(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Biodiversity Heritage Library | Children's Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Ctení o srovnavací mluvnici slovanské na Universit prask"

NOVOČESKÁ 

VYDÁVANÁ 

NÁKLADEM ČESKÉHO MUSEA, 



ČÍSLO XVII- 



FRANTláKA LADISLAVA ČELAKOVSKÉHO 

ČTENÍ 
O SROVNÁVACÍ MLUVNICI SLOVANSKÉ. 



V PRAZE. 

v KOMISÍ U FRANTIŠKA ŘIVNÁČE. 



1853. 



FRANTIŠKA LADISL. ČELAKOVSKÉHO 

ČTENÍ 

O SEOVMVACÍ MLUVNICI 

SLOVANSKÉ 

NitUNIVEBI^ PRAŽSKÉ. 




SPISU musejních číslo xlvii. 



v PRAZE. 

v KOMISÍ U FRANTIŠKA ŘIVNÁČE. 

1853. 




•«» 



111353S 



Tis'« S}n?\ Poli. n9a?e v PraM. 



Poněvadž dílo toto pohrobné cizí péčí a bez všeliké 
předmluvy i zvyklého sebe obražení spisovatele samébo na 
světlo se dává, vidělo se za slušné zpraviti čtenáře krát- 
kými slovy o příčinách i spůsobu vydání jeho. 

Když na začátku Srpna minulého roku vysoce zaslou- 
žilý spisovatel přečasnou smrtí k nenabyté ztrátě řeči a 
literatury naší, v běhu patera let čtyř svých hlavních 
sloupův a okras zbavené — Josefa Jungmanna, Jana 
Svatopluka Presla , Jana Kollára a Františka Ladislava 
Celakovského — nenadále ze života vykročil a tolikeré 
naše naděje i touhy, bohužel! s ním do hrobu klesly, 
vznesena ode zdejších přátel a ctitelův jeho na Sbor Matice 
české žádost, aby z pozůstalých jeho spisův čtení o srov- 
návací mluvnici slovanské , jakožto dílo i potřeby veliké 
i obsahu důležitého, podlé možnosti co nejdříve vydána 
byla. Sbor Maličný, podav předložený sobě rukopis ku 
posouzení znalcům a přesvědčiv se o výtečnosti díla, aby 
bez prodlení nákladem Matice české vytištěno bylo, jedno- 
myslně usoudil a nařídil. Nebylot sice Sboru tajno, že 
dílo, jakéž před rukama jest, není celé a dokončené, ani, 
že zvěčnělý spisovatel sám na smrtelné posteli, aby 
tiskem vydáno nebylo, jest žádal: a však nicméně Spor 
váže na mysli , že ty částky mluvnice, ježto od spisovatele 
úplně provedeny a dokončeny, totiž zvukosloví a z tvaro- 
sloví nauka o sklonných částech řeči, samy o sobě nejsou 
zlomek, nýbrž znamenitý celek, uznal za povinnost bez 



VI 

rozpakování prohledali více ku potřebě domácích věd a 
obecnému prospěchu, nežli ku převýšené žádosti neukojeného 
ducha, nesmírnost pole vědy své znajícího a po dokonalém 
zmocnění se ho přílišně bažícího. Pročež lze se nadíti, 
že spravedliví a nepodjatí čtenáři práci tuto, tak jakž jest, 
nejen oblíbeně přijmou, ale takéf spolu se mnou a jinými 
přátely i ctiteli zvěčnělého Sbor Matice české za to vele- 
biti a žehnati budou, že dílo osiřelé k brzkému vytištění 
a tím k obecnému užívání všech, důkladného poučení o 
jazyku slovanském žádostivých, ochotně a šťastně přivésti 
neobmeškal. 

Abych o vnitřní povaze i zevnitřní sporádanosti díla 
širší řeč zde činil, nevidí se mi zapotřebno : čtoucímu věc 
sama sebou nejlépe se vyjasní. Zvěčnělý spisovatel, jakž 
z připojeného zde nástinu života blíže se shledá, již ve 
Vratislavi 1842 — 1849 čtení o srovnávací mluvnici slo- 
vanské německy držíval; potom, navrátiv se do Prahy, 
od Října 1849 do Června 1852 třikrát týž předmět česky 
přednášel: a však ani v německém, ani v českém rukopisu 
dílo dále, než ku přístupu k nauce o příslovci, nesahá. 
Mnohonásobné jiné těžké práce, jimiž zvláště v posledních 
letech z povolání a povinnosti zanesen byl, nedopustily mu 
provésti rozsáhlé dílo dále, neřku-li dovésti šfastně ku 
konci. Základná myšlénka a jako ředidlo, jímž on při 
spisování svého díla se spravoval, bylo pojmutí hlavních 
nářečí slovanských v celek a zhloubání ústrojí jich při- 
rovnáváním jedněch ke druhým, nikoli k jazykům cizím, 
třebast příbuzným, kteroužto práci on sice nezamítal, ale, 
bez dokonalého vyplnění oné první, u nás a pro nás za 
příliš časnou a méně požitečnou pokládal. Pročež i vehni 
zřídka i[ poskrovnu sobě zabíhání do cizích jazykův a do- 
bírání t od nich světla dovoloval. Povážíme-li nestranně 



a bez předsudkův slav jazykovědy u nás, u nichž jasný 
rozhled po onom vyšším oboru posavad výhradným vlast- 
nictvím premalého počtu skumatelův jest, an většiné 
vzdělancův, i samých učených, ústrojí domácího a přiro- 
zeného jejich jazyka ještě v mlze, neřku-li ve tmě, po- 
hříženo leží, snadně připustíme, že Celakovského idea 
časům a potřebám našim veskrze přiměřena , a že nám 
jen po stupních z nížin do výše bezpečně vznášeti se lze 
Jak zdařile zvěčnělý myšlénku svou v tom obmezení, jež. 
sobě sám oblíbil, v celosti provedl, o tom dílo samo nej- 
lepší svědectví vydá, v němž každá stránka, každé obvětí 
ráz hluboké a rozsáhlé, samostatně nabyté známosti ná- 
řečí slovanských a některé plněji vypracované články, 
jako o časoslovu, pečet tvůrčího genia zřejmě na sobě 
nesou. Co se formy tkne, ačkoli dílo pouze co základ a 
rukověť pro čtení lehce a stručně navrženo, jemuž masa 
a barvitosti teprve živé přednášení dodávalo, však nicméně 
i taf se leskne nejedněmi u nás, zvláště na tomto poli, 
řídkými půvaby a přednostmi. A což nade všecko, dílo 
psáno milou mateřštinou naší, první toho spůsobu a objemu 
u nás! Pročež nepochybujeme, že opravdoví cenilelé do- 
mácích věd, obzvláště pěstovatelé jazyka, těšíce se z vý- 
tečných vlastností díla a kořistujíce z nich ku prospěchu 
své nauky, nahodilé snad onde i onde nedostatky a po- 
klésky vlídně posuzovati budou, pamatujíce, žehy je spiso- 
vatel jistě sám byl odvaroval a dílo své zúplnil a zdoko- 
nalil, kdyby ho Prozřetelnost v samém běhu té práce 
zprostřed živých byla nepovolala. 

Maje sobě od Sboru Matičného dohled nad vydáním 
díla, jehož hlavní korrekturu p. J. B. Malý vedl, poručen, 
s obzvláštní péčí a pilností nad věrností a správností tisku 
jsem bděl, přísně k tomu hledě, aby co se vě samé a 



VIII 

smyslu týče, ničeho a nijak v něm, bud ujímáním, bud 
přidáváním, bud jinačením, měněno nebylo. Tou příčinou 
ani starým grammatickým názvoslovím nehýbáno, ačkoli 
ted již dokonalejší před rukama jest, při jehožto ustanovení 
čelakovský sám hlavním účastníkem a rozsudím byl. Pročež, 
vyjma některé očité a makavé, z nedopatření neb ukvapení 
pošlé pisecké mýlky rukopisu vlastnorucného, též lehyčké po- 
změnění spůsobu rčení na několika málo místech, bez ujmy 
však věci a smyslu, spis sám v celém svém znění věrné 
vytištěn čtenářstvu do rukou se odevzdává. Souzeno od 
nás, žehy spisu tohoto nebylo důstojno, kdyby před světem 
v čiré té podobě, v jakéž z péra zvěčnělého spisovatele 
vyšel, třebas pro veřejnost určen nebyl, objeviti se roz- 
pakoval. Škodnější omylové tisku opraveni na konci, jiné 
malicherné a každému patrné bedlivý čtenář sám sobě opraví. 

V Praze dne 22. Srpna 1853. 



P. J. ŠAFAŘÍK. 



IX 

Krátký nástin života a působení 
dtaiit. tah. (ícfafioosŘcOo. 

Od J. B. Malého. 

František Ladislav Celakovský, tato skvělá hvězda na obzoru 
novočeské literatury, narozen jest dne 7. března 1799 v Strako- 
nicích z nezámožných rodičů měšťanského stavu. První základ 
vzdělání svého položil v rodišti svém, načež odešel do latinských 
škol. Gymnasiální studia odbýval dílem v Písku dílem v Budějo- 
vicích, filosofická dílem v Linci dílem v Praze. Probuzující se 
tehdáž k novému životu literatura česká, tak jako mnohého jiného 
nadaného jinocha, i Čelakovského neodolatelným kouzlem k sobě 
přivábila , tak že zavrhna sprosté pachtění se po chlebě zvolil 
nastoupiti dráhu spisovatelskou, k čemuž soukromou pilností svou 
záhy sobě byl zjednal potřebných vědomostí jak povšechných tak 
jmenovitě linguistických. 

První literární vystoupení Čelakovského připadá na rok i 822, 
v kterémžto vydal svazek básní a sbírku slovanských národních 
písní, podav tak veřejnosti jednak důkaz svého vysokého nadání, 
jednak výsledky svých dosavadních studií slavistických. Ze však 
výživu svou hlavně činností paedagogickou vydobývati sobě musel, 
nemohl se oddati literatuře v té míře, jak by toho sobě byl přál, 
tak že v běhu více let jenom několik maličkostí od něho vyšlo, 
a to nejvíce překladů. A však i zde netají se výtečné schopnosti 
mladého spisovatele, jevíce se hlavně v neobyčejné za těch dob 
přirozenosti a uhlazenosti slohu. 

Hlavní ale základ k napotomní jeho slávě položil r. 1829 od 
něho vyšlý Ohlas písní ruských, dílo to po všem slovanském 
světě známé a oblíbené. Pak na to spořádal nové, opravené a 
rozmnožené vydání svých básní, a sice, což paměti hodno, pravo- 
pisem později vůbec přijatým s om a c. Až do r. 1834 zanášel se 
rozličnými vedlejšími literárními pracemi pro obživu svou, požívaje 
při tom od knížete Rudolfa Kinského roční podpory 600 zl. v. č. 
Povolání na učitelskou stolici do Rus nepřijal, nechtě opustiti 
milovanou svou vlasf. 

Roku 1834 svěřena mu redakce Pražských Novin, při nichž 
^'ycházeti začal zábavný časopis Česká Včela, od kteréžto doby 
počítá se procitnutí literatury naší k čilejšímu životu. Téhož roku 
pojal Čelakovský svou pr\ní manželku. Když brzo na to úmrtím 
Nejedlého uprázdněna jest na universitě Pražské stolice jazyka 
českého , uveden na ni Čelakovský co supplent. Ku konci v.šak 
roku 1835 pozbaven jest nenadále jak redakce tak učitelské stolice. 

Od těch dob až do roku 1840 obmezovala se jeho literární 
činnost na oučastnění se v několika časopisech. Ouřad bibliotekáře, 
svěřený mu od vdovy po svrchu dotčeném knížeti Kinském, a 



sbírání látky pro slovník elyraologický zaměstnávaly ho z největší 
části. Roku však 1840 rozmnožil věnec básnické slávy své dvěma 
zpanilými kvítky, Ohlasem písní českých a Růií stolistou. Na 
uznání literárních zásluh jeho zvolila ho kr. česká společnost nauk 
téhož roku za svého mimořádného člena. 

Roku 1842 stal se šfastný obrat v okolnostech Čelakovského, 
an povolán jest od pruské vlády na slovanskou katedru do Vrati- 
slavi, kdežto po více let přednášel dílem o literatuře slovanské 
vůbec, dílem o jazyku polském a dílem o jazyku a literatuře 
staroslovanské. Ouřad jeho učitelský téměř všecken čas mu zabíral, 
tak že mu ku pracím literárním jen málo která chvilka zůstávala. 
Ve Vratislavi zemřela mu r. 1844 milovaná jeho chof, a rok 
na to pojal v Praze druhou manželku. 

Následkem politických změn v Rakousích povolán jest Čela- 
kovský r. 1849 do Prahy na nově při universitě zřízenou stolici 
slovanské filologie, byv již rok před tím při příležitosti pětistylelého 
jubilaeum též university od filosofické její fakulty doktorským 
diplomem poctěn. Čelakovský přistěhoval se do Prahy se zdravím 
již patrně porušeným, a práce, které ho zde očekávaly, ještě více 
rozmnožily jeho churavosť. V říjnu 1849 započal své veřejné 
přednášky. Přednášel srovnávací mluvnici hlavnějších jazyků slo- 
vanských , a krom toho ve zvláštních hodinách cvičil v nich žáky 
své prakticky. K tomuto poslednímu konci jal se sestavovati chresto- 
mathie slovanské pod jménem Vseslovanskéko počátečního čtení. 

Téhož roku zvolen jest Čelakovský za jednoho ze §oudcfl 
nad divadelními kusy, jenžto konkurrovaly o cenu veřejně vypsanou, 
a úsudek jeho v té věci vydaný byl skvělý důkaz jeho aesthetické 
vzdělanosti a kritického ducha. Zároveň zvolilo ho ministerstvo 
vyučování do sboru zkoušců gymnasiálních čekatelů učitelských, 
v kterémžto ouřadě před jinými osvědčil přísnou svědomitosf svou. 
Nad to uloženo mu sepsati pro gymnasia české čítači knihy, 
kterážto práce mnoho nesnází mu působila. V lednu 1850 zvolen 
jest Čelakovský za ouda musejního sboru pro řeč a Hteraturu 
českou , jakož i za řádného člena kr. české společnosti nauk. 
Vedle všeho toho zaměstnání nalezl předce ještě chvíle k vydání 
dvou důležitých spisů, jsouf to Dodavky ke slovníku Jos. Jung- 
mannn a Mudrosloví národa slovanského v příslovích, nepočítajíc 
menší pojednání v Musejníku. Roku 1851 vzneslo naň ministerstvo 
vyučování novou povinnost, jmenujíc ho oudem komisí, zřízené 
k ustanovení české vědecké terminologie, v kterémžto díle horlivé 
se oučastnil. 

V letním běhu roku 1852 započal Čelakovský řádné před- 
nášky o slovanské literatuře, kdežto dříve byl více jen probíral a 
vykládal jednotlivé výtečné plody písemnictví slovanského , jako 
jmenovitě Rukopis Králodvorský; A. však nebylo mu popřáno, 
přednášky tyto ukončili. Od delšílwFÍasn již dorážely na Čela- 
kovského mnohé těžké pohromy. Ztráta iM-jinladšíbo dítěte a ná- 



XI 

sledující na ta dlouhá nemoc manželky dočista zbouraly mu chrám 
domácí blaženosti. K tomu přistupovaly mnohé jiné nesnáze a 
rovněž i cit vlastní choroby, která čím dále tím patrněji se jevila 
v celém jeho vzezření. Když konečně 2. května manželka jeho 
BIU zemřela, zasáhla ho tato, ač dávno již předvídaná rána v takové 
míře, že téměř zcela před světem se uzavřel a v trapnou těžko- 
myslnosť upadl. Brzo i sám na lůžko ulehl, z něhož neměl povstati 
více. Dne 5. srpna 1852 po šesté hodině k večeru ztratila česká 
vlasf jednoho ze svých nejvýtečnějších duchů. 

Kterak výtečník tento ctěn byl od spoluobčanů svých, dokázal 
nejjasněji nepřehledný průvod lidstva, jaké dne 8. srpna následovalo 
raitev Čelakovského s hlavou odkrytou ; věčnou pak památku u po- 
tomstva pojišťují mu klassické spisy jeho, vykazujíce mu místo 
v první řadě slovanských básníku a filologů. 

Podáváme tuto úplný jejich výčet : 
Smíšené básně. V Praze 1822. U Josefy Fetterlové. 12, str. 104. 
Slovanské národní písně. V Praze u Fetterlové. 3 díly v 8. 

I. díl 1822, str. VIII. a 232; II. díl 1825, str. 222; lil. díl 

1827, str. 231. 
Listové z dávnovékosti. Z němčiny J. B. Herdera. V Praze 1823. 

U Fetterlové. 8, str. 96. 
Dennice neb novoročenka na rok 1852. (spolu s Chmelou) V Hradci 

Králové u Pospíšila. 16, str. 186. 
Lifevské národní písně , z původního jazyka dle sebrání Dra. L. 

J.Rhesy. V Praze 1827. V ŠoUovské knihtiskárně. 12, str. 132. 
Potok Michailo Ivanovic., pověsf staroruská. 12, str. 12. 
Marinka, hra v jednom jednání. Podlé Góthe přeložená. V Praze 

1827. V Šollovské hnihtiskárně. 12, str^ 34. 
Waltera Skotta Panna jezerní. V Praze 1828. U Jana Host. Pospíšila. 

8, str. 188. 
Ohlas písní ruských. V Praze 1829. Písmem Pospíšilovým. 

12, str. 96. 
Smíšené básně. Druhé , rozmnožené vydání. V Praze 1830. 

U Fetterlové. 8, str. 163. 
Svatého Augustina o městě božím knih dvamecítma. 5 dílů ve vel. 

8. V Praze 1829—1834. V knížecí arcibiskupské hnihti^ 

skárně. I. díl str. 300; II. díl str. 291; IH díl str. 244; 

IV. díl str. 352; V. díl str. 349. 

Trestní zákon o přestoupeních oupadkových. V Praze 1835, 
str. LI. a 561. 

U hrobu Josefa Chmetenského. V Praze 1839. 

Ohlas písní českých. V Praze 1840. V knížecí arcibiskupské 
knihtiskárně. 8, str. XIV; a 106. 

fíůže stolistd. Báseň a pravda. V Praze 1840. Tisk synů Bohu- 
mila Haase. 8, str. C bez několika nepočítaných listův. 



XII 

česká dohropisemnost anebo nejsnadnější způsob naučiti se dobře 
česky psáti. V Praze 1840. V knížecí arcibiskupské knih- 
tiskárně. 12, sir. 24. (Téhož spisu neproměněné druhé vy- 
dání vyšlo roku 1842.) 

Krátká mluvnice německého jazyka , k vyuč. na norm. hlavn. a 
venk. školách. V Praze 1840. 8, str. 126. 

Výraz radosti vděčných Čechův nad vydanými zpěvy J. c. kr. V. 
arciknížete Františka Karla u příležitosti příjezdu Jeho do 
Prahy. 

Spisů básnických knihy šesíery. V Praze 1847. Musejních spisů 
č. XXVIlť., Novočeské bibíiothéky č. IX. Vel. 8, str. X a 404. 

Všeslovanská počáteční čtení. Částka první. Z písemnictví pol- 
ského. V Praze 1850. Tisk dvorní knihtiskárny synů Bohu- 
mila Haase. Vel. 8, str. 242. — Téhož spisu částka druhá. 
Z písemnictví ruského. 1851. str. IV a 239. 

Česká čítači kniha pro gymnasia. 3 díly: pro nižší tridy, pro 
třetí a čtvrtou třídu, pro vyšší třídy. Vletech 1851 a 1852 
ve dvou poněkud od sebe rozdílných vydáních ^ jiné vydání 
též pod názvem: 

Malý výbor z veškeré literatury české. V Praze 1851. 8. 

Dodatky ke slovníku Jungmanna. V Praze 1852. Sklad Kalvového 
knihkupectví. 4, str. IV a 66. 

Mudrosloví národa slovanského d příslovích. V Praze 1852, 
Musejních spisů č. XLI. , Novočeské bibíiothéky č. XIV. Vel. 
8, str. 644. 

Krom toho nalézá se od Čelakovského mnoho menších článků 
a pojednání, roztroušených po rozličných časopisech, jako v České 
Včele, kterou po dvě léta redigoval, v Časopise musejním, v Den- 
nici atd. 

Literární jeho pozůstalost skládá se hlavně ze zápisek, jichž 
užíval při svých přednáškách. Jsouf kromě díla tuto vydaného 
následující: Mluvnice polská v jazyku německém; čtení o staro- 
žitnostech slovanských v témž jazyku ; čtení o literatuře slovanské 
v jazyku českém i německém (dokončena jen nejstarší doba); 
úvaha aestheticko-filologická o Králodvorském rukopise v jazyku 
českém. Krom toho zanechal bohatý materiál ke slovníku etymo- 
logickému, jehož sbíráním po mnoho let se byl zanášel, a neméně 
bohatý materiál ke speciálním mluvnicím veškerých slovanských 
nářečí, což vše čeká na zkušeného pořadatele. 






OBSAH. 



Str. 
Předmluva ^ Y 

Krátký nástin života a pi^«obení Frant. Lad. čelakovského IX 

Úvod I 

Rondil I. Hlahol a písmo g 

Nauka o hláskách slovanských 13 

Úkazy při prvotních samohláskách a další z nich vývod 14 

Souhlásky 24 

Dvouhlásky 45 

Znamení o skracování v písmě cyrilském 47 

Aebuka 4R 

Boídíl 11. Samohlasenství 52 

Hlásky nosové 64 

Sonhlasenství 88 

Rozdíl Jíl. Tvarosloví 105 

I. Jméno statné 106 

Sklonění I. fmužské) 114 

Porovnání při jednotlivých pádech 120 

Výčet kmenův prostých 130 

Odvození 131 

Sklonění II. (věcní) 133 

Výřet kmenův prostých a odvozených 138 

Sklonění IH. fženských A) 141 

Výčet kmenův prostých 145 

Odvození 146 

Mužská statná jména s východem o a « 149 

Sklonění IV. (Ženských B) 151 

Výčet kmenftv a odvodfiv 154 

Samohlásky pohyblivé a proměnné 155 

Přírostkové skloňování 160 

Skloňování nepravidelné 165 

Skloňování jmen vlastních • 167 

Dvojník 171 

Statná jména ve tvaru zdrobnělém a zhrubělém 174 

Složená statná jména ■ 178 



Str. 

n. Jméno přídavné 180 

Úvahy zvláštní 186 

Dvojný počet 188 

Výčet kmenftv prostých 189 

Odvozování » 190 

Stupňování 199 

Zvláštní připomenutí z ohledu stupňování 203 

Závěreční úvaha o stupňování 205 

Složená přídavná 206 

III. Jméno početní 208 

IV. Náměstky 226 

V. Časoslova 241 

Šestý tvar 276 

Pátý tvar 281 

Čtvrtý Ivar 287 

Třetí tvar 295 

Druhý tvar 301 

První tvar 309 

Zvláštní připomenutí o minulém čase 328 

Spojova<'í způsob 338 

Rozkazovací zpAsob 341 

Přechodník a příčestí 345 

Smysl trpný 355 



-v/v\y\/\AAA/^^ 



CTĚNI 

o SROVNÁVACÍ MLUVNICI 

SLOVANSKÉ. 



IT v o d. 



Jazyk slovanský, s jehožto grammatickým ústrojím během 
tohoto roku seznámiti se hodláme, přirozeným během meť a pů- 
sobením rozličných okolnosti nevyhnutelně rozejíti se musel v zna- 
menitý počet nářečí neboli dialektův. 

S sebou to nese starobylost kmene slovanského, jeho 
velikost, v které se nám hned na počátku svého historického 
bytu objevuje, jeho rozsáhlost po dalekých prostorách naší země, 
mimo to i nestejnosf jeho společenských poměrúv, jeho vlády i 
osudův, ano i sousedem s jinými národy, působícími jak na povahu 
tak hlavně i mluvu jeho. 

Nářečí tato jsou jedna sobě bližší a příbuznější, druhá od 
sebe vzdálenější aneb odchýlenější. Dle stupňův příbuznosti této 
nářeční nejpohodlněji veškerosf mluvy slovanské dá se rozděliti a 
přehlídnouti způsobem následujícím : 

Dle jistých známek, jakové nejdřív Dobrovský důmyslně 
pozoroval a vytknul, rozbírá se prAOtní kmen veškeré slovanštiny 
ve dvě hlavní ramena , co do počtu mluvících ovšem nestejného 
objemu. My v mluvnici chceme dvojí ten oddíl nazývali povadhni 
a sice pořadím jUnévýchodnim a pořadím západním. 

První pořadí, t. jižněvýchodní, zaujímá tré hlavních jazykův, 
jmenovitě: ruský, bulharský a ilyrský; v západním zas menším 
poradí obsaženo jich čtvero, totiž polský, český, srbský v obojí 
Lužici, a vyhynulý již n>Tií nacele jazyk polabský. 

Tito jazykové slovanští rozdělují se opět v nářečí, a sice 
takto : V ruštině pozoruje se troje nářečí, totiž velkoruské, malo- 
ruffké a běloruské. Bulharský jazyk jeví se nám ve dvou zname- 
nitě od sebe lišících se nářečích , a však ne tak podlé prostory, 
jako více dle času; jest tedy více historicky pozorovaný tu rozdíl 

1 



2 

dvojího nářečí, slarohuíharského totiž a nocobulharského. Jazyk 
pak ten, jejž my vůbec a povšechně ilyrským nyní nazýváme, 
zaujímá tato tri hlavnejší nářečí: ilyrské v užším smyslu, jinak též 
srbským nazývané , chorvatské a krajinské , kteréžto však mimo 
vévodství Krajinské s menším neb větším rozdílem u vyslovování 
také na částku Korutan , Štýrska a Hořice se vztahuje , slovouc 
obecně nářečím slovinským. — Jazyk polský nezná žádných ná- 
řečí, dle rozdílných krajův, kde panuje, vyskytují se toliko nářeční 
odrůdy. — Čeština naše dělí se v dvoje nářečí, jedno vlastně 
české v království Českém a na Moravě, druhé slovenské v horních 
Uhřích neboli ve Slovácích. Rovně i jazyk srbsko-lužický na dvé 
se rozvětvil, uznávaje nářečí horno- a dolnolmické, ono k češtině, 
toto k polštině blíže stojící. Na jaké jazyky a nářečí mluva po- 
labských a baltických Slovanův se rozstupovala , s jistotou nyní 
určiti nelze. Pokud z osobních a zeměpisných jmen dá se soudili, 
bylo ovšem i zde více dialektův, z nichžto nejdéle se oren v Lune- 
burku zachoval , jenž co nářečí drevjanské znám jest. 

Mnohá z vytčených zde nářečí rozbíhají se opět v drobnější 
haluzky, činíce vedlejší podnářečí aneb aspoň odrůdy (varietas). 
Počet jejich chtíti určitě udati, nebylo by bez obtížnosti a s malým 
úžilkem jak v ohledu pospolitém tak i mluvnickém. Takováto pod- 
nářečí aneb odrůdy jsou u př. novgorodské vedle velkoruského, 
kasubské, stojíc jako u prostřed mezi jazykem baltických Slovanův 
a polským. Dále odrůda štýrská vzhledem krajinského nářečí, 
dalmatinská vzhledem srbského neb ilyrského, ruská v Haliči u 
přirovnání k maloruskému. Tak se rozpryskuje opět nářečí slo- 
venské asi v sedmero podnářečí; tak má i jazyk lužických Srbův 
opět některá menší neb větší podnářeční odchýlení, a za odrůdy 
běžné a spisovní řeči naší můž jměna býti ona řeč, jak ji slýchati 
ve Slezku neb v některých končinách Moravy. 

Pozn. Ohledem na jména jazykův a nářečí zde sluší po- 
dotknouti, že jazyk starobulharský jinak i staroslovanský — církevní, 
cyrilský slově. Jazyk ilyrský nepravě takto se nazývá ; staro- 
dávního zeměpisného jména tu nevhodně použito , neboť vlasí 
starobylá Ilyrův není tatáž, co sídla nynějších Jihoslovanův. Činívá 
se též rozdíl mezi llyry a Srby, ačkoli jazyk jejich jeden a tentýž, 
a to jen z té příčiny, že Jihoslované vyznání katolického (Uyrové) 



písma latinského užívají, Jihoslované pak víry pravoslavné písmene 
cyrilského. — fíus a Rusin jest původně jedno jméno, tak jako 
Slovan a Slomnin , Pražan a Prazanin ; poněvadž však koncovka 
in v odvozených odpadne , jef chybno říkati : rusinsky — Slované 
lužičtí sebe nazývají Srbové a jazyk svůj srbský; my však pro 
rozdíl od Srbův jižních neb dunajských užívati zde budeme jména 
Horná- a Dolnotužičané. 

Rozvrh tento okazuje, že mluva slovanská v celosti své dělí 
se v dvojí pořadí, v nichž sedmero hlavních jazykův obsaženo 
jest, tito opět ve 14 nářečí, kterážto, chceme-li ještě dále jíti, 
v rozmanitých konečně se tratí podnářečích a odrůdách. 

Rozdíl jazykův a nářečí slovanských i jejich hned bližší hned 
vzdálenější vespolek příbuznost mohli bychom sobě též ve způsobe 
rodového kmene takto představiti : 



h. Im. 



yd.luí. 




Vedle toho na vědeckém základu spočívajícího rozvržení 
veškeré slovanštiny dá se ona i v zeměpisném ohledu tak po- 
jmouti, že dobře s ním souhlasíc v tomto trojím skupení nám se 
před oči staví: a^ skupení nářečí severovýchodních neboli ruských; 
69 nářečí jižních čili bulharsko-ilyrských ; c^ nářečí západních čili 
polsko-českých. 

Lidnatosf veškerého kmene slovanského obnáší dle nejno- 
vějšího udání okrouhlým počtem 80 milionův duší ; na pořadí A 
však připadá okolo 63 mil. , na B toliko 17. Nestejný tento poměr 
ještě více bije v oči, vytkneme-li v počtech sílu lidu mluvícího 
jedním každým z nadmíněných hlavních jazykův. V pořadí A při- 
padá k ruskému odvětví 52, k ilyrskému 7, k bulharskému téměř 

1* 



4 mil. — V pořadí B počítá ralolesf polská něco přes 10, česká 
málem 7 milionův, a obyvatelstvo srbské v obou Lužicích ztenčeno 
jest již asi jenom na 200.000 duší. — Porovnáme-li tedy počet 
všech Slovanův s počtem celélio lidstva, shledáme, že málem ka/dý 
desátý člověk jest Slovan. 

(Které jsou hranice každého slovanského jazyka a nářečí, 
kterému vyznání víry lid jím mluvící přináleží a v jakém počtu 
které vládě podléhá, o tom podrobněji Šaf. národopisná mappa 
poučuje.) 

Jako vůbec rodové mluvy lidské, způsobují a rozeznávají se 
také jednotlivé jazyky a nářečí od sebe dvojím způsobem, totiž 
formou anebo grammaticky, pak materií svou neboli lexikálně. 
Jedno dává tvar jazyku , druhé jest jeho obsahem čili látkou. 
Pi*íčinou formálních rozdílův jest dílem rozličnosť základních hlásek, 
dílem nestejnosť přízvuku , mnohem více ale odchylující se slov 
odvozování a skloňování, jakož svými zvláštními pravidly řídící se 
slovosklad. Lexikální rozdílové zakládají se zas v nalézání se a 
užívání jistýíjh slov neb výrazův v nářečí jednom a v jejich ne- 
bytnosti neb zatřelosti v druhém, anebo též pokud onde a onde 
ve smyslu docela rozličném se přijímají. 

Potkáváme se ve slovanštině na§í s jistými stálými známkami, 
podlé nichžto tudíž určiti možno , do kterého z výše uvedených 
dvou pořadí který jazyk neb nářečí slovanské náleží. Známky ty 
jsou, jak právě o tom jsme se zmínili , anebo formální anebo 
materiální, totiž vážené aneb z mluvnice aneb ze slovníku. Důmy- 
slný Dobrovský byl první, jenž na takovéto podstatné známky 
připadl a pozornost' obrátil. My zde z nich některé uvésti soudíme 
za nenepotřebné. 

1. pa;5 — , H? — roz — , vy — 
pn^oywL, pi^7^u^pHTH rozum, rozměřiti 
Hi^A^TH; Hi^BiipaTH ' Vydati, Vybírati. 

(Rozdíl tento však jen z částky pravdivý, poněvadž v ruských 
nářečích vedle h:; též bu piúchází.) 

2. Vkladné zjemňující a v jistých případech po rotních 
hláskách , měkce-li se vyslovují : 

KopACAh, II6IIAI0, koráb, lepím, epi^ 

acMwifl, nociaB.ieHi. ziemia, postaven. 



5 

3. Naproti tomu zas v druhé třídě B. vkladné d před sou- 
hláskou /: 

caíio, KpH.\o, npsKHAO, sadfo, křídlo, skrzydlo. 

MOiiHTH ca. modliti se. 
A zas opak v A. časté vypouštění kmenovního dat před / 
a n v časoslovech : 

HJiJii, na.AH. Ke.lL, padf, padli, vedl, 

CLvejii, i|KT.Ai, sčetl, kvetl, 

BflHy. CBtHV. vadnu, wiedne, svitnu. 

4. Zhuštěné sikavky i|i aneb y proti jednoduššímu i| : 
n6i|ih, Moifih, nevb, moyk. pec, piec, moc. 

5. Kmenovní r a k v pořadí B. veskrz zachované mění a 
zjemňuje se v některých případech v příbuzné sikavky, totiž v ^5 a q : 

^Kií7,\^, ifKtTT^ 'i,KH7,Xh. hvězda, květ, hvizd. 

6. Jakožto nezměnné odvody přicházejí jistá slova jen v poř. 
A. a opět s jiným zakončením veskrz v poř. B., jako nTHi(ii. ctov- 
j!(€H6i|h , TOH (t-k) atd. , jimž odzývají se y B. pták, studnica, ten. 

7. Tak se nalézají též v slovníčkem ohledu jistá slova, 
náležející výhradně jenom jednomu neb druhému pořadí, u př. A. 
AecHHi):). B. pravica ; mot()hth neb CMorptrt — patřiti ; mhi^octmhki 
— almužna; nocjOBUua — přísloví atd. 

Dle těchto zde vytknutých několika hlavnějších sudidel (cri- 
terium) nebude již těžko rozeznávati mezi obojím oním pořadím, 
a slyšíce tedy anebo čtouce slova, jako : pa3^0Bop^, uaniicaji, se- 
paBJb, .iK)6.iH), Ka4HJ0, H0»u> nebo Homb ,' víme ihned , že nikoliv se 
nenalézáme v oboru jazykův druhého pořadí, alebrž prvního, totiž 
jižněvýchodních , ješto v případě onom uvedená ta slova zníti by 
musela : rozgowor , wypisaf , žerav neb žóraw , lubie , líbím , ka- 
didlo, noc atd. 

Čím a jak rozeznávají se dále mezi sebou slovanské jazyky a 
hlavní nářečí, toho ustanovení jest nyní úlohou srovnávací mluv- 
nice'. Za nejpřednější a nejpotřebnější osnovu k tomu poslouží 
nám nauka o slovanských hláskách a jich poměrech k sobě Cvoca- 
Hsmus, consonantismus) ; dále srovnávání a vysvětlování mhivni- 
ckých forem , jakož i přehled jazykového materiálu, v rozmanitých 
vrstvách rozprostřeného po šírošíré půdě slovanské. 



ROZDÍL I. 



Hlahol a písmo. 

Písmo, jehož nyní Slované užívají k vyobrazení mluvy své a 
předkládání jí druhému smyslu, zraku totiž, přijali jsou, jak vůbec 
povédomo, s jedné strany od Řekňv, s druhé od Římanův, zároveň 
s vyznáním křesťanské víry a obřadův , jak v obojí církvi jich 
užíváno. Leč ani řecký , aniž latinský alfabet nepostačoval málem 
odpolovice k obsáhnutí hojnosti zvukův slovanských , a pročež 
jevila se vbrzce potřeba nedostatku tomuto buď jíž jakýmkoliv 
způsobem přispěti ku pomoci. Nejkratší a nejschůdnější cesta, 
zvláště při samém počátku národního písemnictví jest ovšem ta, 
když chybující znakové v písmě odjinud přijatém a k vytknutí 
nadbývajících vlastních zvukův nevyhnutelně potřební doplňují se 
písmeny nově nalezenými , a však tou měrou , aby v jednotlivých 
tazích nejenom oněm již stávajícím se nepříčily, alebrž s nimi 
k pěkné celosti se shodovaly. Jak výborně první slovanští apoštolově 
východní církve, sv. Cyril a Methud, jakožto stanovitelé písma 
slovanského k této "práci dostáli jsou , dává se na první pohled 
poznati každému soudnému oku. Cyrilovo písmo nalezlo rychlý 
průchod s nově přeloženými sv. knihami do přemnohých slovanských 
zemí, jsouc po dnešní den obyčejno a známo daleko v<?lší polovici na- 
šeho kmene. Ještě za života Methudějova proniklo v krajiny pan- 
nonské a dalmatské , a rozšířilo se po nich , sto let na to dostalo 
se k Srbům a do Rus, ano nechybělo mnoho, by u všech ostatních 
Slovanův se bylo ujalo, kdyby nebylo nešťastné roztržení církví 
západní a východní překazilo rozšiřování tomu. Z cizích kmenňv 
přijali jsou Rumuni — v Moldavě a Valaších — písmo cyrilské pro 
svůj jazyk, držíce se jeho z větší částky po tuto dobu. 

Jinak to ale vyhlíželo s písmem těch Slovanův, kteří jsoM 
byli k římské církvi připadli. Zde při počatém psaní slovanského 
jazyka latinskými literami nepomyslil nikdo na to , kterak by uka- 
zující se nedostatek doplněn býti mohl novými známkami k vytknutí 
hlásek výhradně vlastních mluvě slovanské. Za prvních oněch 
věkův písemnictví v západních stranách pomáhal sobě a zápasil 
s abecedou latinskou každý, jak uměl a věděl. V takovémto bez- 



děčném a neprospéšnéni obmezování sebe samého nemohlo jinače 
býti, leč že mnohdy jedno a tož písmě latinské dva ano i tK 
rozdílné od sebe zvuky vypodobňovati muselo, jak toho nejstarší 
naše písemné památky zřejmým jsou důkazem. Naproti tomu cho- 
pili se o několik věkův později někteří latinského písma užívající 
Slované způsobu docela opačného a daleko horšího nad to, snažíce 
se z přílišné té jednoduchosti vznikající při psaní a čtení oblíž 
tím ukhditi, když prosté zvuky slovanské, pro něž však latinského 
znamení nestávalo, násobením a slučováním stávajících liter vypo- 
dobňovati počali. Tímto nejapným kupením písmen dosáhli jsou 
někdy latinsky píšící Jihoslované nejvyššího stupně potvomosti ve 
svém pravopisu. Kdož by se nepozastavil nad tím, nacházeje ve 
spisech jinak klassických Dalmatincův mnohá slova psána dvojná- 
sobným nakopením liter, jako u př. niiienih — scg-ljesc, khhskhhíí 
— kgnifcgni, s.iHxiin — blifcgTija atd. Třetí , abych tak řekl pro- 
středkující mezi těmato psaní způsob jest onen nám Čechům již 
od časův J. Husa obvyklý a nyní též některým jiným Slovanům 
oblíbený, kdežto římský alfabet také pro hlásky Slovanům vlastní 
tím postačuje, že prostých latinských liter také k jiným a však 
vždy nějak příbuzným zvukům používáme, opatřujíce je jistými ro- 
zeznavacími (diakritickými) znaménkami. Tak u př. z c, *, a : c, š, ž. 
Stává tedy pro jazyky slovanské písmo dvojí, tam na základě 
řeckého, zde z přiuzpůsobení latinského. Onono jsouc veskrz Slo- 
vanům řeckého vyznání obecné, podlehlo sice od časův Kyrilových 
některým proměnám , rozprostírajíc se po tak valných končinách 
země : svůj však prvotní snadno poznatelný řecký ráz IX věku 
předce nikterak nezahladilo. V tomto písmě nalézá se nejen ne- 
sčíslné množství mkopisův, ale i hojnosf tiskův, počnouc od 
r. 1491 v Krakově a 1493 v Benátkách nepřetržené až na naše 
časy. Jím píší a tisknou též Bulhaři zhusta své pro lid vydá- 
vané knihy nářečím novobulharským , a v novější době i Malo- 
rusové haličtí užívati ho počali. Za Petra Velikého a to nej- 
více přičiněním jeho přetvořeno jest písmo staroslovanské v ny- 
nější novoruské, jenž pro rozdíl od církevního písmem měšťanským 
neboli civilním slově (rpaw4aHCKafl rpaMora). Odtud během století 
jednoho nabylo ono té úpravnosti a dokonalosti , jakovou nyní 
v ruských a srbských knihách spatřujeme. 



8 

Zmíniti se náleží o jistém druhu cyrilského písma, totiž o 
tak nazvané bukvici, která za příčinou jistých záměrflv stolice 
papežské v XVI stol. mezi sjednocenými Řeky byla vznikla zmé- 
něním čili spotvořením několika písmen a tahův v cyrilsKé azbnce. 
Stalo se to hlavně tím úmyslem, ač nehrubě důmyslně , aby kato- 
lické modlící knihy také zevnitřně se rozeznávaly od oněch mezi 
nesjednocenými Řeky užívaných. 

Na latinské písmo odkázaní Slované podléhali jsou od jak 
živa působení svých nejbližších sousedův. Obcujíce s Vlachy při- 
držovali se jižní Slované, Dalmatinci, Chorvati a Krajinci od po- 
čátku písemnictví svého stále latinského písma; naproti tomu pro- 
klestil si záhy cestu k Čechům, Polanům a lužickým Srbům způsob 
hranatého gothského psaní, převrhnuv se nápotom v tak nazvanou 
frakturu , čímž se stalo , že téměř všecky starší tisky u západních 
Slovanův nejinač vycházely, než tímto německým písmem, které 
sám J. Grimm, největší badatel v jazycích germánských, neostýchá 
se barbarským písmem nazývati. V národu polském vytratilo se 
ono za krátký čas následkem sněmovního usnesení, a tak též i 
u nás jest naděje, že zponenáhla zanikne a ozdobnějšímu i roz- 
sáhlejšímu latinskému písmu místo postoupí. 

Připomenouti slušno ještě o třetím rodě slovanského písma, 
jenž glagolské neboli ylagolitické slově. Ačkoliv v úplnosti liter 
cyrilskému nemnoho oddá, přede v příjemné prostotě tahův a 
úhlednosti nijak se mu vrovnati nemůž. O vzniku a původu písma 
tohoto nic určitého pověděti se nedá, a vězíme posaváde ve Inuích. 
Dobrovský a stoupenci jeho domnívají se, když asi na začátku 
13. století římský dvůr všemožně o to usiloval, aby pěstovaná 
v slovanském jazyku hturgie a tudy i cyrilština v chorvatských a dal- 
matských krajinách zničena byla, uchopiv se k tomu nejpřísnějších 
prostředkův, tehda že prý nepochybně připadl na tu myšlénku 
nějaký Dalmatinec, skrcsliti pro slovanskou hturgii a pro přívržence 
latinské církve nová od cyrilských docela rozdílná písmena. Aby 
pak snáze průchod jim byl získán, připadlo prý se na tu nábožnou 
smyšlenku, že toto písmo počátek svůj vzalo od otce církevního 
a překladatele biblí sv. Jeronýma. Tak prý se dále stalo, že 
liturgické knihy staroslovanské tímto novým písmem byly jenom 
přepisovány, jazjk pak že zůstával tentýž jako prvé, vyjímajíc 



některé nepalme proměny. Domněnku tuto Dobrovského však za 
novějších časův nalezení glagolsky psaní rukopisové velice uvádějí 
v pochybnosf; anof na bílední jest, že vyskytlé tyto památky 
písma glagolského nejsou o miioho mladší oněch psaných cyril- 
štinou v stol. XI. — Za tímto důvodem a jinými okolicnostmi 
snažil se před nedávnými léty známý slavista Kopitár onomu mínění 
starších učencův, jmenovitě Grubišitě, Dobnera a Antona, opět 
průchod zjednati, kteří glagolské písmo za mnohem starší nežli 
jest cyrilské prohlašovali. S náhledem tímto souhlasí, jak se zdá, 
též výborný J. Grimm, v nejnovějším vydání své grammatiky takto 
se slyšeti dávaje: „Triigt nicht vieles, so war der Gebrauch der 
Bunen wenigstens einzelnen deutschen und so auch slawischen 
Stámmen vor ihrer Bekehrung aus dem Heidenthume kund. Bei 
den Slawen trágt die áltere Glagolica noch Spuren dieses Zu- 
sammenhanges mit derBunenschrift an sich." Výrok tak hlubokého 
skoumatele jazykův jest ovšem hoden uvážení. Od příštího času 
tedy očekávati musíme objevení se podstatnějších ještě důkladův, 
jimiž by se průvodně dokázati dalo, že bylo glagolské písmo již 
v předkřesťanské době Slovanům známo a tudy ode dávna u nich 
domácí. Tisknouti se začalo literami glagolskými o 8 let dříve 
před cyrilským tiskem, ano již r. 1483 missál ve fol. na světlo 
vyšel, po němž - brzo množství jiných k službám božím určených 
spisův až po nejnovější časy následovalo. A však užívání glagol- 
ského písma přichází i v samé Dalmácii již hrubě v nepaměf, a 
nepochybně i tam jako všude jinde v brzkém čase bude zapomenuto. 

Bozličností písma dělí se tedy veškeré nynější Slovanstvo 
ve dva díly. Při náramné rozlehlosti kmene našeho a při hlubším 
bez toho odchylování se od sebe hlavních nářečí v budově své 
rozdíl ten dvojí mnoho sice neznamená; ale tu, kde dvojí toto 
písmo v jednom a témž jazyku se stýká a sobě překáží, jak to 
u Ilyrův spatřujeme, tam ovšem nenabytná jde z toho ztráta. 
Majíf zajisté i řečtí Ilyrove neboli Srbové i římští jeden a tentýž 
jazyk, a předce za příčinou rozpoltění se v písmě nevyhlíží to 
jinak, než jakoby dvojí literatura se pěstovala, nepodporujíc jedna 
druhou, kdežto při jediném písmě i také literatura jejich na širších 
základech by spočívala a hloub v národní život sáhala. 

Touženo často na roztržení Slovanův skrze písmo, a nejednou 



10 

projevena žádosf, by aspoň v jednom sjednotili se písmř. Již 
Schlotzcr a po něm jiní ponavrhovali jsou latinská písmena, jelikož 
téměř po vší Evropě ano i jinde známá. Věc tato však na straně 
východních a jižních Slovanův již tak dalece dospěla a v národ 
vnikla , že nelze ani pomysliti , by která vůle neb síla lidská 
změnu tu způsobiti s to býti mohla. A zdaliž kdo slušným způsobem 
i žádati můž, aby více jak 60 milionův cyrilštinou píšících Slovanův 
říditi se mělo počtem s druhé strany daleko menším,, tím více 
ješto přijaté jimi ono písmo nijak ani v úhlednosti aniž v doko- 
nalosti za latinským pozadu nestojí, abrž v církevní jich řády 
hluboce jest vkořeněno. Spíše dle přirozeného běhu věcí ta doba 
snad nastane, že ono nyní tak nazvané ruské písmo, jak toho již nyní 
v království Polském příklad máme, šíříc se více a více kjihu a zá- 
padu, nezbytnou stane se potřebou každého vzdělanějšího Slovanína. 
Kromě přijetí dvojího písma jest v literním zbližování se 
k sobě ještě i jiná závada, zvláště u Slovanův latinou píšících, a 
sice ta, že skoro každý z odrůzněných bez toho jazykův, ano i 
nářečí, za svou vlastní kráčí příchutí, znamenati hlásky nedostávající 
se Latiníkům nejedním obyčejem. Všecko pak ono snažení , jak 
by se chybující v latinském písmě písmena v slovanštině nahraditi 
a doplniti dala, zakládá se vůbec na uspořádání následujícím: 

a) anebo jest potřebí ke stávajícím již vynalezti nové znaky, 
ješto by vyobrazovaly ony zvuky, o něž bohatší jsou 
slovanští jazykové ; anebo 

6) dochází se cíle toho čárkováním neb kroužkováním jiných 
před rukama jsoucích, a však vždy oněm příbuzných písmen ; 
dále slouží též za náhradu nějakou 

c) dvou liter k jednomu zvuku slučování; konečně 

ď) když dvou anebo všech třech podolčených způsobův se 
používá. 
Jak již pověděno, nastoupili jsou prvnější dráhu apoštolově 
slov. Kyrii a Methud, a ustavený jima alfabet neboli azbuka do- 
chovává se posud s malými proměnami u všech Rusův, Srbův a 
Novobulharův. Zasloužilý spisovatel srbský Vuk Karadžič usiluje 
od mnoha let přiměřovati k jazyku svému nový od cyrilského 
načitě se lišící způsob 'psaní; posavad ale mezi krajany svými ač 
mnoho odpůrcův, však žádných posobníkův nenalezl, lak že ne- 



ft 

pochybně novotářství to s ním opět zanikne. Podobné opravy a 
doplňky v latinském písmě vyšly jsou také ode dvou Krajincův; 
leč i zde beze všeho prospěchu, a tak možná s jistotou předvídati, 
že u západních Slovanův sotva kdy komu jinému, a byf sám Cyril 
byl, volného v tom kroku přáno bude. 

Rozeznavacích znamének béřeme my Čechové ode čtyř set 
let a více v psaní ku pomoci; za novějších dob naklonili se 
k témuž také Ilyrové a z části i Lužičané. Obojí jsou dříve lpěli 
na velmi nemotorném liter shlučování; nyní však vytvořili jsou 
zvláště Ilyrové sobě tak důkladnou soustavu psaní, že vysokého 
stupně dokonalosti jí přiřknouti musíme , čímž se také stalo , že 
rychlého oblíbení a rozšíření nalezla. V polském písmě všecky 
tři nadzmíněné způsoby v doplňování liter mezi sebou se míchají, 
a když u př. hláska s prostě a právě jako cyrilské % má své 
vlastní písmě, znamenají Poláci zvuk sk rovně jako my Cechové 
diakritickým proužkem, ano zase jednoduchý zvuk lu sloučením 
litery « a 2j znáti dávají. 

Grammatická srovnávání a bádání naše vztahovati se budou 
následně na tyto jazyky slovanské : starobulharský, ruský, polský, 
ilyrský a český. Na ostatní nářečí jenom potud místem ohled se bráti 
bude, pokud některé temnější formy a vlastnosti dotčených hlavních 
jazykův jimi vysvětliti se dají, anebo pokud něco podstatného ze 
staroslovanské mluvy v nich se zachovalo, co v ostatních proudem 
časův se zatřelo aneb ztratilo. 

Jazyk starobulharský, jinak církevní a v.at i^o^riv staro- 
slovanský nazvaný, předůležit jest nám pro svou ctihodnou staro- 
bylost', pro svou nad míru vyvinutou a přesně zachovanou hláseční 
a skloňovací uspořádanost, vůbec pro svou skoro v každém ohledu 
velikou grammatickou dokonalost. Bez známosti staroslovanštiny 
nelze nic důkladného započíti v oboru slovanských jazykův, rovně 
jako zpytateli germánské mluvy bez proskoumání gothského nemožno 
by bylo nauce své položiti pevného základu. Církevní tento jazyk 
jest jako ohnisko, v němž každý slavista pro odchylující se formy 
novějších nářečí našich střed hledati musí, a zajisté po této niti 
brzo po nich se ohlídne a spraví. 

Ruský jazyk panuje svou náramnou rozsáhlostí ve dvou 



12 

díloch svéta. Dfiležilosf jeho jest na jevč a stává se rok otl roku 
patrnější, poněvadž jak ruská vláda mocně na osudy jiných stálův 
vnitř i zevnitř Evropy působí, touže měrou i ruský národ neustále 
k vyššímu stupni slávy a moci dospívá. Při nesmírně hojných 
prostředcích rozmáhá se co rok i osvěta v národu ruském více a 
více, a literatura jeho, stojíc v nejpěknějším rozkvětu, v překrátkém 
čase předstihla své sestry slovanské. Ostatně jest jazyk ruský 
bohatý plnými samohláskami , blahózvučný a ve svém ústrojí 
k ušlechtilé jednoduchosti se klonící. 

Neméně zajímavým a důležitým pro nás jak výtvomostí svou, 
tak bohatstvím literním jest jazyk polský, kterýžto ze stanoviště 
našeho co jazyk nejbližších sousedův a k češtině nejpříbuznější 
zvláštní pozornosti hoden jest. V žádném jiném nářečí našem není 
slovanské souhlasenství (consonantismus) tak čistě vyznačeno a za- 
chováno, jako v tomto. Proto také náležitá výslovnosf polštiny 
nejen cizozemcům, ale i rodilým ostatním Slovanům nemalou Činí 
obtíž, potřebujíc mnoholetého cvičení. — Ostatně jest i v gramma- 
tickém ohledu mluva polská velice vzdělaná a vybroušená, ačkoliv 
se zapříti nedá, že za dávnějších časův, pokud na historické půdě 
ji stopovati můžeme, mnohem větší měla hojnosf skloňovacích 
forem, nežli za nynější doby. 

Asi v takovém poměru, v jakovém se jazyk vlaský k latině 
nalézá, stojí ilyrský k staroslovanskému. Tudy při obou stejné 
výtečnosti, ale i stejné nedostatky. Kdo v plynnosti a lehkosti 
řeči, kdo v pěkné rovnováze souhlásek a samohlásek si libuje, 
nalezne ji v ilyrštině zajisté v nejlepší míře ze všech slovanských 
sester. V síle a jadrnosti však přednosf náleží jiným, rovně i 
v změkčování souhlásek za polštinou u př. daleko pozadu zůstává. 
V mluvnické dokonalosti nestojí sice ilyrský jazyk za druhými 
slovanskými, ale nevyniká také nad ně. Literatura jeho honosí se sice 
nejedněmi pěknými plody staršími i novějšími, předce však pravý 
rozkvět její teprv od příštích a snad nedalekých dob očekávati <llužno. 
— Utěšený to bude úkaz, až někdy v jihoslovanském světě objeví 
se básník rovný polskému Mickieviczovi anebo ruskému Puškinu. 

Konečně o našem jazyku mateřském nevidí se mi potřebno zde 
šířiti řeči. My všickni povahu jeho více méně známe a cítíme ; nám 
zvláštní pozornost' k němu obraceti již za tou příčinou náleží, poně- 



13 

vadž na jeho základě celou slovanskou jazykovědu stavíme, užívajíce 
jej spolu za nástroj sdělování svého. Připomenu tedy v krátkosti 
jen tolik, že žádnému slavistovi v mluvnických bádáních bez vnikání 
y ducha jazyka českého obejíti se nelze, anof tato vétev starší a 
hojnější než která jiná památky své tisícileté literatury v sobe 
chová, sloužící nám spolu za důkaz, jak velmi podobná sobě byla 
tvářnost slovanských nářečí v oné dřevní době. Za zvláštnost" a cha- 
rakteristické znamení nynějšího, nikoliv ale starého jazyka českého 
vytknouti zde musíme porouchanosť v soustavě samohlásek slovan- 
ských, kteréžto, dle určitých ovšem zákonův, z hlubších ve vyšší se 
proměnivše, řeč naši značně od ostatních oddělují. 

Každému tedy milovníku slovanského národu, slovanské mluvy 
a literatury hlavně na tom záleženo býti musí, aby pilnost přede 
vším přiložil ku poznání po dotčených zde jazykův slovanských, chce-li 
jinak z mluvovědy slovanské z vyšlých a vycházejících dosti hojných 
a zdařilých spisův literatury jejich jakého užitku bráti a v nich se 
kochati. Nebudef pak těžko po nabytí některaké zběhlosti třeba 
jen v někohka jazycích našich při malém pocvičení seznámiti se 
též s ostatními, a tak veškeré to rozkošné pole slovanské mluvy 
s velikým prospěchem přehlédnouti. 



IVauka o hláskách slovanských. 

Všecky hlásky mluvy lidské dělí se jak známo v samohlasné 
a souhlasné (samohlásky, souhlásky, vocales, consonantes). Onyno 
mají do sebe cos tekutého, tyto pevného. Souhlásky bychom mohli 
přirovnati v podobenství těla ke svalům a kostem; samohlásky 
naproti tomu jsou živel pevné částky protékající a je oživující — 
krev a dech. Souhlásky jsou tedy jako tělo, samohlásky jako 
duše, a v oněch spočívá tvar a postava, v těchto pohyblivosf a 
barvitost mluvy. Samohlásky mohou snadno býti seslabeny, přeji- 
načeny ano i vymizeti. Súží aneb vymetne-li se samohláska ze 
slovního kmene, vždy ještě jej poznati; proměna však souhlásek 
větším dílem jej maří anebo jiný tvar mu dává. Snadno se mění 
a zastupují samohlásky, řidší a těžší přechody jsou mezi souhlás- 
kami. V samohláskách zakládá se hlavně plynnost a měkkost 
jazyka, v souhláskách zase jeho moc a síla. Z neskončené roz- 
manitého slučování obou vyplývá blahozvučnosť. 



14 

Podobné mnohým jiným má i slovanská mluva prvotních pět 
samohlásek. Stavíme je prozatím k účelu svému v tomto pořádku: 
a, o, u, e, i. 
Poz>n. Někteří grammatikové obmezují počet původních a sice 
krátkých samohlásek toliko na tři, jak se i skutečně v sanskritu 
a gothském nalézají, načež slovanští jazykové žádného ohledu 
bráti nemohou. 

Samohlásky a, o jmenujeme hluboké, temné, c, i vysoké, jasné, 
mezi nimiž a jako uprostřed stojí. Dobře bude podržeti je v paměti 
v této posloupnosti: 



Příbuznost a přechody: rp^Jl;L, grod; pomohu, pomáhám; 
chorý, churavý; stůl, stolu; duša, duše; střehu, stráž; běliti, bílý; 
metu, přemítám ; lubý, libý ; rzucié, řítiti atd. Nesnadno však křížem 
a přeskokem. 

a, o, oy, e, i. 

V staroslovanském písmě pateťo samohlásek našich známky 
tytéž podrželo, jak je byl Cyril v 9. stol. v řečtině nalezl. Odtud 
i M z dvou písmen sestává, jež později psáno «, v nynějším pak 
ruském písmě s vynecháním o toliko druhé y za m slouží. Ostatně 
psaní samohlásek v ruském písmě neliší se od latinského. 



Úkazy při prvotních samohláskách a dalsí z nich vývod. 

1. Krátkost a délka. Krátké samohlásce náleží přednost 
před dlouhou; onatě prostý původní živel v řeči, a každá dlouhá 
samohláska předpokládá dvě krátké, z nichž pošla. Že tomu tak' 
jest , z přemnohých příkladův dá se světle dovésti ; tak v časosl. 
— ám, áš: konám, konáš místo starého konaju, konaješ; státi: 
stojatí atd., o čemž později více. Krátká samohláska jest tedy prvotník, 
dlouhá pak jeho obnásobením. Poněvadž ale všeliká jednoduchost 
za starší, spanilejší a čistější považovati se musí, vyplývá odtud 
v dějinách jazykův důležité pravidlo, že v první starožitnosti krátké 
hlásky jsou četnější , délka ale teprv poznenáhla se vluzuje. — 
Samohlasečné blahozvučí spoléhá na souměrném rozdělení krátkosti 
a délky. 



15 

Střídání se dlouhých a krátkých slabik stanoví časomíru, 
docela rozdílnou od přízvuku. Přízvuk se nalézá v každém jazyku; 
neboť hovor bez přízvuku byl by unavující jednozvukosf, bez moci 
a živosti. Přízvuk jest věc libovolná a mění se dle rozličnosti 
krajin a nářečí , časomíra jest ale hloub v ústrojí samého jazyka 
vkořeněna. Tak přizvukuje Čech a Lužičan skoro veskrz první 
slabiku každého slova, Polák předposlední , u Rusův zas a tak též 
u ostatních Slovanův vyhledal sobě přízvuk zde a onde ve slovech 
místo , nezřídka zas je opouštěje v rozhčném skloňování a odvo- 
zování, tak že ani jistého a bezpečného pravidla zde nalézti ne- 
možná, a vše na pouhém obvykání záleží. (Cnota, cnotliwy, — ego ; 
kamenům, kamionom, KaMenÁMi ; zeleněti , zielenieč, sejteHéib atd.) 

Časoměrně krátké slabiky, jak z řečeného vysvítá, musejí se 
původně nalézati ve všech slovanských jazycích. Jest však otázka, 
zdali a v jakém stupni v kterýchže jazycích prvopočáteční krátké 
samohlásky k délkám se povznesly. Střídání samohlásek krátkých 
a dlouhých naskytuje se nám v nejpříznivější a nejúplnější míre 
v jazyku českém. Ač v ilyrských nářečích dosti značně vyniká, 
nenalezlo přede posud náležitého uznání. Že někdy i polský jazyk 
své samohlásky časoměrně rozeznávati počínal, dalo by se dosta- 
tečně provésti ze starších památek jeho , a ještě více ze stávají- 
cího posud výhovoru obecného lidu po některých krajinách. Ku 
všeobecnému však vyvinutí a přijetí zásada tato nikdy nepřišla 
jako u nás. V ruštině ani nejmenší stopy nelze postihnouti, žeby 
kdy jaká snaha se byla jevila k pronášení a šetření dlouhých 
hlásek. Že v církevním staroslovanském jazyku rozeznávalo še též 
mezi krátkými a dlouhými slabikami , uzavírati lze poněkud z nej- 
starších rukopisův , kde délky druhdy dvojením též samohlásky 
znamenané přicházejí , jako : AORf>>^Aro , AoepooMOV , aoep>>ihm'l atd. 
Pozdější znamenání staroslovanských samohlásek čárkou svrchu 
vyšlo od grammatikův a opisovačův, jenž běžný přízvuk v prosto- 
národním svém jazyku do cyrilštiny jsou přenášeli , a nesmí se 
nikterak za rozeznávání mezi délkou a krátkostí považovati. Pročež 
také podlé místnosti, a jak dalece rukopisy takové od srbských, 
bulharských neb ruských písařův zhotoveny bývaly, rozdílně i pří- 
zvuku užíváno a kladeno. 

Pochopitelno tedy, že antické veršování, jsouc založeno na 



16 

přiinéreném střídání se dlouhých a krátkých slabik, nemfiž místa 
míti ve všech jazycích slovanských. Když tedy u pr, Wickiewicz 
také v hexamelry se pouští, založené na pi^ízvuku polském , vňbec 
nevhodném k veršování , jest to básnický vrloch , kterýž zůstal 
beze všeho povšimnutí. Takovéf-to rozměry nejsou ani stín toho, 
co byly řecké a latinské , a co posud jsou naše íeské. Totéž 
platí i o hexametrech ruských, i o těch, jenž z pera Žukovského 
aneb Gnědiče jsou vyšly, při jejichžto čtení spíše vojenský marš 
a buben na mysl tane, nežli melodický zvuk a jemný ples řecké 
Musy. (O čemž jinde více.) 

Jakož tedy žádného jazyka nestává, v jehožto slovech by se 
lak neb onak přízvuk nevyrážel : mohou ovšem naproti tomu býti 
jazykové, a jsou skutečně, v nichžto zásada časového trvání hlásek 
anebo nikdy do života nevstoupila, anebo byvši zanedbávána po 
jistém čase opět vymizela. Ono u pr. můž slušně o ruském jazyku 
se tvrditi, v druhé příčině stojí nám románští a germánští jazykové 
za důvod. — Ostatně podotknouti třeba, že zákon časoměrného 
tr\'ání dle rozličných věkův a měnění se forem jazykových také 
mnohým podléhá proměnám a takořka pohyblivější jest nežli přízvuk. 
Tak se psávalo před třemi sty lety u nás: hrách, hrachu, nyní 
hrachu; nás, naše; dýchati, nyní dýchati atd. 

Jazykové nečinící rozdílu mezi krátkými a dlouhými samo- 
hláskami mohou ovšem velmi mnoho lahodnosti a zvučnosti, ano i 
síly a důraznosti míti do sebe; jedna veliká přednost jim ale vždy 
chybí, totiž hudební rhythmus. 

V jazyku českém počali teprv od polovice 16. století v písmě 
a tisku délky samohlásek trochu pravidelněji znamenati čárkami, 
jak to posud činíme, vyjímajíc dlouhé ó, které záhy svůj pravý 
zvuk pozbylo, přešedši v prodloužené ů, jak toho i v polštině cos 
podobného stává ; dlouhé pak ú rozložilo se větším dílem v dvou- 
hlásku napřed au, nyní ou, o čemž na svém místě promluvíme. 
Ilyrové ponechávají své délky bez znamenání způsobem Latiníkilv. 

Naskytuje se příležitost při těchto - a podobných úkazech 
y jazyku povšimnouti sobě třeba jen běžně podoby , jakou mají 
s úkazy , jež pozorujeme ve všech říších přírody. Nebof rovně 
jako u rostliny jednotlivé částky vynikají a větší díly z celku si 
osobují, podržujíce patrnou převahu po svém vyvinutí hned ve 



n 

kmenu , hned v bohatosti listí , hned zase ve kvetu , a dále jako 
dle rozličnosti půdy a podnebí onde v největší plnosti a bujnosti 
bytují, onde zas nuzně a zakrsale svůj zrůst dokonávají: rovné 
tak, díni, spatřujeme i v jazycích nestejné poměry, příznivé i ne- 
příznivé působení na jednotlivé částky, a jest skutečně málo jazy- 
kův, v nichžto by se váecky stránky v souměrném a souhlasném 
spojovaly celku. Takéf netřeba toho, by ve všech svých oddílech 
stejného stupně dokonalosti dosahovaly, ano právě z této nápo- 
hledné nesouměrnosti vyplývá ona rozmanitost' a mnohotvárnosf, 
jak v říši rostlin , tak v říši jazykův nás překvapující a ke skou- 
mání vždy novým kouzlem vábící. 

V případě našem přesvědčivše se, že mluva slovanská, aspoň 
v některých svých jazycích, mezi dlouhými a krátkými samohláskami 
rozeznává , anebo mluvíc po hudebnicku , časové trvání bílých a 
černých not jim přiměřuje : tážeme se dále, přestává-H jazyk vůbec 
a zvláště slovanský na dvojím tom trvání svých samohlásek, anebo 
usiloval-li kdy vykročiti z mezí těchto. Jinými slovy zní takto 
otázka: Jako v hudbě s jedné- strany nota půltaktová v celou 
zrůstá, s druhé zas strany čt\Tteční neb černá ve vázaných se 
menší : podobno-li též, by v samohláskách vyrážeti se mohla roz- 
šířenější čili zdvojnásobená ve svém trvání délka, a zas ve zmen- 
šenější míře přirozená slabik krátkost? O některých kmenech 
divochův jihoamerických v^T)ravují cestopisci, že v jazyku jejich 
ta podivná vlastnosf se nalézá , že samohlásky nejen dvoj- ale i 
trojnásobní délkou vydržují, čímž' prý u př. v časoslovech bližší 
anebo další minulost se vzjadřuje. Vlastnosf tato naddlužování 
samohlásek ztíží přichází v některém evropském jazyku, již za tou 
příčinou , žeby to činilo řeč rozvláčnou a lenivou , kdežto jeden- 
každý vzdělanější člověk potřebu v sobě cítí smlouvati se s dru- 
hými nejkratším a nejpohodlnějším způsobem. Slovanské samohlásky 
nepřipouštějí tedy žádného nnddlužovám' (hypermakrótes) , anebo 
podlé hudby nedá se půltaktové noty trvání v celotaktovou pro- 
dloužiti. Jinak se ale věc má s krátkými samohláskami , které 
nezřídka na nižší stupeň sníženy aneb přikračovány býti mohou. 
(^Přikrácem\ řecky hyperbrachia). Jak míle ale krátká samohláska 
ještě se přikrátila, tratí svou barvu a svůj obzvláštní výraz, a stává 
se míšencem anebo polohláskúu jedva sluchem rozeznavatelnou. 

2 



19 

Takové polohlásky jsou známy i jiným jazykům, jako nřmčině, 
angličině , frančině , a v písmě tak nazvaným němým e se nazna- 
menávají. V některých slovanských jazycích jsou tyto polohlásky 
téměř neznámy, a přicházejí jen jako výsuvky (elisio), u př. v ru- 
fetině a polštině (dech — tichu , pierí — pnia , poxi — pxa , jiea-h 
— jibBa atd.)- Jest to pak znamenitý výjev v těchto jazycích, 
že rovně jako krátké samohlásky k žádné se nepovznesly délce 
aneb ji později zcela zanedbaly, tak také původní ona polo- 
hláska všude pozdvižena jest k normálnímu stavu úplné a jasné 
krátké hlásky. Obyčejnější jest přikračování samohlásek v ja- 
zyku českém a mnohem více v staročeském. Na přikračování 
toto nebéi'e se však v písmě žádný ohled, a vypadá to tak, 
jakoby žádné samohlásky v slabice nestávalo. Y ilyrštině zna- 
menají někteří přikrácenou tu hlásku němým a , jiní ě ; jindy 
zas i jiným proměnám podléhá. Důležitý jest ale úkol tohoto pří- 
krácení v jazyku staroslovanském , jak nám to později jasnější 
bude z nauky o saniohlasenství slovanském. Cyril ustanovil k vy- 
značení těchto polohlásgk dva zvláštní charaktery, jmenovité polo- 
hlásku i (i,er, tvrdé jer) a h, jer', jeř anebo jerčík. Konají však 
službu dvojí v písmě; nebo kromě určení svého polohlásky v slovech 
znamenati, jsou i k tomu, aby tvrdosf a měkkosf souhlásek v jistých 
případech okazovaly, a v tomto druhém konání užívá se jich také 
v ruských nářečích a srbštině. (Objasnění věci některými příklady : 
mech , posel — st. michi , posili , gen. etc. mícha , posila atd. ; 
p. mech, posef; r. moxi, nocojii, Mxa, nocja; il. m^h, posao 
(negotium, poslanik), maha, posla. — pes, len: pbsi, km; pies, 
len (lnu); neci, nca, aěHi., flfcaa ; pás, psa, lán, lána. — plný: 
plmi, pefny, nÓJiOHb, nojiHá, puni; krev, krve: kn.vh, krew, KpoBb, 
karv; .smrť: simrbth, smierč, cMeptb, smárt (smért) atd.) — Později 
uvidíme zřejměji, kterak polohláska % příbuznost chová k samo- 
hláskám hlubším a, o, u ; a zas b k vyšším e , i. 

Podlé trvání časového nalezli jsme tedy v slovanštině, ač ne 
ve všech jejich odvětvích, tri stupně hlásek, pokudž každá samo- 
hláska bud v krátkosti své přirozené , buď v prodloužení , bud i 
v přikrácení vysloviti se může. V prosodji pak polohláska bére se 
vždy za zcela krátkou, ano při silné posicí i za. dlouhou: vlna, 
srna, smrtný, vlhký. 



2. Noxorosf (rhinesmns). Hlas lidský, tvořící se v hrdle 
a hlavně v samohláskách nejpěkněji se ozývající, vychází na den 
anebo čistě otvorem úst, anebo průchod nalézá zároveň ústy a 
nosem. Prvním způsobem tvoří se patero hlavních samohlásek, 
prostých a čistých, jak jsme o nich právě řeč vedli; druhým zas 
nabýváme nosové samohlásky, jejichžto stávání v jazyku nosovostí 
zoveme. Tato nosovosť sáhá zajisté do nejdávnějších věkův mluvy 
lidské , ukazujíc na jakousi nedbu a pohodlnost v vyslovování, 
jakováž obyčejná jest člověku nevzdělanému a v přiruzené bez- 
ohlednosti žijícímu. Nosovosť tuto podrželi přemnozí jazykové 
aneb aspoň zachovali vždy nějakou stopu její. Jeví se nám v ře- 
čtině , latině , němčině a jiných jazycích , jak míle kmeny slovní 
těchto řečí k slovanštině přirovnáváme. Znamenati však sluší, že 
zvuk ten nosový nápotom proměnil se v příbuznou mu velice 
souhlásku n nebo m na konci slabiky, nechceme-li spíše tomu 
místa dáti, že k vytknutí nosového zvuku písmena tato v písmě 
tam službu konají. Přirovnejme k sobě z přemnohých jenom ně- 
která slova : r*cb , geš , Gans , ans-er ; iKropt , wegórz , angiiilla ; 
*rsx, angulus; uatx, mentha, mint ; Mi|ia, lens, Linse ; p. dzieka, 
Dank atd. — Ačkoliv pouze historickou cestou dovoditi nedá se, 
žeby rhinesmus po všech jazycích slovanských se byl šířil, můžeme 
to přede s velikou podobností tvrditi z mnohých okolností , že 
v předhistorické době nosové zvuky po vší mluvě naší zespolka 
jsou panovaly, jakož později k některým poukázkám příležitost se 
poskytne. Za nynějších dob vládne nosovosť samohlásek ve dvou 
nejdál od sebe odlehlých jazycích našich v plné síle, jmenovitě 
v polském a novobulharském ; druhdy však byla obecná též staro- 
slovanskému a polabskému jazyku. Ve slovanštině kromě i všecky 
ostatní samohlásky připouštějí k sobě nosovosť. 

V staroslovanském obdržela nosová hláska známě *, a zvuk 
její jistotně k samohlásce a přilehá. Na svědectví toho slouží , že 
Bulhaři podnes tak vyslovují, pronášejíce u př. ruka paKa, hluboký 
FJiáóoKi, pouť náT, drouh 4pari. Druhé písmě k znamenání noso- 
vého zvuku v církevním jazyku jest a, které toliko po tekutých 
aneb zinékčovaných souhláskách přichází : ba^ath vázati, nJMh pět, 
CAfATH sáhati; pol wiazaé, piec, siegač. 



2 



20 

Prvotně nalézal se v jazyku polském lýž jediný nosový zvuk 
jako v církevním a bi^liarském, později však rozložil čili rozpňlil 
se ha dvě strany, a sice na základě samohlásek nejblíže pri a 
stojících, což v ústrojí samé polštiny svou má pnčiiiu, kde tak 
často jiné slovanské a v o se mění, a toto opět se zvukem e se střídá: 
bloto, mlody, krowa, biore, bierzesz atd. Zní ledy Mi&xb, m;v;»:i>hmh, 
mqž, mežny ; ros&Bh, roA;i&BHip, gofab, gofebica; ji^E^b, dab, debu atd. 
(Známě q, e.) — Že však nosová hláska až téměř do 14. stol. 
byla jen jedna a tatéž, dosvědčují nejstarší listiny polské, kde 
vždy co an neb am se vyráží, jako jsou jména : Sangniew, Sican- 
temir, Sandiwoj, Dambrowka, Dambrovice, Szelang a j. Ano posud 
tak znějí některá niístní jména v ústech lidu : Sandomierz,, Saníok 
místo SqdomierZy Sqtok; tak též ve výrazech 4. pádu druhdy, jako: 
daj ci Bóg dobra noc, na wielha noc atd. Též zde prozatím jen 
běžně připomeneme, že v nejstarší památce polského jazyka ze 
14. století v tak nazvaném Žaltáři královny Markéty, nosový zvuk 
vždy jen jedno má znamení ó, "a jen místem jako nedbáním 
písařovým an přichází, u př. : swanty, zamantek, noszanc, sfugan 
iwego, rance atd. 

Dochované nám sbírky slov z polabského jazyka poučují nás, 
že cyrilské ;í; (jus) pravidelně ještě hloube v tomto nářečí znělo 
než polské a, stýkajíc se úplně s samohláskou v, pročež tam: 
js^K-h, dqb, zní : dumb, (»;ňKA, reke : n^ku, SK6.i;ikAi>7 žoladž : zeli\d atd. 
Měkká nosová zvučka a zachovala však i zde piivodní svůj výraz 
větším dílem: nAcih, piešč, piangst ; m*co, miangsi ; les*, tilang atd. 

Onino jazykové slovanští, v nichžto nestává nosovosti samohlásek, 
řídíce se podobným pravidlem, nahrazují staroslovanské* pouhým oy, 
v krajinském prodlouženým ó ; kde zas v cyrilštině a přichází, lam 
obyčejně hláskami a a e, prostě aneb změkčeně, zastupováno bývá, 
jak o tom v samohlasenství se přesvědčíme. 

Tím jsme již k pěti původním samohláskám obdrželi nový 
přírůstek nosových zvukův a nových v písmě znamení: 



u — u (ó). 
iq — a (ia) h; e, (ě.) 



& q c 

A ia i^ 

Jak jsme se již zmínili, nepronáší se v žádném slovanském jazyku 
nejvyšší samohláska « nosovým zvukem ; ovšem ale u některých jiných 



21 

národňv se zachovává, u př. v mluvě Litvínův, nám Slovanům 
nejpříbuznější. Připomenouti již zde sluší, že pravidelného užívání 
nosových zvukův staroslovanských jediné v nejstarších rukopisech 
a tiscích bulharských přesně šetřeno jest, co však srbští anebo 
ruští mnichové jsou psali neb přepisovali, jest v ohledu tom beze 
vší pravopisné důslednosti, a to z té příčiny, že domácím svým 
nářečím na tyto pěkné a důležité rozdíly zvukův dokonce pamato- 
váni nebyli. Tudy v takových spisech nosové & skoro veskrz 
prostým 8 se zastupuje, a měkké a zcela opačně za la stojí. 

V polštině mimo to nosová samohláska na začátku slova 
přidaným před ní w se zahrazuje, což v mluvnici védo váním slově 
anebo vědovým přídechem: wezef, watfy, watroba, wachac atd. 
Na konci slov se zas vždy nosovosť v mluvě tratí, a zní co pouhé 
o, e co e. 

3. Přídech. Patřiti nám na slovanské samohlásky ještě z jednuho 
hlediště, pokud totiž na začátku slabik, anebo po změkčených 
souhláskách přicházívají. Žádná samohláska nemůže býti pronesena 
bez předcházejícího přídechu (aspiratio), a to z té snadno pocho- 
pitelné příčiny, poněvadž vyslovení samohlásek od dechu závisí, 
který co působitel zvuku předcházeti musí. Dvojnásobní spiritus 
a digamma řecké zde nám samo připadne. Slovanská mluva na- 
kládá se slabikami začínajícími samohláskou tímto trojím způsobem : 

á) Buďto se nechává přídech' Ipějící na samohlásce beze všeho 
povšimnutí, a tudy i bez znamenání v písmě, jakoby slovo zrovna 
nahou samohláskou se začínalo: ano, okno, ulice. 

Ď) Anebo k jadrnějšímu označení samohlásky zhušfuje a se- 
siluje se onen přídech v té míře, že úplně vzrostá a přechází 
v hrdelní souhlásky nejblíže k němu přiléhající, jmenovitě \ h ag. 
Přihází pak se i to, že jakousi polárnosti v ústrojí mluvním zhuštěný 
přídech ten z jednoho konce na druhý přeskočiv, z hrdla totiž na 
rty, co zvuk «? se nám představuje. Tak u př. naskytuje se A v 
horno- a dolnolužickém nářečí velmi zhusta, jako: hale, habo 
(abo, albo — neb), hic (jíti), hišée (ještě), hověs (avena), huviš 
(uviti), hutšoba; v maloruštině : r(h)ocTpMH, ^opHX^, ranua^; u 
Hanáků : hózké, hótlé, Hezrael ; ano i v staročeském místem : ho- 
bižně, liostroha, hohněm, aj. — Za přídech zas í? považovati musíme 



22 

rus.BOceMt, BOTqHHa (dědina), BocTpHTL; pol.jak se již podotklo: we- 
giel, wegórz, wuj, wujaszek (ovň, ujec); v obecné mluvě české 
vždy před o i jinde: prcvor, paviiza atd. ; v chorvatském vždy 
zas pi^ed u: vulica, vucho atd. ' 

c) Konečně dá se též zhuštěný přídech přitisknutím zadní 
částky jazyka k podlebí tak stlačiti a tudíž i změkčiti, že přijímá 
povahu nejjemnější ze všech souhlásek zvukem j se jevě. Odtud 
vyniká a na tom spoléhá nenedůležitá nauka o tak nazvaném 
jolačení (jotacismus), které po žádné jiné mluvě v té síle se ne- 
rozložilo, jako po slovanské, jsouc jedním z hlavních príznakův 
jejích. Přídechem tímto zachváceny jsou téměř veskrz v názMiku 
samohlásky e a i, pročež také velmi málo pravdivě slovanských slov 
pod těmato literama ve slovnících nacházíme. Ze všech nejméně 
dotýká se přídech ten hlásky o. Při a a m pozonijeme ještě v 
jazycích našich jakousi neurčitosf a oboustrannosf, i můžeme při 
nich vznikání jotního přídechu nejlépe po historické cestě stopovati. 
Některé příklady věc tu objasní : a^i., 121:51, já ; arHi>i|h, arna, jehně ; 
aiiiovTi, jesut ; ovaje, yJKe, juž, již; r. yxá, p.jucha, jícha; crk. a strč. 
OYHUH, juny; ovTpo, jutro; mr. syrpeHa (jitřnO ; údol, staror. ioao.ii, 
pol. wqdóf atd. — Latinského písma užívající Slované vesměs 
přídech tento znamenají předkládáním před samohlásku j (ja, jo, 
ju, je, ji). Cyril ale, spojiv přídech ten (totiž 1) vždy s následující 
samohláskou, považuje sloučené takto tahy za samostatná písmena : 
lil, — lOY (10), le, H, (H) 
jiné r. a, — 10, e, h. 

Týž přídech pojí se také se známými nosovými hláskami : 
Ift, w. 

K léto nové řadě samohlásek něklerá poznamenání přidati potřebí: 
w v ruském a se znamená. O v staroslovanšlině a ruštině odporuje 
dokoná všemu jotování; protož také v těchto jazycích zvláštního 
znamení třeba nebylo. Přicházíli kdy tento zvuk v cizích slovech, 
vyráží se v ruském prostě ho, a podobně píší i Srbové v těch 
několika slovech, kde u nich z původního je bylo povstalo, jako : 
iouire, ioíi (jí), iOBa (jedle) a j» Druhdy staví se též dvoukropka 
na ě ruské , když jako no se vyslovuje : ěwi. Tak jako v zna- 
menání hlásky u skrz oy počítajíc od 12. století loto o se vy- 
pouští, považovalo se zas naopak ještě diríve v loy druhé písmŘ 



23 

za zbytečné, a píše se nyní vňbec jak cyrilsky tak rusky toliko lo. 
Jelikož ve slovanštině čistým e začínající slabiky nepřicházejí, 
přijalo jest v ruštině, že církevní i€ pouhým e se vyznačuje, a joto- 
vání slabiky tím jako samo sebou se vyrozumívá : rccTh — ecTL, 
naeMHMKi, 4Boe. V phpadech velmi řídkých, a nejvíce jen v cizích 
-výrazech , když by předce pouhé e zníti mělo^ užívá ruské písmo 
znamení a: arori, au, aAeúa, ^o^T^. Ze sestoupení dvojího i 
neb dvojí joty pošlo písmě h, jak se nalézá v starších rukopisech, 
anebo h, jak v novějších a v ruském písmě přichází. Toto h ne- 
koná ale toliko službu na začátku slabik, jak původně snad 
bývalo, nýbrž zastupuje nyní po měkkých souhláskách ono jedno- 
duché I výše postavené. Prostého ii však tehdáž užívá se v ruštině, 
a od mnohých též v cyrilštině, když bezprostředné po i nová 
samohláska následuje, u př. npii, npiaiejiL, omtii, niemb atd. 

Ještě zde podotknouti sluší o dvou z řečtiny vzatých a 
jediné v cyrilském písmě běžných literách. Jedna jest samohláska v, 
přicházející v starobylých biblických jménech někdy co řecké v, 
jindy zas co lat, ». U př. Mvpo (sv. olej), cvhoa'^, nop^vpa, evArreiiiie 
Hcav, (Puškin : cvíibojiT)). Druhá jest w; písmě toto v nejstarších staro- 
slovanských spisech nepřichází, a jest teprv nálezek pozdějších 
grammatikův, by jím pády jisté a částky řeči názornějšími činili :. 
př. instr. BpjiroMh, dát, B^aroui.; příd. UNoro, přísl. MNoroi; rnaroAn 
loquere , ri^arM.AH verba atd. , čehož my bez dalšího povšimnutí 
ponecháme. 

Zbývá ještě k dovršení slovanských samohlásek na dvě ostatní 
obrátiti pozornosf. A však podstatu jejich důkladně vysvětliti nelze, 
dokud neseznámíme se blíže se slovanskými souhláskami. Jsou to ony 
dvě skoro výhradně slovanštině vlastní samohlásky jeri/ u SijaťĚy 
jenž v běžném ruském písmě w, ib podobu mají. S prvním shoduje se 
v latinském písmě y našich jazyků v, s druhým naše české změkčené ě. 
Onoho jižní Slované ve svém písmě neužívají; toto i jinými samo- 
hláskami zastupováno bývá, u př. BtíťUH — bílý. p. biafy, il. bio, 
bjelo, bijelo ; a*k* — děva, dívka, p. dziewa, hl. džowka atd. Jeryii 
stojí v položení docela protivném k hlásce iže n, ježto v oné 
přídach beze vší překážky působí, v této ale se těsní a tudy změk- 
čuje. O čemž na svém místě více. 

Nebude od věci, vae to, co o samohláskách proneseno, ještě 



24 

jednou a to v krátkosti přivésti ku přehledu, abychom sobě nejen 
všecky slovanské samohlásky jako v obvazu představiti mohli, ale i 
k cyrilskému a ruskému jich psaní více přivykli. 

I. Prosté: a, o, oy (y), e, i — (h) 

(«) TJ (v) 

a, o, y, e 9, i— (h), u 
á, ó (ů), ú (ou), é, í, ý. 
Přikrácené aneb polohlásky: i, h. 
(h a h náležejí vlastně do III.) 

II. Nosové: * 7— a, e — \\. 

III. S měkkým přídechem: 

R, — 10 (loy) ic H (ji) 
fl, ě, K), e, H 

t (/6) 

Z toho vidno, jaká hojnosť a rozmanitosf panuje v slovanských 
samohláskách, a že v tom ohledu za žádným jiným jazykem pozadu 
nezůstáváme, nepotřebujíce k této bohatosti ani žádného obojetného 
přehlasování (á, ó, li atd), ani pomoci váhavých dvouhlásek, jak 
to jimi v jiných jazycích chudoba samohlasných zvukův se zastírá. 
Všude u nás vidíme prostotu a jasnost Neméně bohatým, úplným 
a dokonalým ukáže se nám počet slovanských souhlásek, k nimžto 
již nyní přistoupíme. 



Souhlásky. 

Na souhlásky slovanské možná patřiti a je uvažovati s trojího 
hlediště, a sice : 

1. Uvažujíc obsažnost (intensivnost) dechu, jímžto se pro- 
nášejí, bud zvolna a jemně , anebo úsečně a ostře. V prvním 
případě šlovou souzvučky slabé (lenis), v druhém silné, mocné 
(fortis). Tím se tvoří v abecedě naší dvojí řad zvukftv, stojících 
k &ohě s vyloučením tekutých souhlásek v obapolném úplném pří- 
buzenství vzhledem na podstatu svou. Každá tedy souhláska 
slabá nalézá tudíž svou ozývající se jí mocnou, a zas naopak: 

— b, v, d, h, g, z, ž, dz, dž, 

— p, f, t, ch, k, s, š, c, č. 



25 

Rovnoběžnosť tato jedva v kterém jiném jazyku dá se v té 
úplnosti provésti, jak ji zde nalézáme. Protož také nesnadné bývá 
Neslovanům mnohé z těchto souzvuček náležitě pojmouti a čistě 
vyslovovati, jako u př. boby, popy, dodá, toten, zase, sáze, Zizka, 
šiška atd. , a zas naopak málo který Polák a Jihoslovan umí 
řádně A a cA rozeznávati, anebo sprostý Čech a Malorus mezi 
^ a ^ rozdíl činiti. 

2. Třeba souhlásky roztříditi dle ústrojí úst, na kterém místě 
a kterými částkami hlavně se pronášejí. Předeslavše dříve roz- 
dělení souhlásek, jak je byl Dobrovský učinil, a jehož jinívgram- 
matických spisech napotom se přidržovali, později svým zpíísobem 
ukážeme, jak jedna souhláska tvoří se z druhé a jak nejpřirozenějším 
pořádkem jdou za sebou. Rozvrhují se souhlásky na patero tříd 
tímto postupováním za sebou, počnouc ode rtův vždy dálek hrdlu: 

1. Souhlásky reiní (labiales) : 

K, $, B, n, M — e, ^, 6, n, M — B, 0, E, 11, M. 

O vyslovení a psaní těchto zvukův něco dále připomínati, 

bylo by zbytečno. w u Polákův a Srbův lužických běžné jest, 

t> u ostatních, k nimž i my nyní přistupujeme. Písmě ^ skoro jen 

v cizích slovech přicházející stýká se s f aneb ph jiných jazykův. 

2. Podlebm (j^aXatales), příhodněji tekuté (liquidae): 

M, », p — H, A, p — H, J, P (ř, rz). 
H, v nejstarší způsobe cyrilského písma h, později h, od h jediné 
položením střední čárky rozlično. Polanům a nám Čechům obecní 
zvuk r zastupuje místo změkčeného r ostatních Slovanův, o němž 
brzo řeč bude. 

3. Zubní (dentaies): 

A v — d, m — 4, T (a). 
Toliko v cizích jménech a to zřídka jon vyskytující se «■ 
srovnává se s řeckým ■&. V ruských ústech pronášívá se jako f, 
a mnohdy se tak i píše: AeuHia (A^hhu), a^ups (■e-), pu9Ma'(j^^. 

4. Sikavky (sibilantes) , sičné : 

?, c, i| — 3, c, ří — 3, o, U. 

5K, Ul, Y 9K,m,H — ^, in, ¥ (l|l, Hí). 

První tři zvukové šlovou prosté neb jednoduché pro rozdíl 
od následujících jim sourodných zhuštěných. Jak se již řeklo, 



20 

znamenají Poláci souhlásky lu a i slučovámra dvou liter sz, cz, 
a v ústech jejich znéji, což i o ž platí, plněji a ostřeji, ano skoro 
by se říci mohlo hruběji, než u ostatních Slovanův. Litera i|i jest 
toliko stažení dvou v jednu, u př. qiHii. Nepohodlný polský pra- 
vopis zde čtyry litery (szczyt) vynakládá. 

5. Hrdelní (gutturales) : 

r, ?í, K — 3, X, K — r, X, K. 

Souhlásky h 9i g velmi vzájemně k sobě se chovají, zastu- 
pujíce jedna druhou podlé rozdílnosti nářečí. Cyrilské r (glagol) 
veskrz co g čísti se musí, vyjímajíc ruská vedlejší nářečí, t. j. 
roalo- a běloruské, kde sice též z se píše, ale h vyslovuje. Dále 
panuje h v jazyku českém a hornolužickém. Píše se tedy a vy- 
slovuje u př. st. slovo rpiiA'^, r, ropo4T), mr. ropo4T> (horod), pol. a 
dluž. grod, hluž. hrod, č. hrad, u všech jižních Slovanův opět grád, a 
tak ve všech podobných případnostech. Přichází-li tedy h y cizích 
slovech, přinucen jest Rus vyjádřiti je zvukem g : repoft — heros, 
rH4pa, TepAcpTi. Naproti tomu v pol. himn^ kardy, kozy atdí spíše 
ch nežli čisté h ucho pozoruje. Anof v ilyrském zvuku h nestává, 
jest písmě toto zbytečné, a protož se dobře hodilo k znžimenání 
jedním znakem souhlásky cA, jako hoditi, muha, kteréžto cA Srbové 
docela zanedbávají , píšíce a mluvíce pouze 04hth , Mya. Horno- 
lužičané zvykli jsou z počátku slov místo ch vyslovovati kh : 
kho.diič, khudy, so skhilič. 

Kromě uvedených právě souhlásek uvádějí se ještě v cy- 
rilské azbuce tato tři písmena, ovšem pro jazyky slovanské docela 
zbytečná : s, ?, j. — V rukopisech staroslovanských nachází se druhdy 
na začátku slov místo 55 psáno s (zelo), jako: seiiiic, smiw, si;hhi|.i 
(pupilla), a samo to 8*;io (valde); řidčeji u prostřed: mnosih bosh. 
Domnívají se někteří , že znamení toto k vytknutí vlastního od % 
rozdílného sloužilo zvuku. O tom však se velíce pochybovati musí, 
poněvadž všickni jazykové slovanští vesměs toliko v jediné hlásce 
z se srovnávají. Jak za to mám, není toto s nic jiného leč řecké 
éítíarjfwv (í), a původové slovanského písma zajisté pro nic jiného 
je nepřijali kda ku poznamenání Čísla 6, jak to i v řečtině byli 
nalezli. Rovně tak jisto jest, že 3f a :|r zpočátku jenom k číslování 
sloužilo Q 60, rp 700), a že teprv od pozdějších písai-ův i do 



Í7 

slovanského písma jich bráno, ač někdy i neslušně, anoť vedle 
I.MiiiMi. také ^a, i^aiH přespříliš svědomití mniši jsou psávali, 
kteří v řečtílkování lak dalece zacházeli, že i slova jako arresi 
věrně nápodobili. Místo íf v cizích jménech píše se nyní vždy kc 
anebo k?, v latinském písmě zas bud x anebo ks : A.ieKctH, aKsaiieHi, 
Aleksandr; také qu podrobuje se slovanskému způsobu: KbhphhT), 
Ouirin, Kvirin. Vůbec pak cyrilským písmem píšící Slované ve všech 
cizích jménech spravují se zvukem, a ne literou cizozemskou. Konečně 
přichází také u Srbův a Bulharův též v nemnoze cizích slov znak 
fl, znamenajíc dž, u jiných ale jenom 4*, jak to i u Malorusův : 
blh. neHuepi , okno ; srb. i^aKaTii, hlučiti ; nir. AwryTi, lín (ryba) . 



Tento jest úplný výčet souhlásek, jenž ve slovanských jazy- 
cích přicházejí. V roztřídění jich, jak se již řeklo, řídili jsme se 
tím pořádkem , jakého se učený Dobrovský ve svých mluvnicích 
přidržoval. Zapříti se nedá, že rozvržení toto jeho v mnohém 
ohledu jest praktické, a že i nám v našich mluvnických studiích 
nebude bez užitku, pročež dobře učiníme , podržíce je bedlivě na 
zřeteU. Nicméně důkladné a vědecké soustavnosti v rozdělení 
tomto pohřešujeme, a pročež vynasnažím se tuto svým způsobem 
ještě jednou řadu souhlásek předložiti v tom přirozeném pořádku, 
v kterém se tv^ří a jedna z druhé vyvinuje. Za základ roztřídění 
našemu opět sloužiti budou nástrojové mluvní, přispívající hlavně 
k vytvoření souhlásek, a však začnouce od štěrbiny hlasní (glottis) 
pokračovati budeme od hrdla ke rtům a pozorovati, jak se utvo- 
rují a jak za sebou následují. 

Vycházející z hrdla jemný dech, jak míle ve spojení s ně- 
kterou samohláskou slyšeti se dá, tvoří souhlásku tomuto dechu 
nejpříbuznější a téměř s ním totožnou. Jest to h. Dech tento 
sesílený a jako mocí vyříhnutý přechází v souhlásku ch. — Oba 
tyto zvuky jsme prostě a bez překážky vypustili z hrdla. Jestliže 
ale jemný náš zvuk h při pronášení na zadním podlebí se smáčkne 
anebo stiskne a tudy u volném vycházení překážka se mu činí, 
proměňuje se tudíž v nový zvuk, totiž \ g, a koná-li se totéž 
s prostým ale zostřeným dechem, totiž s ch, vytvoří se nám 
hláska k. ?h tom se jeví ten zvláštní úkaz, že tito dva stisknutí 
a tudy jako rozpleštění zvukové dvojí východ si hledají a nalézají, 



28 

totiž otvorem úst a chřípěmi, kdežto onyno dvě prvnější souhlásky 
nosem nic činiti nemají. 

Pozorovaltě zajisté každý z nás, když v bouři aneb při silném 
dutí vítr na své cesté na předměty překážku mu působící narážeje, 
mocí se prodírá , kdekoliv otvor jaký nalézá , že tehdáž hvizd 
neboli sikot ozývá se při tom. Cosi tomu podobného prihází se 
též u pronášení jistých zvukův mluvy lidské. Překážka- li se klade 
z hrdla vycházející a vzduchu nejpodobnější souhlásce h asi upro- 
střed podlebí přitisknutím k němu jazyku, a zamezuje-li jí tím 
volný průchod, tedy proniká vzduch s jakýmsi šumem a vytvořuje 
se hláska ž. — Tato-li překážka se činí zpředu podlebí za hořej- 
šími zuby přitisknutím špičky neb konce jazyku: tedy zvuk se 
stává jednodušší, ostřejší a takořka též špičatější, a tím bére vznik 
naše souhláska z. — Podobným chodem a postupováním vyvádějí 
se též z druhého hrdelního zvuku ch dvě nové souhlásky. Poně- 
vadž ale zvuk ten jest prudší , mocnější a sušší , budou tutéž 
povahu míti do sebe i odvozené z něho sikavky, jenž jsou š a *. 
— Tážeme se dále , kterým a jakým sikavkám dají původ vybý- 
vající ještě dvě krdelní hlásky g di k? Přirozená jest věc, že 
ono smáčknutí, jež jsme na základních zvucích g a k pozorovali, 
také při odvozených z nich bude shledáno. Náležející sem zvukové 
nejsou jiní, leč připadající pod g souhlásky dž a.rfz, pod k ale 
c a c. Že zvuky dz a dz dvěma písmenoma znamenáme , jakoby 
ze dvou zvláštních zvukův složeny byly, není nic podstatného, poně- 
vadž k jednoduššímu jich označení v latinském písmě žádných pří- 
hodnějších nenalézáme znamení. V cyrilském písmě, jakož jsme se 
zmínili, má aspoň dž své vlastní znamení q. Chtěl-liby pak kdo 
vzdor tomu tvrditi, že dž a dz naskrze nic jiného nejsou, leč 
spojení ze dvou samohlasných zvukův, muselby připustili totéž 
také o é a c; neboť i tyto, když by potřeba kázala, rovněž skrze 
ti a ts vyobraziti se dají. A přede nikomu to na mysl nepřipadá. 
Ovšem pravda, že potřebné sevření sičných zvuček di, dz, jakož 
i c, c nedá se jinak uskutečniti, kromě zádržkou podobnou velice 
onde zvuku d zde /; nicméně však nastoupilo v podotčených sou- 
hláskách tak dokonalé sebe proniknutí a splynutí vespolek, že 
v mluvnici nejinak než naprosto za jednoduché zvuky považovati se 
musejí. — Oněmno slovanským jazykům, v nichž souhláska g nepři- 



29 

chází, jako to v naseni českém, zňslaly také souhlásky di a dz 
cizí, Zvláště ve skloňování, a tudy rovná se u př. naše noha 
noze polskému noga nodze ; české mnoho mnoze, zvon, polskému 
srogi srodze , dzwvn. Sikavky v první řadě přicházející šlovou 
husté neb zhuštěné , druhé — prosté. 

Po této trojí řadě souhlásek následuje čtvrtá zvukův zubních, 
již blíže při otvoru úst. Berouce opět za základ dvojí onen dech, 
slabý a mocný, anebo první dva z něho vytvořené zvuky h a ck, 
obdržíme sourodné jim dvě zubní souhlásky tím způsobem, když 
plynoucí z hrdla dech koncem jazyka na hořejší dásni zadržujeme 
a pak jako mrskem vypustíme. Činnosf ústního ústrojí při tvoření 
zvukův zubních a prostých sikavek z, s zdá se býti velmi podobna, 
ale jest v obojím případě znamenitý rozdíl. Zvuk souhlásek sičných 
a a * vychází totiž povlovným a klidným během jediné z úst na 
den, kdežto při zubních rychlým a mrštným naraženíin obojím 
otvorem, nosem i ústy vybíhá. Abychom pak řadu zubních, jako 
při předešlých, čtveročlennou obdrželi , kteréž to medle souhlásky 
jsou, jimižto náleží vyplniti místo v oddílech zvukův stisknutých 
g & k? — Jsou to dva zvukové, nám Slovanům docela cizí a 
neobyčejní , germánskému kmenu severnímu ale dobře známí. 
V islandském neboli skandinávském písmě mají tuto podobu : ó; ^, 
kterouž i slavný Grimm ve svých spisech podržuje. Rovněž i 
v anglickém jazyku přicházejí, a znamenají se obě stejně písmeny 
th. Tu kdeby ve slovanštině přirozeným během jeviti se měly, 
všudy těmiže samými prostými souhláskami d a t se zastupují. 

V poslední řadě , ku které nyní přistupujem , stojí čtyři 
reinice r, /", 6, p, zevrub se shodující s našimi výše postavenými 
čtyřmi hrdelními zvuky a vytvařující s nimi jako dva póly čtver- 
násobní té souhlasečné osy. Při jejich pronášení pozorujeme tutéž 
snahu, to samé přizpůsobování vzduchu jako při hrdelních, jenom 
že vzduch na rtech se jeví mnohem volnější a pohyblivější než 
v hrdle , anof i ústrojí to samo nad ono vlastnostmi těmi vyniká. 
Protož i tyto na pohled, od sebe nejvzdálenější souhlásky, totiž 
hrdelní a retní, předce vždy u velmi blízké příbuznosti k sobě 
stojí, zhusta ve slovních kmenech se zaměňujíce, jak toho na sta 
příkladův před rukama jest a později v nauce o slovanském sou- 
hlasenství se okáže. 



30 

Zbývají ješto tekuté souhlásky rliqnidae). Tyto vsak nie- 
osobují si , jak lo hrdelní , sikavky atd. činily , jenom jednoho 
ústrojí mluvního ; alebrž všech vesměs se dotýkají , tak sice , že 
ku každé zde uvedených pěti tříd jedna tekutá hláska se pri-.- 
pojuje. — K hrdelním souhláskám přiřaditi musíme plné , patrně 
v hrdle se tvořící f (ne jak my Čechové, ale jak severnejší Slované 
je vyslovují). Hustším sikavkám staví se po boku drkotavé ř 
sprostým r, anoť s nimi stejné položení v ústech majíce, té samé 
jsou i povahy. Se zvuky zubními druží se n , rovně jak ony 
ústy a nosem vycházejíc. Že pak tekuté m na samé zevnitrností 
rtův se tvoří a tudy k retním přistupuje hláskám, každý snadnd 
nahlíží. Tekuté souhlásky, jak to již jméno jejich ukazuje, roz- 
plývají se snáze než jmé po veškerém ústrojí úst, ony jsou ze 
všech nejpohyblivější a nejslužebnější, bez těžkosti s jinými se 
vížíce a s nimi v společenství vstupujíce, 

V přirozeném vyvinování se a postupování za sebou nabyli 
jsme tedy pět stupňův souhlásek ve čtveročlenném jich rozvržení. 
K nim přiřadilo se dále v úplnosti patero hlásek tekutých. Viz- 
mež , nedá-li se ještě toto sestavení zvukův doplniti a dovršiti ; 
neboť tak podivu hodná jest strojnosf mluvy lidské vůbec, a naší 
slovanské zvláště , že všecka ta hojnost a rozmanitosf zvukflv 
jejích pěknou čiiuc jednotu témuž podléhá zákonu. Od nichžto 
jsme tedy vyšli, od samohlásek, k těm opět se navracujeme, 
a zkusíme, zdali též při nich nestává téhož pravidla a poměra, 
co při souhláskách. Jest zajisté a samohláska čistě v hrdle utvo- 
řený, a z něho prosté beze vší jiné pomoci vycházející zvuk. 
Nejblíže k a a hrdlu stojí hláska e; máf i ona tutéž jakosf stiště- 
nosti jako zhuštěné sikavky, pročež ku pořadí jejich připadne. 
Daleko tenší a hlavně prostřed podlebí tvořící se i piináležeti 
bude k sikavkám jednoduchým ; o jak svým položením blíže 
k ústňm , tak svým značnějším rozléhaním se i v otvoru chřípí 
patrnou jeví příbuznost ke zvukům zubním. Že konečně u bez 
pohnutí a stoulení ke rtům nemůž vysloveno býti, samo se uka- 
. zuje. Odtud : a e i o u. 



31 





pouhé (purae) 


stisknulé(conipr. ) 


tekuté 
(liquid.) 




slabé 


mocné 


slabé 
(lenis ) 


mocné 
(forlis) 


hrdelní 


h 


ch 


g 


k 


f 


a 


sikavky 
zhuštěné 


ž 


š 


dž 


1 

6 \ r 

11 


e 


sikavky 
prosté 


z 


s ! dz 

ii 


c r 

il 


i 


zubní 


' 


t ů (d) 

1 


. 1 

)> (t) ! n 

i í 


retní } b 

1 


p i v 


f m u 

1 



/změkčený přídech; F dech prostý. Jak z k ostatní zvuky se 
vyvádějí, tak z a samohlásky. 



Z přehledu tohoto systematického souhlásek, které všecky 
až na ony dvě stisknuté zubní v slovanských jazycích úplně se nalézají, 
můžeme povážiti, jaké to jest bohatství zvukův ve slovanské mluvě 
a jaká rozmanitost slabik a slov z nich se utvorujících. Tento zde 
vyložený chod u vyvinování se našich souhlásek má velikou důle- 
žitost' v etymologické nauce; nebof odtud přede vším vyplývají 
všecka pravidla a zákony o přeměnách souhlásek, dadouce se jen 
touto dráhou jasně odůvodniti. Pročež budeme i my v dalších 
grammatických bádáních častěji přinuceni odvolávati se na tento 
rodokmen souhlásek našich. 

3. Pohlédnouti nám opět s nového a sice třetího stanoviště 
na souhlásky slovanské z ohledu jich dvojího jerování aneb tvrdého 
a měkkého vyslovování. Namítá se otázka, kterak se děje změk- 
čování? a působí-li se na souhlásce anebo teprv na spojené s ní 
samohlásce? nebof jsou grammatikové, jenžto rozličné hned jedno 
hned druhé tvrdí. Mé mínění jest, že změkčení nemůž býti jinače 
způsobeno, leč pomocí stisknutého a tudy jemného přídechu, 
z něhož, jak jsme viděli, nejměkčí ze všech souhlásek, zvuk totiž j 
vychází. Prostřednictví toto lze jest nejzřetelněji pozorovati po 



32 

retních zvucích, kdežto změkčovací živel ten dokonce od souhlásky^ 
se neliší: icia, ťé, pě, pi, mi atd. Tíže jest jej pozorovati po 
sikavkách a zubních hláskách , poněvadž dvojité sbíhá se zde 
stisknutí, jedno totiž ze samé podstaty samých téch zvukův, druhé 
pak z přídechu j pošlé : ďa, dě, di, fa^ té, ti, zia, zie, sie, si atd. 

Měkčení souhlásek znamenají ve svém písmě rozliční slovanšfí 
jazykové rozličně , aniž pak jest v nářečích našich všude stejné 
vyvinuté a zachované. Nejbujněji rozprostřely jsou se měkké slabiky 
po ruštině a polštině, kteréžto přicházejí-li zhusta, zvláště po jedno- 
duchých sikavkách, nedá se jazyk ospravedlniti od výčitky jakési 
hravé štěbetavosti. Průpovídky zajisté, jako tato jest: cieszyé sie 
dziecieciem, a na sta podobných tomu zůstávají vždy pohádkou 
v řeči tak rekovného národu jako jest polský. V užší meze jest 
uzavřeno měkčení souhlásek v jazyku staroslovanském, maloruském 
a českém, až v ilyrské a novobulharské mluvě z většího dílu vy- 
mizuje; neboť tam již naše časoslova měniti, roditi, p. mienič, 
rodzič a j. znějí: rodyiy, ményiy, tedy zcela tvrdě, jak my to 
před y činíme. 

Pozn. Věc tato z prvního pohledu nepochybně podivná zdáli 
se bude, anoť podlé vší obdoby a přirozeného běhu vlastně od 
severnějších slovanských národův očekávati bychom měli tvrdší a vše- 
likému změkčování slabik více odpírající výslovnosf, nežli od jižních 
kmenův. Jak si tento úkaz vysvětlíme ? Nepochybuji , že zde 
ukryta jest nějaká historická příčina, kterou však odhaliti nepo- 
dobno. Nebof jak a odkud to přichází, že u př. v severogermanské 
mluvě, jako to v dánském jazyku, tak mnozí kmenové slov se 
nalézají, ježto jiným Slovanům naskrze nepovědomi jsouce, toliko 
v jazyku srbském a bulharském opět se vyškytají? — a jakáž to 
prostora zemí dělí nyní od sebe Dány a Srby. Ostatně také zde 
v oboru germánských jazykův pozoruje se a každý snadno při- 
svědčí, že dánský jazyk, ač dále k půlnoci leží, daleko zní pří- 
jemněji a jemněji, nežli obyčiijná němčina, tím hrubší, čím dál na 
jih sáhající. Dá se ale též úkaz tento z fysiologické stránky vy- 
světliti tím důvodem, že potřebíjest mnohem většího úsilí a obrat- 
nosti mluvních ústroj ův k vyslovování změkčených souhlásek, nežli 
k pronášení tvrdých, a že tedy rovně jako seveřan rozsáhleji vy- 
vinul své fysické síly, také u vývinu jazyčních zvukův větší úsilnosf 



33 

jeví nad jižního obyvatele, a tím i větší rozmanitosti ve své mluvě 
dosahuje. Naproti tomu snaží se zas jižanin, a z našeho kmene 
obzvláště ilyrský Slovan docíliti libozvuku rozmnožením a stejnéjším 
porozdělováním samohlásek. V konání tomto jeví se náchylnost 
ku pohodlí, odporující poněkud nenetrudnému samohlásek změkčování 

V cyrilském písmě znamená se měkkosf souhlásek vždy 
následující jotovanou samohláskou, anebo skrze t a nosové a, 
pakli ale slabika měkkou končí souhláskou, zastává službu tu polo- 
hláska b. Naproti tomu, končí-li slabika tvrdě, přivěšuje se i. 
U př. Koaiži, KHAtTHca, bího^o (^mísa), koctii, mocti, chíilhuh atd. 
Těmiže pravidly řídí se i Rusové. V polském písmě vyráží se 
měkkost holé souhlásky, tu kde toho třeba, postavením s hOra 
čárky; v slabice pak samé určena jest k tomu samohláska i, pou- 
kazující na měkké vyslovení. Způsob tento jest rovně výhodný a 
snadno pochopitelný : cée/í, zas, krase, biada, niewiesctuch. pieniqdze, 
zmieniony atd. Latinsky píšící Ilyr v těch případech, kde měkčení 
nastupuje, vůbec měkkého přídechu j k tomu užívá a píše takto: 
kralj, Ijudi, zadají, zadnja, bogiiyom (instr.) atd. (jy mu žádné 
služby neprokazuje.) Předce ale v písmě dobře rozeznává mezi 
cyril. i€ a t, klada na místo onoho je , na místo tohoto ě rovně 
s námi: od njega, cvěíje, věra. 

V češtině všecko téměř souhlásek měkčení schýlilo se ke 
dvěma nejvyšším samohláskám ě a i. Bez samohlásky neboli hole 
znějící souhlásky měkké znamenají se, jak známo, háčkem, což 
i tehdáž se děje, když v nemnohých v průměru případech měkčení 
před širšími a plnějšími samohláskami a, o, u místo má. Háčkem 
označené měkčení však jediné k zubním zvukům ď, f, ň se při- 
dává, při jiných zvucích jak v mluvě tak i v písmě se opomíjí. 
Když tedy dvojím způsobem, dílem na souhláskách samých, dílem 
pak na samohláskách (é, t) měkčení znamenáme, přenášíme takměř 
s oněch na tyto jenom znaménka, což nepochybně proto se děje, 
že v tisku to některou poskytuje výhodu. Tak píšeme hoň, sudte, 
ňadra, ohňové, šfovik atd., a zase : pěna, měřiti, běl, tělo, někdo atd. 

Zde se nám naskytuje příležitosť promluviti, co třeba, o dvou 
již dříve a však jen běžně podotknutých samohláskách ii a t. 
Vidělo se, kterak sv. Cyril samohlásku i, naprosto-li se považuje, 

3 



34 

tak do svého pisrna byl přijal, jak ji v řečliné nalezl (jola.) Dále 
se připomenulo, že měkký přídech rovně jako při druhých samo- 
hláskách, tak i při této se jotováním znamená (tedy h, h), a však 
povědělo se též, že písmene tohoto nejen na začátku slabik se 
užívá, nýbrž i po měkkých souhláskách, aby se jím právě tato 
měkkosť jejich označila. Cyrilské h vyrovnává se tedy vůbec 
liteře i latinského písma užívajících Slovamlv, jako Čechův a Polákův. 
Víme pak též již , že každé slovo na tvrdou souhlásku se končící 
v staroslovanštině a v ruštině přivěšuje k sobě ještě polohlásku -l. 
Prodlouží-li pak se slovo takové v pád «, u př. ^oui, k&tl: ^^omu, 
K&Tu, poznáváme tudíž, který jest původ písmene xi a jména jeho: 
1 4" '• -^ v tomto případě zvolil opět latinsky píšící Slovan y. — 
Důslednost žádala by snad toho, aby změkčené í naše touže měrou 
v cyrilštině bylo se složilo z h -|- i, u př, p^iji^ocTh, pA^ocihi. Zdá 
se však, že zakladatel staroslovanského alfabetu tomu se vyhnul proto, 
aby důležitý rozdíl mezi i a y i \ písmě stal se oku zřejmějším, 
čehož by se písmeny u a u ne tak snadno docílilo. V srbských 
rukopisech přicházívá skutečně litera u, ale neznamená nic jiného 
leč to samé, co jinde li, a v ruském nynějším písmě právě tak 
uvedeno jest u místo xi anebo našeho y. (U Ilyrův y není.) 

Co se samohlásky * m (jaf) dotýče, jest ona ve slovanštině 
velmi nejisté povahy a musí se za přezvuk (Ablaut) považovati. 
Původ její nejspíše ve splynutí samohlásky a s jinou hláskou 
hledati se musí. K tomu vede sama podoba její; neboť svrchní díl vy- 
podobňuje samohlásku + jak v nejstarších i cyrilských i glagolských 
rukopisech ji nalézáme; zpodní díl vyznačuje polohláskou k neur- 
čitou jakousi samohlásku, nepochybně na e neb i narážející a měkkého 
způsobu. Ještě více ukazuje na to samo jméno její jaf (změkčené a). 
Později však písmě toto vzato k označení měkkého e, a tak se i 
čítá, pročež i nám třeba jest se toho přidržeti. Nejistota a těka- 
vosť samohlásky této patrná jest všude v našich jazycích. Tak zní 
v polštině hned jako a, hned zas jako e podlé jistého blahozvučnosti 
zákona, ješto a od tvrdé, e pak od měkké následující slabiky zá- 
visí : wiara , tcienq ; dziai^ d:ielié ; las , to lesie ; iela^o , na ne- 
lezte atd. V ruštině nezachovává se u vyslovování e a » všude 
náležitý rozdíl, jak to ostatní Slované činí. Tak u př. vnímá ucho 
v slovech MCTaib, MtcuTb v prvních slabikách jen čisté p, a zas 



d5 

ve slovech 4eHb a Ha4tHf, (oblec) toliko stejné mékké ě, kteréžto 
zvuky me a wř, de a de slovanská mluva sic všude přísně roze- 
znává. V maloruském nářečí vyráží se samohláska tato veskrz 
zvukem měkkého t: HtH>iibn1, Jtio, itHb (stín). .Podobně činíme 
my Čechové, když é toto prosodicky se dlouží: měřiti, míra, 
bélosf, bílý atd. U jižních Slovanův, jmenovitě v ilyrských nářečích 
dává staroslovanské « největší proměnhvosf a pohyblivost' u vyslovení 
na jevo. Tak u př. zní slovo AtBoilha, ót.iHTii podle rozličnosti 
krajin zde 4eB0ÍÍKa, onde ^HBořiKa, AJesoflKa a zas 4íijeB0ÍÍKa atd. 
6e.iHTH, ÓHJeJiHTH, ano ve furlanském i bealiti. Více o této hlásce 
přednésti udá se nám phležitosť ještě na jiném místě. 

Již nyní přihlédneme opět k našim souhláskám, abychom 
poznali, jak rozliční slovanští jazykové vykonávají změkčování při 
nich, a jaký jest o této věci smysl jejich. Přede věím připomenouti 
potřebí, že s některými řadami uvedených prvé souhlásek jinak to 
vyhlíží v ohledu theoretickém , jinak opět v ohledu praktickém. 
V písmě totiž u jedněch slovanských národův považovány jsou některé 
souhlásky co tvrdé, * kdežto u druhých mají se za měkké jakoby z 
přirozené své povahy ; a předceť to rozum s sebou nese, že obojím 
zároveň býii nemohou. Mimo to připouštějí též některé souhlásky 
měkčení v jistých případech a v jistých nářečích, anof naproti 
toniu jinde toho docela neznají , opustivše v mluvě národní dávno 
ono změkčování. 

Co do hrdelnirh čtyř souhlásek, ty v církevním, maloruském a 
českém jazyku nikdy nejsou schopny měkkého vyslovení, pročež po nich 
i M písmě' žádné jiné samohlásky klásti se nemohou, leč ty, v nichž 
nijakého změkčujícího přídechu není, a které jsme prostými nazvali, 
tak ze širších a, o, oy, &, polohláska i, z užších jen e, w (y). Nikdy 
tedy klásti nelze h, t, a atd. Pročež T&ruň, jciiaj^i, iíiia<\th atd. Taktéž 
i česky. Co do širších samohlásek platí toto pravidlo v celé mluvě 
slovanské ; ne však co do dvou vyšších neboli užších. A tu již hned 
v polštině vyskytuje še nám ten rozdíl, že sice dvě pouhé hrdelní 
souhlásky h a ph tímže řídí se pravidlem, kdežto druhé dvě 
stisknuté g 2l k zcela tomu na odpor se chovají, šetříce vždy 
změkčení před vyššími samohláskami. Píší se tedy polské výrazy 
u př. hydzié (hyzditi), chytrý, suchy, hefm, chefpič, sie — a zase : 
gibki (hebký), gibkiego, tqyi, kief, kiedy atd. Nosový však zvuk e 

3* 



36 

jakožto původ svůj z a, an mající, zůstává beze všeho působení 
na g a k, pročež : gesty, igqszcz,), kedzior (kadeř, Ky4pH) atd. 
Přídavné gietki (ohebný), giqiy činí jediné výmínku; leč nosový 
zvuk v těchto slovech není čistý, alebrž pošel ze souhlásky «, anof 
základem zde jest časoslovo gne, giqč m. gnqc. — Jakáž medle 
jest příčina této náchylnosti polského g sl k k měkkosti? — Dřívější 
naše odvození zvukův g sl k z prvotnějších h sl ch vysvětluje to 
dostatečně, poněvadž ono děje se stisknutím hrdla a tudy jakýmsi 
změkčením, jemuž bez toho všude až téměř nad náležitost jazyk 
polský hoví. Mezi všemi samohláskami zavdávají pak ony dvě nejvyšší 
nejvíce příležitosti k změkčování. Že ale tím nauka grammatická 
co do tvoření a sklánění velice jest zviklána, ukáže se později 
samo. V ruštině též po hrdelních zvucích všech píše se u (i) a 
tudy i ib, ač tato samohláska v pronášení našemu čistému e se 
rovná: Hort, Myxt, pyK-fe atd. 

Po zhuštěných sikavkách ve všech slovanských jazycích měkké 
i (h) se píše, a nikoliv y (xi). Jediný Polák zde činí výmínku, 
klada po nich a rovněž i po tekutém rz vždy y, čímž opět v gram- 
matické důslednosti mnohé zbytečné překážky si v cestu staví. 
My však, patříce na povahu slovanských hlásek s vyššího stano- 
viště, ovšem převrácenosf tu bez dalšího povšimnutí ponechali 
můžeme. Čím někteří polští grammatikové se ohrazují, předstíra- 
jíce , že sikavky tyto v ústech polských o něco ostřeji a plněji 
znějí, nepostačuje k ospravedlnění, tím méně, jelikož výslovnost 
takováto není u polského lidu všeobecná, anobrž Mazurové u př. 
všecky husté sikavky jako jednoduché (z, s, c) pronášejí. Jiná 
námitka snadby ta býti mohla, že po hustých sikavkách, stojí-li 
před druhými samohláskami, žádné jotačení se nepozoruje, jako se 
pozoruje u př. při retních : ba, bia, be, bie atd., ješto žádný Slovan 
zvuky ža, ša nepronáší žja, šja, vyjímaje snad jenom některé Slováky. 
Tedy jako se píše sza, szu, sz,e, sluší prý po ž, sz, rfž, cz po- 
dobněž tvrdé y klásti. Námitka tato vyvrací se ale předně již tím, 
že obdobnosti takové nemuselo by při všech samohláskách stávati; 
píšíf a vyslovují předce titíž Poláci po hrdelních, jakož jsme viděli, 
ga, go, ka, ko, a zas gie, kie, gi, ki. — Lepší ale důvod o při- 
rozené mělkosti zhuštěných sikavek tento jest: Pozorovalif jsme 
dříve v nauce o tvoření souhlásek , že sikavky , zvláště husté, 



37 

tvoří se silným přitištěním jazyka k podlebí, a že tedy již původem 
svým něco měkkého mají do sebe; hláska j, jakož i o tom řeč 
byla, jest rovněž stištěný a tudy změkčený přídech. Nemůžef jinak 
býti, leč že tyto dvě stejnorodé částky setkavše se jako dvě 
krůpěje v jedno splývají. Tím pak zdánlivě hláska j u vyslovení 
se vytratí, a však měkkost nadzmíněných souhlásek ve své vždy 
zůstává míře. Považování pak hustých sikavek za tvrdé zvuky, jak 
to Poláci činí, a psáni po nich y vede v celé mluvnici ke mno- 
hým zmatkům a nedůslednostem. Abych jen jeden příklad uvedl, 
odvádíme od přídavných: tvrdý, tupý (Jtuo.rdy, tqpy') časoslovo 
stwierdzič , otepič patrně v zakončení měkkém, a tak ve yšech 
jiných případech : čemuž medle od suchy odvozené suszyc proti 
vší obdobě píše se tak? Nepanuje-liž zde týž zákon? A není-liž 
samo sebou zřejmo, že ch, nejsouc samo v sobě žádného změkčení 
schopno, proměniti se muselo v š, tedy v měkkou souhlásku, jako 
onde d do dz (twardy: stwierdzic)? — Z toho již poněkud vidíme, 
jak převrácený jest z veliké částky pravopis polský, a že ve 
správnosti nijak ani staroslovanskému ani našemu českému vy- 
rovnati se nemůže. 

Změkčování tenkých neboli jednoduchých sikavek třídy třetí 
děje se zvláštním způsobem. První dvě zas, jakožto z pouhých 
hrdelnic pošlé, podržují rovněž povahu tvrdých zvukův. Obě pak 
i měkkému vyslovení podrobiti se mohou, měníce se v á a *. 
Toto změkčování vyvinulo a zachovává se nejdokonaleji v jazyku 
polském ; k němu nejblíže stojí Rusové. Zdali staroslovanský jazyk 
tento pěkný rozdíl u vyslovování měkkých a tvrdých sikavek 
těchto činil, s úplnou jistotou nyní tvrditi se nedá, ale není ne- 
podobné. Ilyrové a my Čechové rozdílu v dvojím pronášení těchto 
zvukův již docela neznáme, předce však aspoň ve psaní tehdy ho 
šetříme, když po nich samohláska i, y následuje. — Polské syn, 
siny, názytcam, zima u nás slyšeti jen s tvrdým zas. Tak i dále 
sa, sia, za, zia, se, ze, sie, zie, sq, siq, zq, ziq atd. — U Ilyrův 
měkké vyslovování souhlásky « udrželo se v menším daleko objemu 
před e a a , leč ne tak jak v polslíém, nýbrž pouhým nesplynutým 
přídechem neb jotou, u pr. sječ Qsěč), beseda (verbum), sjanosí 
(lesk), sědiíi Rtá. (vlaské: si, signor). — Hlásky dz a c, berouce 
původ svůj z přitištěných hrdelních zvukův g » k, již tím samým 



38 

na inekkosf narážejí, a tudy skutečné jak v cyrilském tak v Českém 
za ni6kké souhlásky se povahují, aspoň co se souhlásky c týče, 
poněvadž dz těmto jazykům zcela jest neznámo. Polák však zde 
opět opační jde cestou, nejinak než jako zhuštěné sikavky za tvrdé 
hlásky je maje, a protož také dzy a cy v písmě u něho přichází. 
-^ V pfivodních ruských slovech jest obyčej psáti uu, v cizích 
jménech uh. Kteří jazykové lepšího a důslednějšího způsobu psáni 
i zde se přidržují , ^z grammatiky později samo vysvítati bude; 
zde jen na jednom příkladu to. ukážeme. Statná jména c*ni 
(vultur) , Yejci , pm-h tvoří množ. p. stejně c;i>nH , YecH , piii)H, 
ale v polském již sepi , Czesi , raey (nestejným pravidlem). — 
Následuje-li po c samohláska e, činí se měkkosf její tím zřejmou 
v písmě, že v staroslovanském, ilyrském a ruském jazyku t (naše 
měkké é) se klade : i\t.M,, q«AHTH , r. utni , il. ceniti atd. , kdežto 
v polštině a češtině nikdy se při samohlásce neoznačuje , právě 
proto, že již v souhlásce jest ukryta : celý, ca-fy, cediti, cedzió atd. 

Zubní dvě souhlásky dat (neboť do dmhých dvou je do- 
plňujících germánských nic nám zde není) znějí ve slovanštině ď 
a (, když se změkčují. Souhlásky tyto více méně se všemi samo- 
hláskami pohodlně se slučují; tak starosl. (a české) ^t^i^ , wt^h 
(rozl. MCA^) , Ttno , A*AWTH , tathbiJ , r. 4HTá , 4-BBa , ilyr. dělo, 
cvetje atd. Toliko Polák a lužický Srb neměkčí zubní hlásky pro- 
střednictvím měkkého přídechu (j), jako to ostatní Slované činí;' 
nýbrž používá k účelu tomu dvou měkkých sikavek i a i. Místo 
fth, ď, platí tam tedy zvuk dí, a místo Th, f, běžný jest zvuk /*, 
jejž ale v písmě čárkovaným č vypodobniti za pohodlnější věc jest 
uznáno. Výše uvedená a jim podobná slova znějí a píší se v pol- 
štině : dziad, riafo , dňedzina , cieciwa , české lod — lódz atd. ; 
v hornoluž. dieJo, dzen, čeňki a j. : ano Dolnolužičan porouchal 
ještě více tyto měkké hlásky, stavě místo rfz toliko i a místo c — 
s: ieň, émd, šanki. Z ohledu psáni konečně připomenouti třeba, 
že dunajští Srbové od dávných časův změkčené zubní zvuky 
dvěma zvláštníma literárná vyrážejí, totiž ^ a h: ja^a. hy4 (jiovaha). 
V dávnějším ilyrském pravopisu znamenávalo se měkké f — ch; 
pročež kde ve vlastních jménech přicházívá, u př. Boskoeichj 
PetronHieh, dlužno čísti Boskorié, Petronéric. 

V polském jazyku snadno by se na první pohled oko i sluch 



• 39 

sklamati mohly podobností sikavek ť/s a c, a změkčených zubních 
di a c, jakoby tyto z oněch vycházely; čemuž ovšem tak není, 
Mam tento ihned zmizí, ohlédneme-li se po prvotní formě slova, 
anebo učiníme-li přirovnání k jiným slovanským jazykům. -U př. 
mn. p. siudzy — sfuga, sfuzyc ; radzič, radze — rada ; ptacy — 
píak ; placié , plac§ , pfaca — piatny ; kociei — kotfa atd. O 
tomto předmětu však později udá se nám ještě promluviti. 

. Hlásky retní, ku kterýmžto hned tekuté m buď připojeno, 
jsouc na samém konci rtů utvořeno , představují se nám nejzře- 
telněji ve svém změkčování pomocí přídechu , a jsou v ohledu 
tomto řada velmi zanímavá. Mezi nimi , jakožto mezi tvrdými a 
měkkými zvuky zvláště před samohláskou i a y, neumí žádný slo- 
vanský jazyk tak určitě a právě slovansky rozeznávati, jako ústa 
polská a ruská. Každý tedy Slovan, nejsa rodilý Rus aneb Polák, 
a tím více každý jinozemec , předběžného cvičení potřebuje , aby 
tyto zvuky jak v měkké tak zvláště ve t^Tdé jich způsobe náležitě 
pronášeti přivyknul. Tvrdé jich vyslovení děje se beze všeho 
namáhání a pnutí retních svalův, a leží v něm cosi dutého a 
suchého. Snáze se dá pochopiti a osvojiti výslovnost měkkých 
retnic. Kladouce totiž měkký přídech neboli hlásku j před samo- 
hlásku, vyrážíme skrze pysky slabiku s nejmožnější rychíostí. 
Nezbývá nic, leč věc tuto objasniti některými příklady, a sice 
v tom nejtěžším pro nás Čechy případě 3 když totiž po retních 
samohláska y sl i následuje : 

numHbiH (stkvostný), nupen (pýr) : niicaiL, niujo. 

úuK-b, Ďuciptiíí: ÓHTBa, P3'6hii>. 

BUMfl , BbicOKO : Bíutib , BHHO ; <i>upKaTL (supali). 

Hliimb , MU, lUJCJLb : MBJOCTb , MHCa. 

Náležitým vyslovením slova, totiž určitým znamenáním tvrdo- 
sti a měkkosti v slabice, činí a poznává se mnohdy rozdíl dvou 
od sebe zcela rozličných poněti. U př. nbu-b (pla;nen , pálčivost) 
nnai; nniaib (krmiti), nuTarb (ptáti se); mujo, mhjo; p. wyf, wif, 
byc, bič a .m. j. — My Cechové a rovněž všickni Jihoslované ne- 
šetříme od pradávných časův tohoto důležitého, pěkného a právě 
slovanského rozdílu v rozeznávání dvojího i po retních hláskách. 
V českých některých krajinách na jih a západ pozůstalo zde onde 
podnes upamatování pravého vyslovování (aspoň měkkého wilovaf, ' 



40 • 

píli). Nicméně ale zachovává se posavad přísné tento rozdíl u nás 
aspoň u písmě lak jako v jazyku ruském , polském neb staro- 
slovanském. Ilyroyé však upustili jsou i ve psáni od rozdílu toho 
a přestávají na jediném i. Béře-li se ohled toliko na samohlásku, 
připadáme vlastně v těchto nářečích na třetí i po rotních zvucích, 
ležící téměř uprostřed mezi oním hrubým w y a mezi měkkým 
H (iže) i , kteréžto není rozdílné od samohlásky i jiných západních 
evropských národův: vysoký, viseti; bydlo, bidlo; pysk, pisk; 
smysl, mizeti atd. Nemám za jiné, leě že působením jiných ne- 
slovanských národův na nás tato ujma stala se našemu jazyku. — 
Že pak ostatně před samohláskou e mezi tvrdým a měkkým vy- 
slovením retních v ruském jazyku tak výrazně jako u nás se ne- 
rozeznává, podotklo se již dříve: ntcHa, ótacart, MtcTO, BtpiiTb atd. 
Měkěí-li se ale retní souhláska v pořadí jazykův slovanských jiho- 
východních (starosl. , rus,, ilyr. atd.) a následuje po ní a neb u, 
tehdy měkčení to vkladným a prostředkovati se musí , a zůstává 
dle jistých grammatických pravidel jindy stálým i před užšími 
samohláskami, jindy zas jimi se odstraňuje, uipř. uprávěti, i^.uprct- 
wiac, ovnpaKiiiíiTH , yopasjíaib; spravím, sprawie, sprawisz, atd., 
cnpaB.iio, cnpaBHmb; fow, jobjih, jobjih, jiobjiío, -BHiut atd. 

Sluší ještě podotknouti v krátkosti, co třeba o měkčení zbý- 
vajících ještě čtyř tekutých hlásek n, r, ř a /. Jako přidružená 
k zubním tvrdá souhláska n připůsobením nosu se pronáší, rovně 
tak ano mnohem více pozorujeme to i při změkčeném «, kterýžto 
zvuk také románským jazykům znám jest. Cf. komi , kohl , kohoy, 
KONio, KONH ; A^Ni, ftANh atd. 

R se považuje v polštině a češtině vždy za tvrdou souhlásku, 
a v případech oněch, kde se měkčiti má, přechází v jiný zvuk, 
totiž ř, kterýž ke zhuštěným sikavkám se druží. Dle svých pře- 
vrácených pravidel považují Poláci i tento zvuk pravopisně jako 
tvrdým pročež i tam píší rzy, kdežto my ři píšeme. Mimo to zní 
polské r o něco jemněji nežli české, ano Srb lužický přetvořil je 
v nemnohých těch případech , kde v mluvě jeho se uchovalo, 
v úplnou sikavku s neb ž: psi, pšeciwnik , ksidfo atd. Ostatní 
Slované vykonávají měkčení ve zvuku r, což opět nám Čechům a 
Polanům naskrze ncobyíejno, pročež : řád, nqd, r. pa4i; řťdký, 



41 

nadki, r. ptAKiB ; řeka, r. piKa ; hříva, r. rpiioa; p. brzuch, 
r. úpwxo, Star. api (vehemens), aph (jař). 

Tekuté / má v ruštině a polštině opět tu vlastnosf, že vy- 
slovení jeho, jak tvrdé tak měkké, docela rozdílné jest od našeho 
českého a z části též jinoevropského. m anebo jak v polštině se 
znamená f tvoří a rozléhá se v hrdle, kdežto měkké / zjemna 
plochou jazyka k podlebí se tiskne. — Zdá se odporovati theorii 
naší o zvucích, že měkké / jinak a na jiném místě se tvoří než 
tvrdé; leč změkčení tvrdého i nemohlo nijak vytvořiti se v hrdle, 
anof tam žádné smáčknutí neb stisknutí ústrojí toho provésti se 
nedá; tekuté pak zvuky tu povahu do sebe mají, že po větší 
částce úst se rozplývají. Měkké toto / přichází i v románských 
jazycích, jako ve španělském a francouzském ; pročež u př. franc. 
email v ruském písmě 3Maji> se píše. Hlaholením tvrdého f, zvláště 
na konci slov , nabývají podotčení dva jazykové slovanští velmi 
příjemnou plnozvukosf : dař, wierzyf, siysza-t, dzieciot, icezef atd. 
Od řádného vyslovení obojího / závisí druhdy smysl nestejný téhož 
slova, u př. B-RJii adj. , s-Kiik subst. ; r. yroJi> (kout , úhel) , yrojib 
(uhel).; pol. faska a laská (líska, hůl). V jazyku českém roze- 
znávalo se dvojí / zvláště ve spisech bratří českých ještě v pře- 
dešlém století. Nyní neznáme jak v řeči tak v písmě jenom jedno 
/, zvuk to neslovanský, rovnající se zcela onomu v řeči německé, 
latinské a jiných. Ilynlm měkké / (//) dobře známo jest: kralj, 
kralja , željno (žádostivo) , Ijubav ; tvrdé t přijímá však i zde 
prostřední zvuk jako v českém , anebo mění se při polohláskách 
a na konci slov v w a o : vuna (vlna), puk (plk), dao sam, sédio 
sam , uznao atd. V maloruském a hornolužickém v jistých přípa- 
dech tvrdé / téměř co v zní: hiówa, siowo, nycTVun,, ópajTL atd. 

Tentof jest, jak za to mám, zevrubný přehled všeho toho, 
co náleželo připomenouti o výslovnosti a psáni slovanských sou- 
hlásek. Rozvrh jich, jakýž jsme sobě byli učinili, a úplné jich 
shodování se s základními samohláskami v ohledu na ústrojí mluvní, 
přesvědčily nás o hojnosti a celkovitosti hláskových zásob v mluvě 
slovanské , tak sice , že skoro předpokládati bychom mohli , že 
všecky zvuky, t. j. souhlásky, přicházející mimo tyto naše v jinších 
jazycích, nejsou nic jiného, než odliky neboli vedlejší tvary anebo 
pouhý nadbytek; kde ale v té neb oné mluvě více méně scházejí. 



42 

že to patrné ukazuje na chudobu a nedostatek zvukův. Pndáme-li 
k tomu i tento nový přírost hlásek, jenž ae změkčování tvrdých 
souhlásek vznikl, a uvážíme-li, že opět zvukové tito dle roz- 
ličnosti jazykův a nářečí našich větším dílem vždy jiný a jiný 
dostávají příbarvek a tak přerozmanitě se stupňují: tedy nemůžeme 
bez podivení patřiti jednak na nesmírné rozvinutí jazyčného ústrojí 
a obratného užívání v národu slovanském, jednak ale dají se též 
snadno uvážiti obtížnosti skoro až k nemožnostem sáhající, chtěl- 
liby kdo osobití sobě snadnost v mluvení všemi aneb větší částkou 
nářečí těchto, a k tomu výřečnosf, jaká vlastní jest jedné každé 
ratolesti. Na štěstí však nevidí se toho potřeba žádná, aby jazyko- 
vědec a filolog slovanský o tento stupeň dokonalosti musel se 
lomoziti. Jinéť jest učiti se jazykíim k vůli neodbytným potřebám 
všedního života, a opět jiné seznamovati se s nimi a je pěstovati 
k vyšším vědeckým účelům. Jinou cestou zajisté kráčejí největší 
skoumatelé jazykův našeho věku, jako Bopp, Grimm, Rask, Hum- 
boldt , náš Šafařík a j. , zase po jiné se bral kardinál Mezzofanti 
s jinými jazykoborci, jehožto obratnost v řečích, vztahujíc se na 
30 — 40 jazykův, ovšem řídkým byla úkazem, ale vědám a naukám 
naprosto žádného nepřinesla užitku. 

Předeslavše , jak jen koliv možné bylo , v krátkém a sroz- 
umitelném přehledu, jak veškeré samohlásky a souhlásky tak hojně 
a bujaře ve mluvě slovanské se tvoří, soustavně rozdělují, jak 
vyslovovati a psáti je dlužno , nyní ještě připojiti musíme některá 
zvláštní poznamenání o výslovnosti jejich, nemohše dříve o tom 
se zmiňovati z té příčiny, by přehled hlávnějších věcí se nerušil. 

Jest sice vůbec ten zákon, že i samohlásky i souhlásky 
slovanské podržují tutéž výslovnost, jaká jim jest v písmě literou 
vytknuta, jak jsme se o tom sami přesvědčili mohh. Zde tedy 
hájí. si svého práva ono staré pravidlo: piš, jak mluvíš! JVestává 
pak u nás , jako ve francouzském , anglickém , ano i německém 
jazyku, vlastně způsobu dvojího, by jinak oko patřilo na písmena, 
a jinak ucho vnímalo zvuky. Pozorujeme však předce, zvláště 
v nářečí velkoruském , odchylování se od tohoto pravidla , anof 
některé samohlásky nezachovávají ten zvuk, který jim původně 
by náležel. Tato odchylka panuje hlavně v hovoru obyvatelův 
Moskevských a okoliuch, nyní pak i ve všech vyšších stavech, 



43 

kamkoliv ruský jazyk sáhá , a protof také vybroušeným Moskev- 
ským vyslovovámm se nazývá. Ono pak zakládá se na prízvuku 
slabik, a poněvadž prízvuk ruský v určitá pravidla ani pojíti se 
nedá, nemožná jest, tak snadno si osvojili a podržeti tuto tak 
nazvanou subtilnou výslovnosf tomu^ kdo rodilým Rusem není. — 
Samohláska a tratí svou plnosf a stává se podobnější krátkému e 
po hustých sikavkách tehdy, když jest slabika bezprízvučna : maiárb 
(klátiti), Macw (hodiny), wapKÓe (peceně), ýwaci, jóraa4b. Podobně 
i a slábne , kde prízvuku nemá : h3Wkt. , Aésaib , caráib (dotýkati 
se), 3áflui. Náměstka ca vyslovuje se tvrdě sw. JOHCiíibca. — 
Samohláska o podržuje jenom ve slabikách, na nichžto prízvuk 
spočívá , svůj zvuk přirozený ; jinak zní jako běžně vyslovené a, 
anebo spise jako hláska uprostřed a a o ležící : noKÓpHO , Kopóea, 
xopomó , B04á, cojio4HTb. — Naproti tomu zas pí-ízvučné ruské e 
zní zhusta jako' o , obzvláště následuje-li v slabice na to některá 
ze širších samohlásek a, o, y, anebo též h a t. : sejénaa óepésa 
(zeljonaja berjoza, pol. zielona brzoza), Me4^ (mjod), 4eHéKT., 
*éjTUH, TéMHUíi, TBép40, ktcréžto vyslovování však i tehdáž ve své 
míře zůstává, když skloněním neb odvodem měkké a užší samo- 
hlásky by nastupovaly : óepéat , 4eHéqm{T, , TéMeax. Tak též i na 
konci slov : emé , cB-fejKé , Moé 5KnTbé. Mnozí kladou na takto 
akcentované e dvoukropku , druhdy zrovna i o píší : jiěai , ěwx, 
mÓTKa, ojeqo. Stejné proměně podléhá též t , kde prízvuk na něm, 
a však nejvíce jenom v obecné mluvě : rHÍ34a gen. (rH'fe34á plur.), 
nBtiT) (cvjoí), a tak konečně rádo se mění v o krátké i nepřízvučné 
e v zmenšovacích slovech : HÓweiKa , 6jK)4eqKO, Má.ienbKiíi atd. 

O českých samohláskách známo jest, že tři dlouhé ó, m, ý 
v obyčejné mluvě též se projinačují. Dlouhé ó, přijavši z počátku 
samohlásku u ke své posile (uo), konečně přešlo docela v tento 
pomocný zvuk. Tomu cos podobného má do sebe i polské kreslo- 
vané ó (o stisknuté), ukazujíc též na prosodickou délku a ve 
mnohých případech zcela s českým ů se shodujíc: dwór dworn, 
sól soli, wóz wozu, mój moja atd. Naše dlouhé ú přešlo zvláště 
v koncovkách veskrz v dvouhlásku ou, o níž na svém místě pro- 
mluvíme; dlouhé pak ý, ač zřídka v písmě v dvouhlásku ej se 
rozkládá , předce v obecné mluvě již v této způsobe zobyčejnělo : 
btjk, byt>á, hýbe, výška atd. Co dále v pravopisu českém zvláště 



44 

za posledních let se zbťhlo, jako záměna liter g, j, i atd., zvukův 
samých se netýká, a protož toho co vůbec známých věcí mlčením 
zde pomíjíme. Připomenouti však sluší ještě o polském čárkovaném 
é (e stisknuté), jehož vyslovení samohlásce i jest podobné : chléb, 
siéó (síť), olej, zlodziéj, dohréj, cztéry, mrzéč, dopiéro atd. Vše 
to jsou, jak se zdá, pozůstatky někdejších dlouhých slabik. 

Z ohledu souhlásek přede vším pozorovati sluší, že Slovan, 
pokud jen koliv toho možnosf se ukazuje, pevně prvotní kmen 
každého slova zachovává ve všech svých přerozmanitých odvozo- 
váních a i5)íláněních, neobětuje jej aniž podvrhuje, jak se to u př. 
v řečtině děje, zákonům stejnozvučnosti. Když ale toto činí, ne- 
vyplývá -z toho , žeby snažiti se musel souhlásky tak vyslovovati, 
jak v písmě se představují. Ano tof mnohdy naskrze nemožno 
bývá. Tak u př. všecky souhlásky, jež jsme prvé co slabé byli 
znamenali, nedají se na konci slov jinak leč jako mocné pronášeti, 
ač ve psáni rozdíl jest, u př. plod a plot (fructus, sepes), koz a 
kos (caprarum, falcium, merula), xpyói a ipyni (tubarum, cadaver), 
teb a iep (cranium, gluten), wieé a wies (vehe, vicus), lez, n les 
(repe, sylva) , led a let atd. Alebrž i na začátku a v prostředku 
slov, kdykoliv se slabé a mocné souhlásky setkávají, musí nevy- 
hnutelně u vyslovení jedna druhé ustoupiti a povaiui jojí přijíti na 
sebe. Ujmu trpívá a obyčejně poddati se musí předcházející sou- 
hláska. Některé příklady: pocřpora, ofrítaviti, v pátek, c«aditi, 
baĎA;a , slac//cý , sprácce , ciecko. Naopak : *Aořeti , íAnilý atd. ; 
v polštině zas: zgorzeč, zgniiy. Jak ve mnohém jiném, panuje u 
Polákův i v tomto ohledu ve psáni veliká nedůslednost a libo- 
volnosf. Tak u př. zanedbal se u nich dfdežitý rozdíl dvou před- 
ložek z a * (H3i, co), jež každý Slovan sic přísně rozeznává, a 
obou stalo se nejhorší pomatení : « panem , z bogiem, «pojič, *fq- 
czyc ; setrzéc, *tarř, ícieram ; dále : gdy a Aiedy (kto), někteří : ro^kosz 
a rozkocham, prosba, tchu (dech), bliski atd. ald., v kterémžto ne- 
lade a kažení jazyka svého novější spisovatelé vždy dále postupují. 
Nevázanost takováto se slovanského stanoviště vždy litovati se 
musí. — V neoddělných předložkách pa3- a H3-, pak bos-, 
HH31-, následuje-li po nich mocná souhláska, dovoluje sobě i Rus 
ono 3 v c proměňovati, píše : HCMHCJHrL, pacnyiie, BOcnoMHHaHÍe atd. 
Neslovanský a nechvahtebný pravopis zavedl do srbšliny jinak 



45 

velezasloužilý Vuk Karadžič : CjIrtkh, TeuiKH, cpncKH atd. — Ostatně 
umí slovanský jazyk i pres zdánlivé tvrdosti beze vší obtíže pře- 
klouznouti anebo jim se vyhnouti, které by z psáni pravidelné 
etymologického kdy povstati mohly. Ač píše u pr. Rus opasAHiiKi., 
no34HO, qacTHUH, qyBCiBO, zní to předce npasHHKx atd., anebo když 
my píšeme mužský, pražský, tovaryšstvo a p., tedy zvukův ž a « 
tak slabě se dotýkáme, že žádná tvrdosf se nepozoruje, kdežto 
v pol. meski nehned původní kmen mqi se poznati dává. Leč 
v těchto věcech užívá každý národ svého zvláštního práva , jda 
po něm dle své libosti. — V nis. qio (co) zní q jako m, čehož 
i před H nedbalejší výslovnost si dovoluje: HapditHO, rpevHéBufi atd., 
as tak jako my místo ctyry, čtvrtek druhdy štyry, štvrtek slýcháme. 
— Podivné jest v ruském jazyku vyslovování jmen přídavných 
2. pádu -aro, -ero*, namísto čehož obecně jen -ova, -evo se 
slyší : 4o6paro, CHJbHaro, 3a4Haro, Moero (majevó), ero atd. 

Více takovýchto úchylek od pravidelného vyslovování prozatím 
pominouti musíme; mnohé AŠak z nich zde onde podotknouti 
později příležitosf se naskytne. 



Dvouhlásky. 

Ne bez příčiny jest nám přede vším činiti otázku : stává-li 
vůbec dvouhlásek ve slovanských jazycích ? Obracujeme-li zřetel 
k pouhému zvuku, a klademe-h bez dalšího rozmyslu líc na líc, 
u př. něm. dein , Mais, ř. fiaťvsi (činí zui'ivým), oÍhoi a j. , kde 
grammatikové ovšem dvouhlásky spatřují, s naším slovanským ;^íih, 
Moň, siH, č, sojka, hejno atd,: tedy zdá se ovšem, že i slovan- 
ština bez dvouhlásek není , jak to i větší díl našich grammatikňv 
tvrdí. Přihlédneme-li ale k věci blíže , a skoumáme-li bedlivěji 
původ těchto domnělých slovanských souhlásek , brzo o něčem 
docela jinérp se přesvědčíme. Vzbuzuje již to pochybnosf, proč 
vlastně všecky souhlásky slovanské složeny jsou z kterékoliv samo- 
hlásky a stojícího po ní i neboli j : kraj, kroj, daruj, kyj atd. — 
j toto má v staroslovanském a ruském podobu h (polokroužek 
tento nad h v mluvnici Sigla se nazývá). Víme však , že toto h 
v ničem od jednoduchého ť se neliší, a že tedy i jotový přídech 
ve 131 , 10, K atd. není leč pouhé h. Rozložíme-li hlásky tyto 



46 

v čáslky jejich, také takto by se znamenati mohly: As, iíoY, fte, 
pročež MOHíi, MOHG místo mok, uoie. Odvrhne-li pak se skloňovací 
koncovka , zůstane v uvedeném příkladě moh , a každý nahlédne 
snadno^ že slabika mo nesouvisí organicky s oním ň,- nýbrž že 
toto jest jenom přívěskem jejím co zbývající přídech neboli co 
pravá souhláska lnoucí hned ku přední hned k zadní samohlásce, 
jak to z latinského psáni moj^ moja, moju atd. bez toho patrně 
vysvítá. Jakož tedy nikomu na mysl nepřipadá vydávati a, w, ic 
za dvojhlásky;, nemůžef to rovnou měrou míti platnost o aň, oň, 
yň, 6H^ iH a UHy a protož ani o ran, ioh, leň atd. Zhusta vznikají 
tyto zdánlivé dvouhlásky buď vypouštěním některé samohlásky aneb 
vkládáním změňujícího j ; iftHi|6 od nie místo iftiei|€ , \>o\. oznajmié, 
miejsce , ojciec a podobné. Komu tedy libo samohlásku s násle- 
dujícím j nazývati dvouhláskou, má v tom • svou vůli: vpravdě 
samé dvouhlásky to nejsou, a protož také slovanský jazyk nemá 
a nezná skutečných dvouhlásek. A však hledíc na znamenité bo- 
hatství a rozmanitost samohlásek slovanských, není to právě žádný 
nedostatek, alebrž dává se tím spíše svědectví o starobylé zacho- 
valosti jazykův našich a o setrvalém přidržování se forem pra- 
starých a nejpůvodnějších. Neboř čím hloub patříme do šeré 
starobylosti jazykův, tím řidčeji potkámáme se s dvouhláskováním, 
a kde ono se v jazyku příHš a nad potřebu rozplodilo, nelze 
zapříti, že jazyk takový již potratil svou mladistvou svěžesf a 
spanilou prostotu živobytu svého. — Do naší české mluvy vloudily 
jsou se však dvě pravdivé souhlásky, a sice bytnost jejich teprv 
asi od počátku 15. století znamenati se dává. Jich vznik a původ 
jest tedy před námi na jevě. Samohlásky totiž i (prosté, neměkčené 
tedy y) a w (neb q), jsouce prosodicky dlouze vyslovovány, vzaly 
nepochybně pro důraznější vytknutí své délky ku pomoci hlásku «, 
z čehož pošly jsou dvouhlasní zvukové ay, au. Není pochybnosti, 
když předkové naši své ý a m na dvouhlásky rozváděti a takto 
psáti počali, že i tímže zvukem je vyslovovaly; neníf příčiny, 
proč bychom se jiného domýšleti měli. Jakož tedy v 15. a 16. 
století ps^o se nalézá: wayše, paycha, mayto, dahray a sond, 
riiucho , dobrau , maudray atd., směle tvrditi můžeme , že tak se 
i mluvilo. Poznenáhla však slábnouc ztrácelo bno nápomocné a 
svůj zvuk a přešlo s jedné strany v e, jakožto k y blíže sto- 



47 

jící , s druhé pak v o , jakožto hlásce u příbuznější. Dvou- 
hláska ay , proménivši zvuk svůj v řeči , proměnila ho i ve psáni 
v ey, fino súžení toto rozšířilo se i tam, kde vlastně dvouhlásky 
ani není, jako u pr. rozkazovací způsob daj , znamenajfe atd. 
Staré psáni dvouhlásky au udrželo však se až na naše časy, kdežto 
nyní slušně a vším právem se zamítá, a jak v řeči tak i ve psaní 
ou místo obdrželo. ~ Jakož ale dvouhlásce ej aspoň v písmě 
téměř vždy se vyhýbáme (ntlýn, bývá, suchý atd.) a tudy pomalu 
jí odvykáme : slušelo by ^ abychom též dvouhlásky ou , aspoň 
z počátku a místem i uprostřed slov, naprosto se odřekli, kladouce 
vždy původní ú, z něhož vyšla: úmysl, lídové , úhel (angulus), 
úmluva, chmura atd. V koncovkách ano i v prostředu slov ale již 
skoro nemožno k prvotnímu ú se navrátiti, pročež v tomto případě 
dvouhlásku ou podržeti jsme přinuceni: pouhou, soudnou, vadnou 
atd. — Polákovi dvouhláska au známa jest jen v několika málo, 
a to nejvíce cizích slovech: au! miauczec, hauhica, pauza atd. 
Kterak jazyk opanovaný cizotou a dostihší nejvyššího stupně zka- 
ženosti své , rovněž cizímu a neslovanskému dvouhláskování pod- 
lehl, spatřujeme u nešťastných polabských Slovanův, jichžto mluva 
za posledních dob, t. asi před sto a padesáti lety dvouWáskami 
nad uvěření jest zaplavena a znesvářena. Ze i tento jazyk, pokud 
v síle své kvetl , rovněž jako ostatní slovanština dvouhlásek neznaly 
dosvědčuji jména a slova v listinách 12 — 14. věku přicházející. 
Z poslední doby : roakveirja (rakvica, Kástchen), waul (úl), voatrik 
(chlapec, otrok), voada, voask, bleizek, reyha, lejsejna atd. 



Znamení a skracoyáni v písmě cyrilském. 

Nebude zbytečno , ač jen povrchně a v krátkosti zmíniti se 
tuto u některých znameních a skracováních , obyčejných v písmě 
cyrilském, jak v. rukopisech tak v tištěných knihách. Přízvuk staro- 
slovanských slov^ jenž velmi libovolně dílem dle srbského, dílem 
dle ruského jazyka se určuje , znamenává se jak v řečtině s hora 
k levici padající čárkou (acutus^), na konci slova ale opak co gravis : 
Tr.ófkHTH;, THuiHHá. Na jednoslabičná, v samohlásku se končící slova 
staví se znaménko kamora nazvané '- : m , jpn , Yhxo ^ cra atd. 
Slova z prostých samohlásek, jako i, », a se neznamenají. Také 



48 

sloužila později kamora k rozeznávání v písmé stejně znějících 
pádův : aÍku (virgines), aukii (virginis) ; y«a« (děti), vÁaji (dítěti) atd. 
Jiná znaménka jsou jerik a pajerk, užívaná druhdy v jedno- 
slabičných slovech Híísto dvou polohlásek i a h, u pr. b, k, hjj, 
Hixjí,, — npícT atd. Tyto váak a podobné znaky nejsou nic jiného 
lec mudrácké výmyslky pozdějších litera ků v , počítajíc asi od 13. 
století, kteřížto co nohsledové učených Řekýlkův tehdejších hlu- 
bokomyslnosf jakousi v tom hledajíce písmo zbytečnostmi obtě- 
žovali. První zajisté spisovatelé a nejméně sv. Cyril málo asi dbali 
o takovéto vtipné příkrasy. Totéž platí o skracováních; nebof čím 
starší jsou staroslovanské rukopisy, tím méně toho v nich, čím 
mladší, tím více, právě jako u Řekův a Latiníkův. Takové abbre- 

viatury jsou u př. es (Bora), rji (rnnroAi), ct (cbut-l). Znaménko 
to se nazývá thtaíi, a přichází- li ve skráceném slově písmena c, 
jmenuje se cnoBOTHTiia, vyhlížejíc takto ': r^^h (rocnoAb), M^i|b 
(MtiCJiiih). Dále o. této věci zde nechceme šířiti řeči, anof vůbec 
více do palaeografie slovanské než do grammatiky náleží. 



Azbuka. 

Při závěrce prvního rozdílu dostali jsme se již i k tomu 
předmětu, od něhož grammatikové obyčejně nejpřednější činí po- 
čátek, totiž k ABC neboli k alfabetě , čili po sluvansku k azbuce. 
Pořádek abecední zachovaU jsou Slované tentýž, jak jej u národu 
toho nalezli, od něhož k nim bylo písmo přišlo, tedy onde řecký, 
onde latinský. Znamenání pak vybývajících zvukův anebo k pří- 
buzným se připočetlo, anebo na konec řeckého alfabetu se odká- 
zalo. Naproti tomu zas jedna neb druhá jazyku slovanskému 
zbytečná litera se vyloučila. Nabyli jsme sice o slovanských 
hláskách známosf způsobem daleko pohodlnějším^ než nám ji ta 
i ona jako maní uložená abeceda podati může ; předce však i to 
alfabetické- pořádání si představiti a v paměf vštípiti musíme , již 
z té příčiny , poněvadž zřízeny jsou dle něho slovnílíy slovanské, 
bez nichžto se obejíti ovšem nemožno jest. — Ohledem na řecký 
alfabet jde za sebou uspořádaná pro Slovany azbuka dvou a čty- 
řidceti písmen v následující posloupnosti. Jakož ale u př. hebrejské 



49 



a řecké hlásky svá vlastní mají jména, shledává se totéž i při 
slovanských , anof názvuk slova vždy na samo písmě pamatuje ; 
jméno pak samé ze slovanštiny vzato jest. Zdali ale tato jména 
liter od samého sv. Cyrila pocházejí, anebo jsouce. též glagolskému 
písmu obecná zdali snad již předkřesfanským časům nenáležejí, 
kdož může rozhodnouti ? 

CYRILSKÁ AZBUKA. 



« íl 


'A 


— 


az 




& 


— 


— 


JUS 


/-I 


6 


— 


buky 


<P 


* 


* 


— 


fert 


^, B 


B 


— 


vědy 


Z" 


Tt 


X 


— 


chěr 


7 r 


r 


— 


glagol' 


(V^) 


— 


— 


— 


— 


^ A 


4 


— 


dobro 


0) 


& 


— 


— 


ot 


e 6 le 


e 


— 


jest 




•I 


n 


— 


ci 


1 7R 


7K 


— 


živěte 




Y 


q 


— 


červ 


K s 


— 


— 


zelo 




Ui 


m 


— 


ša 


( ? 


3 


— 


zemlja 




V 


m 


— 


šča 


(7?^)- 


— 


— 


— 




1 


, Ti 


— 


jer 


" 


n 


— 


iže 




li 


u 


— 


jery 


( 


i 


— 


i 




h 


h 


— 


jer' 


X K 


K 


— 


kako 




« 


•b 


— 


jaf 


X S 


jl 


— 


Ijudi 




— 


9 


— 


e 


ř* u 


M 


— 


myslíte 




10 


H) 


— 


j« 


V H 


H 


— 


naš 




I& 


— 


— 


j? 


(1) - 





— 


— . 




a 


fl 


— 


ja 








— 


on 




A 


— 


— 


je 


n n 


n 


— 


pokoj 




? 


— 


— 


ksi 


Q P 


P " 


— 


rci 




? 


— 


— 


psi 


a c 


c 


— 


slovo 




«• 


e 


— 


thita 


r T 


T 


— 


tvrdo 




v 


— 


— 


ižica 


v Q\ 


y 


— 


uk 













Srbové vkládají do své azbuky mimo to po d a ť z nich 
vyšlé změkčené souhlásky ^, Ji, a po m ono jim vlastní ? (dža), 
vypouštějíce však jak Rusové množství těchto cyrilských písmen 
k jazyku jejich nepřípadných. 

Co podivnou zvláštnost podotýkám, že v minulém věku žijící 
učený Ilyr , hrabě Grubišif, připadl na myšlénku, z pojmenování 

4 



50 

cyrilských lilcr, jak po řadě jdou za sebou, aspoři z první polovice, 
úplné sady vytvořili. Ovšem že místem bez onoho Horaciova 
parte detorta obejíti se možná nebylo. Kdyby však domněnka ta 
dala se odjinud- néjak historickou cestou zdůvodniti, zjednal by se 
tudíž té pravdě průchod, že nynější jména liter bud" během časův 
proměnu jsou vzala, anebo že zúmyslně nějak se skroutila , aby 
snad pohanský původ se zatřel. Buď tomu již jakkolivěk , uvádím 
zde ony sady ž té příčiny, že dle nich posloupnost' liter snáze dá 
se v paměf vštípiti. 

Az bog Vid (Svatoyid) glagoliu : dobro jesf 
Ego deus Svantovid ajo: bonům est 

živěti zelo žemli , i kako Ijudi mysliti 
vivere valde in terra, et sicut homines cogitare 
ny o pokoj. Rci slovo tvrdo uk. 
nobis de páce. Die verbum forte uk. 

V podobných průpovídkách pristrpjovali jsou též pořadí 
písmen mezi Čechy Jan Hus : A bude celé čeledi dán atd. , mezi 
Poláky Parkosz (1440) : Adam byf caf czas ciafo atd. 

Latinského písma užívající Slované, poněvadž žádných písmen- 
ných znakův v latinskou liter zásobu neuvedli, větším dílem zůstali 
v okresu latinského alfabetu. Lexikálně oddělují se však v jazyku 
českém jednoduché sikavky od zhuštěných , a tyto následují po 
nich ; také ch klade se teprv po h. V polštině zas stanovilo jenom 
oko , ne pak sluch , liter pořádek. Protož také v polských slovní- 
cích ne podlé zvuku, ale podlé podoby písmen spravovati se třeba. 
Tak se kladou pod jednou literou sikavky » a i pomíchaně , též 
* a í2, rf, d& a. dz , anobrž pod c čtyři rozdílné hlásky jsou za- 
hrnuty, totiž sikavky c, cz, měkké zubní c a hrdelní ch. "Vše to 
ostatní Slované lepé oddělují. 

Novoilyrský způsob psáni podobá se téměř docela českému ; 
kdo však starších ilyrských, chorvatských a krajinských slovníkův 
používati chce, musí dříve práci tu vážiti, aby seznal, jak litery 
jdou za sebou, ješto každý lexikogi-af tam svým zvláštním rozumem 
se spravuje. 

K závěrce tohoto rozdílu ještě o tom zmíniti se třeba , že 
podobně jako v řečtině, tak také v staroslovanském písmena během 



51 

azbuíným potřebují se ke znamenání čísel. Nabyti známosti o tomto 
číslování polřebno jest každému, kdokoli v staroslovanských ruko- 
pisech neb tiscích čítati zamýšlí, již proto, že po dnešní den v nich 
poctové nikdy ciframi se neznamenají, jako jest stránkování, zna- 
menání hlav a veršův v písmě svatém, letopočty ve všech leto- 
pisech atd. Co se těchto posledních týče , podotknouti sluší , že 
ve kronikách církevním jazykem psaných vždy od stvoření světa 
se počítá, pročež chceme-li se dověděti rok letopočtu našeho, 
potřebí jest od udaného počtu odrazili 5508. V textu se poznávají 
čísla tím , že nad nimi znamení tutm se nalézá, anebo že ve dva 
punkty se uzavírají: a, -a-rrl. 

1 23456789 10 



ni , Bi atd. i€j^iiHH:i;^6Ci3iTh atd. 
20 30 40 50 60 70 80 90 

KHMN^OnV 

KA KB atd. ji^Ba^^ecATh K^HHi atd. 
100 200 300 400 500 600 700 800 900 

fík fH ff atd. 

1849 z= fíSij^.. 

V glagolském písmě jest znamenání čísel místem trochu roz- 
dílné od cyrilského ; k čemuž ale již nyní jako k věci méně 
důležité pozornost svou obraceti nemůžeme. 



iZ 



rozdíl II. 



Samohlasciiství. 

Zamýšlím nyní předložiti v králkosti theorii slovanského samo- 
hlasenslví a souhlasenství , totiž ukázati, v jakém poměru k sobě 
stojí samohlásky a souhlásky slovanské jak v jednotlivých našich 
jazycích o sobě, tak u přirovnávání jich vespolek k sobě, jaké jest 
příbuzenství jich mezi sebou a jakým v tom neb onom nářečí 
podléhají proměnám. Dříve však, nežli předmětu tohoto se dotkneme, 
vidí se potřebno předeslati malé připomenutí , na něž i v jiných 
jazycích ohled se brává, týkající se totiž slovní hmoty neboli kmene 
slov, beze všech ohledův na jeho formu anebo na ty případnosli, 
které mu jakýmkoliv způsobem jsou přitvořeny. V ohledu tom 
každé slovo, nech jest kterákoliv řeči částka, do jedné z násle- 
dujících čtyř tříd náležeti musí: 

i. Anebo jest slovo představující se nám ve všech svých 
částkách slovo kmenovní, kmen, z něhož bez zatemnění a zjinačení 
samého ponětí, jehož obrazem.jest, žádný zvuk, bud on samohláska 
neb souhláska, nemůže se po libosti ani změniti, ani pi-eložiti, aniž 
vypustiti. Kmen takový jmenuje se též jinak kořen (radix), anebo 
prvek (etymon, thema) ; ačkoliv ve vyšší etymologice ovšem roze- 
znávati sluší mezi kmenem slov neb kořenem , a mezi pr>'kem, 
který něco vyššího jest a z těchto teprv se dobývá hlubším jazy- 
kovým skoumáním. Takové kmeny jsou u př. rád, běh. koň, anebo 
odloučíme-li toliko hlásku pohlaví neb osobu znamenající : /rw, 
korá, kania (káně), zlato, léío a množství jiných. 
Anebo . 

2. složen jest kmen s jedním aneb více slovy mu předsta- 
venými, jenžto sami sebou vlastní kořenové jsou aneb jakési temné 
a již otřelé předložky: neřád, náběhy nocleh, velryb, opodál, 
připověd, hacran, kormoutiti, pa4yra (duhíi) atd. 

3. Kořen slova ale také, jak to zvláště ve slovanských jazycích 
se přiházívá, rozplozuje se ve mnoho ano druhdy nesčíslné odvody 



53 

a koncovky, čímž původní význam jeho se jinačí, někdy lež docela 
bére proměnu, u př. běhoun , radost ^ rado cati se, rybářství, 
kupčení atd. 

4. Posléz mflže ale kořen vyrůstati a rozšiřovati se i z počátku 
i konce svého, obkládaje se s obou stran částkami jinorodými, 
k bytnosti jeho naskrze nenáležejícími : přeradosíný, cizozemšíina, 
přídavek (r. opn-co-BO-Kyn-jeme), nesmrtedlnosť , zničemněti 
(p. znikczemnieč) atd. 

V nastávajícím nám nyní prošetřování slovanských samohlásek 
a poměru jejich jak mezi sebou v určitém některém jazyku, tak 
i vzájemně ve vytknutých od nás hlavních jazycích slovanských, 
jediné na samohlásku samého kmene neboli kořene pozornosf 
obraceti budeme , a poněvadž každý slovanských slov kořen, 
budtež si ona odvozováním sebe delší, podlé své přirozené povahy 
jednoslabičný jest, tedy jediné potřebí jest kmenovní slabiku tuto 
bráti v uvážení. Nebof co se samohlásek týče , přicházejících 
ve skloňování aneb odvozování, ty bez toho po celé grammatice 
při jednotlivých částech řeči budou skoumány a srovnávány. 



Dříve musíme ještě vzíti v krátké uvážení jednu věc, a sice 
tu, kterakým způsobem se děje, že při valné a rozsáhlé mluvě, 
jako jest slovanská, rozdílové nářečí a jazykův Jsou vznikli. Pak 
kteří jsou stupňové, po nichžto při počátečně nepochybně stejné 
a podobné zásobě kmenovních slov a odvodních slabik pokračovalo 
se, až konečně jazyční tito živlové co do materie i formy své 
hned méně hned více tak se odrůznili od sebe, že jednota mluvy 
na více nářečních dílův se rozpadla. 

1. Jest zajisté dosti znamenitý počet slov ve slovanštině, 
jenž bez nejmenší proměny bud všecka nářečí probíhají aneb aspoň 
díl jich daleko větší v jednom á tomže původním tvaru, u př. 
kvas (fermentum) , kraj (margo) , doba (tempus , momentům) , 
nos, buk, syn, niva, vosk a j. v. 

2. První, ač nejslabší příčinu k lišení se slov od sebe zavdává 
vedle |K)zdílných krajův rozdílně se tvořící přízvuk a nestejně 
v obyčej vešlé trvání samohlásek neboli časomíra, n. p. r. MaKT> — 
č. mák; r. iipáuuil, ciápuil — č. pravý, starý; r. cymiý — č. sukno; 



54 

r. pyHÓ — p. runo — č, runo (rouno) ; r. B40Bá — d,, p., il. vdova ; 
r. Kopá — p. korá — č. kůra. 

Pox^n. Jak velice jeden a týž jazyk často se snaží, toliko 
proměnou přízvuku anebo trváním samohlásky oddělovati od sebe 
ponětí příbuzná a však na témž kořenu spočívající, na důkaz toho 
zde některé příklady uvádím : aáMOKi (hrad, arx) , 3áMÓKTi (zámek 
u dveří) ; BHXOpL (vichr, turbo), Buxópi (vertex, poutec) ; č. svatost, 
svátosf; děvka, dívka; řad, řád; sluha, slouha ; kostka, kůstka 
(p. kostka obojí) ; baba, bába atd. 

3. Dále se tvoří nářeční odchylování nestejně ve slovanštině 
obvyklým tvrdým a měkkým pronášením souhlásek a obapolným 
zastupováním sebe těch, jenž sobě jsou příbuzný. Tím však, co 
se již v nauce o hláskách slovanských povědělo, nebude nás moci 
mýliti těchže slov odchylné vyslovování , aspoň z větší částky, 
pakli těch proměn hlásek a přechodflv dobře jsme si svědomí : 
TH,vocTh, p. cichošč ; ocTpHTH, il. oštriti, p. ostrzyc ; ipzicTíie, szcz§šcie, 
štěstí ; fthHh, dzieií, den, dan ; rofthKiiH, gorzki, hořký atd. 

4. Mnohem ostřeji ale než souhláskami liší se od sebe 
nářečí slovanská samohláskami, kteréžto svým ustavičným střídáním 
a sebe zastupováním nezřídka sluch i zrak klamati umějí, u př. 
n-KNi9i:;b, p. pieniqdz, peníz ; n-KCTOifiťL, piastun , pěstoun ; n(tA:;A'^N'L, 
íL prazan , p. próžny , r. nopo»(HÍtí , prázdný ; n^abi , p. narow, 
r. HopoBi, č. mrav. 

5. Ještě více odlučují se slovanští jazykové tím od sebe, 
že a) jisté hlásky za příčinou blahozvučnosti ze slov se vypou- 
štějí, anebo b) pro pohodlnější výslovnost na prázdno se vkládají, 
anebo c) ze svého původního místa v slově na jiné se přestavují 
neboli přesmykují. K tomu přistupuje ještě ta okoličnosf, že 
d) podlé rozUčnosti jazykův a nářečí stejně znějící slova znamenají 
ponětí nestejného obsahu, buď užšího neb širšího, druhdy ovšem 
i rozdílná ponětí anebo zcela opačná. Ostatně připadá též mnoho 
na účet samé grammatiky, v každém nářečí svou vlastní kráčející 
cestou z ohledu určování pohlaví, z ohledu sklánění, odvození atd. 
Ješto o tomto předmětu později obšírnější řeč bude, obmezuji se 
zde jenom na některé příklady k osvětlení věci té: 

a. Výsuvka (elisio) : přilnouti místo pHlpnouti ; p. cny, 
CHota — c/»ý, ctnost; čest, cti; r. Bauy — -vadnu. 



55 

b. Vsuvka, vkladen (epenlhesis) : střjbro — cpeepo ; záriniitek — 
zámutek; p. zdrada — zrada. 

c. Přemítka , přesuvka (metathesis) : napni, p. karp — kapr, 
cf. xofiQÍvog, carpio, Karpfen ; MiiiťLnjeHi (conjux), p. maížonek — 
manžel ; ^Bcpk, dvéře — p. drzwi atd. 

d. Zástup, p. zasíep (násep, podsebití, Brustwehr), r. sécTyrn, 
(rýč); č., p.síiwki (ovoce), r. c.ihbkh (smetana); noaopi (potupa), 
p. pozor (pohled), č. pozor (pozornost) ; r. lepcTBuft xjtói (tvrdý), 
u nás naopak. 

e. Z ohledu odchylek ve slovech odvozovaných sama gram- 
matika nám všude důkladův podá dostatek. Tak u př. pohlaví 
měnívá se druhdy při statných jménech již v jednom a témž jazyku, 
tím více v rozličných, n. pr. : p. olów m., jinde všude olowo; 
luž. jezor, jinde všude i€:;€po ; r. oójiaKO, p., č., il. oblak atd. 

6. Konečně rozcházejí se hlavní nářečí tím od sebe , že 
hned větší hned menší počet kmenovních slov v nich se vyskytuje, 
ješto ovšem náležejíce ke všeobecnému pokladu slovanštiny, předce 
ve všech slovanských jazycích neuchovala jsou se v stejné síle a 
čerstvotě. Takové kmeny přišly druhdy v přemnohých odvětvích 
mluvy naší docela v zapomenutí a vyšly z užívání, kdež v jednom 
neb druhém nářečí posud žijí á v obecném jsou oběhu.- K tomu 
i to přistupuje, že stýkáním se s rozličnými sousedními národy, 
zacházením s nimi atd. vedravše se do odstouplých od sebe nářečí 
různorodých slov zásoby, zde měšťanského práva si osobily. Onyno 
rozeznavací známky , jež jsme dříve uvedly, dotýkajíce se toliko 
povrchnosti jazyka, zasahují v jeho formu a jsou pouze grammatické: 
tato poslední ale sáhá již hloub v samu bytnost' jeho a jest lexi- 
kální. Často se nářečí zbližují k sobě aneb oddalují od sebe 
v mluvnickém, často ve slovníčkem ohledu. Tak u př. stojí jazyk 
český , hledíc na věc s grammatického stanoviště , o něco blíže 
k ruskému nežli k polskému ; naopak lexikálně o mnoho .od našeho 
jazyka vzdálenější jest ruština, poněvadž počet kmenův neshodujících 
se mezi sebou daleko větší jest, nežli v jazyku polském a českém. 

Pi-istoupíme tedy již k srovnávání samohlásek , přicházejících 
v přednějších slovanských jazycích, vždy přední místo staroslo- 
vanskému dávajíce a na něm dále stavíce. 



56 

a. 

Nej($istší , nejpříjemnější sluchu a takmčř rovnováhu mezi 
ostatními udržující samohláska tato přichází asi v 600 slovanských 
kořenech. Míní se totiž takové kořeny neb kmeny, v nichžto 
samohláska tato činí podstatnou částku slova a co taková v pořadí 
veškerých slovanských jazykův přichází. Vylučuje se tedy každé 
a, ježto jest jenom zástupníkem polouhlásek anebo pazvukem jiné. 
prvotnější hlásky, Žádné čisté a není, a tudy sem nenáleží u př. 
v slovech: charpa, targ, marznqc, pomáhali, krájeti, třásti atd. 

Kořenné čisté a přichází ale: 

a) V násloví (Anlaut) velmi zřídka: a, a?ci, asKh, aqie. 

b) Po souhlásce : ns , i^a , ^mví , bsik (fabulor) , laia (liqueo), 
\^^ (exspecto), ksi^ ca (poenitet me). 

c) V středosloví (Inlaut) mezi dvěma souhláskama : bw-hth, 
C2iea, n^^, n^cs,, \.m\h, m21th, paiu, paK'E, csni (officíum), 
asDiGa, Yaci (hora), ra^i (reptile), racHTH (restingiio), k2im-6ni>, 
K2i:;aTH, Kiii^HTH, K2IUIZI atd. 

d) Mezi třemi i více souhláskami : híicksith (adulari), ropa^A'^ 
(peritus), nii2ii|ih, iip^iB-b, cbíiti (pronubus), cíiíibi, CTiipi, ct(»£ix'k, 
marOAi (sermo), tíkxmx, K^^]^^, ^i\ji^, KftííCA atd. 

Čeština rozeznává dlouhé á od krátkého , jak povědomo. 
Dloužení to přichází v 180 kořenech. Pravidlo postačitelné a příčinu 
dloužení toho nelze udati, poněvadž jen pomocí hlubší etymologie 
o té věci nějakého světla dojíti možná, a tudy prozatím jen na 
zvyk poukázati se musí. 

Největší náchylnosf jeví samohláska a k o nejblíže při ní 
stojícímu, a opět uvidíme později, že i kořenné o v blízkém k a 
jest příbuzenství. 

Tento přechod původní hlásky a \ o zvláště jest pozoru 
hoden v jazyku ruském , polském a lužicko-srbském po tekutých 
hláskách Z a r, rovněž ve středosloví se nalézajících. Při tom ale 
třeba podotknouti , že v případě tomto tekutá hláska v nářečích 
ruských s obou stran samohláskou o se obstavuje, a že tedy a 
jako ve dvě o se rozplývá. Pronášená tedy od ostatních Slovanův 
čistým a slova : ksíict. , um^i, , fjixto , r.iacT. , Kí^ici ; spap , l\^^^ch, 
A(tíir&, ^^A^B-L, Kp.tJib jeví se v polštině v této podobě : w/os^ míody, 
dióto, gtos, kíos, hroda, proch, drogi, zdrávo, kroť, v ruštině: 



51 

BOJOCi, MOJ040H, 40.10TO, ro.iocx, Kojoci, 6opo4a, nopox^, AOporoii, 
34opoBiiiíí , KopojL. Dále : BSíiTO , HiiiJBt (flavus) , EA^TCh (Gallus, 
Italus , Celta) , niiiiMeHh , niiiiKH& (eliio) , umtl (malleus) , i^síjito, 

CAilJI^lKl, TAiSRA, riJi;!^'L, ItMm,^ KlliXjll, KlIZip, KX^l!(i»:;h ; BpZlBlít, tt^iXVh^ 
BpiITHTH, B().1NHTH , Cpill^jl^il , rp^^l , rfkiliVL , XpílB(>1^ , KpARA , K()ÍIT'LK'E, 

KpacTCiiit, a jedno neb druhé jiné. Všech okolo 40. Tato proměna 
samohlásky a jest charakteristické znamení slovanských jazykův 
a tudy ne bez důležitosti. Ale ne všecky kmeny, v jichžto středo- 
sloví M , pa se nalézá , podléhají proměně této ; neboť hh^ikath, 
cii:iBiiH, Ep;xTi, cTpatA^TH a j. podržují ve všech nářečích svůj původní 
zvuk a. Polský jazyk ale, jenž nejvíce ve hlásce o si libuje, 
zachází zde nejdále, klada ve mnohé kmeny o, kde ostatní Slované 
od a se neuchylují, u př. biogi — blahý, skroň — cnp^HiKi, kroc — 
krát, krogulec — r. a stár. Kp^irovíí atd. 

Mimo to podotknuto bud: iipABm — mravenec, jenž zní p. 
mrówka^ r. MypaBéfi, JiypáeuiKb ; a HpiiBi (mos), č. mrav, r. HopoBx, 
p. narow s nepravidelnou docela obměnou samohlásek. — Že pak 
v uvedených tuto slovech samohláska a a ne o jest původní 
a kořenná, stojí za důvod slova téhož významu z jiných jazykův, 
u př. HAííMeHh — flamma, Flamme ; epana — Bart, barba ; n^isBuíí — 
flavus , fahl ; cmu^ m. ctíi:imx — stramen atd. ; dále , že v ruštině 
ve mnohých odvodech prvotní ono a posavad se udrželo, jako: 
coj04'i' a cja4KÍíi, cjacib; rojocT> a rjacHLiíi; rojioea a rjiaBHUH; 
BopOFx a Bpaac4a; ano i v pol., srovnáme-li mezi jiným ivtošč 
(živnosf, possessio) a M?/'aúřaw; siowik, r. cojOBéH, ciaBÍfi a simca. 
Tak se změnilo kořenné a v pol. szczaw, rus. masejb, u nás v o : 
éfovík; pak choxíi, r. CHOxa (nurus) zní srb. CHaxa; p. č. owad, 
r. ÓB04T>, srb. 0604*, starosl. orix^t^ i obo^i. 

Střídání hlásek a a o pozorujeme též v následujících slovech, 
ač nesnadno jest původnost jedné neb druhé ustanoviti. Znamenali 
sluší, že toto od sebe sek lišení větším dílem zakládá se na dvojím 
onom pořadí slovanských jazykův: pii?-, roz- ; ii£iA'm, il. ladja, 
p. fodž, č. lodí; iiAHH a íiohh ; mkitk, il. lákat, r. jiokotb, p. fokiec; 
pABiN-b , il. ravan , r. paBHMil , p. , č. równy ; pacxs , r. pocry 
a BOspacTi, roštu; pasKhHi., il. ražanj, r„ p. poajCHi,, č. rožeň; paRi., 
rob ;--paBOTíi, robota; rus. paitHiuHKi, č. rokyta, p. rokycina (jíva). 



58 

Znamenito jest, že všecky tylo kmeny v násloví mají tekuté / neb r, 
pročež dle hořejší obdoby spíše a než o za základ se pi^ijíti musí. 
a — e. Ne tak zhusta nalézáme ve slovanských jazycích 
seslabení samohlásky a do e. Příklady: r. jiéče^b, č. labuf, f., srb. 
iSi6yA'b, p- íabedž m. ; cyr. a r. oyAitpHTH, p., č. udeřiti; č. škrabati, 
cyr. r. CKpeeA, p. skrobač (skrabac) ; stár., r., p. baran, č. beran ; 
r. HaTonupb a Heronupb, též sloven, natopyr', p. nietoperz ; il. ures 
(ozdoba) s vypuštěným k místo nkras; odvozené b6c-kaa (slovo, 
řeč, hody atd.) od BaiaiH (mluviti) a n. j. 

Zvláště pak my Čechové milujeme nyní seslabené e místo a 
po měkkých* souhláskách , tak že přechod tento přede vším ve 
skloňování již téměř za pravidlo platí a jako výhradní známka 
češtiny považovati se musí. Přísně však zaujímá zde samohláska 
a místo cyr. u , kteréž i v ilyrštině druhdy do le přechází : cyr, 
Bsaiib, nsíix-STH, č. žel, želeti; r. p. qaíiKa, č. čejka; r. , p. , il. Mauia, 
češe — číše ; r. uanjia n. , qan.ia , p. czapla — čepě n. (volavka) 
Naproti tomu zdá se, že zachovanější jest č. žalud, žaludek, než 
v jiných nářečích: cyr. »:6ii;i;j^h, r. ymejiyAh, »ejiy40Ki, p. žoladž f. 
žofqdek. Srov. gland, Gallápfel. V skloněních, u. př. v měkce 
vycházejících jménech ženského pohlaví, veskrz : duše^ příze, ulice, 
vůle, louže, země atd. Ještě v 15- věku se psávalo mlcal, měšal, 
visal, slysal atd. Opak v staročeském slabika na místem v ne 
se měnila : nem místo nám (nobis) ; nejdu — najdu ; nestojíe — 
nastojie; což se posud ve slově nevrazili zachovalo. 



Tíže již se připadá na bezpostřední přechody z čisté hlásky 
a v nejkrajnější dvě, totiž u a i (y), anof vůbec jakýsi odpor 
mezi těmito samohláskami ve slovanštině se pozoruje. Jakožto 
řídké výmínky tuto některé uvedu p. č. oman (inula), r. ouyn-b 
i oiiaHi; pol. chmara i chmura-, č., p. haraš, r. rapyci; cyr. 
RmiiínUi (inopinate — náhle) koř. oyh-obíith (sperare) , č. nedoúpě, 
z nedojipě; Y/i^-fc, č. čaditi, čúd , čmoud; p. táni (laciný), cyr. 
TOYMe (gratis) ; p. kf am (lež , žert) , cyr. rAoyMi (žert) ; r. rj^atb, 
č. zaháleti ; č. smaha , p. smuga (prouh) ; č. puch , páchnouti 
(p. p achnac — voněti) ; nepochybně sem náleží i ci|>í»a-^th , CTpjicTk 
(pati, passio) a ipovAi (svízel) atd. 

a se stýká s ť neb y: r. KBaKBa i KBHhaa (bukač, ardea 



59 

stellaris) ; p. skvvara (horkosf) , r. mKeapa (okuje) a č. škvířiti, 
škvařiti ; r. qaóépi (saturie) , č. čabr i čibr , 11. čubar ; c. šílený, 
p. szalony, szaleč; r. Haóan. (bití ve zvon), óaroci, 6aTH atd. 
koř. ÓHTb.; kvas s vkladným » a kucx; XHaniTb, chvátiti a chytiti: 
r. Jiaca , č. lysina (lysý) ; r. ra4KÍft (ošklivý) , hyd , hyzditi. Sem 
též náleží v porovnání s cizími jazyky: cmti — satur, thcr — 
taxus , MNH.xi — monachus , jakož i časoslovní přechody iiíiakiith 
a n.iuTH, siariti a slýti, otaviti a týti, o nichž více na svém místě. 
a. 
Jotované a neboli a s měkkým přídechem druhdy se mísí 
s i€, druhdy s čistým a, druhdy také s vědovaným : a^i a 
ni^i , ai|i€ (quodsi) a lecTh ; ziuiovTi (in vanum) a KCoyTi, č. ješitný 
(marný); aHije, kihi|6 , p. jáje, ě. vajce, vejce; arii'Ei|fa, jagnit', 
jehně; a^h, jed; ia:5Bii, jézva, jizva; nccNi, č. jasen, jeseň, p. 
jesion; ai|i6(ki, č. ještěr a m. j. 



o. 

Slovní kmenové, v nichžto samohláska o přichází, původně 
a z nejdávnějších dob , pokudžkoliv mluvu slovanskou historicky 
stopovati můžeme, nepřevyšují počtem ony, k nimž hláska a při- 
padá , spíše bez pochybení počet ten shledá se o něco menší. 
Rad ten opět vstupuje od pouhého o , ježto jest předložkou a 
citoslovcem , až k oboustrannému obstoupení dvěma i třemi sou- 
hláskami. 

OBI (ille), OBI, OBil, ONI, Op.lTH, OT'L, OCh, OKO atd. 
EO, no, fi,Q. 

BONU (odor), Boci (nudipes), rok'l, uo^ik (tinea), íiobi, íiom-l 
110:55 (vitis), pocs, coBS, rojii, xo.koíii, koso atd. 

BOCK-L, EOBp-L, HOCTi, FOCTb, Konpi (anethum). 

niio/^i, npoco, :5H0íí (aestus), CMOsa, cmok-l (draco). 

npocTi (simplex), noijf^h (clavus), rpo^^i (uva — grono), cípori 
(sevcrus), CTpon'L (laqueare) atd. 

Podotklo se již dříve, že samohláska o, kdykoliv prosodicky 
se dlouží, svůj zvuk zatemňuje a v «* přechází v jazyku českém, 
zčásti i v polském , ačkoliv délka tato podlé rozličného sklánění 
a odvození střídává se s krátkostí. Určité však a veskrz platné 
pravidlo o tomto proměňování, zvláště v polském jazyku, nesnadno 



60 

jest podati , protože duch jazyka zde příliš libovolnč si poťíná^ 
a dílem i pouhý cit blahozvuínosli v této včci rozhoduje. Číinž 
by se dovoditi dalo, proč mluví se a píše u př. p. góra , č. hora 
a vihůru ; p. kopa , gen. kóp , a zas doba dob ; proč wieaór 
a zas jawor, a tak ve mnohých případech jiných. 

Mimo to , co se již výše povědělo o vycházení hlásky o, 
z kořenného a v některých našich jazycích, pouštějíce též mimo» 
co se bylo řeklo o ruském obyčejném vyslovování hlásky té, když 
jest bezpřízvučna, musíme ještě připomenouti, že ve slovanských 
kořenech často narážíme na samohlásku o, kdežto ona v příbuzných 
slovanštině jazycích vždy co a se vyskytuje. Zde toho jen některé 
důklady z jazyka germánského a latinského: oba — ambo, auq^oj; 
OBhCL — avena , oshxa — alnus , op;iTH — aro , ocb — axis , ochiii — 
asinus , oiihTi — ocetum , cosb — aXg , sal , Salz ; vosk — Wachs, 
bob — faba, pop — nanaq, Pfaffe ; rocTh — Gast, noraNi — paganus, 
Mope — maře, hocl — nasuš, Naše ; íotr — latro, kobuaíi — cabalus, 
KOHU — Kanne, kot-l — catus, Katte ; KOThiii — catillus atd. K tomu 
i z latiny přijatá: komín — caminus; kostel, košciof — castellum; 
komora — camera, komnata — caminata , košula — casula a j. 
Ačkoliv skoumatel jazykův přinucena se' vidí uznávati hlásku a 
jakožto původnější, přcdce v těchto a podobných případech nesmíme 
toto o ve slovanštině za nějaký pazvuk považovati , ale vždy za 
pevné a kořenné bud uznáváno. 

Sluší pamatovati o všech slovanských nářečích, že kdykoHv 
časoslovo které z jednoduché své formy přechází v opělovací na 
-aiH, km€novní o jeho do a se proměňuje, kteréž v češtině mimo 
to se i dlouží. O tom však více při časoslovech ; zde jen některý 
příklad : noHTH HandiiiTH , kaoniith kíiahuth , nouor^Á iioMAriiTH ; 
č. hořeti hárati , bodu pohádati , točili otáčeti ; p. íohiic lamač, 
krojió odkrajač, krocze vykraczam; il, soliti nasaljam, namočili 
namakám ; r. jobrtl y^aB^niBaTb ,• CMOipiiib ocMarpHBaib , KOHmiTb 
OKauMiiBaTb atd. — Z ruské předložky CKBOSb (skrz) odvádí se 
cKBa»(HHa (štěrbina) ; KaxiiTb Kayáib kott. (houpali, házeti) ; cyr., p. 
asapi a hor mají týž kořen. — Tak stojím a stanu; předložka 
pa a po; p. padof podolí , pahorek , r. nacuHOKi (pastorek), 
nar^^ĎHUH atd. 

|'řechody z piivodního o v souhlásku u nejsou ve slovanštině 



61 

neobyčejný. (Neiníriíni vsak ó = u). Slůjtež tu nékleré jen pří- 
klady : cyr. cona, coilath — č. supati, p. supac ; rpocKOTi (^ramen, 
herba; mko toyyíi hji t^ockoti Deuter. sicut imber super herbam). 
Přicházejí slova v češtině a polštině , ježtoby bez tohoto cyrilského 
slova těžko se vysvětliti dala : íruskavec, jméno některých rostlin, 
zvláště jahod , jež jinde trávnicemi nazývají ; — p. truskavka ; tru- 
skavec též pták, (bravník, turdus viscivorus), že jmélí, trávu jídá. 
R. i mr. qonopHUH (strojný), p. czupurny (kvapný), v č. do nejvyš- 
ších přešlo samohlásek: čiperný; r. 36pya, p. zĎro/a, 6. zbroj ; 
od chorý — churav ; OBftovcL jak v cyr, tak č. střídá se s oyBfiOYCL ; 
r. 11. p. atd. opóka , č. opuka ; tak se užívá č. chomáč i chumáč, 
chomol i chutml a j. Dlouhé ú vzniklo z původního o ve slovech: 
bourati — bořiti; chroumati (ochromiti) — chromý; urousati se — 
rosa ; kotouč — točiti ; ohrouzelý (hrozný) — hróza ; ano i koule, 
kula jest v kořenu totožné s koio. 

Aby samohláska o do e se proměňovala, toho máme ve 
slovanštině nemnohé příklady; hustěji se to však naopak děje, 
jak později uvidíme. Připomenutí zasluhují: neneA'L, il. pepeo, 
r. néne.i-B, u západních Slovanův: popel, popiof; cmok-l, zmek; 
OA€:ttTH a o;!iOítTH, č. odolati (přemoci) ; Bex«TH od boaei; r. roMoaiíib, 
č. hemžiti se; r. 4po6i> a 4pe6e3t — drobty, odrobiny; r. pe6a 
pl. pečaia, peóěHOKX atd. — rob, parob,' č. roba, robě atd. Tak jako 
v staroslovanštině ve skloňováních e místo o přichází po měkkých 
souhláskách, bylo totéž obecno staré mluvě i české i polské, u př. 
č. obyčejené, syn hospodářev, obrny šlevánie, p. gošciewi atd., což 
posud ve slově królewski se udrželo. 

O vzalo na se způsobu měkkého t (jaf) ve dvou předložkách 
polských prze a przeciv (též Slováci říkají prc), ano ostatní Slo- 
vané jen npo a npoTiiBi znají. Odtud przelezč =i přelézti i pro- 
lézti ; przeskoczyé oblak =: pře- a pro-. 

Jako. v jazyku polském a českém větším dílem v jednosla- 
bičných kmenech a jistých skloněních hláska o u vyslovení v « se 
převrhla , týmž způsobem a téměř v těchže případech mění se 
slov. o v samohlásku i v nářečí maloruském a polabském , což 
činí při nich zvláště paměti hodnou známku : mr. 4BHpi, nait 
ABOpiiB^ ; BH3^ (wóz); CTiijn, CTO,iy; óíipi (bór); nora gen. hhfx; 
noiňit, noKiuHUií ; ciiil (stoj) ; nii4x (pod) ; 6ajbKm% KHHt ; tiubku 



<i2 

tbíS HHact (TOJtKo TBOÍi HOHíx) ; jIbhbi ropo4i, XapKHBx ald. Druhdy 
však jest vyslovování toto libovolné, jako : 6ori a 6Hn>^ nocia hhci, 
íKHBOTi a H5HBMTI, MOUHUM a MHUHuS atd. Také podlé rozličnosti 
krajin dalece rozšířeného maloruského nářečí výhovor tohoto o 
velmi se mění ; tak u př. halický Rusin místo khhl vyslovuje KWHb, 
na řece Děsně Kyúub , p04i : pH4l>, pyft4T. , pyfi4HMft atd. Na této 
však místní výslovnosti málo nám záleženo. 

Polabsky: niga, nig , snip, big^ bigiw, nic, pidfjita (pod- 
kova), slili, mikry , dibry , r>ivj as (oves) atd. Druhdy, ač jen co 
výminka, přezvukuje se v tomto nářečí slovanském o také v jiné 
samohlásky, nejspíše e neb a: stnefa, pef, resa; vastriga, voal, 
voask atd. 

Ostatním větvím mluvy naší proměna těchto dvou samohlásek 
není oblíbena , a jen zde onde v nemnohých příkladech se pozo- 
ruje : r. onpnqt a onpoqb, p. oprécz (kromě) ; r. cynoBKa a contjib 
(píšfala); o6hxo4^ (výživa), obchoditi se; p.kilka, tyle — kolfk, tolik; 
č. zpitvořiti (zpotvořiti), pobídnu, pobízím (pohodnu, pohádám), a 
ode všech Slovanů přijaté Phmx , Řím — Róma. Analogie tohoto 
přehlášení pěkně vysvětluje původ slova hhbii (orná. role) z koř. nový, 
jako latinské novale od novus. — Chtěli-li bychom se pouštěti do 
srovnávání slovanských slov s cizími , tu již tuto obměnu častěji 
bychom nalézali, jako : boaia, volo, wollen, Wille ; GOBfti a Beepi, 
Biber; orkHh a ignis a m. j. 

Mezi o a ii — y nestává téměř žádného příbuzenství. Poukáži 
jen na jedno neb druhé slovo : r. npoqb , č. pryč , p. precz (tedy 
spíše c) ; r. MÓiKa a MÚqKa (vlašenO, příbuzné slovu Moqá,io (lípové 
lýčí); r. TOCKá, pol. utyskac, utyskiwac (opět stesk); 6. \šák obojek, 
p. obojczyk bére svůj počátek od cyr. kiiiíi (krk , šije) , a r. nu.ib 
(prach) sourodné jest s latinským pollen. 

U přirovnání ke dvěma předešlým jest samohláska oy na 
něco menší objem kořenův obmezena, počet jich jistotně 400 
nepřesáhá. Předsýlám opět některé příklady: 

oy předl., -ovu^ (obovi>%, h:;oy»), oywh (mens), ovHtie (melius), 
OYAb (alveare), ovAij oyKa. 

Eoyíí (desipiens) , uoyjix, Koyaui (lacuna), poy^^ (metallum). 



63 

(koycL (ruliis), Tovpi. (uriis) , tovk-l (adeps) , uiuvui (sonilus) , rcy- 
BHTH, itoyji,-h (vilis), KoynHTH, KOYpí (gallus), KOypHTH. 

iiovcTi (deserlus), rovcthth, Bpoy^i (sordes), epovcL, nnoifrii, 
Apovrii, Tpovni (cadavcr), cAoyn, crpoviA (fluentum), ckovba (deglubo), 
rpovAA (gleba), rpovuiA. 

By původní w v o se měnilo, málo příkladův se nalézá, a 
spíše naopak se přiházívá. Místo sum (ryba) říká Rus comt., vedle 
crpyraTL (strouhati) a KpyuiHTL také cíporarb , KpouiHTB ; r. Myxa 
(moucha), a Moxa, MOuiKa (malá muška) ; od cyr. i rus. koř. rxov.vB : 
rioxHyib, č. ohlechnu. Ve 14. století přicházívá někdy místo oy 
neb & hláska o, s čehož později opět sešlo, jako : chodoba, rozom, 
rozoměti, mosim, zobóm (dentibus) atd. 

Nepatrné jest také stýkání této samohlásky s vyššími, totiž 
s e a e. Sem počísti se musí č. ušinouti se, cyr. oifCoyH;itTH , p. 
usunqé sie; p. č. brzydki (^oškliyý) abrud (spina, nečistota); štit — 
qiHTi srovnáno s latinským scutum ; všude však dříve předejíti 
muselo změkčení náslovních souhlásek. 

Obyčejný jest ale přechod ze samohlásky oy do u , a čím 
ostřeji po cestě etymologické rozbíráme kmeny slov našich, tím 
více se přesvědčujeme, že u větším počtu hláska y na w se za- 
kládá a z něho vychází. Dosti budiž, když na některé blíže ležící 
příklady poukážeme: oycux^xTH založeno na kořenu coyKuň; c\u- 
bUTH : Ciioyx'E , A'u,XiiTH : Aoyx'L , ctuj^-kth ca (č. stydký) : ctovai , a 
opět CTUAN^ft : cioy^i , CToyAHTH (studnia) atd. ; ruBNmTH : royEHTH, 
npHBUKH.^TH : oyvHTH , zvyk: uka; cupiiH a coy(>OKhiH jest stejného 
významu (č. surový i syrorý). Dále ještě připomenuta buďte : 
r. MbmáTL, MtiKi, č. mučeti (o dobytku); mr, 3.ibi4eHb (pokušitel, 
svůdce , dábel) : AOy^HTH cf. Poludnica ; cyr. npoyn , coU. npoyxTie 
(locusta), r. npuraTb (skákati), odtud polské skoczek, bulh. CKaKajui, 
něm. Grashupfer; p. susef, r. cýcjHKi, č. sysel (Zieselmaus) , srov. 
též myš, ftvg: mus , Maus. 

K). 

Přídechem opatřené neboli jotované oy (lo), osobující sobě 
místo v staroslovanštině prvopočátečně po všech měkkých sou- 
hláskách, přichází u pozdějších spisovatelův toliko po tekutých 
hláskách, nejvíce po » a (k, po ostatních pak souhláskách již pů- 
vodem svých měkkých, u př. po sikavkách, klade se jenom prosté 



G4 

ov, z té přííiiny, poněvadž zmekčenosC již v samé souhlásce dosta- 
tečně vytknuta jsouc nepotřebuje samohláskou ještě nad to býti 
znamenána. Tak se psávalo z počátku yioth , a:ionH2iHi|ie (tumulus), 
unoH (laevus) a v pádech OThi|iíi, OTbi|io atd., načež později pouhé 
oy nastoupilo a tak vždy i nyní obyčejné jest. 

V násloví střídá se ve mnohých případech lo a oy v staro- 
slovanském jazyku : towL a oyhuh, ion a oyrb (auster), io?ca a ov?tii, 
lOTpo a OYTpo, oy»:hk2i a mmum (příbuzný) atd. 

Po !i a p : AiORHTH , Aioji^iie, iiioTE (furiosus) , BAiOAO (mísa), 
EMO^ (ostříhati), KAioYh (clavis), kaiok:i anebo KpioKi (hák), sHpioyh 
(hlasatel, biřic) atd. 

Opět se nám zde naskytuje charakteristická známka našeho 
českého jazyka , kteroužto se rozeznává ode všech ostatních , ač 
ne ku prospěchu svému. Jesti to přeskok od nejhlubší měkké 
samohlásky lo k nejvyšší, totiž h , což nyní při málokterých výmin- 
kách v jazyku našem ovšem zvšednělo. Před pěti, nejdéle šesti 
stoletími nerůznila se ještě čeština od ostatních ratolestí slovan- 
ských, jak to naše písemní památky zřejmě okazují; neboť ačkoliv 
u př. v Král. rukop. širší la již zde onde seslablo ave přešlo, 
udrželo se lo ještě veskrz bez proměny. Teprv asi od časův T. 
Štítného okolo r. 1380 rozmáhá se náhle samohláska i po řeči 
naší , tak sice ; že i časoslova vycházející v neurčitém způsobu 
na -ovati přítomný čas místo uju na iji tvořiti počala, u př. bojije, 
kraliješ, pracijíc atd., což ale předce v jazyku brzy zase zaniklo. 
Od těch dob počali jsme mluviti a psáti : jih , jícha , libý , lid, 
lítý, plíce (cyr. n!iiOi|iH), klíč, řítiti (p. rzucič), břicho (brzuch), 
štika (r. myKa) , cizí (p. cudzy) , čelist (cyr. vemocTb) , pak třetí 
pády : králi, muži, kupci atd. Tato a podobná slova v staročeském 
a všech jazycích- slovanských s pravější hláskou u vyslovovati třeba. 

V rus. cjioHa naopak lo z pravidelného « pošlo, odtud i v rus. 
zmenšené cjiHHKa. Polák dužy (silný, , velký), Rus Aymvk i 4K)«íh 
vyslovuje. 

Hlásky nosové. 

Po širších třech samohláskách necháme následovali hlásky 
nosové a udáme poměr jejich k druhým ve slovanských jazycích. 
Jeďniá staroslovanská tvrdá samohláska nosová s rozdvojila se 



65 

ve dvě samohlásky a a e, jak jsme se o tom již v nauce o hláskách 
dostatečně zmínili. Kdy však jedné neb drulié z těchto rozštěpe- 
ných samohlásek ve mluvě užívati se má , nedá se ustanoviti 
určitým způsobem. Za všeobecné pravidlo slouží to, že v slovech 
rozvedených do více slabik rádo se užívá nosové e, naproti tomu 
a, když slovo jest jednoslabičné aneb skláněním na menší počet 
slabik uvedeno, u př. bediie — bqdi , reka — do rak, kurczeta — 
kvrczqt, gesty — gqszcz atd. Příčina toho zdá se býti, že plnější 
samohláska q obstupujícím ji souhláskám lépe váhu drží nežli 
slabé e. Předce však pravidlo toto mnohým podléhá výmínkám; 
ano těžko jest přivésti rozumnou příčinu , proč týž zákon nemá 
platnosti také ve slovech jako drqg (tyč), kat, wqs a j., kde toto 
a nezměnně se udržuje , anebo proč některá slova jednu jako 
druhou hlásku po libosti připouštějí, u př. pqd a ped (rychlý běh, 
honění), prqga a prega (prouh), fqg a feg (luh, močály atd.), 
kráwqdi a krawedz (kraj), gafqi a gafeé atd. 

Buď zde také připomenuto, že přijatá do polštiny cizí slova, 
mající v středosloví svém po samohlásce tekuté n neb m , podlé 
obvyklého od dávna psáni , ač nevlastně , nosovými hláskami 
opatřena bývají, u př. wedrowač — wandem, hekart — Bankert, 
pedzel — Pinsel , medel — Mandel , krepu — Krempe , grepla — 
Krampel, pregierz — Pranger, Jedrzéj — Andreas atd. 

Počet kmenův slovních , v nichžto přichází nosová samo- 
hláska !&, asi na 100, nejvýš na 120 můž se páčiti. Malá částka 
staroslovanských kořenův stůj zde opět pro příklad: 

XTKa (anas) , ik^\ (vinculum — vazba) , xci , srai (angulus), 
*ropb (anguilla). V polštině, jak již známo, sesiluje se v násloví 
samohláska hrubým přídechem u> : wegórz atd. 

ei&EiN-L, n&niKi, h^kha (crepo), MmK;i (farina, supplicium), 
ii;i&K'& (arcus) , p^rATH ca (illudere) , t«yíi (nubes , grando) , ?«E|kb 
(urus), r«BJi (spongia) , Tc&j^on (artificiosus, cf. chedogi — švarný), 
lu&Koxh (koukol, plevel). — r&CTi, Ks^pH (cincinni), jp&ch (terrae 
motus), Kp^n (orbis), AíiBis^k , icop^rish. 

V jazycích slovanských , kde nosových hlásek nestává , jaké 

. v ruštině, .češtině, ilyrštině atd., staroslovanské & (jus) přešlo 

veskrz v pouhou samohlásku m, v krajinském nářečí ale větším 

dílem jako dlouhé ó se pronáší : T*rfc , tegi , r. TyroS , 6. ťúhý, 

5 



00 

kr. tóg ; TfUhEix , traba , r. ipyóa , il. Irublja , kr. tróba atd. Zname- 
nito jest, že také v polském jazyku v některých případech náklon- 
nosf od nosového s> k čistému u se jeví. Tak u př. vedle lepšího, 
ale již zastaralého wn§k (nosovosf jeví se v německém slově 
Enkel) přichází nyní jenom wiiult; místo smetek běžnější jest 
smutek; cyr. m&ahth (cunctari — meškati se), p. mudzic (zmuda — 
ztráta času); poruka, porucznik, ačkoliv od reka odvozeno; fuk 
a fek (arcus). Chec užívá se o myslné žádosti neb chuti, cliuč 
o tělesném chtíči. 

Předložka oy přešla v následujících cyr. a pol. slovech v no- 
sovou hlásku: at'&k'l — wgtek, i^iopt — wqtor, wgwor, weborek 
(velké vědro), wayvóz , wadóf. V českém jest všude dlouhé ú: 
útěk , úvoz atd. 

Opět v jiných případech stýkává se m^ a lo : vedle cyr. Sk%^ 
přichází i io?a, odtud r. coK)3^ (spolek, svazek), kteréžto slovo 
do polštiny co sojusz přijato. Změkčena jsouc šíří se i dále hláška 
<K v témž kořenu: ba^íith — wiqzač, a tudy v jednom a témž 
kmenu vyskytuje se více a však organických přechodův: a:?- 0^:5- 
H)?- a ba:^-. Vedle ís^xíith (čichati, voněti) , p. wqchac, wech (čich), 
nalézáme i loxaiH a rusky s předloženým h Hioxaib ; cyr. skf^on^h 
(monstrum, potvora) zní častěji i lOftOAi a cypA*^. 

Kromě těchto zde uvedených proměn nemá nosové « s ostat- 
ními samohláskami téměř žádného obecenství; pročež také zde 
jenom na málokteré přechody poukázati můžeme : 

;í; : o. Koř. cism — crona, odkudž patrně vzato i něm. Stapfe ; 
Rftri v rus. Jiyrx i Jiorb (nížina); z híkki odvozuje se noKiib neb 
2iAK'LTh srov. něm. Ellbogen. 

« : €. Z podotčeného právě koř. cT«n pochodí ruské crenenb, 
p. stopien, il. stupanj, odtud i něm. Stuffe, StaíFel. Z časoslova 
pAEHTH — rqbac odvozovati sluší cyr. OTpecH i ot|>oyrh, pol. otruby ; 
sem počteno buď i č. otřepek, *otřebek, otřebktj (quisquiliae), 
a rus. HCTpoÓHTb (vyseci, shledati) místo HapyóiiTt ; p. nie:ibqdny 
(koho zbyti nelze) zní u nás nezbedný, což jaksi též na nosovou 
hlásku někdejší by poukazovalo , jakož i č. petlice , p. petlica, 
r. nerjia (oko, závorka) s koř. nyraib, pqtač se shoduje. 

*:h neb xi. Rus. cnni" (vultur), jinde o&ni, sep, sup. — 
Mr. rjU4Ka, rjuóoKbiii — rx^eoKi, v č. místo ibudu, nabudu slýchá 



67 

se i zbydu, nabydu atd., a na tento vnitřní svazek ukazuje i eu-th 
a budoucí čas b«a*. Takě r. npuTKÍii (rychlý, velox) není jiné 
leč naše prudký , p. prqdki. 

i. 

Místo & klade se nosová hláska a po měkkých souhláskách 
již z původu svého , anebo po ostatních , když se změkčují. Zna- 
mená tedy to samé co polské iq, ie. Počet kořenův, kde samo- 
hlásku tuto nalézáme, nepřesahuje 70. 

EAjs^H& (marceo), kai^iIth, hatíI (calx), uomaii;í;th a n;iMATh, 
piAT. (ordo), TATHKa (nervus), tafn^th (tendo), ^í\tu (gener), 
i|u;^iiTH (polliceri), ya^o (dítě, Kind), nacTh (pugnus), yactl (pars), 
MAi^rA (succus arboris), ni!HA:;h, n;iAc;iTH, EpAipxH (brzeczec — tinnire), 
npAr& (jugo), rpAfi^ (venio), rpAi^Ha, (mergor). 

Otázka jest, jakou bére podobu na se tato samohláska v jazycích 
slovanských, kde nosového zvuku není, jmenovitě v ruském, českém 
a ilyrském ? V ruštině zastupuje se vůbec měkkou hláskou a, která 
ostatně rovná se staroslovanskému a, ja, a přichází-li po hustých 
sikavkách , stojí a : cbatoiI, naiHO (cejch, znamení), Máco, npa4y — 
przede, Aaxejib, TažKKiíi, aitcaui, wa4aTB — žadac, ciaciie — 
szczešcie, neqaxt atd. Nevlastně se píše rus. saóora (staťosf, péče), 
m. sflóoia od koř. :;abcth (jako péče, r. neqajb, od noKy). 

Jakož ale v polštině iq a ie opět podlé téhož libovolného 
pravidla blahozvučnosti jako a a § se střídá, a často užití jednoho 
neb -druhého na vůli se ponechává, u př. pietno a piqtno (poskvrna), 
wiqdne a wiqdne, siegam a siqgam atd.: právě tak staroslovanské 
nosové A v češtině bud hláskou a buď měkkým ě se vyjadřuje. 
Podlé tohoto střídání se ve slovích českých a s é z částky se po- 
znává, že hlásky tyto nejsou původní slovanské « ani t, nýbrž že 
z A původ berou, ratl, pi§č, péi — piqty, pátý ; pamiec , paměf 
— pamiqtka , památka ; ciqgne , táhnu — ^těhu , stěhovati se ; 
aesty — častý ; czesc — cásf; hatí, pata — zápětí; plqsac — plesati ; 
irz^se — trzqsam , třesu — třásám atd. Druhdy hlásky a , é 
v prodloužení v i přebíhají, jako: ha^k, piedz — pid; rzqd, řád, 
ředitel — říditi ; peníz ; tisíc atd. V ilyrském a u Jihoslovanův 
vůbec přešel nosový zvuk a v prosté e : cbatx — svět , iu:;:ith — 
vezali, TArN&TH — potegnuti, nAcík — pěst, TpAciH — tresti atd. 

5* 



68 

Od nosového zvuku upustil Polák v těchto slovech : miazga 

— Míi^ra , míza (v lidu však miqzga) ; Wac-faw — BAvecniJBi od 
BiAipe — wiecéj ; mieszaé i mieszaé. Naproti tomu klade zas nosový 
zvuk kam nenáleží : sedziwy — c-k^uh , miqdzy — ubtrh^ , mezi 
(lid však říká miedzý). — « se střídá s a v polském sqieň a 
siqg — sáh r. caacenL od carait; podobně r. sBHKaTb (zvučeti, 
rozléhali se)* a sbjkt, , p. diwiqk ; pak npary — přehu , sprzqd^ 

— spřáhnu (spojím) a cynpyri) (manžel), rovně jako lat. conjux 
od conjungo. 

Namísto a užívá Rus v některých slovech buďto dle libosti a 
a e , anebo pouze e : Maa^pa a Me34pa (odvoz, od mhco — MíKco), 
MHsra neb Meara — míza; Many a Meay, MacTfc — p. klqšč, ě. klíti; 
TflTHBa i TCTHBa ', ACCHa pl. 4ěCHU — č. dáseň , p. dziaslo ; acipeói 

— jestřáb , p. jastrzqb. Pohnutku k tomu nepochybně to zavdalo, 
že "bezpřízvučné a u vyslovení často do e se měnívá. Slyšeti jest 
posud nosový zvuk v ruském slově ópaHiaifc a též bez n ópanaib, 
což znamená chřestěti, drnčeti. 

U, Ift. 

Přídechem jotním opatřené nosové hlásky přicházejí toliko 
na začátku slabik. V starých rukopisech obyčejně jedna s druhou 
se mate ; v násloví však toliko první se městí. V skloňování však 
mezi nima rozdílu šetřiti třeba, ano u př. tkoku jest gen. f., 
TKOKift pak instr. f. — Počet slov začínajících hláskou h jest ne- 
patrný. iftTH od HM& — jač, jety, jíti, jatý; «a|>o — stp. jádro, 
č. jádro; UTpu f. — p. jatrew, il. jatárva (svakrová, žena bra- 
trova); uT(>a (jecur), wtjn (morbus) — p. jedza (furia, vzteklice); 
ui^uKi; (lingua, populus); uvbMCNh; ht(>iíth — p.jatrzeč, č. jitřiti se; 
:;iiMi|k — zajac. V ruštině v těch a podobných slovech vždy a, 
v ilyrštině je přichází. V českém nestejně ja, je, ji se obměňuje, 
u \iv. játra a jitrnice (p. jatrznica), jádro, jazyk, ječmen, jitřiti 
se, zajíc atd. ^ Poněkud zatemněn již jest koř. wtm, jmu ve pří- 
davném Hi^AiiikiiiJÍi (vznešený), ještě více v našem vzácný, ale 
patrný v pol. wywziqty téhož významu. 



■K. 

Není věc snadná ve slovanských jazycích udati a ustanoviti 
všudy rozdíl mezi jednoduchým a pravým e a mezi t jaf, kterážto 



69 

hl-áska , jak se již dříve řeklo , co nějaký míšenec ve slovanštině 
vystupuje. Těžkosf leží hlavně v tom, že slovanští jazykové, co 
se Ivrdého a měkkého vyslovování souhlásek dotyce, nikde tak 
tuze od sebe se neliší ,. jako právě před samohláskou e. Jiho- 
slovanská nářečí, dílem i čeština odi-ekly se v přemnohých případech 
změkčování svých souhlásek , následuje-li po nich samohláska e; 
a zase polský jazyk, až přes příliš měkké výslovnosti hovící, 
ubíhá V druhou výstřednosf, tak sice, že slovní kmeny, v nichžto 
čistá hláska e pozůstala, snadno by se vypočítati daly, u př. ba, 
tcesoly, pcwny, berfo, fesč a n. j. — Tyto poněkud temné stránky 
slovanského samohlasenství mohou býti osvětleny jediné za pomocí 
staroslovanského jazyka, bez něhož bychom se na poli jednotlivých 
nářečí našich v této věci ztíží pravého poznání dohledati mohli. 
Kterémuž by Polákovi , stojícímu íoHko na půdě svého nářečí, 
kdy mohlo připadnouti,* by změkčená slabika dzie docela rozdílného 
byla původu ve slovech diiefo , dziesiec a dzierže? cyr. ^tiio, 
A^CATk, j^|>k»:£. Anebo žeby každé ie ve slovech nfesienie, pienienie 
něco jiného znamenalo — h6C6hii€, ntHeiiííc. (I v českém mylné.) 
Se staroslovanským * shoduje se tedy větším dílem české a ilyrské é, 
v polštině v^Táží se ono střídně buď ia bud ie. Ale ne každé 
polské ia neb ie odpovídá cyrilskému «, jak jsme v příkladu 
výše viděli. 

V jazyku čes,kém a polském cyr. t znamená se prostým e, 
po souhláskách Z , r a c , poněvadž souhlásky tyto samy sebou 
postačitelnými se býti zdají k označení měkkosti, a tudy měkkost 
následujícího t jako pohlcují, cyr. ii*ci — p. las , vv lesie , č. les; 
c. jitni — il. lěp , č. lepý ; cyr. il. ji-ehi (piger) — p. č. leniwy, 
líný ; (itKft — reka, rzeka ; (ttj^KMH — rědak, rzadki, řídký ; i|«níi — 
cena, p. č. cena; iitiii — cěl, caíy, celý atd. Krom toho, jakož 
měkké vyslovování po 2 a « vůbec zapomenuto , tak po těchto 
dvou souhláskách ě , « v pouhé e muselo přejíti, ho:;* — noze, 
cuMO — il. seno , p. siano , č. seno ; c-ek* — il. sěčem , p. sieke, 
č. seku atd. 

Po zhuštěných sikavkách í, š, č samohláska « místa míti 
nemůže, a z příčiny stávající již v nich měkkosti od prvopočátku 
v jiné samohlásky, ri^jvíce v a a e se převrhla , což vidíme z těch 
někohka příkladův, kde posud s jemnými sikavkami střídání není 



70 

zahlazeno : cípuň — p. szary, Č. šerý ; c-k^uh — č. šedý ; r. utnb 
(řetěz) — cyr. veiit atd. 

% se nalézá asi v 150 kořenech slovanských, z nichžto zde 
některé připomenuty buďte : 

B-BMO (dos) , Btasa (turris) , Btci (daemon) , ntra (macula), 
Mtx'^ (follis), Mtra (segnities), ii-Rxa (lira — lícha , brázda) , p-KuiiiTH 
(solvo), TUMft (vertex), c-upa, iitBh (fistula), i|-scTa, eíi-k^i (pallidu«), 
:5B*ph (fera), CAtini, CTpiiiíi, rp-Kxi, ^íťKBi' atd. 

Viděli jsme dříve, kterak samohláska a ve spojení s tekutou 
souhláskou / aneb r ve středosloví se nalézajíc, v polštině zhusta 
v o se mění, v ruských pak nářečích dvojnásobným o kmen dvou- 
slabičným činí. Totéž se přiházívá z ohledu ruštiny také při t, 
a však zde samohláska tato rozkládá se ve dvě e, obstupující tekutou 
hlásku. Jestif to novým důkazem blízkého příbuzenství samohlásek 
t a a. Při ii však toto proměňování řidčeji než při p přichází: 
r. nejiCHa — č. plena , p. pielucha , v cyr. kmen tento se nenalézá 
(HA-Kia ?) ; a{e;i'b(e)3a, 7ra%:^h , žláza ; mejiOMi) a uijcmT) (přílbice) ; 
Mii-KKO ale zní r. mojoko, jakoby změna z a vycházela. Ovšem 
Slováci v některých krajinách vyslovují skutečně mlako. 

Bfktiji^i (škoda, ublíženo — Bepe4'i>; cpt^a — óepéaa; cptn — 
óeperi; Bp-Ef;% (custodio) — óepery ; np-s^i — nepeAT> ; wp^JKa (rete) — 
MepěíKa ; cTp«r;i; (observo) — ciepery (odtud cropowx , cípíixa) ; 
cpi;Bpo — cepeópo ; cptiiT. — copcHi , pol. sron (pruina) ; xptnhiik — 
H(epe6eui atd. V případě tomto jeví se nám v polském všude 
c anebo o : wnód wrzechic, brzeg, przed toprzód, žrzebiec atd. 
Sem také připočísti sluší ruské infinitivy : jMepexb , lepeib od 
jMpy, Tpy. 

Z toho ze všeho vysvítá, jakož se již připomenulo, že samo- 
hláska « z většího dílu původ vzala ze změkčeného původního o, 
kteréžto později ve hlásku e seslablo. Tomu též nasvědčuje 
neurčité vyslovování té samohlásky v jižních nářečích , anof tam 
hned tělo slyšeti , hned zas lilo , tijelo , ano i tealo ; neméně 
i rozcházení se její v polštině na dvě hlásky : ciafo cielesny, 
biafy bielic atd. Povšimnutí kx)nečně zasluhuje i to, že v staro- 
slovanských rukopisech, v 14. a 15. století od Srbův psaných, 
zvuky a a t někdy podivně se mísí a jedcif za druhý se klade, 
u př. np-KOTbifb, Tp«Ba, 110 Ytct, YtpoAlsH, opA^u uiísto op-fixu, COŽ ua 



tu myšlénku vede, že * jakýmsi středmm zvukem mezi a a e 
se pronášívalo. 

V násloví se nalézá samohláska -b v cyr. a rus. jazyku toliko 
ve dvou časoslovech tuh ími a ■»n« , -s.víith, -647, ačkoliv i zde •» 
širší hláskou o obyčejně zastupováno bývá: wiib, kicth, i2i;^;s; atd. 

Hláska « přechází zvláště v polském jazyku v o, ale ne lak 
zhusta jako prosté e, jak tudíž uvidíine. Oásien(siň) — przysionek 
(výstupek) ; BptA'^ — wrzód, Bpt^a — brz,oza ; cTp%T& , strzege — 
stróz (strážce) ; m^-rko , mléko a mfokos (holobrad) a j. jakož již 
dříve jsou uvedena. Dále r. místo nti* — noio, oHib (cano); od 
4t.i^, A^jiiiTb vyšlo 40ja (díl, podíl), a tak i všeobecně zi^ámé slovo 
mošna od měch^ méšek odváděti se musí. 

Z blízkého sousedství a někdy zce^a podobného vyslovování 
(jako u př. v ruštině) přichází, že dvojí hláska « a e často ve 
slovanských nářečích se zaměňují. Tudy i v nejlepších staroslo- 
vanských rukopisech panuje mnohá nediislednosf , ano hned psáno 
íiAem jinde n;i«Bíi , ^fteBO , npeA'^ , mc^i a m-e^i , aPCmath , ma6ko 
^^h^e atd. Tak i v ruském jedni HajKiii , jiní míjkííi , Ha4MeHHijft 
a Ha4M'feHHMH, npe4M'feTX a MeiaTi. atd. h-sclki, r. necoKx, písek. 
Přechod z kořenného t do samohlásky i dosti zhusta ve slovan- 
ských jazycích se pozoruje. V češtině bez toho , jak známo, 
kdykoliv samohláska n prosodicky jest dlouhá, píše i vyslovuje se 
co dlouhé i : vínek — věnec, zvíře — zvěr, hnízdo, sníh — sněhu atd. 
Chlév a chléb posud v svém starodávním udržují se způsobu. 
Připadá zde ku porovnáni : lípnouti a lepiti , p. lipnqc , lepič ; 

KHC-fiTH a BIUIATH, r. BHCtTb BHCHTb ; VÍiati t.j. OSloviti od koř. BtTl 

(řeč — otbítI), npHBtii), odtud i cyr. bhiíki (řečník) ; p. winnik místo 
lepšího věník; qB-KTi, kwiat a kwitnqč; CBtii, swiatfo a cbhtath; 
r. 4HTa, pl. 4*™, cyr. j^-sta; r. 4Hpa neb 4*pa, cyr. í^tpa, č. díra, 
v pol. odchýlené dziura. Dále bud připomenuto r. CBH4'feTej[i., 
cyr. cB-K^tTeAk, svědek ; r. atait a síhtl, zívati (hiare) ; cyr. címth 
a c^ciTH, (stkvíti se); r. miipbiu, p. szczery, stč. štérý (upřímný). 

6. 

O samohlásce €, totiž prostém e již málo nám připomenouti 
zbývá. Jestif ona mezi všemi slovanskými hláskami nejméně určitá, 
a protož i počet kmenův, v nichžto se nalézá, nelze jest s úplnou 
jistotou udali. Nebof, jakož se již řeklo, vytratilo se změkčováním 



12 

souhlásek, u př. v polštině, prosté e téměř docela, a zas v jižních 
slovanských jazycích více než náleží se rozvolnilo. Zde tedy opět 
jenom k staroslovanskému jazyku útočiště bráti musíme, ód něhož 
český a ruský jazyk (aspoň co do psáni) nejméně se odchýlily. 
Za příklad stůjie zde opět některé kmeny : 

BeVíH K6AHK'L, Bcceai, Bevepi, pe^i (předložka), Mex^A (meze) 
N6B0 (nebe), aeRC^íi (atriplex) ," peueiih , T6HeT0 (cassis), mensí , veia' 
(turma), Bcii(»h (aper), neiiiepzi (specus), TecTb, Teijia (socer, socrifs), 
TfthncTi (tremor), Kueib (senex), KKeseiA (calumnia) atd. 

Samohláska e ztrácí se přede vším ráda v širších samohlá- 
skách o a a v některých časoslovních formách : n6c& , hochth, 

B'L:;|I1I1IiATH ; Be^^ , BDjI^HTH , llpOBA^AZITH ; T6K<% , TOYHTH , HCTiWaTH ; 

iieqiH , 2102KHTH , noxiiríiTH atd. V polštině střídá se již v základní 
formě e a o, anoť se i souhláska změkčuje, jako : wiode, tciedziesi, 
wodiié, wioz§, wieziesz, wozié atd. Vůbec překlouzá rádo v tomto 
jazyku e do o, tak jako t do ia: wiosna, piofun, pióro, dotkat 
žona, czofo, Piotr^ biodro, dzwono, r. seeno (článek řetězu) atd. 
Zvláště pak také v odvozováních , což v polštině mnoho libozvuku 
přidává: czerwony, tcrzeciono, jezioro, piecioro atd. Málo kdy 
však do a: lada a leda, wrzask, zart, a v jiných slovech z němčiny 
přijatých: warf, warsztat, raioicac, prasa, trafic, traiowac a n. j. 
e a ř v nemnohých zastupují se případech, spíše e a y: 
r. JiejeKx a jmiieKi, (caprimulgus) ; r. óapsenoKi , p. č. barvínek, 
p. szcroki, cyr. iuií(>ok'l ; p. sicrota, cyr. CHfťMH ; r. x;iecTaTi> a xTucraTb 
(švihati), KOjeóaTb a KOJuóejib; č. hebký a hybký, ip.gibki; č. déle 
a dýi; č. chechtati se, chychotati se; smeknu, smykati; p. pérA 
a pyrz (pýření); sér, cupi; tepati, cf. ř. rvnToo. 

I€. 

Přídechem jotním sesílené e přichází v násloví asi ve dvadcíti 
kmenech. Samohláska c , jak se již podotklo , nikde na začátku 
slova čistě přicházeti nemůž ve slovanštině. Některá s češtinou 
se srovnávající v staroslovanské zpťisobě připomeneme : iciia — jedle, 
i€;^HH'L, K'j^epo, Kcerpí (accipenser) , lecih , tecuh, icash (cchinus), 
i€i|ie , KKi (sonitus) , kteréž v polském nosový zvuk má : jek. 
Vyskytují se i zde některé nářeční odchylky. Přede vším pamatovali 
sluší, že v ruštině v některých těchto slovech le do hlásky o se 
proměňuje: ojeub , 04hht. , oaepo , oceub — p. jesien (podzim), 



rs 

OMe.ia — p. jemiofa, c. jmelí (Mistel) ; océip^. Přechod tento není 
však výhradní vlastností jakyka ruského, ale také jinde se jeví* 
ač jenom v jednotlivých případech, u př, jodfa; p. osina, 
jinde osika, stejného původu jest s jménem jcsen — jasen, 
ač rozdílné stromy se znamenají , a naopak u všech západních 
Slovanů znějící olej v cyr. rcjieň; OAbxii, olše. Slováci vyslovují 
jelcha, Chorvaté jalsa-, č. jesep (Schutter) místo osep. Tím se 
vysvětluje také p. ozór (pohrdlivě jazyk) místo jezor ze slova jezyk. 

v, H. 

O důležitém rozdílu dvojího i, totiž -li a h , a v kterých 
slovanských jazycích nejpřesněji posud se zachovává , co potřeba 
bylo povědělo se již v rozdílu praním, kde o hláskách samých 
se jednalo. Počet kmenův, v nichžto prosté neb hrubé y přichází, 
obnáší něco málo přes sto ; oněch zas , které i v sobě zavírají, 
ještě jednou tolik. Z obojích zde opět částka stůj za příklad : 

R-utx (hrdlo) , BUMA , nux.iTH (flare) , íixiko (liber arboris — 
lýčí), pxiAaxH (lugerc), a"""" (P^po), tiiíii (occiput), ciipi. (caseus, 
crudus) , xTJsra (tugurium) , Kun-KTii (ebullire) , kxixath (sternutare), * 
K-ycnph (alte), wucxu (cogitatio) , c:itjui:itíi , ckxitjtii ca (vagari), 
KOBUAíi, neiiiiNi atd. 

BHiiiH (causa) , iiHxa (lima) , mh^i (pax ; mundus — rus. snipx, 
Mipi) , HiiTb (fdum) , iiHCi (vulpes) , pH^.i (vestis) , ^hbi (mirum), 
THci (taxus) , cHBi (canus) , skhíw (véna) , yiiiii (ordo) , iiiii|ih 
(pauper) , yiicti , c«hbíi (prunus) , qniniTH (vellicare) , riAHCT.A (lum- 
bricus), KAHKi neb KfkHKi, cKpHXA.\h (tabula), KopHCTh (spolium) atd. 

O záměně těchto samohlásek málo připomenouti zbývá, jelikož 
o poměru jejich k ostatním již u předešlých, pokud se toho potřeba 
viděla, jsme se zmínili. Z ohledu i, kdy v násloví přichází, buď 
podotknuto , že vždy se jotuje , t. j. měkký přídech u vyslovení 
přijímá, ačkoliv v písmě u některých Slovanův znamenání toho se 
opomíjí: H&x, r. iiea, p. iwa, u jiných zas jako v č. jiva: hni 
(alius), HCKATH (quaero), hck^iA atd. V češtině také v některých 
případech slabika ji na pouhé j sešla: jmu — hmá;; jmě, jméno — 
hma; jdu — H^m; jho — Hro; anebo jak v češtině tak v polštině 
zcela vypuštěno: mám, st.jmám, jměju — iimt.síí;: gra, hra — 
Hrpa; předložka z místo h?i a pol. miano vedle imie. Ve vyšší 



14 

hlásky přešlo i v č. jehla místo htm ; pol. jaskra, jaskrawy (křiklavá 
barva) z jiskra. 

Táž samohláska i střídá se také někdy v jazycích námi 
rozbíraných s y. TucAiiik, r. Tucma, p. tysiač, č. tisíc; p. kofysač, 
r. KOJMxaih , č. kohsati (?) ; č. křídlo , p. skrzydfo , r. KpuďO ; 
č. kořisť, r. KopucTb; č. blýskati, p. bfyskac, r. ÓJHCxaTL; p. ninie 
(neobvyklé, nynt — teraz), hxih^; p. zwyciežyč, BHTAi^k. 

i, b. 

Nad míru znamenitým úkazem ve slovanštině jsou dvě polo- 
hlásky i a b, jež jsme také přikrácením byli nazvali. První z nich 
činí jako úhelní kámen tvrdých anebo širokých samohlásek, druhá 
změkčených anebo užších. V srovnávací slovanské grainmalice 
jsou tyto dvě hlásky velmi důležitý, poněvadž právě jima největší 
převrat ve slovanském samohlasenství stal se , a protož za příčinu 
dosti značnou se považují při odlučování se od sebe nářečí slovan- 
ských. Záslušno jest tedy, abychom tomuto dvojímu jer v badáních 
našich i více místa popřáli, i svou pozornost' k němu obrátili. 

Dvě tato znamení, ježto některým grammatikům i bezzvu- 
čnými samohláskami — vocales aphonae — šlovou,- vykonávají 
v jazyku dvojí službu, a sice : 

1. Jest určení jejich, aby tvrdosť neb měkkosf souhlásek 
v koncovkách, totiž na konci slov, ve všech případech určitě 
»jiini se znamenala. Tohoto způsobu znamenání přidržuje se nepro- 
měnně nejen staroslovanský ale i ruský jazyk z nejstarších dob 
až do nynějších. Proti potřebnosti a pohodlnému užívání měkkého 
písmene, jerčika totiž, nedá se nic namítati; ale proti užívání 
tvrdého jer zvláště v ruském písmě nejednou již ozývali se hlasové. 
Doléhalo se tedy na to, aby tvrdé jer co litera píšícího zbytečně 
zdržující vymýtilo se z abecedy, ješto samo sebou se rozumí, že 
souhlásky beze všeho znamenání na konci ,slov stojící za tvrdé se 
mohou již samy sebou považovati a takto i vysloviti. Z ohledu 
hospodárnosti v písmě , aspoň co se ruštiny týká , není ovšem 
námitka ta bezdůvodná, ačkoliv při tom při všfem sotva jest možná 
i hrubého jer nacele se zhostiti. Tak u př. dá se výslovnosf 
pomocí hrubé polohlásky velmi dobře určiti, když předložky na 
souhlásku se končí, samo pak základní slovo, s nímž spojeny jsou, 
změkčenou samohláskou se začíná , jako pasiěMi (rozbor) , paai- 



75 

Hrpaxb, oóiarie, oóxtxaiL (obejíti), npe4T.H3BtmaTL (napřed ozná- 
mili). Odstrčení hlasem předložky od slova latinsky píšící Slované 
dostatečně souhláskou j znamenají. Lépe nyní píší Poláci : zjednač, 
zjazdj objechac, než před tím berouce k tomu ie; toliko slovo 
oběd, p obiad , r. oótAt nepravidelné podrželo psáni místo objed. 

Není pochybnosti, že sv. Cyrill a první rozširovatelé písma 
jeho dobré příčiny toho míti museli , kladouce jer po tvrdých 
koncovkách , kteréž my nyní s jistotou udati v stavu nejsme, 
a však tušiti můžeme. Nepochybné v řeči dávných těch Jiho- 
slovanův ve slovech souhláskou se končících slyšeti se dávala 
jakási temná, neurčitá polohláska, jak to ve mnohých případech do 
dnešního dne pozoruje se v mluv? Novobulharův, kteří v mužských 
statných jménech krátkým, jedva sluchu pochopitelným o dozvukují : 
boj", *4Bop'*, met° , anebo přidávajíce k tomu i člen neboli ná- 
méstku t: 4BopoT^, ópaiOTT. atd. — Jiná příčina mohlalě i tato 
býti. Od nejstarších časův až téměř do 14. věku psávalo se vše 
napořád , slovo k slovu bez přestávky ; položené na konci slova 
jer sloužilo zajisté oku k nějakému pozastavení se , usnadňujíc 
čtení. Bud však tomu jak bud, grammatika jest, povinna věc tak 
vzíti^ jak ji kde v jazyku a písmě nalézá, a jak tisícletým obyčejem 
se ustanovila. Latinského písma užívající Slované, jak povědomo, 
znamenají toliko změkčenosf koncovek, a sice na samých souhlá- 
skách ; a však tak důsledně a úplně , jak v cyrilském , nikde 
v latinském písmě to provedeno není, anof u př. retnice (labiales), 
ať měkce neb tvrdě znějí, beze všeho znaménka zůstávají. Opouští 
se , jak se zdá , znamenání to proto , poněvadž měkkosf retních 
hlásek nevnímá ucho tak jasně, jak se to při jiných souhláskách 
děje, ano v češtině a ilyrštině i u vyslovení zcela se zanedbává. 
Napomáhajícím b rozeznávají se zřetelně netoliko zvukové n a n: 
i^AKONi, KOiih; r a r': ftapt, ippb; d r d: cur^t, ue.i^BHAb atd.; 
nýbrž také retní koncovky : th^bi , vepKb , a«ki , roii&Eh , A'^'''^) 
o^HMb , při čemž v latinském písmě žádného není rozdílu , ačkoliv 
v polštině slova: grab (habr), grom, p.ec kop i v mluvě se dělí 
od grab (hrabej), gram (krof, kárej), kop (od kopiti — hromatliti) atd. 

Kdy a jak tedy dvojí naše jer užívati se má v koncovkách 
jednoduchých neb složených slov, poznání toho nepodléhá nižádným 
velikým těžkostem; ale těžší a mnohem nejistější jest kladení 



16 

těchto dvou písemních znakíiv ve stredosloví, anof zde určeny 
jsbu, ne tak Ivrdosf a mekkosf souhlásek označovati^ jako spíše 
pi-ikrácenosf a zamlklosf samohlásek. Jednajíce o zvucích podotkli 
jsme, že polohlásky v některých slovanských jazycích, a jmenovitě 
v oněch , jenž samohlásky své prosodicky nedlouzí , téměř ani 
nepřicházejí. Naproti tomu vystupují v jiných co znamenitá, jazyková 
vlastnost', udrževše se hned u menším hned zas u větším počtu 
kořenův. Toto vyskytování se polohlásek jest tolikéž paměti 
hodným výjevem v ohledu zeměpisném, a probíráme-li podlé toho 
slovanského kmene haluze, shledáme tudíž, kterak polohou od jihu 
k severu jerování slabik po stupních se tratí a ubývá. Nebof v ilyr- 
skýoh nářečích , obzvláštně v ^aroslov. , novobulh. a krajinském, 
převládá polohláskování slabik u větší míře nežli v češtině s jedné 
a v slovenštině s druhé strany, a v těchto obou jest zas "daleko 
hojnější, nežli v jazycích výše k severu ležících, jako v lužicko- 
srbském, polském a všech nářečích ruských. — Na otázku, zdali 
již v prvopočáteční době slovanské mluvy ve všech kmenech 
slovních plné hlásky panovaly, anebo zdali již tehdáž tohoto zaml- 
klého hláskování stávalo, jest ovšem těžko nyní odpovídati s jistotou. 
Jisto jest, že tato vlastnosf slovanštiny stará, a to velmi stará. býti 
musí, poněvadž v sanskritě se objevuje. MysUme-li si mluvu 
slovanskou ještě jako jednu, před jejím se rozvětvením ve více 
nářečí, tedy nás nestejné ono vyplňování kořenův samohláskami, 
jsouc jednak v každém jednotlivém jazyku větším dílem důsledně 
provedeno , samo sebou vede na tu myšlénku , že polohláskování 
to slovanštině přirozeno jest z nejdávnějších časův. I, to zasluhuje 
uvážení, že v celém tom historicky nám známém čase jazyka našeho 
ovšem se pozoruje všude snaha zhostiti se pomalu stávajících 
polohlásek a přejíti k plným samohláskám , ale nikde nepřichází 
opačné tomu konání. Abychom příklad uvedli, poukazujeme na 
nejblíže nám za důvod stojící náš jazyk český, v němžlo až do 
počátku 15. století jerování mnohem větší mělo rozsáhlosf, než 
později a- nyní. Psávalo se a mluvívalo zajisté: črný místo černým 
crv, sčrbina, plk, Uč, chlm atd., a ještě té doby viklá se jazyk 
náš dle rozličných krajův v jednotlivých slovech, jcšto slýcháme 
zde chrpa onde charpa, zde brk onde brok, slza místem sluza atd. 
Po tomto předběžném připomenutí přihlédneme již blíže, 



jaká jest podstata a znamenavosf obou těch polohlásek, a jaký jest 
jich poměr k sobě ve slovanských jazycích. Samohlásky, o nichžlo 
se posud zevrubně jednalo, a Jež jsme pořádem prošli, jsou vesměs 
organické částky slovních kmenův , Ipějíce pevně při souhláskách 
anebo mezi nimi, a běžíce nepřeměnně všemi slovanskými jazyky 
anebo po větší jich části. KdekoHv pak v jiné samohlásky se 
převrhují neb přecházejí, není to předce nic jiného leč odchylka 
aneb výmínka od pravidla všeobecného. Jinak to ale vyhlíží 
v druhé, rovně mnohočetné třídě slovanských kořenův, v nichžto 
samohlásky mají do sebe cosi prchavého, nestálého, a kteréžto 
podlé rozdílnosti jazykův a nářečí mnohotvárně v nich vystupují. 
Vezmeme-li u př. koř. val-ili, rod, milý, vždy v těchto slovech 
zůstává samohláska co částka pevná, určitá, ústrojná; a srovnejme 
proti tomu slova tnor, such-ý, iem-ný, shledáme ihned, že zde 
samohlásky ustavičným proměnám jsou podrobeny, ano že i vymizeti 
mohou, t. j. v naše tak nazvané pojphl^sky se navrátiti. V slově 
mor přicházející hláska o již se změnila v slově oyMHpiiTH, pol 
umierač, uapHiH, a up&, kde se nacele vytratila, k tomu cLuphib, 
upiTiBi — šmierč , martwý atd. Vedle suchý máme gyctjx.ith, 
ciMLiK, r. coxHy, il. sáhnu ; temný zní p. ciemny, r. lěMHUil, il. taman, 
ThMiiUH, stát. jm. thují, cma, tma. Tak i n(>&: vzpěrám, odpírám, 
odpor, zpurný, zpoura, spár. 

Vzhledem jerování ve středosloví nech nám slouží tato 
pravidla : * 

a. Následují-li dvě souhlásky anebo i více jich ve slovan- 
ských jazycích bezpostředně za sebou, tedy anebo jsou vespolek 
spojeny tak celistvě a setrvale, že nikdy neloučí se od sebe, nech 
slovo to jakoukoliv podniká proměnu, anebo souvisí spolu tyto 
souhlásky tak volně a nepevně, že dají se od sebe odděliti nějakou 
samohláskou, kdykoliv kořen v jiné přechází sklonění neb odvození. 
Případ první bych nazýval souvisností (cohaesio), druhý přívisností 
(adhaesio). Uvažujeme-li slova, jako: nnovri, TBopi, ;;B-Epb, cmoaiI, 
CTftOYiiA, cnp^xiim, npocTi, APO^A*^ ^ P? zůstávají vždy a ve všech 
slovanských jazycích, kdekoliv právě jmenovaná a podobná slova 
přicházejí ,^ souhlásky jejich v nepohnuté vazl)ě při sobě, a protož 
bylo by vkládání mezi ně polohlásky jer bez účelu a zbytečné. 

b. Jinak se to ale shledává ve znamenitém počtu jiných 



78 

slovanských kmenův , kde skutečné ve sklánění aneb odvozování 
souhlásky rozlučují se vloženou samohláskou, a opět odloučené 
od sebe se sjednocují, jakoby nějaká výsuvka (elisio) byla nastou- 
pila. Některé příklady toho i druhého konání nám věc tu vysvětlí : 

1. riN^iTH, roNHTH, TOHift, FHaTb, guač, menih. 
Bit^iiTH (vigilo), BOVAHTH, bedlivý, m. bdlivý. 
mikh;^, i^AMUKATH, ^ixwhKT,, zámek, sasiOKi. 
TitKiiA, TUKaTH; TiYKA (punctum), ToiKa, tečka. 

AiHO, gen. pl. ^'LWh, p. č. dno den, č. dénko C?A'&Ni|e). 

YhT*, YHTÍITH, nOYbTE, pOČCt. 

MbHift, noMAH<%, míniti ; Mk<t:HTH, mrkati ; MHr'L p. migač. 

2. MIM, r. Mox^, mech mchu , il. mah. 
iiiBi, ;io6i, feb íba, il. lubanja. 
piHtk, pojKt, p. řež ržy, il. raž. 

A'bXAh, r. 40Hf4b, dészcz, dždžy, déšf, dažd. 

Bhch KhCH, wies (il. sqIo)^ nhCL, pies psa. 

Ahiib, 4eHb, dzieň, dan. 

YbCTb, czesc czci, qecTb qecTH, il. část. 
Přede vším obrátíme nyní pozornosf na jerování takových 
kmenův, v jejichžto středosloví tekutá hláska / neb r se nalézá, 
jsouc totiž s obou stran dvěma, třemi anebo i čtyřmi souhláskami 
obemknuta. V jazyku českém a taktéž z části i v ilyrských nářečích 
slabiky takové vyslovují se posud úplným přikrácením, jiní jazykové 
kladou zas jasné samohlásky anebo před tekutou tif souhlásku 
anebo po ní. Tak u př. cyr. Kf^iMi , r. KopMi , p. karm , luž. 
kormju; kiíiti, r. Kpori, p. kret, luž. knot (m. krot), il. kárt. 

Z počátku obstavovala se tekutá hláska s obou stran náležitým 
jer , jak toho v staroslovanských nejstarších památkách nejedny 
máme důkazy. Tak u př. v znamenitých spisech Jana exarcha 
bulharského nalézáme psáno tbi^lai, cHBif^ina; uznalo se ale 
brzo za věc zbytečnou takovéto polohlásek hromadění, a přestávalo 
se toliko na jedné , i kladeno ji zprvu podlé libosti hned před 
tekutou hned po ní, jak u téhož spisovatele rovněž nadmíněná 
slova i takto přicházejí: tbi^pa'^ a tb()'la'^, chb^iha, Bfkbxoy a Bbpxov 
Bo^w. Větší část staroslovanských spisovatelův ale v tom se srovnává, 
že polohlásku vždy po souhlásce n neb ft následovati nechávají, 
v čemž i my dle nich říditi se musíme. 



19 

Polohláska i, nalézající se ve kmenu slov při tekutém ^, 
vyplňuje se v některých jazycích slovanských celými samohláskami, 
a sice v ruštině pravidelné samohláskou o, která se před « klade. 
Po zhuštěných však sikavkách mění se toto o v e , u př. bojkx, 
MeJHi, ^eAHOK'b. V ilyrštině seslabena jest souhláska ji veskrz 
v samohlásku y: bjkx, njHuii V polštině zas jest zákon tento 
velmi neurčit, ješto kromě a a y hned tou hned jinou samohláskou 
slabika se vyplňuje. V češtině srovnává se polohláska zcela se 
staroslovanštinou, tohko že beze všeho znamenání zůstává. Podo- 
tknouti však sluší, ze v novějším jazyku našem mnohá slova po 
I již N přijala, kterého v staré češtině , totiž asi před 6 — 7 věky 
nebývalo. 

BAiiíA (lana, fluctus), r. Bojua, p. wefna, il. vuna (1). 

HAiNi (plenus), r. hojhuh, p. pefny, il. puni. 

n2i'L:;H^ (labor), r. nojsy (lezu), oojisríh, p. pefzne (pojíti). 

nnixi Cglis), č. plch, p. pilch, il, puh, kr. pofh. 
nA'LCTb (Filz), r. nojcifc, p. pilsň, il. pust. 
Bjiirj (picus), r. HBOJira, p. wilga, wywielga. 
Bii'LrN&, r, BOJPHy, p. wilgne, il. vlaga, č. vlažili. 

Bi^'LK'L, r. BOJKT,, p. WÍlk , il. vuk. 

m/iikh;!;, r. mojkhjtl, p. milkne, il. mučati. 

TtíM^Hn , r. «ejiHa , p. žoína , il. zuna , č. žluň(t))a. 
xAikTi, r. Hcě-iTWH, p. žóíty, il. žut , č. žlut. 
asAitYh , r. acějiL , p. žóf č , il, žuč , č. žluč. 
YA'LH-K, r. neAH-b, p. czofn, il, čun, č. člun. 

niiiK-L (Volk) , r. no.iKT> , p. puík , il. puk , č. pluk. 
AiiiBA (sculpo), r. 40J611TÍ,, p. dfubie, il. 4y6aqb (scalprum). 
jMirE (debitum), r. AOJir-b, p. dfug, il. dfig, č. dluh. 
Aíixn (longus), r. 40JirÍH, p. dfugi, il. důg, č. dlouhý (dlhý). 
TAiMAYh, r. TO.iMaqb , p, tf umacz, il. tumač. 
xaicTi , r. T0.1CTUH, p. tfusty. il. tust, č. tlust. 
^AiK& , r. TOJKaTi, , p, tfuke , il. tučem , č. tluku. 
CTA'Ln'&, r. cTO.ini, p. sfup, il. slup(b), č. slúp. 
Nadto ještě následující staroslovanská slova na paměti míti třeba: 
BA%X'^K'L (mágus), r. bo.ixbi (Bo,ixobT)), il. vuhovit (lstivý). 
uniNíM (fulgor), r. mojhía , il. munja, mlň. 



80 

rin.THTH (deglutio), r. ríoraiL, p. pochíonac. 

XAiMi (culmen), r. xom-b, c. chlum. 

CAiNhi|6, r. cojiHue , p. síoňce, il. šunce, č. slunce. 

Cyr. raicha; (breptám, balbutio) není známo druhým větvím; 
rovněž uat^t^íř (mulgeo — dojiti), s čímž však staroě. mhati (kojiti, 
prikájeti) stejného jest původu. ijsiKh (glos, mařiti soror) má ne- 
pravidelné hláskování v těch jazycích, kde posud obyčejno : r» 30- 
íOBKa , staroč. %elva , srb. aaoea ; dále Ki^iku (stupa , koudel) : r. 
K.iOKTi (chomáček vlasův) , p. Mak , č. klok a kluk. Skomolené 
(usečené) jest p. -řaa — cyr. č. CAi^a, il. súza; a zde vidíme, že 
jazyk polský raději náslovní souhlásku vypustil, nežli by byl voka- 
lisoval ; patrný důkaz někdejší polohlásky. Vytratilo se téměř ilyr- 
ským způsobem kořenné f ze slova moioa, mówic — mluva, 
staroslov. uiťLBA (rumor , tumultus). Cyr. haitl (caro) , r. njoxb, 
p. pfeé (pohlaví , barva těla) jest nám proto dňležito , poněvadž 
i zde samohláska e v ostatních pádech v polohlásku slábne : pfci, 
plti. Polák zde jen jednu slabiku spatřuje ; my však, a tak to jest 
i v cyr. iiAiTH , za dvě krátké slabiky máme. Totéž platí i o pol- 
ském szklnié siq, plwaé (pluje), klne (kl^č) a některých jiných, 
kde jerování předce docela není zahlazeno. 

Sem také ještě připočísti se musí r. TOJina, č. tlupa, (ač cyr. 
TAina posud se nenašlo) — Truppe ; r. nojbsa (užitek), č. plzný, 
plzeň (fertilitas) ; r. CKOJSHTb — klouznouti , a .ckjiii3kííí , ckojbkííí 
— kluzký, sloven, klzký; strč. vlť 0luct\is), odkudž snad Vltava. 

Jerované r přichází ve středosloví v daleko větším počtu 
slov kmenovních. Při čemž pamatovati třeba, že jako jsme to při 
A viděli v ruštině, také zde polohláska plným o neb e se zaměíuije. 
V srbském a českém jazyku vypouští se docela všecka samohláska ; 
předce však latinsky píšící llyrové aspoň pro oko kladou před r 
samohlásku d ne"b ě, která ale jest pouhým výplňkem a nikdy 
k plnému a jasnému a neb e povznésti se nesmí. Také nyní 
v češtině vyplňujeme samohláskou e kořen po zhuštěných sikavkách, 
píšíce od 14. století: žernov, ierd (p. žerdž), červ, čert, černý 
atd. V užívání též vešlo místo cyr. i\puKU církev , p. cerkievo ; 
m. Rp-KKHO břevno; m. Kpivh křeč, p. kúra. V polštině vzrostlo 
•h dílem v samohlásku a dílem v e (•>), zřídka v hlásky jiné. 



81 

Výkaz vetší částky: 
KfťLTUTH, r. BepitiL, p. wartam (točím, vrtím), wierce (vrtám), 

il. vártěti , vartati. 

TKpi^^E, r. TBép4UH, p. tvvardy, twierdze. 
upiT-LKii, r. MepxBHH, p. martwy, šmierc, il. mártav. 
Tp'LH'L , r. TěpHT> , p. tam a ciern (tarlica, cierlica). 

Bp-ECTíi (series), r. Bepcia, p. warsta, č. vrstya. 

epiKi, r. Bopiait, BopKOBait, p. warkac, č. vrčeti. 

Epi^i (velox), r. 6op3biH, p. barzo, bardzo, il. bárz. 

Mp'&:;ii;h (gelo), r. Měpsnyifc, p. marzne, il. márznuti. 

^p-LH-L , r. 4ěpHX , p. darn. 

^{ťhT,% , r. 4ep3aTb , č. drzí , p. darski, (Jziarski. 

Tpin (mercatus), r. xopr-B, p. targ, srb. rpri (merces). 

Tp'LrH;K (rumpere), r. Toprait, Tepsari,, p. targač. 

cpiHu (caprea) , r. cepna , p. sama. 

Yp^biii , r. qěpHufl , p. czarny , srb. upnufi. 

rp'EB'L (gibbus) , r. ropóx , p. garb : grzbie , zgrzybiafy. 

rpiHhiih, r. ropHeuT), p. garniec, il. gárnac. 

rpiso (guttur) , r. ropjo , p. gardfo a garfo , il. gárlo. 

rpiAT* (superbus), r. rop4UH, p. hardy: gardze, srb. rp4aHi 

(ošklivý). 
rp'LCTh (pugillus) , r. ropciL , p. garsč , il. pregáršt. 
TípvTh (vertagus) , r. xopix , p. chart , il. hárt. 
Kpitii , r. KopMi , p. pokarm. 

Ještě hojnější jest počet slov, kde cyr. h se proměňuje 
v ruském jazyku v e, v polském v c aneb ie. Obmezíme se zde 
jen na několik příkladův: 

BphEa (salix), Bepóa, wierzba, várba. 

CKpbEi (scabies), CBepótiL, šwierzbiec, svárbiti. 

Kphxi (vertex), nepx^, wierzch, várh. 

nphKUH, nepBUH, pierwo, pierwszy. 

nphCH (pectus), piers, pársi. 

upk^^-ETH (odi), Mepstit, mierzič (nepříjemné činiti), il. márziti. 

Apb»:&, 4ep>KaTb, dzieržeč, dáržati. 

Tpbii-ETH, Tepntib, cierpieč; TpbiiiKuít, cierpki. 

cTpbe-L (cadaver), ciepso (mrcha), scien^% il. stárv. 

6 



82 

cphjili.i|6, cep4Ue, serce, sárce. 

cfihiii, cepni, síerp, sárp. 

nsftbAh, )Kep4k, žerdž. 

Yphn;7. Cíianrio), lepnaib, czerpara, Č, čerpati, il. cárpatí. 

gphHo (granum), sepHO, ziarno, zárno atd. 
Od vyložených zde pravidel odchyluje se v polštině něco 
málo kmenův, osobujících sobě jiné samohlásky, jako: furkjiqé, 
r.*BipKaTL, frkati (o koních); kurp (střevíc lýčený), sloven, krp, krpec; 
iurkot a íarkoí, č. drkot, drkotání; irykač, trkati; kruk, krkavec; 
trocina (kov. tre), drtina ; bróg (stoh, Fehm, Schober), brh ; a zas 
bargiel, brhel (Bergmaise) ; smrok, smrk, cýr. CMpT>Yii€ (juniperus). 
Udrželi však jsou se i v polštině někteří kořenové, v nichž- 
to při tekutém r úplné přikrácení podnes se udržuje: brnqé 
(břísti , broditi se) — Brda řeka v Polště — zastaralé brlok 
(šilhoun); drwa od drzewo; cřr^o^c (škádliti, vysmívati se) ; írwoga 
(strach, zděšení); krnqbrny (tvrdošíjný, urputný); drgac SLdziergaé 
(trhati, trnouti) ; irwaé, trwonié (mrhati) ; krtaň, chřtán atd. Předce 
však při tomto jerování jest to podivno , že Polák u vyslovení 
a prosodickém užívání takovýchto slov souhlásky stahuje, t. j. že 
dvě slabiky vždy v jednu splynou , čehož u druhých Slovanův 
nikde nenalézáme. Neboť buďto se takavé slabiky vyplňují samo- 
hláskami , anebo se přikračují, u př. r. Aposa , rpesora , ropxaHb, 
místo krwi — KpoBH , brwi (brew) — 6p0BH ; a bez samohlásek 
č. trvám (u — ), krvi (v u), tak i cyr. a srb. KpiKh, BfťLSb, KfthRH, 
spiBH ; místo dvouslabičného p. krwawy a tříslabičného č. krvavý — 
KpgaBB. — V polštině a češtině změkčuje se druhdy r v r k vůli 
pohodlnějšímu vyslovení; tak ipicib, r. rpocTb — třtina, trzcina; 
IvpkEhTi CvpbBďL) — grzbiet ; rpi>MHTb , r. rpeMiin — grzmi , hřmí. 

Nebude neprospěšno poukázati zde ještě na některé kmeny 
větším dílem jen v staroslovanském jazyku přicházející, v jejichžto 
středosloví polohláskou opatřené p přichází: Kpbii (hortus), BftbTini 
(specus, spelunca), rus. Beprenx; H^hTín,, BptiiiH, (trituro); též srb. 
BpmeHi, Bphn, Bpnjehn; ephHíic (lutum), Epi^o (nions, pecten) 
i česky; Epii^fta (frenum, udidlo) ; RpiceAíie (trabes), r. 6py4T) (trám) ; 
CMpiYb i CMpiiiib (Wasserhose, typhon), smršf; Apiiio;ib (fustis), 
*drkol-i (Drkolin, Schlágel) ; CTpmTNBi (perversus), rus. crponTHBi 
(svéhlavý , hrdý) ; cTpbMiiH (praeceps) ; Tpici (vitis) i č. ; vpbxa 



83 

(linea), r. Mepia; vpiTorL, r. qepxori, nbulli. wepAaKX (Ihala- 
inus, světnice). 

Viděli jsme tedy, kterak polohlásky anebo při tekutých dvou 
JI a p u prostřed kořene přicházející jerování, jevící se nejmocněji 
a nejdůsledněji ve staroslovanském, v jiných slovanských jazycích, 
zvláště v ruském, polském, ano dílem i v českém v plné vzrostlo 
samohlásky, vkládané druhdy před tekutou hláskou, druhdy za ni. 
V ilyrštině zas ten úkaz máme před sebou , že přikrácení při r 
skoro neporušené zůstává, ano I i s polohláskou v m se převrhlo. 
Tak piruH, r. AOAťm, p. dfugi, il. dugi; rpicTh, r. ropcib, p. garšc; 
KfťLBk, r. KpoBL, p. č.krev, il.kárv atd. A však kladení samohlásek před 
souhlásky I a r mnohem častější jest nežH po nich; neboť toto 
předce jen co výmínka považovati se musí. Dále jsme i to poznali, 
že Rusové téměř veskrz berou k zástupnictví jerovaných slabik 
toliko samohlásky o a e, Poláci pak že počet jich rozšířili, užívajíce 
při / hlavně e neb i , předchází-U zubní hláska také u podobně 
nám Čechům : dfug, Hustý, po sikavkách ž a c ale o: zóffy, czofn. 
Při r dávají zas Poláci přednost samohlásce a neb e před jinými. 

Takovéto samohlásky, jichžto působením slovanští jazykové 
nejvíce od sebe se rozeznávají i odlučují, nečiní tedy nižádnou 
podstatnou, kořene částku, a jsou ať tak dím cosi podkladného 
anebo toliko pomůcky k libozvučnosti, pročež také za svou prchavostí 
nejsnáze v jiné samohlásky se proměňují, jak jsme již zde onde 
snadno pozorovati mohh, a čehož ještě nyní v krátkosti na jeden 
příklad poukážeme v příbuznosti cyr. i a h k plné samohlásce a. 

EMTU, il. jřlaga, č. vláha — p. wilgoc, Bxír&KUH, vlhnu. 

upuTTL, Mop03x, mróz — up'h:i^n&, marzn^é. 

MftíiKi , MpaKx , mrok — MpiKH;^ , súmrak , súmrky , p. mierzch, 
zmierzch. 

MpitBíH, HypaBCM, mrówka (formica) — u^leh (mica). 

CMp.xA'^, CMopo4^, smród — cupbAtTH, šmierdzieč. 

TftAnHTH, trapic — TpbnuTH, cierpieč. 

p. blask , blesk , stč. blsket ; pročež samohláska ta pro svou 
nestálost i do y vstoupila: bfyskaé, hlyšlétí se. 

č. drásati, p. drasnqc — č. drsný. 

č. svrab, p. swierzb — CBphB-STH. 

Srovnati se též hodí lat. granum s ^pkHO. 

6* 



84 

Od r(»hM«Tii, grzmiec -r— rpoMi ; od č, hrběti (r(>€B&), p. grzebie — 
gTob, rpoRT. se odvádí. 

V skloňování slovanských slov přiházívá se zhusta, že samo- 
hlásky e a o, v ilyrském také a jednou ze slova vypadávají, t. j. 
mezi souhláskami se vysouvají, pakliže přibytím nové samohlásky 
k poslední souhlásce ve \7sl0veni žádné překážky není a libo- 
zvučnosti žádná neděje se ujma; anebo po druhé naopak zase 
tam se vkládají, kdeby tvrdosti vznikati mohly ve skloňování po 
odejmutí ve slově koncové samohlásky. Takové samohlásky nazývají 
se obecně od našich grammatik-áv hnutelnými samohláskami; ale 
v staroslovanském jazyku má tato věc jinou tvářnost, a samo- 
hlásky tyto vkládavé, neznamenají se jinak lecjerováním. Vczmeme-li 
za příklad od koř. uih-th odvozené statné jméno šev, vidíme že 
ve spadkování samohláska e hned se vytratí : šeu,. švy^ atd, V staro- 
slovanštině ale všecky pády v příčině takové znamenají se někte- 
rým jer, tedy hned první pád luhei^, uiLBoy atd. Odvádíme-li dále 
odvozovací slabikou ec , kteréžto e ale opět jest hnutelné, máme 
osobní jméno šev-ec ■=. š~ veo (sec- cé) ■=. pol. szew-c =1 iiihBi>i|h. 
Podobný příklad od koř. !kji-th máme ffzkNh (»:jitríi, p. žniwo), 
c. zen, i-né , odtud »:i>Hhi|b (sKATenh), i-nec ^ žen-ce , p. zenier, 
neb irimarz. Z tétéž příčiny a témuž pravidlu přiměřeně píše se 
také cyr. OThi|b, Koyiihi|h, MA;j^pi.i|h (mudřec, mudrc), n()i>B€iii>i|h *atd. ; 

nORO^blIh, KOl^hXl, OpbA'L, nATlKl, n'KC'bK'&, K«(>bH'b, Ail'b»:bN'b, KfttniK-L 

atd. Mívá ale jerování také tam místo, kde teprv nějakým odvo- 
zováním neb skláněním možnost' se ukazuje, žeby samohláska 
mohla vzniknouti. Jak v českém slově panna mezi ^vojím n my- 
sliti se dá samohláska, ano skutečně na jevo přichází v druhém 
pádu panen a v odvodech panenka^ panenský atd., nahlídneme 
snadno příčinu toho , proč se jer vkládá v cyrilská slova EOifK'EBa, 

ApOynibB:!, nilChMO, ORblj.l, ll^pCRblIA, CA1>Nbl|€, p&YbKtl a j. 

Když tedy v nynějších slovanských jazycích spořádaní takto 
kmenové slov a skloňovací formy s jedné strany samohlásky jasně 
vyrážejí, s druhé strany zas nacele je pohlcují a maří, zůstává 
staroslovanský jazyk v obojím případě při svých polohláskách 
neboli při sv.ém polovičním znamenání nepohnutě. Předslavíme-li 
si tuto věc v počtech, tedy u př. ve slovech oheň, r. orojíb, so-en, 
cocoH^ samohláska e — o podobá se 4 , a zas ohne , orná , cocna 



85 

rovná se O (nuUe), kdežto v cyr. oriHh, cockHi, oriHa, cocfcii:» 
tam i zde při polovici se zůstává, a oč tedy v prvním případe 
samohláska jest skrácena, o tolik jí opět v případě tom druhém 
nahrazeno. 

Má pak jérování toto pro všecky slovanské jazyky ještě to 
dobré do sebe, že předně přestavování slov samohláskami každé- 
mu Slovanu na vůli ponechává podlé ducha nářečí vlastního. Tak 
v uvedeném již prvé slově uihBhi|b Polák a lužický Srb vyplní 
hned po i slovo samohláskou e, Čech teprv po v, v slově Tiiict-l 
umístí Rus své o před a , Polák a Čech své u zas po -s. Od sbCTb 
odvozené AhCThi)h (líchotník) má v druhém pádu xkCThi|ii , v Kra- 
kovském osmohlasníku necTki|x a Rus píše .iLcieiia. Za druhé 
volno jest každému nářečí tu samohlásku, která k tvářnosti jeho 
nejlépe připadá, staviti místo jer staroslovanského. U př. 

ntCLKl, r. necoKi., il. pěsak, p. piasek, č. písek; 

T'LNhK'L (tenuis), r. tohokt> , il. tanak , č. tenek , p. cieiíki ; 

TbiikHi , r. TeMeHX , il. taman , č. temen , p. ciemny. 
Néž skončíme tento článek ovšem trochu nesnadný z nauky 
o slovanském samohlasenství , nebude od věci obrátiti zřetel ještě 
na některé okolnosti staroslovanského jérování , a pokud možoá 
přispěti k objasnění toho, co se posud bylo předneslo. — Klade se 
tedy cyr. i neb h ve středosloví, totiž uprostřed slovního kmene: 
1. Místo samohlásky měnitelné, nepevné a snadno se pře- 
souvající, jak se již dříve okázalo, a n^Tií ještě ten onen příklad 
pro důležitost věci uvedeme: 

iH/KHij:! , č. lžíce, r. JOJKKa, p. fyžka, il. žlica. 

^icKA, č. dska, deska, p. deska, r. 40CKa, il. daska. 

Tiijih (vacuus), r. Tomiii, il. tašt (hubený), staroč. tští (tšti- 
troba), p. czczy. 

cica, CLCziTii (sugo), r. cocy, cocT) (prs), č. ssáti, p. sse, sysač. 

piash (siligo), r. po>Ki> , č. p. rež , il. ráž. 

KbCb, Bbcci atd., r. eecb , č. *veš, vše, p. wsze, vvszystek, 
il. Bac, nyní sav. 

nbNb (truncus), p. pieň, č. peň, il. paftj, 

MbNh , Mbiiiíi, r. Jientrniři, též č. p. mniéj, il. manje, 

iibrbKi , r. JieroKT. , č. lehek , p. lekki , il. lagak. 

MbCTb, r. MecTb, č. msta, pomsta, p. rašcic sie. 



8(> 

2. V krátkých časoslovech , ježto přecházejíce v jiné tvary 
plnou samohlásku mezi souhlásky vkládají: 

npoKAHiuift ; tÁupa, , ovMH(tAi& , uopi, ; cibp;;; (cxtendo) , npo- 
CTHftiiiií , nftocTopi ; KkT& , cinsHrAift , p. požoga ; YbT& , royh- 

TUtik, nOYbTl. 

Pamatovati však sluší, že v těchto a podobných časoslovech často 
jerování zcela se vynechává, a to z nejdávnějších časův, i jest 
tedy na vůli ponecháno v případě tomto polohlásky klásti anebo 
opustiti. 

3. Přicházejí v staroslovanštině někteří kořenové, v nichžto 
setrvale polohlásky se zachovávají , ač nám nyní již těžko jest 
příčinu a důvod toho všude udati. Tak nalézáme psáno ]i,Rhpn 
(odtud možnosf přesmyknutí v polštině drAwi) ; j^bEpb (údolí), starč. 
debř (Dobřany, Debř, Debrno atd.); sb:;*, r. ibaa (licet) ; cib^^n, 
stezka , p. šciežka (semita) ; cTbKiio , r. cieKJio , č. sklo , p. szklo, 
il. staklo ; Mb:;p. (Tato dvě poslední slova přešla jsou též ze slo- 
vanského jazyka do gothského s přetvořením polohlásky v t: síikls, 
misda.) — CTbrNa , později CTorHa (platea). Také dat. MiHt a instr. 
MiHOHK s "L se psával , čehož však nyní se nešetří. Dále : uiHoro, 
niTHifai (pták), kterážto polohláska svou podstatu objevuje, béřeme-li 
ohled na ř. nérofiai (létati) anebo naše kuroptee, p. kuropatwa^ 
r. KyponaTKa. 

4. Přiházívá se někdy, že dvojí jer v jednom a témž kmenu 
dle libosti se klade, ano druhdy následkem změkčené slabiky 
proměniti se musí. Tak v nejstarších rukopisech nalézáme psáno 
hned tlujx , hned zas ihuix , jak to i v nynějších nářečích se 
střídá: p. čma, č. ima, il. tama, imina; rovněž Mins a MbrM, 
il. magla ; iiir^, aifíith, A'LXb ; lUbníR (mitto); cluath, nociAX ; BďL;^, 
plur. BCThCH a j. v. 

Vyloživše takto v krátkosti, pokud jen koliv možné bylo, 
theorii slovanského jerování , a přivedše vždy doklady z nejstarších 
staroslovanských spisův vážené, a jmenovitě z čeledi oněch ruko- 
pisův starobulharských, jenž za nejpřesnější se považují, k závěrce 
ještě podotknouti musíme, že jerování toto není ve všech staro- 
slovanských památkách stejnou důsledností a pravidelností prove- 
deno. Zhusta i v nejlepších sic rukopisech, co se této týče věci, 



87 

jeví se jakási změtenosf a viklání se mezi polohláskami a plnými 
samohláskami, jinde opět mezi obojím jer nedobře se rozeznává 
anebo se opomíjí. Nalezáf se skutečné u starých již spisovatelův 
vedle niiihi^a i no.Ab:;a , staroč. plzný ; nbCTpi a necTpi ; BiTpift (oheň) 
a BOTftiA, il. sloven, vatra; pmiTi a (tonm; BHChpi a cHcefťL atd. 
Pak AiBj, K-LiiAi^h, h"LHHr;i, p'Lj^«TH (rubeo), Tbaa (zetlelosO, tji-sth 
atd. píší se jindy s jerj jindy bez něho. Srbským písařům a pře- 
pisovačům bylo již těžko pochopiti. a činiti rozdíl mezi dvojím jer, 
jak se v mluvě bulharských Slovanův nalézal a jak jej apoštolé 
slovanští i jich následovníci do písma byli uvedli; pročež cokoliv 
v srbských krajinách od nejdávnějších dob aneb spisováno aneb 
přepisováno jest, nemůž nijak co do obou těchto polohlásek slou- 
žiti za příklad, anoť posléz veskrze jen jediného jer měkkého h 
se užívalo. U Rusův mizí věk od věku pomalu přikrácení neboli 
polohlásky v cyrilských tam psaných rukopisech , až konečně zcela 
vyhynuly, ješto se. na místo nich samohlásky tak podkládaly, jak 
obecný jsou ruskému národnímu jazyku. — Protož jest u př. 
staroslovanská biblí, jak se nyní v Ruších tiskne, ve všech no- 
vějších vydáních zcela pokažena a porušena, totiž v ohledu této 
částky samohlasenství , o němž zde mluvíme. Věrné pak a kri- 
tické vydání písem svatých, jak původně čistou starobulharštinou 
sepsány byly aneb sepsány býti mohly, jest ovšem vroucím přáním 
každého' Slavisty; leč není posud naděje brzkého vyplnění. 

Z ohledu samohlásek zmíniti se konečně i o tom musíme, 
že kromě jerování ve kmenech slovních druhdy se vypouštějí t. j. 
vysouvají, druhdy zas vkládají neboli * vsouvají , beze vší vnitřní 
příčiny, jediné proto, že pohodlnost' vyslovování toho tak žádá. 
Poukážeme na některé příklady : pozdě , pozdní místo pozadě ; 
pondělí, T^. poniedziafek, r. noHCAtjLHHKx; r. xoxaaTtifi, č. cho- 
chdlaiý od chochol; biskup z énla-AOTiog ; a vůbec rádo v cizích 
zvláště vlastních jménech: místo Agatha Háia atd., p. skra a jiskra; 
č. blůzek a oblázek (oblý, oblázkový kámen), a jiné podobné. — 
S druhé strany: mojobíkt. — člověk, r. opaíaHUH z po5Kb, sloven. 
osup místo sup ; p. pochva, pošva z koř. pcháti, p. pchac ; č. po~ 
mláska místo pomlska atd. 

Obracuji také pozornost na přicházející ve slovanštině, zvláště 
novější, skracování dvou . samohlásek v jednu : r. óapaHi, óaptiufl 



88 

místo óoflpHHi , ÓoapuHa ; p. č. pás , cyr. r. noiaci ; p. č. pásmo, 
cyr. noKACMO , srb. posud hobccmo ; ilyr. sec místo :;aui|h — zajíc ; 
č. vévoda místo vojvoda. Sem náležejí též naše časoslova : přáti 
— npíiíiTH, báti se — bomth ca, váli — stuTH a j. 

V některých slovanských kořenech vystřídá se větší díl samo- 
hlásek. A však počet takových kmenův není veliký, ač oni pravé 
náležejí k nejúrodnějším prvkůní jazykovýni, rozšiřujíce se v ne- 
sčíslná odvození jak pomocí koncovek tak proměňováním kořene : 

C'KA'KTH , siedzieč , seděti , r. CH4tTb , il. sěditi a siděti , c*^*? 
zasigdze, CHAy, posiadam, csj^hth, cawaTi, atd. 

AexATH, ležec, «ar«, legne, fože, fóžko, noAOXHTH, r. nojaratb, 
č, vyléhnu, p. wylegac, wyladz. 

KMSi, a:6i|iH, xer^TH, p. požoga, č. žáha, žahavý, žížavý, 

p. žadza , aMi»:;^a , žízeň atd. 
Ukázali jsme tedy, jaký jest poměr slovanských samohlásek, 
nalézajících se ve kmenech slov hlavních nářečí našich, a snažili 
jsme se ve vší možné krátkosti uvésti je pod jistá pravidla a 
zákony. Nepochybuji, že kdokoliv podniknutému rozboru našemu 
trochu pozornosti věnoval, dosti jasný přehled samohlasenství 
slovanského nabyti mohl, a protož netěžko bude o tomto před- 
mětu dále rozmýšleti a o své ujmě v něm pokračovati. — Nabyli 
jsme přesvědčení, že větší díl slovanských samohlásek zachoval 
se neporušeně i v nynějších jazycích, což zřejmým jest důkazem 
prastaré celistvosti mluvy naší. Dále jsme pozorovali, že odchylky 
od prvotního zvuku ztrácejí se, a to nejvíce pravidelně, ve zvuku 
jiném jemu nejpříbuznějším, kterážto proměna jsouc organická 
vždy v nějakém blahozvučnosti zákonu, přirozeném každému ná- 
řečí , svůj má základ. Konečně se objasnilo., že veliký díl samo- 
hlasných odchylek těchto spoléhá v těkavé povaze polohlásek 
našich, ježto ve mnohých jazycích opět vzrostly jsou v úplné 
samohlásky, kterémužto chodu nelze jinak důkladně vyrozuměti, 
leč za pomocí jazyka staroslovanského t. j. starobulharského. Zbývá 
tedy pro druhý lento rozdíl srovnávací grammatiky obrátiti ješté- 
zřetel k souhláskám slovanským a poznati poměr jich vespolek. 
Soiihlaseiiství. 
Souhlásky, činíce pevnější částku slov a jejich podstatnější 
hmotu, podléhají daleko menším změnám a převratům nežli samo- 



89 

hlásky z přirození svého mnohem prchavější. Protož také řidčeji 
se odchylují než samohlásky od přijatého hned původně rázu ve 
všech slovanských jazycích. Nauka o slovanském souhlasenství dá 
se tedy snáze přehlédnouti , vztahujíc se z částky na jisté pravi- 
delné přechody, z částky na mimořádné zastupování sebe souhlásek 
vespolek, a sice buď po veškeré mluvě slovanské, bud jen v jedno- 
tlivých jazycích. 

V prvním rozdílu,, kde o zvukosloví se jednalo, podán byl 
již přehled slovanských souhlásek s poukázáním na jejich stupňo- 
vání a vespolek se stýkání. Tímže pořádkem budeme i nyní 
pokračovati. 

j- 

Nejjemnější souhláska, činící jako přechod od samohlásek, 
kterouž jsme také jinak měkkým přídechem byli nazvali, jest j,* 
s níž tyto dějí se proměny: 

Střídá se s »: i€ro, cti iiero, od něho; HMh, cb HHMb atd. — 
Po předložkách i jinde : jím, jisti : sním, snísti^ snídati, sniadac, 
místo sjtdati; clhhmiXTH, sňal, odňal, ohnal, chWJKXh, odtud i ciiihMi, 
snem, sejm', r. HaTeut (zajatý), Bnesuiio, BHHMaib; č. vyňmu , vyňal, 
stč. vyndu místo vyjdu; r. CHHCKaxb (shledati, najíti) a cLiCKaib; cyr. 
tt^po a H-Ej^po (sinus, ňadra) ; bulh. jména místní : Heaepo místo 
Ki^epo, HH3Bopi místo HsBopi. atd. 

— S /: jedva a ledra, cyr. icabíi, p.ledwie', č. jen, p. jeno, 
sloven, len; cyr. KpítroyH , KpiArovi€i|h , p. krogulec , č. krahujec 
a krahulec ; č. jilek a lilek ; c. holemý, srb. rojcMx, starr. fojímhh — 
hojemý (hojný, veliký) ; lasice, r. ;iaco«iKa, mr. acoqKa. 

— S r. ■ Naše naj- nej- k označení svrchovatele (super- 
lativu) zní v krajinském nar- : narlipši — nejlepší. V čest. ; a r 
v násloví druhdy se rádo zaměňuje : jeřicha a řeřicha , jeřavý 
a řeřavý, jeřáb a řeřáb, v kterémžto případu zas jiná nářečí z ž 
kladou. 

— S hrdelními : p. mr. jedwab, č. hedvábí; p. jaszczurka, 
č. ještěrka, srb. rymrepx, ih gušterica; č. pijavka místem píhavka; 
staroč. jadati — hádati (scrutari) ; jásati a hasali (agitari, tumul- 
tuari); ip. jarze (jarzqcy^ — gorze; p. č. jata, jatky (šlachta) — 
chata; jidu — chod, jakož i jáma a ř. XVM' 



00 

— S sikavkami : p. ujrzeó , Aajneč — ov:;pi:TH atd. ; srb. 
npoa — ř. proso ; 6. pojiciíi, půjčiti — p. poiyczyé ; starč. aajžen 
místo zazzen; kraj. drw/mT: (Februar) místo cřmim A, drugi; srb. blh. 
rnjan (rujno — vino) — rožan , resan ; preja — přeía , přezka ; 
p. odziež, przedaz — sloven, oděj a prodaj; Judaeus — zid; 
Juppe, juppa — župan ; é. přísti, *tieštie místo přijíti, vejití. 

— Se zubními: p. zbrodnia (zločin) ne snad od brod, ale 
od brojié (hřešiti, zlé skutky páchati) odvozovati sluší; č. dětel 
a jetel, Dětřich a Jetřich. Castěji však přichází, že zubní hláska 
se převrhá v ; z jakéhos líného neb pohodlného vyslovování : staroč. 
mlajši místo mladší; p. rajca, zdrajca místo radca; swietokrajca 
(kradu), ojca místo otca, winccajca (winowaty) ; mr. pa4WTM a Hapaa- 
TWCb (i pol. radzič a rajič). Tak též u Jihoslovanův Ha^Ka (srb. bulh.) 
místo MaiKa. Pedlé této obdoby nechybíme snad, když slovo roj, 
rojiti se za stejnorodé vydáváme skoř. rod (včely "sero/V^: rodí)- 
A v Král. Rkp. nenadidech místo nenajidech. 

— S retními • není příbuzenstva žádného , vyjímajíc v , ješto 
i ono v jistých případech za hrubý přídech se považuje: č.jískati — 
vískati (hledati) , r. KpaSiift a KpaeqiH (kráječ) , též p. przykrajac 
» przykrawac; *p. wiesien — jesieú (podzim); rus. s^arb a stBaifc, 
no4aHHÍe a no^asaHie (dar). Též vůbec známé kleveta místo klejeta od 
klejů kinu, ještoby s původním v na ota vycházeti muselo (pravota). 



Hrdelní hlásky střídají se nejprve samy mezi sebou : cyr. xfť&Bi 
a rpiBi (dorsum), nojvpiBHTH a norpiEHTH (incurvare), p. grzbiet, 
hřbet R s ch ícjhbit-l , r. xpeóeri; č. hmatati a ohmatati; p. 
chaňba i hanba; p. drug a ž. druchna (družička); p. gfog, r. 
TAOT-b odtud 3arjoxjiHi1 (hlohem, trním zarostlý) ; p. póchfonqé místo 
pogfotnqó od koř. íjtrt, r. ooríOHyTb, rjoraTL ; MhKU a a*ra, louka, 
luh; klam, cyr. fíiovmi ; hostec (rheuma — dna), kostec (pakostnice) ; 
roitUH , kahl , calvus ; cyr. xo(>&rLBb , p. chorqgiew , č. korouhev ; 
r. Kopocia, č. chrásta; ^. zrnierzch, up^K-b (Koch. in psalm. mirzk) ; 
cyr. KpACTCSh, č. chřestal i křástal, p. chrosciel; x^tNi, p. chrzan, 
č. křen; r. Hosrí, p. mózg, č. mozek; č.úprk, úprkem jeti místo 
úprch a j. v. 

Husté přecházení a rozpouštění se hrdelních hlásek v sikavky, 
kdykoliv sklončním neb odvozením hrdclnicc pravidelné mčkčili 



91 

se má , jest bez toho známo a nepotřebuje býti vysvětlováno 
žádnému rodilému Slovanu. Pročež pochopitelný jsou proměny: 
Bori., EOi^H, OBOXiXTH ; OKO, Ki Oi|-s ' a OYH ; A^Y^''^ pl* AOV^^K ^ Aovui'') 
o čemž mluviti bez toho dále v grammatice příležitost' míti budeme. 
Bývají ale také hrdelní zvuky často sičícími zastupovány již 
v samém kmenu, což již nyní předběžně uvážiti musíme. Známo 
již jest z dvojího pořadí mluvy slovanské, že v jednom říká se 
^R-Kj;^ , ^RH^AíiTH , ifK-KT atd., V druhém gvězda , gvizdaii , květ. 
K tomu připojujeme následující úvahy: Přede vším se dá pozo- 
rovati, že slovanská mluva vsikavkách si libuje, kde v indoevropských 
jazycích v těchže samých kmenech jenom hrdelní zvuky se nalé- 
zají. Srovnávejme tato některá slova z přemnohých: ^num: hiems, 
IHfímv; i^eMiiEi: humus, laiícú; :5€.Víi€: olus, starlat. holus; :;íhth, 
zeji , žáti : hiare , gáhnen ; xen.! : yíivtj , dánsky Koně (paní) ; 
a:6!i£Ai> ; P- žoladž: glans, gland; hccjbl, ase^Rj : xilvq) yhctuh : 
castus; RhCb, ves: vicus; cáp (kozel): cap-er; qieHA: canis; qiHtT.: 
scutum a t. d. — C. hýbati — r. sučarb, sbiójuo , odtud sMÓKa 
(kolébka); rH-EAuň — cii-ea'^íh ; č. tasiti (meč) — táhnu, tahu, Tar*. 
Zvláhtě důležitý jsou v etymologickém ohledu tyto jednorodé 
a tudy nedílné kmeny : roHii , honiti a x6h;í; ; rop-siH a asap-L , p. 
žarzyč (rozpáliti) ; roHiH (hojiti) a skhth (táž obdoba jako pojiti 
a piti atd.) ; roB«TH (potravu opatřiti, iimtt) odkudž roBAAO a asHRÁí, 
živu; ;(iiEa — rus. omaÓKa; komsth a yhiihth, a k xoahth min. č. 
ineAifb , szedf : ha*. — Dále uvádím : puchýř , p. pecherz — r. 
nysbipb ; npocHTH — mr. npoxaibi ; rus. ipacy — rpaxHyrb ; pol. 
kofysač — r. KOJHxaTb. Formy časoslov 4uxaTb a 4bimaTb, nuxaTb 
a ntmiaTb (supati, těžce dýchati) ; chmura — pošmurný, nacMypHUH ; 
losos — r. -lOxoBHHa (maso) , i v něm. Lachs ch ; č. ckramot 
a šramot, chochole a šošole i čečel; p. pochwa — č. poiwa; p. 
kapa, Kappe a ciapka, čepice a m. j. • 

Dále se jeví příbuznost mezi hláskhmi hrdelními a zubními: 
p. siygnqc — č. stydnouti, ctoyai ; p. sfqgiew — stoudev , odtud 
i řeka v Ruších Cryraa; p. ongi (onegdaj) — ondy; stejného 
původu jsou íiara a kíijía^, lehu 9. kladu, jako i něm. legen — laděn, 
bulh. 4,i6oh'ÍH a 4y6oKÍH, vůbec il. dubok — fiisROKUH; též rocnoAb, 
srov. s ř. dsaTtótrjg; il. vehnuti — ra^hath. — d: k. P. nekač 
a nedzié (nuziti, trápiti), znekany — znedzony ; biqhač, mr. ójyKaíM — 



«2 

Mqdzié', zbrukac — zbrudiió (ušpiniti, umazali); r. óaeKHyxb 
(vadnouti) — ba-k^uh, rovně angl. bleak (bledý a uvadlý). Odtud 
se dá také vysvětliti stejnosf v slovech: t^*? jt^^e a neurčité 
k tomu t(ei)x£iTH; pak č. styděti se a ostýchati se. Vzájemnost 
s hláskou t se poznává : tah a tětiva , p. ciqg a ciqciwa ; č. luž. 
chlama a tlama, p. žóflmqc a žó/ty, r. khhmx a tmhhx, r. raraHi 
(lampas) a kagan, kahanec atd. 

Stýkání hrdelních hlásek s tekutými n I r není obyčejno 
ani ve slovanštině samé, ani mezi ní a cizími jazyky. Co zvláštnosti 
připomenuty budte : r MHH4aJib, — p. migdaf, amygdalum, mandle ; 
A-KHUH, lenivý z koř. leh, léhati, odtud i p. legawy (piger); r. 
UHnaTL — niixATH, p. pchač; r. nejrcHa, — p. pielucha (plenky); cyr. 
CT€H£iTH, č. stonati, — p. 9tekač ; nblh. xyóaei, — libý, aiobhth, aioei ; 
konečně č. púhý — purus, a lat. auris — oy?£0. 

Častější nalézáme již stýčnosC mezi hrdelními a retními 
hláskami, což se snadno vysvětliti dá z jisté polárnosti ústrojí 
mluvního, vedle nížto si nejvíce odpovídají hlásky h a v, ch a f, 
g B. b , kap. Jsou však i některé příklady , že ne vždycky 
vybíhá hrdelnice do svého přiměřeného retního zvuku, ale někdy 
též i do jiných zbluzuje. Zde jen krátce některé příklady: č. 
lehký (leh) s jiným odvodem lev-ný; klih přechází i v pol. klej 
i ve sloven, klit), č. klovaťna (materies glutinosa) ; hluž. vusor — 
húser, gesior; cyr. CM-Eri s lat. nivis, niňgii; a ruský 2. pád pří- 
davných -aro zní ve vyslovení osa: 4o6paro — 4o6poBa. Zajímavé 
jest i to, že náš hrad r. ropo^t (oppidum) v maďarských místních 
jménech přetvořen v Varad (zhusta) a tudy i Peterwardein původně 
nic jiného leč Petrov grád, gorod. 

Poměr mezi h a p: é. honositi se , srb. noHociiiH ce ; č. lev- 
hart (leopardus), v pol. dokonce lampáři -, č. štthlý a štíplý, p. 
szezupfy; r. ry^repa a č, pstruh, p. pstrqg ; rofk-tiH a nuftk, 
p. perzyna; odtud i stéfjnosf původu slov. proso a něm. Hirse, 
jak se zdá. 

k: p. Cyr. i|iovk:i, p. s'!>rzupak ; kula, koule — r. nyia (kamž 
i č.. boule náležO ; cyr. ncfieiieAi, p. przepiórka — č. křepelka; 
cyr. iiiiiiopoTh , p. paproé — č. kapradí; č. pupen , r. nynumi 
(poupě) — p. pqk, pqczek (s lepším kořenem) ; fyko, lýči od koř. 
iiOYiiATH, lupina. 



93 

Srodnosf mezi f a lirdelní hláskou nalézáme: č. chukati 
(Ježíš chukl) a foukati-, chrkati a frkati', rus. xapKaifc a 4>apKaTb; 
r. Ka<i>Jia — kachel, kachlík; jakož vůb^c 'Malorusové rádi /"pro- 
měňují do ch : KyxjbiKt — koflík ; xyípo — futro atd. Protož také 
jedno jest sloven, klok, kloček a něm. Flocke, Sem náležejí dále 
proměny jako srb. jbo místo ov?co, ješto nářečí srbské vůbec jakousi 
nechuť jeví k souhlásce ch; ř. xánoog a vepř, eenph; cyr. cpieaTH 
a č. srkati, p. sarkac; č. hlabuňka a klahuňka (bublina vodní); 
pak ř. xriQv^ a cyr. GH()ioYh (praeco, hlasatel). 

Z uvedených zde daleko v men.ší částce příkladův vidí se, 
že hrdelnice gtojí v obzvláštní vzájemnosti k ostatním souhláskám, 
čehož příčina nepochybně leží v dechu samém z hrdla nejpříze 
plynoucím a rozHčně v ústrojí úst se měnícím. Protož zasluhují 
uvážení každého etymologa. 

Sikavka nezřídka jedna druhou zastupuje. Jako předešle 
musíme i zde na něco málo příkladův se obmeziti: cyr. mgcki, 
č. mezek; od míi^íith — míic^io, od Bei^a k€^th — rccao, od ^m^ixih — 
oháslo , p. oJ)wiqs'f'o (len na přesUci ovázaný) , srb. nosecMO 
(povřislo) ; r. HanpacHO od npasHbifi ; r. híhmojoctl , č. zimolez ; 
č. rákos, r. poroax, poroba, č. rohožka, p. rogozina; cyr. ni/CKHíi, 
č. zluna, p. žofna, koř. :;eii6iii (picus viridis) ; cyr. nsAivh a :5;\'LYh ; 
róža, rus. posa (rosa) ; kíuíí — trów , t«<» ; c. smoud a čmoud ; r. 
CBeiaa, č. cmkla, p. čwikfa (červená řepa) ; cyr. cBphqib, č. cvrček, 
r. UBepiiÓKi. , pol. čwiércz i šwiércz ; p. cižba — cisnqc , cisk ; 

• 

žehnati — segnen ; a zviáště v cizích slovech a jménech z původ- 
ního * pošlé slovanské z : Alžběta, Ambrož, Žofia, Anežka; almužna 
— éXsrjfioffvvt], činže — census a j. R, cKopa a mKypa, p. skóra; 
č. šedý, r. ct^biíí, p. sedziwy, r. BUCHTb, č. výšiti; č. apoštol 
místo apoštol; p. szahla, č. šavle, r. caÓM; M'Liiuh — mus, Maus, 
livg. — Cyr. YKAii-E, č. žhán, dčbán, p. rfsĎan; r. oqaHKa, č. ožanka 
(Gamander), p. bazanka; č. macocha , r. Mainxa, il. maceha; r. 
uanja a qanjH, p. czapla (volavka); č. p, čapka, r. mamta; r. 
mMCJb a WBiejib, č. čmel, p. ale trzmiel; č. r. my6a a čuba; p. 
szfapac a czfapac atd. Za nepoti-ebné soudím poukazovati zde 
na jiné podjobné záměny působené odvozováním, jako: ovca — ovčí, 
kupec — kupčiti, mazati — maži, voziti — vyvážeti atd. 



94 

Sikavky přeskakují rády jak v jiných jazycích tak i ve slovan- 
štině v tekuté r, u ph r. Mapart, schniieren — mazati; kárati — 
rus. HaKaaaxb (potrestali) , kázeň ; žerd, p. žerdi — r. wecn ; p. 
sloven, nieborak — č. nebožák od nebohý ; v jihosl. nářečí: more — 
tnože ; č. kóra — kóia, p. skorá ; peEpo a žebro ; bařina a bažina, 
bahno a mn. pod. Dále r. lapa , MapKa a qauia ; r. ĎymeBaib — 
bouřiti, 6ypa. — Pamatoyati sliíší střídání se cyr. v před tekujým 
p podlé rozličnosti jazykův s jinými hláskami, jmenovitě s il. r, 
č. si a t, pol. t, u př. Yp^BO, r. iiepeBa, il. crévo, č. střevo, p. Irzewo; 
vpuBíií, il. crětlja, střevíc, trzewik; vp«H'E (držádko) , vp-KHOKhHi 
:^&B'& (dens molaris) , r. qepcH-L , č. siřen , siréníma , p. irzon ; 
Yp-EuiHi2i, lepemiiH , il. crěšnja, č. třešně, p. tnešnia; Yptni , r. 
Mepeni (lebka), il. crě;?, č. střep; Ypt^a (grex), r. qepe4a (řad), 
p. irzoda, il. kardo ; r. qepewxa, qepeniyxa, č. střemcha, p. inemcha 
a cz,eremcha (z rus.) ; Yptciio (lumbus — stehno), č. třeslo. Připo- 
mínám však zde , že i v staročeském , jmenovitě v Mater Verb. 
1102 čteme tak jak v rus. čerep , čereslo , čerešuě, ano vůbec i 
podnes siř slouží za známku rozeznavací mezi češtinou a nářečím 
slovenským, kde tato slova veskrz čr podržela. 

Sikavky bývají dále zastupovány zubními jako v řečtině 
a němčině : čtu , čítám — čisto ; vedle TtMb též cxNh , č. síin ; č. 
oblátek a oblásek; sýr — tv()Ó?; pak íupaii , dupati, p. tupac — 
cupati; táhlý a cáhlý; od uiiTh odvozené macecha, MauHXa. 
Nahlédneme-li v nejstarší naše české památky před vypršením 
14. věku , zdá se , že změkčené t totiž t druhdy i u n^s tak se 
vyslovovalo jak podnes v polštině; neboť nalézáme psáno: tociž 
(nempe), Francišek, vicesime, Bracislav (na penízi), štaci, ujisr.il atd. 
V též dávno věkosti naší přichází také obecnější slovanské šč 41 
místo našeho nynějšího é(, jako: ičesiie, bojišče, zvlášče y ješče, 
ščit, utiščen atd., což nám nyní již neznámo. 

Jest nám nyní pozornost obrátiti ke dvěma souhláskám nad 
míru dftležitým ve srovnávací grammatice, poněvadž charakteristický 
jest pro slovanské jazyky setrvale stejný přechod jejich v příbuzné 
hlásky. Souhlásky tyto jsou: cyr. i|i, uit, kteréžto, jak se již 
připomenulo, čte se v bulharských rukopisech jako it, dle ruského 
způsobu ale obyčejně zvuk šč si osobuje. Původ hlásky této dá 
se větším dílem s jistotou bud" z hrdelních hlásek vyvésti anebo 



95 



ze základního /. Drulió jest cyr. ska? které vždy z prostého a vy- 
niká. Starosl. i|i v případech takovýchto bývá zastoupeno v ruštině 
hláskou 1 (zřídka m), v ilyr. neboli srb. č h , a v jazyku 6. a p. c. 
Příklady, na něž nyní poukázati chceme, věc tu nám vysvětlí : 
HOHí. Hoh noc. 

MO«H. Moh moc (inf.). 

neib neh piec, pec (et inf.). 

semb — věc 

OBomw (Bohe) owdc, ovoce. 

OHiua nnha pica, píce. 

cBiqa cetha sví^iéca, svíce, 

njieqo njieke plecy, plec. 

4oqb KhH dci, dcera, córka. 

Tbicflqa THcyha tysiac, tisíc. 

uapeBHqL kralěvic królewic, králowic. 

wojewodzic, wojwodic. 

chce.. 

goracy, horoucí. 

nasycony, nasycen. 

cud (div). 

ocucic 



iioqik 

MOI|lh 

n6i|ih 
Bei|ih 
OBoqib 
nHi|iíi (krm) 

CR-KI|líl 

niiei|iH 

TliCAlIlh 

lfA()6BHI|lb 

ROI€BO/^Hi|Ib 

:<coi|ieTb 
ropAqiiií 

HÍIC'LII(l6H'b 

qiovAO 

OlliOyTHTH 



XOICTl 

ropioqiH 

HacuieHX 

'lyAO 

OqyxHTbCa 

(octnouti se) 



ohe 

ropyhH 
HacbíheHi 
íiyAO 

OhyTHTH 

(zmlknouti) (probuditi). 

Z uvedených zde slov odnáší se cyr. i|i atd. k původnímu t: 
cB-si|iA — CB-RTi, nHijiii — nHTiJTH, Bei|ib — Biiďb (dictum) ; k pů- 
vodnímu r v tioipb — iior;R ; ke k v neijib — neKft , NOi|ib srovná- 
me-li vv^, nox a Nacht; cyr. npzii}iii, npaha, p. proca zachovalo 
v českém prak svou prastarou hlásku. 

Pozn. Etymologické cvičení : kr. dekla , deklica (děvče, 
dcera), a pol. córka: 



córka — dcera A'bi{iH 
córa — dci, dceře (a^k) 
401b, 40qepH 



lit. dukra I deklica * . 

Tochter dek-la 
daughter j 

Z původního a pošlé cyr. xa vyráží se pravidelně v ruštině 
sikavkou m (zřídka w^) , v ilyr. ^ d (kteréž i zjemněno býti ihůž 
v j) , v polštině cřs a v českém z. Příklady : 

NJUKAA Hyaca (ayatAa) ny^a, nuja nedza, nouze. 



9ft 



ue'Aifi,i\ Mea<a Mel)a miedza , meze. 

(odtud i předl. uesK^i^, Mewi, Me^y, niiedzy, mezi.) 

przedza , příze. 

sadza, sáze. 

žadza, *žéza, žízeň. . 

studzič. 

rdza, rez. 

niedžwiedzi, medvesiTcři) 

příze (dříve). 

przebudzaó, probouzeti. 

osadzač, osuzovati. 

przewodze^ sloven, 
prowadzám, provázím. 

noTKpv<t:^, noTB|)'L»:A>Ji& -sk^ghi ; noToepwy -Kaio -aceni ; potvárdju atd. 

potwierdze -am -ony ; potvrzuji -zen. 

fkOssACHi poaccHi rojen rodzony, rozen. 

V přídavném cizí obojí tato proměna , o níž zde mluveno, 

jest spojena, a sice i|i v násloví , mjí, v koncovce slova* toho, 

kteréž feily v našich jazycích takto zní: i|iov»:Ak (v ruských tiscích 

YOva;Ah), r. Hymm, il. fcyi) i ly^, p, cudzy, staroč. cuzí, kr. ptuj. 



n^ikiRjf^tí 


npnwa 


přej a 


CAns^s 


caaca 


saja 


KSíK^IX 


»a>K4a 


we^a 


ctoymjí.n 


ciyaca 


— 


pisKA^í (piA*TM) paca 


P^ 


M6J^K1;2t:j\IH 


MeABtwiíi 


medvedji 


npex^e 


npeac^* 


predj 


npOEOv»iA'^i'x 


npoóywaTb 


budjati 


0Ciii7R]i,í\TH 


ocyHtait 


osudjati 


nftOBOsKAift 


npoBO«3', 


npoBO^y, 



Zuhni hlásky střídají se dílem vespolek , dílem s jinými ; 
u př. srb. raiaTH — hádati , zgadnqč ; rus. npuTKÍíí , p. preíki — 
prudký ; staroč. trzeti — držeti ; r. xenepL (nyní), č. teprv, — p. 
dopiero ; kto a kdo ; dech — tchu atd. ; r. ny^Hib — nutiti', p. 
drqtwieč (tuhnouti) — trqtwiec (ztupěti). 

— S tekutými : drážditi a dráiniti , p. drainié ; mr. ocio- 
60HUTU — osvoboditi; chorv. gospon — rocnoAb (gosponstvo =. 
Gespanschaft); cyr. AeBefth, deveř (svakr) nejen s ř. datjQ, ale i 
s lat. levir v jeden a týž řad náleží , jakož i uexť a ff^^í- P- *'?- 
pica (pasf na zvěř, ryby) — č.slupice; posloupnost a postoupnost, 
ostýchati se a prostonárodní ostýchati se. Při polském slově 
przywura (chyba, nectnost) nelze jest na koř. nar mysliti, alebrž 
na vada, což to samé znaéí, a přechod týž jest jako lat. meridies 
místo medidies ; řídký, p. rzadki a lat. rarus a j. 

— S retními porovnati sluší : p. taran (bořicí nástroj , aries) 
a baran; p. taraban — r. 6apa6aH^ (buben); cyr. BptRiio (Irabs) — 
AftUKo; p.trqd, tmcieú — č. troup, trubec; Apo^Aíiť, droidí s cyr. 



• \}7 

r.(>o:RiiTii (kvasiti) ; c, breptati a dreptati. Uvažme též lat. bis a dis, 
duo. Dále se naskytuje : fopol a lat. populus ; p. tasma, v jiných 
jazycích pásma (páska) ; p. okropny — vkrniný , staroč. krtípo — 
kruté; naše osirý a lat. asper, jakož i tyká, tyc a Picke; č. ple- 
skati a tleskati též jedno jest. 

Záměna zubního d a sikavky * (o jiných jsme již dříve 
mluvili) jestt zvláště v odvozováních důležitá, jako : věděti a vésf, 
pověst: caaA'', CMj^iKwň a cmctl; baíij^íí;, vládnu a bmctl (moc, 
č. otčina) , p. ícfoÁc (statek); nacTh od naj^a, shCTh od jiova"tii. 
Tatáž analogie v ném. Last a laděn. Dále přeslice od předu, a pak 
i ii-RCia č. cc«/a tudíž s latinským časoslovem cedo srovnati se musí. 



O tekutých souhláskách , střídajících se vespolek a s jinými, 
opět některé dáme příklady: mr. no^Jeóeme, p. podniebienie, č. 
podnebí a podlebi (koř. spíše leb než ne6e) ; Slováci říkají tanýř 
místo taliř; místo netopéř některá nářečí též letopéř. Tudy č. 
Jiňup neodjinud odvoditi náleží leč od hlup. V cyrilštině nalézáme 
vedle AOGfiiiH též aobjiih , a ksiiki jako k^hk-l (clamor). Táž zá- 
měna jest mezi pol. krzek, č. zabokřeky (žabí vajíčka) arus. MěKx; 
srebro, stříbro a hluž. slebro, v kterémžto nářečí též Kp'LT'&, npoTi 
zní knot. Také srb. HaKna^a sotva odjinud pošlo, leč. z náhrada 
jiných Slovanů. 

Kterak zvuky » a » spolu se sbíhají, nahlížíme přirovnávajíce 
u př. nešpor, nieszpór k latinskému vesperae ; a zas naopak cyr. 
r.Ke(b)pKh, kraj. staroč. WC (provazec, struna atd.) z téhož jde pra- 
mene s latinským nervus. Říkáme větev a netev, žluva a zlnna. 
— Místo u všech Slovanů obvyklého brána Užívá nyní Polák 
brama; cyr. a strč. h^sbi u nás nyní mrav, taktéž z Nicolaus 
přikrojil Čech a Polák Mikofaj , Mikoláš. Opačně zas p. niedéwiedé 
i č. místem nedvěd, proti ovšem lepšímu Mejj^B-EAi"' Rovněž nišpiife, 
p. nieszpufka, z lat. mespilus, Mispel. V českém vedle snědý 
přichází i smědý. Za výraz svoboda některá nářečí libují si pro- 
nášeti sloboda, a touže směnou liter povstal pol. wawrzyn, č. 
Vavřinec z laurus, Laurentius (místo lawřin , rus. iiaspi) , jakož 
vůbec v některých slovanských jazycích (malor. hluž.) vyslovování 
i co nejblíže k v připadá. Zřídka mění se r a f, jako CKBO^^h, č. skrz, 
il. kroz; časlěji v němčině : Wasen — Rašen, Wocken — Rocken atd. 

7 



Koneínč míímc před sebou ještě rctni souhlásky, jež ale 
toliko v běžné uvážení vzíti chceme v jich výhradním odnášení se 
jedné každé k svým sourodným , jelikož jsme se již byli zmínili 
o poměru jejich k ostatním zvukům. Nejmnožším .proměnám pod- 
léhá souhláska « : cyr. a č. Ba;ii (veliká vlna , fluclus) zní p. fala, 
mr. XBMJfl : couvati a coufati , p. cofač ', r. raei , raBKarb sou- 
hlasí s č. hafati, jakož i r. Bopi (zloděj) s lat. /"wr. stejné Jest. 
Kmeny slovanské začínající s cfw neniůž jinače Srb leč pouhým f 
vyraziti, prolož místo ;(HA2(Htíi : <t>a}iimi, místo xratiith : «i>aTHTH atd. 
Porovnávejme dále ještě mezi sebou : oboai>, č. p. ovad, srb. 06041 ; 
r. KOBcpi , p. kobierzec, č. koberec; p. mr. skiba (kus chleba), 
č. skýva; a lat. scabiosa v ústech českých kamáš. Tudy i slov. 
koř. iiovcTUH jde stejným krokem s něm, wiiste a lat. vastare. Připomí- 
náme ještě p. swqd a smqd (čmoud), p. swierk, jiným Slovanům 
CMp'i>K'L. V chorvatském přichází vnogo místo mnogo a v cyr. 
v stejné míře Y(>'LBeii'b a vpíMCHi. Konečně p. bluszcz (břečtan), 
r. ójiiom^ a njiiomx, ctojói a ciom-b (sloup) ; č. pobonky, bobonky, 
p. zabobony a j. v. 



Musíme ještě v nauce o slovanském souhlascnslví obrátiti 
zřetel na tr.ojí výjev, jejž ovšem také i v jiných jazycích pozoro- 
vati příležitosf se vyskytuje , a sice : 

1. že v některých kmenech buď za příčinou libozvučnosti 
anebo i z jiných příčin některé hlásky se vypouštějí, ač jinak 
podstatně ku kořenu náležejíce, což výsuvkou souhlásek (elisio) 
nazýváme ; anebo že 

2. kmen slova opět způsobem opačným sesiluje se některou 
souhláskou v násloví anebo středosloví , což vsuvka neboh vkladen 
slově (prothesis. eponthesis) ; anebo 

3. že souhlásky kořenův neb odvozených slov s místa jim 
vlastně náležejícího na jiné se přesouvají a tudy nějako promě- 
šují — přesuvka , píemt/ka (melathesis). 

Jako všecky věci v přírodě pohybuje se i jazyk lidský svo- 
bodně a samoúčelně, nedávaje se nikdy vázati jednotvárnými pra- 
vidly ; jemuf jest potřebí velikých zásob a prostřed ku v , aby 
vystačil znamenati tu rozmanilosf pomyslův ve všelikých odstínech 
jejich a barvách, a protož ve své podivné hře s nepatrným počtem 



lidských zvukfiv užívá zajímavých úskokňv, které ovšem neleží 
na jevě před našima očima, alebrž vlastního žádají vypátrání. 
Úkaz tento v jazycích slovanských chceme potvrditi v několika 
příkladech. 

i. Po předložce ob vysouvá se zhusta následující kmenovní 
D : obyčej místo obvyčej, jak zvyk, p. zwyczajy c. obykali, obvykafi ; 
OE-KT-L, č. oběf, f. p. obietnica (slib): ob-\-věí, vétiti (dicere), 
p. obdz (tábor) , staroč. obvoz ; ob/iíik'e, p. obfok : ob-\-v>leku, odtud 
něm Wolke ; obojek od cyr. Bura (collum) ; p. obiesic i obwiesic, 
i jinde ; obrátiti : KpaTi* ; strč. obinu, obinadlo (fascia) : vinu ; oba- 
liti místo obvaliti. Tak i rus. o6fl3aHHUH (povinnován) , oóepiKa 
(obálka, couvert) atd. — Zhusta bývají potlačeny hlásky tekuté: 
cyr. TpoifMiia (rakev) , p. truna. Polákům oblíbeno n vymítati : gar- 
niec — garca, ziarno — ziarka, latarnia — latarka a j, p. ; mr. qepHeub 
(mnich) — lenua. Srb a Bulhar dí iobcki ano i qocKT> místo člověk, 
v polštině ještě v polovici 16. století moTwic, moiwiq, nyní jen 
mómc. Celé pořadí A zná toliko ^^inhiiíi (pupilla), což u západních 
Slovanů zní p. zrzenica, č. zřítelnice , ovšem lépe a ku koř. i^pT^TH 
blíže. Pol. chv^ast — cyr. xRpiiďK, r. XBopocii — č. chrastí ; il. usna, 
usnica (pysk), lépe kraj. usfnbce. Časté výsuvky přicházejí v časo- 
slovech II. formy , totiž na nu : u př. r. Bány — vadnu , wiedne ; 
4BHHy — dvihu, dzwigne ; ctwhy, ocTWBaxt — stydnu, p. stygne; 
oslnu, oslriq místo oslpnu, oslepne; tonouti: topnouti, topiti se; 
usnu: uspnu, uspati; r. thhj — táhnu, ciagne a m. j. , o čemž 
ještě šíře při časoslovech řeč bude. 

V některých případech těžko jest udati s určitostí, má-li se 
nedostatek souhlásky považovati za výsuvku v nářečí jednom, 
anebo zdali právě není v druhém zbytečnou vkladní, jako: r. cyr. 
XBopuM, jinde chorý; r. bbiokx, p. juki (zavazadla, Gepáck); cyr. 
vaHi — YKJiťL (kadečka, nádoba); p. wrzeciaz, č. řetěz; slov. ^jkomt. 
srovnané s lat. sonus. 

2. Na ukázku přicházejícího ve slovech vsouvání neb vklá- 
dání nepodstatných zvukův opět jen malou sbírku slov přednesu : 
cyr. Baiiji, od mni. (nářek, bědování), č. úpěli; p. wuj, cyr. ©vh, 
č. ujec; r. BOTqHMx. Boceiub, sasrpa místo aayrpa atd. Cyr. ii21a\ki, 
r. nayKi zní p. pajak, č. pavouk. Zbytečným se jeví c také v pol. 
piwonia, č. pivoňka, peonia; p. žwicrciadfo, r. sepicajio, č. zrcadlo 



100 

od koř. zřtíi; č. převor, p. przeor, prior. Pozoriijnío dále : č. rukovéf 
od koř. UTH, zachovaleji v pol. rekoješé; MCAKt/^h (med jídající); 
C. příbuzný, strč. přívuzný od předl. iiftH a Sk:^i — vazba. Takovýto 
pouhý výplnék činí v v přídavném rus. Me4BflHufi (medový), r» 
CBHHeui (olovo) místo ctmewb od chhííí (modrý ; Blei — blau) ; sloven, 
pomstva — pomsta ; p^ warsiwa a warsta^ — vrstva^ 

b: č. bedniti: dno; bonditi, oboudtíi: uditi, odtud obovzeti 
(černiti, tupiti koho) ; baduHti (za blázna míti), p. durzyč ; bakule 
(boule) a kula) p. baczyc (patřiti): oko, zočiti; bystrý a ostrý; 
pak BiLAíic a olus ; lat. uro : comburo , busium , jakož i kobza 
i koza (Bockspfeife). 

p: íiazic (srb. jasHTH = jíti, cf. nalézti, najíti): p^az, plazil 
se; p. psowaé (kaziti) nerádno odváděti od nbci, ale spíše od 
cyr. příslovky coifie, iccovih (in vanum). 

m : Jak z počátku tak uprostřed : č. modřin a dřín ; r. 
Me4;iHTL a AJinn (meškati) ; cyr. thhs a thmť>níi€ (bahno — lutum) ; 
č. komoň a kón ; p. ciemiezyé (utlačovati) a ciezyč (tížiti) ; č. 
trampota : trápiti. 

n vkládavé se poznává v p. knowaé místo kowaé , u př. 
knowač zdrady , zrovna jako Němec praví Rdnke schmieden ; 
gnebic :. gubic — hubiti ; zde připomenuto buď i české dáti s před- 
ložkami : vyndati, zandati, prondati atd. ; cyr. HHi|ieHCTBORiTH (nuzně, 
chudobně žíti) : niii|I6ctbo, jakož i slov. hma, jméno srov. s nomen, 
ovofia atd. 

1: ?.d-tawic2í č. </afí7« (škrtiti); sklubali : CHoy^iu ; -p.olbrzym 
jindy obrzym — obr; r. CKOpJiyna místo skorupa — skořepina; 
p. pfoskoií, mr. njiocKHHb, r. nocKOHb, č. poskonné konopě (samec) ; 
p. chaíastra, č. chaslra, chátra; p. niedofežny: niedag — neduživý; 
iitTO , srovnáme-li ř. srog , lat. aetas a aestas. Odkud mlčeti, 
MAiKHi&TH ? (cf. mku, mčett). 

Ohledem na zvuk r ukazuji na jeden a týž původ: kapali, 
krápati, kropiti, kapka, krapka; dávný, dřivé, dřevní; kamen a 
křemen, cyr. kumu, Kp-KMu; vada a Kp«A'^ (chyba , škoda) ; srb. 
Bp;io (valde), vele, wiele; p. swiegotac ó štciergotac (švehotati, 
švitořili, štěbetati); č. pručili se (srdce žalostí se pničí), pučili, 
pukali ; třepali , tepati ; místo r. TOCKa (tesknosf ), p. troska ; r. 
uanaib a uapanaib (škrabali) ; srb. noupasaiH — =- povázati^ powiqzac ; 



101 

odUid p. powró'&, č. provaz na koř. iíá^ se vede. Tímto chodem 
shoduje se s lat. gibbus rfHB, garb, a s tuba Tp/ňBJí. Tak povstalo 
i něm. Merseburg ze slov. Mezibor, Miedzybór. Časoslova ^oycNTH 
a M£THTH berou často v češtině r za předmítku : rdousiii, rmoutiti, 
zardousiti , kormoutiti. 

Někteří jazykové slovanští vkládají rádi po a a ž souhlásku, 
rf, zvláště následuje-li r : p. a č. ždmu, ždímali, ždžme — cyr. a;bi.i*, 
asATH ; p. zdejme, zdjety -sejmu, sníti, sundati; zdrada, zazdrošó 
(závisO: :5A?(»tTH; cyr. B-LasAe.MiTH (přáti): xcíiath; cyr. asAptea, 
srb. O/KApeČHTH ce — p. zrzebie, č. hříbě; cyr. x^ffEso (fauces),- 
č. pozdnti a poířiti) cyr. p^A^ApoVUHTH ; rus. HH^iiB-feib (ojinovatěti) : 
HHefi. Komu libo , můž též srovnati j^oym:ith (mysliti) a oyui, 
ďfugi a longus a j. 

Jak jsme právě viděli, že d mezi s a r jakési činí prostřed- 
nictví, tak se děje také mezi * a r pomocí souhlásky ř, a nepo- 
chybně jen proto, aby pohodlnější vyslovení se docílilo. Neboť 
zajisté každý uzná, že střež snáze se vyslovuje než strč. sřez 
(předl. * a řezati). V tomže poměru nalézají se č. stříbro p. r. 
srebro a cepeópo , střádati místo sřádati ; cyr. cT(>'Liu6iih, sršeň, 
sierszeň; r. CTporiíi, p. srogi (přísný, ukrutný); r. iicipeóiiTi., (zni- 
čiti, zahladiti) místo HspyčuTt ; mr. cípajii. (hanba), r. cpasii coposrt 
a j. — Jiného však způsobu jest vsuvka t ve slovech p. roztwarty 
a rozwarty (otevřený); č. roztomilý a rozmilý; kotáleti, kotácetí 
od kulili, káceti; towar v porovnání s něm. Waare a j. p. 

Sikavky zřídka stojí v kořenu na prázdnu. Tak pazder , p. 
paidzierz {po + dráč — deru) ; č. ohyzdný místo o%řiwý (ohyda) ; 
staroč. hrazditi se místo hraditi se. Pěstoun, p. piastun odvozuje 
se od kmene nniiTH , nHi{ii (živiti, vychovali); příští — přijití; 
obecné kapusta z lat. capulium. V násloví : skóra a kóra, kůže ; ^ 
rus. Kopíma, č. skořice; cyr. r. k|)h.ao, č. křídlo, p. skrzydfo; č. 
křemen a skřemen, křivan a skřivan a j. Za předložku temnou 
a sloužící pouze k sesílení síova považovati se musí c ve slovech 
r. Mepe4a a pa^^ (řada) ; mr. a r. yěóoTH, p. č. boty ; č. čemihati 
se a míhati se; č. čenichati a r. yxaxb, p. wachač. 

Konečně z hrdelních zvukův připomenuto buď: havran, p. 
gairron, r. raíiBopoHL : BpAii'B ; č. rmen a heřmánek, střlat. hortni- 
nium, p. rumian, r. pOMaiuKa. Zdali g h \ našem tk-ei^ao hnízdo 



uadbývá*, anebo v lat. uidus , nčm. Nést odpadlo, nesnadno říci. 
Pol. robak (červ), č. chrobák. 

k: Rus. CK^H3KÍH a c;in3itia, a opět temná předložka ve slovan- 
ských slovech, jako: p. kojarzyč (slučovati, spojovati) -d janmo; 
kosé a ose — os ; kabfak — obfqk a -Tak ; mr. KO-iynaiu a xynaru ; 
č. komirali (o rostlinách): mříti \ kormoutiti ald. 
Zbývá ještě 

3. pi-ipomenouti něco o přesuvkách neboli přestavování hlásek. 
Presuvky tyto pozorujeme v nejslabším stupni při samohláskách, 
když místo své mění. U př. lati, p. fania, v cyr. iiííHh a aAiiiň; 
lačný, luknu, v ruštině ajmauii, ajiKaio, Nejčastěji namítá se tento 
úkaz, když slovanské kmeny porovnáváme s oněmi jiných jazykův; 
tak: Labe, Albis , Elbe ; rámě, Arm; rob-iti , Arbeit , paEOTa; 
řád, ordo atd. 

Zvláště přeskakují rády s místa svého tekuté souhlásky, právě 
za příčinou této vlastnosti své, a k dotvrzení toho jest nám k službě 
více příkladův než potřebujeme. Místo č. pevný přichází, ač zřídka, 
též penny; r. óOH^aps — č. bednář; glina u Ilyrů slyší se gnita 
a ii-LiKHi)A íHca. mm — mhla slýchává se v řeči naší též mlha, 
huila; místo p. pcA/a přichází v jiných nářečích B.ii.va, blecha, 
ÓAOxa. Szafwia, šalvěj — mr. mcBviia; p. hoíoble (ojnice, 
Gabeldeichsel), rus. orjo6.ia. V staročeském se psávalo kobluk, 
koblása — klobouk, klobása. Č. habr, kapr u jiných Slovanů: 
grab , karp , il. krap ; p. drzwi proti obecnějšímu /XBopb , dvéře. 
R. KponHsa, pol. pokrzyva nepochybně pravěji zní u Čechů a Ilyrů, 
kopřiva a kopřiva, snadno dajíc se vésti k původu svému. Syro- 
vátka , p. scrvafka — r. cuBopoTKa ; podobně r. ptžKyxa a /Kepyxa, 
řeřicha; č. mhourati — p. mrugaé; č. modrchati a drmochati; 
lepší letorost, p. latorosl proměněno v č. v ratolest, jakož obyčejné 
u Slovanů přestavování souhlásek /ar zvláště v cizích slovech 
každému samo připadne, u př. č. kramle — Klammer, r. <i>yTJiapi — 
Futteral, lap-fe.iKa atd. 

Mimo to i v následujících několika slovech zřejmé jsou 
presuvky: rus. aa40Hb — dlaň; č. hedvábí a hedbáví; č. manžel, 
cyr. MaitiKCN-h, p. mafžonek; č. homole a mohyla; kmytati se a 
mkytati se (Štítný); viděti a dívati se; hornoluž. šmica (rod 
malých mušek) — mušica; malorus. BH4iJiH4b místo Me4Bt4i>; 



103 

bulil. B.uiraMi — rus. 4BnraH) Chýbati) ; mr. KanocTb — r. iiaKOCTL. 
(Skoda), i č. pakostiti ; kto, srb. tko ; p. zgq a gze , a množství 
jiných, jak ve slovanských tak ve všech jazycích (lat. forma — 
fiÓQcpr;, imbecillus místo imheUkus atd.). 

Jako jiní sousední národové nakládali se slovanskými slovy 
přijímajíce je do svých jazykuv, že totiž podlé svého sluchu a 
ústrojí úst je proměňovali a druhdy až k nepoznání zpotvořovali 
nejinak se dělo i mnohým cizím výrazům , jež Slovan do své 
mluvy byl přijal. Tak povstalo r. Kapaiani (kapsa) z lat. crumena, 
jioĎHCTOK^ z něm. Liebstóvke I , a to 7j ligusticiim , lemsticum, 
z hypocjiondria xaH4pa , z ř. naQaiiovÚQfog íiouQWA]^'h (kostelník), 
z (xvalóyiov Ha.ioi1 (pult v kostele) , a kdož by poznal v rus. 
BHTiiJbflK^ něm. Winkelhaketi ? Tak to přichází ano mnohem 
hojněji i v polštině jako: kawecon — Kappzaum. temblak — Degen- 
blalt , bratnal — Brettnagel a j. v. G. puškvorec — Brustwurz, 
kuthan — Glulpfanne , kondryhel — Gundelrebe, a na sta jiných, 
mezi nimiž mnohá však dosti zajímavá jsou co do původu svého, 
u př. jména rostlin a ovocních stromů, jako švestka — sebastike; 
břeskev — persica (z Persie), meruňka — armeniaca ; lat. pirus — 
Birne (z Epirus) atd. 

Nemůžeme bez povšimnutí ponechati také tu okoličnosf^ že 
v některých případech také jazyk libovolně své kořeny krátí, 
vypouštěje podstatné jejich částky anebo i dvě slova v jedno 
stahuje. Když pak tuto snahu v novějších jazyka dobách zde a 
onde pozorujeme, nemusíme-liž se "právem domnívati, že takovéto 
konání i v pradávných časech a to mnohem hustěji přicházívalo? 
a totof jest jedna z nejdůležitějších ale i nejtěžších stránek nauky 
etymologické. Mezi běžnější skracování taková náležejí cyr. hiiok-l 
(monachus) z le^HiiOKi ; přísl. bxiií* (vždy) , jak se zdá , pošlá 
z tejí^nnSk ; r. wajo místo uKerajio , luž. fola (protož) místo tohodla, 
č. slečna místo šlechtična , p. irza místo trzeba , czfek místo 
cziowiek, zuch (odvážlivec, smělec) jest pouze jako uťatý konec 
plného přídavného zuchioaly, č. stejný místo jednostejný , jakož 
i lat. advocatus scvrklo v jednoslabičném něm. Vogf a p. wojt. 
K závěrce bud zde ještě připomenuto o spodobnční souhlásek, 
(assimilatio). Stává se totiž, když z jakýchkoliv příčin ve kmenu 
vřcesouhláskovém jedna z těchto souhlásek povahu svou změnila, 



104 

t, j. když ze slabé stala se mocnou , anebo naopak , že i ostatní 
v proměně této ji následují. Kořenové takoví tedy nikdy za 
rozličné a od sebe oddělené považovati nesluší. Některý toho 
příklad. V Král. Rkp. v písni /řóže čteme: vše dřezhy, lučky sežecli, 
(i v jiných starých spisech) , což nyní zní fHs/m , tak i pol. 
dnazga a trzazka. P. druzgotaé, č. troskotati (roztřískati) ; 6. 
diezděti (u Lomn. vyvaliti, vybouliti oči), též tytřešteii oči , pol. 
wytrzeszczyc oczy; č. f7'u<ky, pol. druzgač (rozomnouti, rozdrobiti); 
p. guzdrač a hustrač (drchali) ; rus. n;iyTaTb (errare), č. blouditi ; 
p. bluzgam, č. pltskám; rm. ópusraTb, č. prýskati; bulh. Kapny c> 
(dýně, turek), mr. rapóysi.; č. hvizd, r. cbhctt> ; hodím a kotím; 
p. zdib/o, zbio, č. stéblo, CTbBiiiie — stipula atd. 

Tím končím úvahy své o souhlasenství slovanském. V nauce 
naší o této důležité částce grammatiky, jakož i v předešlé o samo- 
hlasenství, nemohli jsme ovšem pro krátkost času široké loto 
pole v každém směru projíti a předmět ten všestranně bráti v uvážení. 
Mám však za to, že i tento stručný přehled k dalšímu skoumání 
vlastnímu neplaten nebude. — Tuto však se ještě dvojí pozorování 
staví k mysli , totiž , že nekaždé kmenovní slovo , jak se nám 
nynějšího aneb i předešlého času představuje, rádno jest bráti za 
původní, přesné a nezměněné; nebof právě ustrnutím na tomto 
klamném zdání činil by se nemožným každý pokrok ve mluvo- 
vědeckém skoumání. Mluva lidská sáháf zajisté ve svých výtvorech 
do neskončenosti, jest v ustavičném pohybu a toku, netrpíc žádného 
stání a obmezování; právě jako příroda , jejímžto jest ohlasem, 
právě jako duch lidský, jehožto jest obrazem. Jako v říši přírody, 
jako v říši pomyslův našich jedno s druhým se slučuje , jedno 
z druhého se vyvinuje, tak se táhne i jazykem jedno a též nepře- 
tržené pásmo, po kterémž stopovati i grammatika za účel si klade, 
má-li sic jinak co věda býti uznána , nepřestávající na pouhém a 
bezdušném vyčítání jistých forem a obrazcův, A tot jest zrovna 
zajímavější stránka její^ poněvadž i nesnadnější. — — Druhé, opět 
a opět namítající se připomenutí tu žádosf uzavírá v sobě , aby 
studování slovanské mluvy v celosti její vždy stalo se rozšířenějším. 
Nikdo se nedomnívej, že dovede obchopiti důkladné svůj mateřský 
jazyk a vědecky jej proskoumati ze zásob jeho bez ohledu ria 



105 

oslalní nsH-cíií. Na žádném stupni kvélu jednotlivého jazyka, a byf 
byl sebe stkvělejší, nenalézáme všecku jeho bohatosf a hlubokou 
významnosf. Jsou to jenom rozptýlené výtvary pradávní mluvy, 
která nikdy v jednotlivých dobách v celém obsahu svém nevychází 
na jevo. Žádné nářečí nemůž samo sebou dostatečně se vysvětliti, 
žádné se ohájiti nemohlo před částeční zkázou aneb přebroušenosti : 
každé během časův ztratilo více méně z původního jmění svého, 
osvojivši si druhdy, i z cizího. Ale také žádný ze slovanských 
jazykiiv není • tak nuzný a sešlý , by neměl chovati v lůně svém 
mnohý poklad, vítaný nad míru skoumateli mluvy naší. 



ROZDÍL III. 



Tvarosloví. 

Připomenutí. Každé slovo , jakožto význam pomyslu neb 
ponřtí nějakého, podléhá především dvojí výmince, a jako při 
všech věcech zevnitřního světa uvažovati se musí i při něm obsah 
neboli látka a pak tvar neb forma. Někteří zpytatelé jazykův 
tvrdí ve vší opravdovosti , že počátek veškerých slov buď jakého- 
koliv jazyka, nikde jinde hledati nesluší, leč ve zvucích vyšlých 
z pocitův tělesných anebo z nápodobení zvukův přírodních, zkrátka, 
že mluva lidská vesměs na tak nazvaných citoslovcích (interj.) se 
zakládá. Jak nepodstatná a neplodná tato domněnka jest, dává 
se tuším samo sebou na jevo. Protož zdálo se jiným za dobré 
porozšířiti ony prvky řeční tím, když přijme se jistý počet tako- 
vých slov , ježto sloužíce za výraz věcí nejblíže ke člověku sto- 
jících, anebo za výraz nejobyčejnějších výkonův, již při samém 
početí mluvy lidské co první látka její v ní se nalézati musely. 
Tedy kromě citoslovcí má prý k tomu přibrána býti částka statných 
jmen a časoslov. Nedá se ovšem zapříti, že jazyk každý z nej- 
většího dílu v trojím tomto pohybuje se živlu a v něm i svou sílu 
i dokonalost objevuje; nicméně však, pokud mnohostranným a 
důkladným skoumáním etymologickým nepošinou se blíže ke svým 



100 

počátkům jazykové, nedá se očekávali, by na pouhých domyslech 
postavená Iheorie poskytnouti mohla dostatečného světla a jistoty 
o tomto nesnadném předmětu. — Rozbor látky jazykové stanoví 
zvláštní oddíl mluvovědy, totiž ctymologiku, kteroužto však nelze 
s prospěchem pěstovali, leč po nabyté známosti tvaru neb formy 
každému jazyku vlastní. 

Nauka o tvarování se jazyka vztahuje se hlavně k částem 
řeči obecně známým (partes orationis) , zaměstnává se tvořivostí 
jejich v odvodech, sklánění, časování, skládání atd., a vede k tomu, 
kterak poměry slov vespolek určovati se mají dle obvyklého způ- 
sobu psáni a mluvení. Tvar a látka slov shodují se spolu ve velmi 
nemnohých případech , t. j. náležejí zřídka oboustranně k jedné a 
též částce řeči , jak se o tom snadno z přemnohých na snadě 
jsoucích příkladův přesvědčiti můžeme. Tak podržuje slovo večer 
ponětí statného jména látečně také ve slovech večerní, večeřeti, 
včera, včerejší atd,, kterážto ale dle tvaru zcela rozdílné jsou 
částky řeči. Právě tak slova běžeti, běh, běžný, běhoun, běhlý atd. 
přičítají se co do látky neb jádra svého veskrz k časoslo\-ům, 
nikoli ale ohledem na svou formu. — Přistupujíce již tedy k částkám 
řeči, a řídíce se při jich uvažování tím pořádkem, jaký ode dávna 
ve všech grammatických knihách obvykl, obrátíme nejprve zřetel 
na sklánění jmen statných, načež vždy teprv přehled obyčejnějších 
odvodův jejích následovati bude. Dále sloužili nám bude všude 
za pravidlo a za měřídko staroslovanština, jak se to i posud dalo, 
jakožto nářečí nejdokonalejší, mluvnicky nejzachovalejší a pře- 
hojné v .starých památkách , jemuž hlavnější jazyky nynější vždy 
podřadíme, a kde potřeba toho se ukáže, též co důležitějšího 
najdeme v jiných nářečích, ku přirovnávání přivedeme. 

/. Jméno statné. * 

Pohlaví. Slovanská mluva ve všech svých nářečích rozeznává 
trojí pohlaví při veškerých statných jménech nejinač, leč jak to 
i jazyk indický, latinský, řecký a německý činí. Ale pohlédncmc-li 
jenom běžně na slovanské skloňování, a tak též i na ono po- 



• Rusky HMH cviuecTBBTe.ii.Hoe, polsky velmi dobře r»ec»oirHťA, jalioby po 
cesltu řťkl vécnik. 



(lulkimtých právě jazykňv, i hned so přesvédi^ímc, že v nejprvněj- 
Ších dobách jazyka našeho , jež ovšem po historické cestě již 
vyslihnouti nemožná, slovanská statná jména dvojí toliko rozezná- 
vala jsou pohlaví , podobně jak to činí jazyk hebrejský , iitcvský, 
novější románští jazykové veskrz a j. Splývalo tedy pohlaví věcní 
neb sti^ední (neutrum) i v naší mluvě původně s pohlavím muž- 
ským a jest toliko vycházející z něho výstřelek. 

Pohlaví jmen statných jest aneb přirozené, aneb grammatirké. 
Ono vychází z představy neb pozorování skutečných rozdílův po- 
hlavních ; toto poznává se ze zakončení slov ; při čemž i hned 
připomenouti musíme, že vždy podřízeno jest grammatické pohlaví 
přirozenému. Tak u př. podlé grammatického zakončení svého 
mělo by slovo ooyrii anebo AP'KKOA'Kiin (tesař) býti ženského, rus. 
myMíiJo (křikloun) věcního pohlaví, a předce jsou všecka tři dle 
přednosti přirozeného pohlaví mužská. 

Pravidla, podlé nichžto se pohlaví statných jmen poznává, 
json daleko jednodušší a snadnější, než v kterémkoliv jiném jazyku. 
Dáf se pohlaví statných jmen podlé následujících prostých známek, 
co do hlavní věci _, beze vší obtíže poznati a určiti : 

1. Všecka v tvrdou souhlásku se končící statná jména jsou 
veskrz mužského pohlaví. Tvrdosf tato, jak již povědomo, v cy- 
rilštině a ruštině na konci i se znamená. 

2. Pohlaví ženské poznává se pravidelně po koncovce a, 
anebo měkce-li se končí, a (a). 

3. Věcní pohlaví se určuje končícími slovo samohláskami o, 
e a a (pol. ie neb e). 

Přesnadné toto pravidlo pojímá v sebe největší díl statných 
jmen. Jediná obtíž se vyskytuje v nevelikém počtu slov vycháze- 
jících v měkké souhlásky, totiž v takové, které v cyrilštině a ru- 
štině měkkým h se zavírají. Tato slova, připadajíce dílem k muž- 
skému dílem k ženskému pohlaví, nejinak poznána býti mohou, 
leč z užívání a cvičením. Některá však bezpečná pravidla mohou 
i v tomto případě se podati , jak se později při odvozování ukáže. 
— Zde ještě to mimochodem podotknuto budiž, že statná jména 
vycházející na iinei v jazyku církevním i polském také na iiiih 
končiti se mohou, u př. rocnoA'KiiiH , novcTiiHH, pol. mistrzyni, 
totrzyni atd. 



108 

V oněch slovanských nářečích, ježto u přirovnání k staro- 
slovanskému chudší jsou v samohláskách, a prolož své pozíislalé 
samohlásky i k nahrazení nedostatku toho potřebují, musí se v po- 
chybných případech samohláska taková staroslovanšlinou spravovali 
a vésti k svému prvotnímu významu. Tak u př. nebylo by podlé 
vytčeného dříve pravidla nikoliv jasno, ku kterému pohlaví bychom 
přičísti měli rus. Beqepa a tiacmh anebo č. večeře a plémě ; pn- 
hlédneme-li však na cyr. a pol. K€Y6(kKi wieczcrza, nA6i.u plemiq^ 
mizí všecka pochybnosf. Rovněž i č. ulice^ známem vésti musíme 
k prvotnějšímu ulica, :;NaM6iiíi€ znamenie, a tak ve všech po- 
dobných případnostech dle zákonův vyložených v nauce o slovan- 
ském samohlasenství. 

V určování a užívání pohlaví shodují se ovšem v největší 
části slov všickni jazykové slovanští. Povážíme-li však, jak pra- 
dávní jest rozešlosf mluvy slovanské v jak přemnohá nářečí, nemůž 
divno býti , když dosti značný počet statných jmen se vyskytuje, 
pohlavím od sebe se odchylujících. Jsou pak to větším dílem 
kmenovní slova. Považuji za věc k dalším účelům našim důležitou, 
poukázati zde na něco větší počet pohlavních odchylek těchto, 
jak v jazycích našich v obyčej ode dávna vešly. Některá statná 
jména připouštějí již v jednom a témž jazyku pohlaví dvojí, u př. 
v česk. obuv, mosaz, lišej, obruč, ocel; mluv a mluva, pých a 
pýcha ; smrk , zdrobněle smrček a smrčjta : tím častěji v staroč. 
osvět (Dal.) a osvěta, příjezd a přijezda ; zebro , Velesl. iebra f. 
atd. ; pol. czo-Cn a czofno (yíixhi), cierň, -ia, -i m. f. , plec m. f. 
(též česky) ; vedle gardio též gardziel m. f. Dále šcierw a šcierwo, 
cyr. CTpbB-L (mrcha), rus. zas crepBO a ciepna ; p. poprqg a poprega, 
č. popruh, r. ilyr. no^npyra; rus. pol. 4hbi 4hbo, dziw dziwo; 
cyr. ?MtH m. a ^míis ž., il. zmaj m., p. zmija, č. zmije; rus. 
Komx a Koma atd. 

Srovnáváme-li pak nářečí naše jedno s druhým , tu již roz- 
ličnosf tato v pohlaví častěji se pozorovati může : 

cyr. ctMh a ďKNh, p. cierí, č. stín m., r. tíhl f., il. sěn a sena. 
cyr. č. TonoAi, rus. Tonoíb m., pol. topol topola ž., 11 lopola. 
č. cín, p. cyna. — p. brzuch, r. ópioxo, č. břicho, 
p. berfo, č. berla. — cyr. aje^jiii (hůl), č. žezlo (sceptrum). 
cyr. rus. okoi|ii, p. owóc, č. ovoce, il. voce. 



109 

p. ofów -owia m., všecky druhé olovo. 

p. szczebel, r. creCiMí., č. stéblo. — il. zid m., 6. zeď ž. 

cyr. íiHCi, p. lis (vulpex) m., r. jihcl JHca, č. liška, il. lisica ž. 

cyr. KAB£A^ r- ía6e4b, č. labuť ž., p. fabedž, srb. labud m. 

il. miš m., sic všude Muuik ž. — il. p. potop m., č. potopa. 

il. put m.,*r. n3'Tb, č. pouf ž. (místy však také pout m.). . 

p. piers ž., č. prs m. — č. p. perla, r. nep.io. 

r. M030,ib ž, č. mozol m. též p. (ač zde smysl jiný). 

p. kedzior m., č. kadeř, r. Ky4pH ž. 

cyr. neii-LiHi , p. piofun m. , r. nojiUHt ž. , č. pelnn a peluň. 

p. i«*ega , č. prouh. 

p. sit m. , č. hromadné stfť. 

cyr. Koníic (hasta) , č. kopí v. , p* kopia ž. 

p. ořež nii , r. opyscie, č. oruží v* 

cyr* p. n^nopoTk , paproč f. , č. kapradí v. atd. 
Při mnohých jiných statných jménech mění se podlé rozdíl- 
ného odvozování také pohlaví. U ph cyr; r. nTHi|.i, niaxa — č. p. pták; 
cyr. MpitBiií , č. mravenec — p. mrówka ; r. nonjrafi , č. papoušek — 
p. papuga : cyr. niitiMCHh , p. pf omieií m. — r. n.iajia věc. ; cyr. 
CTpi.MA — p. strzemie — č. střemen, třmen ; r. nepenejix — p. prze- 
piórka, č. křepelka atd. 



Počet. Vedle jednotníka a množníka (jednotného a množného 
počtu), obyčejného každému jazyku, znám jest Slovanům také 
dvojník (dvojný počet, dualis), který domácím jest také v jiných 
starověkých řečech, v sanskritu, řečtině, litevštině atd, — Dovo- . 
zovali jsou sice někteří učení, a mezi nimi jinak i zkušení gi-am- 
matikové, jako u př. mezi Rusy Greč , ve vší opravdovosti, že 
původně dvojník slovanské mluvě docela byl neznámý, a že teprv 
snad od prvních překládačův písem svatých z řečtiny byl převeden 
a starobulharskému jazyku takořka vnutkán. Nepodstatnosf ano 
zpozdilosf mínění takového dá se však vyvrátiti beze vší těžkosti ; 
nebof přisuzuje se oněm prvním překladatelům ovšem nad náleži- 
losf větší česf , tvrdí-li se , žehy byli formu tuto nestávající dříve 
v jazyku vynalezli mohli , žeby ji tak důsledně v jazyk byli za- 
vedli, ano žeby ihned celému národu byla srozumitelnou se stala 
a od něho byla přijata. A dále poráží se tato bludná domněnka 



110 

dostatečně památkami z pohanství nás došlými jiných slovanských 
větví ^ kde se nikterak mysliti nedá, by jazyk náš nějakým způ- 
sobem od řeckého byl závisel aneb působení jeho podléhal. — 
Znamenitý jest to ovšem úkaz, že dvojný počet zrovna ve všech 
nejsilnějších a nejrozšířenějších slovanských větvích nyní téměř 
docela z užívání vyšel a vymizel , jako v ruštině , v polštině , ilyr- 
štině a češtině. Naproti tomu udržel se v úplné síle do dnešního 
dne zrovna v nejslabších , jmenovitě v lužické a krajinské řeči. 
Ncřekl jsem bez příčiny, že počet dvojný z hlavních jazykův slo- 
vanských téméi' se vytratil ; neboť stopy jeho nedaly se predce 
v žádném dokoná zahladiti. Jestli ne dále , udrželf se vždy aspoň 
ve jménech údův těla lidského dvojitých : oci , uši , ruce , anebo 
při nejmenším .v slově početním dva dvě, oba obě, O dvojníku 
však ještě později při sklouování, a to siřeji promluvíme. 

Že pak dále. v slovanských jazycích statná jména nalezneme, 
ano nalézti musíme^ ježto dílem obyčejná jsou vjednolníku, dílem 
toliko v množníku, dá se souditi již napřed z grammatiky vše- 
obecnéi A však i co do léto věci pohybují se nái-ečí naše ne- 
odvisle od sebe, ve kruhu samolibě voleném. Na jednotníku 
přestávají tedy větším dílem statná jména, znamenající ponětí 
všeobecná , nerůznitelná , hromadná , odtažená a časoslovní. Meze 
jejich jistým řečním citem bez toho určitě vytknouti se dají. Vzta- 
huje-li se však hromadné ponětí na více druhův, anebo chceme-lí 
ne tak všeobecnošf jako spíše mnohosf vyjádřiti v jednotlivých 
sbírkách : tedy připouštějí taková jména i množný počet. Ječmeny, 
íita atdi se urodily. Mají tam rozličná piva atd. 

Jména zas věcí, představitelných toliko ve své mnohodílnosti, 
anebo jichžto článkovitosf pi-íliš bytně smyslům se představuje, 
anebo i jména věcí takových, ježto vznik jsou vzali v rozmanitém 
složení a rozličných dobách , bývají obyčejně toliko v množném 
počtu užívána. Při jiných pak, kde jenom dvoučlennosf se znamená — 
což nejvíce v staroslovanštině přichází — zaujímal dříve dvojník 
své místo , a teprv po vymizení jeho přenesla jsou se slafná 
jména do množníka. Ostatně podléhají tomuto pravidlu také mnohá 
vlastní jména , nejvíce jména národní a místní. Bychom všecka 
v množníku toliko běžná slova , přicházející ve zvolených námi 
nářečích; zde vypočítati chtěli, bylo by příliš obšírné a unavující; 



III 

niíbof nalézá se jich v češtině a polštině , kde ťiplný jich výčet 
před rukama jest , po dvou stech , v ruštině pak tri sta i více se 
jeví. Z každého nářečí tedy jenom na několika přestaneme pří- 
kladech : 

Veliká částka jest všem slovanským nářečím anebo většímu 
dílu známa. 

Cijr. caMH ; Kflsii, vidle, BHXrti|A (furca) ; ríii|iH (braccae, vůbec 
pl. č. kalhoty, spodky, poctivice, pol. spodnie, rus. mranbi , il. 
hlače atd.); ak"*?" (P- drzwi, kraj. duri, všem Slovanům množné, 
toliko r. 4BepL) ; KoiiioifHxi (posměch, potupa) ; nocifiH^sHiiii Csvěcení 
mnichův) ; hoxn^ dv. (pošva) ; oifCTa, B(>aT2i, Hxpíi, ^rpii atd. 

Rus. rpaóJH -e% cyiKH (přesýpací hodiny) ; bhckh (tempora, 
židoviny, p. skronie); noMOH , pomyje; hombh , necky, (pol, též 
necka jedn.) ; iuh (zelná polévka) ; KpocHH, ž. (stav), pol. krosna 
věcn. ; Hej^ot^KH; óíihm (bílé líčidlo), cypMHja (černé líčidlo); 
4poBa (palivo). 

//. Obárve, obárvice (obočí); škare, nožice (nůžky); pluca 
(nAioi|iH plíce) , kola (vůz), lěstve (řebřík) , lese (řebřiny) , vlašici 
(kuřátka, hvězdy). 

Pol. Otreby, czary, jagíy, zaprosiny (pozvání), piérwospy 
(první spanO, szczypce, droždže (kvasnice), Wfochy, Tatry atd. 

Ces. Kleště, vánoce, hromnice, máry, dudy, obžinky, soucho- 
tiny, okuje, záda, kamna, Čechy atd. 

Stává se druhdy, že přešedši v počet množný slovo bud 
trochu odchýlenější buď zcela jiný dostává význam. U př. okov 
(vědro) — okovy (pouta) ; modlitba — modlitby (modlící knihy) ; 
železo — železa, želízka, též p. želaza (pouta) ; pol. zalot (odlet) — 
zaloty (námluvy) ; zápust (mladý les, mlází) — zápusty (masopust) ; 
rus. /KHBOTi (žití, tělo) — ^ wiiBOTH (nábytek, jmění) ; lacii (hodina) — 
qacu (hodinky) ; Btci. (závaží) — Btcu (váha) atd. 

Vzniká-li kdy pochybnosf, jakého pohlaví jest slovo toliko 
v množníku užívané, což se někdy snadno přihoditi může, poznává 
se nejlépe z 2. pádu, anebo položí-li se , jak by as v jednotníku 
znělo, bylo-liby v něm užíváno. 



Pády. Všickni slovanští jazykové, bez výminky, mají pro 
své sklonitelné částky řeči sedmero pádův, z nichžlo pět prvních 



112 

ve svých výkonech úplné se srovnává s latinskými a řeckými ; 
šestý a sedmý podobají se poněkud jako na dvé rozvedenému 
latinskému ablativu, obdrževše jméno localis anebo, a však méné 
případně, praeposHionalis ; sedmý pád zas instrumentalis neb socia- 
tivus. Skoro ve všech nynějších nářečích našich řídí se lokál před- 
ložkami^ čehož ale v dřevnějších dobách jazykův slovanských ne- 
bývalo ; neboť v cyrilštině dosti často přichází i bez předložky, taktéž 
zde onde v češtině a polštině. Čistý lokál udržel se posud u 
lužických Srbův: Dreždianach, dalšim krajů, mésačk mróčelach, 
niéc ma rucy a p. — V pol. č. kázal ho žaláři zamknuli; zimě 
lecie, pošrie. — Sociativ slově poslední pád, poněvadž zvláště rád 
se pojí s předložkou 5 , instrumentál , že bez předložek se bére, 
když statné jméno k výkonu nějakému co nástroj se považuje. 

Všeobecně platí toto o pádech po celé slovanštině: Slova 
pohlaví věcního podržují stejné pády t. 4. a 5., a to v obojím 
počtu , rovně jak to i v řečtině, latině a jiných mluvách ; tři tyto 
pády jsou též jednostejné i ve jménech ženského pohlaví , ale 
toliko v počtu množném. Dále každý dativ končí se ve množníku 
na m, každý lokál na ch (vyjímajíc v ilyrštině tu nějakou zmatc- 
čnosf), a hláska m jest též znamením vždy 7. pádu jednotníka 
všech mužských a věcních jmen statných, což ve všech nářečích 
má platnost' bez výmínky. 

Z ohledu jazyka ruského (nikoliv ale maloruského) a polského 
obzvlášlě to podotknouti sluší, že skloňování v množníku velmi 
jest prosté a jednotvárné; nebof dat. lok. a instr. při všech 
statných jménech končí se na aitt^, axx, aiuH (hmi), p. om, ach, 
ami ; tedy toliko 1. a 2. pád podléhají proměnám rozmanitějším. 
Mimo to nevytvořil se v jazyku ruském nižádný 5. pád (voc.) 
v jednotníku, a užívá se místo něho vždy nominativu. Několik slov 
k bohosloví se vztahujících činí výmínku, a nepochybně z církev- 
ního staroslovanského jazyka při službách božích do ruštiny pi-ešlo. 
Taková jsou : 6o/Ke , rocno4H ! B.ia4UK0 ! oxie ! Incyce Xpucie 
a n. p. Naproti tomu potkáváme se v nynějším od obecného lidu 
bulharského mluveném jazyku se stránkou zcela lomu protivnou; 
nebof v tomto hrubě zkaženém nářečí slovanském zachoval se sice 
neporušeně pátý pád v mužských a ženských statných jménech ; ale 
skloňování ve všech nepřímých pádech (casus ohli<iui) načisto jest 



113 

ztracena, a znamená se na způsob románských jazykflv předlož- 
kami. U př. cuHi OTi ópaii MH, syn bratra mého; 4aH Ha ópaiTi 
CH, dej bratru svému atd. 



Sklonem. V ustanovování počtu slovanských deklinací neb 
sklonění panovala posud největší neurčitosf a libovolnosf v učebních 
knihách. Spisovatelé mluvnic zajisté hned počet jejich obmezují, 
hned zas rozpovolňují podlé svých osobních náhledův i také podlé 
zvláštního postavení a vyvinutí každého nářečí. — Tak vystavil 
Dobrovský pro jazyk staroslovanský devatero sklonění; a rovněž 
tolik i pro jazyk český, ač dílem zcela jinou měl k tomu příčinu. 
Nejlepší grammatik ruský Vostokov přijal pro svůj jazyk sedmero 
hlavních sklonění , rozváděje je však na 24 vzorův ; lepší gram- 
matikové polští obmezují se dle ducha jazyka svého na menší 
počet deklinací, a tak též ilyrští. Srovnávací však grammatika musí 
sobě vyšší stanoviště voliti, s něhož by se pohodlně přehlédnouti 
dalo skloňování v jednotlivých částkách svých. Aby pak se docí- 
lilo pravidla hodícího se pro veškerá nářečí naše, potřebí jest vše, 
co v jazycích našich jest případného, nepodstatného a z přehlášení 
samohlásek pošlého , odloučiti od toho , co jim jest společného, 
organického, a takměř od počátku jejich přirozeného. Formy sklo- 
ňování slovanského nikoliv ještě nejsou ohrazeny tak určitými 
zákony, aniž jsou vrstvy slov našich tak ulehlé , jako u př. v ja- 
zyku řeckém a latinském — důkaz to mladistvosli a neutuhlé ještě 
přírodní síly a zvláštní původnosti řeči naší. Svobodná tato ale 
mohutná pohyblivosf jazyka slovanského přivádí ovšem ve mnohou 
nesnáz grammatika , a zvláště chápe-li se předmětu svého řeme- 
slnickým způsobem, neskoumaje, kterak tato bujná hojnost konečně 
předce v prostých zakládá se počátcích, anebo jak získaná bohatost 
opět ztenčena a rozptýlena býti můž působením zevnitřním. — 
.Uvažuje na mysH, že přijetím velkého počtu obrazcův zbytečně 
se ztěžuje snadný přehled , o který z počátku nejvíce jest činiti, 
soudím, že postačovati bude, když veškerosf slovanských statných 
jmen uvedeme na čtvero hlavních sklonění. Vybudou nám ovšem 
některá statná jména, nedající se vřaditi a vměstnati v ponavrženou 
tuU) čtveru třídu; ale počet jejich tak skrovný jest, že skoro 
s jistotou vyčísli a předložiti se dají. Pročež anebo ke sklonění, 

8 



114 

ku kterému nejblíže přiléhají , je připojíme , anebo jakožto nepra- 
videlné odchylky později jako v přívěsku před oči si představíme. 
K prvnímu sklonění přináležejí tedy všecka statná jména 
muž. pohl. končící se v souhlásku, k druhému všecka pohl. věcn., 
k třetímu žensk. pohl. se samohlasným, ke čtvrtému se sou- 
hlasným zakončením. V dvojím tedy sklonění končí se první pády 
v souhlásky a opět ve dvojím v samohlásky. Stavíme pak skloňo- 
vání věcných statných jmen proto hned po mužských , poněvadž 
skutečně shodují se ve mnohých pádech. V povšechnosti bud jde 
ještě podotknuto, že mezi jazyky slovanskými honosí se staro- 
slovanský nejbohatším a nejrozmanitějším skloňováním , ruský zas 
nejprostším a nejpochopnějším; druzí, jako český, polský, ilyrský, 
drží jako váhu uprostřed, jsouce k staroslovanštině tím blíže, čím 
dále v starožitnosti je stopujeme. 

Skloněni I. (muxské^. 

Při sklonění prvním (což také o druhém a třetím platí) 
přede vším na to ohled bráti sluší, zdali statné jméno tvrdého 
neb měkkého jest zakončení. Odtud se vytvořuje dvojí řada v 1. 
sklonění, dle kteréžto pády v obojím tom rozběžení nejpodobnější 
si zůstávají v jazyku polském , nejnepodobnější zas v našem jazyku 
českém nynějším z příčiny panujícího zde přehlasování. Všeobecný 
obrazec skloňování mužských jmen dává nám staroslovanština tento : 



J. 


a): 


-•h 


-a 


-oy 


-■L 


-e 


-t 


-OMk 




b): 


-k 


-1* 


-10 


-k 


-H) 


-H 


-CMk. 


M. 


a): 


-M 


-i 


-OMl 


-•LI 


(1.) 


-•ÉXT. 


-ht ; 




b): 


-H 


-h 


-etfh 


-A 


(1.) 


-HXl 


-H. 



Uvažujmež tedy objem prvního tohoto sklonění, jak nám je 
staroslovanština podává, obracujíce pozornost na odchylky, jak se 
nám již v některých kusech v tétéž staroslovanštině vyskytují, tím 
pak více v ostatních novějších jazycích. 

1. Slovanská statná jména mají do sebe tu vlastnosf, že tím 
ohledem zabíhá některý rozdíl v skloňování jejich, pokud zname- 
nají se jimi věci životné anebo bezživotné (animata, inanimata). 
Tento rozdíl pozorujeme sice již v nejstarších památkách mluvy 
naší ; a však té všeobecné a trvalé platnosti ještě neměl , jak to 
pozorujeme u veškerých jiovéjších nářečích našich. Týká se 



113 

přede vším 4. pádu v jedn. počtu, jejž životná s 2., bezživotná 
zas s 1. na roven kladou ; dále 2. a 3. pádu (v češtině i 6.) též 
jednotného počtu , leč nikoliv ve všech nářečích a toliko v jistých 
mezech, což také o 1. pádu množn. počtu platí. V ruštině a pol- 
štině vztahuje se rozeznávání mezi životným a bezživotným způ- 
sobeni jednotníka také na 4. pád množ., a sice ve všech pohlavích, 
čemuž však duch jazyka nejen staroslovanského, ale i českého a 
ilyrského, veskrze odporuje. 

2. Mohlof by se zdáti podivným na první pohled, že v před- 
loženém obrazci položen jest 2. pád množ. zrovna v té způsobe 
jak^j pád jedn., ješto předcc, jak vůbec známo, v jazycích českém, 
polském a ruském pád tento druhý vždy koncovou slabikou ov, 
ův se označuje. Věc tato požaduje vysvětlení. V jazyku staro- 
slovanském osobují si statná jména pohlaví mužského ve množném 
počtu vedle postaveného zde prostého sklonění i jiné a sice pří- 
rostkové (declinatio augmentativa), kteréžto podnes v mluvě ilyr- 
ských Slovanův v plné síle se objevuje. Záleží v tom, že mezi 
jméno statné a skloňovací hlásky vstavuje se v případě a) slabika 
OK, v případě 6) ce, při čemž podotknuto buď, že samohláska h 
pádu 1. v e se mění (v ilyrštině však nezměnná zůstává), ostatně 
pak všichni přirostení pádové pořádkem a) se zpravují. Věc tato 
se objasní následujícím přikladením tmxcl , piiiaH. . 

TMXCH rMlCh TMCOWh rA:!^! 

fASCOBe^ r^icoKi riiacoBOMii riiiXCOBii 

(»^T:II€B6 p^TiJieBl pUT^lieBOMl pitTAlCBlI 

By tato dvojí forma nějak vnitřně se rozeznávala, toho 
v cyrilštině nenalézáme , jedna jak druhá sloužila k libovolnému 
užívání, nejvýše snad libozvučnosf sady rozhodovala , má-li se té 
neb oné užívati. Dvojí tento množník že něKdy i v češtině a pol- 
štině v plnosti své byl užíván, není pochybnosti žádné, a skloňovalo 
se i tu : 

syni synoWie czasy czasowie 

syn synów czas czasów 

synom synowom czasom czasowom atd. 

Posléz obmezilo se přírostkové skloňování v nynějších těchto 
nářečích toliko na pády první a druhý , v ostatních pak nacele 

* 8* 



riljict.vi 


TMCEI. 


ri\:iCOB-EX'K 


rilACOB-LI. 


pST^H^l 


paTjH. 


P^TAieB-KX'^ 


PATAICBII 



lift 

utuchlo lak , že ani painéti o ném nestává. Takové pozůstatky 
starých genitivův poznáme snadno, slyšíce do dnešního dne mluvili : 
pět loket, tnnoho peněz, zed pet střevíc vysoká (Har.^, do kuřen, do 
oblak, anebo pol. do tych czas (i y češtině slýchá se od těch 
čas}, mafo przyjacióf (č. přátel) ald., anebo čtouce v staro- 
českých památkách , kde toho hojnost ; v útrobách rozezlených 
muž (místo mužóv) , jeden z učennik jeho atd. I také v ruštině 
dosti často takovéto genitivy se vyskytují , jako : cto qejOBtKi, 
uiecTL apmnHi, no;iKX 4paryHi, 40 cbAUXT, bojoci a 1. pod. Ale 
také pro přírostkový dativ jsou některé důklady před rukama ze 
staré mluvy české: v Král. Rkp. dát pokrm bohovóm, i by 
Tatarovóm ustúpati; v jiném starém rkp. 14. věku dédotuom 
místo dědům. A není-liž to tentýž starý dativ, jejž podnes po 
veškerých Čechách slýcháme: jdi k zahradnikovům , sládkocům 
atd.? ač by to i possessivum býti mohlo. Přírostkové skloňování 
udrželo se , a sice celkovitě , v jazyku ruském v těchto statných 
jménech k rodině se vztahujících : cmht> , nyní (kmotr) , cearb 
(družba, námluvčí i příbuzný), shtb, xoshhhi (hospodář): cuhobbh, 
CBíHOBeH, cuHOBfcflMT. atd. , tak též K3 modba , CBaxoBBa , aaiefiBa," 
xosaeea, -bbi, -esaMi; ačkoliv také kratší formy cbihbi, CBaiu, aaiH 
nejsou neobyčejné. Pozůstatek přírostku tohoto poznáváme též 
v dativu jednotníka (v českém i v lokálu) v zakončení na ovi 
místo u. Také staroslovanský jazyk nezná nic více leč tento 
jediný třetí pád, ač i toho zřídka užívá. Ruskému a ilyrskému jazyku 
pád ovi jest docela neznámý. Podivu hodno jest ale, kterak úplné 
přírostkové sklonění v jedn. udrželo se až po tu dobu v krajinském 
nářečí, ovšem jenom v nemnohých jménech statných; ncbof u př. 
slovo tat (zloděj) skloňuje se : 2. tata, tatova, 3. tatovu, 6. tatovi, 
7. tutám , tatovátn ; podobně : mói , moža a moieva , moii 
a mozevu atd. 

3. Zde pak se nám naskýtá příležitosf tudíž připomenouti, 
že statná jména, znamenající nějaký stav neb důstojenství aneb 
národství a končící se na anin neb enin, v množníku nejen koncovku 
in odvrhují, nýbrž také v kratší staré formě 2. pádu si libují. 
Skloňuje se tedy: Cyr. pHMiAMHHiťL , mn. Phm.míin6, 2. PHMAnNi, 
Phm.iiíinomi atd. Nejinak IIo.míin6, ťaiiniAeMN€, Co^omaunc, A(>AK.\nN6, 
MupuNC (laici). — . R. PocciflHe , 4BopaHe , MtuiaHc , xpHCTiane, 



117 

MaroMoraHe, CypoHcane (Mope CypowcKoo) ; p. Amerykanie, poganie, 
Síowianie, Lwowianie; č. Pomořanin, Pražanin, Lužičané, Moravané, 
zemane. Podotknouti však třeba, že v nynější češtině koncovka 
in zhusta i v jedn. se vypouští , a říkáme rovněž Slovan , dvořan, 
zeman vcdlé Slo cenin, (hořenin, zeménin. Nešetří zhusta i Poláci 
skloňování tohoto, a již starší spisovatelé jejich píší: chrzesciani, 
pogani, Wrocfawianów (Klon. 1600). — Ostatné platí přednesené 
zde tvoření množníka také o některých jiných státních jménech 
vycházejících na in, u př. B.Aitr.ifkiiHi -pe -pi, Ko^apHHi -pe, GiipeHH-L 
-€i€ ; r. 6oapHH^ -pe -pT>, TarapiiHi -pc -pi (č. Tateré), rocno4HHx, 
mn. rocno4a , rocno4^. Zcela zvláštního zakončení jsou v cyrilštiné 
tato tři statná jména : CpitBHiiT., »:h;^okhii'k a YiiOBtVHii-L, při nichžto 
však vedle běží i CpiBi, ajH.^i a víiob^ki. Leč Srbin , iydowin 
také v staré polštině přichází. 

4. Dle přicházející v 1. pádu tvrdosti neb měkkosti koncovek 
aneb dle i a h na konci slova řídí se celé ostatní sklonění , jak 
jsme již viděli z podaného přehledu pádův. Leč neurčují všude 
stejné jazykové slovanští tvrdosf a měkkosf svých koncovek , jak 
se nám z některých příkladův hned ukáže. V jazyku českém 
a u Jihoslovanů zaniklo dávno všecko měkčení retních souhlásek, 
a končící se tedy v retnice statná jména připadají veskrz tvrdému 
sklonění 1, obrazce a), kdežto v cyrilštině, ruštině a polštině 
i zde přísný rozdíl se zachovává : roimRh, gof ab , r. ro.iy6b , a ; 
Kop.iEiih, xovpiiBAb, koráb, žóraw, 2. pád n, č. a (u) : jeřába, korábu. 
(Poslední toto slovo ještě u Štítného měkce se skloňuje: vyjde 
Noe z korábe , v onom korábi atd.) Podobně jdou polské paw, 
íófw, czerú) (cyr. vpieh), jedwab a j.; jastrzqb ale, ježto v pol- 
štině též měkké má zakončení (Jastrzebiá), jeruje se tvrdě v cyr. 
a rus. ncTpeEi. Zanedbané toto měkčení pozorujeme v jazyku 
našem a v ilyrštině též při jiných souhláskách ; u př. losos — rus. 
pol. jococb; rys — cyr. piich , p. rys (ostrovid) ; tos , strus, 
pštros, ialud, medvěd m. — »;eii;%;^h, M6^K«;^h, p. zofqdi, niedzwiedi ; 
dehet (Theer) , loket, kmet, polt — pol. dziegiec, fokieé, kmiec, 
pofeé', zvláště pak při koncovce en: den, jelen, kámen, plamen — 
pol. dzieň , jelen , kamieň , piomien ; č. r. slon — pol. sMi ; č. 
modřin — p. modržeň a modrzew. Naopak zas rus. p. rozen 
my Čechové měkčíme v rožeú; mistr zní v polštině mistra. — 



US 

Jména statná, končící se na zhuštěné síkavky tk, m , v, pak na c, 
podléhají v íeštině veskrz měkkétnu skloňování; v jiných nářečích 
berou se za hlásky pochybné neb oboustranné, a tudy od polských 
grammatikftv nazývají se polotněkkými (nibymiekkie) , ačkoHv 
povahou svou skutečně jsou měkké. Proto také proměňují se po 
nich v češtině širší samohlásky a a w v sourodné jim užší , totiž 
c a í: muž -e -i, meč -e -i, plášf -e -i atd., kterážto samo- 
hlasná převrhlosf ze 14. věku se píše; neboť dříve i v našem 
jazyku se skloňovalo mui -a -u, jak to ostatní jazykové vesměs činí. 

5. Není nás tajno , že kdykoliv po hrdelních hláskách 
ve skloňování měkké připadají samohlásky, souhlásky ony měniti 
se musejí v stejnorodé s nimi sikavky ; a však i tonmto pravidlu 
nedává se průchod se stejnou důsledností. Nejpřísněji proměna 
tato zachovává se v jazycích cyrilském a staročeském a týká se 
následujících pádů v : 

a) v jednotníku pátého, jenž v obrazci našem na e se končí : 
Kpiin. — Kp;i»!6, ji,oyxh — AOV'"^? khovki — khovyc, druh — druže, 
junoch — junoše, skřivánek — skřivance, 

6) Šestého pádu končícího se na n (což také vztahuje se 
na pohlaví věcní a ženské), tedy: o npyj^t., ki aov<^*? "P" kiíovi)*, 
v bozě, na vrše (m. vrsě), v roce. 

V obou těchto případech odchylují se od starobylého rázu 
tohoto novější jazykové tím , že vyhýbajíce se proměně hrdelnic 
v sikavky, místo e a « k nejhlubší samohlásce oy berou útočiště. 
A však v tom neprojevují stejnou sílu a rozsáhlost. V ilyrském 
osobil si 6. pád docela u, pátý zas hned k (é, hned k oné kloní 
se straně : suprug (manžel) — svpruie , sírug (hoblík) — stntie, 
duh — duše, oíčuh (otčim) — oíčuše, durovnik — duhovniče, zrak 
(povětří, vzduch) — zrače. A zás: mózag — moigu , gmjeh — 
sméliu , máčak (kocour) — máčku , počék (úvěrek) — počéku atd. 
Polský jazyk téměř všude již u si oblíbil, český větším dílem, 
aneb aspoň dovoluje oboje: ipol. b. Q. pfugu, giacAti (ženkyl), wilku 
átd. ; čes. : Vojtěchů i Vojiéše , sv. duchu i sv. duše , sedláku 
i sedláče ; při potoku i při potoce , ve elhku í ©c vlhce atd. — 
Opřela jsou se této novotě slova bóg a člověk jakožto v každo- 
denním užívání jsoucí , a zachovala jsou ve všech jazycích v 5. 
pádu starý svůj způsob : boie , člověče. — Jakožto velmi Hdká 



119 

výminka vyskyluje se i v cyrilských spisech 5. a 6. pád v novém 
tomto Ivaru u př. M:i()kov, ki CM-Kxoy, na R(>i»xoif. — Ostatně co 
se zde o lokálu muž. pohl. povědělo , vztahuje se také na lokál 
vřen. pohl., pročež v cyr. ki ©vet, ki oijis, mk.aiiiik, č. na rouše, 
v břiše, v mléce atd. 

Statná jména končící se v ei|k zhušfují v 5. pádu sičné i| 
v y: OThifK — OThYe, uinikifb — ďfNhve ; p. kupiec — kupče ; il. jino- 
stranac (cizinec) — jinostranče. Tutéž obdobnosf zachovávají 
v cyrilštině dvě slova BHT*?h a KNA^h, znějíce v 5. pádu BHTAxe 
a KiiAxe (kníže^, č. vítězi, kněze. V ilyrštině připouštějí tuto pro- 
měnu i některá jiná : obraz (líce) — obraie, mraz — mraze, voz — 
cože, ač vedle nich také užívá se obraze i obrazu, voze i vozu atd. 

c) V množ. počtu podléhají hrdelní hlásky proměně, předně 
v 1. pádu, pročež cyr. ch«?h (nives), Oft-fiCH^ obíiíii|h a staroč. rozi, 
hřieši, \TŠi, naši kroci atd. ; též v ilyr. bog — bozi, sněg — snězi, 
Vlah — Vlaši (Valaši), orah — orasi, duh — duši, članak — članci, 
potok — potoci. Počítajíc asi od i 4. století puzorujeme v jazyku 
českém v tomto pádu rozeznávání mezi jmény životných a bez- 
životných. Protož předeslané zde pravidlo o přechodu hrdelnic 
v sikavky platí nyní toliko o jménech životných , nikoliv ale bez- 
životných; nebof tato osobují si nyní místo pravého 1. pádu 4. pád 
končící se ' v ii , před kterouž samohláskou ovšem nižádného 
měnění poti*ebí není. Odtud dvojitosf jakási u nás ve sklonění: 
koželuzi a břehy , ženiši a smíchy , raci a zvuky. (Nezřídka 
slýchá se od obecného lidu i raky místo raci , pstruhy místo 
pstruzi atd.) ' Jak v češtině mělo pravidlo to platnosf i v polštině ; 
ale asi ode dvou set let zachází se zde ještě dále, i zdá se, 
jakoby jazyk proměnu tu jenom na jména osobní vztahoval. Pročež 
nalézáme sice množ. poč. od mnich — mniši , dech — Czesi, 
wiešniacy, stražnicy, chyrurdzy atd., ale při jiných životných bez 
změny plaki, sfowiki , kruki atd. A však nestojí i toto pravidlo 
nepohnutě a mnoho i tu jest libovolnosti ponecháno , ješto mnozí 
a zvláště lid obecný vždy ještě raději ptacy místo ptaki, wilóy 
místo toilki mluví. S druhé zas sírany i toho sobě polští spisovatelé 
dovolují, že ani na osobní jména žádného ohledu neberou, píšíce 
zvláště novější: Polaki místo Polacy, Greki, Kozaki, sprawiedliwc 
bogil a j. p. zcela duchem jazyka ruského, jak tudíž uvidíme. 



120 

cř) Vztahují se nadzmítóné proměny hlásek také na lokál mn. 
poč. , pročež v cyr. o Apoyi^tsXT' , rp-Kcn.xi , ii(>o(>oi|i;,v'i> , v česk. při 
prodloužené samohlásce : o pstruzích , lenoších , vojácích , na 
jazycích , při potocích. Totéž platí v cyrilském a českém také 
o statných jménech věcn. pohlaví : o KiRAT.iitvXi, v rouších. V pol- 
štině zachovaly se stopy jenom ve jménech zemí některých: 
Wfochy — we Wfoszech, Wofochy — we Wofoszech. 

A zde budiž i hned připomenuto , že těmže proměnám pod- 
jéhají také statná jména žen. pohl. v dativu a lokálu počtu jedn. : 
KNHra — Kiiii;?!! , CHOxa — cmoc* , (í*kí» — (»íY>i|« ; p. nodze , sfudze, 
musze, nauce; il. dúga — dúzi, snaha — snasi, svraka (straka) — svraci. 
(Místem i bez proměny hrdelnic : dúgi atd.). — Celý tento článek 
o přechodu hrdelních zvukův v sikavky netýká se naskrze jazyka 
ruského , poněvadž ve všech podotčených pádech hlásky r , ,\, 
K beze vší- změny zůstávají; pročež o óort, npH noxoKt, bt. yx-fe, 
Ha pyKt, Ha nort, puóaKH, AieiikHHKu atd. 



Pozorování při jednotlivých pádech. 

Jedn. 2. pád. Co známku 2. pádu v obrazci našem položili 
jsme samohlásku a, protože v nejstarším nám povědomém stavu 
jazyka staroslovanského a českého s ním se potkáváme skoro 
veskrz v tomto způsobe jak při životných tak bezživotných. (Aby 
zádního o6raza k pokloně neměli. Bratří 1507.) Později pozorujeme, 
že bezživotná směňují více a více samohlásku a s « , kterážto 
v nynější době jak v češtině tak v polštině se rozšíiula a převahu 
obdržela. V ruštině posud druhopádní koncovka n stojí co řídká 
výmínka, a dáme-li přednost' v pochybných případech samohlásce 
a před u, málo kdy pochybíme. Jen jako výmínku a ve spisech 
pozdějších časův nalézáme také v cyr. zde onde v 2. pádu oy : 
AOMOY, iCiiitMOY, MCAOV? MOCToy, h;t> rokoy, ao KpitXOY a n. j., vždy 
ale jsou to k bezživolným a tvrdému sklonění náležející slova. 
Ve skloňování měkkých koncovek , totiž v druhé třídě, dává však 
dávní setrvalosf při slaré formě i jazyk český na jevo , nečině tu 
rozíhlu žádného mezi životnými a bezživotnými a klada všude 
přeldasené e místo staršího a : do ráje, od meče (meča), s kouře^ 
chmele, kdežto polština též sobě « dovoluje: kurtu, chmielu atd. 



121 

V ruštiné zvláště tehdáž v užívání vešlo u místo a , když 
o částce nějakého celku řec jest. U př. tolik a tolik CHtry, necKy, 
nyxy, Jii.Hy, cojOAy, ropoxy, nepay, caxapy, mejiKy, qaH), HHi-apio 
atd. Říká se tedy- mhofo cntry a óíjoctl cntra, óoMenoK^ yKcycy 
a óoqeHOKT) MU yKcyca. Také některá statná jména, vztahující se 
svým ponětím ku prostranství , času , smyslům atd. a podržující 
pnzvuk pádu prvního , mají u : Bepbxy, HH3y, pfl4y, Kparo, Kpyry, 
6oKy, wacy, BtKy, 3ja3y, BH4y, UBtiy, cjyxy, Hocy, sanaxy, BKj^cy, 
CM-fexy, oĎUMaio atd. Že v češtině a polštině při bezživotných ne- 
přešel veskrz genitiv ke hlásce u, má 'svou příčinu v jisté pevnosti 
jazyka, který sobě svých starých práv, pokudkoliv možná, hájí, 
vždy se snaže mladickou podobu svou zachrániti , a byf to třeba 
bylo v skrovných pozůstatcích. Setrvalosf tu pozorujeme obzvláště 
při jménech obyčejnějších a přicházejících skoro v každodenním 
užívání ; protož pozůstal v polštině starší onen pád a větším dílem 
ve jménech nástrojův, nábytku, oděvu, míry a váhy, částek těla 
atd., u př. : sioika, fokcia, scyzoryka, rekawa, dukaía, szelqga, 
kasztana, orzecha, páka, wfosa, zvláště pak na souhlásku k vy- 
cházející : ogródka, paédziernika (october), dziennika, pamietnika, 
sfownika, promyka. — Podobné výměry daly by se najíti i v našem 
českém jazyku: kus chleba a sýra, do chléva, ze mlýna, do 
večera , z kláštera a kostela , u oběda , života , světa , ovsa, 
rybníka atd. Dále jména měsícův a dní : ledna , února , do pon- 
dělka, zejtřka atd., jakož i jména měst jak v polském tak v českém: 
p. Krakova, Novogroda, Paryza^ Berlina, č. do Říma, Londýna 
(p. však Rzymu, Londýnu). Při mnohých jménech jest i na libosti, 
chceme-li tak neb onak genitivu jejich užívati : úmyslu a wnysía, 
dvoru a do dvora, do roka a toho roku, sklepa a sklepu atd. — 
V polském jazyku řídí se genitiv v některých slovech jejich vý- 
znamem, u př. /?peec -a (červenec"), -t* (panenský neb parojkový 
med) ; duch -a (animus), -u (spiritus) ; srzodek -a (střed , střední 
punkt), -u (prostředek) ; geniusz -a (strážný duch), -u (génie) atd. 

— Těžko však jest udati postačitelnou příčinu, proč proti vší 
obdobě Poláci také při některých životných tvoří genitiv na u, 
kterýž pak také v akkusativu má místo, jako: u)ói' — woiu, bawóf, 
bobr, zwierz; drozd, drop, skop, gad, trqd (včela zlodějka, troup). 

— V ilyrském jazyku končí se genitiv bez výmínky na a. 



122 

3. pád. Ruský a ilyrský jnzyk přestává ve víiech mužských 
statných jménech na jediném zakončení y, lo, kterýžto pád ovšem 
i všem ostatním nářečím v této způsobe znám jest. Stává ale také 
přírostkový 3. pád ovi. V cyrilštine stejně jesK oblíben a *užíván 
obojí tento pád oy i okh (v změkčeném sklonění eKH) jak při ži- 
votných tak při bezživotných, a není tedy rozdílu žádného, píše-li 

se CLIIIOV, KCVCpoV, »illT6illO, lUAYOV anebo CKIHOKH, K€Y6(>0BH, XIIT6- 
ACKH, nn»Y6KH. 

v češtině prodlouženého dativu om schopny jsou toliko 
životné, ano i tyto podlé libosti s m se střídají. Jenom k několiku 
málo, větším dílem jednoslabičným jménům východ ovi se nehodí, 
u př. pánu bohu, duchu, Kristu atd., též lvu, psu a j. V měkkém 
skloňování neužíváme rádi pádu ovi ani při živých bytnostech , a 
díme vůbec: kněii, králi, stvořiteli atd. V dávnějších dobách 
jazyka našeho nemusel býti přírostkový dativ zhusta užívaný ; 
neboť před 14. stoletím velmi pořídku ho nalézáme; tak u př. 
v celém Rkp. Král. jedinkrát přichází : Zhihonevi. Polský jazyk 
připouští pád owi i při bezživotných, u př. ku skuíkowi, ku snowii 
czas pogrzebowi nazriaczyli atd., a obmezuje se opět na u při 
mnohých jak bezživotných tak životných , mezi nimiž tak jako 
v českém nejvíce jsou slova jednoslabičná: bogu, bratu, panu, 
katu, ojcu, chiopu , ksiedzu, kwiatu, šwiatu, fbu, Iwu, psu atd. 

4. pád. Že pád čtvrtý za nejstarších časův veskrze prvnímu 
se rovnal , nyní ale při životných s druhým se srovnává , o tom 
jsme se již zmínili. Nad míru málo slov jest, a podivno že tatáž, 
ježto v novějších jazycích našich pravidlu tomuto ještěr vzdorují. 
R. BbiHTH 3a MywT), p. jišč za maž, č. jíti za muž (provdati se); 
pol. siadač na kojí, č. sednouti na kůň; p jisc na zwierz, č. honiti 
jelen (Háj.) ; p. postepowac sobie brat za brat ; č. pro bůh ! (neřád 
pro bůh dává), p. przebóg. Sem též náleží, když jisté časy jmény 
svátkův se znamenají, u př. p. na swiety Piótr, Jan, .Marcin, 
strč. na sv. Havel , Jiii, Matěj atd. — Naopak vybíhá zase jazyk 
ze svých určitých hranic tím v některých výmínkách, když jedno- 
tlivé bezživotné svůj 4. pád s druhým rovnají. Týká se to pojme- 
nování některých her a tancův , pak vědeckých výrazů v, u př. 
r. 4'fejiHTe.tb, MHCJiHTejb, viAOA-b; p. tuz, licznik (jmenovatel), spojník; 
niešc trupa (mrtvolu), dac sfupa (vzpínati se), č. hráli touše, 
spodka atd. 



123 

5. pád končí se v cýr. pravidelné v a) na e, \ b) wd m, 
y Čemž i ostatní jazykové co do hlavní věci se shodují. ci.ini> 
však má cEnioy a tak též polsky a česky ; toliko do7n , lud má 
v polštině domu, ludu ; č. dome, lide ; Jan , Jene. Vedle obyčej- 
ného pádu na lo : coEonio, i^.^iiTApio, překvapuje nás pátý pád na h 
přicházející místem v Janu exarchovi bulharském, spisovateli staro- 
slovanském z nejstarší doby , jako oyyht6iAH m;í^j^p'lih , ApiicTOTeiiH, 
což podivně se srovnává s nynějším naším zakončením : uHfeli, 
králi ! V Rkp. Král. čteme ještě starý vocativ Záboju. Končící se 
jména statná v 6i|h (bi)L), a však větším dílem jenom životná, 
v polštině toliko osobní jména, tvoří 5. pád na ve: iioBbve, arahve, 
.viiTphve. ovHve (ovKifii místo oifHbi)h), p. leniwcze, chfopcze, ojcze, 
ť. jezdce, hněvivče, strýce. Tak i jména křestná cyr. rftHropíie, 
IIhko.a.^ic , kdežto p. Mikofaju. Pád tento v polštině nejen že se 
změkčuje i ale zavdává též příležitost k přehlášení: sqsiad — 
sasiedzie , kwiat — kwiecie , aniof — aniele , dziób — dziobie ; 
podobně také rozumie , pfodzie. Ostatně neliší se v polštině 
od sebe pád 5. a 6 , vyjímajíc podotčená již osobní jména 
na ec , která v 6. pádu též u přijímají, k nimžto také přičteno 
bud" slovo pan — panie , w panu. 

6. pád. V cyrilštině připouštějí mnohá bezživotná vedle % 
také OY z třetího pádu sem vzaté : rftoRi , ji,owh , ^^íikohi , ctiIH-e, 
B-KTpi, cs^xh, ^ftriiii (ang-ulus). V staročeském při a) skoro vý- 
hradně ě; nyní však s nemnohými výmínkami také u podlé 
ě zobecnělo , ano kde dativ na ovi se dovoluje , může též 
v lokálu se užívati : o dědovi, o pastýřovi atd, — V ilyrštině končí 
se všude 6. pád na m , a není tedy rozdílen od dativu. 

7. pád. Při sedmém pádu nic zvláštního připomenouti ne- 
zbývá. V češtině a polštině končí se vždy na em, vstaroslovanštině, 
ruštině a ilyrštině při a) na ouh , omi , při 6) po měkkých a tudíž 
i zhuštěných sikavkách na eub, eui». V některých cyrilských ruko- 
pisech samohlásky a a e též dvojím i h se vyplňují. 



Mnoi. Mezi všemi pády naskytují se při prvním množ. počtu 
největší obtížnosti. Zde totiž rozeznávati jest nejen mezi tvrdým 
a měkkým skloněním, dále mezi životnými a bezživotnými ; alebrž 
zde setkává se také a proměšuje nejvíce jednoduché ono skloňování 



124 ^ 

s druhým pnrostkovým. Tím jazykové slovanští , z nichž bez loho 
každý rád svou vlastní cestou se dává, nabývají ovšem prostran- 
ného rejdiště ke své libovolnosti. Jest tedy potřebí, abychom se 
postarali o přirozený vývod této poněkud zomotané véci. Jakq|lo 
nejobecnější známka nominativu podává se nám v jazyku cyrilském 
a staročeském samohláska i, a po boku běží přírostkové sklonění 
OKe nebo ene. Zakončení xi y jest vlastně akkusativ, a nepřichází 
v cyrilštině nikdy co nominativ ; ovšem pak v druhých slovanských 
jazycích , tak sice , že v ruštině v tvrdé souhlásky vycházející 
statná jména pravidelně tvoří nominativ v m, a zas s měkkým 
zakončením v h. Příklady: boiiii'^, kohhh, -obc ; BOBp>, -h, -okg; 
ABOfťL, -h; T€CTh (tchán), -h, -ese ; roiimBh, -h ; ATf^^JA*** -"5 -€bc; 
rus. 6-hrywb, -hw; cokoj^, -m; ocipoBi, -u; jtKapb, -h; Mopi, -h 
(mořský kůň, Wallross) ; Tonojib, -h. Nalezáme-li však po hrdel- 
ních zvucích v ruštině též h, jako ntiyxu (kohouti), cioru, Ilpy- 
caKH , a opět po u — m: B40BUbi, ofipasubi, přičísti to musíme 
pravopisné převrácenosti , panující v některých jazycích našich, 
jak již dříve o tom řeč byla. 

V češtině máme pro životné pravidelně i , pro bczživotné 
v řadě a) y , v řadě 6) e ; přírostkový pád ové hodí se větším 
dílem pro všecka životná, zvláště jednoslabičná statná jména; 
bezživotným přísluší jen tehdáž, když slovo obzvláštním důrazem 
pronášíme: hadi, -ové; kati,- ové; mudrci, -ové; králové, bohové 
(strč. králi, bozi); mosty, jezy, čluny; mravy, -ové; rty, -ové; 
tvory, -ové; zajíci, -ové; pláste, věnce , háje. 

Téměř téže dráhy přidržuje se při tomto pádu i jazyk polský, 
a vůbec platí i zde co pravidlo , že v řadě d) životné , zvláště 
jména osobní, volí pád i neb owie, bezživotné pak y, v řadě b) 
ale e (ie) aneb owie , ovšem všude s šetřením panující pravo- 
pisné nepravidelnosti. Statná jména končící se na ik, tec, ic opo- 
mítají pád owie , kterýžto ve jménech starožitných národův , dů- 
stojníkův, v příbuzenství, jménech křestních a příjmeních přednost 
mívá. K tomu příklady některé : anieli aniof, žydzi, kaci, spiedzy, 
mniši, Grecy; wujowie, ojcowie, synowie, hetmanowie, Chodkie- 
wiczowie; puikownicy, porucznicy, kupcy a -ce, rodzicy a -ce; 
siawy, kofy, drqgi, wieki, uczniowie a uczniCf królowie a króle 
(č. tři krále), pawiey tkáče, obywatele atd. 



125 

V ilyršliné i. pád vždy končí se na i neb ovi, evi : tioii, 
noievi ; bozi , bogovi atd. O lunožníku ilyrském později zvlášť. 

Ještě jednu neb druhou výmínku a obzvláštnosf o prvním 
pádil dodati potřeba se vidí. Některá životná tvoří pád tento 
v cyr. na íic : ^\^pm, vpiTíie, upaBíie ; v rušt. na ta : 4pyri 4py 3bfl, 
My>K^ Myachfl, KHa3b KHa3La ; v podobných případech nalézáme v čest. 
dlouhé i: lenoši, čertí, čerm, jména národův : Bavoři, UhH, 
Vlaši, ČeíV (Češie). — Od časoslov odvozená na leiih mají v cyr. e, 
v čest. é: oyYHTeae, MJ^Hieiie, činitelé, kazatelé. Připomínám zde 
hned v jednom , že skloňování uvedených zde statných jmen v cyr. 
také v 2. pádu od pravidla se odchyluje , přijímajíc íň , což i 
v ruštině a polštině má místo : i|apíH , YpiTíň , m().ikih , ovYHTeVíň, 
v ruštině tři výše uvedená jména takto se sklánějí : 4py3Ba, ApyseS, 
4py3LaM^ atd. — V ruském jazyku tvoří se při některých jménech 
množný počet místo běžného u h koncovkou a a: ropo^t ropová, 
FJBSx (oko) raasa, ro;ioc% rojoca, óeperx óepera, pyKaei pyKaea, 
CTopo5KT> cTopo)Ka, Ayvh Jiyra , Kpaíi Kpaa a j. v. Opět jiná 
dovolují obojí pád : wěpaoBU i acěpnoBa , ocipoBU i ocTpoea, 
XJitÓH i x,it6a, 40MU i 40Ma, Beiepu i Beyepa a j. — Opět 
jiná změkčujíce svůj množník přijímají v \ . pádu ta : 7136^ 
(lýko) Jiyóba , CTyjn> cryjba , ko.iocr Kojocba , cyK^ cyqba , Kopeab 
KopeHba atd. (Patrno, že zde jakési pomíšení s hromadnými 
[colíectiva] nastalo.) — Druhdy jinačí se trochu ponětí : 3y6u 
(dentes) , syóba (zuby hřebenu , pily) ; awciu (papíru) , jHciba 
(stromů). . Další skloňování děje se pravidelně: KopenbCBX, ko- 
peHbaMx atd. Zná pak i jazyk polský tento množník na a 
v některých nejvíce cizích slovech: okreta, insttnimenta, grosza, 
grunta, nneda atd. 

2. pád. O druhém pádu řeklo se již dříve , že v cyr. jedno 
jest^ zdali se ho užívá prostě (c=nom. jedn. p.) anebo s přírostkem 
OBI CBi, tedy aomob'l neb jtflm, Kp^irovieBi neb Kparovň Tohko 
vycházející na 6i|h statná jména odporují jaksi přírostku a skloňují 
prostě NduiHxi OTbi|h, CTApbiib. — Také nalézáme zvláště v pozděj- 
ších cyrilských spisech dosti zhusta místo měkkého zakončení eBi 
— €H anebo íň : :;B-K(t6H a :;k-&()ih , mkt6h a ~íh , lidCTupeA a -cbi, 
€BtA-&T€Ak, -aeň, -Aíň j MATcnsii (zbouření), -asi, -aseň, -xeBi atd. 



126 

Nejinač i v riištinč pád 2. se strojí, maje po tvrdých souhláskách 
OBI, po měkkých ale eň, a jenom když statné jméno se končí 
v samohlásku íi, t. j. naše j , následuje v genitivu evh : ajxobi, 
neKapeii , xoBapnmefi, KopaÓjeH, oÓMqaeei, ^o^tJyeB^. — V pol- 
štině stojí k genitivu za pravidlo koncovka ów ; statná jména 
s měkkým zakončením tvoří tento pád dvojím způsobem, totiž 
aneb též na ótc aneb na i {y): obywatelów, -li; prnmieniów, -ni 
(papršlek) ; pisarzów, -rzy ; warkoczów, -czy, a v jednom z nej- 
starších tiskův polských „Myšlistwo ptasze" hnedle za sebou čteme 
sqzniów , sqzni a sq&eň (samé genitivy). Vycházející však na c 
a ž milují zakončení ów: kupców , owoców , krzyiów; naproti 
tomu dávají jiná zas i přednosf: jeleni , kamieni , fokci , rubli, 
sledzi^ pieé garcy, korcy , groszy, gosci , koni (kde i my hosft, 
konO- Vycházející v qc, qdz proměťíují q \ e : zqjecy, miesiecy; 
béře-li se však óuo, tedy bez proměny : zájqców , mosiqdzów. — 

V češtině končí se pády druhé veskrz za starodávna v ów, nyní 
v ův neb ů : psóv, kvéfóv ; pozorujeme ale ve změkčeném sklo- 
ňování až ůo 15. stQtetí ev způsobem staroslovanským: Němcev, 
smlunačev, krdlev, hájev, mečen, což nepochybné i v polštině 
někdy bylo obyčejno , jak toho dosvědčuje v nejstarším žaltáři 
genitiv królew, ano posud užívané królewski, królestwo. 

3. pád. O dativu málo jest připomenouti. Vychází pravidelné 
v polském jazyku vždy na om (za starodávna též na avO, v ruštině 
na aM^ , hmi ve všech skloněních , a protož nebude dále třeba 
zmiňovati se o tomto pádu vzhledem na tyto dva jazyky. V cyril- 
ském a staročeském připadá owh tvrdým pádilm, eui měkkým: 
OThiíCMit, íiNimrMix, KoiťMi., jezdcem, mečem, čarodějem atd., v nynější 
pífk mluvě naší jenom páď ům panuje: hrobům, krajům, muiům. 

4. pád. Všecka statná jména, nech jsou životná aneb bez- 
životná , končí v cyrilském akkusativ v a) na xi , v 6) na «, 
v českém v případě prvním na y. v druhém na e ; nociiiu , w>nj, 
Hiicij , iiORhi|A , KOft.ARiAA , lovcc , kouě , bojc. V ruštiuě ale platí 
tentýž zákon v množníku jak v jednotníku , že životná rovnají se 
svým 4. pádem k 2. , a památka přesného 4. pádu zachovala se 
jen v nemnohých případech po- předložce b^ , u př. 3aniiCHHT> 
Bi Kynubi , 0T4aHi B^ cojiAaTH , nonaji bi paaóoítHUKH , bx jiojii. 

V nejstarších památkách polských a u spisovatelův Zigmundova 



121 

veku hájí si akkiisaliv mnohem pHsnřji svého pníva , než se to 
v nynéjším jazyku děje, kdežto rovně jako v ruštině velmi často 
při životných druhý pád místo čtvrtého místo obdržel. Kde ale posud 
vlastní akkusativ i při životných se zachovává, shoduje se úplně 
s naším českým. 

6. pád. Lokál množ. poč. poznává se, jakož se již bylo 
řeklo , po souhlásce ch , ale stojící před ní samohláska podléhá 
mnohým proměnám. V cyrilštině označuje se pravidelně tento 
pád při a) tx-L, při 6) h\i> : koi^a^xi, rpi;C'E,x'L, r a^^-exi ; o CHniiii,x'E 
(chroust) , ii^roiiH.vh , k^syiivl (lékař). Mnohdy nalézáme při obojí 
řadě také ejci : r(»t»A€,vi (i -RXi), o roi€,vk (místo hjice). Při tvrdém 
skloňování přicházívá též, ač ne často, lokal oxi : ci aomo.xi. (a též 
■R,VL i e,vi) o 80iio,vi. Pád tento och podnes Slovákům znám jest : 
na súdoch , při ohnoch. V polštině vlastně ženský lokal na ach 
přijat již skoro naskrze místo pravějšího na ech, tak že gramma- 
tikové novější bez rozpaku za všeobecné pravidlo jej vystavují. 
Ale při starších polských spisovatelích toho není; nebof u nich 
naopak pravidelně lok. ech přichází a ach jen jako výmínka: 
po lesiech , ogrodziech,, murzech, w o krédech , przy grohiech, 
w rodzajech atd. Také lokál och starým Polanům nebyl neobyčejný : 
ic daroch , ic jezykoch , pfaczoch , krajoch , na konioch ; bogoch, 
bodzech, nyní boyach. V češtině jak starší tak nynější doby lokál 
a) končí se* v ech i také ťch, b) toliko v ^'c^, a jediné bezživotná 
s zakončením hrdelní hlásky připouštějí ženský pád ách , pakli je 
v sikavky proměniti nechceme : na rohách , -zích ; při potokách, 
-čich ; f hříchách, -šich ; we snách (spaní), o snech (sen). 

7. pád. ^ Konečně v 7. pádu bud ii buď h přichází v cyril- 
ském a českém jazyku dle zakončení slova tvrdého neb měkkého. 
Co výmínka považuje se v obou jazycích těchto, že též, zvláště 
v měkkém sklonění, instrumenlál na mh vychází : :;B-EpkMH, tbo^ai^mh, 
M6YbMH, AAP*^!^" 3td., č. muzviiy kyjmi, koňmi, zeftni, a při a) též 
zubami, rohami, vlasami , v čemž ale tehdáž jen povolovati 
si můžeme, když by se stalo, žeby instr. nesnadno poznati se 
dal ze smyslu řeči a tudy s akkusativem snad pomíchán býti mohl. 
V ruštině a polštině jest pád ami pravidlem. V polském druhdy 
se stí'ídá smi, ano i s původním i (y), ale vždy jen tehdáž, když 



128 

nějakou má přísadu (přídavné, náměstku atd.), kterážto všelikou 
pochybnosf odstraňuje. U př. wofmi, iowarzyszmi , zfodziéjmi, 
tysiqcmi , s mnogimi pany , tymi czasy. Jediné zakončení mi 
berou: bračmi, ksiezmi, ludzmi, koňmi^ pieniqdzmi. 

V krátkosti se zmíniti musíme o skloňování statných jmen 
mužského pohlaví v množníku , jak obyčejno jest u Slovanův 
jižních. Vyznati musíme, že zde Jihoslované v nynější době velice 
se odchýlili od pravého slovanského skloňování , jak v druhých 
našich hlavních jazycích panuje a jak jsme je sobě byli právě 
před oči uvedli. Změtenosf tato a porouchanosf vznikla nepo- 
chybně při vytracováni se z mluvy dvojního počtu , a dosáhla 
podlé rozličnosti nářečí ilyrského a krajinského nejvyššího stupně. 
Ku pravému slovanskému skloňování nejblíže ještě stojí nářečí 
krajinské a chorvatské, odstupujíc od staroslovanštiny jen v některých 
méně důležitých věcech. Horší jest ale pokaženosf tato forem 
skloňovacích u jižnějších Slovanův, jmenovitě u Srbův, Dalmatincův 
neboli vlastně tak nazvaných Ilyrův. Týká pak se všech čtyř 
nepřímých pádův.(casus obliqui); nebof přímé pády (casus recti) 
zachovávají všude určité pravidlo, končíce se v nom. na i v akk. 
na e: susedi, susede; kralji, kraije: sokolovi, sokolové atd. Ale 
již druhý pád obdržel podobu jakéhosi polvorného slovanského 
lokálu, vycházeje na ah , u Srbův souhlásku ?c vesměs zanedbá-, 
vajících na a: obraz (tvář), obrázah, oópaaa ; órah, oráhah, oj)áa ; 
Ijubitelah atd. Výminečně přijímají některá slova th : Ijudih, 
yostih , zuhih , orlih , mésécih atd. Toto ah a ih není však nic 
jiného leč zbytečná přísada , aby totiž krátký druhý pád značněji 
oddělen byl od 1. v jednotníku; protož také i polohláska (t. vy- 
plňující samohláska a) vždy v něm přichází : u př^ járac , jarca 
— jaracah; 2'Mra/f (Turčin), pl. Tm;t» — Turakah; kotao, kotlá — 
kotalah neb kotlóvah atd. — V půlnočnějších ale krajinách ilyr- 
ských mluví se bez přídavku toho : rodjak, fješnjak (líska), duhát), 
rakóv a ne duhóvah, rakóvah atd. — Podivnější přetvořenosf 
jest ale 3., 6. a 7. pád, jenž zde na tma (jinde jako při ženských 
na ama) vychází. Srb. HOWHMa, l^e40BHMa nu1ž tedy býti cyr. 
NonieMi , č. nožům , anebo ho»;ii,\i anebo mohch ; ai;,\okomi aneb 
A'KA0K6;('K aneb ^-raokii. Jaká v tomto zbytečném obmezení chudoba 
a neurčitost vězeli musí, každý nahlíží. Jsou však vedle tohoto 



129 

mnohoslužebného pádu na tma také i jiné posud běžné a užívané: 
nebol dativu rovné dobře ano lépe užívá se na om a em: 
obrázom, pisárom, nožem neb nóževom atd. ; ale lokál a instru- 
mentál opět v zakončení ih hrubě jest pomíchán, ješto o pisárih 
a s pisárih se říká, tak také o plemičih (zeman) a * plemicih, 
u racih a s racih atd. Ostatně východ ima po libosti v 6. a 7. 
pádu se též všelijak jinací v imi, im, ma neb mi. Však dosti té 
hojnosti , kterou se obtížná ničemnosf ilyrského skloňování v množ- 
níku nijak zakryti nedá, ano spíše jest novou závadou. Pročež 
nemůžeme než schvalovati snažení novějších spisovatelův a gram- 
matikův ilyrských, jenž v tento nelad a zmatek opět nějaký pořá- 
dek uváděti počínají , užívajíce slovanštějším způsobem vždy v dat. 
om neb em, v lok. ih, v instr. i neb ima (v žen. skloň, am, ah, 
ami atd.), čehož i my bez povšimnutí ponechati nemůžeme. Má 
konečně množné toto skloňování i v tom obtížnosti některé, že 
mnohá statná jména dovolují jenom kratší pády, jiná toliko v pří- 
rostkových si libují, a jiná zas obojí způsob skloňování dovolují. 
Nepanuje zde tedy jako v cyrilštině zákon volného obojích forem 
užívání, ale jakási v podrobnosti vcházející libovolnosf a umluvitosf, 
s kteroužto my z přirozených příčin déle zanášeti se nemůžeme. 

Nebude zbytečné, vše to, co jsme o prvním sklonění, totiž 
statných jmen muž. pohl. zde přednesli, v přehlední tabulku sesta- 
viti a k názornějšímu pochopení i podržení v paměti podati : 



a) cyr 



Jednoímk. 



a, oy oy, obh i, a e «, oy OMb 

r. T> ^^yy "h SL — t OM^ 

p. — a, u u, owi — a e(ie), u e(ie), u em 

č. — a , u u , ovi — a e (u) ě (u, ovi) em 

il. — a u — a e , u u om 

b) cyr. h H (a) lo , eeu b , a lo , ve h CMb 

r. b a, H) H) b, fl — t ewb 

p. — a, u u , owi — au u em 

č. — e (ě) i , ovi — e i (e) i em 

il. — a u — a (e) u u em 

9 



130 

Mnoznik. 

á) H, ORe % Otťh OM'R,OBOM% ti, OKU 'E(6);V'&,0R6,XI U, OBU 

u, a OBI, T) aMi u, OBI .ax% aMii 

i,owie(ie),y ów om y. ów ach (ech) ami(mi,y) 

i, ové (é), y ův (ů) ům y ech (ich, ách) y (ami) 



i, OVl 


ah, ovah om, ovom 


e, 


ove ih, ovin 


I 




(ima) 




(ima, ih) 


(ima, ih) 


fe) H, €Ke, íl€ 


bjCKi^jiTi ewh 


A 


Hxi (exi) 


H (mh) 


H 


esi, efl HMi 


n, 


eBi nxi, 


flMII 


i, owie, e 


ów, i om 


e 


ach (ech) 


ami (mi) 


i, ové, é 


ův ům 


e 


ích 


i (mi) 


i, evi 


ah, evah cm, evom 


e 


i1) 


i, evi 




(ima) 




(ima, ih) 


(ima, ih) 



Výčet kmenův prostých. 

Původní kořenové neb pouhé kmeny statných jmen mužských 
jsou vesměs jenom jednoslabiční. Chci z nich pro pi-íklad některé 
zde uvésti , nežli k odvozeným přistoupíme , a to tím úmyslem, 
abychom spolu pozornosf obrátili ke koncovkám jakožto předůle- 
žitým částkám každého slova , pak k jich tvrdosti neb měkkosti, 
aneb k dvojímu jero vání, kteréž, jak jsme viděh ve skloňování, 
některé důležité způsobuje rozdíly. 

Pozn. Abychom se co možná rozvláčnosti a unavujícímu 
ovšem vyčítání pouhých slov vyhnuli, chceme se úmyslně obmeziti 
toliko staroslovanštinou ve článku tomto, a jen zde onde o některé 
slovo z bližších nám nářečí jako zavaditi. 

fíeíni : d) xhRi , th-kk-l ; p^iRi (sluha , dělník) , rpoei ; okm 
(vultur), cpini ; coyMi (ryba) , xpaui (aedes). — 6) vpbKb, roA%Rk. 
Jiná s pomocí doplňkového ^, jako BOiuib' (clamor) místo Bonh, 
staroč. Úp; KopaR/ih, iisep^iBiik (jeřáb), cHniik (chroust). F přichází 
toliko v cizích : drof, htíf atd. V ruštině a polštině rozeznává se 
téměř touže měrou, v češtině a ilyrštině připadají k tvrdému sklo- 
ňování všecka v retnice se končící statná jména. 

Tekuté: a) BpaMi (corvus), KseHi (p. klon, druh javoru); rohi, 
Hiii (argilla), ^rni (angulus) ; RORfťi. neb Besfii, nH|)i (hostina). — 
&) íiHiih (č. p. Iťn); Koiik, ji^hHh; uOAk (i č. p. mo/, -e) , XMCAh, 
&rAb (carbo) ; B€n(»b, &ropb , :;Ri:pb (p. zwieriy č. seér coU. ž.). 



131 

Zuhni : a) A*A'^ 5 «'»*'»'? cjiíAi; koti (caliis), cbi;tt., iioti. — 
b) TKOJ^k (hřeb), A^SAb (déšOi V' sledi ; boxaI" > P' t^^óí/:^ ; a dle 
pravidla v souhlasenství vysvětleného: č. hviid (prázdný ořech); 
TSTh (fur) , ?4Tb , rocTb. 

Sikavky z a #; a) ko^i, pa?i, OKpa^i (imago, facies); Btci 
(daemon), DyasiicL. — 6) KHAi^b, ntuAi^h; AOCh (alces), xococb 
(v češtině náleží los, losos k a). — Ostatní sikavky c, ž, s, c, rfž 
v staroslovanštině , češtině a ilyrštině za měkké máme ; v polštině 
a ruštině za obojetné se považují : č. sýc, lensb, NO»ib, Kouih, BpíiYfa, 
KiiiOYb , nii::iYb , niiAi|ib , Bpoi|ib (brof — rubia tinctoria). Cizí slova 
však ^7cházející na c za tvrdě končící se berou : plac, kloc, cic atd. 

Mající na konci hrdelní hlásku vesměs přináležejí k tvrdé- 
mu sklonění : Bpan , CTAn (vexillum , odtud č. stěžeň') , tw^rh ; 
Aa;(i, cAOYTrfc, CTpAX'b ; ahki (chorus), uisKh, rhcki. 

Konečně přičítají se k měkkému sklonění kmenové vychá- 
zející yj neb ň: oyh, psíí, :;hoh, poň atd. 

Odvo%eni. 

V odvozováních vyvíjí se ve slovanské mluvě veliká bohatost, 
jak sotva v kterém jiném oboru jazykův ji lze nalézti. Předmět 
tento jest ale příliš rozsáhlý, a my toliko na některé důležitější 
odvody obmeziti se musíme. Při mužských statných jménech jsou 
pozoru hodný zvláště následující tvořící koncovky: 

H. BOH : BH-TH , noKoíí : noTHTH (odpočíti) ; KpAroifH ; p. rodzaj 
(rod), zwyczaj , sprzežaj (spřežení); č. kročej, obličej a j. 

B. poBi: puTH , nsphHOBi (xpbNíi — ruční mlýn), ocipoBi; 
p. rybitw (rybář); č. šev, rukáv, zpěv, hřbitov. 

B. Pomocí souhlásky h způsobené odvody mužské s jistotou 
žádné vykázati nemůžeme ; lepaBi (perdix) , p. jarzqb a ncTpeBi 
ztíží mezi odvozená náležejí; spíše jest počáteční i€ jakási temná 
posilkující předložka. Podivno pak jest, že retnice p naskrze 
k žádným odvozováním se nehodí ; neboť v celé slovanštině ani 
jednoho slova nestává, ježto by pomocí její bylo odvozeno. 

u. OTbYHMi ; p. olbrzym (obrzym), rekopism ; srb. no6paTHirb 
(volený bratr). Mnohá jména: Radim, Chotim. 

H. cTiiiťL (tentorium), OBbHi (aries), ocibNi (aculeus), bohhi, 
rocnoAHH'L, n-KGTOVHi, BtroYNi ; p. mfodzian, baíwan (špalek, modla), 
jesion, bielun (blín), opiekun (poručník); č. svícen, mlýn, leden, 

9» 



ovčín. — CTeneiih , lencNh , nfiícTCNb, nenxiHb (peliiň); p. wiezert 
sierpieň, uczeň, okuň i okort (č. okoun); č. bocheň, sršeň, mudroň. 
«. n!iT>B6xi. , KO^^hJii , Mo:;oiii. , rxaroAi ; p. wezeí , kwiczol 
(č. kvíčala), gruczof ^žláza) ; č. močál, chochol, ohnižil. — nftmTc.ik, 
:;pHT6Ai>, A*í*í»Teaií; p. kowal, goral, kaszel, zbawiciel, nauczyciel; 
č. koukol, kužel, kazatel, volitel. 

p. Aapi, B-RTpi, CKeKpi (socefr) ; p. ogar (též ogarz), suchar, 
gesior, topor; č. vicher, bratr, sochor, kočár, kačer, kocour. — 
puBsph , MUTiiph , n^icTTjph ', p. grobarz , Igarz , pisarz , tchórz, 
pecherz, žofnierz ; č. tesař, vladař, kolář, řezbář, pískoř, měchýr, mečír. 

ji^. Odvozování nápomocným d řídká jsou: ^a^i^jja, rpď/^yt, 
(hrozen); č strnad (il. stárnadica, pol. trznadel). — rociio,\h 
{čsaTzórrjc) , !i€B6Ab, p. f abcdž ; č. hlemýžd (Umax): koř. hlen 
(n^=.m, cf. Schleim). 

T. xpiB-LTi (dorsum), CKp-LnieTi (stridor), ToniTi neb toiioti 
(sonitus pedum); -p. grzmot, szczebiot, krzeczet (druh sokolflv); 
č. byt, cit^ kohout (kokot), život, štěkot, žrout; strč. drobet, tluket, 
drnket. — roaoTh (náledí, hololedice), aíik^tb ; pol. wiecheé, kopec, 
poleč (polt slaniny). V češtině měkčení ztratilo se: loket, kopet; 
ale v 2. pádu posud se někdy ozývá: lokte atd. 

^. KiisAAi^b (studně, zřídlo), bhta^b; p. robociaž, č. robotěz. 
Sem přičísti i neurčitého původu n-EHA:;h, MOCA:;b a khai^b, která se 
nám i v germanštině jeví s hrdelní však hláskou: petting, messnig, 
kuning. Měkkost' sikavky s v češtině toliko ze sklonění se po- 
znává: kněze, vítěze atd. 

c. KAACb : KiiiiTii, noiACb (cingulum — pás) ; č. městys, chuďas, 
lotras. Polák zase změkčuje : lotras, karaá. 

I|. EAH:;Nbl|b, IIT6Hbl|b (pískle), CiltJlblfh , CTiXpbl|b , CTptAbl|b, 

TOv:;eMbi)b (indigena), B-EHbi)b a m. j., mezi nimiž i zdrobnělá slovce, 
o nichž později zvláště. Dále ;Aai|b, M-KCAi|b ; pol. wdowiec, gfuszec 
(tetřev), korzec, samiec; č. jezdec, mlatec, krajíc, měsíc atd. 

a!. rpAB6»;b : rp^BHTH (loupiti), níi^exh (pád), UAiexb (seditio — 
zbouření). (V polštině jest grabiež, fupiež žensk. pohl.) Č. ostříž, 
strč. lúpež, spletež, mětež (v. můj slovn.) 

III. novcToiuh (vanitas) ; rus. rjiynbuui (procellaria — bouřli- 
váček); srb. rycTbirai (husté jídlo, houšf) ; pol. mlokosz (holobrad). 



133 

cienkusz (patoky), przybysz (příchozí), č, rubáš, chocholouS, slepýš, 
skrýš (111. i ž.) a skrýše. 

Y. BHYb, KOK^iYh, opAYh, CTftHrAYh (tonsor); p. pieniacz (rotivec), 
tkacz, wykfadacz, brodacz; ^. chtíč, trubač, mrhač, sekáč, kropáč, 
vrkoč, zahaleč, topič, trapič. 

i|i. Ko:;Aiii|ik , AbBHYHi|ih , c:iMYHi|ih (masculus). Dle zákonu 
známého z pojednání předešlého o souhlasenstxí slovanském zní 
koncovka tato v rušt. nqi, il. ťc, p. č. ic : p. dziedzic, wojewodzic, 
č. panic, králevic. — TOB:ipHi|ib ale jest p. towarzysz, č. tovaryš. 

Všecka statná jména končící se v hrdelní hlásky jsou muž. 
pohl. a připadají k tvrdému sklonění, 

r A. TBApori, ocipori (hrazené místo, záseka); p. drobiazg, 
č. pstruh. 

](. cn-s,rL: cntK, xeiiHX'^, kohío.vl (štolba, podkonO; OTkYiox'& 
(otčim), CM-Exi ; p. czuch, čich, niewiešciuch, ciepf och (zimomřivec), 
pastuch , raakuch (makový koláč) , leniuch , lenoch ; č. padouch, 
kolouch, kožich místo koiuch. 

K. Nesčíslná jsou ve slovanštině odvození pomocí koncovek 
ak, ek, ik, jimiž přerozmanitě význam statných jmen se určuje. 
Uvedeme zde jen ten onen příklad: uiHniK'^ (rosa canina), nATiKi, 
:;p3K'L . npocTiKi , kimxik'^ (hrubý kámen) ; 0YY6HHirL , iipJi:;AiiHK'L 
(svátek), cB-KiiiNHKi , ^-KCTHHKi (poscl) , rpKiiiHHKi , nHxioKi. (mořský 
havran); p. próžniak (zahaleč), žebrák, tlumok, žarlok (žrout), 
rzemyk ; šwiadek , przodek ; slowik , urzednik , nieboszczyk ; č. 
voják, sedlák, modrák, potomek, stehlík, řezník, služebník atd. 

Skloněni IL (^věcni"). 

Jako v jiných jazycích, u př. řeckém, latinském ano i německém, 
shledáváme v skloňování slovanských statných jmen věcn. pohl. 
s oním mužských jmen v oči bijící podobnosf, což, jak se dříve 
řeklo, vede na tu myšlénku, že v pradávné době jazykův věcní 
pohlaví teprv z mužského vyvinouti se muselo. Protof také snadno 
bylo novověkým jazykům, jako jsou románské, opět zpáteční cestou 
dvojí toto pohlaví spojiti v jedno , anof jak v přírodě vůbec , tak 
i ve mluvě lidské vše podrobeno jest věčným proměnám. 

Pro skloňování statných jmen věcn. pohl. poskytuje se nám 
tento všeobecný obrazec, opět ve dvojí způsobe ; 



134 



J. o) 


-0 


-íi 


-ov 


-* 


-OMk. 


6; 


-e 


-la 


-H> 


-H 


-eub. 


M. a) 


-fl 


-i 


-OMl 


-*xi 


-«. 


b) 


-ta 


-b 


-eui 


-H;Xl 


-II. 



Vyjímajíce přímé pády při obojím sklonem' muž. i věcn. jmen 
nenalézáme tedy rozdílu žádného. O statných jménech končících 
se na a e později řeč bude. A tak i uvažováním jednotlivých pádňv 
mnohem méně zdržováni budeme u přirovnání k prvnímu sklonem'. 

Z nauky o samohlasenslví dosti jasně vysvítá , proč polo- 
hláska i mužského sklonění zde v jednu řadu se staví s plnou 
samohláskou o věcného sklonění, a b zase s e. Jsouf to nejpři- 
rozenější přechody obou , a libují si vůbec jazykové slovanští po 
změkčených souhláskách více v e nežli v o. Jest to pak též 
nový důkaz, proč přinuceni jsme s výminkou zas všecky si- 
kavky považovati za měkké hlásky. Nebof i v cyrilštině panuje 
v tom shoda, že po těchto sikavkách nepíše se la a lo, nýbrž 
prosté a a oy^ jak se to shledalo i při mužském skloňování; tedy 
»Hi)€ , i\Hi|a , iiHi|Ov atd. Tyto dvě měkké samohlásky v češtině 
přeskočily jsou opět v příbuzné sobě užší, totiž v e a ť. 

Větší počet věcních jmen s měkkým zakončením má tu po- 
vahu do sebe, že před koncovkou e samohláska i předchází, což 
zvláště spatřujeme při všech časoslovních jménech : oyy6nTi6, ^a^eiiíic 
(cura) , BeceAÍK atd. Samohláska tato i seslabuje se ale často 
v ruštině v polohlásku b jak v písmě tak i ve mluvě, a to mnohem 
obyčejněji, čímž slovo o jednu slabiku se krátí: yienbe, neceibe. 
V polštině a ilyrštině beztoho ve všech případech se to děje: 
učenje, veselje. V nynější naší řeči české znamenité skrácení 
neb stažení samohlásek zde nastoupilo v té míře, že každá po 
tomto i následující samohláska ve skloňování se vytracuje a v pro- 
dlouženosti téhož ť mizí, tak že jméno ve všech pádech počta 
jedn. (s vyloučením instrum.), jako beze všeho sklonění zůstává. 
:;NaMeHíi€ , il. znamenje — znamení ; :;HaM6HÍiii , znamenja — 
znamení atd. 

V jednotntku toliko při 6. pádu sluší znamenati, že v jazyku 
ruském jak při a) tak při b) y "b se končí , vyjímajíc jediné 
nadnííněná časoslovní a jiná souborná jména na ie, be, kterážto 
místo t též dle pravidla u přijímají : bt, vopt , bi u3BtcTÍii, 



135 

o BOCKpeccHbM. Rovněž tak určité přichází v polštině lokál pK 
a) vždy s pádem ie (e) , při b) ale na m , ku kterémuž se také 
připojují slova na cho a ko vycházející ; tedy na drzewie, w stadiiCf 
na kole, na íycie, o krebrze, w mašle, a zas po morzu , przy 
poíudniu, na kazaniu, w uchu, w wojsku (někdy též w loojszcze). 
Také gorqco má gorqcu, dobro — dobru. Czoto — na czole 
(hlavy), na czele (wojska). — V témž skoro kruhu pohybuje se 
i český lokál; nebof i zde po hrdelnicích zobyčejněla již samo- 
hláska u : v uchu, v oku, na klubku ; některá však slova připou- 
štějí posud obojí pád: v břiše, v břichu; v rouše, v rouchu; 
v mléce , v mléku atd. — K nim se druží i jiná : veslo , jezero, 
maso, železo atd. Naproti tomu jméno, sto, ráno libují si jenom 
v M. Končící se v sko též k obojímu východu se kloní : © Lipsku, 
v Lipště ; ve vojsku , ve vojště ; ne tak končící se na cko : 
© Hradecku, Turecku, Licku atd. V ilyrštině každý lokál jako 
dativ na u se končí. 

O množmku buď připomenuto: 

V staroslovanštině vycházející statná jména na íie končí 
2. pád v íň : ncTíie (pokrm), kictíh ; pscTeuí le (rosthna), p^icTeHiň : 
qaphCTBíie, ipphCTKííí. Téhož pravidla drží se i ruský i český jazyk: 
n3BtcTÍe , -ctííi (návěští) ; MH^HÍe , -hííí ; noíymapie , -pifl (polo- 
koule); č. bezcestí, proroctví, násilí atd. V polštině však podržuje 
vrch skloňovací pravidlo : uniesien (vytrženQ , pytaň (otázek), 
natchnieň (nadšení). Jako jsme to při mužském pohlaví pozorovali, 
může i zde 6. pád místo •rjci někdy prosté ext přijmouti , u př. 
čte se : o ya^^X'' i -^V^ -, 8"^ BiTptxi i -e.xi , hji BpíiT-s^cb i -ext. 
Zřídka ale nalézáme pád o?ci : bi ceiioxi, h;i kdiA^iioxi. V 7. pádu 
přichází toliko u pozdějších spisovatelův místo xi neb h druhdy mh 
ano i AMH : T6ii6TaMH místo TeHeiu (laqueis ; v Ostrožské biblí), 
OYx:iuH (oYwe místo &?a) místo o^wh (pouta). Nejspíše to připou- 
štějí vycházející v íie , a v češtině východ tento na mi vůbec za 
pravidelný přijat jest: b6:;;ai(ohi>mh , op;&AhUH (nástroj), ^M^^omun; 
č. předměstími, kováními, psaními atd. 

V ruštině činí v některých případech 1. a 2. pád přechvat 
ve sklonění mužské. Tak tvoří všecka věcní jména vycházející 
v KO (vyjmouc boiIcko, oójaKo) 1. pád v h, nikoliv v a: bíkh, 
Koie<u(H , 40Mimu<ii , a padá-li přízvuk na poslední slabiku ko , tedy 



136 

bývá druhý pád obi : o^kóbi, yuiKÓex. Mimo to podléhají nepravidel- 
nému skloňování i tato slova : cy4H0 , znamenajíc nádobu, má 
ve množ. cy^na, cy4eHX ; znamená-li Však lod, má cy^a, cy40Bi ; — 
KOjtuo (nohy) má ve množ. KOJitHH, KOjtHeň; KO.itno (rod, po- 
sloupnosO má pravidelně KO^itea, Koxhwb ; KoatHO (článek, kolénko 
na stéble), má KOjtHbfl, KoitHbOBi ; — 4H0 má 4hu, 40in> a 40ui>fl, 
40HbeBi ; tak také 4epeB0 (strom) buď pravidelně 4epěBa, 4epeBi, 
anebo 4epeBi>a, 4epeBbeBi; rovněž Kpu;io (křídlo); leě nepo, sboho 
(článek v řetězu, dzwono), noMejo (pometlo) tvoří hromadně množný 
počet : nepbfl, nepbCBi), sseHbfl, seeHbeBi. Ostatně při velmi mnohých 
jménech tvoření 1. pádu množ. libosti jest zůstaveno buď na u buď na 
a: aepHM, -a, itibi, -a. Což také ve měkkém skloňování místo 
mívá : cojHiie , -na , -nu , -uobti. Zakončená v ie te připouštějí 
V obecné mluvě vedle ifi též beex : ycTbCBi , acejameBi, JOXMOibeBi 
(hadry) , KymanbOBi (jídel) atd. Tento mužským jménům vlastní 
neboli pinrostkový 2. pád z částky vloudil se také do polštiny 
v měkkém skloňování: uczucióio , przymierzów, & jéj liców a p. 
Anobrž i v 3. pádu jednotníka dovolují si mnozí mužského sklo- 
ňonání owi užívati : jimieniowi, pofudniowi, sioncowi vedle jimieniu, 
potudniu a t. d. , kterýchžto nešvar- a vlčkův i cyrilský i český 
jazyk docela prost jest, ano také u dávních polských spisovatelův 
nic toho se nenalézá. V měkkém pak skloňování jest počet slov 
velmi skrovný v ruském, polském i českém jazyku, ježtoby krátkého 
2. pádu s pouhým b připouštěla , jak u př. r. ropě , Mope , r. p. 
nojie; v češtině mnohoslabičná na ště: lučišt , strnisf, ačkoliv 
i zde dovoluje se genitiv takový končiti v i (r. též eíi). Pozonije 
se i v tom opět jakási náchylnosf k mužskému skloňování. Některé 
toho důklady : rus. jesBee , ;ie3BCH ; ocrpee (ostří), ocrpefi ; pyscte 
(braň) , Koobe , nnibe (nápoj) — pysceS , Koneii , RHrett. Tudy i 
Hopeíi, nojeB. Pol. narzedzie, narzqdzi ; nozdrze, nozdny (chřípě), 
sloňce, sioniec i sfoňcy. — V českém veskrz: srdci, ložť, slovci; 
toliko od nejce udržel se 'podnes starý pravidelný genitiv vajec; 
rovně jako v našich starých památkách (Tkad.) srdec atd. 

O 6. a 7. pádu buď ještě připomenuto, že původhí. koncovky 
ech, y a zvláště i v polštině nyní zřídka již se vyskytují, pova- 
žovány jsouce za věc zastaralou , ješto jako v ruštině i zde nyní 
ženských pádův achy atni, vůbec se užívá. Nalézáme jenom ve 



137 

starších polských spisech: na taniech, na drzewiech, po wielu 
leciech, a v inslr. ciafy, wrzeciany, ušty, dobrodziejstwy, skrzydíy, 
prz,ede žnitcy atd. V češtině zas pokračujeme zrovna naopak, 
dovolujíce sobě ženských pádův ách, ami velmi zřídka , ách toliko 
po hrdelnicích : v rouchách, jablkách, kolečkách. Též o poledndch^ 
na kolách od kolo pro rozdíl od 6. pádu na kolech, -ich od kúl. 

Co se dříve podotklo o skloňování ilyrských statných jmen 
muž. pohl. , totéž platí i o věcn. pohl. množ. počtu. Ta sama ne- 
určitost a zmatečnosf v nepřímých pádech jako tam. Skloňuje se 
tedy u př. á) stádo, sukno a 69 polje, sěrdce takto : stáda, sukna, 
polja , sérdca ; gen. stádah, siikanah, poljah, sěrdácah ; dat. sta- 
dom (ima), suknem (ima), poljem (ima), sěrdcem (ima); lok. 
instr. v obou stejně ima, a při jiných v obou pádech ih; což my 
s novějšími spisovateli tak rozeznávati chceme, že ih šestému pádu, 
f neb ima 7. ponecháme: stadih, suknih, poljih, sěrdcih; 7. 
stadi , -ima, sukni, -ima, polji, -ima, sěrdci, -ima. 









Jednotmk. 






a) cyr. 





A 


oy 


1 


OMh 


r. 





a 


y 


t 


ojn> 


P- 





a 


u 


ie (u) 


em 


č. 





a 


u 


ě (u) 


em 


il. 





a 


u 


u 


om 


b) cyr. 


6 


Kl 


iO 


H 


6Mh 


r. 


e 


a 


H) 


t Ch) 


ejTb 


P- 


e 


a 


U 


u 


em 


č. 


e 


e 


i 


i 


em 




(ie = ÍJ 


1 — 


— 


— 


(ím) 



em 



Mnozník. 



a) cyr. a 


i 


OMl 


■RX'i w 


r. a (u) 


-b (OBl) 


aMx 


axi aMH 


p. a 


— 


om 


ach ami (y) 


č. a 


— 


íim 


ech Cích) y 


il. a 


ah 


om 


ih ima (i) 



138 



b) cyr. 


ía 


fcOň) 


eui 


H,rE 


H (hlIH) 


r. 


fl 


L(iS,eM) 


fllHl 


flXl 


HMH 


P- 


a 


i 


Otu 


ach 


a lili 


č. 


e 


í 


íin 


ích 


i 




(í 


— 


— 


— 


ími) 


il. 


a 


ah 


iraa (ein) 


ih 


iina (i) 



Výéel kmenův prostých a odvolených. 

Příklady kmenův prostých a hlavnějších odvodův: á) j^i^t&o 
(strom) , iipaKO , Yp«BO (břicho) ; nceo , p. niebo , končí tvrdě, 
toliko v češtině měkce nebe) pauo, gen. pauA, v druhých jazycích 
toliko s zakončením nosové samohlásky ramie , rámě , o čemž 
později; BHHO, BCHO, :;phHO, č. ráno, lůno; Tn^to, koko, Y6.ao> 
CTitKiio; nepo, lei^epo, oyTpo, vaj^o, yoyao, bxioao (mísa), muto, 

EAATO, auto, MtCTO, I^XATO, OVCTÍI, BpSTA ; XCHtl^O, I.UCO, npOCO, HACCO 

(jezero), Hro, poyxo, auko, ma«ko atd. 

Ve změkčeném skloňování e malý jen počet původních na- 
lézá se kmenův, z nichž též některé za příklad uvedu : aie (r. aíiuo, 
vejce), noA6, uope, rope, AHife, ;i;a:6 (provaz), Aoxe ; nAeqie, r. ojieno, 
il. pleée, č. plece a plec , pol. však plec m. 

Značný jest ale počet věcních jmen na íic, tvořících nej- 
prvnější a při tom nejslabší odvozování, poněvadž jim vždy za 
základ slouží jiná statná jména aneb jiné částky řeči. Odvozenými 
takto slovy znamenají se obyčejně ponětí hromadnosti, souboru, 
místního položení aneb sic povšechná odtažená ponětí vzhledem 
na jednotníky. Tímto druhem slov dostává se slovanské mluvě 
velikého stupně bohatosti, určitosti a malebnosti, zvláště skiádají-li 
se s předložkami neb jinými slovci. Takové útvary jsou u pr. od 
ropa: noropiK, noAropíie , :;Aropii€, npeAropiie , npHropiie, npoTHKO- 
ropfie, M6»:AOvropíi€ , cp«j^oropíi€ , vpiNoropiie atd. Anebo od slova 
riiscLc CKrAAcTie (souhlasí, svornosf) , pA;;rAAciie (nelibozvuk, 
různice) , Ee2;rAACíi€ (němota), píi:^NoriiACíi€ (různohlasí), MNororAAciie, 
BAArorAAcVie , cssAKorAACiie , YeTKeporAAcíic (čtverohlasý zpěv) atd. 
Jakých by tu opisův v jiných jazycích bylo potřebí k vytknutí 
těchto pěkných výrazův! — Jiná slova téhož odvození jsou: 

a. Jména souborná: aP'KRíi€ (dříví), butbík, a*k"€- KphBÍic, 
KAMCHÍK, TphNíK, ;gtbNíi€ , icAiK (jcdloví), ;€Aíic (olcra) , rpo;(AíK 



130 

(r(>03;,\i). (>o<raTi€ (pu^rií), TphCTYie (třtí), iir^tíic (kvílí, kwiecie), 
jiHCTiie, A07,íi€, rdiiAi^íK, rAoa:fi€ (hloží), OíUihiic. 

b. Pojmenování místností: ;srii£iB'ii€ , M€»:;^ovpaMTi€, :5wi»imíic, 
p. Zamorze , Zaodrze , Zawišle atd. ; p:\cn;;^Tíi€ (rozcestí), nojiRpexiic, 
OBuvuiTiC; OB-LOYíic, č, předměstí , pomezí, návrší, podstřeší. 

r. Stav nějaký aneb jiná ponětí odtažená : eei^Miii^Bíie (tichost), 
i^Ar-iRiie, noftOETie, BeppABíie (p. bezprawie), Ee;;:;2iK0Hii€ , b6:;ovmíi6 
(amentia), e€:;chaíi6, MHoroBO/^íie , NacA«Xii£ (haereditas), Ee;;A'^»;AÍK, 
Bc^^ciipkTTie, OYYiíCTÍie, Bc^vecTÍie, uakoaovihík, č. počasí, nářečí atd. 
Takovýchto slovních útvarův jest zvláště v jazyku cyrilském a 
českém nesčíslné množství. V ruštině a polštině však nyní nahra- 
zují se zhusta při jménech místnosti dvěma předložkama stavenýma 
před jméno statné, u př. h3t> 3a ropx, na no4T) Kycia (my bychom 
řekli z podkroví) ; p, a ^a pasa '(%e zápasí) atd. , o čemž na 
jiném místě t. při předložkách více. Tak též udá se nám pří- 
ležitost na jiném místě mluviti o časoslovních jménech na líie, 
íiNíie, eHíic atd. 

Odvozování pohl. věcn. následující připomenuta buďte : 

80. .HH-BO od koř. HHTH, c»OBO od koř. cxoyth; esYHBO (topor), 
npa;^HBo (předivo), p. miesiwo, žniwo ; č. palivo, pečivo, stelivo. — 
nNeBiie : nhHb (pněví, kmeny), .ahctbíic (chvojí, máje), ^. sitowie, 
sítí náležejí do počtu již svrchu uvedených souborných s měkkým 
zakončením, K vydajným odvodům slouží slabiky ctbo neb ctbÍk. 
V polštině stává toliko tvořící stwo, a jest zde pozorovati, že při 
četnějším shluknutí souhlásek obyčejně poslední souhláska kme- 
novní se vypouští; přichází-li však na konci c, tedy mizí násle- 
dující po něm *, což i my Čechové činíváme. U př. fotrosfwo, 
królesttto, cudzofosfwo, bóstwo, kupiecííco, prorocíwo. V ruštině 
vložením samohlásky e i tvrdost neb sběh souhlásek se odstraní 
i kmen lépe zachová, pročež: óohcbctbo, hyneqecTBO, npopoqecTBO. 
flyr též jako Polák souhlásky vypouští, anebo odvození toto vlo- 
ženým on, in zjemňuje: kraljestco , bogastco , íárgovačtvo ; bo- 
žansívo , čovečansfvo , proročanstvo , bratinsťco. Shluk tento 
souhlásek nám Cechům ale nikoliv nevadí, aniž v úplném výtvaru 
slov jako : královslví , ďoíí/uz nevidíme té tvrdosti, jakou nám 
Poláci vytýkají. Nejsou zajisté slova ta ani tak tvrdá, jako jsou 
tylýž polské genitivy : przesiepstw , niebespieaeňstw a j. — 



140 

V staroslovanštině střídá se po libosti obojí forma ctko a ctbÍk, 
sloužíc k označení nějakého děje vůbec, anebo nějaké jakosti, 
hodnosti neb úřadu, aneb hromadnosti vůbec. My však Čechové 
obě tyto formy větším dílem určitěji bereme, znamenajíce kon- 
covkou stvo jména souborná, koncovkou stoí ale jenom vlastnost 
neb stav, u př. křesťanstco, -ství; židovstvo, -stvt; měšťanstvo 
mu ■ udělilo méšfanstvi. Podobná těmto odvozená jména statná 
jsou cyr. : a-ebctko -m , eortiTCTBO , (>o%/^hCTBO , MHO»:hCTBO -íie, 
YOVBCTBO -iK, oievLCTBO -iK, piroAbNbCTBíie (lougaevitas), toxalctbo 
(identitas) a j. 

MO. nHChuo , nftaxMO (polenta , pražené jídlo) ; rus. mchmo 
(píst, přitisknuté znamení); pol. jarzmo (jho), č. bělmo (na oku), 
pásmo. 

MO. nnziTHO, cftbBHO (trabs, č. břevno), Bp:iuiNO Cjí^^); c^kho, 
OKHo; p. pietno (znamení, poskvrna), kupno (koupě); č. vlákno, 
humno ; — koauiio, noA-siio, pol. kolano, poláno ; Bp-KT6N0, p. wrzeciono. 

«o. CThBiio — ždžbfo, neKso a iihKxo, p. dziqsfo, dziefo, jasfa 
mn. (v česk. jesle ž.), číslo , světlo , máslo. Zde připomenouti 
sluší o hojných odvozeních od časoslov pomocí tvořících slabik 
dfo, adlo, idlo, kterážto v pořadí A slovanských jazykův , jak 
povědomé , souhlásku d vypouštějí : íataao, uihag — mýdlo, sídlo ; 
i^ABpaAíi (stěna*, ochrana , propugnaculum) , č. zábradlí ; :;pki|:(.\o, 
3epKajo , žwierciadf o , zrcadlo , il. ogledalo. oji^tiíiAO neb oa-kkaíio 
(přikryvadlo) , ctokiao (basis) , nHCAiio (rafička , tresf ke psáni), 
iiftaBHiio (norma), K(>'LMHno, KopMHJO (gubernaculum , hlavní veslo); 
TOYHAO (lis), cB«THiio (svčtlo) ; p. przcscieradlo, kadzidío, nosidío; 
č. divadlo, křesadlo, tvořidlo atd. Jak patrno, určena jsou slova 
takto tvořená k označení nástrojův, druhdy také místnosti nějaké, 
ale jen když i ona za nástroj k něčemu považovali se může, 
u př. bělidlo, plavidlo, kupadlo (lépe než plavúrna). 

po nezhusta přichází : peBpo , u^po , ei^^o (hydria) , Eeji,po, 
cpespo, pol. chuchro (rybí vnitřnosti). 

j^o též v nemnohých : tobaj^o (bos , jumentum). Snad také 
rn-Ki^AO y CT^AO ^ "• i^^^ i o nichžto však posud pochybno , zdali 
A ku kmenu nenáleží. 

TO. 5KHT0 (frumentum) odkoř. whth (frui), peuiero (cribrum), 
KoiiuTO, KopuTo; č. sílo, jolito a j. 



141 

O vycházejících v co (so) pozdéji pHležilosf mluviti bude. 
Tak též o tvořícím slohu qe, kdy službu koaá ve slovcích zdrobnělých. 

Máme ještě pfed sebou útvary pomocí slabik kg , oko a Hi|ie 
(iště), z jichžto počtu ale prozatím opět vyjímáme všecka zdro- 
bnělá a zhrubělá slovce (deminutiva, augmentativa vel exaggerativa), 
o nichzto později ve zvláštním článku bude jednáno. 

iíiBii'LKO (staroč. též jahló), bohcko, klubko. 

Východ Hi|i6 č. išté , il. ište koná hlavně službu v místních 
pojmenováních. V polštině forma tato není běžná, a užívá se 
místo ní obyčejně iskoi EOHi|ie neb goi€bhi|16, bojiště, il. bojiště, 
p. bojisko, bojowisko ; :;p-E.AHi|i6 (divadlo), il. pozorište, gledidište, 
p. widowisko ; n:icTBHi|ie, pol. pastwisko; rH0Hi|i6, il. gnojište , p. 
gnojowisko. Podobná jsou ze starosl. : KiinHi|ie (modlárna), npHCT^iHHipe 
(přístav) , c&BOfkHiiie (sněmovna) , TpixHqie ; č. žitniště , ječniště, 
ohniště, spáleniště atd. Někdy také nástroj se znamená : bičiště, 
p. biczysko\ topořiště , p. toporzysko; lučiště; ()3tobhi|I6, ratiště ; 
p. božyszcze (modla). 

Skloněni TIL (xenských AJ. 

Pro statná jména žensk. pohl. postačuje dvojí skloňovací 
obrazec dle zakončení jejich anebo v samohlásku anebo v sou- 
hlásku. Obojí skloněijí v pádech jednotníka znamenitě se liší ode 
dvou předcházejících , menší rozdílnosť pozoruje se v množníku. 
Z obrazce staroslovanského skloňování ženských jmen končících 
na a neb a tudíž poznáme shodnost s ostatními jazyky, pročež 
hned v jednom je ku přehledu podáme. Vůbec shledáme při 
skloňování tomto mnohem méně odchylek a příčin k poznamenáním 
vedlejším. Vyskytující pak se zde onde rozdílnosti samohlásek 
snadno vysvětliti se dají z nauky o samohlasenství slovanském, 
uvedeme-li sobě na mysl pravidla tam podaná. 









Jednotnik. 










o) cyr. 


A 


u 


^ s 







« 


OK 


r. 


a 


u 


* y 


(- 


-) 


t 


OK) 


P- 


a 


y 


ie (e) e 







ie 


a 


č. 


a 


y 


ě(e) u 







ě 


ou 


Í1. 


a 


e 


i u 







i 


om 



b) cyr. 


a 


A 


H 


r. - 


fl 


H 


t 


P- 


a 


i 




6. 


6(e) 


é 




il. 


(j)a 


e 




á) cyr. 1 


r. u 




1 


P- 


y 




— 


č. 


y 




— 


il. 


e 




ah 


6) cyr. 


A 




h 


r. 


H 




b 


P- 


ie 




— 


č. 


ě 




í 


il. 


(j)e 




ah 



6 


N 


CIft 


(-) 


t 


CK) 







q 


ě 




í 


o(e) 




om 


ajci 




ilMH 


ach 




ami 


ách 




ami 


ah (aina) 


ama 


ajch 




auH 


flXl 




flMH 


íach 




iami 


ích 




ěmi 


ah (ama) 


ama 



142 

K) 

C 

i 
u 

Mnoémk. 

om 
ám 
ama 

iom 
' ím 
ama 

Statná jména končící se v sikavky již tak často připomínané 
náležejí i zde z podstaty své ke sklonění měkkému, a jen pravo- 
pisně dle známých již pravidel zdají se z jednoho v druhé přebíhati, 
anof před samohlásky náležející změkčující přídech neboli i v ně- 
kterých pádech se jako potlačuje; pročež: koxa, a, h, & atd. 
OBhi|ii, A atd., rus. oeaa, obuu, pol. koza, y atd. 

O jednotníku buď připomenuto , že polský a český inslru- 
mental q, iq — ou, i považovati se musí za skrácení z prvotněj- 
šího dvouslabičného cyr. a rus. ok, eis, odkudž i délka samohlásky 
se v češtině vysvětluje. Jiného způsobu jest skrácení téhož pádu 
v ruském obecném mluvení a psáni, kdežto se samohláska oy 
docela vypustiti může: saóaeoS, NeA'SAeH místO' 3a6aBOK) , iiCAtKio, 
tak též CTaeíi (hejno), lOHomeii atd. 

O potřebné proměně hrdelních hlásek v sikavky na stejné 
řadě s nimi stojící v 3. a 6. pádu již jsme se dříve zmínili, pročež : 
NO^-K, nodze; Moyxa, Mcyc-K, musze, mouše; Aaci{t , lásce, lásce 
atd. V nářečí velkoruském (ne však malor.) proměny této naskrze 
se nešetří: Hort, Myxt, pyKt. U kmene ilyrského zde mnoho na 
vůli ponecháno ; Srbové a Dalmatinci nejvěrněji přechoch^iv těch 
Šetří , nejméně Slavonci a Chorvaté ; onino dúga , dmi ; stiaha, 
snasi (nevěsta); svraka^ Straci (straka); tito prostě dugiy muht, 
mački (kočka). — Dále obyčejný přechod z f v / v polštině a z r 



143 

v ř i v polštině i v češliné : smofa, smole ; kára, karze. — Kon- 
čící se v ništiní! statná jména v íh neboli ta bezpřízvučné v témž 
3. a 6. pádu místo t přijímají h: mojhíh (blesk), mojhíh ; cthxíh 
(živel), cthxíh. 

V měkkém skloňovám' polských ženských jmen podává obrazec 
náš za příkladem nynějších grammatikův a spisovatelilv v 2.. 3. a 
6. pádu samohlásku i; leč nesčíslní příkladové z nejlepších spiso- 
vatelův starších jazyka tohoto poučují nás, že někdy takto se ne- 
skloňovalo; nýbrž že 2. pád jako v češtině měkké ě míval, někdy 
také éj, ješto rovněž v 3. a 6. pádu nalézá se. Také snadno jest 
se přesvědčiti, že i 4. pád za oněch dávnějších časův skoro 
veskrz, nikoliv jako n^Tií v nosové c, alebrž v širší hlásku q 
vycházel, rovnaje se instrumentalu. Starší skloňování, stojící blíže 
k staroslovanštině, mělo takovouto tvárnosf : ziemia , Azya, zóna, 
praca, odtieza; gen. do ziemie, Azye neb Azyéj , zorze, prače, 
odiieže ; dat. lok. ziemie , Azyej, zorzej atd. ; akk. ziemia , Azyq, 
zorzq atd. Tento starý akkusativ v q podržují podnes ještě cizí 
jména končící \ ia, jako Angliq, Irlandyq, Turcyq , stacyq', pak 
zachovává se i tehdáž , když před změkčenou samohláskou stojí 
dvě souhlásky : zbrodniq , gfowniq (hlaveň) , budowlq ; mimo to 
wolq, rolq, dolq ; pak mszq, pieczq, suszq a n. j. Při některých 
obojí jak libo : ciqža (tíže) , leza (lože). Szabla však má szable. 

V 5. pádu ilyrský jazyk užívá veskrz o , af měkké neb tvrdé 
jest sklonění; předce však v zakončení ica po staroslovansku 
raději e klade : vodice, priateljice , djemce atd. Též gospoja — 
gospoje (panO. Slova zdrobnělá neb přímílná měkkého zakončení 
v polštině místo o mívají u : ciociu (tetička) , Józiu , Marysiu. 
Často však i toto u se vypouští, aneb 1. pád slouží za 5.: Jagnš 
(Aneška), Hanuš (Johanna) , Marya , Aniela atd. 

Obrazec měkkého skloňování českého (a to platí také o ná- 
sledujícím čtvrtém) ukazuje nám zřejmě, kterak všecky skloňovací 
samohlásky převrhly se ve dvě nejužší a nejvyšší , totiž e a i, 
čímž ale našemu nynějšímu jazyku nehrubě poslouženo, i stojí 
v tom ohledu daleko pozadu za ostatními slovanskými sestrami. 
Plnější a rozmanitější bylotě ovšem staročeské skloňování, majíc 
tuto podobu, jak se nám z nejstarších památek našich jeví : holu- 
bica , vola , -e , -i , -« , -e , -i , -ú. 



144 

V ninožníku narážíme na odchylky následující : r. 4upa mimo 
pravidelné sklonění má též i jiné jaksi mužskému podobné: ,tijpi>fl, 
-teBi , -LflMi ald. ; cjioHa (slina) přechází v množn. do měkkého 
sklonění : cjiohh , c;iK)Hei1 atd. , a Kypuiia bére množník od zasta- 
ralého Kypa, tedy: Kypu, Kypí atd. 

Dále rozhoduje v ruštině často blahozvučnosf , má-li 2. pád 
v h prodloužiti se v eíi : bohh , -eíí , a podobně ópoHfl (brnění), 
KjeuiHH (klepeto), pacnpa (rozepře), H034pa (chřípě). Totéž se 
děje s ženskými jmény, v nichžto před přízvučným a přichází b: 
CKaMbfl (stolička pod nohy) — CKasieft , a podobně CBHHba , Tyjta 
(svršek čepice) , ciaTba (článek , pojednánO. Opět jiná dovolují 
zakončení jedno i druhé : tohh (tůně) má tohl i tohcíí, a podobně 
40.1a (osud), sapa, ciesa. — Nalezá-li se však před a samo- 
hláska jiná, anebo nemá-li východ ba přízvuk, končí se pád 
druhý v ft, u př. craa (hejno), crafi, a podobně uiea (šije), SMta, 
cofl (sojka), cípya (tok), mojhía (blesk), rociba (hosti ž.), JryHba 
(lhářka) atd. 

Při shluku souhlásek také v polštině končívá se 2. pád v i : 
icyronzni (výrok) , kfótni (hádka) , zbrodni (nepravosf) , pochodni 
atd. V jazyku českém kratšího -genitivu užíváme toliko při ženských 
jménech v ťce vycházejících: lžíce, Hic; ulice, uHc ; plíce, plic, 
světnice, světnic. Podobně míle a košile: pět mil, košil. Na 
hbosf se ponechává toho neb druhého kladení v končící se na 
yně : Turkyně, jeskyně, kuchyně ; též ovce má i dle starého způ- 
sobu ovec i dle novějšího ovcí; od slova neděle znamená mnoho 
neděl čas po sedmi dnech počítaný, mnoho nedělí zase dni ne- 
dělní. Také to ohledem na jazyk náš bud podotknuto o pádech 
ostatních, že za starodávna dativ a lokál místo ím, ích také em, 
ech míval: dušem, jeslem , práčem, prácech. Slovo dvéře po- 
divným způsobem přeskočilo v třetím pádu v sklonění mužské, 
majíc dveřím a také dveřům. Konečně, kde blahozvučnosti není 
na překážce, vypouští se v pádu 7. i samohláska e ; přede dveřmi, 
s věcmi, nedělmi, ano i neděli (před pěti neděli). 

V ilyrštině druhý pád v písmě užívá se posud od mnohých 
v starší a slovanštější krátké formě : ien místo zenah, polovic, sob 
(světnice). Druhdy zas místo ah obyčejně tA se slyší: cérkvih. 



u$ 



lasíik (vlaštovka), Ijéskih (líska), kargih atd. Pád 3., 6. a 7. znřjí 
stejné (zvláště jižněji v Srbsku) s zakončením atna. Lok. též ah: 
na livadah, u kučach atd. 

Výčet kmenův prostých. 

BUH (hrdlo), Bim (větev), ^mír, ciaa (stabulum), cípovn. 
HKS, ^^R!\ (lavice), ma'lB(1 (hluk, řeč). 
piiRA (ancilla), n.Trove;x (peťditio), epken. 
^^n^ (tlapa), Kpovnji, CTona (kročej, šlépěje, stopa). 
TbUíi, Kpiua (puppis). 
4» toliko cizí : ap^.i. 
Po retních zvucích, jak známo, prostředkovati se musí měkčení 
tekutým ii jak v cyrilském tak v ruském a ilyrském jazyku : KAnAEi 
(krůpěj), KOvnAH (koupě), ^euAa, Kp-LMiin (krmě). 

BHin (causa), i\^m, thhíi (lutum), crpcyNA. 

nmi, nveiii (včela), cksaj, \ejm, TtoyMx. 

Ki5p:i, n.ip3, noAnopii, Nopa (antrum, sluje), ctpa. 

Boim, EpoiiKi, EiiNiii (lázeň). 

Tiitt (práchnivina), snesa (lkám', fletus), nocT€AKi. 

Eoypn, npR (pře), i^apa. 

©YA^t (udice) , noB-SA^i (vítězství) , OBH^^a (ukřivděnO , spai^p, 

Mh?Aa — 

poT:í (přísaha — porota), veia (hromada, tlupa), kuts (kytka). 

M6»:Aa (meze) , ph^ji^ix (rez) , mxjka^- Zákon známý a v sou- 
hlasenství vysvětlený. Protož také změkčené Ta zní cyr. uiia, i|ia, 
jako: nHi|n (pokrm), AAi|ia (čočka), cp«i|iii (potkání, los); leipa od 
T6CTh, Kfl^qia (křo\T) od Kii^ďk (keř). 

x^a (io?a, vazba), pH?a (šat), CAii^a, nsi^a (užitek). 

oca (vespa), íitca (pletení, koš), Kpaca, poca, pAca (rasa, tře- 
penO. — va^vk (jizva, vulnus), cThi^a, icii^ia a^ yuxi. 

Hkxa, A^iK^; CTpaxa, Koxa. 

coyuia, vaiiia, KAUia. 

T*Ya (nubes, imber, grando atd.), npHTva (parabola), Bo^oieva 
(canalis). 

ntra (lentigo), Mtra (mollities), A*ra (iris), KHHra, Apara. 

loxa, s-Rjca (záhon), oviixa, uoyiax. 

cpaKa (straka), paKa (rakev), u&Ka (muka), u&Ka (farina). 

10 



146 

Odvozeni. 

R. CKf»3in», Kepi;i!i (páka, veřeje), aaj^ía (lodí); p. nadziejá, 
č. naděje, il. nadá. 

Ba. KOTKa, VMj&ix ■=. mjeK, uaiBa (mieta, máta. mentha), xh^cra - 
(usura). Z většího dílu odvozená pomocí slabiky ta znamenají 
čin nějaký, a neurčitý způsob sloves patrně všude v nich znáti se 
dává: HSiKTBíi (messis) , kaíKTBíi (kletba), »:(kT.TRix od nsp-KTH (oběO, 
xoBHiusii, 0(>aTBa, HceiiHTBíi; č. p. bitva, pastva, modlitva Cnyní zkaženě 
modlitba). Někdy znamená se také nástroj: BftHTBA, p. pochwa, 
'č. pošva. Jiné odvody jsou A<%EpaBa, aP>>%'^b^ (moc, panství), č. 
kolčava, p. kurzawa (prach); tathba, č. kopřiva, p. pokrzywa. 

B«. I tato se větším dílem odvozují od časoslov , a však 
nikoliv jako předešlá od neurčitého způsobu; nýbrž od samého 
časoslovního kořene. Označuje pak .se jimi též konání nějaké, 
a mnohdy s předešlými se zaměňují, u př. cyr. opsTBA, č. orba ; 
p. gonitwa, č. honba ; cyr. moagi a moahtba. Jiná toho druhu jsou : 
qibAbBa (léčení , hojení) , cbailba , (^AhBA , Apov»:bBa (přátelství), 
MVhBA (lačba, hlad) od aav*, aAKaTH ; č. hanba, prosba, p. wróžba 
(hádání, proroctví). V obs : ?íiOBa (i :5i\0Bh), a;aiiOBa, &TpoBa (viscera). 
K tomu č. p. chudoba, choroba, mdloba. 

na. Výtvary slabikou ma působené nemnohé jsou : cxaua, 
oycMa (usně, kůže, corium), Kocua (chomáč, klok) od koc« (vrkoč), 
KpiiYMa, »:€HHMa (pellex, souložnice). 

Tím oblíbenější jest tvořící Ha v nepřehledném množství od- 
vodův slabikami na lÍHa, aHa, H:;Ha atd. Zde přestati musíme na 
několika málo příkladech : Boíiiia , ovcxiia (pysk , ret) , č. panna, 
kněžna, hřivna atd. (oBiia, cBiia znamená dcery : i|apeBNa, fleTfkOKH.!, 
p. puíkownikowna , podsedkowna, królewna atd.) — Dále rimEima, 
uiHftiiHA, paBHHHa j^oAHNa , tcdy výměry v prostoře. Maso a koze 
rozličných zvířat: Kviimia , i^siipHHa , icaciiHiia, TcaATHiia , skopó- 
vina; — stromy a křoviny: březina^ olšina, ořešina, leéíina atd. 
Jiné rozmanitého významu , zhusta též všeobecná neb odtažená 
ponětí: NCTHNa, roAinia (tempus), c-kahma, j^povxnna (comitatus), 
n<v>Yiiiia (pelagus). Toliko v množníku přicházející : KpicTHNiJ 
(krtiny), nocTpHiKHNii, p. zareczyny (oddavky), grochowiny, niydhuy 
atd. — HHa a H?Ha často se střídá, v kteréžto druhé formě zvláště 
polština si libuje : rAaBH:;iia (kapitola), i|-KaH;;Na (pevnina, terra con- 



147 

tinens), ovKOfM^iw (oppr(>l)ri»ini) ; p. partszczyzna, ojczyzna, goto- 
>vizna, poiszťzyzna atd. 

MCI. R6Y6(»Na (nešpory) , CKKíia:NH od ckboi^ií (díra , štěrbina), 
N.AKOK.vMii.\ (nákovadlí , kovadlina); p. stajnia (konírna)., studnia, 
suszalnia, gotowalnia (toilette), suknia. — uiux neb wim : Gomim, 
A(kOvriiNKi, KN^rxitm, pieuHn ; p. gospodyni, Turkini, prorokini ; ť;. 
hospodyni (Štítný) atd. Odtažená : rpiv^uiin (hrdosf) , CBATUiia 
i cKATUiiH, noycTUHn i noycTUHH, MHiioďLiHa; p. jaskinia. 

A\. HTA\ , lecjia (sekera) , Meisa (košte) ; tomoai (pyramida), 
K(>:iiio.'ii:i (zbouření, seditio), uoruM; č. mrtvola, stodola a j. 

jiKi. TCKuiii (pryskyřice) , neizin (petlice, oko) ; iiej^^iia ; p. 
gTobla (hráz); č. žežhule, sněhule (lagopus). 

pd a pa. cecip^A, HCKp^i, neiiiep.) (jeskyně) , c^Kiipa (securis), 
p. č. síkora , č. mezera ; eevepn — toieczerza, vlastně jest to odvo- 
zené prvnějšího způsobu z odvozeného Bevep-L. 

]i,^. Zde přede vším zmíniti se musíme o jménech statných 
vztahujících se k odtaženým ponětím, jako npABj^A (justitia), k^hb^^, 
Hpii»iAd (inimicitia). Dále i jiná: 0^:;^^, a^YA^ ^neb mn. Acy^u, 
CKeBpap (pánev) , rpoM^i^a , Bect^í , seBe^ii , p. lobotla. Tvořená 
v staroslovanštině pomocí slabiky sK^a stojí však zde sama o sobě, 
a v druhých jazycích slovanských docela pod jinými tvořícími 
slohy je hledati dlužno. Poměry a přechody tyto však v nauce 
o souhlasenství předběžně vytknuly se. hi^a^x^'' od NA^i^ift ca, 
p. nadzieja, č. naděje, rus. Ha^ewa; OAcnsA^x oďo^-Ria cji, p. odziež, 
r. 04ěa(a, č. oděv, il. odělo; Bnas^A (víčko) od b-ekith (hýbati), p. 
powieka,. staroč. pověje, il. vedja. Tvořící n^hrK přichází ve slově 
noHA^ka (popova inanželka). 

Tx. MCYTí (Mqyci, , snění , přízrak) , hohata , h^nkti (tvář) ; č. 
pokuta, podstata. Zvláště veliké jest množství odtažených na oia: 

A-KHOTS, p.lBOTA, CpZIMOTA, ipe^pOT.!, npOCTOTíl, KpilCOTil, p. Č. ČÍStOta, 

slepota, pěchota, němota, pieszczota atd. Odvodivka tato stojného 
jest i původu i významu s jinou ještě obecnější, tofciž na ocxh, 
oió (řidčeji OTk , oč) , s kterou se při čtvrtém sklonění potkáme, 
a druhdy libovolně klásti se může jedna místo druhé: cb'KTíiot£i 
a cB^TilocTb , np^BoxA a np:iK0CTk, clt^^roiA a BiiArocTb; p. cnota, č. 
ctnost, p. dnbrolaa dobroč. Nalezá-li se v cyr. před o měkká 
souhláska , zní východ těmto era : Hiii|ieT:i (chudoba) od nhi|iíh, 

10* 



148 

CHHeTA (blankyt, modrá barva) od cHiiíň, coyictíi (vanitas) od covií, 
k nimžto bud přičteno i slovo K^eBCTA (iiiíslo KACiera od kaatii). 
Sem náleží taká pohlaví mužského : lOHOTa (juvenis), cHftOTA m. a ž. 
(pupillus), pak starosta od starý. 

i|A. Ze všech sikavek slouží jediná souhláska i| k odvozo- 
váním v této třídě. Za to ale jest nepřehledné množství těchto 
odvodův po veškeré mluvě slovanské. 

Nejpříze naskytují se nám "útvary činěné pomocným Hif:i co 
pobočnice jmen pohl. mužsk. Převádění takovéto jmen jedno- 
kmenných z jednoho pohlaví v druhé nazýváme v grammatice 
přechíflkou (motio). Takto seutvořují: roii;KRiii|:i od roiimEb, ocahi|íi, 
M6AhB-E;VU|S, n^cTOviiiii|íi, iipopOYHip, baa;!^'liyiii|x, OTpOKOBHi|A (puclla) ; 
p. pasierbica (pastorkyně), karlica od karzef. Zvláště se to děje 
proměněním mužského €i|h , hicl v ííí|A : c:iMhi|h cíii.ihi|.i , joiiiiip, 
ariiHip; rptuiiiHip, j^Kkf)iiHi|ii (ostiaria), nii-Eiiiiiiíi (zajatá), iiomoi|ihiii|ji 
atd. Chtěli-li bychom ostatní sem náležející statná jména rozřa- 
dovati dle vnitřního rozdílu ponětí , tedy připadne největší částka 
v pořadí oněch slov, jimiž se znamená místnost, schrána, stromoví, 
rostliny, násfroje, nábytek, oděv atd. Velikou čásf činí též slovce 
zdrobnělá, o nichžto později řeč bude. Některé příklady toho zde 
uvedwne : ovAiUfi , rof)iiiii|A (coenaculum) j íio»:hiii|íi , op;ií;»;iiHip , č. 
zbrojnice, světnice, pivnice ; cmokobiihij.i (fículnea), niii6iiiii|Ji, Kopnija 
(skořice) ; h-ectbiiij;! (schody) , KaAi"^>>i»<ip (Ihuribulum) , KOiieciiHi|íi 
(vůz) , coviiHi|ix (su(ílice , kopí) , niX2iHi|ji. Mimo to jména souborná 
á jiná odtažená : aiíoííi|ji , TftOHiiii , MHOHiiiip (hojnosO , MATeiiHi|ii 
(chumelice), č. tlačenice, směsice; cyr. pciiHip, uiovhi|a zní jiným 
Slovanům pravice, levice. Někdy se h z tvořící slabiky vypouští: 
OBip místo OBHi|(i, M'Eiiui|A (sval, rámě). 

Til. Pomocným rii odvozených skrovný jest počet: ocipori 
(ostruha) , xii'iOYr:i (plot , trnina). Častěji v ruštině se vyškytá : 
ó-fejiyra (vyza), coTHara (100 rublňv), aeiara (létavá veveří ce), 
cepaiara (hrubé sukno, šerka, p. siermiega ■=. kabát takový) a j. 

lOí. cHO,\a (nevěsta, nurus, il. snaha, stažené z původního 
synocha r= synova žena) ; Mjupexa (noverca), s proměnlivou sikavkou 
i následující samohláskou r. MauHxa , il. macucha , p. macocha , č. 
macecha ; ropvv* (hui čice) , pol. >varzoclia (vařečka) , šlepuclia, 
(slepýš), rzežucha (řeřicha), zawierucha (vánice), č. nu-cha, ple- 



149 

ticha ; riis py6axa (košile), BecH3'xa (zimnice jarní). Zvláště za- 
končení iixa užívá se k označení žen řemeslníkův atd. , ii př. 
Kyninxa (kupcová), ao.iOTapnxa (zlatníková), noHOMapHxa (kostel- 
níkova), TKaiHxa (tkalcová) atd. 

Kil. Větší částka slabikou kj odvozených jmen , jichžto, 
nesčíslné množství jest, zavírá v sobě ponětí zdrobněiosti. Prozatím 
tedy uvádím zde některé příklady, -kde koncovka tato nic zdrobnělého 
neznamená : pAChK:i (kuroptev) , numcKA (zelená slupka na ořechu, 
obořeší), Y6(kHHKA (borůvka); pol. kleska (pád, nehoda); č. válka, 
schůzka, zahálka, sýpka atd. Zvláště přechylkou z mužských jmen 
vycházející : Slovanka, Římanka, kuchařka, dědická ; p. Slazaczka, 
wojewodzanka (dcera vojevody), zíodziéjka, piekarka atd. 

MuÁská statná jména s východem o a a. 

Poněvadž pohlaví přirozené před grammatickým vždy přednost 
má, následuje z toho, že onano slovanská jména statná, znamenající 
osoby mužské, vždycky své pohlaví mužské podržují, byf i končila 
se ve samohlásku o věcního anebo a ženského pohlaví. Protož 
také všeliká přístavka v průpovědi, vztahující se k takovým jménům, 
povždy z mužského pohlaví bráti se musí. 

Mužská jména vycházející v .o v cyrilštině veskrz jsou 
neobyčejná; nejvýš snad jeden neb druhý příklad dal by se nalézti 
mezi slovy cizojazyčnými. Rovně malý počet jich jest i •v jazyku 
českém a polském , ale častěji potkáváme se s nimi V ruštině 
a ilyrštině. — iMužských jmen končících se v a v každém slovan- 
ském jazyku dostatek stává. Nebude zbytečno napřed některé 
příklady zde položiti : 

o. Pol. szukojfo (slídič, čmuchálek) , czuryfo (pomatenec 
švihlík) ; obě slova nyní zastaralá, v 16. ale století běžná. Milkovná 
slovce bratunio , dziadunio , tatunio , pak jména vlastní Fredro, 
JagieNo, Lewko atd. ; ruská : csieKailKO (neodhodlaný, cunctator), 
on-ieTa.io (šejdíř) , irknmAO (penězoměnec) , noroHafijo (kočí) ; 
taktéž i jména vlastní MsaKKO, 0.ieun{o, Miixaň-io , Manyíi.io atd.; 
11. brico (bradýř , holič) , gnjico (rozmazánek , nevrlec) , Marko, 
Ivo atd. 

a. Z končících se statných jmen v a vztahuje se veliký díl 
k obojímu pohlaví, čehož obzvláště v jazyku ruském hojnost přichází. 



150 

Cyr. ciiovra, rokkoaíi, RiiajTiiKa, ov»;Hia (cognalus et cognata, 
cí. příbii/ný z koř. &ii\) , iohota a lONOiua , K6AMoa:a (magnas), 
ii6biíh:aíi (neuk , idiota) , t€Y« (cursor) a npcATCva (ídNi) , eíhi|a 
(bitec), ovRiiii|A (vrah), iíi,^i|a (jedlík). Rovněž na změkčené n 
vycházející : KtTíisi neb kiitík (řečník), Ap^RKO.ytJiii (drvo^tep), npochvíM 
(žebrák), Kiiiirovíiíi (yQafífiatsvg), BHiiovpi.iiYÍM (číšník) atd. K témto 
připojuji p. kaznodzieja (kazatel)-, w^iercipieta (vrtipata, větrník), 
sknera (houžvička), gaduía (tlachač) , starosta , šwietosza (pobož- 
nůstkář), wfoczega (povaleč), a nesčíslné množství pomocí slabiky 
ca vytvořených: mówca, zbojca, znawca, dozorca, dobroczyňca atd. 
Sem náleží i české: hrdina, pasíucha; rukojmě, panoše a rovněž 
zhusta obyčejná v ce: soudce, strážce, přímluvce, zrádce,' smírce, 
zlolajce. — Z rus. o6>Kopa (žrout) , caMoywKa , nopyna (rukojmě), 
6'fe4Hara (ubožák) , BiiHoniíiua , BOJiLHHua (prostopášník) , ynnifíxa . 
(chytrák). Měkce končící: poxJH (lenoch), 4fl4a (ujec), 40jroiui'fl 
(dlouhokrký). Cizí niiAHeTA, komctíi také v slovanštině za mužská 
se berou. 

Z ohledu skloňování . takovýchto statných jmen pozorovati 
sluší, že v jazyku cyrilskem, ruském a staročeském neodchylují se 
od skloňovacího obrazce jmen pohlaví věcního a ženského , jak 
jsme je sobě byli vystavili. Pročež cnovra, -ii, -jj-b, -& atd, 
V novějších však nářečích, jmenovitě v polském a českém, nastoupila 
divná směsice ze skloňování jmen ženských , mužských a dílem 
i přídavných. 

Z ohledu polských mužských jmen na o, ježto jsou větším 
počtem jména vlastní, dosti bude když připomeneme, že skloňování 
jejich od obyčejného mužského se neliší; i skloňuje se tedy 
upř. Frccřro, -a, -omj« atd., v množ. počtu, bylo-liby potřeba, Fre- 
drowie, -ów atd. Předce ale některá jména v jednotníku z pra- 
vidla tohoto sé vyhrazují, jako JagieNo, Tarfo , jenž k ženským 
kloní se pádům : Tarly, -c, -e atd. Takto na dvojí stranu rozchází 
se též skloňování v ilyrštině, u př. Marko, -a, -u vzorem mužských ; 
Torno, -e, -i, brico, -e, -i vzorem ženských, anof patrno , že 
v takovýchto slovech samohláska o pťivodm' a zastupuje. — Polská 
jména muž. pohl. s a jdou v jednotníku pravidelně podlé ženských, 
v množníku podlé mužských. Tedy sprawca, -y, -y, -e, -o, -q, 
iiin. -cy, -LÓuo, -com. Předce však kratší 2. pád ve um. poč. 



151 

ve mnohých případech se udržuje, v čemž nejvíce sluch a libozvuk 
rozsudím bývá. Tak od slova mezay&na mn. m^^czyzni — me%>- 
dyzni, od pijanica — pijanic, od sfnga — sfug atd. 

y jazyku českém činí rozdíl ve skloňování tvpdé neb měkké 
statných jmen zakončení, totiž východ a neb e. V případě prvním 
neliší se sklonění od obrazce ženských jmen , toliko dativ á lokál 
v jednotníku, pak nominativ a 'druhdy také genitiv množníka pře- 
skakují ve třídu mužských; pročež u př. starosta, nladyka má 
nyní 3. a 6. pád obecně starostovi, vladykom místo starodávního 
siarosté, vladyce, množ. starostové, vladykové, starostův, vladykúv ; 
a však posaváde nezní nám neobyčejně i starosty, starost, tladyky, 
vladyk. Cizí však jména statná a dílem i osobní řídí se v množníku 
skloněním mužským : levita , evangelista , Hroznatá atd. Jména 
měkkého zakončení skloňujeme nyní zcela dle obrazce mužských, 
jediné pátý pád v jednotníku neděU se od prvního: soudce, rukojmě, 
panoše atd. 

Polská statná" jména sedzia, hrabia a složená burgrabia, 
margrabia (tolik co kasztelan) skloňovala se druhdy pravidelně 
podlé ženského vzoru; nyní ale přešla jsou v jednotníku v sklo- 
ňovací způsob přídavných , ačkoliv 5. a 7. pád posud zůstává 
při předešlém skloňování, konče se totiž v o a rt. Jejich pak 
množný počet spravuje se jako při ostatních skloňováním mužským. 
Pročež sedzia, sedziego, sedziemu atd., mn. sedzie aneb sedzowie, 
sedzów atd. 

Sklonění IV. (^ženských B'). 

Čtvrté skloňování pojímá v sebe ženská statná jména končící 
se v měkkou souhlásku. Můžef se též slušně nazývati skloněním 
působeným pomocí nejužších a nejvyšších samohlásek, poněvadž 
skutečně v původním jeho tvaru toliko samohlásky e a h přicházejí. 

Jednot nik. 
cyr. b H H h H H lift 

rUS. b H H b b H bH) 

poL — i i — i i ig (§) 

češ. — i i — i i í 

11. — i i — i i ju. 



152 









Mnoinfk. 






cyr. 


H 


ÍH 


ewh 


ejci 


hMH 


rus. 


H 


e& 


flHl> 


axi 


mm 


pol. 






om 


ach 


ami 


ces. 






em 


ech 


mi 


íl. 




ih 


ima 


ih (ima) 


ima. 



Při tomto sklonem' vidí se ťhi potrebno vzhledem na náš 
jazyk český o dvojí věci se zmíniti: 

a) Že změkčování koncové souhlásky v 1. pádu jak v písmé 
tak ve mluvfe nyní hrubě se zanedbává , vyjímajíc jediné statná 
jména končící se v «, částečně také některá, ježto \ d a f vycházejí, 
ač i při těchto nyní zhusta jen dat slýchá se: zpověd a zpověd^ 
zed a zed, mast, a zase vlast, jakož všecka na ost bez měkčení 
ponecháváme. Radno bylo by, pomalu k Starému způsobu se vraceti. 

Tutéž vadu a pokaženosf, jenom že na větším ještě stupni, 
pozorujeme v jazyku ilyrském a vůbec u všech Jihoslovanův, 
ješto i naše posud měkčené plíseň, čeled, mast atd. , zní u nich 
pljésan, čeljad, mast, ano i v samém skloňování aspoň námi zacho- 
vávaná měkkosf tam mizí: masti, jahlani. 

b) Mnohá statná jména , ačkoliv v souhlásku se končí , ne- 
sklánějí se předce dle tohoto 4. obrazce; nýbrž dle předešlého 3. 
v pořadí měkkých. Příčina odchylky této má však v tom svůj 
základ , že takováto statná jména jsou skomolena , t. j, že ztratila 
jsou a odvrhla samohlásku někdy skutečně na konci slova se 
nalézající, kteroužto však v jiných nářečích našich větším dílem 
posud nalézáme. Taková jména jsou u př. chvoj místo yma, 
kolej místo KOiieia (i v pol. kolej'), zář, věž, stráž, lázeň (p. fažnia), 
píseň (r. ntcHfl), zem a země, postel (cyr. nocTe.ia, rus. oocTe-w, 
i\.posielja a postelj), skrýš místo skrýše, krádež, loupež (druhdy 
muž. pohl.) a j. Takováto skracování vloudila se i do polského 
jazyka, u př. won místo boha (vůně), skroň místo CKpaina (skráně), 
piešň a n. j. , a však v tomto jazyku proměna tato graminaticky 
málo znamená, ješto v polštině skloňování ženských jmen statných 
v měkkém zakončení blíže se stýká nežli u nás. — Odtud v češtině 
ostatní pády zachovávají staré skloňování: lázně, lázním atd. 

O jednotlivých pádech zbývá při tomto sklonění málo co 
připomenouti. V ruštině může ve vyšším slohu na způsob staro- 



153 

slovanský 7 pád též do dvou slabik !io býti prodloužen, což 
zvláště po m vždy se zachovává, u pr. B.iacTiio (mocí), CBiiptiiio 
(pišlalou), KpOTOCTiio (mírností), semiio, nojiomiio. Také v 7. pádu 
počtu množného nekončí se posud některá slova v obyčejný pád 
asin, ale zachovávají staroslovanské prosté mh, jako : 4Bepi., aouia4i., 
njcTb (bič); pak a^th, jiojh — joma4i.Mii, 4tTbMH atd. Při slovech 
p-feqb, cípacTb, KOCTb, CKaiepib (ubrus) na vůli ponecháno , užívati 
jednoho neb druhého zakončení. 

V polštině ke zdvořilejšímu titulování náležející slova Waszeó 
a Waszmosc (místo wasza tnifošč) přijímají v akkusativu «, 
vokativ pak jednostejný jest s nominativem. — Přímé pády množ- 
níka přijímají dílem pravidelně i, dílem ale také e. Těžko zde 
» udati postačitelného pravidla, jako ve všech takovýchto případech, 
kde jazyk uchýliv se od pravé cesty dává se na bezcestí a sám 
sebe mate. Tak zachovává se samohláska i ve slovech: brwi, 
mysli, mascl, gesi, piešni, nocy, mysiy, rzeczy a j., naproti tomu 
jiná osobují sie: wsie, twarze, porecze (zábradlí), žerdzie, kqpiele 
a j. v. — Mělo-Hby se státi, žeby povstala dvousmyslnosf v řeči 
ze stejnosti pádu druhého (ješto y jednotu, i množn. krátké i 
bére; my aspoň dlouhostí hlásky této je rozeznáváme) : tedy sobě 
dovolují i starší i novější spisovatefé genitivu takovému ve množ. 
p. dáti zakončení mužských jmen: piešniów, myszów, wsióio atd. 
Zabíhání však takové do skloňování jinopohlavního ničím se nedá 
ospravedlniti, a lépe snad by se tomu pomohlo rozvedením samo- 
hlásek : piesniéj, wsiéj atd. 

O ilyrském čtvrtém sklonění jen to v krátkosti podotknuto 
bud: Jak již z prvního rozdílu známo , přechází tekuté / v ilyr- 
štině na konci rádo v samohlásku o, protož slova jako misl^ 
sol znějí mixao, soo; ale v nepřímých pádech tudíž / se jeví: 
misii, soli, ačkoliv od mnohých též misál, 50/ jest užíváno, 
lustr. jedn. jest jediný pád , kde měkkost se znamená : kostju, 
sívarju (věc) , izpovjedju , což však ze stažení slabik snadno se 
vysvětliti může (kostju místo kostiju). Po retních za příčinu 
změkčení toho můž i / se vkládati: zob (oves), zobju a zoblju; 
kap (kapka), kapju a kaplju; kérv, kérvju a kěrvlju atd. Pád 
tento podlé rozličných krajin též rozličně se mění, anof jinde též 
na jom (u Horv. iiajum) přechází: radostjom Q-jum); uDalmatincův 



154 

druhdy také im, ano i se vyskytuje. V množ. 3. 6. a 7. pádu 
tentýž zmatek a totéž neslovanské zakončování jako v předešlých 
skloněních. Srbové obyčejně všecky tři pády vypouštějí v ima; 
novější ilyrští spisovatelé, vracujíce se opět k původnímu tvaru, 
končí dativ v im, lokal v ih, instr. v mi. V obyčejném vyslovování 
běžný pád ima krátívá se též v ma: rječma (slovo)-, sívarmUf 
zapovjedína (rozkazy; -klup (lavice), klupma a klupama; pec, pečma, 
pecima a pečama atd. 

Výčet kmenův a odvodiiv. 

I. i|i;Bh (cívka, píštála), sp^Bb (provazec), BfťLBh (obočí); 
CKpiBb (r. CKopót =: péče), OTp«Bii ; r. cunb (neštovice, osypky), 
utnb (řetěz); o:5HMb (setba podzimní); ctHb (stín; stán, síň, ten- 
torium), rpííHh (kraj, hranice); coiib, Mucnb; apb (jeř), iBiipb (tvor, 
č. p. tvář); laj^b (krmě, vnada), u-KAb (aes), va^b (dětštvo, proles), 
TBpi^b (firmamentum), CTOv^b (studenosť, frigus) ; iiHib, paib (bellům), 
naiTb (tělo, pleť), npiCTb (humus), abcib; rpai^b (bláto), ocb (axis), 
Beqib (res , negotium), Hoqib, MOi|ib (základní t, c, č, h); p'KYb 
(sermo; p. rzecz = res), c-KVb (caedes). 

II. Bb. BiTBb, ^op;i;rBb (véxillum) ;• p. zarzew (řeřavosf)? miet- 
kiew (máta), rzodkiew a rzadkiew; česk. pánev, obuv. 

Hb. pBeHb (rvačka, hádka, snaha), A^Hb, p2iBe(b)Nb (rovnosf), 
YpiBíiÉHb (červená barva) , noBOj^bUb , leceiib (podzimek) , nEAOHb, 
ep^iiib (od BpaTH ca, potýkati se) ; p. otchfart (jícen, požeradfo), 
goleň (holeň), przestrzeň (prostpra), kieszeň (kapsa). 

Hb. CTbBiAb (stéblo), OTpACAb, A-KTOpscAb ; KicAH, TUBesb (záhuba, 
perditio), con'Kiih (píšfala), cK&A€itb (střep, taška), OEiiTCAb (obydlí), 
AOBpoAtTexb (ctnost)) CKpHn-uiAb (deska, tabula), neva.ib (hoře^ zámulek) ; 
pol. kapiel, topiel (vír, zátočina, tůně). 

pb. Ae(i»)Bpb (debř, údolí, vallis), Ho:^pH (nares, chřípč). 

Ab. naj^b (píď), vesra^b , p. piedž , czeladž , č. píd, čeleď. 
K tomu cyr. a rus. inoi|i.Aj^b (náměstí, rynk.) * 



* Zde pozornost obrátili třeba k oblíbenému Jihoslovanftm tvořícímu slohu 
aď, jímž něco hromadného se znamená a který za tou příčinou xa 
množník se považuje: pilad (dr&bež) od fUe, ^eta (kuře); kdtýebtid 
(hříbata) od idrjehe (hříbě) ; tnoméad (pacholíci) od momče ; 6ucepH8m 
od ÓHcepHe (perlička) atd. 



155 

Th. naiiATh (memoria) od noMAN£; BAiroA:i(i;)Th (požehnání), 
fkmKOUTb (rukovéf ), chuphTh , nevATh (pieczeč) ; p. wilgoč, dobroč, 
íakoc (lahůdka) ; č. pažif, peruf, labuf, hnilef (hnilosf), loukoť atd. 

Největší počet ke sklonéní tomuto náležejících statných jmen 
tvoří se pomocí slabiky ocTh. Tato statná jména, znamenající od- 
tažená ponětí, vycházejí z největšího dílu od přídavných jmen; 
i^AOCTh od ^aiiň, a tak i ciapocTb, THjcocih atd., ješto zbytečno by bylo 
zdržovati se příklady mnohými při tomto vůbec známém tvarování. 
Východ tentb ocib zjemňuje se ve staroslovanském a ruském 
jazyku a zní ecib, je-li předcházející souhláska měkká, u př, od BOifň 
(bujný, divoký) — BOviccTh, tak též ^OBiiecTh (udatnosO, ropecTh (hoře, 
hořkosf), TAasecTh (obtíž). V češtině nemnoho toho jest příkladův: 
ručesř, svěžest, bolest, kteréžto poslední slovo, a to jediné, i 
v polštině se nalézá: bolesc; nebof při jiných odstoupilo se veskrze 
od tohoto pravidla a znějí: rqczošc, swiežošč atd. — Ještě zde 
připomenutí zasluhují odvozená : KopHCTk (lucrum, praeda), ve^iocTh, 
čelist, a v naší mluvě zachované kopist. 

Pomocí zvukův i^iih a ciib odvozují se ženská statná jména 
od časoslov : »:H:;Nk , nf>'m:;Hh , Eon:;iib , BOiii;:^iih , nioBei^Hk (líbosf), 
KOv:;iib neb Koi^iib (pletichy, úskočnosf, od KOifím) , z nichž mnohá 
i v polštině a češtině přicházejí: bojaiň, kaiň. bázeň, kázeň atd.; 
dále : Eiíciib (fabula) , ntCHb , p. plešň (plíseň) , wasA (zanevření). 
V češtině zde mezi saň napomáhá samohláska e, a slova tato 
berou své skloňování od obrazce 3. ženských. 

B!b. Koncovkou ž se opatřují polská a dílem i česká statná 
jména, jako: iupiež, tniodziež, odiiez, kradziei, drapiež (dran- 
cování) atd., kterýžto tvořící sloh však, jak jsme se již na svém 
místě o tom zmínili, v cyrilštině mužsTiému pohlaví slouží. 

• inb zřídka přichází : cyr. novcTOiub (desertům) a KOKOuih 
(slepice) 

Konečně slouží také y k tvarování v cyr. o:;(t€Yb (facies, 
figura, od ^ptiii), a v polských ženských jménech sfodycz, goryca 
(r. ropcjb) a zdobycz (lup, kořist). 

Samohlásky pohyblivé a proměnné. 

Po tomto našem předsevzatém a vykonaném přehledu čtvera 
hlavních slovanských sklonění vidí se toho nejpříze potřeba, zrní- 



156 

niti se též něco málo o pohyblivosti a proménnosti samohlásek, 
jaková se při skloňování zbíhá a pozoruje. Stává se totiž při 
skloňování slovanských statných jmen, že samohlásky, tyto- prchavé 
a pohyblivé částky slov, v jistých pádech hned mizí, v jiných zase 
na jevo vystupují ; dále , že druhdy proměňují se v jiné a však 
jim vždy nejpříbuznější hlásky, anebo konečně že v časoměrném 
trvání svém anebo ve svém pTízvuku berou proměnu Podotkli 
jsme se tohoto předmětu povšechně sice již v podané nauce o 
samohlasenství , nejzřetelněji ale bije v oči uskutečnění onoho 
pravidla při skloňování; pročež uznávám za potřebné, o věci té 
ještě zvláště tuto promluviti a k ní pozornost obrátiti/ Staroslo- 
vanský jazyk však zde zcela vyhraditi můžeme, poněvadž, jak již 
známo , v. něm bez toho přísný rozdíl se zachovává mezi samo- 
hláskami stálými a setrvalými a pak mezi těkavými a nejistými, 
kteréžto poslední v písmě dvojím jer se vyznačují. 

1. Pravidlo první týká se tedy hnutelného e (v ruštině oby- 
čejně o, v ilyrštině a), kteréžto při 1. a 4. sklonění v nominativu 
se vyškytá , v ostatních pádech ale se tratí. Výsuvka tato vztahuje 
se i na sám kmen, tedy také na slova jednoslabičná, jako: lev, 
pes, nájem, sen, bez, peň, den atd. V ruštině o: Aoďh — J6a, 
a taktéž moxi , cohti, poxx (ústa, č. reť^ipysk), nocojix, sobi; 
v ilyr. a : dan — dna a tak též san, nocao(nocja)) lav atd. V ilyrštině 
však výsuvka tato zřídka přichází, jakož i my Čechové ve mnohých 
slovech toho nyní zanedbáváme , skloňujíce : led — ledu (r. .ib4a), 
mech — mechu (p. mchu), lep — lepu, keř — keře (p. kierz — 
krza), bez — bezu atd. V poL ckrzest — chrziu (č. křest i— křtu, ač 
novější začínali po Slovácích též křeslu'), dech -^ tchu, v složených 
ale oddech — oddechu ; naiep a č. i násyp má náspu. (Již však 
v českých spisech 16. století nalézá se také : pohřebu , ostemj, 
stěženém.) 

Příklady , kde souhláska v odvozováních se vysouvá : • n a 
eň : č. r. 6y6ewh, p. beben, 11. bubíinj — bnja ; oheň , ogieň , oroiib, 
oganj ; tak též: uczeú, stopieú , przychódzieil; jména měsícův : 
leden, březen, styczen atd.; el : orel, orzel — orla, opěrb, opao 
— opjia; kocieí — tfa; bargief, brhel, Pawcf atd.; er: pol. ceber 
, (dčber), šwiekier (tchán); et : loket, íokiec, .iokotb, lakai; lak 
též: ocet, osel (bodláčí),. dzicgieč — gciu (dehet) atd.; ec : léraéř 



157 

veskrz : p. palec — palca, metlrzec — medrca , clif opiec atd. ; rovněž 
i na ek vycházející, větším dílem zdrobnélá slovce : čtvrtek, czwar- 
tek, qeiBepTOK^, četvárlak ; tak i : pátek, piqtek, synek, bůžek atd. ; 
ciosnek má czosnku, č. r. bez výsuvky česnek, -u, ^ecHOK^, -y. 
Více příkladův zde uváděti bylo by zbytečné času maření , ješto 
celá ta věc zakládá se na zákonu blahozvučnosti , který beztoho 
každému rodilému Slovanů jest takměř položen ve sluch. 

Ze statných jmen ženského sklonění 4. též jenom některá 
za pi-íklad stůjte: wies — wsi, tei — ižy (jiOTVib), rez — rzi (r. 
powb), pfec — pfci (pohlaví, č. plet, r. motl bez vypuštění), czeéč 

— czci (cti, r. qccTb — mccth), lesf — lsti (r. jbcth i jiecTH) ; č. trest 

— trii (r. ipocTL — TpocTu). Mimo to č. zed — zdi , zeú — zné, 
střed — strdi, rez — rzi. (pol. rdza). — V odvozovacích slabikách 
e řidčeji se vypouští; nejobyčejněji v zakončení ev: p. krew — 
krwi (krve) , síqgiew, -gwi (stoudev) , Nareio ; r. nepnoBB, -kbh, 
jiioóoBb. Zde připomenuto buď , že v ruštině v podotčených těchto 
statných jménech vypuštěné o v instrumentálu opět vychází na 
jevo : J05KL, JJKH, JioavtK) ; .iFoóoBb, jiioÓBH, J1060BL10 atd. 

2. Pravidlo druhé, předešlému opačné, týká se vsuvného neb^ 
vkladavého e, ješto opět v ruštině z velké částky do o, vilyrštině 
zas do a přešlo. Užívá pak se této tak nazvané zjemňující samo- 
hlásky v druhém a třetím sklonění , a sice v 2. pádu množníka 
tehdáž, když tvrdosti u vyslovování povstávají shrnutím mnohých 
souhlásek. Z přemnohých příkladův k dolíčení té věci nám zde 
toliko jeden neb druhý poslouží, předně z polského jszyka: fza 

— fez, owca — owiec, wojna — icojen, sosna — sosien, gra — 
gier, mgfa — mgief, panna — panien, g-fownia — gfowieň, suknia 

— sukieú ; cfo — cef, wiadro — wiader, gumno — gumien, pfotno 

— pfocien, dno — den, piekfo — piekef atd. Ze stanoviště polského 
nářečí zde pozorovati sluší, že souhlásky w, m, n, t, s, stýkají-li 
se s následujícím n, změkčeny bývají, anebo že místo c vkládá 
se ie, jak se to v uvedených právě slovech pozorovati mohlo. 
Tentýž zákon i v češtině panuje: kra — /cer, jehla — jehel, mázdra 

— mázder, studna — studen ; sto .— set, sklo — skel, okno — oken, 
jablko — jabiek , hrdlo — hrdel, bratrstvo — bratrstev. Ruská : 
CBa4b6a — CBa4e6i, Merja — Mcxejii (koště), cepbra — cepen> (ná- 
ušnice), KoiuKa — KomeKi, KanjH — uane^ib, coraa — coieub, 4epeBHfl 



158 

— 4epeBeHi. (venkovský statek) , cecrpa — cecrepi aneb cecrpí, 
MOxna (klok vlny) — moxohx, nrjia — Hroai , posra — posori, CKasKa 

— CKaaoKx ; niicbMO — nnceMi , hojiotho — no-ioTCHTi , cep4iie — 
cep4eui, CTO -^ coTi, cyKHO — cyKOHi, TCjatKo — lejaroKi ; vychá- 
zející ve 4J0 a cjo věcního pbhlaví bud vkládají e aneb po libosti 
i vypouštějí : ct^Jio — ctAGJii> a ct4-n> , pesiecjio — pcMecrjrb 
a pcMecji. — V ilyrštině nemělo by vlastně pravidlo toto míti 
platnosti, poněvadž dotčené druhé pády nekončí se v holou sou- 
hlásku; nýbrž, jakož jsme viděli, přistupuje ještě k nim jakési 
lokální ah axi podlé pokaženosti jihoslovanského skloňování; 
a však i zde nehledíc na tento přírůstek ^starý způsob se zachovává. 
Důkaz to, že prvotně Ilyrové nelišili se i v tomto pádu od ostatních 
Slovan. Tak u př. daska (dska) — dmáhah, patka (kachna) -^ 
pátákaK, cérkva (kostel) — cérkanah i cerkvih , šibka (metla) — 
éibakah, gusle — gusalah , sěrdce — sěrdacah , sedlo — sedalah^ 
sukno — sukanah, zlo — zalah atd. Přísně-li však tuto věc uva- 
žujeme, jest obojí toto pravidlo jedno a též, a vypouštění to samo- 
hlásky i vkládání jest pouhý mam, o čemž se hned přesvěčujeme, 

»stavíme-li k sobě z množníka nominativy a genitivy v prosté 
původní jejich způsobe sklonění prvního a druhého. Jako u př. 
okna v druhém pádu okn a jen zjemněné oken, okien neb okohx, 
tak také posli, psi v starém genitivu posl, ps a samohláskou vy- 
plněné posel, nocojiT), pes neb pies, což ovšem jest spolu i nominativ 
jednotníka. Nejlépe a nejkratčeji toto vše vysvětluje nám jazyk 
staroslovanský polohláskami svými , jak o tom v rozdílu o samo- 
hlasenství dříve bylo mluveno. — Ostatně jest známo, že nevždycky 
způsobený tímto skloňováním sběh dvou neb tří souhlásek poža- 
duje vkládavé toto e, ješto pohodlně vyslovují ústa slovanská genitivy 
jako jsou : p. palm , gonitw , kiésk, pism, widoicisk; 6. hvězd, 
harf, poct, ano i slz, vln, srn, zrn atd. A však i zde není bez 
libovolnosti , ano každé nářečí v tom hned dále hjied blíže meze 
klade; nebof co Polákovi dobře zní bez samohlásek jako: barip, 
fask, pism, rzemiosf, my Čechové tato a podobná slova již nejinak 
vyslovujeme leč pomocí e vkládavého. Podobně ^ ačkoliv Čech 
i Polák v jednotníku dí vítr, wiatr, jilm, potřebno se vidí Rusovi 
ta slova zjemňovati ve B-ferep^, loesi^. 

3. Třetí pravidlo, týkajíeí se hlavně jenom polštiny, vztahuje 



159 

se k tomu, že pK skloňování samohlásky některé střídávají se 
se svými příbuznými aneb nejblíže k nim přiléhajícími, čož v jazyku 
tom má základ svůj v jistých zákonech blahozvucnosti. Tudy 
se střídá o s čárkovaným ó (zvuk m), e s ^ (zvuk e), as f, 
a cyr. * rozbíhá se hned v širší ia hned v užší íe. Prosté kme- 
novní o zatemňuje se rádo a zní co ó v koncovkách statných 
jmen souhláskami uzavřených, tedy v 1. a 4. sklonění v nominativu 
jednotníka, při věcních a ženských 2. a 3. sklonění v genitivu 
množníka: dwór (dwory), mróz^ zfób, naród, obwód, powróz, 
nafóy,. soli — sól, siowo — sfóio, pioro — piór, osoba — osob, 
noya — nóg, choroba — chorob atd. Po krátkém však ohlédnutí 
se na poU jazyka polského brzo každý pozorovati musí, že pra- 
vidlo o této samohlásce a podobně i o následujících tí«ech v způsobu 
zde položeném nenabylo všeobecné platnosti. Mluva polská v konání 
tomto zastavila se jaksi na poloviční cestě, ano z mnohé stránky 
pozoruje se toliko oblíbená pokrajinská výslovnosf, tu temnější 
tam jasnější. Takovéto odchylky jsou, že u př. statná jména ból, 
król, mól, ogól, szczegóf, tchórz, žólu>, drót, stróz, góra, krówa 
a j ve skloňování veskrz temné o podržují; jiná zas, jako: sokof, 
stog, roj, foj, rozga atd., od jedněch prostým o, od jiných zas 
éárkovaným psaná nalézáme. Končí-li slovo dvěma souhláskama, 
vyjímajíc ono výše podotknuté žófw, veskrz jasné o se zachovává : 
gošé, wosk, mozg, zo^d atd. Ještě více podléhá místním proměnám 
vyslovení stisknutého é: chléb, chléw, spiéw, siéw, sniég, grzéch, 
klej , kolej , olej , zfodziéj , rzéka , wiérha , sciérwo atd. Mnozí 
však spisovatelé aneb velmi málo o tento rozdíl dbají, aneb dokonce 
ho nešetří, ano dle svědectví Brodziňského jazyk polský vždy více 
a více k výslovnosti jediné čistého e se podnáší. Protož nevidí 
se nám potřebno zdržovati se déle při této věci ani ve grammatice. 
— Na podobném základu spočívá i rozeznávání mezi dvojím nosovým 
zvukem ^ a e, a má i zde, vůbec mluvě, platnosf totéž pravidlo: 
Šíření se slova neboli kmene ve více slabik volí e , normální stav 
jelio aneb ujma slabik požaduje q : zqb — zebu, bfqd — bledu, a tak 
i dziewosfqb (námluvčí, svat), jarzqb, gofqb, mqž , ksiqdz , grqi 
(ssedlina) ; sicieto (svátek) — šwiqt, peta — pqf, kurczeta — kurčzqt, 
ksipga — ksiqg, meká — mak. Předce ale činí i zde opět výíninku 
znamenitý počet statných jmen, zvláště končících se v hrdelní 



160 

hlásky, ježto širší nosové q vevSech podržují pádech: oMqk, pak 
(puk, pupen), pafqk, posqg (socha); sqd, kqí, wicfbfqd, tcqs ald. ; 
při některých mění se ponětí: r zad — rzqdu (řízení), rzqd — rzedu 
(řada, pořádek) ; wiqz — wiqzu (vaz, druh javorii)^ wiqz — wiqzu, 
wiqzy (pouto, vazba) atd. Že širší « t. j. ia ve kmenu proměňuje 
se v užší le, c, děje se hlavně působením 3. a 6. pádu jcdnotníka, 
když rovněž samohlásku ie neb e přijímá, čímž pak obě slabiky 
se spodobňují samohláskami svými: hiesiada — biesiedzie, miara 
— miene, ofiara — ofierze, sciana — na scienie; gniazdo — 
w gniezdzie, želazo — železie, wiano — wienie, obiad — obiediie 
atd. Konečně 

4. měnívají v jazyku ruském podlé pádův také statná jména 
přízvuk- svťij , • čímž obzvláštně rozeznává se mezi stejně znějícími 
pády-jednotníka a množníka ve vyslovení. Jeden a druhý příklad 
nám to vysvětlí: ósepo má gen. ósepa, množ. oaepá; cjóbo — 
cjÓBa (verbi), cjoBá (verba); Mtcia (loci), M-feciá (loca); BOJOKHá 
(fili), BOJÓKHa (fila); cép4ua (cordis), cep4Uá (corda); péKH (ílu- 
minis) , ptKH (ílumina) ; roJOBÚ (capitis) , tóaobu (capita) atd. — 
V češtině zas druhdy podlé rozdílnosti pádův střídá se dlouhá 
samohláska s krátkou , u př. dlouhá samohláska nominativu v ostat- 
ních pádech se krátí : dům , domu ; dvůr , dvora ; a tak i ďóA, 
kůú, sůl; pás, mráz, práh, hrách, chléb, dést, sníh, vítr. V 3. 
sklonění ženských jména znamenající předměty smyslné krátí se 
v instr. jednotníka a veškerém množníku kromě nominativu : brána, 
branou, brány, bran atd. Tak též kráva, skála, díra, íila, trouba, 
práce atd. ; znamenající ale předměty nadsmyslné podržují délku 
svou : krása , ztráta , sláva ^ víra atd. Dvéře a léta zostřují též 
ostatní pády. 

Přirostkové skloňováni. 

Mimo čtvero obrazcův, jimiž se skloňování slovanských stat- 
ných jmen spravuje, přichází v nářečích našich ještě jiný zvláštní 
skloňování způsob, totiž přírostkový. Stává se zajisté, že druhdy 
ke sklánění slov berou se ku pomoci jisté slabiky neb souhlásky, 
ježto vkládají .se mezi kmen a pravdivý pád a tudy jakési pro- 
střednictví vykonávají. Takovéto přírostky aneb nápomocné slabiky 
poznávají se v souhláskách t, m, c, p a b. Podotklo se hned v sa- 



161 

mém úvodu k skloňování , že slovanská statná jména pohlaví věc- 
ního končí se nejen v o a e, ale také v nosovou samohlásku a(if). 
A tato poslední jsou to, ježto nejinak leč pomocí přírostku se 
skloňují. Koná-li se sklonění prostřednictvím souhlásky t, tedy 
statnými jmény takovými znamenají se vůbec mladí tvorové neboli 
potomstvo, zplozenci, ohledem na své ploditele (progenies, soboles), 
tedy mláďata v nejširším smyslu slova toho. Jsouce věcního neb 
středního pohlaví (neutra) činí jaksi doplněk ku přirozenému po- 
hlaví jmen statných, a není pochybnosti, že při nich první počátek 
třetího t. věcnfl\o pohlaví hledati se musí. 

V staroslovanském jazyku jeví se nám skloňování takovýchto 
jmen v následujícím obrazci : 

Jedn. -« 2. -nie 3. 6. -«th 7. -aTeMh. 
Množ. -ftT« 2. -ATI 3. -iftTeMi 6. Ajeyh 7. -axn. 
Podobné jest skloňování těchto jmen v novějších slovan- 
ských nářečích , a sice v jednotníku takto : 

rus. -a 2 3. 6. -ath 7. -arewL. 

čes. -ě 2. -ěte 3. 6. -ěti 7. -ětem. 

V polském a ilyrském pádové nepřímí neliší se od obecného 
sklonění jmen věcních v samohlásku o se končících, dle něhož 
všech čtvero nářečí ve množníku pravidelně se spravuje. Pozoro- 
vati však sluší, že nápomocné t v polštině v jednotníku se měkčí 
ve, v množníku však svou původní podržuje tvrdost. V češtině 
zas nosová hláska a v jednotném počtu nahrazuje se hláskou é(e), 
v množném a. (Jako i jinde: naib, pét, pátý.) Skloňuje tedy 
Polák pravidelně takto : piasze, -ecia, -eciu, -§ciem, mn. ptaszeta, 
-qt, -etom atd. Ilyr též tak : sirotce, -četa, -četu, -četom. Y množ- 
níku však odstoupiv od tohoto skloňování způsobu , užívá raději 
jméno souborné na ad, místo sirotčeta — siroičúd ž. , místo 
šténeta — šténad atd ; č. šténé , -ěte , mn. štěňata , -at atd. 

Jen v několika slovech jeví se svůj vlastní kmen, jako : xeji*, 
npaca, qiCHa, A*Ta, ostatní jsou odvozená od jiných statných jmen 
muž neb žen. pohlaví: ocíia -aie, xptBA, roA;i;Ba, 03ya, KOifpA, 
:;B'K(ta od ^Etph ; eíihi^iia (gemellus , blíženec) , OTpoYA (dítě) ; pol. 
kurcze (kuře) , niemowle , pachole , panie , dziewcze , kukufcz^, 
niebože; szczenie, kacze, wilcze; č. dvůjče, vnouče, žide, Imče, 
kotě, jehně, kůzle, house, vrabče, hádě, jednoráče, třimčsíčné; 

11 



162 

ilyr. /e/c, idrjchc (_hříbě), róhče (oUrůčc), pasce (psíče) , /)«/« 
(kuře), govedče atd. 

Tuto však potkáváme se s některými odchylkami, kterýchžto 
povšimnouti sobě třeba : 

á) Slovo ftUTJi, r. 4HTH, p. dziecie, č. ditě sklpňuje so dle 
uvedeného obrazu toliko v jcdnolníku ; množník j^hth řídí se dle 
ženských 4. sklonění. V ruštině pak i instr. místo 4nTHTCMi má- 
4HTaTeio neb 4htch). V ilyršUně přechází djeíe v množníku v hro- 
madné djeica, djeíce atd. , jako ženská jména na a 3. sklonění. 

fe) Pol. ksiqže, č. kniie i hrabě, znamensijíce vlastně tolik 
co syn knížecí neb kněží a hraběcí , bývala jsou rovněž jako 
ostatní pohlaví věcního. Nyní přcšcdše ve význam princeps, comes, 
změnila jsou pohlaví, a však nikoliv původní své sklonění, toliko 
akkusatív staví se na roven genilivu , jako při všech životných 
mužských jménech. Ksiqze skloňuje se také v skrácené způsobe : 
ksiqžecia neb ksiecia, ksiqžcciu neb ksieciu. 

c) V jazyku ruském vyšlo z většího dílu z užívání přírostkové 
loto skloňování v poctu jednotném, nikoliv ale ve množném , a na 
místě cyr. a oblíbenější jest tvořící koncovka choki, u př. místo 
pe6a — peócHOKT., mn. pcóaia; Me/íB-feHjeHOKT., Me^otscara; KajiMU- 
qeHOK, KajMuiaxa. Místo mcHH obyčejné jest ale menOKi, mcHHia 
a též meHKH, místo »H4a — 5KH4eHOKx, a(H4eHflTa. Též v češtině 
východ ec druhdy vedle běží: šténec^ ptačenec (ptenec), lišenec, 
kuřenec, kozlenec. 

d) Vztahuje se věcní toto tvarování v polském, českém a 
ilyrském jazyku též na několiko statných jmen, ježto vlastně žádné 
mladé tvory neznamenají, jako: poupě, doupě, vole, koště; ilyr. 
tane -eta (koule), éebe -eta (houně), dérco -eia (stromy). 
V polštině jsou to zlíbezňující slůvka: ocz^ta od oko, rqczqía 
od ruka. 



V staroslovanském jazyku .pozorujeme při některých statných 
jménech pohlaví věcního vedle skloňování obyčejného také i jiné 
přidružující se k němu a působené přírostkovou slabikou cc, u př. 
ApeKO skloňuje v 2. pádu bud pravidelně jpeKii anebo ApcBCce, v 3. 
ApcBOY neb ap^RCCH atd., zcela dle vzoru pro uvedená s phrostko- 
vým T. Znamenito jest, že všecka takto se skloňující slova jsou 



163 

dvouslabičná. V způsobu tomto přicházejí : CíAOko , csorgcc , množ. 
CAOseca ; a^ao, poviio, Y(fKRo (břicho), iieco, yovao ((liv) , t-exo , ono 
(0Y6ťe atd.), OY?co (ovuiece atd.), koí\o, oyAO (úd), «Hi|e (itHi|€c;i --r), 
jioase, uope. Tato jsou téměř všecka, jež posud nalézti se udalo. 

Způsob skloňování toho v nynějších nářečích vymizel docela 
v jednotníku; ano jedinké slovo užívané posud v množníku, pol. 
niebo, 6. niebe — niebiesa, niebios — nebesa, nebes nepochybně 
uchráněno nám jest z dávnověkosti jen písmem svatým. Polsky 
skloňuje se i pravidelně nieba, nieb atd., což nám zase cize zní. 
V ruštině také od nyAO množník yy4eca znám jest. V staročeské 
mluvě přichází též : slovesa, dřevesa (Rkp. Král.) , ano posaváde 
není odporno sluchu českému slyšeti tělesa nebeská co vzneše- 
nější výraz a pro rozdíl od obyčejného těla. Z neporozumění této 
skloňovací formě vloudily se v novějších časech do jazyka našeho 
i nominativy sloveso, koleso, těleso, jichž v staroslovanštině ani 
kde jinde naprosto nestává; i musíme tedy velice o tom pochy- 
bovati , by tato nová stvůra nějak ospravedlniti se dala. Zdá se, 
že slííoňování těleso, tělesa místo tělo, tělese právě tak vypadá, 
jakobychom místo zvířcy zvířete říkali zviřeto, zviřeta. 



Třetí způsob přírostku při jménech pohlaví věcního jest sla- 
bika 6H. Všecka jména sem náležející mají v nominativu koncovku 
UA. Také jejich skloňování neliší se v ničem od podotčeného 
dříve. Bpeiiii, -Mene, -u6hh atd. Jiná toho druhu statná jména 
jsou : HMA , EpeuA , BUMA , nscMA , cji^MA (též pol. slemie = příčník, 
příční břevno, trám), c-rma, nHCMA (litera), tiicma (číslo, cifra), 
^ii2iMA (znamení, praporec), t-ema (týmě), CTpeuA. — Větší částka 
slov těchto jest posaváde běžná v nářečích našich, u př. pol. jimie, 
brzemie, strzemie, ramie, plemie, ciemie atd. Některým však už 
jiných dostalo se koncovek, jako místo starop. siemie nyní nasienie, 
místo střeme č. střemen neb třmen m. — Také to připomenouti 
musíme, že vedle této staré a ryzí skloňovací formy (a sice jenom 
v jazyku našem českém) i jiná si osobila místo, ano místo tne 
nyní zakončení tneno rovného práva dosáhlo, jako sůně — semeno^ 
a tak i rameno, břemeno atd., s obyčejným skloňováním pohlaví 
věcního. 

11* 



í«4 p 

Zde se nám poskytuje pHležitosf, abychom pozornosf obrátili 
na podobný, a však už zastaralý skloňovací tvar při jménech muž- 
ského pohlaví, ježto v nominativu na ueiik, p. mťeré, č. men se 
končí. Takováto statná jména mívala jsou v staroslovanském a 
staročeském jazyku nominativ jedn. počtu uu , daláí pak skloňování 
jich shodovalo se v témž jednotníku zcela s těmito zde věcního 
pohlaví, u pf. KiíMU, -ume, -mchh, -M6Nh atd. Tento však akkusativ 
KiíMCNh vzat jest později i za nominativ, jak ho po tu dobu máme. 
Taková slova jsou starosl. hymu, -€M€ (ječmen, ilyr. ječam, ječma 
atd.) , pewu (řemen) , Kpewu (křemen) ati ; staroč. kamy , jedmy, 
plamy. Že tento způsob skloňovati kdys také v polštině obyčejen 
býti musel, osvědčuje se posud užívanými zdrobnělými formami 
rzemyk, jqczmyk (zrno ječné), kamyk (č. kamcjk). 



Statná jména pohlaví ženského, opatřená v novějších jazycích 
tvořící koncovkou ev (rus. OBt, il. ar), končívala jsou se původně 
v 1. pádu jedn. v u , jak toho jasné důkazy máme i v cyrilském 
i v staročeském jazyku. Sklonění takovýchto statných jmen jest 
v cyrilštině něco nepravidelné, pročež je sobě v obrazci před- 
staviti musíme. 

J. -lI 2. -Ci)K€ 3. 6. -KH 4. -Kh 7. -BÍtt. 

M. 1. 4. -Be 2. -Kíň (ostatek jako ženská v á). 
V polštině a ruštině odnášejí se tato statná jména ke sklonění 4., 
v češtině míšeně k 3. a 4. s převahou třetího. Slova taková jsou : 
HiOB^Ei , HioRiBe (r. Jiio6oBb , ;iio6bh , ;iK)6oBLK) , il. Ijubav , -avi) ; 
il^bKii, -186 (r. uepKOBb, il. cárkva) ; k^-li, -irc (r. Kpoeb, KpoBH, 
il. kárv); cmokii , -iBe (fík, r. il. CMOKBa); urpii , -ise (il.jetárva, 
p. jatrew i= svakrová, bratrova žena) ; cbckiíii (svekruše), NcnAO^-ki 
(neplodná;, sterilis). V staročeském jazyku mimo lato ještě nalé- 
záme : kóny — konev ; kofy — kotev ; kroky — krokev ; raky — rakev 
(skříně) ; věfy — větev. 

S přírostkovým C(> toliko tři statná jména žensk. pohlaví jsou 
nalezena , a sotvy jich i více stává. Tato jsou : mm , ai>i|>n a 
MCTH (synovkyně, fralris filia), od kteréhož slova v srbském jazyku 
též odvozené nehaK (synovec) přichází, hcth (il. neljakinja) jest 
nám toliko z cyrilského a staročeského známo; A"^!!'", u Čechův 



165 

dávnčji dci, přešlo nyní \ dcera, v ruštině však posud 404b; u 
Polanftv obě tálo statná jména v staré své způsobe jsou neznáma, 
ano i třetí mač nyní docela novějším odvozením matka jest za- 
puzeno. Rus a Čech ale jména math ve staré své formě posud 
užívá. A"^!!"* převrhlo se v ilyrštině v Khu aneb mfaH, Kfaepu. Sklo- 
ňují se takto : 

J. -H -epe 3. 6. -epH -6pb -6pTt& (epiift). 

M. -epe -epTii -epeu-L -epe -ěpexi -ephUH. 

Skoro týmž způsobem 1 v ruském : uaiL, 2. 3. 6. -epH, 4. -epi, 
7. rCpLK), mn. -epa, -epefi, -epaMx , -epaxx , -epaMii (4oyb ale má 
40»iepbMH). Jako z dávního dci vyvinulo se nynější dcera , tak 
v staročeštině ze slova iwaf, máti vyšlo též matera, -y atd., a 
však později zase přišlo v zapomenutí. Dativ dceři místo dceře 
však dosavad se zachoval. 

Skloňováni nepravidelné. 

Abychom všemožně doplnili nauku o skloňování slovanských 
jmen statných, připojiti musíme ještě některé nepravidelnosti, tý- 
kající se veskrz statných jmen mužského pohlaví. Neuvedli jsme 
je dříve pod všeobecným obrazcem 1. sklonění z té příčiny, po- 
něvadž větším dílem anebo předce ve mnohých pádech od něho 
se uchylují, čímž by se nám tam přehled zbytečně byl ztěžoval. 

1. n&Tb (cesta), r. nyrb, 2. 3. 6. r&th, 7. n&TCMb. Množník 
n«TÍK shoduje se se jménem ^w^k , o němž tudíž promluvíme. 
České pouí (peregrinatio) druhdy též co mužské se užívalo ; nyní 
v písemním jazyku zcela v pohlaví ženské přešlo, vzavši tuto 
změnu v pohlaví nepochybně z té okoličnosti, že nadmínění pádové 
v samohlásku t z velké částky slovo to kloní k ženskému sklonění. 
Touž měrou nalézáme, že v cyrilšlině druhdy i r^iTANb (chřtán) 
i i^B-Kpb tak jako n&Tb se skloňují. 

3. Tato právě jmenovaná tři statná jména, pak slova aiOAi 
a rocTb, ač v jednotmku svého pravidla se přídržejí, odchylují 
se vesměs v množném skloňování: aioaíic, aioaih, awíeui, rioah, 
Aio^e^i, JiWAbMH ; s čímž my Čechové zcela se srovnáváme : lidé, 
lidi, lidem, lidi, lidech, lidmi. V polštině takto: ludzie , 2. 4. 
ludú, 3. ludiiem, 6. ludúech, 7. ludimi; u rusky: moah, 



160 

• 

2. 4. JiH)4cB, JK)4HMi, AtoAfix-b, AK)Ahviii, Slovnč náleží sem jediiot- 
ník lid ve smyslu člověk. * Host podobnč se skloňuje. 

3. ji,hm», AbHG, AbiiH atd. skloňuje se pravidelnč. Množník 
má: ji^hiiíie, 2. AhinTi neb ji^hHhf 3. ;^hHeM'&,.4. a^^hh > 6* Ai^i^^xi, 
7. A^HbMH ; rus. 4eHb , 2. 3. 6. 4hii , dále bez odchylky. V polštině 
povšimnut bud 1. 2. 4. množ. dni. V češtině jednotmk shoduje se 
se staroslovanským. V množníku zas místem dvojí pády: </»«, 
dnoné, 2. dní, dnův, 3. dnim a dnům, 4. ť/m, 6. dnech, 7. í/»y. 
Ještě rozmanitější mají toho slova sklonění Ilyrové za příčinou 
známého přírostku v v obou číslech: dan, 2. daná neb dneva, 

3. 6. dánu neb dnevu , 5. da»e , cřrtcce (anebo jako 3.), 7. danom 
neb dnévom. ' Tak i množník : dani , dnem a cř«í , 2. dánah, 
3. danom , dnenom (danima') , 4. dané , dněte , dni , 6. danih, 
dnévih, 7. danima, dnevima. Této dráhy se drží i naše složené 
/ý<iť« , v obou částkách jsouc skloňováno : téhodne , k Umu dni, 
v iém dni. Špatněji u Polákův: íydzieň, tygodnia, tygodniu atd. 
Podivný a těžce vyložitelný jest český lokal ve vyrčení : ve dne, 
ve dne v noci (cf. v poledne'). 

4. rocnoAh Cpán, hospodin), mísí v pádech svých tvrdé a 
měkké sklonění : 2. 4. rocnoAii, 3. rocnoAOY nebo -AesH, 5. -h, 6. -«> 
7. -euh. Množník zcela jako předešlé AiOAiie, toliko akkusativ zas 
tvrdě rocnOA'bi. Ruské vocnoAwwh má v množ. rocno4a , rocno4i, 
-awx atd. Tak též ilyrské gospodin má ve množ. gospoda s tím 
toliko rozdílem, že zde jsouc souborné co ženské jméno dle 
3, sklonění jednotního počtu sé řídí. 

5. K slovu brat nestává množníka v jazycích ruském , ilyr- 
ském a polském; nýbrž místo něho obyčejné jest souborné jméno 
pohlaví ženského: rus. ópaitH, 2. 3. 6. ópaitH, 4. ópaiBio, 7. 
ópaiLeio ; podobně ilyr. bratja , -tje , -tji atd. Pol. braé , braci, 
7. braciq. Tak slovo to se užívá a skloňuje u starých dobrých 
spisovatelův, jako jsou Górnicki, Bielski atd. Leč novější polština, 
méně dbalá o svou čistotil a pravidelnost, utvořila si z téhož 
souborného jednotníka nový nemotorný' množník, skloňujíc nyní 

* V staré poištiné a dílem posud jest to cos divného, že po Číslech statná 
jména cziowiek a nieiDolnik co SQuborná ponétí v jednotníku se užívají, 
u př. Kilku set cifowieka; znalazto siq lam nietcolnika chncšcianskiego 
do dvcóch tysiecy ; a i Leiewol : síracili kilkanascic tysiqcy niacolnika. 



167 

Uíklo : bracia, 2. 4. l/raci , 3. braciom, 6. bradách, 7. bračmi. 
Tak uluchá druhdy duch jazyka a cit proň mizí! V češliné při- 
chází souborné bratr i. (od naši bratři), kleré jest sice trochu 
zastaralé, ale zasluhuje obnovení. Ostatné známe vcdlé pravidel- 
ného skloňování slova bratr ve množníku ještě i jiné běžící po 
stejné čáře se statnými jmény věcního pohlaví na íie t. j. dlouhé i'. 
1. 2. 4. bratři y 3. -m, 6. -ich, 7. -tmi. A tak připadá k němu 
i množník od slova kněz — knězi. V polském opět má ksiqdz 
takovýto množný počet: 1. ksiqia, 2. 4. ksiezy , 3. ksiezom, 6. 
ksiezach, 7. ksiežmi. Tak jako k statnému jménu brat přistupuje 
místo množníka souborné brač neboli bracia, jest obyčcjno od 
Silachcic , kdcby množník býti měl, szlachta užívati (panolDie 
gzlachta), ačkoliv u mnohých spisovatelův také obyčejný množný 
počet sé vyskytuje, u př. Klonovt^icz píše: szlachcicy polscy. 

6. Konečně bud ještě vzhledem na český a polský jazyk 
připomenuto statné jméno přítel, przyjaciel, jehožto množník též 
mezi tvrdým skloněním a mezi měkkým sem a tam se viklá: 
1. przyjaciele, 2. prz-jí/aceóf (výborný prosaik Kuczborski má však 
také : przyjacieli) , 3. przyjaciofom , 4. przyjaciofy , 6. przyja- 
ciofacli, 7. pi'zyjacwftni nebo przyjaciofy. 

Skloňováni jmen vlastních. 

Jest nám nyní pozastaviti se také něco málo nad skloiíová- 
ním jmen vlastních. Jména vlastní dají se nejpohodlněji na trojí 
řadu rozvrhnouti, a tudy s trojího stanoviště na ně popatřiti mů- 
žeme : a) domácí, našinská, slovanská vlastní jména ; 6) cizí staro- 
věká, a c) cizí novověká. 

1. V případě prvním netřeba nám nižádných zvláštních vy- 
stavovati pravidel, ješto všeliká slovanská vlastní jména sama svým 
zakončením zřejmě udávají sklonění, k němužto přináležejí, neli- 
šíce se nijak od ostatních jmen obecných v této věci. Podlé 
těchžo koncovek také tudíž poznává se, má-li vlastní jméno při- 
čteno býti ke statným anebo k přídavným jménům , anof skutečně 
v tento dvojí oddíl se rozcházejí. Nikdoí. zajisté nebude na roz- 
pacích, jak skloňovati má jména jako Krakov, Budín, Praha, Mo- 
rava, Brno, Kosovo, Labe, Jilom, anebo Ctibor, Libuša, Olga, 
Vacek, Kinský ald. atd. Předcc však na některé zvláštnosti "zde 



168 

poukázati nebude zbyteíiio. Ruská osobní jména , 1. příjmení, lak 
zhusta vycházející na o v a in, jsou, jak koncovky to ukazují, při- 
vlastňovací přídavná jména, a" tudy i takto se skloňují. Na to 
bychom i my Čechové měli bráti ohled a psáti v dativu vždy jen 
Suválovu, Karamzinu, Puškinu, ne pak karamzinovi, Puáhinovi, 
a v instrumentalu S úvalovým , Karamziným místo Šuválovem, 
Karamzinem, anof nedíme maíóinovi, s oicovem atd. — Nejvétší 
částka slovanských a zvláště českých místních jmen, totiž měst, 
vsí , hradův atd. odvozena jsou od obecních jmen , a to přeroz- 
manitým způsobem. Zajímavá jsou zvláště tato odvozování, předně : 
Osobní jméno přešlo v přivlastňovací přídavné nejslabšího odvodu, 
totiž pouhým změkčením koncové souhlásky (o čemž později při 
jménech přídavných). Nám Čechům stala jsou se taková přídavná 
opět statnými jmény a oblíbila si pohlaví ženské, u jiných Slo- 
vanův podržují zas větším dílem mužské, u př. : fio/esZai? (*starý), 
Vratislav (p. Wrócfaw -id), Čáslav, Litomyšl, Třeboň, Chrudim, 
Příbram, Olomuc (od Olomuť) atd.; Bohdaneč, Dobříš, Choieě, 
Jaroměř (od Bohdanek , Dobřich , Choíek , Jaromír) atd. ; p. 
Poznaň m. , Bydgoszcz ; r. ITepeHCJiaBjíL, 4oporo6yact ; srb. Bo^ienb 
atd. Jiná zas utvořila se pomocí přídavných slabik ov a m, a 
těchto jmen, kam se koliv po Slovanstvu ohlédneme, nesčíslné 
množství jest; o nichž ještě později zvláště se zmíniti udá se 
příležitost. Dále se postupuje tak, že na základě předešlého dvo- 
jího útvaru vzrostl ještě třetí pomocí slabiky ic, ici, r. hmh, srb. 
B^H atd. , čímž jako potomstvo neb rodina zakladatelova neb 
jmětníkova se znamená : Budéj (-ice, -ici, -ovice) , Liběj {-ice i 
-ovicé), Královice, a podobně od Luiéř, Bohdal, Netol, Lufomir, 
Mirofa; pol. Befžyce, Krapkowice ; srb. Ka.ieHDhH, ílerpoBHlín atd. 
— Vlastní tato jména sklánějí se v množníku dle obrazce mužských : 
Čimice, Čimic (starý genitiv), -cům, -cích, -ci. — Rozeznávati 
však dlužno jiná místní jména končící se v ióe, která zas jenom 
v jednotníku obyčejná jsou Přicházejíce u mnohem menším počtu 
dělí se tím od právě podotčených, že nic jiného nejsou, leč na 
vlastní jména přenesená obecní , jako: Strážnice, Břesnice, Ka- 
menice, Lomnice, Teplice, Rúdnice atd. Stará forma "oněch byla 
tedy ici, těchto ica. Jiný opět druh místních jmen jest končících 
se v any (^ané). Původem jejich byla obyčejně poloha místa neb 



100 

krajiny, jako: Dolany, Vysočany, Plaňany, Chrášfany, Břežany, 
0/iany atd. Nahlédne snadno jedenkaždý, že jest to jeden a týž 
tvar s uvedeným výše tvarem jmen národů , hodností atd. : Slo- 
ranin, zemanin, tudy \ Dolanin atd. Tolik jen jako mimochodem. 
Komu na tom záleženo^aby širší vědomosti o tomto zajímavém 
předmétu nabyl, toho odkazuji na výborný článek Palackého v Čas. 
mus. 1834. Jména zemí, zvláště evropských, užíváme rádi v množ- 
níku, přenesše na ně jméno národní a skloňování v některých 
pádech pro rozdíl jaksi podobnější k ženskému činíce: Čechy, 
Uhry, Rusy, Vlachy, Rakousy atd. Zbytečně se však vtírají mnozí 
svou novopečenou formou na sko v těchto a podobných jménech, 
píšíce : Francouzsko, Rusko, Turecko atd., čímž by sluch našich před- 
kův nepochybně se byl urážel. (A však i u starých Polsko se nachází.) 
2. Co se dotyce vlastních jmen starých národův a jazykův, 
obzvláště tak nazvaných klassických, v tom jazykové slovanští 
kráčejí ovšem něco rozdílnou od sebe cestou, přijímajíce je v sebe 
a skloňujíce svým způsobem. Za starodávna hledělof se ovšem 
k tomu, aby jako všecka jiná slova také tato cizinská vlastní jména, 
našemu slovanskému kroji se podrobivše, stala se vůbec pohodl- 
nými obvyklé naší a přirozené výslovnosti. Tudy nejenom že za- 
končení připodobnilo se všelijak k mluvě slovanské, ale také sám 
kmen podobu svou zjinačiti musel innohdy až k nepoznání-, u př. 
Paulus — Patel, Andreas — • Ondřej, Heinrich — Jindřich, Agnes 
— Aneška , Georgius — Giří, Aegidius — Jiljí a tak na sta a na 
sta jiných. Na takovéto proměny jmen ovšem nynější mluva ani 
chce se odvážiti aniž může. Nynější jazykové slovanští nakládají 
tak se starými jmény těmi , že ponechávajíce sice nezměněný kmen 
jejich, koncovky, tu kde se sluchu našemu příčí, anebo docela 
odvrhují, anebo ke skloňování slovanskému způsobilejšími činí. 
Tímto Horacovským parce detorta zůstává jméno v jádru svém 
nedotknuto , a duch mluvy slovanské , neznající žádných neskloni- 
telných slov, netrpí žádného násilí. A však zevrubných a určitých 
pravidel o tomto předmětu v krátkosti podati jest téměř nemožné, 
a vždy u velmi mnohých případech nezbude nic jiného, leč odvo- 
lávati se k jistému citu mluvnímu , vedoucímu bezděky k tomu, 
jak to neb ono jméno má býti skloňováno. Ruský jazyk odvrhuje 
co nejmožněji všccho nepodstatné jmen starých zakončení, Idedě 



no 

jen na sám kmen , kterýž ovšem nejpohodlnější pak bývá ke sklo- 
ňování : Tilus — Thtx , Socrates — CoKpaix , Flaccus — <I>áaKx, 
Aencas — ShcB, Leontius — JcohiíB, Julius — Iiojl atd. V pol- 
štině naopak dávneji cizí jména celkem se skloňovala ; za nověj- 
ších dob ale i tu proměna nastává a ví^Fkrátkosli šetřeno. Tak : 
Wirgiliusza a Horacyusza, nyní Wirgilia, Horacya, jiní též irir- 
gilego, Horacego; Aristydesa, Epaminondasa, jinde przy Epami- 
nondzte; Pliniusza i Salustinsza, nyní obyčejněji Plinia, Salustia. 
— Náš český jazyk zdá se, jakoby se na pravidle lom byl usta- 
novil, že v prvním pádu povoluje mužská jména aneb tak pone- 
cliati , jak je cizí pronášejí jazykové , aneb onyno koncovky i 
zutínati , a tak v ostatních pádech ovšem jich ponechati beze všeho 
šetření. Tuto cestu nám poněkud už náš starý jazyk ukazuje, kde 
-dí: Kristus, Krista (r. XpHCTX, -a, p. Chrisius, Chrisíusa); fari- 
seus, fari&eje atd. Radno tedy i nám psáti Theokritos^ Aeschilos, 
Tarquinius ^ Tibullus, Virgilius, anebo Theokrit, Esop, Tarquin, 
Tihull, Virgil, a však vždy skloňujíce dále bez povšimnutí si onoho 
o*, US. Končící se na as : Aeneas, Aeneje , a zas Bias, Biania ; 
Atlas., Atlanta atd. — Končící se na e* odvrhují v pádech tvořící 
tuto slabiku jen tehdáž, když jméno jest více nežli tříslabičné : 
Aristoteles, -la; Aristides, -a; naproti tomu lépe Xerxes, -esa 
než -xa , Thales, -esa než Thala ; Sokrates, Sokratesa. — Taktéž 
podržuje jméno vycházející v o své původní sklonění : Cicero, 
Cicerona; Plato, Platona atd. — Starožitná vlastní jména žen- 
ského pohlaví svádí slovanská mluva vesměs ke třetímu sklonění, 
ač i zde první pád větším dílem tak ponechává, jak zní v pů- 
vodním jazyku: Ariadně, i^.č. Ariadna; Juno, p. Jvnono; Thetis, 
p. r. Thetyda; Glycerion, Glycera; Venus u Poláků a Rusů fFe- 
tiera, nám Čechům zas Venuše atd. — Věcního pohlaví jména 
měst atd. zůstávají bud beze změny, anebo přecházejí v pohlaví 
mužské, u př. Herlmlanum, -na, Dyrrachium, -ia, a zas Bcncvent, 
Mediolan z Benevenimn a Mediolanum. 

3. Tak jako se to v jazycích staroklassických dělo, že každé 
cizí jméno, buď ono obecné neb vlastní, organismu jejich podro- 
biti se muselo a na jich způsob bylo skloňováno, tutéž povahu 
má do sebe i naše slovanská mluva, a zajisté každé jméno, které 
by se v ní bez sklonění ponechalo, rušilo by lok její a iiepríjenmě 



171 

v sluch by doráželo. A však tof jest pravé přednost jazyka na- 
šeho, pro kterouž nemáme příčiny ztěžovati sobě , ale spíše z ní 
se těšiti. Tím během tedy nesmíme ani vlastních jmen ■ cizích 
novověkých ponechávati bez skloňování, nechccme-li sic ve vlast- 
ním jazyku našem barbařiti. Mužská jména končící se v souhlásku 
ukazují již sama sebou , jak jimi nakládati máme ve skloňování. 
Pročež ví každý hned bez těžkosti, jaké pády příslušejí slovům, 
jako Geni^ Lancaster, Madrid, Gresset, Fenelon, Herder, Thomson 
atd. Nějaká obtíž se ukazuje ovšem při jménech se samohlasným 
zakončením , jako často' francouzská a anglická bývají , u př. 
Rousseau , Sue , Merilhou , Montesquieu, Gay atd. V případě 
tomto, a však jen v tomto, může se něco cizí mluvě povoliti a 
hověti , ponecháním těchto jmen co možná bez skloňování. Obratný 
spisovatel bude již věděti, jak a kde je v sadě má stavěti, jakým 
přídavkem opatřiti, aby smysl řeči dokonale vynikal a rušen 
nebyl. U věci této však jeví největší nešetrnosf k jazyku domá- 
• čímu novější polští spisovatelé , již téměir všecka cizí jména beze 
všeho skloňování ponechávajíce a píšíce : u př. przyszfa do Bry- 
stol, bedqc w Brystol, poemai napisany przez Sziller, od Mongo- 
mory atd., ač Lubieniecki, spisovatel 17. věku, ještě píše: na- 
sfuchafem sie tego od samego Mongomorego , neobávaje se tím 
býti nesrozumitelným. Ano tato neohrabanqsf postoupila již u Po- 
lákův na ten stupeň, že i slovanská jména bez skloňování pone- 
chávají. Tištěny jsouC zajisté i takovéto nešvary , jako : zlecono 
ksieciu Dolgoruki; grammaiika napisana przez Nejedly atd., na 
kteréžto pošetilé kazimluvství každý Slovan jen se žalostí můž 
patřiti. Na štěstí nedotkla se tato převrácenost jiných větví slo- 
vanských a bohdá že jí i prosty zůstanou. 

Dvojník. 

O dvojníku neboli dvojném počtu bylo by vlastně náleželo 
jednati již dříve při jednotlivých skloněních a položiti jej jako 
přechod od jednotníka k množníku. Že jsme to opominuli, muselo 
by se ovšem za chybu a nedostatek počísti, kdyby posud dvojný 
počet u všech aneb aspoň u větší části Slovanův byl v užívání. 
Ale tak, když dnešního dne málem ve všech, aspoň zajisté v nej- 
rozšířenějších jazycích slovanských až na nemnohé slabé sledy ze 



112 

života vystoupil, považujíce jej již jenom jako starobylou jazyka 
paiDálku, a šetříce ve předešlých článcích co možná krátkosti a 
snadnosti v přehledu důležitějších věcí, vyloučili jsme jej onde 
z místa mu náležejícího, a teprv nyní o něm to přednésti chceme, 
co zvláště na základě staroslovanského a staročeského jazyka o 
tvaru tomto pověděti potřebno se vidí. Slovanský dvojník obme- 
zuje se toliko na trojí pád neboli trojí skloňovací zakončení, jest 
tedy předce bohatší nežli řecký. Jednostejně znějí vždy pády přímé, 
dále jsou vždy stejný genitiv a lokál, a pak dativ s instrumentálem. 
Staroslovanský jazyk představuje nám dvojník v obrazu tomto : 



1. 


-a 


-oy 


-OMa 


-a 


-K) 


-ICMtl 


2. 


-■B 


-oy 


-0M3 : 


-H 


-H) 


-ICMÍI 


3. 


-* 


-oy 


-AUa 


-H 


-M) 


-awi 


4. 








-H 


-M) 


-bua. 



Ve všem , což podstatnějšího jest , srovnává se s tímto také 
dvojník staročeský a staropolský. V češtině však nominativ muž- 
ských mnohem hustěji se končí v souhlásku y nežli a, kterýžto 
pád y u ale také v staroslovanštině se nalézá, a však zas mnohem 
řidčeji a toliko u pozdějších církevních spisovatelův. — K polo- 
ženým zde pádům v obrazci našem nebude zbytečno připojiti ně- 
které příklady vybrané ze ' starých spisovatelův : ciiMa (též Jí,z^ 

CUHll), OyYHT6AKI, aBSlII^ , , K(>Hil« , MOpH , TOAiftEiillTH ; OyCTNl , (t&lfK, 

:;«NHi|H, uíiTe(>H, AiiaMH; č. oba bratry Klenovica, člověky, koni, 
meči, křiedle, vojště ; děvě, noze, zemi, jabloni; pol. dwa konia, 
lokcia, dwa tysiqca, dwie stronie, gwieždzie, niewiešcie; ano i 
v novějším vydání písem sv. čteme hned na začátku : I uczynií 
bóg dwie švnetle wielkie (nominativ statných jmen věcních a 
ženských zní tedy vždy stejně jako lokál jejich v jcdnotníku). 
Dále genitiv a loKál jest při Všech skloněních oy: c&CRAoy, \n- 
CTiipH), Horoy, KpHKOy : č. zubů, s koniú, těla, kosfiú ; pol. piszczafka 
o dwu glosu, na jego oczu atd. Dativ a instrumentál ko.aom^i, 

0TM|6MIl, C6A0M3, 'HM6N6M1 , pXIE^lMJI, CA^TUMA, EpiBhMA , A'^>|ICpi>- 

u^ ; čes. rohama , ramenoma , hlavama , zcměma , • dlaňma ; 
pol. palcoma, nogoma, miedzy dwoma .rzekoma* — Přírost- 
kový dvojník , jakový se častěji v krajinském vyškytá : sinová 
vedle sinay rodová vedle roda^ posud, pokud mi znánio , nikde 
jinde, ani v staroslovanském ani v staročeském, se nenalezl. Ze 



133 

vůbec v uložení svém dvojník k jednotnému počtu více se kluní 
nežli ke množnému, na to poukazují též formy jako oks rpiaJAS- 
■HNíi, ABopnNHNOua atd. Stávající posud v materském jazyku našem 
vyslovování dvá, obá, pak rukou, prsou atd. poukazuje na to 
s pravdopodobností , že skloňovací samohlásky a a oy také v staro- 
slovanštiné prosodicky se dloužily. V oněch nářečích našich, kde 
dvojník dnešního dne již vyšel z obyčeje, udržel se nejdéle, ano 
udržuje se z částky posavad ve jménech podvojných údův těla 
lidského, jako jsou oči, uši, ruce, nohy atd. Počet dvojný vytratil 
se nejdříve a nejvíce z jazyka ruského ; neboť již v nejstarších 
památkách velmi pořídku s ním se potkáváme, u př. v listině jedné 
od roku 1305 /ist B-feKmt, v jiné od roku 1327 no abí KjHt. 
Nyní jenom v počtu 4Bt cth stopa jeho se nalézá. 

Od slov OKO, ov]<co měli bychom se nadáti, že dvojník zníti 
bude dle daného pravidla oi|«, oyc-R, 2. pád okoy atd., a skutečně 
čte se několikráte oii-r v novějších Petrohradských vydáních Nového 
zákona, proti kteréžto ale zbytečné novotě již Dobrovský důrazně 
se opíral. V těchto dvou jménech činí však výminku i staroslo- 
vanština i všecha ostatní nářečí, podávajíce nám dvojník v této 
způsobe, jejž my slušně za nejpravější a nejstarší přijíti musíme: 
OYH, OYíio^ OYHUA — OČÍ, očiú (oČí), očima 
OYiuH, OYuiíio^ oyuihm;i — uŠi, ušú (ušO, ušima. 
Podobně přichází i od slova niiei|i6, č. plece, n. dvojník nxeqiH, 
-íw, -eun nebo -bua , pleci, pleciú , plecema neb plecíma. V ny- 
nějších jazycích skloňují se oko a ucho co praví míšenci v po- 
tvomém splynutí pádův dvojníkových s množníkovými : 

r. OMH, oieři, oqaiMX, oiax, oqainn Coimh) 

p. oczy, oczu, oczom, oczach, oczyma (oczami) 
č. oči, očí, očím, očích, očima * 

il. óči (oče), očiu, 2. 6. 7. očima. — Tak také yme, ymeil atd. 
V nynější polštině přichází vedle oczu, uszu také oczów, uszów, 
anobrž i dwoje ocz. Množník jest, jak známo už, cyr. ovecA, 
OYiuccíi, a č. p. oka , ucha jenom u významu vedlejším se bére : 
dvva trzy oka , pieč uch (držadel). — čtyři oči více vidí , čtyři 
oka upustiti atd. 



* Ještě vsak r. 1507 píší bratří: lekctce ušima, h rukama ktieiskýma atd. 



174 

Ta samá poiníšenost pozoruje se i ve slovech povK.i, Mon, 
jež nyní v ruštině jen v Óislém množníku nalézáme: pyKH, p^-Ki 
atd., což také v polštině o noga platí. My Čechové od 14. století 
místo dvojného noze toliko množník nohy užíváme. Sklonění 



jest toto: 










p. řece, 


r^k. 


rekom, 


reku. 


rekoma 


(. ruce, 


rukou, 


rukoum. 


rukou, 


rukama 


(nohy, 


nohou, 


nohoum, 


nohou. 


nohama) 



il. ruke, nogC;, 2. 6. rukúh, nogúh, 3. 7, rukama, nogama. 
Místo lepšího reku , rekoma zhusta píší nyní Poláci také rqkach^ 
řekami^ a za starší ťiአgenitiv a lokál nohů dosti záhy se vkradl 
také množník nohách. Neobratnosf spisovatelův polských z dávního 
lokálu reku učinila ale pravou nestvůru ; neboť nerozumějíce již 
nyní tomuto řečnímu tvaru považují ho , jak se zdá , za jakýsi 
věcní lokál jednotného počtu a píší : V) tym reku , v> iwoim reku 
atd. Jak hluboce může druhdy cit mluvní utuchnouti a klesnouti! 

Slovo prs zachovalo posud částku dvojníka svého, a sice: 
prsa i prsy, 2. 6. prsou; od koleno však užíváno jenom kolenou^ 
na kolenou, ostatní vše bére se z množníka. Statné jméno oycn, 
ústa (jrTO(ia) považuje se nyní vůbec za množník věcního pohlaví, 
a tak všickni grammatikové za to je vydávají. Avšak staročeské 
pády úsiú a ústoma zřejmě na to poukazují, že ústa původně 
byl dvojník pohlaví mužského. Ještě Jan Hus píše : třeba ústú 



Statná jména ve tvaru zdrobnělém a zhrubělém. (_Diminu- 
tiva — exaggerativa.) 

Zmenšení anebo zdrobnělosf v statných jménech děje se 
tehdáž, když jistými odvozovacími slabikami ve slově způsobuje 
se ta proměna, že ponětí ujímá se něco v síle a moci jeho* 
Zdrobnělá slovce nejsou ale pouze výrazem malosti neb drobnoty, 
nýbrž také lahodnosti , líbeznosti a umílení. Protož nalézáme , že 
tvar zdrobnělosti druhdy také přidává se předmětům velikým, 
vznešeným, ano i nadsmyslným a odtaženým. Zmenšováním dosa- 
hujeme při statných jménech v jistém ohledu tu vlastnosf, kterouž 
při přídavných stupňování dává; ačkoliv i pi-ídavná jména, pří- 
slovce, ano i časoslova zdrobňována býti mohou. Někdy také 



175 

ponětí zdrobii zlosti ze slova vymizelo , aí; tvar zůstává, a my již 
nyní síly jeho dokonce necítíme. Tak zajisté žádný Slovan dnešního 
dne nemyslí více na žádnou zdrobnělosť neb umílenosf, pronášeje 
slova jako cíi'lhi|6, slunce, aneb matka aneb otec, ojciec, a přede 
prvopočátečně musela jsou za zdrobnělá brána býti, majíce svůj 
základ v prostých oti , math , caiho , touž měrou jako dvůr a 
dporec, slovo a slovce a sto jiných. Naproti tomu připadá 
k zhrubělým slovům ponětí nepřirozené velikosti , neboli nezpů- 
sobu a nemotornosti, a naproti lahodě a milosti zdrobnělých 
slovcí přiléhá k nim ponětí něčeho nepříjemného a pohrdlivého. 
Mluva však lidská mnohem řidčeji jich užívá než zdrobnělých, už 
z té příčiny, poněvadž každý člověk raději sobě a jiným příjemné 
a milé předměty k mysli uvádí, a jen nuceně a bezděky na to 
myslívá, co nepřirozeností svou budí cit nemilý a odporný. Odtud 
to jde, že nalézajíce my tvar zdrobnělých slovcí skoro ve všech 
jazycích, jenom v některých se zhrubělými se potkáváme. Tak 
u př. od latinského homo zdrobnělé homunculus, zhrubělé ho- 
muncio. Ješto německý jazyk u př. všecka svá zdrobnělá slova 
v pohlaví věcní převádí, podržují ona ve slovanštině vždy pohlaví 
základního jmene svého. Nejobecnější naše útvary zdrobnělých 
neb lahodivých slov dějí se prostřednictvím koncových sou- 
hlásek i| a K. 

Cyr. ki|h, hi|e, hi|:i: i|B-iiTbi)h, K0{t2iEAhi|h, ro;f£Bhi|b, VBíiiibifh 
(žbánek), |>oxhi|h; OKiNhiie, iciihiie, »hí|6: nie, Komiii|6 (kopíčko), 
odtažená YTeHiHi|6 (lectiuncula) , CEnHCiXHiHiie (brevis conscriptio) ; 
A'KBHi|ii, a:6iiiii|s, puEHiiíi, BHiiiii|;i, khii»:hi|l(, VACTHip, cAXBHi):i (gloriola). 

Ruská : ópareui , noKpoBeui (malé pokryvadlo) , 4Bopeu'b ; 
no-iOTCHUo, 4epeBU0 ; BO^nua , cecipHiia. 

Skoro v té samé míře také u Ilyrů : óparaui , xjitóawh, 
KpHOue, BHHue, 4pBue; ropnua, xpasHua, pyqnua atd. Tvořící 
ťw; m. u Ilyrů nepřichází zhusta, a místo něho jest oblíbenější ic, 
které nejen při životných jest oblíbeno, jako kozHč Ko:;;iHi|ib, 
ptič niHifih (ptáček) ; ale i při bezživotných : cvětič (kvítek), 
ayónh (zoubek), nozič (nožíček), nannh (pník, malý kmen) atd. 

U Poláků : chfopiec, mfyniec , stolec, kijec (palička) ; věcní 
ale a ženské zakončení ce a ica už větším dílem vyšlo z užívání 
a přeneseno jest v následující tvoření pomocí k; tak u př. místo 



176 

sfotDce, wiedzierce nyní toliko sfówko, wiaderko; místo krowica, 
ryhica jenom krówka, rybka ald. Také v češtině zdrobnělá slovce 
pomocí c vytvořená jsou ovšem u daleko menším počtu než vy- 
tvořená pomocí k : zvonec , toulec , ostrovec , pupenec ; trubice, 
kravice, holčice, suknice atd. 

■LK-E (ek, ík, r.OKi>), ko, ka. V staroslovanštině zdrob- 
nělá slova v těchto zakončeních jsou velmi řídká , ano téměř 
neobyčejná; za to ale v ostatních všech nářečích tím obyčejnější; 
KOXiKi (kolík) , ft£YhKíi (držadlo) a n. j. 

R. CTOJHKi, safiiHKi, KycoKx, ca^OKi, 4eHěKi ; yiuKo, jumno ; 
roaoBKa, MeTějKa m. (koště), KpomKa (drobet). 

P. domek , w^ilczek , kmiotek (kmieč) ; piórko , jagniatko, 
sidelko (klička, osidlo); uliczka , czastka , piosnka, czeladka 
(czeladž) , wstažka (od wstega — stužka, pentle) atd. 

II. 4aHaK (dníček), uetiaK, canaK, rpoóaK, jHCxaK; v ženském 
a věcním pohlaví nejsou obyčejná. 

Č. koník, větřík, vršek, hájek; očko, mlíčko; nitka, štička. 
Kmenovní krátká samohláska ve zdrobnělém se větším dílem dlouží, 
a opak tomu dlouhá zas často se krátí, u př, prach — prášek, 
rak — ráček , strana — stránka , roh — růžek , lože — lůžko, kosC 

— kůstka, ucho — úško, kruh — kroužek , oběd — obídek, konev 

— konévka atd. A zase : kráva — kravka , žába — žabka, moucha 

— muška atd. 

Leč jazykové slovanští nezůstávají při tomto jednoduchém 
vytvořování svých zdrobnělých slovcí ; nýbrž mohou je též zdvoj- 
i ztrojnásobovali, t. j. na druhý i na třetí stupeň zmenšenosti neb 
zlahozenosti je slaviti. Toho se dosáhne dílem skládáním právě 
podotčených dvou forem, dílem také tím, že i jiné prostředkující 
slabiky berou se na pomoc, mezi nimiž především souhlásky í 
(pošlé z původního ck) a n vynikají. Tak u př. od slova dusza 
jde lahodivé duszka a také duszyca, spojíme-li tento dvojí tvar 
k nabytí jako dvousloupňového zdrobnění, obdržíme duszyczka. 
Podobně od hlava první zdrobnělý výtvar hlávka neb hlatica^ 
dohromady hlavička ; rus. ro.iOBa — rojOBKa a ro.iOByraKa. Ta*ko- 
váto zdrobnřlá statná jména, jež snadno jest rozložiti si v částky 
své , máme i v těchto příkladech : rus. kojokoji (zvon) — ko.io- 
Koaeui , KO.TOKOJiLMnKTi ; cjOBO — cjiOBUo , CJIOBCMKO ; jonara — 



i71 

lonaTKa , Jionaromta ; co.iHue — cojihuuiko ; jiyjKi — My^eueKi, 
KopoBa — KopoBjíuKa , a tak i He4tJK)uiKa , pyqeHbKa , HOJKCHbKa atd. 
Pol. koií — konik, koniczek; dziad — dziadek, dziadeczek, a tak 
též : paluszek, garnuszek, ojcuszek; ksíqžka — ksiažeczka; movveczka 
(pieszczona), jabfuszko , serduszko atd. Ces. dům — domek , do- 
meček ; pole — půlko , políčko ; ruka — ručka , ručička , ručinka ; 
prach, — prášek, prášíček, prášínek ; ano kdo by tuto zdrobnělosf 
ještě dále vésti chtěl, může až v dětinské hříčky zasáhnouti : pra- 
sineček , prašičiček atd. V takovýchto hříčkách převyšují Malo- 
rusové všecky ostatní Slovany, mohouce od mnohých statných 
jmen a tolikéž i přídavných odvozovati šestero až desatero roz- 
ličných způsobův zdrobiiování. Jen běžně obrátíme tuto ještě po- 
zornosf na zvláštní druh polských zdrobnělých slov, ješto se 
pomocí souhlásek n a s utvořují. Majíf do sebe cosi zvláště 
lahodného a užíváno jich při jménech osobních, u př. bratunio — 
bratuš, ojcunio, dziadunio — dziaduš; babunia, ciotunia, siostruiiia, 
serdunia , Marynia — Maryš , Marylka ; Justyš , Adelunia — Adelica 
a j. v,, ku kterýmžto se zde a onde i jiné ještě formy přidružují, 
ač jenom v jednotlivých vyskytují se případech, jako: lubcia, 
ciocia (tetka), zonula od žona ; niezul, meiulek od wrti atd. 
Konečně mají Slované též vlastní způsob křtící jména pronášeli 
pěstěně v jistém jich skracování : rus. MeauiKO , lÍBameHbKO , Bána 
místo lÍBaHX ; ílera místo něip-b , Cepěaca místo Ceprtfi , Ilapauia 
místo líapacKeBÍa; pol. Gabrys (Gabryel), Stas, Grzeš (Grzegórz), 
jak lo i nám Cechům velmi známo jest a obyčejno* 

Ke slovům zhrubělým neboli pohrdlivým píichází v cyrilštině 
a ruštině nejobyčejněji zakončení hi|I6 , v cyrilštině ženské po- 
hlaví také v Hi|ii se končívá: KO^.AHipe, A-fiTHi]ie^ »:eHHi|i€, j^-EiAhi|16, 
T«AHi|i6, n:iiiiHi|i6 (špatná pastva), BpeTHi|ie (hrubý pytel, houně, 
pokutní roucho mnichův atd., od Bpeii) ; rus. Myacume , .iniiiime 
(ošklivá tvář), BO.mume, n.ieTume (špatný bič), jHniima, nemiiua 
(neúhledná kamna), caHíímn (sprosté saně). V ruštině nalézáme 
i druhou ještě formu v huiko : 40MHmK0, aí.thuiko (nepatrná práce), 
AcpeBHumKO (hodně spustlý stateček). S obojím tvarem tímto stojí 
na rovni polsko-české isko : p. chíopczysko, wilczysko, oczysko, 
zamczysko, babisko, szkapisko ; č. dubisko, Němčisko, Římanisko, 
sedlačisko, pacholisko, dobrotií.ko atd., ač vše to Slovákům jest 

12 



17S 

známější , než naší mluve obecné. Ještě jiný obyčej opovržlivá 
slovce tvořiti jest u Rusův a Polanův koricovkou ina, a větším 
dílem útvory takové mohou i zastupovány býti oněmi na ume a 
isko ; neboť smysl jest jeden a týž , poví-li se ^omhuío anebo 
40MHHa , krowisko anebo krowina. Podobná jsou : MywnqHHa od 
MjWHK^ (hrubý sedlák), xopoMHHa (velká světnice, haluzna), necqnHa 
(hnibý písek, od necoKi) ; pol. chfopina, kobiecina (bídná žen- 
ština), drožyna (špatná cesta), wozina (vůz) , czapezyna ( ošumělá 
čepice) atd. Jakož vůbec český jazyk zhrubělým jménům odvykl, 
přicházejí i tato pořídku : hadina (hadí plemeno), čertovina, lotro- 
vina, chíhnovina, babina neb babizna a snad i n. j. — K vytknutí 
čehosi špatného , ničemného a bídného druhdy jazyk ruský ucho- 
puje se také forem, ježto vlastně jen zdrobnělým slovcím příslu- 
šejí , jako : OHBeHUO , CTapuqeHUO (velmi sešlý stařík) , Jiouja4eHbKa 
(herka), CHJUimKa od cnaa* Jakožto věc v historickém ohledu po- 
zoru hodnou připomenu ještě , že ruští mniši a duchovníci , pod- 
pisujíce se v listinách 15. a 16. věku za svědky, svá klášterní jména 
někdy v ume zakončují, nepochybně aby tím pokoru a povržení 
samých sebe dali na jevo, u pr. tiowb FpBropHme, HcaKume, Kiipii- 
mm,e, Oerpnme, HeaHHme atd. 

Sloxená statná jména. 

Zmíniti se chci konečně též o složených statných jménech. 
Slov tohoto druhu nemají sice jazykové slovanští žádnou přílišnou 
hojnost, a však ani nedostatek netrpí; nýbrž zachovávají jako 
řečtina pěknou a pravou střední míru. Neodpíráf zajisti slovan- 
ština tak tvrdě spojovaným jménům statným , jako u př. latina a 
dcery její; leč ústrojnosf její, založena jsouc v bohatosti kmenův 
slovních a ve množství velikém odvodův, také nikterak nepřivq- 
luje k tomu , aby obtěžovati se dala takovým nesčíslným množ- 
stvím složených a složenosložených jmen , jako u př. němčina. 
Neboť nad náležitosť veliká hojnost skládaných jmen jest vlastně 
pravé jazyka nuzáctví. Toí jedenkaždý musí nahlížeti, že jazyk 
ten daleko jest dokonalejší, který předměty obyčejné a samy 
sebou prosté znamená zvláštními kmenovními slovy aneb odvozo- 
váním příhodným, nežli onen, jenž pro svou neplodnost neb ne- 
ohrabanosf slovo k slovu klížiti musí, jen aby mohl jména dáti 



179 

i nejvšednéjším ponřlím. Slovům, jako u př. úl, rukavice, pod- 
kova, náprstek, lednice (pol. ledownia), řezbář a tisíci jiných 
podobných náleží zajisté přednosf jakožto z jednoho kusu ulitým 
před německými druhdy dosti nuzně slhičenými výrazy Bienen- 
stock^ Handschuh, Hufeisen, Fingerhut, Eiskeller, Bildhauer atd. 
Anebo jak trefně a ústrojně jsou utvořena následující polská 
slova : wiaírak (větrný mlýn) , tartak (pif a) , iarna (ruční mlýn), 
papiernia, procliownia u přirovnání k týmž německým WindmUhle, 
Schneidemuhfe, Handmiihle, Papiermnhle, Pulvermiifile atd. Slo- 
ženým slovům tedy jen tehdáž pravdivá cena přikládati se může, 
přispívá-li se jimi k určitosti pomyslův, ku krátkosti vyrčení neboli 
dňraznosti řeči, anebo i ku povýšení a barvitosti mluvy básnické. 
Jinak jsou spíše v každém jazyku jen mrtvá hmota, zbytečně jej 
ve výkonech jeho obtěžujíce. Statné jméno, vzaté co základní 
slovo , připouští ve slovanštině skládání s jiným statným jménem 
anebo s přídavným, tudíž i s náměstkami, početními jmény, časo- 
slovy, a přede vším s předložkami a jinými částicemi. Statná 
jména pojí se vůbec s jinými sklonitelnými částkami řeči tou 
měrou, že představené slovo v samohlásku o se končí, při měkkých 
pak souhláskách také v ě neb i. Zřídka pojí se slova v nezměnné 
postavě své jako: M€;^hK%Ah, nocleh, jedhoj a n. j. Z takovýchto 
rozličně složených slov sobě jen maličký počet pro příklad zde 
uvedeme : 

o) Statné jméno se statným : OKOMKrb (okamžik , p. oka- 
mgnienie), oy,xo;;koh'e (^znění v uších) , EoroiiioRLi|h , iiixccxoBeciiHKi. 
(bludař) , N0i|i6;^bníie (noc a den) , B-EHifeNOChi|h , CT(>ACTOTphnhi|b 
(mučedlník) : r. nqeji0B04CTB0, ckotobo4Ctbo (dobytkářství), qt-cro- 
jioĎie (ctižádosf), Mo.iHieHOcen^ , nyrejKasarejb ; ilyr. KiacoĎepx, 
iy40TBopam> , rpa4o6HTHHa (krupobití) , TAaBoéoAH (bolení hlavy), 
BoeB04a , ^paTyqe4x (bratranec) ; pol. prawodawca , rybofowstwo, 
wodociag (vodovod) , dziejopis , konitrud , Skarbimierz , Gnie- 
wimir atd. ; česk. vinohrad , čaroděj , letopis , zlatohlav , země- 
plaz , ohnižíl. 

6) Statné jméno s přídavným : xhbohhci (malba), EHAOKAacíic, 
NORopAc.iH ; rus. 40jro,TbTÍe (dlouhý věk) , ót.iOMoiiKa (pradlena), 
cyxoHOCi (čínská hus) ; ilyr. 4o6pocpehHHK'i. (šťastlivec) , ciapo- 
CH4txaaL (starosed, obyvatel), HJia40H<eHfl (ženich), 40Hb03eMaui; 

12* 



180 

p. drobnowidz (drobnohled), lekkowažnosc , czarnoksiežnik ; čes. 
dobrodruh, starověrec, cizozemec, velryb. 

c) Statná jména s početními a náměstkami : Rcen,\>'i|i> » cauo- 
BHj^hi|h, ipe^nkíii,, YeTB6()OB(t2iTíi€, ocMoriiscHHKi ; rus. n0jI4eHb, COpOKO- 
H05KKa (stonožka?); ilyr. e4H0MtceqHh, 4B0H0/Kaui ; pol. jedno- 
rožec , trójk^t , czworobok (quadratum) , samolowka , tosamošč 
(identitas) ; č. stoklasa , všedobr , samolet. 

d) Statná jména s časoslovy : Biiíi;^UMHpi> ; rus. copBnrojiOBa 
(nerozvážlivec), CKaji03y6i> neb syóocKajii (otevřihuba) ; il. nesHa- 
6oacaEiTb, JOMHropa, óyjLHOKa ž. (vyboulené oko — zevel) ; p. pedzi- 
wiatr (větroplach , pudivítr) , rzežymieszek , pasorzyt , woziwoda, 
Sedziwoj; č. trasoritka, kazisvět, mastihuba, trativod (na lodí). 

e) Statná jména s částicemi: OTftiícith (větev), OBtcAiiicvíic 
(universum), coifieciioBíie (vaniloquium) ; rus. 4apoMit4i nebo TVHea- 
4eui ; ilyr. npe4rOBopi , óessasjíeHOCTt (nevinnosO , warparxo^a ; 
pol. darmochlub, tuziemiec; č. podvod, meziplecí, spoludědic. Ješfo 
se sama v hojnosti všude naskytují složená s ostatními předlož- 
kami atd., bylo by bezmístné další jich uvádění. 

II. Jméno přídavné. 

Vidělo se, kterak statná jména podlé tvrdosti neb měkkosti 
svých koncovek dvojí řadu €iní ve svém skloňování. Při tom 
však snadno bylo pozorovati, kterak i toto rozdvojené skloňování 
jednoho a téhož jest původu, anof měkkým b na konci slova 
v samoliláskách jednotlivých pádův způsobené proměny právě při- 
rozeným způsobem vyvésti a vysvětliti se dají z hlasečných záko- 
nův vlastních jazyku slovanskému. Tamf náleží u pr. pravidlo, že 
širší samohlásky a, o, u pripůsobením přídechu jotního v některých 
nářečích, jako českém, přejíti mohou v užší a vyšší e a i, že dvě 
samohlásky druhdy v jednu se stahují, a tak mnohé jiné věci, jak 
to při skloňování jmen statných dosti zřejmo bylo. Tutéž povahu 
mají do sebe i přídavná jména , a podotkneme-li, že původní po- 
hlaví jejich znamená se koncovými samohláskami i, o, a, anebo 
při nahodilém změkčování b , k , » , tudíž předvídati budeme , že 
i další sklonění jejich nepochybně má cosi společného se statnými 
jmény, a snad i nerozdílného od nich. A tomu, skutečně jinak 
není. Že v pradávných dobách mluvy slovanské všecka přídavná 



181 

jména obniezena byla na tento jediný skloňovací způsob, jim veskrz 
společný se statným jménem, už z té příčiny za pravé ujíti mů- 
žeme, protože druhý skloňovací způsob přídavných není prostý, 
alebrž složený, jak tudíž uvidíme. Jest tedy dvojí druh přídavných 
jmen a odtud dvojí skloňování. Rozdíl jest skoro tentýž, jak jej 
i německý jazyk činí mezi tak nazvaným starým a novým anebo 
lépe říci mezi mocným a slabým skloňováním přídavných, při 
čemž jediné to jost pozoru hodno , že rozdíl ten nezachoval se 
v stejné míře a moci ve všech nynějších slovanských nářečích. 

Prvnější starší skloňování přídavných mívá nyní hlavně místo 
v průpověděch vyrčení všeobecného, anebo koná-li přídavné jméno 
službu přísudku nějakého (praedicatum) , jsouc odděleno od svého 
statného; u pi\ ^"lm h;iy.aao, ^i.at. Koiihi|h; r. BcaKOMy H3BtcTH0, 
mo TU ĎoraiT. a oaa 6t4Ha ; pol. kto zdrów, ten bogat. — Jeví-li 
se ale přídavné jméno co vlastnosť nějaké zvláště míněné jestoty, 
sesiluje se jednoduchým způsobem osobní náměstkou h, le, a, 
splývajíc s ní v jedno slovo , čímž pak zdánlivě nové skloňování 
přídavného jména staví se nám před oči. Tak z přídavníka CAaEi, 
CHSEO, CAABA vychází druhý, totiž cíi^ieuh, c.iiiBOie, cjiiiEJin ; z ]i'STOiiihHh 

-bMI€ -EHKl tolikéž A-KTOUIbHÍH -IIKK -HKKl , 3 tak i V .OStatUÍch pá- 

dech snadno jest toto splynutí nalézti, jak hnedle uvidíme. V gram- 
matice obdržela jsou přídavná jména způsobu prvního jméno ne- 
určitých (indefinita), druhá nazvání určitých (definita). Tak tedy 
podává nám staroslovanština pro své přídavníky sklonění dvoje, 
z kterýchžto jedno i druhé ve dvojí obrazec se rozkládá, pokud 
totiž koncovka anebo tvrdá jest anebo měkká, jak patrno z ná- 
sledujícího obrazce : 

A. B. 

Neurč. HOB-E , hobo , nob;x 

UrČ. NOBUH, HOBOIC, H0B:il.1 

Jak jsem se už zmínil, neliší se v staroslovanském jazyku 
skloňování neurčitých přídavníkův nijak od onoho jmen statných 
ani v jednotném počtu ani v množném : hobi rpii^i , moko chobo, 
NOBA npiiBjí^A, Ap^iri APoyrL, míiíiao aP'^'^^, bucokiI ropa ; ovípeNh A'^^>A*>» 
CIINI6 Mope (Adriat.), otbhki i^gmaki. — V té síle a plnosti, v jakové 
se přídavná jména staroslovanská skloňují, nenalézáme je v ni- 
žádném jiném z nářečí našich; neboť na větším díle uchovala jsou 



ílIbThHk, iťKThlIie, IťKThHlZI 
il«ThHIH, A-KThHiei€, S-fiTklIlAKI. 



192 

se tamto jenom v jednotlivých případech a osamotělá , zde zas 
jenom v jedrioliiíku a i tu ne ve všech pádech , jinde zas jen 
v prvním pádu. Vizme už, jak novější jazykové v tom si počínají. 

V polštině uchoval se neurčitý pndavník toliko v nominativu, 
ač ne ve všech pohlavích ; aniž připouštějí tuto formu všecka pří- 
davná slova. U starých polských spisovatelův bylo ovšem o něco 
rozsáhlejší flžívání její. Všecky ostatní pády nahrazují se ze sklo- 
nění určitých. Jist pak užití jeho jen tehdáž možné, když sponou 
(copula) v sadě jest časoslovo statné 6ž/c, anof v případě tom 
přídavník neb příčestí od statného jména se odděluje, t. j. pří- 
sudkem v průpovědi stojí; u př jest godzien chwafy, syt síawy, 
pef en litošci ; tu chf opak bywa wesóf ; bedzie czyst i zdrów ; srog 
jest ludziom ; každý czfowiek chciw do tovvarzystwa (Koch.) ; 
jestem tego šwiadom; byf meczon, poražon atd. Některá přídavná 
jména mění poněkud smysl, pokud bud neurčitě neb určitě pro- 
nášena bývají, u př. mocen jeslem (mohu, jsem s to) — morny 
jestem (mám moc) ; pewny czfowiek (bezpečný, jistý) — pewien 
czfowiek (jistý, nějaký, quidam) ; tak i powinien a powinny (jako 
č. dlužen, povinen, přibuzen) a n. j. Rad -o -a, wart -o -a 
(hoden), kontent (spokojen), sam, wszystek přicházejí toliko ve 
tvaru neurčitých ; poněvadž ale v množníku radzi , radě nalézáme, 
spatřujeme i zde už přechod do tvaru určitých, ješto by jinak 
rady psáti se muselo. U starých spisovatelův polských také k jiným 
pádům dalo by se nashledati dosti příkladův. Nejsetrvaleji uchrá- 
nila se forma neurčitých přídavníkův v některých příslovcích a ve 
skloňování řadových čísel, u př. genitiv : od dawna, z předka, 
spefna, z panská, zmfodu, znowu ; do szczéra go ijadli ; pófíora, 
póftrzecia, pófczwarta fokcia, pófíory piqdzi. Dativ po předložce 
po : po paňsku , po polsku , po trzezwu, po pijanu, po čichu, po 
prostu atd. Lokál : na predce, na male, wcale atd. Že tvar ne- 
určitých zachoval se také v polských přivlastňovacích přídavnících 
na ów, owo, owa a in, ino, ina (ojców, maiczyn"), a však i zde 
toliko v prvním pádu, ukáže se později. 

U větší daleko míře udržuje se skloňování neurčitých pří- 
davníkův v jazyku ruském , ilyrském i českém. Leč i v těchto 
jazycích musí se nahrazovati ze skloňování určitých tyto pády : 
T jednotníku 5. a 7. pád, v množníku všecky nepřímé pády ; v ruátiné 



183 

mimo to též 2. 3. a 6. pád ženského pohlaví v jednotníku, ježto 
vždy v oň se končí. Totéž platí v ilyrštiné o 3. a 6. pádu. Tvar 
neurčitých v ruštině zvláště jest oblíben v národních písních a pří- 
slovích, poněvadž jakožto kratší jest i důraznější Na důvod toho 
uvedu opět některý příklad : M.ia4i> hcchi coKOJ^ ; cetre^ii Mtca^^ ; 
KpacHO cojiHue; cupa semn; 6tjiu pynn; ópaieub y4'fejn>; no4^ 
jiewam. KaMCHb n B04a HCHAexx ; 4o6pa M0Ji04ua ; h3^ ójhhcha 40Ma atd. 

Touže měrou, ano ještě užívanější, jest neurčitý přídavník 
v ilyrském a vůbec ve všech jihoslovanských nářečích, rozumí se 
že ve vytknutých výše mezích. 

Jak pěkně a rázně v staročeském užíváno neurčitých pří- 
davných , nahlédne každý snadno z těchto několika příkladův ; 
Lidem lakomým jest svět mal, uzek. krátek a neprostřen ; z mnoha 
knih ; od malá do veliká ; běda mně nebohu ! lépe tobě skrytu a 
neznámu býti; učiň mě zdráva a spasena (zdrávu a spasenu). — 
Y 1. pádu mužského pohlaví mírní se tvrdosf při shluku mnohých^ 
souhlásek, tak jako při statných jménech vkladným e, v ruštině 
též o a v ilyršlině a. Pol. godny — godzien, winny — winien, 
wolny — wolen ; č. mladistvý — mladistev, mrzký — mrzek, hněvný 
— hněven; rus. laweHi, xencn., tohoki, nojOHi.; il. dobar, tanak, 
taman atd. Neurčitá přídavná jména měkkého zakončení jsou toliko 
v staroslovanském běžná, v polštině a češtině vyšla jsou zcela 
z obyčeje, ano i v ruštině a ilyrštinč řídkým jsou úkazem. V na- 
šich dosti četných staročeských památkách vyskytla se jedva ně- 
kolikrát, jako: oteň stol, s otnia zlata štola, k vyšniu hradu (Rkp. 
Král. = k vysokému), rámě gospodnjé. 

Dříve než přistoupíme ke skloňování přídavných určitého 
tvaru, potřebno se vidí představiti sobě před oči podotknutou 
náměstku v osobě třetí , s kteroužto jest sloučeno a z nížto vlastně 
vyšlo. Vedle obvyklejší nám nyní této třetí osoby v nominativu 
OHI, OMO, OMa přichází též v staroslovanštině jednoduché h, ic, a, 
kteréžto jako latinské is neb ille také co ukazovací náměstka, a 
ve spojení s částečkou xe: hk£, i€a;e, aase co potažná náměstka 
jest obyčejno. Téměř ve všech novějších nářečích tento starý 
nominativ vyhynul beze všeho sledu , ale ve všech se udržuje 
náměstka ta po dneiSní den v ostatních pádech. Skloňování 
její jest; 



184 



Jean. 


H 


i 






H 








le 


\ 


lero, 


l€MOY 


le 


KMb 


HMh 




n 




KU 


KH 


Ift 


l€H 


i€l& 


Množ. 


H(l 


ÍH)j 






lA 








» 




HXl, 


11 Ml 


lil 


HilCL 


HMH 



M 1 U 

Připojením tedy pádův náměstky této k pádům přídavníka ne- 
určitého a splynutím jich jako v celek jeden dostáváme sklonění 
přídavníkův určitých , jako z následujícího obrazce vysvítá : 

Jedn. 

N. HOBl-fx — IIOBHH ; HORO-f l€ — HOBOK ; HORIX -\- fX — HOB.in. 

Gen. HOBa + •«''0 — HOB^ro; hoktj -f- •€»* — hoktjh. 

Dat HOKOY + leMOV — iiobomoy ; hobi -|- icň — hokoh (* tň). 

Acc. z=: Nom. Gen. ; uoiíSk -\- vh — HORmi%. 

LOC. MOB-E -{- ICMk HOBOMh *, HOBt -j- l€H — HOBOH. 

Insír. HOBOMh -f- HMh — HORlIMh *, HOBOInIÍ + 161% — HOBOI&. 

Mnozn. 
Nom. HOBH -|- H — hobíh; mobji -\- n — hobiIia; hobu -|- » — iiOBxiia. 

Gen. HOB-h -f- H]ťh — HOBU.Vh. 

Dat. HOBOM'h , HOBAMl -f- HMi; — HOBXIMl. 

Acc. ■=. žensk. a věcn. v Nom. 

LoC. HOB-C^CE , HOBíl\-& -j- HXl — HOB'UX'h. 
InStr. HOBU, H0B21MH -j- H**H — HOBUMH. 

Tímže způsobem zřizuje a děje se také skloňování přídavných 
určitých s měkkým zakončením v jazyku staroslovanském, při čemž 
toliko šetřitr se musí obměna samohlásek, jak povaha tvrdých a 
měkkých souhlásek toho vyhledává. To se stává , jak z nauky o 
saniohlasenství nám známo , přídechem jotním neb měkkým , dále 
proměnou hlásky o v € a u v h : ^^a^HíŇ -hkk -nra, ^a^Nuro, 
:;.i/^Hi€MOY atd. 

Srovnalosf mezi jazykem staroslovanským a novějšími jest 
i ve skloňování přídavných určitých dosti patrná, ač v každém 
z nich některé změny v užívání pádových samohlásek se zběhly, 
zvláště při stahování dvou slabik v jednu. 

Nejblíže k staroslovanštině stojí skloňování ruské , jako : 
CTapuS (v obecní mluvě, zvláště když přízvuk na poslední, zní 
ciapoH) , ciapoe , 2. ciaparo (vysl. ciapoBa) , 3. ciapoiiy atd. ; 



185 

ženské : CTapaa, 2. 3. 6. crapoíi, 4. a 7. s opoininulím zvuku noso- 
vého crapyio, crapoio, aneb skráceně ciapon. Množ. 1 a 4. m. 
crapuc, ž. v. crapbia, ostatně jako v staroslovanštině. Nejinače ve 
sklonění s mékkýni zakončením : HUHtuiHiii -ee, -aro (HbiHtuinbOBa), 
-eiay, -cml, -hmx; žen. -aa, -efl, -loio, -eio. Množ. HuatinHÍe -ia, 
^ -Hxx atd. 

V ilyrštiné už skracování jest zřejmější, a tím více v polštině 
a češtině. Jedn, Ijepí, Ijepó (indef. Ijépo) , 2. Ijepoga (-og'), 3. 
Ijepomu (-om'), 6. Ijepomu a Ijepom', 7. Ijepom. Množ. Ijepí -á -é, 
2. 6. Ijepih, 3. Ijepim, 4. m. ž. Ijepe, v. Ijepa, 7. Ijepimi. Skloňování 
s měkkým zakončením neliší se od předešlého ; jediné pády o, 
oga , omu , om proměňují samohlásku o v užší e : vručí , vruče, 
vručega, vrucemu, vručem. Mimo to buď připomenuto , že hláška 
i v nepřímých pádech , líbo-li , povznésti se můž na ie : Ijepim 
nebo Ijepiem, Ijepih nebo Ijepieh, vručimi nebo vruéiemi; a pak 
že podlé běžného prostonárodního užívání dativ, lokál a instru- 
mentál ve množníku stejného jest pádu, jak jsme to i při statných 
jménech viděli: Ijepima, vručima neb Ijepiem' , vruciem\ 

Známkou polského a českého skloňování určitých přídavných 
jsou nejenom stažeujější též pádové, ale hlavně přechody ze širších 
samohlásek o a a v užší e ano i i, ač tím podobnosf se staro- 
slovanským skloňovámm nikoliv zahlazena není: wierny, -ego, -emu 
(pád 4. stejný s 1. neb 2.); v lokálu mělo by býti podlé všeobecné 
shody slovanských nářečí wiernem a v instrumentálu wiernym. 
Leč pokudžkoliv. památky polského jazyka v dávnověkosť stopovati 
lze jest, málokdy rozdílu těchto dvou pádův pravidelně jest 
šetřeno, a klade se, jak se kde nahodí a líbí, hned em hnědám, 
anoť v obecném vyslovení dvojí tato koncovka ovšem téměř 
stejného jest znění , as tak jako i u našeho lidu vůbec vždy 
jen ým slýcháme. Jakož ale Poláci zhusta v grammatických opra- 
vách nejapně si počínají, a tudy spíše lad jazyka svého kazí: 
vloudil se do spisův novější doby ten ničemný obyčej, že v těchto 
dvou pádech a 7. pádu množníka beze vší potřeby rozeznává se 
mezi pohlavím mužským a věcním tou měrou , že ono pádem ym, 
toto é7n se označuje. Píše se nyní téměř všeobecně: przy lewym 
brzegu, nad lewym brzegiem, a zas v každém sfowie , každém 
sfowem. Převrácenosf počínání toho měla by se už tím nahlížeti, 



186 

že ve všech nepřímých pádech skloňování jak statných jmen lak 
přídavných v pohlaví mužském a věcním i v polském jazyku ve- 
spolek se srovnává ; tím pak méně tato novota se stanoviště slo- 
vanského můžť se schvalovati, jak to obrazce naše zřetelně 
okazují. Protož chceme i my, a to slovanšlěji. znamenati lokál 
ém, inslrumentál ým. — Ve sklonění ženského pohlaví : wierna, 
2. 3. 6. wiernéj, 4. 7. wii rnř}. Množ. nom. muž. i (ovšem pravo- 
pisně také y), žen. věcn. a akk. končí se v e. Ostatní pády jak 
v staroslovanském JNejináče děje se i v skloňování měkkých, při- 
vzetim ku pomoci jediné samohlásky i, kteroužto se změkčení 
znamená: przedni -nie -nia, -niego. -niemu, -niéj atd. 

V tvrdém zakončení neliší se od polského naše české sklo- 
ňování určitých přídavníkův. Uvážiti však sluší, že v každém pádu, 
kde přistupující náměstka s neurčitým přídavným se vize, nalézající 
se tu samohláska časoměmě se dlouží: pravý -é -á ; krátký -é 
-á j neurč. krátek -o -a , 2. krátkého atd. ; žen. krátké (staročesky 
a v obecné mluvě kráíltej), krátkou. Ve skloňování pak měkkých 
dosáhlo stažení a stisknutí samohlásek nejvyššího stupně ; nebof 
když v staročeské mluvě na podobu polské říkalo se zadni, zadnie^ 
-niého, -niému, panuje nyní všude jenom prosté dlouhé i: zadní 
m. ž. v., zadního atd., a ze stisknutí tohoto samohlásek v pohlaví 
ženském nic než dlouhé i nezůstalo (zadní), což ovšem jazyku 
našemu na žádný užitek nevychází, ale jest mu pro takovou jedno- 
tvárnost' na velikou ujmu. V plnozvukosti samohlásek stojí tedy, 
jak vidno , skloňování určitých přídavných pozadu za jazyk«'m 
staroslovanským a ruským, a má snad jediné tu výhodu, že tato 
přídavná v některých pádech o jednu slabiku kratčeji se vyslovují. 

Urahy zvláštní. 

i. Jelikož přídavné ve všem shodovati se musí se svým 
statným jménem, samo sebou vyplývá z toho, že v oněch nářečích, 
kde čtvrtý pád nahrazuje so druhým neboli s ním stejně zní, 
totéž i v přídavném se zachovává. — Ohledem na jazyk polský a 
český dále připomenouti sluší co do mužského pohlaví 1. pádu 
množníka , ježto se v i končí, že přídavné jméno užívá se jen 
tehdáž v tomto zakončení, když statné jméno osobuje si, a( tak 
dím , ušlechtilejší pád i neb océ (pwie). Podoben-li však tento 



187 

první pád ke čtvrtému, t. y , e, jak to pri bezživotných obyčejně 
bývá, tedy také přídavné přijímá akkusativní koncovku. Tedy 
m^ini narodowie a mezně národy , fakomi kupcy , zielone gaje ; 
č. zpřvavť pfdci, minulí časové a minulé časy atd. Jazyka staro- 
slovanského, ruského a ilyrského pravidlo toto naskrze se netýká. 

2. Končící se přídavníky v gi a ki připadají v polštině ke 
skloňování měkkému, v těch totiž pádech, kde i neb e po hrdelní 
hlásce následuje , o kteréžto vlastnosti už v souhlasenství zmínka 
se stala: tegi, tegiego ; krótki, krótkiego atd. V jiných nářečích 
podržují svou přirozenou tvrdost Také polský prídavník gfupi 
-pie -pia nikde jinde měkce nepřichází. V ruštině sice dle při- 
jatého pravopisného pravidla též po hrdelnicích i se píše , a však 
nemá to na ostatní pády žádného vplyvu : Tiixiil , tmxoc , xHxafl ; 
MHrKÍS -oe -aa, -aro, -osíj atd. 

3. V nejstarších památkách staroslovanského jazyka nachá- 
zíme dosti zhusta ve mnohých pádech zdvojnásobené psanou samo- 
hlásku , u př. AOBP^^aro > AOKpooMOY anebo aob(>o\-ovmoy , AOKpwHxi., 
Aocp-uiiMi atd. Psáni takovéto ukazuje zajisté anebo na prosodické 
prodloužení slabik, anebo vysvětluje se tím, že připojená náměstka 
nescelila se ještě a nesplynula v jednu hlásku s pádem neurčitého 
sklonění sloužícího za základ. Z ohledu staroslovanštiny mimo to 
pamatovati třeba , že lokál jednotníka končívá se místo OMh , oň 
také v -SMk , tň (a takto i dativ žen.). I to se zdá , že pochází 
z neurčitého ještě stahování samohlásek ; i jest tedy ponecháno 
na vůli skloňovati cBATOiib, cbatoíí , anebo ckat-eml, cbatuh. 

4. Poněvadž ale podlé zákonův povědomých už ze slovan- 
ského souhlasenství před samohláskami i a é (h, t) nižádná tvrdá 
souhláska místa míti nemůže (toliko ruština v tom činí výmínku), 
a není-li sama seboii změkčení schopna, ve své příbuzné měkké 
přestoupiti musí: Vyplývá z toho pravidlo přede vším ohledem na 
1. pád muž. pohl. množ., kdežto hrdelní hlásky přestupují ve své 
příbuzné sikavky. Tudy se skloňuje Aparvň — AP^^iH) thxwh — thcíh, 
Kp-KnK-Liíí - Kptniiíit ; pol. srogi — srodzy. bíahy — bfazi (někt. bfasi), 
gíuchy — gíusi, wysoki — wysocy ; č. tuhý — tuzí, tichý — tiší, měkký 

— měkcí. Tak také v ilyrštině : ubogi - ubozi, plahi — plasi, kratki 

— kratci; ačkoliv mnozí Jihoslované, rovně jako Rusové, i bez pro- 
měny hrdelní zvuky ponechávají. Opak tomu zase Dalmatinci 



188 

podržují změkčování ve všech pádech, kde sainohlásku i v ie roz- 
vádějí : mnozicm trudoin (mnohou prací) , mnozieh trudah , mno- 
zicma trudima atd. Přídavná jména končící se ve cKiiň. (sk) tvoří 
tento první pád v staroslovanštině bud v cijíh anebo v ctíh, u př. 
i^eucKuň — :;6Mci|iH anebo ^eMCTiH, p. ziemscy, č. zemští; české 
zakončení ský dává čtt : německý — němečtí. Měkčení toto sou- 
hlásek přináší s sebou , že též polské f jinačí se v / a p. i č. r 
v r : biegfy — biegli, chory — chorzy, sporý — spoří. Toliko pol- 
skému jazyku vlastní jest proměňování zhuštěných sikavek ž a íz 
v jemné á a * : hožy — hozi , pieszy — piesi , lepszy — lepši. — 
V neurčitém skloňování staroslovanském a staročeském přichází, 
jak samo sebou se rozumí, více pádův, kde tyto proměny dějí se, 
ješto skloňování jejich se statnými jmény zároveň kráčí. V staro- 
slovanském tato proměna ovšem také nastupuje, když dle učině- 
ného výše připomenutí místo oub, oň pádův tub, -kh se užívá, 
tudy místo TH,voMb^ tiixoh zní lokál thc^mk THct^ň, místo HeBecKOUh 

-OH — N6BeCI|-EMh -l|T.ň aucbo lieH€CT-EMk -CT-RH. 

5. Polské wielka noc skloňuje se sice pravidelně v 2. , 3. 
a 6. pádu wiflkiéj nocy ; leč ve 4. a 7. pádu mluví a píše se 
wielkanoc, wielkonocq , ješto by zníti mělo wielka noc, wielkq 
fíocq. Také dobra noc má ve 4. pádu opět jenom dobra noc. 
Jestif to, jak za tó mám, pozůstatek starodávního a původnějšího 
vyslovování nosové hlásky a, kterážto a, nikoliv ale o, v sobe 
obsahovala, načež sama ta nosovosf následujícím n ve slově noc 
se zatřela* 

Dvojný počet. 

Ve skloňování přídavníkův ve dvojném počtu slouží nám 
opět jazyk staroslovanský a staročeský za nejlepšího vůdce, kdežto 
v jazyku ruském a polském už za nejdávnějších časův všecka 
stopa dvojníkového skloňování přídavných se 'vytratila. Neurčitá 
přídavná jména skloňují se zcela dle obrazce statných jmen, ku 
kterému pohlavím svým připadají. Tak u př. roTOUi : 

m. POTOKA, v. ž. roTOB-K, 2. 6. roTOBoy, 3. 7. m. v. roTOKOua, 

Ž. rOTOB^f.U. 

Leč tímže obrazcem řídí se také určitá přídavná, s tou jediné 
výminkou , že 3. a 7. pád bez rozdílu pohlaví jest iiua, nma. Mé 
tedy ApAriiH, chnnh ve dvojníku: 



189 

ciiim -HH, 2. CHMio , 3. chhhm:i. Tuž podobu míval dvojný 
počet i v jazyku českém, byv ovšem bedlivě šetřen až téměř ke 
schylku i 4. století. Nyní pozůstal jen v několika málo slovech a 
pádech, jako: dva česká, bosýma nohama, slzavýma očima atd. 



Se jmény přídavnými srovnávají se ve skloňování, a sice 
jak ve tvrdém tak v měkkém, také mnozí druhové jmen početních, 
náměstek a pak i pnčestí (participia). Kde toho potřeba se ukáže, 
připomene se co vhod i o těchto částkách řeči na svém místě. 

Jak to i v jiných jazycích obyčejno, užívá také Slovan 
mnohých přídavných jmen na místě statných , ovšem neměně ni- 
čeho ve skloňování jim příslušejícím. Sem náležejí především 
vlastní jména a příjmení, jako : 4o.iropyKÍH, BascMCKiil, p. Zawadzki, 
Bielski , č. Novotný, Horký a j., tak též ženská Kypócnaa, Druž- 
backa, Kořenská atd. Pak jiná obecná jména, u př. pol. wožny 
(úřední sluha),- odžwierny (vrátný), odžwierna , zfoty (dukát); 
č. poklasný, kočí, sudí, příchozí, krejčí ; žen. krámská, panská atd. 
Dále ona , ježto jsouce věcního pohlaví jisté daně neb pokuty 
znamenají : pol. brukowe (silničné t. mýto) , czopow^e (posudné), 
podymne (domovní daň) , meszne , pogfówne (z hlav) , poradlne ; 
č. měřičné, spropitné ; rus. MiipoBoe (plat rozsudímu, rozjemci), 
xo5KeHoe (plat poslu) , noaceyrfesHoe (žalářné , od klády , od pout), 
ku kterýmžto i jiná přičísti se musejí, ač na jiné vztahují se věci, 
jako wapeHoe neb wapKoe (pečeně) , Mopoaceuoe (mražené). — 
Paní ž. a páně : chrám , slovo , den Páně. 

Výčet kmenův prostých. 

Přídavná jména jsou tímže během, jak se při statných jmé- 
nech pozorovalo, buífto pflvodní t. j. pouzí kmenové neboli o sobě 
stojící kořenové jednoslabiční, anebo jsou odvozena pomocí roz- 
ličných koncovek od jiných kmenův , větším dílem od těchže 
samých prvotnějších přídavných. Počet prvotních kmenův jména 
přídavného obnáší okolo sta, a větší částku jich nalézáme po 
všech našich nářečích. Podlé povědomého už pořádku souhlásek 
koncových uvedu z nich tuto některé, jak nám je staroslovanský 
jazyk podává: wei (zjevný, jevo, na jevě), chbi (caesius), nitAKi, 



100 

KftHKl , itlORl (mil), CAAEl, ntlIT. (pulclier) . CAtlIl , HtU-L , npuMi, 

jcpOMi , lONi , HUNI Cpíger) , epoN-L (biiý kůň) , etiii . i|i;Xi , cHp-K 
(orbus), CKopi (spěšný), c-rai (canus), cm-kai^? rpiAt? íiwti (saevus>, 
v*CTT. (hiislý), noycTi^ ch:;^ (modrý), Ap'^?'^ 5 ^iJci., kovci. m;n» 
<strakatý) . CTporx (ukrutný) , th)ci , rAO^jci , mkt. (silný) , iip-KKi 
(příčný, na přič ležíď) atd. Tato a podobná jim přídavná náležejí 
ke sklonění tvrdých. Počet s měkkým zakončením jest mnohem 
menší, z nirhžto téŽ některá za příklad uvádíni : Bovň (bujný, 
pošetilý), cDyň (marný, ješitný), h,hk'íh (divoký), cunih (modrý jak 
moře) , YOifasíh , qywiH , cudzy , cizí , pujRh (rusý , rufus) , AOV^k 
(silný, hřmotný), nnuih, HHifih (chudý), t-li|iih (p. czczy, č. prázdný), 
HHijh (nice, ničí— nachýlen, pronus), npoviíí (ostatnf) atd. 

Odvozování. 

1. NejprvnějŠí a nejprostší způsob odvozování pozorujeme 
při jménech přídavných, ježto od statných jmen původ svůj berou. 
V přetvorech těchto přistupuje pouze přídavničí koncovka ku 
kmenu statného jména, a sice tvrdá skoro veskrz, tvořeno-li pří- 
davné slovo takové od bezživotných ; měkká zas , přichází-li od 
životných. V případě prvním jsou ale přídavná tato jména vesměs 
složená , u př. Bei^p^tKUH , r;ťtCTORpi:i;^'L . BeAeoKuií , YpiiiooKiiH^ Ktso- 
HHi|iH, jjsaToovoTi, cKAOBiiacwň ; pol. dwunogi, biafozeby, žóltokfosy, 
mokroskrzydíy , gestolišci ; č. velkohlavý , bezdomý , plnokvětý, 
blahorodý; rus. qepHOÓpoBUH, KjpHOcuB (pleskonosý, piknosý), 
CKopoHOriíi (rychlonohý) atd. 

2. Děje-li se odvození od životných jmen statných, tehdy 
přídavník přijímá , jak se právě řeklo , měkké zakončení , a tuf 
se nám jeví první počátek přivlastňovacích přídavných (adj. pos- 
sessiva v. possessionis), t. j. odvozený tímto způsobem přídavník 
ukazuje , že bytnosti té něco přináleží aneb od ní vychází. V ji- 
ných jazycích obyčejně místo přídavných těchto našich vídáme, 
že statné jméno ve druhý pád se klade anebo složeným se činí, 
u př. ptačí zobec, ptačí hnízdo — rostrum avis, Vogelnest. Tako- 
váto přídavná jsou : eoxih, KNAa:h, YsostYh -íň, oti»yi., paBíň (otročí), 
op»ÍH , RCABAX^XAk od kcaeíi;ka'^ , Koi^ÍH , n^ovYiň od naovKi , coKÍň, 
Phcíň ; pol. wdowi, niewiešci, Iwi, barani, kuropatwi , pszczeli, 
myszy, molyli ; čes. páví, rybí, jelení, hadí, labutí, hovězí 



191 

(hovado), zaječí, sokolí, kuří, muší ald. Taktéž v ruštině a 
ilyrštině. 

Strany skloňování přídavných takovýchto v jazyku cyrilském 
a ruském pamatovati sluší, že ve všech koncovkách pádových 
samohláska i podržuje místo své , a tudy se neskloňuje dle výše 
uvedeného pravidla , u př. boskíh -eie -ara , 2. Boxíiro , nýbrž : 
E0»:ÍH , eonsíie , eo»;ím — EOHsínro , Boa:íi€Moy, RO»:ii€Mb , Boiit;THMh , a 
podobně též v pohl. žen. a v množníku. Tomuto způsobu skloňo- 
vání podrobují se také přídavná íHKtň Cferus , incultus) , Besíň 
(veliký) a xpeTíň -íi€ -ín — 2. -íisro atd. 

3. Pouhým změkčením koncovky způsobená tato proměna 
statného jména v přivlastňovací přídavné přiházívá se zvláště ve 
vlastních jménech staroslovanských , dílem také staroruských : 
lAKOE.ik -^K -nia (po retních prostředkiije se změkčení , jak 
známo , tekutým a) , HA^rnb, llaBiih od n^Kť.Ait, (p^pacHh, BceeitíinsAh ; 
rus. BceBoao5Ki. , Eopnmb od BopHci) , flponOviMb od flponojiKi, 
Bowertrnb od Bowextxi. 

Útvary přídavných přivlastňovacích druhu tohoto pošly jsou 
v jazyku českém a polském dávno v zapomenutí , a stopu jejich 
nalézáme nejvýš posaváde v místních jménech některých, ač nyní 
už vůbec za statná jména se berou, u př. Příbram, Libeň, Draho- 
myšl , Jaromír , Zderaz , Bezděz , Přelúč (* -c : Přelut) , Choteč, 
Třebíč atd. ; pol, Wieluň , Sieradz a j. v. 

4. Nejobyčejněji koná se nyní tvoření přivlastňovacích pří- 
davníkův v jazycích slovanských pomocí odvozovacích slabik obi, 
OBO, OBii od pohl. mužského, a od ženského pomocí hhi, hho, hiiíi 
k nimžto již nyní pozornost' obrátiti musíme. V staroslovanském 
jazyku není rozdílu , volí-li se při jménech osobních zakončení 
toto anebo předešlé, aby nabyla se potřebná jména přídavná. 
Pročež 0Thi|6K'L -eKO -evi^ anebo OThVh, OThve, oihva; od r-rctovmi 
— 11'iiCTOvHOB'E -OBO -OBa , auebo n-KCToviih -me -m«. Podobné 
i od jmen : Iocii^iob-l , ^iieKcsNApoBi , MapKOBi, ^ii^^piiieBi atd. ; od 
ženských : M-ipiHNi , ICxeHHH-L , €o4[>'iiin'l , ICk^siíhi od H>Brii (Eva). 
Nejinak od mužských končících se na n: CTapocTHiii, boicbo^^hmi ; 
rus. 4aAHH^ od ahah (strýc) ; pol. starošcin ; starč. paslušin. V pol- 
štině též od přídavných na y, ježto za statná jména platí: lowczyn, 
podkomorzyn , podczaszyn. Tak i od vlastních jmen : Íoyahh-e od 



I0« 

íoYp. iiAíYh ííC(>eMíiiin. : rus. Masennux, Hhkhthh^. CeHCKnni atd. — 
Jsou v^ak příklady před rukama i ze staroslovanské i ze staro- 
české mluvy, že také jiná statná jména odvozovací slabiku in 
připouštějí, u př. od rocTh — rocTiiH'fc, roxABh — ro.\rt;r>iiiii rao^i 
(dedek) — b^gahiii. i bao^ori, laih (zlodéj) — TaiHNi. Rkp. Král. 
zastená pláčem holubiným. Povšimnutí hodno jest, že ruský jazyk 
také někdy lípá koncovku obi ke jménům věcního pohlaví, čehož 
sic v jiných nářečích nenalézáme žádného příkladu. Tak u př. při 
označování svátkův a slavností : BosHecenteBi 4eHB (na nebe vstou- 
pení) , npeoópaweHbee^ jí^euh (proměnění Kristova) , 6oroflB;ieHbeBi 
4eHb (epiphania, tří králů), cojiHueBU kohh atd. 

Skloňování přídavných tohoto druhu jest jako všech jiných 
neurčitých , tedy způsobem statných jmen , jak se už podotklo ; 
toliko v polštině přeskakují tato přídavná ihned v skloňování urči- 
tých ; tedy od braíów, Paw/ów, mafczyn, siostrzyn nezní 2. pád 
bralowa, maízyna, 3. bratowu, matczynu atd., nýbrž bratowego, 
-emu , tnatcTjynego, -emu atd. Čistě a starobylým zvykem ucho- 
valo se skloňování to jenom v místních jménech vycházejících 
v óíD, owo, in, ino , ačkoliv přídavničí smysl jejich už tu se 
necítí: Bojanów^, Radzanowo, Krotoszyn, Síuchanova, Augustów a 
jiná bez počtu , kdežto vždy původně vyrozumívalo se zamlčené 
gród, tcieš , sio^o a podobné prvního držitele atd. , jak už dříve 
o tom jsme mluvili. 

V užívání přivlastňovacích přídavníkův v nadznnněných dvou 
formách pozorujeme zvláště v novějších slovanských jazycích tento 
podstatný rozdíl. Rozeznává se totiž tou měrou, zdali jmění ta- 
kové neb přivlastňování vztahuje se na jednotlivé osoby neb 
jednolníky^ anebo odnáší-li se k celému rodu neb druhu. V prvním 
případě koná vůbec službu nadmíněná koncovka obi neb hmi, 
v druhém zas, totiž přivlastňuj e-li se něco rodu celému, kon- 
covka i aneb h (pouhé změkčení), a pokud toto zakončení v ně- 
kterých slovech méně běžné jest aneb zastaralé, nahrazuje se též 
jinými odvozovacími slabikami, nejvíce ckwh a nih. Tvoříme-li 
tedy od slova žebrák přivlastňovací přídavné iebrákóv, od vdova 
— vdovin, od pasiucha — pasíuchův aneb po staročesku poí/wám, 
vždy na mysli máme jednotníka (individuum) určitého, jejž právě 
míníme ; díme-li však druhým způsobem iebrači neb iebrácký. 



103 

vdoví, pasluH, vkládáme tudíž v přídavník takový ponětí celého 
druhu neb stavu neb pokolení. Tento kratší útvar přídavných ale, 
jak se už řeklo , větším dílem v osobních jménech nyní vymizel, 
a na místo staroslovanského oThVb dí Cech otcovský, Polák ojcow- 
ski, Ilyř otčinski, Rus otcukíií aneb oreqecKiS; od brat (místo 
EpsTk, brati), pol. Ďraím, ilyr. bratski , bratinski^ rus. ópaimíi, 
6paTCKÍíi , č. bťatrský ; od iiaih č, mateřský, p. materzinski a tak 
i v jiných pnpadnostech. A tudy sanu) sebou se vysvětlí , proč 
ve slovanštině ode jmen zvířecích přivlastňovací přídavná prvního 
způsobu anebo dokonce nepřicházejí, aneb velmi pořídku se vy- 
skytují, ješto vždy jmění neb vlastnictví nějaké přirozeněji a 
slušněji při zvířatech přimýšleno bývá k celému rodu, nežli 
k jednotníkňm. Protož také neříkáme obyčejně rybin, vceUn, 
pánův, beranův, ovšem pak rybí, včelí, páví., beraní. Pouze 
v těch řídkých případech, kde něco jen jistému jednotlivci ně- 
jakého druhu zvířecího se přičítá, může i onano forma místo míti, 
u př. Eva hadovou řeči svésti se dala. Velmi důmyslně a dů- 
sledně počíná si také v tom jazyk slovanský, že naproti tomu od 
Eon, YiiOB-KKi a podobných jmen statných nepřipouští přivlastňovací 
přídavné EoroBi -o -a, yaobikobi -o -a ; nýbrž jen BoaťíH, víiob-eyíň, 
anof zvykli jsme jmenovati bytnosf nejvyšší a i slovo člověk vždy 
v jakési všeobecnosti. 

• K přivlastňovacím těmto přídavným připojiti třeba ona tak 
nesmírně hojná přídavničí odvozování prostředkem koncovek obuíí, 
NUH aneb hííí. Ješto pak z největšího dílu od bezživotných stat- 
ných jmen odvozují se tato přídavná, rozumí se samo sebou, že 
ponětí nižádného vlastnictví neb majetnosti při nich místa míti 
nemůž, pročež znamenají jenom nějakou podobnosf, příbuznosf, 
původ a jiné podobné poměry. Také často koncovky ový, ný podlé 
libosti se střídají, ke každému pohlaví se hodíce; a však předce 
duch jazyka čelí k tomu, že přiměřenějším se býti vidí zakončení 
ový k odvozeným od mužských , zakončení zas ný k odvozeným 
od ženských a věcních statných jmen. Nestává tedy žádného v tom 
rozdílu, rekne-li se v staroslovanštině od cMtn — cH'KroBaiíi neboli 
CNtinkHan Bop, pocoBsiii aneb pociiaia Kponeiik, ahiicbiih neb ahyhuh 
iKap-L (horkost tvářO ; pol. uliczny a ulicowy , č. růžový a růžený 
atd. A však, jak se už řeklo, užívají dosti libovolně jazykové 

13 



194 

slovanští obojího zakoncVní tohoto , pfi čemž druhdy i na libo- 
zvucnosť béřo se ohled. V příklade uvedu jo^ló některá z pří- 
davných těchto: aomoktjh , TpiHOKUíí , chtokuh (ze sílí), ^ROKuff, 
iicTOKTJíi (skutečný) od hctuh; pol. krajowy, sosnowy, jasioniowy, 
í^rzodkowy, cieniowy; 6. bukový, voskový, ocelový, březový, hJa- 
dový (yoh ien^gfodny), oblakový a j v. Odvozovacími slabikami 
«t/, ni, ený tvoří se přídavná netoliko od statných 'jmen, ale také 
od časoslov a příslovcí, tu př. TbUHuň , noKOHHijň, a:6.^i;^HiJH, 
rfk-KiiiiiTJH , npoTHKHUH od npoTHKO , oif^OBNuA (pohodlný , vhodný), 
od otfAORo; pol. mleczny, mocny, serdeczny, pocieszny, daremný 
od darmo; č. rozumný, silný, chutný, radostný, marný od mařili 
atd. Nápomocnou ješlé samohláskou, nejspíše a neb e, jsou tvo- 
řena : OiiOBKiNTiiH , ftoyMKiHTJH , AhNMHUH , nxATNKiHUíí ; pol. slomiauy, 
drewniany, gíiniany, maálany ; é. měděný, skleněný, vlněný, kožený, 
nitěný atd. (hmota, látka). 

Diiležit jest dále rozdíl mezi tvrdým a měkkým zakončením 
ný a »«', ačkoliv v nynějších nářečích nezacliovává se v té přísné 
určitosti , jak to dávněji bývalo. Vůbec slouží měkká koncovka ni 
oněm přídavným, ježto na nějaký poměr času neb prostory uka- 
zují. Toho způsobu jsou u př. cyr. li^eMHiH, ^iiAhrnň, R,\Ha:Híň, n(tt:;!^NÍH, 
i,A^H\h , rofiHÍH , HH»:iriíí , rpkvhYh , noiihiiíň , RecHiíi , a^^khih , aO^^khiíí, 
ovTfteiiíH , ReYcpiiíH , Hoi|ikirm a j. v. Sluší tedy rozeznávati mezi 
těmato dvěma koncovkama, poněvadž ponětí často se jinačí, u př. 
:;hmii'uh (frigidus), :;HMHifi (hiemalis), jakož i č. zimný a zimni 
pokoj velmi jest rozdílné. Tak rozeznává se v cyr. ko^n^iu iiTHifa 
a KO^^HiíiKi CHMx , tak č. šperkovný člověk a sperkovni krám, vá- 
lerný muz a váleční potřeby^ obecné dobro a obecni zákon atd. 
V polštině tento jemný rozdíl nyní velmi zhusta se zanedbává , i 
ačkoliv Polák posud pravidelně praví, u př. letni , wifrzchni, ob- 
vyklo mu zcela proti duchu slovanského jazyka zimný, dálny atd., 
kteréžto nedfislednosli pak uvádění jazyka pod stálé zákony ovšem 
zbytečně obtěžují ano nemožným činí. Bývá pak odvozování pří- 
davných na ný neb ni přečasto sprostředkováno jinými vkláda- 
nými před koncovku tu slabikami, jako jsou or, al neb el, c, s at^., 
u př. j!^omornTh , AoyxoRHYň , iipiiKnKNiJH , mc;^orn'mh (medohojný), 
nit.weKNuri. Sem pak nesluší počísti od časoslov odvozená . jako 
p, pracovny, gruntovny, žeglovny (splavný), č. žertovný, mílovný. 



105 

bojovný a j. v. , při nichžto pouze ný jest tvořící sloh , ov ale 
k neurčitému způsobu přináleží. — elný, abiý zavírá v sobě mož« 
nosf výkonu nějakého, schopnost", náklonnost k čemu : CLMphTe.AiiTjň, 
H:;K'KCTHTe.M.iiUH (zvěstovatclný) , AOEpooYVHTť.AhHuŇ (bene docens); 
pol. bavvialny od bawic , doávviadczalny (experimentalis) , jadalny 
záživný) , nierozwiazalny (insolubilis) atd, ; v češtině druhdy s po- 
silkovým d: spasitedlný, čitedlný atd. — ui slouží v cyrilštině a 
ruštině obyčejně při odvozeních od příslovcí : tamouiiiih (tamní, 
tamější), KpOM^uiHÍH (exterior), bh-euiiiíh (zevnitřní), nuhiiuiiih, 
KY€p.AuiiiiH , AOMAuiHiH (domesticus) od Aoua. — Y v polštině v cizích 
slovech rovná se latinskému ictis : chemiczny , filozoficzny , saty- 
ryczny ; v Češtině máme v takovýchto případech koncovku ický, 
v ruštině nqecKÍli : historický, HCTopnqecKiH , dramatický atd. 



B. Pouhé r zřídka se nask^iuje : mp'ltb'l , martwy, YphCTBi, 
asHKi , dále naše střhvý (obyčejněji stiizlwý) , pol. tfzežwy. — 
AK ukazuje na přítomnosf ponětí, jakové v samém kmenu obsa- 
ženo , druhdy v menší míře : k^i^bábi, Ki^j^piaBi (kadeřavý), íiíkkíiri 
(zlý, nepravý) ; pol. ciszawy (hnědý, příhnědý), dziurawy. rdzawy, 
mgfawy ; č. laskavý , bolavý, voňavý. Děje-li se odvod od pří- 
davného, znamená se vlastnosti umenšení, u pr. pol. žóltawy, bla- 
dawy, czarniawy, sfodkawy, gíupawy ; č. bělavý, modravý; rus. 
MOJio»aBHií (mladičký) atd. Odvozuje-li se od časoslov, znamená 
se obyčejně náklonnost' k něčemu : B6xhyíibijh, k&cjib-lih ; p. ruchawy 
(pohyblivý), u Čechův velmi běžné: žebravý, skákavý, hravý, 
štípavý atd. — Skoro té samé povahy a také ták hojná jest i 
odvodice ivý , znamenajíc kromě přítomnosti kmenovního ponětí 
také plnost neb hojnosf označené vlastnosti, náklonnosf a schopnost 
k čemu a j. p. Zhusta bývá zakončení toto sesíleno souhláskou / 

Clivý): I^AOEHBl, AtHHBl, Tp'Ln«AHB'E, MiA'LYiXilHB'L, ilhCTHBl, I^ABH^.IHBl, 

CTupHBx, ovBOA-^HBi (trkavý) ; pol. chciwy, litošciwy, uczciwy, 
gniewlivvy, cnotliwy, zfošliwy, dolegliwy; é. dobrotivý, lživý, pří- 
znivý, ohnivý, pečlivý, strašlivý, truchlivý atd. 

M. Souhláskou m neutvořují se vlastně žádná přídavná jména. 
Jež nyní za přídavníky se považují, jako: známý, svědomý, 
pitoiný atd., jsou stará příčestí , o nichžto mluviti udá se nám při 
časoslovech. Totéž platí i o tvořící slabice lý ve slovech jako 

13» 



196 

jsou: bývalý, zbřhlý, řilý atd. Předce ale přichází koncovka lý 
někdy co čisté přídavničí tvořící slabika: 

A. TCimuH, CK-BTAUH, Kp^rAiiH, OB.Miň, KuccAi, A^E^^''"^ (cras- 
sus, hrubý), TAaseiiuň (těžký); p. szczupfy atd. 

p. Nápomocným r odvozování řidčeji se konají: ^OEfkUH, 
xpABfťUH, BOAf>UH (živé, čilé myslí), MOKpuň, jviiTpuií, ocipuň a jedno 
neb druhé ještě. 

T. Ve mnohých a rozmanitých odvodech naproti tomu vy- 
konává službu souhláska t v přídavných jménech končících se 
v atý, itý, anebo sesílených nad to hláskou s: asíý, istý, a pak 
často i s napomáhající slabikou ov : ovatý , ovitý. Prvopočátečně 
všecky tyto tvary velmi se stýkaly a byly téměř jednostejného 
významu. Ješto ale jazyk, čím dále a dále se rozvíjí, vše co 
zbytečného jest anebo ze sebe vylučuje, anebo k jiným účelům 
obrací: přijaly jsou také tyto formy přídavných jmen v rozličných 
nářečích Slovanských rozmanitější tvářnosf a barvu , ano mnohé 
vyšly i z užívání, jakož u př. útvary přídavných asfý a istý naší 
české mluvě nyní už docela jsou neznámy, nahrazujíce se vůbec 
prvnějšími, t. atý, itý. Znamená pak se hlavně koncovkami těmito 
přítomnost kmenovního ponětí : bohatý, ženatý ; — podobnost : p. 
wisniasty (podobný višni), kulisty; č. kulatý, kuloraíý; — nějaké 
množství, zveličování aneb i naopak zmenšování vyřknuté vlastnosti : 
p. Motnisty, č. blatnafý, nosatý, rozum malikovatý atd. K důklad- 
nějšímu vytknutí této věci uvedu ještě některý příklad z nářečí 
našich: KOCMaTuň (villosus), BAacaTUH, nepNATuň, b^axekti (v ha- 
dactví zběhlý) X>d Bpaxsa (p. wróžbit = hadač, Stryjk.)) MapoYHTi 
(praecipuus) , porziT-L a poracii , H^APHcrufí , ptYHCTL (výmluvný), 
AOMOBHTi (hospodárný), kiaobhti (virulentus) , nAO^OBHii (fertilis); 
r. ópioxaTUM, cepAHTufi (hněviv), rojOBacTuS (hlavatý), UBtrncTuli 
(květnatý), WHJOBaxuH (žilnatý), jie40BHTUÍi; p. brodaty, fusczaty a 
fusczasty (šupinatý), koňczaly a koiíczasty (špičatý), lesisty, krop- 
listy deszcz, podfugowaty, caf kowity, pracowity (operosus) ; č. po- 
pelatý, písčitý, letitý, uzlovatý a uzlovilý, sválo vitý (musculosus) 
atd. - Místo* koncovky istý přichází v češtině v některých pří- 
padech istvý, u př. mladistvý, plodistvý, celistvý, A zcela našemu 
jenom jazyku vlastní jest forma ttíý, u př. mrzutý, visutý, smrdulý, 
tekutý, třeskutý atd. 



197 

ui. Sikavka i v odvozeních ajszy , ejši přichází jen v lako- 
vých přídavných, ježto z příslovcí mají původ, a to jenom v jazyku 
polském a českém ; v cyrilštině a ruštině užívá se v případě k)mto 
AiuiiiH , o čemž už dříve promluveno: p; dzisiejszy, jutrzejszy, 
wczorajszy, tutejszy ; č. zdejší, nynější, vedlejší, hořejší. Dále se 
znamená tímto odvozením stupeň druhý, o čemž později. 

Tt. K odvozeným přídavným hrdelní hláskou ch jedva po 
všech slovanských nářečích dá se které přičísti kromě bctixuh, 
pol. wiotchy (starý, věkem sešlý), ježto, jak patrno, jednostej- 
ného jest kořene s latinským vetus. Jakožto přechodní tvořící 
sloh přichází však toto ?c v polských a ruských zdrobnělých slov- 
cích, u pr. miluchny od mify, drobniuchny od drobný, sfabiuchny, 
okragluchny, wdzieczniuchny gfosek, ubožuchny czfowiek atd., r. 
ĎtjiěxoHeKT. (běloučký), KpacHěxoHCKX (^červeňoučký), c.ia4ěxoHeKx, 
MOJiOAěxoHeKT), MajéxoHeKT. atd. 

R. Souhláskou k způsobené odvody přídavných nalézáme 
u velikém množství , kterážto koncovka ký zhusta představenou 
před ní samohláskou anebo jinou souhláskou sesilována bývá. 
Pouhá odvodní slabika kiiíí přistavuje se veskrz k samému kmenu, 
tedy k jednoslabičným slovům, a znamená obyčejně způsob nějaký 
neb jakost věci. N. př. kp-khkuh, caa.^kuh, rophKuň, taxkiih, haii^kiíh, 
^^pii^KUH ; p. blizki, bržydki, pfytkí (plochý, mělký), nizki, wgzki, 
lepki; č. brzký, hebký, měkký, kluzký, tenký, vlhký atd. Samo- 
hláskou opatřené neboli zjemněné odvození máme v přídavných: 
ríi&BOKi, KucoKii, uiHpoKi, aiGCTOKi, A^i\6K'L. BeAHKi. — Ztužcuá sla- 
bika KUH pomocným s dává velmi obyčejný a známý tvořící sloh 
CKuií, o němžto dříve už při přivlastňovacích přídavnících stala se 
zinínka. Jemu se úplně rovnaji latinsko-řecké formy xog , dus 
(Jcus, acus), něm. isch a v starších germánských jazycích isk. 
Ješto pak od statných jmen tvořená takto přídavná vždy k nějakému 
všeobecnému, hromadnému náležení se vztahují, naznačuje se tím 
spolu i okres poměrův jejich, a znamená se tedy jimi zvláště při 
vlastních jménech původ , přebývání; svojnosf, a také jmění, po- 
dobnosf atd. K tomu některé příklady : :;6MhCK'yH, mh^ckuh (světský), 
MopkCKuit, ieo6NkCKT.iH (podzímní), aseHhCKUH, xiitíůckuh od »:ht'ii€; 
(kHMCKUH, CAOKCHCKi, MOVPiuicKiiri (moui'eninský) ; p. dvvorski, paiiien- 



198 

ski, partski, pisarski, Krakowski, chrzeáciartski ; č. dčtský, svétský, 
lidský, rajský, bavorský. Vratislavský atd. 

• Nevždycky přistupuje ale tak prosté a pravidelně koncovka 
skj^ ke kmenu, jako v uvedených tuto příkladech. Přede vším 
pozoruje se, že před tímto zakončením žádná hrdelní hláska ostáti 
nemůž, přeměňujíc se vždy ve svou příbuznou sikavku. Tvrdosti, 
ježto by vzniknouti mohla setkáním se tuto dvou sikavek^ hledí 
cyrilský a ruský jazyk vyhověti vkladeným e anebo polohláskou h : 
lOSKbCKiiH n. lonsecKuň od ion, od iímtcl — BiiaiuhCKuň, od vnoK-fiK-b 
— YiiOB'EYecK'EiH ; viSi^h — M;8;»:hCKTjA ; Ofravh — OfiAYbCKuň, cTJiphi|b — 
CTAfikYbCKUH. Jinou cestou zde kráčí polský a ilirský , větším 
dílem i český jazyk. V polštině dvě ony sikavky splývají v jednu, 
t. j. ž a / se vymítá, po cřz a c zas s se vypouští, a mimo to 
\ č \ tenší c přechází : m^ž — meski (ě. mužský) , bóg — boski 
(božský) , Czech — p. i ě. stejně : czeski , český ; Sieradz — Sie- 
radzki, kupiec — kupiecki, Halicz — halicki atd. Ilyr zas rád š před 
k potlačuje anebo rozvolňuje formu : mužki, vlaški, božanski, čově- 
čanski atd. (Nejapně v polštině Praga — pragski). Ostatně ne- 
přichází v žádném nářečí při tomto odvození tolik libovolných 
nepravidelností jako v polském, kde u př. tvoří se od miasto — 
miejski , od Zamošč — Zamojski , od blužnierca (rahač) — bluž- 
nierski , od Sobieszyn — Sobieski , od Lublin — Lubelski atd. 
(Hluž. Budeski od Budešin). .Jiné pravidlo blahozvučnosti, jak se 
zdá , zavdalo také k tomu příčinu , že odvozená takto přídavná 
od statných jmen, a sice nejvíce jednoslabičných , před odvozo- 
vací slabiku ský mnohdy ov vkládají. Tomu zas tak má rozuměno 
býti , že přídavné takové aneb od přírostkového genitivu op se 
vede , anebo od přivlastňovacího přídavného , jehož tvar též ot 
jest. V cyrilském a ruském však této prostředkující slabiky velmi 
porídku se užívá. Tímto způsobem tvoří se od iid — iidomkýy 
dále synovský, ševcovský, kmolrovský, bláznovský ; pol. stryjowskiy 
fotrowski, mistrzowski, królewski atd. — Že pak v číslo ^ěchto 
přídavných kladou se i nesčíslná příjmení naše, končící se ve ský, 
cký, ovský, rozumí se samo sebou. Ale také tato přídavná užívala 
se druhdy ve formě neurčitých , cyr. M;ih<'KbcK'L , i|apbChT. -o -a. 
V ruštině a polštině zachovaly se stopy toho v místnícli jménech: 
4epKacKi, CHOJieHCKi), Toóojcki, Gihuisk atd. 



199 

Jako jsme pH slatnýclí jménech viděli, slouží také přídavným 
nejhlavnéji souhláska k ke tvoření zdrobnélých slovcí. V jazyku 
staroslovanském nezachovaly se nám témér nižádné zdrobnělé neb 
niilickující formy prídavníkův, což se snadno vysvětliti dá tím, 
poněvadž nářeěí toto , jsouc nám jenom ve vážných , z většího 
dílu theologických spisech zachováno, tyto hravé prostonárodní 
výtvory v nich ukládati nemohlo, a protož také přirozeným během 
jich se vzdalovalo. Za to vypučely jsou tím rozmanitěji v živoucích 
nář-ečích našich, poskytujíce nepřebraný pramen básnictví lehkému 
a žertovnému. 

Jednoduchý odvod prostředkem koncovky kwh , jakož jsme 
to při zdrobnělých statných jménech viděli, tuto však ve slovan- 
štině nepřichází ; nebof neznám jiných přídavných kromě novobulh: 
majíKHn (maličký), 6t.iKUB a miijikwm, ježto by takto byla utvořena. 
Vstupují pak mezi kmen a koncovku ktjií vždy jedna neb dvě, 
ano i tři přechodní slabiky, opatřené zvláště souhláskami v, jc, 
š , t, I anebo n. K vysvětlení toho , co se tuto řeklo , některé 
příklady : rus. TěnjeHbKiií , cyxoHbKifl , CHseHbKÍti ; ótmxim^oaeKi,, 
cjiaAěxoHeKi , cj^xoxoHeKi neb cyxomoHeKi , 04HHexoHeK^ ; pol. 
drobniuczki, chedožuczki, maluški, wiaziulki, fatwiuteiíki, miluteczki, 
siabiuteczki, czarniusieiíki, malusienieczki atd.; č. hezoučký, maličký, 
teplounky, měkkounký, droboulinký, a v staroč. též malitký, militký^ 
břfiffiý kromě jiných více. O foríně uchny , jako miluchny, 
drobttiuchny atd. už dříve byla zmínka. 

Stupňováni' 

Zvláštní jest to úkaz ve slovanské mluvě, že jméno přídavné 
nedospělo k žádnému samostatnému vytvoření stupně třetího neboli 
svrchovatele za pomocí přimítky nějaké (suffixum) aneb odvozo- 
vámin, jak to spatřujeme v ostatních starých jazycích indoevr^pského 
kmene. Za to pak rozvinul se tím hojněji druhý stupeň, srovna- 
vatel, a sice ve trojí způsobe: 

1. Připojením k prvnímu stupni neboli k přídavničímu sklo- 
nitelné slabiky -kň , -Rie , tia , která pak dalšímu pravidelnému 
sklořiování podléhá ; u př. od lOH-yň iom*h -nie -«», wh uaro atd., 
EoraT'&H, OACTN-KH, lUHp-KH, rpi^A^H (superbior), tiiiihkuh ( sollicitior), 
MA^p-EH. v některých cyrilských přídavných bývá významná srovná- 



200 

vatelní samohláska t seslabena a přechází v h. Tak Šleme vedle 
Koatň (větší) také BOiiíň -íic -íra, oyhíh (mellor), Kpniiitri a 
Kp-EiiiiíH atd. Tento způsob tvoření druhého stupně zachoval se 
kromě ilyrštlny v plné síle u Jihoslovanův , a ilyrský jazyk s ne- 
mnohými výmínkami přikládá jen toto zakončení ke svým srovna- 
vatelům i svrchovatelům, střídaje však mezi iji, ii a ji, jak to kde 
příjemněji zní sluchu anebo v tom onom kraji obyčejnější jest. — 
Mimo to pomíjím zde co věc bez toho známou, že jak před tímto 
druhostupňovým tvarem, tak i při následujících každá tvrdá kme- 
novní souhláska ve měkkou anebo v měkkosti ji zastupující pro-- 
měniti se musí. Tvoří tedy Ilyrové neb Srbové srovnavatele 
přídavných pravidelně takto :MJia4 — jMja^iil ópari , m.ia^a cecrpa, 
sua^era opata atd.; dragi — dražji -žje -íja, nebo -žiji -iw; 
ano i draži -e -a; silan — silnji , slab — slabiji neb slablji, 
tup — tuplji, běsan — běšnji, gust — guštji, bárz (rychlý) — báržji, 
jak (silen) — jačji, širok — širji atd. Známo jest toto tvoření druhého 
stupně také našemu českému jazyku až asi do konce 14. století. 
Tak u př. v Rkp. Král.: i by potka krutá posledně je, kácí » vás 
mi najphnéji', ano ještě u výborného Štítného hojnosf jest toho, 
jako : však jest muž silněji neí žena, tiem bude podobnějí člotěk 
bohu; a ještě v listině od r. 1520 čteme: přáíelstwie vaše jest 
mi vděčnějie, než byste mi svú ves některú dali. — V jazyka 
českém a polském žije však posud tento druhý stupeň , a to 
v příslovcích , ježto původně nic jiného nejsou leč věcní pohlaví 
přídavných , u př. pěkněji místo pěkněje , slaběji , tvrději ; pol. 
piqkniéj , slabiéj , twardziéj , tak jako lat. dcbilius v jednom jest 
i přídavné i příslovce. 

2. Jiným způsobem vykonává se stupňování tvořícím slohem 
DiíH : Miiaj^uiÍH, YHCTiuíH, rpovEuiÍH, ?;ovAiuiH anebo ;(Ov»íauiíh, oifeoiKiuíň, 
THUiuiÍH ; rovněž i české : starší, hrdší, dražší, tužší, plašší, bohatší, 
a polské : táni — taňszy, staíy — stalszy, suchy — suszszy, gíuchy 
— gluszszy, čichy — ciszszy atd. Mnozí Poláci v těchto posledních 
příkladech píší sužs&y , cižszy, ovšem chybně, ješto ch nemění 
se v ž, ovšem ale v í; a však ještě hůře sobě počínají někteří 
z novějších spisovatelův píšíce: cichszy, gfuchszy. 

3. Třetí tvar stupňování jest složen z předešlých dvou ; 
nicméně však nepodléhá při tom samo ponětí nižádné změně ani 



201 

jakému sesflení, i jest jedno a též, zdali u př. v cyr. od mhíii 
druhý stupen se vede uHiinň , anebo MHXhUiiH , anebo mha-khiuíh. 
Podobně se tvoří dle libosti v cyrilštině od MiSk^puH — ti;i;;^()hiiiíH 
i m^aO^huiíh ; od ckatuh — cbat'liuíh i ckat-eňiuih, od mmíiocthr-k — 
mhi10€thbuiTh aneb mh.\octhkt>hiuih atd. Tak též nalézáme v polštině 
cz^sť^zy i czešciejszy , milszy i milejszy , tfusfszy i Huse ejftzy, 
íwardsty i íwardziejszy , chytrsiy i chytrzejszy, bystrszy i by- 
strzejszy; č. slabší i slabější, hustší i hustější, čistší i čistější, lehčí 
i lehčejšt atd. — Neplatí však za jedno v každém případě, tvoří-li 
se tak neb onak stupeň druhý , anof zvláště v polštině a češtině 
i libozvučnosf v tom rozhoduje. Tak u př. ve všech odvozených 
koncovkou ný jenom tento prodloužený neb zdvojený srovnavatel 
místo míti může; oá silný tedy silnější, neboť ačkoliv s/lnší nečiní 
zrovna vyslovení nemožným , jest předce néplynné a nepohodlné. 
Tak odvozuje také Polák od mdiy jenom mdlejszy ^ od íatwy — 
lafwiejszy, od dostatni — dostatniejszy, ,a tak ve všech podobných 
slovech, kde na konci kmene větší shluk souhlásek bývá. V. tom 
jest sluch nejlepším rádcem. A v této jakési výběrčivosti jde 
jazyk český ještě dále nežli polský; anof v polštině obyčejně zní 
druhý stupeň n. př. od mify — milszy , od žywy — iywszy . od 
mqíry — medrszy, od skqpy — skepszy, my Čechové těmto kratším 
tvarům už docela jsme odvykli, mluvíce toliko milejší ^ živější^ 
skoupější, moudřejší atd. Jak jsem už podotkl , jsou tyto útvary 
druhého stupně jazyku "ílyrskému neobyčejný, vyskytujíce se ješté 
jenom v několika málo přídavných , jako lép (hezký) — lepší, 
mek — mekši , lak — lakši, ačkoliv i lěplji, meklji přicházíyá. 
U Krajincův ale všecky tri formy tak jako ve staroslovanštině 
trvají posud v úplné platnosti, od stár — starši i starji, od po- 
trěbeii — potrěbniši i potrěbniji , od mokr — mokrějši i mokrěji, 
oá mlad — mlajši i mlaji atd. 

Znamenitá jest to věc, že první ona samohlásková forma 
stupně druhého, ztrativši se nacele v přídavnících českých a pol- 
ských , a však udrževši se v pošlých od nich příslovcích , opět 
právě v tomto príslovctívém stupňování samovládně zde se udržuje, 
ješto nářečí tato docela nic nevědí o srovnavateli v příslovkách 
druhé a třetí formy, ší totiž a ejši. Těžko nám nyní určiti, zdali 
těch forem anebo nikdy v češtině a polštině nestávalo, anebo zdali 



202 

teprv přišly v zapomenutí , což velmi záhy přihodili se muselo. 

V jiných slovanských jazycích se to jinače nalézá. V cyrilšliné 
a ruštině obojí tvar ten trvá vedle sebe, a v lužicko-srbském 
odvádějí se příslovce zrovna od těchto druhých zakončení si neb 
ejsi. Nalézáme tudy v cyr. ciiAB-Bie i c;i;XRt.Hiue, CAAKHT.ie i caí\rhi>hui6, 
AcrvAie i iierviiíiuie; rus. noKopnie inoKoputfirne, ocxpte iocrptřiiue; 
luž. pofnišo, krasnišo atd. 

Poněvadž tedy u veškerých slovanských jazycích žádného 
organicky vytvořeného svrchovatele neb třetího stupně nestává, 
přídavná jména ale dle základních pravidel všeobecné grammaliky 
stupňování takové k nejvyšší moci a jakosti nejen pnpouštějí, ale 
pro určitost řeči i žádají : vidělo se toho nezbytná býti potřeba, 
aby aneb některá z hojných ano zbytečných forem druhostupiio- 
vých povýšila se jakž takž ku platnosti třetího stupně, anebo aby 
zevnitřními nějakými přídavky docílilo se rozdílu toho. Tak roze- 
znává tedy cyrilský a ru.^ý jazyk způsobem prvnějším, ponechá- 
vaje onen kratší první srovnavatelný tvar při svém právu a plat- 
nosti, a snaže se přikládati smysl třetího stupně onomu třetímu 
výtvaru, jenž jest -ehuiíjí neb íThuiih, u př. BonT-EHUiiTi, cvacTANK^HiniH. 

V ruském jazyku však takovýto druhý stupeň už jenom jako pří- 
slovce, tedy bez skloňování jest užíván. U př. Aioi^íie BourKH- h6 
GUKíiiftTh Bccr^A CYíícTiiHRiiH ; rus. Kto óoraite , tott. ho Bcer4a 
čqacT.iHBte. Tak také původem svým jsoucí druhé stupně ck*- 
TtííuiÍH , HH^sAHUiíH , miftEOYAHUiiH atd. ovšerft také ve třetím stupni 
potřebovati se dají. Při tom jednak nedá se zapříti, žo počínáním 
tímto v cyrilštině a ruštině předce jenom vždy z poměrův slov 
vespolek neboli ze smyslu uhodnouti se musí, máme-li druhý neb 
třetí stupeň před sebou ; anof určitě ze samého tvaru to arci ne- 
vyplývá. Ješto pak vynakládáním jedné a též grammatické formy 
k rozdílným účelům vždy jakási nejasnost a zmatek se plodí, 
viděla se toho býti neodbytná potřeba, nedokonalosti této zevnilřně 
přispěti , jmenovitě jistými příhodnými předstávkami, jimiž by lieti 
stupeň náležitě byl označen. Takováto pomůcka jest v ruském 
náměstka caiaufl , nepředstavovaná však před druhý , nýbrž před 
první stupeň, u př. caMMil .lerhifi 0>ejl*íhčí), caMaa KopoTi;aa. caMue 
čtjiue (nejbělejší) atd. , toliko caMUií jyqmirt čiiú výiniiiku. Dále 
předložené před druhý stupeň sce: KC€A(>%:KaKiiiiHiuni, KCťiipucTpaN- 



203 

NtřiuiíH ; rus. BcenoKOpHtfiuiiií , BCPHHwariiuití. Přichází-li ale pří- 
davmk v době neurčité, staví se k němu genitiv množníka bc^xt. : 
puNh cKAT.in lUHftiuH Kťi;,xi> (nejprostrannější svatá síň), Bctxi .lerie, 
Bctx^ .ivMine, Tictx-h paaj^MMto atd. Jinak znamená se též ti*ctí 
stupefí pi'odIožkou npi : np-KMiiAOCiHK^HUiiň, n(ki;Mm;^(>iiHUiÍH . np«- 
fK-KTiit.HUiíň a i 8C6nf)i;CK-KTAi:Hui'iTi. Stupňování toto neboli zvyšování 
ponětí zná též polský a ěeský jazyk nápomocným vše a přť, jenom 
že tato slovce k prvnímu stupni přikládá : vševládný, wszechmocny, 
przedrogi, przewysoki. Také to jest něco zvláštního v obecné 
ruské mluvě, že druhdy k třetímu stupni napomáhá se předložkou 
pas: xoTb 6u oiTb 6u.^^ pascBaroH, 34'b.iaK) ero rptmHHKOMT. ; pa3- 
CHJbHUH K03aKT>; pacnpeKpacHtiH bu 0'ni. Podobných piístavkou 
nějakou v nářečích utvořených svrchovatelův neb superlativův 
mohlo by se i více vykázati. Nejobyčejněji ale vytvořuje se třetí 
stupeň tím , když ke druhému představí se předložka ha neboli 
Ha^L , kterážto později přehlášením proměnu vzala , znějíc nyní 
naj, nej , ve krajinském i nar. Ve starších polských spisech se- 
trvale nalézá se psáno vždy místo naj toliko na : nalepszy , na- 
wietszy atd. Tvoření toto třetího stupně , přicházející v cyrilském 
a ruském jazyku ještě pořídku, stalo se v ostatních nářečích ny- 
nějších, a tudy i v českém, polském a ilyrském , výhradním pra- 
vidlem, a pročež bez rozpaku v nich z každého hotového srovna- 
vatele představením předložky naj svrchovatele obdržíme : pí"ední 
— přednější, nejpřednější; cieply — ciepfejszy, najcieplejszy ; 
il. zdrav — zdravii, najzdravii atd. 

Zvláštní připomenuti % vhledu stupňováni. 

1. Mluva slovanská srovnává se v tom s ostatními svými 
indoevropskými sestrami , že i v ní jsou některá přídavná jména, 
a podivno, že skoro tatáž, ješto vzhledem na stupňování sama 
v sobě jsouce neplodná, svůj stupeň druhý a tudy i třetí z cizích 
kmenův bráti musejí. Taková jsou : AOBpuň — 2. st. cyr, oyhíh 
aneb OYHhuiíH , též novYkiuiH , rus. jy^miii ; p. č. lepší. Předce však, 
zvláště v dřevnějších jazyka památkách, nalézáme také AOEp-KŇ, 
4o6ptíimÍH, dobřejšt , tedy pravidelně. Místo ftoópuři (bonus) můž 
v ruštině také xopomiil užívali se. — i^ii-uň má v srovn. ropbHHŇ, 
il. gí)rji, ř. horší, v pol. vedle gorszy též gorzejszy. — bcaiikuh 



204 

neb B611TA má bohTií , EOiihiuííi , též rai|iiu1h ; pol. od wielki — 
wiekszy, *wietszy, č. veliký — větší. V ruštině jest 2. st. óojitniiň, 
3. st. BeMqaíiiuiít ; v 1. stup. ale místo BejiHKÍů potřebuje se také. 
óoAhuioň s přízvukem změněným. U Ilyrft zase znamená bolji = 
lepší a náleží k dohar, nelik zas má tiecji, místem i vekši. — 
Cyr. MAAUH — MhiiiH a Mkiihiuiň ; rus. MeHbmiS , 3. stup. Ma.itRiuiíi ; 
ilyr. maó (malen) — manji (též manjši) , p. mniejszy, č. menší. 
Mimo to č. mnoho — více, dlouhý — delší, kteréžto jinde pravi- 
delně se stupňují : rus. 40jme, AOJwafimiň, pol. díugi — dlužszy. 

2. Přídavná, tvořená pomocí slabiky Kiiň, odmítají větším 
dílem ve svém stupňování koncovku tuto, tak že u př. cxzi.^kuh 
tak se považuje, jakoby původně jakési přídavné ca^ij^uh bylo 
stávalo. Podobně staví se tedy v nadmíněném trojím tvaru k pří- 
davnému KpiiniCLiH , 2. stup. Kp-Knn-EH -fii€ -HKi , K(ťEnAbiuiH aucbo 

Kf»-Eni\«Hlll'lH , HH;;KX1ÍÍ -^ HH^hUlIH ncbO NHSKilHUlÍH , KpATKUň — KftaTb- 

uiiít , stsecTiKUH — »:6CT'LiuíH , KucoK-L — BuuihuiÍH ; p. wazki — 
wažszy, gfadki — gfadszy, miafki — mielszy; č. tenký — tenší, 
prudký — prudší, daleký — další, blízký — bližší atd. Předce 
však dovolují slovanské jazyky, že ve mnohých případech zrovna 
z koncovky kuíí stupeň se vésti může , u př. taí^eokuh — rAA^Ghiiiíň 
i rii^EOVAHUiíH , xerKUH — nervÍH i serviiHiiiíH , TA»:kiiiíH i TArYAriiuiň, 
uiHpkuiÍH i uiHpOYiiHiuíH ; pol. cierpki — cierpszy i cierpczejszy, 
chyhki (rychlý) — chyhszy i chybczejszy , lipki — '■ lipsiy i lip- 
aejszy, lekki — Ižejszy (někdy též lekszy) a lekciejszy , od gonki 
však jest toliko gorzczejszy ; č. fehčí — lehčejši, měkčí — měk- 
čejší, trpči — trpčejší, hořčí — hořčejší, krásný má krásnější 
i krašši. 

3. AčkoHv příěestí tak se skloňují jako jiná přídavná jména, 
předce stupňování připouštějí jen tehdáž, když i významem svým 
v obor přídavných vstupují a tím jaksi přííestní své povahy se 
zhošfují. Tudy dobře se stupňovati mohou : milovaný, utrápený, 
trvalý, užilý (obec nejzchuzelejší) ; pol. kochany — najukochaňszy, 
zawolany (slovutný) — zawolariszy, uplakaný — najupfakaňsza 
twarz, wytrzymafy — wytrzymalszy, š>viadomy — najšwiadomszy ; 
rus. HeycTpaiuHMHfi, Hoj-^crpamiiMto. Příklady však ku přírestí pří- 
tomného času činného tvaru ztíží se jaké dají najíti , vyjímajíc 
jeden neb druhý z jazyka polského, jako gorqcy (horoucí, horký) 



205 

— goretszy a jarzqcy (jasný, jasně svftícO — janqtszy , as jako 
lat. ardens — ardeníwr. 

4. Že pak ostatně přídavníkové na čas se vztahující , anebo 
hmoty neb látky znamenající, dále přivlastňovací, zdrobnělá a jiná 
podobná přídavná jména žádného stupňování nedovolují, leží v po- 
vaze věci samé, a můžeme o tom, co o něčem vůbec známém, 
zde pomlčeti. 

Závěreční úvaha o stupňováni. 

Co jsem posud o stupňování přídavných jmen přednesl, stalo 
se v tom způsobu a v té míře , jak mluva slovanská v nynější 
době a ve svých památkách sama svědectví vydává o této věci. 
Šli jme tedy pouze cestou historickou. Musí však každého soud- 
ného skoumatele velice překvapiti ta okoličnosť, by slovanština 
naše, ve svých. jazyčných formách tak bohatá a důsledná, v sobě 
té síly a moci byla míti neměla k vypuštění nějakého prvotního a 
původního tvaru k označení stupně třetího. Nedá se téměř ani 
pomysHti, by vždy jazyk náš bez této svrchovatelné formy se byl 
obejíti mohl, aneb snad od počátku svého nuzně oněmi přílepky 
ji byl nahrazoval, anoť ve všech dokonalejších mluvách, v sanskritu, 
řečtině , latině , litevštině atd. vedle druhého i třetí stupeň samo- 
statně vyvinutý spatřujeme. Jakž medle možná, by jazyk umějící 
(a to tak hojně na trojí způsob) rozeznávati stupně mezi dvoj- 
ností (comparativ) rovněž poměry mezi mnohostí stanoviti nedovedl? 
Nedá se jinak mysliti, leč že s časem anebo nějaká ztráta se zběhla, 
anebo jakési pomatení forem nastoupilo v jazycích slovanských. 
Snad se podaří přijíti věci té na stopu, budeme-li skoumati, odkud 
mají původ svůj tyto nyní běžné formy stupňování přídavníkův. — 
Pohlédneme-li na ona dříve uvedená zakončení druhého stupně, 
■síí, tíK, %t\ (np^B-KH, rpovBi;H), pak uiiA a 'Ehuiíh (rpovBbuiÍH , rpcy- 
b-ehuiíh) , zřejmo jest , že máme přídavná v určitém skloňování 
před sebou, jichžto koncovka jest přiloučená náměstka íň, i€, ra, 
po jejímžto odstranění zbývá nám n|>:iB-s , rpoyB-K, rpovEBui aneb 
rpoYEiHui. Na kterýž pád skloňování neurčitých přídavných ukazuje 
toto npiBt, rpoyBt ? Zajisté na lokál jedn., a tudy i v druhém 
rpoyBhui , rpovBŤ.Hiu netěžko jest poznati opět lokál množ. rpovBUjKi, 
axi ; anof z příčiny přistoupivší k němu náměstky íň toto ?c ve 



206 

svého přirozeného společníka, totiž sikavkii lu, přejíti muselo. Což 
ale poíneme nyní s témalo lokály ? Zdá se , že před nima kdys 
předložka některá nalézati se musela, — a že tomu tak, hnedle 
uvidíme , — kterážto po ustálení se stupňové té formy hez ujmy 
smyslu ovšem zmizeti mohla z užívání. Tato pak předložka sem 
se nejlépe hodící není jiná, leč no, znamenajíc, jak nám všem 
známo, nejen poměr následování, ale také svrchnosf nad něčím: 
šel po něm (t. za ním), šlape po něm (nad ním); mísa po míse; 
rozlito po míse atd. Zdaliž není ale ještě někde sledu užívání 
při stupněch této předložky? Jest ovšem, a to dosti hojný, v ja- 
zyku ruském a novobulharském. Ruská přídavná jména, jak jsem 
se už zmínil, druhý stupeň nejhustěji ve formě příslovcí mívají, 
a tuž Rus nevyráží jinače u př. toto plátno jest bělejší, tensi, 
lepší leč 9T0TX xojiCTb noótiiie , noTOHbme , noAymue ; cótraft 
nocKopte; HaHflit 40mi nonpociopHte atd. — Noyobulharský pak 
jazyk, jenžto ve svém skloňování největšího utrpěl porušení, nemůž 
jinače druhý stupeň tvořiti než právě pomocí předložky no, 
kterouž před první stupeň klade : nocrapn neb nociapnarb chhx 
(starší syn) ; Koíi e hobucoki (kdo jest vyššQ , no 3.in (horší), 
no 4o6pH (lepší) atd» Třetí stupeň zas tvoří pomocí na neb naj : 
HaíirpimHH, Ha4o6pH. Z toho už s velikou jistotou ten výklad strojiti 
můžeme, že od lokálu s pomocí předložky no vzalo původ stupňování 
přídavných slovanských , a že tedy 2. stup. od mhii-l , BonTi , t. 
MHii-EH , BoraT-EH původuě zuěl no BorAT-K iH = post aneb super 
diviíem ille , . což nic jiného není než ditior — bohatší; a zas 
formy MHiihUiiH — khuiiA, EoraTuiíH -tňuiiH, pošedše ze složení to- 
hoto no MHA-iiX'^ íň, no EoraT*^ íň, že rovnajíce se smyslem 
latinskému post aneb super divites ille nic jiného neznamenali 
jsou leč ditissimus. A protož nám dívno už býti nemůže, proč 
cyrilský a ruský jazyk óoraTtfimiíi , miHcafirniil atd. též za super- 
lativy, a to slušně, považuje* 

Sloxená přídavná. 

Co se dříve o složených statných jménech řeklo, platí v té 
míře i o pi-ídavných složených, kterážto snad ještě u větší hoj- 
nosti nad onano ve slovanských jazycích se nalézají. Spojení to 
děje se opět, že určující přímělka, jestliže jest sklonitedlná částka 



201 

řeči a tvrdé-li se koníí, na východ, o se pfcvádí, pakli měkce, 
na e neb «, zřídka též na o. Na néklerá laková složení v pK- 
kladech ještě tedy k závěrce pozornosf obrátíme : 

a) Přídavná složená opět s přídavnými : rACTOEpď^-L , :;ei.iiio- 
po^^hiii, KeAeoyďL, iiHAocphji^i ; rus. r,iy60K0MMCáeHHUÍi, 40jr0jTbTHWH, 
CTaAKoptMnBUH, cjia604yuiHUH (malomyslný) ; ilyr. 3.io6o,iaHT>, 6oco- 
Horx, 43TopyKT>, ropHtoaeMCKÍíi ; pol. karogniady (temnohnědý), 
czarnowf osy, bystrolotny, božogrobski rycerz ; č. lepotvorný, krát- 
kozraký, modrooký, ostrovtipný. 

6^ Přídavná se jmény statnými : CRtTo^iTexhiii.iH (světlodárný), 
CBUTAOiiocHUH , cpif^oRtKi a -Yh (prostřcdních let) , m6;^otoyhuh 
(mellifluus), iieEOniipiiUH ophA-L; rus. HBtiOHocnuu , MnpojioónBUH, 
pyK04tjibHHÍí, jyqesapHuň (záři vydávající) ; il. SMiiiorjaBHu, chípo- 
6t.ii, B04onjiaBaHT), cpe403HMH; pol. kozfonogi Satyr, miodopfynny, 
rybogonny bobr, niebotyczna skafa, gfosotworna Echo, zbožo- 
darny, zyskofowny, zfotopiasczysty'; č. sáhodlouhý, masožravý, 
stříbropěnný, ctihodný atd. 

c^ Přídavná se jmény číselními a náměstkami : o(;«f).7>Yh, 

AROieYIlCAliUH, UieCT0KpH.\.1TXIH. K^HNOTpHCLCTlBIlOK IMY.lltO (trínitaS), 

CKOiCKOAkiťL ; rus. qeTBepo4HeBHUi1, caMopo4Hui1 ; il. 4B0viHqaHi, ipo- 
jitTHbiH, caM05KHBT> (sobecký) ; pol. dwugfowy, zobustronny, czworo- 
boczny, przedkilkanastovviekowe šwiadectwo (před deseti a něko- 
lika stoletími), swawolny ; č. sedmiletý, stohlawý, samolibný, sobé- 
niyslný neb svémyslný. 

d) Přídavná složená s příslovci a jinými částicemi : toik^c- 
HUCHHiiH (téhož jména, jměcek), M6»:A;i;coEinn ^xih (vnitřní, domácí), 
N^tApoifCL (nárusý) ; rus cyeBtpHufi (pověrčivý), npeKOCJOBHUtt (od- 
mluvačný) , 6e3Ha4eHCHMň (nejistý); il. óeayMaHi), He6íaro4apaHT> ; 
č. velevládný, bezbožný, přespolní atd. 

e^ Také příčestí, berou-li na se povahu přídavných, při- 
pouštějí skládání : MNorocEB-EAuA (mnohozkušený), ovAORopi:i:;.\HK.ii€M'L 
(blahorozléván , u př. krev) , BoroH^i^RpaHNuň ; rus. npoTHBOCToamiil 
(odporující) ; il. MHorosHa^iuií ; Č. vysokorostlý a j. 

Mimo to buď ještě podotknuto, že druhdy beze změny smyslu 
částky složení takového místa svá měniti mohou , jako : hodno- 
rérný a věrohodný , cyr. iator-kpníih , rus. BtpoHTHuťi , a pak že 
některá přídavná i sama s sebou se skládají, nabývajíce tím jaké- 



208 

hoši sesílení, jako rus. BtKQBtqHuR, č. žeroSerý, šírošírý, svato- 
svatý atd. 

III. Jméno pocetuí. 

Jméno početní jedná, jak známo, aneb o číslech zvláštních 
a určitě naznačených, aneb o počtech všeobecných a neurčitě 
vytknutých. Co se čísel dotýče, obsažena jest veškerá látka neboli 
materiál k nim ve jménech samých cifer; pročež ve všem všudy 
činiti jest nám s desíti anebo nejvýš s několikanácti kmeny, z nichžto 
se veškera bohatosf jakýchkoliv jmen číselních vyvíjí pouhým slo- 
žením aneb odvozením , dílem také kořenův přitínáním. V této 
své nejprvotnější formě jeví se nám co čisla základní, od nichž 
tedy počíti dlužno. Ve skloňování svém souhlasí číselní jména 
dílem se statnými, dílem s přídavnými, a hlubší etymologie po- 
učuje nás též , že skutečně z dvojího pramene tohoto i počátek 
svůj vzala jsou. Probírajíce je tedy pořadím, jak jdou po sobě, 
zastavíme se nejprve při čtyřech nejnižších. Zní cyrilsky takto: 

K^Ni chová do sebe povahu přídavného, a tudy přechyluje se 
k trojímu pohlaví: icahhi, k^^hho, kahhíi; rus. 04hhi>, 04ao, 04Ha; 
p. č. jeden, o, a; 11. jedan, o, a. Dále skloňuje se takto: 
cyr. tc^HNaro -oa, -omoy -oh, -i -o -*, -oml -oh, -tuii -oi« 

rus. o^uioro -oíí, -OMy -oři, Nom. n. G. -o -y, -omi -ofi, -HM^ -ow 

čes. jednoho -é, -omu -é, -o -u, -om -é, -ím -ou 

pol jednego -éj, -emu -éj, ..* -o -e, -ém -éj, -ym -q. 

Hyrské rovněž jako polské neliší se od sklonění přídavných. 

Sestředěn-li jest pod ponětí jednoty nějaký soubor jedno- 
rodých částek, připouští číslo kj^hni také množný počet, jak to i 
jiným jazykům není neobyčejno : 

KAiiHH -a -TA , 2. 6. -t?ťE , 3. --Kui , 4. -w -a -« , 7. --ruh. 
Tak s malými proměnami též v ostatních nářečích. V češtině vypouští 
se toliko i po d ve všech pádech. V polštině a ilyrštině spatřujeme 
jako v jednotníku tak i zde veskrze samohlásky , jimiž sklonění 
přídavných se označilo : jedni -e -y, jednych, jednym atd. V ruštině 
činí se podivným způsobem rozdíl mezi pohlavím , anof mužské 
a věcní ve všech pádech i, ženské pak ě si osobiio : oauu, oauhxi, 
OAUHMl atd., ž. 04Ut, 04HtxX, 04utMl> atd. 



2«U 

At^koliv ěíslo KAHHi. ve svých nepřímých pádech velice' urči- 
tým přídavným se podobá , nicméně povahou svou předce k ne- 
určitým přičteno býti musí, a odpovídající mu číslo v určité formě 
zní iCAHHUH -oi€ -»«, pol. jedyny -e -a, podržujíc veskrz sklonění 
obyčejného přídavného. 

pfin znamená mužské pohlaví, ak* věcní a ženské. Pořádně 
rozeznává takto i náš jazyk český a lužický. Ruský, polský a 
ilyrský přiděliye však dva mužskému a věcnímu pohlaví. Dí tedy 
u př. Polák zcela našemu citu protivným způsobem : dtca sfowa, 
dwa okna atd. V dávnější ale době polštiny toho nebylo ; nebof 
čteme zajisté ještě předtř-emi sty lety: dwie swietle, dwie siowie^ 
dwie serca atd. Kazimluvný převrat ten dá se tím vyložiti, že 
po zaniknutí čistého duálu také cit u řádném užívání číselního 
jména otupěl f i nezdálo se býti nic nepřípadného, dva také na 
•pohlaví věcní přenášeti, jelikož bez toho každý množník věcných 
statných jmen a přijímá. Ačkoliv sklonění čísla tohoto zcela se 
shoduje s dvojníkem statných jmen , nebude škoditi i zde si je 
přivésti na mysl. 

ABa, ž. v. j^Bt AKOH) (ABoy) ab-rms, 

dva, dvě dvou (dvú) dvěma. 

Více méně pokaženo a zmateno jest toto původní skloňování 
v našich novějších jazycích ; v ruštině zní gen. a lok. 4ByxT.. 
dat. 4ByM^, instr. 4ByMfl; v polštině gen. a lok. dwóch, dat. dwom 
a instr. dwoma , ano při ženském pohlaví stává i dwéma. Jaksi 
stejnoměrně ruskému a polskému zobecnělo už také v naší sprosté 
mluvě činění rozdílu mezi dat. a instr. dvoum , dvouma ; předce 
však zamítá se v písmě , a to slušně , tato za pozdějších teprv 
dob vzniklá pokaženosf. V ilyrštině, jako jsme viděli ve skloňování 
jmen statných mnohou libovolnosf a odchýlenosf v množníku , tak 
to i zde při jménech číselních: dca, dvě {dve, dvije), gen. dviju 
(dvijuh) , dat. instr. dvěma (dvima^ ; lok. dle starších a obecné 
mluvy též jako dativ dvěma, podlé novějších jako gen. dvijuh. — 
Připomenu ještě, že v pozdějších církevních spisovatelích, nevšude 
dbalých o čistotu forem jazyka staroslovanského, místo aboh) neb 
ABoy také ono prostoruské A^oifiVE neb abo.xi se nalézá. — Ve 
skloňování s číslem jbíi srovnává se veskrz také obu, ob-s, a tudy 
všecky nářeční proměny pádův při onom též i toto jsou zasáhly 

14 



210 

v národu každém. Místo dwóch , dvom , ohóch , ohom potřebují 
Poláci dosti nesprávné také jen dwu, obu {dwu panów a panom, 
obu córek a obu córkom), a slučují-li se v jedno obadwaj obiedwie, 
mluví a píší též mnozí obydwa, obydwie. 

T()H , YeTUftH č. tři , čtyři jsou pády svými nejpodobnější ke 
4. sklonění statných jmen v množníkli : 

2. T|)ÍH, YCTuph — tří, čtyř. 

3. TpeM'L, YeTupeu-b — třem, čtyřem. 

6. TfíeiVE, Yeiupexi — třech, čtyřech. 

7. TpcMH, YCTuphMH — třemi, čtyřmi. 

V ruském ipH, qexupe a v polském trzi ^ czléry pozorují se 
už nepravidelnosti v skloňování: společně gen. a lok. ipexx, 
Mexbipexi, trzech; cztérech; dat. ipeMi, qerapeMi, trzem, cztérem; 
inst. xpeMfl, qeTupMfl, trzema , cztérma (starop. trzelhi , czterzmi). 
A však také obecná řeč naše česká oblíbila sobě nyní stavěti 
šestý pád na místo druhého: do třech, do čtyřech let; jakož i 
to už hrubě zobecnělo, že v číselním čtyři všude •místo měkké 
tekuté hlásky ř tvrdého r užíváme, schylujíce se tu k výslovnosti 
Slovákův neb i Polákův , ač u těchto vedle cztéry také czíeny 
známo. — Stojí-li čísla nadmíněná při mužských jménech osobních, 
činí je polský jazyk takto jaksi plnějšími vpádu prvním, že znějí: 
dwaj , obaj, trzéj, cztéréj , a my Čechové v takovémto případě 
zas samohlásku prosodicky dloužíme : dvá, obá, tří, čtyři muiowé. 
Ano rozdíl tento jeví se nám i v staroslovanštině tím způsobem, 
že nápodobněž při mužských osobních jménech ve ipH a vei-upn 
samohláska ve dvě se rozvádí neboli že slovo o slabiku přirůstá takto: 
T|)íi€, YeTTjpíic, ipíícM-L, ipíícvL, ipíiCMH. — Jlhoslované jaksi potvorně 
i čísla tri, četiri sklánějí na způsob předešlého dva dvojníkovými 
pády, jmenovitě : 2. íriju, četiriju (četirjú), 3. 6. trima, četirma, 7. 
pád u jedněch též trima, četirma, u jiných jako genitiv. Krajinci však 
činí výmínku, skloňujíce blíže k staroslovanštině: trije (tri), stirje 
(šížri), 2. 6. tréch étirich, 3. trém štírim, 6. irěmi štirmi. 

Od pěti dále šlovou čísla cyr. : naih , uiecTh , ce^ub , ocMk, 
AeBATh, A^CATb. Při malých proměnách zvláště samohlásek snadno 
se znáti dávají i v druhých nářečích. R. natb, mecTb, ccMb, BoceMb, 
4eBHTb, 4ecflTb; pol. pieč, szešó, siedm, osm, dziewieč, dziesifé; 
ilyr. pet , šest , sédam , ósam , dévet , deset Čísla tato , a tak i 



211 

všecka ostatní za nimi jdoucí považována buďte za souborná 
statná jména pohl. žensk, jichžto skloňování řídí se naším obrazcem 
čtvrtým : nATh, 2. 3. 6. ii*th, 7. iiatíiíí., a tak při všech následujících ; 
rus. naib, narii, naiBio; Bocesib kromě instrum. odvrhuje přídech 
v : BOceMb, ocbMH, BOccMřo. v jazyku českém v instr. širší samo- 
hláska w nejen že přešla v příbuznou i, ale od nepamětných dob 
ztratila i svou délku, a místo prvotního pěfú neb péíi obvykli jsme 
psáti jak ve všech nepřímých pádech, tak i zde pěti. Mimo to 
známo jest, že devět a desei své e dlouží, t. j. v t proměňuje: 
deviíi, desíti. V polštině odchýlilo se až k nepoznání sklonění 
těchto čísel od svého slovanského obrazce, a jest divná směsice 
rozličných počtův a pádův: 1. 4. pieč, 2. 6. pieciu , 3. pieciom, 
7. piecioma. Zřejmo jest , že skloňování toto pomátlo se oním 
čísla dwa dříve vzpomenutým. Jest ale také na vůli ponecháno, 
pieciu ve všech pádech užívati, s tím toliko vyhrazením, že při 
statných jménech, neznamenají-li osoby mužské, v 1. a 4 pádu 
vždy pieč podržeti se musí. 

Pozn. Takovéto zdivočelé skloňování čísel od pěti nahoru 
postupujíc opanovalo nyní celkem mluvu polskou. Jakož ale vůbec 
tento štěp slovanský ještě v 16. století množství pěkných a pře- 
sných jazykových forem v sobě choval , od nichž později lehko- 
vážně upustil , tak to shledáváme i při jménu početním. Nebof 
nahlédneme-li v starší památky Uteratury polské, přesvědčíme se 
tudíž, že skloňování čísel bylo tak prosté a pravidelné jako v jazyku 
staroslovanském neb českém. Na důkaz toho uvedu několik pří- 
kladův: ona piec boUotyrótc (P. Kochan.; tedy ještě i ženské 
pohlaví ! nyní : onych pieciu boh.) ; drugq dziesieé lat (id.) ; jeden 
ze szeéci ; do dziesieci miaf paahofków ; co sie w dziesieci 
domiech dzieje ; w czterdziešci lat (Psal. Malg.) ; dziesieciq grzy- 
wien tyf karan; szešciq niektórzy sie wozq atd. Přístavek, 
jak viděti jest, nalézal se vždy v genitivu, nech číslo takové stálo 
v kterémkoliv pádu. Zákonu tohoto nyní ovšem ani Poláci ani 
my Čechové nešetříme , i nebude opět od místa v několika pří- 
kladech ukázati, jak nyní seřadění takové se děje: miaf towarzy- 
szów dziesieciu a wozów siedm pny sobie ; przeciw szesciu 
królom (místo królóvf); w dziewieciu íygodmach (místo tygodni). 
Koch.anovského verš: Ister bodzie morze ošmiq rogów novější by 

14 * 



212 

vyjádřili ošmioma neboli okmiq rogami. Nedost ale na tom, mnozí 
tyto už v sobe popletené formy ještě i jinak hatí , a jest strach, 
by toto skloňování konečně dokoná vší pravidelnosti nepozbylo. 
Tak zas píše u př. Lelewel: Wszyscy pieciu stanowili jednošé, 
a jiní opět jinače. — Když pak jsme se už zabrali do tohoto 
kazijazyčného předmětu, třeba také něčeho ještě podotknouti a 
doložiti i o předešlých číslech, ač vlastně by tato věc teprv do 
syntaxi náležeti měla. Čísla dwa trzy czféry považují se též nyní 
od mnohých, jako pieč atd., v přímých pádech za statná jména, 
ješto po nich genitiv stává ,' u př. koni dwa místo konie , koszul 
cztéry místo czíéry koszule, przez café niemal niedziel trzy atd., 
při čemž pak i časoslovo v jednotníku zůstává , jako : ma jich 
dwa byc, irzy jasných gwiazd zabfysfo, cztéry godzin juž minefo. 
Ano i takto píší někteří : w zámku dwie siostry mieszka rodzone, 
trzy tam do zámku jidzie drogi atd. Dále následuje-li po těchto 
číslech jméno osobní, dlužno nyní jako tam místo pieč — pieciu, 
i zde hned v nominativu klásti dwóch, trzech, cztérech; časoslovo 
pak hned v jednotníku, hned v množníku se užívá, U př. Gdy 
dwóch alba trzech uczciwych šwiadectwo dadzq. Trzech zbojców 
napotka-fo chfopa. Trzech panów odeszio. Zde co díl nějaké 
společnosti; neboť ci trzéj panowíe odeszli znamená spolu, že 
více jich nebylo. 

Neméně zatemněno a zvikláno jest i u Jihoslovanův skloňo- 
vání číselních jmen od pěti počínajíc. Jedni, jako Srbové a již- 
nější Ilyrové, zůstavují tato čísla beze všeho sklonění, stavíce nejen 
v nom. u př. 4eBeTx lonaKaxi, neri '«eHaxx, ale tak též i v jiných 
pádech: ch 4eBeTi lOHaKaxi, cx neri aceHaxii atd. Kde by však 
smysl dosti jasně z průpovědi nevynikal , napomáhají jinotvárnými 
čísly, jako statnými jmény: petorica , šestorica , sedmorica atd., 
anebo druhovými: pětero, šestero, dévetero. Naproti tomu jiní, 
jako Krajinci, Chorváti atd., zvláštním zase způsobem skloňují tato 
čísla , považujíce je ostatně za přídavná jména : kraj. peí , 2. 6. 
petéh, 3. petém, 7. petémi; šest oréhov, s desétimi ríbami atd.; 
choř. pét, 2. 6. péteh, S.petem, 7. petemi. A jinde v Ilyrii i takto: 
pe/, 2. peliu, 3. 6. 7. petima. Z toho dosti nám vysvítá, jaková 
v tom všem libovolnosf a nesrovnalost! 



213 

Pnpojíme-li prostředniclvím předložky m k jednoškám ,^ecATb, 
obdržíme řad čísel ležících mezi 10 a 20 : i€;^Hiiii:i^€CATh (-iio -in), 

AKAHiACCATh (-H) , xpHMAjecATh . ACKAThinAecATh, Ne lak 

čislě a neporušené jako v staroslovanštině slaví se nám před oči 
složení toto v novějších nářečích našich, kdežto číslo ^ecaih už 
silně ve vyslovení se skracuje a zatemňuje. Tak rus. 04HHa4uaTb, 
ABtua^uaTb, TpnHa4UaTb, qeTupHa4EiaTb atd.; ilyr. jedanaesí^ dva-^ 
naest (jiní též jedanajst, dvanajst), trÍ7taest, čeíernaest, pe/naesf, 
šesinaesf , sedamnaest, osamnaest , devetenaest; ipol. jedenašcie, 
dwanašcie , tnynascie , czíernasrie atd. A u nás číslo deset 
v jedenáct, dťianáct atd. na pouhé dvě souhlásky ct (dst) sraženo. 

Pozn. Užívající vyššího slohu spisovatelé ruští psávají posud 
staroslovanským způsobem 04hhi na. 4ecaTb , 4Ba na 4ecaTb atd. 
V staroslovanském a českém jazyku dovoluje se koncové ib pro- 
měniti v slabiku T€ : nATbin;^ecATe , dvanácte , sedmnácte atd. 
Místo jífi^- AB-KHA^ecATb dosti často se vyskytuje též OBa- 

OEtHOA^CiftTb. 

Útvor desítek děje se v cyrilštině velmi jednoduše sloučením 
jednotek s číslem ji^ecATb, a mezi těmito desítkami a předešlými 
čísly není žádného rozdílu, leč že tam mezi složení předložka 
Nil vstoupila. Počítá se tedy dále : ^^BA^ecAib , TftH^^ecATb , YeixipH- 
^ecATb atd. V živoucích posud nářečích opět více méně skracování 
se vloudilo, ano v ruštině čísla 40 a 90 zcela jinou podobu obdr- 
žela jsou; neboť 40 nešlové yeTupe4ecaTb , nýbrž copoKx a místo 
4eBaTb4ecaTb říká se Aesanocio. Pojmenování copoKi jest původu 
řeckého, totiž po předu a z zadu usečené TsaaaQáKovza. Ostatně 
znějí desítky takto: 4Ba4UaTb, TpH4UaTb, ^flTb4ecaT^, mecTb4ecaTT,, 
ceMb4ecaTT>, B0ceMb4ecaTX. V ilyrštině jeví se nám desítky dobře 
na staroslovanský způsob zachované : dvadeset, trideset, četerdeset, 
■petdeset, šestdeset, sedamdeset, osamdeset, devetdeset. A však 
až do 60 též se stahuje: dvaest, triest, četrest, pedeset, šeset; 
pol. dwadziešcia, trzydziešci, czterdziešci, piečdziesiat, szešcdziesiat, 
siedmdziesiat , ošmdziesiat, dziewiečdziesiat. České známe. Proč 
20 dwadziešcia, 30 trzydziešci, 50 piečdziesiat, a i naše padesát? 
Vedle dwadziešcia i dwadiiescie (tak Mickiew. p. Thad. 122). 

Počítá-li se od dvadcíti dále, podržuje dle pravidla jméno 



214 

desítky místo první, jednotky následují: j^RiXj^ccATb icahhi, TpH;^6CATb 
HATh atd, Stojí-li pak jednotka dříve , jak si to novější nnluva 
slovanská dovolila , vstupuje mezi ni a desítku spojka a neb ť. 
Tak u př. č. jeden a dvadcet, dva a dvadcet atd. 

Poti-ebí nám nyní též přihlédnouti k tomu, jaké jest skloňo- 
vání základních početních jmen, počnouc od 11 ke 100 a dále. 
Zde rozdíl činiti třeba mezi starodávním, přesným a při tom jedno- 
duchým skloňovacím způsobem , a nynějším neorganickým , hrubě 
zmateným. Staroslovanský jazyk , cíté ještě dobře ústrojnou sílu 
a složenosf těchto čísel , zůstavuje částky, z nichž jsou složena, 
úplně při své moci a vládě. Tím tedy v číslech od le/iHiiHiA^cATb 
až do j^eKaThHíiAecflTK sklonitelna jest jenom první částka slov těch, 
nikoliv ale druhá , neboli jinými slovy skloňuje se zrovna tak, 
jakoby toto nzi/^ecATh zde nestálo. Příklad: od 11 mužův — oti 
KAHNoro HA ftecjiTh Míh^ír^^;■ s 12 učedlníky — cl ;^r«mji n\ Aecaii 
ovygíihkoma; po 14 dnech — no YeTiipejci ha ^ecATk ^hcívcl ; před 
18 lety — np-Rj^i ocmíiíí; m pcaib a-Rit. Nejinače koná se skloňování 
toto i v desítkách, kdežto s připojeným číslem pcATb co s oby- 
čejným statným jménem se nakládá. Předce však už v nejstarších 
památkách staroslovanských tu s mnohými odchylkami se potkáváme : 
AB-R neb j\E« j^ecATb i ^ecíiTH Jiti-b, j^kgh) ^ecaToif, ^rima ^ecAibiJA; 
j^o j^euATHjnecATb H ji^cBATH OKbi|h ; Ki ipex^ecAiexb (a také ki ipn- 
íiecATex^) AGTi; n(>i:A'b Yei-LipbMH ji^eCiiiTii ^''"■'Mh; ci TfteiiH iio 
uiecTiiACCATb BOHHii. Týmž zákonem jako staroslovanština řídil se 
též počátečně jazyk český a polský, a nepochybně dalo by se to 
i o druhých větvích našich dokázati , by v nich rovně starých 
památek stávalo. Přivedu některé příklady: * jedním nádst sluhů 
t. s jedenácti sluhami ; dvěma ndcti učedlnikom(a) Evang. ; 
ke čtyřem nadste lětóm ; po pěti nádst stupniech ; — po dvú dcdtú 
(po dvadcíti) Dal.; dvéma drát tisícem] od osmi dcát lét; s pěti 
dcát ryhraných muzóv. Pol. poruczyli rzqd dtoientanascie woje- 
woď>m (Lubien. 17 stol.^, nyní by řekl Polák: dwunastu iDOJewodom; 
polegf zabity z pieciqnašcie set rajíarów (16 stol.); w c%ferech- 
nascie latách ; do szescinascie chorqgwi nieprzyjacielskich. — 
Nynější však doba jazykňv slovanských tomu chce, by tato čísla 
vyšší nepovažovala se za složená ze tří neb dvou částek, alebrž 
aby se za prostá měla, a zde vidíme, co jest v jazyku usus tyrannus, 



215 

jemuž mnohdy i zdravý smysl podrobiti se musí. Srovnává se 
tedy jak v ilyrském jazyku tak i v českém skloňování čísel od 
jedenácti docela s předneseným dříve menších počtův pět až deset. 
Totéž má místo i v polštině a ruštině , vyjímajíc ale desítky od 
50 nahoru, kde zachováno jest posud věrněji než u nás skloňování 
pnní částky jména číselního. V polštině tedy jedenascie, dwanascie 
vak 2. 6. pád jedenastu , dwunastu , 3. jedenastom , dwuna tom, 
7. jedenastq, dwunastq ; tak i trzynašcie, cztérnaácie atd. A pak 
dwadziešcia, trzydziešci — dwudziestu^ trzydziesiu — frzydzicsfom 
— trzydziestq. Přede jmény mužských osob bére se jako u pěti 
i zde genitiv místo nominativu : dwunastu albo trzynaslu ksiezy ; 
dicudziestu, irzydziestu rycerzy. A pak stojí-li číslené jméno při 
čísle, bére i dativ místo om jen u : cztemastu panorn, dwudziesfu 
dzieciom. — Piecdziesiat , szesčdziesiqt atd., — pieciudziesiqt^ 
szesciudziesiqt, przed pieciqdziesiqt atd. Nedbaleji mluvící Poláci 
dovolují sobě už i takto bez sklonění: od piecdziesiat do osm- 
dziesiqt a podobné. — Rus. 0AHHHa4uaTi) , 2. 3. 6. 04iiHHaAuaTH, 
7. 04HHHa4uaTLK) ; TpH4iiaTb , TpHAuaiH , ipnAuaiBio ; a zas nHTb4e- 
caxi, B0ceMb4ecaTi (ocjtl-) — nflTn4ecaTH , oci.MH4ecflTn , naxbio- 
4ecflTbio , B0ceMbK)4ecaTbH) atd. CopoKi) (40) skloňuje se jako 
mužské statné jméno: copoKa, copoKy, mn. copoKu, copoKOBi atd., 
a 4eBflH0CT0 jako cto. — (Proč v polském piecdziesiqi, dzieioiqc- 
dziesiqt hláska / podržuje svoU měkkosf, a proč ji tratí v pieinascie, 
dzieioietnašcie ?). 

Vedle obyčejného způsobu počítání mezi 20 a 30: /(Biivi^ecATh 
K^^Hiii, AB'^A£CJiTh AKíi atd., přichází ve staroslovanštině i toto číslení: 
KAHiii Mcsc;^ ^ecATbM^i , j^Bii M6%^ j^GCAThMA atd. , jakoby řekl : 
jeden mezi dvěma desítkama atd. Též mateřštině naší vlastní 
toto počítání přichází už nyní hrubě v zapomenutí, ač tuším předce 
každému známo jest trochu přikrácené české jedenmecttma, dva- 
mecitma , u starých jedenmezdsielma atd. Podotknu hned tuto, 
že řadová čísla jedenmecitmý , dvameciimý Kéž od pradávných 
časův u nás se užívají. V staroslovanském jazyku však nepři- 
cházejí, aniž kde jinde, jsouce pravé nestvůry, anof přídavné za- 
končení od instrumenlalu zde se vede , což jest tak neústrojné 
v mluvě naší, jako kdybychom od rukama nějaké přídavné rukamý 
odváděti chtěli. Y cyrilštině takto nalézáme npbKLiň mcsk^v^ A^t^^i^i^^a, 



210 

Bi. c6AM0i€ Me»ijv& A^CATbMA s-fiTO at(l. , čcsky pak byli by mělo : 
první mecitma, druhý mecitma atd. 

Není snad v celém jazyku našem skrácenějšího a obroušeněj- 
šího slova, jako jest číslo sto. Jako z latinského decetn decem 
vyšlo centům, ze staroněmeckého tehund tehund — hunderí, tak 
vzalo i CTO původ ze složeného ;^6CATh ;^ecATk a považuje se 
nyní zájmeno statné pohlaví věcního. Jak jsem dříve byl podotkl, 
přidružuje se k němu ve sklonění i rus. ageshocto : abí 4fiBaH0CTa 
(180). — Čistý cyrilský a staročeský dvojník ak* ct-r, akoio cioy, 
jifi^tun CTOua nezůstavil v novějších nářečích kromě 1. a 4. pádu 
žádného sledu : rus. 4Bt cth , pol. dwie scie , ostatek se bére 
z množníka : A^yxh cotx , p. dwóch set, č. dvou set atd. Leč 
polský jazyk honosí se i zde zase zbytečným bohatstvím, a vedle 
sto stává v 1. a 4. pádu i stu při mužských jménech osobních 
(stu gošci przyszfo) ; 2. sta a stu {sta stojí-li o sobě , u pr. 
dzicsieé od sta; stu s počítaným předmětem: do stu domów; 
6. stem a sta, množ. stami neb sty). U Ilyrův podlé sto skoro 
užívanější jest odvozené stotina. — TucAipíi, r. iMcaqa, il. tisuča 
jest pohl. žen., poL tysiqc, č. tisíc muž., a považují se co statná 
jména. 3. pád množ. pol. tysiecy, č. starým způsobem posud tisíc 
a tisícův. Jižní Slované mají též zhusta v užívání řecké hiljada, 
Lužičané německé tawzent. — Podivné jest jenom Chorvatům 
známé jezero za tisíc , které s významem druhým lei^epo ovšem 
nic činiti nemá, a nemýlím-li se, jakési skrácení jest z set desetero. 
Ze jmen nejvyšších počtův připomenuto zde buď jenom ještě cyr. 
statné jméno Thua, znamenajíc tolik co deset tisíc, myrias, vůbec 
pak počet neurčitelného , převelikého množství. Totéž znamená 
i rus. TMa i čes. tma ano i tem m. Nepochybně slovo téhož jest 
původu co tma (tenebrae) , tak jako se říká : mraky ptactva, 
kobylek, anebo pol. chmara wojska, rus. nponacTb Hapo4a atd. 



Po tomto co možná krátkém a jen hlavních věcí se týkajícím 
přehledu prvotních základních čísel a jejich skloňování, jakož i 
jich šíření se pouhým skládáním chceme dále uvažovati , kterak 
také odvozováním číselní jména se rozhojňujíce nové dostávají 
významy. Táž převeliká tvořitelnosf slovanské řeči, kterou jsme 
pozorovati měli příležitosf při jménech statných a přídavných, 



217 

spatřuje se také při číselných, vypouštějících své větve hojněji 
než v jiných jazycích opět do oboru jiných částek řeči a vyna- 
kládajících ke své potřebě mnohé nám už známé odvozovací sla- 
biky. Nejprvnější a jedva značný odvod vyskytuje se nám v číslech 
řadových (ordinalia), ježto jsouce z povahy své skutečná přídavná 
jména od základních čísel se odvozují toliko, pomocí přídavničích 
samohlásek neb koncovek. Čtvero prvních čísel však vyjmouti 
třeba ; nebof le^HHi a j^bíi mají vedle sebe docela jinorodá řadová, 
jak to i v jiných cizích jazycích se vidí, a jsou : nfthBUH, il. párvi, 
r. nepBHH, č. prcni, v polštině ale v druhém stupni piérwszy Cpnor) 
od zapomenutého pierwy, které jen ve složených jako pierwo- 
rodny, pierwospy atd. se zachovalo, ^^a bére k sobě B'LTop'UH, 
r. BTopbiil, il. p. č. drugi, druhý, ačkoliv i zde wtóry, vterý, úterý 
není neznámo. BiTcpuH jest skráceno z abi1T6P'lih , ř. dsvrsQog ; 
Apovniň ale neznamená vlastně secundus, nýbrž alter. Od ipH a 
verLipH tvoří se řadové číslo pomocí souhlásky t: rpeiiH -m -iw 
YeTBpiTiiií -oi€ -aiii, rus. ipeiifi, qeTBepTMÍi, il. též tretji, čeímrii; 
p. irzeci, czwarťy, kteréžto poslední se na starším cztwarty za- 
kládá. Dále se odvozuje pravidelně, jenom že dle ducha každého 
nářečí zde onde samohlásky berou přirozenou proměnu. Tak u př. 
č. pět — pátý, devátý, desátý ; rovně i v p. piqty, szósfy, siódmy, 
osmy, dziewiqty, dziesiqty. V ruštině mění se přízvuk : naiuH, 
mecTÓS, ce4LMÓfi, octMÓíi, ^esáTuS, 4ecflTuft. Radová od 11 — 19 
mají v staroslovanštině opět tutéž podobu jako jednotky, toliko že 
n:i pcATh se dodává: nphB-Eiň na j^gcatl, BiTOpLiň n^ jí^ecAih atd. 
Skloňuje se jen částka přídavničí, H^ j^ecATh se nemění. Týmž zá- 
konem se řídil někdy i český jazyk : pátý na dsát, šestý na dsát 
(Dal), v devátých nást knihách (Pass.) atd. Později skloňováno 
za některý čas obě částky: léta devátého nácíého (Arch.), druhý 
na dctý den, čtvrtá náctá a t. p. ; pol. Kazimierzowi w szóstém 
nastém roku bedqcemu (Murinius) ; až konečně skloňování právě 
tam utkvělo , kam vlastně nenáleží , v čemž sobě nynější nářečí 
naše téměř vesměs libují: rus. OAnHHaAUaiuH , 4BtHa4uaTuii , ipn- 
Ha4uaTi>iii atd. ; a však nevyšel z užívání i starý způsob nepBuM 
Ha4ecflTb, BTopuH Ha4ecaTi> , ipeTÍfi Ha4ecaTb atd.; il. jednoduše 
jedanaesti, dvanaesíi, sedamnaesti atd.; pol. jedenasty, dwunasty 
(^dwanasty), trzynasty, cztérnasty atd. — Desítky odvozují se 



218 

v řadových vždy pravidelně : ^Rí^pcATiiíí, t^haccat-liA ; nis. 4Ba4ua- 
TuB , TpiuuaTUH , copoKOBUM , ^eBaHOCTufi , a tak i v druhých ná- 
řečích. — Od CTO též pravidelně cyr. č. ciiiň, r. coTuři, 11, stoH, 
pol. seiny; od tiicai|i:i — tiicaiiiíh , č. tisící, il. tisuči, r. p. tu- 
caiHUH, tysiqczny. 

U větších řadách počtův jdoucích do set, tisícův atd. hned 
na vůli se ponechává veskrz řadovými čísly počítati, hned zase, 
vyjímajíc však jednotky a druhdy i desítky, ve stech, tisících atd, 
toliko při základních číslech jakožto kratších se zůstává. U př, cyr, 

YACTb T-LICAIIUKI j^BOIOCTAlil UieCTbJl^eCATaiíl , Bl X-ST-fi UlGCTh T'LICAi|lh 

TpH CTa cej^Mh^ecATb ocMOMb. Rusové a Ilyrové přidržují se nyní 
toliko tohoto druhého způsobu, upr.TpH4UaTH-itTHflHB0HHaHaqa.iacL 
BT) TLiCflqa mecTtcoTX 0CbMHa4UaT0Mi ro4j, a cesíHJitTHaa bx Tucaqa 
ceMLCOTi nflTb4ecflTL mecTOMi. Godina sedám sto četerdeset i de- 
veta od sazidanja Rima. My zas Cechové, ač tento druhý neza- 
vrhujeme, předce prvnějšímu přednosf dáváme; odtud vždy u nás: 
tisícího, šesti - osmistého atd. U Polákův tak i onak jedno jest: 
roku tysiqcznego pieésetnego ošmdziesiqiego dziewiqfego anebo 
tysiqc piečset ošmdziesiqiego dziewiqtego. U starších spisovatelův, 
u př. Klonowicze a jiných letopiscův, poctové let také takto se 
píší : roku szešc setnego nad tysiqczny ; anebo : roku pieésetnego, 
dziewiečdziesiqtego szóstego nad tysiqczny. Podobně i v staré 
češtině , u př. u Dalimila : léta po devíti set po dvudcátu osmého ; 
jinde týž : léta po osmi set po devadesát čtvrtého. Později : léta 
čtyřsiého pátého po tisíci; začali rok po třech tisících a devíti 
stech šedesátý třetí (Plácel). 

Ze zakončení řadových ý, c, á (iiň, oie, «») poznáváme 
zřetelně, že náležejí v počet určitých přídavných; leč při některých 
udržela se též forma neurčitých. Sem především přičísti musíme 
složená polská čísla s náměstkou sam , jako jsou : samowíór, 
samotrzeč, samoczwart, samopiqt atd., když totiž osoba neb věc 
sama o sobě se uvažuje a jako druhá, třetí atd. při tom znamená: 
wszedl' za mnq samowtór do domu. Mam zginqč nie sam , ale 
samosiedm , s zonq i dziečmi dí Orzechowski. Tak i česky : jel 
jedno sám čtvrt, sám šest; našel ji samu druhu; sám desát 
utekl; dobrota božská ISoe sama osma zachovala. V ostatních 
pohlavích a pádech ovšem se tato číselní jména od určitých ne- 



219 

rozeznávají. Naproti tomu zachováno jest nám toto neurčitých 
skloňování zase v 2. pádu jednotníka ve spojení s <5íselným póf : 
pól tóra, ž. póftory (nyní pófíoréj) ; póftrzeciu fotu , póiczwarta 
fokcia; przed éwitaniem na godzin póftory. Tomuto starému 
genitivu nerozumějíce mnozí z nynějších spisovatelův považují pói- 
íory mylně za 1. pád a skloňují takto: to trwafo prawie póftory 
wiek místo póftora wieku; anebo przez café póftora roka místo 
przez cafego atd. Zachovalo, se pak toto sklonění v neurčitém 
tvaru také v jazyku ruském a českém. Rus, nojiropa (ž. no-iTopu), 
noiTpeTbH (ž. nojTpeiLH), nojnerBeprR , nojnaia atd. A však i zde 
nestává už smyslu pro tyto prosté genitivy, a jazyk zamotal se, 
bera je za jakési nominativy, do nového podivného skloňování. 
A tak má se nyní nojropa Be4pa, no-iipeitH eepcTU za 1. neb 4., 
nojyTopa seAcpi za 2. , nojijTopa Be4paM^ za 3. , bx nojjiopt 
Be4pax'i. za 6., nojjiopa 9e4paHH za 7. pád, a tak to jde i 
v ostatních beze vší vnitřní souvisnosti, jak to vždy bývá v tako- 
výchto pozdějších odstupováních od prvotní jazyka ústrojnosti a 
prostoty. U nás též aspoň tvar pádu druhého posud běžný jest, 
počnouc od půtčivrta, půlpáta, púlšesta atd. Měli bychom ale též 
v pohl. žensk. důsledně říkati a psáti: půl čtcrty hodiny, půl 
sedmy mile , a ne půlčtcríé. U starých i jiné pády se vyškytají, 
jako : bylo jako k půlšestu roku ; připověděla se (zaznamenala 
se do knih) k tomu domu v půlpátě kopě atd. 

Udává se nám zde příležitosf v krátkosti zmíniti se, kterak 
v počtářství Slované zlomky pronášejí. Nejobyčejněji v životě při- 
cházející zlomky jsou : no.ii (nosa ž.) a YeTBpiTh. Jsou to sku- 
tečná statná jména, a co taková se i skloňují. Slovo noiii pod- 
lehlo v jazycích nynějších některým proměnám, a jest vedlejšími 
ponětími jako rozštípeno. Tak v češtině jen v žeijsk. pohl. známo 
jest co půle Cp^Ot a tvrdě končíc póla (u šatův); r. no.ii zna- 
mená pohlaví (MyjKecKia , »;eHCKÍfi noji) , v smyslu dimidium se 
neskloňuje, a rovněž ani u Polanův ani u Ilyrův , nýbrž koná 
službu co příslovce. Potřebí-li ho ale ke skloňování, nahrazuje 
se odvozenými: r. no.iOBHHa (mecib ch nojiOBHHOio) , ^. po fair a, 
pofowica, il. polovina, polovira atd. Staré pol přichází posud 
u nás v některých pííslovkových výrazech, jako obapol (*obapola), 
odpolou, napoly atd. — Jiné zlomky od nejnižších až do nej- 



220 

vyšších hlavné dvojím pronášejí se způsobem, a sice: ď) Když 
jmenovatel pomocí koncovky lna .povahu statného jména přijímá. 
Takto obyčejně zlomky tvoří Čechové a Ilyrové : třetina, sedmina, 
dvě třetiny, pět sedmin, 105 desitin, 326 sedm set osm a čiy- 
řidcetin atd. ; il. četvertina, devetina, tri desetině^ osám desetinah, 
^43 dvije čeirest tretjine atd. Známo bylo takovéto zlomkování 
i Polákům , jak toho příklady ve starších spisech nalézáme : trže- 
čina neboli trzecizna, piecina, szescina atd., ano posud užíváno 
osmina (osmý díl míry) a dziesiqrina (desátek). Nyní však vy- 
jadřují se zlomky: h) základními a řadovými čísly tak, že číslitel 
bývá základním , jmenovatel řadovým počtem : (jedna) trzecia 
(czeiřf), czwarta, piqta^ szósta , pak dwie trzecie, pieé osmých, 
jedenašcie dwudziestych^ jedna seína, trzydziesci szesc setnych, 
'^%36 dwadziescia pieé dwusetnych trzydziestych szóstych. Před 
druhým pádem jmenovatelovým může ostatně také předložka s 
státi : siedm z piqtnastych , dziesiec z osmdziesiqtych atd. Totéž 
se děje i v ruském a ilyrském jazyku, kde obyčejně slovo .v/ra«a 
(čásO neb dio se přidává : rus. ^bí TpeiLHXx , ceMb 4ecaTiiixi, 
nflTLHaAuaib 4ByxcoTMxi atd. ; il. četiri osmé straně , pet áestih 
stranah, devět dvanaestih djelah atd. 



Podlé odvození svého stojí pak nejblíže k číslům základním 
čísla druhová a hromadná. Od abji, oks, t^h tvoří se čísla dru- 
hová zakončením oň, oi€, ora : aboíí, oeoíí, ipoň , řídíce se ve sklo- 
nění svém příkladem náměstky moíí , uoie , Moa , během tedy pří- 
davných. Tak i pol. dwój , dwoje , dwoja ; irój atd. , u př. dttój 
pozytek ; oboja strana ; troj stan : szlqchecki , miejski i kmiecy ; 
VDÍerny przyjaciel w obojéj fortunie sfuzy. My Čechové , nepo- 
chybně za příkladem následujících čtver a čtverý v pádech přímých 
tato čísla rozvádíme jaksi na dvojí tvar, totiž určitých a neurčitých: 
dvojí, oboji, troji a dvúj , ž. v. dvoje (le, a), obi^j, trůj ; druhý 
však pád atd. vždy dvojího atd. Tato druhá forma dvůj jest 
v obecné" mluvě už trochu zastaralá, a však dobře učiníme, bu- 
deme-li jí i na delší čas šetřiti, říkajíce u př. troji rotdťl při tom 
přichází, a zas rozdíl toho jest irůj ; síla zde působí oboje (neb 
obojí). Prosté tyto formy druho>7ch čísel u Rusův a Ilyrův vy- 
mizely, a pomáhá se složenými. Od Y6Tii(tH odvozuje se veiKep-k 



221 

H) a , č. í/ccr, pol. cztror (i cívorny), il. čeívóri; od naTh do 
nekonečna pomocí koncovky epi : nATcpi -o -a , luecTepi, ocMepi, 
ACKATcpi Hii A<^CATh atd. ; č. o směr , desater, ster, tisicer, neb ve 
foriné určitých osmerým sterý atd.; pok pieciory, szesciory, sied- 
miory atd. ; il. petori, šestori, dtadeseiori atd. V polštině a ruštině 
však číslení toto druhových zastupováno bývá často počty náso- 
bujícími , končícími se v aKift ; pol. dwojaki , Irojaki , czworaki, 
piecioraki; rus. ipoaKÍn, iieTBepoamil atd. — Povýšíme-li od dru- 
hových čísel těchto vzaté' pohlaví věcní k významu statného jména, 
obdržíme čísloslovo hromadné (collectivum) , čímž znamenají se 
věci stejného sice druhu neb pokolení, avšak rozličného rodu a 
tvaru. Přístavek klade se vždy v pádu druhém, jak samo sebou 
se rozumí. Tajiti však nemůžeme, že často mezi základními čísly, 
pak mezi druhovými a těmito hromadnými téměř žádného rozdílu 
co do významu nestálá, a že tedy i zevnitřně blízko se stýkají, 
což netěžko jest si vyložiti ze vnitřní samé té povahy jejich, 
anof každý druh cosi hromadného v sobě uzavírá , a každá hro- 
madnosf i nad jednosf vybíhajíc do vícečíselnosti (dvě tři čtyři) 
zasahuje. Řeknu-li tedy : v tom pateru příčin celá věc leiz, jedva 
co jiného pronáším , než kdybych řekl : v té páteře příčině 'anebo 
c těch pěti příčinách. Tak i v polštině jedno jest, řekne-li se: 
dziesiqč bozych przykazaň, aneb dziesiecioro božych przykazaň. 
Nejznačněji vyniká rozdílnosf při statných jménech životných. — 
Skloňování však tohoto druhu jmen číselních není bez některých 
obtížností , pročež při nich trochu řeči porozšíHti nebude zbytečno. 
— Cyrilské a české j^Koie, OBoie, ipoie neliší se od skloňování 
předešlého. Místo nich užívá se, a to častěji, v češtině skrácené 
dcé, obé, tré — dvého , dvému , ve dvém , se dcým. U př. pří- 
rodní zplodiny dělíme na tré, t. na tři hromady, říše. Dvé však 
se také za pár bére. Dále veiBepo, luxepo považuje se jakoby 
statné jméno bylo. — V polštině hromadné dwoje skloňuje se 
takto : 2. dwojya, 3.6. dwojgu, l.dwojgiem; tak též oboje, troje, 
a nejinak i czworo, piqcioro atd. — czworga, czworgu, czwor- 
giem. Jest to přepodivný výjev jazykové neústrojnosti a zplaně- 
losti, ješto se za základ bére geniliv dwojego neb dwojgo, czico- 
rego neb czworgo, z něhož jako od nějakého věcního prvního 
pádu dále znovu děje se skloňování. Uvedeme jeden a druhý 



příklad : sicdz-ieli we dwoje ; rzecz pospolitá obojgn narodów 
polskiego a lifewskiego ; rozerwq sie po jedném, dwojgu, írojgu ; 
tam hyďta czworgiem alho szešciorgiem orzq ald. Při těchto a 
jim podobných třídách čísel ovšem prokazuje se jazyk nejčinnějším 
toliko v oboru nižších poetův, vycházeje zřídka do desítek ; když 
pak ale někteří grammatikové učí, že útvary ty ve vyšších číslech 
místa míti nemohou, nemůžeme jim v tom přisvědčiti, nevidouce 
toho žádné rozumné příčiny. V sestavených počtech nad dvadcet 
obyčejně desítky co základní číslo se jeví : dwadziescia i diroje, 
czworo atd., dwudziestu i dwojga atd. A místo jcdenašcioro, 
dwanascioro , trzynasctoro , cztérnascioro atd. přichází v starší 
polštině diDOJenascie, írojenašcie, czworonašcie, piecioronascie atd. 
— V ilyrštině jde takto skloňování: dvoje, troje, četvero; 2>. dnoga, 
iroga, čeivorga; 3. 6. 7. ďcoma^ íroma, četvorma a tak i při 
ostatních dále. V ruštině 4Boe , rpoe , qeiBepo , narepo , mecrepo 
podržuje sklonění přídavných , leč v počtu množném jest 2. a 6. 
4B0HXX, 3. 4B0HM'b, 7. 4B0HMH , a Tozcznává se od onoho druho- 
vých tím, že tam jinak přízvuk padá, totiž na předposlední. 



*V ostatních rodech číselních jmen tuto jen v krátkosti a 
pokud toho potřeba se vidí, chceme se zmíniti. Jich utvořování 
děje se aneb jistými odvozovacími slabikami, aneb skládáním se 
kmeny jiných slov. Povaha skloňování jejich spravuje se koncov- 
kami bud dle přídavných neb i statných jmen, anebo užívají se 
též co příslovce. 

Koncovkou iiuít krom našeho první od prvý děje se odvo- 
zení od čísel druhových : r. 4Boi1huh , rpoHnuft , yeTBepnufi , nare- 
pHqnbiH atd.; č. dvojný, trojný, čtverný atd.; pol. podwójny , po- 
trójny, poczwórny, popiqfny, poszóstny, podirudziestny atd. Tato 
polská násobní čísla bez předložky po málo kdy přicházejí, měníce 
trochu i smysl svůj, jako cztérny (quaternarius), dziesiqtny, dwu- 
dziesiny, trzyduestny (10, 20, 30 kusův obsahující). Téměř to 
samé co 4BoflHMň, TpoíÍHuii značí v ruském i 4B0ÍicTBeHHiaft, xpoS- 
CTBeHHuň (odtud 4BOHCTBeHHoe iHCJO zr. dualis). 

Zakončením htuh tvoří se rozdílová čísla : rus. 4B0iiqaTUÍi, 
TpofiqaTUH (ve dva, ve tři díly rozdělený); č. zas afý, itý opět 
tolik znamená co předešlé ný , anebo také se bére o věci roz- 



223 

cházející se v díly: dvojatý, trojatý (dále nejde); dvojitý^ trojitý, 
číveHíý, petity atd. Polský jazyk oblibuje sobě koncovku isty, 
a čísla takto utvořená rovnají se na mnoze latinskému plex : 
dwojisty , irojisty , czworzysty , pieciorzysfy , czesciorzysty atd. 
Tvořivé aKxiH všem našim nářečím jest známo. Jména početní 
toho druhu jsou též násobind, ač i leAmiaKiiH, p. č. jednaký (t j. 
téhož způsobu , tentýž) , utvořeno. V polštině i jethiakovy. Dále 
rus. 4B0aKÍH (i dvousmyslný), ipoAKiil, yeiBepoaKiil atd.; i\. dvojaký 
trojak, peterak, stoják; p.dwojaki, irojaki, czworaki, piecioraki 
atd. na základě druhových neb hromadných čísel. — Rus. oahhokííí 
znamená samotný, opuštěný. 

Z dosti i^elikého počtu statných jmen od čísel odvozených 
připomenou se jen některá čelnější. Nejhojnější odvození jsou 
pomocí souhlásky k : ks , rus. 4B0HKa (pár), ipouKa (spřež tří koní), 
též jména čísel leiBepKa, meciěpKa; jiné 4B0íi<íaTKa (dva kusy 
čeho k sobě náležející) , TpofiqaiKa (něco ze tří srostlého) ; po- 
dobně i ipol. jednostka, dtcójka, trojka, czwórka, piqtka, szóstka, 
siodemka (6 a Vg , 7 a '/,) atd. ; trzydziestka , piecdziesiqtka a 
piedziesietówka (u př. lať). — aKt , CKt a hki muž.: č. dva ky (d\'d 
prsty ku přísaze) , pol. jedynak (ž. jedynaczka^ , dwojak , trojak 
(dvůjče, trojče), též peníz : czwarfak z=: 4 groše, szostak, siodmak, 
ošviak (jako v češtině); č. čtverák, paták atd.; il. osmak (míra 
tekutých věcí; dobytče osmileté), šesdesetak (kopa); jinéna dnův 
střídají formy: p. wforek, czwartek, piqfek', i\. utorak, četvártak, 
petak; cyr. rus. KiTophiiHKi, Y€tk|>7,T'lki. , nAT'LK'L, qeiBepTOKX neb 
'^eTBep^^, naraima. Jiné na iki rovnají se právě základním číslům 
u př. pol. dziewiqtek ■:=. devět (kusův) , dziesiqiek , dirunastek, 
dwudziestek, piečdziesiqtek atd. ; pierwiastek (od ztraceného pří- 
davného pierwiasly^ značí nejprvnější látku něčeho neb příčinu, 
prvek. — HKi znamená druhdy stupně v důstojenstvích, u př. 
v písmech svatých č. čtvrtnťk, dexálnik, setník ; p. piecdziesiqtnik 
(vůdce 50 mužův), tystqczmk atd. , též míry, mince, byliny a jiné 
věci: rus. rpoíiHUKi (třípalcův prkno), leiBepHKx (obilní míra), 
naiepHKx , mccrepiiK^ , ocMepiiKX ; p. pieciornik (digitalis) , dzie- 
wieciornik (devaterník, pamassia); .je cř/io//iť& (individuum), czter- 
dziestnik; č. padesátník , šedesátník atd. — Mnohočetná jsou též 
odvozem koncovkou hi|íi. Pomíjejíce těch, ješto přechylkou se 



224 

působují, jako setnice od setník, připomenu jonom některá osobě 
stojící, jako : ^. dwunastnica (v anatomii intestinum duodenuní)^ 
zastaralé cztérdziesiqtnica (j^nni^osini neděly), íe/wica (saeculum); 
rus. ABOHua (pár),Tpofma, nfliepHua; il. dvojica, četvorica (čtyry 
osoby), tak i peterica, sedmorica, áesdeseíorica atd., tridesetnica 
(celní úřad, třidcátek). — O zlomkové odvodici HHa už dříve řeč 
byla. Příklad jiných odvodův hláskou h máme: rus. leTBepna, 
meciepHfl (spřež o 4, 6), jinak v množníku aboiIhh, rpofinn (dvůj- 
čata, trůjčata), qeieepHH, naiepHH (pět jednoho vrhu) atd.; pol. 
čwiertma, č. čtvrtně, íe/ma (100 kusův, centuria) atd — Jiné tvo- 
řící slohy jen v jednotlivých případech se vyskytují, jako p. jednoáč, 
jednakošč, č. jednota; il. dvojba (pochybnosO, troj^tvo (trinitas); 
pol. pieriDSzenstwo (přednosO, dziesietnictwo , setnictwo atd. 

Dále sáhají větvemi svými číselní jména též do třídy časo- 
slov a příslovcí. Ve tvaru těchto posledních přicházejí některá 
násobivá složená čísla, od nichžto opět i nová přídavná vedou se, 
u př. dvakrát, třikrát, dvakráíní, třikrátni atd., dvojnásob, troj- 
násob, čtyřnásob, dvojnásobní, troj- čtyřnásobní alá. , jedno- 
duchý, ilyr. jednogub -o -a, drogub, trogub anebo jednostruk, 
dvostruk, četverostruk, paterostruk (pateronásobní) , a zas jedno- 
věrst neb jednověrstan, dvověrstan, trověrstan rovná se významem 
druhovým dvojí, trojí atd. 

Neurčitě a bezohledně pronesení neboli všeobecní poctové 
vztahují se z většího dílu jak svým jádrem t. j. kmenovním obsa- 
hem, tak také tvarem svým a tudy svým skloňováním k jiným 
částkám řeči, jmenovitě k statným a přídavným jménům, k ná- 
městkám a k příslovcím, pročež k těmto je odkázati musíme, 
připomenouce jen to o některých, v čem značněji od obecného 
skloňování se uchylují. Mezi těmito nejprve popatřiti dlužno na 
všeobecní číselní jméno blcl Bbce Bbca (omnis) , jehož další 
sklonění spravuje se dle přídavných , toliko že užší samohláska e 
v pádech panuje: 2. Bccro Bhceu^ 3. BceMcy Bhceň, 4. m. v. =i:l., ž. 
BCI& , 6. Bceuh BCCH , 7. Bhc«Mh BceK. Tak i množ. BkCH bga bch, 
Bbc-B,x'L atd., s čímž i rus. bccl bcc bch úplně se srovnává. Ilyrové 
místo dávnějšího a posavádnjho krajinského vas vse vsa pře- 
smyknutím hlásek říkají nyní sav sve sva; dále však skloňují 
pravidelně svega sve, svému svoj atd. U Čechův přímé pády 



225 

prostého toho čísla vyšly dávno z užívání, jediné věcní vše se 
udrželo. Ostatně souhlasí i zde sklonění s cyrilským, zhustivši 
toliko prostou sikavku s \ š: všeho, všemu, vši atd. Nominativ 
pomáhá si nyní tvary odvozenými , jako : všecek všecko všecka, 
(^všecci) všecka všecky, anebo : všecken neb všechen -chna -chno 
mn. všíckni (všichni) všecka (všechna) všecky (všechny). Mimo 
to skloňuje toto poslední v množníku i dále : všechnéch, vsechněm, 
a též žen. 4. všecku, všecknu, všechnu bére se odtud. Pámátno, 
že v staročeštině zachovány stopy i neurčitého kratšího skloňování : 
ze vsja lesa (Rkp. Kr.) , ke vsju sboru. Ještě více číslo toto za- 
padlo v polštině v zapomenutí, a už nyní odvozené wszysíek -o -a 
(dáMiěji wszyfek -o -a) osobuje si rtacele jeho místo : wszysfkiego, 
wszystkiemu, wszyscy, icszystkie atd. Jediné věcní pohlaví se 
posud vedle onoho uchovalo : wsze , wszego, wszemu. Z druhých 
dvou pohlaví máme jen z nejstarších dob některé pády před 
sebou , ano "v j ednotli^^ch obratech řeči užíváno jich posaváde : 
wsiego dnia (tota die. Psal. M.), ze wszech miar, na wsze sírany, 
stwórca wszech rzeczy, miedzy wszemi atd. — Od BhCh Bkce jsou 
některá odvozená , jako : EhcnKUÍí , r. bcak , BcaqecKiťi (rozličný), 
il. staki, č. ršafiý ; Tpo\. icszelki a wszelaki, č. všeliký (omni- 
modus), všelijaký, všelikerý atd. Kašubové místo icszystek mají 
wszeden -o -a (v evangel. idzcie we wszeden šwiať). 

Nemůže býti snadno pochybnosf, kterak i ostatní neurčití 
poctové mají býti skloňováni a s jinými slovy spojováni, jako 
statnojmenné : sila, trocha (Jrochu), anebo přídavné, jako mioruH, 
anebo náměstkové : některý , každý , a přísloveční : málo , kolik, 
tolik atd. , rus. ckojIlko , ctojlko a j. Při některých předce však 
už skloňování nějak se pomátlo; vezměme na př. č. několik, kde 
v nejstarší době pádové řádně se vedli a přístavka v gepitivu 
zůstávala: několika let, k několiku let, před několikem let; nyní 
k několika nebo několiku letům, v několika létech, před několika 
léty. Širší však o této věci promluvení náleží do syntaxi. Zvlášt- 
ního pozoru ale zasluhují od náměstek odvozená čísla v pol. wiele 
(mnoho), jile (kolik), tyle (tolik) a kilka (*kile neb kila, několik), 
ano i sila. Skloňují se takto : wiele, 2; wielu a wiela, 3. 6. wtelu, 
7. wiela. Viděti jest, že skloňování toto má podobnost s oním 
základních čísel počnouc od pěti, a že nepochybně ona určitá čísla 

15 



226 

na tato všeobecná nřjak jsou působila. Pročež nalézáme též zde 
jako lam některé libovolnosti a výmínky, a sice : á) místo nomi- 
nativu genitiv při jménech osobních : wielu z nich želazem gard/a 
dali (mečem propadli hrdla") ; wiela jinszych osob. U) Má-li dativ 
přístavek, končí se v w, bez ného v o»ř, a však přístavek ten 
v nepřímých pádech s číslem souhlasí: wielu uczniom^ tylu nie- 
przyjacieiom. To wielom szkodii, a kilkom poiytek doje. Staří 
místo om kladou em , u př. Kochanowski : Toí bym mu uczynif 
jako jinszym wielem; a místo q v instr. m neb em : Ledwo 
miqdzy wielem najdziesz {?. Koch.). A však někteří nyní končí 
také instrumental v oma neb U7)ia : Wyr.hodzi s hilkoma , przed 
wicloma iciehami, pomiedzy tyluma zbrojnými. Ostatně odvozují 
a skládají se i z těchto čísel opět jiná, jako dříve to při určitých 
bylo ; u př. od ji'e — jiloraki (kolikerý) , a tak též wieloraki 
(mnohorodý), kilkanascie (několikonácte : 11 — 19), kilkadiiesiqt 
(několik 10 nad 20), kilkoro, 2. kilkorga (několikero), kilkanascioro 
i^^ kilkoronašcte) atd. 

Západním toliko Slovanům známé žádný, pol. žáden, luž. též 
žáden jest skrácené ze staršího nižaJen, jakož skutečně v slaro- 
polském a staročeském vždy přichází. Jakýž jest původ slova 
žádný? Ze souhlasenství známo, že kmenovní j převrhuje se 
v sikavku ž, jako p. požyczyč, č. pojičili , p. przedaž a przedaj, 
žid a Judaeus atd. Touže měrou povstalo žáden z jeden, nižaden 
z nijeden, a protož u př. v cyr. jen toto im Kji^HiťL za nullus na- 
lézáme. Odtud až podnes u lužických Srbův v kladných sadách 
žáden neznamená nullus , ale ullus , tak i v polštině mívá druhdy 
žáden povahu nezápornou : odeszli bez žadnéj kleski (evaserunt 
sine ulla clade). Ca/e žycie ani pogadam s žadnq (s która). 

Některá z těchto všeobecných čísel mají v obecné mluvě 
také formy zdrobnělých , u př. pol. wszysciuszko , každziule/tki, 
č. maličko, haždičký atd, 

IV. IVáiiiěstky. 

Jako jména početní obmezují se v každém jazyku též ná- 
městky počtem kmenův zevrub určitelných. Objem jejich jest 
nepatrný. Kmenové náměslniční jsou ve slovanštině velmi jedno- 
duší; jestif to veskrze se samohláskou spojená souhláska. Ostatně 



227 

shodují se i v pfivodu i posavádním zvuku svdm velice s námést- 
kami veškeré čeledi indoevropské , vycházejíce co do své nej- 
Miitřnější podstaty z poradí osobních námřstek, vyjmeme-li snad 
jediný prvek ki, jenž základem jest náměstek potažných neb 
tázacích. Všickni námésteční prvkové směstnati se dají do řady 
této: a?i, uxi, iiii, txi (ti), bw, h, ci a ki. 

Z těchto kořenův konají službu pr\ní osobě tři napřed jme- 
novaní, druhé osobě dva následující; h jest 2;ákladní zvuk třetí 
osoby, a ch náměstky zvratné (pronomen reflexivum). 

Jako v jiných mluvách není kořen a^i žádného odvození 
schopen. Jeví se také s měkkým přídechem co ai^i, a jsa skoro 
ve všech nynějších nářečích slovanských seslaben, zní r. Sikavka 
^ ukazuje však na původnější hrdelnici, jak ji v f/co anebo ich 
spatřujeme , pročež zdá se , že prvopočátečně i ve slovanštině ve 
tvaru ar neb a.x se nalézala. A skutečně nalézá se v zlomku 
staroslovanského žaltáře zlí. století (v Moskvě) následující místo : 
-8h;^ht€ ttho a, XI lecuL, ii HtCTh Bora pa^^Ki: MeHC. — V češtině jáz 
během 14. století vyšlo z užívání a nastoupilo nynější ja; v pol- 
štině v nejstarším žaltáři ještě se vyskytuje: ale jaz modlit jesm 
sie (ego autem orabam) , u Krajincův posud slyšeti jest jaz j(Z^ 
a však mnohem obyčejněji jest. Též polabští Slované říkali až 
do konečného vjmizení mluvy jich před sto lety joz. 

Skloňování první osoby v jednotníku děje se za prostřed- 
nictvím tekutého n , v druhé osobě a ve zvratné náměstce slouží 
retní b. Sklonění jest toto: 

cyr. ai^i 2. 4. iieiie 3. 6. mii-k 7. uHOia 

rus. a MCHa MHt mhow 

il. ja mene meni mnom (menom) 

pol. ja mnie mnie mnq 

čes. já mne mně mnou. 
V druhé osobě podobnýmiž samohláskami vyznačují se pádové : 

cyr. Tli T€Be tgr-k tobok 

rus. TU TeÓH Te6t toóoh) 

il. ti tebe tebi tebom (o) 

pol. ty ciebie tobie tobg 

čes. ty tebe tobě tebou. 



15 



* 



228 

Poslavíme-li v názvuku, místo souhlásky t, s, máme sklonění 
zvratné náměstky ceBe, ceBt, coeoki a t. i j. Povšimnutí zasluhuje 
tvořivé h v pádech TeE-R, cec'? , stavíme-li proti nim a srovnáváme-li 
latinské pády tihi, sihi. Třetí a čtvrtý pád přichází též bez tvo- 
řivých souhlásek « a 6 , tedy mh , th , ch ; ma , t« , c» ; il. mi, me, 
ti, te ; p. mi, mie, ci, ťie, si§; 6. mě, tě, se. Ale pamatovati 
sluší, že tyto kratší formy nikdy kladeny nebývají v začátku sady 
neb dílův sad, pak v tom případě, když náměstky tyto s nějakým 
důrazem se pronášejí. Káže též pravidlo, by podobněž po před- 
ložkách vždy jen ony plnější pády stály, od čehož ale předce 
v jednotlivých případech se odstupuje , u j)ř. už v žaltáři kapitol- 
ním : ludie pod tě padnu ; pro se-li sama čili pro ^me (15. stol.). 
Cien przeZ) cie sadzonego drzewa ; bezpieczny sam o sie (ne- 
trpěliv o sebe , Koch.). II. skárbi za me (mene) ; gledaj předa se 
(hled před se). Písemní ruský jazyk štítí se jaksi těchto krátkých 
pádův , vyjímajíc ca při časoslovech ; leč nejsou neznámy starší 
ruštině a prostonárodní mluvě. Ve množném počtu srovnávají se 
nářečí naše úplně se staroslovanskýnji : 

Mil 2. 4. 6. HiJCL 3. laU-L 7. HiXUH 

B'LI KUCL BilM-b BJIMH. 

Nejstarší staroslovanské písemné památky vykazují však skoro 
veskrz místo 4. pádu mcb , Bací pravidelně nu , bu (druhdy také 
místo 3. pádu MřiMi, bkmi), kteréhožto 4 pádu ny, vy málem až 
do konce 15. století také v našem jazyku českém stopy stávají. 
Černohorci posud //e, i'i za dativ užívají, a ne, ve za akkusativ : 
dabar vi dan, zna ne dobro. Mimo to v nejdávnějších spisech 
našich též vedle dativu nám, vám nalézá se i nem, rem dosti 
často. Nyní už docela z užívání vyšlý dvojník těchto náměstek, 
kterýžto zněl ve trojích pádech svých takto : 

HA Ž. H'K — HílIO — Hana 

Ba Bt — Baio — Baua. 

Mnohem déle nežli v češtině udržel se dvojník ve mluvě 
polské, ano posud zde onde užíván jest v Malém Polště, ačkoliv 
lid, nejsa sobě už dobře svědom této formy, všelijak ji kroutí, 
u př. J. Kochanowski : téj rzeczy na . kwiadki macie místo nas 
dwóch , anebo: nie ugrozi zazdrosc nama; a nyní: bqdi przy 
naj (místo naju), przcd naj (námi) atd. V ruském a ilyrském 



229 



nářečí nestává ani ze slarších dob žádných svědectví. A však 
obecný lid bére nama, varna i za dativ i za instrumentál množníka. 
Osoba třetí, kteroužto jsme sobe už byli předběžné předsta- 
vili při vysvětlování pádňv určitých jmen přídavných, jeví se nám 
v nejstarších nářečích našich pro trojí pohlaví v nominativu co 
H K H, mn. HRU. Nominativ tento vymizel ze všech nynějších 
jazyků, a nahrazuje se ukazovací náměstkou ohi ono oin, právě 
tak jako latiník své is a ille i za ukazovací i za osobní má ná- 
městky. Množ. OHH OHI oii-Li. Ostatní však pády starého h le la 
jsou všude úplně zachovány, a zde je sobě i v druhých nářečích 
přivedeme Jt paměti : - 

L H, le 6 

ero 
ee 

njega 
nju ju 
jego je 

jeho jej je 

ji 

V množníku neodstupuje sklonění v nářečích našich od staro- 
slovanského : 2. 6. H.xx , 3. HMi , 4. H , H , 7. hmh , toliko to po- 
zorovati sluší , že v ruštině a polštině i zde při životných čtvrtý 
pád rovná se druhému. Ano v ilyrštině i při věcním pohlaví se 
to děje : Gdé su ona hogata sela ? Popalili su ih zlotvori. 

Dvojník v osobě třetí má tuto podobu : 

1. K, ž. v. H anebo od zastupujícího om : oii.i, oiit; 

2. KK), 3. hm:i atd. 

Z ohledu skloňování této třetí* osoby ještě zvláště bud při- 
pomenuto : 1) Po předložkách mění se vždy měkký t. j. jotový 
přídech v tekuté n ; protož jsme už výše 6. pád s touto proměnou 
označili, ješto jím předložky výhradně vládnou. Tak cyr. oxi iiero, 
OTb Heu, OTi Hiixi, Ki Hei.ioy, Ki H6H , Ki NHMi atd. ; rus. OT^ Horo, 
CT> HCK), Ha4T> HiiMH ; p. przecl niego, przez niq neb nie atd. Nalé- 
záme ale v polských spisech až do 17. století hojnost příkladův, 
že ; v n nepřechází, u př. P. M. okofo jego (místo niego), v jem 



cyr. 


2. icro 


3. leMov 




KH 


KH 


rus. 


ero 


euy 




ea 


e» 


il. 


njega 


njemu 




nje je 


njoj joj 


pol. 


jego 


jemu 




jéj 


jéj 


čes. 


jeho 


-jemu 




jí 


jí 



i€!vlh 


7. 


HMb 


KH 




KH 


eoM^ 




HMl 


Hefi * 




ero 


njem 




njim (e) 


njoj 




njom 


niem 




nim 


niéj 




nia 


něm 




ním 


ní 




jí- 



230 

ie (in quo) , do jego , przez jq (Bielski) atd. , což nyní nejde. 
V ilyrských nářečích ale netoliko že po předložkách má místo 
tato obměna , ale přichází i tam všude , kde pádův v plnosti jich 
se užívá, tedy kde důraz při nich; původní jotový tvar zas jako 
za kratší se považuje a stojí tam, kde na náměstku žádné váhy 
se neklade , u př. rekao sam i njoj i njemu ; a zas : kazao sam 
mu , kazao sam joj. Njega i nju Ijuhim ; prosio sam ga i ju atd. 
B) Jako v první a druhé osobě přicházejí i při třetí kratšího 3. a 
4. pádu formy odvržením začáteční samohlásky le : mu místo jemu, 
ho místo jeho; z čehož ale opět jazyk ruský se vynímá, toliko 
místo ž. 4. eě v obecné řeči i lo užívaje. 3. Mužský akkusativ, 
jenž jest cyr. h, bývá nyní všude zastupován genitivem jego, 
anebo kratším go. V jazyku staropolském a staročeském rovnal 
však se jako v staroslovanštině akkusativ tento nominativu, tedy 
ji , n př. Gospodzin schowa ji, i ožywi ji i bfogosfawiona uczyni 
ji (conservet eum, vivificet eum, beatum faciet eum). A ještě 
v 16, století u Biclského, Wujka a jiných dosti často : zdroj, co ji 
(eum) oiworzyi kopytem lotny koň a j. V češtině nepochybně 
proto , aby rozeznáno bylo od žen. ji (eam) , starodávní ji (eum) 
rozvedeno bylo v plněja pád je/, jak posud n nás trvá, anebo 
v zastaralé jen neb něn. Tento však původní a starý muž. 
akkusativ ji zachoval se po tu dobu ve všech nářečích našich, a 
sice v tom případě , když náměstka tato po předložkách přichází. 
Říkáme zajisté podnes, a rozumíme tomu, dí-li se: vložili naň, 
poslal proň atd. Jakže sobě vyložíme skrácení toto anebo při- 
cházející na konci měkké ň ? Grammalikové praví , že se to stalo 
odvržením celého pádu jeho , a že tedy skrácené to jest na něho, 
pro něho. Ale tak tomu není, nýbrž my sobě to kratčeji a pra- 
věji nyní vyložíme tím, že toto naň, pruň stojí místo na ni, pro 
n«, neboli na ji, pro ji, jak to i ze starých pramenův dokázati 
můžeme. Tak u pi\ ještě v 14. století: celý den ns ji (naň) désč 
s- 1 (Marco Pólo). Takové staré formy s předložkou jsou cyr. uml, 
iiAHh, B€iih, j^níib, iLt;^eiib, n()-KA€iii>7 CK(>o:;6Hh atd.; v ruštině řidčeji, a 
to jen v starších spisech: hohl, iiaiib; il. ponj , podanj , uzanj 
(vcdlé něho), nadanj , zkrátka po všech předložkách vládnoucích 
nad 4. pádem. Lichá domněnka ta, jakoby toto » z něho, niego 
bylo povstalo^ jest u příčině, že někteří zpozdilí s()isovatclé polští 



231 

ano i čeští loto n i k předložkám jen s druhým pádem spojovaným 
přilépají, píšíce odtn^ duň, zcíi , dlaň (dla niego), což ovšem 
duchu slovanštmy odporno, ano i nezkaženému sluchu. (Jakoby 
Acré n: k nčmu.) Předložka mimo odporuje tomuto stažení, a pra- 
víme toliko MiíMO H mimo nej ; v polštině ale přibírá se ještě jedno 
o jako ku pomoci, u př. nieobiorq jinego mimo on za pana. 
Gdy mimo oň kto szuka ohrony. 

Se zvratnou náměstkou ca souvisí co do původu, jak se zdá, 
též ciíMi -o -^ (ipse^ solus), a ješto považovati se má za neurčité 
přídavné, jak z prvního pádu vysvítá, pročež v cyrilštině též tak 
se skloňuje. V nářečích druhých přeskakuje ale tato s osobními 
obyčejně* pojící se náměstka do skloňování určitého : rus. caMx 
caMO casia , 2. casioro , caMOil , 3. caMOJiy, mn. caMH, casiiixT) atd. ; 
pol. safnego, šatnému , saméj atd. ; č. též samého , a však akkus. 
neurč. jej sama (neb i samého^, ji samu atd. V polštině uchoval 
se starý akkusativ ve vyrčení sam na sam : jesies sam na sam 
ze mnq (muž na muž). Český jazyk a ilyrský rozeznává mezi 
sam -o -a a mezi samý -é -á (purus) : díté samo, samé víno, pro 
samu krásu, píli samou vodu; bog sam, sami pjésak atd. 

Přivlastňovací náměstky odvozují se vesměs od osobních- 
Z povahy své nic jiného nejsou leč přídavná jména. Ke tvoření 
jich bére se za základ 2, neb 4. pád , a tak obdržíme : od 

MA : MOil -i€ -K (meus) 

T« : TBOH -16 -la (tuus) 

c« : CBoň -le -ra (suus) 

HJCt : iiziuih -e -a (noster) 

b:»ci : Kauih -e -a (vester). 
V odvozeních tkoíí, cboh přidružilo se vkladné b, které často 
co výplněk ve slovanských kmenech se vyskytuje. Srovnejme 
i^KOiiiiTii a sonare, CBun. (lux) a cmTH, rus. cbhhcux (olovo) atd. 
Sklonění řídí se zcela dle podaného dříve obrazce jmen pří- 
davných určitých, tiiliko to podotknouti třeba, že v cyrilském a 
ruském pádové samohlásky a a o do užšího e přestupují , tedy 
Moicro, MOieMcy, moi€Mi>, moiiml ; ž. moicia, moku, moiíí^, uoieift atd. 
Tak též iLAiiih a Biiiub : H^uiero , iidiueMOv , HiuicMh , iLiiiiiiMh atd. 
V jazyku polském a ilyrském koná se skloňování podolčených tří 
náměstek moh^ tkoh, cboh dvojím zpí\sobem : a) anebo právě tak 



232 

jako v cyrilštiné plnými pády, anebo 6) stahováním středních dvou 
samohlásek v jednu: tedy mój moje moja aneb tnój me ma'> 
mojego a mego, mojemu a metnu, mojéj a mé/, moje a mq atd. 
Z příčiny měkké souhlásky ; má zde akkusativ místo q — e: mojq, 
nasze, wasze. Podobně ilyrsky, upř. svoj stoje svoja aneb sve 
sva, svojega, svéga — ž. svoje sve — svojemu, svému, svojoj, 
sroj atd. (Srbové a Chorváti ve skracování zas přednosf samo- 
hlásce o dávají : svoga, svomu , o svom atd. a to jen v jednotu., 
ve množn. rozdílu není.) V jazyku českém neskrácené sklonění" 
jenom ještě vpádech přímých poněkud se zachovalo: (vój , tvoje 
(tvé, tva), mn. tvoji, tvoje Qtve) , ač 2. 6. a 3. množ. nezní i nyní 
cize sluchu našemu : tvojich, tvojim vedle tvých, tvým. Jiné plné 
pády. jenom v nejstarších našich památkách, a to dosti pořídku 
se vyškytají : v den pogreba mojego (Ev. Joan,), dušu svoju (ib.), 
chrabrost moju (Rkp. Kr.), v hněve svojém (ib.) a n. j. 

Jakožto zvláštnost slovanské mluvy naproti jiným indo- 
evropským jazykům vytknouti sluší, že náměstka ca za zvratnou 
neb obapolnou (reflexivum, reciprocum) všem osobám slouží a 
ve všech počtech; ne pak pouze třetí, jako u př. v jazyku latin- 
ském a německém. Protož zní u př. v cyr. nejen oiii KovnovieTk 
ceK-R (emit sibi), nýbrž i emo mihi, emis tibi: KovnoYift cge-e, Koy- 
noyKuiH ccB« , anebo biij^iimu Hiia'^ coboi^ , bh^htg híi;i^'l coboik, 
právě jako v 3. osobě BHj^ATh iia/^-L coBOim. Z toho jazyku našemu 
vlastního zákona plyne tudíž druhý, . ten totiž , že i přivlastňovací 
náměstky moíi, tboh, liiiuib, Biiiiik od zvratného ca odvozené ná- 
městce cBoň podrobiti se musejí, vztahuje-li se přivlastňovací 
náměstka v přísudku přímo na podmět, u př. p.i^i\íi& i.iko roj* 
rii-KBi cBoií (furorem meum); iie OTBpi^^euiH ovcti cbohx'^ (non 
aperics os tuum) ; daruje -jesz -je ze svego , darujem -jecie 
-jq ze svego neb ze swojich jfieniedzy; č. komu jsi pro- 
najal své zahrady , svá pole ? a tvé zahrady , tvá pole jsou 
pronajaty atd. 

Připomenouti však se musí, že v novějších jazycích našich, 
zvláště v polštině a ruštině, ne vždy, jak toho pravidlo vyhledává, 
éto pěkné vlastnosti šetřeno ;' nýbrž že dle německého neb latin- 
ského způsobu místo náležitého cboh také druhých náměstek se 
užívá. Tak u př. už v listině ruské z 15. století čteme : Aaio cuny 



233 

MOCMy H Hfeiit Mocíi , ačkoliv nékolik řádkňv dále hned i cuny 
CBoesiy, acen-fe CBoeři přichází. Tak pol. mam moje ksiqzki, masz 
kijek iwój? ano i sice vzácní spisovatelé v tom se poklesávají, 
u př. Wegierski : Pragne zas:iczycié mie (místo siehie) przed 
tohq pracq jakq. 

Jihoslovanská nářečí a tudy i jazyk staroslovanský mají tu 
vlastnosf do sebe , že v nich přivlastňovací náměstky moíí , tboh, 
CKOíí také prostě označovati se mohou třetím pádem osobních ná- 
městek MH, Til, CH , U př. OTl ^eUMK OThYhCTRA MH míStO MOlCrO 

(ze země vlasti mé) ; uoAtíh cbituiiia; tii (místo tcoi%) ; ocb-ki|ih 
KftkGTOMb CH (místo CBOHMb) MHpoi,' KOiibi|A (Okt. krak.)- Zastupo- 
vání toto zvláště v novobulharském jazyku velmi zhusta nalézáme. 
Zdá se, že v této věci měl prvotně působení nějaké jazyk řecký, 
anof v něm právě takovouto moc genitiv osobních náměstek vy- 
konává , jako : ó q)i').og fiov, aov místo í/tót," , Goq. 

Přiléhající ke třetí osobě přivlastňovací náměstku dvojím 
způsobem slovanština vyjadřuje, totiž : 1) anebo namísto ní se bére 
jediné druhý pád osobní náměstky beze všeho skloňování, v jedn. 
icro , ž. KH (ejus , p. jéj)^ množ. h.xi. Způsob tento s vyhrazením 
Jihoslovanův oblibuje sobě i západní i východní mluva slovanská, 
ano v polštině naskrze jenom této cesty se přidržuje. Anebo 2) 
utvořují sě od těchto pádův lero, leia, hxi přídavná jména zvlášt- 
ního způsobu pomocí odvozovacích zvukův b, ii a ?, jsoucí 
s oněmi prvními v stejné moci a váze. Tyto odvozené náměstky 
jsou nejvíce v jižních slovanských nářečích oblíbeny a domácí. 
Místo lero může ve staroslovanštině rovně dobře se užívati i€roB'L 
-o -a , v srbském, krajinském atd. HteroBi -o -a ; místo ich jéj — 
KHHi -o -a anebo ii-ehiii, srb. , ilyr. atd. HteHi a HteaHHi , a zde 
i homoluž. ye/«y -e -a přistupuje; místo hxi zná pospolitá mluva 
ruská hxhíh -ee -aa, v ilyr. njihov neb hhjobx -o -a atd. V če- 
štině naší dávněji známější byl jenitiv jeje (ejus) , nyní ale pří- 
davní forma jeji, jejího, jejímu převahu obdržela, a též prostý 
genitiv jich přešel v plnější ač rovněž nepohnutý jejich (eorum, 
earum). V případech těchto slově tedy u př. č. p. jeho vůle, jego 
wola po Srbsku HberoBa bojh, z jeho w&le — ii3x HteroBe BOJe, 
s jeho tůlť — cb HeroBOMi bojlomt., místo r. en cuHaMi pol. jéj 



234 

synom dí Čech jejim synům, Srb HbeHHUHi> neb nhe^mxuwb cuuomi ; 
místo po jejich obyčeji, pol. po jich zwyczaju — nis. n^ hxi 
neb no HXHCMy o6u«iaio , srb. no HLHxoBy oóuiaio atd. 



Kmenové ukazovacích náměstek jsou rovněž stejného počátku 
s osobními a dají se z nich bez obtíže vysvětliti. Vztahujef se 
zajisté ke mluvícímu nejblíže stojící druhá osoba tu k ukazova- 
címu to; dále zvratná náměstka c«, stojíc rovněž blízko k naší 
osobě, ačkoliv u všeobecnějším už poměru, souvisí s ukazovacím 
ce, a obojí označuje něco před námi, v blízkosti naší se naléza- 
jícího. Naproti tomu ukazovací náměstka na předměty podál nás 
ležící nemůž od jinud míti původ leč ze třetí osoby. Jako nej- 
jednodušší a původní známku této třetí osoby poznali jsme staro- 
slovanský kmen h, re, ra, s kterýmžto ve spojení přivésti musíme 
nejběžnější dvě ukazovací náměstky oht. a obi, jimaž slovanský 
jazyk na vzdálenější poukazuje předměty; ano první z nich, jak 
se už dříve povědělo, obdržela opět aspoň v nominativu povahu 
a sílu osobní náměstky. Ostatně jsou souhlásky m a b v těchto 
dvou slovech tvořící slohy , jako v předešlém icroB od icro , leiiiiTi 
od iCB, a jak brzo i při jiných, jako ten, sen, onen atd. uvidíme. 
Mimo to obyčejným střídáním se hlásek i a o odtudto bére svůj 
původ i jiný HHi (alius = on , oný). O těchto ukazovacích ná- 
městkách nyní trochu podrobněji promluviti musíme. 

a) První z těchto náměstek jeví se nám ve staroslovanštině 
ve formě ti, to, Ta (hicce). Za mužské pohlaví tl toliko polo- 
hláskou opatřené podávají nám ostatní jazykové plnější odvody : 
ilyr. ti neb taj, p. č. ten, luž. tón, v rus, jest Ton> neb sesíleně 
9T0TT), 9T0, 9Ta. Skloňování té náměstky ano i následujících jest 
rázu přídavných jmen , a souhlasí úplně s čísclním jménem k^^iini;, 
o čemž prvé už řeč byla. Cyr. Toro , tomov, toml , Ttuh , ž. t©i*, 
3. 6. Toň, 4. T«, 7. TOKř. ; mn. th la ni, th.xTi, t^mi, 4. ttj tí, 
7. T*MH. V polštině však o zastupuje se v pádech samohláskou e 
a v množ. « — y, žen. pak akkusativ jest místo tq — /?. Někdy 
užívá cyr. nominativ a akkusativ také ve tvaru určitých přídavných : 

TOH, TOK, TOKI, mn. TÍH, IMX, TUH. 

Ď) Druhá ukazovací náměstka má v staroslovanštině tvar 
ch neb ce, ž. ch, mn. ch, anebo též co určité přídavné cííi, cíic, 



233 

cítt , mn. cíH , cín , cím , dále skloňuje se pravidelná s vynaložením 
užších samohlásek : ccro, ceMoy, 6. ccMh , 7. CHUh, ž. čch, ceň, ch, 
ceift. Náměstka tato stojí vlastně na stejné čáře s latinským hic. 
V jazyku ruském stává jí podnes v plné síle: ceS cie cia, cero, 
ceiay, cen^, ciimx, ž. cia, cea, cefí, cio, ceio, mn. ciii atd. U jižních 
a západních Slovan přišla nacele nyní v zapomenutí. Ve staro- 
českých památkách přichází dosti často s tvořícím n jako ten : 
sjen sje sja (áf/e), sjeho, sjemu atd., množ. si sja sje, sich atd. 
Tak u př. v Kr. Rkp. sjen vrahy mlátí, sie chasa , kolkol r>rcha 
sjeho, k sjemu chlumku, jalóvku sju , na sje hody a množství 
jiných. Ve zlomku evang. sv. Jana jednou í *i místo sjen : klo 
jest sij syn člověč ? — V polštině náměstka tato záhy vyhynouti 
musela ; neboť ani v nejstarších památkách nikde se nevyskýtá. 
Stopy její uchovaly se ale posud i v české i r polské řeči. Slýcháf 
se posud v prosté mluvě jako přání při novém roce : daj bóg 
doczekač do siego roku, a v jižních Čechách někdy ještě se slýchá: 
po su dobu nerť/n. Mimo to přichází také v příslovcích, jako : 
dnes, dziš, dzismj , letos a j. Povšimnouti si dále musíme spojo- 
vání těchto náměstek s částicí '»e: Toiíxe, ciŇsKe; r. Torace, ceňwe; 
p. íenže, č. týi též fái (*í«'ž íéi), íéhoi atd.; pak i dvojnáso- 
bení tentýž, totéž, tatáž. Náměstky tyto znamenají tolik co latin- 
ské idem. V ilyrštině isti -e -a , anebo taj isíi, to iste , ta ista. 
Také v polštině isty tutéž službu konávalo : ten jisty (tentýž), 
on jistý (onen že). Jest pozoru hodno , že ukazovací náměstka 
cil ráda v c^Tilštině se pojívá co nějaký důraz se zvxatnou ca a 
odvozenou od ní přivlastňovací cbou , u př. cce-k-ch noMOi|iH (sobě-to 
pomoci), Bi CBOicMh-cH i|.A(»bCTBt. Podivuo, ŽG 1 náš starý jazyk 
zná toto spojení v 10. století : iz sebe-si (ex me ipso) — réchú 
k sobé-sitn. Ruština zachovala toto sesílení ve vyřknutí bo cbohch : 

BOpOTHTbCH BO CBOHCH. 

c) Konečně poukázáno bud na ukazovací náměstky oiii., oho, 
OHS a OBI , OBO , OBiA , anebo v určitém zakončení oiiuh -ok -\t\, 
OBuíí -oi€ -\t\, na vzdálenější předměty se vztahující a zname- 
nající tolik čo latinské tile. obi, obtjií zmizelo v jazyku ruském a 
českém beze všeho sledu; v polském ów, owo, oica a ilyrské 
ocaj neb ovi, ono, ova žije posud v plné síle. Z ohledu skloňo- 
vání platí totéž , co dříve o ukazovacím tí. ten se řeklo ; pročež 



236 

také v jazyku českém muž. polil, místo cyr. ohi pro rozdíl od 
obecního zrn' onen , onoho , onomu atd. ; pol. onego, onemu zcela 
podlé přídavných, a tak i rus. ohmh, OHoe, OHaa, ilyr. onaj neb 
oni, ono, ona. — Skloňování v dvojníku jest ke všem zde uve- 
deným náměstkám pravidelné: la, t& , loy , tíua; cí«, cíh, cíio, 
ciiMfl (č. sja, ž. v. *í, sjú,sima); ohíi, oiit , OHoy, oiitm. 

Všecky tázací a poiainé náměstky (interrogativa , relativa 
pronomina) opírají se o jediný kmen neb prvek k , dílem pak 
nahrazují se také osobní náměstkou h, le, n, anebo vyvádějí se 
z ní. Toto kmenovní k proměňuje se nejpříze před změkčenými 
samohláskami ústrojně v y, a protož netřeba je za zvláštní kořen 
považovati. V dokonalém výtvoru slovním jeví se pr\'ek ten v ná- 
městkách Kuíí a Y€ ; pak ve složeném kito (ki + to) a vbio 
neboli Ybio; jak patrně viděti, jest druhá částka ukazovací n a Ch, 
z nichžtp prvnější pohodlněji s k , druhé s y se víže. V některých 
nářečích podléhá tázací kto (quis) a Yhio (quid) jistým proměnám, 
pošlým z pohodlnosti u vyslovování : malor. xto , č. kdo (nezpů- 
sobně, *kto), ilyr. prosmýknutím tko ano i ko, anobrž horní Lu- 
žičan i stu říká; z pravého če neb čto vyšlo zas mr. mio, il. sto 
neb sta , a č. p. co. Ve skloňování těchto dvou náměstek málo 
která odchýlení od cyrilštiny se pozorují : 

1. KTO, 2. 4. KOrO, 3. KOMOY, 6. KOMh, 7. KUMh. 

1.4. YbTO, 2. Ycro, 3. y6ijoy, 6. venb^ 7. yuml. 

Toliko v polském jest lokál a instrumentál stejný kim, czém 
(správněji bylo by : kiem kim , czém czym , a v ilyrštině sesilují 
se druhdy přídavným e: kome, kime, čime. — Samo skloňování 
ukazuje dostatečně, kterak v náměstkách kto čto přivěšené to jen 
ku posile kmenu slouží , nenáležejíc dokonce k němu samému. 
Místo co přichází v staré češtině a polštině přesnější če (u Slo- 
vákův posud ío), kterýžto tvar posud jak u nás tak dávněji u 
Polákův se zachoval, stoje po předložkách, jako: nač, načež 
(na-j-če), oč, zač, proč, seč; pol. pocz , kdežto vypuštěno e, 
jako o v záporném nic; nyní Poláci říkají: po co, na co, za co atd. 

Potažná náměstka kuíí, koic, k:ik, rovnající se i zvukem latin- 
skému qui, quae, quod, přidržuje se ve skloňování náměstky iioň, 
tedy Koiero, KoieMcy, 6. KOicMh, 7. KOHUk, a však také KUHUh, kte- 
rážto na vůli ponechaná proměna samohlásky o a w též ve množ- 



237 

niku místo má, jenž jest i|íii (a kxiii) k.ui kwu, 2. ktjii.vl neb 
KOHM, 3. KUHiťL neb kohm-l atd. Tétéž povahy jest ilyrské koi, 
koje , koja , a ruské koi1 , Koe , kos , ačkoliv v nominativu zřídka 
už užívané a druhou formou KOTopuíi zastupované. V jazyku 
polském a českém jest náměstka ta téměř zapomenuta, a trvá 
pouze v ústech lidu v některých citoslovních výrazech , jako: ký 
čert, kýho kozla, kiegoi kata a j. p. 

Od KiTO odvozeno jest potažné rus. KOiopMÍi, č. který, p. 
który, které však neznámo jest v ilyrském a staroslovanském 
jazyku, vyjímajíc snad některé pozdější spisy, ano z ruštiny do 
nich vklouznouti mohlo. Jakož ale který i za tázací náměstku 
časem béřeme , tímže právem naopak konává i kto co službu 
potažné náměstky, když otázka jest nepřímá, u př. kto niówi, 
domówi sie; počet dnův mých který jest? — Jakožto slovo- 
skladná zvláštnosf budiž zde i to podotknuto, že potažná náměstka 
druhdy i v pohlaví mužském a ženském věcním co můž býti na- 
hrazena : ten , co ho vedli (queni) ; pověz , co jsi zač ? p. owi 
ludzie, co krzywie przysiegajq ; wdowa, co jq wypedzili z domu ; 
il. cotye^, šlo se je uhto; zena*, sto je kod nos služila; rus. 
40pora , qio merb oti Mockbu atd. 

Nejobyčejnější však potažná náměstka jest v staroslovanšlině 
Hxe, i6K€, Klaje, totiž svrchu připomenutá už třetí osoba spojená 
s částicí SKe. Ničím též nedělí se ve skloňování od náměstky oné 
osobní. Mimo staroslovanštinu jest náměstka tato potažná nejběž- 
nější posud v jazyku českém. Leč způsobem jedva pochopitelným 
nastoupil zde v nominativu zmatek v pohlaví v jedn. i množ. počtu, 
anof vůbec jenž se klade, nejvýš že v pohl. věcním také jež ježto 
přicházívá. Toto však jen , jak už z předešlého víme , neni nic 
jiného, leč p ©rozšířenější starší jí, tak jako ti a naše ten, ohi 
a onen atd. Dopouštíme se tedy hrubého omylu a nesmyslu, kdy- 
koliv nyní díme neb píšeme u př. žfna, jenž; synové, jenž a p., 
a jest to právě tak, jakobychom řekli; žena,, který; synové, který. 
Čas jest, aby tento omyl za posledních věkův do jazyka se vlou- 
divší konečně byl vyklizen, a abychom se opět navrátili k dávnéj"- 
ším dobám mluvy naší, kde zmatku toho nebývalo. Sluší tedy 
nominativu v obojím počtu takto šetřiti: m. jenž^ ž. v. jež, mn. m. 
již, ž.y.jež. Dále se skloňuje pravidelně: jehož jehožto, jemuž atd. 



238 

I jazyku polskému byla v dávnějších dobách dobíc známa náměstka 
jenž^ neb jen, ž. jaí, \. jei, an v žaltáři Marketině právě na 
každé stránce ji čteme^ u př. jenže by ciebie pomniaf (qui memor 
sit tui); zwierz, jemuž niejest czysfa; jizto siejq we fzach atd. 
Že někteří novější spisovatelé polští, jako Lucyan Siemieriski a 
jiní, tuto náměstku opět Polákům ku paměti přiváděti se snaží, 
není arci na škodu, ješto jediným a ustavičně užívaným który a 
który nelze se vyhnouti zhusta jakési jednožvukosli. 

Jako ku kmenům osobních náměstek vždy přivlastňovací se 
druží, tak má kmen potažné náměstky kx kuíí také výhradně 
k němu příslušející přivlastňovací jméno přídavné , jakovéhož 
v jiných jazycích nestává ; neboř vyjadřuje se v nich , jako v la- 
tině, němčině atd. toliko nezměnným genitivem náměstky tázací. 
Náměstka taková jest : yíh yíi€ yíh , 2. víicro , 3. yíkmoy atd. 
S tím se srovnává i polské czyj i ilyrské čiji. V ruském a českém 
skloňování ale stahují se samohlásky: m>Xi qte mlh, 3. ibero, 
mn, iLH, qbiixi atd.; č. či ve všech pohlavích , čiho^ čí atd. 



Tyto jsou hlavnější strárriíy v rozboru našem slovanských 
náměstek, zvláště co se týká jejich skloňování a odvozování. 
Počet jejich tím ale ještě není vyvážen, i musíme též obrátiti na 
chvíli pozornosf svou ke tvořivosti jazyka slovanského i v tomto 
ohledu. Na skrovničkém základě náměstkových prvokmenův hned 
z počátku uvedených, mezi nimiž zvláště onino v hláskách h, t, c 
a K spoléhající úrodnými se býti ukazují, vzrostl dosti znamenitý 
počet nových tvarův pronominálních. Rozmnožení pak jejich způ- 
sobuje se zdvojováním jich samých , připojováním odvodic hned 
prostých, hned dvoj- i trojnásobných, jak nám je přídavná jména 
už podala ; dále představením neb zavěšením k nim některých 
částic, druhdy také vynaložením více způsobův těchto. Projdoucc 
tyto kusy zvláště dobereme se ještě následujících náměstek : 

1. Zdvojenou kmenovní souhlásku nacházíme u př. v těchto 
náměstkách : rus. toti (hic) , č. onen (ille) , cyr. c€ci» aneb cíiI^jh 
(zde tento , týž) , u př. jjx cecb ro^i , no cíň^ii (ceňijH) A»»Nb (do 
dneška). Dvojení toto nacházíme také v polské přivčšovací částici 
íí, jež-sesiluje se v sis, u př. s jakimsis, wczetnsis, a v pádech 
některých českých náměstek nikto , nic, zvláště v 15. a 16. století 



239 

oblíbené, ktležlo místo nikoho nikomu divným obyčejem se psá- 
valo nikohého nikomému, místo ničeho ničemu zas níčehého 
ničemému, což ale opět nyní zaniklo. Ilyrské zdvojené šlosía 
znamená ledacos. . 

2. Nejběžnější tvořící slohy náměstek jsou j, n, r, k Si v — 
j.jeví tvořící sílu svou v přivlastňovacích a ukazovacích náměst- 
kách uoH, TBOří, cBoň, Yíň; \Liaj, ovaj, onaj ) č. týž, síi, a v po- 
tažném KTJH neb KOH. — n přichází v ohx, íen, sjeti, jen a jen^ 
místo Ha:e (qui), tudíž i v hii-l jiný, v pol. Itdren vedle który, 
a v dolnoluž. keni (který), k nimžto i ě. teškeren (universus) bud 
přičteno. — Pomocným r není mnoho útvorův: Kiiepuň, KiTopuíi, 
który , cyr. KTcpi (aliquis), také staré češtině co ncterý známo, 
pak veškerý, kolikerý, tolikerý a p. — Souhláskou k jsou odvo- 
zená : TAKUH (talis) , caKuií (ejusmodi) , ukuh a kxkuh (qualis), 
OHAKuň a OBiiKufi (illiusmodi) , č. kteraký- pak i následující, ježto 
ale také za číselní jména všeobecná považovati se mohou: toi^hkuh 
a cesHKWH (tanlus), koíihkxiíí a tcAMKinl, pol. zastaralé eVAé (quantus), 
č. všeliký. — Konečně přistoupením tvořícího v kromě už prvé 
připomenutého oei, obum dostáváme jako druhostupňová odvozená 
od právě podotčcných náměstek: takobi, ckikobi, kvkobuh, kakobuh, 
OHijKOBiJH, ob:ikob'uíí, kferakový; iljr. tákov a takti , omkov a 
ocákri, kakov atd. Významem svým tato forma od předešlé kratší 
(K-Liň : jjiKufi , cvKUil atd.) málo aneb nic se nerozeznává , protož 
také v českém jazyku zobecnělejší jest stavěti k sobě jaký a takový 
než jakový a taký. Cyr. 'ceroBi a novobulh. loraBi ve smyslu 
tomuto náleiejici jsou zvláštní tvary pi-ivlastňovacích od druhých 
pádův ccro a Toro. — Ostatně rozkládají se tyto kořeny náměstek 
i do jiných částek řeči , u př. statná jména : osoba , cnocoBi, 
CBoaKi anebo staženě svak neb svakr (jako brat a bratry , kte- 
réžto slovo vydluživ se Němec zase zpotvořené nám Čechům a 
Polákům ve svém švagr, s:iwctgier vrátil; našinec, vašinec; našina 
co německé Inland proti cizina, svoboda, svojátka (dvojčata), 
íro/ef (příbuzenstvo, svoji); ^. jakosč, jakowoéé; přídavná: pol. 
swojski (vlastní, sobě náležející), č. našinshý, ničemný (p. nikcibc- 
mny)', časoslova: ocboiith (osobití, přiosobiti), tykati, zničiti (p. 
zniweczyč), krom množství příslovcí. 

3. Mezi částicemi , ježto před náměstky se kladouce aneb 



240 

k nim se zavčšujíce buďto je sesilují anebo i pončtí jinaíí, tylo 
mezi jinými připomenuty buďte: sesilující že větší díl náměstek 
přijímá k sobě: kto%€, kíóž, VhToxe, jakýi, tenže, axe, jaž, lýz, 
ome, kterýž atd. — to biiď pro sebe, buď ve opojení s předešlým 
že: KiTO, YhTO, jenžto^ kterýžto, qefiio, jakýito a j. Stejnou 
přituženosf u vyrčení způsobuje také Tk, p. d, ci, ježto zvláště 
v češtině a polštině má místo: jáf jač , tol toč, ontě dnci, kdoř, 
coť, mójcito atd. — no staví předmět blíže a jako před oči, uží- 
váno ho toliko v českém ienfono , onenno. — Připojením částice 
s neb si činí se náměstka nějak pochybnou a nejistou : ktoš, 
kdosi, cos, cosi, jakis, którys , jakýsi, kterýsi. Dále uvádím čá- 
stice: koli, koliv ano i kolivék, kolívěč, p. kolwiek, pak cyr. 
aioBO, ilyr. god neb goděr, a z rozkazovacího způsobu vzaté pol. 
bqdi, r. HH6y4i>, rovnající se vesměs latinskému cunque, též při 
náměstkách: kito- ytokoaii , ktokolwiek , cokolwiek, kterýkoliv, 
jakýkoliv; kikobiaiobo , kíikobi.aiobo , ybtoíiiobo ; il.tkogod, stogod, 
kojigoděr, čijigodér atd.; p. ktobqdi, cobqdž, r. kto- iiOHHÓyAb, 
qeH»H6y4b. Pozoru hodná za příčinou svého podivného původu 
jest náměstka polsko-česká každý (quivis). V staroslovanštině 
nalézá se též částice at^o, původem svým nepochybně stejná 
s oním výše připomenutým ilyr. -^orf, a pojí se s mnohými ná- 
městkami , jako KaKuííx^^o , ciíiKUHíB/^o , KTopuHXjiio , a tudíž s ná- 
městkou Kuu : K-uim^o, a dále-rli skloňujeme , KOiere»:AO <ciijusvis), 
koi€mov:kao (cuivis) atd. Ve slově každý novějších jazykův udala 
se ale ta podivná nesličnosf, že nikoli? náměstka kuh se nesklo- 
ňuje, nýbrž částice as^o ^ každý, každego atd., což nám opět 
jest důvodem, kterak jazyk nejen vyměřenými cestami, ale i bez- 
cestím někdy kráčeti umí. 

Zmíněno buď posléz ještě o jedné a druhé z částic, před- 
stavovaných před náměstky. Z naskytujících se přede vším dvou 
NE a Hii prvnější zvšeobecňuje ponětí, druhá je činí záporným: 
N-fiKikTO (aliquis) , HtYbio (aliquid) ; ilyr. njelko , njesio a njekoji ; 
HiiKTO , p. nikt , iiiiYTO , p. č. nic , il. nitko , nisla ; HUKaKuň , iita- 
KUH a zas HHK.1K1JÍI, liiiiAKUH (ucuter) ; KtYíň, iiiiyíh, některý atd. 
Předvržené p. lada, č. leda dává vedlejší ponětí špatnějšího stavu : 
pol. ladakto, ladaco, ladajaki; č. ledakterý, ledači. S tímto stojí 
na rovni předkládané v ruštině Koe : Koe<iTO, KoeKaKÍii anebo koH- 



241 

KaKifi. Jiná sloučení jsou: il. gdjetko, gdješfo ; č. kdejaký, kde- 
kterým všelijaký (p. wszelaki, onmifarius), všelikt rý, všelikteraký a j.v. 

V. Časoslova. 

Přistupujeme k oddílu grammatiky zajisté zajímavému a dů- 
ležitému, ale také poněkud nesnadnému, totiž k časoslovům. Obsa- 
huje-li jméno (nomen), v nejširším smyslu slova toho, obraz světa 
v prostoře , nemůžeme časoslovo (verbum) jinak nazývati leč vý- 
razem téhož světa v čase. Panuje-li pak v jazycích převeliká 
mnohotvárnost a rozmanitosf z ohledu pochopnosti a znamenání 
předmětův naplňujících prostoru, čím více nemusejí-liž se různiti 
jazykové od sebe budovou a užíváním časoslov, ješto proměny a 
poměry v času se zakládající daleko nestejněji a slaběji zevnitř- 
ních smyslův našich se dotýkají, nežli onyno pozorované v pro- 
stranství. Časoslovo jest tedy jako jádro každého jazyka, a jest 
jako nepochybný prubířský kámen jeho krásy, síly, starobylosti, 
slovem jeho hned větší hned menší dokonalosti. Pravil jsem, a 
neodstupuji od tohoto vyrčení svého , že časoslovo slovanské 
v oboru celé mluvnice nejvíce obtížností má do sebe. Pojímání a 
osvojení si předmětu nějakého obtěžuje se ale buďto nepravidel- 
nostmi částek jeho, anebo přílišnou jich rozmanitostí. Při mnohých 
a bezpotřebných takovýchto nepravidelnostech svých ovšem jedva 
by sám předmět mohl býti s to, aby poutal pozornost naši, ano i 
konečné pochopení jeho bylo by pouhým břemenem pro naši 
paměf, Nalezáme-h ale při nejmožnější rozmanitosti také spolu 
největší jednotu a účelnost, pak se odměňuje i práce věnovaná 
předmětu takovému; nebof jest skutečně aneb sličný aneb doko- 
nalý. Která z této dvojí vlastnosti přísluší časoslovům slovanským, 
ze samého rozvinování se této věci před námi nejlépe se okáže. 
A však nezřídka nás přesvědčuje o tom zkušenost, že i v ne- 
jedněch jazycích zběhlí mužové, kteří vedeni jsouce k tomu buď 
z potřeby buď z vědochtivosti , studování slovanských jazykův se 
oddali , obyčejně přibravše se až k úskalím našeho časoslova , od 
další snahy upustili jsou, anebo pakli předce vytrvali, jenom po 
obtížných obcházkách mechanického cvičení dále postupovali. Že 
tato cesta v jazykovědě méně zkušenému ještě obtížnější býti 
musí , snadno se nahlíží. I tážeme se slušné, v čem medle záleží 

16 



242 

těžkosf tato u poznávání slovanského časoslova, zdali to spočívá 
ve množství zevnitřních grammatických forem a jiných časoslovních 
výminek, jak to při některých starých i nových evropských jazy- 
cích spatřujeme^ anebo nemá-li se příčina úkazu toho jinde hledati? 
Běžný toliko pohled na obrazec časování slovanského ukazuje 
hned, že časoslova ve všech nářečích našich co nejjednodušší 
formu jsou přijala , pohybujíce se pouze ve trojím přirozeném 
rozdílu časovém, totiž prostě odnášejíce se k přítomnosti, k minu- 
losti a budoucnosti. Známy jsou tedy Slovanu vůbec jenom tři 
hlavní časy, a mimo tyto nezná časoslovo naše žádného jihého 
času rozdrobování a žádných vedlejších aneb mezi těmito ležících 
časův, ať jsou si jakéhokoliv druhu a jakéhohokoliv jména. Ano 
i tyto tři hlavní časy nevytvořuje časoslovo ústrojně samo ze 
sebe; neboť budoucí čas nářečí veškerých nynějších, minulý pak 
z většího dílu nabývá se připůsobením pomocného časoslova, což 
také platí , jak dále uvidíme, o konjunktivu neb optativu a o celém 
trpném smyslu. Jak na oko se vidí, jestif tedy slovanské časo- 
slovo co do zevnitřní tvárnosti o mnoho jednodušší a snadnější 
pochopiti, nežli u př. íecké neb latinské anebo i německé, zvláště 
béřeme-li spolu ohled na ona mnohá utvořování polominulých a 
minulých časův a na praelerita a supina. Bud tedy bez okolku 
vyřčeno, že všecky ty obtíže, spojené s náležitým pochopením 
tohoto dílu řeči v nářečích slovanských, zasahují ve vnitřní pod- 
statu a ústrojnosf jeho, anof zde jazyk zvláštními řídí se zákony 
a pravidly, sáhajícími mnohem více v činnosf zdravého soudu nežli 
v obor paměti. Pouhým tedy vštípením v paměť nižádný učenec 
nadíti se nemůže , by sobě zběhlost v této částce řeči kdy osobil ; 
nýbrž přede vším jest potřebí, aby vyrozuměl a přivykal tomu 
duchu, kterým Slovan sobě tyto poměry časové a obsah každého 
výkonu představuje a v zrcadle své mysli obráží. A však i rodi- 
lému Slovanu, jemuž ovšem žádné těžkosti nečiní pravé časoslov 
užívání , jsouc od první mladosti co nejúžeji vetkáno ve způsob 
jeho představ a pomyslův , theorie našeho časoslova důležitá býti 
musí , jednou už proto , aby sám sobě byl svědom příčin tohoto 
ač pravidelného , předce však jen z jakéhosi temného citu vychá- 
zejícího mluvního výkonu ; za druhé pak , aby v stavu byl věc tu 
pochopitelnou a jasnou i jiným učinili , utlá-li se zvláště cizince 



243 

kterého vyučovati v tom neb onom slovanském nářečí. Dosavadní 
učebné knihy grammatické jednaly jsou dosti obšírné a důkladně 
o zevnitřních případnostech časoslovních^ ale s podivením jest, že 
této vnitřní osnovy anebo jen zlehka se dotýkají , anebo docela 
o ni mlčí. Aneb abych v podobenství se vyjádíil : anatomicky jest, 
zvláště přičiněním důmyslného Dobrovského , časoslovo dostatečně 
rozebráno , fysiologicky ale málo o něm skoumáno. Ostatně ne- 
myslím , by potřebí bylo doličovati , že vniknutí toto v podstatu 
časoslov našich o mnoho snadněji a úplněji nabyti možná srovná- 
váním vespolek většího počtu jazykův slovanských , než když 
někdo toliko na jeden bývá odkázán , anof vůbec tíže jest podati 
nějaký obraz slovanštiny podlé jednotlivých nářečí, kterýžto teprv 
ze sestavení všech anebo aspoň hlavnějších rázněji vyniknouti 
může k zřejmosti. 

Nežli však pokusím se o to, bych své mínění o vnitřní po- 
vaze a vlastnosti slovanských časoslov pronesl, nezdá se mi zby- 
tečno býti, zmíniti se dříve o některých výměrech a o některých 
názvech při časoslovech užívaných, bychom tak jako od slupky 
počátek činíce k jádru se blížili. 

i. Jako v jiných jazycích dělí se i ve slovanštině časoslova 
nejpředněji v půrodnt (primitiva) a odvozená (deňysitSL), a první- 
mi vyrozumívají se taková, ješto sama v sobě jsou prvotní kme- 
nové; jménem pak druhých ona se označují, jichžto kmen^vní 
slabika vně časoslovního ponětí se nalézá, a která tedy látkou 
svou nesáhají v časoslovní obor. Rozdílu tohoto dobře si po- 
všimnouti a šetřiti třeba, poněvadž, jak později uvidíme, nezů- 
stává bez působení na vnitřní osnovu časoslov. Pi'írůstkem novým 
původních časoslov nešíří se jazykové ani nynější doby, aniž toho 
pozorujeme za předešlých nám historicky povědomých časův; 
nová odvozená ale vždy čas od času se vyskytují, buďto v ústech 
lidu se rodíce, anebo od spisovatelův v život vstupujíce za věde- 
ckými a jinými potřebami. Tak u př. jsou velmi mladého pokolení 
časoslova — aspoň před půl stoletím nic se o nich neví • — jako 
č. leštiti (poliren), zhusta nyní užívané a mnohdy bez potřeby, 
upotřebiti^ olistiti (olistěný háj) a jiná podobná básníkům vlastní; 
pol. urozmajicič (rozmanité učinili) , przenaturzyé (přirozenost 
něčeho převrátiti, proměniti), dowcipkowaó (důvtipkovati, witzeln), 

16* 



244 

mafpowaó (opičím mravem následovali) ; rus. yHapo4HHTb (v národ 
uvésti) , cpeópHTbCfl (stříbřiti se) , UB-feTHXb (aaja uetTHjacb a-íbu- 
uaMH), nHH4apHTb a j. v. Ale práva toho užívá a užive každý 
jazyk, pokud životní v něm síly. 

Za původní časoslova tedy bráti budeme u př. Mp& M(ť&TH, 
EHTH , rpui^TH , neKii& n6i|iH , iiCTaiH , iipocHTH , meHíA^ rH\7n roHHTH, 
KAftziTH atd. Za odvozená , a to ze všech skoro ostatních částek : 
od statných : tp;í^biíth , nxíiAhHOKiiTii (poledniti) , č. pracovati . p. 
pawié sie (pyšniti se), zpieniqiyé (zpeněžiti) atd. ; od přídavných 
TaicT-RTH , MOK()HTN , blednouH , oslepiti ; od 2. stupně : horšiti^ 
lepšiti; od čísel a náměstek: a^oiith, síonásobiti, osvojili, ničiti, 
r. HHHTOJKHTb, p. powtorzyč ; od částic : p. wyprzedzié (nadběhnouti), 
opožnic sie; č. protiviti se, opětovati, opakovati; r. oxaib a jiná 
od přírodních zvukův a citoslovcí. Zde poznamenání dvojí učiniti 
příležitost' se podává, předně, že původní časoslova z největšího 
dílu a to v stejných formách známa jsou všechněm nářečím slo- 
vanským ; naproti tomu odvozená v daleko menším počtu se šíří 
po veškeré mluvě slovanské , totiž tak, aby jako prvnější vždy 
i jednoho a téhož tvaru a látky byla ; — za druhé , že odvozená 
časoslova chovají v sobě daleko menší tvořivost a tudy i rozma- 
nitosf forem , jakovéžto původním jsou vlastní ; i jsouf odvozená 
proto o něco podobnější časoslovům jiných cizích jazykův. 

, 2. Dále jsou slovanská časoslova aneb pr-stá aneb složená. 
O tom zde slova sířiti vidí se mi zbytečno , a podotýkám toliko, 
že skládání toto nejčastěji pomocí částic se děje, přede vším po- 
mocí předložek; řidčeji pak sklonitelnými řeči částkami, jako 
kratochvíliti, trudnomyslněti; p. aloneczyč , r. 6jaro4apHTb, cyr. 
n-KCHOCAABOciiOBHTii Eora (v písuích Velebiti). Z ohledu předložek 
bud už zde připomenuto^ že některé z nich toliko ve spojení 
s časoslovy aneb s jinými částkami řeči přicházejí, jako vy-, ros- 
neb raz-, vz- , bos-, pře- ; jiné zas nehodí se k žádnému slučo- 
vání s časoslovem , jako bez, ;^!ibi, uenc^ft, mezi, přes atd. Často 
však spojovati se mohou s časoslovem dvě ano i tři předložky, 
což tím větší rozmanitost v ponětích a v jejich stínování způso- 
buje, u př. č. naložiti, vynaložiti, povynaložiti , provoditi, do- 
provoditi, vyprovoditi, na doprovázeti se; pol. zabiegaé, poza- 
biegač ; pokojte , spokojte , zaspokajac , poiaspokajuc , nazdo- 



245 

bywaé atd. Jaké ostatně jest působení předložek na časoslova, 
pozdéji povíme. 

3. Co věc povědomou předpokládám i znání rozdílu mezi 
časoslovem činným a středním (activum, neutrum), podotýkaje 
toliko , že prvnější také , a sice vlastněji a príhodněji , nazývá se 
přechodným (transitivum) , anof konání na předmět nějaký se 
vztahujíc naň jako přechází, u pr. chytati, klásti, sypati; druhé 
zas nepřechodným (intransitivum) , ješto konání v samém pod- 
mětu zůstává, nevycházejíc z něho : psáti, létati, růsti atd. Uvážen 
buď též dvojí způsob časoslov zpětčinných, t. j. náměstkou c« se 
opatřených, ježto jeví se ve mluvě naší hned co z-vrainá (refle- 
xiva), hned co vespolná (reciproca), hned v té i oné formě. 
Přiložíme tedy jména z\Tatných u př. časoslovům báti se, hněvati 
se, toulati se, stěžovati si; naproti tomu vespolných: scházeti se, 
potýkati se, trhovati' se s kým atd. Podlé okolností mají do sebe 
smysl zvratných neb vespolných u pr. chrálíme se, bijeme se, 
myjeme se, hovíme si (pol. dogadzami sobie), radíme si (radíme 
se jest vespolné). 

4. Pomocí náměstky ca stávají se druhdy z činných časo- 
slov střední, u pr. nčím a ncím se, třesu a třesu se, hoditi a 
hoditi se ; cyr. oy:;;^pí:ibhth a oy^^p^Emu ca, boyahth a npoBOVAHTH ca. 
Dále: plašiti a plašiti se, hroziti a hroziti se, vezu (veho) a 
vezu se (vehor) atd. 

Pozn. Znamenati sluší, kterak v jazycích slovanských zvrat- 
nou náměstku ca zvláště ráda k sobě přijímají složená s předlož- 
kami do Si na, u př. 'Kcth : hiiicth ca, nscTH: iiDin.icTH ca; dovo- 
lati se, navolati se; dofowič sie, nafowič sie atd. 

5. Mnohá časoslova nepřechodná stávají se přechodnými ve 
spojení s předložkami, u pr. chíith: oyciiíxth a uspiti, p. ušpič; 
věděti : pověděti něco , lehnouti neb leči (iieqm) a oblehnouti 
Cpol. oblec miasto^ ; mohu, moci a pomohu, pomoci a j. 

6. Konečně proměňují se podlé rozdílnosti časovacího tvaru 
nepřechodná časoslova v přechodná, a zase naopak, u př. moknouti 

— močiti, hasnouti — hasiti, trpěti — trápiti, státi (ctokith) 

— slaviti, viseti — pověsiti, věšeti; seděti — saditi; cyr. 

R(t«A'^, B(tlCTH a B(tO;^HTH ; BfktTH a BapHTH ; Mp«TH — MOpHTH , B^tTH 



240 

— ROifAHTH. Podobněž pfocu, plouti a plaviti; slovu, slouti a 
slaviti, zbyti a zbaviti a j. v. 

Zmiňuji se též o tak nazvaných zař^inavých časoslovech 
(inchoativa) — snad lépe stavoménných ? Znamená se jimi stav 
nějaký, kterýž Jeviti se počíná pn předmětu bez přičinění jeho. 
V jazycích slovanských jsou i četnější i výraznější nežli v jiných 
jazycích, a vystupují mimo to i ve dvojí 'formě. Taková stavo- 
měnná časoslova jsou; blednouti, pol. bladnqc a blednieč ; stár- 
nouti, pol. starzeje, starzeč ; cyr. ca:ie-eth a caíirhá&th, cm«A'KTH 
t. smědou barvu dostávati ; T;i;n-£TH , tqpiec ; tvrdnouti , kameněti, 
břichatěti , pol. karfowacieč (trpasličeti) ; sowa zorleje , zja- 
strzqbieje a j. v. 



Přikročme tedy nyní k uvažování, který a jaký jest tento 
nám Slovanům vlastní způsob, rozmanitá bytováni a konáni v čase 
představovati sobě a chápati. Ve způsobu tomto nalezneme i střed, 
okolo něhož se pohybuje všecka nauka o našich časoslovech. 
Podotkl jsem už předběžně, že Slovan nedělí aniž rozeznává jinak 
čas leč nejpřirozenějším způsobem ve trojím jeho hlavním mo- 
mentu aneb dojmu k mysli lidské, totiž co přítomnosf, minulosf 
a budoucnost, pročež také nejinak ve svém jazyku, ve svém 
časoslově mu vládu dává. Neznáma jsou nám docela imperfecta, 
plusquamperfecta, futura exacta, a jak sic nazýváno tyto prostřední 
časoslov časy ve starých i novějších jazycích. Zásady této slo- 
vanský grammatik pevně se přidržeti musí, chce-li sic jinak získati 
náležitý přehled slovanského časoslova a zjednati jej i jiným. 
Všickni zajisté učitelé jazykův našich, zvyšující počet časův za 
příkladem cizinským, nejen že tím k žádné zevrubnosti a jasnosti 
nepřispěli, alebrž i předmět sám jenom více pomátli a těžkostmi 
zavalili. Pročež divnotě to^ kterak vždy ještě i zběhlí ^amma- 
tikové o polominulých a dávnominulých časech ve slovanštině 
mluviti mohou. Snad by se zde namítnouti mohlo, že předce 
v některých nářečích minulý čas nějak se rozeznává , jako u př. 
č. kdyi se o tom povést roznesla a když se byla o tom povést 
roznesla^ anebo ^. jeszcze nieporzucif a jesicze byf nieponucif 
atd. Prozatím tuto námitku k jiné době poodložíme, kde samo 
sebou se okáže, co nepodstatný tento rozdíl znamená. — Kdyby 



247 

pak jednokaždé časoslovo toliko na tyto tři výměry časové se 
obmezovati mělo v jednom jediném pouze výtvaru, tuf by časo- 
slova slovanská a jimi i mluva naše ovšem výčitkúv veliké chu- 
dobnosti jedva se mohla uvarovati. Při této výhradné trojí době 
časové nalézá ale Slovan bohatou v tom náhradu , že jazyk jeho 
té způsobnosti jest, že v tomto časovém trojím výměru každé 
konání a dění, pokud jen koliv možnost' k tomu stává, rozličně 
před mysl uvádí podlé rozličné samého výkonu povahy a trvání 
jeho. Jinými slovy : každé všeobecné pronesené ponětí nějakého 
děje neb konání , jak to jiným jazykům obyčejno jest , uvádí 
Slovan ke zvláštnějším představám , z čehož následujících čtvero 
modifikací neboli tříd pro časoslova naše vyplývá, které my slovem 
vidy (niodalitates) znamenati chceme. 

Pozn. Zde malé připomenutí. Slova výkon, konám, děj neb 
děni, jichžto zde a i dále používám k vytknutí obsažnosti časo- 
slovní, žádám by vždy v nejširším smyslu brána byla, tak sice, 
aby spolu i každé bytí a každá činnost', kterákoliv časoslovy se 
zahrnuje, byla rozumína. 
Dá se tedy 
1. dění nějaké považovati jakožto prostý, obmezený, oka- 
mžitý výkon, a časoslovo pronášející jej v tomto vidu nazývá se 
ukončeným, jinak také jednodobým (verbum perfectum v. perfectae 
actionis). Komu by se jinak líbilo, mohl by je také nazvati časo- 
slovem netrvacim neb okamžiku (v. momentaneum). Jeví se nám 
toliko v určenosti času budoucího a minulého. Časoslova taková 

jsou U př. BOAHmTH , KmCNÁÍTH , ilCFNilíTH (p. IcgnaČ) , HilAHii&TH nebo 

nxcTH , <rEA'*'^i'H nebo c-rcth , CTpi^.AHTH ; č. píchnouti (p. pchnac), 
štípnouti, koupiti, chybiti, chytili (p. chwyció) , pustiti, vrátiti 
(p. wrócič), raniti atd. Všem těmto a podobným časoslovům ne- 
dostává se přítomného času j nebof zevnitřní tvar jejich času 
tohoto: bodnu, padnu, střelím, chytím, pustím atd. chová v sobě 
význam budoucího, a co takový všem Slovanům obyčejen jest. 
Vlastní přítomný čas chybí proto těmto časoslovům, poněvadž děj 
aneb výkon v přítomnosti, ježto okamžitá jest, skutečně tak krátký 
Jest, že skoro ani smyslem postihnouti se nedá. Nebof myslíme-li 
si u př. bodnutí, ránu z ručnice neb záchyt čeho v prostém a 
jednoduchém výkonu bodnouti, píchnouti, střelili, chytiti; tedy 



248 

anebo ještě jich v skutečnosti nestává, a jsou tedy něco budou- 
cího , anebo stalo-Ii se bodnutí , padla-li rána, tedy tudíž po témž 
vzniku svém jest ihned něco minulého. Stýkají se tuto jako 
v punktu neb ohnisku nějakém i budoucnost i minulost, pro pi-í- 
tomnosť žádného místa nenechávajíce. Anebo 

2. jeví se nám dění co trvající, neobmezený, prodlužující se 
výkon , a časoslovo k tomu určené slově trhacím (verbum dura- 
tivum). Časoslova tohoto vidu, jak sama věc to s sebou nese, 
jsou schopna trojí časové určenosti. Časoslovní tvar přítomného 
jest tedy i podlé ponětí skutečný přítomný čas, a budoucí čas 
utvořuje se přistoupením k neurčitému způsobu pomocného saí^j^ír, 
h^de , budu , aneb i jiných pomocných časoslovcí , jako r. craHy, 
il. ohy, hy atd. Samo sebou dává se na rozum , že třída trvacích 
časoslov mnohem četnější býti musí, než onano první jednodobých, 
protože trvací děje už samy sebou četnější jsou a rozmanitější. 
Za příklad uvedu i zde několik časoslov trvacích : uhcíith, b.i;í;;^hth, 

nUCTH, €«J!^«TH, HAUHil^TH, nAilHTH , H6£aTH , BOXaTH , VHHHTH , MAIBHTH 

(hlučeti j č. mluviti, p. mówié v jiném smyslu); pracovati, slou- 
čili atd. Všech těchto přítomný čas jest nHui&, eíiíkx;^ (p. bfadze), 
B0A2iiiif^; pasu, plynu, pálím, pracuji; budoucí čas ^s^^s, hhcjith, 
b;kAA Bii;s;ji^HTii , ^s,^ hauna^th atd. 

Naskytuje se nám tuto promluviti o znamenité a podivné 
vlastnosti slovanských časoslov, kteréžto podobného něco najíti 
posud se mi neudalo v žádném jiném jazyku. Předložky totiž, 
slučovány jsouce s časoslovy, mají krom označování směru a po- 
měru také tu divnou vlastnost do sebe, že na trvání samého dění 
působí, a to v té míře, že každé s předložkou složené trvací 
časoslovo ihned svůj vid proměníc do první třídy jednodobých 
časoslov se vrací. Jeho přítomný čas tedy tímto konáním se ztrácí, 
anebo jinými slovy, tvar prostého časoslova v přítomném mocí 
předložky proměňuje se v čas budoucí. U př. pálím jest přítomný 
čas trvacího vidu, s předložkami tvy-, za-, s-, rozpálím atd., 
přestupuje tudíž v budoucí. Pravidlo toto nalézá při všech trvacích 
časoslovech potvrzení. K lepšímu vystavení na světlo té věci 
uvedu ještě některý příklad: ležťm — vyleiím, strojím — na- 
strojím , jdu — přijdu , volám — přivolám , zavolám ; hrám — 
prohrám; nitím — roznítím; řídím — vyřídím, pořídím. Pře- 



249 

veďme tato a podobná slova do kteréhokoliv z jazykův našich, 
všude zákon ten potvrzen shledáme. Kterak sobě ale medle vy- 
svétlíme podivný tento účinek, způsobený předložkami v časoslově? 
Zdaliž to jest jen pouhá jazyka libovolnosf, anebo snad příčina 
hlouběji hledati se musí? Ovšemže toto poslednější má zde místo, 
i dává se nám opět příležitost obdivovati se neobyčejné důslednosti 
a daru bystrého pochopování, jaký bytuje jenom v jazycích pra- 
starých a nejpůvodnějších. Předložky totiž okazují poměry, a spo- 
jeny jsouce s časoslovy také i směr, ve kterém činnosf nějaká 
dává se na jevo. Představmež sobě ale trvání děje nějakého v ne- 
nepříhodném obrazu čáry neb linie — pokud totiž volno jest po- 
nětí délky s prostory i na čas obdobně přenášeti — : ajhle , tuď 
spatřujeme, že předložkami právě jenom punkty t. j. dle času 
okamžiky se označují. A tím tedy výkon, jenž byl dříve neob- 
mezeným ve svém trvácím vidu, stává se obmezeným , uzavřeným 
neb okamžitým, jak to právě požaduje časoslova první třídy naší. 
Konání trvacího časoslova necs, (p. niose) zajisté se obmezuje před- 
ložkami OTi, Bu anebo h^i, poněvadž výhradně jenom jeden punkt 
neboli okamžik, a sice na samém začátku výkonu toho označen 
býti má, rovněž jako u př. předložkami ^o aneb :5a jeho konec se 
znamená. Jiný příklad: putuji — odputuji, doputuji; plyne — 
vyplyne, připlyne atd. Tímto přistoupením předložky přestává tedy 
časoslovo býti trvacím, a přetvořuje se podlé výměru našeho 
v okamžité neb jednodobé. Ve třídě první jest působení předložek 
neplatné, poněvadž časoslovo dle vnitřní své povahy v sobě už 
chová, čeho by mu předložka uděliti mohla, pročež tak jako 
v jiných jazycích předložka odličuje jenom konání a způsob jeho. 
U př. hodím a vyhodím, padnu a přepadnu, strčím a nastrčím 
neliší se z ohledu času nijak od sebe, anof prosté i složené čas 
budoucí označuje. 

• 3. Ve trojím rozhraní časovém dá se ale také mysliti dění 
neb konání jakožto řad mnohých prostých, obmezených neb je- 
dnodobých výkonův, anobrž mysliti se dá i co řad mnohých trva- 
jících, neobmezených , prodlužovaných činností; časoslovo pak 
vyplňující tuto výmínku nazýváme opěiovacím (v. iterativum). 
Opětovací časoslova zakládají se tedy aneb v první aneb v druhé 
z předeslaných hlavních tříd neboli vidův, t. j. buď v jednodobých, 



250 

buď v trvacích časoslovech. Věc tuto opět několika příklady 
vyložím. 

V případě prvním jmenovali jsme jediný bod časoslovy 
bodnouti neb píchnouti, jediný pád časoslovy padnouti, klesnouti 
atd., a v těchto formách bodnu, píchnu, padnu, klesnu objevil se 
nám čas budoucí pro jejich okamžitosf neb jednodobosf. Leč body 
a pády tyto mohou se opětovoti, čímž pro přítomný čas vybývá 
ovšem dostatečného prostranství a trvání, jejž pak označujeme 
tvarem bodám neb bodu (jen dvě vedle sebe běžící formy stejné, 
jako chápu a chápám, jak později se okáže), píchám, padám, 
klesám, a budoucí čas k tomu : budu bůsti neb bodati, budu píchati, 
padati, klesati. V tom shodují se i druzí slovanští jazykové, pol- 
pchne — pcham, bodne — bode, padne — padám ; rus. niíxuy — 
HHxaio (trknu — trkám), TOJKHy — TOJKaio; na4y — na^aio atd. 
Tímže způsobem přidružuje se dále k jednodobému č. hoditi — 
házeti, p. rzucié — rzucač, r. ópocHTi) — ópocatb; il. baciti — 
bacati; štípnouti — štípati , střeliti — stříleti ; chýliti — chytati ; 
KA!;cHi%TH — KiikCaTH, Ichnouti — léhati, sednouti — sedali atd. — 
Z příčiny té, poněvadž každé opětování i trvání v sobě uzavírá, 
bývá druhdy svobodno jednu a touž časoslovní formu podlé po- 
třeby bráti hned za opětovací hned zase za trvací. U př. padati 
jistě uznáno bude za opětovací, řekne-li se: sníh padá, listi 
padá, kuíelky padají, a zas co trvací v průpovídce: hvězda 
s nebe padá, barometr padá. Anebo k jednodobému kleknouti 
obdržíme opětovací klekati, u př. kleká před každým obrazem ; 
ale totéž časoslovo klekati má povahu trvacího a sice poněkud 
i začínavého, díme-li : objal ho, když před nim klekal, totiž, 
když kleknouti chtěl. Vlastní ale trvací vid k tomuto výkonu jest 
klečeti. Toto volnější zasahování do obou vidův (třetího i druhého) 
nalézáme při odvozeném od puknouti — pukali , dále při táhati, 
míjeti a j. v., když děj buď jedním tahem jde před se aneb 
v jistých přestávkách. 

V případě druhém utvořují se ale také opětovací časoslova 
z trvacích. Letěti dává létati, nésti — nositi, vedu vésti — voditi, 
vezu vézti — voziti, ženu hnáti — honiti; cyr. michth a miiiiatn, 
č. míchati a míšeti; cíiuiusth a caiití\th , kh,\i;th a kh;^ath a j. v. 

Pozn. Přihází se v nářečích našich, zvláště za pozdější doby 



251 

jejich , že z těchto dvou sebe doph"íujících vidftv jeden se vy- 
tratil, ješto aneb Irvací aneb opětovací vyšel z užívání, a jazyk 
pomáhá si nyní jedním v obojím případě. Uvedu toho příklad. 
Časoslovo trvací yts yhcth, jsouc u nás a u Rusův posud běžné, 
přichází i v polštině až do začátku 16. století, nyní však nacele 
vyšlo z užívání, a známo jest toliko opětovací yiitsth czytač, 
které i místo onoho trvacího vždy vyplňuje. Jiný příklad. Cyr. 
trvacímu rop-sTH (hořeti) stojí po boku i ruské roptib i polské 
gor::>eč aneb goreé ; a však opětovacího cyr. r^pixtík rapíiTH (č. hárati) 
nenalézáme ani v ruštině ani v polštině , ačkoliv ještě P. Kocha- 
nowski garač zná a ve svém Orlandě klade. Udá se nám však 
příležitosf , o této věci ještě na jiném místě se zmíniti. 

Řeklo se dříve , že všecka trvací časoslova , spojují-li se 
s předložkou některou, proměňují se v časoslova ukončená, ježto 
jakostí svou rovnají se jednodobým, anof forma přítomného času 
ihned v budoucí se převrhuje, u př. ijBtT*, UBixy, květu, ip. kwiíne, 
s předložkami p(i:;i)BtT;i> , otí|biTí1;, n(>oi|B«TÁř^, wykwitne, rozkwitne 
atd. Leč na tom jazyk slovanský nepřestává ; nýbrž potřebuje-li 
kde přítomný čas i v tomto složení s předložkou, umí sobě dobře 
pomoci a bére jej z této třetí třídy, totiž z opětovacího vidu. 
K časoslovu i|B«Tm druží se opětovací forma ifs-ET^^, kwitam, 
kvétám, a s předložkami (>a:;i|B«TDii£, oti|r«tai&; růže rozkvétá, 
vykvétá, odkvétá. — Vedouce řeč o tomto předmětu dále, přede 
vším na dvojí věc pozornosf obrátiti musíme a snažně takto ro- 
zeznávati. 

a) Zakládá-li se tvar opětovací na trvacím, tedy představe- 
ním předložky sestupuje opět ve třídu trvacích, nabývaje tím moc 
a sílu jeho, t. j. časoslovo přenáší se významem svým z vidu 
třetího do druhého. Z opětovacího konání pásám pásali vyšlé a 
složené časoslovo vypásám, spásám, dopásám, popásám před- 
stavuje se nám už jenom jako jednotlivý, trvací, ne pak opětovací 
- výkon, a tudy rovná se úplně prostému pasu pásti. Jim jísti 
jest trvací; opětovací k němu jest jídám, í\^m& ; vyjídám, do- 
jidám, snídám není opětovací a protož nenáleží k třetímu vidu, 
nýbrž k druhému co trvací. Totéž vidíme při časoslovech předu, 
přádám a zapřádám; slyším, slýchám a nasléchám i poslouchám-, 
jdu, chodím a přicházím atd. 



252 

b) Bére-li však opětovací časoslovo ptivod svflj z jednodobého, 
ukončitého, t. j. vyvádí-li se z prvního vidu: tehdy složeno jsouc 
s předložkou nepřestupuje do druhé , nýbrž do první třídy ; při 
čemž ale nesmí se s mysli spouštěti ten důležitý rozdíl, že časo- 
slovo takové svou opětovací jakosf nikoliv neztrácí, a tudy nikoliv 
nazývati se nemůže v pravém smyslu jednodobým, vždy ale ukon- 
čeným neboli časoslovem ukončeného děje (perfectae actionis)_ 
Výkon jeho grammatický zůstává ale předce tentýž. Vezměme za 
příklad časoslovo prvního vidu trhnu , opětovací k němu jest 
trhám ; ale složená vytrhám , roztrhám , strhám atd. nepředsta- 
vují žádný přítomný čas , nýbrž budoucí , a však se zachováním 
ponětí opětovaného trhání. Tak též i časoslovo hodím, p. rzuce, 
r. ópomy o jednom vrhu neb jednodobém hození ; opětovací : 
házím , rzucam , ópocaio ; s předložkou odházím , naházím , roz- 
házím, odrzucam, Buópocaio, nepeópocaio, jsou opět časy bu- 
doucí, leč s významem opětovaného hození. Tak se nám jeví i 
střelím — střílím, nastřílím ; chytím — chytám, pochytám ; mrsknu 
— mrskám, nymrskám a j. v. 

c) Dále znamenati sluší, že mnohá časoslova opětovací, 
ano můžeme směle říci daleko větší jich počet v nynějších slo- 
vanských nářečích bez spojení s předložkou docela nejsou běžná 
a užívaná. Nalézáme u př. v cyr. od trvacího B6p;% epiiTH čistou 
opětovací formu bh()íiií& BHpiiTH, od trvacího pnu piati neb pnouti 
ještě v Kr. Rkp. pínám pínati (jelen v listie piená táhlé hrdlo) ; 
od zoDU — zvu , zývám (Lubor Bolemíra zývá) ; nyní však vyšla 
jsou tato iterativa z obyčeje , nikoliv ale s předložkami sloučená, 
jsouce všude po tu dobu co durativa známa : rozbírám, přebírám, 
napínám, vypínám atd. Příčina nepochybně v tom hledati se musí, 
poněvadž skutečně v obecríém životě mnohá trvací časoslova 
anebo jakožto při témž podmětu opětované konání velmi zřídka 
přicházejí, anebo také poněvadž podlé ponětí svého ani k opěto- 
vání se nehodí. U př. trvací mru mříti nemělo by v nesloženém 
mírám naprosto žádného smyslu, poněvadž v konání neb stavu 
tom samém žiádného není opětování; umírám pak vůbec má 
platnost, ježto obsáhlostí svou nic více ani méně nepraví, leč co 
jednoduché mru. Z téže příčiny neobvyklé jest také kvétám od 
kvetu ; ovšem ale rozkvétám , iakvétám , odkvětám ; zinám od 



253 

ž"« , leč DyWnám , poimátn; ťádám od vadnu, leč usvádám, 
uvádám, a tak i při jiných. 

rf) Že při tomto našem theoretickém rozboru časoslova slo- 
vanského prozatím na příkladech větším dílem jen z jazyka českého 
vážených přestávám , děje se za tou příčinou , abychom o před- 
mětu tom nejpné se stanoviště nám nejbližšího nabyli náležitého 
světla. I nemilž to nikoliv býti na ujmu celku, ješto tentýž tvo- 
řivý duch, v témž způsobu, jakým se nám v jednotlivých ukazuje 
jazycích, vládne po celém oboru mluvy slovanské. Ovšem pra- 
vidla ta, jimiž se řídí, nejsou nikde tak přísně a jednotvárně 
provedena, aby od nich nebylo odchylek a výmínek. Jazyk 
miluje zvůli , není výtvorem žádné suchopárné grammatické hlavy ; 
ale vyšed z nadšeného ducha lidského, a pln jsa poesie jako 
život , poletuje kde mu libo. I musíme při tom rozmanitém pro- 
plétání a rozplývání se jeho spokojiti srdce své, pakli jenom 
hlavní proud jsme postihli , hlavním zákonům jeho přišli na stopu. 
Protož nebudiž divno, najdeme-li hned v našem českém jazyku 
některá časoslova , j ežto s výměrem naším daným o opětovacích 
nesrovnávají se, anobrž stojí mu zcela na odpor. Takovýchto 
časoslov jest počtem okolo dvadcíti, a my na některá z nich zde 
poukázati chceme. Jednodobá pustím, vrátím, stoupím v opěto- 
vacím vidu podržují i s předložkami význam času přítomného : 
dopouštím, převracím, odstoupám. Naopak tomu zas několik 
časoslov z druhé třídy, t. j. trvacích, objevují-li se v opětovacím 
vidu s předložkami, osobují si význam budoucího času, ač by 
jinak pravidelně přítomný znamenati měla : valím — válím , vy- 
válím; vleku — vláčím, zavláčtm] krojím • — krájím, rozkrájím; 
lonim — lámu, přelámu; činím — konám, dokonám; patřím — 
pátrám, vypátrám. Vysvětliti se to dá snad tím, že smysl opě- 
tovacího významu jejich poněkud v jazyku utuchnul a jen za 
trvací též se považuje, anof samo konání místem trochu jinou 
tvářnost jeví, aneb i slovo zvukem svým odstává, jako: valiti a 
váleti, vléci a vláčeti, patřiti a pátrati, činiti a konati. To 
samé pozoruje se při časoslovech větřiti a větrati (jiný to po- 
někud výkon) , odtud budoucí vyvětrám jako vy větřím ; hleděti a 
hledati — vyhledám (a však pohlížím) , kořiti a kárati — pokárám 
a m. j. Druhdy také nesmíme na přístojící trvací vid ohled bráti, 



254 

nýbrž k pflvodn^jSímu jednodobému sáhnouti. Tak u př. štípám 
Crozšltpám bud.) neodnáší se k trvacímu štěpiti, ale k jedno- 
dobému štípnouti; běhati (vyběhám) ne k běieti ale k běhu běhnu, 
louskati ne k louštUi ale k lousknu atd. 

4. Konečně může ale také trvací ano i opětovací konání 
nějaké v rozvrženém onom toku časovém na tré opakovali se 
v rozličných času dobách, stávajíc se tím děním opakovaným, t. j. 
v rozdílných stejných neb nestejných času lhůtách se pi^ihazejícím ; 
odkudž i samo časoslovo vid tento na se beroucí slově opako- 
varím (verbum frequentativum). Časoslova druhu tohoto tvoří se 
pomocí slabiky va (rávati, -tvati, -ywaó). Takovýmto způsobem 
obdržíme u př. z trvacích časoslov stojím státi, píši psáti, UHuiy 
HHcaTL, anebo z opětovacích chodím, trhám (p. chodze chodzié, 
r. xoHcy xo4HTb) tvar opakovačích : slávám , psávám (p. pisywam, 
T. OHCHBaH)) , chodívám (p. chodziwac , r. xa»cHBaTb) , trhávám 
trhávati; totiž, vytknut jest sice i tuto děj toliko jeden, který 
ale v rozdílném postupování času , tedy v přestávkách dává se na 
jevo. Něco tomu podobného vyjadřuje ^ěmec svým pflegen a 
Latiník odvozováním v -ifo, -tito , jakož jsou : dictito , scriptito, 
factito atd. — Tento co jen možná na nejvyšší stupeň rozsáhlosti 
vyvedený časoslovní tvar neuchoval se v stejné míi"e v nynějších 
nářečích slovanských, a nesložená opakovači časoslova v nynější 
polštině a srbštině lužické až na několik málo vyšla jsou zcela 
z užívání. Také Ilyr á Rus neřád už do opakovacího vidu převádí 
časoslova, aspoň v přítomném času se jim ruština vyhýbá; ne tak 
v minulém. Není u př. běžné říkati uHTUBaio , MtpiiBaio , CH»;HBaK) 
atd., a však přiměřeno jest posud mluvě ruské: a quTbiBaji, 
MtpHBajii, CH5KHBa;ii. Svobodněji pohybuje se opakovači časoslovo 
v staroslovanštině , a v češtině nabylo rozšířenosti jako snad 
v žádném jiném nářečí. Užívámef jeho zajisté jak v obyčejné 
řeči tak v písmě tak často a svobodně , a to celým časováním, 
jako kterýkoliv z předešlých vidův. Pro ukázku a spolu ke cvi- 
čení uvedu zde ještě některé příklady opět jen z mateřštiny naší, 
a to za tou příčinou , poněvadž kromě staroslovanštiny žádný 
z nynějších jazykftv tak úplně a hojně tyto vidy časoslovní neza- 
choval , jako právě český. 



255 



1. sednu 


2 


sedím 3. 


sedám 


4. sedávám 


-lítnu 




letím 


létám 


létávám 


-běhnu 




běžím 


běhám 


běhávám 


pojedu 




jedu 

vyjíždím 


jezdím 


jezdívám 


svezu 




vezu 

svážím 


vozím 


vozívám 
svážívám 


kleknu 




klečím 


klekám 


klečívám klekávám 


chytím chyt 


nu 


— 


chytám 


chytávám 


hodím 




— 


házím 


házívám 


zatluku 




tluku 


tloukám 


tloukávám 


uvidím 




vidím 


vídám 


vidívám vídávám 


zatřesu 




třesu 


trasám 


třásávám 


pňjdu 




jdu 

obcházím 


chodím 


chodívám 
obcházívám. 



Mimo to bud už zde podotknuto , že třetí vid při mnohých 
časoslovech i ve dvojí formě se jevívá (druhá však obyčejně 
s předložkou se skládá) , u pr. létám — odlétám a odletuji, 
chytám — uchyctiji, házím — přehazuji, ■crarim a vracuji, o čemž 
později při tvarech časoslovních šíře mluveno bude. 

Ve spojení s předložkami couvají opět časoslova opakovači 
do oné třídy , z níž jsou byla vyšla , tedy buď do druhé neb do 
třetí. Podržujíce totiž tvar opakovačích vnitřní povahou svou ale 
jsou trvací neb opětovací. V této podobě , totiž co složená , při- 
cházejí opakovači tvary ovšem i v ruštině i v polštině a v ilyrštině 
dosti často , ale jak se už řeklo , nevyjadřují žádné opakování. 
Trvací časoslovo hrám, p. gram, r. iirpaio dává opakovači hrávám, 
r. HrpuBaio, polsky bylo by grawam neb grywam, jakož přichází 
v pograwam a wygrywam , rus. nourpwBaTb , č. pohrátad , po- 
hrávám, což trvací jest; myji, r. moío, 'úyT. mijem, opak. mývám, 
zase trvací uniývám , yiwuBaio , i není tedy ani o vlas rozdílné : 
myje si rwe a umývá si ruce. Od pol. grzeje grzac bylo by 
opak. grzewam, kteréž přichází opět v trvacím ogrzewam, za- 
grzewam, przygrzewam. Trvací pěji pěti, cyr. ntH h-eth má 
v cyr. opak. ntB^tft ntsxTH, i\. pěvam pěvaíi , což ale jiní novo- 
žitní jazykové v prostém tom tvaru už neznají , ovšem ale s před- 
ložkami , jako č. zpivám , opěeám, pol. spiewam, opietoam. Jelikož 



256 



ale časoslovo zpívám nic opakovacího do sebe nemá a jen trvac. 
jest. tedy aspoň v češtině dá se i od něho pravdivé opakovači 
odvésti přidáním poznovu slabiky va : zpivárám , a tak i při 
jiných časoslovech : myji — mýrám , umývám, umývávám ; odéji 
— odívám^ odivávám ; chodím — chodívám , chodívávám atd. 



Tímto přehledem získali jsme te.dy stanoviště, s něhož patřiti 
se má a patřiti se musí na naše slovanské časoslovo, nabyli jsme 
tudíž i sudidla, jímž ono chce býti v bytnosti své posuzováno. Mám 
za to , že po niti této dá se nejpohodlněji kráčeti , chceme-li sic 
po tomto zajímavém předmětu se porozhlédnouti , chceme-li vnitřní 
to bohatství přehlédnouti, jež tato částka řeči v sobě chová. Nežli 
však přistoupíme k dalšímu rozboru, nebude od věci, na okamžení 
poohlédnouti se na cestu vykonanou a připojiti některá zvláštní 
připomenutí. Týkají se následujících kusův: 

1. Názorlivosf tato rozmanitá, na níž slovanské časoslovo jest 
založeno, nepochybně v tom hledati se musí, že národ náš, a to 
hned za prvopočátku jazyka svého, tytéž rozdíly mezi jednostmi 
a mnohostmi, pozorované při věcech v prostoře se nalézajících, 
obdobně také na činnosti a úkazy časové přenášel a ve svých 
časoslovech vyjádřiti se snažil. Postavíme-li tyto poměry v prostoře 
a času vedle sebe ku přirovnání, majíf zajisté podobnost mezi 
sebou, i to co jest jménem nějakého jednotníka, tedy jednotný 
počet statného jména, i také to, co v čase jest okamžením a 
v jazyku vypodobněno časoslovem jednodobým neboli ukončeným. 
Béřeme-li tedy ohled pouze na tvar jedností, mají cosi společného 
do sebe jména statná, u př. vojín, strom, lisí, hora s časoslovy 
dotknouti, křiknouti, chytiti atd. Kterýž medle oddíl statných jmen 
položíme na roven s časoslovy trvacími? Nejiná leč souborná neb 
hromadná jména. Zde i tam uzavírá v sebe ponětí neurčitou, 
nesčetnou koUkosf, vždy ale co jednost smyslu se představující! 
Přiřaďujeme tudy obdobně k trvacímu vidu časoslov: kvésti, křičeti, 
spáti substantivní tvary jako vojsko anebo pluk, les, pokoří atd. 
Dále pak opětovacímu vidu s jedné vyrovná se s druhé strany 
množníkjednotlistívo jmenných, a opakovacímu množník hromadných 
jmen v síle a výraznosti. Z toho lze snadno poznati a povážiti, 
jaká pozorovací ostrota, jaká myslná hlubokost obsažena jest ve 



257 

slovanském časoslově, a jaká přednost pro tuto jedinou částku 
řeči náleží jazyku našemu před jinými, kdežto každá činnost neb 
každé dění toliko všeobecné jedním a tímže tvarem, a nechat po 
prostu dím jako na jedno kopyto, rozvádí se po jistých hlavních 
a středních časech a ijikto se i skloňuje. — Nemíním, by tuto 
vlastnost naší mluvy měl kdo za zbytečnou hojnost jí vykládati, snad 
proto, že v jiných jazycích jí nestává; anobrž mám za to, že 
právě pro tento ráz časoslov našich jest mluva slovanská nanejvýš 
básnická a přede vším k epickému a dramatickému básnictví jako 
stvořena. 

Jinačím ještě způsobem mohli bychom čtver tento vid anebo 
čtyři ty třídy slovanských časoslov také takto si představiti a jiným 
pochopitelné učiniti v obrazu matematických bodův a čar: 

1. třída co prostý punkt neb bod . 

2. v podobě čáry 

3 anebo — — 

4. ( ), ( ), C ) atd- anebo ( ), ( ) atd. 

ano snad i takto (— ), ( — ), ( — ). 
Přesvědčili jsme se, *kterak v předložkách připojených k časo- 
slovům ta zvláštní leží moc a síla, že činnost neboli dění v roz- 
sáhlosti jeho obmezujíce časoslova z vyšší třídy do nižší vedou a 
jako nazpět odstrkují. Totoť jest okolnost předůležitá a něco 
obzvláštního, co mají do sebe časoslova slovanská. Komukoliv se 
tedy udá, tomu neb onomu nářečí slovanskému vyučovati jiné, 
zvláště cizince, musí přede vším zřetel k této věci obraceti a 
ustavičně na mysl klásti učňům svým tuto proměnlivost časoslova 
našeho. Ztvrditi to mohu ze zkušenosti vlastní, kterak žádná 
stránka slovanštiny učícímu se jinojazyčníku nepůsobí tolik obtíží^ 
jako právě tato, o níž řeč jest. — K tomu ještě uváženo bud, že 
přistoupením nové předložky k první už stávající druhdy opět 
v časoslově změna díti se může, čímž sice časoslovní vid se 
nezjinačuje, ale časoslovo pozbývá své moci ve tvaru přítomného 
času a přechází ve tvar budoucího. Účinek takový vychází někdy 
od předložek po a na. U př. beru hráti jest vid trvací, jemuž 
se v trvání rovná i vybírám od neužívaného prostého bírám', 
povybirám označuje ovšem též opětované konání, leč myslíme si 
je teprv jako v budoucnosti vykonané, i rovná se ono poněkud 

17 



258 

touni, co latiník futurum exactum nazývá. Povybirám (excepero) 
značí tedy tolik, co vyberu pomalu, po kusech, v rozdílných 
lhůtách atd. Podobně pol. pozycz^ (půjčím) jest bud. čas jednodobý; 
požycz,am, rozpožyczam (půjčuji) značí trvání neb po sobě násle- 
dování; porozpoiyczam (budu rozpůjčovati) vyznačuje rozdílné 
doby toho sledu; r. BajiHTb, BUBajHTb (vyvaliti, vyhoditi, vyraziti) má 
k sobě opětovací neb trvací vid suBajiHBaK) , což jest přít. čas, 
s předložkou no : noBMBaaHBaio značí děj , jenž různodobě teprve 
má naslíUi (povyválím, povyházím). S předložkou na totéž, jako 
rozmýšlím se, narozmýšlim se, pol. zdohywam, nazdobywam 
(pomalu dobývati budu) atd. Jiné předložky i ve zdvojeném 
složení nemění ničeho v obsáhlosti samého dění, nýbrž udávají jen 
poměr určitťji, ano i nadmíněné dvě ne všude prokazují moc tu, 
o níž jsme se zmínili. — 

3. Přiházívá se druhdy, že časoslovo spojeno jsouc s před- 
ložkou více méně od prvotního významu svého se uchyluje, a 
tudy jaksi v obor docela jiného ponětí přeskakuje. V případě 
takovém stává se časoslovo to složené o sobě samostatným a 
neodvislým od prostého ve svých výkonech. Protož zakládá-li se 
u př. na vidu trvacím, nic nepřekáží, že ono i s předložkou 
Irvacím zůstává, ač by jinak do třídy první, totiž ukončených, 
přestoupiti mělo. Příklady nám to vysvětlí : doufám, zoufám mělo 
by býti dokonané; leč jednoduché ufati ovnosaTH dávno jest za- 
pomenuto. Bh<i:j\& BHAt>TH vidím jest vid trvací , tudy čas pří- 
tomný ; ovKH^K^A uvidím yfinnty , neměníc jinak ponětí , přešlo 
mocí předložky v první třídu a znamená čas budoucí. Leč složená 
^aBii»:A;s> -AHUiH a ii6NABíi»;aa>, závidím, nenávidím, prešedše v obor 
docela rozdílného ponětí, vzdorují tomuto působení předložek, 
zůstávajíce v trvacím vidu, jakoby prostá byla časoslova. Souhlasí 
v tom i ilyrské zavidim , nenavidim ; rovněž i ruské HenaBnwy a 
polské nienawidzq. Druhé 3aBH4tTf>, saBiiHíy značí však u Rusův 
v dálce spatřiti , zahlédnouti , a protož 3aBiiH«-v v tomto smyslu 
nezměněném, jest čas budoucí; našemu pak závidím odpovídá 
forma aaBíuyio saBinoBarb. I v polštině utuchlo už toto časoslovo 
a postoupilo místo jinému : zazdroscič zazdroszczq, jakoby řekl 
závistiti. Zajrze (jak Kochanowski slova toho užívá : niezajne 
bogactwo nikomu) jest čas přítomný, ale zajrzr komu tv oczy bu- 



250 

doučí. Tak to i s í^asoslovem náležeti, prhidleieii , anof, jak 
zrejnio, ponélí oportere, pertinere daleko od jacere odléhá. Odtud 
i rus. Ha4Jewy , npiiHaxie/Ky , pol. náleže , przynaleže , č. náležím 
v přítomném času mají platnost", a zase naležím se budoucí čas 
jest, poněvadž ponětí není změněno. Znamenito jest, že v jazyku 
českém v případech takovýchto samohláska pí-edložky obyčejně 
pro rozdíl prosodicky se .dlouží, jak se v příkladech daných po- 
zorovati mohlo: závidím f nánidim, náležím, záležím; tak také 
přísluším, piísedím, přidržím se, nápodobím a n. j. (napodobím 
ti to bylo by budoucí). 

Po tomto nahlédnutí v ústrojí časoslov slovanských nepře- 
kvapí nikoho, dím-li, že mnohá časoslova mohou míti dvojí i trojí 
přítomný čas, trojí ano i čtverý minulý a budoucí; a podobně se 
vztahuje tato mnohosf také na způsoby, neurčitý, rozkazovací, na 
příčestí a jiná časoslovní rozvětvování. A však nesmíme sobě 
skloňování neb časování toto tak představovati, jakoby podotčení 
soujmenní časové byli sobě podřaděni, jak to v jiných jazycích 
se děje. Toho zde nikoliv není ; nýbrž nanejvýš mohou podlé 
vytknutých vidfiv býti jenom přiřaděni k sobě, čímž ona hned 
z počátku v čelo stavená trojnosf časová nikterak se neruší aniž 
v platnosti syé obmezuje. Hlavou všeho při slovanských časo- 
slovech jest šetření buď jejich okamžitosti a ohraničenosli , buď 
jejich trvání , buď opětování a opakování , slovem obsažitosti děje 
nebolí činnosti. 

5. Veliká a plodná tato tvořivosf, spočívající ve slovanských 
časoslovech, sděluje se také jiným částkám řeči, jako jménům 
statným a přídavným, ježto bezprostředně z časoslova se vyvozují- 
Týž rozdíl tedy, jaký znamenáme u př. mezi konati, vykonati a 
vykonávati, pol. konač , icyknnač , wyhonywač, vyskytuje se nám 
také v statných jménech konatel, vykonalel a vykonavatel , pol. 
wykonacz neb wykonawca a wyhonyícarz , ano první vztahuje se 
k osobě , která už něco vykonala , při ukončeném ději se nalézá ' 
druhé pak k osobě posud vykonávající aneb v dějství tom se na- 
lézající. Jaký rozdíl mezi rus. co34aTí. (utvořiti, postaviti) a co3h- 
4aTb (tvořiti, stavěti), takový jest i mezi coa^aiejb (utvořitel, vy- 
stavitel) a co3n4aTe.ib, jenž posud a stále staví neb tvoří, cyr. 
CL^aTCXk a ^ii»:aíit6ai>. Snadno též rozeznati jest touž měrou 

17* 



zrn 

mezi okazaiel a okazovatel, mezi hráč a pohravač , vyhrarac 
a j. p. Řekne-li se : potupiíel zákona , míní se zajisté jenom 
v jednom, v neurčitém případě, a zas potupovatel ve mnohých 
opětujících se; tak také pofupiíelka , poiupovafelka, tičitelkyné, 
•cyučovatelkyné , poucitelný , poučovaíelny , házect a vyhazovači 
nástroj; rus. oropiHiejibHHÍí co jednou neb rázem zhořčí, oropia- 
le.ibHMti co vícekrát neb trvale zhořčuje atd. 

6. Připomenouti nyní též sluší, že nejsou všecka slovanská 
časoslova tak způsobena, aby všemi těmi čtyřmi třídami provésti 
se dala , ješto v samé přírodě ne všechněm dějům a činnostem, 
jichžto obrazem jest časoslovo , taková rozsáhlosf přidána, jest, 
aby představovati se mohly i .v okamžitosti, i v trvání, i v opěto- 
vání i opakování. Která tuto vlastnost' mají do sebe, těch časoslov 
není ováem počet veliký, větším dílem rozkládají se jenom po 
dvou neb třech třídách , a zase skrovný jest i počet takových 
časoslov, ježto by se ve své neplodnosti obmezovala toliko jedinou 
třídou neb jedním videm. Aby pak se meze vytknuly, jimiž to 
neb ono časoslovo jest otočeno, k tomu nepostačuje žádná mluvnice, 
ani v okruhu jednotlivých nářečí; nýbrž zde odvolati se jest 
k zdravému smyslu a rozumu. Zde nejvýš všeobecně na ruku se 
dáli může, v kterém směru prostírají se tyto nepřebrané doly 
časoslov našich. Bývá-li vj6cí velmi nesnadnou, mnohé časoslovní 
úkazy vysvětliti sobě v obmezenosti jednotlivých nářečí bez při- 
vzetí ku pomoci mluvnice srovnávací : není naproti tomu bez 
obtížností i skoumání této částky řeči u veškerosti jazykův našich, 
kteréžto obtíže odtud vyplývají, poněvadž nářečí slovanská, během 
časův ve mnohých jednotlivých kusech od sebe se odstranivše a 
každé kráčejíc svou cestou, také místem ke zvláštnímu utvoření 
a přetvoření svých časoslov jsou dospěla. Dále musí se také to 
povážiti , že nářečí novější více méně pozbyla jsou z původní bo- 
hatosti své, buďto právě pro svou nářeční svémyslnou odštěpenosf, 
anebo za příčinou úpadku jejich některým časem a dotíráním na 
ně cizích jazykův, pohříchu nezřídka mnohem chudších a hrubších. 
Tak spatřujeme u pr. ve slovanské mluvě Lužičanův, kterak pů- 
sobení předložek na přítomný čas a přetvořování jeho v budoucí 
téměř nacele zničeno jest vlivem němčiny, což tím podivnější jest, 
anof právě tato srbská nářečí zachovala jsou jiné piednosti, jimž 



2«l 

největší díl mluvy slovanské dávno dal výhost, jako jest dvojník 
anebo staré organické skloňování v času minulém. Zníf to pak 
zcela neslovansky, slýcháme-li v této srbštine místo popřeji — 
budu popšec, anebo místo zabiji — budu znbič; ale rázněji se 
slyšeti dává jejich popšach, zabich nežli slátané formy přál jsem, 
zabil jsem neb pol. sprzyjafem, zabitém. Nic tedy není divného, 
nalezáme-li některých časoslov vidy posud v plné síle v tom neb 
onom nářečí, kdežto v jiném dávno jsou zapomenuty, jinými na- 
hrazeny aneb toliko ve spojení s předložkou nuzně uchovány, 
čehož opět některý piMklad dáme. Podotýkám ještě jednou polské 
časoslovo czylam, ježto co trvací vid nyní nevlastně namístě cyr. 
a č. čtu čísti službu koná. V jazyku českém ztracen jest nacele 
trvací vid časoslova ukončeného piib ^íith, a nahrazuje se opa- 
kovacím dávám , konajícím službu přítomného. Skutečného trva- 
cího už nestává, jak jiní Slované ho znají, cyr. ^^luh 1. tř. , ajkr 
2. tř. , pol. dam daje, dasz dajesz; rus. ^art 4aH) , il. dam dajem 
(dabo, do). Prosté trvací časoslovo c.IiIth, uíms, neb cais, rus. mjio, 
il. éljem neb saljem není běžno u západních Slovanův, jižto s před- 
ložkami jenom jeho potřebují: budoucí čas poszle, pošli, k tomu 
přítomný post/lam. — Trvací časoslovo mním, cyr. uhwm^ Mhin;TH 
není známo Rusům ani Polanům, leč ve složených noMiuo, noMHtxb, 
przypomnieč, zapomnieč; toto pak domhio, pomnie, pomním, ježto 
by vlastně budoucí čas vytvarovati mělo, nepozbývá předce trvací 
moci své a platí za přít. čas, pročež : budu pomněti, 6j4y noMiitrb. 
Teprv přistoupením ještě jiné předložky změna ta se zbíhá: při- 
pomním. K nehnutosti z přítomn. času složeného homhig pomním 
napomáhá vedle jdoucí forma noMany, vzpomenu, připomenu atd., 
jsouc určena okamžitému konání. Krocze znamená v polštině před 
se jíti, veliké kroky činiti, a jest vidu trvacího; naše kročím kro- 
čiti značí toliko krok činiti , a jest jednodobé , jehož trvací neb 
opětovací vid jest kráčím kráčeti. — K polskému časoslovu poglq- 
daó (pohlížeti) přistupuje v češtině i prosté jednodobé hlednu, i 
trvací hledím, ano i opětovací hledám, t. j. vlastně sem a tam 
pohlížeti, jak to hledající činívá. Zde polská řeč utekla se k ci- 
zímu slovu szukač, jiní pak Slované mají zcela jiný kořen, totiž 
nmj, HCKaib. — A tak bychom mohli ještě dlouho pokračovati u 
vypočítávání podobných odchylek ; leč všecky ty a takové výjimky 



nejsou nám na překážce , jak bychom poznali jedinou tu a pravou 
niť, táhnoucí se časoslovy veškerých slovanských náí*ečí , pakliže 
nespustíme z očí podané ono roztřídění vyňaté z podstaty jejich. . 

Dá se očekávati , ano vysvítá z předeslané rozpravy naši, 
že za příčinou tak bystře znamenaných rozdílův při každém konání 
z ohledu jeho trvání neb opětování , že za příčinou dostatečných 
prostředkův ku přísnému odličování těchže výkonův od sebe, naše 
slovanské časoslovo nijak vtěsnati se nemohlo v jediný tvar sklo- 
íiovací, jak to větším dílem připouštějí jazykové novější. Vše, co 
posaváde o časoslově předneseno, a zvláště o čtverém jeho vidu, 
týkalo se vnitřní jeho povahy, vnitřní zřízenosti jeho, tedy nechať 
výrazu toho použili mi dovoleno, duševní jeho stránky; nyní dále 
nám činiti jest o jeho zevnitřnost a tudy jako o částky tělesné, 
na jevo se dávající ve skloňování neb Časování. Přesvědčíme se 
o tom, kterak i v tomto ohledu, co do hlavnějších a podstatnějších 
věcí , slovanští jazykové ku podivu ve spolek se shodují ; nebof 
veškeré časoslovní skloňování jak v jednom tak v každém nářečí 
dá se rozvésti na šesíero tvarův neboli forem , jimiž tedy nyní 
zanášeti se budeme. 

Pro slovanské časoslovní skloňování důležitá jsou přede 
vším následující dvě pravidla: 1) budiž vždy šetřen a pamatován 
čas přítomný (aneb vůbec tvar jeho) a způsob neurčitý (infini- 
tivus), anoť jsou základem všech dalších odvodův; 2) ohled bráti 
sluší na samohlásku přicházející ve kmenu časoslovním, jakož i na 
souhlásku neboli na souhlásky stojící po samohlásce té a kmen' 
jako uzavírající. Druhá tato věc proto jest důležitá, poněvadž 
hlásky ty ve střídání se skloňovacích forem, ano druhdy i v též 
samé formě ústrojně se proměňujíce v jiné a však příbuzné zvuky 
přestupují, u př. m€C«, niose niesiesz,, moui;s;, nosím, nosze nosisz, 
OTHAUiSTH , odnáším; »eKS> nevcuiH; uorft M0<r.6Th , noMdriiift atd. 
Naproti tomu souhlásky názvučne t. j. na začátku kmene stojící, 
nepodléhajíce žádným proměnám , nejsou důležitý ve skloňování. 

Známkou slovanského neurčitého způsobu jest koncovka th, 
kterážto v ruském a polském písemním jazyku seslabuje se v měkké 
f, tedy Tb, d: ?m«th, SHarb, snaé. Že však i v těchto dvou nářečích 
za dávnějších časův i úplné zakončení th známo bylo, ano posud 



26.1 

v ústech lidu ruského živé, dosvčdc^ují nám di'evnéjši literní pa- 
mátky a nynější písně a j oliádky národní dostatečné , jako rus. : 
npiiKa)Kii pyÓHTH , npHKa>KH cjOBO BbiMO.iBiiTii ; noKopMiiTiica atd. ; 
v staré polské písni Bogarodzica (sv. Vojtěch), kde hned po sobě 
ve třech verších se čte liajaci, dači, tnifowaci, ano ještě i v spiso- 
vatelích 16. věku místem (Kochan., Wujek^ Klon.), jaHo poniechaci, 
icstaci^ krasci atd. V češtině i ve spisech posud se ponechává, 
a to slušně, v obyčejné pak mluvě nyní naskrz se opomíjí, ba i 
souhláska / ve tvrdé vyslovení přešla. V ilyrštině též ti přichází ; toliko 
to budiž předběžně podotknuto, že v budoucím čase, když způsob 
neurčitý s pomocným Časoslovem ču se pojí, obyčejně celá slabika 
ti se potlačuje, u př. bičů místo biti ču (t. j. budu), kazíaču místo 
kázali ču (řeknu) atd. Paměti hodno jest, že jazyk novobulharský 
způsob neurčitý ze sebe vyhostil. K tomu nepochybně zavdalo 
příčinu stýkání se s národy sousedními, jako s Novořeky, Skipetary 
a dílem i Rumuny, v jichž jazyku též infinitivu buď nacele bud 
z části nestává. Novobulhar pomáhá si nyní jak moha opisováním 
aneb částicemi, u př. kdo inůie pochopiti zní: koííto mO/KC 4a 
BMtcTH (aby pochopil); počncmez čísti — 4a Ha^ennsi-b 4a mhtcmi, 
.jakoby řekl: nechat počneme aí clem atd. K některým odchýlením 
v tvoření neurčitého :^ůsobu přijdouce později na svém místě 
je vysvětlíme. 

Potkáváme se ve slovanštině s odrůdou infinitivu , úplně se 
shodující s latinským supinum, kteréžto v vm se končí, a rovněž 
jak toto užívanou při časoslovech pohyb nějaký znamenajících. 
Slovanské toto supinum liší se od vlastního infinitivu toliko tím, 
že koncovka th v pouhé t s tvrdým jerováním se proměňuje. 
Supinum to nalézáme v nářečích slovanských dosti vzdálených od 
sebe , jmenovitě v staroslovanštině , pak u Jihoslovanňv (Ilyrův, 
Krajincův), u Čechův a Dolnolužičanův. V ruštině a polštině nikde 
ani stopy ho není. Tak čteme v Ostromirově evang. 1057: 
H npHCTmnH lo^A^ AOBh^iiTi Kro , auo tam a v jiných spisech bez- 
počtukráte. Nikdy neříkáme aniž píšeme: půjdeme spáti, žtii, 
orati, ale vždy: půjdeme spát, íit, orat. Tak čte i dolnolužický 
Srb v písmě sv. u. př. Ja nejsem pšiiel rozvézovat, ale dopolnit, 
ješto obyčejný infinitiv jeho zní v š místo vlastnějšího c Horno- 
lužičanův, jako dopolniš, his (jíti) atd. S neurčitým způsobem se 



204 

víže útvor času minulého, a co dále s tímto souvisí neb od něho 
se odvozuje. 

Ke skloňování přítomného času, jakožto druhého časoslovního 
základu , podává nám jazyk staroslovanský nejúplnější obrazec, 
a poněvadž opírá se ofi veškeré osobní skloňování slovanských 
časoslov, dlužno především jej sobě představiti. Jest tento: 

J. dk, 6U1H, 6Th 

M. eMIJ, €Te, *TI» 

D. eK.i, €Tíi, eia; ž. a v. cku, ei-R, cit. 

Poohlédneme-li se po nynějších nářečích našich, shledáme, 
že v nich toto znamenání osob více méně jest poroucháno, a sice : 

r. y, euib, exb, cmi, eie, yj-b. 

p. e, esz, ■ e, emy (em), ecie, q. 

č. u, eš, e, eme (em), ete, ú (ou). 

Ve dvojníku starý polský a český jazyk srovnává se zcela 
se staroslovanským. 

Předložené tuto slabiky skloňovací neboli osobní známky 
přistupují anebo bezpostředně k časoslovnímu kmenu, anebo slou- 
čení takové se stává pomocí samohlásky nové vstoupivší mezi 
kmen a zakončení. Jakož ale z nauky o slovanském samohlasenství 
známo, v případě takovém vstupuje mezi nriléhající k sobě samo- 
hlásky bud měkký přídech t. j , anebo tvrdý », anebo nastane 
splynutí t. j. sjednocení obou samohlásek v jednu. Objevuje se 
však také při časování jakožto prostředkující souhláska tekuté n 
anebo m, toto však jenom pořídku. A z tohoto prostičkého 
pramene vyplývá následujícím postupováním oněch šestero tvarův, 
o kterých dříve zmíněno : 

1. Časoslova, jejichžto kmen bezpostředně pojí se se sklo- 
ňovací slabikou: H6C-;% ii€c-th, \%t,-s, s-r^j-th. Zůslává-li kmenovní 
slabika otevřena, t. j. končí-li se v samohlásku, tehdy v přítomném 
čase vkládá se měkký přídech mezi přilehlé k sobě samohlásky, 
jak samo sebou se rozumí: ui-uk bhth, vov-tó yoyth (sentio). 

3. Opětování aneb rozšíření prvního tvaru vložením hlásky 
H před skloňovací slabiku. Přináležející k prvnímu tvaru časoslovo 
KOjv* u př. porozšiřuje a přetvořuje se hláskou m v eo,^-h;%, tak 
též činí se z j^KHrA — ^Yiwwsk (hýbati, dvihati), tak CA,\m a ca,\h«, 
a tak i č. seku a seknu, klepu a klepnu atd. Tvrdost v neurčitém 



205 

způsobu, ježto by vloženým pouhým ii vzniknouti musila, odstraňuje 
se přidáním nosové samohlásky a>, nejpiMbuznější tekutému ii, tudy 

ABHr-Hm-TH míStO ^KUr-M-TH, GO^J^-li^-TH míStO BOA-M-TH Btd. 

3. Přechodní samohláska * mezi kmenem a skloněním : 

pAS^OYU-H-lft pa^^OYM-t-TH , KAj;^-t-IJIi BSAA-*-TII, CHB-t-K CHK-K-TH. 

4. Vložení samohlásky h, při čemž pozorovati sluší, že 
v přítomném času po všech slovanských nářečích splynutí samo- 
hlásek se spatřuje. Tak m«|)-h-th, leč místo M-Rp-ii-iA toliko 

M-Kp-lft, místo M%p-H-I€UIH — Ml;p-HlliH atd.; AIOB-H-TH : přít. 

AIOB.M& místo AioE-H-H^; ale jenom z tohoto stažení dá se vysvětliti, 
proč první osoba ne tvrdě ale měkce se končí í moais^, p. fomie, 
dzwonie atd. 

5. Přechod činí samohláska a: BtA-a-iiri b^a-a-th, ajeA-A-ia 
a5€A-«-TH, KHT-A-K BHTATH (bydleti, pozdraviti). Zde v staroslo- 
vanském a ruském jazyku žádného splynutí není v času přítomném; 
vždy ale v nynějším jazyku ilyrském , polském a českém , ne 
však v dávnějším. E-srAiii;, ótraro, p. biegam, č. běhám (odtud á 
v češtině prosodicky dlouhé, a též v 3. a 4. sklonění í : ummi '-iš 
-ějí, soudím -iš atd.), BsrAicuiH biegasz běháš, B-srAicTb běhá, 
BurAicMu běháme, EirAicTe běháte, BirAi^Th běhají biegajq, kdežto 
žádného stažení není, pročež také toto a v běhají krátce vyslo- 
vujeme. 

6. Konečně v přítomném čase vložené oy, v neurčitém způ- 
sobu OBA : MHA-OV-Ki MHA-OBA-TH, KOVn-Olf-lift KOyn-OBA-TH. 

Do těchto šesti forem uzavírají se časoslova veškerých slo- 
vanských nářečí; ale ne každý kmen časoslovní jest t^k plodný, 
by většinou těchto forem anebo snad všemi prováděti se mohL 
Zevnitřní těchto forem bohatost' závisí od vnitřní časoslov tvoři- 
vosti, jak se nám byla dříve objevila ve čtyřech oněch třídách 
neboli videch ; kteřížto vidové jsou-li obmezeni a nevydajní, nemůž 
přirozeným během také skloňování státi na žádném širokém základě. 

Vezměme si za příklad jeden neb druhý takový časoslovní 
kmen, pozorujíce, kterak se vésti dá šesterem nadmíněných sklo- 
ňovacích forem a jaké podniká proměny. Jeden z takovýchto 
kmenův jest c*í, opatřený neprostou, nýbrž složenou samohláskou 
«, kterážto tedy dle zákonův .hlasenství slovanského snadno do 
jiných s&mohlásek přeskakuje ; pročež mění se také kořen tento 



200 ■ 

podlé potřeby a zní caa (siqd sieď) , cun, ca^, siad a sed. Ob-- 
držíme tedy : 

1. CiftA;ik<c«CTii, r. cfíjiy ctcTb, il. sedem sěsíi, p. siqdq siqd^ 
sieió, strč. sedu sěsťi. 

2. (cflA««&), il- sédnem sednuti, č. íe /wm sednouti. 

3. ctJKAA ctA*Tii, r. CH«y CH4'bTL, il. íecř/w íérié/i neb sidéti 
(a sěditi), p. «íeí/s§ siedzieč , č. íerfem *ei/é/í (strč. sěúu). Trvací 
střední časoslovo. 

4. ca»:a^ cíi^HTn , r. cawy ca4HTb , il. sadim saditi , p. .va^/s^ 
sadzič, č. sadím saditi (t. činiti aby sedělo). Trvací činné časoslovo. 

5. Opětovací tvary buďto od středního anebo od činného. 
V případě prvním: ctpis; ctpxM, rus. ct4aK) cÍ4aTb, il. sédam 
sedati , p. siadam siadaé, č; sedám sedati. V druhém případě : 
CA»:Aaii& cinjAiiTH, rus caHcaio caacaib, il. sadjam sadjali ; p. sadzam 
sadzač, č. sázím sázeli (mor. sázám sdzati^. K formě této při- 
čísti se dále musí opakovači vid , u př. rus. -ciižKUBaTb , -caHíiiBaib 
(s předložkami) ; č. sedávám , sedivám , sázitám ; pol. éiadywam, 
u př. wysmdywam atd. 

6. Šesté formy nedostává se z největšího dílu časoslovu 
tomuto, íispoň ve staroslovanštině, ruštině a ilyrštině nevyskýlá 
se nikde ; polský tvar siaiujq zvláště s předložkami nalézáme 
ovšem ve starších spisech; zdali však posud užíván neb ne, nechci 
určiti, anof ve slovníku žádném se neuvádí. Vůbec známo jest ale 
naše -sazonati s předložkami ry-, pod-, od-, pie- atd. ; -sedá- 
vati přichází zas ve vysedovafi, ale jest zastaralé. 

Projděme ještě kmen ^í^^. 

i. ^M&, AtqiH, pol. l^g^ ledz, č. lehu léci. 

2. C2iArN.%), pol. legne, č. leknu. 

3. iieasa hcxatii, p. lež^ lezec, č. ležim leželi. 

4. iio»:;i&^Hon:HTH, p. fozq fožyc, č. ložim loziti. 

5. aara* iiaraiH, r. nojaraib (pokládati); p. č. legam legač 
léhati, opětovací od lehu. 

6. Jako předešle neužívaná; jediné v češtině vyskytuje se 
vynalozuji -ovati vedle vynakládám , jakož pak vůbec tvarové 
tito přistupováním k nim vedlejšího časování časoslova kmjí^, km- 
ffltík rozhojňují a sesilují se. 

Jedva však nalezli bychom ještě které slovanské črfsoslovoj 



207 

ježto by na způsob dvou předešlých všemi loriiianM dalo se pro- 
vésti; větším dílem obmezují se časoslova naše trojím neb čtverým 
tvarem. Tak u př. nalézá se ke kmenu BT.r : i. tvar E-Kr* bt-ijih, 
2. béfinu heknouti, 3. B-naim bii»::ith (a =: t) , béiim běželi ; 5. Bt- 
TAi* BtriTH; a však žádného není 4'. a 6. tvaru, poněvadž časo- 
slovo toto, jsouc střední ve své podstatě, nepřipoušli aby se jeho 
i činné užívalo, ku kterémužto účelu jiná časoslova slouží, jako 
n&AHTH (t. činiti aby se běželo), THfiATH, roiiHTH atd. 



Dříve než přikročíme k částečnému rozbírání těchto šesti 
tvarův , potřebí jest poznati zvláštní skloňování slovanského po- 
mocného časoslova (verbum auxiliare) ;, čimž předběžně povrchní 
přehled i ostatních časoslovních částek získáme. Jediné pomocné 
časoslovo Slovanovi známé představuje se nám v neurčitém způsobu 
EUTH, óuTb, byč, a jest, jak pouhý pohled ukazuje, ze dvou prvkův 
složeno. 









Přít. 


čas. 






Jed. 


KCMh 


KCII 


ICCTb 


KCMU 


ieCT€ 


c;&Tb 


il. 


jesam 


jesi 


jest 


jesmo 


jeste 


jesu 


P- 


jestem 


jesteš 


jest 


jestešmy 


jestešcie 


sq 


č. 


jsem 
Dv. i€cb:i, 


jsi 
ž. 


jest 


jsme 


jste 

KOTA, leCTt 


jsou. 




v. iccKt; 


2. 3. 





p. jestešwa (šwa) jestešta (sta) 

č. jsva, jsvě jsta, jste. 

Čas budoucí řídí se pravidelným skloněním časoslov tvaru 

prvního v času přítomném: 

B;i>AeM'LI B;iň^6T6 BM,V%Tb 

6y4eMi 6y4eTe 6y4yrt 

budemo budete budu 

bedziemy bedziecie bedg 

budeme budete budou. 

Dvoj. B^A^BJÍ, -B-S, E^A^Tl, -Tt 

č. budeva, -vě, budeta, -tě 

p. bedziewa, bedzieta (posud v ústech lidu). 
Co do času minulého , rozeznávati sluší jak při tomto po- 
mocném tak při všech časoslovech vůbec mezi starým a novým 



K*A* 


B<%A€U1H 


B.n;^eTh 


6y4y 


6y4emt 


ÓyAQTh 


budu 


budeš 


bude 


bede 


bedziesz 


bedzie 


budu 


budeš 


bude 



208 

vytvořením času tohoto a užíváním jeho. Prvnojší vzniklo z živoucí 
tvořivé síly jazyka, jest tedy ústrojné, tak jako skloňování času 
přítomného; druhé naproti tomu jest na způsob novějších jazykův 
pouhé opsání , ku kterémuž se propůjčovali musí minulé příčestí 
ve spojení s přítomným časem pomocného časoslova. Novější 
tento útvor minulých časův tak se má k onomu starému, právě 
slovanskému, jako u př. minulý čas vlaského jazyka io ho veduto 
k latinskému jednoduchému a jadrnému vidi. Pohříchu, že právě 
v nejrozsáhlejších nářečích slovanských, jmenovitě v ruském, pol- 
ském a českém původnější ono skloňování dávno zaniklo , ano co 
do Fuského jazyka, ani téměř s jistotou udati nelže, kdy staré 
toto praeteritum z jazyka se vytratilo, poněvadž nejstarší památky 
ruštiny tak zblízka se staroslovanštinou se stýkají a jí jsou pro- 
plétány. Totéž platí také o polském jazyku, kde v nejstarší jeho 
památce, známém to žaltáři ze 14. století, přesný ten minulý čas 
jenom několikráte, tedy už jako vetchá forma se vyskytuje, odtud 
pak nikde potom se nejeví. V češtině přichází druhdy ještě 
v první polovici 16. století; z čehož, že před třemi sty léty mu 
poněkud rozuměno , závěrku činiti můžeme. Starý ten způsob 
časování udržel se po tu dobu u lužických Srbův, pak u Jihoslo- 
vanův, totiž Bulharův, Srbův, Ilyrův, vyjímajíc Krajince a větším 
dílem i Chorváty. 

Starý tento minulý čas tvoří se pravidelně proměněním kon- 
covky neurčitého způsobu th v hrdelní x , což dává první osobu. 
Nejvšeobecnější obrazec jest tento : 

-jři -1116 -uie, -xoMi; -cie -?c*. 
Tedy u. př. od bha^tii — BHj^e.vK, nsaKaiH — haíikjitcl, TKopiiTii — "řlio- 
pii.vi, ij-BAOH.iTH — ii-EiioBJtxi atd. O útvarcch těchto času min. hodlám 
později na příležitém místě ještě obšírněji promluviti; zde podotknu 
jenom předběžně, že v staroslovanštině vedle zakončení 1. osoby jiowk 
také ;komij přichází , a v 3. osobě vadlé x* též nu. Mimo to 
náleží-li časoslovo k prvnímu vidu, t. do třídy první jednodobých, 
vypouští se pravidelně v 2. a 3. osobě jedn. slabika uie, tak že 
jenom sám kmen časoslovní zůstává. Tak u př. od koiira&th : koiihax'^, 
KOHHft (oif) ; oifRHA'KTH ucmá OYBH^eiue, leč o^bhah atd. Zákon tento 
však ani ve staroslovanštině nezachovává se od pozdějších spiso- 
vatelův s tou přísnou důsledností, jak by náleželo. 



209 

Rqzeznává se při pomocném časoslově dvojí skloňování minu- 
lého času, pokud totiž znamená se bytí ukončené neboli okamžité, 
a bytí trvající , na nějaký delší běh času odkázané. ' Oním ozna- 
čuje se tedy pouze doba neb okamžik vstoupení v bytnost, tímto 
setrvání v bytí samém. Obrazec prvního času minulého jest tento: 

KW.vK , 2. 3i EU nebo euctl ; euxom-l , buctc , euiua (euxa). 
Dvoj. EUXOBS (btjcks), R'uc^^ (ž. -•). 
č. bychova (bychva), bysta. 

Obrazec druhého neboli v trvacím vidu přicházejícího minu- 
lého času tento jest : 

Eliaxit, 2. 3. Et;^IU6; e-kíixomi, E^ACTC, B-EÍ1X£. 
Dvojn. bt..\\ok:», b«ict:i (-t). 

Přichází však tento minulý čas také ve skráceném neboli 
staženém tvaru tak, že samohláska a od přecházející t potlačena 
bývá: E-K.vE, e-kuic, b-kxomi, bictc, b-kx& (eiuia). Na vlas srovnává 
se s tímto staroslovanským skloňováním i naše staročeské , ač 
pravda onoho rozložitějšího skloňování příkladův nikde, nestává, 
a naše staré památky vykazují jen toto skloňování : 

běch, běse ; běchom, běste, běchu. Dvoj. běchva (vě), běsta (ě). 

Místo běse dovoluje si často jazyk český, řidčeji však 
staroslovanský, také Et na podobu předešlého exi. Grammatikové 
někteří chtí rozeznávati mezí tvarem e-e;)X'e a B'E,v'e , č. bějách 
bejech a bjech atd. , tím způsobem , že ono za nevím jaký polo- 
minulý, toto zas za minulý čas vydávají ; a však jazyk takového roz- 
dílu značného nikde nečiní, a jsou to pouhé domněnky na ničem 
podstatném se nezakládající. — V jazyku ilyrském, kdežto nynější 
doby i složeného minulého času bio sam atd. hojněji se užívá, 
predce i starší ony formy jsou posud obecně známy, ačkoliv co 
do významu svého na mnoze velmi libovolně se kladou, aspoň 
ne s tou určitostí jako ve staroslovanštině. Jest pak skloňování 
následující : 

1. bih, 2. 3. bi; bismo, biste, biše. 

biah, biaše : biasmo (biahmo) , biaste (biahte) , biáchu.' 

Skrácené toto druhé : béh , běse ; běsmo , běste , běhu , ač 
jedni je na stejný stupeň staví s ukončeným bih, jiní zas, a to 
správněji, vedle trvacího biah. 



2?0 

Rozdíl , jaký jest mezi límio dvojím časem , dá se nejlépe 
z některých piíkladův poznati. Když čteme hned na začátku písem 
svatých v překladu českém neb polském : / ield bůh : bud světlo^ 
a učiněno 'jest světlo , aneb : niech sie stanie swiaífošč , i stafa 
sie šwialfosó : tedy verš ten v překlade tomto jest nad míru slabé 
dán, nejsa ani stín toho, čím by vlastně býti měl, a jak jej jazyk 
staroslovanský ano i lužicltosrbský vyráží : peve Bori : j^a B«j^6Tk 
CB'KT'E H RUCTk CBUTT. — luž. budž swjeťto, ha by stcjeffo. Zde 
by trvací e-kui6 aneb e-k nebylo docela na svém místě : nebof bytí 
ono ve svém prvním a okamžiténi objevení se nemůž jinak leč 
tímto BxiCTb čili EU vyjádřiti se určitě a krátce. Bylo světlo 
znamenalo by zas nějaké minulé trvání — bylo a uz ho nent. 
Podobně čteme v Král. Rkp. i by Němcem úpěti, i by Němcem 
prnúti ; by prosta Hana vrahóv ; a zas kde trvání se označuje : 
chasa mu běse na sto chlapóv; anebo: běse druhdy kněz za- 
labský ; anebo v témže zpěvu : kdaž bě den ustavený ; a tak 
dokladův patrných pro dvojí tento minulý čas jak v této jedné 
památce,- tak ve všech ostatních hojnost nalézti můžeme. — V no- 
vějším stavu jazyků slovanských zobyčejnělé časování minulé skládá 
se z přičestí Bxiai -o -a a přítomného leciih. — buat., jak viděti, 
jest tvar neurčitého přídavného, a co určité máme eiíauh -oic -au, 
byfý -é -á. Přičestí toto , jak rozum dává , vždy s podmětem 
svým souhlasiti musí v pohlaví; pročež také v jazyku hašem roze- 
znáváme m. byli jsme, ž. byly jsme, v. byla jsme atd. ; ilyr. bili 
smo , bile srno, bila srno. Tohoto rozdílu Polák jen tak dalece 
v množn. šetří, že toliko při mužských osobných jménech , anebo 
tam , kde přídavník tvrdého zakončení měkké t přijímá, byli za- 
choval,' ostatně pak bez rozdílu pohlaví všude byfy přijal. Rus, 
označující tento minulý čas pouhým příčestím přidáním k němu 
osobní náměstky , nerozeznává docela pohlaví ve množn. , což i 
pozdější v Ruších žijící spisovatelé cyrilšlí někdy činí. a (ihuit, 
-o -a, TU óuA-b, OHT) 6uji%; mu, bu, ohh OHt 6u.in. — Skloiiování 
toto minulého času, jak je posud v češtině zachováváme, bylo za 
dávnějších časův i Polákům obyčejno, anof to nejstarší často 
jmenovaný žaltář nade vši pochybnost staví; neboř- tam zajisté 
čteme: byfjesm, byf ješ, byt jest; byli jesmy, byli jtscie, byli sq. 
Z toho stažením v jedno shivo vyplynulo nynější polské skloňování: 



búdimo 


2. 


3. 


6y,^bTe 
búdite 


badžmy 






badžcie 


buďme 






buďte. 



271 

byfem btjíam , hyfeú hytai ; bylišmy hyUscie. V češtině a ilyr- 
štinč ve třetí osobě dle h'bosti státi může pomocné jest, jsou, 
je, su aneb může se i opominouti ; v polštině vždy se vynechává, 
anof o sobě stojící přííestí dostatečným zdá se býti samo sebou 
k označení osoby třetí. — Co zde o tvoření času minulého pomoč- 
eného časoslova se povědělo , v stejné míře platí o témž času 
všech jiných časoslov. 

Kterak způsob spojovací aneb žádací ve slovanštině se vy- 
jadřuje, o tom později bude příležitost promluvili. 

Rozkazovací způsob pomocného časoslova zní takto: 

2. 3. E&]l,H 

6yAh 
il. búdi 
p. badž 
č. buď (budi) 
Dvojn, EALAi;RiX, R&AtTa; č. buďwa, buďta (-ě), 

V jednotníku hodí se však b&ah bud také k první osobě, 
u př. BmAH ai^-L Bonii HSH DyBori. Třetí osoba ale opisuje se 
větším dílem , u př. r. nycKafi 6y4eTX , uycKaíí 6y4jTX ; il. neka 
bude, neka budu; p. niech bcdzie , niech bedq; č. at jest , at 
jsou atd, 

Příčestí nejsou vlastně nic jiného - leč od časoslov tvořená 
přídavná, a tudy už napřed očekávati můžeme, že slovanská pří- 
čestí rovně jako přídavná dvojího jsou způsobu , totiž neurčitá 
a určitá. O rozdílu a užívání obojího rodu toho později , co 
potřebí jest, připomene se při vlastních časoslovech ; zde prozatím 
pozornost obrátíme toliko k příčestím pomocného časoslova. Po- 
dotknuto budiž, že určité příčestí ve všech pádech jako jiné obecné 
přídavné se skloiíuje; neurčité však příčestí (jinak také přechodník 
neb přestupovací způsob jsouc nazýváno) jest nesklonitelné, a nej- 
výš rozeznává se při něm v některých nářečích mezi pohlavím 
a počtem. 

Přít. č. 1. c;Ki|ih neb cu, ž. v. c&i|ih; mn. cmi|ic 
Dvoj. cís;í|i:i — c;s;i|iii. 

jsa, jsouci (jšoucj; jsouce. Dv. jsúca, jsúci. 
— 2. c^.i|iíň -€i€ -aa; č. jsoucí. 



272 

Bud. č. 1. R;y;j\iv;i|ib, r;v;a^íI|ih; b&a^i|I6. 

buda budoucí (-c); budouce. 
2. b;í;jv^>i{iíh -6I€ -^iiíi 
budoucí (futurus). 

V jazyku ruském, polském a ilyrském vyskytuje se ta po- 
divná okoličnost, že vlastní přííestí přítomného času cg,^íh cu jest 
docela zapomenuto, ba ani nevíme, bývalo-li kdy, a jazykové ti 
rozeznávají takto: v polštině tvar budoucího časů bedqc a hedqcy 
službu koná přítomného; a však nemoha se jazyk předce obejíti 
bez příčestí času budoucího , bére své útočiště způsobem dosti 
nepřirozeným ku příčestí minulého času časoslova jiného , ježto 
zní przyszfy -e -a (budoucí) , což ale žádnému jinak Slovanu 
nedává smysl toho co přijde neb přijíti má, nýbrž co už přišlo, 
tak jako došlý, vyšlý atd. — Velmi nuzně činí zde rozdíl i jazyk 
ruský a ilyrský tou měrou, že pravdivě .ruskou formu Ďy^yiH 
potřebuje za přechodník přítomného času , t. naše jsa jsouc, 
staroslovanskou formu pak 6y4ymÍM k znamenání budoucího času 
ponechává. Tak to činí též Ilyr, jemuž budúci neb buduč zna- 
mená naše jsa jsouc, budúci -é -á ale budoucí. 

Příčestí minulého času jest cyr. bxibi euruih, množn. nuKuie. 
Zcela tak i české. K tomu určitého sklonění bubuh aneb bukíuíh 
-ei€ -a«, a připomenuté dříve už buauh. Určité bycši -é -á 
známo jest i našemu jazyku v starších památkách jeho, jako u pr. 
Král. Rkp. v dědiny vraííše se byvše blahost; nyní bychom řekli 
bývalá. V ruštině obyčejno jest nezměnné 6mbx, v polštině 
byvszy, u Ilyrův biv i bivši bez rozdílu; určitě pak bivší -é -á. 



O pomocném časoslovu připojena buďte ještě některá zvláštní 
piřipomenutí a poznamenání : 

1. Z ohledu přítomného času zřejmá jest na první pohled 
převeliká srovnalosf se skloííováním ostatních indoevropských jazy- 
kův, svědčící o stejnosti původu. Srovnejmež z nejbližších nám 
se slovanským lecuh (stč. též jesum) , kch , iccxb atd. lat. sum, 
es, est, řecké sifii, £«?, itrn-, skr. asmi, ostí, as ti, srna, stha,anti\ 
anobrž i dvojn. lecaa zní v skr. asva. 

2. Ze zakončení osobných slovanského časoslova, a obzvláště 
pomocného, prosvítá všude jasně, že koncovky ly nic jiného nejsou. 



273 

leč staré náiuť^slkové přímétky, ježto časem v jedno srostly se 
kmenem časoslovním. Význačná souliláska osoby první v obou 
číslech jest m, jež oznakem jest vůbec osoby první i v náměstkách . 
leč i M;h. s odvoláním se na starší a původnejší a.xi (jak drive o 
om podotknulo) jeví se v 1. osobě minulého času. Protož také 
minulé bu.vl v polštině vždy, ano i v staroslovanštine druhdy při- 
chází co hym. A zas naopak dá se z příčiny této vysvětliti, proč 
ve staroslovanských památkách místo byfem byfvm nacházíme 
bytech bylach , jakož i místo bylišmy — bylichmy. Dále proč 
slezský Polán místo obecného jestem jestesíhy toliko jesfech a 
jestechmy zná i mluví , což žádná pokaženosf jazyka není , jak 
tomu někteří Poláci chtí a rozumují, ale jest to cosi starobylého 
a ústrojného. — Třetí osoba jesí v nynějších nářečích (ne však 
v polštině a ruštině) utíná se a skracuje v prostější le, což i 
v staroslovanském dosti často přichází. V češtině připojením samo- 
hlásky i miiž se i sesíliti : jtsti je slit. Místo 3. osoby c*Th sq 
jižní nářeči znají též úplnější jtsu, tedy s počátečním kmenovním ic. 
Jak staré však toto slovanské c&^th místo lec&Th býti musí, z toho 
povážiti můžeme, ohlédneme-li se na lat. estis , šunt. V ilyrštině 
však ne vždycky ono za obrazec postavené jesam, jest, jesmo atd., 
takto úplně se potřebuje ; nýbrž jen tehdáž . když důrazněji se 
pronáší, jinak odpadává všude názvuční slabikáře: sam, «, je, 
snio, ste, sú. — Podivným způsobem sesiluje se někdy u starších 
polských spisovatelův první a druhá osoba v množn. osobou třetí 
sq : sqémy, sqécie, u př. : / íego uie sqšniy wdzieczni co mamy ; 
anebo Koch. Orl. : Zešcie sq šwiadomi. Věc tato proto připo- 
menutí zasluhuje, poněvadž tím pokynutí se nám dává, kterak sobě 
nynější polské jestem jesteš vyložiti máme, anof zajisté nic jiného 
není, leč opět sesílení třetí osobou jest, kteráž později i ve množ- 
ník se přenesši v jestesmy jestešcie přichází. Analogii takového 
stažení nalezámef i v čase minulém byiem byfam aid. Z toho se 
vysvětluje dále i ona svoboda, proč, i když se zlomky časoslova 
pomocného k jiným slovům phvěšuji, předce toto jest v sadě zůr 
stává , u př. : Pomn^ na to , z>em jest aiowiek místo že jestem, ; 
anebo : / tys tu jest s námi místo i ty tu jesteš a j. p. 

3. Záporná částice h€ splývá v přítomném čase s názvu- 
kovým le v hromadu, a dává ve staroslovanském *, v ilyrském i: 

18 



274 

H-KCMk, N-KCH, NtCTb, HUCMii, HtcT6, H'fiCA'>Th ; H.nísam, ntsi,inje,nismfl, 
níste, nisu. Místo N-KCTk (non est) v ruštině se říká hítt*, a my 
Čechové místo nejest neb neje pravíme neni nenie. V polštině 
vedle niejest užívá se též a obecněji niema, niemasz. 

Přítomný čas pomocného časoslova shoduje se sice v ruštině 
docela se staroslovanským tvarem; a však ani ▼ písraě ani v řečí 
skoro k žádné nyní nebývá potřebě; nebof jazyk pomáhá si veskrz 
osobními náměstkami namísto něho. Místo ecMb 34tcb neslyší se 
jinak leč a 34tci>, místo ďojchx cch jenom tw óojichi; mu 34opoBU, 
ne však ccmm 34opOBU atd. Nejsetrvaleji ostála jenom třetí osoba 
ecTL, kteroužto i s 1. pádem množ. slučovati dovoleno, u př. 
ccTL J!H)4H, jako německé es gibt Menschen. Tudy pomocné časoslovo 
neprokazuje se býti potřebným ani v tvoření času minulého ; i dí 
se opět i zde : a čuji , h čujia , tu 6ujrb , mu 6u.in , bu ču.iii . a 
tak při každém časoslově bezvýminečně : a paóoiajii, th ciuxaji, 
OHa Bapiiaa, mu noctTHjiH atd. 

5. Bytí neb jsoucnost" předpokládá trvání, a protož i přítomný 
čas KCMk i budoucí b^a^ přičísti se musí ke druhé třídě t. k vidu 
trvadmu. V obojím jsou, jak na oko vidíme, rozdílné kmeny. 
Leč trvacímu vidu tomuto stojí též opakovači po boku , ve tvaru 
pátém BUB.iiii; bubath, bývám bývati, majíc ve starém času minulém 
BUBii^it, BUBiiuie atd. Odrůda tohoto opakovacího minulého času 
jest nepochybně onen trvale minulý, jejž jsme sobě v obrazci byli 
představili , totiž b-kzixi (bukiícl) Etiiiiie ; ano i ještě složenější 
B-RVk Btuie. Aspoň to jisto jest , že staroslovanština tímto svým 
B-B^ix-k tak dobře opakování jako trvání vyjadřuje, anof ono prvot- 
nější B'LiBa.v% velmi pořídku se vyskytuje. O těchto rozdílech 
času minulého a jich protkávání se vespolek udá se nám příležitost 
mluvili ještě na jiném místě. Zvláštního způsobu jest minulý čas 
vedený od kmene budoucího , jejž nejen ve staroslovanském a 
staročeském jazyku nalézáme , leč který posud v novobulharské i 
srbsko-lužické mluvě běžný jest. Starosl. B£Aa,xi (ba^^X"^)? b*A'*u'c, 
Bii^Ai^XOMi, BiKA'KCTe, E;ftA'Kx<K ; č. buděch, buděie atd. V staroslovan- 
Štině forma tato na nemnohých posud místech se nalezla , >ice 
příkladův podávají nám naše staročeské památky. Ku kterému 
vlastně vidu bychom tento ras přičísti měli, nelze posud s jistotou 
určiti; blížíf se zajisté hned k ukončenému, hned k trvacímu. 



275 

u př. kdyi buděše k tomu čam (běse neb 6á); inhed zdráv 
budéie (zde opét by neb byst)-, mié bolesti zbuděše místo zby; 
spaseni hudéchu atd. Často jsem řekl: ono učiní, toto dokonám, 
a potom nebuděše ani stého ani onoho. Štítný. 

6. Slovanské pomocné časoslovo skládá se také s předlož- 
kami, cimž i ponětí se mění a zjinačuje. Samo pro sebe má 
časoslovo K-LiTH povohu středního , ve spojení s předložkou stává 
se větším dílem činným. Taková složená jsou: noGUTii, noEUBiTH, 
n^EUTH (zbyti, pozbyti) ; otbuth, iuruth, nptBUTU (trvati, přetrvati, 
bydleti) ; npueiiTU , opak toho ovbuth ; kueuth a íi:^b'mtu (su- 
peresse) ; ^oeuth (vydobyti) ; ^^euth (rus. saóHTb , v českém a 
polském z užívání vyšlo zabyé , zabyti t. j. zapomenouti). S pří- 
tomným však KCMh nikdy žádná předložka se nevíže, jak to u př. 
vlát. adsum, prosům atd. přichází. Příčina toho jest velmi jedno- 
duchá a přirozená; nebof potřebujeme-li nadmíněná časoslova co 
ukončená , t. j. s vytknutím jednodobosti , tedy postačuje k tomu 
čas budoucí a minulý : dobudu, dobyl jsem, přibudu, přibyl jsem 
atd., potřebí-li zas vidu trvacílio, poslouží k tomu opakovači bývám, 
kteréžto, jak už povědomo, spojeno jsouc s předložkou trvacím se 
stává. Pročež : dobývám, nabývám (trvací přítomný čas), dobýval, 
nabýval jsem, budu dobývati, nabývati atd. Onano složena z po- 
dotknutých výše, ježto do počtu činných náležejí, a tudy i k trpnému 
smyslu se hodí, mají ovšem i trpná příčestí, u př. dobyt -o -a, 
nabytý -é -á ; AOBtJsaieMi (qui nunc obsidetur) příčestí přítomné, 
a /^ORUK.AH-E příčestí minulé; od ^^aeiith znbyt, v cyr. a rus. ^^aBRCHi. 
Ostatek o tomto předmětu dopovíme, až o príčestích jednáno bude. 

7. Konečně nebuď mlčením pominuto , že kromě časoslova 
BiJTH iccMh také jiná časoslova službu pomocných konají hned 
v tom hned v jiném nářečí, ačkoliv nehodí se stavěti je na stejný 
stupeň s tímto jediným, všeslovanskýra a pravdivě pomocným časo- 
slovem BiiTH. Tak v ruštině přichází vedle budu také cxany ke 
tvoření času budoucího a minulého. Tímto CTany craii $ém 
okamžik v počínání zřejmějším se činí, u př. ciaHj roBopBTb 
(promluvím) , cxajit rOBopHTb. Malorus v případě takovém užívá 
časoslovo eMy HMy : cnaBaiHMy , Kpa^axcMy co čas budoucí, 
v němžto ale i sám počátek děje se označuje, k čemuž by tnací 
6y4y nepostačovalo. V češtině a polštině poněkud tomu ge rovná 

18* 



počnu počíti, jmu se jíti se, poczqr, jqč sie : počal mluviti, jal 
se zpívati , poczqf krzyczeé. Srb a Jihoslovan vůbec pomocné 
budu nahrazuje svým oky neb hy , ano i samo budu vyjadřuje 
opisem hy 6hth neb ÓHhy. V tom se srovnává s nynějším novo- 
řeckým jazykem i s některými germánskými, jako angl. / will 
speak, ^éXoD atd. 

Přistupujeme už nyní k obšírnějšímu výkladu šestera oněch 
základních forem slovanských časoslov, jimžto jsme prvé byli na- 
značili rozeznavací známku jejich v času přítomném a ve způsobu 
neurčitém. Přede vším tedy bude potřebí skoumati, kterak onyno 
časoslovní vidy ve formách těchto jsou dány a vytknuty, a pak 
které z těchto forem nejvíce k sobě se sbližují a spolu činiti mají. 
A však nyní nenastoupíme dráhu svou tak , abychom od první 
formy k šesté dle daného obrazce postupovali; nýbrž dáme se 
zpáteční cestou od šesté k první. Pííčinu k pokračování tomuto 
ta okolnosť mi dává, poněvadž tvary lyto poslednější mnohem jsou 
snadnější ku přehlédnutí, sloužíce mimo to jako za schránu oněm 
prvnějším. Aspoň radil bych každému, kdo zvláště cizince v tom 
neb onom nářečí slovanském vyučuje, aby vždy touto šel cestou; 
nikdy pak od první formy jakožto nejtěžší a nejzamotanější 
nezačínal. 

Šestý tvar. 
Časoslovo tvaru šestého v nářečích našich ke srovnávání při- 
jatých objevují se ve způsobu tomto: 

-OBíiTH přít. č. -OYi* atd. min. č. OKaxi atd. 
-OBaib -yio -OBa.n> 

-ovati -ujem -ováh 

-ow^ač -uje -owaf 

-ovati -uji -oval (ovach). 

Zde však hned na samém začátku připomenuto buď, že podlé 
zákonův samohlasenství slovanského, o nichžto častěji už mluveno, 
po měkkém zakončení časoslovního kmene v cyrilštině a ruštině 
obyčejně se proměňuje oy v lo a o v €, p(J hustých sikavkách 
ale toliko o v e : a^POKxth A^pov*^ ^ (kaftOBaiH ca paAoyift c« ; — 
KOKBíiTH BOiolft (koř. boh), noi|I6b.ith HOi|iovii«^ (koř. NOi|ih, r. Hoqyjo Hoqe- 
BaTb, č. p. však nezměnně wojonnó wojuje , hojotatt, nocovati). 



271 

Váecka časoslova vycházející v způsobu neurčitém v obith jsou 
odvozena, a to dvojího způsobu, mezi nímž dobře rozeznávati sluší. 
Odvozujíf se totiž anebo z kratšího některého časoslovního tvaru, 
na němž se jako zakládají , anebo neprostředně z jiných už vy- 
tvořených částek řeči. Tak se opírá cyr. mhiiob£\th (přecházeti, 
pomíjeti) o prostější uhní^th, :^miíií7,or\th o ^ixtiA^nin, rus. siposaTb 
vztahuje se na BtpiiTb, pol. pojmowaó (pochopovati) na pojm§ 
pojqé; tak i č. kupovati, vytahovati, uvalovati, rozvinovali atd. 
mají vesměs své prostější tvary, a my při těchto původnějších 
formách budoucně vždy na rozvětvenosf jejich spolu poukážeme. 
Neméně hojný jest ale také počet odvozených časoslov přímo ze 
statných a přídavných jmen atd. , z nichž některá pro příklad zde 
stůjte : BAiiXROBiTH (čarovati), mh^obíIth (pokojně se chovati), ob-e^o- 

BílTH, npHIlilO^^OBATH (rOZplozOVati), OB-KTOBATH (sliboVati), CLBIETOBilTH 

(raditi) , OBftA:;oBiiTH (podobiti , vzdělávati) , Heii^roBATH (nedužeti, 
chorovati) , cxp^^OBiiTii ca , íihkobíith (plesati , výskati) , aiíkobath 
(léčiti), HiioKOBATH (co mulch žíti), B^oBOBiiTii (vc vdovském stavu 
žili) , B.MiiOBATH (vlny házeti , bouřiti) , bccej^ob^ith (rozmlouvati), 
niťB^OB^iTH (užitek přinášeti), hm6iiob:\th, :;hiivI6hob.ath od hma, 7,híusk 
-€He. Od přídavných: i|«iioBitTH (pozdravovati, líbati), CBH()-EnoBATH 
(zuřiti), HtMOB:iTH (byli němým), iiie^ftOB^TH (štědrým s& prokazo- 
vati), nii.voBíiTH (křivě udávati), 2i;s;k3bhoB(1Th (lstivě jednati), npa? ■ 
AhHOBiiTH (zaháleti), bť>yhobi1th (věkovati), ;!^paxíiobí\th neb j^()ac€so- 
BaiH (na mysli chabnouti , rmoutiti se) od ji^pa^vaijh a ^pAceAuň. 
Mnohočetná jsou v staroslovanštině časoslova odvozená od statných 
jmen na ctbo neb ctbíic se končících, kterážto zvláště u pozdějších 
letopiscův tak se rozmnožila, že se zdá, jakoby v nich nějakou 
obzvláštní ozdobu slohu byli hledali, anoť v samém skutku spíše 
přílišným jich užíváním sloh nadutým a těžkým se stává. My 
Čechové, a tak i Poláci a Ilyrové toho druhu časoslov ani neznáme : 
NAcn-E^^CTBOBATH (dědičně přijímati) , o^cfíhACTBOBiiTH (horlivým se 
prokazovati) , f>.i:;HkCTBOB.iTii (lišiti se), nocíiovuihCTBOBJíH (svědectví 
dávati) , ji^ecAThCTBOBiTH (desátkovati, desátek odváděli) , npopoYh- 
ctbob:ith (prorokovati), BAAji^uYbCTBOBATH (panovati), B€:5M?n.BCTB0BaTH 
(mlčeti, o samotě živu býti neb samotařiti), bhtihctbobath (výmluv- 
ným býti, ozdobně řečňovati), HAiiroBi;cTBOB:iTH (dobré poselství při- 
nášeti) atd., až k něklerýní sáhodlouhým, jako: yaobrkoaiobctbobíith 



f78 

(rod lidský milovati , o spasiteli) , le.^niioMiic.ihCTROKíiTii <stejného 
býti smýšlení). Takto tvořená časoslova zná i jazyk ruský, u př. 
ijBCTBOBaTfc (cítiti) , uapcTBOBaxfc , 4tficTB0BaTí. (působiti) , nyre- 
mecTBOBarb (cestovati) , paĎojlincTBOBaTb (otrocky , nešlechetné se 
chovati) a j. v. 

Také z druhých nářečí některá časoslova výhradně k télo> 
šesté formě náležející a od jiných částek řeči odvozená jeíté 
aspoň u skrovném počtu uvedu: rus. BopoBaib (krásti), cit^OBaib 
(následovati), loproBaTb (obchod vésti, tržiti), wepTBOBart (oběto- 
vati), TOCKOBatL (truchleti, toužiti), BecHOBatb, jiiiOBaTB, SHNOBarb 
(jaro, léto, zimu trávili), My^poBaiL (mudrovati). 

II. gospodovati (panovati), vérovati (důvěřovati), pameíonati 
(recordari), hotovati (stonati), djevovaíi (v stavu panenském žíti), 
gladovati (hlad míti). 

Pol, gfosowaé (hlasovati), królowaó, sejmowač (sněmovati), 
rozumowač , hiedowac (nouzi tříti a bědovati), wianowac (vybyti, 
věnem opatřiti), pieczetowaé, czarowaé, pilnowac (hleděti čeho, 
záležeti si dáti), prostowač (vylepšiti, korrigovati). 

Ces. bubnovati y květovati, hodovati, olejovati, škodovati, 
veslovati, bratrovati a bratříčkovati, opětovati a j. v. 

Ještě tu místo mějte některá cyrilská a ruská časoslova 
s měkkým neurčitého způsobu zakončením, totiž eKWH místo oimth : 
BAiicT6ii6Kí\TH -2U0HÍ (vládnouti), 0YTp6H0BiiTH -NIOI& (zátiy procitnouti, 
vstáti , od ovípeitíH) , ct(>oykbí\th -iok (v potocích rozlévati , od 
CTpoifiíi rr: potok, pramen, u. př. v tomto velmi básnickém vyrčení: 
píícipovioicTk rociio^h Biiiiro^íiTb no cphAhifeMi h.ki , rozlévá , vede 
potoky atd.) , ehy6B£ith -yovik, bp^vcbatii (hojiti), ciKpoBuitieBATH 
(poklady hromažditi) ; v rus. uapeBaib -pioio, ropeBaxb (nnoutiti se), 
MeweBaib -wyio (hraničiti), CBtweBaib (kůži stáhnouti), KomeBark 
(kočovati). 

Ale ne vždycky vidí se toho býti potřeba , by odvozené 
časoslovo měkkost kmene svého, podržeti muselo. Tak u př. 
končí se tvrdé patobíith (váleti), HcnoB-n.xoRiiTH (vyznávati), B0ne3;M0- 
BiJTH (nemocněti) , ačkoliv základní slova znějí patb , HcnoKi;,^h, 
HOA-fcí^Hh, a rus. HcajOBaTbCH (stěžovati si) , naMSTOBarL , oCiuoBarb 
(oplývati, hoJHOsf míli), od wajb,' naMHTb, oóHiie. 



21« 

Přeskakování ze širších měkce pronášených samohlásek o 
a M v užší e a » počalo se při časoslovech této formy vluzovati 
i do (českého jazyka v 13. a 14 století, a však nápotom se neu- 
drželo a opět zaniklo. Tak nalézáme u př. v Král. Rkp. vojevati, 
bojeváno, a u Štítného a jiných starších spisovatelův bezpočtukrát : 
bojijé , poskvfniješ , spatřije , pracijič , obtěiije , oblehčije atd. 
Proměna tato leží zcela v duchu jazyka českého a náklonnosti 
jeho k těmto samohláskám — a předce od pěti set let aniž se 
slyší aniž kde píše. 

Převádějí-li se časoslovní kmenové z cizích jazykův do 
slovanských, tedy časoslova taková skoro bez výminky připadají 
k této šesté formě. V jazyku staroslovanském a vůbec ve všech 
nářečích naších vyskytují se za starší doby jejich velmi pořídku 
cizí časoslovní kmenové, ješto slovanská mluva, vyjímajíc poněkud 
jen statná jména, neřáda cizím živlům do ostatních částek řeči 
přístup dává. Jeví-li se pak už také i cizí časoslova u zname- 
nitém počtu v tom neb onom z nářečí našich, jestiť to vždy jistou 
a však neradostnou známkou, že národ ve svém jazyku samo- 
statně mysliti a cítiti přestává, podrobuje se samoděk působící naň 
cizotě; jest to znamením klesání jak jazyka tak národu samého. 
Velela-li druhdy nevyhnutelná potřeba Slovanovi cizích přibírati 
výrazův do jazyka svého, hleděl aspoň dříve setříti s nich ráz 
cizozemský a pokud možná spodobniti je ke své mluvec Bez 
mluvovědeckého předběžného cvičení jedva by možná bylo poznati 
u př. v cyr. časoslově HenhUiT6BtiTH MenhuiTOvii& , které znamená 
»a to míti, důvěřiti se — řecké slovo uvam^TĚVoa , anebo málo 
kdo as myslí při našem a pol. biřmovati bierzmownč na lat. 
firmare, confirmare, a tak ve mnohých jiných hned snadnějších 
hned těžších případech. Při těchto, zvláště z Intinského, francouz- 
ského a německého jazyka čerpaných časoslovech netřeba nám se 
pozdržovati, anoť v každém českém neb ruském slovníku zde a 
onde oko jimi uráženo bývá, a v polštině hned v první liteře každý 
jich nalezne více nežli si žádá. Uznati však se musí , kterak na 
vše strany slovanských novějších spisovatelův bedlivé jest snažení 
zhostiti se tohoto cizího, staromodního haraburdí a zcelovati zase 
řeč naši přesnými slovanskými výrazy neb obraty, což nemůž 
dosti vynachváleno býti , už z té příčiny , protože to vždy 



280 

jest znamením jisté diiáevní činností a Šetrností k mateřskému 
jazyku. 

Obsažností svou časoslova tvaru šestého jsou trvací, a při- 
náležejí tedy k druhému vidu. Rozdíl, jejž jsem hned z počátku 
mezi časoslovy tohoto tvaru byl položil, jest nám nyní důležit 
.v tom ohledu , když k časoslovu přistupuje předložka. Nebof 
v případě prvním . vyvodí-li se šestá forma z některé předešlé, 
a větším dílem to bývá čtvrtá, tehdy zachovává a podržuje s před- 
ložkou spojené časoslovo povahu trvacího, někdy také opělovacího ; 
v případě ale druhém , když časoslovo z jiné částky řeči původ 
vzalo , a tedy teprv v této šesté formě nám se vyskytuje , tehdy 
přesazeno bývá mocí předložky té z druhé třídy trvacích do první 
třídy ukončených. U př. topím ^ potopuji^ zatopuji; lámu — od- 
lamuji ; vizi, vázu — zavazuji ; opětov. házím — odhazuji, obklí- 
čím — obkličuji, vařím — převařuji. Tak také dále plním — tio- 
plnítn, — na-, vy-, do-, pře-plňuji opět trvací :=: plním ; slíbím 
— přislibuji, myslím — přemyšluji, ničím — zničuji, světím — 
posvěcuji , vážím. — rozvažuji a na sta jiných. Ačkoliv těchto 
zde posléz uvedených jádro z jiných částek řeči pochází (jako 
zde plný, slib, mysl, nic, svatý), jsou a zůstávají časoslova tato 
předce trvacími a tudy v nich čas přítomný, ne pak budoucí, proto 
že bezpostředně z jiné formy (zde nejvíce čtvrté) vycházejí i v ní 
domujíce, jak vidno: naplniti, ničiti, světiti atd. Totéž shledáváme 
také v jiných nářečích , u př. pol. wiqžaé wiqže — rozwiqzuje, 
oznajmie — oznajmníe , sfqpie — przystepujq ; ačkoliv , jak dále 
se ukáže, toto zacházení do čisté šesté formy jiní Slované méně 
milují, dávajíce hned přednosf páté formě, anebo míšenému sklo- 
ňování. — Jinak to jest s odvozenými od jiných slov časoslovy, 
ježto v této šesté formě se jako rodí a na ni obmezují , u př. 
HM6H0Yi% -OBATH přít., iipiiiiM6HoyHí bud., A''|>OYi%, noA:ifkoviiK ; pol. od 
pokuta — pokutuje, wy- , odpokutuje ; czaruje, oczaruje ; r. nor- 
lehuji, přenorlehuji; pozoruji, zpozoruji; dřkuji, poděkuji se ^iá. 
Témuž zákonu podrobena jsou i cizí časoslova , poněvadž i jim 
skoro vesměs žádná jiná forma za základ neslouží, u př. průbuji, 
bud. vyprůbuji; pigluji, pře-, vypiglujt ; pol. folgujq, P"f'>lguje; 
rafaje, poratuje atd. A zas Č. trefuji, natrefuje se přít., nnof 
trefím bud. 



281 

Pátý tvar. 

— aiH pr. — 21I& atd. min. — a,KT» atd. 

— axb — aK) — ajT> 

— ati — am — ah 

— ač — am — af 

— ati — ám — al (ách). 

Při tomto obrazci přede vším patrno jest , že staroslovanské 
a ruské skloňování v přítomném čase od druhých tím se roze- 
znává, že v nich žádného splynutí samohlásek (crasis) ještě ne- 
stává, a tudy že časování jejich má starší a píivodnější tvar do 
sebe, nežli jest tento český, polský a ilyrský, ačkoliv jim zase 
nějaký zisk krátkosti z toho vyplývá. Proto také přeskočila nosová 
hláska první osoby v tekuté m, jakožto při ní nejblíže stojící a 
bez toho první osobu v náměstkách označující. První osoba ne- 
stažená -aju a tak i ostatní přicházejí dosti zhusta i v staročeském 
jazyku až skoro do konce 15. století, ano dlouhý čas dle libosti 
vespolek se střídají, jako irhaji -jes a trhám -áš, utiekaji a 
utiekám, znoji a znám, ptají se a ptám se atd. Ano podnes 
máme některá časoslova užívaná obojím způsobem, u př. hrají 
-ei -e a staženě hrám -áš -á, kaji se a kám se atd. V polštině 
i v nejstarších památkách nestehovaný přítomný čas velmi jest 
řídký , u př. znaje : kto znaje , podnaszaje místo pndnaszam, 
žádaje místo žqda. * 

Mezi časoslovy tvaru pátého opět jiným způsobem rozdíl 
činiti sluší, a sice trůj , totiž podlé obsažitosti jejich, pokud se 
nám jeví ve vidu aneb trvacím, aneb opětovacím , anebo opako- 
vacím. Tím obdržíme 

i. časoslova, ježto původně teprv v této páté formě se vy- 
vinují, nestojíce s předcházejícími čtyřmi formami v žádném spo- 
jení, u př. co/affi volati nujato, žádám žádati, kochám se kochati 
se a jiná trvací. 

2. Časoslova nepřináležející původem ~ svým k této páté 
formě, nýbrž z některé předešlých čtyř do ní teprv přecházejících. 

* Stejným krokem se slovanštinou jde v případě tom i jazyk řecký, a není 
tčžko obdobnosti mezi obojím nalézti; u př. lonáo) m.' lonm , loupám, 
]l01fllAI& ; konči? m. konáen; , kóna. m. koftáet , konoífiev m. konáofiev, 
konaxe m. konáttt, konooi in. konáovat. 



2S2 

Podstatou srou větším dílom jsou opétovací; poněvadž ale, jak se 
už dříve podotklo, nejvíce jenom s předložkami užívána bývají, 
vstupují pro tuto příčinu do třídy trvacích. Tak se opírá tvar 
časoslova trhám -ati o trhnu -ouH\ míchám pol. mies-zam rus. 
MtmaTL o mésiii mísiti; chylam -ati o chytím neb chytnu. Dále 
skládám vede se od protější formy kladu, sbírám od beru, tak 
také rozmílám, pomáhám, povlékdm a j. v. O těchto přechodních 
tvarech však lepší najdeme příležitosf zmíniti se ještě tam , kde 
o jednodušších za základ jim sloužících řeč bude. 

3. Náležejí sem časoslova opakovači, ježto se, jak povědomo, 
Zakončením Svýtti -bjio, -vám, -mmo^ -'ub^io, -ácám, -ywam znáti 
dávají; spojena pak jsouce s předložkami trpí opět ujmu ve svém 
opakovacím významu. 

Z ohledu kmenovních časoslov této formy, t. j. oněch, o 
nichžto nejprve zmínka se děla, přede vším o přítomném čase to 
pamatovati třeba, že netvoří všecka svůj přítomný čas pravidelně 
podotčeným způsobem, aby totiž v i\m neb ám vycházeti musel. 
Velikáf čásf zpravuje se zajisté obrazcem při první formě vysta- 
veným, anebo mnohá časoslova dají se dle vůle skloňovati jedním 
i druhým způsobem. Tak u př. časoslovo nnCiiTii pisač psáti ne- 
připouští v žádném slovanském nářečí (vyjímajíc snad lužické) 
čas přítomný nnci\tí& neb pisam, nýbrž bére ho ž prvního tvara 
RHuiiK, -euiH, -CTh, -61111, -616, -*Th atd. Podobuě vázati — víii 
neb kázati — káži , plakati — pláči atd. Naproti tomu přísluší 
k časoslovu hck:ith přítomný čas tak dobře ve tvaru hcKi^k jako 
Hi|i;i; : získati, získám a zíšti^ p. zyškam a zysicz^ , aniž se v nej- 
menším liší jedno od druhého svým významem. Rovněž ordíi — 
orám a ofí, Šeptati — šeptám a šepci atd. Ovšem ale nejsou 
meze v potřebování tohoto dvojnásobného času přítomného tak 
určitě vytknuty, aby co v jednom nářečí platnosf má, též v druhých 
bylo běžné, ano mnohá časoslova v dávnější době, u př. včeátině, 
dobře obojí tvar přijímala k sobě , ač to nyní už není obyčejno, 
u př. ločiu ločeš lokati , nyní jen lokám ; strouzi -ieš -hati — 
strouhám, hlozi -zeš -dáti — hlodám. Tak od třepali nám 
obyčejnější jest třepám než třepi, Rus od rpenarb připouští jen 
Tpen.iK) xpenjieiUL, a Polák bez rozdílu jak trzepam tak trzepiq 
užívá. 



283 

K malému pocvičem' chci zde ještě z vybraných od nás ná- 
řečí předložiti některá časoslova , ježto hned v tomto kratším 
tvaru, hned v obojím jsou obyčejná v čase přítomném: cyr. i^oéskí 
a i^oB.iiJK (manduco), KO:ieRjit% -bsth (kolébám, hýbám) , cynxiii^ -íitiij 

K^m.AUň -ilTH, .V.mAftili Xiin^lTH C^OHHTH, chúpí 8 chápúm), ]í,pBlMitík -xtú 

(dHmám a dřťmi -eš) — všude zde prostředkující h neb zjemňu- 
jící jakožto po retnicích; — ct6hi% a cTeiiJns; (vzdychati, č, síoni 
stůnéš a stonám), op;iTH opi», il. orjem, pol. orze (ne orám, jak 
nám volno) ; rus. 3h6.ik) 3u6aTb (houpati) , hMenaio a K^ienaio ; me- 
naio a menjio (štípám, rozdílné něco ponětím č. štťpi -u -eš), 
xpoMaio xpoMJK) (kulhati) ; ilyr. gibati gibam a gibljem (č. hýbám 
a hýbi) , sípali sípám a sipljem (sypu si/pám), rámati -am -Ijem 
(hramati), pozyvali -vam -vljem (zvu zváti)', pol. grzebie (hrabu 
hrabám), dybie a dyham (číhám), dfubie (dlabu -ám), drzymie 
-am , kapie (koupám) , fapie a fapam, kaszle — zřídka kaszlam, 
ezochrze -ram (čechrali , ve smyslu : česati hřebenem) , karze 
(kárám); č. drápám a drápi, Mamám -mi, bvblám -bii, ze- 
brám -bři, žehrám -hři. 

Následující souhlásky, podlé obvyklého pořádku našeho, pod- 
léhají pořádku změkčování, jak jsme jej v nauce naší o souhla- 
senství slovanském vyložili. Tudy 

^, — SKA, », dt, z, \\.dj: aíA^aia a sK«5ns« od xa^th (žízniti, 
prahnouti po něčem), cifk^i^iiTH — CTpx^iiiji^ a ct():i»:^, tak i rus. 
rj04aTb — rj05Ky, noacexB, il. glodati — glodjem, pol. gfodač — 
gfodz§, č. hlodám a hlozi ; v staročeštině vedlé kydám i kyzi 
(házeti) ; il. zidaii — zidjem (^HXfifi — :;ha:ith , stavěti). 

T — qi (uit) , T. n a m , p. č. c , il. tj : uexaTH — Mei|iAí, 
npATSTH — npATiXia; a nftAijim (haliti , zakrývati) ; r. r.iOTaTb — rjoiaio 
a rjoqy (hltati) ; il. okretati (obraceti) — okrečem a okretjemt 
oplétati — oplefjem) pol. szeptam a szepce, dreptaé — dřepej 
(dreptati, drobné krůčky dělati), plqtaé (zamotrchati , zaplésti) — 
plqfam a plqce; č. trestám a tresčí, chlemtam a chlemci atd. 
Připomenutí zde zasluhují časoslova končící se v neurčitém způ- 
sobu v -oiaiH neb -eiaiH, ježto odvozena jsouce od statných jmen 
vycházejících v -ox -ex opět jiná prostější časoslova mají za základ, 
u př. rus. xpenexait -emy (třásti se), pol. trzepiotam -ioce, č. tře- 
petati -fám od třepet, a toto zas z časoslova třep-ati. Dále rus. 



284 

xoxoiaTb — xoxoyy (chechtati se), m^KoraTb -oqy (lektati, i č. 
lekctce ušima u Bratří 1570^, ĎjeKOiaib -oyy (koktati, zajíkati se) ; 
česk. řehotali a řehtati — řehci, třeskotati -oci, klekotati -oci 
aneb klektati — klekci ; pol. heikotač — befkoce (buráceti , od 
befkot a to od befkač id.) , tarkotač -oce (chřestěti , drnkati , od 
tarkot a iarkaé id.)- 

Přechod tento zubních souhlásek ale se jinačí, pakliže před 
nimi sikavky zas stojí, a tehdáž obě hlásky se zhušfují : hvíz- 
dati — hvízdám a hviždi, pol. gwizdain a gwiždze, hmýzdati se 
(staré, nyní hemžiti se) — hmýzdám a hmýzdi se (jinde zd ne- 
přichází); cyr. piiCTSTH (jeti o závod) — piJímis,', r. xaucTaTb — 
xjibímy (mrskati); pol. chicostac aneb chfostač — cMoszczq (též 
mrskati^, chrostaé — chrostam a chroszcze (^chrastiti) atd. 

Prosté sikavky z, *, pak hrdelní hlásky g, h, ch, k při tvo- 
ření tohoto mimopravidelného přítomného času přestupují v pří- 
buzné své shuštěné sikavky ž, š, c : balatu — tiATtuk , (»-k:;xth — 
p-sauft, vec^iTH — Y6ui;%, nHOTH — nHui&; CTpovriTH — crpoifXA ; 

MAXATH — MílUi;% , J^UX^ITH — A'^"!'^ ; ÍIOKaTH — ilOYm , nXAK,lTH C* — 

nMYib CA (plakati, bez ca vyplakati. Druhá nářečí rozeznávají zde 
takto: il. jako čes. pfakali r=. ňcre, izplákati -=1 ehiere; pol. pfa- 
kač piacze , áruhé pfokec pfocze; rus. n^aiy a n-iaqycL flere, 
nojiocKaTb nojiomy eluere.) Uvádím ještě mazati — maži, kázati — 
káži , sknkati — skáči ; pol. plasám a plqszq (plésam , skáči), 
kofysam a kofysze (hýčkali) ; podobně v ilyrštině : řezati — rézem, 
hrisati — brišem (utírati) , tnigati — migam a mizem (mrkati), 
puhati — pušem (foukati) , vtkáti — vičem (křičeti). Spojené 
hlásky sk přetvořují se v qi szcz, v češtině št : hckath — hi|ia, 
nfkucKiiTii (stříkati) — nftiJiiiiK a npucK^iift ; p. g-faskam a gfaszcze 
(hladím), pyskac — pyszczq (rýpati, rýti) ; č. pískati — pískám a 
piští, stýskati — stýskám a stýšti. 

Časoslova, ježto původem svým k páté formě piináležejí, 
jsou, jak se už řelUo , trvacího vidu; přistupuje-li tedy k nim 
předložka, pozbývají svého trvacího významu a připadají ke třídě 
první. Tudy časoslova cyr. CLHip^ (získám , jiskám) , nocunAu 
(posypu -ám) ; pol. podkasam nebo podkasze , opamietam sif 
(zpamatuji se); č. oteši nebo otesám, rozhněvám, osedlám atd., 
přestala jsou býti Irvacími a tudy i přítomným časem. Polřebí-li 



285 

pak zjednati takovýmto časoslovům ve spojení jich s předložkami 
čas přítomný, t. j. vrátiti jim zase trvací vid jejich, nemflž se to 
jinak státi , leč přenesením takového časoslova do předešlé šesté 
formy, anebo odporen-li tomu duch jazyka neb zvyk, tedy se 
vzíti může i útočiště k jeho tvaru opakovacího vidu. V tom však 
nejednostejně nářečí naše počínají sobě, a staroslovanský i ruský 
jazyk proměňují pátou formu nejraději v opakovači, český, polský 
a ilyrský míchané při některých též v opakovači , při jiných ale 
v šestou formu. Zní tedy u př. k časoslovu iioj^Kon^TH , bud. 
noAKon^iift no;^KonAim, přítomný čas aneb poznovu zjednaný trvací 
vid cyr. no;^KonaBi\i% -aiH, rus. no4KanuBaio, č. podkopuji a pod- 
kopárám, pol. podkopuje a podkopytam. Anebo noK;i:;iiTii noKansft, 
cyr. iioKD^oifUft -okath, rus. noKasuBaio -UBait, il. pokazujem 
-aťca/í, č. okazuji, pol. pokazuje a pokazywam. V staroslovan- 
štině a ruštině nepodléhá převádění toto velikým těžkostem ; 
nesnadnější však jest v češtině a polštině , poněvadž v užívání 
obecném hned jedna hned druhá z těchto dvou forem právo si 
osobila a utvrdila. Mimo to, ačkoliv tvar šestý s opakovacím videm 
zhusta směňovati se může, předce místem zvláště v polštině mezi 
oběma jakýsi subtilný rozdíl činí se v tom, že tento druhý vždy 
na opakování nějaké naráží. Tak u př. od czekaó s předložkou 
o máme přítomný čas oczekujq a také oczekiwam , ano i jak 
v cyrilštině a češtině oczekataut. Ačkoliv jedno i druhé pouze 
trvání znamenati by mělo , předce nářečí polské ustanovuje se 
aspoň tak na tom, že oczekuje potahuje na kratší a určitější běh 
času, oczekiwam ale na delší a méně určitý, u př. oczckujq 
dzisiaj list z Warsz>awy a my wszyscy oczekiwamy radosé 
tciecznq. Což od ničeho podstatného nezávisí. K lepšímu na- 
hlédnutí v tuto věc porozproslraním se ještě v některých příkladech : 

o(u&, AOO(ti& — AOopíiBAiK, AoapuBaio, doorywam, doorávám. 

A-KA;XK — KU^^-K.AABiiih, BU^t^UBaio, Vydělávám. 

iiHJiwSi — Ku.iiií^^iK^iift , Bij.iH3iJBaio , il. obHzujem — zivam — 
zivatí, p. wylizywam, č. vylizuji. 

noHrf»>)i& — noHrfkiiBAift , noHrpuBaio , il. poigravam -ati , p 
przegrywam, č. prohrávám. 

Tak se převádí dále : rus. .lOsiaTb — yjiaMUBaTt , na4aTi> — 
cna^biBaTb, Merarb — noMeTHBari. (odhazovati), nojisaib — 4onají- 



28« 

suBaib (přilézati) ; ilyr. razeépam (rozštípali) — razcěpujetn -ivam 
r-ivati, poskačem — poskakuj em -watt, iapifam (vyskoiimati) — 
izpifujem -avam , avati ; pol. szukaé — poszukvje a poszukiwam, 
zyskac — zysknjq, wsfrzymač — powstrzymywan a powstrzymujq, 
rozgadam (vybleptati) — rozgndujq a rozgadywam ; č. makám — 
omakávám , motám — zamotávám , pláčí — oplakávám , a zas : 
žádám — požaduji (samohláska se krátí), kouši — přikusuji, maži 
— namazuji ; aneb oboje : potkám — potkávám a potykuji 
(Práce, jež manžely potykuje. Štítný), kašli — pokašluji pokašlá- 
vám, strkám — postrkuji -ávám; kopám — podkopuji -ár>ám atd. 

Poznám, i. Připomenouti zde musíme z ohledu jazyka pol- 
ského a ilyrského, že ačkoliv veliká částka těchto přenášených 
časoslov v piritomném času stejnou mocí užívá i Šesté formy -tije, 
i opakovacího vidu -yvam -iwam, předce ku prvnější náležející 
způsob neurčitý -owač -oitati a tudiž i čas minulý -owaf skoro 
veskrz z užívání vyšel, a toliko od druhého -ywač -ivati se do- 
plňuje, jako wyskubuje wyskubywaé -waiem, zatrzymuje -ywač, 
zyskujq -iwaé ; il. izsfrugam — izstrugujem -ivati , ogrebem 
-ati — ogrebujem -ivati (obrubovati) atd. 

Poznám. 2. Zde také ještě připomenouti anebo spíše dodati 
musíme, co se dříve opomenulo, že trvací časoslova šesté firmy, 
pozbyvše ve spojení s předložkami trvací své síly, opět, káže-li 
potřeba, z opakovacího vidu se nahrazují. Předce ale štítí se 
větším dílem tohoto přenášení jazykové slovanští, a češtině skoro 
docela jest cizí, tak sice, že vždy raději trvací vid jenom zase 
ze prostého časoslova béřeme, ne pak ze složeného, u př. bud. 
přezimuji nesáhá k opakovacímu pro svůj přít. čas, nýbrž pře- 
stává na prostém zimuji. (Jako výminku uvádíme : který se 
smilovává. Bratří 1507). Polština však má v tom větší zvůli a 
staví k svému príezymuje po boku przezymowywam (t. j. trávím 
kde zimu trvale); tak také pracuj^, icypracuje, wypracowyícam; 
stosvje , przystosuj^ (přirovnám) , pnysfosowywam atd. — Také 
někteří tak v tom si počínají, že ze šestého tvaru opět vkládáním 
slabiky ow druhý šestý tvar vyvodí, jímž pak trvací vid se na- 
hrazuje. Tak čteme u př. ve spisech Orzechowského : król Polskf 
opanowuje (opanuje bud.), anebo jinde : dziefa te teraz sie prze- 
drukowujq, a tak mnoho podobného zvláště v novějších spisech. 



287 

Zdali anebo pokud tyta nám ovšem velmi neobyčejné formy sou- 
hlasí s mluvou obecnou, s jistotou pronésti nemohu. 
Čtvrtý tvar. 

— HTH — Im (*) — H,rL 

— HTb — K) (U) — H.I-b 

— iti — im — ih 

— ic — ie (e) — il 

— iti — ím — il. 

Tvar čtvrtý jest nejúrodnější půda slovanských časoslov a 
jejich se rozvíjení ; daleko menší částka jest těch , ježto by ze 
tří nižších, totiž z 1. 2. a 3. tvaru vznik brala a z nich se vy- 
váděla. Skoro všecka ale rozmanitým způsobem postupují do 
formy páté a šesté. Přede vším tedy opět některé zvláštnější 
věci ku přehledu přivésti si musíme, týkající se formy této : 

1. Časoslova vznikající v tomto tvaru čtvrtém jsou jedním 
dílem původní , veiikým dílem ale také z jiných částek řeči od- 
vozena •' a) prositi, hojiti, chybiti, činiti, chýliti se, nutiti, tupiti 
atd,; b) zvoniti, děditi, kouřiti, brousiti, viniti .f — s proměnou 
hrdelních hlásek v sikavky : sloužiti (sluha), množiti, hřešiti, sušiti, 
močiti (mok) atd, 

2. Pozornosf obrátiti třeba na čas přítomný a jeho skloňo- 
yání. Dle známých nám už koncovek osobních u př. časoslovo 
XpuiiTii (servare, tueri, nutrire) čas ten v nářečích našich takto vede : 

Xp:iHli> -HUIH -HTb, -HMU -HTC -«Tk 

XpaHH) -mUb -UTb, -HMl -HTe -HTT) 

chronie -isz -i, -imy(im) -^icie -ia. 

V jazyku českém a ilyrském bychom obdobně tomu nadáti 
se měli, že první osoba zníti bude chrání neboli chrániu , a kdo 
v starší památky jazyka českého nahlédne, shledá skutečně dokladův 
hojnosf, že nezněla jinače. Jakož jsme ale při páté formě \iděli, 
že jazyk český , ilyrský a polský nosové » na souhlásku m před- 
vedl, tak to činí jazyk český a ilyrský (ne však polský) i v této 
ítvrté a též ve mnohém s ní se shodující třetí formě, bera místo 
původního M neb i plnější zakončení im. Tudy ve příkladě nad- 
zmíněném ilyr. raním, -is, -i, -imo , -ite , -e, a česky se 
zachováním prosodické délky: chráním, -ž«, -i, -íme, -ite, -i. 
V třetí osobě jednot, a množn. neznamená se tuto rozdíl žádný; 



28H 

za starodávna končila se třetí osoba množn. v á, tedy chrániá 
jak Slováci podnes mluví, a jak u př. v Král. Rkp, stojí mimo 
jiné: chorúhvi na most sbori vraziá. Tak prosté a pravidelné 
bývá skloňování, i když kmen časoslovní v jinou tekutou hlásku 
anebo v samohlásku se končí, u př. xhaaik, fi^tMUk, Mtpift, TKoput, 
Tftift (celo), CTfkOiii; (páro). Zní-Ii na konci kmene zhuštěná sikavka 
ž, i, c, tedy skoro veskrz vychází ze sourodné své hrdelnice, 
která jak známo před měkkými samohláskami podstatu svou ztrácí : 
npíiuiiií od upaiVL, oyy;^ od oyKa atd. Ve tvaru pátém se okázalo, 
kterak v obrazci onom druhém neboli kratším jazyk cyrilský, ruský 
a ilyrský retní hlásky zjemňuje přidáním tekutého ^ , a skloňoval 
se přít. čas od časoslova KnenATH — KiienAi^ a Kiieniiift, KAen.ieuiH, 
KA6nx6Th atd. Toto vkládání tekutého 21 po dotčených hláskách 
přichází také ve formě čtvrté a třetí, a však ne jako tam ve všech 
osobách , leč toliko v první , u př. od aokiith — jioBnift íiobhuih, 

AOBHTh atd. , nKHTN — VXEAm, ilIOBHTH — AiOBAlA , rOVBHTH — rOVEAK, 
CTA;nHTH — CTilVnilIji; , HI^XOVilllTH — Hl^XOVRAIft (vyloupati), filOVMHTH — 

rAOVMAK (žertovati, posmívati se), k(>-lmhth Kf>-hMAi% atd. Tak i 
rus. ÁioÓJíK) , jiioÓHmb atd. ; ne ale ilyr. Ijubim , terpím atd. — 
Vyzvukuje-li kořen časoslov v zubní hlásky d, i, r pak v prosté 
sikavky s, s, nastane též v první osobě přiměřené těmto zvukům 
změkčení a zhuštění, způsobem tím jak každému nářečí vlastní jest. 
Což v příkladech takto se ukazuje: c;ií;ahth — c&»:a<% caji^huih atd.; 
r. cy4HTL — cyacy cy4nmb; p. sqdzié — sqdze ; staroč. súdifi — 
súzi súdiš ; il. sudim sudis. — cuthth — 0111111% cuthuih atd. ; 
r. CMTHTb — cbiqycuTHUib; pol. syc§ sycisz; staroČ. syci — sytiti; 
il. sitim — sítiti, — Mhi|i& CA — MhCTiiTii CA, p. ttiscič st^ — mszcze 
siq ; rpo^HTH — vpoifí& rpo:;HuiH , r. rpojKy — rpo3in t , p. groí^ — 
grozic; ornacHTH — ornaui;!;, strč. hlási — hlásťš , pol. ugfosió — 
ogfosz§. Spodobňování hlásek vztahuje se v polštině i na před- 
poslední samohlásku , jako zagicozdzič (hřebíkem zatlouci) — za- 
gwozdže, zagniezdzié (vhnízditi se) — zagnieíUze a p. 

3. Časoslova tvaru čtvrtého , jsouce z největšího dílu pře- 
chodná neboli činná, mají též až na nemnohé výmínky veskrz do 
sebe povahu trvacích. Která však tuto se vyjímají, jsou časo- 
slova jednodobá aneb ukončená, jako: cTptAHTH . ^oohth, xvTif^ii 
a ^BATHTH pol. chwycič^ noYCTHTH, BpaTiiTii, KoynHTH; dále č. lapiti^ 



280 

strčiti, mrštiti, »toupiti, skočiti, hoditi, chybiti, krořiti; dále pol. 
trqcič (dotknouti se), trafió, czepió (nastrčili, uváznouti), ruszyč 
(hnouti); č. však rušiti jiný smysl majíc jest trvací. Všech tedy 
takovýchto jednodobých časoslov jest něco přes dvadcet. Složená 
pak, jako ovaí^Phth (udeřiti^, Pix:;o(»hth (rozkotati, vyvrátili), noct- 
THTH, navštíviti, mdramti, uzdrotcič a jiných takových více, jsou 
už proto ukončená, poněvadž s předložkami složena jsou, ačkoliv 
co prostá vyšla docela z užívání. Druhou výminku činí několik 
pohybování znamenajících časoslov této formy, ježto jsou opětovací, 
jako BOAHTH , Boi^HTH , ,xo;^HTH , %ifí,mn , o nichžto při prvním tvaru 
řeč bude. 

4. Ješto časoslova čtvrtého tvaru skoro vesměs do počtu 
trvacích náležejí , jest nám dále skoumati , kterakým způsobem 
v6 slovanských nářečích zase z nich vyvozují se časoslova opě- 
tovací. Kterak opakovači se vůbec utvořují, o tom už dříve co 
potřebí bylo povědělo se. Opětovací zas vid nikde jinde uložiti 
se nedá , leč v některé z vyšších forem, totiž buď v páté buď 
v šesté. A v tomto kusu se nářečí naše znamenitě dělí od sebe, 
že v jedněch opětovací vid nejvíce v pátém tvaru si libuje, 
v jiných zas raději k šestému se kloní, ano mnohým časoslovům 
i jeden i druhý po libosti se pouští. Ustanovíme-li v tom ohledu 
pravidlo nějaké , tedy jest to , že v cyrilském a polském jazyku 
opětovací vid větším dílem k páté formě připadá, řidčeji k šesté; 
v češtině zas naopak šestá forma před pátou zvláště v nynější 
době si osobila přednos! Ruský jazyk vzdaluje se poněkud i 
páté a tím více šesté formy , a utíká se v této potřebě k vidu 
opakovacímu končícímu se tu v -unaio -UBaib (-HBaío). Ilyrština 
beze všeho patrného rozdílu v smyslu v nejmnožších případech 
užívá jak prostého opětovacího, tak i opakovacího vidu, vždy dle 
formy páté. — Při tvoření opětovacích na základě čtvrté formy 
na tyto věci ohled bráti sluší: 

. o) Všecka opětovací časoslova odvozují se bezprostředně 
z první osoby přítomného času ; berou tedy v sebe všecky ony 
proměny souhlásek, o nichžto jsme se málo před tím byli zmínili. 
Není jiného prostředku , leč vše to , co předběžně v theorii zde 
předesláno, k lepšímu vyrozumění dostatečnými prokázati příklady. 
Vezmouce pak vždy ku pomoci náš mateřský jazyk, brzo se pře- 

19 



290 

svědčíme , kterak v íeátint* zobyčejnéla áestá forma před pátou. 
Tak cyr. od ctarhth ctsrxhí — CT:iK;inTH ctabamh;, a od tohoto opé- 
tovacího dále opakovači hoctakkhbath ; RaiiiiTH (barviti , od Rsni 
ban^a) — ORanAKViíK, {obarvuji) ; mkhhth — np-KMT>Hnu» (promenuji^ 
przemicniam) ; xoví^hth (tupiti) — noxoyiinift (potupuji , potepiam) ; 
ti^oiiTH — T^íXRupaOk, opak. :;AKA(>HRAift {havarují, strč. zavářím, p. za- 
warzam) ; oybiíahth (přesvědčiti) — oifRiiasA*, 0VB*a5A'»«* (předsvěd- 
čujiy ošwiadcze -czam); n(>t.THTH (hroziti, zakázati), íi|>t.i|i;k — 7^\- 
np-Kipaift, opak. ^^anfťKiiiCRSiii; ; (ia:;iith — nopíin:at% (porážím i pora- 
&njt); OKMCiiTH (okusiti) — OK;iiuiaui& (okusuji a okouším). Jak se 
už řeklo přistupuje jazyk polský velmi blízko v utvořování tomto 
k staroslovanskému a téměř s ním splývá. Vezměme i z něho 
doklady některé ; przyczajič »ie — przyczajač sie (shrbiti, schou- 
liti se), bawič (zadržeti) — zabawiač, wabič — przytcabiac, ndos- 
konalič — udoskonalač (zdokonalili -ovati), rozszentfé — rozsze- 
rzac , uriqdzié — urzqdzač , puscič — puszczaó , zjiscic gie — 
zjiszczač sie (uskutečniti se), dfuzyč siq — zadfuiaé sie, nastrectyč 

— nastreczaó (poskytnouti) atd. — V ruštině jen skrovnější počet 
časoslov podržel tento způsob tvoření opětovacích, jako : hehti* — 
flBJHTb, oóiflBJflK) ; yr.iy6HTi. (pohřížiti) — yiijtAňih, npHMUTb (pří- 
mili) — BUnpflMJflTB, MtpHTb HaMtpflTb, p04HTb pO/K4aTb, CBaTHTb 

— ocBflmaTb_, racHTb — 3aramaTb, cooómuTb (sděliti) — cooómaibatd. 
Větší díl však časoslov nahrazuje svůj opětovací vid opakovacím 
a tím jej nějak doplňuje. Tak u př. TaHTb přechází hned v yraii- 
BaTb yianBaio , kteréž ale totéž platí co cyrilské pravé opětovací 
OYTAiíiift neb polské utajam. K časoslovu cymuTb přistupuje ocyoíH- 
BBTb -aio, nikoliv ocyuiatb jako polské osuszam neb české osuáuji 
a osouším. Touže měrou n,iaTHTb — Bbin.iawHBaK) , ba.iHTb (n. p. 
ocel) — saKa.iHBaTb, najiHTb — BbinaiiiBaTb, BunyMHTb (sklenouti) — 
BwnyqiiBaTb a j. v. Při některých pak obojí způsob udržel se 
v stejné váze : npii6aBHTb -bjk) — npiiOaBjaio a npnóaBJíHBaio -au, 
oropMHTb — orop'iaTb a oropMCBaTb. Touže téměř cestou dává se 
i jazyk ilyrský, chýle se hned k lomu hned k onomu tvaru a nej- 
častěji obojí bez rozdílu připouštěje: propustiti — propuštati 
-štam , stupiti — usíupati, izplatiti — izplatjati , a zas nnpuniii 
(naplniti) — napunjavani, napunjitam aneb napunjujem; no4MHHHTH 
ce (podrobiti se) — no4«iHHHBaMi ce - nioieii* ce, ukrěpiíi — tíAré- 



291 

pljavati , tišiti (pozbavili) — tišavam něho tišujem , dověršiti — 
dověrsivam a dověrsujem atd. 

b) Jak jsem už dříve podotkl, dává se náš jazyk český svou 
vlastní cestou při utvořování svých opětovacích časoslov od třídy 
čtvrté. Zakončení staroslovanské ^ttk aiH, am ač páté formy jest 
mu nejnepříležitéjší , poněvadž, jak jsme skoro ze všech dříve 
uvedených ^říkladův poznati mohli, se samohláskou a všude měkký 
přídech totiž j se víže, kteréžto změkčené a ale nikterak v jazyku 
našem se udržeti nemůž, nýbrž v prodloužené í přeskakuje. Ne- 
zbývá tedy nic jiného, leč aneb změkčenou tuto samohlásku a 
tvrdě pronášeti* jak to u př. se děje v časoslově mluviti a ny- 
mlouvám naproti polskému wymatciam , lepiti — lepám (cyr. 
xinHTH — npHA-KniiKiTH, pol. przylepiam), připodobniti (Štítný : při- 
podobnám -aju) a připodobám, chlubiti se — vychloubám se, 
hlásiíi a hlásám (ogfaszam) a n. j., anebo seslabiti ji v užší 
samohlásky i a e. Pak vyrovnává se naše napájím, napájel, na- 
pájeti pol. napajam -ac -ai , kde všude pravější a slovanštější 
samohláska a vyniká a se udržuje. S proměnou touto charakteri- 
stického a v užší hlásky potkáváme se všude a už v nejstarších 
písemných památkách našich , jedva že základní onen zvuk v ně- 
kolika málo místech ještě proskakuje, jako u Štítného : přispářá 
svěj milosti; ó bych se byl nenarázal (nezrozoval). Ano i když 
místem skloňování se ještě nestahuje, už a se změnilo: porúčeju 
duch mój; rozprávéji s vámi. Ješto tedy přehlášené skloňování 
toto v přítomném čase páté formy české napájím -iš -i, -ime -ite 
-ejt zevnitřně velice jest podobné základní své čtvTté ano i třetí 
formě, potřebí jest tím více významu vnitřního šetřiti a pokud 
možná ohled bráti na ostatní nářečí naše. (Pokárání hodná jest 
nedbalost a neumělosf některých spisovatelův z ohledu třetí osoby 
množníka : oni honějt. oni shání, plašeji se, utratéjí a zas utrácí; 
třeba tu rozkazovacím způsobem se říditi : hoň , tedy honí ; 
sháněj — shánějí.^ Toho druhu opětovací jsou : stavěti od stavili 
váleti: valiti, smýšleti: myslili, probouzeti: probuditi, uklízeti: 
ukliditi , vraceti : vrátiti , pouštěti : pustiti , urážeti : uraziti . vě- 
šeti : věsiti , poroučeti : poručiti a mn. j. Zákon proměny kme- 
novní samohlásky a souhlásky, jak se v těchto příkladech jeví, 
byl už dříve vyložen, a zde podotknu jenom ještě, že obměna ta 

19* 



292 

souhlásek, jak pozdřji jořitř' se okáže, tak('í na trpné pííí^.estí též 
čtvrté formy se vztahuje, jako roditi — rozen . mastiti - maétén, 
kaziti — kaíen atd. — Předce však daleko vetší počet časoslov 
této formy nedá se jmak v opětovací vid přetvořiti leč přenesením 
do formy šesté, a při tomto ustavičné ještě trvajícím kolotání se 
jazyka našeho nic to nemůž divného býti, že při nékterých časo- 
slovech obojí tvar, i pátý i šestý, vedle sebe v stejné moci stá- 
vajíce každému dobře jsou srozumitelný. Když u př. od časoslova 
souditi, přisouditi (obdobně cyr. npiic;!;»iAíii%, rus. npHcy/K4aio neb 
pol. przysqdzam) velmi dobře i v češtině dá se mysliti opětovací 
přisouzún , ano v staré době i takto se nalézá, předce nyní už 
vyšedši z obyčeje od mnoha věkův postoupilo místo známé formě 
přisuzuji přisuzovati. Naproti tomu od časoslova tratiti, utratiti 
rovně jest běžná i pátá utrácím i šestá forma utracuji beze 
změny ve smyslu. Tak to shledáváme i při časoslovech jako 
platiti — spláceti a splacovati, spořiti — přispářeíi a přispořo- 
vati, ostuditi — ostouzeti a ostuzovaii, uděliti — udíleti a udě- 
lovati^ vystoupiti — vystoupafi a vystupovati a mn. j. — Jinak 
zas možný bývá přechod jen k šesté formě, jako : tajiti — zata- 
jovati (ne zataj tni), vysloviti — vyslovovati, patřili -=- spatřovati 
(pol. przypatrzam sie a zas upatruje) , plodili — zplozovati, 
hyzditi — ohyžďuji, světiti — posvěcuji, zanitim - zaněcuji. 
Zas ale k vůli libozvuku od pečetím — zapečetuji, od cttím — 
pociťuji. Dále : ujistiti — ujišťovati, hroziti — pohrozovati, kvasiti 
— nakvašovati , učiti — vyučovati atd. 

Připomní-l jsem už při šesté formě, že časoslova k ní přináleže- 
jící dvojího jsou způsobu a původu, totiž přímo v ní vznikající, odvo- 
zena jsouce od jiných částek řeči, jako hodovati, zimovati, mudrovati 
atd., anebo že z jiných nižších forem do ní přecházejí, a sice, jak jsme 
zde pozorovali, hlavně ze čtvrté formy, zvláště v češtině. Dle tohoto 
dvojího rozdílu bud tratí za přistoupením předložky v prvním pří- 
padě časoslovo svůj trvací vid přejdouc do třídy první, anebo 
proměňuje se v druhém případě v trvací , náležejíc tudy v třídu 
druhou. V jazyku ilyrském však dvojí tento rod časoslov jest 
i zevnitřně snadno rozeznati. Vzniklá ona časoslova v šesté formě 
končí totiž jak všude jinde tak i zde neurčitý způsob v ovati neb 
evati : tugocati (truchliti, naříkati) tugujcm, bolovati (stonati), 



293 

vojevatif bičevati atd. Převáděná zas z jiných forem, zvláště ze 
čtvrté do šesté, přijímají v neurčitém způsobu ivati: od zapisati 
— zapisujem zapiswaíi, naméstiti (ustanoviti) — naměštjujem 
namésíjivati , pobuditi — ■ pobudjujem pobudjivafi , hladili — za- 
hladjujem zahladjivaii. 

c) Ještě nám pozastaviti se málo při časoslovech oněch 
jednodobých, jež jsem byl dříve skoro vesměs zejména uvedl. 
Tato , jak známo , přejitím ve formu pátou stávají se opětovacími, 
a však přistoupením předložky k nim netratí sice svého opětova- 
cího významu, leč přijímají povahu času budoucího: střelím — 
střílím , vystřílím. A zde opět vidíme, kterak jazyk z hojnosti 
své vždy nějak užitkovati umí ; maje totiž na vůli sáhnouti i k šesté 
formě, činí to ovšem, ale převedené do ní časoslovo tratí smysl 
budoucího času a stává se přítomným v úplném trvacím vidu : 
vystřílím bud. — vystřeluji, rozstřehiji přít. — Jiná slovanská ná- 
řečí však v této potřebě místo šesté formy raději voli opakovači 
-ivati. Podobně tvoříme v jazyku našem: strčím — strkám, na- 
strkám, nastrkuji; lapím — lapám, zlapám, potupuji \ chopím — 
chápám, vzchápúm se, uchopuji; chytím — chytám, pochytám, 
zachycuji se ; skočím — skáči neb skákám , vys áči , vyskakuji ; 
hodím — házim , vyházím , vyhazuji. Ale ne všecka naše jedno- 
dobá časoslova řídí se touto obdobou, ano při jedněch přenášení 
do páté a šesté formy není zároveň obyčejno, při druhých zas 
předložka působení svého jaksi pozbývá : pustím — pouštím a vy- 
pouštím (bud. leč ještě s jednou předložkou : pocypouštim) ; vrá- 
tím — vracím, odvracím a odvracuji (stejně); koupím — kupuji, 
odkupttji ; chybím — chybuji , pochybuji ; stoupím — stoupám, 
odstoupám, odstupuji; kročín — kráčím, vykračuji si (též: oni 
náhle z života vykročují. Sixt.). 

d) Zmíniti se posléz také musíme o proměně kmenovní 
samohlásky, týkající se přede vším samohlásky o, a sice hlavně 
v jazycích cyrilském, polském, českém a ilyrském. Pievádí-li se 
časoslovo totiž ze čtvrtého tvaru v pátý, tedy o stojící ve kmenu 
časoslovním před poslední souhláskou přehlasuje se pravidelně 
v a. Na toto příbuzenství byla už pozornost naše vedena před- 
běžně v nauce o samohlasenství. Vyměněné toto a u<lržuje se 
pak i v opakovacím vidu , kdekoliv se zakládá na opětovacích 



294 

páté formy. O tom nékteré příklady: iipHCKOHTii — npHCBaiíiTH, 

AOKHTH OVAABilKlTH , OlfiAlBllHKaTH ; ApOEHTH — pA:;j!^().lRill2ITH, pAl^OpHTH 

(rozkotati) — pxj^^pmn, poahth — p2i»ví^aTu, npocHTH — n(t:iiiiATii atd.; 
il. roditi — radjali, umoliti — umaljati ^ naslonifi — naslanjnti 
(podpírati) ; pol. strojié (v nepořádek uváděti) — rozstrajac, trwoz,yé 
(lekati) — x,atrwaiam, robié — narahiač (nadélati) , przysposobié 
(zříditi) — przysposahiač , íDyswohodzič — wyswobadzač (ano 
* wyswabadzač) , rozíoczyé (rozestříti, rozliti) — roz/acsad. Pojié 
a krojic opětovací má bud napoj am, przykrajam, aneb napawam, 
przykrnwam, tedy anebo s jemným anebo s hrubějším přídechem. 
Touže měrou dává i český jazyk od kojiti — přikájeti; točiti — 
roztáčeti^ roztáčivnti', kropiti — skrápěti, zvoniti — nyzcánětí^ 
voziti — vyvážeti, kotiti — káceti atd. V ruštině zůstává o pevné 
a teprv v opakovacím vidu přeskakuje v a : .iomhtl — jOMaTL, npo- 
jiaMUBaTb ; ópocHiL (hoditi) — ópocaib, aaópacuBari. ; BbíMopnrb 
(hladem vymořiti) — BMMapHsaTb ; zase ale oropqHTb (rmoutiti) — 
oropiatb, oropqeBaib atd. — Předce ale pravidlo o této proměně 
není nikoliv tak pevné a všeobecné, aby některým výmínkám pod- 
léhati nemělo , zvláště tehdáž , když by proměnou samohlásky 
význam kmene nějak porušiti se měl anebo s jiným se setkati. 
Tak u př. nevede se v polštině od wysfowié opětovací wysiawiaó, 
ale wysfowiaé , pro rozdíl vedle běžícího wysiawič. Rovněž cyr. 
obo»:hth (zbožniti) má jenom oroxath , od nopocHTH — nepouiiTH 
(v polštině ale předce poraszač) , a tak i v ruštině od CBOHTb 
opakovači opKCBOUBarb (přivlastňovati). cojHTb — 3aco.iHBaTb (na- 
solovati); nebof sacajnsaTb, od cajo , znamená sádlem potírati, 
špikovati; ccopaib, noccopnBaib (rozdružiti, povaditi) a n. j. 

Vzhledem na mateřštinu naši, kde prosodická délka samo- 
hlásek přísně se váží, ještě to podotknouti sluší, že přechodem 
ze čtvrtého tvaru v pátý krátké samohlásky kmenovní se dlouží, 
což také na á z o pošlé se vztahuje : saditi — sáteti , kaliti — 
káleti , provoditi — provázeti , zkusiti — zkoušeti , nutiti — po- 
nouceti, rozštěpiti — rozštipati, mysliti — přemýšleti atd. Dlouhá 
samohláska čtvrté formy podržuje svou délku : krátím — ukráctm, 
stoupím — stoupám atd.; jediné, pokud vím, padá v krátkosf ve 
vrátím — vracím a mlátim — vymlácím. Béře-li se ale opětovací 
ze šesté formy, tehdy samohlásky se nedlouzí, ano pozbývají 



2*>5 

časoslova dlouhou slabiku, již ve člvrlé formé jsou měla: pocáUm 
— považuji , vyloudím — vyluzuji , nařidim — nařizuji , shro- 
máidím — shromažduji atd. 

Třetí tvar. 

Tvar třetí můž poněkud býti považován co prostředník mezi 
čtvrtým a pátým, maje ve skloňování s oběma cosi společného a 
lined k tomu hned k onomu více se kloně. Vniti-ní svou povahou 
různí se ale časoslova této formy docela od oné čtvrté, skoro 
veskrz náležejíce do počtu středních neboli nepřechodných, kdežto 
onano, jak jsme pozorovati mohlij z většího dílu podstatu činných 
mají do sebe. 

Základní obrazec třetího tvaru jest tento : 



-tTH 


-«!& 




-•KXt 


-tib 


-tio 




-■fejn> 


-éti 


-im 




-ěh 


-ieč 


-ieje 




-iaf (ieli) 


-ěti 


-ím 


(ěji) 


-či. 



Vzhledem na způsob neurčitý a jím se spravující čas minulý 
srovnávají se sice všecka časoslova tvaru tohoto vespolek; leč 
ohledem na čas přítomný vyskytuje se podstatný rozdíl , za kte- 
rýmžto dvě vrstvy se činí odchylující se dokonale od sebe. Jedna 
částka totiž časoslov k této formě náležejících řídí se v přítomném 
čase dle vzoru jak jsme jej právě naznačili; druhá pak shoduje 
se zcela se skloněním čtvrtého tvaru , t. j. nastalo v obou stejnou 
měrou stažení neb splynutí samohlásek v jednu. Tak u př. časo- 
slova OH-EMUTH ONtMií.vL, ;^K6HiTH ^^BcIfE^vb náležejí patmě k jednomu 
a témuž tvaru, leč skloňování jejich v přítomném čase odstupuje 
vehce od sebe; onof jde takto: Heu-Eift, HKMi;i6mH, -icTh, -leuu, 
-KT6, -KTb ; druhé naproti tomu zní: t^rchisi, -huih, -iiTh, -hmu, 
-HT€, -KTb, tedy zcela ve způsobe čtvrtólio tvaru. Rozdíl však 
mezi oběma snadno jest nalézti , neboť onano prvnější patří v tu 
třídu časoslov, jež začínavými neb stavoměnnýmí (inchoativa) na- 
isýváme. Pro obojí druh ten uvedeme napřed něco příkladůy 
z nářečí našich : a) CKp-KciTH cKpiBXUK -bhuih atd. (rmoutiti se, 
moerere), K'Lini:TH k-líiiai^í; , iuovmiítii iuoymxi&, i.tHKTii Mium, 66i1-kth 

BCAIM, ;;fk1;TH Z,ptíi., BHA«fH BHiKA^ KHAHUIH , rAA;^1lTII FAAXA^, AST^TH 



290 

n6i|i;% i\€TiiiiiH, Kp'bTi;TH KpiipA , UHťtTH kiiuia khciiuih ; po shuštč- 
ných pak sikavkách místu t sourodná prostá samohláska o násle- 
duje: ;^pi>/RiITH ApiaSAM AP'^^%) CAUUIJITH CilUlllm, :;K0VYATII :^BO!fYft, 

Tpei|iATii rpei\iiii (praštěti). — 6) tluhuth Thuii^uK, cTAptTH (senes- 
cere), cxpoM-KTH, ociip-KTH, nevíiTAtirH (obsignare, pečetiti), ovBO^^tTH 
(chudnouti), roicKTii (ctíti, postiti se), eotiíth (tloustnouti, bopteti, 
turgere), o^oiitTH (odolati, přemoci), ^pt>TH ^rptai (zráti). — Se 
staroslovanštinou souhlasí v tomto tvaru nejdokonaleji ruština, jako : 
á) mnotib mHnjK) uinnHiub atd. (sípěti) , rpeM-ferb rpeswic (hřmíti), 
CMOrptib CMOTpK) (patřiti), oónAtr-h oóiiacy oóhahuil atd, (ukřivditi, 
uraziti) , CHaÓAtTt CHaĎacy (těžce dýchati , supati) , ótHtarb 6t»y, 
HCjHOKaib acyjKHjy (bzučeti), MOjiaib Mojqy, Bepemaib eepemy 
(vřeštěti , kvíleti). Jediné KHuiy (hemžiti se) bére místo numarb — 
KHuitTb. 6) KDCHtTb kochík) (váhatí , prodlévati), pa4tTb (pečo- 
vati), óji^Htib , rycTtTb (tloustnouti) , M0Ji04'feTb (mládnouti), qep- 
BHBkib, /KajiTb (litovati), KaMCHtib , 4H4aTb neboli 4HqtTb (divočeti) 
atd, — V polštině udržuje se vždycky t v neurčitém způsobe, 
v minulém zas čase, následuje-Ii hrubé /, v širší a se mění: 
a) šwierzbieč šw^ierzbiaf šwierzbie, držeó drže (třásti se, teteliti 
se), cierpieč cierpie, brzmiec brzmie (zníti, zvučeti), woleé wol§ 
(voliti, t. j. radši chtíti, malle) , musieó musze, wisieč wisze, 
krzyczeé krzycze , ujrzeé ujrz^ (místo uirze). 6) dniec dnieje, 
bieleč bieleje, sfupieč síupieje (oslupěti hrůzou), wywielrzeč wy- 
wietrzeje (zvětrati), zmaleč zmaleje (scvrknouti), plesniec plesnieje 
(plesnivěli), gorszeó gorszeje (zhoršovati se), taniec (lacinčti), 
mežnieč (mužeti), kreglec kregleje (kulatěti), niemczeč niemczeje 
(němčiti) atd. — Jako se to ve čtvrtém tvaru děje, končí se i 
zde v jazyku českém první osoba přít. nyní vždy v trn, neurčitý 
způsob a min. čas podržuje vždy ě (<?): seděti seděl — sedím. 
V starém jazyku našem bylo seděti sedal neb sédiáck, sězi (sěaiu) 
sědiš atd. Na velikou ujmu určitosti zachopilo náš jazyk také 
stahování samohlásek v časoslovech začínavých a uvedlo je na 
stejný obrazec s ostatními sliedními , tak že jenom třetí osoba 
množníka ještě svůj plný východ éji zachovává. Časoslovo buj- 
něti má tedy místo starého bujněju , bujni jes , bujněje atd. — 
bujním, -^A■, -i atd. — V starém jazyku našem, jakož jsem 
řekl, vynikal rozdíl ten lépe a plněji, aiiof s jedné strany místo 



291 

slyším se říkalo slyšiu, tak též přidržiu sie, pizi, muši atd., s druhé 
zas místo umím — uměji, místo plesniví — plesnivěje, místo omdlím 
— omdleju, oběleju (dealbabor) atd., ještě ve spisech 14. a 15' 
století se nachází. — Stůj nám to opět za důvod, kterak druhdy 
nesnadno jest v jednotlivých nářečích bez předběžného srovnávání 
s celkem bezpečnou sobě raziti dráhu. Tak bychom dle zevnitřní 
podoby ovšem žádného v nynějším jazyku našem nenašli rozdílu 
mezi začínavými u př. tupěti tupěl tupím (hebescere) , aneb 
ochroměti -ěl -ím a mezi opětovacími potápěti -ěl ~im aneb do- 
provázeti -el -ítn, berouce ohled na pouhé skloňování; a však 
pohlédneme-li na jiná slovanská nářečí, hned se nám věc ta 
v jiném světle okazuje, aniž potřebí pouze prohlížeti k vnitřnímu 
slov těch obsahu. Jak veliká jest rozdílnost v původu obého 
skloňování, na oko cyrilština okazuje neb polština: Tmn^TH T^n-EKi;, 
lepieč tepieje ; o,v()om-sth o,v()0!.i^iííl , ochramieč ochramieje , a zas 
noTinAMTH noTan.Anift , potapiač potapiam , npoBOSK^ATH ii()Oiío»:aíiííí^, 
doprowadzač doprowadzam. — Ilyrský jazyk rovně tak jako 
český ve formě této ochuděl^ anof přítomný čas v obojí případ- 
nosti taktéž se skracuje : děrzim, skěrbim (sužuji se), visim, a 
zas : tamnim taměti, poblědim -ěti. Mimo to význačné ě neurč. 
způs. přeskakuje dílem v širší a dílem též v užší /: ležati ležah, 
slišati a slišiti, viditi vidio sam, atd. 

Ku třetí formě nyní některá zvláštní připomenutí připojíme: 
i. Mezi třetí a čtvrtou formou ten poměr se jeví, že mnohá 
časoslova, přejdouce z této do čtvrté, z nepřechodných tudíž pře- 
chodnými neboli činnými se stávají. U pr. cyr. latiH tíi-ki* 
(trouchniti, t. j. činili aby práchnivělo) jest přechodné činné časo- 
slovo ; if-EA-ETii -.itift (hojiti se) , I|1;.ihth -íihi (hojiti , léčiti , p^Hm 

ll^illKTh , il-KKlfih l|1fí.AHTh) ; CilABtTH -BtHi , OilBIITH -BSKi , Blill-BTH 

-atK (albescere), b^^ihth -j\i» (albare) ; EOriitTH -t-ehí (ditescere) ; 
BOfATHTH -ijiii (ditare , locupletare) ; mpitb-kth -b-rk (odumírati), 
o\-M()T.TKHTii oyMp-LqiRiiHTH (mrtviti) ; noYCTtTH -Tti* (pustnouti), 
cnovcTHTii cnoifiiift (strč. spustiti =z v spoustu přivésti , pol. spu- 
stoszyc); b-kciíith a bichhth a j. v, Phkladův i v jiných nářečích 
najde se dostatek bez obtíže. Začínavým časoslovům kromě této 
třetí stojí ale také druhá forma n& m&th k službě, a mnohdy 
jedna s druhou po libosti ^ střídá. Tak u př. jeduo a též jest 



t9S 

cyr. i cxABtift i cxARiiA, 0CA-EnT>TH i ociitnNftTH, pol. ogfuszeé anebo 
ogfuclmqč. V jazyku českém při těchto časoslovech druhé formé 
z té phčiny nyní přednosf se propůjčuje, poněvadž ve skloňování 
přít, času rozdíl se tratí mezi středním časoslovem třetí formy 
a činným čtvrté, anof stejně znějí. Nebof u př. chladiti činné, 
t. chladným činiti , má přít. čas chladím , a chladéť střední , t. 
chladným se stávati, opět jen chladím; pročež místo druhého 
raději tvar chladnu chladnouti volíme. Tímže způsobem staví se 
vedlé mladiti — mládnouti , neobyčejnot nám mláděti jako cyr. 
MAAj^-Eiii^ -tTH anebo rus. 910^04^1^, dále řediti a řednouti, sladiti 
sladnouH, -bohatiti bohatnouti^ hustím houstnu, hasím hasnu atd. 
— Cosi zvláštního má do sebe v tomto ohledu jazyk polský, 
kterýž též nezřídka obojí tuto formu připouští; a však i novou 
ještě ostatním slovanským nářečím docela neznámou formu na 
světlo vyvozuje smíšením v jedno druhé a třetí formy. Činné 
twardzič (tvrditi) u pi*. má vedlé sebe pravidelné začínavé twar- 
dzieč twardůejq a také twardne twardnqc , leč stejného smyslu 
a významu jest nad to i třetí, totiž twardnieč twardnieje. Podobně 
nalézá se také cierpn§ a cierpnieje (trpěti neb trpnouti), sfodn^ 
a s-fodnieje , blednq a blednieje , mfodn§ a mfodniej§ , chlodne a 
chlodniejq a n. j. 

2. Pozornosf obrátiti musíme k některým zdánlivým a také 
skutečným odchylkám, jimž některá časoslova v tomto tvaru pod- 
léhají. Sem náleží : a) že jednoslabičná časoslova v češtině vý- 
značné é způsobu neurčitého dlouží, tedy v « proměňují: dní 
dníti , mžíti (od mhla) , tmíti se , sníti se, hřmíti ; p. gnmieč jesl 
staženo ze starosl. rpeiitiH il. gárměti, rpeuHTb hřmí atd 6) Časo- 
slova cTonTH CTotft a eoniii ca nouh c« náležejí též ke tvaru třetímu ; 
nebof širší n v neurčitém způsobu místo « mýliti nás nemůže, 
ješto proměna tato samohlásky s duchem slovanské mluvy docela 
se shoduje. V češtině a polštině nastoupilo opět splynulí hlásek 
bá/i se bál se bac ste, stoje stač státi místo původního bojeíi se, 
stojeti , jak posud Lužičanům známo jest boječ so , stejec. — 
c) Jakož v češtině vůbec osoba první v souhlásku m se konči, 
činí to i Polák výminočnč v případech některých , u př. cyr. 
OYMi;i& píi:;0Yutt& zní staženě umiém umiést , rozuniiém . místo 
CMHift cMtTN — smiem šmicc, a pravidelné cyr. a rus. Hutw hmuth 



209 

obdrželo v polštině a češtině řas přítoinn;ý zcela k pátému tvani 
podobný : miec miti — mám máš má atd., v staročeském s kme- 
novním í přešlým v j: jmám jmáš, kteréž posud ve statném 
jméui (iměnie) se udržuje ; ilyr. imati , imam neb imadem. d) 
K časoslovu Bti^^TH wiedůeč méli bychom se nadáti přít. času 
Bix;^£ pol. wiedze, tak asi jako má bh^-ktn widziec bhsi:^ widze; 
leč slovanská mluva osobila si zde zcela nepravidelný přítomný 
čas, a sice skloňuje cyrilský jazyk Btuh, BtcH, BtiCTb, b-kmu, BtcTe, 
B-K;^ATk. Jak patrno, shoduje se částečně s pomocným časoslovem 
KCMb. V polštině a češtině přiléhá skloňování už blíže k třetí 
formě: wiem, >viesz, wié, wiemy, wiecie, wiedza. V ruštině a ilyr- 
štině časoslovo toto není běžné, užíváf se místo něho sHaro sHatb, 
znám neb znadem znáti. V staročeském přichází u př. u Dalimila 
a j. místo cím též jáz vědě, jáz pocědě. Dle toho spravují se 
také složená jako hob-kaiíth :;zinoB«^-«TH , NvinoB-E;^'ETH p. odpowie- 
dzieč a j. Krom českého zvédéti přichází ale také v staré době 
jazyka našeho neurčitý způsob zvěsti. Statni muzie, jái chcu 
zvěsti. Král. Rkp. — e) Takovéto nepravidelné časoslovo jest 
také ;(OTtTH chtifi chciec, jehož přítomný čas v nářečích našich 
tuto má podobu : 



?(OI|l& 


Xoi|ieiuH 


,XOI|l6Tb 


XoqieMU 


xoi|ieT6 


TtOTBíTh 


xoqy 


xoqemb 


XOMCTX 


XOTHMl 


XOTHie 


XOTHTT. 


hoču 


hoceš 


hoce 


hočemo 


hočete 


hoce 


chce 


chcesz 


chce 


chcemy 


chcecie 


chca 


chci 


chceš 


chce 


chceme 


chcete 


chtí (chtějí). 



V ilyrštině kmenovní částka xo zhusta nacele ve všech 
osobách se vypoušti: cu češ če atd. Mimo to třetí osoba množ. 
rozličně se pronáší , vedle hoce če také hoíe hte , hočeju čeju, 
ano i hočedu čedu. Že toto časoslovo též co pomocné ke tvorem' 
bnd. času se bére, už dříve jsme podotkli. /) Konečně sluší při- 
pomenouti, že druhdy přítomný čas ve dvojí způsobe své při 
některých časoslovech se stýká a křižuje, tak že i prostější forma 
H i také rozvedenější posud se užívá ; u ph pol. boleč má přít. 
čas bole -isz -i, a také boleje -jesz -je ; gorzeč přít. čas gorze 
neb gore a gorzeje neb goreje; od boh«th známo ostatním nářečím 
toliko BOHK -HiDH , V polštiuě toUko woniejq -jesz. Podobně 
časoslova naše stkvíti se a zniti připouštějí sklonění obojím 



300 

obrazcem: stkvím -iá -i se, zním -ís -t a stkeéji -Ješ se, zněji 
-ješ atd. Rus. noitio noxtrt přichází v jiných nářečích co zvralné 
pocič siq, pocq si§f potiti se. 

3. Jest nám nyní opět v krátkosti uvažovati, v jakém po- 
měru třetí tato forma naše nalézá se k ostatním, o nichž posud 
jednáno. Povědělo se už prvé , že mezi ní a čtvrtou formou ten 
jest rozdíl, jakový panuje mezi časoslovy středními a činnými: 
TpninTH a rpíiniiTH. Ona částka tvaru tohoto , která časoslova za- 
čínavá v sebe pojímá, přestává největším dílem na této jediné jí 
vykázané formě, poněvadž při začínarých časoslovech nesnadno 
dá se mysliti opětování neb opakování. Stává-li se pak , že při- 
stoupením předložky začínavé časoslovo couvá do třídy ukončených, 
traiíc v této své nové postavě smysl přítomného času , tedy bez 
, rozpaku nahrazuje se přít, čas základním nesloženým časoslovem, 
Vezmeme-H za příklad oii«m-eth, oh-em-kik jest bud. čas, za přítomný 
slouží prosté ii-Kiiti&; pol. pobieleje , zbieleje, jest bud. čas, přít. 
jejich bieleje. Pakliže ale předce k lepšímu vytknutí označeného 
skrze předložku poměru od složeného časoslova odstoupiti nelze, 
tehdy doplňuje se obyčejně čas přít. ze třídy opakovačích , u př, 
BTjfta^^ovMiiaik čas bud,, B'up:i;;oYM'fiKAi% přít,; noRiťBA'K>& (zblednu), 
noBii'EA'KHíiift (což tolik jest jako prosté b.iiíií'Ki% , blednu) ; :;ptHfc 
?|)*TH ffi7j^%uk, pol. dojrzej§ bud., j^oi^p^Bsift dojrzewám přít. (U nás 
divným způsobem toto časoslovo osobivši si širší samohlásku pře- 
skočilo do páté formy, kam původem svým nikterak nenáleží: 
zráti zrám a zraji). Takto i pol. bolejq má vedle sebe ubolewam, 
tle anebo tlťje — zatletcam (počínám doutjiati), zdumiejq — zdu- 
micwam (sie) (užasnouti) ; č. omdlím — omdlévám , zardim — 
zardívám se atd. Ostatní časoslova této formy a zvláště onano, 
ježto jsou spolu přechodná neboli činná, souhlasí u přecházení 
v jiné tvary, jmenovitě v pátý a šestý, s časoslovy čtvrté formy, 
pročež vše to vztahovati se musí také na tuto formu, o čem tam 
šíře se jednalo. Přivedeme si to k paměti v několika příkladech 
z nářečí našich : cyr. bi^xoiii^ bx?xotétii (chce se mi) — Bi:^xoi|i.\ift, 
np-KTpinniii; -^ nffKTpiii.itAift, ovAP'^^:^ — oyaP'í'5kauú, cauuia — c.iu.xais, 

UWiS, — 0YMA'LK1I& , ACTKTH il6l{l& Ulá A-KTAIft , fllAXA'' rXAASTH — 

nori\A»:Aí\ii& a iior^AA^itt, jako č, hleděti, hledati (hlídatQ a pohlííeti, 
strč. pohlížím. Ruština i zde bére své útočiště k opakovaciuiu 



301 

tvaru : cmoiptrb ridorpio (patřím) — pascMarpnnaio (vyšetřovati) 
CH4'bTb CHHíy — BHCHTKHBaio (vyscdati) , TepntTfc — BurepniiBaio 
(utrpení snášeti), Ďoatii, (stonati) - pasóa.iHBaTLca (rozbolo^ati se). 
V polštině stýká se u pi^, wiedziec se všemi třemi formami možnými : 
jwwiťtn powiediíiec powiadam^ ttywiedzieč sie (vyzvěděti) , wy- 
tciadujq dowiadnje sie , a též wywiadywam , dowiadywam sie. 
Dále tcstydzieč sie — wstydač sie, wyležeč — wylegac; siedzieé 
— wysiadač , wysiadyícac ; hrzyczec — okrzykam , okrzyhuje a 
ohrzyhiitam. — Místo prostého ale zapomenutého mnieč mnq 
užívá Polák formu novou, ostatním Slovanům zcela neznámou, 
totiž mniemam. Ve složených přichází ale mňiec pt)saváde: za- 
pnmniec -mne , przypomnieé , a jná pravidelný čas přít. z opěto- 
vacích przy- , za-pominam. V češtině přechází se opět dílem 
v pátou, dílem v šestou formu : vidím — vídám ; hořeti , hárati — 
dohořívati; bézeii — běhati, zříti — zírati^ styděti se — ostydám 
se, ostýchám se ; a zas : zvučeti — prozvukuji, kypím — překypuji, 
držím - zdržuji atd. 

Druhý tvar. 
Kdybychom přísně vědecky v grammatice pokračovati chtěli, 
museli bychom tvar druhý časoslov slovanských s následujícím 
prvním sloučiti v celek jeden, anebo aspoň považovati jej toliko 
za vedlejší větev prvního , ješto skutečně ve mnohém ohledu 
sjednotiti se dají, jak samo sebou později se okáže. Poněvadž 
ale předce vždy souhláska n charakteristickou zevnitřní známkou 
těchto časoslov zůstává , a mimo to počet jejich ve slovanských 
jazycích dosti znamenit jest, vidí se býti věcí příhodnější v prak- 
tickém ohledu , tento obojí tvar rozdílně bráti v uvážení. Nářečí 
naše i zde se opět velice shodují: 



~ llmTH 


— Nm 


— HAxi Hnt atd. 




— HJTI. 


— Hy 


— Yiy]n> 




— nuti 


— nem 


— nuh nu atd. 




- na[c 


- ne 


— naí (nefa eío, eli) 




— nouti 


— nu 


—nul. 




se tedy 


přít. čas 


: raciiA -neiuii -Heih , 


-iieM-u 



Skloňuje 

-iieic -iimTh. a přiměřeně tomu i ve druhých nářečích; v polštině 
toliko změkčuje se souhláska n. pakliže následuje po ní e, jak to 
vůbec i při jiných souhláskách bývá : gasne, gasuiesz, gasnie atd. 



302 

V této formě opět následující věci uvažovati sluší: 
1. Časoslova formy druhé jsou dle své vnitřní povahy trojího 
způsobu, bud jednodobá jako TfkírN^, k;ihkn& Ckříknu) , mctha, 
buď vidu trvacího: bhh;i;, roiib^N;& (chráním, chovám), n.AiiNA ; 
anebo jsou ona začínavá, o nichžto při předešlé formě řeč byla, 
jako; cixNiii , bucn^ , mokh&, malkh£ atd. Dále pak jsou budlo 
činná anebo střední. 

3. Skoro všecka slovanská nářečí mají více méně do sebe 
tu vlastnosf, že v této formě své časoslovní kmeny ráda zkomolují, 
t. j. že před skloňovací slabikou nsh bezprostředně stojící souhlásku 
vypouštějí, což svou příčinu má v zákonech blahozvučnosti, zvláště 
když více souhlásek dohromady se sbíhá. Některá však nářečí 
naše předce v této věci příliš sobě povolují , seslabujíce tím nad 
míru své slovní kmeny, tak u př. rus. laHy (táhnu TAriini), Bány 
(vadnu), rjiaHy (hlédnu), ABHHy (zdvihnu z=. hýbnu) ; anebo srbsko- 
lužické panyó (padnouti), lenyč (lehnouti), kranyc (krásti) a j. v. 

— Jiná však jak v cyrilštině tak i jinde obecná skracování jsou : 
TOHft místo TonMx: tohiith; cb-kn;!íth (svitnouti), ocRtM* (rozbřesklo 
se , ilyr. svanuti od cb-rti) ; bíi6cn;%th (od BuecKi splendor) ; 
RicnpjiHiSiTii (procitnouti, od npAA% vigilo). Rus. rpaHyit místo 
rpfíMHyTb (zahřměti) , Bepnyrb (vrtnouti) , rpencHyrb (zachvíti se, 
od Tfkeneii) , ópusnyTt (stříknouti, trvací ópusraTb), ipoHyrb (do- 
tknouti se^ trvací rporaib), xpecnyrb (třesknouti). Ilyr. brinuti se 

— brigati se (pečovati). Pol. brnqc (břísti) — brodzič, pocMonqč 
(pohltiti) místo pogfoinqč, irysnqc (stříknouti), cisiiqé (tisknouti), 
runqc (valiti se) místo ruchnqé, pisnqč (pisknouti). C. oslnu 
místo oslpnu, oslepnu; Inu přilnu místo Ipnu přilpnu, uskřinu se 
místo uskřipnu se, strč. zdvinúti místo zdvihnuti, prchnuti atd. 
Tímto zpftsobem naše časoslovo kynu kynouti podlé rozdílnosti 
významu svého na trojí počátek vésti se musí, obsahujíc v sobě 
tři docela rozdílné kořeny: i. kynul mečem, pokynul rukou: 
kývnu , kývati ; 2. těsto kyne, t. kysne ; 3. kynul mu rukavicí do 
očí: kydnu, kydati, rus. Kii4aTb pywbeMX. — Chceme-li tedy po- 
rouchané takto časoslovo převáděli v jiné formy, musíme vždy 
dříve kmen jeho si doplniti, a tak u př. bud. čas oyciiJí^ ovcnxtn 
doplniti vymizelou hláskou n : oycoNA , jak slovo to v úplnosti své 
též v cyrilštině skutečně nalézáme ; odtud pak dále se vede 



.303 

ovcun.AnM, usypiam, uspali atd. Nékdy stávají vedlá sebe obě 
formy i s úplným kmenem časoslovním i s porušeným ; ale tehdáž 
hledí jazyk hned zisk vážiti z nadbytku takového, anebo promě- 
ňuje nějak význam prvotního ponětí , anebo vynakládaje jedno ve 
vidu trvacím , druhé ve vidu ukončeném , u př. trhnouti targnqc, 
trhnu bud. ; s vypuštěním souhlásky h : trnouti pol. tarnqc zna- 
mená ovšem též trhání neb drbání v těle, ale jiného už způsobu, 
mimo to trnu jest trvací vid a tudy čas přítomný. Tak i KíinHAíTH 
o jediné padající kapce , tedy mmuŘ bud. ; naproti tomu po vy- 
vržení hlásky n mnív^th kaiii& (v kapkách padati) jest trvací, a 
k oběma sluší opětovací kahiIth. 

3. Jak tuze na první formě tato druhá spoléhá a s ní se 
stýká , nejzřetelněji se jeví ve tvoření času minulého ; nebof ne 
všecka časoslova tvoří jej na ten zpilsob, jak jsme v obrazci 
našem položili. Veliká částka váží jej z prvního tvaru , i tehdáž, 
když jinak tvar tento první z užívání docela vyšel. Mnohá časo- 
slova připouštějí též , že minulý čas tento po libosti i z první i 
z druhé formy bráti se může. Poněvadž tato nejistota a zvíklanosf 
nepochybně teprv po odrůznění se našich nářečí od sebe nastala, 
ano posaváde zde onde jí přibývá, můžeme snadno předvídati, že 
v jednotlivých nářečích našich mnoho odchylek se vyskytuje, a 
že , co v jednom jazyku zvyk za pravé ustanovily v druhém do- 
cela jest neznámo a se zamítá. — Stojí-li pi-ed časoslovní kon- 
covkou n;í; samohláska, nedá se. ovšem minulý čas jinak leč pra- 
videlně tvoiiti, jako: bhh;k — BiiiimX'^ ; pHii/K, OTpHii;s> (odtisknouti, 
detrudere) — OTpHiímxi.; nAiiH;!;;,^^; pol. plun§ — plunqf (plinu), 
sune — sunqt (posunouti) ; č. opomenu — opomenul, tonu — tonul 
atd. — Přichází-li však před m* jedna neb více souhlásek, tehdy 
spravuje se minulý čas větším dílem dle první formy, často také 
piidrží se obou, a v této věci rozhoduje na mnoze pouhá zvůle 
jazyka aneb libozvučndsf. Tak cyr. norucHitňTH místo nori.iRii.ň.vb 
bére z první formy noruGOxi -e -e, -ckom-l -ocie -oiu-ii ; ovbrahaíth 

— oyKAAO.vi , cntiAHÁ>TH — cii^AOiVL , oifiKacH^fiTii CA — ovJKaco.xi ca, 
Bi.^iifťKCHmTii — Ri.^^KfťKco.vK (rcsurrexi) ; a zas íi()o:;arii;í;th (klíčiti se) 

— íif)o:7«KM,i;,vT. a n()o:5ABO,v'K, i^iihkhath (vyniknouti, utéci, evadere) 

— i^HiiKii/ňxit Hí^MHKO.x-L -Yc -KoxoMT. atd. V ruštině má v min. 
převahu -ayjix, anebo obojí v stejné míře: TOjiKnyri, (strčiti) — 



304 

TOJiKHyjix, npHÓtrHyjii a npnótn, (-;ia -jo), OTBHKHyjii a otbhki, 
uouiiyjn> a H3moki , yMOJKHjjii a yjiojiKi. Ilyrský jazyk pohybuje 
se skoro v těchže mezích co staroslovanský : dignuti (levare) a 
dici, ale oběma jen dignem — digoh a dignuo sam\ metnuti 
(položiti) — metnuo sam , pokinem pokinuti (pohoditi) pokinuo 
sam aneb pokidoh atd. V polštině osobují si tvar první : 
gasne — gasi , wychudnqč (zhubeněti) — wychudi , kradné 
— kraďt (a též neurčitý způsob prvního tvaru krase), skrze- 
pnqč (tuhnouti zimou) — skrzepi , schne — scMem , schfes, 
secht schfa; pierzchnqf a piencht (prchl), híysnqi a híysf, 
ziebnqf a ziqM, ukleknqf a uklqkf. Český jazyk připouští sice 
též obojí výtvar času minulého; předce však nezkažená mluva 
pospolitého lidu a zvyk spisovatelův lepších onu kratší první formu 
za onačejší uznává a jí také nejvíce se přidrží: vládnouti — vládl, 
páchnouti — páchl, hvízdnouti — hvízdl, sáhnouti — sáhl, 
dotknouti — dotekl dotkla , tisknouti — tiskl atd. Toliko ve sla- 
bikách bezsamohlasných v mužském podlaví jednotníka raději ntU 
nežli / klademe : trhnul trhla, prchnul prchla , zamkl a zamknul, 
umlkl umlknul atd. Vůbec pak pozoruje se při těchto časoslovech 
ta náklonnost', že složena jsouce s předložkami vždy kratšímu 
útvaru přednosf dávají , u př. rus. rjoxHyit (hluchnouti) — rjoxayii, 
saraoxHyTb (udusiti se , o rosthnách) — sarjioxx -ja ; cjiaóny — 
cjaÓHyji^ oc;ia6Hy — ocjiaói; pol. mVmac — niknqf, wynikne — 
wynikf; stane — stanqi, przestane — przestaf; tak i č. stanul 
od stanu, dostal, ostal, nastal (na rozdíl od dostál, nastal se); 
táhnu — táhnul , vytáhl atd. 

4. Z druhé formy přenášejí se časoslova, ač ne jednostejně, 
do okresu druhých nám už známých forem. Že začínavá časo- 
slova hned do druhého, hned zas do třetího tvaru se rozbíhají, 
netratíce tím ničeho ve své podstatě, o tom jsme se už dříve 
přesvědčili , anoť u př. CTap-KTH CTafktii!; , p. starzec starzeje nic 
více ani méně neznamená, co stárnu stárnouti. Rovně jedno 
jest i oslaběti i oslabnouti. — Ostatně stýká se druhá forma se 
třetí v nenmohých časoslovech v poměru jednodobosti k trvání, a 
můž odtud zas dále se vésti do páté neb i šesté formy mezi opě- 
tovací a opakovači. U př. cyr. riiA^N^TH, riiAA'^TH rxjiu;,\^ (hleděti), 
noriiAXA^im a^th (pohlížeti); otautn&th, otact^th 0TA6i|iiih, ota-kt.ith, 



305 

ot:ii;t.ak:itii (č. odletovati); RpiHi&TH (vrtnu), bp'lti:th, BfkiTíiTH, 

:;AKp%TUBATH ; nHCKM&TH, lllll|IATH , IIHCK^ITH ; BlCKilCfkJHKH^i^TH, KpHYň 

KftHYATH (křičeti), KAiiKJiTH (volati, č. okHkovati , okříkati); rus. 
xpanHyib jedn, (chrápnouti) , xpantit xpanjiH) (chrapěti), xpanaib 
noxpanuBaTb; rpHHyTi, (zahřmíti), rpcMtii,; ójecHjTt (zablesknouti 
se), ĎJiecTtTb (blyštěti se), 6.iHCTaTi,; pol. zabiegne, bieže biežeč, 
biegač, wybiegivvac ; zawisnac (uváznouti), wisieč; mruknaé (za- 
bručeti)^ mruczec, mrukač, pomrukiwac; č. lehnu, ležím, léhám; 
bi'inknouli, břinčeti, břinkati, pobřinkuji; mlasknu, mlaštím , mla- 
štěti , mlaskám , pomlaskuji , pomlaskávám ; crknu , crčím , crčeli, 
crkám; šustnu, šustím, šustěti atd. 

V ohledu na čtvrtou formu shledáváme to samé. Také ona 
slouží jenom skrovnému počtu časoslov za přechod od druhé 
k páté. Tato druhá forma odnáší se pak zase k čtvrté a páté, 
jako jednodobé časoslovo k trvacímu neb opětovacímu. Některá 
jsou však jednodobá v obojím tvaru jak ve druhém tak ve čtvrtém, 
v čemž jaksi nad potřebu jazyk oplývá. Uvedu opět obojího ně- 
který příklad: cBHTiiď^Tii anebo ck.ih<y;th o světle neb svitu oka- 
mžitém jak první ranní paprslek, cBii|i;n cbithth trvací světlo jako 
svíčky, slunce, ckhtaiíí; cbhtíith opětovaně sesilující se pronikání 
světla ; — CTAruin cTAnimTH nabyti o zisku jednodobém, okamžitém, 
CTAXHTH nabývati, trvale zisk bráti, ctaskíith a ctaskab^ith prodle- 
ním času získati, shledávati; Kpiímiii^TH , KponHTH, KpansiATH a j. v. 
— Co jednodobá časoslova neliší se od sebe pol. chwyíne -qc a 
chwycq chwycic anebo iapne a fapie, k nimž přistupují pak opě- 
tovací chwyfam, fapam. V ruštině ckojbshjtl (klouznouti), ckojil- 
3HTb střední (cK0Jb3HTi z= jest kluzko) trvací, cKOJbsaib (klouzati) 
opětovací , BUCKajibsueaTb ; Bopoxnyxb (dotknouti se) , eopomuTb 
trvale, nosopauiHBaxb po sobě. Obyčejně bére ruský jazyk jedno- 
dobá časoslova bez předložek z druhé, s předložkami ze čtvrté 
formy: cíp-fejbHyTb (střeliti). BMcrptjiHTb, Bucrpijaib -jaio; mnÓHyTL 
Cmetnouti, hoditi), ymnóiiTb (hodmo trefiti), miióarb; mcBejbHjTb 
(pohnouti, šeptnouti), sameBCMib, meBejsTb (o chvějícím se listí). 
České: kousnouti, ukusiti (pes ho ukusil), kousati; šlápnouti, šla- 
piti, šlapati; hltnouti, pohltiti, hltati; chřestnouti, chřestiti (trv.), chře- 
stati ; mrsknouti, mrštiti, mrskati ; lousknu, louštím (trv.), louskám atd. 

Nejčastější a nejobyčejnější přechody bývají však bezpro- 

20 



300 

středně ze druhého tvaru v pátý, čímž časoslovo jsoucí aneb 
jednodobým aneb trvacím proměňuje se v opětovací. A však 
šetřiti toho sluší , zdali odvozenému časoslovu položeno jest za 
základ jednodobé neboli ukončené, či trvací, poněvadž v případě 
prvnějším, jak o tom hned v úvodu šíře bylo mluveno, časoslovo 
spojeno jsouc s předložkou i v páté formě označuje čas budoucí 
skloňováním přítomného , ovšem opětovací vlastnost netratíc; 
v druhém případě jeví se ale opět co trvací; u př. říznu jedno- 
dobé, řeži, řezám opětovací a též trvací, pořeži, nařeži, obřezám 
bud., k němuž opět v šesté formě hledá se přítomný čas : obře- 
zuji ; vinu, vtjim (pol. wijam) , zavijitn , rozvtjtm atd. Doložíme 
toho ještě některými jinými příklady z nářečí našich: Cyr. ruEHmiH 
neb noriJBH;¥>TH (jinde bez b: gínqé, ginuti, hynouti', předce ale 
nalézá še u Štítného : tu všem hyběti •=. hynuti), norusAift trvací 
přít. čas ; ^abh;%th npoi^ARiimTH (klíčiti se) , npo:;AB2ii% ; bjian<^th, 
OYBAAH^TH, ovBApur. ; H:;Y6:;H;ť.TH (zmizeti), n-^^^^Tjx^ ; ^fiiti^HmTH j^pi^^Hm 
(osměliti se), wwi,^<^'h7j\\&; oy»;íich£th ca, oy^kíichiík ca; riicHmTH, ovr^tciK. 
Rus. Tonny -jtl (topiti, hřížiti), noronjaio; HtipnyrL (ponořiti se), 
BbíHupaio a BLiHupuBaK) (emergi). Ruská však časoslova připou- 
štějí nyní jen u velmi skrovném počtu opětovací pátou formu, 
nahrazujíce ji z většího dílu opakovacími. Pol. minqč , amijam 
(mimo jíti); ciqgnqé, wyciqgam ; uniknqč , unikám (varovati se), 
ač prosté niknu není obyčejno; pachnqc, zapáchám; mierzchnqé 
(smrkati se), zmierzcha sie. Č. tisknouti, přitiskám, přiíiskuji; 
mrznouti, zamrzati atd. 

A zas v tom případě, když druhá forma časoslovo jedno- 
dobé podává , jakož skutečně počet tento mnohem větší jest : 
Yftiinii;?.^ (haurire , haustum facere) , H^vfťLnAift H^vpinsiaTH bud. 
čas (hauriam); KonN<%TH noAKOiiAifi neb iiOAKon^iift; KicTpeneTH.iňTH 
(zděsiti se) , Bicrpeneiii^ -tíith ; o,vh;ílth (vzdychnouti) , :;ao?cais 
(zavzdychám); Ki\enii&TH, :;.^Kxennift neb :;iK.nen(:(i»; — rus. KO-ieÓHyní, 
saKOJiečaio ; SHÓHyrb (houpnouti), 3u6.iio 3hi6aTb ; KUBnyrH, saKnsaio 
-art; MasHyrb, noMasy -aaib, noMaauBaio; KOCHyrbca (dotknouti se), 
npiiKacaiocb přít. i bud. ; — pol. sarknq (srknu) , sarkam opět., 
vysarkam bud., ku kterémuž přít. wysarkiwam; szarpnqé (trhnu, 
drchnu), rozszarpam ; szczeknqc, zaszczekam ; krzesnaó, trykrzcszq 
^sač; shubnqé, skubiq, skubaé) — č. škrábnu, poškrabi -bam; 



307 

dupnu , zadnpám ; šeptnu , poiepci -tám , píchnu , rozpíchám ; 
siřiknu. nastříkám atd. Poněvadž v obojím tvaru, jak ve druhém 
tak v pátém, složené s předložkou Časoslovo žádný přítomný čas 
nedává , sáhnouti jest pro néj v potřebě i dále, totiž do tvaru 
šestého anebo mezi opakovači, jak jsme o věci této při páté formě 
šíře se zmínili. Jest tedy k časoslovu u pr. ;;íiKX6nH;i^ , :;íiKAenHi& 
teprv ve formě :;2iKX€nxHBiii% , pol. wykrzesze — wykrzesywam, 
oskubie — oskubuje; č. veskrz šestý tvar: oříznu, ořeži — 
ořezuji atd. 

Pozn. Pravidlo právě vyložené , že totiž jednodobá časo- 
slova druhé formy i v pátou přešedše s pi^edložkami vyznamenávají 
čas budoucí, má sice všeobecnou platnosf ve mluvě slovanské, 
a však není zcela bez výmínek^ anofpředce některá časoslova^ ač 
nemnohá, zákonu tomu se nepodrobují; u př. stihnu jednodobé, 
k němu postihám i postihuji jest přít. čas; skytnu — poshýlám i 
poskytuji ; pol. siqgne, zaswgne — zasiegam ; uprzqtne, uprzqtam 
Csklízím), a snad i některé jiné. 

Připojíme ještě poznamenání některá týkající se přechodu 
časoslov z druhé formy v pátou : 

a) Stojí-li před význačnou koncovkou -h* -hsíth hrdelní 
souhláska r neb k, proměňuje se obyčejně v staroslovanském 
jazyku v páté formě v příbuznou svou sikavku ? a i|, což ve 
starších spisech mnohem hustěji přichází nežli v pozdějších. 
ABHfN&TH (movere) má u př. častěji ^bhi^íiisí ^BH^aiH nežli ABHriii% 

-riTH, p^l^Tfk-LrH&TH — pSl^TpX^ílTH, n(»HB«rNmTH — npHE-&:;i\TH, CTArHmTH 
(získati) — CTÍlT^JlTH, nOMfťLKIi;i^TH — nOMplIfiXTH, CMUKHmTH — Cl.mi|XTH, 

npT.M.M.KHmTH — upiiiiimiATH (přemlčeti, mlčením pominouti), rpiKiimiH 

— rpaii^^TH a rpxKi:iTH (krákati). Ješto pak mezi druhou formou a 
první úzké pozorujeme spojení, zákon tento i tam se opětuje, 
což později na svém místě připomenu. Proměna tato hlásek jest 
dobře známa i Jihoslovanům , kde též v ilyrském od dvignuti 
odvodí se dvizati (dignuti — dizati) , stignuti (stihnouti, dohoniti) 

— stizati , puknuti — pucafi (bouchati , o střelní zbrani) , taknuti 
(dotknouti) — ticati atd. Stopy tohoto starobylého proměňování 
souhlásek nalézáme i v jiných nářečích, ano i v češtině naší, 
u př. od ponuknouti tvar ponoukati i ponouceti, od naléknu, po- 
léknu (líkati na ptáka, Erb. pís. 439) — poltceti ilíčiti jest chybné); 

20* 



3(»8 

maknu — makati a macafi (též pol, lak i cyr. homakíith a iiomíi-^ 
ijiiTH, a snad i v Soudě Lib. naricaje mutno)^ hrdnu pohrdám — 
j>hr7>eH. 

b) Povšimnuty buďte bezsamohlasné časoslovní kmeny druhé 
formy, ježto teprv ve skloňovací samohlásce & («th) u vyslovení 
nalézají podporu , u př. schnu schnouti. Vedou-li se tato časo- 
slova do páté formy , rozstupují se od sebe kmenovní souhlásky 
pomocí samohlásky, která vétším dílem jest "u (y). Každé takovéto 
časoslovo podržuje pak i ve spojení s předložkami význam svůj 
trvací aneb opětovací. Také časoslova toho druhu bez předložek 
málo která se užívají , a souhláska uzavírající kmen jest skoro 
ve všech hrdelnice : cyr. a'e,vii;í;th — ahxjith, r'l:;a'ux3i%, pol. tchnq^ 
dycham, oddychám', clívhísíth, hi^cmxíith; Mi^KiimiH (zavříti), 7j\wu- 
KíiTH ; TiKiiďiTH , TUKATH , ji^oTiiKiiTH aneb j^oTiiijATH ', pol. lifnqč 
(lnouti), przy ligám; ocknqé si^ (procitnouti ze sna), ocykam siq 
a ocucam sie ; wzdrgnqé sie a také i v druhé formě hned se 
samohláskou w^drygnqč siq (zhroziti se, užasnouti), uszczknqč a 
uszczyknqč (uštknouti , učknouti) , uszczykam (ušlikám) ; č. pol- 
knouti, polykati; rus. npoiiKHjTB, npomiKaTb (propíchnouti, u pr. 
vřed); qxHj^ib, qHxait (kýchnouti); naše zas čichnu, čichali jest 
časoslovo činné ; žhnu, zažhnu, zažehám, rus. aawHraTb. llyrský 
a ruský jazyk vokalisuje však tato časoslova na větším díle hned, 
ve druhé formě, proměňuje totiž dle své povahy cyr. i v úplnou 
samohlásku: sáhnuti, izsihati; izdahnuti , izdisati (vydechnu); 
pomaknuti , pomikati ; dotáhnuti — doticati ; coxHj-^Tb , Hscbixarb ; 
B0340XHyTb, B034UxaTb ; jakož i č. dchnu častěji se samohláskou 
se slýchává: dechnu vzdechnu, vzdychnu. — Místo cyr. nhXNis^TH, 
njcaiH (strkati, trudere), jest r. nxHyib neb uHXHyxb, nnxaio též 
tundere; noMiKN&TH (zpomenu) má houhnath (zpomínám). Alimo 
to připomenuta zde buďte ještě časoslova ovcnath a thh^th ; první, 
jakožto z plnějšího tvaru oycnNi^TH pošlé, má pátou formu oifcxin- 
RiaiH, pol. usypiam, č. usýpám (uspím, uspati) ; druhé tnath místo 
riBH^y^TH , ruEN;y;TH — turath , č. hnu , hýbám , il. ganuti , gihati, 
gihtjem, při čemž znamenito jest, že polský jazyk své gnq vý- 
hradně v neurčitém způsobu do první formy převádí: giqé giqf, 
ano i pátou formu zcela nepravidelně si tvoří: nagne, naginaé, 
as tak jako my Čechové od ha^nu utvořili jsme shasnu, shasinám. 



um 

c) Posléz i to se pozoruje, ze tato druhá forma ve slovan- 
ských iiáře ích nejednostejné jsouc obyčejná onde u větším onde 
zas u menším objemu a rozsáhlosti se objevuje. — Abych to ze 
mnohých príkladflv jenom jedním neb druhým ukázal , jedva kde 
jinde krom polštiny nalezneme formy jako jsou kwitne kwiínqé, 
rošn§, palné (vypálím zbraň). Vlastní jenom polské a ruské mluvě 
jsou zase skokne CKOKHy (skočiti, skok učiniti) , střelný crptibny, 
kas%lnq KaniMHy -Hyib (zakašlati jednou). Anebo rus. 4aBHyTb 
(jedním rázem stisknouti , u př. hrdlo) , trv, ^aBHTi, ; KypHyib 
(o jednom vybouchnutí kouře), Kypnib; CTpaxHyib (střásti) vedle 
první formy cípacTH, crpacaio. Tak jest to ovšem něco divného 
nám Cechům , dí-li Ilyr pomognem , pomognufi vedle pomoženi 
pomoci , anebo užívá-li Slovák za ubudu ubedq neb přibudu 
przybede ve druhé formě ubudnu , pnbudnu. Místo učiti se 
yqnTb CH zná Slovan lužický wuknu wuknyč (discere) , arkoliv 
tvar tento s přehlášením u r y obecně znám jest v časoslově 
zvyknuti, obvyknuti, což arci rovněž způsob učení jest. 

Bezpostředně z druhé formy v šestou nepřechází žádné 
slovanské časoslovo. 

První tvar. 

Přistupujeme k poslední formě slovanského časoslova , od 
nížto bychom byli vlastně počátek učiniti měli jakožto od nej- 
prošlejší, kdyby nám pouze záleželo na vědecké systematičnosti 
této částky řeči. Poněvadž ale nejedná se nám toliko o pouhý 
přehled šestera forem těchto , jako spíše o podstatnější částku 
při tom, totiž jejich vztahování se k sobě vespolek a proplétání 
se mezi sebou: za tou příčinou zdál se býti způsob ten přimě- 
řenější, aby še začátek učinil od formy, která jiné v sebe při- 
jímá, nikoliv ale naopak. Sestupovali jsme jako od vrcholu dolů 
ke kořenům stromu, a komu by se druhá dráha lépe líbila, snadnof 
ji nastoupiti může i v opačném směru. — Časoslov prvního tvaru, 
aspoň pokud v nynějších nářečích jich stává, snadno úplný výčet 
podati se může. S větší částkou i my se tudíž seznámíme; ostatně 
časoslova této třídy vztahují se právě nejvíce ku běžné každo- 
denní mluvě, znamenajíce ponětí nejobyčejnější. Veliká jedno- 
duchosf kořenův jejich a při tom schopnost rozvíjeti se ve množ- 



310 

ství jiných slov odvozených daly jsou pnť'inu k domněnce té vůbec 
rozšířené, jakoby v těchto časoslovech největší díl jazykových 
prvkův nalézati se musel. Tudy na mnoze ona snažnosf novějších 
etymologův, co možná všude tato prostička časoslova první formy 
jiným slovům za základ dávati a v nich je jako rozpouštěti. 
A však přísnější ve slovanštině badání poučuje nás zrovna naopak, 
ano s jistotou můž býti dokázáno , že právě tato chudoslabičná 
časoslova co nejběžnější peníz nejvíce ze svého původního rázu 
ztrativše považovati se musejí za větve vyrostlé z jiných a to 
starších kmenův. Nehledíc však na pochybnou tuto původnost 
jejich, nic není nám na překážce bráti k účelu nynějšímu našemu 
veškerá ta časoslova tvaru prvního za prosté prvotní kořeny. 
Povahou svou jsou dílem činná, dílem střední, a vyjmouc jedno 
neb druhé (jako ca^*, iiar&) jsou veskrz trvacího vidu. Některá 
přicházejí tohko ve spojení s předložkami, kterážto, jak sama věc 
s sebou nese, v pořadí ukončených náležeti musejí. — Podlé toho 
končí-li se kmen bud v samohlásku anebo v souhlásku, rozvrhují 
se časoslova první formy ve dvojí stránku, na kteroužto věc nyní 
zřetel svůj obrátíme. 

A. 

— TH — tíh, KUIH —XI 

— Tb — H) emb — .11 

— ti — jem — h 

— č —je — í 
—ti —ji (ju) —1. 

Samohlásky, ježto bezpostredně před skloňovacími slabikami 
přicházejí , jsou onyno tři nejprvotnější u, oy a a , anebo, změk- 
čuje-li se slabika, h, lo a «, kterážto poslední samohláska, jak 
v nauce o samohlasenství se vyložilo, míšene'c jest, a rovné ze 
základního a jakož i z e se vyvádí. Tímto způsobem obdržíme : 

1. Časoslova ve kmenu se samohláskami « a h: bwth buk, 

MTJTH . HWTH (bolcsluě tOUŽiti , nechuf cítiti) , pWTH , KpUTH , TTJTH. 

v ruštině nastupuje v přít. času při těchto časoslovech místo xi — 

o: BOK) BMTb, MOH) MMTb, HOK) , pOK), KpOH) ; TUTb má ale též TUK). 

Všecka časoslova tato přecházejí jediné ve tvar opakovačích , a 
ve spojení s předložkami odtud trvací přít. čas se bére : gymurik, 
OVNUBAU/; , 7A(>TJiiAiift , noKfkUR.^Uk. Co střcdní nalézají tato doplněk 



svůj v činných dle čtvrté formy: huth (zemdlelost v sobě míli) 
a II.1KIITH (unaviti, mdlobu činiti), tuth a taviti, otaviti ; euth a b^ikiitii. 

BHIft BHTtl, RIITH, nHTH, iIHTII, RpHTH, XHTH, UIHTH, (VIITIl) nOYHTH 

noYiiK (odpočinouti) , nmiH. — Jazyk ruský seslabuje zde v přít. 
čase samohlásku i v měkké k v těchto slovech: Bbio, ólh), ribio, 
JLK) a mbK). Toto stahování hlásek jest nám v grammatickém 
ohledu proto důležito , poněvadž nám slouží za důvod , kterak 
v přít. čase čtvrté formy tatáž samohláska h, jsouc jistou známkou 
ve způsobe neurčitém a minulém čase, vypustiti se mohla, totiž 
u pi*. od xpAHiiTH přit. čas xP'^iii% ,vp>iHHUiH místo jcpaiiHiiit. Jakož 
ale vůbec uvedená tuto časoslova podobou svou silně nás pama- 
tují na čtvrtý tvar,* v mále uhlídáme v této první formě též zá- 
rodky všech ostatních, čehož nesmíme ponechati bez povšimnutí, 
chceme-li důkladněji pomýšleti o organickém vytvořování se časo- 
slov našich. Souměrně se čtvrtou formou snažil se druhdy český 
jazyk časoslova Itju a piju také v přít. času stahovati: lim nebo 
lém, pim piš pi , kteréhož skracování nyní zřídka se používá. — 
Časoslovo asHTH připouští v češtině dvojí způsob přítomného : ziju 
žiješ, a s přídechem tvrdým živu iiveš. Cyrilština a ruština zná 
jenom tento druhý vmrsí -euiH , aciiBy WHBemb jkhbctx; polština 
toliko první žyje žyjesz ; Ilyrové přenášejí slovo to do třetího 
tvaru živéti iivim neb iivem živio sam atd. Jestif to vlastně 
jenom záměna dvojího přídechu měkkého j a tvrdého v, což i na 
jiném místě později nám se ještě vyskytne. — Staré češtině jsou 
v této formě známa časoslova kliju neb klejů kliti (klížiti) a 
pšiju pšiti (píchati). Jako v tomto kliju se i proměňuje v e, 
přichází v cyrilštině vedle b|>hi«; také B(k-Ei& , a v polštině přešlo 
AHTH KHI& zcela v širší samohlásku a: leje, laé laf. — V časo- 
slově UIHTH jest kořen iuh patrně porušen namísto připomenutého 
dříve a posud zachovaného nuiHTH , kteréž přiřaditi se musí ku 
kmenu nxiiTH, hhxath, anof i ponětí se stýkají po blízkosti významu 
éiii a pícháni. Z nadmíněných časoslov přestupují v druhou 
formu : od khth — BHHmiH rhha;, ahth — iiHH<% xHHmTH, pol. Unqc a 
lunqó; odnovni* novHTH — OTnoYHH/ii -h&th. V polštině pozorujeme 
zde podivnou zmatenosf s časoslovem yn& noYHm , o němž poz- 
ději; nebof pravidelný tvar otiioyhm& stahuje se zde v odpocznq, 
k némužto dává se nepřípadný tam způsob neurčitý odpoczqč 



.312 

odpoczqf , jakoby slovo to svým původem stejné bylo s zaczn^ 
zaczqč, čehož přede není. niii& iihth nemá sice v žádném slo- 
vanském nářečí druhou formu k sobě ; nalézáme ji ale v řečtině 
a latině : nfoj a nívco, propino. — Opětovací míjeti i.iimTH , jemuž 
po boku stojí bud. čas druhé formy mhn;& mhh&th , poukazuje 
samo sebou na první tvar mhhk, kterýž nyní vyšed z užívání někdy 
i v češtině přicházel, u př. Star. ski. : chudoba ni kněze ni mnicha 
mije. Dále tvoří tato časoslova své opětovací formy dílem 
v raiH, dílem ve eaiH, tedy anebo dle pátého tvaru anebo opa- 
kovacím : pa:;ehi£ith píii^GHiiiift (rozbíjím, rozbijam), ovbhkith (p. uwijaó, 
v češtině vedle uvijeti také s podržením hlásky n druhé formy 
přivinuti, přinmovati), nmn ^ixnntxrn npHnHUTii (připíjím a pívám) ; 
naproti tomu od íihth — noAHBATH (p. polewač , žádné polijafi), 

npHUlHBÍlTH, nOTvHBATH, ^^HTHHKUTtt. 

2. OY , H). Kmenovní slabiky zavírající se samohláskou oy 
neb 10 přivádějí časoslova tvaru prvního s oněmi šestého v jakési 
příbuzenství , pročež také širší neurčitého způsobu zakončení obstm 
jednodušší th zapudilo , anebo jedno vedle druhého se udržuje. 
Semto náležející časoslova jsou : -ovkr , toliko co složené přichá- 
zejíc: OBOYiii> OEOVTH o odívání nohou dílem i rukou, n:;ovtn č. 
zouti zuji, v polštině bez potřeby s dvojím z: zzué; ruština má 
oóyTb, pasyxb, ilyrština obuti, izufi izujcm. Tentýž přejednoduchý 
kmen, jak snadno pozorovati, nalézá se také v lat. ex^uo, in-d-uo. 
— AOV^* AOVTH v cyrilštině není, leč u vedlejším am* A*th, 
o čemž později; rus. č. AJib, douti duji. t(>oyi% TftoYTii, p. fruj§ 
truc (otráviti) ; poví* poyTH (rváti, vytrhovati), caovk c^oyth a také 
CiiuTH , nxoyii!; nscyTH a nxoBiiTH , též niťuift ilaijth , Koyui; KoyTH a 
KOBATH, č. kouti kovati, pol. kuc a kowuc, rus. a ilyr. toliko Kyio 
KOBaib, kujem kovati; coyia coyTH (sypati, strkati), rus. jen coBatb 
(cf. č. sutá míra a sháněná); cHoyift CHoyTH a ciiob<ith (osno- 
vati, osnova). Sem též náleží pol. psuje psué a psowač (kaziti), 
rozdílné od kořene nhci. — Po zhuštěných sikavkách , kdežto 
samohláska za měkkou platí, ač se tak nepíše : voyi* YoyiH (cítiti, 
slyšeti, vnímati, č. čiji čiti), a;oyi& xoyTH a aseBiiTH , a pol. szczuj^ 
szczuč, naše štvu štváti. — Se změkčenou samohláskou lo: pioi& 
piOTH (řiji řiti, řvu), Biiioift RiiioTH r;i6Bi1th (bliji blíti), n\w\ik haiotn 
a nucBATH (pliji, plíti plvati), kaioiíí6 kacbath. — V češtině jak viděti 



313 

zmékfcné lo slovanské v hlásku i se pťevrhlo, toliko k^xioik zní 
posud i kliji i kluji klouti se. — Z tohoto oddělení přestupují 
jenom nékterá v druhou formu : í\\Q\\ih — n.ťuiiii;, c!\ovi« — caiiha, 
obě zílistávají i ve druhé trvacími ; naproti tomu stávají se ukon- 
čenými : niiiONin , p. plunq č. plinu neb plivnu ; kíiioii;!; , p. klunq, 
č. klinu (vrána vráně oči nevykline); ccvh/k od covis^; A0vm«, 11. 
dunem (o náhlém zadutí větru). Vedle sunu sunouti osobil si 
jazyk náš též šinu posinoufi, vyšinouti se (pohnouti se s místa). 
Některá z nadzmíněných časoslov berou své opětovací neb opa- 
kovači tvary obyčejným způsobem prostředkující slabikou bx: od 
ffiy& — NiXAOYBiiK -KATH , OROVB.m; od OBOVi% , YovBiiTH (pozorovatí 
pozor dávati) , hocovbath (postrkovati) od coyth. Jiná pak, ježto 
mimo tvar zde uvedený ještě v jiném se jeví pomocí souhlásky 
B utvořeném, kloní se též v opětovacím vidu k tomuto druhému, 
u př. rvu — ruju rývám, o čemž ale teprv později na příhodném 
místě promluvíme. Naše první forma řiji pmm má k sobě opě- 
tovací řijtm Hjeti, k čemuž (kioiATH v cyrilštině nenalézám; místo 
ipoviíi^ oipcyift jest nám toliko čtvrtá forma známa : tráviti otráviti. 
3. «, -R. Náležející sem časoslova se samohláskou a na konci 
kořene podobají se zcela formě páté , se samohláskou t formě 
třetí. Rozdíl však podstatný jest ten, že hlásky a a « ve tvaru 
prvním jsou kmenovní^ t. j. od samého kořene neodlučny, v nad- 
míněných dvou formách ale pouze tvořící neboli přechod způso- 
bující od kmene k neurčitému způsobu. Mimo to má větší díl 
těchto časoslov tu podivnou vlastnost do sebe, že tvoří neurčitý 
způsob a tudy i minulý čas na způsob opětovacích s pomocenstvím 
slabiky o. Český však jazyk toho nezná, buďto že v něm kratší 
infmitivní tvar lépe se zachoval, anebo, což podobnější jest, že 
v něm samohlásky ara tia v jednu sběhly. Časoslova toho druhu 
jsou : Eaift eaiaiH (fabulari), p. baj^ bajaé, č. báji báti (jiné bájím 
bajeíi, odtud bójka báseň atd.); MUk Moin (štěkati, hubovati), p. 
faje lajaé , č. laji láti; laift laiaiH , č, taji táti, v polštině toto 
časoslovo zcela k třetí formě přiléhá : taje tajec tajai ; Kai& c« 
(litovati, pokání činiti), r. Kaiocb Haart ca, v polštině a češtině zas 
pátá forma zřejměji vyniká: kajam a kajq sie, kaji se a kám se 
káti se ; vaia vaiaiH , r. qaio ^aaib (doufati) , Poláku , Ilyrovi a 
Čechovi neznámé , ačkoliv odvozené odtud čáka máme ; Biiai& 



314 

BAiiiATH (ca), č. vlaji 86, vldti 36 (zmítatí se u vodě, odtud vlna); 
č. plaji pláti (jplám) ; r. Maio MaflTb (umdliti unaviti). Ilyrský 
jazyk souhlasí se staroslovanským : lajati lajem , kajaii kajem 
(trestati), ba jaii bajem aid. — Místo zmčkčeného a stojí t v těchto: 
K-Kiiii BciATH (ruština souhlasí všude s cyrilštinou , p. iciej§ wiaé, 
č. věji váti (víti) , il. vejem vejati ; cti* cemth , il. sijem sijati, 
p. siejq siaé, č. seji síti; ptwft ptiH (íluere, loqui) , staroč. řeju 
řeii (Kr. Rkp. : tako řechu jedni. Jaroši.) ; ntur. iitiH, r. noro ntri., 
il. pěti a pojati pojem , 6. péji pěti , p. pieje piac (toliko o ko- 
houtu se užívá) ; cnti» ch-íth a cn-KaTH (proficere, odiud prospěji, 
prospěch), BUcnuTH (č, spěji též z=. spěchati) ; CMtift ca CMuniH ca, 
č. smáti se, p. šmiač siq\ bjihi* ba-kmth , č. bleji bleti (bečeti); 
rp-BKR rptKiTH, hřeji hřáti (hříti). Českému jazyku vlastní jsou 
okřeji okřáti a kleji kliti, které jinde v druhé toliko formě kinu 
se vyskytuje. Naproti tomu má i^ti* (hiare, tlamu rozevříti, zívati) 
v neurčitém způsobu :;hiíith místo i^-kuth , p. zieje ziač , č. zeji 
Z'áti a zíti; a když jiná nářečí ahi% samohláskou i opatrují, při- 
jímá se v polštině e a a: lej§ lač, ač v cyr. též vedle shth i 
HHiATH. — Zvláštního uvážení zasluhuje časoslovo ^aift, a ještě více 
mnohovýznamné j^tia. První ve vidu trvacím Aaia a^cith, v ukon- 
čeném Aaiib A^TH , a tudy jako bud. čas takto se skloňuje : f^nuk 
pcH A^CTh, ftauii pcTC A^AATh. Minulý čas od js^imn pravidelně 
AAisxi anebo též aaA'^'^^'^? od a^^th však a^A^xi, a^^g (2. 3.) aneb 
A^CTL , A^XOM'L A^cTC jí^ixtuA. Tak rozeznává i Polák mezi přít 
daj§ a bud. dam dasz .... dadzq, tak i Rus a Ilyr 4aro a 4aMb 
dajem dam, leč v polštině a ruštině zůstává k obojímu neurčité 
dač 4aTb. V češtině rovněž bud. čas dám, dáš .... dají idadtX 
přít. ale daji jest dávno zapomenut a nahrazuje se opakovacím 
dávám dávati. Odchylování se zde nářečí našich od sebe jeví 
dále i v tom svou moc , že ve složení s předložkami trvací vid 
svou sílu netratí a přítomný čas tudy nepohnut zůstává , ješlo 
starosl. Hi^A^ift (majíc bud. čas H:;AAMb) přítomným zůstává , tak i 
iioAAK a j., též pol. a rus. H34aro, wydajq pnydaje, bud. wydam, 
pnydam, předce však k vytknutí doby trvací v neurčitém způsobu 
u34aBaTb npH4aBaTb, wydawaé atd. — a*"* A"K»th, p. dz>ieje dz,iac, 
č. ději děti díti nejednoho jest významu. Základní smysl jest 
činiti, konati, působiti atd. ; odtud značí se to ještě patrněji v od- 



315 

vozených a^í^o — A*'*í»th atd. K tomuto ponětí nejblíže přiléhá o^ta 
OA-KTH (oAtttTH opět.), odkudž odéc oduei 04*^-10, p*:?^*"* (svleku), 
tak též N.\^«K p. nadziejq, č. naději nadíti (naplniti, nacpati, u pr. 
klobásu — nádivka}, přít. čas ke všem těmto oai^kvi^, OA*K:iift, in^*- 
K.Aim. Docela jiný vidí se ale býti kořen ji^tuh v časoslově ha^-sk c* 
H.iA*»TH CA naději se naditi se (doufati) , kteréžto co jednodobé 
neboli v bud. času jaksi podivně s časoslovem a^th zdá se stýkati, 
znějíc pak nx^í^mi ca ha;^.ith ca, tak i česky a ilyrsky. V pol. 
nadzieje sie nadziewam sie jest zastaralé, a místo něho potřebuje 
se nyní spodzieje sie spodziewam sie, ačkoliv odvozené statné 
jméno nadzieja }Ř^^&fí^,^ pozůstalo. S tímto souvisí také p. č. 
zdač siq zdáti se (podobati se, sníti se) ; starosl. podobně ^tKiTH ca 
Ai;i€Tfa CA (videtur) ; luž. srb. mi so dzijo (zdá se mi , somnio). 
Konečně znamená a*»» také tolik co řku (ajo , inquam) , ježto 
v češtině zcela k třetí formě se připodobnilo : dím diš dt, díti, dél. 
Také z těchto časoslov přenášejí se některá ve druhou formu : 
od BtiiR KtiiiA^ č. vanu, p. pnwione -nač; ums^in (innuere) no- 
MAiiATH (kývnouti) , č. namanouti se od zašlé první formy ui\m 
uanTN ; cyr. , č. , il. planouti , planuti pianem, biciiaíihath ca , č. 
vzplanouti , p. p-fonqč ; 7,^híííTH od ^^ta , rus. passHHjTb (poTi), 
zívnouti (ústa rozevříti) , a*"* o^ A*"* ? il- děnu děnuti (podíti, 
založiti), r. Ha^tHy (obleku). Připomenuto buď na tomto místě 
ještě časoslovo ctiha za příčinou neurčitého způsobu cixin, zcela 
rozdílného od ctoiíith, které při třetí formě se uvedlo. Tímto i 
rozdíl znamenaný dlouhým á mezi ostati ostal (remansit) , a 
ostáti ostál na nohou; jiná složená, jako dostati, dostáti, npHCTAHX 
npHCTi:(TH atd. známa jsou. Pokárání zasluhuje šeredný cizomluv : zů- 
stati státi, zůstal státi (mansiť staře ? !) místo stanu, zastavím se. 
— S předložkami složená nabývají opět s\ůj přítomný čas neboli 
vůbec trviící vid ze třídy opakovačích : pii^Btift — pa^b-kbaií;; neb 
(>a:;-B-KMi% -KTH, Bii^n-EK — B'L:;n-EBiiis, o;^-sb:iííi;, bu^cbik (exhalo), 
ovcM-KBi\im CA, ocT.AB:iiiK. — j místo V obyčcjno jest: noMixnífi; pomávati 
(pokynovati), oyakii& očekávati a oty:i»i& (zoufati, odtud OTY,jaHiie 
zoufalství), BA-KUtt od Bí«!i«. V češtině kmenovní t v opětovacích 
obyčejně se dlouží : pěji — zpínám, zeji — zívám atd. 



3IA 

Mezi rozdíl první a druhý této první formy vřadén bud 
jistý počet časoslov, ježto stejným právem k jednomu i k druhéniu 
přičteny býti mohou , činíce takto přechod anebo spojení mezi 
obojím rozdílem. Jejich kmen uzavírá se sice souhláskou, leč 
souhláska ta nečiní předce žádnou podstatnou jeho částku , ale 
jest pouze tvořící , pročež také ve skloňování hned na jevo vy- 
chází hned zas mizí. Takovéto nápomocné souhlásky jsou b, n, u 
a j^. — První z těchto souhlásek bére vznik z proměny měkkého 
přídechu j v hrubý, totiž ve c, a tudy nalézáme v přít. čase hned 
v jednom a témž nářečí hned v rozličných obojí tvar vedle sebe, 
u př. »:hiíi; a •xmv.Sx »;hb6iíih »:Hi{eTh atd.; nAcyift neb n.iuift, k tomu 
nm^ik a n.mB^ ; caoyi% , caobísl a cataks, ; ciioviíií a choba ; 11A101& a 
nii6K& (plívati), mm^ a k2(6B£ neb kíii>b;i;, hať^iík a níCKBm (pleti). — 
Dvojitosť tato nečiníc v časoslově žádné změny, ovšem jen v pří- 
tomném času má místo ; neurčitý způsob a minulý čas toliko onen 
výše uvedený tvar zasahují: skmth vma%, niiuTH, raioth atd. Odtud 
vyplývá dále , že jejich další odvod ve -Baia dle libosti buď za 
opétovací aneb opakovači bráti se může : noxHBAift -aiH , iiaubaik 
a niiOBAi!ík, ovniiuBAift, nnesAift, kx6bzii& a kalbíh^, tato dvě poslední 
p. a č. plicač, klwač a kluwač, plvati, klvaíi, klovati. Ve dvo- 
jakém tom tvaru přít. času souhlasí úplně jazyk český se staro- 
slovanským. V ruštině, polštině a ilyrštině jsou tyto tvary aneb 
valně pomíchány, aneb docela scházejí : Rusovi známo jen" njusy, 
cjMBy, HCHBy miíTb, ne pak njuio, wiio ; 6.11010, njnoio, k,iioio nachy- 
lují se zas k šesté formě majíce neurčitý způsob ójesaTb, njCBaib, 
K.iCBaTb; v polštině skloňování s hrubým přídechem w zaniklo 
skoro nacele , ano mnohá z těchto časoslov vymizevše ve formě 
první teprv ve druhé se jeví, jako piyne pfynqč, stynq sfynqč. 
Též Jihoslovan uvykl na mnoze už jenom vyšším plnějším tvarům, 
jako živěti, živim 3; pleviti plevirn 4., ač též pleti plétim (run- 
care) ; snovati snvjem 6. , pljuvati ptjujem 6. , a pljunuti 2. atd. 
— Dvojí tento tvar přítomného času spatřuje se také v následu- 
jících časoslovech: povia, pwift a ajovi* (žvýkati), knimžto přistává 
pxB*, ph&Sk a mtuk ; nemají však s prvními společný, nýbrž osobný 
neurčitý způsob : piBiiTH , (^lkath a xhbath (manduco) ; nis. pey 
paaTi., peey zas má peBtit 3., way nepřichází, nýbrž jen wyio 
HíCBaTb 6. — V polštině toliko rw§ rwač , iujq iuč i au?? itcač, 



317 

kmon rswf není znám a nahrazuje se slovem ryczeč. Polština 
zná mimo to i časoslovo s-~iczuje , s:jCzu6, k němuž čeština útvar 
druhý podává : štvu šlmti , dávajíc i druhým př-ednosf vjiiradně 
s hláskou v : řvu řváti , ž»m aváfi. V ilyr. ^ESk zní hárvafi, 
hárvetn , druhých není. Jediné s tímto v tvoří se ^b* neb ifivjh 
i^BďTH. K těmto nemnohým časoslovům prislušejí opětovací bui^ii- 
BSK, np-ii%6BAift , p. przeiuvám (přežvykovati) , p. poszczuwam, č. 
poštívám, a H.^^^uB^itft. K pioift zas připadá pionTH, č. řijeii, říjím. 

V následujících časoslovech, jež z dobrých příčin též k první 
formě přivtělujeme, znamenati se dává tudíž i zárodek k druhé 
formě nám už povědomé ; nebof i při nich jeví se skloňovací 
slabika n& v přít. čase toliko co tvořící sloh ; jejich však neur- 
čitý způsob a opětovací vid odstupují zas nacele od pravidel 
formy druhé. Kmen neboli prvek těchto časoslov jest co možná 
nejjednodušší , záležeje až na vímmu, všude v jediné souhlásce, 
totiž: nH£ HJiTH nax'fc (tendo, necto), miiísí mjith (terro), Tiiái tstm 
(caedo) , xiiík ajATH (metére , succidere) , yiix yjith (incípere) a 
¥í^%H& KSiTH. Nápodobně i druhá nářečí s přirozenou proměnou 
nosového zvuku: pal. pne piqó piaf , mne miqc , tne ciqč , znq 
íqé, poczne poczqč, klnq klq'^ ku kterýmž Polák ještě časoslovo 
gne giqč giqf přidává , ač veškera ostatní mluva naše h toto i 
v neurč. způs. ponechává : tha fhíkth, ganu ganuti atd. ; rus. nny 
naib na.i^, »íh j acaib atd. ; ilyr. pněm pěti , zafnem zateti , žnjem 
neb žanjem zeti , počnem a počmem početi ; č. pnu píti pial, 
tnu tíii (tielt) fal , žnu žíti žal, počnu počíti počal] od mnu 
není už nám obyčejno mieti mial, nýbrž mnouti mnul, tak i od 
pnu hustěji užívá se nyní pnouti pnul. — V opětovacím vidu, 
jenžto, složeno-li časoslovo s předložkou, za přít. čas slouží, po- 
držuje se tvořící toto », leč mezi ně a předcházející souhlásku vkládá 
se samohláska i : nH£ — NinHini%, hoatkníik, BUMHHafó, i^íhskhh.ik, ^h- 
YHNíiift, npoK.AHiiiilii; i^itKnitHSK; atd., v čemž i jiná nářečí, pokud základní 
formy v nich stává, se srovnávají ; pročež také Polák ke svému vý- 
hradnímu gne giqč přiměřené naginam zaginam (záhyb uj i) vykazuje. 

Podobný ku předešlému jest také vedlejší tvar způsobený 
souhláskou m, přicházející však jen v těchto třech časoslovech: 
nuSi arn ajch čsl. jednodobé, r. iiMy ait, i^.jime jqč jqi. č. jedno- 
slabičné jmu jiti (místo jali) jal. Z kmene toho vyniká třetí 



318 

forma hm-sth Hutm, i jest on úplně sroden s lat. emo, adimo (zcela 
slov. oTiHMift). Opětovací tvar jest hmai», č. jímám, a zde polský 
jazyk bére i k šesté formě útočiště , seslabuje názvučné ji po 
předložkách k prostému j, u ^pf. pojmač (hmotně), pojmowač 
(pochopovati)^ najmowac pnyjmowač, kde cyrilsky, rusky a česky 
říká se jen hohmath noHuaift, naHHMaTb, npHUHHaTb, z>ajímám, odjí- 
mám odnímám atd. Mimo to sesiluje se předložka z v polštině 
ještě souhláskou d: zdejme, zdejmuje (sejmu snímám, cyr. též 
cnhm:ii%). Naproti tomu pohlcuje předložka b03- wez- kmenovní 
t v novějších nářečích : r. BOStMy Bsaib bud. , p. wzjqé toezmq, 
č. vzíti vezmu. S touto předložkou složené časoslovo bére sice 
svůj přít. čas z cizího kmene epsiTH Kep*. — (Rozdíl v č. vezmu 
a vzejmu vzňaly. Velmi zatřely jest zde polský rozkazovací 
způsob wez, wezrie, kde celé jádro slova mizí a jako pouhá před- 
ložka se skloňuje. V ilyrském prosté imem jeti nepřichází, aniž 
jimam jimaii ; neboť imam imati bére se místo hm-sk hm-eth 
(habere, possidere), přetvořivši se z něho. A však s předložkami 
oboje jest známo: přijati primem (a též primifi), uzeíi uzmem 
(vezmu) , uzimaíi (bráti) uzimam neb uzimljem atd. ; objamem 
objeti objimati z=: obejmu. 

Druhé takovéto časoslovo jest ^ma , stojící po boku pro- 
stějšímu AOVKR. Neurčitý způsob jest k onomu a&th , k tomuto 
AOVTH. V polštině podobněž dme dač; č. dmu dovoluje též ač 
nepravě dmouti, jakož i předešlé jmu — jmouti. V ruském a ilyr- 
ském útvaru toho není , nýbrž jen Ayny AjHyit , dunuti. Opě- 
tovací jest AXiMaK -aiH. Porozšířenější formy časoslovní jsou od 
Aovift — AoyjicaTH neboli ^uícíith , a od A"* pol- dmuchac, česk. 
dmýchati. — Opět jiné časoslovo toho druhu jest VMik a;ATH 
(stiskati, tlačiti), které stejného jest původu, zjinačivši jenom trochu 
ponětí, se známými nám už tvary a!OV» asorfiH a skka skkath. 
Běžné jest toto časoslovo i v ostatních nářečích: rus. »My »aTb, 
il. zmem íeti, pol. žmq žqč a Z7nač , č. zrnu a zdmu zdíti zdal 
(*ža/). Opětovací vid jest i zde SKHMaift, npHSKHMiia (přitiskuji, u př. 
kprsoum; jak i Kr. Rkp. objech dievče přizech k srdcu^; naše č. ždí- 
mám {vyždímám bud., vyzdimuji^ nyní hlavně o prádle se potřebuje. 

Čtvrtou souhlásku a, jížto se časoslovní kmen porozšiřuje, 
nalézáme jen v těchto málo případech: ha* mth, min. č. maojei 



310 

H,\€ atd. Prosté opětovací tío^xíjí^ xoahth náleží ke čtvrté fornié, 
a ve spojení s předložkami přestupuje v pátou : np'KXAXAAi& npt- 
,xii»;,\aTH, poněvadž npuxoxsj!^ nevyjadřuje vid opětovací, nýbrž 
toliko trvací. Časoslovo to zní rusky haj hth. Zde podržuje 
neurč. způs. i na konci, jakož i v časoslově BesTH, necTH a někte- 
rých jiných, jež následovati budou, majíce přízvuk na poslední 
slabice ; il, idem iti a iči , pol. jide jisč , č. jdu jiti. Min* čas 
novějších nářečí lueiii uiao uiaa za střední výtvor mezi hth a xoahth 
považovati se musí; neboť š nic jiného není leč proměna vyšlá 
z hlásky ch kmene xoj, pravidelně přetvořeného v uie;^; odtud 
posaváde v mužském zní min. čas pol. ne sel ale szedi, čímž se 
i č. sed sedši samo sebou vysvětluje. Opětovací rus. xo>Ky npii- 
xoJKy , npHxaacHBaio ; il. hodim , přihoditi , prihadjam -ali ; p. 
chodze, przychodze , przychadzam ', č. chodím, od- vycházím. 
Polština převádí složené najde znajde v šestou formu znajdujq 
znajdoicač, leč neurč. způs. ke zncř/rfe vypůjčuje si od jiného časo- 
slova: znaleic, znalazí. Ještě připomenouti sluší, že po předložkách 
počáteční ji v h^a na j seslabuje se ; v některých případech 
staví se zas mezi předložku a časoslovo vkládavé », v čemž ale 
nářečí slovanská nevšudy se srovnávají. V češtině hned v prostém 
jidu vypouští se nyní i (ne však ve staré mluvě naší) : jdu ; a 
však v neurčitém způsobu nikdy ani po předložkách se neskracuje, 
jak se to děje v ruštině, polštině a ilyrštině. Tak u př. przyjsč 
v polštině jest jednoslabičné, rus. il. npÍHTH priti pridem dvou- 
slabičné, č. přijíti v úplnosti své se drží; tož skrácené ilyr. doči, 
prnci , poé (abire) , oči oč (deserere) , č. odejíti. — Pol. wnide 
wnišč, cyr. bhhaí% bhhth i stč. vnidu vníti, nyní vejdu vejiti, rus. 
BOíiTH ; cyr. chh^;^ chhth , rus. cohtii , p. zejd§ a znide zejšc , č. 
sejdu sejíti {^stiidú) atd. 

Jiné časoslovo jest ajiik jedu, mající hláskou tc sesílený 
neurč. způs. totiž eix>ith , rus. ixaib, pol. jechaé, jechaf, cyr. 
n^^oxi; v češtině však podrželo časoslovo to v neurčitém prosté 
sklonění jeři , jel] jechati jest nám neobyčejno. Ilyr. jahati má 
však přít. čas jasem (jase konja r= jede na koni). Jako předešlé 
časoslovo H^& váží i toto jednoduché své opětovací ze čtvrté, 
s předložkami z páté formy : v\y>,wtn, wxi^, otiha^a^i^' P* jeidzič 
jezdže, wyjezdzač, č. jezditi přijížděti. 



320 

Takovéto pHpfisobením souhlásky d utvořené časoslovo jest 
také budoucí čas nápomocného ra;/^* iudu, přirovnáváme-li s jeho 
neurč. způs. bmth a minulým bw^i byl. Střídání samohlásky oy 
a « s hrubým w neníf v slovanštině nic neobyčejného. Prolož 
některá nářečí podržují veskrz původní hlásku oy, jako malor. 
6y4y 6yTU óyei 6yja; lužickosrbsky neurč, rovné buč a byé, 
buch a bych, ano i č. dobudu a dobydu střídá se atd. — Ilyrský 
jazyk připouští toto rozšiřování kmene pomocným d v přít. a 
minul, čase také v některých jiných časoslovech v neurčitém na 
-ati vycházejících, a však co vedlejší formu, u př. dáti — dam a 
dadem '■eš -e, dadach; imati (hahere) — imam a imadem; znáti — 
znám a znadem, poznadoh; valjati (platiti, zač státi) — valjam a 
valjadem', moratí (museli) — morám a moradem, moradoh. 

B. 
Druhý rozdíl uzavírá v sobě ona časoslova, jichžto kmenovní 
slabika má na konci souhlásku ; skloňování j est , aspoň co do 
hlavní věci, s předešlým stejné povahy, a toliko to pozoruje se, 
že stýkáním se rozličných koncových těchto souhlásek s oznakem 
TH neur. způs., onde jisté splývání neb spedobňování se zvukův 
nastupuje , onde zas vkládáním samohlásek vznikající tvrdosti se 
odstraiíují. Obrazec jest tento : 

— TH — & — ojci (místo i,yh) 

— TI) — y — AI- 

— ti — em — oh 

— é — e — f 

—ti — u —1. 
?, c. 
B€?* Be^TH Be?o?ci atd. (veho), »«?« iit?TH íi-r:;©^^, rpw;?* 
r(>xi?Tii , OTBp-LJjA OTBin^TH (otovříti , aperirc) , nac* nacTH , cn^^c* 
ciiiícTH (salvum facere) , ipAca TpacTH , H€C& hscth , OYxacA ca 
0V»:acTH c« (exhorrescere), R. sesy Bearii, .i'fe3y jtaib, noiay 
noj3TH (obojí lézti', leč oním značí se více drápati se kam, 
klettern, tímto plaziti se), Hecy hccth, ipacy ipacTH, nacy naciii. 
Všecka tato časoslova a podobně i následující v oddělení tomto 
vypouštějí nacele v minulém čase v pohlaví muž. hlásku n>: 
fl 803^ Besja Beajo, a xpaci., naci atd. II. grizti grizem sgrizoh, 
vézti vezem, tresti třesem, pasti pasem ald. V polštině přistupuje 



321 

druhdy měkčení dle vlastnosti tohoto nářečí : wioze wieziesz, 
niose niesiesz, wiežč, niešč, naležč, gryžc, trzese trzašc. Č. vezu 
vézti, třesu třásti atd* Z těchto časoslov přenášejí se v druhou 
formu co jednodobá (bud. čas) : č. naleznu , ohryznu , užasnu se, 
rus. též .oipaxHy od xpacTii. Místo cyr. a rus. cnaciH osobuje si 
nyní jazyk náš čtvrtou formu spasím (trv. spásati , Král. Rkp. : 
vzmodlichu sie bohu , by je spásal sich Tatar zlostivých). Jako 
dříve h;^* a n^* mají též pohyby s místa na místo znamenající 
časoslova vézti a tiésti vlastní opětovací vid ze čtvrté formy: 
Bo:^HTH BO»t& , HOCHTH HOUI& , a pojí-li se s předložkami, z páté 
formy : cibíixiik, othauíai£, č. svážím -eti, odnáším -eti ; r. oisa- 
HCHBaH) OTHamiiBaio ; il. nositi odnositi , odnašati. Tak též bére se 
i při ostatních opětovací neboli přítomný čas s předložkami z páté 
formy : íi-k:;& h:;íi%^i1í&, rpiÁ^s* orp'hi'3^\m,, ortípi.^xtík (otvírám), T(tac& 
noTpi9ic:iijh oyxjicaií; ca, v čemž také i jiná nářečí se staroslovan- 
ským souhlasí. 

B, n. 
Při časoslovech, ježto v retní dvě hlásky b a p vyzvukují 
kmen svůj, vkládá se mezi něj a infinitivní th prostředkující sikavka 
s', naproti tomu zas, což zvláště rádo v ruštině se přiházívá, 
vypouští se někdy za příčinou blahozvučnosti retní souhláska. 
Skrovný počet časoslov, zachovaných v této formě, na tato jest 
obmezen : :;AEeTh :;abcth , č. zebe záhsii neb zíbsti , v il., rus. a 
pol. celkem co střední časoslovo se skloňuje , zabíhajíc však už 
do druhé formy: zebem zebsti ozeboh, r. aaÓHy saóayjh a 03a6x, 
p. ziebne ziebnqó. V češtině takto jen s předložkami: ozábnu 
prozibnu prozábl jsem. — t^G^íh rpcECTH a rf^ecTH (hrbiti, hrabati, 
veslovati , remigare) , r. norpeóy norpeócTii a norpecTH (pohrbiti), 
rpeóy rpecrn (škrabati , veslovati) ; tak i v ostatních il. grebem 
grrbsti , p. grzeb^ grzeáč, č. hřebu , hřebsii a hřesti. — j!^íii>b& 
AAiECTH , dlabu, hlobiti, il. dubem dubsti. — cKiUb^ ckxibcth 
sklubu -bati (vellere) , pol. škube skuse; starč. škubu skubsti; 
rus. CKpeóy CKpecit (škrabu škrabati). — Yptn& vpincTH (haurire) 
a vpuTH (odtud č. čřiti, načřtii vody, strč. načierám^ , il. cárpem 
cárpsti; tcha xencTH (obojí, čerpu, čerpsti a tepu tepsli přichází 
i v starč.); pak coraí concTH (anhelare, supati), il. sopem sopsH; 
xpoiii& ?c|ioiicTH (chrápati) a jedno druhé i jiné. Větší díl těchto 

21 



SZ2 

časoslov prvni formy v novějších nářečích vyšel z užívání, pře- 
šedše v jiné tvary, u pr. jako jednodobé p. czerpwe -nač (čeí^pnu), 
č. škubnu, pohřbím pohrbiti , a jeví se nám teprv co trvací neb 
opětovací v páté formě, podržujíce zhusta při sobě starobylý svůj 
přít. čas : norpcRZiK , H:;vf»'Ln!iMi& -rth , ocKíťLBXMK atd. ; p. ^zebie 
grzebac, skubie skubač, skrobie skrobač; č. čerpám -ati, supám 
-ati atd. 

A, T. 
Končící se časoslovní kmenové v zubní hlásky dat pro- 
měňují je v neurčitém způsobu v s. Jinak také věc tuto můžeme 
pojíti v ten smysl, díme-li, že rovně jako při retnicích jsme viděli, 
vkládajíce před th neurčitého způsobu sikavku *, souhlásky dat 
vyvrhují, což podobnější se býti zdá : boj^R eocth (místo koath neb 
eo;^cth) BO^oxi , mxjí^ híicth , iipA^^ npACTii , r&]í,& t&cth (citharam 
pulsare), capi c«cth, Bsaj^* bxacth (dominari), rpo^^ rpACTH (venire, 
progredi^, il. grédem a grém grestt , eaio^ eaiocth (observare, 
custodire), k.iíi/^, Kftíij^, č. bředu břísti ; — nx6T& n.ieToxi, piXCT& 
pacTH (crescere) , iib-ktík iib^cth , OEp«T£ (invenire) , yt« ylcth, 
fN-KTiK. z ohledu příčestí minul, času končícího se v m přivádím 
zde ku paměti, co se hned v úvodu k naší grammatice bylo po- 
vědělo , že totiž v časoslovech těchto jest obsažena jedna z těch 
známek, dle nichžto mluva slovanská rozchází se ve dvojí pořadí, 
ješto jihovýchodní dvě tyto zubní souhlásky veskrz vypouští, zá- 
padní ale je podržuje. Dle toho vyslovuje a píše se tedy polsky 
a česky padf, padl -o -a, kradl, siadf sedl, kwiaif kvetl, četl; 
v cyr. , il. a rus. jazyku toliko najii -a -o, Kpaji, ctjii, uet^i., 
^en> qeja atd. Místo č. rostl, p. rosf, kdežto / rovněž, a však 
z jiné příčiny se potlačuje, klade ruština poci pocjia pocjo. 
I z těchto časoslov jsou mnohá nyní toliko v druhé formě užívána, 
jako pol. padne paéč , kradné krašč , wiadnq wfadnqé , i česky 
jen vládnu vládnouti , ale min. vládl a vládnul (vládu vlasti 
zastaralé). Dále č. bodu, kradu, kydu ikýsti) jsou vidu trvacího, 
bodnu, ukradnu, kydnu jednodobé, jakož i padnu a *eíi»«, jichžto 
základní pásti a sésti už nejsou vhod, ač ještě v 16. století často 
sisti se nalézá (Velesl. , Har. a j.) , *poskytu poshysti (Štítný). 
Posud ale zachovalo se nám bředu břťsti, jež jinde, posud ani 
v cyr. nalézti nelze, a k němuž polské brn§ brnqó přiléhá. Jako 



323 

při předešlých bére se i k těmto vid opětovací z páté formy : 
EOftAH (bodám , a v přenosném smyslu také bádám , impellere, 
scrutari) , na^aH^ nae.aioaíik (pozorovati), pa^nxeTAA , iipoi)K-ETAift 
yht:ii&, čítám, vyrůstám atd. Časoslovo KitA/^m kíiacth bére svůj 
vid jednodobý od iio»:hth — noAO»u&, H:;A02tuiÁ ; opětovací jest za 
pravidelné KAa;^ai», NSKiizij^aiK, v ruštině nojaraio -aib, a teprv opa- 
kovači noKwiaAHBaK). Ještě připomenuto bud b€A* eecTH , p. wiodq 
toiešč tDwdf, kteréžto jako předešlá časoslova hnutí znamenající 
opětovacím ze čtvrté a páté formy se opatřuje: eo»:;^;i^ bo^i^hth, 
n(kHB:ix;^v^tft, r. Boacy B04HTb, npHBaaíHBaio, p. wodze, przywodze, č. 
vodím , odvádím. Jak toto tak i druhá nadmíněná časoslova 
hnutí zůstávají v polštině skoro všecka i ve složení s předložkami 
ve čtvrté formě , kdežto čeština v páté si libuje : przynosze — 
přináším, il. přinosím a prinašam ; zachodze — zacházím, rozwodze 
— rozvádím, przywoze — przyvázím, a tak i zenu hnáti, honím vy- 
háním. Konečně sem náleží i časoslovo kcth s nepravidelným 
přítomným časem nuh místo Ki^^uk, kterýžto s uvedenými už dvěma 
časoslovy b-bui> a j^auh stejné má skloňování : lAUb iach ncTb, kimii 
KicT€ Hj^Tb. S předložkou s jsouc spojeno vkládá tekuté n a 
mění samohlásku a v užší %: cH'EMb chuch CH'KCTb atd. R. icib 
min. tji : ími tmb ■fecTX, ^Aviwb t/iHTe tAflTX. II. jěsti buď plně 
aneb skráceně skloňuje čas přít. jem ješ je aneb jedem jedeš 
jede. P. ješc jadf: jém jész jé , jemy jécie jedzq. C. jím jíš 

jedí, z čehož viděti, že kmenovní a všude aspoň ve 

třetí osobě množníka se uchovalo. Opětovací jest kaíu ^aath cmh- 
ftaiH, č. jidám snídám atd. 

r X K. 
Malorusové neboli Rusíni, činící po Velkorusích nejrozsáhlejší 
větev slovanskou, nebof počet jejich vztahuje se nejméně na 
13 milionů, zachovali jsou ve svém nářečí mnohou vzácnou staro- 
bylou vlastnosf, již bychom nyní v ostatních nářečích našich darmo 
hledali. Taková jest i ta, že vyzvukující časoslova první formy 
v hrdelní hlr.sky A a A docela prostého a pravidelného neurčitého 
času se přidržují , majíce u př. od Mowy inf. moftu , cípHJKy 
CTpnrTU, neiy neKTU atd. Leč všecka nářečí slovanská, odchýlivše 
se napořád od výtvoru toho prvotního, slučují nyní hlásku hrdelní 
a zubní / ve zvuk jeden změkčený, a sice dle obdobnosti, na 

21* 



324 

jakou jsme dříve už byli přišli v nauce o souhlasenství a ji mezi 
jiným ve statném jménu noc si představili. Nebo jako slovo toto 
v řeckém, latinském ano i německém jazyku hrdelní hlásku k při 
t bez proměny podržuje (noctis wxróg, Nacht, v staroslovanštině 
ale zní NOiph [bulh. noiuti] , r. homl, p,, č., luž. noc, ilyr. noc): 
tak odpovídá těmiž přechody nejstaršímu malor. neKTH cyr. neqiH, 
r. neiL, p. č. peci piec , ilyr. péči. Jiná toho druhu časoslova 
jsou: Mor;:; moi|ih, min. čas Morox'L uomcme atd.; ^M& axí^h (lehnouti), 
SKFift h:6i|ih , epiriik BfkiiiiH (projicere) , npMíh npAi|iH Cjungere), 
cTpHriSk cTpHi|iH. K nim připojme ruská: ó^bry ótib, min. č. ótn, 
Ďtfja ; sacTHpy aacTHut (zastihnouti) , óepery óepeqb (spořiti, 
chrániti), ilyr. sírižem striéi , lezem leči, preiem přeci (prahu); 
tnogu moči jest kromě hoču jediné časoslovo ilyrské, ježto v první 
osobě na u se končí, a další své skloňování vede dvojím způsobem : 
mogu a také moiem moieš moie , možemo možeíe tnogu anebo : 
morem mores mogú. V češtině staré všech těchto časoslov pří- 
klady nalézáme ; nyní jest o ně jazyk náš chudší až na mohu 
moci, vrhu r>rci a poněkud i střehu střici a dosíci , ač dosahu 
doséhu propadlo ; *zapřahu zapHeci , běhu beci , lehu téci 
a n. j. Poláci píší v neurčit, způs. hned c hned dz , poně- 
vadž jim přechod od g ku dz přirozenější se býti zdá nežli k c, 
pročež: sfrzyge strzydz, przysiege przysiqdz, zaprzeg^ zaprzqdz^ 
biec, ulec (dz). — Na ,x končící se kmen znám jest jenom jeden, 
totiž cyr. Bph?ciii Bp-Ei|iH (mlátiti , triturare) , ilyr. naršem vreči neb 
várči, k němuž se i vedlejší formy čtvrtá a pátá vársiíi narhati 
přidružují, jsouce už více v užívání. 

(k6K& neb phK£, |>6Kox'L peveiue, p«i|iH (dicere), neK^^ ca nei|iH ca 
(curare) , tck% , c-kk<% , sncKA , naaakal naa«I|ih (insidias ponore), 
tmmsk Tii'LqiH. R. BOJioKy BOJOMb (vléci), TOJiKy Toaoqb (tlouci), 
TCKy Teqb. II. tečem teči (běžeti) téci (trvati) , obuči (obléci), 
mači (movere). P. siekq siec^ ífuke tfuc, wfok§ wlec, dociek§ 
docifc (vyskoumati). Č. vleku vléci , teku téci , tluku tlouci, 
seku seci neb seci, místo řeku (p. rzeke) řku. Čas min. tvoří se 
docela pravidelně v novějších nářečích : r. hopl Mor.ia , tojoki 
To;iKJia, neiTL ncKja, p. č. tfukf, wybiegf, zawlekf atd. V přitom, 
a staromin. čase mění se zas před samohláskou e hrdelnice ve své 
pi*íbuzné sikavky : Mor& mo»:cuih , Moroxi moxchic , k(>i,xík KpbneuiH, 



p^K!i, piiY€iuH, od řku v češtině rceš rce atd., a mohu prodlužuje 
samohlásku: můieá múze. Zmínku ještě zasluhuje ruské prosto- 
národní ctKy ctKOuib cthOTi atd. , Mory Moromx Morori , tak i 
lary, cary a j. 

Mnohá z těchto časoslov v nynějších nářečích už jenom 
zlomkovitě se vyškytají, t. j. některá váží svůj pi^ítomný čas, jiná 
zas minulý čas a neurčitý způsob z jiných forem. Tak u př. 
aira (mentiri) má ve všech nái-ečícli neurč. Air<:iTH , il laiem 
lagatif ano v polštině vedle fge tudiž i v první osobě izq, jak to 

i ve sprosté češtině slýcháme: liu, můžu, peču pečou atd. 

Dále k polskému žge připadá též místo iec toliko žgaé, anof vůbec 
nyní časoslovo to valně z obyčeje vycházejíc jiným , totiž pale 
palic, se nahrazuje. Č. žhu vedle žťci žehl též už připouští žháii 
^hal. Tak leg§ nestává leč ve formě legne, ovšem ale ledz legf; 
tk§ iczesz atd. jest naše tkáti, a zas tkám tkasz naše tku (strkati), 
k oběma pak neurč. tkáč; časoslovo biege biegq biec biegf do- 
plňuje střední osoby ze třetí formy bieže bieieč, a sice biegq 
biežysz atd. I v mateřštině naší jsou časoslova prvního tvaru 
sHhu, křiku, běhu beci, vyzdiňhu vyzdvici, tisku atd. dávno za- 
pomenuta jak v přitom, čase tak v infinitivu, a vykonávají jenom 
službu v min. ještě čase, jenž ke druhé formě bývá přistavován. 
Protož také většina časoslov v nejbližším stojí spojení s touto 
druhou formou jako jednodobá t. j. co časy budoucí: Btra npH- 
K-KrH;á, c-RKin ovc-iiKN& , r. 4Bury 4BiirHy (hnouti), xojKy TO.iKHy; p. 
lege a legne (lehnouti) , rzeke a rzekne ; č. prahu , zapřáhnu, 
obleku obléknu. — Se třetí formou souvisí toliko B*r* , Ji*r* a 
kíI6k;& (odtud i pol. inf. uklqdz) jakožto B-Ra;* EH/raiH, iieawi, KiA6y;íí. 
Opětovací pi-ipadají i zde ku páté formě s náležitou proměnou 
samohlásek anebo jich vstavováním. Zde opět, jakož jsme to při 
druhé formě už pozorovali , mohou se v cyr. a ilyr. souhlásky 
ran proměniti v příbuzné 15 a i|. Obdržíme tímto způsobem 
od Mor;i^ — noujinis;, epuž — OTK(»'i>r(:;);Xiii; , b-rpa — npHBi:r(;)ii&, 
m^vSk — u:;a:Hr(^)Ai& , od t6k& — othi|(k)£iií& , p-EK;>; — HAftHi|(K)iiis ; 
11. dignuti nebo dici — dizati, pomoci — pomagafi, teči — priticati 
(přibíhati), puči nebo puknuti — pucali (bouchati, stříleti); rus. 
óepery — npeHeóperaio (opovrhovati, nedbáti), npary — aaoparaio, 
ctKy — paactKaio bud. č. , paactKHBaio přít. ; to JKy — iciKaH) ; 



326 

pol. zaprzegq — zaprzqgam , fge (lháti) — wyfygaó, spiekq — 
spiekam, oMokq obleč — oblékám; č. lehu — léhám, střehu — 
ostřihám , tluku — zatloukám ; též šestý tvar : vrhu — zavrhuji, 
tahu — roztahuji {roztahám bud.) ; vleku má vlekám navlikám, 
vláčim -eti — zavlačuji. 

^, p. 

Konečně zmíniti se nám jest ještě o těch časoslovech první 
formy , ježto kmenovní slabiku tekutým I aneb r uzavírají. Při 
tvoření jejich neurčitého 'způsobu , dílem také přít. času musí se 
některou samohláskou napomáhati, t. j. potřebí jest dílem za pří- 
činou blahozvučnosti mezi kmen a neurčitého způsobu koncovku 
TH anebo před / minul, času vmetnouti samohlásku, dílem žádají 
to některá z těchto časoslov zas v přít. čase. Vesměs náležejí 
sem tato: MeAi£ míi-eth míi-k^cl , kozik KiiaTH Kxaxi, m^a. nebo c:ii& 
CA6UIH atd. CiiaTH, CT6ni% CTHíiTH. Připojíme k nim ihned vid opě- 
tovací: pzi:;MHi\íiiHi> , KziMift, nocuiiíiift, nocTHA^iift. Jazyk český zde 
staroslovanskému věrně po boku kráčí : meh mlili — rozmííám, 
koli kláti — rozkáldm , vyŠli vyslali — vysýlám , steli stláti — 
pos lilám i postýlám; il. míjeti meljem mlio sam, klali kol jem 
klao sam, slati šljem atd. V ruštině znějí takto: Mdio mo^iotb 
MOJOJii — nepeMa.iUBaio, kojiío kojotl — pacKaviUBaio, noaijiio nocjarL 
— nocuMV) ; crejio cuaiL — ycTHjaio. Více se odchylují a podlé- 
hají nepravidelnostem tato časoslova v polštině: mielq mléč — 
mielaé , kole klóč — kafač, pošle poslac — posyfam , šciele sfaó 
(místo stfaé) — scieiam. Docela vlastního rázu jsou časy minulé : 
meffem mef (ano nalézá se také miol a mliť) , od kfóc — /t-řóf, 
od á/§ a sciel^ — sfaf. Sem přiřaditi ale sluší též časoslovo 
piele neb pel§ pfeč peNem, opět. pielač (runcare), jež jazykové 
cyrilský , český a ilyrský v první oddělení této formy staví dle 
obdoby b-kkk, c«ift atd.: rni-Ki^ neb nncBft nxiTH — H:;niitKaift , č. 
pleji pleti plel, il. pleti plévem. Ruština zde ale souhlasí s pol- 
štinou : nojK) nojioTb nojo;ii — BunajitiBaio. 

Časoslova , jichžto kmen končí se v r, uvažovati se musejí 
dle přít. času, zdali totiž jest jedno- anebo dvouslabičný. Jedno- 
slabičná jsou : upft, npSk, isp^, aP*> fp* a cíp*. Abychom odchylky 
v nářečích našich tuto přicházející snáze si vyložili, potřebí jest 
toliko pravidelné skloňování položiti za základ a dle zákonův slo- 



327 

vanského samohlascnství vysvětliti si proměny tyto. Takto by 
vlastně u ph od mru u^m^ měl býti pravidelný neurčitý způsob 
mrti, min. čas mrl , a skutečně nalézáme posud v mluvě naší 
příčestí minulé umrlý místo umřelý, otrlý místo otřelý, což dů- 
kazem jest, že někdy toto prosté skloňování místo míti muselo. 
Leč slovanština mírní nyní ono skupení souhlásek samohláskami, 
a tudy znějí neurčité způsoby a min. časy : mp-KTH Mpo.x'^ aneb 
Mp-^xi M|)€(uie), nft-KTH (litigare) atd. ; č. mfiíi mřel, tříti třel, pro- 
střiti prostřel; pol. umrzéč umarf, trzéč tarf, drzéč darf', rus. 
s obkládáním s obou stran samohláskou : jMepetb yiwepi -p-ia, 
no4nepeTb no4nepi , lepeib lepx , upociepexí. opociepi). V ilyr- 
štině při některých též obuj způsob neurčitého se udržel : márti 
a mrjeíi, mrem, mrjeh mrješe ; ddrti a drjeti, drjem ; iárti, tarem 
nebo trěm ; vrjeti , vrjem (bullire). Časoslovo toto Bp& sptiH 
dle rozdílnosti významu jest i rozdílného původu : 1) znamená bullire, 
scatere , a tehdáž má v cyr. i vedlejší tvar dle prvního oddílu 
Bfk-siiK Bp-EKiTH, pol. wre, wrzeč, wrzat; 2) znamená claudere, za- 
mknouti, p. zawrzéč zawarf, č. zavříti otevříti. V tomto smyslu 
nepřichází ani v cyrilském ani v ruském a ilyrském, leč v cyril- 
štině a ruštině jest h\í&, Bpy epait epaj-L tolik co tlachati, nesroz- 
umitelně mluviti. — Dvouslabičných časoslov neurčitý způsob 
vychází v aiH : jako : Kepa ep^TH, iiep^s; npaiH (tundere, conculcare, 
lavare , salire); p. biore, piore ; na dvojí jdou ale íKepa a 2Kp& 
f^eps, a íip«, a v nářečích našich hned to hned ono anebo i oboje 
se potřebuje. R. 4epy 4paJi. 4paji, pol. dre drzéč darf, č. obojí : 
deru dráti a dru dříti, ačkoliv ponětí se zde trochu rozcházejí 
(peří dráti, p. piora drzéc). R. wpy acpaib znamená i vorare i 
glutire ; p. íre zrzéč žarfem , č. ieru zráti zrál toliko vorare, 
a pozřu neb pozřím -íti -el — polknouti. Také zde ještě uvésti 
třeba časoslova nopK npaxH (scindere), rus. nopro nopoib nopojii, 
p. porze proč pró-f (pruč prwT) , kteréž v jazyku našem zcela 
pátou formu si osobilo: párati páři; pak Eopia; epiiH, rus. óopio 
óopoTb (pugnare). (U nás jen ve starých jménech kmen tento 
přichází: Přebor, Lutobor atd.) — Ve skloňování přít. času v jazyku, 
polském a českém kladou tato časoslova pravidelně r před u (e, a), 
před e ale změkčené r : umře umrzesz umrze umrq , tru třeš 
tře. Poněkud pravidlu tomu se vyhýbají nym' č. dvouslabičná : 



328 

beru bereš, peru pereš] také pol. žr$ žresz, wr§ toresi (o horku), 
a však zawr§ zawrzesz. 

Ze všech těchto časoslov přenáší se jediné koak; ks3th 
v ruském a polském do druhé formy: Ko.ibHy K0JibH3'Tb a koln§ 
o zaklání okamžitém. Tato časoslova uzavírající kmen svůj tekutým 
r váží též opětovací vid svůj z páté formy, vyplňujíce slabiku 
samohláskou i, v polštině ie : upsí oytmp^uk, r. yHnpaio, p. umieram, 
noAnnpaift, N2iTHpi\i% , nacieram, pí!i^^n^i\&. razdzieram, n(»ocTH(»Ai«, 
h:;bh()2iííí;, no»iH()ais> požeram atd. 



Takto jsme podrobili tedy naše slovanské časoslovo nejprve 
všeobecnému skoumání ohledem fta jeho vnitřní povahu a podstatu, 
zakládající se v obsáhlosti časoslovních výkonův dle trvání a opě- 
tování jejich , probírajíce ony čtyři třídy , v něž se rozkládá. 
Na to se obšírněji ukázalo, jak to sám předmět vyhledával, kterak 
nadmíněných čtvero vidův vespolek se slučuje , a jak časoslova 
ta stýkají se s sebou v šesti formách slovanského sklořiování. 
Z čehož , jak za to mám , dostatečně mohlo se pozorovati , oč 
vlastně se jedná při slovanských časoslovech, a že tedy to, co 
v jiných jazycích při této částce řeči hlavní jest věcí , jako tabe- 
lární přehled všeho sklonění , sestavení a odvození časův a jiné 
podobné podmínky v naší mluvě nejmenší jsou váhy a obsahu. 
Zbývá nám ještě předsevzíti také ony stránky časoslovního sklo- 
ňování, na něž jsme posud v šesti formách našich ohledu nebrali 
z té příčiny, aby hlavní věci rozbor jimi se nerušil a zbytečně 
neobtěžoval. Obmezivše se posud všude jen na způsob neurčitý 
a ukazovací, nyní též v krátkosti se ještě zmíníme o způsobu 
spojovacím, rozkazovacím a přestupovacím , jakož i o některých 
odchylkách v času minulém. 

Zvláštní připomenutí o minulém čase. 

O čase budoucím a přítomném, po tom co se už předeslalo, 
netřeba ničeho dále připomínati. Onen, spoléhaje totiž na vnitrní 
povaze časoslova, bére při jednodobých a ukončených skloňovací 
tvar přítomného času, anebo vypodobňuje se při ostatních spojením 
neurčitého způsobu s nápomocným budu aneb i jiným časoslovcem, 



329 

jako craHy, ohy, míy. Přítomný zas čas vytvořuje se vždy ústrojně 
na základě jediného původně tvaru, který teprv, když časoslovo 
nějakou samohláskou v neurč. způs. rozvolněno bývá, nějak svou 
podobu jinačí, stahováním totiž dvou samohlásek v jednu, jako 
hraji hraješ hraje , a hrám hrdé hrá atd. Mimo to jsme též 
pozorovali, že z většího dílu v nářečích našich skloňování osobní 
jest kusé a otřené , jako třetí osoba cyr. rus. BHAHTb BH;^ATb, 
BH4HTI BH4flT'B proti č. viíit a pol. widzi a widzq. A zas první 
osoba jednot., mající v cyr. a rus. jazyku pravidelně .% 1%, y lo, 
mísí se u Čechů a Poláků též s tekutým w, kteréž u Ilyrův veskrz 
při všech formách panuje. 

Že minulý čas právě tak ústrojně z časoslovních kmenův se 
tvořil, není neznámo, ano i dříve už o tom jsme se zmínili, jakož 
i o skládaném minulém čase příčestí a pomocného lecuh jsem, 
kteréžto nyní opět v polštině v jedno splývá, jakoby nová ústroj- 
nosf z toho vzniknouti měla: bh^uícl, viděl jsem, widziafem. Co 
do hlavní věci vede se obojí tento výtvor pravidelně od neurčitého 
způsobu, proměněním , jak se už prvé řeklo a okázalo , pouze 
koncovky th starým způsobem v x, dle novějšího skloňování 
v príčestní jii. Předce však zapříti se nedá, že tvoření a užívání 
minulého času ve starém výtvaru má mnoho záhadného do sebe, 
i potřebí jest, pokud možnosf se ukazuje, aspoň některou částku 
těchto odchylek vysvětlili aneb na ni poukázati: 

1. Pozorujeme zajisté, že časovám' minulé staroslovanské u 
větším počtu časoslov dvojím nestejným vede se způsobem. Jeden 
z výtvorův jest totiž ten, jak při každé formě dříve byl naznačen 
a jak právě nyní opět o něm zmínka se stala. Leč časoslova ne- 
spravují se výhradně touto námi vytknutou dráhou , a mluva slo- 
vanská, jak v jiném ve všem svobodná a bujará, nedává se i zde 
vtěsnati v úzké meze jednotvárnosti; alebrž časoslovo slaví vedle 
sebe tvar nový od předešlého tím rozdílný, že hned některé osoby 
jiné mají zakončení, hned že skloňovací samohláska prosodicky se 
dlouží aneb i ve dvě samohlásky rozkládá, jinde zas jako v okres 
jiného vidu zabíhá. Věc tato činila starším i novějším gramma- 
tikům našim mnohou nesnázi, i hleděli se vyhnouti všem výkladům 
tím, že jeden ten výtvor nazváno časem minulým , druhý polo- 
minulým , a jiní zas jména aorist neb perfectum a imperfectum 



330 

mu přidávají. Na jménech však málo nám záleženo , a protož 
nebudeme se o ně hádati. Ale rozdíl ten záleží v něíera jiném, 
a sice opět v roztřídění našem časoslov podlé vidův. Může totiž 
trvací časoslovo v minulém čase nejen za přistoupením předložky 
proměniti se vjednodobé, ale také bez ní pouze malou proměnou 
ve skloňování* A taktéž může časoslovo k lepšímu vytknutí minu- 
lého času trvacího dobírati jej z vidu opětovacího i bez seslabení 
jeho nějakou předložkou. Věc ta se dá nejpříhodněji příklady 
vysvětliti, když opět šestero našich forem v krátkosti projdeme. 
Skloňuje-li se časoslovo šesté formy KOvnoBiTH v minulém : Koyno- 
eáxi -áuie -áuie, -á^coni -ácie -á?c«, znamená trvací vid, t.j. kupo- 
vání se dělo trvale, nepřetržené; skloňuje-li se ale takto: KDyno- 
EUTCL -OBa -oBa, -ajcoMi -acTe -auiA aneb s předložkou c-Kovno- 
EujcL, npH- ?a- atd., jeví se ve vidu ukončeném, ač zde nikoliv 
jednodobém. Tak také BupoBÁ.xi -áuie a BtpoBajCL -a atd.: kiko 
BH^i; MA , BtpoBíi (žes mě viděl, věřil jsi t. uvěřil jsi); bckak 
B-E(»0B£Íiu6 I6M0V? (proč jsi mu věřil, víru dával). V páté formě 
trvací vid zdvojené a přijímá a tím jako prodlenosf označuje: 
nuTziTH : nuTA^cL -a -a, -a?coMi -acie -aiua (t. ptal jsem se, zeptal 
jsem se); niiTaax'^ -aame, -aaivoMi -aacie -^^^s, (ptal jsem se po 
něm). Zde vidíme, jak blízký jest krok od tohoto nuxaaM k opa- 
kovacímu vidu iiuTaBa^cL pouhým totiž přídechem hrubým b. Tak: 
SKiftAauiA OTi H6ro 2;HaM6Hiic (žádali t. požádali) ; XA^aax^ bh;^-eth icro. 
— Ma:;aaiue h, nouai^a h. — OBHTaauie Ha noYCTUHH atd. RHcaxi 
(psal jsem, napsal jsem), Kir^a nHcaaxi (když jsem psal) atd. Stej- 
ným rozvolňováním samohlásky vyznačuje se třetí a čtvrtá forma vy- 
jadřujíc minulé trvání, leč tuto už patrněji znamenáme, že vlastně 
nic jiného to není, leč přeskakování do vidu opětovacího: rop-KTii — 
rop-KivL Bii^rop^xi -t -•íxoMi -*CT€ -muA : reptali -*auie --saxoui 
-nacTC -taxift. OT-E Mainíu Bii^ropt rpaj^i; a rfka^i rop-Kauie nATk 
ftbMiň. — pa:;oYMt;('L -t atd. KaKi pai^ovMi^ci (jak jsem rozuměl, 
vy- po-rozuměl) : piii^OYM-Kaxi -'sauie. — Od /^pba;aTH — Af>i><i>'*7^ 
a Api'^'*^''^'^ * ApbSKaajcoMi , mi mg ovaPí>%^í'(OM'l. — roNH,v& -h -m 
-HjvoMi -HCT6 -huia: roNKiaxi -laaiue -laaxoM-L -Racie -«a?ci4; ovyh?ci 
(h:^- Ha-) OYYH atd. : ovvaaxi neb OYYajci ; xbaahxi : X8«i»tt*?ťi , riia- 
cwTCh: mauiaaxi, b'l:;m&thx'& : B'L:;Mi&i|iaaxi ; CLBiKOvnHiuA a cib-kkoy- 
niiHx& patrně nic jiného není než způsobem naším shrotnáiditi a 



331 

shromáíděti. Počátek toho všeho tím zřejmější jest, povážíme-li, 
že v nékterých cyrilských spisech rozvod tento samohlásky « i 
v samém infinitivu místo mívá : kha^ath, Bx:5r(»eM'RaTH. Podobných 
rozdílfl nalézá se zhusta v staré češtině, čehož jediný toliko pří- 
klad uvedeme: Skoro všickni učichu se v Paříži, jež Karel do 
Prahy povolal (t. byli vyučeni); a zas: Učáchu se v Paříži, když 
tylo bouře ve vlasti vypukly (t. byli na učení). — Druhá forma 
ve tvoření času minulého aneb podržuje význačné své h anebo je 
odvrhuje, přestupujíc tudy do první formy, což nejčastěji se děje, 
když časoslovní kmen souhláskou jest uzamčen: a'^xh£th — a'l,xh£X'b 
-H* -Hm,xoM'L -MiRCTe -HmUiA ; ^BHrHiiixi -MíR atd. auebo AKHrox'^ 
-a»e -5i5€ -roxGMi -rocie -rouia; npHiiHKHmTH (incurvare, nahnouti) 
— npHiiHKCxi -ve -KOxoMi atd. Co grammatikové zde polominulým 
časem neb imperfectum jmenují, není nic jiného než náš vid opě- 
tovací, tedy sem vlastně ani nenáleží, jako od nocTHrN^n — nocth- 
ra.vi neb nocTHXJxi, od MHii;f;TH — mhuiaívi atd. Podivnější jest ale 
výtvor min. trvacího času, přicházející též ve staroslovanštině, kde 
H se ponechává, jako : od ^^HrN^ — j^BHnitíi.vL --Bauie atd. , naeii- 

KH&TH — HÍIBUKN-SAXI, BHHSTH — Bllllň^CL 3 BHH-KÍIXI neb BHIIMilCL atd. ; 

č. Iskniech sé Isknieše se, Král. Rkp. ; táhniech íáhniechu (1398). 
Nemůžeme to za nic jiného leč nějaký bujný výstřelek jazyka 
považovati, který nepochybné odtud se píše, že jazyk jevil snahu 
přísněji oddělovati trvací vid od opětovacího. A však i tímto 
přidržením tvořícího h těžko jest nahlédnouti, kteraký podstatný 
rozdíl v samém výkonu by nastati mohl mezi bhn-ksm tímto a 
BHiAxi. Takové dvouběžné tvary má posud některé i náš jazyk 
český, jako od hasnu — shasínám místo ^skášám, potknu se — 
potkýnám se pro rozdíl od pravidelného potýkám se , winu — 
pntinám a přwijim přivinuji. — V první formě, učinivše rozdíl 
opět mezi kmeny otevřenými, nalézáme, že výtvor minulého trva- 
cího času neleží daleko od našeho opětovacího vidu. V prvním 
případě RHTH — nhxi -h -h -h^omi -hcts -hiua má k sobě nHRiixib 
nebo nHa,x'L -la -auie atd., což zrovna tak se má, jako naše pil 
a píjel (píjel blízko stojí k píval, a Harant má i ptjíval = nHMBaxi 
píjívach); yovth — ydy^cl (ucítil jsem), vovns.ťL Yovajct (cítil jsem, 
pociťoval jsem); muth otfNUTH — oyhu^i , nuiíi.xi (rovná se opa- 
kovacímu oyNUBAxi = nyl jsem, nýjel jsem, unýval jsem); caoytm 



332 

CAOYift a CM)R& — CAOv^^L CAOY atd. a cíior-bíixi --E^iuie atd. ; kíiath 
KAhHíik — KJiaxi KAA atd. (proklel , zaklel jsem) a KAbHta^cb ( pro- 
klínal jsem^ ; tma tath — tajcl ta atd. By od této řady jako hna 
naxi, MhHA MAM vedle jaké nii-EAX'^ stávalo , neví se ; aspoň do- 
klady nám k tomu chybí. V případě druhém , když kmen v sou- 
hlásku se končí, hned větší hned menší podobnost s opětovacím 
pozorujeme: cKO\fB;& ckovbcth — ckdvbojicl -e -oxom-l -ocie -oiua : 
CKoyB-fizijVL "KAuie, anof vlastní opětovací zde jest ckoybaiajicl ; hcc& 
— 0TH6C0X'L, Hec-KA^vb; upiKjs^ — HanitAAO?^^. Hf^Aji^t^iM, opčt. npAai;^;!^^ *, 
n6K& — neKOjcL neve . ^ . ■ koxomi : nevAa^cL ; Mor& — Bi^Moro^coMi h 
MO»;sa;KOMh npOTHK;^ ctoiíith hmi (vzmohlí jsme se a mohli jsme 
jim se opírati), ups, majíc jaksi dvojí neurč. způs., zašlý totiž 
MpTH a druhý mp'KTH , od prvního vede ukončené Mpo^ci -e , od 
druhého trvací up^^ch aneb up^^^ch upt^mue ; tak též od rpik Tf»ox'L 
a Tp-KAjtcb a jiných podobných. — Těmito zde uvedenými příklady 
chtěl jsem toliko poukázati , jaký rozdíl stanovil si vůbec jazyk 
staroslovanský v tvoření a užívání min. času ; k vyčerpání tohoto 
předmjětu v podrobnosti nám zde ovšem času není, anot nebude 
těžko i toho vlastnímu domyslu všude stihnouti. Ve hlavních 
kusech shodují se v tom i druhá nářečí slovanská, v nichžto do- 
choval se nám tento pěkný výtvor časův minulých. Rozumí se 
však, že podlé ducha každého nářečí některé hlásky zde onde se 
obměňuji. Tak u př. ilyr. osnovati — osnovah -a -a , -asmo 
-aste -áše', progovoriti — progovorih -i, -ismo -iste -iše a 
govorah -aie, -asmo -aste -aše; propadoh -e^-asmo -osle -ose: 
padjah -jase atd.; udáviti — udavih ~i: davljah -jase. Podobně 
i v staročeském : stvořiti — stvořich -i , -ichom -iste -ichu ; 
tvořjech (m. tbo()'Ii2i;('b) -ješe , -jechom -jeste -jechu. (Bóh 
stvoři svět. Kdaž bóh tvořješe svět); pokoHch se: pokořjech se 
(pokořil, pokořoval jsem se) a tudy též pokořovach sě , ač to 
poněkud opětovací; volách -áše, -áchom -áste -áchu: zavolach 
-a, -achom atd. ; tiskmtti — tisknuch -u, -uchom atd. a tisknjech 
-ješe atd. (tisknu ho r= stisknul ho, tisknieše ho z=: tiskl utiskal); 
mimo to i od tisku — tiščech tišče , iiščechom; od pěti — pech 
vzpěch -é a péjech -eše ; třesu — potřesech -e atd. (o.vi, =. ech) 
a třesjech třesješe atd. ; vyhledach -o -achom : hledách -áše a 
teké rozloženě hledajech -ješe .... -jecAw. — Veliká ústrojnosf 



333 

tohoto minulého času a tudy nesnadnosf v užívání jeho byly jsou 
u příčině, že v samém tom cyrilském jazyku místy potkáváme se 
s mnohými nepravidelnostmi a vadným ho stavením, což zvláště 
u pozdějších spisovatelův znamenati se dává, neumějících druhdy 
i osoby náležitě rozeznávati. Tím snáze musel podléhati mnohé 
porušenosti i v našem jazyku, obzvláště té doby, když už z obecné 
mluvy pomalu se vytrácel. Protož nemůž býti divno , že na 
mnohé nesprávnosti ve spisech staročeských v tom ohledu nará- 
žíme, ano i náš Král. Ruk. není jich všude prost. Obzvláště 
mate se zhusta třetí osoba krátká ukončeného vidu s delší trvacího 
u pr. dadieše místo dade, přitelěše místo přiletě; a zas letě místo 
leféše, převališe místo převáli, otehnáše místo otehna, zizň útrobu 
smáhše místo smaieše. Poučitelno jest též stopovati v jazycích 
našich, kterak toto starobylé časování, jež někteří historickým 
minulým časem jmenují (ač beze vší příčiny) po stupních zani- 
kalo a novému složenému místo pouštělo. Nejdříve dotkla se 
tato proměna druhé osoby jedu. počtu, a to z nejiné leč z té 
přirozené příčiny , aby mezi stejně znějící druhou a třetí osobou 
lépe se rozeznávati mohlo. Toto odstupování znamenáme už 
v nejstarších spisech , u př. v Ostrom. evang. b'l:;!ih)bhk'e i€ch 
místo B-L^.AiOEH (miloval jsi); rease i€ch ovroTOKUíii (quod parasti), 
HM-KiiA lecH atd. Tož pozorujeme i v staré češtině, ano i v nynější 
ilyrštině. Dále zanikaly jsou pomalu první a druhá osoba množ. 
počtu, a nejdéle hájily jsou práva svého v češtině třetí osoby, 
tak že ještě i náš Lomnický (ok. 1600) neštítí se několikráte do 
svých rýmův je vplétati, u př. : Jaká dobrota Ježíše k lidskému 
stvoření bíše. Mezi Jihoslovany upustili jsou dávno Krajinci a 
Chorváti od tohoto starožitného časování , jenom jižnější krajiny, 
Srbsko, Dalmácie, Bulhary atd., znají je posud, a však i zde sklá- 
daný min. čas už na rovni s tímto běží, ano v pospolité mluvě 
jest daleko užívanější. 

2. Přichází v jazyku cyrilském a staroslovanském i z části 
ilyrském jistá odrůda minulého časování , vztahující se hlavně 
k formě naší první. Záleží v tom, že ve skloňování odmítají se 
podstatné částky skloňovací, jako souhláska x, anebo ze kmene 
časoslovního poslední souhláska, při čemž druhdy skloňovací n 
aneb ui v užší sikavku c se mění. Jest to tedy skloňování skra- 



334 

cované neboli otřelé. Příklady nám to vysvětlí : ha* hth — HAom 
-e, -0^011% -0CT6 -ouiA zní skráceně: ha'l H^e, haomi H^ore ha&; 

mfi^ HACTH — nílAl -6 , -OMl -0T6 -X ; Blt^MOr* Bll^MOqiH — Bl^MO- 

rOíXi a B'L^Mor'L (potui) -ase, -roMi -roie -ra; leKa TeqiH (curro) 

TCKOjlCT. a TGKl T6Y6 , -KOMl* -K0T6 -KU,. Tak též ovaiAc* OYTOn«, 

N^R-Kr* ^ OYTArNS — OYTiRri , npHBpírN* — npnBpin atd. V našich 
staročeských památkách a už v jediném Dalimilu nalézti lze dosti 
příkladův : vynidu vyniti (exire) — vynidech -de, -dechom -děste 
-dechu, a zase vynid -de -dom (dete?) -dú. Touž měrou pad, 
sěd, nalez,, zvyk zvyče zvykom, potěh -že -hom, příběh -ze 
-hom atd. (přijechu ho i vyvedu , susceperunt eum et eduxerunt). 
Uvážiti sluší , že časoslova takto skracovaná skoro veskrz jsou 
jednodobá aneb pomocí předložek v ně přetvořená. Dále viděti 
jest, že skloňování toto jakousi podobnost má se skloňováním 
v čase přítomném , a protož ostrého rozeznávání potřebovalo. 
Vysvětluje se nám ale ze tvaru tohoto též , jak to přijíti mohlo, 
že my nyní časem budoucím u vypravování , líbo-li , čas minulý 
nahrazujeme. Nebo že čas přítomný v případě tom místo minu- 
lého zastávati může, jak v jiných jazycích tak i v našem, vůbec 
věc jest známa. Tíže však bychom to o budoucím čase pochopili, 
nevědouce, jak blízky jsou formy obou sobě. U př. : Když pak 
k tomu domu přijdou, vystoupí proti nim hospodář (přijdou =: 
přijidú — přišli , vystoupí ■= vystúpi =: vystoupil). Anebo : V tom 
se zatroubí, vojsko se vzchopí, každý popadne svou braň atd. — 
6) V případě druhém , jak se řeklo , bére kmen časoslovní poru- 
šení, a toho příkladův v jazyku českém málo jest, častěji se 
vyskytují v cyrilštině. — Zdá se, že druhá neb třetí osoba jedn., 
jsouc bez toho krátká, tomuto přistřihování nepodléhá, aspoň nena- 
lezl se posud ani jeden toho příklad. Časoslovo iiorpee* má inf. 
nor(>€RCTii a také nor(>€CTH, min. čas buď pravidelné norpeROxi -b€ 
atd.; anebo norfksxi (2. 3. — ) norpcvoM-R norpecTe norpeiuA; c-sk* 
c-si|iH — c-KKOM ctve atd. , a též pAi^c-Kx-L pAi^c-Exoui -ctcte -c«iua. 
Takovýto minulý čas vypouštějí dále : or.i€k& — or.i-e.vl , tck* — 
r%}í'h, Hi^HCMor* — Hi^NeMOjťb (deficere) , cmat* — cuacth (turbare) 
— cuaxi ca , B€A* b€cth (ducere) — Btxi ald. V jazyku českém 
toho skomoleného min. času nenalézám kromě dvou časoslov, jme- 
novitě jeti a jísti. Od jedu tvoří se pravidelné jedech , leč jest 



335 

také doj ech doje, dojechom dojesíe dojechu, u př." u Dalimila: 
Jakž brzo Pi^emysl doje (dojel). Leč od jiém jiesti zní též tak 
i ako od jedu čas minulý jedech a skráceně též jéch. U pr. 
Kobylky sjechu plod země (Žalt). Mné perník podsev snech, 
(c. 1400 Flaš.) — c) Třetí též skrácený způsob minulého sklo- 
ňování jest jenom odrůda předešlého, tím pozoru hodná, že sikavka 
* všude zastupuje místo svých příbuzných. Přichází nejvíce v gla- 
golských spisech, řidčeji v cyrilských. Tak od svrchu přivede- 
ného K€A& jest min. čas vedle běžného Be^ojci a skráceného k^ai 
také takto : npHBiiCL (2. 3. ?) npiiKiicoM'^ npHK'KCTe n(>HBiiCA. Jiná 
toho druhu jsou : aci (manducavi) lac* (jedli), clbaiocl (custodivi) : 
EiiiOA^ , VMC-L (legi) YHCOMi (Icgimus) , npoBOCA místo npoBOAOiuA, 
NtCA (nesli), OTBp-scA místo OTBpirouiA (zavrhli) atd. O tomto jak 
pravidelném tak mimořádném tvoření minulých časův vidělo se mi 
potřebno promluviti zde ve zvláštním oddílu. Poznáváme z toho^ 
jak bujně a bohatě v jisté době rozplemeňoval se tento čas po 
mluvě slovanské; ale právě tato bohatost' a mnohotvárnosf, jak se 
mi zdá, byla příčinou konečného zapadání jeho a vymizení ve 
mluvě největšího dílu Slovanstva. Bylať v takovémto nadbytku 
vždy spolu nějaká nepohodlnost';, když třetí osobou u př. ijiA'KniUA 
neb inAOuiA, neb ra^*, khiisi a raca přede vlastně jenom to obsa- 
ženo bylo, co my nyní slovem jedli jsou pronášíme. Jiná nepří- 
ležitosť byla i v tom, že druhá a třetí osoba jedn. od sebe ne- 
rozeznávána, jak už dříve se podotklo. 

3. Nemůžeme též bez povšimnutí ponechati odchylky některé, 
přicházející na konci ve skloňování osobním. Ve spisech některých 
cyrilských, zvláště z rodiny ruské, stává se druhdy, že osoba 
třetí význačnější se činí přidaným na konci tb, tak jak to čas 
přít. vždy žádá. Tudy místo obecného B'EAiiie — BtiauiCTh , místo 
nHCíiauie — nHCdiiiuieTB , místo p£i:;B(ť&rouiA — (tii^BpxrouiATh , místo 
BA6Yíix;y; — Bxevj.xii^Tk atd. Časoslova první formy hm;^, nH;% , tm&, 
UNA& přikládají skoro vždy k třetí osobě toto tb neb ti: bx: 
vkťh Kro (jal ho), rpoHi BicnpHHTh ta (hrob přijal tě), NanATh asmíí, 
(napial luk) atd. — První osoba mn. počtu mívá místo běžného 
Ml též MU : XBAAHXOMU, HCK^ta^OMU, OEpuTOj^LOMU neb OEp-KxoMU atd. 
v češtině zas druhdy , a to už za pozdějších časův, místo chom 
stává chrne neb chmy : věděchom vědechme, poslachom poslachmy. 



330 

Dvojný počet tvoří se prosté proměnou první osoby jít, ve xobx 
ž. ^coK-B , 2. 3. CTa ž. CT-R ; tak i česky , toliko že v zakončení 
?soK« samohláska o se ráda vynechává: piju pich — pichova pista 
anebo nH:i,x'L — nHa^oRA nHacia ; sleduju slédovach — stědocachva 
slědonasía ; vsedasta na koně , sebrastě glasy déve , mečema 
márhasta, což učinichím ? otieže Adam (v staré češtině toho 
plno). Připomenuto však buď, že ani v cyrilském ani v staro- 
českém rozdílu v pohlaví přísně se nešetří , ano pád jcoKt i za 
muž. se bére. 

4. Pokud jen koliv sáhají do nejstarších dob památky jazyka 
i cyrilského i staročeského, jedva která se tak způsobena nalezne, 
aby veskrz v ní šetřeno bylo organického min. času, jak jsme zde 
o něm řeč vedli. Záhy vcházel v užívání všude po slovanštině i 
složený min. čas ; zpočátku jen pořídku a jako výminečně, později 
však hustěji s oním starým se střídá a proplétá, až posléz, jako 
v našem jazyku, jej dokoná přemohl a vytiskl. Skládá pak se, 
jak známo, panující tento min. čas z příčestí označujícího minulosC" 
na Jit a pomocného časoslova buth, kteréžto ve všech svých 
časových výjevech co lecMh , k-rjcl a Eft^v* ^ němu přistupuje. 
Nesmí nás to tedy mýliti, aniž mysliti třeba, by minulým časem 
složený výkon nějak ve své podstatě se měnil, když mezi pro- 
stými min. časy jej nacházíme. Čteme-li v Ostrom. evangelium : 
Y6ro lecMh N6 AOKoiiYAiťL, jost to totéž , jakoby tam stálo vero ne 

AOKONYilitCL ; ei^ReSHYHil-L reCTb ■=. Bl^^BeUHYH ; M-RCTb OVMipilA = H€ 

oVMpe; HtcTe-sH ylíih ■=. h6 YeiocTe neb h6 yhctc. Anebo v Rkp. 
Král. : temná noc posula všiu zemiu = pasu ; kněz k Otě zajel = 
zajede neb zaje; vzezvučali hlasi z=z rzezvučachu ; vZáboji: doM 
ny dařili atd. (nejvíce v Jaroslavu jakožto nejmladší básni.) Jest 
však nyní otázka, kterého času význam neb s jakým-li rozdílem 
dostává časoslovo, když příčestí to v m »a no vycházející pojí se 
s pomocným lecxb, jaký když s b-bjci neb byl se spojuje, a pak 
i s časoslovem k*a*- Přistoiipí-li k příčestí min. času u př. cstúpil 
minulé Bt^ci, b-r bictíkiihíii anebo byl jsem vstoupil, nemůž býti 
pochybnosti žádné, by složení to též čas min. znamenati nemělo. 
Že BicTďwiiHxi s přidaným k němu recub jsem též min. čas zna- 
mená, víme ze zkušenosti všickni, aniž můž dle zákonův myšlení 
našeho jinače býti; neboť, co minulo neb míjelo, nech sobě v samé 



337 

té minulosti piedslavuji anebo v přítomnosti, jedno jest v samé 
věci. výkon vždy zůstává minulým; nejvýš dá se zde mysliti ně- 
jaký subtilný formální rozdíl. Jest tedy v pí-íkladě našem bct&iihai 
Et.VL a BCT^nH.ii KCUb. a BCT&inixi tak sobě podobno, jak jen co 
býti může. Tudy někdy jedno s druhým se setkává , jako : omt. 
e« ocNOHJiAi :;€MAi& a jinde oni ochokxíii kctl ^euM&. Predce však 
zapříti se nedá, že jazyk i cyrilský i český někdy aspoíi tak 
rozeznává, že přidaným iccMh určitou nějak minulost' děje vy- 
jadřuje, v němž nic nápotom se nezměnilo; druhým zas Etjci neb 
E-Kaxi takovou minulosf, která v úkazu svém pak změnu vzala, 
u př. ve známém podobenství : cuhi moíí Hi^ruciii Et h OEpi;Te ca 
syn můj byl zahynul a nalezen jest — zde by pouhé zahynul 
aneb ui^ruEKi lecTh nestačovalo, ano i ne na svém byloby místě; 
nebof chce se tu říci : byl jako zahynulý , a ne jest jako zahy- 
nulý. Ale jedno jest: kteřížto, když byli poznali svou chybu, 
napravili ji, anebo když jsou poznali, a tak ve stu jiných pří- 
kladech. — Ješto ale minulost, i když myšlena jest přidaným 
jsem v přítomnosti , předce minulostí zůstává , tak naopak myšlena 
jsouc v budoucnosti v skutku samém přechází v budoucnosf, anof 
co v budoucnosti sobě jako minulé představuji, ovšem teprv bude, 
a tudy jen zas formálně něco minulého má do sebe. Protož dím-li : 
umřel budu, až umřel budu, jest totéž jako až umrlý budu, až 
umru. Sestavení toto jest nám Čechům nyní už neobyčejno , a 
upustili jsme od něho právě proto, že tak blízko k bud. času 
prostému přiléhá, čímž zbytečným se nám býti vidělo. Někteří 
grammatikové zde jakési latinské futurum exactum spatřují , budiž 
jim v tom vůle. Přihledněmež, kterak Slované v skutečnosti tohoto 
sloučení minulého příčestí s nápomocným b&í« užívají. V nej- 
starších památkách staroslovanských přichází velmi pořídku, a kde 
později se vyskytuje, mívá povahu času bud. pochybného neb 
výminečného (futurum conditionale), u př. aipe e*í^a cltbophai 
(t. učinim-li, quodsi fecerim); leaje E;!;;i^eTb bo^* hHíAx (jestli bude 
vodu piti^. Podobně ve staročeském : Uposlúchá-li tebe , získal 
budeš bratra svého (zz: získáš) ; ktož kolt řekl bude olei neb ma- 
teři {■=! řekne, quicunque dixerit) ; ač zrno padše u zemiti umřelo 
bude ( t. pakli umře , mortuum fuerit). Místem však osobuje sobe 
pomocné e&a<^ sílu a moc přítomného času, a tehdy rovná se 

22 



338 

minulému času, ač opět s primíšením jakési pochybnosti, u př. 
v epišt. sv. Jak. ai|i6 B*A6Tb rpn^u ciTKopHAi , v českém překladu : 
jestliže jest co prohřešil. V jazyku polském z nejdávnějších časův 
až podnes užívá se bede s minulým příčestím za čas budoucí, 
střídající se po libosti s druhým na způsobu neurčitém založeným. 
Jest tedy Polákovi jedno, dí-li: pió bede, chodzic bede, miotaé 
bede, anebo bqdq pif, ckodzif, miotaii Ano toto druhé strojení 
bud. času má i tu vlastnost, že na ukončenosf děje hleděti se 
nemusí : bede kupif, bedq przcmóvii do niego r=: kupte, przemówie. 
Slučování toto jest konečně také Jihoslovanům známo, a však i 
oni nestejným potřebují ho způsobem. V ilyrštině neboli srbštiné 
má hlavně tehdáž místo , když jako v cyrilštině děj v čase bud. 
něco pochybného neb podvýminečného má do sebe , u př. : a/to 
tne budeš Ijubio, Ijubicu i já te; kad budem pisao, nehodi 
k metli ; ako budenio hoteli atd Naproti tomu nářečí krajinské a 
chorvatské, neznající náš čas bud. složený z budu a infinitivu, 
doplňují jej veskrz tímto budu a příčestím: kraj. bom dělal, bos 
seďl (sedneš) , bova dělila (budeva děliti) atd. ; chorv. budem 
hvalil, bude se narodil (narodí se), budeju premišIjanaU atd. — ^ 
Zmíniti se tuto také ještě třeba, jakou službu v ruštině koná po- 
iňocné 6u.io a óuBajo. První jest dílem sesilující (emfatické) jako 
české byl, dílem značí, že děj něčím byl přetržen, anebo že 
nedospěl k cíli svému, u př. n.iaTLe, KOTopoe óujio cópocHja ch 
ce6a (oděv, jejž byla s sebe svrhla); a xoT-feji 6uao txaTb, 4a 
pa34yMa.i^. Druhým, totiž ótiBajo, vyráží jazyk vlastním způsobem 
opakovači vid, anebo staví jakoby se něco nyní konalo před 
očima našima, ač to do daleké minulosti sáhati můž. PHstavuje 
se k jinému času hned přítomnému, hned též minulému. U př. 
ry.iaio BcahOH 4eHb no 9to8 no.iHHt (procházím se každý den po 
té louce). Eueajio , bchkoS 4eHi> ryjaio no atd. (procházíval jsem 
se). BoS4eTi 6uBa;io h ne noKJOHHTca , xenepb 0H^ B-bw-iHBte. — 
Bce B34bixaemb , a ówBajio tu noemb KaKi) co.ioBei1. Busa.io h 
HaMT) 4o6po 4'bJia.n>- 

Spojovací způsob. 

Způsob spojovací jest nejsnadnější útvar ve slovanských 
nářečích a spravuje se veskrz jedním a tíniže pravidlem. Za zá- 



331) 

klad se bére pomocné časoslovo ve tvaru starodávního jednodo- 
bého min, času a připojí se k němu končící se v ai příčesti téhož 
času min. časoslova, totiž toho, jež ve spojovací způsob kladeno 
býti má. Nápomocný onen min. čas , o němž byla už dhve řeč, 
jest jak známo: 

E'ux'& BU EU, EUxoMi EvcTG EuiuA Q^iÁTtsi). Od tohoto starého 
a přesného skloňování nynější nářečí v jednotlivých kusech se 
odchylují, vyrážejíce takto pomocné časoslovo v potřebě spojov. 
způsobu : 

č. bych by (bys) by, bychom (bysme) byste by 
p. bym bys by, bysmy byscie by 

11. bih by bi, bismo byste bi. 

V ruském jazyku skloňování toto docela jest ztraceno, i 
nepozůstalo k označení spojovacího způsobu nic , leč jediné 6u, 
kteréžto i v pouhé 6% skrátiti se může, pakliže předcházející slovo 
v samohlásku se končí. Protož grammatikové ruští toto 6m mezi 
spojky kladou, jakoby byla jen tak nějaká částice k označení 
způsobu podmínečného. Osoby pak označují se v. ruštině toliko 
osobními náměstkami, jak to vůbec vždy při minulém čase děje se. 
Svobodného kladení ve všech osobách skráceného bi používá také 
ilyrština , ano i český jazyk počal se někdy touž cestou dávati, 
a však kromě třetí osoby množníka nenalezlo to průchodu. Tak 
u př. Kdyby my nehájili práv svých. Vy pak proto súdite, aby 
penieze měli lidské , místo abyste (Štítný). Třetí osoba bychu 
nynějšímu by záhy místo postoupila. V Král. Rkp. u př. už ani 
jedinkrát nepřichází ; v evang. však starším sv. Jana čteme : 
abychn se poklonili , abychu poznali tě ... a tak i jinde. 
I v polském starém žaltáři častěji : bychq jedli, abychq zdradzili 
atd. Jest tedy úplný tvar skloňování způsobu spojovacího tento : 
Starosl. xoT-Rsi -o -» bu.xi , bu , xot'KAH -a -« eu^omi , exictc, 
B'U,V&; dvoj. ,\OT«A£l (-t) EUXOBA (-t) , BWCTa (-t). Pol. chcitti 

-o "a bym, bys, by, chcieli -a -y bysmy, byscie, by. Rus. 
fl 6w xoT-feiT) -o -a , TU 6h xorfeíx , mu 6h xotí jh , a tak při 
každém jiném časoslově, tudíž i při samém pomocném : Euai eu^xi' 
byf bym, býval bych atd. Ačkoliv pak spojovací způsob sestaven 
jest ze dvou částek vzatých z útvorův času minulého, předce sám 
sebou neznamená žádnou minulosf , alebrž vztahuje se toliko ke 

22* 



340 

stavu přítomnosti. Sesílíme-li ale nadiníněný tento přítomný čas 
ještě jednou pomocným pnčestím Bwai -o -a, tehdáž teprv časo- 
slovní sestavení neb opsání to přísluší k času minulému. Přít. čas 
nHCíiA'L BU,VL Stane se minulým v eu.ii buxi nHcxiii, euíih bu.xomu 
RHCíiiiii atd. O zvláštním času budoucím ve spojovacím způsobu 
neví naše slovanština ničeho, aniž bylo třeba čas tento obzvláštním 
vytvořovati způsobem , z té příčiny , poněvadž naše časoslova 
jednodobá neí) ukončená už sama sebou něco vyjadřují, co v jednom 
ukazuje na nějaký budoucí výjev. U př. Bpasi biijci (totiž nyní, 
této doby)^ et^s^Mí bux-l, N^Epuni bux-k (nápotom); tak i klečel 
hych, pokleknul bych; hled, co by prospělo a co by prospívalo 
atd. Ovšem přísné meze zde jazyk náš nikdy neklade, aby slov 
těch tak i onak užívati se nesmělo. — Ostatně g7*ammatické po- 
jmenování způsobu tohoto t. spojovací (conjunctivus) není zcela 
případně voleno pro slovanský jazyk; i mohlfby se mnohem pří- 
hodněji nazývati způsobem žádacím anebo podmínečným (condilio- 
nalis) , jak to i někteří spisovatelé skutečně činí. V samé věci 
to však nečiní rozdílu žádného , ježto časoslovo tím tvaru svého 
nemění , a grammatické jméno na mnoze od spojování sad neb 
od částic v sadě panujících závisí. Vlastně byl by pravý spojo- 
vací způsob u př. aseiiAift, p bii ovb-k(>híii. caobom'l mohmi; žádací 
(oplativ) : o Bu aneb o ^\ eu ovB-EpiiA-L atd. ! podmínečný : aqie 
Bu ovB«()Hii'B , B-Kuieiii Bu MHpi Bi cphji^bi|e Kro. Pomocné buxi 
Exi tudy rádo v sadě pojí se hned s částicemi, jako a^bw, aipcBii, 
lecTbiiHBU, rus. itoóu moói. , č. p. aby , žeby (ažeby , iiby^ atd. 
Podmínečný způsob v jazycích cyrilském a ilyrském můž také 
pouhým přítomným časem neb jeho formou (ve významu budou- 
cího3 vyjádřen býti : B6;miiie a* CTiiH<%Th nptA'K HHUb (velel , aby 
stanuli před ním); ^a iipociiTe OThifti iieEecHaro (abyste prosili). 
Ilyr. da znám, da bi ga kod kutje našó (da ga kod kutje nadjeni), 
išo bi tamo (kdybych vědél , že ho doma naleznu , šel bych 
íam^. A v minulém : da sam znao, da bi ga kod kutje bio našóy 
bio bi tamo išo. Da sam zdrav, hodio bi (kdybych byl zdráv atd.) 
Klonívá se i k tomu druhdy povaha jazykův slovanských, že místo 
příčestí minulého bére se neurčitý způsob. U př. rus. moói 
ysHaTb CHLicjii 9T0I o niicLMa , 40.iro a pasMbiuiJflJi (abych poznal 
a t. d.). Ilyr. Za objaviti, da sve to u tnaloj scěni durzim 



341 

(abych ukázal). Anebo pol. w tém dekrecic stafo , ahy polskie 
je líce rozdzielič i tc pófki powcielač. Větším dílem dá se takovéto 
strojení sad vysvětliti nedopověděným slovem nějakým neb tak 
nazvanou zámlčkou. Čeština tomuto způsobu není príchylna'. 
Širší však výklad této věci náleží do slovoskladu; Ještě se zmi- 
ňuji o polském slovci byle (aby jenom) , v němžto též spojovací 
způsob jest obsažen : pracuje , byle miaf co ješc ; pracujemy 
bylesmy nie próznowali atd. Místo byle přichází u starých by len, 
kteréž snadno si v částky rozložiti můžeme : by léno , by jeno. 

Rozkazovací způsob. 

Způsob rozkazovací nevztahuje se ke všem osobám; původně 
toliko k druhé , anof k jedné , ke dvěma osobám neb více řeč 
vedeme jim poroučejíce. Tudy osoba druhá všech tří poetův 
v způsobu tomto přirozeným vznikla během. Sám pak sobě nikdo 
hlasitý rozkaz nedává , ale ovšem ve spojení s druhým neb 
s jinými; odtuď nenalézáme ve známých nám jazycích v rozka- 
zovacím žádné první osoby jednotníka, leč přichází ve dvojníku 
a množníku. Taktéž i třetí osobě neb třetím osobám přímo a 
bezprostředně nemůž se rozkazovati; nýbrž anebo sobě je též co 
druhé osoby před sebou představujeme, anebo velení své toliko 
ve způsobe přání pronášíme prostě, jako: 5«ď^e o/i? sami aneho nech 
oni sami soudí. Tvoření rozkazovacího způsobu jest ve slovan- 
štině jednoduché a snadné. Bére se za základ přítomný čas 
časoslov, a sice nejpříhodněji osoba třetí počtu množ., načež 
skloňovací slabika osobní proměňuje se v «, čímž dána jest tudíž 
i druhá osoba jednotníka : Be;^-;ftTh — bg^h , TBOp-HTh — TBopn, 
BHC aik — BHCH. Ve množníku přidávají se obyčejným způsobem 
osobní koncovky mu (mi) a le : b6;!ihm'li b6aht6, acthmi jieiHie. 
Předce však i jazyk cyrilský i některá novější nářečí v nále- 
žitých místech oblibují si v obojí osobě množ. místo samohlásky 
H míšené t klásti , a tak u př. i v cyrilském i v českém místo 
H^HUU HAHie čteme h^-ki.iu H^txe (jděme jděte), anebo eí^a-kmii 
BiK^-fiTe; noMO^tTc, bictiii-kmu -Htie. Rozdíl mezi rozkazovacím 
způsobem a přít. časeift ukazovacího leží tedy v měkkém neb 
tvrdém pronášení hlásky € «: n^mut, H^t.wu (jdeme, jděme). Ješto 
tedy v cyrilštině obou hlásek potřeba se ukazuje, zůstává ohledem na 



342 

tyto dvě osoby jazyk český jen pH « , ruský, ilyrský a polsky 
zas dává přednost hlásce i. 

Tuto však se nám naskytuje dvojí odchylka v utvorování 
rozkazovacího způsobu, anof význačná samohláska i anebo v polo- 
hlásku h seslabuje se , anebo v nejjemnější souhlásku j přechází. 
Toto druhé se stává, kdykoliv před i rozkazovacího způsobu některá 
jiná samohláska přichází , načež tyto dvě samohlásky jako v ne- 
pohlednou dvouhlásku splývají, Z MHUOY-t^Tk (položením místo 
KRTb — h) jest mhuov-h, cípa^a-iATb — cxpa^^J-H, OHtiM-KiA» — oh-km-kA* 
CM-KiiK CA — CMT>H CA, Mxiift — MiiH , uiHi* — uiHH atd. Ccsky : pij 
pijte, myjte ^ bijte, nadějte se atd. Slabika xh v takovýchto roz- 
kazovacích ztenčuje se nyní v jazyku českém, přešedši v ej: 
dáti — dej místo ^daj, orati — orej místo *oraj atd. V ruštině 
zas tam , kde by dle pravidla ij m státi mělo , na místě jeho eň 
se nalézá ; zní tedy naše pij — nefi neíiTe, bij — 6eíi óefiie, iij — 
meíi mefixe. - Že zas samohláska h v h se tratí, t. j. v pouhé 
změkčení poslední souhlásky přechází, děje se větším dílem teh- 
dáž, když kmen časoslovní v jedinou souhlásku se končí anebo 
že i dvě souhlásky pohodlně a beze vší tvrdosti vysloviti se dají. 
Staroslovanský jazyk však skracování toto nepřipouští nikdy, pří- 
držeje se vždy svého úplného pádu i. To činí také ilyrština, 
zachovávajíc vždy i v rozkaz, způsobu a rozeznávajíc kratším a 
ostřejším vyslovením jeho a dílem také předposlední slabiky 
způsob rozkazovací od třetí osoby jedn. přít. času ukazovacího: 
soli (sol) a on soli, govÓri (mluv) a govóri, (on mluví), misii a 
misii atd. Též ruský jazyk neopomíjí toto i nikdy , leží-li pří- 
zvuk na poslední slabice přít. času: Kjairý (klejí) — mam, namý 

— nHiuM, KOJim — KOJH, lepnjK) — lepnii atd. Starší jazyk český 
vykazuje nám častěji označování rozkazovacího pomocí i, kde toho 
nyní už nečiníme, u př. Král. Rkp. : vedi mé sbory, — ty ny vedi^ 

— zeni na Zbyhoň, — ty mlum k nim, — oícoři lovců — ustavíte 
zákon, — rozrěšite výpovědi moje atd. — Jak čeština tak krátí 
nyní i polština každý imperativ, jenž pohodlně dá se vysloviti bez 
této samohlásky: kól od Ao/f kfoč, pisz, czytí, yfoš, ffyň , ano 
i idi idicie (jdi jděte). Kde rozkaz, způsob v plné • vyzvukuje, 
oblibují sobě nynéjší písaři polští toto i jaksi potvorně psáti dvěma 
i třemi hláskami . totiž éj neb iéj, u př. rtciéj místo rwi, nciéjrie 



343 

míslo ncicie^ dotkniéj si§, pošléj atd. Zavésti se k tomu dali 
nerozvážlivými grammatiky , kteří pozorujíce , že rozk. způsob 
v jiných případech \j se končí jako : daj, czekaj atd., nepochybně 
za to jsou měli, že zdrávo bude jich psaní, pakli se každý roz- 
kaz, způsob takto bude končiti. V starších ale spisech polských 
této převrácené chytrosti nikde nenacházíme , anof se tam píše 
jako my to činíme : wytargni (vytrhni), otrzy, zapni, namasci atd. 

— Spravuje se tedy rozkaz, způsob zcela pravidelně vždy svým 
přítomným časem aneb tvarem jeho dle rozdílnosti vidův : útrat, 
utrácej; zatkni, zatýkej, zafýkávej; ceď, vod, sváděj, snozuj ; 
suš, osoušej, vysušuj atd. Protož při tomto způsobu jen k několika 
málo odchylkám jest nám pozornost' obrátiti a několik pozna- 
menání připojiti : 

1. Časoslova první formy, jichžto kmen v hrdelnice r neb k 
vyzvukuje, proměňují v rozkazovacím způsobu tyto hlásky v prosté 
sikavky :; a i|. Tak noMor& iiomoi|ih má iiomo:;h, č. pomoz ; o^Bp^rA 

— ovk()-i>:;h (uvrz), CTpHr;% — ctph:;h. Od aira, jehož skloňování, 
jak z neurčitého iIIFath vidno, k pátému chýU se tvaru, jest roz- 
kazovací iiinsH, a od xMih aseqiH spodobněním hlásek asbXH. Toto 
zhuštěné ž bére nyní polština také v pomoz pomoicie ; ale české 
střež, se místo střež se chybné jest ; nebof nesluší ukazovati na 
to, že se říká střiž, ježto střiž nepochází od střihu, ale od 
střiži co vedlejší formy páté střihám. Dále od ftemu, — pei{iH jest 
rozkazovací ()6I|h neb pbi|H, tek* — Tei|H, neK& — n€i|H, c-eka — chhh, 
TiiiKA — TAiijH ; tak též ilyr. jnozi, sirizi, lezi (od leči :=z lehni^, 
seci, reci atd. ; č. a pol. piec, sec, tec, tluc atd. V ruštině zůstávají 
hrdelnice nezměnné : nouoríi noMorme, >Krn acriiTe, tojkh, ncKH atd. 

2. Časoslova cyriiská, ruská a ilyrská, ježto po rotních 
hláskách tekutým \ ve skloňování napomáhají , podržují tohoto 
prosťredkovatele také v rozkazovacím , náležejí-li k páté formě; 
připadají-li ale k třetí neb čtvrté formě , tehdy tratí se v rozkaz, 
toto JI tak jako ve středních osobách přít. času. Má tedy v náře- 
čích nadmíněných: ^peuaTH imperativ j^peuiiH od Af>€M2ii& -acuih; 
KnenjTH — K.AcnAH ; rus. suóarb — sbióJH od suójio. Naproti tomu 
coniTH (sopteti, supati) má conH od consK coiniiuii, kurith KuniiK 

— KUnH , iliOBHTH AIOBAK — illOGH , AOBHTH 210EAI& — AOKH , KOVUAlft 

— Kovnii a j. v. 



344 

3. fi^JiUh js^ixTíi co bud. čas má v cyrilštině rozkazovací způsob 
AASí:ai> Aí^AHMi A'*A"T€ (starop. dadzi : dadzi bóg z=. dej bůh) a niJih 
lacTH má was^h iíiahmii n^nxe. Jsou to v staroslovanštiné jedinká 
dvě časoslova , tvořící tento způsob bez h. — Od nového hrubě 
staženého a zkaženého přítomného času v polštině a češtině mám 
máš nedá se žádný rozkaz, způsob odvozovati; nýbrž třeba ke 
starší podobě jeho přihlédnouti, totiž hm^k jměju, a pak obdržíme 
pravidelně miej miejcie , jméj. Totéž platí i o pol. cAce, chcq 
s rozkazovacím chciej , kteréž v češtině pravidelně od třetí osoby 
množ. se vede :• chtějí — chtěj. 

4. Jakož se prvé už při pomocném časoslově podotklo, ne- 
vytvořuje se třetí osoba v obou počtech ze samého časoslova, 
leč opisuje se pomocí některých částic, jako jí^jí, a( , anebo po- 
mocí jiných rozkazovacích , jako nech , nechaj , nycKaft atd. , an 
časoslovo v přít. čas se klade ; u př. p noifCTNTh , ^a nHi^Th , ať 
řekne , niech przyniesie , nycKaíi inraeTi , nycib miTaioTX. — 
První osoba množ. v ruštině zvláštním způsobem také tak se 
ustrojuje, že k přít. času slabika le se přidává: roBopHMx (jň\n- 
víme) — roBopHMTe (mluvme , af mluvíme), npoiTCMTe (pročtěme), 
noíi^eMíTe (pojďme). Dále připomenuto bud, že ve starém jazyku 
rozkazovací způsob též má svůj dvojný počet, poznatelný podlé 
těchže skloňovacích slabik jako čas přítomný : ba b« , t« ts : 
RCji^tBa Be^-KTix , rofkHEíi ro()HT« , HrpsHBíi HrpíiHTa ; č. nasyfva nasyfta 
se , bijwa bijta , smilujva smilujta sě. V ústech polského lidu 
tento dvojník v první osobě posud se slyší : usiqdiwa (posaďme 
se), pójdiwa (pojďme) a p. — Konečně zmiňuji se i o tom, že 
v záporných průpovědech slovanština neřáda časoslova ukončená 
potřebuje ve způsobu rozkazovacím, nýbrž ze tvaru trvacích anebo 
opětovacích jej přibírá. Příčina toho jest, poněvadž záporně pro- 
nesený imperativ na něco všeobecnějšího ukazuje , zřídka na 
jednotlivosf , a protož vždy trvání předpokládá. U př. Ilpo4ail 
nojie, Kynb aomx, ale ne npo^aBaři joma4H, ne Kynyfi OBUcfl. 
Chwyč wqgorza, ale nie chwytaj wqgorza za ogon. Otevři hostu, 
ale neotvírej cizímu člověku atd. Jsou však případy, ač jenom 
řídké, kde to smysl požaduje, aby také od časoslov ukončených 
záporný imperativ se tvořil, n. př. neshod tu mísu se stolu, ne- 
vylej všecku vodu, neuhod se o hranu. 



345 

Přechodnik a přičesti. 

Jak skrovnou rozsáhlosf má přechodnik neboli způsob pře- 
stupovací (modus transgressivus) v novějšich "evropských jazycích, 
jest véc vůbec známa. Ale tím důležitější jest užívání jeho v ja- 
zycích starožitných , a tudíž i ve slovanštině , která se jim v gram- 
matické ústrojnosti úplně vyrovnává. Přechodnik není nic jiného, 
leč časoslovní přídavné jméno, a jakož vůbec přídavná jména 
rozdělují se v neurčitá a určitá, dáf se samo sebou očekávati, 
že rozdíl ten musí nastoupiti také při časoslovních přídavnících. 
Jeví-li se tedy v neurčité formě, slově přestupovacím způsobem 
nebo přechodníkem , v určité pak formě jmenuje se ve vlastním 
smyslu přičesti (participium). V jakovém tedy poměru stojí k sobě 
neurčité přídavné ajHBi -o -a a určité »:h8-lih -oi€ -íiki, v témž se 
také nalézá přechodnik časoslova ovmhpath, totiž oifMHp;tH, žen. 
OYMHp(ii£i|iH k přičesti svému ovMH(kAis>i|mH -eie -ais. Ale jakož slo- 
vanská časoslova vesměs jenom ve trojí časový výměr se pojímají, 
nemůž také přechodnik tyto meze přestoupiti, a pročež přidružuje 
se ku každému z nadmíněných tří časův přináležející k němu pře- 
chodnik a přičesti, a sice ve smyslu činném i trpném. Leč pře- 
chodnik času budoucího v útvoru a skloňování svém stýká se 
vždy s časem přítomným a poznává se toliko z obsahu časoslova, 
t. j. přechodnik bud. času jest jen tehdáž možný , když časoslovo 
aneb samo sebou jest jednodobým, anebo skrze předložku z trva- 
ciho ukončeným se stalo. Tak xuta chyte chytíc jest přechodnik 
bud. , poněvadž ;('lithth toliko dobu neb okamžik znamená , a 
KUTAU xuiai&iiiH jest připadající k němu čas přít. od xut.ith ; tak 
též rozeznává se mezi bud. oyBHj^A a přít. bh^ji. Jest nám tedy činiti 
vlastně jenom s tvořením a skloňováním přechodníkňv těchto v čase 
přítomném a minulém ve smyslu činném a trpném, o nichž nyní 
zevrubněji promluvíme. 

1. Přítomný přechodnik tvoří se od téhož času v ukazo- 
vacím ; na místo osobního zakončení klade se v cyr. a , což mužské 
dává pohlaví, ženské vzrostá v slabiky jii|ih, a předchází-li samo- 
hláska, v iji;i|m : množný zas počet jest ve všech pohlavích aqie 
neb i&i|i6. Střední pohlaví neurčitě se potřebuje, rovnajíc se v ně- 
kterých spisech ženskému, v jiných zas mužskému. Za příklad 
uvádím: Kovnoifu KOvnoYi&i|iH KUYnovifti|i€ , Hrpau -i£I|IH, aP^math 



34<i 

ApCMAIft — ApCMAA -AqiH , EOtfAHTH — ROV^A -ai|IH , AOUA -iKI|lH , rO(lA 

-Ai|iH, niiH -i&i|iH , B-EiK -ui;i|iH. Podobiiě v přechodech z jednoho 
vidu v druhý : rovRU rovBAqiH od ro^EHTN , noroyGAMH -A»Ki;ipH od 
norovBiiHTH; cuh^tík -ai|ih vlastně bud. od cm;v;thth, cm.%i|i:«u -iki|IH 
od cMi%i|i:iTH ; BHH -i%i|iH , i^ABHnu atd. Leč časoslova první formy, 
ježto kmen souhláskou zavírají a jež jsme zvláště v oddíl druhý 
položili, pak časoslova druhé formy -h* -náhth činí zde výmínku 
a přechodník jejich končí se tvrdě, totiž v u (řidčeji v a), žen. 
ii^qiH ; u př. Hccu (ngcíi) Hec;Ki|iH , crp-Eru -nkí^n od CT(»«r&, neKU 
-;«^i|iH od neiu; mhhu -;í;i|ih od mhr&th, kíiliiii -shi^n od Kiihiis; 
tak také nAU -;ki|ih od líiMb hcth , h^u iia;&i|ih od haa , hmu 
-*i|iH od hm;í; atd. Druhdy lpí ještě přechodník na prvním tvaru, 
ačkoliv časoslovo už do jiného se bylo přeneslo. Tak u př. b-ra"" 
-ftqiH od Bniih B'tA'1'TH (i č. věda vědouc^ anof by pravidelně býti 
mělo védě vědtc^, baaau Biifl[A;i>i|iH od ba^ia^ik -A'KTH (vládu vlasti 
ještě v staré češtině) , ač také BXíiAtift -ifti{iii , hcku od hcksth 
viv^ih atd. Od přechodníkův tvoří se pak příčestí pravidelně jako 
jiné určité přídavné od neurčitého, k čemuž za základ se bére 
ženské pohlaví, řidčeji mužské: nHi%i|iHH -eie -»», cha*iíiih -eie -aa 
anebo ciiaah (sedící) ; B-Er;«;i|iHÍi od E«r.í;, Eti<t:Ai}iHA od ei;»u% b-kx^th, 
Bcee^oraň a BC6Mor;i;i(im. — Jazyk český přidružuje se ve všech 
těchto kuších věrně k jazyku cyrilskému, ovšem s proměnou hlásek, 
jak je duch mluvy naší si ustanovil. Změkčené skloňování má 
-ě -íc -íce, po samohláskách -je -jíc -jtce, a pro druhou polo- 
vici první formy i pro druhou formu připadá -a -úc -úce: hledě 
-ic -íce, běže, mlče, pťse, odcházeje, volaje, stoje, pracuje; 
veza vezouc, tra trouc, plyna, sáhna atd. — V jazyku ruském, 
ilyrském a polském nečiní přechodník žádného rozdílu ani v počtech 
ani v pohlaví. V polštině přechodník přít. času vychází vždy 
v qc neb jqc: siužqc, tworzqc, targnqc, widzqc, strojqc, zamy- 
kajqc atd. Ruská časoslova předce aspoň tím k cyrilštině blíže 
stojí, že obojího schopna jsou zakončení i a i kiiih , střídavě to 
neb ono potřebujíce, a však bez rozdílu pohlaví. Ostatně prvnější 
pád fl písemnímu jazyku jest oblíbenější, druhý zas mu, ymi neb 
lOMH obecné mluvě. Od CH4'feTb — cH4a cii4«ih , od iKmy — whbh 
WHByqn, 4aBaTi. — 4aBafl, od kojiio — ko.ik)mh, MHHy — MHuyqB atd. 
Tomu se rovná ilyrské tresuč, beruc , koljué, tekué, oruó, iijué, 



347 

kupujuř ; a zas v třetí a čtvrté formé eč : fjubeč , moleč , misleé, 
ielcč atd. Příčestí přidáním skloňovací náměstky ji z přechodníku 
vyrůstá; iijtcť, žyjqcy -e -a, aHBymift, íiveéi -e -o; věřwt, wie- 
rz^cy, BtpfluiiH, vereri; kupující, kupujqry, Kynyromifi, kupujuči aid. 
2. Prechodník minulého času tvoří se vůbec pravidelným 
proměněním hlásky ?c neb f času min. ve k : rhth hhxi nuMk — 

OHKl ; niOGHTH illOEHAl — AIOGHBI , IfKKOB^lTH — A^KOBAB-L ; Č. SCJmU 

sňal — sňav, umreťaid. Ale jako v přechodníku přitom, času 
rozeznáváme i zde v pohlaví a počtu , kde jazyk český opět 
s cyrilským se shoduje, anof k mužskému bi při pohlaví ženském 
a věcním slabiku uih, v množníku ale ve všech pohlavích nic pK- 
dává. U př. BpATHBi -UIH -uie, noK^piXBi -uih -lue, bi^ab-e -uih -uie. 

V polštině opět ženský pád koná službu pro veškerý prechodník; 
v ruštině pak a ilyrštině voliti rfiezi bx a Bmn na libosti se po- 
nechává , ačkoliv koncovka c jest obyčejnější , druhá zas jenom 
jistými pravidly blahozvučnosti se řídí: p. wróciwsiy m. ž. v. 
i množník, rus. BopoTHBt , BopoiiiBca neb BopoTHBmnct, il. vrátit) 
a vrátivši; napisawszy. naniicaBi.; ubiws-.y, r. yÓHBi) i jóhbuih. 
— Pozorujeme však následující odchylky od obecného pravidla 
toho: a) Onano časoslova první formy, jichžto kmen souhláskou 
se uzavírá, jako h6cí& h6cth, a jejichž příčestí minulé tudy toliko 
s ku kmenu připojuje, tvoří podotčený svůj prechodník tak, že 
význačnou souhlásku bx, ježto místo ai měla by zastoupiti, docela 
opomítají; pročež zní ono hcci místo hccbi, ž. NecuiH, mn. necuic; 
mexh Úlekům uie^iue. V polštině ponechává se i i před slabikou 
sz,y, ačkoliv se nevyslovuje, niosfszy, wiodfszy, upadtszy, starfszy 
od zetrzeč atd. — V češtině též aneb v toto vypouštíme , anebo 
pro blahozvuk vkládá se c mezi přiléhající k sobě souhlásky; tak 
u př. od odkvetu — odkvet aneb odkvetev -ísi, od zavezu — 
Aovez neb zavezev -sii, a v Král. Rkp. přichází už usvédevši od 
usvédu , ač rovně tak dobře také usvadši státi by mohlo. 6) 

V cyrilském a staročeském jazyku při těch časoslovech první 
formy, ježto v přít. čase mají prostředkující m neb n, nalézáme 
ten způsob, že těinato dvěma souhláskama zastupuje a nahrazuje 
se v přechodníka. Tak se tvoří prechodník tento od HUm neb 
fí^T^uik Bij^ATH .toliko leui KMiiiH ICMIII6, Bii^CMi, HpHieMi atd.; od 
pACHHJ^ — picii6Hi> , ;^:iYH^ — ^AveHi , tak i české vzem vzemši, 



34S 

spem spemši anebo spěn spenši, pocen počenši) nyní ovšenl 
užívá se jen dle obecného pravidla vnav , spiav , podav atd. c) 
Časoslova čtvrté formy v hth skracují obyčejné v cyrilštině pře- 
chodník času min. , t. j. tvořící slabika hri opomíjí se zcela a 
koneční souhláska časoslova osobuje si onu měkkost, jakou má 
první osoba času přítomného, u př. od npHCT^iiHTH vedle npHCT&- 
nHBi také npHCTAinAh -nAkuiH -n;ihiu6, octabhth ocTaBAi& - ocTABiih, 
bi>;;íiioehth — Bii^AioGiih, npT>!ioMHTH — nptxoMlih. Tak též od nfíH- 
rBo:;^HTH -ni]i,Si — npHrBO»:Ai> a n(>HrBo:;;i^HB'E , obpathth — OBpAi|ih 
-i|iH -i|i€ , Bi^^rAíícHTH — Bi^rxíiiiib atd. — Příčestí přechodníku 
tomuto odpovídající vyvádí se v cyrilštině tímže způsobem jako 
předešlé dílem z pohlaví mužského, dílem z ženského u př. od 
BHj^i;TH přechodník bii^-ebi , příčestí bha-kbuíí -oi€ -aia neb pře- 
chodník bh^iíbuih příčestí BHAtBuiHH -eie -ski; no:;ii:iB'yH a iio:;inBuiHH, 
Rp^iBUH a GftABUiHH atd. Také jazyk ruský a ilyrský zná příčestí 
toto ve druhém způsobe jeho: chaemift -ee -aa (který sil), MHHyB- 
mift , nepeacHBUiiíi ; il. dobivši -e -a, prodavši a j. V jazyku 
českém jenom slabé stopy příčestí toho se nalézají , v polštině 
ani nynější ani dávnější ani sledu jeho nestává. V novější však 
době na způsob cyrilský a ruský vchází i v jazyku našem v uží- 
vání, a jsouc formou dobře srozumitelnou ovšem obnovení takového 
zasluhuje; u př. : Z počtu přihlásicšich se o to nikdo lépe práva 
svého neprokázal .... 

3. V trpném smyslu poznává se přechodník anebo příčestí 
přítomného času po tvořící hlásce u. U přirovnání k cyrilskému 
a ruskému jazyku jsou nynější nářečí české, polské a ilyrské 
o tento pěkný a potřebný časoslovní výtvor chudší, i uchránilo 
se toto staré příčestí zde jenom v některých a to nemnohých 
případech, svědčících posud o jeho někdejším i v těchto nářečích 
stávání, a však nyní vůbec užívaných co obyčejná jména přídavná. 
Takováto zastaralá příčestí jsou : znajomy , č. znajemý stažené 
inámý, rozdílné od znaný (qui noscitur, qui notus cst) ; triadomy, 
vědomý od cědeíi , tak též svědomý, povědomý, p. éwiadomy; 
•takomy, lakomý, il. lakom (avanis) od faknqó; vidomý, p. tcidomy 
(divným způsobem užívá se nyní též v činném smyslu co vidoucí, 
anof vlastně co viditelný, aneb je«ž se vidi znamená); p. kryjomy 
(tajný , co se kryje) ; znikomy (co rychle mizí n. p. blesk) ; č. 



.140 

*z,řejemý (zHemý), zřejmý (co se vidí); pitomý (krotký), též il. 
pitom (co od člověka krmeno jest) , soukromý a n. j. V Král. 
Rkp. ještě na některých místech se nalézá, u př. naplněma hora, 
do' nedozťráma daleka (m. nedozirajema — mého) , rozvaděma 
bratry (dvojn.) atd. Vytvořuje tedy staroslovanský jazyk a s ním 
společně i ruský příčestí toto tak, že časoslova pate a šesté formy, 
pak ona v prvním oddělení první formy osobní zakončení přít. 
času proměňují v cmuh neboli leMuíí, třetí a čtvrté formy v hmuh, 
konečně kmen svůj souhláskou zavírající první formy v omuh. 
V časoslovech druhé formy h& h*th příčestí toto se nenalézá a do- 
plňuje se, kde toho možnosf, z formy první. Netěžko jest tedy 
odvozovati od :;abji:;oyi£ — ^^RML^oyKWuň -oie -aci aneb ^^EA^oyKWh 
-o -a; unKA MA^ATN — Mii:;ďi6M-KiH ; rMro.iK -mxth — TiiAroneMUH ; 
jaflUh — A^KMUH, EHiK — EHKMiiH , MUK — mukmiih; dále Tpinxiii; 

TpintTH — TfkT.nHl.lliH, pOXA'» pOAHTH pOAHMUH, AlOB.Aliií; AIOEH- 

wuH, HOIU& — NOCHMUH ; pak ii<\eTOM'L, He^^OMi, neKOMi, n^^oMUil od 
HMh »CTH (jediný, esculentus) , hckomuh od skrácené jakési první' 
formy (hck*?), ješto časoslovo jen v páté sice se objevuje, totiž 
Hí^& HCKJiTH, a podobně i příčestí k-e;^om'lih nepřináleží ke třetí 
formě BtA^TH, nýbrž k staré první b-r^a b-rcth. Ruský útvar tohoto 
příčestí shoduje se úplně s cjTilským : Ba,ifleMUH (co nyní váleno 
jest, se válí) , lepniiMHil (jenž se trpí , lepnjieH^) ; qejOBtKb chí- 
4aeMi>iH orncMi cípacTefi (sžíraný, ač smysl není ostře tentýž, jaký 
v ruštině podán). Druhdy pronáší se příčestím tímto toliko možnosf 
neb nemožnosf výkonu a páčí se zájmeno přídavné, nejobyčejněji zá- 
porně s částečkou ue přicházejíc. Rovná se pak našim přídavným 
v -elný neb latinsk. -His, -abilis atd. : HeiiautjiiMHa CTpa4aHLfl (ne- 
zléčitelné bolesti), HcnoKOJieóiiMbiri AyxoMX (nepohnutelný, nezmožený 
duchem), HeoóxoAHMufi (nevyhnutelný, bez čeho se obejíti nelze jest). 
4, Konečně příčestí min. času v trpném smyslu poznáváme 
dílem po tvořící hlásce t dílem po h. Znamenilo jest, že těchže 
souhlásek ke tvoření trpných příčestí užívají také jiní indoevropští 
jazykové, jako řecký, latinský, germánští, lilevský atd. Příčestí 
končící se v T má místo toliko v první a druhé formě , ač i zde 
nikoHv ke všem časoslovům se nehodí, anof nářečí slovanská, co 
se dvojího útvaru toho týče, v obou nadřečených formách velikou 
nestejnosf dávají na jevo. Nápomocným t tvořená příčestí nej- 



350 

slaběji jsou rozvinuta v jazyku cyrilském, i zdá se, jakoby druhé 
zakončení v n bylo původnější a vlastnéjší časoslovu slovanskému. 
Příčestí trpné dá se nejpohodlněji odváděti od činného téhož času. 
Zakončení v t nejobyčejněji se hodí k časoslovům první forřny, 
majícím kmen otevřený , t. j. opatřený samohláskou na konci : 
nnts,. — OHTi, wum — muti, £Ht& — bhti, npvuk — KfiuTL, oeovh — 
osoYTi, KDyi* — KOifTi atd. Ale už zde nalézáme nejedny odchylky ; 
tak cyr. bhi£ má i ehti i ehkhi., ni;i& — niíTh a niNi, rf»ti& — 
rfk-BTi a rp'K»N'b, rus. též rptni , č. ohřát a ohřm; od íuhh^ — 
uiHTi a lUBCNi místo uiHieHi. Tento hustší přídech v místo j, t. 
ven za jen, jest obyčejný v první a druhé formě jak v nářečí 
staroslovanském, tak též v ruském a ilyrském, jak i hned uvidíme. 
Pol. leje lač má lany, r. jihtx jiíahi, č. jen litý, *len. V ruštině 
6i»io ÓHTb — 6htt> anebo óieffb, noro mutl — mhtt> ohutl a omobchii, 
KpoH) KpuTb má KpuT^ a noKpoBeHi, mbK) mnib — cmHTL a coniB«'Hi ; 
ostatní jak v staroslovanštině. Táž libovolnosf panuje i v ilyr- 
ském nářečí : od piti — pit a piven, biti — pobit a pobijen, obuti 

— obut a obuvén , zaděti (zastrčiti) — zadét a zadenen ; miti — 
mít a umiven, lěíi — let a léven (fundo) , čúti — čujen anebo 
čuven; dan a dat, zván a zvát. Dále časoslova, jichžto přítomný 
čas pomocným u neb h tvořil se, jako: nus, — mii, r. ari, il. 
jet, p. jety, 6. jat; ^u& — j^í^tmíí , děly, dutý (ač též od pro- 
stějšího duju) ; ajwa — xatuíí ; nH;% — nati, r. nari, il. raspét, p. 
rozpiety , č. rozpiat; tmíš — tjiti, ciety , fatý; novNft — hovatuh, 
il. počet, p. poczety, č. počatý. Od jedu č. jetý: vyjetá cesta. 
Časoslova první formy uzavírající kmen tekutým r neb / v staro- 
slovanštině obyčejně připouštějí příčestí obojího druhu : ipa, neurč. 
TpLTH a ip-KTH, tudy ciTpiTi a cbTpeHi. ; no»!(>% — noxf»iTi a iio- 
xspeHi , npocTpift — npocTp^Ti a nftocTfkeiii , uftft — upbTi a upeMi, 
M6iiift — Ms-RHi a Mii-BTi, K0«« — KSíiTi. Čeština kloní se více k n: 
tru — třen, dru — dřen, zavru — zavřen, pru — přen ; mru před- 
pokládá obojí i mrt i mřen , jak z odvozeného úmrti a umření 
vysvítá; melt — mlet Q.mlen,koli — klát a klán; v pol. rus. a ilyr. 
zas naopak všude t drží převahu : /r? tor-ř — tarty, aawr^ zawari 

— zawarty, rozdarty, zazarty, uparly; rus ipy repi — TepiuH, 
npocTepTbift, no4nepTbiH ; il. razdárt . potart atd. Tak též miel§ 
mléč — 7nefíy a mielony, HOJíOTb Mejiio — mojoti; kól§ kfóc — 



351 

hióty^ KOJH) — kojoti; yielq plec má pe^ly a pielony, nojiOTb — 
nojOTi, od čehož se odchyluje naše pleji — p/e« a plet. — Ostatní 
časoslova první formy oddělení druhého ve všech nářečích vedou 
příčestí toto na n: iiíi€t& — niieieHi , il. , č. , r. též pleten, pol. 
pleciony ; b€A* — Be^CHi , wiedzony ; nacA — nAceNi , pasiony ; 
a;r& — c&sRnieiii, CTftiirA — crpiisneHi, n€K& — neveNi atd. 

Příčestí časoslov druhé formy volí jazyk ruský a český 
končiti v TI : rny — rnyri, xoHy — yiOHyix, oÓMaHy — oÓMaHyrb 
(oklamali), ynoMany — ynoMAHyri, vinu — mnut, hrnu — zahrnut. 
Toliko kde druhá forma v první přeskakuje, stává zde dvojí pří- 
čestí a však stejné ceny. Ono z prvm' pak za ušlechtilejší se po- 
važuje : doiknu — dotknut a dotčen (dotku), postihnu — postižen 
Cod postihu) běžnější než postihnut, nadchnouti — nadšen a nad- 
chnut atd. Polský jazyk počíná si libovolně v užívání obou za- 
končení i T i M , předce však pozoruje se , že starší spisovatelé 
tomuto poslednímu dávají přednost: dotkniety a dotkriiony , zam- 
knieiy a zamkniony , powšciqgnety a powšciqgniony , šcišniety a 
šcišniony , zginiony , wylekniony atd. ; v staročeském utiskněn 
(utištěn utisknut). Asi na té samé cestě nalézá se i nářečí ilyrské : 
gnnut a ganjen (hnut), taknut a taknjen, spomenut a spomenjen, 
pominut a pominjen atd. Předce ale prvnější zakončení v mit 
jest obecnější, a druhé jen v jistých krajinách domuje. V staro- 
slovanském jazyku toto příčestí druhé formy končící se v ti 
přichází velmi pořídku : p^7^TUin — p;\:;rH;í;T'L , kocna — kochííáti 
(dotknut). Obyčejnéji doplňuje se jako v češtině z první formy, 
anebo odvozuje se koncovkou -hobciii : ABHrH£ — Bii^Ai^iixeiťL aneb 

B%:;AKHrilOB6H'L , OTBp-Lnift — 0TBp'L2ReH'L Uebo GTBfk-LrNOBeiťL, nOIJAHft 

— iiOMANOBeHi, hakuh;!; (nahodili) — HiXKTjiiobcni, nftoiKNA — npo- 
TveNi neb npoTKNOBen. Někdy jako v polštině přibírá se pouze 
CNi, jako od oyctKNA — ovct^knchi místo ovc-EKNOBeNi neb ovc-kycni, 
NeKOCueNi (nedotknut) atd. A však i tyto útvary nehrubě často 
se vyskytují. Zakončení min. přič. v oven v dotčených nářečích 
někdy i v první formě se vyškytá : OTKp'iJu& — oTKftOBeHi (i rusky 
a ilyrsky: skroven griv); ouoBeNi vedle dmuti. Tak i :;,ieb6h1i 
místo LABUTI, Hí^Meui místo Ha^mTi, a zas ncAAOVBoi'^- — V ostat- 
ních čtyřech vyšších formách už tvoření trpného příčestí děje se 
všude pravidelně pomocným mi. Tak v třetí a čt>Tté formě 



352 

s áetreníin náležitého přehlášení : BH^^tiH — bh^acni , widzony, 
vidjen ; píi:;ovMtTH — p^7,oyuAeH'b , xoTtTH — xoi|I€ni , aP'^sk2ith — 
AP'L»:£iH'L ; npoBOYAHTH — RpoBops^eH-L , npo6y»eHi , przebudzony^ 
probudjen ; oeiubhth — 0B'EnKii6Hi, nochth — iioiiieiii; no.xuTHTH — 
nojicuiiieiii , pochwycony , pochycen ; iiovcthtii — novilicHi atd. 
V páté a šesté formě : xcaath — xeAAHi , oboxath — oeoxsni 
(zbožňuji), opisi opaTH — opciHi ; pn:^n,p!\ííM\rn — ftai^AP^iBiiuNi, OBpa- 

AOBXTH — OBpílAOBZlN'L, I^ilBOlCBaTH — :;aBOI€BAH'L ald. 

Pří tomto příčestí ještě na některé zvláštnosti běžně chci 
poukázati : 

d) Rozdíl v užívání tohoto příčestí co přídavníka urřitého 
a neurčitého v nynější polštině téměř docela se zanedbává. Neur- 
čité příčestí , užíváno jsouc v přísudku , nemělo by se od neur- 
čitého přídavného jména nijak lišiti , jakož toho ostatní Slované 
bedlivěji šetří, a pročež mělo by zníti u př. od rozynieucaé — 
rozgniewan -o -a jestem, rozgniewani -a -y jesíesmy atd., anebo : 
przyjqt -to -ta , -ci -ta -ty. Ze dávnější polština skutečně to 
činila, vysvítá všude zřejmě ze spisův starších, jako : w niebo byó 
tDziqt (místo wzi^ty). Klon. — Wytargnion bede. — Ma byt 
rozumian i sqdzon jako zioczyňca. — Pokolenie oíjefo i oďfq- 
czono jest. — Sfowa ma sq zapisana. — Někteří novější spiso- 
vatelé zvláště v básních propůjčují opět místa aspoň v pohl. muž. 
tomuto neurčitému tvaru: W mrozne przewiezion kraje kwiat 
usychá atd. 

6) Podlé rozdělení hned z počátku daného rozvrhují se 
časoslova v činná a střední neboli přechodná a nepřechodná. 
Nepřechodná, rovně jako v jiných jazycích, nepřipouštějí také ve 
slovanských žádných trpných příčestí aniž sic jakého trpného 
skloňování. Zákon tento zachovává se z většího dílu i v polštině ; 
předce však, zvláště za nynějších dob, druhdy se odstupuje od 
něho, kteréžto břidění v jazyku jazyční cit každého Slovana uráželi 
musí. Z přemnohých toliko jeden neb druhý příklad: stádo ruz- 
pierzchnione od rozpierzchnqč sie , zde rozumným způsobem 
nemůž se odváděti leč rozpierzcMy (č. rozprchnutý! a rozprchlý% 
neboť mělo-liby jakého trpného příčestí zde stávati, muselo by se 
vésti od činného rozprószyé, jenž onomu střednímu jde po boku; 
leč rozpierzchniony jest právě taková nestvůra, jako by kdo řekl 



35:i 

uschniony neb uschniqty místo uscMy neb ususzony. Jeíeli 
žyc:,ysz byč banym — * konta spadniony ; od spase spadne 
neznají dobří spisovatelé leč spaďfy. Tyto a podobné přestupky 
proti duchu jazyka slovanského nepochybně odtud vznikly a 
vznikají, že polská mluva utvořujíc smysl trpný nejradéji se na- 
chyluje skoro při všech časoslovech k pohlaví věcnímu o v pří- 
čestí tomto, jak tudíž uvidíme. Tolikéž příčestí užívaná obecné 
jako : miniony, up^yniony, wfgniony (uvázlý), zginiony a podobná 
z druhé formy aspoň tím omluviti se dají, poněvadž přesné pří- 
čestí -efy zde záhy z jazyka vymizelo, aniž z první formy můž 
se nahraditi. Jinde zná se podobně nám Čechům jen: uplynulý 
čas, minulý, zahynulý atd. 

c) Podotklo se už před tím, že příčestím přítomn. času ve 
smyslu trpném (totiž oním končícím se v u) nejenom to se pro- 
náší , co skutečně se nyní koná, konáno jest ; nýbrž že z části 
také to se jím označuje, co toliko konáno býti můž aneb konati 
se má. Tento smysl pojímá v sebe také příčestí minulého času 
ve mnohých časoslovech, a zvláště starším spisovatelům jest tento 
obrat velmi oblíben. A však připomenouti se musí, že v tako- 
vémto užívání minulého času skoro vždy částice záporná ne s pří- 
čestím se pojí. Vedle takto užívaného příčestí běží v pozdější 
a nynější době přídavné -ielný -tedlný aneb jiné mu v síle po- 
dobné. U př. : Pro nepřemožené překážky jsme to vyplniti nemohli, 
— tolik co nepřemozitedlné. Zřejmo jest, že se takováto příčestí 
v moci rovnají latinskému v -dus -da -dum, anof vlastně i ona 
k čemusi teprv nastávajícímu se vztahuje. Staroslovanský a ruský 
jazyk ovšem přirozeněji a slušněji to pronáší svým zachovaným 
příčestím -hmuíí -11(6)1^x111, u př. noBiiAiiMX, HenoE-fiAHtix jest supe- 
randus , non superandus , noBtni/^iiCMi z=. qui nunc devincitur, 
vixaófievog. 

Takovým způsobem nalézáme i v našich nářečích uváděné 
toto příčestí, u př. č. neodolaná žádost zlata ; ohněm neuhašeným 
trápeni budil ; věc radostná n potěšená to byla : zarmoucená 
a těžká příhoda (vždy spolu ukončené). Pol. niezliczone mnosteo 
(nespočtené, non numerandus, innumerabilis) , niepohonana prze- 
szkoda (ein nicht zu uberwindendes Hinderniss) , nyní niepoko- 
nalny. — Mam niewypowiedzianq radosc ; byf nam nieprze- 
. ' 23 



354 

damana tarczq (č. nepřelomeným , nepřelomným). Rus. Kpacora 
HecKaaaHHaa (quae dici non potest , nevýslovná , nevyslovená), ae 
o6^eM;ieHufi óon (neobsáhlý). Druhdy ve tvrdících prčpovědech 
koná podobnou službu příčeslí minulé opakovacího časoslova: 
Počet svolávaných k tomu sjezdu přátel (convocatorum) ; pol. 
spis przywo-Fywanych senatorów; — co do ziemi rozdarowy- 
wanéj (quod adtinet agros distribuendos , rozdarowany := distri- 
butus). Z toho viděti , že slovanština pro bud. času príčestí 
nemajíc žádné určité formy rozmanitým způsobem latinské -dus 
vytvaruje aneb i opisuje , nejvíce , jak se už řeklo , přídavníkem 
-elný, -ný, -ifý, -ebný, evný a podobně, jako č. jistý a nepochybily 
(non dubitandus), ke dni jmenovitému (který jmenován bude) atd. 
d) Konečně připomenouti jest, že trpné príčestí druhdy pře- 
chází v řad a povahu obyčejných přídavných, což snadno tím po- 
chopiti a vyložiti se dá, poněvadž všeliká príčestí vnitřní povahou 
svou nic jiného nejsou leč časoslovní přídavníci. Pročež vedlé 
stejného skloňování nalézáme při oněch jako v čistá přídavná 
už přešlých také i stupňování, U př. užívati — užívaný, užíva- 
nější', zříditi — zřízený , nejzřízenější ; zapomenu — od Boha 
zapomenutějši nad jiné ; protřelý — protřelejší, znuzelý — znuze- 
lejši, rozmařilý — rozmařilejší. Pol. došwiadczony przyjaciel — 
došwiadczenszy ; oswiecony — najošwiecenszy, upfakany — naj- 
upfakaňsza twarz', icytrzyma^y — wytrzymalszy (vytrvalý), trop 
wywietrzalszy. Tož samé i v jiných nářečích. 



Časoslovní statné jméno tvoří se vesměs z príčestí trpného 
přidáním koncovky ťe: nhti — nhtnk, n6C6N'l — NeccHHic, pox^cNi 
-Hi€, 0M0R6NHie (obmytí) ; pol. dotkniqty — dotkniqcie, utracony — 
utracenie, widziany — wic/zienie ; č. hnut — hnutí, zajat — zajetí^ 
rušen — rušení atd. Leč časoslovnímu statnému jménu jest daleko 
širší pole nežli trpnému príčestí, ježto i časoslova nemající tohoto 
príčestí, jako jsou střední a stavoměnná, předce své statné jméno 
vykazují, a tudy jako na nějakém smyšleném príčestí se zakládají; 
jako : (MpiTi Mfk-fiNi) OYMfťLTHK, OBoyup-KNHie ; č. seděti — sezení^ 
boleti — boleni, stárnouti — stárnutí, vadnouti — vadnuti; p. 
kiwnač — kiwnqcie, ziewnqč — zievmienie, ziewanie, szumieč — 
Siumienie. 



355 

Smysl trpný. 

O smyslu trpném (vox passiva) ohledem na veškerá nářečí 
slovanská málo dá se povědíti se stanoviště tvároslovního ; ovšem 
více vzhledem na slovosklad , o který ale nám nyní činili není. 
Příčina v tom leží, že o smyslu trpném, jako o sobě stojícím a 
organickém, s nímžto by se tvarosloví zanášeti mohlo, ani řeč 
býti nemůže proto, poněvadž z něho nic nestává kromě jediných 
příčestí minulých , o nichžto právě řeč se vedla , anebo nejvýš 
o dvojích, připojíme-li k tomu i přít. čas, jak ve staroslovanštině 
a ruštině se vyskytuje. A tato dvojí příčestí jsou jediný základ, 
na němžto slovanský trpný smysl zpoléhá, utvořený skládáním a 
přistavováním pomocných slov jiných. Jinak také a to mnohem 
obyčejněji nahrazuje se trpný smysl činným. 

á) První tedy způsob vyjádřiti smysl trpný koná se pouhým 
opsáním, když totiž spojujeme stávající v jazyku trpná příčestí 
s pomocným časoslovem hýli, bývati. Způsob (modus) a čas 
určuje se tu časoslovem pomocným , vid neboli časové trvání 
označuje se příčestím , jimžto mimo to i rozdíl v pohlaví vytknut 
bývá. Přihlédněme nyní k jednotlivým časům: 

Přít. čas. Zde staroslovanský a ruský jazyk přikládá k po- 
mocnému lecub své příčestí přít. času v m; které však nikdy se 
nemůž vážiti z vidu jednodobých neb ukončených , nýbrž jen 
z trvacích neb opětovacích : lecMh backomi -o -a , komu backomh 
-a -u ; nikoliv ale lecuh npHBiieKOMi, otb.'\6kom'l, a však opět lecMb 
npHBii€KAieMi (jsem váben). Rovně lecMb t-kuihmi , ne OYTŤ.iuHMik, 
ale OYT-EuiAieMi , iccih noHui , cí^ahmi , CKp-EBHM'b (jest rmoucen), 
nikoliv ocKpiBHMi, avšak ocKfťLBiinicMit (zarmucován); boa^ mythus 
KCTk B^T^OMh nebo B'L:;M&i|iai€M2i. Tak i rus. a y6o4aeHi, tu 
y6o4aeMX atd. (ney6o40Mx); od paaioprHy nic, ale od pasiepsaio: 
fl pasiepsaeMX , mli lepsaesiH ; a Aioótiwb OTb nea , tm mojhmi oti 
Hero, a pa3Bfl3UBaeMi , ne pasBHsaeMT) ; kcmb bai^^iícmi, ne cBiii^a- 
icui atd. Jazyk český, polský, ilyrský neznaje už tohoto příčestí 
pomáhá si minulým časem : jsem živen a sycen, jsme irýzněni a 
pokutováni; jestem ícyfqctony, jestem przešladotcany , jestešmy 
dotknieci, sq zbierani ; jesam jest jest pozivan, jesmo jeste jetu 
sudjeni atd. A však i v těchto nářečích našich opět tentýž důle- 
žitý rozdíl znamenati se může, béřeme-li příčestí z oboru vidu 



350 

jednodobého neb ukončeného, anebo z vidu trvacího neb opěto- 
vacího, kterýžto druhý jenom v přísném smyslu můž přít, čas dáti. 
Váží-li se z prvnéjšího, označuje ovšem, a to z příčiny pomocného 
i€CMh , cosi přítomného , a však vždy s ohledem na něco vykona- 
ného, naplněného, tudy na minulost. U př, jsem hnán, jsem 
honěn, odháněn, jest čistý přít. čas, ne však jsem vyhnán; tak 
též: jest rozpínán, rozpiat; jsme hledám, shledáni; jest chycen^ 
pochyccn, chytán, jsou chytáni a pochytáni atd. Přiužitím po- 
mocného bývám místo jsem jinačí se toliko vid Časoslovní. 

Minulý čas. Staroslovanský jazyk bére k min. času po- 
mocné časoslovo Ru^i, BT.M a G'Eiíix'l (místo bývácK), a zde staví 
se nám opět ten úkaz před oči, že ve staroslovanštině a tudíž i 
ruštině , vychází-li časoslovo z vidu trvacího neb opětovacího 
vedle příčestí minulého času h neb t , také ono přítomného času 
míiž se užívati , ano při opětovacích formách užíváno ho téměř 
výhradně. U př. b-sctl pzi:;riiAiiieH2i biíctl (rozhlásila se) , e-KCTh 
B-Ruie (>2i:;ri\suiíiieMii (rozhlašovala se) ; a^i Bt?ci noMHHiJieMi (byl 
jsem vzpomínán) ; E'LiyoMXi h:;bí(B»6hh , G%ď[,KOM'E Hi^BíiBsuieuH (vyku- 
pování) ; rus. óuj npocBtmaeaix, npocB-femeHx , ropoví 6u.ix pa3- 
rpaójieHt h cosokohi atd. V trvacích neb opětovacích videch 
jakožto neokončených i v novějších jazycích vždy aspoň nějaké 
zas jest narážení na čas přítomný: byli rozváděni, rozvozováni 
proti byli rozvedeni ; byl okrášlen, okrašlován. 

Pod tímž pravidlem stojí i bud. čas : Ba^a npi^BSHi, b. npH- 
:;7>iKiii€tj'i> , BApuiH noKOfteiiit a noKítpi;ii€ivi'L ; rus. tyA&Yh nsnymeHO, 
HsnymaHO, HsnymacMO ; bedzie oczyszczon , oczyszczan , bedziecie 
postawieni atd. — Polský jazyk místo pomocného byč druhdy 
střídavě zostač, zostmcač užívá : zostafem skrzywdzonym, zosianie 
nieuproszonq. 

Co zde nyní o způsobu ukazovacím povědělo se , týká se i 
žádacího a rozkazovacího v též míře, kde jazyk staroslovanský a 
ruský podobně obojí své příčestí pod těmiže výmínkami vynakládá. 
— Z ohledu polštiny bud ještě i to připomenuto, že nářečí tomuto 
velmi jest oblíbeno , trpný smysl v minul, času pronášeti bez- 
osobně, anoť se příčestí klade ve střední pohlaví a podmét neboli 
první pád ve čtvrtý. Skládání toto jest ovšem i druhým našim 
nářečím známo , ale ne v té míře běžno. Tudy místo byfem za- 



357 

proszony — zaproszono tni^, byf przyjety — przyjeto go. Kiedy 
mu byfo syna zabito , rzewno plakat. Duch jazyka polského 
připouští v případě tomto, že mnohá časoslova nepřechodná neboli 
střední v trpné příčestí se převádějí , ač jeho dle své povahy 
vlastně míti nemohou. U př. : Po trupach jak by po mošcie 
przejsč možono. Niemožono go tDtdziec. I ternu o gardfo stáno. 
Musiano by rozumiec atd. 

6) Předce však duchu slovanského jazyka daleko jest při- 
měřenější, kde jen koliv možnosf se ukazuje, nevystupovati z mezí 
činného smyslu, jakožto prostšího a v samém sobě vytvořeného. 
Protož kdekoliv svobodno jest voliti , tomuto přednost se dává. 
Místo nepo OYHeceiio kctl Btrpouh neb oifNOuizneMO lecTb kratčeji 
a přirozeněji zní: nepo OYHOcHih BtTpi; jh)4h KOiopee HaMH Jio- 
čjeHiii — KOTopuxx jioÓHMi 8 tak všude. Mimo to vládne jazyk 
i jinými prostředky , že snadno můž trpný smysl rozmanitými 
obraty nahraditi. — Nejoblíbenější a nejpříhodnější však cesta 
všem Slovanům ta jest, že k vytknutí trpného smyslu zvratných 
časoslov, t. j. opatřených náměstkou ca užívají. Zvláště v staro- 
slovanštině takto daný trpný smysl nejhustěji se nalézá , ano jím 
všecky poměry časové velmi pohodlně a úplně vyjádřiti se mohou, 
u př. ^^oiii ci^A^CTb CA ITL Kj^HHOie ««T0 (domus aedificabitur) ; 
jsflwh ch^ix CA (aediíicata est), ^nfflter ca (aediiicatur) , Kor^A Aoui 
:;h;^í1ui€ ca (cum aedificaretur) atd. zinocTGAii npocB«TH ca bcr :;cm!igi 
místo npocRiipeN;! eucTh. Místo a óujii ycTpamein> 9toh Bt40- 
MOCTbK) — fl ycrpamiucfl atd., aneb Meia ara B'fe40M0CTb ycipamiua. 
Místo Szlqsk podzielony jest na dwie czesci — Szlqsk dzieli 
sie na dwie czqšci. 

Tolik o časoslovech. 



Opravy patrnějších omylů. 



Na str. 11 rád. 17 a 18 shora čti takto : ano zase jednoduché zvuky 

ui Y sloučením litery * a a, 
c a z znáti dávají 

14 — 8 — na místě; Samohlásky a čti: Samo- 
hlásky u 



25 — 


2 


zdola — 


— 


zvukové čti : zvuky 


38- 


10 


— — 


— 


lódé — fódi 


39 — 


6 


shora — 


— 


placié — pfacič 


45 — 


8 a 


6 zdola — 


"~~ 


souhlásek -sky čti: dvou- 
hlásek -sky 


54 — 


16 


shora — 


— 


ipacTÍK čti : qiACTiie 


61 — 


17 


zdola — 


— 


4pe6e3i — 4pe6e3rB 


71 — 


10 


shora — 


— 


nHTB — ntiL 





11 


— — 


— 


40ia — 40M 


96 — 


12 


— — 


— 


npoBO»;Ai£ — iipoBOxji^ 


99 — 


15 


— — 


— 


qeHua — qepHua 


109 — 


4 


— — 


— 


aa6e4i. — Jie6e4b 


123 — 


5 


zdola — 


— 


samohlásky a a e čti : samo- 
hlásky a € 


124 — 


13 


shora — 


— 


Mopx čti : Mopaft 


126 — 


13 


— — 


— 


piec garcy — piqc garney 


146 — 


4 


— — 


— 


ai^Bíi ^ via,fx — Hi^BA z=z ai^a 


170 — 


17 


zdola — 


^~ 


Aristides , -a čti : Aristi- 
des, -da 


193 — 


7 


shora — 


— 


materziňski — macie- 
nyňski 



Nn sir. 218 řád, 14 shora na místé: naTLAecHTb čti: nHTL4ecflrb 

— — 224 — 8 zdola — — Bbca — Bhca (ki.cu) 
224 — 6a5 — čti: KbC6ro...BbceMOV-.«i>oi&...KhC€Mk... 

BhC6A...BkCCi;ft...KkC:i (BbCU) ...BbCM 

229 — 13 shora na místě: 7. leui čti: 7. icift 

236 — 14 — — — YbTO — Ybco 

— 239 — 11 — — — KlTOpuft — KOTOpuft 

— — 256 — 3 zdola — — jednotlistívo čti : jednotli- 

vostí 

257 — 10 shora před slovo: Přesvědčiti přidej: 2. 

259—11 _ — _ Po — 4. 

_ú'L:_ 275 — 10 — na místě: nfťUEUTH čti: h^hg-lith 

_ — 278 — 14 zdola — — ovípcHOS^iTH — OYTfkeueBATH 

284 — 17 — — — pfokeá — plokac 

_ 296 — 11 shora po slově CHa6»y přidej : (opatřiti), 

OHXTtTb HHxyy 

302 — 10 zdola — — zcřcmM// přidej : prnúti misio 

303 — 10 shora na místě : kank — ksm* 

352—18 _ _ _ hyč — byt 

— — ; 19 ___ byt — byč 



-~J\/\/\f\J\/\/\r- -~ 



PLEASE DO NOT REMOVE 
CARDS OR aiPS FROM THIS POCKET 

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY 



rc Celakovsky, František Ladislav 

^y ctěni o srovnavaci 

G45