q»fi8obu našich továreň. Obyčejné se jich spo- 
jovalo více k jednomu podniknutí a delili se 
pak o výdčlek. Proto si mohli také opatŕovati 
8iiáse potrebné a dobré veci k provozování své 
iívnoeti a zhotovovati pak lepšf výrobky nežli 
jiaf femralnfci. I dobytek pestovali a rolnictví 
a vinafatví provozovali s mnohom vétším úžit- 
km, jelikož si všelikých oprav hledéli. Obilí a 
fhia kupovali ve velkém a vlnu spracovali ve 
svých dílnách zpAsobem rozmanitým na rozličné 
láiky. Ve svých pivovárech varili výborné pivo 
a mlyny jejich byly lépe zaŕízeny nežli jiných 
fysnavačú. Včci potrebné k životu pohodlnému a 
lahodnému byly zhotovovaný nejozdobnéji v jich 
dílnách. A vúbec dovedli si zaopatŕovati výživu 
tak hojnou že pak se k nim hrnuli jinovérci, 
aby se jen účastnými stali jich spoŕádaného 
iivota. Eromé toho polehčovala postavení jejich 
i ta okolnost, že si páni a rytíŕi radi brali své 
shiiebnictvo z jich stredu. 

Než Maximilian nevyhovel žádosti stavu 
panského a rytíŕského. Odvolávaje se k „bez- 
božností a k velikým bludúm** novokŕténcú na- 
íMil, aby do roka byli všickni ze zeme vyho- 
štSni, jinak že by byli na cti a na hrdle po- 
trestaní. Nová pHmluva stavu za novokŕténce 
oČla však ten následok, že Maximilian pro 
jiďi pracovitosť dovolil, aby byli i dále v zemi 
trpení. 

Novokŕténci byli pak trpčni na Morave až 
do bitvy Bélohorské, po níž Ferdinand II. i 
proti nim s novou prísností zakročil. Za to 
však, že byli v zemi trpéni a že mohli víru 
8V00 bez prekážky vyznávati, museli veliké dané 
platiti. P08ud téžily z novokŕténcú jenom vrch- 
nosti, berouce si za záminku, že jim poskytují 
odirann a útočište na svých statcích. Nyní však 
požadovali také markrabí daň za to, že trpéni 
jaoQ .nezasloužené títo lidé, kacírskym jedem 
naplnení." Tak se stalo, že se pak skoro ka; 
iáf lok jednalo na snémé o dani z novokŕténcú. 



Brzy tedy uvalená na né vysoká daň z majetku, 
která dvé procenta veškerého majetku obná- 
šela. Daň osobní platili z počátku jenom ti, 
kdo 20. rok stáŕí svého prekročili, potom se 
rok ten snižoval až konečné povinný byly pla- 
titi daň osobní všecky osoby mužského i žen- 
ského pohlaví, jakmile 10. roku dosábly. Daň 
ta obnášela 15 grošu i více. Pozdéji se upu- 
stilo od dané z majetku a místo toho se za- 
vedla daň z jednotlivých domú. Za pravidlo 
ustanovene, aby se z jednoho domu s kuchyni 
platilo 20 zl. dané ; na tom vSak nebylo dosti ; 
daň ta se neustále zvyšovala, až na 80 zl. vy- 
stoupila. 

Z počátku nakladalo se s novokŕténci jako 
se židy; obojí museli velké dané za to platiti, 
že vúbec v zemi byli trpéni; brzy ale vymohli 
si židi mnohé výhody a na novokŕténce ukla- 
daná pak vétší a horší bremena nežli na židy. 
K tomu všemu užívalo se ješté nejvétSí prís- 
nosti pri vymáhaní daní na novokŕténcích, kdežto 
jinde byli berníci dosti mímými a shovívavými. 
Nálezy snémovními bylo totiž ustanovene, když 
by novokŕténci dané neplatili, aby jim bylo bez 
otálení prodáno tolik vinie, polí, skotu a bravu, 
CO by bylo na daň zapotŕebí ; ti pak novo- 
kŕténci, jenž by se platiti zpéčovalí, méli býti 
bez milosrdenství ze zemévyhnáni. Aby pak si 
výtéžek z novokŕténcú tím lépe pojistili, naŕí- 
dili stavové, aby obilí a vlnu nekupovali více 
od sedlákú a poddaných z mést ochranných, 
nýbrž jenom od pánu rytíŕú a z mést králov- 
ských. Za takovouto cenu vykupovali si novo- 
kŕténci svobodu své víry, která pak byla vétší, 
nežli jakou si poskytovali na vzájem utrakvisté 
a katolíci a jakou oba pŕáli bratŕím. 

Pokud se z rozličných prameňu současných 
dalo vypátrati, delili se českomorai^tí novo- 
kŕténci v tri sekty: gabrielovce, sabatovce a 
společníky. Téchto byl nejvétší počet. Byli to 
hotoví komunisté; všecken majetok méli spo- 
ločný. 



Klerak se král Maximilian cbeval k Jednote 

bratrské. — Jak se braiŕin vedlo v Ceeháeb a 

na Morave. — O biskupovi Olomonekém. 

R. 1664 duben — 1666 listopad. 

Nahoŕe jsme vypravovali, jak se Augusta 
odobral do Mladé Boleslavi, když byl z vézení 
kŕivoklátského propuštén a jak tam svétíl svatky 
velkonoční r. 1564. Byl pŕijat sice dosti chladné, 
starSÍ Jednoty však nebyli tak urputnými a ne- 



u^ 



389 



290 



Ji 



Cedm-MonTská Kroník* IV, 



19 



»^ 



-r - * ' • ' - - - "" 



mmmm^mm^^a 



**l 



T KN. lY. HL. II. Panovaní Maximlliana I664^157e. — GhoT&ni se kr&le Maximiliana k Jednote bratrtké. 






smíŕitelnými, jako byl Augusta pánovitým. I 
počali uvažovati, jak by zase prijali muže, který 
byl pro yfru tolík vytrpel a kterého obecný lid 
neprestal považovati za biskupa a za nejslav- 
néjáího mučeduíka v Jednote navzdor tomu, že 
knéží a starší z Jednoty jej byli vyvrhli. Když 
tedy pfíšel do Boleslavi, hrnul se k nemu lid 
se všech strán a Augusta sám nijakž se bra- 
tŕím nevyhýbal, naopak zjevné se k nim hlásil 
a jako biskup bratrský sobé počínal. Vypravo- 
valo se také, že i knéze svétil a jiné biskupské 
obrady vykonával, za kterouž príčinou méli Kra- 
jín z Krajku, držitelé panství boleslavského, 
nepríjemné opletaní s místodržitelem. I sešli 
se starší Jednoty, jmenovité Červenka, Černý 
a Blahoslav nékdy okolo polovice mésíce dubna 
v moravském mésté Lipníku, kamž také Au- 
gustu povolali. Tady stalo se dokonalé smíŕení 
v ten zpúsob, že Augusta se vzdal svých práv 
jakožto první starší ; za to však uznali jej bra- 
tŕí za staršího a za sobé rovného, kteroužto 
hodnost potom také vykonával. 

Z minulého života Maximilianova a z né- 
kterých kroku jeho, když panovaní nastoupil, 
brali si bratŕí dúvéru, že by také mohli vy- 
prositi u neho ochranu pro Jednotu. Pľoto se- 
psána pokorná žádosf, v níž si bratŕí stéžovali 
na dlouholetá utlačovaní a prosili, aby jim ci- 
sár poskytl ochranu proti všelikým utlačovate- 
lúm, jelikož se srovnávají ve všech hlavních 
kusech se stoupenci vyznaní augšpurského, kte- 
rým císaŕ vždy víru vyznávati dovolil. K žá- 
dosti své, kterou jenom nékteŕí neohroženéjší 
šlechtici čestí podepsali, priložili bratŕí vyznaní 
víry od Petra Herberta sepsané a do Nem- 
činy preložené. S tou žádostí vypravili do Vídné 
Václava Sluského z Chlumu, Jáchyma 
Prostiboŕského z Prostiboŕe a Petra 
Herberta. Maximilian pŕijav milostivé tuto 
deputaci nedal jí žádné určité odpovedi. Ani 
v královské radé nebyla ta véc vyŕízena. Vy- 
znaní bratrské zasláno bylo konsistoŕi pod obojí 
do Prahy, aby o ném podala dobré zdaní. Z 
toho bylo patmo, že Maximilian chtél nabyti 
času k poznaní veci v Čechách. 

Milostivé pŕijetí bratrské deputace ve Ví- 
dni od císaŕe mélo velmi dobrý účinek, když se 
zpráva o tom mezi bratry rozhlásila. Množí bra- 
tŕí nabyli tím odvahy k verejnému vyznávaní 
své víry, soudíce, když císaŕ prijal a nezamítl 
deputaci bratrskou a její žádostí, že nebude 
zatracovat a stíhat víru bratrskou. Na druhé 
strane odzbrojil takový krok císaŕ&v pŕehojné 
nepŕátely, kteŕí Jednotu neustále stíhali. Tito 
ustáli bík ŕka naprosto, když se skutkem ne- 



zvratným osvedčilo, že dsaŕ je rozhodné pmú 
tomu, aby se víra bratrská potlačovala a vy- 
znávači její prenasledovali. Úŕednft kiálovaký 
na panství Maximilianové v Čechách Klemeot 
Klebič odňal bratŕím kancionály. Ti 6i stéžo- 
vali na to u Maximiliana a král naŕfdil, aby 
jim kancionály vrátil, aby zadného bratra do 
vézení nesázel a vúbec aby brath ani pokn- 
tami penéžními, ani jinak neutlačoval, tlední- 
kovi to nešlo nijakž do hlavy i tázal se pána 
svého, jak by se mél tedy k bratŕím chovali. 
A tu dostal za odpoveď, že bude o tom poučen 
mandátom, jenž bude verejné ohlášen. 

Bratŕí počali si oddychovati, když videli, 
že se počet jich krutých nepŕátel menší, a že 
jmenovité král sám dovoluje, aby víru svou 
mohli svobodné a bez prekážky vyznávati. Než 
to bratŕím nijakž nepostačilo, ponévadž posud 
byly v platností veškery mandáty Ferdinandovy 
a kdo chtél mohl proti nim vystoupiti, jelikož 
se mohl o zákon opírati. Pŕíznivý okamžik do- 
dal tedy bratŕím odvahy k novému kroku, aby 
si vymohli verejné uznaní a ochranu. Napsali 
tedy novou žádosf k Maximilianovi, aby pred- 
stavení bratŕí nebyli pronásledováni, aby bratŕí 
méli úplnou svobodu u vykonávaní své boho- 
služby a vúbec aby zaveden byl takový stav, 
jaký panoval za krále Ferdinanda do r. 1547. 

S tou žádostí dostavili se ErasmusSom- 
merfeld, sudí menšího práva, Vlínský z Vlí- 
névsi, Albrecht Kamejský zeLstiboŕe, 
cisársky rada v Čechách, Jindŕich Vančura 
z ňehnic a Jaroslav Sezima Ouštécký 
dne 4. srpna lô65 do cisárskeho hradu ve Vi- 
dni. Bylo to pravé v té dobé, když se nurtvola 
císaŕe Ferdinanda z Vídné k pohŕbu do Cech 
pŕevážela, k čemuž dostavilo se do Vídné mnoho 
pánu českých, jmenovité ale úŕedníci neivyšši 
a nejhorlivéjši čestí katolíci. Nejspíée pobáda- 
ním téchto katolíckych Čechú vyŕidil Maximi- 
lian za čtyry dni druhou žádosf bratŕí méné 
milostivé nežli první. Bratŕi odkázáni jedno- 
duše k mandátúm císaŕe Ferdinanda a kusne- 
šenim buémovním a ŕečeno jim, aby se podlé 
toho poslušné chovali. 

Takové odbyti bylo by utrakvisty velice 
povzbudilo k horlivému prenasledovaní nenávi- 
dených pikartú, jak bratŕím pŕezdívali. Než 
toutéž dobou byli i oni se žádostí svou od Ma- 
ximiliana odbyti. Také utrakvisté vyslali svláttaí 
deputaci k Maximilianovi do Vídné se žádostí, 
aby mohli konsistoŕ svou sami obsazovatí ; artí- 
biskup aby jim nemél co poroučeti, nýtei aby 
jenom knéze jejich svétil. Žádostí Ú nelqflo 



L. 



291 



292 



-^ 



r* 



o biikapofi Olomovekém. 



^ 



viftk TjhoTčno ; kril odpovédél, že se rozhodne 
ai do Čech saTítl 

Dokásáno je, že lutheráni počali si pŕedce 
fTitapoYati mDohem výbojnéji nežli Yšecky ostatní 
tanfese, navzdor tomu, že Maximilian učení 
UAo se nepŕídržoval a víkbec nadéji lutheránú 
felice sklanotal. Pravé zdesení mezi bratry zpfl- 
sobilo jednaní pánu z Hardegga na Meravé, 
kteH tady na svých statcích víru lutheránskou 
zavádéli tak bezohlednč a dúrazné, jako by byla 
aáboženstvím státním a jako by oni to méli od 
krále uloženo. Knéží bratrští méli s nimi há- 
daní o víre, nesvedli však ničeho. Hardeggové 
méli moc v rukou a naŕídili tedy jednoduše, 
aby vSecko obyvatelstvo na jejich panství k víre 
Ltttherpvé se pKznávalo a knéžím lutberánským 
se podrobovalo. Starší Jednoty bojíce se vét- 
šfho pronásledování a chtéjíce žít! v míru a 
pokoji s nejvétší stranou v zemi, odbývali sjezd 
a Qsnesli se, aby se proti lutheránúm nikde 
nekázalo, avšak spojení s nimi, jak chtéli páni 
z Hardegga, aby se trvalé odmítalo. 

Co se nepodarilo jednotlivým konfesím, to 
fymohl alespoň na čas rázny biskup olomoucký. 
liozvMél se, jak pochodili u krále i bratŕí i 
čefití utrakvisté. To v ném potvrdilo presved- 
čení, že král snad učiní mnohem spffie nčco 
pro drkev katolíckou jmenovité na Morave. I 
požádal krále r. 1565, aby mu proptljčena byla 
pro Moravu taková púsobnosf a próvomoenôfiC^ 
jakou konsistoŕ pod obojí v Praze provádčla. 
Hél pri tom zajiflté ten úmysl, aby utrakvisty 
moravské pŕevedl k víre katolíckej Cisárska 
rada však rozhodla proti nemu a byl odbyt né- 
kolika zdvorilými slovy. Tím se ale hukap ne- 
dal zastrašiti, nýbrž už roku následujídho po- 
dal králi opét písemnou žádosf, aby mu byli 
utrakvisté moravští podŕízeni a aby smélgene- 
lilní visitaci odbýyati. NejspíSe pioto, aby se 
katolíkAm zalichotil, naŕídil MaximiUan z Augš- 
porku, kam odjel na snem ŕíšakf, aby se vši- 
ckni utrakvističtí duchovní od této doby do- 
hlídce biskupa olomouckého podrobovali, jelikož 
je kalich povolen. Za dAvod toho rozkazu pre- 
hlásil Maximilian nepoŕádný a pustý život utra- 
kYistického duchovenstva. Utrakvisty ostatní pri 
tom napomenul, aby desátek poradné odvádéli. 

Bácný biskup učinil hned potrebné kroky 
o zemských úŕadA, aby mohl právomocnost svou 
bac pfefcážky vykonávati, odpor proti tomu ne- 
dal vSak na sebe dlouho čekati. I bratŕí i utra- 
kvizté počali se hýbati a jelikož oba pozorovali 
uAMzpečí, jaké by hrozilo obojímu vyznaní od 
biakopa, spojili se k svornému odporu proti 
Diimi. y čelo oposice postavil se zemský sudf 



pán z Boskovic a vedie neho stáli v pŕedu pán 
Kropáč, Jan z Žerotína a j. v. Po nékolika po- 
radách byla ta véc vzneiena na zemského hejt- 
mana, který s tím odporom souhlasil, a ten 
podal o tom bez prodlení zprávu Maximilianovi 
do AugSpurku. Král uložil hejtmanovi, aby za 
ním pŕijel do Vídné až se tam vráti, a podal 
mu o tom podrobnou zprávu. Zatíra rostl odpor 
v zemi a pŕibývalo vždy více účastníkú, kteH 
byli odhodlaní i moci biskupovi se opŕíti, když 
by úrad svúj chtél konati. Jmenovité se šlechta 
písemné zavázala, že visitace nebude na svých 
statcích trpéti. Každý mél ŕíci: „Jelikož se 
nedá dokázati, že byly kdy v této zemi visitace 
nebo že by biskup knéze na fary dosazoval, 
tak nechci také já dopustiti, aby biskup faráŕe 
na mých statcích dosazoval.'' 

Když se Maximilian vrátil do Vídné, vydal 
se tam hejtman zemský a líčil králi, jaké roz- 
čilení v zemi zpúsobil mandát jeho a jak sta- 
vové jsou proti nemu, ponévadž se privilégií a 
svobod zeme dotyká. Na to odpovédél král, 
je-li mandát jeho proti svobodám zemským, že 
stavové jej mohou pfijmouti nebo zamítnouti. 
K tomu doložil král, že mandát vydal jenom 
k usilovnému namáhaní biskupove. Rozumí se 
ovíem samo sebou, že stavové neprijali mandát 
královsky, aby nemuseli biskupa katolíckeho 
poslouchati, jmenovité aby si nemuseli nechat 
obzazovinf fiur Ubití. 

BratH, kterým se nepodaHIo získati dvojí 
žádostí u krále uznaní své víre, odhodlali se 
konečné k zamostatnánm jednaní. Po delSím 
uvažovaní zflatáno na ton, aby bratŕí tu a tam 
vyznávali verejné a ďavné víru svou na statcích, 
které nenáležely vrchnostem bratrským. Počá- 
tek učinén v Pardubieích. Bratŕí se tady pra- 
videlné scháieB, zpfvili hlasité své písné apo- 
slottcbali káaanf. A2 na velké námestí bylo 
dýchati hlaa kazatolúv. Bezpochyby by byl bra- 
tŕím nikdo nqijfiäcážel u vykonávaní jich boho- 
služby, kdyby se byla nepŕihodila jedna událosf, 
ktorá hnér mocných nepŕátel proti nim vyvo- 
lala. Bratŕím bylo svého času povolene, aby 
v dobé nebezpečí smeli dávat deti kŕtít asňa- 
tek manželský uzavírat i pred knézem utrakvi- 
stickým. I stalo se, že jeden bratr v Pardubi- 
cích chtéje se ženiti, pifiSel ke knézi utrakvi- 
stickému, aby jej oddfd. Ten se vSak zdráhal 
tak učinití, dokud by bratr víru svou neodpŕi- 
sáhl. Náhodou ubíral se potom skrze Pardubice 
bratrský knéz Jak u b Hu s á k, který bratra 
bez dálSího otálení oddal. Faráf utrakvistický 
víak žaloval pŕo to až v Praze a konečné pŕed- 
nesl tu véc i misfoBriiteli ardknížeti Ferfinan- 



u 



298 



394 

19* 



^ 



r 



EH. IT. BĹ. U. PuoTáBi naxiMaiftM lU*-lft76. — O biikapovi Olomoackém. 



dovi. To Toznitilo proti bratJIm t P&rdubictcb 
Tiecky jejicli zjevné a tajné nepŕátele. Proto 
BO nelze diviti, íe byli kolikráte po sobé vy- 
zráni, aby se zavázali, že ee sebudou vfce seba- 
zeti, a že katolíkflm a utrakvistúm nebudon 
vfce na pohorfienf. Neuposlechli, cmíce, že za 
soáäeliväo kiile Mazimíliaua nebude jim pro 



vfru nejaké pMkotf anáfietí. Zapomnfili vfiak, že 
TladaH arcikniže Ferdinand. A tak byli pfekra- 
peni pffBn^ rozkážem, že se máji z Fudabic 
a ze vSech dedičných zemi cisárskych ^stélw- 
vati. Byl to za Mazimiliana mad jedäný tak 
prísny rozkaz a proto.se o ném obúniéji xmi- 
ňujeme. 




Eril FerdinMid (Viz atr 266 a sled ) 



(17.) 



Rozkaz arciknfžete Ferdinanda byl co nej- 
pHsnČji Tjkonán. Za nékolik dnf vystébovalo 
BO z Pardubíc 80 obyratelft, aniž by byli mohli 
state&ky a majetky své prodati, a odebrali se 
do Moravy, kde dou£ali nalézti útnlek na stat- 
dcb néktérého dobrého pána Moravského. Ne- 
sklamali BO. Pan Tratislav z Fern&teioa vyká- 
zal jim prozatbn bydlifité t Frastéjové, kde mfili 



' i*4 



ostatí než by se jinak s nimi naložilo. Utrpení 
bratŕf nemélf však teotokráte dlonhého tmoí. 
Pŕifiítajíce tuto pHsDOsf jenom arciknižeti Fer- 
dinandovi, vypravili za Maximilianem do Úhor 
zvláštni deputaci a obdrželi skuteCné odpiiíténl. 
Cisárskym patentem dne 3. listopadu vydaaýn 
povolene bratŕím pardubiďiým, aby se smeli do 
STého domova navrátití. 

296 



o biikapori 

Také tak pŕísuÍTé pochodila jiná depatace, 
ri ee Imed potom vydala u Maximilianem 
Ubnr, aby q neho milostivé ochrany pro 
by vyprosila. V deputaci tá byli Znata 
jOBbíc, Oldŕicb z Eounic, Bartolo- 
íj Vanecbý, Jan Ehe], Jan Nehe6, 



Petr Herbert, Jan Aqain (Vodička) a 
Jiŕf Stroje. Dostav&e se dne 37. liitopadu 
pred Maumiliana, odevidali mu pravé -vydaný 
nemecky kuiáonál bratrský a pŕedooBli avou 
žádosf. Haximilian se projevil, ie bratM si ne- 
mobou v žádoém kuse právem na néj stéžovati. 




^*M biabUtl 



Krtlorna Amu. (Tli itr. 68.) 



loD-li BO bndoncnč tak chovati jako doposud, 
^ee b^ rád jicb milOBtivým cfsaŕem apá- 
i. Tím poslanci skutetnd dosáhti toho, ieho 
nadali. Nebylo jim sice dovoleno nové sbory 
riti, Tefuné a bez ostýchánf vfiady svoo 
adoflKi uaviti, bylo jim ale dovoleno, ie 

397 



pro víra Bvon nebodoa ani pronisle- 
dováni ani vypovfdini. A toho se bratifim 
od Hadmiliana ješté nedostalo. 



r 



EN. lY. HL. IL PaBováni MaxfnflIaBa 1564—1976.*— Koéiim manielstrí nepovoleno. 



^ 



Rterak f$ŕpn tamill žálusf, aby kDésim bylo 
maBietotvi poralmio. — DfiB^aeDÍ anénin zem- 
skéko r. tSI7. — Kterak bjla kompaktala srn- 
KeN a al«fo boži za pra? idia n viŕe prohláseao. 

— O Jeteoté brairské. 

Král Maximilian nepŕestiil bytí katoKkeiú, 
ač se velice klonil k lutheránúm ; pri tom však 
byl snášelivým i k stoupencúm jiných vyznánf, 
jak jsme již dostatečné vyložili. Proto se vzdal 
ješté dŕíve nežli na trún dosedl, zámyslň otco- 
vých, nekatolíky potlačiti a jediné víre v ze- 
mích svých platnosť zjednatí. Otec jeho Ferdi- 
nand usiloval zjednati v zemi jednotu ve víre 
zničením nejen bratŕí a lutheránĎ, nýbrž i stou- 
pencú pod obojí, Maximilian však pokúsil se 
strany sjednocovati smiŕovánfm. O ta jednal 
ovšem jenom tak dlouho, dokud se nepresved- 
čil, že strany stojí príkre proti sobé a ie jich 
nelze sjednotítí. V první chvíli se domnívál, že 
by snad nebylo tčžko sjednotíti utrakristy s ka- 
tolíky. Otec Ferdinand vymohl od papc^ uží- 
vaní kalicha, kterym byla alespoň zámiua k rAz- 
néní odstránená. Maximilian se pokúsil znovu, 
aby bylo uznáno také manželství knéží. aby 
odstránená byla i tato prekážka krAznénf jed- 
néch ode druhých. 

Vypravil tedy hrabéte Arco do Éíma k pá- 
peži se zvláštním listem, žádaje papeže, aby 
pro vzdelaní církve, zachovaní jedaoty, pokoje 
a smíru, této žádosti vyhovel a nédo«tatek knÚ- 
stva, kterýmžto zeme j^o postŠen^. jsou, po- 
nékud zameziti ráčil. ^\ . Kdyby se tak stalo, 
že by mnohý pobéhlýT|fiváben zase se do sv. 
církve navrátíl. Čím ďwi.se ale bude meškati, 
tím menší že bude mfli ten prostŕedek úiinek. 
Dále projevil MaximiliÉqi ebavu, že ješté borSí 
veci v cirkvi katolickésé ujmou a nábpženstVí 
katolické že v zemích ^o docela vykiyne. Bi- 
skupove že búdou moci jtabodné knéie tresUtii 
a s úŕadĎ sesazovatí, Myi utrakvisté budoa 
úplné do luna církve katolícke pŕijatii kdeitp 
nyní, když ke knéžím ženatým mod nema^ 
množí nešlechetní a nehodní knéží v zemídi 
královských se usazují. 

Žádosf Maximilianova zpúsobila pápeži ve- 
liké rozpaky; vyhovéti jí nechtél, aby cirkev 
katolíckou neuvedl v potupu a snížení, když 
by nyní na pouhou žádosť jediného človeka po- 
volil, zač bylo posud mnoho krve proléyáno a 
mnoho rozkolnictví v cirkvi ztropeno ; a odmr- 
štit císaŕe to také tak zhola nešlo, jelikož ne- 
bylo radno drážditi a odpuzovati panovníka tak 
mocného, který byl ve víre katolické tak málo 
horlivým a vytrvalým. Proto vypravení byU 



z Éíma do Vídné k císaŕi zvláštni poslove, ab^ 
ma tu Téc rozmluvili a od úmjrsla toho odviá* 
tili, by na povolení manželství knč£fm vfee ne- 
stál a u papeže na to více nenaléhal. Z tobo 
poznal Maximilian, že by papeŽe zadnými dfl- 
vody nesklonil, aby manželství knéžstvu povo- 
lil; i prestal se toho naprosto domáhati. Za to 
tím úsilovnéji se vynasnažoval, aby sám o sobé 
zjednal mír náboženský ve svých zemích, aby 
strany smíŕil a je k obapolné snášenlivostí pfí- 
vedl. On se pri tom spravoval moudrým pra- 
vidlom, když sám nečiní nikomu pro jeho ná- 
boženství príkorí, že také nesmi dopustiti, aby 
strany mezi sebou se sváŕily a pronásledovalý. 

Za tu dobu, co Maximilian v zemi nebyl, 
poznali nekatolíci dostatečné jednaní a smý- 
Šleni jeho. A proto se dalo očekávati, že strany, 
které byly posud jenom trpény, učiní pH vhodné 
príležitosti pŕiméŕené kroky, aby si získaly zá- 
konné uznaní pro své vyznaní. To se také stalo 
na snémé, který se r. 1567 za prítomnosti krá- 
lovy odbýval. 

Maximilian nebyl ješté v Praze od svého 
dosednutí na trún český, jelikož jej udalosti 
v ríši Nemecké a hlavné války turecké na jiná 
mfsta volaly. Nyní však nemohl svúj pŕijezd 
dele odkládati, aby uvedl do poŕádku rozličné 
veci v zemích českých, pri nichž byla osobní 
jeho pŕítomnost nezbytná a pak aby osobním 
pfimloavánim a obcovaním s národom Českým 
udržel stavy české pri dobré vúli a ochotnosti 
k poskytovaní dálSí pomoci na válku tureckou. 
Když tedy r. 1567 pŕ^íždél ku Praze, vyšli mu 
stavové a Praia&é vstMc daleko za brány mest- 
ské a nvítajíce jej v radostném plesaní vedli 
jej pod nebesy na hrad Pražský. 

Na to držán byl dne 3. bŕezna u prítom- 
nosti královy snčm zemský, na kterém se v nej- 
lepšf shodé o mMrihých dúležitých vécecb je- 
dnalo. Nejprvé povolená králi Maximilianovi 
nová znamesitá pomoc protí TurkAm na dvé 
leta. Stavové se totiž zavázali, že po ta dvé 
leta odvedoil krffi každý rok 1 5 grošu českých 
ve dvou Ib&tách a sice z každého domu nebo 
chalupy, v kterýchž poddaní jejich bydleli. Pra- 
žané a jiná mesta královská uvolili se dokonce 
odvésti každý rok z jednoho domu po jedné 
kope a patnácti groších českých. Farárove méli 
dáti ročné po čtyŕiceti groších, nápravníci, svo- 
bodníci a dédinnfci po dvou kopách ročné. Páni. 
rytífi a duchovní, kteŕí méli své domy v mé^ 
stech, méli z nich odvádét ročné jako ostataf 
méšfané po jedné kope a patnácti groších. Po- 
druzi a čeledíni méli platit po dvou groSf cb a 
nádenníci mužského i ženského pohlaví 'pe' je- 



L. 



299 



300 



mmH 



r 



UtneSeni nnéma semikého. — Kowp a ktel i iroteoiu 



^ 



dnom groši z každé kopy mzdy, kterou dostá- 
vali. Osoby stavu svetského i duchovního, jenž 
mély penize na úroky uložené, zavázány byly, 
zaplatit na dvé leta z tisice kop pét kop. Zidé 
v méstech královských a síce jenom židé po- 
hlaví mužského pŕes deset let starí méli platit 
ro(né po 24 groSích a pod deset let po desíti 
groších českých. Židé v méstech poddaných a 
oa vesnicích méli platit jako jiní poddaní. Bale 
se stavové nijakž netajili, že berné posudní je 
jim Yelkým bremenom, než aby králi osvedčili 
svou oddanou poslušnosť povolili i tu daň znovu 
na dvé leta a sice po čtyrech groších z každého 
vértele piva pšeničného i ječného. Také pomoc 
válefiná na lidech, konfch a zbroji byla králi 
na jistý čas povolená. 

Když tyto veci byly vyŕízeny, pŕednesli 
stavové nékteré žádosti o víre. Doposud uzná- 
váno bylo v zemi zákonom jenom dvojí vyznaní 
a 8ice náboženství katolické a pod obojí. To 
bylo Čechúm povolene kompaktaty, která byl 
cirkevní snčm basilejský uznal a schválil a 
která i Ferdinand a Maximilian prísahou svou 
Qznali a potvrdili. Než kompaktata byla na zá- 
vadu lutheránňm, kteŕí tvorili v strane pod 
obojí ohromnou včtšinu a českým bratŕím, kteŕí 
se nyní zase spojili s lutherány, aby své víre 
zákonnou platnost vymohli. Stavové tedy pŕed- 
nesli královi na snémé žádost, aby kompak- 
tata byla zrušená a z privilégií zem- 
skýeh vymazaná a stavové aby se na- 
potom spravovali slovem božím. I svo- 
lil k tomu císaŕ, že kompaktata byla z pri- 
úlegií zemských vypustená a že tedy mély 
mfti svobodný prňchod i lutheránství i Jednota 
biatrská. 

Jak dfiležitý a dalekosáhlý krok učinili sta- 
vové, jakou povolnosf osvedčil král Maximilian ! 
Píed 131 lety byla kompaktata slavné prehlá- 
sená za zákon zemský; celý český národ vy- 
sQil se ncjkrvavéjšími válkami za svobodu ná- 
boienskou a když ji po dlouholetém obdivuho- 
dném zápase tak ŕka vynútil na sboru basilej- 
ském Te zpúsobé slávnych kompaktat, uznali 
potomci téchto zápasníka za potrebné, zbaviti 
86 tohoto zákona, zničiti jej a uvésti v zapo- 
menutĹ A tak vymazaní kompaktat z privilégií 
lemských stalo se ovšem málo slávnym zpfiso- 
bem, beze všeho hluku a okázalosti. A národ 
čedíý nernél zajisté príčiny vzpírati se usne- 
iení snémovnímu a nasazovati znovu životy a 
statky své za udržení kompaktat. Ta chránila 
a obhajovala již jenom nepatrnou menšinu v ze- 
aú, kdežto ohromná vétšina obyvatelstva vy- 
znávala viry jiné, a za které už také obétovaJa 



mnoho jméní a krve Usnešení, které tentokráte 
král Maximilian velkomyslue schválil, bylo roz- 
šírením svobody náboženské, kterou kompaktata 
obmezovala a proto uvítáno bylo odvelkéčáati 
národa Českého s velkou radostí, nebot tím 
bylo na dlouhý čas zastavene ohyzdné prena- 
sledovaní náboženské a národ Český počal si 
zase volné oddychovati po tolikerých svízelích 
a útrapách. 

Naproti tomu, že zrušená byla kompaktata, 
požadoval král a stavové ochotné svoliU: což- 
icoli strany dobrého rádu a poŕádku v nábo- 
ženství a ve víre kŕestanské od starodávna bud 
snemy, smlouvami, starobylými zvyklostmi a na- 
Hzenimi králú Českých zpúsobeno bylo, to aby 
platnost mélo a zachováváno bylo beze všeho 
prerušení. V království Českém méli býti trpení 
jenom kŕesfané, kteíí se slovem božím spravuj) 
a žádné bludaŕské sekty nemély se do zeme 
]>od žádným vymysleným zp&sobem uvádéti. Po- 
dlé toho ustanovení mohli se dovolá vati vším 
právom zákonné ochrany nejen všecky strany 
protestantské, nýbrž i bratŕí ; nebof kdo je mohl 
NÍniti, nebo jim dokonce dokázati, že se slo- 
vom božím uespravují? Skutočné tedy došli 
uznaní zákonného i evangelíci vúbec i Jednota 
bratrská a mohli se verejné znáti k svému 
učení, kdežto posud se museli krýti jniénem 
utrakvistú, aby vúbec byli v zemi trpčni. 

Jednota bratrská byla dostatočné zŕízena 
a nemusela se teprvé upravovati ; naproti tomu 
objevili se lutheráni, jakožto cirkev bez hlavy 
u nejvyšších správcu, kdežto utrakvisté méli 
svou konsistoŕ a katolíci svého arcibiskupa. I 
pokúsili se, aby zase dostali konsistoŕ utrakvi- 
stickou do své moci. Proto žádali krále, aby 
jim navráceno bylo právo k osazování té kon- 
sístoŕe a aby si mohli voliti defensory, k uimž 
by konsistoŕ v svých potrebách útočište míti 
mohla. Není pochybnosti, že by se byla konsi- 
stoŕ stala zase docela lutheránskou, kdyby byl 
k tomu král Maximilian privolil. Než tomu se 
konsistoriani a jiní knéží staré víry pod obojí 
úsilné bránili. Maximilian nechte stavftm tu iá- 
dost ptímo odepŕíti, vymluvil se, že čas k vy- 
ŕízení a k spoŕádání tak d&ležité veci více ne- 
dostačuje, že však se brzy zase do cech vráti 
a CO by dobré bylo ustanoví. Vykážou-li se pak 
stavové právem svýni k obnažovaní kon^stoŕe, 
že svolí k jich žádosti bez prodlení, do té doby 
však aby se všem uepoŕádkAm ve viŕe rozboduč 
opírali. Tím bylo rozhodnutí ovšem jonom od- 
ročené, jelikož ale stavové neméli psaného práva 
k obsazování konsistoŕe. védélo se už napred, 
že to ostane pri zpAsobu posavadním a že krá- 



u 



^1 



302 



-4í9C4pS« 



r 



KN. lY. HL. IL PaB^váni Haxlniiliaiia 1564—1576. — Bifllrap četkobratnký Ju Černý. 



^ 



lové búdou sami do konsistoŕe dosazovati, koho 
se jim bude l(bití. 

Jisto je, že král MaximiKan nesvolil k žá- 
dosti stavfl proto, aby evaugelfci neobdrželi 
v ruce 8Vé nadvládu i nad utrakvisty a aby se 
tak náboženstvf tomu neposkytla nejlepší prí- 
ležitosť k valnéjšfmu ješté rozširovaní. Poŕádku 
v zemi se tím však neposloužilo. Konsistoŕ za- 
jisté nemohla a nedovedla si zjednávatí po- 
slttšnosC n lutberánú tím raéné nyní, kdy ani 
na oko nemuseli se k vyznaní pod obojí hla- 
sití a utíkatí. Nepŕátelství konsistoŕe k luthé- 
ránAm tedy se nezmenšilo, nýbrž naopak ješté 
zvýšilo a utužilo. Ješté horší pomer byl mezi 
konsistoŕí a Jednotou bratrskou. Evangelíci a 
bratŕí nestarali se nyní tedy pranie o to, co 
konsistoŕ naŕizuje a ustanovuje a patróni upra- 
vovali záležitosti náboženské, jak se jim líbilo 
tím spíše, že so nyní nemuseli zadného odporu 
a zadného trestaní od krále obávatí. Pri vší 
svobodé v zemi panovala tedy u vécech víry 
dosti neutešená anarchie čili bezvládí atŕenice 
náboženské, ač nyní nekrvavé a nehlučné, ne- 
ustály, jelikož strany byly naproti sobé mno- 
hom méné snášenlivými nežli katolícky král 
naproti všelikým nekatolíkúm. 

Na snémé českém leta 1567 jednalo se 
také o pripojení Vojtlandu ke království Če- 
skému. Maximilian odpovédél stavúm, že bude 
vyhledávati zpAsob, jak by bylo nejspíše možné 
tu zem vyplatiti a ke království Českému pŕi- 
pojiti. Konečné žádali také stavové, aby hrab- 
ství Kladské i jiné statky, kterýchž kníže 
Bavorské užíva, byly zase do rukou císaŕe nebo 
jiných obyvatelfl království Českého uvedený, 
nebo< stavúm že není možno k tomu svoliti, 
aby kníže Bavorský Albrecht byl do tohoto krá- 
lovství proti zŕízení zemskému pŕijat za oby- 
vatele. 

Za nékolik nedél po pražském snémé méli 
bratŕí synodu v Pŕerové, na níž se stalo dflle- 
žité usneSení o ŕízení Jednoty. Kdykoliv totiž 
dŕíve nejaké usnešení obcím se ohlasovalo, po- 
flepsáno bývalo od „starších a užší rady"*. Je- 
likož význam užší rady byl jinovércúm méné 
srozumitelným, usnesla se synoda, aby se užší 
rada se staršími jmenovala dohromady „starší 
Jednoty", aby tedy posavadní členové užší 
rady méli název spolustarších, kdežto bi- 
skupove méli se i dále staršími jmenovati. V Je- 
dnote ovšem udrželo se ze zvyku i dále staré 
pojmenování, v obcovaní s cizími užívido se však 
jenom tohoto nového názvu. 



L 



303 



Biskap éeskobratnikt Jai čený. 

t 1665. 

Na synode pŕerovské nebyl více starií Je- 
dnoty Jan Čemý, který byl dvé leta pfed tím 
zemŕel v Mladé Boleslavi. Jelikož znamenitý 
tento muž mnoho platného a nžiteiného. pro 
Jednotu vykonal, chceme se tuto o iivoté a 
pAsobení jeho pŕehledné zmĺniti. 

Bratr Jan Černý, latinsky Nígranna, 
narodil se nejspíše v Kunvaldu (okrea Žambe- 
recký), jak soudíme z toho, že vlastní jdM) 
bratr Pavel, správce sboru Žeravickéhp, r. 1580 
v Tŕebíči zomrelý, nazýval se Kunvaldským. 

Vzdelaní svého nabyl jen na školách bratr- 
ských. Tím vysvétluje se nedostatečná jébo 
k spisovaní známost latiny, tak že, když bývik 
kam latine co psáti, on česky skladal, jiní pak 
prekladali. Na knéžství zŕízen 1537 v Pretti* 
jové, i pŕejal pak správu sboru biandýaskäio 
nad Labem. Zvláštni požíval pííxaé n páaa 
tamního Kundrata Krajíŕe, jenž ješté na amr- 
telném lóži zejmena naň vzpomínal. Byl tam 
dobou Čemý duší veškerého Bratratva vatfed- 
ních Čechách. Bratŕí v Nimburce, v KoUni, 
v Berouné, ano i v Praze k nemu co paatjfi 
svému hledéli. I do Brandýsa zajíidôli rtiaá 
Pražané jako Václ. Jaroš, Sixt z Ottoiadoifi, 
aby kázaní jeho slyšeli. Vábilat je jii sama 
výtečná výmluvnost br. Čemého, jemoi my 
jako nékdy Chrysostomovi hojnosC aejiiileeKi- 
lejší reči z úst plynula. 

I nebylo tudíž divu, že 1543, když Ferdi- 
nand I. ukládati počal o vyplenční rflniovír- 
cúv, zŕetel jeho obrácen i na br. Čemého. Nejv. 
sudí Jan z Lobkovic zdvihl naň žaloba pro 
spolky s bratŕími v méstech královskýeh. Z^* 
vami o tom král nemálo popuzen. „Čert v tich 
Pikartích vyskakuje,** pravil. „Nedávno se je- 
den Augustou císaŕem délal a cUvné véei pá- 
chal; opét tuto jakýsi nám velmi pfíMrfttije. 
Nu musíme je zkrotití.** Za nedlouho nafiMrili, 
aby br. Čemý byl jat, a tak pilné to král M- 
lal, že hofrychtéŕ Jakub od Kos hned ae éo 
Brandýsa s trabanty musil vypraviti. Lei kr. 
Čemý byl vystŕežen, že v čas se z BráBdýBa 
uchýliti mohl. Výstrahy dostalo se mu od Je- 
dného ze služebníkúv dvorských, an zaaledd, 
co král poroučel hofrychtéŕi. Ale mnUSno brao 
minulo, tak že stíhaný knéz usadití se anfl 
pod samýma očima dvom v Praze, kdež Jednota 
nejčetnéjší „posluchače** méla na N. Méaté, aoe 
i v samé radé novomestské. Cemým Bratfí 
pražští uvedení v ŕádné zŕísený aber. 



804 



r- 



Bigkap čeikoliriMký ian Čeniý. 



^ 



Z Prahy pŕenesl se br. Černý do Ml. Bo- 
leslaviy kdež pretrval celou bouŕi 1547. JeSté 
▼ (ervend 1548 poslán tam k nemu na utenf 
br. Blahoslav. Leč na podzim musil se rozlou- 
títi 8 vlastí a pŕidružití se k zástupúm vysté- 
hovalcúv do Polska a do Prus ve společnosti 
biskupa br. Mácha Sionského, jemuž pŕidán 
\rfl 00 nej bližší pomocník, náležev již od 1548 
do úzke rady. V prosinci zastavili se v Toruni. 
Odtud sám nékolikátý vypraven do Královce 
podstoupit zkoušky pred theology taraními. I 
ide rozhodný byl vliv br. Černého. Br. Mach 
posdéji pravidelné své sídlo vzal v Doubravné 
(Gilgenberg), zajíždívaje i na delšf doby do 
Moravy. S ním ovšem stále býval i bratr Čemý. 
Když 1546 archiv bratrský v Litomyšli ohnem 
na zmar pŕišel, vzal br. Čemý obnovu jeho 
odhodlané do rukou. Kdežto posud vše se ukla- 
dalo Y rAzných listoch a svazcích, zAstal na 
Umu, aby se pŕíšté písomnosti, pro Jednotu dú- 
Mité, zapisovaly do foliantä pevné vázaných 
a a tuhého papíru složených. Jedna rada méla 
ohaahovati pamétí starší, druhá pak zápisy no- 
íi^iL K obéma br. Černý počátek učinil. První 
folumt starší rady založen od neho již 1547, 
aäcoliv teprv 1557 dopsán; druhou radu ote- 
tM vypsáním udalostí od 1547 do 1552. Další 
vedení obou, byv néco nemocmi, néco jinými 
prekážkami od toho odveden, odovzdal br. Bla 
hoálavovi, kterýž se 1552 opét k nérau phdru- 
iÔ. Tak se br. černý stal zakladatelem neoce- 
vitelného archivu bratrského, jehož se 18 foli- 
intA chová v Hermhuté, jeden foliant v Č. 
Mnaeum. Knihy tyto jsou nejlepším prameňom 
k poznaní víry a života bratŕí českých i celého 
národa Českého a náležejí k nejvzácnéjším li- 
terámím památkám z naši minulosti. 

Mozitím nastala Jednote veliká útrapa ode- 
aUním biskupúv a tvrdohlavostí Augustovou, 
kterýž se všeliké nové volbé vzpíral. Na synode 

Eixttéjovské 1550 se br. Mach, jsa již kromé 
voklátského včzné jediným biskupem, videl 
pHnucena, aby pro všecky prípady učinil opa- 
ttaí. Br. Čemému s br. M. Streycem svéfena 
noc snemy svolávati, na nich vše ŕíditi, knéží 
i jáhnAv svedomí vyslýchati a spravovati i v rádu 
irieti. Úkolom tím vázán byl k pobytu, ač vždy 
jeo ukrytému, v Čechách a na Morave. Pone- 
oáUa ae stav véei bratŕím obracel pŕíznivéji, 
tak že se 1552 pod ochranou Amošta Krajíŕe 
mohl odvážiti k zjevnému usídlení v Ml. Bo- 
lealavi. Abo o sv. Trojici svolal tam členy úzke 
lady JB Čech, z Moravy a z Prus, ktoHž tam, 
jeSto i br. Mach 1551 byl skonal, delší čas 
prodĎeli v. trapném a mamém čekání na vAli 



Augustovú. Leč tento ŕízení nových biskupúv 
zamítnul, popŕestav na tom, že br. Černého 
ustanovil za svého „faktora". Teprv z jará 1553 
vzmužili se bratŕí, a pŕes odpor Augustúv na 
synode pŕerovské „k prední starosti" vyvolili 
br. Černého a Mat. Červenku (jak jsme o tom 
nahoŕe byli vypravovali), davše je k biskupství 
potvrditi od br. M. Streyce a Pavlína. Nový 
biskup navrátiv se do Boleslavi, pŕimél A. Kra- 
jíŕe k tomu, aby nejen sbor, rozkazom králov- 
ským 1 547 uzavŕený, dal otevŕíti, anobrž i nový 
vystavčti, kterýž o velikonoci 1554, pŕes obno- 
vený král. zákaz, službám bratrským byl ode- 
vzdán. V lednu 1555 odbývána v Boleslavi sy- 
noda, na které nová redakce kancionálu ze 
spolku s Blahoslavem aAdamem Šturmem své- 
ŕena br. Černému. Ale smrtí Arnoštovou (18. 
bŕezna 1555) nastal zlý obrat. Synove jehone- 
méli odvahy odolati pŕímluvám nejv. úŕedníkúv; 
sbor byl zavŕen, a br. Čemý pohnutlivé se roz- 
loučiv, opustil Boleslav. Nékolik dob pobýval 
ukryté v okolí, veda odtud písomné správu 
sboru. V lété vydal se na visitační cestu do 
Prus. V Královci kázal v domé Viléma Kŕine- 
ckého u prítomnosti vévody Albrechta, které- 
muž se, ačkoli rečnil Česky, velice zalíbil a 
zvláštni pŕízeň jeho sobé získal. Z Prus jel 
k synode do Kožminka i zdržel se tam až do 
sv. Václava. Navrátiv se, pobyl na krátce v Bo- 
leslavi a spéchal do Moravy, kdež zústal až do 
adventu. V lednu 1556, ač vždy jen ukryté, opét 
bydlil v Boleslavi a „z Karmelu" dopisoval si 
jednak s vévodou Albrechtem, posflaje mu br. 
Lukášúv spis o spravedlnosti a své kázaní krá- 
lovecké v latinském preklade, jednak s Illyri- 
kem Flaciem. Mezitím zaujal místo sudího v Je- 
dnote, v kterémžto úŕadé jej 1557 synoda bo- 
leslavská potvrdila. 

Od té doby bez príkorí žil v sídle svém, 
veda správu veškerého knéžstva bratrského v Če- 
chách a počuje o dúkladné vzdelaní mládencúv, 
o čemž dopisoval si s Vergeriem v Tubinkách, 
s Dav. Voitem v Královci a s jinými. L. 1561 
jednal s Lukášem hrabétem z Górky o vyti- 
šténí kancionálu v Šamotulách. Rovnéž mél 
styky s Janem Laským, Stanislavom Lasockým, 
Felixem Crucigerem a j. Dne 5. února 1565 
večer pred západom slunce zomrel v Boleslavi 
u vysokém veku co „muž pobožný, príkladný, 
výmluvný, pracovitý, pilný, bedlivý a sumou 
vzácne památky hodný". 

Ze spisúv jeho se zachovalo : 

1. Vyzdvižení púvodu v Jednote od 1467 
do 1559. 



U 



905 



306 



J 



Čedko-llor»nki Kronik*. lY. 



20 



r 



fUí. IV. HL n. PaneváMi MaslMlIlaM U6i— Wl. -* Mor, porodaé a neúroda ▼ CedÚMk. 



^ 



2. Historické zprávy o dejinách Jednoty 
1547 do 1552, obs&žené v VII. a až k 1. 68 
v VUI. foliantu archívu bratrského, jmenovíté 
o snémích tehdejších, o nakladaní s bratŕfmi 
1Ô48 y Čechách, o opatrení bratŕí v Pmsích. 

3. Písné duchovní dvé: „Chvál Hospodina 
Sione" a „Nej vyšší moudrosf Kristus Pán* 
v kane. šamotulském. Mnoho jiných složil, ale 
zvlášté prý se chovaly, nebyvše krom onéch 
dvou do kancionálu pojatý. 



Mor T zemich koroDj České. — Povodne a se- 

úreda T zemi České. 

R. 1568—1570. 

R. 1568 byly zeme koruny České krutým 
morem navštívený. Morová rána rozmohla se 
nejprvé v Slezsku a odtud rozšírila se do okol- 
ních zemí a dostala se i do Čech. Když pak 
v Praze lidé zhusta mreli, úŕedníci královští, 
soudcové zemští a radové komory České do 
Kutné Hory odjeli, zdravéjSího povetrí hleda- 
jíce a tam od sv. Matouše až do následujídho 
postu bydlíce zemské veci ŕídili a spravovali. 
Podobné i mnoho jiných obyvatelú vyššího i 
nižšího stavu z Prahy odjelo. Tolikéž učinili i 
učitelové vysokého učení Pražského a žákovstvo. 
Lidé pri tom moru v nékterých méstech jako 
mouchy padali. Praví se, že v samé Vratislavi 
zahynulo 10.000 lidí, katolíky v to nepočítaje. 

Zpravují nás také pŕedkové naši o tom, 
kterak toho času zeme Česká častými trápena 
bývala záhubami vodních prívalu. Tak dne 8. 
června r. 1569 počalo prleti a pršelo téméŕ 
bez prestaní až do 20. června. Z toho po celé 
zemi České ŕeky se rozvodnily, tak že v Praze 
oči Bradáče se zatopily. 

Na to pak následujícího roku v pondélí 
pred hromnicemi podobné rozvodnení se stalo, 
tak že voda až do huby BradáČovy dosahovala 
a za dlouhý čas tak zvýšená stála. Proto mu- 
seli mlíti slady a jiné obilí na starém samo- 
tažném mlýné u sv. Jakuba, z čehož veliká 
nouze a drahota povstala. 

Král Maximilian chté lid obecní nouze zba- 
viti, prikázal prísne, aby v méstech Pražských 
mäso, ryby a chléb prodávaly se na libry a ne 
více od oka. Libra obyčejných ryb méla se 
prodávat za dva krejcary, libra štik za púl tŕe- 
tího krejcaru. Chléb se mél prodávat podlé 
drahoty obilí, jeden peceň mél ale 3 libry a 
24 lotú vážitL Po strychu žita mélo se pét 
vértelú mouky vydávati. Obchodníci však zá- 



soby své kryli, tak že nouze byla i tolio jetté 
vétšf. Proto bylo zase dovolrao bes táhy pio* 
dávati. I byl hned masa a jinýeh potntT do- 
statok. 



L. 



307 



Kterak Maximilian katolleké ivm47 Miotttoftf. 

Mandát proti bratŕín. 

R. 1568 bŕezen— ŕQen. 

Tridentský koncil uložil biskupAm katolí- 
ckym, aby ob čas svolávali knéze svýchdiéoeÉÍ 
k synodám čili sjezdúm. Horlivý bišlrap Olo- 
moucký nečekal, až by tak učinil arcibi8kii| 
Pražský, nýbrž konal sám samostatné pHpravy 
k svolání tiäkovéto synody, k níž n^l býú kar 
ždý pozván. V bfeznu r. 1568 sdélil sv^j toajA 
pfísedícím zemského soudu olomouckého, himí 
nimiž zasedal, vyzývaje je, aby poslali veSkeié 
své knéžstvo k té synode, do Olomouce na 
mésíc kvéten svolané. Tu mu však veŕejn6 piode 
všemi odporoval Jetŕích z Kunovic dne 38. 
bfezna, pravé, nikdo že nemá práva svolávati 
koncil veškerého kresťanstva jenom dsaŕ a tento 
jenom se svolením kŕestanstva. Nezdá ae in 
tedy býti v poŕádku, aby tak učinil taialrap a 
proto že ho žádá, aby k žádným sporflm ane^ 
srovnalostem príčinu nezavdáviú. Kdyi jste 8i 
vymohli mandát, pravil Jetfích z Eunovie, ph 
dle néhož jste mohli knéze pohánčti, zpAaowó 
nám to nemalé obtiže a ty nejsou doposudui 
odstránený ani zmenšený. K tomu Jste si fjr- 
mohli, aby tady v markrabství nesmelý aepib- 
dávati spisy učených bohoslovcft. Z toho vieho 
je patrno, že pravdu chcete utlačiti. Nejaoaee 
ješté s tím vším spokojeni, zakázali jste sborr 
jak bratrské, tak protestantské na biakiipékých 
lénech, což žádný z vašich pŕedchĎdeA neoK- 
nil. Vezte tedy, co nám búh a pán náS daio- 
val, že se toho více nevzdáme, aC se stane 
cokoli. 

Tou rečí byl biskup nemálo zaražen a pnito 
si netroufal více tu synodu beze vší vyHf a 
mocné ochrany svolati. I sepsal o tom výUad, 
CO se mu v zemském soudé pfíhodílo a oo pio* 
vésti zamyslí a vypravil s tím spisem kandéie 
svého dra. Kerstmanna do Vídné k dsatL Ma- 
ximilian prijal toho posla a podržel spia n sebe, 
ŕekl mu ale pŕímo, že nevi, co by v té réd 
učinil. 

BratM védouce všecko, co biskup pKm- 
vuje, vypravili zároveň posla svého, bratra Ifi- 
kodéma do Vídné, aby tam smďiy biskupovy 
maril. Nikodém nalesl výdatné pomocniky m 



8oa 



r- 



MaTlailitn kutoUcké synody nedoToloval. — Mandát proti brttHm. 



"1 



rádee t Mikaláši WalteroTÍ zWalters- 
bergo, radé a tajemniku cisárovu a v dru. 
GratOTi, který byl osobním lékaŕem císaŕo- 
ifm. I pochodil omohem lépe nežli posel bi- 
dnipAv. Crato chválil a odporoučel císaŕi bratry 
eo nejvŕeleji. Ukazoval na jich mírumilovnosf 
a ufenosC a litoval, že posud nepožívaj í právni 
ochrany. Cisaŕ na to odpovédél: „Yaldenšti 
bratŕi mohou své náboženstvi tak vy- 
konávati, jako to činili v dŕivéjšich 
lete c h. Jak jenom néco ukončime, bude, dáli 
báh, viečko dobre.** 

Erál tedy biskupovi synodu výslovné ani 
lepoToIil ani nezakázal, jelikož spis jeho pH- 
jav, nie určitého neŕekl. Spise se ale mohlo 
BTaleti, že synode té nechce, když ŕekl, že 
neTÍ, CO by mél učiniti, a když se vyhnul od- 
pofMi na žádos< biskupovu. Nicméné odbývala 
le pŕedce ta synoda, avšak beze všeho výsledku 
i pvo knéžstvo i pro utužení a šírení víry ka- 
tofické. 

Potom chtél i arcibiskup Pražský svolati 
qmodo, když jej k tomu pápež dAtklivé napo- 
B&ial; než Maximilian zvédév, jak zlou krev 
raOaobila na Morave horlivosť biskupa Olomou- 
oébo, jmenovité když svolal synodu, dal arci- 
tnkoiia Pražskému znáti, že by tó nerád videl 
U^by synoda byla svolána, a že by to pova- 
iofal za nevčasné. Arcibiskup tedy synodu ne- 
ifolal, jelikož se nemilosti královy obával, ný- 
M omlonval se u nuncia a legáta pápežského 
T Ňémddh, proč synodu nemflže svolati, pri 
ieinž dokonce projevil své presvedčení, jak bi- 
dnip Olomoucký dobre nejednal, že tu synodu 
mrial, ponévadž tím katolíkúm více uškodil 
MiU prospel. 

Po téchto událostech muselo zajisté pfe- 

kvipiti nejen bratry, nýbrž jeSté vice katolíky, 

ie Maximilian dne 29. ŕijna vydal mandát proti 

kitiím. Pravil, že ho opét zprávy docházejí, 

ktsrak množí obyvatelé vySšího i nižšfho stavu 

pfes pHsná poničení císaŕe Ferdinanda, na po- 

lefidch svých sbory otvírají, schAzky a pokoutni 

kšami na zámcich, tvrzích, v mestečkách a ve 

nUk netoliko Hda selskému dopouštčjí, nýbrž 

Muni taková kázaní a jiné obrady provozuji, 

niniji a jim se dívají a ke všemu ješté nepo- 

Mdoé a bludné kazatele pŕechovávají. Jelikož 

ale takofé schúze a kázaní jsou prý proti man- 

dátn farále Vladislava, proti zŕízení zemskému, 

pnuÚ pfísaze, ktorou on stav&m učinil a proti 

jeho maadátflm : proto že nechce takových vecí 

déle saáäeti a trj^ti a proto poróučí všem a 

jtánoma každému zvlááté, aby takových schúzi 

pestnuurfdk a pokoutních kázaní a obŕadA na 



809 



pozemcích svých ani zjevné ani tajné nedopou- 
štéli, sami se nescházeli, sbory zamykali a téch 
kazatelA pod sebou a v domech svých netrpeli 
a neprechovávali. Kdoby se proti tomu rozkazu 
previnil, mél býti potrestán a na hrdle poku- 
tován. 

OČekával král Maximilian od tohoto man- 
dátu nejaký pŕíznivý výsledck pro víru katoli- 
ckou? Podlé toho, jak se Maximilian vúbec 
choval a jak teprvé nedávno svolávání synôd 
katolických nepovolil, múžeme na určite tvr- 
diti, že ten mandát vydal jaksi na oko, aby na 
jedné strane upokojil katolíky a na druhé strane 
zastrašil zase nekatolíky vAbec a bratry zvlá- 
šté, by se chovali zdrželivé a neodvažovali snad 
k néjakdmu utlačovaní a obmezování katolikA. 
Bezpochyby ale chtél si to také bráti za vý- 
mluvu naproti pápeži, když by mu vlažnosf ve 
vécech víry katolícke vytýkal a k pŕísnéjšímu 
zakročení proti nekatolflcflm jej vybízel. Maxi- 
milian chtél miti v Českých svých zemích mír 
a poŕádek ; proto nedopouštél, aby jedna nebo 
druhá strana podnikala nejaké kroky vyzývavé. 
Maximilian ale chtél býti také za dobré s pá- 
pežom a s jinými panovníky katolíckymi. A 
proto vydal mandát proti bratŕim, ačkoliv ni- 
jak na to nepomyslel, mandátu tomu platnosf 
a prächod v zemích svých zjednati. A takovým 
zpúsobem mOžeme si i zakazovaní katolických 
synôd i mandát proti bratŕim vysvétliti. 



Nová pooioe sa války toreeké. — Kterak bylj 
dve deerj královy provdánj. 

R. 1569-1570. 

Roku 1568 byl sice uzavŕen mír se sultá- 
nem Tureckým na osm let, jak jsme o tom ná- 
bore vypravovali; potom byly také urovnaný 
spory s Janem Sigmundem Zápolským; než 
král Maximilian nedävéŕoval Turkúm a proto 
pomyslel v čas na obranné prostŕedky a na 
rozmnožení zbrojných sil v království Uher- 
ském. Proto vznesl na stavy české zase žádosf, 
aby mu novou velkou bernú na války turecké 
povolili. 

K účeli tomu svolán byl do Prahy na den 
19. prosince 1569 generálni čili všeobecný snem 
zemí koruny České. Maximilian požadoval od 
snemu sumu penčz ohromnou a neslýchanou, 
totiž tri milióny kop grošft českých. Stavové, 
jichž pŕes tri sta na snémé bylo shromáždéno, 
slyšíce ten počet velice se alekli. I nastalo ro- 



310 

20* 



J 



r 



EN. lY. HL. II. Pu«Táiii MaximllIaM 1M4— 1576. — Nóri pomoe na HSkj turecké. 



^ 



kovaní velmi živé a dútklivé o tom požadavku 
a množí rečníci proti nemu mluvili, dokazujíce, 
že je to zhola nemožné, aby zeme české tak 
ohromnou sumu králi svému na obhajovaní ci- 
zího království poskytly. Nékteŕí dokonce ote- 
vŕené prehlasovali, že království Uherské dávno 
za to nestojí, co již zemč ČSeská na né vyna- 
ložila. A starý spisovatel, který o téch vécech 
vypravuje, dokladá, že tady stavové králi své- 
mu po staročeskú pravdu povédéli; na takové 
d&vody uznal král Maximilian, že žádost jeho 
prevyšuje všelikou možnosť; i prehlásil, že na 
tom zústane, k čemu se stavové podlé své svo- 
bodné vúle dobrovolnč podvolí. 

Na to se stavové čestí snesli a svolili, aby 
císaŕi k osazení zámku a mist pomezních, ja- 
kož i k opatrení jiných prostŕedkú proti ne- 
pŕíteli dano bylo po dvé leta po sedmdesáti 
péti tisícich kopách grošfl českých. Peníze ty 
mély býti každý rok splaceny ve dvou Ihňtácli 
a sice polovice na svätého Bartoloméje a druhá 
o vánocích. Poslanci moravští uvolili se platiti 
dvé leta, ročné z jednoho každého domu od 
poddaných svých v méstech, v mestečkách i 
ve vsech po 20 groších českých, z mést krá- 
lovských po p&l druhé kope grošu; od téch, 
kteŕí peníze na úrocích mají, z tisíce kop pét 
grošu českých, z Židú ženatých i s manželkami 
jejich po tfech tolaŕích a z jiných neženatých, 
kteŕí by pfes 10 let starí byli, z hlavy po 20 
groších českých. Slezané uvolili se dáti králi 
ročné po sedmdesáti tisícich tolarú ; Horní Lu- 
žice po patnácti tisícich tolarú a Dolní Lužice 
po desíti tisícich tolarA. 

Dále povolili stavové ve všech zemích po- 
sudni z každého vértele piva pšeničného i ječ- 
menného na dvé leta a sice ročné po čtyŕech 
groších českých z každého vértele, aby císaŕ 
poznal jich úprimnou vernosť a poddanosť. K to- 
mu však pripojili stavové žádosť, jelikož povo- 
lují tuto daň i nad svou možnosť na potreby 
dvoru královského, aby král byt svňj pro mnohé 
d&ležité a znamenité toho potreby v tomto krá- 
lovství mél a tady dvorem býval. A pakli by 
to nijakž z príčin dúležitých býti nemohlo, aby 
nejstaršího syna svého, arciknížete Rudolfa, 
na místé svém v království tomto zústavil a 
zanechal, aby stavové a obyvatelé království 
tohoto v potrebách svých mohli míti k nčmu 
ochranné zŕení a útočište. A Rudolf aby 
také jazyku, ŕádúm, obyčejúm a všem 
dobrým, potrebným a chvalitebným 
poŕádkúm tohoto království privykal 
a jim se pŕiučoval. 



%«^ 



311 



Stavové tedy dali králi dosti zŕetelné na 
srozuménou, že již téžce nesou bremena na ob- 
hajovaní cizích zemí, a že je jim velmi nemilé, 
když král mimo zemi prodlévá, ač se savásal, 
že tady bude své sídlo mívati. 

Jiná dúležitá véc, která krále y Frase za- 
mestnávala, bylo zasnoubení dvou dcér: naj- 
starší Anny a mladší Alžbety. První méla 
se dostati ln:áli Španélskému Filipu II. a Alž- 
beta Karlovi IX., králi Francouzäkému. Sftatek 
arciknéžny Anny mél se odbýti tady v Praze. 
I počali se sem v únoru roku 1570 nmozf 
vzácni hosté s rozličných strán sjíždéti. Nej- 
pŕednéjší mezi nimi byli kromé krále ŠpaiDfl- 
ského a jeho dvoŕanstva August kníie a knrfitt 
Saský, Jan Jiŕí markrabé a kurfiŕt Branden- 
burský, Albrecht kníže Bavorské, Ferdinand á 
Karel arciknfžata Bakonská a poslove cizích* 
dvoru. Ku pocte téch vzácnvch hostA dal dsaf 
Maximilian strojiti na pražském námestí staro- 
méstském rozličné hry, kolby, a jiné lOzliCné 
kratochvíle pred tim nevídané. Vidina byla nt 
pŕ. plamenem hoHcI hora Étna, z níž krkavd 
a jiné potvory litali. Vidín byl také hrozný 'a 
veliký drak, jenž daleko široko ohnem soptil; 
Perseus s hlavou Gorgony na kŕídlatém kom. 
Také byl ukazován živý lev v drevené kled; 
pak vyveden živý slon, na némž sedel král tý- 
chodní v odevu fantastickém žezlo V rucedrSe. 
Také se predstavovala vojna divek {^ký<^ 
kteréž honíce se lámaly kopí, prilbice a dlevce. 
Nade všecky ostatní vynikida vAdkyné jejich 
Vlasta. 

Za takových radovánok pfíblížil se den 
sňatku, 4. kvéten r. 1570, kteréhož byla ard- 
knéžna Anna v kostole sv. Víta slavné otjd^ 
od arcibiskupa Pražského s Filipom n., králeín 
Španélským. 

Maximilian použil vhodné této príležitosti, 
když hosté jeho byli rozličnými radovánkuni 
rozjarení a dobrou vAlí naplnení, k jednaní 8 ni- 
mi o vécech státnich, o dobru rodu svého a 
zemí českých. S Augustom, kurfiftem Saskim 
jednáno bylo o obnovení starých a dčdifinych 
smluv, kterýmiž Cechové a Sasové byli od staro- 
dávna vzájomné zavázáni ; kurfiŕtu Brandenbnív 
skému potvrdil léno; s Albrechtem kníieteiD 
Bavorským stalo se vyrovnaní o hranice, o 
které byvaly dlouhé rozepŕe na záhubn králoT- 
stvi Českého. 

Když se hosté po svadebním veselí roz- 
jeli, vypravil se Maximilian dne 22. kVétna ňa 
snem ríšsky do mesta Špýra, kde bylo pak do- 
konané jednaní o manielství artíknéžny Alžbety 



SIS 



Jak 86 lutheránstYí t Slessko i^alo t MHlo. 



-1 



králem Francouzským Earlem IX. Siatek byl 
ly dne 22. ŕíjna od arcibiskupa Mohučského 
iniela slaynym zpúsobem vykonán. 



erak se Intherinstfi ? Slessko Djalo a šírilo. 

Tou dobou, kdy se ySecky tyto veci dály 
kdy stavové čeStí a moravští s králem svým 
iximilianem o svobodn slova božího vyjedná- 
li a víru svou obhajovali, bylo již i v Slez- 
u náboženství lutheránské valné rozšíŕeno. 
iy a kým zasety byly prvnf počátky toho 
!«il, není posud vyzpytováno a sotva asi se 
láaií vyhledati v tak dávne minulodti první, 
ijisté tajné prívrženec a vyznávača víry Lu- 
lerovy. Ve verejnosti vystoupil poprvé Mi str 
au z Opavy, ktery dne 17. července 1524 
Kehu ve famím kostole horlil proti všelikým 
^MAm v cirkvi katolícke. To byl zajisté pŕed- 
hftdce vSech pozdéjších reformátorfl. Mistr Jan 
e stal 1. ledna 1525 kazatelem pri tom ko- 
tde a neustal pak hlásati pvangelium ve smy- 
hi Lutherové. V Opave samé vyskytli se také 
i^sté dosti záhy prívrženci nového učení; no- 
^ evangelické započaly vSak r. 1525 tu ne- 
léli pred vánocemi tím, že kazatel pri famím 
Eostele opovážil se ohlásiti, vánočnf slavnosf že 
e nemá konati více v noci, nýbrž v osm ho- 
lin z rána. Brzy na to však byla míe svätá 
nriena a podrženo jenom kázaní. Když tak 
stmikavá novota mohla se provésti tak náhle 
tt patrného odporu, je to neklamným dúka- 
em, že i v Opave bylo dosti obyvatelstva no- 
otáin lutheránskym oddaného a jim pŕejícího. 
Id té doby ujímalo se nové učení a premáha- 
lo rozličné prekážky došlo okolo roku 1540 
dného rozšírení, tak že se k nemu tou dobou 
liznávala nepochybnč již vétšina obyvatelstva. 
[dyž tedy komtur Nemeckého rádu, ktorému 
íHekSelo podací právo k fare opavské, počal 
rpéti 8 ostatními bratry svými nedostatek, pro- 
Uval rozličné nemovitosti až r. 1540 postoupil 
há opavské právo podací a patronátni se vše- 
dí právy a se vším pŕíslušenstvím. Než král 
Ferdinand I. obával se vším právem, že by 
bec doaazovala za faráŕe pŕívržence nového 
cení. Když mu tedy smlouva o postoupenf toho 
odací byla predložená k schválení, pridal k ní 
) ustanovení, aby Opavští pod ztrátou podací 
olili za faráŕe s vedomím biskupa Olomou- 
káho jenom knéze pravoverného, který by svá- 
ifiC oltárni prijímal pod jednou zpúsobou. Obec 
ŕminku tu musela ovšem pŕijmouti a dosadila 
itolického faráŕe ; vedie toho však povolala 



313 



do mesta evangelické kazatele, kteŕí hlásali 
učení Lutherovo s valným výsledkem. Jelikož 
farár katolický stál na svém dobrém právu, 
kdežto evangeličtí kazatele opírati se mohli o 
vétšinu lidu a o mestskou radu, vzniklý brzy 
pH tehdejší nesnášenlivosti strán náboženských 
povážlivé spory, které neostaly bez následkfl. 

Okolo roku 1555 dosadila obec za faráŕe 
Blažejo Siebenlota s tím podotknutím, 
aby v obci šíHl čisté učení slova božího a aby 
ji vedl k pravé službe boží. Jelikož ale Sie- 
benlot pro jiné své úrady musel nékdy delší čas 
mimo Opavu pobýti, tak že svým duchovním 
povinnostem nemohl dostatí, učinila s ním obec 
narovnání, že povolá do mosta hodného knéze, 
který by kázal a svátostmi prisluhoval. Sieben- 
lot sám se uvázal, že bude na takového náhrad- 
níka pŕiplácetí, když by toho bylo zapotŕebí. 
Když tedy Siebenlot r. 1565 opét na delší čas 
z Opavy odešel, povolala mestská rada do me- 
sta za kazatele Martina Zenkfŕeie, s tím však 
vymínéním, aby pŕednášel „čisté učení slova 
božího podlé prorockých a apoštolských spisA 
a podlé vyznaní augšpurského'' a aby svátosC 
oltárni tém, kdo by si to pŕáli, podával pod 
obojí zpúsobou. 

To ovšem katolický farár nemohl schvalo- 
vati; i žaloval u biskupa Olomouckého a ten 
zase podal stížnost cisári, že Opavští svého fa- 
ráŕe zavrhují a že povolali do mesta svého 
sektái*e odjinnd vyhnaného, ač je to proti na- 
ŕízení dsaŕe Ferdinanda. Na to naHdil král 
Maximilian, aby kacírsky kazatel mesto opustil, 
farár aby byl zase dosazen a šestnácte zástupcu 
mesta, aby se dostavilo do Prahy, jakmile tam 
kr^ zavitá, by se z jednaní toho zodpovídali. Na 
to vypravili Opavané posly své ke dvoru krá- 
lovskému, kteŕí vyložili Maximilianovi, jak Zenk- 
frei hlasá jenom čisté učení lutheránské a kte- 
rak museli míti duchovniho rádce, když farár 
nékdy dlouhý čas duchovní svúj úrad nevyko- 
nával. Vymohli tím alespoň tolik, že biskupovi 
bylo dano pokynutí pŕidŕžeti faráŕe Siebenlota 
k tomu, aby konal pilnéji služby boží a hledél 
si všeho, CO se sluší na verného a bohabojného 
pastýŕe a predstaveného. Zenkfrei mohl ostatí 
v mésté, dokud by cisaŕ právoplatné nerozhodl, 
nesmel ale v kostole a po domoch kázati a méí 
se pokojné chovati. Brzy potom podal Zenkfrei 
dne 14. záŕí 1565 sám osobné cisári Maximi- 
lianovi prosební spis a líčil výmluvnými slovy 
stav svúj a své vyznaní víry, které s vyzna- 
ním augšpurským srovnával, zatracuje bludy 
Schwengfelda, Zwingliho, novokŕténcú ajiných. 
Obrana méla ten výsledok, že Maximilian do- 



814 



J 



^ 

I KH. IV. HL. U. PuoTáni MAxImiliaiui 1664—1676. — Jak m lathtrinttfí t Sienka igalo « UHIa. 



■^ 



Yolil ZenkfreioYÍ, aby úfad 8T(y v Opave ve vší 
mírnosti a skromnosti zastával. R. 1567 vypra- 
vili Opavití za králem do Praby dvanácte po« 
slfl, kteŕí však mnoho nepoŕídili. Teprvé r. 1569 
qednáno bylo narovnání od hejtmana zemského 
a šesti ilechticft, jakožto rozhodiích, což bylo 
také od krále schváleno. Obžalovaným bylo ulo- 
ženo, aby farári zapravili 400 zl. za výlohy a 
Škody rozličnŕ, aby mu ponechali veškery íiamí 
a kostolní príjmy a farni pŕíbytek a když by 
v Opave nebyl, aby mu ročné 200 zl. platili. 
Naproti tomu zavázal se Siebenlot, že nebude 
méšianflm a jich nemeckým a českým kazate- 
lúm zadných pŕekážek délati; ale také oni že 
mu mají v&ecku česC prokažovati. Evangelická 
bohoslužba odbývala se tedy zase v kostole 
katolickém a svátost oltárni podávala se pod 
obojí zpúsobou v jedné kapii toho kostola, 
y tomtéž kostole bývalý zároveň katolícke boho- 
služby. 

Pozoruhodné je, že tou dobou žilo v Opave 
ješté tolik ČSecbA, že roku 1568 mestská rada 
byla nucena povolati do mesta českého kazatele 
jakéhosi S y m o n a, jemuž zaručila ročního platu 
170 zl. Eazatel ten púsobil v mčsté jeäté roku 
1573; a roku 1596 vyskytuje se v Opave vdova 
po českém kazateli, o které však nedá se do- 
kázati, zdali to byla manželka jmenovaného Sy- 
mona nebo vdova po nékterém jiném kazateli. 
Také na jiných místech v Slezsku vzpíralo se 
obyvatelstvo české a bránilo pončmčování, které 
šlo ruku v ruce se zavádéním náboženství lu- 
theránského, jelikož duchovní rozšiŕovatelé toho 
učení byli nejvíce bud cizinci nebo lidé, kteŕí 
na nemeckých universitách vzdelaní svého do- 
šli. Tak sedlád z Otic (Ottendorf) a Eylešovic 
(Eilessowitz) odvádéli za to jisté dávky na obilí, 
že se jim pri íámím kostole musel vydržovati 
český kaplán. Pripomína se to výslovné kroku 
1594. 

Tou dobou byla víra katolícka zrovna jako 
v Čechách od vyznaní lutberánského do pozadí 
zatlačená a lutheráni tvorili v zemi velkou vét- 
šinu. Také se objevil brzy nedostatok knéží, 
jak katolíckych tak i nekatx)lických z podob- 
ných príčin jako v Čechách. Že katolícke ná- 
boženství pri takovém stavu vecí upadalo, nelze 
se pranie divití. Neutešeným dokladom toho 
byla zajisté ta okolnosť, že z mnohých klášterft 
mnísi ze rozešli a kláštery ty pusty ostaly, tak 
že se budov a majetku jejich k jiným účelúm 
upotrebilo. 

Po smrti kazatele Zenkfreie r. 1569 ho- 
dlala mestská rada uvésti do mesta zase ka- 
zatele evaogelického. I dala jej vyhledávati a 



vypravila zároveň také do Vídnč poselsUf k d- 
saŕi o svolení, aby tak smola učinitL Zatím 
však pfíbyl do Opavy biskup Olomoucký apK* 
vedl s sebou jezovity, kteŕí se méli o obrácení 
obyvatelstva evangelického na víru katolíckou 
pokusiti. První verejný krok, jeji tady biskup 
podnikl bylo nové vysvécení famího kosCéla, 
ponévadž prý byl bohoslužbou evangelickoa zne- 
svčcen. Byl to skutok neopatrný, ktorý oby- 
vatelstvo lutheránské musel pobouŕiti. Potoa 
udéloval biskup birmovaní, k némuž se vlak 
obyvatelstvo valné nehrnulo. Kdyi biskup ko- 
nečné učinil prípravy, aby vykopaný a odno- 
sený byly mŕtvoly protestantú v kostole pocho^ 
vaných, vypuklo jitlení v zjevnou nevôli a lúza 
štvaná poházela biskupa blátem a jiným iieiá- 
dem. Ješté jednou pokúsil se biskup s kasa- 
telny lid uchlácholiti a poučiti, nemohl se však 
dostatí k slovu pro hlasitý odpor i>osluchmč8tva. 
Pro nejaké nedorozumení — praví se, že jedea 
biskupský dužebník udeHl jakéhosi ŕemealnfka 
— strhla se veliká vrava a lid chápal kameni 
a házel jím po biskupovi a po jeho ochrándck. 
Biskup se spasil útékem do kláštora svalová- 
clavského a nabízel odtud méštanstvu odpustení 
a zapomenutf, kdýž by do kostola svého boho- 
služby katolícke zase uvedli. Lid popuuv se 
vítézstvím tak lehko dobytým ve své zpupností 
odmitl požadavek tonto a tak odefiel biskup i 
8 jezovity s nepoŕízenou. 

Obec méla pro výtržnosti proti biskupovi 
ovšem všelíké potahování a nepŕíjemnoati, ue- 
bot musela kolikráto vypravovati poseíství do 
Prahy a do Vídné za císaŕem, než konečné do- 
mohla se pŕedce odpustení a víra katolícka Mí- 
získala biskupovým zakročením ničeho, poné- 
vadž í farár Siebenlot, ktoiý k víre lutheránské 
pŕestoupil, podiiel své místo a pŕ(jmy 8 nfin 
spojené. Farár ponechán byl v hodnosti své 
navzdor ustanovení císaŕe Ferdinanda, ie by 
mestu odňato bylo právo podad, kdyby usta- 
novilo farárom knéze nekatolíckeho. A tak la 
krále Maxímiliana ujímalo a šírilo se lutherán- 
ství v Slezsku beze vší prekážky. 



Jsk nakladali s čfskoo ŕféi v Kmovsku.*) 

R. 1523—1573. 

Bedlivému čtenáŕí naši kroniky je ui Éair 
mo z vypravovaní zvéčnélého Zapa, ie krfl 



*) Udalosti tjto vyprafujeme podlé irýboného vliits 
neckého časopisu: .Opátsky Týdfinaik* r. lOVS^ 
é. IS— IS. 



L 



315 



3iC 



^ 



Jak atUMAli • eeikoa Mi t Knortkn. 



^ 



Pfeaiysl Otakar n. poskytl r. 1269 synu svému 
I levého boku, MiknláSovi, v ádél Opavsko, 
Kniovsko a Hlubčicko, které ovSem nepŕestaly 
hned býti časti morayskon, ač byly od Moravy 
oddelený. Co se práva semského a soudu do- 
týte, mély platnosC a prAchod veskrze zvyky a 
pohidky moravské, což celá století potrvalo. 
Po unrti Mikuláše n. rozdelili se čtyŕi synove 
jdio o otcovské dédictvf. Tím v6ak se nestala 
iádná zmena co do práv a zvykflv, leda že zŕf- 
leny byly v Hlubôicích a v Kmové nové sondy 
a v Kmové jako v Opave desky zemské, což 
M atalo nejspfte hned po rozdelení (r. 1377). 
Dediy zemské v Kmové byly v poŕádek uve- 
dený r. 1406 od Hanuše Kochinmeistera, 
starosty čili hejtmana Emovského. Ŕeč soud- 
ifho jednaní byla česká, zápisky však do knéh 
Nndnfch a do desk zemských činény jsou la- 
tinsky. Na Morave začali česky vkládati r. 1380 
a T Opave r. 1419. Ostatné oba sondy jak 
opavský tak kniovský spravovaly se právy a 
nyklostmi moravskými, což nejlépe jde z toho, 
ie f mnohých príčinách braly poučení v Olo- 
MQCi, jako u práva materského. 

A tak v Kmové šla práva poŕádkem do- 
bým, pohuikem moravským od r. 1377 až do 
nrim 1523, a panstvo se vémé drželo zvyklostí 
dávnych, jak je zdedili z Moravy. Co bylo zá- 
tamem na Morave, bylo zákonom i v Opave a 
Kmové. Než od roku 1523 mélo býti jináče. 
Maiemu slovanskému právu počaly se díti roz- 
Biné kHvdy a naše česká reč počala se utla- 
tevati a odstrkovati. Bohu díky našli se však 
itatečnf Cechové, kteH se práv jazyka našeho 
astali a jich také alespoň částečné uhájili, tak 
is vytrvalostí jejich zabránené bylo na dlouhý 
(u ponémčovánf slovanského obyvatelstva. Jak 
m tyto véd dály, o tom zajímavém zápase, 
ckeme tato podrobnéji vypravovati. 

Kdyi totiž ze synú Mikuláše Y. Kraov- 
ského, jeden J a n lH. (Starší), králem Matiášem 
Uherdíým svého panství zbaven jest a Vá- 
clav V. ve vézení zemŕel, dostalo se E^rnovsko 
podední Pŕemyslovné Kraovské Barbore 
(1490 — 1510) a potom její dceŕi (z Jana Osvé- 
tímského). Tato provdala se za J i ŕ í k a z Š e 1- 
lenberka. Z toho manželství když nebylo 
detí, predal Ôellenberk Kraovsko (s privolením 
krále Českého Lndvfka) Jiŕfmu Pobožné- 
■B x rodu Brandenburských HohenzollerAv. To 
se stalo r. 1523. 

Tento cizinec Jiŕí Pobožný první kousek 
vyvedl ten, že ne, jako jiní páni, hned potvr- 
cffl pniva a privileje Krnovského knížetství, ný- 
bri dal panstva hodné dlouho na potvrzení če- 



kati: celých pét let, nebof teprvé roku 1528 
ten pátek po novém roce poddaným všecky mi- 
losti, svobody a dobré zvyky potvrdil. 

Na tom nebylo dosti, ono potvrzení bylo 
jen podmínečné; „aby nám (markrabímu), na- 
šim dédicúm, našim právúm a svobodám a naši 
knížecí moci neškodilo a na závadu nebylo.'' 

Z téchto dvou vécf dá se již hádati, že 
panstvo a stavové Kmovští nemlčeli; a sku- 
točné mnohý spor mély s tímto pánem dzin- 
cem; než spory ty neméli následkflv, pokud 
násilné nesáhal k soudu a doskám zemským. 

A tak tedy práva a poŕádky šly svým spft- 
sobem starodávnym, až do smrti téhož Jiŕího 
Pobožného 1543, ba i po smrti jeho až do do- 
spelosti syna jeho Jiŕfka Bedŕicha (1557) 
podstatného nie nezménéno, nebot úradovali (po 
smrti JiMho Pobožného) Václav z Fulštej- 
na, hejtmanem, Lacek (Ladislav) Oj í ŕ z Ful- 
Stejna, komoHro, BartoS Kravarský ze 
Š 1 e v i c, sudfm. V čas určený práva šla a když 
prestal sond zasedati, pokaždé truhlice s do- 
skami zemskými na radnici Krnovskou na uscho- 
vaní slavné odovzdaná byla. 

Když konečné Jiŕí Bedŕich v leta dospel 
a r. 1557 vládu v Kmovsku ujal, ustanovil i 
on dva komomíky: Jindŕicha a Beneše z Dra- 
hotúš s podmínkou: „do dalšího potrebného 
uznaní", ač za jeho nedospelosti již rádd ci- 
zinci své rozumy stavéli nad zvyky a práva 
starobylá; proto nebylo bez rftznic a sporflv, 
nebot stavové r. 1555 dútklivé knfžeti kladou 
na srdce, aby ničoho nemenil, co otec jim po- 
tvrdil, jakože i oni ničeho proti poŕádku a právu 
se nedopustili. 

Tento synáček Jiŕího Pobožného zdafil so 
úplné po otci; otec dal stavúm na potvrzení 
práv a privilejí, svobod a výsad pét let čekati, 
synáček však celých 14 let jich nepotvrzoval ; 
nebof když nastoupil, nechtél ničeho potvrditi, 
ba aby míra dovŕšená byla, zHdil o své vúli 
úrad knížecí: Nejvyššího hejtmana (kní- 
žecího, nikoli zemského) a tomu pridal k race 
dva rady, rozumí se Nemce cizince z Branden- 
burku, a sám ani do Kmova nepŕijel. 

Nač ten úrad knížecí byl zŕízen, hned po- 
známe. 

Na podzim 1560 když zasedal sond, ozná- 
milo panstvo knížecímu hejtmanu, aby kníže 
nového sudího ustanovil. Však hejtman knížecí 
jim odpovédél, že on nemá sobé naŕízeno od 
Jeho Jasnosti, aby posla v záležitostech zem- 
ského práva z knížecích penéz platil, chtéjí-li, 
necht si ho stavové zaplatí sami. 

Stavové tedy ohradivše se proti takovým 



u 



»17 



318 



J 



r 



KN. lY. HL. IL PaM¥á«i BlaximlUaM 1504-1676. 



*1 



neslýchaným novotám, aby oni za knížetem po- 
sla platili méli, peníze tentokrát na posla dali 
s prosbou, ku knížeti, aby je ponechal pri zvy- 
dch starých. 

Jiŕí Bedŕich však nového sudího 
neustanovil, nýbrž chtél od nich vfie- 
cky opisy všech privilejf, obzvlášté 
na právo zemské, a pohrozil jim, ne- 
dodajMi téch opisftv do 14 dní, že 
bude včdôti, co učiní. 

K tomu odpovédéli stavové a predložili mu 
s odpovedí ze dne 15. listopadu 1560 otisk 
práv a soudního poŕádku markrabství Morav- 
ského, na kteráž práva a poŕádky že své prí- 
vileje a výsady mají. 

Privileje a potvrzení „na všecka práva a 
dobré zvyky, kteréž panstvo a rytíŕstvo v Če- 
chách a na Morave mají"*, dali: za Mikuláše IĹ 
r. 1318 král Český Jan, potom Václav IIL, 
r. 1420 král Sigmund, 1421 kníže Ludvík 
z Brehu Qeul Krnovsko v zástave mél), 1422 
vévoda Opavský a Ratiborský Jan, naposled 
Barbora r. 1498, podmínečné, jak jsme již ŕekli, 
1528 JiH Pobožný. 

To vše ale nebylo nie na plat, kníže ne- 
potvrdil nie, a od r. 1560. soudy neäly a do- 
sky zemské zústaly zamčeny. 

Když pak kníže do Emova n 1561 pŕijel, 
zústala véc nevyŕízena; k žádosti pak stavúv 
Kmovských r. 1562 učinené sudího zemského 
neustanovil, nýbrž jim odpovédél (11. června 
1562), že prý »nikdy nemínil stav&m a pod- 
daným svým z nedostatku soud&v a práv (2 leta 
již práva nešla) ukŕivditi, ba že chce všemožné 
a pilné spravedlnosti pr&chod učiniti, avšak že 
pro veliké nepoŕádky a mnohé ohavné zloŕády, 
jež se pri našem zemském pravé Emovském 
ujaly, jakoby on právu nechtél prňchodu dáti, 
anebo proti potvrzení svého nebožtíka otce je- 
dnati mínil, toho že mu nemohou vytýkati a 
jeho obtéžovati.^ Tohoto prodlévání že oni sa- 
mi jsou príčina, jelikož prý prívilejí, na nichž 
si zakládají, nepredložili. 

Zároveň jim oznámil, že jim pošle pro- 
stredníka vévodu Lehnického a Bŕežského, Ji- 
ŕího. 

Milý prostredník dal na sebe čekati apŕi- 
byl do Krnova teprvé 9. bŕezna r. 1564 (čtvrtý 
tedy rok zústali bez práv a spravedlnosti) a 
predložil stavúm osnovu nového práva zemského 
a zároveií také (mimo jiné veci) dovolil, že 
mesta Ernov a hlubčičtí zemané nepatrí pod 
právo zemské Emovské. 

E tomu odpovédéli stavové na druhý den, 
aby nejdŕíve o zŕízenf úŕedníkfiv zemských hejt- 



mana a sudího jednáno bylo, že Jeho 
jsa kresťanským pánem dobre bude védéti, jaká 
bída a trest Boží na celou zem a na lidi pH- 
jde, když soud, poŕádek a právo nejdou, ie 
jim tak je, jako ovčím bez pastýŕe, neboi 8i- 
rotci nemajf ochrany, jakéž nalezigí u hejtmana 
(zemského), vdovám a dédicAm nelze i^isáv 
činiti, jelikož desk zemských nelze otAnti, 
leda pri pravé obecném. Zemané asoiisedé ne- 
mohou se pred právo pohánéti, proto si att- 
žují trpce, berou škody na svých statcích a 
svém zboží, proto vzmáha se mezi lidini záití, 
z čehož se loupeže a jiného zla obávatí jest 
Proto pro spravedlivosf Boží žádají za zŕ&ed 
hejtmana a sudího podlé svých svobod, a opli- 
volení na držení soudúv. 

Za druhé odpovédéli: Aby poddaní hlub- 
čičtí méli k právu Emovskému nepatrili, toie 
nemúže býti, nebot Hlubčicko i Emovsko i 
Opavsko méli jednoho pána, a že zemané, když 
Hlubčicko oddelene bylo, bud k právu Opav- 
skému, buď ke Emovskému hledéli; nyní viak 
že Hlubčícka od Emovska déUti nelze. Podôb- 
néž nelze mést Emova a Hlubčic od práva 
zemského vzdalovati, ač nikomu není bránčno, 
svých statkúv do desk nevkládati. 

Za tretí, že dají vévodovi všecka svá práva 
čisti z originálních (púvodních) listín, nei aby 
mu dali otevŕíti desky zemské, toho že po 
pravé nemohou učiniti, leč pred soudem ; a osta- 
tok že nepŕísluší komomíku bez sudího (a toho 
tenkráte nebylo) desk otvírati, jelikož oba dvi 
na tyto desky pfísahali. 

Za čtvrté: Že radové knížecí (už jsme se 
o nich zmĺnili) v Ernové proti poŕádku a právu 
lidi z poddanosti naši (rozumej z práva zem- 
ského) odcizují, ba i na penézích nás pokuti^í, 
jako bychom jejich nevolníky byli, a pfedce 
takové veci ani samému knížeti činiti nelze. 
Takové zkracování a urazení, jehož snišeti ne- 
mohou, aby CO nejdŕív odčinéno bylo. 

Za páté: Co se pak dotýče žádosti kní- 
žed, aby se jednalo e nám o stémeké a jmi wáŕ 
USitoeti po nimeeku^ odpovídají : tato kniišitM 
tiiivd feči moravské a iHdí se ji£ odo dávma 
Moravským prdvem ve vieeh viceeh somdmíA t 
zemských. Nds je vdmi mnolio^ jemi nlwielry 
natifníiiM, jini umiji a rosmm^ úelmi mdlo, • 
mezi ndmi neni iddnéko^ jeni &y sé opovdiA, 
ve vid tak vääné a obecné nimšekif mlsmlĹ 
Protoi iddaji^ aby pH starém pofddleu pomíSr 
ehdni byli, 

O jiných včccch pomlčíme, podotykajioe, 
že tuto se zrejmé ukázalo, jak knížecf rada 
uméla podpichovati a nesváry zaaévati. 



Är=a 



819 



820 



^ 



r 



Jak nakladali s českoa rečí y Kmovsku. 



^ 



Co odpovčdél prostredník? — Odejel. 

A Jiŕí Bedŕích? Psal Krnovským 12. kvétna 
r. 1564, ie ^milostívé na tu véc nezapomene/ 
atím aby pilné poslouchali jeho rady Krnovské. 

KmovStí tedy nevédouce sobé rady poslali 
ke krili Maximilianu žádajíce jej, aby se pri- 
Bdavil u knížete za jejich právo a aby již ne- 
meSkal hajtmana a sudího jim ustanoviti. Zá- 
raye& oznámili králi, že dva písafí, nešlechtici, 
fiehoŕ Laclmík a Jan Petrach, jenž se zŕfzenými 
nduni nasývajf, jmenem knížecím soudy drží, 
k stánf a ^ySetíování stavy obesýlají, ba i tresty 
ii8tanov!]gí. 

Erál a císaŕ skutečné pripomenul Jiŕímu 
Bedŕichovi, kterak jemu král Ferdinand již ká- 
lal, práya zemská vErnovsku, jež již po čtyry 
leta nejdou, obnoviti. 

JiH BedHch ani rozkazu králova nedbal, 
nfhri sAstal pri svém, a Krnovským (23. listo- 
pado 1664) psal, aby dokud by nového hejt- 
nana (knfžedho, neboC Frant.^^weinoch ze- 
mrel) neustanovil, jeho radúv^Pslouchali, že 
pcý 86 dozvedel od svého sobé verného Jiŕíka 
I Wambachu, jak často se neposlušnosti dopu- 
stili a jak prý se pŕespŕíliš vzdorovité a zlomy- 
dné k jeho radám zachovali. — Dále vytýka 
itayftm, ie prý nedají nikomu pomoci soudníu 
jeho radftv hledati, a že jako by to od jeho 
iidft? neplatilo, takové klienty dále obtéžujf. 
Pomiiv paknanovo („by na sebe jeho nemilost 
a trest neiivrh1ij|^ jeho rad vémé poslouchati 
a podobnéi jejicn soudních nález&v, slibuje, že 
pilné se pričiňuje o spravedlivé nestranné právo, 
zatfm aby trpélivé a poslušné vyčkali. 

V únom 1565 ustanovil kníže Jachyma 
von der Dhamen svým hejtmanem v Krnov- 
skn, Bohumfnsku i Bytomsku. Tím se také u ká- 
lalo, kam Jiŕí Bedŕich míŕí: všecka tato pan- 
stfí Y jedno spojiti se svrchovanou a libovolnou 
■od svou. Proto ten knfžecí úrad s radami, 
proto takéten nový dvorský soudní úrad a proto 
nepotvrzení privilejí stavovských. 

Hioalo již dvacet a dvé leta, aniž by prí- 
fikge BtaTOVská potvrzoval — a stavové na to 
aeiapomenuli ; pátý již rok práva nešla ; brali 
Bce zajisté veliké škody na statcích svých, ale 
k pláva knížedmu nešli ; radové knížecí mč- 
tmj na né štvali, podpichovali — stavové se 
nepoddali : anobrž neustávali domáhati se a do- 
Toiávatí se svých práv, tu u knížeciho hejtmana, 
ta n knttete, tu u krále. 

8 takovou šlechtou, s takovým panstvom 
ie ae nedá libovolné nakládati, tolik za 22 let 
konečné poznal: bylo treba spéchati, král již 
doléhal. 



L 



Co tedy činiti? 

Zbylo ješté, násilné na né doraziti, jak 
tyranove to dela j í. 

A rada knížecí tak učinila; pozvalaf Be- 
neše z Drahotúš na Benešové, komor- 
níka cúdy Krnovské, „svého milého pána a 
láskavého pŕítele" jmenem knížecím za po- 
trebnými záležitostmi do Krnova. Pán Beneš 
Benešovský dne 4. června 15G5 pŕišel a oni mu 
zvestovali, kterak prý kníže jim naŕídil desky 
otevŕíti (aby prý každému k právu pomoženo 
býti mohlo), a že kdyby prý chtél pŕítomen 
býti pri otvírání, že jej radi búdou vidéti. Než 
pán Benes^ slavné paméti, nešel jim na lep, 
ŕka, že to proti zŕízení zemskému, 
lodešel zpŕíma k purkmistru Krnovskému (ne- 
bot v opatrovaní mestské radé desky odevzdány 
byly) a zakázal mu, desky ty vydati, že vojna 
z toho bude, opovážil-li by se hejt- 
manu knížecímu po vňli učiniti. 

A rada knížecí vidouc odpor takový ihned 
pána Beneše do vézení uvrhla ; rozumí se samo 
sebou, že rada mestská a purkmistr se nezdrá- 
hali vydati truhlici s doskami — byliť cizinci. 

A tak 4, června 1565 dtsky násilné jsou 
oUv^ťfiy, 

Povédéli jsme již, žeJiŕí Bedŕich svápan- 
ství Krnovské, Bytoraské a Bohuinínské sloučiti 
a vlastné absolutním jen pánem se stati chtél, 
protož poslal svého hejtmana i se svými radami 
do Krnova, dav jim zvláštni poŕádky, kterak a 
čím se spravovati. Z téch naŕízení posla nová 
ústava („Dvorské boudní zŕízení"). 

Kníže ihned požádal, aby císaŕ potvrdil 
tuto novou ústavu. Ale císaŕ neučinil tak, nýbrž 
dal za pravdu stavňra Krnovským. 

Stavové podali totiž zprávu k císaŕi v tento 
rozum: „V knížetství Krnovském spravovali jsme 
se ode dávna právem a poŕádkeni markrabství 
Moravského, jakož na to svobody a výsady od 
král&v i knížat máme. Než markrabí poslal 
nám do Krnova cizozemce, kterýž nás obeslav 
nám oznámil, že on jakožto nej vyšší hejtman 
s jinými písaŕi, kteŕíž se radami nazývají, toto 
knížetství spravovati má. K tomu jsme jim mo- 
ravskou rečí, kteréž užívame, neboť z vétšiny 
málo jen nemecky rozumíme, odpovédéli a po 
nékterých pánech z nás poslali. — Této odpo- 
vedi nechtéli pŕijíti a vzkázali nám, že máji 
zakázané od nás psaní nejaké, mimo 
nemecké, pŕijímati, a že nás v žádné 
jiné reči, mimo nemeckou, nevyslech- 
n o u. — O jejich podivném pravé (soudním) 
dalo by se mnoho mluviti, oni je nazývají roz- 
umným psaným právem atd."" 



821 



822 



rciýS 



Oatko-Moisfaki Kronika. IV, 



21 



r 



^ 



KN. IV. HL. IL PaB«TáBÍ Maximlllua 1664-1676. 



í 
-J 



Po této zprávé naŕízeno knf žeti a markrabí 
Jiŕímu Bedŕichovi, aby do tŕí mésícúv zemské 
právo obnovil. 

A CO učinil knfže ? Jal se zpúsobu, za na- 
šich dob velmi obvyklého : Iháti a pŕekrucovatí. 

Dal totiž svým plnomocníkem Jiŕím z Wam- 
bachu na novo odAvodniti, proč by nová ústava 
méla v Ernovsku zŕízena býti, v tento smysl: 

L „Že pr^ Jeho Milosf cisárska a králov- 
ská nemflže proti kresťanským úmyslAm Jeho 
Milosti knížete (Jiŕíka Bedŕicha) ničehož na- 
mítati, nebot snadno prý poznati múze z tišté- 
ného zŕizení zemského (Kmovského) a jiných 
hrozných a ohavných vad (téhož zŕizení), jak 
stavové nehodné, nepríslušné a proti právu na- 
kládají s témi, kdož pomoci soudní potŕebují, 
a jak zvlášté hanebné se svými poddanými za- 
hrávají, jimž prý jinde pomoci není u spravo- 
dlivého práva, aby pri svém bídném kousku 
chleba zústati mohli. — A že by to bylo prý 
s podivením, aby kníže toho nemél v moci své 
a zabrániti nemohl, aby s úbohým bídným ilo- 
vékem tak hanebné a ošklivé a húŕe než v Tu- 
recku s takovými Udmi vdovami a sirotami se 
niJcládá, se nejednalo, nemučilo a nedŕelo atd.^ 

2. „Privileja a svobody staviiv Emovských 
že prý již neplatí, jelikož prý Ernovsko od Mo- 
ravy ke Slezsku prešlo." 

3. „Co se tyče Moravských a Českých zvy- 
kúv a poŕádkúv, ty prý se mohou snadno zmé- 
niti, avšak že tyto zvyky nemohou míti prú- 
chodu v zemi (Slezské), kteráž se spravuje prá- 
vom Saským." (!) 

4. „Tímto novým zŕízením že prý Jeho 
Milosť Cisárska nie škody a ujmy nebéŕe, jeli- 
kož v ném odvolati se k Jeho Milosti Cisárske 
dovolene úbohým poddaným/ 

5. „Že prý by Jeho Milosť kníže (Emov- 
ský) nemohl zadného práva a poŕádku udržeti 
(kdyby zemské staré právo obnovil), že prý by 
si stavové búhví jaké zlovúle a zlomyslnosti 
k jeho vláde (rozumej radám) dopustili, jakože 
nedávno poctivého, učeného a starého šlechtice 
Jachyma von der Dhamen, kteréhož jim za nej- 
vyššího hejtmana ustanovil, nejen neposlechli, 
jemu vernosti neslíbili*), ale opovržlivé aby 
odstoupil, žádali a s tímto vzdorovité ze zámku 
(Ernovského) odešli, jemu pic neodpovédéli a 
jemu i pohrožovali. A když pak nékteŕí proto 
jsou trestáni, sbíhali se na ulicích, poddané kní- 
žecí bili, sjímali a vyhrožovali a den ze dne ve 




*) Proto se stalo, že byl eizincem a cizinec podlé 
ústavy slovanské nemohl býti zemépanským úŕed- 
níkem. 



823 



svých schúzkách vyhrožují, že nejvyS&ího hejt- 
mana i s radami zastrelí, aby kofiecí vláde 
rázem konec učinčn byl.** 

6. Co 86 moravské reči tyče, leží prý knf- 
žetství Emovské v okrese úplné nénieckéAi a 
že prý tam málo českých obyvatelflv, mimo ^, 
co prý stavové vyhnavše *) úbohé sedláky Néowe 
Čechúv a Polákflv, kdekoli jich nabratí moUí, 
do Emovska navodili! 

Ostatok žádá J. M. Gísatskon, aby kníled 
zŕizení dvorské potvrdil, a kdyby ne, aby seta 
véc pred právom slezským ve Yratíslavi týe- 
dnala : do téch časttv však, aby stavúm rozkásal, 
jeho rady (kmovské) poslouchati. 

Cfsaŕ stavúm krnovským celj^ tento spis a 
tu žádosť Wambáchovu, jmenem knížedm se- 
psanou, poslal I slušelo se, aby královské jaké- 
koli poselstvi pred právom, t. j. na snémé yy- 
slechli ; protož žádali hejtmana Wambacha, aby 
je svolal, ale milý Wambach jich nesvolál, te 
sejíti se zakázal. Sestoupili se tedy sonkromiié 
a k Wambaietevu spisu obšírne odpovédéU, ja- 
kož tuto zkrlQta povime, v takový smysl: 

„Že kdyby se komu krivdy z naSeho práva 
dély, že by zajisté svobod a výsad na né Jóho 
Milosť Cisárska, jakož i jeho pŕedkové, nebjla 
potvrzovala; ba že to je nejen jejich (stavtv) 
urážka, nýbrž celého království Českého a Mo- 
ravského, mluviti o takových, jak Wambach čid, 
vadách a nespravedlnostech, kdežto se tfmU 
právy nejen boháči, ale i chudí dobfe áo dne- 
ška v týchž zemích spravujĹ — Že bychom 
však našimi poddanými húŕe než Turek nakla- 
dali, mél by se Wambach stydéti pred Vaši 
Milostí Cisárskou, takové nesmysly psáti. — 
O novém dvorském zŕizení soudním málo co 
slyšeti; náležejí k nemu tri lidé, o nicbi se 
nevi, k čemu ktorý zŕízen jest. Zemi nejson 
zavázáni žádným slibem. neboť nemají zadných 
statkúv zemských, kteréž byse mohly zavaÁti, 
kdyby nékomu ukrivdili, nebo nékoho skrátili, 
a co nékterý z nich sám, nebo dva, málokdy 
všeci tri, ujednali z toho se nechtéjí proti po- 
ŕádku a spravodlivosti u nikoho, ba ani pred 
nejvyšším hejtmanem Slezským (ve Vratislavi), 
zodpovídati. A když nékde poddaného, jeni se 
se svým pánem pre, naleznou, volají ho na stání 
od jednoho mestského soudu (nemeckého) k dru- 



*) To není pravda, aôkoliv opak, že Slovanj vy^iaéli, 
nade vsi pochvoDosf jistf a pravdivý Jett. Tak na- 
ŕídil biskup Vratislavský Jan r. 1496 obyvatelta 
polským v jisté vesnici, aby se do pčti let néoufiiiié 
naučili, ijinak ie by je Milosť jeho nechtéla tipéftL 
ani tu, ani kde jinde, nýbrž ie by je piyé nhnils • 



824 



-^ 



Jak D>lflidall a 6eikoa Mi t KrnoTska. 



^ 



hémn, z čehož mnohý již zchndL — Že oni se 
Slezákým právom nemají co äniti, ponévadž 
pied oddelením od Moravy méli stejné s Mo- 
m?oa právo, a po oddelení Opavská od Moravy 
a potom Emovska od Opavská méli své právo, 
na kteréi dostávali výsady a svobody ; a pred 
nttolika lety teprvé pletichami rady Emovské 
toto právo zastavene. Tím ale jeStč se nedo- 
stali pod právo Slezské; a kdekoliv by kníže 
Kmovské nejaká privileja mél, svobody sta- 
vovské že jsou mnohom starSí, a téch že zru- 
áíti nelze. 

Ck) Wambach vypravuje, že jsme se sbí- 
haU, knížeeí poddané bili, Nemce vyhánéli a 
PoUÍky na jejich místé osazovali, o tom nevime 
nie a niCeho nikde doptati se nemflžeme. 

Co se hejtmana knížecího dotýče, byli jsme 
do Kmova pozváni, rozkaz vyslechU, a potom 
oa porada do hostince se odebraji, radili se a 
semúi, že hejtman je cizinec, jenž zemského 
statku nemaje k zemi žádným aBbem zavázán 
oeiií ; nechtél nás moravsky vyslechnouti, protož 
jsme mu nemohli vernosti slíbiti, abychom svým 
svobodám na úkor nejednali. Na to jsme dva 
lytffe, zemany našeho knížetství, s moravskou 
iíápojiáí vyslali k nemu ; když pak radové jf, 
ie je moravská, pHjati nechtéli, nezbylo nám, 
oei rozejfti se atd." 

Postčžovavše si jeSté, žádají Jeho Milosť 
cfatfskou za ochranu a prosí, aby Jeho Milosť 
dm jim určil den a místo, kde by véc tu roz- 
sooditi ráäl. 

K tomu konci pred císaŕe pohnali knížete 
takovon žalobou: 

1. že kníže nepotvrzuje svobod a výsad. 

3. že vláda Emovská káže, sobé víru sli- 
bovati jmenem knížedm, proti právftm a oby- 
iejflm tébož knížetství, anžto jeSté kníže svo- 
bod stavovských nepotvrdil. 

3. že kníže podlé svobod dávnych hejtmana 
a Budího neustanovuje, aby soud, jak bývalo, 
podlé poŕádku moravského v Emové v kláSteŕe 
(ainoritakém) dvakrát do roka držán býti mohl. 

4. že bezprávne desky zemské otevŕeli, 
paoa komoHho k tomu nútili, a když neďitél 
sám otevŕíti, mesto a zámek uzavreli a komo- 
Hho do vézení dali. 

5. že radové stavúv moravsky slySeti ne- 
ehtéjf, když nemecky nemluví, a též že ieských 
lirtftT nepŕijímají. 

6. že nedávají zemských statkúv na starý 
zpftsob podlé dávnych poŕádkflv prodávatí, ný- 
Mk sami se v to vkládigí. 



7. když na zámek Emovský pŕicházíme, 
dávají nám dlouho čekati a mrznouti uSklebu- 
jíce se všelijak. S rozkazom královským daným 
v Opave dne 9. února r. 1568 nás nepripustili.' 

8. hejtman a radové zabraňují naäim krč- 
máŕúm pivo bráti, odkud se jim patrí nebo líbí, 
nýbrž nutí je kupovati pivo z Emova a Hlub- 
iic, k tomu však nemají práva. ^ 

Zatím kníže a jeho rada od násilnictví ne- 
ustáli a ústavu Emovskou rušili, jak uméli — 
a to uméli — dále húŕ a húŕe. 

Eonečné pŕi&el ze dne 5. ŕíjna r. 1566 
markrabí Jiŕíku Bedfíchu od císaŕe z Babského 
táboru (v Uhŕích) prísny rozkaz, aby jeho ra- 
dové novôt nechali a stavové své svobody ob- 
drželi. 

Jiŕí Bedŕích nechal císaŕe císaŕem a jednal 
dále, ba nedal ani na to nie, když král a císaŕ 
Maximilian „verným svým a milým poddaným" 
Emovským všecky svobody na hrade Pražském 
v pondélí po nedeli Misericordia r. 1567 po- 
tvrdil. — Ani to nestačilo, nebot po 3 leta je- 
Sté ŕádil kníže tak, až císaŕ zvláštním listom 
(r. 1570) pány stavy v ochranu vzal, aby se 
jim zadného násilí státí, ani k jejich stati^flm 
sáhnouti nemohlo. 

A tak deset úplných let statoční zemané 
Emovští v boji krutém setrvali, hájíce nejen 
ústavu slovanskou, ale i reč naši materskou, 
hájili a konečné pŕedce obhájili, kolik mohli. 

B. 1570 dne 17. února u£ínén návrh na 
porovnaní královskou kancelári dvorskou. 

Aby Emovsko, ač pridelene ke Slezsku, 
moravským právom se spravovalo, protož kníže 
obnoví zŕízení zemské, ale kdeby podlé uznaní 
knížecího vady vzniklý, ty aby s vedomím sta- 
vúv odčinený byly. 

Jakož pak stavové žádajf, aby pri soudé 
jen česky jednáno bylo, prestáva kníže na tom, 
aby pri pravé bud česky, bud neme- 
cky podlé vúle a potreby strán je- 
dnáno bylo. Podobnéž že u jiných 
úŕadúv (knížecí rady a mestských) 
každému volno, svou rečí jednati. — 
Podobnéž že se mohou prípisy k úŕa- 
dúm české i nemecké podávati. 

To jsou nejhlavnéjSÍ kusy, pro nás dúležité, 
jakéž česká dvorská kancelár navrhla. 

Ostatní kusy toho návrhu pŕijímaly obé 
strany lehko, ale o reč nemohly se a nemohly 
dohodnoutí. Nechtéli nijak pŕipustítí, aby se 
pred soudem mohlo i nemecky jednati, i ne- 
mecké vklady do desk činiti. — „Že článok 
ten, aby se pri soudé moravsky jednalo, dôvo- 
dili stavové, je v zŕízení zemském moravském 






U 



825 



826 



^ 



f 



KN. lY. HL. n. PanoYáiii Maxlmillaiui 1664—1676. 



*i 



nejpŕednéjší, neboť zmenením jeho, obávají se, 
porušilo by se celé zŕízení. A kterak by soudce 
neuméje nemecky v rozepŕi nékteré souditi mohl 
podlé svedomí, když by nerozumel, oč beží, a se 
snad jen souseda doptávati mél ? A když by se 
o tom Moravský soud dovédél, že jsme si tento 
článek dali proméniti, vzali by nás právem v oškli- 
vosť a poučení nám více nedali. — A jakožkoli 
by se podobalo, že by tento článek NémcAm 
na kHvdu býti mohl, není tomu tak, nebot do- 
voluje naše právo tomu, kdož by českého zasta- 
vatele míti nemohl, aby jeden z pánúv pŕfse- 
dících, kterýžkoli by se mu líbil, jeho pH pred 
právem vedl." 

Císaŕ když tyto dflvody seznal, vyzval kní- 
žete, aby od svého požadavku (aby se smelo 
též nemecky mluviti) ustoupil. — Kníže ne- 
ustoupil a tak konečné spor onen urovnán, aby 
se „podlé libosti" obou jazykňv užívalo. 

A stavové skutočné „podlé libosti" mezi 
sebou jednali jen moravsky, nebráníce stranám 
nemecky mluviti a nemeckých do desk vkladúv 
činiti. 

Konečné tedy opét zasedal — po jedenácti- 
leté pŕestávce — soud ten pátek po sv. Mar- 
tine r. 1571 pod komoŕím vladykou Václavom 
Stablovským z Kovalovic, Jiŕíkem 
Vysockým z Vysoké, sudím, a Danielom 
Sponerem, písaŕem. 

Není to malá jen véc, co zemané krnovští 
vybojovali držíce se pevné práva svého: obhájili 
reč naši pred soudem panským a, jakož pripu- 
stili nemeckou feč do soudu svého, tak vymohli 
zároveň rovnoprávnosť u soudúv dosud neme- 
ckých, u soudu knížecího a u soudôv mestských. 

Proto zňstanou jmena nejhlavnéjších bo- 
jovníkúv za práva slovanská a reč naši morav- 
skou na veky památna, jmena pánňv: Beneše 
z Drahotúš na Benešové, Jiŕíka Vyso- 
ckého z Vysoké a Václava Stablov- 
ského z Kovalovic. Tyto pány múžeme 
eméle postaviti po bok Moravských pánu Karia 
Staršího ze Žerotína a Zdenka Kavky z ŔíČan, 
jenž horlili tak nadšené za rečí moravskou. 



O bisknpn AngnstoTi. 

R. 1565—1570. 

Odchýlivše se na krátko k památným udá- 
lostem v Slezích chceme dále o vécech českých 
vypravovati. Nejdŕíve musíme doložiti ješté néco 
o Jednote bratrské, jelikož tou dobou poutala 
k sobé zase všeobecnou pozornosť. 



Nahoŕe bylo vypravováno o bisknpu bra- 
trském Augustoví, kterak byl zase od tafi- 
tŕí za biskupa uznán a v hodnosť svou dosazan. 
Sotva toho však dosáhl, počal za^e býbati ne- 
dútklivými vécmi, pro které se byl už dfíve 86 
správci Jednoty nepohodl. Jednota totiž saeho- 
vávala obyčej církve katolícke, že se každcm 
nedeli pŕedčítal ve sboru bratrském nejaký firy- 
vek z nékterého evangelia, načež se z toho evan- 
gelia vzala látka ke kázaní. Augusta však chtél, 
jak jsme už byli vypravovali, aby taková kázaní 
prestala a místo nich aby se vykladalo o člán* 
cích víry. Za základ mélo sloužit apoštolské 
vyznaní víry. K účeli tomu méla sloužiti známa 
jeho kniha Sumoonik^ jenž obsahovala kázaní 
toho zpúsobu pro celý rok. Aby zámeru svému 
zjednal platnosť, počal Augusta již r. 1565 s roz- 
ličnými novotáŕi o tom vyjednávati. Tím zpft- 
sobem podarilo se mu získati si néco spojencfl, 
kteŕí se pak skutočné pokúsili na sjezdu bra- 
trském v Pŕerové r. 1567, aby návrhúni Augu- 
stovým zjednali uznaní. Tu se však ozvali vážni 
hlasové velmi dúrazné proti takové novote, na- 
čež usnešeno souhlasné, že se má pfí starém 
poŕádku setrvati. 

Ani tím nenechal se Augusta v pŕedsevzetí 
svém zviklati. Jednota spisu jeho neprijala, 
vzpumý jeho duch však pomyslel na cesty jiné, 
kterak by alespoň jednotlivce nebo část Jednoty 
k novotám, navedl a tak vétší moc provozovati 
mohl nežil v dobé nynéjší. Délal tedy s velkým 
spéchem knihu svou dále, ba proskaikovalo, že 
ji proti vúli starších v cizi nejaké tiskámé chce 
tiskom vydatí. Není pochybnosti, že spisu toho 
chtél užiti CO prostfedku k zámeru svému, který 
se pozdéji dostal na vefejnosť, aby totiž pro- 
vedl spojení Jednoty se stranou lutheránskou 
a sám se tudyž stal hlavou všech nekatolíká 
v Čechách i na Morave. U bratŕí bylo pravidlám, 
že spisy svéod starších pŕehlídnuté dávali tiak* 
nouti jenom v tiskárnách bratrských. Toho Au- 
gusta, ač sám byl starším, nedbal a podal tak 
ohavný pHklad neposlušnosti a vzpoury, když 
spis od Jednoty nepovolený dal tisknoutí. Kromé 
toho obsahoval jeho Sumovnfk mnoho vecí, které 
sice Lutheráni schvalovali, bratŕí ale rozhodné 
zavrhovali. Augusta tedy i u vécech víry objevil 
se rozkolníkem. Konečné podával Augusta svým 
jednaním dostatok dúkazú, že se nemíní sprá- 
vovati ani slibem svým, který byl králi učinil, 
než se dostal na svobodu, ani kázní a pokorou 
bratrskou. Hýbaiť se neustále s místa na místo 
avedl si tak jako by byl neobmezeným pánem 
v Čechách a na Morave, jako by byl jedinou 
neobmezenou hlavou Jednoty bratrské. 



?&i » Q 



327 



838 



^^ 



o bitknpo AngutoTL 

Staril Jedoot; napomenuli Augustu néko- „Pozdravení vzkazuieme Vám B. Jobannes 

Skrate ústni, aby takového jednaní zanechal, otSe nám t Páou nejmilejU. Aikoli pfedefiláho 

k^ to vfiab nie nespomohlo, seäli se kdesi času, když jame spolu byli, od Vás jsme to sly- 

koBceiD nikn ISTÚasnesli ee o společném dA- Šeli, že iádosti náäl straoy Sumovníku naplniti 

tkfivÄn pMpise, který Augustoví po zvláStnfm nemúžete ; vSak jame se nadali, že prohléd^jfce 

fOlIn poslali- V památném tomto dopise pravili na pHtiuy nejedny, n^jak mysl svou promčnfte. 

toml ^ébo: Ale nynf tomu jsme vyrozumeli, že pŕedce ta 




fiiiknp J>D Angiuta. (19.) 

tadha se déU a s nf se poapfchá, pH tom ne- jméno jeho sraté, a jakž nejv^ proSeno býti 

baqwienstTl i Vám i jiným a snad i vg{ Jednote mAíe, abyste na ten Caa titténí té knihy zans- 

UitáTá. chftli, aJi do naäeho spoleiného n Vánii sble- 

Vás Tiickiii jako otce milého, jehož bychom dád a o to vfiecko dostatetné promlaveul. Pro- 

Mtádi T niten hnevali atd., pnwfme pro Boha, sfme necht nato tato proatM ByníSiif pokorná n 



829 



8X0 



r 



*^ 



KN. lY. HL. IL PanoTáni MaxImtlIaM 1664—1676. — O biskapu Angastovi. 



Vás mfsto má. Nebo< se Pána Boha y tom do- 
kladáme, žefvtom nie svého nehledáme ov&em 
časného, ale toliko povinnosti naši, k níž za- 
vázáni jsme, poslušného a verného konaní, a 
v tom svedomí dobrého zachovaní, ponévadž nám 
spolu 8 Vami ŕečeno jest: „A vratnému pŕi<^ 
kázal aby bdel.** My pak vime, a tak se nám 
Yšecbném vidí, že se na tom nie nemýlime, že 
té knihy vydaním velmi se zle i pravde, kterouž 
P. B&h v Jednote této má, i jejím účastnikúm, 
i Vám poslouží. Neb ačkoli to vše, eož v ní 
jest dobrého, s písmy svätými i s konfessi se 
srovnávajíeího, nám milé a vzáené bylo, ale né- 
které véei, pri tom položené, nám nemohou než 
velmi odporné býti, k nimž my se pŕiznati, a 
jieh pŕijíti nijakž nemúžeme pro svedomí své. 

Proto žádáme, aby toho všeho do shledání 
našeho odloženo bylo, však to ne pHliš dlouhé 
prodlení a poodložení nie tomu všemu, eož již 
vytišténo jest, na škodu nebude. Také bude-li 
tak vfile Boží, nesnadné i dílo to mdéji doma 
dodéláno býti mAže, ponévadž impressi svou 
dostatočnou v Jednote máme a mnohem bez- 
pečnéji, ježto pro né tamto hrozné nékterym jest 
nebezpečenství, a již se na né číha. 

Jestliže pak této naši nynéjší žádosti a 
prosby pŕijíti a uslyšeti nebudete ehtfti, ale 
tak naši verností a ponížeností pohrdnete, tedy 
již nám neméjte za zlé. Myt Pánu Bohu, Je- 
dnote a dušem i svedomím našim vémosf za- 
ehovati úmysl peviiý a stály majiee, to eož na 
místo naše náleží, podlé povinnosti naši učiniti 
a činiti musíme. I nyní hned skrze toho vysla- 
ného našeho i potom všiekni spolu, když toho 
čas pŕijde, s tímto Vám se nyní ohlásením a 
opovédénim, že tím vším, eož jste Vy i již uči- 
nili a činíte, anebo více byste činili, iádnému 
se v svých pŕedsevzetíeh upamatovati nedadouce, 
ale všemi pohrdajíce : I eož mý z mista svého 
činíme a činiti budeme, vinni pred Bohém, Je- 
dnotou i pŕede všemi pobožnými a vernými lidmi 
býti neeheeme. 

Pakli tuto naši pokornou žádosC pŕjjmouce 
uslyšíte a naplníte, tedy Vás skrze tohoto spo- 
lubratra k Vám vyslaného ještč za jednu yŕc 
snažné adúvémč prosíme, totiž abyste vrehno- 
sti sveta, skrze niž P. Búh i nás v pokoji tomto 
časném a télesném ehová a oehraňuje, vétší 
svobody sobé pŕivážčivé osobováním nedráždili, 
ale na tom nyní (do času a vúle Boží), eož 
máte, načež se vrehnosf jako skrze prsty divá, 
prestávali a toho užívali. 

Vdm »nämi a na Vd$ na $vých modlitbách 
všdyeky pamiUifd B. Starší outké Bady.'^ 



Zdali Augusta vyhovel prosbám užSf rady, 
aby svfij Sumovník v eiziné bez vedomí starBidi 
nevydal, není posud zjišténo, jelikož se žádný 
takový tišténý spis posud nenafiel, jisto je alé, 
že Augusta od této ehvíle vyhledával jeité méaé 
obeování se staršími Jednoty a že se jelté méné 
nežli pred tím spravoval kázní bratrskoiL Za 
to tím dúraznéji a bezohlednéji praeoval k pre- 
vedení svých zámérA. Podobalo se, jako by 
Augusta nyní chtél dohoniti, eo dlouholetým vé- 
zením premeškal. Z obyčejného stanovište svého, 
z Brandýsa nad Orlici jezdil ustavičné po sbo- 
rech nejen v Čechách a na Morave, nýbrž i 
v Polsku. Pri tom ovšem nepflsobil k utužení 
kázne a svornosti, nýbrž hlásal své novoty a 
hledél ziskati pHvržence pro své zámery. Není 
pochybnosti, že by byl nepokojný a panovačný 
jeho duch natropil v Jednote mnoho rozbrojfl 
a že by byl snad i roztržení zpúsobil, kdyby 
Jednota byla neméla jinou výtečnou hlavu v Bla- 
ho slav.o vi. Go Augusta pokazil svou ukvape- 
nosti, nerozvážností a panovačností, to Blahoslav 
napravoval dúmyslem svým, rozvážností a prí- 
snym bratrským jednaním, kterýmiž vlastnostmi 
jaícož i obsáhlou učeností vynikal daleko nad 
Augustu. 

Kroiné novotáŕství a panovačnosti objevil 
Augusta brzy i jinou nebratrskou stránku své 
povahy. V jednote panoval od jejiho počátku 
opravdový duch demokratický: spravodlivé rov- 
nosti. Augusta však počal vyhledávati ▼ obleka 
a živobytí svém všemožného pohodlí a jal se 
vypínati se nádherou nad ostatními, eož se špatné 
srovnávalo se skromností bratrskou. Eromé toho 
hromadil si jméní jak mobl, tak že z toho po- 
cházelo obecné pohoršení. Konečné počal pra- 
covati opravdové a netajené k spojení bratH 
s lutherány. E účeli tomu sepsal nový spis 
s nazvem O refármad kontinfofŕ^ který se v^ 
až na časy naše nezachoval. Zároveň r. 1570 
začaljednati s Martinom Mélnickým, který 
se stal po smrti Mystopolové r. 1568 admini- 
stratorem konsistoŕe pod oboji, o sjednocení 
obou sttan. Administrátorovi hned také odo- 
vzdal svflj spis i s agendami bratrskými, ovSem 
bez vDle a vedomí starších Jednoty bratrské. 
Augusta již si také délal nadéji, že bude po- 
volán do konsistoŕe. Tu však pŕišel naehytŕej- 
šiho nežli byl sám Administrátor choval se 
k Augustovi sice lahodné a činil mu rozličné 
sliby, splnit jieh ale nechtél a nemohl, jelikoi 
vše záviselo jednak na konsistoŕi samé, jednak 
zase na králi, zdali by ten dal k tomu svfiio 
svoleni. A o toto se administrátor zajisté ani 
neueházel, když se presvedčil, ie je Augusta 



L, 



331 



332 



^ 



r* 



Kterak se stavoTé efangeličtí o «Toboda své yiry imoTa pokúsili. 



^ 



osamocen a že by pod obojí ničeho nezískali, 
kdyby svirlivého toho človeka na prední místo 
meii seboa postavili. Augusta tedy poznal brzy, 
ie Qpadl v léčky a neinálo se nad tím durdil. 
Ffitelé sotva jej zdrželi, aby nedal vytísknouti 
listA s administratorem Martinem, což chtél udé- 
lati proto, „aby pry všickni védéli, jak on (admi- 
nistrátor) dva jazyky v hrdle má."* 



Ktarak se stavové evangelieti o svoboda své víry 

nora pokosili. — Kterak konsistoŕ pod oboji 

ke katoIietYi pŕestonpila. 

R. 1571—1572. 

Erál Maximilian pŕijel zase bud koncern 
r. 1570 nebo z počátku roku 1571 do Prahy 
a jal se ŕíditi veci obecné. Proto také svolal 
semský snem do Prahy na den 30. dubna. Sta- 
Tové v&fm právem očekávali, že král tentokráte 
rozhodne, zdali mají stavové právo konsistoŕ 
pod obojí osazovati ; Maximilian však nespéchal 
8 vyplnením toho sÚbu; bylt rád, že tou otáz- 
koa nemusí hýbati. První, co po svém pŕíjezdu 
afinil, bylo, že obnovil nékteré starší zákony 
a zákazy o prodeji knéh kacírskych. Knéhtla- 
fitelé vystíHhali se ovšem, aby na sebe neuvalili 
pokuty a tresty, když by tiskli a rozširovali 
laábf a spisy nedovolené, za to však kupovaly 
se, jak se zdá, a rozšiŕovaly v Čechách tím 
liojnéji knihy takové v ciziné vydané. Arcibiskup 
vymohl si tedy na císaH rozkaz, aby knihy 
ninglianské, kalvínske a jiné kacírske spisy 
byly zabavovány. O knihách lutheránských a 
bratrských nečiní se zmĺnka; patrné se ten 
xákaz k nim nevztahoval; verejné se to ale 
n^klo. Je to nový doklad k tomu, jak Maxi- 
milian jednal v otázkach náboženských neroz- 
hodné a kterak se vyhýbal všelikým krokúm, 
•by jednu nebo druhou stranu nepobouŕil. 

Zatím priblížila se doba, kdy mél býti 
8Dim otevŕen. Stavové evangeličtí délali již pred 
otevŕením snemu prípravy, aby si konečné vy- 
DoUi právoplatné uznaní své víry. Z úŕedníkú 
zemských n^eželi jenom nejvyšší purkrabí Vi- 
lém z Rožmberka (nastoupil ten úrad roku 
1670 po Janu mladším Popelovi z Lobkovic, 
kteif t 12. dubna 1570), nejvyšší hofmistr La- 
dislav z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici 
(lastoupil ten úrad taktéž roku 1570 po Janu 
staiUm Popelovi z Lobkovic na Zbiroze, který 
t 14. června 1569) a nejvyšší kancléŕ Yrati- 
slsT z Perniteina na Tovačové a Plumlové 
(Bastoi^ ten úfad r. 1566 po smrti Jáchyma 



z Hradce, který zemíel 12. prosince 1565) ke 
katolíkúm. Jan z Váldšteina na Hrádku a 
Lovosicích, od r. 1570 po Vilémovi z Rožmberka 
nejvyšší komorník, byl pevným a nezvratným 
pŕívržencem starého utrakvismu, kdežto B o h u- 
sláv Felix Hasišteinský z Lobkovic, 
na Ličkovč, 5d r. 1570 po Janovi z ValdSteina 
na Hrádku nad Sázavou nejvyšší sudí, byl ná- 
čelníkom lutheránú, kteŕí veikou vétáinu mezi 
stavy tvorili. Bohuslav z Lobkovic mél nyní 
nejvétší podíl v jednaní a v poradách, které 
odbývali lutheráni, aby zámer svQj provedli. Za 
nejvhodnéjší k tomu uznána šuplíka čili žádosť, 
ktorou mél snem pŕijmouti a král žádostem 
v ní obsaženým vyhovéti. K poradám tém ne- 
byli bratŕí povolaní a v žádosti se o nich také 
nejednalo. Stavové evangeličtí prosili krále, aby 
páni, rytíŕi a mesta smeli a mohli se spravovati 
konfesí augšpurskou, která byla uznána 
v ríši Nemecké, aby prý se mohlo tím vydat- 
néji jiným sektám odporovati. Krištof Mar- 
kvart z Hrádku, který byl nedávno k Je- 
dnote bratrské pŕistoupil, a tak nejspíše jenom 
z nedopatrení dostal pozvaní k tém poradám, 
tázal se shromáždéných, zdali také Jednotu bra- 
trskou za sektu považujou ; on že je také jejím 
členom a když by se o tom nestalo dohodnutí, 
že by bratŕí nemohli tuto žádost podporovati. 
Nejvyšší sudí odpovédél Markvartovi: ^Bole- 
slavské bratry nepovažujeme za sektu, nýbrž 
za své milé bratry; jich knéží si vážime více 
nežli svých vlastních. My se dokonce nadéjeme, 
že nám búdou nápomocní, když by nám císaŕ 
zvláštni správu cirkevní povolil; pro neshody, 
které jsou mezi nami, budeme se dobre sná- 
šeti."" Vtom smyslu chlácholilo Markvarta ješté 
nékolik jiných lutheránú. Stavové tuto shro- 
máždéní dali si slovo, že se nepustí dŕíve na 
snémé do zadného jednaní, dokud by se žá- 
dostem jejich nevyhovelo. 

Dne 8. kvétna odovzdali skutečoé stavové 
evangeličtí svou žádost cisári, který ji vzal a 
odpovédíti slibil. Praví se, že tu žádost pode- 
psali všickni stavové pod obojí kromé tri osôb 
a síce : nejvyššího komorníka Jana z Váldšteina 
a purkmistra Staromestského. Edo byl ta tretí 
osoba, neumime udati. Z toho je nejlépe vidéti, 
jak málo pHvržencú méli už stah utrakvisté 
mezi stavy, když jenom tri osoby se vynašly, 
které se rozhodné staré své víry pfídržovaly 
Jakmile však podána byla cisári žádost stavu 
evangelických, nastalo nové hnutí mezi jich od- 
pfirci, nebot nebylo nikoho tajno, kdyby císaŕ 
vyhovel ve všem všudy požadavkúm lutheránfl, 
že by pak prívrženci vyznaní v státé uznávaných 



U 



888 



334 



J 



2 KN. IV. HL. II. PaaoTási Maxlmllfana 1664— 157G. — Pfestoapení konsistoŕe pod obojí k» katolieM. 



museli od nich snášetí mnohá príkorí a proti- 
venství. Na obranu víry katolícke a pod obojí 
vystoupily tedy kapitola arcibiskupská a kon- 
sistoŕ pod obojí. Arcibiskup sám postavil se 
v čelo kapitoly a podal králi spis, kterým jej 
vyzýval jménem zŕízení zemského, aby k poža- 
davkflm lutheránským nesvoloval, pončvadž by 
to bylo proti práv&m zemským a na ujmu církve 
katolícke. Také konsistoŕ podala králi svou 
stížnosC vykládajíc, jaké zhouby by to v zemi 
zpflsobilo, kdyby se neobvyklé novoty pHpustíly. 
Pán z ValdSteina pŕímlouvaje se s jakýmsi kné- 
zem Turkem za tyto žádosti, hledčl zároveň 
pŕesvédčiti císaŕe, že by konsistoŕ pod obojí 
lépe prospívala, kdyby byla katolíky obsazena. 
Toho se asi konsistoŕ ulekla a proto za nékolik 
dní sama požádala za své obnovení, žádajíc 
aby pŕíšté byli všickni knéží vysvécováni jenom 
od arcibiskupa, čímž prý by se odstránilo vše- 
liké sektáŕstvf, nebot pak že by se nemohl 
státí faráŕem nikdo, koho by arcibiskup nebo 
konsistoŕ neuznávali. 

Zatím jednal snem o obecných vécech, jme- 
novité o prodloužení berné na Turka o jeden 
rok; a když ty veci byly dokonaný, odpovédél 
také císaŕ stavňm evangelickým na jich žádosC, 
aby se mohli konfesí augšpurskou spravovati. 
V zelené svétnici na Pražském hrade čtena byla 
odpoveď, kterou král požadavek ten zamítl. Pra- 
vílt, že k tomu nemúže svoliti, ponévadž je 
vázán svou prísahou, že bude staré zvyky a 
obyčeje zachovávati a že nebude zadných novôt 
zavádéti. Aby byl pokoj a rád zachován, nevy- 
hovené také žádostí pána z Valdšt^ina za ob- 
novení konsístoŕe a odložené všeliké rozhodnutí 
vobou vécech na čas pozdéjší, až by císaŕ zase 
do Čech zavítal. 

Takové odpovedi stavové neočekávali a proto 
byli trpce sklamaní. I podnikli hned krok jiný 
žádajíce císaŕe, aby administrátor nemél více 
práva faráŕe a fary jejich spravovati. Kdyby 
byl císaŕ k žádostí této svolil, byli hy tím luthe- 
ráni nabyli úplné samostatností ve správe cir- 
kevní, nebo< nebylí-lí vázáni spravovati se kon- 
sistoŕf pod obojí, pak se museli samí postarati 
o nejakou správu lutheránskou, která by byla 
samostatným správcom v duchovních vécech lu- 
theránských. Celé toto jednaní ŕídil nej vyšší 
sudí Lobkovic. Aby žádostí své dodali ddrazu, 
počali se stavové stavétí, jako by návrhu sné- 
movních nehodlali schváliti, když by se jím ne- 
dostalo uspokojivé odpovedi. Tu však osvedčil 
císaŕ odhodlanosť neobvyklou a dal stavAm od- 
poveď tak ostrou, jako to byl posud nikdy ješté 



neučinil. Pravílf : „Mohu si myslití, jak by vám 
to bylo príjemné, kdybych vás dlpuho nechal 
na odpoveď čekati; nebof vas dobre znánĽ 
Dále vytýkal císaŕ stavúm nestál08<, jelikož dŕíve 
se ucházeli o obsazování konsístoŕe, kdežto na 
ní nyní nedbají. A rozhodnutí své projevil v ten 
smysl, že veci náboženské mají ostatí jako byly 
(ioposud a všelikým novotám že se má pfftrž 
učinití. Stavové vidouce takovouto rozhodnosf 
nezdráhali se dále pŕistoupítí k návrbflm sné- 
movním a upustili pro tentokráte od svých po* 
žadavkú ve vécech náboženských. 

Katolíci a pod obojí nezískali však tím od- 
inítnutím požadavkA lutheránských a tou neoby- 
čejnou rázností královou ničoho. Vliv a moc 
konsístoŕe vztahovala se jenom na Prahu, krá- 
lovská mesta, uníversitu a takové obce, kde 
vrchností z vlažnosti v oposici své ustály. 

Pŕíštíbo roku 1572 stal se nový mnobem 
vydatnéjší krok v tom smyslu, aby konsistoŕ pod 
obojí dostala se naprosto v područí katoMcft. 
Arcibiskup totiž oznámil konsistoŕi, že pod tre- 
stom pápežské klatby nesmi více svétítí knäí 
strany pod obojí, pakli se nezavážou pHsaboa, 
že se odŕíkají všech jakýchkoli rozdíift od cfr- 
kve katolícke kromé prijímaní svátosti oltárni 
pod obojí zpúsobou. Tehdáž byl administri- 
torem knéz Jíndŕích Dvorský z Hel- 
fenburka, opát kláštera Slovanského. Ten 
obmékčen rozmluvamí s jezovity odŕekl se na- 
skrze vší rozdílností strany své od církve kato- 
lícke, odpŕísáhl bludy, prijal svátosf oltárni od 
jézovitú pod jednou zp&sobou a vyjevil ardlď- 
skupovi svAj úmysl, že se úradu svého cboe 
vzdátí a verejné .pŕistoupítí ke katolíckemu ná- 
boženství. Arcibiskup však mu to zradil, „po- 
névadž by mohl více prospéti katolíckemu ná- 
boženství, kdyžby skry t zAstal." Administrátor 
pŕivedl však í ostatní konsistoriány k podobnému 
úmyslu, tak že učinili dle žádostí arcibisknpovy 
a na stávaj ícím knčžím prísahu požadovanou ukla- 
dali. Potom pŕedneslí í to, že se chtí í s knŕi* 
stvem a lidem svým dokonce s cirkví sjednotiti, 
žádajíce, aby arcibiskup té veci se ujal a Bé- 
kterého tovaryše rádu jezovitského poslal do 
Vídné k císaŕí, aby k tomu privolil Arcibiskup 
slíbil, že tak učiní, avšak ani on ani jezofité 
se té vecí dostí horlivé neujali; rektor koicge 
jezovitské v Praze ani posla takového nevypravil, 
nýbrž jen listom véc odbyl. Strailé pod jediMm 
zajísté nezáleželo tak mnoho na tom, aby zfakalt 
nékolik nových stoupencA jako na tom, abyton 
sístoŕ, jsouc dle jména predstavená celé strane 
pod obojí v královstvi, zftstávala v podraSÍ jejtai 



L 



835 



BS6 



^ 



!*»- 



O biskapech bratrských BlahoBlavoTi a Aogustovi. 



^ 



jako dobrý nástroj, jímž by ona časem svým 
dobre mohla pAsobiti k opanování všeho jino- 
T&rstva českého. 



Biskoporé bratrstí Blahoslai a Angasta. 
R. 1571—1572 leden. 

Touto dobou utrpela Jednota bratrská vel- 
kou ztrátu, neboť zemŕel výtečný její biskup 
Blahoslav. Brzy potom odobral se také na véč- 
B<»< biskup Augusta. O biskupoch téchto, k nimž 
poutá se velký kus histórie našeho národa, chceme 
toto ještč nékolik slov promluviti. 

Blahoslav Jan byl po Janu Amosu Ko- 
menském bez odporu nejznamenitéjším biskupem 
bratrským. On co znamenitý politik prokázal 
Je^té v nepŕfznivých dobách veliké služby; 
T fečech pak, v krfcném umení, v bohosloví a 
T dejepisu tak byl učený, že skutočné jenom 
Komenský jej slávou svou prevýšil. 

Blahoslav narodil se v Pŕerové na Morave 
dne 20. února 1523. Otec jeho, mešťan v tom 
mfeté, nazýval se Blažek, kteréžto j meno pŕe- 
i&ú si syn v Blahoslav. Již v domé svých 
rodičft, kteŕí v mésté veliké vážnosti požívali, 
nabyl Blahoslav pečlivého vychovaní ; taktéž 
T^i blahodarné pňsobil naň bratr V olf. Pobyv 
« leta (1540—1542) v Prostéjové u bratra 
Hichalce vypraven byl potom od tohoto na školu 
do Gfoldberka, kde vyučoval proslulý pedagóg 
Val. Trotzendorf. Odtud vydal se včervnul544 
do Vitemberka, pobyl tam celý rok a slýchal 
nékdy kázaní Lutherova. Po Michalcové smrti 
r. 1547 mél za péstouna bratra Matouše Strejce 
a 1548 dán k bratru Černému do Boleslavi. 
L 1549 pfed velikonocí vypravil joj br. Černý 
do Erálovce ; ale pro mor, který se tehdá roz- 
mohl v Prusích, nad to pak pro rozbroje učencú 
teUoveckých s bratŕími, již v červenci odtam- 
tod odešel do Doubravna k br.. Machovi. K radé 
bákapa Speráta, odhodlali se starší, aby mlá- 
dttice své poslali doBasileje. Vŕíjnu 1549 vy- 
dal se Blahoslav s Rokytou a Kocourkem na 
cesta z Brandýsa. V Basileji, kam počátkem 
promnce dorazili, seznámili se sice s učenými 
taumími, jmenovité i se Žigmundom Hrubým 
2 Jelení a velikou od nich lásku poznali, ale 
MahosIaYOYi povetrí tamní nešlo k dubu. Upadl 
v tižkou nemoc, že drahné nedél té zimy le- 
iel, aniž mél nadéji, by živ ostati mohl. Po 
velkonoci 1550, pookŕáv drobet, hned se do- 
mt odobral. Nyní žil nékterou dobu telesné- 
mu zotavení svému, až pak, sesíliv se, začal 



vyučovati na škole v Prostéjové. Mezi žáky jeho 
byl i Jan z Žerotína, horlivý potom obránce a 
zvelebovatel Jednoty. 

Roku pŕíštího povolán do Boleslavi, aby 
nápomocen byl br. Černému ve spisovaní pa- 
métí bratrských. Tam teprv co tŕidcetník (na 
hromnice 1553) zŕízen byl k jáhenství, a v červnu 
potom v Pŕerové vysvécen na knéžství. Touto 
dobou počína se účasť jeho u vécech obecních, 
a to nejprvé ve svízelích, ježto na Arnošta Kra- 
jíŕe, pána boleslavského, pro ochranu bratŕím 
propôjčo vaňou dostupovaly. Spolu s br. Zacha- 
riášem a br. Javorom brán býval od br. Čer- 
ného k poradám u pána Krajíŕe. Když 1554 
nejv. purkrabí Volf Krajíŕ učinil dotaz k Amo- 
štovi, zdali to pravda, žeby proti mandátflm 
z 1. 1548 sbor bratrský byl otevŕel, vypracoval 
zaň Blahoslav odpoveď, tak d&tklivou a opatr- 
nou, že pan Volf, když ji pŕečetl, velmi se hne- 
val a leccos prý jedovaté mluvil proti bratŕím, 
jichž ruku v tom zŕetelné spatŕoval. Ale hlavní 
zámer byl dosažen : sbor boleslavský zflstal ote- 
vŕeným. 

Snášeje a probíraje stará aktá bratrská, 
seznámil se Blahoslav dflkladnéji, než kdopŕed 
tím, s minulostí Jednoty. Tím pak ponuknut, 
jal se spisovati histórii bratŕí, ktorou 1554 pro- 
vedl až k témuž roku, dále však psáti zane- 
chal. Z milého zamestnaní toho vytržen rozka- 
zom starších, aby se odobral do Vídné. Šly 
tehdá povesti, že mladý král chýli se od kato- 
licismu, a bratŕím videlo se za užitečno, aby 
k opatrení pravého stavu včcí a k dosažoní 
svazkftv nejakých s osobami, krále blízkymi, vy- 
pravili Blahoslava. Druhý pátek v poste 1555 
dojel do Vídné. Po nékoliícadenním rozhlédání 
predstavil se evangelickému kazateli Maximilia- 
novu, Šeb. Pfauserovi, i podarilo se mu, získati 
si jeho dôveru a pŕípovéí úslužnosti. Se šťast- 
ným tím to vyŕízením chvátal do Boleslavi, kdež 
naň na Iflžku, ošetŕován jsa od br. Abdona, tou- 
žebné čekal pan Amošt. Ale pŕišed, již pána 
mezi živými nezastihl. Umreli nékolik dní pred 
tím (18. bŕezna). 

Úmrtí toto zlé mélo pro bratŕí následky. 
Synove Arnoštovi, nemohouce odolati pMmluvám 
nejvyšších úŕedníkúv, odhodlali se, zavŕíti sbor 
boleslavský. Blahoslav s br. Čemým opustil po- 
savadní místo své činnosti. Nékterý čas pobýval 
ukryté v okolí ; pak se odobral do Prahy a od- 
tud na Moravu. Počátkem listopadu uzavreli 
starší o synode prostejovské vypraviti jej znova 
do Vídné. Suppliku, ktorá méla podána býti 
králi, on preložil do latiny; též učinil latinský 
výtah ze spisa nedávno vydaného : ^Príčiny, pro 



u 



387 



838 



n * K 



Cetko-MoniTiká Kronilu. IV. 



22 



r 



., ,..■■ • f r •^.►-.-.■i,— ■ M« i T -. 



--.1- I .ť|-|ii ■ •T 11 . *■■ á ■ ■ i« T I 



"^-— —-"■'- 



iiť li ■!■ 



^ ■ — " 



-bfN 



KN. IV. HL. n. PMOváni MaximUiaiia 1664—1676. 



které se bratŕf knéžím podrobiti nemohou." Po 
SV. Kateŕiné byl ve Vídni, hledaje prostŕedni- 
ctví Pfauserova. Pfauser prijal jej s nemenší, 
než poprvé prívetivostí, a sám to vzal na sebe, 
aby oba spisy doručil Maximilianovi. Bez pro- 
dlení vrátil se Blahoslav do Prahy, kdež tehdá 
zastával, jak se zdá, v domé Jana Kustoše 
z Zubŕí. Odtamtud 26. ledna 1556 Pfause- 
rovi poslal s nékteŕými dárky list šetrné upo- 
mfnající. Pfauser krátce odpovédél, že spisy 
bratrské králi dodány a od neho pŕemilostivé 
prijatý. Chtéje více zvédéti, chystal se Blaho- 
slav po velikonoci zase do Vídné; ale starší 
jiný pilnéjší úkol naň vložili. Omluviv se Pfau- 
serovi (2. dub.), odebral se do Magdeburka. 
Tam žil Istrianec labinský, Flacius Hiyricus 
(púvodné Vlačič), muž pŕepyšný, tvrdý a ne- 
ústupný, který počal bratŕí nepokoj i ti dokazo- 
vaním, že pocházejí od Yaldenských a že treba, 
aby souvércňv svých ve Vlaších vyhledali. Bla- 
hoslav mél mu odevzdati list Černého a sám 
osobné k tomu púsobiti, aby mu lichost do- 
mnénky té prokázal. Rozhovory jejich dosti živé 
vedený. 

Po návratu do Boleslavi upravil spis, jehož 
už pred cestou magdeburskou byl učinil stručné 
navržení, líce proti lUyrikovi pflvod Jednoty 
bratrské. 

Bľzo nastala potreba tretí cesty Blahosla- 
vovy do Vídné. Virtemberský vévoda Krištof, 
u néhož žil bývalý biskup koprský Pavel Ver- 
gerius, k jeho a nékterých polských pánúv po- 
noukání poslal králi Maximilianovi po br. Bo- 
kytovi list pŕímluvný za Augustu (29. dub. 1557). 
Rokyta roznemohl se však na ceste v Praze, a 
starší na synode pŕerovské (10. máje) určili 
Blahoslava k pŕevzetí povinnosti jeho. Tento- 
kráte zacházel Blahoslav nejen s Pfauserem, 
ale i s cís. radou Dr. Kašparem z Nidburka, je- 
muž pŕinesl nejaké knihy Wiklefovy, Husovy, 
Jakoubkovy a jiné. Zdá se, že i s Dr. Era- 
tonem z Kraftheimu, životním lékaŕem Ferdi- 
nanda L, tehdá se poprvé setkal. 

V srpnu 1557 stalo se valné shromáždéní 
starších z Čech, Moravy, Polska a Pruská. Tu 
Blahoslav povolán do úzke rady a téhož tého- 
dne i k úradu biskupskému. Posaváde obyčejné 
své sídlo mél v Boleslavi, ačkoli čas nékterý 
z jará 1558 žil v Praze. Teprv synoda, toho 
roku v Boleslavi držaná, za budoucí mu bydli- 
šté vykázala Ivančice, ustanovivší jej zároveň, 
vedie br. Cervenky, za písaŕe. Patrné chtéli 
mu starší zjednati pŕíbytek, literárním pracem 
lépe vyhovující, nežli kde v Čechách býti mohlo. 
E prviií nedeli po sv. Trojici se z Boleslavi do 



Ä#*^ 



Ivančic prestehoval. Zde pfístoupil pŕede vším 
k provedení úkolu, který synodou boleslavakoa 
1555 naň, na Černého i Ad. Šturma byl vzlo- 
žen, totiž k nové úprave kancionálu. Po tHleté 
práci, jejíž hlavní podíl na neho píipadl, 1560 
rukopis k tiskú byl pŕipraven, a pŕíštího na to 
roku Alexandrem v Šamotulách vytíštén. Tehdá 
i myšlénky, které se mu pHtom nastŕádaly o 
zpévu, sepsal a 1558 vydal. Hned potom z ulo- 
žení Starších pŕistoupil k prekladu Nového zá- 
kona z púvodního textu, jenž 1565 vydán. 

Asi 1562 byl spúsobil Blahoslav, aby vlvan- 
čicích zŕízena byla tiskáma a on tudíž své a 
jiných knihy bez dalších okolkúv mohl dávati 
tisknouti. Založení stalo se v takovém úkryta, 
že ani pán ivančický o trvaní závodu toho ni- 
čeho nezvédél. Knihy tam tišténé, jakož i list; 
Blahoslavovy, vycházely s náznakem : „Ex horto* 
(ze záhrady), „Ex insula hortensi" (z ostrovu 
zahradního). Vydaním nového zákona nicm^ 
tajemství prolomeno, a biskup Prusinovský 1566 
vymohl král. mandát, ktorým na Morave zaki- 
záno knihy tisknouti bez jeho nebo nejv. hcyt- 
mana censury. Leč dokud pán ivančický aám 
ruky ňepŕiložil, rozkazy takové tehdá málo byly 
platný, a Berthold z Lipe, ač mu o to primlóu- 
váno, zastrel se ne vedomím. Horší, nežli vše to, 
byly pokusy Augustový o sjednocení lutheránftv 
s bratŕími. „Sumovník**, jejž hlavné k tomu cfli 
byl složil, opét a opét vnucoval starším. Blaho- 
slav, nemoha utajiti v sobé obavy, aby tu ^zá- 
klad mnohého zlého díla Jednote nebyl/ jal se 
o tom, podlé spAsobu svého, dúkladné rozjímati 
a myšlénky své 1565 v sepsání uvedl, konečné 
pak, když Augusta neustával, navrhl i zamíta- 
vou odpoveď, kteráž od synody pŕerovské 1567 
prijatá. Nejvfce se však rozhorlil, když Augusta, 
chtéje sobé podlé dávnéjšího v Jednote príkladu 
mezi prostáky utvoŕiti stranu, studia a utení 
tupil a hanél, odvolávaje se v tom k výpové- 
dem br. Lukáše. Pohnutí jeho tak bylo veliké, 
„div že se mu srdce nerozpučilo.*' Y tomto roz- 
položení mysli napsal 1567 horlení své proti M- 
návistníkňm vzdelanosti, ježto právem náleif 
k nejzajímavéjším výtvorAm české výmluvnosti. 

V ustavičných téchto zápasoch a rozäie- 
ních zdraví Blahoslavovo, samo sebou jsouc vrat- 
ké, porád nebezpečnéji se rušilo. Vémý jeho 
br. Nikodem až do Benátok o léky pro neho 
zajel a nejednou cestoval do Vídné k Dr. Kra- 
tonovi za podobnou pHčinou. L. 1567 sám Bla- 
hoslav byl na léčení ve Yídni, ale již pŕíStiho 
nato roku stéžoval si Eratonovi, že se zdraví 
jeho den ode dne téméŕ mení; brzy pi^ jej 
obtéžuje neživnost žalúdka, brzy horkost jater, 



339 



340 



^ 



r 



o biskapech bratrských BlahoslaToyi a Angastoyi. 



^ 



drutady stísnénost a jako prý zácpa pKcí. Pŕese 
vše to čiuným býti neustal, aniž ustatí mohl. 
Hledaje odtuchy v literárnfm zamestnaní, za- 
bral se jednak do príprav k dejepisu bratrské- 
mu, jednak do studií mluvnických. S Červen- 
koo, Nikodemem častá míval rozmlouvání o zve- 
lebení jazyka českého a o cestách k tomu prí- 
hodných. Ješté více podnétúv dostalo se čilému 
duchu jeho pri zčeštování Nového Zákona. Dav 
se do psaní, v pomerné krátke dobé dokonal 
?elké své dílo grammatické 1571. Jak daleko 
dospel CO do dejepisu, nyní uhodnouti nelze, 
ač nesméŕovala-li snaha jeho v tom jen k pod- 
porovaní díla Lasickým počatého. V posledních 
dobách zvláSté na srdci mu leželo latinské vy- 
daní konfessí bratrské. Již 1568 naŕídil Enea- 
sotí, ve Vitemberce studujícímu, aby pod vede- 
ním Esroma Rudingera pokúsil se o preklad 
oékterých častí. V červenci 1571 pak, vida je- 
Sté vétšf potrebu toho, schválne do Vitemberka 
vypravil milého chovance svého, br. Cibulku, 
Áj Esroma k prevedení celého prekladu po* 
hnal. S částkou hotového textu vrátil se br. 
Cibulka 14. ŕíjna do Ivančic. Den pred tím ro- 
zeUi se odtamtud starší. Odbývalit lam synodu, 
jeSto Blahoslav již od 5. záŕí prudkou zimnici 
trápen jinam jeti nemohl. Chtíce mu práce uleh- 
fiti, pridali mu k písaŕství br. O. Štefana a 
Jana Lorence. Velmi sobé pŕál, aby se mohl i 
o konfessí s nimi dohodnouti, a byl až nevrlý, 
vida, že opozdeným pŕíjezdem Cibulkovým vše 
zmaŕeno. Preklad a psaní pŕátel vitemberských 
sotva že prohlédl. Nechtél již o ničem mysliti 
ani mluviti než o smrti. Jedno jen pŕání opa- 
koval, aby pred skonaním ješté spatŕil hotovou 
konfessf a latinskou histórii Jednoty. Nicméné 
vzmužil se opét, i vydal se v listopadu visito- 
vat okolních 'Sborúv. Tu zachvátil jej neduh 
jebo v Mor. Krumlové, jemuž i podlehl 24. li- 
8top. 1571. 

Naplnilo se videní, o kterém krátce pŕed- 

tím psal vernému Orlíkovi svému, že se mu 

idálo, ani dva sloupové sklesli, což vykladal na 

červenku a sebe. „Umrel otec a vozataj lidu 

Pinč v Jednote, muž veliký a znamenitý, ve- 

liee pobožný, pracovitý od mladosti, ke všem 

vdice prívetivý, jehož povést široce mezi jiný- 

mi nirody roznesená vznikla, veliký a drahý 

Ukot Jednoty. Pŕespŕíliš brzo, podlé našeho 

nmdo. Pán Búh jej vychvátiti ráčil/ A slova 

tato, jimiž Vavŕ. Orlík mistra svého slávil, ne- 

byla nadsazená. Co do učenosti, neméli tehdá 

ani v Čechách ani na Morave muže, jenž by 

nadeň vynikal. Mládence bratrské, jaik milé u 

nieh spatŕil skvčlejSí nadaní, posýhil na cizí 



university, jako Enease a Cibulku do Vitem- 
berka, Jindŕ. Švorce z Semanína a Jiŕíka Streyce 
do Tubingft. Rozsáhlé bylo jeho s cizími učenci 
dopisovaní. Jmenujeme jen Jana Lasického, Pa- 
vla Vergeria, saského ve Vídni vyslance Hub. 
Langueta, Joach. Kameraria v Lipsku, Esr. Ru- 
dingera, Kašp. Peucera ve Vitemberku. Z opa- 
trnosti se v listoch svých často podepisoval 
Apterix po matčiné pŕíjmení „Bezpero" a Ma- 
cariuB po otcove „Blažek". Povahy jsa príve- 
tivé a vúbec klidné, když se mu udala príčina 
spravodlivá, dovedl vystupovati s ohnem uchva- 
cujícím. Podivuhodná jest znalosí jeho pováh 
lidských a založená na tom opatrnost politická. 
Otázek praktických i vedeckých uchopoval se 
s dftmyslem, kterýž vždy uderil do živého. Zvlá- 
šté jasné poznával, jak škodná byla Jednote po- 
šavadní její tajivosť, i hledél tomuto nedostatku 
všemožné odpomoci hlavné vydaním konfessí a 
histórie latinským jazykem. Hluboce pravdivá 
o tom jsou slova, jež 1571 psal Lasickému, že 
Jednote, pri všech dobrých stránkach jejích, 
nedostáva se úst. 

Podobiznu Blahoslavovu podávame na str. 
345 a 346. 

Blahoslav sepsal kromé jiného následujfcí 
díla: 

1. Archív bratrský. Sv. L— VI., kde slo- 
žena starší aktá a paméti Jednoty, sestaven, 
kromé počátku, od Blahoslava. Od neho redi- 
gován Vni. SV. od listu 63. a sv. IX. Ve sv. 
X., od br. Ondŕ. Štefana redigovaném, drahné 
zápisúv Blahoslavových. 

2. Psaní Amošta Krajíŕe nejvyššímu pur- 
krabí Volfovi Krajín z Ml. Boleslavi, čtvrtek 
po SV. Marku 1554. 

3. Ctyry cesty Blahoslavovy doVídné 1555 
a 1557. Archiv bratrský VIII. 97-104, 118- 
125 a 181—188. 

4. Histórie bratrská, složená ze dvou častí. 

5. Histórie hrozného zahrmení božího 1555. 
Archiv bratrský VIH. 104—109. Vypsání toho, 
CO se po smrti Arnošta Krajíŕe stalo v Bole- 
slavi. 

6. O pftvodu Jednoty kniha menší, sepsaná 
latinsky. 

7. Vypsání cesty k Flaciovi Dlyrikovi do 
Magdeburka 1556. Archiv bratrský. VHI. 142 
až 156. 

8. Musika, to jest, knižka zpévákúm nále- 
žité zpróvy v sobé zavírající. V 01om. 1558. 
Druhé vydaní, rozmnožené regulemi a nauče- 
ními potrebnými kantor&m a písní skladatelúm, 
jež Blahoslav 1560 sepsal, vyšlo v Ivančicíčh 
1669. 



%»«»• 



341 



842 
22* 



— oe^S 



r 



KN. lY. HL. II. PanoTáDÍ Maxlmlllana 1664—1576. 



1 



9. Kancionál bratrský, 1561 v Šamotulách 
vytiSténý, jejž Blahoslav upravoval. Vložil do 
nebo 49 svých písnf, a 17 jich pŕedčlal ze sta- 
rých. Z téch sám klade za nejzdaŕilejší : Vzdej- 
mež chválu po v6e veky, Aj pŕeslavný vítéz 
pravý, Chvály radostné nebeskému otci, Z hlu- 
bokosti své úzkosti, Večný králi, Pane náš, O 
ušlechtilé pŕirození, Važmež život smrtedlnosti, 
Ve dnech bídných. 

10. De novo cantionali bohemico (t. j. o 
novém kancionálu českém), pri čemž „Písní du- 
chovní ch rejstŕík" 1561. 

11. Nový zákon. VIvančicích 1565 a 1568, 
pak v bibli kralické šestidílné 1593, 1601, v je- 
dnodílné 1596. 

12. Psaní pánu sudímu, p. Černohorskému 
o tom, proč bratŕí delí se od jiných jednôt a 
proč lidi k poslušenství zavazujf. V Ivančicích 
v prosinci 1566. 

13. Gramatika českd, dokonaná 1. 1571. 
Vydali ji J. Hradil a J. Jireček 1857. 

14. Evangelia neb ctení svätá, kteráž slo- 
vou pašije. V Námestí 1571. Jest to kniha k po- 
trebám ve sboŕích ustanovená a notami opa- 
trená. 

15. Vitia contionatorum, t. j. vady kazate- 
lúv, rozdelená na 4 knihy. 

Blahoslavem zemŕel nejznamenitéjší muž, 
jakého posud Jednota v lune svém chovala. On 
byl nejprvé výtečným spisovatelem. Myšlenky 
pronášel ve spisech svých jasné a určité a to 
rečí libozvučnou a lahodnou. Byl-li horlivostí 
uchvácen, valil se proud reči jeho pŕes všeliké 
prekážky, zachvacuje všecky odpúrce. Úsudek 
jeho je ostrý a prípadný, jmenovité týká-li se 
osoby nejaké. Vypravovaní jeho je vúbec velmi 
roztomilé. V spisovatelské své činnosti mobl vy- 
niknouti nad ostatní bratry, že ducha svého 
vzdélal a zušlechtil velkými studiemi a mno- 
hými cestami. Obcuje s lidmi všech sta^ú a 
v rozličných zemích a pozoruje bystrým svým 
duchem život a zpúsoby jejicb, naučil se znáti 
povahy lidské a dovedl tedy v čas príhodný také 
uhoditi na vhodné prostŕedky, aby provedl, co 
byl zamyslil. Bystrý duch jeho nadán byl vúbec 
mnohými schopnostmi, které potreboval jenom 
trochu péstovati, aby se dodélal ovoce uteše- 
ného. Záhy již nalezl také zalíbení v hudbe a 
složil již ve veku mládeneckém knihu českou 
o umení hudebním, která byla dvakráte po sobé 
tiskem vydána. Bylo to první podobné dílo v če- 
ském písemnictví Pozdéji pokúsil se v umení 
básnickém taktéž se šfastným výsledkem, jak 
o tom nejlépe svedčí písné jeho v kancionálu 
šamotulském. Nemenší cenu má také mluvnické 



jeho dílo: gramatika, práce to výtečná a na 
dobu tehdejší obdivuhodná. Velmi platné sluiby 
prekážal dále Blahoslav Jednote svým pŕeUi- 
dem Nového zákona. Pred tím bylo již o?fiem 
písmo sväté celé mnohokráte vydano ; sami bia- 
tŕí vydali pred tím již dvakráte Nový zák<m. 
Preklad Blahoslav úv vy znamenával se vSak správ- 
ností v reči a pak tím, že byl zhotOYen nejen 
podlé písma latinského, nýbrž také podlé se- 
psání ŕeckého. Eromé toho vytištén byl preklad 
BlahoslavúY malými úhlednými literaod ve for- 
máte tak pohodlném, že jej mohl každý áotíte 
do kapsy uschovati a pri sobé nositi. Již za 
čtyry leta (1568) po tomto prvním vydaní uká- 
zala se potreba vydaní nového, kteréž se stalo 
ve včtším formáte; a tak od té doby mohl si 
písmo sväté Nového zákona opatŕiti každý, kdo 
se hlásil k Jednote bratrské. 

Také v tom mčl Blahoslav velikou zásluhu 

Jednotu a o české písemnictví, že prekladom 
svým zavdal podnet k Novému preložení celé 
bible od bratŕí, což bylo pak vykonane tímtéž 
smérem a s takovoutéž dúkladností. Po príkladu 
Blahoslavové počali si totiž spisovatelé bratrStí 
hledčti nejpŕísnéjší čistoty a jemnosti v reči, 
tak že odtud broušena neustále reč spisovná, 
což mélo i dobrý účinek na lid čtoucí, jelikož 
tím prostŕedkem byla také mluva obecného lidu 
zvelebována a zušlechCována. Blahoslav položil 
k takovému smeru velmi dobrý základ a vzor 
a proto bude vždycky také pokládán mezi nej- 
zasloužilejší péstovatele a zvelebovatele českého 
písemnictví. 

Za nčkolik nedél po Blahoslavovi zemŕel 
také biskup bratrský Jan Ávgmta skoro bez 
povšimnutí a bez blahé po sobé památky. Pro 
všeliké výtržné a scestné jednaní, kteréhp se 
v posledních letech dopustil, sesadili jej ko- 
nečné bratŕí s místa sudího, což se stalo nej 
spíše ve schúzi, kterou méli v Ivančicích v njnu 
r. 1571. Augusta churavév již delší čas dnou, 
až mu i ruce zachváceny byly klesnutím, ze- 
mŕel 13. ledna 1572 v Boleslavi, úŕedním i^ém 
sídle (od r. 1564). I pochován jest na obecném 
hŕbitové, kdež Krajíŕové svúj pohreb mívali. 

Augusta náleží, ač v mnohých vécech vo- 
liče pobloudil, k nejskvélejším mužúm Jednoty. 

1 málo jest mužúv, o jichž živote by bylo to- 
lik písomných pamétí jako o Augustoví. Blaho- 
slav líčí jej CO človeka po velkých a nových 
vécech dychtícího, vtipného, duchem bystrého 
a prudkého. Nad to pak mu vytýka, že byl ne- 
pŕítelem vzdelanosti učené a jiných, kteŕí uie- 
ním pohŕdali, vúdcem a podpúrcem. Jiný spi- 
sovatel jmenuje jej „pŕepodivných» silných a 



L. 



843 



844 



-«•) 



o biikapaeh bntnkýeh BLdu>il»ovi » Aigwtori. 



1í 



OBtilýcli myslf ilovékem, pŕenesnadaým pú- 
tí to, coÍ on usondil a láiti chtčl, skočzbfltu 
to doia.' Kazatel byl výtcÔDý a horlivý — 
Mo frý viečko: j äova, i výŕečnosí i po- 
Skj — roToaje se v tom velmi Lutherovi. 
■I108U.T vidév oba krátce po Hobé na kazH- 
Iné, poznamenal, íe neslySel nikdy tak borli- 
di kftzatelftv & v té veci tak sobč vespolek 



podobných. Jen že Aagnata oAkdy ponékad byl 
drsný, nékdy zase pŕfliä hladký, aJÍ prý po aňat- 
Bka méikf. Rád uifval mluv; kvetnaté a hro- 
madil mnoho podobenstvf a porovnaní zpftBobem 
OiigeDOvým. Let vždycky prý se pnýovOTal ne- 
doatatek pravidelného vzdelaní. Jnenovité od 
té doby, CO se ve vézenf ubloubal do curyä- 
gkébo prekladu biblf, snaiil ae nápodobiti r£«nf 




Biskup JftD BlAhotUv. 



(M.) 



itiiBká. Po dosažeof svobody libovat si, jak 
■■ byli jii nahoŕe vypravovali, t drahém odevu 
koieKnáob, jakož i ve vybraných krmfcb, 
fSktídi vozfcfa, vflbec v okázalém vystupc- 
W. mtor^eh penéz zflstalo prý po ném 6000 

Nft dobjr nate udwnlo se dvcýf vyobnt- 

846 



žení AngBBty. VlaíA iedivých podriel hojnost 
až do poidniho v6ka svébo. čelo jeho je vy- 
soké, pko bystré, nos u|iDUtý, ústa ozdobné 
vykrojená; mobútný ^plývajfď voos dodáva vze- 
zŕeoí jeho vážnosti. Duíevní sila vyzirá z ka- 
ždého záfaybo. Podlé vt^o se podobá, ie byl 
itíhlé portavy. 



• »m W '■ 






Y KN. lY. HL. II. Panovaní Maslmillann 1664— 1676.— Drahota a blad t Čediáeh. — O ilepiení minee čeiké. 



*i 



Augusta sepsal 20 rozličných spisu, z nichž 
tuto nčkteré uvedeme: 

1. O záyazcích kresťanských zákona En- 
stOYa. TiSténo v Litomyšli r. 1540. 

2. Proti Habrovanským. Tišténo v Lito- 
myšli 1540. 

8. Spis jménem celé Jednoty poslaný k J. 
M. G. do AugSpurku. V Litomyšli 1541. 

4. Príčiny, proč by bratŕí do kostelúv cho- 
diti neméli. 

5. Sumovník ve tri dfly rozdelený, na némž 
psal ješté pred uvéznčním, ve vazbé i potom. 

6. Registra poradná na celý rok o každé 
pravde, kterýžto rejstŕík starší bez vedomí Au- 
gustová jináč po své vúli pŕedélali, zmenili a 
vytisknouti dali. 

7. Písné duchovní. Y kancionále šamotul- 
ském je jich 118. Mimo to zachovalý se jich 
dva rukopisy. 



Drahota a blad v Čeeháeh. — Kterak se snem 
staral o zlepšení mlnee české. 

R. 1571—1574. 

Na Českou zem pŕišel nenadále r. 1571 
zhoubný hlad, kterýmž mnoho lidu zahynulo. 
Ustavičnými, nékolik nedél trvajícími deSti, obilí 
na polích zrostlo a shnilo. Z toho posla velká 
nouze a drahota, nebof korec žita stál tfí kopy, 
hrách i pšenice čtyry kopy, ječmen pak pŕes 
dvé kopy míšenské. 

Císaŕ Maximilian vida, an lid obecní hla- 
dom mŕe, jak mohl napomáhal. Na ten také 
úmysl po celém království pivo vaŕiti zapové- 
dčl, aby alespoň z toho obilí chléb pro obecný 
lid se pekl. Také vypravují starí kronikári, že 
potom na nékterých místech žito, hrách i pše- 
nice nebo obilí tomu podobné prSelo, tak že 
prý lidé bladem trápení sbéhše se, takové obilí 
sbírali, mleli, chléb z neho pekli a tím se za 
nčkterý čas živili. Snad padaly skutečné koŕínky 
orseje jamího, ktorými chudina hlad svflj za- 
hánéla, pochybovati ale nelze, že zpráva, jak 
ji kronikári zaznamenali, v úplnosti své na pra- 
vde se nezakladá. 

Jiná neŕest, která tou dobou zeme české 
velice hubila, byla lehká mince, o jejíž zlep- 
šení stavové na snémé se zasadili. Pŕesvšeliká 
naŕízení a zákazy stávalo se od nejakého času, 
že kupci a obchodníci, zvlášté Ylaši a Židé 
množství zlé mince do království Českého na- 
vezli, tady ji za dobrou vymenili a pak zase 
v cizinč dobrou minci českou za lehčí cizí s vý- 



délkem predávali. Neŕesf ta se vždy víee roz- 
máhala, jelikož peníze české, jsouce dobrflio 
zrna, docházeli v ciziné Čím dále vétSf obUby. 
Také zlato a stŕíbro, ovšem proti zápovédi, za 
hranice se vyváželo. To všecko stavové roko 
1578 na snémé shromáždéní uváži vfie, takto 
ustanovili : 

Ponévadž se shledává, že od času sídieiií 
tolského (t. j. jáchymovského) groše čiii tolam 
o dva krejcary takovéto groše z království do 
cizích zemí skrze kupce a obchodníky rozlič- 
ných národu se vynášejí a tam dráže udáv^jí, 
proto se ustanovuje, aby ode dne zavŕení tohoto 
snemu takoví grošové tolští podlé zrna a stHže 
císaŕe Ferdinanda, též také tolary kurfíHa Sa- 
ského, biskupa Salcpurského a jiné, které se 
B nimi srovnávají v hodnosti stŕíbra, zrna a 
striže, bráni a vydávaní byli každý tolar po tn- 
cíti groších Českých a každý groš po sedmi pe- 
nézích bílých. Jiné drobné peníze, jako jsou 
groše po sedmi penézích bílých, bílé a malé 
peníze po šedesáti, po tŕiceti, po desíti, po 
dvou a po jednom krejcaru, ty aby platily, nové 
mince toho druhu aby se však vícenebily. To- 
likéž ustanovene o groších saských po desíti 
krejcaŕích, na nichž byl andél vyobrazen, o ši- 
rokých starých groších českých a groších ra- 
kouských, kteréž devét penéz platily — aby se 
braly a platily, avšak nejaké nové aby taženy 
nebyly. 

Yšeliké jiné mince nesmelý se v králov- 
ství více bráti a vydávati a mély býti do svä- 
tého Jakuba nejprv pŕíštfho ven ze zeme vy- 
vezený. Edo mince ty pŕes ustanovený čas u 
sebe zadržel, mél je pak odvésti do mincovny 
bud v Praze, nebo na Hore Kutné, v Jácby- 
mové nebo v Budéjovicích a tam mu bylo za 
né dano berné mince tolik, zač stály. Mince 
takto odvedené byly pak na minci bernou pre- 
menený. 

Edo pak cizí nedovolenou minci do krá- 
lovství Českého vezl nebo nesl, tomu méla býti 
beze všech okolkú pobrána. Jeden díl odvedl 
se do komory královské, druhý pHpadl vrch- 
nosti, na jejíchž pozemcích byl vinník pftetížen, 
a tretí díl ponechal si ten, kdo rozáŕovatele 
lehké mince polapil. Rovnéž obnovený byly tre- 
sty a pokuty na ty, kdo by zlato a stŕíbro ven 
do cizí zeme vyváželi. 

Aby na minci byla dostatočná dohlídka, 
ustanovili stavové na snémé r. 1574 Pavla Orv^ 
miUera ze Stfebska za zemského prubýŕe iui 
zkoušce mincí s platom z mincovny kutnohor- 
ské. Zemský prubýŕ nebyl žádným novým úfa- 
dem; dohlídka na minci však se nedala, poné- 



Sb*^' 



347 



848 



^ 



r* 



Jednaní na snémé r. 1576 o nofém vysnáni. 



1 



Tadž prubýŕ dŕívéjší nedostával plat z mincovny 
katnohorské jak bylo ustanoveno. Prubýŕ zem- 
s^ký mä na to pozor dávati, aby v zemi nešla 
iádná lehčí mince ; jakmile se nová mince treba 
Y zemi bitá, objevila, mél ji ihned zkoušeti, 
xdali 86 v hodnosti své ustanovené minci vy- 
ľOTiiává. A proto bylo povinností stav& a každé 
osoby zYlášté, když by nejakou novou minci 
T kxálovství spozorovali, aby ji prubýH hned 
ke zkoušení odevzdali. Co se pak mince zem- 
ské tyká, o té bylo naŕízeno, aby mincovny ka- 
idý týden dodávaly minci nové bitou prubýŕi a 
ten mél nedostatky její pri každém zasedání 
sondu zemského ohlaiovati. 

Konečné požádali stavové krále Maximi- 
hana, aby vydal naŕízení do Moravy, do Slez- 
ska a do obou Lužic, aby i tam mince české 
nebyly výSe brány a počítóny nežli v Čechách. 



litfik se la siene r. 157S o novém vyznaní 
faibialo. — Nová dan králi povolená. 

R. 1575 únor— bŕezen. 

Rokn 1572 byli se stavové evangeličtí po- 
kúsili mame o vybavení se z moci a poručen- 
8tví konsistoŕe pod obojí a o samostatné zŕízení 
dHievní; dvé leta, co císaŕ nebyl v Čechách, 
oeučinili zadného kroku v té pHčinč, proto se 
ale nevzdali «vých požadavkú. Sotva tedy král 
znovu do Čech pŕibyl, počalo nové hnutí a nové 
pHpravy k snemu, o némž bylo již pŕedeälého 
loku ustanovene, že bude o dúležitých včcech 
jednatí. A skutočné snem r. 1575 stal se po- 
iátkem nového hnutí v Čechách, které potom 
äm dále dúraznéjším a biuŕlivéjším se stávalo, 
ú vedlo ke krvavé katastrofe na Bílé Hore a 
pak k násilnému obracení na víru katolíckou. 

Památný snem roku 1575 byl dne 21. února 
od krále Maximiliana osobné otevŕen. Král po- 
iidovai značné prostŕedky na obranu zeme, na 
Tojna proti Turkovi a na rozmnožení pŕíjmb 
komory královské, které byly velice ztenčeny 
a na potreby královské nyní daleko nevystače- 
ný. Stavúm však ležely více na srdci veci ná- 
bofenské nežli potreby královské a tak hned 
z pottitkn počali osvédčovati pevný svflj úmysl 
qednati si napred svobodu ve víre, než by k po- 
iadavkAm královym svolili. Císaŕ tedy jim do- 
ndO poraditi se mezi sebou o uspoŕádání vecí 
■Aoženských. V čele stavu lutheránských stál 
tehdáž Bohudav Felix Hasišteinský z Lobkovic. 
Ten sYOlal ihned stavy utrakvistické k porade 
Bt dan 7. Uezna do Zelené svčtnice a když se 



shromáždili, oslovil je touto rečí : „ Jelikož snem 
má pravé započíti, je pŕihodno, aby se s témi 
vécmi učinil počátek, které se duše a blaženo- 
sti dotykají. Jest potŕebí, abychom se v naši 
staré a pravé víre obnovili, která se odtud do 
okolních krajin, j menovité do Nemecka tak roz- 
šírila a sesilila, že stavové ríše Nemecké vy- 
znaní její císaŕi Kariu V. na snémé ŕíšském 
v Augšpurku podali. K tomu je predné zapo- 
tŕebí, abychom se sami sjednotili a k pravé kŕe- 
sfanské víre priznávali; potom musíme prohlá- 
siti, že ke katolíkúm chceme stati v starém 
pŕátelství a lásce podlé zŕízení zemského, aby 
se naše zvláštni schúzka špatné nevykládala. 
Konečné podáme císaŕi sjednoceni naše žádo- 
sti."" Tím byl jaksi prohlášen program k potom- 
nímu vyjednávaní a ustanoveno napred, aby cí- 
saŕ požádán byl za povolení vyznaní augšpur- 
ského. Stav panský a ry tíŕský prízvukoval k reči 
Lobkovicové a projevil s ní soublas, když však 
došlo na stav mestský a vznešená naň otázka, 
zdali by se chtél k obéma stavňm v téch po- 
radách pripojili, ozvali se v nôm hlasové od- 
porní. Starý utrakvismus mél tady ješté své 
stoupence a ti vymohli krátkym rozmlouváním 
8 ostatními zástupci mést tolik, že se má dáti 
odpoveď vyčkávací. Pak ohlásil známy nám Sixt 
z Ôttersd^jrfu verejné, že také mesta nejsou proti 
sjednoceni a to tím spíše, jelikož v hlavních 
kusoch víry panuje souhlas, ve vedlejších vč- 
cech že se ovšem bude moci státí dohodnutí. 
Hasišteinský vstoupil potom se svými do 
soudné svétnice, kde byli již stavové katoličtí 
shromáždéni a jal se tady oznamovati, že on a 
pŕátelé jeho hodlají prositi císaŕe, aby jim do- 
volil víru vyznávati podlé vyznaní augšpurského 
a že pri tom prosí katolíky, aby jim v tom pŕá- 
telsky pomáhali a nijakž nepŕekáželi. První se 
tomu oprel horlivý a dftsledný utrakvista Jan 
z Valdšteina, nejvyšší komoŕí. Ten prehlásil 
pŕímo, že by se nemélo o néčem novém, nikdy 
nebývalém jednati ; stavové že by nemčli žádati 
za víru nemeckou, na které Čech&m nemúže 
pŕece nie záležetí, nýbrž že by méli pri staré 
víre setrvati. Místo novôt takových že by se 
méla púsobnost konsistoŕe pod obojí upraviti a 
k pomoci její že by se mélo nékolik defensorú 
zvoliti. Po té vyňal spis, který požadavky jeho 
obšírne vykladal a který byl od úradníka sné- 
movního pŕečten. Hlavní kusy toho spisu byly: 
konsistoŕ aby se skladala z administrátora a 
1 1 učených pŕísedících ; defensoŕi aby bdeli nad 
provádčním toho, o čem by se konsistoŕ usne- 
sla; knéži aby byli jenom doma t. j. od arci- 
biskupa Pražského svéčeni. Pan z Yaldfiteina 



»r^ 



849 



360 



h8 



r 



KK. IT. HL. n. PaaováBi llfaxfmiliana 1864—1670. 



*^ 



Yšak nedoSel pro SYé výklady a návrhy souhlasu, 
jelikož i Pražané, jejichž pomoci se dovolával, 
k panstvu a rytíŕstvu lutheránskému se pridali. 

Katolíci, v jichž jméné promlouval nejvyššf 
purkrabí pan Vilém z Rožmberka^ chtéli míti 
napred jistotn, zdali HasiSteinský mluvil za vše- 
cky utrakvisty a když k tomu bylo prisvedčené 
a nikdo se proti tomu neozval, vyžádali si pak 
nékolik dnf na rozmyslenou, aby mohli dáti 
pravou a neukvapenou odpoveď. Lhúty té po- 
užili k poradám s císaŕem a s arcibiskupem, 
načež dne 10. bŕezna dali utrakvistAm odpoveď 
takovou, že chtéjf s nimi žíti v mím podlé sta- 
rfch smluv a pŕátelského dohodnutí v tomto 
královst\í, že véak je musejí varovati, aby je- 
dnota jejich nesloužila jiným sektám za štít, za 
který by se schovávali. Na to katolíci ze shro- 
máždéní odešli. 

Odpoveď katolfkú nebyla ani jasná ani dost 
určitá. Jenom nčkteŕí se dovtipovali, že kato- 
líci mluvfce o starých snešeuích odkazovali je 
ke kompaktatAm. VétSina evangelická však vé- 
ŕíc ješté prátelskému ubezpečovaní, radila se 
o tom, zdali by méli býti katolíci požádáni, 
aby se u císaŕe pŕimluvili. Sami však této doby 
nebyli jedné mysli a proto mnoho mluveno, jak 
a zač by císaŕe žádati mčli. Nékteŕí chtéli, aby 
jim augšpurské vyznaní dopušténo bylo; jiní 
nechtéli, aby jmenováno bylo augšpurské a jiní 
pravili, že mají vyznaní své, kteréž starší jest 
než augšpurské. Zvlášté z mestského stavu pan 
Sixt mluvé mnoho hledél shromáždéné k spisu 
Valdšteinovu nakloniti, aby náboženství zastá- 
valo podlé starobylých snešení v tomto králov- 
ství. Stavové panský a rytíŕský nedbajíce nie 
na stav mestský ustanovili konečné žádati cí- 
saŕe bez mést za refoímací. I rozešli se roz- 
horčení jsouce na Sixta z Ottersdorfu, na kto- 
rého pokrikovali, tak že prý se jich musel vy- 
stríhali. Zlos< proti méstňm, která nebyla obé- 
ma vyšším stavAm po vAli, byla taková, že jim 
i vyhrožovali, mluvíce: ponévadž se odtrhli od 
stavA, že pŕijde na to, co se v Rakousích pri- 
hodilo, že mesta nebudou míti svobody v ná- 
boženství jako páni a rytífí. 

PohrAžka tato pohnula skutočné mesta k po- 
volnosti. Prohlásilat dne 11. bŕezna, že Sjxtovi 
z Ottersdorfu nebylo uloženo, aby tak jménem 
jejich mluvil jak to byl učinil a že se nechtéjí 
žádným zpAsobem od ostatních stavA oddélo- 
vati. Jakmile se to stalo, požádal ihned Hasi- 
Steinský katolíky, aby ve spolku s nimi pŕed- 
stoupili pred císaŕe a žádali jej, dovolit utra- 
kvistAm, aby se o zavedení rádu v cirkvi své 
Hradili. 



L 



Katoličtí stavové radili se druhého dne 
v soudné svétnici, jakou by utrakvistAm méli 
dáti odpoveď. Do porady té povoláni také arci- 
biskup, jeho kapitola, nékolik proboätA, prelátA, 
vynikající duchovní a pak katoličtí radové pri 
soudé apelačním. Porada začala hned ráno, sta- 
vové nokatoličtí chodili po dvore hradském, če- 
kajíce, až by k vyslyšení odpovedi byli povo- 
láni, katolíci však nemohli dojíti k platnému 
usnešení. Podporovat novou víru Intheránskon 
to nechtéli, starý utrakvismus držeti vfce ne- 
mohli; StavA, kteŕí se o jejich pŕímluvn uchá- 
zeli, byla ohromná vétšina — jak tedy vyhnouti 
se, jak jednati, aby to nebylo na ujmu nábo- 
ženství katolíckeho? UtrakvistAm, kteŕí ui ne- 
vrlé na odpoveď čekali, vzkázáno, že dnes se 
jim nemAže ješté odpovčdíti. 

Ti kdo mame na odpoveď čekali, byli tím 
velice pobouŕeni; i nastalo povážlivé kvasení, 
tak že se o tom zpráva až k dsaŕi donesla. 
Když tedy ješté téhož dne pŕišel k nemu arci- 
biskup, ŕekl mu, že nerád vidí, aby se stavové 
tak nepŕátelsky proti sobé chovali ; on že chce, 
aby se pŕátels^ dohodovali. Císaŕ mluvil s arci- 
biskupem o tom, není-li on príčinou, že se je- 
dnaní tak protahuje a že se strane pod olK)jí 
odpoveď nedáva. Arcibiskup se vymlouval, ŕka: 
„Milostivý císaŕi, jisté že bych já velmi rád 
pokoj mél, ale knéží pod obojí mi ho nedají, 
na mne ustavičné béhají a žalují, že se sekty 
rozmáhají, náboženství po domídi drží, od nich 
lid beží a žádají, aby byli ochraňovaní. A kdyi 
se ptám, činí-li pak co zlého, nie ukázati ne- 
mohou; i pravím jim, aby pokoj dali a nechali 
jich, aby pánu bohu sloužili jak uméjf. Nékdy 
jich hned nechci k sobé pustití, oni na tom ňe- 
pŕestávají, k místodržfcím suplikqjf a kdyi ani 
tu ničoho neobdrží, tedy k Vaši Milostí s tím 
se utíkají a Vaše Milosť nékdy ráčite miporu- 
čiti néco a když z toho nesnáz jde, opét jinak 
ráčite poroučeti. Já již nevím co činiti, než 
velmi rád bych pokoje; já pri svém rádu rt- 
stávám; aby se mi pokoj dal, račte to zpAso- 
biti."" Na to císaŕ ŕekl: „Však teď néco sepsatí 
mají, snad bude pokoj." 

V pondélí potom po družobné nedeli (dne 
14. bŕezna), když se stavové zase vSickni sefili 
na snémé, odpovédéli katolíci skrze pána z Rožm- 
berka, že toho učiniti nemohou, aby s utrakvi- 
sty šli k císaŕi, ponévadž se jich to nie nedo- 
týče, ale mají-li co mezi sebou, aby sami o své 
veci jednali, že oni jim toho pŕejí a s nimi ve 
všelikém dobrém pŕátelství a lásce bytí chtéjf. 
Utrakvisté majíce tu odpoveď poradili se a šli 
k císaŕi žádajíce, aby jim ráčil k tomu své do- 



361 



363 



^ 



r* 



o Jednote bmtnké. 



^ 



Yolení dáta, aby mezi sebou v tom náboženství, 
ktoréi jest staré a pravé, nejaký rád mohli za- 
Tésti. Maximilian včda, že katolíci nepodporuj! 
iá^k>sC tuto, nie stavúin utrakvistickým nepo- 
ToHl, nýbrž ŕekl jenom tolik, že véc uváži, je- 
Kkoi 86 jedná o tak dúležité veci a že pak co 
i^jdffve odpovéd udelí. Nenechal ale stavy lu- 
fkeránáké dlonho na odpoveď čekati. Již dru- 
hflio dne (16. bŕezna) je svolal a udelil jim 
povolení, aby se smeli o rádu své víry radití. 
On ie pŕiSel do zeme, aby spravedlivým praním 
stavft vyhovel. 

Lntheráni vidouce, že katolíci žádosti je- 
jich nepodporm'í, hledéli k sobé více pŕipoutati 
britiy české, kteŕí tvorili mocnou stranu v ná- 
rode a kteŕí se pŕese viečka protivenství jak 
v Udn tak i mezi stavy neustále pŕedce jenom 
zmáhali* 

y Jednote bratrské byly se stály od té 
doby, CO jsme o ní posledné vypravovali, ne- 
ktáre krolqr k napravení kázne. Synody svolá- 
viny nyní častéji nežli pred tím. Kázeň vzala 
häton času pohromu hlavné skrze šlechtu, je- 
likoi za dob soužení a prenasledovaní netrou- 
M 8i starší trestati šlechtice tou mérou, jako 
ostatní bratry, ponévadž se museli obávatí, že 
by pak bratM neochraňovali proti rozličným ne- 
piá&lAm. O té veci jednáno bylo na synode 
slavkovské r. 1572 a rozhodnutí stalo se v ten 
smysl, aby nepoŕádní šlecfatici trestáni byli tak 
jako jinf bratií ; že to bylo ale v skutečném ži- 
vote 8 mnohými obtížemi spojene, o tom ne- 
flrosfme zaiste široce vykládati. Také bylo na 
té synode ustanovene, aby se pohŕby odbývaly 
t véttf oktodostí, kde to Ize provésti ; pohrební 
féč pH pochovávaní se odporoučela. A jelikož 
qpondaný iivot považoval se u bratŕí za prední 
clBOsC, jednalo se o kázni hned zase na synode 
hrtéSovské v záŕí r. 1573. o čemž vypravuje sou- 
fftý spisovatel bratrský: 

i^Clánek „o rozpustilosti" (t. j. o živote 
M^ofádaném) ne jednou v synodách od star- 
MA pilné byl péstován a v prítomnosti naií 
beéHvé rozsuzován. Ponévadž nemalé částky 
téeh vécf v sboŕích našich se spathgí, mezi ji- 
4Ňii opilství, hry, tance, radovánky hŕíšné, šper- 
kofánf se v roucha, pŕi svadbách trubačove a 
ksiby atd. Protož mnoho o tom a dlouho be- 
dlivé vHckni i jeden každý jsme rozjímali, co 
I tfai VáúÚ? Usonzeno, že se to nemá bez tre- 
flUaf jiomQeti a zvláité opilství, hry v kôstky, 
v iHOty, ve vrhcáby (šachovnice), jimiž se la- 
komstvf a mamosô provodí, i boží prikázaní 
aqwiádál, piestupqje. Tancové, pýcha v odevu, 
mifíftakj hifiné, pri tom hodovaní a opilství. 



chození našich sester pH ouvodech do kostola. 
Také zváni bývají na nové mše a tam s kné- 
žími hodigí, trubačú a muziky hŕíšné užívají 
k rozpustilostem a tancAm atd. Téch vSech vecí 
a k tém podobných a zvlášté zjevné písmy svä- 
tými zapovézených, ti kdož se pána boha báti 
ditéjí, varovati se migí: a my je zastavovati 
máme pilným a živým kázaním slova božího, 
potom čtením knižky ŕečené „Náprava'', obsý- 
láním a rozmlouváním s osobami, které zvlášté 
napomenutí potŕebují ; výstrahami a pohrúžlrami 
a konečné skutočným tsestáním téch, kde se 
previnili.** Ti, kde se objevili býti nenapravi- 
telnými, méli býti z Jednoty vyobcovaní. 

Co se tyká rozšírení Jednoty, v tom se 
pŕiházely rozUčné promény. Na Morave se na 
nékterých duchovenských statcích tenčila. By- 
lot na synode holešovské oznámené, že na Mo- 
rave duchovní i kapitola a také jiné vrchnosti 
sbory zavírají. Nejvétšího pron^ledování auti- 
skování zakoušeti bylo ale bratŕím na panství 
novojičínském, tak že synoda holešovská videla 
se nucena tamním bratŕím radití, aby se pryč 
odstéhovali. Nežli však k tomu došlo, zjednali 
bratŕím tém starší pŕímluvu u nékterých vzne- 
šených pŕíznivcA, kteŕí držitele panství jičín- 
ského, pány Haugvice, uprosili, že ve své kru- 
tosti proti bratŕím ustáli. A tak i na panství 
jičínském trvala obec bratrská. V Čechách obrá- 
tily se veci pro bratry tak pŕíznivé, že bylo o 
tom na synode holešovské s uspokojením vy- 
pravované. Za takových pomérú Jednota bratr- 
ská utešené se v Čechách zmáhala a již i v sa- 
mé Praze méla valné stoupencú. Stéžovalt si 
arcibiskup mfstodržiteli dne 2. kvétna 1573: 
„Došla nás zpráva, kterak proti královským 
mandát&m a také zŕízení zemskému zde v mé- 
stech Pražských Pikharti zjevné a časté schúzky 
mívali a to v Novém mésté na Spálené ulici u 
jedného hospodáŕe, jemuž Jan Erejčí Hlubokej 
ŕíkají, v kterémžto domé více toho lidu, nežli 
v mnohém pfedním kostolu, což zapŕíti se ne- 
mAže, býva.** Že žaloba arcibiskupova neméla 
zadného výsledku, o tom nelze pochybovati. 
Bratŕím zajisté poprávala se taková svoboda u 
víre, jako by vyznaní jejich bylo od štátu uznáno. 
JsouC prípady na snadé, že ani katolíci, ani pod 
obojí nedovolali se pomoci vyšších úŕadA, pakli 
chtéli néco podniknouti k vytišténí nebo poko- 
rení bratŕí. Eonsistoŕ pod obojí žalovala napr. 
jménem fáráŕe ústeckého Jiŕího Mladečky u 
místodržitele, že JiH Hrtan prijal na svQj sta- 
tok Yidimský bratry z Ústí n. L. vyhnané, že 
Í 'im tam vystavél sbor a dal také starý kostol 
[ oiívánĹ Bizm se mél z tohoto pŕestupku 



u 



864 



^ 



0«ib»-]fgfsnká Kmika. I?. 



28 



r 



KN. lY. HL. II. PanoTtei Maximlllaaa 1664—1676. 



*^ 



L 



zodpovídati, napsal však, že stížnosti naň ne- 
json odúvodnény. Uloženo tedy farári, aby svou 
žalobu dokázal. Farár odpovédél, že to nenf jeho 
vecí, aby mnoho nedél cestoval po svčdcích, 
život a majetok svúj na . to obetoval. Naopak 
vláda že má za povinnosf, aby zavedla vyše- 
trovaní nebo alespoň jemu poskytla potrebné 
pomňcky a plnomocenství, by pravdu mohl vy- 
zkoumati; nebot bratŕí že jsou zŕízením zem- 
ským odsouzeni a vláda zemská že má zŕízení 
zemskému platnost zjednávati. Žádosti farárove 
se ale nevyhovelo a l^onsistoŕi, která jeho žá- 
dost podporovala, se ani neodpovedalo. Z toho 
je dostatočné vidéti, že bylo pŕekáženo i tém, 
kdo bratry chtéli stíhati a že Jednota mohla 
se volné šíŕiti a verejné svou víru vyznávati, 
jakmile vrchnosf jí v tom nepŕekážela nebo do- 
konce jí pŕála a podporovala. 

Vedecké vzdelaní, o jaké Jednota nynípe- 
čovala, šírilo se zvlášté za panovaní Maximi- 
liana dosti utešené. Dŕíve se vydávalo za hra- 
nice na dúkladnéjší studie nejvyše šest mla- 
dých bratrú, r. 1575 študovalo asi 40 mladík A 
ve Vitemberku, Heidelberku a jinde. Kromé 
toho navštevovali vysoké školy zahraničné také 
množí synkové šlechtičtf, kteH se však k boho- 
službe bratrské nepripravovali. O domácich ško- 
lách bratrských je známo velmi málo. Že jich 
méU nékolik, o tom nelze pochybovati, čemu 
však a jakým zpAsobem se na nich vyučovalo, 
o tom se nám spolehlivých zpráv nezachovalo. 
Tolik je však jisto, že žáci docházeli na nich 
již také jakési známosti latiny, aby se s pro- 
spechom vydatí mohli do cizích vysokých škôl. 

V takovém stavu náležala se Jednota za 
snemovaní r. 1575. Jsouc u valném počtu po 
zemi rozšírená méla také na snémé mnohé a 
výborné zástupce. Ti neopomenuli raditi se o 
potrebných krocích, jak by se méli bratŕí cho- 
vati, když se videlo, že evangelíci hodlají vším 
úsilím víre verejného uznaní vydobytí. Nejprvé 
stalo se usnešení, aby bratŕí méli se k luthe- 
ránúm pŕátelsky, čekajíce, co se dále díti bude. 
Eromé toho byli bratŕí utvrzováni v statočností 
a vytrvalosti od osobního lékaŕe cisárova dra 
Crata, který jim vykladal, že mají císaŕe na- 
kloneného a láskavého, a že dosáhnou ód neho 
mnohom snáze potvrzení svého vyznaní nežli 
sami evangelíci. Grato vypravoval bratŕím, jak 
císaŕ jednou vyznal o bratŕích, že prý ze všech 
rozkolníkú, jenž z církve rímske vystoupili, jsou 
nejblíže cirkvi apoštolské. „Vy vite, že máte 
dsaŕe,* doložil Grato, „který vám preje ; nedo- 
8áhnete-li pod nim svobody ve víre, pak ji tady 
zemi nadarmo očekáváte''. A již za tohoto 



855 



snemu pronesl se císaŕ o bratŕích velmi pŕi- 
znivé, ŕka: „Množí nazývaji se utrakvisty, zdá 
se mi však, že bratŕí jsou mezi nimi ti nejlepM.*' 
Nejaký pan Šenfeld sekretár ŕeU k tomu : ,.Mi- 
lostivý dsaŕi, já také tak držím.'' 

Spoléhajíce se na sveu silu a védoace, ie 
císaŕ jim preje jednali bratŕi síce opatrné, w- 
stupovali ale sebevédomé a dústojnč, ne jalo 
néjact žobráci a lidé z milosti trpení, nýbri jako 
valná a platná čás( národa Českého. Usnesli w 
tedy s lutherány se spojití a je v žádostedi je- 
jich podporovati jenom tehdy, kdyby bratífím 
ponechali vlastní správu a rád a kdyby podda- 
ným svým nebránili, aby bez obtíži a bez pre- 
kážky mohli k Jednote pŕistupovatí. Kdyby la- 
theráni k podmínkám témto nesvolili, méli se 
bratŕi jenom o sebe staratí. 

Edyž tedy stavové utrakvističtí započali dne 
16. bŕezna porady, k nimž dal císaŕ své svo- 
lení a když nejvyšší sudí zemský, HasiSteinsl^, 
delší rečí stavúm odporoučel, aby vyznaní augl- 
purské prijali, prihlásil se jménem bratŕi pan 
Karel Erajíŕ z Krajku a predložil vyznaní bratr* 
ské v reči české, nemecké a latinské, vyklá- 
daje, že je mnohom starší nežli augšporské a 
že bylo již více králAm a císaŕ&m podáno. I 
chtél, aby bylo čteno a aby se • ném stavové 
radili. „Máte pri ném," doložil KÍrajiŕ, „vysved- 
čení skladatelú vyznaní augšpurského a vitem- 
berské akadémie. K tomu se znám a toho se 
pridržujú ; tím však nechci ničoho hančti, o ton 
se tuto chcete usnášetí.** 

Žádost bratŕi zpúsobila velkou bouŕi y ahio- 
máždéní. Vyznaní bratrské nebylo sice pfečténo 
a schválené, avšak ani vyznaní augSpurškána 
nedostalo se schválení. Oposice bratifl tolik zpft- 
sobíla, že byl zvolen zvláštni IStičlenný výbor 
a tomu uloženo, aby prijal a uvážil ySecky ná- 
vrhy a na jich základe áby vypracoval vyznaní 
a rád cirkevní. Vyznaní augšpurské tedy dano 
v šanc a výboru uloženo, aby složil nové vi- 
znánt české, ktorým by se pak musel kšiáj 
spravovati. Stavové evangeličtí ustoupiU sice od 
svých požadavkú, jelikož môli bratry a rtaié 
utrakvisty protí sobé, žádostem bratŕi ale svjfm 
návrhom nijakž nevyhovovali, neboC nová kcm- 
fese méla i bratry vázatí, treba k ní nedali 
svého svolení. Proto bratŕi i nyní jeSté yjOdr 
vali, CO se dále bude dítí, spravujíce se radou 
biskupa KaUfa: ponochigí-li nás evangelíd pfí 
naši konfesi, chceme s nimi držeti; odstra-ti 
nás ale od sebe, budeme se jenom o sebe sta- 
ratí a podáme cisári žádost za schválení naSí 
konfese. 



8M 



^k«i~^MMa.MOM««i 



^ 



r* 



Jednánf meii latheráay a bratry. 



1 






Do Týboni osrnnáctíčlenného zvolení z pánň : 
JarodEY z KoloTTat, Karel z Biberšteina, Vilém 
% Talmberka, Jindfích z Yaldšteina, Jindŕich 
Knrcpach z Traehenberka, rokn 1576 nejyyšSf 
ndncniistr, a Vádav z Éíčan. Ze stavu lytíŕské- 
ho : Ifichal Španovský z Lisova, Bernard z Ho- 
déjova, Ftorian Griespek, Jan Yratislav, Albrecht 
Kame^ký a Šabestían Yŕesovec z Vŕesovce. 
Znést: M. Matíáš z Arentinu, Sixt z Ottersdorfo, 
Mftiilái od Čemé rúže, Cyprián Lopatský, M. 
Yáds? Arpin ze Žatce a Petr z Eadané. K tém 
pKdiiii na návrh Pražanň se svolením stavu M. 
Zetotin a M. Rozsypal. Mezi zvolenými byl je- 
diný bratr pan Kamejský, který ten úrad prijal 
t^rvé na velké doléhání. 

Pnmí výsledek statečného a dúsledného 
jedniní bratH, kteŕf véady a hlasité osvedčovali, 
ie od svého vyznaní neupustí, byl ten, že lu- 
ttaráni zmékli ve své pýše, uznávajíce, že bra- 
tffoa smi 80 v nékterfcb vécecb povoliti. Ve 
výbora snémovním dovedl pak jediný bratr Ka- 
nejský tolik, že konfese bratrská byla ode všech 
aáiidí sa ilánkem 6tena a rozbír^a. 

KoDBÍstoŕ pod obojí hrala po celou tu dobu 
vdmi snmtnoo úlohu; stavové si ji nevšímali a 
tÚĹ byla k mlčení odsouzena. Nékolikráte uchá- 
aeia ae konsistoŕ o slyšení u císaŕe, ale na- 
danno. Jednon chtSli se dostati k císafí pŕi- 
i^tefm pána Jetfícha z Žerotína, ten ale se 
*jidi otáôl, o čem by chtéli s císaŕem mlnviti. 
Sotfa mo povédéli, že by jednati chtéli o ná- 
boienství, fekl jhn, aby nyní šli pryč, že císaŕ 
má doetí eo jinélu) éiniti; protož aby ho neza- 
ii i aUi ivalL Ale oni pŕedce čekali téméŕ celý 
ém a nemohie se ten den k císaŕi dostati, zje- 
teH 80bé na zejtŕí slyšení skrze pána z Rožm- 
beffca. Jsouce paJc pŕedpušténi ohlasovali seve 
iH poddanosti a poslušnosti, což by jim císaŕ 
lodnud, buď aby se s jezovity srovnali, nebo 
edDoli jiného, že chtí vše radi učiniti. Pri tom 
iranli etefe pro pána Boha, aby jich ráčil 
•dffBftonrati Na to jim císaŕ odpovédél, že ne- 
jm ani horci ani studení, protož aby šli pryč 
a ieam pokoj dali. Když pak zvolen byl výbor 
onoie jmenovaný, poznala konsistoŕ, že se blíži 
jril koMc a podala žádos< k císaŕi prosíc pro 
péM Boha, aby ráčil nad nimi ruku držeti, že 
«d víeAo, cožkoli rozkázati ráči, učiniti chtí, 
jn al^ tím osobám, které novou víru spisiqi, 
■edofoUl nad nimi moc provozovatí; ti všickni 
spÉRyvatelé že jsou sektári, a že by od nich 
qfli dadeni. Avšak i tento krok nemél úspechu. 
AdmliiiBtra tor kázal proti novotáŕúm v kostole 
mamltím a pravil svým posluchačúm: „My- 
dfto, ie KriatoB 'prebýva mezi timi, kdo nynf 



L 



nové články náboženské spisují? On od nich 
utekl jako druhdy z chrámu, kde jej Židé chtéli 
kamenovati.** 

Zatím schylovalo se snemovaní ke konci a 
král CO nejvíce naléhal na stavy, aby mu po- 
volili novou pomoc proti Turkúm a sice pro 
tentokráte posudní a daň domovní. Stav mést- 
sl^ se tomu oprel, chtéje jen daň posudní po- 
voliti, druzí dva stavové však jej v tom nepod- 
porovali, nýbrž naopak mestským poslúm vy- 
hrožovaÚ, jelikož nechtéli císaŕe popuditi, do- 
kud by otázka náboženská nebyla vyŕízena. A 
tak i stav mestský svolil k požadavku královu 
a usnešení snemu bylo ihned od krále potvr- 
zeno a do desk zemských vloženo. Snem tento 
dokonán byl 24. bŕezna a již za čtyry nedele 
po velikonocích mél se zase sejítí, aby se o 
vécech zemských dále jednalo. 

Dané podomní ustanovene tentokráte po 
desíti groších českých z domú poddaných, v mé- 
stech Pražských a v jiných méstech královských 
mélo se však platiti po 45 groších českých — 
vše na jedinou Ihútu. Posudního povolene po 
4 groších českých z každého vértele piva bí- 
1ého i ječného. 



tMnáni neži latherány a bratry o novoa českou 

koafesl. 

R. 1575 kvéten. 

Odročenim snemu neutuchl ruch, jaký se 
jevil v strane lutheránské a mezi bratry v tom 
smeru, aby si u císaŕe vymohli verejného uznaní 
své víry. Výbor stavovský, jemuž bylo uloženo 
sepsati novou konfesi a sice kanfén čsskov^ zvo- 
lil k tomu než se rozešel dva posud málo zná- 
me bohoslovce a sice doktora Paola Préšwia^ 
rodiléhe Kouŕimana a M. Krišpina; oba tito 
mužove byli sice lutheráni, nebyli to ale žádní 
fanatikové a chovali se k bratŕím vlídné a sná- 
šelivé. A takového rázu bylo také vyznaní od 
nidh vypracované. Bylyf nékteré jeho články 
vzatý z vyznaní augšpurského, jiné ale z vyznaní 
bratrského. 

Výbor stavovský mél tedy již takový nár 
vrh, když se zase <hie 2. kvétna snémovati za- 
čalo a radil se o ném co nejdúkladnéji, aby to 
byla práce dobrá a aby na všecky strany vyho- 
vovala. Jediný zástupce Jednoty bratrské v tom 
výboru Vojtech Eamejs^ byl nemocen a ne- 
mohl se do Prahy k poradám dostaviti, proto 
se bratHm velice zavdéčil pan Eurcpach, když 
bfatnkflio knéie JiMio Široké bial a sebou 



S6T 



858 
28* 



^ 



r 



KN. lY. HL. n. PaooTáni MaximlUana 1864—1676. 



*n 



do porád jakožto svého kaplána. Členové vý- 
boru totiž, nechtéjíce a nemohouce rozhodovati 
sami svým rozumem o článcích včroučných a 
náboženských brali s sebou do porád knéze, 
aby ti jim pH práci radou svou vypomáhali. 
Eromé toho väak psali bratŕí z Prahy pŕedce 
Eamejskému, aby jen pŕijel, jak brzy bude mod. 
A horlivý tento bratr pŕijel pak skutočné za 
krátky čas, ač zdraví jeho bylo dosti chatrné. 

Jiŕí Strej c, bohoslovec v češtine, latine a 
nemčine dobre zbehlý, prokázal bratíim platné 
služby v téchto poradách. Nebot jakmile se nová 
konfese česká počala čisti, vystupoval odhodlané 
proti mnohým jejím kusAm a dovedl toho svou 
dúmyslnou obranou, že byly nékteré včci v té 
konfesi ve smyslu bratrském opravený a pozme- 
nený. V pŕedmluvé bylo navrženo, že se tímto 
novým vyznaním zatracují Ariani, Zvingliani, 
Kalvini, Novokíténci a ostatní sekty. To bylo 
príliš všeobecné a čelilo proti Ealvinúm, k nimž 
bratŕí nejblíže stáli. Strejc se tedy takovému 
znení oprel a vymohl také, že v pŕedmluvé ne- 
uvedená žádná sekta zejmena, nýbrž zatraceni 
jenom ti, kdo se slovem božím nespravují. Eo- 
nečné učinili lutheráni i ten ústupok, že do 
pŕedmluvy položili chvalnou zmĺnku o Jednote 
bratrské. Tím byly porady o konfesi české dne 
10. kvétna dokonaný. 

Výbor mél kromé vypracovaní nové kon- 
fese české ješté jinou úlohu, mél vypracovati 
návrh o správe cirkevní t. j. o tom, jak by kon- 
sistoŕ pod obojí méla býti osazována a vúbec 
jaký rád duchovní by se mél zavésti, aby sta- 
vové lutheránští dostali správu tak zvané strany 
pod obojí do svých rukou. Sotva počaly o tom 
porady ve výboru, vrátili se vôdci lutheránú 
zase ke konfesi a svolali rozličné dúvémiky na 
13. kvétna, aby podlé jejich pŕání a námítek 
návrh svAj upravili. Do tohoto shromáždéní za- 
vítal také pan Jan z Žerotina^ který byl tou 
dobou do Prahy pŕijel po ukončení snemu mo- 
ravského. Edyž byla tady konfese pŕečténa, otá- 
zal se výbor všech prítomných bratŕí, mají-li 
proti ní nejakých námítek. Bratŕí poznavše z po- 
savadního jednaní a zvédévše od dobrých svých 
pŕátel, že lutheráni nejednají upHmné, že je- 
nom pro sebe pracují a jenom sobé svobodu 
víry zjednati usilují: poradili se mezi sebou o 
té včci, potom pak zamítli každé posuzování 
nové konfese a otázali se na vzájem lutheránú, 
jak to hodlají opatŕiti, aby také bratŕí byli pri 
svém vyznaní ochraňovaní. Na to odpovčdél vý- 
bor, že do pŕedmluvy k vyznaní položena bú- 
dou slova, jimiž by se pravovémost Jednoty 
uznala a jenž by bratŕím byla dostatečnou ochra- 



nou. Lutheráni hned také predložili bratŕím 
návrh o tom, co hodlají císaŕi predložili. Pra- 
vili, že v konfesi bratrské nendezli nie lako- 
vého, CO by 8 vyznaním jejich se nesrovnávalo 
a že bratŕí ve všech pŕedních hlavních a pod- 
statných vécech jako oni smýšlejí a proto ie 
spoločné v té jednomyslnosti císaŕi toto vyznaní 
podávají. Dále žádali císaŕe, abv bratry pri jich 
dobrém rádu církevním ponechal a na kond 
chtéli dôležití, až bude konsistoŕ pod obojí po- 
dlé návrhu lutheránú obsazena, že ustanovený 
búdou z obou strán jisté osoby, aby se stalo 
pŕátelské porovnaní také o técb vécech, v lote- 
rých se lutheráni a bratŕí rozcbázejí. 

Léčka byla od lutheránú chytro nalíčená, 
bratŕí ale poznali hnedle, že se tu o nidi mluví, 
jako by konfesi navrženou za spoločnou, tedy 
také za svou považovali a že pak by jim bylo 
teprvé tehdy s lutherány se dohodovati, kdyi 
by títo již méli svobodu ve víre zabezpečenou. 
Vidíce tedy, že by takovým zpúsobem svobodu 
své víre nezabezpečili, oznámili lutheránúm, ie 
jim toho dne nemohou dáti konečnou odpovéd. 

Pŕíštího dne, 14. kvétna, sešlo se do po- 
rady výboru stavovského mnoho poslanou sné- 
movních všech stavu. Pan Slavata ustanoven 
byv k tomu od brattí, oznámil výboru násle^ 
dující: „Prejeme si jen mír, lásku a svon^. 
A tak odpovídáme na váš včerejSí návrh: ne- 
chceme býti posuzovateli čláiikú víry a pone- 
chávame véc tém, kdo jsou v bohosloví zbe- 
hlejšími. Pŕidržujeme-li se svého vyznaní, tím 
vaše neodsuzujeme. Náš úmysl smeruje k tomu, 
abychom pro blaho tohoto království a pro česí 
boží mohU také takovou péči osvédčiti jako vy. 
Proto jsme té nadeje, že naši prosbu splníte a 
o nás nebudete mlčetí, nýbrž že ve své pŕed- 
mluvé, jelikož jsme se s Lutherem a Melanch- 
thonem srovnali, o nás a o našom vyznaní své- 
dectví vydáte a že nás pri tom ponecháte, oo 
z boží milosti držíme. Edyby se tak neiÁato, 
čehož však neočekáváme, to bychom museli sa- 
mi své včci u císaŕe obstarati a dúkaz podati, 
že snčm se naši vinou neprotahuje. Háďeäkj 
toho zajisté pochopujete. Sta a tísíce Udí 1^ 
by velice zarmouceni, nebot po mnohá leta sni- 
šejí veliké násilí, které by se nyní mčlo jeité 
zvétšiti. Naši pŕátelé v sousednídi zemích vi- 
deli by pak svornosť, jaká tady pannje; oni tí- 
zinci prijali u sebe bratŕí, kteŕí byU pro víra 
vyhnáni, ponechali je pri jich víre a drkevních 
rádoch. Tady ale ve vlastí utiačováoi jsme od 
vlastního národa, od naši Slechty, od svýdipo- 
krevných príbuzných. Jakou z toho búdou míti 



L. 



859 



860 



^ 



r* 



Stoopeiiei Jednoty braMki. 



^ 



náost nafií spoloční nopŕátolé, o tom sami roz- 
hodnete." 

Na to odešli bratií z poradní svčtnice a 
latheriní se ta^li, jakou by jim dali odpoveď. 
Edyž -86 o t<»n dohodli, povolali zase bratry 
k sobé. Pan Felix Hasiáteinský promluvil k bra- 
tHm a zaprisahal je jménem svých pŕátél, že 
nemají zadného nepfátelského úmyslu, ie chtéjí 
jen mím a SYomoBti a podav pak písomnou 
odpoYéď prosil znova bratH, aby se od luthe- 
ribift neoddčlovalL Odpoveď hitheránfl obsaho- 
vala nové znení článku, jenž se mél do pŕed- 
mlnvy vlo2itL Lutheráni jím oznamovali dsaŕi, 
ie #6 • broáry, kiéH jim twm kanfen p^^dlo- 
líU, V0 všéA Adndch vky irotmafe*, a U je Ud 
tpúeáU podávojfL 

S tou odpovedí odeSli bratŕí do jiné svét- 

nice a radíce se sUedali zase, ie je zrovna tak 

závadná jako pŕedešlý návrh, jelikož predné 

oebylo pravda, že se s lutherány dohodli o 

vii^ článcích víry, jak byly vepsány v novou 

konfed českou a za druhé nebylo povedení „že 

je společné podávaji'' ani dost jasné a určité, 

jelikož se mohlo vieUjak vykládati. Bratŕí se 

tedy usnedi vypracovati a podati lutheránúm 

návrh vlastní, což také ihned učinili. Nežli se 

víak vrátili do svétnice zasedad k lutheránúm, 

poslali na poradu k pánu Žerotínovi, jak by se 

méli zachovati. Žerotín seznav pred (^vflísmý- 

není dsaŕovo o bratŕích, vypravoval poslúm, 

CO byl B dsaŕem mluvil asdiválil navržený je- 

jidi článek, jenž takto znel: „Nejmilostivéjší 

cbafi I Pokladalo se o nás, že se viickni u víre 

neoiáfiíme, zvlášté páni a bratŕí z Jednoty bratr- 

ské. Protož Yaií C. M. oznamujeme, že oni 

pledeSlých let konfesi svou Y. C. M. podali a 

aby pH ní zadiováni byli žádali. A my nyní 

tuto podávame, ktorá jejich konfesi neodporuje, 

ale y pfedníeh artikulích s ní se snáSÍ A po- 

niradž až posaváde pri ní zústávali, také my 

$eh pfi ní zústaviti minime. A společné viickni 

jednomyslné Y. C. M. žádáme, abychom pri té 

obojí konfesi ponechaní byli**. 

BiatiM tedy vrátíce se k lutheránúm ode- 
TadaK jim sviy návrh a zise odeSIi, aby jim 
rporadé nepŕekáželi. Po delií dobé prišli k bra- 
tfte poslove lutheránú, oznamujíce, že títo ne- 
mohou pfíjmouti návrhu bratrského. Když po- 
tom bratfí vstoupili na vyzvaní pošlú zase k lu- 
theránúm, byli tady opétné vyzývaní, aby se 
8 nimi spojili a pan Hasiiteinský se zi&línal 
pK vSem, co je ma sväté, že lutiieráni jednají 
s nimi upMmné. BratH posilnení jsouce zprá- 
vami Žerotínovými, ie císaŕ pHznivé sqýilí o 
Jednote, pfoUéiflí, ie á/ibň4mítí neniv^aMribié 



a že se sami o své včd búdou staratL A s tím 
se stavové lutheránStí a bratrití toho dne ro- 
zeSli. 



Sloapenei Jednely bratrské v statn panském a 

rjtíMém. 

R. 1676. 

Bratŕí odbývali dne 16. kvétna sami poradu 
a schválili hned žádosC k císaŕi. Y té ubezpe- 
čovali jej o stálé své vernosti a že hotoví jsou 
životy a statky své za néj obétovatí. I prosili, 
aby je ponechal pri jich vyznaní, které mu již 
dvakráte podali a nj^ opét k nohoum kladou, 
a aby je pri víre jejich v Čechách a na Mo- 
rave ochraňoval. Žádost tu podepsali viickni 
páni a rytífí, kteŕí byli tou dobou v Praze na 
snémé shromáždéni. Jelikož seznam ten podáva 
nejlepší pŕehled o tom, jak dalece byla Jednota 
mezi stavy vyš&ími rozšírená, neváhame podatí 
úplný seznam všech pánu a rytíŕú, ktoH spis 
ten podepsali. 

Zé iíatu pamkiho. 

Jan z Oujezdce a Kounic. 

Adam Erajíŕ z Krajku. 

Earel Erigíŕ z Krajku. 

Krištof KKnecký z Bonova. 

Jan Kŕinecký z Ronova. 

Ignác z Boupova. 

Jan z Boupova. 

Jaroslav Sezima z Oustí. 

Dobromysl Skŕinecký z Ronova. 

Gotfrid Skŕinecký z Ronova. 

Divis Slávata z Ghlumu a Košumberka. 

Jindŕich Slavata z Ghlumu a Košumberka, 

Yáclav Švihovský z Rizmburka. 

Havel z Yartemberka. 

Karel z Yartemberka. 

Mikuláš z Yartemberka. 

Jan starší z Žerotína. 

Ze itaim rj/ttfMko. 

Adam Bechyné z Lažan. 
Jiŕí Beneda z Nečtín. 
Yáclav Bílský z Kaŕíšova. 
Šrank Bohdanecký z Hodkova. 
Jan Boŕický z Hostovic. 
Jindŕich z Bubna. 
Jan z Bubna% 
Mikuláš z Bobna. 



U 



S»l 



862 



^p^ 



J 



r 



EN. lY. HL. n. PMMTáÉi HttfiiäiiMli 1664-1570. 



L. 



Eárei Bnkovský z Hostifan. 
Jindŕich CUumčaDský z Pŕestavlk. 
Jeronym Čejka z Olbramovic. 
Karel Čejka z Olbramovic. 
Václav Čejka z Olbramovic. 
Čenék Dčbánovský ze Dčbánova. 
Jradfích DibánovsH ze Dčbánova. 
Bohuslav Dobŕensky z Dobŕenic. 
Melchisedech Dohalský z Dohalic. 
Jan Domovský z Harasova. 
Natanael Domovský z Harasova. 
Jiŕí Fink z Finkenšteinu. 
Pavel Grímiller ze Stŕebska. 
Jindŕich Grysl z Gŕyslova. 
Jan Habartický z Habartic. 
Václav Habartický z^ Habartic 
Petr Hamza ze Zábédovic. 
Jiŕí Harant z Poličao. 
Jindfích Harant z Poličan 
S[ri&tof Ples Hehnanský ze Sloupna. 
Adam Homúi z Harasova. 
Jindŕich Homút z Harasova. 
Natanael Hložek z Byslavic. 
Jindfích Hradecký z Bukovna. 
Mikuláš Hroubovský ze Zásmuk. 
Jindŕich Hmiovský z Hruäova. 
Jiŕí Hrzan z Harasova. 
Václav Hrzan z Harasova. 
Jindŕich Janovský z Janovie. 
Divis Jestŕebský z Rizmbnrka. 
Václav Jestŕebský z Rizmburka. 
Vilém Jestŕebský z Rizmburka. 
Vojtech Kamejský ze Lstiboŕe. 
Krištof Kapoun ze Svojkova. 
IzaiáS Earský. 
Jan Kertorf z Kertorfii. 
Bohuslav Koŕanský z TereSova. 
Jindŕich Koŕanský z TereSova. 
Ambrož KleneckÝ z Klenec 
Jan KustoS ze Žubŕí. 
Jan Labounský z Labooné. 
Jindŕich Lapáček ze Bzavého. 
Martin z Lebnic. 
Absolon z Ledská. 
Jan z Ledské. 
Adam Lukavský z Lukavce. 
Petr Lukavský z Lukavce. 
Štilfríd Lukavský z Lukavce. 
Vilém Malovec Kosoŕ z Malovic. 
Krištof Markvart z Hrádku. 
Martin Mayminger z Loky. 
Jiŕí Milota. 

Bohuslav^^itrovský z NemySle. 
Jiŕí Mitrovský z NemySle. 
Jaa Mladota ze Solofiik* ^ 



Mikuláš Mladota ze Sokq[iiák. 

Sigmund Mladota ze Solopiak. 

Adam Odkolek z Oujezdce. 

Fridrich Odkolek t Onjezdce. 

Jeronym Odkolek z Chgezdoe. 

Vilém Odkolek z Oujezdee. 

Jiŕí Ota z Lósu. 

Jindŕich Paŕízek 2r Paŕlzku. 

Vcqtéch Pecingar z BydStna. 

Baltazár Pecingar z ÉjúMbíl. 

Mikuláš Pecingar z Bydžína. 

Vojtech Pétipeský z Egerburká a GhýSe 

Václav Pčtipeský z Egerburka. 

Vilém Pétipeský z Ki^isného dvom. 

Adam Pravétický z Pravétic 

Felix Pravétický z Pravétíc 

Jindŕich Pravétický z Pravétic. 

Adam z dedenie. 

Krištof Prog z Velnic. 

TobiáS Prog z Velnic. 

Jindŕich PruSák. 

Adam Pŕedborský z Pŕedboŕe. 

AleS Pŕedborský z Pŕedboŕe. 

Jan Pŕedborský z Pŕedboŕe. 

Adam Puchart z Yodérad, 

Jiŕí Puchart z Vodérad. 

Vojtech Rachenburg. 

Jindŕich Radecký. 

Karel Rodovský z Hustíŕan. 

Václav Rodovský z Hustiŕan. 

Jindŕich 8ak s Bohuňovic. 

Mikuláš Sak ž Bohuiiovic. 

AleS ze Šamova. 

Jan Smrčka z Mnichu. 

Benjamín Sluský z Chlumu. 

Ctibor Sluský z Chlumu. 

Felix Sluský z Chlumu. 

Jan st. Sluský z Chlumu. 

Jan ml. Sluský z Chlumu. 

Adam Sobek z Komic. 

Mikuláš Šorf ze StIHna. 

Štépán Šorf ze Stiŕína. 

Jindŕich Volfrám ze Štékŕe. 

Jiŕf ZachariáS Studenecký ze StadettM* 

Vojtech SudliCka z Borovmce. ^' 

Jan Sudliika z Borovniee. 

Jan Šumburský. 

Krištof Tfm z PoSky. 

Jiŕí Tým z PoSky. 

Konrád Tým z PoSky. 

Jindŕich Valkoun z Adlaru. 

Sigmund Valkoun z Adlam. 

Mikuláš Vančtira z Éehmc. 

Sigmund Vanéura z Édudc 

SgmuBd YwBtodkf t JeimlftÉ; 



r- 



Dohodnntf mesi hilheráiij a bratcy. — Konfete éeiká a Há cUefiií dsidK ode?sdáiiy. 



^ 



Bernard VelemySlofBký s VelemySlOYsL 
Sanniel Vikhart xe Šanova. 
Jan Yimbeig % NámétiL 
Jindŕich Ylínský z VlínévsL 
Smil Ylínsl^ z Vlínévsi. 
JiH Vlk z Kvítkova. 
Jan Ylk 1 KTÍtkova. 
Jiíí Yojidcý z Nové vsi. 
Adam Yojkovský z Milhostic a Vojkova. 
Adam Voratícky z Pabénic. 
Jan Vranovský. 
Jan Vranovsl^ z Doubravic 
Jindŕich Víta ze Rzavébo. 
Václav Založanský ze Zalužan. 
Adam Zápský ze Záp. 
Frídrich Zápský ze Záp. 
Jan ml. Záviä z Vosenic. 
Celkem tedy podepsalo žádosf k císaH 17 
pán& a 140 rytflPú. 



Ilarak se stalo koioene dehodnatí mezi latbe- 

riiy t bratry éeskýni. — Konfese éeská a rád 

eirkofif eiaaŕi odoTzdány. 

B. 1576 kvéten. 

Odhodlaný a samostatný krok bratŕf če- 
Aých pŕimčl lutherány k neobyčejné povolností 
a smíŕlivosti. Sotva se totiž dozvedeli, co bra- 
tíí hodliuí učíniti, posluli jim ihned zcela pŕe- 
minčný návrh pŕedmluvy k vyznaní, vnémž se 
pravilo: „A my nyní tato naä konfesi podáva- 
me ne tak jako by byla odporná konfesi bratŕí, 
ale v pŕedních ď^cích s touto se snášejíd. A 
ponévadž až posaváde pri ní zAstávali, my také 
je ntiskovati a jedni druhých v poŕáddch na- 
iidi stčžovati nemáme a nemíníme. A spoločné 
fiickni jednomyslné V. C. M. ponížené žádá- 
■e, že nad nami vSemi svou milostivou a ochran- 
Bou ruku držeti a nám abychom v náboženství 
aaSem kfesfanském volné a svobodné pánu bohu 
doBžiti nKddi, toho milostivé pŕáti ráčite/ 8 tím 
I^U bratŕí srozuméni a spokojeni a nepodali 
ifee své žádostí císaŕi, nýlurž poslali mu jen své 
lyÉnání po Cratovi, aby mohl do neho v čas 
potfeby nahlednoutí. 

V prvnfm valném sezení dne 17. kvétna 
čäo 86 vyznaní české s pŕedmluvou a verejné 
86 o obojím rokovalo. Bratŕí se do toho roko- 
fáaí nenidíchali. StaptOa spozoroval ješté v čas, 
že návili pfedmluvy byl na dvou místech libo- 
mdné a Istaié zménén od lutheránú. První zmena 
dávala pfedmlnvé ten amysl, že bntttí s novou 
konfof éflM se iromáviyí a drahou srnénoa 



požadovali lutheráni svobodu víry jenom na zá- 
klade predloženého nov^ vyznaní. BylaC do 
vety, abychom „v náboženství naSem volné a 
svobodné pánu bohu sloužiti mohli" vsunutá 
po slove „avobodné" ješté veta „podlé tohoto 
naieho vyznaní". 

Takové jednaní naplnilo bratry spravodli- 
vou nevôlí i hrozili, že v&ickni odejdou a s lu- 
therány více vyjednávati nebudou, pakli se ty 
prídavky zase nevypustí. Lutheráni ovšem pŕání 
jejich vyhoveli, načež ustanovene, aby konfese 
a návrh rádu církevního byly císah zítra dne 
18. kvétna predložený. Bratŕf lutherán&m více 
neverili a proto i zítra nahledli do spisA, jenž 
se mély eísaŕi pŕedložiti a skutečné shledali 
zase premenu v pŕedmluvé, neboC do ní vložená 
byla veta: jfSravnäwímé se mrnsi 9äHm tak, U 
jédnoiu eírkvé netrháme.*^ Vetu tu mohli si lu- 
theráni v budoucnosti vykládati ve sv^j pro- 
spech tím zpúsobem, že by požadovali od bratŕí, 
aby se neoddélovali a cirkev jednotnou netr- 
hali; proto bratH naposledy vyzvali dftrazné 
lutiberány, aby slovu danému dostáli. Konečné 
se to stalo. Pŕedmluva byla znovu správne se- 
psána a pak všecko císaŕi Maximilianovi podáno. 

Konfese, kterou lutheráni Maximilianovi po- 
dali, skladá se z 25 článku, které jednají o 
tolikéž článcích víry. Ke konfesi pŕidán byl ná- 
vrh o zŕízení církevním, jak je lutheráni míti 
si pŕáli. Návrh toho rádu vyjadroval dávne snahy 
stavu lutiieránských, aby sami konsistoŕ pod 
obojí osazovali a na ni skrze své dflvémíky do- 
hUželi. Návrh ten obsahoval jedenácte kusA. 
Posavadní zlízení konsistoŕe mélo se podržeti. 
Pŕedsedou mél býti administrátor a pKsedící 
méli stavové sami voliti. Aby však konsistoŕ méla 
potrebnou moc výkonnou, méli býti k ochrane 
její a k dohlídce defén$oŕi t j. obránci od stavA 
dosazovaní. Podlé nejvy&ší konsistoŕe v Praze 
mély býti zŕízeny na venkové menéí konsistoŕe 
v každém tanaji a sice v sídle dekanátu. Kon- 
sistoŕe takové mély tvoŕiti první inStand a pro- 
pAjčovala se jim moc, aby k vézení a jiným 
trestAm mohly odsuzovati. Y Praze se mély roz- 
suzovati pre o manželst^ a náb<^nské spory. 
Ve pŕích o manželství mohla konsistoŕ právo- 
platné rozhodovatí, ve sporoch náboženskýdi 
méla se universita volati na poradu; a pakli 
se sporné strany rozhodnutí nepodrobily, méla 
se nad nimi kletba vyŕknouti. Každý šlechtic 
byl povinen nejvýSe po trojím predvolaní do 
konsistoŕe se dostaviti a výroku jejfmu se pod- 
robiti. Kdyby tak neučinil, méli pak defensoŕi 
proneSený rozsudok na ném vykonati. Byl-li člo- 
lik poddaný pŕedvolán, méla vrchnoaC za jeho 



»•* 



Mfi 



8M 



I^ÄiPSP 



# 



r 



KN. I?. HL. n. PaMTáttá Maxinlllaoa 1964— 1S76. 



*1 



dostayení ručiti. Duchovním se dávalo právo, 
aby 8v{^ majetek mohli svobodné komukoli od- 
kasovati, a( byl svobodny nebo ženatý. Edyby 
duchovní zemŕel bez posledního poŕízení a ne- 
zanechal ani vdovy ani detí, mél se jeho ma- 
jetek na tri stejné díly rozdčliti a ty dáti kon- 
sistoŕi k všeobecnému dobrému, druhý príbuz- 
ným a tretí obci, kde farár bydlel. Zanechal-li 
knéz vdovu a deti, ty byly svobodny a mohly 
se, kam by se jim líbilo, odst^hovati. Patronúm 
ponecháno i dále právo na uprázdnené fary nové 
faráŕe dosazovati ; nový farár mél býti však 
konsistofi ohlášen a smel se v úrad svúj uvá- 
zati teprvé tehdáž, když by konsistoŕ k tomu 
svolila. Duchovní, jenž byli ve Vitemberce a 
jinde na knéze vysvéceni, mohli se také státí 
farári, museli však skládatí v Praze zkouSky, 
zdali jsou k úradu tomu zpflsobilí. Duchoven- 
stvo domáci mélo býti od této doby jen od ad- 
ministrátora svôceno. 

Jedním článkom nového rádu se ustanovo- 
valo, které svatky mají býti kromé nedelí své- 
ceny a jaké obrady se mají pri službách božích 
vykonávati. Jiným článkom se naŕizovalo, aby 
nikdo zadného spisu nevydával tiskom, dokud 
by ho konsistoŕ neschválila. Konsistoŕ pak méla 
pri tom brávati universitu na pomoc. 

Obojí i nová konfese česká i nový rád cir- 
kevní mély míti platnosf jenom pro lutherány; 
bratŕí se s nimi ani ve víre ani v rádu nesro- 
vnali, nýbrž lutherány jen podporovali v dosa- 
žení jich požadavkú, ovšem s tím vymínéním, 
že lutheráni již napred se zavázali rovného 
práva a stejné ochrany pro bratry se dovolá- 
vati. Obé strany náboženské se tedy jen pod- 
porovaly v tom, aby se obéma svobody ve víre 
dostalo. Ostatné Jednota bratrská ani od svého 
zvláštního vyznaní, ani od svého zŕízení církev- 
ního neupustila. 

Nová konfese česká a návrh rádu církev- 
níbo byly císaŕi konečné podány. Odpoveď sro- 
vnávala se zase se známou povahou cisárovou. 
Maximilian odpovédél stavAm skrze kancléŕe 
pána z Pemšteina, žq stavové statečné praco- 
vali a nezaháleli. Jelikož se jedná o veci ne- 
malé, že nemflže hned odpovédíti, nýbrž že 
musí véc zrale uvážití. Naproti tomu však že 
prosí stavy, aby také o jeho požadavcích se 
radili, jelikož se v Praze nemQže již dlouho 
zdržeti. 



L. 



Haxlmillai vyUedává rady o éeské k^ifesi. — 
Kterak se Praha pre IntiieráBj osvedčila. ^— Kle- 
rak latheráni smelosti labývtli a Jak m kril 

proti ikn zaeheval. 

R. 1575 kvéten— červenec 

Maximilian nemél dostí samostatnosti a roz- 
hodnosti povahy, aby byl dovedl učiniti nejaký 
konec, nejaké narovnání med stranami nábo- 
ženskými. Proto i nyní, když mu stavové evan- 
geličtí podali českou konfesi a návrh o rádu 
církevním, uchopil se obvyklého svého spAsobu 
rozhodnutí protáhnouti a odložití. Poslid totiž 
konfesi českou do Ríma pápeži, kurfiŕtu Saské- 
mu a konečné nejvySšímu komomíku pánu Ja- 
novi z Valdšteina, aby o ní podali dobré zdaní. 

Než král učinil rozhodnutí, moU se snem 
zase zabývati s predlohami královskými. Je sice 
pravda, že se jednalo zase o nékterých méBé 
dôležitých vécech; k otázkam blavním, na kto- 
rých králi nejvíce záleželo, pŕedce se nepŕistoa- 
pilo. Za to venovaná tím vétší pozornosť spom 
náboženskému a strany, jsouce tady v naze 
jaksi soustŕedény, dotíraly na sebe nyní neustále 
obyčejnými svými zbranémi, pri čemž se vždy- 
cky nejaké k tomu záminky a príčiny vyskytly 
a nalezly. Kromé toho zdržovalo se tehdáž 
v Praze a hlavné v družine králové mnoho d- 
zincú, zvlášté horkokrevných ItalA, tak žé pK- 
házely se často osobní sváry. Neminula takŕka 
ani noc, aby se byla tu nebo tam nejaká kr- 
vavá šrútka nesbéhla. Zpflsobem takovym udr- 
žovaný byly mysli v stále napnutostí. Vieobeené 
rozhorčení obrátilo se nejprvé proti cizincftm. 
Král obávaje se zlých následku, svolil k tomu, 
aby všickni, kromé jeho družiny, byli s mesta 
vyhošténi. Tímtéž trestom pohrozené bylo ka- 
ždému, kdo by rváče nebo zlodéje prechovával 
Jedna príčina ke kvasení myslí byla tedy od- 
stránená, tím však nezavítal ješté Uid a mir do 
Prahy, jelikož mnoho jiných príčin ke kvaiení 
myslí nepominulo. 

Za doby, kdy všecko vŕe a se kvasíi ttflie 
živé slovo k uspokojení všeobecnému mBOho ]^- 
spétí ; v takové dobé ale rozdmychují také mj- 
více vášne obecného lidu nerozvážni popino- 
vatelé a horlivci jednotlivých stran« Atakovýeh 
bylo na všech stranách. Administrátor konsistoie 
pod obojí Dvorský z Helfenbuito nervystonpil 
na kazatelnu, aby byl nehŕímal proti evai^;w- 
ckým novotáŕúm. Nékolik pražskydi faráfú na- 
sledovalo jeho príklad a než se toho kdo nadal, 
bylo z toho po Praze takové kvaiení^ že eissf 
uznal za dobré, na stížnosC stavA evangefickýéh 
administrátorovi a tém fiuráHm dne 28. kvMiia 



867 



«^ 



r^ 



Kíank le ťnUia pfo latherinj oiYédčiU. 



"1 



naŕídití, aby se pokojné chovali a ve svych kár 
saních mírôili. 

Mezi lutherány ozývali se zase hlasové 
proti bratŕím. Nékteŕí lutheráni mníce totiž, že 
mají už vyhráno a že co nevidét búdou moci 
provozovati v Čechách náboženskou nadvládu, 
počali pomlouvati a snižovati bratŕí jakožto ka- 
círa a verejné hlásati, že lutheráni si zadali, 
když se s nimi spojili. Bratŕí však toho mnoho 
nedbali. Pŕestávajíce na tom, že i sami luthe- 
ráni dúležitost jejich skutkem museli uznati a 
že se jim žádné prekážky nekládlo u veŕejném 
vyznávaní víry, konali radéji potrebné kroky 
k utvrzeni a rozšírení své víry. Tou dobou za- 
jisté ote vreli slávnym zp&sobem poslední své 
sbory, které byly ješté od 1547 zavŕeny. V Praze 
samé vykonávali nyní své bohoslužby v domé 
nékterého pána pri otevŕených dveŕích. Nemo- 
hlo-li se množství lidu vejíti do prostranné svét- 
nioe, stáli venku na dvore a nijakž se svou 
bohoslužbou se netajili. Také Mikulášenci se teh- 
dáž v Čechách zase objevovali. YTraze zvlášté 
množí obyvatelé verejné se k nim hlásili a ne- 
mohouce sami společné se shromaždovati cho- 
dili do sború bratrských. Nejvétší podivení vzbu- 
dilo Y Čechách tehdáž otevŕení sboru mlado- 
boleslavského, který byl po dlouhém otálení 
zavŕen za Ferdinanda I. a posud byl úŕedními 
peéetémi zapečetén. Nejvétší pohoršení z té 
udalosti brali si lutheráni, kteŕí bratŕím nepŕáli. 
Ti hlásali, že bratŕí provedli skutek revoluční 
a že sméh^í k novému odporu proti kiáli. Král 
sám, jak se podobá, skutku toho nedbal a ka- 
tolíci také z toho nijakž nekoŕistili. 

Jinak zachovala se konsistoŕ pod obojí. Ta 
WMJÍc podati králi dobré zdaní o české konfesi, 
ožila té vhodné príležitosti, aby podala také 
žalobu na Jednotu bratrskou. Stéžovala si, že 
bntŕí zase sméle hlavy své pozdvibují a že se 
roskazfim královským protiví. Vyznaní české bylo 
naprosto odsouzeno. Konsistoŕ také k tomu uká- 
zala, že lutheráni jsou za jedno s kacíri val- 
dfioskými a proto že také nemohou požívati 
ochrany zákona. Také lutheráni že ničí starý 
rád a kázeň, povolujíce knéžím ženení a dopou- 
Stéjíce, aby knéží byli zpúsobem nekresťanským 
vysvécováni. A požadují-Ii, aby sami mohli osa- 
zovati konsistoŕ, tu prý cisárovo právo šlapou 
nohami, nebof konsistoŕ prý je úŕadem cisár- 
skym a náleží ve správu a moc dsaŕovu. A do- 
lofila: »Edyby ten rád o konsistoŕi a knéžstvu 
nabyl platnosti, knéžstvo muselo by býti bídné 
a soužené a to, což by mu svétští vymčŕili, mu- 
selo by činiti a své duchovní svobody bylo by 
docela zbave^a. Ale nejsme té iiadčje, že V. C. 



M. toho na stav duchovní svobodný dopustiti 
ráči." 

Jan z Valdšteina, jemuž také byla konfese 
česká predložená, odpovédél jménem svým a 
jménem svých pŕátel, k nimž pokud vímenále- 
želi: Zdenék z Vartmberka, královský hejtman 
Nového mesta pražského, nékolik rytíŕú a je- 
den méštan pražský. Jan z Valdšteina, jenž mél 
králi podati návrh, kterak by starí utrakvisté 
mohli býti pri své víre zachováni a kterak by 
se zároveň novotáŕflm evangelickým vyhovelo, 
tento dAsledný vyznavač víry husitské, navrhl 
králi jednoduše, aby se stará víra husitská za- 
chovávala a konsistoŕ aby se jiným zpúsobem 
osazovala Mčli býti povolaní farári pražští, mi- 
stŕi universitní, dékanové z krajA a jiní ctihodní 
knéží, a ti méli navrhovali administrátora a 
rady konsistorní. Král aby pak takový návrh 
prozkoumal a potvrdil. Aby laikové o víru se 
starali a ji ochraňovali, méli se jako druhdy 
defensoŕi konsistoŕe voliti. Odpoveď katolíka na 
českou konfesi svedčila nejlépe o jich velké 
slabosti, pro kterou hledéli býti za dobré s moc- 
nou stranou evangelickou. Dalif odpoveď v ten 
rozum: pončvadž se jich tu nedotýče a oni pri 
svém náboženství mohou volné zAstávati, že se 
v ty veci, kteréž druhé strany jsou, vkládati 
nechtéjí, ale o to všecko dobrý pokoj míti chtéjí; 
a zjednají-li co sobé stavové pod obojí, že jim 
toho, jako svým milým pánAm a pŕátelúm radi 
pŕejí. 

Katolíci, jenž dali takovouto odpoveď ci- 
sári, byli zajisté úprimnejšími ve svém jednaní 
a znali lépe stav vecí nežli Jan z Valdšteina a 
pŕátelé jeho, kteŕí se chtéli proudu opŕíti a 
staré víre husitské zase prevahu zjednati. Tou 
dobou zajisté došlo lutheránství takového roz- 
šírení, že pri chladnem rozvážení nemohlnikdo 
více pomysliti na vyhubení té víry pouhým po- 
učovaním a pouhými mandáty královskými. Již 
zajisté i sami Pražané priznávali se k té víre 
vétšinou tak ohromnou, že Valdštein a pŕátelé 
jeho velice ustrnuli, když se o tom dostatočné 
presvedčili. Není pochybnosti, že k takovému 
obratu prispelo nejvíce sebevédomé a vítézné 
vystupovaní stavA evangelických, kteŕí za sebou 
táhli lid obecný, jmenovité Pražany k všelikým 
novotám vždy velmi náchylné a ochotné. Stalo 
se totiž, že královský hejtman novomestský, pri- 
pomenutý pán z Vartmberka svolal na 10. června 
všecky úŕedníky Nového mesta, obecní starší a 
jiné vážené občany k tomu účelu, aby se proti 
konfesi české osvedčili. Ze všech okolností vy- 
svitá, že se takovéto demonstrace mélo užití 
k tomu, aby král mohl požadavek stavA lut^e- 



k*^ 



369 



370 






&:sko-MoraTfiká Kronika. ÍV. 



24 



r 



^ 



KN. ly. HL. n. PnoTáni HnimOtua 1M4— 1676. 



ránských zamítnoutí. Na radnici však pravili 
jedni, že tuto není místo o víre jednati, poné- 
▼adž se ty yčcí na snčmé yyíiznjf, jiní dokonce 
odepŕeli smýälení své osvédčiti ; ba dva méSfané 
pŕfmo hájili konfese české. Tfm se však hejt- 
man královský nenechal mýliti, nýbrž svolal na 
13. června obec Nového mesta a predložil jí 
články konfese české s tfm výslovným prehlá- 
sením, že obec svolal na rozkaz královský, aby 
své námitky a stižnosti proti tém článkftm pŕed- 
nesla. Zpozorovav pak v shromáždéní jakéhosi 
Enocha Malinu, krejčího, který byl v pŕedešlé 
schAzi srdnaté odporoval, oboril se naň, že si 
tropil posmé&ky z péče královy o spásu svých 
poddaných a že se vtĺral do domft, aby tady 
obyvatele pŕemlouval a ätval. I dal jej zatknouti 
a pryč odvésti. 

Takové jednaní vzbudilo v shromáždéní velké 
pobouŕení a rozechvéní myslí, tak že množí po- 
vstavše pryč odešli, pravice, kdyby své náhledy 
projevili, že by se jim stalo asi jako Malinoví. 
Ti pak, kdož ostatí byli donuceni, ukázali se 
bytí málo povolnými. Na vyzvaní hejtmanovo 
prohlásili jenom asi tri méštané, že chtéjí pri 
staré víre setrvati, ostatní osvedčili, že s télem 
a duší stojí pri stavoch, a že články jejich pri 
všem schvaligí. To byl výsledok pŕekvapující a 
pftsobil na hejtmana tak mocné, že bez meäkání 
Malinu prepustil na svobodu. Udalostí tou zvý- 
šila se jen kyselosť mezi stranami. 

Také nékteŕí horlivci katoličtí zavdali tou 
dobou príčinu k nemalému bouŕení a hašterení 
mezi stavy. Na sv. Víta dne 15. června kázal 
v kostole svatovítském v Praze probošt staro- 
boleslavský Václav Fronto\ pri tom vyjíždél si 
na lutherány asi tím zp&sobem, jako to luthe- 
ránští knéží činili naproti katolíkftm. Lutherání, 
kteŕí si proti katolíkftm mnohom horších vecí 
dovolovali, brali si z toho velké pohoršení a 
počali se nemálo jitŕití proti katolíkftm. Jen 
mímosti a povolnosti katolíkft je co dékovati, 
že to nemélo zlých následkft. Když se totiž 
roznesla po mésté zpráva o tom kázaní, neskr- 
bilo se zase na strane lutheránské ostrými ŕeč- 
mi proti katolíkftm a nékteŕí hrozili dokonce, 
že jezovity vyženou z Čech jako psy a že se 
v jejich krvi umyjou. 

Té pŕfležitosti uchopili se také lutherání, 
aby mohli císaŕi své stižnosti pŕednésti. I zvo- 
lili deputaci: šest členft ze stavu panského a 
šest ze stavu rytíŕského a čtyŕi méšfany praž- 
ské, aby pŕednesla císaŕi, jaké se jim deje prí- 
korí. Císaŕ slíbil, že zakázaná búdou podobná 
kázaní. Pri tom deputace hned také žádala cí- 
saŕe, aby uvážil a splnil požadavky lutheránft. 



^ 



871 



Maximilian i v tom oUeda depntad 
odpovédél, pK tom však poznamenal, že také 
už je čas, aby stavové jeho predlohy vzali ▼ po- 
radu a doložil na konci: ,,Nékteré osoby z ly- 
tíŕstva stéžují si, že vyjednávaní na snémé tak 
se vleče a že se ješté nestalo žádné nrfité sne- 
šení. Také se néktefí nechali slySetí, le by jim 
bylo milejší, kdyby z toho vyjednávaní nie ne- 
bylo." 

Ta slova o sobé zajisté nepatrná a beze 
vší dftležitosti zpftsobila mezi stavy nové po- 
hnutí. Proto se chceme o tom zmĺniti, jaké mďa 
následky, aby se seznalo, co všecko se tehdái 
na snémé českém za slabého krále Maximiliana 
mohlo sbéhnouti. Patmo bylo, že ti nespokojení 
rytíŕi, o nichž Maximilian mluvil, byli katoUd 
a také se nemusel nikdo Maximilianovi (Uvití, 
když jevil nevôli z toho, že stavové jednaní o 
jeho požadavcích protahují. Než strana katolí- 
cka nechtéla nésti výčitky od lutheránft a chtéla 
se očistit, že takovým zpftsobem nepracuje po- 
tají proti nim. Celý snem odobral se tedy te 
králi a Vilém z Rožmberka ujav se slova omloo- 
val stavy, že posud nemohli predlohy královďcé 
uvážiti a vyŕíditi a pak doložil: „Go se 1^ 
povesti, že nékteré osoby si pŕejou, aby jednaní 
vzalo špatný konec, tu stavové prosí v poslolné 
poddanosti, aby ty osoby byly naznačený, aby 
se védélo, kdo s vlastí upHmné smýšlí a kdo 
ne. Nebot pod vládou Vašeho Veličenstva ješté 
to k takovým včcem jako nyní nedošlo; máme 
príčinu bohu za to dékovati. Kdyby tedy nékdo 
vystoupil a veci takové propovédél, tomu bych 
pŕál, aby radéji na tom svété nebyl." Takový- 
mi slovy mluvil dále Vilém z Rožmberka, jeden 
z pánft českých králi nejoddanéjších. Za niSÍ 
doby veci takové se nedéjou, tím méné ide to, 
co pak na reč Rožmberkovu nasledovalo. 

Na reč Rožmberkovu odpovédél císaŕ Če- 
sky, což mu ovšem prišlo velmi za téžko. Fn* 
vil: „Pán Rožmberský oznamuje, že mu zpriva 
došla od nejvyššího sudí, že jsme si stéiovali 
na stavy, jako by se snem pŕes mím protaho- 
val. Tomu my odpíráme a toho jsme idkdyne- 
mluvili, nebof vime, že musí k tém vécem ve- 
likým čas býti. A vás, pane sudí, ptám se, dj- 
šeli-li jste vy to od nás, že jsme to mluvili a 
všem stavftm vzkázali f"" K tomu nejvySSí sadí 
odpovédél: „Já< za jiné nejmilostivéjSÍ dsiŕi 
nemám, než že jste tak ráčili mluviti a tak 
jsem já také slyšel." I odpovédél dsaŕ, že jest 
toho nemluvil a si nestčžoval, ale že nékteré 
osoby ze stavu rytíŕského sobé stéžují, že se 
lenivé a ospanlivé snémuje, ale abychom méli 
mluviti, že my sobé stéžigeme, toho není a Umní 



873 



r 



Kterak i e lutheráiii naproti kráU choTalL 



1 



odpíráme. Tedy pan sudí ŕekl: „Nejmilostivéjší 
cfeafí! ráčili jste tak mluTiti.'' I odpovédél ci- 
sár s tvárí hnévem zarudlou: „My se odvolá- 
yáme na tyto, kteŕíž také pŕítomni byli, že jsme 
ti^ nepravili/ I ŕekl císaŕ k pánu Španovské- 
mu: „Slyšelili jste vy nás tak praviti?" Špa- 
novský, jenž byl členem deputace u císaŕe, 
pomáU se tím vyzvaním a mluvil nécopolohla- 
síté, čemuž ale nikdo nerozumel. NejvySší sudí 
pŕedce na svém stál, že jináče neslyšel, nežil 
jak stavúm oznámil. Císaŕ tedy doložil: „Již 
tedy, když budeme míti s vami mluviti, musíme 
pri 8obé svčdky mívati proti vám, budeme*li 
chtítí právi zústati/ 

Tím víak nebyla včc ješté odbyta. Nyní 
vystoupil ziiovu pán z Rožmberka a prosil krále, 
újtj pojmenoval osoby, které si na protahováni 
snemu stéžovaly. I odpovédél král, ačkoliv vi, 
kdo jsou, že jich jmenovati nebude, aby nebyl 
pňvodcem nejakých zlých nevôlí, nenávistí a 
hnévú jednéch proti druhým. K tomu ŕekl pán 
I Rožmberka, nonévadž jich král jmenovati ne- 
ráíí, že jej za to prosí, aby ty osoby, kdožkoli 
jaou, mél za zrádce vlasti a za ty, kteŕíž se 
nad svou povinností zapomenuli a kteŕíž nejsou 
liodm, aby muži dobrými bývali, ponévadž cí- 
8iH o vécech nepravé zprávy podávají. S tím 
86 stavové rozešli u velkém pohnutí a podrá- 
ždení. 

Eromé toho dostalo se lutheránúm ješté 
dvojího zadostučinéní. Probošt staroboleslavský, 
jenž byl kázal tak popudlivé proti lutheránúm 
v kostele svatovítském, dostal ostrou dAtku ne- 
jen od stavA katolických, nýbrž i od arcibiskupa 
samého. Na snémé pak prohlásil pán z Rožm- 
bnrka jménem katolíkA, že jsou o pŕátelském 
anýďení utrakvistA co nejpevnéji presvedčení 
a že tedy nechtéjí zadných nepHznivých zpráv 
o nich pŕijímati 

Zatím priblížil se čas žni a cfsaŕi nezbylo 
nie jinébo, nežii snem zase odročiti. Nežli se 
stavové rozcházeti počali, povolal k sobé císaŕ 
dne 6. července prední lutherány Hasištejnského 
z Lobkovic, Kolovrata, Jindŕicha z Yaldšteina 
a Španovského a tém se omlouval, že posud 
v otázce náboženské zadného konečného rozhod- 
nutí neučinil. Pravil jim, že si vyžádal radu o 
leaké konfesi s více strán, že ale neobdržel 
jňtó odevSad odpovedi. A to dobré zdaní, které 
nž má y ruce, že je dlouhé a že požaduje zralé 
nvážení. Taktéž omlouval se stavAm, když mu 
sneSení snemovni odevzdaly. A pri té príleži- 
tostí doložil, že se bude snažiti, aby tH strany 
v Hii ▼ míra a svornosti žíti mohly; proto že 
chce dáti odpovéd, která by je navždy uspoko* 



jila. Poprvé uznal tady král české bratry za 
stranu náboženskou, která v zemi žije vedie ka- 
tolíkA a UtrakvistA. Míru a svornosti mčlo se 
však dostatí jenom obéma vyšším stavAm ; ohlá- 
siU král, že sliby jeho k nim se nevztahují. 
Ghtéjí-li mesta néco pro sebe, ať prý se k ne- 
mu, jakožto k svému králi obráti, on že jim 
bude pánem láskavým a milostivým. Tím bylo 
snemovaní ukončené. 



Kterak Haximilian lotberánAm svobodo víry po< 
volil. — Lntberáni zyoIUÍ si defensory. 

R. 1575 srpen— záŕí. 

Snem český, jenž tohoto roku již dvakráte 
zasedal, otevŕen byl zase v polovici mésíce srpna. 
Jakmile se to stalo, dostavil se Maximilian 
osobné na snem a vyzval stavy, aby syna jeho 
Rudolfa zvolili za krále Českého, jelikož on pro 
nemoc nemAže se povinnostem vladárskym vé- 
novati tou mérou, jak by bylo zapotŕebí. Ŕeč 
králova byla se zíúíbením vyslechnuta a od té 
chvíle dali si nékteŕí horliví prívrženci královi 
velkou práci, aby se volba stala co nejdMve a 
beze všeho odporu. Sám nejvyšší purkrabí Vi- 
lém z Rožmberka velice stavAm mladého krá- 
levice chválil a odporučoval. Nicméné starali se 
stavové více o konečné upravení záležitostí ná- 
boženských nežli o vyŕízení požadavkA bálov- 
ských. S velikou tedy radostí vyslechli zprávu, 
že král chce stavAm své rozhodnutí sdčliti. Roz- 
hodnutí královo nebylo však podlé toho, aby 
stavy bylo mohlo uspokojiti. Král zatím obdržel 
odpoveď z ňíma, odkudž se mu hrozilo klatbou, 
když by svolil k žádostem stavA v takovém 
zpAsobu, jak sepsána byla konfese česká. Král 
nechte stolici fämskou proti sobé popuditi a 
na druhé strane stavy odbyti, hodlal učiniti ta- 
kové rozhodnutí, aby lutheráňAm pŕedce néjak se 
vyhovelo, pápež väik aby nemél také príčiny 
a záminky pohrAžku svou vyplniti. Dne 21. srpna 
večer povolal k sobé tedy král nejvyššího sudí 
pána Hasištejnského a pravil k nemu: «Pane 
sudí, nebudete míti dobré odpovedi a nebudete 
se StavAm líbiti, ale tím sobé nedejte pŕeká- 
žeti; buďte stáli a nepŕestávejte na ní, neboť 
já musím tak učiniti, aby se tak ŔímanAm dosti 
mohlo stati. Potom pak když na této nepresta- 
nete, z vite, CO chci učiniti.'' Bylo patrné, že 
Maximilian rád ponechával vše pri starém, jen 
když mél pri tom pokoj; méla-li se tedy ne- 
jaká neobyčejná zmena státí ve prospčcb neka- 
UňSkAj musel býti k tomn okolnostmi donacen. 



u 



878 



'**'*^w 



874 
2?" 



J 



r 



•^ 



KN. ly. HL. n. Plw«?«lii HMlnillaiiii 1664—1676. 



Pak mél alespoň omluvy naproti pápeži a ka- 
tolickým svým príbuzným. 

Podlé pŕání Maximilianova dostavila se k ne- 
mu pŕíStího dne deputace stavA iutheránských, 
aby vyslechla jeho rozhodnutí. Byli to kromé 
nejvyäšího sudí Jindŕich z Valdšteina, Kurcpach, 
Lískovec, Španovský a Kapoun. Deputaci té vy- 
kladal Maximilian, že konfese česká obsahuje 
veci naprosto nové, že odporuje staré víre pod 
obojí a že se také odchyluje od vyznaní augš- 
purského. Dále pravil, že mu není neznámo, jak 
stavové sami mezi sebou jsou rozštépeni na lu- 
tberány a na bratry, kteH se spolu nesrovná- 
vají. Ostatné sekta bratrská že je bez toho 
zákonom zakázaná a že se tedy pod žádnou vý- 
minkou nesmi k jiné víre pŕidati. Stavové chté- 
jlce sami konsistoŕ osazovati, že v právomoc- 
nosť jeho zasahují, ponévadž on to právo po 
svém otci zdedil. Také zŕízení zemské, které 
on prísahou svou stvrdil, že takové požadavky 
nepri pou ští. Však jelikož vs véceeh ndbo£enakých 
posud nikomu neubíHil^ že také ani nyni neďice 
toho učiniíi. Stavové necha( sami uhodí napro- 
stŕedky a cesty, jak by v míru a beze sporfl 
mohli spolu živi býti a on že jim toho bude 
vdéčné vzpomínati. Z reči královy vysvitalo do- 
Btatečné, že by mu bylo nejmilejší, aby ostalo 
všecko pri starém; on chtél úprimné stavy pri 
jich víre zachovati, za to vôak mčli oni spoko- 
jiti se také s tím, co nyní bylo a mčli sezŕíci 
svého požadavku o obsazování konsistoŕe a za- 
vedení nového rádu ve své cirkvi. 

Rozhodnutí královo nemohlo stavy uspoko- 
jiti. Nejvíce ovšem museli býti nespokojeni bra- 
tŕí, o nichž král pŕímo prehlásil, že stojí mimo 
zákon a že se k žádné jiné strane nesméjí pŕi- 
dati. Výrok takový prekvapil bratry tím více, 
ponévadž se jim dŕíve neustále ohlasovalo, jak 
prý král pŕíznivé smýšli o Jednote. Avšak ani 
lutheráni nemohli na odpovedi králové prestatí, 
jelikož méli jako doposud na pouhé milosti krá- 
lovské záviseti. Za takových okolností docházely 
snadno všeobecného souhlasu i kroky rázne a 
odhodlané. Nejprvé tedy vzkázáno katolíkúm, 
že lutheráni nebudou jednati o obecných véceeh, 
dokud otázka náboženská nebude k všeobecné- 
mu uspokojení vyŕízena. Potom pak uloženo 
nejvyššímu sudí, aby vypracoval odpoveď na 
rozhodnutí královo. Návrhy Hasi stej novy byly 
skoro vesmés prijatý a zvláštni 18tičlenná de- 
putace odebrala se k Maximilianovi, aby mu ty 
Yčci pŕednesla. V deputaci byl jediný bratr pan 
Ylínský z Vlínévsi. Deputace vyjdádala tedy 
Maximilianovi, že zŕízení zemské se vztahuje 
na kfttolílqr a utrakviaty ; strana atndcvistíckou 



však že nemohou tvoŕiti pouze dva páni Jan 
z Valdšteina a pan Zdenék z Vartmberka, nýbrž 
tou stranou že dlužno vyrozumívati lutherány; 
a pakli tito chtéjí zavésti mezi sebou nový rád, 
že to nikomu není a nemá býti na ujma* Dále 
ohlásila deputace, že stavové upouštéjí od i^Yého 
požadavku, aby sami mohli konsistoŕ pod obojí 
osazovati, za to však že prosí, aby si sméli 
svou vlastní konsistoŕ zŕíditi. Konečné oznámila 
deputace králi, že mezi lutherány a bratry není 
roztržení a že se obojí vyznávači dobre ve víre 
srovnávají. Císaŕ, který byl zatfm zajisté dosta- 
točné poučen o odhodlanosti stavA Iutheránských, 
dal poslftm ^nilostivou ódpovédf, Hca, že je o 
oddanosti stavft pŕesvédčen, že námitky jejich 
uváži a brzy na né odpoví. Tento obrat v smý- 
šlení králové a tuto povolnosf mflžeme si sku- 
točné vykládati zprávami o tom, jak se stavové 
hotoví dúrazným zpAsobcm požadavkflm svým 
platnost a vyplnení z jednati. Vytýkali dTéma 
členftm deputace, jak prý po mésté mluvili véei 
pobuŕujfcí, že nebudou Rudolfa volili za krále, 
nebudou-li požadavky stavovské sploénj. 

Již 24. srpna vyslal Maximilian presidenta 
dvorní komory Reginharta Streina k Lobkóvi- 
covi s dflvérným poselstvim. U pána HasiSt^n- 
ského byli pravé sbromáždéni k porade nékteŕí 
jiní páni a rytíŕi, kteŕí tedy také to poselství 
vyslechli. Císaŕ dal stavy prositi, aby jej nenú- 
tili, by jim na snémé dal verejnou odpovéd; on 
prý to pro mnohé duležité príčiny . nem Aže uä- 
niti. Nejprvé že mu pohrozil pápež kletbou, 
kdyby požadavkAm stavA vyhovel. Za druhé že 
nemAže tak učiniti, ponévadž byl od krále Špa- 
nčlského a Franconzského a pak od duchovnfch 
kurfiŕtA varován. Král Španélský prý ma slíhfl, 
že po své smrti odkáže své dedičné zeme sy- 
nAm Maximilianovým, kteŕf sé nalézajf YeSpa- 
nélsku a kurfiŕti že hodlají dvoma jeho syňAm 
k hodnostem biskupským dopomoci. Kdyby tedy 
verejné na snémé stavAm odpovédél, ta že by 
odpoveď jeho vyšla tiskom v sneSení snémov- 
ním, dostala se snadno do ciziny, z čehož by 
rodu jeho povstala škoda nemalá. Naproti tomu 
sliboval posel, že král s tav Am všecky jejich po- 
žadavky povolí a že jim je také zvláštním ma- 
jestátem potvrdí, tak že bj ani od neho ani od 
jeho nástupcA nemohli byti utlačovanú A co 
král StavAm povolí, to že jim také syn jeho 
Rudolf zaručí. K tomu že si stavové búdou 
moci zHditi zvláštni konsistoŕ, aby méli svAj rád. 

Pŕíštího dne povolaní byli stavové pred d- 
saŕe, který jim pŕednesl slávnym zpflsobem ko- 
nečné své rozhodnutí. Jelikož od tohoto dne 



L. 



870 



S76 



««l 



r- 



LntbcriDftm irobodt Wr; potolésa. 



datuje se svoboda víry evangelické, chceme do- 
atovné uvésti, jak ctsaŕ rozhodnutí své oznámil. 
„Kdyby se vyjednávalo jen mezí mnou a 
támi," pravil cfssf, „já bych se s vami snadno 
snesl a doroEumAI. AvSak néktefí utrakvisté a 
katoUcj podali mi zvláätnf spisy a stéžujfce si 
Da vás dokazovali, íe zHzenf zemské jenom jich 
se dotyká. Já jsem obéma stranám pfisahal 



Kdybych cbtÔI nynf ty stlžnosti dobre nvážiti, 
se zŕfzcnfm zemským a a usneSenfmi enémovní- 
mi je srovnávati, ani za tri mésfce bych tii véc 
nevyŕídil. Abyste mnô vSak dňvŕŕovali, nvaínju 
o prostŕedcfch, jak bych mezi vami zjednal mfr 
a svornosí a jak bych zemi telo dobrým mohl 
prospéti. Vy vfte, že ze stavfl nebyl nikdo pro 
náboíenství ode mne utiačován, dflviŕujte mi 




PoaelBtTí torecké v Praze. 



(21.) 



tedy, pakli vám radím, abyste vSech zhytefi- 
fffch hádek b vífe zanechali. Abytta viak vidSli. 
íl luhodldm V9 vaSi vífe niieho mSniti, slibuju 
*a tvou viru a itvrzuju euým Mlovem eisaťským, 
U väš vé vaSi vife necAei oní vHaSovati ani 
•dm j>Fšfuít«tÍ, cňtäS mfnffR chvolití, aby 



ťik íé mdieffl hýU pfed nim bttpeSm', doktttl by 
la msBi tíavy netíalo sjadnoetní nebo dokud byeh 
M ism aiM neurätil, Jtem pevné k vdm nadSj*, 
Se kaloHky mexi lebou nebudtte tUlalovati, Jali- 
koí o zmSnSni konaistofň je ipor, eooluju k tomm, 
nbtf OMsť tufmi pofddek panovoí, bywu ň wvetíti 



itOdo mUiítmali duá m také pottartÉii, aby pfUtt mÍUtr4 omtby, k nimi by M voA' knUt mMi lOéet, 
hräi • tmáomnotli ntmM wdm tahi fHMŠtU, kdyš by jim nihtk elail dMwflwob'. Ty -*' 



-**tf ' 



r 



KN. ly. HL. n. PuoTáni BUxlmlltaM 1864— 167e. 



1 



mohou $6 pak ke mni ohrcLcttí; jd $e postarám, 
aby ikuUčni nmnUi pfíčinu na nSjaké akräcéni 
n stUovati. Jelikoi z títo mé odpovedi vidtíe, 
ié $e o dobro tohoto krdlovstvi a itavú starám^ 
jiém k vám tá nadijé, žé $ tou odpovedi mitíí$U 
býti ífpdkqjmíi.*^ 

Rozhodnutí královo bylo velmi dalekosáhlé. 
Císaŕ nezmenil oyäem ničeho v posavadním ŕádč ; 
CO bylo, mélo ostatí, i zŕízenf církve katolícke 
i zŕizeni církve pod obojí se vším všady, nic- 
méné poskytl stavúm evangelickým možnosť, aby 
cirkev svou upravili a zfídili, k čemuž se po- 
savad pro zákon v zemi platný a pro odpor 
král& svých nemohli dostatí. Evangelická víra 
šírila se ovšem v zemi takŕka beze vší pre- 
kážky a beze všeho obmezování, to však závi- 
selo jen na dobré vflli králové, jenom na jeho 
snášenlivostí, dokud to chtél trpéti a lutherá- 
núm nepŕekážetí. Posud neméli zajisté ani ne- 
jakého písomného zabezpečení ani ústního uznaní, 
že cirkev jejich je a má bytí v království Če- 
Bkém rovnoprávnou a svobodnou. Když tedy 
Maximilian slíbil, že jim v náboženstvl jejich 
nebude nikterak pŕekážetí a že zpúsobí, aby se 
také tak i syn jeho zachoval, tu méli již zá- 
važné prehlásení a mohli se k nemu v čas po- 
tfebv odvolatí a uznaní královského se držetí. 
NejdAležitéjSÍ bylo ale svolení královo, aby si 
zvolili jisté defensory, kteH by nad jejich du- 
chovenstvem ruku drželi pod jeho ochranou, 
aby ufl nč nikdo sáhati nesmel a ve víre luthe- 
ránské pŕekážeti jim nemohl. Konsistoŕ pod 
obojí ostala tedy sice ve své platnosti a král 
ji mél i dále podlé své libostí osazovatí ; z mod 
její byli viak nyní lutheráni i formálne vyjmuti. 
Moc konsistoŕe méla se od té chvíle vztahovatí 
skutočné jen k té hrstce starých pod obojí, 
kteŕí se ješté v zemi udrželi. Jakmile totiž lu- 
theráni defensory své zvolili, mohlo ihned du- 
chovenstvo lutheránské vybaviti se z moci té 
konsistoŕe, ponévadž defensoK mu mohli po- 
skytnouti dostatočnou ochranu. Lutheráni tedy 
majíce defensory, mohli si zavésti zvláštni rád 
ve své cirkvi a mohli pomoci jeho sami se spra- 
vovati, aniž by v čemkoli podléhali konsistoŕi 
pod obojí. 

Stavové lutheránští znajfce vrtkavosť Ma- 
ximilianovu a chtéjíce míti bezpečnosf proti vše- 
likým svým nepŕátelftm, naléhali na Maximiliana, 
aby rozhodnutí své učinil písomné a ponechá- 
vali mu na vfili, aby bud vydal o tom maje- 
státni list, nebo aby rozhodnutí své dal ve dsky 
zemské zapsati. Dftvody, pro které Maximilian 
uznal za dobré, obmeziti se na ústni sliby a 
rozhodnutí, nepominuly; kromé toho docházeli 



k nemu i katolíci i utrakvisté vykládajíce, jak 
by pak vydáni byli na milosC a nemilosC luthe- 
ránúm, kdyby tí méli zákonom svobodu své víry 
zaručenou, a jak by protrženo bylo zŕízení zem- 
ské. To všecko utvrdilo Maximiliana v pŕedse- 
vzetí, aby stavúm lutheránským více nepovolil, 
nežli byl již učinil. Když tedy zase prišli k ne- 
mu stavové s tou žádostí a když nejvySií sndi 
pri té príležitosti pripomenul, jak sám král sta- 
vúm se zaručil, že se o jiných vécech nebude 
jednati, dokud by se o otázce náboženské ne- 
stalo konečné rozhodnutí: dal Maximilian sta- 
vúm tuto odpoveď: „Hádkami o náboženstvi 
protahuje se jen dúležité jednaní, na jehož do- 
brém ukončení musí záležetí nejen ríši, nýbrž 
také tomuto království. Múžeme si tedy doWe 
stčžovatí, že se jednaním o víre vSci naSe od- 
strkuji. A protož vás pilné napomínam, abyste 
s tím více neprodlévaU a to neprotahovaU. Po- 
névadž o tom dobre vite, že já vždycky vémé 
a pilné na to myslím, aby vám na žádost vaši 
odpovčd dana bytí mohla. Alo od vás já tolH) 
nespathgu, že byste veci mé cenili. A jakikoU 
o snešeni a sjednocení mnoho mluvfte, však 
toho pred vami tajití nemúžeme, že jsou nám 
bratH, nebo jak je jmeniýí, Pikarti, svou kon- 
fesi také podali, kterouž s bedlivostí jsem pfe- 
četl a nacházim to, že se s augšpunkoa ne- 
srovnává a tak ze dvou vecí nemúžete jednu 
učiniti. Také mnoho mluvíte o konfesi augSpor- 
ské a vidím vás tu nékteré, kdybych se vás 
optal : CO jest to konfese augšpurská? tedy byste 
mné odpovédití nouméli. A pakli jsem v tom 
všem néco ňa vás obmejšlel, aC to na mé dufii 
i tele pocítim.'' 

Než i stavové byli dostatočné odhodlaní po- 
žadavkú svých dále se domáhati a již se také 
radili, aby se králi písomné oznámilo, když by 
otázka náboženská nebyla k spokojeností stavu 
vyŕizena, že by se pak také nemohli zavintí 
k vyplnení požadavkú králov^ch. Nejspíie ti- 
kové prípravy mezi stavy phmély MatíihíIíii^ 
zase k míméjši odpovedi, jakož vúbec podlo 
okolnosti brzy ráznym a odhodlaným, brsy saae 
povolným a mčkkým se objevoval. Povolav tedy 
dne 2. záŕi znovu devítičlennou deputad dal 
stavúm odpovčd konečnou chlácholící a slíbil 
znovu slávnym zpúsobem, co byl již dne 25. srpna 
predo všemi stavy prehlásil. Pravil, že s kato- 
líky a se starými utrakvisty jednal, aby 86 o 
požadavcích stavu lutheránskych stalo rozhod- 
nutí snešenim snémovnim nebo zápisom do desk 
zemských. Od téch ale že obdržel za odpo^Mt, 
jak starými smlouvami a nmohými sneSeními 
snémovními jsou zavásáni, aby od posavadnfho 



L, 



879 



880 



^ 



r 



Latheránftm BToboda viry porolena. 




fádu neupouštéli. Proto že jej prosili, aby pro i 
SToa prísaha, kterou se zavázal väecky zákony 9 
a smlouYy zachovávati, k žádné zméné nesvolil ; ' 
a on že skutečné nemá ani moci ani práva ne- 
jakou zmčnu dúležitou provésti. Co se tyká žá- 
dosti staYú, aby jim slib svflj zabezpečil, tu že 
dobre zachoval ve své paméti, jaké reči s nimi 
o tom mčl a jaké sliby a jakými slovy jim uči- 
níL Také nyní že je jeho vúle, aby stavúm ta 
Téc CO nejvfce možno byla zabezpečená. Proto 
U ohlaiúfe tcJU nyni na 9vou viru a na své 
ipasšni, že m stavy vimi a poetivS smýili; nechať 
fmunn shvúm jeho a tak častému ubezpečovaní 
áävčMi. On že smýšli podlé dobrého obyčeje 
némecKého a českého úprimné a srdečné; sta- 
vflm že nebude délati u vykonávaní jich víry 
zadných pŕekážek a že také nebude trpéti, aby 
se jim od kohokoli pod nejakou záminkou pŕe- 
káželo; co stavúm slíbil, že bude držeti pevné 
a nezvratné a na to že se mohou spolehnouti. 
StavAm že je beztoho dobre známo, že jim sám 
zadných pŕekážek nedélal a pakU to jiní činili, 
ie to bylo proti jeho vúli. Co se tyká arcibi- 
skupa a pražské konsistoŕe, na které si stéžují, 
v tom že se nemusejí více strachovati. On že 
jnn pHsné nakáže, aby stavy více neobtéžovali. 
Kdyby pak s kterékoli strany spor povstal, 
nedia< k nemu se utekou; on že se postará, 
aby se nikoma neukrivdilo. Dále že stavúm již 
dfíve slíbil a také nyní že jim dáva své svo- 
lení, aby si zvolili jistý počet osôb, které by 
nad jejich vírou ochrannou ruku držely. Ty že 
je búdou moci proti každému, kdo by jim nebo 
^ffe jejich ubližoval, obhajovati a svobodné a 
bez pfekážky u neho zastupovati. Takové usta- 
novení že múze býti stavúm dostatečným poji- 
itíaám pro jich pokojné a nerušené trvaní a 
fiatnf jeho pŕípovéd, že jim tedy múze dosta- 
äti. Pakli stavové ŕečím a slovúm jeho nemo- 
hoa dostatočné dúvčŕovati, pak že nevi, jak by 
BOfali míti vétší dúvčru k písemným jeho sli- 
bftnt Kdyby sám jinak myslil a jinaíc jednal 
aeili mluví, to že by se vždycky musel z toho 
hanlňti a že by pak musel o sobé slýchati, jak 
své slovo a svou pŕípovéd nezdržel ; pak že by 
j€j mohl považovati každý za lehkého a ničem- 
nflio človeka, ba i za takového, který žádné 
dftY&ry není hoden. On že vždycky jenom o to 
86 stural, jak by své dedičné zeme v dobrém 
pokoji až do své smrti uchoval. Ostatné že by 
radéji život svúj položil, nežli aby se nad svou 
víroa a nad svým slovem zapomnél a je zru&il. 
Na konec žádal Maximilian, aby osvedčení 
jeho bylo ostatním stavúm sdéleno. On že jim 
podáva bezvýminečné pojiiténí pro svobodné vy- 



znávaní jich víiy. Nechať tedy stavové na tom 
pŕestanou a k jednaní o jeho požadavcích pH- 
stoupí. O svého syna že se postará, aby byl 
stavúm tímtéž zpúsobem zavázán jako on uči- 
nil. Synove jeho že jsou ovšem touto dobou 
katolíky, že ho ale jakožto svéfao otce poslou- 
chají a on že je pŕesvédčen, že proti vúli a 
rozkazúm jeho ničeho nepodniknou. Co Maxi- 
milian učinil, to že múze stavúm pred každým 
a také pred pŕíštím králem dostačiti. Časem že 
se zajisté naskytne lepší príležitosť, aby sliby 
jeho byly ješté jiným zpúsobem zaručený. 

Vyznati dlužno, že král stavúm povolil sku- 
tečné více, nežli príbuzní jeho a nežli celý svet 
katolický očekával. Za krátkou dobu po smrti 
otce jeho Ferdinanda, který odpor nekatolíkú 
tak dúrazné byl zlomil, byla to povolnosC sku- 
tečné neslýchaná a naplnila tedy celou Evropu 
velikým podivením, když se všecky tyvécipro- 
nesly. Nesmime si však mysliti, že Maximilian 
k tomu svolil rád a ochotné ; z dlouhého o tom 
jednaní seznali jsme dostatočné, že neustálym 
odkladaním a protahováním, tu a tam dárazným 
vystoupením chtél stavy unaviti a alespoň pro 
tuto dobu k tomu pŕiméti, aby od svého poza- 
dávku upustili. To se mu však nepodarilo. Mezi 
podnécovateli a pobádateli, kteŕí jej k neústup- 
nosti a vytrvalosti namlouvali, byli, jak už zná- 
mo, pŕedevším katolíci a pak také starý utra- 
kvista pán z Valdáteina. Ti mu silu a moc 
lutheránú ovšem nepredstavovali v takové mo- 
hutnosti, jako se v skutečnosti osvedčila. Kromé 
toho hledél jej jmenovité pán z Valdšteina pŕe- 
svédčiti, že starí pod obojí jsou mnohom Čet- 
nŕjší a mocnejší stranou nežli se osvedčilo. Když 
tedy ani pod obojí, a ani katolíci neposkytovali 
králi dostatečnou oporu a když lutheráni dú- 
razné a vytrvale stáli pH-svých požadavcích, 
povolil konečné Maximilian, jak se to s pova- 
hou jeho dobre snášelo a vyhovel požadavkúm 
lutheránským. Pánovi z Valdšteina bylo pak od- 
nésti nevôli a nelibosť královu. Když se totiž 
dostavil ke králi k slyšení, musel vyslecbnouti 
velmi nemilostivá slova: ^Vy, pane komoŕí, více 
jste mi na prekážku nežli k podpore ; již dávno 
jsem se svými radami uzavrel, co jsem nyní 
učinil. Aby však nikdo nemohl ŕíci, že jednám 
ukvapené, posud jsem se zdržoval, a to tím 
více, že jste mné porád velké veci slibovali, 
kdežto jste ničeho nedokázali. Vy jste byl na 
prekážku, že se posud nie neprevedie a tím jste 
mi velké útraty zpúsobil." 

Následujícího dne, 3. záŕí dostavili se lu- 
theráni a bratŕí k císaŕi, aby mu za svobodu 
u víre podékovali. ByliC se totiž usnesU, ie na 



u 



881 



882 



f e W 



r 



KN. IV. HL. II. P«DOTáDÍ MaximlllAD* 1664^1676. — Latheráni irolili ti defeíiBory. 



pouhém alibu královu pŕestanou a písemného 
majestátu nebo zaručení více požadovali nebu- 
dou. Nejvyšší sudí oslovil císaŕe jménem všedi 
prítomných: „Dčkujeme Vaši C. M., že jste nám 
dovolil, abychom víru svou beze vší prekážky 
vyznávali. Také za to dékujeme, že jste arcibi- 
skupovi a konsistoŕi zakázid, aby se do našich 
far nemíchali a o naše duchovní se nestarali. 
Že jste E. M. sliby ty učinil nejen jménem 
svým, nýbrž že také syna svého, pŕíštíbo krále, 
k tomu zavázati chcete, za to vám v poslušné 
poddanosti dékujeme a chceme se za to našimi 
statky i životy se svými potomky vdéčné od- 
sluhovati.'' 

Maximilian na to odpovédél: ,,Co jsem je- 
dnou ŕekl, to budú také držeti; leda že by mi 
pan bfth rozum pomátl. Go se mého syna tyká, 
opakujú jeôté jednou, že jej chci k tomu pri- 
méti, aby vám také takové sliby učinil; neboť 
jako jsem já nucen zachovávati, co mfij otec 
ustanovil, tak je také on povinen, naŕízení mého 
dbáti a já vím že tak bude jednati, neboť je 
poslušným synem/ 

Lutheráni majíce nyní slovo královo, že mo- 
hou víru svou svobodné vyznávati a na ochranu 
její zvláštni defensory voliti, uložili Václavu 
Vŕesovcovi a Rosinovi, aby návrhy o tom vy- 
pracovali. Pan Yŕesovec se svým pomocníkom 
navrhl : v každém kraji aby súperi ntendent udr- 
žoval poŕádek mezi duchovenstvom a ve vét- 
ších vécech aby se radil s duchovními ; každého 
pAl leta aby se seSli všickni superintendenti 
z Čech v Tábore k společné porade, aby tady 
o nejdúležitčjších vécech rozhodovali a ordino- 
vali; z jich rozhodnutí mohl se kdokoli k de- 
fensorAm odvolati. Každá fara méla býti čtyry- 
kráte za rok od supcrintendenta prohlížena. 
Visitačnf taxa neméla pod prísnym trestemob- 
nášeti nikdy více nežli jeden tolar. Každý knéz 
mél si opatŕiti exemplár české konfese a podlé 
té se spravovati. Defensoŕi mčli se scházeti se 
superintendenty jednou v roce o svátcích svato- 
dnSních v místé ustanovencm a méli tady o 
všech dAležitých vécech jednati a rozhodovati. 

Dne 15. záŕí konečné vykonaná volba prv- 
ních patnácti defensorfl a zvoleni: 

Z<9 stavu fantiktho: 

Nejvyšší sudí pán Hasišteinský. 
Jindrich z Valdšteina. 
Jindŕich Kurcpach. 
Vilém z Talmberka. 
Earel z Biberšteina. 



Z$ itavu rytif akého: 

Burian Trčka. 

Michal Ôpanovský. 

Albrecht Kapoun. 

Jan Leskovec z Leskovce. 

Šebestian Vŕesovec. 

Z méiťanú : 

Sixt z Ottersdorfu. 

M. Matiáš z Arentinu. 

Ondrej Sutor z Nového Mesta Pražského. 

Primátor Malostranský. 

M. Václav Arpin ze Žatce. 



Rudolf koronován na krále Českébo. 

R. 1575. 

Nyní konečné pŕistoupilo se k volbč ard- 
knížete Rudolfa za krále Českého dne 7. záH. 
Stav panský svolil k požadavku královu bez 
otálení, stavové rytííský a mestský učinili to 
s jistým vyhražením. Nové zvolený král mčl se 
1. zavázati ke všem povinnostem jako jeho pred* 
chAdci; 2. mél všecky výsady, stará práva a 
zŕízení zachovávati; 3. za živobytí otce svého 
nemél v Čechách žádné panovnícke moci vyko> 
návati; 4. když by král Maximilian v Čechách 
nebyl, mél jej králevič Rudolf jakožto mfato- 
držitel zastupovati; 5. všecky úrady mélj se 
jenom Čechy obsazovatí a Rudolf mčl také do 
své dvorské družiny jenom Čechy bráti ; 6. vjA 
do své rady dva české pány a dva rytffe po- 
volati a bez jejich rady nemél v českých vé- 
cech ničeho podnikati; 7. Čechám aby neukla- 
dal zadných povinností, by musely Uhry obha- 
jovati ; 8. aby v Praze bytem býval ; 9. aby své 
bratry jen podlé ustanovení závétí krále Ferdi- 
nanda z českých pŕíjmA podporoval; 10. abyse 
nezaväzoval, že staré dluhy po svém otd bude 
platiti. Stavové všecky ty kusy schválili a d- 
saH dne 11. záŕí predložili. Gísaŕ kevšemu to- 
mu svolil a zachovávati pŕislíbil, o kuse 7. a 
10. pravil poslAm výslovné, že Cechové nejsou 
povinní hranie uherských proti TurkAm obba- 
jovati a že tedy všecko, co by v ohledu tom 
učinili, bude dobrovolnou pomoci a žádnou po- 
vinností. Dluhy, které král a pŕedchAdci jeho 
nadélali, že nejsou dluhy zemské a proto ie 
stavové nemohou býti nuceni, aby je zanlotili. 

Po vykonaných prípravách byl Rudolf dne 
21. záŕí v kostele s v. Víta od arcibiskupa Bmsa 
z Mohelnice slovným zpAsobem na IgrálpVBtví 



^Í^9^ 



a83 



8P* 



^ 



r 



I ■ T I r 



^^fc^MJ».aMJ>Mii I <■ ■■ 



< I I ■ I 



Jll ■■ ^». 



-•••-••■•^ta 



Budolŕ koranoTán na krále Českého. 



^ 



České korunován. Pŕítomni byli císaŕ a císa:- 
toTna, bratŕí Rudolfovi arciknížata ArnoSt, Mar 
úii a Maximilian, pápežský legat, vyslanci 6pa- 
nélský, francouzský a benátsky. Vilém zRožm*- 
berka, nejvyšSf purkrabf Pražský, nesl korunu, 
Yedie nčho po pravé strane šel Ladislav Popel 
s Ĺobkovic, nejvyášf hofmistr, po levé pak Jan 
zValdäteina, najvyšší komoŕí; zlaté jablko nesl 
Dejvyäší sudí Bohuslav Felix Hasišteinský z Ĺob- 
kovic, pH némž po pravé strane šel Vratislav 
z Pemšteina a po levé Adam ze Štemberka. 
PH tom slavném korunovaní rozličné rytíŕské 
hry a kratochvíle se dály. 

Mazimilian pamatoval na slib, jaký byl uči- 
nil stavúm lutheránským, že také syn jeho bude 
jim svobodu víry zachovávati. Povolal tedy jen 
stavy latberáiiské k slyšení, tady u prítomnosti 
svého syna opakoval své sliby, které byl sta- 
vOm dHve učinil a vyzval syna svého, aby také 
sttvAm vémé držel, co on slibuje. Rudolf pre- 
hlásil na to sám, že všecko co nejmilostivéjší 
pán a otec jeho slíbil a ustanovil, bude podlé 
nejvétší své možnosti držeti a ostŕíhati, tak 
aby nikde nemél proč naň si stéžovati. Na tom 
stavové prestali a císafí i mladému králi za to 
podékovali. 

Když císaŕ á mladý král slib svúj učinili, 
Bebyl nikdo z bratŕí pŕftomen. To mélo patrné 
tea amysl a význam, že slib královský platí jen 
Intheránflm, Jednota bratrská že má ostatí tak 
jiko dHve stranou pouze z milosti a podlé vftle 
královy trpenou. Eromé toho stály se ale ješté 
jíné véd, které dokazuj í, že král nemínil kato- 
Hky a pod obojí vydatí lutherán&m na pospasy. 
Pfíjav totíž v slyšení administrátora Dvorského 
I Helíenburka, nékteré knéží té*strany a nej- 
fjttfho komoH, slíbil jim zajisté dostatočnou 
oehnuiu. Utrtdcvisté se potom vychloubali, že 
fim král slíbil svou ochranu a že administráto- 
rovi uložil, abv jen ŕádnč vysvécených knéží 
mávml. Dvorsky že se na to tázal, jak by se 
Bél Ghovati k duchovenstvu bratrskému, a císaŕ 
piý ma odpovédčL, sbory bratrské že mají bytí 
poiavíráiiy. Podlé toho, co potom nasledovalo, 
lie aoudití, že král Maximilian skutočné tak se 
achoTaL 



MmMij eisarovy proti bratŕím a méstftm krá- 
ígnkim. — Kterak se latberáni mést a bratŕí 

zastávali. 

R. 1575 ŕíjen. 

. Huad po uzavŕení snemu českého, což se 
ataip dna 37. xáŕí 1575 vydal se císaŕ Maxi- 



U 



S8B 



miiian do Éezna na snčm ŕfšský, kdežto Rudolf, 
král Český a Uherský, byl u prítomností svého 
otce, knížat a kurfiŕtft ríšskych na království 
ňímské volen dne 27. ŕ^'na, a potom dne 1.1i- 
etopadu obyčejnou slávou korunován. Odtud vrá- 
til se král Rudolf do Prahy ke správe zeme 
jakožto místodržící Maximilian&v, v čemž mu 
méli pomáhati a radni býti nejvyš^ úŕedníci 
zemští ; císaŕ pak vydal se zase do Yídnč, kamž 
jej rozličné statní veci volaly. 

Nyní pŕistóupili lutheráni ke zŕízení své 
církve podlé slibfl a slov krále Maximiliana. 
Defensoŕi svoláni do Prahy, aby se tady v spo- 
ločných poradách ustanovilo, čeho by bylo k do- 
brému rádu zapotŕebí. K poradám tém nebyl 
nikdo z bratŕí ani povolán ani pozván, jelíkož 
se mélo jen o upravení církve lutheránské je- 
dnati. 

Pri všem vyjednávaní o svobodu nábožen- 
skou, jaké se delo mezi císaŕem a stavy luthe- 
ránskými a po všech slávnych slibech králo- 
vých, ostávalo pŕedce jenom pochybne, zdali se 
zaslíbení králova vztahují jenom na vyznávače 
konfese české čili také na Jednotu bratrskou 
a zdali jenom na vyšší dva stavy čili též na 
mesta královská. Lutíieráni jednali sice spoločné 
8 bratry o svobodu víry a ohlásili v pŕedmluvé 
k české konfesi, že se s bratry úplné srovná- 
vají a že se i pre sebe i pre né ochrany krá- 
lovské nádejou; pri rozličných pŕíleži testoch ne- 
opomenul však císaŕ s jakýmsi dftrazem vytknouti, 
že mu bratŕí podali svou vlastní konfesi, která 
se s augšpurskou nesrovnává a k poslednímu 
slyšení nebyli také bratŕí ani pozváni. Na mesta 
král nebral zadného ohledu a vyslovil se jednou 
zrejmé, že pod uAj príme sluší a že jenom 
u neho 80 mohou jakožto u své vrchností o svo- 
bodu své víry ucházeti. Nicméné nenamítal ni- 
čeho proti tomu, když se mesta Pražská a stav 
mestský vdbec pre lutherány osvédčily a s nimi 
za jedno prohlásily. Také v tom lutheránúm 
nepŕekážel ani jim toho nevytýkal, že také ze 
stavu mestského defensory volili. O čem byli 
množí v pochybnostech, to se brzy novými kroky 
královými vysvetlilo a objasnilo. Z posavadního 
líčení života a povahy Maiimilianovy seznali 
zajisté čtenáŕi naši dostatočné, že císaŕ podlé- 
hiú velice okamžitým dojmúm a že velice okol- 
nostmi časovými se spravoval. Jakmile tedy vyjel 
z Čech a počal se s jinými osobami stýkatí, 
hnedle nahlédl, že v Čechách daleké zašel a 
že více povolil, nežli se mu pro rovnováha mezi 
stranami a pro pokoj v zemi videlo bytí po- 
trebným a natpým. 



886 



^e^o-MoraTská Kronika, iv. 



J 



25 



r 



KN. lY. HL. II. PaDOYáni MaxImlIlaHa 1064— 1676. — MAndáty proti bratŕím a méstúm. 



1 



Nejdŕfve tedy zakázal vytištční a rozgiŕo- 
vání konfese české, o které bylo ujednáno, že 
bude po odjezdu dsaŕové tískem vydána. Potom 
hned naŕízeno nejvyšäím úŕedníkftm zemským, 
aby se zákony Vladislava II. a Ferdinanda o 
bratŕích prísne zachovávaly. Všecky postranní 
schúze bratrské mély se pŕetrhovati a všickni, 
kdo by se tak scházeli, mčli býti prísne tre- 
staní. Méstflm králoYským pak rozkázané, aby 
zadných novôt u sebe nezavádéli, aby zadných 
postranních schftzek nedovolovali, nýbrž aby se 
jako posaváde spravovali konsistoŕí a nemenili 
ni6eho ve starých kostelních ŕádech strany pod 
obojí. Lutheráni osvedčili tentokráte svým jedna- 
ním, že chtéjí držeti, co byli bratŕím slíbili a 
k čemu se byli slovem svým zavázali. Se schftze 
defensorft prozatím seôlo, ponévadž stavové vyšší 
posud se nerozhodli, zdali mají králi odporo- 
vati a mesta ze spolku svého vylučovati. Co 
se pak bratŕí tyká, k tém se lutheráni chovali 
podlé umluvených záväzku. Bez prodlení totiž 
slíbili bratŕím, že jich nemíní opouštéti a že 
je búdou podlé své možnosti ochraňovati. A tak 
se t^é skutočné chovali. Kde žili bratŕí na 
panství nejaké vrchnosti lutheránské, tam se 
jim ve víre jejich nijakž nepŕekáželo, jako by 
ani nebylo nových mandátft proti nim. 

To byl první krok doma ; jiné učinili luthe- 
ráni u císaŕe samého, aby obhájili v celém roz- 
sahu svobodu, kterou Maximiliau ústmé povolil 
ani mesta ani bratŕí z toho nevymíniv. Vhodná 
k tomu pŕíležitosf naskytla se velmi brzy, když 
se Maximilian vracel z Ŕezna do Vídné a na 
tu cestu nejvyšší áŕedníky české k sobé do 
Lince povolal. Jenom nékolik okamžikA, když 
už loď méla z Vídné odjeti, mohl tady nejvyšší 
sudí o téch vécech s Maximilianem pohovoHti. 
I povédél králi, jaké pohnutí a odpor mandáty 
jeho y Čechách vzbudily. Gísaŕ ihned na to od- 
povédél: „Mandáty týkají se pŕedc jenom Pik- 
hartú." Hasišteinský z Lobkovic však doložil: 
„My u nás zadných Pikhartú neznáme, ostatné 
jsme se s bratry srovnali." Na to namítal Maxi- 
milian: „Vy se mícháte do mých mést, jenž 
pŕedce náležejí k mé komore ; já jsem nejvyšším 
jejich kolatorem; vím, že by vám nebylo prí- 
jemne, kdybych se míchal do vašich kolatur.** 
Nejvyšší sudí ubezpečoval na svou víru, že není 
úmyslom stavA, aby práv cisárových ujímali. Více 
však nemohl ŕíci, nebot dano bylo znamení k od- 
jezdu a musel z lodi vystoupiti. 

Když tato odpoveď cisárova byla v Praze 
oznámená, odhodlali se lutiieráni bez dlouhého 
váhaní ujmouti se i mést i Jednoty bratrské. 
Defensoŕi v Praze shromáždéní zhotovili ihned 



prosebný spis k císaŕi, v kterémž kromé své 
pŕímluvy za bratry a za mesta také väeliké své 
stížnosti jmenovité na konsistoŕ pod obojí pred- 
nešli. Konsistoŕ pozdvihla se totiž od té doby, 
CO vyšlý císaŕovy mandáty z Ŕezna, k nové od- 
hodlané činnosti. Všecky novoty v královskýd 
méstech prevedené prehlásila totíž za neplatné 
a počnouc zavádétí starý poŕádek zjednávala 
dosti dArazné platnosC své právomocností. De- 
fensoŕi tedy psali císaŕi dne 21. listopadu jmé- 
nem stavA lutheránských : „Mést Am doSlo sa- 
ŕízení, aby se ve všem podlé rozkazu V. G. M. 
pod prísnym trestom spravovali. My mAžeme 
V. M. s dobrým svedomím oznámiti, že nikoho 
neznáme, jenž by k takové neposlušnosti proti 
V. M. smel raditi a kdyby se toho nékdo od- 
vážil, my bychom jej sami V. M. C. oznámSi. 
Dále si stéžují nékteŕí z osady u sv. Jiljí, sr. 
Vojtecha a Michala, že hejtman novomestský a 
nové dosazená rada staromestská osadnfkikm 
u SV. Vojtecha naŕídili, aby svého pobožného, 
učeného a počestného faráŕe pred konsistoŕ do- 
stavili jako by byl človekom niiemným. A to 
učinili jenom preto, že knéz ten vstoupil v po- 
radné manželství. Když se ti osadníci na defen- 
sory odvolávali, nie jim to nepomohlo, aýbri 
byli do vézení uvrženi. Také s fary svatojilské 
sehnali faráŕe ženatého a dosadili tam človeka 
ničemného. Osadníci od sv. Vojtecha odTolali 
se k V. M. a domnívali se, když odpoveď neila, 
že mají vyhráno. Minulého pátku však mgednoa 
obdrželi rozkaz, aby svého faráŕe do slunoe wiŕ 
pádu z mesta vyhostili, kdyby tonra odpíralii 
že búdou schytaní a nékterých hlavy ie se 
octnou na špalku. Tak se déjou nenadala mnohé 
nebezpečné premeny, o nichž ale nechceme Té- 
ŕiti^ že by se dély s vedomím a svolením Y* M. 
Kdyby tak šlo dále, mohlo by to míti ipateé 
následky. Již nyní praví nékteré vážené oaooy: 
královská komora je nyní velmi chudá a zpA- 
sobem takovým mohla by se zase naplniti. Jiné 
osoby zase spoléhají se na slovo V. G. M. a 
dAvčŕujf v né neobmezené. A protož kdož by 
jim koli na knčží jejich neb na fary sáhal, toho 
nedopustí, nýbrž na to i hrdla svá nasaditi chtJíiĹ 
My, nejmilostivéjší císaŕi, pŕijavše na sebe ty 
úrady, abychom všelijak rád kŕestanský, jednotu 
a spokojení a jiné všecko dobré' predkom Y. 
M. G., potom i království tohoto obmeijSletí a 
toho napomáhati, pro takové prekážky nie trn- 
kového konati nemAžeme. A horší veci by z tobo 
mohly povstatí, když již nyní knéží jim vyhá- 
néjí, rychtáŕem a pochopy jeho na farách vy- 
hledávají. UsedU starí poctiví lidé väzením se 
obtéžují, smrtí a stínaním se jiHi pohrAžky ítaL 






387 



888 



^ 



I 

i 

r 

i 

I 



r 



Latheráni ae lattáfaji aést a bratH. 



1 



Y tretím staTa berou ty včci zažátek, pak by 
86 ale mohli pokusiti o nékobo ze stavft vyš- 
ttch. To by mohlo míti zlé následky a nékteŕf 
takové výtržností snad podporovali, aby se na 
iidech pokoje milovných mohli vymstiti. A pro- 
UA nejmilostivéjôí císaŕi, z nadepsaných príčin 
oení nám možné a bezpečné, lakového téžkého 
a nebezpečného bremena dele na sobé nésti. 
To jsme nékterým z pánu pŕátel našich již ozná- 
mili a V. C. M. též to nyní v známosť uvádíme. 
A velice ponížené V. C. M. prosíme, abyste 
iádosC naSi milostivé vyslyšel a jináče si nevy- 
kládal, že my se toho nedotykáme a v tom dele 
státí nemúžeme jenom z té príčiny, ponévadž 
se CO nejvíce obávame, jestliže by co škodlivého 
z toho se zbehlo, abychom snad domluvy nejaké 
oMcávati nemuseli. A tak žádné pochybnosti ne- 
máme, ie y. C. M. dobre to opatŕiti ráčite, aby 
dflstojenstYÍ a slovftm Y. C. M. ublížené a v bu- 
doucícfa časích jednaní Vašemu v tomto krá- 
lovstvf i jinde nie na prekážku nabylo.*" K této 
prosbe obsahující ve zpúsobé lahodné včci velmi 
závažné a rozhodné pripojil Hasišteinský svAj 
vlastní list, v kterém všecky ty veci potvrzoval 
a kromé toho bratŕí horlivé se ujímal. 

Haximilian odpovédél Hasišteinskému zvlášt- 
nfm pMpisem. Defensoŕi ohlásili císafí ve své 
prosbe, že se vzdávají svých úhidú pro ten prí- 
pad, že by veci šly béhem posavadním a že by 
86 pa lutherány sáhalo. Na to nedal Maximilian 
Qľtité a rozhodné odpovedi, tak že se nemohlo 
Yédétí, zdali odstoupení defensorň prijíma čili 
díc; ostatné ale ohlásil, že na posavadní ceste 
hodlá vytrvati. Čtemef v jeho prípisu k defenso- 
rftm : .Vime jenom tolik, že v naši radé, v níž 
jaou oejvyiší úŕedníci čestí z časti katolíci z časti 
Qtrakvisté, stalo se usnešení, aby mandáty krále 
Ferdinanda byly obnovený, postranní sch&zky, 
kázaní a sekty aby byly zakázaný. To se ovšem 
netyká nijakí snešení, jaké se stalo mezi mnou 
a sta^, nýbrž vztahuje se jenom na pikhartská 
shromáždčnf. NáS list méstftm zaslaný vydán 
byl po zralém uvážení a netyká se nijakž mést 
stavúm podHzených a jejich poddaných. Krá- 
bvská mesta majf jenom k nám jakožto k svému 
králi zŕetel svAj míti, nám své potreby pŕedná- 
ieti a k nám se utíkati.*' A aby stavové nebyli 
n^akž v pochybnostech, že méstflm svobody ne- 
povoli^e a že nehodlá dovoliti, aby mesta byla 
za jedno se stavy vyššími, psal Hasišteinskému, 
že oba vyšší stavové nemají práva do záleži- 
tostí mestských se míchati; obéma vyšším sta- 
vAm že je ponechané fary své svobodné obsa- 
zovati, pii méstech ale že to má ostati ph po- 
savadním zpAsobu. K tomu doložil Maximilian, 



389 



že stavové búdou s tím zajisté spokojeni a že 
si nikdo z nich nebude vfce stéžovati. 

Mandáty královy nemély ovšem v Čechách 
toho účinku, jako druhdy za krále Ferdinanda. 
Nebylo zajisté lidí, kteŕí by se o jich doslovné 
provádéní postarali a kteŕí by méli tolik moci, 
aby potrestali ty, kdo by se provádéní jejich 
protívili. Proto tedy jenom z počátku stály se 
nékteré kroky proti bratŕím a proti královským 
mčstúm, pak zase se vrátilo všecko do starých 
kolejí, jako by téch mandátft ani nebylo. V mé- 
stech královských, jmenovité ale vPraze, která 
byla arcibiskupovi a konsistoŕi pod obojí na 
očích, pŕekáželo se z počátku pfisobení kaza- 
telA lutheránských. Kde se tedy nékterý usadil 
a pflsobiti začal, proti tomu konsistoŕ vystou- 
pila a odstránení jeho vymohla. Stalo se tak 
zejmena v Praze, z čehož vzešlo takové kva- 
sení mezi lutherány, že množí stavové bez obalu 
hlásali, budou-li se mandáty královy tím zpA- 
sobem provádéti, že pŕíštíbo pAlletí nebudou 
žádné dané platiti. 

V nékterých místech byli bratŕí voláni na 
úrady a tady jim byl mandát královský pŕečten. 
Chovali se pri tom velmi statočné. Pravilif, že 
mandát na né se nevztahuje, oni že nejsou Pik- 
harti a že o Pikhartech ničeho nevédí. A je- 
nom na jednom místé se zavázali, že se nebu- 
dou do určité IhAty ve svých sborech scházeti. 

Nyní bylo na lutherónech ukázati a osvéd- 
čiti, že mluvili pravdu, když králi ohlasovali, 
že jsou s bratHmi za jedno ; nyní mohli nejlépe 
svým spojencAm bratrským prospčti. A luthe- 
r^ jednali skutočné jako praví pŕátelé a spo- 
jenci. Hnedle potom sešli se nékteŕí pŕednéjSí 
lutheráni k porade o tom, co by se mélo státí, 
aby se bratŕím nedalo žádné pHkoŕí a aby ne- 
byli utískováni. Lutheráni dokonce vyslali pána 
Jindŕicha z Yaldšteina k biskupu bratrskému 
Kalefovi do Mladé Boleslavi a dali bratŕím vzká- 

zatí, ié bttdou $ nimi peimi a vérnt drieti^ a 

£e jich fiéoptiští. Kdyby tedy císaŕ nejaký man- 
dát proti nim vydal, aby jenom nikde své boho- 
služby nezastavili. Také jim lutheráni radili, 
aby si nijakž nenechali ŕíkatí PikhartA a v kaž- 
dém prípade aby se utíkali o pomoc a ochranu 
k defensorAm, kteŕí jim poskytnou dostatočnou 
ochranu. 

Bratŕí nebyli u vyznávaní víry své nesta- 
tečnými, to dokázali nejlépe za nejhoršího pre- 
nasledovaní; pri tom ale také osvedčovali ne- 
obyčejnou snášenlivosť ke katolíkAm a pod obo- 
jím, kde tvorili vétšinu nebo kde dokonce sama 
vrchnosC jk víre jejich se priznávala. Za doby, 
o níž pravé vypravujeme, zapomnéli však na 



390 



p% ďS 



25* 



KH. tr. HL. a PMOTáBi HaxtmllIaM 1H4-U76. 



tuto nezbytnou ctnosf na jednom mfsté s mu- 
seli pak poklesku tobo velice pykati. V Turnové 
byla od dávnýcb éasú obec bratrská, jeuž své 
schflzky Y soukroniéni domé odbývals. Patronát 
hlavnfho kostela náleze] tady Karloíi z Vartm- 
berka, jeni se hlásil k Jednote. Karel z Vartm- 
berka dosadil k tomu kostelu nenadalo za fa- 
ráŕe bratrského knéze Huiäka, což se ale stalo 



proti Tfili velké vÔtSiny obyratelatva. Z tobo 
povstalo T mésté velké jíti^nf proti bntftm a 
právč v té dobé pŕijel do Turnova na slavaorf 
velkonočnf biskup Kalef. lAd polial se sUhiti 
a když Kelef dne 23. dubna 1576 odpoledM 
odjfSdél, jevil nd na námestí a v ulicídi ^iro- 
tnáždený sto chut{, tAz Kalefftr saataviti a od- 
volaní protivného knéze na Kalefori 




Tjeid poBelBtTA íeského do ErakoTa. 



Kalef bál se právem rozhorčeného lidu a naH- 
dil tedy vozkovi, aby uje). Ten prďskl do koní 
a ti dali se do tak prudkého bčhu, že lid jim 
s cesty ustoupil a jen za Kalefem rozličné ne- 
pekné ŕfkánf posýlal. Za to tfm hflŕe vedlo se 
pak bratŕfm turnovským, proti nimž se Tztek 
iida obrátil. Ti se nesmeli ani na ulici nkázatí. 

391 



Jeden bratr vyšel z domu, lid jej ale 1 
zahnal ; áíednfk vrchnostenský, jeož napomínal 
k pokoji, byl na zem povalen a zbit, ač ani 
bratr nebyl ; zachránil se útékem do bl^kÄn 
domu. Druhého dne dostavil se sám Karel 
z Vartmberka do Turnova a dal pAvodce téeh 
výtrinosti zatknoutí a do vézení odvésti. Tfm 



LBtherlBi le 'lastiT^fl mitt s bntff. 



•«? 



Ttak nalil oleje d6 ohne. V mésté a v celém 
okolí znnéno n« poplscb, lid sbfhal se se vSech 
Btnn 80 zbranémi, jaké mél pravé po ruce a 
osvolMdil nvéSDéné beze vôecli okolkú. Bitka, 
ktorá se pak atrbla mezi pochopy Vartmber- 
kovými a bratrj se atraay jedné a mezi ostat- 
nta lidem se strany druhé skoaCila ovgem po- 
ráikou alabíi strany. Néco lidu bylo poranéoo 
a bratrf, proti oimž vztek lidu nejvice améŕo- 
vaL spasili so ätékem z mŕsta. S nimi odeôel 
Uké brttrdcý kD«z Husák. Bratr KarlAv Krí- 
itof s VsTtmberka, jetnuž Tumov náleze), dal 
Vril ntknonU nékteré 

krttry, jako by ti byli 

Ttaal Ttond nepokoji a / 

MU Cu je Téznil, tak / 

il bratr Ksrel tn véc 
n 8n£mé pted- 



MiffltfBia 



Dm 17. kT«tDB 
IfiTS Befiel BO v Praze 
gnerilnf snAm vfiech 
mbI kOTQny České svo 
l^ŕ bkTDft k tomu ú- 
Mo, ^ králi povolil 
imA u Tarka a na 
'jak-ptíCMfj. PH té pH- 
MHtosti jednali ovfiem 
BlB latberáni a bratrf 
O ntbezpetoDf svobody 
TCTfie. Haximilian sám 
■oéoataTil 80 na aném, 
ijbri dal ae od krále 
Sadolfa sastapovatj. 
StavoTá tedy podali 
kiáli Bndolfovl zvláfitnf 
^a B tbn úmyslejD, aby 
H O neho domohli o- 
cbrany to své víre. I 
Bvedli, jak^ sliby jim 
otec jÄo Maximilian 
aCiiiil, poebTátili arci- 
Uvknpa a katolfky, že 
jicb T mčem neutlati^f 
a neobt£iují; stužovali si ale na konsistoŕ pod 
obojf, ta 2e je neustále utlačnje, duchovní jejicb 
laTbi, pondvadž jsou ienatf, kdežto svých knčžf 
netrestá, kteH si kobény najímajf. Ve spise se 
také pravilo, 2e nékteM chtäli proti tak patr- 
nánm xniAonf slova cfsahkého dflrazné vystou- 
piti a jenom stMf že byli s tobo svedeni ohledy 
aa Bndolfa, který ji^ožto král Český poprvé 
na snémé zasedá a že tedy mu nechtéli néja- 
km noi^jemnost zpAsobiti. Koneiné se ohla- 
kovalo, le stavové neho^ajf nejakého utlatoránf 

893 




Císiŕ MiiimiliBi. 



ve vffe snáSeU a že jest ae vťlbec obávati, ne- 
bude-li stCtnostem jejicb vyhovéno, aby vSeliké 
jednaní o predlohách královských na snémé ne- 
bylo zmaŕeno. Vážnost a moc královská v Če- 
chách zajisté od smrti ľerdinandovy zase velíce 
poklesla, když takovéto revoluční ŕe6i mohly se 
bez trestu pronáSeti. 

Sotvfi snčm predlohy kráľovské schválil a 
sotva ae poslanci snemovni do svých domovA 
rozjeli, podala konsistoŕ dne 12. (ervence králi 
Rudolfovi 3VČ stfžnosti na bratry a na luthe- 
rány. Konsistoŕ dovolávala se ochrany proti In- 
theránflm v králov- 

ských méstech, kteH 

\ pŕese v6ecky zákazy In- 

\ theránské kazatele v 

méstech svých trpeli a 
nmé povolávali. Ze- 
jmena uvedená bylamé- 
sta Ghrudim, Kotná 
Hora, Domažlice, Nim- 
burk, LitoméHce a jiná 
vlce. Na bratry víibee 
a na bntrské vrchno- 
sti zvlášté stéžovala si 
konsistoŕ proto, že utra- 
kvistOm kostely odní- 
maj f, že bratry tu a 
tam za duchovní správce 
dosazojf a j. v. Jakožto 
nejvétáí previnilci po- 
rnamenání od konsi- 
Btoŕe bratrf Krajkové 
a Boleslav, kde prý ae 
bratŕí jen hemiif, Ka- 
rel z Vartmberkft, Vá- 
clav Hrzan z Karasova 
na Katusicfch, Albrecht 
Berka z Dube na Loo- 
kovci, Hehnan z Bubna 
na Skaäové a í^teni- 
cfch, Bohnalav Mitrov- 
ský v Sluhách, Jan La- 
bouňský na HradiSti. 
Felix Pravôtický v StížeHch, MikoláÔ Pecingar 
z Nechanic, Earel Silvar z Pilníková na nl- 
nfkové, Ctibor Sluzský t Ghlumu na Tuchomé- 
ŕicícb. 

Když ty veci byly císaŕi od syna jeho omá- 
mený, poslal do Čech naHzení, aby tnéata a 
bratH takto obvinénf byli pohnáni pred sond 
do Prahy. Rozkazu tomn bylo skuleCné vyho- 
vené a pohnasf dostavili se na 10. ŕfjna do 
Prahy. I^ s nimi vSak ani nezapočala; Haxi- 
milian byl se satím na snirt rozneinohl a Rn- 

394 



r 



^ 



KN. lY. BL. IL PaaoTáiú Maxlmlllua 1864— 157e. — Poselttri turecké t Prtze. 



dolf odjel k smrtelné jeho posteli. Obžalovaným 
bylo tedy ŕečeno, že se pre odročuje, načež se 
bez prekážky vrátili do svých domovú. 



Poselstvi torecké v Praze. — Kterak se Maxi- 
. Diilian o trfln polský ueházel. 

R. 1572—1576. 

Kromé záležitostí českých obracel císaŕ Ma- 
ximilian v posledních letech života svého po- 
zomosf svou hlavné k událostem polským, kde 
se r. 1573 smrtí krále Sigmunda Augusta trAn 
královský uprázdnil. Maximilian vynaložil na to 
mnoho péče, aby trftn ten rodu svému získal. 
S nebezpečným sousedem Turkem mél sice mír 
již od roku 1568, avšak pravé sousedství tak 
mocného soka bylo nejvétší pobídkou o osudy 
zeme Polské se starati, aby ríše po smrti bez- 
detného krále nedostala se ve správu panovníka, 
jenž by s Turkem se spojoval nebo aby dokonce 
nedostalo se do rukou mocnári, jenž by byl po^ 
slušným vykonávatelem rozkazft tureckých. 

S Turky byl roku 1568 uzavŕen mír na 
osm let. O nékteré veci mélo se jeäté státí do- 
hodnutí a narovnání mezi Portou a císaŕem Ma- 
ximilianem. Za tou príčinou pfíbyl dne 1. bŕezua 
r. 1575 do Prahy, kde Maximilian pravé me- 
škal, budínský paše Mehmet s velkou družinou. 
Príchod jeho vzbudil z mnohých príčin velkou 
pozornosf v Praze, a tak sbfhali se lidé se všech 
strán, aby shledli alespoň houf téch povestných 
Turkfl, proti nimž se neustále válCilo a na néž 
museli neustále platiti. Památnou tu adálosC 
podávame také zobrazenou na str. 377 a 878. 
Paše budínský, jenž císaŕi skvostné dary pŕi- 
vezl, bydlel tady v Praze na Malé strane y do- 
mé fiašta ŕečeném a pracoval dosti pilné o 
včcech sobé uložených, tak že všecko bylo 
k šfastnému konci privedené. Nežli se však 
mohl na zpáteční cestu do Budína vydati, roz- 
nemohl se a zemŕel tady dne 3. dubna 1575. 
Telo jeho bylo do Budína odveženo. 

Mír s Turky byl sice uzavŕen, Maximilian 
ale mél pŕedce se zemémi uherskými mnohé 
svfzele. R. 1571 zemŕel vévoda Sedmihradský 
Jan Sigmund Zápolský v 31. roce stáŕí svého 
a tím vzaly veci nový, pro Maximiliana nepŕí- 
znivý obrat. Stavové sedmihradští méli svobod- 
nou vftli zvolití si za vévodu, kdo by se jim 
líbil a nejlépe hodil. Maximilian re vynasnažil, 
aby se ta hodnosC dostala Eašparu Bôl^szovi; 
druhá strana ale majíc vétšinu, zvolila Šiépdna 
Bdtora^ který panovaní své započal tím, že se 



ze smlouvy s Maximilianem vytrhl. Kromé toho 
vyžádal si potvrzení dftstojenství svého od Toricú 
a vstoupil tím pod vrchní panství Porty. Ke 
všemu tomu počal se nový vévoda vkládaii také 
do záležitostí uherských tím, že Slechtu uher- 
skou popuzoval a štval proti císaŕi. 

Tak stály veci v Uhrách, když se ciaiŕ 
Maximilian počal ucházeti o uprázdnený krá- 
lovský trfin polský. 

Již císaŕ Ferdinand hledél, jak jame ná- 
bore vypravovali, zachovati dávnejší pŕátelaké 
svazky s rodem Jagelovým provdáním dvou svýdi 
dcér Sigmundovi n. Obé manželství zflstala vtek 
bezdetná; s obéma manželkami byl Sigmosá 
nakladal surové, kochaje se s jinými milenka- 
mi. Líbeznou Alžbetu nenávidela také tchyné 
její, necudná královna Boha a tak se po smrti 
' Alžbetine vypravovalo a verilo, že jí Bona dala 
utrýchu. Druhá dcéra Ferdinandova Katetína, 
nemohši snésti nátiskft od manžela svého, od- 
jela od neho tajné r. 1567 do Lince, v černi jf 
byl sám vyslanec MaximilianAv Dudič nápomo- 
cen. Král Sigmund nemél detí a tak již Fer- 
dinand hledél jej nakloniti k tomu, aby iXi 
stavoch polských pracoval o zvolení nčkteräM) 
syna jeho, treba nejstaršího Maximiliana, la 
svého nástupce. Nemohl však od neho nikdy 
obdržeti dost určité odpovedi ; ba rozličné okol- 
nosti nasvédčovaly, že Sigmund v tom ohledu 
více preje mladému Zápolskému, vévodé Sed- 
mihradskému, jehož matka Isabela byla sestra 
Sigmundova. Nebezpečného tohoto kandidáta 
zbavil se sice Maximilian r. 1571, kterého Jan 
Sigmund Zápolský s životom tímto se rozže- 
hnal, avšak v novém vévodé Sedmihradském 
Štépánu Bátorovi, povstal mnobem nebezpeč- 
nejší odpfirce, nežli byl Jan Sigmund Zápokký. 

Kr^ Polský Sigmund n. August zemŕel 
dne 7. července r. 1572 v Kryšiné a jím vy- 
mrel T Polsku a naJĹiitvé panovnícky rod Ja- 
gelovský. Na zprávu o tom vypravil dsaŕ Ma- 
ximilian bez meškaní posly k pozúatalé sestre 
jeho Anne a nékterým pŕedním pibiAm zem- 
ským, napred jen s vyŕízením smútku a ozná- 
mením, že jiné slavné poselství mini vyprmvití 
do Polska, aby se o volbu krále z rodu jebo 
ucházelo. Tomuto prvnímu poselství odpovUéli 
Poláci, že chtéjí pŕátelství a pŕíbuzenství s Če> 
chy radi zachovávati, toho od svých pŕátel oče- 
kávajíce, že Cechové búdou také toho kníiete 
za ^^e Polského uznávati, jenž by na tu hod- 
nosC byl zvolen a korunován. Y Polaku byl 
kromé toho ŕádný vyslanec čili orator dsidaký, 
tehdáž Jan Cyrus^ který zatím mohl také pnt- 
covati, aby se panstvo polské k rodu habsbnr- 



L. 



395 



396 



«dí 



r^ 



Ktertk te Mazhnilian o trAn polský nchásel. 



1 



akému naklonilo. Mínilf totiž Maximilian na- 
Trfanouti PolákAm za krále druhého syna svého 
ArnoSta, tcSidái^ 19tiletého. Jelikož k tém všem 
Téoem bylo penéz a jiné pomoci velice zapo- 
titebí, Yznesl Maximilian žádosf na stavy české, 
aby jej v té kandidatúre polské podporovali. 
Proto snem český r. 1573, jemuž ty veci byly 
od arciknížat Rudolfa a AmoSta prednesený, 
učinil následujfcf usne&euí : „VSickni tri stavové 
tohoto království v svém bedlivéro rozjímaní 
jsou to méli a ku paméti sobé pŕivedli, kterak 
stavové a obyvatelé království Polského vždy- 
cky a po všecky časy se stavy a obyvateli krá- 
lovství tohoto v dobrém pŕátelstvf, lásce, pŕízni 
a bratrství jsou byli a posaváde zAstávaji; a 
jsojice stavové království tohoto obzvlášté k to- 
mu náchylní a vždy žádostivi, aby čím dále 
vétší pŕátelství a láska s dotčeným královstvím 
Polskym z&stávaly a ta oboje království jednu 
vrchnosf nebo alespoň spŕíznčnou míti mohla: 
la dobré jsou uznali, a na tomto saémé obec- 
aém ze svého vlastního uvážení o to se snesli, 
aby jisté osoby od tohoto království Českého 
k siiému, kterýž v království Polském držán 
býti má, s listem véŕícím a instrukcí pod pe- 
tetí lemskou vyslali, kteréž by se vší pilností 
snažné jednaly, aby stavové království Polského 
JMCísaŕskou, anebo nékterého z dédicfiv Jeho 
Milostí za pána a krále sobé zvolili." R posel- 
stvf tomu všickni tri stavové následující osoby 
volili: 

Ze stavu panského Vladislava st. z Lobko- 
vic na Chlumci a Jistebnici, nejvyššího hofmi- 
Btra království Českého; ze stavu rytíŕského 
Albrechta Kapouna ze Svojkova a na Hlušicích, 
parkrabí kraje Hradeckého ; ze stavu mestského 
Ondŕeje Gutera, méSténína a prímasa Nového 
mesta Pražského. 

A ponévadž na takové poselství bylo penéz 
zapotrebí, usnesli se všickni tri stavové, aby se 
peníze objednaly bez meškaní^ kdežkoli búdou 
a aby se pod obyčejný úrok do sv. Havla nej- 
prvé pHštfho ujistily. 

Predošlého roku 1572 byl císaŕ Maximilian 
sám vypravil do Polska prední dva pány české 
toho čÍemu a sice Viléma z Rožmberka, nejvyš- 
šího pnrkrabí a Vratislava z Pernšteina, nej- 
vyiSího kandéŕe království Českého. Gísaŕ vy- 
hlídl si v pánu Vilémovi z Rožmberka jednatele 
vebni obratného a zpúsobilého. Mčlť on všecky 
vlastnoisti, ktorými možno si získati pŕátel osôb- 
nídi a CO n Polákft velmi mnoho vážilo, mluvil 
jazykem polským a znal se výborné ve zpúso- 
bedi jejiát 



Vilém e Roimberka (podobiznu jeho podá- 
me v pŕíštím sešitu), syn Jošta z Rožmberka 
a Anny Rogensdorfovy, narodil se 10. bŕezna 
1535 na zámku Krumlovském. O vychovaní jeho 
staral se, ponévadž otec již 1539 zemŕel, strýc 
Petr Kulhavý, vladár domu Rožmberského, který 
dal Viléma do Mladé Boleslavi k pánu Krajf- 
ŕovi do učení. V krajine té byl ale mor, a prótô 
pHvežen jest Vilém zpét do Krumlova a vý- 
pravou potom do Pasová k biskupu, ujci s vému, 
kdež pobyv od 1545—1549 s jinými mladíky, 
pilné se učil, a dobre in artibus a v jazycích 
latinském i némeckéro prospel Nejaký čas po- 
zdržel se Vilém v Čechách; r. 1552 ujal od 
poručníkú panství zdedená a vladaŕství domu 
Rožmberského a odobral se ke dvoru cisárske- 
mu do Vídné, kdež potom nejvétší časť života 
svého trávíval. R. 1557 oženil se s KatcHnou, 
knéžnou Brunšvickou z linie Kalenbergské, kte- 
ráž mu zemŕela 10. kvétna 1559; r. 1560 stal 
se po smrti Adama ze Šternberka na Zelené 
Hore nejvyšším komorníkom v království Če- 
ském; nedlouho potom (14. prosince 1561) ože- 
nil se po druhé, pojav za manželku Žoíii, mar- 
krabénku Brandenburskou, dcéru Jáchyma II. 
a Hedviky (dcéry Sigmunda I. krále Polského) 
z rodu Jagelonského, čímž vešel v pokreven- 
ství s dvčma rody panujícími. Žofie zemŕela již 
27. června 1564; po tretí se oženil 27. ledna 
1578 s Annou Maríí, markrabénkou Badenskou, 
ktorá ho taktéž nepŕečkala, zemŕevši již r. 1580; 
a ve čtvrtém lóži mél za manželku Polyxenu 
z Pernšteina, ktorá mu rovnčž jako tri predošlé 
zadných detí neporodila. R. 1566 byl Vilém 
nejvyšším generálom a polním hojtmanem nad 
lidem českým, který byl výpravou proti Turku ; 
r. 1570 dosazen byl po smrti Jana ml. Popola 
z Lobkovic na Týné Horšové a Tachové na 
úrad nejvyššího purkrabí Pražského, kterýž pak 
zastával až do své smrti dne 31. srpna 1592. 
I to uvésti dlužno, že byl Vilém z Rožmberka 
rytíŕem zlatého rouna, na kteréž pasoval jej 
na místé Filipa, ki^^le Špančlského, arcikníže 
Ferdinand léta 1585 dne 22. dubna. 

Pánu Vilému z Rožmberka pfídán byl, jak 
už podotknuto, Vratislav z Pernšteina. Veliký 
počet jtného panstva a rytíŕstva z Čech, jakož 
i panošské čeledi, rozmnožoval skvélosf posel- 
ství toho svým prúvodem. K jízdé té zjednal 
si sám pan Vilém v Praze 1 2 koči skrze svého 
marSálka Jáchyma Metycha. E jídlu a k pití 
vzal s sebou své stŕíbro; také s sebou vzal 
knéze Václava, faráŕe borovanského. Kromé ji- 
ných jeli s Vilémem: Jiŕík MoSauer z Valdova, 
Kunrad z LichtenSteina, Krištof z GfrafenSteinai 



u 



897 



3d8 



■oevQ 



r 



- -' ■ --- " ..^-- 



^ —'- ■ • • — ^ -| -i i— mii 



KN. I?. HU ÍL FaBOVáBÍ MaxtolUaM lMé--i67tf. 



*n 



Radslav Vchynský, OIdŕich Hodéjevský, Krištof 
ml. z Leskovce, Jindfich Reiss z Plavna, Jan 
a Hašek z Valdšteina, Jan z Kosti, Zdenék 
Kavka, Šebestián z Leskovce, Menhart z Hradce, 
Mikuláš z Éíčan, Petr Dlažimský z Vŕesovic, 
Jan Cetlic, Dčtleb Koc, Jan z Vŕesovic Podse- 
dický, Jošt Koŕensky, Petr Koŕenský, číšník Vi- 
lémAv, Ferdinand Bonäperger, Krištof Budovec, 
Burian Vrchotický, Bobualav Malovec, Petr Bou- 
binský, Jan Beŕkov^ký, Krištof Hysrle, Počepi- 
cký, Kobylinský, Adam Hŕan, Jan Beŕkovský, 
doktor Martin Gerstman, Bohuslav Ojíŕ z Oče- 
dôlic, hofmistr, Václav Bavorovský, kaplán Vi- 
lém&v, Pavel Helro, tajemník, jenž peníze vy- 
dával, Mikuláš Bejšovec, kuchár, Tomáš, opa- 
tŕovatel píce, Gregor, trubač. Mail a Volf, ma- 
^talífí Vilémovi a j. v. Rozumí se, že i pan Ja- 
roslav z Pernšteina mél četnou a skvelou dru- 
žinu, tak že celé to poselství bylo velkolepé. 

Poselství vypravilo se na cestu dne 17. srpna 
a vjelo již 28. srpna do Krakova s takovou 
okázalostí, že se prúvod jeho, jak nám poistí 
dejepisci vypravují, pŕíjezdu královskému po- 
dobal. Vyobrazení vjezdu toho podávame také 
na str. 391 a 392. V Krakove prijato bylo po- 
selství počestné od Firleje, . vojevody Krakov- 
ského. Ten jim dal listy poverovací a ozbrojené 
pr&vodce, načež táhli dále do Knyšína. Již s ce- 
sty, nežli dojeli do Krakova, vypravil pan Vilém 
Vlacha Ga^taldiho (nékdy dvoŕenina královny 
Bony) ke královné Anne do Plocka s tajnými 
námluvami. 

V Polsce jevilo se touto dobou již veliké 
hnutí, nebot jednatelé a náčelníci rozličných 
strán politických a náboženských již horlivé se 
vynasnažovali, aby k volbé nového krále pro 
svou stranu pftdu pripravili. Z počátku sešla se 
skoro každá z hlavních strán v zemi sama o sobé. 
Také na volební snem v Knyšiné, jenž byl na 
10. srpna ustanoven, sešla se jenom jedna strana 
a proto byl nový snem položen na 13. ŕíjna do 
Lublína a od jiné strany na pole u Varšavy. 
Snem knyšinský rozešel se tedy, nežli Cechové 
toho místa dojeli, bez poŕízení; proto vyslal 
Petr Zborowski, vojvoda Sandoméŕský, rychlé 
posly k Vilémovi, aby se zastavil v Polanci. 
Vilém vzkázal vojevodovi, že bude naň čekati 
v Pokfívnici, teč nezdržev slova, odejel do San- 
domíŕe, bledé všude pŕívržence plánftm svým 
zfskati. Dobrou zámínkou byl Vilémovi mor, 
který tenkráte v Polsku zúril, že mohl s místa 
na míst^ pŕejíždéti. Ze Sandomíŕe vypravili se 
Cechové do Uŕ^dova, odtud do Lublína, kdež 
se jim mólo dostatí po slibu vojevody Krakov- 
ského bexpečQOstí a pokojného pobytu. Vilém 



však nemoha se posla vojevodova dočkatí, yrátíl 
se do D^brovice. Tu došlo ho poselství od pásft 
strany rakouské, aby se v mfsté pozdrželi, neM 
že brzy o záležitosti jejich sjezd do Oséku sfo- 
laný rozhodne. Zatím bylo toto poselství tiIhi- 
dilo pozomosf celého Polska. Strana rakouaká 
počínala si pred tím dosti odhodlané a vydafcDé, 
nyní ale počali se hýbati i jiné strany. Liaty 
císaŕovy za poselstvím byly zachycovány na ceste 
a čítány s výklady potupnými na verejných qe- 
zdech a také roztrušovány mezi lidem. Jmeno* 
vité pracovali proti poselství českému protívnkí 
ze šlechty nižší' ukazujíce hlavné na to, že prý 
rod habsburský nestrpí zadných svobod a pri- 
vilégií, že. vládne podlé vlastních zásad a despo- 
tických náhledft, a že by jako v Čechách a 
v Uhrách zrušil svobodu krále voliti. Strana 
tato zpflsobila tedy, že musel pan Vilém v je- 
dnom místé dálších vecí čekati, čímž pŕekaieno 
ovšem pAsobení ve prospech rodu habsburského, 
Pánu Vilémovi dano dosti jasné na srozuménou, 
že jest mu v Polsku pouze poselství vykonati 
a pak ze zeme vyjeti. Nepí^emnosti , jakých 
bylo poslflm zakoušeti, rozmnožily se i povestí, 
že Arnošt syn MaxmilianAv je v Polšté a že 
vyhledává príležitosti, jak by se k Anne dostal 
a s ní se zasnoubil, což že jest dávno již ujed- 
náno. 

Zatím se sešel snem u Varšavy, kdež méli 
poslove slyšeni býti a pan Vilém táhl tam se 
svými z Uŕ^dova. Již toho času ponoukali jej 
nékteŕí, aby se sám ucházel o korunu ; Plastové 
vymreli, však on že jest z krve jejich a próto 
že mu bude pŕáno. Za vhodný prostŕedek, kto- 
rým by ješté snadnéji trflnu se domohl, udán 
mu sňatek s Jagelonkou. Bylat síce Anna starší 
nežli pan Vilém, tomu ale mohla býti vždy ješté 
chotí, ješto Arnošt ji mohl podlé stáŕí dobre 
i matkou svou nazývatí. Slávychtivý Rožmberk 
nebyl podlé toho, aby odolati mohl návrhAm 
tak svAdným, i počal si vyhledávati pŕátel. Mezi 
prvními privinul se k nemu Stanislav Szafraner, 
kastelán bécký, muž u lidu velmi oblíbený a ten 
pak hledél získati i jiných pŕátel. 

Také saém svolaný na mčíc rijen k Var- 
šave, nejiristoupil ješté k volení krále, nýbri 
ustanovil jenom tolik, že primas má právo k svo- 
lávání snémú a poslanci tady shromáidéní polo- 
žili snom nový v dohodnutí s primasem na den 
6. ledna 1573 zase k Varšave. Tady méli posloTé 
cizích mocností konečné býti slyšáni^ avšak tak, 
aby se pred skutočným velením krále odebnli 
hned zase na hraniC'^ zemské a očekávali vý- 
sledok. To oznámené i poselství cisárskemu « 
stavové vykázali Rožmberkovi za sídla Uŕ^v 






899 



4Q0 



«i4 



Ktondt H HaziBiliu o trfln poltký aeh&Ml. 



Mdaleko VarfiaTy. Pan Vilém prodlévaje tady, 
lodBl näkteroa Část komonstva svébo zpátfay 
lo Cech s nékolika nemocnými, kteréž mu bylo 
tfko diovati na obtížném putovánf. Komonstvo 
Oto potktlo se na ceste s velkou nehoatinnostf. 
fikde wchtČIi jich dobrovolné pŕíjlmati do ho- 
ipod, ani iffodáTatí jim potiav a obrokA ; má- 



nii se moci dobývati do stavení a brániti se 
proti útokflm. Oo dostali, mnsili dvojnásobné 
platili. Dva z nemocných a sice Reiss a Jaoeš 
Albrecht z Vejslovic, umreli jim na ceste, i méU 
zase CO zápasiti, aby jim vymohli kŕestanského 
pobi1>u. HorSl pKhoda stala se vgak téhož Časn 
vyslanci Janu Cyrovi. Zdriovav se v Pruslch, 




TUŕm s Botmberka. 



(M.) 



[dež Bepocbybné hledél mesta a stavy taméjäf 
lakloniti k strane cfsaŕové, byl nen»dá1e na 
sati E^jat od strany protivné a zaveden do 
'taenf T Malborku (Marienburg). Darmo do- 
Báhal se dsaŕ listy svými k pŕedafm osobám 

401 

Ccko-HmnU Kronika. IT. 



V zemi, aby äetfili práva vyslanství a majf-li 
CO proti osobe vyslance, aby jemu oznámili, by 
jim zjednal zadostuänéuf. Vyslanec byl do tŕe- 
tfbo másfce držán v zajetf a teprvé na snémé 
variavském v lednu byly listy u nebo nbavené 

402 



r 



KN. lY. HL. n. PaMváni MaxiMlUaM 1664—1676. 



1 



verejné čteny pred shromáždéním, načež pro- 
puštén na sYobodu, když v nich nie podezŕe- 
1ého nebylo shledáno. 

Snem varšavský vypsaný na mésíc leden 
neprovedl také ješté volbu nového krále, nýbrž 
odložil tu véc na den 7. dubna. Tou dobou ne- 
bylo ješté jisto, komu se vétfiina stavu polských 
nakloní. Ješté 6. bŕezna 1573 psal Vilém z Rožm- 
berka z Uŕ§dova bratru svému Petru Vokovi, 
že ješté se o tom nemluví, kdo konečné v Pol- 
sku králem zústane a sami Poláci že to dô- 
kladné nevédí. Z cizích kandidátú byli tri, o 
kteréž se jednalo : syn císaŕúv arcikníže Amošt, 
Sigmund, šestiletý syn Jana krále Švédskeho, 
pak Jindŕich, bratr Karia IK. krále francouz- 
ského. Jindŕich francouzský mél velkého pod- 
porovatele v sultánu tureckém, ktorému stavové 
nejvíce pŕáli, ponévadž se ho nejméné báli. 
Byli totiž pŕesvédčeni, že sultán a jeho kandi- 
dát búdou je nejméné v svobodách jejich ob- 
mezovati. A sultánovi záleželo velice na tom, 
aby Jindŕich byl zvolen, jelikož by se tím na- 
sadila nová páka k potíránf moci habsburské, 
proti níž i sultán i Francouzsko neustále bojo- 
vali. Proto bylo kandidovaní prince francouz- 
ského o tr&n polský Porté turecké vôd velmi 
vítanou. Sultán také dal vzkázati PolákAm, že 
si preje míti králem polským bnd Jindŕicha 
francouzského nebo nékterého Poláka. Jindŕich 
že je dobrý jeho pŕítel, a s ním že mini za- 
chovati úprimný pokoj, jiného cizího ale že 
trpéti neminf. Aby pak pohrúžce své dodal 
dúrazu, naŕídil silné zbrojení v Éulharsku a 
v Uhrách k zahrození jak Polákfi tak císaŕe. 

Za takových okolností otevŕen dne 7. dubna 
volebnf snem u Varšavy. Nahoŕe zmĺnéný Sza- 
franec navrhl se Stanislavom Gorkou Viléma 
snemu volebnímu; strana jejich ale byla tak 
slabá, že jmcuo Vilémovo mezi kandidáty ani 
uvedene nebylo. llned v prvnich dnech snemo- 
vaní slyšena byla poselství cizídi kandidátfl. 
Vilém Rožmberský byl se k tomu cíli vydal 
28. bŕezna z Uŕcdova na cestu do Varšavy. 
Promluvil obšírnou reči k PolákAm dne 10. dubna. 
Aby snémovníky Arnoštovi naklonil, kladl zvláštni 
váhu na príbuznosť kmene jejich s Čechy, stoj- 
nou reč a stojnou povahu i živé pŕátelské svaz- 
ky, kteréž mčla šlechta polská s českou v ty 
časy. Viléma podporovalo druhé poselství ob- 
zvlášt vypravené od samých stavu českých, jak 
jsme se o tom nahoŕe zmĺnili. Poselství to 
chválilo výborné vlastnosti císaŕe Maxímiliana, 
jeho spravedlivosf, svédomitosC v zachovávaní 
svobod zemských a snášelivosf ve vécech ná- 
boženských. Též poselství krále I^'ilipa Španél- 



ského a jiné vypravené od kurfiŕtú nemeckých 
ve jménu ríše bylo slyšáno. 

Po od bytí téch včci bylo každému posel- 
ství vykázáno místo, kam se odobratí mmik) 
k čekání na výsledok volby. Pan Boimberský 
s poselstvim českým vyprovodén byl do LoTíie, 
12 mil od Varšavy. Jindŕich francouzský byl 
vétšinou zvolen dne 7. kvétna a prohláSen za 
krále od maršálka korunního dne 17. kvétna. 
Poselství cisárske navrátilo se na to bez poŕi- 
zení do Vídné. Vilém z Rožmberka predložil 
pak císaŕi účty o tom, co poselství na ceste 
kromé osoby jeho spotrebovalo. Byla to suma 
38.662 zl. 12 gr. a 1 denáru, na ten čas za- 
jisté dosti vysoká. Strana rakouská mezi stavy 
polskými z počátku se stavéla trochu na odpor, 
zvlášté mesta pruská; brzy však podrobila se 
nálezu vétšiny. K císaŕi Maximilianovi vypra- 
vili nyní Poláci posla s vyŕízením o vykonané 
volbé a s pozvaním, aby oslávil poselstvim svým 
slavný pohreb a exekvie za zomrelého krále 
Sigmunda a se žádostí o svobodný prfichod po- 
slAm jejich, kteréž mínili vypraviti k Jindfí- 
chovi do Francouzska. Maximilian všem témto 
žádostem ochotné vyhovel, pri tom však vyčetl 
vyslancúm polským nehostinské a nevlídne je- 
dnaní s jeho posly i potupné reči, které se 
mluvily na snémfch na zlehčení domu rakou- 
ského. 

Nové zvolený král Jindŕich váhal s odje- 
zdem svým do Polska, jelikož se roznemohl 
téžce bratr jeho král Karel, po némž mél vládu 
ve Francii nastoupiti. Zpfisobem tím uplynulo 
celých osm mésícti, nežU se do Polska dostavil. 
Tady ale se mu starosti vladárske brzy zne- 
chutily. Jakmile tedy dostal z Francie zprávu, 
že bratr jeho dne 30. kvétna 1574 zemŕel, vy- 
hledával vhodnou pHležitosC, jak by se mohl 
do sVé vlasti navrátiti. Usnešením snémovním 
byl Jindŕich zav^n, že nevyjede ze zeme ji- 
naky nežli se svolením snémovním. Nechtéje se 
však svoleni takového doprošovati, pozval Jin- 
dŕich panstvo polské na 17. června k velikému 
kvasu do Krakova a když se hosté jeho pozde 
na noc ŕádné rozveselili a dilem i spili, odjel 
tajné s málo služebníky z Krakova a obrátil se 
pŕímo do Vídné, kam dne 24. června dorazil. 
Poláci včdouce, že okolní národové búdou se 
jim posmívati z té príhody, honili krále svého 
hned druhého dne, dostihli ho však teprvé za 
hranicemi mezi Osvčtimem a Plesom na púdč 
cisárske, kdež jej nadarmo žádali, aby se do 
Krakova navrátil. Ješté co Jindŕich meäkal ve 
Vidni, oznámili útčk jeho úŕednfm dopisom dne 
22. července císaŕi, žádiýice, aby m o nich ne- 



L. 



403 



404 



^ 




Kteŕak le MáTlwiilian o trún polaký ueháieL 



^ 



doumíral, že by byli snad králi svému nevzdá- 
Yali povinnou česC a neprokazovali poddanou 
podušDOsC. Jindŕich se omluvil zvláštním listem, 
proč ze zeme od|jel a sliboval, že se zase na- 
vráti, nl Bvé francouzské vecí uspoŕádá. 

Pekné tylo sliby Polákfim však nedostačo- 
valy. Prímas svolal bez meäkánf snčm do Var- 
šavy ke dni 24. srpna pro opatrení osirelého 
králov8tv{. Jindfíchovi povolená tady byla Ihňta 
do 12. kvétaa 1575, když se však nevrátil, byl 
dne 26. kvétna za zbavená království prohlá- 
Sen, a hned také ustanoven snem k volbé krále 
nového. Porta ovšem neobmeškala udéliti Po- 
Iflcúm dobrou radu, koho by si méli za krále 
vfo&tí. Méli si obráti buď nékoho z domácich, 
jmenoTÍté Jana Kôstku, vojevodu Sandomíŕské- 
ho, nebo „statočného a hodného'' Štépána Ba- 
tora, vévodu Sedmihradského. Pakli by rady 
soltánovy nedbajíce pKjali buď cfsaŕe Neme- 
ckého nebo Moskvana, oznámil jim sultán svúj 
httév a pomstu. Dal jim totiž vzkázati, že krá- 
lovství jejich zdrancuje a dokonce zkazf, že je 
všecb statku jejich zbaví a se syny i dcérami 
jejich do večného otroctví a zajetí odvésti káže, 
a plední jejidi mesta Krakov a Lvov že svými 
brannýnú muži osadí. U národa rytíŕského a na 
svou Bvobodu pyšného byla by musela tak ne- 
dftstojná pohrúžka vzbu(äti spravodlivou nevôli 
a rozhodný odpor po vší zemi, jináče však bylo 
u PolákA. Ukázalo se, že pýcha polská, byla 
planá, že ilechta polská byla lehkomyslnou i 
krátkozrakou, zrovna jako šlechta uherská, a 
ie se honila po zištnýoh osobních výhodách 
beze vSí starosti o vlasf, a že se spojovala i 
8 úhlavnim nepŕítelem všeho kresťanstva a také 
k tomu brala si vlasf za pláštíček. 

KandidátA cizich, o ktoré se jednalo, bylo 
teotokráto sedm: z rodu habsburského arci- 
háie AmosC, nebo sám císaŕ, nebo i jeho bratr 
aicikníže Ferdinand Tyrolský; dále Sigmund, 
králoTič švédsky, Alfons, kníže Ferarské aMo- 
denské, Štčpán Bátory, vévoda Sedmihradský, 
a Vilém z Rožmberka. 

Vilém z Rožmberka byl se zalíbil nékte- 
lým pánúm polským za svého predošlého po- 
sektví u nich. Činili mu sami návrhy, jak jsme 
vž vTpravovali, aby se postavil za kandidáta. 
On tomu neodporoval, vyhražoval si však, že 
se doprošovatí a vkupovati nebude, než kdyby 
fádnym zpflsobem a jednosvomé zvolen byl, že 
by iTolením takovým ovšem pohrdncuti nemí< 
ml. R. 1574 vypravil Vilém služobníka svého 
Jana Netolického z Tumova dvakráte do Pol- 
ská; i není pochybnosti, že poselství týkalo se 
volby Vilémovy na krále Poldcého. Vyjednávaní 



nemčlo však tak výdatný účinok, jak si to pan 
Vilém pŕál. Snad Vilémovi vadilo i to, že mu- 
sel jednati volmi opatrné. Upadl totiž u císaŕe 
v podozrení, že pri pŕedešlém poselství svém 
více se staral o sebe, nežli o rod cisársky. Vi- 
lém se proto dostavil ke dvoru cisárskemu a 
očistil se nejspíše dostatočné, jak soudíme z toho, 
že požíval napotom jako dŕíve velké dňvčry jak 
u císaŕe Maximiliana, tak také i u nástupce 
jeho Rudolfa. 

Po úteku krále Jindŕicha z Polská nabyla 
slabounká strana Vilémova nové nadeje a nové 
odvahy. Szafranec jal se znova pro néj pAso- 
biti a odporučoval jej horlivé na všech místech. 
Pán ten agitoval však pro Viléma ne z osob- 
ního presvedčení, nýbrž z osobních výhod ; Jin- 
dŕichovi francouzskému nepral, rodu habsbur- 
ského nenávidel, Štépána Bátora pak se bál i 
pro jeho osobní vlastnosti i pro jeho spojení 
s Turkom. A rázu takového jako Szafranec byli 
i ostatní stoupenci Vilémovi. I nebylo se tudyž 
od nich nadíti ani zvláštni ráznosti ani vytrva- 
losti. Jednali proň dosti horlivé, jakmile ale na 
tuhý odpor vrazili, zlomila se odhodlanosf je- 
jich. Szafranec získal na svou stranu nejprvé 
vojevodu Krakovského a ten potáhl za sebou 
všechen rod Zborowských; zjednán jest takže 
Ondrej Firlej, starosta Sandoméŕský. Od strany 
této vyslán jest k Vilémovi Jan Zborowski, aby 
s ním smluvil výminky, za ktorými chtčU jej 
stranníci jeho králem učiniti. 

Císaŕ Maximilian navrhl stavAm polským 
zase syna svého Arnošta a vypravil do Polská 
zase poselství, ktoré by se o zvolení jeho po- 
staralo. Byli v tom poselství: Martin biskup 
Vratislavský, nejvyšší hejtman nad Slezskem, 
Ondrej Dudič, predošlý vyslanec cisársky v Pol- 
sku a Matouš z Lojov, h^tman knížectví Svíd- 
nického a Javorského. Krom toho podporovali 
žádos< cisárovu poslove kurfiŕtA nemeckých a 
poslove arciknížete Ferdinanda. Podporu svou 
slíbil císaŕ i caŕ Ruský Jan Vasi^evič, k né- 
muž byl císaŕ toho roku vypravil slavné posel- 
ství. Volba krále méla se díti již v máji r. 1575 
na snémé st^žickém; senátori pŕející Maximi- 
lianovi odkladali ji den odo dne v nadéji, že 
chudší šlechta, ktorá byla vesmés proti nemu, 
bude se muset pro nedostatok penéz z vétší 
častí domú rozjeti a pak že vAli svou prove- 
dou. Šlechta ale spozorovavSi pasC, jaká se na 
ni líčí, zpAsobila, že rozpuštén jest snem tento 
5. června dŕíve, než na néčem konečném zA- 
stáno. Byli to hlavné stranníci Rožmberkovi, 
ktorí zmarili snem tonto; védéliC, že by sená- 
tori zvolili Maximiliana a o nižší šlechté, kte- 



L 



406 



406 
26* 



Ji 



r 



KN. lY. HL. n. PanoTáBi MaxiBiHMUi 1664—1670. 



^ 



rou získati nemohli a neuméli, byli také pre- 
svedčení, že nedá hlasú svých Rožmberkovi. 
Chtéli tedy nabyti času a stranu svou sesfliti. 

Snem volební seSel se ve Varšave v mé- 
síci listopadu. Poslove cizích kandidátú byli zase 
verejné slySáni. Zástupci stavu českých a sice 
titéž, jenž byli od snemu r. 1573 do Polska 
vypraveni, mluvili takto: „Císaŕ Maximilian, 
král náš nejmilostivéjší, panuje nad nami vla- 
dári CO láskavý otec. Práva, výsady a svobody 
naSe neberou porušení, neb jich sám svou moc- 
nou rukou háji, zastáva, opatruje. Na úrady a 
dústojnosti obecné opatrné a spravedlivé po- 
ctivé dosazuje osoby a to toliko rozené Čechy. 
Na poctivosti a spravedlnosti stavu ani mocné 
nesáhá ani Istné se jim nevyhýba, ani novôt 
nehledí. Káže-li potreba proti nepŕíteli strhnutí 
válečné, neklade pomoci ani mezí ani násilí, 
než svobodnou daní dle uznaní stavu býva spo- 
kojen. Nejslavnéjší pak opatrnosti a poctivosti 
d&vod, kterýž jej až do nebe zdvihá, jest ona 
libá mímosC a jemnosť, kterouž rozdvojené ná- 
boženstvím bez rozdílu všecky rovné pojímaje 
pokoj, svomost a vroucí lásku vyhledává a chová. 
Spravedlivé každému méŕí a váži a i k tomu 
nejsprostšfmu svých poddaných se nakloní a žá- 
dosti láskavé slyší. Hlel takový jest král náš, 
tentýž hodlá býti i vaším!" Ke chvále arcikní- 
žete Amošta pŕednesli poslove čestí, že se 
z ctení knéh i také cvikom ve mluvení s dvo- 
rany tak dalece naučil česky, že každému snadno 
mftže rozuméti ; pročež nadeje jest, že bystrým 
svým^ vtipem taJcé príbuznému jazyku polskému 
snadno se naučí. Prozatím však že se dobre 
zná v latine, v níž i množí Poláci dobre jsou 
zbehlí. Poslove arciknížete Ferdinanda chválili 
pána svého, že i v jazyku polském docela dobre 
se zná, tak že by všecky záležitostí jejich po 
polsku jednati dovedl. Ukázalo se však, že sta- 
vúm polským známosť domáci jejich reči mno- 
hom méné ležela na srdci nežli jiné ohledy. 
Bátory, rodilý Maďar, neznal ani slova slo- 
vanského, mluvil ale rečí zlatou a ta nejvíce 
vydala. 

Po vyslyšení všech pošlú cizích dávali po- 
slanci na snémé hlasy své, které mohli také 
dostatočné odúvodniti. Petr Zborowski, vojevoda 
Krakovský, odporoučel peknou a obšírnou rečí 
Rožmberka (dne 17. listopadu). Pravil, Polsko 
že nepotrebuje krále cizozemce, tím méné mo- 
hutného souseda jakéhosi; druhou stranou, že 
by jí také nepomohl král nepatrné značnosti 
z domáci šlechty, jak se mnohým ŕíkati uzdálo — 
Piastovec. Treba prý tedy vybratí nékoho z trídy 
prostrední, to jest ze stavu knížeciho. „Když 



L. 



407 



jsem byl v Stfžici, líbil se mi nejlépe Rožm- 
berk,** pravil vojevoda (ale tenkráte nebyl fio 
Rožmberka), „a toho vám za krále odpomfiiuii, 
neboC pro néj jsou nejrozumnéjší dúvody/ Mi- 
mo Petra byli pro Rožmberka ze stavu lytff- 
ského Jan Zborowski, starosta Odolanovský, Lo- 
patecki, Martín Ostrorog Lvovský ; z KrakovaiiA 
chtčla mítí vétSí čás< Piasta, nezavrhovala ale 
nijakž Rožmberka. Z vyšších Btavú pHtonmo 
bylo 56 poslancú. Z téch vétSina 85 byla pro 
dúm rakouský vúbec a shodla se konetné o 
osobu císaŕe Maximiliana. Ostatní hlasové roi- 
delili se na rozličné kandidáty. Na Štépána 
Bátora nepadl žádný hlas; to byla ále jenom 
nalíčená komédie, jelikož hlavné tí posland, 
kteŕí hlasovali pro Piastovce, byli již po tají 
získáni pro Bátora. Náčelníci té strany proti- 
rakouské jali se bouŕiti nižší šlechtu na snémé 
potupnými ŕečmi protí domu rakouskému a Ui- 
kem, že nechtéjí mítí zadného cizozemce, mi 
Piasta a krajana zemi úprimného. To nie ne- 
spomohlo, že dva takovíto Piastovci, t j. do- 
máci velmoži, nechtéli nijakž volbu na báloT- 
ství pŕijmouti; vétší čás< šlechty penézi Bár 
toroi^mi získaná, nechtéla jiného než Piasta. 
y takovém zmätku užil konečné prímas krátov- 
ství arcibiskup Hnčzdenský, Uchaňski, práfa 
svého k jmenování nového krále a ustaooTil 
k tomu den 12. prosince. Toho dne vytáhla ale 
strana protívná ozbrojená a se všemi príprava- 
mi válečnými na místo snemovni v poU u Var- 
šavy, hotová jsouc udeŕití na své protivttiky. 
Darmo napomínal prímas s úŕedníky lemskými 
ke složení zbrane pro verejnou bezpečnost a 
obecný pokoj v čas snemu. Vúdcové bufíčfliá- 
dali, aby strana prímasova upustíla od domu ra- 
konského, jen pod tou výminkou že upustí také 
oni od Piasta. To bylo tajné jejich pŕání, aby 
pak mohli tím snáze sehnatí vétšinu pro Báp 
tora. Strana rakouská však ucouvla pred násilím 
a odstéhovala se na jiné místo k snemovaní. 
Smlouváno ješté toho dne po poslích až do ve- 
čera. Konečné se svolením skoro celého pan- 
stva a nékteré menší častí nižší šlechty, která 
šla za ním, pŕistoupil arcibiskup Hntedenský 
k jmenování zvoleného krále a jmenoval za po- 
chvalného kriku a díkúvzdávání vSech prítom- 
ných císaŕe Maximiliana. Potom se stalo dohod- 
nutí o kusy, na néž mél nový král j^fisahatí 
pred svým korunovaním (17. prosince), a hned 
druhého dne na to byl Maximilian od velkého 
maršálka korunního za krále vyhlášen. 

Strana protivná nepotŕebujíc dele úmyslu 
svých tajití, zvolila králem Štépána Bátora s tou 
výminkou, aby pojal za manželku Anna Jage- 



408 



r 



Klerak m M>ximfflftn o trfta péliký acháiél. 



*! 






loma, a Jan Sieninski jmenoval jej za krále 
hned 14. prosince. SmlouYa s posly Bátorovými 
Iqrla jeSté téhož dne sepsána a hned 15. pro- 
nnce Tfliláail Jej Jan Tarlo za krále. Zároveň 
QzaTÍeno držeti snem dne 18. ledna pŕíštího 
roka T J^dŕejoTé, k némnž se méli dostavití 
ifickni stavové ozbrojení a se väí svou vojen- 
skou pMpravou k l^jení prý práv a svobod krá- 
tovství proti vSelikým jich protivníkúm. 

Jedna strana vydávala nyní proti druhé 
manifesty, dokazigíc, že král její je správne 
zvolený a dmhá strana že by méla povoliti. Ci- 
sár sám vypravil k Bátorovi, aby jej odvrátil 
od plijetí koruny polské, vojenského vAdce svého 
Kríkofii z Teuffenbachu (dne 1. ledna 1576). 
Ten mél zvédéti úmysl BátorAv a osvédčiti mu 
odiotnosf dsaŕe, že by se mu za to vdéčným 
osvMCil, kdyby povolaní na trAn polský neupo- 
sladil, zároveň uložil dsaŕ dne 3. ledna primá- 
šovi polskému požádat Annu Jagelovnu, aby se 
sa protivnid jeho nestavéla a Bátorovi podaním 
raky 8vé ke korune nedopomáhala. Tretí posel- 
ství málo se vydati na branný snem j^dŕejov- 
flký 8 iikolem nejtéž6ím, pohnouti totiž protiv- 
nou stranu samu, aby od úmyslu svého ustou- 
pila a když by jináče nebylo, aby Annu Jage- 
tovnu nedávali za manželku Bátorovi, nýbrž synu 
cteafovu AmoStovi. Poselství to uloženo opôt 
pánu AHlémovi z Rožmberka, jehož se nemusel 
dsaŕ více co soka strachovati, a s ním Matou- 
iovi z Lojov, hejtmanu knížedví Svídnického 
a Javorského. 

Zatím pfijelo do Vídnô poselství polské, 
by podalo dsaŕi úŕedné zprávu o jeho zvolení 
•jednalo s ním o pŕijetí koruny polské. Ypo- 
Cství tom bylo deset pánA polskýdi a mezí 
^d nejpŕednéjSí Vojtech Laski, starosta sérad- 
d, kterýž sám pred jinými již dne 5. ledna do 
^é dorazil. Ostatní posolstvo mélo slavný 
yjtd svAj dne 14. ledna. Dvorane dsaŕovi vy- 
jel^poslAm vstHc na 50 vozích až ke dlouhé- 
muTáborskému mostu pŕes Dunaj a v čele 
jichialezal se panVratislav z PemSteina, nej- 
tySfcandéŕ český. Poslove byli ubytovaní v pa- 
ládrdknížete Karia Štýrského, bratra dsa- 
iova^terýž palác stál nedaleko hradu císaŕ- 
skéhc 

\e 18. ledna bylo posolstvo polské sly- 
fiáno velké svétnici dvorské, ustanovené ke 
svadbii a hodAm královským i jiným nejslav- 
néjSímpŕíležitostem. Císaŕ pŕineäen byl pro 
neduh ^flj ye stolici. Vedie neho u trAnu stáli 
^ovéeho arciknížata MatiáS a Maximilian, 
dále vSko dvoŕenínstvo ve sláve, též mnoho 
divákft tomu pŕipuiténých. Posel Laski nesa 



list od stavA polských v ruce pŕedstoupil a po* 
zdravil císaŕe nejprvé krátkymi slovy, načež mu 
císaŕ i väem ostatním poslAm podal ruku na 
uvítanou. Na to Laski vyfízoval své poselství 
jazykom polským, vykládaje, že stavové zvolili 
si císaŕe samého misto syna Amoäta, ponévadž 
spletený stav v ŕí6i jejich osobní pŕítomnosf ci- 
sárovu v zemi vyžadoval. Když Laski po skon- 
čení své reči list odovzdal, smekl Maximilian 
klobouk s hlavy, vymlouval se, že polsky ne- 
umí a odpovede! poslAm po českú. Mluvil prý 
rečí složitou tak plynné, jako by povždy byl 
býval v Čechách a jinak nikdy byl nemluvil než 
česky, z čehož poslove poistí velkou rados< je- 
vili. Dékoval za prokázanou sobé česf a náklon- 
no8< a slíbil, že na list sobé podaný co nejdŕíve 
dá konečnou odpoveď, jakmile by tak dAležitou 
véc uvážil se s^mi radami. Potom podali mu 
poslove opát ruce, jakož i dvoŕanAm jeho a cí- 
saŕ prepustil je teprvé po delSí rozprave, kto- 
rou s nimi mél soukromf bezo svédkA. 

Císaŕ, jak už byla povaha jeho nerozhodná 
a váhavá, mínil také PolákAm dáti rozhodnou 
a konečnou odpoveď teprvé tehdy, až by zvé- 
dél, jak pochodil Teuffenbach u Bátora a Božm- 
berk u protivné strany polské. Na obou vSak 
stranách potkal se Maximilian s rozhodným ne- 
zdarem. 

Jakmile zvédéli v Carihrade, jak dopadla 
v Polsku volba krále, vyslal Amurat posla do 
Sedmihradska s listom dne 28. prosince 1575 
k Bátorovi, jímž jej vybízel, aby království pri- 
jal, neohlížeje se nie na hrdost krále Videň- 
ského, ani na zuŕivosf knížete Moskovského. 
Kdyby mu nastalo od nich nejaké nebezpečen- 
ství, sliboval mu vSelikou vojenskou pomoc a 
dovoloval, aby proti císaŕi požádal baSat uher- 
ských v Budíné a Temešváru za pomoc s voj- 
sky svými. Krom toho daroval mu obyčejný 
poplatok za ten rok, aby se snáze mohl vypra- 
viti na cestu. Base budínský psal pak císaŕi 
dne 12. ledna 1576, dávaje mu výstrahu, aby 
se o panství nad královstvím polským nepokou- 
šel, „jelikož ta zeme se nachází od 130 let v dr- 
žení a pod ochranou Porty turecké'' ; sic že by 
se to skloniti mohlo ke äkodé, zkáze a záhubé 
zemí jeho vlastních. 

Dne 11. ledna vrátili se také do Belehradu 
poslove Bátorovi, ktorí pŕinesli ty nejpotéšitel- 
néjší zprávy o postavení jeho strany v Polsku. 
Za takových okolností pŕibyl dne 13. ledna do 
Belehradu Teuffenbach. Vévoda odpovédél na 
prednesení jeho co nejvíc možná odkládavé: 
postoupení práva ke království Polskému že je 
véc téžká bez pŕedcházejídho slyíení posolstva 



L 



40 



410 



i ľ i ii 



■mi" 



^^■^■^ŕ"^^r-^ 



wmo^m^ 



J 



r 



XN. IT. Hli. n. Fammámk MmMlmSMmmm 1M4-1S78. 



polskébo, kteréž teprva očekává ; ostatné že mu 
záleží na zachovaní dobrého rádu a svornosti 
v království Polském; proto než vysloví sväj 
úmysl, že by rád védél, jakým zpúsobem se 
chce císaŕ zachovati, aby se predošlá svornosC 
mezi stavy polskými zase navrátila. Bátory po- 
žádal Teuflfenbacha, aby to oznámil císafí po 
rychlém poslu, že bude 20 dní (ekatí na roz- 
hodnou odpoveď cisárovu o té včci. 

To nebyla rozhodná a určitá odpoveď a 
proto Teuffenbacb zOstal v Belehrade, kdež po- 
zoroval počínaní Bátorovo a podával o ném 
zprávu císaŕi. Za nčkolik již dní dostal d&vér- 
nou cestou návéStí, že Bátory poslal dne 19. 
ledna list na snem j^dŕejovsky, v némž volbu 
za krále prijíma, s podpisom : Stephanus electus 
rex Poloniae (§tépán zvolený král polský). V málo 
dnech mél býti držán snem v Mediáíi, ku kte- 
rémui se oiekávalo poselstvo polské k slávne- 
mu povolaní Bátora na trún. Na témž snemu 
chtél, jak se Teuffenbachovi donesie, Štépán 
Bátory poručiti bratra svého Krištofa stavúm 
Sedmihradským za nástupce v knížectví a Kri- 
štofa Hagymáše na místo jeho za nejvySšího 
polního hejtmana. Bátory byl by se rád Teuffen- 
bacha zbavil a proto mu vyhrožovd i nemilostí 
tureckou. Teuífenbach se však odvolával na ne- 
dotknutelnost poslaneckou, které i Turci šetrí 
a nehýbal se, pravé, chtéjí-li se ho zbaviti, aby 
mu jen dali určitou odpoveď, vzdá-li se vévoda 
koruny polské čili nie. On že má od císaŕe na- 
ŕízení, aby se bez určité odpovedi nevracel. 
Proti, násilí že by se ovšem obhájiti nemohl, 
ale jakožto poslušný sluha že hotov jest i ži- 
vot nasaditi v službe pána svého. 

Brzy potom dostal Teuffenbacb od pŕítele 
výstrahu, že se o to jedná, aby byl i s lidmi 
svými nazejtH vzat do väzby. Po té zprávé odo- 
bral se zase k vévodovi a když mu dal opét 
odpoveď vyhýbavou a neurčitou, vydal se Teuffen- 
bacb dne 20. ledna na zpáteční cestu do Sat- 
maru, pŕesvédčen jsa dostatočné, že není na- 
d^e, aby se Bátory dobrovolné odŕekl koruny 
polské. Na zpáteční ceste setkal se v Tordé 
s hlučným poselstvím polským k Bátorovi, kte- 
réž jelo na koních, na vozích a na saních po- 
čtom asi 200 osôb. 

Bovnéž tak málo poŕídil v Polsku mezi tím 
Vilém z Rožmberka, ktorého císaŕ vyslal opét 
do Polska, aby tam ve prospech jeho pracoval. 
Strana Bátorova vyvinula po celé zemi neslý- 
chanou činnosť oblíbeným svým hlučným a za- 
strašovacím zpúsobem. Na sjezdech krajských 
▼ nejvíce krajinách vedia slovo jen ona; osoby 
jí nemilé neemély se ukázati. Tfmtéž zpúsobem 



počínala si i na velkém snimé ▼ J^dJ^Ofé 
v druhé polovici mésíce ledna, na kteiý M 
Vilém z Božmberka vypraven. Na 20.000 flea- 
ticú ozbrojených sjelo se k tomu shiomáidfiii, 
kamž se ovšem nikdo neopovážil pŕyfä, kdo pi 
napred se nehlásil k strane Bátorovi. Bátoiovd 
všady hlásali, že pŕijeli hájit svobody a Yfuá^ 
ktoré prý nenávidený prímas v nebeq^etouM 
uvádí. Prímas a strana jeho byly tedy nové 
vyzváni, aby od Maximiliana upustili; kdji to 
ale učiniti nechtéli, prohlášeni jsou za nepiátde 
vlasti. Sjezd stvrdil slavné a jednohlaani i V8 
jménu celého království predošlé zvolení Báto- 
rovo CO jediné pravé a platné a pŕyal hned 
také psaní od posla Bátorova, jímž tento oná- 
mil, že zvolení na krále Polského pŕyímá. Šlech- 
tici na snémé shromáždéní zŕídili mezi sebou 
konfederací nebo zápis k hájení tohoto ZTidinif 
zase ve jménu celého království Polského. Haed 
také ustanovený osoby, které by nového krále 
uvítaly na hranicích a jej uvedly do Krakova; 
a 4. bŕezen ustanoven ke korunovaní jeho a 
Anny Jagelovny. 

Teprvé po vyŕízení všech téchto véd byl 
Vilém z Božmberka pfípuštén do shromáidäí. 
Když vstoupil do snémovny, vstali všicknipfed 
ním a obnažili hlavy své. Posazen byl na prvé 
místo a učinil reč k shromáždéným starúm. 
Mluvil dlouho a ozdobné (29. ledna 1676) ja- 
zykom českým, Polakúm srozumitelným a pH- 
jemným, hledé stavy k uznaní Maximiliana za 
krále Polského nakloniti. Mluvil však nadarmo 
a presvedčil se, že velká prevaha jest na stnmf 
Bátorovč. Pozdéji svčfíl se Zborowskémo, b 
druhé toto poselství do Polska vykonal be^ 
déčné a kdyby byl alespoň na týden napirf 
pŕedzvídati mohl, co na sjezdu tom zakúsi, Á 
by se byl s cesty vrátil, a velikou obití i vo- 
koŕení toho se vykoupil, jelikož musel po^ 
rovati to, CO nevyhnutelné propadnouti maril. 
Rožmberk mél ovšem príčinu mrzeti se natai- 
bený výsledok poselství svého, když mu loro- 
máždéní dali jenom tu odpoveď, že ejezdm- 
hodnutí své sdélí císaŕi samému po zvlátn&B 
poslovi. Dne 14. února vrátil se Božmberks ne- 
utešeného poselství svého do "^tei ; tepré jmk 
dne 23. bŕezna pŕijeli tam píové od^eida 
jedŕejovského Krištof LanclSfiroňski, kstdan 
Malogrobský a Martin Bialobrzeski, biskv Lao* 
dicejský, jenž ale méli za úkol poučiť dsafe, 
že prý zvolení jeho na snémé viuršavate ne- 
stalo se spúsobem zákonným. 

Císaŕ pn známe své povaze pohlo váhal 
a se rozpakoval, kdežto Bátory a jeb stran- 
níci jednali rýchle a odhodlani. Pofiatfjefiti ne- 



L 



411 



il2 



»«« 



Ktnrnk te MaTiailton o tr&n pdaký nch&iel. 



1 



dal MaTimilian odpovedi poselství, které byla 
strana jeho ze snema varšavského k nemu vy- 
pravila a CO bylo jeSté dAležitéjiího, posud ne- 
vykonal doatatečné a potrebné pHpravy, aby 
kandidatafe své dodal dflrazu a aby práva svého 
proti jiným nápadníkfim obhájil. Poslove poistí 
radili, aby dsaŕ pospíSil se svým pj^ezdem do 
P(d8ka a pŕedeie! a pŕetrhl tím nejjistéji úmysl 
BátorAv. Z Polska psali prívrženci strany císa- 
fovy, ie vSecko záležeti bude na tom, kdo dŕív 
pí^eíde do království nebo alespoň na hranice ; 
aebof tomu že všecko snáze pripadne rado i 
nerado. Yáleiníd cisárovi v Uhrách pak radili, 
aby dsaŕ hledčl pŕedeväím zmocniti se Krakova. 
Nemohlif se již dočkati rozkazu, aby se sáhlo 
k meii a jeden druhému v dopisoch dávali na 
jevo svon mrzutosf nad radami cisárskymi, že 
fSedmo táhnou k nekoncúm a jich zanechávaj! 
bes potfebných pošil. 

Než váhavá povaha Maximilianova neho- 
dik se n^akž k čin&m tak rýchlym a odhodla- 
nfm. Dal tedy znovu jeôté 31. ledna Teuffen- 
bachovi rozkaz, aby s Bátorem vyjednával, a£ 
lajisté sám dostatečné byl pŕesvédčen, že to 
k DÍčemu nepovede a že je to zbytočné. Zatfm 
stalo se od strany Bátorovy, k Čemu vojenští 
velitelové dsaŕítí radili. Když se totiž snem 
j^dŕejovský rozešel, zdvihla se valná čásC šlechty 
IXMÍ palatinem Krakovským, palatinem Ruským 
a pahitínem Belzkým s brannou čeledí svou a 
vtrhla do Krakova. Kdo se k strane císaŕskó 
chýlili, byli z mesta vyhnáni; šlechta rozložila 
se jako nejaká posádka po hrade, po mésté a 
po predmestí Kazimíŕském a chovala se zde tak, 
jako by vúli celé zeme predstavovala. A touž 
dobou prijal také Bátory verejné korunu pol- 
akou od druhé strany mu nabídnutou. Stalo se 
to slávnym zpúsobem dne 8. února v hlavním 
kostele v Mediáäi, kde snem pravé zasadal. Jan 
Tarlo, palatin Lubelský, jakožto hlava poselství, 
tetl éliuky predložené Bátorovi; a když na nč 
složil pHsiiihu, slíbili mu rovnčž i poslove ve 
jménn království poslušnosf a včrnosC. Zaslí- 
bena mu také Anna Jagelovna za manželku, 
nafiež hluiné Te deum laudamus s troubeníni 
a bubnovaním, stŕelbou z dél, zvonením v&ech 
zvonA atd. osnamovalo uzavŕení slavné úmluvy. 
Stavové sedmihradStf zvolili zároveň bratra Šté- 
pánova Krišto& Bátora za budoudho vévodu a 
Krittofa HagymáSe za nejvyšäího polního hejt- 



Címí Mazimilian popral konečné sluchu 
domluvám a radám k dúraznéjäímu vystupovaní 
proti Bátorovi. Stalo se to oviem jedté dŕíve 
nesú dsaŕ obdiiel správu o téehto posledních 



událostech, nyní ale bylo zajisté už pozde k na- 
pravení toho, CO se kolikaletou váhavostí a ne- 
rozhodností premeškalo a pokazilo. Velitel Rue- 
ber obdržel konečné po dlouhém svém naléhání 
rozkaz, aby najímal vojsko pro vSelikou potrebu 
a aby pásl po Bátorovi, kdyby se chtél dáti na 
cestu do Polska zemí dsaŕskou (11. února). 
Také dal císaŕ potrebná naŕízení, aby 500 jezdcA, 
o které Rueber již pred mésícem byl žádal, vy- 
praveno bylo jemu ku posile. Na snémé dolno- 
rakouském, jenž toho času držán byl ve Vídni, 
žádána na stavieb pomoc lôO.OOO zl. na nastá- 
vající korunovaní v Krakove; z Čehož souditi 
se dalo, že císaŕ nemíní koruny polské po do- 
brém se vziáti. Rueber jsa vždy dobré chuti 
k vytasení meče, prednes! císaŕi opét svAj ná- 
vrh, aby se uderilo na Krakov. Žádalt dne 11. 
února, aby dsaŕ vypravil jen 1000 tak nazva- 
ných nemeckých jezdcA ve vší rýchlosti a po 
tichu ze Slezska na nékteré určité místo na 
hraní cích polských; k tém že by on bez zane- 
dbaní stráže v zemi prirazil s 3000 muži dobre 
ozbrojenými. Páni poistí císaŕi pŕející, mezi ni- 
mi jmeno