Skip to main content

Full text of "Diaktologie moravská"

See other formats


Dialektologie moravská. 

Druhý díl. 

Nářečí hanácké a ěeské. 



Sepsal 
František Bartoš. 



■=<^ 



v BRNĚ 1895. 



Tiskem mor. akc. knihtiskárny. — Nákladem Matice Moravské. 



Předmluva. 



v předmluvě k prvnímu dílu Dialektologie moravské 
slíbil jsem vypsati v druhém díle nářečí hanácké, horácké 
a české Dav se pak do práce, ocitl jsem se s nářečím ho- 
ráckým neboli horským na nemalých rozpacích; nebylo ho lze 
ani náležité ohraničiti, ani znaky jeho jakožto jednotného přesně 
stanoviti. Jsouť názvy zeměpisné, jimiž se podřečí moravská 
jmenují, obsahu velmi neurčitého, označujíce obyvatele spíše dle 
povahy krajiny jimi osazené, nežli dle vlastního jim nářečí. Kde 
jsou hory, všude máme Horáky, Záhoráky a Podhoráky. Na 
Brodsku jsou Záhořané slovenští, na sever od Lipníka Záhořané 
hanáčtí ; Hanákům na rovině všichni obyvatelé krajin hornatých 
šlovou Horáky. Téhož různého a neurčitého významu jsou četní 
Zálesáci (obyvatelé s té i oné strany lesa navzájem) a Podlesáci. 
Doláky máme na Moravě nejméně troje: 1. na pravém břehu 
Moravy od Spitinova po Klobouky (Dial. I, str. 51.); 2. v okolí 
Bučovic a Slavkova (Dial. II., str. 145.), a v okolí Tišnova 
(II. 179.). 

Jako mezi Horáky a Hanáky podstatného rozdílu dialek- 
tického stanoviti nelze, tak nesnadno též náležitě odlišiti a 
ohraničiti Valachy od Slovákův. I bylo mi vytýkáno, že počítám 
Vyzovsko k Valachům, ačkoliv podřečí tamější málo čím se liší 
od zlínského, pokládaného mnou za slovenské. Pověděl jsem už 
v I. díle na str. 59., že „nesnadno vytknouti přesně hranice 
mezi obojím nářečím, zvláště, ano obyvatelstvo samo různého 
jest o té věci mínění". Tu více kroj rozhoduje. Slováci od Hra- 
diště i Hanáci pokládají za Valachy ty obyvatele moravské, 
kteří nosí haleny zvláštního střihu, v úpoly upjaté a v klínech 
rozkřídlené, kdežto haleny slovenské jsou volné bundy, v zadu 
opatřené širokým a dlouhým obojkem („cimbálem"). A poněvadž 
na Zlínsku takové valašské haleny nosí a mimo to župice téhož 



- TT — 

střihu (oděv sváteční), jichž Slováci nemaji, počítal bych nyní 
i Zlínsko dle kroje k Valašsku, Jak jsem už na místě uvedeném 
v poznámce označil.*) 

Hledíme-li k řeči samé, máme na Moravě toliko čtvero 
hlavních nářečí, a to: 

1. Nářečí slovenské s podřečím 

a) valašským (Zlín, Vyzovice, Vsetín, Val. Klobouky, Kar- 
lovice, Rožnov, Meziříčí, Dial. I. str. 5.-26., 59. - 80.) ; 

b) dolským (na pravém břehu Moravy od Napajedel po 
Klobouky brněnské, Dial. L, str. 51. — 56.). 

Nářečí vlastně slovenské rozestupuje se v různořečí a) zá- 
horské (Dial. L, 27. \ /3) pomoravské (I., 28.), y) různořečí 
uhersko-slovenská (I., 33.), (J) různořečí přechodní (II., 1.). 

Podřečí valašské má různořečí «) hranické (Dial. I, 81.), 
fi) starojické (I., 84.), r) kelecké (I., 91.). 

2. Nářečí lašské (Dial. I., str. 97.) s různořečím severo- 
opavským (L, 134.). 

3. Nářečí hanácké. Slováci a Valaši nazývají každého Ha- 
nákem, kdo samohlásky e, e, i, i, y, ý, m, ú zvláštním způsobem 
přezvukuje neboli moutí, at všecky, ať jenom některé z nich, 
na př. v/, ú, a na tom myslím i vědecká dialektologie přestati 
může. Dle rozmanitého přezvukování těchto hlásek a dle ně- 
kterých jiných znaků (přehlasování samohlásky o, přídechu 
f a ^ a j.) rozdělil jsem nářečí hanácké na dvanáctero podřečí, 
jež jsem pojmenoval většinou dle okresních měst, vytýkaje všude 
osady pohraničně (Dial. II., str. 7.-242.). 

Hanáci sami všelijak se navzájem rozlišují, hlavně dle 
bydliště: „Praví Hanáci šlovou jen obyvatelé po řece Hané od 
Vyškova až po Kojetín; obyvatelstvo po řece Blátě u Plumlova 
a Prostějova a po levém břehu řeky Valové u Tovačova šlovou 
Blaťáci, sousedé jejich od Věrovan níže Dubu k Brodku a 
Citovu nazývají se Moravčíci; obyvatelé na levém břehu Bečvy 
od Přerova k Zářiči, Chropyni a Skaščicůra Zábečváci, jejich 

*) Župíce téhož střihu a téže úpravy jako Valaši nosí také osadníci 
charvátští v okolí Mikulova, i není pravdě nepodobno, že jest to kroj, jejž 
jako tito, tak i stéhovaví Valaši rumunští z jihu si přinesli. 



— III - 

sousedé u Kroměříže a Hulína Zámoravčíci, a konečně obyvatelé 
pahrbkovité krajiny od Přestavlk a Staré Vsi k Bystřici a 
Holešovu Podhoráci." (Šembera, Dial. str. 46.). 

Obyvatelům na Kroměřižsku a Holešovsku říká se též dle 
širokých červeníc í„baní") Banáci. 

Hanákům, kteří místo 6 vyslovují ií, ostatní Hanáci přezdí- 
vají Čuháků (od slovesa čiíhat m. han. čohat, trčeti), druhdy tak 
nazývajíce i jiné („nepravé") Hanáky, kteří vyslovují: budu m. 
bodo atd. 

4. Nářečí české. Za Čechy pokládám ty slovanské obyva- 
tele na západní Moravě, kteří po způsobu českém vyslovují 
dvojhlásky ou (= ú) a ej (= ý), a dělím nářečí toto na troje 
podřečí (Dial. II., str. 243—283). Česká tato výslovnost obou 
dvojhlásek jest poněkud jiná nežli výslovnost dolská akelecká; 
v této druhdy jen zbystřený sluch rozezná rozdíl mezi ou a ú 
a mezi ej a ý (i), kdežto v nářečí českém obě dvojhlásky zcela 
zřetelně znějí. 

Bedlivý zřetel obracel jsem všude k řeči městské, kteráž 
se často značně a podstatně odlišuje od nářečí vesnic okolních 
(Srovn. Holešov II. 35., Přerov II. 36., Kroměříž 11. 38., Třebíč 
II. 220 a j.). 

Kromě popisu nářečí hanáckého a českého tento díl Dia- 
lektologie obsahuje krátkou skladbu, slovník abecední a druhou 
část slovníka věcného V obojí slovník pojata jsou nová slova 
ze všech končin Moravy a Slezska. 

V některých partiích slovníčka věcného zvolil jsem po- 
řádek abecední, protože mnohá slova mají v jiných končinách 
jiný význam, i bylo by je v jiném uspořádání napořád opakovati. 
V částech přírodopisných vycházím od názvů latinských. 

Kdy a jak vznikly nynější dialekty moravské, o tom ne- 
snadno na ten čas něco určitého tvrditi. Snad by z bedlivého 
prozkoumání starých rukopisů moravských něco světla padlo 
na tuto temnou stránku naší ethnografie. Přímé zprávy o mo- 
ravských nářečích ze starší doby máme, pokud mi známo, jenom 
v České grammatice Jana Blahoslava z r. 1571. Skoda, že se 
nevidělo Blahoslavovi zaznamenati více těch „ineptií", jak na- 
zývá dialektologické odchylky moravské. Než i skoupé jeho 



— IV — 

poznámky zdají se nám pro naši otázku dosti důležitý, abychom 
je zde položili všecky. 

„Moravané, ačkoli českým jazykem mluví, však ne tak 
pěkné a slušně vyříkají slov někteří. Jako sedláci prostí, zvláště 
na Hané, velmi ústa otvírají, a naberouce některé litery hlaUolu 
plná ústa, jaks nezpůsobně mluví. Okolo Huleyna říkají klauče, 
pacholeyk, čeystey niauž. Baude mít aa vás zejtra etc. Někde 
příliš ukracují, diťtongu nezachovávajíce a někdy přidávajíce liter 
nebo syllab. Někde literu příliš protahujíce jednu: jako u Stráž- 
nice a vůkol, kdež říkají budu, súd, na sudu, kluče a u súsedo- 
vých, u súsedů, Janovjxh, Vávrovj^ch, Ondrových. Abychom ta 
poznali. Bychom sa radovali. Jedné sa varujma tých věcí. Se- 
brali sa na nás zlí ludé. Item některé věci na Moravě hned 
jinými jmény jmenují nežli v Čechách: o čemž dobré jest věděti. 
Čechové řkou pěkným slovem hlemýžď: Moravci mrzutě slimák. 
Podletí, jaro: Moravci vesno, z vesna inepta vox. Česky hlava- 
tice, moravsky přísada: první lepší. Tak košťál a hlaub nebo 
hlaubi říkají někteří Moravci hlaupí. Též Moravci pokrutinám 
říkají záboj. Veliký hrnec nepolévaný, jako mléko chovají v nich, 
slově látka u Moravců. Čech dí vážiti vodu, navážiti vody: 
Moravec táhnouti vodu; lepší české". 

„A i toto znáti sluší, že i na Moravě velmi nejednostejně 
mluví. Okolo Meziříčí jinak, v Prostějově a vůkolí jinak, v By- 
střici potom i v Třebíči jinak Jinak okolo Brna a Znojma, 
rozdílně v Strážnici a v Brodě etc. Nebo jakž kteří bližší jsou 
Slezákům, jiní Slovákům a jiní Čechům, tak se také v některých 
slovích a způsobích k nim připodobňuji, často i mnoho s nimi 
jako se sousedy činiti mívajíce" (str. 338 a 339.). 

„Staří mnoho užívali toho diftongu ay (nyní se nám už 
netrefuje): day, nechay, pomáhay, volay, požehnay, a někde tak 
ještě i mluví, zvláště na Moravě a v Slovácích" (str, 26.). 

„A staří Čechové též psávali a snad i mluvívali tak : 
musimy, budemy, půjdemy, dopustímy, nedámy. V některj^ch 
místech na Moravě ještě tak vůbec mluví, jako okolo Slezan. 
Ba některé Moravky říkají : budými. Ale nechválím toho způsobu : 
est inepta antistechon. Ženám i děvkám moravským jakž takž by to 
mohlo připadati, ale mužskému pohlaví nic. Est omnino mulieribus 
quaedam ac velut tiraida prouuntiatio, prorsus cavenda" (str. 350). 



— v — 

„Moravci majíce říci: přijde anebo: přide, i řkou: přinde 
anebo: přejde" (str. 266). 

„Okolo Hulína prostí Moravci neříkají: spějí (= dorminut), 
než všemi ústy (= na plnou hubu): spijau (str. 268.\ 

„Chození do kostela, na pole etc : okolo Evančic říkají: 
chodění, rovně jako těsta = cesta, dači = dáti, tisař = císař, 
tíhla = cihla, všemohautí etc. Okolo Evančic na Moravě, zvláště 
ve všech mnozí proměňují i v z. Majíce říci: dítě i řkou: dztě 
= anebo : dzca, pzše = píše, dzvadla = divadla" (str. 274.). 

„Okolo Pernštejna říkají: rejši = raději" (str. 275.). 

Z těchto poznámek Blahoslavových lze na jisto postaviti : 

I. že již za jeho doby v různých krajinách Moravy byly různé 
dialekty. 2. že se na označení týchž věcí v Čechách a na 
Moravě užívalo různých slov, v případech uvedených týchž 
jako posud, 3. že leckteré zvláštnosti dialektů moravských. 
Blahoslaveni vytčené, trvají posud ve své míře. Tak tvar 1. os. 
mn. na my (musímy, budemy atd.\ v té krajině, odkud ho 
Blahoslav uvádí, t. na Kroměřižsku, posud se zachoval (Dial. 

II. str. 38.). Zajímavý jsou tvary „mauž (muž\ baude mít au 
vás", v nichž krátké u přechází v av, kteréž se posud s ob- 
měnou dvojhlásky au v ou zachovaly na Tršicku (Dial. lí. 
str. 72.). 4. Všelico se však také v nářečích moravských od 
doby Blahoslavovy změnilo. Tvary, „abychom, bychom", jež 
Blahoslav uvádí za strážnické, nevyskytují se nyní na Moravě 
nikde, nj^brž: abysme, abychme. Tolikéž na Strážničku není 
nyní tvaru 1. osoby mn. na ma (varujma sa), ovšem jsou posud 
takové tvary na Zábřežsku (Dial. II. str. 138.). Na Ivančicku 
není nyní ani stopy toho, že by se i zaměňovalo v z (dztě = 
dítě, pzše = píše), aniž se tam kde mluví: tisař m. císař, 
těsta m. ce4a, dači m. dat a p. ; částečně jsou takové tvary 
jenom v nářečí lašském (Dial. I. str. 107.). 

Nejdůležitější z těchto změn pro naši otázku jest přechod 
tehdejších dvojhlásek au a ey v nynější o a é. Tvrdí totiž 
Blahoslav, že se okolo Hulína mluví : klauče, spijau a že se vy- 
slovuje toto u „všemi ústy". Nyní vyslovuje se tam klóče, 
spějó n. spijó (vůbec ú = o). V podřečí dolském a keleckém 
(podstatně slovenském a valašském, rozšiřuje se posud nejen 
H nýbrž i ii v ou. (Dial. I. 52 a 92) a patrné toho stopy 
znamenati i v některých osadách, jichž mluva jest podstatně 



— VI - 

hanácká, jako v Loučce ii Lipníka (Dial. II. 71), v Dešově 
u Jemnice (II 205), v Radostíně, Pavlové a ve Zhoici u Vel. 
Meziříčí (II. 243.). 

Tolikéž tvary paclioleyk, čeystey, Huleyn znějí nyní v okolí 
Hulína pacholek, čisté, Hulen, ale v podřečí dolském a keleckém 
rozšiiuje se posud ý a z části í v ej (Dial. I. .52. a 92.). Krátké 
/ v přídavném čistý, je-li transscripce Blahoslavova správná, 
rozšířilo se v ey asi tak, jako krátké u ve slovech výše uve- 
dených. 

Z toho bychom snad souditi mohli, že rozšiřování samohlásek 
»', ý — i v au (ou\ ay (ey, ej) zasáhlo svým časem i nářečí mo- 
ravská a že se odtud v některých z nich zachovalo až po naší 
dobu, v jiných prodlením času se opět zrušilo. Dle toho byl by 
nynější útvar dialektíi moravských poměrně dosti mladý. 

Pro nářečí slovenské zdá mi se v tom vzhlede diiležito býti 
slovo pajchovůa (štoudev o třech nohách na „zvářaní" prádla, 
v. Dial. I. 329.), jež odvozeno jest od slovesa pýchat (dýmati, 
dýmití): hory pýchajú (slov.), pechat, pechovna (han.), pejchat 
tabákem (Tišnov). Jest v něm tedy aj rozšířené z ý zachováno 
ze star.ší doby zcela isolovaně, poněvadž slovo to ve tvaru paj- 
chovůa utkvělo jakožto terminus technicus. 

Snad i přehlasování svým časem všecka nářečí moravská 
zachvátilo. Přehlasování samohlásky n v prostředku slov postoupilo 
i dále nežli v jazyce spisovném a zachovalo se posud, na př. : 
síha, dosíhat, přít, okřít, smít se, zapříhat, tříst, kvičela, píščela 
a p. V koncovkách ohýbacích přehlasované a zachovalo se posud 
v hanáčtině litovelské, konické, jevické a zábřežské (Dial. II. 
107. a 124.). Zajímavý po této stránce jsou tv^ry oby čaj, obyčajné 
na Krumlovsku, kde sice aj — ej přechází v é. 

Z ustrnutí na jiném stupni tohoto procesu rozšiřovacího 
a přehlasovacího mohla by se snad vykládati mluva některých 
měst moravských (Holešova, Bystřice pod H., Třebíče, Velkého 
Meziříčí), různá od nářečí ostatního okolí, kdežto lašský ráz 
městské mluvy přerovské a lipenské v okolí hanáckém nebude 
lze myslím jinak vyložiti než původní kolonisací lašskou*). 

Hlavní práce sběratelské pro II. díl Dialektologie vykonány 
byly již r. 1883—84. Od té doby v řídkých chvílích oddechu 

♦) K. mluve přerovské (Dial. II. 36.) podotýkám ještě, že prý starší 
lidé v otčenáši posud vyslovují neuvoď. 



- VII - 

od prací školních a úředních, zvláště v dobu prázdnin materiál 
sebraný jsem doplňoval a upravoval. I k tomuto II. dílu dostalo 
mi se příspěvků namnoze cenných, jednak ku grammatické, zvláště 
však k lexikální části jednotlivých podřečí. Jmenovitě přispěli 
mi moji bývalí žáci pp. : f Libor Doležel, F. Drašar, Filip Heusler, 
AI. Hlavinka, F. Jurek, Josef Kašpar, AI. Ličman, Cyr. Masíček, 
Ant. Mol, F. Odehnal, Šeb. Páral, Jak. Sedláček, F. Soukal, 
Jos. Ulehla, Jos Vejchodský; pp. učitelé: Jan Funtíéek, J. Hiibner, 
Jan Knies, Jos. Kobza, Jos. Koněrza, F. Polášek, Jos. Soukal, 
F. Still ; pp. Jar. Gryc, rolník, F. Heidenreich, obecní tajemník, AI. 
Hrudička, děkan, Klím. Klusal, bohoslovec. Ad. Kubeš, ředitel, Jan 
Mádr, professor, J. Novotný, nadporučík, F. Slavičinský, spiso- 
vatel valašské povídky „Vlk Krampotů", Emil Smetánka, stud. 
univ.. Tom. Smýd, farář, F. Vahalík, stud. univ., žáci telecké 
reálky Jiří Puchnar a J. Kocián, pí. Vlasta Pittnerová, spi- 
sovatelka. 

Slovník přírodovědecký pořádati mi laskavě pomáhali páni 
uč. V. Čapek (ptáky) a pan prof. Dr. F. Dvorský (botaniku). 

Samohlásky hanácké v pohádkách od jiných laskavě pře- 
psaných znaménky diakritickými označil jsem si sám, i jsem já 
sám z toho práv. 

Vítanou pomůckou byly mi důkladné monografie pp. prof. 
Jos. Neorala o podřečí litovelském, Jos. Bartochy o podřečí 
dolnobečevském a Ign. Hoška o podřečí chromeckém, spolehlivým 
pak vodítkem celé práce Gebauerova Mluvnice česká. 

Všem těmto pomocníkům, jakož i všem, kdož jakkoli při 
práci té mi pomocní byli, vzdávám díky nejupřímnější. 

V základních a hlavních rysech dialektologii moravskou dílem 
svým pokládám za hotovu. V jednotlivostech bude lze všelico ještě 
doplniti. Dopřeje-li Bůh života a zdraví, doufám, že i mně samému 
příště bude možná leckterou stránku prohloubiti a doplniti; 
jmenovitě rád bych i budoucně vyzdvihoval nepřebrané poklady 
lexikální a frastické lidové řeči moravské. 

Jak ostatní znaky osobitosti kmenů moravských, tak nyní 
působením školy a literatury i zvláštnosti dialektické znenálila 
se stírají. V některých osadách moravských nejstarší pokolení 
mluví: bodo, rebe, hotěkat; prostřední: budo, rybě, o těkat a 
nejmladší již: budu, ryby, utékat atd. 



— vni — 

Na konec přičiíiuji některé dňležitéjší dodavky k I. dílu. 

1. Prodloužená hláska kmenová sloves trvacích IV. třídy: 
mluvit, ihénit, honit, strojit, krmit a p. (str. 8, 1. c) v pfechod- 
níku se krátí : mluva, méfia peníze, noňa zajíca, nastroja sa, na- 
knha voly, ale: vřzaja, cabřňaje, róchaja, rúbaja atd. 

2. Jako „vitám vás", tak i „prosim vás" krátí samo- 
hlásku (str. 9., t).). 

3. Podstatná ž. r. na fa mají heteroklický lokal na ti: 
v novoti, v minuti, o samotí. 

4. Střela má v gen. mn. sterel: sto jasných sterel do tebe! 
h. Jako hlásky .s a z v deklinaci mají platnost hlásek 

mékkjxh skoro ve všech podřečích moravských, tak v podřečích 
uhersko-slovenských (str. 33.) r a ž a v podřečí pomoravském 
(str. 30.) I tuto platnost mají: jabor: na jabori, dva jabore: 
tolar: o tolari, tri tolare, na dvori, do komoře, v komori, vínečko 
z poháre, na hůri, na lihori, všecky dvore, biele zore (plur. 
tantum) atd. — Jehla — do jehle — v jelili, stodola — do 
stodole — ve stodoli, ve školí atd. 

6. V různořečí velickém (str. 38) v celém skloňování zá- 
jmenném i složeném lokal jednotný rovná se dativu: na tomu 
našemu pěknému dvori, o kterému mojému bratrovi, o jednomu 
dobrému královi. 

7. V riiznořečí březovském (str. 43) má sloveso půjdu 
vedle pravidelných zvláštní tvary zkrácené: 

puom puójděm 

puoš puójděš 

puo puójdé 

puome puójděme 

puotě puójdětě 

puójdtí. 
10. K nářečí lašskému přičiniti jest tyto tvary slovesné 
z Frýdecka : spa.sč (spadnouti), svajšč (svadnouti), přiťíšč (přijíti), 
— bylch - byls — byl — bylichmy — abychmy (Ign. Tkáč 
v „Komenském" r. 1886, str. 499 », némitě --= nemějte, odejatý = 
odňatý. Dle prof. Tkáče mají číslovky tři a čtyři zvláštní tvar 
přívlastkový : tři, štyři chlapi tam byli — byli sme tam tře, styře. 

V Brně dne 1. května 189B. 

F. Bartoš. 



Podřeéí přechodná. 



m 




p ' 



Malenoviee, Napajedla, Kvasíce. 

fývalé panství malenovské a částečně i napajedelské jest 
dle kroje (nyní už zaniklého) i dle nářečí nenáhlým 
přechodem od slovenštiny zlínské a záhorské k hanáčtině hole- 
šovské. 

Osady: Lhota, Karlovice, Ondřichovice, Pohořelice, Ko- 
márov mají podřečí zlínské s jediným rozdílem dativu mně 
(proti zl, mi). 

I podřečí osad: Louk, Malenovic, Lhotky a Tečovic rovná 
se celkem zlínskému s některými však už patrnějšími rozdíly: 
1. Proti zlínským tvarům: tela — telate, prasa, hříBa; běžat, 
křičat a p. jsou tvary: tele — telete, prase, hříbě; běžet, kři- 
čet, 2. aj imperativně a superlativné zlínského podřečí přehlasuje 
se v éj: déj,' votéj, nejlepší, 3. dativ zájmena já jest wne (proti 
zl. mi), 4. podstatné křída krátí i (na Zlínsku křída). 5. Kmen 
sah úží ''/ (ía) v (ie i í : síhnút, síha. — Ostatní tvary rovnají 
se zlínským i co do přehlasování: obíTé, o klekáůú, k snídaňú, 
bez rozmýšlaní, při sečéůú a t. d. 

Mnohem více liší se od zlínské slovenštiny podřečí ojedinělé 
tu dědiny Sazovic; základní však ráz i tohoto podřečí jest 
ještě slovenský. Podstatné znaky podřečí sazovského jsou: 

1. Dloužení a) jako na Zlínsku: volal, běžéi, chodil, kút; 
védí, nés?, péki; kamení, modlení ; černý, čert, céra; hojit, zvonit 
a t. d., b) odchodně od slovenštiny zl.: šístý, sídmý, ůsmý. 

2. a se přehlasuje jako v zlínské slovenštině městské 
(Dial. L 7. také pod čarou). 

1 



— 2 — 

3. é (<V) se úží v ý (i) jako v sousední hanáčtině hole- 
^u\>ké: kr5'v, dýšc, rýž, nýst, pýct, síct, méno, pýro, putýnka, 
kamýnek, dýiiko, chKb, Tik, večír, uhridl a t. d.; ale: šel 
(han. šil). 

4. '' má vesměs zvuk čist}^, nepřecházejíc nikdy v e, jako 
v sousední lianáčtině: psík, vozík, rohlík, nosím, ščípat a t. d. 
— / se dlouží v muž. rodě číslovek tří, štyří, a ve slovese 
blíská se (proti zlin. bliská se). 

5. ?ř trvá nezměněno: za vašú stodolu, klúč, 1'úbat, volajú, 

6. Dvojhláska au jest jako na Zlínsku ve slovech: pauk, 
paučína, pauz. 

7. Téžeslabičné oj se přehlasuje v ej: héjný, kréj — na 
kraji, zavolej; vyjmouc: lišaj. 

8. Téžeslabičné ej trvá nezměněno: oléj, séj, nejlepší. 

9. Téžeslabičné ij a yj mění se v ^ a ý : uší, uži, umý, zakrý. 

10. Dlouhého r a. I \ tomto podřečí není: vrba, poprchá, 
vlček, — ř tvrdne v r ve slově kryda (jako v sousední ha- 
náčtině), m se mění v I ve slově hastrban, ;j u t- ve slově vták. 

11. Dativ mn. rodu mužs. a střed, vyzvukuje v om, lokal 
v och. 

12. Přídavná vzoru dobrý skloňuji se takto : 



1. dobrý — 


dobrý, 


dobrá •, 


dobří, dobrý 


2. dobrýho 




dobréj 


dobrých 


3. dobrýmu 




dobréj 


dobrým 


4. dobrýho - 


— dobrý 


dobru 


dobrý 


6. dobrým 




dobréj 


dobrých 


7. dobrým 




dobru 


dobrýma. 



13. Komparativ příslovcí rovná se komparativu přídavných: 
Včera bylo teplejší, chladnější (zl. teplej, chladůéj). 

14. Dativ zájmena jd jest vmě. 

15. Zájmena přisvojovací skloňuji se dle tohoto vzoru: 



1. 


můj — moje. 


moja; 


moji, moje 


2. 


mojího 


mojí 


mojí cli 


3. 


mojimu 


mojí 


mojím 


4. 


mojího — moje 


moju 


moje 


6. 


mojím 


mojí 


mojích 


7. 


mojím 


mojú 


mojíma. 



Tak: náš, našího, našímu atd. 

16. Zájmeno ukazovací skloňuje se takto : 

1. ten — to, tá; ti, ty 

2. teho téj těch 

3. ternu téj tem 

4. teho, to tú ty 

6. tem téj těch 

7. tým tú téma. 

V lokále str. vedle tem je také tým: Po tým zimnica přestaía. 

17. Inlinitlvy sloves jsou: nýst, hrýzt, íízt, pýct, týct, výst, 
přast, kvýst, hníst, ozíbat, rožít — rožét — rožatý, zapat, ťat, 
vřít, plut, pFut, myt, umět, mlátit, híít, přít, smít se atd. — 
3. osoba mn. : nesu, píjú, padnu, umíjú, chodíjú, voíajú, smějú se, 
ijú, vijú atd. — Přechodníky jsou hojné, tvary jejich jako na 
Zlínsku. — Sloveso psát má hanácké tvary : psu — pšú, sloveso 
vidět má vidím i vizu. 

18. Předložka protiv pojí se s dativem: protiv sušírni 
(na Zlínsku proti s g-enitiveni). 

Mluva osad Kvítkovic, Otrokovic a Napajedel byla původně 
asi stejná s malenovskou, tedy podstatně zlínskou. 

Nynější mluva těch osad v některých případech kolísá 
mezi tvary slovenskými a hanáckými, ač základní její ráz zů- 
stává vždy ještě slovenský. Ten jeví se hlavně dlouhým ú: za 
našú stodolu, v obilú, spřežkou éj: téj dobréj ženě, čistými 
hláskami í a. ý: kříž, psík, prší, strýc, býk. 

Zvláště vytknouti jest: 

1. Kvantita hlásek je táž jako na Zlínsku. 

2. Samohláska a, d přehlasována touž měrou jako v pod- 
řečí zlínském městském ; mimo to přehlasuje se také aj impe- 
rativně: zavolej, déj. 

3. é (ie) úží se a) důsledně v kmenových slabikách jmen 
podstatných: dýšč, rýž, krýv, putýnka, kamýnek, mlíko, chlíb, 
lík atd., h) nedůsledně ve tvarech adjektivných : dobrý maso — 
čerstvého piva (K Vítkovice), škoda dobr^iio člověka — dobrýmu — 
druhému (Otrokovice), c) neúží se v infinitivech sloves I. třídy : 
nést, vést, lézt, péct, téct atd. 

4. w v dative jedn. skloňování zájmenného a složeného 
se buď po způsobu zlínském odmítá, bud podržuje: chudobném 



r.lovékovi, jednom, druhém — komu, tomu. Takto v Kvítkovicich ; 
v sousednícli Otrokovicícli u se již neodmítá. 

ó. ř tvrdne v r ve slově kryda, ch se mění v k ve slovech : 
kvíla, kvála, kvalit. 

G. Zájmenných tvarů: teho — temu — tomu — na tom. 
koho — keho užívá se vedle sebe. 

7. Vedle obyčejného nyní tvaru 3. osoby mn.: chodijú, 
nosijú, ijú, vijú atd. slyšeti posud za řeči dosti často starší 
tvar: chodíja, nosíja, íja, víja. 

Osamělá se svým podřečím jest Nová Dědina n. N. Ves 
na Napajedelsku, na pravém břehu Moravy. Předkové nynějších 
osadníků prý se tam přistěhovali „s pasek za Zlínem". Mluva 
jejich má celkem ráz podřečí zlínského. 

1. a a w nepřehlasuje se touž měrou jako na Zlínsku: 
tela — terate — telati, do pola, daj, zavolaj, mna, ťa, sa, 
klečať, křičať, utrácá, po snídaĎú. 

2. Dvojhláska ok ve slovech: paúk, paučina, pauz jako na 
Zlínsku. 

Kvantita samohlásek je táž jako na Zlínsku. 

4. Tolikéž je v podřečí tomto dlouhé r a ř: vrba, vršek, 
zdřžat, víček. 

5. Skloňování a časování rovná se celkem zlínskému. 
Tolikéž je tu zlínská spojka testi = jestli. 

Rozdíly od zlínského podřečí jsou nepatrné: 

\. u v dative skloňování zájmenného a složeného se ne- 
odsouvá : našemu dobrému. 

2. Některá slova s náslovím a, u mají přídech h: hauýz, 
hadamovské jabka, huKc. 

2. Zájmeno ten má tvary: teho, temu, o tem, tych, tym, 
tyma (tak i číslovka jeden) vedle: koho, komu, o kom. 

4. Infinitiv měkčí koncové t : nést, péct, dat, byt. 

Táž mluva jest na sousedních Žlutavách. 

I na Kroměřížsku máme ještě šest osad, jichž mluva jest 
jaksi přechodem od nářečí slovenského k hanáckému, lišíc se od 
tohoto čistj^mi hláskami í, ý, ú: kříž, prší, dobrý strýc, za našú 
stodolu, — od onoho hlavně úžením samohlásky é {ie) v ý (í) : 
nýst, kvýst, Tízt, plíst, dobrýho, lík, chlív atd. vyjmouc: pěs- 



nicka, utékat, větr, veko, reka, šéf. Jsou to osady: Kvasíce, 
Vrbka, Lubná, Bělo v, Střížovice, Trávník. 

Podstatné znaky tohoto podřečí mimo dotčené jsou: 

1. Kvantita samohlásek shoduje se většinou se zlínskou: 
voíáí, běžel, chodil; nést védí, sekl, černý, čert, hojit, honit, 
zvonit ; liší se od ní a) úžením zlínského é v ^ : večír, k víceru, 
šístý, sídmý (ůsmý), h) nedostatkem některých zlínských délek: 
kamení, stavení, vrata, cera (zl. kamení, stavení, vrata, céra), 
c) krácením samohlásek v několika kmenech slovesných: 
povídat, zabijat, zapřihat, dřimat. 

2. Samohláska a trvá nepřehlasována asi tou měrou, jako 
v zlínské mluvě městské (Dial. I., 7), jen iterativa vzoru házeti 
častějí přehlasují: házet, svážet, odhánět, kácet, vracet. 

3. i mění se v e toliko v komparativě šerší (jako v sousední 
hanáčtině), ostatek má jako í všude zvuk čistý. — ■ i se dlouží 
v nom. mn. rodu mužs. tří, štyří, všecí, ti, vysouvá se ve 
slovese pšu. 

4. Slovenská dvojhláska an ve slovech: pauk, paučina, 
pauz mění se v ú: púk, púčina, púz. 

5. Téžeslabičné aj (vyjmouc háj, máj, kraj) přehlasuje se 
v éj a trvá jako původní éj nezměněno : héjný, votéj, déj, oTéj, 
prodej, nejlepší. Tolikéž nemění se téžeslabičné ij a yj: pij, 
«m3^, ryj, ušij, užijte. 

6. Dlouhého r a I \ podřečí tomto už není : vrba, trn, po- 
prchá, vlček. — I se odsouvá ve slově užíca (v sousedních 
osadách hanáckých íužica). — ř tvrdne ve slově kryda (ovšem 
také ve slovese uderyt). 

7. n, d a, t měkne v přechodnících : sedila, staiia, veda, 
ida, pleťa. 

8. ň se vsouvá ve skupinu mě: mněch, mněsto, zamnětat 

9. m se mění v w v číslovkách : sedn, osn, sednnást, osnnást. 

10. p se mění u v ve slově vták. 

11../ se odsouvá v násloví i ve středoslovi mezí dvěma 
samohláskami: íva, íme, iný, zaíc, kraíc; nevysouvá se ze slo- 
vesa půjdu. 

12. Dativ mn. podstatná rodu muž, a vzor hříbě mají na 
om : chlapom, mužom, telatom. Vzory okno a pole mají dm : 



— G 



oknáni, poláin. Lokal mn. vzor holub — dub má na <'ch: na 
stromech, o chlapecli, och (zvláště po k): o žebrákoch, o 
vtákoch, dch: na potokách, — vzor muž, nůž na ách: o mú- 
zách, nožách, — vzory okno a pole na dch\ v oknách, na 
pofách, vzor hříbě na ech: o telatech, hříbatech. 

13. Podstatná na s, z, sa, za, so, zo sklánějí se dle vzorů 
měkkých, jako skoro všude na Moravě : v lesí, po hlasi, na 
ocasi, na vozí, o kozí, v masi, v prosí, v železí, pl. lese, voze, 
koze, kose. 

14. Kmeny na ev přestoupily pod vzor ryba: mrkva, ko- 
rotva, dratva, tykva. Krýv má v gen. krví, v ínstr. krvú. 

15. Vzor dobrj^ — dobrá — dobrý skloňuje se zcela jako 
v Sazovicích (víz str. 2.). 

16. Zájmeno já má v gen., dat., akk. a lok. mně. 

Zájmena přísvojovací můj, tvůj, svůj, náš, váš skloňují se 
dle jednoho vzoru : 

1. můj — moje, 

2. mojeho 

3. mojemu 

4. mojeho — moje 

6. mojem 

7. mojím 

18. Ten, tá, to: 

1. ten — to 

2. teho 

3. temu 

4. teho — to 

6. tem 

7. tým 
V Trávníku za téj je té. 

Dle vzoru ten skloňuje se číslovka jeden, kromě že 
v množn. čísle y se dlouží: jedných, jedným, jednymu. 
Kdo: koho, komu, o kom, kým. 

19. Časování je totéž jako v podřečí sazovském (viz str. 3.) 
Slovesa vědět a jest mají v 3. os. mn. víjú, íjú, v Lubné vědíjú, jedíjú. 

Iterativum slovesa lízt je íozít (jako na Zlínsku), slovesa 
jet ježďat (jako na Hané). 

20. Spojka jestli zní v Kvasících eslij v Střížovících lesi. 



moja 


moji, moje 


mojéj 


raojích 


mojéj 


mojím 


moju 


moje 


mojéj 


mojích 


mojli 


mojíma. 


tá 


ti, ty 


téj 


tych 


téj 


tym 


tú 


ty 


téj 


tych 


tú 


tyma 



Nářečí hanácké. 



Hanácké samohlásky. 

Souhlásky podřečí hanácká mají celkem tytéž jako jazyk 
spisovný kromě t a I v některých podřečích posud zachovaných; 
za to vynikají velikou rozmanitostí samohlásek, jimiž se hlavně 
od sebe různí. 

Jakost jejich měříme samohláskami nářečí slovenského, 
valašského a lašského, jež majíce zvuk čistý, nemoucený, jsou 
nám za normální. Některá podřečí hanácká mají samohlásky 
čisté, rovnající se svým zvukem hláskám východo-moravským ; 
v jiných se zvuk samohlásek e, é, o, ó dle jisté stupnice zvy- 
šuje nebo snižuje. Dle toho jsou v podřečích hanáckých tyto 
samohlásky : 

1. a = a : baba; 
á = á : vták; 

á rovná se temnému zvuku, vytvořenému rychlým pře- 
chodem z á v o, nebo naopak a dle toho tu více v o, tu více 
v á vyzvukujícímu: pátek, volá; 

2. e = e : vedete; 

é jest e malinko zvýšené neboli zúžené (zavřené), při 
jehož vyslovení hrdlo se zúží; když totiž nastrojíme mluvidla 
na vyslovení «, ale toto e vyslovíme hrdlem zúženým tak, že 
zvuk hlásky e malinko se zbarví zvukem /: védété. 

Vyšší než é jest ě. Tu nastrojíme mluvidla na vyslovení e, 
ale místo něho vyslovíme i nebo y. žěto, rébě; 

e jest snížené (otevřené) e, při jehož vyslovení hrdlo se 
rozšíří; když totiž nastrojíme mluvidla na vyslovení o, ale místo 
něho vyslovíme e : žěto, rébé ; 



— 8 — 

é, e, e, tí znamenají dlouhé e, é, ě, é a vytvořují se mlu- 
vídly jako tyto. 

3. i = i : šidit; 
í = í : bílí; 

í jest nejvyšší, neboli nejužší zvuk hlásky ^, t. j, i jen 
málo zbarvené zvukem e: hlísta. 

4. y = y : ryby; 
ý = ý : dýšč; 

ý jest jako í nejvyšší zvuk hlásky é po tvrdých a obo- 
jetných souhláskách, t. j. ý jen málo zbarvené zvukem é: 
dobrý strýc. 

5. o := o : slovo; 

ó jest o malinko zvýšené (zúžené) ; když totiž nastrojíme 
mluvidla na o, ale toto o vyslovíme hrdlem zúženým tak, že 
zvuk jeho malinko se zbarví zvukem u : ólóvó. 

Vyšší než ó jest ó, ale ne tou měrou proti ó jako ě proti 
é : ólóvó; 

ó jest snížené (otevřené) o, vyslovené otevřeným hrdlem; 
když totiž nastrojíme mluvidla na a a vyslovíme o : bódó. 

ó, o, o, o znamenají dlouhé o, ó, ó, ó a vytvořují se mlu- 
vidly jako tyto. 

6. u = u : budu; 

ů jest nejvyšší (nejužší) zvuk hlásky <>, t. j. " jen málo 
zbarvené zvukem o -. víilůvů; 

ií rovná se zvukem dlouhému ů : za našií stodolií. 

7. Jerem t* vyznačujeme vlastní některým podřečím polo- 
hlásky, jež jinde označujeme menším o nebo apostrofem. 

Stupnice zvuků e — é, o — ó od nejnižšího (nejširšího) do 
nejvyššího (nejužšího) tedy jest: 

e, e, 6, e, 

e, é, e, e, (i', ý) 

ó, o, ó, ó, ů, 

o, ó, 6, o, ií. 

Kdo dobře vysloví různé e ve větě: krečiř (krečiř) přesil 
řékó, přesil k nám a přešel krómfleké (krómflekě) na přéšétčí 
(přéšétě) kabát; nebo různé o a e ve slově: pókóšětél, umí 
hanácky. To však se málokterému nehanáku podaří. Jmenovitě 



— 9 - 

nesnadno jest cizinci vyslovovati zvýšené (zúžené) krátké hlásky 
é, ě, ó, ó. 

Hlavně dle těchto samohlásek a dle některých jiných 
znaků (přehlasování samohlásky a, přídechů v a /i a j.) nářečí 
hanácké dělí se na několikero podřečí. 



I. Holešov, Kroměříž, Přerov, Záhoří. 

Podřečím tímto mluví se na Holešovská, Kroměřižsku, 
Přerovsku a na tak řečeném Záhoří lipenském, t. j. v krajině 
na sever od Lipníka. 

Pohraniční jeho osady jsou tyto: Tlumačov, Machová, 
Mysločovice, Hostišová, Rackova, Martinice, Přílepy, Žopy, Dobro- 
tice, Chomyž, Brusné, Slavkov, Chvalčov, Příkazy, Osičko, Pro- 
vodovice, Bíškovice, Malhotice, Kladníky, Pavlovice, Želátovice, 
Šířava, Henčlov, Zářiči, Chropyň, Z borovice, Nětčice, Těšánky, 
Divoký, Újezdsko, Milovice, Lhota, Soběsuky, Zlámanka, Bařice, 
Těšnovice, Kotojedy, Záhlinice. 

V těchto hranicích podřečí toto zachovává základní svůj 
ráz celkem stejný; toliko na Záhoří znamenati podle některjxh 
slov sousedství valašské. Taková slova jsou na př.: drveno 
(poleno\ děteíina (jetelina), hučnica (silnica), chásně (ditě)> 
kúra (slípka), naprotivo (na protivá) ulich (liják), poníže lesa 
povýše křéža (pod lesem, nad křéžem), dovířat (důvěřovat), od- 
řikovať (odříkávat). Také přízvuk se tu častěji než jinde pře- 
smykuje na slabiku předposlední. Čím více k hranicím valaš- 
ským, tím více slov těchto přibývá. Tak v Osičku říkají : rubáč, 
kasanka, střívě, hoře, — v Soběchlebích : opasek, fěrtóšek, 
střevíce, zhůru. 

Na Kroměřižsku mluva několika osad pohraničních na jiho- 
západě kloní se k podřečí kojetskému (viz str. 38, 5). 

Samohlásky, 
a, á. 

1. a nepřehlasované trvá celkem touž měrou jako v sou- 
sedním podřečí zlínském, jmenovitě městském (Dial. 1 , 7, i pod 
čarou). Odchylky vyskytují se toliko v některých kmenech 
slovesných: tříšť, — příst — předu — předl (Přerovsko, Kromě- 



— 10 — 

řižsko) — piasť — přadu — přadt (Holešovsko, Záhoří) — 
přádřo — přaza — piístka, — rožíť, rožal (Záhoří) — rožaf, 
rožal (jinde), — zapít,- začíC, utíf, žít (žnu), vzít (Záhoří) — 
zapjat, začat, utať, žat, vzít i vzat (jinde), dosihaf — síha 
(sáha\ 

Podobně slovesa II. třídy vzoru hřáti přehlasují a {ia) a 
úží v í: hříť — liřit — hřítě, okřít, přít (přeju), smít se. 

Slovesa V. třídy vzoru házeti na Holešovsku a na Záhoří 
mají tvary vesměs nepřehlasované: střílat, kólať, vyměšrať, 
večeřat, odháuat, stavjaf, pobízaf, házat, přicházať, poklózat, 
oplácat, utrácat, vracat, svázat, přenášať, věšat, kráčat, poróčať, 
požčávať, zabijat. Tak i v indikativě, přechodníku a příčestí, 
činném: odháůáme, splácáte, přicházaja, svázali atd. Na Kromé- 
řižsku a Přerovsku jsou vedle nepřehlasovaných mnohá přehlaso- 
vaná, jmenovitě : kácet — kácím — kácel, utrácet, vyplácet, na- 
pájet, váleť, zaclánět, docházet, ostózet, vyprovázet. 

Kvantita samohlásky a jest celkem táž jako na Zlínsku 
(Dial. I. 8, 9), Krátké jest a proti dlouhému zlínskému v pod- 
statných: vrata, — tráva (Záhoří). 

e, é : ě, ie. 

1. e původní má zvuk normální: vedete, ležet, vesele. 

2. é (ie) se úží v ý (i): 

a) v kmenech jmen podstatných: chlíb, chTív — chlíva 
(slov. chlév — chléva), lík, mlíko, polívka, klíšče (slov. kléšče), 
večír (slov. večer), v lítě, dýšč — dýšča (slov. déšč — déšča), 
r5'ž — rži (slov. réž), krýv — krvi (slov. krev), prstýnek, 
kamýnek, dýnko, okýnko a p., — drýv (gen. mn. podstatného 
drva, slov. drév) ; — věnýček (věneček. Záhoří) ; 

b) v koncovkách adjektivných : dobrýho, dobrýmu, o dobrým, 
dobrý pivo atd.; 

c) v číslovkách řadových: šíste, sídme (slov. šestý, sedmý); 
ale: půl šesté, sedmé (Dial. I. 3); 

oř) v iníinitivech sloves I. třídy kmene zavřeného: nýsť, 
výst, výzť, Tízť, kvýsť, hníst (slov. hůést), pýcť, týct, sýct, vlícť; 
e) ve slovesech opětovacích: lítat, líhat, oblíkat a p. 
Příčestí slovesa jíti zní v Tlumačově šel, jinde všude šil. 



— n — 

Píšeme í a ?/ dle výslovnosti záhorské, kde se tyto hlásky 
po retaicích přesně rozlišují, kdežto se jinde od sebe hrubé 
neliší. 

Jméno zvyšuje kmenové é v e : miíno, tolikéž pero na Kromě- 
řižsku, kdežto jinde má ý : pýro. 

2. « (e) se nedlouzí a) ve slovech : mřeža, březa, veko, větr, 
dveří, utěkať (Dial. I, 10), h) v infinitivech sloves: meť, seť, 
pleť, kleť, tleť, jesť (jako v nářečí slov. a val), c) e se nedlouzí 
(proti nářečí slov. a val.) v podstatných rodu středního na ení: 
kamení, lešení, dovolení a p. a ve slovech : cera, čert, černě', 
včera, k večeru; nářečí hanácké shoduje se tu s jazykem 
spisovným. 

3. ě tvrdne a) v předponě ně: nehdo, nejake, nehde a p., 
h) v genitivé, lokále, dative a ínstrumentale mn. náměstky ten 
a číslovky jeden: těch — jedněch, tem — jedněm, téma — 
jedněma, c) ve slovech veza a (na Záhoří) meděne. 

4. é se seslabuje v i v dat. a lokále: izbi (na Záhoří). 

i, í. 

1. Slabiky U, ři\ zi, si, c/; ži, si, či podržují čisté i: lid, 
peřina, zima, sila, cibula, žito, široké, svačina, — pálíť, vařiť, 
voziť, nosiť, slóžiť, bušit, močiť. Toliko v komparativě šerší 
(posit. široké) a v podstatném malena mění se -' v e, 

2. V slabikách li, ří\ zi, si, ci; zi, ši, čí mění se i v é ma- 
linko zvýšené (e): 

a) v slabikách kmenových: klen, hlésta, l'ece. Testi, 
bltízko, bltížit se, ťezať, 1'ebiť se, slebiť, bleská se, 1'ečiť 
(bíliti), — křež, křédlo, zakřekt, vedle: blin, hřích, hříbě, 
tříska, řídké. 

Zpravidla přezvukuje se ^ v e v předponě při: přelion, 
přésada, překlad, přečina, přesahá, přemluva; ač i tvary s čistým 
i se vyskytují: příhon, přísada a t, d. (Prusenovice). 

Proti spisovným tvarům klíč, líto, plíce, lí'oati jest klóč. 
Toto, pTóca, Tóbať z nepřehlasovaných kTiič, Tuto, pTúca, Túbať; 
jen na Záhoří slyšeti také lěto. 

V kmenových slabikách z?, si, cí málo kdy se i přezvukuje 
v ě, většinou drží se čisté: v země, cen, cetiť; — zívat, siů, 
dvacítka. 



- 12 — 

Pravidelnější je toto přezvukování v kmenových slabikách 
žé, 67, či: žedlo (zřídlo i žihadlo), ženať (požínati bujné obilí), 
šepek, čež, čehať, Četat, čem? — ale: čísť, čí? 

h) v zdrobůovacích koncovkách zfr, í<^ek a p, : stehlek, 
lelek, Dostálek, starek, Mynářek, vozek, lesek, nožek, košek, 
krežeček, Janček, kobležek. 

Po jiných souhláskách drží se i nezměněno a v koncovce 
nik se krátí: slavík, červík, — chodník, zednik, řezník; 

c) v koncovce in, inek: včelen, chmelen, klenek, Hulen, 
okřen — okřenek. A tak i Radoťen (místní jméno na Záhoří); 

d) v genítivě mn,, a to i po jiných souhláskách : tabule, 
pentre, pole, dveře, koze, březe, kose, ose (vosa), věže, růže, 
koze, duše, trase, nose, zemje, studue, kolůe, kosťe, déte, 
kurotve a p., ale : lidí a j ; 

e) pravidelně v indikativě přít. sloves III., IV., a iter. V. 
třídy kromě 3. os. mn.: pálem, páleš, pále, páíeme, pálete, 
pálijó. Tak: modlem se, myslem, bole', mrliole, síhole; varem, 
hořem, kóřem; vozem, mrze; prosem, nosem, mosem, visem; 
ležem, bležem se, slóžem; těšem se, prše; Wečem, břeščem, 
křičem, praščě'm, mačem, kráčem a t. d. 

Po jiných souhláskách i trvá nezměněno: tróbím, topím, 
hovím, honím, chodím, mlátím, dojím a t. d. 

i nemění se v slabikách vytčených: a) vzniklo-li zúžením 
z é neb á (le) : mlíko, chKb, slípka ; hříť, příť, okříť, zapříhať, 
příst. 

6) v koncovkách podstatných jmen na^. obilí, uhlí, boří, 
hloží, olší, pcháčí, vyjmouc ponděTe ; 

c) v koncovkách přídavných jmen vzoru dnešní: Boží dar, 
Boží muka, Boží slovo, u Boží muky. Božího daru, siovem Božím^ 
darů Božích a t. d., hovězí, kozí, husí, telecí, komáří, kočičí a t. d.; 

d) v infinitivech sloves I. třídy: dřít, mřít, tříť, vřít, příť 
se, říct, nt; 

e) ze sloves opě to vacích jen některá mění í v é : střekat, 
uževaf, vysévat, póčevať, ščepať, „dyž něco uščepne", — ščípat 
dříví. 

Ostatní podržují ': střílat, říkat, třískat, břískaf, poKvať, 
dopřívat, klečívat a t. d. 



— 13 — 

3. i se krátí : 

a) v týchž slovech jako na sousedním Slovensku a Va- 
lašsku (Dial. I. 9), -na př. : Tipa, mísa, pila, spina, žila, hlína, 
sníh, dítě; bíť, pit, žit, šit, hnit; 

b) odchodně od nářečí slov. a val. ve slovech : císař, tříska 
(na Záhoří tříska), písmo (záh. písmo), it, povídat, dřímat a 
v koncovce ic (na Přerovsku): zajíc, krajíc měsíc. 

4. i se dlouží: a) v nom. mn. skloňování muž.: hulubí, 
chlapi, vtácí, hadí, ogaři, muži a t. d. a číslovek v muž. rodě: 
tři, št3'ří, všecí. Na Holešovsku jen tří, štyří, všecí. b) ve 
šlově pivo. 

5. i se odsouvá: 

a) v koncovce infinitivní ti měkčíc koncové t v f: výsf, 
sednót, umět, mlátit, volat, kupovat a t. d; 

b) ve slovech: pchať, pcháč (jako ve slov. a val.), pšu — 
pse — pšó, du (vedle idu). 

y, ý. 

1. Krátké y se nemění a má zvuk čistý: ryby, pysky, lýko. 
Jenom na Kroměřižsku je zvuk jeho malinko stemněu v é. 

2. Dlouhé ý mění se v é malinko zvýšené (e): bek, pasteř, 
pécha, strec, dobré člověk, dobrech lidí, vemluva, vehra. 

ý trvá ve slově fuhýk (Plešovec). 

3. ý se krátí v týchž slovech jako v sousedním nářečí 
slov. a val.: dyňa, kýta, mýdlo, tylo; byt, kryt, myf. ryt (Dial. 
I. 9). — Slovo rýma krátí ý, kdežto na Zlínsku naopak 
jest réma. 

o. 

1. Proti českému ů podržují některá slova své původní o 
jako v nářečí slov. a val. (Dial. 1. 9): kozle, koza, noša, 
mostek, kostka. 

2. o se nemění v ů v dative mn. : chlapom, stromom, 
telatom, polom (jako v nářečí slov. a val). 

3. Koncové oj ve jménech podstatných a v imperativech 
drží se nezměněno (proti uj jinj^ch podřečí hanáckých): loj, 
kroj, stroj, pokoj; stoj, podoj, neboj se a t. d. 

4. o mění se v ů ve slovech: ůsme, důle; ale půl osmé 
(val. slov. osmý, pů osmé). 



— 14 — 

5. o se dlouží v (' v kmenové slabice uékterých sloves IV. 
a III. tíídj^ a to na Holešovsku a na Záhoří touž měrou jako 
na Zlínsku (Dial. I 8): dójiť, hójiť, hnojit, kójif, spojit, rójif, 
strojit; bojím se, stojím; honit, zvonit, voním (vonět); — kdežto 
na Přerovsku a Kroměřižsku toliko oj se dlouží, oň zůstává 
krátké: honit, zvonit, voním. 

11, ů. 

1. v se nepřezvukuje a zní čistě jako české n -. budu, hubu, 
kup cukru. 

2. u se nepřehlasuje po měkkých souhláskách v ': 

o) asi v týchž kmenových slabikách jako na Zlínsku 
(Dial. I. 7): bruch, čuch, čut, kluka, košula, kožuch, pM; 

b) v koncovkách ohýbacích drží se tolikéž nepřehlasováno 
jako v sousedním nářečí slov. a val. «) v dative a vokativě 
jedn. mužs. kmenii měkkých : křežu, kosu, kameílu ; kovářů ! mužů ! 
/j) v akkusativě jedn. ženských kmenů: dušu, čepicu, našu. 

3. v se mění v y ve slově hlyboke — hlybší (na Záhoří 
hyboke — hybší), v o ve slovese moseť (jako ve slov. a val). 

4. Kmenové v proti češtině se nedlouzí v ou (o) v týchž 
slovech jako v nářečí slov., val. a j. moravských: hruda, husle, 
Juža, mucha, luh, pruh, uhei. 

5. Za w č. ou (a přehlasované z něho í) je všude o. Toto o 
je čisté dlouhé o, jenom v Týně u Lipníka se malinko zvyšuje (6); 
dlóho, kót, lóka, dóra ; za našó stodolo, tó červeno růžó, k zeló ; 
nesó, majó, volajó, mlátijó, pšó; sednót, padnóť. 

Za české sluka je v podřečí tomto sloka (slov. val. sluka). 

o 

u. 

ú se vyslovuje většinou zdlouha, jmenovitě na Holešovsku 
a na Záhoří: dům, pohůnek, potůček, sósedů. Na Přerovsku se 
v některých slovech krátí : dum, kun ; na Záhoří : ruža. 

2. Ve slovese půjčiti změnilo se ů v o: póčit: „zdraví 
póčívali". 

au, aj, ej ij, yj. 

1. Dvojhláska au jest mluvidlům hanáckým protivná; 
v cizích slovech hanáčtí žáci za a'( vyslovují on: loudo, alouda. 



— 15 — 

hous, houpt atd. a nesnadno zvykají správné v}'slovnosti. Za 
slov. val. pauk, paučina Hanáci mají pók, póčina, póz. Kaucí, 
Pauláni zní han.: kóci. P(3láni. 

2. aj téžeslabičné je toliko v několika slovech: háj, máj, 
ráj, rišaj ; ostatně se přehlasuje v éj a přechází jako éj původní 
v e: kre — kraja, -heně (hajný), do Rate (osada Rataje;, ukrete 
si (kráť = krájeti); hek (= hájek, Dřevohostice). 

3. Téžeslabičné éj původní a přehlasované z aj pře- 
chází v e 

o) v substantivech i adjektivech: obyče, obyčene, vece, 
stene, zlode — zloděja, ole — oleja; ale dobroděj ; 

h) V předponě superlativní : nevětší, nelepší, nevíc; 

c) v imperative: de, počke, zavole, nale, naše, stavje, 
hre, pře ; 

fi) v příslovcích: prve, včile, zase (slov. val. prvéj, včiléj, 
zasej), přece (val. přecéj), a ve slovci pre (slov. val. praj, préj). 

4. Téžeslabičné ij v imperative mění se na Holešovsku a na 
Záhoří po i a s" v e, ostatně v ^': uže, uše, pí — píme — píte; 
bí; na Přerovsku a Kroměřižsku vesměs v ?': uži, uši, pi, bi, 
ale.- le, ple (všude). 

5. Téžeslabičné yj v imperative mění se v e: ume, zakre, 
re (rýti). 

Zvláštní dloužení. 

Kromě dloužení samohlásek na svj^ch místech uvedeného 
připomenouti ještě jest všeobecně, že koncovky příčestí činného 
al, el, U, yi, til na Záhoří se nedlouzí, na Holešovsku jen vi se 
trochu prodlužuje, kdežto jinde všecky samohlásky na pólo, 
v Prusinovicích dosti značně se prodlužují. 

Souhlásky. 

Spodobování souhlásek děje se skoro touž měrou a týmž 
způsobem jako na Zlínsku (Dial. I. 12). 

Hláska v po fc, f, nemění se v / jako v sousední hanáčtiné 
na Kojetsku a v okolí Bystřice pod sv. Kopečkem. 

Jasné souhlásky 6, v, d, A, z, ž znějí na Záhoří na konci 
slov velmi jemně, t. j. s pazvukem samohláskovým: dub, krýv, 
had, pluh, vůz, rýž. 



— 16 - 

1, r, r 

1. Tvrdé a měkké I v podřečí tomto zcela určitě se roze- 
znává ; ale tak rázně a jadrně, jako v sousední valaštíně roz- 
lišuje se toliko na Záhoří. 

2. I se vysouvá v týchž slovech jako na Zlínsku a jinde 
na Moravě: raasnica, řemesník, mynář (ale:, mlen), šupka; na 
Záhoří dle sousední valaštiny také: hut (hlt), hutnot, užica (toto 
i na Holešovsku vedle iužica, jako na Přerovsku). 

3. Dlouhého r a /, jako jest v sousedním nářečí slov. a 
val., v tomto podřečí (a v hanáčtině vůbec) není : vrba, poprchá, 
vrtat, vlček. 

4. Ani nemají tu r a ,^ tak často platnosti samohlásek: 
berla, ščerbina, sčerbate, žerd, chlup atd. (Dial. I- 6.). 

5. ř tvrdne v r ve slovech uderyť, kryda. 

6. r měkne v f ve slovech modrat se, větřať, netopeř 
(jako ve val. a slov., Dial. I. 14). 

n, ň. 

1. n měkne v ?í a íí tvrdne v n v týchž slovech a tvarech 
jako v nářečí slov. a val. (Dial. I. 14). 

V přechodníku přítomném měkne toliko na Holešovsku: 
sedňa, Tehna, utfia a t. d., jinde trvá tvrdým. 

1. n se mění v 1' jako v nářečích val. a slov. ve slovech: 
Tebo, milistrant 

3. n se mění v m před 6 a y ve slovech: Pámbů, Stem- 
berk, pámva (Dial. I. 15, 17). 

4. ň se vysouvá ze skupiny mň: v humje. 

d, ď; t, ť. 

1. Proměny, jež zubnice oř, <ř; f, f, podstupují, jsou skoro 
tytéž jako na Zlínsku (Dial. I. 15, 17). 

V přechodníku přítomném d a < se měkčí toliko na Hole- 
šovsku: klada, veďa, buda, pleťa; 

2. za holešovské svadba je všude jinde svajha. 

3. t mění se v k ve slově viřkle (uzenky). 

4. dj rozlišuje se v z ve slovese vizu (tak i v jiných pod- 
řečích hanáckých), — sf přechází v ščYe slovese čiščiť (Záhoří); 

5. t se nemění v k (jako v jiných podřečích hanáckých) ve 
slovech: tlusté, tlóct, tlačit. 



— 17 — 

b, p; m: v, f. 

1. Proměny souhlásek retných jsou skoro tytéž jako na 
Zlínsku (Dial. I. 13, 16). 

2. Přídechového v v tomto podřečí není: oko, osa (vosa), 
oves. 

3. Jenom ve slově vták změnilo se náslovné p u r, vy- 
jmouc pohraničně osady Rackovou a Tlumačov. 

Měkkých retnic Vj, p, lii, v v tomto podřečí a v hanáčtině 
vůbec není; jotov}' přídech zní tu zřetelně jako./: holóbjata, 
procestvja, mje; slabiky 6/, pi^ mi^ vi, Ji maií střední (české) ?'. 
Jenom v Rackové a Žeranovicích jest ještě [výslovnost valašská, 
i smějí se svým sousedům martinickýro, že nerozeznávají biť a 
byť a p. Psané slabiky bě, pě, vě, mě vyslovovati jest v ha- 
náčtině jako bje, pje, vje a t. d. 

g, h, ch. 

1. y slyšeti dosti často, skoro v týchž slovech jako na 
Zlínsku (Dial. I. 6, a ve Slovníku). 

2 V sousedních od valaštiny osadách mluví se: gdo, L^I-, 
negdy a t. d. ; ale již v Záhlenicích slyšeti vedle toho dosti 
často: hdo, hde, nehdy, kteréžto tvary jinde jsou pravidelný. 

3. h se odsouvá ve slovech: vězda, koróvička (slov. val. 
korovička), rožnót; přisouvá se ve slově žhraf (což se i na 
Zlínsku a jinde vyskytuje). 

4. Přídechového h není kromě ve slově huKca (v Rackové 
ješ tě ulica) ; 

5. ch mění se v Tlumačově jako na Kroměřížsku v A- ve 
slovech: kvála, kváliť, kvira. 

6. Ostatní proměny hlásek hrdelných jsou skoro tytéž jako 
na Zlínsku (Dial I. 15, 16, 17). 

Z^ ís^ \j • Ju^ fe^ c* 

Souhlásky tyto neposkytují nic zvláštního; jejich proměny 
jsou celkem tytéž jako na Zlinsku (Dial. I. 14, 15, 16). 

J- 

1. J se odsouvá zpravidla před náslovným /: ikavec, lva, 
ím, ich — im, iskra a ,t. d. (jako na Zlinsku), před '- ve slovech 



— 18 — 

ešče (jakož i jinde), esi (jestli), ve slovese pudu (jenom v Tlu- 
mačově jest půjdu); 

2. j se přisouvá ve slově jasent — odvod (Záhoří)-, 

3. j se mění v V ve slově krahulec (jako na Zlínsku). 

Přesmyk. 

Přesmyk hlásek r a I jeví se ve slovech ratelňa (Záhoří), 
paryMa, hular v. hural (bzinky), žultíí v. žlut (Záhoří, jako 
v sousední valaštině). 

Skloňováni jmen podstatných. 



1. Vzor 


hoiub. 


, dtib. 


Jedn. 1. holub 




dub 


2. holuba 




duba 


3. holubovi 




duba 


4. holuba 




dub 


5. holube 




dube 


6. holubovi (u) 




dubě (u) 


7, holubem 




dubem 


Množ. 1. holubí 




duby 


2. holubů 




dubů 


3. holubom 




dubom 


4. holuby 




duby 


5. holubí 




duby 


6. hotuboch (ech, 


ách) 


duboch (ech, ách) 


7. holubama 




dubama. 



2. Vzor muž', nůž. 

Jedn. 1. muž nůž 

2. muža noža 

3. mužovi nožů 

4. muža nůž 

5. mužů nožů 

6. mužovi noži 

7. mužem nožem. 
Množ. 1. muži nože 

2. mužů nožů 

3. mužom nožom 



19 — 



Jedn. 



4. 


muže 


nože 


5. 


muži 


nože 


6. 


miižocli (ech, ách) 


nožoch (ech, ách) 


7. 


mužama 


nožama 




3. Vzor ( 


ohraz. 


1. 


obraz Množn, 


, obraze 


2. 


obraza (u) 


obrazů 


3. 


obrazu 


obrazom 


4. 


obraz 


obraze 


5. 


obrazu 


obraze 


6. 


obrazi 


obrazoch (ech, ách) 


7. 


obrazem 


obrazárna. 



1. Dle vzoru ohraz {= nůž) skloňují se všecka podstatná 
vyzvukující sykavkami s a z: les, vůz, provaz. V množ. 1., 4., 5, 
výjimkou má čas — časy, vías — vlasy. 

2. V nom. mn. životná mají i: hadí, vojáci, chlapi ; koncovky 
ové a é se nevyskytuji. 

3. V lok. mn. přípona och jest pravidlem na Holešovsku, 
na Záhoří, většinou i na Přerovsku. Na Kroméřižsku slyšeti 
častěji: o vtákách, po stromech a p. (Plešovec). Místní jména 
pomnožná mají ich -. v Příkazích, v Néčicich, v Kvítkovicích. 

4. Kůň má v gen. mn. koní, v lok. koněch. 

5. Ostatek má i v podřečí tomto platnosť skoro všecko to, 
co o jednotlivých pádech poznamenáno v podřečí zlínském 
(Dial. I., str 18). 





4. 


Vzor okno. 


Jedn. 1. okno 




Množn 


. okna 


2. okna 






oken 


3. oknu 






oknom (ám) 


4 okno 






okna 


5. okno 






okna 


6. okně 






oknách (ech, och) 


7. oknem 






oknama. 




5. 


Vzor pole. 


Jedn. 1. pole 




Množn. 


pola 


2. pola 






pole 


3. poTu 






poíám 



2* 



— 2U 



4. 


pole 


pola 


5. 


pole 


poIa 


6. 


poTi 


polVich 


7. 


poTeni 


polama. 
6. Vzor stavem. 


Jedn. 1. 


stavení 


Množn. stavena 


2. 


stavení 


staveií (-ňtí 


3. 


staveíió 


staveůáni 


4. 


stavení 


stavena 


5 


stavení 


staveiia 


6. 


staveno 


staveňách 


7. 


stavením 


staveůama. 
7. Vzor 7'yba. 


Jedn. 1. 


ryba 


Množn. ryby 


2. 


ryby 


ryb 


3. 


rybě 


rybám 


4. 


rybu 


ryby 


5. 


rybo 


ryby 


6. 


rybě 


rybách 


7. 


rybo 


rybama. 



Zcela dle vzoru ryba skloilují se podstatná na -la : stodola, 
škola atd. 

Hvězda má v gen. mn. hvězdě. V lokále mn. mají některá 
slova mužskou koncovku ech : na rybech, na hubech, na nivech, 
na náspech, v patech (i v jiných podřečích hanáck5''ch). 







8. Vzor koza. 


. 1. 


koza 


Množn. koze 


2. 


koze 


koze 


3. 


kozí 


kozám 


4. 


kozu 


koze 


5. 


kozo 


koze 


6. 


kozi 


kozách 


7. 


kozo 


kozama, 



Dle vzoru toho sklánějí se podstatná ž. r. zakončená na 
za a sa: březa, meza, kosa, osa, mísa a p. 



— 21 — 



9. Vzor starosta. 

Množ. starostí 
starostů 
starostom 
starosty 
starostí 
starostoch 
starostama. 

Podle vzoru toho sklánějí se jmenovitě vlastní jména 
Procházka, Sova, Svoboda a p. 



Jedn. 1. starosta 

2. starosty 

3. starostovi 

4. starostu 

5. starosto 

6. starostovi 

7. starosto 



10. Vzor dnša. 
Množn. duše 
duše 
dusám 
duše 
duše 
dušách 
dušama. 

Dle vzoru toho sklánějí se podstatná na -Va : tabula, kapIa, 
a na: sviůa, dyůa, kovárna, studna a p; v genitivě mn. mají 
všecka e : tabule, sviiie, studňe atd. 



Jedn. 



Jedn. 1. duša 

2. duše 

3. duši 

4. dušu 

5. dušo 

6. duši 

7. dušó 



Jedn. 





11. Vzor zem. 


1. zem 


Množn. země 


2. země 


zemí 


3. zemi 


zemjám 


4. zem 


země 


5. zemjo 


země 


6. zemi 


zemjách 


7. zemjó 


zemjama. 




12. Vzor kosf. 


1. kost 


Množn. kosti 


2. kosti 


koste (í) 


3. kosti 


kosťám 


4. kost 


kosti 


5. kosťo 


kosti 


6. kosti 


kosťách 


7. kosťó 


kosťma (kostima, kosťama), 



— 22 — 



V gen. jedli, a nom. mu. převládá >': do noci, tři noci, do 
nemoci, niti; do pece. 

V gen. mn. střídá se í s é: klubko niti, pět štvrtí, 



moc pece. 


















13. 


Vzor host, 


den. 


Jedu. 


1. 


host 




Množn. 


hostí (}) 




2. 


hosCa 






hostů 




3. 


hostovi 






hosťom 




4. 


hosta 






hosti 




5. 


hostu 






hosti 




6. 


hostovi 






hostoch 




7. 


hostem 






hostama. 


Jedn. 


1. 


deň 




Množn. 


dni 




2. 


důa 






dní 




3. 


důu 






důom 




4. 


den 






dni 




5. 


důu 






dni 




6. 


dni (ve 


dně) 




důoch 




7. 


dnem 






důama 



Lidi odcli3'luje se v některých pádech od vzoru host a má 
podobné sklonění s množn. číslem děti; obě slova skloňují se 
takto : 



1. lidi 


děti 


2. lidí 


dětí 


3. lidom 


děťom 


4. lidi 


děti 


5. lidi 


děti 


6. lidoch (lidech 


děťoch 


7. lidiraa 


dětima. 



14. Zavřené kmeny rodu mužského změknuvše přešly pod 
vzor nůž: kameň, plameň, řemeů, kořeň atd. 

Zavřené kmeny rodu ženského skloňují se dle vzoru ryba 
v genit. mn. mají e : 

Jedn. 1. mrkva Množn. mrkvy 

2. mrkvy mrkve 

3. mrkvě mrkvám 

4. mrkvu mrkvy 



— 23 — 

5. mrkvo mrkvy 

6. mrkvě mrkvách 

7. mrkvo mrkvama. 

Tak: pámva, hóžva, tykva a p. Slovo krýv skloňuje se 
takto: 2., 3., 6, krvi, 5. krvjo, 7. krvjó. 

Slovo ríehe skloňuje se zcela dle jazyka spisovného, z něhož 
jediné znám jest také plurál toho slova. 

15. Vzor hřibS: 

Jedn. 1. hříbě Množ. hříbjata 

2. hříběte hříbjat 

3. hříběti hříbjatom 

4. hříbě hříbjata 

5. hříbě hříbjata 

6. hříběti hříbjatech 

7. hříbětem hříbjatama. 

V lok. mn. koncovka ech převládá, jenom v Tlumačově 
jest och : telatoch, prasatoch, hříbjatech. 

Duálu zachovaly se v hanáčtině vůbec ještě skrovnější 
zbytky nežli v nářečí slov. a val. Buky, nohy skloňují se zcela 
dle množného ryby. Oř^, uši skloňují se takto: 2. oče, uše, 
3. očám, ušám, 6. očách, ušách, 7. očima, ušima. 



Skloňováni jmen přídavných. 



Jedn. 1. dobré 

2. dobrýho 

3. dobrýmu 

4. dobrýho (e) 

6. dobrým 

7. dobrém 
Množ. 1. dobří (ý) 

2. 
3. 
4. 
6. 
7. 



dobrý 



dobrý 



dobrá 
dobré 
dobré 
dobro 
dobré 
dobro 

dobrý 



dobrý 

dobrech 

dobrém 

dobrý 

dobrech 

dobréma 

Přídavné přisvojovací má kromě tvarů: sósedů, sósedova, 
sósedovo, sósedovu (akk. sg. f.), sósedovi (í), sósedovy (nom. 



— 24 — 

i akk. pl. m. a ť.) všecky ostatní dle vzoru dobré: sósedovýho, 
sósedovýmu, sósedovech a t. d. 

Stupňování jmen přídavných, nehledíc k zákonům hlásko- 
slovnýra, jest pravidelné: pěkné — pěkůéší, teplé — tepléší, 
dobré — lepší a t. d. 





Skloňování zájmen. 




1. já 


ty 




2. mě (mně) 


tě (tebe) 


sebe 


3. mi (mje, mni) 


ti (tobě) 


si (sobě) 


4. mě (mně) 


tě (tebe) 


se (sebe) 


6. mě (mni) 


tobě 


sobě 


7. mnó 


tebó 


sebó. 



Tvary mně (gen., akk.), mni (dat., lok. předložkový) běžný 
jsou na Záhoří a v Týně : potkal' mně, di ode mně, pod! ke mni, 
nevěděl o mni. Všude jinde pojí se mě v gen., dat. a lok, 
i s předložkami : ode mě, ke mě, o mě. 

Tvary tebe, tobě, sobě jsou předložkové a důrazové. 

Množné číslo až na instr, nama, varna je pravidelné. 



2. Jedn. 1. 


on 




ono 


ona 




2. 




ho (něho 


'■) 


jí 




3. 




mu (němu) 


jí 




4. 




ho 




ju 




6. 




něm 




ní 




7. 




ůém 




ůň 




Množ. 1. 


oni 




ony 


ony 




2. 






(j)ich 






3. 






(j)im 






4. 






(j)ich 






6. 






nich 






7. 






nima (němá) 






3. Jedn. 1. můj 




moje 




nioja 


2. 




mojeho 






mojí 


3. 




moje mu 






mojí 


4. mojeho (můj) 


moje 




moju 


6. 




mojem 






mojí 


7. 




mojím 






mojó 



25 



Množ. 1. 


mojí 


moje 


2. 




mojich 


3. 




mojim 


4. 




moje 


6. 




mojich 


7. 




moiima 



moje 



Tvary stažené jsou velmi řídké. 

Dle vzoru toho skloňuje se také zájmeno ndš^ vdí. 

V kvantitě pozorovati jest některé rozdíly. Na Holešovská 
a na Kroměřižsku í v instr. sg. m. a v gen., dat, a lok. f. se 
krátí: mojim, našim, moji, naši, na Záhoří a na Přerovksu i tu 



trvá dlouhé. 














4. Jedn. 


1. 
2. 
3. 


ten 


teho 
ternu 


to 




tá (ta 

té 

té 




4. 


teho 




to 




tu 




6. 




tem 






té 




7. 




tem 






tó 


3Iuož. 


1. 
2. 
3. 
4. 

6. 

7. 


ti 


těch 
tem 

ty 

těch 
téma 




ty 





V nom. sg. f. tvar ta s krátkým n obecný jest na Záhoří, 
jinde td. 

V akk. je všude tx, proti očekávanému tó vzhledem 
k nom, td. 

Porůznu slyšeti tvary tych, tym, tyma (Osičko ua Záhoří). 

Kdo se skloňuje dle ten: ke ho, kemu (na Záhoří také 
komu), o kem, s kém. Co má v instr. čem. Ci se skloňuje dle 
písma. 

Skloňování číslovek. 

1. Číslovka jeden, jedna, jedno skloňuje se celkem dle ten 
až na délky v množ, čísle. 

Jedn. 1. jeden jedno jedna 

2. jedneho jedné 



— 26 



3. 


jednemu 


jedné 


4. jedneho jedno 


jednu 


6. 


jedněm 


jedné 


7. 


jedněm 


jedno 


Množ. 1. jedni 


jedny 




2. 


jedněch 




3. 


jedněm 




4. 


jedny 




6. 


jedněch 




7. 


jedněma. 




1. dvá — dva, 


dvě tří — tři 


štyří — štyry 


2. 6. dvóch 


třech 


štyrech 


3. dvóm 


třem 


štyrem 


7. dvóma 


třema 


štyrema 



Tvary dlouhé: dvá, tří, štyří jsou masculina životná. 

V Rackové má číslovka dvá, dva, dvě krátké o: dvoch, 
dvom, dvoma. 

Neurčitá číslovka všecek, všecka, všecko skloňuje se dle 
přídavných přisvojovacích : všeckýho, všeckým, všeckech a t. d. 
Jenom na Záhoří zachovalo substantivní všecko původní tvary; 
má všeho dosf, všemu rozumí, o všem ví, ze vším se roztočil; 
tak i ze vším činem. 

Deseťák, dvaceťák na Záhoří znamená desetník, dvacetník 
(10, 20 kr.). 

Časování. 

Časování děje se v celé oblasti tohoto podřečí způsobem 
stejným; rozdíly, které se v jednotlivých krajinách vyskytují, 
jsou tyto: 

1. 1. osoba mu. ind. praes. má na Záhoří (vyjmouc farnost 
Loukovskou) a na Kroměřižsku (v. str. 38, 4.) koncovku my: dámy, 
volámy, mlátímy, zmy a t. d., jinde: dáme, mlátíme a t. d. 

2. V infinitive I. třídy vzoru péci odsouvá se ua Záhoří 
koncové f: pýc, říc, sic, týc, vlíc, moc, tióc. 

Tamtéž obecný jsou infinitivy: píť, tíť, začíť, žít proti 
tvarům pjať, ťaf, začať, žat jinde užívaným. 

3. Jako v nářečí slov. a val., tak i v tomto podřečí pře- 
chodníky jsou velmi časté. Jejich tvary rovnají se celkem 



27 — 



zlínským, s tím toliko rozdílem, že d, t, n měkčí se v nicli 
toliko na Holešovsku : buďa, pleťa, věďa lehňa, sedňa a t. d. Na 
Záhoří slyšeti také valašské tvary: feknaci, kleknaci a p. 

4. V príčestí činném rozlišuje se rod v množném čísle 
toliko na Záhoří: chlapi byli, ryby byly; jinde se vyslovuje 
stejně. 

Pozn. Opětovacího slovesa slovensko-valašského lozit ha- 
náčtina nezná; užívá za ně jako jazyk spisovný trvacího 
tvaru 1'ízť. 

I. třída. 
1. Vzor výst^ vedu. 

Indikativ : Imperativ : Přechodnik : 

vedu ved veda (veda) 

vedeš vedte Infinitiv : 

vede vedme (my) výsť 

vedeme (my) 
vedete 
vedó 

Přičestí činné: vedl, vedla, vedlo. 

Príčestí trpné: vedené, vedená, vedený. 

Dle vzoru toho časují se všechny kmeny zavřené až na 
odchylky hláskoslovné : číst, hníst — hnětu, klasť, krasť, 
kvýsť — květu, mýst, plíst, přísť (přast) — přadu — přadl, 
růst — roštu — růsti; — hryzf, tříst — třasu, výzť — vezu, 
mocť (moc) — možu, pýcť (pýc) — peču, říct (říc), sícť, (sic), 
týc« (týc), tlóct (tlóc) — tluču, vKct (vlíc); — pjať (pít) — 
pnu — pni — pjat — pjaté, začat (začít), najat, ťaf, (tíf) — 
tnu — ťal — uťaté (utité), žat (žít) — žal — žaté (dožité), 
vzít (vzat) — veznu — vzat — vzíté; — dřít (dřu, deru), 
mlet, mřít — mřu, prostřít, vřít. 

Kmen žeh má tvary: rožat (rožít) — roži, rožete — rožal, 
rožaté (rožítě'). 

Kmen zab přestoupil do třídy V. : ozíbat — ozibe — ozíbalo. 

Za třisf užívá se obyčejně třepat. 

Sloveso ít (jít) má tvary idu (du) — di, děte — ida, da 
(ida, da) — šil — pudu (půjdu). .Ve složeninách: přindu, dondu, 
vyndu. 



28 



2. Vzor hryf^ kryjv. 

Indikativ : Imperativ : Píechodník : 

kryju kre kryja 

kryješ krete Imperativ: 

kr^je kréme (my) kryť 

kryjeme (my) 
kryjete 
kr3^ó. 
Příčestí činné: kryJ, -a, -o. 
Příčestí trpné: krytě, -á, ý-. 

Dle vzoru toho časují se všecka slovesa kmene otevře- 
ného až na některé rozdíly hláskoslovné, zvláště v imperative 
se vyskytující (viz str. 15.): pM — pleju — plě — plel; biť — 
bi (bí), hniť — hni, Kť — leju — le, píť — pí (pí), šiť — si 
(uše), vít — věju — vje — vil, žít — ži (užé); — duť, kuť, 
pluť, pluť, myť, ryť. 

Sloveso smeť má v 3. os. mn. smějó, 

II. třída. 
Vzor tahnóf^ tahnii, 

Indikativ : Imperativ : 

táhnu táhni 

táhneš táhněte 

táhne tehněme (my) 

táhneme (my) 

táhnete 

tahnó 
Příčestí činné: táhl, -a, -o. 
Příčestí trpné: táhnuté, -á, -ý (tažené). 



Přechodník : 

táhna (tahůa) 

Iníinitiv : 

tahnóť 



Indikativ : 
slyšem 
slyšě'š 
slyše 

slyšéme (my) 
styšéte 
slyšijó. 



III. třída. 
1. Vzor slyšet, slyšém. 
Imperativ: 
slyš 
slyšte 
slyšme (my) 



Přechodník : 

slyša 

Infinitiv : 

slyšet 



2!-» 



Příčestí činné: slyšel, -a, -o. 
Příčestí trpné: slyšené, -á, -ý. 

Dle vzoru tohoto časují se slovesa, jejichž kmen se končí 
souhláskami z, s, z, š, í, I, ř: mrzef, viseť, ležeť, pršeť, klečef, 
boret, hořet, a t. d. (viz str. 12,). 





2. Vzor vmě'. 




Indikativ : 


Imperativ : 


Přechodník: 


umím 

umíš 

umí 

umíme (my) 

umíte 


umjé ' 
umjtíte 
umjeme (my) 


uměj a 

Infinitiv : 

umeť 


umějó (umijč 
Příčestí činné: 


>) 
uměl -a -0. 




Příčestí trpné: 


uměné -á -ý. 




Dle vzoru toho 


1 časují se slovesa šedivět 
3. Vzor sedéf — sedím. 


plesnivět. 


Indikativ : 
sedím 
sedíš 
sedí 


Imperativ : 
seď 
seďte 
seďme (my) 


Přechodník 
sedá 
Infinitiv : 
seděť. 



sedíme (my) 

sedíte 

sedijó. 
Příčestí činné: seděl -a -o. 

Dle vzoru toho časují se ostatní slovesa této třídy. 
Některé odchylky vyskytují se při těchto slovesech : 

1. měť — mám, majó ~ mjé ; na Záhoří (Dřevohostice) : 
mete se dobře, — měja — měl. 

2. bát se — bojím se — boj se — boja se — bál sa. 

3. chtěť — chcu — chci — chca — chtěl. 

4. spaf — spím, spějó — spi — spja — spal. 
b. stať — stojím — stoj — stoja — stál. 

6. vidět — vizu (hleď) — viza — viděl. 

7. hledět, imp. hed — heďte (Dřevohostice). 



— 30 



IV. třída. 




1. Vzor prosif, prosem. 




Imperativ : 


Píechodiiík : 


pros 


prosa 


proste 




prosme (my) 


Infinitiv: 




prosit 



Indikativ: 

prosem 

proseš 

prose 

proseme (my) 

proseté 

prosijó. 
Příčestí činné : prosil -a o. 
Příčestí trpné : prosené (prošené) -á -ý. 

Dle tohoto vzoru časují se slovesa, jejichž kmen zavřen 
jest souhláskami z. s, i, á; ř, J, ř: vozit, nosit, složit, těšiť se, 
točit, pálit, vařiť atd. (v. str. 12.). 



2. Vzor mldtif — mlátím. 
Indikativ : Imperativ : Přechodník 

mlátím mlať mlaťa 

mlátíš mlaťte 

mlátí mlaťme (my) Infinitiv: 

mlátíme (my) mlátit 

mlátíte 

mlatijó. 
Příčestí činné: mlátil -a -o. 
Příčestí trpné: mlácené -á -ý. 
Dle vzoru toho časují se všecka ostatní slovesa této třídy. 



V. třída. 
oi) Vzor Icdcaty kácám. 



Indikativ : 

kácám 

kácáš 

kácá 

kácáme (my) 

kácáte 

kácajó. 
Příčestí činné: kácal -a -o. 
Příčestí trpné: kácané -á -ý 



Imperativ : 
kácé 
kácéte 
kácéme (my) 



Přechodník 
kácaja 
Infinitiv : 
kácať. 



31 — 





1. b) Vzor kdcef, kdcim. 




^ndikativ : 


Imperativ : 


Přechodník 


kácím 


káctí 


kácej a. 


kácíš 


kácete 




kácí 






kácíme 


káceme 




kácíte 







Příčestí činné: kácei -a -o. 

Príčestí trpné: kácené -á -ý. 

Kmeny nepřehlasované časují se dle vzoru dělati, přehlaso- 
vané dle vzoru sázeti až na odchylky zákony hláskoslovými pod- 
míněné. O kmenech těchto v. str. 10. 

Sloveso krájeti má tvary stažené: kráť — kráju — kré — 
král — krátě. 

Slovesa házať (házeť) a vázať (vázeť) přešla částečné pod 
vzor tesati: hážu — haž i hazé — házaja (házeja) — házat 
(házel), sážu — saž i sáze — sázaja (sázeja) — sázal (sázet). 

2. Vzor Jiřit^ hřejii. 

ludikativ : Imperativ : Přechodník : 

hřeju hře hřeja 

hřeješ hřete 

hřeje hřeme (my) 

hřejeme (my) 
hřejete 
hřejó. 
Příčestí činné : hříl -a -o. 
Příčestí trpné: liříte -á -ý. 

Dle vzoru toho časují se slovesa: okříf, přít — příi i přái, 
smít se; — hráť — hraju — hře — hraja — hrál — hráte. 
Časování sloves vzoru tesati a bráti shoduje se celkem 
s jazykem spisovným. 

Psáti má: psu, pšó — pši, pšete — pša — psal — psané. 
Plakat jako i jinde na Moravě v indikativě má krátké a: 
placu — pláčeš — plačó. 

Stonat — stonu i stonám, nemá významu českého stůni = 
choruji, nýbrž sténati. 



32 - 



Ví. t í- i d a. 



Vzor kupovat, kupujv. 

Imperativ : 
kupuj 
kupujte 
kupujme (my) 



Indikativ : 

kupuju 

kupuješ 

kupuje 

kupujeme (my) 

kupujete 

kupujó. 
Příčestí činné: kupovai -a o-. 
Příčesti trpné: kupované -á -ý 



Slovesa bezpřiznaká: 
Imperativ, 
de 
dete 
déme 



dal -a -o. 
dané -á -ý. 

pověz 
povězte 
povězme (my) 



jez 
jezte 
jezme (my) 



Přechodník : 
kupuj a. 



Indikativ : 
1. dám 
dáš 
dá 

dáme (my) 
dáte 
dajó. 
Příčesti činné 
Přičestí trpné 

2. vim 
víš 
ví 

víme (my) 
víte 
védijó (vijó). 

3. (j)ím 

a)íš 

(jjíme (my) 
(j)íte 
jedijó Q-ijó}. 

Tvary vědijó & jedijó jsou všeobecný; vijó 
se jen v některých osadách (v Záhlinicich). 
4. su, nesu buď 

si, nesi buďte 



Přechodník ; 
daja 

Infinitiv : 
dať. 



věda 
věděť 

pověděl -a -o 
pověděné -á -ý 



jeza 
jesť 

jedl -a -o 
ježené- á- ý. 



^ jij<^ vyskytují 

buda (buďa) 
byť 



— 33 — 

je, néni budme bj^l, -a, -o 

zme (zrny), nezme (nezmy) 
ste, neste 
só, nésó. 

Některé předložky, příslovky a spojky. 
Některé předložky rozšiřují se tu a na Hané vůbec pří- 
ponou vá: podlévá, vedlevá, skrzevá, kolevá, kroměvá, protivá, 
kvůlivá, stranivá. 

Příslovečné tvary zvýší, zdélí a t. d. znějí po hanácku: 
šéřó, zvešó, zdýló, stářó ; — kradó = úkradkem. 

S nářečím slov. a val. společný má toto podřečí příslovky: 
hen n. hyn, toť, toťka = nedávno. 

Jenom má tvary: enum, jenym, enym, enem 

Komparativ příslovek rovná se komparativu přídavných: 
Dnes je pěkůéší, tepleší, chladneší a t. d. 

Spojka jestli má tvar lesí. Za slov. val. také jest taky. 

Na Záhoří obecná je lašská spojka bai (= i): Otec bai 
matka mu umřeli. Bai ty o tem víš. 

O Pánu Bohu. 

1. 

Kdysik šil Pán Ježiš po dědině a viďét tam starýho 
žebráka plakat, akorát dyž vycházel z vrat velikýho gruntu. 

„Proč pláčeš, stařečku?" ptá se Pán Ježiš. 

„Och, Pane, mám hlad a nemožu si vyptat kóska chleba. 
Všady majó selky prácu v konopjách, každá mě odbévá, že 
nemá hdy a žádná nechce si vzít tolí času, co je třeba ukrojit 
kósek chleba" — naříkal si žebrák. 

Pán Ježiš mu řekl, aby chvilku počkal a sám šil do 
gruntu, co tamodtád před tem žebrák vyšil. Selka z dívkama 
vázala konopě do otýpek, chystali jich do močidla. Pán Ježiš 
prosil o kósek chlebička. „Ale, to se s vama měch roztrhl! 
jeden za druhem I Děte, děte — nemám hdy vám slóžiť!" do- 
žhrala se na něho selka, a dyž Pán Ježiš přece prosil, že ji 
Pámbu naděle, co dá chudobnýmu žebrákovi, rozkřekla se zlostně 
„Nepotřebuju vašeho klábosení, nedostanete nic — skrz vás 
práce nenechám !" 

3 



— 34 — 

Pán Ježiš odešíl z teho gruntu a šil do druhýlio, ale tam 
se mu nedařilo Tepší. Tak ho selky odbevaTi v každ.ým staveno. 
Tož Pán Ježiš řekl selce, u keríí ptal naposledy : „Pamatujte, 
od včilka budete mevaf. při konopjách za trest z jedné' práce 
dvě." Potem odešíl z dědiny vezna žebráka s sebó. 

Od tíí doby prii se musijó konopě trhat na dvakrát — 
napřed poskoný a potem hlavatý. 

2. 
Za onoho času, dyž Pán Ježiš chodil ze svatem Petrem 
po širokým světě, přihodilo se im na cestě Tedaco. Hdysi přišri 
na noc do dědiny, hde jim dlóho nihdo nechtěl dat nocleha, až 
se přece našil sedlák, co jim dál nocleh. Poručil pacholkovi, 
aby jim ustlal v přistodůlku na slámě, a ešče než odešli spát, 
dál jim dobro večeru, Petrovi, keře se zlobil, že jim nihdo 
nechtěl dat noďeha, se to velice lebilo, a v jedněm kusí 
ho chválil. 

„Jenom chval, Petře, tak, abys nepřechválíl," povidá mu 
Pán Ježiš. 

Sotva se ráno trochu šeřilo, už se přihnala chasa do sto- 
doly. Petr se probudil z pěknýho sna a velice ho mrzelo, že ho 
sedlák tak skoro zhurkál. 

„He!" zakřekl sedlák, „zhůru, vy nocležnicí, neochmárete 
se a podte nám pomoct! Hdo chce jest, mosé aji dělat!" 

Petr se ani nehébál, dyž viděl, že se mistr taky nehebe. 
Chasa dala se do mlácení ; dyž omlátili tři sázky a pozvy třípali, 
povidá sodlák: „A co, máme my ty lenochy tady nechat spát? 
Dyž se najedli, at dó pomoct! Di, Jurko, a pizni teho krěniho 
po řbetě !" 

Petr ležel na kraji a tož dostál cepem po zádech. Ale ani 
netikl (nešpetl) viza, že Pán Ježiš se nehebe. 

„Ale ti spějó jako snopy", řekl hospodář a mlátili zas dál. 
Tu pošuškál Pán Ježiš Petrovi: „Petře, přelehni na moje místo, 
dyby přišil sedlák, abys ty nedostál zas." Petr poslechl rád, 
boleli ho záda ešče od prvního udeření. 

„Ale ti spějó jak duby", dopálil se sedlák, „dyby jim hrom 
do ušíí tlókl, nebudó slyšet! Počkete, včil' piznu teho druhýho, 
snad ten se pohne." 



— 35 — 

Jak íekl, tož tak udělal. A protože včíl Petr ležél tam, 
hde před tem Pán Ježiš, tož dostál on zas znov, a to pořádně. 
Neříkal nic, aíe si myslil : Je to přece pěkná věc, dyž vi člověk 
něco napřed; može se ledačemu zlýmu vyhnóť. 

Sedláka už omrzelo jich budiť, nechal jich Težeť, ale k sní- 
dáno už ich nevolal. Nocležnicí se pěkně potichu z přistodůlka 
vykradli. Cesto haůél Petr sedláka v jedněm kusí, ale Ježiš 
mu zas povidál: „Petře, co nemožeš chválit, tož nehaů." 

Lověšice u Přerova. Přepsal prof. Jos. Bartocha. 

Řeč města Holešova, dědiny Žeranovic, od Holešova 
V/., hodiny na jih vzdálené, a města Bystřice pod Hostýnem 
v nejednom vzhlede podstatně se liší od řeči osad okolních, 
majíc některé znaky společný s nářečím valašským a slovenským. 

1. Dlouhé i je ve všech slabikách čisté a nepřezvukuje se 
nikdy v é: híísta, líce, kříž, křídlo, příhon, v zimě, šípek, 
rohlík, nožík, okřín, pálím, vozím, nosím, vařím, klečím, u dveří, 
moc pentlí, kozí a t. d. 

2. Dlouhé ý trvá tolikéž nezměněno: býk, strýc, pastýř, 
pjxha, dobrých lidí, výmluva, výhra. 

3. Za o podřečí okolního jest '/ ve všech slabikách kme- 
nov}xh i ohýbacích: dlúho, lúka, kút, důra, za našú stodolu, 
tú červenu růžú, kosťú, krvjú, dvúch, k zelú, v zeM (v Žerano- 
vicích) — k zelí, v zePí (v Holešově a v Bystřici), nesu, volajú, 
majú, mlátijú, pšú (v Holešově : píšu), sednut, padnut. 

4. V Holešově a v Bystřici oj ve slovech: kraj a hajný se 
nepřehlasuje ; v Žerano vících se přehlasuje v éj: kréj — kraja, 
héjný.j 

5. ej původní i přehlasováním vzniklé trvá nezměněno : 
vejce, nejlepší, teplejší, néjsií, zloděj, obyčej, děj, volej, hřej, 
přej, ukréj si. 

6. aii trvá v Holešově ve slovech: pauk, paučina vedle: 
púz; v Bystřici a v Žeranovicích : púk, púčina, púz. 

7. Imperativně koncovky ij, yj hlásky / neodsouvají: 
bij, pij, ušij, užij, umyj, zakryj, — v Holešově: réj, zakréj 
vedle: umyj. 

Tolikéž neodsouvá se ./ v genit., dat. a lokále sg, fem. 
skloíiování zájmenného a složeného: na téj zeřenéj lúce, téj 



— 36 - 

dobréj ženy. V Holešově: od mojéj sestry, iiašéj, bíléj kozi; 
v Bystřici a v Žeranovicích: naší bíléj kozi, od mojí sestry. 

9. Proti tvarům a slovům okolních osad- vědijó, jedijó, 
umějó, spějó, lesi, enym jsou v Holešově, v Bystřici a v Žerano- 
vicích: vijú, ijú, umijú, spijú, jestli, enom. 

10. VHolešově rozeznává se sice / a Z': uhel — uheT, pluť — 
pTuť, škola — do skoty — ve škole, ale ne tak důsledně jako 
v okolí. Za řeči leckdy vyznívá I za í', jmenovitě na konci slov 
a před souhláskami: včil, topol, kostelník, znalci, lampa. Odtud 
se sousedé Holešovanům z toho posmívají větou: Na Holajce*) 
u Polášků lampa pluskla do kelu (= na Holajce u Polášků 
lampa pluskla do kelu). Za hlyboke sousedních osad vyslovuje 
se v Holešově hliboký. 

11. V Holešově říká se: pět rynsk}', za 30 rýnský atd 
V ostatních kusech řeč těchto tří osad shoduje se s pod- 
řečím sousedních osad nahoře vypsaným. 

Ee,í mésfa Přerova s předměstím Dlážkou odlišuje se pod- 
statně od podřečí všech osad okolních, přimykajíc se svým zá- 
kladním rázem k nářečí lašskému, se kterýmž má společný: 
přízvuk polský a nedostatek dlouhých samohlásek. Novější dobou 
ráz tento v městě samém ovšem školou mizí, a mluví-li kdo 
v městě po stáru až příliš zkrátka, tážou se ho : „Což si 
z Dlažky, že tak zkratka zatrhuješ ?" Ale starší žena, která 
mi to vypravovala, sama vyslovovala všecky slabiky zkrátka 
s přízvukem na předposlední slabice. Sousedé napodobují řeč 
Přerovanů rozličnými větami, na př. : „Kde su paňmama? Šli do 
zahrádky na karlatky". 

Také lokal jedn. skloňování zájmenného a složeného v rodě 
mužském a středním rovný instrumentalu jest původu lašského 
v tym hustým lesí, za tym hustým lesem. 

Mimo to liší se řeč přerovská od okolní hanácké v těchto 
asi kusech: 

1. Dlouhé ý se nemění v e, ale ovšem krátí: byk, strýc, 
pastýř, dobry člověk, dobryho člověka, dobrých lidi. 

2. Za o podřečí okolního jest u (místo ú) ve všech sla- 
bikách kmenových i ohýbacích: dluho, luka, za našu stodolu, 



*) Cásť Holešova. 



— 37 - 

puz, puk. — Vzor znanieuí v dative a lokále jedn. ú (ó) pře- 
hlasuje v ': k zeli, v zeli. 

3. Hláska j se pravidelaěji vysouvá než v podřečí okol- 
ním: doi, i (jí), iju, piak, plavka. 

Slabika qj se přehlasuje v ej a trvá, jakož i původní ej 
nezměněno: zavolej, dej, nejlepší, olej, zloděj. 

5. Imperativní koncovky ý', yj hlásky / neodsouvají : bij, šij, 
zakryj. 

6. Tolikéž neodsouvá se j v gen., dat. a lok. sg. fem. sklo- 
ňování zájmenného a složeného: tej dobrej ženy, na tej zelenej 
luče. — 

7. é (ie) se úží v ý, i, ale krátí: nyst, vysť, lizť, dyšč, 
kryv, chlib, hlista, klišče, prstýnek, okýnko. — Neúží se v čís- 
lovkách íadovjxh: šestý, sedmy (šíste, sídníe v okolí) — tak 
i osmy zůstává nezměněno proti okolnímu ůsme. 

8. Tvrdé a měkké I rozlišuji se jako v okolí, jen ve slově 
líska jest í měkké (m. Jyska). 

9. Za třetí osobu množn. okolního podřečí ajó a ijó jest 
v Přerově aju a iju: daju, voiaju, chodiju, učiju se. 

10. V Přerově se mluví: gdo, negdy, težička, jeslí, — 
v okolí : hdo, nehdy, lužička, Teši. 

V několika osadách na Kroměřižsku, jež k oblasti tohoto 
podřečí náležejí, jeví se některé zvláštnosti a odchylky více 
méně podstatné. 

V Popovicích a Šelešovicích zní každé dlouhé á zvláštním 
polovičním zvukem mezi d a o, více ke zvuku d se kloníc: 
šátek, svátek, pás, kráva, tráva, na hruškách, pomeškáš, nádoba 
atd. V5'slovnosti této sice v celém ostatním okolí není, shledá- 
váme se s ní zase až v četných osadách na Brněnsku. 

2. V Lutopecnech, Popovicích, Ratajích, Vážanech a 
v Drahlově přisouvá se ku genitivu množn. v w a přídavnému 
přisvojovacímu souhláska m : pět grošům, nemá volum, do svátkům, 
byl sem u Sedláčkům, u sósedum, chlapec Vrzalům, učeň 
kovářům. 

3. V Popovicích, Sobělicích, Věžkách, Ratajích a Těšno- 
vicích zaměňuje se ch souhláskou k ve slovech: kvála, kvalit, 
kvíla, kvíTka. 



— ;38 — 

4. V Popovicích, Lutopecnech, Sobělicích, Zlobících, Boja- 
novicích, Jarohííovicích, Vážanech, Drahlově, Věžkách, v Hu- 
líne, Bilanech, Plešovci, v Biestě, Žalkovicích, v Bezmérové, 
Hradisku, v Chropyni 1. osoba mn. má koncovku my (m. me): 
dámy, volámy, kópímy, podmy atd. Sousedé na Holešovská 
posmívají se jim z toho větou: „Nadrobili zmy si do misy a 
yylizdXi zmy [si",*) 

5. Závažnější rozdíly jeví se v několika osadách na jiho- 
západ od Kroměříže ke Zdounkám. Jsou to jmenovitě : Rataje 
Věžky, Selešovice, Zlámanka, Soběsuky, Lhotka, Milovice, Újezd- 
sko, Divoký, Těšánky, Zdounky, Cvrčovice, Troubky, Nětčice, 
Zborovice. V osadách těchto 1. infinitiv vyzvukuje v í: nj-st, 
sednót, ležet, kópit, volat, kupovat atd. 2. Dlouhé i po sou- 
hláskách sykavých tvrdých i měkkých a po ř a ?" mění se celkem 
v e, jak svrchu vyloženo, ale v genitivě množn. a v indikativě 
praes. sloves III., IV. a V. třídy trvá nezměněno: kozí, kozí, 
nosí, - nosím, vozím, hořím, pálím, máčím atd. 

3. Sloveso viděti má indikativ jako v jazyce spisovném: 
vidím. 

4. Přídavné jméno přisvojovací tvoří se i od vlastních jmen 
adjektivních : Novotné — Novotnů, Konečné — Konečnů; to 
však děje se i jinde, zvláště na západní Moravě. 

Městská mluva kroměřižská má vedle svého rázu polohaná- 
ckého i prvky slovenské. 

Ty jeví se jmenovitě dlouhým ú: budu, za našú stodolu a 
dvojhláskou nu ve slově pauk, paučina. Dlouhé ý mění se v e: 
dobré, dlúhé; i trvá nezměněno: kuřím, prší; infinitiv končí se 
na ť. volat, kupit, ležet atd 

Osady: Roštín, Kostelany, N. Ves, Cetechovice, Zástřízl, 
Střílky, Koryčany mají nářečí slovenské. 

1. a se nepřehlasuje ani jinde, ani jmenovitě ve slovesech 
V. třídy vzoru házeti : svázat, zabíjat, stavjat, utrácat. 

2. V Cetechovicích stařec TOletý mluvil: nést, vést, lézt, 
dobré pivo, dobrého, dobrému, o dobrém, ženy 401eté již: nýst, 
výst, lízt, dobrý pivo, dobrýho, dobrýmu, o dobrým. Tak i ve 

♦) Jako se v takových posměšných větách, obsahujících význačné od" 
chylky sousední mluvy, obyčejně upřilišuje, tak i zde tvar „misy" přibásněn; 
mluvíť se tu jako jinde do míse. 



- 39 — 

Střílkách rozeznává se „starší" a „mladší řeč". Ve jménech pod- 
statných však se vůbec é úží v i a ý: chlíb, mlíko, dýšč, 
krýv atd. 

3. i se nekrátí a jest jako i vždy čisté: pondělí, Tístí, 
dřímat, žito, speřina a t. d. — i se neodsouvá ve slovese idu\ 

4. ?/, // se nemění: ryby, pysky, miýn, strýc; 

5. o se nemění v ů ve slovech: koza, kozre, noša, stoj 
kroj, podoj a p.; 

6. u je čisté: budu, chalupu, dušu. — 

V Cetechovicích je slov. moseť, ve Střílkách han. muset — 
M se méní v z/ ve tvarech : byd — byďte, byďa (slov. buda = jsa); 

ú zní u výslovnosti, jmenovitě starších lidí, jako sloučené 
ow: za chalupou, stowpj, čtow, dro?'žky, dvowma, v zelow, 
v bořoM; 

7. ů se nekrátí: stůl, růža. 

8. V Roštíně a v Cetechovicích je slov. dvojhláska au ve 
slovech: pauz, pauk, paučina; ve Střílkách: púz, púk, púčina. 

9. Téžeslabičné q/ \y imperative se přehlasuje v e'/; toto 
pak jakož i původní e/ trvá nezměněno: volej, déj, oléj, nej- 
lepší, néjsu, včiléjší. Taktéž zůstává nezměněno éj ve skloiío- 
vání zájmenném a složeném : z našéj biléj husí, na téj v ašé 
lúce, mojéj starej matce. 

10. Dlouží se a) e v podstatných : kamení, stavení a p. (viz 
Dial. I. 8), černý, čert, — ale cera (slov.^céra); h) o ve slove- 
sech: dojit, rojit, honit, zvonit a p. — ale: pod dom5(slov. dóm) 
(Dial. I. 8); c) číslovky řadové: šístý, sýdmý, ůsmý. 

11. Tvrdé a měkké I se rozeznává: uhel — uhel', škola, do 
školy, ale lokal ve Střílkách: ve škoíi. V Koryčanech jest 
jedno /, více měkké než střední. Měkké jest tu všudy I ve 
slovech slza, žlutý. 

Dlouhého I a r není: vlček, vrba, vrtat, poprchá.| 

Ve Střílkách se mění t v fc ve slovech: klustý, klúct? 

klačit; 

j v násloví se ne vyslovuje: ikavec, íme — ijú, iskra a t. d. 

7 se nevysouvá ve slovese půjdu. 

12. Lokal jedn. měkkých kmenů muž. v Roštíně a Cete- 
chovicích je na i: v hrnci, na kříži, na vozí, v lesi — ve 
Střílkách na w. v hrnců, na křížů, v lesu, na vozu. 



— 40 — 

Dativ nin. končí se na om, lokal na dch^ ech: chlapom, 
telatom; vtákách, stromech, telatech. 

Přídavné prisvojovací vyznívá v H'. Důchafíků, súsedů, 
v Koryčanech v fij. 

Dativ i akk. zájmena já jest mné. 

Zájmeno ten se skloňuje takto: 

1. ten — to, tá ti ty 

2. teho téj těch 

3. temu téj tem 

4. teho — to tú ty 

6. tem téj těch 

7. tým tú terna. 

Tak se skloňuje též kdo a jeden v čísle jednotném ; v čísle 
množ.: jedných, jedným a t. d. 

13. 1. osoba jedn. a 3. množ. zní: vedu — vedu, maluju 
— malujú, volám — volajú, dám — dajú, klečím — klečijú, 
mlátím — mlátijú, vím — vijú. 

Opětovací tvar slovesa lézt je slov. lozit, slovesa jet han. 
ježdat. 



II. Přerov, Kojetín. 

V ostatních osadách na Přerovsku a na sousedním Ko- 
jetsku mluví se podřečím jiným. Pohraniční osady tohoto pod- 
řečí jsou : 

Předmostí, Radslavice, Osek, Veselíčko, Lazníky, Penčice, 
Kokory, Majetín, Bolelouc, Brodek, Citov, Rakodavy, Vérovany, 
Biskupice, Otonovice, Čehovice, Čelčice, Klenovice, Obědkovíce, 
Tvorovíce, Uhřičice, Kojetín, Lobodice, Troubky, Císařov, 
Rokytnice. 

K oblasti tohoto podřečí náleží také krajinka na jižním 
Kojetsku, jejíž pohraniční osady jsou: Hruška, Němčíce, Vico- 
měřice. Dlouhá Ves, Vitčice, Dřínov, Tetetice, Popůvky. — Pod- 
statný rozdíl mezi oběma krajinami jest, že v krajině první {A.) 
iníinitiv má měkké f: volat, hořet, kuť, nyst, v druhé {B.) 
tvrdé t: volat, hořet, kut, nyst. Jiné, méně důležité rozdíly 
budou na svých místech vytčeny. 



— 41 — 
Samohlásky. 

1. Neprehlasované a trvá celkem touž měrou jako v pod- 
řečí I: třisť {A.) — třást (B,), přisť — přidl, rožiť, utiť. žit — 
žnu, dožitá, začiť — načité, vziť, pjať (Klenovice), — uťat, žat, 
začit, vžit, pjat (Némčice), — pjať, ťať — zetii, vzat (Před- 
mostí) — hřiť — hřii (ohřiť — ohřilj, přiť — přil, smit se — 
smil se, zapřihať. 

Slovesa V. třídy vzoru házeti mají tvary jen některé 
neprehlasované: večeřaf, věšať (všude) — zabíjat, střiíat, po- 
pijat (B.) — jinde: zabíjet, popíjet, stříTet, — pobízet, krájet, 
vracet, věplácet, věhánět a p. (všude); 

2. n mění se v u ve slově luskomině. 

3. Kvantita samohlásky a je táž jako v podřečí I. 

e, é — ě, ie. 

1. é (ie) se úží vy, i: 

a) v kmenech jmen podstatných: chlib, chlív — chlíva. 
Tik, mTíko, polívka, klišče, večir, v lítě, dyšč — dyšča, ryž — 
rži, prstýnek, kamynek, dynko, putynka, dryv, myno, pyro; 

b) V koncovkách adjektivních : dobryho, dobrymu, o dobrým, 
po druhy, po čtvrtý a t. d; 

c) v číslovkách řadových: šiste, sídme, v. šesté, sedmé 
(Předmostí, Věrovany); 

d) v infinitivech sloves I. třídy kmene zavřeného: nyst, 
vyst, vyzt, Tizť, kvyst, hryst, pyct, týct, síct, vTícť; 

e) ve slovesech opětovacích: Titat, lihat, obíikat, pykávat, 
nalízať a p.; 

/) é ve slovese není (= není) mění se v e: neni; 
1. é se nedlouzí v týchž slovech a tvarech jako v pod- 
řečí I. (str. 11, 2.); 

3. ě tvrdne v týchž slovech a tvarech jako v podřečí I. 
(str. 11, 3.). Mimo to v pádových koncovkách slova zem: do země, 
pl. země, a v tvarech slovesa Imysť: hnětu — hneti — hnětené, 
ale pohnětat se ; 

4. ě se seslabuje v i v lokálech: na náspi, v izbí, po 
eesti a v předložce vedli (Némčice), na Bečvi (Předmostí), ve 
slově šinkyř, šink a v příčestí šil (iít). 



— 42 — 

i, í. 

1. Po f\ ř, z, s, c, é, 8, č mění se i ve zvláštní, velmi 
zúžené e podnebné (ě), t. j. v ?* (y) zbarvené zvukem <•. 

a) v slabikách kmenových: led, lest, hléua, plěskeř (slov. 
pliskýr); hřeb, křěčet, řěčěca, křéve, kopiěva; zéma; sela, sěro- 
tek; cěgán, cébola, cězi, lacěnši; žěd, žéto; šěroke, Šěmon, 
čéste a t. d.; 

b) v příponě ina, inec: perena, kozěna, psěna, kožušěna, 
husěnec, mušěnec, kuřěnec, kobělenec, — vedle toho kravěnec 
(slov. kravinec) ; 

r) v genitivé, dative a lokále sg. fem.: do nocě, do řečě, 
k polěcě, v pece, na vežě, v ružě a t. d. ; 

d) v infinitive a příčestí činném sloves I. a IV. třídy: 
žět (žěju, ale: žit — žnu), šět — šěju — šel, pálěť, kóřěť, 
vozěť, nosěť, slóžěť, těšěť, točěť a t. d. 

V komparativě šerši jest e čisté. 

V příponě při na Kojetsku ?' se nemění, na Přerovsku 
přechází v ž: přišii — přesil (venit). 

Proti českému ? vyslovuje se y ve slově hostynec. 

Čistého dlouhého í v podřečí tomto není ; každé i budto 
se mění v e, t. j. é velmi zúžené, že téměř přechází v i, ale 
přece od něho zřetelně se liší, nebo, a to mnohem častěji, 
krátí se v i. 

1. i se mění často v e po l\ i\ z, s, o, ž, s, f, a to : 

a) v slabikách kmenových: klen, blen, hlesta, 1'ece, Testi, 
blezko, bíežit se, podlečkě (punčochy k červenícím), Téhit se, 
slebiť, 1'ezať, bleská se; křež, kředlo vedle: dřič, hříbě, hřich, 
řidke, třiska, křísit, dřiví, řídit, říkat. 

V příponě pří [í se zpravidla krátí: přiklad, přísada, 
přisahá. 

Proti spisovným tvarům klíč, líto, líbati, plíce jest i v pod- 
řečí tomto klóč, Toto, Tóbať, pTóca (viz str. 11) — vedle 
klič (B.). 

V kmenových slabikách zí, s?, cí málo kdy se í přezvu- 
kuje, většinou se krátí: v země, síĎ, cen, císař, dvacítka, cítit. 

Pravidelnější je přezvukování v kmenových slabikách zí, 
Ší, H: žedlo, žebro vat, ženat, šepek, podšeťka, čehat, čest, četať ; 
ale: či (cujus), žižeů; 



— 43 — 

h) V zdrobůo vacích koncovkách ík, í/ek: rohlek, Telek, 
truhfek, VacuTek, Zapletalek, Skácelek, špendTek; žebřek, sta- 
řeček; vozek; psek; křežeček, nožek; košek; plášček, Fuček; 
cecek. — Po ostatních souhláskách i se tu krátí: cWapik, 
siavik, chodník, koník — koníček, mladík — mladiček, červík, 
puntík, Hubík a t. d.; 

c) v koncovkách ^n, inek: včelen, okřenek; 

d) v genítívě mn., a to i po jiných hláskách, jmenovitě ň: 
škatule, tabule, pentle, pole, koze, březe, duše, zemůe (v-, zemje), 
daňe, střešně, řece, zde, koste, pece, ovce, korotve, psaiie, ká- 
zané; — ale klubko nití, pět štvrti, moc lidi, děti a p.; 

e) v instr. jedn. zájmena on: s ůem; 

/) ve slovesech opětovacích, hlavně po z, s, ^; ostatek se 
ki'átí : uževat, požečať, věševať, oševat se, přěčetať, začenať, 
ščepat (zwicken) — ščipať (spalten); — zaplítaf, poTivať, na- 
lizať, větřípať, třískat, střírat, říkat, dopřivaf, vozivať, nosívat, 
klečivat, honivať, krmívat, potírat, zapírat, pojídat, chodívat, 
povídat, vězvídaf a t. d. 

2. i se nemění v slabikách vytčených v e, nýbrž krátí v i-. 

a) vzniklo-li zúžením z é neb d (ie): chlib, Tik, chlív 
mlíko, polííka, slípka, límec, líska, slíz, klišče, kolíbat; hřif, 
přít, okřít, smít se, přisf, zapřihat, ozibnóf, uviznóť, vsiknóf, 
dosíhať; 

h) v koncovkách vzoru znamení: obili, zelí, uhlí, boří, 
hloží, pcháči, olší; — ovšem také ve všech jiných slabikách 
tohoto vzoru: stavení, kázaní, králostfi, pokušeni a t. d.; 

c) ve všech koncovkách jmen přídavných vzoru dobrý a 
dnešní, v nichž se vyskytuje i: zlí, dobří, nebozí, bosi, daleci, 
hluší ( lědi ), Božího daru, husímu peři, hovězím masem, komářího 
sádla, kočičí hlava a t. d.; — ovšem také ve všech jiných 
slabikách těchto vzorů: chudí, tlustí, slabí, hlópí, známi, hodní 
(lědi), dnešní deů — a v komparativech i superlativech: lepší, 
horši, nepěkůeši a t d. ;' 

d) v indikativě sloves III, IV. a V. třídy vzoru házeti: 
pálím — pálíš — pálí — pálíme ~ pálíte — pálíjó, modlím se, 
měslim, vařim, kořím, vozím, nosím, složím, šlěšim, pokosím, 
močim, točím, věnášim a t. d. ; ovšem také ve všech jiných 
slabikách těchto a p. sloves: umím, chodím, letím, topím, trefím, 
povím, spím a t. d. ; 



— 44 — 

e) V iníinitivé sloves I. třídy kmene zavřeného: díit, miif, 
třiť, vřit, prit se, řicť, začiť, utiť, jit a p. 

3. Ve všech ostatních slabikách kmenových i ohýbacích 
í se krátí, na př. : 

a) v kmenových slabikách: ní: hnízdo, ponížiť; — d/, íí; 
dílo, ditě, dítka, divám se, díl, tin, tižiť; — 6é, p?', mi, vi^ jí: 
bída, bíle, piď, pisek, písmo, spíš, smích, mira, chvila, kvítek, 
víra, jidlo a t. d.; 

b) v pádových koncovkách: na saních, pět dni, koní a p.; 

c) v příponách íc, íček, íčko a j.: zajíc, krajíc, měsíček, 
střevíček, chlapíček, políčko, psáníčko, nebíčko a t. d. 

Proti českému í jest ý ve slovech: cedýlko, andýiek. 
i se odsouvá jako v podřečí I. 

1. Každé y se mění ve vysoké, velmi zúžené e, t. j. e, 
jehož zvuk přechází v y, ale přece od něho dobře se rozeznává: 
rěbě, peské, léko, měš, raké. 

V čisté e mění se y toliko ve slově menář (=== mlynář). 
Také y zástupné mění se v e, a to a) v 1 os množn. indikatívu 
a imperativu: dámě, voíámě, poďmě atd, 6) v přídavném hlě- 
boktí (y — u), v příslovci hěn, henka (na Záhoří hyn =r hen). 

2. ý mění se v é, t. j. v é velmi zúžené, jehož zvuk pře- 
chází v ý, ale přece od něho dobře se rozeznává: bek, pasteř, 
píícha, strec, dobré člověk, dobrech lědi, vemluva, vehra, veskať, 
meliť atd. 

3. ý se krátí v týchž slovech jako v podřečí I. a mění 
v e: děna, kěta, mědlo, tělo, bet, krět, mht, rět (str. 13, 3.). 

o 

1 Proti českému ů podržují některá slova své původní o 
jako v podřečí I. (str 13, 1.): kozle, koza — kuža (B), noša, 
mostek, kostka. — o se mění v u v indikativě slovesa rusť 
(růsti) : růstu, rusteš, rušte — imp. rusť. 

o se nemění v u v dative mn. : chlapom, stromom, telatom, 
polom (jako v podřečí L), 

2. Koncové oj jmen podstatných a v imperative drží se 
bud nezměněno: stoj, podoj, pokoj v. struj (A), bud mění se 
v uj: poduj, stůj, kruj, struj, pokuj, nebuj se (B). 

3. o mění se v m ve slovech usmé (v. osmií), duIe. 



— 45 — 

4. oj se dlouží v ój ve slovesech: dójiť, hójif, stroji, boji 
se a p. — ale: zvoniť, honit a t. d. ; 

o se dlouží v o ve slovese plóvať (plovatiV 

5. o mění se v a ve slově pabuda. 

u, ů. 

1. tt se nepíezvukuje a zní čistě jako české ?/: budu, 
hubu, kup cukru. 

2. u se ne přehlasuje po měkkých souhláskách v i a ne- 
dlouzí se právě jako v podřečí I. (str, 14). 

3. Za n (č. ou) a přehlasované z něho í je všude o. Toto 
o je čisté dlouhé ó: dlóho, kót, lóka, dóra; za našó stodolo, tó 
červeno ružó, k zeló, v bořó, v okoIó, majó, volajó, mlátijó, pšó, 
sednóf, padnóf. 

4. Toto ó se krátí ve slovech klocť (Klenovice), ostava 
Předmostí). 

o 

u. 

ů se vyslovuje vesměs zkrátka: dum, muž, stul, ruža, vul, 
sósedu chlapec. 

au, aj, ej, ij, yj. 

1. O dvojhlásce au platí, co pověděno o podřečí I. na str. 14; 

2. aj téžeslabičné je toliko v několika slovech : háj, máj, 
ráj ; ostatně se přehlasuje a přechází jako ej v e: kre — kraja, 
heně, gedě (gajdy = dudy), poleká (slov. polajka), hre. 

Slovo lišaj přechází v lesí n. liši a jest rodu středního. 

3. Téžeslabičné ej původní i přehlasované z aj pře- 
chází v e: 

a) ve jménech podstatných i přídavných: cběče, obéčene, 
vece, stene, žlode — zloděja, ole, dobrode, — v. zloděj, olej, 
dobroděj {B.)- 

h) v předponě superlativní nej -. nelepši, nevic; 

c) v imperative: de, zavole, nafe, uše, stavje, pře, počke 
— i počky (Předmostí). 

4. Téžeslabičné ij v imperative mění se po z a *" v ě, 
ostatek v i: uže, še; pi, bite. 

5. Téžeslabičné yj v imperative mění se v e: ume, 
zakr;^ re. 



— 46 — 
Souhlásky. 

Spodobování souhlásek děje se touž inérou a týmž způ- 
sobem jako v podřečí 1. (viz str. 15). 

Kromě toho hláska v před souhláskami temnými i po nich 
mění se v ostré /': f kaple, f těstě, fsiknóť, f čiše, difka, fčera, 
kfět, kíit, k fečeři, k fám (ale: g vuTi, ne: k fuli!), mrtfé, otíiraf, 
tfuj, darebenstfo, králostfi, síiňa, sfička, sfuj a p. 

1, r, ř. 

1. Tvrdé a měkké / i v podřečí tomto zcela určitě se 
rozeznává; ovšem nezní ani tu obojí I tak jadrně jako v nářečí 
slovenském, valašském a lašském. Jen místy vyniká rázná vý- 
slovnost tvrdého I, a ve dvou osadách — jediných to na celé 
Hané i dále na západní Moravě — zachovalo se bývalé 
„obálko vání". 

Ve Vitčicích (u Mořic) několik rodin „obalkuje", jmenovitě 
rod Řezáčův, a v Němčících rodina Jiříkova, vyslovujíce: byu, 
čvověk, huava, kuanica a t. d.: / zní tu zhruba mezi I sl u (v). 
V sousedním Tištíně za stará prý se také obalkovalo, nyní 
však už toho není ani stopy. 

i se mění v I' ve slovech slze, žlute (podobně i v někte- 
rých osadách na Slovensku). — V Předmostí a okolí je hižica, 
jinde rižica. 

I se vysouvá v imperative: hed — hedte. 

i se mění v tn ve slově vemblód (tak i v ostatní haná- 
čtině), v í" ve slově korovrat (i jinde). 

2. ř tvrdne v r ve slovech uderěf, kréda (jako v podřečí L). 

3. Platnost samohlásek má / a »• jmenovitě ve slovech 
klzke a hrske (slov. herský = hezkjO- 

n, II. 

1. n měkne v »? a jí tvrdne v « v týchž slovech jako 
v nářečí slovenském a valašském (Dial. I. 14). 

V přechodníku přítomném n nemékne: šedna, lehna, 
utna a t. d. 

2. 71 mění se v m ve slově biím a střídá se přesmykem 
s ť ve slově klofnek (knoflík). 

3. Ťí se vsouvá v slabiku tně: umněť, mněch, mněl a t. d. 



— 47 — 

d, d; t, ť. 

1. V prechodníku přítomném (/ a ř se neměkčí: kJada, 
ida, veda, buda, pleta. 

2. Dle obdoby podstatných vzoru kost a host měkčí se t 
také ve slově křest — křtu (Klenovice). 

3. ď se mění v j ve slově svajba. 

4. t se mění v A; ve slovech klušte, klócť, klačěť. 
B. st se mění v šč ve slovech chěšču, chlašču. 

6. t se vsouvá ve slově sedmikrástka (jinde sedmichrástka). 

7. Za slov. natýsat (zvědavě nahlížeti) je na Hané nasesať. 

b, p; m; v, f. 

1. h mění se v / ve slově frk, u u ve slově honva. 

2. p se mění v h ve slově charba, v / ve slově fták. 

3. m se mění v " ve slovech veznu, sedu, osn, senka (sem). 

4. v se mění v 6 ve slovech sfábolně, pandrab ; 
v se vsouvá ve slově blěskfa (slov. pliska). 

g, k, h, ch. 

1. k se mění v ^ v náměstkách a příslovcích: hdo, hde, 
hdy a t. d., v g ve slovech pargan, zgómať, v ch ve slově 
větchnóť. 

2. ch se mění v A; ve slovech: kvila, kváta, kvalit, (Něm- 
číce) katrne (Předmostí). 

3. sk před i mění se v sč, ck v č6: mužšči, uheršči, češči, 
němečči, turečči. 

4. h se vysouvá ve slově pie (píhj^), piovate. 

Ostatek o proměnách souhláskových platí skoro vše, co 
pověděno o podřečí I. 

Skloňování jmen podstatných. 

1. Vzor holub, duh má v genitivě mn. u: holubu, dubu^ 
v dative mn. om: hoiubom, dubom; tak i: Klenovicom, Tforo- 
vicom, v lokále mn. ech, ách : holubech, hadech, dubech, hodech, 
po šíakech, ftákách, sedlákách, zemňákách. — Přípony ock 
v tomto podřečí a dále na Hané a na západní Moravě už 
nikde není. 

2. Vzor wímí, nuz má v lokále jedn. u (ovi): o mužů (ovi), 
na kónu, v kosu, na koláčů, v Holomócu, genitiv mn. u, dativ 



— 48 — 

ow, lokal dch: o chlapcách, miatcách, kosách, nožách. — Mandel' 
má v genitivě iim. mandle. 

3. Vzor obraz má v lokále jedn. n: v lesu, na vozu, na 
obrazu, od Předmostí k Lipníku é: v lese, na voze, na obraze, 
v. na nosu; v nominative mn. «: obraze, voze, lese. 

4. Vzor ok7io rovná se zcela podřečí I. Jména na su a zo 
mají v lokále jedn. u : v prosu, v masu, v železu. 

5. Vzor pol^e má v lokále jedn. u: na poTu, v moru, mn. č. 
poIa — pole. Strnišče (slov. strnisko) má v mn. č. strnišča. 

6. Vzor stavení kromě kvantity {i všude krátké) rovná 
se podřečí I. 

7. Vzor procestji: 

1. procestíi procestQa 

2. procestQa procestíje 

3. procestQó procestQám 

6. procestfjó procest^ách 

7. procestíim procestíjama. 

8. Vzor rěba, mn. rěbé rovná se podřečí 1. (kromě y = ě) 
V genitivě mn. bývá někdy e: palme, hoTbe. 

9. Vzor koza: 

1. koza koze (ě) 

2. koze (e) koze 

3. koze kozám 

4. kozu koze (ě) 

5. kozo koze (é) 

6. koze kozách 

7. kozo kozama. 

9. Vzor hvs: 

1. hus huse 

2. huse huse 

3. huse husám 

4. hus huse 

5. huso huse 

6. huse husách 

7. huso husama. 

10. Vzor starosta má v genitivě jedn. a v akkusativě mn. 
starostě, v akkusativě jedn. starostu, v lokále mn. starostách. 



— 49 — 

11. Vzor duša má v dative a lokále jedn. duše, v genitivě 
mn. duše. 

12. Vzor zem : 

1. zem země (zemně) 

2. země zemi (zemňe) 

3. zemi zemám (zemůám) 

6, zemi zemách (zemůách) 

7. zemó zemama (zemnama). 
Dveře má v genitivě dveř (Předmostí), 

13. Vzor kosť má v genitivě i a (častěji) e, é: kosti, niti 
— pece, nocě, nemoce, řečě, pěstě, — v nominative mn. i a 
(častěji) ě (e): niti, kosti -- koste, mastě, maličkostě, hlópostě 
pece, noce, nemoce, řece, — v genitivě mn. i a (častěji) e : niti, 
štvrti, kosti ~ koste, masťe, hlóposťe, pece, noce, nemoce, řece, 
obruče, haluze. Úvratě zni tu óbraťa. 

Hosf má v genitivě mn. hostu. Lidi, gen. lidi, — lidom, 
lidima. 

14. Vzor mrkfa: 
1 mrkfa mrkťě 

2. mrkfě mrkfe 

3. mrkíě mrkfám 

4. mrkfu mrkfě 

5. mrkfo mrkfě 

6. mrkfi (ě) mrkfách (fjách) 

7. mrkíó (fjó) mrkfama (fjama). 
Dle vzoru toho skloilují se: dykfa, pámva, plotfa, hóžva, 

kotfa, koróba (korouhev"). 

1. Kryf^ 2. krvi, 3. krvi, 4. kryf, 5 krvo, 6. krvi, 7. krvjó. 

15. Vzor hříbě, vyjmouc krátké i, skloňuje se jako v pod- 
řeči I. 

16. Ruke, nohe skloňuje se zcela dle mn. rěbě. 

1. Očě, uše, 2. oče, uše, 3. očám, ušám, 6. očách, ušách,' 
7. očima, ušima. 

Skloňování jmen přídavných. 

1. dobre-dobry dobrá dobři, dobry, dobry 

2. dobryho dobré dobrech 

3. dobrymu dobré dobrem 

4. dobryho-dobry dobro dobry 



— 50 



6. dobrým 


dobré 


dobrech 


7. dobrem 


dobro 


dobrema. 


1. sósedtt— sósedovo 


sósedova 


sósedoví sósedove — sósedove 


2. sósedovyho 


sósedove 


sósedovech 


3. sósedovymu 


sósedove 


sósedovém 


4. sósedovyho 


sósedovu 


sósedovy 


6. sósedovym 


sósedove 


sósedovech 


7. sósedovem 


sósedovo 


sósedovema. 


Stupňování jmen 


přídavných. 


nehledíc k zákonům hlásko- 


slovným, jest pravidelné: teple - 


— tepleši, pěkné — pěkůéší. 


chladne — chtadůeši, 


husté — hušči, hluboké — hlubší, krátké' 


— kratší, íefke — lefči. 






Skloňováni i 


[ájmen. 


1. já 


tě 


mě 


2. mně 


tebe, tě 


sebe nás 


3. mně 


tobě, ti 


sobě, si nám 


4. mně 


tebe tě 


se, sebe nás 


6. mně 


tobě 


sobě nás 


7. mnó 


tebó 


sebó nama. 


Tvar mně v 2., 3., 4., 6. jedu 


L. převládá. V Předmostí je 


v 2., 4., 6. mě (mje), 


v 3. mi, v blízké Eokytníci a dále všude 


mně. V Křeno vících, 


Vrchoslavicích a Vitčicích je dat, tě: Já 


tě dám. 






1. on, ono 


ona 


oni oně oně 


2. no, něho 


ji 


(j)ich 


3. mu, němu jí 


(j)im 


4. ho 


ju 


(j)ich 


6. něm 


ni 


nich 


7. uem 


ůó 


němá (fiěma). 



Akkusativ předložkový je častěji né než něho pro mase. 

i neutr.: Nebojím se o ňé, skové se za ňé (strom), di mně pro 

ůé (pivo). 

moja moji, moje, moje 

moje mojech 

moje mojem 

moju moje 

moje mojech 

mojó mojema. 



1. muj, moje 

2. mojeho 
mojemu 

mojeho, moje 
mojem 
mojém 



3. 
4. 
6. 
7. 



— 51 — 



Stažené tvary: my ho, mymu, me, mech, mema vyskytují 
se častěji než v podřečí I. V 2., 3., 6. r. ž. slyšeti také tvar 
moji: od moji mamněnké. 

V množném čísle jsou také tvary prodloužené: mojech, 
mojem (Předmostí, Věrovany). 

Dle můj skloňují se was, vúš\ v mn. čísle: 1. naši — naše, 
2., 6. našech, 3. našem, 7. našema, nebo : našech, našem, našema 



(Předmostí, Věrovany). 








1. ten, to 


tá 




ti, tě, tě 


2. teho 


tě 




těch 


3, temu 


tě 




tem 


4. teho, to 


tó 




tě 


6. tem 


tě 




těch 


7. tem 


tó 




téma. 


Hdo: keho, kemu 


, kem, kěm, 


co, čěm. 


Či kromě kvantity 


dle písma. 








( 


Skloňování číslovek. 




1. jeden, jedno 


jedna 


jedni, jedně, jedně 


2. jedneho 


jedně 




jedněch 


3. jednemu 


jedně 




jedněm 


4. jedneho, jedno 


jednu 




jedně 


6. jedněm 


jedně 




jedněch 


7. jedněm 


jedno 




jedněma 


1. dvá — dva, 


dvě 


tři 


štěři — štěrě 


2., 6. dvóch 




třech 


štěřech 


3. dvóm 




třem 


štěřem 


4. dva, dvě 




tři 


štěrě ' 


7 . dvóma 




třema 


štěřema (štěrma). 



Sedn, osn ; šistě, sidmě, usmě. Nedočká se osndesáti, k osn- 
desátim, po osndesátich. 

Kolik: do koliki tam budeš? O koliki hodinách? V koliki 
domech? S kolikima tam šii? 

1. všecek — všecko 

2. všeckyho 

3. všeckymu 

4. všeckyho — všecko 

6. všeckym 

7. všeckem 



všecka 


všeci, všeckě, všeckě 


všeckě 


všeckěch 


všeckě 


všeckem 


všecku 


všeckě 


všeckě 


všeckěch 


všecko 


všeckěma. 




4* 



52 



Časováni. 


I. 


třída. 


1. Vzor 


fřif — třw. 


Imperat. : 


Přech,: třa. 


tré 


Příčestí činné: třel, -a, -o, třelě 


třete 


Príčestí trpné: třené, -á, y. 


třeme 





Indik.: 
třu 
třeš 
tře 
třeme 
třete 
tió. 
Dle vzoru toho časují se všeck}^ kmeny zavřené: čisť, 
hnyst (hnětu, hneteně'), klasf, krasť, kíysť (kfetu), myst, pTisť 
přist (předu, přadl i přídi), rusť (roštu, rostl), hrěsf, třisť (třasu), 
vyzf, moct (možu), pycť (peču), říct, sleť, tycť, tlócť, vTícf, pjat, 
začat, ťat, vziť (veznu, vzal, vzite), dřít (dřu i deru), mlet, 
mřít, prostřít, vřít. 

Kmen žeh má tvary rožať, rožni — rožněte, rožel, rožatS. 
Kmen zah má v Němčících (fí.) zibst, zebe. zíblo, jinde, 
přestoupil do třídy V.: ozíbať. 

Sloveso it má tvary: du (idu), di — děte, da (ida), pudu 
Vedle infinitivu žat a t. d. jsou také: žif, utiť (utíte), 
začit — začite (Klenovíce), vzat (Předmostí); vedle zapjat je 
všude zapnót. 

Za třisf užívá se obyčejně třepat. 

O infinitive zakončeném na t viz na str. 40. 

2. Vzor kret — kreju : 
Indik,: Imper. : Přech.: krěja. 

krěju kre Príčestí činné: krěl, -a, -o, krélě. 

krěješ krete Príčestí trpné: krětíí, -á, -y. 

krěje kremě 

krějemé 
krějete 
krějó 

Dle vzoru toho časují se všecka slovesa kmene otevřeného 
až na některé rozdíly hláskoslovné, zvláště v imperative se 
vyskytující (viz str. 4-0) : pleť (pleju, ple), biť (bi), šět (ší — uše), 
žět (ži — uže), dut, kuť, pTuť. 



— 53 — 



Sloveso plouti má v infinitive plovat, v ind. pluju i 
plovám. 

n. třída. 
Vzor tahnóf — táhnu: 

Přech. : táhna. 
Příčestí činné: táhl, -a, -o. 
Príčestí trpné: táhnuté', -á, -y, 
tažené, -á, -y. 



Vedle zamkuóť je také sloveso IV. třídy: zamčěť, zamčim, 
zamčěl 

III třída. 



Indik.: 


Imper. : 


táhnu 


táhni 


táhneš 


táhněte 


táhne 


táhněme 


táhneme 




táhnete 




tahnó 





Vzor uměf (umněť) — umimi 



Přech.: uměja, 

Příčestí činné : uměl, -a, -o, umélě. 

Příčestí trpné: uměné', -á, -y. 



Indik. : Imper. : 

umím umjé 

umíš umjtíte 

umí umjémě 

umíme 
umíte 
umijó. 

Jiná slovesa liší se jen v imperative a přechodníku od 
tohoto vzoru: sedět, sedím, sed — sedte, sedá, seděl, — klečet 
klečim, kleč, kleča, klečel. 

Met: mám — majó, mje, měl. 

Bát se: bójim se, buj se, boja se, bál se. 

Stát: stójim, stoj (stůj), stoja, stál. 

Chtét: chcu, chci — nechťé, chca, chtěl. 

Vidět: vidím i vizu, (podive se), vida i viza, viděl. 

IV. třída. 
Vzor proset — prosím: 

Indik.: Imper.: Přech.: prosa, 

prosím pros Příčestí činné: prosel, -a, -o. 

prosíš proste Příčestí trpné: prosené, -á, -y 

prosí prosme (prošené). 



54 



prosíme 

prosíte 

prosijú. 

Dle vzoru toho časují se všecka slovesa IV. třídy. 



Indik.: 

kácím 

kácíš 

kácí 

kácíme 

kácíte 

kácíjó. 

Kmeny neprehlasovaué (viz str 41) časují 
dělati: večeřám — večeřajó, večeře, večeřaja 

Sloveso krájet má tvary stažené i nestažené: krájím — 
krájijó (kráju 





V. 


třída. 


1. Vzor kdcef — kdcím: 


Imper. : 




Přech. : káceja. 


káce 




Příčestí činné: kácel, -a, -o. 


kácete 




Příčestí trpné: kácené, -á, -y. 


kácemě 







se dle vzoru 



krájó), kraje (kre), krájel (král). Přech. krája. 

2. Vzor. hřit — hřeju. 

Přech.: hřeja. 
Příčestí činné: hřil, -a, 
Příčestí trpné : hřite, 



Imper. : 
hře 
hřete 
hřemé 



o. 



■y. 



Indik.: 
hřeju 
hřeješ 
hřeje 
hřejeme 
hřejete 
hřejú. 

Dle vzoru toho časují se slovesa okřiť, přít, smíť se. 

Hrát: hraju, hre, hrál, hráte. 

Spaf: spím — spíjó, spi, spja. 

Psať: psu — pšó, piš — pšě, piša — psa. 

VI. třída. 
Vzor kupovat — kupvjíc: 
Přech.: kupuj a. 

Příčestí činné: kupoval, -a, -o. 
Příčestí trpné: kupované, -á, y. 



Indik.: 


Imper. : 


kupuju 


kupuj 


kupuješ 


kupujte 


kupuje 


kupujme 


kupujeme 




kupujete 




kupuj ó. 





— 55 — 

Slovesa bezpříznaká mají celkem časování totéž jako v pod- 
řečí I. Vím — vijó, im — ijó, su — só, nesu — neni — ne'só. 

Přechodníky v tomto podřečí jsou hojné a po moravsku 
pravidelné: buda, veda, vezna, jeda, šedna, běža, kleča, mláťa? 
voíaja, hraja, spja, kópja, okópja se, maluja, věda, jeza a t. d. 

Sloveso loziť slyšeti jen porůznu na Kojetsku; v Před- 
mostí je lašský tvar laziť, jinde se zaň užívá dur. Tizť. Zvláštní 
iter. je v tomto podřečí, i dále na Hané ježdať (jezditi). Za 
nelze je nelza jako v nářečí slov. a val. 

Některá příslovce a spojk3^ 

Tahle ( = tamhle), za vedůa (za dne. Předmostí), dávno — 
nedávní, zaske (Předmostí), jenem, juž — už, na vrchu (slov., 
val. hoře). 

Komparativ příslovcí rovná se komparativu přídavných: 
dnes je pěkůeši, chiadňeši, tmavješi, až nás bude vice (slov. 
věcéj). 

Spojka jesfM má tvary: lesi (Obědkovice), eslě (Předmostí), 
ešlě (Tvorovice a j.). 

Obecná jest v tomto podřečí a dále na Hané i na západní 
Moravě spojka pak, ve slov., val. a lašs. nářečí neznámá. 

Učenec. 

Znalé ste streca Clialánka? — Vrtite híavama, že né, a 
není divu.- 

Strec Chalánek běle ešče piják z teho staryho poctivyho 
braku. Pane, takovi už věmirajó, a ti fčěleši? — Děte s němá — ! 
Už to de s kopca i s temato zbětkama starech oběčeju, a za 
chvilu nenandete jedinyho poctivyho pijáka na cele požehnané 
naše rovině . . . 

„Hm, holečci, spise se ináč pijávaio nežlěvá fčěl; ale tehda 
nám taky vařelé inši truňkě, než só tě fčěleši patokě Věpija 
za starech času máz kfasnicovyho lebo korbel, něco ste citilě 
v sobě — fčěl? Je to hrušková vodička. 

Staro prostijofskó ste juž ani nezastalě. Z „novyho domu" 
a od „zelenyho stromu" vozelě ji formani plny furě až na česky 
hranice a daleko do Valach. 

Sak tehda se nevěsedávalo v hospodě den jak deů od rána 
do nocě. Ve fšedni deii bevalě hospodě prázny jako íčěl 



— 56 - 

kostele — chéba ve žůa, že si věpií sedlák ida s poTa máz, dva. 
Větahl pěkně jeden po druhým Jenom se oMezl; k^vl na hospodsko : 
„Tož to tam přěpište na rabusu" a šil. 

Are v tó bozi neděla a ve státkě bevalo v hospodě nabity 

— a pilě zrně jak duhě. Náš kovář dal si sám věvalěť vědro 
kfasnicovyho, a nestal od štola, dokáí ho nevěcódil do posledni 
kapké; a nedal žádnymu ani obleznúť z něho. 

To bělé inši čase! . . . 

Děž se dělal obecni pořádek, chodil policajt pořádko od 
sóseda k sósedovi a sbiral ich do hromadě; — bevala děcky 
v obecni hospodě. Kazdech deset sósedu patřělo k jednemu de- 
sátku, a každé desátek dostal vědro piva. Bělo teho do Pána 
Boha, ale ani toTi se nepřepilo, jak děž se věpóšěi sčetofske 
rěbnik ! — O trachtě, děž se sfětil v Prostijově špitál, ani nemluvja ! 

Děž se dostal sósed na misto, musel dat přejem do obce; 
chalupnik třě vědra, štfrtnik pět a sedlák deset — pořádek 
musel běť ve fšeckym. Fčěl se přěženi ledajaké šušeů do obce 
a staré sósed abě mu smekal čepicu. 

Ale co, darmo trósět rozumě ! 

Tehda bělě ai inši lědi než só fčěl. Děběste pověsěPě na 
naše chlapce fčěl keles, iake noselě naši stáři kelesaři, ukuckajó 
se pod ňem. A pošlete fčěl štěrěapadesáte regement pěškě do 
Netálie — zůstane vám ich polovic zhuru papučama než dond(') 
k Prumlovu. Mě změ šlě s princem Emilem přes Grác a přes 
Uajboch boskě a protáhle změ celo Sardynskó f samým ohůu. 

— Kulkě se nás ani nechětaTě! 

Fčěl só vojáci! Majó kferě jak piščelkě a raná neni věci 
(sělůeši) než z pukača — jak děž chlapci bóciinú baranicó na 
pěkný čase. — Děž změ mě naládovalě a pustilě šus, hučelo to 
jak z kusu od Holomóca až k Prostijovu. 

Fčěl ide voják na vojnu, a měslite, že nezašil ešče ani za 
humna — a on už si nese obšit a je zpátkě. Naše robě na nás 
čekávalě třěnást let a děž štrnáste rok docházel a karamádi se 
vracelě z vojně, teprov řeklě Anče lebo Maryše : „Děfče, nečeke 
Francek tam Tezi dávno zhuru brado u Minčia!" — 

.lako děběch osobité slěšel věkladat strě'ca Chalánka. Šak 
už só tam na pravdě Boži — de jim Pámbu Tefky odpočěnuti 

— ale zpominám ich často. Bělě z těch starech vojáku a pijáku. 



— 57 — 

Ale neběíě ledajaké ošusta, bělé dobríí hospodář: Grunt 
iiiěrě ešče ze žudrem, po starosfětsku spraveně'. Střecha do- 
chová ze schlopcem na seno. V izbi stálé veléky kachlový kamna, 
za němá pec, hde to drobjasko skotačěto. Kolem kamen béla 
lafka a v kótě u okna štferhranate stul s trnožím. Legáté mnělé 
v lenochu věrezávany srdečka a na stěně v kótě viselě obrázkě 
sfatěch z barevnyho vosku lebo z papíru. Nad stolem na nitce 
visela žlutá holubička, taky z vosku, — „duch sfate". — Okna 
běle malý; na desce pod oknem běle járkě. kerěma voda štěkala 
do plechověch žbánečku pod desko. 

Jako obědli sfoje zachovávalě strěc Chalánek taky kruj 
zrovna jak chodivale za mlada. Na hlavě v zemně v 1'ítě kulató 
baranícu, — „je-1'ě Pámbu doma" se ji říkávalo — kožený plkě 
po kolena, bělé barvě třeba hděsě červeně', ale časem zašla 
červená barva a hrálé tak hodně do hnědá. Pod kolenama blon- 
caíě střapce po bilech podTěščkách. Do parádě bralé pěkný ho- 
1'ínkě, po fšedně chodilé věčim dilem boskě. KošuTa zavazovala 
se i u krku i v zápěstí na šňurkě. V íitě chodivalé bez oblečeni, 
na zému mnělě sókeně burnus a celé Boži rok pukávalě z krátké 
oderké. Ani déž odpíóvalě nevétahlě ji z hubě. 

Hdo jich neznal a běl bě jich početal za nejakyho staro- 
sfětskyho hlópáčka, běl bě se v nich tuze zmelěl. Pane, ten 
mněTě za ušěma! — Bělé první, kerě dalě sěnka na študije, a 
jejích Francek běl první panáčkem z cele dědině. Po Franc- 
kovi šil na študije jejich Janek, kerě šil na rechtoi-a, a třetí, 
Vincek, dostal se ke štrece. 

Dvě chěbé mélé: jednu tó, že si rádi zavdalé, ale ně často 

— jenom tak ale štérékráť do roka. Po tě bělé zas dóbrěra 
hospodářem a klóklě se člaůkama lebo ai pésťó do čela: „Ale 
Tomášů, slěšíš, té sé lump — lump sě! . . ." 

Druhá chéba béla, že si zakládalé na sfojě chětrosti. — 
Déž chodivalé chlapci na vagaci, strěc Chalánek hned na ně: 
co se naučelě f těch školách? Chlapci muselé pěkně ven ze 
sfojó učenosťó ze zemněpisu, přírodopisu ba ai z vězdářstfi. 
Strěc podchětlě z teho 1'edaco, — nehdy si to pravda taky trochu 
zmátlé. A déž zavdy rozevřelé nekeró knížku študentovu a uvi- 
dělé obrázkě všeléjakěch hadu, draku, lvu a iněch tvoru nečěstěch 

— potom teprof s němá neběvalo ani zbéti. 



— 58 — 

Jedno večer věkiádal Francek, že hdesě v Arábii našlé se 
veléky ložěska zlata, kery pře se tam kope jak u nás uhli — 
a neni pre tam lédi, co bě ho sbiraTé. 

„Ježiš Marja", škrklé Chalánek z lůžka, „matko, síěšiš — 
ani lédi tam neni sakfa, podmě tam! — Slěšiš, matko?" .. 

A zabralé si Arábiu tak do hiavé, že jim žena ani za rok 
zJato a stěhováni z hlavé nevěhnata. 

Déž strííca popadl kfartál a déž tak už třeti den v ho- 
spodě věsedávalé, bevaTě sama modrost; zasedlé si do panské 
sfětnice meze nevzácňeši hostě. Rikávalě: „Což mě sedláci vimě, 
ale od pánu člověk podchětne ledaco chětryho." 

Jedno večer zastalé f panské sfětnice panáčka, učitela, 
dochtora, spráfca ze dvora, polesnyho. — Přešedle neoslechaja 
se meze ně a poslóchalě chvilu. 

Mluvilo se o pohodě. 

„Pěkné požehnání na poli, chvála Bohu", přékévoval 
panáček polesnymu. 

„Pěkné požehnání, jen aby to Pán Bůh zachoval" přémastil 
učitel'. 

Stréc ChaTánek vétahlé oderku z kótka — nedalo jim, abé 
se nepochválélé, že taky něco vijó. 

„Ale co, — débé tak přešlé kobélké, jak bevajó v Azii a 
tak nám to zežhralé!" — šprechlé do teho. 

Páni mlčelé — • méslim se jim strecova řeč nepodobala. 

„Tam só takový ..." 

„Ječmen se zvláště udařil!" zamlóval jejich řeč polesné; 
„jestli nezmokne, bude letos platit ..." 

„Té kobélké licó jak brabci ; débé tak sem na nás ftrhlé !" 

„Co je pravda, pane správce" prohodil zas velebné, „letos 
dostanete pochvalu za výtěžek ..." 

„Ale víte, vé pane spráfči, v té Azii se té kobélké ijó jak 
u nás lukše . . ." 

Fšeci páni už začenalé béť trochu nevrli: ale stréc Cha- 
lánek nedále se melěť a za nastalyho ticha vedlé sfó dál. 

„Ja, só fšeléjaky potforé na tem sfétě; třeba déž zmé 
leželé v Undině, tam bélo škorpiónu jak smetí. Déž taková zóžel 
uščepla f patu, zčernala vám jak fěrtoch a hned se dal do teho 
brant. A nerač do botu té mrché zarezlé; každé' deii stálo 
f peťelu, že má každé voják, než se obóvá, vétřipať boté — 



— 59 - 

tak se vám fšecko hemžélo škorpiónama. — Ale mě změ si na 
jedněm postihlé: dalě změ ho na buben, nasěpalě do kolečka 
prachu a zapálelě. Potfora! Napřeď hledal, kudě bě ufókl; viza? 
že nemože nikadě, džigl se sám žedlem a tak sěčel zlosťó až 
posil . . ."- 

Páni sebó začaTě nemile vrtěť ; ale strec Chalánek měslerěj 
že se jim ten veklad tak lebi, a tož se drželě dál' sve řečě: 
„A vité vě, pane spráfči, že drak ai lice ? — nevěříte ? — Děť 
to náš Francek povídal ... A jak se pozná, děž Teti, od ftáka ? 
— Aha, tož tak ste chětři a učeni páni a to nevité!?" — smilě 
se strec blaženě. 

Páni sebó jaksě hnule, už ich to začenalo domrzef. PoTesne 
sebó nemile škubl, a děž se stre'c ChaTánek pořád tak ušče- 
pačně smilě, odsekl jim: „Ale stakra, děž ste tak učené, tož 
povězte, jak se pozná velrěba samec od samice?" ... 

Strec Chalánek se zarazeťě, jak bě ich běl ten ščór upchl ; 
ve Franckovecli knížkách nic o tem nebělo ! . . „Dět — děť . . ." 
začarě se zajikať, aťe dál' nemohrě. 

Páni se pod kužó usmivaFě — a strec Chalánek jako po*^ 
raženě' cófalě do šenkovné meze sósedě. „Dáchant jeden, s jeho 
samcem a samicó , . ." povidalě si v duchu, „hned jak přěndu 
dom, podivám se na to do Franckově' knižkě, děť to tam 
musi běť , . . Ale temu chlapovi měsTěveckymu to nedaruju, a 
děbě mně to mnělo stáf na třě měřěce poTa . . . Temu to nepa- 
siruju, to né!" 

F šenkovni sedlě za tabulu sám jak prst a zaměsTerě se. — 
O brezce seděrě Francek Zmrzťek, staré šfarišer a karamád 
strěca Chaťánka z Netárie. MněFě chajdu chatrnó, děbě se jim 
větr jenom tak dosť Tedajak do ni opřel, hned bě chuděra bělá 
zhurii pácem — aVe piPě jak do důchodu a rádi si porozprávěrě 
o vojně. 

„Na, zavde si, Tomášku, dět změ z vojně kamarádi" začě- 
narě rozpráfku přěsedaja ke strě'covi Charánkovi. 

„Di rač nedopaluja " 

„Aťe Tomášku, co mně tak zahazuješ a čucháš, děť sem 
taky běl v NetáHi ..." 

Strec Charánek najedno sebó trhťě a zhurta skočěrě, až 
ZmrzFek Tekem odletěťě; ChaFánek se uhodirě do čela, jako 



— 60 — 

Že jim cosé napadlo, a skokem běžeré do panské stětnice. 
Chudák Francek Zmrzl'tík samotní' popijePe. 

F panské sfétnicé akorát pan poresne eosě vékládal. 
Mluvil jak je dědina bohatá, na pěkným miste — — 

„Ja což, Klenovice só jako město — " skočelě mu do řečé 
strec Chalánek. „Só tadě panáčci — (ukázale na velebnyho 
pána a otrčeTě palec leve rukě) — só tadě učiteli (ukazováček 
se zvihá), só tadě dochtoři (tíeti prst se zvihá) — a sú tadě i 
heni . . .!" věkřeklě strec ukazuja na pana polesnyho. 

Ten zbledl jako stěna, všeci páni se mrzelě, hubovalě a 
zebera se tam ti. Strec Chalánek sedělě jakobě nic s oderkó 
v hubě, ale pod kužó se ščuřěiě, povidaja si v duchu: „Na, já 
ti dám samicu a samca !" . . 

Sotve panstfo odešlo, přeběhle strec zas do šenkovně a 
zrovna k milymu Zmrzlěkovi. „Francku, Františku — na, zavde 
si, tě sě můj kamarád, ai v Netáfíi běls . ." 

„No tak viz es, Tomášku, že sem běl." 

„No ať sis běl, ale že nevis, jak daleko je z Tovačova do 
Parizu?" 

„No neběl sem tam, je pravda, a nemožu to věděť, ale 
sak tě taky staryho čerta viš !" bránilě se Zmrzlek. 

„Co? — já? — Já vim ai kolek je feTcajkmajstru v naše 
monarchii!" 

„Tě viš . . . !" 

„Devět, aběs věděl, tróbelo; a majó na misto vězdiček 
rěstkě na 1'imcu, viš tě — ? A cisar pán majó taky lestek na 
Timcu, ale felcajkmajstři ho majó špicama duIe, a cisař pán na 
vrch špicó ... A viš proč ? — Proto že už nemože běť pána nad 
cisařa — viš tě — ? Ja, těs běl v Netálii, cos tam viděl?" 

„No a co tě!?" mrčelě Zmrzlek. „Já sem bět přece na 
koiiu a těs chodil pěškě jako za volama!" — 

„Nechť si sem chodil pěškě, ale u takovyho regementu 
přeces neběl, jak běl náš — pane, princ Emil." 

„A co, těs musel cvachať blátem, a já sem si pěkně seděl 
jak pán!" 

„Ja, ale děž změ přěšfě na misto a udělal se roztok, 
zhodil sem tele a bác sebó pěkně — a tě se íčěl teprof pucuj 
s kouskem . . . !" 



— 61 — 

„No, musels 1'ehnóť, dět už nemohls na nohách stať," 
rechtalé se Zmrlek. 

„Tě hlópe šfaTišero, déťs nemněl ani íléntě, jenom bič — 
tés bet voják?" 

„Tě sakra — Tomášů, nezlob, 1'ebo — !" 

„Aíe co se budem domrzaf, pimě rač" — dobróchalě strec 
ChaTánek. 

Zavdaja si prohodil každé sem tam něco, ale strec Cha- 
Tánek, že běTě už dnes tak řečné, hned! začalě s čemsě inem. 
„Pravda, Františku, máš pěknó chalópku, faů to máš!" 

Zmrzlek mnělě chalópku rozbito jako Fenedyk, ale ne- 
mněrčělě, co strec z tě řečě věvedó, a proto jenom kěvlě hlavo ; 
„No víš, Tomášku, jak chudobně člověk — jenom jak možu, 
každě podTivá svyho — " 

„No sak faň, tuze faň to máš. — Ale na, zavdě si, děť 
změ kamarádi." Kamarádi si zavdarě. „Tuze rku faň to máš 
zrěchtovany; pěkně přestup všade, ai na mlatyfku, ai do 
chTifka, do koiliurkě — tuze faů !" 

ZmrzTěk se blaženě usmivalě. 

„Ale víš, Františku, co ti chěbi? — že nemáš doma 
knižek; tě ani nevis, že só na světě brablenci jak kráva — " 

„Ale di rač nelža" zakřěkTě ZmrzIěk, „děť. sem už běl 
fšelěhde: v Netálii, f Peštu, f Prajské — a to sem ešče 
neslěšel." 

„No no, Františku, só, só, věř mně, na mó dušu só — 
v Americe só. - A ti brablenci taky si stavijó chatópkě; a 
jako tě máš faů chalópku — to je pendrek protivá tem bra- 
blencom — !" 

„Ssak . . . Tomášů" věhrklo ze Zmrzlěka, „to ať už od 
tebe neslěšim, lebo se zapomenu, uvizeš . . ." 

„No no, Františku, jenom co je recht. Só takovi brablenci 
a majó takový chalópkě, a děbě ses na nosu vrtil; ešče ti 
povim, že tá tvoja chalópka je protif tě brablenci - s od- 
puščenim — jak kopka hnoja!" 

„Krrrr ..." zaskřipělě ZmrzIěk zubama, „počkě, já ti dám 
brablence a chalópkě, tě fšěvo!" — a už bělě strěci a kama- 
rádi z vojně f sobě. Darmo jich hospodskě rozbraňoval. Zmrzlek 
sfiralě Chalánka pod krkem, až zmodrale. 



— 62 — 

,,A je to pravda — je — a déběs pukl ztosťó jak sčór — 
tě odrachmeTo — majó chalópkě věci než tfoja kuta — 

— je to tak — náš Francek to povídal . . ." 

TabuTa začata pod němá praščet.' — Hospodsko piěskočěl 

— buch — streci se válelě před hospodo v kaluže, jenom že 
fčěí zas Chalánek navrchu a Zmrzlek duTe. 

„Františku, nevěřiš, že majó brabTenci chalópkě?" ptalě 
se ChaTánek, fšecek uděchane a morótně'. „Věr, pustím tě, 
Františku, hneá té pustím . . děť to sám náš Francek povídal" — . 

„Tě sloto, tě fšě . . . sssak ..." 

„Na třě štokě majó chalópkě, Františku, ešče nevěřiš? — 

— nevěříš?" 

„Pust, krrrr . . . pust, Tomášů, Tebo je zle! 

„Vidíš. Františku, já tě musím udávit — tož teda přece 
řekni, majó chalópkě ti brabTenci čí nemajó?" 

Hospodské zavřel za němá vrata, a tak se podnes neví, 
jaký je to s terna brabrenčíma chalópkama. Strec Chaťánek po 
te koFěk času o hospodu ani nézavadiPě a děž ich zas jedno 
chětl kfartál, už dávno zapomněFě na brabrenči chalópkě, pro- 
tože jím zatím stoplo do hlavě zas něco inyho, íná učená 
otázka. 

Věrovany u Tovačova, Přepsal P. Alois Hlavinka. 

Reč osad Morkovic^ Slezan^ Tetetic^ PoČenic a Uhřic náleží 
celkovým svým rázem k oblasti podřečí kojetského (B), má však 
některé své zvláštnosti, nejpatrnější posud v Morkovících. 

1. ě («) mění se v t v některých slabikách kmenových a 
ohýbacích, zvláště v genítivě jednotném jmen rodu ženského: 

le =. li: ve školi, v truhli, ve zmoli, na stoK; 

ře = ři: řítaz, od večeři, přis plot, příd chalupo, pří- 
síTené, přistál zpívat, — richtor; 

ze = zi, 86 =^ «i, ce = ci: od kozí (=: koze), z kosí, 
měřica pšenici, do čepici, do kapcí, z práci, z polici, se šibenici, 
z měřici ; 

že = 21, se = si, če = či: ži (spojka že), z kuži, S veži, 
do nůší, od Kači; 

ně = ni: do studní, od laní, u jabloní; 



— 63 — 

ve = vř, hě = bi: z korotvi, kus mrkvi, kus hóžbi, — 
v izbi, ale: na fáie, na huíe, v zahradě a t. d. 

Sousedé posmívají se jim z toho větou: „Zi přiskočím 
s tém řitazem přis ten plot; 

e se mění v i také v imperativech: seduite, uhnité 
zavřité a p. . 

2. i v slabikách: li, ři, zi, si, ci, zi, ši, či v Morkovicích 
je čisté: list, peřina, zima, sila, cigán, žito, šidit, atd. vyj mouč : 
cebola; v Počenicích v některých slabikách malinko se ztem- 
ůuje v e: perena, žěd. Měna, ešTě vedle: zima, sila. 

V infinitivech sloves IV. třídy v týchž slabikách / se mění 
v e: modlet se, vařet, vozet, noset, učet atd. V příčestí činném 
toto e se prodlužuje : strčél, položél, patřéí, vařéř, vozéi atd . 
kdežto jiná příčestí nedlouzí: volal, seděl, mlátit. 

3. ^ v týchž slabikách přechází v e v Morkovicích, nebo, 
v e v Počenicích jenom ve slovech: psék, vozék, nožéček.šépek; 
v ostatních slabikách se krátí: blízko, klič, lito, (ale lóbat), 
křiž, stehlík, rohlik, kromfTík, Kbi se, stádo husi, pět flaši atd. 

4. y je v Morkovicích čisté : ryby, hrušky, muchy, v Počeni- 
cích malinko ztemněno v e : rěbě (téměř = ryby), muchě, slěšim). 

5. ý se mění v Morkovicích v e. bek, strec, dobré, v Po- 
denicích v e: bek, strec, dobré'. 

6. u je čisté: budu, mucha, chalupu, dušu; ú se mění v o: 
za našó chalupo, nesó, vedó. 

7. ů v Počenicích se zdlouha vyslovuje: růža, kůů. 

8. Tvrdé a měkké I se rozeznává: stodola, do stodoly, ale: 
ve stodoli, ve školí (li = le). 

9. Vzor starosta má akk. jedn. roven genitivu; měkké 
kmeny mužské mění tu e v ?. Lid se modlí za f Jozefa Derky 
(Derka), za Fr. Bleší (Bleša), za Jána Glozi (Grloza) a p. 

9. Vzor mrkva. 

Jedn. 1. mrkva Množn. mrkvi (= ě) 

2. mrkví (= ě) mrkvi (= í) 

3. mrkvě mrkvám 

4. mrkvu mrkvi 

5. mrkvo mrkvi 

6. mrkvě mrkvách 

7. mrkvo mrkvama. 



— 64 — 

Tak i hóžba (— houžev), dykva (= tykev). Korotvja 

s jotovaným v skloňuje se poněkud odchylně: 

Jedn. 1. korotvja Množn. korotvě 

2. korotvi korotvl 

3. korotvě korotvjám 

4. korotvju korotvě 

5. korotvjo korotvě 

6. korotvě korotvjách 

7. korotvjo korotvjama. 

10. Dativ i akk. zájmen ty je tě: viděř sem tě, dám tě. 

11. 3. osoba množn. sloves vzoru dělat končí se v ajó i 
v aji: majó, dajó, volají, děiají. 

12. Zvláštností jest morkovské habr za okolní hrab a 
Letová = Litovel. 

Ostatek se podřečí toto srovnává s kojetským B). 

V Prasklicích, v Pornícícli a ve Lhotě jsou odchylky od 
podřečí kojetského jen tyto: 

1. u koncové mění v o čisté: mucha, hruška, — budo, hubo 
našo chalupo. 

2. y se mění v e méně vysoké než na Kojetsku: hruškě, 
muché, rébě. 

3. ě (e) nemění se v ^: do čepice, že, řetaz atd. 
Praskličtí se posmívají Pornickým větou: Zděrwvala k'/čka 

okolo potučka. Také prý říkají: kopec na kupco (kupec na 
kopci), ale v Pornicích nyní se k tomu neznají. 



III. Olomouc, Šternberk, Prostějov, Vyškov. 

Hledíc k některým podstatným rozdílům hláskoslovným, 
podřečí to rozestupuje se v několikero různořečí. 

a) MznořeĎÍ olomoucko-prostějovské. 
Hranice: Dub, Štítovice, Vrbátky, Dubany, Olšany, Topo- 
lany, Křelov, Horka, Chomoutov, Pňovice, Želechovice, Náklo, 
Senice, Laškov, Kostelec, Lešany, Ohrozím, Vícov, Krumsín, 
Myslejovice, Brodek, Želč, Ivanovice, Vyškov, Mor. Prusj , Pačla- 
vice, Dědkovice, Švábenice, Chvalkovice, Dobromělice, Pivín, 
Vřesovice, Výšovice, Čihovice, Bedihošť, Prostějov. 



— 65 — 

Samohlásky, 
a, á. 

1. Neprehlasované a trvá jako v podřečí 1, 11. : čepica, ovca, 
noža, vdovca atd. Jenom naša, vaša po různu se přehlasuje : naše 
matka, vaše cěrka (Těšetice, Slátenice). Slovesa V. třídy vzoru 
házeti přehlasují všecka : zabíjet, vjěšét, střílet, míšět, vémešlět, 
večeřet. 

2. Kvantita samohlásky a je celkem táž jako v podřečích 
I, II. Odchodně krátí se d ve slovech: masló, sadló. Kráva — 
krávo ; vrata (slov. val. vrata) ; a se prodlužuje ve slově sáde = sady 
(Slátenice). 

e, é: ě, ie. 

1. Původní (i je poněkud zvýšené (více na př. v Těšeticích 
nežli v Nákle, kdežto v Dubanech zní normálně: železo, led, 
kašel, pétěl. 

2. « (ie) se úží v y, i v týchž slovech a tvarech jako 
v podřečí II.: chlib, mlikó, dyšč, prstýnek, pyró, myuó (ménó^ 
Těšetice), dobry hó, šiste, sidme, nyst, vlict, oblíkat atd. (v. str. 41.) 

3. ě (e) se nedlouzí v týchž tvarech jako v podřečí IL 

e tvrdne v týchž tvarech a slovech jako v podřečí 11. 
é se seslabuje v i ve tvarech : v jizbi, na náspi, dílo sé, 
bihávat, šil (iit), sědnitě a p. 

i, i. 

1. Po /, f, z, s, c, 2, s, č mění se i v e snížené (e) 

a) v slabikách kmenových : led, lest, hléna, kóblěh, slémák, 
letovat, lézačka, tólépán, věléké, přěblěžojé sě, — chlapce bele, 
děvčata bélé, — křéve, střékač, přebrat, zéma, sela, sérka, sěrótěk, 
sévé, gdésé (kdysi) — gděsé (kdesi), cěgán, cěbola, cězi, lacěné, 
— žéd, žévot, žěto, žěla, žévíca, šědit, Sěmon, šénděl, šéróké, 
óčétél, řičéca ; 

})) v příponách ina, inec, ica, ička, ivý\ malěna, péřěna, 
kózéna, pséna, kóžóšěna, kóšéna, hosěněc, kóřéněc, — tak i: 
žaběnéc, kravěněc — póléca, plóskóřéca (pryskyřice), měřěca, 
kózéčka, hoséčka, róséčka, ružěčka, bázléve, švitóřéve ; 

r) V genítivě, dative a lokále ženských vzorů, kde e za- 
stupuje '': dó řtíčé, k řěčé, v řečě, dó pólěcě, na pěcě; — alé: 
na věže (věži) — s věže (s věže), v mže (v růži) — dó ružě 
(do růže) atd.; 



— 66 — 

d) v nominative mn. mění se jenom c/ v cě : vňjáce, vtácé 
a v dualn: óče, uše, ostatek trvá i nezměněno: očétěli, přáteli, 
psi, drátari, něznabozi, hastróši. 

e) v infinitive a příčestí činném sloves I. a II. třídy, i po 
souhláskách ií, mj, j: žět — žel - žějo, šět — šel — šéjo, 
palet, k()řět, vózét, nosét, složét, ťěšět, tóčét, nósél, vařél, óčěl, 
ožel, hořet, zvóňét, krmjět, strójél, dojet. 

/) ve spojce /: ótéc é matka. 

Toto zástupné e u výslovnosti zcela určitě a zřetelně se 
rozeznává od ě (původního) : Tam bélo lédó (= lidu) — tam bélo 
lědc) (= ledu). 

Čistého dlouhého í ani v tomto podřečí není ; každé dlouhé 
* budto se mění v « poněkud zvýšené (e), nebo, a to mnohem 
častěji, se krátí v ''. 

1. i se mění často v e po ^, i", z,' s, c, z, s, í, a to: 

a) v slabikách kmenových: klen, hlesta, léče, blézko, 

blě'žét sé, lésti, lébit sě, slé'bit, léčět stěno — póličět na 

vtáké. 

Výjimky: blin, kližét, sklípek, plišěk, kobližek a p. — Proti 
spisovnému: klíč, líbat, líto, plíce je: kloč, Idbat, loto (v. léto), 
ploca. 

Křéž, křédlo, vedle: hřib - hřebe, hříbě, hřích, řídké, 
tříska, Jiřík, dřit, vřít a p. — Střélět = střelit i střílet. 

Předpona prí většinou i krátí: přísada, příšera, přiklad, v. 
přěkladnik. 

V kmenových slabikách zé, si, cí málo kdy se mění / v é, 
většinou se krátí: v země, sin, tisic, cen, cisař, dvacítka, cítit. 
Pravidelnější je přezvukování v kmenových slabikách ší, ší, čí: 
žénat, šépék, čétat, čest; — čéhat = číhati, číihat = trčeti, — 
čem, ale či? (cujus), 

h) V zdrobůovacích koncovkách ik, íček: stolek, róhlek, 
králek, stéhlék, kólék, v, krómflik (knoflík), — žébřék, stařeček, 
vózék, psék, křéžéčěk, nožek, kóšék, nébóžčék. 

c) v koncovce ín, inek: včělen, ókřénék, Dróždén. 

d) v genitivě mn., a to i po jiných hláskách, jmenovitě po 
ú: škatolé, péntlé, póle, kbzé, kužé, došé, zěmůe, daůé, střéšňé^ 
řéčé, zde, pěcé, kórótvé, psailé. 

e) v ínstrnmentale sg. náměstky on : s ůém. 



— 67 — 

/) Ve slovesech opětovacícli mění se ž v e hlavně po z, 
s, r, ostatek se krátí : óževat, věševat, prěčetat, začíínat, ščepat, 
střékat, — zaplitat, pólivat, větřipat, klečivat, vařívat, véšévat, 
nosívat. 

2. i se krátí v týchž slovech a tvarech jako v podřečí II., 
jenom pónděle činí výjimku. 

y, ý. 

1. ]j mění se v e snížené (é) : pěsk, kópěto, ménář, met — 
mel, set — sel, krět — krél. debé běle rébě, béla bě ě máčka, 
kréda (křída). 

y trvá jen v několika slovech méně obvyklých nebo cizích : 
bylěna, starobyle, šprým, tyran. Vedle staršího děckě slyšeti 
nyní častěji dycky. Slovesa zpytovat, třpytit se, jež mají v ná- 
řečí val, a slov. měkké /, nemění tolikéž své '-hlásky. 

Vzory obraz a koza mají koncové e zvýšené (ě), protože 
nevzniklo z y, nýbrž z původního e: óvsě, kózě, kose. 

y se nevysouvá ve slovese: vědat, vědaná. 

2. ý mění se v e trochu povýšené (é): bek, pasteř, strec, 
dóbre, člověk, dobrech lědi, vemlóva, vehra, veskat. 

ý se krátí v e \ týchž slovech jako v podřečí II. 

o. 

1. Původní o je malinko zvýšené (ó): ólóvó, stodola, doma, 
hólobóm. 

2. o se mění v u (ů) ve slovech: kuzlé, kuža, nuša, luni 
(lun), kužóch, usmé, dulě, zvláště v koncovce oj: luj, ruj, pokuj 
kruj, struj, zábuj, nébuj se, póduj, — vujna, pak ve slovese: muct 
— mužů — muhl. 

3. o se nedlouzí v o: dójět (dojiti), hójět, strójět, bójim 
sé, stojím. 

4. '> se nemění v u v dative mn. : strómóm, tělatóm, pólóm. 

u, ů. 

1. n, se mění v o snížené (O): zob, kos, hobo, rokó, dóšo, 
jóž, ščoka, kot-kól, néso, bodo, mědo, cókro, kóvářó!, k óhno, 
čěpicó, na nóžo, na pólo, na praho, o nás, póklódit, kopojo, óřó> 
kodě, todě, všódě. 



— 68 — 

Toto snížené (hrdélné) v zcela zřetelně se rozeznává od 
zvýšeného (podnebného) 6 v podobných slovech a tvarech; 
kos (kus) — kós (kos\ do bókó (buk) — do bókó (bok). Za- 
volá-li Hanák: „Francko!" ví dobře Francek vedle Francky 
stojící, že on jest volán, an by na Francku volal: „Francko!" 
Cizinci spíše se podaří vysloviti hanácké ó než 6. 

2. n se nepřezvukuje v o jen v některých slovech a tva- 
rech a) ve slovech cizích nebo méně obvyklých : šutrovat, bunda, 
pult, řujnost, bujnosť, šukat, lump ; h) v imperative sloves 
IV. třídy: kupuj, maluj; c) v příslovcích: dokud, dótuď, odsud 
a p. ; oř) ve jménech národů: Rus, Prus (ob. Prajz); ale: Torék, 
s nímž bývaly častější styky.. 

3. u se nepřehlasuje po měkkých souhláskách a nedlouzí 
se, právě jako v podřečích I. a II.' 

4. Za ú (ou) a přehlasované z něho í je všude zvýšené 
poněkud o (6): od, dvar, ořad, kloč, lobat, za našo stodolo, to 
červeno ružo, k zělíí, v proto, k vičéro. 

5. Slova, jež v nářečí slov. a val. proti češtině '/ nedlouzí 
v ý, mají v hanáčtině o (nikoli 6): hoslé, stopa, lóža, póta, dot, 
zézot, - a naopak, která tam proti češtině " dlouží v w, mají 
tu d: sdknó, žalodék, drožka, rdbat. 

6. d se krátí: dldhe — dlóhó, Idka — lok — lokám — na 
lókách — lókama. 

7. (') a o splývá v d ve slově dv(')šnik = dvd-ošnik (dvou- 
ušník), hrnec se dvěma uchy. 

o 

u. 

/' se vyslovuje vesměs zkrátka: dum, nuž, stul, dvůr, vul, 
sul, ruža, vula, — žáku, kbšu (gen. mn.), sdsédu chlapec, — 
trůn, kur (v. kdr), - muj, tvůj, pučet (půjčiti), půdo (půjdu). 

ia, io, au, aj, ej, ij, yj. 

1. Dvojhlásky ia, io vyskytují se po retnicích vzorů země, 
hříbě, proceství: kónópja — konópjó! — kónópjd, pod zénijd, 
hřibjata, procestvja, v procestvjd. 

2. O dvojhlásce au platí, co pověděno o podřečí I. na 
str. 14: pdk, pdz. 



— 69 — 

o. Tolikéž celkem má platnost, co pověděno na str. 45. 
o dvojhláskách «;', ej, ťj, yj\ vzniklé odtud é jest poněkud 
zvýšené: kle (klej = klih), óle, óběčé, de, zavóle. Vedle póčke 
je také póčky. 

P o z n. Původní hlásky e, o a zástupné e {== y), é {= ý, 
ej\ o (= u), "' (= ú) nejsou všude stejné jakosti. V Dubanech 
jest jejich zvuk skoro normální : rebe, vole, dobré, bodo. Jen 
koncové <'> se malinko zvyšuje: za našo stodolo. Vokativ zní tu: 
Francko! — Francka! 

V Těšeticích a v Kostelci původní ř, o a zástupné e, o 
zní značně výše nežli v Nákle. V Olšanech zase zástupné é je 
nižší, více hrdelně než podnebné. 

Souhlásky. 

Spodobování souhlásek děje se celkem touž měrou a týmž 
způsobem jako v podřečí I. (str. 15). Hláska v se v tomto pod- 
řečí nespodobuje v /: květ, otvírat, tvůj a t. d. Toliko v Ol- 
šanech vyslovuje se kfět, k fám, sfuj a t. d. 

Místy (na př. ve Studenci) h na konci slov zní jen slabým 
přídechem a takměř mizí: sni, pra, tr. 

proměnách souhláskových platí celkem, co pověděno 
v podřečí II. Zvláště podotknouti jest: 

1. / a r rozeznává se zcela určitě a rázně ještě v Těšeticích: 
skala, klada, tabóla, zélentí, pacholek atd. Ale už v přifařených 
tam Ohnicích rozdíl ten jest méně patrný. V Příkazích, Skrbeni, 
v Nákle na Olomoucku, v Myslejo vících na Prostějovsku jest I 
před každým a, o, o a na konci slov: stodola, lampa, tabóla, 
kolo, malovat, volal, ohěl, očětěl-, před e, é, e je střední 1: pa- 
cholek, zelené, led, léto, rbhlék. 

1 se vysouvá ve slově: žěčka, mění se v e ve slově měčét 
— méč — méčté. 

2. Pozoruhodno je vsuté r (vl. rozlišené nn) před příponou 
ný v přídavných : dře věrné, ólóvěrné, kužěrné, koščěrné, sklérné, 
vedle slaměnné, kdež se nn zcela zřetelné vyslovuje, jako ve 
slovech: Anna, panna (Náklo, Náměšť). 

3. d se mění v / ve slově svajba (Dubany) — svadba (Těšetice). 
t neměkne v infinitive: nyst, lěžét, volat. 

t se mění v d ve slově: žloděk. 



— 70 — 

4. v přídechové je v Bílovicích, Kostelci, Oelec hovících, 
Stařechovicích, Uherčících, Dédkovicích, Myslejovicích, v Ohro- 
zíme, Krumsíně: vóbá, vóbřísli), vóbéc, vókurke, vóknó. 

m se mění v n v slovese: snějo sé, snějěš sé atd. 

5. k se mění v ch ve slově: parchan. 

6. h přídechové jest jenom v několika slovech : hózěl, hózda, 
hóléca, hódíca, hozeny, ale: óhél, óhěr, óchó atd., Hanka, Hana, 
Hantoš. 

h se odsouvá ve slovech: řbét, vizdat, vězda, řěbíčke, řmi, 
zařměló. Óúcé (= Ohnice), jak bité (= hbitě, jakmile). 

7. ž se vysouvá ze složeniny: jólépak — jožlépak. 

8. Š se mění v ^ ve slově: člapa. 

9. j se odsouvá ve slovech: ím, íva, ikré a p., ěšče (v. jěnóm), 
ečméň (Náklo), Lozěk. 

Rozdíly. 

1. V Stařechovicích, Čelechovících, Kostelci, Bílovicích, 
Lešanech, Ohrozími, Plumlově, Krumsíně, Uherčících, Dědkovicích, 
Brodku, Želči, jakož i v sousedních západních osadách tohoto 
podřečí je přídechové v : voko, voves, vodehnal. V Zdětíně u Ptení 
už jest í přídechové h: hale, hocho, hovázale. 

2. V Plumlově, v Kelčicích, Vřesovicích, Kobeřicích, Hrad- 
čanech, v Brodku a v Želčí jest jedno I, střední. V Dobromělicích 
se 1 a /.' ještě rozeznává, ač ne příliš rázně. 

3. V Dubě a přifařených Nenakonicích, pak ve Štítovících 
t v iníinitivě měkne: volat, běžet, mlátit, kdežto v sousedních 
Vrbátkách už je tvrdé t. 

4. V Senici je zástupné e{=i/) a o(=n) vyšší, podnebné: 
rěbě, šperkě, kůp cókró. 

5. V Pívíně, Štítovicích, Bédíhoští, Dubě, Nenakonicích a 
v Senicí je zástupné é{—ý,i) vyšší, skoro kojetské: lečet, čehat, 
křež, zavolě, strec, bek, z te bíle hOse. 

6. Ve Výšovicích, Vřesovicích, Štítovicích, v Dubě a Nenako- 
vicích je ó(=tí) hodně vysoké = o: za našu zahradí). 

7. V Brodku a Želčí je zástupné é a ó snížené, hrdelné: 
strec, dobrě, orně, zakrě. 

V příčestí minulém zástupné ^ se tam dlouží : omel, zakrel, 
prosel, vozěl. Tak í v Kobeřicích a Dobromělicích, ale é je tu 
vyšší: omel, zakrel. 



— 71 — 

i ve slabikách li, ří, f^í. š>, U většinou se kráti. 

Slova niť a nízký mají přídech h: hnit, hnizké. 

Dativ mn. rodu m. a stř. končí se na um jako na Vyškovsku : 
žebrákům, telatům. 

Přídavné přisvojovací je: soseduj — sosedova — sosedovo. 

Imperativ slovesa bét (býti) je: béd — bédte. 

8. Řeč města Prostějova má sice ráz podřečí okolního, ale 
již se značně „poměštila"; a) hlásky v^ ?', y jsou čistý: budu, 
žito, hlina, ryby a t. d. ; h) n mění se v 6, ý, ej v e jako 
v okolí: dobré stréc, dé; c) i se krátí a mění se v e toliko 
v koncovce ik^ po z, ž a s: vozek, nožek, košek. 

h) Různořečí bystřicko-šternberské. 

Hranice: Loučka, V. Újezd, Daskabát, Práslavice, V. By- 
střice, Bukovany, Radkov, Dolany, Biikovíce, Mor, Houzová, 
Hnojíce, Žerotín, Hřebci n, Hodolany, Bystro vany. 

Mluva pohraniční osady Loučky u Lipníka značně se již 
odlišuje, jsouc přechodem k sousednímu podřečí hranickému. 

1. // a y nemění se v o a e: budu, našu chalupu, chlapi 
byli, roby byly {„hele je prý škaredý".) 

2. n a ý přechází v o a é: dlóho, moka, stréc, bek, dobré 
člověk. Koncové o zní jako rychle vyslovené/)?/: veď*", za naš-^"/ 
stodol^w, nebo se krátí, když sé předchozí slabika přízvukem 
(po hranicku) dlouží: k zélo, v zélo. 

3. é{ie) se \\n jako v různořečí a): mliko, chlib, prstýnek, 
přišil k nám, nysť, vysť. 

4. Y slabikách //, f/, z?, si, ci, z?', š>, či nemění se i: list, 
peřina, zima, žid, atd. 

5. Dlouhé í v těchto slabikách mění se jen po z, s, i, Š ve 
vysoké é: vozék, psék, nožeček, košéček. 

6. / a ^ rázně se odlišují: uhel — uhel', byli — byly. 

7. Lokal mn. rodu m. a stř. má koncovku och: o vtákoch 
na stromoch, v oknoch, telatoch (v. koněch). 

8. Dativ jedn. zájmem jd jest tni, po předložkách in>i. 

9. Sloveso byf má tvary: su, si; kde sis byl? 

Řeč města Lipníka má ráz lašský nedostatkem dlouhých 
slabik a přízvukem polským: patek, mačka, sedlák, chíib, polívka, 
krupy, muka, dobry pivo — dobryho atd. 



- 72 — 

V Hnojicícli, Honzové a Žerotíně je dativ zájmen já mi, 
ve Štěpánově a dále na jih mně. Odtud si sousedé tito navzájem 
přezdívají: „Mifaci" a „Mněši." 

Ve Štukově, Želecliovicích a dále už je přídech o (vokno, 
voves) a t v infinitive tvrdé (volat, vyst). 

V Tršicích staří lidé mluví právě tak jako v sousedních 
Lipjanech a j.; mladší pokolení „jož se panšči". 

Podřečí bystřicko-šternberské liší se od olomoucko-prostě- 
jovského hlavně měkkým t inflnitivním: nysť, pit, hóřěC, chodit, 
vólať, házéť, kopóvai 

Jiné patrnější rozdíly jsou asi tyto: 

1. á nekrátí se ve slovech : máslo, sádlo v krajině od Přá- 
slavic k Lipníku. 

2. Koncové ' zástupné tvarů jmenných je poněkud zvýšené a 
zní stejně jako « původní : s tabolé — na tabolé, do tróhlě — 
v tróhlě, v teplé, na faře, na dvóřé, v kómóřé, z noze — v noze, 
z mézě — na mézě, do čepice — v čepice, z ružě — v ružé, 
do d6šě — o dóšě, do řěčé — v řěčé. 

Tolikéž jest vyšší zástupné e v infinitive proti nižšímu 
různořečí a): óčět, nósět, vařět, sldžět, pálét atd. 

V nominative mn. nemění se i v ě na Bystřičku ani po c : 
chlapci, zajíci; proti tvarům chlapce, zajicé v Hnojících a sou- 
sedstvu. 

V duále oči a uší mění se i v é: óčé, ošé. 

V Přáslavicích : tři, štěři, střilét, v Daskabatě: tře, štěřé, 
štřělěť. 

Zástupné e (= í, ý) je na Tršicku o poznání vyšší než 
na Bystřičku: křěžečěk, kosečék, střekať, křěve. 
Mžikat očima — mžekať = hráti na mžičku. 

V příponě prí mění se 2 v e; někdy se také krátí: přelé- 
žétósť, předaněk, přéjěm, přívoz, příhoda, přikopá, 

3. ě se úží (mimo jiné, obecně hanácké) ve slovech: bříza, 
mřiža, vikó, tircha (slov. těrcha = tíže), 

V okolí B3^střice: šiste, sidme; na Tršicku: šesté, sědme; 
tak i : usme — osmé. 

4. Na Tršicku vyslovuje sd o (= u) zvláštním způsobem, 
jako by ou velmi rychle, ve zvláštní jeden zvuk vyslovil: 
stréčkoM! na yózov. V Lipjanech jsem tuto výslovnost, jakožto 



— 73 — 

na první poslech nápadnou, sám dobře rozeznával, a v Tršicích 
mi tvrdili, že se i tam za stará vj^slovovalo : Franckovi ! Janko?/ ! 
houáou (budu) a p. 

Na Bystřičku dlouží se o v slabice oj : hójěť, stroj ét, dójéť, 
rójéť se, bójim sé, stójim, ve slovese plóvať — plovám a v pod- 
statném ójé. 

se mění v n ve slově rózpurék. 

5. o (u) se přehlasuje ve slově ščika a) ščoka. 
6 (ří) se krátí ve síovech: ómór, óspóra. 

6. Na Šternbersku (v Hnojících a j.) jasné hlásky na konci 
slova vyslovují se rozdílně od temných, t. j. s pazvukem sa- 
mohláskovým: vuz — kos, lez — les, hob — kop, had — plat 
atd. ; koncové h u výslovnosti mizí : pra — prahó, ró — róho, 
sni — sniho. 

7. Na Bystřičku spodobuje se v v / jako v sousedním 
podřečí 11: k fám, dratfa, mrkfa, kfět, sfuj. 

8. Na Tršicku rozeznává se zcela jasně I a. T. V Dolo- 
plazích jest I před každým a, o, 6, 6 a na konci slov: lampa, 
kloč, lobať, óhél; jinde jest I střední, 

V Přáslavicích a odtud na sever k sv. Kopečku a Štern- 
berků jest jedno I střední (české). Žena v Lipjanech směje se 
svému muži rodilému z Bukovan pod sv. Kopečkem, že říká 
Jampa, pacholek (vl. lampa, pacholek) m. lampa, pacholek. 

1 má platnost samohlásky ve slově klč — klči (coll.) = 
pařez — pařezí, dostal do rókě klča (slov. val. krč = křeč). 
Tršice. 

I se vysouvá ve slově: brabléc — brabca. 

9. ř tvrdne (jako v a) ve slovech : odérět, kréda. 

10. t; se odsouvá ze slabiky vova jako v jiných podřečích 
moravských: piovár, pozdraovaf, věpraovať, staovaf se. 

11. m se mění u v ve slově vrabec n. vrabléněc = mra- 
venec (Hnojíce). 

12. k se mění v ch ve slovech žvechať, schóřěca. 

13. h se přisouvá ve slově husa = osa (vosa): popchané 
ód huse (Hnojíce). 

14. ch se střídá s A; ve slově skfálně, naskfál v. schfálné, 
naschfál (Přáslavice). 

15. c se mění v š ve slově žloš (Chvalkovice). 



— 74 — 

Skloůování a časování spravuje se celkem v celé oblasti 
obojího různorečí týmiž vzory až na některé rozdíly hlásko- 
slovné, na svých místech vytčené. Vystavené tu vzory jsou 
velkobystřické (z Přáslavic). 

Skloňování jmen podstatných. 
1. Vzor holub, dub: 

Jedn. 1. hólob Množ. dob 

2. hóloba doba 

3. hólóbóvi (o) dobo 

4. hólóba dob 

5. hólobé ' dóbé 

6. hólobó (ovi) dobo (ě) 

7. hólóbem dobém 
Množ. 1. hólóbi dóbé 

2. hólobu dobu 

3. hólobóm dobóm 

4. hólóbé dóbé 

5. hólóbi dóbé 

6. hólóbéch dóbéch 

7. hólóbama dóbama. 
v Kostelci má koncovku um: žebrákům, 



Dativ mn. v Kostelci má koncovku um: žebrákům, pa- 
cholkům. 

Lokal mn. mívá také koncovku dchy jmenovitě po hrdel- 
nicích: o ftákách, žebrákách, hříchách, na břehách, — po pěti 
grecařich (Doloplazy). 

2. Vzor muí, nůz. 
Jedn. 1. móž Množ. nuž 

2. móža nóža 

3. móžóvi ňóžó 

4. móža nuž 

5. móžó nóžó 

6. móžó (óvi) nóžó 

7. móžém nóžém. 
Množn. 1. móži nóžé 

2. móžu nóžu 

3. móžóm nóžóm 

4. móžtí nóžé 



75 — 



5. moži 




nóžě 


6. raožich (ech) 




nožích (ech ) 


7. možama (ěma 





nóžama (éma) 


Instr. mn. na éma je dosti 


častý : 


košěma, chlapci se óčijó 


krečiřěma. 






3. Vzor 


obraz 




Jedn. 1. obraz 




Množ. obraze 


2. óbraza (o) 




obrazu 


3. óbrazó 




óbrazóm 


4. obraz 




obraze 


5. óbrazó 




obraze 


6. óbrazó 




obrazech (ich) 


7 obrazem 




obrazárna. 


V Kostelci je lokal: v lěsé, 


v. na 


vóbrazó, na vózó. 


4. Vzor okno. 




Jedn. 1. 4. 5. óknó 


Množn. okna 


2. okna 




ókén 


3. óknó 




óknám 


6. ókné 




oknech (ách) 


7. ókném 




óknama. 



Hnizdo má v genitivě mn. hnizdé, 

5. Vzor pole: 
Jedn. 1. 4. 5. póle Množ. 

2. póla 

3. pólo 

6. pólo 

7. pólem 
Nébéy z nébě, k nebo, na nebo (něbjo), pód něbéra. — V té 

nfebi, pod nebo (Hnojíce). 



póla 

pól, póle 
pólóm, pólám 
pólách (ech, ich) 
pólama 



6. Vzor stavení: 



Jedn. 1. 4. 5. stavení 

2. stavěni 

3. stavěni 

6. stavěni 

7. stavěním 



Množn. stavěna 

stavěn (ňe) 
(ů6) stavě nám 

(no) stavěnách (ich) 

stavěňama. 



— 76 — 



7. Vzor proceství'. 



Jedn. 1. 4. 5. prócfestfi 

2. prócéstfi 

3. prócéstíi 

6. prócěstfi 

7. prócéstfim 



Množ. prócéstíja (vja) 
prócfestftí (vi) 
prócěstfim (vjám) 
prócěstfich 
prócéstfama (vjama) 



Mimo jiná collectiva je na Hané také smět i (kdežto Slo- 
váci a Valaši užívají plurálu: Sú tam smeti, posbíraj ty smeti) 
a kosti: Chodi p5 kosti (kupuje po dědinách kostí). Maryšo, 
hdé máš to kosti? Jh to žěd. Žěd handli kóstim. 





8. 


Vzor 


ryba : 






Jedn. 1. rěba 








Množ, 


, rébtí 


2. rěbě 










réb 


3. rěbé 










rébám 


4. rébó 










rébé 


5. rěbó 










rěbě 


6. rěbě 










rěbách 


7. rébí) 










rěbaraa. 




9. 


Vzor koza: 






Jedn. 1. koza 








Množ. 


kózě 


2. kózé 










koz, kózé 


3. kOzé 










kozám 


4. kózó 










kózě 


5. kózó 










kózě 


6. kózě 










kozách 


7. kozo 










kózama. 




10. 


Vzor trohla 


: 




Jedn. 1. tróhla 








Množ. 


tróhlé 


2. tróhlě 










tróhél (lé) 


3. tróhlé 










tróhlám 


4. tróhló 










tróhlé 


5. tróhló 










tróhlé 


6. tróhlé 










tróhlách 


7. tróhló 










tróhlama 



Slóza (slza) má nom. mn. slózi. 



— 77 — 

Vzor starosta má v gen. starósté, v akk. starosto; v Du- 
banech v gen. starostu, v akk. starosto: od Procházku, od 
Jánka Svobodu 





11. 


Vzor 


duše: 






Jedn. 1. doša 








Množ. 


dóšé 


2. dóšé 










dóše 


3. dóšě 










dóšám (im) 


4. dóšó 










dóšé 


5. došó 










dóšé 


6. dóšě 










dóšich (ách) 


7. dóšo 










dóšama (éma) 



Sviňa má v dative mn. sviňóm. 



Množ. zemně 
zéraňé 



zemuam 

zemně 

zemně 

zémůácli 

zémůama (němá). 



12. Vzor země: 

Jedn. 1. zem 

2. země (země) 

3. zemi 
4 zém 

5. zémjó (zémňó) 

6. zemi 

7. zémjd (zémůo, zémó) 
Ves splývá s předložkou na v jedno slovo: je návsé, pod 

náves {= na návsí). 

Slova na c mají v nom. mn. obyčejně e: nemoce, pécě. 

Vóhrózem (Olirozim), dó Vóhrózémě, Vóhrózěmi (lok.). 

Kólnjn pomnožné, v kólajich. 

Častý je v tomto podřečí gen. mn. ženského rodu na é: 
lampě, hré, pověře, flěnte, knihé, koze, bříze, mézé', hóse, kužé, 
flašé, olše, slepice'. 



13. Vzor kost: 



Jedn. 1. kósť 

2. kosti 

3. kostí 

4. kósť 

5. kósťó 

6. kosti 

7. kósťo 



Množ. kosti (ě) 
kostí (e) 
kóstím fěm) 
kosti (ě) 
kostí (ě) 
kóstich (ech) 
kósfama (kosťma*) 



— 78 — 

Vzory hosť a daň kromě odchylek hláskoslovných (i = i, 
u = ů, o -- u) a lokkalu mn. éch skloňují se jako v podřečí I.; 
tak í ledi a d^ti, mrkfa^ ^'"'Vf} hřibe. 

Skloňování jmen přídavných. 

1. Vzor dobrýj dobré, dobrá. 



Jedn. 1. dobré, dobry 


dobrá 


2. dóbryhó 


dobré 


3. dóbrymo 


dobré 


4. dóbryhó, dobry 


dobro 


6. dóbrym 


dobré 


7. dobrém 


dobro 


Množ. 1. dobří dobry 


dobry 


2. dobrech 




3. dobrech 




4. dobry 




6, dobrech 




7. dóbréma 




2. Vzor dnešní: 




Jedn. 1. dnešní, dnešní Množn, 


. dnešní 


2. dnešního, dnešní 


dnešních 


3. dnéšnímó, dnešní 


dnešním 


4. dnešního, dnešní 


dnešní 


6. dnešním, dnešní 


dnešních 


7. dnešním, dnešní 


dnešníma 



Vzor sosedu — bva — bvo skloňuje se celkem dle dobré. 

Stupňování jmen přídavných, nehledíc k zákonům hlásko- 
slovným, jest pravidelné: pěkné — pěkňéší — népěkňéší, teplé 
— těpléší, hosté — hóščí, dobré — lepší a lépčí, krátké — 
kratší a kratči, lěfké — lěfčí — a léfčéši. 

Význam superlatívný mají tvary: vesóčajzné (velmi vysoký), 
dlohajzné, véléčajzné a p. 

Skloňování zájmen. 

1. já té mé 

2. mně těbě, tě sebe nás 

3. mně tobě, tě se, sobě nám 



— 79 — 



4. mně 


tébě, 


tě 


sě, sěbé 


nás 


6. mně 


tobě 




sobě 


nás 


7. mní) 


těbo 




sěbo 


nama 



V Senici jest dativ mi. Na Tršicku: de mjě, pod ké mjě, 
di óde mje, póčktí mjě. 



1. 


ón, ónó, 


óna 


óni, óně 


2. 


hó (něho) 


ji (ni) 


(j)ich (nich) 


3. 


mó (němo) 


ji (ni) 


(j)im (nim) 


4. 


hó (něho) 


jo (ŮO; 


(j)ich (ně) 


6. 


něm 


ni 


nich 


7. 


óém 


ňo 


němá 



Na Tršicku: Počkě na ůe! 



1. muj, my (mójě) 


mója (má) 


mi, my 


2. myhó (mójěhó) 


mé 


mech 


3. mymó (mójémó) 


mé 


mém 


4. myhó (mójěhó), my (mójě) 


mójó (mo) 


my 


6. mym (mojěm) 


mé 


mech 


7. mem (mójém) 


mo 


méma 



Tvary v závorkách položené jsou řidší. Mi b, my \ nom. 
mn. zní ovšem stejně. 



1. 


naš, naše 


naša 


naši, naše 


2. 


našeho 


naše 


našéch (našěch) 


3. 


našěmo 


naše 


našem (našem) 


4. 


našeho, naše 


našó 


naše 


6. 


našem 


naše 


našéch (našéch) 


7. 


našem 


našo 


našéma (našěma) 




1. ten, tó 


ta 


ti, tě 




2. téhó 


té 


těch (téch) 




3. těmó 


té 


těm (tém) 




4. téhó, tó 


tó 


tě 




6. těm 


té 


těch (téch) 




7. tem 


to 


těma (téma) 



Dle vzoru ten a to skloňuje se hdó a có. 



80 — 





Skloňováni číslovek. 




Jeden — 


jedna — 


jedno skloňuje 


se docela dle 


1, ta, to. 










1. dvá — 


dva dvě 


tři — 


tře 


átěři — štérě 


2. 
3. 


dvoch 
dvom 


třech 
trém 




štěr (štéřéch) 
štěrém 


4. dva 


dvě 


třě 




štérě 


6. 


dvoch 


třech 




štéřéch 


7. 


dvoma 


tréma 




štěrma 



vzoru 



Všecek skloůuje se celkem dle dobré. 
Kólék: do kólěka, s kóléka. 

Časování. 



I. tříd a. 

Imperativ : 
véd 

véďté 
védnié 



Přechodník; 

véda 

Infinitiv : 

wsf 



Indikativ : 
védo 
védéš 
védé 
védémé 
védété 
védo 
Příčestí činné: vedl, védJa, védló. 
Příčestí trpné: védéné, vedená, věděny. 
Dle vzoru toho časují se všecky kmeny zavřené až na 
odchylky hlaskoslovné: čisť, klasť, krasť, kfysf — kfétó, myst, 
plicť, přist — přědó, rusf — róstu a rustl ; — hrězf, třisť — 
třéso, vyzt — vézó, moct — možo — mohl, pycf — péčó, 
říct, sicť, tycť, tlocť, vlicť; — zapjat (pnof), pocit, tit, žit (žat), 
najat, vziť — vézmo — vzal — vzite; — zibsť — zebe — 
zibló — dřiť (dřo, déro), mléť, mřiť — mřó, próstřiť, vřít. 

Sloveso hnyst — hnétě — hnětl, na Prostějovsku a Olo- 
moucku obecné, zastupuje se na Bystřičku slovesem klačit. 
Sloveso moci na Prostějovsku má tvary: muct — mužo — muhl. 
Tamtéž obecný jsou tvary přémot (přijmouti), najmot. 

Indikativ : Imperativ : Přechodník : 

krějó kré krěja 

kréjéš krété Infinitiv: 

krějé kréme krět 



81 



kréjémě 

kréjétě 

kréjd 

Příčestí činné: krél, kréla, kréló. 
Příčestí trpé: krěté, krétá, kréty. 



Dle tohoto vzoru časují se všecka slovesa kmene otevře- 
ného: pleť — plějo — ple — plel, biť — bijó — bi — bil, 
piť — pi, liť — li, réf — re, meť — me, šéť — šel (šíti), žéť — 
žel (žíti), čof, dóť, koť, oboť. 





II. třída. 




Indikativ : 


Imperativ : 


Prechodník 


tahnó 


táhni 


táhna 


táhneš 


tahnité 


Infinitiv : 


tahné 


tahnimě 


tahnoť 


táhněme 






táhněte 






tahno 







Příčestí činné: táhl, táhla, tahló. 
Příčestí trpné: tahnote -á -y (tažené). 







III. třída. 






Indikativ : 




Imperativ : 




Prechodník 


ómim 




omne 




óměja 


ómíš 




ómůě'té 




Infinitiv : 


dmi 




ómnémě 




óměť 


oniimé 










ómité 










ómijo 










Příčestí činné: 


óměl 


— óměla — 


óměló. 




Příčestí trpné: 


ómněné -á -y. 







Méf — mám, májo — mje (mňé) — měja — měl. 

Bát se — bójim sé, bójijo sé — buj sé — bója sé — bál sě. 

Chtěf — chco, chco — chce (chťé) — chca — chtěl. 

Spaf — spim, spijo — spě, spěte — spja — spal. 

Stát — stojím — stůj — stója — stál. 

Vidět — vizo — (hled) — viděl, viza. 



— 82 — 





IV. třída. 






ludikativ: 


Imperativ : 




Přechodník 


vózim 


vóz (voze) 




vóza 


vóziš 


vóztě (vozeté) 




Infinitiv : 


vózi 


vózmé (vózemé) 




vózét 


vózimě 








vózité 








vozijo 








Příčestí činné: 


vózěl — vozěla — 


vózéló 




Příčestí trpné: 


vózéné -á -y. 







Kratší a delší tvary imperativu vyskytují se často vedle 
sebe: slož — slóžé, nós — nose, kaz — kaze, kal — kale. 
Praščeť má v imperative: prašč n. praščě, lébiť se: léb se — 
lébté — lebmé sě. 





V. třída. 




Indikativ : 


Imperativ: 


Přechodník 


dělám 


déle 


dělaja 


děláš 


dělétě 


Infinitiv: 


dělá 


dělémé 


dělat, 


děláme 






děláte 






dělajo (aji) 






Příčestí činné: 


dělal, dělala, dělalo. 




Příčestí trpné: 


dělané -á -y. 




Indikativ : 


Imperativ : 


Přechodník : 


kácim 


kácé 


kácej a 


káciš 


kácété 


Infinitiv: 


kácí 


kácémé 


kácet 


kácíme 






kácíte 






kácijo 






Příčestí činné: 


kácel, kácela, kácěló 




Příčestí trpné: 


kácené -á -y. 





Dle vzoru toho časují se kmeny přehlasované; zabíjet, krájet, 
póbizéť, věraešlěť, mišět, věšet, věčěřéť, zarósět, vracet a t. d. 



83 — 



Indikativ : 


Imperativ : 


Přechodiiík 


liřějó 


hře 


hřej a 


hrějěš 


hřetě 


Infinitiv : 


hrějě 


hřemě 


hřiť 


hřějěmě 






hřej ě tě 






hřejí) 







Dle vzoru toho časují se: ókřiť, přiť, smiť sě (Prostějovsko- 
01: smát sě). Hráť — hrajó (hrám) — hré — hrál — hráte. 
Slovesa váti užívá se jen trpného příčestí: zavitá cesta (= za- 
vátá), ostatek se zastupuje slovesem fokat. 

Dle vzoru tesati časují se : řikat — řičó, česat — čéšó, 
košať — koso, strohať — strožo, dechať -- déšó a p. 



Fsať ma: 


piso 1 


i pso. 


, pis 1 pse. 
II. třída. 




Indikativ : 






Imperativ : 


Přechodník : 


kópojó 






kópuj 


kópója (kópóvaja) 


kópójéš 






kópujtě 


Infinitiv : 


kópójé 






kópujmě 


kópóvať 


kópójémé 










kópójěté 










kópójo 











Slovesa bezpříznaká. 

Daf — dám, dajo — de — dal — dané. 

Věclěf — vim, vij 6 — ať víš — věděl. 

Jésř — jim (im), jijo (ijo) — jez — jedl — jězěné. 

Běť — só, sěš, smě, s6 — bod — běl; nésó — néso. 

V Kostelci a ve Slátenicích : só, sě, jě atd. 

Přechodníky v podřečí tomto nejsou neznámy, ale neužívá 
se jich tak často jako v nářečí slov. a val. 

Komparativ příslovcí zní: těpléš, pěkňéš, hošč (hosťéš), 
hlobš (hlóbš), slabjéš, lepši (lěpšéš, lěpčéš), kratšéš, dyl (dyléš), 
lěfčéš, myň, víc, radš. 

Podminovací spojka zní éslé (v Dubanech ěžlě). 

6* 



— 84 - 

Smrf kmotřička. 

Bel jědní) jéděn člověk tózé chOd()bne na sfěté. Narodil 
sé mó chlapeček, ale nigdó (nihdó) nechtěl mó jit za kmotra? 
že bel tóze chódóbne. Ótéc si póvidá: „Mile Bóžě, tak só chó- 
dobne, žě mně nihdó nechce pósložěť v te vece; věznó (vemó) 
si chlapca, pudó, a kěhó potkám, téhó naptám za kmotra, a ně- 
pótkám-lé žádny hó, kostelník mně přece snad pósloži". Šil a potkal 
smrf, ale nevěděl, có tó jě za osobo ; béla pěkná ženská, jako 
iná ženská. Ptal jó za kmótřéčkó. Óna se něvémlíívala a hned! 
hó přévitala kmócháčkém, vzala chlapca na róké a nesla hó dó 
kostela. Chasnička pókřtilě jak se patři. 

Jak šle z kostela, kmotr vzalé kmotro dó hospodě a chtělě 
jó tróchó óctiť jakožto kmótřéčkó. Ale óna im póvidala: ,,Kmó- 
cháčkó, nechtě téhó, ale pódte rač sé mno dó myhó stánkó." 

Vzala hó dó sve izbé a tam bélo tózé pěkně. Pótóm hó 
vedla dó vělékech sklepu a těma sklěpama šlé až pód zem 
v temnosti limbo. Tam hóřělé sfičkě : malý, hroby, prostředni — 
trójihó brakó; a kěry éščé něhořělé, té bělé tózé věléky. 

Kmotra póvidá kmotrovi: „Hlédté, kmócháčkó, tó mám 
každyhó člověka věk." Kmotr sě na tó divá, nandě tam tózě 
maličkí) sfičkó ó samé zemně a ptá sě ji: „Alé kmótřéčkó, 
prósim vás, či je ta malá sfička ó te zemně?" Óna mó póvidá: 
„Tó jě vaša! Jak ta sfička kěrákólé zhóři, já mósim pró těhó 
člověka iť*" On ji póvidá: „Kmotřenko, prósim vás, ěščě mně 
přédété!" Ona mó póvidá: „Kmócháčkó, tó já ódělať němóžó!" 
Pótóm šla a těmó chlapcovi, có hó ókřtilé, róžala novo sficó 
vělékí). 

Zatim có kmotra neviděla, kmotr vzalé si taky novo vělékí) 
sficó, róžalé jó a přélóžélé tam, hdě ta jejich maličká sfica dó- 
hóřivala. 

Kmotra sě na něho (na ňě) óhlidla a póvidala: „Kmótřéčkó, 
t() stě mně němósélé dělat ! Alé déž stě si jóž přédalé, tědé 
mátě Pódmě tó odtud věn a puděmě kě kmotřence. 

. Vzala jakěsé dar a šla s kmotrem é s ditětém kě kmotře 
Přešla a pólóžěla kmotře chasnička na lužkó a véptávala sě, 
jak ji jě a hdě jó co bóli. Kmótřéčka si ji stěžovala, a kmotr 
poslal pro pivo a chtěl jó jako kmótró octit vě sfé chalópě, 
abé sě ji mohl zavděčět. Pile a hodovalé. Pótóm póvidá kmotra 



— 85 — 

ké kmotrovi: „Kmócháčkó, tak sté chódóbni, že vám nihdó ne- 
chtěl f ttí věcé pósložěť, až já, alé nic si z těhó nědělete, bódétě 
mnět pó mně památko! Já bódó chodit p6 hódnecli ledech a 
bodó jich móřéť a ve bódétě hójiť a ózdraóvať. Já vám tě likě 
fšéckě póvim, já ich fšéckě mám, a vám každě rád dobré za- 
platí". Stalo sé. Kmotr chódilě pó némócnech, hdé kmotřenka 
móřéla a každymó pómóhlě. Tož běl najědníí slavně dóchtór 
z něho. Omiral jědén knižé, alě ě skonával. Přěcě ěščé póslalě 
pró téhó dóchtóra. On přesil, začal hó masto mazat a sťy práškě 
mó dávat — a pómóhl. Děž hó ozdravil, dóbřě mó zaplatilě, ani 
sé něptalě có so dlóžni. Potom smrť řekla kmotrovi : „Kmócháčkó, 
ppdróhy děté pózór. Kémó já bódó stát v nohách, témó každymó 
pómóžěté; alě kémó bódó stát v hlavách, témó jóž něpómáhětě!" 

Omiral zas jědén hrábě. Zas póslalě pró téhó dóchtóra. 
Dóchtór přěndě a smrť stoji v hlavách za lužkém. Dóchtór 
křěčijo : „Jóž jé zlé, alě zkósimě tó !" Zavolal slóhě a kázal 
lužkó zatóčěť nohama ké smrti a začal némocnyhó masťó mazat 
a práškě mó podávat dó hóbě a pómóhl mó. Hrábě mó zaplatil, 
có mohl ónysť, ani sé neptal, có je dlóžné. běl rád, žé hó ozdravil. 

Smrť, jak sé s nim zéšla, póvidala mó : „Kmócháčkó, až sé 
vám tó zas tak stane, vic mně tó nědělětě. Třeba sté mó pó- 
móhlě, alě ěnóm na chfllkó ; já hó přeci mósim odevzdat hdě 
patři." 

Kmócháčkóvi tó tak trvalo někólěk roku, — jóž běle tózě 
starě. Alě k póslédkó Jóž sé zlóbilě a sami pó smrti žádalě, abě 
ich vzala. Smrť ich nemohla vziť, prótóžé si sami přědalě sficó 
dlohó, mósélě čěkať až jim dóhóři. 

Jédnó jělě ěščé k jédnémó némócnymó, abě hó ózdravilé. 
Pómóhlě mó. Pótóm sé jim smrt zjevila a vezla sé s němá 
f kóčářé, Začala hó lechtat a šostla hó zélěno halozko pód krk, 
a ón sé ji svalěl dó klena a ósnól na věčnost. Smrť hó ólóžéla 
f kočáře a ótékla pryč. Tó nando dóchtóra mrtfyhó f kočáře 
léžěť a zavězlé hó dóm. Cely město a fšéckě dědině hó oplaká- 
valě. „Skóda takovyhó dóchtóra, jaké tó běle rózómně dóchtór! 
Dóbřé pómáhalě, takovyhó dóchtóra jóž nébódé!" 

Sěn jedno šil dó kostela, a kmótřěčka hó potkala. Ptala 
sé hó: „Milé sěnkó, jak sě máš?" — Ón i na tó póvidá: „Jóž 
tak ledajak; dokud mám, có mně tatičék nahóspódařělé, dóbřě 
jé sé mnd; alé pótóm Pámbuvi, jaksémno bodě". — Kmótřěčka 



— 86 — 

póvidá: „Enó, sěnko, něbuj sě nic; já só tfá křěstiiá matka: có 
tatíček tfóji mělě, k témd já sem im pomohla, a é tobě vežévó 
zaopatřím. Pudéš g'ědněm5 dóchtóróvi dó óčéni a té bódéš 
chětřeší něž ón, ěuóm sé pjékně chove". Pótóm hó pomastila 
masfo p6 óšich a zavedla hó k dóchtóróvi. 

Dóchtór névédělě, c5 jě tó za pani a jakyhó sénka mó dó 
óčeni védé. Pani překázala sénkóvi, abé sě pěkně choval, a 
dóchtóra žádala, abé hó dobré óčěl a k dóbrymo stavo převedl 
Pótóm sě s nim rózločéla a óděšla. 

Dóchtór a chasnik šlé' spolem zbirať zelené, a těmó óčůóví 
každá ta zelenka krěčěla, jaké lik něsě, a óčéň zbiral. Dóchtór 
taky zbiralé, alě něvědělé žádné zěléné, jaké lik kěrá něsě. 
Očůóvé zěléné pómóhlé v každé némocě. Tó dóchtór póvidajo 
óčňóvi: „Těs chětřéši, něž já; lěbó hdó přechází kě mně, já 
žádnymó névéstihnó, a té ód každé němocé znáš zěléné, jak té 
tó víš? Té slěšiš zěléné, každá zěléna tobě křeči, jaké lik něsě 
a já něsléšim žádné zěléné. Víš có, bóďmé spólěm ; já tobě složím 
sfuj dochtórské lest a bódO ó těbě néměnšim pomocníkem a chcó 
s těbí) béf až dó smrti." 

Chasnik pomáhal ód němócé a sčasně ózdraóval, až mó 
v nebo sfička dohořela. 

Přáslavice u Olomouce. Přepsal prof. Jan Mddr. 

O zlatých zámkách. 

Tož teda bél jedno jěděn král, a těn měl dva séné. Těn 
starší sě měnóval Slavómil a těn mladči sě měnóval Soběslav 
Vóbá dvá bélé teda princi králóvči. Déž dosáhl Slavómil dva- 
cátyhó rókó věkó svyhó, řekl svymó ótcóvi*): „Ótčč! détě mně 
vestavět zámek zě zlato střecho, abéch muhl v něm bévat a 
taky hrzkí) princezno dó něho si přévyst." 

(Jtěc měja svy děti rád, zčbral hdě jaké groš a dal sénóvi 
vestavět zámek zě zlato střecho. Slavómil měl hrozitánsko 
radósf, bél za tó svymó ótcóvi tózě póvděčné a hned sě dó 
svyhó zámkó stíhóval. Radósf jéhó alě něbéla dlohá. Lěbó déž 
ráno stal, béla střecha pryč a zě zámkO stálé jěnóm hóly zda. 
Člověk jó vódnyst sótvé muhl, prótó jó taky Slavómil nehledal, 
alé zapomnět na ůó němuhl a němuhl a pořád sě pó ni tesknil. 

*) Otec jakožto slovo více méiié cizí („tatínek") neiná přídechu v. 



- 87 — 

Děž bélo pak ale taky Soběslavovi dvacet lét, zašil k 
otcovi a přénda k němó, póvidá: „Ótčé! dété mně mistó myhó 
dilo vestavět zámek ze zlato střecho, jak sté dalé Slavómilóvi." 

Král zébral teda vod zlata hdé có a zébéra dal vestavět 
Soběslavovi taky zámek zé zlato střecho. „Ať sobě jO ale lepši 
hlidáš, než Slavómil", povidá sénóvi, děž bél zámek dostavěné', 
Šak tó sobě Soběslav j5ž dávno ominil. 

Prvni noc ani na lužkó nelehl; vzal fléntó, dal si natrhat 
pcháču a šil hlidat. Nedaleko 5 zámkó se skóval, fléntó přé- 
chéstal a pcháčé si vótóčél vókóló krkó, débé si zdřiml, abé hó 
pichlé. V nócě bélo tma jak v měchó, póslochal teda pořád, éšlé 
hdé có šóstné; až dó pul nócé bélo všéckó ticho. Tó alě na- 
jedno se strhne ó zá mkó velikánské šrómót, Soběslav hóném 
věskóčél a věskóča střélél v tó strano; běló sécé tózéStma, ne- 
viděl có sé diló, a éšlé je střecha vódnéšéná alébó nee. 

Tóž teda běžel dó ótcóvyhó zámkó a přéběhna tam ódělal 
póvék. lédi přeběhlé s póchódněma a tó óvidělé ó zámkó pótók 
krvjé a v ni nehorázné palec z vóbra; střecha alé béla pryč, 
„E cóž vó tó nic", póvidá Soběslav svymó bratrovi, „šak mé 
téhó zlóděja dostáném, až sé jénóm rózšéři, pudem pó krvavé 
dražé za ňem a jistě pélóch jéhó nandém." A tóž sótvá sé začalo 
šéřét, šlé bratři zé slóžébnikama pó krvavé dražé, až přešlé k 
véléké dořé. Přénda tam, póvidá Soběslav: „Přeneste sém hodně 
dlohé provaz, a jédén z nás [sé spósti dulé." Slóžébnici běžélé 
teda pro provaz a přénésa hó, vzal Slavómil dó kapce zvónék, abé 
ňém muhl dat znaméni, až bódé dulé a spóstil sé dó tmavé 
jame. Alé spósťa sé, za málo chvilenko jóž zazvonil, a vóni hó 
vétahlě. „Nó tóž teda cós viděl?" ptal sé z véléko déchtivósťo 
Soběslav. 

„E bél sém tam Pámbu vi jak hlóbókó, alé vó světlé ani 
zminké. Já tam jóž vicékrát népudó !" 

„Tóž teda pólézó já", póvidá Soběslav; „vzal zvónék a 
vézma hó spóstil sé dó mile jame. Na stó sih dlohé provaz bél 
skóró celé rozmotané, déž sé dostal na dnó. Tódé óviděl kólém 
dó kola přékrásno krajino; tráva béla jakóbé zéléůéši, kvitka 
strakaťéši, vóbóc vónačéši, é tó nébé sé zdálo jako bé módřéši, 
jédném slóvěm bél tó dócéla inši svět. Có nédivňéšihó mó alé 
bélo, bělé dvě slónéčka, kéry sé pořád jénóm blézkó něho tóčélé 
a takóvo zář védávalé, žé běló dalékó šérókó vidět. Všecek 



— 88 — 

ódivéne podepřel sě vó strom a pódépřa hlédi dó jasnií té záře ; 
v těm přělětijo dvě liólobičkě a sědno na strom. „Pověz mně, 
séstřéčkó milá", ptá se jedna dróhé „có jé tó za vóhnivd zář?" 

„Nó což pak něviš, že s6 tó zlaty zámké?" 

„Névim, dévěckó; považ jěnóm, žé tó jóž tózé dávno, có 
sem tó nébéla." 

„Král této podzemské řišě póróčěl svymó vóbróvi, abě ve- 
stavěl dva zlaty zámké jělió cérám. Vóbr jich teda vestavěl a 
véstavja neměl střěchě; tó sě najedno dozvěděl, žě dal král 
nad nama sénovi zámek zlato střecho pókrét a tóž něměškaja 
v nócé jó vódněsl a dal jó na jěděn z těchto zámku. Dróhé 
zvóstal něpřěkrété až pó dněšni noc, hdě vóbr krada jó k orazó 
přesil, tak žě sobě včel mósi střělno ranó ó móra hojit. Princ 
knižětě pána, có mó ta jedna střecha patři, stoji tódě pód 
stromem a něvi, có tó jě; děbě šil před zámek a řekl: „Stůj, 
zámkó, jak svymó pánovi!" zastavil bě sě zámek a vón bě sě 
k princeznám dostal." Tó teda póvidala hólóbička, a Soběslav 
z té dóšě ji běl póvděčné a ótěkal k zámkóm, có sě tóčělě. 

Přěnda k prvnimó, řekl : „Stůj, zámkó, jak sv.vmó pánovi!" 
Zámek sě tó chviló zastavil a Soběslav až žasnól, jak běl ne- 
smírně krásné. Všěckó běló z čéstyhó zlata a vókóló dvěři a 
vókěn běle rámce věkládany drahém kaměnim, barev divnéch 
a inačich, alě zakrěté běl střecho, kěrá patřěla jěhó bratrovi. 

E věsil teda Soběslav pó vzácnéch kopěrcách dó vnitřkó, 
hdě sě všěckó jěnóm blěščěló. V nézadnéši jizbě stála panna a 
krmila vtáka, a těn měl zlato hlavo. Čěrny vlase klóstéma lělé- 
kama střibrny šatě až zakrévalé; těňočky jak hědbávi a dlohy 
řase krělě vóčé čěrny jako trnkě. 

„Jakpak sěm's přesil, mláděncó krásné?" ptala sě líbez- 
ném hlasem Soběslava, kěré běl jak vě viděno, tak žě ji těpróv 
za hódno chviló svo přihódó povědět muhl. 

„Tóž teda něměšké a pód hnědk roé sěstřě!" póvidá čěrnó- 
vóká panna, vzala Soběslava za rókó a vedla hó kě dróhymó 
zámkó, kěré sě na známy slova taky hned zastavil. Bél-lě prvni 
krásné, běl dróhé ěščě krásňéši, lěbó běl všěcěk dyjamantama 
a pěrlama věkládané ě třpytil sě jak slóncě. Alě tó všěckó 
něběló nic proti těmó, jak bělá ta panna hrzká, kěro zhlidl 
Soběslav v nézadnéši sětnicě. Po modrech šatech spadalé rozple- 
teny zlaty vlase, kěry právě zlatém hřěbinkěm rózčěsávala- 



— 89 — 

Oviza jich přecházet, póhlidla vókém modrem jak rozvitá charba 
na Soběslava a tě vóčé až žižlavy rózpálélé srcé jěhó jédnem 
plamenem. „Kěho pak mně tó védéš, milá Jodétó?" ptala sé, a 
hlas její zvočěl zlato sětnico jak děbě střibrnem zvonem zvónilě. 
Tó teda Jodéta všecko věkládala, co ji Soběslav póvidal. 

„Té sé tózé gurášné mládenec, a léhkó's tó muhl smrťo 
zaplatit" póvidá princezna Helena. „Alě dám tě dobro rado. 

Náš ótéc vódéšlě dó cézech zemi a dalé nás tem ókrótném 
vóbrěm hlidat, kére tobě a tvymó bratrovi zlaty střéchě vódnésl. 
Protože ale dneska pózběl palec, tóž sé mósi hojit ; léži na břéhó 
čérvényhó móra a má noho vé vodě, dokavad bě sé mó raná 
nézhójila. V levé kapce má vódó slabo a v pravé sélno; tě 
teda sé mósiš pókósět, aběs mó flaščěčkě změnil a sám pak sé 
té sélné vodě hodně napil. Jak sé próbódi, napije sé hóném 
pódlivá póvěkó z pravé flaščěčkě, alé tem zeslábne a tě ho bódéš 
muct léhkó zabit. Až tó óděláš, vhod hó do móra a hóném 
k nám zas přeběhni!" 

„Jak pak alé, bódě-lě vóbr věhójěné, néž já k móřó dóndó?" 

„Tóť máš zlato piščělkó", řekla Heléna a podala jo Sobě- 
slavovi, „alě hodino cestě vócád pasé sé na zéléne locě stádo 
koni; jak k nim dóndéš, zapiskni na tó piščélkó a kéré z kóůu 
k tobě přeběhne, na téhó sedni a bódéš spis ó móra." 

Soběslav poděkoval pěkném sestrám a póděkóvaja šil 
k čérvěnymó móřó. Alě na hodino cestě vód zlatech zámkn 
zhlidl na li'>cé stádo koni. Tóž teda zapiskl na zlato piščélkó a 
zapiskna, nékrásůéši z cělyhó stáda přeběhl k němó ; é věskóčěl 
vón Soběslav teda na něho a ójižďěi có jénóm muhl k móřó. 

Z daleka jóž viděl nésmirně hroby těléskó vóbróvó na 
břéhó róztahnóty, skóčél teda s kóĎa a skóča šil pěškě ke břéhó. 
Vóbr alé spal tvrdó; lébó chrápal, žé tó běló dalékó šěrókó 
slěšét, jak děž z hlóbóka řmi, Pótichočkó přěšoral sé Soběslav 
k pravymó bókó a z pólěhočka větahl flaščěčkó, kěrá z kapce 
trčela. Tó sébo alé vóbr trhl a Soběslav néméškaja hóném sé 
napil, abě měl sěló k zápasó, děbě snad vóbr stal. Néž ten 
léžél a spal jak prv, a Soběslavovi sé změna flaščěčěk ščasné 
pódařěla. Pótóm kosék póvóděšil a póvódénda čekal na břéhó, 
až bě sé vóbr próbódil; tó taky netrvalo přilěš dlóhó. Vóbr si 
protřel vóčé, chmatl dopravě kapce a nahl si hrzké z flaščěčkě; 
tó chviló mó alě sělny rameno kleslo. Tóž próklénal hdé có a 



— 90 — 

óviza Soběslava žě přechází, vétahl nólió z móia a ne málo sé 
róztěklél. Něž tentokrát sé alé tóze vómelél ; lébó jak ůem Soběslav 
ždóchl, píěvalél sé jak hniléčka. Léhočkó hó teda přěmuhl a přé- 
muža probodl a vhodil dó móra. Děž to Soběslav íěda tak všecko 
věkónal, vrátil sě na čerstvým kóůó ké zlatem zámkóm. 

Todě hó s tózé vélěko děchtivósťo séstré véhlidalě. Sótvá 
hó zhlidlě, hned mó běžélě vóbě dvě naproti a zě srcě mó 
děkóvalě, žé jich vésvóbódil. Hned! hó védlé dó sětnicé, nanósélě 
dobrech jiděl a chótne vóbócé, chtějic hó aspóů něčem octit, 
alé Soběslav běl sete divaja sě na jejich až andělsko kráso, 

„Včel nás teda tódě vócád věvěd", řekla Heléna, déž pó- 
rózprávělé a sě vóbčěrstvilě „a za vódměuó věm té zlaty zámké 
sébo! Tó máš dvě jabka, jědnó zlaty, jédnó dijamantóvy ; 
s prvnim sé postav před prvni zámek a řekni: „hóp, zámkó, dó 
jabka!" a zámek sě dó něho zavře. Dróhé zámek zavře dó dija- 
mantovyhó jabka ! Až jich bóděš chtět mět vénkó, řéknéš : „Hóp, 
zámkó, z jabka!" a zámek sé póstavi, hdě bóděš chtět." 

S poděkováním přejal princ drahócěne dar a vězma séstré 
za róké, šil s němá k dořě, kódem k ním přesil. 

Alé napřed šle k prvnimó zámkó. Soběslav vétahl zlaty 
jabkó a řekl řka: „Hóp, zámkó dó jabka!" a zámek běl tó 
chviló v jabkó. Tak taky ódělal s dróhém; pótóm jich strčél dó 
kapce a všěci šle k próvazó. 

„Napřed puděš tě sěstró" řekla Heléna, „pótóm já a na- 
póslédé Soběslav." 

Zatim ósléšělě slóžebnici zvonek a větahóvalé provaz na 
vrch. Déchtivé, có alé bratr vězkomal, Slavómil stál ó ďoré a 
vóčěkával, až hó óvizé. Najedno zašóstijo stříbrný šate, a černo- 
vlasá hlava, vókrášlěná pěrlama, sé ókážé. Slóžebnici sě leklé, 
že až vódskóčělé, a débě běl Slavómil Jódětó nězachétíl, béla 
bé dulé spadla. Kryv mó snědo tvář polila, déž Jódéta černém 
vókěm na něho póhlídla a có bratr zkósél mó vékládala. Hněď 
rozkázal, abé spóstilě provaz, pró dróho princezno ; někólěk 
slóžěbniku běžéló dó zámkó pró vózě a tam pró vzácný hostě 
všéckó có népěkííéš chéstalě. 

Napóslědě vétahlé na vrch taky Soběslava. 

Dróhyhó dně slavila sě svajba vóboch dvoch bratru a 
séstěr. Kvičéro Soběslav sé vétratil zé sině, šil na kopeček na- 
proti ótcóvskyhó zámkó, vétahl z kapce zlaty jabkó a řekl : 



— 91 — 

„Hóp, zámko, z jabka!" a to chvilo stál zámek na kópéčkó. 
Pótóm šil na dróhé kópéčék, větahl dijamantóvy jabkó a vé- 
tahna hó řekl tak jak prv a dijamantama vékládane zámek sě 
bléštěl v záře slónéčka děž zapadá, až sě lědi sbihóvalě a křé- 
čélé: „hoři!" alé jak přémrzli stálé, děž óvidělě těn div divoci. 
Soběslav sě vrátil a vědí hbstě, abě sě šlé pódivat; pótóm dal 
bratrovi zlatě zámek a db dijamantovyhó šil sám zě svo Heleno. 

Lešany u Prostějova. Přepsal soud. adj. Jak. Sedláček. 

c) Různořečí týnecko-nezamyslické. 

V 18 osadách na Prostějovská a Olomoucku odlišuje se 
mluva od vypsaného podřečí okolního několika podstatnými znaky, 
majíc s ním ostatek základní ráz společný. Jsou to osady : Držo- 
vice, Vrahovice, Kralice, Vítonice, Hrubčice, Ratibořice, Čerto- 
ryje, Drahlov, Charváty, Tázaly, Kožušany, Blatce, Grygov, 
Hostkovice, Cechovice, Týnec, Vsisko, Holice 

Samohlásky. 

1. á se krátí ve slovech sádlo, máslo. 
•2. původní ' má zvuk normální: vedete, nesete. 

V řadových číslovkách šestý, sedmý na Prostějovsku ^ se 
neúží, na Olomoucku se úží: šistj', sidmý. 

3. V slabikách li^ ?% zi. si, ct\ ži, ši, či mění se * v e: lest, 
hlena, poleca, křečeť, perena, zema, sela, cebola, žed, šediť, ře- 
čeca. Tak i ve slovesech IV. třídy: páleť, kuřeť, vozeť, noseť, 
točeť atd. 

V nominative mn. i se nemění ani po c: vojáci, vtáci. 

Toto zástupné '- neliší se hrubě svým zvukem od původ- 
ního: Ted (led) a l'ed (lid) znělo mně stejně, ač sousedé tvrdili, 
že obě slova rozeznávají. Tak přesil znamená přešel i přišel. 

4. V slabikách U. ři, zí, si, r/, ži, s?, čí, kde y o) a, h) í 
přechází v ě, ve výslovnosti těchto osad slyší se i jen malinko 
zbarvené zvukem é (na Prostějovsku), někde skoro čisté (na 
Olomoucku) : listi, pondělí', líbiť, lízat, hrísta, kříž, křídlo, vekříkl, 
šípek, naší matce, čítat, číhat, číst, rohlík, psík, vozík, košík, 
nožík, nebožčík, stříkat, střílím — střelim. 



— 92 — 

Tak i v genitivé mn. rodu ž., kde v a) h) jest e, je tu 
V i>o měkkjch souhláskách, v' po tvrdých a obojetných: kůží, 
doší, nůší, hosí, olší, zemní, rebý, korotvý. 

5. y se mění v « poněkud zvýšené, zvláště v sousedstvu 
podřečí kojetského: rěbě, peské, jazék. 

6. ý zní jako // poněkud ztemnělé zvukem f, ve Vraho- 
vicích na př. více nežli v Charvátech a Týnci: strýc, býk, 
dobrý čiověk, omývá, zakrývá. 

7. o má zvuk normální: otovo, toporo. 

') se mění v ?< (ů) v týchž slovech a tvarech jako v «) a 
h): pokuj, ruj, struj, stůj, nebuj se, pomucf pomuža — pomuž 
— pomuhJ, růst — orůsti atd. 

8 « se mění v (*: bodo, chalopo, v leso, ščoka, kločka, 
kolatý, sionečko, odhrnoi, jož, potřebojo. 

Zvuk tohoto zástupného o neliší se od původního: bok (bok 
i buk), kos (kos i kus) ve výslovnosti se nerozeznává, a Francka 
má ve vokativě Francka proti: Francko! (= Francku!). 

9. ú má zvuk dlouhého ú ztemnělého poněkud, někde více, 
jinde méně, zvukem ó: klobíík, kliíč, liíbať, kiíšček, špMchať, iíl, 
tthor, iívod, k zelii, v obilií, radostií, obcií, ružií, dvťích, miniiť, 
sedijií, volajú, mažií, ijií, vijíí, síí, k vičerú atd. 

li se mění v ý ve slově plýtfa (ploutev), ó v ií ve slově 
miída, miliiín. 

10. ů zní všude zkrátka : dum, dvůr, ruža, siísedu. 

11. Hanácké p'6k, poz (slov. pauk, pauz) zní v tomto pod- 
řečí: piík, pííz; cizí slova kaucí, hauptman, Pauláni: kííci, híípt- 
man, Pííláni. 

Téžeslabičné aj mění se v ý (ej, ej: krý — kraja, hýuý. 

Téžeslabičné ej přechází po tvrdých a obojetných hláskách 
v v, po měkkých v í: grýcar, výce, krý čiř, dý, zavolý, zazpivý, 
počký, přečítý, nenalizý, neošivý se, nývětši, nýpěkníši, nýso — 
nýsií — nyní (= néjsu — néni), z tý bily hoše, — neotrácí, 
omni (uměj), krájí (krájej), hří, okří, velí, (vylej). 

Téžeslabičné ij v imperative po i a .s mění se v í, ost atek 
v i: oží, oší, napi se, nabi. 

Téžeslabičné yj v imperative mění se v ý : zakrý, omý, rý. 



- 93 — 

12. Ve většině těchto osad souhláska v s temnými k, f, s 
spodobuje se v/ jako na sousedním Kojetsku: kfět, kfám, 
tfuj, sfuj, sfět. 

13. i a, I' rozlišuje se všude zcela určitě: ohei — ohel, 
voíý (volej) — ol'í (olej), trohla — do trohle — v trohle. 

ř tvrdne jako jinde na Hané ve slovech: odereť, kréda. 
r se měni v ro ve slově teprová. 

14. ň se vsouvá v slabiku mé: mněť — nemiíí za zly, 
smněje se, mněch, smnět, po tmně. 

15. t se měkčí v infinitive: nysť, biť, sedět, chodit, volat, 
kopovat; mění se v A; ve slovech kíocť, kiostý, klačet. 

16 Přídechového v není: oko, oves; ani přídechového A, 
leč v několika slovech: hozeny, holeca. 

Ostatní proměny samohláskové i souhláskové jsou celkem 
tytéž jako v a) a 6). 

Skloňování a časování spravuje se vzory nahoře uvedenými, 
až na vládnoucí tu zákony hláskoslovné; proto stačí tu vytknouti 
jen některé zvláštnosti, hledíc hlavně k těmto zákonům hlásko- 
slovným. 

1. Zvláštní je v podřečí tomto genitiv jedn. substantiv 
vzoru starosta na u vedle akkusativu na ", kdežto přece každé « 
se mění v o: To je bratr našeho Peku; ale jenom ve Vraho- 
vicích (jako v Dubanech), v sousedních Hrubčicích a dále končí 
se na o jako akkusativ : Bel sem o Jánka Krópo, dostal sem to 
od Pavla Svobodo (tak i na Litovelsku a Zábřežsku). 

2. Kafé má v gen. kafejo: „Trocho kafejo" (Holice). 



3. oče 


oše 


očí 


oší 


očám 


osám 


očách 


osách 


očama 


ošama 


4. dobrý — dobry 


dobrá 


dobryho 


dobrý 


dobrymu 


dobrý 


dobryho — dobry 


dobrií 


dobrým 


dobrý 


dobrým 


dobrií 



— })4 — 





dobři — dobry 






dobrých 






dobrým 






dobry 






dobrých 






dobrýma. 




5. muj — 


■ moje (my) 


moja 


mojeho 


< — (mýho) 


mojí (mý) 


mojemo (mýmo) 


mojí (mý) 


mojeho (mýho) 


mojo (mií) 


mojem 


(mým) 


mojí (mý) 


mojim 


(mým) 


mojií (mií) 




moji moje 




mojech (mých) 






mojem (mým) 






moje (mý) 






mojech (mých) 






mojema (mýma) 




6. ten 


tá 


ti ty 


teho 


tý 


těch 


terno 


tý 


tem 


teho 


tií 


te 


tem 


tý 


těch 


tvm 


tií 


terna. 



Totéž podřečí vládne v 10 osadách na Kojetsku; jsou to: 
Srbce, Mořice, Nezamyslice, Dřevnovice, Těšíce, Tištín, Ková- 
lovice, Osičany, Pavlovice, Určice. 

V prvních osmi osadách shoduje se mluva docela s pod- 
řečím právě vypsaným; rozdíly jsou nepatrný. 

1. d ve slovech máslo, sádlo se nekrátí. 

2. I je tvrdé před a, o, ií, ale před « střední. 

3. v po k, t, 8 podržuje svůj původní zvuk, nespodobujíc 
se v /: květ, tvůj, svět. 

4. Vzor starosta má v gen. staroste, v akk. starosto. 
I jméno Sirek má v gen. Širke. 

5. Infinitiv má tvrdé t: voiat, sedět, chodit, sliížet, kot. 



— 95 — 

Mluva osad Pavlovic a Určic má kromě svých odlišnýcli 
znaků (í, ý, ií) ráz podřečí kojetského B). 

1. i v slabikách li, H^ zi, si, zi, ši, či mění se v e: polěca, 
rpeřěna, zěma, sela, žěto, šědit, svačena. 

2. y mění se tolikéž v e: rěbě, peské, chětat, 

3. u se nemění: budu, hubu, muchu. 

4. Infinitiv má t tvrdé: dat, ležet, nosět, vodit, kut. 

Ztatovláska. 

Bel jeden král a bel tak rozomný, že i fšeckým zviřatom 
rozomněl, co si povidaTe. A posliích\'te, jak se to naočel. Přešla 
k němo jakáse stará stařenka, přenesla mo v košíko hada a po- 
vídá, abe si ho dal nastrojit, dež ho sni, že bode fšeckymo 
rozomněť, co kery zviře f povětřií, na zemi i ve vodě mlovi. 
Terno královi se to líbilo, že bode omněť, co žádný neomi, dobře 
stařence zaplatil, a hned poročel složebníkovi, abe mo tií rebo 
g obědo nastrojil. ,;AIe" prý, „ať ji ani na jazek nevezneš, lebo 
mně to sfojií hlavií zaplatíš." 

Jorkovi, temo složebníkovi, bélo divný, proč mo to ki-ál 
tak toze zapověděl. „Jagžev sem takovií rebo neviděl", povídá 
si sám, „vepadá zrovna jag had. A jaký be to bel kochař, abe 
ani neokoštoval co strojí?" Dež to bélo opečeny, vzal kúšček na 
jazek a koštoval. F tem sleši kolem oší něco bzučet : „Nám taky 
něco, nám taky něco". Jorka se ohTiži, co to ? — a nevidí leda 
nekolek moch, co v kocheni Htale. To zas negdo na holece 
šepTavě volá: „Gde pak, gde pak?" A tenší hlase odpovídají! : 
„Do menářovyho ječmeňa, do menářovyho ječmeůa". Jorka kiíkne 
oknem a vidi hiísera ze stádem hosí. „Aha", povidá, „taková je 
to reba?" Jož věděl, co je. Terstfo strčel ešče jeden drobek do 
hobe a potom hada donesl královi, jag be nic nebélo. 

Po obědě poročel král Jorkovi, abe mo nastrojil koná, že 
se chce projet, a on abe ho doprovázel. Král jel napřed a Jorka 
za ním. Dež jele po zelený liíce, poskočel Jorku kun a zařechtal : 
„Hohohó, bratře! mně je tak lefko, že bech chtěl přes hoře 
skákat". „Což je o to", povidá drohý, „já bech taky rád skákal, 
ale na mně sedí starý; skočim-Ie, svaří se na zem jak mněch 
a zlomí si krk". — „At si zlomí, co z teho?" řekl Jorku kuů; 



— 9G — 

misto staryho bodeš noset mladyho". Jorka se ty rozmlově za- 
smil, ale jenom tak poticho, abe král nevěděl. Ale král taky 
dobře rozomněl, co si koníci povidale, oiilidl se a viza, že se 
Jorka smněje, ptá se: „Čemo se smněješ?" „Ničemo, králoíská 
Jasnost, jenom raně tak něco napadlo", omliíval: se Jorka. Ale 
starý král jož ho mněl v podezfeňií a koňom jož taky nevěíel; 
obrátil a zas dom. 

Dež piejele do zámko, poročel král Jorkovi, abe mo nalil 
do skTinke vina. „ATe tfoja hlava za to", povidá, „ešle nedoTeješ 
alebo píeleješ!" Jorka vzal komvo z vinem a leje. F tem pře- 
TetěTe oknem dvá ftáčci, jeden drohyho honil, a ten, co otěkal, 
mněl tře zlaty vlase v zobáčko. „Dý můe jich", povidá ten 
jeden, „sak sií moje!" 

„Nedám, moje sií, já sem si jich zvihl." 

„Ale já sem jich viděl, jak opadle, dež se tá zlatovlasá 
pana česala. Dý mně aspoň dva!" — „Ani jeden". Toten drohj' 
ftáček za ním a te zlaty vlase chetil. Dež se tak o ně v letě 
táhale, zostal každymo v zobáčko jeden, třeti zlatý vlas opadl 
na zem, jenom to zazvonilo. F tem se Jorka po něm ohlidl a 
přelil. „Propadls ževot", věkřikl král', „ale chco s tebií milostivě 
naložeť, dež tií zlatíí pano dobodeš a převedeš mně jo za ženo." 

Co mněl Jorka délať? chtěl-Ie sfuj ževot zachovat, mosel 
pro pano, ačkole ani nevěděl, gde jo hledať. Nastrojil si koňa a 
jet kadě tade Přejel k černymo 1'eso, a tam pod lesem o cestě 
hořel chrást; zapálele ho pasáci. Pod chrástem bel brablenči 
kopec, iskre na ní pršele a brablenci ze sfojema bilýma vajič- 
kama semtam otěkafe. „Ach, pomuž, Jorko, pomuž!" volale ža- 
lostně, „zhořime, a naši mladi ve vajičkách". — To on s koúa 
duIe, chrást oťal a oheň ohasel. „Až teho bodeš potřebovat, 
zpomeů si na nás, a taky ti pomužem (e)." 

Potom jel přes ten les a přejel g vesoký jedle. Na vrcho 
na jedle bélo krkavči hnizdo, a duIe na zemi piščele dvě krkafčata 
a nařikale : „Tatiček a matička nám oletěre, máme si sami potravo 
hledat, a me obohy pisklata ešče litat neomime. Ach, pomuž, 
Jorko, pomuž, nakrm nás, lebo omřem hladem". Jorka se dliího 
nerozmýšlel, skočel s koná a vrazel mo do boka šablo, abe 
krkafčata mněle co žhrať. „Až teho bodeš potřebovat", krkale 
vesele, „zpomeii si na nás a taky ti pomužem!" 



— 97 — 

Potom dál jož moseJ Jorka péške. Šil dliího, dliího lesem 
a dež jož z lesa vecházel, viděJ před sebií daleky veleky moře. 
Na břeho na krajo mora hádale se spolem dvá rebáři. Chetile 
velekií zlatií rebo do šité. a každý jo chtěl mněf sám pro sebe. 
„Moja je siť, moja reba!" — A drohj^ mo na to: „Málo be ti 
tvoja siť béla platná, debe mojí lodě a mojí pomocé nébelo. — 
„Až podrohy zas takovií clietnem, bode tvoja". — „Né tak, te 
počký na drohu a tiíto dý mně". — „Já vás porovnám", povidá 
Jorka; prodýte mně tu rebo, dobře vám jo zaplatim, a penize 
rozdělte mezi sebií na pole". A dal jim za no všecke penize, 
co mněl od krála na cesto, nic si nenechal. Rebáři bele rádi, 
že tak dobře prodale, a Jorka postil rebo zas do mora. Vesele 
zašpMchla, podhrozela se a potom bFizko břeha ešče jednií ve- 
strčela hlavo: „Až mně, Jorko, bodeš potřebovat, zpomen si na 
mně, odsliížim se ti". A potom se stratila. „Gde ideš", ptaíe se 
rebáři Jorke. „Ido sfojemo pánovi, starymo královi pro nevěsto, 
pro zlato vlastí pano, a nevím ani gde jo hledať". „Ach o ty ti 
mužem dobře povědět", řekle rebáři, „je to Zlatovláska, králova 
cera, z křeštálovyho zámko tam na tem ostrově. Každý deů 
ráno, dež se rozednivá, češe svoje zlaty vlase; ide od nich zář 
po nebi i po moři. Chceš-Ie, sami tě tam na ten ostrov dovezem, 
protožes nás tak dobře porovnal. Ale mní se na pozoro, abes 
pravil pano vebral: dvanást je panen, králofských cer, ale jenom 
jedna má zlaty vlase." 

Dež bel Jorka na tem ostrově, šil do křeštálovyho zámko 
proseť krála, abe svojo zlatovlasí! cero jeho pano královi dal 
za ženo. „Dám", řekl král, „ale mosiš jo veslíížeť, mosiš za tře 
dni tře práce odělať, co ti oložim, každý deů jedno. Žatým si 
můžeš do zýtřka odpočeniíť". Drohý den ráno povidá mo král: 
„Moja Zlatovláska mněla šňůrko drahých perel; šňůrka se pře- 
trhla, a perle se vesepale do vesoký tráve na zelený liíce. Te 
perle mosiš zebrať, abe ani jedna nechebila". Jorka šil na tií 
lííko, béla daleká, veleká, klekl do tráve a začal hledať. Hledal, 
hledal od rána do poledňa, ale ani perličko neviděl, „Ach, debe 
tade bele moji brablénci, ti be mně muhlě pomucť!" „Šak zme 
tade, abechme ti pomuhle", řekle brablenci, gde se vzale, tam 
se vzale, ale kolem něho jenom se hýbale. „Co potřeboješ?" — 
„Mám perle zebrať na tý liíce, a nevidím ani jedno". „Počký 
jenom maličko, me jich za tebe pozbiráme". A netrvalo to dliího, 



— 98 — 

z tráve mo snesTe hromádko perel ; nepotřeboval Teda na šňůrko 
navTikať. A potom dež jož tií šňůrko zavazoval, překolhal ešče jeden 
brableneček, běl chromý, noha mo tehda zhořela, dež o nich ho- 
řelo, a křečel : „Počký, Jorko ! nezavazuj, neso ešče jedno perličko!" 

Dež Jorka te perle královi přenesl, a král jich přepočítal, 
ani jedna nechebila. „Dobřes odělal svojo věc", povidá, „zýtra 
ti dám jinií práco," Ráno Jorka přesil a král mo řekl: „Moja 
Zlatovláska kiípala se v moro a ztratila tam zlatý prstýnek; 
ten mně mosiš najit a přenysť". Jorka šil k moro a chodil 
smotně po břeho; moře bélo cesty, ale tak hloboky, že nemohl 
ani na dno dohledniít a což teprová na dně najit prstýnek. 
„Ach debe tade béla moja zlatá reba, tá be mně muhla pomucf". 
F tem se něco v moro zablísklo, a z hliíbke na vrch vodě ve- 
plola zlatá reba. „Sak so tade, abech ti pomuhla; co potřeboješ?" 
„Mám v moro najif zlatý prstýnek a nevidím ani na dno". 
„Včer akorát potkala sem ščoko rebo, nesla zlatý prstýnek na 
plýtíě Maličko jenom počký, já ti ho přeneso". A netrvalo to 
dliího, vrátila se z hliíbke a přenesla mo ščoko i s prstýnkem. 

Král Jorke zas pochfáM, že dobře sfojo věc odělal, a 
potom ráno mo oložel třetí práco : „Chceš-Ie, abech sfojo Zlato- 
vlásko tfojemo královi dal za ženo, mosiš ji přenysť mrtfý a 
ževý vodě, bode ji potřeba". Jorka nevěděl, gde se pro tií vodo 
obrátit, šil na zdařbuh, kadě tade, gde ho nohe nesle, až přesil 
do černý ho Tesá. „Ach debe tadě bele moji krkafci, snad be 
mně pomuhle!" To mo nad hlavil cose šostlo, a gde se vzale tam 
se vzale dvá krkaťci: „Sak zme tade, abechme ti porauliTe. Co 
chceš?" Mám přenysť mrtfý a ževý vodě, a nevím, gde jo 
hledať." „O tý me dobře víme. Maličko jenom počkj', me ti jo 
přenesem". A za malii chvílo přenesle Jorkovi každý jeden pTocar 
plný vodě; v jedněm plocaro béla ževá voda, v drohým mrtfá. 
Na krajo lesa viděl od jedle g jedle rozpjatú pučeno, prostřed 
piíčene seděl veleký piík, cucal mocho Jorka vzal plocar s mrtfií 
vodii, postříkal piíka a piik se zválel na zem jak zralá višua, 
bel mrtfý. Potom postříkl mocho z drohyho plocara ževií vodíí 
a mocha začala sebií házet, veškrabala se z piíčene ven a potom 
do povětří. „Tfoje ščestí, Jorko, žes mně zkřisel", bzučela mo 
kolem oší, „šak beze mně bes sotfá ohodl, kerá ze dvanástí je 
Zlatovláska." 
Týnec u Olomouce. Přepsal theolog Jan šrámek. 



— 99 — 

d) Různořečí vyškovské. 
Na Vyškovsku, počítajíc tam: Pačlavice, Dědkovice, Švábe- 
nice, Hostíce. Křižanovice, Herotíce, Topolany, Mor. Prusy, 
Vážany, Málko více, z podřečí tohoto vytknouti sluší: 

a) Původní e a o mají zvuk normální 

b) Ze sloves V. třídy a nepřehlasují : večeřat — večeřáme, 
věšat — věšáme, zabijat, střílat. Za mišat jiných podřečí haná- 
ckých je tu míchat (imper. zamiš). 

c) ě se úží v i v slovesech: hřit — hřije — hří — hříl, 
věkřit — vékřije — vékři — věkříl, přít — příje — při — 
přil, smít se — smije se — smi se — smil se. 

d) í v slabikách U, r/, ««, ži, ší, čí většinou se krátí: klíč, 
blízko, rohlík, stehlík, křiž, křidlo, šipek, košík, nožík, číst, čítat, 
číhat, v genitivě mn.: kůži, věži, hósi. Jen v některých slovech 
a tvarech mění se v é: lésti, lézat, lézačka, psek, vozék, čem, 
óšé (ušij), óžé (užij). Tak i v Brodku a v Želči. 

e) y mění se v Pačlavicích ještě v e povýšené: rěbě, trnkě 
(jako na Kojetsku), dále v e hrdelně: rébé, trnkě, hróškě. 

/) o se dlouží před ./ ve slovesech: hojit, dojit, strojit, 
bójim se, stójim a p. 

g) Slovo kraj nepřehlasuje. 

h) V Pačlavicích ještě se dosti zřetelně rozeznává I a l\ 
dále už je jedno / střední. 

i) r tvrdne ve slovese oderět, ale' netvrdne ve slově křěda 

U) Přídechového v ». h není: oko, ovod, aběch. 

O Dativ mn. rodu m. a stř. v Hradčanech, Chvalkovicích. 
Pačlavicích a Švábenicích má koncovku om: chlapom, konom, 
telatom, od Ivanovic počínajíc k Vyškovu um: žebrákům, koňům, 
telatům. 

m) Akkusatív jedn. vzoru starosta jest roven genitivu: Od 
Procházke, potkal sem Procházke. 

n) Zem, do země, v zemi, pod zemo, země — zemi — 
zemách — zemama. 

o) Přídavné jméno má v instr. jedn. a mn. krátké y: 
dobrým, dobrýma; tak i: mym, sosedovym. 

p) Dativ zájmena ty rovná se akkusatívu: já tě povím! 



— 100 — 

Zájmeno ukazovací ženského rodu je v íiom. ža, v akk. to. 

r) Opětovací sloveso jeti je tu všude ježdat. 

V Ivanovicích se nyní řeč „panští". Hledíc k samohláskám, 
pozorovati tu tři doby vedle sebe: bodo — budo — budu, rébé 
— rybě — ryby a p. 



IV. Drahany. 

Hranice: Ptení, Zdětín, Vícov, Plumlov, Prostějovičky, 
Podivice, Drysice, Pustiměř, Něm. Prusy, Dědice, Drnovice, 
Nosálovice, Lulč, Nemojany, Tučepy, Habrovany. Olšany, Radčice, 
Ruprechtov, Podom, Krásensko, Rozstání, Lu dikov, Újezd, Skalice, 
Svitávka, Chrudichromy, Buková, Lipová. 

Samohlásky. 

1. a v koncovkách pádových se ne přehlasuje : práca, dó 
hrnca, zélény póla. 

d ve slovech máslo, sádlo, nás, vás se nekrátí. 

2. e původní zvýšeno je v Drahanech v e: hdě ho věděté, 
něsěmé, jinde v e; 

« se seslabuje v ^ ve slovech a tvarech: vidět, póvidět, 
zdóvidět Stí, véstihóvat sé, Próstihóv, plěsnivit, vošédivit, vóné- 
mócnit, sédnité, zamknité, na náspi, vedli, hřijě, přijě, smijě sé, 
vókřijé; 

é mění se y : prstýnek, dyšč, kryv, dóbryhó, — mynó, pyró 
v. ménó, péro (Žďárná); 

é kmenů zavřených sloves I. třídy mění se v iníinitivě v // (=ý) ; 
nyst, vyst, vyzt, týct, pyct, kvyst, na Boskovsku (Žďárná, Chrudi- 
chromy) se krátí: nést, vest, vézt, kvést v. pyct, týct; 

ie mění se v celé krajině v i (= í): plict, lizt, říct. 

3. i po retnicích má zvuk středního, českého / a mění se 
někdy v e jako y: rozvéle (rozvily = rozpustilý), pěchnot 
(píchnouti). 

Slabiky lí, ři, zi, si, ď, ž?', či mění se jako na Prostějovská 
a t. d. v /e, ře, ze, se, ce, f^, Še, če. 

V nominative množném i zůstává někde vůbec nezměněno: 
vojáci, vtáci, psi, kóžtíloži, drátaři (Krásensko), jinde se mění 



— 101 — 

v é po sykavkách tvrdých i měkkých: vójácé, psě, kóžěložě — 
drátaři. — Vóčě, hoše (Krásensko) — vóčé, hoše (Zdárná). 

V lokále jedn. po í a r mění se i v é, po sykavkách 
v e: na tabOlě, na faře, na pěcé, na véžé; 

i po týchž souhláskách jen v některých slovech se mění 
v e, většinou se krátí: lešti, lézat, cetit (Zdárná) — citit 
(Krásensko), psek, vózek, — hlista, křidlo, šipek, číhat, róhlik, 
stehlík a t. d. 

Tak i v genitivě mn. í jen po s a z místy se mění v e: 
hóse, koze (Zdárná) — hoši, kozí (Krásensko), doši, kuži, březí. 

4. y mění se v e, 2/ v e: rébé, peské, bek, pecha, dobrech lědi. 

5. o původní mění se v Drahanech v o, jinde v ó: vólóvó 
— vólóvó. 

6. u se mění v o, ?« v o: bódó, mědó, kop cókro, za našo 
stodolo. 

7. ú se vyslovuje zkrátka : stul, dvůr, ruža. 

8. ej v koncovkách substantivních zůstává nezměněno: 
zloděj, vóléj, lěšěj, na pródéj, ostatek se mění v e: zavóle, de, 
nelepši; — přemité = přijměte. 

Souhlásky. 

1. Jasné souhlásky vyznívají na konci slov velmi jemně 
s pazvukem samohláskovým. 

2. V Prostějovičkách před a, o, o, e, w a na konci slova jest 
I tvrdé: tabela, lopata, lóh, vdólěk, kostelník, hóčétél, v ostat- 
ních osadách jest jedno, střední L 

Za I, v jest 10, ró ve slovech: slóza, pétróžěli; 

ř tvrdne ve slovese hoděrět, ale nikoli ve slově křěda. 

3. M měkne ve slovech: čěsůěk, kómiůář. 

4. ď se mění v .; v místním jméně Dějíce ; 
ďř, tt zůstává nezměněno: pódté, zaplatté; 

sf mění se v instr, jedn. vzoru kost u abstrakt v Sé-. 
radóščo, chětróščó. 

5. v mění se v 6: gebat = kývati, blaštuvka; 

v se přisouvá: vlaská (lasice), vodvolat (odolati, jako by 
bylo složeno od— olat); 

y jest přídechem každému náslovnému o: vókó, vóvés. 



— 102 - 

6. h se mění v j: ťójik; 

h jest pravidelným přídechem náslovnérau o, e, i, o {= u), 
o (= ú) : haž, hale, hértéplě, hé (= i), hiva, jěhich, hó nás, 
hómřěl, hovód. Hóděrél hóhliř hóhliřa hóhlém, hóhlir hopadl, 
hómřél. Se skupiny hř neodsouvá se h: híich, hřibe, po- 
hřeb a t. d. 

7. ^ se mění v š: šmélák, ./ v h-. Próstihóv. 

8. Přesmyk: hinť = nit, hindé = hnidy. 

Skloňování a časování neodchyluje se podstatně v ničem 
od obecné hanáčtiny, jmenovitě prostějovské. 

1. Dativ mn. konči se na 'ím: vtákum, hosťum, hřibjatum. 

2. Nebe skloňuje se dle pole, jen v genitivě má zvláštní 
tvar nehi: Péšni andéli z nebi spadlé. 

3. Kocč má analogické tvary: dó róci, v rocich, róciraa, 

4. Vzor mrkev přestoupil pode vzor ryba: mrkva, hožva, 
kotva, děkva, kórótvja. — Ve Žd!árné: mrkev - mrkvě — 
k mrkvě — mrkvjo, pánvja, kórótvja, hožva. 

5. Přídavné přisvojovací končí se v uj — ova — óvó, na 
Boskovsku v '/ — óva — óvó. 

Vó ziym kócoró. 

Běl jědnó jédén mladě, svobodně sedlák. Rodiči mó hómřélě 
a vón vód ťe době neměl hó sčbě vě statkó ani človíčka, měl 
jénóm vělkyhó čérnyhó kócóra. 

Sedlák těm běl tózě pracovitě a přéčěnlévě ; ráno každé 
děn si všěckó sáni póklódil a děž drózi sědláci jělě dó póla, 
jěl jóž také. Him bélo divný, hdó mó všěckó pópravójě a dělá, 
alé děž sě hó na to zěptalě, říkával, žě mó všěckó hódělá jéhó 
kócor. Za nějaké čas namlóvil si céró bóhatyhó sedláka a pótóm 
si jo také vzal; vóna bělá bohatá, alé tózé lenošná a vzala si 
hó jénóm prótó, žě si mčsléla, žé těm kócor za ňó bodě všěckó 
dělat. První děn pó svadbé sedlák ráno stal, zapřihl a povídá 
ženě: „S pánem Bohém! Já jédó dó póla a tě to tadě s těm 
kocorém jóž pópravuj. 

V poledně přéjěl dóm, vódstrójíl kóně a šil dó séknicé. 
Žena jéhó seděla hó vókna a šěla; kócor lěžél ua lavcé hó 
kamen. Sedlák sě ptá sělké: „Nó, có vařiš na vóběd." „Nic! 



— 103 — 

Povídala sem ráno kócoróvi: Póklód! — Nechtěl. — Běž pro 
v5dó, nechtěl, ani se něhebal. — Běž, var. — Nechtěl. Déž 
v5n něšil, nešla séra také", řekla selka. 

Na to sedlák: „Tak, kócor tě népóslochal, no dobře. Šak 
já mo pómužo. Na, chěť hó a drž, alé pevně, já ho bodó řezat; 
boděš vidět, žé tě pó drohy poslechne." Selka vzala kócora a 
sedlák ho řezal. Chvilko běl kocor po ticho, jenom vrčel; ale 
pak škrabal selko těm vic, čim vic sedlák ho mastil. Selka j5ž 
pro Boha prosela, habé hó nechal, alé sedlák nic. Rézal dál. 
Selka jož béla celá poškrabaná, a sedlák řezal kócora jéščě. 
Pótóm déž jóž selka to nemohla zdržet, postila kócora, a habé 
hó pó dróh}' zas némóséla držet, vařéla, pópravóvala a dělala 
všéckó sama. Tak si sedlák chětřé pómuhl a měl bóhato a pilno 
ženo. 

Krásensko. Napsal stud. Jan Zachoval. 



V. Letovice. 



Hranice: Krhov, Sebranice, Rudka, Nýrov, Jasenov, Vra. 
nová, Vlkov, Skrhov, Stvolová a odtud osádky po levém břehu 
Svitavy po Letovice. 

Osady Vránové náleží sem jen východní polovice (30 čísel), 
jež slušela kdysi pod panství letovské, kdežto polovice západní, 
jež poddána byla Křetínu, má nářečí křecké (kunštátské). 

Podřečí toto skoro ve všem se rovná brněnskému. 

Samohlásky. 

1. a se nepřehlasuje, á mění se celkem jako v ostatní 
hanáčtině. 

2. é se mění v ý: prstýnek, dýnko, dobrýho, po dobrým, 
vyjmouc kmeny zavřené sloves I. třídy na z a .s, jež é krátí: 
vézt, vest, nést, kvést, lézt, v. týct, pýct; 

ě mění se často v '": na halmaři, na hůři, na káři (v. na 
faře), přid, přis, při vrátit, hřije, přije, smije se, vokřije, sednite. 

3. i po /, r, z, š, c zůstává nezměněno, po z, fy c mění se 
v e (normální ) : lid hlína, peřina, pálit, vařit, složit, točit, močit, 



— 104 — 

— zema, sela, serotek, do Lisec, v Rosecích, cebola, cezí, noset, 
vozet a t. d. 

Skloňovací koncovka ci mění se v cě: vtácé, vojácé, k té 
práce, v pece (Sebranice). 

i dlouží se v nominative mn. : tří, štyří, všecí, hadí, holobí. 

i vyslovuje se velmi zdlouha: znamení, zelí, dnešní, lepší, 
chodíme, nosíme, mlíko, chlíb, klíšče a t. d. 

Po I, ř, ž, s", č zůstává \í nezměněno, po z, .s, c mění se 
v é (normální) jen v některých slovech a tvarech: hlísta, lízat, 
blízko, klíč, plíce, kříž, křídlo, hřích, příčina, žídlo, hožívat, ve- 
šívat, číst, čítat, — v zemně, zívat, cép, cétit, cín, císař, psék, 
vozék, lesék, stádo koze, hosé, pět meze; 

í se krátí v koncovce ík : mladík, chodník, červík, — rohlík, 
stehlík, špendlík (Krhov) — rohlík, stehlík, špendlík (Sebranice). 

4. y mění se v e, ý y é (normální e, é): meš, rebe, peské, 
pécha, stréc, motel, hél, dobrech lidí. 

5. o má zvuk normální, 

o mění se v « ve slovech: kůzle, kůža, nůša, růste — 
růsti, vůbec {= obec), v ?' ve slabice ov. vuves, vuvca, nuvé, 
dobuvé, boskuvské, maluvat, a ve slabice oj: stůj: poduj, nebuj 
se, v. pokoj, a ve slovech jablun, zludéj. 

6. u se mění v normální o, ú y ó: bodo, hobo, kop cogro, 
za našó stodolo. Bok (latus) a bok (fagus), kopec řmercator) a 
kopec (mons) ve výslovnosti se nerozeznávají 

7. ti se vyslovuje zdlouha, i v genitivě mn. se hodně pro- 
dlužuje: stůl, růža, dům, vůl, nemůžu pučit, ho sósedů. 

8. aj se nemění ve slovech: kraj, hajné, ej v koncovkách 
substantivních : dobrodéj, zluďéj, Maťéj, lišéj, kdežto jiné ej se 
mění v é: sténé, dé, nevětší. V imperative: počke — počkete 
krátí se e; 

ij se mění v i: nali, naši, hoži, hoši (ušij). 

Tolikéž ěj se mění v i: nesmi se, při mo toho, zehři se. 
yj se mění v e: horné, zakré. 

9. V příčestí činném v rodě muž. jedn. dlouží se samo- 
hláska, zvláště e vzniklé z y: bél, nosél, prosel, vozél. Dlouží 
se: šísté, sídmé, ale: vosmé. 

Po různu: sélnica, čistá voda (Krhov). 



— 105 — 

Souhlásky. 

1. Jasné souhlásky na konci slova znějí velmi jemné, 
s pazvukem samohláskovým. 

2. I před a, o, před souhláskami a na konci slova v ně- 
kterých osadách (na př. v Sebranicích) zní zhruba: tabola, na 
poio (na poli), kostelník, klnót, veiké, hoheí, v jiných jest 
jedno, střední 1. 

V příčestí činném I jen místy (ve Vranově) většinou se 
odsouvá. 

ř tvrdne ve slovese hoderet, trvá v podstatném křída. 

3. t se neměkčí ve vzoru kost: spravedlnost, štvrt, hnit. 
ď a f tvrdne v imperative: bed — betě (^ bedte, budte) 

pod — pote, záplat — záplatě, pojed — pojedte a v pří- 
slovci ted. 

d se nevsouvá ve slovese žímat. 

st se mění v šč v instr. jedn. jmen odtažných vzoru kost: 
zloščó, chetroščó; 

t se nemění v k ve slovech: tlosté, tlóct, tlačit. 

4. v jest přídechem každému náslovnému o: voko, voves* 

5. h jest přídechem náslovnému a, e, /, o, (= u): hábech, 
he (i), hiskra, hídlo, hocho, hodělal, ho sóseda a t. d. 

h se předsouvá ve slovech : hnit, hnízké, hroždí. 

Skloňování. 

1. Můj nuvé nůž mý nuvý nuže 

2. mýho nuvýho nůža mech nuvéch nůžů 
3 mýmo nuvýmo nůžo mém nuvém nůžum 
é. můj nuvé nůž mý nuvý nuže 

5. můj nuvé nůžo mý nuvý nuže 

6. mým nuvým nůžo mech nuvéch nůžech 

7. mém nuvém nůžem méma nuvéma nůžama 

Lokal mn. vzoru holub-dub bývá častěji na U-h než v jiných 
podřečích sousedních: na stromích, na bocích (buk), vo vtácích 
na vozích, vobrazích. 

1. Naša bílá koza naše bílý koze 

2. naší bílé koze naších bíléch kožé 

3. naší bílé kozi naším bílém kozám 



— 106 — 

4. našo bílo kozo naše bílý koze 

5. naša bílá kozo naše bílý koze 

6. naší bílé kozí naších bíléch kozách 

7. našó bílo kozo našima bíléma kozama 

Jako v jiných podřečích hanáckých, i v tomto jsou lokaly 
mn.: rebech, hobech, patech. 

Vzor starosta má v genitivě i v akk. jedn. staroste. 

Roce i tu se skloňuje dle liché analogie: do rocí, na rocích, 
rocema. 

Vzor mrkev má: mrkvě, mrkvi, mrkvjó atd. Tak: kotev, 
hóžev, pánev (v. pánva), ale: korotvja. 

Přídavné přisvojovací končí se v Krbově na ůj, -uva -uvo, 
jinde na ů, -uva, -uvo. 

Zájmeno te (ty) má v dative i v akkusativě ti, 

Von v akk. jedn. r. m. /e, r. stř. ./e, v akk. mn, je, v lok, 
jedn. něm, tak i našem, vašem, čem, všem. 

Zájmeno tem (:= ten) má tvary: toho, tomo, vo tom, tém, 
ti, těch atd. 

Číslovka tří — tři má ve Vránové tvary: do třích, po 
třích, steří — štere : do ster, po sterech, jinde : třech, štyřech. 

Časování. 

Tříst — třeso — třísl — třesené, příst — předo — přídi 

— předené, nést, vézt, vest, kvést, lézt, pýct, týct, síct, hotít 

— hofál - hotíté, žít — žál — požaté, začít — začal — za- 
čaté, zapít — zapjal — zapité, rožít — rožál — rožíté, vodpočít 

— vodpočál v. vodpočinót, přít — přije — příl, hřít — hřije 

— hříl — hříté, smít se — smije se — smil se, chestat — 
cheščo — chešči — cheščite. 

Přechodníky jsou jenom: šedna, lehna, stoja, sedá, kleča, 
Choda, vida. 

V příčestí činném slyšeti místy (na př, ve Vránové) i tvary 
elidované: nes, ved, pek atd. 

Příslovce: vodsádedok (odtud), posovad, domka (domů), 
venka (ven), taktom, pádem za stavením (zrovna, hned), — cak 
(copak), — teplej, zeměj, pěkněj, réš. 

Ostatek deklinace a konjugace neliší se hrubě od sousední 
kunštátské nebo vzdálenější brněnské. 



— 107 — 

VI. Litovel, Konice, Jevíéko. 

Hranice: Náměšť, Senička, Odrlice, Cholina, Rozvadovice, 
Chořelice, Černé, Střelíce, Lipinka, Loštice, Pavlov, Trnávka, 
Biskupice, Jevíčko, Smržov a t. d., Borotín, Ivanovice, Vísky, 
Sušice, Okrouhlá, Benešov, Pavlov, Štěpánov, Usobrno, Šubiřov, 
Konice, Buděcko, Náměšt. 

Samohlásky, 
a, á. 

1. a se přehlasuje a) celkem tam, kde i v jazyce spisovném 
a v obecné češtině: a) v nom. jedn. rodu ženského: čěpicé, 
lavice, došě, ružě, véžě, přězě n, příze, mézě, svině, kaple, šablé, 
tabule, bérlé, v. stodola, škola, skala a t. d., /5) v genitivě a 
akk. jedn. rodu mužského: hočětělé, liélě, ménářé, hospodáře, 
zajíce, strecé, plačě, koše. S moravským změkčením: pul lóktě, 
měřice, ječmene, kos kameně, dó plameně ; ale : zastřělél jelena 
(slov. val. jelena) y) v genitivě jedn. vzoru pole: dó póle, dó 
móře, vedle: dó póla, móra. 

h) V některjxh slovech, v nichž čeština spisovná neb obecná 
nepřehlasuje : a) ve dvou slovech na za: hrůze, pozé (pavuz) 
v. koza, rosa a t. d., ;;9) ve slovech na Ha po moravsku změk- 
čených : kovárně, vóvčirně, kóžělóhóvně, /-) ve vlastních jménech: 
Kačé, Marošé, Baróšě a p. 

a se nepřehlasuje a) v nom. mn. vzoru pole: póla, móra, 
zela, obila; 6) v přechodníku: sěda, běža, chóía, vstávaja, 
11 haj a. 

Na Koníčku v sousední osadě Laškově počíná se přehla- 
sovati teprve od nedávná, starší přehláska je: naše stodola 
vaše ^zéhrada, kdežto v některých pohraničních osadách, jako 
v Benešově na Boskovsku zase za příkladem obcí sousedních 
začíná se přehláska rušiti. Jinde tvary kosa, koňa a p. pokládají 
za „dratařské". 

2. á (ia) se přehlasuje a úží (v ie, i) jako v jiných pod- 
řečích hanáckých: sihat, siha, třist, přist, vokřií^, hřit a t. d- 
(srovn. str. 9). 

Kromě toho také ve slovese tihnot: tíhni! 



— lOB - 

3. Kvantita samohlásky n jest celkem táž jako v podřečí 
I. (viz str. 10). 

d se krátí a) ve slovech: masló, sadló; b) v instr. jed., 
v dat., lok. a instr mn. (zíídka v gen. mn.) krátí některá jména 
dvojslabičná vzoru ryba kmenové d: brána — brand — brán — 
branách — branama. Tak: tráva, kráva; c) ve tvarech zájmen- 
ných: nati a vas: Bel o nas, mlóvil vó vas. 

4. a se seslabuje v e ve slově zéhrada. 

e, é; ě, ie. 

1. e původní je zúžené (zvýšené \ někde více (ě), jinde 
méně (é), jinde mezi é a ě : sebe, cěra, čekal, vedetě, jěhó, jěščě, 
lěpči, med, tanec, pěřěna, řepa, dóbřě, třeba, sestra, v lěsě, 
střěšěn, chcete, óčětěl, chtěl, hózěl, zěžěrě. 

2. e přehlasované je taktéž zúžené v ě nebo e: vód ótcé, 
chlapce, šěvcě, za šafáře. 

3. é (ie) se úží v y (i) jako v podřečích I, — III. 

4. é (e) se mění v i (y) ve slovech: zbihlě sě (zběhly), 
pó izbi, lito — v lité, pódii, vé žni, pšincě, věčir — k věčéro, 
vijěčka, vidět — zdóviděl sé, Prbstijóv, smijé sě, sijé, hřijě a p- 
třim, v. třem, třima, v. tréma. 

i, i. 

Po retnicích zní ť- v některých osadách, jako v Seničce, 
v Laškově, měkce: pivo, bit, nemívá, visi; většinou však má 
zvuk českého středního i a měnívá se tytýž v e jako // : pěchnót 
= píchnouti (u Jevíčka); veka (vikev) zní v nářečí slov. a 
val. vyká. 

2. i mění se po I, r, z, s, v, ž, s, č y e^ t. j. v nízké, 
hrdelně, otevřené e, kteréž se velmi zřetelně rozeznává od zvý- 
šeného (původního) ě, ě: lěd — lěd (lid — led), šědit (šiditi)- 
šědit (šedou barvou barviti), nelžete (imper.) -- nělžětě (indik.\ 
lež (lízej) — lěž (lež), zemní (zimní) — zemni (zemní), přéšil 
(přišel) — přesil (přešel) — přešel (přišil) — přešel (přesil), 
třé (imper.) — tře (indik.). 

V nominative mn. po c je e: vtácé, vojácě; duál: vóčě, 
hbšě má e súžené. V lokále je tolikéž e: pó vulě, v pólěcě, na 
hólécě. 



— 109 — 

Tato změna hlásky i v e děje se většinou v týchž slabi- 
kách jako v podřečí III., na př. : hléna, slěna, lest, pólécě, stó- 
lécě, ěšlé, křěve', křéčět, zéma, sélnicě, séve, cézi, cébolě, cěgáu^ 
žéla, žěd, žědlě, žétó, šěška, šét — šějo, ščěka, čěste, bičěsko, 
kóčěčka a t. d Kromě toho také ve slabice ji-, jětrnicě. 

V infinitive a příčestí činném sloves IV. třídy nejen po 
týchž souhláskách jako v podřečí III., nýbrž i po některých 
jiných: ch válet — chválél, vařět, vózět, nósét, složět, točět a t. d. 
— cifét (v. mlátit a t. d., Borotín), zminél se (v. černit a t. d.^ 
Palonín), divjélé se (Moravičany). 

3. í po týchž souhláskách mění se v é. Toto e je na Lito- 
velsku e, t. j. é podnebné, značně súžené: zéma — v země, 
rohlek, psek, lečét, střekat, pbčetat a t. d., jinde e, t. j, e hrdelně, 
otevřené: slen, lézat, lešti, šep a t d. 

Tato změna hlásky i v e nebo v e děje se většinou 
v týchž slabikách jako v podřečí III., na př. : lešti, ponděle, 
lelek, lečét, řebkě (hříbky), kředlo, křež, psek, vózečěk, cep, 
kbšeček, Pěnčen, čežék, čehat, čest a t. d. 

Místy i po vytčených souhláskách v některých slovech se 
nemění v e (e), nýbrž se krátí: pondělí, blim, klin, hlista, rohlík, 
líbit sé, ličét, ščipat, číhat, počítat (Pavlov u Loštic, Borotín). 

Klen (sinus) — klen (cuneus). 

Klíč má tvary: kloč (Litovelsko), klič (Konicko), kleč 
(Bohuslavice u Litovle), gleč (Mohelnicko), 

Za obecné l()tó slyšeti místy letó, vzniklé z přehlasova- 
ného líto. 

Ostatek platí o i, co řečeno bylo o podřečí II. str. 42 — 44. 
Dlouhého i čistého ani v tomto podřečí není. 

4, i se odsouvá ve slovech: čěp'cě, póv'dat — póv'dal, 
pšin'cě, séln'cě, a také v týchž slovech jako v podřečí I. a II. 

y, ý- 

1. y mění se v ň téže povahy, jaké jest e vzniklé z i (str. 108.), 
tedy v hrdelně, otevřené, široké e: rěbé, peské, kopéto, chěbě, 
chěstat, méjó atd. 

I toto e. velmi zřetelně se liší od sníženého (původního) e: 
hdé (kdy) — hdé (kde), ženě (mulieres) — ženě (agit), vedetě 
(vedete) — ve dětě (vyjdete) — vedetě (vydejte). 



— 110 — 

ij mění se v é téže povahy, jaké jest é vzniklé z i (str. 109.) 
Na Boskovsku (v Benešově) zní toto é skoro čistě, jsouc jen 
málo sníženo; na Litovelsku je to podnebné, značně súžené e: 
bek, pecha, ser, kevat, dobré člověk; na Konicku a Jevíčsku 
hrdelně, široké, otevřené e: hódne, repat, strec. 

3. Toto é (ý) se krátí ve slovech: prěšč (prýšt), děchat 
(dýchat), věprěščěla sě voda. 

o. 

1. o původní je zúžené (podnebné, zvýšené) o, někde více 
(ó), někde méně (ó): Có tó bélo, babičko? Šil za stodolo. 

2. o přechází v u (ů) ve slovech: lužě (postel), vusa, přé- 
studulěk, miíct — muhl, růst — rusté — rustl. Mimo to též ve 
slovech a tvarech obecně hanáckých: luj, stůj, nebuj se, poduj, 
okruj, kuzlé, v. kózlě, v i ve slově libive (slov. lubivý). 

3. o se dlouží v o v příponě och: staróch, čěrů()ch, srara- 
dóch (Jevíčko) a ve slovese plovat — ploval. 

u, ů. 

1. u se mění v o, t. j. v hrdelně, otevřené, široké o: břóch, 
kóšólě, kóžóch, strohá, mócha, póta (pouta), pracojo, k dóbó, 
sědóm, vósóm. 

Toto zástupné o rozeznává se u výslovnosti zcela zřetelně 
od původního (zvýšeného) o (ó): kos (kus) — kós (kos), bok 
(buk) — bók (bok), vóknó — k vókno, Francko! (Francku!) — 
Francko! (Francko!) Tónkó! (Tonku!) — Tónkó (Tonko!). „Na 
Francka a na Tonka otevře se huba." 

u nemění slova zvukodobná a některá cizí (jako v hanáčtíně 
vůbec): bubák, bumbat, žblunk, guráš, burnus, kukuřice, kutě.*) 

2. t( mění se v ó. Na Litovelsku je to podnebné, značně 
zúžené o: za našo chalópo, vólajo, v zelo, klóbok, na Konicku, 
na Jevíčsku hrdelně, otevřené, široké o: vědo, |čěrvěno ružor 
dobro rado. 

w, lí se nepřehlasuje v slabikách ohýbacích, v kmenových 
přehlasuje se jen některých : v kóšó, p6 Ignácó, na vótcó nic 
nežádá, vašo řěčo, — čót, klóka, lobat, — díra, v. dora. 

4. o se krátí ve slově dlóhó. 



Slov. kuťa =^ barák. 



— 111 — 

o 

u. 

v se vesměs krátí: Bulí, kuň, ružě, sosědu, kóĎnm, 
nuž — nuže. 

ia, an, aj, ej, ij, yj. 

1. ia: hólobjata, hřibjata. 

2. Dvojhlásky au ani v tomto podřečí není: pok, poz 
(Litovel), pok, pozě (Jevíčsko). 

3. áj vyskytuje se zhusta v koncovkách příslovcí: sěmkájr 
tóťkáj, včélkáj, hnédkáj, dněskáj, včéráj, tědkáj, dómkáj. 

4. ej téžeslabičné mění se v e nebo e tam, kde í a ý v e 
a e (str. 109, 110): za vole, de, nelepši, stene. 

V imperativech více než dvouslabičných krátí se místy 
toto e: počkětě, zavólětě, nachěstětě (Bouzov), — detě. 

5. ij téžeslabičné po s a s^ mění se v e nebo e, sice v ^: 
ože, óše — napi se, nebi. 

6. yj téžeslabičné mění se v íí nebo e: zakre, re, home. 

Zvláštní dloužení. 

Kromě obecného dloužení moravského : pápěž, fára, dvá, 
vóbá, sótvá, pódlivá atd. dlouži se též zema (zima). 

Příčestí činné má krátké hlásky: volal, seděl, mlátil; 
toliko e (e) vzniklé z y, i se prodlužuje: omel, zakrel, prosel, 
nósel. 

Zvláštní sražéniny jsou: cak (copak), třa (třeba). 

Souhlásky. 

Spodobování souhlásek. 

1. Jasné souhlásky na konci slova znějí většinou velmi 
jemně, s pazvukem samohláskovým: chli6, hatí, ^ybd\ jmenovité 
h zní jen slabým přídechem nebo docela mizí: sni — snihó, 
nocle, plo (pluh), bře. Místy však slyšeti též: snich, tvaroch 
(Senička, Pavlov), 

2. t; se při temných souhláskách nemění v /: květ, tvůj, 
k vám. 

3. Skupenina sh mění se zh: zhodít, zhnit ; jen na Jevíčsku 
slyšeti: schóřět, schazóvat. 



— 112 

1, r. ř. 

1. / je většinou jedno, střední; jen místy (na př. v Seničce') 
jest / pied každým o, o, o, o a na konci slov: lampa, lopata, 
kóló, maloval, očétěl. 

I se mění v r: baršdnek (balšánek), v n: íěmésnnik (Lo- 
štice), v m'. věmblod. 

I se odsouvá v příčestí činném kmenů zavřených v Bou- 
slavicích : pad, nés, pék, bod. 

2. r měkne v r: řěralbvat — řémlicě — řémlik (Jevíčko, 
o páření zajíců), mění se v í: kóler (kurýr); vysouvá se: liadlák, 
Hódlěcě (Odrlice). 

3. ř tvrdne v r ve slovese oděrět a v podstatném kréda. 

n, ň. 

1. nn sě jadrně vyslovuje: panna, Hanna, kamenné. 

2. n měkne v ií : déú, kóřéň, kaméů, prsten a p. 

3. a tvrdne v předponě «e: něhdó, někěre a t. d. 

4. ň se mění \ j v koncovce nina, nín: slajiné, mišajina, 
Palojin. 

d, d, t, ť. 

1. d měkne v příslovcích: hněď, pósaváď, pořád, vódkád! a p. 

2. d se mění v / ve slově svajba, nebo v r: svarba 
(Borotín) 

3. f v nominative vzorů hosf a kosf netvrdne: hósf, zěf 
lokěť, kósť, spravedlnost, smrť, štvrť, niť, dost atd. 

4. Jen v některých osadách (v Pavlově u Loštic) je : tloct, 
tlóste, tlačět, jinde se v těch slovech t mění v k. 

5. df, tt v imperative mění se většinou v jť. béjtě, (bydte = 
buďte), pójtě, jějtě, hlějtě, plajtě, mlajtě. 

6. sf v instrumentale jmen odtažitých vzoru kost a v ně- 
kterých tvarech slovesných mění se šč: zlóščiJ, s chětróščo, 
s radóšči), nachéšče (nachystej), pochramoščěně. V Seničce: zá- 
mošči (zámostí), ale: zlósťo atd. 

b, p; m; v, f. 

1. p mění se v 1^: charba, klobat. 

2. V Seničce, Odrlicích, Vilémově, Cholině, Myslechovicích 
přídechu v není : ókn6, óče, — 6sk (= vosk), v Kozvadovicích a 



- 113 — 

v Chudobině se počíná a jest pak na ostatním Litovelsku, Zá- 
brežsku, Koníčku i Jevíčsku. 

3. v se mění v b: zdáléba (Jevíčko), pijóvár, v h: hecoch 
(kanál ze chléva, jímž hnojovka odtéká, Jevíčko), sluje jind© 
vécóch. 

4. v se odsouvá: šéckě, šětěčne, šlatéc (svlačec), sétidló 
(světidlo, Jevíčko), vótéř (otevř, Jevíčko), přál (pravil). 

5. v se vsouvá ve slovese: vodvolat (odolati, Konice). 

6. / se mění v ;? : packa. 

g, k; h, ch. 

1. g se dosti často slyší: cégán, dragač, fagan, zgrblóň, 
zgabnot, gaval, žgráně (Jevíčko), gleč (Moravičany). 

2. h jest přídechem na Prostějovsku a Litovelsku jen v ně- 
kolika slovech: hozeny, holec, Hólómííc (na Jevíčsku: Vólmoc, 
fem.), hóšě, hozke (Palonín), hózda, hójěc, hííl (Bouslavíce u Zá- 
břeha). — Na Koníčku, Jevíčsku a Boskovsku je /* pravidelným 
přídechem každému uáslovnému a, e, ?, 6 (= u),^(= ú), novější však 
dobou přídech tento místy značně mizí, (v Přemyslovicích ho 
vůbec není) : haž, habéch, hani, hé (i), hóměl, hó susědu, hóvód, 
horókě, hotěk, hiva, hine. hiščěrka, hizda, hitrnicě, himě, him 
(jim), hintěrés, hiskra atd. 

Alé ==: sed, hale — asi (Borotín). 

3. h jest přídechem před n a r v íněkolika slovech: hniť, 
hnizke, hróždi, Hroch, hrochat. 

4. h se odsouvá a) se skupeniny hř; řibě, řích, řit — zeřit 
— řéjé, řiděl, řěbik, řeběk, řěšét, póřěb, řbét, b) se skupeniny 
hl ve slově: lesta, c) se skupeniny zh ve slově: zur6 (zhůru). 

5. ch se mění v k: katrč, střěmka. 

6. ch se vsouvá ve slovese schóžóvat (sužovati, Jevíčko), 
c se mění v s po 5 a p : vrabsě, kópsě, střapsě, do vubsě 

( Litovel). 

Více o tom v podřečí VIL 

č v š: šmělák. 

s v <^: čněk — čnečěk (Jevíčko). 

; v /*: Próstihóv. 

s 



— 114 - 

Za řeči souhlásky t>, ^^ a ./ se vypouštějí, d, ( někdy v / 
se mění, samohlásky se stahují a p. : poidala (povídala), tó jě 
Čérvínkóó (-ovo), vóprado (opravdu), zal (vzal), pul dróiú (dru- 
hého), 'á (já) sem dó tého jénóm ďóbl, já 'm (já sem) póidala. 
mně 'e zdá (se), boěš (bódéš), 'slépak přestane pršet (esli), děj 
tó (déť — vždyť), tójká (toťká), štěrádvacět, jednadvacet 
(Loštice). 

Skloňování jmen podstatných. 

1. Vzor mwz, den: 

1. móž móži 

2. móžě (é) ' možu 

3. móžovi (5) móžóm (um) 

4. možě (é) móžě (é) 

5. možo moži 

6. možo móžich 

7. možěm (ém) možěma (éma). 



1. déíí 




dni 


2. dňé 




dni, dňu 


3. dĎó 




důóm (um) 


4. děli 




dni 


5. duo 




dni 


6. dňo, ve 


dně 


důéch 


7. důěm 




důéma 



Dle vzorů těchto skloůují se kmeny měkké a změkčené: 
zlóďe — zlódejé (zlódije), jéčméíí — jéčměně, dyšč — dyščé atd. 

Vzor ohruz má v lok. jedn. zpravidla e (é), řidčeji o: 
v lěsě, na voze, v nom. mn. ě: lěsě, vózě. 

StHv (střevíc) skloňuje se takto : 1. střiv, 2 střiva, 
3. střivó, 5. střivó, 6. střivó, 7. střivěm. Množn. č. 1. střivě, 
2. střevi, 3. střevim, 6. střevich, 7. střivěma. 

Lok. jedn. končí se zpravidla na o při neživotných i život- 
ných : pó svým tatinkó, vo hastrmano, vó psó. Kmeny na h, /?, 
ch mívají e (é): na potoce, na jarmacě, v kolékatym rócě, v Zá- 
břězě, pó svatým Dóšě zvóstaů v kóžošě. 

Jména místní rodu mužského i ženského tvoří nom. mn. 
na a: Nasaburka, Slatinka, — jamka, kotka (jména polí). 



— 115 



Lok. mn. má po tvrdých souhláskách koncovku ách, ech, 
po měkkých icA: hrachách, jěčměňách, psech, stromech, zlódijich, 
nóžich, koních, volich. 

Instr. mn. měkké kmeny mají na ema (ěma): chlapcěma, 
zajicěma, kóncěroa, kóšěma. 





2. Vzor 


P' 


)le: 




1. póle 








póla 


2. póle 








pól (polí) 


3. pólo 








pólim (ám) 


6. pólo 








polích (pólách) 


7. pólem 








póléma (ama) 



Vece má v mn. č. : vece, vajec, vecím, věcích, vecéma. 

Jména na sté končí se v tomto podřečí na sko a skloňují 

se dle vokno. Ohništi na Litovelsku říkají vohnisek (dle dub). 

Kafé má tvar: kafet — kafetó. Nehe má v lok. v nébjó. 



3. Vzor stavení'. 



1. stavění 

2. stavěni 

3. stavěno 

6. stavěno 

7. stavěním 



stavěna (ni) 

stavění 

stavěním 

stavěních 

stavěnima. 



V nom. mn. jest a zpravidla nepřehlasované ; zela, vóbila, 
hodóla. 

Psáni (list) má vedle pravidelného skloňování také : psá- 
něté, psáňata, psáůat atd. Tak i: prócěstvjata, prócěstvjat. 

Vzor ryba má některé lokaly mn. na éch : rěběch, v patech, 
po troběch. 

4. Vzor starosta: 

1. starosta starostí 

2. starosto (ě) starostu 

3. starostovi staróstóm (um) 

4. starosto (ě) starósté 

5. starosto starosti 

6. starostovi staróstách 

7. starosto (o) staróstama. 

8* 



— 116 — 

Genitiv = akk. starosto převládá: vod Procházko, Svo- 
bodo, vod Jahodo, vod Běndó, ti) jé kos nélédó (nom. iielida) 
atd., tvar starósté slyšeti v Borotíně a v okolí. 

Jména Tona (Antonín), Ferda a p. mají místy vokativ: 
Tóne, Férdě. 

2. Vzor diiše: 

1. dóšě dóšé 

2. dóšé dóše (e, i) 

3. dóšě dóšim 

4. dóšó dóšé 

5. dóšó dóšé 

6. dóšé dóšich 

7. dóší) (o) ' dóšéma. 

Tak skloňují se též místní jména na ce: k Vilimóvicim. 
Svině má v dative mn. : sviňóm (Senička). 
Instr. mn. má pravidelnou koncovku ema : šavlěma, lavicěma, 
ružěma, sviněma. 

V genitivě mn. častá jest koncovka e (e) jmen rodu ženského 
i středního, tvrdého i měkkého zakončení: lampě, pantle, laňe, 
svině, kózě, hósě, meze, kužě, flašě, těčě (téč = týč), hnizde, 
tó je mlikě! (hrnců s mlékem). 

6. Vzor kost: 

1. kósf ' kosti (ě) 

2. kostí (ě) kosti 

3. kosti kóstim (ťám) 

4. kost kostí (ě) 

5. kósťó kosti (ě) 

6. kosti kóstich (ťách) 

7. kósťo kóstima (ťama) 

V gen. jedn. a v nom. mn. i mají jména na sf, jiná mívají 
častěji e: hlopóstí, maličkosti, do nemoce, do pěcé, tře nócé, 
nitě, štvrtě. 

V instr. jedn. mění se místy sf jmen abstraktních v šč: 
s radóščo, zlóščo, chétróščí) (Palonín, Borotin). 

7. Vzor mrkev: 

1. mrkev mrkvě 

2. mrkvě mrkvi 

3. mrkvi mrkvím 



— 117 — 

4. mrkev mrkvě 

5. mrkvjo mrkvě 

6. mrkvi mrkvích 

7. mrkvjo mrkvěma (ima). 

Tak skloňují se: dratěv, těkěv, bókěv (bukvíce), kórótěv. 
Na Koníčku obyčejnější jsou tvary na vn, gen. vé. 

8. Vzor hřibe: 

1. říbjě říbjata 

2. řibjětě říbjat 

3. říbjětí říbjatóm (um) 

6. íibjětí říbjatech 

7. ríbjětěm nbjatama. 

Pod tento vzor přestupují i některá jména vzoru slovo a 
pole: hnízdě — hnízděte, lužě — lužétě, srdce — srdcětě. 

Duál. 

Ruka má buď tvary plurálové: roké, rok, rokám atd. 

(Lítovelsko) nebo : roce — roko, na roko — v rókoch (Jevíčsko), 

tak i na noho, na kólěno, na rameno; nebo tvary utvořené líchou 

analogií z nominativu : roce, róci, rócim, rocích, rócěma (Borotín). 

1. vóčě óšě (hoše) 

2. vóči oši 

3. vóčám osám 

6. vóčách osách 

7. vóčama ošama. 

Jméno přídavné skloňuje se zcela tak jako v podřečí III. 
é za. ý je bud e: dóbre, ddbrech, dobrem, nebo e: dobré, dobrech 
(str. 108.) 

Přisvojovací jméno přídavné končí se všude na u-ova-ovo, 
jenom ve Střelících u Litovle na uj-ova-ovo, a skloňuje se 
celkem dle vzoru dóbre. 

Skloňování zájmen. 

1. já mě 

2. mně, mjě nas 

3. mně, mjě, mi nám 

4. mně, mjě nas 

6. mně, mjě nas 

7. mni) (mnÓ) nama. 



— 118 — 

Tvar mi obyčejný jest v Moravičanech, v Paloníné, Seničce 
a na sever od Litovle. Tvar vijé vyskytuje se nejčastéji na 
Koníčku a Jevíčsku. 

Ty má v dat. zpravidla íe; ti slyšeti poíidku (v Seničce). 

Tvar vas má krátké a jako nas. 

Z vratná náměstka má v dative si (Konicko, Jevíc sko), 
se (Lítovelsko), v akkus. se n. sé. 



1. 


von (vuno) 


vóna 


voni, voné 


2. 


něho, ho 


ji, ni. 


jich, hich 


3. 


němó, mo 


ji, hi, ni 


jim, him 


4. 


ho, je, ne 
(ho, je, ůě) 


jo, no 


je, ně, jich 


6. 


ůěm 


ni 


nich 


7. 


ůem, nim 


ĎO, ŮO 


němá. 



Akk. jich obyčejný je na Konicku. 

O přídechu h v. str. 113. Před jějichma vóčěma (Borotín). 

Múj^ náš atd skloňuje se zcela jako v podřečí III. 

Te?7, ta, to skloňuje se většinou jako v podřečí III.: teho 
(těhó, těhó) — těch (těch, těch) atd. Místy vyskytují se také 
tvary: toho, tomó (Boskovsko). 

Podobné kdo : kěhó — kěmó, místy koho, kómó, a číslovka yefíeí?. 

Čich só té krávě? 

Skloňování číslovek. 

Jeden, dva skloňují se zcela jako v podřečí III. 

Tři — tře na Jevíčsku: třem — tréma v, třim — třima. 

Štíiři — štere má v genit. ster v. sterech n. štéřéch. 

Sedn, vosu (Chořelíce, Palonín), sédóm, vósom (Pavlov), 
sedm, vbsm (Moravičany, Konicko, Borotín). 

Po dvanástich sekáčích, s patnástima žéncéma, před padésá- 
tima létma, před stb lété, před šéstima stama lét, před tisícem lét. 

Vo kolika n. vo kolikátí hodinách? 

Cdkrdt místo = kolikrát (Borotín). 

Mlátili dvbjico, šěstěřico, patéřico (Jevíčsko). 



— 119 — 

Časováni 

neodchyluje se podstatně od podřečí III. 

Infinitiv nosových kmenů I. třídy je; žit — žat, otit — 
hófat (zřídka hotnot), zapit. — Začěl (Moravičany). Eóžit, róžo, 
imper. róž — róžtě, rbžaty, 

Zibst — zebe — zibló. 

Číst — četo — čet], vóčěténě (odčítaný, Borotín). 

Moct má: muže, ale: němuž (Borotín). 

A jož hóndété vod nas? = hbděndété, odejdete (Jevíčko). 

Vědět má vizo, psát: pšo. 

Hdó to hoíál ? (udělal, Jevíčko, Borotín), sám sem to póďál 
(podělal). 

Zamišim = zamíchám (Moravičany). 

Chéščé sě (chystej), nachéščě (nachystá). 

Bóté sé blesčo (Jevíčko). 

Bet, so — sé (séš) jé, smě, sté, so (so), běd — bědtě. 

Slovesa V. třídy a p. mají na Litovelsku v 3. os. mu. nfó, 
jinde aji vedle afó (ajo): volají — volajo, dají — dajo. 

V příčestí činném kmenů zavřených odsouvá se I v Bou- 
slavicích na Litovelsku: řek, pék, móh, tlok, střik, oviz, čet, 
sněd atd. 

VjTokové příčestí trpné rodu středního končí se na no: 
Jož je vótěvřinó, zaplaceno, věmlácěnó, nachěstánó ; na Jevíčsku : 
Jož jé posečeny, póžaty, věmlácény. 

Přechodníky jsou dosti častý: Zandá ten člověk za mně, 
kuíi pác. Přéjěda tam, jož běl mrtvě. Venda tam, nic nébělo 
vidět. Hosnól stója. Eěpna ho, běl na hromadě. Najěza sě hracho, 
bodéš sélně. Pójěza, mósim mět hned" fajko. Stávaja lihaja na 
to méslim. — Mět má přechodník: mája, chtět: chtíc — nechtic 
— samóchtě, hit: dóca (Jevíčsko), bet: soca, sóca tam, pršelo 
(Borotín); nepřiměři (slov. nepřimířaja — nepřirovnávajíc). 

Některá příslovce. 
Vódkád, pókád", vocád, vódnikáď, na vrchó, navrch, zhuró, 
vdulé, včel, čilka, těhdyvá, vondě, vondénó, děcky, děcinkě, 
kvičero, sodo, léchó, běd zticho, tózě — tozinké, rovně —- bez- 
toho (vón vó těm rovně věděl), baf (ovšem), jěslě, jěšlé (Lito- 
-snelsko). 



— 120 — 

Komparativ příslovcí: tépleš, chladneš, pěkůeš, lilí)bš (Lito- 
velsko) — teplej, zémjéj, pěvněj, čistěj, poslizé, lip, huř, hlob 
(Jevíčsko). 

Rád má na Jevíčsku: reš — neřeš, jinde radš. 

Za přiklad i tohoto podřečí může býti pohádka „Vtačí hlava 
a srdce" přidaná k podřečí VII. 



VIL Zábřeh. 

Mluva na Zábřežsku, ač má mnohé, podstatné znaky spo- 
lečný, není přece všecka jednotného rázu; ba může se říci, že 
skoro každá osada vyniká tam některými dosti patrnými zvlášt- 
nostmi. Celkem však přece osady na Zábřežsku skupiti lze 
v šestero větších, menších celků dialektických, jež se hlavně 
svým samohláseustvím od sebe odlišují, svým souhlásenstvím, 
jakož i vzory skloůovacimi a časovacími v kusech podstatných 
se shodujíce. 

Vytkneme tedy napřed zcela stručně nejdůležitější rozdíly 
samohláskové těchto šesti skupenin a pojednáme potom poněkud 
obšírněji o společných znacích všech, nebo několika z nich. 

1. Z Litovelska dostaneme se od Moravičan úzkým pruhem 
českých osad, vtěsnaným mezi jazykové území německé, na české 
Zábřežsko, První skupenina zábřežských osad od Stavenice po 
Hněvkov, odtud přes Postřelmov k Soudkovu, Dlouhomilovu a 
podél hranic území německého na jih po tJsov má celkový ráz 
podřečí litovelského. 

o) a se přehlasuje a má touž kvantitu jako na Litovelsku. 
Za litovelské: vedlivá říká se tu: vedli vé. 

b) e původní i přehlasované je zúžené, zvýšené e, ve Zvoli 
a Postřelmově v é, v Dubicku, Třeštině a Brníčku v e: cesta, 
kopec, čekat, dobře, vod vovcě, něsětě — cěra, zle, vedetě. 

Osobní přípora me v indikativě a imperative má otevřené, 
hrdelně e, což předpokládá původní my : nésěmé, ležíme, něsédmé 
a pódmé. 

ě, ie mění se zcela jako na Litovelsku. 

c) i mění se po I, ř^ z, j?, c, z, ^, č jako na Litovelsku 
v otevřené, hrdelně e-. lest, pólěcě, pěřěna, řéčěcé, sela, óčětél, 
pálét, vařět, vózět, nosét, praščět atd. 



— 121 — 

V Dubicku vyskytuje se v některých slabikách čisté ^: 
cigán, zima, žid. 

í po týchž souhláskách mění se v otevřené, hrdelně e proti 
zúženému litovelskému e : lešti, chlesta, hřebek, v země, vózečěk, 
psečék, cetit, šepék, Strópšen atd. 

V některých slovech i se krátí: klič, třiskat, cist, póčitat, 
věšivat, křisět, čihat. Jmenovitě v koncovce ik í se krátí i po 1: 
r5hlik, stehlík ; cin — cenka (nádoba cínová). Ostatně každé i 
se krátí jako na Litovelsku. 

o?) y mění se v otevřené, hrdelně e jako na Litovelsku': 
chětat rébě, peské, chébé. 

ý mění se v otevřené, hrdelně e (proti zúženému litovel- 
skému e): bek, pecha, bevat. 

e) o původní mění se ve Zvoli a Postřelmově v poněkud 
zúžené, zvýšené o : volovo, v5kn5, žěbrákbm •, v Dubicku, Třé- 
štině a Brníčku ve vyšší, užší ó: stodola. 

o přechází v t/ ve slovech : kužé, luj, lužě, ale : kózlé, pokoj, 
stoj, neboj sě, podoj. 

/) u mění se v otevřené, hrdelně o, jež se zřetelně liší od 
původního O: stodolo (akk.), stodolo (vok.), kóžoch, bok — bok, 
kos — kos. 

ů mění se v otevřené, hrdelně o (proti litovelskému zúže- 
nému o): lobat, v zelo, za našo stodolo. 

g) ň se krátí: dvůr, kuň, ružé, 6 sosědu. 

h) za litovelské pok je tu pabok, v. poz. ej imperativní 
a v předponě nej mění se ve: za vole, nelepši; e/ adverbií trvá: 
doléj, tépléj, pjěkůéj, zasej. 

ij téžeslabičné mění se po z a í v e, sice v i: óže, óše, 
zabi, napi sé. 

2. S podřečím těchto osad shoduje se celkem řeč Bludova 
a D. Studének, s tím toliko rozdílem, že e a o původní v Blu- 
dově má zvuk normální, v D. Studénkách poněkud se zvyšuje. 
Značně se však tato druhá skupenina liší od první zvláštními 
polohláskami, o nichž bude řeč níže. 

3. Do třetí skupeniny počítáme osady: Hochštýn, Kosov, 
Pivonín, Eovensko a Postřelmůvek. 



— 122 — 

a) a jako na celém Zábřežsku, tak i v těchto osadách se 
přehlasuje. 

6) e původní i přehlasované je značněji zúžené než ve 
skupině 1. a 2.: dáme, vědémé, čepice. 

c) i a i mění se jako ve skupině 1.: lest, pěřěna, sela, 
vozét, lésti, hřeběk, psečěk, chodim, pisěk, dněšni, vobili atd. 

d) y mění se v zúžené, zvýšené e: chětat rébé. 

ý mění se v otevřené, hrdelně h: bek, pecha, dobré člověk. 

fi) o původní má zvuk normální. 

f u zůstává nezměněno: mucha, na pólu, budu, kup cukru. 

ú mění se v otevřené, hrdelně o: za našo stodolo, v ódolo. 

g) ů se krátí. 

h) dvojhlásky mění se jako ve skupině 1. 

i) Zvláštních polohlásek v této skupenině není. 

4. K osadám těmto druží se Chromeč, Vyšehoří a Bohutín. 
Změny hlásek á, í, ý, ii, ů, jakož i dvojhlásek jsou tytéž 

jako ve skupenině třetí, u zůstává tolikéž nezměněno, o původní 
zní normálně, e původní i přehlasované někdy se trochu zužuje, 
zvláště po c: cesta, čepice. Hlavně však odlišuje se podřečí 
Chromče od skupeniny třetí polohláskarai, shodujíc se v tom se 
skupeninou druhou. 

5. Do páté skupeniny náležejí osady v horním cípe Zá- 
břežska, od H. Studének, Zborova, Klášterce, Radomilova na 
sever položené, jmenované osady pohraniční v to počítajíc. 

a) a se přehlasuje. 

V Janoušově zní d mezi d a o: na trávu, na Jána pálívali, 
rybám, v komorách. 

b) e zní normálně. 

é mění se v ý (proti krátkému y jiných podřečí nanáckých) : 
prstýnek, kamýnek, studýnka, dýnko, dobrý pivo, dobrýho, 
v dobrým, nýst, kvýst, výst, pýct atd. Tolikéž e a přehlasované 
ia (ie) se dlouží v í: chlib, mlíko, dívče, plíst, lízt, tříst, příst, 
šil (šel), zíbst, zapřížený. 

c) i po /, ř, z, s, c, š, ž, č má zvuk čistý : list, peřina, zima, 
sila, cibule, žid, šit, točit, jen v Janoušově a ve Lhotě Štědrá- 
kově zaznívá trochu ztemněle v e. 



— 123 — 

Také í po týchž hláskách zní většinou čistě a dlouze: listí, 
líbí se, lítosť, klíč, chlísta, pondělí, dřímat, střílí, vozíček, nožíček, 
počítat; jen porůznu v některých slovech mění se v e otevřené : 
lěstí (H. Studenky), voblézat (Bohdikov), vozek (Ruda), lesécek 
(Komňatky), řebky (H. Studenky), cetit. 

Ostatní i se všude hodně zdlouha vyslovuje: dítě chodí po 
kamení, dívá se. 

i se prodlužuje v nominative mn. rodu mužs.: tří, štyří, 
všecí, bratří, hadí, muži. 

d) j zní čistě: ryby, chyby, hrušky. Jen v Komůatkách, 
v Janoušově a Lhotě Stědrákově zní zhruba, téměř jako lašské 
(polské) y. V e mění se ?/ v Bohdíkově v číslovce štěrě — 
do sterech. 

ý mění se v otevřené, hrdelné e : sekorka, per, veš k metu, 
dobré člověk, dobrech lidí, bet (býti). 

e) o má zvuk normální. 

/) u má všude zvuk čistý : budu, chudobu, nesu, dušu. 

u se odsouvá v dative jedn. skloňování zájmenného a slo- 
ženého: kom', tom', jednom', druhým', dobrým' člověku, starým' 
žebráku (Bohdikov >, ňom' (jemu), k vašom' dobrým' to dělám 
(Komňatky). 

ú mění se v otevřené, široké o: v zelo, v psaň(5, lobat, 
v pero, volajó. 

g ů vyslovuje se hodně zdlouha: stůl, růže, sósedů. Půjdu 
zní v Bohdíkově: pudu, ve Lhotě Stědrákově podu. 

h) Za litovelské pok, pi)z, jsou tu tvary: pavuk, pavuz 
(Ruda), pok, pavuz (Bohdikov), pavok, pavuz (H. Studénky). 

ej imperativné a superlativné v předponě nej mění se v e : 
dě, zavolě, nelepší, ostatní trvá nezměněno, zloděj, teplej, 
chladňéj. 

'}■ po s a z mění se v ě, ostatek v ^ : uže, uše, žabí, vypí. 

yj mění se v e: umě, zakrě. 

O V podřečí tomto nejen slabiky povahou dlouhé hodně 
zdlouha se vyslovují, nýbrž i některé slabiky krátké u výslov- 
nosti se prodlužují, zvláště v Janoušově a ve Lhotě Stědrákově 
křiví, ve vóvse, s mužem. 

k) Zvláštních pólo hlásek v této skupenině není. 



— 124 — 

6. Skupenina šestá, do níž počítáme osady: Jedlí, Crho v, 
Cokytle, Drozdov, Václavov, Svébohov, má podstatné znaky spo- 
lečný se skupeninou pátou, některými zvláštnostmi se však od 
ní liší: a) !i a i po ^, ř, z atd. zní malinko ztemněle v ž; 
h) e původní i zástupné (za y, i) jest velmi zúžené, vyznívajíc 
ve výslovnosti často vy a, i: honem, karaěú, ječmen (téměř 
ym, yn), dámě (téměř: dámy), muchě hrěžo, štěrě a štěrěcět, 
cěbulě. c) Některé původně krátké slabiky se prodlužují : biskup, 
s kúžělě, pokně (pukne), mluvil, — nůžka (nožička), d) Jako ve 
skupině druhé a čtvrté jsou i v této zvláštní polohlásky. 

Samohlásky, 
a, á. 

1. a se přehlasuje v týchž slabikách kmenových i ohýbacích 
jako na Litovelsku (str. 107). Kromě toho vytknouti jest : jelovec 
(jméno trati ve Lhotě Stědrákověj, jetrnice (slov. val. itrnica), 
v. jatel (na Litovelsku jetel = datel), rožete (slov. val. rožítý 
= rozžatý), březe (.5), pařiz — pařize (5), mišet (slov. val. 
mí šat). 

Vzor pole v nom. mn. zpravidla přehlasuje. 

Místy vedle tvarů přehlasovaných slyšeti i nepřehlasované, 
jmenovitě v nom. sg. vzoru duše: huléca, čepica, šavla, sviůa 
(Rovensko, 3), stolica, lavica, čepica, v. jalovice, šavle, svině 
(Kosov, 3). 

2. d (ia, ie) jako jinde na Moravě přehlasováno i v tomto 
podřečí v i (í): vořit — vořil = vořite" (ohřáti), vokřit, přit 
(přáti), třist — třeslě sme (2), zíbst, zapřížene (5), příst — 
přédlě (6), renščík (6), (slov. val. rynščák = zlatý). 

V prodloužených koncovkách příslovci bývá za « v podřečí 
tomto e: nihdé, vedlivé, sotvé. 

4. Kvantita hlásky a je celkem táž jako na Litovelsku: 
sádlo, máslo, nas, vas. Mimo to krátí se d ve slovech: hak, 
památka (Janoušov); n dlouží se po česku ve slově hrách a 
pláču. Hrabě = č. hrabě i hrábě. 

e, é; ě, ie. 

1. é, ie úží se v týchž asi slovech jako v jiných podřečích 
hanáckých v i, y (1—4) nebo ?', ý (5, 6): klišče, plíst, kamynek, 



— 125 — 

šil, — mlíko, lík, kvýst, dýnko, mýho, dobrýho atd., m^ 
dívče (5, 6). 

2. Odchodně mění se e, ě v podřečí tomto ve slovech: 
tyle — telete (1—6), myček (= mečík u vozu, 2), blisk (5), 
podlí vas, kadlíc (5), hosinka, šink, v jizbí, sobi, tobi (5), terna 
penízama (6); 

ě se nemění ve slovech: větr, mět, chtět, pěsně = píseii 
(4—6), v. pisně (1 — 3). 

3. Pohyblivé e se nevysouvá ve slovech : kadlec — kadlece, 
šev — ševama, četo — četel — četeni. 

4. e se vsouvá ve slovech : měsel, smésel, sedlecké. 

1. i se vysouvá ve slovech: Brň'čko, sloň'čko, séFnce, 
pov'dat — pov'dal: — pov'de, pchat, pchál. 

2. y se mění v i ve spojce diž — když (6). 

o. 

1. o jen porůznu mění se v w (u): kužé, luj, lužě (1), 
(jinde koze, loj), kozle, pokoj, stoj, neboj se (1 — 6\ vůbec (obec). 

2. o mění se v w ve slovech: jenum, potům, v infinitive a 
příčestí sloves II. třídy: maluvat, tancuvat, vypravuvat, obě- 
tuvat, pracuvat, spotřebuvane (4 — 6). 

u, ú. 

w, ^< (^) se nepřehlasuje v slabikách ohýbacích, a v kme- 
nových jen některých, jako na Litovelsku : kole — kolu, pěsně 
— pesnu, po strécu, lobat, za našu stodolo. 

O dvojhláskách byla již řeč na svých místech nahoře. 
Ostatek platí o nich, co pověděno v podřečí litovelském. Dvoj- 
hláska oj (neprodloužena) vyskytuje se i v tomto podřečí dosti 
často v příslovcích: dneskaj, čilkaj, totkaj, vedle toho také: 
kraj, tajně. 

Zvláštní délky jsou: zema (hiems) — zěma (chladno), ale: 
před zimo, líto = léto (5, 6), pláču (5, 6). 

Poiohlásky. 

V krajině pod čísly 2, 4, 6 nahoře vyznačené samohlásky e , 
původní i zástupné (za i a y), i, někdy též ", původní i zástupné 
(za u) vyslovují se zvláštním, neoznačitelným způsobem. Někdy 



— 126 - 

se samohláska pohlcuje a předchozí souhláska vysloví se velmi 
zostra a zplna, jsouc slabikotvorná; jindy vyznívá polovičním 
o, n: š'l'á, c'gán, já bch j''d'i. Zvláštní tento temný pazvuk 
budeme označovati znakem i,, kde je slabší, nebo znakem n, kde 
vyznívá silněji. I na konci slova bývá často slyšeti takový 
pazvuk : chlibi,, přiših.. 

Výslovnost tato i sousedům dobíe jest povědomá i nápadná. 
V Postřelmůvku mi pravili, že „v Chromči je řeč, jak by jí 
sekerou mlátil; řeknou prý hr'šfc' (hrušky), zaki 'I (zakryl), tak 
prý to hrčí v hubě." 

Podobná výslovnost vyskytuje se zase na Krumlovsku, 
Znojemsku, Velkomeziříčsku a Třebíčsku. 

1. Polohláska za i (í) v slabikách U, řt\ zt\ /??', ci, žt\ ši, č?\ ni -, 
l'td, Ihst, lípa, pol-hce, koblT.ha, slbvki., vidlbčkb, kaplička, 
klečka, gul-bch, v trohl-b, ve školt, do školt, jeslt (jestli), šli. (šli), 
poslóchal-L, modltt se, biltt, peřT,na, měřhce, jeřbce, křT>dlice 
rtčice, třbc-bt, na huřt, třt, oder-tt, vařbt, zi^ma, zarazbla, na 
mez-b, voz-bt, Sb (si), s-bla, ST>rotek, nosbt, Cbcvár, Cbbole, na 
řeč'bCO, v čepicb, vtác-b, vojácb, ž-bd, ž-bv, ž-bčka, rž-b (rži, gen.), 
síóžbt, vobliž'bt, koš-bček, ošbt, óČT,t, puč^t, zvoůbt. 

2. Polohláska za e, e: ď'ch, podra*^, mám'\ mlátím", já b"ch 
jMl, hl^á^^t, ve vod'', diť", vid^t, ž"nská, ruž'", š"de, všechno* 
nuš", do koš", na misť", mií'*ch, po Ď"m, do přizů", žů'', Ň*mec, 
Č''ch, č''ho, ď'vč'', klepač'', j"šč", j'' (je), ječmen, j"den, j"!, j"st, 
j^tePna, voklepoj", menój", pj"t, kvj"t, ď'dek, ď''dina. Tato 
výslovnost panuje jmenovitě v D. Studénkách. 

3. Polohláska za n (6) : ďbb, bbk, spoh., po svým otci., 
S^dkov, p-bta (pouta, slov. puta), p-btra, h-bs. 

4. Polohláska za y (é): Ibko, rbbb, r-bchta, vočb mo VbrbčeH 
na pěkno (vyryčely — vytekly), do matrbkb, n.t — réjo, zakn,t 
— krějó, zakr-bl, hospoďbň, tuďb, ďbck-b, moťbka, prst-b, kobi.ia, 
dob-btek, ab-b b-blo, ab-bchm-b, b-bli. (byli), p-btel, p-bski., m-bdlo, 
niT, sm-b, óni-bl, Vbka, vbkládat, Vbhrál, kbta, rukb, hrnk-b, takb, 
zh-buot, ch-btat, stn, — hďb = kdy, hde = kde. 

Souhlásky. 

Spodobování souhlásek. 
1. Jasné souhlásky na konci slov znějí většinou velmi jemně 
jako na Litovelsku. Jmenovitě /; a u skoro mizí: sní', bře', tr. 



— 127 — 

Jen v Chronici hlásky ty znějí ostřeji kromě v, kteréž i tu jest 
velmi plynulé. 

2. Jasné h spodobuje se většinou s předchozí temnou sou- 
hláskou v temné ch : schodit, schořet, schrnovat, s chromádko, 
nes'cho, k chospodě. Předložka s před jasnými podržuje svůj 
zvuk, nemění se v z: s vápnem, s motyko. 

1; r, ř. 

1. V podřečí 1. skupeniny jest jedno, střední I jako na 
Litovelsku. V ostatních osadách vyznívá z řeči dvojí ', jedno 
hrubší Q), druhé jemnější, střední (1), jichž nesnadno na první 
poslech rozeznati, právě pro nedostatek I měkkého (P). Čím více 
na sever k hranicím řeči německé, tím hrubší jest toto 1. Němci 
Raškovští právě takové i vyslovují jako jejich sousedé Moravci 
v okolí Bohdikova. Toto hrubé I záhřebské má poněkud jiný 
zvuk nežli tvrdé I slovenské, valašské a lašské. 

V slabice la zní I zhruba: skaia, stodoía, láska, volat, 
někdy i v slabice la: lampa, plácat v. tabóle. 

V slabikách h a lo zní i stejně zhruba: lopata, kolo, logaj. 

V slabikách I' a Iv (lo) znělo mně I jako střední, kdežto 
v slabice 16 (= lú) mělo zvuk zřetelně hrubší. Patrným jevil se 
rozdíl ve slovech : chalupa — chalopka, chlup — chlopek (Chro- 
meč). Tolikéž pozorovati bylo rozdílný zvuk ve tvarech: kolek 
— kolek, stolek — stolek. 

V slabikách Ic, li (lé), ly (lé) zněio mně I stejně jakožto 
střední: poleno, lěskat, lěko, do jehle. 

2. I se mění v li ve slovech: sedlika (5.) (sedlěka 1. 3.) 
sedlické, kadlictví (6.) Plný zní v Bohdíkově a v okolí téměř 
jako: pilně. 

3. V příčestí činném jsou ve většině těchto osad trojí tvary 
vedle sebe: lekel se — lekl se — lek' se, snědel — snědl — 
sněd atd. V Brníčku pravila mi 72letá žena (r. 1884): „Říkaji 
o nás: spadel, snědel, zavedel, lehel, ale tomo se smnějem". 

Nevokalisované I v příčestí minulém zní velmi zostra a 
v jednotném čísle zhruba, v množném středně: spad^ — spadž' 
(= spadli;, ved^ — vedZ', nes^ — nes^, tlók^ — tlok^' (Chromeč). 

V D. Sudénkách říkají: Vencel; v okolí Bohdikova za 
stará prý vyslovovali: spadyl, sedyl, Vencil a p. 



— 128 — 

4. I se píisouvá ve slovech: hlučení, střaplec; vysouvá: 
děál — děála. 

5. r samohláskové zní velmi jadrně a zostra: drva, krče, 
vrčet, krk, smrk, brk (2 — 6). 

ř tvrdne v r ve slovech óderyt, kryda jako na Litovelsku, 

n, ň. 

1. n měkne v podstatných na e-íí: kameň, pianieň, kořeii 
vyjmouc: ječmen, jelen; — den — vedne (na Hané: vědně). 

2. n vsouvá se ve skupeninu wjV, mjo: mněch, smněje se, na 
stromně, v zemně, v domně, mamně, zemňó. 

3. TÍ sé mění v .; jako na Litovelsku: sekajina a p., >/ u i; : 
livduška (5) Za obecné na Moravě zelnisko říká se : zelisko, 

d, ď; t, ť. 

1. Koncové d předložek nad, pod, od, před mění se před 
náledujícím d 'd t y j: naj domem, naj to mezo, poj dobem, poj 
těm stromem, voj tebe, voj toho, voj děle to, voj táhlé, přej 
domem, přej těmto. V H. Studénkách vyslovují: pod těm, nad 
tém atd., v Komňátkách: pode tu šupnu, v Postřelmůvku : po 
tem, na tem (= pod, nad). 

2. dc mění se v /c: v příhrájce, v zahrájce (6). 

3. d mění se v í: kapratí (5), v p: pušno (3), v g: gó- 
rance (2). 

4. d se vysouvá ve slovese : pudu — pueš — pue — pueme 
— puete — půdo (Janoušov), vsouvá se: zdral e. 

5. ď se mění v j: svajba. 

6. fTd a ďt mění se v jd a jt: hnej do sině běžel, pojte, 
jejte, hlejte, schoj to ze štola, zavěj to tyle, bujto. 

7. t ae nemění v 1-, jako na Litovelsku a jinde na Hané, ve 
slovech tíuste, tloct, tlačét. 

8. t se mění v k ve slovech: peklěce (petlice u dveří, 1), 
klet: cost kleje (= tlí), zaklene trám (2), křemšoví {= střem- 
chové křoví, 5). 

9. t se vysouvá: siat (stlát) — slaní (5), kostka — 
v kosce (6), lesky = lístky (5), [na mosku — mostku (5), pěti- 
prska (rostlina, 5). 



— 129 — 

10. (t mění se v jt: píajte, uplejte, vrajte se, mlajte. 
čejte (== čtěte). 

11. sť v instrumentale jmen odtažitých vzoru kosť mění 
se v šč: s radoščo, zloščo, chytroščo. 

12. f mění se v í ve spojce at: Ač se ozve! Ač na tě 
nevezmu hůl (5). 

b, p; m; v, f. 

1. b se mění v cž ve slově dřemeno (2); přisouvá se ve 
slově blezat (lízati). 

2. p se odsouvá ve rčení: hde ak ale! hde ak deš? (1, 2.) 

3. v na konci i uprostřed slova jest velmi plynulé, vyzní- 
vajíc skoro v u: korotev, Bludov, červ, lev; za pravda, kavka 
a p. žáci psávají prauda, kauka. Nejprv zní nepr. Tolikéž v skoro 
mizí v slabice ovi: pánoi, poidal (3). Druhdy zase mění se v 
u výslovnosti skoro v 6: zbalili, boni, belke, bidet, já bím (6), 
botere (4), — korobrat (4). 

v mění se v zřetelné./ ve slovech: dje (1—6), kjet, sjet, 
posjet (dračka), stojka (4—6). 

v jest přídechem každému náslovnému o: voko, vostre atd. 
Za obecně moravské Holomouc je tu Volomoc. 

v se mění v h: Václahov — do Václahova (6). 

v se vsouvá ve slově rozceství, jako i jinde ve slově pro- 
ceství (dle králoství) (5, 6.), odsouvá se : čil, čilka, ščela (včela), 
— přál (pravil). 

3. / se mění y ch y cizím slově lócht = luft (2). 

g, k, h, ch. 

1. g slyší se dosti často, jmenovitě záměnou za k: cěgán, 
fagan, zgrbloň, dragar (trakař), bagary (velké střevíce), gajc 
(kolovrátek na předení), grmela (kudla), z vrgly mliko (sražené), 
frgál (placka), gamarád, ganduš (špenzr), logajka (lokálka), gluvat 
(klovati), glič (klíč, 5), galech (kalich). Řezníci chodí „do gaje" 
= do vsi (Bludov, Gau?) 

g se přisouvá ve slově grybrzlata. 

2. k mění se v ^: hdo, hde a p., v ch: ščerch, čmeloch = 
čmelák (1). 

k se vsouvá ve slově aksenda. 

9 



— 130 — 

ck před i mění se v čč (č), sk y šč: německé — némečči, 
uherské — óheršči. 

3. Náslovné a jest bez přídechu h : abéch, ale. Náslovné i 
má přídech h jen po různu: hiva (1). Castéji vyskytuje se pří- 
dech h před náslovným u (o), o: hóchó, hólěc, hozda, hózěl, 
hodit, Hónčóv, v. očětěl, omřél, otek' atd. (1, 2), — hucho, hulec, 
huzda — v. umřel, útek' atd. (3, 4, 6), — humím, hu vařit, huč 
se atd. (6). hol, hovoz, hózké, Hosov. v. ovod (1 — 4, 6), hol atd. 
hóvod, hokol (5). — Hnizké v. niť. 

h se mění v ch ve slově chlěsta. 

h se vysouvá ze skupeniny hři: řibě, řich, řit — vořit — 
zeřit — řidel, — řebek (hříbek), 

hře: reje, řebik, pořeb, řešbt, řeblo, kobbla se ořebila, hr: 
Radisko (2), na rubo Moravu (5), ranáče (druh jablek, 5), 
z jiných slabik: toh, ložinka, řbet, řmét, vězda, nidá (5), bódan 
v, bohdan (slov. bogdál = čáp), Dlomilov (Dluhomilov), Botin 
(Bohutín), Bošin (Bohušín). 

h se přisouvá: hrochat. Hroch (1). 

4. ch se mění v k: karba (2), kocholka (3). 

z, s, c. 

1. z měkčí se někdy v ž v příčestí trpném: sazené (sazený), 
vobsažené (obsazený) (3). 

2. s se odsouvá ze slova třílet, v. střešně, střapec a p. (5). 

3. c po /? a 6 mění se vždy v s: s kopse, krpse (ženské 
botky), kupsová, dal babse, vod vubse, k vubsím, v chalopse, 
ve slipse, v tróbse, — řidčeji po v : jíkavse (5), ale vovce, v jamce, 
v polívce, v kabelce, na hrošce atd. 

ž, š, é. 

1. Skupeniny žs, «>-, mění se v js: aj za rok, aj se vrátím, 
děj sem napsal, dyj sem přišel, nej sem se vrátil, juj so tu, zvaj 
(svaž) si to, pomoj si, možej si to vžit, pudej sem ? 

f se mění v z ve slovese vohlížeti se: vohlízí se, vohlízel 
se, prohlízívali. 

2. s se mění v č: čampanský (šampaňské brambory, 5); 
š se přisouvá: ščermák (5), šč kaňka (D. Studénky). 



— 131 — 

Skupenina šč mění se v chč\ pichčala pich či, břéchčák, 
břéchči, chčépař chčépojé, na chčésti pochčéstiló sé néchčasnymo, 
pochčét — zpochčěne člóvjék, jéchčé, nébóchčik, chčipat, prach- 
čit, chčoka (štika), chčople (štíhlý), z radóchco, zlóchčo, vób- 
zláchč, klichčěma (1, 3). 

3. Skupenina čc mění se v jc: špajcí, vtájci, vojájci, panájci, 
kojce, v májce, v sméjce (smyčce), na tějce (tyčce). 

Skupenina O^ce mění se po í, iž, r, ď v éjce, sice v ijce: 
v kapléjce, v huléjce, v ružéjce, v nušéjce, kočéjce, veflaščéjce, 
— tetijce, v čepijce, v hubijce, na Obijce (Obička, pole), — 
andělijci. 

„Skupina fs někdy se mění ve skupinu je To se děje : 
1. když imperativ 2. os. jedn. č. se končí souhláskou c a násle- 
duje po něm zvratné zájmeno : ujce = uč se, VBpujci ^^ vy- 
pujč si, votojce = otoč se, nemujce = nemuč se; 2. když po 
částicích proč a nač následuje a) zvratné zájmeno, h) sloveso 
sem atd.; c) příslovce sem: projce ptáš? projci to udal, projcem 
pořád chodi? najci to vzal? Jinak skupina čs splývá v c: chro- 
mecktí" (Hošek). 

Skupenina pS mění se v pš: chlapše! kopší (křoví; 
kopec = keř). 

j 

j v násloví zřídka se odsouvá: jiva, jíme, juž, ješče v. 
ešče (5). 

_/ se mění v h-. piha více, v ď: dáma. 

Přesmyk: kobíok = klobouk, karnálek = kanárek, 
šavlej = šalvěj (Leznice). 

Skloňování a časování neliší se podstatně od litovelského 
a ostatních hanáckých. Vybereme tu hlavně takové vzory, 
jimiž se objasňují zákony hláskoslovné, nahoře vypsané. 

Skloňováni jmen podstatných. 

1. Vzor vůl: 

1. vul (vůl) voli (voli.) 

2. vola volu (volůch) 

3. voló, -ovi (volu) volom 

4. vola vole 

9* 



— 132 



6. vole 

€, voió, -ovi (volu) 

7. volem 

2. Vzor ob7'az 

1. vobraz 

2. vobrazó (u) 

3. vobrazó 

4. vobraz 

5. vobrazó (u) 

6. vobrazi., -é (e) 

7. vobrazem 



voli (VOl-b) 

volech, -ách 
volama, -ema. 



vobraze 

vobrazu (ů, ůch) 
vobrazom 
vobraze 
vobraze 

vobrazich, -ech 
vobrazama, -ema. 



V osadách (5) skloňuje . se vzor obraz v lokále jedn. a 
v nom,, akk. a vok. mn. po česku: v lese, na voze, — v^ívse. 
lesy, vozy, vovsy, kiasy. 

V Chromči vokativ pane pojí se s podstatným rechtor jako 
indeclinabile ve všech pádech: pane rechtor přěšlt k nám, bél 
u pane rechtora, dal to pane rechtorovi, šil s pane rechtoreni. 
Tak i pane rechtorka! Ale pan falář, vod pana faláře atd. 

Lokal neživotných, zakončených na k, h, ch bývá zpravidla 
na e: na trávníce, na potoce, na kobloce, v Zábřeze, na vrše, 
na hraše. 

Nominativ mn. neživotných mívá někdy koncovku a: lestka 
= lístky (2), Laza (jméno trati, 5), Ébeta (jméno lesa 6). 

Lokal mn. končí na ech i na ách: na stromech, vo hadech 
po doktorách, na vrchách. 



3. Vzor 


chlapec 


: 


1. chlapec 




chlapsi, é (chlapsT,) 


2. chlapse 




chlapsu 


3. chalpsó -ovi (u) 




chlap.som 


4. chlapse 




chlapse 


5. chlapse 




chlapsi, é (chlapst) 


6. chlapsó -ovi (u) 




chlapsech 


7. chlapsem 




chlapsema. 


Tak se skloňují: kopec 


(kupec), kopec, vrablec 


vrabse a p. 







— 133 — 

4. Vzor kameni 

1. kameň kameně 

2. kameně kamenu iň, ůch) 

3. kameňó (u) kameňom 

4. kameň kameně 

5. kameňo (u) kameně 

6. kameňó (u) kameních, -ech 

7. kamenem kameněma. 

Dle vzoru toho skloňují se změklé kmeny: piameň, kořeň, 
íokef a p.; tvrdé: ječmen a jelen dle vzoru tvrdého. 

Lokal jedn. kmenů měkkých končí se na u (o): na krajů, 
na konců, v pokojů, po poledňu, v Kláštercó, v hrnco. 

Instrumental mn. kmenů měkkých má koncovku ema: Mo- 
ravcema, před třema králema, bičema. 

Dativ a lokal jedn, životných kmenův obojích mívá často 
kratší koncovku u (ó) : po mym bratro, strecó, vo nebožčiko 
strečkó. Genitiv mn. obojích kmenů v podřečí (5) konči se na 
ůch: do šatůch, za pět rokůch, vedle stromůch, u sosedůch, do 
botůch, koláčůch, u Pechůch — ze zád = ze zaduí^S). 

Vzor pole má v lokále jedn. u (o): na pólu, v mořó, v no- 
minative mn. z pravidla a se přehlasuje: pole, moře. 

Nebe má tvary : do nebe, k nebo, v nebo, pod nebem i pod nebo. 

Podstatná na štvi pozbývají před o, a jotace: k hospodař- 
stvo, v proceství), procestva. 



Množn. 





5. Vzor 


rýha. 






1. rěba (1\ 


rěba (3\ 


FLba (2, 4, 6 ), 


ryba (1 


2. rébě 


rěbé 


rtbi, 




ryby 


3. rěbě 


rěbě 


rtbě 




rybě 


4. rébo 


rěbu 


rtbó (u ; 


:4,6) 


rybu 


5. rěbó 


rěbo 


rtbo 




rybo 


6. rébě 


rěbě 


rtbě 




rybě 


7. rébo 


rěbo 


rtbo 




rybo 


1. rébé 


rěbě 


rtbi. 




ryby 


2. rěb 


rěb 


rtb 




ryb 


3. rěbám 


rěbám 


rtbám 




rybám 


4. rěbě 


rěbě 


rtbTb 




ryby 



— 1H4 — 

5. rébě rébě rtbi. ryby 

6. réběcli rěběch n,bech rybecli 

7. rěbaraa rébama rbbama rybama. 

Za vokativ jedn. bývá někdy nominativ: já vám povím, 
tetka. Co novylio, kmotra ? 

Nominativ a akk. mn. mívá často koncovku o: skala, na 
stříbrný hora, drahá, na tavka (pres vodu), jiskra litale, Stu- 
dynka, Čecha. 

V lokále mn. mají koncovku ech : rybech, hubech, Jahodech, 
v patech. 

6. Vzor koza (2, 4.) 

1. koza kozí. 

2. kozT, koz 

3. kozí, kozám 

4. kozo (u: 4) kozí, 

5. kozo koz-b 

6. kozí. kozách 

7. kozo kozama. 

V osadách (5) skloiíuje se tento vzor celkem po česku: 
kozy, kosy. 

7. Vzor kapsa, mor. kapca (2). 

1. kapse kapse 

2. kapse kapes 

3. kapst kapsám 

4. kapso kapse 

5. kapso kapse 

6. kaps-b kapsách 

7. kapso kapsema. 

Vzor starosta má v gen. i akk. jedn. koncovku y (é, é) : 
vod Berké, potkal sem Berké (1, 2), vod Bendy, potkal sem Bendy. 

Jména Tóna (Antonín), Ferda (Ferdinand) a pod. mívají 
někdy vokativ dle vzoru holub: Tóne, Ferde! To je Tónu 
ševcovýho (6). 

8. Vzor duše (2). 

1. dóše dóše 

2. dóše dóšt 

3. dóšt dóšim 



— 135 



4. došó 

5. dóšo 

6. dost 

7. došo 



dóše 
doše 
došich 
dóšema. 



Dle vzoru toho skloňují se podstatná s přehlasovaným a: 
kule, věže, pěsně (píseň) a p. 

Zem', zemné, zemi, zemno. 

Vzor panoše přestupuje pod vzor muž: škůdec (5), 
sodec (5). 





9. Vzor 


kost: 




1. kosť 






kosti 


2. kosti 






kosti (ích) 


3. kosti 






kostim 


4. kosť 






kosti 


5. kosťo 






kosti 


6. kosti 






kostich 


7. kosťo 






kostima. 



Abstracta mění v instr. jedn. sf v šč: radoščo, zloščo, 
chétroščo. 

Dle vzoru kosť skloňuje se lědi (Itdi) a děti kromě dativu 
mn., který jest lěďom, děťom. 





10. 


Vzor 


mrkev : 




1. mrkev 








mrkve 


2. mrkve 








mrkvi 


3. mrkvi 








mrkvím 


4. mrkev 








mrkve 


5. mrkvo 








mrkve 


6. mrkvi 








mrkvích 


7. mrkvo 








mrkvema, 



Tak skloňují se: korotev, dratev, kotev, pánev, plote v 
tékev. 

Kryv : krvi, krvo. 

V podřečí (5) genítiv množn. na i přibírá k sobě ch: 
dětích, dních, kostich, vobručích, rzích. 





— 136 — 






11. Vzor tele: 




1. tyle 




telata 


2. telete 




telat 


3. teleti 




telatom 


4. tyle 




telata 


5. tyle 




telata 


6. teleti 




telatech 


7. teletem 




telatama, 



Divče má v jedn. čísle divčete i děvčete atd., v množném 
jen děvčata. 

Pod tento vzor přestupují i některá podstatná vzoru slovo 
a pole: luze — lužete, hnízdě — hnízděte, štyble — štyblete, 
srdce — srdcata, i pole — polata (6).] 

Jméno přídavné skloůuje se celkem jako v podřečí lito- 
velském. é za ý jest e: dobré, dobrech, dobrem atd., é za ej je 
čisté é: dobré ženě. V osadách (5) a (6) všecky koncovky jsou 
dlouhé: dobrýho, dobří atd. V osadách (5) v dative jedn. u se 
odsouvá, jako v celém skloňování zájmennéra a složeném : dobrým 
člověku, starým žebráku. — - 

Velebný přestupuje pod vzor dnešní: velební svátost (2), 
taktéž divý: diví pec (v níž pékaly divé ženy, 5). 

Jméno přídavné končí se na -u (ů 5, 6), -ova, -ovo. 



Skloňování zájmen. 

Já má v genit., dat. a akk. mně. 

Ty v dat. t>, v akk, té. V osadách (5) jsou dativyj a 
lokaly: k tobi, při sobi. 



1. von 

2. ho, vod noho (5) 

3. mó,mu (3, 4, 6), iiom — něm (5) 

4. ho i jé, za něho i za ňé 

6. něm, ůom (5, 6) 

7. s ůem (1, 2), s nim (3— 6) 



1. vona 

2. ji — ni, jí 

3. ji, ní (5) 



ní (5, 6) 



vono 

ho, vod noho (5)] 

mó, mu (3, 4, 6), nom — něm (6) 

ho, pro ně, — pro ůé (5) 

něm, ůom (5, 6) 

s ůem (1, 2), s nim (3—6) 

voní, voně(y, t), voně(y,'b) 

jich, vod nich 

jim, nim (3), ním (5, 6) 



4. 


jo, 


ju 


(3-6) 


6. 


ni, 


ní 


(5,6) 


7. 


no 







— 137 — 

je, jich (2) 

nich 

néma. 

Tvary dativu ůom, něm (v Komňátkách) ní, nim — ním 
jsou i bezpředložkové. V D. Studénkách (2) zní tvar je jako j^. 
Tamtéž jest akk. mn. jich: Cosi, jich píchlo do noht. 

1. náš, naše naše 

2. našeho naši (1-4), naší (5, 6) 

3. našemu (3, 4, 6), našemó (1, 2), našom (5) naši (1—4), naší (5, 6) 

4. našeho, naše našo (1, 2), našu (3—6) 

6. našem (1 — 4, 6), našom (5) naši 

7. našim (1—4), naším (5, 6) našo 

1. naši naše naše 

2. našich (1—4), naších (5, 6) 

3. našim (1—4), naším (5, 6) 

4. naše 

6. našich (1 - 4), naších (5, 6) 

7. našema (1 — 4), našima (5, 6) 



1. ten to 


ta 


2. toho 


té 


3. tomo (1, 2), tomu (3, 


4, 6), tom (5) té 


4. toho, to 


to (1,2), tu (4—6) 


6. tom 


té 


7. tem 


to 


1. ti 


tě (1), tT, (2, 4, 6), té (3) ty (5) 


2. 


těch 


3. 


tem 


4. 


té(l), ti,(2,4,6),tě(3), ty(5) 



Zatím (zatím 5, 6) = interea, za tem stromem. 

Skloňování číslovek. 

Jeden — jedna — jedno skloňuje se dle ten -ta -to. 

V osadách (5) v dative jedn. u se eliduje : k jednom zámku- 

Šteři štere (1), štTbř-L — šťtri, (2, 4, 6) má v gen. a lok. 

sterech (1, 2), sterech (3, 6), v dat. sterem — sterem, v instr. 

šteřma — šterma. 



— 138 — 

Sédoiii, vósOm (1, 2), sedům, vosům (3—6). Devět a deset 
se nedlouzí: do devéti, vo deseti, devětma, desetma. 

Se slovem půl pojí se číslovky takto : půl šestá dvacet, půl 
pata třicet, půl vosma padesát atd. (5). 

Všecek skloňuje se celkem dle vzoru dobrý. 

Vedle toho jsou také tvary: všeho, všemu, všim, všech, 
všema, — všom (5). 

Cokrát = kolikrát jako na Jevíčsku. 

Časování. 

Nehledíc ku zvláštnostem hláskoslovným různých osad, 
časování neodchyluje se podstatné od obecně hanáckého. Stačí 
tu tedy vytknouti jen věci důležitější. 

1 První osoba mn. č. indikativu a imperativu v osadách (5) 
má koncovku ma: sednema — sedněma si, lehnema — lehněma 
si, spadnema, půdema — podma, ušijema — ušijma, umíma — 
umějma, sedíma, chcema, zaplatíma — zaplaťma, mlátíma — 
mlatma, pravíma — nepravma, hážema — nehažma, kupujema 
— kupujma, víma — vězma, jímá — jezma. 

Slovesa na ati mají v Bohdíkově a Lhotě Stědrákově kon- 
covku wy, v ostatních osadách (5) ma: uděláray — udělemy, vo- 
iámy, strohámy, dámy, mámy, čekámy, — říkáma, máma, dáma, 
zavoláma (Ruda, Janoušov, H. Studénky). Sloveso býti má tu (5) 
všude srny. 

2. Třetí osoba mn. má o, kde 1. jedn. má « {0): nesu 
(nesó) — nesó, piju ípijó) — pijo, hraju (hrajó) — hrajo. 

Slovesa, jež mají v 1. os. jedn. ám, mají v 3. os. mn. ajo 
v. aji, a)i: májo í mají, vokopávajo i vokopávaji (dají, volají 
atd. 5, 6\ 

Kde je v 1. os. jedn. m tam je v 3. mn. ijo: chodijó, učiju 
se, zdržijo. V Horních Studénkách a ve Svébohově jsou vedle 
těchto tvary na í (= 3. os. jedn.) zcela obyčejné: Nohy mně 
bolí. Děti chodí do školy, učí se, rozumí všemu, všecko ví, v. 
chodiju atd. 

Slovesa vědět a jest mají v 3. os. mn. vijo, jijo (1—4), 
vědijo, jediju (5, 6). 

3. V imperative jest v 1. a 2. os. mn. éme, éte, kde má 
2. jedn. i: sedni — sedněte, di — děte. 



— 139 — 

4. Přechodníků jest jen několik: sedá, stoja, leza, kleča. 

5. Příčestí činné kmenů zavřených má troji tvar: seděly 
sedl, sed. Všecky tři tvary vedle sebe slyšeti v osadách (1—3) 
a ve Svébohově (6) ; sedl a sed (4), pouze elidované tvary obecný 
jsou v osadách (5, 6). Srovn. na str. 127. 

6. Příčestí trpné končí se vždy na e, á, y (ý 5, 6) : Strom 
je statě, proso je vémláceny, už máme požaty, zameteny, — 
zaplacený, vymlácený. 

7. Sloveso (^ist (číst 5, 6) má tvary: četu (o 1, 2), četeš, 
četě, četeme, četete, četo. Imp. čet - čejte. Part. pass. četene. 
Subst. verb. četeni. 

Načetem = načítáme. 

Slovesa krásti a hrýzti nekrátí v infinitive kmenové samo- 
hlásky jako v jiných podřečích hanáckých; krást, hrězt — 
hreze (2). 

8. Nosové kmeny mají tvary obecně hanácké: začit — začal 

— začaté, žil — žal — požate atd., toliko zapnot tvoří i pří- 
čestí činné dle sloves II. třídy: zapl n. zap. 

9. Samohláskové kmeny I. třídy v osadách (2, 4, 6) vyzvu- 
kují na polohlásku: vbt (víti), mbt (mýti), rbt — riA (rýti), krtt 

— krbl — zakrbte (krýti), kbl (kouti). 

10. Častější, než jinde na Hané, jsou tvary sloves V. třídy 
dle vzoru lámati: dlabat — dlabo, hebat = hebo, blezat — 
bležo (lízati), stonat — stono, fokat — fočó (2), zkumat — 
zkumu (zkoumati), desky počo (pukají*, prasata scípo (5), 
máchat — mášu (4). 

Vzor hřáti má tvary : řit — řejo — ře — řil — vořite, přít 

— přejo — pře — přil, smát se — smnějó se — smůé se — 
smál se (2). 

11. Sloveso býti má tvary (2): 



só 


něsó 


bod n. bbd 


ST, 


nésL 


běl — běle 


je 


neni 


bet, pobět n. pobbt, 


smb 


něsnib 




ste 


neste 




so 


néso 





— 140 — 

12. Některé zvláštnosti: pondes = půjdeš (3), ulamnu == 
ulomí (3), lopit jabka = loupati (2), nuž zerzi = rezaví (3), 
poržit — pozříti (3), šejivala = sívala, slov. šíjávala (2), čaro- 
denice cliodi udájet do chlíva, musela sem liébat pryč (3*, — 
jinde jen v imperative : hybaj = jdi po svých. 

Příslovce. 

V důle (2) = důle (5), venčo = venku (5), prvka = prv 
(5), tepro = teprvá, na pěkno = docela, toť == ted, nyní (6)- 
toťkaj, čílkaj. 

Komparativ příslovcí: krásůéj, teplej, čisťéj, doléj, hlobš, — 
pozdéjc (2). 

Zvláštní význam má komparativ tuž příslovce tuze: Voni 
tož = více, lépe (4). Peníze padly ešče tož hlob = hlouběji (5). 
Dal se s ním tož do řeči (6). Kdo ho netuž potřebuje = nejvíce 
(5). Táhel co ně'tuž mohel (2). 

Vtači hlava a srcě. 

Měslévéc šil jednoho důé na hon. Dluhó chodil po lésé 
a nic mó nepřešlo do raně. Najédni5 vidi vtáčka tak krásnyhó, 
žé mó hó běló lito zastřělét, ale lětósť netrvala dluhó; spósti, 
a vtáčék spadne z halózké. Měslévéc hó vézné za nóhě a nésé 
dóm. To hó potká stará babička, a děž zhlidné vtáka, póvdá 
méslěvcóvi: „Vité-lě pak, jakylib sé tó nésétě vtáka V" 

„Vták jako vták, jénóm žé má tó tén krásny péři", vódpóvi 
měslévéc. 

„Tómó něni tak, mile pane! Tén vtáčék tódě jé vták 
chčasne, a hdó jěhó srcé sni, tén nandě déů jak déň pód svo 
hlavo třě dókáté; hdó hlavo sni, bódé králem." 

„Máš mně za blázna, babo ?" řekl měslévéc s póchébnóchčo 
a krotil nad tem hlavu. 

„Ba nemám, pane. Děž tó óděláté, jak sém vám řekla, 
přěsvjéčité sé a zpóménété na můé". Tak řekla baba a zmizela. 

Měslévéc óvěřěl, žé jé tó néjaká čarodenicé, kérá mó chčésti 
přédpovjédéla a z radóchčo obíral sé dóm. Jórka a Haněs, jěhó 
dvá sěni, přébjéhlé mó naproti, s křékém vétrhlě mó vtáčka 
z róké a bjéžélě k matce, abě sé kukla, jaký tó překrásný péři. 



— 141 — 

Žéiia se rao takě podivila a ptala se možě, có s ňem délat 
bódé? 
; „Co s ňem d;ělat bódó ? Opéčěš hó, a tó hněď. Mósim jéchcé 

dó lesa, té hó zatim přeprav. Ale tó te póvidám, ať sě z néhó 
ani kósěk něztrati, lěbó bódé zlé s nama zé všéma!" 

Měslěvéc vódéšil, a měslěvcóvá vtáčka vóškóbala a dala 
na róžéií ; ale mjéla vénkó a pó dómjé prácó, postavila k róžňó 
sěné, abě tóčélě a na vtáka pózór dalé, abé sě něpřěpálěl. 

Chlapsé sě postavilě k vóhnichčó ; jěděn překládal, drólie 
tóčěl; pře těm sě vóbá pilůě na pěčinkó divalě. Tó ópadně hla- 
vička a hned za ůó vépadně srdičkó. Chlapsě vóbóji zvihlé a 
jěděn na dróhyhó sě dival, có s těm začít? 

„Bratře", řekl starši mladšimó, „jak pak, aběchmé tó sňědlě, 
tě srcě, já hlavo? Běz těhó jě ta hlava samá kósf, a tatinék 
jo nihdá nějijó, a vó srdičkó řěkněra, žě těn vták snad žádnyhó 
némůél." 

„Já běch tó, brachó, rád snědl", vódpóvjěděl Jórka, „alě 
tatičěk řěklě, žě sě němá s ňěhó nic ztratit. Vis, jak nas pro 
každó hlupósť bijó." 

„E tó snad jěnóm tak řěklé; běz tóhó dostáváme srcě, 
hlavu a té drobnosti vód všěckě druběžě, a snimé-lě tó spis alébó 
pozdě, všěckó jědnó." 

Jórka mněl tak dóbřě choť na srcě jako Haněs na hlavo ; 
é dal sě brzo přěmlóvit a srcě sůědl. Sótvá tó skřoplé, přešla 
sě matka na vtáka pódivat. 

„E vě klazani!" zkřékla, déž viděla, žě jě hlava ta tam. 
„Hdě jě hlava? Jisťě žěs dostal na ňó choť, tě mlsná hóbó?** 
ptala sě zlem iilasěm Jórké, kěre něbél jějim miláčkem. 

„Ně, maminko, já sěm sůédl srcě, hlavo sůédl Hanés. Alě 
vón mňě na tó naváděl." 

„Tó tó mámě, nemůěló sě ani za mak z vtáka ztratit, a 
ta bóhaprázná chasa zmaří srcě ě hlavo ! Až přéndě tatik, 
vodněsó já tó." 

„Pód, bratře, ótěčěm; zatím pomine maminko zlósť", nabízel 
Haněs, déž viděl před sěbó vělěke trest, vzal bratra za rókó, 
vóbá sě věkradlě z kóchéiiě a ótíkalé pólem dó lesa; alé zdálo 
sé jim pořád, žě sléšijó za sěbó hrózici hlas matčěn a jakóbé 
jóž cětilě mětló na zádech. Ótíkalé dál a dál, có nóhě stačélé, 
až bělé omdleni. Včel sě zastavilě, vóhlidlé sé kólém dó kola 



— 142 — 

a vidělě, žé só v hostym lěsě, vókóló nich ticho jak v hróbjě. 
Sedlé do měcho, abě sě trocho vóddéchlé. 

„Pudéš dóm?" ptal sě Jorka bratra. 

„Tó béch běl blázen, aběch si šil pro biti! Radš pudó, 
hdě můé vóčé zavedu", vódpóvjédél Haněs. 

„Ale jénóm hdé, bratře? Hdó nám tó có dá? Débéch tó 
běl vjéďél, žě tó tak dopadne, nébél béch srcé sůédl," bjédóval 
Jórka. 

„Ďělé có děle, já sé dóm névrátim. Jakbě můé nécó 
šeptalo, žě nas tatik zabije. A jaké strach? Děť sé vé svjéfé 
néztratimě !" 

Hanés dodal bratrovi srcé, a pó chvilé ól)iralě sě vóbá 
lésém dál. Bělo jóž přétmi, déž přešlé za lésém dó dědině a 
némjělé grécara v kapse. íllad jě trápil a tělo běló zemdleny. 
Có začit? Na zdařbuh vešlé dó chalupě a prósélě vó nóclěh a 
vó kusěk chleba. Našlě dobry lédi, keři jé něvěhnalé, alě k stóló 
pózvalě. Chlapsě sě najědlě dó seta, pódékóvalě vlidném hospo- 
dářem a lěhlě na slámo. Ráno časně stalé, hóspóděň jim dala 
snidani, a vóni vódéšlě dál. Déž alě děvečka vódnášéla slámo, 
našla v hlavách třé dókátě. Tó sě póměsléla sědlěka a sedlák, 
žě tó bělé snad nějaci páni, a létovalě, žě jim mjěkšéj něóstlalě 
a nécó vóbzláchšnihó něóvařélě ; alě jóž běló pozdě. Chlapsě bělé 
dalěkó za dědino a něvjědělě nic, jak vělěky zprópitny hospo- 
dářovi zanéchalé. 

Zas šlě celé děn, až přěšlě kě dvóró, hdě beval zeman. 
Chlapsě vešlé a prósélě vó tróchó jidla a vó nóclěh. Sótvá jě 
zeman spatřěl, hned sě mó zalibilé, a ptal sě jich, jěslě bé ó 
ůěhó nězvóstalé, či só a hdě dó? 

Bratři mó přimó všecko póvjédělé a přéslibilé z radochčó, 
žě ó ňěhó póbódó. Tak jak předešlé nócé na slámjě, léžělě 
dnes ráno pód zhlavcěm zas třé dókátě, kěry děvečka pánovi 
donesla. Zeman sě divil, alě něřikal ani slova, lěbó měslěl, žě 
sě pó nich chlapsě bódó scháňět Alé chlapsě nic, ani ten děn 
ani dróhé, třěti, štvrte. E póméslěl si zeman, žě má jěděn z nich 
šotka a óininil sé, děž só tak chčasni, žé jě dá všémó óčét a 
pótóm žě sé jé vězně za vlasni a pó své smrti, žě jim statké 
póróči. 

Mili chlapsě mósělě teda dó vělékyhó můěsta, zeman jim 
vzal óčětělě, a vóni sě óčélé všěmó, có sě na zďélanyhó člóvjěka 



— 143 — 

patři. Haněs běl v óčéůo stáleši něž Jórka, kére chťél bet radš 
měslěvcěm něž jakemkólě jiném pánem ; ale svyrao dóbródincó sé 
protivit nezdálo sé mo za dobry. Léta óbihalě jak vlně, z chlapsu 
véróstlě mládence, a čas přěšil, hdě sé můélě zé škol dóm na- 
vrátit. Vjérne slóžébnik zébral vjécě švech pánu a šil napřed, 
protože chtélě bratři móco jit pjéškě, třeba jim pjéston psal, 
abě zaróvéů zé složébnikěm dóm sé vrátilě. 

Za tén celé čas, có bělé bratři ó zemana, nédózvjéďél sé 
Jórka, jaké poklad ó sébé chová. Zeman jim držel slóžébnika, 
vó kérym vjéďél, žé jé vjérne, a tén pánovi svymó pénizé vód- 
vádél a bratróm sé vó tém ani nězminil. Zeman si měslěl, děbě 
sé vó těm dozvjédělě, žě bé sé s nich třeba marnotratnice stalé, 
ba zli lědi žé bě jé ě vó žěvót přepravit muhlě. Cekal teda, až 
bé přešlé dó lét, hdé bě jim tó řict muhl, a tak sé stalo, žé 
Jórka vó dókátéch nic névjédél. Z té přičéně jé zeman nihdá 
dó svjéta népóchčél, třeba žé hó vó tó několékrát prósělě. 

Déž teda slóžébnik vódéšil, bratři vzalě každé puško na 
rameno a óbiralě sé z móésta; alé dóm néšlé. Psalě zemanovi, 
abě sé néhůéval, žé dó dó svjéta, žé bě sé rádi bělé s ňem 
rózlóčélě, děbě sé bělé nébáJě, abě jim óměsél jejich nézkazěl; 
pótóm mó jéchčé za všéckó ďěkóvalě a přěslibilě, žě sé za rok 

^^'^^y**' Přepsáno v Ráječku u Zvole. 

Potrestaná závisť. 

Bh^h"^) dvá bratři, jeden tuze bohaté, druhé tuze chudé 
Jedno hlida^ chudé svymu bohatymu bratru snoph na pólu, a 
dtž tak sedě^ pod mandelem, uhlida/ bitó ženu, jak zbiraiía 
klas b, co vosta^b na záhonech a zastrkávala do mandelů. Dbž 
pak až k němu př^bšla, chhthl ju za ruku a ptaž se ji, co je zač 
a co tu dělá? „Su tvyho bratra ščesti a zbirám ztraceny k}:ás'b 
a b nmél vic pšenice." „A prosim tě, hde pak je my ščesti?" 
ptaií se chudě. „Na věchodě", řekla žena a ztratila se. 

Umini^ si chudě, že pude do svjéta hledat svyho ščesti 
A dbž jedno z rána vodcháze^ z domu, nenadále vbskočbía 
ze zápeci Bida a plakala a prosbla, a^b ju taA b vza/ sebo, 
„O má milá", řek^ chudák, „sb tuze slabá a cesta daleká, ne- 
došla bbs; ale já tu mám práznó flaščbku, umenši se, vlez do 

*) Souhlásky kursivou tištěné vyslovují se zostra a zplna. (Srov. 
na str. 126). 



— 144 — 

ni, a já té ponesu". Bida vlezta do flaščbčícL, a von nemeškal, 
zácpa'' ju špuntem a dobře zavázal. Potům na cestě, di.ž píi.ši^ 
k jednomu bahnu, VLďá^ ílašči.čku z kapse a strčhl do bahna a 
tak se Bi'iu zbavi/. Po nějakým času pitši/ do ve'Lkyho mněsta 
a nejake pán vzai^ jé do s1už6l, Sihh mu kopa/ sklep. „Platu ti 
nedám žádnyho", řek/, „ale co přt kopáůo nandeš, bude tvy". 
Dbž tak nejaktí čas kopai^, naši/ kus zlata, Podli domhifL bblo 
jeho, ale von píece polovic da/ pánovi a kopa/ dal. A potům 
pitši^ na železný dve b, a dbž je votevře/, hhl tam podzemní 
sklep a v něm ve^bky bohactvi. Tu slěši z jedné harma'b ve 
sklepě hlas. „Voteuř pane muj, voteuř!" Pozvih/ veko, a z har- 
ma?T> vbskočbla krásná pana celá bílá, poklonila se mu a řekla : 
„Su tvy ščesti, co sb tak dloho hledá/, vod včblka budu s tebo 
i s tvu rodino. Potům se ztratila. 

Von pak vo to svy bohactvi zas se poděl-b/ ze svém beva- 
lěín pánem a zvosta/ přec nesmírném boháčem a mněni jeho den 
vodě dně se množilo. Při, tem přec nihdé nezapomněl na svo 
bevalu nozu a děá/ chudém toho mněsta moc dobryho. 

Jedno, ďbž se procházel po mněstě, potkal svyho bratra, 
keře tam př-bjel po své práci,. I pozval jé k sobje a vypravoval 
mu důkladně všec'i, přihocř-b svy, jak vidě/ na jeho pólu ščesti 
klást-b sbirat, jak a hde se své Bidi. zbavil ajiny vě'!,. Častova/ 
jé u sebe koltk dni a potům mu da^ na cestu moc peněz a ženě 
i děťom jeho moc daru, a rozločtž se s nim bratrsAi,. Ale brať 
jeho bb/ neupřímné a záviděl mu toho ščesti. Di,ž se ubira/ 
dom, pořád přeměšlel, jak ťb na bratra svyho moh/ zas Bídu 
poslat. A ďbž př'LŠil k tomu místu, kde bratr jeho flašč-bčku 
pochoval, hledal, dloho hledal, až ju našil a hned votevřel. 
V okamžeuo Vbskočila Bída ven, před voČTbmajeho rostla, začala 
vokoto něho radostně skákat, vobjala ho a lobala a děkovala 
mu, že ju z vězení vbsvobodil. „A za to vděčná budu tobje 
i tvé rodině až do smrti a nihdé vas nevopustim." 

Darmo závistivec se vtmlova^, darmo ju posilaí k prvnímu 
pánu, Biďb se nijak nemoh/ zbavit, ani ju prodat, ani darovat, 
ani zakopat, ani utopit, pořád bbla mu v patách. Bohatství, co 
si dom vez/, pobrali, mu zbůjnici,, dom se dosta/ žebroto a naši/ 
místo svyho staveni hromadu popela, a s pole mu zatím orodu 
všecku pobrala voda. A tak nezvostalo závistivymu boháčů nic 
než jenum Bida. Přepsáno v Chromči. 



— 145 — 

VIII. Slavkov, Bučovice, Ždániee. 

Hranice: Slavkov, Křenovice, Otnice, Bohušovice, Uhřice, 
Žarošice, Dražůvky, Archlebov, Nechvalín, Mouchnice, Nemotice, 
Kožušice, Chvalnov, Strabenice, Honětice, Hostíce, Litenčice, 
Nítkovice, Nemochovice, Uhřice, Šardičky, Letonice, Němčany. 

Samohlásky. 

1. Nepíehlasované a, á trvá celkem tou měrou jako na 
Kojetsku; přast, třást, zábst, žat, ťat, pjat — příst, tříst, zíbst, 
žít (na Slavkovsku*), vsíknót, zapřihat. 

Slovesa V. třídy vzoru házeti jen některá nepřehlasují : 
zabijat — zabijám, večeřat, věšat; krájet, házet, pobízet — pobi- 
zál koňa. 

V Brankovicích a Kunkovicích přechází a v a : šátek, pátek, 
dobrá, kravám, o krávách, 

2. é (ie) se úží y ý, i celkem v týchž kmenech a slabikách 
ohýbacích jako na Kojetsku; toto zúžené ý, í většinou se nekrátí: 
chlíb, lík, mlíko, klíšče, večír, dýšč — dýšča, rýž, rýva ; prstýnek 
v. putynka, dynko; méno, péro (Kloboučky) — méno, pýro (Ždá- 
niee) — méno, péro (Litenčice). 

V koncovkách adjektivných úží se é a) v čisté ý : dobrýho, 
dobrýmu, dobrých (na Slavkovsku); b) y y: dobryho, dobrymu, 
dobrých (Litenčice); c) v e: dobrého, dobrému, dobrech (na 
Ždánsku). 

V infinitivech sloves I. třídy kmene zavřeného na Ždánsku 
a v Brankovicích é se krátí, jinde se úží y ý,í: vest, nést, péct, 
lézt, kvést, hněst atd., ale : říct, — výst, nýst, pýct, lízt, kvýst, hníst. 

ě na po retnicích zní jako je: obje, na dubje, objedvat. 

Po různu mění se ě y indikativě sloves V. třídy vzoru 
hřáti v i: hřije, vokřije, smije se, přije mu (Němčany) a v impera- 
tive : sednite, zavřité, rožnime a p. — Sil na Ždánsku, jinde šeL 

3. Po retnicích zní i & y stejně jako v češtině. 

Po I, r, z, s, c, i, s, č celkem ^ se nemění : lid, hlína, peřina, 
zima, sila, cibula, žito, široké, čisté. Jenom po různu: malena, 
slemák (Kloboučky), lacené. — V Dobroškovících slovesa IV. třídy 

*) Se Slavkovském míněn tu všude zároveň okres bučovsk;^, kde se 
jmenovitě neodli.šuje. 

10 



— 146 — 

po vytčených souhláskách mění /ve: vozet — vozel, vařet 
— vařel, kóiet, slóžet. Za stará říkalo prý se také: žed, sela, 
serotek, zenia, perena atd., nyní: žid, peřina atd. „Je prý to 
šikovnější." Posud se říká: řičeca, pře gruntě, tře, dále, vzale» 
vazale atd. 

Také i po týchž souhláskách zůstává většinou nezměněno, 
přecházejíc jen po různu v čisté é (na Slavkovsku) nebo v e (na 
Litensku a Ždánsku): lešti, lézačka, kleč (Monchnice) — klíč 
(Slavkov) — klič (Litenčice), klín — klenek (Litenčice), léstek 
(Kloboučky), v země v. v zimě, cetit v. cítit (Slavkov), šépek 
v. šípek (Slavkov), čehat, počétat v. číhat, počítat (Slavkov\ 
čem, s ůém. — V ostatních slabikách kmenových tohoto druhu 
í zůstává nezměněno, jen že se na Litensku zpravidla, na Ždánsku 
a Slavkovsku málo kdy krátí: líce, blízko, líbit se, líčit, listí; 
křiž — křéž (v Mouchnicích), křídlo, křída, síň, cín, cisař atd. 
Za líbati je tu všude nepřehlasovaný tvar: lóbat. 

V zdrobůovací koncovce ík, íček mění se í v e jen v něko- 
lika slovech: psék, vozék, maléček; na Ždánsku a Litensku 
častěji, po jiných souhláskách nahoře vytčených (v é): rolilék, 
králek, randlék, nožek, košék, cecek, — stehlík, rohlík, lelik 
(Kunkovice). 

V genitivě mn. v dotčených slabikách i se nemění : škatulí , 
kozí, husí, kůží, duší. 

V ostatních slabikách í se nemění a zůstává na Ždánsku, 
v Brankovicích a v okolí většinou nezkráceno; na Slavkovsku 
krátí se í v koncovkách že, níkj íčko: zajíc, chodník, poličko, 
psáničko, nebíčko; koníček, v. měsíček, lesíček, kdežto na Li- 
tensku í se vůbec krátí jako na Kojetsku. 

i dlouží se na Ždánsku a na Slavkovsku v nominative 
množ. rodu m. : holubí, hadí, vojáci, vtácí, tří, štyří, všecí. - 
V Nitkovicích: holubi, tři, všeci lidi atd — Obílí — v obilo, 
dobrodění (Brankovice). 

4. y se nemění: ryby, pysky, hrušky, jen porůznu: štere, 
bel — bele (Dobroškovice). 

ý se mění na Litensku a Ždánsku v e: strec, bek, pasteř, 
dobré člověk, vemluva; na Slavkovsku zní toto é čistě. 

5. o jen ve slově kůža mění se v ů, sice zůstává nezmě- 
něno: kozle, pokoj, kroj, stroj, loj, podoj, neboj se, v. stůj 



— 147 — 

Na Ždánsku a na Slavkovská dlouží se o v slovesech 
IV. třídy : dojit, hojit, rojit se, honit, zvonit, stojím, bojím se. 

6. u se nemění: budu, kup cukru, hubu. 

V imperative a prechodníku slovesa byt přechází u y y: 
byd — bydte, byďa. 

ú se mění v čisté o: za našó stodolo, kót, dóra. Jenom 
v Nechvalíně, Dražůvkách a v Mouchnicích koncové o zní 
trochu zúženě : v zelo, půjdo, za našo chalupo. Na Slavkovsku 
krátí se toto o ve slově ovod. 

7. /í na Ždánsku a Slavkovsku zní celkem zdlouha: růža, 
nůž, stůl, vůz, dvůr; krátí se jen ve slovech: dum, kuň. Na 
Litensku vyslovuje se vůbec zkrátka. 

8. Dvojhlásky au v tomto podřečí není: pók, počiny, póz 
(Litensko a Ždánsko) -- póza (Slavkovsko). 

aj téžeslabičné je toliko v několika slovech: kraj, háj, 
máj, ráj; ostatně se přehlasuje a přechází v é: dé, zavolé, 
ale: héjné. 

Téžeslabičné ej v koncovce substantivní trvá nezměněno : 
zloděj, olej, prodej, dobrodéj, ostatek se mění v é: nelepší, nalé, 
přé, vece. 

Téžeslabičné ij mění se v i: pi, bi, uši, uži. 

Téžeslabičné yj mění se na Litensku v é : ume, zakre, zre, 
na Ždánsku a Slavkovsku v y: umy, zakry, zry. 

9. Samohlásky se dlouží o) v koncovkách příčestí činného: 
aí^ el, il, yly ul: volal, seděl, chodil, zakryl, rýl, důl, kúl, obul; 
h) v řadových číslovkách : šísté, sídmé, ósraé, v. ůsmé (Bran- 
kovice). 

Souhlásky. 

1. Měkké a tvrdé I rozeznává se přesně toliko v Lovčicích 
a Nechvalíně u Ždánic. V Nitkovicích a Kunkovicích u Litenčic 
před samohláskami a, o jest tvrdé 1: stodoía, tabuia, koio, 
před íi, i (y) jest I měkké. V Litenčicích a Strábenicích jest 
jedno /', měkčí než české I střední. Tak i ve Ždánicích. Na 
Slavkovsku a Bučovsku jest jedno I střední. Podstatná na I, la 
skloňují se dle vzorů měkkých: vůl — vole n. volí (pl.), do 
jehle, nemá sile, ve stodoli atd. V Dobroškovicích je toto jedno 
I tvrdší než v okolí. Vyslovujeť se skoro: ktuk, pohodino, 
píné, plac — n měkne v w ve slově trň. 

10* 



— 148 — 

2. t se mění všude v A; ve slovech: klusté, klóct, klačit; 
d v ./ ve slově svajba : d y g ve slově žiglo =: žihadlo (na 
Slavkovská; židlo = zřídlo); f v c ve slovese chcet (na Slav- 
kovsku). 

3. p se mění v i ve slovese budu = půjdu (Kožušice, 
Mouchnice, Brankovice), u u ve slově vták (všude). 

m se mění v n ve slovese snět, nesnět (Slavkovsko). 

v jest přídechem každému náslovnému o: vokno, voves atd. 
v Ždánicích, Brankovicích, Žarošicích a na Slavkovsku; na 
Bučovsku a Litensku: on, oves, oči atd. 

4. h se mění u v ve slově vadra (Žarošice). 

h jest porůznu přídechem náslovnému a, e. u, o v několika 
jen slovech: Hanyša, herteple^ hulica, hudic, hucho, hózké; — 
hniť, hnízké v. nízké. 

5. s a z měkčí se porůznu v příčestí trpném sloves I. třídy : 
nesené, vezené 

z se vsouvá ve slovese hrazdit. 

s se mění v c ve slově cichravo (Nechvalín). 

6. j se vysouvá ze slovesa pučit a porůznu pudu v. půjdu. 

Skloňování. 

1. Vzor holuby duh má v genitivě mn. ff- holubů, dubů, 
v dative orti na Litensku, Ždánsku a Bučovsku, nm na Slav- 
kovsku, v lokále ech, ách: na stromech, o vtákách. V instru- 
mentale mn. vedle a7na mají dvě podstatná kratší tvarma: voima 
koňma (Ždánsko). — O dlouhém í v nom. mn. v. str. 146. 

V Brankovicích a Dobroškovicích končí se genitiv mn. na 
nj: do zádůj, u Masaříkůj, od vojákuj, pět chlapcůj, 20 rénskéch 
šajnůj a t, d. 

2. Vzory muž, nůž, ohraz mají v lokále jednotu, na Ždánsku 
^, jinde u. Tak i podstatná rodu středního na so\ proso, maso a 
vzor pole. 

3. Vzor stodola, vyjmouc osady, v nichž se zachovalo I 
(v. str. 147), přestupuje pod měkký vzor duša: do stodole, ve 
stodoli, dvě stodole, v šili a p. 

4. Vzor zem na Ždánsku má tvary: do zemi, v zemi, pod 
zemó, pl. země, zemí, v zemích, — jinde: do zemně, nom. 
pl. zemně. 



— 149 

Střešiia a višůa má v genitivě mn. strešeó, višeň. 

5. Dětí, dětí, děťom (děťum), dětech, děťma, tak i lidí. 

6. Podstatná vzoru mrkev přestupují z části pode vzor ryba, 
z části pode vzor duša: mrkva kotva, pánva, konva, dykva — 
korotvja, podešvja, dratvja. 

7. Vzor znamení má v dative a lokále jedu. většinou ne- 
přehlasovaná o: k zelo, v bořó, chrasto. 

8. Přídavné přisvojovací v Dražůvkách a na Slavkovsku 
končí se na ůj, ova^ ovo, jinde na w, ova, ovo. 

9. Komparativ má na Slavkovsku častěji příponu jeVí (ější) 
než v jiných podřečích : slabé — slabjéší, bohaté — bohaťéší, 
hořké — hořčéši, horké — horčéši, hezké — hezčéší. — Také 
komparativy příslovcí mají některé zvláštní tvary : snadno — 
snadňéš, úzko — óž, posledně - poslíž, zadu — zadňéš, široko 
— šíř, zima — zimňéš. 

10. Zájmeno já má v gen., dat., akk., lok. mně; ty v dat. 
ti, v akk. tě; tvar ňé (o fié, pro ůé) je pro mase. i neutr. 

11. náš — naše naša naší — naše 

našeho (ího) naše našech (éch) 

našemu (imu) naše našem (ém) 

našeho — naše našu naše 

o našem naše našech (éch) 

s našem našó našema (éma) 

Tak skloňují se také můj, tvůj, svůj, majíce vedle toho 
také složené tvary: mýho — mé, mýmu - mé atd. 

12 ten tá ti ty 

telio té těch (téch) 

temu té tem (tém) 

teho tó ty 

o tém té těch (téch) 

s tém tó téma 
Tak skloňuji se také kdo a jeden (kromě jedna — jednu). 

Časováni. 

3. osoba mn. má ó, kde má 1. jedu. u: 

vedu piju hraju 

vedeš piješ hraješ 

vede pije hraje 



— 150 — 

vedeme pijeme hrajeme 

vedete pijete hrajete 

vedó pijó hrajó. 

Slovesa, jež mají v 1. os. jedn. ím, mají v 3. os. mn. ý*(í; 
umím — umijó, chodím — cliodijó, vím — vijó, jím — jijó 
(ím — ijó) — na Ždánsku: vědijo, jedijo. 

Kde je v 1. os. jedn. dm, tam je v 3. mn. a;V: volajó, po- 
vidajó, dajó. 

Kmeny pn, tn, íín mají v příčestí činném vedle pravidelných 
také tvary: zapl, zatl, začla. 

Byt má tvary: su -si, -só: nesu — nési — néni, — nésó, 
byd — bydte. 

Přechodníky jsou časté; tvary jejich jako na Zlínsku a j. 
na vých. Moravě: stoja, leza, choda, přinda, vida, veda, pleťa, 
sedóa, lehůa, byďa atd., v. donda, ida, lehna (Brankovice). 

Iterativum slov. /eí jestježdat, slov. hzt jen na Ždánsku lozit. 

O chytré princezni. 

Dvá řemeslnicí šli světem. Jedno přindó k pěknjanu zámku 
a plotem se divajó obá do zahrady, kde se krásná kněžna pro- 
cházela. „Bořku, víš-li co bych si příl?" ptal se jeden z nich, 
mladé, hezké chasnik. 

„Snad abys byl pánem teho zámku, né?" odpověděl Bořek. 

„Chyba lávky, neuhodíš! tó princeznu bych chťél." 

„Iříku, ty nési hlópé; já sem myslel jenom najedno, ale ty 
myslíš na princeznu aji na zámek. Ale neděle si darebnéch 
laskomin a pod, máme ešče hodné kus cesty před sebó." 

„Bořku, čertovi bych dušu dal, dybych dostál tó prin- 
ceznu." 

„To bych přece nedál," odpověděl Bořek a táhl Iříka od 
plota. Šli až do chladnýho boru, nedaleko mněsta, a tam Si 
v chládku lehh, aby utrmáceném ódom trochu pohovjeli. Bořek 
usnul, sotva dolehl; ale Iřík nemohl živo mocó usnót, pořád 
mysla na krásno princeznu. Tu de mimo mládenec, zeleně oble- 
čené a vida, že Iřík nespí, zastavil se u něho. 

„Dobrý zdraví, mladé, kam pak dete?" ptal se Iříka. 

„E chodíme tak světem, ale já sem teho už syté, člověk 
při tém vystójí jak pes." 



— 151 — 

„To rád věřím, nelepší je byt pánem." 
„E to se ví, že je, jenom dyby ůém každé mohl byt." 
„No, někdy záleží jenom na vůli." 

„Což je o vůlu ! lidí by si všelico žádali, dyby se jim to 
vj^plnilo. — Já na příklad bych chťél mět tó princeznu z blizkýho 
zámku a povidál sem juž prv, že bych čertovi dušu dál, dybych 
ju dostál." 

„Myslíš to opravdu?" 
„Opravdu, opravdu." 

„Tvá žádosť se ti vyplní. Já su čert, a dyž se mně zapšeš, 
za štvrť hodiny budeš bohatém princem a možeš jet k princezni, 
kerá si tě oblíbí a za manžela veme. Tady je lístek a péro, 
natrhni si maléček a krvó se podepiš !" 

Nerozméšlaja se, Iřik vzal tru, natrhl si maléček a krvó 
se čertovi na léstek podepsal. 

„Tak, včil si můj. A za kolik roků si mám pro tebe 
přiit?" 

„No, já myslím za dvacet let; dyž užiju do té doby lásky 
princezně a svěckéch rozkoší, pudu rád s tebó." 

„Dobře teda, tady máš mněch plné dukátů; ber z nich, 
co chceš, bude dycky plné. Eozvaž svůj mněch, máš tam sv}' 
šaty promněněný v knížecí. Nastroj se, a za lesíkem na tebe 
čeká několik služebníků s koněm pro tebe přistrojeném. Sedni 
na něho a jed k zámku, daja si měno nejakýho princa lebo 
knížete!" 

„Ale dyť já neumím tak mluvit, jak se na kníže patří, a 
hned se prozradím." 

„O to se nestaré, budeš všecko umnět, nač si pomyslíš, a 
všecko se ti bude vjeřit. Jenom di, dokud se tvůj kamarád 
nezbudí !" 

Potom čert zmizel, a Iřík rozváža mněch našel opravdu 
skvosný šaty a nastrojil se. Potom šél za lesík, kde mu juž vy- 
šňoření služebnicí naproti přijíždali a bujnýho koňa vedli. Iřík 
se na něho vy hopl tak šikovně, jakby býl u néznameniťéšího 
podkoního ve cviku béval. Potom se obrátili ke knížecímu 
zámku. Bořek se zatím probudil a dyž Iříka vedli sebe neviděl, 
myslel, že šél napřed; sebral teda svý věci a pospíchal dál. 
Necháme ho jit kde chce, a nahlídnime, co se žatém dílo 
v zámku. 



- 152 — 

Mladá princezna byla ešče v zahradě, dyž Iřík do zámku 
přijel. Dál se u krála ohlásit, že je ten a ten princ z té a z té 
zemi, aby mu kníže krátkýho pohostinství ve svým zámku popříl. 

Král ho s velikó uctivosťó přijal a hned se pokoje chystaly, 
a služebnicí museli huzle a věci princovy, keréma ho čert 
zásobil, do nich nosit. Skvosná tabula byla přichystaná, a Iřík 
se oblíkl do sam3'^ho zlata, aby se jenom princezni zalíbil. To 
se mu skutečně taky podařilo. Jak ho princezna uviděla, hned 
se jí zalíbil, a jediný její přání bylo, aby hezké princ u nich 
na dycky zostál. Ale Iřík se taky okolo ni točil jak na obrtlíku 
a od huby se mu jenom prášilo; mňél radost sám ze sebe, že 
mu rozprávka šla jak voda. Dyž býl nějaké den v zámku, dělal 
jak by chťél už pryč, ale žatém můél strachu dosť, aby ho 
nepustili. 

Ale princezna se ocovi svěřila a prosila ho, aby princa 
dýl zdržoval; to otec taky udělal a Iřík zostál rád, lebo pozo- 
roval, že je rád viděné. Jednyho dna býl s princezno o samotě 
a použija té chvíle zjevil ji svó lásku, a dyž slyšel, že aji ona 
ho má ráda, šél k ocovi a žádal o jeji ruku. 

Řekl, že nemá žádnýho knížectví, proto pré, že je né- 
mladší syn oců, ale že si može tó chvílu aji névěčí knížectví 
kópit. Bez všeckéch překážek jich staré kníže požehnal a Iříka 
za svýho spoluvláca ustanovil. Brzo se slavila svajba, a Iřík 
býl jak v nebi! Lidí ho mněli rádi; nebo býl dobré a žádnýmu 
bez příčiny neublížil. Za několik let potom staré král umřel a 
a Iřík býl sám panujícím knížetem. 

Juž mňél dva syny a ceru a žil se svó manželko velice 
ščasně. Někdy pravda spomnél na čerta, ale dycky si myslel: 
„E do té doby ešče dlóho! do ví, co se nestane!" 

Ale doba tá uběhla jak nic, a juž chybělo do dvacíti 
jenom rok. Dyž se Iřík zpamatovál, zalekla ho krátká tá lhůta 
tak, že strachem dnem nocó spát nemohl. Bledé jak stín chodil 
po zámku a s bolesťó se díval na svý děti a na svoju draho 
manželku. Co by ušlo oku milující manželky! Často se ptávala 
Iříka, co mu je, ale on všelijak se vymlóvaja, nikdá příčiny 
povědět nechfél. Tak bylo celé rok a juž mu zbévál jenom den. 
Celé deň nic nejedl a do svýho pokoja se zamkl, aby neviděl 
slze manželčiny a jejím otázkám sé vyhnul. Večír se ale dveře 
samy otevřó, a do nich vkročí zeleně oblečené mládenec. 



— 153 — 

„No, Iríku", pravil bledýmu knížeti. „Esli pak si zpomůél, 
že je dneska dvacet roků a že máš jit se mnó?" 

„Bodét bych zapomůél; ale vidiš, mám ešče všelico na rí- 
zeiíó, ešče sem se nerozlóčil se svojó manželko : popře mně ešče 
tři dni." 

„To ti udělám a mnohem víc. Vyvol si po tři dni každé 
deň jednu věc, byd to co byd, a esli bych ti to neudělal, vrátím 
ti cedulku a víc žádnýho práva k tobě mnět nebudu." 

Iřík poděkoval čertovi a býl ternu velice povděčné, lebo se 
domníval, že snad nějak čerta ošidí. Mnohem veseléší vyšel 
z pokoja a šél ke kněžně, aby se s nó potěšil. Kněžna vida 
úsměv na tváři (na hubě) svýho miláčka, byla taky veseléší; 
šli spolem na procházku. 

„Pověz mně, drahá, co by tě tak těšilo, dybys to ešče mněla ?" 
ptal se Iřík, dófaja, že se od manželky něco doví; lebo si ne- 
mohl na žádno prácu pro čerta zpomnět. 

„E já mám všecko, a jenom bych si příla, abys býl veseléší." 

„Dyť su juž zase veselé dosť. Ale pověz přece, dyť je to 
jenom o řeč. Jak pak bys ešče chtěla mnět zámek okrášlené?" 

„Náš zámek je s předu dost pěkné, ale ze zadu néni žádné 
vyhlídky. Dyby té ukrutné skále nebylo, bylo by to lepší." 

„Máš pravdu", odpověděl Iřík a hned si umínil tó prácu 
čertovi uložit. Večír stál čert před knížetem a ptal se ho, co 
žádá, aby udělal. 

„Chcu, abys mně do rána skálu, kerá nám v zadu celé 
zámek zaclání, odrovnal." 

„Stane se, jak žádáš", odpověděl čert a odešel. 

Kníže myslel, že to čert neudělá a že mu zbyde víc času^ 
ale velice sé ulekl, dyž ráno stál a přistópja k oknu, širo rovinu 
spatřil, na keré po skali ani památky nebylo. De pro manželku 
a ukazuje ji. to. 

„Pro Boha, mužů! ty máš spolek s čertem, lebo si kózelnik?'^ 
zvolala kněžna a s podivením se dívala ven. 

„To bych ti býl dávno juž tó radost udělal, ale já sám 
nevím, co se stalo; snad nějaké šotek našu rozmluvu včera po- 
slóchál. Přé si teda schválné ešče nejakó věc, esli se aji ta 
vyplní?" 

Kněžna byla chytrá žena, věděla, že to néni s dobrém a že 
ji manžel něco strašlivýho tají. Na oko teda řekla, žé si přeje 



— 154 — 

celó tó širo rovinu v iiékrásůéší zahradu promněněnó, v keré by 
květin a bylin a stromů ze všeckéch krajů světa bylo, a to 
všecko v plném květu. Ale v duchu si myslela: „Počké, bude-li 
to zétra, neupustím, a Iřík se mně musí přiznat". 

Večír dostál čert úlohu, na rovině zahradu udělat, v keré 
by byly všecky květiny a stromy ze všeckéch dílů světa. Čert 
to slíbil a odešel; dyž se ráno kníže probudil, zarazila ho vůůa 
tisíceréch květin, kerý se v nékrásůéším květu po rozsáhlé rovině 
skvěly. Býl to daleké, krásné ráj! Přišla aji kněžna, keré to 
pokoja nedalo a s hrůzo aji zalíbením uvízlo oko jeji na rozkošné 
květnici. Ale najedno se odvrátila, vzala Iříka za ruku a poví- 
dala: „Včil, můj drahé, mně nesmíš dýl tajit, že máš spolek 
s čertem. Já to istě vím, a račí mně pověz, na jak dlóho si za- 
vázané, abych tě mohla potěšit, lebo dobro rado ti přispět". 

„Už je pozdě, moje srče ; dnes je poslední deĎ, večír přinde 
ešče pro jednu věc — a pak su jeho " Potom Iřík od začátku 
až do konca povídal, co býl a co se s iíém stalo. Kněžna mu 
ráda všecko odpustila, proto že ho velice mněla ráda a věděla, 
že jenom z lásky k ní chybil. 

„Nebyd smutné a neběduj, ať si teho žádné nevšimne. 
By dme veselí, a až večír přinde čert, pošli ho jenom ke mně! 
Já si do té doby něco vymyslím. 

Iřík býl jak z nova narozené, a všecka těrcha s něho 
spadla. Hned šél se svó manželko a celé den býl s dětma 
veselé, jak by jakživo nic nebylo. 

Večír se v určitó dobu čert dostavil. „Co pak sis dnes 
vymyslel?" ptál^e knížete. 

„Di jenom k mé pani!" ona ti řekne, co chce, já juž 
nic nevím." 

Čert vešel do pokoja kněžninýho, kerá ho juž očekávala. 

„Ty si ten čert, co máš mj-ho manžela odnýst?" 

„Ano." 

„Možu si teda místo něho jednu věc vyvolit, ať to je cokoli?" 

„Ano." 

„A esli mně to neuděláš, nemáš k němu víc moci?" 

„Nemám." 

„Dobře teda; pod sem a vytrhni mně tři vlasy z hlavy, 
ale nesmí jich byt víc ani míů, a a( mně to ani za mak málo 
neboli!" 



— 155 — 

Čert se zamračil, přistópl blíž k pani a honem vzal tři 
vláskj' a vytrhl. Ale pani přece vykřikla. „Vidíš, to máš už 
jeden vróbek, řekla sem ti, ať mně to ani za mak málo nebolí» 
— ale nechť, to ti prominu; včil vem ty tři vlasy a změř jich." 

Čert jich změřil a pani zase povídala: „Včil uděláš ty 
vlasy každé o dva lokte delší ; ale ne abys myslel nastavit jich : 
zrovna ty natáhni, aby byly každé o dva lokte delší." 

Čert se chvílu na ně díval, ale nevědél si rady; prosil 
teda kněžnu, aby mu dovolila do pekla jich s sebó vzít a s to- 
varyšama se poradit. Kněžna mu to dovolila, a čert s vlasama 
zmizel. 

Dyž přišel do pekla, svolal všecky tovaryše svý, položil 
vlasy před Lucipera na stůl a povídal, co se s němá stát musí. 

„Tenkrát si prohrál, chy trošku", řekl pán, „dostál se na tě 
inší kos. Co s němá? natahneme-li jich, přetrhnó se; bóchnem-li 
do nich, rozklučó se; dáme-li jich do ohna, spálijó se. Nezbévá 
ti, než se vrátit a místo vlasů cedulku odvýst." 

„O já k ní nepudu, mohlo by se mně zle výst." 

„Proč si nedáš lepší pozor? Včil di a odveď, co už 
není tvý!" 

Čert musel cedulku vzít. a čí byla, odvýst. Slítl teda do 
zámku, ale boja se tam vstópnót, číhal u okna, až ho kníže 
otevře. Dyž se teho dočkal, hodil cedulu do pokoja a zmizel. 
S nevýslovné radosťó zvihl Iřík cedulku a běžel ke své man- 
želce, kerá juž napřed věděla, jak bude. Děkovali Bohu, že jich 
z nebezpečenství vyvedl, a žili spokojeně až do smrti. 
Kloboučky. Přepsal prof. Dr. F. Sujan. 

Řeč osady Letonic odchyluje se některými zvláštnostmi od 
podřečí slavkovského a přichyluje se k rousinovskému (brněn- 
skému). 

i. ě se mění v i v indikativě sloves V. třídy vzoru hřáti: 
hřije, smije se, vokřije. 

2. li se mění v h: poleca, stoleca, hleua, led, bele, sme, — 
ři .\ ře jen ve slově kředa a v předponě při: převedl, přehnal, 
vedle: peřina, křivé atd., — si v se zpravidla: sela, serotek, 
serka, — ci v ce: cebola, lacené v. cigán, cizí, — zí, ii, ši, či 
trvá celkem nezměněno: zima, žid, žila, čisté v. svačena. 



— 156 — 

V infinitive sloves IV. třídy i po týchž souliláskách mění 
se v í^: palet, vařet, huderet, vozet, noset, sniažet, točet atd. 

V příčestí činném toto e se dlouží: modlél se, kóřél, 
nosél, vozél. 

i po týchž souhláskách zůstává celkem nezměněno: hlísta, 
blízko, kříž, křídlo, tříska, stříkat, síĎ, cítit, hužívat, šíp, vešívat, 
číst, čítat v. čóhat (číhati). V koncovce ik mění se i v e jen po 
zas: vozék, psék v rohlík, stehlík, košík, nužík, 

i se krátí a) v genitivě mn.: kozi, věži, kůži, h) ve vzoru 
znamení: huhli, zeli, proti, c) v koncovce íc: zaic, kraic, d) po- 
různu: císař, mřít, vřít, třit, hutikat. 

i se dlouží jako na Slavkovsku v nominative mn. rodu 
muž. : tří chlapci (staří lidé : tře chlapci), hadí, páví, čtyři vojáci, 
všécí holubí. 

3. y se mění v čisté e: peské, rebe, koreto, vehodit. 

ý se mění v čisté e: bék, stréc, dobré člověk, vémluva. 

4. o mění se častěji v ů (u) než na Slavkovsku: kůža, 
pod dum, růst, muct — muhl, poduj, stůj, struj se v. loj, pokoj, 
kroj, kozle. 

o se dlouží v o jako na Slavkovsku ve slovesech IV. třídy: 
hojit, dojit, bojím se, stójira, zvoní, honí. 

5. 11 koncové mění se v čisté o: kup cukro, zavři hubo, 
budo, chalupo, kus, buk. 

Vokativ Francko! (Francka i Francek) výslovnosti se 
nerozeznává. 

ú se mění v čisté o : za vašó chalupo, dóra, kót, vedó, dajó. 

6. ej přehlasováním z aj vzniklé mění se v é: héné, počké, 
zavolé, nelepší, na prodé, původní ej zůstává nezměněno: zloďéj, 
volej, — lešéj, huméj, zakréj, séj, réj. 

ij se mění v <: pi, bi, nali, huši, huži. 

7. Samohlásky se dlouži jako na Slavkovsku (str. 147, 9). 

8. Vedle přídechu v před každým náslovným o: voko, 
voves jako na Slavkovsku má přídech k každé náslovné a, e, «, 
w, o: haž, hábech, Heva, hiskra, hitrnica, hiné, hindá (v. íščera), 
hutekl, hu vás, humnět, húvod, hóhor, — hniť, hnízké (jako na 
Slavkovsku). 



— 157 — 

9, Zvláštnosti deklinace patrný budou z tohoto vzorce: 

Jedn. 1. ten náš nové vůz 

2. telio našeho novýho voza 

3. terno našemo novýmo vozo 

6. tem našem novým vozo 

7. tem našem novem vozem. 

Množ. 1. te naše nový voze 

2. těch našech novech vozu 

3. tem našem novém vozom 

6. těch našech novech vozách (ech) 

7. terna našema nevéma vozama. 

Zvláštní jsou krátké koncovky v instrumentale jedn.: 
s našem malém chlapcem, s mem pěkném klobókem atd. 

Přídavná přisvojovací končí se na -u, -ova^ -ova: sósedu, 
sósedova, sósedovo. 

Zájmeno ty má v dative i akk. ti: Viděl sem ti. 

10. Slovesa I. třídy mají v infinitive kmenové hlásky 
zúžené : nýst, výzt, kvýst, pýct, týct, zíbst — zebe — zíblo> 
hutit — hufál — huťaté, začít — začal — začaté, žit — žál, 
rožit — rožni — rožél. 

Bet má tvary : so — se — je — sme — ste — só, néso 
nese — nésó, bed - bedte. 

Jest: hím — híme — hijó. 

Přechodníky známy jsou jen některé způsobové: stoja, 
leza, sedá, kleča, choďa. 

Mluva osad Dražovíc, Podbřezíc, Bohdalic, Kozlan, Pavlo- 
vic, Hvězdlic a Chvalkovic je přechodním podřečím od slavkov- 
ského k vyškovskému. 

1. Koncové e v 1. os. mn. jest poněkud zvýšené, zúžené e-. 
dámě, voláme, hnojíme ; 

6 mění se v i: hříje, přije, smije se; 

é mění se v y, i: nyst, vyst, pyct, lizt, dobryho, dobrymu, 
— méno, péro — myno, pyro (Podbřeizce). 

2. i po Ij ř, z, 8, c, s, s, ^ mění se v e: poleca, křevé, 
zema, sela, cebola, žeto, šeška, řičeca, noset, vozet, učet, vařet 
atd. — Na konci slov je toto e místy poněkud zúžené: očé, ušé, 



— 168 — 

eslě, na pece, na hulecě. V Podbřezicích jest ve všech těchto 
slabikách hrdelně, snížené «: poléca, zavře, Podbřezěce, sva- 
čena atd., ale na konci slov je tolikéž zúžené: na véžé, v po- 
lécé, vočě, hoše. 

í po týchž souhláskách většinou se krátí: ličet, blízko, 
klič, rohlík, číhat, počítat, šip, křídlo atd.; v e se mění jen ve 
slovech: psék, vozék. 

i se vůbec krátí: chodíme, písek, znamení, zeli, — kosti, 
kůží, husí (gen. pl.) atd. 

3. y v Chvalkovících mění se na konci slova v é: rybé, 
hruškě, šiškě, do zahradě, chytat; vedle toho: kret, ret, met — 
krel, rel, mel, bělé (byli) bed (byd = bud), štyry. 

V Pavlovicích: rybě, pyske, koreto, vehodíl, veleskal. 

Ve Hvězdlících, Dražovících a Podbřezicích mění se y v é : 
rébě, mědlo, kéše, seto v. chytat (Hvězdlice). 

ý mění se v e: stréček, bévat, dobré, dobrech, dobréma; 
v Chvalkovících v e. 

'Lvy Chvalkovících zůstává nezměněno : budu, hubu, v lesu, 
na vozu. V Dražovících a Podbřezicích mění se v o: hobo, kos, 
bodo. V ostatních osadách mění se toliko koncové u y o: budo, 
mucho, kus, buk, kup cukro, v leso, na vozo. Toto zástupné " 
neliší se zvukem od původního, proto odlišují se vokativy žen- 
ských jmen od mužských tvarem nomínativným : Francko — 
Francka! Tonko — Tonka, vedle: Terezo, Veruno! 

ú mění se v čisté o': za našó stodolo, s chytrosťó, lóbat 
v bořó, v zelo, volajó. 

5. ů se krátí: dvůr, ruža. 

6. ej se mění v e: dé, zavolé; ij v < : pí, bi, uši, uži; yj v ej, 
uměj, zakrej, rej. 

7. al, eř, U v příčestí činném v Chvalkovících se dlouží: 
sedel, chodil. 

8. V Chvalkovících přídechů u a. h není; v ostatních osa- 
dách přídech f je vůbec: voko, voves, vobědvat; přídech /i místy 
teprv dobou novější mizí: haž, hale, hindá, hnizké, hynt (Pod- 
březice), hale, až, abecli, hóvod, hóhor, hózké (Pavlovice). 



— 159 — 

Kroužek u Rousinova jest na rozhraní mezi podřečím slav- 
kovským a vyškovským: 1. u = u: budu; 2. y — y: ryby; 
3. ý = é: pécha; 4. ú = ó budó, óhor; 5. slabiky li, ři, zi atd. 
mají čisté t\ 6. i se zpravidla krátí jako na Vyškovsku; 7. pří- 
dechu h není. 



IX. Blansko, Brno, Židloehoviee, Klobouky, 
Rousinov. 

í. Hranice: Koléřov, Lipovec, Ostrov, Lažánky, Olomoučany, 

Babice, Vranov, Lelekovice, Éečkovice, Medlánky, N. Ves, Huso- 
vice, Řicmanice, Bílovice, Maloměřice, Židenice, Juliánov, Slatina, 
Tuřany, Chrlice, Rajhrad, Syrovice, Blučina, Židlochovice, Unko- 
vice, Žabčice, Přísnotice, Přibice, Ivan, Vranovice, Uherčice, Mi- 
kulčice, Diváky, Klobouky, Hostěhrádky, Dambořice, Borkovany, 
Téšany, Šaratice, Vážany L., Hruška, Blažovice, Holubice, Vele- 
šovíce, Slavíkovice, Rousinov, Vážany K., Šumíce, Hostěnice, Bu- 
kovinka, Senetářov. 

Samohlásky. 

1. Nepřehlasované a trvá celkem touž měrou jako na Ko- 
jetsku (v. str. 41). 

Slovesa V. třídy vzoru házeti mají tvary jen některé ne- 
přehlasované : večeřat — večeřám, zabíjat — zabijám, v. zabíjet 
zabíjím (Slavíkovice, Horákov), věšat — věšám, střílat — střílám 
v. střílet — střílím (Blučina). 

Některá z těchto sloves . přestupují místy do IV. třídy: 
vešít — věším — věšíl, večeřit — večeřím — večeříl (Ostrov, 
Kulířov), mísit — mísím — míšíl (Slavíkovice). Tak í: tají — 
tajilo — tajit (táti). 

2. Kvantita samohlásky u je celkem táž jako na Kojetsku 
(v. str. 41). a se dlouží ve slovech : kána, hrách (Blažovice a j.), 
zmařit (Telnice) ; hrabě znamená i Graf í Rechen. 

3. d vyslovuje se v některých osadách jako splynulé 
v jeden zvuk aó (á), v Líšni téměř jako o: šátek, stárek, hlásné^ 
pernikář, cegán, ráj, práší se, Procházka, na střechách, máslo, 
sádlo, jínáč, požehnání, dělá, volá (Líšeň, Prače, Vážany L., 



— 160 

Hruška, Šaratice, Zbejšov, Šitbořice, Borkovany, Diváky, Nikol- 
čice, Těšany, Křepice, Syrovice, Mělčany, Bračice, Sobotovice, 
Bludina). V Líšni i krátké a mění se v o ve slově storé 
(starý). 

e, é, ě, ié. 

1. e zní po retnicích jako je: holóbje, hrabje, na dobje, 
rebje, Mjenín, pópje. 

2. ě se mění v i ve slovech a tvarech: klica, ze ždalika, 
třiba, šink, zasi, — zloďéj - zlodija, volej — volija (Slavíkovice), 
vajíčko je v komoří, slepička je na hůři (Lišen), na vesoké hoři, 
v dóři, k fáří, po mhli, na střeši, vedli — hřije, příje, smije se, 
šije, vije, vokřije, — šil — šél (Blučina) — sednite, kleknite. 

3. é, ie se úží v ý, í v týchž slovech a tvarech jako na 
Kojetsku. ý a í odtud vzniklé jest většinou dlouhé, jen v ně- 
kterých osadách se krátí : putynka, dynko, prstýnek, dyšč, kry v, 
dobryho, slunyčko, chlib, lík (Telnice, Těšany, Klobouky a 
okolí). 

Méno, pýro (Ostrov), mýno, pýro (většinou). 

Slovesa I. třídy kmene zavřeného v některých osadách 
é ouží v ý, ^, v jiných je krátí: nýst, výzt, plíst, lízt, vlíct 
atd. (Jiříkovice, Slavíkovice, Klobouky a j.) — nést, vest, lézt, 
kvést v. pyct, síct, týct, vlíct (Kulířov, Ostrov, Lažánky, Ho- 
rákov, Slatina), nést i nyst, vest i vyst atd. (Újezd). 

3. é tvrdne ve slovech: veza, medvěd, těch, tem, — e 
měkne ve slovech: zametat, zatékat, napěká mo. 

4, e se vysouvá v číslovce jednást. 

i, í. 

1. Po retnicích nerozeznává se i od y, jen ve vzoru mrkva 
zní jako ji: v mrkvji, do krvji. Odtud jde, že se druhdy v slabi- 
kách vi a mi i právě tak mění v e jako y • větám vás, planá 
trnka s plota věsí, vejó panně, vejó věnce, věje každá svýmo, 
včera menul tédeň, mesa, vod práce nemévá pokoja na chvilko 
(Líšeň). Proto také nic nerozhoduje han. výslovnosť „Veškov" 
pro pravopis „Vyškov" m. „Víškov". 

2. i v slabikách li, ři, zi^ si, ci, ži, s?, či. 



— 161 — 

li: led, lest, hléna, poléca, lěštva (Kulířov, Klobouky a okolí), 
jinde: lid, list, hlina, polica, lištva atd. Chlapce běli — děvčata 
bele (Kulířov, Ostrov, Lažánky), jinde bele atd. pro oba rody. 

ři z= ři všude: hřib, křivé, kopřiva, jenom v předložce a 
v předponě při mění se i\ e\ pře ňém, přepominolě, přebit atd. 
ale: přišil (= přišel i přišil). 

zi = zí: zima (Telnice, Začany, Slatina) — zema (Ostrov, 
Jiříkovice), zěma (Slavíkovice). 

si == se(sé): sela, serotek, serka, kdose (většinou) — si==si 
(Slatina, Telnice, Blučina). 

ci = ce (cé) : cegán, cebola, cezí, lacené, — cibola, cizí, 
lacéné (Blučina). 

ži = ži: žid, žito, žila (všude). 

iíi = ši, šé: šidit (Slatina, Blučina) — sedit f jinde), široké 
— šerši (Slatina) — šéroké — šérši (jinde). 

či = či: čisté, řičica (všude). 

V příponě ina mění se i y e všude jen ve slově malena, 
v jiných slovech jen místy: perena, ledačěna (Klobouky). 

V příponě inec je změna ta pravidelnější: kobelenec, koře- 
nec, mošenec, kravěnec. 

V lokále jedn. i jen místy porůznu mění se v e, jmenovitě 
po c: v police, na věže, na taboli (Ostrov), na holece, v pece 
(Klobouky), v peci, v polici, na věži, na taboli (jinde). 

V nominative mn. / mění se v e místy jen po c: vtáce, 
vojáce, stehlíce, po jiných souhláskách se dlouží. 

V iníinitivě sloves IV. třídy mění se i y e (é) jen po zas: 
vozét, kazet, nosět, vozět, — kalit, vařit, složit, točit, močit. — 
V Blučině: nosit, vozit atd. V příčestí činném mění se prodlou- 
žené zi, si v ze, sé: vozél, nosél, dosel, zarazél. 

i se mění v e ve slově : vobělí. 

3. í v slabikách: Zí, ři, zí, si, ci, ží, ší, či. 

li = lí: blízko, blíská se, lízat, líto, líčit, hlísta (všude), 
klíč v. klič, listi v. listí, klen (= klín. Klobouky), — lóbat (všude). 

ři = ri [ři) : kříž, hřích, křídlo, tříska, řídké, střílet, křída 
v. křida (Klobouky), břískat, třískat, — dřímat, říkat, třít, vřít, mřit. 

zi, ci, = zé, cé jen v několika slovech : v země, cétit, cép, cén 
v. cín (Blučina), — vzívat {= zívat), sin, zašívat, císař, dva- 
cítka v. cisař, dvacítka (Blučina). 

11 



— 162 — 

žř, ší, čí = éí, ší, čí: liožívat, šíp, věší vat, čítat, číst, — 
jen: čém, voščédat se. — čóliat = dychtivě n. hloupě na něco 
hleděti. 

V příponě ík mění se í v e jen v několika slovech po z, s, z, č: 
vozék, psék, mužék, bičék, — rohlík, stehlík, — košik, slavik, 
chodník. 

V genitivě mn. častěji se mění í v é: koze, hosé, věže, 
kůže, flašé, nůše, v. kozí, hosí, věží, nůší (Ostrov, Slavíkovice). 

4. í se místy krátí: a) v příponě íc: krajíc, zajíc; 6) v zdrob- 
ůovací příponě íček: koníček, červiček, možiček, měsíček v. ko- 
stelíček, rohlíček; c) ve slovese povídat (všude), místy i v jiných 
iterativech: vezvidat, vozí vat, nosívat, vešivat. Někde i osobní 
přípony: ím, íí, i atd., í v nominative mn. přídavných jmen 
(dnešní, lepší) jen napolo zdlouha se vyslovují (Telnice, Klo- 
bouky, Blučina). 

5. i se dlouži: a) v nominative mu. rodu mužského: naší 
tří holobí, učiteli, všecí hadí atd. ; b) v různých slovech : pivo, 
činit, lidi — lidům (Telnice), zvíhnót — zvíhl, lískat, stříhat, včíl. 

6. i se vysouvá: koblh, plska, pšěnca, slntat (Líšeň), velké 
(„veliké" prý je větší), pšo místy v řeči starších lidí; — / se 
vsouvá ve slově zemičata (Líšeň). 

y, ý- 

1. y mění se většinou v úzké e až e (Slatina): hode, ruké, 
rébě, rébnik, peské, věhodit. Na Rousinovsku (Slavíkovice, Vá- 
zaný L.) středoslovní y se mění v široké e, koncové y v úzké é: 
rěbé, péskě, korěto, véhodit. 

V Šitbořicich starší vyslovují : rébě, péskě, mladší rybě, 
pyskě atd. V Slatině, Měnině, Začanech a v Hvězdlicích vůbec 
jen koncové vy se mění v é: rybě, pyskě, syne. 

ý se mění v e, jež místy hodně ze široka zní (v Újezdě, 
Blučině): bek, strec, grecar, ser. 

o. 

1. o se mění v u a) ve slabice ov v těchto koncovkách : 
ov: chův, kruv, vokuv, Vostruv, Zbéšuv, Tišůuv, z Róse- 
nuva, z Veškuva; 
ova: podkuva ; 



— 163 — 

ova, — ov'> (v přídavných jménech prisvoj ovacích) : sóse- 
duva — sósoduvo, Páraluva — Páraluvo; 

ová: mistru vá, Páraluva; 

ové — ová ový: hotuvé, makuvé, dobuvé, jaluvé, nuvé, — 
znuva, zruvna ; 

ovaté: jeduvaté, kóskuvaté ; 

ovka: Vondruvka, ševčuvka, mlatcuvka, laštuvka; 

oví: liskuví, višůuví; 

oviskc: řepuvisko, makuvisko, hrachuvisko; 

uvina : hrachuvina ; 

ovňa: sladuvňa, židuvna, rasuvňa; 

ovica: jaluvica, makuvica, slivuvica, liskuvica, vobaruvica; 

ovát (v inf. sloves V. a Ví. třídy): chuvat, skuvat, ma- 
luvat, miluvat, spravuvat, pamatuvat, žaluvat. 

Výjimky: kovář, hovado, slovo v. sluvo (Šitbořice); 

b) v koncovkách och^ ocha : béluch, čerůuch, lenuch, vrtuch, 
pančucha, macucha; 

c) v dvojslabičných pádech podstatných dům a nůž: duma, 
dumem, kuua, kuůovi, kuně ; 

d) v slabice oj (ne všude stejně): luj, struj se, hokruj se, 
dvuje, stůj, poduj, vuje, v. kroj, loj, podoj, stroj, voje. 

e) v různých slabikách: buchynek, dubétek, dulů, duškě, 
hunem, kubéla, kupat, kupec, jabluů, klubása, zluděj, zapumnět, 
hrutek, strum dva strume, potuk, jezuvec, rušte, muhl, vuře. 

2. o se mění místy v ú: kůzle, růste — růsti, můct — 
můžo — můhl (Slavíkovice, Ostrov, Šitbořice i j.). pod dům. 

3. o se mění v i: klibók, lobivé (libový). 

4. o se dlouží ve slově klenot; nedlouzí se však ve slo- 
vesech : dojit, hojit, bojim se, stojim a p. 

n, ů. 

1. K mění se v o. Toto jest ještě v Kulířově a v Lipovci, 
pohraničních to osadách od podřečí drahanského, hluboké (hrdelně) 
ó. Tam se ještě dobře rozeznává: Francko! (Francek) — 
Francko! (Francka), bok (latus) — bok (íagus) a p. Ale již 
v Ostrově má zvuk normální a tvary dotčené se nerozeznávají 
výslovností; vok. ženského jména Francka rovná se nominativu 

11* 



— 164 — 

nebo se volá: Fráňo! Tento normální zvuk má toto zástupné 
o v celé další krajině: holob, roka, hosa, bros, bodo, liobo, 
pečo, pijo. 

2. u střídá se ve stiedosloví s o, ale koncové n vždy se 
mění v ": bodo, poduj to krávo, bochta, potna, trohla, dub, buk, 
kus, cukro, pepřo, mucho (Slatina, Újezd, Telnice, Zacany, 
Měnín). Ve Vážanech L. mluví starší lidé: bodo, hobo, mocho 
— mladší: budo, hubo, mucho. 

?í jenom koncové mění se v o: budo, kup cukro, chytil 
mucho atd. (Hvězdlice, Blučina). 

Slovesa I. třídy kmene otevřeného v u podstupují tyto 
změny: plot, blot, kot, vobot . — plól, blól, kól, voból (většinou), 
plot, blot, vokut, vobut — plól, blól, vokúl, vobúl (Slatina), plut^ 
blut, vokut, vobut — plul, blúl, vokúl, vobúl (Slavíkovice, Blu- 
čina). 

3. u se dlouží v o; hóbe (houby, mor. huby), na poló (= na 
poli), Líšeň, v ú (ů): tuze, můž, pět raůžů, dva může 

4. u se mění v y- hlyboké, klybko (Líšeň). 

6. ú mění se v ó-. ščór, dóra, plóca, hól (úlj, rebó, za sto- 
dolo, v zelo, volajó. Toto o má celkem zvuk normální, jenom 
v Blučině a odtud na jihovýchod vyslovuje se „plno hobo": 
moteko, za našo stodolo. 

o 

u. 

n zní většinou hodně zdlouha, i v genitivě a dative množ- 
ném: stůl, dvůr, dolů, růža, vtáků, koňům, volům. 

ia, io, au, aj, ej, ij, yj. 

1. Dvojhlásky m, io jsou v podřečí tomto dosti hojné ve 
vzorech mrkvja a holóbje: břitvja, brstvja, dratyja, konopja, 
kópja, korotvja, lištvja, náspja — mrkvjo — mrkvjo, korotvjo — 
korotvjó, krvjó atd., holóbjata, hříbjata, pópjata, dópjata. 

2. Dvojhlásky au není: pók, pabók, póčina, póza. 

3. Téžeslabičné aj drží se nepřehlasováno jen v několika 
jednoslabičných slovech: kraj, máj, ráj, ostatek se přehlasuje 
v e.j a trvá pak nezměněno jakož i původní ej v slabikách 
jmenných: hejné (zřídka héné), stejné (zřídka sténé), volej, zloďéj, 
prodej, lišéj. 



— 165 — 

V předponě superlativné nej, v koncovce komparativně a 
imperativně mění se ej v é (e): nelepší, pěknéší, včiléší, dé, 
zavolá. 

Slovesa V. třídy vzoru hřáti (hřít) imperativně ej různě 
mění: hři, vokřij, pré, nesmi se (Blučina), vokřé, zehřé (Újezd), 
vokři (Šitbořice). 

4. Téžeslabičné ij mění se zpravidla v /: napi se, nebi, 
nali, zaši, — hoše, hožé (Ostrov), hoši, hožé (Slavikovice), hiiši, 
hužij (Blučina). 

5. Téžeslabičné yj mění se bud v éj: překréj, huméj, réj 
(Blučina), nebo (zpravidla) v é (e): homé, ré, zakré — home, 
re, zakré (Slatina, Újezd, Telnice). 

Zvláštní dloužení. 

1. V příčesti činném jedn. čísla rodu mužského dlouží se 
všecky samohlásky: dál, volal, kupoval, běl, rěl, seďél, běžel, 
hořel, pil, chodil, mlátil, velmól, kól, dól, plól, voból — kúl, plul, 
vobúl (srovn. str. 164.) 

2. Místy vyskytují se délky přízvukové na způsob českých : 
névi, zeli (Prače), můj Bože! (Líšeň). 

Souhlásky. 

Jasné hlásky na konci slov znějí velmi jemně, s pazvukem 
samohláskovým: dob, žid, chlív, vůz, číž atd. 

1, r, r. 

1. /. jest jenom jedno, střední české K 

I má platnosť samohláskovou ve slovech : klzat, klzké, kadle, 
— klčka, žlčka (Líšeň). 

I se mění v lo: sloza, v lu: sluza (Telnice), v r: relík, 
procar, v m: vembl()d. 

I se vysouvá: žička, mesím, habes tam šil. 

2. r má platnosť samohláskovou ve slově žrd v. žerďa. 

r se mění v 1: falář, palazór, pulmistr, levírník, v ru: 
petružel, tepruvá. 

r se vysouvá: hadlák (Líšeň) v. hadrlák (slov. handrlák). 

3. r tvrdne v í- v slovese hoderet, netvrdne ve slově křída. 



— 166 — 

II, II. 

1. n měkue y 7Í sl ň tvrdne v n v týchž slovech a tvarech 
jako v nářečí slov. a val; n měkne tu i v přechodníku: sedůa, 
lehůa, padňa, hotňa a ve slově komiůář (Líšeň). 

2. ň se vsouvá v slabiku mí: mněsto, do zemné, mněch, 
v krámně, na slámně, nemňé za zlý. — V Slavíko vících : měch, 
město atd. 

d, d; t, ť. 

1. d měkne v ď v příslovcích: hned, pořád, vodkud, potád 
atd. V Kloboucích: pocád, dotád, vodkád atd. 

d se mění v r: svarba, herbáví, v g: švigravé (Líšeň). 

2. f se mění v d: žlódek, v k: klóct, klosté, klačit. 

t koncové vzoru kost většinou měkne v f. Místy neměkne 
toliko v abstraktech na st: radost, spravedlnost, dost v. kost, 
niť, šťvrf, smrť (Ostrov, Lažánky, Tvarožná'. 

t netvrdne ve slově řetaz (slov., val. i han. řetaz). 

3. st mění se v šč v instrumentale abstrakt dle vzoru kost: 
zloščó, chetroščó, s radošcó v. kosťó (Ostrov, Lažánky), všude ve 
slovesech cheščo, chlaščo, nachešči, nechlašči. 

4. V imperative koncové f i cf v Ostrově, Kulírově a v La- 
žánkách tvrdne: záplat — zaplatte, vrat — vratte, mlat, pod 
— pote, nechod — nechote. Jinde ď zůstává nezměněno : pod, 
bedte; f se mění v c: zaplač — zaplačte, mlac — mlacte. ne- 
plec — neplecte. Místy jen af se mění v ac, «ř trvá nezměněno : 
mlac, plačte, nepleť, zameťte (Těšany). 

Ve slovese chtět mění se řve: chcet — chcél. 

1. Hláska g i v podřečí tomto dosti často se vyskytuje: 
Margyta, gaval, glih, gronyka, cigán, fagan, tragač, zgabnót, 
zgrblík. 

2. k mění se v ch ve slově ščerch (Tvarožná). 

3. h jest přídechem každému náslovnému a, e, i u (nebo 
je zastupujícímu o), o: Hanyša, handěl, haž, hale, hábech, Heva, 
bratr he (= i) sestra, hiné, hit — vodehit, Hidáš, hikavec, 
hitrnica, hiskra, híva, hišcera, husí, huhlí, hutrhnót, hočit, 
hozel, hodělat, hoderet, hóřad, hóroda, hózkosť atd. Podobně před 
íí ve slovech: hniť, hnízké, hnížit se, — hesle v. jesle (jestli). 



— 167 — 

Vjjimky: vokázat, Ustopeč=pís. Hustopeč(naŽidlochovsku). 

h se střídá s v Volšténsko-Holštýnsko (osada), Volomóc, 
vlvko, levké, s /: pija (piha), pijuvaté. 

h se odsouvá se skupiny hř a hv: řešit, rich, říbě, riva, 
řije (hřeje), řbet, řmět, řídel, řebík, vězda, vízdat; po různu^ 
loh (hloh), znit — znije (— zhnit). 

4, ch se místy odsouvá ve slovese: scet — sce — scél — 
nesci (nechtěj). 

b, p; m: v, f. 

1. p se mění u v ve slově vták. 

2. m v číslovkách sedm, vosm zůstává většinou nezměněno. 

3. v se mění v b : brablec, brstvja, břískat, břed, břetýnko, 
klebetj', voboce, „vodo si dám voblažit" (ovlažiti, ohřáti), v j. 
pijovár. 

v jest přisuto v slovese vzívat (zívati). 

v se odsouvá před příponou ství, sko: králoství, Horákosko 
(Horákov). 

v jest přídechem každému náslovnému o: voko, voheů, vo- 
týpka, vorat, vostré, voltář; ale: hofěra (ofěra). 

Vomdlivá = omdlívá, homdlívá = umdlívá. 

s, č. 

1. s se mění v š: lešena (lysena kráva). 

2. č se mění v c: česnek, v. t: šmytec. 
/ se vysouvá: do — deš, půdo, pučit. 

Přes my k. 

Karamád, kabacaja (kacabaja), cosialista, Jezuralém, parj-lůa : 
polcurán, palapr}-, haksic, cerel, hynť v. hniť, „vím to róčitě" 
(určitě). 

Skloňování jmen podstatných. 

1. Vzory holub — dub, mož — miž, vohraz neliší se pod- 
statné od jiných podřečí hanáckých. 

Máj má v genitivě jedn. : na 1. májo (Telnice). 

V lokále jedn. mají neživotná tvrdého i měkkého zakon- 
čení o : v břocho, v hrnco, na vozo, v leso v. v lese (Telnice). 
I životná mají častěji o než jinde: po Johanysó, po pano 
hočitelo. 



— 168 - 

Nomiuativ mn. životných končí se na ' : holobí, hadí, všecí 
chlapci .5 

V genitivě mn. jest Ic. holobů, možů, vozů, f^^porůznu é: 
kosé, nuže. (Srovn. vlasi a p. Dial. I. str. 19.) 

Dativ mn. končí se na ům (um): koňům, [volům, vobrazům, 
ke Klobókum, — lokal mn. na dch, ech, ich: ve vtákách, vo 
hadách, svátkách, na koněch, po stolích. 

Sócí (soudce) skloňuje se jako správci dle vzoru dnešní. 

Vlastní jméno Švec má v gen. Šveca, ku gen. obecného 
jména ševca je nom. ševc (Kulírov). 

2. Vzor voknn a pole má v dative mn. fm, v genitivě mn. 
má pole: pol, tak i rol (nom. jedn. roli). Slova na *o mají 
v dative a lokále jedn. o : v proso, v maso v. v mase (Blučina). 

Nebe má: do nebe, v nebi, pod nebo. 

Za českou koncovku -išté je všude -isko: strmisko, hracho- 
visko, vohnisko. 

Jména na do a dlo mají v genitivě mn. é: hnízdé, mo- 
tovidle. 

3. Vzor stavení má v dative a lokále jedn. nepřehlasované 
o: k dojeňó, k snídaňó, k vařeňó, na modleno, po požehnáno 
po Jiió. 

4. Vzor reba (ryba). 



Jedn. 1. 


reba 


Množn. rebé 


2. 


rebé 


rebé (reb) 


3. 


rebje 


rebám 


4. 


rebo 


rebé 


5. 


rebo 


rebe 


6. 


rebje 


rebách 


7. 


rebó 

5. Vzor koza. 


rebama. 


Jedn. 1. 


koza 


Množn. koze 


2. 


koze 


koze 


3. 


kozí 


kozám 


4. 


kozo 


koze 


5. 


kozo 


koze 


6. 


kozi 


kozách 


7. 


kozo 


kozama. 



— 169 — 

6. Vzor stodola, 
Jedn. 1. stodola Množ. stodole 

2. stodole stodol (é) 

3. stodoli (stodole) stodolám 

4. stodolo stodole 

5. stodolo stodole 

6. stodoli (stodole) stodolách 

7. stodolo stodolama 

Tak skloňují se všecka jména ž. r. na la: do truhle, ve 
školi, proti školi, do jehle, všecke žile. 

7. Vzor starosta má V geuitivě i v akkusativě jedn. é: Měl 
dva syne, Jurkě a Honze, potkal Svobodě, dostál to vod sta- 
rostě, — V Horákově: Di přivítat pantáty, vod sluhy, poslal 
sluhy. 

Instrumental jedn. jest ó i em: s Kudrnem, se Svobodem, 
s Procházkem (Začany). 

Vlastní iména, zvláště cizího původu, přibírají často kon- 
covku a a skloňují se dle vzoru starosta: Vorma (Wurm): vod 
Vormě, potkal sem Vormě, mlovil sem s Vormó, Majera (Majer) : 
Majere, s Majró (Klobouky). 



8. 


Vzor doša. 




Jedn. 1. doša 




Množn. doše 


2. doše 




došé 


3. doši 




došám 


4. došo 




doše 


5. došo 




doše 


6. doši 




došách 


7. došó 




došama. 



9. Vzor zem má: do zemje, v zemi, pod zemjó, nebo: do 
zemně, v zemi, pod zemňó, množn.: zemně, zemné, zemůách. 

Vokativ jmen vlastních vzoru reba rovná se druhdy nomi- 
nativu : Francka ! Mařka ! Vincka ! v. Maryno, Hančo, — kmotřenko ! 

Genitiv mn. končí se zpravidla na é: pěsničké, kočičké, 
baňké, službé, družbě, krávě, barvé, noté, plachtě, koze, kapse, 
klubásé, palice, trávnice, kužé, flašé, stodole, tabule, jehle, truhle, 
zmolé atd. 



— 170 — 

Lóka (louka) má v mn. čísle: loká — na lokách. 
Roce skloňuje se : roce, v rocích, rocima (Ostrov). 





10. 


Vzor kost. 




Jedn. 1. kost 




Množn. 


, kosti 


2. kosti 






koste (i) 


3. kosti 






kosťám 


4. kosť 






kosti 


5. kosťo 






kosti 


6. kosti 






kosfách 



7. kostó kostima (kosfama). 

Puč mi štvrti, bez choti, do noce, do pece, v nocé, v peci, 
v kleci. 

O tvarech: chetroščó, zloščó viz str. 166. 



1. Dětí 




lidí 


2. dětí 




lido (lidi) 


3. dětům 




lidům 


4. děti 




lidi 


6. dětech 




lidech 


7. dětma (dětima) 




lidma. 


iznám těch lido (Ostrov, 


Lažánky] 


1. 


1. Vzor 


mrkvja : 




Jedn. 1. mrkvja 


Množ. mrk\'je 


2. mrkvje 




mrk\^é (i) 


3. mrkvji (vje) 




mrkvjám' 


4, mrkvjo 




mrkvje 


5. mrkvjo 




mrkvje 


6. mrkvji (vje) 




mrkvjách 


7. mrkvjo 




mrkvjama. 



Tak se skloňují: břitvja, broskvja, brstvja, dekvja, dratvja, 
hóžvja, konvja, kotvja, lištvja (v. lišta), náspja, pánvja (v. pámva), 
plótvja, podešvja. 

Místj^ vyskytuje se nom. mrkev, v ostatních pádech dle 
„mrkvja" (Ostrov, Lažánky, Slatina). 

Krýv, do krvje, v krvji, krvjó. 



— 171 — 

8. Vzor hřibje: 

Jedn. 1. hríbje Množ. hříbjata 

2. hříbjeti liříbjat 

3. hříbjeti hríbjatům 

6. hříbjeti hříbjatech 

7. hříbjetem hříbjatama. 



Jedn. 



Skloňováni jmen přídavných. 



1. 


selné selný 


selná 


Množ. 


selní, selný 


2. 


seln5'ho 


selné 




selnéch 


3. 


selnýmo 


selné 




selném 


4, 


selnýho selný 


selnó 




selný 


6. 


selným 


selné 




selných 


7. 


selném 


selnó 




selnéma. 



Místy krátí se í, ý v nom. mu. (Slavíkovice, Šitbořice), 
jinde krátí se ý ve všech pádech (Telnice, Blučína). 

Přisvojovací přídavné končí se na ůj {uj) — uva — uvo a 
skloňuje se celkem dle selné. 

Komparativ: hežčéší, horčéší, hořčéší, křevčéší, levčéší, 
vlvčéší, seliíéší, hlópjéší, měkčéší, keselší, stodenší, bělší, boha- 
féší, svaťéší. 

Skloňováni zájmen. 



1. já 


tě 






mě 


2. mně 


tebe (tě) 


sebe 




nás 


3. mně (mi) 


tobě, ti 


sobě, 


se 


nám 


4. mně 


ti 


sebe, 


se 


nás 


6. mně 


tobě 


sobě 




nás 


7. mnó 


tebó 


sebó 




nama. 



Vítám ti, viděl sem ti, kópíl sem se, sedl sem se, hokruj se. 



1. von vona 

2. jeho, ho, jé (ňé) jí (ji) 

3. jemo, mo jí (ji) 

4. jé (íié), ho jo 

6. něm ní (ni) 

7. ňém ůó 



voní 



voně 



jich 

jim 

jich 

nich 

jima. 



— 172 — 

Tvar jé (ůé) zastupuje genitiv a akkusativ rodu muž. 
i středn.: potkal sem jé, neboj se jé, místo ué, už je jé (piva) 
málo, až jé bode vic, vepilě jé (pivo), — vedlivá ůé, ale: vod 
něho (Těšany). 

Jejich chlapec, jejichho chlapca, jejichmo chlapcovi, o 
jejich chlapco, s jejich chlapcem. 





1. můj, mý 


má 




mí, mý 




2. mýho 


mé 




mech 




3. mýmo 


mé 




mém 




4. mýho, mý 


mó 




mý 




6. mým 


mé 




mech 




7. mém 


mó 




méma. 


1. 


náš, naše 








2. 


a) našeho b) 


našeho 




c) našiho 


3. 


našemo 


našemo 




našimo 


4. 


našeho 


našeho 




našiho 


6. 


našem 


našem 




našim 


7. 


naším 

1. naša 


našem 




našem. 




2. a) naší 


b), 


c) 


naše 




3. naší 






naše 




4. našo 






našo 




6. naší 






naše 




7. našó 






našó 




1. naší, naše 










2. a) naších 




b), 


c) našéch 




3. naším 






našem 




4. naše 






naše 




6. naších 






našéch 




7. našima 






našéma. 



Tvary a) jsou v Ostrově, Kulířově, v Lažankách, tvary c) 
na Rousinovsku, tvary b) jinde. 



1. ten, to 


tá 


ti, tě 


2. teho 


té 


téch (těch) 


3. temo 


té 


tém (tem) 



173 



4. teho, to 


tó 


tě 


6. tem 


té 


téch (těch) 


7. tem 


tó 


téma (téma). 



V Ostrově, Kulířově, Lažankách, Kloboucích je ženský rod ta. 

Sesilněné tvary jsou: tentok, tentuk. 

Kdo skloňuje se zcela dle ten\ jen v Ostrově a v Lažankách 
jsou tvary: koho, komo. 

Čich je to chlapec? Vod řtc^^o chlapca to's dostál? Cichmo 
chlapcovi to's dál? S čich's to šil chlapcem? Nečich dům. 



Skloňování číslovek. 

Jeden, jedna, jedno skloňuje se dle tf^». V Ostrově, v La- 
žankách a v Blučině jsou tvary : jednoho, jednomo, vo jednom 
v Lišni: jednyho, jednymo. 



1. Dvá — dva, dvě 



2. 
3. 
4. 

6. 

7. 



dvóch 
dvóm 

dva dvě 

j 

dvóch 
dvóma 



tři 



— tři (tře) 

třech 

třem 
tři 

třech 
třema. 



Indik.: 


Imper 


neso 


nes 


neseš 


neste 


nese 


nesme 


neseme 




nesete 




nesó 





1. styří, štyry (štere) 

2. styřech (sterech, ster) 

3. štyřem (šteřem) 

4. štyry (štere) 

6. styřech (sterech) 

7. štyrma (šterma), šteřema. 



Časování. 

I. třida. 

Inť. nést (nýst) 
Přičesti činné : nesl -a -o. 
Přičestí trpné : nesené -á -ý 



- 174 — 

Číst — čto — čti, jít — do — půdo — šil, kvést — kveto 
(kvýst — květo), mest (mýst), plést (plíst), přást (příst) — 
předo, růst — růsto — růsti, vest (výst), hrezt — hrezo i hrežo, 
lézt (lízt), tříst — třeso — třísl — třesené, vézt (výzt), zíbst 
zebe — zíblo, zéblo (Horákov), zíbne mně (Líšeň), zábst — 
zabe — záblo (Klobouky), moct, pomůct — miižo — pomůž — 
pomůhl, pýct, říct, týct, tlóct, vlíct, začít — začno — začal — 
začaté, najat (najraót) — najmo — najal — najaté, vzít — 
vezmo — vzal — vzaté, zapít — zapjal — zapjaté (zapnót — 
zapnól — zapnoté), hotít — liotál — hotaté (hotité), žít — žál 
požaté, dřít (dřo), vřít, mřít, prostřít, mlet. 

Sloveso žit má některé tvary zvláštní: žijo, žijo trávo na 
vlčkovým sáho (Dětské říkadlo), žaj, srpečku, žaj (Suš. 556 od 
Klobouk). Nežeii, milá, té tráve (Líšeň). 

Kmen žeh má tvary: rožít — rožno — roži (rožní) — 
rožél — rožíté. 

Za tříst užívá se obyčejně třepat, za hrezt vobkosuvat. 
O infinitivech nést — nýst, plést, plíst atd. v. str. 160. 



Ind. krejo 


Imper. 


Inf. kret 


kreješ 


kré (krej) 


Přič. činné: krél — krela -o 


kreje 


kréte 


Přič. trpné: kreté -á -ý 


krejeme 


kréme 




krejete 






krejó 







Plet — plejo — plé - plel — plete, bit — bi, šit — 
hoši (huši, hoše), žit — hožé (hužij), kot — kól, kut — kúl 
(v. str. 164). 

II. t/ida. 



Ind. 


Imper. 


Inf. zvíhnót 


zvíhno 


zvíhni 


Přič. činné: zvihl -a -o 


zvínneš 


zvíhnite 


Přič. trpné: zvíhnoté n. 


zvíhne 


zvíhnime 


zdvižené 


zvlhneme 






zvlhnete 






zvíhnó. 







— 175 - 





m. třída. 


Indik. 


Imper. Inf. horajet (homnět) 


horním 


homjé (homňé) Přič. činné: homjél -a -o 


homíš 


homjéte (homňél) 


horní 


homjéme Přič. trpné: horajené (hom 


homíme 


něné 


homíte 




homijó 





Bát se — nebuj se, chtět (chcet) — chco (sco) — chťél, 
(chcél, scél) — chce, nechce (v. str. 166), met — majó — mjél 
(mňél) — mjé (můé), spát — spiió — spál — nespíte, stát — 
stojím — stůj. 





IV. 


třída 


1,. 


Indik.: 


Imper. : 




Infin.: prosit 


prosím 


pros 




Přič. činné: prosil, -a, -o 


prosíš 


proste 




Přič. trpné: prošené, -á, -ý 


prosí 


prosme 






prosíme 








prosíte 








prošij ó. 










V. 


třída 


, 


Indik. : 


Imper. : 




Infin.: volat 


volám 


vole 




Přič. činné : volal, volala, -o 


volajó 


volete 




Přič. trpné: volané, -á, -ý 


kácím 


kácé 




kácet 


kácijó 


kácéte 




kácel, kácené 


hřijo 


hřé 




hřít (hřit) 


hřijó 


hřéte 




hříl, hřité. 



O tvarech infinitivu: vešit, večeřit, mísit, tajit v. str. 199., 
o tvarech imperativu vzoru hřit str. 165. 
Psáti má: píšo — píšó, zřídka pšo. 





VI. třída. 


Indik. 


Imper.: Infin.: maluvat 


maluj 


maluj Přič. činné: maluvál 


maluj ó 


malujte Přič. trpné: maluvané, 



— 176 — 







Bět, 




so 


néso 


běd 


běl — béla, 


seš 


neseš 


béďte 




je 


néni 


béďme 




sme 


nesme 






ste 


neste 






só 


nésó 


Jest. 






liím 


jez 


jedl -a, 




híš 


jezte 


sněžené -á -ý 




hí 


jezme 






bíme 








hite 








hijó 


FeWř*). 






vím 


pověz 


věďél — věděla 




víš 


povězte 


pověděné -á -ý 




ví 


povězme 






víme 








víte 








vijó 







Přechodníky v tomto podřečí nejsou časté. V některých 
osadách známy jsou jen způsobové: stuja, leza, sedá, kleča. Jinde 
i některých časových se užívá : přiňda, kopaja, nemuža se dočkat, 
vodešle (Jiříkovice), sněza maso ten tam (Lažánky). V Klobou- 
cích jsou častější, i přechodníku „běda tebó" se tam užívá. — 
„Naralóval sem si Němkj^ňo, mysleja, že něco má (píseň z Líšně). 
— Ječmen se oklepává na stůja, žito na leza (Prače; srovn. č. 
v sedě, v leže). 

Iteratívum slovesa jet jest jezdit i ježďat. 

Příslovce. 

Hde (kde i kam), kadě, tadek, tamlé, tuť, tuCka, kadema, 
tadekmatu, tadematuk, pocad, vocaď, vocádok, hinadema, vénka, 
duli, v duli, dolu (= dole), na vrcho, na vrch, podlivá, vokolová 
dům (= domů), dumka. 

*) V Ostrově: vidět, viďél. 



— 177 — 

Včil, včilka, včilké, „včilka jenom to bél" (právě nyní), 
včilkom, zasik, vlůni. 

Také v. taky, tuze, hešli (jestli), jejdanovesa! (Těšany). 
Komparativ příslovcí : tepléši, chladůéši, pěknéši (Bluňina), tepléš, 
zemůéš, chladůéš, čerstvějš, mám se lepší (tvary nejčastější), 
pozdějá, teplejá, chladnějá atd. (Ostrov) — račí, radš. 

O putování P. Ježíše se sv. Petrem. 

Hrách. 

Déž cliodílé Pán Ježíš se svatém Petrem po světě, šle 
polem, hde hakorát sedlák rosí vál hrách, a hned ho cestě. 
Zastavilé se ho něho a P. J. povidá: „Sedláče, proč šiješ ten 
hrách haž k cestě, déť ti ho lidí bodó trhat!" „E nechť, déž 
l)odó mět lidí co trhat, bodo mět he já", a mjél. 

Šle dál. Tam zas hiné sedlák sél hrách, ale ho cestě veko. 
Zas se ho P. J. ptal, proč k cestě dává veko a tepruvá dál 
hrách. „No, habě mně lidí nechodilě na hrách. Děž pudó vokolo, 
bodó vidět veko a nepudó na hrách. Ale nemjél haní vékě, 
hani hracho. Pámbu mo nepožehnal. 

Troník. 

Déž tak zas šle, svaté Petr ztratil troník a bél lenošné ho 

j zvíhnót, a hani ho nezvíhl, P. J. šil za ňém a zvíhl milé troník 

I a kópíl za Ďé 70 kadlátek. A děž těch kadlátek 70 kópíl. šil 

před ůém a pořád po jedné póščél, a Petr za ňém zvíhál a jedl. 

, Déž juž bělá poslední, povídá mo P. J.: „Vidíš, prv sis neclicél 

zvíhnót troník a včíl juž 70tá hopadla, a tě ses s každó zvíhál." 

Hobe. 
Tak potom zas šle přes dědino, a jedna tam seděla s ko- 
láčama, žena chodobná. Tak von sv. Petr těch koláčů kópíl, 
] ale Páno Ježíšovi jich všeckě nedál, sobě nechal tře a chcél 
jich snést, habé P« J. neviděl. Ale déž strčil kósek do hobé, 
von se ho něco ptal, ten P. J. sv. Petra. Von to honem zahodil 
a vodpovídál, ale P. J. se ho pořád ptal, haž von všeckě tě 
koláče pozahazuvál z hobé, a tepruvá haž bél poslední, juž se 
ho neptal. Déž se potom zvrátílě, šlé zas tadema tó cesto, a 
z těch koláčů bélě všade po cestě verůstlý hobé, a že bělé 
z těch koláčů, co sv. Petr póščél z hobě, proto se menujó hobě. 

12 



— 178 — 

Proč hoše stávajó v zimé vo jedné noze? 
šle zas pres jedno dědino a přišlé do hospodě. Měla tam 
hospodská hoso. No, habě pré jim jo teda přechéstala, že jo 
bodó jest. Sv. Petr nemuža dočkat, hořízl milé hoši stehno a 
snědl, habé P. J. nevěděl. Déž potom dostalé na stůl, P. J. 
po vida: „Co to je? Děť má hosa dvě nohě!" „Ale deť má přece 
jenom jedno!" A déž potom vešlé na holec, bélo tam několik 
hosé, a jako bélo v země, stálé na jedné noze. (Tó drohó mívajó 
v peřó skuvanó.) „Vidíš, Pane, má každá jenom jedno noho." 
Drohó teda sv. Petr snědl. 

Boží požehnání. 
V hiné zasi dědině , hledalé si nocleha a bělé tam na 
noc ho jedné hospodéně. Dala jim pěkně večeře a hostlaní jim 
nachěstala. A děš potom ráno vodcházelé, ptalě se, co že za nocleh. 
„E nic, jenom co bé mně Pámbu požehnal mé práci!" Déž teda 
vodešlé, donesla si plátna, že bode stříhat na košole. Měřik 
stříhala, ale plátna bélo pořád stejno, ješče přebévalo. Přišla 
k ní sósedka. „Co děláš?" „Vidíš, měla sem tadě na noc dva 
lidi, a déž vodcházelé, co pré za nocleh? Jářko, no co, jenom 
débě mně Pambu požehnal mé práci ! Dnes vezmo plátno, stříhám 
a vono ho nic nehobévá." Ta sósedka béla tuze lakomá a také 
be ráda té lidi dostala na nocleh. Dala jich teda hledat, a haž 
jich našla, habé k ní šlé také na noc. Déž vodcházelé, vona 
také že vod nocleha nic nechce, jenom habé ji Pámbu požehnal. 
Jak zavřela za nima dveři, hned vzala míšek s penězaraa, že 
bode čítat. Ale sotva začala čítat, přišlo jí s vodpuščenim na 
strano a než si zas k temo sedla, zas, a tak nenačitala nic. 

Včele. 
P. J. mél na čele strópek. Jedno si ho zedřel. Slé vokolo 
stroma, a tam v něm béla takuvá ščerbina. Do té ščerbiné jé 
teda dál. Dež šlé zasik spátkem, vokolo teho stroma, jenom to 
bzučelo a všecko to vélízalo z teho stroma, z té ščerbiné. Sv, 
Petr ptá se: „Co to je? Déž sme šle napřed tadematu, nebélo 
tadé nic; co bé to přece bélo?" „To je z mýho strópka, co sem 
měl tenkrát v čeU ; proto se bodó menuvat uíe/e." *) 

*) Legenda tato vznikla asi v krajině, kde, jako na Zábřežsku, místo 
včela říkají ščela. Tu je prostonárodní etymologie případnější „To je z m^ho 
strópka s čela; proto se bude menuvat ščela (= s čela)". 



— 179 — 

Kukačka. 

Jedno zasi přišlé spolo k pekařce a chcelé, habé jim pro- 
dala chleba. Vona ale že nemá, že ho včilka jenom věprodala, 
ale děbě chvilko počkalé, že hotrhne těsta, co má zadělaný, dá 
do pece, šak že to bode hned, nějaké malé bochník. Že to bélo 
Páno Ježíšovi, von v peci hodně napekl. Ale pekařce bélo líto 
teho chleba jim dat. Šla na hůro a tam si sedla do svislů a že 
se nevokáže, až se dosť načekajó a vodendó. Voni teda nemuža 
se dočkat, šlé bez chleba. Pekařka jak se na ně kákala^ déž 
vodcházelé, stala se za pokoto kukačko. 

Jiříkovice u Brna. Napsal vel. p. Seh. Páral. 



X. Tišnov. 

Hranice: Obrany, Ochoz, Bukovina, Krtiny, Habrůvka, 
Olomoučany, Blansko, Techov, Suchdol, Šošůvka, Němčíce, Újezd, 
Jabloňany, Lysice, Brónov, Dl. Lhota, Zhoř, Belč, Veselí, Volší, 
Drahonín, Vickov, Vratislávka, Kojetín, Lubné, Nová Ves, 
Deblín, Svatoslav, Branškov, Maršov, Lažánky, Biteška Veveří, 
Kynice, Kyničky, Komín. 

Samohlásky. 

R) Ol. 

1. á (ia) přehlasuje a úží se v ^: 

n) ve kmenech: pořídat, píi pořídko (ale: pořádek), příst — 
předl, tříst — třísl — střísat, rožít, zapít — zapjal — zapité, 
začít — začal — začité, tít — tál — hotíté, žít — žál — po- 
žité, vzít — vzal — vžité, zíbst — zíblíi v. zábst — záblu. — 
Podobně slovesa V. třídy vzoru hřáti přehlasují á (ia) a uží v i, 
hřít — hříl — hříté, víikřít — víikříl, smít se — smíl se, 
přít -- příl. — Slovesa V. třídy vzoru házeti skoro všecka 
přehlasují: stavět, pobízet, střílet; nepřehlasované tvary jsou 
jen: zabíjat, večeřat. 

h) v koncovce átko slov zdrobnělých: kořítkú, jehnítků, 
prasítku, hósítkíi, kotítkíi. 

2. Proti českému i jest a ve slově žahadlo. 

12* 



— 180 — 

3. a se mění v e ve slovech: zelirada, škeřopa, škefópka 
(slov. škaiúpka). 

4. d místy vyznívá v á: pátek, rebách, fáů (fein). Pe- 
tro více. 

e, é, ě, ie. 

1. e původní v okolí sloupském trochu se úží v é: jédén 
něsé, řékné, pfidékujěm, lokšé (Petrovice). 

2. e (ie) se úží v ý (í) v týchž asi slabibách kmenových 
i koncových jako v jiných podřečích hanáckých (str. 10): chlíb, 
klíšče, večír, krýv, dýšč, zdýlka, prstýnek, křidýlka, mýnfi, pýrú, 
sladký mlíku — sladkýhú — sladkýmu atd., šísté, sídmé, — 
slonýčku. 

V infinitivech sloves I. třídy: síct, hotýct, plíst, říct, vlíct 
vedle: kvést, vest, vézt, lézt, péct i pýct. 

2. ě (e) se neúží : a) ve slovech . rařeža, březa, větr, dveři, 
hotěkat; h) v infinitivech sloves: met, set, smět atd. (str. 11). 

Úží se ve slovech: víku, líčit (léčiti), pfivědit, přídi a 
v příčestí trpném: puročínů, puvědínu atd. 

Podstatná na -/ dlouží koncové e, je-li předposlední slabika 
krátká: kazatel, kfistél. pfistél, petružél, hozél ; ale: kódel, kužel, 
přítel, tróbel. 

3. tí tvrdne v týchž slovech a tvarech jako v jiných pod- 
řečích hanáckých (str. 11, 2). — Proti bořitovskému zametat 
na Tišnovsku a dále je zametat. 

4. é se velmi často seslabuje v i, a to: a) ve kmenech: 
litopéř, polituje, plet — plijo — plel, vět — vijo — vjel, poři- 
kadlfi, řizat, třiba, přijo, hřijo, vúkřijo, smije se, přice, svaté 
Matijo, dé nám nádijo, stihovat se, (vrtit), vidět, nasikat, žino 
(hnátij, šink, šinkovat, šil, ščiné, išče — hišče (ještě), hiščera 
(ještěrka, slov. íščerka), išli (jestli). 

h) v koncovkách ohýbacích: z Lomici, vud práci, k prin- 
cezni, sestři, k oboři, při stuli (stole), v duli, na brstvi, v díři^ 
na hůři, na fáři, na káři, pu hři, — ale: na dvoře, místy i: na 
faře, — viděl sem ti, potkal sem ti, naši děvkě pero, — místy: 
našiho, našimo atd. (obyč. našeho). 



— 181 — 

c) v koncovkách předložek a některých příslovcí a 
spojek : piidlí, přistane, přinucovali, přide dnem, přis cesto, zasi, 
ži, a v podstatném: kadlic. 

rl) V imperative sloves I. a II. třídy (jakož i jinde ) : zavřité, 
utřite. sednite, lehnite atd. 

5. e se mění v o ve slově peloch. 

i, í. 

1. V slabikách li, n, ži, ši, či trvá i nezměněno, v sla- 
bikách z>\ si, c' mění se v e poněkud zúžené (é): piilica, lišta, 
list, peřina, pocheřina, žid, žitu (ale: žěv), šidit, sídlu (ale: 
šěroké — šerší^, čisté, svačina; — zéma (v. zima), zěsk, meze, 
Mezěhuří (pole\ sela ''v. sila), sěrka, sěvé, sěrotek, jakésé. Nej- 
častěji a nejpravidelněji mění se c v cé a) ve kmenech : cěbola, 
cézí (ale: cihla, cirkev), b) v nominative mn. : katolícě, sedlácé, 
chalópnícě, chlapce, Hurácé, věcě c), v lokále jedn.: v nocé, 
v pece, při práce. 

V inlinitivě sloves IV. třídy mění se t v é po z, s, c, r, po 
ostatních souhláskách trvá zpravidla čisté. V příčestí činném 
jest pak — zél — sél — čél — rél, sice — íl: nusět — nusél, 
vuzét — vfizél, líčet — líčél, hoderet — hoderél — pálit — 
pálil, kořit — kóříl, vařit — vařil, bílit — bílil, černit — černil 
(výj. zazdél). Slyšeti však také: durazíl, zkosil. 

V množném čísle má příčestí minulé pro mužs. rod život- 
ných li n. I', ostatek It-: psi žrali, chlapci bel', děvčata bele, 
krávě zralé. 

2. V kmenových slabikách li, ři, si, ži, ši, či trvá ' nezmě- 
něno: v slabikách zi, ci měnívá se v e: klín, hlísta, listí (bleská 
se), kříž, křídlo, tříska, dřímat, stříkat, střílet, příčina, příhiin, 
židlfi, síů, piižinat, šípek, číž, číhat, čítat, číst; — v země, zétra, 
cen, Ctítit. — Klíč, líto, plíca jako v jazyce spisovném, ale : lóbat. 

6) v zdrobůovací koncovce ík mění se i v e jen po z a s, 
vfiztík, psék; — rfíhlík, hublík, kňšík. 

c) v genitivě mn. jen po s a z: kuzé, klubásé, — růží, 
Haší, kůží, pentlí {í malinko zbarvené v e v Petrovicích) . 

H. i se krátí a) v týchž slovech jako v podřečí I. (str 13). 
6) v příponě nik: řezník, zedník, trávník (v mn. čísle: řeznice, 



— 182 — 

zednice); ale: slavík, chlapík, čertík, c) v příponě ic: zajíc, 
krajíc, střevíc. 

4. i se dlouží ve všech nominativech mn. vyjmouc ty, 
v nichž se mění v r {v. na hoře): chlapi, věří, kamarádí, rodiči, 
híilobí, dětí, lidí, všeci. tří, štyří atd. — vtácé, racé atd. 

5. t se u výslovnosti často pohlcuje, zvláště v slabikách : 
li, m, ci, ji : žPca kťka, poFca, Tpa, hoťčka, pťska, hobťk, vezl' 
sme tam dříví, máš-l', išl' (jestli), vesrš nás (vyslyš), pšeíí'ca, 
masň'ca, sekii'ca, mleň'ca, strň'čná žába, p''ií'ze, táhů'te, lac'no, 
zaj'c, kraj'c; — pšo. 

Říká se: kráva říve, rivala, ale: zařve. 
Proti spisovn. rozčepeřiti je rozčepeřat. 

y, ý- 

1. y mění se ve zvýšené poněkud é: měš, rébě, rokě, moché, 
peské, léska, — vare. 

y drží se všude v příslovci dečky, skoro všude v číslovce 
štyří — štyry; v Bořitově: syn, šmytec. 

Novější dobou počíná se v některých osadách (na př. v 
Boraci) přezvukovati toliko y koncové, kdežto // v ostatních 
slabikách vyznívá čistě : rybě, pyskě, chytil rybo. 

2. ý mění se v é: mlén, stréc, pastéř, pécha, dobrech, véhra, 
vémlova. 

Také v příčestí činném mění se ý v é: běl, pfizbél, homél, 
zakrél. 

o. 

1. o v slabikách kmenových i ohýbacích přechází v podřečí 
tomto v u. Toto u však není čisté u jazyka spisovného, nýbrž 
zvuk jeho je tu více, tu méně zbarven zvukem samohlásky o; 
je to vlastně velmi zúžené o: bíik, bfib, bfír, drúzd, díi zemně, 
dfiběhno, dfistano, dust, dfijit, hrum, liíiřké, híidit, chíimót, jezíivec, 
kficór, kfíhót, kíiš, nfis, půle, putíim, pfipél, pfitvuru, rfibíita, rfih, 
skíikan, príidat, pfidkíiva, pfid stůl, snfip, stfilica, túpuru, vuběd, 
vučistec, vuřech, vukulfi, vichur; — děcku, hídlu, manželství!, 
maslfi, ránfi, strnisku, smetliskfi, vuknu, víikú; — dlíjlifi, všecku. 
na červenu, na bílfi, hdfi — kuhň — kfímo, tfíhu — tfímo, celýhíi, 
pršelfi, belu pěkně atd. 



- 183 — 

V Bořitově o se drží jenom asi v těchto slovech: strom, 
čočka (slov. čučka !), hovězí, Jozef ; v některých osadách vyznívá 
dosti často vedle fi. 

Cistě zní toto u asi v týchž slabikách jako na Brněnsku : 
sósedůj — sóseduva — sóseduvu, maluvat, pracuvat, makuvé, 
chlapcuvi, dubetek, kupec atd. (v. str. 162.) 

2. o se dlouží v ů ve slovech: můct — může — můhl (ne- 
móže, Petrovice), rňsto, důděrek, důžinek, důlů. 

3. o se dlouží v o: a) v příponě on (slov. oů): zerzón, 
slepón, hlochón; h~) v slovese stóno, Borač; u Blanska: stůuo. 

4. o se mění v e ve slově peduška. 

u, ú (ou). 

1. a se nepřehlasuje (jako v podřečí v I. a j. v. str. 14.) a 
přechází po tvrdých i měkkých souhláskách v ": bodo, mocha, hobo, 
hochu, hohél, kop pepřo, cogro, břoch, kužoch, ke křížo, v kfišo, 
kfivářo! možo! hoklodit. 

M se nemění v předposlední slabice indikativu sloves VI. 
třídy: kopujo, malujo, a ve slovese muset (Bořit ov) v. moset. 

2. Za n (ou) a přehlasované z něho i je ó : dlóho, kót, lóka, 
za našó stodolo, v zelo, v povětřó, k Veveřó, majó, dělajó, tepró 
(slov. teprú), hóruk, hóhur, hózkiist, hóžitek; — ďóra v. díra. 

ů. 

1. ů zní většinou hodně zdlouha, ale ztemněle, mezi ú a ó; 
a) ve kmenech: stůl, lůj, kůža, růža, kůzle, můj, tvůj, svůj, pučit; 
i) v genitivě mn. : vozů, měsíců. 

2. ň se krátí: a) v dative mn.: vfilum, kiiůum, dvurum; 
h) porůznu v některých osadách ve slovech: dum, luj, kuů; 
(Bořitov), vuj, vusmé (v Jabloňanech). 

3. Jednoslabičná podstatná mužsk. rodu krátí ň v v, stáva- 
jíce se dvojslabičnými: kůň — kuně, dvůr — do dvura, stůl — 
na stulí — stule (pl). 

ia, io, ió, au, aj, ej, ij, yj. 

1. Dvojhlásky m, lo, ió v podřečí tomto jsou častější než 
v ostatních hanáckých: mjata, šlapja — šlapjo — šlapjó, náspja, 
rarkvja — mrk\^o — mrkvjó, dratvja, pjatro, holóbjata, hříbjata, 
dópjata, hósjata, v Brtovjó, na Čepjó. 



— 184 — 

2. Za slov. val. pauk, paučina, pauz je pók, póčina, póza. 

3. Téžeslabičiié "J trvá ve slově kraj; přehlasuje se v «/ 
ve slově hejné. Podobně trvá ej ve slově pejchat: Pejcliá tabá- 
kem (dýmá). 

Zvláštní je změna různoslabičnélio oj ve slově némit si 
(najmouti) — němo si (najmu) — némovat (najímati, Petrovice). 

4 Téžeslabičné ej v koncovkách substantívních trvá ne- 
změněno : vubečéj, zlfidéj, . víiléj, diibrůďéj ; ostatní ej původní 
i přehlasováním vzniklé mění se v e: pučké, vole (volati), nalé, 
nasé, hřé, přé, plé, nelepší, puzďé, rádé. 

5. Téžeslabičné y mění se v i; yj v (ej) é-. bi, pi, hoži, 
hoši — homé, zakré. 

Zvláštní dloužení. 

Podřečí toto vyniká velikým počtem délek, a to délek 
velmi rázných. 

1. Dlouží se mimo případy nahoře uvedené koncovky al, 
el, il, ol v příčestí činném rodu muž.: pfitkál, vfilál, psal, sedel, 
homřél, běžel, priisél, bél, chudil, pil, šil, kól, plól, dól 

2. v infinitive a ve všech rodech příčestí činného slovesa 
nechat hláska a: nechat — nechal — nechala. 

3. V některých osadách, zvláště v Petrovicích u Sloupá, 
všecky koncovky se velmi prodlužují: mák, sén (syn), déň, 
vfíhéu, tém, za kostelem, chlebem, kameůém, šest hodin, vubřísél, 
dyž se zendém. 

4. Hrabě znamená Graf i Rechen. 

Jak různého tvaru nabývají v tomto podřečí některá slova 
změnou samohlásek, cizinci na první poslech nepostihlého, viděti 
z příkladu: pře kupeti, t. j. při kopytě. 

Púč)t = půjčiti, pučet = počet, počef (pučetí). 

Souhlásky. 

8podobování souhlásek. 
1. Jasné hlásky na konci slov znějí všude velmi jemně, 
t. j. s pazvukem samohláskovým: chlíb, břib, krýv, živ, žid, med, 
vfiběd, snili břeh číž, na vúbtíž, vůz atd. 



— 185 — 

2. Ve skupině sh a kh spodobuje se h v ch: scliořet, scho- 
dit, k chorám. 

3, Hláska v po temných nemění se v /: květ, tvůj, svět. 

1, r, ř. 

1. I jest jedno, měkčí než české střední, čímž substantiva 
zakončená na /, la, lo přestupují 'pod vzory měkké: stůl — na 
stuli, pl. stule, do škole, ve školi, v másli, sádli; 

I se mění v r: relík (lelík, cop), v m: vemblód, v n: 
kůnčava ; 

I se vsouvá: mlisa; 

I se vysouvá: homrčí hlava, žička. 

2. ř tvrdne v r ve slovese hoderet (Bořitov, Černá Hora), 
ale na Tišnovsku již hodeřit. 

n, ň. 

w tvrdne v w v předponě ně-, někdo, něco, nehdy; 

n měkne ve slově trn; 

rt se mění v m ve slovech: tem — těmto (tentom), smé- 
tivá pšeň'ca, před 6a a va: hamba, homba, klemba, komva; 

ň se mění v ; v [příponách nín a nina: Hojín (Hunín), 
Hodojín, Rákojín, Vidojín, sekaj'na, řezaj'na mišaj'na, slaj'ne, 
kopaj'ne ; 

ň se vsouvá v slabiku mě: mněkké, mněch, mněsto, v dumně, 
v lumně, v damně; 

ň se vysouvá ve slovech: Lůmica, Lumička. 

d, ď; t, ť. 

1. ď tvrdne v imperative: půd — putě, nechud — nechu(d) 
tam, zahud. 

2. d se mění v r: svarba, v .y: vízgat, v s\ sešlo; 

d se vsouvá: zdralé, mezdírka, dmdlůba; nevsouvá sé ve 
slovese žímat; 

d se vysouvá: kadlic — kalca — kalcé. 

3. t tvrdne v podstatných vzoru kosť, ale ne důsledně a 
všude stejně: povinnost, trpělivost, hnit, důst i díisť (Knihnice), 
kust i kusfi (Bořitov), host, ale zeť a p. 



- 186 — 

4. t mění se v fc ve slovech: klosté, klóct, klačit (jako 
skoro všude na Hané), v .s: škuř (tchoř), v <*■: krčica (krtica = 
krtek). 

5. t se rozlišuje \ c: a) \ imperativech: plac — plačte — 
plačme, vrac, mlac, vemec (vymeť) atd. — v Bořitově f tu 
tvrdne: záplat, mlat, vrat; — h) ve slovese chcet — chcél — 
chcivat. 

6. st mění se po různu v šč v ínstr. jedu. jmen abstrakt- 
ních vzoru kost: s chetríiščó, zlíiščó (Jabloňany), 

7. V iterativech se ď a ř zpravidla rozlišuje: vecházet, 
házet, kácet, veplácet, jen porůnzu ďtrvá: přesadovat (Deblín). 

b, p; m; v, t. 

1. h mění se v m: remník (rybník). 

2. m se mění v n před & a <: Šimek — Šinkuj — Šmka, 
v zánko, stronků, píitkál sen ti, pak ve vl. jméně Brónov 
(Broumov). 

m se mění v 6 ve slově brablenec íjako i jinde). 

3. v se střídá s /; fízgat v. vízgat (hvízdati). 

v se mění v h : bedra (vydra), bedří čepica, brabec, zbíhat 
(zdvíhati), v h.'. šlihovica (slivovice). 

v se přisouvá: vlaská (slov. laská = lasice), včíně (štěně), 

v je přídechem náslovného ů (o): vůkíi, víives, vfin, víiči> 
víibros, víisléchá se atd.; ale holívá (oliva = topol). 

Tolikéž se v vsouvá: navupak, černíivíiké. 

4. / se mění u v : tróvat (troufati). 

g, k; h, ch. 

1. k se mění g: cogr, glich, glížit, fogar, v A: hdo, hde, 
hdy atd., v ch: chrt (krtek), chrtinec, vsíchnót. 

s'. mění se před i v sV, ck v «'^, ale poriiznu též v >c a 
cc: muravské — muravščí, znujimské — znujimščí, kynické — 
kyniččí; — klášterské — klášterscí, rosické — rosiccí (Broumov)* 

k se přisouvá: tentíik, tenhlek, tohlek. 

2. h se mění v g ve slovese vogldávat (ohledávati slepicí, 
má-li vejce (Skreje; jinde voťdávat, voFdat), 

h se přisouvá : hnit, hnizké — hníž — slonj' čkii se hníží, hroždí. 



- 187 — 

h jest přídechem každému náslovnému a, e, ?, o (= u), o 
(= ou): hanu, hale, handěl, hábech, hanýz, haž, hani, Hegypt, 
Héva, hevandělijum, hi n. he (et), híva, hiskra, hitrnica, hiné, 
histé, hí, hit, hím — hijó — hišli (jestli), hišče (ještě), bočené, 
hosmil se, ho vás, hočitel hočí, homí, hochu, hóhíir, hókul, 
hóvíid atd. 

h se odsouvá: loh, vězda, vízgat. 

3. ch se odsouvá: scet — sco — sčeš — scél (v. chcet). 

z, S, C , A, s, c> 

1. z se měkčí v z v příčestí trpném: vezené, sázené, há- 
zené; ale: hozené (uzený). 

z se vsouvá: hrazdit, náhrazda, hozpozlehnót se (uspo- 
lehnouti). 

z se vysouvá: pohřít (pozříti). 

2. s se mění v ch: such (šos kabátu). 

s se přisouvá: stříslo, střenák, střešně a p. 
s se odsouvá: krz. 

3. c se mění v č: dečky. 

4. <?c mění se v cc (c): kíicce (kočce). 

5. š mění se v (-. lepcí. 

j- 

/ ve středosloví zní jen slab3'm přídechem: díiíjó, riiit se, 
strfiit, nebfiím se, co stíiíš? 

Někdy mění se j i středoslovné v h: jehí — jehíhů atd,, 
nahit, zhím (sním), zahíc, — lihák (Bořitov). 

./ se mění v d: dáma, u v. dež se zabívalů (zabíjelo) 

Přesmyk hlásek jeví se ve slovech: hynf v. hniť, hyntka, 
žlica, ralva, (larva). 

Sraz-eniny: déch = debech (kdybych), dé = debe (kdyby), 
hachme = habechme (abychom), cak (copak), nuveské (novo- 
veský). 

Skloňování jmen podstatných. 

1. Vzor: holuby duh. 

1. hiilob hfilobí dob době 

2. hůloba hulobů doba dobu 

3. hfilobuvi hfilobum dobo dobum 



— 188 — 



4. lifiloba lifilobe dob době 

5. hfilobe hulobí době době 

6. hfilobo (uvi) liulobech době (o) dobech (ách) 

7. hfilobem híilobama dobem dobama. 

i v nominative mn., pokud se nemění v é, je vždy dlouhé : 
hadí, bratří, chlapi, páví, — vojácé, vtácě. 

Caf má v genitivé mn : za staréch čase (Deblín). 
Dativ mn. má většinou vm ; v Boraci, Eašově, na Litavě om. 
Lokal mn. má koncovky ách, ech, ích: vu vtákách, ve vla- 
sech, v ložích (pole, luhy). 

2. Vzor: mnž, nůž. 

1. mož moží nůž nuže 

2. moža možň nuža nužů 

3. možuvi možum nužo nužura 

4. moža može nůž nuže 

5. možo moží nužo nuže 

6. možuvi možích nužo (i) nužích (ách) 

7. možem možama (ěma) nužem nužama (ema). 

Kadlic má v gen. kalca, mn. kalcé. 

Nominativ mn, má dlouhé í: kováři, hostí, hastroší. 

Dle měkkého vzoru skloňuji se podstatná na *• a z: les, 
vubraz, vůz. Lok. jedn. : v lese, na vubrazé, na vuzé (ě — i, 
Jablonauy), v lese, na vubrazo, na vuzo (Knihnice, Zhoř), v lesi, 
na vubrazi, na vuzi (Borač) ; nom. mn. všude : lese, vubraze, vuze. 

3. Vzor: okiio. 

1. vfiknu vfikna 

2. vukna vfiken 

3. vůkno vfiknám 

4. 5. vfiknů vukna 

6. vfikně vfiknách (ech) 

7. vůknem vuknama. 

Vúkú (oko), lok. jedn. na vúce. 



4. Vzor: poh\ 

1. pfile pfila 

2. půla píilí 

3. piilo pfilám 



4 



— 189 — 



4. 5. půle 

6. půlo 

7. pulem 



půla 

půlách 

pfilama. 



Nehe má některé tvary heteroklitické: 2. du nebe, 3. a 6. 
nebi, 7. půd nebo. V ty nebi (Komín). V říkadle dětském : Veronkíi, 
leť díl nebičke (Bořitov) ; děti si hrají „na nebo" (= nebu). 





5. Vzor: 


stavení. 


1. 


stavení 


staveůa 


2. 


stavení 


stavení 


3. 


staveno 


staveiiám 


4. 


5. stavení 


stavena 


6. 


staveno 


staveňách 


7. 


stavením 


staveůama 



V dative a lokále jedn. v se jotuje: rechtorstvjó, panstvjó, 
hofestvjó. 

Království má: králostvjó, králostvjám, králostvjách, králo- 
stvjama. 





6. Vzor 


rýha: 




1. reba 






rebě 


2. rebé 






rebé 


3. rebě 






rebám 


4. rebo 






rebé 


5. rebu 






rebě 


6. rebě 






rebách 


7. rebó 






rebama 



Vlastní jména mívají druhdy nominativ za vokativ: Franckaf 
vedle: Karosu! (Karuša). 

V genitivě mn. é je pravidlem : belinké, sklinké, líipatké, 
hyntké (nitek), divoženké, žabé, lampé, hfispůdé, varté, beliné; 
— nevěstí (Deblín). 

Mužská jména na a mají akkusativ roven genitivu (é): 
Měl dva sené, Honze a Jorké, Putkál Vundrě, Hantulě (Anton)> 
Procházkě, Svubiidé. 



190 — 





7. Vzor d«/«: 




1. (ioša 




doše 


2. doše 




došé 


3. doši 




došám 


4. došo 




doše 


5. došfi 




doše 


6. doši 




došách 


7. došó 




došama (ema), 



Dle měkkého vzoru skloňují se venkoncem podstatná na 
sa^ zQj la: kusa, kůza, studula. 

G-enitiv mu, končí se i tu na e: ružtí, kůže, lože (louže), 
seknicé, krčíce, hoše, kuse, kíizé, březe, studíile, brylé. 

Instrumental mn. mívá někdy -e7na vedle -ama. Dveří má 
dveřima. 





8. Vzor 


kost: 




1. kůst 






kfisti 


2. kfisti 






kfisťé 


3. kusti 






kfisfám 


4. kúsf 






kfisti 


5. klisťo 






kíisti 


6. kusti 






kustích (ách) 


7. kfisťó 






kfistima (ama 



Podstatná na (, jako hnit (hynť), štvrť, chetrusť mají 
v gen. jedn, a v nom. mn. i, slova na c obyčejně «: pece, nfice. 

V instrumentale jedn. abstrakta na st mají porůznu ščó: 
chetruščó, zluščó (Jabloňany). • 

Zvláštní sklonění má místní jméno Nová Ves. Nominativ 
je Nuvy Vsa -, přídavné „Nuvy" zůstává nesklonné, a „Vsa" se 
skloňuje takto: 2. do Nuvy Vse, v Nuvy Vse, přis Nuvy Vso, 
za Nuvy Vsó (Skreje). 



Pomnožné déti a lidé skloňuje se takto: 



1. děti 

2. dětí 

3. dětum 



lidi 

lidí 
lidům 



191 — 



4. děti 

6. dětich 

7. dětma 



lidi 

lidích 

lidma. 



V genitivě místo „lidí" obyčejně bývá koll. 
téch lido? (Tak i jinde). 



,lido" : Neznáš 





9. Vzor 


mrkev : 




1. mrkvja 






mrkvě 


2. mrkvě 






mrkví 


3. mrkvi 






mrkvjám 


4. mrkvjo 






mrkvě 


5. mrkvjíi 






mrkvě 


6. mrkvi 






mrkvjách 


7. mrkvjó 






mrkvjama. 



Tak se skloňuje: kůnvja, kfitvja, kiirfitvja. Vedle toho 
jsou též častý nominativy, jak se podobá, starší: mrkev, kíitev, 
kíiríitev, hóžev. 

Kiýv, krve, krvi, krvjó. 

10. Vzor hříbě kromě jotace : hříbjata, hříbjat, hříbjatum 
atd. neliší se od spisovného. 

Zbytky duálu jsou skrovné: vůči — hoši, vučí — hoši, 
víičím — hošim, víičima — hošima. 

Roké — nůhě dle vzoru reba: z roké — nohé atd. 

Roce skloňuje se také dle liché analogie: rocema, na 
rocích (Borač). 

Skloňování jmen přídavných. 



1. 


díibré — díibrý 


díibrá 


díibří — díibrý 


2. 


diibrýhu 


díibré (ý) 


dubréch 


3. 


diibrýmo 


dubré (ý) 


důbrém 


4. 


důbrýho — dubrý 


dfibró 


důbrý 


6. 


díibrým 


dubré (ý) 


důbrých 


7. 


důbrém 


dfibró 


důbrýma. 



V ženském rodě tvary důbré obecný jsou na východě, 
tvary důbrý na západě toho podřečí (na Tišřiovsku, Doubrav- 
nicku) i v Jabloůanech u Boskovic. 



— 192 — 

Prisvojovací přídavné končí se na -ůj, -uva, -uvu a sklo- 
ňuje se celkem dle dfibré. 

Vlastní jména tvaru adjektivného mají v gen. a dat. mn. 
skloňování jmen podstatných : Pokornů, Pokornum. 

Komparativ jmen přídavných má obecné tvary hanácké: 
veseléší, hlobší. — Svaté má svatéší, dubré dubřéší ve smyslu 
chutnější, sice: lepší. 

Komparativ se také opisuje positivem s příslovcem hináč: 
Ten je hináč hodné, hináč díibré než té. 

Skloňování zájmen. 

1. já té — mé 

2. mně tebe sebe nás 

3. mně ti (tobě) sobě, se (si) nám 

4. mně ti se nás 

6. mně tobě sobě nás 

7. ninó tebó sebó nama. 



Akkusativ jedn. 2, os. seslabením hlásky 
se dativu : vidél sen ti, já ti dám. 



v i vyrovnal 



1. 


víin — víinů 


víina 


víiní 


— viiné 


2. 


jehíi, hu 


hí (ní) 


hích (jich) 


3. 


jemo, mo 


hí (ní) 




hím 


4. 


jé, hu, je 


jo 




je 


6. 


něm 


ní 




nich 


7. 


ňém 


ůó 


níma 


(nim a, němá). 



V akk. jedn, užívá se tvarů jé a hu vedle sebe pro životné 
i neživotné. Po předložkách jest pro mužský rod ňé pro 
střední ně. 





1. můj mý 




má 


má — mý 




2. mýhii 




mé (mý) 


mech 




3. mýmo 




mé (mý) 


mém 




4. mýhu — 


mý 


mó 


mý 




6. mým 




mé (mý) 


mech 




7. mém 




mó 


méma 


1. 


náš — naše 




naša 


naší — naše 


2. 


našehfi 




naší 


naších (éch) 



— 193 — 



3. 


našemo 


naší 


naším (ém) 


4. 


našehň naše 


našo 


naše 


6. 


našem 


naší 


naších (éch) 


7. 


naším 


našó 


našima (éma, ima) 



Přisvojovací zájmeno můj -má -mý kromě tvaru můj sklo- 
ňuje se zcela dle jmen přídavných ; tvary zájmenné jsou skoro 
neznámy. 

Jeho je nesklonné, za to zvláštním způsobem skloňuje se 
jehích fjejich) : 

1. jehích 

2. jehichhů 

3. jehichmo 

6. jehíchovým 

7. jehichovém, 

a dle vzoru toho také čich (čí): číchhu, číchmo atd. 
Jehí (její) skloňuje se dle přídavných: 



1. jehí 




jehí 


2. jehihu 




jehích 


3. jehímo 




jehím 


6 jehím 




jehích 


7. jehím 




jehima 


1. tem - to 


ta 


ti — té 


2. tuhu 


té (tý) 


téch (těch) 


3. tůmo 


té (tý) 


tém (tem) 


4. tuhu — to 


to 


tě 


6. tem 


té (tý) 


téch (těch) 


7. tém 


tó 


téma (téma) 



Rozmanitý a zvláštní jsou přípony sesilovací zájmena ťe?j : 
tentuk, tentutok, temtum, tentuhlečke, tentumhlečke. 

Dle vzoru tem skloňuje se také tázací hdů: kíihíi, kíimo, 
kem, kém. Cu: čehu, čemo, čem, čém. Tak nehdů, necíi a p. 

Zvláštní zájmeno tázací je keré: Keré je tu? (= kdo?), 
keré ste vě? (= kdo?). 

13 



— 194 



Skloňování číslovek. 





1. jeden — 


jednu 


jedna 


jedni — jedně 




2. jednfihu 




jedné (ý) 


jednécli 




3. jeduumo 




jedné (ý) 


jedném 




4. jednuhíi 


— jednu 


jedno 


jedné 




6. jedněm 




jedné (ý) 


jedněch 




7. jedném 




jedno 


jedněma 


1. 


dvá — dva dvě tří tři 


štyří — 


štyry (štéři — í 


2. 


6. dvóch 


třech ( 


^třích) štyřech 




3. 


dvora 


třem 


štyřem 




4. 


dva dvě 


tři (tře) štyry 




7. 


dvóma 


třema 


štyrma 





Sedm, vusm vedle: sedn, víisn. 

Víecek skloňuje se většinou dle diibré, má však i tvary 
jednoduché: všici, všech, všem. 

Neurčitá číslovka mu.c sesiluje se příponou ka: míicka. 
Pár bývá nesklonné: v pár dnech (Skreje). 







Časování. 






I. třída. 




1. 


Vzor: třít — třo. 


Indik. 


Imper. 


Přech.: třa. 


třu 


tři 


Příčestí činné: třel, třela -o, 


třeš 


třite 


Přičesti trpné: třené -á -ý. 


tře 


třime 




třeme 






třete 






třó 







Dle jednoho celkem vzoru časují se všecka slovesa kmene 
zavřeného: klást, krást i kract, růst — růsto — růsti, kvést 
i kvýst — květo, plíst, příst — předo — předl i přídi, nést, 
pást, tříet — třeso — třísl, vézt, lézt, hrezt, zábst i zíbst — 
zabe, zebe — ziblo, můct — můžo — muhl, péct i pýct, týct, 
říct, vlíct, klóct, pit — pno — pjál, začít — začno — začal, 
najat — najmo — najal, vzít — vezmo, vemo — vzal, dřít, lít, 
mlet, homřít. 



— 195 — 

Cist má četo ve smysle „hádám, tuším": Já četo, že je do 
Brna steré míle, — sice: čto. 

Slovesa pít, začít, žít mají v příčestí činném skrácené tvary: 
napla, začli, nažla (Cebín). Žit má také: díižíl = dožal (Skreje). 
Iterativuni slovesa žít je: žínávat. 

Najat má zvláštní tvary: némit si (najmout), némovat si 
(najímati), némo si (najmu) Petrovice. 

Sloveso hit (jíti) má tvary: do, di — dite, půdo, šél i šil 
— šla; přech. dóca. 



2. Vzor: kret — krejo. 

Imper. Přech.: kreja. 

kré Přič. činné: krél — krela -o. 

kréte Přič. trpné: kreté -á -ý. 

kréme 



Indik. 

krejo 

kreješ 

kreje 

krejem (e) 

krejete 

krejó. 

Dle vzoru toho časuji se všecka slovesa kmene otevřeného : 
plet — plejo — plé — plel, bit — bi, pit — pi, šit — si, žit 
— ži, dot — dojo — dól, kot — kojo — kól, plot — plojo — plól. 





n. třída. 




Vzor: tahnót — tahno. 


Indik. 


Imper. Přech.: táhna 


tahno 


táhni Přič. činné: táhl -la -lo. 


táhneš 


tahnite Příčestí trpné: tahnoté -á -ý. 


táhne 


tahnime 


tahnem (e) 




táhnete 




tahnó 




Sloveso hnót má příčestí činné: hl-hla. Kmen sah pře 


hlasuje: síhnót 


— síhl. 




IIL třída. 




Vzor: homnél — horním. 


Indik: 


Imper. Přech.: homněja 


homim 


homňé Přič. činné: homnél -a -o. 




13* 



196 - 



-;t -V 



homíš homůéte Píír. Trpnť': homněiié 

horní lioniiiéme 

homíme 

homíte 

homijó. 

Jiná slovesa liší se jen v imperative a přechodníku od 
tohoto vzoru: sedět — sedím — seď — seďa — sedel, klečet 
— klečím — kleč — kleča — klečel. 

Mnět — mám — majó — mííé — mněja — můél. 

Chcet — chco — chcó — chce — chceja — nechceja — clicél. 

Vidét má pravidelné tvary: vidím — vidijó — vida. 

IV. třída. 
Vzor: prQsét — príisím: 



Prech.: prfisa. 

Přič. činné : prusél, pruséla, -o. 

Přič. trpné: prfišené, -á, -ý. 



Indik. : Imper.: 

prusím priis 

prúsíš prfiste 

prfisí prfisme 

prusíme 
prusíte 
prfisijó. 

O zméné i y e viz na str. 181. 

O imperativech: mlac, vrac, zaplač, nechod, mlat a p. 
na str. 186. 

V. třida. 

1. Vzor házet časuje se jako v jiných podřečích hanáckých. 

2. Vzor hřit seslabuje v indikativě ě y i: híije, vfikřijo, 
přijo, smije se ; příčestí činné : hříl — hříla, vúkříl, příl, smíl se. 

tipat má tvary: spím — spijó, spi — špite, věspaja se. 

3. Vzor tesat má tvary pravidelné; důležitější jsou: fókat — 
fóčo, lítat — líco, chěstat — chéščo, chlastat — chlaščo. 

Sloveso klouzati má tvar: klóhat -- klóžo. 

4. Dít se má: dije se, dělo i dílo se, — dál, liodál 
(= dělal). 

Slovesa b e z p ř i z n a k á. 

1. Dat: dám — dajó, daja, dál, dané. 

2. Vidét: vím — vijó, vědóca, věďél, pověděné. 
.3. Jest : hím — liijó, jez, jeza, jedl, sněžené. 



Indik.: 


Imper. : 


ŠO 


néso 


beď 


ses 


neseš 


beáte 


je 


néni 


beďme 


zme 


nézme 




ste 


neste 




só 


nésó 





- 197 — 

4. Bét: 

Přič. činné: bél, béla, -o. 
Přech. : bodá (zřídka), častý 
pobeda tam, zaboda se. 



K 1. osobě jedn. na ím je 3. osoba mn. zpravidla ijó: clui- 
dijó, liočijó se, klečijó, hijó. Jenom porůznu, na př. v Boraci, 
vedle tohoto tvaru je také kratši tvar na i', chodi, liočí se, 
klečí, hí. 

V přičestí činném kmenů zavřených I se zpravidla ne- 
odmítá: spadl, hotekl, nesl, jedl; jenom v Boraci slyšeti často 
tvary elidované: najed se, zavez, hokrad. 

Přechodniky v podřečí tomto jsou časté : veda, přinda, 
vezma, jeda, vepija víidešél, napija se zavdal, stftja čekal, 
bóchna dveřima ten tam, šedna za stůl věkládal, to je člověk 
zakřikna hotěkat, sedá za stulem spál, hoviďa jé béžél za ňém, 
vráťa se zaplatil, namláťa vezl du mléna, záplata vzal plátnu, 
věplaca, kópja koůa šil sem dům, dívaja se, zavolaja na óé, 
stávaja líhaja na tu méslim, věspaja se pil zas, kůň se začal 
válet a věvála se stál, půjeza pudem na pole, půbeda ho nás 
chvilko vudešil. 

Tři přechodniky mají tvar v óca: dóca (jíti), řkóca, vedóca- 
Dóca vfibá z besedě, kévalu na ně cůsě. Dóca lesem půtkál sem 
méslivca. 

Vida vůči =: vůčihledě. 

Příslovce. 

Příslovce tohoto podřečí zajímavý jsou svou rozmanitosti 
a svými příponami sesilovacími : tuťké — tuték — taděk (tu), 
vocád — vucád — vocádtok — vucátok (odsud), tudentom — 
tudymatok — tadenkum (tudy), jinadem (jinudy), v duli (dole), 
přesil dům (domů), stranová (stranou), pudlivá, — včil — včili — 
včilka — včilkum, ted — tede — tedéky — tedéčkě, nynčky — 
nynčkum, docád (dosud), pňřádečké — puřádenkě (pořád), hi- 



— 198 — 

nedvá (jindy), prvý, putumké (potom), dečké (vždycky), iiihdá, 
hinduvá, kvičeró, nedávný, zasik. 

Hanu (ano). „Juhanés, tes tu hudál?" „Hanu ^^^^^ = ne- 
udělal, dét (vždyť), klusó (honem). To je tuze velice dobrý. 

Komparativ příslovcí má nejčastěji příponu rrfí n. ejá,ejdc: 
pěkněáč, tepliáč, duliáč, hnižiáč = níže (Knihnice), zémiáč, 
lehčiáč (Borač), lacěnijáč (Komín), teplejá, lehnějá, prodčejá, 
nékračejác, nélehnějác (Tišnov, Lomnice). Vedle toho také: 
teplej, zimněj, pěkněj, puzďé, hezčéši (Osyky, Bořitov), véš. 

Rád má komparativ: ráďé (Petrovice), radši (Osyky), réš 
— réši (nejčastějiV 

Vil kůzlátkách. 

Běla jedna kuza, a ta měla tři kůzlátka. Jedno víidpůledne 
hím řekla: „Kůzlátka, já dneska půdo na jarmak dú Lyséc; 
débtí nehdů klókl na branko, neviitvíréte žádnýmo, habé na vás 
třiba nepřišíl vlk a nezežhrál vás." Kůzlátka slíbilě: Šak mě 
nevůtevřem žádnýmo", a ta stará kfiza šla. Za chvílo hdusě 
začne bóchat na branko : bócli, bóch — a praví klostém hlasem : 
„Kůzlátka, vutevřte!" Kůzlátka se cely dulekalě a řeklě: „Óje! 
tli néni naša maminka; naša maminka má tenší hlásek jaků 
paňmámin vlásek. Mě nevůtevřem." A vfin tu bél vlk. Tak tem 
milé vlk se zebrál a šil ke kuvářuvi a řekl: „Kuvářo, hopiluj 
mně kósek jazěka." Kuvář mo pulužíl hlavo na špalek a jak 
piluje, tak piluje. Děž mo hů kósek hopiluvál, tak tem vlk šil 
zasi k té bránce, zabóchá a praví jož tenším hlasem: „Kůzlátka, 
víitevřte!" Ale vimě zasi řeklě: „Tu néni hišče naša maminka; 
naša maminka má tenší hlásek, jakfi paňmámin vlásek." Tak 
tem vlk se dužhrál, šil zasi k tumo kuvářuvi a povídal mo : 
„Hopiluj mně hišče víc tuhu jazěka " Milé kuvář vezme klíšče, 
větáhne mo jazěk a jak piluje, tak piluje, haž hů měl jenum 
kósek. Pak zasi šil za téma kůzlátkama, zabóchá na dvířka a 
vůlá jož tenkém hláskem: „Kůzlátka, vutevřte!" A vůně řeklě: 
„No, tu bé bél naší maminkě hlásek." Ale vůkaž nám čapko! 
Tak tem vlk strčil du vůkýnka svó čapo. Děž jo hovidélé kůz- 
látka, spostilě smích a řeklé: „leh! tu bě tak belů! Dét přece 
naša maminka má pěknó čapko a ne takuvó škaredo s drapá- 
kama. Tň je histě vlk." A nepostilě hů. Tak tem vlk s velkó 
^lůsťó hotekl. A děž jož bél pryč, to de stará kůza s hozílkem 



— 199 — 

z jarmako. Jak zaklepala a zavulala: „Kůzlátka, vutevřte", hned 
hí kůzlátka puznalé, vutevřelé branko, šle hí k roce a řeklé: 
„Vítáme vás, maminku, sak zme jož rádé, že ste přišli: bél tadé 
vlk," a všecků hí půvědělě. Stará kůza hích půchválila, že bélě 
tak vůpatrny, růzvázala hozílek a půdělila je důvijakéma věcma: 
ba růhlíkama, ba cogruvém, ba vúřechama, tak že mělě velkó 
radůsť haž — haž! A děž tu všecků jož snědlě, tak tam béla 
potynka vůdé, a jož pů té půhádce bode (a kůžení pulicajti 
chudili, z papíruvéch kanónů stříleli, a zablínkál tam zvůnec, a 
jož je té půhádce kůnec), a béla tam papíruvá zem a průpadli 
zme se haž sem. 

Bořitov. Napsal učitel Josef Svmhal. 



XI. Ivančice, Krumlov, Znojmo, Meziříčí, Třebíč. 
Mor. Budějovice. 

Hranice: Od Bystrce u Brna podél německj^ch ostrovů 
židlochovského a pohořelského, odtud na jihozápad podél území 
německého na Znojemsku až po Dešov, pak na sever podél 
hranic podřečí jemnického a dačicko-teleckého (V. Újezd, Stěpkov 
Heraltice, Chlum, Eadošov, Pavlinov, Pustina, Netín), odtud na 
jihovýchod podél hranic podřečí ždárského a kunštátského (Jívové^ 
Křížanov, Březí, Křoví, Ostrovačice, Žebětín u Brna^. 

Samohlásky, 
a, á. 

1. a se drží celkem nepřehlasováno : jatelina, majstr, přazka, 
řeťaz, šlahat, čepica, do kosa atd. 

Ve Výmyslicích na Krumlovsku jest jméno pole Jazirke 
(Jezírka). — Proti č. jehla je tu všude jáhla; svaté má kompa- 
rativ svaťéši. 

Slovesa V. třídy vzoru házeti přehlasují: stavět, odhánět, 
střílet, zabíjet, 

2. á porůznu vyznívá v á: marjánek, pátek, v jamách 
mám atd. (V Hunkovicích, Tikovicích, Radošticích, Prstících 
Branících, v Silůvce, v Jezeřanech, Maršovicích, Boticíc 



— 200 — 

se jim z toho sousedé větami: „Madona Zóděrova mó novo zó- 
stéro". „Kópime si drót a bodem si hrot." 

3. a (ia) se přehlasuje a úží v i a) ve kmenech : pořidať 
po pořidko (al6: pořádek, pořádem), hidro (jádro), sihnot, siha 
tihni (táhni), přist — předo — přidl, přidlo, třist — třisl, začit 
— načité, otit ~ otité, žit — požito, vžit — vžité, zibst — 
ziblo (v. zábst). 

Podobně slovesa V. třidy vzoru hřáti přehlasují a (ia) a 
úží v »: hřit — hřil, přit — přil, vokřit — vokřil, smit se — 
smil se. 

Přátel jest příbuzný, pHtel — druh. 

ft) v koncovce átko slov zdrobnélých: holóbitko, káčitko, 
kořitko, prasitko, hósitko, pópitko, na mláditka, — telátko. 

4. a se mění v « ve slovech: zehrada, škeřópka. 
Proti č. pomáhati je pomuhat — pomuhá (Vedrovice). 

5. a je proti češtině krátké celkem v týchž slovech jako 
v jiných nářečích moravských : dáma (jáma , klada, kamen, kana, 
raná, saně, skala, vraná, žába, mak, práh, bláto; mimo to také 
ve slovech: kráva, vrata. Dlouží se ve slově lirách; porůznu: 
Káča (Dešov). 

e, é, é, ie. 

1. e v instrumentale jedn. místy úží se poněkud, znějíc 
mezi ■ a y (?'): kamenem, klackem, provazem, za domem. 

2. é (ie) se úží a krátí v y (i) v týchž skoro slabikách 
kmenových i koncových jako v jiných podřečích hanáckých (srovn. 
str. 10.) : chlib, klišče, večír, kry v, prstýnek, polínko, myno, pyro, 
sladký mliko — sladkyho, sladkymo ; — slonyčko. 

Radové číslovky: šesté, sedmé neúží. 

V infinitivech sloves I. třídy některých se úží, v jiných 
neúží: sict, týct, plict, řict, pyct, vlict, vedle: nést, vézt, vect* 

Zvláštní jest úžení ve slovech: syčka (sečka =^ řezanka, 
Hroznětín), nyž (než, Vedrovice). 

Proti dech — dýchat jest u Budějovic doch - dóchat. 

3. é se často seslabuje v f\ téměř v týchž slovech a tvarech 
jako v podřečí tišnovském (str. 180) : hřije, smije se, přije, vidět 
= vědět (porůznu: védit), řikl, na káři, v hanbi, ve vostudi, 
v chalopi, po Václavi, ve žni, podlí, přis, přibral (= pře). Starší 
mluví šil, mladší šel, toto nyní převládá. 



201 



1, 1. 

1. i po retuicích b, p, y, /, m je střední české ?. 

2. ^ v tomto podřečí velmi často se pohlcuje v slabikách 
kmenových i ohýbacích. Zbývající souhláska zní pak sama sla- 
bičně, i vyslovuje se bel\ v les' dvojslabičné, povídal' čtyřsla- 
bičně se zvláštním pazvukem samohláskovým. V týchž slabikách 
však i druhdy také vyznívá, jmenovité v řeči mladších lidí, a 
tu bud trvá čisté, nebo se mění po způsobu hanáckém v e. 

a) Slabika li. 

a) li = 1': l'di, hrna, doFna, Pavťnov, žFca, horca, paťca, 
kFka, židPčka, vidFčka, stoPčka, kapFčka, mesFm, mesťvec, 
maPčké, koFk, — v stodol', v maštáP ve škol', v pol', k smrtný 
nedél', potřebojem sol', — povídal', šl', zaplatěl' zme, voň' to 
kopii', me zme pral', to bel' všeci zloději, svaFl se. - Ale: 
naše cerke bele, krave dojile, — brzol', dávnol', jesl' n. hešl' 
{= jestli).^ 

/í) li = li: políca, lido, listi, chlapci běli v. poleca, kolek 
(Dešov), lidi mřelé (Vedrovice). 

b) Slabika ři. 

a) ři = ř' : bf tva, ř'cadlo, kř'dla, věř'l, tř' prote, v kancelář'. 

/d) ři = ři: peřina. 

r) ři = ře: pře tom, přeskočil k nám, perena (Vedrovice), 
řemsa (Dešov). 

c) Slabika zi. 

a) zi = z': z'ma, na voz', na vobraz' vo koz'. 

/5) zi = zi není. 

f) zi = ze: zema, zéma (Vedrovice), mozeka, kozénke 
(Výmyslice). 

d) Slabika si. 

a) si = s': mos'la, kos' (nom. mn.), v les', ve vs', okrojte 
s', dé s' pozor. 

/S) si = si: sila, silné. 

r) si = se: sela (Vedrovice), sela (Dešov), Rosece. 



— 202 — 

e) Slabika ci. 
a) cí = c: c'hla, lac'no, vojác', ptác', v noc', po selnic'. 
fi) ci = ci není, 
r) ci — ce : cebola, laceno, cegán, na pece, v chalópcě. 

/) Slabika ži. 
a) ži = ž': lž'ca, ž'd, ž'to, kož'čka. 
/5) ži = ži: žito, žid, 

r) ži = žé: žéto, žěd (Vedrovice), žeto, žed, (Radošov, 
Dešov). 

g) Slabika ši. 
a) ši = š': š'ška, š'dlo, hoš', v koš', 
/9) ši = ši: šit — šij o, 
f) Ši == še : šeroké, šerši. 

h) Slabika či. 
a) či = č': voc\ stač't, šč'ka, 
/3) či = či vedle č'. 
f) či — če není. 

/) Slabika ni. 
a) ni = ň', n' : n'c, n't, sn'dani (ů'), ň'čky, pšenxa, sekn'ca, 
seln'ca, hrozn'čke, kvasnce, ů'ti, rebů'k — v rebn'ce, vovesn'ca, 
solň'čka, sň'm (sním), s íí'ma (s nima), po n'čem, lehů'te, sedů'te 
s', sedu' se. 

k) Slabika ti. 
a) ti = t: raaťčko, já ť dám. 
^) ti — ti zpravidla. 

1) Slabika vi. 
V Budějovicích a západních všech (Jackově, Lit ohoří, 
Jakubově), v Syrovicích, v Jaroměíicích a v okolí odsouvá se i 
se slabiky vi v dative a lokále jedn. mužských jmen; slovo se 
tím o slabiku skrátí: bratrov', zahradníkov', k ženichov', o ko- 
ůov', k židov', po bratrov' atd. 

m) Spojka i 
má tvary: i: otec i matka (Dešov), e: bratr e sestra (Rudikov), 
he: otec he matka (Bystrc). 



— 203 — 

Toto pohlcování hlásky i vytrácí se znenáhla z řeči a 
pus obením školy vymizí časem docela. Také sousedé se o to 
přičiňují, posmívajíce se z této vj^slovnosti větami: „Co ste měl'? 
Knedle a zél'. Kde ste to měl'? Na kranc', v hrne', na lavic', 
pod kř'drc'.« 

V první osadě podřečí toho, v Bystrci u Brna, SOletá sta- 
řena po / pohlcovala / napořád: sl'na, hrna, debechme bel' ne- 
kópil', neměl' sme, ale tvrdila, že se tu vždy vyslovovalo: žito, 
žid, šiška, cihla, zema, selné (nyní se tu od mladších vůbec 
vyslovuje: zima, silné) atd. 

V Netíně u Vel. Meziříčí i se vůbec nepohlcuje, vysouvá 
se jenom ve slově proctnót — proctla. 

V Biskupicích zní i ve slovech žito, žid, sila, peřina skoro 
čistě. 

Také v Dešové u Jemnice se nepohlcuje leč ve slově žťčka. 
Vyslovuje se tu: sela, zema, žito; ale: žid — u žeda, list — 
lešti, lid — ledi. 

V Budišově 50letá žena (r. 1883) nechtěla se k této vý- 
slovnosti znáti, ač jí za řeči dosti často vyklouzlo : kťka, stoFca 
a p.; tak prý se mluví v Hodově, a je prý to škaredy. Podobně 
neznal se tam k tomu 66nik. 

V Beneticích školní děti z takové výslovnosti měly smích, 
ač ji z domu dobře znaly a výborně napodobily. 

Nejrázovitější je tato výslovnost v okolí Mor. Budějovic, 
v Syrovicích, Lázu atd. „V neščesť, v Láz', ťcho, ze vs'" zní 
tu zvláštním pazvukem mezi o a o, sousedé slyší tu o. Tak se 
tvrdí od sousedů, že v Maršovioích u Znojma vyslovují: žoto, 
žod, šokovné, d!o (jdi), radot (raditi), mláťot a p. 

3. i se sesiluje v S {h): nět (nit), sňéh, Kameněce, hoděne, 
dětě (dítě), děděna, piščeto, ztěcha, selete, prasete (dat. lok.), 
Jařišča — mn. Jařeščich. 

Jmenovité v infinitive a v příčestí činném sloves IV. třídy 
děje se tak zpravidla: povolet — povolél, hospodářet — hospo- 
dářél, jak se patřelo, honět, bláznět, voženět se, přečinět se, 
chetět, platěle, navrátěl se, ztratěl, oškrtěl, postel, voš'dět, radět, 
dojet (mulgere), strojet, hojet; ovšem také po z, s, ž, š, č (jako 
v jiných podřečích hanáck}'ch), vozet, noset, slóžet, těšet, 
tlačet, hočet. 



— 2U4 - 

V Myslibořicích a Biskupicích nyní už: platit, radit, černit 
atd. V Rudikově: hodit, černit, platit vedle: hoděl, černél, platél. 

4. í «) v kmenových slabikách /*', ří, sí, ží, ší, H se krátí, 
v slabikách z< a cí mění se v e : klič, libat, ličit, lízat, dohli žet, 
blížit se, blízko, křiž, tříska, dřímat (střékat v Bystrci), siů, 
šipek, čihat, čítat (čém), — v země, zétra, cép, cén, cétit. 

b) V zdrobňovací koncovce ík mění se i v é toliko po 2 a 
s: vozék, psék, lesék, nosék; ale: košík, nužik; — porůznu: 
rohlék (Zakřany). 

c) V genitivě mn. jen po 2 a s: koze, břizé, meze, hosé, 
kosé. — 

Ostatek každé dlouhé í v slabikách kmenových i ohýbacích 
se krátí: bílé, díra, povídat, zeli, boří, roždí, dnešního, ležím, 
mlátíš, chodi, meslime, slešite, rebník atd. 

y. ý- 

1. ' mění se n) ve zvýšené poněkud e (ě): rěbě, raké, 
hroškě, peské (Bystrc, Vedrovice); 6) v čisté e: rebe, peské 
(Meziříčsko); «! mění se toliko koncové v v ě neb <= : chytá rybě 
(Jaroměřice, Stěměchy, v Biskupicích rébě í rybě), chytá rybě, 
německé, české (Dešov, Bítov) Zde onde i na Meziříčsku zní y 
po sykavkách čistě: sysel, sypat, syn, syčet. V Netíně staří vy- 
slovují rebe, mladší ryby n. rybě. 

Vyšší znělo mí v Dešově jako vejši. 

Kde se '' pohlcuje, tam slyšeti též : s'n (syn), pos'pat a p. 
(v Louko vě u Znojma). 

2. ý se mění v čisté e: meto, mlén, sér, bék, téden, sékoi'a, 
pécha, dobré člověk, ženskéch, voslécliat se. 

Ve slově dým .ý trvá. V Náramči žena zpívala: „Tatíčko 
starej náš" a vyslovovala bejk, „za stará prý bylo bék." 
Proti obecnému ohylek (uhlíček je ohálek (Cidružíce). 

o. 

1. o má zvuk normální: voko, vokno. 

2. o se mění v několika slovech v ?< (u), ale ne všude 
v týchž: kuža, zbůjník, kůzle, v luů',. rušte, stůj (všude), — pokoj, 
ueboj se, podoj (všude), loj v. luj, pod dum (Vedrovice) v. dom, 
záhůnek (Mysli boříce), putum iCidružice), dulu (Vedrovice), vorat 



— 205 — 

— vuře (všude), kopat jablóžka — tak tě kupno — kupí ho 
(Rudikov), vokupávat (Biskupice), vůbec = obec (Jaroměrice). 
Nejčastější je tato změna na Ivančicku: jabluů, záhun^ 
skukan, duma, hunem, harmunyka. 

u, ů. 

1. u se nepřehlasuje (jako v podřečí I. a j. str. 14.) a pře- 
chází po tvrdých i měkkých souhláskách v o: sod, kos, losk, 
hosa, mocha, našo došo, na pólo, pečo, pracojo, malojo. 

Toto o je čisté, i neliší se výslovností od sebe slova : bok 
(latus) a bok (fagus), kos (pták) a kos (kus) atd. Jenom v Rado- 
šově je to o zvýšené: bódó, cógró. medó. 

V některých osadách přezvukování toto bud částečně bud 
docela mizí. V Netíně bylo prý za stará : bodo, nyní i starší lidé 
vyslovují : budu, mucha, cukru. 

V Jaroměřicích, Dešově a Bitové: hruška, budo, v Dešově: 
hubu, bakolo hu šraňko. 

Ve Stěměchách, Radošově: huši, u sóseda, udeřil. 
K základním číslovkám : sedům, vosům jsou číslovky řadové : 
sedumé, vosumé (Biskupice). 

Za hluboký, hloubka je hlyboké, hlébka (na Meziříčsku). 

2. Za lí (ou) a přehlasované z něho í je všude o: sód, hól 
(úl), kósat, dóra (v. dira), za našó stodolo. Toto o je většinou 
čisté dlouhé o, jenom na Krumlovsku zní trochu ztemněné v a, 
znějíc mezi d a o asi tak jako jinde šátek, pátek a p. 

V Radošově zase je poněkud zvýšené (6). V Dešově zní 
toto d mezi d a o?/, jako velmi rychle vyslovené ^: bud^, za 
stodolou. 

Proti č. klouzati je přehlasované klizat. 
Zbódim (v Netíně) = budím. 

o 

u. 

1. V Bystrci fi vyslovuje se vesměs dlouze: růža, vůbec 
(obec), stůl, kůů, vůl, ho sósedů, žebrákům, telatům, můhl, růsti, 
vorat — vůřo, nemůže — ale: pomuž. 

2. Jinde se většinou krátí: ruža, stul, kónu, volum. 

3. V Radošově // má týž zvuk jako o (= ú), dlouhého 
totiž, zvýšeného 6: stol, roža, dom, koů — koiio — koůom. 



— 206 — 

ia, io, au, aj, ej, ij, yj. 

1. I v tomto podřečí dvojhlásky ia, io, ió jsou dosti časté: 
pjatro (ve Výmyslicích : patro), Dobjané, zrajást, vjaduót, korotvja, 
— korotvjo — korotvjó — korotvjám, hříbjata, dópjata, pópjata, 
hósjata, káčjata — ale : prasata. 

2. Za východomoravské pauz. pauk je tu: pók — póza 
(Bystrc), pók — pavoza (Krumlovsko), babók — póza (Rudikov), 
pabók — pavoza (Stěměchy), babók — pavoza (Dešov ). 

3. aj se nepřehlasuje ve slovech: kraj, hajné a — což 
paměti hodno — ve slově vobyčaj — vobyčajně (Výmyslice). 

4. Jinde se přehlasuje a mění v é jako původní <»/: dé, 
zavolé, nelepši, néde (nejde), néso (nejsem). V substantivech 
eJ zpravidla trvá: prodej (imper. prodé), zloděj, vobyčej, volej, 

^/ imperativné bud přechází v é: přé, vokřé, buď se úží v 
ij a jako původní ij mění se v i: zehři, nesmi se — nepi - bi. 

5 yj mění se v ej: homej, zakrej. 

Zvláštní dloužení. 

1. Koncovky příčestí činného al, el, il se prodlužují: volal, 
dál, polél, sedel, zakrél, hořel, hospodářél, zblázňél se, hodél, 
mláťél, .cheťél, prosel, kazél, dojel, přistrojil, kópíl. 

Někde jenom al se prodlužuje, el jenom, kde vzniklo z yl: 
omel, zakrél — seďel, odeřil, vozil (Rudikov, Křoví). 

2. Dlouží se substantivní koncovka e\ je-li předposlední 
slabika krátká (jako na Tišňovsku): posel, datel, hočitél (Ivan- 
čicko, Krumlovsko). 

3. Dlouží se zdrobňovací slabika eček ve slovech: stoleček, 
medéček, vedle: chlapeček, hrnyček, — sluníčko. 

4. Dlouží se náhradou za odsutou samohlásku: v maštál' 
(Cidružice), dól = dole (Dešov ,vóů' = voní (Budějovice), bjérce 
= bělice (Vedrovice), von bel — voň' bél' (Jaroméřice), chodél' 
zme, řikál', smávál' zme se, nevodvédl' mě (Budějovice). Jinde : 
vorál (jedn.) — voral' (mn.). 

V některých osadách se vůbec koncovky prodlužují: 
s masem, perníkem (Bystrc). V otčenáši: plod, naše viny (Cidru- 
žice, Reznovice). 



— 207 — 

S r a ž e n i n y. 

Ach = abych, achme = abychme, dych = dybych, dech — 
déchme, déste = dybyste (Budišov), Nevim, kdechme ho naši', 
kohochme tam poslal', cochrae tam dělal'. Dech měl 100 zl, cech 
s' kópil? — cak = copak, dobrytro. 

Souhlásky. 

Spodobování souhlásek. 

1. Jasné souhlásky na konci slov znějí všude velmi jemně, 
s pazvukem samohláskovým: chlib, kry v, had, hned, ploh, vuz, 
číž a t. d. 

2. Ve skupině sh spodobuje se h v ch: schořet, schodit, 
schnilé, schnět, schrnót. 

1, r, ř. 

1. I jest jedno, měkčí o něco uež č. střední I, čímž sub- 
stantiva zakončená na I -la -h přecházejí pod vzory měkké: 
v kotli, do stodole — ve stodoli, v másli. 

I se mění v m ve slově vemblód (jako jinde). 

I se mění v lo ve slovech: sloza, slozet. 

I se neodsouvá v příčestí činném: řekl, sedl, vodnesl. 

2. r se mění v re ve slově haderník (v. hadr), v ro ve 
slově skroz, r se mění v d ve slově kladynet (i jinde na Moravě) . 

3. r netvrdne v r ve slovese udeřiti (hodeřet). 

ř tvrdne v r ve slovech: pořád, dvířka, naťtek (= ná- 
řitek), Jaroměťce, Mesrboťce, Jaromér'cké. 

n, ň. 

1. n neměkne v ň ve slovech: kamen, ječmen, plamen a 
pod.; měkne ve slově den na Ivančicku a Krumlovsku, jinde : 
den — ve dne, 

n se mění v m: rynk — na ryraku (Netín); 
n se vsouvá v slovese zandat (žadoniti, louditi). 

2. ň tvrdne v w ve slovech: dyna, stupen — pod stupněm 
(dle : ječmen — ječmenem) ; 

n se mění v ./: sekaj'na, slaj'na (porůznu) ; 
rí se vsouvá v slabice mě: mněsic, mněsto, mněd. Místní 
jméno Nětín zní Mnětín. 



— 208 — 

(1, t ; (1, ť. 

1. d měkne jako jinde v příslovcích: pocád, vodsád, vodkád, 
v. vodkud; 

d se mění v r ve slovech: svarba, herbavi. 

2. t nemékne v podstatných vzoru kost na Meziřiěsku a 
Třebíčská a částečně i na Krumlovsku (Výmyslíce): kost, po- 
vinnost, spravedlnost, nět, štvrt, smrt, cliut, mast, kopest, dost, 
host, — t tvrdne v t v imperative zakončeném v «f: pust, 
mast, — ale: cheť, mlať atd., — v příslovci det (= vždyť). 

Na Ivančicku nemékne jenom ve slově dost, sice: kosť, 
hosť, niť atd. 

V Myslibořicích, v Dešové a v okolí t tvrdne ve slově 
dyšt (jinde dyšč). 

t mění se v á ve slově drkat (Zbejšov), v A: ve slovech: 
klosté, klóct, klačet porůznu (na Brněnsku, ve Vedrovicích, 
Zbejšově, Biskupicích, Křoví). 

3. ď a f nerozlišuje se v z a c: «) v příčestí trpném 
sloves IV. třídy: hoděné — hodino, hraděné — hradino, probo- 
děné, zaplatino, vemlátino, chetěné, zatraténá šelma atd. 

6) v iterativech a frekventativech sloves IV. třídy: hádět 
hádim — hádíš — hadi — hádirae — hádite, hádijó, — háďél, 
haďé ; tak : sádět, obchádět, zachádět, kátět, veplátět, hotrátět, 
převratět — převrátím, — rozhadovat — rozhadojo — rozhado- 
val, nařidovat, vesadovat, ohladovat, zacheťovat, vemlaťovat atd. 
Vobili schádi, sloničko vechádí, zachádi atd. 

4. (f a f před t v imperative a) trvá nezměněno: podte, 
plaťte, vraťte (Brněnsko, Ivančicko) ; V) ďse mění v j, — t trvá: 
pojte, hlejte, přijte, pojejte, nechojte — cheťte, plaťte, mlaťte 
(Rudikov a okolí); c) ď i f mění se \ j: pojte, bejte (bedte 
= budte), nejejte, mlajte, plajte, vrajte (Křoví); d) ď trvá, t se 
mění v o : podte, jedte, mlac — mlacte, vrac — vracte (Stěměchy, 
Martinkov a dále za Třebíčem). 

5. f se rozlišuje v c ve slovese chcet v. chcit — chcel 
— chce. 

b, p ; m ; v, f. 

1, h se přisouvá: blízat, blizačka (Ivančicko). 

2. p se mění u v ve slově vták jen na Brněnsku a Ivan- 
čicku; jinde je pták. 



— 209 — 

3. m se mění v n : véno — veneš {= vemu = vezmu), senka, 
senky (= sem). 

4. v se přisouvá : vlaseca v. lasica, vlaštůvka (jako v jazyce 
spisovném). 

v se mění v 6: zbihnót (zdvihnouti) — zbihni to, hóbodka 
(úvodky), bud bule tvá (Zákřany), bedle (Dešov). 

v jest všude přídechem každému náslovuému o : voko, voves, 
vobíli, vorat, navopak atd. 

g, k; h, ch. 

1. k se mění v gx cogr, gasa a p. (Bystrc), v ch: chrt v. 
krtince, v h: hdo, hde atd. 

2. sk mění se před i (í) v se, — ck y cc; znojemské — 
znojemsci, oherské — ohersci, zakřanské — zakransci, moravské 
moravsci, panské — pansci, světské — světsci, jaroměrcké — 
jaroměrsci, — rosické — rosicci, blatnické — blatnicci, medřické 

— medřicci, německé — němecci, katolické — katolicci, mesl'- 
vecké — mesrvecci atd. 

2. h jest přídechem každému náslovnému a, e, z, o (= u) 
o {== ou) v krajině od Brna na severovýchod po Byteš, od Byteše 
na jihozápad přes Dalešice k Budějovicům : hale, hábech, handěl, 
Héva, he {= i), hiné, hiva, ho sóseda, hotekl, hodeřět, hóhor, 
hóvodka atd. 

Na Jaroměřská, Třebičsku, Meziříčsku je přídech k jen 
porůznu v několika slovech: hocho, holica, hozeny, hól (úl); 
sice jsou hlásky čisté: abech, o sóseda, odeřil, óroke, ohli atd. 

Na Krumlovsku, Znojemsku a Budějovsku přisouvá se h 
k náslovnému í^(^): hFst, Wd, hťtost, Wpa, Wžka, Wska (= líska). 

h (ch) se vsouvá ve slově motchél, hroždi (skoro všude). 

h se odsouvá : vězda, vizdat, řbet, rané (hrany), ložek, dopak? 
depak, dypak.*) 

3. ch se mění v fc: vokliplé, — kvála (Budišov), v s\ sco 

— scete — scel. 



*) Šembera v „Základech dialektologie" na str. 43. uvádí z Hostími 
tvary: grich, gresit m. hřích, hřešit. Těch ani v Hostími ani v celém okolí 
nikde není, a tuším že nikdy nebylo. V těchto a pod. slovech není hlásky g 
ani v nářečí lašském na samém rozhraní řeči polské. 

14 



— 210 — 

z, s, c. 

1. z měkne v ž: kolomaž, kolomazník, stezka. 

z se vsouvá: nahrazdit — náhrazda, ohrazdit — ohrazda. 
z se odsouvá: ricadlo (zřicadlo = zrcadlo). 

2. s měkne v s : šahat, podošihnót (Rudikov), muset — muši, 
musel (mošil) na Budějovsku. 

s se mění v j před sykavkou : proj za nás (na Budějovsku) 
« se mění v c: plíct, myct (mésti), vyct, kract (Krumlovsko), 
jaroměrcké, v ch: chcípnót. 

3. c se měkčí v c: dečke — dyčky. 

• ž, š, č. 

1. i mění se v 2: řizavé (rezavý). 

ž mění se porůznu píed sykavkou vj : aj se vrátím (Radošov). 

2. si je i v tomto podřečí všude za č. št\ měščan, ščesti, vy- 
jmouc dyšt (v. str. 208.) 

3. ic bud se zřetelně vyslovuje: kočce (Budějovice, Ště- 
měchy), bud zní jako cc (c): koce, nebo přechází v ./c: kojce 
(Radošov), vorajce (Hroznětín). 

4. íh před / mění se v Se. jeřiček — jeřišci (jiřička pták), 
kováříček — kovaříšci (červená ploštice stromová). 

j- 

i náslovné mění se v ^ na Brněnsku, Ivančicku a Krumlovsku 
jinde jen porůznu: híva, hiné v. jit, jíme (Bystrc), hináč, hiščerák 
(krtonožka), hit, hiva v. jim, jiné, Jidáš (Vedrovice), híva, Hínošov, 
hiné, liiskra, hišče (ještě), hidro — hidrata =: jádro (Zakřany), 
ikavec, ikre, išcerka v. jit, jisté, jiskra, jíme, jich, ji (dat.), jíva 
(Rudikov). 

Ve středosloví j vyznívá zpravidla zřetelně: bojijó se, 
hrozijcj, pije — piovaté (pihy). 

V Bystrci se vyslovuje půjdu, jinde pudu. 

Spojka jestli zní: ešl' (Eudikov), hešl' (Hroznětín). Hešče 
na Krumlovsku = ještě. 

j se mění všude v ď ve slově dáma. 

P ř e s m y k 
Žlica (žťca) — Ižica, kotkavé — koktavý (Zbejšov), čer- 
chané — čechraný (ib.), konólia — kolónia (ib.), hynti — hniti 
(niti, Bystrc). 



211 



Skloňování jmen podstatných. 







1. Vzor holub, 


dub. 


Jedn.: 1. 


liolob 


dob 




2. 


holoba 


doba 




3. 


holobovi (ov) 


dobo 




4. 


holoba 


dob 




5. 


liolobe 


době 




6. 


holobovi (ov, o) 


dobo (ě) 




7. 


holobem 


dobem. 


Množn. 1. 


holobi 


době 




2. 


holobu 


dobu 




3. 


holobom (um) 


dobom (um) 




4. 


holobe 


době 




5. 


holobi 


době 




6. 


holobech 


dobech 




7. 


holobama 


dobama. 






2. Vzor mužf 


nůž. 


Jedn.: 1, 


mož 




nuž 


2. 


moža 




■ noža 


3. 


možovi (ov) 


nožo 


4. 


moža 




nuž 


5. 


niožo 




nožo 


6. 


možovi (ov) 


nožo (noži, nož') 


7. 


možem 


nožem 


Množ, 1. 


moži 




nože 


2. 


možu 




nožů 


3. 


možom (Vím.) 


nožom (um) 


4. 


može 




nože 


5. 


moži 




nože 


6. 


možácli (ich) 


nožich (ách) 


7. 


možama (ema, ima) 


nožama (ema, ima), 



3. Vzor obraz: 
Jedn. 1. vobraz Množ. vobraze 

2. vobraza (o) vobrazu 

3. vobrazo vobrazom (um) 

14* 



— 212 — 

4. vobraz vobraze 

5. vobrazo vobraze 

6. vobrazo (vobrazi, vobraz') vobrazách (icli) 

7. vobrazem vobrazama (inia). 

1. Neživotná mají v genitivě jedn. častěji a než u (o) 
jako i v jiných nářečích mor. (I. 18); slyšeti tu i: vod zadá, 
vod předa (Vedrovice). 

2. V lokále jedn. měkké kmeny neživotné mají na Brněnsku, 
Ivančicku a Krumlovsku až po Byteš a Náměšť o (:== u): 
v ohůo, v koso, v leso, na vobrazo, jinde ?', kteréžto se často 
pohlcuje: na stol', v kancelář', v les', na voz' atd. (v. str. 201). 
Den má vedne.' 

3. V dative mn. je na Meziřičsku 07», jinde převládá 
ům (um). 

4. V lokále mn. tvrdé kmeny mají ách n. ec/?, měkké ách 
n. ich (= ích) : ptákách, sedlákách, stromech, domech ; chlapcách, 
mužách, nožích, lesích. 

5. V instrumentale mn. převládá koncovka amo^ měkké 
kmeny mají také ema, ima : hrncema, mečima, lesima, 
volima. 

6. Soudce svým tvarem soci skloňuje se jako správčí dle 
přídavných. 

Vzor vokno skloňuje se celkem jako v ostatních podřečích 
hanáckých: dat mn. oknám, lok. na dřevách, řidčeji na dřevech ; 
genítiv mn. končívá se v é: vokné, kole, hnízdé. 

4. Vzor pole; 

Jedn. 1. pole Množ. póla 

2. póla poli 

B. pólo polám 

6. pólo (poli, pol') polích 

8. polem polima (ania). 

Vzor znamení v3''jmouc instr. mu. ima a skrácené koncovky 
skloňuje se dle řeči spisovné: zeli, do zeli, k zeli, v zeli. Jen 
porůznu vyskytují se tvary, v zelo, v kameni) a p. 



213 — 



Jedn. 



1. reba 

2. rebe 

3. rebě (i) 

4. rebo 

5. rebo 

6. rebě (i) 

7. rebó 



5. Vzor ryba: 

Množ. rebe 



reb (rebé) 

rebám 

rebe 

rebe 

rebách 

rebama 



6. Vzor hosa: 

Jedn. 1. hosa Množ. hoše 

2. hos' hosé 

3 hos' hosám 

4. hoso hoše 

5. hoso hoše 

6. hos' hosách 

7. hosó hosaraa (ima). 



Jedn. 



7. Vzor stodola. 

1. stodola 

2. stodole 

3. stodoli (stodol') 

4. stodolo 

5. stodolo 

6. stodoli (stodol') 

7. stodolo 
Dle tohoto vzoru skloňují se všecka podstatná na la: jáhla, 

škola, skala, trohla atd. 

Vzor starosta má akk. jedn. roven genitivu: potkal sem 
Procházke, Klime, Vávre, staroste, tate. 



Jedn. 



stodole 

stodole 

stodolám 

stodole 

stodole 

stodolách 

stodolama. 



8 Vzor duše. 






1. doša 


Množ. 


doše 


2. doše 




došé 


3. doši (doš') 




došám 


4. došo 




doše 


5. došo 




doše 


6. doši (doš') 




d osách (ich) 


7. došó 




došama (ima) 



— 214 — 

Geuitiv ni 11. všech těchto vzorů ženských končí se z pra- 
vidla na é\ stodole, trohlé, jehle, hré, kure (kůra:, Rozáré, do- 
lině, rodiné, vrané, kacené, žene, sviňé, hospodeůé, žabé, svarbé, 
lampé, kravé, barvé, selké, tetké, roké, kavké, pisničké, švestké, 
knižké, svičké, horčké (ulička), stežké, nohé, koze, břizé, meze, 
hosé, kosé, vose, kapse, slepice, lavice, vovcé, ružé, nušé, Marušé, 
Kačé atd. 

Na Brnénsku těchto tvarů ještě není; na Ivančicku a Krum- 
lovsku jsou již obecný, a vyskytují se jen některé genitivy pra- 
videlné: bab, votypek. 

Jinde obecný jsou jen tvary v e vyjmouc: „Kolik hodin?" 
po různu jen slyšet: drožek, písniček a p. 

Vzor zem skloňuje se jako na Brněnsku (str. 169). 





9. 


V; 


zor 


kost. 






Jedn. 


1. kost 

2. kosti 

3. kosti 

4. kosti 

5. kosti 
6 kosti 
7. kosti 








Množn. 


kosti 

kosti 

kostim 

kosti 

kosti 

kostech (ich) 

kostima. 



1. Instrumental jedn. končí se z pravidla na i\ % chetrosti, 
tó masti, tó hniti, těžko nemoci, za peci, radosti, zlosti, se lži. 
Jen na Brněnsku a Ivančicku jsou ještě tvary : kosťó, hynťó, za 
pecó atd. (vok. kosto!) a po různu na Meziřičsku (v Netíně). 

2. Instrumental mn. končí se z pravidla na ima : starostima, 
hnitima, nemocima. 

Lidi a děti skloňuji se jako v podřečí tišnovském (str. 190). 



Jedn. 



10. 


Vzor mrkev 






1. mrkev 




Množn. 


mrkvě 


2. mrkvě 






mrkvi 


3. mrkvi 






mrkvjáni 


4. mrkev 






mrkvě 


5. mrkvjo 






mrkvě 


6. mrkvi 






mrkvjách 


7. mrkvjó 






mi-kvjama. 



— 215 - 

Tak skloňuje se mimo jiné (korotev, pánev atd.) též krotev 
(krov na střeše). 

V Bystrci jsou ještě tvary tišnovské : mrkvja, korotvja atd. 

Kry v má ve všech ostatních pádech : krvi. 

Dle vzoru hřibe — hřibjata skloňují se také některá 
neživotná na ě (e). 

11. Vzor idre (jádro). 

Jedn. 1. idre Množn. idrata 

2. idrete idrat 

3. idreti idratom 

6, idreti idratech 

7. idretem idratama. 

Nominativ jedn. je také: jidre, hidre — idro, jidro, hidro, 
ostatní pády jsou zpravidla dle idre: hidrete, hldrata atd. 

Tak skloňují se: košče, vohnišče, strnišce, tržišče, brabišče 
(mraveniště) a p.: na vohniščeti, brabenci só v brabiščeti, po 
všech tržiščatech. 

Porůznu jen vyskytují se některé tvary na isko (dle vokno) : 
strnisko, žitnisko v. žitnišče, vovesnišče a p. 

Hnízdě n. hnízdo skloňuje se též dle vzoru hřibe: hnízděte, 
na hnizděti, hnizdata. 

Duál roce pořídku se vyskytuje : roce mně bolele (Bystrc) ; 
obyč. roke — roké - rokám atd. — gen. a lok. rokó, noho (na 
Budějovsku). 

Skloňováni jmen přídavných. 

Jedn. 1. dobré — dobry, dobrá Množn. dobři, dobry 

2. dobryho dobry dobrech 

3. dobryrao dobry dobrém 

4. dobryho — dobry dobro dobry 

6. dobrým dobry dobrech 

7. dobrém dobro dobréma. 

Genitiv, dativ a lokal jedn. r. ž. je dohry, z bily hos', vod 
uáhly a nenadálý smrti, hodný ženě, v cisty a studeny vodě, 
jedny toze bohatý holce, k sedmy hodině, my malý čeří. 

Zvláštní je pád předložkový na otázku kde?: bele sme na 
krátký, na dlóhy, na široký, na břjchovsky, ve stříbrný (názyy 
pozemků ve Vedrovicích a Myslibořicích). 



— 216 — 

Přídavné přisvojovací od Brna po Znojmo a odtud po 
Budějovice je uj -ova -ovo, jinde n -ova -ovo. Skloňuje se celkem 
dle vzoru dobré. Jako jinde tvoří se i tu taková possessiva i od 
vlastních jmen adjektivnýcli: Hladku -ova -ovo, Pokornu, Novotnuj. 

Komparativ má celkem pravidelné tvary hanácké : známé 
— známjéši, modré — modřéši, blízké — bližši, chode — chodši, 
lehké — lehčéši, hezké — hezčéši, krátké — kratší. Sladké má 
sladši i sladčéši, svaté — svaféši, dobré — dobřéši (= chutnější, 
sice lepši). Na Budějovsku nerozlišují k \ č před e: dívokéši, 
lehkéši, grubskéši. 

Skloňování zájmen. 

1. já me 

2. mně, mě nás 

3. mně, mě, mi nám 

4. mně, mě nás 

6. mně, mě nás 

7. mnó nama. 

Genitiv, dativ, akkusativ a lokal mé je v některých osadách 
na západ od Třebíče, na př. v Štěměchách, dativ mi na Budějovsku. 

1. te 

2. tebe, tě sebe 

3. tobě, ti, ť', tě sobě, si, s', se 

4. tebe, tě, ti, ť sebe, se, si, s' 

6. tobě sobě 

7. tebó sebó. 

Dativ ti (ť), akk. té je na př. v Myslibořicích, Štěměchách, 
Radošově. ^ 

Dat. i akk. ti (ť) ve Vedrovicích, Křoví, Budišově, Rudi- 
kově, Biskupicích. 

Dat. té, akk. ť' (ť) na Ivančicku. 

Dat. i akk. se je na Ivančicku a Krumlovsku ; jinde většinou 
dat. i akk. si (s'). 



1. 


von — vono 


vona 


voní — voně 


2. 


jeho, ho 


ji 


jich (ich) 


3. 


jemo, mo 


ji 


jim 


4. 


ho,jé —je, ho 


jo 


je (jich) 


6. 


něm 


ni 


nich 


7. 


ném 


ňó 


nima. 



— 217 — 

Akk. m. jest ho i jé vedle sebe ; předložkový akk. je zpra- 
vidla ňé. Někde je ^o pro životné, jé pro neživotné (Jaroměřice). 
Akk. str. r. jest většinou je, někde je ho pro mužs. i střed, rod 
(Biskupice, Hroznětín). Akk. mn, jich vedle je na Krumlovská. 
V Biskupicích jest lok. /íow, v Dešově: za ňo = něho. 

Jejich skloňuje se, jakož i jinde : jejichho, jejichmo atd. 

Mnj — md — mu skloňuje se celkem dle dobré -á -y. 



1. 


náš — naše 




naša 


naši — naše 


2. 


našeho 




naši 


našéch 


3. 


našemo 




naši 


našem 


4. 


našeho — naše 




našo 


naše 


6. 


našem 




naši 


našéch 


7. 


našem 




našó 


našéma 




1. ten — 


to 


ta 


ti — te 




2. toho 




ty 


téch 




3. torno 




ty 


tém 




4. toho - 


to 


to 


te 




6. tem 




ty 


téch 




7. tém 




tó 


téma. 



Porůznu vyskytuje se i v tomto podřečí tvar teví = ten 
(Křoví). Sesilněné tvary jsou: tentom, tentok, tenlen, tenlek. Za 
ženské tvary ťy je v západní časti toho podřečí té. 

Právě tak se skloňuje kdo, jen že v lokále zde onde se 
vyskytuje tvar kom (Dešov). — V Biskupicích: v čom. 

Skloňováni číslovek. 

Jeden — jedna — jedno skloňuje se dle vzoru ten, jen že 
v lok. jedn. bývá častěji jednom než jedněm. 

Dvá — dva — dvé^ tři, styři — štyry mají obecné skloňo- 
vání hanácké. 

Sedům, vosům, má: do sedum', vo vosům' (Rudikov); na 
Krumlovsku sedm, vosm — sedmi, vosmi. 

Pět — deset má dat. pětim, desitim, instr. pětima, desitima. 

Za mnoho říká se: moc, močka, mockal', moclik (kolik). 

Kolik skloňuje se po hanácku: do koliki o koliki (Krum- 
lovsko). 



— 218 - 

Toliž = tolik (Jaroraěrice, Budějovsko). 
V.šecek — všecka — Kšecko má častéji skloňování zájmenu é 
nežli složené : všeho, všemo, všech atd. Nom. pl. je : všeci n. všici. 

Časování. 

Časováni tohoto podreči neliši se hrnbě od ostatnich pod- 
řeči hanáckých. Zvláštností jeho jest a) že piechodníkň má velmi 
po skrovnu; zná jich jen několik ve smyslu způsobovém a ča- 
sovém: seďa, stoja, leza, kleča, stávaja, lihaja, nepřimiřaia: Ten 
člověk žije nepřimiřaja jak hovado, h) že ve středním rodě u/ivá 
přičestí činného o tvaru neurčitém: je tam zmrzlo, už je dost 
namoklo, přeložila sem, bélo to (= tu, v pokoji) vechládlo, c) 
že má zvláštní neurčité přičestí trpné v neosobní vazbě trpné: 
Už je zaplatino - pivo je zaplatěny, už máme vemlátino — 
žito je vemlátěny, je psáno — psáni je napsaný, dež jo i krávu) 
prodáváno, je zamračino — nebe je zamračeny, je zamčiuo, 
už bélo pojedyno atd. 

I. třída. 

Vest (vect: Štěměchy, Dešov) — védo — vedó, vedyno, 
číst — čto — čti — přečtyno, kvyst — květo vodkvětlé, 

zamést — zameť (zameč) — zametyno — zametat, plést (plict: 
Štěměchy, Uešov) — pletyno, příst — předo — přidl — před 

— předyno, krást (zde onde: kract;, nést zanesino (zanešinoj 

— vodnešené, lézt, vézt — vodvezino — vodvežené, pást — 
napasino — napasené, třist — třisl — třes votřešené, zibst 
(zábst) — zabe — ziblo — voziblé (ob. voznobené), péct (pyct) 

— pečo — opeč — opečené — napečino, moct — mužo — 
pomož, tlóct — tločo — potločino, říct, síct — posečino, týct, 
vlict (vlecti, rožit — rožo — rožó — roži — rožel — rožito> 
zapnót — zapnoté, vzít — véno — veneš — venó — veů — 
veňte (v. vemo, vezmo) — vzal, vžito — začít — začal — za- 
čito, otit — oťal (otl) — otito, žit žno — žal - požito, třít 

— tři — třite — třel -— otřety, mřít — omrlé, za\ řit — za- 
vřete, mlet — melo — zemlino, pohřit (= pozříti) puhíu — 
pohři — pohřel — pohřeté, kret — krejo — zakré zakrél 

— zakreto, met — raejo orné — omel — unieté — ometo, 

— lit — lijo — nali nalil — nalito, vit — vijo — zvi — vil 

— zvito, plet — plejo — plel — plete, plot — plojo — plol 

— plote. 



— 219 — 

Za cist užívá se obyčejné slovesa řikat. Hnísti je neznámo, 
užívá se za ně sloves : válet (těsto), tlačit (boty), mačkat (šaty). 
Podobně neznámo jest másti; říká se: plíst někoho. — Za 
,,najmót dělníka" říká se „zjednat si". V Radošově neužívají 
slovesa otit, nýbrž toliko oseknót. Sloveso kouti tvarem kovat 
přestupuje do V. třídy: kovám — kove — koval. Za douti 
říká se démat. 

Na Krumlovsku slyšeti infin. moce (moci) : Až nebodo moce 
dělat. 

II. třída. 

Minót — mino — minol — minoté. 

Tisknót — tiskno — tiskni — tisknite — tiskl — tisk- 
noté. — Ani se nehl. 

III. třída. 

Omet — omim, omijó — omjé. 

Trpět — vetrpino, chcet (chcit) — chco (sco) — chce — chcet. 
Hleděti přestupuje tvarem hlidat do V. třídy: Co hlidáš? 
Nehlidé! Hlidal sem. 





IV. třída. 




platět 




plať (plac) 


platím 




plaťte (plačte) 


platíš 




plaťme (plačme i 


plati 




platěl, -a, -0 


platíme 




zaplatino 


platíte 




zaplatěné. -á, -y 


platijó. 







O záměně hlásky i v e v infinitive a příčestí činném 
viz str. 203. 

O rozlišování zubnic v imperative a příčestí trpném viz 
str. 208. 

V. třída. 

1. Vzor dělat má v 3, os. mn. zpravidla: dělají, volají, 
chovají, zpívají; jen porůznu: dělajó, volajó atd. (Dešov). 

2. Vzor kácet nerozlišuje zubnic ď a f: kátět, hádět, vob- 
chádět atd. (v. str. 208). 



— 220 — 

3. Vzor hřit seslabuje v indik S y i: hřijo, vokřijo, smijo 
se; imperativ: zehfi se, přé ino to, vokié, nesmi se; příčestí 
činné: hiil, vokřii, smil se. 

4. Vzor tesat má tvary pravidelné: tešo, kolibo, kopo, 
viiřo, češo atd. 

Sloveso klouzati se má tvar klóhat se. 

VI. třída. 
Kopovat — kopojo — kopojó — kopoj — kopoval — ko- 
pováno — kopované. 

Slovesa bezpííznaká. 

1. Dat — dám — daji — dé — dáno — dané. 

2. Vědět — vim — vijó — pověz — povědino. 
Onikajíce říkaji vědi (Budějovsko), viď — vidte, ved — 

vedte, vede — vějte (Krumlovsko, Myslibořice), vida (Jaro- 
měřictí). 

3. jest (zde onde hest) — jim — jijó — jez — snědyno 
— snědené. 

4. bet: 

so (sem) néso (nésem) bed — bedte 

ses neseš bel 

je néni (néně) 

sme nesme 

ste neste 

só nésó. 

Tvar sem slyšeti porůznu na Meziřičsku, méně v Dešově. 

V otázkách užívá se v 2. os. mn. tvaru sete: Sete doma? 
Sete tam? Nesete nemocné? 

Tak mluví se i jinde na západní Moravě, jmenovité i na 
Ždársku (na př. v Bohdalově), kdež záporný tvar zní nejsete. 

Zde onde říkají bujdo za budo: bujdo psát (NáměšÉ). 

Příslovce. 

Tudle, tudletky, tudletkym, támle, semka, tadytky, ta- 
dytkom, vocadky, tanilen, tamlek, votátok (odtud), dol, pod dom, 
venko, venka, venky. 



— 221 — 

Včilí (Bystrc), nicky — ň'čkom — nynčkom — nynčkym — 
nyčky — neničky — nyčkym, vonegdá — vondyno, dotavád, 
posavad, prvý, tepráv (Jaroměnce\ putum — putym — poto- 
mek, dečke, kvičeró. 

Ten až měl stracho ! (= teprv). Mezi nimi bělají se bu- 
dovy ha jednotlivé, ha ve vesničku shluklé (Fr. Stránečka), 
bárci, pozticha, lale ! (= hle !), han (ano), nešt, také, jesli - esli — 
jesl' — esl' — hesl' — hešl', e — he (= i). 

Korapai-ativ příslovcí má koncovku ijá n. ijác: špatnijá, 
sladčijá, pobožnijá, teplijá, chladnijá, pěknijá, škaredijá, pozdijá, 
kratčijá, zimnijá — nebo: teplijác, zimnijác, pozdijác atd. 

Počínajíc od Biskupic, Jaroměříc a Třebíče na západ 
končí se komparativ příslovcí na e/c: pěknějc, teplejc, dulejc, 
na hořejc, chladnějc, hlóbějc; — v Radošově: teplejic, tmějic, 
lacinějic. 

Bád má komparativ: réši. 

Vo chodech serotkách a vo andělo. 

Bela vdova toze chodobná; děti mjela jako smeti, ale ve 
všem jiným nedostatko dost. Bela dobrá matka, starala vo svy 
děti, jak jen mohla, do ópado pracovala, abe je veživila, ale což, 
dež to přece jen malé kósek chleba bélo, co vedělala, na tolik 
zobu. Trápila se nad tém, kradla, až olehla a těžko se rozstonala. 
Dež se ož bližela k poslední hodince, poslal k ň' Panbu anděla, 
abe došo jeji do nebe vodvedl Dež anděl k její posteli přistópil 
a plačici serotke vokolo ni stát viděl, bélo mo jich lito a vrátěl 
se do nebe proset votce nebeskyho, abe nechal ješče tém serotkom 
matko na živě. Dež před votce nebeskyho vstópil a prosbo svó 
mo přednesl, votec nebeské řekl mo: „Vrať se na zem, potop se 
do mora a dones mje ze dna mořskyho kamen." 

Anděl vrátěl se na zem, pohróžel se do mora, vzal velké 
kamen a k votco nebeskymo se s ůém vrátěl. Votec nebeské 
kamen vzal, jako kósek chleba v pólo rozlomil, a bélo v něm 
plno drobóčkéch zvířátek. „Hle", řekl andělovi, „jako na sta 
žije to v tem kameni rozličnéch drobnéch zvířátek a nedám jim 
zahenót, tak e nezhenó serote na zemi". Dež to pověděl, votec 
nebeské kamen složel jako spíš bel, dal jé andělovi a poročel mo, 



— 222 — 

abe jé donesl zas do moía. Za pokoto. že mjel tak slabo důvěro 
k votci nebeskymo, kázal nio tři léta na zemi pobet a lidem 
slóžet. 

Sel tedy andél zas na zem a vstópil do složbe o pána, keré 
mjel hrozny bohatstvo. Au' žene nemjel, au' děti, ani píitelicka ; 
a taky si jich nežádal. Nač pomeslel, to se mo stalo, kam se 
mo zachtělo, tam jel, každá vula se mo veplněla; ale dobryho 
žádnymo neodělal au' za mak. Na lidi bel zlé, a neřádi o něho 
ani za drahý penize složil'. Ale anděl měl andělsko trpělivost, 
a pán si jé brzo voblibil a kam se hnol, bral jé všade s sebó. 
Jedno vebral se pán na lov, anděl s ůém. PiišP do velkyho 
lesa, a tam pán, dež honél srno, hloboko do lesa zablódél a cesto 
zpátke najit nemohl; anděl bel mo všade po boko. Noc je pře- 
padla, a ponéprv ve svým živobeti pán spal na holý zemi. Ale 
víc než to, hlad jé trápil, a všade posto, aů' plaňóške vidět ne- 
belo. Jak rád be bel za vděk vzal néčerůéšim kóskem chleba, 
debe ho bélo. Hladové, onavené ráno stal, a zas na cesto se 
vedál". Drohé den naši' ož ledakde planóško, čerstvé pramen, 
černó maleno, ale na stopo člověka nepřišl'. 

Pán klel a zas plakal a hoboval, ale anděl jen ho těš'l a 
mo domlóval, abe důvěřoval v Pánaboha, ten jediné že jim po- 
moct muže. Ale pán na Pánaboha málo dbal. Tak blódil' moc 
dni v tem les' a živil' se jenom kořinkama, lesnim ovocem, 
a ešl' někde veverko pán zastřeFl, že s' jo opekl'. Ale na tem 
nebelo dost. Jednoho dne přepadl' je v noc' zbojnic', a dež viďél' 
na pánovi pěkné šat, do čistá ho vo všecko vobrál', baješče ho 
sbil'. Debe nebelo anděla, nebel be pán an' stal, ale anděl mo 
rané zahojel. 

„Ach snad tade v tem les' zahenem", naříkal pán. 

„Jen te mjé, pane, důvěro v Pánabohoha, jen von nám 
muže pomoct !" řekl anděl. 

„Ach co se bode Pánbu vo nás starat!" zabročel pán. 

„Dež se e te, pane, vo něho nestaráš, von se přec vo tebe 
stará, a debe se nestaral, bél' bechme tade zahenól'." 

„No a nezahenem? Det nemáme an' šatu, aů' ň'c, čém 
bechme se zachránil'", pravil pán. 

„Stau, pane, a pudem toto stežkó, dófám v Pánaboha, že 
dojdem k dobrém lidem." 



— 223 — 

..No až se zase dom vrátime. vodslóžim se ti dobře za tvó 
složbo", pravil pán andělovi, ale anděl zavrtěl hlavo, že žádno 
vodméno nežádá. Cestičko tó prišl' vskotko z lesa ven a do 
dedinke, kde přebévál' dobiji, ale toze chodí Tdi. Na stráních, 
na pianech polích, motekó jen pokopanéch, špatný jen rostlo 
ž'to a voves. Kósek chleba jen jako popel šedyho a trocho mlíka 
keselyho dostál' pocestní, ale z opřímnyho srdca jim bélo dáno; 
pánovi nedražší jídla, co na stol' míval, tak nechotnale, jak ten 
černé chlíb A nejen vo clilíb se s němá rozdělil', ale e šate jim 
dál', dež slešél', že só vo šate volópeň' vod zbojníku. Pán, dež 
viděl, jak ti chodí Tdi rádi jím pomáhají a vo poslední sósto 
s neznáméma se dělijó, rozpomenol se, že, třebas bel bohaté, 
nikdá Tdem nepomohl, e ominěl s' v docho, až se dom vrátí, že 
bode lepší dělat, než spíš dělával. Anděl znal raešlenke jeho a těšel 
se z toho, že se pán nad sebó rozpomenol a jinač dělat s' ominěl. 

Dež se o dobrech těch Tdi poselníl' a s' vodpočínól', 
anděl vedl pána svyho dom. Třetího dne příšl' zase do dědině. 
Anděl vedl pána k néposledůéši malý chalópce. a podíval' se 
vokynkem do sekií'ce. Modlilo se tam v chody sekůčce šest 
děti za svó maminko a prosel' Pánabolia, abe je nevopóščel. 

„Vidíš, pane, to só serotc', nemají matke ani votce, jen 
votce nebeskyho." A dež k město přicházel', anděl se zastavil: 
,,Ň'čkom dí jož, pane, sám dom, já jož s tebó bet nemužo, nebo 
tři roke mínole, co ti shižím, a ň'čkom se mosím vrátět k votco 
nebeskymo, Dófé v Pánaboha a pomesl' dobrém na te serotke 
abe s' e Pánbu jedno na tebe dobrém zpomjel. Dež to pověděl, 
zmizel. Pohnoté vodešel pán do mjesta, a co s' ominěl, to e ve- 
konal; všecko nádhero zanechal a stal se přívětivém, milo- 
srdném votcem šesti serotku. 

Rudikov. Přepsala si. Jos. Šťastná. 

Mluva města Třebíče podstatně se liší od podřečí osad 
okolních, majíc do sebe ráz obecné češtiny. 

Samohlásky. 

1. a se přehlasuje: do kopce, do koše, od zetě, od učitele, 
potkal komínáře, růže, duše. Po c v nominative jmen rodu 
ženského drží se tvary nepřehlasované vedle přehlasovaných : 
žlica, čepica, palíca; tak i kaša. 



— 224 — 

2. é, ie většinou se krátí: dešt, měno, pero, klešče, nést, 
lézt v. chliv, mliko, prstýnek, kamynek, putynka. V koncovkách 
adjektivných mění se v j/ : dobryho, dobrymu, po pátý, půl šestý. 

ě imperativně mění se v i: sednite, kleknime, zavřité. 

3. i má ve všech slabikách zvuk čistý: lid, křivej, sirotek, 
žid, nosit, vařit atd; 

í se krátí skoro ve všech slabikách kmenových a ohýba- 
cích: dilo, bilej, písmo, zajíc, mřit, dřít, zapírat, nosívat, uhli^ 
hovězí, duší, kosti, růži (instr: sg. a gen. pl.), nosím, chodíme, 
chlista, klič, v zimě, cisař, šipek, čítat, rohlík, žebřík, košíček. 

V ej mění se jen ve slovech: vozejk, nožejk, cejn, cejtit. 
Za mor. psíček je tu č. pejsek. 

4. y je čisté: ryby, pysky. Jen slovesa myt, kryt, ryt 
mění y Y e \ indikativě: meju, kreju, rejů; 

ý se mění v ej: bejk, peicha, pastejř, vejmluva, mejlit se, 
dobrejch. 

B. o se mění v m ve slovech: kůže, kůzle, stůj, v. neboj se. 

6. u má zvuk čistý: budu, hubu, kup cukru; 

11 se mění v ou: dlouho, kout, za stodolou, vedou, žaloudek, 
« a 01/ v ohýbacích koncovkách jmenných přehlasuje se v i 
(í se krátí) : růži, duši, za peci, naši stodolu, za naši stodolou. 

Po c drží se w, ou: palicu — palicou, čepicu - čepicou. 

7. « se krátí: dvůr, stul, růže, sousedu. 

8. aj drží se ve slovech: kraj, hajnej ; 

ej přehlasované i původní se nemění : zavolej, přej, nasej, 
nejlepší; 

ý ^ yj se mění y i, y: pí, bi, uši, uži, umy, zakry. 

9. Zvláštní délky jsou: zeli, pivo, Bože, na hóře. 

Souhlásky. 

1. I jest jedno, střední. Substantiva na el a la kolísají 
mezi skloňováním tvrdým a měkkým : učitel — učitele i učitela, 
do popele, v popeli, do školy i do škole, ve škole, dvě školy 
i škole. 

2. d se mění ve zvláštní, ne příliš zřetelné ?• ve slovech : 
gro, gre, gry (kdo, kde, kdy) a p. 



— 225 — 

3. Přídech v je pravidelný : vokno, voko, voves, voběhnoiit. 
Přídechu h není: abych, udělal ouvod, oul. 

4. st neměkne v sť. host, chytrost, ale: niť, štvrt; 

ď, f imperativně se nemění : nechoďte, zaplať — zaplaťte -, 
řaď nemění se v c a 2 v iterativech V. třídy (jako 
okolním podřečí): kátět, uklidět, vychádi. 

5. šč nemění se v st měščan, neščesti, ščedrej. 





Skloňování. 




Jedn. 1. ten 


náš 


malej 


kluk 


2. toho 


našeho 


malyho 


kluka 


3. tomu 


našemu 


malymu 


klukovi 


4. toho 


našeho 


malyho 


kluka 


5. ty 


náš 


malej 


kluku 


6. tom 


našem 


malým 


klukovi 


7. tym 


našim 


malým 


klukem 


Množn. 1. ty 


naše 


malý 


kluci 


2. těch 


našejch 


malejch 


kluku 


3. tem 


našejm 


malej m 


klukům 


4. ty 


naše 


malý 


kluci 


5. vy 


naše 


malý 


kluci 


6. těch 


našejch 


malejch 


klucích 


7. terna 


našejma 


malejma 


klucima. 



Podstatná měkkého zakončení mají v lokále jedn. i: na 
koni, v koši, v koláči, v háji. 

Vzor obraz má v lokále jedn. i: na vobrazi, v lesi, na vozí, 
v nom. mn. y: vobrazy, lesy, vozy. 

Skloňování zájmenné a složené má v nom. mn. pro všecky 
tři rody stejný tvar: vaše chlapci, znojemsky měščani, německy 
hrušky, moravsky vina, turecky vojáci. 

Akkusativ mn. rovná se nominativu : Viděl jsem vojáci 
vtáci, komináři. 

Lokal mn. končí se na ich a [ech -. vojácích, vtácich, nožích, 
učitelích, stromech, hodech. 

Instrumental ran. po měkkých souhláskách končí se na 
ima: mužima, koníma, učitelima, kosíma, nožima. Jména na A a c/i 

15 



- 226 — 

tvoří jej od nominativu mn. : klucima, vojácima, vtácima, hošima. 
Po jiných souhláskách má koncovku ama: holubama, prutama. 
Přítel má v množn. čísle : 1. přátele, 2. přátel, 3. přátelům, 
6. přátelích, 7. přátelíma. 



Jedn. 


1. 


ta 


naše (a) 


bila 


koza 




2. 


ty 


naši 


bily 


koze 




3. 


ty 


naši 


bily 


kozí 




4. 


tu 


naši (u) 


bílou 


kozu 




6. 


ty 


naši 


bily 


kozí 




7. 


tou 


naší (ou) 


bílou 


kozou 


Množn. 


1. 


ty 


naše 


bily 


kozy (e) 




2. 


těch 


našejch 


bilejch 


koz 




3. 


tem 


našejm 


bilejm 


kozám 




4. 


ty 


naše 


bily 


kozy (e) 




6. 


těch 


našejch 


bilejch 


kozách 




7. 


terna našejma 


bilejraa 


kozama. 






1. 


mrkev 


mrkve 








2. 


mrkve 


mrkví 








3. 


mrkví 


mrkvím 








4. 


mrkev 


mrkve 








6. 


mrkvi 


mrkvích 








7. 


mrkvi 


mrkvima. 





Instr. jedn. končí se zpravidla na /: kosti, niti, za pecí. 

Instr. mn. substantiv rodu ženského i středního měkkého 
zakončení má koncovku imai kostíma, dušima, ružima, věžima, 
čepícíma, polima, vejcima. 

1. Ruce, 2. 6. rukouch, 3. rukoum, 7. rukama. 

Vlastní jména přídavná tvoří genitív mn. dle substantiv; 
u Slabu, u Novotu, vod Budišovsku. 

Vedle tvaru o něm slyšeti také o ůom; ale jen: o čem, 
o ničem, po všem. 

Časování. 

Infinitiv: klact, kract, vect, nést, plect, přist, třást, vézt, 
lézt, péct, téct, vlect, zapnout — zapal (i zapnul) — zapatej 
(i zapnutej), začit i začnout, žit i žnout. 



— 227 - 

1. osoba jedli, a 3. mn. : vedu — vedou, piju — pijou, ležim 

— ležijou, chodim — chodijou, vim — vijou, jim — jijou, volám 

— volaji, dam — daji. 

Přechodníky jsou jen: stoje, leže, kleče, sedě (i: v stoje, 
v leže atd.) 

Příčestí činné kmenů zavřených I odsouvá : pad, sed, útek, sněd. 

sem byd 

ses byďte 

je bydme 

sme bejt. 
ste 
sou 

Podobně i mluva města Velkého Meziříčí jest podstatně 
obecná řeč česká a liší se od třebičské jen málo čím. 

1. a se nepřehlasuje: do kopca, do kosa, od učitela, duša, 
ruža, palica. 

2. yj imperativně mění se v ej; uměj, zakrej, rejte. 

3. Akkusativ mn. odlišuje se od nominativu: tí naši malí 
kluci — ty naše malý kluky. lustrum, mn. končí se zpravidla 
na n,ma: klukama, košama, nožama. 

4. Zájmeno ten má v množném čísle: 1. ti -ty -ty, 2. tejch, 
3. tejm, 4. ty, 6 tejch, 7. tejma. 

5. Přídavné přisvojovací má tvary : uj -ova -ovo : souseduj 

— sousedova — sousedovo. 

6. Sloveso bejt má v 1. os, jedn. su. 

7. Přechodníky jsou tytéž jako v Třebíči, ale a se v nich 
nepřehlasuje: seďa, leza, stoja, kleča. 

Ostatek je všechno jako v Třebíči. 



XII. Kunštát. 

Hranice: Kunčinov, Bedřichov, Cernovice, Tasovice, 
Hodonín, Kunštát, Rudka, Sulikov, Vránová A), Lazinov, Skrhov, 
Skříb, Bradleny, Bohounov, Ustup, Crhov, Louka, Brťoví, Ko- 
roužné, Kobylnice, Kozlov, Rožná, Moravec, Pykarec, Radkov, 
Libochov, Mezihoří, Litava, Husle, Manová, Doubravník, Sejřek, 
Nedvědice, Štěpánov, Cernovice. 

15* 



— 228 — 

Hranice tohoto podřečí nelze vymeziti až do poslední vsi. 
Na hranicích jeví se přechody k podřečím sousedním, že ne- 
snadno stanoviti, kam tu onu osadu připočísti. Křížanov se svým 
pozadím snad lze už počítati k Meziříčsku, ač se tam toliko 
koncové m a ^ mění v o a e": budo, hubo, rybě, pyské, té hruškě ; 
zdá se však, že odlišení toto od podřečí meziřičsko-třebičského 
vzniklo teprve dobou novější. Ci a si zaméiiuje se tam posud 
v ce a se: cebula, cegán, sela, selnica, serkě. 

Osady Olší a Drahonín u Doubravníka kloní se již k pod- 
řečí tišůovskému: pru vůdfi. 

V BohouĎově jest mnoho přistěhovalcův, od Svojanova; ti 
pak mluví podřečím tamější krajiny : dobrej člověk, dej, za našou 
stodolou. 

V Louce na Kunštátsku starší lidé mluví jako v Prose- 
tíně, mladší už vyslovují ov, ej. 

Zajímavá je v této krajině osada Vránová. Západní její 
polovice, .30 čísel, patřila pod íáru i pod panství do Letovic, vý- 
chodní do Křetína. Ač do školy všecky děti chodily do Křetína, 
přece řeč osady byla rozdělena na křetskou a letovskou a vy- 
rovnává se v obou polovicích v křetskou teprve v nynějším 
mladším pokolení. Ve východní polovici je jedno I jako v západní, 
ale v této značně tvrdší, zvláště před a, o, o, 6 a na konci slov. 
Tam mluví se: budu, buk, hubu, zde: bodó, bok, hobó. Nakřetské 
straně: v čom, v ůom, v našom, na letovské: v čem, v něm, 
v našem. Tam: ryby, pysky, plevy se chytly, zima, zde: rébé, 
péskě, plevě se chétlě, zéma. K témuž podřečí jako západní 
polovice Vránové patří také osady: Jasenov, Zabludov, Skrhov, 
Vlkov, Meziříčsko. Éeč těchto osad proti křetské a vlastní 
letovské nazývají „prostřední". 

Samohlásky. 
a, á. 

1. a je krátké proti českému d celkem v týchž slovecii 
jako v ostatních podřečích moravských : jáma, skala, vraná, raná, 
klada, lávka, práh, bláto, radlo atd. 

Dlouhé jest ve slově pára. 

Jména s dlouhým a: brána, pára, sláma a p. podržují d ve 
všech pádech; jen kráva krátí d v dative mn.: kravám, jako 
všude na Moravě. 



— 229 — 

2. Dlouží se a týchž kmenů měkkých, odsuje-li se koncové 
a (č. «): báň, kán (v. baňa, kana), — tak i: chýž (Koseč). 

Dlouží se a v příslovcích : ledvá, sotva, nihdá, tehda, posad, 
posavad, támle, včera. 

3. Krátí se á v jednoslabičnjxh infinitivech kmenů v ote- 
vrenjxh: dat, brat, spát, lhát atd. 

4. Koncové a trvá celkem nepřehlasováno : lavica, duša, 
muža, póla. Zde onde slyšeti některý tvar přehlasovaný: u otce 
(v. u kříža atd. Prosetín), naše babička (dosti často). 

5. Uvnitř slova přechází á y i a) v zdrobnělých slovech 
na 'tko: hósítko, kuřítko atd., h) ve kmenech sloves: zíbst, 
huvíznót, tíhnót — tíhli pryč, c) v infinitive a příčestích sloves : 
příst — přídi, tříst votřís se, hřít — hříl, přít — příl, vokřít 
— vokříl, smít se — smíl se. 

6. a, á se seslabuje v e: popáset — popásím (Rožná), v i: 
klícek, v o: pomohat, zmohá se, posovád 

e, é; ě, ie. 

1. e se nedlouzí v infinitivech těchto kmenů zavřených: 
vest, vézt, plést, lézt, jezt, v. týct, pýct, kvýst. 

2. e se dlouží v substantivní koncovce teJ, je-li předchozí 
slabika krátká: učitel, pytel, postel; ale: přítel. 

e se dlouží v příslovci: tédi (tehd}^), tédivá. 

3. e se mění v ý ve slovech: krýv, stýblo, dýšč — dýšča 
(v. dešča), drýv, mýno, pýro, šísté, sídmé, prstýnek, dýnko, pu- 
týnka atd., 6) ve tvarech adjektivních: dobrýho, dobrýmu, 
o dobrým. 

4. e se sesiluje v e: zametat, zámět. 

5. é {ie) se úží v ^: chlíb, chlív, mlíko, lík atd. 

6. e Sf^ seslabuje v t a) v imperative: sednite, kleknite, h) 
porůznu v lokále: na půdi. 

^' tvrdne v slabice né'. někdo, něco, a ve tvarech zájmen 
tm: těch, tem, téma. 

i, i. 

1, Po retnicích zní / stejně jako y. 

2. V slabikách li., í% zi\ si, ci, ži, Ši, či jest i čisté : lid, 
peřina, zima, sila, cibula, žito, šidit, čisté, svačina. 



— 230 — 

Jen v infinitive sloves IV. třídy mění se zde onde i \ e: 
nosét, vozét, pálét. vařět, slóžět atd. Přícestí: nosél, vozél, točél 
(Bradleny). 

V příčestí č. mn. čísla rod se většinou nerozlišuje': chlapci 
běhali, děvčata běhali; jenom na Bystřičku: děvčata běhale, 
krávy se pásle. 

3. V slabikách li, ří, z/, si, cí, zi, si, čí zůstává í celkem 
čisté: líto, listí, tříska, stříkat, císař, vyšívat, užívat, čítat atd. 
Pravidelně přezvukuje se a) si \ sé y příponě in místních jmen: 
Karasén, Milasén, Jersén,*) b) sí a zi v genitivě mn. : huse, 
koze, meze, c) porůznu : v země, vozék, psék (ale •• nožík, stehlík, 
atd.), po řéčku (Střítež), čém (Bradleny). 

4. i se krátí v týchž slovech jako jinde na Moravě: hlína, 
lipa, mísa, sila, žila, sníh, dítě. Kromě toho: křída, povídat, na- 
}ikat, zabíjet — zabíjím, popíjet — popíjím. 

5. i se dlouží ve slovech: tří, štyří, všecí (v rodě m.), jích, 
jím, jímá (Kunštát). pivo, křižák, křížuju, klínuju. 

1. ?/ zní většinou čistě: ryby, pysky, hrušky; jenom v pří- 
tomném čase sloves myt, skryt, ryt mění se .?/ v e: meju, 
kreju, rejů. 

V Bedřichově a Kunčinově a s druhé strany v Křižanově 
a v okolí mění se koncové y v é: rybě, raké, mé. V Sejřku 
každé y vyznívá hodně v e: Tak si povidalé tě matké. 

2. ý mění se v é: sékora, meto, sépka, mlén, réč, motel, 
stréc, bévára, pokrévám, dobrech, dobrém, dobréma atd. Místy: 
bél — byl (Buková). 

o. 

1. o zní čistě: kopec, stodola, vokno. 

2. o se dlouží v v v slovech: stůně (Křetín) — stůně 
(Rožná), vůře, chrňmat a v číslovce vůsmé. 

3. o se mění v n v slabice ov sloves VI. třídy: kupuvat, 
vytahuvat, děkuvat. 



*1 Ve Zvoli: Karasejn atd. 



— 231 — 

n, ú. 

1. v zní většinou čistě: budu, hubu, muchu. 

V Bedřichově a Kunčinově a s druhé strany v Križanově 
a v okolí koncové u mění se v o: budo, mucho, hubo. V Kun- 
činově tak vyslovoval muž 501etý (r. 1883), žena 45letá však 
už: budu, muchu, hubu. 

2. u se dlouží v příslovcích: tuze, tule (tuhle). 

3. u se přehlasuje ve slově břich a ve vokatitv^ě : kováři, 
Tomáši! Ostatek trvá: čepicu, našu dušu. 

4. u se seslabuje v y: hlyboké, nabydu, byď. 

5. ú se mění v o: tróba, za našó stodolo, k zelo, v zelo, 
kosťó, jedno ranó, nesó. 

V Bukové ó se málo dlouží a zní skoro jako ou. 

ů. 

1. fi se vyslovuje zdlouha a) ve kmenech: kůzle, kůža, 
můžu, hnůj, stůl atd.; h) v genitívě mn. a v přídavném jméně 
přisvoj ovacím : u Jakubů, chlapec Jakubů. 

V Doubravníku se krátí: kůzle, kuža atd. 

2. f( se krátí ve slovech: pudu, pučit (půjčiti), 

ia, io, au, aj, ej, ij, yj. 

1. Dvojhláska ia vyskytuje se po retnicích a) ve slově 
pjatro, b) ve vzoru holoubě: holóbjata, hříbjata, pópjata, c) ve 
vzoru mrkev: korotvja (v. korotev), hóžvja. 

2. Dvojhláska ió vyskytuje se po retnicích a) ve vzoru 
mrkev: mrkvjó, dratvjó, cirkvjó; tak i zemjó; h) ve vzoru zna- 
mení: v Brtovjó, na krejčiřstvjó, v procestvjó. 

3. Za východomoravské pauk je tu všude pabók, za pauz: 
pavza, pabza (Buková), póza (Bedřichov). 

4. aj se nepřehlasuje ve slovech : kraj, hajné. Sice koncové 
aj se přehlasuje v ej a přechází jako původní ej y é: dé, kréčí, 
zavolé, hřé, přé, nalé, vece, nelepší. 

5. ij se mění v i: pí, bi — bite; po ž a š y í: uží, uší- 

6. yj přechází v é: umě, zakré, v. zakry (Buková). 



— 232 — 

Zvláštní dloužení. 
al, el, U v příčestí Činném se prodlužuje: povídal, dál, 
sedel, béžél, mlátil. 

Souhlásky. 

Spodobování souhlásek. 

1. Skupenina sh mění se u výslovnosti v sch: schon, 
schánět, schorel. 

2. Na konci slova hláska jasná zní velmi jemné, s pa- 
zvukem samohlásky t: zu^, had, sniA, vůe, chlíc, kříž, Crhov. 

1, r, ř. 

1. /■ se odsouvá a) v příčestí činném kmenů zavřených: 
spad, ved, nes, jed, sed, plet. V osadách od jiných podřečí 
sousedních vyskytují se v řeči tvary neelidované a elidované 
vedle sebe (Bra dleny, Vránová, Bedřichov, Nedvědice, Doubrav- 
nik, Sejřek); b) v příčestí činném slovesa dělat: děál — děála, 
huděál, rozděál, i: dál; c) ve slovech: mynář, žica, žička. 

I (el) mění se v e ve slovese mečet — meč — mečí, v la 
vo slově sluza, v m před b ve slovech: vemblód, Vambeřice 
(= Albeřice), Špimberk, v n ve slově končava. 

2. r se mění v I ve slovech : falář, lichtář, léstřík, Kadlík, 
kadlátky a j. 

r se mění v er ve slově chaterné (Pykarec). 

3. ř tvrdne ve slovech: dvírca, pořád a ve slovese udeřit 
od Křetína po Kunštát. V osadách: Roseči, Petrově, Sulikové, 
Rosičce, Ústupe, Knéžovsi a od této čáry na západ již se vy- 
slovuje udeřit. 

n, ň. 

1. n měkne v w ve slovech : kameň, plamen, ječmen, kře- 
meň, den — ve dne, — kovárna, pekárna, kůlna a p. 

2. ň tvrdne v n v předponě ně: nehdo, nehdy. 

?í se mění v j v koncovkách vvi a nina: Hodojín, Dra- 
hojín, Domajín, Róbajín, sekajna n. sekajina. 

H vsouvá se v slabiku me: mněřica, mnět, mněch, smněje 
se, kromně. 

3. n se mění v m před b ve slovech: hamba, homba. 

4. nn se rozlišuje v clu ve slově padna (Prosetínj. 



— 233 — 

(I, ď; t, ť. 

1. d měkne ve slově půía (Kretín). 

d neměkne v příslovcích: vodkud, dokád, dokavad, napřed 
a p.; tvrdne ve slově ted (Kretín); 

d se mění v r ve slově svarba, svarebníci, v z ve slově 
pobízka ; 

d se odsouvá ve slově pořá ; 

d se vsouvá ve slově zdralé. 

2. V imperative ď místy tvrdne: pod — pote, pojed — 
pojedte, byd — bydte (Kretín), jinde většinou: pod, pojed atd.; 

ď se mění v j v místním jméně Nedvějice. 

3. t měkne porftznu ve vzoru kost v osadách od jiných 
podřečí pohraničních : kost v. hnit, zlost, spravedlnost atd. 
(Vránová, Lazinov, Bradleny), kost, dost, zlost a p. (Buková, 
Sějřek, Štěpánov, Černovice). V Bedřichově a Křetíně neměkne 
jen ve slově hnit, v Kunštáté a v okolí neměkne vůbec: milost, 
zlost, mast. 

4. f tvrdne v příslovcích : dyt, at, nechat — nechatsi 
(Roseč). 

V imperative f trvá v osadách pohraničních : vrat — vratte, 
mlat — mlatte, plat — platte (Lazinoy, Bradleny, Bedřichov); 
v Křetíně: mlat — mlatte, plat — platte, v Prosetíně: záplat — 
zaplatte v. neutrat, v Černovicích, v Doubravniku: vrac — 
vracte, zaplač — zaplačte. 

V imperativní koncovce sf tvrdne f v Kunštátě a v okolí: 
pust, namast. 

Ve slovese chtět mění se f v c na Bystřičku : scet — scu 
— scél. 

5. dj a tj mění se v z a c v příčestícli sloves IV. třídy a 
v iterativech sloves IV. třídy: vyhozené, převrácené, kácet, 
vyplácet, vyházet; jen v Doubravniku a v okolí: kátét, 
hádět atd. 

6. st abstraktních substantiv vzoru kost mění se v instru- 
mentale jedn. místy v šč: zloščó, chytroščó (Vránová), podobně 
stj v indikativě a imperative slovesa chystat: chyšču, na- 
chyšči (Vránová). 



— 234 

7. Ve slovech tlusté, tlačit, tlóct mění se t v k v osadách 
pohraničních (Doubravník, Buková, Cernovice); v Kunštátě a 
v okolí trvá nezměněno. 

b, p; m; v, f. 

1, p se mění u v ve slově vták. 

2. v se mění v 6 ve slovech: zbíhat (zdvihati), pabók = 
pabučinár, pabučina; 

v je přídechem každému náslovnému o: voko, voves, vod 
nás, vo něm, volovo. 

m se mění v n před souhláskami neretnj-mí: kan deš? 
tan sem byl. 

g, k; h, ch. 

1. g se vsouvá ve slovese rozglósknót — rozglóskat (roz- 
lousknouti). 

g se střídá s h : nehdo, nihde, hdesi (Roseč), hdo, nehdo, 
nigdá (Křetín), gdo, někdo, nigde (Buková). 

2. k se mění v ch ve slovech: kochtat — kochce, kochtavé. 
skj ck mění se před í v se, {c)c: moravské — moravscí, 

znojemské — znojemscí, rosecké (Roseč) — rosecí, rosické 
(Rosička) — rosicí, bystřické — bystřící. 

k se vysouvá ve slovech: dopak, depak a p, tolí. 

3. h jest přídechem náslovnému a, e, i, v, ó {= ú): hale, 
hano, haž, handěl, hadvent, ha (= a), habych, heptiška, hiné, 
Himramov, híva, hírský leny (na sv. Jiří seté), hindy v. jindy, 
him v. jím, nahím se v. najím se, huši, humí, hučitél, humřít, 
hukrad, nehumévé, hól, hóvod, hóroky. 

Ale skoro ve všech osadách — někde více, jinde méně — 
slyšeti náslovné ty hlásky bez přídechu vedle přídechu /». 
V Doubravníku, v Bukové a v Cernovicích a jest bez přídechu, 
u a o jen ve slovech hucho, hulica, huzený, hól, hózké; 

h se přisouvá k w ve slovech: hnízké, hnit, hnétek (ný^tek). 

h se odsouvá ve slovech: řmot, řbet, vězda, vízdat, nazlas. 

Z^ O^ \j ^ Ěa^ S^ Kj* 

1. 2 se méní v :• ve slovech: žlátenica, kolomaž, sázené. 

2. s se odsouvá ve slově krz. 



— 235 — 

3. šč nemění se ani v tomto podřečí v if: mněščan, ne- 
ščestí, ščep, ščasné. 

j. 

j se mění v h ve slově Prostihov, v ď ve slovech: ďama, 
damcovat (vyhrabovati krtičince); 

j se vysouvá ve slovech: du, pudu, pučím, enom, ešče v. 
ješče, juž, jeslí v. esli. 

Přesmy k. 
Mochorůvka = rauchomůrka (Vránová), probříslo. 

Skloňování jmen podstatných rodu mužského. 

1. Dativ jedn. vedle častějšího ovi mívá koncovku m : svýmu 
bratru, k mistru. 

2. Akkusativ mn. setu všude přesně odlišuje od nominativu: 
Chytal vtáky, poďme na raky, děti si hrajó na vojáky. 

3. Dativ mu. končí se všude na om : holubom, koůom, hosťom, 
penězom, vobrazom. 

4. Instrumental mn. končí se zpravidla na nma : holubama, 
stromama, vobrazama, piátelama, koňama (v. koníma, kouma). 

V Doubravníku a v nejbližším okolí (Sejřku) vyznívá instru- 
mental mn. vůbec častěji naami než na ama: bratrami, jablkami, 
sestrami, kravami, stodolami, telatami, námi atd, v. koníma, volma. 

5. Lokal mn. končí se zpravidla na. dch: stromách, jabkách 
žebrákách, kopcách v. na koněch. 

6. Měkké kmeny mají ve vokativé a v lokále jedn.'': příteli, 
kováři, muži, manželi, andělí (v. anděle Boží), — na koni, 
v koši, ve vohni. 

7. Kořen má starý genitiv mn. v úsloví: dveří só votevřeny 
do kořeň. 

8. Podstatná na 2 a s skloňují se dle měkkých: v lesí, na vozí, 
v jednom kusí, nom. mn. : lese, voze, kuse. Místy vyškytá se 
skloňování dle tvrdých kmenů: na vobrazu (v. na vozi, v lesí); 
vozy, vobrazy (Křetín, Roseč, Prosetín). 

Skloňování podstatných rodu středního 

je celkem po moravsku pravidelné. 

1. Vzor pole má v dative: poJu, v lokále: na poli. 



- 236 — 

2. Vzor stavení má v dative a lokále jedn. tvary přehlaso- 
vané vedle uepřehlasovanýcli : k zelí, v zelí v. k zelo, v zelo, 
na Poříčó, k rolo, v stavení, v obilí, v psaůó. 

3. Lokal mn. končí se nejčastéji na ách, ale i na ech a ích : 
ve voknách — ve voknech, v zelích, na pólech, v psaních ; vzor 
hříbě má jen ech. 

4. Hnízdo má v genitivé mn. : hnízdé. 

Skloňováni podstatných rodu ženského. 

1. Lóka má v mn. čísle luka. 

2. Vzor koza kolísá se mezi vzorem ryba a růža: gen. jedn. 
a nom. mn. kozy i koze, dat. a lok. jedn. kozi. Podobně vzor 
stodola : do stodoly, do školy v. do stodole, do škole, ve stodole, 
ve školí, v truhli, do jehle. 

3. Genitiv mn. vzorů koza a růža končí se na e, éch, í: 
huse, koze, růže, svíce — huséch, kozéch, růžéch, svícéch — husí 
kozí, růží, svící. Při vzoru ryba gen. na é vyskytuje se jen 
porůznu: moc sorté. 



1. zem 

2. země 

3. zemi 

6. zemi 

7. zemó (zemůó) 

1. kost (kost) 

2. kosti 

3. kosti 
5. kosťo 
ti. kosti 

7. kosťó (í) 

1. mrkev 

2. mrkvje 

3. mrkvi 

5. mrkvo 

6. mrkvi 

7. mrkvjó (vó) 



země (zemně) 

zemí 

zemám 

žernách (zemňách) 

zemama (zemůama). 

kosti 

kostí 

kostíni 

kosti 

kostích 

kosťama (kostima, kostma). 

mrkvje 

mrkví 

mrkvám (vjám) 

mrkvje 

mrkvách (vjách) 

mrkvama (vjama). 



— 237 — 
Tak se skloňují: korotev, pánev, dratev; vedle toho: hožvja. 





1. ruce 
2. 6. ruko (óch) 
3. rukám 
7. rukama 


nohy 

noho (óch) 
nohám 
nohama. 




Skloňování 


jmen přídavných 




1. 

2. 
3. 
4. 

6. 

7. 


dobré, dobrý 

dobrýho 

dobrýmu 

dobrýho, dobrý 

dobrým 

dobrém 


dobrá 
dobré 
dobré 
dobro 
dobré 
dobro 


dobří, dobrý 
dobrech 
dobrém 
dobrý 
dobrech 
dobréma. 



Vzor dnešní skloňuje se celkem dle jazyka spisovného. 
Zbytky skloňování jmenného jsou: z větša, po staršu: „To si 
vymiňuju, habyste mne po staršu (byli tři synové) každé jednu 
noc na krchově hlídali" (v pohádce). 

Přídavné přisvojovací končí se na ů -ova -ovo, v osadách 
pohraničních (v Bedřichově, Černovicích, Nedvědicích, Doubrav- 
níku, Sejřku, ve Stříteži. Vězné) na ůj -ova -ovo a ^j- uva -uvo 
a skloňuje se celkem dle vzoru dobré. „To só vovce prostřed- 
ních Vrbkový" (Vězná). Jsou tři Vrbkové: horní, prostřední a dolní. 

Komparativ jmen přídavných : mlačí, slačí, véčí, kráčí, ve- 
selší, hlubočéší, dobřéší (^ chutnější), hózké — husí. 

Skloňování zájmen. 

1. já má v gen., dat., akk. a lok. mně. 

2. ty má v dat. a v akk. tě, 

3. von má v lokále jedn. rodu muž. a stř. jen v některých 
pohraničních osadách (v Lazinově, Kradlenách) nšin, všude jinde 
ňom; podobně: v naŠom, vašom, V ('om, o ničom, po všom. V Kře- 
tíně a na Poříčí je také předložkový genitiv a dativ: vod noho, 
kňonm. Na Poříčí slyšeti ještě i dativ bezpředložkovýjow (= jemu); 
v Křetíně jediný soused tvar ten zachoval, i přezdívají mu odtud 
„Jom". 

Akkusativ rodu m. jest ho, jé, za né^ o ňé: i do ňé\ akku- 
sativ rodu stř. jest ho, mn. č. je. 



— 238 — 

Jejich se skloůuje jako v soiisednicli podřečích: jejichho, 
jejichmu, 

5. Můj — md — mý skloůuje se celkem dle vzoru dobré -á -ý. 



1. 


náš, naše 


naša 




naší, naše 


2. 


našeho 


naší 




naších 


3. 


našemu 


naší 




naším 


4. 


našeho, naše 


našu 




naše 


6. 


našom 


naší 




naších 


7. 


naším 


našó 




našima. 




1. ten, to 


ta 


ti, 


ty 




2. toho 


té 


těch (téch) 




3. tomu 


té 


tem (tém) 




4. toho, to 


tu 


ty 






6. tom (tem) 


té 


těch (téch) 




7. tém 


tó 


téma (téma) 



Skloňování číslovek. 

Jeden — jedna - jedno skloůuje se dle vzoru ten ; v čísle 
mn. je dlouhé e: jednéch, jeduém, jednéma. 

V Cernovicich : po jedném zrnečku. 





1. dvá 
2. 6. 
3. 

4. ( 
7. 


— dva, dvě 
dvóch 
dvóm 
lva dvé 
dvóma 


tří — tři 

třech 

třem 

tři 

třema 


tři 






1. styří — štyry, štyry 

2. ster (sterech) 

3. sterem 

4. štyry 

6. sterech 

7. šterma (štyrma) 




1. 

2. 
3. 


všecek 

všeckýho 

všeckýmr 


všecko všecka 

(všeho) všecké 

i (všemu) všecké 


všecí 
všech 
všem 


všecky 

(všeckéch) 

(všeckem) 



239 



4. 


všeckýlio (všeho) 


všecku 


všecky 


6. 


všeckým (všom) 


všecké 


všech (všeckéch) 


7. 


všeckem 


všecko 


všema (všeckéma) 



Rozdělil krajíc na dvý, na trý. 

Močka (= mnoho) je nesklonné: Letos je močka jablek. 
Vod močka práce vonemocůél. Na močka fůrách vozili seno. 

Časování. 

1. 3. os. mn. má o, kde má 1. jedn. u\ vedu — vedó, piju 

— pijó, hraju — hrajó. 

Slovesa, jež mají v 1. os. jedu. «w, mají v 3. os. mn, buď 
ijó: chodijó, učijó se, vijó (Kretíu, Bedřichov, Vránová, Bradleny) 
nebo, a to ve veliké většině osad, '■ vedle ijó. V Roseči starší 
lidé mluví vůbec: umijó, hledijó, jiió, vijó, mladší raději: umí 
hledí, jí, ví. V Prosetíně, Černovicích a na Bystřičku (Štěpánov 
Nedvědice, Doubravník, Rožná atd.) tvar i převládá, jakkoliv 
za řeči jedna a táž osoba leckdy užije tvaru na ijó. Tvar eji 
má „líbějí" (račte) zde onde se vyskytující. 

Kde je v 1. os. jedn. áw, tam je v 3. os. mn. ajó: volám 

- volajó, dám — dajó, mám — majó. Tvar ten novější dobou 
ustupuje bud docela tvaru ají, aneb se s ním aspo» střídá. 

2. V imperative jsou tvary obecné řeči vůbec: peč, uteč, 
pomož. 

t bud trvá : plat — plaťte, vrať — vraťte, bud tvrdne : 
mlat — mlatte, vrat — vratte, bud se mění v«c : plac — plačte, 
vrac — vracte (v. str. 233.). Tak i ď v imperative místy tvrdne : 
pojed — pojdte, bych — bydte (v. str. 233.). -ej imperativní se 
mění v e: dé, vole, ij y i, í: pi, bí, uží, uší, yj v e: umé, zakré, 
málokde zakry (v. str. 231.). 

Kde má imperativ v 2. os. jedn. i, tam má 2. a 1. os. mn. 
ite, ime v. ěte, ěme : sedni — sednite, vidíte, zavři — zavřité. 

3. Příčestí činné kmenů zavřených I zpravidla odsouvá: 
nes, pad, jed (v. str. 232.); kmeny otevřené v rodě m. samo- 
hlásku dlouží: volal, sedel, mlátil (v. str. 232.). 

4. Příčestí trpné má jen zakončení určité: vedené -á -ý, 
bité -á -ý, krájené -á -ý. 



- 240 — 

5. Píechodníkův užívá se jen asi těchto: stoja, sedá, leza, 
kleča, přinda, píijeda, vida voči: zapíral mně to vida voči 
(=:do očí). Tratí se vida voči (= vůčihledě). 

6. Infinitiv a některé důležitější tvary: 

I. třída: vest, plést, krást, kvýst (květu), příst, klást, růst, 
nést, pást, tříst, lézt, zíbst, (zebe, zíblo), péct — pýct, séct, vlíct, 
týct, moct (můžu — raůžó, „mož nebo nemož, jen děle"), začít 

— začal — začaté i začité, zapít — zapjal — zapité, zapnuté, 
žít — žál — požaté, hutít — huťál — hutité, mlet, mřít, kryt, 
bit, šit, kovat, plovat. 

Na Bystřičku jsou infinitivy : vect, kract, plíct, vyct (Sejřek), 
kvýct (Černovice), pýct — pýk — pýkla, síct — sík — síkli 
(Cernovice). 

Slovesa V. třídy vzoru hřáti mají: hřít — hřéju — hříl 

— hříté, vokřít — vokřéju — vokříl, smít se — smóéju se — 
sraíl se, přít — přéju — příl, lít — léju — lil, vít — vjéju — vil- 

Slovesa tříd ostatních shodují se celkem se sousedními 
podřečími tišnovským a meziříčským. 

Býti: su — seš — só, byd — bydte, byd — bydte i by- 
byte: odby ho, odbyte ho, byt, byl. 

Příslovce a spojky. 

Tadým, tadýmka, tadýmto, kadým, vodsudtom, tadymato, 
dom — domka (domů', venka (ven), senka, v duli. 

Tede (teď), téhdi, téhdivá, vlůni, vondy, vonehdy, vondyno. 

Teda (tedy), třá (třeba), esli — ješli (Střítež), batože (ovšem). 

Komparativ příslovcí: 1. lehčéj, drahňéj, řičéj, teplej, zimňéj; 
2. dálejc, veselejc (řidčeji, Rosička); 3. pěknějá, teplejá (Bystřičko). 

Rád má: račí, rač, réši, réš. 

Vo kozí. 

Býl jedno jeden pán a ten můél kozu, ale nemůél mu jí 
kdo pást. Zebrál se teda a šél si zjednat nejakó pastvicu. De 
a cesto potká děvče, bylo mu ale štrnást let; hned se jí ptá: 
„Nesložila bys u mně za pastvicu? Budeš se mít dobře, nebudeš 
nic inýho dělat, jenom pást kozu". Děvče hned, že ráda. „Tak 
pod se mnó". Šél a zaved ju na svůj zámek; tam jí dál jest 
takovéch dobrech jídel, že se jí vo nich ani ve snách nezdálo, 



— 241 — 

a pak ju poslal s kozo. Děvče páslo kozu, jak jen mohlo, vodilo 
ju na népěkňéší trávu po mezkách a při tom si zpívalo, až se 
hory zelenaly. Dyž byla koza napasená, vedla ju dom. Jak ju 
přivedla, ptá se pán kozy: „No kozo, japak tě napásla?" 

„Napásla mně! 

přivázala mně k suché jedlici 

a sama si hrála s pány mládenci."*) 

Pán se dopálil a pastvicu vyhnal a zjednal si druhó. Ale 
té se stalo taky tak; pán ju zas zahnal, dyž koza žalovala, a 
zjednal si hinó, Dyž ju poslal kozu pást, šél pozdaleka za ňó, 
aby ho neviděla, a divál se, jak pase. Dyž vidél, že pase dobře, 
vrátil se zasí dom. Jak děvče přivedlo kozu, hned se jí ptal: 
„No kozo, ja pak tě napásla?" A koza zas: 

„Napásla mně! 

přivázala mně k suché jedlici, 

a sama si hrála s pány mládenci." 

To pána dopálilo, popad miló kozu a jak ju dřel, tak ju 
dřel, až jí polovic řbeta vodřél. Koza břískala, a jak se mu 
vysmekla, tam ta pryč a utekla jedné babice na hůru. 

Babička šla na hůru pro moku, a tady najedno koza spustí: 

„A já koza rohatá, 
do polovic vodřetá, 
hdo sem přinde, 
každýho zežeru." 

Babička se lekla a nevěděla, co má dělat. Strachem vodešla 
z chalópky. Škrabe se chudák plačky, škrabe a potká zajica. 
„Proč pak, babičko, pláčete?" „Ale, milé brachu, mám na hůři 
kozu, a ta chce každýho zežrat, kdo k ni přinde, a já nevím, 
jak ju vocud dostat." 

„Nic si z toho, babičko, neděléte, já vám ju vyženu." 
„Ale Bože, to budeš hodné", a vrátila se ze zajícem k cha- 
lópce. Zajíc de na hůru, přinde na první schod, koza spustí: 
„A já koza rohatá", ale zajíc už býl ten tam, sklopil huši 
a sprašovál do lesa, a babička trckala plačky za ním. Najedno 
potká lišku. Ta se hned ptá: „Babičko, co pak je vám, že plá- 
čete?" „Ale jak nemám plakat, dyž mám na hůři kozu, a ta chce 

*) V písních a říkadlech bývají zhusta tvary české. 

16 



— 242 — 

každýho zežrat, kdo tam přinde". „No neplačte, šak já vám ju 
vyženu". „Nevyženeš". „Vyženu". „Už tam jeden býl a nespravil 
nic". „Ale já vám ju vyženu". 

Tak šli. Liška se krade po schodech, přinde na poslední 
schod, tu najedno koza začne: „A já koza rohatá, do polovic 
vodřetá . ." Jak to liška uslyšela, zbihla vocas a horopácem po 
schodech dolii a utíkala do lesa. Babička za ůó a plakala ešče 
víc. Utíká, utíká a potká ježka. „Babičko, co pak pláčete?" 
„Ale, milé brachu, mám na hiiii kozu a ta chce každýho zežrat, 
kdo jen k ní přinde". „No neplačte, šak já vám ju vyženu". 
„Ó nevyženeš, holečku". „Šak se podíváte, že ju vyženu". „Dyt 
juž dvá tam byli a nevyhnali ju". „No jen pote". Tak přeci šli. 
Ježek přinde na první schod, koza spustí: 

„A já koza rohatá, 
do polovic vodřetá, 
hdo sem přinde, 
každýho zežeru." 

„No břeščí jenom, břešči, šak já ti pomůžu dolů", a šél pořád 
dál. Přínda na hůru, skočil jí na řbet, na to vodřený a začal ju 
píchat a neslez s ní a pořád ju píchal. Koza břískala a metla 
z hůry a víckrát tam nepřišla. Babička, ta byla ráda, že zas 
může byt doma, dala ježkovi za to hodně jablek a děkovala mu, 
že tu kozu zahnal. 

E-oseč. Napsal stud. F. Bělehrádek. 



areei eeske. 



I. Žďár, N. Město, Bystřice. 

Hranice: Olešnice, Bolešin, Lesoňovice, Bratrušíii, 
Věchůov, Zlatkov, Zvole, Bobrová, Eadostín, Blízkov, Kochanov, 
Chlumek, Predín, St. Hříše, odtud na sever podél německého 
ostrova Jihlavského a českých hranic po Svratku a dále na 
východ po Olešnici podél českých hranic, jež podřečí toto všude 
přestupuje. 

Od V. Meziříčí osady Radostín, Pavlov a Zhořec jsou 
přechodem k tomuto nářečí. Hláska n se tu nemění, ú (ou) se 
mění v o, jež zní hodné v oo : za našó stodolo, niťó, kosťó ; 
,V se mění jen pořídku: sérové, menář, hruškě; ý a ej se mění 
v é : dobré člověk, dé, umé, zakré, nelepší. Iterativa sloves 
IV. třídy nerozlišují ď a f: hádět, schádět, kátět; c před c pře- 
chází v j: špajci, kojce; pří čeští činné kmenů zavřených vyznívá 
v yl: nesyl, řeky], pásyl, smykyl, — tak i šekyl (pes „sekl"). 

O Radostíně Pavlované praví, že „tam prve byla tuze 
tvrdá řeč" ; v čem by však ta „tvrdosť" záležela, nemohl jsem 
zvěděti. 

Od Bystřice je přechodnou osadou Zlatkov; za o vyslo- 
zuje se ou teprv prý dobou novější. 

Svou řeč v krajině této lid nazývá povětšině moravskou. 
Ve Ždánicích u Bystřice pravili, že prý v Jiraramově jsou Češi, 
protože říkají : maj', daj'. V Rokytně mluví také moravsky ; jsou 
prý na sedle, nejsou „ani Čechy ani Morava". Na Vršavě 
jižnímu větru říkají „moravský", západnímu „český". Na Žďársku 
lid sám svou řeč nazývá „českou". 

16* 



— 244 — 

Samohlásky, 
a, á. 

1. Kvantita samohlásky a je moravská: dat, lhát, psát, 
spát, klást, krást, jáma, klada, vraná, žába, bláto (v Studené: 
bláto), práh, mak atd. — jen hrách se dlouží (jako i jinde na 
západní Moravě). V Heralci vyslovuje se po česku : fara. 

Proti češtině dlouží se «: a) v podstatných: babička, 
Ján — Jáne*), já mám hlad; b) v příslovcích: sotva, 
tehdivá, indyvá, nikdá, včera, napřed. 

2. a trvá celkem nepřehlasováno: jařica, jatelina, řefaz, 
přaska, čepica, duša, muža, kosa, noža; zde onde však 
slyšeti též; je vusmyho máje (Blízkov), příze (Studená), 

Vedle večeřat, střílat, věšat je: zabíjet, házet, kácet atd.; 
slízet se s někým. 

Slovesa III. třídy spodobují po ž a s e v a, jako v staré 
češtině a v podřečích východomoravských : držat — držal — 
držali, lézat, bjéžat, slyšat. 

Proti spisovnému jehla je tu všude jáhla. 

a se mění v e ve slovech : jasen, žleb, v i ve slově kliček ; 
á Y o: pomohat. 

Uvnitř přechází d (ia) v «': a) v zdrobnělých slovech na 
dtko po (^, í", š: káčítko, kuřítko, housítko vedle: kuřátko, hou- 
sátko (Slavkovice); taktéž: vocísek (Jersín); b) v infinitive a 
pří čeští sloves V. třídy vzoru hřit (jako jinde). 

e, é; ě, (ie). 

1. e zní v některých osadách na Novoměstsku zvláštním 
zvukem mezi a a a. V Bobrůvce, jak tvrdí sousedé (v takov)'ch 
věcech ovšem obyčejně upřílišující), říkali prý: „Lonujte (zvoňte!), 
valebnej pánjada" (jede), podívajta sa! V Jagách prý vyslovují: 
„ Jajmanku, to je hazký !" a v Hlinném prý říkají packa m. pecka. 

2. é se krátí ve slovech: měno, pero, dešt, krev; porůznu: 
chleb (Ždár), v infinitivech kmenů zavřených: nést, vest, vézt, 
mest, plést, vlect, plect, séct, téct, jest; dlouží se ve slově céra. 

é mění se v ý : a) ve slovech : kamýnek, prstýnek, putýnka, 
dýnko, mýů, dýl a p. ; b) ve tvarech adjektivních: dobrýho, 
dobrýmu, o dobrým (vedle dobryho, dobrymu). 

*) Na vých. Moravě : Jan — Jane, ale : sv. Ján — sv. Jáne. 



— 245 — 

e se mění v e ve slovech: zametat, zámět. 

e trvá a) ve slovech: bíeza, retica; h) v slovesných 
tvarech: mět, chtět. smět, hřeje, směje se a p. 

ě se úží v i ve slovech: chlíb (v. chleby chlív, lík, mlíko 
(v Heralci: chlív, lík atd. ), seslabuje se v i v imperative: 
sedníte, lehníte, zavřité a p. — Břeh — na bříhu, pod bříhem. 

e tvrdne v slabice ně\ někdo, něco, stůně, a ve tvarech 
zájmena ten: těch, tem, téma. 

é přechází v ia ve slově úadlica = mědlice (Bobrůvka), 
mnach = měch (Pykarec). 

i, í. 

1. Po retnicích / zní stejně jako ?/; po sykavkách pod- 
nebných a I zni někde méně (na Bystřičku), někde více (na 
Novoměstsku) mezí i a e. — V Bobrůvce zní di, ti, ni, ji, H 
skoro jako cře, tě, ne, jV, ře. 

i se vysouvá: svač'na, vodpoč'nout, korbat. 

2. í se někde méně, někde více krátí vá, jmenovitě v kon- 
covkách: moc děti (na Bystřičku: dětí), s radosti, chodím -iš 
-i -ime -ite. Tak i ve slovech polívka, podšívka, v iterativech: 
vyšívat, pobíjet, posílat a p. 

3. i se proti češtině nedlouzí a) ve slovech: hlína, lípa, 
misa, sila, žila, křída, b) v infinitivech kmenův otevřených: bit, 
pit, šit. 

4. i se dlouží ve slovech: tří, štyří, všecí. 

5. i v slabikách li, ři, zi, si, ci, ži, ši rozvádí se v cj: 

a) ve kmenech: cejp, cejn, cejcha, cejtit, sejtko, sejt, sejtí, 
polej vat 

h) v koncovce sin jmen místních: Karasejn, Jersejn 

c) v zdrobůovací koncovce ík: lesejk, vozejk, nožejk — 
nožejček, stařejk, rohlejk, stehlejk. 

d) v koncovkách ohýbacích á) v genitivé mn.: husejch, 
kozejch, mezejch, nůšeich, dušejch (v. kozej, husej, mezej atd.), 
6) v gen., dat., lok. a instr. mn. zájmena náš a váš : našejch, na- 
šejm, našejma (na Bystřičku a Novoměstsku: naších, našima). 

6. i (i) se odsouvá v 3. osobě mn. na aji: povidaj, čítaj, 
daj a ve slově kontrbucí. 



— 246 — 

>% ý- 

1. // nezní čistě; zvuk jeho zbarven jest tu více, onde méně 
zvukem vysokého, zúženého e. 

V Bobrůvce zní hyl téměř jako heK 

2. y mění se v e v předponě slovesa vyjít: Už mi všecko 
z hlavy vešlo. Sluníčko vejde. V Bobrůvce i v jiných složeninách: 
Vítr stromy veklátil. 

3. y se vysouvá ve slovese polkat (Svratka). 

4. y se mění v r\ prtel ípytel), prtlík, mrdlo (mýdlo). Tak 
jmenovitě v Hlinném; odtud jim sousedé přezdívají hlinenskjxh 
prtlíků. Než i jinde, na př. v Bobrůvce tuto vý^slovnosť u star- 
ších lidí posud znamenati. Tam říká se také jednomu poli „na 
prklích" (= na peklích?).*) 

5. ý mění se ej: bej vat, vejskat, co se mne tejče, mejdlo^ 
zakrej, uměj, dobrej, dobrejch, dobrejm, dobrejma, pět renskejclr 
u Novotnejch. Tak i tejch, tejm, tejma (z tvarů: týcli, tým, týma). 
Ve Ždáře vyslovuje se také zvejkat (— zvykat). 

o 

1. o mění se v n (ň) a) ve slovech : kůzle (v. kozle), kuža, 
luj (v. loj), jablun, vůbec (obec) — kůža (Vršava), pomůže (He- 
ralec), h) v imperative stůj v. neboj se, podoj a j., '■) ve slabice 
ov sloves Ví. třídy: tancuvat, vytahuvat a v koncovce ovkn-. 
rakuvka. 

2. o se mění v e ve slově peduška. 

3. o se dlouží v ou ve slově ouvoce (i na Jemnicku a 
Telecku). 

u ú. 

1. n zní čistě a trvá celkem nezměněno : budu, ulicu. dušu. 

2. u se nedlouzí po způsobu spisovné řeči a) v substan- 
tivech: hruda, huba, mucha, ale: louža, h) v infinitivech kmenův 
otevřených: kut, zut, plut. 

3. u se dlouži v oti ve slovech: kvíčerou, žaloudek (slov. 
žaludek), soukno (slov. sukno), oužitek, Oustopeč (Hustopeč). 

*) Podobný zjev pozoroval itrof. Vavř. Dušek na i imdsku Srovii. 
Hláskosloví nářečí jihočeských I str. «. 



— 247 — 

4. M mění se \ y: hlybokej, ani slechy ani vidy vo něm 
nejni a ve tvarech: po česky, po německy a p. — méni se v o 
ve slově žlova. 

5. u se vsouvá ve slova: sedům, vosům, sluza, petružel; 
odsouvá se se slov: dom (domů), poznov. 

6. n mění se vesměs v ou; za našou stodolou, pod lavicou, 
kosťou, bouček, doura. 

Dvojhlásky. 

1. Dvojhláska ia vyskytuje se ve vzoru hříbě po retnicích : 
holoubjata, poupjátka. 

2. Dvojhlásky au není: pavouk, pavučina, pavuza. 

3. Dvojhláska aj (kromě kraj, máj a p.) přehlasuje se v ej: 
volej, dej, počkej. 

4. ej ve skloňování zájmenném a složeném bud trvá, nebo 
se mění v ý (y): taj mej dobrej, o tej bílej, strakatej (většinou), 
z ty bídy (Blízkov), z Novy Vsi, do Bobrovy (Svratka), z druhy 
dědiny (Vlachovice, v. tej všeckej), ty starý ženě (Předín), 
z tý bílý mouky (Sazomín, Dlouhé, Lhotka u Ždára). 

5. ij se mění v i: napi se, nebi. 

6. yj se mění většinou v «;, zřídka v y : zakrej, zrej, uměj ; — 
umy (Ždánice). 

Některé délky obecné češtiny slyšeti na Ždársku: póle, 
léži, bóli, Bože (Lhotka). 

Souhlásky. 

Spodobování souhlásek. 

1. Skupina sh mění se u výslovnosti v sch: schořet, schodit_ 

2. Na konci slova souhláska jasná zní velmi jemně, s pa- 
zvukem samohlásky e: dub, had, mrkev, sníh; jen zde onde 
(na př. v Předíně) mění se h y ch: snich. tvaroch. 

1, r, ř. 

1. I se mění v ''" ve slovech: vlik — vlíci — na Vličkách 
(pole v Bobrůvce), vlina, mlisnej; 

I se mění v yl, il a) v příčestí činném kmenů zavřených 
řekyl, čtyl, padyl, štouchyl, klopejtyl, pásj^l, mákyl atd. Vedle 



— 248 — 

nesla atd. také nesyla (Obyčtov). Vedle těchto tvarů slyšeti 
všude také tvary elidované : řek, pad, nes, zvláště od mladších. — 
V Studené a Chlumci jsou všecky tři tvary vedle sebe: nesyl — 
nesl — nes, pletyl — pletl -- plet atd. V některých osadách 
(v Rokytně, Vršavě, v Kadově, N. Vsi) se k tvarům na ?/' 
neznají; na Bystřičku slyšeti všude tvary elidované; b) ve jménech 
původu německého: Vencil Sacil, šekyl (jméno psí), vergyl; 

/ se mění v lu ve slově sluza ; 

I se vysouvá v příčestí činném slovesa dělat: déál — děáli 
(zní téměř jako : dál — ďáli) a v příslovci dou (zní dvojslabičně). 

2. r se mění v yr ve slovech: vítyr, butyr, cukyr, hadyr, 
švagyr. Nejvíce to slyšeti v Hlinném, Dlouhém a ve Svratce ; 

r se mění y ro \ předložce kroz (skrze); 

ř tvrdne ve slovech: porad, dvířka; netvrdne ve slo- 
vese udeřit; 

ř se mění v j ve slově jeřucha (Kadov). 

n, ň. 

1. Koncové n neměkne ve slovech: kamen, plamen, jelen 
a p. — den i den (Vítochov); měkne v příponě na: kůlna, ko- 
várna a p., a ve slově minutka. 

2. ň tvrdne v « v příponě ' e: někdo, někdy, nákej a ve 
slovese stůnu stůneš. — Honák jest obchodník s dobytkem, 
honák honící pes; 

ň se mění v j y příponě nina: kopajina, sekajiny, slajiny ; 

ň se vsouvá v slabiku mé: mněch, mnět, mněsto, mněščan ; 

mi se rozlišuje v dn: padna, Hadna (Anna), karaednej, 
soukednej (Věchnov, Radfiovice, Vítochov, Heralec). 

Přídavné od podstatných kmene et tvoří se na enčí m. 
spisovného ec': prasenčí, kuzlenčí, housenčí v. telecí, jehněčí. 

d, (1; t, t. 

1. d mění se v y ve slově karlec. 

d se vsouvá ve slově hrdlení (mřížoví z hůlek u lybníka, 
by ryby nevybíhaly). 

2. Koncové t tvrdne ve slovech dle vzoru kost: sprave- 
dlnost, poctivost, dost, nit — nitou, ve slově dešt — deštu a 
imperative pust. 



— 249 — 

3. f mění se c v imperativech: vrac — vracte, plac — 
plačte, svěc — svěcte, vobrac — vobracte a p. a ve slovese 
chcet — chcel. 

4. ďt zůstává nezměněno: hleďte, pojedte. 

5. t se mění jen porůznu v fc ve slovech klustej, klouct, 
klačit (Račice, Bobrůvka); mění se v á ve slově špadnej, 
spadne. 

6. dj, tj nemění se v 2 a c, jmenovitě v osadách podél 
hranic podřečí meziřičsko-třebičského : hádět, slunyčko vychádí, 
kátét, vyplátét, prevrátěnéj. 

b, p; m; v, f. 

1. 6 se přisouvá ve slovese blízat (lízati); 

h se mění u v ve jménech: Vobrová, Vobrňvka, v f» ve 
slově rymník. 

2. p se mění v A; v piMdavném křesnej. 

3. v se mění v « po samohlásce, následuje-li po v sou- 
hláska, a na konci slova: kauka, prauda, zrouna, děuče, poliuka, 
kreu, šeu, mrkeu, Bohuslau, Vítochou, zdrau ; — kráva — 
krauka, hlava — hlauka, lavica — lauka. 

V některých osadách, jako: v Rokytně, Vlachovicích, Ka- 
dově vyslovují: kavka, děvče atd., ve Ždánicích: Makouskej 
v. kavka atd. 

v se mění v ,; a) v genitivě mn. a v přídavném přisvojo- 
vacím: moc koláčůj, pět másůj, u Brhlůj, chlapec Ježůj, Strakůj 
atd. (v Bobrůvce, Dlouhém, Věchnově), h) v podstatném vobuj. 

v se vysouvá ze skupiny ovi a) v dative a lokále jedn. : 
bratroj, koůoj, psoj, Jozefoj, žebrákoj, po Pinkoj. — Ve Lhotce 
u Ždáru, v Radůo vících, Svratce, Dlouhém i jinde na Novoměstsku 
slyšeti tvar ten jen zde onde od starších lidí; h) ve slovesech: 
poidat, loit, bait a p , v nichž *; zní jen slabounkým přídechem, 
— V podstatném pavuza v buď jen slabým přídechem zní (Ždá- 
nice), nebo mizí docela, při čemž au se mění v ou\ pouza. 

v se mění v ./ v číslovce dje, v 6 ve slově babouk (pavouk) 
a zbihat (zdvihati), v I ve slovech: skyla chleba, nalní kost 
(jinde navní, namní). 

v se vysouvá z jména Sratka (Heralec;. 



— 250 — 

I- se přisouvá n) ku každému náslovuému o : voko, voves 
voběd, vorat; b) k slovesu ščekat: pes včeká; nepřisouvá se ve 
slově lišta (mor. lištva). 

/ se mění u v: trouvat, v p: na Tápli (pole v Obyčtově). 

g, k, h, ch. 

1. li se střídá s k (g): hdo — kdo, hde — kde a p. 

h (k) se vysouvá: nedo, nedy, nidá; švaie! 

h se odsouvá se skupiny hř^ hr: říbek, rotek. 

h se přisouvá k přídavnému hnízkej v. nit. 

h jest přídechem náslovnému w, on jen v několika slovech; 
huzeny, Imzel, houl, houzkej, v Předíně a v Ždánicích také: hucho, 
houterý; sice jest n, on bez přídechu: učitel, umřel, ouroky, ouvod. 
Náslovné a nemá přídechu h: ani, abych. 

h se mění v ch ve slově : chlísta. 

k se mění v ch ve slově ochounět (v. obhounět). 

sk, ck mění se před í v -se, cc : Bratruskej (Bratrušín, — ■ 
Bratruscí, Karaskej (Karasejn) — Karascí, Chudobskej (Chudobín) 
— Chudobscí, Znojemscí, moravcí, tureckej — turecci, Bystřickej 
Bystřiccí (na Novoměstsku a Bystřičku). 

rh mění se v .s ve slovese scet — scu — scel (v. chtět). 

Z^ í^^ \j • £i^ o^ !>• 

1. z se vsouvá ve slovesa hrazdit, bzodnout (N. Město). 

2. s semení v šye, slovese šahat; porůznu: pros, nos (Chlumec). 
s se mění v c v přídavných na ský: moravckej, z mouře- 

ninckej zemně, pancky. 

á. r, se mění v č ve slově dyčky. 

4. Koncové z před náslovnou sykavkou mění se porůznu 
v ./: aj se (až se), nej se (než se), uj se (už se\ Obyčtov, Dlouhé; 
jinde přechází v z: uz měla = už s' měla (Sklenné), čížek — 
čízci (Německé). 

5. 8 se mění v <^: inčí, menčí. lepcí, 
á" se vysouvá ve slově rynčák. 

6. <? se mění v S\ papuša. 

7. š^ trvá nezměněno: měščan, scestí, ščasnej. 

8. (c trvá nezměněno: děvečce, kočce; jen v Méříně mění 
se v./c: žebrajce, družijce. 



— 251 



j se mění v ^ ve slově híva, v ň ve slově podnížka (pod- 
jíždka u vozu). 

;■ se odsouvá: ešče, už, pride; přisouvá se: jakorát. 

Přesmyk: Krála = Klára, kráštel = klášter, mochorůvka 
= muchomůrka, truť =: rtuť. 

Sraženiny: ach = abych (Svratka), jach = já bych (Blízkov), 
dych = dybych, žechme = že bychme (Bobrůvka), cák = copak 
(Ždár), náko = nějako (Sklenné), bišče — bičišče (Předín). 



Skloňování jmen podstatných. 



Jdn. 1. vták 

2. vtáka 

3. vtákoj (ovi) 

4. vtáka 

5. vtáku 

6. vtákoj (ovi) 

7. vtákem 



1. Vzor vtok. 

Mnž. vtáci 

vtáků (ůj) 
vtákom (um) 
vtáci (ky) 
vtáci 
vtákách 
vtákama. 



Jdn. 



1. nůž 

2. noža 

3. nožů (i) 
4 nůž 

5. noži 

6. noži (u) 

7. nožem 



8. Vzor nůz. 

Mnž. nože 



nožů (ůj) 
nožom (um) 
nože 
nože 

nožích (ách) 
nožema (ama) 



V genitivě jedn. neživotná mají častěji n než u: duba, 
voza, do hroba. 

V dative a lokále jedn. jest oj na Vršavě, Vlacho vících, 
Kadově a na Ždársku: bratroj, nádenníkoj, žebrákoj; Bůh, duch 
a jména svatých mají všude v. 

V lokále neživ, kmenů tvrdých převládá u ; ale : na potoce, 
po roce. 

V genitivě mn. ůj jest ve Svratce, Věchnově, Bratrušíně 
í jinde porůznu. Ve Ždánicích: u Fialůj, u sousedů] a p. ale: 
koláčů, hřebíků atd. 



— 252 — 

Dativ mn. končí se většinou na om; žebrákoin, zajícom. — 
Na Novoměstsku : k Brázdom, ke Kozlem, k Janišom, k pud- 
mistrom a p. sice: žebrákům, koĎům, havířům atd. 

Akkusativ mn. rovná se většinou nominativu: chytal vtáci, 
raci, viděl vojáci, zabil dva hadi. 

Lokal mn. končí se nejčastěji na dch-, vedle toho také na 
stromech, v hrncích, v Hamřích, Vlachovicích. 

Jména zakončená na a a z sklánějí se dle vzoru nůž: 
v lesi, na vozí, na vobrazi, nový voze, v obraze, chytil dva 
kose. Vyňato: pes. 

Jména na / zakončená spravují se dle měkkých kmenů na 
stoli, v kotli, mn. číslo : stole, kostele, vole, kotle. 

Hoch v mn. č. skloňuje se dle liché analogie: hoši, hošů 
hošum, hošima. 

Loket má v gen. lokte : půl pata lokte. 



Jdn. 1. vokno 

2. vokna 

3. voknu 

6. vokně 

7, voknem 



3. Vzor vokno. 

Mnž. vokna 
voken 

voknum (am) 
voknách (ech) 
voknama. 



5. Vzor pole. 



Jdn. 1. pole 
2. póla 
3 pole 

6. poli (u) 

7. polem 



Mnž. póla 

pol (i) 

polám (um, ím) 
polách (ích) 
polama. 



5. Vzor znamení odchyluje se od spisovného jen instrumen- 
talem mn. znameníma. 

Vyskytují se tu také tvary dle sklonění složeného: uhlího, 
kořeního, k zelímu. Jmenovitě místní jména všecka se tak sklo- 
ňují: do Telecího, za Veselím. 

Hromadných jmen vyskytuje se v tomto podřečí více než 
v jiných, na př. sklí (nádobí nebo skořepiny sklené), porculánoví ; 
Ta nevěsta má sklího, porculánovího! — železí = železné náčiní. 



253 



— Jiná hromadná tvoří se na ovo a skloňují se dle přídavných: 
cugrovo — cugTovýho, pernikovo — pernikovjiio = pečivo 
cukrové, perníkové. 





6. Vzor ryba: 




Jedn. 1. ryba 


Množ. 


ryby 


2. ryby 




ryb 


3. rybé 




rybám 


4. rybu 




ryby 


5. rybo 




ryby 


6. rybě 




rybách 


7. rj^bou 


1. Vzor slepica : 


rybama. 


Jedn. 1. slepíca 


Množ. 


slepice 


2. slepice 




slepic 


3. slepici 




slepicám 


4. slepicu 




slepice 


5. slepíco 




slepice 


6. slepici 




slepicách 


7. slepicou 




slepicama 



Vokativ jedn. rovná se často nominativu: kmotra! tetka! 
Tonka ! Francka ! Hanka ! 

V lokále jedn. má minuta, jako skoro všude na Moravě 
v minuti; porůznu: v jednotí, v rovnoti. 

Místní jména na ice mají v dative mn. om: k Vlachovicom. 

Ryba, huba (= houba), karta mají v lokále mn. ech: na 
rybech, na hubech, v kartech. 

Jména na sa a za (kosa, koza) skloňují se dle vzoru měk- 
kého. V genitivě mn. koncovky ■<«', zi, ší, ži rozšiřují se v sej, 
zej, sej, žej: husej, kozej, dusej, kůžej (Bobrůvka) nebo v sejch 
zejch, šejch, žejch: husejch, mezejch, nůšejch, kůžejch (Ždánice, 
Véchnov, Ždársko). 

Jména zakončená v na: paiírna, ovčírna, kovárna mění se 
v en: palíreů, ovčíreň, kováren, pekáren a skloňují se dle vzoru 
měkkého. 

Dle vzoru měkkého skloňují se také jména na la: škola, 
jáhla, truhla: jáhla - jahle — jahli — jahlu — jahlo — jahli 
jahlou; jahle - jáhel atd. 



— 254 — 



Mužská jména na n mají skloiiování pravidelné : Procházka, 
gen. Procházky, akk. Procházku. 

8. Vzor kost. 

Jednot. 1. kost Množ. kosti 

2. kosti kostí (kostích) 

3. kosti kosfám (ím) 

4. kost kosti 
6. kosti kosti 

6. kosti kosťách 



7. kosťou (í) 



kostima (kostma) 



Při vzoru kost vyskytují se v instrumentale jedn. častěji 
tvary přehlasované: za peci, s tou niti. 



Jedn. 



1. lidi 


Množ. 


děti 


2. lidí (lidů) 




dětí (dětích) 


3. lidům 




dětum 


6. lidech 




dětech 


7. lidma 




dětima (dětma). 



9. Vzor mrktív neliší se podstatně od spisovného. 

10. Vzor říhé. 
Jednot. 1. ribě Množ. říbjata 



2. 
3. 
6. 
7. 


ríběte 
říběti 
říběti 
říbětem 




říbjat 

říbjatom (ám, um) 
říbjatech 
říbjatama (ty) 




Zbytky 


duálu. 




1. 
2. 
3. 
6. 
7. 


voči 

vočí 

vočím 

vočích 

vočima 




huši 

husí 

husím 

husích 

hušima. 



1. Ruce, 2. rukouch, 3. rukám, 6. rukách (rukouch), 
7. rukama. 



255 



Skloňování jmen přídavných. 



1. dob rej — dobrý 


dobrá 


dobrý (y) — dobrý 


2. dobrýho 


dobrej 


dobrejch 


3. dobrýmu 


dob rej 


dobrejm 


4. dobrýho — dobrý 


dobrou 


dobrý 


6. dobrým 


dobrej 


dobrejch 


7. dobrým 


dobrou 


dobrej ma 



dobrý 



Nominativ mn. rovnající se akkusativu je na Ždársku pro 
všecky tri rody stejný: velký mužsky to dělaj, mladý vojáci, 
chlapci židovsky, opatovsky sousedi, znojemsky páni, pěkný 
březe, fůry brněnsky, prosila těch obyvatelů, aby byli tak 
dobry, takový starý čepce vošklivy. (Srovn. str. 250). 

Starej, jsouc užíváno substantivně, má v nom. mn. staří, 
mužskej v témž případě muzeí. 

Za ej v gen , dat. a lok. jedn. r. žen. je y v Blízkově a 
Svratce: peří z bily husí, vo naši strakatý krávě, do Bobrovy; 
— z druhy dědiny (Vlachovice). 

Vod Novotnejch (Obyčtov) — u Ščastnů (Dlouhé); — 
kolikerum pomohla (Vršava). 

Vzor dnešní neliší se celkem od spisovného. 

Zbytek sklonění jmenného je: zvětša. 

Přídavné přisvojovací: souseduj — sousedova — souse- 
dovo (Meziřícko, Blízkov, Bratrušín, Věchnov, Ždár, Bohdalov, 
Veselí) n. sousedů — sousedova — sousedovo (jinde) skloňuje 
se celkem dle vzoru dobrej. 

Skloňování zájmen. 



1. já 


ty 




my 




2. mně (mě, ně) 


tebe 


sebe 


nás 




3. mně (mě, ně) 


tobě, ti 


sobě, si 


nám 




4. mně (mě, néi 


tebe, tě 


sebe, se 


nás 




6. mně (mě) 


tobě 


sobě 


nás 




7. mnou 


tebou 


sebou 


nama (náma, 


námi) 


Di ode mě, dej i 


mě, viděl mě, mluvil o 


mě (Předín). 




1. von — vono 


vona 


voni, vony 




2. jeho, ho, něj 


jí 




jich 




3. jemu, mu 


ji 




jim 





— 256 — 

4. jeho, ho, jej — je, ho ju (ji) je 

6. iiom (něm) ní nich 

7 ním ůou (ní) němá (nima). 

Předložkový genitiv je většinou něj: u něj, z něj, do něj, 
vod něj. V akkusativě jedn. r. stř. v některých osadách pře- 
vládá tvarné (ve Svratce, BobriSvce, Jamách), v jiných ho-, tito 
se oněm z toho smějí, tázajíce se: Kolik pak jich bylo? 

Lokal líom převládá. 

„Že se mu onotoho zachtělo" (= čehosi), praví se o tom, 
kdo něco ukradl a p. 

Za přisvojovací genitiv jeho užívá se tvaru jejichho: je- 
jichho chlapec, děvče, pes, gen. z jejichho strany (mužovy), dat. 
jejichho holce, akk. modlil se za jejichho rodiče. 





1. můj — mý 

2. mýho 

3. mýmu 

4. mýho — mý 

6. mým 

7. mým 


má mý 
mej (mý) mejch 
mej (mý) mejm 
mou mý 
mej (mý) mejch 
mou mejma. 


V 


gen., dat. a lok. mý tam kde dobrý. 


1. 

2. 


náš — naše 
našeho 


naša (e) naše 

naší našeich (ich) 


3. 
4. 
6. 

7. 


našemu 
našeho — naše 
našom (em) 

naším 


naší nasej m (im) 
našu (i) naše 
naší nasej ch (ich) 
našou (í) našejma (ima) 



V lokále převládá tvar našom, vašom. 
Tvary "aíich, naiim^ našima převládají na Novoměstsku. 
Nominativ mn. rovná se zpravidla akkusativu a je pro 
všecky rody stejný. 



1. 


ten — to 




ta 


ty 


2. 


toho 




tej (tý, ty) 


těch (tejch) 


3. 


tomu 




tej (tý, ty) 


tem (tejm) 


4. 


toho — to 




tu 


ty 


6. 


tom (tem) 




tej (tý, ty) 


těch (tejch) 


7. 


tým (tejm, 


tym) 


tou 


téma (tejma) 



257 



V gen., dat. a lok. jedn. r. žen. je tvar tý (ty) obyčejný 
tam, kde dobry (Blízkov, Předín, Svratka, Sazomín). 

Nominativ mn. rovná se zpravidla akkusativu a je pro 
všecky rody stejný: ty darebáci. 

Tvary rozšířené s prostými všelijak se kombinuji: 

těch, tem, téma (Rokytno, Ždársko); 

těch, tejm, terna (Vitochov, Ždánice, Věchnov); 

tejch, tejm, terna (Olešnice); 

tejch, tejm, tejma (Blízkov, Lhotka u Ždára). 

„Tahlenonc ta pěsnička." 



1. kdo 

2. koho 

3. komu 

6. kom 

7. kým 



co 

čeho, čí 
čemu 

čom, ničom 
čím. 



Skloňování číslovek. 



1. 


dvá — dva — 


dvě 


tří — tři 


2. 


dvouch 




třech 


3. 


dvoum 




třem 


4. 


dva — dvě 




tři 


6. 


dvouch 




třech 


7. 


dvouma 




třema 



Jeden skloňuje se dle vzoru ten. 

štyří — štyry 

štyrech (štyr) 

štyrem 

štyry 
štyrech (štyrch) 

štyrma. 

Sedům, vosům, — šístej, sídmej, vusmej, — půl paty, šestý? 
sedmy, vosmy, — dvě a třicet rokuj (Svratka\ 

1: všecek — všecko, všecka všecky (všechny zř. všecí) 
všeckej (y) všeckejch (všech) 
všeckej(y) všeckejm (všem) 
všecku všecky (všechny) 
všeckej (y) všeckejch (všech) 
všeckou všeckejma (všema). 



2. všeckýho (všeho) 

3. všeckýmu (všemu, 

4. všeckýho (všeho) 

6. všom (všeckým) 

7. všeckým 



Časování. 

3. osoba mn. má ow, kde 1. jedn. má «: vedu — vedou, 
piju — pijou, hraju — hrajou. — Přehlasovaných tvarů není. 

Slovesa, jež mají v 1. osobě jedn. m, mají 3. osobu mn- 
rovnou třetí osobě jedn.: 

17 



— 258 — 
umím chodím vím Um 



umíš 


chodíš 


víš 


jíš 


umí 


chodí 


ví 


jí 


umíme 


chodíme 


víme 


jíme 


umíte 


chodíte 


víte 


jíte 


umí 


chodí 


ví 


jí. 



Děti chodí do školy, učí se tam pilně a ví už a umí všelíco. 

Toliko v osadách od „Horáků" pohraničných jest ijou často 
vedle í: chodijou, klečijou, umijou, vijou (Předín). Děti chodijou 
i chodí (Bobrůvka). V Obyčtově SOletá stařena: zvony zvoní 
v. zvoniiou. 

Kde je 1. osoba jedu. dm, tam je 3. mn. oj : čítaj, povidaj, 
daj. Na Novoměstsku ?' (í) ještě trochu vyznívá. 

V imperative jsou 1. tvary obecné řeči vůbec : peč, uteč, 
pomož; 2. ř mění se někdy ve: zaplač, neplecte ; 3. / se obyčejné 
odsouvá: nebi, zakry, umy (též: zakrej, uměj); 4. kde má 2. jedn. /, 
tam má 2. mn. He: sedni — sednite, di — dite. 

Příčestí činué kmenů zavřených končí se nejčastšji na 
yl -la -lo: nesyl - nesla — neslo, vedyl — vedla — vedlo, 
řekyl — řekla — řeklo. Vedle toho jsou také tvary elidované: 
spad, nes, vez ; zřídka neelidované : spadl, nesl, vezl (Slavkovice). 

Příčestí trpné končí se v ej -d -ý: vedenej — vedená — . 
vedený a má také zvláštní tvar výrokový v rodě středním: 
sklidíno, spravíno, zvrtíno, vymlácíno, zaplacíno. Obecno je tu 
české passivum: budeš vaděnej, bitej. 

Přechodníkův užívá se jen asi těchto: stoja, sedá, kleča, 
ježa. Je už Božího těla řikajec, ale: dékujic pánu Bohu (Heralec). 
Také tvary: v stoje, v kleče a p. se vyskytují: kousek chleba 
třebas v chodě pojí. 

Přehled základních tvarů slovesních. 

I. tří da. 
vest — vedyl — vedenej, plést — pletyl — pletenej, kvyst, 
květyl (květu), příst — přadyl — přadenej, klást — kladyl — 
kladenej, růst (rošt) — rostyl — rostenej ; nést — nesyl — ne- 
šenej, pást — pásyl — pasenej, tříst (třist) — třís — třasenej 
— (třasu), lézt — lezyl; zíbst — zebe (zabe) — zíblo (záblo); 



— 259 - 

pect — pekyl — pečeuej (pyct v Předíně), séct — sekyl — 
sečenej, téct — tekyl, vlect — vlekyl — vlečenej, rict — řekyl^ 
řečenej, moct — mohyl — zmoženej — (mužů); začit - začal 

— začitej, přijit — přijal — přijatej, zapít — zapjal (zř, zapil) 

— zapjatej (zapnout — zapnul — zapnutej jen v Blízkové), 
utít — uťal — uťatej, žít — žal — žitej ; mlet — mlel — mletej, 
mřít — mřel — umrlej, vřít — vřel (obyč. vařit), podepřít — 
podepřel — podepřítej; kryt — kryl — krytej, bit — bil — 
bitej, šit — šil — šitej, kut — kul — kutej. 

Infinitivy: vect, kract, plect, kvyct vyskytují se po řídku 
(v Předíně, Chlumci). 

Sloveso vzít má v pohraničních osadách v přítomném čase : 
vénu — veneš — vénou (Blízkov). 

Přechodník vařoucí zastupuje tvar vroucí. 

Sloveso zahit přestupuje do IV. třídy : žabím — zabíš — 
žabí, imper. zab — zabte. 

Jit: du — deš — dou; di — dite, přijte i přidte, poď 
i poj (sem). 

Rožít: rožal, rožel, rožíl, rožnu, rožni, rožitej, rožihám. 

IL třída, 
minout — minul — minutej, tisknout — tisk (tisknul) — 
tiščenej (tisknutej). 

III. třída, 
umět — uměl — uměnej, trpět — trpěl — trpěnej. 
Cktet (chtít): chcu — chcou, chtěl (zř. chcet — chcel). 
Slovesa hledět a vidSt přestupují některými tvary do třídy 
V.: Ten bude hlídat! No, hlídejte, že mám loket dobrej. Uvidáš, 
že tam zůstanu. 

IV. třída. 

hodit — hodil, hoděnej, mlátit — mlátil — mlácenej. 

V. třída. 

dělat (děat) - dělal (děal i dál) — dělanej, tesat — tešu 

— tesal — tesanej, hřít — hřeju — hříl (hřál) — hřítej (hřet) 
zahřel — zahřítej v Předíně), vokřít — vokřeju — vokříl (vo- 
král), přít — příl (přál), smít se — smíl se (smál). 

Slovesa V. 2. spravují se častěji vzorem tesati než vzorem 
dělati: voru, pářu, dřímu, dlabu, škrabu, drápu, dupu, kapu, 
kašlu, kulžu. 

17* 



— 260 — 

Slovesa klouzati, lízati, loupati piestupiijí do IV. třídy: 
klouzím — klouzíš — klouží, chlapci se klouží. Voloupit jabko. 
Oni to všecko z tej mise vylíží. 

Ví. třída. 

kupovat — kupoval — kupovanej. 

Dat.: dám — dáš — daj, dej — dejte, dal, danej. 

Vědět: vím — víš — víme — víte, ví, věděl — vědenej, 
věz — vezte. Vid = není-li pravda? = vide (v Předíně). 

Bejt: su — seš — je — sme — ste — sou, budu — po- 
bydu — nabydu, byd; nejsu, nejseš, nejni. 

Některé příslovce a spojky. 

Zdedky (zde), v dole — dou — dol ( — dolu ), hor (na horu), 
ze zád, dom; ted — tejka tedej, neničkom, potome - po- 
tomek — potomejk ; zasék, zasejk, honymky, taktom, leží ležmo, 
bodejt. - Dávají husám česnek ha {= a) mak slepicám (Jersín), 
jenomejk, inu (= ano, Pavlov), ejnu = inu, arci, ba práv {■= právě), 
jeslí, nežlivá. 

Komparativ příslovcí končí se nejčastěji na ejc: dalšejc, 
kratějc, teplejc, chladnějc, zimějc, do Německýho je schodněje, 
prv tu bylo peněžitějc (více peněz), vedle toho také na «;a, ijdc: 
teplejá, chladnějá, veselejá, špatnéjá, pozdějá, pěknějá, škaredějá, 
dalejá, teplijác. Rád má v komparativě: rejši, rejš. 

Ženská práca. 

Takovou hospodyň jako pantáta Zeman neměl tak hnedka 
někdo v celej dědině. To byla pane jedna čistá ženská! Prát ii 
bylo jako vařit, vorat jako děcka chovat. Povila jich pantátovi 
pět, ale ani to s ůou nevotříslo, chodila, dělala do poslední chvíle 
a jak to narozenej svatým křížem požehnala, už jen hlídala, jak 
z toho koutu vstát a po práci se schánět. 

To by byl člověk myslel, že aby pantáta panímámu za 
takovou přičinlivost byl na tejch rukou nosil. 

Ale tohle bysme se, lidičky, vomejlili! Pantáta Zeman, to 
vám byl jeden nelidskej člověk, a čím byl starší, tím byl ne- 
lidskejší. Nic si panímámu nepovažoval. Jen hučel a hubačil celej 
boží den, ten cumel, tu fajfku jen v ty hubě držal a žmoulal. 



— 261 — 

jen co se pomodlil a najedyl ju vyndal. Dát panímámě na neco^ 
to tak, spíš ju zcuchal a zepsil, až ju bylo hanba, ale na to 
čertovo koření, na ten tabák, to musely bejt dycky grejcary. 

A panímáma chudák ani necekala, nic po lidech nevomlou- 
vala, na muža by nebyla slovo řekla a trpěla jako Panna Marja, 
nepřirovnávaje hříšnou dušu k Rodičce Boží. 

Jen jí bylo nejlítějác, že pantáta dycky před lidma říkal, 
že by scel bejt ženskou, že žensky nic nedělajou a že po nich 
nejni tu prácu vidět, že se jenom roztahujou, ta ženská práca 
že je pro slepicu a ženskejm že von nikdá nevěří, že něco dě- 
lajou, šak že pro to jen žensky tak moc mluvijou, že na žádnou 
prácu starost nemajou a chovajou a matlajou se s tejma faganama, 
aby nic inýho dělat nemusely. 

Tyhle vejvody pantáta nejradějác vykládal, dyž se sešli 
mužsky na besedu a panímámu s tím trápil. 

Panímáma byla moudrá, nescela, aby se s ůou pantáta 
snad blízal a koutkoval, anebo jen ukazoval a vynášel, co udělá, 
ale tohle jí bylo líto. 

Jednou v nedělu vodpoledne bylo zasej u Zemanů pár sou- 
sedů na besedě. Panímáma měla náky dření v životě, nák na- 
stydla a ted se krčila u kamen. Ale ne na prázno, to to, zaší- 
vala nákej ten hábek na ty hažarti; to víme, co toho takový 
fagani rozedřou. 

Co pak je panímámě? ptal se jeden soused. „Scete stonat, 
nebo snad kvokat?" 

„E co vás pantáto vede, to by mě tak scházelo, už máme 
toho božího požehnání dost", panímáma se celá začervenala, tak 
ju bylo hanba 

„E žensky pořád stůnou, dyž se jim nesce dělat neb 
dostanou chuť na něco dobryho, hned je tu neduha, hned jim 
někde něco nedolíhá", pronesyl pantáta Zeman. 

„Abys ty přes žensky něco neřekyl", povzdychla panímáma. 

„A nejni to prauda? Taková ženská nemoc je dycky vy- 
mejšlenost, žensky sou jako koze : dyž ju napadne, tenkrát scípá, 
a dyž vopraudu umře, teprvá aby člověk řekyl, že jí přece něco 
bylo." 

Už ani sousedi pantátu neposlouchali v tyhle hloupý řeči 
a počali se panímámy ptát co ji schází a radili to vono, jeden 



— 262 — 

nakouřit, druh.y namastit, třetí svařit kořalku s cugrera, štvrtej 
žvejkat kmín anebo černý kafé s rumem. 

„E sak vono to přejde, to já si jen hovím, že je ta neděla, 
a dyby nepřešlo, tudle náš tata by byl myslím rád, dybych mu 
skřapla; namluvil by si jinou, já mu beztoho nic nedělám a jen 
ho vobžírám." 

„Ale, ale panímámo, to tak nemyslete, šak von pantáta ví, 
co na vás má, a to se říká jen tak vod plic, vod srca to nejde", 
chlácholil kmotr. 

„No mamo, nehubač, šak nejni zle pro slovo, ale to je 
jednou recht, že po ženskejch nejni prácu vidět, tudle člověk 
dyž vorá nebo vláčí nebo seče, to je jedna práca, je ju vidět a 
cejtit na tělu, ale to vaše vaření a uměj vání po tem je houbec, 
to je jen takový přicmrdování a žádná práca." 

„Tak víš ty, tato, co, tudle si beru sousedi za svědky, 
udělejme to takle: já pojedu zejtra vovorávat jabka a zrouna 
konce vohrnu motykou, a ty zustaií jen ten jeden den za ho- 
spodyůu v stavení, a huvidíme, kdo vic dokáže," řekla panímáma. 

Sousedi se řebili a hyhlali, ale hned se toho chytli, že je 
to jeden dobrej nápad a že to bude sázka. Pantáta Zeman se 
škaredil, ale musel svolit a ted! se domlouvali, kdo co musí 
udělat. 

„Tak slyšíš ty všetečná Evo, ted já ti povím na zejtra 
tvou prácu : ráno nakrmíš volky, vočešeš, vohřebelcuješ a ;po- 
jedeš na pole, na zadní hony, vovoráš ty jabka; ale dej pozor, 
ať nepolámeš moc stromky, ty konce zrouna pak voprau, a hou- 
vratí můžeš cely vokopat, pak k večeru skoč na louku a tam 
pod bříhem huděláš steku — skrzevá dyby přišel dýšt, aby se 
voda pěkně rozlejvala vod rymičku". 

„No to je toho", pleskla si do ruk panímáma. „Tak ste, 
sousedi, svědci, že to všecko dokážu; a ted budu já rozkazovat, 
co ty budeš dělat. Teda ráno; no to já ti přece podojím a při 
tom už tu snídaůn uvařím, pak pojedu na pole, pastvica vode- 
žene krávj'^, a Jobek požene huse na příhon, tak uklidíš, umeješ 
nádobí, uděláš housatom a kuřatom míchanicu, natrháš a nasekáš 
do husencky míchanice kopřivy a bodláčky. Pak dáš sviůám, 
pak vober jabka, ať se nevařijou s koncema, vymej je, postava 
pak bude pomalu deset hodin. Tak honem zastel v chlívě, nežlivá 
pastvica přižene, ale přesekej slámu, pak zavolej Jobka s přihonu 



— 263 — 

a nakrm housata, a ať zase žene, pak mé pošleš svačnu, 
ale dobrou, jako ty mejváš, kus chleba s tvarohem a flaščičku 
dobry kořalky, jářku, dyž budu dělat mužskýho, tak ať to taky 
mám jako mužskej. Pak chystej na voběd. V sobotu sem nevr- 
těla, tak můžeš zvrtět, pak vypař čepák, podmáslí dej do toho 
čeruýho velkýho kozáka, bude na voběd, no a k němu uvaříš 
drceny jabka, a kouskem putru se vomastijou. Můžeš je zalejt 
k drcení podmáslím. A dáš zaseje sviuám, ale jabka hodně roz- 
tluč a zrouna zasyp šrotem a vosol, a ať jim to nedáš horky. 
A já, až přijedu dom, tak si lehnu na lavicu, jako ty to děláš 
každej den, kouřit nebudu, ale po vobědě si schrupnu. A vodpo- 
ledne zaseje umeješ a ty michanice uděláš a sviustvo a drůbež 
vobsloužíš a mě svačnu pošleš, no a večír ti už zaseje 
pomůžu." 

„To je řečích, celá letanija, to hlene se budu jednou rukou 
na zádech škrábat a druhou to podělám", smál se pantáta. „Ešče 
si třeba pospím a někam na besedu dojdu. 

„Uvidíme", smála se panímáma i sousedé. 

Druhý den ráno jela panímáma do póla. Po cely dědině na 
ňu hlídali jako dyž ju neznajou, protože sousedi tu její s pan- 
tátou sázku roznesli. Vona se jen smála, švihala bičem a po- 
zdravovala. Práca jí šla jako dyž hraje, ani při tem nezaklela 

Ale pantátoj bylo hůř. Pastvica vodehnala, Jobek vzal 
Marušku sebou, Nácek šel do školy, a Pepinu s Frantem měl 
pantáta doma, Pepině bylo štyry léta a Frantovi dvě. Dyž mama 
vodjela, začal Franta bučet, pantáta s ním musel hrát, dát ho na 
kolíbku a Pepina muselo kolbat, pak zas bučelo Pepina, že přej 
má hlad. Pantáta mu dal krajic a bouchanec, bučelo ešče víc. 
Pantáta ho vyhodil, a vono bylo hned pryč, metlo někam do 
dědiny. Ted měl pantáta všecko udělat. Sotva zametl a uklidil 
sednicu, musel dělat míchanicu, spálil se, dyž cedil jabka; dyž 
trhal na zahradě kopřivy a bodláčí, popálíl a popíchal si ruce, 
ted už rumplovali ušípanci, a musel jim chystat. Pak honem 
zastj^lat, posekal slámu, hučel, že ju mohly žensky aspoň s pjatra 
schodit, sotva to udělal, byla tu pastvica. Poslal ju se svačnou. 
Dyž děvče přišlo, ptal se, co že dělá panímáma. 

„Co by dělali, sedli si na mezu a svačínali, povídali, že 
dajou dobytkům vodpočnout." 



— 264 — 

Pantáta se zamračil a řekl pastvici, že budou vrtět, ale 
vono žába že přej ne, že musí za dětma na příhon vzít housata 
dom a nakrmit je, a pak že pude na trávu housatom na noc. 

Pantáta nevěděl kudy kam, vlil smetanu do másnice, pak 
si zpomněl, že ju nevy pařil, slil smetanu zpátky, trochu jí rozlil 
a honem volal ze dvora Bosáka, ať ju slíže. To se Bosák poměl ! 

S vrcením to šlo zle, pantátu hned bolely ruce, měl už 
roztopeno, protože se pro svinstvo a pro drůbež vařily tři husáky 
jablek, každej na putnu velkej; musel přidávat do peci, celej 
se spotil, a v tom přišly děcka, Jobek a Maruška a přivedly 
Pepinu celou zmáchanou, někde padlo do louže, bučelo, že bude 
řezaný, pantáta musel ho převlict a šel zaseje vrtět. Tu se 
zbudil Franta a řičel, chcel se chovat. Pantáta nevěděl, co s nim, 
tu radil Jobek: „Táti, to si musíte Frantu na záda do plachty 
huvázat, maminka to tak dělajou, dyž májou prácu." 

Pantáta to udělal a vrtěl s Frantem na zádech a s fajfkou 
v hubě dál. Jobek letěl ven, a brzo byl plnej dvůr dětích a kou- 
kali se, jak pantáta vypadá, jako na komediju. 

Zvonilo poledne, dyž pantáta cedil podmáslí, ale to byl 
kříž. Jabka k jídlu voloupal, ale nechal je rozvařit, jak pořád 
vod toho vrcení běhal, spěnila se mu smetana, a měl putr jen 
v kroupkách a jako bláto. 

Rozvařeny jabka vocedil a nalil na ně podmáslího, nedalo 
se to drtit a bylo to jako náká voraáčka. 

Panímáma dojela, dala volky do chlíva a šla k vobědu. 
Sedla ke stolu a začala sakrovat, že nejni ešče voběd, jako to 
pantáta děal. 

Pastvica se řebila a děti taky. Frantu vzala panímáma ua 
klín, Pepina žalovalo, že ho tatínek šidili, že dostalo malej 
krajíc chleba. 

To byl voběd! Žádnej nechcel jest, jabka daly děti Bosá- 
kovi, a podmásli bylo vod toho hloupyho vrcení skoro taky 
k ničemu, kroupky v ňom plavaly; a tak nadrobila panímáma 
chleba a najedli se toho. 

„Ted sem si chcela lehnout, ale pudu radějác na prohlížku", 
řekla panímáma a šla. 

Přišla do chlíva, bylo zastláno, ale jak! Celá se zamazala. 
V kuchyni krámů, jako by se byla svarba strojila, a zatím se 
ani nenajedli. Podmásnica špinavá dole vod pantátovejch noh. 



— 265 — 

trdylko vod ruk, zrouna ju panímáma šla do rymicka namočit, 
V síni nezaměteno, po šupně sláma, jak ju pantáta s pjatra dol 
táhl, na dvoře smetí, huse neměly v kotlině zastláno, kuřata 
pískaly hladem, slepice pantáta pustil a nezvoldal. 

Panímáma se smála a zavolala sousedi. Ty se hyhlali, až 
si břicha drželi. 

Pak jela panímáma zaseje na pole, a pantáta měl poklízet, 
pastvica mu pomáhalo, ale naschválem málo. Dyž posílal svačnu 
panímámě, neměl nic hotovo, děti dostaly všecky řezu a řičely 
jedno víc než druhy. A dobytky panímáma ešče podojila a napojila. 

Nemohyl si pantáta ani sednout ani vodpoledne. Než spravil 
svinstvo, zas vobíral jabka, a dyž panímáma k večeru s póla 
přijela, tak musela vo dušu k práci, aby neměli lidi i zvířectvo hlad. 

A sousedi přišli na besedu a vysmáli se pantátoj ; von 
musel přiznat, že májou žensky dost co dělat a že je ženská 
práca taky práca, třeba ju nebylo po nich vidět. 

A pantáta poslal na udobřenou pro dobrou kořalku, a paní- 
máma nasmažila kutchan vajec a dala putr, kerej zatím v lochu 
stuhl, k chlebu, a sousedi se poměli, jen se pantátoj smáli, že 
se při tom pořád škaredil. 

Ale pantáta Zeman si vod ty doby panímámu lepcí po- 
važoval. 

Povídačka ze ždárských hor. Napsala Vlasta Pittnerová. 



11. Jemnice. 

Hranice: Police, Kdousov, Mladoňovice, Racovice, Budko v, 
Radkovice, Kynice, Krasonice, Horky, Želetava, N. Hříše, Jersice, 
Budiškovice, Třebětice, Ostojkovice, Baůovice, Pálovice. 

V okolí Jemnice lid svou řeč nazývá „českou", u N. Hříše 
„moravskou". 

Samohlásky. 

1. iř se dlouží: a) po česku ve slovech: pára, lávka; h) ve 
slově pastvisko — pástviščata; c) v genitivě mn. slov: strana 
stráň, raná — rán, vrata — vrat, do kořán. 



— 266 — 

2. d se krátí ve slovech : kráva (na Dačicku kráva), dávno, 
nedávno. 

3. Koncové a trvá celkem nepřehlasováno : kanca, u ševca, 
do kosa, do hrnca, s koua, sklenica, duša. Slyšeti však i tvary 
přehlasované, a to častěji než na Ždársku a Novoměstská. 
V Krasonicích 50letá žena (r, 1883.) užívala jíž dosti hojně 
tvarů přehlasovaných: u ševče, do koše, zabili kance, 1. máje, 
to je naše zahrada. — V Třeběticích mluví se vedle: u Němca, 
mládenca, kuža a p. též: do Chlumce, syn našeho hospodáře, 
půl čtvrtá tisíce, patálíje. 

e, é. 

1. e má v okolí Jemnickém zvuk něm. d a prodlužuje se 
druhdy po způsobu českém: leží, bjéží, 

2. é (ie) mění se v polodlouhé ý {i): a) ve jménech: m5'no, 
pýro, dýšt, krýv, chlíb, mlíko a p.; h) v infinitivech kmenů 
zavřených: nýst (v. nést), plíct, výct (v. vect), vlíct, piet, síct, 
týct, jíst; c) ve skloňování jmen přídavných: dobrýho, dobrý; 
d) ve spojce nyž (= než). 

3. é tvrdne ve slabice '?^ jako na Žďársku a Novoměstsku: 
někdo, něco, někdy. 

4. é se mění v í v indikativě praes. slovesa hnáti: žínu — 
žíneš atd; ale: požeň. 

i, í. 

1. Hláska i má zvláštní zvuk, znějící mezi « a ?', tu více 
k ň (jmenovitě v pohraničných osadách Třebelovicích a Raco- 
vicích), tu více k i se kloníc. Po retnících je před touto hláskou 
všude zcela zřetelně slyšeti / Zvláštní tuto hlásku označujeme 
písmenem ?. 

bi\ pi^ VI, mi = bjz (hje), 'pfi (y^/«), '^fi {^j^)} ^"P i^j^) 
bjič, slabjíkář, hrabjíšče, slíbjit, drábji, holubji, — pjivo, slepjica, 
spji, — Vjidličky, lavjica, rukavjica, do Budějovjic, vjitám vás, 
vjiklat, zbavjit, postavjil, bratrovji, houvjetka (= úvitka, silná 
tyč), — mjisa, o sedmji, vezmjí. 

Nominativy mn. holubji, pávji, chlapji liší se tu výslovností 
zcela zřetelně od akkusativů holuby, pávy, chlapy; podobné liší 
se: 10 hodin bjilo, ale nel)ýlo. Kdo vysloví po česku „Dej mi" 



- 267 — 

(i střední), tomu odvětí, že prý „kovář má dejmy", t. j. dýmy 
= měchy. 

li, ři, ni = li, ří, ní {le, re, nS): list, polica, stolička, 
sliva, pálit, pomyslit, — peřina, v kouři, namířil, — honit, 
lehni si. 

di, ti, ji = dt, tí, jí {dě, tě, je) : hodina, hodit, vodit, — 
v šupleti, vo pěti, — ale: vo šesti, kosti, hosti (* čisté), — 
jedlo, dojet. 

zi, si, ci = zí, sí, cí (zý, sý, cý; v. níže y): zima, vozit, na 
vozi, na vobrazi, dal kozi, — vosika, nosit, na kosi, — cibula, 
v obci, na peci, po silnici. 

ži, si', či — zí, sí, čí (= žý, šý, čý): žid, žito, — šidit, 
cicvár, v koši, v nůši, - čitat, vláčit. 

2. í zní jen polodlouze jako v obecné češtině. „Tři niti" 
a pět nití" znělo mně stejně dlouze. Studující z té krajiny 
rodilý tvrdil mi, že „ucho naše lokal kosti a instrumental kostí, 
ač znějí skoro stejně, přece z výslovnosti rozezná". Možná, že 
při tom rozeznávání působí grammatické svědomí; mně nebylo 
lze postřehnouti nijakého rozdílu. 

3. Tímto způsobem dlouží se i v nominative množném: 
vojáci, žebráci, tří. 

4. V slabikách U, H, zí, sí, ží, ší, čí zůstává í nezměněno, 
jenom ci mění se někdy v cij: cijtit, cín = cijnek (cejnek). 

5. České řváti zní tu řivat: kráva řive. 

1. Hláska y zní temně, asi uprostřed mezi lašskopolským 
a českým y. Hlásku tuto označujeme písmenem ý: rýbý^, pýský. 
kravý bylý, vyskočil. Právě tak zní též í v slabikách z/, si, ci, 
ži, ši, či, li, ři v příkladech výše vytčených, 

2. ý mění se v ýj, v Jemnici a odtud na jih (v Palovicích 
atd.) v ej přecházejíc, jako na sousedním Dačicku: strýjc, býjk, 
pýjcha, týjden, býjvám, hýjbám, umýjvám, výjmluva, výjplata, 
dobrýj, dobrýjch, dobrýjma. 

Rýpat = rýti, rýjpat (rejpat) = rýpati. 

o. 

Hláska o mění se v ^< (w) v týchž asi slovech jako v sou- 
sedních podřečích: kuža, nuša, luj, vůbec (obec) a p. 



— 268 — 

u, ů. 

1. Koncové 1' trvá celkem nepiehlasováno .• našu prácu, 
žlicu, sklenicu, dušu, večeru. Zde onde však slyšeti i tvary 
přehlasované: svini (Kynice), prácí (Tfebetice). Pravidlem jsou 
nyní skoro všude akkusativy: j% pro ní. Chci (Třebetice) — 
nechcu (Kynice). 

2. lí mění se vesměs v on : louka, za chalupou, budou, tlouct. 
on v instr. vzoru duša trvá nepřehlasováno: pšenicou, 

sklenicou; v instr. vzoru kost zpravidla se přehlasuje: kostí, 
za vsí; tak i: pod paží, za Telčí, pod máji (nom. mája). 

Obec Slavíkovice dělí še ve dvě části: první chalupy a 
druhé chalupy. I říká se: u prvních chaloup, u druhyjch cha- 
loup; sice zní genitiv mn. chalup. 

ej, éj, yj. 

1. ej původní i přehlasované jakož i yj mění se v ýj: 
výjce, dělýj — dělýjte — dělýjme, d.ýjchýj, vjiklýj, nýjsu — 
nýjni, mýj, zakryj, včerýjší, nýjlepší. 

2. á)' mění se v y: moudříjší, hodníjší, přeraýjšlij, sádij 
(= sázej), — našijch — našijma {=-- našejch, našejma na 
Dačicku). 

Sr aženiny. 
Ach (= abych), dych (— dybych) — dýchme, jách (= já 
bych; ale: že bych, nikoli: žech), nákyj (= nějaký) — náká, 
dobrytro. 

Souhlásky. 

Spodobování souhlásek. 
Skupina >-'h mění se jako v sousedních podřečích v sch: 
schořet, schodit, schodnout se. 

d, d; t, ť. 

d mění se v r ve slovech: svarba, herbáví. 

Koncové f neměkne ve slovech dle vzoru kost: nit, chut, 
spravedlnost, dost; 

f Si ^ tvrdne ve slovech: zet, zed, zpověd, dyšt a v im- 
perative pust; 

( mění se v c v imperative: plac, vrac, chyc, mlac a ve 
slovese chcet; 



- 269 — 

ft v imperative mění se bud v ct nebo jt\ mlacte, vracte, 
chycte, plajte; 

t — s mění se v ./ — s : vraj se, posvěj se ; 

dt mění se zpravidla \ jt: neshojte, hlejte; ale: zavecte; 

t nemění se v A; ve slovech: tlustýj, tlouct, tlačit; 

dj, tj nemění se v z a c: hádět, vychádět, kátět, osvobo- 
dénýj, huděn5^j, zahoděnyj, vyplatěnyj, vj^mláténjj. 

v, f. 

v se mění v 6 v předložce bedle; 
v se nemění v u jako na Ždársku: kavka, děvče; 
v se mění \ j v místním jméně Slajkovice = Slavíkovice; 
v se píisouvá ke každému náslovnému o: voko, voves, 
voběd, vošidit; 

/■ se mění u v ve slově trouvat. 

k, h. 

k se vysouvá: Humperk — Humpeříček (kopec s kapličkou 
u Krasonic); 

k se střídá s k (g): lido v. kdo, hdý v. kdy, lide v. kde; 

h se vysouvá ve slovech: nedo, nedy, nede, nide; 

h jest přídechem každému náslovnému u, ov -. hu souseda, 
hudělal, hutekl, humím. hulevilo, huši, hudit, hučit, houl, houhor, 
houvod, houterý, houvoz, Houjezd; výjimkou též: hosud. 

Náslovné í jest bez přídechu vyjmouc: harmara, harest, 
Hanka. V Kynicích i náslovné «, ou jest bez přídechu kromě houl, 

z, iS, z^ c 

s měkne v š ve slovese muset, .? a z v imperative: pros, 
nevoz, nekaž a p.; 

s mění se v c v přídavných na ský: moravckýj, krejčovckj^j, 
panckýj a v podstatném cvorník. 

Koncové s mění se v j před sykavkou: paj se, zaj sme 
jeli, pro] za nás. 

Koncové i před sykavkou mění se všude v / : aj zaseje, 
uj snědl, aj se vrátí, nej zavře; 

sč trvá nezměněno: měščan, ščestí, strnišče; jen ve slově 
déšč mění se v st: dyšt; 

^c mění se v je: kojce, svijce, matijce, babijce, na tejce 
(tejčka). 



— 270 — 



.1. 

/ se vysouvá: pudu. 

/ se mění u v : Houvězd {= Oujezd). 
Presmyk: žlica, máslenica. 

Skloňováni jmen podstatných. 



1. 

Jedn. 1. holub dub 

2. holuba duba 

3. holubovji dubu 

4. holuba dub 

5. holube dube 

6. holubovji dubě 

7. holubem dubem 



Vzor: hoJuh^ duh. 

Množn. 1. holubjí 

2. holubu 

3. holubům 

4. holuby 



6. holubech (ách) 

7. holubama 



duby 
dubu 
dubům 
duby 

dubech (ách) 
dubama. 



Jedn. 1. muž nuž 

2. muža noža 

3. mužovji nožů 

4. muža nuž 

5. muži noži 

6. mužovji noži 

7. mužem nožem 



2. Vzor mwž, nfiž. 
Množn. 1. muži 
2. mužů 



3. mužům 

4. muže 

6. mužích 

7. mužema 



nože 
nožů 
nožům 
nože 

nožích 
nožema. 



Plást má: plášča, plášču atd. 

Vzor ohraz skloňuje se dle vzoru nuž : na vozí, v lesi, 
pěkný vobraze, má dva pse, 

Instrumental mn, kmenů měkkých končí se zpravidla na 
fma (řidčeji ama): hrncema, košema; tak i volema v. volama 
i volma, kotlema a p. 

Akkusativ mn. je pravidelný : Jsou tam vojáci, ptáci od- 
letěli — viděl vojáky, chytal ptáky, raky. 

Skloňování jmen rodu středního, nehledíc k některým zvlášt- 
nostem hláskoslovným, nahoře vytčeným a ku tvarům obecné 
řeči vůbec vlastním, neliší se hrubě od jazyka spisovného. 

Místo má v lokále: mistěti. 

Vfjce (vejce) : výjcete, výjceti atd., mn. výjce, vajec, výjcím, 
výjcich, výjcama. 



— 271 — 

Vokativ jedn. vzoru ryba rovná se někdy nominativu: 
tetka! kmotra! Francka! Tonka! v. Maryno! Nano! Terezo! 





Vzor dnŠa. 




Jedn. 


1, duša Množn. 


duše 




2. duše 


duší 




3. duši 


dusám 




4. dušu 


duše 




5. dušo 


duše 




6. duši 


dušách (ích) 




7. dušou 


dušema (ama). 



Instrumenta! nm. končí se zpravidla na ema: ružema, ku- 
žema, hrabjicema. 

J ména na sa a zo (kosa, koza) a na In (jehla, škola, truhla) 
skloňují se dle vzoru duša, kromé instrumentalu mn., který se 
tu zpravidla konci na ama. 

Koncovka árna mění se v áreň: pekáren, kováren, vovčíreĎ, 
a jména ta sklánějí se tolikéž dle vzoru duša. 

Vzor kost má v instrumentale jedn. ^: kostí, nití, za pecí; 
v lokále mn. bývá ich. v kostích, v pobožnostích, instr. mn.: 
kostima. 

Vzor mrkev má gen.: mrkvje, dat. a lok.: mrkvji, instr. 
mrkvou ; množn. : mrkvje, mrkví, mrkvám, mrkvách, mrkvama. 

Kryv má gen. : krve, dat. a lok. : krvji, instr. : krvjí. 

Vzor kamen skloňuje se dle vzoru dub. 

Skloňování jmen přídavných. 







(pro všecky tri rody) 


Jedn. 1. dobrýj — dobrý 


dobrá 


Množn. 1. dobrý 


2. dobrýho 


dobrý 


2. dobrýjch 


3. dobrýmu 


dobrý 


3. dobrýjm 


4. dobrýho — dobrý 


dobrou 


4. dobrý 


6. dobrým 


dobrý 


6. dobrýjch 



7. dobrým dobrou 7.dobrýjma. 

Nominativ mn. rovná se akkusativu a je pro všecky tři 
rody stejný: jemnický páni, znojemský měščani, dobrý lidi, hodný 
chlapci, vostejovský sousedi, byli hodný, nekerý sou chudý, přišli 
celý mokrý, páni byli pozvaný, lidi byli grobianský. 



— 272 — 

Přídavné přisvojovací končí se na u -ova -ovo a skloiiuje 
se celkem dle dobr>'j. Přídavná tato tvoří se také od vlastních 
jmen adjektivných : Sušick.tj — Sušičku —ova — ovo, Holýj 
— Holu, Ščastnyj — Ščastnu. 

Komparatív je celkem pravidelný: moudr.ýj — moudříjší — 
n.tjmoudřijší. Dobrýj má lepcí, hezk.Ýj — hezkýjší. 



Skloňování zájmen. 







1. 


já 


mý 






2. 


mje 


nás 






3. 


mji, mje 


nám 






4. 


mje 


nás 






6. 


mje 


nás 






7. 


mnou 


nama. 


1. 


von, vono 




vona 


ony (pro všecky tři rody) 


2. 


ho, něho 




jí 


jích 


3. 


mu, němu 




jí 


jím 


4. 


ho (jej), ho 




ji 


je 


6. 


ňom 




ní 


nich 


7. 


nim 




ní, ňou 


nima 



V Třebeticích a některých jiných osadách na západ od 
Jemnice je akkusativ m. ho i jtj, stř. je, v ostatních je toliko 
tvar ho pro rod mužský i střední. 

Akkusativ r. ž. má všude tvar přehlasovaný ji, pro ni. 

Předložkový genitiv mívá skrácený tvar: uůho, bedlňho 
(vedle něho). 

Jejichho má týž význam jako na Žďársku; mimo to zna- 
mená také tolik co Jejich, když oslovujíce onikají : To je jejichho 
nuž = Váš. 

Lokal jedn. r, m. a stř. je ňom tak jako: našom, vašom, 
čom, všom. 

Zájmeno muj, má, mý skloňuje se celkem dle dobrýj : mýho 
bratra, mý sestře atd. 



Jedn. 1. náš, naše naša 

2. našeho naší 

3. našemu naší 



Množn. 1. naše {pro všecky tři rody) 

2. našijch 

3. našij m 



— 273 — 

4. našeho, naše naši (našu) 4. naše 

6. našom naší 6. našijch 

7. naším naší 7. našijma 

1. ten, to ta ty (pro všecky tři rody) 

2. toho tý tyjch (tejch, těch) 

3. tomu tý týjm (tejm, těm) 

4. toho, to tu tý 

6. tom tý týjch (tejch, těch) 

7. tým (tím) tou týjma (tejma). 

V Kynicích a odtud na sever jest instr. tým, v Budiško- 
vicích a odtud na jih už tím. 

V genitivě, dative a lokále jedn. r. ž. je tu všude tý proti 
ždárskému tej. 

Tvary těm, těch vyskytují se po řídku vedle týjch, týjm 
(v Kynicích). 

Skloňování číslovek. 

Jeden, jedna, jedno skloňuje se zcela dle ten, ta, to. Ostatní 
číslovky mají tytéž tvary jako na Ždársku, leda že vedle tvaru 
dvouch slyšeti také dvou: ve dvou domech (Třebetice). 

Všecek má všeho v. všeckýho, v lok. jedn. r. m, a stř. všom; 
v čísle mn. všechny (pro všecky tři rody), všech v. všech- 
nýjch atd. 

Časování. 

1. Slovesa, jež mají v 1. osobě jedn. ím, mají v 3. osobě 
mn. a) íjou : chodíjou, učíjou se, víjou, jíjou (osady na východ 
od Jemnice), b) íjou vedle i: chodíjou, klečíjou — chodí, klečí. 
Když oslovujíce onikají, užívají českých tvarův obecných: vědí, 
rozumějí, slýšejí (Budiškovice), «) i: děti spjí, voný to nevěří a 
vadí se, voný mji uvaří něco (osady na západ od Jemnice). 

S 3. os. mn. na ají neodsouvá se ^ jako na Ždársku : říkají, 
zpívají, dají. 

2. Přechodníky jsou jen: stoja, choda, sedá, kleča (v Ky- 
nicích a okolí). V okolí Jemnice užívá se některých přechod- 
níků s předložkami: Na stoja se zatkla (zadusila se stojíc), na leza 
jeď, s kleča usnul. 

18 



— 274 - 

3. V příčestí činném v některých osadách převládají tvary 
neelidované: sedl, vedl, lehl, řekl (Kynice, Krasonice, Lomy, za 
feči však i: nes, ved, řek), v jiných elidovaué: leh, ved, sed si, 
přibéh, nastoup (Třebelovice, Racovice, Palovice). 

Dačické tvary: lehlu, uteklu a p. slyšeti jen po rňznu 
v Třebeticích a Mánesovi čich. 

4. Příčesti trpné: odvedenýj — odvedená — odvedený, 
hutit}j — hutitá — hutitý, pokrýtýj — pokrytá — pokrytý, 
trpjenýj, hoděnýj, hradénýj, osvoboděnýj, zaplatěnýj, výmlátěnýj, 
— Už je zaplatino, vymlátíno, posečíno, vyhodino — žito je 
posečený, vymlátěný atd. 

5. Infinitiv a některé důležitější tvary: 

I. třída. 
Číst, klást, kract, vect, kvject — kvjetu, myct (mésti), 
plict, rošt — roštu — rošt, rostla — rosť, roste, třást, vézt, 
nést, moct — mužů, pjict — peču, síct — seču — sek, týct, 
zapjít — zapjal — zapjitýj, hutít — hutal i huti — hytitýj, 
žit — žal — požitýj, vzít vzal — vzitýj — vezmi — vezmite, 
dřít; mlet, třít — třu — tři — třite, prostřít, vřít, mřít, zábst, 
zabe — záblo, — krýt — krýju, kryj, lit — líju — lij — 

lityj. - 

Sloveso hnísti je neznámo. Místo hrýzti užívá se tvaru 
hrýjzat — hrýjžu — hrýjzal. Místo mor. rožít říká se rozsvjítit 

II. tříd a. 
Lehnout — lehni, lehnite — leh. 

IIL třída. 
Humjet — humjím, humjíjou — humjel, chcit — chcu — 
chci, chcite, chcel (chcet n. scet — scu — scel v Kynicích), 
spát — spjím, spjíjou — spji — spíte. 

IV. třída. 

Prosit — prosím, prosíjou — pros, proste — prosil — pro- 
šenvj, kazit — kaž, kažte, vozit — vož, vozte. 

V. třída. 

Kátét — kátím - kátěl — káténýj, sádét — sadím — 
sádel — sáděnýj, výchádět — výchádím — vycháděl. 



— 275 — 

Důležit je v této třídě zvláště tvar imperativu: dělýj — 
dělyjme — dělýjte, sádij, kátíj, vychádij, přemýjšlij, tesíj, hýjbýj, 
oryj, vjiklýj, cpji — cpjime — cpjite. dýjchat — dýjchýj. 

Hřet hřeju — hřej — hřál, přát přeju — přej — 
přál, smát se — smjeju se — srajej se — smál se. 

Hnát — žínu — žínou - žeň — hnal — hnanýj. 
Místo okřáti říká se vokřáhnout: vokřáhnu — vokřáhni, 
vokřáhl. 

Býjt. 
Su (sem) nyjsu býjd 

ses (si) wtjseš hýjíme 

je nýjni býjdte 

sme nýjsme 

ste n51ste 

sou nýjsou 

Některá příslovce. 

Dom (Třebetice) — domu (Palovice), dol (= dole), vod 
zdula, dneskym (= dnes), nýjčkom, záhy, teprove, jo (= ano), 
lele — lelete n. lale — lalete (= mor. hle — hlete). 

Komparativ příslovcí jest: teplijc, studenijc, pěknijc atd., 
rejši (raději). 

Kdo snědl holoubjátka? 

Sevcovka upekla dvje holoubjátka, jedno pro sebe a jedno 
pro muža, pjekně barvy zlatý, postavjila je na pec a šla někam 
ven. Švec zatím šil. Chvílkama zdvihl nos a čuchal do sebe 
hezkou vůňu, kerou byla celá sednica nadchnutá. Konečně ho 
zarazila vůňa tak hodně, že mu mlsnota dýl na stolijce posedět 
nedala. Sotva žena paty ze dveří vytáhla, byl ze stoličky zhuru 
u randlíku. Spíš ale, nežli pro jedno sáhl, pozoroval, nýjni-li 
žena v síni, a to z tý příčiny, že se ženy moc bál. Venku bylo 
ticho, a švec v čerstvosti holoubjátko výtah a sněd. Mlsný jen 
dýž oblíznou, a hladový dýž se najíjou, je starodávný přísloví. 
Švec byl ale mlsnýj i hladovýj : teda nebylo jednoho holoubjátka 
dost; proto se taký bez delšího rozmýjšlení do druhýho pustil 
a beze všeho snědl. Potom sedl na třínožku a bedlivě šil. Žena 
přišla do sednice, a že bylo právě poledne, uchystala na stul 

18* 



— 27(j — 

talíře a dala objed. Všecko šlo dobře, Jak přišlo, ale na peřeůu, 
nastala z čistá jasná bouřka. „Kdo snědl holoubje?" znělo první 
udeření. „Mje se neptVj, já ne; dyt sem ani nevěděl, zeje pečeš!" 
zněla zase vodpověd, a to šlo v jednom kuši dál, otázka za 
otázkou, vodpověd za vodpovědí. Švec se nepřiznal, až konečně 
řekl, že to žena sama snědla, co na ůom na ubohj^m níčko sce. 
„No dobře teda, necháme hádky prozatím; ale od tyto chvíle 
nebudem jeden ani druhýj mluvjit. Kerýj bt spíše promluvjil, 
na tom to zvustane, že holoubje snědl." 

Tak rozhodla ševcovka a podle jejího vyjroku musilo se 
stát. Vod tý chvíle b^^lo v ševcovým domje jako v lirobje. Mrzelo 
je to dost. Ševcovka nemohla se vadit a klevety vypravovat, 
ševcovji se zase stýjskalo, že nemůže vodpovídat a zpívat, i radši 
by její vádu byl poslouchal, než to mrtvý ticho snášel. Ale první 
slovo vyřknout přece nescel jeden ani druhyj. Byl třetí den od 
tý doby, co naposled spolu mluvjili, dyž zastavjil u domku kočár, 
sloužící skočil dol a ptal se na cestu k rajestu. Už mjela ševcovka 
hubu otevřeno-U na vodpověd, ale najednou zase sedla a jen 
hukázala rukou na stranu, kady mají jet, a švec hudělal to 
taky. Sloužící přijda nazpátek povídal páuovji svýmu, že sou 
v chaloupce dva němý. V tom vybjehne ševcovka z chalupy, 
kerá si byla něco vymyslila, a leze k pánovji do kočáru, dávajíc 
na srozuměnou, že mu cestu hukáže. Pán hudělal místo, kočí 
praskl do koní a už ujížděli. Tu křičí švec z vokna: „Ženo? 
ženuško, neodjíždij a odpust mji, já snědl holoubjátka !" Žena 
se dala do smíchu, až jí kryv do tváří stoupala, Níčko teprove 
pánovji celS^j kousek vypravovala. Pán se srdečně zasmál a dal 
ševcovce dukát, aby si koupjila jiný holoubjátka; z tyjch ne- 
dostal ale mlsnyj pan manžel ani na zub. 

Slavíkovice u Jemnice. Napsal stud. Jiří Puchnar. 



III. Daéiee, Tele, Třešť. 

Na jihu a na severu podřečí toto hraničí s územím ně- 
meckým, na východě s podřečím jemnickým a ždárským, na zá- 
padě jde podél hranic českých, je přestupujíc. 

Lid v oblasti tohoto podřečí nazývá sám sebe všude „Čechy 
a mluví „česky". 



— 277 — 

Samohlásky. 

1. a kmenové i koncové přehlasuje se všude tou měrou 
jako v obecné češtině: nom. jedn. čepice, práce, kaše, růže, ne- 
děle, akk. jedn. muže, zajíce, koně, gen. jedn. do koše, s nože, 
do kouře. 

Ostatek <?, á má touž povahu a podrobuje se týmž změnám 
jako na Ždársku: pomohat, dopomohej a j. 

á zdrobnělých slov v átko zůstává nezměněno: kuřátko > 
prasátko, housátko, poupátko. 

2. e má zvláštní, moučený zvuk, podobný něm. a, jako ve 
východních Cechách: mád, chlába, v latě, sát, vádaš. 

é mění se v polodlouhé ;/, í v infinitivech kmenů zavřených 
a ve skloňování jmen přídavných: nýst, výst, piet, lízt, atd. 
dobrý pjivo, dobrýho, dobrýmu. 

e se mění v a ve slově naštovice. 

e netvrdne v slabice né\ někdo, nějakej, někde, někdy, — 
stůně. 

e seslabuje se v i v indikativě slovesa hnáti: žinu, žineš 
— Zinou. 

é se po způsobu obecné češtiny někdy prodlužuje : bjéží, zelí. 

ě tvrdne ve slovese vedit — věděl; v Třešti: vědět. 

3. V Bílkově, Hřišici a v Pičíně slabiky hi, pi, vi, mi znějí 
6/e, pje, vje, mje: bječ, pjevo, koupjel, vjedlička, hlavječka, pra- 
chavjece (houba dmýchavka). I slabiky di^ ti, ni, ji, U, ři znějí, 
tu jako dě, tě atd. Krýv (krev) zní jako kryev, gen. krvje. 

V ostatních osadách i po retnicích se jotuje: bjič, pjivo, 
přecházejíc na českých hranicích ve střední i české. 

4. y má zvuk čistý. 

ý přechází v ej : bejk, strejc, bejvám, dobrej, dobrejch> 
dobrejm. 

5. Říká se: Kráva kupe, kupla, jinak: kopat, kopám. 

6. u, ů se přehlasuje tou měrou jako v obecné češtině: 
čepici, nůši, růži, v neděli, za pekárni, k panu mlynáři. 

u se mění v y ve slově hlybokej, ou (ý) v ej: hlejbka. 
ú se rozvádí v ou: za stodolou, louka, tak i w ve slově 
dolou. — 

7. O dvojhláskách aj^ ej, ij platí, co pověděno o podřečí 
ždárském. yj se mění v ej: uměj, zakrej. 



— 278 — 

8. Sraženin ach, dych a p. v podřečí tomto není. 

Kvantita samohlásek jest i v tomto podřečí celkem ještě 
moravská: jáma, bláto, lípa, hlína, puta atd., jen některými dél- 
kami blíží se češtině spisovné a obecné: skála, pivo, zelí, bjéží, 
leží, Bože, můstek, schůdky; — půst — v postě (jinde na Mo- 
ravě: v pustě), a je krátké ve slovech: fara, kráva. 

11. Souhlásky. 

1. Skupina sh mění se u výslovnosti v %ch -. schod ho, 
schořet, schon. 

2. ^ se mění v lu v příčestí činném rodu mužského : řeklu 
— řekla, hejklu, vedlu, kleklu a ve slově sluza. 

r se mění v ro v předložce skroz. 

3. Koncové n neměkne ve slovech: kamen, řemen, plamen 
atd., den. — n měkne v přídavném špiiiavej (Třešt). 

Jmenná koncovka dma, ima mění se v di-eií, íreň: kováren, 
pekáreíí, ovčíren; v Třešti: kovárna, cihelna atd. 
rí mění se v j ve slovech: jemej. Jemec. 

4. d se vsouvá ve slově petržedle. 

Koncové t neměkne ve slovech dle vzoru kost, štvrt, 
nit, chut. 

t tvrdne ve slově dešt a v imperative pust. 

ďt mění se v jt: hlejte, pojejte. 

ď a f nemění se v z a c a) v iterativech V. třídy : vy- 
chádět — vychádím, sádět, utrátět — utratím, kátět, vyplátět, 
h) v příčestí trpném : zasadíno, vymlátíno, zaplatíno, zaplatěnej 
v. zaplaceuej. 

t mění se v c ve slově scinka. 

5. v se vysouvá ze slova chůjka, mění se v h ve slovech: 
pabouk, pabuza, pabuzník; nemění se jako na Ždársku po samo- 
hlásce v n: kavka, pravda atd. 

v se přisouvá ke každému náslovnému o: voko, voves, 
voběd, vobdělávat. 

p v okolí Třeště mění se v h ve slovese: budu (= pudu> 
půjduj. 

bn mění se v w ve slově rymík. 

6. fc v násloví náměstek a i»ríslovcí nemění se v h: kdo, 
někdo, kde, kdy. 



— 279 — 

h se přisouvá ke slovům : hnízkej a hlávka (= lávka). Ná- 
slovné samohlásky nemají přídechu h. 

7. z se odsouvá se slova řetelnej. 

s se měkčí ve slovech: šahat, muset, myslet, vejproš (od- 
prošování nevěsty), v imperativech : pros, nenos, nevoz, pušte a p. 

s mění se v c v příponě oký: pancky, mužckej, pražcky. 

s se sesouvá se slov: třečkovat, třelci — třelice (ve for- 
muli zaříkací), třevo a p. 

s mění se v .; před následující sykavkou : já váj zaháním 

Moravské tříska zní tu po česku: tříštka. 

c měkne v <?" ve slově plíčník. 

8. Koncové ž a š" před následující sykavkou mění se všude 
\ j: aj se vrátím, uj ses umyl ? nej sluníčko vyjde, dej si pro 
peníze? 

šč mění se v šf: měšťan, štěstí. 

řc mění se \ j''- : žebrajce, matijce, matijčin, v kytijce, kojce, 
babijčina, ke kaplijce, proti klijce. 

9. j se vsouvá ve slově vařejka. 

10. Zvláštní přesmyk jest ve slově krapadlí (= kapradí). 

III. Skloňování jmen podstatných. 

1. V Bacících zaměňují akk. mn. r. m. s nominativem a 
porůznu i jinde: kosti nosejí na ty krtci (Hřišice), pro všechni 
(Bilkov); ale celkem odlišují se správně oba pády: Jsou tam 
ptáci — chytal ptáky Šli tam vojáci — viděl vojáky atd. (Vydři). 

2. Lokal mn. rodu muž. a stř. vedle ech bývá často ích : 
v lesích, po horoucích peklích. 

3. Instrumental mn. kmenů měkkých končí se na ema: 
mužema, nožema, hrncema, růžema; tak i: za Eakousema. 

Podstatná na í, la kolísají mezi skloňováním tvrdým a měk- 
kým: popel — popela — popeli, truhla — truhly — v. truhle, 
škola — do školy, na škole. 

4. Podstatná rodu m. na s a z a rodu ž. na 'a a za sklo- 
ňují se dle tvrdých kmenů : vobrazy, lesy, vozy, na voze, v lese, 
kozy, lesy, o koze, o kose. 

5. Genitiv a lokal duál. podstat, ruce a nohy jest rukouch, 
nohouch. 



- 280 — 

6. Porůznu přisouvá se kn genitivu mn. na /' hláska ch dle 
obdoby jmen pndavnj^ch: íiašícli, knězích, dětích; ale: kostí, 
mastí a p. 

7. Místo má v lokále: na místěti; hnízdo: do hnízděte, na 
hnízděti, hnízdata atd. Tak i : lože — ložete, strniště — strni- 
štěte, brabeniště — brabeništěte a p. 

Ženské kmeny na ev přestupují pod vzor duse: koroubé 
(korouhev),*) větvě, korotvě, mrkvě (Tíešt). 

IV. Skloňování jmen přídavných. 

Jedn. 1. dobrej, dobrý dobrá Množn. 1. dobrý 

2. dobrýho dobrej (dobrý) 2. dobrejch 

3. dobrýmu dobrej (dobrý) 3. dobrejm 

4. dobrýho, dobrý dobrou 4. dobrý 

6. dobrým dobrej (dobrý) 6. dobrejch 

7. dobrým dobrou 7. dobrejma. 

V genitivě, dative a lokále roduž. je tvar dobrej obyčejnější; 
však i dobrý slyšeti dosti často vedle něho: u Dobrý Vody (Vanov), 
v celý vsi (M, Pičín), peří s naší bily husí v. tej starej babě 
(Hřišice, Vydři). 

Nominativ mn. je pro všecky rody stejný: dačický páni, 
stali se z nich hodný lidi, někery pravili. 

Přídavné jméno přisvojovací končí se na ú -ova -oio a sklo- 
ňuje se celkem dle dobrej. Jeho tvary v středním rodě mají 
také některá jiná přídavná : žilovo koření (= na žily), cicvarovo 
semeno, 

V. Skloňování zájmen. 

1. Skloňování zájmen osobních neliší se od jazyka spisovného. 

2. Můj — má — mý skloňuje se celkem dle vzoru dobrej. 

3. Náš — naše — naše vyjmouc tvary našom (lok. jedn.) 
a našima neliší se od jazyka spisovného. 

4. Von skloňuje se celkem jako v češtině. Akk. jedn. stř. 
jest většinou ho, po předložkách ně: Nechtě nám ho, já si pro 
ně přijdu (podmáslí). Lok. jedn. jest v ňom, jako v čom, v ničom, 
ve všom. 

Jejich se skloňuje jako všude na západní Moravě: od je- 
jichlio domu, k jejichmu stolu. 

*) Han. koróba, slov. korovička. 



- 281 — 

5. ten, to ta ty 

toho tej(tý) těch(tejch) 

tomu tej (tý) těm (tejm) 

toho, to tu ty 

tom tej(tý) těch(tejch) 

tím tou těma. 

Vedle tvaru tej slyšeti dosti často také tý: z tý strany i 
z tý, na tý louce, dej tý husi žrát. 

Zřídka se vyskytují rozšířené tvary tejch, tejm. 

Číslovka tří — tři má v genitivě třích : z třích klasů (Da- 
čice). Ěadové číslovky jsou: šistej, sidmej, vusmej. 

VI. Časování. 

1. V některých osadách 3. osoba mn. těch sloves, jež 
mají v 1. osobě jedn. ím, rovná se 3. osobě jedn.: děti se vobloží 
(Bilkov), voní mluví všelijak (Vydři), chlapci chodí, učí se, umí, 
hází, jí, ví, klečí (Hřišice). 

V jiných osadách jsou koncovky í a pji vedle sebe: bolí 
ho nohy — vidějí, držejí, pálejí i pálí (Volfířov), lovějí, koupějí 
— častěji: chodí, ví, jí (Vano v). Onikajíce užívají vždy tvaru 
ejí: Tu pěsničku také umějí? Vidějí? V Třešti koncovka eji 
převládá vedle pravidelných tvarů: vědí, jedí. 

2. Iníinitivy: jet (neject!), výct, kvýct (květu), číst, plíct, 
příst (přídla), kract, třást, nýst, piet, zábst — zabe — záblo, 
žit (žnu), začít, zapit, utit, přijmout — přijmulo se to (:= ujalo), 
roužnout — už je roužnuto (Třešt), zehřet, přát, smát se, jest. 

3. Příčestí činné kmenů zavřených : řeklu sem, řeklus, řeklu, 
řekla atd., hejklu, pádlu, vedlu, jedlu, lehlu, zapísklu, doslechlu. 

Vedle toho jsou všude tvary elidované: ukrad, nes, zbled,. 
utrh, útek atd., které dobou novější nabývají vrchu. 

4. Příčestí trpné : už je vymlátíno, vyplatíno, zavřito, zapito 
(= zapjato), — voves je vymlátěnej, žito je požito, strom je zká- 
těnej atd. 

5. Myt — meju — mej, myl, kryt — kreju — krej — kryl, 
scít (chtíti) — sci — sceš — rodiči scí (N. Hříše), chcejí (Vol- 
fířov). — Bejt — sem — seš — byd. — Zazpívnem si (= za- 
zpíváme). 



— 282 — 

VII. Některá příslovce. 

Nejčko — nejčkom — neničky, tydá (tehda), záhy, žet 
(ovšem, ano), vydy, vydy, Maryno ! Teplejc, pěknějc, zkračejc, 
zdýlejc, radš (Vydři) — rejš (Volfířov). Bylo jí snaž (Hřišice); 

Spojka jestli má tvar esi^ spojka poněvadž, jinde na Moravě 
v řeči lidu málo známá, je tu obecná. 

Tři bratří. 

Byl jednou jeden otec a ten měl tři syny. Nejmladší z nich 
menoval se Pepek, a ten povídal, že pude na vandr. 

Dlouho a dlouho přej se toulal po světě až konečně přišel 
k jednomu pastejřovi, kerej si ho zjednal, aby mu páslu vovce. 
Ten pastejř si sním neudělal žádnou službu. Dal mu do mošny 
sejra, kus chleba a namazal mu ho putrem, a Pepek vyhnal 
stádo vovec na pastvu do jednoho lesa. Tam si sedlu na pařez, 
vyndal chleba a sejr a jedlu. Za nedlouho přej usnul a spal 
přes celej rok. Potom se probudil, vzal bjič, sehnal stádo a hnal 
domu. Pastejř mu dál beránka, kerýmu dyž řekl: „Beránku, 
votřaj se !" tu s něho padaly dukáty. Von ho chcel zkusit a na 
cestě řeklu: „Beránku, votřaj se!" a hned s něho padaly dukáty. 

Potom přišel do hospody na nocleh a řeklu hospodskej, 
aby mu ho skovala, ale aby mu neříkala: „Beránku, votřaj se!" 
Hospodská byla na to velice zvědavá a chcela ho zkusit, je-li 
to pravda. Řekla: „Beránku, votřaj se!" a hned padaly s něho 
dukáty. 

Potom šla a řekla mužovji, že mu dají jinýho beránka 
za něho. 

Ráno, dyž vodcházel dala mu jinýho beránka, a Pepek 
s ním přišel domu. Táta se ho ptal, co si vysloužil a Pepek 
řeklu, že má beránka, kerýmu dyž řekne: „Beránku, votřaj 
se!" tu hned padají s něho dukáty na zem. 

Dyž ale beránek nechcel dukáty sypat, tu ho zbil 
hodně holí. 

Potom povídal Kuba, že si pude něco lepšího vysloužit, a 
šel taky do světa a přišel zrovna taky k tomu pánovji, u kerýho 
by] Pepek, a ten mu dal taky pást vovce. 

Jako Pepek, tak i von přespal celej rok, a pastejř mu 
dal zase ubrousek. 



— 283 — 

Na tomto ubrousku hned přej se objevily ty nejlepčí jídla, 
dyž řeklu: „Ubrousku, prostři se!" 

Kuba potom přišel právě do tý hospody, a hospodská mu 
taky řekla: „Ubrousku, prostři se!" a hned na nom byly ty 
nejlepčí jídla. 

Potom mu dala ráno jinej ubrousek. Potom taky ho nechcel 
ubrousek poslechnout a Kuba ho spálil. 

Potom povídal nejmladčí, kerýmu říkali hloupej Honza, a 
ten povídal, že nejčkom pude von na vandr. 

Honza taky přišel k tomu pastejřovi, a ten mu dal hůl, kerá, 
dyž řeklu: „Dundo, dundej !" tu vona tloukla vo všecko pryč. 

Honza taky přišel do tý hospody na nocleh, kde byli jeho bratří 
vokradeni a řeklu hospodskej, aby neříkala: „Dundo, dundej!" 

Hospodská myslela, že to bude zase něco pro ni, a řekla: 
„Dundo, dundej !" a hůl na ni skočila a tloukla ji. Hospodská 
křičela co mohla, až se Honza probudil a vokříklu hůl. Potom 
hospodská musela mu dát beránka i ubrousek a Honza s ním 
pěkně špacíroval domu. 

Doma viděl na třese zloděje a řeklu: ,.Dundo, dundej!" 
a dunda dundala vo všecko pryč. 

Táta se ho ptal, co si přines, a Honza hloupej vodpovědél, 
že má beránka, kerej sype dukáty a ubrousek, kerýmu dyž 
řekne: „Prostři se!" tu hned sou na iíom ty nejlepčí jídla. 

Volfířov u Dačic. Napsal stud. Petr Kocián. 



Skladba. 
I. O jméně přídavném. 

1. Jména přídavná bývají v řeči lidové častěji nežli v ny- 
nějším jazyce spisovném za genitiv, pády předložkové a j. : 
dřevěný handlíř (obchodník s dřívím), plátěná bouda (v níž se 
plátno prodává), železný kvelb (kde železo prodávají), sinové 
dveři, jizební dveří (od síně, od jizby), pecně vidly (od peci), 
posvětová stolice (na posvěty = dračky), seťová mašina (na 
setí), koření větrovo, křečovo, žaludkovo (od větrů atd., Dačice). 

2. Předpony po a pH často se skládají s přídavnými jmény 
na označení menšího stupně vlastností : holka pomalá, přimálená, 
pomenší přáteli, poslabej člověk, je poneraocný, poširoký, po- 
červený, pobělavý, přistarší. 



— 284 — 

3. Píedpona př<' druhdy se odlučuje od svého přídavného : 
Pie můj rnilej Bože ! Pie my milý Dlouhý ! 

4. Čechismy: To je kluk nedobrá, ty kluku klukovská a p. 
vyskytuji se teprv až na Dačicku a Telecku. 

II. O rodě jmen. 

1. Podstatná jména téhož tvaru jsou různého rodu: 

a) mužského: jabloň (Skreje\ klec (Jihlavsko), kopyst 
(Dačice), nesnáz (Přerovsko), postel: každé má svůj postel, na 
smrtelným posteli (záp. Mor., han.), pót (pouť) : o poutu, na tem 
póti (záp. Mor.), poušt (Meziří6i\ povodeů (záp. Mor.), skréš = 
skrýše (Zábřežsko), vocel, zerz (rez). 

Rodu mužského jsou jmenovitě místní jména končící se na 
měkkou souhlásku: Pustiměř (do Pustiměřa), Lulč (do Lulča', 
Želč (do Želča), Holomouc (do Holomouca) atd. 

Na sev. Moravě, kde se n v genitivě přehlasuje, jest Vo- 
lomóc n. Volmóc rodu ženského. 

h) ženského: protokol byla německá (Zábřeh). 

2. S různým rodem mění se též tvar substantiv: 

a) z mužského v ženský: brambora (Budějovice), korába 
(kůra stromová, Drásov}, křemela (Drahany), mája (strom má- 
jový), míča (N. Město), neduha (^Dačice), pruha (Meziříčí), 
skrojka (N. Hřiše), stoha (N. Město), vichora (Zábřeh). 

h) ze středního v mužský : tejl (N. Město , topor (han.), 
petržel (petrželi, Jihlavsko); 

e) ze středního v ženský: bělma (Budějovice), numera 
(Zábřeh), veliká hoř (Lisice\ ovoc (han.); 

d) z ženského v mužský: klobás (Brň.), pověr (Tišnov), 
rejž (Ždár), vos (Drahany. 

Poznámka: Brach mď ženský tvar bracha : Míly brachy ! 
(Tišnov). 

Drozda na Jemnicku je rodu mužského dle vzoru starosta, 
v mn. č. drozdi. 

3. Jako na Laších (Dial. I, str. 102), tak i na západní 
Moravě (Meziříčsko, Novoměstsko, Ždársko) nevdaná dívka 
mluví o sobě rodem středním; taktéž se mluví o ni a k ni: 
Bylo sem v mněstě. Šlo sem na trávu. Bud rádo, žes mne po- 
slechlo. Vono jí vod té doby málo, co vonemocnělo (pravila 
matka o 20leté dceři). Ano i vlastní jméno ženské pojí se tu 



— 285 — 

se středním rodem jmenných tvarů slovesných a zájmen: Pe- 
pina žalovalo, že ho tatínek šidili, Maruška, že dostalo 
malej krajíc chleba (v. str. 263. a 264.). 

lil. O čísle jmen. 

1. Číslo jednotné, znamenajíc samo sebou jednotku, nepři- 
bírá k sobě na západní Moravě ani při slově hodina číslovkj^ 
jeden; říká se tam: vo hodině, vo třech, vo pěti. 

2. Plurálem polních prací označuje se doba, kdy se která 
z nich koná: v oračky, kopačky, v seťa; na vých. Moravě: po 
jarních seťoch. 

3. Plurálu se užívá o každé osobě nepřítomné, které se 
vyká: Náš tatínek šlí na pole. Naši maměilka dó s tráve. Te- 
tička řekli. Depak běli vaši streček ? Naši hospodář dneska byli 
v městě. Přešli k nám streček Helovi, kmocháček Němcovi. To 
raně dali kmotřenka Varhovi atd. 

íStarší lidé „pánům" skoro všude na Moravě onikají, jenom 
na Zábřežsku se vůbec vyká. 

Vítám vás Nechótovi (= Nochuto, Nechutko nebo oba 
i s dětmi). Zedníčkovi, podte k nám (= Zedníčku). Běli o nás 
Slámoví (= Sláma), starostovi {= starosta). 

IV. O příslovcích. 

Di tam čistě zhuru (pěkně). Tedy byl na pěkno při 
zdravým rozumě (docela) Na pěkno ho zabil. Na pěkno nic 
nemá (Zábřežsko). Kra do (tajně). Toť už je moc lidi na světě 
(= nyní, Zábřeh). Debe se hotově stalo, že be ten dnm 
přišel na prodé, kópil bech jé f Třebíč). Všeci tam byli chyba 
(kromě) sóseda (Kunštát). Byli než dvá. Já sem béla také 
jedno hóřknótá, hale než jedno. Našli než dva řibkě (han.). Bela 
nede v kótě (tuším). Byl tam? Nede byl. Bude pršet? Nede 
bude (možná že). Zábřežsko Dál už tam nechoď ( po druhé, 
již). Už vás něco postrašilo? O, dál ne (nikoliv), já se strašidla 
nebojím dál (do konce). Je váš kostel pěkný? Je dál pěkně 
(dosti pěkný). Oči mně dál (sice) nebolely ; jenom horkost" sem 
dostal do nich. Já sem ho dále neviděla, ale slyšela sem. Ty 
to neuneseš! To dál ne (ano, unesu). Zábřežsko. Trvalo to pu! 
hodině neskoro (= skoro). Bude mu ne brzo 60let (= brzo • 
Kózelniček má nať nebrz jako celerová (Zábřežsko). 



— 286 — 

V. O pádech prostých. 

1. nominativ. Vety bezpodmětiié i v těchto nářečích jsou 
dosti časté (Dial. I , str, 187.) : Stromy lámalo, staveni bořilo, 
les vyvrátilo, pole zkazilo (o bouřce, Zábřežsko). Ranilo ho 
(mrtvice). 

2. Ákkusativ. Co tu mrzneš zimu? Di dom a nemrzni 
zimy (Slavkovsko). Přéznalě se všecko (han.) To už je hrůzu 
let. Vojska bylo hrůzu kolem města. Běžel skok (Zábřeh). 
Kero mrcho ! {= kj^ho kozla, Zábřeh). 

3. Genitiv. Čaródenicě prosela té slóžké i Borotín). Ptalé 
sme ho gořalkě (han.) Zapomněl provazů (Sebranice). Zapbme- 
nóla tam nóžě (Borotín). Nechám se dítěte potrhat? (han.>. 
Nechal nás bíiséch stát ( Tišnov). Potuhla sem kroka (Přerovsko). 
Psina ho přestala (N. Město). Byla sem toho bedlivá (Olešnice). 
Křěčěla co hrdla (výpustkou, Zábřežsko \ 

Zajímavý je celkový genitiv závislý na zájmeně adm: Je 
ho sama kůže a kost (= je samá kůže a kosť). Je toho sám červ 
(o červivém ovoci', sám šórp (o ovoci šurpivém), sama pecka. 
Je ho sama čertovina (Jevíčko). — Na Novoměstsku pojí se 
přídavné jméno hílý s genitivem celkovým, ve smyslu „plný čeho 
bílého" : Kabát je bilej prachu. Vůl byl bilej vší (Rokytno) 

Záporný genitiv ještě na Hané a na Boskovsku je dosti 
pravidelný, na př.: Tech lědi neznám. Měši něžěro toho vóbili. 
Nemohla kačen nahit. Neměl nihdy pokoje (Borotín, ale také: 
Stárci to neso). Nemáme kolně ani ničeho. Neměla zobka (Zá- 
břežsko). Čím blíže pak k českým hranicím, tím více slovanská 
tato vazba mizí z řeči lidu : Nebyli sme dlužní ani grejcar (Třebe- 
tice u Jemnice). Ty lidi neznám (N. Hříše). Nesměli snop zapřít 
(Hřišice). Nemám zuby (Pičin, Volfířov u Dačicj atd. — Podobně 
i jiné genitivy z řeči tam mizejí: Poručil do škopíka studenou 
vodu nalít (Svratka u N. Města). Nasáděl brambory, nařezal 
halouzky a p. (Budiškovice). Zapuč mi ten ubrus (Volfířov). 

4. Dativ: Ten lán měl byt mně (Brn.). Tomóto panáčkovi 
béla sem na primiciách. Bel sem mó na svajbě, na pohřebě (han.) 
Si tyůom(=jemu) strěcem? (Zábřeh.) Máte kravičkám poděláno? 
(Tišnov). Ditěti má devět neděl = jejímu dítěti jest (Zábřeh). 
94 roků měla sem matce (N. Město). Tak sobě tade aspoťí tem 
nohám vodpočnu (Zábřeh). Co mně chceš? (N. Město). Panenkě 



— 287 — 

pečivo na zpósob bochtám (Zábřeh). Putě kraucháčkum = ke 
kmocháčkům (Brň.). 

Na Zábřežsku častý je prostý dativ osobní na otázku kam ? 
Předložka k nepřičinuje se k němu nejčastéji před náslovným 
k sl g, ale i před jinými souhláskami: Sil Kolhajora, Konečnymó, 
kmotře, di kópsovi (ke kupci), pudem garbiřom, šil Motékovi. 

5. Lokal bezpředložkový mistnich jmen začínajících se hláskou 
t; je skoro všudy pravidlem: Vedrovicich, Vémyslicích, Veškově, 
Vlachovicích, Vržanově, Vestoňovicích, Vrbkovým lesi. Na Zá- 
břežsku vyskytuje se často i od jiných jmen: Volomocě, Veše- 
hořó, včelnici, Bambeřicích, Bludově, Prostihově, Postřelmově 
mnéstě, Mládkové (jméno pole , Letovlě, Dubicku, Dvořiskách 
(jméno pole). Vedle toho : v Rudě, ve Zvole, v Šumperku, v Klá- 
štercu, v Leznici. 

6. Instrumenta^ Menoval se Andrys a dal se přepsat Jozefem. 
Přešla k nám děvčetem. Přesil k nim tovaréšem. Vzala si toho 
Borůvku vdovcem. Vzal si mně vdovou. Z toho nemožu bet žěva, 
co vědělám babko. Cěgánem žil, cěgánem ómřel. Chtěl to nechat 
vovčírnou. Tyto a těm podobné pěkné vazby instrumentalu výroko- 
vého slyšeti všude. — Křetínem jezdili do Prahy. Druhým rokem 
dám voltář štafirovat (Telč). Nemohla sem chlady, horky zdržet. 
Sak ona néni hlady. To je tým dílem = tím, z té příčiny (N. 
Město). Tem já to povídám = proto (Zábřeh). Su letama pře- 
jitý (—starý); podobně: obilí, ovoce je rudou přešlé. Ryž je 
těžká zrnem. Žěvem Bohem prosel. 

VI. Pády předložkové. 

1. Dle : Psal mu dle bytu (= o byt). Šel tam dle němčiny 
= aby se naučil německy (N. Město). 

2. l)o : .Je s ním do přízně. 

3. Od: Dvá vyhořeli vod liroma. Vázali to od kopy, t. j. 
dostali zaplaceno od kopy, ne na den. Dal mi vod psiny (t. lék). 
Kopala sem to vod křečů. Vod šestáka karet nevykládejte ■= 
laciněji než za šesták. Běli vod sebe vo dvojko = rozcházeli 
se při prodeji o dva zlaté. Děti vod škole = které již ze školy 
vyšly (Zdar). Já su od pravdy = mluvím pravdu. 

4. Předložka u s genitivem ran. jména osobního zastupuje 
ve větě podmět nebo vokativ mn. i jedn., značící bud obyva- 
tele domu nebo hospodáře samého: Bévajo to 5 Nepóstilu? 



— 288 — 

(— Nepustilé, Nepustilovi, Nepustil). Je tu u Sošku? (= Bývá 
tu Soška?) Hde pak so zde ho Daiíku? Ho kovářů nesu doma. 
Ho chalopsktícli (= výměnkář) nesu doma, s6 na poló. Tam 
do ó Lanku (— soused Lang). Ho strečka Jakoba bélé vozět 
seno (— strýček Jakub vozil seno). Hó Vlčku, poďte sem! 
(— Vlčku!), Vítám Vás, hó Poláku, hó Dvorskech (= Poláku, 
Dvorský). 

5. z: Máme strach ze smrti. Bud Pámbu pochválen ze všeho, 
z toho tepla. Představené má byt ze všeho práv. 

6. Předložky k užívá se na západní Moravě odchodně od 
východní Moravy za jiné předložky : Hnůj k zelí, k řepě (= pod 
zelí, pod řepu). Ležela k smrti (= na smrť). Dělá ke zdravě 
(= za stravu; op. bez stravy). Nejdou k ouvodu {■=^ na úvod). 

7. Proti '^ Pudem proti Vám =; Vám naproti (N. Město). 
Dež šil na to proti. 

8. Předložka pro bývá na západní Moravě často místo před- 
ložky na: Mám to pro památku. Ty jabka sou pro jídlo dobry. 

9. Přes: Pantáta šel přes truhlu a hledal pytlík {■= do 
truhly). Panímáma šla přes komoru, je-li všecko umyto. Vadil 
se, huboval přes ten nepořádek. Zlobil se přes ten ječmen, že 
zmokl. Mluvil s ním přes to a p. (na Ždársku, jako v obecné 
češtině). — Přes chvílí = co chvíle. 

10. X'i: Sedlák na všecky pracuje. Kůň přijde na rasa. Je 
tvrdý na zimu (patiens trigoris). Suchý na trn. Zajíc na prach 
hubený. Lidi stonó na řad. Pejř je na řezavku (— od řezavky). 
Nedělá ješče na ruku (má ruku nemocnou). Byla sem jenom na 
líkách (= jiného nic jsem nepožívala). Mynář nebude z toho na 
škodě. Zůstaneme na škodě. — Běž náves, je návsi (han. ; nomi- 
nativu ves se neužívá). 

11. o: Éepa roste vo skok {■= skokem). O poulí vzíti 
(= v poulí). Je vo domě, dělá vo domě (poklízí). Dělali sme vo 
lesí, vo dříví, vo hnoji. Práca vo hnoji se pro panímámu nesluší, 
a zlášč dnes, kdy měla o chlebě dělat. Jen ty, panímámo, dělej 
vo svém = hleď si svého. Musi vo ní dělat = okolo ní, starati 
se o ni (N. Město, Ždár). 

12. v: Ve tří stole seděli (— o tři stoly). 

13. pod: Pole pod míru. Máme pod kravó tele bečka, hó 
kobélé hřibe (Jevíčko). 



I 



— 289 — 

14. po: A ty po mě běž = za mnou (Dačice). Po Vás 
nepozná nemoci = na Vás neviděti, že jste, nebo byl 
nemocen. 

15. Předložka ;>• neposkytuje nic zvláštního. Dodávám tu 
k I. dílu Dialektologie : S chlapa ho nebylo = nebylo ho s to, 
aby konal to, co silný člověk (val.). Nech ťa šlak spere ai s há- 
raném ! Hrom do ťa uhod s koněm! Takovými a podobnými 
kletbami proklíná se beran, kůň atd. sam = Nech šlak spere 
barana, hrom uhod do koňa (Zlín). 

16. za: Pad a ležel za mrtvýho. Bylo nás za čtyry sta. 
Ztratil sem za ňem pěknech pár rěnskech, t. j. které jsem za 
ním měl, které mi byl dlužen. 

Ve vazbě „co za" pojí se předložka za na západní Moravě 
a na Zábřežsku s akkusativem jako v češtině: Co to bylo za 
koná? Co je to za hračku? Co je to za rozprávku? 

Předložky před^ nad, pod, za, mezi pojí se na otázku kdef 
a kdy^ s akkusativem množn. čísla: To bylo před ty císařský 
hody. Nad kvítkovský lučky byl rybník. Pod zahradě só vino- 
hrade. Cesta mezi Uhřice a Žarošice. Za naše zahradě je 
chodník. Před vánoce to bylo. Za starý léta bylo jinač. (Srovn. 
Dial. I. str. 190.) Za poledne, za ráno = o poledni, ráno (Se- 
branice). 

Složené předložky zpod, zpoza, ponad, popod atd. zná 
jenom nářečí valašské a lašské. Už na Zlínsku jich není, tím 
méně na Hané a dále na západní Moravě. Tím zajímavější jest 
jediná taková složenina, kterou se mi podařilo postihnouti v Bu- 
diškovicích na Dačicku, zajímavá proto, že jest, pokud mi známo, 
jedinou svého druhu. Složeniny předložkové přestávají jen na 
těch složeninách, jichž první částí jest předložka z nebo po, 
a to nejen v nářečích moravských, nýbrž i v ostatních jazycích 
slovanských. Složeniny zapod uvádí Miklosich IV. 251. jediný 
příklad: zapod boky ša vzaty, t. j. za to místo na těle, které 
jest pod boky. 

Jiných složenin, zdá se, že vůbec ani není. Co jest na 
př. v zemi, leze ze země (ne: ze v země). 

Ani složenina >ia» ve smyslu místním není možná. Kdo 
spadl se stromu, poleze znovu na strom, nikoli: naše strom. 
Ale možná je složenina taková ve smyslu časovém: Uděláme 

19 



— 290 - 

to s neděle — necháme si práci, které jsme tento týden ne- 
udělali, na — s— neděli. A tento právě příklad slyšel jsem v Bu- 
diškovicích. 

VII. Sloveso. 

1. „Dlouho nejdete" praví se všude na Moravě tomu, kdo 
se opozdil, pozdě přichází. 

2. Na otázku: „Kde jste byli?" „Co jste dělali?" odpovídá, 
se: Nosil jsem do mlýna, vozil jsem hnůj a p. iterativy. 

3. Imperativ pnd a chod (=jdi) pojí se s druhým impera- 
tivem asyndeticky: Pod ho (dítě) vezmi! (N. Město.) Chod je 
zapros! (Zábřeh.) 

V živém vypravování imperativy pod, pojed a p. sloves 
pohybu zastupují indikativ času minulého: Zajíc vběhl do vody, 
my za ním, každý ho chytil za jedno ucho, a Janku*) pod na 
sucho živý. Dvacet měřic žita lup na vůz, odjed dal. 

4. Infinitivu se užívá jako na východní Moravě (Dial. I. 
str. 193.): A nepomáhal jste si? Pomáhat, taky sem dával všelico 
na to. Vadit hano, ale bit ne (= vadili se, ale nebili). Vydrovky 
nosili o domě, někam jít ne. Přinde to udělat sám (=bude mu 
to samému udělati), přinde dnes mlátit (== třeba mlátiti). 

5. Sloveso pamatovat má zvláštní vazbu akkusativu s infini- 
tivem: To já pamatujo dvakrát vyhazovat (Rousinov). Ten trám 
já pamatuju dávat = když se dával (Sejřek). Pamatuju v tom 
ešče chodit = že v tom chodili (Radostín). Jestli pak my pamatu- 
jeme za našeho mladyho věku tuhle neřest (krtky) byt? (Hřišice). 

6. Přechodníky: Vida v oči = vůčihledě, do očí. Ani vlk, 
nechca pes = neřkuli (han.). Jak sem se zahřila n nic nedě- 
laja (han.). 

7. Koncional: Bych ho nebyl vytrh, byl by ho přejel (Zábřeh). 

8. Čechismy: „Já jich měla třeba půl pytle", „my jich měli 
třicet" a p. slyšeti až na Dačicku a na Telecku. 

Vzhledem ku tvoření slov podotknouti jest, že na Zábřežsku 
neznají zdrobnělých slov na efc, ik: mostek, vozík, nožík, nýbrž 
jen na eíek a Uek: mosteček, vozíček, nožíček. Na Boskovsku 
(na př. ve Zdárné) ani těchto neužívají, říkajíce: male nuž, 
male červ a p. 

*) Janek se říká zajíci. 



Slovník abecední. 



A. 

Aha!: pah! wariim nicht gar! 

Aksamítka: šňůrka z černého aksamitu, ozdoba klobouku. 

Až: Až nejkrásnější to není, není to až tak krásné = příliš 

krásné. 

B. 
Babit: Jejina matka babí = jest bábou porodní (val. slov.). 
Báby, mračna hrady (záp. Mor.). 
Babec: Měla babka štyry jabka, a měl babec jenom dvě = 

dědek. 

Babka, 1. porodní bába, 2. železné úško, do něhož se háček 
zastrkuje, na př. u dveří, 3. kovadlinka na kutí srpů. 

Babouk (babók), brouk (záp. Mor.). 

Babučina (babočena) 1. pavouk, 2. pavučina (záp. Mor.). 

Babóňat, lelkovati (Brň.). 

Babrat se s něčím, mazati se: Ubabrái se celý od blata 
(vých. Mor) 

Babřzgat sa v jídle = babrať sa, nechutně se přehrabovati 

= lypať sa, pýskať sa (val.\ 
Baček, tlustý člověk, „jako bača" (han.). 
Bačovisko, salaš (val. Klobouky). 
Bačůvka, dřevěná nádoba z jednoho kusu; v ní se dělá sýr 

(brynza) na salaši. 
Badat, tušiti, domnívati se: Už badám, jak to bude. O, já sem 

to badal (val.). 
Bachula, hrč (záp. Mor.) = bakula. 
Bajt, bajtek, ranec, raneček; též posměšně: Přišla s bajtem = 

uhnala si něco (laš.). 

19* 



— 292 — 

Bákadla pl. n., pleskačkj^ (záp. Mor.). 

Bakula, 1. nádor, suk, uzel, 2. silný, zavalitý člověk (Jevíčko). 

Bal, hlina při kořínkách stromku, jenž přichystán na přesa- 
zování (Jevíčko), 

Balatko, oblázek (záp. Mor.). 

Balban, veliký hustý mrak (las.) 

Balda, 1. veliká, tlustá hůl, 2. kus: Měl gaval chleba a na 
nim baldu tvarohu (las.). 

Bal do víc a, silná hůl (Brno). 

Baliga, smyšlenka (val.). 

Balík, pes (záp. Mor.). 

Ba loch- To só baloche, neděle balochů = plácaniny, ne- 
plácej (han.) 

Bal vit mluviti nesmyslně, blouzniti (val.). 

Bambuláč (bamboláč), kdo má velkou bambulu = papulu, 
tvář vypasenou (Brn.) 

Bambúšit, vybírati vnitřnosti: „Rozbambúšíš si střeva", když 
kdo mnoho jí, zvláště ovoce (val.). 

Baňa, poliček (záp. Mor.); dělat baně, mýdlové bubliny (laš.). 

Bančit, 1. dávati baně, pohlavkovati, 2. nabančít někoho = 
nabaiikať, podpichnouti (val.), 3. bafčiti, kouřiti. 

B a n d ú r, velké břicho. 

Bankál, banka: Ten utrácí, jako by měl bankál. 

Baňka na slepici, kukaně (záp. Mor.). 

Baňkat, naváděti: Nabaůkal mu, aby .. . (záp. Mor.; na vých. 
Mor. nabaňkal ho). 

Bantovat někoho, prohledávati mu kapsy, není-li u něho něco 
odcizeného. 

Bára, bařina (val.). 

Barák, veverčí hnízdo (záp. Mor.). 

Bára niť něco na někom: Vybaranil na strýců Kuchtovém 
kolik rýnských — vyloudil (Jicko). 

Baránkovaf se: Zasej se tam baránkuje = na obloze dělají 
se „baránky" (mráčky). 

Barbora, dřevené korýtko pod kolo na hamování (Brň.); jinde 
sluje totéž sviňa n. pes. 

Barborka, uzel, který vznikne, když se řetěz přetrhne v ně- 
kterém článku a přetržené články se pak spojí kouskem 
dřeva. 



— 293 — 

Barevna, budova, v níž se barví vlna a sukno (vých. Mor.). 

Bařisko, bařina: Na téj cestě dycky bývalo jakési barisko 
(vých. Mor.). 

Barósy, dlouhé vlasy (záp. Mor.). 

Bartušek, ruční košík na vybírání zemáků, na trávu (han.). 

Baryvka = barvička (Jevíčko). 

Baslovať něco, v rukou motati, též paskudiť (Jicko). 

Bas o vnik, basista (u Litovle). 

Bát se; Nebojte se, šak on přijde. Nebojte se, tento dobře ví. 
Nebojte se, do večera bude pršet = jistě (vých. Mor.). 

Baťa, baťula = hlupák (záp. Mor). 

Bati ať = žvatlati (las). 

Baťoh, baťůžek = ranec (val.). 

Bátoša, bátoš = myslivecká brašna; bátošna = mošna ško- 
lácká (záp. Mor.). 

Bavit někoho, překážeti v práci: Nebav mne a jdi (vých. M.). 

Bázi liška, mlok (záp. M.). 

Bažiť: 1. Bažíš, jak pes na horké kroupy (chce se ti něčeho), 
2. bažiť sa: Ale sa mu na to bažilo! (chtělo se mu toho, 
vých. Mor.) 

Bažný, mlsnj', žádostivý: Je bažný jak kocúr, néjsu toho bažný. 

Beblať, bláboliti (val.). 

Beblon, kdo se zajiká (beble). 

Bečák, kdo stále bečí, vříská. 

Bečár, bečúr = škaredá bečka (vých. Mor.) 

Bědajanek, ubožák (laš.). 

Bednót: Ani nebedl = nehlesl, nešpetl (Slavkov). 

Bek, bekot: Dál se do beku (vých. Mor). 

Bekat: Srnec beká. 

Belek, kbelík, dojačka (Ždár). 

Běličistý, pěkně bílý: ovce (val.\ 

Běl íčky, drobné, bílé slívy (Jevíčko). 

Belík, studánka, jejíž stěny dřevem jsou obloženy — gbelík 
(záp. Mor.) ; na vých. Mor. sluje korábek. 

Bělina, bylina, zvláště léčivá zelina (záp. Mor.). 

Bélka ^= belík (záp. Mor,). 

Bělka, 1. houska (val.), 2. bílá pšenice (Jevíčko). 

Belkotiť, mleti hubou (laš.). 



— 294 - 

Belkošiť, mrkotati, zajikavě mluviti: Betkoší jak koza před 

smrCum (las.). 
Beikot = mrkot (laš.) 
Beranit, tlouci někým: Tak s ním zaberanil — uhodil 

(záp. Mor.). 
Beruše, šišky borové a jedlové (Zábrežsko). 
Bez ruč, bezruký (laš.). 
Běžinka, kurentka písmo (Dačicko). 
Běžitý, běžný. Běžité vydání. Běžíte sem to popsal. 
Bibza: Dostaneš bibzu = nic (již. M.). 
Bílit stěnu č. (= mor. líčit) až na Dačicku; na Novoměstsku 

ještě líčit. 
Birecká ovca, krátké vlny hladké = birka (val.) 
Bit: Von enom na to bil, abé to bélo, o to usiloval (han.). 
Biza, dýmka (val). 
Bizina, hubená ženská (han.). 
Bjé, povel koňům = vije, vijo! 
Biagať někoho, snažně prositi: Blagál liia, abych mu půčíl 

koůa (Jicko), 
Blamba: kobzóle sú rozvařené na blambu (Jicko). 
Blambolatý, blambatý, blambílatý : Ta kráva ma taky blambaty 

krk = laloch (laš.). 
Blančeť = greinen; brečet = pláren (vých. M.). 
Blat o visko krve, tratoliště (Jevíčko). 
Biazgo = blacko, veliké bláto (val.) 
Blázni ca = blázinec (Brno). 
Bledák, světlomodré sukno (val.). 
Bledý, velmi světlomodrý (val. slov.). 
BTéščiť: To světlo edem bléšči (blinká, špatně svítí). Bleskáče, 

přezdívkou oči: Co na miia ty bleskáče pořád vyvaluješ? 

(Jicko). 
Bleška, čamrda (han.), 
Blinčet: blinčí mi v uchu (zní). 
Blin kot, blinkáni, zvuk malého zvonku. 
Blískota, bledý, hubený člověk po nemoci: Chodí jak blískota 

(Jevíčko). 
B liš čit něco, leštiti (Brn.\ 

BTížif = ubližovati: Šak mu žáden nebKží (slov. val). 
Bloncat: o tom, co visíc sem tam se pohybuje (han.). 



— 295 - 

Biu dno: Sanica je, ale je tam bludno = může se snadno 

zblouditi pro závěje (las.). 
BTuncák, bluncala, toulavý člověk, kdo „se bluncá". 
Biu skať: Děvčice bluskaly po Machovi = pohledaly po očku 

(val.). 
Blusknúť, blisknouti očima, pohlédnouti (val.). 
Blúzniť = plísniti: Tá nás préj bMznila (val). 
Bobinky = duběnky (Brn.). 
Bóblat = brblati (Jevíčko). 
Bobolec, puchýř od opařeniny, bolák. 
Bobošit koho, lekati, strašiti (bobákem), již. M., 2. bobošiť sa 

= diviti se (val). 
Bočit sa, zahledati bokem: kráva, když hodlá trknouti, bočí 

se (slov. val). 
Bodlavý, zbodlavý = trkavý: Ta kiava je zbodlava (las.). 
Bodle, bodličky -= jehličí (Brn.). 
Bok v íčka, tykev (od Brna). 
Boiakovat, vTamtat ^= vyslovovati I a T nesprávně, „hladit" 

(han.). 
Bolí očko, květina slzičky. 
Bombél, kolebač, plachta na bidle přivázaná, v níž se dítě 

„bombélá, bomká" (Jevíčko). 
Borák, boráček = ubožák: Boračku muj něbohy (las.) = bo- 

rásek, fem. boráska. 
Bor čuch, malé břímě, nůška: Přinesla sem s pola borčúch 

mléču (Jicko). 
Bos o, boskem, las. ad verb. k bosý; slov. bosky. 
Bóšat, v dětské řeči: spáti (Jevíčko). 
Boumat, klátiti rukama n. nohama (záp. M.). 
Bourá, barevná příze (Ždár). 
Božiť, prositi (pro Boha): Žebrák božil kusek chleba, Božíček, 

kdo tak prosí: To je takový božiček, po každé by ene božil 

(las.) — 2. božiť sa (val', božovat se = dokládati se 

Bohem. 

B rab činky, drobné třešně, ptáčnice (Přerov). 
Brabisko, mraveniště (záp. M.). 
Brabouk, brablouk = brouk (záp. M.). 
Brada, špatná, pozadní koudel (Jevíčko). 
Břáůať, intens. slovesa břinkat (slov. val). 



— 296 — 

Brat: Prase bere na sebe = tuční. Veselnici jeli nabrat síubu 

(na zdavky) las. — Brat se: No, měli bysme sa už brať 

= jíti domů (val.). 
Brbolec, hrbolec, masitý výrostek na těle (val). 
Brbontat, brbiat: Nebrbonci! 
Brčaf někomu o něco = bručlvě domlouvati: Pořád ně o to 

brčí (val.). 
Brdavý: Mám vřeteno vrtké = dobře, rovno se jím vrtí; opak 

je vřeteno brdavé (laš.). 
Brebelka, brebeluša, veš. 
Brebešky, mravenci (záp. M.). 
Břečka = lézačka, blézačka, karlátky na měkko rozvařené 

(Jevíčko). 
Břemeno: Narodili se v jednom břemeně = jsou blíženci (laš). 
B řešat, čerstvě mluviti (záp. M.); břesat se, nuzně žíti: vy- 

břesal se z nemoci, z dluhů vykřesal (Jevíčko). 
Bréskat mléko, ulíti ho tak, že se zbytek hospodyni na nic 

nehodí (záp. M.). 
Březistý, na hřbetě bílý dobytek: Byla černá, taká březistá 

telička (val.). 
Březulka 1. březová voda (Jicko), 2. barvivo vajec. 
Brcholit se: Tak sme se už brcholili = brchali, sbírali, chy- 
stali odejíti (vých. M.). 
Břidavý: břidavé máslo — mékkavé, řídké (laš.) 
Břídit se, strachy se blázniti: Dyž uvidí pabóka, zbřídil by se. 
Břidia, břidlice. 
Břinkat = bíti po tváři: Vy břinkal mu po hubě, dostal 

břinkanec. 
Brk o = brk (val.). 

Brlomtať, nesrozumitelně mluviti (vých. M.). 
Brlý (vrlý), hbitý, pilný: Není hrubě brJý do práce (Jicko). 
Brmbat = bumbat (v dětské řeči). 

Brno: „Máš leknice jak brno" = silně naškrobené (Jicko). 
B růa vý: Naša kotěnka brňavá chytila ptáčka strnada (má černé 

a červené chlupy promíchané), val. 
Brnět: Brní jako chroust na niti = mluví bez ustání (Žďár). 
Brojit: Synci brojili = dováděli, byli rozpustilí (laš.). 
Brouhat se, broditi se vodou, rosnou travou; zabróhané = 

zarousaný (záp. Mor.) 



— 297 — 

Brožiť, žebroniti: Vybrožil na něm cWeba (las.). 
Brf, oddělení úle: jednak má jednu brt, troják má tři brti (laš.). 
Bručný = bujný (záp. M.). 
Břudák, špinavec (břud, spina) laš. 
Brůdňa, místo, kde se dobytek brodí (Olom.). 
Břunět: Chroust břuní (zvuk, jejž působí letě). Břuní mi v uších* 
Co pořád břuníš ? = brbleš (Jevíčko). 

Brusiny, co se s brusu ubrousí (ustálé v korýtku pod brusem, 
záp. M.). 

Brousit: Brousí po dědině = toulá se. Zabrousil k nám. 

Brzelka, barvivo na vejce (Zábřežsko). 

Bubák, hrozivé mračno : Věstópójo bubakě (Loštice). 

Bubínky (bobinke), duběnky (Brno). 

Bučáky, bukové oklešky, polena (val.). 

Buček: Už je na bučku = už má vyhráno (vých. M.). 

Buchnout do vody, spadnouti. 

Buk, střeček, o vad (Jicko). 

Bújať si = bujným býti: Vypostávaní chlapi bújafi si (val). 

Bud a: Buda malým, sem sa nadělal (když jsem byl). Buda 
pudmistrem, zle hospodařil. Buda tebú, dál bych mu (kdy- 
bych byl) vých. M. 

Buláček (bó-), hliněná miska, kastroulek (Jevíčko). 

Bumtavý: nemluvný. Vona je taková bomtavá (Loštice). 

Buňa, větší fazol kropenatý (Jicko). 

Burda, hřmotný člověk, křikloun. 

Burek, vyřezaný kanec. — To je burek! člověk tlustý, vy- 
krmený (laš.). 

Burkať, bouřiti, zvláště ze sna (^han.). 

Burý, hnědý: vlna, sukno (val.). 

Byt: Byli sme chytat ryby, byli sme na ryby, byli sme v lesi 
pro dříví. 

Bytem, stále: Bytem v hospodě sedí. 

Bývat s někým = scházeti se: Bývá s ním často (vých M.). 

B z důry = vzdory: na bzdury dělat 

Bzdurak, kdo na vzdory dělá (laš.). 

B zinká, nedozralá třešně (záp. M.). 

Bzunět: mucha, komár bzuní. 

Bžunkat: Honza hani nebžonkl = nemukl (han). 



- 298 — 

c. 

Ca bal a, obecní vězení (Brií.) 

Cabka = cabina, fena; také přezdívka klevetnicím (záp. Mor.) 

= čupka. 
Cabořít se (cabořét) na koho, utrhovati se. Caboři se na 

mne = smeče se (han.). 
Cabrn}', kozí chhipy; koza cabrůatá (Zábiežsko). 
Ca fór, cafórek. 1. utrženj^ kus sukně. 2. Dítě za matkou stále 

chodící (Jevíčko). 
C a h e 1, kdo je ve hře, v práci, v jídle poslední (han.). 
Cáhnút koho bičem, prutem švástnút, švihnouti (již. M.). 
C a h o ň = cahún, cahón, čahoun, vysoký chlap, lenoch (^vých. 

Morava). 
Cahorty, ca víky, okolky: dělat cahorty (záp. M.). 
C á h o v i t é maso, dřevo, houževnaté (ziihe). 
Cahy, zvuk, jímž se kozel odhání (záp. Morava.) 
Cák, 1. kravský cecek (záp. M.) 2. kalužina na podlaze. 
C a I e t k a, výskočky másla na hrotící při stloukání : Déte mi 

caletku (Holešov). 
Caioň, neohrabenec, bujný výrostek (vých. M.) 
Calúšiť, bouchati do zadů. Dybych měla taku dévuchu, tak 

bych to calúšila do roboty (las.). 
Camfrňoch, malé děcko ušišmané (Jevíčko). 
Cam ploch, cundra, ženská nepěkně spravená. 
Cancoury, 1. střapce: Je otrhané, tak z něho cancóry visijó. 

2. roztrhané šaty: Má na sobě jakýsi cancóry (západní 

Morava). 
Capár = capart (Jevíčko). 
Capat 1. tlachati: Meč (mlč) a necapé. 2. namáhavě a pomalu 

jíti: Ditě je malý a musí se mnó capat světem (záp. M.). 

Dítě capá, začíná mluviti; říká se mu „capák, capóšek". — 

Čapka, capák ucapaný, žvástal, mluvka. 
Caperatý, střapatý: Te mrcho caperatá! (záp. M.) 
Capit, čapnout, lapiti, chytnouti: Hajný nas na poIu čapne (laš.). 
Čapla, kdo capá, tlachá (záp. M.). 

Čárek, koutek: V zimě bývaly v jednom čárku kury. ivalj. 
Casnovat sa: Jak on sa bude na mna casnovať, kasati (val.). 
Casnoch, kdo se casnuje, pelencuje, obchází lenivé (východní 

Morava), lump, trhan. 



— 299 — 

Cecéče, -ete, mládě, jež cecá (Jevíčko). 

C e c k a t, ssáti : Tele cecká krávu. 

Ceconit, ceconit se, plakati. Nececoů pořád (říká se děcku). 

Céčka, cedídlo, bílá šata na cezení ovčího mléka do bačůvky. 
(val.). 

Cechtovať něco, potéžkávati, odhadovati v ruce váhu něčeho: 
Dyž chcu věděť, jak je něco těžké, to se (si) to vemu do 
ruky a pocechtuju to (las ). 

Cejnek, bělmo na oku (záp. M.) 

Cejprat, céprat, bryndati vodu (záp. M.). 

Cejpravý, zdlouhavý (záp. M.) 

Cekat, bryndati, ulévati mléka z velkého hrnce několikráte po 
sobě; mlíko rozcékané (Jevíčko). 

Celník, jitrocel menší (záp. M.). 

Celpat = cejprat, bryndati, plýtvati (č.). 

Cének, cezánek na mléko (han.). 

Cezák, č. cedník. 

Cezánek, cedídlo na polévku, kávu a p. 

Cifrovat, 1. malovati, zdobiti stěnu: Vdova dům buduje, 
pěkně ho cifruje, 2. vyšívati, 3. variovati nápěv písně, jak 
činí první hudec, 4. tančiti pěkné, ozdobně, s variacemi. 
Cifra, cifrování, malba, výšivka variace hudební i ta- 
neční (slov.). 

Ciknout: Tomu cikne = dědí, svědčí (Znoj.). 

Címrovat, biti: Ten ho cimruje! Sak ten ho vyciraruje = 
vycepuje. Je už dobře vycimrovaný (vých. M.). 

Ciplík, pysk na džbáně (val.). 

Cípovka (cépovka), trávnice, plachta na trávu (Brno). 

Cit: ticho : Buď už cit, nebo : cit — citte ! 

Cmánat, silně bafati z dýmky (vých. M.). 

Cmer, zbytky přetopeného másla (laš.). 

Cmochta, cmotlacha, nečistá, nedbalá kuchařka: Lecjak to 
jídlo ucmochtá, ta cmochta (záp. M.). 

Cmochtat, 1. toulati se: Kadým (kudy) secmochtáš? 2. leda- 
jak uvařiti: Ucraochtala nám netyju (záp. M.). 

Cmrchlat, brblat (záp. M.). 

Cm řehtat se na někoho, sápati se: Té cmrchto hocmrchtane, 
nemosíš se na mně hned tak cmrchtat (Jevíčko). 

Cnosf: Prase má cnosf — je tlusté (záp. M.). 



— 300 — 

Cn ostny: Takovej cnostnej len (č.) = pěkný. 

C o : O všeckých vám povím, co sa neomýlím = aniž se omýlím 

(vých. M.). 
Coky! ale coky! = bud ticho: 

Colencovat se = bolencovat se, bez účelu choditi (han.). 
Colky, háby, fanfrnochy. Zacoikaná = óšpoňkaná = zašu- 

braná (han.). 
Córat, bryndati, zbytečně rozlévati: Kdo pak se mně zas 

v tem mlice coral? (Jevíčko). 
Coudný (codne), 1. čist}^, pěkný: hrnek, šaty (Zábřežsko), 

2. mravný, počestný (Jevíčko). 
Courák, sukně s přišitou kordulou (záp. M.). 
Cpynky dostávat = cpynčiť sa = péřiti se: Naše husí do- 

stavajú cpynky n. sa cpynčá (Jicko). 
Crčka: Voda teče crčkó (Brn.). 
Cúdiť louky = vyhrabovati (val.). 
Cudovať komu, hubovati, plísniti (laš.). 
Čudy, křiky: Takový čudy dělával (han.). 
Čuch a, nešetrná hospodyně (Jevíčko). 
Čuchat, pl}'tvati něčím, nešetřiti, čuchat se, zlobiti se, sápati 

se: Co by ses na mne cuchál? záp. M.). 
Cuky, cukyte = vari (han.). 
CukTe, dřevěnky, dřevěné pantofle (las.) 
Cukem, do cuku, v cuku ^= honem. 
Culifinda, brynda, o kávě (laš.) 

Cum ploch, ženská nedbalá v domácnosti i v obleku (záp. M.). 
Cuňár, špatná látka na šaty (Jevíčko). 
Cund, hadra, cár, cour (laš.). 
Cunda, nečistá ženská. 
Curdík = surdík, komůrka. 
Curdula, ženská ucourauá (laš.). 
Cupat (cópat), cvičiti, dobře vychovávati: nevěcópane = ne- 

vycepovaný (han).). 
C upnout: Cupni mně hrušku = shod -se stromu; hruška 

cupla ■= spadla se stromu (Zábřežsko). 
Cvachýůat = cvachati (intens): Bože, dybych já to byla 

věděia, nebyia bych až sem cvachýiíaia (vých. M). 
Cváňat = trckati, běžeti ívých. M.).: Cváůál za ním ''Zlín). 
Cvrndat, bryndati = céprat (záp. M.). 



- 301 — 

Č. 

Čabák, palestra; čabať kyčkrle, čabákem odrážeti (val.). 

Čabor, člověk nedostrojený, rozcuchaný, střapatý (las.). 

Čabrat se, loudavě jíti: ledvá sa dóm dočabře (vých. M.). 

Čač: Toť je čač, tof sú čače (věci, kumšty) val. 

Ca čí baba = slepá baba (hra) val. 

Cáčnať: Housata sú učáčúané, když se mnoho brodí ve vodě. 

(Jicko). 
Čačulka; fiflenka (z dětského „čačaný", pěkný: ženská, která 

se ráda strojí (las.). 
Čagan, hůl s ohnutým držadlem (vých. M.). 
C a g a ť něco do sebe = džgaf, cpáti, hltavě jísti (val). 
Óagotat = gagotať, štěbetati: husy čagocú (val.). 
Č a hony (-ě), dlouhé nohy: Ten tě čahone natahóje! = dělá 

dlouhé kroky (Jevíčko). 
Cáchnout, udeřiti (han.). 
Čaj a, 1. čejka, 2. přezdívka ženské neposedné: Esli se též 

učajíš, ty čajo (las.). 
Čama, huba: Ten má čamó nevěpařeno. Dám tě po čamě. 

(Jevíčko.) 
Čamčet = tlaščet: voda v botě čamčí, raci čamčijo. (Zá- 

břežsko.) 
Čampula, přezdívka dobytčeti i člověku, který nepěkně chodí 

(vých. M.). 
Čamtat se: Čamce se, kdo se valí jako štyři (záp M.). 
Čapa, tlapa, noha; paprč die Pratze (záp. M.). 
Čapaná, nízký, rozčápený štěp (val.). 
Čápat: Dítě už čápá, začíná choditi (Jevíčko). 
Čapčura, kdo by rád čapěl, čuměl, nečinně seděl (laš.). 
Čapěnka = čapka, čapěni, dřep: čapěnkum chodit, po čapěnce 

čundrovat (las.). 
Čápi kamen, druh vápence (N. Město). 
Čapiřitka 1. = čapčura, 2. Tá chalupa je enom taková 

čapiřitka (Zlín). 
Čapif s a, přikrčovati se k zemi: kúra sa čapí, dyž ju chce 

chytit; rozčápený, stojící nohama od sebe roztáhlýma 

(val). 
Čapnout, lapnouti, chopiti. 
Č a p u I k a, malá ženská, slepička a p. (laš.). 



— 302 — 

Čáriť, utíkati (Přerovsko; na Zlínsku = šárit). 

Ó a v e r a, ucouraná ženská (laš.). 

Čečulky, konce prstů na nohou i rukou: Srazil čečulku (záp. 

M., na vých. M. = skopl řepu). 
Cečůvka = éučka, čočka (vých. M.). 

Čechák, český hrnec: „Čechákě s6 inači než prostějovsky lebo 
brodecky lebo litovelsky hrnce. 86 tak trocho do červena, 
ale řědavy a pře tem drsný jak hléněny trobé, ešlé vité" 
(Prostějov). 
Čecher, ostrý, ponejvíce lesem porostlý hřeben hory (val). 
Cechiat se: koĎé se čechlů krkama o šraňk (vých. M.). 
Čepák = čapák, nádoba na smetanu (Ždár). 
Čep a na, střep: Mám hlavu jak čepanu (když hlava bolí (vých M.). 
čepek do sklenice, zátka, čepky potahovat = mandle, oteklé 

žlázy (vých. M.) : Spadly mu čepky. 
Čepička, čarodějnice (Zábřežsko). 2. Srazil čepičku = čečulku 

(Jimramov), 
Čeřen: šindel složený do čeřeůa, jak střecha v šárech, aby 
neležel zcela jeden na druhém a mohl obťúchnúť (obe- 
schnouti) val. 
Černigal, umouněnec, ušmouranec (las,). 
Červená = krev: Ai červená při tom tekla. Uhodil ho, hned 

ho červená poféla (vých. M.). 
Česť, titul: Jaká čest mu náleží? Dál mu malú česť. Nevím, 

jakú čest Vám mám dat (jak Vás titulovati). 
Četina, četini, chvojí; četinová búda (vých. M.). 
Či: Co je čího nech stát, a je svatý pokoj = cizí. 
Čibit, brečeti (slov. cébit sa): Nečib, očibené (han.). 
Čída, stádo koní na pastvisku: kde je tá čída? (Kroměříž). 
Čilý: Maso bylo ešče čilé = nedopečené. 2. Já sem ho čilá = 

mám k němu cit, srdce (N. Město). 
Čin: Přišel až po všem činu (post festům). 
Činit, nadávati, hartusiti: Ten činí! (Jevíčko). 
Čípek, zátka (záp. M.); čípky, krajky (slov.) 
Čísnout, uhoditi, zvláště holí, bičem. 

Číst: Ja četo, že bude pršet =^ mně se zdá. Četli smy, že je 
liška =: domnívali jsme se. Vony četly, zeje pozdě (Zábřežsko). 
Čistec, náledí (záp. M.). 
Čistý, hezký, pěkný: Toje čistý koťátko. Dékuju čisté (Bohdikov). 



— 303 - 

Čítat — mysliti (Jimramov) : Já sem ho zde čítal = domníval 

se, že je zde (Jevíčko). 2. Čítat se s někým, účtovati: Idu 

sa s vama čítat (val.). 
Čkať = skytati, čkavka = škytavka (han.); ščukat, ščukavka 

(slov.). 
člověk = mužský; osoba = ženská: Tomu člověku, tej osobě 

pokoj dejte (formule zaříkací). 
Č lupek, jamka pod oknem, v níž bývá nádobka na stékající se 

vodu (záp. M.). 
Čmadit se: kůr se čmadíl do očí (vých. M.)., 
Čmaho = šmahem (Zábřežsko). 
Cmerka, usazenina z roztopeného másla = cmúr. 
Čmoch, čůoch = čich (záp. M.). 
Čmochtit se, cpáti, tlačiti se do něčeho (záp. M.). 
Cmýřif sa, hemžiti se: Tak sáto čmýří jak tá chrobač (val). 
Čobnout koůa = šibnouti (han.). 
Čogavec, čahoun (val. . 

Čogať = čahať intens. čahýňať = lézti na strom (val.). 
Čouhat, 1. nepozorovaně, všetečně nahlížeti (záp. M.), 2. hloupě, 

na něco hleděti. Čóhá jak sysel z díry, jak žába z prachu 

(han.). 
Čouchnout (o) = čichnouti: Masočochne,je načochly (Jevíčko), 
Črpák, nádobka na půl litru z jednoho kusu mosoru na pití. 

žinčice. 
Č u b a t prutem, šibati (Jevíčko). 
Čučení, žraní v břiše (Jevíčko). 
Čučet = dfapěti: A co ty tu tak čučíš? (vých. M.) Kočka čučí 

na meš = číhá (Brno). 
Čučno = trudno, nudno: Dyž sa hodiny zastává to je tak 

čučno ve stavenu (val). 
Čud o v ať, hubovati: Čudovál mu o to. Tata mamě hrubě ču- 

dovali (val.). 
Čudy, snědý: člověk, kráva (podpálená) Novoměstsko. 
Čuch = puch. 
Ču chajda: Vařívali sušené karlátky na povidla, vodu s nich 

odleli a této říkali čuchajda. Lidé si kupovali čuchajdu a 

připravovali z ní „čuchajdovou máčku" (Přerov). 
Čuchák, slídil 
Čuchán = Mák (Zábřežsko). 



— 304 — 

Čuchat: Čuchej! hledej (hlavně jídlo, v troubě, v komoře). Též 

o lásce: Čuchej, kerou mám. Už se ščuchli, nemůžou se 

sčuchnout, očuchajou se (záp. M.). 
Čuchnit. piplati, mrviti, kaziti (Novoměstsko). 
Čuchtat (ó) — capat, žvaniti (Jevíčko). Čuchtat se s něčím 

— šukati se (Kunštát). 
Culena, koza s malými boltci ušními, skoro jakoby uší neměla 

(val). 
Čuňák = hubička: Dala mně čoůáka. Koliks jí dál čuňáků 

(Brň.). 
Čumenda (Ždár) — čóhačka (han.), číhaná. 
Čundat, tleskati rukama (záp. M. v řeči dětské). 
Čunět lelkovati: Co čóniš? (Jevíčko). 

Čuprný --= čiperný. Dnes je venku čuprno ^^ zima (záp. M.). 
Čut na Zábřežsku == slyšeti jako v nářečí slov. a val.: Cul 

zvonit. Nic nového nečut. Nečul ruku = necítil. 
Č v achat, drobným krokem jíti: Dítě čvachá (Jevíčko). 

D. 

Dabrovat, žebroniti: Děckě dabrójě, abe se mó z pachtě 

ópóstiló (Loštice). 
Dacan, přihlouplý člověk = „boží dárek bez kvasu" (han). 
Dač kať, dačkat, mačkati: tvaroh se mačká, šaty se dačkajo 

všecko se to podačká (han.). 
Dala, vzdálenost (záp. M., na vých M. dálava). 
Dáma, jáma; damka, dupka =: důlek, do něhož děti ve fazole 

hrají (záp. M.). 
Dam o vat, dělati jamky: Pes damuje = hrabe. Budem damovat 

čmeláky = vykopávati z díry (záp. M.). 
Damřit, dotěrně žádati (záp. Mor.) 
Dan dula, klobása (Kobylí). 
Darmo: To už je darmo -- nelze změniti. 
Dát se: Která pak nevěsta by se k nám dala = šla k nám 

(Ždár). Dál se na matku, vrhl se po matce. 
Dávka: Je dávka = vybírají daň (laš.) 
Dávnúcno dávno, velmi dávno (val). 
Dědit: Dědí mu to = jde k duhu (záp. M.). 
Dejmovat: „Pane učitel, vona mně dejmuje" = chce něco 

ode mne, říká: „Dej mně!" (záp. M.). 



— SOB — 

Dékat, buditi, škamrati, říkati: „Dé!" (dej) = dejmovat 

(záp. M.). 
Dělit: „To se mi smrťo dělí" — protiví do duše (han.). 
Dělnišce, -- ete — místo v lese, kde tesaři kácejí a pracují 

(N. Hříše) — rubisko (vých. M.). 
Den: Ozef býi čím den (-^ dál) horší (val.). 
Dění, oddělení úlu. Dle počtu dění je úl jednak, dvoják, troják, 

štverák (val.) = brť (v. t.), 
Deposit (deptať, intens.), cupati nohama: Déťo nohama depoší 

(laš.). 
Dep re m, depro = teprv (laš.). 

Derázek: roždí naplavené i jiné: Chodí na derázek (záp. M.). 
Derázka: otep z posekaných větví (záp, M.). 
Desita, desítka v kartech (laš). 
Deščůvka, dešťová voda (vých. M.). 

Deščuika, deštička: Ma nohu (zlomenou) v deščuJkach (laš.). 
Devita, devítka v kartech (laš. jako sedmina, osmina). 
Dibiček. ždibec, kousíček (Ivančicko). 
Dílna říká lid na vých. M. jenom dílně olejové, v níž se „olej 

táhne" sice užívá něm. slova verštat. 

Divák, zevlovač: Já už su enom takový divák a lazar; takový 
člověk už néni na nic na světě (val.). 

Dívčit (divčět), býti na službě za dívku (děvečku) han. 

Divosír = divoch (Jicko). 

Divúr = divoch (slov. val.). 

Dlab, vyhloubenina ve dřevě dlátem vydlabaná. 

Dlabá se vydlubala do dřeva (slov.). 

Diachnit = dlachmat: Pes udlachníl kuře == udlávil, zadávil. 

Diet: Dloho sem tam nedlela = neprodlévala, nemeškala 

(Zábřežsko). 
Dloubat mlíč = rýpati (Dačicko). 
Dloužanácký, velice dlouhý. 

Dlužť = deska z práchna na zadělání úle od zadu (Zábřežsko). 
Dobíjat se: „Kde ste to vzali?" dobíjál se na něm strýc = 

důtklivě vyzvídal (val). 
Dobrouchat, konejšiti: Udobróchal ho. 
Dobrutka = dobroděj (iron.), Friichtel (laš.). 
Dobrý: Jen to skové, muže tě bet nehdě dobry (han). 

20 



— 306 — 

Dobyt, vytrvati: Ani sme nedobyli do konca. Dívka nedobyla 
do vánoc (Zlín). 

Dočupat se něčeho, dobadati, dohledati se, utržiti, dostati 
něco : DočupáJ se kdesi nátky (vých. M ). 

Dohnat: Veliká bida mne k vám dohnala. 

Dojka, 1. jedno podojení, 2 ta kráva je dobra dojka (doj- 
nice, las.) 

Dokád: Budu toho met dokáď = na dlouhý čas (Zlín). 

Dokázat: Nedokázal zkúšky = neobstál při zkoušce (vých. 
M.). 2. Ten dokazuje = vyvádí. Nedokazuj : = nedováděj. 

Dolčit: Tam škaredě dolčí = mluví po dolsku, říkajíce bél, 
dé a p. (Novoměstsko). 

Do linek, část břicha od pasu dolů: Bolí mne v dolinku. 

Doložit si: Ten si na to doložěl (han. = ustřihl, slov.) — 
„dal záležeti." 

Domatičkovat se, opiti se „na matěru": Ten je domatičko- 
vane! (Jevíčko). 

Dometat někomu = domlouvati: „Sak nevím, co na něm 
máš!" dometala jí matka. Dometala mu, že neihél na téj 
krávě spúščať (val.). 

Dondel, dondylek, uzílek, chumáček: d. vlasů (Jevíčko). 

Dopařit, polapiti: „To až tak negde dopařím, té já dám" (han.). 

Dopěkat: 1. Slunce dnes dopěká =: peče, hřeje, 2. Velice naň 
dopěkala = dorážela (val.). 

Dopisovat se o něco = usilovně se domáhati (Kunštát), 
2. Temu dopisuje = dopěká, šupí, je úzko (Jicko). 

Dopřávaní sukna = appretura (val.). 

Dorážet: Dvanástá doráží = dochází (Sloup). 

Doro tg,, lehká ženština (han.). 

Dorůst: Dorůstl na něho = poradil mu, přemohl ho. Po páru 
rokách se na ten poklad jinač dorůstlo — lépe se připra- 
vivše dostali pokladu, jehož dříve marně dobývali (vých. M). 

Dosluhovat: Klobouk (kabát a p.) už dosluhuje = je starý, 
dodělává. 

Dosna, zadnice (Jevíčko). 

Dosoudit se někoho = dovolati se: Nemůže se tam žádnyho 
dosoudit (Třebíčsko). 

Dostále c, náhradník (v úřadě, las.) 



— 307 - 

Dostat, dostávat = dosáhnouti: Nedostanu tam. Dostaň tam. 

Dostávat se = dobývati se : Zloději se dostávali do komory. 
Dosytit se koho: Nemohla se ho dosytit (dítě moc jedlo), 
Dos ulit se někam = zvolna dojíti (Novoměstsko). 
Dotěžovať si na někoho = stěžovati si: Hrubě si na nu do- 

těžovái; stěžovat si (nepřechodné) = naříkati (val). 
Doudlý pařez = vypráchnivělý (č.) 
Douplík, nočník (Zábřežsko). 

Do včil', doposud: Nebudu tak dělat, jak sem dovčil dělái (slov.). 
Dovírka, dírka (Jimramov). 

Dožičiť komu co, dopomoci k čemu: Dožičíl mi službu (val.). 
Dozírat, škádliti. 

Dožívat se čeho: bažiti po čem (Novoměstsko) 
Drabancovat něčím, hřmotně viklati: dveřmi, oknem, víkem 

u truhly, aby se otevřelo (slov.). 
Drabina, žebř (Frýdek). 
Dracůvka, šňůrka upletená z teničkých drátků žlutých; ozdoba 

slov. klobouku. 
Dragar, trakař (Zábřežsko). 
Draha: 1. stopa: zaječí, zlodějova. 2. Včil tom už vím dráhu 

(r= radu). Nevěděl tom drahý. Počkajte, přijdeme tom na 

dráhu = na kloub (vých. M.). 
Drahy travnatá cesta za dědinou, kudy se dobytek na pastvu 

vyhání a v čas nepohody též popásá: na drahách. Jinde 

tomu říkají: výhon (Budějovice, Klimkovice : vyhun), přílion 

(Sloup), skotnica (Slezsko), skotňa (St. Hrozenkov, Frýdek), 

výpustek (Vel. Meziříčí). 
Drahný, ve smyslu velký, dlouhý na Zábřežsku: drahný léta. 

Na východní Mor. jen: už je mu drahněj (= ulevilo ne- 
mocnému). 
Drahovat někoho = stopovati. 
Dřák, železný nástroj podobný dlátu, dře se jím, t. j. olupuje 

kůra se kmenů (las.). 
Dránět, hledati něco ukrytého na mlsaní, zpouzeti (č.) 
Drapák = stará metla (záp. M.). 
Drápelí, roždí (záp. M.). 
Drapnout: Drapne kameň = vezme do ruky. Dráp ho za 

límec — chytil. Vydrápíl mu to (vyrval) vých. M. 
Drápolit se, drápati (vých. M.). 

20* 



— 308 — 

Draždžať = drančať, žgavrať = neodbytně škemrati, prositi: 

Pořád na miía draždží (val). 
Dražit zvěř, zloděje =: drahovat, stopovati (vých. M.). 
Drbácnúť, vraziti: Vůz drbácnúl do pJota (val.), 
Drbka, známá dětská hra s pěti kamýnky, které též se tak 

zovou (han.\ 
Drcana, žinčica s urdoii (smetanou) val. 

Drcnut, strčiti někoho trochu (na srozuměnou); drcnut, str- 
čiti hodné (slov. val). 
Drdol, chochol; drdolatý =■ chocholatý. 
Drdosit: Sak vás tam cosik posmýče; a bodaj to vámi dobře 

podrdosilo (val). 
Drhlačka: 1. Ženská, která drhne peří (= drapulena). 2. drhnutí 

peří: Chodívali k nám na drhlačku (val). 
Drchat, nadrchat peřinu — natřepati; nadrchaný = chorj'. 

(Vých. M.) 
Drchmat, dřímat, 2. drchmat se — česati se. Dokud se budeš 

drchmať? (Vých. M.) 
DrchuTa, přezdívka ženské, která má vlasy a šaty rozdrchané. 

neupravené (Jickoj. 
Dříť: Nic z toho nehodřel = nevydělal na tom (Jevíčko). 
Dřívka, sirky (Jemnice, Budějovice). 
Drkotačka, drkotání, třesení (na celém těle): DostaJ drko- 

tačku (las.). 
Drkotnica, ženská, jež má dobrou vyřídilku, stále mluví a 

klevetí. 
Drlý = čerstvý, svižný (val). 

DrmoIiC, 1. spěšně, drobným krokem jíti (val), 2. spěšně mlu- 
viti. 3. Děťo drmoli dudel = drhne, cumle cumel (laš.). 
Drnčet: Vůz drnči 2. Baba všecko vydrnčela =: pověděla, 
Drndat: Drndá, drndá, a kde nic, to zbla — Chodí stále, 

jako by měl plnou hlavu starostí, a kde nic tu nic (Jevíčko). 
Drobazg, drobotina: Ledva ten drobazg (děti) uživí (vých M.). 
Drobkat, drobným krokem jíti (Jevíčko). 
Drobnavý, trochu drobný: Naše kobzale su drobnave (laš.). 
Drochytko, odrobinka, drobek chleba (záp. M,). 
Droužit, kamaráditi: Já s tebó nedróžim (han.). 
D i'šč: Má dětí jak dřšča. Je teho ovoca jak dřšča Tetos všade, 

tak haiuze ovisajú (val). 



— 309 — 

Drůlja, mládě drůbeží: Po smrti Bazalovéj teprú sa ukázalo, 

jaké je Ozef drůfta (val.). 
Drva = dříví; dřeva = břevna (vých. M.). 
D r v á r ů a, dřevník. 
Drveno, poleno (val.)- 

D r v i s k O = drvno (rubisko = dělnišče (Zábřežsko). 
Dryja (dréja) =^ švanda (han.). 
Dubenatý = sedlatý, popelatý (černý a bílý) : zabila ba- 

bulku pěkné dubenatú (slov.). 
Ďučka, důlek na bradě, od neštovic; poáučkaný a poáubaný 

(Jevíčko). 
Dudek ( ó) : tlusté, zavalité děcko (Jevíčko) 2. Sedí na dodko,' 

dřepí. 
Dudlat (ó) l. chléb v ústech žmoliti. Dítě dodle, když ve 

spánku ústy pohybuje, jakoby cucalo. 2. = dundat (6), 

píti u prsou matčiných. Matka dávajíc prs dítěti, praví: 

„Dóndé." Dondánek = prs. Dundálek (vl. jméno). 
Duh: Neide mu to v duh, nebylo mu to v duh = po chuti 

(valaš.). 
Duch n a, svrchnice, peřina na přikrytí 
Ďuk: Je jako duk = tlustý a zdravý (Kunštát). 
Ď u k a (dóka\ vyhloubenina, důlek (han.l 
D ú n na rámě soukenickém := jedno pole od sloupce ke sloupci ; 

na rámě je 10 — 12 dúnů (val). 

D u u d e 1, plný váček ( Jimramov). 

Dunět: Zmrzlá zem duní všady, dyž do ní uhodí. 

Ďurbaf sa = brchat se, sbírati se : Už sem sa z tej nemoci 
vydurbál, už sem sa zdurbál (val). 

Durdit: To déťo ene dycky by durdiío — chce prsa (laš.). 

D u r d i v e c, zlobivec (Brno). 

Dúřiť sa = durditi se; nadúřený (val. slov.), duřit se (Novo- 
městsko). 

D ú p n ý strom = dutý, vypráchnivělý (val.) ; d ú p e n ý kožuch, 
z ovčí kůže, v dubinkách vydělávaný (Jicko; jinde: 
dubený). 

L>uša: Býl s tichu dušú = ani nemukal. 

Dvojka, dva zlaté Jevíčko). 

Dvorný - zdvořilý (laš.) 



— 310 — 

D y c h o r i t, trochu dýchati : Baran byl jak zdechlý, ale přece 

ešče dycholil (slov.)- 
Dým: Hned byl v dýmě = ten tam. 
Dynovat: Co tu dynuješ? = stojíš nečinně (Ždár). 
Dýs = dej's, gib her: Dýs mně to! Dýs to sem (od Bzence). 
Džganovitý: převařený knedlík je džganovité, (džganec) 

(Slavkov). 
— ek přípona znamená zbytky, odpadky: odřezek, odštipek, 

odkrojek, odstřižek, opěrek, omydlek (zbytek mydla\ 

opalek, ohryzek, odhodek. 

F. 

Fatkovat: každý fatkovál prácu jak mohl = odbýval (slov.). 

Faiiura = facka. 

Féfara, píšfala (han.). 

Féfka = fajfka, dýmka (Zábřežsko). 

Fěfra, parádnice (han.). 

Fifidlo, marnivá ženská. 

Fikat, kopati nohama (Jevíčko). 

Fikat: 1. trhati. 2. stříkati: Fiká mně v uše. Rozfíkl si kabát. 
Fiče blátem. Zafíkaný = zastříkaný od blata (val.). 

Flagan: 1. velký kus něčeho. 2. nízká čepice (.Jevíčko). 

Flek ač, plácačka na mouchy (han.). 

Fofar, fukar, valach na čistění obilí (Zábřeh). 

For o vat někoho, vyháněti ze dveří (od „foras"?) Vyforovali ho 
= vystrčili za dvéře (Zlín). 

Foska (ou), pšenice s dlouhými osinami (Jevíčko^. 

Frclena, ženská, která vše začne a nic nedodělá, pořád má 
rozděláno: „frc sem, frc tam, a nikde nic" (záp. M.). 

Frfeň, šušeň (v nose) vých. M. 

Frfnit, špiniti: Všecko pofrfníl, frfniti se; 1. piplati se, 2. zlo- 
biti se: Co se na mne frťníš? 

Frgál, přaslének; frgál se dává na vřeteno, aby frgalo (laš.). 

Frgel, zakrnělý plod (záp. M.). 

Frky (pl. m.^, dlouhé vlasy v tyle (han.). 

Frnět: kámen hozený, pták rychle letící „frní". 

Frngat, frčet (han.). 

Frůugať: Stará dívka enem frĎugá = zlostně povikuje (val.). 

FróTka, ozdobný obojek na krk jehůatům (val.). 



— 311 — 

Frýd, hromada kamení drobného s pole na mezi odklizeného 

(Brněnsko). 
Frysek, plechová trubice, v níž jest navlečen knot v lampičce 

(Jevíčko). 
Fúja, fújavica, vánice napadalým už sněhem, třeba za jasného 

nebe (val.\ 
Fujat, vanouti: Fujá = es zieht (Zábřežsko). 
Fujigať, silné fučeti: Ale tam fujigá (Melusina) val. 
Fuk: To je mně fuk = lhostejno. Nemá ani fuka ^ krejcaru 

(Jevíčko). Fuky, vtip, chytrost: S tym se daj pokuj, ten 

ma fuky (las.). 
Furiják ^= furiant. 

G. 

G a b n ú ť, sáhnouti : Edem naň gábnúl, a už býl oheň na 
střeše (val.). 

Gágor, husí krk, chřtán: Prolévál jím gágor za darmo. 

Gajdy, dudy, 2. záda: Pod na gajdy, vzala déťo na gajdy (las.). 

Gajsať, gajsnúť = mikati, miknouti, posmeknouti do vrchu, 
trhnouti, škubnouti něčím, sebou, ošívati se, zatřepetati 
sebou. Kdo leze na vysoký strom, ten gajsá, gajsne, po- 
gajsne se, a zase si odpočívá. Gajsať, gajsnúť ramenama 
=: do vrchu jimi škubati, čili hlavu mezi ramena stáhnouti, 
Pogajsaný na jeťú = jetím otřesený, zvláště, Jsou-li v cestě 
hodná „třasiska" (je-li cesta vytlučena). Podgajsaná letnica 
— podkasaná, podpásaná. Ugajsaná chůza = houpává, 
klátivá. Když se kdo stahuje řemenem, pogajsne se, aby 
se mohl lépe stáhnouti (las. val.) 

Gáí, černý a hrubý hrách (Jicko). 

Gálat, do důlka (gáfka) házet, 2. cúhat, džgat do sebe (jídlo), 
paťúhat (val). 

Gal i ty (é), veliké gatě (Jevíčko). 

Gal vaň, levice (Brn.). 

GaTúnky, ozdobná lemůvka ženských střevíců (val). 

Gaůa, slina kančí (Brň.). 

Ganduš, dlouhý kabát, dětský kabátek (Jevíčko. 

Ganě, facka (Jevíčko). 

Ganit, slintat, hoganěné := usUntaný (Brn.). 

Garáž ij a, šedavý kabát (Prostějov). 



— 312 — 

G ať a Ta, kdo chodí v plátěnkách — plátěných gatích (val.). 

Gaúr, vydoupnělá díra ve stromě (val. . 

Gávér, bařina, močál (val.). 

Gebloů, zarputilec, svéhlavec (Jevíčko). 

Gecan, chřástal; zpívaje jako by přisedal „gecal", 

Gecnout (ó), čapnouti: Ten sebo gecl, náhle sedl (Jevíčko). 

Gégať = gágať, gag-otať (o husím křiku) val. 

Gegnút, gegovať, onom. výraz pro zvuk vyražený z hrdla, když 

se někomu z nenadání uhodí do zád, když někdo s výšky 

skočí atd. : Uhodíi ho, tak v něm gegío (val.) 
Gemula, bezzubá kráva (las.). 
Giglať, viklati (las..). 

GTag n. gTaga, syřiště (coagulum), glagať, sýřiti, glagání (val.). 
Glán, usazenina ve vodě: Ta voda je zaglaněná. Voda jak gl-ďn 

= kalná (las. val). 
Gláňa n. glám, ruka (s opovržením): Nestrké tam to gláůó =: 

ručisko (han.). 
Glaniť, kaliti vodu (val. las.). 
G laso vat i glasovať sa, skotačiti, rejditi, váleti se: Pořád 

budete po tých peřinách glasovať? (val.). 
Glcat, strkati (han.). 
Gléj, klih. 

Gleňa, nadávka (Jevíčko). 
Glentat — gryndat, slintati (Jevíčko). 
Gig, onom. výraz pro zvuk způsobený tekutinou v přestávkách 

z láhve vytékající. Odtud gTgat, gTg-otat, 1. o zvuku, 

jejž působí voda do hrdla láhve neb do úzkého otvoru 

vůbec v přestávkách vtékající fslov: val), 2. říhati do sebe, 

glgavé kun (Jevíčko). 
Gig on, glgavy hříbě, jemuž při pití v hrdle „glgá" (vada koně) 
Glintat se, viklati se: Zub se mi glince (Ždánicei. 
Glondat se = glajdat se, klátivě choditi (han). Obilí poglon- 

dané = povalené, pomrvené (Zlín). 
Glnět n. glonět: Hdes tak dloho glnél = čučel, meškal Hde 
glóniš? = trčíš (Jevíčko). 
Gloůa, žgloňa, nevýprava, šukavec (Jevíčko). 
Grundať sa, hrbiti se: E, už sa tá stařenka také glundze. 

Zglundaný — stlačený, shrbený (val). 
GluraC, kaliti vodu (laš.). 



- 313 — 

Gment: Do gmentu všecko mně zhnilo = mentem všecko 
(Přerov.). 

Gůábiť, tlačiti: Přigůábiť pahnoztem tabák ve fajce (val). 

Gómat, hádati, domýšleti, dovtípiti se: Hned sem gómái, co to 
bude (Holešov). 

Gombélat n kombélat = kolébati (val. slov.). 

Graca, zakulacená motyka zahradní 

Gracón (-oun), stříbrné a zlaté porty na ženské kordulce (han.). 

Gracky (pl. t.), dlouhé vlasy v tyle (slov.). 

Gramla, gramíon, gramlavý: nešika, gramlavá ruka (schromlá), 
gramlavé prsty (vých. M.). 

Grapa, stráň (val). 

Grbál, schnoucí strom (Brno). 

G rejdit, rejditi (val). 

Grgaf, grgnúf, říhati: Grgá se ně tým zelím (val); odtud 

„grgáň" = chrapoun, přezdívka sedlákům. 

Grmela = křivák, kudla (Zábřežsko). 

Grmol, kdo má temný hlas (Jevíčko). 

Grobelák = hrubián (laš.). 

Grošák = kudla za groš (záp. M). 

Gróžka = kroužek, prstének bez oka (han.). 

Gřungať = křunkať, silné, chraplavě kašlati, že by se za- 
dusil laš.\ 

Gryc, 1. Gryci říkají na Hané chlapcům, kteří chodí „za krále". 
2. přezdívka: Ty staré grycu! 

G ryčný ^ drýčný, obratný, šikovný (val). 

Grža = kotržina, houževnaté maso (val). 

Gulda =: neohraba (Jicko). 

Gumnút, guraat, strčiti: Gumnúl do něho (val). 

Gyzd — hyzd (srovn. ohyzdný), nečistota, neřád, gyzdavá réž 
(nečistá), gyzdula (přezdívka) : Má v domě gyzdu dost ta 
gyzdula (laš.). 

H. 

Habaděj: Ěepé máme habaděj, mnoho (Jevíčko). Tam je všeho 
habaděj (Ždár). 

Ha banče, rozpustilé děcko (^Klobouky Brn.). 

Hábit, starý kabát. 

Had, červenobílá, kulatá tkanička vlněná, ozdoba slov. klo- 
bouku =^ húsenka. 



314 — 



Hadí hlava (val.), hadí matka (záp. M.), ~hadí šidlo (Kunštát) 

= šidlo vodní (hmyz). 
Hadlavka, konopná ohlávka na koně (záp. M.). 
Had raba, otrapa, trhan, Haderlurap (laš.). 
Hafel pěsniček, špalíček. Kupované písničky sešívaly se v hafeT, 

s jedné strany svaté, s druhé světské (Kojetín). 
Hajdalák, hajdala, 1. lajdák. 2. panák (pimprle). 
Haj fit = haňfářiť =^ ťraňhářiť, vyměňovati něco za něco, 

handlit (val.). 
Haj ni ca, vícha, kterou se na poli zahajuje, označuje zápovéd: 

Zanes, dai do ščudleku (jeteliny) hajnicu (laš.). 
Hajsák, vůl (Loštice). 
Ha I ač, kdo má veliké „hále" (oči\ člověk s vypoulenýma 

očima (laš.). 
Hal and ryj a, trochu lehkomyslná, obratná ženština s dobrou 

vyřídilkou (záp. M.). 
Halaskovat, zaháleti, postávati (Jevíčko). 
Halaštovať (halas), zvýšeným hlasem mluviti (val.). 
Halatý, polonahý (Novoměstsko). 
Halda, liromada; v haldách je hlína (Jevíčko). 
Halo kat, povykovati (Jevíčko). 
Ha I úzko váný, co má v sobě vetkávané n. vyšívané halouzky: 

obrus (slov.). 
Halva, březový pařez, z něhož se dýmky vyřezují (Jevíčko). 
Hamatný lelík, silný cop (val.). 
Hamižovať se, 1. sužovati se (han.). 2. nesnaditi, houževnatě 

se smlouvati: Budete sa pro grajcar hamižovať (val.). 
Halža, lioužev (záp. M.). 
Hamár, 1. hubený kůň (Jevíčko). 2. hluk, povyk: Nedělaj 

hamárů (slov.). 
Hamonit, lakotiti; hamonění, lakota; hamonica, lakotná žena 

(Ždár). 
Hamonit se s něčím, namáhati se (Kunštát). 
Hampasiť sa = hamplasiť sa, lopotiti se: Neihél sa na koho 

hampasovať (val.). 
Hampejz, kuželna (Ždár). 
Hampéz, pole na neúrodné stráni; hampésat se, dříti se na 

takovém poli, lopotiti se (Jevíčko). 



i 



— 315 — 

Hamrazit se, potloukati se; hamrazení, potulování, potlou- 
kání (val). 
Hapitek: vzať někoho do hapitku = přísně ho vzíti, přísně 

s ním naložiti. 2. běžet do hapitku = lionem. 3. zber se 

do hapitku = přičiň se, ponáhli se (laš.). 
Hapitkovať, poskakovati (las.). 
Harabúzí = haraburdí = harampátí. 
Haraš ka, červená pentle harasová. 
Harasný, vl. červen}^ jako haraš = pěkný, parádný: Néni to 

hrubě harasné (pěkné, dobré) val. 
Ha re: položit něco na harc = na nejisté místo (Kunštát). 
Hargotať = hargotiť: Zima ním hargoce = mele, zima mnú 

hargotila (val.). 
Hartať, spáti (v řeči dětské): Hartni si (val.). 
Haruzniť s a, hádati se, různice tropiti (vl. jméno Haruza) val. 
Hasačert: Je jich tam jak hasačertů == velmi mnoho (Zábřeh). 
Hasákovat, žito žíti; ostatní obilí se seče (záp. M.) 
Hať, -ě, f, 1. košár pro ovce (val.), 2. vrbí na břehu řeky, 

fašina (han.). 
Haťapa, nemotora (han.) 
Hatit se: Pole se hatí, oře-li se za mokra (Jevíčko), =^ hatle 

se, hatlanica (Brno). 
Hatotať (v dětské řeči), jezditi „hatotó" (val). 
Ha válec: Spadl havalec břehu, kus (Brno). 
Havotať, štěkati (havák = pes): Och, to je fena, dyt tak na 

můa havotaia (val.). 
HavrTant, křikloun (malé děcko, val.). 
Házet: hází do kře, vyzvídá (Jevíčko). 
Hažart, děcko: Hospodyně šijou nějaké ty hábky na ty lia- 

žarty (Ždár). 
Hébadlo (hýbadlo) = hvasnice (záp. Mor). 
Hebla =^ vindra: Nedál mi ani heble (vých. Mor.). 
Hečať: 1. zevlovati: Lidé hečali na svadbu. 2. Zpívati ve žně 

na poli: žnice hečá. 3. Tá červená šatka, to tak lieči = 

padne hned do očí, „křičí" (val.). 
Hečmat, násilně cpáti (záp. Mor.). 
Hed, interjekce (= hled), vyjadřuje něčí radost, když někdo 

něco ukazuje a p., nebo škodolibost, když v někom chceme 

vzbuditi závist (han.). 



— 316 — 

Heclio (echo): Udělal liecho ^ rozhlásil (Kunštát). 

Hejcat, pohejcat, hejcování, laškovati (Zdar.). 

Hejda: Je v hejdé = v podezření (Zábřežsko). 

Hejdovať ihédovať, hajdy), rejditi (han.). 

Hejno husí, na Dačicku a Telecku, jinde stádo. 

Hemzat se: Niti se hemzale = kroutily (N. Hříše). 

Hen - sem - tam: Hosté mluvili chvíTu hen sem — tam 

= ledaco vedlejšího, než se dostali k věci (val.). 
Hen ten = onen, tof ten = tento: Tot tá zahrada je lepší 

než hen tá. Přízvuk má náměstka s povýšeným hlasem 

(vých. Mor.). 
Henčuvka n. henčovka =^ kolebač, houpačka (Ždársko). 
Hen kat, houpati se, klátiti se (záp. Mor.). 
Hepit = hepět = hyvět, civěti, lenošně seděti (Kuuštát). 
Hevar, hevero (Zlín). 
Hezky: Jak pak se hezké menoval? = honem, když si někdo 

nemůže vzpomněti (záp. Mor.). 
Hlas, nota písně: Nemůžu přit na ten hlas (záp. M.). 
Hláska, hlídka: Měl sem hlásku v noci (srovn. „hlásný" (han.). 
Hlas no = čujno: Dnes je hlásno = zima (Zlín). 
Hlazkaf, hladiti někoho, kosen (las.): Jednum (rukou) hlazka, 

druhům bije. Daj mi sem, ja ti tam pohlazknu tu kosu 

=^ pohladím, pobrousím. 
Hledět 1. opatrovati: Co sa teho nahlédim, a dycky jednaká 

nepodara. Nebude iha měť kdo dohledět (opatrovati do 

smrti). 2. Já ti nehledím na zlé — nesmýšlím s tebou 

zle (val.). 
Hlobiť, tlouci: „Ten hlobí! Ale hlobí!" o silném tabáku šňupa- 

vém, po němž se musí silně kýchati (val). 
Hluchý hlas, dumpfer Ton (las.). 
Hlub n. híb = koštál (vých. M.). 
Hlup: zahrada je v hlupu = ve stínu; zeď hlupí zahradu — 

stíní (V. Meziříčí). 

H ml i ca, mžení (las.). 

Hmour n. mhour, suché jehličí na stelivo (záp. M.). 
Hnést: Boty ňa hnětu. Velice ho to hněte (mrzí) vých. M. 
Hníkať sa 1. s někým, škádliti, dohadovati se houževnatě: 

V jednom kusí huíkajú (kočkují) val. 2. Dávati se do pláče, 

(fňukati (han.). 



— 317 — 

Hnízdit se, přeléhati s místa na místo, v posteli nepokojně 
sebou vrtěti: No, brzo-li se uhnízdíš? 

Hnoj ni ca: 1 hnojová voda (záp. Mor.). 2. deska s hnojnélio 
vozu (vých. M. ; hnojové vodě tu říkají hnojůvka). 

Hůópat do sebe (slov. hůápat) = nemírně jísti (Kunštát). 

Ho bárka, hovor í Záhoří). 

HobTena, ženská špatného chování (val.\ 

Hody, kytka rozmarýnu v hody (Zábřežsko). 

Hodina: Vo hodině stal (Dačicko; jinde „o jedné"). 

Hodit sa: No, nehubujte, dyť sa to hodí ešče uděiať — může 
se udělati (val.). To se mu nehodí dělat, nesluší. 

H odlivy = hodící se, tauglich: Není hodlivý ma vojnu). Těla 
hodlive na odstaveni (laš.). 

Hodný 1. hezký: Ta je hodná. V tom kostele je hodně. Tady 
se Vám hodně půjde. Udělai to hodně ^= dobře (Zábřež- 
sko). 2. Byla hodná, chodila hodná, a s kým? = těhotná 
nevdaná (han). 3, Už jich máme hodných = hodně 
mnoho. 

Holajzník = plezmero, trhan s holými ňadry (Novoměstsko). 

Holánek, holé nahé dítě, ptáče (Jevíčko). 

Hol din, holdaři, hol dán i, potulní žebráci (Dačicko). 

Holdovat, choditi po žebrotě (Kunštát). 

Holgýůať: Vůz hoigýňá v juhaňách (vyhloubeninách), jedno 
kolo jde dolů, druhé nahoru, když je v jedné koleji jáma: 
Budu já sa na tom vozisku holgýůat?! (val.) 

Holinka zelený zárodek peckového ovoce (záp. Mor.), 

Ho To pich a, velká neohrabaná ženská (val.). 

Holoubkovat se (o), milkovati se (Jevíčko). 

Holštánek, nákrčník z drobných korálků, navlečených na žíně 
a přestrčených červenou nebo zelenou skauičkou (val.). 

Holý: Na holé ruky sem živa. Byly mrazy na hulo. 

Hompat se = houpati se; hompačka == houpačka (z. M). 

Honilka, kráva, která se pořád honí (běhá) a nezůstává 
stelná (Dačicko), 

Honosnatý, honosivý, sebevědomý (val. ). 

Hópat: v takovým hópatě = slotě (záp. Mor.). 

Hora, hory = les: Dělá v horách (vých. M.). 

Hořák — Horák: Hořáci pokúpá kde jakého tahúna = koně 
(Jicko). 



— 318 — 

Hořcová f, řítiti se: Zeď zhorcovala Kamení horcovala dolů 
(val). 

Horopácem = horempádem (Kunštát) 

Hósky (housky) = housenky (záp M.) 

Hostinovat: Hostino val = měl hostinu, dával hostinu (han.). 

Hotově: Debeste hotově nejakó škodo mele = na krásně 
(záp. Mor.). 

Hotovo: Chodí na hotovo do Brna, na jisto, nosí do jistých 
domů mléko. 

Houvjetka, silná tyč, kterou se zatahuje řetěz, jímž se ve 
voze svazují klady a p, (Jemnice.) 

Hovija (hověť si): Dyž si Tehne v nedělu odpoledůa na pec, 
to je celá jeho hovija (val). 

Hraň šindela = hranice (val. las.). 

Hranáč, hrubián (záp Mor) 

Hranit = hraničiti: Mě hraníme s Vešovicama (han.\ 

Hřápnút, hřmotně si sednouti (val.). 

Hrát: Pudem hrát = na hratvo ( a besedu). Přéndi k nám hrát. 
Běla sem hrát o Chétilu (han.). Dožhrál sem sa na ogara, 
tak se mnum hrálo — - zlostí jsem se třásl (Jicko). 

Hrbena, hrbatá ženská (han.). 

Hřbet: Položil to za hřbet =; nevykonal toho (Kunštát). 

Hrbúc, hrbudúc, mezislovce zvukem naznačující pád něčeho 
se schodů. 

Hrbolatý, nerovný, s malými vyvýšeninami, „hrbolci" : Hrbo- 
latá cesta. 

Hrboucet, šramotiti. 

Hrdliť, rdousiti: ZahrdKla dita (vaU. 

Hřebčák, voják od hřebců. 

Hrgiovat, hrkotati: Větr dveřama hrgiuje (slov.). 

Hříbat, hrýzti: Koza hřebe strom (han.). 

Hříčný, uhřícený: Ale tys běžela! Ses celá hříčná. 

Hřích: To zas bódo řiche v dědině = peklo (Zábřežsko). 

2. Ja směj sa, směj, ty starý hříchu = hříšníku (slov.). 

3. To (— ta chalupa) je už staré hříšisko = sbor (Zlín). 
Hříšný: Ta střecha je hříšná = daremná, chatrná (Jicko). 
Hřít. Tohoto slovesa v některých krajinách neužívají. Na Zá- 

břežsku říkají: Sluii'čko je horky, na Drahausku kamna 
hřijo, slonečko tepli, netepli. 



— 319 — 

Hrkala == hrčula, křikloun (laš.). 
Hrkávka n. hrklávka, die Schelle (vých. M.). 
Hrnčířovat = hřraotně ujížděti (jako hrnčíři s hrnci) Žďársko. 
Hrnčířovo pole: Ten vynese celý grunt na hrnčířovo pole = 

propije je. Nepožehnané peníze v nic vyjdou. Ev. Mat. 27. 7 

(val.). 
Hrncovať se, nemotorné jíti: Hde se s tem hrncuješ? (han.). 
Hro chat, hrouchat (slov. róchat\ praskati bičem. 
Hromadnice, hromada kamení na poli posbíraného (Zábřežsko). 
Hrtús =: hrtán n. chřtán: odtud hrtúsiť sa n. chrtúsiť sa ^= 

hrdiovat se, namáhati se (val.). 
Hrubo: Mistoma je ešče hrabo ledu — mnoho (laš.). 
Hruda syrá, kus syrá právě ocezeného (val.). 
H]-udařka n. hrudník, plátenko, v němž se hruda syrá cedí 

(val). 
Hrský (han.), herský (val.) = hezký. 

Hrůzka, 1. víclia, v. hájnica (han.). 2. meta při hře v míč (han). 
H r ú z n ú ť : Dnes tam vůz hrúzne = zapadá do země. Zahrúznúl 

sem sa až po kotíky do biata (Jicko). 
Hrýzt: Pes hryze (= kouše). Pes mě uhryz. Muchě hryzo, 

bleché ščipajo (Zábřežsko). 
Hryzák = rožek, špička na troubeli od dýmky (val.). 
Hubákovat se, dávati si huby (hubičky) = hubičkovati se; 

koně sa hubákujú (Brod). 
Kubánek, hubička (záp. M.). 
Hubatej, hovorný, řečný (Jimramov). 
Hučky: Otrčíš hučky (= koty) a co budeš měf z ceřého dřená? 

= umřeš (val.). 
Hučet, bručeti, důtklivě mluviti: Nahučel mi plné uši. Nehuč 

pořád ! 
Huční ca, silnice (laš. a v Předmostí u Přerova). 
Hújat na něco s někým = vyměniti si: Hujajme na fajky, co 

přidáš ? 
Hujátko, dítě v kolébce (Jevíčko). 
Hulala = huTar, bzinky (Kojetín). 
H ulav a, drobounký déšť, padající mlha (val.). 
Huluška, kolébka (v dětské řeči, val.). 
HumpTovaf, kaziti, dráti: kabát zhumplovaný (val.). 
Hupčit = hopkat, poskakovati (val.). 



— 320 — 

Hurkať (vzhůru), ku vstání pobízeti (han.). 

Husar = husák (N. Hříše). 

Húsenka, červenobílá tkanička vlněná, ozdoba slov, klo- 
bouku = had. 

Husidřist= plkoš, kdo nic nezatají, všecko „ vy plkoce" (Jicko). 

Husík, husí chlívek (val.). 

Husiř = husák (las.). 

Huslař = houslista; huslarit = housti (han.). 

Huškat, štváti, podněcovati: Nebyío ho třeba hrubě huškat (val.). 

Hušpapa, kdo má hubu vypasenou (Záp. Mor.). 

Hútát: Ponocný hutá — troubí (od zvuku „hút, hút".) 

Húžvačit se, sich fretten: Húžvačili sme se jak tak (slov.). 

Hvíždžet má dvojí tvar pro 3. os pl. s různým významem: 
Chlapci hvíždžú, saně hviždžíja (val.). 

Hyb: NěbyK sme v po!u ani hyb = ani na krok (laš.). 

Hy baj: „Rozina badaia, co je, a liybaj ven a pod ho přes vodu". 
Imperativy sloves hýbati (se) a jíti nahrazují minulý čas, 
když se má zvláštní rychlost děje naznačiti (val.). 

Hyb no: Pod hěbno = honem (han.). 

Hydla (hedla), nevěstka (Záp. Mor.). 

Hyhat: Hyháš jak kůň (laš). 

Hychlit se = chechtati se (Ždár). 

HyláĎať = hyrásůaf = křičeti na plnou hubu (val.). 

Hyp, skok: V jednom hypě — skokem. 

Hý pnout, náhle udeřiti. 

Hyta, chůvka. 

Hyža, špinavá ženská (Novoměstsko). 

Ch. 

Chabastit — chábit (laš.). 

Chabaščina, veliká čepice (Jevíčko). 

Chabá vý, pochybný, nepodařený í. Jevíčko). 

Chábit, lapiti, ukrásti, šiditi: Ten sa už něco lidu nachábil 
(val. laš.). 

Chablaja: Obleču si nejakú chabiaju a půjdu = starou ka- 
zajku, nějakou veteš (Přerov). 

Chach (mezislovce) : Chach, každá kulka netrefí blahúte (blá- 
hovče) val. 

Chachabáši = sedláci (přezdívkou, Brněnsko). 



— 321 — 

C ha cli ary na, vojtěška (Brn.\ 

C ha c hravý, vyžilý, stářím sešlý (valj. 

Chalbat (záp. Mor.) = chalgat (han.) — chaukat (slov. val), 

chlácholiti, pokojiti: Di mně to ditě hochalbat, nemužo je 

hochalbat. Chalbat se u někoho, lichotiti se: Ten se ho 

něho ted chalbá, hábe něco dostal. 
Chámi, roždí (Velká). 
Chamtat, hltavě jísti. 
Chankať se s někým, mazliti se: Mama ti tak folguje (dává 

vůli) a chaůká sa s tebú (val.). 
Charpati, drobné roští ježaté: Ty otěpky, to je samo charpati 

(laš.). 
Charý, ošumělý, škaredý (Orlová laš.). 
Chas na, -ate, dítě, dokud je ještě v peřince (val.). 
Chat = chatrč (Dřevohostice). 
Chaian, chlapisko lenošné (val). 
Chebíota, špatné, nepodařené obilí, zboží: Nekupuj toho, je 

to chebíota (laš.). 
ChemeTiť se, ošívati se: Co se tak dycky chemeliš? (laš.) 
Chemlaf sa praví se o dobytku, když se otírá bokem o strom 

(val). 
Chladečnica (val) = chíadečník (laš.), besídka v zahradě. 
Chlachot, cachinus (vých. M.) 
ChTachotať se, chlachtat se ::::: řehotat se, silně se smáti: 

Co sa pořád chlachoceš, ty řehořu řehořovský (ž. řehuTo 

řehuTovská) ? 
Champor, stará, rozmoklá houba (laš). 
Chlape na, záletnice (val), 
Chfastiť sa, lichotiti se někomu (val). 
Chlébůvka, chlebová robota, od které dávala vrchnost piil 

pečínka chleba na den (slov.). 
Chlemtat n. chlamtat, hltavě jisti, žráti; chl se smáti se: Co 

se chlemceš? (Jevíčko). 
Chléstanec, vyšplíchnutá voda (záp. Mor.) 
Chléstat, šplíchati vodou (záp. Mor.). 

Chlípit se: Eaua se chlipi (otvírá), raná se rozchlipila (laš.). 
Chlupáč, člověk úskočný a vychytralý (Ždár). 
Chlupatý jazyk, mlsný (Ždár). 
Chlúšče = plúšče, lijáky (val). 

21 



— 322 — 

Climef: Je šedivý na cliraeť (han.). 

Chrne tat se: Utíká jen se chmetá (Kunštát). 

Chůápat se: Kdo se to tam chůápe, jde v těžkých botách 

(Jevíčko) 
Chůastnout, uhoditi (han.) 

Chodón (záp. Mor.) = chudou (slov.), chudý (vyzáblý) člověk. 
Ohol oj, usušené větve lipové nebo jiné. V zimě se dávají ovcím 

ohlodati z listí, potom se spálí (Jicko) ^ letina (slov. val.i. 
Chomtat, lakotně něčeho mnoho bráti: Jak ta kráva trávu 

chomce! (Kunštát). 
Chop: Ěekl sem z chopu = nerozmysliv (han.). 
Chomout. Ten člověk náramně chorne = tratí se, hubení (han.). 
Chot, choťby, choťbaj, choťaž --- byt, ačkoli (laš.). 
Choulný (o), přítulný, krotký: cholny zvíře í Jevíčko). 
Chovat: dobytek, drůbež, včely (ne: držet!) = Chová si páru 

koní a páru volů. My medu nemáme, my včei nechováme. 
Chrámaf, kulhati (o dobytku); chramačka = kulhávka (val.'. 
Chrámat: Ta kráva chrámá, chromce, s chutí žere (Jevíčko). 
Chramosta, bezohledný, hrubý člověk (záp. Mor.). 
Chrampat, nemotorně jíti (Jevíčko). 
Chrapnút, třesknouti, praštiti: Chrapnui sebum (las.). 
Chrást, zelené větve dubové, habrové, nažaté dobytku (záp. M.\ 
Chrastnúť: Chrastnul ho. Chrastnui sebum na zem - chrapnút 

(laš.). 
Chrbést, onom. napodobení zvuku lité vody: Chrbést na něho, 

a už byl celé mokré (Kunštát). 
Chrobák, červ (Záhoří). 
Chrpútat, silně kašlati s chrapotem: Desi nachlád, tož včil 

chrpúce (val.). 
Chrt = krtek (hor.). 2. lakomec: To je ch., ten chrtí (Jevíčko) 
Chrumtat, chrápati (Jevíčko). 
Chtět: Ten se hinšich chlapů nebojí, nechce-li tebe = neřkuli 

(Jevíčko). Sak sme se spolu chtěli celých šest let = měli 

jsme spolu známost, lásku (Ždár). 
Chudnút, hubeněti. 
Chujava = fujava, metelice (Zlín). 
Chujavina, zápach, zvláště stuchliua, puch chlévní (laš.). 
Chudoun (chodón), hubený člověk (Brno). 
Chútečka: Pivo neměio chútečky -= pražádné chuti (Zlín). 



— 323 — 

Chutná chut = veliká: Jedli chutnum chuťum (las.). 
Chumta (5), chumtavý, kdo se chumtá, plete, matonoha. 
(liumtat (ó), másti: Mám to všecko schomtany. Pořád se tó 

choratá a nic nehodělá (Jevíčko). 
Chvadavý, kdo clivadne — chřadne (las.). 
Chvátat č. = mor. ponáhlet (až na Dačicku). 
Chvístat: V botech mi chvíšče = šplouchá od mokra (val.). 
Ch vos ta I, jméno hrušky ke stopce značné súžené (slov.). 
Chycený: maso je chycené = nasmrádlé, pivo = nakyslé, 

zemáky = namrzlé, chléb = od plesniviny a p. Je chycený 

na plíca. 
Chychnit se = chychotat se, smáti se potutelně. Všeci se ji 

chlástale (hlasitě smáli) a névic se chychnil kovář (Záp 

Mor.). 
Chylkem, schýleně, sehnutě: utěkať chyíkem — úprkem, vor- 

wártsgebeugt (laš.l 
Chýr, schlubná pověsť: Nebude tam také toléj peněz, jak chýry 

dělajú (val.). 
Chystat trávu, trhati na poli (han.. 
< liytať sa: Už sa ho též tá čertová pýcha chytá. Toho sa 

nic nechytne = toho nic nedojme (val ). 

J- 

Jadat se = jediti se, vztekati se (Novoměstsko). 

Jahlí č. --= mor. prosná kaša (až na Dačicku). 

Jahulka = jehnička: jehně — jehnička (jahulka) jako: tele 

— telička (laš.). 
Jáchymova mast, diaculum (Třešť). 
Jai£: Dnes ani nebyl jak jarmak = byl slabý jarmark, dnes 

ani néni jak neděla a p. (Zlín). 
Jaké rak: letos je ovoca jakkerak -— hojně (val). 
Jakýž: Jakáž tu pani! Čerti vzali, jakýž tu pán! Praví se 

o tom, kdo si hraje na pána (Jicko). 
Jalovčák, mladý býk pro jalovice, mladé kravky (han.\ 
Jalový potok, „co neteče na mlýn ; na mlýn teče struha" (Brn.). 
JalubĎák, hrnec z černé hlíny z Jalubi u Velehradu (slov.). 
Jame I o, jmelí, „skřítky" na jedlích, na topolech (Jicko). 
Janeček, obrázek sv. Jana Nep. na „hagnustce" na krk (záp. 

Mor.). 

21* 



— 324 — 

Jánka, vínek ze skleněných perel, jejž nosí na hlavě „krá- 
lovna" (slov.) 
Jarka, korýtko, po němž ze studánky voda odtéká (Brno). 
Jarčisko, pole, s něhož byla sklizena jarka (laš.). 
Járek, potouček tekoucí ze studánky nebo z roztálého sněhu 

nebo po dešti (vých. Mor.). 
Jaršit se, aufbrausen: Tak se na mne rozjaršil — zlostně 

obořil, rozvzteklil (laš.). 
Jasná vo, jasno zde onde z mraků prokmitající (laš.). 
Jaščírka, ještěrka (Pomoraví slov.). 
Jaščúr, der Erdmolch, Salamander (laš). 
Jazykáč, všetečný, drzý mluvka (Novoměstsko). 
Jed, zlost: Mnél jeda, má na něho jeda (Záp. Mor.) 
Jedinák, vůl nepárný (slov.). 
Jedlý člověk, který mnoho sní, jídlo, chutné, kterého se mnoho 

sní (Jevíčko). 
Jednobytně sedí = pořád (Novoměstsko). 
Jednoručka, jednoruký. 
Jechtna, klevetnice (Jevíčko). 
Jektat zubama č. ^= mor. drkotat (až na Dačicku). 
Jemná zima, pronikavá. 
Jeřice = jarka (č.). 
Jěždula — běhula =: chlapěna (han.). 
Ježík, zdrobn. jež.: Zabijali sme bravka; byl to enem taky 

ježík (laš.). 
Jicl, přezdívka dHem = knot (Zábřežsko). 
Jídlivý: A to sa sbíhá taková tá voda ídlivá z toho sněhu, 

to sa přežere všady (val.). 
I í o v a t ý, popelatý (černý a bílý) : babulka itovatá = dubenatá, 

sedlatá (slov.). 
Jiný: Zaplať a budeš jak iný pán. Má košulu jak iný dratař 

(vých. M.). 
Jinovatět, jinovatkou se pokrývati: Stromy už inovatija. 
Jiskra: Poznal po iskrách, že baran nebude dlťiho na oči 

hledět = lesk očí (slov.>. 
Jiskřit sa, jitřiti se: Iskří sa to, slzí to. Roziskříš si to! když 

rány nenechává na pokoji (val.j. 
Jistník, jedlík (laš.). 
Jiščera, ještěrka (han.). 



— 325 



ít: Idii ně s ním ohlášky. Musíš ít jednu rečú se mnú = vy- 
povídati jako já při výslechu (val.). Šlo mu scestí decke 
(záp. M.). Plat šel do Bobrovy — odváděl se (Novoměstsko). 
Tu ide cesta do lesa. 

Jitřina = jitřní (Novoměstsko). 

Jojčať, bědovati „ach, joj, joj". Celu noc jojčáí, jak by ho na 
nože bral (val.). 

Juhový větříček, vlažný (val). 

Juhaňa, jáma od kol v cestě vydřcaná (val.). 

K. 

Kabelatět se, krabatěti se: Koza se na těle kabelatěla. 

Kácet: ZkáceH to = zrušili. Svad!ba se kácí. 

Kača, tlusté střevo vepřové = kateřina. 

Káčer: káčery dělat, házeti ploským kamenem tak, aby se 
o hladinu vodní odrážel; každý takový odraz slově káčer 
(Jevíčko) = babka. 

Kačin: Už je po kačinéj svadbě = už je po tom (vých. Mor.). 

Kadit milíř, uhlí = páliti (Zábřežsko). 

Kadlub: 1. džber, nádoba z vj^doupnělého špalku shotovená; 
2. husí trup bez křídel a krku: Předala sem tři kadluby 
po 1 zl. 20 kr. 3. Brustkorb: Udeřil se na kadlub (las.). 

Kachtat, kejhati, gagotat (o husách) záp. Mor. 

Kaj han, hus (přezdívkou) Ždár. 

Kalába, opletačka, nepříjemnost: Ty bys ija do pěknéj kalaby 
přived (val.\ 

Kalábu sova t, klábositi (Jevíčko); vl. jméno Kalabus. 

Kala páče, pl. m., kaménky, v něž si děti hrají (Kyjovsko). 

Kálec, zákalec, brousek na chlebě (Jevíčko). 

Kalemba, tlachal záp. Mor). 

Kale ni ca: Vyvedl ho na kalenicu = ztropil si z něho blázna. 

Kaliba, malheur (slov. val.). 

Kalik, člověk i zvíře na úmor, sotva že se vláčí (laš.). 

Kalý = zakalený (laš.l. 

Kamene lámaní: Sloj, léta v kamení, kameň slojnatý: Dyž on 
nemá sloja, tedyk i proto) sa špatně láme. Pohanka, 
drobné kamenci měkké. Klín, střední vrstva dobrého ka- 
mene. Hrušky, větší kamenci měkké. Břilky, tenké 



— 326 — 

desky kamenné. Hrc, suk ve skále. Stěna, když se od- 

láme drobn}- kámen. Těřazg, drobné, ostré kamenci při 

tlučení na skálu pozodrážené (val.). 
Kamýk, kamýček, kamének (las.). 
Kand raso vat (sa), kandrasif, namáhati se, dříti se: Kandra- 

síja na děti. Bídné sa kandrasuje. Já budu na tebe kandra- 

sovat, a ty si toho nevážíš! (val.). 
Kanduš, dlouhý šat (Jimramov). 
Kaně, pl. f, husté sliny (záp. Mor.). 
Ka nicky, krajky (Blatnice, slov.). 
Kanit se, slintati (hor.). 
Kanof, banStka, krapka (Jevíčko). 

Kantiř = kancníř, podstavec pod sudy ve sklepě (Jevíčko) 
Kapat, odkapat, odejiti: Kapte, baby, ode dveří. Dyby už raci 

odkapal v pekly. No, pokap už dóm! Mohl bys už dóm 

kapať (val ). — Ovce kape, padá (Jevíčko). 
Kapiún, kapoun (Jicko). 

Kapra, krůpěj: To padají kapry, to na něj vystupují kapry (č.).. 
Karabina, velký bič pastýřský (Třebíč) = tatar (vých. M.). 
Karhat, choro váti (vj^ch. Mor.). 
Kar mas, hostinka po křtu néb úvodě; ženy, jež se jí účastní, 

šlovou karmašníce (laš.\ 
Kartít komu co, haněti (Jevíčko\ 
Karty: Jeden hráč karty dává, druhý snímá (abheben); oko. 

pět ok = point („o jedno oko Hanák kobylu prohrál"), 

Ausspieler ^ je námitce, mítá, vymítá, má mítku (Příbor). 

n. vyhazuje, menší karta větší se zabije. Chabá = talon 

(Příbor), rác — atout, racovat (atoutovat). 
Kasat, lenoch, pobuda: To je takové kasat. Chodí kasátem 

(nemá co dělat (han.\ 
Katličky, pl. f., visací zámek (Brn.). 
Kázat ve smyslu poroučeti na záp. Mor. neužívají, říká se tu: 

Povídal, řekl mi, abych to a to udělal. 
Kaze v ať, nařizovati (val.). 
Kec ať, práskati bičem, hloupě mluviti (laš. . 
Kédat, natahovat kédy (= ^ajdy), velmi plakati (záp. Mor). 
Kéklat se, něčím, viklati, kývati (Kunštát). 
Ker, kerec, kelčák, keláů, Hauzahn. 
Kel, klíč rostlinný. 



- 327 — 

Kepeů, g. eňa, ošumělý klobouk (val.). 

Kepiť sa = cébiť sa, brečeti (val). 

Kepský, špatný; mám se kepsky (záp. Mor.). 

Ker č. — mor. chrást, hřib (val.), kopec (Zábřežsko) až na 

Dačicku. 
K rab ať, klepati, mlátiti: Dybysme to ešče dnes mohli doklabnút. 

2. promlouvati (Jicko). Ten toho za den naklabe = na- 

klábosí (Brň.). 
Klacmuda, neohrabanec (záp. M.). 
Kladi buchta = vafibuchta, nemotora (las.). 
Klame ť = kloměť = kluměť, seděti shrben, dřepěti (val.). 
K 1 a m o č i t se: Naklamočil se na to = nadělal, nahamplasil 

(Drahany). 
Klapačky, falcované trámce na dvoukřídlových vratech u sto- 
doly n. kůlny, jež při zavřeni na sebe přilehnouce zaklapnou 

(Prostějov). 
Klapec, klopota, kříž, soužení: To mám s tebou klapec (Třešť) 
Klapef, g. pf.u, klapýtek, klát, špalek (laš. Zábřežsko). 
Klapkat: Žensk5'm huby klapkajú jak nová potírka (val.). 
K lap ó set, kloniti hlavu. Květina zklápošelá = suchemi zvadlá 

(Kunštát). 
Klasnovat, přemlacet, zůstávají-li na zrnech ječmenných 

ostiny, musí se klasnovat (Jevíčko). 
Klást, 1. peníze = abfiihren. 2. pochovávati: My se klademe 

tu = máme svůj hřbitov. My se klademe do Ždáru (Novom. 

Ždársko). Klást obilí = seci (Ždár). 
Klát, špalek (vých M.'. 
Klát, kolu, štípati dřevo na stojačce po letech. Klaný, „co sa 

dobře koTe", klané drva, rovno štípané (val.). 
K I a t a ř, včelař, který má včely v klátech, starodávných úlech (laš.). 
Klátit se, kývati se: Klátí se mně zub (slov.). 
Klatka, klatečka, klečka na matku včelní (laš.). 
Klatý obrázek, na kterém vyobrazena světská osoba, nes vátá 

věc: opak: svatý obrázek (Jicko). 
Klazan, bezbožný kluk Zábřeh). 
Klech tat se, chechtati se (Jevíčko). 
Kle pátá kráva, koza, která má rohy zpátky (^Hříše). 
Klcat, křesati fval.\ 
Klč, klčoviua, vyklučovaný, na pole upravený les (Ždánice). 



— 328 — 

Klechtačka, řídké bláto, v němž se klechtá, brodí (laš.). 

K rek otká, klepotka, klepačka velkonoční (laš.). 

Klemzák, kfivák, kudla (záp. M.). 

Klepat se: Bída se tady klepala teze veliká (Brň.). 

Klest, klestí, chvojí posekané na stelivo (záp. M.\ 

Klestit, přesekávati chvojí na drobno, by se hodilo na stelivo 

(záp. Mor.). 
Klet, — klejů, 1. klnouti; 2. tlíti: Cosi tu kleje; 3. klíčiti: 

žito juž kleje (Zábřeh). 
Kliščák n. kliščál, roháč, brouk (záp. M.). 
Klízat, klóhat, klouzati (záp. M.)-, klóhačka. 
Klóčka, dřevěný hmoždíř na tlučení maku (han.). 
Klohnit, 1. vařit (potupně', píti (potupně, Kunštát). 
Klochta, kleveta (Jimraraov), srovn. pol. klechda. 
Klocek = klacek (val). 

Klokočová f, klokočem vříti: Na kotle už voda klokočuje (las.). 
Klokočový, klokočem vroucí: Naleje se klokočové vody (val.). 
Klosó ~ klusem: Běží klosó (Brň.). 
Klubák, zobák (Doubravník). 
Klubaňka (klóbaňka), slaměnka s kolmými stěnami a rovným 

dnem (han.). 
KTučka, křivá dýmka (val.). 
Klučnica, široká motyka. 

KTudiť do někoho, na někoho, hanu kydati na někoho (Jicko). 
Klu m kať, klímati (val.). 
Klumočnica (tlumočnice), klepna (han.). 
KTupěť, ovisati: listy oklupěné (když vadnou, val.}. 
Klut se: Tráva se kluje ze země (jako house z vejce). Kde 

sa halena klula, vrazila sa lata (slov.). 
Klopej tnout, č. = mor. zapackovat (Novoměstsko). 
KTuznat, zakluznat koně, zauzdit (han.), slov. klznat, odtud: 

klznák, uzda. 
Kňok, kyj (han.). 
Kobeltnica, klevetnice, (Jicko). 
Kobeltovat 1. něčím, strkati, drcati: Někobeltuj tak s tum 

kolébkum. 2. pomlouvati, klevetiti (Jicko). 
Koberec, plachta, v níž nosí cikánky děti na zádech. 
Koberáč (kobero = břicho), břicháč; fem. koberuTa (las.). 
Kobirek, šotek skřítek, hospodářík (Prostějov;. 



— 329 — 

Kocar, hůl (Jevíčko). 

Kočárky, kolotoč. 

Kocat, tlachati (Kunštát). 

Kocoů, tlachal (Kunštát). 

Kocavej, tlachavý (Novoměstsko). Odtud název některých 

hospod „kocanda", vlastně místnosť, kde se kocá. 
Kocmrda, úlisník, prikocmrduje raii — lichotí se k němu 

(záp. Mor.). 
Kocúřit =: vynášeti kocúry (tchoře) t j. bráti a odnášeti 

z hospodářství, potajmu krásti (o domácím zloději): Ta by 

všecko zkocuřila (laš). 
Kocoury pl. m. 1. — tchoř, věc (zvláště obilí) domácím zlodějem 

ukradená a prodávaná (laš.), 2. pěšinka: jít kocourama 

(Jihlavsko). 
Kočičák, 1. talíř, na němž se dává kočkám (han.), 2. míšek 

na tabák z kočičí kůže. 
Kočí mama, milovnice koček. 
Kočka, kotev lodní (val). 
Kodač, kdo mluví páté přes deváté (záp. Mor). 
Kohuťák, štyra slepičí (Kunštát). 

Kojácnút, svaliti se: Ostrévka (naložená) kojácla (val). 
Kokeš, kohout (Ždár) 
Kokodovy hody, úvod s dítětem (val.). 
K o lačný člověk, s nímž se snadno srovnati (val.). 
Kokrhel, m drdol, čepec: „Umřela židovka v kokrhéli" 

(píseň). 
K o laj a, kolej: Tak to zas ostalo na starých kolajách = při 

starém (Zlín'. 
Kolárčík, tovaryš kolářský (laš.). 

Kole: Rád bych s varna kole téj věci promluvil (vých. M.). 
Kolebuša =: koTembač, vintuška, houpačka dětem při práci 

na poli z plachty udělaná (laš.). 
Kolensky lezla =: po kolenou. 
Kolíbka: dělat kolibkě, p.kosy (ovsa) shrabovati v hromádky, 

co by mohl vzíti do náručí (Jevíčko). 
Kolínek, kousíček (v řeči dětské): Démikólinek! (Záp. Mor.) 
Kolisarka, povidla (val.). 
K o litý, koledavý, povídavý (han.). 
KoIný, štěpný: Dřevo je kolné = dobře se štípe (val.). 



— 330 - 

Kolo: Má hubu dycky na celé kolo = mluví plným hlasem. 

Být na celé kolo hladný. Je vdaná na půl kola (o svobodné 

matce). Jdi mi na kolo -- k šípku (Zdar). 
Kolombač = kolembač, houpačka (Brň.). 
Kolovratnica n. korovratnica = kolovrat (slov. val.). 
Kolo zub, zub, který roste mimo řadu. 
Kol o zub á baba = bezzubá (= holozubáV) 
Komat (zkoumati?), pozorovati: Kómal, ešlejev kostele (han.). 
Komolá kráva, koza, s jedním rohem n. bezrohá (val.). 
Kom pit, nešika: Ty kompite (Ždársko). 
Komzif, dráti: Pořád ty gatě komzíš (val.). 
Koudel, kondylek -- chundel, chumáč (vlasů). Jevíčko. 
Konečné: Nemožu ho konečně n. konečným koncem vypravit 

ze stavená = nijak, o živý svět (Jicko). 
Konopě jsou hlavačky a pToskačky =^ hlavaté a poskoné (val.) 
Kóny: Ten dělá kóny! = paskudy (Novoměstsko). 
Konečný: Nechtěl do konečného konca (Zlín). 
Konouška n. koiiejška, houpačka, visutá kolébka z plachty 

(záp. Mor.). 
Kopec, keř: růžové kopec, šípkové, chlupěnkove kopec pl. 

kopči (Litovel), kopší, kopšoví (Zábřežsko). 
Kopeček n. kupeček, malá štětka (Brň.). 
Koplhon, velká, silná motyka do skály, na pařezí (Jevíčko), 

slov. kylhof. 
Kopňák, vůz na odvážení kop s pole. 
Kopáč, nástroj o dvou železných zubech na kopání hnoje. 
Koprnět, dychtivě čekati (Zábřežsko). 

Kop nit se: Z krávy se kopnilo, kouřilo, pařilo (Novoměstsko). 
Kopte dryv, hlupák: Co pak si měsliš, že s5 kopte dryv? 

Původně asi = horák, kteří takto vyvolávali dříví na 

prodej, na něž hanáci s vrchu hleděli (Prostějova 
Koráb, kůra: Šla nasbírat korábů, hubený jak koráb, starý 

na koráb (Jevíčko). 
Korec, budka špačkům na strome nachystaná (Jicko). 
Kořeň: Dal 60 zl. za seno hned na kořeni ^^ na louce, ne- 

posečené. 
Kořenčák, co rostlo z kořene, od kořene: stromek, kyj, čagan 

(vých. Mor.). 



- 331 - 

Kornatět, práchnivěti: Zrno je zkornatělé na práchno. Za 

sucha obilí (semeno) v zemi zkornatí (val.). 
K o rób Íčka, korouhev (Jevíčko), Zl. korovička. 
Koruna, kůra stromová. Di tj'^ stará koruno = alte Schach- 

tel (las.). 
Korusat se (o) s kým, býti v nepřízní, na štíru (Jevíčko). 
Kosák ivých. Mor.) = srp (záp. Mor.). 
Kosimo, adv. kosmo (las,). 
Ko síňka, peroutka, křídlo husí (han.). 
Kosí řek, volavčí péro, ozdoba slov. klobouku. 
Kosterní: Vykřičeí to na něho na kostelní cestě = na cestě 

do kostela, jda do kostela (las.). 
Kostka, kotník: voda až po kostky (záp. M.\ 
Kostrbál, jedlová tyč s rozsochami na sušení sena n. jeteliny 

(Jicko). 
Kosatka, = ošatka (záp. M.). 
Koščál han. a záp. M. = hhib (slov., val., las.). 
Košče (Třebíčsko a dále na západ) = pometlo (Znojemsko, 

Boskovsko) — metla (vých. M.). 
Koščenáčky, dětské pojmenování měkkých oblázků, vybraných 

z potoka na hru v „drbky" (Prostějov). 
Kotačka, plod lopuchy = vlk (Brno). 
Koťátka, kočičky na květnou neděli (Brň.). 
Kotce, pl. m., přihrádky na holuby (Novoměstsko). 
Kotit se, dlouho se vypravovati od někud : Skoro-Ii sa vykotíš 

z domu? (Jicko) 
Kotlina, kotliště. 

Kotrcat se, namáhavě jíti (Kunštát). 
Kotrč, rozsocha (Zábřežsko). 

Kotrdlenec = kotrmelec; překotrmil se Novoměstsko'. 
Kóto ulit, kutáleti: Skotúlil sa — svalil se pomalu a beze 

škody (v3xh. M.). 
KotoTa, mosazné kolečko, jež se navléká na řemeny koňům 

na ozdobu. 
Kotrč třešní, chumáč (Brno). 

Kotva, brusle, želízka: Jezdí na kotvě (od Přerova). 
Kotvice, = šišky na dubě (záp. M.). 
Kouchnout, kouchat, loktem strčiti, trkati: Krávy sé kouchají 

(Novoměstsko). 



— 332 — 

Kousat: Kóie na knedle z vysoká = nechutnají mu. Řósni 

se do prsta, do pyska — vtip se, že tebe kárají (Kunštát). 
Koutko, prázdný prostor mezi kopyty kravskými (Novoměstsko). 
Koutkovat, prohlížet koutky, kapsy: Zas mně kótkuješ? 

fzáp. M.). 
Koutný koš, ve kterém se nosí do kouta. 
Kozák, krajáč na mléko (Ždári. 
Kozel, stoh obilí n. slámy (laš.). 
Kozlík, 1. stolíce řezací (Kunštát); 2. prisma štěrku na silnici 

(Pomoraví slov.). 
K rabaty, runzlig: Má hubu krabatú (vých. M.). 
Kraby, pl. m. die Runzeln. 
Kradmý — kradmo (slov.). 
Krajiny, kraj lesa (záp. M.). 
Krajník, der Fiiigelmann (slov.). 

Křámnút, křámat, ukousnouti: Pes mne ukřáml v nohu (slov.). 
Krám pulec, střechýl, kf-eneček = rampouch (záp. M.). 
Křáp: lidské křápy, tlachy, klevety (Ždár). 
Krapa 1. kapka; 2 okap (Třebíč). 
Krásně di si = pro mne a za mne Třešt). To je na krásně 

= zřejmo, patrno (Novoměstsko ). 
Krásná je prý jenom P. Maria; ženské jsou jenom hezké, 

pěkné (Ždár). 
Krást = chrást zelný (Brno). 

Krátkavý: Že bylo sucho, je rež taká kratkava laš.). 
Kravák, vůz, do něhož se zapříhají krávy; rozdílné „kravák" 

(pastýř krav, val). 
Krb, krbec: Kavkám a vrabcům stavějí na stromy krby (budky ', 

z nichž mláďata vybírají a jedí Ždársko). 
Krbál, vykrájená řepa, hubený, suchý člověk (Jevíčko). 
Krbálovat řepu, nožem vykrajovat. 
Krbaů, hrnec (val). 

Krbík, dřevěná nádobka na brousek při sečení (vých. M.). 
Krč, -a, 1. zákrsek stromový: Mas tam jaké stromy? Ba su 

tam ene samé krče (laš.); 2. pařez (Zábřežsko); 3. krč, -a 

= křeč i vých. M. i. 
Krči ca = krtice (záp. M.). 
Krčová motyka (záp. M.) = kučovnica (vých. M. ', silnější 

obyčejné, na kopání „krčů" (pařezů). 



— 333 - 

Krehoutka: Byl zmrzlý na křehoutku (Telč). 

Křemela, křemen, oblázek (záp. M.) 

Krenec, 1. rampouch (záp. M.); 2. kus ledu řekou plovoucí 
(vých. M.). 

Krep i na, širší „húsenka" ív. t. ), ozdoba slov. klobouku. 

Krhýííat, silně kašlati, až v krku hrčí (val.). 

Krchá ruka, levá. 

Krchlička krchlěčka i, hrnec s jedním uchem; op. dv6šnik(han.). 

Krchón ■= krchňák, kdo dělá krchou (levou) rukou (záp. Mor.), 

Krchtat, kašlati (Jevíčko). 

Křičet se, vaditi se: Velice se spolu křičíja (Zlín). 

Křik: S křikem a hříchem to udělal. 

Křikala, křikloun (las.). 

Krmík, chlívek pro prase; krmec = krmené prase (han.). 
V Rožnově naopak. 

Krípit sa, dohadovati se, spíráti se (uh.). 

Křísnout, udeřiti: křísl se (záp. Mor.) 

Křižmo: Na kuželky bere se kule na štórc, na válec, křižmo 
n. šiko (Jevíčko). 

K řízný šátek, čtverečný, který se dá na kříž složiti; křížné 
cesty = křižovatky. 

Krkohlavý, kdo má hlavu v záda sraženu (Přerov). 

Krkocha, z toho zdrobnělé krkoška: Ta deska je samá krkocha 
(suk) laš. 

Krkoška 1. suk ve dřevě, 2. tenká osekaná větev s jehlična- 
tého stromu, 3. krátký, ohnutý troubel do dýmky z takové 
krkošky urobený (val.). 

Krkúňať sa, objímati se (val.). 

Křiha, píce (val.). 

Krnovatět, trnÁuti: Nohy mi zkrnovatěly (uh.). 

Krnús, zakrnělec (laš.\ 

Krokovnák i krovovňák, nebozíz, jímž se vrtají krovy (slov.). 

Kropenina, řídký med, mohlo by se jím kropit: Včeiy měly 
jen taku kropeninu (laš.i 

Kropitý déšť, nenáhlý ale sporý (Kunštát). 

Kropkovatét: Zemáky se budu kazit, kropkovatíja — dostá- 
vají kropky (Zlín). 

Kroutit (6) prádlo, ždímati, slov. krúcat (han.) Kroutit řečí, 
vytáčeti se z něčeho. 



— 334 — 

Krpačit sa, nuzovati se: Já už sa enom tak krpačíra (val.). 

Krpat, loudavě pracovati (Brň.). 

Krpét, šikmém státi. Je-li pole, zahrada na svahu, říká se, že 

krpí (BrĎ.V 
Krtek (záp. Mor.) = krtica (vých. Mor.). 
Krtinec, krtičinec, krti hromádka (záp. Mor.). 
K r u c h : slaný jako kruch. 
Křupa, sprosták (Kunštát). 
Krupec m, = krůpěj (záp. Mor.). 
Křupět: Tráva, až uschne, zkřupí, stane se křupkou, (křup- 

kavou), křehkou (las.). 
Křupka, chrupavka v mase. 
Křupkavý, křupky, resch.: Kůrka z chleba dobře vypečeného 

je křupkavá, rohlík Je křupkavý. 
Krůsna 1. nůše, 2. líná ženská (záp. Mor). 
Krutitý, zavilý, pokroucený: Dřevo je krutité (laš.). 
Kruželky == kuželky (laš). 

Krvútečka: Krvútečky by sa v ní nebyl dořezal (val.). 
Kryjemko: Po kr3'jemku n. po ukryjmu, tajně (laš.X 
Krzadio — vrzadlo, něco rozvrzaného: Ten nuž je také 

krzadlo už (laš.). 
Krzukadlo, co krzuká (vrzuká), stará věc rozvrzaná, rozvi- 

klaná (laš.). 
Kšóknúť, kšókať, odháněti slepice zvukem kšo! kšó ! 
Kuckat, kašlati; zakuckáJ se, už sem se nakuckál. 
Kuča = kuťa, chatrč (val.). 
Kudla, fena (záp M.). 
Kudláček, vlk na lopouně (Brn.). 
Kudlit se, o kouři a metelici: Venku se to dnes kudlí — sníh 

v metelici se honí (slov.). 
Kukán = kukaná, koš na kvočnu (Brno). 
Kůl, rovný kořen: Bor má kul do zemi a jedla taky (han.). 
Kula: Sešli se do kule = dohromady, všeci do kule (Záhoří). 
Ku rajka, široký kroužek v podobě prstenu (val). 
Kůlat, štípati dřevo paprskovitě do středu (na šindel); štípat 

= podle blány (po letech). Šindel štípaný je blaíiák (špatný), 

kůlaný je dobrý. Kůlačka, sekera, kterou se koulá, má 

přihnuté toporo. Kůlué dřevo, které se dobře kůlá (záp. M.). 



— 335 — 

Kulatka (o) =^ kuláč, mrvenka, pomrvená při mlácení sláma 

(Jevíčko). 
Ku li na: Když se souš vyvaří, zbude z vosku kulina (záp, M.). 
Kulmo, železný válec, jímž rozpáleným se „kulmo vaiy" ženské 

obojky pod krk (han.). 
Kůň, silná haluz (Jevíčko), val. konár. Ten kun taky hodně kvetl. 
Kuna: To je kóna, ten všecko vécmochá (Jevíčko). 
Kunčava = kolčava (Doubravník). 
Kundrfál, žertovný kousek, šprým: Tak kundrfály délať, na 

to by ho užil (val). 
Kurec = kuřinec, slepičí trus, jen ve rčení: kurec je po tom 

a p. (val.). 
Kupeček, štětka (Brn.) 
Kupčík, pomocník kupecký (laš.). 
KúpeTky, pl. f., vanka na koupání nemluvňat (Jicko). 
Kurčoch, Zwitterhahn (laš). 

Kus: Přišel kus na večer do dom = už hodně na večer (laš.). 
Kutačka, vlk na lopounu (Brň.). 
Ku ták, týč, kterou se kuce v peci uhlí (Zlín). 
Kutoň := chabrala, kdo se s prací kiíce, chabře, šuká, opo- 

zdívá (Jicko). 
Kvačať, šplouchati: Už mi v boťach kvača (^laš.). 
Kvačat, kvácnúť, býti na spadnutí ina hromadu kolmo, ne 

šikmo): Búda jarmareční kvácne, když všecky čtyři strany 

padnou do prostředka, a kvačí, když je k takovému pádu 

náchylná (val.). 
Kvak (val.), kvaka (slov.\ kvaček (laš.), tuřin (brassica napus). 
Kvákat, vykvákati, vylouditi, vyžebroniti (Jevíčko). 
Kvasničář, kdo prodává kvasnice. 

Kvašené oharky, č. kyselé okurky, kvašené n. bečkové zelí. 
Květník, květňák, č. květináč. 
Kvíčerek (záp. a sev. M)., čas k večeru, do kvíčerka, na kví- 

čerek, též do kvečerou (Hříše). 
Kvízdať sa, viklati se: Stůl sa kvízdá, nestojí-li dobře na 

nohách (Jicko) 
Kvíto = kvítko (Dačicko). 
Kyč! kýč! zvuk, jímž se odhání koza; žertovně dětem: kyč, 

koza, od noža (val.. 
Kyčaly, posměšně: hnáty, nohy: Ten ma dluhe kyčaly (laš.). 



— 336 — 

Kýchnut se: Difátkovi sa kýchlo (slov.)- 

Kyj: Nejsme pod k3^jeiii, robíme si volno — pod dozorem (laš). 

Kymel g kymla, krátký klacek (val.). 

Kysť, kyšu — kysnouti: Zamísila sem na cliTéb, a nechce né 

cosi kysť Di už kysť = kysať, spát (N. Hrozenkov). 
Kytka, květina: Natrhej kytek v zahrádce (Dačice, Zábřeh). 
Kyv lat, kyvlotat se, viklati se (Zlín). 

L. 

L'abat, labovať, hýřiti (liulať): Včérá celý den labovál = po 

hospodácn hýřil (val. laš). 
Laboda, pobuda (záp. Mor.). 

L'adžbať sa: Ledvá sa po izbě ladžbál ^= vláčil (val,\ 
Lachna = machna (Třebíč). 
Lajský, nevázaný, hrubý (val). 

L'ák, rozlitá tekutina na podlaze. To je Ták roba = k ničemu (val). 
Lakotě, pl f., laskominy: Dostal lakotě na maso (Novoměstsko). 
Lamozit: Pole se zvrhalo (oralo) a lamozilo, kde se dalo = 

pluhem lámalo, le(^ bylo oralo (slov.). 
Lamprda, toulavý lenoch (Kunštát). 

Lancoch, pobuda, lenoch; lancuchovat, býti pobudou ^Jevíčko). 
Landa, ženská nečistotná (Jevíčko). 
Lap i dupa, kdo lapí (dřepí) na dupe (zadnici) Zlín. 
Lapimucha, kdo lapá mouchy, místo aby konal práci důležitější. 
L'ápky, nízké pilířky z vepřovic při zdí, na nichž jsou položeny 

lavice (han.). 
Látánec, rána latou, holí; vylátat někomu. 
Latnúť: Něbudě ticho, až ho kopidul (hrobník) lopatum latné 

= uhodí (laš.). 
Lato visko, kaluž krve (Novoměstsko). 
Láv i ca (láhvica), dřevěná nádoba zvící škopíka ss dvěma dír- 

kama, v níž se žencům voda nosí (han.). Navoral lavic, 

velkých kusů (Ždár). 
Lazebník (Zábřežsko), jinde dochtor. 
Lazikať, iter. slovesa laziť ^u Přerova). 
Lazovan, lázník, kdo má domek na lazu (horské mýtině) slov. 
Lebavět: barva zlebavá vyrudne (slov.). 
Lebavina, úlehle, na níž je zde onde nějaký chrást slov.). 
Léč (=:lýč), houžev t^Brů.). 



— 337 — 

L'éhať, praes. Téžu (val.). 

Lehké, -ého, plíce (slov.). 

L'ém, houžev: Plť je spata březovými remy (val.). 

Lemech, lenoch u židle (Telč). 

Lemňvka, pantle na lemování (val). 

Lepač, lepačka, plácačka na mouchy (val.). 

Lepernica: Taje vám po mužských jako lepernica cždár). 

Lep na, silenka lepivá (Kunštát). 

L'epnica, krabice z březové kůry na véjice (val). 

Lepotať = lapotať, tlachati (val). 

Létharka, na létharko, létharskě jet, na koních, na př, mlá- 
denci o svatbě (Jevíčko). 

L'etina, větve s listnatých stromů v létě nasekané a za zimní 
píci ovcím a kozám usušené (val.). 

L'etocha, kdo léče, se toulá (las.). 

Letopéř, netopýr (záp. M.). 

Letušek, dobytče toho roku ulíhlé (Ždár). 

Lev či ti, ulehčovati: Levčěl jim nemoc (han.). 

L'ézf: Zemáky už lezú (ze země). Tak ně zuby na vrch lezú 
(když kdo mluví o něčem kyselém, val). 

L'e žačky, ležmo jako: sedačky, stojačky. 

Ležák, slimák (Brů.\ 

L'ibórek, kdo ve žně prostírá na poli obřísla (Kojetsko). 

L'ícnatý, hladký, úhledný. 

L'ícný, svěčný, slušný, krásný (vých. M.). 

Lidenec, odrůda hrachu; zrno má šedé, hořké, kvete červeným, 
nalézá se v bílém hraše a vybírá se pro hořkost (Tišnov.). 

L'idský: Už bys aspoň pro hanbu lidskú teho moh nechať, dyž 
už sa Boha nebojíš (val). 

Líchy, pl f., díly lesa, jimiž se „vobsedlí" každoročně podělují 
(Brn.). 

Líc hni holub. Uch}', sám bez páru (záp. Mor.). 
L'ichý snop, ořech, zbývající nad kopu, nůž nad tucet atd. (Zlín). 
L'ichota: By tě lichota vzala (laš.). 
L'ína, láno (val). 

Línek, rak s novým pancířem „líní se" (Brno). 
Lísa = branka, dvířka sbitá z latí (N. Město). 
L'i s t : Můj vinohrad má teprú třetí list (třetí rok, co byl založen) ; 
na 5., 6. listě už hodně rodí (5., 6. roku od založení) slov. 

22 



— 338 — 

L'iša, plamen vyšlehující, liška plamének (výcli. M.). 

L'itka = č. litkup (vých. Mor.). 

Kítostivý, wehleidig. 

L'izačka, brečka povidlová (vých. M.). 

Liznút, udeřiti: Tak tě liznu! L'izni ho! 

Uižica, Vorleglolfel, ližička, Essloífel (vých. M.). 

Lohat, povykovati (Jevíčko). 

L ohnit, píti (potupně) Kunštát. 

Lohot: 1. náledí; 2. okyd na stromech (Zábřežsko). 

Loch: 1. ležisko zaječí, 2. sklípek na brambory (han., záp. M.;, 

3. doušek, hlt: Víc nesmíš vypit než dva lochy (Kunštát). 
Lochat, píti velikými doušky (Kunštát). 
Lomit, křičeti: Pořád se s ňú lomí. Ten iomí! Tam býl veliký 

Jom (křik), vých. M. 
Lomoz g: 1. oblomky, oblámané odpadky, 2. prsť (laš ). 
Lomozovat se, namáhati se: Nalomozovál sa dost (val.). 
Lona, vlna větru, vody, die Welle (han.). 
Lonit, lonovatět se, vlniti se: Voda se loni, lonovatí (han.). 
Lonit, lokati, mnoho píti (Brň.). 
Loubek (íobek), kadlub na mouku (han.). 
Lopař, -řa, lopata (val.). 
Lo visko, prohlubeň v rybníku, do níž se ryby při lovení stekou 

(Novoměstsko). 
Loudit na někom něco, žebronit (záp. Mor.). 
Lovka, záminka: Lovku si hledat na koho = záminku, aby 

mohl někoho týrati (val). 
Lož a, die Lagerstátte (laš.). 
Ložit, klásti: Po oboch stranách chalupy ložily sa na zimu 

hraně drév (val.). 
Lub, kolo ze štěpiny, do něhož se vplétá síto neb řešeto. 
L'úbaný, slezský tanec. 
Lubovica, míra na obilí (han.). 
Lucerna č. — mor. laterna (Dačicko). 
L'udno: Je ta hospoda stranu v lese, ale v letě by vatám ludno 

= byva tam mnoho „luda", hlučno (laš.). 
L'ucha, brynda (laš.). 
LuĎ, han. = loni. 
Lunt (5) chleba, masa = kus (Jevíčko); lunty = háby, staré 

šaty (slov.). 



— 339 ' 

Lupaf. sa v jídle, rj^pati, s nechutí se přehrabávati a jen nej- 
lepší sousta vybírati (val.) ; Mpat zemáky vařené ze šupky. 

Lupinj^, pl. f., 1. šupky ze zemáků oloupené (val), 2. šupiny 
rybí, 3. ve vlasích. 

Lúpiť: VyMpili mu = vybili (val.). 

Lusko vina, laskominy (Zábřežsko). 

L'úšuať = slíditi, hledati NaMšňám něčeho kozí (val). 

L'útobiť sa, lítosti ti: Co by sas tak Mtobila! (val.). 

Luzo víc a, voda z louže (vých. M.). 

Ly čeňka (lečenka) =-• lyčak, lýkový provaz (Zábřežsko). 

Lyknúť, iyk, hlt udělati, polknouti: To muší íyknuť (las.). 

Lyzif sa, smáti se pitomě (val.). 

Lyzna, modřina (val.). 

M 

Mácnout, udeřiti: Mácnu tě motyko (záp. M.). Mác ho, už 
ležel. 

Mačkané c, místo na šatě pomačkané: Mám tú suknu samý 
mačkanec. 

Maděra, přihlouplý člověk (záp. Mor.). 

Mádlo, kamenný nebo dřevěný sloupek na kraji silnice, aby 
vůz se silnice nesjel; mádla pl., zábradlí u mostu (Zábřežsko). 

Maholný nápoj, libé chuti (Kunštát). 

Máchat, práti prádlo (Zábřežsko a laš ). 

Mája, máj, májový strom, postavený v máji a o posvícení 
(záp. Mor.). 

Májka = han. ruská, při průvodech zřízená stromořadí z bře- 
zových větviček (záp. M.). 

Makovat (o-, po-), makem posypávati. 

Málo: Mně už bylo na mále = nahánělo mi (Brň). 

Malování, vyšívání (Podluží) = cifrování (v. t.). 

Malo vánky, brambory mající po sobě červené skvrny, gefleckte 
Rosenerdápfel (laš.). 

Mal terna, moruše (Brii.). 

MandyviTa, děvče čiperné, dotěrné (laš.). 

Maůorec, zakrslý člověk (záp. Mor.). 

Marčák, 1. zajíc v březnu ulíhlý, 2. ječmen v březnu zasetý (val.)- 

Malináč, malinový keř, coll. malináčí (val.) 

Marcha = mrcha (laš.). 

22* 



— 340 — 

Markotný: S5 jakesé marko tne, mám pokažený žaludek a p. 
(han.). 

Markotno, nemilo, líto: Ani kusečka mu nepodali, neměl 
hladu, ale přece mu to bylo markotno (las.). Mné je mar- 
kotně, smutno, nedobře (Záhoří). 

Marný: Světlo svítí marně = slabě, špatně (Novoměstsko). 

Márovňa, komora, kde bývají máry (vých. M.). 

Martinek, poslední n. nejmenší kuře, kotě, vůbec mládě 
(Kunštát); jinde mu říkají poškrabek. 

Mas ar čí k, tovaryš masařský, řeznický (laš.). 

Masno, adj. za subst. maso: Pojedel masna = najedl se ma- 
sitého jídla (laš.). 

Masopustní k, masopustní host: Já mam tež masopustniky (laš.). 

Mastičko vá matička, brouk májka (Kunštát). 

M as til k o, peroutka na pomaštování pečiva (vých. M.). 

Maškrtný, vybíravý, mlsný. Maškrta, mlsný člověk, mlsné 
dobytče. — Na Brněnsku: choulostivý, „háklivý". 

M a š 1 i č k a, drbka, podnapilosť. 

Máz, podlouhlá rána, jizva, skvrna. 

Mázderko, pérečko, kloček: Zde onde padlo nekeré mázderko 
snihu (vých. M.). 

Mazidlo = mazadlo, die Schmiere (laš.). 

Medař, čmelák (Drahany). 

M'égnúť, praštiti, udeřiti (val.). 

Měchař, kdo šlape měchy u varhan (laš.). 

Měchatá žába = rapnatá, ropucha (záp. Mor.). 

Mekat o hlase kozím: Koza meká, mekoce. 

M e I i h u b a, Mauldrescher (laš ). 

Méno: Přinesli mi toho jen pro méno, aby se neřeklo. 

Mermo: Chtěl tam mermo ít (Přerov) = mermomocí. 

Měsíc ide do plna, z plna, je na plném měsíci, na schodě mě- 
síca (vých. M.); prázný měsíc, poslední dnové měsíce 
(Novoměstsko). 

Meslo, 1. díl plotu, který připadal jednotlivému usedlému 
hraditi s jara na obecním pastvisku, díl cesty, kterou má 
kdo vyhazovati; 2. podíl rozděleného mezi usedlé obecního 
pastviska; pl. mesla = plot, šrafiky (han.). 

Mést: Sníh mete, zametlo snihem, dva dni metlo sněhem. 



- 341 — 

Město znamená, zvláště na Hané, nejbližší město trhové: Hde 
dete? Do města (= do Kroměříže, do Olomouce, do Pře- 
rova). Hde ste byli? V městě. 

Mhouf (mhóř), jehličí (záp. M.). 

Mignúf, migať = mihnouti se: Letěl, ene se miglo. Miga jak 
had (las.). 

Migot, míhaní světla, třpyt oslňující (Přerov). 

Migotaf se, mihotati se, třpytiti se. Hvězdy se migocú (vých. M.). 

Míjať, vyhýbati: Mijaj furmanovi na půl kola, a ožralcovi na 
cele. Mijaj, mijaj, počta jede (laš.), = vymin, vymiĎ, počta 
jede (slov.). 

Mi kat, kývati (Jimramov). 

Mikmamo, sem, tam, zickzack (Borotín): hrsti, snopy leží po 
bouři na poli mikmamo. 

Milejší: Dybys mu ešče milejší chtěl dať, šak od ťa nevezme. 
Dybys mu radil ešče milejší, šak ťa neposlechne (Jicko). 

Milunký! = milá brachu (Zábřežsko). 

Míra — měřice (Brn.). 

Mísit = ihást, žvaniti: Nemis, nemať hlupiny (val.). 

Mi sní k, police (záp. M.). 

Místo: Už je chlap na místo, kdo se už může oženiti a sám 
hospodařiti (val.). Z místa (t. poplatek), Lagerzins ; na trhu 
Standgeld. Člověk neví, v jaké místa dojde = jak skončí. 

Mitvem, na přič: Zběhal pole křížem mitvem, kreuz und quer 
(Vel. Meziříčí). 

Mitvi (mitvy?, střídavě: Klást něco mitvi = jedno tak, druhé 
na opak (hor.) = val. mitvavo. 

Míždžiť, mačkati něco, až z toho teče (mizga, val.). 

Mladík, holoubě; mladík, chasník (Jevíčko). 

Mladit sa: Kráva sa omladila = otelila (val.). 

Mlaščet: dyšč mlaščí (Jevíčko). 

Mlátit, biti, tlouci: Vymlátil mu. Mlátil hlavu o zeď. 

Mlatolit, na mlat ušlapati: pole zmlatolené (^Jevíčko). 

Mlázgat, intens. slovesa mlátit (val.). 

Mléčná, studně, do níž se v létě mléko v hrncích dává, by 
bylo čerstvé (val.). 

MIgať, míti chuť, laskominy na jídlo, které druhý jí: MIgá ti? 
— máš na to chuť ? K tomu se dodává : No, abys neshodil 
telate, račí ti kúsek dám. — MIgá mu; daj mu v čerty 



— 342 — 

kúsek, ať neshodí telate! Z toho patrno, že se „nilgať" 
pilvcdně říkalo o teleti = ceckati krávu (miz — mlezivo) 
(Jicko). 

Mlíčen, plátenko na cezení mléka (Zábřežsko). 

Mlknúf, mrtvěti, trnouti: Dyž ty ruky držím chvíTu hoře, ťož 
ně tak mrknu, mrtvajú (val.). 

Mlóvat se (= vmlouvat se), nabízeti se (Kunštát). 

Mlsný košík, sotor, podlouhlý košík rákosový, v němž se nosí 
„mlsy" (han.). 

MTsponda, mísoň (han.l 

M lusknut = mlasknouti: Obtúlíl ho, tak to mrusklo (vých. M.). 

Mluv: Ztratil mluv = pozbyl řeči, odmlčel se. 

Mlýny: Pudem na mlene = do mlýna (Zábřežsko). 

Močalina = močál (laš.). 

Moč i huba, ožralec (vých. M.). 

Mochlat = machlat, másti, mačkati, zmochlaný = zpřehá- 
zený (Jevíčko). 

Mokrat, vlhnouti: Stěny mokřajú (val.). 

Mokra zen, mokrOwSť v koutech jizby (val.). 

Molazgnút, praštiti koho čím ,val.). 

Moňa, moněnka, cumel (Brn.. 

Moněk: Srnec má moněk = dlouhé chlupy visící s pyje (val.). 

Morán, hřbitov (v okolí Vel. Meziříčí). 

Moravec Moravka = Moravan, Moravanka. 

Mosor, kus dřeva celistvý; mosůrek, vydlabaný kmen, 
kadlub (val.\ 

Moškvan, zlomyslný člověk (záp. M.). 

Moudě, pl. moudata, kořen cibulovitý (záp. M.), módě, varlata 
(han.). 

Mouchonky, srstky (N. Město). 

Moulit (6\ jísti plnou hubou (han.). 

Mozgál, přezdívka člověku neohrabanému, nehybnému, hru- 
bému (Jicko). 

Možný = zámožný (záp. M.). 

Mračno, veliký slaměný klobouk, jaký mívají ženci (Brů.j. 

Mrak v a — mrákava, mračno ilaš.). 

Mra v a, slušnost: Ukrojil si kúsek chleba pro mravu; poněvadž 
toho slušnost žádá (val.). 

Mrcať, toulati se, schw^ánzeln: Mrca cely děú po dědině (las.). 



— 343 — 

Mrčet, 1, bručet: Cosi pomrčéí pro sebe; 2. těžce oddychovati : 

Najedl se až mrčí (jako jež). NapJatíme se, tak mrčíme 

(jako těžkou prací unavení. Zlín). 
Mřežky (pl. f.), krajky (val.). 
Mřihlad, nenasytný člověk; také příjmení (las.). 
Mříždět se, rozbřeskovati se: Čekali, až se bude mříždět 

(Zábřežsko). 
Mrk, okamžení: Vrátím se v mrku (Zábřežsko). 
Mrkota := bručala, mrčala: To je starý mrkota. 
Mrkotat, z temna mluviti, bručeti: Potře ruku, pomrkoce a 

neřekne nic (Zlín). 
Mručet, nesrozumitelně mluviti, mručeti (vých. Mor.). 
Mrš cink a, větvička, ratolest (Prostějov). 
Mrťafa, otrapa, lump. 
Mrtvať, mrtvěti, dřevěněti, trnouti: Tříště na stůl, až mu ruka 

mrtvá (val.). 
Mrtvina, spodní, mrtvá půda: Voda žebrala vyhnójenú zem 

až po mrtvinu (vých. M.). 
Mrva: Ta to ví na mrvu všecko = do podrobná (Novoměstsko); 

přezdívkou = člověk nehybný (Jicko). 
Mrvit se u práce, šukati. 

Mrvka, troška: mrvka chleba = drobet (záp. M.). 
Mrvoch, rozpustilá zábava masopustní. Dívky nasnášely do 

světnice, kde mívaly přídky, slámy, do slámy se vázaly a 

všeliké, i neslušné žerty tropily (laš.); odtud o nepoctivé 

panně „zmrvila se". 
Mrvit se, soukati se (Jimramov). 
Mrzutný = mrzutý (laš.). 

Mudy: Natahuje mudy = moldánky, šklebí se, pláče. 
Muchat se: Kůň se muchá, ohání z much (han.). 
Múr, hrabánky jehličí (val). 
M y k n ú t, uhoditi : Tak ťa myknu ! Dál do myku = utekl. Myk 

sebú tam ! Kde keré pěkné jabko bylo, myk s ním do zá- 

ňadří (val.). 
Mykotat, rychle se pohybovati: Hůlka tak mu v rukách 

mykotala a fukotala (vých. M.). 
Myk siť, dráti: Už zas ty gatě myksíš? Pořád abych ti na 

nich s jehlu seděla, (val). 
Mykýc! Chyťa stůl, mykýc ním = praštil jím (val.). 



— 344 — 

Mynarčík, tovaryš mlynářský (las.). 

My set = mysleti: Já sem mysela; mysivec = myslivec (val.). 

Mzet: Mzí tam cosi (tlí), trámy omzely (otlely), zamzel mu 

kabát (Zábřeh \ 
Mžurka, vlčí mhla; mžurky, mžitky: V očoch sa mu dělaly 

mžurky (val.). 

N. 
Nabachat, nabobtnati (Lomnice). 
Nabančit někomu, natlouci (val.). 

Nabazgrat, namazati, načmárati: Nabazgral to až hanba (las.). 
Nabírat: Bláto se nabírá na obuv. 
Nabrat: Nabral nohy = utekl (Roští n). 
Nabrzglý, 1. zvláštní příchuť mléka, jež není již sladké, ani 

ještě kyselé, 2. o člověku mrzutém (val.) 
Na byť: Což tu nabudu! = co mi tu plátno býti (val.). 
Nabzdiškola, kdo se ve škole ničemu nenaučil, leda plnou 

nabzděl (las.). 
Nacvokovat se, najísti se. 
Načiž, sesilněné nač: Načiž by to bylo? (val.). 
Nadabať sa na něco, nahoditi se k čemu (val): Nadabali sa 

desi na blízku. 
Nadání, podezření: Tož ty máš nadání na mne? (vých. M.). 
Nadbývať: Teho kabáta ti nebude nadbývať! = bude ti 

v něm zima (val.). 
Nadělat si, nabrati si: Nadělé si polívke, zelí atd. (han.). 
Nadeptať, našlapati, natlačiti: Dy požčaš (vypůjčíš), vracai 

nadeptane (laš.). 
Na deskách = na trhu: Ten kanafas sem kópilana deskách 

t. j. v krámě na náměstí (Prostějov). 
Nadhazovat, I Nadhoď vůz ! = chytiti vůz za nápravu a po- 

šinouti na pravé místo, 2. něco někomu za řeči z daleka 

připomínati, dávati na srozuměnou: Nadhazovala mu, že 

by moh tú krávu kúpiť (vých. M.). 
Nadlábnout, maní někoho při něčem přistihnouti. (Kunštát). 
Nadmouchlý = nažmouchlý, nadutý; kráva, koza (Jevíčko). 
Nadnášet vůz (han.) ^= nadhazovať. 
Nadpaditý, chytrý: včil sú lidé moc nadpadití (vých. M.). 
Nadplátiť, nastaviti: nadplátěný rukáv, trám (val.). 
Nádob ře, docela: Pokazil to nadobře (vých. M.). 



— 345 — 

Nadřdať s někým, zle nakládati, o osobě, která je v domě 

popelkou (val.). 
Nadrnděný: Ta je nadrnděná = autgedonnert, aufgeputzt. 
Nádvorník, kdo chodí na všecko do cizího, parasit: Má moc 

nádvorníků, přijde na nic (Srbce). 
Na frčený: Ty si nafrčená, jak starý Brno = do široka na- 
strojena (Přerov). 
Ňagnúť, padnouti a se udeřiti, Přiňagnúť někoho, připadnouti, 

přistihnouti (Jicko). 
Naháňat, pobízeti, nutiti. Naháůál mne na to, abych to kúpíl 

(vých. Mor.í. 
Naháůka: Měli naháůku = pilno (Novoměstsko). 
Náhle: Ja náhle, on býl z Hovězí = ja tak! (opravuje se^i val. 
Náhlina, náhlý člověk: Daj se s nim pokuj, to je nahlina (laš.). 
Náhlit: Náhlil sem na ňé, hábe mně to jenom hoďál (Jevíčko). 
Nahňácať sa, tuze se najísti, naprati = Nahňácál sa ze- 
máků (val). 
Nahnětený, 1, napraný, plný: Měl bruch nahnětený, 2. mrzutý 

(vých. Mor.). 
Náhrt = nárt u boty (záp. Mor.). 
Náhrtek = nářitek, uzel trávy (záp. Mor.), 
Nachytat, nachytala sem si deščůvky (do nádob). 
Najaviť někomu, nahnati strachu. Ale mu najavilo = napě- 

kalo (val.). 
Najedeníčko: „To bylo najedeníčko !" pochvaluje si, kdo se 

po chuti najedl (Žďár). 
Najez a, najedení- Néni toho na nájezu (val.). 
Najma, nájem, pacht (laš.): Dal grunt do lajmy. Pole bylo 

v najmě. 

Nakaňúřený, vzteklý jako kaůúr, (intens. kanec) val. 

Náklud, sklizeň žúová (Jicko). 

Nakřápat roždí, nalámat: Nakřápa si haluzí, pod dóm = šel 

domů (vých. Mor). 
Nakuf, navnaditi, navésti: Člověka takového si nakujú, a ten 

je po tom horší než oni (val.). 
Nakvákat: 1. Tá toho za den nakváče = namluví, 2. Na- 

kvákál bych naň = ohřál bych ho (vých. Mor.). 
Nakýřený, podnapilý (Brň.). 
Nalivaja, nimra (han.). 



— 346 - 

Naložit motyku, sekyru — nový kus železa k jejímu ostří 

pí-iletovati, když je sedrané (vých. M.) 
Nalúpiť = nahípať: Nalúpil'i mu, co do něho nalezlo = 

nabili (val). 
Namamoněný, opilý (Hranice). 

Namet se: Tam sme se naměli hladu, bídy, zimy, dobře, zle atd. 
Nametat: Temu nametalo = šupělo, napěkalo, nahánělo (Jicko), 
Namínat se, namáhati se (Kunštát). 
Namoct se: 1. namohl se = napjal síly (Novoměstsko). 2. 

vysílil se. 
Namo zděný = namožený, utrmácený do nemoci (Novoměstsko). 
Namrzať, domrzeti, hněvati: Chodi l'udi namrzať (las.). 
Nanatřásat se, do sytá se natancovati: Už se nanatřásala(laš.). 
Nandotek, postumus (han.). 

Napajeděný, najedovaný, dopálený na někoho (val.). 
Napat: Ale mu napalo, byl v úzkých (val.). 
Naparovat se, vší silou, z plna hrdla křičeti. 
Napatnástěný, silně opilý (val.). 

Napažit: Sám to napažil = nastrojil, narafičil (Zábřežsko). 
Napínat: Napíná oči, namáhavě do něčeho hledí, anstrengen. 
Napravovat, falšovati: napravované víno (vých. Mor.). 
Nap re páč, napříč (Kunštát). 
Napřít, nastrčiti, nadstaviti. Hnal se na něho, a on napřel 

mu (n. proti němu) ruku = ruku pozdviženu a loktem 

vypoulenu proti němu držel (laš.). 
Napšněný, mrzutý: Chodí jakýsi napěněný (Jicko). 
Napúčať sa, nadýmati se (val). 

Napu čněly: 1. nabobtnalý, 2. nadurděný (vých. Mor.). 
Napustiti, napouštěti barvu, grundieren (slov.). 
Nařéknout (í): zem je nařéklá, napojena vodou, deštěm; na- 

řékl, zmokl do niti (Jevíčko). 
Naroc = na ruce, náruční kůň (han.). 
Náruka, náruční strana: kuň chodi pod narukum (laš.)! 
Narumpat někomu, vybiti (Jevíčko). 
Násadka, tlusté, krátké bičiště biče pastýřského, někdy pěkně 

vyřezávané a vykládané. 
NasTákat: Já na vás naslákat nebudu. Slačat na někoho = 

čekati od někoho daru nějakého nebo čehokoli prospěšného ; 

naslákat je slabší, ale trvalejší (následovat koho) val. 



— 347 — 

N a smě ti t, smetí nadělati: Leda v jizbě nasmetila. 
Nasnopane = naslopaný, opilý (han.). 
Nástěj = nejjistěj, nejspiše (val.). 

Nástroj: kdo ví, pod jakým nástrojem to je = jak je to na- 
strojeno ízáp. Mor.). 

Náškvara, připálenina (Novoměstsko). 

Našlapat: Býl nacpaný jak měch, jak dyby ho našPapál (na- 
jedly) vých. Mor. 

Ná šlapek: Jeli sníh nebo bláto, přinášejí do jizby na botách 
nášlapky (záp. Mor.). 

Nátaha, natážka, těžká práce (Brň.). 

Naťatý, podnapilý (val.). 

Nátažný: nátažná práca, při níž je mnoho natážky, anstrengend 
(vých. Mor.) 

Na ti pat, nacpávati (las.). 

Natkat, nacpati, voli stopfen: Husa má už plné vole natkané. 

Natknút na něco, nabodnouti (vých. Mor.). 

Nátoů, místo pod kůlnou n. na dvoře, kde se drva štípou, také 
pařez, na němž se drva štípou. Na záp. Moravě říká se tak 
jen špalku, místo slově nátonisko. 

Na trčit, nastrčit: Natrčíl mi ruku (vých. Mor.). 

Na var a slov. návara), nešika, nimra (Jevíčko). 

Náves nik, rybník na vsi Novoměstsko). 

Navírat: kdo má strach, tomu na víra = nahání (^Kunštát). 

Návis, vyvýšenina na polní cestě vodou prohloubené (han.). 

Navit se, namáhati se: Na víme se s tím (Novoměstsko). 

Ná vlečky, pl. m, kousky nití, které se do jehly navlékají (laš.). 

N a v r a p i t, vrapů (faldů), nadělati : Šorec pěkně navrapený (slov.). 

Navrátí, stříška nad vraty (slov.). 

Nažokat se, nažunkat se, nalokati se (slov.). 

Neberná: Matka strčila chlapci jednu nebernou = pohlavek 
(Žďár.). 

N e b o z i z : Vrátný zat čílfúsa do nebozíza na právo ai na levo (slov.). 

Nebylý člověk, nevyvinutý, tupohlavý, nebelec = nebelé chlap 
^:= budiž k ničemu (záp. Mor.). 

Nečača, nimra (han.) 

Nečas: To je člověk k nečasu = budiž k ničemu (han.). 
Ne db ať: On by nedbal sa oženit, dyby ho kerá chtěla = rád 
by se oženil (val.). 



— 348 - 

Nedobrý, na vých. Moravě vůbec = zlý, přísný, nechutný: 

nedobrý člověk, nedobrý ogara, nedobrý zemák, nedobré 

pivo. Zjavíl sa ten nedobrý — čert. 
Nedojípka: z nedojípky, z nenadání (záp. Mor.). 
Nedol:užn5', na smyslech neb tělesně nevyvinutý (val.) — ne- 

dolóžné (záp. M.). = neduživý; nedolóžný ditě = nepodařené. 
Nedotkané c, komu nelze kobera i břicha) dotkati, docpati = 

nenasyta (laš.). 
Nedovůla: Só spolo v nedoyuli = ve zlé vůli (záp. Mor.), 
Nechat se: Musím se nechat doma = zůstati. 
Nechat: Dyž nechceš, nech tak! = lass bleiben. 
Nechval: Sem rád, nechval to tak dopadlo = jen když. Ne- 
chval je to ve stodole! Nechval tam sedí! (dítě ve škole, 

třeba se neučí). Záp. Mor. 
Nejarý, nesvůj, churavý: Dež je člověk takové nejaré (záp. M.). 
Nekluda, nesrsta, hrubián (Jevíčko). 
Nelabačný: Ten košik je taky nelabačny bez teho ucha = 

nešikovný (laš.). 
Nemoct, nemocnj^m býti: Nemože na nohy (vých. Mor). 
Nemodlák, nemodlenec: Bel jeden sedlák nemodlák (záp. Mor.). 
Nenadat ý, komu nelze nikdy dosti dáti, kdo nemá nikdy dost 

(záp. Mor.). 
Nenadat á, z nenadáte = z nenadání (vých. M.). 
Nenadoha: z nenadohy = z nenadání (val.). 
Nenadohý, nenadálý (val.) 
Nena pitný chlap, jako nenasytný (val.). 
Neobrata, neobratný člověk. 

Neobroubeně: Mluví neobroubeně r=. neomaleně (vých. M.). 
Něokonaný, 1. práce, které nelze okonati, zdolati; 2. člověk 

= néukonaný, jemuž nelze vyhověti (vých. Mor.). 
Neokopa = neohraba, nešika (val). 

Neomasta = nechuta = nechutný, protivný člověk (val.). 
Nepáčit si, nepamatovati si: Nepáčím si toho (Kunštát). 
Nepatrný: Je to tam nepatrný, nebezpečné, tam je cesta 

nepatrná, nebezpečná (Záhoří). 
Neplátežný, kdo nerad platí (Kunštát). 
Nepliný: Prší-li po sv. Duše, je obilí nepliné = málo sype 

(záp. M.). 
Nepoddaný: Te nepudané kluko! = neposlušný (záp. M.). 



— 349 — 

Nepojtída, kdo si nepřeje jídla, skrblík (Ždár). 

Nepořádný člověk, jemuž není rady, se kterého nikdo není. 
Je to cosi nepořádné = nesnadné (Zlín). 

Neporučný, 1. co není po ruce, při ruce, nepohodlné (laš.), 
2. nezručný, neobratný (Loštice), han. neporóčné, na př. 
schody = nepohodlné. 

Nepozora, člověk nepozorn\^ 

Nepřejíc no sť, nepřej nosfi, závisti vosC. 

Nepříměří: „Má bolu nepřímněří na krče", říká, kdo se 
zmiňuje o nějaké bolačce na cizím těle, aby ji sám ne- 
dostal (záp. M.); slov. „nepřimířaja". 

Neréda, nešika (han.). 

Ne rozvah a, nerozvážlivosf , nerozvážení .• To je u něho dycky, 
u teho chJapa, taká něrozvaha (las.). 

Neřuma (neřoma), nesrsta (han.). 

Nesetky, pl. f., borůvky (Brň.). 

Neskiádaný, stálý přívlastek nadávek: Ty mrcho nesklá- 
daná! (Jicko). 

Neskrytý: hněv, radosť = veliká, jíž nelze skrýti. Hněvá se 
neskrytě, velice (Třešf). 

Nesná slépka, která hodně nese (srovn. dojná kráva), nesný 
strom, který nese: Vykácel moc stromů ešče nesných 

Nespřata, kdo se s nikým nespřáhne, nesrovná (val.). 

Nespřatný, nesnášelivý (val,). 

Nesprávný, nesprava, kdo se nehledí s lidmi spraviti, vypo- 
řádati, na př. dlužník (Jicko). 

Nespůsobný, náramný, přílišný: Ten je až nespůsobně tlustý 
(vých. M.). 

Nesrsta, svárlivý člověk. 

Nesvorčlivý, -ivec, nesnášelivý (han.). 

Nešoušný, nečistotný, neúhledný (Novoměstsko). 

Nes pita, člověk nečistotný, adj. nešpitný (val.). 

Nevážný, veliký: člověk, pecen (Nov. M.). 

Nevlezlo, ostýchavý člověk, nešika, neuma. (vých. M.). 

Něviuda, nelida, misanthrop (laš.). 

Ňevycvala, nevycválanec, surovec (han.). 

Nezdáli: Ohlédl se, nezdáli za ním někdo jide (slov.). 

Nezdoba, pestvo, paskuda, čtveráctvo: Děti páchají nezdobu 
(záp. Mor.). 



- 350 — 

NeznahaĎba, kdo nezná hanby, nestydatý (vých. Mor.). 

Neznáme c, člověk neznámý, cizinec (las.). 

Nezvětý, divoký: L'éce jak nezvětá (Zlín) 

Nice — nic: Něstaraj se nice, uvařiš krupice (laš.). 

Nicpotak, Thunichtgut (las.) 

Nic to = o to nic, das macht niclits: Nic to, enom dyž dostál 

své peníze. No nic to, sak tě to zas přestane bolet. E, to 

nic (vých. M ). 
Nikerý = nižádný (val.). 
Niva, pole vůbec: Naši só na nivě záp. Mor.). 
Nohy: Už je v nohy = utekl. Jdi v nohy = jdi pryč (slov.). 
Nošačka, velká putna se šlemi, nosí se na zádech (val.). 
Nošadla, pl. n, dvě tyče od džberu (Brň.). 
Ňourala, kdo všude íiourá = .slídí. 
Nucená řepa = nakyslá (N. Hříše) 
Novotný, nové vynalezený: novotný klobúk (módní), novotné 

zemáky (val.). 
Nyno, perníkové děcko (Ždár). 

O. 

Obálek, zdrobnělé oblák, oblé poleno, oklešek (laš.). 

Obaleno, jako by obalil = plno, mnoho: Kdo nakouří dobytek 
rojevníkem, bude mít na trhu kupců obaleno (záp. M.). 

Ob dolet, zdolati, okonati: Nemožu to obdolef = nestačím sám 
na všecko (laš.). 

Oběcet: Moc na děti oběci, vynakládá, věnuje. Hať na to 
desítko vobécim, vynaložím (Jevíčko). Slov. oběcat. 

Oběrkovat, paběrkovati ovoce, po trhání zde onde na stro- 
mech zbylé (Strážnice), jinde: oštrlízovat. 

Oběrky, paběrky ovocné (Strážnice), jinde: oštrlíz. 

Obeznávat, slíditi, hledati stopy zvěře nebo škodlivých zvířat: 
Je novy sníh, hajný idě obeznavať (lašA 

Ob hradit, vypraviti, poříditi: Debe mně to tam někdo ob- 
hradil (Zábřežsko). 

Obchod, vobchod (záp. M.), ochod (han.), kravské přirození. 

Obchodit šaty, obnositi; šaty obchoděné. 

Obchudlý, abgemagert (laš.). 

Objed a, kdo mnoho sní (han). 

Obidvé roby, ale: obé roby (val.). 



— 351 - 

Obitek, oklešek, Priigel : Bylo by třa na něho vzať obitek. Ať 

nedostaneš obitkem (las. Jickoj. 
Oblak: Doj krávu pod voblaky = na dvoře (Dačicko). 
Ob Ták, dřevo neštípáno, pořezaný na kusy strom; ščípa, oblák 

na póly rozštípány; poleno, kus dřeva vůbec (Kyjovsko). 
Oblavknút koho = obalamutit: Obravkí oba (vých. M.)- 
Obléť: Věřte, tak na suzy oblely, dyž sem slyšela, že to 

prodal (val.). 
Oblézt: Dobetek vobleze (Zábřežsko; slov. olýňá). 
Obrisknút se: Enom se v izbě obliski a ten tam. V zemi 

se cosi oblisklo (vých. M.). 
O bii zlo, Schmeichler, Kriecher (laš.). 
Obližhuba, pochlebník (laš.'. 
Ohníčkem šiť měchy, stehem na vrch, když se dva kraje 

složí (val.). 
Ob nožky (vubnužky), podklásky, klásky později dozrávající 

(záp. M.). 
Oboječník, utrakvista, „rozpráví moravské he německé" 

(Doubravník). 
Ob ok teho, přes to, na vzdory tomu (laš.). 
Obrátka: Na obrátku tu byt (hned). Včil je deň na obrátku 

(krátký). 
Obrázka, -y, f., očka nadělaná na vrchu na biči, řetízek na 

biči napletený, aby se bič zkrátil (laš.). 
Obrovnávka, dolní čásť stěny, zvenku barvou natřená, oby- 
čejně modrou. Dům se líčí a dole obrovnává (vých.' M.). 
Obrúbiť dědinu, praví se o žebrákovi, který celou dědinu 

dům od domu zobchodí. Celu krajinu obrúbíl = dokola 

obešel (vých. M). 
Obrubky, třísky, jež při obrubování pařezu odletují: Přinesla 

sem plny měch obrubkuv (laš.). 
Ob sedět, „vydržeti na místě sedíc": Ale neobsedí vám na 

místě ani na obrátku (na chvilku, vých. M.), 
Obseva (laš.) = výseva : Ma na 10 měřic obsevy. 
Ob skla dít, pluhem do kola objeti, brázdu do skladu zorati 

(laš.). 
Obsmrdač, člověk dotěrně úslužný (vých. M.). 
Ob stárek, starý pacholek (Zlín). 
Obsúdit, vyhráti při na někom: Obsudil ho o to pole (^vých. M.). 



— 352 - 

Ob šči braný (obščibrať), ohlodaný s ozubeným okrajím: želé 
obščibrané od hiísenek, salát od kur (vých. M.). 

Obsčuhrat, obeschnouti povrchu: Chleb nakrojený na vzduchu 
obščuhrá (vých M ). 

Obšírný člověk, rozšafný; obšírná hospodyň (Nov. M.). 

Obtěža = obtíž: na obtéžu (laš.). 

Obtinek, odrubek: RubaTí sme pniky, a jeden obtinek mi 
vletěl do oka (laš.). 

Obťúchnúf, obeschnouti: Až to (seno) obtúchne po jednej 
straně, budem obracať (val). 

Ob učit, abrichten: Kupií hřiba, až ho trochu obučil, to ho 
předal (laš.). 

Obuli ť se, zbořiti se: Zed se obuTila (laš.). 

Obyt se: Já se bez toho obudu, obejdu. Já o tom obudu, pře- 
stanu na tom, stačí mi to (laš.). 

Ocas: On (muž) je u ní (ženy) za ocas = za nic (Nov. M.). 

Ocásat, oškubati, otrhati. 

Ocásek: Nemá v chlívě haní vocáska = ani kouska dobyt- 
čete (Jevíčko). 

Ocelit, celou jistou dobu nepřetržité někde pobyti: No ráda 
bych věděJa, oceTiž-i (= ocelíš-li) doma? Ten Ozef ešče 
neocelí, on půjde ešče jednúc do toho Vídňa (val). 

Ocasnál, špuPec, špuTáů = pulec (val). 

Ocásnout se na někoho, osopiti se (Žďár). 

Očápený: Už měl ruky očápené enom ho chytit (slov). 

Očný, pěkný na pohled, úhledný (val). 

Oč ubrat = oščubrat, okousat, ohryzat (Jevíčko). 

Odenek, pařez: dřevo od odenka (han.). 

Odevzdat se na něco, odhodlati se: Už su na to odevzdaný 
(val). 

Od chládek, ochlazení vzduchu z jara, když před tím už bylo 
teplo (val). 

Odiračka, draní peří (han.). 

Odkázat na někoho, vzkázati někomu něco nemilého třetí 
osobou: Šak sem uaii odkázala, at sa mi na oči neu- 
kazuje (val). 

Odklad: Na vodklady to není - nesmí se tím odkládati 
(záp. M.). 

Odklínovat něco, klín z něčeho vyraziti 



— 353 — 

Odkor: „Vem to na odkor! Vem to do ščepu!" Dřevař štípe 

peň do ščepu, když nasadí sekeru na prostředek, aby se 

peň rozštípil na štípy; na odkor nasadí sekeru od kraje a 

odsekne odkor (odkur) = odkorek, krajinu (laš.). 
Odkorovaf = štípati na odkor (laš.). 

Odkorový = z odkoru, zodkorku: To je šindel odkorovy (laš.). 
Odkorý chléb, odkoralý (han.). 
Odlehnut, odleviti (o nemocném): Jak sa napil zelin, hned 

mu odrehlo (val.). 
O dli pat, odlepiti, ledabylo odbyti, nepořádně opláceti: Byl mi 

páru rýnských dlužen, ale už to tak tak odlipal. Dy mi 

to už tež hřed odRpať kerak! (laš.). 
Odlúpit = odloupnout (vých M.). 
Odmachnout: Odraachnu si = odpočinu, co si odmachuješ = 

odpočíváš? Odmachlo =r ulevilo (o zimě) han. 
Odmítat, odebírati snopy formanovi ve stodole s fůry a házeti 

do přístodolku. Do panské stodoly komandují se dělníci 

„na odmítku" (vých. Mor.). 
Odmočit se: Dyby dotud ve vodě stály (zemáky), odmočily 

by se (Zlín). 
Odpadat: Matka cítila, jak jí dcera od srdce odpadá (Ždár). 
Odpalundovat, rozmrhati: Ten už všecko odpalundovál (slov.) 
Odpěk: Nedala mu odpěku = oddechu, pokoje (val.). 
Odpoledníšek, odpoledne: Počkej s tým až na odpoledníšek 

(od Bzence). 
Odpoly živý: Su strachy odpoly živý = polomrtev (val). 
Odpravit z práce dělníka, propustiti (vých. Mor.). 
Odpútit: ptáci se odpútili, opustili hnízdo, jsouce znepokojováni. 

Zima se odpútila a odešla (vých. Mor.). 
Odraz, každá chlupatá housenka (vých. Mor.). 
Odrazit vydání od příjmů —odčítati (slov. val.). Nemohl sem 

od něho odraziť =^ splésti se ho (han.). 
Odrhoun (vudrhón), kdo jiné odírá, šidí (záp. M.). 
Odrtlý (vudrtlé) = smělý (záp. M.). 

Od rána — dopoledne: Děti choda edem od raná do školy (laš.). 
O drví, dřevo na zdi ve dveřích, jemuž jinde říkají futro 

(od Strážnice). 
Odslunek, osobní jméno (Přerov). 
Odstavce, -ete,* odstavené tele. 

23 



— 354 — 

Odškloudnout se, státi se nevěrným: Ví, že se mu holka 

neodškloudne (záp. Mor.). 
Odtahovat, odkládati: Pořád odtahuje a neplatí (val.). 
Odtich (záp. Mor.), odticha (laš.) = odpék, odpočinek, pokoj: 

Lidi mu nedají vodtichu. Odtichy nemam. 
Odtrnút: až boTesť (zubů a j.) trochu odtrne = ustane (Zlín). 
Odvazknút: Hřiby (suché) odvazkly = zvazkly, zvlhly (Zlín). 
Od večera — odpoledne (Jicko, laš.). 
Odvézt se na někom = postihnouti si, pomstiti se (val). 
Odzíbnúť: Odzíb sem na nohy (val. slov.). 
Odzvyčajiť si co = odvyknouti (laš.). 
Odžírať sa na někoho, odmlouvati, osopovati se (Jicko). 
Ogébit se, ogebovat se na někoho, osopovati se. Děcko se 

ogebuje — brečí (val. slov.). 
Ogrmel, suchá haluz na stromě; grmer, Stummel ; grmela (také 

vlastní jméno), kdo má ruku zmrzačenu (val.) 
OgrĎovat vůz, když se veze dlouhé dřevo, nadnášeti vůz, aby 

se otočil (Dřevohostice). 
Ogýňať sa, okouněti: No, co sa ogýňáš? dolýpál (dorážel) naň 

Jastřabík (val.). 
Ohánět se, přičiůovati se: To je se, pane, co ohánět. 
Ohlásit sa, ozvati se (val. slov.). 
Ohledat se koho, ostýchati se: Přeca sa ho trochu ohlédái. 

Nic sa neohlédaj ! = neboj se (val. slov.). 
Ohlivý, ohebný (od Bzence). 
Ohio d e k, zbytek ohlodaný, ohryzek : Ostaly z toho enom takové 

ohlodky (slov.). 
Ohlušit hudební nástroj dechový, ůberblasen ; ohlušená píšťala, 

která se přílišným foukáním pokazila, nepíská (laš.). 
Ohnál: 1. roční výhonek na stromě; 2. výrostek = ohnaš (val). 
Ohnišč, -a m. (jako Hradišč, -a) = ohniště (od Bzence). 
Ohřít se: Ani se u nás neohřeje = ani chvilky u nás nepobude. 

Ani se doma neohříl = málo doma pobyl. 
Ohřivý: Slunko není ohřivé = opaříte, parné (Zlín). 
Ohoukat, vycválat, vycepovat, ohoukaný, neohoukaný. 
Ohýralý (vohéralé) = váhavý (záp. Mor.). 
Ochalbat, zkrotiti (Jevíčko). 
Ochluščiť, spadnouti s masa, zhubeněti: Naše krávy tak ochTu- 

áčily, co im dáváme ty ohrabky (Jicko). 



— 355 — 

Ochromnout: Vochrom na oko = oslepl (Záhřebsko), 

Ojánit stavení, ozdobiti lipovým haluzím a vénci z polního 
kvítí na letnice (vaL). Srovn. jánka. 

O kala, okál, člověk velikých očí (las.). 

Okaiek, malá, kalná voda jarní v řece (val.). 

Okalit: vokalená řezanka = opařená (N. Hříše). 

O k a n i c a, přezdívka ženské s velikýma očima (m. okál), od Bzence. 

Okapať, okapovať: Ta chaíupa pomalu okapuje = pustne, 
rozpadává se (laš.). 

Okéško (han.), okýško (slov) = okénko. 

OkJadina, okladinka: okladinky na noži jsou kostěné n. dře- 
věné polovičky, jimižto skřenek jest obkládán (las.). 

Ok lapět: Listí oklapí na uříznuté větvi = schlípí se. Natáhlá 
ruka oklapěla ^ ochabla (val.). 

Oklíšček (han.) = oklešek (slov. val), oklestek. 

Oklízka (vuklízka, voklózka), náledí (záp. Mor.). 

Okna dvojitá jsou „venkove" a „izbové" (Jicko). 

Oko: Má u něho špatné oko, není u něho v lásce. 

Okoprnět = skoprněti: To by člověk okoprněi (laš.). 

Oko šito, šikmo: Koliba má střechu na okosito (val.). 

Okov, studně s váhou (uh.). 

O krajky (vukrajke), oledí na řece (záp. Mor.). 

Okrajovat řepu (slov.), okrožet (han.). 

Ok ř astat se, osměliti před koupáním, t. j. potříti se vodou, 
aby trochu schládl, než skočí do vody (Třešt). 

Okravať = okrajovat: řepu, zelí (laš.). 

O křik ať, okřikovati, napomínati vadící se, křičící a p. (val.). 

Okřít: Slovesa toho v některých krajinách neužívají, říkají za 
ně: vozdravět (Zábřežsko), nemůže se pozdravit (Dačicko), 
už je mu lepší (Jemnicko). 

Okrsek = zákrsek: MěK řepu edem také okrsky (laš.). 

Okružka n. kružéika = slupka z jablka. 

Oloupit (volópit) jabko (Zábřežsko) = okrúžlat (slov.). 

Omáliť: On dyž udeří, tož neomáfí = ne málo (Jicko). Nide 
neomáli = nikdy se neuskromní (val). Von neomalí, ne- 
ukrojí si malý kousek chleba a p., nepřestane na mále 
(Jevíčko). 

Omasta — otruby (ze žita) n. oděry (ze pšenice), jež se při- 
dávají dobytku do nápoje. 

23* 



— 356 — 

Omětka, oraětačka, šuchtačka, práce po domě: Mam ja te 

omětky hrubě moc (laš.). 
Omladek na rostlině, ein junger Trieb, Ableger 
O mlet: Děti jabka vomeló = otrhají (záp. Mor.). 
Omiganý, ožvíchaný, slzký (chléb, koláč), Zlín. 
Omluvisko, pomluva, reptání: žiči ípřeje) tito, ale ni bez 

omluviska. Daí to, ale ni bez omíuviska (laš.). 

Omnožiť sa, o zvířatech: Kráva sa omnožila ^= otelila (val.). 
Omrzač, m. náledí (Zábřeh). 

OrarzTina, když prší a déšť na zem dopadly mrzne (val.). 
Om uch a vět: Vůl omuchavěí = nasedalo na něho plno much 

(slov.). 
O mže ní: Nide nemá omžení = stání (val). 
Onegdajší = onehdejší, onegdajšek: od onegdajška (slov. val.). 
Onezdravét, onemocněti (Ždár). 
Opačitý Jura, kdo dělá něco naopak (Jicko). 
Opadůvka, ovoce opadalé dříve času (Jicko). 
Opakovat, napomínati: Aby ho pořád opakoval jak malé děcko. 

„Nezapomeň své řeči", opakoval ho Bazala (val.). 
Opálať, schwingen: Pořád! to opálá = okolkuje, mluví o tom 

(val. slov.). 
Op a lek, oharek, obhořelé dřevo, zbytek svíčky (vých. M.). 
O pálka jest 1. jednokoůka (malá, pro jednoho koně); 2. páro- 

vica; 3. sypačka (se které se v maštali do hrantu sype). 
Opásť sa, sklamati se: Ale sa na tom opásli (val). 
Opatlovať, opatlati, ledajak opraviti: Trochu sme ten plot 

opatlovali (laš.), 
Opěka, péče, ošetřování: Dita potřebovalo opěky (val.). 
Opendiť, ošiditi: Opendíl ho šeredně (laš.). 
Openda, kdo se okolo druhého proti jeho vůli ustavičně 

oplétá, zahaleč, který jen přihlédá, jak druhý pracuje, a 

přece se do toho plete (záp. M.). 
Opendovat, zahálčivě obcházeti (záp. M.). 
Opeslant (vopeslant), který pořád nalézá, aby něco dostal 

(záp. M.). 
Opěšávaf, ustávati, ochabovati: Rozina opěšávala hleda v oči 

= scházela (val.). 
Opěšelý: Kuřata majó křídla opěšeíé = svěšené (od ne- 
moci, han.). 



— 357 — 

Opěšky, šupky prosné (Litovel). 

O pisky, otěrky z krup, když se „opichují" (han.). 

Opetlisko (vop.), nepořádná ženština (záp, M.). 

Oplancija, lehká ženština, jež se okolo mužských oplancuje, 

oplétá (val). 
Oplet sa někomu: Nemoh sa jím oplet = spleti se jich (val.). 
Opletá, opletáni: Nestojí to za opletu (vých. M.). 
Opi o ták, kužílek při plotu kuželny postavený, jinde sedlák n. 

baba (N. Město). 
Opona, Das Zwerchfell (Slezsko). 
Oportášiť (srovn. portáš), obelstíti, ošiditi (las.). 
Opratní kůů, náruční (slov.). 
Orácina, pole, které se orává (val.). 
Oračka: V ostatky vybírají „voráči" (chasníci) od děvčat 

voračku. Voračka též = chasa tato i s muzikanty (Jevíčko). 
Oř vane c, uřvanec, uřvaný, kdo stále řve (od Bzence). 
Osecky, kousky soli kamenné : Chcete mleté soli lebo osečků (las.) 
Oschápnout se, osopiti se (záp. M.), 
Osídlí = sídlo: Měli tam svoje osídlí (od Přerova). 
Osívat koho, přetřípati, pomlouvat! (val.). 
Oskobiť sa: Byla skúpá, oskobila sa co najvěc (val.). 
Oskominka: Dál mi chleba enom oskominku = odrobinku 

(slov.). 
Oskomízaf sa: 1. dělati okolky, orace: Ja budeš sa s tým 

oskomízat! (val.) 2. nadpovídati, že by něco rád chtěl, že 

po něčem baží (oskominy): Ten se natočit a naosko- 

mizal (las.). 
Oslizka (vos.), náledí (Zábřežsko). 
O s I i z k ý, kluský (val.). 

Osmeknút kočku, hada — stáhnouti z kůže (val slov.). 
O s m ě t e k, „prášek" ve mlýně : Ve mlýně chovaju ho za 

osmětka ilaš.). 
Osoba: Ten stává osobu = hrdý, domýšlivý (Jícko). 
Osobný, obratný, pěkný (záp. M.) : vosobné chasnik. 
Osožný: Já sem moh z toho byt osožný = mohl jsem míti 

z toho užitek, osoh (val.). 
Osrúbený: Břeh v příkopě byl osrúbený, aby nezíždál = 

prkny obitý (slov,). 
O s t a r e k, zakrnělý člověk (val.). 



— 358 — 

Ostavit: Kráva ostavuje, ostavila = dává méně mléka než 
před tím (vých Mor.). 

O s t r é v (vostrév — ostrve, žebř o jednom bidle. 

O stydlý, nestydatý (Nov. M.). 

Osývka: Nechtél byť lidským hubám na osývku, aby ho osí- 
vali, pomlouvali (val.). 

Ošala, potrhlý člověk (han.). 

O šč i no ha, scanda (slov.). 

Oščouraný: vošéórané chlib =^ okoralý (Slavkov . 

O š i h e I, švihel, prut (od Přerova). 

Ošipovaf sa,] ošívati se, rukou se otírati z hmyzu něja- 
kého (val). 

O skli ví na (ořklivína), ošklivá věc, ohyzda. 

Oškrda: 1. ošklivec (Nov. M.), 2. motyka na křesání kamene 
ve mlýně (Hranice). 

Oškrknút, oškvrknút: Ceiý rukáv mi oškrkl = popálil se, 
ožehl (val.). 

Oškrtaný: oškrtaná škrtačka, ošoustané, odrané koště (laš.j. 

Oškvarek, škvarek. 

OšmrnúC, dobře oškrábnouti, oříznouti, ošiditi: Vem tu žerd 
a ošmrni to trochu z koruny (z kůry). No, ten tě ošmr- 
nui (las.) 

Ošpatnět: Po nemoci ošpatňél = špatně vypadá (slov. val.) 

Otěr, profit: Měl z toho dobrý otěr (Zlín). Nebylo otěrku z ni- 
čeho z boka (vedlejší příjem). 

O trapný: Bylo otrapné to jejich živobytí = strastné (Zlín). 

O trčit koty, umříti (potupně). 

Otvírat mrtvého, sekzieren. Jaro se otvírá = počíná. 

O uvař, ouvarek, bahnitá louka mezi poli osamělá (záp. Mor.). 

O vést koho = omést, ošulit, ošidit (slov. val.). 

O žab ať ožabe mě, zábsti, zebe (laš.) = ozíbat, ozíbe (Zlín). 

Ozděřiny, otruby ovesné n. ječmenné (laš.). 

Ozek, tráček u trávnice (Dřevohostice). 

Označiť sa: Označil sa, že nemóže ^= osvědčoval (val.). 

Oztoléj: Och, to je za výdělek, na mu milú; oztoléj' že člověk 
nepostává =: tak tak (val., jinde: o toléj, o tolik). 

Ožah (vožah), hůlka u hrábí (záp. Mor.X 

Oždaračka, hůl, kterou se „oždaruje", sráží ovoce se stromu (Zlín). 

Ožvachlať sa, opiti (val.). 



— 3B9 — 

P. 

Pablovať sa, potulovati se (val). 

Pabuda = pobuda. 

Pácať, silně bafati (val.). 

PacoT, -a, ťápa, škaredá noha: Ma nohy také pacole (las.). 

P'ačať: Nohavice pačaly na iýtkoch = byly napjaty (val). 

Páčit: 1. Páčel sem těch stromů na 20 = odhadoval (záp. 
Mor.), 2. páčit si koho — pamatovati si koho (han.). Páčí 
se mi něco o tom ; už si to nepáčím (nepamatuji), kdo pak 
si to muže pořád páčit! Dal sem vám to vonegdá, páčte 
si = vzpomeňte si. 3. páčit se (o koních): Páčijó se mu 
koně — zastavili se, vzpínají se a nechtí dále (han.). 

Pa dálka, spadlé ovoce nezralé (val). 

Pád: Leží pádem (val ležmém) o nemocném, který s lože ne- 
vstává. Pádem se to stálo == právě před chvilkou. Pádem 
to udělám = hned. Pádem na kraji = na samém krajL 
Pádem je potok = zrovna, hned. Tým pádem = způ- 
sobem. Pádem jako páv = docela (záp. Mor.). 

Padlí, sladká ruda na listech, Mehlthau. 

Padoi, důl v jizbě na kobzole (brambory) přikrytý dlážkovou 
deskou (las.). 

Padula (ó), kluk s velkou hlavou (Jevíčko). 

Pah, rýha v šindele, do níž se vedlejší šindel zastrkuje (las.). 

Pahýl (pahél), neúrodné pole (Slavkov). 

Páchat: 1. Páše o tom = pracuje, 2. Páše o to = hřmotí 
(N. Město). 

Pachole, zouvák (vých. Mor.). 

Pachosta, silný chlap (N. Město). 

PachuTa klín (val). 

Pajda, kulhavý člověk (han.). 

Pajduš, kdo má kolena k sobě (Jevíčko). 

Pajdat se, kulhati, šmatlati se (han.). 

P aj z a t, škaredě krájeti (han.). 

Pajzák, starý, tupý nůž (vých. Mor.). 

Pajz 1. utíkat v jednom pajzi = v ustavičném běhu = paj- 
zovaf, 2. všecko pajzem = mentem (val). 

Páko stí t, kaziti: Všecko zpakostí. Voda to dopakostiia 
(vých. Mor.). 

Pakovat = pachtovat (Litovel). 



— 360 — 

Pál:, přípal: Oheů v čelistích peci při pečení chleba. 

Palacká, řezaná tříska; doščipek = sekaná tříska (N. Město). 

PaTagrám, flamendr, nezbeda (val). 

Palach, rákos; palaší, rákosí, palaška, rákoska (vých. Mor.). 

Palázgať, int. paláůat, láteřiti (val.). 

Pálensko =^ pálenka, kořalka (Javorník uh.). 

PaTicovaf se, potulovati se, nepobýti doma: Tjí^ by ses pořád 

jenom palicoval. Hde se pořád palicuješ? (Od Přerova). 
Palihuba, polévka chudačka (val.). 
Páliť, prchati kvapem: Ten tam odtád! páTii (od Přerova). Pálí 

za ůó (chodí za nevěstou). 
Palouk č. = mor. trávník (Jemnicko\ 
Panáček, štěnice stromová (od Ždánic). 

Pamětať, pamatovati: Na starého sa dobře nepamětál (val.). 
Pandrab = pandrava (Kunštát). 
Panohlavec, pulec (han.). 
Pan tok, úzká sekera s dlouhým toporem k porážení stromů 

(vých. Mor.). 

Pápení: Hořeío na druhém konci a pápení Tétaio až k nám 

na dvůr = zhořelá sláma a p. (vých. Mor.). 
Papi uch n. paploch, plevel: Ta réž je sám papiuch (laš.). 
Papučinář (papočinář) = pavouk (záp. Mor.). 
Paprča: 1. ptačí tlapka; 2. ruka až póza dlaů: Treíila na 

hrču, roztrhla si paprču (val). 
Paprčí, uschlé chvojí (záp. Mor.). 
Pa pružit, plnou hubou jísti: Ten člověk tak papruži, to je 

papružnik! (laš.). 
Papula tý, kdo má populu, vypasenou hubu. 
Paráda, dovádění: Neché parády ^=^ přestaň dováděti (od 

Přerova). 
Parádit (val. parátiť), dováděti: Už ste naparádiK, vyparádili? 

= nadováděli (od Přerova). 
Pařát, pazour ptačí (Zábřežsko). 
Páravý, šoukavý, zdlouhavý (práce a p.) N. Město. 
Parkotiť, brebentiti; odtud parkot = žid laš.). 
Páro bek, čtverák, šelma: To je dobry parobek (laš.). 
Paróbek (paroubek), něco porubaného (od Přerova). 
Parta, paretka, ozdoba hlavy nevěstiny (St. Hroz.). 



— 361 — . 

Par ušit, šukati: Všelico paruší a nic nedělá (han). To on 
zparušil, něco ze své hlavy učiniti, sestrojiti (Jevíčko). 

Pasikó všecko: mentem (Kunštát). 

Paskřivec, slota (přezdívka), kdo rád všecko dělá na vzdory. 

Pastevec — pastvica (sev. a záp. Mor.) = kravař - kra- 
vařka (vých. Mor.); v Třešti: paska. 

Pasné krávy, které se dobře pasou (val.). 

Pasteř, dvě skývy chleba proti sobě s pecna skrojené (Jevíčko). 

Pastouška (záp. Mor.) = pastýrňa (vých. Mor.). 

Pasa = pastva: Krávy majú dobru pašu. Byli sme na hodech, 
to byla pasa! (vých. Mor.). 

Paščekovat, mlítí hubou (las.). 

Patěna: 1. stará kráva (Kunštát); 2. hrubé děvčisko neobratné, 

Patentářka, klevetnice: To je p., šak ona enom patenty (kle- 
vety) přenášá! (val.). 

Pat chat: zapaťchal, klopýtl (N. Město). 

Patrová t, vrávorati (han.). 

Patrýbať = cúhať, hltavě jísti: Dala sem ím takové misisko 
zenmáků, a všecko to spatrýbali věřte (val). 

Pauzovat, pauzem fůru přitahovati : Zlomil sem pauz, pauzuja 
kopu žita (slov.). 

Pávko, páví péro (slov.). 

Paznoht (han.) = pahnozt (val, slov), nehet. 

Pecák, kamnovec. 

Pecina, hlína z pecí (Kunštát). 

Pečenák, pečený zemák (slov.). 

Pečínka, pečený brambor (Jevíčko). 

Pečetit, na jisto něco tvrditi: Pečetil, že ho viděl. 

Pěchárka, pěší robota, opak: jetá (val). 

Pecka č. = mor. kostka (Dačicko), 

Pejchat: Pejchá tabákem =^ dýmá. Pejchá mu z krku = říhá 
se (záp. Mor.), Hory pýchajú (slov.). 

Pekárna n. pekáreií = pec (záp. Mor.). 

Pe klice, visutý zámek (Zábřežsko). 

Peklo pl: Di v pekly (slov. val). 

Pékno: Na pěkno byla ztracená = docela (Zábřežsko). 

Pelášit, utíkati: Peláší, jakoby ho vlci hnali (Ždár a val). 

Pelest, kraje kamenného koryta (Nárameč). 

Pelísať se: Obili se pelísá, vlní (han.). 



362 — 

Peluch (peloch) — pelech (Vyškovsko). 

Pelovat, břžeti: Peluj pro vodu (N. Město). 

Pel t na, járek mezi dvěma řádky zemáků (Brň.). 

Penízky, šupiny rybí: Had má penízky jako ryba (Ždár). 

Penky (f.) n. stonky, dřevěné příčky lavice (han.). 

Peůka, tenký plíšek pozlátkový: „kočičí zlato". 

Pentle: 1. klebitórkě (u zástěry); 2. brčavy (sprosté), han. 

Pentlík mívala nevěsta a družičky na hlavě (han,). 

Peří se: 1. drhne, odírá (val. han.), 2. dere, drápe (slov), 3. šklube 

(las.). Stopkám z peří říká se také : stenky, stonky, špenky. 
Perhuba = tlučhuba (Zábřeh). 
Pérko, kytka z kvítí živého i „vitého" (slov.). 
Pernica: 1. schránka na péra, držátka a p. (Kunštát); 2. veliká 

mísa na zadělávání (Ivančice); 3. nádoba na mléko (Bystrc). 
Pes, psík třínohý podstavec pod bačůvku (val.). To psi veda 

(euf. = čerti, uh.). 
Pesky chodiť = po čtyřech (val.). 
Pastvit, pestvovat, prováděti pestvo, dováděti: Ten chlapec 

pořád pestvuje (od Bzence). 
Pěšinka č. — mor. chodník (záp. Mor.). 
Pchat: Had pchá žihadlem (Zábřežsko). 
Pich, 1. dřevo, jímž se míchá v kotle povidlí; 2. halapartna 

(N. Město) = píchá (vých. M.); = pika (přiklonilo se ke 

slovu pich, píchati). 
Pij áčka, nápoj dobytku (val). 
Pijáky, borůvky (Buko vínka). 
Pijany, podnapilý (laš.). 
Pikat sa, rozvažovati, dotazovati se: PíkaR sme sa, čí to byla 

dívka (val.). 
Pikenec (pl. pikence) kamenný kvádr (Bořitov). 
P i korá: 1. železo na píce; 2. vytáhlý, tenký člověk: Nole! se 

staví jak pikora (laš.). 
PimpTich, das Ende des Blinddarmes bei Wiederkauern 

(Slezsko). 
Pípat, pípání, 1. o pískotu ptáčat v hnízdě: Ani nepípaR == 

nedutali (val.); 2. vískati (vši, Nov. Město). 
Pípky, drobné mušky (záp. M.). 
Pikula, drobný peníz, vindra: Utratil všecko, nemá ani 

pikule (laš.). 



— 363 — 

Pinožit se jak skřeček, sicli auf die Hinterbeine stellen (han.). 
Piročka, kolek na jednom konci zašpičatělý, položí se na zem 

a čabne se po něm čabačkou (palestrou) = semel, velké 

kyčkrle (val.). 
Pirovátko, držátko na péra (Kunštát). 
Pirta: 1. stezka, kudy ovce chodí; 2. právo honiti ovce přes 

cizí pole na svoje (val.). 
Pisk o r, brk (záp. M.). 
Piščák, štyra husí (záp. Mor.). 
Piščec: Tlustý jak piščec (Dačicko). 
Pí škvor = škvor (od Přerova). 
Placek, platitel (laš.). 
Pí áchat, vanouti: Jak se otevřu dveří, plachá oknem. Plachá 

tu na nohu = es zieht hier, ist Luftzug (od Bzence). 

Oheň plachá = plápolá (Jicko). Opláchl hanbu =^ byl 

zahanben (Zlín). 
Plakati nemilo jiným: bečet, bučet, bejkovat, řičet (Žďár). 
PTampat, plauschen; plampala = mluvka (Jicko). 
PTanétník čtne planetu (Břeclava). 
Plantat, mnoho a hloupě mluviti: Ten toho naplance. Ja di, 

nepTanci! 
PTaskačka, lopata, jížto se něco upleskuje, na př, hnůj na 

voze (las.). 
Pí á skat = plácat (vých. M.). 
Píašný = plachý: Zajíc je plašny (las.). 
Platný: Lék býl platný = pomohl. Nebylo mi to nic platné 

(o léku, Zlín). 
Plavoch n. plavoš, plavý zemák: Mamynapředaj plavochy (laš.) 
Plazan, jazyk (který se vyplazuje), potupně (Zábřežsko). 
Plechý, pěkný, dobrý: Nic plechýho. Ani tomu pleše nero- 
zumím. Tam nemají ani pleše krávy (záp. M.). 
P Tejný, sporý, vydatný: To zboží (obilí) je plejné (Jicko). 
Pleseů — plíseň, plesnivina (laš.). 
Plesky házet = káčery dělat (v. t.). 
Ples nik, der Fischmeister (v mor. listinách). 
Plesnivý, šedý: sukno, vlasy. 
Pleščka, polovice rozštípené haluze, deštice (han.). 
Pie ti na, přepletý — přesekaný les, podrost vysekaný na 

otépky (Bučovice). 



— 364 — 

převedlo = plevel (Jicko). 

Plevný: Plevny husi, nekrmené, lehké prý jako pleva; jen o 

husách (Jersín), 
PTch, skuť, kudly: Sviňa má ešče starý plch na sobě (Zlín). 
Plíce: Vodešíl s plócaraa = nic nepořídil (Brů.). 
PÍ i na, prapor (Klobouky, Brň.). 

Pliný, sporý: obilí, pliná jabloň, hruška, která hojně rodí (záp. M.). 
Pliska (pleska), 1 bílá značka; 2. skatíndla v tar okách (han.). 
Pliskýrka, prysky řica (Jicko). 
P 1 n id lo, díra v milíři (záp. M.). 
Plná noha, Plattfuss, pTnonohý, plattfússig (Zlín). 
Plno: Měsíc ide do plna, z plna, přibývá, ubývá ho (Zlín). 
Plodihřích, nezbeda, nekáranec (las.). 
Plouchota, slota, deštivé počasí (Brň). 
Plot: Je z takovyho plota = rodu (Kunštát). 
Plouhavice (ó) = pluhy, deštivé počasí (Jevíčko) = plouhota. 
Plsat, šplhati (Kunštát). 
Pluják, plivátko (val.). 
Piu skať: 1. kapati něčím hustým: Zedník pTuská maltu (val.). 

2. pukati, trhati se : Puchýře (=pryskýře) se popTuskaly (laš.). 
Pluskávka, druh hrušek (val.). 

Pluščať, drobně a stále pršeti, intens. pluskotať (val.). 
Piu znivý, kluzký, nekalý, škaredý: Mluví pluznivé řeči (laš.). 
Po babiny, pohrabky lnové, co zbyly na poli, když se len po- 
sbíral, též pomrvený len z hromádek na poli, nebo při 

mlácení (laš.). 
Pobíječka, sekerka o krátkém topoře, kterou se pobíjejí 

sudy (Jevíčko). 
Pobírat sa, míti se k odchodu: Aby chrne sa už pobírali (val). 
Pobízet v některých krajinách (na př. na Drahansku) neznají, 

říkají: nutit. 
Pobodá, pokušitel (záp. M.). 
Pobouzet, pokoušeti (záp. M.). 
Pocera, posměch (Vizovice). 

Pocítit: Žena byla pocítila, a muž o tom nevěděl (euf., záp. M.). 
Pocmurovat, potajmu nahlížeti: Roby aj s tým zolem (dro- 

botinou, dětmi) do oken pocmurovaly (od Brodu). Srovn. 

cmúr (nečistota z vytopeného másla), cmurkat (po očku 

pohlížeti). 



— 365^ - 

Pocovní kůň = kůů v pocó, sedlový; opak: náruční (han.). 
Pocrpnout: Pocrpni tu krávu — podoj (laš.X 
Počíti s dat : Což tom počnem = poradíme, uděláme (Zlín). 
Počastovaná = počastování: Němamy nic pro vas na po- 
častovánu (las.). 

Počepí: Ten to ma dycky na počepu = po ruce, po hotové. 
Ty si se tu vyvalii na počepu! (las.). 

Počínat si, pyšniti se: Počíná si, že má novou sukni (N. Město). 

Počine k: Na trzích se první kupec vždy hledí udržeti, raději 
se mu spustí, aby se jen něco utržilo „na dobrý počinek". 

Počítati se, hašteřiti, hádati se: Co se tak početalě, přešla 
pro ůé žena (Jevíčko). 

Póčka (půjčka), příspěvek na svatební hostinu (Záhoří). 

Podařit: 1. Dyž Pánbůh podaří = požehná (Zábřežsko); 2. po- 
dařit sa = přihoditi se: Za sto roků dovíco sa podaří (val.). 

P odběr, podbírání, vyřezávání medových plástů (slov.). 

Podháňať na někoho, postí váti: O svadbě obtúlala (líbala) 
Rozinu, a včil na ůu podháná (val.). 

Pod ho, hajdy: Tož tá, pod ho k pudmístrovi. Pod ho! liupkem 
leťéJ na pole (val). 

Podělat = pokědat: koláče so podělaný trnkama, pokědany 
tvarohem (Jev.íčko) 

Podhonky, klásky obilní později druhých dorůstající a dozrá- 
vající = otávka, podklasky (slov.). 

Podhončlivé (podhončivé) obilí, které má mnoho podhonků 
(slov.). 

Podklade k: Slepicím nechává se na hnízdě jedno nebo dvě 
vejce „na podkladek". 

Podlačkat šaty, pomačkat, zmochlat (Jevíčko). 

Podložiny, podklad, ližiny, kantnýře: Dámy pod bečku podlo- 
žiny (las.). 

Pod lupky, listí řepné, jež se podlupuje kravám (Brn.). 

Podnaraziť se, podnapiti se (las.). 

Podnést: Zezulka podnese jiného ptáka. 

Podpalka: Třeba něco na podpalku, zum Unterziinden (laš.). 

Podráhnout = podražiti: Kaše podráhla (Zábřežsko). 

Podprava včel, podpravovat včely, podřezávati a p. na vesno 
(slov.). 

Podrgala, kdo se drgá, třese, má třesení, na pr. opilec (laš.). 



— 366 — 

Podrňstky, osení, které roste na zoraném poli z vytroušeného 

zrní. 
Podrúzgať, pohmožditi : Ukazoval podrúzganú nohu (val.). 
PodvaPina, podložka (dřevo) podklady, aby od země nezahní- 

valy (val). 
Podžeberní (žíbro) ječmen, který padá pod žíbro při fukaro- 
vání (han.). 
Pofňurý, ponurý, potměšilý (val.). 
Pohodit, pohazovat dobytku tažnému, mimo hlavní krmení 

dobytek trochu pokrmiti. 
Pohlavek: Dal, prodal to za pohlavek = velmi lacino. 
Pohne ta t se: Co se budeš pohnětat po lávách, lehni si do 

lůžka. Pohnětat se okolo uhlů. (Zlín). 
Pohobárat si, pohovořiti si (Záhoří). 
Pohon, shon, poplach: To sem ifiél pohon! (val). 
Pohotově: Vyškeřák (sedmihlásek) sa málo kdy přižere a těžko 

zvyká v kleci, starý pohotově = zvláště (val). 
Po hrab o vačky, veliké hrábě na hrabání vytroušených na 

poli klásků. 
Poh řádka: 1. prkno u stěny pod stropem od trámu ke trámu 

přibité, jež slouží za polici; 2. palanda, postel pod stropem 

ve chlévě na zdi připevněná; 3. postel vůbec (val). 
PohřebaC, pohrabati (hřebať = hrabati): kury pohřebaly celu 

zahradu (laš.). 
P o h r ú z i ť, potopiti, ponořiti, do škody přivésti : Ten by na 

rád pohrúzíl (val). 
Pohusat n. pohusět, poštvati: Pohusél ho na raně (Prostějov). 
Pohybovati v imper. nepřechodné: Pohybuj, Janošku, pohybuj 

za vozy, voze ta odjedu, kdo že ti založí (Velká). Srovn. 

hybaj! rušaj! (las.). 
Pochlapit se, ukázati se, seč je: No ty sas pochlapil! (do- 
kázal kus práce). Chtěl se pochlapit. Ječmeii se pochlapil 

= podařil znamenitě (vých. Mor.). 
Pochňura = ponurá, ponurý člověk (záp. Mor). 
Pochoditý kopec, schůdný, mírného svahu. Dělá sa to pocho- 

dito = povůlně, ubývá toho (val). 
Pochop vzít, ztratiti rovnováhu. 
P o c h y 1 ý: Je pochelé na křéža, nemůže se narovnati, má ohnutou 

páteř (záp Mor.). 



— 367 — 

Pokíádať: „Síyšat ho, jak dyby pokládáí", praví se o tom, 
kdo příliš hlasitě mluví (Jicko). 

Po kus a, pokušitel, Necker (laš.) 
Pokúska, pokus: Dělali pokúsku (Zlín). 
Polacinět: Dobytek poíaciuéí, je lacinější (Zlín). 
Polapek: Žije enem z tých poíapkuv, z toho, co kde polapí, 
ukrade (laš.). 

Polaz, štědrovečerní koláč s kořením dobytku (val.). 

P o I a z n í k, štědrovečerní host; polazeů, štědrovečerní návštěva. 

Polehnút: Až dobře polehlo = až bylo jídlo stráveno, jako 

dřevo na ohni (Zlín). 
Polénko: Zima je o polénko větši; třeba polénko do kamen 

přiložiti (Zlín). 
Polévaný hrnec, glasiert. 

Polevit: Zima polevila. Polevte si a oddechněte iZlín). 
Polikovat na ptáky (Vyškovsko). 
Poiňák, holub, který létá do polí. 

Po loučit se, podařiti se: Nepolóčelo se jim to (Zábřežsko). 
Položíte pole, s nepatrným svahem (val.). 
Polský větr n. poIák = severní (val.). 
Polt, půlka slanin z celého vepře (vých. M.). 
Pot ulaní, půl|lánu (han.) 

Poměra = míra: Kolik má tá rola poměry? (Jicko). 
Pometalica, kráva, která pometala (od Kyjova); jinde po- 

metalka. 
Pomykalov: „Už je to kajsi v Pomykalově, přišlo to kajsi do 

Pomykalova", pořekadlo, když se něco ztratí, čeho nelze 

najíti (laš.). 
Ponadat se: Kdo by se toho byl ponadál? (laš.). 
Poňat něco, pochopiti, capieren (slov,). 
Ponazhúžvat, pomalu, houževnatě nahospodařiti . Má pěknj-ch 

pár groši ponazhúžvaných (val.). 
Popácat, popadnouti: Jak spopácám ty vidly, vypopácám tě 

z domu ven až na ulic (slov. val). 
Popáf, přičiniti píle: No, musíš popát, chceš-li to do večera 

podělat (Jicko). 
Poplet, pletený karabáč: Neškodil by na ně hodný poplet 

(od Hradiště . 
Poplétat sa, potáceti se (val.). 



— 368 — 

Poponášet: Žena za mnu poponáší, obilí za rozsévačem 
(Jevíčko). 

Poprava, šukání píi domě: Pořád mám té popravy plné 
ruky (N. Město). 

Popři kat někomu, napřiky dělati, proti vůli býti, odporovati (las.). 

Popróhová n. popravová putna, při níž jsou šandy, za které 
se nosí na zádech (Jevíčko . 

Porúz: Mach býl dycky na porúzi, pohotově (val.). 

Poryk ovať, trochu ryčeti, řváti: Kráva v noci porykovala (las.). 

Po psu ta = popsutina = . popsutinec, člověk popsutý, zka- 
žený (laš.). 

Pořádem = pořád (han.). 

Porvať se, sebrati se, vzchopiti se: Ptáci se porvali a ule- 
těli (laš.). 

Poržit, pozříti, pohltnouti : zporžit, zporžel, zporži (Zábřežsko). 

Porouhat se: 1. po někom, opakovati posměšně něčí řeč; 
i sedmihlásek se poróhá po jiných ptácích; 2. někomu, 
posmívati se (záp. Mor.). 

P osevný: Z bílého ščudteka (jetele) semeno je posevné = 
sporé na sevo, málem mnoho poseje (laš.). 

Poshovět: Poshovte chvilku, hned se vrátím = posečkejte. 

Poskočit: Obilí poskočilo — podražilo 

Poskočný: Hned byl poskočnej — hned byl na poskoce, 
ochoten učiniti, co po něm chtěli, úslužný (N. Město). 

P o s 1 á m k a, plachta na postel (Jevíčko). 

P o s I e d, pozadek, pozadní obilí (laš.). 

P o s I e ď, později (Zlín). 

Posledky, zbytky (Brů.). 

Posloužit někomu 1. jiti za kmotra; 2. zaopatřiti nemoc- 
ného (N. Město). 

Posmělovat někoho, smělosti dodávati, pobízeti (slov,). 

Posvěccv^at: Chvílkama siúnko posvěcovalo (Zlín). 

P o s v ě t, světídlo, dračka (Zábřežsko) 

Posvítka, svěcení chrámu (val.;. 

Pošáblý, splašený (han.). 

Pošářenec, potřešténec (slov.). 

P o š a ř, pašer (Zábřežsko). 

Pošast, pošastaný (slov. „měchem pobouchan^""), větroplach, 
blázen. 



— 369 — 

Poščetit — poščetovat, poštívati : Poščetujú ho na mne. Bu- 
deme-li sa v tom příčit, poščetíme na sebe úřad (slov, val.). 

Pošerhovať, jako šerha (ras), hrubě sobě vésti (las.). 

Pošišmat: Pošišmala si šaty = pokrčila (slov.). 

Poškaredit se, pošpiniti se, vynadati si (Jevíčko). 

Poškleb si z něčeho dělat = posměch (Zábřežsko). 

Poškrabek, bochýnek chleba, placka z posledního, poškra- 
baného těsta, nejmladší, pozdní dítě. 

Pošpatnět, špatněji vypadati: Kmotr velice pošpatněl po 
té nemoci. 

P o š t a r č í k, pomocník při poště, posel poštovský (laš.). 

Pošválať = pošvaíkovat : Já bych vam ty knížky všecky 
pošvalái (laš.). 

Potaz, řada, pořádek: Včel je na mně potaz (Prostějov). 

Potknút se v řeči, podřeknouti se (slov. vaL). 

Potměloutný = potměšilý (han.). 

Potočený: Baran má rohy potočené (Zlín). 

Potočiť sa: Dávno toho každý čekal, že sa to s Ďú tak 
potočí = dopadne (val.). 

Potrhovat se: Potrhoval se = měl se k odchodu (záp. Mor.). 

Potulný (tulití se): Dy se krávy ze chTeva vyhaůaju, druhy 
raz su potulnější = podajnější, krotší (laš.). 

Poturčit se (potOrčět), rozvzteklit: Potórčel se, je potórčené 
(han.). Na vých. Mor. říkají v tom smysle ztrnčený. Zapo- 
menuvše na „Turky" přichýlili to slovo k trnkám (švestkám). 
Tak říká se tam též „v trnky rok" = už velice dávno, 
nikdy, snad m. původního „v Turky", = co tu byli naposledy 
Turci. 

Po tvářit si, sich eiubilden : Ten si něco potváří! Enom si 
nepotvářej ! (Slavkov). 

Pouchnout: „Víno pócline", když se hodně pohnojí, mívá mnoho 
výhonků, ale málo zakládá hroznů (Brií.). 

Pouk, měchýř prasecí, když se vytáhne a nafoukne, jmenuje se 
pók, připravený na tabák slově pucheřína (hor.). Devčenčí 
póček, chlapec, který stále s děvčaty obcuje ; chlapčí póček, 
děvče, které chodí mezi hochy (Kunštát). 

P o u k a t bičem, práskati (Zábřežsko). 

Po včil, posud = až po včil sme ešče všeci byli zdraví. 

• 24 



— 370 - 

P o v é r e k, dřevená nádoba na vodu s dvěma uchama, nosí se 
na holi uchama prostrčené (Zábřežsko). 

Pověste k, pole u cesty (N. Město). 

P o v ě t ř á k, větrák, povetruák = větrný mlýn. 

Povídačka, anekdota. 

Povícher, Sturmwind: Strhnul se povícher (las.). 

Povij a, vichřice (Brů.). 2. bouře zimní, sníh smetající. 

Po vířit se: Kačeny se po vířily na hlísty, tož pořád sem Tezú, 
pobláznily, zmlsaly (Brod). 

Povodí = povodeň: To povodí nadělalo škody! (las.). 

Povrtovat: Hospodský povrtovál proti pudmístroví = popi- 
choval, poštíval (slov.). 

PovůTný: Po vánocích zima byla povůluější a nemrzlo tak = 
mírnější (Zlín). 

Povyk — zvyk (slov. val., Jevíčko) 

Povolný — pohodný, ras (Jemníce). 

PozdáTečí, místo opodál něčeho stranou: On ho z pozdálečí 
špehoval (vých. Mor.). 

Pozemky, kroupy: Pozemky tu všecko potlukly (las.). 

Po zněný (slov. poziíaný) kabát, sukno, popálený, „oškvrklý". 

Pozorovat: Pozorovali sme po něm, dávali pozor (na podezře- 
lého z krádeže. Zlín). 

Pozovky: Za tj^den po svatbě jsou pozovky, t. j. mladí man- 
želé pozvou nejbližší příbuzné na malou hostinu (Jevíčko). 

Požčávka, půjčka : Jaká požčávka, taková oplátka (slov. val.). 

P o ž č k y n. pojčky, půjčka : Mamy penize na požčkách — roz- 
půjčeny (las.). 

Póžečét (požíčit), půjčiti: „Zdraví póžečělé" ; ,.zdraví ožělě". 
Víckrát ti to nebódó pbžečět — nepůjčím (han.). 

Požgarovať n. poždarovaf: 1. starati do ohně; 2. popichovati 
řečí někoho. 

Požínky (požěuké), žito a pšenice bujná, dříve než vymetá, 
požíná se. Požatá takto část obilí jsou požínky (han.). 

Pracný: To pole je pracný, těžko se obdělává (Kunštát). 

Pracovat, za toto sloveso říká se většinou dělat. 

Pracha maka nic = zcela nic (Zlín). 

Přalka = pradlena (val.). 

Prase rachá, rochá, hýká, kvičí. 



— 371 — 

Prasenčí ovoc, jelita, jitrnice a p.; praseiičí svátek n. masopusty 

zabijačka (Ždár). 
Praskáčí, suché klestí, z něhož ještě jehličí neopršelo; to je 

pak roždí (záp. Mor.). 
Praskačky, kožené kalhoty (Jevíčko). 
Přaslénky, třapec (val.). 

Praščet: Jož to prašči ho nich, doho.spodařují (Jevíčko). 
Práska, metelice (Budějovice). 
Pratať, pořádati, uklízeti: Musím to v téj izbě trochu popratať 

' val.). 
Práv: Nesu z toho práv, verantwortlich. Je z těch peněz práva 

(spravuje ty peníze záp. Mor.). 
Pravit si, mysliti si: Dycky sem si pravil, že si při tom 

švercování něco zaženu (= vydělám). Pravil sem si, bude- 

ji trochu toho ovůcka, přeca ty dluhy jaksi pojjlatim (val. 

slov.). Jak se mu praví? = jaké mu jméno? (Zábřežsko). 
Prdelka, muž práci ženskou konající (N. Město). 
Přebíhat se: Kráva se běhala, potom se přebíhala (podruhé 

běhala). 
Přebřídiť někomu něco, proti někomu něco zaviniti, obraziti 

někoho v něčem: Dyby mu něco přebřidil, to by mu mohl 

vyčnuť (las.). 
Předej, komp. přísl. napřed: Hodiny idú předej (slov. val.). 
PředráBať, přestupovati s nohy na nohu, na př. když je zima 

(slov. val.). 
Předvčerajšky (slov. val.), před včeréšky (han.) = předevčírem. 
Přehebelkovať se, protlouci se: Přehebelkovál sem sa s kři- 

váky celým Prajskem. — Hebelkovať sa s něčím, lenošivě 

nějakou práci konati (val.). 
Pře jest, snísti, pojísti: Měli sme vdolků, že sme jich nemohli 

přejest. 
Překotřcat se: Ochořél, ale svú prácu přece zastal a do 

večera se překotřcál jak tak (Zlín). 
Překvetlý: Býl všecek tú inovatkú překvetlý (Zlín). 
Přelamovat, přebírati na houslích (val.). 
Přelamovat se, přehýbati se tělem: Přelamovál sa, tak v něm 

kosti praščely (slov. val). 
Přelka =^ pradlena (laš.). 
Přeměščit se, městské šaty za selské vyměniti. 

24* 



— 372 - 

Přemyskat se, přemyskovat se komu, posměšně řeč iiěči 

opakovati ; píemyskovač, posměváček, sedmihlásek (N. Město). 
Přen! přen! volá ovčák na ovce, když je přižene do dědiny, 

aby se do svých chlévů odloučily (val.). 
P ř e p á š : na přepás -^ na druhé (neviděné) straně kopce (N. Město). 
Přepeřit, přehraditi. 

Přepitá: Dostal na přepitu = zpro pitné (laš.). 
Přeprdací pytel, nošen}' v polovici přes rameno; člověk = 

ramenáč (N. Město). 
Přerazit: Slunko zimu trochu přerazilo (Zlín). 
Pře rubla: Pohrabáč má přeruble na cestě, z vodnice, járek 

napříč cestou, aby voda mohla odtékati (laš). 
Pře si vk a, pšenice, která se může seti střídavě na podzim a 

s jara (od Litovle). 
Prések, šroubek u houslí (val.). 
Přešly šet: Žádný to nemohl přeslyšet n. přeposlouchat, úbers 

Herz bringen. 
Přes polit: Ani jednou mu nepřespolil = ani stébla mu ne- 
položil v cestu (Jimramov). 
Přestřihnout: Bůh mu přestřih věk (N. Město). 
Přeštekovat: Jeden druhého chťél přeštekovat ^= předčiti 

(slov. val.); přeštychovat (han.). 
Přesvědčen: Toho su sám přesvědčen, vím to dobře (Zlín). 
Pře trh: Pršelo bez přetrhu (Záhoří). 
Prevít, bahno: Tam bylo prevítu! (Třešť). 
Převrátit: Jeho nátury nebylo možná převrátit, změniti 

(Zlín). 
Prchačka, rychlá jízda, Galopp: Do prchačky ten kůň není (laš.). 
Prchlík, planá (drobná) makůvka, z níž mák sám prší (han.) 
Přicmudnút, připáliti se: Trochu ně to přicmudlo (val.). 
Přihnut si: Rád si přihne (t. ze sklenice; = rád se napije. 
Přichlopit, přiraziti: Dobře veko příchlop! (Zlín). 
Přijít: Nepřišlo mi věřte tam pohlednut = nevzpomněl 

jsem si 
Příjma = příjem: Vydavky veliké a přijma žádna (laš.). 
Přikopá, punt, Hosenschlitz (Jevíčko). 
Pří krok, přístup: Neměla k němu příkroku (val.). 
Přílazek, místo, kde se přelézá přes plot, prkénko prostrčené 

plotem a s obou stran koly podepřené (slov. val.). 



— 373 — 

Příjmí, pfémí (han.) -- příjmení. 

Prilucat se jen v říkadle: Než sa Luca přihicá, potáček sa 

napucá (val. slov). 
Přimítka, přípřež (Zábřežsko). 
Prímnožek, přibylé dítě, mládě. Co sa vám přimnožilo? =- 

přirostlo (val.). 
Přínos: Bazala sa uťapíi (uchytil se) na to, že Ozeť dostane 

od taty hodn}' přínos, co přinese přiženěuý (val.). 
Připouštět si: Proč si to připóščíš, sich zu Herzen nehmen(Brů.). 
Přípřež m. Trávnice uváže si přípřež (travnou plachtu) ; když 

má přípřež plný, vysype ho k mezi. Hromádka té trávy 

slově též přípřež (=^ nářitek). 3—4 připřeže svážou do 

hozlo (nůše), udělá si ještě podřitek, aby se jí hozel lépe 

nesl, podloží jej podřitkem (Jevíčko). 
Připrávaf: Tedy ste ke mně pěkně připrávali = pěkně 

mluvili (val). 
P ř i s á, ad v. (přísahám) : Ten tom přisá dá ! Dnes přisá nebude 

pršet (slov. val). 
Přísinek, přístěnek před síní hlavní (han.\ 
Přiskočit: Koňom, žitu a p. přiskočí = přibude ceny; opak 

uskočí (Zlín) 
Přisk řinek, přítruhlik, přihrádka v truhle (laš.K 
Přiskřinúť = přiskřípnouti (^laš.). 
Přismeknút se: Svátky se brzo přismeknú = hned tu budou. 

Tudíž sa to přismekne (Zlín). 
Pří steh: na přístěh jít, když někdo někam jde, jíti za ním, 

aby ho přistihl „in flagranti" (Sebranice). 
Přisušiíka, kráva, která přisušila, méně mléka dává, přestala 

dojiti, nejsouc stelná (laš.). 
Přisvíčať =-- přisvědčovati: Strýc přisvíčál Ozefovi (val.). 
Pří škváry, navlhlý, kouřem prošlý tabák, v dj^mce zbylý (val.). 
Přít někomu: Zapře mně = obejmi mne (v dětské řeči) 

(Kunštát). 
Přitaráňať: Súseda přitaránala k ní, přibelhala se; posměšné 

o chůzi starých lidí (val,), 
Přitolópit se (slov, přiťalúpit), přidružiti se k někomu z ne- 
nadání (Jevíčko). 
Při trnut: V noci bývaly mrazíky, ale malé, enom bylo při- 

trnuté = málo zmrzlé (Zlín). 



- 374 — 

Pří truhlík, přihrádka v šatní truhle při levé stěně s víkem 
na vrchu 

Pří v ary (pl. m.), připálenina v hrnci. 

Přízeň, příbuzenství: Sme z přízně, on je z naší přízně = 
náš příbuzný^, z příbuzenstva : Sešla se tam celá naša přízeň. 

Přízvisko, příjmení (vjxh. Mor.). 

Prkno č. = mor. deska (až na Dačicku). 

Probednout — probedno — probedneš, iter. probedat, pro- 
buditi se (záp. Mor.). 

Probošt v o n. probostev! interj. = pro Boha-, sice slova 
„božstvo" se neužívá (Přerov). 

Prohlubeň, díra v ledě prosekána (vých. Mor.). 

Projatý 1. bujný, rozpustilý i Přerov), 2. prostořeký, drzý 
(Kojetín). 

Prokajdat peníze, promarniti (Brň). 

Proluka, denní úsvit: Už je proluka = už se rozednívá 
(N. Město). 

Proloupit: Proloupli sme oči = prohledli ze spánku (N. Město). 

Proměniti, oženiti a provdati (verheirathen) : Jož mám pro- 
měněny děti = poženěny a po vdávány (Prostějov). 

Promést: Prometla sem hostinu, promeškala (Prostějov). 

Promiška: U nás se stala veliká promíška = proměna 
(úmrtím a p., Zlín). 

Promyselný, moudrý, lozšatný; praví se o hospodáři n. ho- 
spodyni, kteří hospodářství dobře spravují (Jicko). 

Pronaložený 1. drahý: práce; 2. obtížný: cesta (N. Město). 

Prosíti se: Jož se nám ten oves prosel (třeba přeměniti se- 
meno, Jevíčko). 

Pros pale právo = prošlé (Brň.). 

Prošášet se, pyšně si vyšlapovati (Slavkov). 

Pro trh, protržení, něco protrženého: Je tam na poTu od vody 
taky protrh (laš.i. 

Pro žera: Ten prožera všecko by rád prožral, aby déťom nic 
neostalo (slov ). 

Prskat, pršču, pršeti, padati: Z kosa tu pršče, pod, výsypem 
to (laš). 

Pršavka (slov. peršáň), hruška nebo jabko od rudy opálené 
(Jevíčko). 

Prščit se: Prščí se to, odpry.skuje, na př. polévání od hrnce. 



— 375 — 

Pru ha — pruh (Vel. Meziříčí). 

Průlina, kotlina v lese (N. Město). 

Pružina, pružný prut: Vemo-le to proženo, meslím, že vás 

proženo (Brň.). 
Prvá, první číslo; op. zadá (Kunštát). 
Prost: na prosti = napřed (han.). 
Prvotelka, prvnička, kráva po prvním teleti. 
Psacko, psíče, mladý pes (las.). 

Psinky, drobné švestko vité ovoce chuti nahořklé (Jicko). 
P sír na, psí bouda: Je tu zima jak v psími (Zlín). 
Psostvo = pestvo, rozpustilost: Je v něm samý psostvo 

(Kunštát). 
Psovka (psuvka), něco nepodařeného: Je to (žito) ene taká 

psuvka (laš.). 
Pškat, pšknút, kýchati vých. M.). 
P soukat: Honza ani nepšókal = nedutal (záp M.). 
Ptaj, ptaní, žebrání: Vrátil se dom s ptaju (slov.), 
Pu členka, puclatá ženská (han.). 
Pučit, verb. caus. k slov. puknut: Pučíme pučálku. Spadl 

s peci holúbek, rozpučil si žaludek. Vypučil na něho od- 
pusťte řit. 
Pučivka: Mám peníze na pučivce = půjčeny (Je^'íčko), slov. 

na požčaji. 
Puch a ví na, pouchlá, zpouchlá role (laš.. 
Púchlý, nakyslý, kyprý: Prv chléb nebyl tak púchlý jak včil. 

Se slanicú šišky sú púchlejší. 
Puchmo = dusno (Kunštát). 
Puk: Udělal tři puky z fajky (bafy, val. slov.). 
Pukal, bábovka (laš.). 
Puká v i ca: Ty šišky sú jak pukavica = pěkně nakyslé 

(Jicko) 
Pukavka (laš.), róchačka (slov.), bouchavka; děti si ji dělají 

z bláta (laš.). 
Pukeš, c válek, zavalité děcko. 

Puknut: Daj mi puknut = udělati několik puků z dýmky (Zlín). 
Půlena, hloupá osoba, hlupák (laš.). 
Půlpán, chlap, který se dělá pánem (Kunštát). 
Půlroční sv. Jan = křtitel (Prostějov). 
Pustina, pusté pole (laš.). 



— 376 — 

Pustit, přenechati (= iiberlassen) : Pustli nám tisíc šindelů. 
Pusťte mi toho koůa, t. j. za ty peníze, které jste sám za 
něho dal. Pustil mi dva lokte plátna = přenechal koupe- 
ného bez provise. — Včela mi pustila žídlo = upíchla 
mne (vých. M.). 

Pustovat: Děti pustujó = jsou pusty, dovádějí (záp. Mor.). 

Put i na 1. klička na kabátě, očko na věšení; 2. die Eanke. 

Putlactvo, darebné toulání, toulka (las.). 

Putlica, petlice, skoba (vál.). 

Putyra, nádoba obručem stažená, dvojuchá na slévání žin- 
čice (val.). 

Pýchovat prádlo, v kotle vyvářeti (han.). 

Pykat: Toze ho lědi pěkaji, litují, že (učitel od nich) odešel 
(Vyškov). 

Pýř = výr. 

Pýření, drobné, mladé osení (Prostějov). 

Pysk, huba: Dostaneš po pysku (laš.). 

Pyskál, kdo má veliké pysky. 

Pýskať sa (pýšču) v jídle, vybíravě se přehrabovati (val.). 

Pyskovať, plísniti, peskovati: Pyskoval sam sebe z hluposti 

svojej (laš.). 
Pyskúů, kdo má velký pysk (hubu), nevymáchanou hubu, 

hubáč : Pyskuň pyskuje cely deíí (laš. ). 
Pyščury (pěščórě), veliké pysky (Jevíčko). 
Pytlůvka, spropitné mlynarčíkovi od mletí (laš.). 

R. 

Rabiják, rabijácký člověk, zuřivec, surovec (vých. M.). 

Rabuša, vrub: pit na rabošó v hospodě = na dluh (han.). 

Rab uše, pl. f. = cechy, provázky, oprátk}', kusy lesa na vy- 
sekání rozměřené a prodané (Zábřežsko). 

Ráčit. Jednoduchého slovesa toho lid užívá jen mluvě s knězem, 
ale často složenin: No, že se uráčil (z těžká odhodlal), 
vyráčil se (nerad se vypravil), sen se mu vyráčil = vy- 
jevil, splnil. 

Řád: Na řád všeci tam bele = větším dílem, většinou (od 
Třebíče). Stáli tam řad řadem = řad vedle řadu. Hrnuli 
se řad řadem (slov.). 

Ragan, nezvedené už větší děcko (val). 



— 377 — 

Rachola, kvikloun (las.). 

Rachat, rachotiti, řinčeti: Retaz rachá (las.). 

Rákos, beseda: ít do rákoša (Strání u Brodu). 

Rampách 1. díra pro vzduch do sklepa i vých. M. >. 2. díra ve 
zdi pod oknem (las.). 3. zmrzl}^ led na okape (č.) na záp. 
Mor. (na vých. M. střechy! '. 

Raná: Přišel mu do raný (in den Wurf). Dělal raný = zuřil. 
V raně ho zpozoroval = na jednou. V raně se všecko ne- 
spraví. V tý raně tu byl = právě ted. — Místo „na 
jednou" říká se na Moravě obyčejně „na ránu" (slov. val.) 
n. „za ránu" (han.). 

Rané, -ého (las.) := raní (dle znamení, slov. val.) = ranní 
mše nedělní: Lidé šli z raní, z raného. 

Ran o stáj ek, f. ranostajka, ráno vstávající (val. las.). 

Rantoš (N. Město) = kapalica (Třebíč) = cmúr (val. slov.), 
varmužka, usazenina z másla, když se vyvaruje. 

Ranuška, ranný zemák 

Rapálí, neschůdná, kamenitá cesta (Jicko). 

Rapatá grapa, kostrbatá stráň '.(val.). 

Rapaťáky, škaredé ruce (han.). 

Rapěnka, drobná, bílá řepa (Brň.). 

Ra pnout, n. rafuout, drapnouti. 

Rapotat: Straka i-apoce. 

Rap o uchy m) = trudovačky; všecky karlátky zrapoucho- 
vatěly (záp. M.). 

Řása, záře (hor.). 

Ráz dříví, hranice (záp. M. i. 

Rázka n. rázek, hromádka: rázka peněz (Líšeň) 

Razsocháčí, smrkové chrastí (Jihlavskou 

Razůvka, křesací hubka, která „od rázu", na jedno zakřesání 
chytne (las.). 

Rážet: hrušky, ořechy (záp. M.). 

Ražitý, rozražitý, ramenatý, silný (Jevíčko). 

Řbílka, pl. n., hřebílko, kartáč na koně (Jimramov). 

Re b entit (slov. val.), rebendif (Jicko), hlučně mluviti. 

Ř e b i t se, smáti se ( Žďár ). 

Řeci: On si řeči ani jakživ podle chuti nepokúří = jakořka, 
prý (val.). — Časté je toto řeči (= já řku) v nářečí 



- 378 — 

lašském, některé osoby ho užívají skoro v každé větě : 
A hdě's to reci ptal sem se ho vzal? 
Řečný, hovorný, od řeči (slov. val.). 
Réda, serpentina cesty (Zábřežsko). 
Redigať sa, stěhovati se, syn. tragat sa (val.). 
Řehořka, rohožka (N. Město). 
R ech na, prasnice, svině (záp. M.). 
Řehtat se: Obilí tede (teď) se řehce, bujně roste po dešti 

(záp. M.). 
Řehtit se, řehtati se, smáti: Pořád se řehti (las.). 
Řejček, zítřek (záp. M.). 
Ramp elit, silně bušiti (o kováři, Jicko). 
Repeška, červený mravenec (Tišnov). 
Repetilka, huba, která dobře repetí, rychle mluví: Tá má 

repetilku! (Zlín). 
Repitat se n. ropotat se, repotit se, řepice se to, třepatí se, 
kmitati, lesknouti se: Repital se jako slunce, hvězda se 
repoce. (záp. M.). 
Ř e ř 1 i v ý, řeřavý (Zábřežsko). 
Resle, kostky, hrát v resle (Jicko). 
Re suta: Na krejcaru je s jedné strany hlava, s druhé rešuta 

— orel (Louky u Zlína). 
Řezačka, bitka, pračka. 
Rezál, řezal', rezálové péro - péro z ocasu bílého kohouta, 

ozdoba slov. klobouku: Ten má rezále. 
Řezavisko n zerzavisko, červené bahno na louce (N. Město). 
Řeží (coll.) — řeziny (las.). 
Řezjgať, řezati něco nešikovně (val.). 
Réž, réžový dříví, jinde vondeůkový dříví, vod réžo (prvního 

špalku od spodu), nejlepší (od Sloupá). 
Řežlavý, řežavý (Zábřežsko). 
Řicadlo, řicátko = zrcadlo záp. M.). 
Řičet: Ditě řičelo = křičelo, plakalo (han.). 
Řičice: vovesná, hóhrabečnice, hrachu vka, stoklaska, kókol- 

nice, pulkókolnice, prachuvka (Jevíčko). 
Řídi na 1. řídká věc: látka, zeď. 2. ř. lesní, kde je řídko, seč. 
Ří kačka, co se říká: říkadlo, deklamovánka. 
Řít, coll. řítí, spodek snopů (opak: klásí); řítůvka, krátká sláma. 
Řiz: jedním řízem něco odbyti, jedním rázem, najednou (Jevíčko). 



— 379 — 

Rmut, rum, Schutt (Zlín). 

ŘnúC: Énul s ním o zem. Píeřínali dřevo, preřezovali (laš.). 

Eobák = robař, záletník (val.). 

Róčka (ručka), držadlo (ucho) u putny: Néni mo to róčkó = 
milé (Jevíčko). 

Roh, kopyto (Brů.). 

Roháč, široké vidlice na válci, na stavění do kamen velk}'ch 
dvojuchých hrnců. Hrnec se nabere za obě ucha na 
rohy (val.). 

Rohlena, ženská, která se ráda porouhá, posmívá (Jevíčko). 

Róchat se, pukati: zem je od sucha poróchaná. Střechy 
mrazem tak róchaly = práskaly (vých. M.). 

Rok: Kdy tobě roky dochodíja? = kdy máš narozeniny. Sak 
roky už máš = jsi dospělý. Ešče nemá roků. Došly mu 
roky = umřel. Dyž se rok s rokem sešel = za rok 
(slov. val.). 

Roli ca = rolíčko (laš.). 

Roslíky =^ srostlíky, dva spojené hrnce; nosí se v nich žencům 
na pole (záp. M). 

Rošec: Slaný jak rošec = kruch (han.). 

Rosit, udeřiti (val.). 

Roublik (róblík). rampouch ledový, stiechýl (od Třebíče). 

Rous. vlas (Jimraniov). 

Rovná (t. cesta): Mach šél rovnu do hospod}-. 

Rovno: Napřed dávala 18 zl., potom do rovna, t. j. 20 zl. 
Když prodavač žádá na př. 54 zl. a kupitel podává 46, 
po delším smlouvání řekne posléze ten neb onen: Víte co 
udělajme to na rovno, t j. na 50 zl. (Zlín;. 

R o z b a r o u c h a t : Máme to rozbarochany, nepořádek v jizbě (han.). 

Rozběhnout se: Rozběhni se mi pro hyntě = běž, zaskoč 
pro niti (záp. M.). 

Rozbyt se: Débe se člověk na světě rozbél, přece mosi ode- 
jit (han.). 

Rozcasnaný, rozcuchaný (o posteli, val.). 

Rozčabraný, rozcuchaný, rozstřapatěný (laš.). 

Rozdéščit se: Tak sa nám tam rozdéščilo = dalo se na 
déšť (val.). 

Rozedřít, rozedřeny dveře, všecko bélo v domě rozedřeny, 
do kořán otevřeno (Jevíčko). 



— 380 — 

Rozehnatý: Má to tak rozehnaté (praví se o ráně oteklé) 

(Jicko). 
Rozezdať se, dáti se rozvésti (o manželech). 
Rozežhraný, rozežhranec, rozpustilý, bujnj'. 
R o z g á b i t, do korán otevříti : Dveri rozgábané = rozdávené, 

rozčéřené (Zlín). 
Rozchlupaný, střapatý, neučesaný : Chodí rozchlupaná (Přerov). 
Rozjařit se: Až se rozjaří, až nastane jaro dian.). 
Rozjeřábit se na někoho, rozzlobiti (Jevíčko). 
Rozjeiabatit se, rozčepejřit se fzáp. Mor.). 
Rozjet se: Rozjeto se to n. rozvezlo se to: Namlouvali se, 

ale na svatbu nedošlo, rozbilo se to (laš.). 
Rozježacelý, rozčepýřený (Jevíčko). 

Rozkazač, obecní posel, že vyřizuje rozkazy od představen- 
stva (val.). 
Rozkoš many, rozcuchaný i Jimramov). 
Rozkřipec, klatka (záp. Morava). 
Rozkudlený, rozcuchaný^, neučesaný (slov.). 
Rozmajetný, rozmanitý (Litovel). 
Rozmrazit: Voda v pumpě byla zamrzlá, rozmrazil sem ji, a 

teče zas (Brň.). 
Roznášečka (darů mezi kmotrstvo). 
Roznemocnit člověka, nemocným učiniti (záp. Mor.). 
Rozpade r ková ť, na kousky rozděliti, rozdrobiti (Přerov). 
Rozpajeděný, najedovaný, rozdrážděný (val.). 
Rozpaprčený, naježený, rozhněvaný, t. j., jako by měl ruce 

napřažený a prsty na nich roztaženy (slov.). 
Rozpásly, rozpustilý (Zábřežsko). 

Ro z pažit, velmi roztrhnouti: Rozpažíl sem si halenu (val.). 
R o z p 1 u h a, orat na rozpluhu = na sklad : role se počne orati 

uprostřed, pak se oře s obou stran ke krajům a uprostřed 

je potom vyvýšenína (záp. Morava) 
Rozploutí, tání (záp. Moravan 

Rozprávný člověk, který rád rozpráví (záp. Morava). 
Rozprýskaný, rozpukaný (val*. 
Rozpur (= rozpor, rozporek (laš.). 

Rozražitý kůň, silný, široký v prsou a v kříži (Jevíčko), 
Ro z sadit: Jatelina krávu rozsadiřa = rozpučila (zdula se). To 

by člověka rozsadilo = pukl by zlostí (vých. Morava). 



— 381 — 

Rozstrojovat: Tatínek rozstrojujó krávě = vyprahá (zá- 
padní Morava). 

Eozšarpaf, roztrhati: Pes se na něho šarpal a byl by ho 
rozšarpal. Chodí celý rozšarpaný, otrhaný. Rozšarpaný 
kabát (roztrhaný) (laš,). 

Rozšarpanec, trhan, otrapa (las.). 

Rozštabárat: křence (kry) rozštabáraly splávek, rozbouraly. 

Roztáč, tanec (Skreje). 

Rozto: Och, běda rozto (= rozběda) val. 

Roztočit: Krev se v nás roztočila, rozproudila Zlín\ 

Rozťókat se, rozmýšleti se (záp. Morava). 

Roztopáš, prostopášnost: Ted ta chasa jen nezdoby a roz- 

topáše tropí (záp. Morava). 
Roztrh: Dělá do roztrhu, že by se od práce roztrhal. 
Roztrousit: Roztriisil pověst mezi lidem, že je pod jalovcem 

poklad (slov.'. 
Roztrtat se, rozhněvati se: Co si se hned tak roztrtal? 

Chodi celý roztrtany (laš.). 
Roztrž kať, roztrhovati, rozděliti. Sverci sa po dvoch, po 

troch roztržkali. — Když pase jeden ovčák několika 

hospodářům ovce, přižene je z pastvy před každý statek, 

odkud které má a tržká je, volaje: trž! trž! Ovce pak 

samy od stáda se oddělí a pospíchají domů (val.). 
Rozverný, rozvera, rozpustilý, veselý (záp. Mor.\ 
Rozvezlý, prostořeký (val.l 
Rozviglat = rozviklati: Di mezi druhé chlapce se rozviglat, 

bude ti lepší šmakovat (slov.). 
Rozvily (rozvéle), rozpustilý (han.). 
Rozvilec, rozpustilec (han.). 
Rozvody: Chlapci mají rozvude =: vůli (Tišnov). 
Rozvolda, silná, zavalitá ženská (han.). 
Rozvýřený, rozpustilý han. V 
Rožénky, dřevěné vidly senné (val.). 
Rožná kráva, která má rohy vzhůru (N. Hříše). 
Růbaf zelé, sbírati zelné kluby (košťály) i s hlávkami: Už 

ste rubali zelé? Ja toť! Dyby chrne ho tam nechaK, museli 

bychme ešče húsenkám přikupovať (val.). 
Rubec, ostružek z perníku: Děti! budete mít rubce (N. Město). 
Ruče; Enem ruče si sedl, sotva, jakmile (val.). 



— 3W2 — 

Rudli a, rckle (Tišnov). 

Růjný n. řujný, bujný, í^eil (val t. 

Rumpál střešeú, mnoho střešeů na halouzce (Kunštáť). 

Rumpanec, udeření, narumpat někomu, vybiti (Jevíčko). 

Rumpatý, křupavý: Ocedila kobzole, ale su ešče rumpate (las.). 

R u n t e m chodiť, sem tam bez účelu (Jicko), 2. honem ; runto- 

vat na koho, náhliti (Jevíčko). 
Rupotat, hrušky „rupotajú" padajíce, když se stromem za- 
třepe. F^rši, tak rupoce (Zlín). 
Ruska, vích (Brň.). 
Rušit se, hýbati se: Jak zavolat, už se nesméi žádný ani 

rušit (Zlín). 
Různý hohib, nespářený. Býl sem tam s různýma konma, jež 

byly každý z jiného páru (Jicko). 
Rýček (e), kožené stínítko u čepice, Schild (Jevíčko). 
Évat: Stodola plamenem řvaia (srovn. blčela = bučela), Zlín. 
Ryčať, téci stálým proudem tenkým: Prší, tak ryčí. Se střech 

ryčí. Rýkaf, téci s přestávkami: Slze jí po lících rýkajú. 

Rýkne a prohúlí sa trochu, a za chvilku zas rýkne (val.). 
Ryčet ob, místo téci: Voda ryčí; 2. Býk ryčí (Zábřežsko). 
RyTka, hohoutek, pípa (od slovesa ryčet) Příbor. 
Rýpat = rýti; rejpat = rýpati (Jemnice^ 
Ryzka, ryzí kůň. 
Ry z oĎ, zrzoun. 
Rýžatý, eckig, kantig: kameň, uhel rýžatý, který má ostré 

rýže (hrany) las. 

S. 
Sád, mezník, hranečník (záp Mor.). 

Sadat, svrbéti: Sada mne na krku, sada od kopřiv (han.). 
Sadila, domýšlivec, nadutec (laš.). 
Sadivo, co se sází: zemáky, řepa. 

Sádka: 1. = sázka, rozestřené na mlate obilí, jež se má mlá- 
titi; 2. podnět k mrzutosti, k hádce (Jevíčko). 
Sado ve c, mezník (záp. Mor.). 
Sadový mak, setý (proti planému) záp. Mor. 
Sak ač, pijavý papír (Nedvědice). 

Salačka, chvojí uschlé, zčervenalé (Jevíčko); jinde prask, 
Sálať ~ lúčat, házeti, schleudern (laš.). 



- 383 — 

Salaš znamená také ovce na bačovisku: Hle, tam ženu veliký 

salaš ovec! (Francova Lhota val.). 
Šálit = sálati: Kamna sálijó (Brn.). 
Samobilej šátek, zcela bílý (N. Město). 
Samour = somár (Zábřežsko). 

Samo pas: Nechal ho na samopas, dělati co chtěl i^laš.). 
Samotížky, saně, jež člověk tahá (záp. Mor.), slov. pěší saně. 
Sam šik (-šék), sotor, podlouhlý koš rákosový záp. Mor.). 
Samutenký = samotinký (laš.). 
Sáňky, dolní skráň. 

Šapěť, šapoliť, chrčeti, chřestiti (= sípěti?) laš. 
Sazený: kráva starší má mlíko „sazený", mladá, zvláště brzy 

po teleti „prudký" (Kunštát). 
Sažit, sálati: Kamna sažijó, slonce sazí, rozpálené čelo sazí. 

V očích jí začalo sažet = jiskřiti (záp. Mor.). 
Sečkovica, řezací stolice na sečku val. . 
Sedat: Zemáky sedajú = jejich hodně pod kopcem. Žito sedá 

= je hodně pokládek. Dyž jarka sedne, bývá jí hodně 

(vých. Mor.). 
Sedlatý: kůň, prohnutý (Brň.), holub, s lyskou na čele (val.). 
Sedmikyjová, přezdívka nejsprostší kořalce (laš.). 
Sej ač, rozsévač (slov. . 

Sekavky, pl. f., „co se němá na ítrnice seká" (slov.). 
Sergaťa n. sraligaťa, bázlivec 

Sésat, nahlédati: Já ses tam = sesl jsem (Jevíčko). 
Setná řepa, strničná (Jevíčko) 
Shrknout se na někoho, shluknouti. 
S c h 1 o u b a, vychloubavosť. 

Schl op, vikýř s dveřmi, zvláště na chlévech (val. slov.). 
Schomolený n. schomelený, schoulený: Ležel tam pod mezú 

schomelený (slov.). 
Schoř: To je schoř, ten všade vleze (Jevíčkol 
Schov, uschování: On to bude mět do schovu (val.). 
Schůzka: Bylo nás tak schůzka těch dobrodiuců, sešli jsme se 

tak (Zábřežsko). 
Schvál: To pivo néni na schváT n. schvální, extra, příliš dobré 

(Zlín). 
Schovánky (pl. m.): Nanynka byla z mlsných a na schovánky 

od lepšího si ji panímáma brzy zvykla (Ždár). 



- 384 - 

Schj^trovat něco, chytře navléci, narafičiti (Zlín). 

Sichotn5^ dušn5', zádušlivý: Babička sichotná (Jevíčko). 

Sit: Šije = mrholí, pokrápí (Kunštát). 

Šikatať, chvěti se zimou (las.). 

Siia: Ječmen je ešče při sile, není ještě docela zralý. Zemáky 

sú ešče hodně při sile, nedovařené a p. (Zlín). 
Símat (snímati): Maso síniané, vepřové maso, s něhož horní 

vrstva tuku siiata (Zlín). 
Sísat (sésat), nahlížeti (han.). 
Sítka (sétka), sítko, cezák (Zábřežsko). 
Sjednat si dělníky (záp. Mor.) = najat si (vých. Mor.). 
Skáká v é mušky n. houpačky, dřepčík zelný, zool. (Prostějov). 
Sklad, seno koním za žebřík založené (Jevíčko). 
Skládanka pentliček = růžička z pentliček (val). 
Sklapoušený (-póš) klobouk, klapatý, schlíplý (záp. Mor.). 
Sklapnout: Sklapni — rozklapni ten palazór = zavři — 

otevři (Brň.). 
Ski es t i t, zbíti, zničiti: A ve se neosmělíte takovýho člověka 

sklestit? Též: sklestit vojsko (záp. Mor.). 
Sklípek, skrojek chleba (han.). 
Sklučatěný, skrčený (záp. Mor.). 
Skočitý chléb, pěkně nakyslý, vysoký pecen (N. Město). 
Skol han, kolohnát: Takové skolhan, a hrá se ješče s malema 

(Jevíčko). 
Skořistovat: Žádnému sem jak živ nic neskořistovál =^ ne- 
vzal, neukradl (Zlín). 
Skorostajka, která skoro vstává (Uh. Brod). 
Skositý, do špice zúžený (val.). 
Skrabětělý, runzelig: Má hubu skrabatěM (slov.). 
Skrajek s řepy, skrojek s chleba. 

S kr a s t : To mne skradlo ! =- ošidilo, do škody přivedlo (N. Město). 
Skřak, zákrsek (las.). 

Skřečkovať se, stavěti se jako křeček, zlobiti se (Přerov). 
Sk řehnit se: Nebudu sa s ním skřéhnit, s křikem se hádati (val.). 
Skřencovité dřevo = skřenec, houževnaté, neštípne (Jevíčko). 
Skřenčelý: řepa, ředkev = šatnatá, dřevo = neštípne (Zlín). 
Skřenčovatět: Brambory skřenčovatěly, od vody, deště 

stvrdly (záp. Mor.). 



— 385 — 

Skřěp, skřepy, pole na strmé stráni, nesjezdné, kamenité (Je- 
víčko). 
Skřívat: Celé rok skříval, chřadl (záp. Mor.). 
Skrmět, o nemocném, který posedává: Sedí skrměný (Zlín). 
Skrosnat se někde, sraěstnati se ; vkrosnat se někam, vejíti 

se ; Nemohli se do kostela vkrosnat, ani v kostele se skrosnat 

(N. Město). 
Skuhnět, kňučeti, o dětech, plačou-li ze vzdoru bez slz, greinen 

(las.). 
Sk um Ták, skrblík (.Jicko). 

Skúpánit, býti skúpáněm, lakomcem: Ten skúpán skúpání (slov. 
S kvasit: S ním nelza nic skvasiť, svésti, poříditi (val.). 
Slabav}^ trochu slabý (záp. Mor.). 
Slábnut: Voda v říce slábne, ubývá jí (Zlín). 
Slabina, část břicha dole u stehna; člověk má dvě slabiny. 
Sladec: 1. svlačec; 2. osladič (Kunštát). 
Sládiť = sTačet po něčem, číhati na něco, aby se mu dostalo: 

Co tu pořád sladíš? (Jicko) 
Slaniť se, chce se mi píti: „Co se ti pořád slaní", ptají se toho 

kdo pořád vodu pije (Zlín). 
Slávy, blýskavá zrcadélka na věnci svatebním (slov.) = han. 

tříslo. 
Slepák, slepejš (záp. Mor.). 
Slepák = slopák, piják ílaš.). 
Slepičář, zloděj slepic a vůbec drůbeže (Prostějov). 
Slepičák 1. prst, ukazováček, též vlezenec, že jím slepicím 

vogldávají, voldávají (ohledávají) záp. Mor.; 2. kurník (Ždár). 
Slitý: Jabloň slitá ovocem, plná ovoce. Byl celej slitej od 

strupů = samý striip (záp. Mor.). 
Sloboda: Pověz ty nam, pachole, kdě je tady hospoda, pro 

putničky sloboda (laš. Suš. 14) = Herberge. 
Sloj, m., vrstva v kameni (val). 
Slofúch, slota, sloták (laš.). 

Slub brat, getraut werden: Ja sem bral slub ve Slatině (laš.). 
Slunečník = slunečnice (helianthus) laš. 
Slunečnic a, ohnivé sloupy při slunci západu : Večer taká 

jasná slunečnica svítila při sluncu; jářku, už mamy po 

pohodě (laš.). 
Slunečnice, pl. í., pihy (záp. Mor.). 

25 



— 386 — 

Sluno, slunce: proti slono (Pavlíno v u Vel. Meziříňí). 

Slycha: Už je rok, a po něm slychy vidy (Kunštát). 

Slza: Nemáme ani slzy másla = nic (Tišnov). 

Smažinka kuzlenčí, smažené kozle (Ždár). 

Smésika, směska (Zábřežsko). 

Smrada -= smradák, smradTák, smradech. 

Smrdirobota, lenoch (Jicko), 

Smrtit, chodit se smrtholkou na smrtnou neděli: Děvčata jož 

posmrtile (Brů.). 
Smrtná svajba, hostina po pohrebě svobodného nebo svobodné 

(Prostějov). 
Smutný: Smutná nevím, kam se podět. Jak tam pudu smutná 

dívka ? 
Smyk: 1. nehyba, „ene smyči (táhne) jak smola"; 2. pobuda, 

tulák (las.). 
Smýkat: Ptáci na hnízdo smýčú n. vláčá — dělají si hnízdo 

(Jicko). Smýká se na mne = anfahren (Zlín). 
Snad, žízeň, jen ve rčení: Býl tam hlady a snady (Zlín). 
Sňatek, obilí na stojato : Prodali sňatky a pole pronajali (Kojetín). 
Snést: Snesl voči na dědino, pohlédl (Vyškov). 
Snídaná = snídaní (Ždár\ 
Snihovica, voda sněhová (Zlín). 
Sobek = sobec (laš '. 
Sobenýstrom, štěpovaný (Jihlavsko). 
Sobit: Ten vinohrad sem já sám sobil == založil (slov.). 
Sobit si, za své prohlašovati, za své požadovati : On si to sobí 

se vším činem val.). 
Sobný, arrogant (val.). 

Sočit: Posočovali nás, ponoukali, popouzeli (N. Město). 
Solnička, slánka. 

Somlat, -mlu: Býk somTe (o mumlavém hlase, jejž vydává roz- 
zlobený býk i člověk) Zlín. 
Somtať sa, sápati se: Netřeba sa somtať na člověka pro nic 

a za nic (val). 
Somtif n. somtať, těžce oddychovati (Kojetsko). 
S o pláň, usmrkanec (slov. val.). 
S opii dud a, kdo posmrkuje a neutírá si nosa (val.). 
Sota. udeření, ictus. od slov. sotiť = udeřiti ival.). Též stč. 

(Jag. Arch. 1888 str. 118.). 



— 387 — 

Sotoniť (int, slov. sotit? srovn. stč. sotny). Usotoni] se, unavil 

se (Roketnice). 
Soud: Bel s ňém na sódech = měl s ním proces (han.). 
Soudit: Žádné mně nesódil = nepomlouval. Posoudili se = 

pohádali se. Soudili se spolem — vadili se (záp. Mor.), 
Soukat, tkáti. 

S o umný králík, skotný (Vel. Meziříčí). 
Spačovitý kůn, který se vzpírá táhnouti (Jicko). 
Spadynka, nedozralé ovoce se stromu spadlé (záp. Mor.). 
Spálenka, spálenina na jídle: Jak se vaři při plamenu, to 

ostavaju na vrchu spalenky (na př. na bramborech černé, 

opálené skvrny) las. 
Spánek = sp<tr, nádor na trnech (záp. Mor.). 
Spaní: Modlit se na spaní = večer (záp. Mor.). 
Spára: Byla tam na mostku taková spára (díra), co moh do 

ní nohu strčit (Jicko). 
S párat: Kočky spářajú a zbúňajú, kde je co zežrat (slov.). 
Spárno: parno. 

Spatrýhat, shltati, snísti: Co ten ogar spatrýhá! (val.). 
Sperechtit, zkaziti (han.). 
Spě rek, omydlek, zbylý kousíček mýdla. 
Spě šek, spěch: Běžel spěškem = honem (slov.). 
S p é z n ó t (han.) = spajznút (val), ukrásti, spezák, zloděj (záp. M.) . 
Spíchnout se, seškorpiti se: Spíchly sme se s tětkum (las.). 
Spiknout se: Dyž se oheň spikne == vyjde (N. Město). 
Spiksa: Ved proti námi spiksu =^ brojil proti nám (Jicko). — 

To je jedna spiksa — spiklá banda (Bzenec). 
Spinka, pouto na krávu při pasení (N. Město). 
S pisk o, místo, kde kdo právě spí, ležisko mimo postel: Zastal 

sem ho ešče na spisku (val. slov.). 
S plata, splátka (Zlín). 
Spodit, všude vlésti, spouzeti, též: spodit hřích, mrzutost 

v domě (Jevíčko). 
Společňata, dvojčata (han.). 
SpoTitý chléb, černý (val.), = chorý (las.). 
Spopeliťsa: Ký dách ťa tam vynes? Ať sa nespopeKš! = 

nesletíš, nespadneš (Jicko). 
Spořit: Tráva spoří = je jí hodně. „Spoří?" Tážou se těch, kteří 

něco sklízejí. Musím si ešče něco přispořit = trávy přitrhati (hn.), 

25* 



— 388 — 

Spouzet, hledati něco nedovoleně, híinotně něco prohledávati: 

Co tam spuziš? (han.). 
Spožehovat, snísti: Všecko spožehuje (N. Město), 
Sprasnica, svině oprášená, prasátka chovající. 
Spravedlivé víno = samo v sobě, echt. 
Spravedlivě, věru, vskutku: Spravedlivě sem s tj^ma koni 

nemoh ani hnúť (Jicko). 
Spravit krávu = pokliditi. Spravuje voly, nemůže do školy 

(záp. M.). 2. Spravil si pětítku zelí = naložil (slov. val). 

3. Spravoval sem pohřeb -— vyjednával na faře (slov. 

val.) 4. Spravit se =^ vypořádat se: Tož co od toho? Ja, 

nechtě toho, sak sa spravíme! (slov. val.). 
Srážka, prohloublý járek napříč silnice, kudy voda odtéká; 

u něho „válek" n. „základ" (povýšenina, břízek): Odpo- 
činul si na základě (han.). 
S praž nik, spřeženec, společník: Ti spřažnici tam měli v jeho 

stodole obili (laš.). 
Spřeha: Pojedu do města spřeho, t. j. pojedeme dva s jedním 

vozem, každý dá 'jednoho koně a každý si něco naloží (han.). 
Spřih, spor: Máme ze sósedem takové spřih (han.). 
Sp říkat se, zříkati se, vzpírati se, protiviti se: Nespříkaj se! 

Nespříkám se, že ti to neudělám (Zlín). 
Sprouděný dítě, opařené mezi nožkaraa (záp. M.). 
Spůdnělé seno, obilí, stuchlé (Zlín). 
Spoust, příkopka napříč cestou, Mulde (záp. M.). 
Spouštka: Bože na nebi, tohle je spouštka = Boží dopu- 
štění (Ždár). 
SpražĎovat louku, s jara uhrabovati (Telč). 
Sprysk, voda na cestě nebo na poli rozlitá, v toku stupňovitě 

zmrzlá (val.). 
Spůsobit: Spůsobil si koníka, sjednal, koupil (záp. M.). 
Spůsobný, úhledný, pěkný: kabát, klobouk (val.). 
Spustek, splávek u struhy na mlýn (Vel. Meziříčí). 
Spuščenec, rozpustilec (N. Město). 

Srazit: Srazil ho s toho, Jmd von etwas abrathen, abbringen. 
Srážet tvaroh (záp. M. ; na vých. M. tužit). 
Srážet se: Voně se srážijó = stydí (Zábřežsko). 
S r á ž k a na silnici, příkopka napříč, aby voda odtékala 'Boskovsko). 
Srážka na tvaroh, lis (záp. M.). 



— 389 — 

Srditý, herzhatt (val.), 

Sřečit se: Zálesk^" se o tom sřečil s rychtářem, byl v řeči, 
mluvil o tom (ŽcTár). 

Srchůatý, naježeným : Srst na krávě, na koni byla srchnatá (las.). 

Sručí nohy: Ve dně v noci býl na srnčích nohách = k útěku 
připraven (val.). 

Srsten, srstková halouzka; srstiny = srstky (záp. M.). 

Srub, sýpka, hůra (Opavsko). 

Srubek, sklípek na mléko (val.). 

Sťa = -koliv: Sfagdo, staco, sťagde, sťagdy, sťajaký (N. Hro- 
zenkov). 

Stačit: Tá bórka stačila daleko, šla (Zábřežsko). 

Stahala, Klachel (las.). 

Stáj, půda na seno (Jimramov). 

Sta rula, stará, stařenka (jméno kravské, las.) 

Star obyty a novobytý, starobylý (Zábřežsko). 

Starý n. janek, při vazbě obilí na poli poslední pokládka; 
které dívce zůstane, dostane starého muže. Proto se po- 
smívají: Nese Jánka, dostala staryho (Prostějov). 

Stát za sebe: Ten si stoji za sebe = je zámožný (Jicko); 
na Zlínsku: Ten je za sebe. 

Stati va, pl, n., úzký, malý stav tkalcovský (výcli. M.). 

Statková ť, pyšniti se, vypínati se : Něstatkuj se tak ! Nesmíme 
se na to statkovať = zakládati si. Statkovať sobě = auf 
sich halten: No, dy tež sobě přece trochu statkujtě! (las.). 

Stejnit se s někým = stejným býti: Véšovčí se s nama ne- 
sténijó, nemají stejného s námi nářečí (han.). Naša řeč se 
sténi s těšeticko. 

Steka, stružka vykopaná na louce n. na poli, aby voda od- 
tékala (Ždár). 

Stelnica, stelná kráva. 

Stěnovica, stesaná kladka na stavbu dřevěné stěny se ho- 
dící (val.). 

Ster, něco rozetřeného: ster tabáku. 

Stezka n. stežník (záp. M.) = chodník (vých. M.). 

Stínat ruce, zalamovati (záp. M.). 

St lanový hnůj, z lesního listí (laš.). 

Stlát se: Jož se stele taky k nám = chystá se (záp. M). 

Stlúščá: Zařval jak noha stluščá = velmi silně (val.). 



— 390 — 

Sto: Ten kluk stojí sto peněz = mnoho (Vyškov), 
Stojačka: 1. obilí růstlo na stojačce = na stojato (slov., val). 

2. kytka, již mají mládenci o svatbě (las.). 
Stoják, vysokj' les, který dlouho stojí (Brií.). 
Stojan, dřevo (stojatá trouba) kterým odtéká voda z rybníka 

(Kunštát). 
Stojka, postavač, lenoch (slov.). 
Stojmem, stojmo, stojačky (las.). 
Stonat, stonu = sténati. 
Sto navy, churavý (Zábíežsko)- 
Stončit se: hósata se stončijó, dostávají stonky, peří jim 

vyrůstá (han.) 
Stoupat: Dyby jenom stopali po jeho slovech = kdyby ho 

poslechli (Zábřežsko.). 
Stra mať se koho, báti se (las.). 
Strana: Byli tam z druhej strany: helveti (mluvi-li katolík, 

a naopak). Stranama = v okolních dědinách (Brň.). 
Střapec, malý chlapec (Jevíčko). 

St řásnit se: Bode se pořád střásnit jak kohót (záp. M.). 
Strčný (han.) = ščrčný (slov.), třely, do něčeho smělý. 
Střebovať, spotřebovati: To všecko střebuje se v domě (laš.). 
Strejštitý, vrchovatý: míra, nádoba (Telč). 
Střet: do střetu íť komu — naproti (val.). 
Střelák, zub třeno vní (han.). 

Střenko, násadka, krátké ozdobné bičisko (záp. Morava). 
Strhnout: Ponáhlaj sa, ať to do večera strhneš = doděláš 

(slov., val). 
Střihnout: Dneskaj střihlo místy jak sa patří = sprchio 

(Jicko). 
Stři si ý, hubený: kráva (záp. Mor). 
Stříštit se: Řeka se stříští = chytá led (záp. Morava) = 

stříní se (val). 
Stříž (ovci) = stříhání (slov, val). 
Stři žit: Voda stííží = stříštit (Brii.). 
Strk: To je jakýsi strk = na nic člověk (Přerov). 
Strmiščena, strnisková jetelina (han.). 
Strnadit, dávati něco na vysoké nepřístupné místo: kde pak 

ses vystrnadil? dybys tak spad! (Kunštát). 
Stručná žába = ropucha (záp. Mor.). 



— 391 — 

Stroboul, strboaleček, starý zákrsek, sešlý stromek (záp. M.). 
Strojena, ženská, která se ráda fintí (val.). 
Strzub, žebřík u jeslí neb u koryta, za který se dobytku píce 
dává (las.). 

Strop č. (DačJcko). 

Strojit trávu, trhati: Trávu strojíme do koše (Dačice). 

Strouhátko (o) na perník, strohadlo na zelí (Jevíčko). 

Stroumat se, ostýchati se: Nic se nestroinete! (han.). 

Stroponit něco, int. slov. stropiti (záp. Mor.). 

Stroze na = ostružina (Vyškov). 

Strž, „jak se včil říká: stav" (slov.) t. na řece. 

Stuha obilí = stoh (záp. Mor). 

Stukať, sténati v nemoci (las.). 

Stvora: hleďte si stvoru! když někdo malý a slabý hodně 

láteří a se v před dere (Jicko). 
Stýskat se: Stýskalo se mi tam chodit, nechtělo; na vých. 

Mor. stíhalo se mi. 
Styk, vaz: zlomiti si styk (las.). 
Sudík := surdík, komůrka, nízká světnička. 
Such (soch), suchý strom (han.). 

S u c h á č, sucháu, suchoun, suchý, hubený člověk (slov,). 
Suchomel, přezdívka hubenému Jicko) 
Sul čivý, člověk zlé huby (Jimramov). 
Sumtať: Žere, tak sómce, kráva plnou hubou (Jevíčko). 
Sumtit, těžce oddychovati (Jevíčko). 

Suntit: Péro i pokažené na harmonice suntí - křapí iz. M.). 
Sunuť = sanuť, san ihan.j. 
Súpurlivý = súporný, urputný ^val.j. 
Súrať: Ale už mi súralo! ^laš.) — nahánělo. 
Surovizeň 1. sychravý čas, 2. syrové dříví (val.l 
Súš, voština. 

Suška, sušica, 1. suchý strom, 2. žena, která nemá dětí (las.). 
Sušina, suchá půda; op. mokřina (las.). 
Sušný, sušící: Na vesno vzduch už je sušnější (slov.). 
Suvka(ó) na peří, spodní cícha (Jevíčko). 
Sužovat: Už ňa s tým nesužuj = netrap, dej pokoj (val. slov.). 
Svačina, hostina, kterou vystrojí „úvodnica" kmotrům po úvodě: 

Krumlé dělajú temu maiému svačinu (Jicko). 
Svačínat = svačiti (Ždár). 



- 392 — 

Svadat, tlachati: hlópy svadání (záp. Mor.). 
Svadbit se, svatbu slaviti, o rodičích ženichových n. nevěsti- 
ných: V úterý sa u Bazalů svadbili (val.). 
Svalit: Svalil jelena = zastřelil. 
Svátek: Dé se (si) svátek = dej mi pokoj (záp. Mor.). 
Svatojánky, malé studánky, jejichž zřídlo trvá od jara do 

sv. Jana, potom vyschne (slov.). 
Svá v o Ta, svévolný člověk (slov.). 

Svěcená voda: Nepomože ti odtud ani svěcená voda =^ nic. 
Svět: Měly s ním ony tři světy — velkou potíž (val). 
Světit sa s něčím: Nebudu sa s tebú světit = dopalovat, 

cštárať (Jicko). 
Světlo, přikopá u silnice (Boskovsko). — Děvče jak světlo 

hezky (Zábřeh). 
Světová ť. na světě býti, žíti, světa užívati: Je nemocna, ona 

už něbudě dluho světovať (las.). 
Světýlko, svatojanská muška (záp. Mor.). 
Svině, pařez, na němž se dříví štípe (Jevíčko). 
Svinstvo, coll. = svinský dobytek (záp. Mor.). 
Sví se lni okno, ve svislích. 
Sví zdola, běhula, toulavá ženská (han.). 
Svobodnica, svobodná ženská (Ždár). 

Svor = 1. vor (záp. Mor.); 2. svornost: Jsou do svoru (Brň.). 
Svůj: Já sem svůj = samostatný hospodář (las.). 
Synča — ata, dítě, syneček: Já sem temu synčaťu hrubě přál 

(laš.). 
Sypká, cícha iŽdár). Jinde je sýpek peří v peřině; sypovina 

^= látka na spodní cíchu. 
Sýpnout: Ani nesyp = nedechl (Zábřežsko). 
Syro vit, býti syrovým, rozpustilým, páchati nezbedu: Ona 

syrovila (laš.). 
Syrovizeů, syrové dříví : Donesla na hřbetě také syrovizně (las.). 

Š. 
Šabalka, vězení (han.). 
Šábřít, šukati (Třešf). 

Šagá =: sak já; tak i: šagu = šakju, tágu = tak ju a p. (val.). 
Šáchor, rohožka z rákosí na pokrývání vozů (val.). 
Šáchorka, láhev rákosím n. štípaným proutím opletená (val). 



— 393 - 

Šachula, kdo na obou ramenou nosí, oboj etnik, Zwischentrager, 

Klatschmaul (las.). 
Šajtovn5% šikovný: Té se šajtovné k terno! (han.). 
Šalouch: Dělá šalóche — je ^ysný. Dělá se z něho šalóche 
= blázny, „šoufky". Te šalócho! = blázínku! (kdo se dal 
obalamoutif) (záp. Mor.). 
Šaraořít: 1. padělkovatí, šukati (záp. M.). 2. temně zníti: A co 
to tam šamoří v té naší zahrádce? Gajduje tam gajdušek sedá 
na kadlátce (Suš. 614.) 3. míhati se = šemořit se (slov. val.). 
4. baviti se, hráti si : Dítě se šamoří samo nadvoře (Jevíčko) . 
Sam šik, podlouhlý, slaměný košík = sotor (Jevíčko). 
Šapcovat, prohledávati kapsy (Třešť). 
Šarapoch, zadní příčka na saních, na které se stává (Jevíčko); 

slov. šarapatky. 
Šarmitaf, rozháněti se něčím (= šermovati) laš. 
Šástať někoho s řečum, jizlivě popichovati (Jicko). 
Šastif sa: Sem sa na tých volkech šastíl = ofikl, ošidil (Jicko). 
Šáší: 1. palaší, rákosí (slov.). 2. roždí: Chodí na šáší do lesa, 

nese šáší z lesa (Jevíčko). 
Šáší na, tráva ostřice. 
Šatnatá řepa, uvnitř dutá. 
Šatřit se koho, štítiti se, vyhýbati se komu: Kazdy se mě 

šatřil, aby mi nemusel nic dat (laš.). 
Ščagel, klacek (Brň.) == ščakél (Kunštáť. 
Ščavík, ščadlík, šťovík (Kunštát). 
Ščekula, štěkavá ženská, hubačka (laš.). 
Ščep = jabloň (záp. Mor.) 
Šče pětka, špetka (Brň.), ščepitka (Dačice). 
Š čepka, špetka (Tišnov). 
Ščepohlavá husa, s černou hlavou (Jersín). 
Ščepovat komu co, vyžvatlatí: Už mu to všecko vyščepovál 

(Kunštát). 
Ščerbatý na Třebicku a dále na západ neznají, užívají za ně 

zubatý a p. 

Ščerchat, ščerclmout, rasseln: Ščerchál klíčama. Peníze mo 

ščerchale. Ščerchla křidlo (záp. Mor.). = hrkat (vých. M.). 

Ščerchula, žena, která všecko „vyščerchá", vyslepičí (Kunštát). 

Ščerkotka, hračka dětská: dutá, dřevěná koule na topůrku, 

v ní trochu hrachu nebo kaménky (záp. Mor.). 



— 394 — 

Ščetka, kůl, „jehla". Má-li se stavěti budova, kde není pevného 

základu, vrážejí se ščetky do země a na ně se teprv staví 

základ (Loštice). 
Ščička, třapeček na val. vestě. 

Ščihlit se (ščihlět), štířiti se: Pořád se terno ščihli (han.), 
Ščimraf, syn. žuchlat, glimat: Cely děn ščimře = pojídá kra- 
jíček za krajíčkem (las.). 
Ščíplavina, štiplavá chuť: Seno nevysušené dostane ščípla- 

vinu (laš.). 
Ščírka, ještěrka (Přerov). 
Ščiv, coll. ščiví, šťovík (vých. M.). 
Ščudlat, 1 špihlat, škaredě u. bez potřeby řezati: Děti rády 

ščudlají (N. Město). 2. (iter. ščudlikat), klepati na kliku, 

aby otevřeli, když je zamčeno (han). 
Sčuhlit se, smáti se; ščuhlena (ščóhlena), děvče smíšek 

(Prostějov). 
Ščuhrat, vysychati, trouchnivěti: Posečte tú otavu, šak už to 

neporoste, bude to ščuhrat leda. Vyščuhraný chléb = 

okoralý, vyschlý (Zlín). 
Sčukat, skytati: „No počkej, šak ti bude drščka ščukat", když 

někdo jda do pole nebo přes pole, nechce s sebou vzíti 

jídla (Jicko). 
Sčůla, járek po dešti (Třebíč). 
Ščulcovať sa, uskrovůovati se: E, nebudu já sa ščulcovať, 

tak sa s tým štuTcuju (val.). 
Sčulingat, skákati o jedné noze (Brň.). 
Ščouplý, štíhlý, hubený: Tě pšence bódo ščoply = chudého 

zrna (han.). 
Sčóřánek, skrojek chleba (u Prostějova). 
Sčurnej, bujný: Na štědrý den dává se kohoutovi česneku, aby 

byl „ščurnej". 
Sebinké (šibanky, šibenice), čásť trakaře nad kolečkem na 

zad zahnutá (Prostějov). 
Šefrán = šafrán. 

Se mořit, šimrati: V noci mne cosi šemořilo za koleno (slov.). 
Šepelit, šeptati (laš.). 
Se plat, -plu, šišlati. 

Šeredit se s někým, hádati, křičeti, hašteřiti se (Jevíčko). 
Seti i na, šetlinka, suchý, hubený člověk: Taková šetlinka (laš.). 



— 395 — 

Sevcůvka, ševcová (záp. M.). 

Šiď a fa, kdo šidí (slov.). 

Šij a, vchod do sklepu. V šiji bývají hrnce s mlékem. 

Šílený: kůň = divoký (N. Město). 

Šípat 1. g-piniti: Zasípala si sukničku. Ty si šípal, já sem 

prala (val, laš.). Odtud : ušípané = prase (vlastně ušpiněné 

dobytče). 2. (šepati vískati, hledati vši (Zábi'ežsko\ 
Šíplit se, štífiti se, usmívati se. - Šíplenka, ženská, která 

se šíplí (Kun -tát). 
Šírat se, šeřiti se: Než se šíralo, bele sme jož na cestě (záp. M.). 
Sířeba (šě-), šířka velkého rozměru (Jevíčko). — Šířava, jm. 

místní, srovn. dálava, veliká vzdálenost. 
SiškoĎ, kdo má tuze naduté, „šiškaté" skráně, jako by za nimi 

šišky (knedlíky) měl (Přerov). 
Šišvor, slepená v tvrdý chumáč vlna (val.). 
Šit: Cosi se na vás šije = chystá. Už se všelico proti němu šilo. 
Šizavý, šidlavý: nádoba, která vypadá, jako by více pojala? 

než skutečně pojme (Slavkov). 
Škamrat, louditi, žebroniti (Jevíčko) - slov. reptati, domlou- 
vati někomu: vyškamrál mu. 
Šklebná, žena. která se ošklebuje. 
Šknuřit se, upejpati se: Tohle je nevěsta! Ta ví, co chce a 

nešknuří se (Ždár\ 
Skobla, ohnutý nůž s dvěma držadly na odírání opařeného 

vepře ze štětin. 
Škobrc! a už letěl. 

Škodovat, míti škodu: Škoduju 5 zl. (Zlín). 
Škrab ák, kusý, useknutý, starý srp na trávu (han.). 
Škrabat. Slováci „škrabu" jenom zemáky, jabka „krúžM" 

(krúžlat), Hanáci „škrabajo" i jabka. Škrabek (han.) 

kružélka (slov.), oškrabaná slupka s jablek. 
Škračit, škvařit (vých. M.). 
škraka, rozškračené (rozpuštěné) slaniny se škvarky (s oškvar- 

kami, val.). 
Š kr a I u p i n a, škraloup (Přerov), 
škrambal = škarbal, stará obuv (Jevíčko). 
Škrambala, kdo při chůzi nohy vláčí, 
škraů, tvář, líce: Ten má červeny škraně. Polobil ho na 

škraně (han.). 



- 396 — 

Skranóet. plačtivě prositi, ošklebovati se: Co pořád škrančíš? 

(vých. M.). 
Škrát, sněhový škraloup (val). 
Škrčet: látka trhaná skrčí. 
Škrk, škrk označuje zvuk, jejž působí látka trhaná. Škřk ven 

= ten tam (slov. (val.). 
Skřekat, škřéknút, křičeti 1. o slepici skřečící; 2. o člověku: 

Škřékl na něho. Neškřékaj na můa (slov. val.). 
Škrhelec, ornice smíšená s „kaménčím" : Ve škrhelči sa rodá 

sypké kobzóle (Jickoi. 
Škříp, kosinka, husí křídlo (val.). 
Skrně, -ete, škrííátko, malé. nevyspělé dobytče, zvláště prase, 

sele (záp. M.). 
Škrnět: Děťo ji tam škrnělo = plakalo (laš.). 
Š k r o b a ť, škrabati zemáky syrové ; oškrobiny == oškrabané slupky* 
Škronět, šklebiti se, natahovati moldánky, „škróúa" (Jevíčko). 
Škrontat: malý ve velkých botách škrontá (Brno). 
Škrpať, obuví silně o zem tříti. Odtud: škrpaný (tanec) = 

valčík: Zahrajte nam škrpaného (Jicko, laš.). 
Škrpala, kdo nohy vleče, smýká (Jicko, laš.). 
Škrtúsit, intens. škrtit (slov.). 
Škrubka, organtin (Brň.). 
Skrunty, velké, roztrhané boty (Jevíčko^. 
Škrut, kra ledová (han.). 
Škrutať se, tříti při chůzi obuví o zem z lenosti: Co pak te 

se tak škrótáš? (han.). 
Škřuf, drobounké kůstky ve vařeném mase (val.;. Nemám ani 

škřutiny sianin. 
Škutatý list, chlupatý (skuť, kudly) val. 
Skvět: Sádlo skví, když se škvaří (Jevíčko) = pšká. 
Škvrkat se, scvrkati se (N. Město). 
Skvrně t, winseln, wimmern: To děcko pořád skvrní; odtud: 

skvrně. 
Škvrzat: zmrzlý sníh škvrzá pod nohama (Jevíčko). 
Škymrat = škemrat, žebroniti (N. Město). 
Škyra, puklina, štěrbina (záp. Mor.). 
Šlahúu, dlouhý omlád z kmene vyrostlý (Jicko). 
Šlak n. člak: 1. šlépěj (záp. M.>. 2, Šlaky, okrajky sukenné: 

šlakový bačkory (Vel. Meziříčí). 



— 397 — 

Šlakovat koho, stopovati (záp. Mor.). 
Šlápota =^ šlépěj (ŽďáD. 
Šlažit, ušTažit bičem, šlehnouti (slov. val.). 
Šle ta, břidlice (laš.). 

Šlechtit se, dařiti se (o drůbeži): L'etos se nám drůbež málo 
šlechtí (Zlín). 

Šlohař, dílovedoucí v „dílně" (venkovské olejně), dokud bý- 
valy (Prostějov). 
Šlích ta u dobj^tka, kd3'ž druh druhu při trkání chlupy sedře 

a kůži prodře (han.), 
Šlinec, šlehanec od biče (N. Město). 
Šloček, nálevka z rohu, jíž se nadívají jelita (Jevíčko). 
Sloupnout, šlápnouti ( Jimramo v). 
Šlová putna, Hángebutte (laš.). 
Š mat lat, paťkati; vyšmatlaný bot. 
Šmatrcha, n. šmatera, kdo stále klopýtá, do všeho vrazí 

(záp. Morava). 
Šmidka chleba, skyvka (slov.). Srovnati jest sloveso „ušmignút" 

■=^ ukrojiti. 
Šmihel, -hTa, bič (laš.). 
Šmikaná, hra na schovávanou (Brno). 
Šmikó, šikmém (han.). 
Smikuranda, špatná ženština (Jimramov). 
Š mízný, svižný, ohebný: prut (Jicko). 
Šmuk = aksamitka (v. t.). 
Šmúr, špína na šatech (laš.). 

Šmurač, kdo „šmúrá", špatně píše, kreslí a p. (laš.). 
Šmúraf, šmurygaf, špiniti (val.). 
Šmytec, smyčec (N. Město). 
Šňůrka: Ten z toho má také šňůrko, výdělek, proíit (Jevíčko). 

= pantle (Věřovice, Jicko). 
Šomtat se, loudavě jíti; šomta, kdo se šomtá (Kunštát). 
Šoplstat se: 1. brouzdati se (N. Město). 2. Volné rukávy 

košulí, tak sa jim šopTstaly kole ruk = volně se otíraly 

(val.). 
Šotřcať někým, chopiti jej za prsa a k sobě a od sebe jím 

strkati (val.). 
Šotřůát, hrabati se, ubírati se: Šotřňál dál na horní konec 

dědiny (val.). 



- 398 - 

Soukat fazole do důlka, šprtat (záp. Mor). 

š o u 1 e k, prát z rukavice (han.). 

Souplý (6) = ščóplý, útlý, malý: noha, obratný: šóply 

dévče (Jevíčko). 
Špajdať, šraatlati, šantati nohama (las.). 
típajdavec, šmatlanec (las.); špajduTa (o ženské). 
Spára, skulina, prostor mezi dvěma staveními, zcela těsné 

k sobě nepřiléhajícími (val.). 
Š pařák, drát na cídění dýmky. 
Spatit, hyzditi: Ten obrázek kostel špatí. 
Špejlek č, špelek han., spilek slov., val. 
Speňár, největší hřebík do desek. 

Špeněk, švih vyrostlý z kořene, zvláště švestkového (Zlín). 
Špeta 1 spojené konce prstů, 2. co se mezi spojené konce 

prstů vejde: Zašlo mi za pahnozty, nemožu ani špety 

udělat. Přidajte ešče ze špetku ! (slov. val.) 
Spicák, silná motyka na štěrk a lámání kamene (N. Město), 

jinde zvaná kylhof n. krom páč. 
Špičky, sirky Zábřežsko). 

Š piho let chléb, nerovně krájeti (Brň., jinde: špihlat). 
Špichél 1. trn špidlatý (Zábřežsko). 2. hůl s příčkami, na níž 

se udí maso v komíně (Jevíčko). 
Špinit, pomlouvati. 
Špiran, dubiíika (han.). 
Špižek, dřevěná nádoba na sýr, dole širší než při vrchu = 

faska (Jevíčko). 
Špižírně, skříií na potraviny (Jevíčko). 
Špechtať, pleskati, plkotati; šplechtat se = chlemtat se, 

smáti se při mluvení (Jevíčko). 
Špfhanec: Pluh neuorál nic hliny, ostál šplhanec (Zlín). 
Šplochtat se ve vodě, blátě, šplíchati, broditi se (Jevíčko). 
Š pračka, hračka (han.). 
Špřňat sebú: házeti sebou: Rak sebú tak ve vodě špřňál 

(Zlín). 
Šprtat jabka, škrabati nožem, jako dělávají bezzubí (han.). 
Šprtala n. šprtavec, kdo šprtá nohama, šmatlavec (las.). 
Š p r u c h e 1 = šprušel, příčka žebrová (Jicko). 
Špluchtanina (o) = šplcóhta. polévka ledajaká (Jevíčko). 
Šprýiíaf. = špřňat: Ryba šprýňala, mrskala sebou (val). 



- 399 — 

Špunit se: 1. venku se špuní, je mlhavo, poprchává. 2. Špuní 

se =- natahuje kédy (raoldánky), pláče (záp. Mor.)- 
Špuněk, ob. pl. špuňky (han.) = šubry (slov,), šišvorce od 

bláta sespod ženských šatů. 
Š punk ať, ušpuňkať sukni. 

šreja: DržéJ v ruce kameň trochu šrejú = šikmém. Ve svi- 
slách je k vrchu šreja (Zlín). 
Šršůák = sršeů (Drahany). 
Šrůtka, dlouhý kus masa uzeného po délce rozpůlený, tak že 

oba díly jen na tenším konci souvisí, aby se mohla šrůtka 

pověsiti (slov., val.). 
Štáb árat, štabarco vat, působiti hřmot, zvláště přehazováním 

hřmotících věcí, na př. na komoře. Co tam pořád štabárá? 

Zlín.) 
Sta bare. hřmot (Zlín . 
Štakel, klacek (Jimramov). 

Stébel (něm. stabel) = šprušel (něm. sprosse) na žebři (laš.). 
Štěník = štynko, má 10 pásem, pásmo 40 nití, 30 pásem je 

předynko, 60 štěníků je štuka (Jevíčko . 
Štipek: Nemáme štipka chleba (Jevíčko). 
Stok, dlouhý, úzký stůl na kozlíku ve vesnických hospodách. 
Štragat sa n. štrachat sa, s nějakým břemenem po neschůdné 

cestě namáhavě jíti (slov. val.). 
Štramlať sa, namáhavě se vléci (o churavém a p.) val. 
Štrnkat, ždárat, štourati: Štrnkali do toho (záp. Mor.). 
Stul a, podkop na roli, aby voda odtékala (záp. Mor.). 
Štulísat, dopadati na nohu, kulhati, klátivě choditi (Kunštát). 
Štvrf (han.) = pídi. 
Šu dolit, vrzolit: Tak to enom šudoTílo, jak dyž muzikant žmolí 

šmigec kolofóuyjú (Zlín). 
Šúchať, tříti: ošúchaný kabát = obnošený (laš.). 
Šuchtačka = šukačka, loudavá n. nepatrná práce po domě, 

úklid a p. (val). 
Šukat, fazole do důlka postrkovati = šprtat (Jevíčko). 
Šulařka, pokladnička s dírkou na vybírání příspěvků peněž - 

ných (Brň.). 
Šulistka, zakrnělý plod (záp. Mor.). 
Šumelilo se = chumelilo (Zábřeh). 
Š um p li ca (šómplěca), metelice (han.). 



— 400 - 

Šumtaná práce = šoukavá, loudavá (Jevíčko). 

Šupat, hodné jísti: Našupái sa (val.). Šupaňa, žrádlo praseti 

ze šupek pohančených a zemáků. 
Šupina z ořeclia, z vejce = skořepina (Zábřežsko). 
Šup kat, šoupavě choditi. V těch papučách se ť&ů šupká (Zlín). 
Šuplstat se po zemi, soustavě se posouvati (Kunštát) 
Š u r p, lupínky kůže ve vlasích ; na o voci ruda, šurpivé jabko, šurpáů. 
Šury: Chodil šury múry = sem tam (Jicko). 
Šurý, šilhavý (las.). 

Šustinky z ořechů = skořepiny (od Šumberka). 
Šustka, živé, lehké děvče (han). 
Šustky, pl. f., kroupy ledové (záp. Mor.). 
Šus a, nepořádná ženská (záp. Mor.). 
Šus ať, šuškati, šeptati (las.). 
ŠušĎák, kdo loudavě práci koná (val). 
Šušniť sa s něčím, piplati se (val.). 
Šutky, dudy; napitý jak šutky (val.). 
Sútořica, vánice tvrdým sněhem drobným (val.). 
Šúvarina, plevel ve V3'mláceném obilí; nečisté obilí je sama 

šúvarina (Březová uh.) 
8 vačka, švadlena (las.). 
Švajdat: Než on se přišvajdá! rozšvajdaný, švajdavě chodit: 

šmatlavě, kolébavě (Jevíčko) - slov. val. glajdat se. 
Sváiat: Tak se to šválá v hubě jak šiška = dělá švaiky 

(žvance) laš. 
Svaiek, svalená částka nerozdělané mouky v omáčce n. ve 

chlebě (val). 
Š v alka = švadlena (laš.). 
Švancara, palice (od Velehradu). 
Švand racka německá, nesrozumitelný jazyk cizí. 
Š vandr čit, švandrkovat, mluviti cizím jazykem neznámým 

nebo vůbec rychle, nesrozumitelné. 
Švejhat, šmatlat: sešvejhané boty (N. Město). 
Šverc, pašer. 

Švih, ocas hovězího dobytka (Jevíčko). 
Švih o lit, šveholiti, štěbetati, hovořiti (záp. Mor.). 
Švihovec, březový prut na děti. 

Š v i h ý c n ú ť, int. slov. švihnut, uhoditi : Švihýct měchem o zem (val.). 
Švrné -ěte, malé dítě (Holešov), jinde skvrně. 



— 401 — 

T. 

Tahák, tahadlo u pumpj^ (Jevíčko). 

Tahnúť: Už ně táhne na padesátý (slov. val.); olej, burčák 

= lisovati; 
Tahoun, smyčka u boty, za kterou se bota na nohu natahuje 

(Jevíčko) = natahač (Zlín). 
Taják = tak jak (val.). 
Tajový čas, Tauwetter (las.). 
Tak, bez toho: Sak po něm tak nic néni (val.). 
Tak vit sa, obliskovat se: Zpoza hory sMnko už sa ťakví ve 

mhle. Mach sa enem trochu ťakvíl mezi stromy == značil 

v nejasných obrysech (val.). 
Ta lig a, dvoukolový vozík (val.). 
Tampaf se, tápati, šmatlati se po mokrém, na př. po mokré 

roli: Ten ťampala, kde se tam zas ťampá (slov.). 
Ťaňatať se, -cu se, potáceti se (las.). 
Ta utery, pl. f., Spielmarken (Třešť), 
Ta ran, beran na zarážení kolu (las.). 
Taras: 1. chvojí: Šle na taras do lesa (Zábřežsko); 2. Zed ve 

studni, podezdívka zahrady, pole na stráni (Jevíčko). 
Tarazgat = taráňat, pokřikovati (val.). 
Tarča: Natahuje tarču = má hubu na pekáč, pláče (Zlín). 
Tarčit se: Proč se tarčíš? = durdíš? (Zlín). 
T ar tas, hluk (záp. Mor.). 
Taťúchy, pl. m., klechtanice, nedobře připravované jídlo : Také 

ťaťuchy ja nerad (las.). 
Ta žitý kameň, podlouhlý. 

Tejcit, dychtiti, toužiti: Tejcí do domova (N. Město). 
Tejdenek = týden: Před tejdenkem, v tejdenku (Jemnice). 
Teka (týká, tyká), tyč chmelová (han.). 
Tělatník: Kráva má cosi v tělatníku, Gebármutter (las.). 
Tělesnosť, euf. ženská hanba, jako „přirození" mužské (las.). 
Tělúch, telátko (přezdívkou), hlupáček (las.). 
Temno mluvit, šeptem. 
Ténka (týnka), tyčka (záp. Mor.). 

Tenko, málo: Po tenku jich tam bylo. Máme peněz po tenku. 
Tenký hlas, vysoký (op. tlustý). 

Teplo: Rybník se loví na tři tepla = každý třetí rok (Telč). 
Teplý, bohatý: To je teplý strýc, má nekerý tisíc. 

26 



— 402 — 

Těr, rybí semeno (ryby se třou). 

Těřazg, drobné, ostré kamenci (val.). 

Terazky = teraz, nyní (las.). 

Terš, f. — e, tíže (záp. Mor.). 

Těžko: Varatj (vari), bo mam těžko (t. j. nésti, vésti), těžko 

nesu, vezu (las.). 
Tichopad, tichošlápek (las.). 

Tichý: Byi sem s tichu dušú = ani sem nedutal (Zlín). 
Tíňa = tín, stín: Chodi jak tiňa (las.). 
Tínif: Jak je ke štvrtéj hodině, tož tam už tíní, je stín, 

slunce nesvítí (slov., val.). 
Tížit se: Bože, netíží sa mu ešče na staré kolena = práce 

mu není obtížná (Jicko). 
Tkáni ce, krajky (Slezsko). 

Tlapor, roztlápaný. široký kravinec n. krombožinec (las.). 
Tlaskomina, laskominy (Telč). 
Tli pat: Vápno tKpe, t. j. když se hasí dělá: tlap, tlap, tlap! 

(las.). 
Točeni ca: 1. točení, 2. Ringelspiel = točák (val.). 
Točenice u dveří, panty, na nichž se otáčejí dvéře (Cidru- 

žice). 
Ť ohnat se (záp. Mor.) = těhnit sa, (slov. val.) tlačiti se. 
Toli = tolik (han.) 

Topit máslo, vyvarovati, rozpouštěti (vých. Mor.). 
T opor o, držadlo u lžíce (Jemnice), u Želetavy: pořišče. 
Toto: Lidé by se chystali set, a toto nechce pršet. Dyž toto 

pořád prší! (Zlín). 
Totry, troud, práchno: Dřevo suché jak tStry (Jevíčko). 
Ťpať, cpáti: Ťpal po plnej hubě (las.). 
Tragat někoho někam, strkati (han. . 
Trak: V traku nějakým musela bét = v nebezpečenstvjó (Zá- 

břežsko). 
Třas na, třepení, charpie (las). 
Třást se: Ta pověst se pořád třásla mezi lidem = kolovala, 

udržovala se (Zlín). 
Tratit: Nádoba tratí = teče, je puklá (Kunštát). 
Trávit: Tam se dobře tráví = jí (Žďár). 
Travlena, trávnice, travařka, Grasmagd (han.). 
TrdloĎ, člověk hloupý „jak trdlo" (slov.). 



— 40.3 — 

Treperenda, povídavá žena (záp. Mor.). 

Trhař, kdo žene voly na trh (Dačice). 

Trho visko, tržiště (Zlín). 

Try (trý): Ani stéblo na try nepřeloží (Telč). 

Tišiny, zbytky od krmení koní na cestě (val). 

Tříska, dračka (záp. Mor.). 

Tříslo n. stříslo, ozdůbka ze žlutých drátečků na pentlíku 

nevěstině (han.). 
Tříšť, led s vodou (záp. Mor.). 
Trkačka = kráva (potupně). Má ve chlívě než jedno trkačkó 

(Prostějovy 
Trkat: Trkalo ho dobré bydlo. 
Trki^^ podnapilý [yalX 
Trmat se, trmáceti se: Nebylo třeba toho dalekého trmání 

(val.). 
Třnec, mladý trnový (švestkový) stromek (slov., val), 
Trnovec, trnový prut. 
Troch n. trok, drak (Zábřežsko). 
Trolit se, drobiti, rozpadávati se (las.). 

Trombasa: Te trombaso = troubo (Brň.). 
Tropo nit, tropiti: Otec to netroponil, t. nekouřil (Dačice). 
Troud nik (o) 1. trubec včelí, 2. škatulka na sirky (za stará 
na troud) Jevíčko. 

Trpce: Já su doma trpce = mně je trpko (N. Město). 

Trpět: Já jeoom vo to trpím, aby . . . = usiluju (Kunštát). 

Trtat, trckat, trckem běžet, trippeln (val.). 

Trtoň, blázínek, střeštěnec (Jicko). 

Trtožit sa s kým, tahati, trhati (val.). 

Trubkovat pole, drenážovati (Zlín). 

Truc s gen. : On je truc toho a toho = právě takový jako 

ten a ten (slov., val.). 
Trudit: Pořád mu trudí je nevrlý, nespokojen. Což ti trudí? 

(han.) 
Trudka, trudovatá žába, ropucha (N. Město). 
Truchlenka, osoba upejpavá, nemluvná (Slavkov). 
Trut, trubec včelí (vých. Mor., Slezsko). 
Trvácnosť = trvajícnosf (od Bzence). 
Třžiť, smlouvati: kupila netřžený hrnec (val.). 

2ti* 



- 404 — 

Trž kať ovce, rozdělovati. Když pase jeden ovčák několika 
liospodáíům ovce, přižene ovce před statek, z kterého 
některé jsou, volá: trž, trž, trž, trž! Ovce z toho statku 
samy od stáda se oddělí a domů pospíchají (val). 

Tudlikat: Tudliká na tudlikačku, píská, hraje (posměšně) 
Zlín. 

Tuchnúť: Ve sklepě tucline = cítit stuchlinu (slov., val). 

Tulačiť sa int. slov. túlať sa (val). 

Tu laj, násadka k dlátu (Lukovany). 

Tu Taj a, Tolpel (las.). 

Tulčatý: kyj, kůl, sochor, co je zakončeno do tupá jako 
tulec (las.). 

Tunka, lněné semeno (Třebíči. 

Ťupek, kousek, drobet: Nemám fupka pole; fupinek, drobinek 
(Jevíčko). 

Tur činka, vonička (kytka) z mařího listu, čibru a šalfije. 

(Brod). 
Tur nit se, dychtiti: Býl všecek sturněný, dychti v, co by už 

tam byl (Zlín). 
Ťuýk = ťuhýk, sejček (val.). 
Tuze han. a záp. Mor. = velice (vých. Mor.). 
Tvrdina: Ja nejsem taká tvrdina, tak tvrd}^, necitný člověk 

(las.). 
Tvrdý: Dnes je tam tvrdý mráz. Byla už tvrdá tma, dyž sem 

šél s pole. Býi tam do tvrdý tmy. — Tvrdá daň = přímá 

(Třešť). Je tvrdý na učení. Tvrdé obilí — žito a pšenice. 
Tvrzení, kšandy u trakaře (han.). 
Tyčka záp Mor. = žrd u. žerd (vých. Mor.). 
Tylec na sekyře, motyce atd , část při topoře opačná k ostří, 

jíž se zatlouká. 
Typle, trámy na strop (Jevíčko). 
Ty řiť, běžeti: Ale musiš hodně tyřiť. Nono, to ja tam při- 

tyřim = doběhnu (laš.). 

U. 

Ubezdušit (hobezdošet), zabiti (záp M.). 
Ubezoumit (ubezhomit), ukonejšiti, uchlácholiti (Kunštát — 
Jevíčko). 



— 405 — 

Ubohý: chvála, pýcha, t. j. toho, kdo se nemá čím chlubiti, 

pyšniti (Jicko) 
Ubožiť: Lecikdo krejcar si uboži = vyprosí, vyptá (las.). 
Ubytá: Je to na ubytu = ještě to „ujde" (geht an!). Bylo 

s ním ešče na ubytu — „k vydržení" (auszuhalten) val. 
Úcta : Hospodář nalil a podával úctu = zavdával. Úcta po 

funuse = počastování (Ždár). 
Ucupánek (hocopánek), malé dítě, které se učí chodit a 

mnoho se unaví = ucupá (záp M.). 
Učáchaný, ubrodéný, ucouraný (las.). 
Učík, ujec, vepřový žaludek (han). 
Účinlivý člověk, úslužný (Kunštát). 
Učkat někoho, čekati, až odejde: Učkal je = jak odešli, vlezl 

do stavení a kradl. 
Učni ca, Lehrmádel (Přerov). 
Udatný (ódatně), hrdý (Zábřeh) 
Ú délek (hódělek) 1. habitus, vzrůst: Ten má pěkné hódélek. 

2. učarováno: Máme hódělek = krávě uděláno (záp. M.). 

3. lajdák (Zábřežsko). 

Údoj, vydojení, mléko na jedno podojení vydojené: ranní, ve- 
černí údoj. Kráva dá taR s mas na údoj = na jedno 
podojení (val). 

Udřeť sa na někoho, osopiti se val). 

Ugrabaný, grabatý — nešikovný, neobratný (las.). 

Uhampésat se, utahati, unaviti se (Kunštát). 

Uhanbit se: Já sem sa uhaůbila ternu = zato zastyděla 
(Pomoraví slov.). 

Uhel, socha, sloup v parkaně (Jevíčko). 

Uhlazkaný, uhlazený (las.). 

UhTisko, místo, kde hořel oheň, na př. na poli (Zlín). 

Uhnout něco, ukliditi: Uhnuli dřevo (Zábřežsko). 

Uhodiť se: „Budě pršet?" „Kdo vi, jak se ešče uhodi," t. j. 
bude-li, či nebude, jaká bude „pohoda". 

Ú h o r o v a t, úhořit pole, nechati úhorem. 

Úhrabečník (hohrabečnik), hohrabečne koš (Jevíčko). 

Uhřasnút se, uleknouti se. 

Uhraziť sa, uleknouti se (val.). 

U h r d 1 i ť se, uškrtiti : Pták strčil hlavu do putliny a uhrdfíl 
se (laš.). 



— 406 — 

Uhýlit se (ólitílet), ztratiti se, na zmar přijíti: Ohelél se na 
vojně. Kačena se nám óhéléla (han.). 

Ucházet: Cesty mu ucházelo = ubývalo (N. Město). 

Úchmatek — uch^^tka: Dělám to enom tak na úchraatek, 
t. j. tehdy, když zbude chvilka od jiné práce (val.). 

UchmúTit sa, uchmulovať sa, usmáti se potutelně: Svagera 
sa enem uchmuTovál (val ). 

UchmúTený čas, zachmoulený, pošmourný (las.). 

Uja (huja), veliký ujec = vepřový žaludek (Nov. Město). 

Ujat: Kdo jednou grunt ujme, ať si pak splácí a druhé po- 
dělí (Ždár.). 

Ujatý: Role sú všecky ujaté = zaplhněné, pýřem, neplechou 
zarostlé (Jicko). 

Ukazovat se: Žito se pěkně ukazovalo = na žito byla pěkná 
ukážka, naděje dobré žně (Zlín). 

Úklid ný: dívka oklědná, která dobře a ráda uklízí (Zábřežsko). 

Úkol. Hrnčíři na výročním trhu neprodané zboží rozdělí „na 
úkoly", na díly. V každém úkole je zboží různého druhu 
a rozdílné velikosti, a úkoly se prodávají po stejné ceně. — 
Děvčice, které do půlnoci u muziky sedí. zůstanou „na 
úkoly" po půlnoci, až se vzácnější tanečnice vytančí 
(slov. val.). 

Uk o sinový, kosinovatý, na kosinu sestřihnutý: Ma fortuch 
ukosinovy =^ cviklový (laš.\ 

Ukrůalec, veliký klacek (N. Město). 

Ukrčit se: Ukrčili se ledakde za chrást, skryli. Netřeba se ti 
ukrčovat =^ „táhnouti zpět" (!) Zlín. 

Ukřu pnout kus cukru, hrnca = ukousnouti, uraziti. 

Ulakomit se: Ulakomil sem se na to = upřel jsem se na 
to, že to musím míti a koupil to, třeba to za ty peníze 
ani nestálo. Ulakomila se na pentličky = dala se zaslepiti 
a ukradla je (val.). 

Ulehnout: Už to ulehlo, utichlo. 

Úleja, úlicha, silný liják: Úleja jakási přišla, o tož chalupy 
sbíralo a dolů jich neslo (val). 

Úlek (holek), uleknutí (záp. M.). 

Ulíhnout se: Tele se ulíhlo, house se vy lihlo. 

Ulizo vat: Eozína dycky o to ulizovala, zasazovala se o to (val.). 

Úloha: To byly oulohy od Boha = uložení (N. Město). 



— 407 — 

Uiomný, nemajetný, ubohý: Un něni tak ulomny, že by vam 

němoh dať daš). 
Uminek, předsevzetí, úmysl 
Umíněný, svéhlavý. 
Um lad, tráva pýřovitá nebo z obilí vytroušeného vyrostlé osení 

na zvrženině (Jicko). 
Umrle: Na to sem umrle zapomněl = jako na smrť, načisto 

(Jevíčko). 
Umžiganěc, kdo mžiká, mžourá očima (las.). 
Unáhli na, unáhlení, unáhlenosť: Pověděla sem to z unahíiny 

(las.). 
Unes: Ta husa je s ounes, je jí co nésti, těžká (N. Město). 
Úp ad (hópad): 1. náledí, kluzko, že by upadl (záp. M.). 2. špatné 

počasí (Brň.). 
Upadůvka = padavka, ovoce nezralé spadlé (han.). 
Upojať s i = uvzat si, předsevzíti: UpojaTí si, že zítra půjdu 
^ (laš.). 
Upoly (strslov. apoly), v boky, za boky: Chytil ho úpoly a 

praščíl ním o zem (slov. val.). 
Upracovat se: Dyž se člověk upracuje, musí si odpočinouti. 
Upřít si, umíniti si: Upřel si, že půjde do světa (vých. Mor.). 
Urana, uranění, poranění, poškození : To něbudě bez urany (laš.). 
Uřeknúť se s někým, umluviti se (laš.). 
Ú řezník, tlustší vlna na vyšívání límce u obojku (St. Hrozenkov). 
Urúbanina, Hauwunde (laš.). 
Urvalý, hrubý, kdo se rád rve: Ostalo tam trochu těch bijáků 

a urvaM (val). 
Uskočit: Moc mu uskočilo, ubylo očekávaného výtěžku, zisku. 
U smýkaný, aufbrausend, kdo se hned na jiného usmýkne, hned 

se obrazí (slov.). 
Usotonit, do smrti utrápiti, utýrati (Jevíčko). 
Us pávka, ukolébavka, čím koho uspávají, na př. dítě písničkou : 

To byla pro mně uspávka (Přerov). 
Uspí raný, kdo se rád spírá, pře (val). 
Uspíšit se, přenáhlít se: Uspíšil se (N. Město). 
Ustrčiť: Ustrčil to na něho = svedl (laš.). 
U strkat na něco, ukazovati, vytýkati něco: Družba ženichů 

ustřkál na to, že nevěsta nemá zubů (val). 
Ustrnožit, ukládati něco (na př. dříví) na lehko (laš.). 



— 408 — 

Ustukaný, kdo rád stuká, stone, naříká: Stukala ustukaný. 

Ona je taká ustukaná — ufůukaná (las.). 
Ústupek, římsa, granec u kamen: Kamna s dvojatým ústupkem 

(val.). 
Uščeknout haluz (záp. Mor.). = uščignút (výcli. Mor.). 
Ušpajdaný, vyšraatlaný (laš.). 
Uš pilin út, uklouznouti: Nohy se mu ušplhl}^, a špluch tam, 

hned býl po krk ve vodě (Zlín). 
Uščuraný (hóščórane) chléb, obeschlý, okoralý (Jevíčko). 
Ušvažiť, ušvácnúť, ukrojiti veliký kus: Ale sis ušvažíl skybu 
^ (val.). 

Utah (hótah): To je s ůém hótah, je ho co utáhnouti (záp. M.). 
Uťápit sa na něco, vzhlédnouti se čemu: „To si vzal plezmero 

robu". „Ja on sa na ty peníze uťápíl" (val.). 
Utěček = utěčka, útěk: A tož my do utěčku (sme sedali) laš. 
Utěůúť sa (utěhnúť, utíhnouti se), uchýliti se, nalézti útulek; 

Mám sa aspoň de utěnúť. Nemel sa de utěnúť (val.). 
Útrat no, s útratou; neútratno, bez útraty : „Veselo a neutra tno", 

když se zadarmo lze veseliti (laš.). 
Utřidupa, dotěrný patolízal (laš.). 
Utúlaný, kdo se rád toulá (val.). 
Utupnúť, kousek něčeho uraziti (Jicko). 
Úturlivý, nesmělý, tichý (val.). 

Uvalí to: Němá te roboty uvalito, navalené, mnoho (laš.). 
Úvar, úvarek, mokřina na poli, produch (záp. Mor.). 
Uvěrý šindel, prohnutý, skřivený (Kunštát). 
Uvíka, co se dává na uvíjení nití do klubka, na př, kousek 

papíru (Třebíče 
Úvitek (hóvitek) něčeho, otýpečka a p. (záp. Mor.). 
Uvožgřený: Děti mají uvožgřenú hubu, když si slzy rozmažou 

po špinavé tváři (val.). 

Úvratě n. úvraťa, pl. f. == souvrat. 

Ú vršek (ovršek), kopeček, vršek (Loštice). 

Uzenka — uzené maso (záp. Mor.). 

U z í b n ú t, zmrznouti : Zemáky uzíbly. Uzíblo mi ucho (slov. val.). 

Uzvářaný, uhřátý, rozpařený: Doběhl dóm všecek uzvářaný 

(slov.i. 
Uzvorýůaný, ubečený, uplakaný (val.). 
Užímat se, unaviti se: Tó prácó se pořádně úžíme (záp. M.). 



— 409 — 

V. 

Vadit na někoho, někoho kárati, někomu láti: Všeci na ňu 
vadijo. Já na něho vadívám (Zábřežsko). 

Váha: dělá, jde svó váho = pohodlně (záp. Mor.). 

Vak se (pl. m.), klouby (val.). 

Vál n. válek plátna — štůčka (las.). 

Vál a vaTačka, správa na válení prádla na stole. Na vál (válec) 
se prádlo namotá a valačkou (deskou s rukovětí) se pře- 
tahuje (Zlín). 

Vaiaščica, sekyrka, obušek (uh.l 

Valgáč, zavalitý, stloustlý, neohrabaný: pes, jehně i člověk (val.). 

V a li buk, silák. 

Valigura, tlustý, neohrabaný člověk (val.). 

VaTiť: Koně valá zuby = pozbývají zubů (Jicko). Val se = 

hybaj. 
Vampala, sochor, kterým se navaluje kládí, ťulpas (Jevíčko). 
Vandrák, vandrovní (N. Město). 
Vař = vařivo (Jevíčko). 
Varat (vari): l. Varaj mi s cesty (vyhni). Varaj tě preč. Vyvaral 

furmanovi. 2. Varajtě ten stolek = odstavte, oddělejte (las.). 
Vargatý (syn. sporý, sobný), silný tělem, zavalitý (Jicko). 
Var ho vat, hlídati: Domácího zioděja něuvarhuješ (las.). 
Vaří buchta (las.) = vařbuchta. 

V ar mula, nimra, hlupák (las). 

Vastrž: 1. průtok (han.); 2. = výcuch (v. t.). 

Vatrál, ovčácká hůl (val). 

Vatrč pantliček, svazek (N. Město). 

Vazák, úvazek, má kůň na krku a přivazuje se zan (Jevíčko). 

Vázanek = vázané (las.). 

Vázanka, šňůrka (val.). 

Vážka, vázání obilí: Dali sme se do vážky (slov.). 

Važinka zr babulka, husa (záp. Mor.). 

Vážnice, studně s váhou (záp. Mor.). 

V bacat, vházeti: Všecko vbácala na lůžko (vých. Mor.). 
Včely robu 1. přiky (= na teplo, najlepši); 2. pozdel (= na stu- 
deno); 3. z okošiny (šikmo) laš. 

V č í n ě = štěně (záp. Mor.). 

Vděčný býti někomu, posloužiti komu něčím, ochotným býti: 
Nechce byť vděčným druhém (val). 



— 410 — 

Vděč on, člověk, který se příliš vděčí, úlisník, podlézavec (val). 

Vdlachmat se, vtlačiti se: Vdlachmál sa za stůl (vých. M.). 

Večmat n. liečmat se do něčeho: tlačiti, cpáti se (záp. Mor.). 

Vědět, znáti: Nevěděl své nohy (byl opilý) Jevíčko. 

Vědmo: Už měli o tom vědmo = vědomost (val). 

Vědro vodě = okov (Loštice). 

Věk: Stromy nechcou věk vydržet = 30 let (Dačicko). Věk jí 
(stodole) život skrátil = „zub času". Věk svého života to 
neudělám =^ jak živ. 

Velebný otec = farář, velebný pán = kaplan (Zábřežsko). 

Vel niky, veliké oči: Ten vevaloje velníke (Brno). 

Vemnat: Kráva vemná, dostává vemeno (Jevíčko). 

Věnčí: Na věnčí = ven, na venčó = venku (Zábřežsko). 

Ven ční = venkovský, přespolní: venčni lédi (han.). 

Věřte = věrn: Je to věřte divné na tom světě (slov. val). 

Věrně: Enom co věrně odešel == právě, sotva (val). 

Vérovat (výr?), brečet (záp. Mor.) = chodit po věrách, lelko- 
vati. Nevéruj a děle! (Jevíčko) — nelelkuj. 

Věrovat se, dušovati se: Zavěruj se! (záp. Mor.). 

Ves č. (Jemnicko, Dačicko, Telecko) — mor. dědina. 

Veselnický, svatební: Sedí za veselnickým stolem (laš.). 

Vesno, jaro: na vesno, do vesna, od vesna (vých. Mor.). 

Vést: Co tě vede! = co se ti nezdá! Ale kde, panímámo, co 
vás vede, tak nemyslím (Ždár). 

V e t e k : na vetku, v poslední čtvrt měsíce '(laš.). 

Vetit se: Už se tak všelijak vetíme, „sich fretten". Tak tak 

že se vyvetíme = vystačíme (N. Město . 
Větřica, Wirbelwind: Dyž padne dolů hubou, větřica přestane 

(N, Město). 
Větřit se, plašiti se: Dobytek se větří (záp. Mor.). 
Vetula (rom.), neoprčená koza: Ostala mi vetuM (val). 
Ve valit: Všecko mu vevalila: matka nejmladšímu všecko dala 

na úkor ostatních (Zlín). 
Veznaskrz promoknul, durch und durch (laš.). 
Vchod: Přišel nam vchod naproti vo (laš.). 
Vidět: A vidíte šla tam! A vidíte nepřišel! 

V i d I y hnojně, v i d 1 i c e pl železné na dlouhém topůrku dřevěném o 

dvou zubech ; jeden zub se zastrčí do ucha hrnce, druhý se zapře 
o hrnec a tak se hrnec vsází do kamen. Vidličky na jídlo. 



— 411 — 

Vích n. víclia, hájička, výstraha od škody na poli. 

Vikýř n. vejkliř = vích (záp. Mor.). 

Víno, hrozen vinný (Ždár.). 

Vinohrad, réva vinná (N. Město), 

Vinovatý = vinen (val.). 

Vinutí, tkanivo: plátno, kanafas: Má plné truhl}' vinutí (Ždár). 

Vír n. zvír, víra, vyvírající voda, zřídlo (záp. Mor,). 

Víra: Dal mu to na viru := na úvěr. Mate tam ešče viru? (laš.). 

Virgať, glotzen: Co tam virgáš? (han.). 

Víro, zhlaĎ, prohlubeň v potoku (záp. Mor.). 

Virvál, virvas, křik, šramot (Jevíčko). 

Visačky (pl. fem): Nastražil smyčku na visačky = visící na 

ohnutém stromku (Zlín). 
Visák, pantle visící z lelíka děvčat valašskj^ch. 
Vité kvítí, dělané, krámské (han). 

Vi t r a, houžev, silný březový prut napařený a skroucený (záp M.). 
Vitřit, blouzniti, zběsilým býti (han.) 
Vitrovica, pružina: Vemu-li na tě vitrovicu! (záp. Mor.). 
Vízgat = hvízdati (Brno). 
Vkročit: Vkročil mu do řeči 

Vláčný: člověk = váhavý, chléb = vazký (N. Město). 
Vláda: Už nemá vládu škodit (Zábřežsko). 
V lak a: De svó vlakó, volně, mírným krokem (han.). 
Vlasatá, holohlavá, bez šátku (Ždár). 
Viášení, žíně (Brn.) 
Vlčit se, divočiti se, vztekati se (han.). 
Vlčňáci n. vlčí prasata, lěstopádovy a proséncovy, nevědržijo 

dloho, so moc háklěvy (Prostějov). 
Vlčura, kožich vlčí kozí podšitý (han.). 
Vlezný, dotěrný (han.). 
Vlk: 1. stolice řezací (záp. Mor.). 2. Krebsschaden an Obst- 

báumen: Tu jabloň vlk žere (laš.) 
Vlomiti se, einbrechen: Prajzi sa vlomili do Moravy (slov.). 

V Rusku r. 1812 byla veliká zima a tam odtuď se vlomila 

k nám. Mráz se mu vlomil do huslí, že popukaly. 
Vůutr = vnitrák, brávek, býček, který má v nitru přirostlé 

maso, tajnou vadu (laš.). 
Vob řeznice, stolice řezací; na ní „kobyla" a v kobyle hlava 

(Zábřežsko). 



- 412 — 

Vo burky = borůvky. Vrbiivky jim podobné rostou na 

mezích a mají po jednom zrnecku (záp. Mor.). 
Voda, euí. moč. 

Vodrhat peří = dráti (záp. Mor). 
Voharek č. Třebíč a dále západ = mor. hlaveň. 

V o ha v a, šprýmař (záp. Mor.). 

V o ha vit, dělati šprým, hlouposti (záp. Mor.). 
Voheralý při práci, šukavý (záp. Mor.\ 
Vochalebovat se, dělati se hodným (N. Město), 
Vochométat se, obcházeti, otáčeti se kolo něčeho (Jevíčko). 
Vochomůrky = muchomůrky (Dačicko). 

Voklinda, opilec (záp. Mor.). 

Vol: Ať je vol lebo nevol' = volky nevolky (slov.). 

Vol dá vat, ohledávati slepicím (záp. Mor.). 

Vol o trk, hlupák (záp. Mor.). 

Vol oušek, voleček (Dačicko). 

Vomálit: Ten nevomalí = nevezme za vděk málem (z. M,). 

Vomrlet, lenošiti (Kunštát). 

Vonička: 1. kytka z kvítí vonného, 2. z kvítí dělaného (ozdoba 
klobouku), 3. „Chodí Jurka po dědině, má v o n i č k u 
pávovou" =: páví péro (Kelč) 4. Jakékoliv péro za 
ozdobu klobouku (laš.). Srovn. péro = kytice kvítí. 

Vopendovat, obíhati lenošivé (Kunštát). 

V o s á k = vosa (Drahany). 

Vostávat, Zábřežsko a záp. Mor. ^=: bývat (vých. Mor.). 

Voschápnout se, osopiti se (Kunštát) 

Voština, ostí ječmenné (záp. Mor.). 

Vošatka č, (Vel. Meziříčí, Novoměstsko) = okřín (slov. val. 

laš.) = slaměnka (slov.), vokřín (Bystřičko), ošívka 

(Blatnica slov,), 
Voščiny — souš (laš.). 
Vošléch, pažitka ,záp. Mor.. 

V o tahy: na dlóhé votahy, rozvláčné (záp. Mor.) 
Vpíznút, vklznouti, vetříti se (val.). 
Vrabák, chrobák (Litovel). 

V rač a t n. vrančat, dotěrně prositi: o dětech, žebrácích a p. (slov.)" 
Vrána, vrchní díra ve vinném sudě (slov.). 

Vrazit hubu (jako dveřmi), hubu otvírati, zbytečně mluviti 
(Zlín), 



— 413 — 

Vraž, úzký pruh, po udeření prutem, podlitý krví (val.). 

Vřéskať, osopovati se (val.). 

Vrh 1. hod do kuželek: Na dva vrhy srazil devět. Vrhem 

= Uchem (val.). 2. tři: Ořech}', vejce a p. počítají se po 

„vrhách", 20 vrhů je kopa (Bučovice). 
Vrhnout se: Jan se vrhl do Vaculového rodu = má vlastnosti 

podobu atd. toho rodu. Vyvrhl se z rodu. 
Vrch = kopec (Zábřežsko). Bel na vrcho do dvóch = vzhůru 

(záp. M.). Janovice sú vrch kameůá r=r v J. je nejlepší 

kamení (Jicko). — Za vrchstolem seděť, na předním 

místě (las.). 
Vrchovatý: Ten člověk je hned vrchovatý = hned ho urazí, 

hned se rozhněvá; též = pyšný (las.). 
Vrchové c, vrchní, vysoká ratolest na stromě: Na dubě roste 

vrchovec. 
Vrchovisko, zřídlo (záp. M.). 

Vrch ti to, vrchovatě: Práce je až na vřchtito (Zlín\ 
Vřídlo, zřídlo (Drahany). 
Vřeténka (vřitenka), slepýš (laš.) 

Vrkačka = hrklávka: o velkonoci chlapci vrkají (záp, M.). 
Vrliny p. fem , podložky pod kládí složené na hromadu (val.). 
Vroubí n. roubí (han.), knutel (slov.), kolík, jímž se povříslo 

na snope zatahuje. 
Vroupat, broukati: Nevrópé (han.). 
Vrstvovat, ukládati obilí do vrstvy (laš.). 
Vršek: Šátek bez vrška, který má uprostřed dírku (záp. M.). 
Vršitý hrnec jablek = vrchovatý (Ždár); slov. vrchtitý. 
Vrtanka, mouka na ručním mlýnku navrtěná, i kaše z ní (laš.). 
Vrtinoha, lichotník, dvořil (laš). 
Vrtký: Vrtké břeteno, kterým se rovno vrtí; opak je 

„brdavý" (laš.). 
Vrtošiť intens. slov. vrtati: Vrtoší mu to v hlavě (laš.). 
VrůbeT, na řetěze v posledním „ohnivku" (článku) připevněný 

klínek železný, jímž se kráva do kroužky připne (vých. M.). 
Vrzugat n. vrzygať intens. slov. vrzati (val). 
Vrýpnout, strčiti: Hde zas te šande vrépla? (záp. M.). 
Vrzalka, saranče vrzavá (laš.). 
Vščrbený nůž, zubatý, štěrbinatý (val.\ 
Všelijaký: Bude to všelijaké, enom ne dobré. 



_ 414 - 

Všeiky, cizopásný hmyz na ptácích, zvláště na slepicích. 

VšeĎák = všeně, mladá veš (las.). 

Vběloupit se někam, úskočně se dostati (Kunštát). 

Vůla: Esli bude vaša viifa = bude-li vám libo. Nedali mu 

vůlu — nedovolili mu. Hostýnské děvčátka, mahí vůlu 

máte (svobodu). Náprstek g^ořatky mám na vůru dosť 

(dost a dost). 
Výbarky (vebarkě) dělat, vytáčky, Ausfliichte (Jevíčko). 
Vybarovat si, vymýšleti: Už si zas vybaruje (Zábřežsko). 
Vobobčit se: Koza, ovca se vybobčila v síni. 
Výboky pl. m. v řece = vymletá místa v břehu (slov.). 
Vybřakovať, vybrati: Zemňáky vy brakované na sázení; 

brak = druh, brak = Ausschuss (val.). 
Vybřesat se z nemoci — vykřesat, okříti (Jevíčko). 
Výcuch 1. otvor do sklepa, jímž se sypou brambory (záp. M.)- 

2. kanál močový ze chléva (han.\ též: vécocht. 
Vyčaganiť komu co, vyložiti nedo vtipnému (val.). 
Vyčágat, vybiti (han.). 

Vyčastovat dceru, dáti jí výbavu (Vel. Meziříčí). 
Výdherný 1. velmi nádherný; 2. vyhlášený (val.). 
Vydoja mléko, mléko čerstvě vy dojené; slovo „vydoja" (vl. 

přechodník) je nesklonné: Daj mi vydoja mléka (Jicko). 
Vydra povát: Aby z něho slovo vydrapovái (o nemluvovi). 
Vydrahovat zloděja: po stopě (dráze) najíti, vyslíditi (slov.). 
Vydrdať, najíti, vystarati: No, kaj si tež to vydrdal? — kdes 

to nabral? (laš.). 
Vydrndit se (drnda), vyflntit se : Do krčmy se vydrndiJa, 

doma ležek něumyía (las.). 

V ý d u m e k, výfuk, vyfouklá skořápka vaječná (záp. M.). 
Vy dýmat: Větr nam tu vydyma, vyfukuje, provívá (laš.). 
Vyhádat se: Dyž se vy hádali, krásně se bavili (Zábřežsko). 
Vyhledět: Vyhleděla si oči = švadlena šitím oslepla (slov.). 

Chlapec měl bolavý vočě, ale j5ž se z teho trocho vé- 
hleděl (Litovel). 
Vyholdaný, vyholdanec, ausgemergelt (laš.). 

V ý h o n k a, poslední hlína (brázda), která se vyoře mezi 

záhony : o k r á č k a je hlina mezi dvěma brázdami, která 
se při oračce okročí (Jicko). 



- 415 — 

Výhost, vysvědčení od ohlášek ženichovi neb nevěstě dané, 

Verkúndschein (val). 
Vyhoudat, nalézati chyby na něčem, vybírati si : Pořád vý- 
hode, jez, co ti dám (záp. M.). 

V y h o u 1 i t se, vyčasit se. 

V ý h o r (e), podeschlé osení (Jevíčko). 
Vyhorelisko, spáleniště Zábřežsko). 
Vyhřešit někomu, vyhubovati (vých. M.). 
Vyhrúžané boty, ve vodě vymočené a uschlé ( val). 
Vyjabkovať se, jabko z kloubu vyraziti: To je horši, dyž 

se vyjabkuje. Mjojarroba (žena) měla nohu vyjabkovanu (laš.). 
Vyj a re haf, využitkovati, spotřebovati: Ta kráva byia thista, 

ale že s num jezdil, to ju v tem vozíku ceíu vyjarchal (laš.). 
V}'jezda, kdo si na každého v)''jede, otevře hubu (záp. Mor.). 
Vyjídák, kdo jiné vyjídá (záp. Mor.). 
Vyjimák, kdo jiné utiskuje, na mzdě jim utrhuje (val). 
Vy kazit: Ten ú vrátník mi sníh po každúc vykazí. Tú ovsihu 

musím vykazit dyby jak. Myši mi kus žita vykaziiy. Zub 

sa mi vykazíl (val.\ 
Vykochat se z nemoci, vyžiti (Brno). 
Vykorábit sa: Včiléj sem sa vykorábila, vydala z peněz 

(Pomoraví slov.). 
Vykouřit se, vytratiti se, zmizeti nepozorovánu. 
Vykrákat se: Přece se z toho vykrákal = vyžil z nemoci (han.). 
Výkrufa, kdo si pyšně vyšlapuje, „se vykrucuje", maje na sobě 

nový oděv (han ). 
Vy k šit komu, vykudlit, vytáhati za vlasy (laš.). 
Vy ležet: Sníh vyležél rža. 
Vylízek (liznút), facka (laš.). 
Vyložit koně, z vozu vypráhnouti: Ja vyložím koně a cufnu 

s vozem (laš.). 
Vylulat: Žejdlík borovičky vyMál. Onom. výraz pro zvuk 

způsobený vzduchovými bublinami při pití z láhve (val.). 

Vymandrčit něco na někom = vymámit, herausschwindeln (val.). 

Vymknouti se, vytratiti se tajně (Jevíčko). 

Vy mnout: Kráva vymne, dostává vemeno, je stelná. 

Vy m šit, mechem vycpati (val. laš.). 

Výmyslo n. výmysToch, kdo si mnoho vymýšlí (laš.). 

Vynáloha — výloha: Měli sme s tým vynálohy (val.). 



— 416 — 

Vy namáhat se: „Dyť se všecek vy namáháš s tou řečou**, 

napomínala matka syna, aby tolik nemluvil, že chrapí 

(Dačicko). 
Vyndat, svundat, odvoundat č. —mor. vydělat, sdělat, oddělat 

(Jemnicko, Dačicko, Telecko). 
Výnos, s přehršlí ovoce (Zábrežsko). 
Vyoháóat, vybíti: Vyoháůal mu opukáJem (slov.). 
Výpada: Mně na to vejpada nejni = nejsem toho žádostiv 

(Jemnice). 
Vypadat: Všecek dobytek jim vypadal = vyhynul. 
Vy p chat, vypíchnout, vypárati: Vypchajte mi ten trn z paty. 
Vyparuchniť: Sak nelza nic vyparuchniť = vydělati něco 

málo namáhavě; intens. slov. párat (val). 
Vypohlavčit = vypohlavkovat (vých. Mor.). 
Vyplisknúf vajce, vyplisklé vajce, vejce dříve času od slepice 

snesené, které nemá skořepiny, nýbrž jen tlustou blánu na 

bílku (Jicko). 
Vypořízovat, pořízem vystrouhati (slov.). 
Vypráhnout: Vépráhlé mně prste v té vodě (Loštice). 
Výprava: S něm je hale véprava, to je véprava, t. j. dlouho 

trvá, než se vypraví (záp. Mor.). 
Vy pra v ať — vyprávať: Vypravál sa najarmak; — vyprá- 

vál, že býl na jarmaku (val.). 
Vyprkotať = vyplkotať, vybreptati (val). 
Vypškaný: Mám ešče starú cibulu, ale už je vypškaná n. vy- 

šuškaná = splasklá, vyschlá. — „Pškat" se užívá o zvuku, 

jejž vydává praskajícími bublinami vzduchovj-mi kyšící 

hmota (Přerov). 
Výřida: 1. vyřízení; 2. kdo vyřizuje: dobrý výřida (las.). 
Výrost: dospělost: do výrostu dětí. 
Vyrovnávat se: Ječmene se vyrovnávaiy (vzrůstem) a dávaly 

se do květu (slov.). 
Vyrypovať, utíkati rychlým, svižným krokem (val). 
Výsada: 1. vysazení vinohradu: Víno z výsady = na čtvrtém 

listě (v. t.) slov. 2. To je nějakej vejsada = pyšný člověk 

(Dačicei. 
Vysadit koně, vypráhnouti (Dačice). 
Vysednúť si na někoho, vyjeti: Vysednul si na mňa, že co 

sem to vyved. Vyšed na chlapy, že kerý mu to udělal (val)- 



— 417 — 

Vysýsat, vyhlížeti: Vesésal ze dveří (han.). 

Výsysa, kdo vysýsá (han.). 

Výskoček, výrostek (han.). 

Vy si á ví ť někomu, dostati se na kobylku, napáliti někoho (Jicko). 

Výslech: Hajný šel přede dnem na výslech n. na vt^slechy 

n. na kurotvy, t. j. šel vyslechnout, kde se samec ozývá a tím 

prozradí, kde se koroptve zdržují (laš.). 
Vyslotit se: Až se vyslotí = slota přestane. 
Vysmahnout na slunci = vypráhnouti (N. Město). 
Výšklebek, posměch: Sousedky na vejšklebky ty koláče ležet 

nechaly (Ždár). 
Vyšůupat: Véšnopo každý ho schořa = vyslídím (han.). 
Vyšodka, besídka (kde se vysedává) laš. 
Vysomtať sa na koho, vypeskovati koho (val.). 
Vystřížiť: Mraz vystřižil rež, vtáhl led ze země do stébla (laš.) 
Vysvátkovat se, nabyti se někde ve svátky: Už se doma 

vysvátkovál (slov.). 
Vyščerbaný zub = vyžraný (Slavkov). 
Vyščuhraný: Byla od téj trampoty všecka vyščuhraná = 

vyschlá (val). 
Vyšikovat: Sak on to vyšikuje (syn. vekličkuje): šikovně 

vyvede (záp. Mor.). 
Vyškéřiť sa, vysmáti se: Všeckým sa vyškéříl (val.). 
Výško pit barana, vy klestiti (val.). 

Vykřanif sa: Nůž sa vykřaníl: vylomil z okladiny (Jicko.). 
Výšlovka, přípřež na pomoc, když nemůže vyjeti do kopce 

(Dačicko). 
V y t á č a ť sukno z barvy = vytáčeti sukno na válec nad kotlem 

s košenilovou barvou zavěšený (val.). 
Výtažna, vynášení mrtvoly z domu o pohřebě (Líšeň). 
Vytát: Snad nákej ženich do jara vytaje! (Jimramov). 
Vytaj i t se: Sak už vidím, že sa nevytajím, tajným nezůstanu, 

tajemství nezachovám (val.). 
Výterůa, výterné žito = výtěrky z vozu při svážení obilí 

(záp. Mor.). 

Výt éry, zrno neb ulámané klasy, které se na poli vytrousí. 
Výtka, vícha na poli, hájička (záp. Mor.) 
Vytočit: Mosél to nějak vytočit, aby nás neobrazil, omluviti 
a p. (slov.). 



— 418 - 

Výtopek: Dostal výtopek, Ausputz (záp. Mor.\ 

Vytorovat, vystopovati: Vytorovali zlodéja na sypce (las.). 

Výtřasky, podávky, vidly, jimiž se potřásá sláma (Jemnice). 

Vy trčit na někoho řiť = vypučit 

Vytrhávat se: Panímáma vytrhává se ze šatů (Ždár). 

Výt rub a, žvastal, novinkář (záp. Mor.). 

Vytvrdnout: Obila nebyly ešče vytvrdlé ve stéble (slov.). 

Vytyčit se, náhle se objeviti: Kde pak ses tady vytyčil. Tři- 

letý děvčátko vytyčilo se mu před očima. Na jedno se to 

vytyčilo (záp. Mor.). 
Vytrávělý: pivo = vyvětralé, řepa = šatnavá (záp. Mor.). 
Vyvážit, vypáčiti : zJoděj vyvázli okno a vlézl do komory (slov ). 
Vyvinout si nohu, vytknouti (záp. Mor.). 
Vývratkový, z vyvráceného stromu: To byl peů vyvratkovy 

(las.). 
Vyvrsknout se: Vyvrskia sem se mu = vydrala (han.). 
Výzrada, vyzrazení las.). 

Vyzváůat: Kadě vyzvaíiaš tolko — kde se touláš (laš.). 
Vyžit = NemohJ z toho vyžit — stráviti to (Zlín). 
Vy žuchlat, vypleskat = Vy žuchlala jí to. 
Vzít se: Chlapeček se mu tam vzal = vyskytl; srovn. Kde 

ses tu vzal? (Zábřežsko). Dyž sem šil do stodoly, vzal se 

přede mnó vefiké černé pes (od Přerova). 
Vzít si. Enom si to vezmi! On už dohospodařil = jen si po- 
mysli ! Tož si ho vezměte, blázna = podívejte se, jaký to 

blázen a p. 
V zítek: Včeličky nemají žádny vzitky, nemají kde co vzíti, 

není květu (záp. Mor.). 

Z. 

Zabahnút! Máš, nač sa ti zabáhne (slov. val.). 

Zábava, překážka, co někoho někde zabaví (val). 

Zaba bulaný, zamotaný: v kožuchu (val.). 

Záběžný, kdo rád obíhá, obskakuje jiného, aby mu posloužily 

úslužný (val.). 
Zabibrat - zababrati : zabibral se (las.). 
Zabírat: Nota téj písně zabírala víc do tlustá (o nižší tónině) slov. 
Zabitek = zabíjení: Dyby byl zabitky pokluzal = kdyby si 

byl hleděl zabíjení (o řezníku) laš. 



- 419 — 

Zábižná (záběžná) děviicha, která všecko hbitě a s chutí dělá 

(Slezsko). 
Zabíinčet: Kameň vyleťél, okno zablinčeio a sesypalo se. 
Zabluščet: Zabíuščím si trochu v kamnech = zatopím (slov.). 
Zabřuděný: To už je v tom platně zabrunděne = vmazané, 

vpité (las). 
Zabudnut na něco, zapomněti (uh.). 
Zabývat: Zabejvá to za mne syn - zastává (záp. Mor.). 
Zábyvka, zabavení se (han.) 

Zacabuřatse, osopiti se: Esce se na mně zacabóřal (záp. Mor.). 
Začalápat se, zatoulati se (Prostějov). 

Záče-ete, zárodek: kuřátko, housátko ve vejci, zárodek v le- 
skovém ořechu a p. ( N. Město). 
Zadech nút si, trochu si poodpočinouti (val). 
Zadírať = zadírá snihem = mete (Jičko). 
Zadina, pozadek, zadní obilí (han.). 
Zádovec, pohřeb dítěte, jehož mrtvolu v truhle družky na 

zádech nesou (Ždánice). 
Zadřít si: Ten si zadřel! = Málo pochytil. Na chudáku si 

málo zadře (Jevíčko). 
Zahnat si: Dycky sem si pravil, že si při tom švercování 

něco zaženu (vydělám). Zaháůá si, jak može (vých. Mor.). 
Zahodit se: Rozina by sa s ním nezahodila, t. j. známostí, 

manželstvím s člověkem nehodným (val.). 
Zahradit: S tým moc nezahradíš = mnoho sis tím uepomůžeš. 

S tým lenochem nemožu nic zahradit (vých. Mor.). 
Zahubenča -ate, dítě od matky zahubené (val). 
Z á c h 1 a d, zachlazení (záp. Mor.). 
Z a c h ó d i f : Kde zachódíš ? = kam jdeš ? (Jicko). 
Z a c h o p i t někoho doma, zastati (Kyjovsko). 
Záchtivec, kdo by rád, co má druhý. 
Z a c h ý r i ť okno, dvéře, přivříti (Jicko). 
Zajíc, kámen z pod ornice vyoraný (Jevíčko). 
Zajít: Toho to zajde, a druhého zas ono (nemůže vykonati 

něco pro jiné zaměstnání). Šaty byly plesnivinou zašlé. 

Zajoch, starý zajíc (Brn.). 

Zakalitý chléb, který má zákalec (brousek) (las.). 
Zakázat si: Zakázal si u krejčířa nový kabát = objednal 
(vých. Mor.). 

27* 



— 420 — 

Základ: Koňům se „založí" seno za žebřík, mají základ (han.). 
Základná, oč se dva bylí založili, na př. 5 zl. (záp. Mor.). 
Základní sláma, která „se zakládá" (dává za žebř) dobytku 
v zimě. Zhod slámě na základ, založ kravám (Litovel). 
Zaklučitý: Do Medřiča ide cesta moc zákručito = má mnoho 

oklik (Jicko). 
Zákovka s křiváka ■= kutí (slov.). 

Zakrádat se: Zakrádál se na nás. Déšč se zakrádál, ale minul. 
Zakřívat, poléhati, kránkeln: Pořád zakřívá (Jevíčko). 
Zakřópané, umazaný (hor.). 
Zakrosnat: Zakrosná to moc místa =^ zabere. Skrosná se to 

tam všecko ^=^ směstná (Kunštát). 
Zakuklit, šátek pod bradu křížem pak v zadu zavázati (Jevíčko). 
Zakúpený, zamluven}" kupcem u prodavače (val.). 
Zálečník, záletník, tanečník při muzice (Prostějov). 
Zaleknúť sa, lekem na chvilku bj^t omámen (val.). 
Z a i e p i t zajíca, zapleščit, zabiti (val ). 
Zálibka = zalíbení: Měl nad tým zálibku (Nov. Město). 
Zalomit se do práce, zabrati se s chutí (Jevíčko). 
Zálomka: Udělali si zálomku, kerý se spáči, že zaplatí 100 zl. 

druhému = podmínku, sázku (vých. M.). 
Zaiožit koho: Založím ťa =^ dopůjčím peněz, kolik ti chybí 

(vých. M.). 
Zamanuly člověk, umíněný (Slavkov). 
Zámět zámťa, m., závěj: Tam ležel zameť sněhu. Byly 

velké zámtě (laš.). — Jinde zámět, -eti f. 
Zamimlaný = zašišman}^, zamatlaný (Brů,). 
Zamírat oči, zamhuřovati, zavírati: Oči se mi zamírajú. 
Zámis, bláto, které se najednou „zamísilo", rozdělalo na 

cihly (Jicko). 
Zámora, zmořený člověk: Chodí jak zámora. Ty zámoro! = 

zdechlino. Modrý jak zámora. 
Zamořit, umořiti: Zas Ju zamořil ten vřid (vřed) laš. 
Zamraščený, ub řečený, uplakaný (laš.). 
Zamrazit: Malé chlapce i mladé psíky zamrazují: prostrčí je 

třikráte hlavou kolovou, tím je „zamrazený", nechytne se 

ho střelená ani tata. Ostal jak zamraželý. 
Zamrknút, zatmět: Mosél se dobře ponáhlat, aby nezamrkl 

(vých. M.). 



— 421 — 

Zamru žit oči, zamhouřiti (uh.). 

Zamykáč, nůž zamykací, kudla (záp. M.). 

Zanecuděný, zanečištěný (N. Město). 

Zaneplešený: žito zaneplešené, neplechou (plevelem ) zarostlé. 

Záp ač, zápačí, strana od slunce obrácená, stinná, severní: 

Vokna só na zápač; pole na sever obrácené, nebo kam 

slunce málo dosvěcuje (Jevíčko). 
Zapamatlivý, zapoménlivý: hlava zap. (Zábřeh) 
Zapadající žena, těhotná (N. Město) 
Zápalec, člověk zlobivý (záp. M). 
Zápalek n. -ka, zapálené ovoce peckové, počínající zráti: 

Střešně byly teprú zápalky, teprú se zapalovaly, a už ich 

otrhali (Zlín). 
Zápěstky, štycle (val.). 
Záplatka, zaplacení daní, dluhův a p.: Obiíe, to je tak na 

zaplatku (las.). 

Zapleciť mašíka, vraziti mu nůž za pleco místo do malé ko- 
mory -— nedokonale zabiti (val.). 

Zápole: U Bazalů měfi zápole s chystáním na svadbu = 
práci, co dělati (val ). 

Zapraviť toporo do sekery a p. (val). 

Zaprodaný, od prodavače kupci zamluvený (val.). 

Zarábať, nakládati, zacházeti: Dosi bude s ním horší zarábať 
než on se mnú (val). 

Zařadit: Jak si kdo mohl zařadit, tak si zařadil = pomoci. 
Kdo ešče něco mél, zařadil druhém (Zlín). 

Září nať se, zařezávati se: Vůz se zaříná do blata (las). 

Zaros ty, pl. m. : V prkně z prostředka kmene ode dřeně řeza- 
ném bývají léta na plocho, jež se pak, na př. při podlaze, 
odštěpují (val.). 

Zarostlý, vousatý: Je zarostlý. Zarostál do zerzava = měl 
zrzavé vousy. 

Zarondit: Tu směnku zarondil na úřadě = nechal z neopa- 
trnosti tam, nevzal ji s sebou. 

Zaro usáné okno = zarosené (N. Město) 

Žáru ba, ohrada pole (laš.). 

Zárybník — v Zárybníku, tak i: Zabrána — v Zabrané 
(Měřín) ; jinde : Zárybničí, Zabrání. 



— 422 — 

Zaskočit: Zaskočilo ně pod mostek, když vlitne kousek jídla 

do průdušnice (val.). 
Zásměf, f., snět v obilí (záp. M.). 
Záspja, mn. záspje (zásype), závěje sněhové (záp. M.) 
Zastání: Otec má zastání od syna, syn ho zastává v práci 

(N. Město). 
Zastarat koho, se = starostí nadělati: Jeden (z dětí) mne 

tak zastará, druhý mne tak zastará. Já se zastarám a celý 

zavražím =^ Mám starostí, že nevím kudy kam (las.). 
Zastat = vystáti, vytrpěti (záp. M.). 
Zastrkadlo, držátko na péra ocelová (val). 
Zastrkovadlo, závora u dveří (Brn.). 
Zaščerčet, zaštěrkati: Udeřila sem se do dveří, tak mně zuby 

zaščerčely (slov.). 
Záščip: Má na něho záščípy — s kopce (N. Město.). 
Z á škváry, pl. f., paskudy, nezbednosti: Pacholci vyvadali na 

přistkach zaškvary, a čím věc zaškvařili, tym miTejši 

byli (las.). 
Záškleba, červánky večerní: Na západě je záškleba, budou 

větry (Telč). 
Zašustit: Krev ju zašustila — zalila (val.). 
Žát: Ledva žaje, dýchá (laš.i. 
Z á tahá: To bylo zátahy, opletaček (Přerov). 
Zatarastit něco někam, založiti, že potom nesnadno nalézti 

(záp. Mor.); na Brň. zataraždit. 
Za tasený: Ma zuby n. škraně zatasene = zaťaté, zatisnuté (laš.) 
Zátesek n. zátinek, vrub na kole vytesaný (slov.). 
Zatknout se, zadusiti se (Jemnice). 
Zátopy, doba denní, kdy se v jizbách topí (val). 
Zátoka, louka, okolo které voda se otáčí (N. Město). 
Zaťpať, iter. zatípať = zacpati (laš.). 
Zatrápit, utrápiti, usuzovati: Měla sem taky bol, myslela sem, 

že mne to zatrapi 'laš.). 
Z a trh o vat (v řečí\ koktati (N. Město). 
Zatři snít: Žaludek se zatrísní = zanečistí (záp. Mor.). 
Zatrmat: Až serakaj mňa zatrmali = zatrmáceli (slov). 
Zatřnit zahradu, trním ohraditi. 
Zatrúsit, nevědomcy kousek hořlaviny upustiti do hořlavé 

látky. 



— 423 — 

Zá tvora: 1. dřevěná pasť na tchoře; 2. posouvací trámec, jímž 

se v noci uvnitř zapíraly dvéře. 
Závala, mračno po západě slunce (las.). 
Zavázat na voklisko, na dvě vokliska = na smyčku; opak: 

na zádrmo (zádrhmo) = na suk (záp. Mor.). 
Zavdaný, trknutý, podnapilý (N. Město). 
Závirka: Éečnovali spolu na zavírce, když nevěsta ženicha 

ke dveřům vyprovodí (vých. Mor.). 
Z á Vítek, dřevěná krokev, jíž se kvádry na lihy připevňují (Jicko). 
Z á v i s t a, závistivec, závistivý člověk (od Bzence) ; na záp. Mor. 

závista. 
Zavírat na kolo, na tři kola, hamovat vůz (záp. Mor.). 
Závlaka n. závlačka, dřevěná závora ve dveřích, otvírá se 

železnou „klučkou" (val.) 
Závlažka, zavlažení : Pošlí pro pivo na závlažku (las). 
Zavadnúť, trochu provadnouti: seno, utržený list (val.). 
Zavalený, zavalitý = tělnatý. 
Závalová t, přeložený kraj přišívati po ruby (val.). 
Zavdaný: Byl trochu zavdaný = podnapilý. 
Zavřitý dvůr, jejž zavříti lze; zavřitý, který je zavřen (val). 
Zazobaný, zámožný : Ti jsou zazobaní ! 
Z a z o r i ť, ušpiniti: košulu (las.). 
Zazet, zapáliti : stodolu (Záhoří). 
Zbáhnout: Zbáhlo se mu, zachtělo. 
Zbaíáchaf koho, naplašiti, poblázniti (val). 
Zblo: jemnějšího zbla = druhu (N. Město). 
Zbla =^ zblo: Kaj jaku zblu posbiře (laš.). 
Z baňkat něco, svésti, smysliti (Jevíčko). 
Z bliknout, zahlédnouti: Jenom sem ho zblik (Zábřeh*. 
Z blina (zblinka): Něni ani zbKny (zblínky) vody ilaš.). 
Z b o r e k, stéblo (Zábrežsko). 
Z b o u z e t, dováděti (záp. Mor.). 
Zbrchat se, zbrcholit se, sebrati se, zotaviti se : Už se trochu 

zbrchál: po nemoci, po ohni a p. Při pěkné pohodě možná 

že nekerá réž se zbrchoK (slov.). 
Z b ř i d i t se, vzteknouti, zblázniti se (záp. Mor.). 
Zbřudiť se, seškareděti: Jak sem byla mlada, to sem byla 

švarná; a včilej sem je stará, to sem se zbřudila (laš.). 
Zbúřit se: Zbúřily se mi hlísty. 



— 424 -- 

Zbýčit se: 1. volek, jak se dhiho něvyřeže, potom zbyči, t. j. 
dostane býčí podobu, hlavně velikou hlavu (las.); 2. o krá- 
vách, když neostanou stelné a zdivočejí (val.). 

Zbytečný, nádherný, zbytky, přepych milující: To byli zby- 
teční lude (laš.)- 

Zbytkem: Chválí sa zbytkem —příliš. Valíš jim zbytkem jesť, 
příliš mnoho, že toho nesnědí (Jicko). 

Zbytovat (é), zjednati, opatřiti si, rozbytovat, rozdati, roz- 
marniti (Jevíčko). 

Zbývat sa, příti se: Ale co sa budeš zbývat: Přecéj to vím 
Tepší než ty (val.). 

Zbývala, kdo se rád zbývá (Jicko). 

Z d á r š a, z další vzdálenosti (val.). 

Zd!asit, zdasený ■=^ zděsiti (uh.). 

Zdědit: Na tem moc nezdědí =: nezíská (Loštice). 

Zdechla -aťa, malé a slabé neb hubené dobytče: Kupuje takové 
zdechla. Kusek masa z takého zdechTafa (laš.). 

Zdechlák, lenoch (val.). 

Zdechlovať, lenošiti: Včil enem zdechTuje (val.). 

Zdechnout: Člověk zdechne, včela umře (uh.). Potláčál si 
malíčkem tabák, aby mu ve fajce nezdechio :== nevyhaslo 
(val.). Oheň zdechl pasákům na poli (Jevíčko). 

Zdélmo, napozdél (laš.). 

Zděrec, jemnější záboj konopný, jídal se, chutnal jako potlučený 
mák (han.). 

Zděrygať, zděrovať, ubíhati hupkem (val.). 

Zdírat maso, hauteln (Zlín). 

Zdo hodnot = uhodnouti (Brň.). 

Z dolit něco = zdolati, zmoci: Toho já nezdoKm (Jicko). 

Z dra pák: Dál do zdrapáků = do kyt, v nohy, utekl (val.). 

Z dra snít: Von jenom ho zdrasnil, abě ke mně nechodil: pře- 
mluvil, odradil (Loštice). 

Zdrávnout, ozdravovati: Ode dneška bodeš zdrávnót (Brň.) 

Z dýmit, ukrásti (val.), 

Zdymnúť, utéci: Já bych z takové služby zdymnul (Jicko). 

Zedničina, zednická práce: Dělá zedničinu. 

Zéf, odtok z rybníka (Litovel). 

Zegžit se, zdivočeti: Kočky se mu zegžily (laš.). 



— 425 — 

ZeTnica, zelná voda; tak: bařinovica (voda z bařiny), lužovica 

(z luze), hruškovica (z vařených hrušek), déščovica a p. 
Zerzat, rezavěti: Nůž zazerzal (záp. Mor.). 
Z es trn ožit, slátati: ZestrnožiJ ze starého novy kabát. Přece 

to jaksi strnožíme = seženeme (peníze) las. 
Zešáliť sa: Ovca sa nám zešálila =: dostala motolicu; sešálená 

ovca = vrták (val.). 
Zeščíplavěť: Seno nevysušené doma zeščípTaví = stane se 

ščípTavým, ščíplavinou (las.). 
Zeškohřňat: Zeškohřňál na míýnku žito, ledajak semlel (Zlín). 
Zetknúť: CeM noc sem oka nezetkia = nezamhouřila (val.). 
Zevla, kdo zevluje (záp. Mor.). 
Zezihlava: Nadala mně do zezihlav; val. (?) 
Zežera = dožera, mrzutost: To je hromská zežera s týma 

děcky (Jicko). 
Zežif, vystáti: Nemožu ho ani zežít Přerov). 
Zežochovaf vlnu, vecpati do žochu (val). 
Zgále = okále, oči (potupné) han. 
Zgrblík, zakrnělý človíček (Brn.). Srovn. slov. zgrbnút, zgabnút 

= zdechnouti. 
Zgrbíoš = zdechloš, churavec (potupně) las. 
Zgrnatět, zgrnatělé dřevo, zatuchlé, nahnilé (Jevíčko). 
Zgrýňať (zglýňaf n. zblýňat), zpouzeti : Co pořád kdesi zgrýůáš ? 

(Jicko). 
Zgrýňala, tulák: „Zgrýúalo!" vítá se kluk, když se vrací 

z toulky (Jicko). 
Zgrysnout: Haž bodeš mět prázuyho nácka, sak te to zgrysneš ! 

= sníš (záp. Mor.). 
•Zgýbat, lakotiti nemírně (val.). 

Zgypy: Chodi enem na zgypy = toulá se po besedách (laš.). 
Zgypať ^ chodit na zgypj^ Uzgypaný, kdo chodí na zgypy. 
Zháňat: vole, lišej, boule a p. se zháná = léčením odstraňuje 

(vých. Mor.). 
Zhánka, příkopka na přič cesty, jíž se svádí voda (Jicko). 
Zhebnúť n. zgebnúť, zhynouti, umříti: Ozef zhebniU. Pořád 

zhebá = umírá neumíraje (opovržlivě) val. 
Zhečmat, někam něco všelijak vtěsnati, vtlačiti (záp. Mor.). 
Zheknúť někoho z čeho, odraditi (vých. Mor.). 
Zhlavec, poduška. 



— 426 — 

Z hnusit něco, zmačkati, zcuchati. 

Zhobárat, hovořiti (Záhoří). 

Zhonky, pl. m., co se sežene věječkou s čistého obilí; utřené 

klásky a p. 
Z ho řek lé máslo, ranzig (Telč^. 
Zhranět, zteřeti: Plátno zhranělo. 
Z hrdlit: To je chápavec, chce všecko sám zhrdliť = podělati 

(las). 
Zhřívanica, kořalka vařená s cukrem a skořici (val.). 
Zhrúbška, Corpulenz, tlouštka : Prasa do zhrubšky porostlo (las.). 
Z hlinka, toulka (Jicko). 
Zhůra = Ten němože nic dat, bo néma teho na zhuru = 

nazbyt (laš.). 
Z chybit = pochybiti- Zchybil sem, zchybil! (laš.). 
Zhuvěřelý, zbortěný = dřevo (Jevíčko). 
Ziglat, naziglať, natříti, namazati, (ve smyslu hrubším) Jicko. 
Zingra, jiskra, která vzejde uhozením něčím tvrdým o kámen, 

na př. když kůii zavadí podkovou i^Zingnút = udeřiti něčím 

tvrdým) vých. Mor. 
Zinkat, bíti něčím tvrdým (záp. Mor.). 
Z i pat, zeti: pes, vůl, drůbež zipe v horko (vých. Mor.). 
Zivnút = zgrbnút: Dybys býi račí zívnul = umřel (opo- 
vržlivě) Jicko. 
Zížd!at = Břeh zíždá = sjíždí, urývá se (Zlín). 
Zjadrnět: 1. nepřech. = jadrnvm se státi: obilí, dobytek 

a p. 2. přech. jadrným učiniti: kůň už slábl, a trochu 

ovsa ho zjadrnělo (Zlín). 
Zjava := Nekeří na zjavu .to pravili = zjevně (val.). 
Zjíždět: kde pořád zjíždíš? zháníš, se touláš (záp. Mor.). 
Zkomzit, zkaziti = De co zkomzíl (val). 
Zkříbovatět, rozpustiti odnože; když moc prší, obilí zkří- 

bovatí (val.). 
Zkřívat, zmrzati, státi na zimě: Co tó bódete zkřivat, podte 

radš do seknice! (Jevíčko). 
Z k r n u b ě t, ztyřeti, ztroudněti : dřevo, zrno, v zemi za sucha 

zkrnubí (laš.). 
Zlitý = Ščep byl zlitý jabkama = měl mnoho jablek. Až zlito 

jí bylo = hruška měla mnoho ovoce (záp. Mor.u 
Zloceř, zlá, nezdárná dcera (Orlová, laš.). Srovn. zlosyn. 



— 427 - 

Ziombidlc, kolohnát. 

Zíostiť se = zlobiti se (las.). 

Z 1 o m e c, zlomený strom (záp. Mor.). 

Ziomit: Aby nebyio ani po mém (prodavačově, který chce 

30 kr.) ani po vašem (kupujícím, který dává 20 kr.), zlo- 
míme to : dejte 25 kr. (Zlín). 
Zluskovatět, ztrudovatěti: Kadlátka zluskovatí (Zábřežsko). 
Zlý, děravý: hrnec, kabát, bota a p. (vých. Mor.). 
Zmáhat: Nemože zmáhat platu, daní a p. (vých. Mor.). Zmáhá 

mne to =- přemáhá. 
Z má lit se: Voda v ríce se zmálila = jest jí méně. 
Z m á r n i ť někoho, se světa sprovoditi (val.). 
Zmaškrtit se: Jídlo se zmaškrtí, zprotiví (Jimramov.). 
Zmateřelé obilí, ztrouchnivělé (Čas. Mus. 01. 1890 str. 162). 

Srovn. Uvedl to na matěru =: zkazil to. 
Zmatičkovaný: opilý „na matěru". 
Zmehnúť sa, zmizeti v mihu, objeviti se a mžikem zmizeti 

(val.). 
Zmést: jak by zmétl = zrovna takový: Starý je lakomý, a 

mladý jak by zmétl (v5'ch. Mor.). 
Zmetek, panchart. 
Z m i g a ť- nout prchati (han.). 

Z m i n a = zmínka : vo zajících nebylo ani zrnina (záp. Mor.). 
Zmírat = umírati: Dyby zmírala, tož tam nepůjdu (val.). 
Zmístkovatět: Jabka zmískovatěly, sflekovatěla, začala na 

některých místech hniti (Ždánice). 
Z místo vatět: Dež sem hóviděla hada, celá sem zmistovatěla 

(záp. Mor.). 
Zrn i zvát: Budem jest, až to zmizvá = zmizí, bude po tom 

(Třebíč). 
Zmotat se: Nemůžeme se na nic zmotat =- zaaoci. Už se 

zmotal na krávu. 
Zmrak: Hned na zmraku z rána padal sníh (slov. val.). 
Zmrkánka: Na zmrkánce, na večerku, k večeru (Zlín). 
Z mu sít někoho, donutiti: „Musíš tam jít!" „To bych se nato 

podíval, kdo mne zmusí." 
Zmu|kovatět: Hrách zrauškovatél = dali se do něho mušky 

(filousi) val. 



— 428 — 

Z ra ý v a t, utíkati : Ten zmývá ! Zajíc zmývá. 
Značený: Přiběhl všecek značené, uřícený, sotva dechu po- 
padaje (Jevíčko). 
Značky =: znak: Dolů značky ležat (na břichu), hoře značky 

(na hřbetě) slov. 
Z navo ta, petrolej (potupné, že se hned vzňá) záp. Mor. 
Znátko: Vo znátko lepši = o poznání, trošku; ani znatynko 

= nic (Zábřeh). 
Zne nádoby, nenadále (val.). 
Z nést se: Hvězda (padající) se pěkně znésia jak nějaký ptáček. 

Krahulec se znášá (o letě rovném). 
Zniz n. zmiz: Do zaizu = do zniku, do čistá: Dyby ně jeho, 

tovaryša, byl by ho obral do znizu (las.). 
Znojim =: Znojmo (Brň.). 
Zoban = zobák (Zábrežsko). 
Zoběný, co se dává drůbeži zobati, pozadní obilí: Měli sme 

rež taku zoběnu = bídnou, samý pozadek i laš.). 
Z o lit sa, matlati se, špiniti se; zoTit sa sněhem — broditi 

se (val.). 
Z ometat někoho, vybiti někomu (Ždár). 
Zóny, zonce. Pomrvená sláma se přemlátí, aby nezůstaly zóny 

= zrnka v kláskách (Jevíčko). 
Zore: užívá se vždy v ranožn. čísle; jedn. bylo by zora: Staň, 

Aničko, hoře, už sú bielé zore (uh.). 
Zoriť: zorí, zorilo = rozbreduje, rozbřeskuje se (uh.). 
Zpaprčený, potrhlý (val.). 
Z páru šit něco, zhotoviti, udělati (Jevíčko). 
Zpeznot (slov. zpiznút), ukrásti, „uzraout" (Jevíčko). 
Z pír ala, kdo se rád zpírá: To je kus zpíraly! 
Zpicat, zkazit, „zfušovat" : Krečiř mně zpical kabát (han.). 
Z p í t i t se, zpáčiti se (Třešť). 
Z p 1 a n t a t, zmásti, pokaziti. 
Zpouchlé (oj dřevo, nakažené vlhkem (Jevíčko). 
Zp říkat se 1. příti se. On by se pořád zpříkál, 2. zříkati se 

čeho, protiviti se čemu: Nezpříkám se, že tam nepůjdu. Já 

se ničeho nezpříkám (vých. Mor,). 
Zpsut, zkaziti (vých. Mor.). 
Zpuchnatét: Po tom deščíku zem trochu zpuchnatí -== zkypří 

(las.). 



— 429 — 

ZmýšTat o někoho: Kdo hrál, zmýšrál o druhého = hledě 
ho obehrát, ošidit. Zmýšrajú o tebe ^ ukládají ti (slov. 

val.). 
Zpúřiť se, zpíráti se, protiviti se (las.). 

Zpuštěný: Ta rola je zpuštěna hnojem, t. j. dlouho se jí ne- 
dostávalo hnoje, proto zpustla (las.). 
Zrázely, rozpustilý, nekázaný: Ty zrázelče zrázely (val.). 
Zřéct se, smluviti se, „slovo si dáti": Zřekli se, že půjdou 

spolu do světa. 
Zření, žraní v břiše (Třebíč). 
Z ručka, bičiště (Jicko). 
Zubatá = smrť; zubaté žito = štěrbinaté, zubaté slunečko je 

v zimě, kdy svítí, ale nehřeje. 
Zum bidlo — slombidlo, veliký chlap (Brno). 
Zumpidlo, třeštidlo, divoch (záp. M.). 
Zun ét, zníti. 
Zvadřit: Co v dědině zvadří, všecko donese (= uslyší). Zas 

cosi navadříls na mne (= namluvils) Zlín. 
Zván dřít: Hodně toho zvandřil =^ zkusil na vandre (Zá- 

břežsko). 
Zvědět sa: Sak sa zvíš, až Aa nebude (Jicko). 
Zvelba, paráda: S velikó zvelbo (han.). 
Zvelibat se, zotaviti se z nemoci, z neštěstí, ze škody 

(Jevíčko) 
Z v ě r e c í t. hvězda = večernice : Jak zasvítí zvěřeci, zvěř 

vécházi na pastvo (Prostějov). 
Zvěsítý = zvislý (las.). 

Zvít: Zvěl mak = vzal nohy na ramena (záp. M.). 
Zvítřit se: Koně se zvitřélé = splašily. Zvitřél by se = 

zbláznil (han.). 
Z ví ž děly, divoký. Je za tým celý zviždělé velmi toho dychtiv. 

Ty zvížděňcu! = divochu (Přerov). 
Zvlačisko, příkré, hrbolaté pole (val). 
Zvláščovat se s něčím, děliti na podíly a každému zvláště 

dávati. 

Zvoneček, dítě matky stále se držící (Jevíčko). 

Zvomytat n. zvomejkat: Toho čert zvomytal = to mu čert 

napískal, nedal mu dobře dělat (N. Město). 
Zvošívat, za uši, za vlasy vytáhat (záp. M.). 



- 430 - 

Zvrúbit: Všecky hospody zvrúbí, zevrubně projde, ani jedné 
nevynechá (val). 

Zvrzglé mléko, nakyslé (val.). 

Zvymnout: S tým zvymneš! = na tom zbiješ (pořídíš, zbo- 
hatneš a p.) Přerov. 

Zvýřený, zdivočilý (výr): Je jak zvýřený (val). 

ž. 

Žabant n. žabnál, přezdívka hochům = slota (vých. M.). 

Žabí ležky (lžíce), škeble říční (las.), jinde žabí lůžko. 

Žákat, louditi, žebroniti (záp. M.). 

Žákonit = žádat (záp. M.). 

Zandat = mamřit, žebroniti (Třebíč). 

Žaplat, dotěrně, neodbytně prositi (val.). 

Žbet = džber (Přerov). 

Žblach, žblachy, pomyje, nápoj (opovržlivě = brynda) Jicko. 

Zblo nit, žvaněti, bláboliti (Jevíčko). 

ZbTúchat, žbruchotat, dělati: žbriich! žbliich! od mokra: Tak 
mi v botoch žbTúchá (slov.). 

Žbluňa, hlupák. 

Ždár, hůl drábova (Jevíčko). 

Ždércat, drcati (záp. M.). 

Ždíbek, drobet (záp. M.). 

Ždrcat, drcati (han,). 

Ždúrnút. ždurýcnút, strčiti do někoho (val.\ 

Žebráčna, předsíů v kostele. 

Žebrák 1. zbylý kousek nedožatého obilí na poli, zbylý kousek 
nedolíčené stěny a jiné práce. 2. Slaměný panák v hadry 
oblečený, který se nese o dožínce s pole do domu hospo- 
dářova (Biod\ 

Žebraný: Vyhoral sem a mám Teda trochu teho žebraného 
chreba. Chodi žebraným chlebem == po žebrotě (laš.). 

Žebřík: Za žebřík dávat — žvýkati bago. 

Ženkla, šparák při noži na dýmku (záp. M.). 

Žgamrat = škamrat, louditi, žebroniti (Jevíčko). 

Zgavrat, dotěrně prositi, škemrati (val.). 

Žíbrat, ožíbrat, hrýzti. 

Žíbrovat se, ubírati se (posměšně), jako žibro na fukare, 
s boku na bok (han.). 



— 431 - 

Žicnout, udeřiti: Žicnu tě (záp. M.)- 

Žid. Ženské líčíce stěnu, mají na to pozor, aby nenadělaly 

„žědu" = mázů (han.). 
Židný, žádoucí, vzácný: Dyby mně pětku dal, jak mi je židny 

krejcar, já bych teho nějed. Zhnilemu je každý krok 

židny = těžký (las.). 
Žiglat: Zas žigTes na tých huslech? (o nemilém hudci) Jicko. 
Zinky (pl. f.), šňůrky pod krkem u košile (St. Hrozenkov). 
Žírník: voleček je dobry žirnik a telička je dobra žirnica (las.). 
Žirný dobytek, který dobře žere. 
Žitné, ell., t. pečivo: Přines kousek žitného. 
Živný člověk, jenž dovede svého živobytí uhijiti; řemeslo, 

které dobře obživí. 

Živý: To néni lež, to je živá pravda. Ta peřina byla sám živý 
lunt (na dobro sedrána). 

Živúcaf sa, s důrazem se dokládati „živého Boha" (Jicko). 

Žížek, člověk nenasyta, lakomec (las.). 

Žížmo, vzduch dýcháním a výpary lidskými zkažený: Tam je 

žižmo u těch Óuňkň (14 osob v malé jizbě) val. 
Žíznivět = žížlivět, řeřavým býti: Uhlí se rozžížnivěio ; 

žíznivé uhlí (Zlín . 
Žiž volek (žizmolek): Mátě pěkné zeli, su tu šikovné žižvolečky 

= chomáčky, hlávečky (laš.). 
Žlatec, svlačec (zap. M), 
Žlútek: Óekari sme, až by do pána vrchního vfézl žlútek a 

býl dobré naděje (Zlín). 
Zmat — žniu — požmaný = žmachlat, krčiti (Zlín) 
Žmikat — mžikat (han.). 

Žmoulat, žvýkati, v hubě něco opálati (N. Město). 
Žůavý, řeřavý: uhlí (záp. M.). 
Znivý oběd = dožatá (laš.). 
Žouřit se, vadit se: Požóřili se (záp. M.). 
Zrna pl, žernov; na zrnech se šrotuje (Jicko). 
Žrutný dobytek ^=: žírný (záp, M.), píce žrutná =: sporá. 
Žudlit: Požudli tú sklenku kopřivama a dobře vypláchni. Než 

já to požudTím! praví bezzubý (Zlín). 
ŽiVchat: Tak to žúchalo! (když se šlo po vlhké louce) Zlín. 
Zuchlané c, žvachlanec, žvýkanec. 



- 432 — 

Žuchlena = žuchla, tlachal. 

Žvaň a, kdo žvaní (záp. M.). 

Žvančiť, žvýkati: Kráva mi šatku požvančila (laš,). 

Žvanec hroznů, třapec (záp. M.). 

Žvaůucha = žvampMa, třepihuba, mluvka (Jicko). 

Zvápat, tlachati (záp. M.). 

Žvápoň, tlachal (záp. M.^ 

Žila, přezdívka člověku neústupnému, svárlivému (val.). 

Žímat = ždímat (záp. M.). 

Žingla, veliká, silná jehla, kterou se navlékaji šĎůrky (Zlín) 



Slovník věený. 
II. díl. 

XXV. stavení. 

Stavení znamená budovu vůbec, zvláště pak chalupu. 
„Pod!te do stavení" (do jizby), je ve stavení. Na Laších užívají 
polskouěmeckého slova buduněk. Ústava jest: a) výstavná 
budova, b) skupina budov téhož hospodáře: Tam je ústavy! — 
Staveništi říká se: miesto (uh.\ sedlisko (slov. han.). Požár 
na V. Klobucku znamená stavení a dvůr: „Můj požár stojí za 
1000 zl." — Bytnost jest byt, bývaní: Má u nich bytnost až 
do smrti." 

1. Způsob stavbj' a stavivo. 

Chalupy v horách buduji se většinou ze dřeva, „róbenica" 
(záp. Mor.). Když se chalupa buduje, položí se na zemi do čtyř 
úhlů čtyři kameny, „poduhelníky", na nich sbije se „srub" z osmi, 
devíti dřev řádně otesaných, na srub připevní se „podkiokevnice" 
(silné trámy), do nich ve dlaby vpustí se krovy a svisle, střecha 
se pobije šindelem. Nejstarší dřevěnice stavěly se z „brlin" 
(trámců z kůry neotesaných), pozdější „z dýlí" (trámcův otesa- 
ných). Na Frenštatsku spodní trám srubu slově „průtěs", horní 
„platva". „Podvažovat chalupu" znamená dolní zhnilé trámy 
vybrati a nahraditi novými. Skuliny mezi dřevy se „vymší" 
(vycpou mechem). 



— 433 — 

V kraji nejstarší chalupy byly „ti učenky" (slov. dol.) n. 
„sypanice" (záp. Mor.). Na základ z kamene vyzděný přičinily 
se mezi kůly desky tak vzdálené od sebe, jak široká měla býti 
zed; mezi ty desky sypala se hlína a utloukala se v pevnou 
hmotu, pak se desky posouvaly do délky i do výšky, až zdi 
dokola náležitých rozměrů nabyly. Na Hané za stará stavívali 
z „válků". Hlina se smísila s mrvou, z toho se uválely války, 
ty pak se kladly v zed na kamenný spodek. Později teprve na- 
staly „z denice" (val.), kamennice n. můro vánice (las.), 
z „cihel" nepálených, kteréž mají rozmanitá jména: vepřovica, 
kot, kotovica (dol.\ sploščka (Brněnsko), pucina (Zábřeh), bandúr 
(Jicko), trupla (záp. Mor.). Omítka je buď na ostro (s hrubým 
pískem, „nehlazená"), nebo na hladko. 

2. Střecha (dach, las.). 

Vazba (las. vadba) je kostra střechy mimo „krytí" (doch, 
šindel). Podél na zdi s obou stran spočívají silné trámy, řečené 
„podkrokevnice", posednice n. pozednice (záp. M.), plátvy (laš.); 
podkrokevnice spojeny jsou příčními trámy, takový trám slově 
svázka (slov.), vazák, přivazek. V podkrokevnících zapuštěny 
jsou krovy (krokva laš, krotev záp. M.) odlabanými čepy. Na 
vrchu spojeny jsou krovy příčními trámci „hambálky", na Va- 
laších též pěkně po domácku „podstupnice" jmenovanými. Na 
krovech přibity jsou „laty" (val. krokévky). — Paž a jste místo, 
kde se scházejí dvě střechy téhož stavení. Šindel na krytí 
takové paže sesekne se s jedné strany ^koso" (šikmo) a sluje 
kosák. Jinde do paže vkládají plechové koryto. - Obzajt val. 
sluje každý úhel střechy. — Slemeno (laš.) jest silný trám, 
upevněný napříč v úhlech krovů nad hambálky na podporu 
kalenice. — 

Nádmětky (sg. nádmětek) jsou trámce k dolním koncům 
krovů nastavené, na něž se nová lata přibije a tak střecha 
prodlouží. Na Laších říkají nádmětek prostoře mezi zdmi a 
střechou nad náspou, pobité deskami : „Našel sem ty vajca nad 
nádmětkem". — Kale ni ca jest hřeben střechy; došky na ni 
se kalí (laš. deptaju) v hlině, aby jí vítr nezdvihal; na Zá- 
Ijřežsku sluje řebeň (= hřeben). Kalenica došková se „ponáší-' 
(han.), n. „ukládá" (slov.) pazděřím a hlínou. — Svisle (pl. 
tantum) jsou dřevěný štít, jímž se hňra uzavírá ; na záp. Moravě 

28 



— 434 — 

tomu říkají příbedíí. — Šindelem se střecha pobíjá, dochem 
pošívá. — Řada došků na latě píivázanýcli sluje šár (šár, Zá- 
břežsko). Došky spodního, nejmenšího šáru, zastřihané šlovou 
zástřežky (han.), zástřešníky (N. Město), záklasníky (záp.M.), 
hlavaté (slov.) ; došky v rozích, zastřihované na způsob schodků, 
šlovou zárožníky. — Vikýř ve střeše sluje schíop, schlo- 
pec (slov. las.), výlet (val.), vécuch (Ivančice). - Kozub 
jest kulatý výstrček střechy nad svislemi (val.\ 

3. Podlaha, strop, h ů r a. 

Podlaha, t. j. půda v jizbě, po níž se chodí, bývala pů- 
vodně ubita z hlíny, odtud sluje většinou zem, las. lepen i ca. 
Prkenná podlaha sluje deščená zem (Vyškovsko), dlážka, 
deriny (las. „máju tam vydefované"). „Mostiť izbu" (val.) = 
dávati podlahu do světnice; mostina = deska v podlaze. — 
Strop má toto české jméno na záp. Moravě, jinde mu říkají: 
1 1 a n. 1 1 o (slov,), p o d i a h a (dol. han.), p o v a J (val. laš.). — 
Příčním trámům ve stropě u Hranic říkají hontiny. V jizbách 
větších trámy příční podepřeny jsou ještě trámem podélním, 
jemuž říkají rošt, hřada (val.), respa (laš.). Místo desek za 
stará na příční trámy kladli tlusté tyče, brliny n. dřenice 
tr haníce, stropnice (záp. Mor.). — Za české „na půdě" 
říká se nejvíce „na hůře" ; na podlaze (záp. Mor.\ na vrchu (laš.), 
na povaTe (val.), na stropě (Kunštát), na ponebí (Jihlavsko 
a Znojemsko). — Dvéře nad schody na půdu, jež se vzhůru 
otvírají, šlovou skiop, sklope c. 

4. Zápraží. 

Zápraží (Třebíčsko, Jihlavsko , náspa — na náspě (slov. 

val.), násp — na náspě (Zábřežsko), náspa - na naspěch (Ky- 

jovsko. Brněnsko), náspě -- na náspách (Jemnicko), záprseů 

(Novoměstsko), předsínek (val.), pohrádka (laš.), nálepek (uh.). 

SPřístavky. 
Hanácké chalupy mívaly přede dveřmi ž u d r. Byla to krytá 
sin dosti prostranná, jíž se vcházelo ke dveřům domovním. V jedné 
boční stěně byl obloukovitý otvor poskytující pohledu na ves, 
pod ním na podezdívce lavečka. V žudře besedovávali domácí 
i sousedé. Jinde říkají žudr (žudro, žundr, žumdr) obyčejnému 



— 435 — 

v5'klenku přede dveřmi, kterýž také sluje v ý s t u p e k, k a p 1 i č k a, 
žebrácká (slov.). Někde před chalupou b5'vají schody ke dveřům, 
nad nimi je dřevěná pa vláčka, i žundr zvaná (u Sloupu). — 
V horách na západní Moravě mají přede dveřmi dřevěný barák 
proti sněhu; na Valaších tomu říkají podstánek n. podstánčí. 
P o d s í n e k jest krytá chodba podél dřevěné chalupy (val. — 
laš. potinka - podsíůka». P ř í s i n e k jest přístavek u síůovjxh 
dveří na dvůr, — „Stál ve v i d anku" = ve dveřích, ve výstupku. 

6. Jizba, s í ů. 
Světnici na východní Moravě říkají i z b a; menší pak (pří - 
stěnek) sluje izbétka n. svědnica, na západní Moravě sekni ca, 
seknic, sednica. N á i z b i (na náizbú) jest prostor prostřed izby 
(jako „návsí"). Sin sluje na St. Hrozenkově pitvor. 

7. Kamna, pec. 
V koutě ode dveří k síni stojí kamna, za nimi pec. Tak 
většinou na Moravě. Laši kamnům říkají pec (masc.\ peci pec 
pekařsky. Jinde peci říkají pekárna (od Přerova k Jičínu), 
pekarčak (Klimkovice), pekáren (záp. Mor.). Výklenek nad pecí, 
dvírkami uzavřený slově pecina n. surdík (han.). U peci jest 
prohlubeň, aby se do peci pohodlněji dostalo = peklo, peklice 
(Zábřežsko), pelíska (záp. M.). — Kamna se též jmenují kachle 
(Příborsko). Vrch kamen, za stará kulatý, slově na záp. Mor. 
kopka: „Postavil talíř na kopku" (= na kamna.) — Prázdný 
kousek podezdívky, na níž kamna stojí, slově pícka, podpečí 
(val), nálepek (Jicko), pelíska (han.), člopek (Brněnsko). 
— Prostor mezi kamny (kopkou) a stěnou slově zákamní (val.)^ 
zápecí (laš.), skrépek(slov.), pekélko (uh.), petýlek (han.) 
n. petýlko, mezúch (val.), hózky (záp. Mor.). — Otvor do 
kamen a do peci ze síně slově čelústě n. čelusťa (pl. fem., 
vých. Mor.), čelusno n. čelesno (záp. Mor.). — Nad čelesnem jest 
díra, jíž vychází kouř do komína = s o p o u c h, sipouch, copúch, 
capúch, cipúch.*) — Kotlík v kamnech zasazený slově kamnové c, 
pecák (laš.), koteí, měděnec, mědák. 

8. Nábytek. 

Nábytku říkajt n á d r a b í, nádrabelí (han.), domaci načini 
(laš.) — zgarby, zgarbí (zvláště starému nábytku). Nejdůležitějším 
nábytkem jest postel. 

*) Rampouch jest otvor do sklepa. 

as* 



436 — 

Lože sluje: pohrádka, pohradina, ložuica, lože, lůžko, 
postel a má dvé čela (podl. ohřebla), v hlavách a v nohách a dvě 
postrannice. — Peřina na přikrývání jest duchna (slov. han.), 
hrobá peřina 'záp. Mor.), peřina (val. las.), vrchnica (han.); peřina 
pod hlavu je žhla vec slov. val), zhlavek (las)., poduška (podl), 
polštář, peřina, malá peřina. - Stopčena, stopčák je zhlavec 
z pouhých stopek; šusták = měch vycpaný listem, mechem, 
slámou a p., kravařům pod hlavu. — Povlek jsou cíchy na 
peřiny. Spodní cícha slově sovka (uh.), sobek (Jicko), sýpek 
(Jihlavsko). Postlánka jest ložní plachta. 

Lávy jsou lavice postavené podél kamen a podél sten 
s obou stran štola. Za stará zatloukli do země po dvou kolikách 
nebo postavili z vepřovic u zdi pilířky, „1'ápky" nazvané, položili 
na ně silnou desku a byla lavice. Židle slově židlica, lenoch, 
lenoška, lenůšek, legátka, legátko, stolička, stolek (laš.). — Sto- 
ličce pod nohy Valaši říkají stolec, podnožka, Laši ryčTa. — 
Trojboká a r m á k a, postavená v koutě za stolem pod křížem, 
v níž se schovávají peníze, spisy a knihy nazývá se kútnica, 
zákoutníček (Jihlava). Šaty se zavěšují na hrabici (Zábřežsko), 
rohatině (laš.). Rimsa (záp. Mor.) jest polička v jizbě na stěně, 
za niž nastrkány jsou lepší mísy a talíře. Zrcadlu na záp. M. 
říkají řicadlo, na Zábřežsku zhlizadlo. 

V síni postavena police (súsek, uh.), v jejíž horní polovici 
srovnáno jest nádobí, někde také malovaná truhla na šatstvo 
sváteční, kteráž jinde schována jest na komoře nebo na hůře. 

XXVI. Dvůr a hospodářské budovy na něm. 

Dvůr, místo obyčejně ohrazené, bývá nejčastěji za domem 
mezi stavením a zahradou, Na Laších i)rázdnému prostoru před 
stavením říkají plac a dvoru v zadu zadník, zadniček („dveři na 
plac a na zadník"). Přikrytá kolna n. navrátí, jížto se do dvora 
vjíždí (podjíždí) slově na Laších podjezd (podjizd . Na dvoře 
stojí kolna (kůlna*). Na Jemnicku kůlně s patrem říkají kolník, 
bez patra dělník n. deník. Chlévy bývají na dvoře napříč ke 
stavení přistaveny: maštal pro koně, kravárňa n. chlév pro hovězí 
dobytek. O sobě stávají „chlévce, chlívky, krmíky" pro ušipané. 
— Čárek (val.) je přílirada ve chlévě pro tele. Stání, místo 
v maštali, na němž koně stojí; bývá vyloženo brlinami, pod ním 

♦) Kolíia se stropem slove bedně ná (biin."). 



- 437 — 

prohlubeň pro moč. Maštal na Hané rozdělena jest na dvé (dvě 
maštale, každá na čtyři koně), uprostřed je řízen ířezárĎa, 
řízůa, řizůák) n. p ř í k 1 a d n í k, t. j. přehrazené místo v maštali, 
kde se řeže sečka a pacholek spává; maták (han.), mišník (Zá- 
břežsko) na míšení sečky a ovsa. Ovčinci na Vsacku říkají cábíkj 
pastovník (las.) je ohrazené místo u chalupy pro svině. Kur- 
níku na západní Moravě říkají kopií n (kuplník), dřevěnému 
holubníku na Novoměstsku koc List nik je kryté místo u cha- 
lupy, kde se lesní list na stelivo chová. 

XXVII. stodola. 

Budova, do níž se sklizen sváží, sluje stodola, miá- 
tevňa, mlat. Na Moravě stodoly jsou bud zdýTní nebo 
příční. Stodola zdýTní (nejčastěji na Podluží a sousedním Slo- 
vensku) má vrata z předu a ze zadu ve svislích ; na nízkých 
zídkách spočívá široká střecha. Má dvě paže (přístodůlky, perný), 
nebo čtyři štvrtě (v každém boku po dvou). 

Stodola příční (obyčejná) má: a) dva přístodůlky (sg. pří- 
stodůlek, slov. val. las.), přístodůlka (sg. přístodůlko, Zábřežsko), 
,i) dvě stodoly (dol., pomor. Kyjovsko, Kloboucko, han.), /-) dva 
párníky (Brněnsko, Třebíčsko) n. parně (sg. páreň, Telecko), 
(J) dvě štvrtky (Brněnsko, Jicko), t) dva sušeky (laš.\ ^ dvě 
humenice (Opavsko). Místo, na němž se mlátí, sluje a) mlat, 
^5) mlatisko (Strážnice), y) humno (val. las.). Přístodůlky od mlatu 
ohrazují «) stranice (slov.), /?) oplota (han. záp. M.), voplotně 
(sg. voploteu, Brněnsko), oplotky, (sg. oplotek, záp. M.), y] sruby 
neboli srúbení (slov.), o) humenice n. humeniska (laš.). V obojím 
srúbení uprostřed upevněn je trám, „puntový slúp", jenž pod- 
pírá a) patra (laš., záp. M. patra), /9) lešení (val. uh.). Vrata 
jsou dvoje, přední a zadní, otáčejí se v dolním prahu na čepech, 
zdířkou železnou obitých, běhúny zvaných; horní práh jmenuje 
se helmo (nadvrátí), v něm otáčí se čep dřevěný. K větším sto- 
dolám přistavena jest po boku jednoho přístodůlku plév ů a 
(plevník, podpažník, špaléta, přístodůlek) na plevy a ohrabky. 
Zboží (obilí) ukládá se do přístodůlku v brstvu a na patra. 
Náčiní mlátící: 1. hrabě «) řídké (= posádní), fi) husté; 
2. řičíce a to a) ohrabečnica (na osívání ohrabků, laš. ohrab- 
čanka, ohrabčok), |ff) hrachová, y) stoklasná, o) kúkoTná, s) pra- 
chová (laš. přetak, hustá říčica). — Říčica skládá se 



— 438 — 

z „lubii" a „plátenka" (pleteného dna). Dvě části lubu spojuje 
lýkový „vrkoč", plátenko s hibem. „zešívka" lýková. — 3 ohra- 
bečuý koš, 4. vějačka (široká, hluboká lopata , 5. smrdénka 
(smíténka), jíž se obilí „zháůá" (od zbylých po vití plev čistí)> 
6. C e p skládá se z hůlky a z cepu, na obou na konci je kožený 
ohlavek^ ktei-éžto ohlavky spojeny jsou svorou. Ohlavky přivá- 
zány jsou švihy (tenkými řemeny) v zábradky n. zářezy i vruby). 
Na Valaších a Laších ohlavku, kterýž tam je z dubového dřeva, 
říkají kapica. 

Na mlate obilí nejprve se klasnuje; snopy se postaví 
vzhůru klásím a bije se do nich hůlkami od cepů nebo zvlášt- 
ními hůlkami březovými, „oklepůvkami". Někde klasnují takto 
jenom obili, které „nepúščá", jinde pšenici, ječmen a oves na 
stojatě, žito iréž) na ležatě. Výkon tento v jiných krajinách 
má jiná jména ; říká se též : oslabovat, šibat, vokolkovat. Potom 
se snopy rozloží kolem po mlátě a stran ují se, obrátí a 
stranují zase. Snopy takto ostranované šlovou stiánky, strano- 
viny. Jinde říkají: oklepovat — oklípky, oklepá vat — oklepiny, 
otírat — otěrky. Někde žito, když se pozoklepuje, „mrská se" 
ještě „mrskačkami" (hůlkami). Posléze snopy se rozvážou a 
rozhrabou, a tak se prostře (nastele, rozestele, rozdělá, natáhne) 
na sázku (sadu, sádku, prostírku, posad laš.) a mlátí se (roz- 
mlacuje, přemlacuje) od posada na levo, pak se vyt řípa. 
Dlouhá sláma sváže se v otépky (oklípky, oklepiny), pomrvená 
se ještě „přemlátí", aby neostaly „kožuchy" (zrno v plevách) 
a sváže pak v liiaténky (mňaténky, mětynky, matenky, 
mrvénky, otépkj', zavianky (laš,), drobničky). — Obřísla (po- 
vřísla) jsou dvouzblová n. trojzblová (dvoustebelní, třístebelní). — 
Ohrabky (rozdrtěné klásky a p.) osejí se na ohrabečnici a 
vsypou do koše ohrabečního. Obilí „posádníma hrabama" shrne 
se na hromadu bud v pravém koutě, zadním neb uprostřed mlatu 
Hromadě té říká se většinou posad (laš. válek). Někde mají 
uprostřed mlatu nebo v koufé prkennou „bódku" n. „zhrúák". 
Na Podluží házejí obilí do ..komůrky", kryté to uličky v jedné 
„stodole" (přístodůlku). Když je posad dosti veliký, nastane 
vítka (na větších statcích sbírka). Obilí se vějačkou proti 
větru háže, pak smrdénkou (smudénkou) zháuá (t. j. všeliká 
neplecha s něho smítá), potom „se odejme" zadek (pozadek, 
zadní), a předek (přední) „se cúdí" na říčicách po pořádku. 



— 439 — 

jak svrchu vytčeny byly, počnouc od koukolnice. Co přes říčice 
přepadne slově „podříčičné" (chudé zrní, semýško všeliké; 
to je drůbeři); na říčici zůstávají „zhonky" (klásky a j.), do- 
stávají se též drůbeři). 

Nyní se již větším dílem mlátí strojem, a obilí vymlácené 
se vyvívá (fukaruje, žibruje) na zvláštním stroji, kterýž slově 
fukar, íukač, opalač, valach, byk (las.), burdak (las.). Na 
Opavsku se „drutuje" na „drutě". 

XXVill. Zahrada, ploty. 

Zahrada (n. zehrada), tím jménem vůbec známá, jmenuje 
se též humno (slov. dol.) a sad (han. záp. M. laš.). Ovocný sad 
na poli slově š čep nic a. Pole slívami (švestkami) posázené na 
Laších slově si i vnik. Je-li zahrádka před domem, ulička ke 
dveřům domovním mezi oběma ploty sluje dolní k n. for tu a. 
Na Hané bývaly zahrady obyčejně ohrazeny plotem z vrbového 
proutí. Do každého kolu v plotě na vrchu zatloukli dva kolíky, 
jeden v právo, druhý v levo nahnutý (V); mezi ty kolíky na- 
kladli a připletli trní tak, že se plot na hoře podobal trnovému 
věnci, jemuž říkali trzub. Přes takový plot s trzubem nebylo 
snadno přelézti do zahrady. 

Jinde bývá plot šprlový (= šprleni', skládá-li se ze 
šprlů (látek), hontový z hontů (větších lat, při vrchu proutím 
spletených, slov.), stržňový z dubových draček, ze „stržně" 
(val.), dřin kovy z jedlových dřínek (plochých polenec), mezi 
kůly zpošika. položených (val.), krkoškový z hůlek (val.)^ 
týnkový z tjmek (látek, záp. M.). — Srub (dol.) je desková 
ohrada dvoru = parkan. — Meslo (val. han.) n. hráz ba 
(záp. M.i je „šraťik" okolo luk nebo trávníků (sloupce, na nich 
přibité laty, po jedné nebo po dvou) — Cedron n. lící (dol.) 
je „živý plot". Socha je sloup v plotě, val. a han. též so- 
mínec. Přílazek jest lavečka přes plot prostrčená, kolíky 
podepřená, kudy se přelézá. — Hlók (han.), místo v zahradě, 
kde se voda stéká. Chladečník (laš.), chladenčica (val), 
besídka v zahradě. Humenec je společný oběma sousedům 
průchod a průhon mezi jejich zahradami oplotěnými. 

XXIX. Vinohrad. 

Aby nebylo k vinohradu od cesty přímého přístupu, jest 
jeho kraj posázen brambory, zelím a p. Takový záhonek jmenuje 



— 440 — 

se sádek. Brázda (chodníček) mezi svým a „ludskj^m" (cizím) 
vinohradem shije runa; bok runy sluje odrůnek. Fred 
(ťrejd) je meze u vinohradu. Rady rév šlovou grefty. HJa- 
vička jest podzemní peíí, z něhož pruty vinné révy vyrůstají. 
Zelený takový prut, z hlavičky vypuklý jmenuje se cún, až 
zdřevění, jest rývem. Úponky na rývě šlovou ručky n. 
ocásky. Vrší jsou vršky vinné révy (stínat vrší). Prchlák 
jest hrozen, s něhož květ oprchává a jen někde některé 
zrnko zasedne. 

Vinohrad se z jara napřed kope, potom okopává, po- 
sléze kopčí. První kopačce říkají post ni ca (posnica), protože 
se koná v půst. Po druhé kopačce (okopávce) vinohrad se 
„vysmítá"', t. j. „výplivky" (větvičky za lístky vypučelé) se 
zulamují. Smítka znamená a) smítání, /S) vysmítané výplivky, 
smětáč je dělník, který práci tu koná. Vinohrad se podva- 
zu je, t. j. révy se uvazují ke kolkům. Po vinobraní se „kolí 
smj^ká", t. j. vytahuje z vinohradu. Když víno dozrává, vino- 
hrady se „zatýčí", jsou zatýčeny: hotař (hlídač) uváže na 
vysokou tyč jablka a zeliny na znamení, že se do vinohradů 
nesmí. 

Druhy rév, jež se v moravských vinohradech nejčastěji 
pěstují, jsou asi tyto: budinka (bílá, drobná zrnka), cinifádl, 
časTadór = časladóra = třasladór = čáslavský rýv (žluté hrozny), 
greneš (černý, muškatelu podobný), heblín (popelavý jako podběl, 
lupení krabaté, málo rozstřihované), hrašina (Riessling), husí 
čapa = kočičí ocas = podbělák = šedík, šedíček (má list pod- 
bělavý, víno kyselkavé, je nesný, „když uslyší bednářa, změkne 
honem"), klenica černá i velké hrozny, modravé, višňové barvy, 
„neřáda vyzrá"), kozí cecek (obřídný, má velká, podlouhlá zrna), 
lampart červený. Tipka (někde = rézlink, jinde = lampart), 
medoun (kaštanové barvy, sladký, málo nese), muškatel, pádeTský, 
petržerák (žluté, rozstřihované listy, drobné jak petrožel, víc 
hrozny vidět než lupení), pihorňa (nese hrubé hrozny vinaté, 
později zameká) = pivorĎa, regulka = rekuTka (bílá i černá, 
drobné hrozny, málo vyzraje, nosí dost), ryzlink = řezrík, rohál, 
ryvolka zeTená, saTvon, skořina (černá, skoro dozrává), šeřina 
(řídkavá, velká zrna), šryk (hrubý peň, sází se okolo domův 
a stodol, má velké, bílé hrozny) = grúb, tokaj, topor (veliký 
peň, listy má bělavé, velmi rozstřihované, veliké dlouhé hrozny. 



— 441 — 

vaiovočec (černozelený, řídkavý), valvoš, vavřinský, co na Va- 
vřinca zrá), zanechor (má žluté hrozny; „Nechory" jméno vino- 
hradu v Prušánkách), zelViš (něm. Krachgutedel). 

Menší a větší dobrotu hroznů stanoví toto pořeka :lo; „Bu- 
dinky do putynky, muškatele do kabele, grúby do huby." 

Tresti jsou mláto vinné, na němž se červené víno nechává 
několik dní, aby nabylo černé barvy. 

Vo d n a r n. g r ú 1' (něm. Treberwein) : mláto se dá do sudu, 
nalije se vody, a když „řízne" (kyše), pije se. — Ryšavé víno 
= něm. Schiller. Víno vláškovatí, zvláškovatělo : houstne, 
jako masné po něm plove; čistí se metlou. 

XXX. Len, konopě, zelí. 

1. L e n se trhá na jány(jána, kolik jedna ženská najednou 
zastoupne). Vytrhaný len se rosí nebo močí. Potom se drhne 
(odrhuje, vodrhluje) z hlávek (pálek) na drhlenách (drhlen, 
drhlen, drhle pl.) a suší v pazderně. Třetí den přijdou tlu- 
kači a tlukou len, a třelky ho trou na trdlicích (mědlicích, 
mňadlicích) a potírají na potírkách. Zpotíraný len se ochloje na 
ochlě, na vochli vyčeše (hachluje na hachli) a pačísá na pačísce 
(česáku). Na ochlovnisko (han.) se sedí. Ve Slezsku a na Vala- 
ších hachli říkají ščeť. Výčesky šlovou pačísky, vochličky. Třelka 
vždy dvě hrsti (koťátka) lnu váže v že mlíčku; 20 žemliček 
je suta (Telč), jinde 30 žemliček kloub. 

Na Zlínsku hrst lnu nebo konopí sluje žemenka; 10-12 
žemenek u věnec spletený^ch je kocúr; na Hané 30 že nicek 
je kloub. Na Ždársku lněnému kloubu říkají obláč. 

Kolovrátku na předení říká se také: kolovratnica (koro- 
vratnica, Zlín), gajc (Zábřežsko), přeslica (u Znojma; přeslici 
tam říkají kužel). 

Přaslének — přaslínek, tradlínek (čejč) je kroužek, 
který pradlena nastrkuje na vřeteno, aby se lépe v ruce 
točilo. 

Tře pálka (val.) je hůl, kterou se koudel přetřepává, když 
se má „navíňať" n. „nadívat". 

Potáček je napředené vřeteno. 

Baba říkají na Zábřežsku pozadnímu, vytroušenému lnu; 
bere se na „smrt" (vystrojení „smrti" na smrtnou neděli). 



— 442 — 

Osmek, osmeky, osmečky = drobné odpadky koudele při 
potírání pod potírku napadala. Která tíelka dělá mnoho osraečků, 
ta „luntá", mnoho „rozluntá", rozcuchá (Slezsko). 

Špuněk, co zůstane z „česáku" n. „pačísek" (česané koudele 
lněné) na vochličce za hřebíky = cucek, gracka, zvoček. 

Peření jsou lupínky na lnu. 

2. Konopě (sg. konopa) jsou poskonné (poskůuky, val.) 
a hlavaté (hlavačky, val.); močí se v močidle. 

Vymočené a vysušené konopě 1. lámou se nalámce, lamačce 
(slov. val. las.), třou se na trdlící, trlíci (han. záp. M.). 2. patí- 
rají (potírají) se na patírce, potírce (dvojité lámce) n. na potě- 
račce, mědlici (záp. Mor.). Tírůa je místo, kde se konopě trou (val). 

3. Hlavatíci zelné říká se většinou přísada, porůznu (na 
záp. Mor.): koščálky. Kousek pole, kde se přísada ze semene 
pěstuje, je přísadnisko. 

Když se vykrojí hlávka, zbude chrást a koščál = hlub 
(slov. val. las.). 

Když se zelí do bečky nakládá, napřed se nakrajuje (hlub 
se rozkrojuje), potom se strúže na struhadloch (slov. val ), krouží 
na kružadlech (han.), paží se (nakrajuje), potom kruža na nožach 
n. na kružadlach (laš.). 



XXXI. Hospodářské nářadí a náčiní. 

Polní nářadí kromě vozu, tedy: pluh, kolečka, brány a p. 
jmenuje se „rolní řád" (val.), „náčiní" (las): „Němá voza, němá 
načiňa a kupil se koůa." 

Vůz 
1. 





l''^ (1. 11.) vrchní rýfa, gryfa (Brněnsko), gréflna (Zlín), 
žrd (Kyjov), 1**) (I. II.) spodní r^^fa atd - 2. (I. II.) meč, mečík, 




šínka (Slezsko). — 3. (I. II. III.) lušňa, lišen (záp. M.). - 4. (I.) 
rozpěrák, rozpon (Zlín), glam (val.). — 5. (I. II.) hikot; loukotě 
Y kolo spojené šlovou obkiad n. oklad. - 6. (I. II.) špica. — 
7. (I. II.) hlava. — 8^' (II) násad, podstavek (Třebíč). - 8^> (II) 
osa, os (slov.), os (laš.), náprava. Konec nápravv z „hlavy" 
trčící na Zábřežsku slově srážek: „Chétal se sražkama v ovózó". 



— 444 — 

V srážku je zastrčen hřeb „zákolník" zvaný; je-li široký, se 
střeškoii, slově „záblatník" n. záblatnica (laš.). - 9. (11.) obrter, 
voplín (Třebíč). Zadek vozu nemá ,,obrtl'a" ; snice jsou mezi 
násadem (laš. spodní podložkou) a poduščicou (laš. vrchní pod- 
ložkou). - 10 (II) klaničky, palečky (Třebíč). — 11. (11.) svor- 
ník, svořeů (gen. svořeua), srdeů f. (záp. M.), váhovec. 12. (III.) 
podkladek, pachole (Zlín) = příční deštice přibitá na spodních 
gréíiuách, aby se spodek vozu neprohýbal. Na větším voze jsou 
dvě pacholata. — 13. (II.) ramena, snice (Zlín). Zadní snice 
šlovou rozsochy (Zlín) n. žídlo (val.), nazvané tak od rozpoltě- 



IV. 



V. 




ného jazyka hadího, jemuž se říká „žídlo" — žihadlo. — 
14. (III.) rozvora. Konec rozvory vzadu vyčnívající slově ocas, 
ocásek, otrč. Před tímto koncem zastrčen jest v rozvoře svořeů, 
řečený „závozník". - 15. (III.) šlajfa, srub (Zlín). — 16"' (I.) 
klátky. — 16') (I.) pracky. — 17. (III.) svěrák, svěračka (Zlín), 
renk (Brň.). — 18. (III.) klanica. - 3. -r 18. rozsoší (han.). — 
19. (I II.) lónek, záosek (Zlín), zákolník (han.). — 20. (II.) oko, 
žabka, podTuška (val.\ aby kolo nevypadlo, kdyby se lušůa 
zlomila. — 21. (II.) záblatník, víšek (Brněnsko). — 22. for- 
mánek, káčerek horní (Zlín) — 23. (II.) zděřka, zdířka. — 



- 445 — 

24 > (II ) kruh, 24^ (II.) držák, zdržák, zdržjak (St. Hrozenkov), 
nášik (las.). — 25. (II.) zděř, káčerek dolní (Zlín). ~ 26'^ (II.) 
brdce, brdco (val), brdečko (Zlín,\ rozporka (záp. M), 26''' (II.) 
prclík. — 27 (II.) váhovisko, vážišče (záp. M.). 26 -\- 27. váha, 
— 28. (II.) roublíček, vrúblík (Zlín\ — 29. (II.) táhlo, tahounek. 
30 (II.) svorníček. — 31. (I. 11.) podýžda, podyčt (Třebíč), pod- 
líštka (Brněnsko), podýma (St. Hrozenkov).*) — 32 (II.) poduščica, 
stolička. — 33. (II.) pás, tradlína (Zlín\ trolinkj' (las.) = železné 
pásy. — 34. (I.) žabka. — 35. (I.) oko. 

Fasiiňk n, fasuněk. (IV.) 

1. vrchní gréfina atd. 2. spodní gréfina atd. 3. rozpon. 
4. meč, šínka. 5. deregla (Zlín), kozlík, kelník n. kelůa (val), 
přihrádek (proutěný, Břeclava), kočírka (Vsetín), šejtrok (záp. 
M.). 6. cigánka (Zlín), barbora. 7. obrtel. 8. násad, stolička. 
9. pachole. 10. ktanička. 

Na předku i na zadku „podvázaní" (řetěz) přitahuje 
gréfiny k snicám nebo k rozvoře. 

Na Valaších „gréfy" (= fasuněk) skládají se ze čtyř 
vrlin (1. 2.), jež jsou spojeny rozpínáky (3 . Ve vrlinách jsou 
deštky (4.), pruty (železné) a řetaze. 

„Spustit boky" u vozu, t. j. řetízky boční uprostřed fasuůku, 
aby se mohlo více naložiti. Vyduté boky na voze obilím naloženém 
šlovou bejchy (Jicko*. 

Naložená fůra (senem a p.) „přiláčí" se silným dřevem na 
zdýl přes fůru položeným. Dřevu tomu říká se pauz, púz, póz, 
póza, pavuz, pavuza, pabuza, pabza, V zadu přitahuje se pauz 
provazem od greíiny ke grefině napjatým, kterémužto provazu se 
říká: pauzník, pózník atd, táhlo, poutahlo (slov.); v předu na- 
pjasta jest napříč „lana" (provaz) nebo řetaz. 

Haluzí, desky a p. na voze naložené přitahuje se závitkem 
(úvitkem), t. j. silnou žerdí (vzpružinou). 

Když se vozí hnůj, nastrčí se do obrtla (v předu) a do 
poduščice (v zadu) místo klaniček klaníce (mnohem vyšší', o ně 
se opírají desky bočnice, na spodku leží deska spodnica. Oběma 
bočnicím říká se hnojnice. Vozí-li se hlína, štěrk a p., zastrčí se 
v předu i v zadu mezi bočnice „čelo" i deska příční). 

*) Na uh. Slovensku podoj m a =^= příčka pod ojem. 



446 - 

Vezou-li se osoby ve voze žebřinovém, je k nému s boku 
přivázáno bidlo „longa, longoš" řečené, aby se po něm pohodlněji 
mohlo vylézti na vůz. 

Žebřiny jsou delší a nižší uež fasuňk a mají venkoncem 
i v prostředku meče (las. ščeble). Vozí se v nich obilí. 

Malým žebřinám na Brněnsku říkají rechtiny. 

Žebřinovému vozu říká se také kopňák, protože se na něm 
svážejí kopy obilní. 

Voznica (vozní plachta) rozepne se přes „oblouky", jež 
jsou zastrčeny v železných „žabkách" nebo-li „hašpách", na 
vrchních gréfinách přibitých. 

Lušůa (V.) 

1. Lušnisko (část dřevěná o sobě), lušna celek nebo 34-4, 
2. Záblatník. 3. Zdířka. 4. Čep. 

Na uherském pomezí (Starý Hrozenkov) lušni říkají 
fevča. 

Cep mají toliko dvě zadní lušně; přední mají dole „oko" 
(železný kruh), jímž se navlekou na osu (v. 3. IL). Při 
těchto lušůách třeba záoska (v. 19. II ), kdežto při zadních jeho 
místo zastupuje „čep". Zadní lušni říká se na Valaších „zálušek". 
Přední lušňu na Frenštatsku nazývají „podsošinou", oko „ob- 
lapkem". Zadní lušůa připevněna jest k fasuňku „bičíkem". Je 
to tenká, pružná tyč, zadrhnutá na vrchní gréfině řetězem, dole 
k lušni přitáhnutá „šparníkem" (železným kroužkem). Na ose 
jsou dvě díry. Přední lušňa navleče se okem mezi ně; do díry 
za lušnou strčí se „žabka", aby se lušůa ke kolu netlačila, do 
díry před lušóu strčí se záosek n. záblatník, aby se lusůa s osy 
nevysmekla. Zadní lušůa strčí se čepem do přední díry, v zadní 
jest žabka. 

Brzdou na voze bývalo kus dřeva, s předu s koncem na 
horu zvýšeným, s dlabem uprostřed, do něhož se vpustilo kolo, 
když bylo třeba ,.hemovat". Uvázána byla húžvou (provazem, 
řetězem) na rozvoře. Říkalo se jí: pes (Brněnsko), fena (han. \ 
kocour (záp. Mor.), svina (vých. Mor.), škrhel (Rožnov). Řetězu, 
kterým se kolo zaváže místo brzdy, říká se : zaháňka (N, Město), 
svěra nebo lancúch (Zlín). 



— 447 — 
2. Pluh. 



B. 




A) Plužné kolečka, koíca (val. las.), vůzek (las.) 1) klučík, 
klučovisko (las.), vodič (dol.), drabica (Brněnsko) — ojko plužních 
koleček, s předu opásáno zdířkou 2), železným páskem, aby ne- 
pukalo. V zadu rozestupuje se ojko ve dvě ramena, „sníce" n, 
„sničky" 3), S\ jež na přič spojuje podyždka, podýma (St. Hro- 
zenkov) 4). K ose (nápravce) připevněno jest ojko příčním 
dřevem, jež jest přepásáno železnými pasy (tradlinkami) Příční 
toto dřevo 5) nazývá se : násadek (Zlín), náhtavek (val.), žhla vík 
(han.), slavík (záp. Mor.), poduška (laš.). V násadku upevněn 
železný prut s dvěma oky na vrchu, jimiž se provlékají opraty? 
slově pohůnek, pohonič 6), oka se jmenují brýle. Na starém 
pluhu býval dřevěný „dědek". V právo na ojku v zadu přibita 
jest železná deska s dírkami, řečená nahaňák (Zlín), nahanač 
(dol), naháóka (han.) 7), do dírek se zastrkuje železná klika: 
zarážka Jas.), zapinadlo (slov.), čímž se dává pluhu směr od 
záhbna nebo do záhona. Váhovisko pro koně připíná se ke klu- 
číku s předu: strčí se do tlamky 8), děrami v tlamce, ve váho- 
visku a klučíku prostrčí se dlouhý železný hřeb 9). Tramka 
(Zlín) slově jinde : klamka (St. Hrozenkov,), paščeka (laš.), stolička 
(dol); hřebu 9) říká se: svořen (slov. val), svorník (laš.), srdeň 
(záp. Mor.), lónek (han.). Pluh připíná se ke kolečkám takto- 
zřídel navleče se do železného kruhu 10), jenž slově: húžev (St. 
Hrozenkov\ húžva (val. slov.), húžba (dol), haíža (laš.) a zatkne 
železným hákem 11), jemuž se říká: kokotek (val. slov.), kohoutek 
(Jicko), přetekl (han.), potykač (záp. Mor.), potykel a pomykač 
(laš.), poverák (St. Hrozenkov). Čím dále ku předu na zřídeli 
kokotek se zatkne, tím hlouběji pluh oře. 



— 448 - 

B) Pluh upevněn jest na hřídeli 12), jemuž jinak líkaji: 
plužisko (las.), hradzjel (St. Hrozenkov). Uprostřed v hřideli 
zaraženo jest krojidio 13) jinak nazývané: krajadlo (záp. Mor), 
číslo (Jicko), krůj (las.). V díře hřídelní upevněno jest krojidio 
klínem, jemuž říkají „pašklín", s obou stran krojidla hřídel pře- 
pásán jest zdířkami 14) 14). Rocháč (ruchadlo) 15), jehož zadní 
čásť slově křídlem 16), připevněn jest šrouby 17) na slupici 18), 
nahoře ve zřídeli, na spodku ve splaze zadlabané. Slupica slově 
jinak: srubica (val.), snubica (laš.), stupica (St. Hrozenkov), 
slubica (záp. Mor.). Část splazu pod rocháčem viditelná 19j slově 
patka. Rukověti pluhu 20) šlovou : klače, glače (slov. val.), kleče 
(han.), nohy, ručky (laš.), priemky (St. Hrozenkov). Levá klač 
slově val. „dlabovka", v ní jest hřídel zadlabán a klíny, tak 
řečenými podklačniky 21) zaražen; pravé klači říká se přínoska. 
Obě klače spojeny jsou příčkou (laš.) 22), kteréž se jinak říká: 
prut (slov.), rozpinák (val ), spinka (dol.), spružlák (St. Hrozenkov). 

Na oškrabování bláta s rocháče jest otká 23), botka (záp. 
Mor.), jejíž dřevěná rukojet slově otčisko n. otisko. 



III. 





IV, 



HD 



Zapřáhnou-li se koně do pluhu, připne se váhovisko k oii 
plužných koleček, jak nahoře pověděno. Pro voly je zvláštní 
správa Váhu tu zastupují „krpadla", val. skřipadta (III). Jest 
to dvé deštiček spojených „kolkem" a) uprostřed zastrčeným. 



— 449 — 

Na konci „kolku" jsou „zábradky, jimiž přiléhá k dešticím. 
S předu i v zadu v dešticích jsou dírky proti sobě. V zadu 
zastrčí se do nich „svořeněm" ojko plužných koleček c)j 
s předu „kluka" b). Kluka má na konci tlamu, t, j. konec její 
jest pod spod ohnutý (vlastní klika), do ní se vstrčí jařma a 
zastrčí uprostřed dlouhým svořeněm, krky volů zastrčí se na 
koncích jařem „jehlicemi" (IV.). 

Koně jsou zapraženy: sedlový „na poca", náruční „na 
ruca"; třetí jest „opratní". 

Nejede-li se na pole s vozem, veze se pluh na „vlákoch" 
(víáky pl. m.). Ve Slezsku vlakům říkají smyky. „Zaviákovat 
pluh" = dáti na vláky. 

Na východní Moravě starý pluh byl všecek ze dřeva, jenom 
radlica a krojidlo byly železné. Klače i se splazem byly samo- 
rostlé, z jednoho kusu. Pluhu takovému říkali „hladák", na rozdíl 
od „dlabáku", jehož klače byly ve splazu zadlabané. 

Ruchadlu říká se na vých. Mor. rocháč, na Brněnsku 
ruchán. 

Eadličák n. venták na Zábřežsku jest pluh o dvou radlicích. 

Píevák (= pleják) ve Slezsku jest pluh na pletí řepy. 

Rusáky n. rušřáky (Cultívator), nástroj, na němž jsou řadami 
železné „patky", jimiž se poškrabuje povrch půdy. 

3. Radlo. 




1. hřídel, 2. slubica n. přední sloupek, 3. socha n. zadní 
sloupek, 4. ručka n. rukovítko, 5. radlo, 6. náradník, 7. rozhony. 

29 



— 450 — 



8. klíny, jimiž se hřídel níž nebo výše staví. — Radlem na záp. 
Mor. se přeorává, brambory vyorávají a p. 

Českému „kolečku" ííká se: kolečka n. kolca (u Hranic), 
tácky n. táčka (pl.: na táčkoch) val. slov., kotouč (záp. Mor.), 
korbica (u Pernštýna). 

Trakař se jmenuje: tragač (val. slov.), dragar (Zábřežsko), 
tragal (val.). 

Taliga je valašský vozík o dvou kolech, na němž rozvážejí 
žebře, lopaty a p. po světě. 

4. B r á n y. 





h 



(>0 



-^3 



1. Desky (Zlín\ meče n. mečíky (han.), průvlačky (záp. M.), 

2. Podbranky, paprsky (dol.), svlaky (záp. Mor.), počtem 
3—6, v nich branné zuby (3). 

Vláčí se třemi branami, jež jsou spojeny třpelami (4), t. j. 
železnými oblouky (Jicko). 




1. dvě sanice, v nich (2) čtyři pístíky = čepy = hnátky 
(val.). Pístíky jsou zadlabány ve dvou násadách (3), na nich 
spočívajících. S předu na nosícli sanic jest příčka (4) strmo- 
hiavec n. stemohlavec (Zh'n) řečená. Uprostřed předního násadu 
zavrtány jsou snice (5), ke strmohlavci na vrchu „zdířkou" (6), 
t. j. železným pásem připevněné. Ve snice zastrčeno jest oje (7). 
Mezi snice pod přední násad prostrčí se spružina (8), t. j. 
habrová tyč a uváže k oji, aby se oje drželo vzhůru. Od strmo- 
hlavca k oji přivázány jsou dvě lany (9), dříve houžvy nebo 
provazy, nyní řetězy. 

Konec sanice, spředu ohnutý (10) slově nos ^= křivka, 
křivica (val.) = klač; zadním koncům (11) říká se šarapatky: 
„Stoupni si na šarapatky". Někde bývá přes ně příčka = patky: 
„Chyt sa na patky". 

^aně se brzdí „svlakem", t. j. chvojím vzadu přivázaným 
(val.), nebo silným řetězem, pod saně podvázanj^m, jemuž 
„kocour" říkají. 

Pro osoby postaví se na saně mezi čtyři kianice (12) ko- 
šina n. korba = kárník (Slezsko), kareta (Jicko). 

Pěší saně, jež táhne člověk, šlovou pěšáky, samotížky. 

KTaky = klačary (laš.) jsou krátké sáiíky. 



tí. Stroj na koně. 

I. Chomout. II. Řemeni. III. Ohlav n. ohlávka. 

1. Kleč (han.), kléšče (Zlín, dřevěné okrají). — 2. podklad 
(plátěný, s kraji koženými), navleče se o sobě koiiovi na krk, 
aby ho chomout netlačil = poduška. — 3. podprsník (řetízek 
nebo řemen). — 4. držák n. nášik. — 5. hašpa, kruh. 
— 6. závlačka. — 7. podpínka. — 8. svršec, zvršina (Zlín). 

29* • 



- 452 — 



^2^ 




— 9. iiádebří (Zlín), spinka, pohřbetník se šlahounem, který 
se za chomout zapíná. — 10. pobočník, pobočák. — 11. pro- 
stranek, ostranek. — 12. stihle, sťahle (slov.) — 13. oprata. — 
14. udidlo, caiik, zubno (Zlín). — 15. náhubek. — ]6. náočník, 
záklopa. — 17. retázek. — 18. štrupla, podpínka pod bradu 
(Zlín). - 19. kroužka, gróžka (han.). — 

7. Hrábí ca. 

1. kosisko, 2. ručka, 3. kosa, 4 patka, 5. motyčka, 6. zá- 
kovka, 7. šípec (sloupec), zhlavík, (záp. M.) 7. -{- 8. branka, 
9. rožence, prsty (záp. Mor.), 10. putiny (dráty, jimiž jsou 
rožence přivázány k bránce), struny (záp. M.). 

Motyčka jest železné kutí na konci sloupce, má podobu 
motyky, týkc jest vbit v konec sloupce a motyčka zšíří dvou 
prstů visí pod pravým úhlem dolů. 

Patka jest konec kosy pod pravým úhlem sehnutý, po- 
dobný motyčce. 

Zákovka jest železný kroužek (zdířka), jenž spojuje kosu 
s hrabicí takto: zákovka na vleče se svrchu na kosisko a pod- 
vleče ža motyčku, jež se octne při kosisku s levé (vnitřní) 
strany. S pravé (vnější) strany kosiska zastrčí se kosa patkou 
tolikéž do zákovky a k ní přirazí se ještě klín, aby vše 
dobře drželo. Kosa zastrčena jest souběžné s roženci pod pravj^m 
úhlem k sloupci. 

Vedle hrabice vyskytuje se novější dobou tep ač, t. j. plátno 
natažené na oblúku. 



— 453 — 




Na západní fMoravě hrabici říkají, 
„úhrabica", jí se „hasákuje" (kosí). 

Na kutí kosy jest ,;kůĎ", stolička 
o třech nohách, v níž v předu zara- 
žena jest „babka", „babčíca", „nákovka" 
(kovadlinka\ na ní se kosa klepe zvlášt- 
ním kladívkem, řečeným „klepáč". 

Na broušení kosy jest „brusek", 
řečený též: kamének, kamýšek, bramor, 
osTa, osélka (val. las.). Brousek má sekáč 
v dřevěné nádobce s vodou za pás za- 
strčené, kteréžto se říká: krbík (Zlín), 
krblík (laš.), krbek (Třebíč), kíbík (val.), 
kržek (uh.). 

8. Pilka. 

1. 2. šráky, 3. příčka, 4. šňůra, 
b. šlahúnek, 6. pilka, 7. ručka. 

, O , , y 




— 454 — 
9. St o lica řezací. 




Prostor K) ohraničený spodní fošnou (silnou deskou) a 
dvěma bočními deskami, do něhož se klade sláma na řezání 
sečky, sluje koryto. Přední část koryta po příčku M) nazývá 
se hlava, její zakroucené konce N N), šlovou uši. S předu 
hlavy v járkách, v obou bočních deskách vydlabaných zastrčena 
jest pohyblivá deštice H), příkladka zvaná. Pod ní dostává 
se pod kosíř L) slámy, kolik právě třeba a zároveií chráněna 
jí ruka, by se nedostala pod kosíř. Konec spodní fošny obit 
jest želézkem J), po němž kosíř chodí. Předním (křivým) 
nohám E E) říká se křiviny V čepě levé křiviny a v širokém 
dlabe pravé pohybuje se vzhiiru dolů strmohlavec C) kter}'ž 
z hlavím a) ven trčí a zároveň pravou křivinu dvěma ušima 
b, b) objímá Slape-li se na podnožku 0\ pohybuje se strmo- 
hlavec s kosířem i se zřídelem B) vzhůru dolů. Tím uvozuje se 
v pohyb také podavačka D), ve zřídeli upevněná, která lopat- 
kou na konci se spodu v dlab ve fošni vrážejíc, slámu ku předu 
pod kosíř postrkuje. S pružin a F) (hrabová tyč), na háku 
ve řošni zavěšená, zdvihá celou spodní pohyblivou čásť vzhůru. 

XXXII. Tkalcovský stav. 

a) káčery, b) stavidlo (prsník), c) bidlo, d) svorka, e) pa- 
prstek, f) vratidlo, g) žába (psík), h) podnožky, i) brdečka. 



455 



k) návoj, 1) talíře, m) barbora, n) paiata, p) pružec, p) brdo, 
q) šince. 




— 456 — 




457 — 



rri.ovalia 



Piřišin:^ 




a) píščeFe (12). 



b' b^ kříže. 



XXXIII. Rodina. 



Rodina znamená obyčejně vzdálenější příbuzenstvo : strýce, 
tety, bratrance, švakry, kmotry atd. : „Sú spoiu z rodiny", „zme 
trochu do rodiny". Téhož významu je přízeň, přátelina (las.) 
asvojina, s tím však rozdílem, že „rodina" má více význam 
abstraktní, „přízeň" a „přátelina" konkrétní: „Všecka přízeň 
se sešla". „Až se sejde na pohřeb přátelina". „Zme svoji" = jsme 
příbuzní. — Přítel jest druh, kamarád, přátel příbuzný. — 
„Naši sú nemocní", „naších néni doma", rodičové = hospodář 
nebo hospodyň, „kde sú vaši?" 

„Jož má plod" == dítě (Tišnov). V Konici je dítě „ma- 
linký", rubě „větší, 2— 31eté". Na Zábřežsku jest robě dítě 
vůbec. C hasna (-ate), chásňa, chasník na Valaších jest dítě 
obojího pohlaví. Na Zlínsku chasník znamená hocha 14 — 20letého, 
jinde čeledína. Chasa jest svobodný mladý lid obojího pohlaví: 
„Hospodáři chodá na ranní, chasa na hrubú" ; zvláště lid služebný, 
v panském dvoře. — Na Karlovicích dítěti říkají také děr bek. 
BTízňata (val), bližňata (laš.), spoiečůata (han.) jsou 
dvojčata. Jedinák = jediný syn. Pastorka a pastorkyňu 



— 458 — 

znají jenom na Valaších; jinde jim říkají nevlastní syn, nevlastní 
dcera. — Chovanec, chovanica jsou děti chudších příbuz- 
ných neb i cizí siroty, jež bezdětní hospodáři za vlastní vycho- 
vávají a potom své živnosti jako dětem vlastním postupují. Jména 
svého takoví chovanci nemění. — Ormankář*) jest v Bojkovicích 
a místy na Hané žák ze školy vyšlý. Ohnaš na Zlínsku zna- 
mená iako chasník hocha 14— 20letého, jenže ve smyslu hrubším; 
na Val. Kloboučku takovým říkají kamas, jinde na Valaších 
J o k m e s. 

Hoši známi jsou jenom na záp. Moravě, jinde jim říkají 
chlapci, na Laších synci: „Ti su to synci", „kaj idětě, synci". 
Jinde užívá se toho slova v tom smysle jen v čísle jednotném: 
j,"" i je to synek?" zvlá.stě tvarem zdrobnělým: „Čí si, synečku?" 
— Ogar na Valaších, Hranicku, Jicku, Záhoří Lipenském a ve 
Frenštátě, ogara (pl. ogaré), ogarec, ogařisko na Zlínsku, Vy- 
zovsku a Val. Kloboučku znamená chlapce vůbec: „Ogaré, podme 
tam*', „kde zas běhá ten náš ogara?" Jinde je to slovo bud 
zcela neznámo, nebo jest nadávkou, jako na př. v Příbore. — 
Čeledín na Místečku jest chlapec od 14 let, na Hradišťsku 
chasník svobodný; „naša čeled" = naše chasa. 

Pacholek na Podluží je čestný název svobodného chasníka : 
„Jaký si to pacholek, ked sa ho bojíš?" Jinde slovo to znamená 
čeledína od tažného dobytka, ať domácího syna, aC služebného. 

Sohaj, šuhaj je hezký, pěkně rostlý chlapík. 

Chlap na vjxh. Moravě nemá do sebe nižádné přihany ; 
každý dospělý mužský jest chlapem. „Naši chlapi sú v lesi", 
praví hospodyň o svém muži, dospělých synech a dospělém 
pacholku. Na Laších jest chlop tolik co manžel: „Muj chlop 
je na polu", „chlop mi umřul", „to je její chlop"; chlop ek = 
mužíček. Chlap ve Slezsku jest nadávkou. 

Cérka na Zlínsku a na Valaších jest děvče vůbec, i dospě- 
lejší: „Cérky, podme na trávu", „naše cérky pasů". Jinde říkají 
děvča (-ate), děvče (han. záp. Mor.\ děvčic a. Děv uch a 
(děbucha val.) jest odrostlejší děvče. Dívka je služebná, dě- 
večka je slovem lichotuým: „Čí si, děvečko?" (= děvčátko**). 

*) Z lat. hora inanca, poněvadž mu hodiny do školního vzdělání chybu- 
jící nahrazovati bylo opakovači hodinou nedělní. 

**} Cera na Přerovsku je po výtce dcera z gruntu: „Což, tá to Uiože 
dělař, dyž je cera". „A to proto, že je cera, tancovala do večera". (Píseň z Líšně;. 



- 459 — 

Roba (slov. val. han.) je každá dospělá ženská, svobodná 
i vdaná: „Naše roby sú na poli", praví hospodář o své ženě, 
dospělých dcerách a o dívce služebné. Mnohem širšího v}'znamu 
je slovo to na Laších. Kdežto se ho na vj^chodní Moravě jen 
o třetí osobě užívá, oslovuje se jím na Laších také osoba druhá : 
„Robo, zazpívej pěsničku", pravila v Ostravici souseda sousedě. 
Jinde na Moravě by ji buď oslovila křestným jménem, nebo by 
jí řekla „sestro". Mimo to značí roba na Laších manželku, jako 
chlop manžela : „Poslechni roby, hybaj z robu" pravila v Petřoldě 
hospodská opilému muži, pro něhož si přišla žena do hospody. 
„To je jeho roba", „už mam druhu robu". „Velebný pane, Vy 
stě tu nebyli, dyž nioja roba umřela" (Opavsko). Na západní 
Moravě je slovo roba docela neznámo. 

Také baba na Laších znamená vdanou ženskou vůbec a 
manželku zvláště beze vší příhany: „My baby rady si zavdamy". 
„Byly zme tam edem samy baby". „Moja baba idě". „Ma doma 
svoju babu". 

Svobodný muž na Podluží slově slobodňák, ženatý m u ž á k. 

O sobě manželé říkají (mimo Lachy): můj, moja; můj starý, 
moja stará*) a oslovují se : taťku — matko, tato — mamo (slov., 
val), pantáto — panímámo Ždár;, hospodářů — hospodyňo(laš,). 

Rodičům děti říkají: tato — mamo (Pomoraví, Zábřežsko, 
záp. Slezsko), táto — mámo — mami (záp. M,), tatíčku — raaměnko 
(zl. slov. val.), tatíčku — mamičko (dol., Podluží), tatínku — ma- 
minko (záp. Mor), tatuTku - mamulko (Laši mor.), tatíčku — 
matičko (han., Opavsko). „Otcové mi umřeli", laš. (= rodiče). 
Tyto názvy jsou všude ustáleny. Na Slovensku na př. jen maličké 
děti rodičům říkají tato — mamo, řeklo-li by tak odrostlejší dítě, 
pokládalo by se to za mazleni. Kde říkají tatíček, tam tatínek 
zní „po pansku". Na Jemnicku přistěhovalý soused, jemuž děti 
po dřívějším zvyku říkali „tatínku" místo taméjšího „táto", po- 
držel jméno „tatínek" za posměšnou přezdívku. 

Dědu abábě se říká: staříček - stařenka (Zlínsko, 
Vsacko, laš.), stařeček a stařenka (dol., Pomoraví, han., záp. Mor.), 
stařeček — stařenka (uh.), starý tata — stará mama (Lanžot), 
dědáček — babička (Kloboucko val.. Brodsko), dědáček — ba- 
běnka (Zálesí, Brumov), dědiček — babička (porůznu), dědóšek — 

*) „Naši staří" jsou předkové: „Naši staří vykládávali". 



— 460 — 

babička (Brněnsko), dédóšek — babička (Třebíčsko, Ždarsko), 
dědoušek — bába (Jemnicko), dída — bába (Bohdikov), dědek 
— babka (u Litovle a Zábrežsko*). — Dědovi na záp. Moravě 
říkají také dóda (Vj^myslice) n. douda. Na Valaších děda 
znamená „staříčkova otce" (praděda). V Blatnici i jinde, kde děda 
jmenuji děd áčkem a babičku baběnkou, jest stařeček pradědem, 
stařenka prabábou. Na Strážničku strynka znamená prabábu. 

Slova vnuk a vnučka znějí většinou „vůuk, vnučka". 

Bratře a sestro znamenají také tolik, co kamaráde, 
kamarádko: „Poíme tam, bratrové" oslovují se kamarádi, v sing. 
obyčejně „kamaráde, bratře !" „Sestro milá" oslovují se přítelkyně. 

VI as nik (vlastenec) a vlasnica jsou druzí bratranci 
(han záp. Mor.), na Zálesí jim říkají bratráůata, na Jihlavsku 
sestříňata, na Ždársku stříůata. — Pobratráůčana Rož- 
novsku je syn otcova nebo matčina bratrance. 

Strýc a tetka, obyč. strýček a tetička znamená vět- 
šinou bratra a sestru otcovu i matčinu. „Strj^čku a tetičko" 
říkají děti každému hospodáři a hospodyni v dědině. Valaši říkají 
strýček a stryná. Laši stryk a tetka. Jinde je strýček 
otcův bratr, jeho žena slově stryná (Pomoraví, Pod), uh.), 
matčin bratr slově ujec (uječek), jeho žena ujčiná (ujčina, uj- 
čenka); tetička jest otcova nebo matčina sestra. Také na sev. 
Moravě hójec, hójček znamená matčina bratra. — Tetéč na 
Valaších znamená manžela tetčina — Strněnka na Pomoraví 
jest otcova švakrov.i, strnička na Val. tetička bratrancova. 

Tchán, tchyně mezi lidem mor. není nikde známo; na 
Zlínsku, na Hané ij. říká se jim „tatíčku, maměnko", na Podluží 
„svadební tata, svadební mama" nebo „svat (svatík) a svatka", 
oba šlovou „svaté", svatové; toto také známo na Val, na St. 
Hrozenkově „svako" = tchán. V písni z Velké (Bart. II. č. 454.) 
„Tam ňa, Bože, tam na, de bych byla sama, de by ně cvegruša 
nerozkazovala", cvegruša znamená tchyni. Na záp. Moravě 
(Meziříčsko, Třebíčsko) tchán a tchyně šlovou „pantatik" a „pani- 
matka". — Na Zlínsku s vátí c i jsou rodiče ženichovi a nevěstini 
navzájem. Totéž znamená svat - svatka (pl. svatové) na uh. 

*) Tam i vnoučata ua svého děda a svou babičku volají „dědku" a 
„babko!"' Jinde by se to pokládalo za trestuhodné klukovství. — Babka zna- 
mená jinde na Moravě porodní bábu 



— 461 — 

pomezí a na Valašsku. — „Stará svatka" na vých. Moravě zna- 
mená obratnou ženu, obyč. z příbuzenstva, jež na svatbě zastu- 
puje matku nevěstinu a všecko svatební veselí pořádá; jí po 
boku stojí „starý svata", Na záp. Moravě jí říkají „stará svarbí". 
Na Jihlavsku „svarbí" znamená kmotru. 

Vedle kmotr a km o tra říká se „kmucháček a kmotřenka" ; 
na Eožnovsku „křesný otec. křesná matička" nebo „křesni tata^ 
křesni mama". Tak i na Lašich, nebo „křesn}', křesná". „kře- 
sníček, křesnička", v Lanžotě „krsný, krsná" (kmotr a kmotra 
je tam „na biřmůvce"). Na jižním Opavsku užívají slova „pote- 
ček" (z něm. Pathe). — Na Karlovicích a na Jicku „křesný" 
(křesníček), „křesná" (křesnička), „křesne děti" jsou děti ná 
křest nesené. 

Rovnák (las.), vrstevník — vrstevnica jsou lidé 
stejného věku, d rusá (drusík) stejného jména křestního: „Druso, 
drusíku"^ oslovuje na př. Pavel — Pavla. 

Milý a milá slují na Slov., Val. a Lašich „galán, gaTánka", 
na Podl, uh. pomezí „frajer (frajír), frajerka (frajírka). Jinde říkají: 
„Chodí za panno, má panno", „za nevěsto". 

Svobodná matka slově: závitka (slov. (v^al.), poněvadž 
nesměla nositi lelíka (copu) spuštěného jako dívky svobodné 
nýbrž otočený okolo hlavy jako ženy vdané, dopuščatka n. dopu- 
stiika (las.), zmrhalka — zmrhalica (han. dol. záp. Mor.), pre- 
spánka (uh.). 

Hospodáři a hospodyni val. laš. uh. říká se gazda — 
gazdéna. Na Ždársku je mladý pantáta syn hospodář, mladá 
panímáma jeho žena; starý pantáta, stará panímáma 
jsou rodiče výměnkáři. 

Chasou služebnou na větším gruntě slov. a val. jest 
kravař n. kravařka (na záp. Mor. pastvec — pastvica), dívka, 
pohůnek (pohonič), pacholek. Na Frýdecku má sedlák pohoníče, 
prostředníka, pacholka, sviůaře, — postyrku a kuchyíiskou dívku* 
Na Podluží děvečce říkají „naša služebná", pacholku „náš čeledín". 

Jména na východní a jižní Moravě má skoro každý tři: 
křestní, rodinné a rodové. Křestního jména doptávají se otázkou 
„jak je ti (vám)? (Josef, Anča), rodinného (přízbiska) u dětí: 
„Čí si?" a u dospělých: „Jak tě (vás) volajú?" a rodového: 
„Jak sa píšete?" Přizbiskem rozeznávají se rodiny téhož rodu 



- 462 - 

od sebe: toto přízltisko tak zobecní, že jméno rodové se zapo- 
iiiíiiii. „Nil nás (t. j. na moji rodinn) sa nedoptáte, leda na Ti- 
sováky [t. rodinu Tisovákovu), to vám každý ogarec ukáže, 
kde bývajú Tisováci. Ale na íáře a ve škole, alebo dyž co 
přijde z kanceláfa, to na píšu „Pavlát" (Rožnov). „Voiajú sa 
Smekovýcb, ale píšu jich Benešových" (Lanžot\ Na Horní Bečvě 
jsou „přízbiska" : Jan z podvrchu, Ondra z pozavrška, Jura 
zpod OkrúhTanky a p. Děti na otázku „čí si?" odpovídají: „Jo- 
zefa Macečkového, po Janu Kantorovém, Jury pozavrškovélio; 
křestní jméno jest tam, jakož i leckde jinde jménem hlavním. 
— Na západní Moravě Anna Trnkova provdavši se za Jozeťa 
Dvořáka se potom „dvořákuje" (jmenuje se Dvořáková). 

O vzájemném oslovování byla již částečně zmínka. Na 
Valaších nedospělí dospělým říkají „strýčku (strýce), tetičko 
(tetko); dospělí stejného věku sobě „křesný, křesná", dospělí 
nedospělým „synku, děvča", dětem „chasníčku, ogárku, děvčátko". 
Na Hané chasa hospodáříím říkala „stréče, tetko", potom 
„stréčko, tetičko" (dříve se tak říkalo toliko příbuzným), nyní 
začínají „pantáto, paůmámo". Na Rožnovsku služebná děvečka 
hospodyni oslovuje „maměnko", hospodáře „tatíčku". „Co ste 
vy, maměnko, udělali, poslali ste za mnou tatíčka;" praví dě- 
večka hospodyni (Kulda, II. 286). Ve Frenštátě zámožnější 
měštany oslovují „pane Michno, paní Michnova", sice „pane 
stryče, paňtětko", na Štramberce „pani mamko". 

XXXIV, Oděv. 

1. Názvy všeobecné. 

Šativo (laš.), přioděv (val.) = šatstvo, obláčka šatů = 
jedno oblečení (han.), obšata: „Nemám na zimu obšaty". „Obšata 
nějaká se musí koupit." — Šata = šat, oděv, šátek (val), 
šatina = ein Kleidungsstuck (val). Kabát „na potlúkavo" = na 
obyčejné chodění, na potloukání, Strapizierrock. — Vyslečený, 
bez obleku, bez obleče jest, kdo je bez kabátu nebo vůbec bez 
šatu svrchního ; laš. bez obleča ^ bez kabátu a s hlavou nepo- 
krytou. — Háby, coll hábí je staré šatstvo. 

Na Laších kabát a vesta se odívá, gaTaty (kalhoty) a 
boty obúvajú, košula se obléká. 

„Já sa odéju"— dám si šátek na hlavu, „ododěju sa" =::: sdě- 
lám šátek s hlavy (.íicko). 



— 463 - 

2. Košile ženská. 

Košile ženská skládala se většinou ze tří částí, kteréž 
byly: 1. od pasu do polovic lýtek, zvaná: a) rubáč (val. slov., 
Jicko), b) opasek (han.), c) spodnica (Slezsko), d) spodník (uh.), 
e) sukúa (Přerovsko), 1) košula (dol. Maleno vsko, Napajedelsko, 
Kroměřižsko, Zábřežsko) ; 

2. část od pasu nahoru do půl prsů, zvaná : a) opléčko 
nebo opléčí (val, slov. dol, han.), b) oplétačka (Záhoří lip.), 
c) podsádka n. podnáramek (Příborsko), d) stonek = stánek 
(Místecko) ; 

3. svrchní část zvaná: a) rukávce (mor.), b) košula (Slezsko). 
Opléčko bylo většinou k části spodní přišito, a nazývalo 

se pak obé rubáčem, košulou nebo spodnicou, kdežto zase tato 
spodní část proti opléčku slula podolkem. Podolek tento (rubáč, 
košula, spodnica) byl z hrubého plátna konopného nebo pačes- 
ného, sešitý na způsob nynější košile, a přiléhal těsně k tělu. 
Opléčko bylo z plátna tenkého, v zadu přišity byly na něm 
provázky, kteréž se v předu dírkami protáhly a zavázaly a tak 
•celé opléčko vzhůru držely. Provázky tyto sluly: prorámky, 
trháčky, šandy, od nichž pak se košile tato také nazývala: 
prorámčica, trháčková neb i opléčnica (od opTéčka).*) 

Opasek hanácký měl podobu sukně, a opléčko bylo od 
něho odděleno ; bylo vzadu pěkně vyšívané, z předu pevnou 
pentlí zašůorované, přiléhajíc těsně k tělu jako šněrovačka. 

Rukávce, volná svrchní část košile, byly z tenkého plátna 
lněného. Záda rukávců slují stánek, prsní část přednica, 
rukávy všity jsou v náramky. Límec rukávců valašských byl 
úzký a slul obojek, jinde byl límec řasnatý, 4—10 loket 
dlouhý, z tenkého plátna, všelijak vyšívaný, a slul grézl, 
pTacák (han.), obršlák (slov.). Rukávy byly na všední den 
úzké, bez okras, na neděli „nažachořené" (nadrchané), u rukou 
s „kadrlaty" (krajkami). 

Na Frýdecku rukávce šlovou „chrvotek" (= chrvátek). 

Košile mužská mívala rozporek v zadu. Slováci nosí 
košili v předu i v zadu z gatí ven; tato čásť košile jmenuje 
se rýTek. 

*) Na Jicku provázky „při šorcoch" sluly „ramenníky", „při leknicoch" 
„nábetky". 



— 464 — 

3. Sukně. 

Sukně za stará býval}' bílé, na všední den z hrubšího, na 
neděli z tenšího plátna, a sluly: letnic a, lek ni ca, kasanka 
(val.), fěrtoch (han.): obnošený dal se do barvy a slul šorec; 
z tenšího plátna, vyleštěný jmenoval se skleůák, Tiščák, briščák, 
šusťák, fér tuch (laš.). 

Na Jicku jsou několikerý sukně: kro maska (červená, 
na veliké svátky), leknica (černá, bez života, dole s modrou 
obrubou), mezila nka (zelená, život zlatou portou lemovaný), 
šorec (obyčejná, novověká sukně). 

Jiná jména: vlněnka (val., ta slula vlastně sukně), šuri- 
maua (červená, vlněná s černými pruhy, val.), bumbaska 
(z „bombasu", vlněné látky, laš.), kartu nka (kartounová), 
barvenica (záp. Mor.) = tlačenka n. tlačenica (laš ) = šarka 
= tiščenka (sukně plátěná, na modro barvená), štroíka (laš.), 
režnica (režná sukně, Ždár) = kytle, kytlice, škrobe ni ca 
(škrobená sukně, laš.), c a s k a (záp. Mor.), š u r c (všední sukně. 
Sloup), šlapaná (val.), stru pana (val.), podvlička = spod- 
ňák = burdák (spodní sukně, laš). Cahél je rozporek 
u sukně (Telč). 

4. Zástěra. 

Zástěra je na všední den; sváteční zástěra se jmenuje 
fěrtoch n. fěrtúšek (slov. dol. val), fěrtóšek (han). Jiná jména 
jsou: kasanka (Hranice, laš.), kasánka (Jicko), přednica 
(val, laš.), předníček (místy na Hané\ zápasnic a, zápasnická 
(Slezsko), pasinka (Dačice). 

Flák (Jicko) je zástěra mužská a všední ženská. 

PachuTa, zástěrka zdvižená, v níž se něco nese (val». 
Křídlo = klín: Dítě si sedlo matce na křídlo (záp. Mor.). 

5. Kabátek. 

L'ajbik, valašský kabátek ženskj', kožešinou podšitý se 
„kšosty" (šosy), laj d í k, soukenný modrý kabátek (han.), k o z i n a, 
]ajdík flanelový na obyčejno (han.), marýnka, všední kabátec 
plátěný nebo z bílého sukna (val.) = grytan (Příbor) = va- 
laška (han.\ župánek, lajdík soukenný (han.), kacabaja, 
kabátek ženský novějšího původu, batan, kazajka ženská 



— 465 — 

s nabíranými, vycpanými rameny (lian.), kusáry, kacabajka bez 
rukávů, „edem na pole" (Jicko), kabich, ženský kabátek 
(Zábřežsko). 

6. Čepec. 

Hanácky vdané nosívaly a zde onde posud nosí o domě 
čepec bez šatka. — G ar gula byl hanácký čepec svatební; 
skládal se z vlastní garguTe, t. j. úzkého loubku, jenž byl 
v zadu uzavřen plátenným dénkem, nádherně vyšívaným, a ze 
šatky, t. j. dlouhého tenkého plátna, do něhož se gargula za- 
vázala a jehož cípy v zadu visely až pod kolena. „Už mne za- 
čepiTi, v garguru mne přistrojíTi" (svatební píseň). Na Hranicku 
říkají gargula čepci, jejž nosí vdané ženy pod šátkem. Ve Slezsku 
čepci vdaných žen říkají kaptur, kapturek, karkula. 

Na Podluží svobodné dívky nosí na svátek čepce zvláštního 
tvaru, rožljiy zvané. Lepenková forma dolů sehnutá, na vrchu 
přitisknutá tak, že se v zadu končí ve dva rožky, 20 cm. dlouhá 
a 25 cm. vysoká, obšita jest červenou, květovanou látkou (orná- 
tovou*. Na vrchu v zadu rožky ozdobeny jsou růží z pentlí bílých 
růžových a modrých spletenou, „netopýrem" zvanou, jejíž pentle 
dolů splývají; vlasy v tyle zakryty jsou pentlovou „růžou". Ženy 
nosí místo rožků čepec, rožkům podobný, ale mnohem větší, 
v zadu ve dva rohy s pošika stesnutý. 

Dudek je starodávný čepec valašský, různobarevný, s pentlí. 

Ustroj hlavy nevěstiny a družiček ve Velké u Strážnice 
slově hlade ní. Části jeho jsou: 1. predkánka (pantle) ; 2. kánka 
(s perličkami); 3. záušnice (kulaté kytky hedbávné); 4. věnec 
(kytka na vrchu) ; 5. pantle (v zadu). Jiné názvy v popise „Mo- 
ravské svatby" str. 18 a ve sbírce „Lid a národ" na různých 
místech. 

7. Šátek. 

Šátek na hlavu slově: šátek, šatka, šate čka (val.), 
ručník (uh.), původně šátek „do ruky", jakož si jej ženské 
brávají do kostela, k muzice a na besedy: „Vem si šátek do 
ruky", zapoměla sem „šátek do ruky"*), zástěra (Jicko); 
obrus, šátek ženský na krk (Přerovsko). 

Šátek se rozmanitým způsobem na hlavě zavazuje, a každý 
tento způsob má své jméno. Šátek zavázaný křížem přes bradu 

*) Ručníku na utírání tam (i jinde) říkají utěrák. 

30 



— 466 — 

v tyle nahoru cípem slově babuša: Měla šátek na babušu 
zavázaný, odtud; zababušit se. Šátek pod bradu uvázaný je na 
ba bulku (Brň.). Když šátek do tyla zavázaný nad ušima 
s obou stran do předu polokruhem trčí, zavázán jest na n á- 
ušnice. 

V Kloboucích brněnských šátek pod bradu zavázaný slově 
kukla, v Kobylí kukuč, v Čejko vicích žudíík. 

Dolky uvazují si šátky na skybky, na švajky (== ná. 
ušnice), na dénko (do týla), na ocas (dlouhý cíp splývá po 
zádech, z předu jsou „ušničky"), na polku n. na veselanku 
(oba konce z týla přes ramena do předu otočené). 

Šátek „po hanácku" uvázaný je zalíščený. 

Turáň je veliký „turecký" (červený) šátek (slov.), ca- 
falét, šátek kapesní (Hodslavice), polůvka n. půlka, šátek 
do kříže rozstřížený, na krk. 

Rúška je valašská bílá plena na hlavu, 2 lokte dlouhá, 
V4 lokte široká. Konce její jsou krásně vyšívány Rúška se 
zavazuje vzadu na volný uzel. 

8. Oděvadlo. 

Oděvadlem za stará bývala bílá plachta, kterouž Slovenky 
a Valašky nosívali smotanou pod paží, jdouce do kostela. Plachtě 
této říkalo se: obrus (slov.), obr úsek (val.), plina (záp. 
Mor.), iochtuša n. íoktuša (Slezsko i záp. Mor.). Později 
nastaly vlněné šátky: oděváky (val.), vfií áky, vTůanky (laš.), 
háby (Jicko), hyty (Opavsko). 

Odivačka, hanuška, chůvka je plachta, ve které se 
dítě nosí. 

Zakryvačka jest na Podluží překrásně vyšívaná plena, 
jíž „krsná" 1 kmotra) na křtu dítě zakrývá. 

Úvod nic a, slavnostní plachta z celého plátna, ve tré 
složeného, tři lokte dlouhá, uprostřed vyšívaná. Úvodnicu dávala 
kmotřenka nevěstě, kteráž si v ní nesla na zdavky knížky 
modlitební. Když se pak uváděla s dítětem, nesla je v úvodnici 
jako v „chůvce". 

9. Vlasy ženských. 
Pletenci vlasů, dolů visícímu neb okolo hlavy otočenému 
říká se TeTík (slov., val., han.), relík n. rulík (Brů.), mrdús 



- 467 — 

(Lanžhot), ocásek (Breclava, Jicko, las.), chvost (St. Hrozen- 
kov), vrkoč (Polom ve Slezsku), cop fzáp. Mor.), Pří pletek 
jest stužka vpletená v konec „ocásku" (las.). Malým děvčátkům 
splétají vlasy „do kosa" neboli „na zahrádku", t. j. spletou 
vlasy po třech praméncích od ucha k uchu nad čelem. Přičesnuté 
vlasy z pod šátku vyhlédající šlovou lišt více. „Chodníčku" 
uprostřed hlavy říká se většinou pútec. 

10. Kalhoty. 

Úzké soukenné kalhoty slovenské a valašské šlovou n o- 
havice. Valašské šity jsou bud „na talíř" (sešité jenom po 
jedné straně) nebo „na vidličky" (sešité ve dva obyčejné švy). 
Laši nohavicím říkají gaTety, gala ty. Gatě jsou kalhoty 
městské nebo plátěné všední; nohavica jejich jmenuje se gatica. 

P i s á k y (val.) jsou cajkové gatě. Plátěným nohavicím 
širokým, jež Slováci na všední den nosí, bud v botách nebo 
přes boty do polovic lýtek, říká se: plátenice, Tuty, drTe, 
drlavice, píky, třaslaví ce. 

Kožené kalhoty hanácké slují koženky, červeníce, 
baně. 

Podvlikačkám říká se: spodní gatě, spodnáky (las.'*, 
pod zuvky ( aš.). 

Pudlo n. seděni je zadní část nohavic. 

Nohavice upevňovaly se okolo pasu úzkým řemenem, je- 
muž místy rapec říkají, na svátek byl široký pás. 

11. Vesta. 
Vesta mužská i ženská sluje: kordula, kordúJka (slov., 
val.), frydka (han.), brunclek, bruslek (val., las., Zá- 
břežsko\ 

12. Župica. Halena. Kožich. 

Župica je svrchní šat (kabát) valašský na svátek, dlouhá 
pod kolena, ze sukna modrého (na Zlínsku) nebo zeleného. 
V bocích klíny jsou „na fald" přehnuty, tak že od těla odstá- 
vají, obojek je stojatý, uprostřed zašpičatělý (V. „Lid a národ" 
I. str. 33). 

Halena valašská je téhož střihu jako župica; je z bílé 
huně a nosí se na všední den. Hanácké haleny byly z houně 

30* 



— 468 — 

jemnějši, v ťipoly rovné (bez faldu) a šly až po paty. Slovenské 
haleny (haliny) jsou kratší a širší, na zádech visí široký obojek 
jemuž také říkají: cimbál, hazuclia, schlopec, slanina, darmovis, 
lypač. Takové cimbálové lialiny bývaly a částečně jsou posud 
také na celé západní Moravě. Na Frýdecku haleně říkají hunka. 
„Horůáci" (Velká atd.) nosí kabáty z bílé huně, zvláštního 
střihu; černé výložky na rukávech šlovou tam „liajtáše". — 
Klopy jsou ohrnutá a obrácená čásť kabátu na prsou (Jicko;. 
— Šosu na východní Moravě říkají klín, na západní soch. 

Grytka (las.) je špenzr z modrého sukna = rukávník 
(Záhoří lip.) = ganduš (Zábřežsko). 

L'ajtrek (val.) — krátká kabaňa s kapsami, 

Plant (Zábřežsko) = kabát. V Brušperku kabátu říkají 
župan. 

Burýš (val.) je hnědý kabát. 

Kožuch se rozeznává: rasovňák (bez okrasy), dubeíiák 
(hnědý, okolo krku premovaný modrou kožešinou), buchti- 
čkový (bílý, s černou berančinou u krku a u rukou), ocasatý 
(končí se v předu i v zadu ocasem, bez rozporku, obléká se 
přes hlavu. Místy na Síovensku kožichu říkají k e p e ň. 

S u b a je mužský i ženský kožich sváteční, modrým suknem 
obšítý, liščinou premovaný. Za stará bývaly i nádherné šuby se 
zlatým třepením. 

Ment li k je ženský kožíšek černým suknem obšítý a vy- 
šívaný. 

13. Kl obouk a čepice 

Širák, veliký a široký klobouk (val.) = širák (Brodsko) 
= šírán. Širúch na Podluží je malý klobouček se střechou 
schlípenou, guláč tamže je sváteční klobouk, širúcha něco 
vyšší, bez střechy, na způsob hrotku, jakž mu i sousedé říkají. 
Plstka, valašský nízký klobouk s úzkou střechou, horýl, 
vysoký starodávný klobouk valašský. Také gever, geverec 
Valaši klobouku za stará říkali. 

Klobouk mádénko a střechu, nebo svršek a puti nu 
(Zábřežsko). 

Čepice bývaly za stará soukenné neb aksamitové, kože- 
šinou obšíté, dle kteréžto kožešiny měly svá jména: sobolovica 



- 469 — 

n. sobolina, vidrovica (slov.) = viderka (las.) — bedří čepica 
(Brň.), tchořovica, kunica, baranica. Helma říkají chlupaté 
čepici (N. Město). 

Ščítovica, baranica s trojúhelníkem ze zlaté porty 
v čele (han.). Mrázovi ca, vj-soká baranica (Brň.). Ak sa- 
mí tka byla vidrovica, zvaná tak dle aksamitového „dénka". 
Na Vyzovsku nosili různé aksamítky dle zámožnosti : bohatí 
nosili je vykrojeny v předu, chudobní v zadu, poloviční na boku. 

Němči ca, mi clen a (han.), červenobílá, vlněná čepice 
pletená s dlouhým třapcem; nosili ji v zimě pod kloboukem. 

Kaškét (Slezsko), kaškýt (han.) jest obyčejná čepice 
se štítem, u Loštic jí říkají helma. Lepá, iépka, iépečka = 
čepička (val.). 

14. Obuv. 

Na všední den Slováci nosili boty úkladáky, boty ,,na 
úklad" šité, t. j na vrch švem, jenž spojuje podešev s nártem; 
na svátek čižmy, na způsob uherský šité. Ozdobou čižem byly 
kraj áčky (krajavice, krajo vičky, sekavice), vysoké podkovky, 
jimiž bylo lze i na tvrdé dlažbě vykrojiti důlek, když se šuhaj 
na podpatku otočil Při tanci se krajačkami luskalo. 

Boty s tvrdými vyleštěnými holínkami šlovou lýtkovice; 
mužské boty s měkkými holínkami jsou „nabírané", ženské 
„navrápené*' (slov.). 

Smoíák „je bot, co má šev v zadu" (val). 

Obtáčky n. otáčky je sláma, jíž se v zimě noha otočí, 
než se obuje. 

Střevíc, střív (val), střevík (las.). Střevíce „zámiškové" 
jsou střevíce jirchové s přeskami, nahoře červeně lemované 
(han.). Valašky nosí střívě s „íypačem", jazykem, jímž se roz- 
porek zakryje. OdoTík slově kramflík na střevíci: „Dyž se 
un nehlásí, ja se ho něprošim, takových synečku v odoliku 
nosím- (las.). 

Papuč, papuča skládá se z několika částí, jež jsou: 
1. kopýtce (houněná punčocha), 2. čepka kožená (přišije se 
s předu na nárt, jako když se boty „kaplují"), 3. ohřebélko 
kožené (opatek), hazuška (cvikl na kotníku), 4. podešva Ta- 
kovým papučím říkají na Příborsku halenice, protože jsou 



— 470 — 

z téže houně jako halena. Labuné jsou staré, škaredé papuče 
(val.). Na Zábiežsku a na západní Moravě papučím říkají báče 
Kocúry jsou domácí papuče z okrajků (val.). 

Krpec n. krpel (val.) mn. č. krpé — krpí — krpom — 
kipoch — krpami, n. krpce, skládá se ze dvou částí. 

Napřed se obuje na nohu kopj^tce (houněná punčocha); 
na kopýtce přišňoruje se „uávlaky" (řeménky) kožený krpec, 
z jednoho kusu kůže vykrojen}\ Na Zábřežsku říkají krpse 
ženským botkám. 

Jančary (Zlín), lan čary (las.), bagany (Zábřežsko) 
jsou polobotky ženské. 

Sustky jsou střevíčky z červené skopoviny, zelenou aksa- 
mítkou lemované (val). 

Skarbaly, škrábe (y) říká se staré obuvi ženské. 
Cukle (laš.), klátečky (Brodsko), bandóre(y) a hluky 
(záp. Mor.) jsou dřevěnky. 

Onuci Valaši říkají š a ť é n k a. 
Podzuváky šlovou galoše (val.). 

Pančochy (han. pančuchě ) jsou bud „vázané"*) (pletené) 
nebo stávkové (tkané ). Ubírané pančochy = u b ě r a č k y — 
vrapované pančochy = nata háčky jsou dlouhé valašské 
pančochy ze sukna ušité, hustě , nabírané" neboli „vrapované" 
(faldované). — Vylečky (vělečkyi šlovou hanácké plátěné 
pančochy bez chodidel (k červenícím). Ženská pančocha beze 
stopy sluje harušňa. 

O vlaky jsou vlněné podvazky (val.). 

15. Knoflíky. 

Bombík n. gombík, kulatý knoflík při župici. Křapák 
veliký knoflík cínový u vesty (Brněnsko). Kotu Ta (— zapinák, 
spinka\ veliký, ploskatý knoflík z kosti nebo z perleti zvící 
ryůščáku, zapínat košili na prsou (val.j, Pakožka, trojhraný 
pleskatý knoflíček na val. župici. Tatareček, kostěný knoflíček 
u košile. Bleška (han.), írgál. frkačka, frčka (laš.) 
= čamrda. Haklík (háček) zapíná se do babčice. 

*) Na východní Moravě říká se pančochy vá-'.at (ne: plésti). 



— 471 — 

16. Rozdílj^ ve stroji a kroji: a) ,.pacholků„ (svobod- 
ných) a ,.mužáků" (ženáčů). 

Slováci svobodní nosí košile vyšívané, ženáči nevyšívané; 
zvláštní ozdobou těchto jest široký pás kožený. Svobodni mají 
na korduli kamrholové kyty červené, ženatí jen třapečky při 
šňůrkách. Na Brodsku mají na širáku žluté šňůrky až do vrchu, 
ženatí jen jednu šňůrku na prst. Svobodní nosí čižmy s dlou- 
hými hedbávnými třapci, ženatí prosté boty. 

Na Horúácích (Velká) svobodní nosí na klobouku červený 
„šmuk" (pantíu), ženatí zelený. 

Na Kroměřižsku svobodní nosili na košili pod krkem čer- 
venou pantli (v půst modrou) a na klobouku červené, široké 
pantle s kraje „dýnka" na kraj střechy přišité; oženivše se 
nosili klobouk opentlený do dne do roka 

Na Krumlovsku oženiv se mladík jeden roh na klobouku 
zahnul a přišil („na jednu facku"). 

b) dívek (děvčat) a žen. 

Svobodné nosily lelik spuštěný, vdané okolo hlavy otočený 
(obalena, babinec). Na Laších děvčata chodí s holou hlavou. 
Znakem ženy je čepec (gargula>, jejž ženy nosí pod šátkem, 
o domě také bez šátku. Na Kj^jovsku nosí gargulu i svobodné, 
ale tak, aby ji zpod šátku nebylo viděti, kdežto vdané ji mají 
spředu perličkami vyšívanou a viděti jim z ní i cípky nad 
ušima. 

Na Kroměřižsku nosily ženy do roka po svatbě „obalenu", 
t. ]. červené kožené srdce lelíkem obtočené a bílý šátek složenj-, 
jen přes čelo do tyla zavázán}', „jako když hlava bolí". 

Skoro všude nosívaly svobodné šátek zavázaný pod bradu, 
vdané „na záušnice" do tyla. 

Kožichy nosívaly jen vdané. 

17. Smutek. 

Smuteční barvou byla za stará bílá. V advent a půst 
šuhaji slovenští kosířky (péra na klobouku) odkládají. V Mor- 
kové (u Jičína) má „kabátek" (živůtek, kordúlka) spředu šňoro- 
vání červené, v čas smutku zelené nebo modré. 

Na Kroměřižsku, dostal-li chlapec „břed" nebo jinou zlou 
nemoc, matka ho „zaslíbila". Takový nesměl pak nositi nic 



— 472 — 

červeného. Pod krkem u košile a na klobouku nosil pantle 
modré a koženky žluté místo červených. 

Dětské šaty slují: popasinek (dětský živůtek po pás), 
kanduch, k and úsek (val.), župan (Slezsko). 

XXXV. Jídlo. 

Baba (babka, babička, babůvka), buchta z lepší mouky 
zadělaná mlékem ; 

b a c ó c h, snědý placek, nechutný vdolek (Brň.) ; 

báchor, pečivo z bílé mouky zadělané teplým mlékem a 
vejci (záp. Mor.); 

báleš (béieš, bíliš) == č. dolek; 

bandur, štrycle pečená na štědrý den (Zábřežsko) n. o 
sv. Mikuláši (M. Ostrava i; 

beneš = báleš; 

bělka 1. žemlička (vých. M.), 2. pleténka doma pečená (han.); 

bílá polívka, mléčná (Žďár); 

b i z = mlezivo (v. t.) ; 

bochníček, buchta na velikonoční svátky (Dačice) ; 

boží milosti, smažené těsto podoby židovských macků, 
smaží se v ostatky; 

bochének, žemlička (Rožnov) ; 

brambory na Novoměstsku se jedí: 1. na šupavo (= na 
loupačku\ 2. kutané (rozdrobené a omašténé) ; 

brány, pečivo svatební z bílé mouky: kolo a dva těstové 
pruty na zdýl, dva na pfíč (Podluží); 

braové maso (laš.) = vepřové, bud „sviže" n. iudzene 
(uzené); 

bryja: „svěží" ovoce (jabka, hrušky) se pokrájí a uvaří, 
do toho se vleje mouka zaklechtaná v mlíče (laš.). Ve Slezsku 
dělají bryju z chebzinek (— hular, han.); 

buchty vařené, v hrnci dušené, mlékem napuštěné (han.) ; 

b u b 1 a n i n a : potlukou se vařené brambory, do nich se dá 
škvarků, zasype trochou mouky a zadělá vodou nebo mlékem 
(záp. Mor.). 

Cagar, placek ze snědé mouky (Hranice); 

calta, skládanka (Dačice); 

caletk^ val. (celetka, laš.) buchetka ; 



— 473 — 

cour áčka, zaklechtaná polévka (Ždár), 

Černá polívka, zasmažená (záp. M.) ; 

česnekačka (han.) = česnekovica (val), česneková po- 
lévka (na snídaní); 

čír = zátěrky (val.), kousky, noky; 

čočovica, zasmažená polévka čečovicová (Zlín); 

ču chajd a, káva (žertovné) val. 

Demikát (uh.) = domikát (val.), syrná polévka; 

dordan, J^řesný koláč (Jevíčko); 

dr koti na, rosol, sulc (slov.); 

droby 1. z drůbeže: křídla, nohy, krk, hlava atd,, 2. játra, 
ledviny, plíce a p. z větších zvírat, 3. jitrnica a jelito (val.); 

drobená polévka, polévka se strouhánkem (záp. M.) = 
drobkovica (Zlín); 

drobky, strouhánek hrubší (Zlín); 

drtinky (val.) = stěrky, strouhánek; 

dušičky, doma pečené žemle, bochýnky (Ždár); 

dýchané k, pečivo velikonoční: uvaří se krupice, do ní 
se natluče půl kopy vajec, přidá slaniny uzeného i telecího 
masa, koření a pak se to upeče (Brů.) =: svítek; 

džgance (trhance), kousky pod polévku (val.) 

Frgál, placka (Zábřeh). 

Ger Ta, řídká polévka (val.) = grolia; 

erúlovica, polévka z „grúlu" : na vinné mláto naleje se 
vody a nechá se kysat; z toho „grúlu" pak se zasmaží po- 
lévka (slov.); 

grumbačka, rozvařené trnky syrové (Brodsko). 

Halečka (hálek) = haluzka, šiška, knedlík (Slezsko); 

haluzka, šiška, knedlík (Laši mor.); haluzky na kvasnicách 
= narušané šišky =: kyslé šišky ; třené haluzky =noky (Příbor); 

hanácká svadba: zelí a hrách, každé o sobě se vaří 
a jí se lžíci toho a lžíci onoho, nebo se to smíchá (val.); 

harampole (harabole, papole) = chamula (v. t.) Litovel; 

hlavička = dýchánek (v. t.) Třebíč = pávovička (Kunštát) ; 

hlúbovnik, vdolek potřítý posekanými zelnými hlouby 
řkoštály), na másle usmaženými (val.); 

h n e t k a: 1. přesná placka ; 2. kaše prosná zasypaná moukou 
(han.) ; 3. kaše z brambor a mouky (záp. Mor.) = ny tyk, netyja ; 



— 474 - 

homulka (las.) = homolka (mor. tvarůžek); 
honěnákaša(N. Jičín), lioněnka (Slezsko) = kaše láman- 
ková (z lámaného ječmene); 

hřiboví ca, hubová polévka; 

hrstková polívka, v níž se vaří kaše, krup, čočky, 
„každého hrstku" (han.); 

hruškovník (hrušňák), vdolek potřený vařenými hruškami 
sušenými (val. slov.); 

hu Danka (Slezsko) =:• hřibovica; 

hular, zasmažené chebzinky; 

husička (hos'čka), štrycle, z vyrážkové mouky žitné, nadí- 
vaná tvarohem n. povidlím ; peče se při chlebě žebrákům (Znojmo). 

Chamula, ovocná kaše: křížaly jabkové a hruškové se ve 
mléce uvaří a zasmaží (slov. val.); 2. ovocná polévka (Slezsko); 

chléb se zlaté lopaty, od pekaře kupovaný; 

chTebůrka, chlebová polévka: horká voda osolená, v ní 
kousek másla, pak se nadrobí chleba (Příbor); 

chování: „Třa (třeba) přismyčič (přinésti) chovaní z města" 
= strava (las.); 

chorýš, chorý (snědý) chléb (val.); 

chudačka (chudaůa), hubená polévka. Na Hané zavaří se 
ve vodě kaše, potom se zalije mlékem, jinde zavaří se kaše 
v pouhé vodě; 

chudé rytíře, skybky chleba nebo buchty ve vejcích 
oválené a na másle usmažené (val.) 

Jabčánka, jablková polévka (val,); 

jabčenica, kaše z rozvařených jablek (val.); 

jabka drceny, bramborová kaše (Ždár); 

jačmenky, kroupy z ječmene; „krupy" jsou z pohanky 
(Slezsko) ; 

jalovcová polévka, „dyž néni masného, tož se uvaří 
„jalovcová" = jalová (slov.); 

Janek, skrojek chleba (val.). 

j e z i v o (coll.), jídlo, Nahrungsmittel (vých. Mor.). 

Jídelní lístek žťiový: 1. z Klenovic na Hané a) sní- 
daní: chléb s tvarůžkem n. kvašeným oharkem (v zimě: zelí 
o 8. hod.); b) oběd: polévka hrachová (čučková, kroupová, luk- 
šová, zemáková), buchty (vdolečky, beneše); c) svačina: tvarůžky 



— 475 — 

s chlebem ; d) večere : polévka lukšová, krupica (drobová máčka) 
a vdolky ; — ' kromě žní : kýška (podmáslí) a koláč (tvaroh 
s máslem), v zimě zabijačka; prasat se zabije několik. — 
2. Z Citová na Hané a) snídaní na poli: chléb se syrém n. tva- 
růžky (v zimě : polévka česneková, kmínová a j.) ; b) oběd (den jak 
den): zelí s chlebem, polévka, pečená kaša, vdolky; c) svačina: 
tvariižky s chlebem; d) večei'e: zelí, lukšová polévka, krupica, 
vdolky; — kromě žní oběd (mimo polévku): v pondělí: hnetka, 
v úterý: maso, ve středu: míšanina (kroupy s hrachem), ve 
čtvrtek: maso,^v pátek: koláče (masné šišk}^, tašky). — 3. Z Mor- 
ková u N. Jičína, oběd : zelí s chlebem, bílá máčka kyselá, prosná 
kaša na mléce, pohančená kaša, krupica, lukše, haluzky s trn- 
kami (povidlím\ osúchy nadrobené v mléce syrovém. To všecko 
musí na oběd býti, sice pomlouvají: „Tam nebylo krupice, ani 
osúcha nedali, tam nepobízali" a p. — 4. Z Polanky na Valaších : 
Do práce jdou o sedmi (na Hané a jinde na úsvitě!), posnídají 
u hospodáře: goralku, kyselicu s chlebem, kasu (šišky masné, 
vdolky), o 10. hod. svačina: brynza s chlebem (někde i goralka)^ 
o 12 hod. oběd: polévka zasmažeuá, zelí s chlebem, vdolky (ze- 
máky s brynzou), o 4. hod. svačina : co ostane od oběda, o 8 — 9 
hod. večeře : chléb nebo zemáky s chlebem. — Mimo žně hlavním 
jídlem na Valaších je snídani. Tu se vaří zemáky se zelím, kru- 
pice ječmenná nebo pohančená (na žernově natřená), nebo „šupaňa" 
s mlékem nebo maščenkou. Někdy bývají otěrky (struhánek) v mléce 
zavařené. O poledni se nevaří, nýbrž „svačí", co zbylo od rána. 

Hanákovi nejlepším pochutnáním jest „černý (uzené) maso 
a bílý šéškě". Jídla se jedí horká: „s ohňa do hobé". V horna- 
tých krajinách slezských nejčastějším jídlem jsou „kobzole se 
zelím": „Co k suidaiíu?" Kobzole a zeli. — „Co k obědu" ? Zeli 
a kobzole. — „Co k večeři?" Kobzole ze zelim. „Kobzole a žele 
to je jídlo vesele". 

jížka (hižka), pražená mouka, zápražka (záp. Mor.); 

jodán, bramborová kaše (Jevíčko). 

Kabáček = pagáček (v. t.). Březová; 

kadlubek, vykrojený v krajíci chleba důlek, do něhož se 
dává kravařům máslo se syrém na pole; 

kanafasky: mouka se zadělá kýškou, vymíchá vařekou, 
přidají se tři vajíčka, v hrnci se to dá do peci, potom se po 
kuších lžičkou na mísu naklade, omastí a posype (han.); 



— 476 — 

kapánky, těsto kapané do vroucí polévky; 

kapouni, vařená řepa (Ždár); 

kaša: prosná (jáhelná, žlutá), pohančená, bílá (krupicová 
n. rýžová), moučná (z mouky a vajec), režná (kroupková); 

kašo ví ca, polévka z kaše bud v mléce nebo ve vodě 
vařené a zasmažené; 

kTuska, šiška, knedlík (Frenštát); 

kmíňanka = kmínovica, kmínová polévka (na snídaní); 

k nedle, nudle (val); 

k nik alka = vejskalka, šlížek; jsa dlouhý často v krku 
uvízne a „kníkne", výskne (záp. Mor.); 

knoíTa, šiška (Podluží); 

koblih, koblížek: 1. smažený (v ostatky); 2. podlouhlý ma- 
kovnik (Litovel); 3. = nové léto (na nový rok pečený koláč), Jicko ; 

kocmanda, bramborová kaše (uh.); 

kocmoch, moučná kaše (Bríí.); 

kočičí svadba, zelí a zemáky (val.); 

kočičí tanec, kousky se zelím (Třešť), jinde: hrách 
s kroupami; 

koláč na vých. Moravě bývá jenom na svatbě, sice říká 
se koláčiím „vdolky" ; 

koláček: 1. := vdolek (Podluží); 2. koláčky s kadlátkama 
=: švestkové knedlíky (Brů.); 3. = haJužky, noky (val,); 

kontrabáš, brambory s pohančenou kaší míchané, pečené 
a slaninou maštěné (val.); 

kousky, veliké noky, bud! do polévky nebo maštěné (vých. 
Mor.); 2. kousky z chleba: vyrážkový chléb se pokrají, mlékem 
spaří a posype makem (Brň.); 

krajance, nudle (Podluží); 

k rampám pul a = chamula (val); 

kra pí e, Butterteig; 

křehanec (křehák), pagáček, v němž je hodně másla, by 
byl křehký; 

křehotiny = boží milosti (záp. Mor.); 

kreple = koblihy (Opava); 

křesůák, nekysaný pagáč (val); 

křižák, pečivo na způsob preclíka (slov.); 

kroupy se doma ve stupě „opichovaly" „pichem": „Moc 
opichovačů, málo kroup" (han.), nebo „tloukly se tloukem" (Slezsko) ; 



— 477 — 

krtice: rozválené těsto se pokrájí na čtverce, uvaří a 
omastí a popluská trnkama (povidlím); 

kruchánek, ječná veka slaná (záp. Mor.; srovn. „slanj' 
jak kruch"); 

krumplovica, bramborová polévka (slov.j; 

křupance = kiehotiny (záp. Mor.); 

krupic a, krupičná kaše vařená, na Hané také na plechu 
pečená ; 

kule, knedlík (Zábřežsko) ; 

kulivále (kulivary i kule), švestkové knedlík}' (slov.): 

kyselic a, polévka ze zelnice (zelné vody), zahrkané sme- 
tanou a vejci (vých. Mor.); 

kyselo, polévka z kvasu (Zábřežsko). 

Láman^c, tenký a křehký pagáček, jenž se jí s mlékem 
nebo sladkou omáčkou (val.); 

lámanka, ječmen opíchaný na hrubé, lámané kroupy; 
na Valaších mele se na žernově. Lámanka se vaří nebo peče 
na způsob kaše; 

lámankovica, lámanková polévka; 

íepucha (lepocha), chamula ze „suší" (sušeného ovoce: 
švestek, křížal, hrušek), las ; 

Tíjanec = lívanec, litý vdolek (jižn. Mor.); 

lokeš 1. koláč z chlebové mouky (val. uh.), 2. placek 
bramborový na způsob ameletty posypaný makem (Podluží); 

lukše (lokše), nudle; 

Tucha, řídká polévka (val.). 

Máčka, omáčka; 

magaióny 1. zavíjané šišk}', nadívané trnkama, 2. tašky 
nadívané tvarohem nebo krupicí;. 

makota, zelenina; 
mako v nik (laš. makůvka\ podlouhlý koláček nadívaný makem; 
pečivo vánoční; 

maltaša, hrachový pokrm štědrovečerní (val.); 

m ar van, buchta z pohančené mouky (Slezsko); 

mas nota (masné) coll. : máslo, sádlo, slanina; 

m a škrt a, pamlsek (val); 

maščenka, máčka ze sladkého mléka moukou zahrka- 
ného; máčejí se v ní podlesníky (val.); 



— 478 — 

měcliura, koláč na čtvero zahnutý, peče se na „šmigrust" 
( Jicko) ; 

míšanina (kočičí sód, kočičí svajba), kroupy s lirachem 
(han.) = miškulanc (slov.); 

mládě 1. svatební pečivo čtyfhranaté, nadívané makem, 
2. velkonoční bochýnek, 3. výslužka děvečce = bochnik chleba 
(záp. M); 

mltízivo ■= mlzevo dian), radovánek (sev. Mor.), biz 
(záp. M.), vrzanec (laš.) jest buchta zadělaná prvním, hustým 
mlékem, vydojeným krávě po otelení, kterémužto mléku říkají 
též mlezivo, mledivo (laš.', zdojky (záp. M); 

morny (pl. tem.), prosná kaše s krupicí posypaná per- 
níkem (záp. M.); 

mrva 11 (mrvánek), pečivo na způsob věnce, též smažené 
(val. las.)-, 

múcka, namletá pohanka v mléku vařená (Jicko); 

múčanka, jídlo z mouky (val); 

m učni ca, moučná kaše (val.); 

mouka mletá žernovem jest žernica. — Když se mele 
pšenice na „českém" mlýně: „krupica" jde pytlem pod žíberko 
a „mouka pozrnová" do truhly. Krupica se nasype znovu na 
koš, pak je z ni nejlepší mouka „krupicová". Potom se „štráfajú" 
otruby, z nich se vymele „štráfka", konečně se ještě otruby 
{= oděry) melou na „oděrovou mouku". Krupicová je na buchty, 
pozrnová na hrubší buchty a lepší šišky, štráfka na šišky oby- 
čejné, oděrová na hrubé vdolky a na zásmažky. Vyrážka 
jest nejlepší mouka žitná: chléb z vyrážky; 

muříny, šišky s povidlím (val. ; 

murny, brambory s moukou vařené (záp. M.). 

Ná činek, skrojek chleba (záp. M.); 

nádiní, buchta na pekáči pečená, v ní hodně vajec a 
másla. Pečivo slavnostní, na Jicku „sa posílá edem do polohu" ; 

nadívaní, buchta z krupice (han.); 

nádivka, pečivo velikonoční (han.) = hlavička (v. t.); 

nadívajna (nádivka), čím se moučná jídla nadívají: 
povidlí, tvaroh, mák atd. (záp. M.); 

ne tuhy, škubánky (Ždársko); 

nety ja: z kaše na řídko uvařené a moukou zasypané udělají 
se kule, nadějí povidlím, omastí a posypou tvarohem (vých. Mor.); 



— 479 — 

nové Teto, vánočka (Jicko). 

Obe ház ka (obcházanica), zbytek nádivky jelitové; na 
Jicku jí říkají „něvlezJo", gen. -a, t. j., co nevlezlo do jelit. 

objed za (objeza), lahůdka (val); 

obživa, Lebensunterhalt : Půjdu do světa, dybych tam 
nejakú obživu našel (vých. Mor.) ; 

ocet, omáčka z drobův a krve vepřové v octě syrovát- 
kovém vařená (slov.); 

odchlebáč, koláč z chlebového těsta (Brň.); 

o d k o r á k, chléb od kůrky odpadlý (Brň.) ; 

ochrnál (chochrňák), veliký vdolek (val.); 

omláde k, kvásek na bílé pečivo; 

opékané c, placka před palem pečená (^val.) ; 

o such, koltč z chlebového těsta (uh.), nemazaný placek 
(Jicko) ; 

o v ar, ovařené v kotle droby vepřové; 

ovarová polévka má jména: ovarovica, obarovica, 
jalitnica (Slezsko), jelitná n. jitrnicová polévka (záp. M.), trdel- 
nica (han.), trdelná polívka (Brň.), bouřka (Zábřežsko), bouřková 
polévka (záp. M.). 

Pagáč, pagáček, přesné pečivo, placka. Z mouky pše- 
ničné, zamísené máslem a vejci, pekou se křehké a chutné 
pagáčky na pouť (vých. M.); 

palibrada, zelí po sládku (val., žertovně); 

pampuch, roztlučené vařené brambory, s moukou smí- 
chané, na rendlíku smažené (laš.); 

panenka (panoška), podlouhlý bochýnek (štricle) chleba 
(i másla) záp. M. ; 

paniček, skrojek chleba (val.) ; 

parkaši, zelná polévka (N. Město ; 

pas kudy, pamlsky (Opava); 

patenty, lívance bramborové (slov.); 

pec i války, bramborové koláčky (Ždár); 

pekáč, placka (záp. M.) ; 

péry 1. veliké kyslé šišky, nadívané povidlím (han.), 
2. tašky s povidlím (val); 

pěšáky = šlížky, šúlky (Cejč); 

p i rohy — péry (Podluží); 



_ 4d<' - 

placek, veliký vdolek (koláč), „co sa ich pět nají 
z jedného" (Jicko); 

placách = placek (Slezsko); 

pfeco (plecovnik), pecen chleba, do něhož zapečena šunka 
(pleco): V pondělí velikonoční dostane každý svůj plecovnik. 
Na Jicku jest plecovnik klobása zapečená v těstě pšeničném; 
peče se v ostatky; 

pleténka, pletená houska; 

plganka, bramborová kaše (Podluží); 

poba ranec (brusůák), lívanec přes celý plech, se švest- 
kami na vrchu nakladenými (laš.); 

podělávka, všecko, čím se koláče „podělávají" na po- 
vrchu: povidlí, tvaroh a p. (Brii.); 

podlesnik: syrové zemáky postrouhané smíchají se 
s vařenými, rozmačkanými a s kyselým mlékem (n. s kyselou 
smetanou) ; těsto se rozmaže po tenku na zelné listy, upeče se a 
pomásti. Jedí se buď samy nebo s maščenkou (val.); 

podpúška (podpoušťka), šf.áva z pečené vypečená (val.); 

p o h 1 u t k a, skládanka (štricle) povidlím potřená (Slezsko) ; 

pochlápance, kúsky (noky) „pochTápané" (polité) po- 
vidlím (slov.); 

pochútka, nejlepší kousek schová se od štola „na po- 
chútku", 

pokrápka, masnota na koláče, „pokrápat vdolky" (slov.); 

polívka „se střebe" nebo „chlipe" (laš.), slov. „chlpe"; 

pomačený vdolek, makem posypaný (Slezsko); 

poplamyk, chlebový koláč, pomazaný máslem, peče se při 
chlebě u plamene na kraji peci (Slezsko); 

poříděnka, řídká polévka (val.); 

posnídanek, druhé snídaní (záp. Mor.) česky: po- 
snídanka. 

pospůlka (pospolka), co se vaří pospolu := hrách a 
kroupy; — o řeči: Mischmasch (Kaudervsrelsch) (laš.); 

posypaní k, vdolek posypaný perníkem (Hranice); 

poškrabek (val. poškrobek), koláček z poškrabaného 
těsta upečený; 

potěradlo, vše, čím se koláče potírají: povidlí, tvaroh 
atd. (val.); 



— 481 — 

poživa, proviant: „Nesu si poživu na celý týdeĎ" (vý- 
chodní Mor.); 

prachař and a, postrouhaná mrkev usušená, jíž posypávají 
moučná jídla, také : perník (záp. Mor.) ; 

praskáč, vdolek s brynzou nebo tvarohem (val.); 

praskokrky, tuhé noky (Podluží); 

praženka, prosná kaše s moukou upražená (Hranice); 

pražma, pražené a mleté klásky přede žněmi v čas nouze: 
„Čeká na to jak na pražmu" (záp. Mor.); 

předobědek, druhé snídaní = posnídanek (laš.); 

předplaník (= předplameník), = poplamyk (Příbor); 

přesil ák^ brambory rozválejí se s pšeničnou moukou, 
upekou a zamotají jako omeletta (slov.); 

prkésy, podlouhlé koláče tvarohem potřené (val.); 

puč alka, hrách ve vodě namočený, až pučí, pak upražený; 
jídala se na slavnost „Mařeny" v neděli smrtnou; 

pukán ce, pečené buchtičky spařené mlékem, pomazané 
medem a posypané makem; jídlo štědrovečerní (slov.); 

pupák = pukanec (uh.). 

Radovánek = m.lezivo (v. t.) (Zábřežsko); 

řezance, pery ne nadívané (Bzenec); 

režňák, kuláč z chlebové mouky (han.); 

roháčky (prstečky), pečivo na způsob prstů rozkro- 
jené (han.); 

rohlíčky, doma pečené z máslového těsta; 

rochán, veliký koláč z oděrové mouky, povidlím nebo 
hruškami pomazaný (val.); 

rozběhle c, chléb nízk}^, rozkysalý (Brň.); 

rozpek, koláč z chlebového těsta (záp. Mor.). 

Samodílná (= sklená) polévka bramborová, nezasma- 
žená (Žd!ár); 

sekanina, sekané řízky, karbenádle (slov.); 
skládanka, Stritzel (vých. Mor.); 

sklínko v á polévka, bramborová s kroupkami bez zá- 
smažky (Žd!ár); 

sklípek na chlebě (= slípka), vypuklina bez kůrky; 

slanáček, chlebový koláč solí posypaný (Brň.); 

slepé ryby, omeletty (val); 



— 482 — 

sma ženec, koblih (Litovel); 

smaženka, koblih (Podluží); 

smažinka, vaječina (Slezsko); 

stěrky (stírka), strouhánek v mléce zavařený (vých. 
Mor.) ; 

stěrkovica, polévka se stěrkami (vých. Mor.); 

střapačka = zelňačka = kyselica (od plovoucích v ní 
„střapců" zelí) val. 

strava, luštěniny, lámanka, kaša prosná a pohančená 
(vých. Mor.); 

střebačka, řídká polévka (Slezsko); 

stříkanky, druh koblihů (záp. Mor.); 

strouhanice, buchta ze strouhaných zemáků (Zábřežsko); 

suky: těsto se zadělá jak na tašky, rozválí, pomásti, po- 
sype krupicí, smotá, zaváže na suky a uvaří jako šiška; z jednoho 
závitku jsou dva, tři suky (han.) ; 

sušené křížaly — 1. pečínky, 2. pecky (laš), 3. krajanky 
(vých. Mor.); - suchá hloza, sušené ovoce vůbec (Brod) = 
suš (laš.); 

svěcenník, velikonoční buchta (Slezsko); 

svíčka z bravka, svíčková pečené (Slezsko); 

svíjanka, zakládaný koláč na „šraigrust" (Jicko); 

svítek = dýchánek (v. t.) Zlín; 

sypání, vše, čím se moučné jídlo posypává (záp. Mor.); 

syrnica (domikát), polévka ze staré brynze v půst. 
„Uvaří se voda, hodí se do ní užica brynze, a už je" (val); 

Šče dračka, štědrovečerní polévka: uvaří se napřed hrách 
nebo čočka, k tomu se přidá hřibů, suchých švestek, hrušek a 
zemáků, a to vše vaří se znovu (val.) ; 

šče drak, velikánský koláč štědrovečerní (val.); 

ščepány = mako vnik, štricélka makem nadívaná (pečivo 
vánoční), Brn.; 

š čí pálka (krajanka), sušená křížala (val.); 

šiška, knedlík; jedí se bud s polévkou, zvláště hřibovou 
nebo s máčkou (koprovou, oharkovou, hřibovou, křenovou^ neb 
omaštěné ; 

šišky kyslé (kysané, púchlé), z bílé mouky, máčejí se 
v mléce, v němž se kus másla roztopí (vých. Mor.); 



— 483 — 

šišky kresué (přesné): těsto na dlouhé válečky roz- 
válené se na kousky rozkrájí a uvaří. „Šišky" uvařené se 
omastí, perníkem a cukrem posypou (záp. Mor.) ; 

šišky zapař kove: mouka se zadělá vroucí vodou, šišky 
z toho těsta uvařené se roztrhají, pomásti a posypou makem 
nebo tvarohem i han). 

Na Valaších šišky říkají „škubancům" (nokám), na Podluží 
koblihám nenadívaným, na záp. Mor. koblihám vůbec; 

škraka, roztopená slanina s mlékem; mastí se jí zemáky 
a pohančená kaša (val.); 

škrobanka (škrabanka), polévka struhánková (Slezsko); 

škubance (šklubánky), noky moučné nebo z mouky a 
brambor ; 

škvař enina (škvařénka, škvraka, škvarčica, škračenica, 
vaječina ; 

šlížek, ušoulaný kousek těsta; jedí se pomaštěné a po- 
sypané. V některých osadách slovenských „šlížky se zelím" 
začaly se jísti na škaredou středu a jedly se po celý půst: na 
syrové zelí kvašené nasypaly se šlíže a promíchaly. 

Na Podluží šlíže jsou zvláštní pečivo: z režné mouky, za- 
dělané podmáslím, udělá se pečivo na způsob veliké podkovy, 
upeče se v peci, upečené poleje se vřelou vodou, voda se sleje 
a šlíže nechají se vypráhnouti, potom se podkovy polámou, po- 
másti a posypou. — Kysané šlíže říkají tam kyslým šiškám; 

špluchtance, kapánky do polévky; 

šrůtka, kus uzeného masa: zabili jsme prase na šrňtky = 
na maso; opak: na slaniny; 

šulánky — šlíže iBrň.); 

svalena (švalkovica), polévka drobková (slov.); 

švihu l'a, jalová polévka zasmažená (val.); 

Tlu činky: Když voda vře valem, trochu se jí odleje a 
voda v hrnci se zasype dobrou pšeničnou moukou a utlačí se. 
Potom se v tom těstě udělají tři dírky, a když voda těmi dír- 
kami na vrch vyvírá, míchá se to, až stuhne. Jí se to na kusy 
roztrhané, bud omaštěné, nebo popluskané horkým povidlím 
(Hranice) ; 

topénka = topinka; 

třaslák (val.), třasavisko (las.), rosol; 

31* 



— 484 — 

trdelník: těsto se roztáhne v dlouhý provaz, kter^' se 
otočí o trdlo a upeče (val.); 

trepky, drobné šišky moky) v polévce (val.); 

trhance, škubance z prosné kaše (han.) jinde = noky; 

t r n č á k, koláč potřen}' povidlím ; 

tr pálky = škubánky (záp. Mor.); 

trpálky pražené: pražená mouka se zadělá vřelou 
vodou; kousky z toho těsta uvařené jedí se pomaštěné a po- 
sypané (záp. Mor.); trpálky také znamenají totéž, co něm. 
Sterz ; 

trocilka (trucilka), štricle: chleba, másla; 

tvarožnák, koláč potřený tvarohem; 

tvarůžky (tak řečené olomoucké) dělají se na Hané 
v každém domě do zásoby na žně hned z jara, kdy bývají na 
snídaní, někdy i na svačinu. Na dobrých tvarůžkách hospodyně 
nemálo si zakládá. 

Učíkaučiná, vepřový žaludek a veliké střevo nadívané; 
jinde: strýc ujec a tetka káteřina, n. dědek a babka. 

Válence = zátěrky, kousky, noky (val); 

vář = strava (v. t.) Kunštát; 

varhule, švestkové knedlíky (záp. Mor.); 

vařivo, zeleniny, Gemiise (laš.); 

varmuža 1. masnota ze zásmažky, mléka a másla, vleje 
se do důlka v kaši, a kousky kaše v ní se namáčejí (val.), 2. 
polévka, v níž se chléb rozvaří a máslem zamíchá (Opava), 
3. krupice s vejci v mléku zasypaná a na roztopené slanině 
usmažená (Zlín), 4. — chamula, v. t. (Příbor); 

v ar pach (vorback), chlebový koláč (Litovel, Zábřeh); 

vdolky, veliké koláče, vdolečky, koláčky; 

výskalka, dlouhý knedliček (záp. Mor.); 

v o d a n k a (vodinka), polévka česneková — česneko- 
vica (laš.) 

vopelka, bramborová placka makem posypaná (Třešť;, 
2. chlebový koláč (Dačice); 

vrtanka, kaše z navrtěné na žerně mouky (laš.); 

vrzanec, buchta z mleziva (Slezsko); 

vý chopen — g. -piia, chlebový koláč (han. Jicko); 

výpuk, žlutavá lirč na chlebě, „slépka" (val,); 

výškrabe k, koláč ze zbytků tě.sta chlebového (Brň.) 



— 485 — 

Zabíjačky, t. jelit, jitrnic, ovarovice n. máčky drobové 
posílají všude přátelům a známým, což ti zase oplácejí, tomu 
se říká: šperky, gúry (Rožnov), karmina (uh.,\ovar (M.Ostrava), 
podhrdek (= podbradek) (Slezsko), výslužka (Frýdlant), hostina 
(Jicko), pečenka (Uh. Hradiště), tlostá večera (Litovel \ maso- 
pust (Opavsko, ač se zabíjí k vánocům). Polévce, v níž se vařil 
ovar říkají obarovica, trdelnica (han.), jelitnica (Opava), godla 
(Frýdlant); 

zahroucenec, chléb silno vyválený málo vykysaný (Brň.) ; 

záhryzka, zákusek, konfekt: jabka na záhryzku (las.); 

záhuščka^(na zasmažení zelí) z mouky, zelnice a va- 
jíčka (val.); 

zahybák, koláč z režné mouky s přehnutými okolky a 
nadívaný (Brň.); 

zákalec, brousek na chlebě; 

zák lechtá (dol.) =^ záhuščka (v. t.); 

z á kravka, nakrájená zelenina do polévky (laš.); 

zárais; nejprve se zamísí v díži voda s nátěstou; pak 
je kvas; 

záparka = varmuža 1. (val.); 

zápařka = 1. zásmažka (laš.), 2. smažená krupice (han.); 

zapěkance = hlavička (v. t.); 

zápražka — zásmažka (>lQzsko); 

zasmaženica, zasmažená polévka; 

zásmažka = č. jíška; 

zátěrka 1. mléčná polévka, do níž se zatře trochu mouky, 
2. máčka na zelí (= záhuščka): zatřít želé (Frenštát), 3. 
= stěrky (val.); 

z át řepka, zavařená mouka do polévky: Jakú muku máš 
na zátřepku? Čím zatřepeš p;lévku? (val.); 

zavij ák, koláč složený na způsob zavřené knihy (han.); 

zděrčák, veka ze zděřové (oděrové) mouky (laš.); 

zdojky = mlezivo (záp. Mor.); 

zdrtky (drmůlky) drobečky, drobky, kousky v polévce 
(záp. Mor.); 

zelůák (zelník) zelný koláč; 

zelňačka, polévka ze zelnice (zelné vody) laš. = kyselica; 

zemákovica, zemáková polévka. 

ŽbřuTa, chatrná polévka (val.); 



- 486 — 

ždánice, bramborová kaše (Brň,); 

žebrákovica, polévka z chleba; 

žemla, vánočka (Ždár); 

žgance (Podluží) = netyja (v. t.); 

živná polévka, zasmažená máslem (val.); 

živnosť, strava, pokrm: Nese za synem živnost do Med- 
ííča. Musí živnosť kupovat. Nevystačíme ze živnosťú do no- 
vého (Jicko); 

živobytí, strava (victus). 

Kořalka (goralka) má jména přerozmanitá, namnoze 
satyrická, z nichž vyznívá osvědčená pravda: „Video meliora 
proboque, deteriora sequor" : čutra, švitoryja, bramboria, kočva- 
ryja, žmíchanica (vl. rozbubřelý sníh), švihuTa, vrzula (las.), 
halas (vl. hřmot), trklica (od slov. trkati), židovské u. volské 
sluze (záp. Mor.), móra (můra), grůa, čmrňa, gergelica, brblavá, 
šmajda, patálija, šmatlavá, trápení, chocholena, gebuFa, strkula. 

XXXVI. Nemoci. 

1. Nemoci lidské. 

B é b a, rýma ; 

bída, těžká nemoc: Na tu bidu umřel (las.); 

bóla na krku, boule, vržení (záp. M.); bole pl. (val. bóla 
pl. fem.) = dolores ad partus: Na rodičku idú bóla; 

bolačka. bolavé místo, rána. zvláště na prstech od ude- 
ření, píchnutí, uřezání; 

bole ní, kolika; 

bolný o tok, erysipelas; 

bolest, bolístka, bolačka, odbíračka: Hodála se mú 
bolest z dobré vůle (Jevíčko) Bolest u dolinka, bolesti 
žaludeční, křeče; 

bůr, bolení, bolest: Mám veliký bůl v hlavě. Do pr.ši bul 
dostal lUh. laš). 

Čemer dostane, když náhle schládne zahřátý, nebo když 
s chutí chytne na jídlo. „Krev se sráží v hrče, chladne a bude 
po člověku" (vých. M.) ; 

čepky spadlé, zapálené mandle. „Zdvihají se", silně 
z dola nahoru potírají naslíněnými palci; 

červenka, úplavice. 



— 487 — 

Depa, rýma; 

dobrá vůl a, neštovice bez patrné příčiny na prstě vzniklá, 
velmi bolestná ; 

drkotina, chvění, třesení údův (las.). 

Francouze, syphilis. 

Házat krev, vrhati: Háže krev (vých. M.); 

hemža v krku, v prsou, šimrání, nutkání ke kašli; 

hlavénka, hlavnička, t3'phus; 

hlísty ščíja, hlísta se uscala, žáha, pálení; 

hluchaňa, hluchá nemoc, typhus (uh.); 

hlúza, opuchlina (val.\ dětská nemoc. Když dítě umře na 
neznámou nemoc, praví se, že je „hlúza zaléla" ; 

hodoůka, zimnice (Pomor. uh.); 

hostec, suché lámání, rheumatismus ; 

housenky, hlísty (záp. M.); 

húser, i-heumatická bolesť v křížích; 

hrča, boule. Hrča se mi vyvalila na ruce; 

hrmulec, boule (záp. M.); 

hróbá nemoc = padoucí (han.); 

hryzení, bolení břicha; 

hub a ví ca, puchýř, jenž naskočí od kopřivy, štípnutí 
blešího a p.; hubavice ph Nesselausschlag (vých. M.); 

hubka, diphtheritis (laš.). 

Chrčávka, záškrt (val); 

chrásty, prašivina (záp. M.). 

Jačmyk, ječmenné zrno na oku (laš. I 

Kar hať, churavěti: Souchotinář dlouho karhá (vých. M.); 

kašel ovčí, Keuchhusten (val); 

koltún (koidún, ve Slezsku i vylkodlak), splichtění a 
splstění vlasů (plica polonica), křeče, hysterie (val. laš.); 

koze pl. (koza), neštovice, osýpky ipodl.); 

kozí řitka = kuří ř., bradavice; 

krč m., křeč (vých. M.); 

křtíce pl., scrophulosis ; 

kroh (kruh), „dyž není chuti na jídlo; z toho se zdvihne 
zlátenice" (sev. M.); 

kryčky, podrost. Dítě, jež má kryčky, jest v úpoly 
oteklé (záp. M.); 

kuřata, velké osýpky (laš.); 



— 488 — 

kuří řiti, bradavice na^ rukou (vých. M.) ; 
kuří sTep, Mondblindheit (las.); 
kůtky, vypařené pysky v koutkách. 

Lakoty, nemoc dětská. Dítě mnoho jí a nejde mu to 
k duhu (záp. M.); 

leši n., lišej (han.); 

li z na, modřina po ráně; 

ložůačka, typhus (val.). 

Matkový křeče: „Sevře žaludek, zkroutí oči, zůstane 
i mrtvý" (záp. M.); 

moudy (mode), Leistenbruch (han.); 

moření (v břiše) = hryzení; 

možgrávka, rýma (val.); 

mozgry, Masern (las.); 

mrtvá kost," nádor na kosti ruční = namná kosť, nám- 
nice, navná k., nalní k., nadní kosť. 

Nadrchmaný (nadrchaný), nesvůj, jak bývá člověk před 
nemocí (val.); 

napínati: Napínalo mne, dostal jsem nápinky = chtělo 
se mi zvraceti; 

nápinky = bóIe (val.); 

natáhlý: To chásna je natáhlé jakumsi nevoTum (cho- 
robou), Jičín: 

nátka, nemoc složitá jako úroky, vřed, koltún, je sedm- 
desátera sedmera: chodívá (chodí po těle, sleze celé tělo a 
nemůže se nikde složiti), lámavá, trhavá, pichavá, žlutá, černá, 
zhnilá, krevní, žilní aj. Bílá nátka, rozedrané nohy, živé 
maso. Nátka se mu složila do nohy; 

nátiač f., mozol (val.); 

nedoluha, neduh, choroba, impotence (val.); 

nedoJužný, nemocný, impotentní; 

nehojed, nehojící se bolačka, dobrá vůle (záp. Mor.); 

neščastí (neštěstí^ padoucí nemoc (uh.); 

neštovic a, dobrá vůle; 

nevoTa, nemoc (las.); 

núza, těžká nemoc, „dyž už pracuje k smrti" (dol.). 

Obraziti, udeřiti v boláčku: Obrazil jsem se v bolavý 
prst. „Obráželo mne na žaludku" (bolelo); 



— 489 — 

obraženina, rána od udeření; 

odběračka, bolačka, jež se „odbírá", hnisá; 

ohava, padoucí nemoc (uh.); 

oheůpara, ohnipara, osypanina ve tváři a na hlavě u dítek ; 

o chvat dostane, když s chutí a hltavě se nají nebo na- 
pije, „ochvátíse". Nemoc podobná čemeru. Na uh. pomezí ochvat 
říkají rýmě; 

onemocnět užívá se na Valaších jen o člověku ; o dobytku 
říká se: ochořeť; 

opuchlina, opuchlá čásť těla; 

o spíce H. ošpice: 1. osýpky, neštovice (laš.). „Ospice se 
nahážú; 2. ošpica = vřídek: vyhodila se mi ošpica na jazyku; 

osypanina, der Ausschlag, když se po větší částí těla 
osypalo; vržanica, když se na Jednom místě něco vyhodilo ; 

otiačisko, bolačka na noze od otlačení. Také chlupatá 
housenka, o které se lid domnívá, že když na ni stoupne, dostane 
otiačisko; 2. vraní (kuří) oko (laš.). 

Padoucina, padoucí nemoc (záp. Mor.); 

pálení, žáha; 

perša, peršavina, veliká piha; 

pliskýř, puchýř zákožní; 

pobřenina = podstřel (Jevíčko ' ; 

podjedy (pajed , kurděje. Kdo má podjedy, jásna mu 
opuchnou, zuby se hýbou a krvácejí; 

podstřel, postřelení od čarodějnice. Když někdo z ničeho 
nic ochromne, má podstřel; 

podubaný od neštovic; 

pouštět krev, říká se na Moravě, ne: žilou pouštět; 

povundaný je, kdo má průtrž (záp. Mor.); 

požloutenice, žloutenice (záp. Mor.); 

přile hlína, „spečené útroby v člověku" (záp. Mor.); 

p ř í m ě t y, vřídky, jež naskákají, když se okolo rány poškrabe ; 

psina, zimnice; 

pupky, pupence = hubavice (záp. Mor.). 

Sbíráni na, odběračka, vržení; 

si ni ca, siný pruh od udeření, štípnutí a p. (vých. Mor.); 

skřítek: 1. splstěné vlasy; 2. = koltún; 

slaz, jizva od rány (slov.); 



— 490 — 

složiti: Složilo ho = těžce onemocněl, je složeny' ; nemoc 
se mu do stehna složila. Co se jí to na prsa složilo za neduhu ? 

soplivica (han.), sopPávka (val.), rýma; 

souchoty (suchá nemoc, souchotiny, úbytě) jsou nemoc, 
„dyž je člověk chytly na plúca a dlúho karhá (stůně). Souchoty 
jsou dvojí: obyčejné a koňské. Nemocný koňskými souchotinami 
sklíčený má ustavičný hlad, mnoho jí, ale nejde mu to k duhu. 
U dětí těmto souchotám říkají lakoty; 

spadyno má v krku = spadly mu čepky (záp. Mor.); 

staroba, Altersschwache ; 

stříle, hučení v uších a zuby bolí (záp. Mor.); 

struhavka, bolení břicha, běhavka (las. val); 

sucha n, suchar, vřed (bolák) na tváři (dol. uh.); 

suchý vTk, skřítek ve vlasích (las.); 

svařa, hrč na těle i na stromě (val); 

svalina, hrč, vržení (han.); 

š čí páni v zubech, v uších; 

škoda, průtrž: Má hróbo škodo (han.); 

š k r k a v k y, hlisty (val) ; 

škrfák, záškrt (val); 

šurp (šorp), prašivina (záp. Mor.). 

Tesknice, pl, Heimweh: Umřel od tesknic (val); 

tíh oba, záduch. 

Ublíženina, Leibschaden (las.); 

úděs, psotník (záp. Mor.); 

ujmy: Nemá-li člověk délku stejnou se šířkou rozprostře- 
ných rukou, má újmy. Člověk je nevládný, všecko bolí. Dostane 
je ze zlosti nebo z hltavého jídla. Ujmy jsou: a) hlavní, hlava 
sefrozstupuje, lebka bolí, chytá se závrat; b) žaludkové, není 
chuti na jídlo, celé tělo se třese, člověk je ospalý; c) ujmy 
v celém těle (záp. Mor.); 

úraz dostane od přemožení: zima zemele, v křížích bolí, 
má v sobě ublíženo; 

úroky, uhranutí, přehlídka; 

úsat = houser (val). 

Vlčí mhla = kuří slep; 

vopar, ohnipara (záp. Mor.); 

vraní oko = č. kuří oko; 

vraž, pruh od rány prutem, krví podlitý; 



— 491 

vřed (břed), nemoc velmi složitá. Valaška měla „lámaní 
v kostách, ščípaní v hiavě, dření v nohách a v rukách, moření 
v břuše, klání v boku, bolení u srdca, lupaní v křížoch"; to 
všecko dohromady jmenuje se vředisko. Bředů je třikrát devět: 
zjavný (padoucí nemoc), tajný (nemocný leží bez sebe), sačený 
(táhne člověka), tracený (přebíhá tělem), lámaný (trhání), modrý, 
kručený, zajedený, zapily, zaspaný, zaTekaný, zahněvaný (z jídla 
— z hněvu pošlý), úmorný n, morný a j. „Zafál ho vřed" = 
chytily ho křeče. Zaťal ho vřed na zjavo (= j)adoucí nemoc). 
Zatajil ho vřed. Privedol ho na vředy — polekal ho do vředu (uh.) ; 

vržení, velká, hnisající boule na krku; 

výmět, boule: Složila se jí výmět do klouba (záp. Mor.). 

Z ád ě r, kůže na prstě u nehtu odpryskující ; též : zálup, zajed; 

zakládat: Krk zakládá = otéká (slov.); 

zápal, zapálení, kterékoli útroby (sev. Mor.); 

záušnice = myši: dětem vyvrhne se boule, provalí se, 
a zas druhá (záp. Mor.); 

zavalený krk, oteklý (laš.); 

zbúřená matka, nemoc ženská, jeví se ujímáním v životě, 
velkými bolestmi (val. uh.); 

zdýmle, hubavice, pupence (laš.); 

zima, příznak každé těžší nemoci : zima mne drobí, mele, třese ; 

zim ni ca, zimnice; 

zlátenka, zlátenica ^= žloutenka; 

zlý větr ho přešel, ranil (slabá mrtvice); 

změty, Hitzblattern (laš.); 

žabinec v žaludku, šlem; . 

žírka, běhavka, struha vka; 

živý vlas, „roste do očí; dyž ho vytrhne, tak sebú bude 
mrskat na ruce" (val.); 

žloutenice, žloutenka; 

žmání v břuše, hryzení; 

žmot, splštěné vlasy. 

2. Nemoci dobytčí. 
Čík nebo ječmenné zrno, modré puchýře na horním pysku 
prasecím, musí se vyřezati; 

dychavičnosť, záduch koňský; 
írfiačka, ovčí rýma; 



— 492 - 

húsenky n. červíky, jisté vyraženiny na jazyku hovězího 
dobytka ; 

jež o VI na, strupy na nose ovčím; 

klecačka, ovčí nemoc, „dyž ovce klecú", kulhají (val.^ ; 

lebavina, ovčí nemoc, jako prašivka, vlna schází, ovce 
lebaví ; 

mot}'T, motýli ca, motoTica, ovčí nemoc, má prý 
v hlavě pandrava; 

mušec, bolačka na noze hovězího dobytka, „takový pagáč 
od mokra a prachu" ; 

myší, žabka na jazyku koňském; rozškrabe se a natře 
solí ; 

nehty, vyraženina na jazyku (= húsenky). Dobytče prý 
je dostane, dá-li se mu píti voda, kterou se někdo umýval. 

neštovicu mívá ovce na „vačku" (vymenci); 

o chvat, když dobytek něco s chutí pojí, ochvátí se; 

papí-ice, pl. vyhozené pupeny červené na játrech, v bá- 
choře, nebo na střevách hovězího dobytka =: přijice, Perlsucht; 

ratica, Klauenkrankheit (rať = Klaue ; 

škubávka, ovčí nemoc = prašívka. „Moc ovec sa zane- 
bezdí do prašívky" (val.^; 

šlích tu má kráva, když jí kráva jiná kůži rohem odře; 

trosky ■=^ uhry, choroba prasat; 

zežabené dobytče n. zihličené má podobnou nemoc, jako 
jest cmer u člověka, krev se sráží v hrče; 

zpečené knihy, nemoc preži vavců ; 

žabírky, Blutwarzen in der Nachgeburt bei Kúhen. 

žírka, hryzení, moření; 

žuva, nádor, boule na kravském vemeně, často po otelení. 

XXXVII. Ptáci. 

Accipiter nisus, krahulec, ptačí krahulec; 

acredula ca u data, palašnik (Brú.), mynářik; 

alauda arvensis, ski ivánek, skřivánek kři vánek, škovrá- 
nek, škobránek (Slezsko), škobruněk (Frýdek), škorvánek (St. 
Hrozenkov), škrobánek (val. laš.j, škrobránek (Frenštát), škovrá- 
nek (Březová), škvrlánek (Strání); 

alauda cristata, chocholouš (záp. M.), trpěika (vých. 
Mor.), trpinka (Podluží), babička (Budějovice); 



— 493 — 

alauda ar bore a, kotvrla (vých. M.), kotvrha (Luhačo- 
vice), kůdelka (uh.), škobrJa (Slezsko), sejko (St. Hrozenkov); 

alcedo ispida, rybářík, ledňáček, ledník, rákosník 
(Jimramov), vodní kos (vých. M.); 

anthus, linduška, liluška, kyvis, ky viska, kamenník (Sloup); 

ardea stellaris, volavka, bukač, bunkáč; 

as tur nisus, vostřížek, krahulák (Zábřežsko); 

astur palumbarius, jestřáb, holubí krahulec (Kelč); 

athene noctua, sejček, kulich, kulíšek, kalus (las.), ka- 
lousek (Netín), galech (Zábřežsko \ tuhýk (slov. val.), čuvík 
(uh.. Příbor), stonák (val), hejsek (Kunštát). 

Bombycilla garrula, zimostráz (slov.), zimostrádka, 
zimula, ziraulka (val. las.), lesní chocholouš (Brň.); 

buteo vulgaris, kána, kana, gáůa, kaně, -ěte (Zábřeh). 

C a p r i m u 1 g u s e u r o p a e u s, noční vlaštovka ; 

certhia familiaris, lezáček; 

ciconia alba, čáp, bohdái, bohdan — bódan (Zábřeh), 
bogdál (slov.), bocán (val. , bočan i^Jicko, laš.), bocáů (uh); 

c i u c 1 u s a q u a t í c u s, vodní kos, vodní raška (Slezsko), 
ledňáček, černý rákosník (Jimramov), kakalužka (Opavsko); 

coccothraustes vulgaris, dlask, dlesk ( val. ), střešnák, 
lesek (Kelč); 

columba oenas, gaurník (uh.);*) 

columba tur tur, hrdlička, cukruška (N. Hrozenkov); 

c o r n i X, vraná (všude) ; 

corvus corax, krkavec, krkán (uh.), krkán (Podluží); 

corvus monedula, kavka, kavák (na Hané), kaváň (val.) ; 

coturnix dactylisonans, křepelka, podpoliška, pipu- 
liša (han.); 

crex pratensis, chřáste!, křístel (han.), křášč — skřášč 
— kecala - keckal (laš.), keckář (val.), gécal (Litovel', gecan 
(Jevíčko), gecgál (Srbce), gejcal (záp. M.), kecek (Kelč), kecek 
(Slezsko)**), sekáč (Brň); 

cuculus canorus, kukačka, kukučka, kukalka. kukulka, 
kukulenka, zezulka, zegzulka (laš ); 

cyanecula suecica, modrá raška (Kelči; 

*) „Gaur" — díra v buku, v níž doupnák hnízdí, povolávaje: „Mój 
buk ! mój buk !" 

**) Zpívaje jako by přisedal, čapal, „gecal" 



- 494 

cypselus apus, rohlík, juřík (Zlín), vidlák, nůžky (Zá- 
břeh), viždžák (Brň.), klepač (Příbor). 

Dendrocopus mediu s, strakopoun, strakopúd (Zlín). 

Emberiza citrinella, strnadel, strnádka (Podluží), 
strnadlo (Strážnice); 

emberiza miliaria, loučník (Kelč), petrželník (Podluží). 

Falco subbuteo, ostříž, stříž. 

falco tinnunculus, poštolka, íikulka, myšák; 

ficedula hyppolais, sedmihlásek, sedmohiasník (Příbor), 
devítihlásek (Třebíč), sedmořečník (Slezsko), devaterník (Budě- 
jovice), zpěváček (Zábřeh), výščeřák (Zlín), přeškeřák (val), 
pošklebač (Jicko), podřizůák — podřizúok*), melihuba (val.), 
zahradníček (záp. Mor.), kolovrátek — kolovrotek (Frýdek) ; 

ficedula, búdníček (Zlín); 

fringilla linaria, čečetka, čečatka, čičavka (Vyškov), 
babšička (Zábřeh), psípatka (ib.); 

fringilla cannabina, konopka, konopník (Brumov,Opava), 
Juřica (Zlín); 

fringilla coelebs, pěnkava, pinka va; 

fringilla carduelis, stehlík, rozeznává se: a) zahradní 
(nejlepší zpěvák, má v ocase 6 „kapek", proto sluje také „šeste- 
rákem", ostatní jsou všecko „štveráci", majíce po čtyřech 
kapkách), b) lesňák (nejmenší, bělavý), c) lindák (snědý do 
černá) Zlín, --- malovaný stehlík (N. Lhotky, uh.) ; 

fringilla montifringilla, ikavec; 

fring-illa serinus, semenáček, vrzák, švrhol; 

fringilla spinus, číž, tíž (laš.), je dvojí: a) obyčejný, 
b) olšák (má černé kapky pod zobáčkem) (Zlín). 

Gallinula chloropus, vodní slípka; 

garrulus giandarius, sója, sojka, soják (val., Zábřeh). 
Sojka prý má 9 hlasů: pláče jako dítě, braní jak jehně atd. (val.). 

Hi rundo rustica, vlaštůvka, vlaštovka, laštůvka, lašto- 
vička (uh.), jastovečka (Cáhnov); 

hirundo urbica, juřík, Jiřík, iiřička. 

Charadrius minor, grylka, grylek, kulík, kulíš, kame- 
níček, pisečnák. 

Jynx torquilla, krutihlavec, vrtohlávek, výhlay (Zlín), 
viohlav (val.). 

*) Vyšceřovat se, poilřiznaé se = posmívati se. 



— 495 — 

Laiiius collurio, strakoš, vlaský vrabec, španělský 
vrabec ; 

larus ridibundus, rybářka, rybnikář (Měřín) ; 

loxia chloris, zvonek; 

loxia curvirostra, křivka, je trojí: a) zelená, b) čer- 
vena, c) sivá s šedými kapečkami = šprtka (Zlin); 

luscinia, slavik, plavý stehlik (uh.); 

luscinia rubecula, Čermák (záp. Mor.), mucháček, raška 
(vých. Mor), červená raška (Kelč), červenka, červenochvostek 
(Jicko), chvost (Opava), kominiček (Dačice', pecuška (uh.). 

Merops apiaster, vliia, vilha (laš.); 

motacilla alba, pliska (Zlin), plska (Brň.), plistva (laš.) 
bíiska (uh.), bliskva (Strážnice), mynáčka (Krumlov), třaslák 
(Třebič) ; 

motacilla sul fu re a, konopásek, žlutá pliska, žluto- 
chvost (val.), kozelec (Zábřeh); 

muscicapa grisola, muchavec (Zábřeh), muchárek, tře- 
potka (val.>. 

Oriolus galbula, žluna, žluva, žlova, matěj, vlha (Kelč, 
Zlín), klihák (volá: kupte klihu!). 

Palumbes oenas, hřivnát, huiuznik (St. Hrozenkov); 

parus caeruleus, babuška (Zlín); 

parus caudatus, mynářka, koníček (Zlín), kožušní- 
ček (val); 

parus cristatus, kozlík, kozílek; 

parus maior, konorza, konurza, konurz, konělza (Jim- 
ramov) ; 

parus palustris, černohlávek (Zlin); 

passer domesticus, vrabec, vrabel (Březová uh., Opava ), 
vrobel (Místek-Frýdek), brablc (Zlín), brabec (záp. Mor.); 

passer montanus, polňák, skrček, skřeček, ščrček (Zlín), 
špulec (Kelč), semennik („chodí na semenec". Sloup); 

perdix cinerea, kurotev, kurot va, kuropatva (Slezsko)^ 
— „Vidlák" je kohoutek kurot ví, když mu narostly už brky 
že je překládá (Letovice) ; 

pernis apivorus (?), kršák, „má širší, končitější křídla 
než kana, hvíždže hoře pod obiaky jak chiap" (Brumov); 

pica caudata, straka (všude); 



— 496 — 

picus martius, datel (slov.), jatel (Zlín, val.), jetel 
(Kelč), žlova čeruá (Krumlov), dřevoiazuík (laš.); 

picus viridis, žluna (v.ých. Mor.), žlova zelená (Krumlov) ; 
pratincola rubetra, vlčí hudek (Příbor). 

R e g u 1 u s c r i s t a t u s, křížlíček (Zlín), zlatohlásek (Zábřeh) ; 

ruticilla tithj^s, třasořík, třasořitka, třasíchvost (Zlín), 
chvistek (las.), fojtík — foltík — chojtík (val.\ hviždžák (Sloup), 
kominářík (Krumlov); 

ruticilla phoenicurus, lések, kominář (Zlín), žluto- 
chvost (uh.). 

Salicaria turdoides, palašník (Podluží); 

saxicola oenanthe, skalník; 

serinus hortulanus, polní kanárek, králíček; 

sitta europaea, brhel, lezavka (Jimramov); 

sittacaesia, plháček (Sloup), vrbař (Brň.), zákorník (Zlín) ; 

strix bubo, výr, puva (Slezsko); 

sturnus vulgaris, špaček, špak — špok — špac (laš.) 
špaček (uh.); 

sylvia atricapilla, černohlávek, lebkáček (Telč), turecká 
pěhza (laš. ; 

sylvia hortensis, pénica, pěgza - pězga — pěhza (laš.), 
livička (St. Hrozenkov), hadica (Val. Klobouky), hadopě- 
nica (uh.). 

Troglodytes parvulus, střízlíček, stříž (val), paleček 
(záp. Mor.), oříšek (Sloup), kokorišek (uh.), plotníček (Zlín), pod- 
plotuíček (Strážnice), podplotůáček (Ivančice), hrázíček (Brumov), 
nátonník (St. Hrozenkov), čížíček (Mor. Ostrava); 

tu rdus merula, kos, kosek (laš.). kosovec (val.), kosík 
(Bítov), černý drozd (Březová uh.); 

turdus musicus, drozd, drozda, pl. drozdi (Bitov), plavý 
drozd (Březová uh.), smeciščar, „protože na zimu odletí" (St. 
Hrozenkov) ; 

turdus saxatilis, skalní vrabec, garažija (Štramberk); 

turdus viscivorus, brávník (Krumlov), drábník (Rado- 
stín), prskavec (val), paštůvka (Zlín); 

turdus pilaři s, kvíčala, kvičela. 

Upupa epops, dudek, dužuč (Radostin), mutek (uh.). 



— 497 — 

Vane 11 US cristatus, čajka, čejka, kolajka (N. Hříše), 
koliha (Dačice), piviska (Jaroniěřice), stará dívka (Třebíč). 

Na co a do čeho se ptáci chytají, o tom v. „Lid a národ" 
I. str. 21. 

Peří. 

Nevyvinuté ještě výrostky nového peří, „co teprú vyrůstajú 
z koze", šlovou stonky; také když se drůbež z peří oškube, 
zbývají ještě stonky. Perútka je buď celé křídlo husí na po- 
raetávání, nebo kytice prostředních per husích na pomaštování 
pečiva. Husímu brku se také říká: frk (han.), pisk (záp. Mor.), 
piskoř (han.). Kosa (han.) jsou krajní péra křídlová, cdtud 
k o s i n k a = perútka. Drobounká, spodní péra husí šlovou 
prach, pápeří, kvab — coll. kvábí (laš.): peřiny z kvaba. 

Zbylý tvrdý proutek z péra odraného slově : kostrnka (val.), 
ostrnka (han.), ostěnka (laš.>, stonka — ostonka (Kyjov), papěrka 
— piperka — pimpěrka (Brů. Krumlovsko), tintěra (Tišnov), 
spýn - coll. spyní (Slezsko), špeněk (dol.), spýnek (Jicko), 
stopka (Zlín), šešérka (Mlatcova). 

Stopkami těmito vycpávají se zhlavce (podušky), které pak 
mají odtud rozmanitá jména: stopčena, spenčica, ostenčica n. 
šešerkovica. 

XXXVIII. Ryby. 

Ryby lid umí všude náležitě jmenovati; jména jejich sho- 
dují se celkem s českými; proto tu poznamenáme jen některé, 
více méně patrné odchylky: 

Abramis vimba, podúzdva, chudá anča (dol.); 

acerinavulgaris, ostřeš (Podluží), škrach, švec, ševco- 
vina (slov., val); 

alburnus lucidus, blejskavka (Ždár), oklajka — úklajka 
(Podluží) ; 

aspro Zingel, kolek (Podluží). 

Clupea harengus, slepec (Slezsko); 

cobitis barbatula, břen; 

cobitis taenia, čík (Podluží), šlíž (Zlín); 

cottus gobio, hlaváč, 

Esox lucius, šcuka — šcuhlatka (Podluží), ščóhle,' -ete 
(Litovel). 

32 



— 498 — 

Gobi US fluviatilis, hrouzek, rezek, bfenek. 

Leucaspius delineatus, slunečnica (Ždár); 

leuciscus erythr ophtalmus pTeskáč n. pJetník 
(Podluží) ; 

lota vulgaris, mík; 

lucioperca sandra, cendát, centát, sandát, sanitka 
(Podluži), očěca (Náklo). 

Perca fluviatilis, pérek (Slezsko); 

petromyzon fluviatilis, špolec (han.); 

phoxinus levis, střeber, šcebTe — ete (las.). 

Silurus glanis, somic (Podluži); 

squalinus leuciscus, jelec, jazek (Podluží). 

Jikrám rybím říká se těr, „ryby se trou". 

Síti na lovení ryb. 

Ceřeů, síť o půl oblouku; rybák, drže čeřen v ruce, 
brodí se s ním ve vodě (Strážnice). 

Mře že (pl), velká, obdélná síť; dole visí koule olověná, 
na vrchu dřevěná (Strážnice) = vatka (Hustopeč) = pletky 
(Bradleny). 

Tápal má dva oblouky křížem na holi (Strážnice). 

Pážka visí na „kůrách" (dřevech), dole jsou zavěšeny 
„zákovky" (železa) Podluží. 

Měch, dlouhá síť na způsob měchu, nechá se ve vodě 
(Strážnice) = nevod (Podluží). 

O hnou tk a, o půl oblouku, na vybírání ryb při lovení. 

Kyšper, kulatá síť; uschovávají se v ní ryby nachytané 
(Podluží). 

Kazub, koš z vazových kůr, na způsob putny (Podluží). 

Posádka, koš z proutí vrbového (Podluží). 

XXXIX. Rostliny. 

Abies excelsa: smrk, smrek (val., laš.\ švrk— svrčina 
— švrčini (las,), mřek (Tršice) ; 

acer campestris: klen, klenec, klenica; 

achillea millefol. : myší ocásek, žebříček, myší chvostek, 
myšineř, krvavník; 

aconitum vapellus: koníčky, mordovník ; 



— 499 — 

acorus calamiis: pušk vorec, prošk vorec, brušk vorec, 
šišvorec, tatarák, tatarčok (las.); 

actaea spicata: černina, vranec, baraní rožky; 

adianthum capillus Veneris: ůécík, netík, láska; 

adonis, vernalis: ohníček, hlaváček; 

aegopodiura podagraria: bršrica, bršol (las), kar- 
hátek ; 

aethusa cynapium: svinská veš, tetluchu, blekot; 

agrimonia eupatorium: útrobník, řepíček; 

agrostemma githago: kúkol, kúkolka; 

ajiiga chamaepitys: žlutý traňk, černohlávka, zezulka ; 

ajuga reptans: kukučky; aj. pyramidalis : kostelečkě 
(Prostějov) ; 

alchemilla vulg.: husí šlapka, husí čapka, husí nožka^ 
přívratník ; 

alisma: lopatka; a. plantago: panská družička; 

allium schoenopr.: pažitka (val.), vošlejch (záp. Mor,), 
kundruska (val.), fryzloch (sev. Mor.); 

alnus glutinosa: olša černá, jelša (uh.), lejša (ib,); 

alsine: kuřačka, kuřenáč, kuří střevo, ptačinec. 

amaranthus: laskavec, šibáčky, děšenec; 

anagallis: námožníček; 

andromeda: bahnitka; 

anchusa ar v.: prlina; 

anemone nem. : žabí kvítka, kozí dříst (laš.), konopka 
(dle podoby listů); 

anemone ranunc: konopnica; 

anthemis ar v.: rmen, rmenek, rmení, rmání (uh.), 
ormán (uh.), hřmění (val.); 

anthemis cotula: smradlavý křes; 

antirrhinum maius: ptáčky, papula; — ant: orontium : 
hlednamne ; 

anthoxanthum odor.: seníčko; 

anthyllis vulneraria; úročka, úročnica; 

aquilegia vulg.: randlíčky, berličky (laš.), koníček; 

arctium lappa, lopún; 

aristolochia clem. : vlčí jabko ; 

artemisia vulg.: Černobýl, zelina sv. Jána ; 

artemisia abrotanum: Boží dřevec; 

32* 



- 500 — 

arům maculatum: dědák, bláznivec. židova brada, 
Arónova brada, ščiplavec; 

asarum eiiropaeum: kopytník; 
asperula odorata: niájovník, voňavka, drůbůava; 
a s p i d i u m f i 1 i x : kapradí. paprad, paprádka, paprádko, 
papratina, paprúdzje (uh.), peračina (val. iili.), peračka. čertovo 
žebro, páví peří, čertovo peří ; 

asplenium trichomanes: sníček, podivení (han.); 
aster chínensis: pyšné růže, pižnio, pleskáč; 
astragalus: vlčí hrách; 
a t r i p 1 e X : lebeda, zduvac ; 

a tropa belladona: lulek, lolek, lulák, lulčí, psinky, 
rozpuká ; 

avena fa tu a, ovsiha. 
B ar b area vulg. : kozí vymeno; 

bellis perennis: iskerka, čačeuka, čečetka, čečétko, 
šešétko, sirotka, kráska, sedmichrástka, sedmikrásek, jarní bída? 
buši kvítek (Opava); 

berbeři s vulg.: Krista Pána plač; 
beta: kvak, kvaka, cvikla; 
betonica off. : bukvica, babí bruch; 
bidens tripartitus: žebrák, zloděj, střílky (pomáhá od 
„střílů") ; 

brassica nap.: zaječí řepka, opava; 
bríza media: třasiačka, křepelky, kuřátka, Panny 
Marie vlásky; 

bryonia alba: přístup (laš.), posad, posed, psí víno; 
buxus sempervirens: krušpánek, pušpán. 
Calamintha acinos: ulehelka, kocourník, pamětník, 
psí mateří dúška; 

calendula off.: pazúrky, pahnoztky, slunečko, krusíček, 
pampalík, nohcík (nehtík, uh.), stuličky (laš.); 
callitriche: žabí vlas, řezavisko; 
calluna vulg.: modrý rozchod, březiní; 
caltha palustris: žarúž, žáružík, žaruží, žaružina, 
záhružka, volí oko, volské oči, volové oči (las.), vajčák (dol.), 
babka, babík (uh), babí plesk (záp. M.), balvoko (Zábřeh), 
blisk, bliskavé kvítí (uh.), maslenka, másleničky; 
cara pan ul a: klobouček (dle podoby květů); 



- 501 — 

capsella bursa pastoris: lopatka, penízek, chudá 
Běta, suchá Běta; 

cardamine: řežucha, žabí květ; 
carduus: pcháč, pcháT, chablák; coll. pcháčí, pchálé; 
carex acuta: osec, jazýčky, matušek; 
carex pulicaris: špinavka; 

carlina acaulis: zaječí řepa, repica (uh.), pupava, 
opava (Zábřeh); 

carlina vulg. : hostcová zelina, řepka; 
carpinus bet.: habr, hrab; 

centaurea cyanus: charpa, cliarba, charva, chabryk 
(las,), modrák, světlák, sinokvět (uh. ; 

chelidonium maius: celigon, celigana, krvavník, mlíč, 
hadí mléč, hlohový mléč, nebeský dar; 

chenopodium bonus Henricus: bílý kořeň, masný 
kořeň, psoser, merlík, psí ucho (dle podoby listů); 

ch rys anthemům leuc. : růžica, rmenec, svatojánské 
kvítka, svatýjáne, hořčičná, hulán, veliká iskerka; 
chry santhemum parthenium: řimbaba; 
chrysos pleni um: mokrýš, žlutníček; 
cichorium intibus: čaganka: 
círcaea: opuka; 

cirsium arvense: oset, ostí, ščrbák, éubek; 
claviceps purpurea: svatojanské žito ; 
clem a tis: labuť, rabutí; 
clinopodium: čistica, nátkovica; 

colchium autumnale: ocún, naháč, nahál, naháčky, 
sirotky, koník, — semeno: baranica, baraní vajca; 
colum: mlíčeň, cedidlo; 

conium'maculatum: svinská veš, sviní veška, svim- 
boška ; 

convallaria maialis: konvalija, gombalia (uh.), koříšek, 
kokořič ; 

convolvulus: šlak, slatec, šlatec, žlatec, sladec, sladěc 
(las.), povoj (iaš.), bičík ilaš.), opletník, — květ: klobúčky; 
cornus campestris: dřínek, ilmek ; 
cornus sanguinea: svíb; 
coronilla varia: krupky, čičorečka; 



— 502 — 

c o r y d a 1 i s : smetaník ; 

cupressus: chojka, chvojka; 

cydonia: kutna; 

cynoglossum off.: psí jazýček, myšinec; 

cytisus capitatus: úročník; c. nigritans: černá jatelina. 

Dactylis glomerata: ríznačka; 

daphne Mezeře um: dívčí dřevo, vlčí lýko, podvečírka 
(protože prý jen večer voní), stračí ocas (dle podoby listů); 

daturastramonium:, vlčí jabko, svinské jabko, králové želé; 

d e 1 p h i n i u m : stračí nožka, stračička, stracenuška, sračka, 
ptáčky, zajíčky, randlíčky, paprčá nožka (uh.), botečky, pantoflíčky, 
ostružka, boží nohavičky, svalník; 

dentari a: babí zub; 

dianthus: hřebíček, hvozdík, rychlíček, garaíia, slzičkj', 
slzičky Panny Marie, Pám ičkovo srdečko; 

digitalis: náprstek, tota; 

dipsacus Silvestr is: krsačka, kotačka, kotovka; 

drabaverna, hladověnka, nouze, bída je prý předchůdcem, 
neúrodného roku, objeví-li se hojně z jara) ; 
dracooephalum: včelník; 
drosera rotundifolia: sluneční rosa. 

Echinops spharocephalus: hostcova zelina; 

echium vulg.: liščí ocas, vlčí ocas, psí ocas, kousky ocas, 
žebrák, panská láska; 

equisetum arvense: přaslička, přaska, přasienka, střa- 
slina, střaslavica n. třaslavica (han.), kocical (laš.), cepílek; 

erigeron acre: turánek; 

e r i o p h o r u m a n g u s t i f o I i um : pápeří, pámbičkovy vlásky, 
hůsenka, štrbáček; 

ervum lens: čačka; 

eryngium campes tre: chut, zrádce, větrník, královo zelí; 

erythraea cent.: hlístník, zeměžluč;. 

eufrasia off.: hledíček, humuličky; 

eupatorium cannabinum: konopáč; 

euphorbia cyparissias: pr^^šč, mléč, žabí mléč, žabí 
mléko, hadi mléko, kaní mléko, svatojánské zvonečky (Zábřeh)- 
euph. helioscopia: Panny Marie kolo; 



- 503 — 

evonymus: kvadrátky, panáčkovy čepičky, krušinka, 
skrušinka, mutka (las.). 

Filago: plesnivec, mynářík; 

fragaria elatior: smyca (han.) ; 

fragmites communis: palach, palaší ; 

fraxinus: jaseň (las.), jesén; 

fuchsia: voskovka (Prostějov); 

fumaria off. : polní routa, zemědým. 

Galanthus nivalis: višolky (las.); 

galium aparine: lepký rozmarýn, kabačka; — g. cruci- 
atum: májová rosa; g. silvaticum: strapaůa (uh.); g. vernum: 
blud (sev. Mor); 

genista germanica, jelilica černá, g. tínctoria: jehlica 
žlutá ; 

gentiana: prlič, trlič, prostřelenec ; 

geranium pratense: střapačka ; g. robertianum : Urbánek 
smradlavý ; 

geum Urbanu ra: brantovník ; 

glechoma hederacea: opoňka, vopenec, popenec, budra, 
zádušník, kundratek (las.); 

gnaphalium dioicum: kocián, beránky, pžfeúrky, papi čky, 
myší úška, prašívka. 

Hacquetia epipactis: babí plesky ; 

hedera helíx: breštran (uh.), zimzelen (las.); 

helianthus annuus: slúnečnica, slunečník (laš.), 
měsíc (han.); 

helleborus: čemerka, černý kořen, k^xhanka. sv. Ducha 
koření ; 

hepatica triloba: jaterník; 

heracleum, andělíčka, bršlica ; 

hesperis matronalis: noční íiala; 

hieracium boreale: listnačka; h. pilosella: myší úško, 
křes, zaspivřed; 

holosteum umbellatum: myší ščípka; 

hyoscyamus niger: blín, blém; 

hy peří cum perf orat um: prostřelenec, milovník, zdě- 
šenec, zvonečky. 

Jasione montana: topárka, chudina, chamúz ; 



— 504 — 

i m p a t i e n s n o ] i m e t a n g e r e : křehká zelina, lekavec, 
hubonoha; 

i m p e r a t o r i a O s t r u t h i ii m : vředový kořeň ; 

innula britanica: ploštěnka ; in. conyza : blešník, 
zlatý traňk; in. hirta: uspivřed; 

iris germanica: leluja, lalija, haleluja, šabla, fialový 
kořen, kokoti peří (od podoby květii) ; iris pseudacorus : mečik (laš.) ' 

iuncus: sítí, šáší, sašina; 

iuniperus sabina: netáta, možucha, chvojka. 

Lactuca virosa: mléč ; 
lamium: mrtvá kopřiva, cumláň; 
lappa: iopún, lopoň (sev. Mor,); plody: vlky; 
1 a p s a n a communis : všiidybyl ; 
lathyrus tuberosus: ořeší; hlízy: zemské ořechy; 
lathraea squamaria: babí zub, smetaník, neboj se ; 
lemna minor: řisa, vodní plešina, žabí tráva; 
leonurus cardiaca: hojička, srdečník; 
lepidium ca m pestré: suchý nehet; 
ligustrum vulg.: zimoléz, zobáčky, psí trní; 
lilium m^artagon: smetaník (Prostějov); 
linaria vulg.: spúšč, čistec, čistík, len Panny Marie; 
lín um tenuifolium: léno vičky, slovién (uh.); 
1 o 1 i u m t e m u 1 e n t u m : mylek, raatonoha, můatonoha, 
opilec (uh.); 

lotus corniculatus: pazúrky, stručina, ledenec; 

luzula campestris: zajíčky, beránci, dudky; 

lychnis inflata: žbánky, pnkače; 

lychnis flos cuculi: kohútky, střeček; 

lychnisviscaria: lepivka, masný kohútek ; 1. chalcedonica : 
plamenčica, honící (n. dívčí) láska; 

lycium barbarům: červený trn; 

lycopodium clavatum: jelení skok, dastihlav, netáta 
(uh.), rváč; 

lycopus europ. : vlčí noha, konrádka, karbinec, stříly, 
střílenka ; 

lysimachia nummullaria: úložníček, škořačka; 
lythrium salicara: vrblca, hořká tráva. 



— 505 — 

Malva Alcea: slezové růže ; m. rotundifolia : patáčky, 
patáčí, tvarůžky, tvarožnícek, syrečky, pagáčky, syráčí, seřeček, 
paternuze (las.); 

matricaria chamomilla: rmenek ; 

m 6 1 a m p y r 11 m : černidlo ; 

melissa off. : rjjovník, medunica, meduĎ, madrmačka, 
dúbravník, matečnik ; 

melittis melissopkylum: bezvrška; 

mentha aquatica: balšánek, balšínek; m. piperita: větrová 
zelina, matková bělena; m. pulegium: koní mnatka, koní mňať 
(nať), koní mláto, polajka, poléka (han.); m. arvensis nátkovica; 

menyanthes trifoliata: trojan, bobřek, vachta, 
limonka, trymfnlija (las.) ; 

mercurialis peren nis: dřevěňák ; 

myosotis palustris: rybí očka, žabí kvítí, žabí oči, 
žabí klepeto, žabinky, žabí korálky, panenky, kasička, kačení 
mýdlo, hastrmanní šaty; m. silvatica: ovčí vymeno. 

Narcissus: arcizle (laš,^; 

nymphea alba: vodní růža, opiích (podl.). 

Ocymiim basilicum: bazalka, bazalička; 

oenothera biennis: Petrova hůl ; 

onobrychis sativa: chacharyna, svihovka; 

ononis spinosa: jehličí, babí hněv, řepík; 

orchis: kukačka, kukalka, zezulka, kukučí obrteT (uh.), 
včeličky — kořen: panenky Marie ruka; 

origanum vulgare: dobrá raysel; 

orobus vernus: ořeší, kohútky, kohutí ocas, vraní oko; 

oxalis acetosella: zajačí želé, zvěrčia kapusta (uh.). 

Papaver rhoeas: slepý mak, vlčí mak, mačec, kohútek, 
kokrhélí, kokohrtí, ohníček, pleskanec (že jím děti pleskají 
o čelo), pukavec, pauáček, panenky, tulipány; 

paris quadri folia: psí jahoda, dřevěník, 

parnassia palustris: de vaternik, samolístek, suřanka ; 

passiflora: mučirka; 

pastinaca: pastrůák, dřenka ; 

pelargonia: šípkový muškát; 

petroselinum: petrželi, peiržal, petrožal, petruželi, pe- 
truška, petružleů; 



— 506 - 

phaseolus multiflorus: turák (las.); 
pliiladelphus coronarius: španělsky trn, kvítko 
sedmero bratří; 

phragmites communis: palach, palaší, šáchor, šacha- 
řina, šasi: 

physalis Alkekengi: židovská strešna, psí višůa, žido- 
viny, mořské višně, liščí jabko; 

pinus larix: břím, břera (las.), dřín; 

pinus silvestris: borovica (podl ), bor. sosna (laš.) ; 

plantago maior: volské ucho, volovo ucho, volí ucho, 
babí list (laš.); babí uši (laš.), ranocel, celník, celníček, hojka 
(uh.); p, lanceolata: psí jazýček; 

polygonům aviculare: truskavec, ucestska, sporýš, 
praščák, křupavka, přetržník, vlčoun, p. convolutum: opletka; 
p. liydropiger: peprník, pepřec, pálečník; p ['ersicaria: červivec: 

p o 1 y p o d i u m v u 1 g. : sladič, vosladec ; 

populus pyramidalis: linda, paramita Brň.); p. alba: 
oliva; p. nigra: topol; 

potentilla anserina: stříbrňák, čacky, putřička; p. 
recta : sedmilist, pětiprstka ; p. tormentilla : průtržník, pumpava 
(laš.); p. věrna: smetaníček, račica (uh.) ; 

poterium sanguisorba: zelenohlávek ; 

primula veris: Petrovo kvítí, kuří stopky (laš.), p. oít. : 
kropáčky, kadrlka; p. auricola. bukvice; 

pruneUa: hlavěnka, hjavuška, černohlávek, svalnik ; 

prunus padus: střemšín, střenka, střenišalka, trestkutka 
(laš.); 

pulmonaria off. : podražec, kukačka; 

pul šatili a vulg.: sesí, sosí; 

pyrus: brak, braky na, břečinek. 

Ránu ne ul US: žarúž, žarůžek, zaružina (laš.), žaróch, 
(han.), močárnik (uh.), močarinka, maslenka, rupník (laš.); 

rhamnus frangula: bluva — bluvančí (laš.); 

rhinanthus: hrklavica,hrklávka,hrklač, penízky, luščinec; 

rumex acetosa: ščava, ščáb, ščáv, ščob (laš.), ščiv, 
ščivy, ščavník, ščavel, ščuvík, ščadlík, ščiberi laš.), křupí k (pódl). 
kyselec, kobylaščí (val.), kobyliščí (zl.) ; 



— 507 — 

rumex aquat.: koňský ščáv, koĎský ščiv, koňský ščiber, 
sladký list. 

Sagina procumbens: úrazník; 

salix rozeznává se: zlatolíč a křehula (zl.), salix ca- 
praea: kocan, kocanka, koťatnica, bahníř (las.), jíva, makyta 
(podobná jivě) = babica; salix fragilis, křehula; s. purpurea: 
rokyta — rokytí; 

salvia pratensis: babské rúcho, babí nich, bukvica, 
vlčí chvost, rapaůa; 

sambucus nigra: chebz - chebzí, bzí, chabzdé (uh.); 
s. racemosa : babulky, babulinky, módátka ; 

sanguisorba off. : toten, krvavník, korovrátek; 

saponaria oťf.: kočičí mýdlo ; 

s a t u r e i a : šubra, čubr, ščubřík, ščubrek, čubrek ; 

scabiosa pratensis: plúcník , topárka ; 

s c i r p u s : síti, ostrava; 

scrophularia nodosa: hTuzovník, ochvatná zelina, 
bílý kořen; 

sedům acre: tučný muž, tlčimuž, tócmóž, tlučimuž, cval- 
níček, rozchod, rozchodník, spuřeček, stomocí; 

sempervivum tec to rum: netřesk. hromotřesk, hromo- 
střech, nekřest, rojník; 

senecio; přímět, úložník, rozsy pálka, tvrdníček, zlato- 
traňk ; 

silene inflata: bublina, střílo vo koření (od „střílů"); 

solanum dalcamara: psí víno; 

sorbus aucuparia: jahřabina; 

spiranthes autumnalis: krútěnka ; 

stachys lantana, myší odění; 

stellaria media: psotník, kozí střevo; 

stipa pennata: vousy sv. Ivana, čertovo peří; 

succisa pratensis: čertovo křídlo, čertí kus; 

symphytum off.: kostival, koščival, černý kořeň, kobylí 
mláto; s. tuberosum: medrnica, medunica; 

syringa vulg.: chebzik, hráza, křenka (Měřín). 

Tagetes patula: pyšnica (Zlín), karafiát (han.^; 

tanacetum vulgare: vraty čka, vratyč, vrátka; t. balsa- 
mita: voňavé lesky (= lístky, sev. Mor.), Maří list; 



— 508 — 

laraxacum off.: pampeliška, pompališka, pléška, majičko 
(las.), majíček, mlíčeň, mlíč, husí kap, rypačka, — pupava, later- 
nička (= odkvetlá pampeliška), t. autumnale : máchel ; 

tlilaspi arvense: penízky; 

thymus serpyllum: mateřička; 

tormentilla reptans: pětiprstka, sluneční rosička; 

tragopogon pratense: kozí brada, slunečník, smetaník ; 

trifolium raontanum: horský jateT; 

triticum repens: \iýv,. plch; 

tussílago tarfara: bér, podběl, májík, babuša, podbělica, 
lopušica, ludzi květ (uh.); t. petasises: devěsil, devasilie (uh.), 
devesilé (val), devaterník; 

turrítis glabra: žangr; 

thymus serpyllum: mateří dúška, mateřička, mateří 
drožka (han,), matěřanka (las.); 

typ ha latifolia: šáší, šašina, šáchor, režnica. 

Ulmus campestris: břest, drapač (val.); — u. pen- 
dula: vaz; 

urtica dioica: prlavica, príačka, prlina, paíačka (laš.), 
paskřiva (laš.); — u. urens: žihiana, žíhlavka, žížTavica, 
žehtava (uh.); 

Valeriana: dřevěiíák, odolen, kozelec; 

veratrum lobelianuni: čemeřica, kýchavica ; 

verbascum: divizna, divina, děvina, kruželica (laš,); 
oběračka (val.), červík; 

verbena: vrbica, železník, v. off.: spoiýš, vraní chléb; 

v e r o n i c a o f f. : verunka, polínka, potrhlec, utrhlec (laš.), úíož- 
ník, řečník (záp Mor.), přítržný kořen :v. beccabunga: potočník ; 

viburnum lantana: ptačí chléb, bankyta; 

vin ca minor: barvínek, zimozeleů; 

vincetoxicum: tolita; 

viscum album: jamela, jameli, melí; 

viola tricolorarv. : sirotky, bětka; v. canina: psí 
fialka, podréščka (uh), podléška (val.). 

Botanické názvosloví. 

Bahnatka, kočičky jívové luh.); 

ba rusky, kočičky jívové, řasy březové; baróše, plod 
jehličnatého stromu: baróše zavinuty a otevřeny (Prostějov); 



— 509 — 

bombík, plod bramborový; 

brosk n. brozg (coll), pupence na květ na stromech na 
podzim ; 

b y 1, g. byli. lodyha : na vysokej byli (uh.) ; 

coun, counek (cón), mladj' výhonek, omlád na rostlině 
(záp. Mor.); 

čačka, kytka květin (las.); 

dřevo, lesní strom: Vtáce po dřevách lítali (záp. Mor.); 

haluze má toliko strom jehličnatý; listnatý strom má 
konáry (val), koně (sg-. kůů) han. 

hlávka, tobolka na lnu (Třebíč); 

chrást, keř; zelný chrást: Když se vyřeže hlávka, zbude 
chrást. Letos je zelí enom chrásty (vých. Mor.); 

ker, keř (uh.); 

klas má žito (pšenice), réž (žito) a ječmen; 

klomeů, silná haluz, větev s ovocem ulomená; k lo- 
mí nky, ratolístky (záp. Mor.); 

kmínek (dim. kmen), halouzka (záp. Mor.); 

kocánky, jehně y vrbové; 

konár, tlustá haluz, coll. konáří (val), na Prostějov.: kůĎ; 

kopec, trs rostlinný, keř; coll kopčí: Skoval se do kopčí 
(Zábřežsko); 

kotlačka (šimbol, žgolek), oloupaný klas kukuřicový; 

k říb, keř (val); 

kvítí, květiny polní a luční; 

kysť, klas prosný (Zl), ovesný (Jevíčko); 

kytka, kvítko, květina (Zábřežsko); 

lusky má hrách, ,,dyž už je tam zrno, dokud je to tenký, 
bez zrna, říká se temu dlaščky" (Zábřežsko); 

nať mají zemáky; 

oves „dává se do slúpků, už je v slúpkoch, nesmí se 
žínat" (sloupek — stéblo). Listy na sloupku šlovou perutě 
(oves je perutnatý); horní listy šlovou pošvy (oves ostál 
v pošvách = nevymetal se). Rasy jsou klasy ovesné; 

palička, hlávka jetelinová, květná stopka s pukem, na př. 
narcizu; 

pálka L hlavička lněná li špendlíková, slov.), 2. mako- 
vice (han.); 



— 510 — 

panoha, hlavní haluz stromová, ze pně vyrůstající; pa- 
noha se rozrůstá v konáry, konár v haluze, haluz ve větvy, 
větva v ratolesti (val); 

peů, pařez (slov.); 

řasa: lesky mají řasu (amentum) ; 

snét, peň bez haluzí (slov.); 

s n o h a = panoha (uh.) ; 

stavěče k, kolénko ve stéble: Bršlica je podobná andělíce 
enom stavečky nemá červené; 

stromky na jabkách, ůať bramborová: „Na Žd!ársku 
rostou jabka na stromech, a stromky na jabkách" (VI. Pittnerová); 

s t r u k, coll. strúčí, lusk hrachový (slov. val.), na Ždársku : 
struka ; 

ščagel, silný, dřevnatý stonek, větev (záp M.); 
vJať, fem., klas ovesný = řasa; 

vonička, každá květina zahrádková, třebas i nevoní 
(slov. val.); 

zborek, stéblo, lodyha (Zábřežsko). 

XL Houby. 

Jména hromadná jsou: houby, hřiby, kozáky. Rozší- 
ření těchto jmen není stejné; v téže krajině v jedné osadě 
říkají na př. hřiby, v sousední houby a p. 

1. Houby (huby, hub}^: Kroměříž, Frýdlant, Fryčovice 
(u Brušperka), Třebíčsko, Dačice, Lipov, Velká (u Strážnice), 
Prostějov, Jičín, Hustopeče (u Hranic), Domanín (u Bzence), 
Mystřín (u Kyjova), Karlovice (val.). 

2. Hřiby: Zlín, Vsetín, Brněnsko, 

3. Kozáky: Ústí, Hovězí (val.), H. Studýnka (Zábřežsko). 
„Co na pastviskoch roste, sú huby; to na Hanákoch všecko 
íja", praví Valach. 

Jedovaté houbě vůbec Valaši říkají gam ba. 

Ze země vyrůstá stopka (hlúbek, snět, nožka), na stopce 
leží klobúk (čepička, hiavička). 

Agaricus campestris: pecarka, pečírka, pekarka, 
honcula; 

agaricus d e 1 i c i o s u s : rezek, rezk