(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Dialektický slovník chodský"

Caí 




o 
o 

(O 

o 
-J 
o 

4^ 




— 








■ 






Hruška, Jan Fratišek (comp.) 
Dialekticky slovnik chodsky 



% 



% 



CSHb 




i!ii;i; ;-;- 




^ 



ARCHIA^ 



PRO 



LEXIKOGRAFII A DIALEKT(ILO(ÍII 



VYDÁVÁ 



iii. TŘÍDA České akademie císaře Františka josefa 

PRO 7ÉDT, SLOVESIOST A UMĚlíL 



ČÍSLO 7. 

DIALEKTICKÝ SLOVNÍK CHODSKÝ. 



v PRAZE. 

NÁKLADE-M CESKÉ AKADK.MIK ClS.AKK FR.\NTIŠK..\ JOSEI-W l"RO VftDY, 

SLOVESNOST .\ UMftNl. 

I!)()7. 



// 



n 



DIALEKTICKY SLOVNÍK 
CHODSKÝ. 



SEBlíAL A SKSTAVlr, 



JAN FRANTIŠEK HRUŠKA. 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE ClSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, 

SLOVESNOST A UMÉXl. 

1907. 






LIBRARY 

745230 

UNIVERSITY OF TORONTO 



,„ vM,, s.oves„ost -;-,-,^-;:L::";„„eU a spol. v P.a.e. 



Předmluva. 

Podávaje dialektický slovník podřečí chodského veřejnosti, musím [tildati 
stručnou zprávu, jak}'- jsem měl na paměti úkol této práce a jak jsem si 
při ní vedl. 

Především chtěl jsem podati obraz mluvy chodské, pokud lze, podrobný 
a spolehliW^ aby mohl býti platným pramenem pracím dialektologickým a jazyko- 
zpytným vůbec. Tento prvotný a hlavní účel ustanovoval především jinj^m 
už také rozsah i všechen způsob práce; látka pak. její tvářnost i bohatství nebo 
nedostatek, určitost nebo mlhavost, se zkušenostmi, jež podávala živá mluva, 
skutečným životem lidu provázená a dokreslená, dodělaly a určily všecko ostatní. 
Tak zejména vidělo se mi nutným zařaditi do chodského slovníka nejen slova 
podřečí tomuto jistě vlastní, nýbrž všecko odchylné také po stránce tvaroslovné, 
hláskoslovné i fonetické, STOtaktické a j. Odchylným pak rozumíme tu nejen, 
co jest jen podřečí chodskému jistě vlastní, m^brž všecko, čím se liší po všech 
těchto stránkách podřečí toto od jazyka spisovného nebo obecného, ale zároveň 
bylo třeba zařaditi slova a tvary, zvláště \ýznačnější, jež snad má podřečí spo- 
lečné s jazykem spisovným, kdežto v mluvě obecné se nevyslc\'tují a nebo na- 
opak mluva obecná je má a v řeči spiso\^lé jich není. Tak na př. výrazy dobré 
z jazyka spisovného práv býti někomu, zašlo koho co, jsou v podřečí chodském 
podnes životný, v obecné mluvě pak jich neslýcháme. Správný jedn. akk. str. 
rodu nám. ukaž. je jest v mluvě C hodů v dosud jedině v užívání; obecného 
a chybného ho (pivo, atd.) Chod žádný nevysloví. Takové shody a neshody 
vzájemné patří, myslím, do slovníka dialektického, aby dle toho mohla dialekto- 
logie sro\niávací nejen určiti bezpečně", co kterému dialektu vlastní jest a co 
několika nebo všem hla\Tiím společno. nvbrž bude možná stopovati, jak v kterém 
slovu jazyk živý se zachoval, prospíval nebo upadal i divočel; z toho ze všeho 
pak může těžiti nejen jazykozpyt. nýbrž i jiné vědy, zvláště folklór vůbec. 

Nesnadno jest ovšem stanoviti určitě mez. co všecko pro takový širší 
úkol bylo by do slovníku pojmouti z toho, kde se stýká podřečí s mluvou obecnou 
vtibec nebo zase s jazykem spiso\^lým na rozdíl od mluvy obecné. Hleděli jsme 
tu zachovati cestu střední, dbajíce význačnosti toho kterého výrazu, zejména 
pak zařadili jsme úrayshiě leccos, co třebas jinde známo, ale ne obecně nebo 
co už — ač dobré — mizí. Ať je tu po ruce raději víc než méně. Tak ostatně 
i zachováváme zásadu, kterou jsme učinili měrou látky pro všecky své ostatní 
sběratelské práce. Každý výraz hledíme doložiti větou. Věty tyto doličují 
nejen zevrubně grammatickou zvláštnost toho kterého slova, nýbrž, brány 
jsouce z nejobyčejnějších i nejodlehlejších stránek života lidu chodského, po- 
dávají hojný fond mluvy toho lidu a v něm i obraz smýšlení, nazírání, nadání 
i vzdělání a to světlo toho všeho i stín. Ze pak osobitý život starého odleh- 
lého českého kmene dílem zachoval, dílem i v}^vořil si leccos svérázného při 
práci, v kroji, ve zvycích, tudíž i v řeči, bylo třeba leckterés slovo i věcně 

Hruška: Diairktirkv slovník cliodský. 1 



vysvětlovati. Tu šli jsme úmyslně dále, než snad bývá zvykem v práci dialekto- 
logieké; v}^světluieme leckde obšírněji slovo i věc, takže po této stránce stává 
se slov-iiík náš stručným slovníkem naučným všech zajímavých chodskýcii 
zvláštností kulturních. Zdálo se nám toho nutně potřeba, zvláště když v po- 
sledních letech o Chodsku i Chodech nejen mnoho se píše a mluví, nýbrž 
i umění všecka kmenovou úsobu Chodska vážně studují a předvádějí. Při tom 
při všem chtěli jsme původně pro slova a tvary zvláště starožitné shledávati 
doklady z památek staročeských; ale tím rostl rozsah i úkol této {)ráce nad síly 
jednotlivce. Když pak objevil se Gebauerův slovník staročeský, v němž snadno 
lze se poučiti o stáří a původu každého slova starého, vypustili jsme zcela tento 
úkol ze svého díla a chtěli jsme raději podati hojnější materiál dialektický 
v oněch větách. 

K dvojímu tomu úkolu přidružil se třetí, řek! bych praktický. Leckteré 
slovo, objevující se v podřečí chod.ském v plné životní síle, žilo v jazyce českém 
v době staré; jiné vytvořilo podřečí samo a třebas sprá\'ně a pěkně: obojí tato 
slova opírajíce se o svou životní sílu v dialektu hlásí se o právo na život v jazyce 
vůbec, zvláště pak v spiso\niém a právo to třeba podporovati bezpečnv'ni ze- 
vrubným dokladem, jak podřečí slova toho užívá. Proč by na př. nemoliio 
se obecně ujmouti pěkné a sprá\Tié a velmi potřebné slovo zálež místo cizího 
komposte Třeba jen, aby mu maličko pomohly školy a knihy hospodářské. 
A nejen obohacení po stránce lexikální, nýbrž i osvěžení a posilu po všech 
stránkách čerpati může a musí opět a opět jazyk spisovný ze živé mluvy 
prostonárodní. 

Za druhé třeba udati, jak jsme si vedli při práci samé. Tu hlásí se Imed 
o zmínku způsob sbírání látky. 81i jsme vtom vlastní cestou, kterou jsme si dávno 
oblíbili ve všech ostatních pramenech podání chodského; shromaždovali jsme 
totiž látku nikoliv vyptáváním a dotazováním, nýbrž pouhým pozorováním 
a chytáním, co samo se objevilo za mnohých styků s lidem při práci i odpo- 
činku i zábavě, při rado.sti. žalu, hněvu — jak kdy co život sám s sebou nese. 
Je ta cesta ovšem zdlouhavá a mnoho, přemnoho bývá po ní kroků marných; 
za to však kořist na ní jest původnější, o mnoho zajímavější a leckdy i vydat- 
nější a vždycky cennější, poněvadž jest spolehlivější, ano druhdy jedině sjío- 
lehlivá. Na omluvu, že jsem vůbec nedbal a nepoužil nikde známých dotazníku, 
usnadňujících a urychlujících sbírání, z nichž některé — zvláště z doby příprav 
k národopisné výstavě — sestaveny velmi důmyslně, pracně i soustavně, po- 
dávám ukázku ze svých příhod, poučujících výstražně, kam se někdy dospěje 
u lidu s otázkami. 

Když j.sem sestavoval ])ro Český Lid obšírný článek o chodském statku, 
chtěl jsem míti jistotu, zdali všude na Chodsku znají a snad ve stejném vý- 
znamu starší slovo i^i/jkuš. Poněvadž velké požáry přetvořily statek chodský 
a celé vesnice na ruby, nezbylo tu než pomáhati si přece otázkami. Potkám 
dva manžele ze zachovalejší chodské vesnice, dobré známé, a ])tám se: ,,Cemu 
říkáte u vás vyjkuš?" ..Vyjkuš, vyjkuš" — opakuje si v rozpacích sedlák a píchá 
z nejistoty holí do písku. ,, Vyjkuš — jjoinohla .selka — to se tak neříká, to 
se řekne dycky: I kuš!" . . . .Jindy potkal jsem v Plzni krajanku. Pozdravila 
jsme se a já ptám se po domově — na folklór jsem tenkráte ani nevzpomněl. 
,,U nás jistě ještě sníh?" pravil jsem. ,,A sníhu dost!" slyším odpověd, až 
jsem se jí lekl; na Chodsku jakživ nikdo nevyřkl .sám od sebe tvaru sníhu. jestiť 
tu i v nom. sněh, a milá ona krajanka jistě také jakživa by ho sama od 
sebe nebyla vyřkla; pomohlo jí k tomu tvaru neživotnénui: 1. má otázka, 
totiž nom. sníh, 2. ,,páni", kteří se míhali kolem nás a ."{. ])ěkné velké domy, 
což všecko nutilo a nutívá lid ,, mluvit pansky". Ba nemusí býti několik 
těch příčin najednou. Jediný čistě spisovný výraz sběratelův a často i pěk- 



něj.ší kabát předělají a zpotvoií řeč těch, jichž se vyptává, k neiivěieiií. (,'ož 
tedy teprve niánie-li člověku z lidu říci celou, přesně filologiclcy ustrojenou, 
větu? Odpoví nám na ni ne slov^^ sv}'mi, ne výslovností dialektu, ale, pokud do- 
vede, slovy našimi a naší výslovností nebo spleteiiinou z tvarů našich i svjxh, 
ba zkušený znalec podřečí — ne host! — uslyší v takových vynucených odpo- 
vědech věci dělané, v mluvě lidu naprosto neživotné, ("o potom z takového, 
třebas hojného a snadno i rychle .sebraného materiálu nuiže \v(ěžiti věda? 
Však se nám kdysi dostal před oěi takový zodpovídaTiý dotazník z Chodska 
— plný chyb! 

A tu se hlásí druhá stránka naší práce, z níž pro nás plynula zname- 
nitá výhoda a pro práci samu jistota a spolehlivost: snáze a spolehlivěji mohli 
jsme zajisté pracovati o podřečí, které nám bylo v pravdě řečí mateřskou. 
Snáze nám bylo pracov^ati také proto, že skoro vždy a všude osvědčili rodáci 
rodákovi úplnou důvěru, dále, že hlavní základ celého fondu podřečí i jeho 
útvarů, uložený od malička v duši, bylo jen třeba sběratelskými studiemi místy 
oživiti, ano leckdy i jistota z mládí pomohla odstraniti nejistotu doby ])řítomné, 
všemu kmenovému dědictví nepříziůvé. Aby pak z této výhody opravdu nej- 
více vytěžiti molila spolehlivost práce naší, uvítali jsme rádi novou před ně- 
kolika lety myšlenku, aby se při pracích dialektologických pole studia raději 
zúžilo, ne rozšiřovalo; zúžili jsme studium nejen na vesnice historického Chodska 
(ač pro zajímavý rozdíl uvádíme také hodně z mluvy domažlické), nýbrž ■po- 
ložili jsme hlavni váhu na okolí rodiště svého a předků svých a v tom ve všem 
zase jádro tvoří řeč, v níž jsme byli doma \ychováváni od rodičů — ke cti jejich 
svědčíme — nejen řeči, nýbrž i všemu starému mravu věrných. Matka moje, 
zvláštní duše citlivá, dědička tradic dědových, byla z Klenci a otec z Chodova, 
přísný, uvědomělý písmák, jeni však ani milovaným písmům nedal hrubě účinku 
na svou řeč zděděnou, zachovávaje hlavní její charakter a b}'vaje tudíž často 
po.sledním rozhodčím všeho pochybného v studiích mých až do 23. května letoš- 
ního roku. kdy v úplném vědomí a vzácném klidu duše v 88. roce zakončil svůj 
spravedlivý život. Budiž tu ta čestná znúnka dovolena synu o drahém otci, 
jenž má čestný podíl ve všem zachraňování chodského podání 

Po Chodovu a Klenci nejvíce péče věnováno pěkně zachovalému rodišti 
Kozinovu Oujezdu; dále Draženovu. Postřekovu, s druhé strany Domažlic 
Stráži, Mrákovu, Tlumačovu, Kvčovai, méně odlehlým Pocinovicům a Lhotě. 
Tať jest oblast mé sběratelské práce i ve všech ostatních směrech i látkách folklo- 
ristických a zachovávám ji i při této práci dialektologické nejen podle zásady 
shora uvedené zužovati, nikoli rozšiřovati pramen — jakož i aby byla v souhlase 
se všemi ostatními našimi články a rozpravami o Chodsku, nýbrž vede k tomu 
i historický vývoj Chodů. Jest pravdě nejpodobnější, že naši Chodové byli 
částí většího starého kmene českého, jenž ode dávna bydlíval nejen v krajině 
domažlické ve vesnicích jistě chodských a v ndad.ších jejich koloniích (na pr. 
Pec, mé rodiště, je drevorubecká kolonie hlavně ze sousedního Chodova, Díly 
z Postřekova, Pelechy, dnes valně poněmčilé, z Tlumačova atd.), ale bydlíval 
i dál k Přimdě i .šíře do kraje a právě dle mluvy soudíc hodně daleko ke 
Klatovům a Plzni. Části však toho kmene při hranicích, v osadách nejdůle- 
žitějších, strážný úkol i privileje za jeho platné obstarávání daly zvlášť záhy vy- 
stoupiti na světlo historie, ano znenáhla vyvíjející se svoboda i boje o ni se 
v.šenii sv}'nů důsledky v životě hmotném i duševním oddělovaly a odcizovaly 
přirozeně naše hraničáře od ostatních soukmenovců, tísněných jařmem pod- 
danství, tu těžším, tu lehčím dle pána a doby, se všemi psotami poroby. Při 
tak rozdílných podmíidíách životních rozdílně ovšem vybíjelo se po všech 
stránkách kulturních historické Chodsko a jeho sousedstvo, třebas původně 
jedné s ním krve. A tak i pro tento historický vývoj, i když nepovažujeme 

1* 



Chodu za jediný ucelený kmen, přistěhovalý z Polska, jak se náuívalo. sluší 
hranice Chodska historického, všeobecně známého z Jiráskových Psohlavcň. 
pokládati za hranice všeho folkloristického bádání o Chodech. 

Dalším iikolem bude ještě vyšetřiti míru i meze původní té příbuznosti, 
která se hlásí v typech, nn-avech. v kroji, v obydlí i v řeči. jednak jako zdá\^la 
zachovalá, jednak novými styky, zvláště pokrevenstvím, obrozená. Tu práci 
bohdá náš slovník nejen usnadní, nýbrž bude jí vždy spolehhvým podkladem. 

Zkušenosti a jistota ve slově i v písnm získané doma nutily záhy při sbí- 
rání nepřijímati všeho šmahem ani )iii udaném nž zpúsol)u ])ráce, nýbrž 
ukládaly dobře šetřiti. Mo jak co mluví i v podřečí samém. Jsou zajisté roz- 
díly v jednotlivostech v jednotlivých vesnicích, na př. v Klenci a okolí říkají 
Marušákuc. v Draženově, ke Klenci přifařeném i jinde Marušákouc; jsou i roz- 
díly mezi mluvou jedno tlivý'ch rodin, na př. ve dvou rodinách mého rodiště 
vyslovovah důsledně skupinu clu; jako Jcs, cht jako ht: já ksi, ty si nektěl: 
jsou i rozdílv mezi řečí lidí rozšafných a ledabylých i líných atd. S tím vším 
třeba počítati, rozdíl}^ takové jest udávati, nikoliv rovnocenně zaznamenávati 
vše dohromady za charakter dialektu. Rozdíly v mluvě jistých rodin mohou 
míti příčiny fysiologické. ale snad fysiologická byla jen příčina pr^^^í. u otce 
třebas nebo matky, kdežto u potomků spíše než přirozená vada mohl ]>ůsobiti 
zvvk, jak od malička slýchali a dle slýchaného sami se učili. Někdy zvláštní 
výraz je čistě přespolní; opatrnost nás třebas poučí, že Chod. jenž vyslovil doma 
slovo posnídálek, za mlada 16 let pracoval v Klatovech, kde je to slovo obecné. 

Jindy za líným, nemotorným slovem poznáme líného, nemotorného člo- 
věka ve vší práci a v celém životě. Zajímavo jest velnu, že li.šívá se důrazně 
řeč téhož člověka z lidu předně, mluví-li sám nebo odpovídá-li na otázky ně- 
koho cizího, za druhé, mluví-li prcstě nebo zpívá-li. za třetí, oznamuje-li 
něco ústně nebo pí.še-li psaní, dále jedná-li o věc nějakou právní atd. A i tu 
pozorovati lze další rozdíly: jinak jedná na domácím právu, jinak před pány 
a jinak o své právnií věci píše. Rozdíly tyto jsou velmi zajímavé a poučné. 
O odchylné mluvě na otázky stala se již zmínka nahoře. 

Že liší se řeč v písních od mluvy obecné, poznáno a uznáno v novější 
době obecně, ano usuzováno i z toho, že nelze písní užívati za doklady 
dialektologické. Naše zkušenosti vedou nás k dodatku, aby tu neužíval 
písní, kdo nezná dialektu, kdo však jej zná a ví bezpečně, co v pisni jest 
domácí, co přespolní a co jen dělané pro píseň, může nejen citovati z písně 
s jistotou a správně, nýbrž cena písně, která jí zachovala život, zvětšuje 
i cenu dokladu proti nějaké všední větě z mluvA- denní. Ano jako na 
jedné straně jeví se v ])ísních ovšem tvary nedialektické. na druhé straně 
zase právě písně podávají kolikráte vzácné tloklady vzácných t\'arú dialek- 
tických a jest zrovna podivu hodno, že někdy dialektický tvar ve zdomácnělé 
písni zatlačuje i původní tvar přespolní a to třebas i s násilím proti poetice. 
Tak na př. nám zpíval výniinkář Vaněk z Oujezda (jest dosud živ maje 88 let) 
— ,, nadělaly na mňe klcráf. že sem já jich podved devH". Píseň jest jistě 
přespolní, ale na Chodsku zdomácněla a silná vláda dialektického tvaru i 
kievát přemohla tu i rým. V doklade ,,Na tom na.šom hon vařečku síkla sem 
votavičku . , ." s výhodou citována píseň, neboť máme tu dost jasně pověděno, 
co jest houvárek, máme tu zřetelně zastaralé zvláštnosti dialektu jasné hiatické h, 
tvary nahom. .síkla. Podobně v př. ,,()uvij, chlapše, huž je veta, táta nechce 
tě za zeta." Slovo zet má u (^hodú sklonění t\Tdé. Stará píseň dokazuje, 
že již to tak bylo dávno. Ovšem třeba dialekt znáti a zejména tř(>ba ])oznati 
tu zvláštnost řeči písní, že bývají v nich i tvary zvláštní, v dialektu samém 
neživotné. Tak na př. v písních i domácích najdeme spi.sovné tvary k milé. 



milého: v mluvě živé jich neslyšíiue. Tvary takové zajisté povstaly při zpěvu 
ze snahy po mluvě umělejší, než jest v životě všedním; řekl bych po mluvě 
„panské'", ke které táhnou příklady v písních tištěných, špalíčkových, mezi 
nimiž v starších tiscích najdeme bezděky zařazené i prostonárodní, už třebas 
s pestrou strakatinou tvarů, a konečně dospívá snaha ta i k výstřednostem 
jazykovým naprosto neživotným, jako jest ojál: a ojaiuská šavlička. 

Že řeč ve psaní liší se od mluvy všední, napovídá nám už lid sám, užívaje 
o slohu v listech určitých výrazů, na př. ,, postavit do psaní", „sesadit" atp. 
Typický obecný úvod lidových psaní: ,, Doufám, že Tě s těmito páru řádky 
při stálém a dobrém zdraví vynatrefím . . ." atd. je již sám dost poučný. A na- 
hledneme-li do psaní samých, divíme se opravdu, jaké tu úsilí o zvláštní slovo 
i formu. Tak na př. nešťastný hospodář, jehož špatná hospodyně přivedla 
do tak úzkých, že šel štěstí hledat do Ameriky, psal příbuzným na omluvu 
svou: ,, Vběhla slepice z x — uc dvora k y — tom a rozkutila dvíir y — uc . . ." 

Kdo byl přítomen na př. jednání obecního výboru na vsi, poznal hned, 
že každý mluvící nutí se tu do řeči jiné, než mluvívá jindy, ("hvíle vážná 
nutí hledati vážněj.šího slova, jenže místo vážnějších objevují se slova častěji 
strojená, ba až i neústrojná a nepřirozená. Na cestě do svolání říkal soused 
.Jan Jakubovi a Petrovi Kube a Pajdo nebo po dvoře Skovarňáku, ftího, ale 
inluvil-li Jan po chvíli ve svolání k nim. oslovil je nejinak než pánové (stší. 
muži) a když mluvil o nich, řekl .lakub Kobes a Petr Kazda. 

A což teprve má-li člověk z lidu podati nějaké právní slovo písemně! Tu 
je míra strojcnosti nejen dovršena, ale často přesypána až do neporozumění. 
V celku zas tu příklad táhne; jak co do.stávají od iiřadů, tak se nutí jim odpo- 
vídati. Na př. rychtář chodský brzy vyčetl, že na rubru papíru poznamenávají 
si úřady věc stručně. Když mu pak poslali akt, kterého tvrdá strana nepřijala, 
vrátil jej úřadu nápodobě jejich praxi slovy, jichž by v tom spojení jakživ nebyl 
vyřkl; napsalť: ,,Sem to dodal, von nepřim, měl hubu." Na doklad ob.šírněj- 
šího napodobení dlouhých period a kroucemn slohových i tvaroslovných stňjtež 
zde ještě tato skutečná podání a vyřízení ., úřední": 

Slavnému atd. (jmenován úřad). 

Podává věc v tomto měsíci obdrženou N. N. co starosta obce, a se vyjadřuje 
s tím oným spisem, že jest jeho poviností tak činit, jak sobě většina našeho 
výboru přeje, ale ne tak jak se jemu dodává dopisů od úřadu jenž nejsou ani 
dobře přesvědčený, ale dávat pokuty to se musí o tom jinak uvědomyt, aneb 
dávat do novin, aby tisk spí.še dodělal stranu, on sobě přec může jít rovně, a když 
sobě úřad přeje sobě znovu zaslání rozpočet za rok . . ., tak se pošle ale musí 
zůstat jak jest a nic změnit, očekávám do 8 dnů odepis 

N. N. starosta.*) 

,, Obecní co stavební úřad obce X ze dne . . . roku . . . J. K — ovy vyřízení 
dle palegrafu je to obecního řízení se vám uděluje dle stavební caři na va.šom 
podzem ku není již na obecní pastvině která již tvoří veříjnou cestu k vy stavění 
nove maštale nepovoluje. N. dne dne . . . roku . . . 

N. N. starosta.**) 



*) Tak se hájil před.staveny s výliorom proti pokutám úřarlúv, jež jsou posilou ne- 
piútelských stran v obci. takže sahají až k novinám. 

**) Vyřízení tak zmotané, že mu ani neio/.umíme. ale obtan K. rozuměl, že dle sta- 
vební ěáry chce stavěti na pozemku, který už neni jeho, nýbrž ol)eení. Pi-ijal vyřízení 
hezky z ticha, a že maštale potřel)oval, přikoupil od obce po 3 K. sáh, zadal znova, palí 
dostal „povoluje" a stavěl. 



Osadní představenstvo v Y. 

Dle pHpisu ze dne . . . jednáno o výborové schůzi nažádost K. \. zaopa- 
tření bytu; neschvalylo a docela odmytlo, natakového mladíka práci dosta- 
tečné a žeto není možní natakovou cliudon osadu on sv postavil hlavu a chce 
sní prorazit zět ajť pracuje a dělá muže a ne lenocha bude vpoiadku jak každý 
jinej muž. 

^■ V . . . dne . . . 

Podpisy osmi výborů, na sebe starosta — zaponměl.*) 

Jiný a opravdu zvláštní zjev jeví se v nduvě lidu při hlasitém čtení z jazyka 
spisovného. I dobří písmáci, kteří čtou pěkně a správně, dle smvslu ..opravují" 
si jazyk spisovný dle svých libůstek. Tak zejména slýehal jsem dloužení v pře- 
chodníku přítomném, na př. kupoiwje, promlouwíje. jsá atp.; i jinde, na př. 
račiž, souh/asit, takořkrí; inf, býti čítávají byjti. Se v.šemi těmito věcmi jest 
sběrateli opatrně hospodařiti, jsouť to jednak zvláštnosti v podřečí, jež nelze 
jinak registrovati než jako zvláštnosti a jednak jsou to i chyby proti celkovému 
charakteru podřečí, tak právě chyby, jako libovolné nesprávné výrazy obecné 
proti jazyku spiso\niénui. Poučné jest u nich ovšem leccos jak pro jazvkozpvt. 
tak pro folklór vůbec. 

Podobně choulostivo a nespolehlivo jest usuzovati a snad i čerpati z mluvy 
a jazykových chyb mládeže školní pro rodný dialekt její. I tu především platí, 
co vyloženo o lidu, že totiž se nutí ve zvláštním. svátečněj.ším ovzduší místa 
i zaměstnání do mluvy strojenější a tak přirozeně objeviti se mohou v chvbách 
jejích i chyby dialektu zrovna tak jako chyby proti jazyku spisovnému. Dále 
citlivý duch mládeže snáze se chytá i cizích výrazů a tvarů nesprávných, jež 
se jí třebas namanuly v četbě anebo i právě v chybném vyučování školním 
z dob někdy předešlých. Žák psává na př.: né, néni, béřou. Ihu, vyvinuje, 
zášť, byť by, na pamět, z toho v.šeho, zapjati atd,, a jiodřečí má jasně a správně: 
ne a ne, není, berou, lžu, vyvíjí, záští, byť i. nazpaměť, z toho ze v.šeho, 
zapnout a zapít atd. Za to výrazy a vazby chybné, jež se v podřečí vžily 
v.šeobecně, patří do slovníka dialektického. 

Ze přízvuk. zejména větný bývá v mluvě školní až k nechuti strojený 
a neživotný i jak nesnadnv bývá boj proti zastaralému neš\-aru. je obecně 
známo. 

Tyto tedy zku.šenosti vedly nás. abyciiom u jednotlivých hesel udávali, 
že výraz dialektický jest v užívání vedle obecnélio, jiný je slýchati jen v mluvě 
nedbalé, jiný v dětské, jiný že jest velmi oblíben a opět jiný zřídka se vyskytuje. 
Při tom při všem v dokladech, kde bylo dost jistotv po ruce, starším tvarům 
dáváme přednost před mladšími. Slova z jazyka cizího uvádíme jen ta, jichž 
se užívá v podřečí všeobecně, zejména pak taková, pro něž tu není znám výraz 
domácí, na př. šár, spán, holt atp. Slyšeti-li, zvláště mezi mladými, z nichž 
mnozí chodíce na práci do daleké ciziny přinášejí si nejen řeč padělanou ci- 
záctvím, nýbrž i podlomený domácí mrav, hojnější slova cizí, ])adá to na vrul) 
a k hanbě těch jednotlivců, nikoliv jiodřečí a mluvicího jím kmene. My tu sou- 
hlasíme se starou výnnidcáikou Špačkovou, která ])iekvapila nás spravedlivým 
odporem proti takovým cizinským novotářům. dokládajíc: ,,Náše stará řeč 
byla pravá." V.šak dialekt sám takové cizí živly setřásá a setřese jen jako do- 
časné znamení doby: až pi'estane příčina, přestane i účinek. Více třeba litovati, 
že současně stírá se z podřečí jeho ráz starožitný a ještě víc. že místo tuclnunicícii 
dobrých výrazů starých, vytlačovaných novým duchciii protivícím se všemu 

*) Zde spravedlivá nevole unesla zapi.sovatele piednoslu. že znpdiiiněl na úřad a 
myslil a mluvil jako ělověk z lidu, ale s potátku přece s díiUladno.slí úiední ])sal: „ne- 
schválilo a doeela odinillo . . ." 



starému, ujímají se obraty, slova i tvary komolené, neústrojné, nesprávné, jimiž 
jazyk, třebas i sluchu zněl česky, choudne a divočí. 

Pokud se týče nákazy v řeči Chodův od sousedů Němců, já hledě na mluvu 
pravých, starších Chodů, jak jsem ji ještě zachytil, di\al bych se spíše, že za- 
chovali tak dlouho tolik svého a přes taková nebezpečí. Připomínám na doklad 
po stránce lexikální, že o pracích a nástrojech rolnických. mlvnářsH^ch zacho- 
váno veskrze názvosloví domácí. Zachovány i pěkné starožitné výrazy a vazby 
některé obecně slovanské, proti nimž už se nyní chybuje i v jazyce spisovném, 
na př. věta bezpodmětná (bylo tma, je vidět hory atd.), opakovači slovesa v zá- 
poru („Hod. neházej," slýchati i při dětských hrách), šetření kvantity dějové 
vůbec (ByFs hu tety? B\^vala sem hu vás jako doma. Byjvávalo ptáků, k pů- 
zimku hejna všecko černo), hojné funkce pádové, na př. genitiv (Nech toho, 
])řilí vody, kdo nectí rodičů, nectí Boha) atd. 

Uvažme k tomu stálé styky Chodů s Němci, nepřátelské i přátelské, 
uvažme zvláště od Lamingenových dob účinky německých vrchností, jež i úřed- 
níky a myslivce Němce na Chodsko vodívaly, a tito nejen německy s lidem 
jednali, nýbrž i česká jeho jména ])řetvořovali a přepisovali, ba i překládali. 
Tradice o tom má podnes doklady; na př. chodovský Myjtňák přetvořen prý 
v Mathausra. Rod Mathausru rozplozen nyní v několik větví, ale Mathausrové, 
kteří až do nedávných let seděli dědičně na původní usedlosti, zůstali sousedům 
M^-jtnáky a za našich dnů zdědil tam jméno to i zeť posledního Myjtňáka 
rodem Beneš. Podobně asi Ihotský rod Ředlbauer jiředělán z původního Še- 
dlovský, jenž dosud trvá v Klenci. 

Pravopisu užíváme pokud možná fonetického už nejen proto, abychom 
podali určitějši obraz podřečí vůbec, ale nyní také, abychom tím snesli více 
látky nejmladší a důležité vědě jazykozpytné — fonetice. Dle znění jsou hesla 
zařazena, na př. bedle (záměna b — v), cvoček (záměna čv — cv), harvokát (hiá- 
tové h, záměna r — d), řibet (odsutí h, svarobhakt. i), rouda (odsutí h) atd. Ov.šem, 
důsledně a naprosto jistě tuto stránku mluvy lidu podati ani nelze. V naší 
práci bylo tu třeba k tomu iičelu zavésti značku (t,) pro polosamohlásku, kterou 
slýcháme zvláště ve slovích zdrobnělých v koncovce, jež asi povstala vlivem 
německé přípony lidové — rl — na př. Bábtdl, houhi.dla. Zajímavo, že v Cho- 
dově na př. ve jménech vlastních za tuto polosamohlásku slýchati od star.ších 
jasně i (y): Bábidl, Mankydla. Fonetický pravopis také vytlačil z na.šeho 
slovníku docela písmě g. Této souhlásky v chod.štině ode dávna nebylo a v za- 
chovalejších celých rodinách dosud není; kde již zazní, je to jistě účinek ci- 
zoty. Původní g na Chodsku buď se změnilo v k: Kazda (Gazda), Krekor 
(Gregor = Řehoř), krunt atp.. nebo se mění v /;: lidy, něhdo atp. Obecné g 
z pův. k ujímá se tejirve v době nejnovější, ale staří dosud vyslovují krvjcar, 
kroš. Tato zvláštnost je tu tak mocná, že na př. studující synkové z pravých 
chodských rodin učíce se latině a řečtině nedovedou dlouho vyslovovati y 
a rozeznávati je od x. 

O nejdůležitějších charakteristických odchylkách vjdoženo na svých 
místech v slovníku samém; komu je o soustavný přehled věci, toho odkazujeme 
na zvláštní článek O hláskosloví chodském v Ij. Fil. ]S!)1; zde ještě upozorňu- 
jeme na tyto zvláštnosti: 

Dloužení lokálně, význačná zvláštnost mluvy chodské, rozšířeno hlavně 
v koncovce: 1. v part. 1-ovém: zoul, vinoul, trpíl, volal . . . Naproti tonni 
slýchati však i od nejstarších viděl, dělal, hrabal ... 2. v gen. pl. kolmáh, telat, 
korvjt, jelit, semán . . . Neurčitost nutí vyčerpávati věc slovníkem samým. 

Retné b, p před i (zbytky měkkých b', p') znějí měkce: bjič, napjila 
se . . . Výslo\most tato vymizela v osadách nejzápadnějších (Klenci) a přibývá 
jí na východ (Draženov atd.). 



Za (/ bývá r: děrek, storola .... za v — b: bidle, besta . . . 

Pověstná záměna bul, bula atd. ni. byl, byla, od níž prezdéno Chodinn 
Buláků, v^^nizela až na stopy jakési tvrd.ší a širši výslovnosti než jinde. Jasné, 
plné bul. bula atd. vyslovovali nejdéle a sice ještě za paměti naší v Postřekově. 

Záměna u (pův. ú) m. ou, kterou je.ště hojně sl}''chali Němcová a Erben, 
zachována jen ve zbytcích, na pr. hj^tu (návštěvou), draci speru, klobuk atd. 

Staročeská přehláska a — ě, á — ie — í zachována podnes hojně, na př. vzel, 
zíblo. huvázla. příh atd. 

Slabika -ej. -ěj zní v chodštině -ij (yj); na př. stA-jnyj. zasmij se atd. 

Vysouvá se nejčastěji souhláska r: na př. kniotrojci, naštojce. Havlojce 
atd. samohláska i sence, stunce. 

Přisouvání hiátového I) oblíbeno dosud zvláště před u. a, ale není ani 
tu důsledností, proti hucho slýchati jen uhel, proti hapatyka jen arnika atd. 

Poučný doklad o síle dialektu, je^^cí se jednak houževnatou konserva- 
tivností, jednak právě naopak smělou tvořivostí a to podle svých vlastních 
zákonů, podávají v chodštině dvě jména osad: Klenci a Úsihv . Klenci byl 
zajisté název starý od klenkového lesa, jako máme jinde staré osady Doubí 
a t. p.*) Doby němčící udělaly však jistě z českého Klenci německé Klentsch 
a z toho asi zpáteční cestou dospělo se k názvu Klenec, jenž vešel v užívání 
na razítku obecním i poštovním, ale lid říkal a říká stále jen Klenci a dochoval 
tento název, až se mu nyní ]ionuihá ke vzkříšení i písemně. 

Slovo druhé, Csilov, nehodilo se tak, jak bylo, dialektu chodskému i opra\'il 
si je dle svého. Přidalo se ve výslovnosti oblíbené hiátové h, ú změněno v ou 
a koncovku ovládl mocnější v dialektu rod střední i bylo Housilovo. Takto pře- 
tvořené slovo pozbylo však zřetelnosti pťivodního jména obecného a lidová 
etymologie hledající souvislosti našla jiné, bližší — housle. Pro tuto žádoucí 
zřetelnost bylo už třeba vysouti jen / a zbylo Houslová, název běžný podnes. 

Jména místní, rodová, přezdívky atd. bývají někdy zajímavá po stránce 
jazykové i kulturní; proto význačnější z nich jsou tu také zařazena. 

Jinak o látce nemíníme se theoreticky rozepisovati; v slovníku sneseno 
podle širokého našeho ]ilánu zvláštností důrazných i malicherných tolik, že snad 
])odají samy sebou dost obšírný obraz podřečí vůbec a odl)orník najde si sám, 
čeho bude potřebovati. Jen o jedné věci musíme se ještě zmíniti, pro niž v sloupcích 
slovníka místečka nebylo, a co konečně slovem psaným vůbec těžko dolíčiti 
se dá. Tvrdívá se, že Chodové přizvukují ])oslcdní slabilcu celé věty a tím že 
nepřirozeně a nehezky řeč jejich zní. S tímto tvrzením zhola nesouhlasíme. Pokud 
běží o přízvuk slovný, přízv^ukují Chodové jako všichni Cechové, totiž hlavním 
přízvukem slabiku první atd. V přízvuku větném však pozorovati bývá někdy, 
že věta, zvláště nějaká živá otázka, výčitka atd. mívá vynikající přízvuky 
dva a to první opět, jako kladou všichni Cechové, na prvním slově a druhý, 
důrazněj.ší, na posledním slově, ale zase dle obyčeje českého vůbec: poslední 
slabiku však rádi svým způsobem prodlužují. Tak na př. srovmejme si věty: 

1. Hde pa si byl? 

2. Cák to děláš! (Výčitka.) 

3. Kam pa si dal sekyru? 

4. Bit bureš jako syrový žito. 

V první větě větný přízvuk mají .slova IJdc a bi/l; tu nv.šcni, poněvadž 
je .slovo jednoslabičné, obyčej prodlužovati |)oslední slabiku sešel se s přízvukem 
větným. Ve druhé větě je zřetelně přízvuk druhý na si. (Zč(láš); slabika -láš 
jen se prodlužuje. Ve třetí věté jest přízvuk druhý na slabice se-; jjrodlužuje 

*) 1'iivod tento polvr/.uje podnes tradice, .leště prý za válek francouzskveli Rusové 
posekali tu množství klenek na vozy, i libovali prý si je, mohouce z nich robiti kola 
o jediné loukoti uměle ohnuté. 



se jen zase slabika -ru. Ve čtvrté větě jsou zvlášt důrazné přízvuky na slabikách 
bit, SI/-, íi-, na této nejsilnější. Výška tónu v otázce, podivení atp. na konci 
stoupá; v Domažlicích bývá tón vůbec vyšší. Tak se věc má a ne jinak; dou- 
fáme, že potvrdí jednou náš výklad zdokonalený^ fonograf. 

Ostatně už bohatství a melodická pňvabnost i rozmanitost prostonárodní 
písně chodské vylučuje drsnou jednotvárnost větného přízvuku v mluvě chodské; 
jestiť píseň — zvlá.ště prostonárodní — jen vyšší, umělejší nduvou z okamžité 
nálady silnější, a tudíž n.emňže se líbezná píseň ž t\Tdé mluvy ani vyvinouti. 

Ale vedle této, řekl bych kostry přizvukování, slyšel jsem zvláště od 
starců a babiček modulaci věty tak hbezně měniti, že toho ani vyškolení při 
básních nedokážou. Zejména vábívala nás ta Ubezná rozmanitost při láskání 
starých s maličkými. Cit a smysl jsou tu pány přízvuku větného — a vedle 
toho i slovosledu — a srdce mlu\'ícího jejich domem! Příkladem tu uvádím 
řadu slov bezvýznamnou, již dědoušek tleskaje rukama pozdravoval vnučku 
nemhuTiě, jdoucí k němu hyjtu v náručí matčině: ,,Ha tak ty tu tak tak!" 
Tón i přízvuk v té hříčce slovní na pr\aiích čtyřech slabikách jemně stoupal}', 
na páté klesly a na poslední nejvíce stouply a slovo po chodsku protáhnuto. 
Dojem byl idyllicky něžný. Podobně roztomile a zrovna hudebně tkhvě znělo 
mi prostičké slovo: ,,Poj — poj — '' jímž rozlítostněné děvčátko lákalo ocho- 
čenou červenku, když tato vylétnuvši před chalupu, nechtěla se vraceti. Ze 
slovíčka o třech hláskách, vyslovovaného táhle, s přízvidiem zmocňovaným, 
a zase slábnoucím, zněl jasně žal i prosba dítěte. U mladších shledáváme se 
bohužel wbec se všednějším srdcem, ký div, že od nich zní ivšednějislovo. Pravda 
velí, aby se i tu ozval náš nářek, který vyznívá i ze všech ostatních našich prací 
o Chodsku. Slo^^lík náš ukazuje, jak potomci proslaveného v dějinách českých 
kmene do nedávných časů dochovali pěknou rázovitou řeč, plnou starožitného dě- 
dictví po všech jejích stránkách a přítomnost dokazuje, jak mnoho z toho ztraceno 
a mnoho se ztrácí den ode dne, a co horší, mnoho nového, ale nesprávného se 
nanáší za staré správné. Ať mluví skutečnost: Děd mluví správně: ,,Hořílo 
za lesy. procesí huž je mezi topoly."' vnuk za to ,,za lesama, mezi topolama." 
děd správné, že někdo ,,vně"\ vnuk zná jen slovo ,, venku'", děd chce býti každému 
,,práv'", vnuk jen chce ,,nebyjt dlužen" a polibuje-li si staroušek, jak se čemu 
,,nasmíl"', pokárá ho vnuk, ,,jak to co mluví", — a za ch\'íli týž vnuk vypustí 
z úst tvary ,, zadat kravom", ,, nasypat slepicom"; děd za mlada by se jich byl 
zhrozil! . . . Xevážíme-li všech připomenutých výstředností a vad než jako 
chyb a vad i v podřečí a v celku-h povahu lidu chodského zkoumáme uva- 
žujíce zvláště pěknou řeči zachovalost doděděnou a přes všecku nepřízeň 
doby na nmoze životnou, jako bylo v českém jazyce spisovném už před půl 
tisícem let a dávněji, shledáváme s radostným sebevědomím, že tu zachováno 
krásné dědictví nejen kmenové, než i národní a v jeho nejW-značněj.ších vlast- 
nostech zachovalosti, .širokosti, pádnosti, tuhosti, určitosti — obrážejí se i přední 
vlastnosti člověka a kmene, jenž to dědictví dochoval. 

A máme-li ještě něco říci? Snad se bude zdáti, že na velký úkol, který 
jsem si obral, vskutku podáno tu málo, ale já musím přiznati, že i to málo 
zabralo nejčetnější mé chvíle volné úplných skoro sedmnácti let. Cas zajisté 
ukáže, že tu leccos schází i, co schází; snad dá Bůh, abych ještě sám hodně do- 
plnil, snad dá jiným doplniti, co tu síly chabé, leč vůle dobrá a upřímná snaha 
jednotlivce začaly ku prospěchu vědy a ke cti slavných předků i drahého 
jazyka mateřského. 

Na Peci pod Cerchovem v srpnu 1904. 

Jan Fr. Hrušha. 



Zkratky 



jsou obyčejné: dodati jest: 

Čísla vynechaná značí vynechaný význam shodl 



mhivou nbecnuu. 



dom., mluva domažlická: Dom., Do- 
mažlice, 
důr., důraznější. 
Džn.. Draženov, 
jm., jméno, 
Kyč., Kyčov (Klíčov). 
Lh., Lhota, 
ml. d., mluva dětská, 
ml. nedb., mluva nedbalá, 
neskl., slovo nesklonné, 
neuž., neužíváno, 
nov., slovo, tvar nověj.ší, 
ob., mluva obecná, 
obr. obrazně, 
Ouj., Oujezdo, 
pís.. píseň. 



Poc, Pocinovice. 

Postř., Postřekov, 

přen., význam přenesený, 

prgn.. praegnantně, 

řídč., řidčeji. 

řík., říkadlo dětské, 

si., sloveso, 

slož,, složené, 

srv., srovnej, 

stě., staročesky, 

st., starý. 

stší., star.ší. 

Tlmč., Tlumačov, 

zdbň., zdrobnělé, 

zř. zřídka. 



A. 



a. 2 ml.' d.. piedl. na. Dědě a pumbí = 
df(k'k je na [)unebí. 

AbrbáDi, .\brahani (nikdy s /; v násloví). 
\" Tranově byjval ňákyj žid Abrhám, ten Ijyl 
první kupec na vesnici ve vůkoli. 

aliú, aliú, žertovné napodobení pláče. 
Ahů, ahú. bába se nám upekla. 

ajaj, neskl., ml. d; hubička. Dyj tetě ajaj! 
Zdrbn. ajtdla. ^'Í7. to. Nikdy neslyšeti 
v násloví h. 

ajaj ! citosl. 1. význ. údivu skromného, 
žertovného. Ajaj, ty máš kůš trávy, dyj 
pozor, ajt se nestrhá.š! (má málo!). 2. ajáj = 
styď se, že se nestydíš! zvi. na děti. Ajaj, 
takuvá velká divče a vona jen bečí a bečí. 
V tom sm. posl. slabika zdloužena nebo 
aspoň protažena. 

ajci - ajt si, aí si. .-1: Že spadneš dehi! 
B: Ajci! ( = aí spadnu.) 

ajtdla, hubička, zdbň. od ajaj. Za / zní polo- 
,samohláska. Pošli pámbůčkovi ajiilu. 

ajl. ať; ajt na tebe nyjdu! SK-chati též 
ajť: Ajt mi potom něhdo přídě! .4: ,,Prídeš 
vo šecko." B: ,„,Xu. ajf."" 

amen, nikdy hamen. 

amin, jm. psa; vždv bez li v násloví. 

andťl. nikdy handěl. 

audí'lii'k.v. i. mochna (byl.). 2. andělíčky 
páhl: rozpustilý zvyk chasy v přástkách. 
že zapalují děvčatům zbytky na kuželi. 

ankreš, angrešt, h nepozorovati. 2. žert. 
Ty víš ankreš (nevíš nic). 

ano, v řeči st. velmi hojné a rozmanité. 



v nov. skoro vytlačeno cizím jn. Nepozoro- 
vati h ani u nejst. A: Přidete dnes hyjtu? 
B: Dnes ano. přídem. Rádi zdvojují na vy- 
jádřenou vlastního souhlasu. Ano. ano. to 
huž to ňák hudělárae! 2. význ. překvapení 
na něčí řeč. A: Dvakrát sem sadil a dvakrát 
vyhrál! (preclíky v městě). B: Ano? ( = snad 
ne?) 3. Ano ne vyjadřuje silný odpor k řeči 
jiného. A: Žes tám eště nebyl! ( = výčitka). 
B: .\no ne! .-1: Lidi eště nyjdou? (otázka 
klonící se k záijoru). B: Ano ne! Dyjf burou 
hnedle ve vsi, V tomto spojení obstálo i v ml. 
nejmi. Za to srv. př, Stší. A: Di huž di! B: 
Huž du, huž du. Nov. A: Pospěš! B: Já jo! 

arřa, harfa. \' mňesíci pryj hraje sv. Petr 
na arfu. Zř. harfa. 

aríeu.vska, harfenistka. Nevídáno: my tu 
potřebujem arfenýsky, na vsi: tu si toho 
vemou! (ironicky). 

arch.ítek, gen. archýtka atd. Tatík mňe 
zaved k neboštíku archýtkovi, ten mňe 
hned přím a tak sem se vyhučíl u panskyjch 
tesařem. 

asli, jestli, -li: nov. Asii tě vemu přes ko- 
leno! (význ. výhružky). Stší. libuji si v pou- 
héra-lí. kladouce je ke slovu podmíněnému. 
Nevím, nevím, pude-li eště. tak na noc 
( = tak pozdě). Pro penize-li deš, marně deš. 

atres, u m. r., atresa: zř. hatres. .\jt nám 
de váš stryjček napsat atres! 

až až, důr. přísl, 1, času. Ty přídeš, ale 
až až! (—pozdě. ..doví kdy"). 2. míry. To 
bylo vády až až. {h neslyšeti.) 



B. 



ba l»a ! zdvojuje se rádo k sesílení souhlasu. 
Bylo mu toho třeba — děti velký? (ženit se). 
Baba! Eště bure litovat. 

ba právě, oblíbený výraz přisvědčující. 
Nemám pravdu? Ba právě že máš! Někdy 
s enkl. f: ba právěf. 

bába, 1. bába. babička a) porodní, h) matka 
rodičů; 2. buchta, zvi. zadělaná mlékem otl 



krávy po teleti (v Dom. = mleziva); 3. hadr 
jimž se ucpával krb. aby. když se netopilo 
teplo neubíhalo ze světnice; 4. větší černý 
mrak. Vod Čerchova leze bába za bábou. 

baba, 2. stará hus. Peří z bab je nyjlepší. 

babka. 1. zdr. od baba (osoba); 2. kovad- 
linka na klepání kos; 3. chroust; 4. menši mrak 
černý. Takuvá babka vyleze a kerak to z ní 



1-2 



liabka. 



bťlivvj- 



čiší. 5. starý prochudlý strom. Je měno 
sad a má tára pár babek, kdo to sázel, toho 
huž dávno hlava nebolí. 6. malá cena. Vobil! 
j(í letos za babku. 

babina i bavlna. íčko, co se nesíje tulik 
lenu (sic!), dáviyi moc selky podělávat plátno 
babinou. (Osnova je lněná.) 

bablnov.vj. v ml. nedb. vedle bablněnyj. 
Byjva.l staryj šat, byjvala vlna doma, byj- 
valo domácí plátno: jaká pak to hT,la věc, 
trvalá! íčko křičí jenom „láce, láce" — 
špcko bablněný, ale šecko hadry! Bablnovyj 
šátek. 

Babor, Bavor; častěji Baborák. Dyž chodí 
Baboráci. tenkrát dobytek platí. 

Baborák, 1. Bavorák, Bavor: 2. jm. ob. 
bavorský vítr, obyč. „vod Dunaje" zvaný. 
Kerapak burou časy, celí žně nefouká než 
baborák! 3. Název tance, snad z Bavor pře- 
neseného. 

bác. citosl. provázející ránu nebo pád. 
Sesiluje se akk. m. zájm. ho s vybleJlým 
významem zájm.. hác-ho\ 5>ák sem vo něn 
zavadil a bác-ho, žlíán byl na krupici. 

bacán, též kvnutyj toč, buchta z řídkého 
těsta a tuchž litá, ne hnětená a jediná přes 
celý pekáč. Zadělával se z mouky ječné a sy- 
rových strouhaných bramborů, do nichž se 
přidalo mléka a do něho trochu kvasnic. 
Nyní dělává se i z mouky pšeničné a přidává 
se' i vajec. Některé hospodyně přidají jen 
málo strouhaných Ijramborů vařených, aby 
byl b. kypřejší: jiné míchají vařené i sjTové 
spoříce víc mouky. B. namáčí se do omáček, 
zvi. švestkové, do převařeného mléka atp. 
Akk. často bacána. Máme bacána a řípný 
zelí. 

bacat, bíti, ml. d. Nu, nebacij mi! Bureš 
bacanyj. Táta bacal? (Předmět se vyne- 
chává.) 

bafat, 1. jiosra. kouřiti. Nebafij mi tu pod 
nos. 2. štěkati: zvi. o štěněti. Koukyj, ten 
humí bafat (psík). 

bafčit, v. bafat jen ve výzTi. kouřiti. Ty 
uvjsi než serlít a bafčit (žertovně bába na 
dědka hovějicího si u kamen). 

bácli ! citosl. o zvuku táhlém, silném a 
dutém. Smrčina [jrask, jirask a bách na zem, 
až se šecko votříslo. 

barhna, thisté, až nemotorné zvíře, na př. 
o husách: To sou bachny, jen se hyjčí! (hodně 
vykrmené). Žába zemská sedila za hrncem 
jako bachna. (Ve sklepě.) Též pře/.divka 
ženské tlusté a líné. V tom sm. dom. měclina. 

bajzar, 2. Kluci dělají si na klouzačce b. : 
roztočí jedoucího na sáňkách za nohu, takže 
se tento točí i se sáňkami s kopečku dolu. 

bakančata, pl. t., hrubé střevíce mužské po 
kotníky, starší „s lošnama", nov. bez nich. 
řcnínky zavazované, /ert. o bídné obuvi 
\'ul)ec, kromě vysokých liot a ))antofhi. 

balatyj, baňatý. Hlejcf, ajf je hezky ba- 
latyj (cylindr na lampu), balatyj dělá lepší 
sjetlo. 

bandfir, houska kulatá, nepletená, jen 
])c)dél nakrojená, obyčejně z icrnější mouky 



a vodou zadělaná. Nosívali je rodiče dětem 
z města za pamlsku! 

banka, y I. lahvice baňatá; 2. banky sázet 
si' dávají Chodové od bavorských babiček 
(/.vlastni nástroj na pouštění krve). 

Barborák, Barbořin muž. Barborákouo, 
jméno rodové. 

baťinu, bažina. Kozel ví, kerak sem se 
dostál do tich bařin! 

Bárka. Barča. Baruška, Bábidl i Barbora. 

barovnice. borůvka. Naše sou na barov- 
niccch. povídaly že dou jenom liindle do 
Smušky. tary ke škále. 

baro>nicovi. skupina bylinek borůvko- 
vých. Jak pa tu budou barovnice, dyž tu 
není barovnicoví! 

Basi. vedle Seba = Šebestián. Též jm. ro- 
dové u Baslň. (Mrákov.) 

batina. důkladná rána. Spadlo na mňe 
Ijidlo a to sem dostála batinu. 

bebí'. chod. častěji bíbi. 

brhlillo. ml. d., zdbň. bebé. Matýsek má 
liebbdlo, pán (lékař) hudělal tiš! (o očkování). 

bečán. dítě, jež rádo „bečí". Přestaneš-Ii 
pak, ty bečáne ty! 

bečíf. bcčíl atd. bečeti. Podruhy tě vemu 
zas! (tatík na děvčátko ironicky). Bečíla mi 
celou cestu. 

bečvář, bednář; toto jen v řeči mladších. 
Též rodové jm. Bečvářuc. Bečvářka. 

bedlr (předl.) vedle. Toinšuc vostávají 
hned bedle nás. 

bedlť, i, podst. jm., berle, berla. íčko muší 
chodit vo bedli. 

bcdnční. význ. konkr.. v kole vodním 
vnitřní jirkenný kruh, ]iřibíjenv na loukoti. 

běliadío, nástroj, jímž se učí dítě chodské 
,, běhat". Skládá se z holi o strop a podlahu 
opřené a obroučku pevně na přič na holi 
přidělaného, dítěti pod paždí, do něhož se 
dítě vsadí a ilo kola při holi chodí a otáčí ji. 

běliat. l)rgn. o dětech začínajících choditi. 
Náš huž Íčko ])řcce běhá, ale dlouho se mu 
taký nechtílo. .Martinuc Pepík běhal eště mu 
nebyl rok; to sme šichni povídali: huteče 
roku. 

bclinito. bahnilo, ("o já pomatuju, tutary 
byjvalo dyeky behnito a letos šudýš sucho 
jako na škále. 

běhno. l)ahno; též v ])or. kráva jako b. = 
tučná, těžká. 

břlionnrk. I. Ditě když „běhá", než je 
z něho školák. Já liuž byl hezkyj běhounek 
tenkrát. 2. sele větší. Než takuvý drahý 
a prázdný běliounky — té lepší koupit po- 
evinče. 

Bchynky, jm. Ink u Postř. 

běl, / (i) fem. „pícpuštěné" (převarené) 
sádlo ve])řové. .Máme eště drobet běli, na 
zápražku a na pekáč (t. mazati jej pod pe- 
čivo), vystačím karak dlouho! 

bclík vedle hlxOík, též korbel =; másel- 
iu'ee. Pormáslí luied z belika a takle kousek 
rozpeku do nělu). té pasí. 

belivyj i lil)elivyj, dutý (dutina povstala 
tlením): strom belivyj, košťál bclivyj, řípa 



belivyj. — blebadina. 



13 



belivá. ' .Srv. hbi-l. Do libelivýlid stroiuu se 
tě i vřely dajil 

l)elbloii(l. řídr. hebloud a vembloud (ml. 
iiedb.). 

belšáii. l)alšám. \'áui tu roste belšán 
v hradbě. 

beráuťi, pl. 2. mráěky eluindclaté jaUo 
velké rouno. 

beránři vorásky, byl., merlílc všedobr. Be- 
ráněi vocásky, ty najdete lezdes, ty rostá- 
vají nyjrači vokolo hnojišťát. . 

bercal. trkati, strkati násilně do něk.; zvi. 
o násilném trknutí do zad. Též o dobytku: 
Dyj pozor. Hana, ajť tě nebercnel (kráva). 
Nechám tu do sebe bercat? (v tlačenici 
o pouti). 

bercnoiit, v. bercat. Bercni do něho, ajt se 
zjjomatuje, kluk líná. 

besta. vesta. Besty byjvávaly šecko se 
stojatyjma límci; byjvaly šerkový i sou- 
kenný. 

bešiStř. bišišíf i bLšliště, bičiště. To máš 
ňáký bešiště? Té kůl ne-li bešiště! Vo- 
brátím-li to bišiště. chlape, ty pureš! Té 
ňákyj les? Má táin pár bištišfát! (obr. = 
slabých kmenů). 

Béla, Alžběta; vedle B. též Liza. 

bezi. vedle mezi; b. řidčeji (ml. nedb.) 
Keryj je to bezi námi atd. (počítadlo 
dětské). Cák je to bezi váma? (Hospodář 
na hašteřící se děvku s pacholkem.) 

bťzpoiliiiťtá věta velmi oblíbena. l'ř. 
Není tám ani křísfánka ( = živé duše. Xř/. 
krísfánek). — Já hledám, já volám — po 
chlapci nihdež ani stopy. — Bylo huž 
hezky tma. — Chybilo mi. — Dy je tak 
vidět lesy, rádo pršívá. — Huž se stálo. — 
Něco cítit! Nepálí se ňákyj šat? — Té už 
na člověku vidět (t. j. jaké povahy). — Vo 
dílo by nebylo, hale plat. plat! — Potom 
se řekne: spořit! Spořte, dy není z čeho. — 
Zase je tě vo ten krok? (na líného poslíčka). 
— Nebylo svarby ve vúkolku, habyeh já ne- 
byla nevěstu vyplétala. — .-íibú, ahú. bába 
se nám vipekla; nebylo by vo bábu, je 
vo posměch, vo hambu! (Žert. řík.) — Po- 
máhalo se čím bylo, a. šecko jakoby do 
vody házel! (sm. = marně jsme podporovali). 

beztoho sraženo v jeden výraz adv. význ.. 
zajisté, vždyť, bezpochyby. Di si démů, di. 
beztoho tu nic neděláš. (Matka na kluka. 
jenž nechce pomáhati na louce.) Beztoho 
ji něhde hukrád (cikán slepici). 

běžit, bťžíl atd.. běžeti. Nech to běžít! 
(= nelam si tím hlavy). Hned s tím běžíla 
jako s rolnou (klevetnice). 

bibi! citosl.. chci ,.na řibet", vezmi mne 
na hřbet (ml. d.). 

bibi. též bebě. neskl., ml. d., bolest, rána. 
Jozífek má bibi? (Mluví se k maličkému 
při laskání tak v 3 os., jinak se dětem jen 
a jen tyká; malým, velkým, domácím, ci- 
zím.) Zdrbň. bibtdlo i bebtdlo. 

bíbBdIo. ml. d., zdrbň. bíbí. Máma Ši- 
můnkovi bibidlo zaváže a bibi.dlo se zhojí, 
vet, ták! 



biřeli, 1. smyčec, nov. šn. ytec. Strunky se 
mi potrhaly, bíček se mi zlámal. (Pis.); 
2. bíček na soustruhování vřeten, šmytci 
podobný, jenž se zašlehne na vřeteno pevně 
na stávku (soustruhu) na koncích opřené 
a uvádí je s:nykáním nahoru a dolů v otá- 
čivý pohyb kolem hrotů; tříska se bere při 
pohybu dolů. 

biilařka, ubídněná, zvi. po nemoci. Li- 
dičky, ta Hana, té bídačka, té bídačka. 
Na ruce chromá, na nohy chromá a nemá. 
hdo by jí podal žíci vody. 

bidák i biďák, beze zlého význ., jen o ne- 
mocném, jenž mnoho trpí nebo o velkém 
mrzáku. Ten truhlář je bídák vod tich 
pokostnic. 

bidle, vidle. Neneoháš-li mi. hne 1 tě na- 
beru na ty bidle. 

bidlii'ka. vidlička; bidličky, pl. t., vidličky 
dvojzuljé na stavění vařiva do starodáv- 
nýcíi kamen. 

bidiiota, stav toho, kdo je bídnvj atd. 
bídii.vj, zmrzačený, nemocí vysílený. Za- 
skočil sera teký k mámě. ale poslouchyj; 
máma je bídná! Srv. bídák. Olioj! bez 
význ. zlého. 

bílidlo. bělidlo. Máma je s 2)látnem na 
bilidle^ 

binkat. žertovně, hráti o fasole. Takle 

binkat. to ty humíš, ale hučit se ne. hučit. 

bírda. m. biřic; též nadávka. Ty bírdo! 

birdoviia, chalupa, v níž zůstával biřic. 

\' Trhanově to jméno zdědila. 

biskup, biskup. \' městě čekají biskupa, 
připravujou mu tám slávu jakoupak! 
hísíaiia! pokřik na tahouny, v levo! 
Itjií- i bječ. bič. Vzel bjič a sešvíkal ji, 
až míla jelita (sešlehal střečkujicí krávu). 
Podyj sem bječ. 

bít, praes. bíju atd : v přič. min. zachována 
míst3- měkká vvslo\ nost. Bjili do nich 
jako do snopů (Drž., t. do vojákii, provinil-li 
se který). "2. \'eděli sme lined, kolik bije 
(oč běží). Já í-im, kam to co bije (nač svom 
řečí narážíš). 

bji! volání na potah do tahu. No ho] 
malí. bji! = chlácholivý povel na počátku 
jízdy. 

bjikat (bjíkat). křičeti ..bji!". pobízeti 
tahouny, zvi. nemohou-Ii uvézti. Té ňá- 
kýho bjikání: ajť doliytek nepřeloží a do- 
bytek pure bez bjikání. — To sme se na- 
bjikali. než sme se dostáli z běhna. 

bláno, část dřeva ze špalku od kury od- 
klaná (rovnoběžně s lety): opak jádro 
(blíže ku dřeni). Té pěkný zdravý bláno; 
to l)y bylo na dřeváky. 

blatit se, cesta se blatí, začíná se dělati 
bláto. Pršilo pár kvapek a hleč, jak se to 
blatí: není plátno, táhne puzimek. 

bláto, instr. stší. blátem. Děti. vy dě- 
láte s tim medem jako s blátem. (= plýtvají). 
blebadina, jídlo chatrné, zvdáště zelinné. 
Slovo častěji v dom. obyčejné: v ch. častěji 
v témž významu chláchotí. Já mám ta- 
kuvou blcbadinu rád. (kedlubny). 



14 



blidnout. 



bix'iiiíí-ko. 



blidnout. blid ald., blednouti, bledl. Zblíd 
jakn stěna! . 

hlinkat. o bezděčném davem kojenců. 
hlinky, pl.. sliny s mlékem, jež kojenec 

..l)linká". .., . . ^1-1 

lilíl hlíjii atd.: též slož. V>'zente tu kočku, 
vona blije. Cák je to tu? To se tu asi 
Skalník /.blil. Poblíl porušku. 

bloudi a bludi kviti: též fajfky, prvo- 
senka. Cák mu tám roste: drobet toho 
bloudi zjcra (o chatrné louce v podlesí). 

I»ludn>j kořínek, bylina neznámá a bá- 
ie-ná; kdo ji pi-ekroOi. zbloudi v lese. 

blunka. 1. bublina. Dělaji se blunky na 
ty touni. 2. jehlice do vlasů, na konci skleně- 
nou kuliékou zdobená. Viz éepení. 

blyjskota. byl. ohnice. Letos je blyjskoty 
— ta umoii ječmeny! 

bobečck. u. 1. hruška velmi planá, drobná: 
<jen 1)1. bez připonv: najid se bobecek. 
§. strom toho druhu. Vítouc míli za humny 
bobeček (Oujezdo). 

Bobka. pl., jm. ..houvárku" u Lhoty. 

h.ibk..va). žert. bíti. Chlape, dostanu-li 
se na tebe, já tě jich nabobkuju. Hale. ty 
ho bobkovali. (Spojeni kluci kluka .,vy]- 

sadu".)' ., , ^. , 

boky 2. vozu, části vystupující ze středu 
žebrin". Bývají upraveny z lišt vodoro\Tiě 
a stejně od sebe uvázaných na provázcích. 
S^člájini to víc do boků (pH nakládám sena). 
bolaví, substantivně, bolák, menší rána^ 
zvi otevřená. Neškrab to. ajf si nehudelas 
bolaví (ze srbavky). Upšíl so vo bolaví na 
ruce — někerak pryj se sek — ale ten vyj- 

Bolf. Volf. Volfgang. Kolářouc Bolf. Zl)ň 
Bolfík. Též rodinné jm. Bolfuc. 

bolít. bolílo atd., boleti. Neholilo by te 
takuvý slovo? To muší kažrlýho bolit (od 
nevděčné „nevěsty"). 

bolobricli. nemoc, bolení s průjmy. Ne- 
jezte to děti, takuvý zarážky: dostálv byste 
bolobrich nebo i červenku (po nezralcMii an- 
grešti). . , . 

bom. neskl.. ml. d.; jen ve spojem je bom 
umřel atd.: pure bom = zemře. Ty nemas 
mámu rád? 1'očkyj, máma puro bom (žer- 
tovně na děcko). 

bos, 2. o koni = ncokovaný. Od toho asi 
obrazně o nedospělém mladém člověku, zyl. 
nedospělém v mužství, aby se před mm 
mohlo mluviti o věcech clioulostivých. l'ozor. 
sou tu bosí! (napomínají tlachala, jenž před 
dětmi se přeřekne o věcech pohlavních). 

bouda. 2. větší mrak. Dnes táhnou takuvý 
boudy, slunce se z nich nciuuže dostát. 
Boiiďák, jm. rodové, u Uoudu (Kleiui). 
Bnncbalka, jm, snnioty s pozemky u Lhoty. 
bourbaner. Už burliaucc, rána jjěsti. _Do- 
staneš buchanee, nebureš hned vědět, čí si! 
bouřoniiitř. n. chatrné, zvi. polozbořené 
slavení. Té ňáký řeči: chalupa, chalupa: 
flákám na bouřeniště, dyž nemám dostat 
ženu co k čemu! 



božerliraň. sraženo ve výr. význ. přísl. 
4- .Asii pak si se nepřešinoul? (nachuravého.) 
B. Božechraň! ( = zhola ne!) Někdy i při- 
dáván imp. vopatruj. 1 božecluaňvopatruj ! 
božihodovyj. o šatě. častěji svátečni. Hře- 
.stancš. v božihodovým kabátě lízt na holou- 
bata! , , . 

brabatka. máta rolni (byl.). Brabatka je 
tuze dobrá pro močení. 

brabec, vrabec. Brabci se mi dostáli do 
pšencí a vyštěchtali mi ji s polojcí. (-cř nov.: 
stší. vyslovují krátce a široce). ■ 

bralienři. mravenči: b. vaječka. pupy inr.i- 
venčí. 

brabcnec. mravenec; 2. obrazně o pocitu 
chorobném: Bolest už nemám, bolest, ale v ři- 
bctě mi eště lezdys lezou brabencí. 

brabeništo. mraveniště. Dyž dáte červený 
wjce do brabeniště, brabenei z něho udělají 
s.ami „straku". (Od mravenčí kyseliny udě- 
lají se bílé skvrny.) 

branibár. plod bramborový, bobule. Dokud 
se nevyratily starý brambury. bj^vávalo na 
nich iňambárů — ' děti chodívaly po nich a 
nasbírávalv jich košíky: ičko kvitne to dost 
a je to podívaná: brambár nedozraje žádnyj. 
braniboryStř. |)ole i)0 bramborách. Na 
bramborvště sívají hu nás nejvíc na zimu 
žito a zjera ječmen. 

brambur. bra-nl)or: také brambůra. Hondzo 
hloupvj. brambury loupij! (řík. dět.) Druhy 
bramboru na Cli. obyčejné: Jakubky, rohličk\- 
či šlijšky. modrý, cibuláky. amerikány, ka- 
vanče. liilý. český, kšeky. markýtky. 

brambůrky, trž jablíčka, šištíčky jako 
ořechy, jež se dělaly z těsta od šišek, sma- 
žily sč na másle a jedly se švestkovou omáč- 
kou. Srv. bublinky. 

brambiirovyj. bramborový. Hdo jí brambu- 
rovou polívku, iieschoudne, ale s kafem 
schoudne. Brambůrovou nať si nacpi, té ])ro 
tebe koui-eni! 

brána. 2. i brány jil. Vcm teký bránu hned 
s .sebou; stačíme-li. biirem eště vláčet. 

bránit se. 2. prospívati. Ta hruška se bráni 
( - dobi-e ro,ste). .len se braň ! (otce synu. jenž 
|)řiiicsl dobré vy.svědOení). 

břasa, (ž. r.) vřes. Dom. Biasu krávy rádi 
(sic) žerou. 

brát si to. 2. oddávati se zármutku z čeho. 
Chlapče, neber si to tak, dyjť se eště sám 
z toho rozstiiněš. (Stařena na mladého muže. 
jemuž zemřela žena.) 3. o píci. obilí prgn. = 
svážeti domu. .-1: Hurete brát (t. dnes)? li: 
Xeliurem. je to šfáva (Jiíce). 

lirdour. citosl. jímž se jirovázi pád něčeho, 
..hlomozného". To bylo v jednom; já se vo- 
hlidnu a divče brdouc z lajcí na zem! 

brcrn. i f.. stará kráva ne|)ěkná. třebas 

tělnalá. Takuvá breca — a eště se dá do bzí- 

kání. Srv. raška. 

' brr»ule, pl., zbytečná, prázdna rec. le 

íiákyjeh biekulí! zvi. o domluvě, žalonění 

at))." 

bř«'mírko(jen to. zdrbň. od břemeno) vyzn. 

= uzel. baliček. \'uriinilyj si někam to bře- 



břemíí-lio. — burda. 



15 



niii-Uo (ir/.cl s uscluivauviui ústřižky látek na 
zápliity). Žkl s bi-('míčk(!iii přídě a sebere tě 
(na rnak^lio křikkmna). 

břťii. mřen; zdr. břínek. Já vím jednu 
tiiinii. ehki))e, tám sou břeni, to sou tě eam- 
lové (kluk na khika, jdouee ehytati rybičky). 
Cák ste cliytib"^ Hni. pár liřinků, nestojí to 
/ii to zmařeni. 

I>řr>itit, břeštíU vřeštěti. Přostaneš-li jiak 
bi-e.štit, ty satane jeden, s satanem! (sic). 

Iiřťťcno, vřeteno: gen. pk bretán. Kopa 
břctán za zkityj! 

liřft.Vnko, 1. vějíěka. V Dom. lestvioe. 
Himelovyj lep musel byjt ve vodě, aby se 
nezkazil; než se šlo chytat, natočil se na l)ře- 
týnka a zase se s břetýnek sundal a skovál 
do vodv. 2. stvol, počátek stébla, než vjTáží 
klas. Žitečka Iniž pomalu dou do břetýnek 
(též ženou do b.). 

Iiřrzi, 1. haluzí březové. Nesu drobet březí 
nastlát koze. 2. mladé brízy a potom celý 
hájek březový. 1'uretc kousek přes to březí a 
už tám burete. (V ])oraníka Kozinova.) 

březina, břiza. Mám v lese několik březin, 
zajetlu si pro ně. 

břczovec, byl., i břasa (víc dom.), vřes. 
Na brezoveí se dobytek rád pásává. 

bříško, 2. prgn. vyklenutý sval za palcem 
])ři dlani. Nůž mi vyjel a já si rozříz bi'íško: 
to sem mil polízanou. 

břitof', hibítov. Traiiovskyj břítov pryj 
stojí na kozinovský dědině; dyjt se mu po- 
dnes říká Kozinovská. 

břítnvi, dolejší konce stébel obilí mláceného 
(na řadě). ( 'hlapei. nehlacTte to jen po klasech, 
nliodtc jak se jiatři do břítoví. 

brko, u, nikdy brk. J^otřebuju já vaše pera: 
brko z husmana, pěkně si je vypravím a píše 
jak pak! 

Iirniisit, 1. toulati se, ledabyle choditi po 
hyjtách. Hde pak celý půldne brousíš? 

brusná, ženská klepna. Brusná, nechodí 
než po klevatech: dyby si račí vyčistila dětí! 

broztlil, (■hoditi křížem krážem, přech. 
schodíti; br. se zvi. o chůzi v rose; sr. brouz- 
dati se. De pa brozdíš? (= se touláš?) To sera 
toho sbrozdil a níhdež nic naprodej (řezník). 

brsť>'a, vrstva. Spodní brstva v perně hezky 
stouchla ( = ztuchla). 

brť zachováno jen ve jm. vlastních: 
\' Brtích, pole u Kyčova. Na Brti, pole nad 
Ivlenčím. 

briincvalík, o zavalitém malém dítěti: Té 
l)ruiir\alik. koukni! 

briindivúl, chrobák; též brundíbál. Táto, 
má trnka nohy? — Nemá. — Tak to je 
lirundivál, tak sem snid brundivála. 

brus. Porovnání běžné: Chleba jako brus 
(nevykvnutý). 

brusliny, pl. t., ubroušené částky brusu 
i ostří, usazené v korýtku pod brusem. 

ICrvcIila, jm. rodové. (Postř.) 

br,\.i(lif sť, rozednívatí se, svítati; ale přesně 
liryjdí se před svítáním: o prvních chvílích, 
kdy poznati lze, že tma ustupvijc. 



br.vjliivyj, posm. blikavý. Ty bryjlavyj 
Honzíčku! Ostatně srv. bryjlat. 

br.Y.|lilt, 1. o liledění krátkozrakých, 
musí-li úsilně patřiti na věc tuze blízko. 2; 
ve zlém sm. Vo mí pořád do toho liryjláš? 
(do psáni cizího nakukuješ?) 

bryuilui, 2. žvástati. Od toho též si. luynila 
(nadávka). 

bu ! chci pití! ml. d. 

bůbářk.v, pomn., toten, byl. (jen květen- 
stvi); trsy listu jntenují „voříšek". Teky sem 
tám ňáký buljáčky dělají se pěkně ve vě- 
nečku. 

bubliiik.v, drobné šištičky, „kapané" do 
másla; smažívají se zvláště na panket (krtiny) 
a jídají se ke švestkové omáčce. 

bubu, bubák, ml. d. Jen tám chojď, je tám 
bubú, veme tě! 

budík, zvířecí, zvi. vepřový žaludek, též 
kus slepého střeva nabitý krvi a krupami 
jako jelito. Koupila sem budík a. brambůry 
do toho a byl voběd jakyj pak! (v neděli!) 

budník, 1. budka na špačky. Letos je tu 
špačků — míli liy se jim dát eště ňáký bud- 
níky. 2. holubník; toto neuž. Kuna se mi 
dostála až do budníku (na holuby). 

bujď m. buď. Bujď hodnyj a dobře se huč! 
(/í jasné). Před d. t slyšeti jen j: A buj tu se 
mnou ! 

bu,j, bu.jťc, l>uď, buďte. Nebuj dětina! Viz 
předešlé. 

bul atd., byl atd. Výslovnost tato byla ve 
vesnicích chodských do nedávná: naposledy 
v Postřekově. U starších není však dosud 
// jasné. Naše Manka tám teký byla. Dž. 
()/ zní mezi a — ij a I za ním tvrdě.) Podřek- 
nutím zazní tu a tam v řeči st. i u. Máma 
bula z Potřekova, táta ])0cházel z Němec. 
(Tak vyslovila jasně stařena z Postřekova 
i!)06. ale jen jednou v celém hovoru.) 

bulák. Chod z vesnice, kde říkali „bul"; 
potom (,'hod v starém krojí vůbec. 

bulčiřku, zdrbň. od bulka, děvčátko v sta- 
rém kroji chodském. 

Bniovťc jm. jiolností u Tlumč. V Bů- 
levci. 

bulka, I. Chodka z ve-snic, kde říkali bul; 

2. šátek vázaný „na bulku" = na babku; 

3. sukně stará krojová, tmavá, lesklá, se 
žlutou lemovkou dole. (Lesk se obnovoval 
hlazením skleněnými hladítky tvaru vy- 
spělého hřibu; ])leny se žehlily také tak na 
studeno. ) 

bunibiit, ml. d., piti. Bumbij pěkně, 
bumliij! 

bnnibus, bombou. Z města nosil dětom 
bumbusy — kam pak to co de! 

bumpait, tlouci, d. ml. Též slož. Nabumpij 
mu teký — cák se mu necháš! Kuba Hon- 
zíčka (= tě) chtíl bumpat? 

bunipuout, uhoditi, srv. bumpat. Bunipni 
s nim (hrnečkem). 

burda, nejhrubší kalounek. Dokud kvetlo 
v Domažlicích kalounkářství, dělávali burdy 
nejchudší a nejslabší, často babičky staré. 
Byl na to zvláštní stávek, na němž se mohla 



16 



Imrda. 



centlíř. 



dělati burda jediná (kalounku mnoho na- 
jednou. ) 

buška. rána velká (zvuk). To to dalo 
búšku. dyž ten trám spád. 

blita, bačkora. V bůtach mi to eště de, 
v bůtach: ale jiný vobutí už mne tlačí. To 
sou švesky: sladký jako fíky a navaří se jako 
bťit}'. 

bůtky, ženské stre\-íce z látky (obyo. sa- 
metu), zdobené mašliěkami a srdíčky atp., 
vystříhanými z barevného (červeného) sukna. 
Eozd. třijce. Viz toto. 

Biitovice. sing. f., jm. rolí u Tlumě. Nad. 
Butovicí. 

byjťiua viz byjkovna. 

byjkovec. žíla býčí. Verau-lí bj^kovee, 
chlapsí. vy sednete! (starý ryolitař na nepo- 
kojnou chasu v hospodě.) 

byjlí. nať bramborová. Nacpi si byjli, 
dyž neuiáš na tabák! Ve sm. plevel užíváno 
obyč. jen slovo tráva. Té ňáký trávy v tom 
vobilí letos! Já míla žito bez trávy a jakyjpa 
klas! 

byjkovna též byjťina, louka obecní, jíž 
užívaji střídavě po roce z toho dvora, kde 
chovají obecního býka. 



byjt •!. mívá význam prgn. a) býti vhod: 
Ten tě jo zrodila (kabát). Tuten bure (praví 
tesař, vybíraje si trám z celé hrouiadv otesa- 
ných dřev). Jak tě to bude. haž tě to vy- 
čítat bude (Pis.). Já jí to řekla s hubou 
(= bez obalu), ale vono jí to nebylo. 6) by- 
telným býti, trvati, žíti. Děrek pořád bvl. 
pořád byl, ale letos se najednou trati. Hde 
hdo přišel, každvj říkal, chlapec nebure. 
Huž sme se za něho modlili, aby ho 1'ámliú 
vzel. Pobudem a nebudem. 

bjtrlnyj, zvi. o člověku, statný, „při síle". 
Děrek je eště bytelnj^j. 

bz! někdy se sdružiije hz-bz. Pokřik po- 
hunku na hovězí dobytek, aby se ..rozbzí- 
kal" (střečkoval) 

bzdina, zápach, též konkr. Tálnii. bzdino! 
(na nečistého psa). 

bzdít, zapáchati. Sedlák po syrovátce 
bzdi! (Tak prý zpívá strnad; ml. d.) 

bziforli. smradlavina. Smrdí jako bzďoch: 
též bzdoch. 

bzikat. střečkovati; o hovězím dobj-tku. 
Ta kráva ráda bzíká. Též slož.: Šecko se tě 
to rozbzíkalo. 



cacck, prs mateřský (nikdy o zvířeti; tu 
jen cucek). Dnes je to jako cacek (o pře- 
slazené kávě). 

cáliovityji 3., houževnatý, tvrdý. Takuvi 
cáhovitý maso huž není na mý zuby. 

cajnirsk. utrpení, zkouška. V takuvým 
houpadu, to sem dostál cajmrsk. 

ealacb. bláto s vodou, zvi. hned po dešti. 
Té dnes ealach! Srv. marast. 

calatka, zdrbň. od calta, houska. Vem eště 
za ňákyj šesták calatek! (vem = kup.) 

calta, vánočka: zdr. calatka. houska od 
pekaře, malá pletená. 

canil, velký kus, též velké zvíře, na př. 
ryba. ' Chytili sme struha, takuvýho tě 
camla ! 

cancoury, cáry, stříi)ení. Ta má pěkný 
cancoury na sukni (iron.). 

candát 2.. tulák, povaleč. Candátť. dyjť 
neburcš candátovat celyj den. 

randálovat. nazdařbůh choditi, jmtulo- 
vati se. 

tank. uzda kořiská. Dám si na ně (koně) 
canky zlatý (Pis.). V'ýzn. přen. kázeň. Ta tě 
má v canku. vet! (žena muže.) 

caiiybal. dom. přezdívka člověku nemo- 
tornému a linému. ..Chodíš jako canybal." 
vyčitá matka chlapci, jenž prolelkoval půl 
dne. 

eapart "2., různice, křik. Eště mi to potom 
vrat! 8 capartem! Hu Kolářů nyjsou dávno 
než caparty. Ve sni. drol)Otina. maličkost 
neuž. 



t-a])iK'li. 1. sopouch, ale jen ústí s. u kamen 
a pece. Zandyj capuchy. ajt tě jjec tuze ne- 
vjínrznc. 2. Obr. ženská špinavá. Je to 
capuch — ženská mladá a hani si na sebe 
nevyprát ! 

cárařka, dom., máčečka a máčedlo chod., 
mastnota vypečená z vepřové pečené s vodou, 
kterou se pei'eně podlévá. .Máčí se do ní 
knedlík jako do omáčky. 

ťáral. 1. máchati (prádlo). Divčata na 
stoce cárají: přen. 2. utíkati: Cáryj — táhni 
sirky = klid se! 3. vycáranyj člověk = svě- 
ták. sohytralý. 

rrrhlat. -ám. -al .... ledabyle, špatně 
práti. Takuvá ženská bytelná, mohla by 
vydat silu a vona jen to tak při tich trokach 
cechtá. 

cejtlik a cejtloval. viz cetlík a cetlovat. 
Zajímavo. že slova obě výjimkou mají jasné 
■ej ()roti pravid. chod. výslovnosti -tj. -Ij atd. 

reknoiit. Idesnouti. Haní mi na to ne- 
cekla (na výčitky pravdivé). 

relodoii (byl.) la.štovičník. Dávávali na 
votcklinu teliý celodeň, 

eelyi řas. se záp. si. přijíti, vídati atd. na' / 
bývá prgn. významu - kladnému zřídka 
kdy. Íčko ncpřídu do Klenci celyj čas. Cák 
furi děláš — já tě nevídám celyj čas. 

criikovat se, jiřiliš smlouvati, když podá- 
vající nechce sleviti a kupující ])řidati. Už 
se tu cenkujou hodinu - to dyby bylo vo 
dožvíco. ale vo telátko! 

rťiilliř, též centnýř. cent; jen v inl. nedbalé 
a od analfalietů. 



cepenít. — ciidlat. 



17 



('ť|)ťiiil, pi-ostiíviiti boleti. Dnes už mi to 
eepení. iile v noci, já nemyslila, než že mi 
hlava pukne. (O rheumatické bolesti v zu- 
berh.) Též slož. Rána vocepeníla. 

ceiUMijj, otužilý, statný. Náš (kluk) ne- 
nastydne, ten je eepenyj! Muže ve sněhu 
běhat bos. 

replecllta, plískaniee. No, to nám nastala 
eeplechta. Nevydávij se v takový ceplechtě, 
zkazíš šat a můžeš zkazit i zdraví. 

(-eplirlitat, šplouchati. Neceplíehtej mi 
s timl (na děvče pohybující ze všetečnosti 
hrncem, v němž trochu smetany). Též slož. 
Probitá divče! 1'oslala sem ji pro vooet a vy- 
ee])líchtala mi ho pul. 

cesliťka křivá, vzorek vyšíváni. 

retlík, kruhák na zelí. Stryjčku, naše 
máma vás nechá prosit, abyste byli tak 
doliryj a pučili nám cetlík. (Ustálená zdvo- 
[■ilost: když se vrací vj^jújčená věc, také 
vždy stejné: Zaplajt Pámbú, že ste pučili.) 

fellovat, krouhati, řezati zelí. Náš táta 
humíval cetlovat! Též slož. Nacetlovali sme 
dje ka-dečky a eště dovíco ( = hodně) zbylo, 
.lirko, nescetloval bys mi ňákou hlávku na 
vaření? 

ci, ceš atd., ml. d., též po záp. neei atd. 
Já ci chleb — von bv tě klep! (říkadlo dět- 
ské.) U některých slýchati i ksi, kscš atd., 
ale jen výjimkou, v mluvě nedbalé. 

fibiilák, druh bramboru barvy cibulové, 
málo růžové. 

ťitiiilik, přezdívka. Chodov. 

ťibiilka, 2. jablko pěkně červené, trochu 
žíhané, menší, ale trvalé a velmi plodné. 
Též strom toho druhu. Naše cibulka je letos 
vobalená. — Letos mráz šecko spálil, ale 
cibulky přece sou, ty to zvrhly. 

cící, ml. d., prs mateřský. Pavlík už je 
velkyj, Pavlík už muší cící prodat. (Mluví 
se k němu. Prodávají za nějakou hračku, aby 
snáze zapomněly.) 

cifrovat, rychle jíti. Tma na mňe šla, hale 
já cifroval! Pepka je ženský pomyšlení ( = 
skrovná a slabá), ale cifrovat huraí. 

eiuiprcaiupr, asi — na cáry. Rozbit^-j na 
cimpreampr = na drobno, na krupici. Kal- 
hoty sou na cimprcami^r, ty huž není plátno 
zašívat. 

cink, bělmo. Dostála cink a vod toho 
voslepla. 

cinkat, zvoniti malým zvonkem, penězi 
atp.. Tobě to v kabze cinká ( = žert. máš 
mnoho peněz). Též slož. Zacinkal a pa- 
ňáca, húp nahoru (o loutkovém divadle). 

cinklons, zdr. rinkloiisek = zvonek (jen 
o malém). Mají tám skopíka a ten skopík 
má na krku cinklousek a chodí za dětma 
šudýš jako pes (nov. cinglous). 

finUov.V koření, dle vypodobnění kozí 
brada? (byl.) 

fintoval sř, chvěti se, zvi. zimou, hrůzou 
atp. Dítě nestůj tu, běž do sencí: dyji se 
cintuješ a si celá modrá. 

cípek, cípku, šátek třirohý, menší, jenž se 
nosívá na krku (v Domažlicích v létě i na 
Hruška: Dialekticlíý slovník c)io(itiký. 



hlavu). Je to vlastně „cíp'", polovina šátku 
obyčejného, v úhlopříčně roztlělcného. 

cirát.v. pl. t., průtahy, okolky. Té ňákyjch 
cirátú. Nedělij takuvyjch cirátů. 

cilronk.v, druh hrušek: jsou bohaté, s drob- 
nými pupínky na kůži, zrají do žlutá. 

cniirilu, 1. ženská, jež zbytečně mnoho na- 
stříká a smáčí, na př. při prádle. I ty cmírdo, 
tys toho naemírdala. (Chůva prala pleny a 
smáčela lajci i podlahu.) 2. žert. — káva. Je 
celyj den jen vo tý cmírdě. 

cmírdal, zbytečně vylévati, též zbytečně 
kapalinou se obírati. Cák tu pořád cmírdáš? 
Též slož.: Nevyemírdej mi šecko mlíko. 
Nacmírdat, nalíti, nastříkati nač. 

coiidrle vlasatá, žert. hádanka družbovi 
od matek o svatbě dávaná = ze zelí hně- 
tanka. 

coura, ženská nevypraná, nedbalá vnějšku. 

courat, s význ. opovržl., o pohybu ve 
vodě, rose, blátě atd. Hde pa couráš? (cho- 
díš?) Přestaň s tini couráním, marně na- 
stydneš( o zbytečném praní). Též slož. hu- 
oourat se. Hucourat kalhoty (t. chůzí dole 
smáčeti a postříkati). 

co nač, sloučeno v platnosti doplňku: 
Dybys byl co nač, nenechal bys ženu, stu- 
navou ž?nu, tak dřít. 

co proto, spojeno s význ. přísl. = tuze. 
Tys dostál co proto — v takuvým dešti haž 
zez města. 

cr — cr, zvuk onomatop. o práci na staro- 
dávném soustruhu nebo na stávku k výrobě 
vřeten. Soustruh takový skládal se z bidla 
přibitého zadním koncem ke stropu, na dru- 
hém přivázán svislý provaz, který se otočil 
2 — 3krát kolem dřeva soustruhovaného, na- 
bodnutého na pevných hrotech, a šlapáním 
podnožky, na dolním konci provazu při- 
])evněné, uvádělo se dřevo v pohyb. Třístka 
mohla se bráti, jen když šla podnožka dolů 
a dřevo se otáčelo k ruce. Odtud přerušené 
zvuky třístky. Podobný princip byl na stávku 
na vřetena, jenže ovšem vše menší a vřeteno 
se uvádělo v pohyb bičem o ně obšlehnutým. 

crkat, crknout o pohybu kapaliny, málo-li 
jí jest, při pití. nalévání, dojení atp. Je to 
horký, muším to jen tak crkat (káva). 
Crkni mi tám drobet vody, ale maličko! (Do 
mléka.) Naše nám vostane stát, huž mi jen 
tak párkrát crkne, nestojí to za dojeni. 

cucák, 2. přezdívka mladým, kteří ne- 
dospěli ještě, čeho se odvažují. Takuvyj 
cucák, a vono by to huž koukalo po ženský: 
huč se napřed něco dělat. Já tě dám fajfku, 
eucáku: je tě líto, že si se najid? 

cucek, u 2. dom. rampouch, ch. křechyjl. 
To sou cucky přes noc! (se střechy visící). 

ciiclovat, onom., vyluxovati zvláštní zvuk, 
jímž se vnadí ptáci, tím že se ústa přitisknou 
k nasliněné ruce a \tahuje se vzduch do 
úst. Zvuk se protahuje i přerývá všelijak, 
eož dráždí ptáky a vábí k čihadlu. 

ciidlat, 1. krákati; 2. čuchati vlasy. Zvi. 
slož. To sem jí vycůdlal ( = nakrákal)! 

2 



18 



cúdlat. 



čelo. 



Divče jedna, ty rozcůdlaná! ( = s rozcu- 
chanou hlavou.) 

ciidle, neuio\'nané vlasy. Tu máš roz- 
pravovač a uro\-nj-j si už jednou ty cůdle. 

cukal, 1. škubati: tahati. Xecukyj mi! 
c. se. trhati sebou. Xecukyj se, ajť tě ne- 
stříhnu (střihající .střihanému): 2. přen. 
zpěčov.iti se. Haž bys mil klopit (peníze), 
potom bys se cukal. 

cukryně. hrušky tvaru poJlouhlého, tmavě 
rudé. neveliké, sladké. 



eiiiiiptucli. II. 1. šátek složený od cípu 
k cípu a pak ode středu ke koncům v ))ramen 
spletený. Jím vj^jlácel při ,.hre na slepýho 
Víta" ( = slepou bábu), slepyj \'it, koho po 
hmatu zapadl. 2. ženská nemotorná. Kect si 
nedal, íčko má. co chtíl. ale má curaplocha. 

fvok je delší než cvoček a má menší 
hlavu. 

cvrlikat, děti cvrnkají pony pohánějíce je 
k důlku ukazováčkem napiatým o palec. 



c. 



C'ábos, jm. luk u Poc. 

čáliřit, potulovati se, zbytečně choditi. 
Též při chůzi dlouhé kroky dělati. De pa 
čábříš? Ten tě čábřil, dyž slyšel, že Jirka 
přišel. ( = pospíchal, aby ho viděl). 

čahoiin. člověk příliš dlouhý, vytáhlý, 
srv. vyčálilyj. 

řakaii i čekan, též čekana, chodská stará 
zbraň, piiv. bezpochyby sekera na delším 
toporu, později spíše hůl s kováním, na jedné 
straně v hrot, na druhé v kladívko uprave- 
ným, u kování někdy mosaznými cvočky 
zdobená. 

čálk.v. střenky na noži. Muj (nuž) mil pěk- 
ný šveskový čálky! (t. ze švestkového di-eva.) 

čampule, 2. mít vlasy na čampuli, t. j. 
zatočené zadu na temeni a hřebenem upjaté. 
\^ Domažl. „drdol." 

čamrda. jen vlk z čamrdy, do níž se vtlačí 
do střední dírky sirka — osa. Obecná čamrda 
chodsky = koska. (Ať je třeba plechová.) 

čandle, i f. dom., ženská velká, zvi. ne- 
ustrojená. 

čap! citosl. význ. slabší než chňapl Obyč. 
ve spoj. čap ho! (Práč u muziky:) Chlapsí 
na něho: Ha co pryj ty — ! Von voknem, 
ale chlapsí za nim a hned v sadu u hradby 
čap ho! Hale dali mu! 

čap, sb., čep. Svině mu hutekla čápem 
(hospodskému: = přišel na mizinu). 2. čap 
u rybníka. V^ babylonským burou lovit, 
huž vytáhli čap. 3. zúžená část dřeva, která 
se zapouští do dlabané díry dřeva jiného, 
8 nímž se takto ,,čapuje" (váže), i. železná 
osa vpuštěná do konce hřídele kola mlýn- 
ského: na nich se kolo otáčí. Cap mazat, aby 
nepálil. Pod. má čápek kolečko u trataru 
a kolmahy. (i. hrušky toho názvu od podoby 
s čápem u rybníka. 

čapnou), chytiti (význ. živější). Já hned 
za nim a eště na záspi .sem ho čap (zlo- 
děje). 

čapovat, viz čap 3. Obyč. slož. začapovat. 
Jistyjši je, dyž sedá pořádnyj rukáv a pěkně 
se začapuje: (místo příčky hřeby přibité na 
včelíně) co hudrží čaj), .to nchudrží ani deset 
řebú, řeb se časem podá. 

čarodeník, čarodenice. čarodějník atd. 
Vl noci Filipo-Jakubský čarodenice pryj 



mívaly nejvěčí moc. Dávali sme drn před 
prahy nebo šípkový pruty nebo máje, aby 
do stáje nemohly, dokud nespočtou travičku 
nebo špendlící. 

řas, pl. časy, prgn. 1. krásné počasí. 
Preilo do sv. Jakuba ha potom přišly časy, 
že bulo mílo! Blyjská (se) na časy! Ale též: 
Pěkný počasí atd. 2. dobré časy. To sou časy 
nic nedělat a dobře se mít! bez času = před 
časem, předčasně: Humříl bez času (srv. stč. 
bez časa). 

čásek. oblíbeno místo krátk.i čas. Na vojně 
byl Jirka dobře malyj čásek. Nákyj čásek 
sem si poležíla .i běhala sem zas. 

čáslavka, hruška toho druhu, velká, šťav- 
natá a sladká, takže prý jimi i včely při- 
krmovali. Nyní jsou už na Ch. skoro vy- 
hynulé. 

časně, záhy zrána. .lá se slepicema spát, 
ale potom teky časně stávat: jak se začne 
dělat deníček, já už v loži nevydržím. 

čast.vj.š, častějí; tak vždy: lehkyjš, rovnyjš 
atd. Musíte k nám přicházívat častyjš, potom 
se dovíte leccos. 

čcdil, čaditi. Stáhnite to sjetlo: cedí to 
moc. Ale začazenyj. Strop, stěnj' — tq bilo 
šecko začazený a iičkně se to svítilo. (Za 
svícení na krbu a dračkami.) 

čecliiuant. mírnější výraz m. čert: to by 
byl čechmant. abych to nezmoli (o těžkém 
dřevě k nesení). Čechmant jí bral. až do toho 
vlízla (špatné se vdala). 

fecliov jm. polohy u Stráže. Do Čechova. 
čecliráč, kdo chodí ,.rozčechranyj" (ne- 
učesaný): zvi. o dlouhých vlasech mužských. 
čekat, -ál, -ála atd. Já čekala dost dlouho, 
proč pak si nešel! 

řekál se. o ženě, býti na slehnutí. Sedlák 
komyjrá letos celý líto. selka se čeká, ta huž 
Íčko taky nemiiŽL' do tak těžký práci: tak 
aby byl člověk na devatero. 

čelalyj, jen o kameni stavebním. Na ta- 
kuvou stavbu (kaple) aby byl kámen pek- 
nyj čelatyj (kámen zde ve sm. hronuidném). 
čeln, 2. stroj na hovězí dobyt<'k, jímž 
táhne vuz čelem. „Celo" jest dřevěný oblouk 
ode středu ke koncům zúžený, vespod koži 
obšitý a žíněmi vycpaný, navrch |)lccheui 



čelo. — člapíto. 



19 



okovaný. 3. roviui ploclia na kameni .sta- 
vel)nini. 

í-cpcc, 1. svršek ucha na sekeře. Dřevo- 
rubci kálajíce dříví tlukou čepcem na klín. 
2. krojový čepec na hlavu jen pro vdané, 
černý a bílý, vyšívaný, kulatého tvaru; 
odtiid též kolář zvaný. Napínal se do ku- 
latá prutem obaleným koudelí „kotětem'" 
a upínal na okraji k hlavě „plínkou", bílou 
stužkou, podél čela bíle vyšívanou. Míla 
bílyj čepec, na ňom černyj kříž (= vdala 
se mi). (Pis.) 

čepeni, 1. nevěstina výzdoba hlavy (z roz- 
mariny. pentliček, bublinek skleněných a 
dracounu). Dva proutky rozmarinové vedeny 
kolem hlavy, šsst spleteno pantličkarai tak, 
že č. tvoří malý okřinek, připjatý ke vlasťmi 
,,blunky" a připevněný k čelu „vospánkem". 
stužkou sametovou. 2. obyč. zdrbň. čepe- 
niřko. pečivo jako jireclík s konci přes sebe 
přeloženými a spojenými naproti s obvodem. 

řepice, 2. žert. Té stará čepice = to se ví, 
rozumí samo sebou. 

í-epiřky, 2. nášivky plátěné nebo kožené, 
jež našívají na Chodsku na paty punčoch 
hned po novu, aby se tak záhy neprošlapaly. 

řepit (nevěstu), vysvlékati z „čepeni" a 
oblékati v „čepec" {,, koláč"), odznak vdané 
Chodky. 

řepyjl, želízko (vlastní niiž) na noži zaví- 
racím. Já mil praskák, pěknyj praskáček 
a chlapec mi ho vzel. něco píclal a ulomil mi 
čepyjl 11 samyjch čálek. 

řepyjřit se, 1. čepyjří se ptáci ze zimy, v ne- 
moci, v podráždění; 2. přen. význ. durdit se. 
Co se čepyjříš. kdo tě co dělá? 

čcriiyj, výr. porov., šecko černo: Pinkav 
byjvalo v polích šecko černo — ičko je něhde 
někerá! 2. černyj, substantivně, cuf. místo 
'čert, jehož jméno lid nerad vyslovuje. Von 
to byl ten černvj. 

řertadlo. nuž na pluhu. (Srv. črtati.) 
Mělo účel. aby rozkrojilo drn před radlicí. 
Aby rovně stálo, zavěšovali je svažujíce je 
stéblem slámy nebo bičem. (Srv. črtati.) 

řerlovo taliák, pýchavka (houba). 

řerv. -a, 2. nemoc prstu na ruce, jevící se 
silnou a bolestnou i)odcbraninou. .Já vím, 
co je červ; chlape, dávali mi na něn kro- 
najkl ( = arsenik): tři noce sem voko neza- 
hmouřila! 

řervenyj: 2. řerveii.í svátky = velkonoce: 
též červený vijre. Na červený vijce sou 
žlutý mazance. (Pis.) 3. Červená mouka 
pšeničná tmavší, dělaná naposled (pří 7. a 8. 
sejití) z hašpanu. (Viz to.) Dělávaly se z ní 
hlavně zápražky. 

červivý), červavý. Letos je vovoce moc 
červiví. 

řcrvovrl. u m., červotoč. Jaborový stoly 
byjvaly pěkný stoly, bílý jako křída, jen že 
se do nich rád dávával červovrt. 

ěesnřk, česnek. Potom mi poradili na- 
sázet vokolo ni (mladé hrušně) divokýho 
česneku: já to udělal a vopravdu. po bra- 
bencích za krátkyj čas ani pomátky. 



řičí, neskl. kočka, ml. d. Necli čiči, aj tě 
ncdrápne! Někdy též číča ald. dle ryba. 
Řekni: číčo, pureš! 

čiliiiřky, viz čuminy. 

('iliildlo, na Čihadle, jm. polohy u Poc. 
i jinde. 

fijfí. neskl. střevíc, ml. d. A jcjej, ta má 
nyny čijčí. Dodlička! Dopa dal, do])a dal? 
Máma? 

řikiiládii, ch., tekiiládii dom. Já sem si 
nyjrači kupovával vo poulí kousek číku- 
ládv; to byjvalo má houtrata (/; jasné). 

('iiičák, jm. rodové. (Lh.) 

číslo celé s pnií udává se pul s gen. obyč. 
tvaru jmenného. Půl devátá bez pul pátá, 
tři a dvě a půl třetí? (Hádanka početní.) 
Někdy neslyšeti dvě a půl atp. 

číslovka druhová v řeči starých žije, kde 
nyní slýchati základní. Devatero řemesel, 
desátá žebrota. Dyjt nemůže byjt najednou 
na desatero! (při desateré práci). My už 
sme míli kolikarý (brambory), ale nad starý 
„český" nebylo. 

říslovky násobně staří rádi zmocňuji 
přídavkem -násob. Pětkratnásob pro něho 
šla a nešel jí a nešel (z hospodv). Dyj radši nit 
dvakrátnásob ( = dvojitou). Rek mu to koli- 
pakratnásob! 

říslovky tři, čtyry gen. = lokálu. Ale Sv. 
Ti! králů. Číslovky základní při udávání 
ceny často v řeči starších udávají se od- 
čítáním. Bez jednoho za devadesát. Zlomek 
klade se též před číslo větší. Za půl pátá 
devadesát koupjili sme jinou (krávu). 

čísnout, žert. udeřiti. Tak tě čísnu, že ne- 
budeš vědět, či si. 

čistidlo. a n, 1. očisty zvířecí odcházející 
po niláděti. Vostálo v ní čistidlo a museli, 
kouknite, krávu zabít! 2. nepěkný šat. 
zvláště pustila-li barva. 

čistyj, 2. prázdný. Hrál, hrál a nepřestál, 
až byl čistyj. Já sem dnes čistyj jako lípa 
(bez = krejcaru). 3. vejce č. = bez zárodku. 
4. iron. Ty si mi čistyj ženich! 5. o kráse 
tělesné. Holubka je čistá ženská, ta dy se vy- 
strojí! 

čišít, čišíl atd.; 1. ostře váti. Dnes to čiší 
(o sychravém větrném dni). Z tý mhly to 
čišílo jako kozel. 2. obr. utíkati, pospíchati. 
Zvrz to a čišíl demťi (snědl a pospíchal). 
3. o špatné vlastnosti. Pyjcha z ní čiší. Je 
to lid, nic dělat, dobře se mít a na šecko na- 
dávat: zrovna to z nich čiší. 

člapadlo. šlapadlo. Mi to bolí zrovna na 
člapadle, nevím, asii sem si tára něco ne- 
zapích. 

řlapat, 2. šlapat, prgn. člapat uiazani, 
dělati povidla na koláče. 3. člapat plátno. 
při bílení plátna jeden kus jjráce; plátno 
trochu „probílené" se dá do čisté vody a 
šlape se v ní, voda se stále nalévá čerstvá. 

ťlápij, -e, šlépěj. Bylo znát člápije až na 
cestu. 

řlapito, ml. nedb., vedle ťlápij, -e, m. 
To sou čla|)íta (velká, ve sněhu). 

2* 



20 



čloupnout. — dbát. 



i'luupuoii(, ml. nedb., vedle Olápnout. 
Cloiipla bedle lávky a pác — udělala kozelec 
do stok_y. 

ťliiliěk, Olunek tkalcovský i v řetěze. V pl. 
v řetěze Oasto slyšeti řlenk.y. Té práce zdlou- 
havá: čluněk muší brát furt do ruky (při 
dělání domácílio plátna). To sou ňáký členky 
na zavírák? To by tak bylo na klaničník! 

(•mert, euf. m. čert. Ha čmerta! Cmerte! 
Též v doplň. Taková púzná šíje, to byjvá 
čniert ( = obtížná). 

řmiiťliák. čenich; zvi. s príhanou: >íírs mu 
dát hned přes čmuchák. 

ťinucliat, čuchati, zvi. o dobytku: Ne- 
čmuchyj na mňe (na psa). Jen je nech, voní 
se vočmuchají a přestanou se štochat (o krá- 
vách ze dvou chlévů). 

řom, čem. Vo čom ste povídali? Pod. 
v něčom. všom. našom atd. veskrze. 

í-pil. í-pílo atd. Kozel ví, co to tám tak 
čpilo. 

(■•(át, řtal, čísti, četl atd. Beztoho, že si to 
teky čtal, vo Lomikarovi! Hu Kazdů čtali 
ňákou novou kroniku, nechtílo se nám ani 
deinů. 

čiida, -y, f., ženská nestydatá. Je to čůda 
s čůdou: takuvý chlapse bude kazit. 

rúclia, řťirlia na, volá se na prase. Též 
skládáno: čiicli — ('■úcli — řúcll! 

čujs! volá se na kozy, když je odhánějí. 
()bj'č. ve spojení: čujs, koza! 

řulik, čapka podoby špičaté, pletená, již 
nosívali staří Chodové po domácku a v ne- 
hodě pod širák. Bývala černá, starší pestrá. 



čumiuy, čekání dítek před chalupou, kde 
jsou krtiny. Pojte, děti, na čuminy. Tiž 
číhačky. Děti dostávají dárky od jídla, obyč. 
chléb s tvarohem a máslem (pomazánku). 

ťuiiiit, řuiuil, čuměti atd. Též slož. Pošta 
nebyl doma a to sem se tám načumil. 
(Pošta 2. = poštmistr.) 

čurnř, nadávka = nečisto. Cák to děláš, 
čumě! (matka na kluka, jenž dělal „ry- 
míčky" pod hnojištěm). 

ěur.<k, vepř (ml. d.), zdrbň. čurýček. Vidíš 
čurýka (o prasnici) a tándle. koukni, to je 
jich čurýčku, ty humí běhat (podsvinčata). 

i-yacliačka, I. řídká hmota, zvi. bláto, 
2. přen. pobyl), zvi. chůze v takové hmotě. 
To je čvachačka dnes, tůlik bláta a takuvá 
tma, hahy ji krájel. 

řvacliaf, broditi se v blátě nebo vůbec 
v řídké hmotě. Povídá kinůtr: Purem na 
blíž, dáine se přes louky! Mi se hrubě ne- 
chtílo, hale teky sme si dali; čvachali sme 
tám ve vodě a v běhně. 

čvarek. ml. nedb., vedle škvarek, čvarky 
z cibulí do zelí, té zelí jako s masem. 

cvičit i cvičit; ono jen ml. nedb. Hanče 
je divče cvičená. Dali ji na cvičenou. 

čvořek, cvoček. Jen cvočky do podrážky 
a můžeš po ní chodit, vydrží něco! 

řvořkař, cvočkář. Její tatík byl čvoěka^ 
řem. Čvočkaří tenkrát míli dobře; kováři 
řebíky nedělali a v krámu řebík nedostál. 

čvrfek i cvrřek: význ. někdy přenes. Ty 
cvrčku, dybych tě zmáčk, bylo by po tobě! 
Ty jako bys jid cvrčky! (hubenému). 



D. 



iladek, přezdívka malému. Ty dadku 
jeren, není tě znát při zemi. — Já spal jako 
dadek (tvrdě). 

(ladyjsvk. žertovná přezdívka. Ty da- 
dyjsku. Slyšel jsem v Chodově a nebylo lze 
vystihnouti určitého významu. Též ve jm. 
rodovém: U Dadyjsků (Postř.). 

darhmat, mačkati v ústech: Dítě dachmá 
)irs. I 'es dachmá kotě, byl by je hudachmal. 

Uaiidu, obyč. než Danihel = Daniel. Ště- 
pánkiK' Danda. Též jin. rodová: u Dandů 
(Mrákov). 

Uanilifl, Daniel, h úplně jasné; zach. ve 
význaiini jm. rodového, u Daněhlů, staryj 
Danihel. 

darebny], 2. churav. Sem dnes ňákyj da- 
rebnyj. 3. marný, Nech toulání darebnýho, 
(Pis.) 

darmo. 2. marně. A darmo se zlobit! (ukon- 
čuje m\iž malé nedorozumění se ženou). 

Daskiiare. pl., v Dasknacich, pole u Lhoty. 

dásiKi, dáseň. .Manka má vod zubů (-od 
bolení z.) nastřílený dásno. 

dál i v slož. inf. dlouhé: přidat, dodat, 
vydat, nadat atd., ale jiart. přidal, nadal 



atd. zadat dobytku, jjrgn., začíti krmiti: 
potom se přidá. 

dát něčemu, 2. nepoříditi (chatrně, málo 
udělati). Ty tomu dáš! (=nic nepořídíš). 
Vy ste tomu dnes dali (málo jste snědli). Tys 
tomu dal (na špatného oráče, jenž pole roz- 
rvpal). 3. ublížiti. Ten tě natenkrat dal 
("=; ublížil). 

dát iia koho, dbáti čí rady. Di, di, ty si 
dnes tak, zijtra tak: na tebe já nic nedám. 
Mil si dát na mámino slova, 

dát slovo, (i) Dyž dám slovo, teky je spl- 
ním. /;) Já mu nedala křivýho slova, slo- 
víčka ne! 

dál žádost čemu. obsloužiti, vyhověti. ^ 
Dobytku se muší dát žádost, niá-li byjt 
z něho něco. Dát včelám žádost, to aby 
hu nich sedil! 

dáyavyj, štětlrý. Chlapče, ty hus neburcš 
7. tich dávavyjch (o skoujiém ílítěti). 

dáyiio, 2, sesiluje význam jm. přid. nebo 
přísl. Toliě je ten kabát eště dávno dobryj. 

dl»ál. dltál atd., dbáti: délka též v slcž.: 
nedbat, ii<%lbál atd. zanedbal. Dybys byl 
ilbál vo děti, děti by dbaly vo tebe. \'yski>čil 



dbát. 



Dobnň. 



21 



na štěpu vlk :i já to i)i'one.dbál a vlk vzel 
silu i vrubu. 

Uřdť, nc.^ikl., ml. d., dědeček. Koukni, dědě 
del Poj. purcm naproti dědě. 

(Iťdiř, dčlic. Neni žádnyjch dědičů {na 
panství Stadionskéra), komu pak to asi při- 
padne? 

(Iřdiiia, jedno z většich a lepšioli polí při 
dvoře. Též zdrobň. děJinka. Bezpochyby, 
že trvávalo při dvoře. Na dědině máme 
letos p.šenci — pěkná pšenka! 

(Icjš. ml. nedb. a jen užitodi ind. za imp. : 
jindy deš. Malý, dejš! (pasák na tele vyhá- 
něje ze škody). Dejš démů! (na jisa). 

dřkovat, 2. o klasech, když se začínají sklá- 
něti obtíženy jsouce nalévajícími zrny. Klasy 
huž děkujou (za požehnání). 

di-lalo se, 2. neos, prgn. o křiku, různici. 
Starýmu to dlouho tajili (že dcera padlá), 
ale dvž se to potom dověděl, to se vám, teta, 
dělalo! 

dřlat. 2. přičiniti se. Musíš dělat, abys do 
zimy chytil ňákyj kryjcar (t. zahospodařil 
něco). 3. Dělij, ají přídeš (= pospěš, abys 
brzv se vrátil). 4. dělat di-ivi = dřevorubčíti, 
o vší práci dřevorubecké na pasece. Tonda 
s Pepíkem dělají dříví na Království. Pod. 
dělat pařezy (t. dobývati a řezati i kálati 
na dříví). 5. dělat dílo, křičeti (zvi. v hněvu), 
povykovati atd. Až se to táta doví, (že 
kluci zlámali stromek) ten bude dělat dílo. 
Ti kohouti dnes dělají dílo (tuze kokrhají). 
to bure jistě zas pršít! (S. dělat u koho (ře- 
meslníka) = dávat dělat. My děláme na 
Sirko\niě (t. dáváme kovářskou práci kováři 
na Sirko vně). Srvn. šíju. 7. žert. dělat 
sedla, a válce = seděti a váleti se. lenošiti. 

dřlnyj, pracovitý. Kuba je člověk dělnyj. 

delii, dolů. Dítě, ajt nespadneš delů; 
zatrápený děti — jen po horách! (Hory tu = 
vyvýšená místa: dítě totiž běží po lajci 
k oknu.) 

denui, domů; též dým. Toto zvi. při ho- 
nění psa: Pureš dým! Deš démů! Ale též: 
Já huž du dým! Ale nikoli dýmá, nýbrž jen 
ob. doma. 

denířek, počátek dne. V lítě, jak se začne 
dělat deníček, ha, to já v loži nevydržím. 

díTCřkv a babičky, protěž (byl.). Eště na- 
trháme tánle ve šmouze drobet děrečků a 
babiček a máme toho dost. (Děti trhající 
kvítí na věnečky pro B. Tělo.) 

děrek, dědek, ale dědka atd. Je děrek 
doma? Mámo, zavolijte dědka. Děrek (tež 
kudibal) s devíti hlavama. Žert. hádanka 
svatební. Bodlák o 9 květenstvích. 

deska, deska. Dali mi nohu do desek. 
Dokud v mňestě c(iodívalo pučochářský ře- 
meslo, dělávali sme tu taky desky pro pun- 
čocháře (dřevěné, na něž se punčochy na- 
pínaly). 

drvaiidiile, dom., levandule. 

děvka, děvečka, služka (bez význ. opovr. ) 
Děvko, mám-li pik košili? (volal v sobotu 
pacholek na d., jejíž je povinností pacholku 
košili na neděli připraviti.) 



dřžiřka, 2. zdrobň. od (líže. Na vyjražnyj 
mívají už zvláštní děžičku; 2. druh hub, 
malých, rostoucích v obilí. Podle déžiček 
soudívali sme, jak bude žito vydávat (ni- 
daria). 

diirátko. dítě: jen o nemluvněti: U Ha- 
danui mají didátko. Co říkáš, aby nám tudle 
babička teký přinesla díďátko? 

didí, ml. d., neskl., dítě. Vidíš, dídí! 

Diuďai, jra. rodové. (Poc.) 

díl se, dílo se, 2. prgn. To se vám- dílo! 
(= to bvlo boží dopuštění). Cák se to tu 
dije? 

diíátko, častěji díďátko, viz to. 

div, 2. už. přísl. Div sem nohu nezlámal. 

divče, i, fem., sing. dle duše, pl. divčata. 
Naše divče s tím přišla vod Beroušků (= při- 
nesla tu zprávu). Divčata, tancujte, hyjbyjte 
se. Gen. pl. divčat. Koukyj, tulik divčat 
a žádná se tě nelíbí? 

divěka. vedle divče, zvi. v mluvě vzru- 
šené; ale v pl. jen divčata atd. Dívčka, cák 
to děláš? 

divno předtvno, oblíbeno v tom spojeni 
k sesílení výrazu. Divno předivno, takuvá 
půda, pohnojeno dost, tak pěkně zaděláno, 
a tak se ta pšence špatně vokazuje. 

dnes, 2. za našich časů. Co pa byjvávalo 
jelenů — dnes nevidět srnečka celyj čas. 

Divii.< žíiiky, báječné bytosti v podání 
chodském. Báli se jich, že berou děti, po- 
zapomnělo-li by se na ně při práci v poli. 

diviiyj, Spurný, hašteřivý, zlý. Nebujd 
tak divnyj! (žena na vadícího se muže.) 

dižka, zdrobň. k díže, ale vedle toho i dě- 
žička (v pův. sm., ono v jiném): 1. dojačka 
(dí'evěná s jedním uchem), dojí do nich zvi. 
krávy, jež kopou; 2. větší dížky téže podoby 
užívá se k napájení zvi. mladších hovad. 

dje, dvě, ml. nedb. Na sv. Vavřence jedno 
polínko, na sv. Bartolomije dje! (smysl: zi- 
my přibývá.) 

dláň. dlani. Támvodsajd máš celyj kla- 
tovskyj kraj jako na dlani. 

dlažba, 2. v řeči tesařův o síle dříví; 
slabší povály. Vybírám dlažbu a s bídou 
ji dostanu, huž je to tu přerostlý (v lese). 

dlouho, jiozdě. Přídeš dlouho na mši sv. 
Pod.: d.<i = později. Hu nás sou žně dýl. 
kerak dloiilio — hodně, hezky dl.: Sem 
huž tary kerak dlouho! Sem ňákyj darebnyj 
kerak dlouho! 

dnešní 2. jen ve výr. Nyjsem dnešní (1. 
mám zkušenosti). Myslíš, že sem dnešní? 
(že ničemu nerozumím, že se dám oklamat 
atp.) 

dni se, slovo oblíbené, určitě značí, že se 
dělá den; nejprve se bryjdí, pak svítá, potom 
se dní. 

Dobři, n. jm. místní. V Dobří u Chodova. 
Klenci (neporozuměním z pův. V Debři, 
stč. = v dolině, v údolí). 

Dobřili, v Dobřini, dle jiných v Dobřině. 
název polí u Lh.; srv. Dobří m. puv. Debří 
u Chodova, Klenci. 



22 



dobrota. 



dovícokrat. 



dohrota. 1. pamlsek. Co se jí nanosil do- 
brot, co se hů ní nacivíl, a naposled ji sám 
rád nechal (nevěstu). 2. výhoda, prospěšná 
věc atp. Sněh na pole. dy je to v čas. té velká 
dobrota. Takuvý bůty z klobuku, té do- 
brota na starý nohy. 

dobryj. 2. svorný, dobré vůle. Huž ste 
sjjolou zase dobrý? (na hochy, kteří se po- 
hadrykovali.) A: Chodíte k nim? B.: Proč 
pak ne, dyjt sme dobrý, my snie si nic ne- 
hudělali. Proto můžeme byjt zase dobrý 
(—ač se smlouvy nechtějí dařit). 3. Jen 
dyj pozor, abych tě eště nebyl dobryj 
(= abys mne nepotřeboval). Jak sem já 
mu byl kolikrát dobryj! (o výpomoci pe- 
něžní). 4. Podrážka je eště dobrá. 

dorpod. dom., dospod ch. 

dodat, -al, -ala atd. dodati. Dodat sem 
to dodal, ale von to nepřim. 

dodělat sc, a) vydělati dosti, z výdělku 
krýti potřeby. Já ne a ne se letos dodělat! 

dodělávat, 2. t. život, umírati. Přišli sme 
na nělio. huž dodělával (postřelený pes). 

Dudla, Dorota. Dodla, kráva tě bodla. 
( Dětské říkadlo posm.) 

docll, jméno hromadné, jednotlivý d. je 
došek. Pod doehera bylo sucho. Spíš jako 
doch (= nehneš sebou). 

dojení, verb. subst. 2. smysl, konkr. mléko 
z jediného dojeni. Ajt tám mám všehovšudy 
dje dojení. 

dojiiice, kráva, která hodně dojí. Tuta 
kráva, té kráva dojnice — až se tě bure ně- 
k lo ptát. (Nedůtklivá odpověď na hanění 
dobytčete. ) 

dokajď, dokud. Dokajď až potajď. (Přísl., 
sm . = všeho do času, Pán Bůh na věky.) 

dokázat, 2. způsobiti, vykonati. Cák do- 
káže sama ženská na takuvý věci (— veli- 
kém statku). Pravda, já mil sílu, ale já s ní 
teký něco dokázal. 

dokonce, docela, nikterak, jiřece. Dokonce 
že si nedáš řect! (= že si přece nedáš říci). 
Dokonce a dokonce nepude! 

Dolák, jm. rodové, (Tlumč.). 

Doíce, pl. pastviny u \m]e u .Mraková. Na 
Dolcích. 

dolek, nikdy vdolek — chodský bývá jen 
))šeničný, menší než rozpiček (viz to) a buď 
se masti nebo maže medem nebo i povidly. 
Některé h()S])odyně vytahujíce je z trouby 
paří je, aby byly IioIkí. V starší domácnosti 
l)ývaly dolky často jídlem svátečním, jindy 
se pckávaly jen za tulié práce, na př. seká- 
čům, žencům do pole. 

dolík, I. větší důlek: též zdrobň. dolíček. 
I)yž se zasmije, dělají .se jí dolíčky. 2. menší 
údolí. Sjel se Skarmanu. shora sjel dobře, 
ale v tom dolíku pod Škarmanem zvrátil. 

doložit, 2. o jídle, dosytiti se. Dyž není 
dost kaši, doložte chlebem. 

domácí, 2. na rozdíl oři kiipovaněho nebo 
..z krámu"; zvi. o látkách, .lá ji dala 
trojí povlečení, šecko domácí (t. lněné, doma 
předené, u domácího tkalce tkané). 



domovní dveře, do „domu" (síně) vedoucí. 
Zlodijí vypařili domovní dveře. 

domovo n., domov. Zlatý domovo! Živo- 
b;\'tí by tám bylo. živobytí, ale styjská se, 
člověk nemá ani kam jít hyjtu. 

dopnsovád, doposavad. Doposovád by 
to ušlo (Za řeči o úrodě a počasí). 

doprit, dopřil. dopřáti; imp. dopřij, do- 
přijte; zř. též dopri. Dopříte mi ji, táto! '' 
(krávu přidanou na věno). 

dorazit se v nauce nějaké, úplně poznati, 
naučiti se. Já vzel divči ze školy, myslil 
sem: dorazí se eště doma drobet, ale chybil 
sera. Ve škole já moc říkat nehiímil. já se 
dorazil tepriva, huž sem byl ženatyj. 

doreí-i) se, domluviti se. Hu Vítů na svarbě 
sme se tepřiva dořečili, že von naší nebožku 
mámu teký dobře znal. 

Dorofák. 1. Dorotin muž, pak jm. rodov. 
2. Doroťáci, zvyk: dva výrostkové (císař a 
kat) s děvčetem (Dorotou) z města obchá- 
zejí vesnice při sv. Dorotě a ))ředstaviiji 
stětí světice, doprovázejíce hru dialogem a 
zpěvem. 

Dorotí kvítí, byl., chudobka; velký Dorotí 
kvítí — kopretina. 

dosoiidit se, dovolati se, dočkati se. Ho- 
spoda je, hospoda, ale než se tu něčeho do- 
soudíš! Hde pa je hdo — lidi dohromady: 
dyjf se tu nemůže žádnýho dosoudit. 

dost, 2. o čase, vhod, v čas. Přídu-li pak eště 
dost na mši sv.? I přídeš dávno dost; tepřiva 
zvonili (= poprvé, pak teprv ,, sezvánějí"). 

dostát, dostál atd., dostati. Hinaj, kmotře, 
to sem dostál (tu prgn. — ránu). 2. Dostáli 
telátko. (= Kráva se otelila.) 3. Dostáli zlo- 
dije (chytili). 4. Sotva zakopali tak na sáh, 
už dostáli vodu. (Dokopali se jí.) .5. Dostát 
vobilí, píci (t. v čas svézti domů z pole). 6. 
dostát někoho, prgn. ošáliti, podvésti, zvláště 
žertem. To sem tě dostál! (směje se paeho- 
lek děvce, když jí byl aprílem vyvedl). 
7. dostát co proto, zkusiti, vykusití, vy- 
trpěti. Tvs dostál dnes co proto v takuvým 
calaclni haž sem! 

dotáhnont se, žert. o posledním „verši" 
ve spánku. De na šístou — drobet se eště 
dotáhni a potom — není plátno — ven 
z kůtěte! 

dotahovaná mouka pšeničná dělala se, 
když už byla „bílá" vyražena (před ,, po- 
bílou"), obvč. při 4. sejíti. Pekávalv se z ní 
dolky. 

doiiltravnik v<'dle dnbravnik, hřib. .Mo- 
dráky by byly. modráky. ale iloubravnika 
není vidět žádnýho. , 

donlia, duha. \'okazuje se douha, to ne- 
byjvají časy. 

dováděl. 2. prgn. o dětech, vztekati se, / 
býti roz])ustilýtni. Děti, ticho, ncdovádijte! I 

dovíro, hodně. Nu. dala nui jich dovíeo 
(hrušek); důraznější dožvico = nevím co, 
(\ize nuioho. .lá s tebou nepuru za fložvíco! 
dovícokrat, mnohokráte, .lá mu to iíkala 
dovícokrat (o opakovaném napomínání); 
co pa si dal řect? Nedal si řect! 



dovopravdy. — dtob. 



doK)|)rav(l,v, opravdu, vážiič; Do vopravdy 
řect, ilyjť vona k vám přišla s holyjma ru- 
kama. Řekni dovopravdy: chceš mi ty pe- 
níze |wf-it — nechceš. 

ilovostat, docela, zvláště, zejména. Já 
bych Íčko z jera takuvou kraviei neprodal, 
dovo.stat když vím, že je Ijíezí. Proč ]ia bys 
s dívčí pospíchal, dovostat dyž jí dá.š po- 
moc! (se vdavky.) 

(lozaU.sta. důr., jistě. Přijte hyjtu, ale 
pi'íjti' dozajista. Matouš bil dozajista hodnyj 
člověk. 

<ložrát, -al, -ala atd., 2. tuze rozhněvati. 
Vidím, že bure chyba, ha vona jen si hnala 
svou a jen si hnala svou: to huž mi přece 
dožralo (o nevhodné setbě). 

(ložvico, sraženo v jediné slovo, silnější 
smyslem než dovico. Asi = velmi mnoho. 
Já vím: za takovou vodu by jinde dali 
dožvíco a my si jí nevšimnem. 

dralia, pomn., pastviska obecní, na nichž 
roste jen chudá tráva. Žeň, divče, ty husy 
cště drobet na drahá. Na drahách je hezká 
pazderna, tám bure přebývat (sic) má žena. 
(Pis.). Srv. louka — liika. 

^raljoty, pí. t. prgn., neochota, rozpaky. 
Ncch ho a di sám, dyž dělá takový drahoty 
(nechce jíti). Olice-li mi dělat drahoty, já 
dostanu žsnskyjch dost (vdovec ženich). 

drak. Do draka! Draci speru! zaříkadlo 
asi = af (tě) draci sperou! Draci speru, to 
byla litina — na nás nebylo suchý niti. 

(Irap, citosl. význ. silnější než chňap. 
Červenka pěkně po senci a najednou ko- 
cour dráp! Já zkřík, kocour ji pustil, ale 
červenka huž vodkazovala. 

dra|)iinii(, rozd. drápnout, chytiti. Štan- 
dáří ho draplí (zloděje). 

Drastil, Driistiioiic atd. jm. rodové. 
(Draž.) 

dražit, 1. slož. nadražit = cenu vyhnati. 
Nadr.ažil mu pole = byl příčinou, že dráže 
koupil; 2. vych'ažit a) odhadnouti, ustano- 
viti cenu. V'oli byli vydražený za půl pátá 
sta bez dvacíti. b) udělati dráhu do šindele, 
rámu na okno atp. 

drbat 1. posm. s chutí, spěšně jísti. My 
huž máme z novýho (žita chléb) a ten se 
drbá! 2. drbat se. škrabati se, drápati. Co 
pa se tak drliáš — žerou, žerou? (na nda- 
dého psa.) 

drboštřp. drvoštěp. Čim pa by byl, bure 
teký drijoštěpera! (tatík o synku, jenž jeví 
chuť k „učení"). 

drc. jen ve výr. jako dro, o věci hladké, 
čisté, umyté. Divče, ty si čerstvá: už máš 
jHidu jako drc (půda — podlaha). Srv. 
droek. 

drradlo, zrcadlo. Do se dívá na večer do 
drcadla. na toho se dívá čert z drcadla. 
Drcadlo beze skla. Žert. hádanka svatební. 
(Voda.) 

drcál, drciUťk, chatrný mlýn, malý s ma- 
lou vodou. Častěji krcál, krcálek. 

drcek i zdrcek, jehlice s „drcátkem", 
(sklíčkem), jíž spínají děvčata tylový šá- 



teček u krku, přes nějž překládají na prsa 
ještě šátek hedvábný. Patrně zdrbň. k pův. 
drc; viz to. 

dřťvířko, dřívko, malá třístka. Poj po- 
svítit, mi se zdá, že mi pádlo do ndíka tudle 
ze svrchnící ňáký dřevíčko. 

dřťvo. prg. strom lesní, ať stojaté, ať po- 
ražené. Musíme myjtit dřevo a dáme si sami 
nařezat prken. Srv. dřívko. 

driinuut, "í. len se drhne t. j. na hřebe- 
nech železných trhají se z něho ,. paličky". 

drrliaiika, otep slimy drobné, „vytře- 
sené". Do štrauzoku je lepší drchanka než 
sláma, drchanka je hebčí. 

drehal, kublati, zamotati. To se mí to 
dnes drchá (pradlena stěžuje motajíc). 

drrliliřka. žabínec (byl,). Kanáři mají rádi 
drchličku. 

drcliňátka. bylina drobného listu Inistě 
na vodě rostoucí. Sbíi-ají ji z jara pro líčata. 

dřít, dril atd. Vandrovali tří řezníci, dříli 
krávu při měsíci (Pis.). Též slož. vodřít. 
Cáfrice (přezdívka) nám bila na rebízlu, 
všechen ho vodříla. 

dřívko, menší ,, dřevo", strom lesní se 
slabším kmenem. Koupili dřívko na ška- 
tulky. 

dřizda, 1. žsnská nedostatečná, zvláště 
mnohomluvná a málo platná. Dí mi s ní, 
s dřízdou! 2. Nadávka vesnických Doma- 
žlickým. Měská dřizda. V tomto sm. v pl. 
též dřízdové (o mužích). 

dřízdák, 1. pták zvonohlíd (?), 2. nadávka 
Domažlickým dřízdáci. Srv. dřizda 2. 

drkařkn. řehtačka. 

drkáři, děti chodící s drkačkami ve sva- 
tém témdní drkat. Viz toto. 

drkat, 2. prgn. řehtati řehtačkou. V paši- 
ovém témdní když umlknou zvony, dětí 
přejímají úkol zvoníkův a v houfu jjrochá- 
zejice ves řehtáním oznamují doby k Anděl 
Páně. Nocují ty dni společně na zemi na 
slámě, aby nezaspaly a ukončivše úkol na 
Bílou sobotu vybírají si dárky dům od domu 
(hlavně vejce), o něž se pak stejným dílem 
rozdělí. 

drkavky, jablka toho druhu, v nichž jádra 
drkají, když ovoce uzi'aje. 

dnida, i. žsnská klevctivá. Mlč, drndo. 
dyjť drndáš, nevíš co. Ditě mi s ní s drndou. 
2. bezcenná věc, nic. Za krejcar dostaneš 
drndu, ne-li takuvou kudličku. Ty víš drndii 
(t. nevíš nic). 

driidúlek. picli, jména tohoto na Ch. 
vůbec neznají. Chlapec si při mně hrál, na- 
jednou píchne ňákýra dřevíčkem do díry 
v buku a z díry na něho vyskočí drndálek. 

driidat, klevetit; též slož. Nemluvte nic 
před ni, před tou drndou, vona všecko vy- 
drndá. 

I>riiek. jm. rodové (Kyě.). 

drnkúlovyj řciiof. též čepec s křídlama = ' 
holubínka. 

droli, 1. úlomky ze sena míchané se se- 
meny a smetím, jež zůstávají pod hroma- 
dou. Vypař si nohy v drobu (přísada do 



24 



drob. 



dyjřit. 



lázně). 2. vnitřnosti zvi. z vepře. Přikoupili 
sine jpien drob a bylo itrnic dožvíco. Víz 
drol)y. 

drobet je příslovečně vedle drobku, trochu. 
Já mu nalila drobet kyselýho mlíka ha ten 
si pošmák. 

drobířek, přísl. trošičku. Přilí mi drobí- 
čekl (Do zadělávání těsta.) 

drobka, 1. sb. drobet. Papij pěkně, ajt 
nedroliíš; každá pohozená drobka kriii do 
nebe. 2. akk. drobku příslovečně. Teta. ne- 
mohl_y byste nám propustit drobku hlava- 
tičnyjch seraán? 

droby, ~pl. jaternice i jelita dohromady. 
Burele dělat teký drobj', dyž pícháte? 
Z drobů polívka. 

droužka, družka: jen ve sm. družička. 
Hana má jít za droužku. 

driibeř, i f. drobotina (zvi. bezcermá). 
Já čekala, dovíjaký přineseš ryjby; di mi 
někam s tekuvou drůbeří, nestojí to za ku- 
chání! Ob. drůbež chod. lichva. 

držák, 1. prgn. rukojeť cepu. íčko šecko 
držáky kovají: za stará vohnouli na konci 
jaborovyj spánek, udělali voko a do něho 
nadíli svůr a přivázali vošití s válkem a spra- 
vilo se to teký. 2. žertovně: Má špatnyj 
držák (kdo musí často močiti). 

držít ua rnkoiich = býti kmotrem. Dyjí 
jí mužů teký něco řect, dyjť sem ji držíla na 
rukouoh! (t. mohu křtěnce domluviti). 
Není naňom držení (t. z dvojích kmotrů 
bude dnes držeti dítě při křtu druhý; stří- 
dají se). 

držít palec = práti někomu pří hře. Poj 
mi držit palec, ajf přece nyjdu s pražnou 
kabzou dcmů! 

dubí i doubí. 1. mladé duby, 2. dubov^ý 
les. .Tá viin v dubí kusy (t. hnízdo kosů). 

diibraviiik vedle doiibravnik, hřib. 

diidiiái'. nadávka = Ijiicháč. 

duciiiatyj, otylý. Lidí, té chlapec ducma- 
1%^. ten esli vyroste, toho bure kus. 

diidlii, ral. d., neskl. dudy, pak vůbec mu- 
zika. Poj dudlul (= k muzice). 2. žertovně 
místo cicí. Máš dudlu? To věřím, to ty dach- 
máš. 

diifli. 2. Xa nohy já bych eště moh, ale 
duch — duch mi schází! (stěžuje stařec „duš- 
nyj"). Ale stunavyj má krátk\j dech, ne 
duch. 3. Něhde jim ňák uchází duch (du- 
dám). 

diiflina. (slovo stě.) v chod. zaříkadle: 
Na mou duchnu! (= na raou víru, na mou 
duši). O podušce jen velké. Ta má ňáký 
duchnv (kdvž vezli nevěstu). 

diirhníl, tlití, zvi. o hnilobě přikryté a na 
sueho: též slož. Dyjt je ten trám celyj zduch- 
nělyj (uvnitř setlelý, ale na ])ovrcliu toho 
neviděti). Ve vnitřku tak pomalu duchníla 
(stará jaljloň). 

diilřk, jen o d., v němž dětí fasole hrají, 
doni. budka. Srv. dolík. 

diini, 1. dům. Já mám v Praze koupenyj 
dum — žádnyj neví, keryj je muj. (Pis.) 



2. předsíň ve staveni. Nu, nestůj v domu, 
poj do sencí! (tatík na nesmělého ženicha). 
(Iiiiuění, důninéní. domněnka. Důmnění 
může byjt na leckohos, dyž ale žádnýho 
nechytili. 

diiminka, domněnka. Člověk si dělá roz- | 
ličný důmínky, ale je to šecko nic; dyž 
Pámbů nedá, nemůžeme vzít. 

diiiidat, posm. píti. Jen dundyj. jen diin- 
dyj: míli jiný taky věc a začli j)ít a byli brzy 
hotovi. 

diirba, člověk neotesaný, nepodajný. Si to 
durba jeden s durbou! (výčitka.) 

dusavka. jm. hrušky, jež ..při jídle zrovna 
dusí". 

důstatek, dostatek, hojnost. Dyby byl 
důstatek, já bych teký věděla co dělat. 

duše 3. dřeň v brku. Dyž chceš brko vy- 
pravit (t. ku psaní), duše muší ven! 4. dřívko 
as 5 cm. silné v mlýnském pytli uvnitř upev- 
něné, aby se stěny pytle nestláčely k sobě 
a tak meliva nezdržovaly. 

dušička, 1. má malou d., malá d. v ňom 
byla — když se kdo tuze bojí čeho. Jlatka 
na Tomše a ten se sklidil s malou dušičkou 
za kamna. Jen se nedělij: jak ty si mil teký 
malou dušičku. (O tom, kdo mu.sel o půl- 
noci přes pole.) 2. Na Vše Sv. k večeru jedí 
na Ch. studené mléko sladké s ..dušičkama" 
nadrobenýma do mléka, aby v létě netrápily 
šmice. D. (pečivo) o 4 — 5 hlavičkách spe- 
čených podél. 

dušnyj, dýchavíčný, souchotinář. Dívčí 
mám dušnou, ta mi nevvroste. Naše bába 
bxla teký dušná a jakyjch se dočkala sta- 
rjrjch let. . 

důtky, karabáč o několika reménoích. 
s krátkým tlustým bičištětem: v některých 
rodinách mívali je místo metly. Veme-li 
táta důtky, chlapsí, vy sednete! 

dvádvacet, dvátřicrt atd., jen ve strojené 
mluvě dvaatřicet, nikdy nové třicet dva. 
Dvátřicet nedá ležít (hádanka = zuby ne- 
dají zaháleti). 

dvakrát, 2. tuze, hrubě. Nechtilo se mí 
dvakrát v tuvtý tmě, ale cák si pomozt, 
dyž sem se vopozdíl. Dvakrát bys mu ne- 
musel říkat! (t. snadno by se dal pozvati). 

dvi, n., prostředek záhonu obyč. o dvou 
brázdách, jenž zbyl při „vobháněni" tím, že 
seodoralo z každého záhonu dle šířky jeho po 
2 — 3 brázdách a prostředek — dví — nechán 
nezorán. 

dvírce. dvířka při brance do statku; jimi 
se vchází na zásep. ^'orevři dvírce! ^ 

dvoryštř, dvořiště, nádvoří. Hu Kozinú 
je dvoryště — té prostora jako na [lanskýra 
dvoře. 

dvůr, 1. nádvoří: Hde roste na dvoře 
tráva, tam dceru nedávij! 2. celý statek: 
Kolái"ouc prodaji dvůr. 

d.vcky chod., dicky dom. 

dyjřit. burcovati ze spaní. Nechojd už je 
tám dyjřit. šecko huž spí! Nechtíl sem tě 
dyjřit (za noční bouře). 



dyjť- 



fídlat. 



25 



dyjf vedle dyť. vžlyt. Dyjí povídáni: ne- 
sedneš, až něco rozbiješ! 
' (lyi. déle, 2. později. Já přišel eště dýl 

než ty. 

d.<iijš vedle dýl, déle, jen v ml. nedbalé, 
''v'', • Až eště drobet dýlijš bude krmení dost a 
bude taký máslo. 

il.Vlka. 2. doba dlouhá. Tys tám dýlku. to 
bych bxl pi-iáel dvakrát! Srv. dlouho, pozdě. 

(I.íiii vedle démů (odsuto ii. zdlouženo 
lokálně e v é a zúženo v i, psáno dým) = 
domů. 

d^nikO, zdrobii. dno; 1. prgn. dno na ška- 
tulee. Klepat dýnka: vysekávati d. na že- 
lezném stroji nárazem dřevěné paličky na 



„spon"'. "2. Čepice byjvaly teký s červenyjnui 
dýnky. 

dyiiovat, nutiti. Dynoval a dynoval, až sem 
niu tu po.^ilední zlatku dala. Co pa pořád na 
mňe djaiuješ (zde s přídechem nelibosti; 
asi = trápíš). Divče dynovala: ,,Pote mámo 
a pote!" Tak sem s ní přece šla. hale raílv 
sme račí vostát doma (na pouti). 

dypatit. z piiv. věty: Kdy pak to bylo 
(někdy dosud: dypato bylo) = onekdy: v témž 
významu vondyno. Dyjiato .se taky chytalo. 
Též dypakto. 

dyř. vetile lidyž, když; nejmladší pokolení, 
vyslovující už 7. říká i ob. gdyž; staří nej- 
častěji hdyž. 



E. 



-ej (ěj) zní v chod. -Ij, -yj a to i když 
není -j téžeslabičné: př.: malyj, dělij, nyj- 
rovnyjší, jMatij, na sv. JMatije, nádije naše, 
šalvíje atp. Výjimkou slyšeti zřetelně čisté 
-eJ v cizím kyrie elejson, v citosl. jejej, 
někdy sesílené jejej-jejej! Následuje-li i 
v koncovce, znívá před ním též e. Srv. Chj'- 
tili zlodije — byli tám zloději. Na sv. 
Bartolomíje, k sv. Bartoloměji. Dělá si na- 
ději atp. -řj, v komp. -řjši pozbylo jotace: 
styjnyjší, tupyjší, moudryjší atp. Předchá- 
zející scuhl. tvrdá se neměkčí. Přípona 
komp. a superl. přísl. tvořena od adj. od- 
sutím i: styjnyjš, nyjmoudryjš uděláš. V ml. 
nedb. analogií i vicijš, mínijš atp. 

c-l (ostré e se zvukem polosamohlásky 
za ním), ml. d., citosl. = oškliví se mi, 
nechci. Užíváno i v dopiti. Teta je iiyny. 
Bárka je e-^. 



-tlil (vyražený krátký zvuk nosový), ml 
d., citosl. = nechci, neposlechnu. A: Deš 
mi hned pro tu vodu! B: •L-n. ajt de Kuba! 

eiioiii, ml. nedb. Enom mi poj! (t. na 
mne). 

eptiška doiu., jeptuška ch. 

csli i asli (ml. nedb.), jestli, -li. Nu, esli- 
pak poslechneš! (= v otázce silný rozkaz). 
V stší. řeči oblíbeno vie pouhé -li. 

eštf. ještě. Já se eště podívám k tím 
kleneckyjm zahradám. (Pis.) 

etř, ml. d. = ještě. Zvi. často při jídle: 
etě, etě! (= dejte mi ještě, chci ještě). Také 
velcí na dítě: Chceš etě? 

evanděliiiiu, vždy e a ď. Evandělium mi 
přečte kněz a dyž du za kmotra, liudělám 
v matrice tři křížky a je to teký tak (starý 
analfabet). 



fajfky (též bloudí), byl,, petrklíč. Děti 
trhyjte fajfky, kouknite, co jich tu kjete. 

falái'. farář. Krutinouc (t. student) chce 
na faláře. 

faldovky, též sokolky, vysoké boty s ..fal- 
dy". 2. Jablka toho jména, povrchu nepra- 
videlného, jako nakrčená. 

fanfár, kdo se snadno a pro nic za nic 
hněvá, zlobí atd. Ty si hned fanfár. 

fanfárovat, zlobiti se, zvi. nemluviti ze 
zlosti. Zase fanfáruješ? 

fanfrnocli, onom., bukal, džbán ovázaný 
napjatou kozí, do m'ž jsou zadělány ,,vla- 
šiny". Tře-li se po vlašinách, jakoby dojil, 
vydává džbán jednotvárnou dunivou mu- 
ziku. S f. chodí děti v období Nového roku 
a „přiznávají" šíjím k novoročním koledám. 

fantit se za kým, o vdavek chtivých, jež 
vši mocí chtějí dostat toho, koho si ,,za- 
ninou", až ztrácejí hlavu. Cák \'oiidraš si 



ji veme, dívčí s prázdnem? Darmo se za 
nim fantí. 

faziilc, též fiziile a fiza. Fasol velký; malý 
(bob) sluje na Ch. pona. Vo faztde já huž 
nehraju, já si je nasázím do zahrádky. Té 
pěkná fizule, celá bílá. 

fěrtacli, fěrtouch; zástěra ženská barevná 
hedvábná nebo prostá plátěná; f. bílý ty- 
lový (chodský smuteční) nazýván prgn. 
zástěra. Starší krojová zástěra bývala modra 
plátěná, s okrajovým bílým vyšíváním do- 
mácích vzorků. 

fiťiimpáťiim i fíťiimpář, prak dětský 
záležející z bičíku a šípu. Šíp je na konec 
sploštělý a kosočtvercovou lopatkou ukon- 
čený; asi v třetině přední je zářez, do něhož 
se zadrhuje uzlík biče a napětím biče se pak 
„jioušti". 

fídlat. I. krájeti, řezati tupým nožem nebo 
slabou pilkou silnou věc. Budeš to fídlat 



•2(5 



fidlat. 



ha. 



hodinu a nedokážeš nic! (Pilka slabá na du- 
bovou větev.) 2. O chatrné muzice. Tak 
to tám fídlají, fídlají — mňe by nerozkurá- 
žili. 

lidly — fidl.v, dom. citosl. doprovázející 
hru na housle. V žert. říkadle dětském: 
Fidly — fidly, na tý naší židli, tak hrajou 
my houslíčkj'. Srv. zin — zin. 

(ik! 1. citosl. provázející drasticky seknutí, 
říznutí atp. Vzela nožíky a fík, fík — a já 
mužů íčko plátno zahodit (t. stříhala špatně, 
nerozměřívší). 2. v doplňku. Šesták diške- 
rccí — té fík! (iron. zde snad pův. si), fík). 

fíkanyj člověk, prohnaný. Té fíkanyj 
chlap — cikán hadr! Srv. předcházející. 

fiknout, obyč. jen ve výr. tos to fík (iron. 
= to jsi tomu dal). Slož. ufíknout ještě ve 
význ. pův. = utíti atp. Dnes mí to ufík a 
jiěkně bez přívažku. 

ťitrlaé, 1. pták onom. dle hlasu pojmeno- 
vaný, masojídek. 2. přen. větroplach, zvi. 
lido mnoho mluví a běhá, ale málo dělá. 

fiza. velký fazol; menší je pona. Nasaď; 
fiza platí dvě pony! 

ťliik, velký kus, zvi. ve výr. flák pole, 
flák cesty atp. Té flák pšencí a takuvá jeko 
voheň, ta bure sypat. Ze Smolová k městu, 
chlape, té eště flák cesty. 

flákat nač, kašlati nač, nedbáti, pohrdati. 
Bureš tu čekat a mrznout? Flákj'j na něho, 
jak von se neztratí! (t. muž pijan). 

tlákiioiit, uhoditi tuze. Vítr vzel vokenci 
a flák s ni, až se šecko votříslo. Bouček se 
votoĎíl (t. padaje) a flák mňe do řibeta — 
eště cličestí, že nebyl sílnyj. 

flániička, jupka „od těla" z lehčí látky, 
jižjnosívaji děvčata do práce, zánovní též 
k půvěiku (ale jen děvčata chalupnická a 
kde nemají staršího kroje chod. Chodov.). 

flanda, sukně lehká, laciná. Míla na sobě 
je lnu flandu. karapak nemá mrznout! 
(—byla ši)atnč obděna.) 

flašky, jméno lirušck, dle tvaru, veliké. 

rlaiita, nikdy fléta. Já vo itřině nejrači 
slyším, dy začne do tich koled flauta. 



flink, citosl. doprovázející ránu; slabší 
význ. než báo. Špaček z klecí a flink do 
vokna! 

flinknnut, uhoditi něčím lehčím. Tak tě 
flínknu! (matka na kluka neposluchu s na- 
přaženou prázdnou rukou, ale neuhodila.) 

flor, přesmyknutím hlásek též frol: stuha 
černá harasová, as 3 prsty široká, na kon- 
cích vyšívaná žlutě. Nosívali jej muži 
i „chlapci" na krku v klíčky zavázaný, než 
nastaly hedvábné šátky černé. (Chodov do 
polovice min. století.) 

folky, volnost přílišná, zvůle. Ty dáváš 
dítěti (zde už kluk školák) velký folky. 

Foiikalka, jm. chalupy v Chodově. Pepík 
z Foukalky. Potom též Hana Foukalkuc. 
PÍ. jm. luk u Klenci. Foukalky. 

foukat si, liýtí hrdým. Posadil se do věci 
s prázdnem a íčko by si foukal. (Zeť ne- 
vděčný.) 

foiiňa, nadávka, člověk pyšný a nevlídný. 
Myslí, že je pán a je fouňa. 

founit, 2. nadýmati se. Šlaku, Bartice, 
ta íčko founí, dy je muž přednostou. 

frcsna, dom., ženská, „která se má ráda", 
t. j. doljře jí a pije a na zadní kola nepama- 
tuje. Dyk prožrala chalupu, frcsna! 

frkanda, dětská hračka bud z brku roz- 
čísnutého nebo z obilného stvolu nebo i kůry 
vrbové a březové, v míze robená, na níž se 
dá vylouditi zvuk slabě troubivv. 

frol viz flor. 

fiiťit, fuřil atd. Fučíl jako dy de kanec 
z bukvic. Havel větrem fučívá, Voršulka 
nic nezářivá (o počasí při sv. Havle). 

fiik, 1. díra po vj^padlém suku v prkně (?); 
2. díra v rozeschlém nářadí í na stavení 
mezi jednotlivými prkny. Ty fuky se muší 
aspoň zacpat (na zimu ve dveřích). 

fuky dělat, foukati si, spurně si vésti. 
Panečku, ten jí dělá fuky (ženich dobračce 
nevěstě). 

fundie, jen v žert. hádance svatební: 
devět sahú fundie (= vozící provaz). 

fušpanky, název jablek. 



H. 



Ii — hiátové, oblíbené hojně v chod., 
nyní mizí odporem mladších. Bývalo kla- 
<leno zvláště před u, a. řídě. i před jinými 
samohláskami a to na počátku i uvnitř 
slova; na př. hucho, hulíce, houl, Hadam, 
harvcnt; nehučí se, nahučit; Heva. Ale 
vždy jen uhel, uhodit. V ])řítonmé době 
jeví se taková nepravidelnost, že nelze už 
věci dobře \^šetřiti. Nejvíce slýchati h ve 
výrazech ustálených, ve slovech dědě- 
ných (jména a příjmení), na př. vzít za 
buši: Hanče, Hankouc; u Halbustínů. Ne- 
vědomky vyslovují i nejmladší, kteří se 
ijrání této dial. zvláštnosti, na př. houvin, 
hudit, buzený maso a j. pod. Kde bylo lze, 



jest tato vlastnost podřečí na svých místech 
v slovníku určitěji udávána. 

Iia, a. h už zř. jasné, zvi. v ustálenýcii 
výr., na j)ř. v písních na počátku věty nebo 
sloky. Ha, já mám holku ve Vostračíně, 
Ha ty! Ty bys bi>l chytryj. Často: Ha ty ty! 
Nikdy neaspiruje se a ve význ. citosl. na př. 
1. význ. údivu: .4: Včera pryj stouplo zelí 
vo celou zlatku. (t. kopa.) B: A! (ostře vy- 
raženo = snad ne, není možná!). 2. význ. 
odporu: A: Dyj mi kousek! B: A! Já sem .sám 
dostál. ( = nechci. Toto a má tón vyšší a 
jest poněkud prodlouženo), '.i. vyzn. =aha. 
A, dety se vyhájaly? (mluví stařena chůva 
měkce na dítě jedno. Toto a vyslovováno 



lux. 



hantlat. 



27 



dlouze a zpívavě.). A, to já nemám řeet! (hrozí 
děvčátko klučinovi, jenž dopaden rážeje ne- 
zrak' sivoce.) 

Iiiil)aili.j, mnoho, dost a dost. Je vás tu 
liabadij a nie nedokážete! Teta tě dá hrušek 
habailij. jen máš řect! 

Iiiiliiil, neklouda. nešika. 

Iialiíiii. 1 . vodní kolo na velikém spádu (na 
Chodsku nejvýše 4 sáhy). 2. o velikém člo- 
věku i zvíietí. Té habán! (o velikém, těžkém 
kohoutovi). 

Iiáliiit. tápati, nemotorně kráčeti. De pa 
táni hábáš; deš mi zez trávy! Takuvý bláto 
ha já tám háljala, "div sem tám dřeváky ne- 
nechala. 

Iiál)íř, šat obnošený, zvi. sukně. Hde pa 
si vzela ten hábit: dyjť tě žid sebere do rance! 

tlailain, h úplně jasné. Též v zdrbň. Ha- 
<lúini'k. Obojí také jm. rodová. Hadarae, 
Hadámku (-Mrákov). Ve jm. rodovém zdrbň. 
též Hadamík (Chodov). 

Iladc«-, v Hadcích, jm. polností u Poc. 

Iladlásek, u Hadlásků i Hadlasů, jm. 
rodové ( Klenci). 

Iiail(ivy.i řctizťk. vzorek domácího vyšívání. 

Iiacli! ml. d. Slovo místo celé věty o ohni 
a horkém jídle. Na př. Koukvj, hach (uka- 
zuje se dítěti na oheň v peci). Hach. ne- 
papij etě (= polévka je ještě horká). 

Iiacliliřka, hustý liřeben hřebový na 
..hachlování" a „počísání" lnu. Vobilí je 
jako hachlička ( = husté). V tomto por. též 
liachle: Té žito jako hachle (obojí o osení, 
než ..žene do břetýnek"). 

Iiarlilovat, bud prgn. nebo s piediu. len: 
česati len (jiojirvé) na hachličce, hned po 
klapání a děliti tak na „len" a koudel. Len 
.se potom znova „počísá" na čistý len a pa- 
ěísky. 

hajat, ml. d.. ležeti. Vidíš, jak tám Man- 
Icvílla liájá (v rakvi leží). V dom. hajá, 
hajat atd. 

Iiajřnoiit, ml. d.. lehnouti. Di si ičko hajč- 
nout, malvj, di; haž ráno staneš, líureš zase 
věcí! 

Iiajdy! výraz citosl. význ. asi = jdi, kliď 
se! Někdy se přidává ještě slovo šuraenty. 
Hajdy šumenty, kam slepice sedávají ( = kde 
stává posada, t. ke dveřím). 

hájeiika, hruška; je hrubá, nízká, pěkně 
kulatá. 

Iiújiiikat. zdrobň. si. hajat, ml. d. Nu, 
Manky, hájínkat! ( = už je na tebe čas). 

hajka, doni. hájidlo: \išek .slaměný na 
holi. jímž se ..zahajuje" (zapovídá užívati) 
pole, mez, cesta atd. Kampa tám přes louku 
— nevidíš hajku? (Zdvořilý:) E, co hajku, 
hajka nekřičí. 

Iiajnioii, bytost báječná, hýkal. Křičívá 
prý na lidi v lese: „hej, hej!" 

Májo. ml. d., lože. Poj, máma tě dá hájo! 
(Bez předložky; to v ml. d. často.) 

hák, 2. místo v páteři, asi pod křížem. 
Cítím to nejvíc zrovna v tom háku. 

haklík, (si. stč.), háček u šatů ženských. 
Utrh se mi haklík. 



hakrainka i akramka, stužka vlnitého 
tvaru, rozličně barvená, jíž zdobívají šed- 
ličky okraje puvědkového šatu. 

halaliahi něco dělati, povrchně, nedbale. 
To sou íčko truhláři; jen tak halabala to 
sklepají a díry zamažou klíhem. 

halapác! citosl. při padání něčeho těžšího. 
Já povídám: aj ta divče nestrhne ten hrnec, 
a to řect — hrnec halapác z lajcí delů! 

halapatrida dom., slovo žertovné, průjem. 
bvesky, kyselý mlíko, pivo: to bude hala- 
patrida. 

Ilalbiistin, Augustin. Též rodové jm. od 
toho: u Halbustínů. Halbustínouc Tonka. 
(h veskrze jasné.) 

Halbiistiic. u Halbustu (h úiilně jasné); 
jm. rodové (Mrákov). 

hale, ale h jasné zř., zvi. v ustálených výr. 
Hale di! (1. při vyprávění něčeho víře ne- 
podobného, tedy sm. = nenaváděj. 2. při 
žádosti odmítnuti: Hale di, ty bys bil 
chytryj!) 

Ilalrniif. u Halenu, jm. rodové. (Stráž.) 

Haliášotif, — Eliášovic. (h bezděky dě- 
dičně zachováno veskrze, jako ve jménech 
a stálých výrazech vůbec.) 

Ilalířek, Halírkouc atd.. jm. rodové. 
(Draž.) 

halmřř. almara (nikdy alměř, ale u mlad- 
ších už halmara i almara). Staří Chodové 
měli h. jen na jídlo; na šat byly truhly; obojí 
květované a malované. 

haluzna, příliš velká a neútulná světnice. 
Takvivon haluznu — dopa by to vytápěl, 
to aby zajel do kamen s vozem. 

haní! citosl. ml. d. = otevři ústa a vezmi 
do nich, sněz. Někdy též: udělij ham! 

Hániaríka, Amerika. Jeren čas, to byjvalo 
hecho s Hámarikoxi a pominoulo to zas. 
Sudýž dobře, doma nyjlip. 

haiubalka. přepažení krovu hořejší (nad 
vodrem). Na hambalkach máme eště drobet 
pro telátka (t. lepšího sena). 

hanibalck. trámec v hambalkach (příční). 

hanibous, 1. pryskyřník, dle jiných 2. 
vratič (byl.). 

háuiota, pleskal, žvástal. Hámoto s há- 
motou. přece nehámoť! 

hániotit. pleskati, klábositi, srv. hámota. 

Haua, Anna; zdrobň. Hanička, Hanče, 
Hančička. Svatá Hana, chladna zrána. Hana 
Hruškuc. Hanička Holubouc. Dnes chtili jít 
vod nás k sv. Haně; bubnoval ráno. (T. 
na pouť.) 

Hančiťák. u Hančičáků; jm. rodové 
(Postř.). 

Haničák, — Haniččín muž. Starýho Ha- 
ničáka, Benců, ste už asi neznali? (mluví se 
k „pánu".) 

Hanižka. .Anežka, (h veskrze jasné i u 
nejmi. ) ilichálek myslí na Hanižku Vovčákuc. 

Iiantlat, zneužívati, nehospodařiti čím. Ne- 
máme s časy (—pěknými) hantlat. jako se 
žádným darem Božím. Děti hantlaly s chle- 
bem: tám muselo snadlo přijít šccko vzkaz. 



28 



Hantonouc. — hcrtlín. 



Hantonouc, Antonovic, jm. rod. (Bezděky 
zachovává b jasné i nejmladší pokolení, 
které už se mu jinde úmyslné vyhyba.) 

hanýž i haniž. anýz. {li vždy jasné.) Ba- 
boři mají rádi hanýž v pečivu. 

hapat. padnouti, ml. d. Dyj pozor, ajt nc- 

'''iianec. ml. d.. chlapec. Té hapec nynanyj. 
nu. nu! (Dědeček mu tleská před ocima.) 
harant. Harant huž je víc než parchant; 
to huž prvj je parchantovo parchant. 

liaraska. „harasová". vlněna pentlice, 
jíž ovazuji děvčata kužel: takc se ji uziva 
v kroji ženském. , „ 

harf, jen ve vvr. na harou = na rané. 
v cestě. Nenechávij nádobí t.ak na harcu, 
ajt tě něhdo něco neveme. _, 

harcovat s něčím, překládati, hýbati ne=im 
hfmotnvm. h. - se = stěhovati se. Do pa by 
se zase" harcoval; sme rádi, ze sedíme. 

haresl, obyč. než arest i v řeči mladších. 
Náš chlapec si nes kousek na dreyaky, 
potkal ho štandár a íčko má jít na styra- 
dvacet hodin do harestu. (kousek = silnejSi 
kus „dřívka".) ^, , --i 

harnec, ml. ncdb., vedle hrnec. Sry. hrnc^ik. 
Lidičky, té harnec mlíka! A tc jedno do- 
jení? 



Uarvent, - advent, (li uplne jasne ) 

.Jednu máme Íčko po telátku, a druha — ta 

bure až tádle něhde v harvente. (lilapsi. 

harvent! (Zakřikují starší „rozkucky v 

přástkácli.) . , . 

Iiarvokál. advokát, (h ]asne.) Jen si dyj 

pokoj s harvokáty; zaplete tě do soudu, ze 

nebureš vědět, kerak z toho. ^ 

híisnoní. lús, liáslo atd., hasnouti. Huz 

mi hnedle hásno na krbu a ty nyjdes a nyj- 

de.i' (na muže. jenž se nevracel z města, ale 

mluví [nvjdeš!] k přítomnému). _ 

haípan. kůra obilná, jak odpadá pri mleti 
přes řešátko žejbrování: pod řesatko pacla 
drobnější „kozička". Až se vyrazí bila mouka, 
hašpan i kozička znova se nasýpají. 

hatit se, protiviti se, nclíbiti se: též ka- 
ziti se, nedařiti se. Já čekal, jak na tom 
ženatvj nel)uru ha to se mi to zhatilo (po- 
kazilo) Dělat dost a eště žádny] pokoj ve 
stavení, tuto se člověku brzo zhati (zpro- 

'"iíallavka. u Hatlavky, jm. jioli i luk 

u Ouiczda. , ,, T i • 

haní. ml. d., pes. zdr. haufidl. .len tam 

chojd, přídc hauf — vidíš ho, uz dc! 
llavi-lfť, na Havelcích, polnosti u Mra- 

"líavranic.-. sing. f. v Havranici, jm. po- 
lohy u 1'oeinovic. , v- •• ,i„ 
hářct 2 prgn. hráti o fazole házejíc do 
důlku. Házeli vo drobet, (t. o nepočítané 
fazole, kolik kterv do hrsti nabral.) .5. házet 
na několio při licitaci, zvláště pri drazbe 
nájmu rolí = přidražiti mu, když o vec stoji. 
Cijka má to pole takový léta, a vy ste se 
nostydíli na něho házet? 



hbřl. nádoba ze špalku „belivého" kmene, 
na nějž dno přibili nebo i zařezali. Schová- 
vali do nich len (čistý), semíčko a j. ^tarycli 
hbelů užíváno místo roubení k studánkám 
v lukách. Zdrb. hbclec (belec) a hbelik 
(belík). Viz to. , 

hbelec i Itelec. stará míra suta: Nasv. \ ita, 
dám tě hbclec žita (řík. dět.): obecná „míra . 
hbelik i belík, 1. pův. -^ hbelec. U Hbe- 
líku jm luk dle studánky, do niž zasazen 
hb " aby se voda nekalila od přistupovaní 
k ní: 2. másebiice (v témž význ. na Chodsku 
korhd). Lidi mi radili v\T)ařit hbclik „krc- 
melema" (abv se snáze „svrtilo"). _ 

hdehdo. oblíbeno velmi v řeči stsi. m. 
nov. všichni atd. To tě tary poví hdehdo. 
Pod. hdeco. Sebrala mi hdeco (vdaná 

dcera). . , , , , , ^t, 

hdřkerj j atd. oblíbeno jako hdehdo. Hde- 
kcrá balia mosazná, šecko se tám sleze a 
potom nedělají než spravujou lidi. (lo- 
mlouvají.) _ , 

hť-c-e-ť . . .. citosl., jimž husopas svo- 
lává hejno dohromady. Článkováni e-e-e 
děje se velmi rychle a husopas tleská va pn 
tom rukama. . , , 

hebadlo. též jebadlo, nástroj nuni na ple- 
tení provázků j)ro domácnost: podstatou 
jeho jsou 3-4 tyčinky, jež se uvádějí v pohyo 
kolečkem ozubeným s klikou. , , .. , 

hfdbávná dírka, prúdušnice. Hlete, hlet?! 
Drobka mi přišla do hedbávný dírky a ta mi 
tám lachtá! Obyčejně vyslov, herbávnyj atd. 
hccho. h jasné: 1. echo, 2. pověst, hlas. 
To l)T.lo ňákv hecho, jakou nepřivede Kuba 
nevěstu — "a tu máš, naposled bure este 

dluh v platit! , • t 

hej. 2. význ. přísl. Co pa tobě je hej, tv 
má.š (Ivě děti, jedno pomůže druhýmu. (Smysl: 
z přínosu jecbioho ojtatři se věno pro ch-uhe.) 
Obvč. znívá cj Jiroti výslovnosti chodské, 
ale" někdy též po chodsku liyj. Hyj, kam 
pak s toii sekyrou? (t. jdeš.) 

hejř. hcř: už. i v pl. hejčte. .ledno ze slov. 
kde -ej zní jak psáno, ne podle obyč. choti 
vvsl. (ij). Hcjč. já puru s dedkem líbat 
Pámbúčka (-=^ navštívit hrob bozi). Hejcte, 
máma mi přinese z Brodu jientrek. 

hele vedle hirř. cito.sl. z puv. hle. Hele, 
té tcvernv kotč. Vedle obojího bývá i hlete 
často zdvojené: Hlete, hlete, iíakyj kaael 
me v/el a nechce mi to přejit. _ 

henioval, žádati s nucením, obtezova,ti 
Hemovala pořád, až sem tám divci dal 
(provdal) a byla chyba! Ty se mi něco na- 
hemuješ! (maika na dceru, jež prosí o novy 

kus „parády"). , , . , -ji 

hrpi ml d„ neskl., koza, zdrbn. hepidln 
a hem.dla. Bába pase hcpi; poj purem tam 
teký Vidíš hepi.dlu? Tak se i volá na kozu. 

herblibnvi i hedbávnyj. hedvábný. Za- 
pinadlo sme Imž mívávaly dycky lierbabny. 

hiTbáví i herbábí. hedvábí. Íčko je ňáký 
herbáví? Já říkám: té jako z kopřiv. 

herdíii, obyč. hctlín. viz to. 



licrumpácum. — hlonioznyj- 



29 



ll('i'liili|iiU'lilll. 1. ťitosl. u ]),ldu nebo ry- 
i-lilém pohybu. Clilapsí hefumpápum za nim 
(honí přespohiího ženicliii). 2. pnsl. ůlirnem, 
všolio všudy. Ajt mají herumpácuin dva 
kousky, že sou jji-ece pole, tn druhý je 
škrobot. 

Iielliii. též hertlín (Tlmě.), di'uh jablka, 
veliké, 7. póla ěervené, z póla červeně žíhané, 
velmi trvalé, plodiié i chutné. Stromy veliké. 
\' Chodové zaplaceno kdys 00 zl. za úrodu 
jediného stromu. Není nad hetlín; my .sme 
je mívávali doma, to vod nich vonílo celý 
] ni nebí. 

Ileva. nov. Eva. Podnes žebronící dítě: 
,.,Já chci chleba!" odbývají žertovně i mladí: 
..Sedí na ňom Heva." 

hezky, hodně. Hu nás hezky pršílo. 
Teta mi dala hezky lirušek. Též v neprízn. 
sm.: Vobilí nám hezky stouchlo — nejvíc 
spodní brstva. 

hezkyj. hodný, hodně velký. Táta dy 
huraříl? Xo, to huž je hezkyjch pár let. Já 
huž byl tenki'at hezkyj vyjrostek. Té hezkyj 
kousek másla, vod jedny (t. krávy). 

Iií! též liíja! ml. d., eitosl. = jeď. 

Iiimelí, jmelí. Z hímelí sme seškrabali 
kuru a vzeli k tomu listí a stloukli sme to 
dohromady a vyjíralí a byl lep, jakyj pak! 

Iiiiiiolťs! cit-osl. nelibost prozrazující. Hi- 
moles, té chůze v tý tmě a v tom blátě! 
A himoles: já že sem tuto povídala? 

Iiin, tuhle; o místě mezi tn a tam. Nechojd 
mi sem, ajt té nevopařím; dyjt můžeš byjt 
s Bětou hin, u štola. 

Iiínaha, neskl., ml. d.. o ržání koní, potom 
místo kuňka a též o jízdě na koní. Poj 
híňaha! {= vezmu tě „na koně"). Hrajíce 
si na koně dětí řehtají: híňaha. též híňahaha! 

Iiíiiaj! cito-1. vň-az místo slabého zaklení. 
Též bývá spojeno: lúnaj Hanka! Hínaj, 
Hanka, to si dáme. Žertovně dodávají 
i větu: Hínaj, Hanka, plná ves vojáků! 

hinři, .iinší zř.; ale obyě. též jinyj; někdy 
slýchati li, jindy nikoli. Té hiněí služba, 
při koních služba. Já mám inčí pony, pěkný 
strakatý. 

Iiindlr, též hinle, o něčem, co jest mezi 
tuhle a tamhle. Hindle Hanížka to teký 
dobře ví, vet Hanížko? „Keryjpa ste há- 
zeli?" ,„,Hinleten!"" (když kluci roztloukh 
okno). 

Iiinten, onen. Víz s. v. hin a hindl >. Hinta 
je eště teký vaše? 

liira stší. vedle Jíra. Híro, dí přece na ty 
roráty! 

hist, zř., častěji jíst, jísti. Mužský, pote 
hist. Slyšíte? máme jít jíst. 

hitalia, ml. d. neskl., vůz; též volání do 
jízdy pří liraní dětském na jízdu. 

Iiitaliat, ml. d., voziti (se). Poj hitahat = 
jiojd se voziti. 

Iiitrniťť, též itrnice, (ml.), jaternice; často 
už. zdrbň. itrnička bez rozdílu význ. Burete 
dělat itrničky? Té hitrnioe — za pět! Té 
ji kus! 



h(va, jíva. (Jen tak stší. i nov.) Híva na 
palivo — té sláma! 

Iiiviny, pl. t., ratolesti jívové. Nesu drobi't 
hívin kozám. 

Iilář, lhář, ml. nedli. Hláři hlavyj, dyjt 
ty si mi ani neviděl. 

hlas, 2. pověst, řeč. Takuvá věc (celé 
hospodářství, „dvůr") se muší dát napřed 
do hlasu, aby lidí věděli, že chceš prodat! 

Iilasiťka, lasička. Hlasíčka, ta zadáví za- 
jíce a zadáví ptáka; na svý vočí sem viděl, 
jak hudolala straku. 

hiát, lháti, ml. nedb. Hiát .sem nihdá ne- 
hlal a Íčko k starosti tepříva neburu ! 

Iilava, gen. pl. hlav. Letos zjera byly 
u nás cesty — to místy zapadaly kola do 
hlav. 2. starost, vrtochy, ve vý-r. dělat hlavu. 
Mi to dělá hlavu! (chudá dcera má se vdáti 
za bohatého). 3. prgn.. moudrá hlava. Stryj- 
ček té hlava; von dokáže co měno má jako 
každyj řemesník. (t. nářadí pro domácnost.) 
4. v něžném oslovení: Děrečku, děrečkUj^raá 
hlavo^dybyste vy věděli, čeho sem se dočkala. 
Tez zdrbň. hlavičko. Obojí slýchati i na 
hrobech. .5. počítat z hlavy =z paměti. íčko 
školáci nedokážou nic spočítat z hl.avy. 0. 
Ze svý hlavy = sám od sebe. Já povídal hned: 
ta to nemá ze svý hlavy. 

Iilavatka, sekera tesařská velké ploché 
hlavy. 

lilavatice, jm. hrom., sazeníce zelné. Skoda 
tý hlavatíci do toho sucha; ta se vám přímne 
málokerá. Vy sázíte, nám tepříva hla\-atíce 
leze ze stolíček (t. j. z děložných lístků). 

Iilavniřka, vedle horká, hlavní nemoc = 
tyfus. Na Kubíci pryj mají zase hlavníčku. 

hlavové, pl. t., předáci, vynikající lidé. 
Takuví hlavové míli by nás hučit, a voní 
tak se zahazujou (o šlechtici nemravně ži- 
jícím)! 

hlřř, sesílené hle (rozd. od heř, chod. 
Iicjč). Hleč, tu něhdo rozsyjíal vobilí. Hleč 
von! = rovno asi významem: Ty, ty! (při 
domluvě). Divče, deš mi vod tich trok! 
Hleč vona! 

hleřhleř, hlehle. Hlečhleč, ty byn byla 
chytrá ! 

hicdit. hlťilil atd., hleděti jen ve význ. 
dbáti. Hlejd, abys byl jednou u konce. 
Stryjčku. ajt sou ty šaty v nedělí! Nu, já 
buru hledít. Sb. verb. zní hlezení, viz si. 

hlezení, subst. verb. oblíbené. Von mil 
vod nevěsty velký hlezení (t. j. hleděla si 
ho). Panečku, teký mi dala přes zimu hle- 
zení (rozmarína). 

hlínovatka, pl. t., dul na hlínu. .Jedeme 
si pro ňákyj vozík (t. hlíny) do hlínovatek. 

illimivna, na Hlinovně, jm. polností 
u Oujczda. 

hlíza se podebírá nebo .se musí proseknout. 
Srv. žleza. 

hlomoz, lomoz. Té vod rána hlomozu 
(při stěhování). 

hlomozny], zavalitý, silný. Von byl takle 
hlomoznyj ! 



30 



haiphyi. 



houlia. 



hliirh.vj. 2. prázdný, jalový. Letos je moc 
kla.sii takuvyjch hluch^fjch. 3. hluchá kopřiva, 
hluchavka (byl.). 4. hluchá škála, t. j. dro- 
bivá. zvětralá. 

Iilybokyj. hluboký. Je ten rymik hly- 
bokyj'; A, u čapu je hodná hlj^bka. 

Illyjb, komp. k hlyboko. Hu chaloup je 
(v rymíku) hl\'jb, hu čapu nyjhlyjbijš. 

hlv.ilii.jš. ml. nedb.. vodic hlyjb. ^ 

hlyjltka. hloubka. Víz hlybokyj. Též jm. 
rodovč: Hlvjbka, u Hlj^bku (Kyč.). 

Iiňáp! citosl. s přidechcm opovržení o kro- 
cích neopatrných nebo neohrabaných. Xe- 
kouká a hňáp. hňáp vleze nii do záhonu. 
2. subi5t. noha. Hned bych tě ty hňápy hu- 
sekal. 

hnát si svou, silnější, než vésti si svou. 
Ty jen si ženeš svou! Povídám tě: já nyjdu 
někam, di si sám! Též: Hnala si to celou 
cestu . 

hnedlířko, zdrbá. oblíbeno k pnsl. hnedle. 
Melč, máma je tu hnedlíčko (na plačíeí dítě: 
je tu = přijde). 

hnida, 2. člověk dotěrný. Té hnida, toho 
si jednou naniladiš a zbyjt se ho těžko 
zbydel, . 

Iinipat, žertovně: spáti. Ty bys nejraěi 
hnípal, vět! 

Iinit. nit. stší. Byjvala skaná hnit, dj'ž se 
přídla doma, byjvala jako drát. 

Iinizďátko, 2. závitek vlasu na hlavě dívky 
chodské, dokud se nosily ..plínky". Viz to. 
Nyní čampule, drdol. 

hnízdě, gen. hnízděti atd. vedle obyč. 
ski. t\-r. Stará je v hnízděti, ajt jí nesplašíš! 

hnizdo. 2. místo na ,, kolečkách", v němž 
.sedí ..řídel" pluhu. 

hnizkyj. atd.. nízký (h vesměs). Té 
luiTzká U)jce. Pust ten trám eště hnížl 

hniž, komp. od hnízko. Pust je hniž! (t. 
dvěre pří stavbě = zapusť je níže.) 

Iinojnief. hnojuvka. Té pořád .starostí, aV)y 
nilulcš netekla hnojnice: hnojnice není ne- 
zdravá, Imojnice sečku nezdravotu vy- 
kousá. 

hnout, hnonl atd. Dybys ty se hnoula 
(= Imí se, ustup)! Já mu říkala, di, pros 
tatíka, přes hubu tř nedá: ale von ne a ne- 
hnoul se! 

linuj. hnůj. Hondza nuij vozí hnůj. (Pis.) 

holilovařky. iřísky odpadající od hoblíku. 
Děti se mi tu válí na lioblovačkach. 

Iiodit se, 2.: prkno se hodilo t. j. náhle 
zkřivilo, zboriilo. ."!. h. si nač, vyměňovati. 
Hodili si na klobuky. Hodme si, ale šu- 
stěni (\'yměňine bez náhrady). 

Ilodnu, o čase: už je hodno, je čas. Ne- 
clicete-li přijít slíkat (t. kněze, přijít po 
mši sv.), už je hodno! 

hody, 2. prgn. hody ženské při úvodu. 
Bývaly velmi hlučné, zvány na ně všecky 
známé ženy ze vsi a první jely do kostela 
éestinedčlky. Srv. polívka a čuniiny. 

hohoj! citjsl. = snad ne! A není možná! 
at]). .4: Naše Hanče přinesla jich ráno břtw 



míčko! B: Hohoj! Dyjt říkají, že nerostou 
(houby). 

hoj, tak chlácholí se dobytče. Hoj, malá, 
hoj. V>-slovuje se zvolna. Někdy opakují: 
hoj -hoj -hoj! 

hojit, léčiti rány. Klenckyj (lékař) tu hojí 
starýlio Nácu: sek se do talířku. Po psu se 
nerado hojí. Též slož. Míla celyj řibct vore- 
vřenyj a Pastyjřka jí vyhojila bez doktoru, 
divče běhá zas. Přen. Já se nechci Ixijit 
z cizího! (t. nahrazovati svou škodu.) 

hold. toulání. Matij je zas něhde ňa holdu 
(= toulá se). 

holdovat, potulovati se. zvi. povalovati 
se po hyjtách v nečas. Já tě dám: holdovat 
celyj den ! 

holopíštř. nadávka; srv. stě. holoplíště. 
Ty holo])íštč, ty nevíš, co sem tě poručil 
včera? (otec rozhněvaný na dceru, pozdě se 
vrátivší od muziky). 

holou rukou vzít žábu — tli mí někam 
a ajt mi na nic nesáhneš! 

holt. 1. ale: To holt byjt nemůže. 2. asi, 
bezpochyby: To von holt to věděl napřed- 
3. kéž: Já holt to mil vodět ( = kéž jsem to 
věděl). 4. však: Já holt nevím. 

homolka, syreček jen tvaru homole, doma 
z tvarohu dělaný a sušený. 

Ilon. Kovný Ilony. jm. polnosti u Kyč. 

Honila dom.. Honza chod. Honda Livkojc. 
Honda Ivrálojc nebyl kančkái'cm. Později 
setřeno h, snad z odporu proti oblíbenému 
chodskému h aspirujícímu: Ondá Vodař. 
Rozdílu šetřeno v městě n na vesnici tak 
tvrdošíjně, že městským jiřezděno Hondáku 
a Ondákíi. 

honička, hrát si na honičku = honili .se. 

Iionyjccl se. o páření menších ssavcCi, 
zvi. psu. 

Iionyj. hodný, ml. d. Ták, ták — té honyj 
hapcc — náš Matýsek, té Juipec nynanyj. 

hopa! ml. d., citosl., = chci vyskočiti, vy- 
skočím, též chci být vzat do náručí. Někdy 
sesileiKJ liopapa! 

hupasa. obyč. zdvojeno hopasa-hopasa. 
ml. d.. citosl., jímž děti provázejí vyska- 
kování, zvi. hrají-li na koně. 

Ilořákot. poloha polností u Oujezda. 

hoiil. Iioťíl atd. Na včeryjšek něhde hoi-ílo. 

horfiúk. sýkora koňadra. T.)raíšek chytá 
do poklopse horňáky. 

hospodář. 2. domácí pán. Náš hosj)odái- 
tcký |)udc (mluví |)odruh). 

liot i haf! pokřik lui tahoun3'=v právo! 

houlia, stši., huba. Pro houbu na houbu. 
Houbě začni hovit a hnedle uebure do ní, 
co mít muší. 

houliytě. (h vždy jasné) úbytě. Já povídám 
a Miluvtr mi eo checti', to dítě schází na 
houbyt.'. 

houčinek. li jasné. Po houčinku zlá rada. 
Dybys ty tu medrcínu vzcl. von by byl 
přece houčinek. 

Iiouha. ml. d., kráva. Nešvíkyj IhiuIiu. 
ajt tě neburcne! 



houhxdla. — 1 raclicivec. 



31 



hoiiln.dla. ml. cL, kravička. Houhullc dim 
mamu, pcij. jnirem ti'ký. 

Iioiikliiil. boty na h. viz trot. (li zcela 
jasné.) 

Iioilkroll. (li jasné stší). Sla Pvokopka pro 
Prokopa: Prokope, poj jist lioukrop. Dětské 
říkadlo. 

Iioiikropec, jen ve výraze: Sedí jako hou- 
křopec = tise, skromně. Též sedí jako pína. 

Iioiil. Iioiilc, úl. Bez li velmi zř. jen u ml. 
a skloň, dle dub. Dostáli sme jeven houl vod 
pana huéitela. Pro velkj-j vítr nemůžou do 
Iioule. Máme dva boule. 

Iioiil s význ. adj., dutý. Koukněme, ta- 
kuvyj pařez, vně zdravyj a von je celyj houl! 

iKMiiiKiru, škoda, poluoma. Muší mít spora 
hounioru (přísl.). Význam: přílišné .spoření 
přivodivá samo škodu. 

hoiiiiiysrl. úmysl: li jasné, též e. Pomodlí 
se na dobryj houmysel. Vzel zaječí hoii- 
mysel (žert. —utekl). 

Iioiiliad, (h jasné). 1. h. sněhu, o vehkém 
náhlém napadnutí sněhu. 2. nedát houpadu, 
neulevili, neustati: Íčko huž mu nedáme 
houpadu, až burom hotovi (dobývanému 
pařezu ) . 

Iioupolky, jen ve vxTaze vzít se v lioii- 
polky, též v křížky. Vzelí se v hou polky, 
keryj kerýho. 

hoiipor, 1. zvrhlá švestka. Letos sou ty 
švesky sarayj houpor. 2. tráva truskavec. 
Na přílohu máme hodně houporu, tám za- 
žeň! (t. doliytek na past\'Ti). 

Iioiiřad, úřad: bez li jen ml. Cák já mám 
hdy chodit po hoin'adech? 

Iioiirezky i liouřezky. střevíce ze starých 
bot (když se uiežou holenky). Vzel sem na 
nohy houiezky, myslil sem si: btu'e to lehký 
a čechmanský vobutí; vodříl sem si patu. 

hoiiroOky. korálky červené, zavěšované 
dítěti na ručku proti houroku. 

Iioiirořnik, (byl.), silenka nadmutá. dle 
jiných zvonek nejmenší. 

íiourok. uhranutí. Šli pro Mandáka, von 
mu zaříká hoiu'ok. 

Iiuusát, gen. plur. Naše míla vosumnáct 
vajíc a vosumnáct bxlo housat: to neslyšet 
tak hned. 

houško. 2. ucho u obuví. Té vobouvání: 
bota malá a eště vo jednom houšku! 
Ilouslovo, Úsílov. Jirka z Houslová. 

lioHst, gen. pl. ve výrazech z jelio vlast- 
ilicli lioust a do lioiist; jiných pádu jsem 
neslj'šel, nýbrž vžly jen huba, huby atd.: 
hustá do kamen gen. pl. do hiist. 

Houstenicť, f. sing., jm. poli u Tlmč. Na 
Houstenici. 

houšti í houština (pl. houštiny = hluboké 
houští). Byjvávaly v Čerchově houštiny — 
tám se nedostála lidská noha. 

houtcrek, houterka vedle houteryj; v obo- 
jím h jasné. Vod houterka za tyjden. 

houteryj, úterý. Srv. houterek. Někde 
v houteryj přidu zas. MÍU voradby v maso- 
pustní houteryj. 



Iinutor, li obyě, ze. jasné, zářez pro dno 
na deskách v sudě a nádobách dřevěných; 
též dna v slaníku a ve hbelu zapouštěla se 
do houtorú. 

Iiniilarnik, nástroj, kterým se zařezává 
houtor. Xov. i outorník. 

hoiilrát, gen. pl. Enom dí k harvokátu: 
harvokát tě nadělá houtrát, nebure celá 
cesta za to stát! 

hoiitrata. 2. (h jasné), hýřil. Tak je potom: 
staryj držíl kroš. hdo pa ho hdy viděl v ho- 
spodě! Ha mladyj eště chlapec a takuvyj 
houtratal 

houvar, louka „na kopečku", suchá, s vý- 
bornou pící, ale ne tuze tra\aiatá, často 
z pole, jež bylo mokré, udělaná. Zdrbň. hou- 
várek. Nechčasnyj houvárek, co sem na 
ňom sík. (Pis.) Jm. polohy: V Houvařích 
(Chodov). Na Houvareeh (Mrákov). Nad 
Houv:u'y (Kyčov a j.). Veskrze h jasné. 

hoiiviizek, podvazek; bez li zř. i ml. zlatý 
houvazky. (Pis.). 

Iioiivťzi, obyč. než hovězí. Cák je platný: 
drobet houvězí polívky by mil sníst (ne- 
mocný)! 

hoiiviu. úvin: páka, jíž se řetězem náklad 
svazuje a~upíná. Na takovyj vúz kládí (sic!) 
a s takuvvho vrchu, to aby byly houviny 
dva! 

IlouviUMit. ustoupiti s potahem do zadu. 
Houvni drobet, a my vemeni za kolo! {při 
pomáhání povozu na zlé lesní cestě). Srv. 
húva. 

hoiivraf, souvrať. Nech si houvraf, ajt 
můžeš do pole po svým! (t. zajížděti). 

hoiizkyj. li úplně jasné. KaHšek míly ne- 
kerý houzkyj, nekerý širší. Je mu cesta 
hoiizká. V Houzkj-jeii Dílcích, jm. polohy 
u Lhoty. 

Iiouž, i f. houžev, pl. Iiouže. Nařezalo se 
březovyjeh prutu nebo peručin a dy bilo 
pohdy, nadělalo se houží na celý líto. ilaso 
jako houž (t\Tdé). 

Iiuiižiti-k i hužitek vedle užitek (nov.). Ta 
kráva dá houžítek! Na rohy jí nekoukyj ! 
(tlasné li dosud oblíbeno v ml. starších.) 

Iiítvád. ovád, střeček. Hovadí dělají zle, 
přídě něco (t. bouřka): h jasné i v ml. nej- 
mi idších. 2. gen. pl. sb. hovado. Takuvyjeh 
pár hovad, v tich sou peníze. 

Iioviiivál, ehrobák; též brundivál a brun- 
dibál; ehrobák neznámo. 

Iiraliál. gen. pl. od hrabě. Byjvávalo v Tra- 
nově snáz za staryjch hrabat: |)řílí lidom a 
dbalí teký na kostel. 

Iiraboi nířek, menší nebozez na vrtání děr 
do hrábí. Srv. hrabovník. 

liraliiM nik. nebozez na \n-tání děr pro zuby 
díl hrábí. Potom vůbec nebozez té síly. 

hradba, plot. Slova tohoto neužíváno, leda 
v |)oi'ekadle ,,suehyj jako plot'" ( = kost a 
kůže). Chlapsí povalili v nocí hradbu u za- 
hrádky. 

hraťliovťc, dírkovaný hrnec na cezení roz- 
strouhaných bramboru, aby škrob s vodou 
vytekl. 



u 



32 



hrachovyj. — huchář. 



/ 



lirafliovyj (zvi. o lípě, tuřinu atp.) vy- 
sychající, ale jen málo ještě duté; úplně 
dutá, vyhnilá je „belivá"; viz toto. 2. též 
o kameni mlýnském, drobí-li se příliš. 

hraniční místo v pecí, kde hranice shořela. 
Na hraničním místě nejprudčeji pec peče. 
Srv. podtrhnutyj chleb. 

Hrb. jm. polohy v jjolích u Kyčova. Na 
Hrbu. U Oujezda: V Hrbu. 

hrceni doni., hrkolikem chod. Byl to liják: 
z koryta teklo hrcem. 

hrříl, lirříl atd., brčeti, prgn. prech. 
o krávč dojnicí. Tánta nám jen hrčíla mlíko 
(dojila tuze). Obyč. nepřech. Voda hrčí v cestě 
(l)o bouřce). 

Iiřít, hříl atd., hřáti, hřál atd. často bez h: 
malý kamínka, ha jakpa voní říly! Též slož. 
.Tá hodně nakřih na tom větru a potom sem 
se nemoh dlouho zahřít ani v poruškach. No, 
roříl si se? 

Iirkolík, jen v urč. přísl. Iirkolikeni. Krev 
mu tekla hrkolikem a íčko žádnyj tu ! 

hrnřen.í nádobí, mísa brnčená, t. j. pálená 
z obyčejné žluté hlíny s malou j)řimíšeninou 
,.másnika'". 

Iirnčík, bez význ. zdrbň. = hi-nec. Tánta 
liyla nepatrná Ivráva, ale jaký pak dávala 
hrnčíky mlíka! 

hrneřek. nikdy hrníček. Zatrápenyj chlapše, 
cáks to dělal, ty .si roztlouk hrneček. 

Iirnde! zaříkadlo, euf. m. hrome. Hrode, 
ty.s tomu dal! Hrode, vona de teky! 

liToniád, gen. pl. Probjityj krtek: té ňá- 
kyjcli hromad, to bun^ z pekla seč na~ty 
louce. ( = zlá, obtížná). 

hromádky, pl. prgn. 2. hromádky štěrku 
na silnici. Táta eštč drobet tluče hromádky; 
styjská se mu zahálet. 

hroniiee, hromnice. Na lu-omice pul kra- 
jíce, pul píce (píce účinek prognostiky ka- 
lendái'ni: chod. gen. picí). 

Iiromši! zaříkadlo j. hrode. Hromši, té 
kiešní! (význ. mírnější než hrome!) 

Iiru^kii, ovoce i strom; hrušeň neznámo. 
r'Stěrbuc hrušky (místo v poli). Sadil sera 
hruštičku, už hezky pouštěla a eště se dobře 
přímla. Uruhy hrušek viz ovoce. 

hrůza, výraz: strach a hrůza = nad míru 
mnoho. Tenkrát bylo šudýž ptactva — strach 
a hrůza! 

hryz a hryzec i ryzec. Má milá byla l)ys 
červená jako hryz. (Pis.) 

huliirár, buk „chycenyj", na němž už 
hubice roste. 

hiiliirc, houba rostoucí na .stromech, choroš. 
,, Vydělaná" teprv je ,, hubka". 7. této dě- 
lají čapky proti boleni hlavy. 

Iilibrus, li úplně jasné, ale také bez li 
i u stanších. Já to skovála jako starou věc 
po mámě a teký tuten hubrus, takuvyj 
staryj a je, vidíte, jako novyj! Zdrbň. hu- 
brousek i ubrousek (též bez h u stšich). 

Iiufirnirtny.i, umrněný (častěji bez h), 
zvláště o dětech rozmazlených, jež nezacho- 
vají dlouho čistoty. Jozef dyž bxl malyj. 



to bylo takuvý dítě ucicmaný a jakyj je 
z něho voják! 

Iiiieniirnt se, pokáleti šat chůzí v blátě, 
v rose atd. Já se pustila nablíž, přes louky, 
ale byla eště šecka rosa a to sem přišla hu- 
couraná. 

Iiiiř! pokřik na vepřový dobytek, odhání-li 
se. Spojuje se někdy hiiř — liúřka! 

hiifít, 2. plakati (posměšně): Ten hučíl 
sotva sem byla vně; nebylo plátno, musela 
sem zpátky. 

hiiřit. učiti: h oblíbeno u stšich. Na tuto 
já nyjsem hučenyj! Hučit se nechtil — tak 
cák se na něho peněžit (o špatném studentu). 
Hučeni by divči šlo! 

huřJtel i učitel (nov.). Byjval v Tranově 
neboštík hučitel Hýbr, ale to mívaly děti 
jinou hrůzu. 

hiivilelka. choť učitelova. Nebožka stará 
luuitelka jen koukala, aby bylo hochiě svareb 
a fun\isu. 

hiička. ml. d. 1. vepř; též pokřik při za- 
háněni prasat. 2. hra dětská. Pasák snaží se 
húčku (di'evo na prst) dostati do ..města" 
(velkého dolu); hoši mu brání holmi. Po- 
daři-li se to, je shon o místa (důlky, na nichž 
každý stoji) při „městě"; kdo nejméně 
obraten, pase potom. 

Iiúdř! volání na husy pří zahánění jich. 

hudělat i udělat (nov.) 2. o jienězich = 
zahospodařiti: letos hudělal necelý dje stě. 
.3. očarovati. Ta lu'áva má huděláno. Té 
dnes jako z hudělání: nerozdělám a neroz 
dělám! (t. oheii.) 4. dohodnouti se při kupo- 
vání (zvi. o ceny větši). My sme tenkrát 
nehudělali a potom ho to mrzilo, potom ji 
dal za pulpáta devadesát (krávu). 5. usta- 
noviti v závěti. Táta nám hudělal každýmu 
l)o stu a po dvacíti zlatyjch. (i. prokázati 
dobrodiní. Beroušková hudělala každýmu: 
co je pravda, je pravda. 

hudiťe, h viplnč jasné. Já potřobuju bu- 
diči, já chytím struha s (sic!) rukou! Na 
lliiilici. pole u Poc. 

Iiiidit atd., uditi (li vždy jasné). V naší 
chalupě doma (u rodičů), tára se hudívalo! 
(maso). Huzený je nyjlepší do zeli (tak dů- 
sledně a bezděky i nejmi.). 

hiidlovat, obtěžovati, trápili. Dyž nme lidi 
hudlovali. (Pí.seň sirotkova.) Té bolest, dyž 
vlastní děti člověka hudlujou- Tak mi přece 
uiOiudluj. A nccb mi, já tě teký nic nedělám. 

Iindolal i udolat, umořiti 1. h |)ředm. živ. 
Dybyeh nebyla ))řišla, snad by ji byl hu- 
dolal (pes husu). 2. s ))ředm. neživ. Nepřestál 
a nepi'estál. až šecko udolal (marnotratník). 

huhlat, přitlumeně mluviti. .Tá sem se pro- 
spal a i)ovidám: vem vás pes! Voni tam vně 
eště huhlají! (Seděli a hovořili dlouho za 
večera . ) 

hiirliii)', hrnec s uchem ))řidělanvm na- 
])řič |)ř('s ústi, obyč. veliký. To já věřím, ta- 
kuvyj hucháč masný kaši, to se to seče! 
(Nosívá se v něm jíst do polí a do luk: h 
jasné i nejmi) 



huflio. — huve/.t. 



33 



liiH-ho. ucho (li jasnó veskrze). Vzel ho za 
V liusi. 'Kn\ nicá za Jiušma! 

hiK-hvúlit sť. též uchvátit se a schválit se: 
iinax iti se clivatem. To já sem tak scliváceiiyj 
praei; stunat já nestuňu. Jak pa se nehii- 
chvátiš, běžit do města ha l>ěžít zez města — 
tloliře řect v jeihiom kuse. 

hiij! citiisl.: iia dobytče se volá. iiiá-H se 
uhnouti, 

lliijczdo. Oujezd. Zvi. důkaz síly a obliby 
si i-. rodu.Srv. [U-isv. přid. Bártovo divče. Pod. 
Korovo ( = Chodov): srv. i Kouto (=Kout). 
Tak a pod. hojně. 

Iiiik. zvuk zadnice u dud. Nákyj ne- 
zbeda zrovna před kostelem (když vyhrá- 
vali svatbě), strčil dudákovi kouli do zad- 
nici a dudák musel přestát hrát: nešel mu 
huk, nuíšel eelý thiily vodepit a kouli ze zad- 
nici vykle()at. 

Iiiilo/.il, 2. učiniti kratšim. ale bez ubráni 
(usti-ihnutí atd.). o šatě, stuhách, šlích atp. 
Jak muže taku\-á divče nést takuvyj kuš! 
Aspoň abys jí liyla huložila vopratal Tu 
sukničku byste jí míly drobet huložit, dyjf 
si na to člajie. 

hiimltu. honba. Bure velká humba. 

liiiiiieiu'0\iit. prgn. o krávě dojné: Naše 
huž mi huuienčuje ( = dává méně mléka), 
(•pak ..pjidává". 

Iiiimíni. hiimíl. uuičti atd. Humíš se modlit, 
nehumíš? (li veskrze jasné, často bezděky 
i u nejmi.). 

Iiiiminěn.v.j. tvrdohlavý, nepovolný. Že 
můžeš byjt tak luiminčnyjl (žena vyčítavě 
na muže. jenž ji nechce povoliti: nov. bez li.) 

Iiiiinna. stodoly. Pole za humny, té pro 
zlost dolirý I 

hiiiiiiiiiruii.vj. zašpiněný v tváři (o dětech). 
Lidi, té dítě huniouraný. tť-n náš Pavlík! 
(nov. bez li). 

Iiiinirdl.vj. mrtvý. .Teho mánui viděla lui- 
uudlýho. že je tak bledyj. 

liiiiiifít. Iniiiiřil. umříti. Táta humříl. 
Jirko? Humi-il. burc v senách rok. Hde pa 
Pánbu humříl'.' Xa dřevě kříže. (Prosto- 
národní katechisuius.) 

Iiiiiiiyjt, liiimyjlu atd. -2. Humyjla si ruce. 
(Přen.. pra\í se žertovné o hospodyni, které 
se povedl chléb nebo jiné pečivo.) 

limitovat, násilným užíváním kaziti. Já 
tě dám nádobí do rukv a ty mi je zlnmtuješ 
a jak! 

Iiiip! citosl. hop. Povídám. Bárto, stoka, 
hup! — A huž tám bi,l. (Podnapilý vedený 
druhem.) 

liii|iailiiiMil (h jasné i bez něho) 2. prgn. 
padnouti iln mdlob. Děrek pryj v kostele 
hupád? Hupád. Zacel se kláct. kláct i než 
sme ho vyvedli, hupád nám jako špalek. 

liii|ialovat. nov. upalovat, 2. utíkati, též 
jedn. pálit 2. Tu máš a pal íčko! Já výkřik 
I. a zajíc hupaloval vo šecko pryč! 

Iiiipást vedle upást, upásti, obstarati do- 
bytek na pastvě. Takuvyj spratek nehupase 
tuto jedno stádo, neřkuli dje! 
Hruíka: Diiiiektický slovník chodský. 



Iiiipal. hopati. ale zvi. prgn. o chůzi ve 
sněhu. Sněhu po kolena, to sme v ňom hupali. 

Iiiipšit se, zavaditi si o ,, bolaví". Pepka 
do mne strčila ha já se hui)šíla vo přičeší — 
já mohla vyjskat! Též upšit. 

Iiiiři/.iioiit, 2. Najednou mi to přestálo, 
jako dy huřizne. (1. bolení zubu.) 

hiirka cliiKlá. na chudou hůrku, název ne- 
děle Družebné. o níž se slavnostně zakončují 
piástky a příchozím předkládá se v každé 
domácnosti pálenec; viz to a rozprasky. 

Iiiirknniit. vedle uřknouti = uhranouti: 
.\sli tě huřkla panna (léko vadlo). 

Iiurtistli vobilí, příliš vzrostlé, bujné brzy 
po setbě, uhodí-li příznivé časy. T^etos sou 
ty žita hurostlý, bylo by dobře vovcema je 
spásat, aby potom nehnily. 

hus dle kost, ale při volání: lliisa stará, 
poj! Dat. pl. vedle husím chybnou analogii 
husom(též kravom). nov., 1. husích, i.husma. 

liúsa! volání na husy při krmeni. Obyč. 
skládáno: liúsa — husa — husa! Patrně 
vok. — nom., jak dokazuje i ustálené: husa 
stará, poj! 

husák, kujiec husí. Přídou za ňákyj tyjden 
husáci. ty dají víc (za husy než hokjTiě). 

hiisi,()la. zdrbň. od husa vedle husička. 
dno už. zvi. při volání: Husa. poj. husa. poj: 
poj. husLdla. poj! (Příp. kmenotv. je tu rl 
- dl. obyč. zvi. v ml. d.. původu něm.) 

hiisiiián. housar. Nám tu iiákyj cizí hus- 
man pořád vězil, až sme mu zavázalí po- 
břeslo pod křidla, potom číšíl a víc sme ho 
tu neviděli. 

hiisopař. Iiiisoparka. husopas, husopaska. 
Jeren liusapořovo hučí se ševcem, říkají 
mu šecko Rozpusta, ale té pra vyj rozpusta. 

hustá. 1. ústa. huba, jen ve výr. do houst 
a z jeho vlastních houst. 2. otvor do kamen. 
ve všech pádech, ale gen. pl. do hust. 

liuša. ml. d., zima; též zdbrň. huši.dla. 
Poj. pureme mamu, je tu húša. Hančice je 
huš-Ldla? 

hušavec vedle chocholouž, škvor; li. ille 
pověry, že lidem do ,,huší" leze. Častěji cho- 
cholouž. V dříví sou zalezli ehocholouží. 

hiil — hiiť, onom. napodobení troubení 
ponocného. Dycky ponocnyj zpívával a 
tuten Íčko nehumi než hňt — hút na tu jeho 
troubu. 

Iiulikat. 2. o vařivu, kypěti. A: Něco hu- 
tiká. /) (žertovně): Zavřité dveře! 

hntirka. ručník; toto neuž. Divče, podyj 
hutírku (nejmenuje se — host.); též nov. 
utírka. 

hiíval pokřik na tahouny = zpět. 

Iinvalit si. prgn. ukrojiti; s přídechem 
drsným: Huvalil si paloch (též klín) = ukrojil 
si velký kus chleba. 

huvězí, též houvězí. hovězí. Byjvala spro- 
stota ( = prostota), nosívaly se třijce z hu- 
vězí kůži a nosily je i ženský. 

huvezt, 2. prgn. olijáku na obilí nebo píci. 
To žito je huvezeno, to se sotva zpomatuje. 
Nov. uvézt. 



:í4 



huvízat. 



chlapi. 



Iiii>i7.at. váznouti; toto neuž. Já liui dál 
nemůžu, mi huž voli huvizají (v bahně). 

hiiviznoiit. liuvíz atd. uváznouti, uvázl 
atd. Tar_y si huvíz. v takuvy loužice? To 
máš Ěpatnyj dobytek! ( = špatné tahouny). 

Iiiizda. uzda (včeli; li veskrze jasné). Našli 
sme včely v pařezu, liuzdy milý hodně, 
huzdy, ale byly moc prázný. Por. knedliky 
jako h., kypré a žluté od vajec. (Uzda 
koíiská = cank.) 

hiizfl, uzel: zř. bez li i v řeči ralad. Udělij 
věcí huzel. ,,Kalcov.skyj huzel", jako dělají 
tkalci na přízi, .strhá-li se na stavu. 

Iliizenyjrli. jm. rodové. (Klenci; li úplně 
jasné.) Hospodáři říkají i Huzeňák; srv. 
Starák, Vostuncák. Ševčák (= u Ševců), atp. 

hiižít, 2. někoho na n co, neos.: Na to tebe 
hužije! (= na to ty jsi, k tomu ty ae hodíš, 
to ti chutná). Na to tebe hužije: nic dělat 
a dobře se mít ! ( li častější, ale nov. i bez něho). 

hyb! volání na dobytče = nohu vzhůru 1 
Snad ))uvodem impt. si. hýbu. 

h>.il>aillii. žertovně kvasnice. 

hyjbat, 2. utíkati, po.spíchati: zvi. pro 
něco. Hyjbij! (=skoč!); tvrdší liybaj! 



hyjblf, spčc-hy. Ty máš dnes fláky hyjble 
s tou muzikou. 

Iiyjřadlo a liyjřrdlo i hyjřidlo. kolébka 
chodská plátěná, na bidlo za roliy přiva- 
zovaná. Já se nadíla. divče spi ha zatím a 
podtim divče na mňe kouká z hyjčedla jako 
veverka. (Divče zde o nemluvněti; tak 
často.) 

hyjčefka, houpačka. Purete mi, haranti, 
já vám dám na stromu si dělat hyjčečku! 

liyjffl, houpati. Děíi se hyjčí (houpají na 
prkně nebo povalu uprostřed podepřeném 
nebo na houpačce z řetězu nebo provazu, 
na větvi nebo trámu zavěšeném a z hůlky, 
v oku řetězu prostrčené. 

Iiyjčí, neskl.. ml. d.. hejčedlo, též houpání 
samo. ., Hyjčí. stryjčí!" zpíval děd vnoučeti, 
houpaje je rukama. 

h.y.Ua. návštěva. Poj hvjtu! = na návštěvu; 
hyjtu b zpochyljy instr. ustrnuly (srv. šel 
vandi-em). Vysk. se tv.: po hyjtach chodit, 
na hyjtě bj^t, z hyjty jít. 

hyjták. host na besedě. Hyjtákii táni jilná 
Sence, každyj něco ví, to se nechce spát. 



Ch. 



rhábnoiit. cháb. atd. chabnoutí, chabí atd. 
Vidím, že začínáni chábnout; sou tu léta! 
Též v slož. zťistává délka. Hlete, hlete, to 
sem vocháb! (v chorobě, sm. slabší než se- 
slábl). 

rhabnry. jen množ. č., hlávky netvrdé, 
špatni'. Takuvy chabory, ty sou darmo drahý. 
Srv. nachabřit. 

clialiiii|). gen. pl. v ml. .stších. obyč. Té 
cesta — ta vede jen hyn do tich chaloup, 
dál ze vsi nyjde. 

ťlialiipur, u Chalupu, jm. rodové (Mrákov). 
Chaloupkouc, u Chaloupku (Oujezdo, Draž. 
a j.). 

riiaiiiajda, y, f. dom., nepěkný klobouk 
žen.ský. Že to chceš vzít na lilavu, takuvou 
chaniajdu. 

ťliaiiirdí, též chamradí, ka|)radí. V ("er- 
chovech máš nnsty chamrdí do pasu a každý 
to tupeno té dýlka nechčasná. 

rhasa, 1. (arv. chasnik), obyč. dospčH 
hoši ve vsi. íčko je ňáká chasa — to sou 
spratkové proti chasníkom, dy my sme byj- 
vali: 2. zř. u vvzn. obec. Hospodář má jit 
s chasou a napřed! 

rliasnik, mládenec, jinoch dorostlý, jenž 
už patři mezi ."chasu". Byjvávali chasníci, 
že mu bylo někervmu třicet let! íčko se to 
žení — děti, eštf' nemají tvrdý koště! 

rlirípat, scipat. Začly mi slepice chcípat, 
já jiořád: Cák tim .slepicom je? (nov.). 

rliřasnyj. štastný. Ňechčásnyj houvárek, 
co sem na ňom sík. (Pis.) Chlapše, eště si 
byl chčasnyj, že tě voko vostálo! (t. že sis ho 
nevypichl.) 



chřesti vedle staršího ščestí, štěstí. Té 
naše chčestí. že máme dost žita a pěknýho 
žita vod loňska. To bilo mí chčestí, že sem 
bil bos. (Pis.) 

rhebzí. vrbka (byl.). Letos není v myti 
tráva; nic neprší — neroste než to chebzí 
a to je tak pro kozy. 

ehírhtat se, rozd. od chechtat se, o smíchu 
dobro m\slni''m. marně tlumeném, slabě pro- 
piikajicim. Stryjčku, nelžete huž zase? Kou- 
kyjte, kerak se tándle divčata chichtají! 

chírhtna, dívka, která .se ráda směje. Di, 
cliíchtno, dyjf se smiješ vod rána do večera! 

chlúchotí, chatrná strava, zvi. ze zeleniny 
(jež není v chod. domácnosti oblíbena — 
kromě zeli a mrkve). Té ňáká zdi-ava jiro 
pracovitýho člověka, tekuvv chláchotí (ka- 
pusta! Pracovitý — pracující). 

rhlamst! citosl. Najednou zdrozda chlamst, 
a červík byl v ní. 

chlaiiistal. hltavě jísti (s příhanou): Dybys 
ho (hrách) mil dnes. to bys chlamstal ha 
tenkrát tě nešel pod nos. (Na bývalého čele- 
dína, jenž nejídal hrachu.) ' 

chlap, neskl. slovo s vvzn. přid., dobrý, 
výhodný. To je pro ty stromky clilap, že 
])ršilo. Teplá čepice je na zimu chlap, cák 
je to platný! (Cák je to p. = mluv si co mluv.) 

chlap. sb.. ve výr. z chlajia, při udávání 
míry: .Martin má žito, té sláma z chlapa. 
.Angreš (nov.) z chlapa vysokyj. (Srv. zdéli, 
vzdéli atd.). 

chlapi, (í u stších. i ml., snad účinek puv. 
P' [pij- srv. zabil m. stšiho zabjil); noui. ])\. 



cliUipí. — olmmáf-. 



35 



klesá na citoslovce nevole. Chlapi, tj mi to 
mrzilo. Chlapi, to bure těžká práce. 

rlilřb I. voil lišky (přincíícný z lesa, zbylý 
o pnici v lese); ihkívíijí jej détsm místo pa- 
mlsky. 2. přes kořeny iiesenyj (přim^seny 
odněkud vůbec), okoralý, ale prý zdravý. 
Krájij z malýho vclkyj. je jiřes kořeny ne- 
senyj. 

chlebiřek. tvar zdrbň. bez význ. zdrbň.. 
na označenou úcty k hlavnímu daru božímu. 
Není nad chlebíček, člověk se ho nepřejí a 
žádnyj eště po chlebíčku nestunal. To huž 
je z novýho? Pěknyj chlebíček. 

elilestat, chlastati. Vochlesta s vochlestou; 
jenom chlestat a jenom chlestat! Dětom hu- 
tráci živnost a sobě zdraví a čest a marný 
mluvit! 

clilisf! citosl. o zvuku husté kapky na zemi 
dopadající. A zdrozda chlist! div ne Andre- 
sovi na hubu. Tu máš, mlíko chlist na zem! 
(kapka ssedlého). 

chlostiv.yj, choulostivý, ale v chod. jen ve 
význ. strašlivý, vzbuzující bázeň atd. Té 
chlostivý místo (v hustém lese), já by (sic, 
nedb.) tám sama nešla za dožvico! 

rhlostiKXit. uhoditi, o ráně hrubé. Já ho 
do -tát, já by ho byl chlost, že by nebyl 
vodliz! (noční zloděj na „lichvě".) 

fiiodit, 2. výraz žert.: Chodí ševci po 
lu'ku = šmaohfá. 3. chodit čern^T (t. pj smrti), 
těžké proklínání. Ten bure jednou za to 
chodit černyj. (Kdo tuze ublížil.) 

cliof lioloiiž, e, m. škvor, též hušavec. 
Hondza schodil budník po špačkach, ale 
lidí, to bylo chocholoužu: zro\Tia s tim bud- 
níkem hyjbali. 

rlioiidnoiit, chudnouti, 2. o nemocném: 
ztráceti se, sesychatí se. Někerak pří sv. Jiří 
hulehla, stála potom zas, ale huž choudla, 
ohoudla, haž dochoudla. 

chovat bude, euf. o dívce, jež má ztratiti 
věnec. Tv. choval, chovala atd. i v slož. 
Chovala, chovala, nevěděla komu. (Pis.) Ko- 
lipak ste letos zachovali? ( = zahospodařili.) 
Jindá sme dycky ňákyj kousek přichováli 
(t. dobytka). Pěkný hovádko, jen aby vám 
je Pámbíi zachoval! Jak já dívčí těžko vy- 
choval, co sem se s ní nadoktoroval (t. na- 
chodil za lékaři) . 

dirnnuistyjl, hranostaj. Chramostvjl se 
dá i do slepici. 

rlirainošti vedle chrasti; viz toto. 

cliranipář, dom., viz chod. cluapáč. Do 
všeho strká ten chi-ampáč. 

rhrapář, posm. nos. Pureš tak a padneš 
a rozbiješ si chrapáč (na náledí v dřevákách). 

chrásta, svrab. \a Dílích míli letos chrástu. 

chrastí, suché haluzí lesní. V porovnáních: 
kráva jako chrastí ( = hubená). Té íiáký zelí 
— té chrastí! (hlávky málo t\Tdé). 

chrastina, štěp bídný, zakrsalý. Takuvou 
chrastinu, že to chceš dát do sadu. Z toho 
nebude do smrti strom! 

ťhrbatyj, dom., hrbatyj cli. Ty si vemel 
i-hrl)atiho? (sic!) (Dom.) 



clirliyjst! citosl. o zvuku vody násilně 
(obyč. na někoho) vylité. Srv. vychrbyjstnout 
a nenechat . 

clirbyjstnitiil, obyč. též slož. vychrbyjst- 
nout. si. onom. piiv.. polévati, vylévati stří- 
kajíc. Já na něho vychrbyjstla celyj žbán 
vody (děvče na nepokojného hocha) a to 
tě z něho teklo jako z vovcí (sic!) (gen. sing!). 

rhrčit. clirřií atd. = chrnít, chrníl atd., 
oboji v řeči t\Tdé. Já vod rána dělám, ty 
chrčíš! (žena na muže, jenž vyspává prohý- 
řenou noc). Manko, Manko, — eště si nic 
nenapřídla a huž zase chrčíš! 

chresfačka, luštěnec? (byl.). My míly v žitě 
chřesfačku — pěknyj by byl chlebíček (uka- 
zuje jej), chut lyj, ale vod tý chřesíačky tak 
modryj. Děti se nám ho bály jist! 

chroinajzl. přez'.lívka chromým a paj- 
davýni. 

cíirnpáč, kostival (byl.): dle jiných hadinec. 

chrnpit, chropěti, o posledních zvucích 
umírajícího: Táta huž nemoh mluvit, huž 
jenom chropil a eště se nestydílí trápit ho 
s tastamentem. 

chroiišt, a, m., člověk suchý, hubený. Já 
bil jakživ takuvj^ chroust. 

chroii.šťat, chroustat, o jídle sousta tvTdélio, 
ale šťavnatého, na př. ovoce. V lítě vám 
nešly pod nos, íčko bysts chroustaly! (hrušky 
natrpklé). Lidí, to bylo vokurek a každvj 
chroustal po plný hubě. (Na pouti u Svatého 
Vavrenoe). 

chr.4fái, chřtán. Husman;, veniu-li tě za 
chršťál. ty přestaneš sípit. 

chrii.špl, chruplavka (toto zř.), zvi. o hltanu. 
Tu máš, ty máš dobrý zuby, ty takuvyj 
chrušpl rozkousáš. (Oteo dává klukovi 
z omáčky z „vosrdí".) 

chruštíf, chrii5til, atd. chruštřti. Bílá paní 
chruštíla šat na. Voves má při sbírání chruštít. 

clitil, chtila. atd., chtěl atd. Cák si chtíla? 
(zde pf. s význ. pra?s. = chceš). V dolíjší ho- 
spodě chtili mi bít. (Pis.) 2. o lásce. Co sem já 
nechcamá myslila, že sem tě začela chtít. 
(Pis.) Chtili se let?., a naposled ji nechal. Chtít, 
co .se líbí, vzít, co se dá. (Přísl.) 3. Chtít čemu. 
Já bránil, matka tomu teky nechtíla, hale 
dívče holt bi.la po iíom všecka nemoudrá. 
Já tě to dávno říkala a tys tomu nechtíl (t. 
věřiti). 

chtinila. ui. i ž. jen dom., zechtěnda 
chod. Chtindo, chtindo — tu máš, aby tě ne- 
upadla kapička (snad slin od laskomin). 

chiiči, chudší atp. Dybych byla eště chučí, 
člapat po sobě nenechám. 

chiidat, ml. d., choditi. Poj chiiidat, Pavlík, 
poj! (zde starv děd užil vok. = nom., jinak. 
Pavlíku!) 

ciiiidavyj, churavý. Máma je nám celý líto 
fláká ehudavá. Obyč. též churavyj. (Srv. 
opak ílědek — děrek.) 

chiid-billat, zdrbň. sloveso odchudat, ml. d., 
viz to. Ajaj, nyny — ta nyny chíid-Ldlá — 
Dodlička. 

chumáč, chomáč. Koukni, tudle jich (šve- 
stek) visi chumáče. Letos je housenek, nu, 

3* 



36 



chumáč. — íštěika. 



celý chumáče je jich na kotváčích, až se délá 
vorklivo. jak se to šecko švíká. 

ťlliilč. brzo. Poj chutě, burem jist! 

c-h\átal se, obyO-. a důraznější než chvá- 
tati. Chvátyj se. hajt tám nevomrkneš 
( = po.spíchej, ať na tebe nepřijde večer). 

flivatkj, spěchy, obyč. ve výv. práce na 
chvatky. dělal sem to na chvatky (a proto 
neni důkladná). 

rli>il('i('ka. obyč. ve výraze za chvilčiěku. 
kratší než chvilka. Po.sejď drobet, já sem 
tu za chvilčiěku (= hned se vrátím). 

clivlka, ml. nedb., vedle chvilka: Sem tu 
za chvlku! (= přijdu brzy). 

rlivojina. též chvuje = borovice. Tám u ce- 
sty stojí takuvá stará chvojína, je na ni vo- 
brázek: tám jeren drboštěp zmrz, říkali mu 
Tóra, 

cimijf. řídě. clivoje, borovice. Nj-jsukova- 
tyjši chvuje prolízla hajnýmu krz krk. Často 
zdrbň. chvojka Ijez významu zdrbň. Tuto 
di'evo, té chvojka, haž se té něhdo bure ptáti 
Z jedny strany louka, z druhý strany chvojka. 
(Koleda.) V témž význ. chvojina. 

ch.vbat. cliybá, rli.vhalo atd., chyběti. Cák 
tě chybalo? (ot. po nemoci). Chybala zlatka 
bez šestáku. Ešté něco chyba? Nechybalo, 
než aby tě tu tatik byl viděl s nim stát! 

chybit, 2. neos. vazba oblíbena. Chybilo 
mi (= chybně jsem kročil) a já brdouc po 



hlavě s vodi'u na mlat; já nemyslil, než že 
zlámu vaz. Mí chčestí, že na mlatu bylo drobet 
jetelí. Chybí-li moudrvmu, chybí hodně. 
(Přísl.). 

cliybn,vj (obyč. na některý úd), nedosta- 
tečný, churavý atp. Teta naše bila chybná 
na nolm, cliodit chodila těžko, ale dělávala 
do posledka, mladice se jí mohla postaviti 
Já sem chybnyj, praví „prutržnyj". 

chyoeiiyj na plíce = koho se souchotiny 
chytají. Ten chlapce ňák pokašlává, esli 
])ak není chycenyj na plíce (též na prsa). 

ťliytit, 2. uspořiti si (v témž sm. skovát, 
vondat). Nechytíš-li něco, než sou děti, potom 
už nechytíš. Musíš dělat, abys ch\'tila ňákyj 
kryjcar za mlíko. .'5. Dobře to chytit — 
s dobrou se potázati, najíti štěstí. Pajda 
bj^val chase jenom pro smích a kouknite. 
dobře to eh\'til. Vožcnil se. von vydělává, 
žena vydělává, íčko se muže smít von. 
4. = chjiiiti se. SjTová tříska vod sirky ne- 
chytí, .'i. Chytit se = a) dostat míst«, službu. 
Jen co bych já se chytil, práci já se ne- 
bojím. /;) Někde v chalupách |)ryj se ehjrtalo. 
Žert. chytit první vodti, o hospodyni, jíž se 
|)odarilo dobře pečivo nebo vařivo. Smysl: 
Přivstala si časně, aby chytila pivní vodu, 
po které dobře kynulo, se vařilo atd. To sou 
šišky, naše selka dnes chytila ])rvní vodu. 



I. 



-í. m. spis. neb ob. -eji. |)řip. 3. os. pl. jest 
v chod. veskrze, právem i ne])rávem, u sloves 
tř. 3.. 4.. !).: na př. lidi hradí, trpí, lunuí, 
huráží atd. Přípona tato trvá i při novějším 
onikání, kdy jazyk obecný mívá -eji. na př. 
Pane. nevidí tám tu ka])ličku v lese? ( = nevi- 
diteV ob. ncviději?) Chybnou analogií pro- 
nikly v chod. úplně tv. ji, yí, :i.td. m. jedí. 
vědí atd. Jen v starém lékovadle jsem slyšel 
sprá%niě: /idi \' pátek maso jedí. ajť ten lišij 
teky .snědí. Za to odsouváni prip. i ve tv. 
jako maj', daj' atd. na Chodsku iicní. 

ifko, nyní. ted. snad z puv. nyníčko, . . . 
nvčko atd. Íčko se ptáš. to si se míla j)tát 
napřed! Íčko neni víra a není čest. Hýla po- 
věra a byla zlá: ičko je nevěra, ta je horši 

idianr, ml. d., lívanec. Poj chutě, máma 
tě dá ídlanc a koukyj. namaže hodně! 
(Mluví o .sobě v 3. os.) Bureš poslouchal'.' 
Řekni: Buru! 

ijnil, oblibeníi vedle inu, no. Ijnu, dostál 
vodc mňe dobryjch slov dost. (Syn, jejž za- 
vedlo ženění svéhlavé.) 

íkra, vedle jíkra. Struh má velký íkry, to 
má ka]>r vo nuic nu-nši a je přece věcí. 

ikrnái', jikrnáč. ílekni, ajt té dají ikrnáče. 

ílein vedle jílem. jilm. Bedle vovčina stá- 
valo několik jesanu a taky někeiyj ílem 
mezi nima. Jílem má dřevo svidý, hužiteěný. 



ímo, ml. nedb. vetlle mimo, mimo. Nešla 
ínio? (Rána na zajicc.) Mimo mňe a Manku 
vostály tám eštč .šechny (u muziky). 

inčí i .jinčí, jinyj. obojí jen v ml. nedbalé. 
Té jiiui kafe! (častéji v témž sm.: Té potom 
jiná!) Najdi si inčího kanu-ráda. 

-in«», při|). přisvoj. ])řid, jni. rodu středního 
zavládla veskrzi' pro vš<'cky icxly, cisla a. pády 
(srv. -ovo). Já du v nulmino botkách. Lichva 
je ženino, do toho já se jí nepletu. Sprubi- 
rujte s Hančino cepem (t. mlátit), Hanče nul. 
lefkyj. Vo chasino jarmárce si s ní zacel a. huž 
iiui to žádnyj ncrozmluvi. 

inlres, u (muž.), též inlresí (stř.). úrok. 
lutresi nniši byjt zaplacený ha de pa vzít. 
dyž není. Mi se zdá. že huž platí teky lii'zký 
intresy (—jsou hodně dhižni). 

inyj a inří. vedle obyč. jinyj, jen v ml. 
necllialé a obyč. jen v jistýcli rodinách. Veni 
Miyj kabát. Srv. inčí. 

iskra, nedb., vedle obyč. jiskra. V porov- 
náni: divče jako jiskra (= bystrá). Vylítla 
iskra z vokenčky a mně mi fěrtuch a co to 
povídám, už byla díra. 2. pl., ískry, stříbrné 
vyšívání na svislých pantleeh nevěstina ko- 
žíšku. 

ištěrkn, 1. ještěrka, nikdy j. Ištérka se vy- 
řívá, hleč. takuvá strakatá. 2. název Ikanic 
(kožených a ozdiii)ných řeménku) na při- 



íštěrka. 



jtdlik. 



37 



Viizováhí kratškli Ualliot v kolenou. V Ko- 
rově, v Potřekově — tántary nos! ištěrky 
11 krátkyjch kalhot doposovád. My v Hu- 
je/.dť máme kančky. 

itřiii vedle jitřin, jitřní. Chlapci si připravi 
fakule a to ))otom je světál v polích, dyž stí 
de na ítřin i s ítrinu, to je krása v ty noci! 

itrnicř, jitrnice; ěastěji zdrbň. itrniřka bez 



význ. zdrb.; hitriiiri' už skoro jen v řeči po- 
směšné. Tu máš! Děrek jim stůně a vona 
mu koupi itrniěku. ta. ho má pozch'avit? 
ilrnrei, ii. i liitrnrrl. m., vedle jitrocel. Já 
vám řeknu: na modrou našťjjci itroeel, přes 
ten není: ale má byjt sušenyj mezi Matkama 
Božíma (Xanebvz. — Jra. P. M.). Arnika, 
hitrocel, řebríček té šechno na rány. 



.jalika. 2. vedle brambury; v jedu. neslý- 
chati. Je to ňáká velká vj^mluva — vosuni 
pytlíku jablek — (a j.) — z takuvýho dvora? 
(pytliku zde bez význ. zdrobň.). 

jáblo, část lžíce, již bereme do ruky. Vzela 
sem jáblo a zmáčkla sem mu jazyk, abych 
viděla do krku: v krku nemá nic voteklýho. 

.iabliiiikovyj život, hedbávný, červený 
s drobnými květy, jaký nosily nejdávnější 
Bulky, pokud dnes staré šedličky mohou 
svědčiti. 

jalxír. javor zdrbň. jahiirek. U Jaboru — 
místo nad Cluidovem. V Jaburkach místo 
v lese ))od Cerohovom. Jabor má dřevo jako 
křída. 

.jalnirov.vj, 3. javorový. Byjval dycky stul 
jíiborovyj a byjvala stolice u štola jaborová, 
jediná v senci: vokolo kamen a vokolo stěn 
liyly lajce. iiřidělaný ke stěnám. 

jádra, vokalky (viz to) ze špalků na šindel, 
odklané na straně ke dřeni. 

jádrnire. ovocný strom vvTostlý z jádra, 
,, neštípený". My máme jádrníci — podle 
vovoce byla nejspíš z hetlínu. Jabka sou 
|)čkný. velký jako štipný, ale ky.selý dost. 

jádrovk.v, jméno jablek úplně zelených, 
puv. zajisté z jádrnic. 

jalila i jehla. Podebú-ala se jí příčest a 
Hanče jí to projjíchla jahlou a dopaví, ne- 
bylo to zralý — íčko křičí divče celou noc. 
liite, dite, hrát si s jehlou — té teký práce? 
(žertov. na šedličky). 

jak, též karak, 2. význ. připouštěcí. Jak 
mi liylo dost zle s tima dětma, ])řece sem 
na lidi nelízla. Nepuru tám, nemůžu, karak 
liych jí šecko ráda vodpustila. (Tchýně ne- 
věstě.) 3.= však. Počkyj Johanes, jak ty 
dostaneš! (Pis.) Jak já to na tebe povím! 
(Vyhrůžka dětská.) 4. o čase. Nebyla sem 
v městě, jak před posvícením nakoupit. 
Byť letos nepršílo jaksepatří, jak zjera! 

jak se patří, klesá na pouhé adj. a v ml. 
mladších, ledabylé se i sklání. Nedělám já 
i a ksepa tří ho č lo\-ěka ? 

jakyjs. jakás atd.. užíváno jen s význ. 
)iiíhanli\ý-.-.i: Lenorhu jakás! Skrčku jakyjs. 

jalojřka, 2. žloutek ve vejci, jenž pří vaření 
zůstal žlutý: zčernal-li, je mourek. Jalojčka 
nebo mourek? (dávají si děti hádat o velko- 
nocíeh: uhodne-lí, vyhrál vejce — ovšem již 
rozbité.) 



jáma. sklej) původně neklenutý, obyč. na 
brambory atp. (Srv. sklep a pinvice.) 
(V obec. význ. jáma neuž.: za to jen díra a 
dohk.) 

Jan, vysk. se jen ve jm. rodových; rovněž 
zdrbň. U Jánů (Klenci), u Janku (Oujezdo), 
u .Janočku (Kyčov) i jinde. Jm. vlastní v řeči 
lidu jen Hondza, Hondzík, Hondzíček (a 
i tato jm. rodová). 

Jarka, jarní pšenice. Té kus pěkný járky, 
ta by byla. na krupičku. Pár záhonu chci 
dát jarlvv. ta bure moct byjt ( = prgn. pěkná, 
zdárná). 

jaro. ale zjera: .Mil by.5t3 to vidět zjera, dy 
šecko kjete, to není vidět ves pro samý 
stromy, šecko jako mlíko! 

.larnlini. Jeroným: zachováno v rodovém 
im. Jarolimuc (Chodov). 

jar.v. jen ve spojení jarý žito = jarní žito. 
jař. 

jť. mívá význ. cítosl., slabší než jejej atp. 
Hó-je, té divčat. Často za výrazem; To by 
se nevyplatilo, lió je! 2. částice přísvědčovací; 
zvi. rádo se opakuje. A: Nedělá tu člověk 
z půldarraa? B: .Je, je. 

je oř, není oř, bylo oř atd. velmi oblíbeno 
m. běží oč atp. Začlo škryjpat, mi bylo vo 
porušku, já porušku vodnes clo sencí a ležíl 
sem jen tak nepřikrytyj (při hlídání v sadě) 
a dostál sem trolení do nohou, snad se toho 
nezbavím. — Vo to tu není, že dostála. 
Dyby nedostála: rodiče patří ctít. Je vo to, 
že budou lidi myslit: doví co se nestálo! Co 
pak Franta, Franta s prázdnem přišel. 
s prázdnem voryjde, ale je vo starýho: na 
starýho přídě eště zle! 

jťft, jťl atd. v Postřekovč jíl, jíla atd. 
Též ve slož. íStiryj jíl pro seno, hale von tu 
bure hnedle. Hdy pa ste přijíli? Jinde na 
Ch. všude jel atd. .Jel do Hámariky. (Ou- 
jezdo.) 

jeden drnliélio atd. na označenou vespol- 
nosti v chod. zř. Hojnější správné opakování 
jména: Noha nohu podpírá, ruka ruku votú-á. 
(Pi-ísl.) Vobracím .se s boku na bok — šudýž 
to tlačí. (Pis.) 

jedenkrát, 2. sesiluje význ. příd. jména. 
'Vys u mne jedenkrát nespolehlivj-j člověk. 

jedlik, jídák. Jeho tatík byl teky velkyj 
jedlík, ale Kuba je eště věcí. Misku lívanců 
pro štyry — tu \oii sjíraví sám. jen se vo- 
li lidné. 



38 



jetllina. — jména luistní. 



jťdlina. jedle (toto neuž.). U Velký Jedliny 
(místil \- lese [jod (''ereliovem). 

jediioriíťka. sek^Tka na jednu ruku s krát- 
kým topůi-keni. "Huvěskyj (kovář) udělal 
nii jednoruíku. ))ěknou sekjTku a vostii 
jako břitva. 

jednota, samota. Tuty (sic) Němci (po 
lu-anicich) ty sou nejraOi roztroušený po jed- 
notách: vesnic je málo. 

jedoval.vj. 2. pien. tuze rozhněvaný. Kopy 
shrabaný, mráka nad lesy a von mi nejede 
a nejede: já huž byla šecka jedovatá. 3. Té 
vocet ňákyj jedovatyj ( = tuze ostrý). _ 

jťdva. ledva. ("elyj den tu člověk vězí — 
nepříde žádnyj a jedva vytáhne paty, kozel 
iiáký pokušení přinese. (Zlobí se hospodář, 
když přišlí kupci na dobytče za jeho nepří- 
tomnosti a nedobře prodáno.) 

jehla, 2. jemný plátek vznikající na ostří 
přílišným broušením na hrubém brusu: 
..jehlu sundávají" dalším broušením na 
brousku jemném, zvi. na šálu. Víz to. 
Jelilík. jm. rodové. (Kl., Postr., Poč.) 
jťjfj. cítosl.. 1. význ. údivu: Jejej, té 
velkyj doubra\aiík: ten je jako čepice. 2. 
výzii. bolesti, nevole atp.; někdy zdvojeno: 
Jejej, jejej — to mi zacel bolít zub. -lejej, 
jejej, divče, cák z tebe bure? (-ej zní vý- 
jimkou, jak psáno, ne ij.) 

jelito, 2. nadurílé místo i)0 ráně prutem 

nebo holí, větší než pruh. Dyjť dívče míla 

jelita, do pa si to nechá — dítě tak střískat! 

jťlít, gen. pl. dloužen. Naděláme jelit a 

sednem ke kamnom a burem jíst. 

Jcnoiiškiir (sici), u Jenoušků, jm. rodové. 
(Stráž,) 

jen tak, splynulo v jediný výraz = žertem, 
na zdař buh. Nebujd blaho vyj: dyjt já to 
řek jen tak (slova urážlivá). ,Iá sem se vo- 
ženil jen tak. (Píscii bezstarostného.) 

jeptiiška i cptiLška. jeptiška. Vavrunkouc 
burou mít jednu (pi-edm.) jcptušku (doplň.), 
(ale též instr. doplň. Chtíli ho mít panem 
páterem.) U eptušek. 

jercn. jeden, též ve smyslu já: Jeren neví, 
co si i)očít (= nevím, co si počíti). To haljy 
jercn stával s nocí. 

jerenárl, jo>denáct, též řad. Táhlo na jcre- 
náctou at<l. 

jereiikral, dur. vedle jednou. Huž sem tě 
to jerenkrat řek; neposlechněš-li, bure tvá 
škoda; 2. přísl. význ. asi = v jiravdě, zajisté. 
Bcnca je u mňe jerenkrat hlář. Cák je tě 
jerenkrat j)0 ňom, po cizím šelmovi! 

jesail. jasan, ./esan l)erc sílu hadu; [iroto 
ho dávají (ratolesti a listí) do maštali, dyljy 
se tám dostál had, aby se nedostál kravom 
na vemena. .Jesan bere síhi hadu, jabor zase 
mu jí dodává. 

jetel, v chod. r. žen. 'le tratar jeteli! l>'tos 
je pěkná jetel. 

jelelcc, datel. Kouknite, té tu třísek a té 
šccko vod jetelcc; té jako po tesařích 1 

jelclišlě, pole po jeteli. I)yl)y chtílo sprch 
nout. já mám vorat jctelišlč .i vono je tu 
jako mlat. 



jezovcř, nikd}' jezevec. Kouká jako jczovec 
z díry (o škarohlídoví). 

ježek, 2. způsob nakládání obilí „do ježka" 
t. j. tak, že klasy se schovávají dovnitř, až 
nahoře ční všecko břítoví z vozu jako srst 
ježka. Nakládá se tak zvláště ječmen. Pa- 
vuzy na ježka není. 

jidlo, jídlo. Dyž je jídlo vařený, tak jist! 

jicli v dom. při udání číselném pozbývá 
svého zájm. významu a klade se jako částice 
sesilovací, jestli předmět počítaný udán I . 
a 2. os. mn. č. To vás jich tu je! Bylo nás 
jích hromadu. Někdy i slýchat: smc jích málo. 
Ale v .'5. os. správně: Bylo jich dvacet. V chod. 
není této oblíbené chyby dom. ani v mluvě 
starších ani mladších nikde. 

jíl, jila atd. od jedu, jen v Postř. Staryj 
mi zes Dílu nešel, já zapříhla ha jíla sem pro 
votavu sama. Zajisté lokál, dloužení pozdější 
vlivem anal. tvaru obecných po C'h. celém. 
jilriii, též ilem, jilm. Tunatom hoblíku — 
to se mi zdá jílem (t. jilmové dřevo). 

jiiiář. jinak (též ináč, ml. nedb.). Nehudělá 
jinač a nehudělá — probitá divče. 

jináť ne, ustálený v^Taz elliptický, dů- 
razně jKitvrzující domněnku. Tma tu na krku 
a sedlák (praví selka o muži před děvkou) 
nyjdc: to ho tám zas někam zatáhli, jinač 
ne! (t. do hospody). Já povídám jinač ne: to 
von sed, husnul a tak zmrz. 

jindá. často s význ. někdy, jiřed časy (obyč. 
v protivě s íčko). Jindá míval pacholek na 
penězích nejvíc třicet zlatyjch — íčko je 
pacholek pán: sedláku, vem de vem, pa- 
cholek muší dostát svý. 

jindř i jinde. Dyž té to burou jinde trpít, 
di si — já tě nedržím; u mňc muší byjt 
v nocí i'hasa doma. 

jist, jid. jídla atd. Eště ste nejídli? íčko 
burem: pote s náma! Huž mám po iunn. 
s Pánem Bohem jezte. 

jist sv.ÍMi. též sem si (sobě) jist. Co se budu 
bál, dyž sem si svým jíst (= mám právo 
a pravdu). Podobně: To sem si jist ( = jsem 
přesvědčen), že tě dá íčko Manka pokoj. 

jit kam, 2. znamenati co, týkati se čeho. 
.Já huž vím, kam to co do! ( = co to znamená, 
čeho se řeč týká). 3. j)ři udání věku. Vod sen 
mu de na třetí. Též osobně: Divče nám hu- 
mříla. huž šla do štvrtýho. 4. spěti, čeliti 
kam. Štyří chlajň donuv. jen se tak zvoní, 
kam pato co de? To aby peníze pršíly! 
Tv. dial. du, deš atd. di, dite; poj (vedle 
l)oť), pote atd. přídu atd. 

jít tak, prgn., jíti pro něco na dluh, bez , 
peněz. Di zatim tak, táta to navečer zaplatí. 
(pro pivo). 

jitřin i ítřin, jitřní. Pureš na jitřin? Lidi 
šli s ítřlnu. 

jniěna niíslni zachovala veskrze starý 
instr. pl.: Nad pranty (Chodov). Za Havlovy, 
(Oujezdo), Pod Kusy, (Klcnčí), nad l.uženci. 
(Ouj.) atp. Ano tvar mase. strhl i fem. Pod 
Škály. (Postř.), Pod chalupy, (Chod.), Za 
Hurkv (Draž.). 



júkat. — kamenutyj. 



30 



júkat, o volání dětí při liiv n:i ..sková viu-Uu". 
Jeden júká. než se ostatní sehovají, t. j. po- 
odstoupí někam, položí ruce j)i'es oči a volá: 
,,Bah-,-bala-júk-júk". a to t;'.k dlouho, až 



poslední se .schová a zavolá: ..Huž!" Pak 
přestane júkat a hledá. 

jii|>krt. kabátec ženský, lehký (..od těla"). 
Eště mi vostálo na jupku. 



K. 



kal)!Urk. prgn. kabátec ženský svátečni: 
letni býval z bílého sukna, pestře vyšívaný 
na koncích rukávu, ale v zadu bez přívěsku 
(srv. špcnzr, jenž jest pozdější); místo nich 
byly nad křížem husté faldíěky. Tu a tam 
býval i tmavý, v zimě jen tmavý. 

kabriťl, Gabriel. Od toho jm. rodové Ka- 
breluc. u Kabrelú (k zní místo g veskrze). 

kahza, kapsa. Té z kal)zy do kabzy a není 
nihdcž nic (o hospodařeni odděleném). 

karatírťk, člověk drobný, též titěrný. 

kaí'! též opakované kař-kač! pokřik na 
kachny, odhánčjí-li .se. 

kuřar, kačer. Hleč, té pěknyj kačar. Též 
jm. vlastní. Na Pašešnici je hospoda u Ka- 
čaru. Starý je Kačar a Kačarák. 

Hačrňák, jm. rodové po ženě Kačeně. 
(Kateřině. Držn.) U Kačenu. 

kadíŤku, bez význ. zdrobii. =káďnazelí. 
Kadečku se zelím nyjsnáz přendáš, vemeš 
dje nový košfata, ]iodstrčiš je pod kadečku 
a táhneš ji potom pěkně asnadlo, kam chceš, 
jako po saních. 

Kudla. Karla. Vaše Kadla, vidíš, by mí>hla 
jít s ni! 

kadlec, tkadlec. Kadlec jen furt: šup sem, 
šuj) tám! 

Kudlíť, jm. rodové, u KadJíčn, Kadlíčouc 
(Ouj.. Draž. i jinde). 

Kadlik a Kadliček, Karlík atd. .\\o vždy 
jen Karel (vedle Kodl). 

kadrdánek, člověk pitvorný, též větro- 
plach. Sekal von se tu takuvyj kadi'dánek 
(o světo běžném človíčku). 

kádrovat se, jiti čerstvým a [)yšným kro- 
kem. I milie, ta se kadi'ujo (o děvčátku, jež 
začíná choditi a dobře vyšlapuje). 

kahloty vedle kalhoty, ale řídě. Já si na 
tu cestu eště koupím nový kahloty (stařec 
na pout do Prahy). 

ka.jda, '2. v přirovnáni o vařivu: polévka 
hustá jako kajda. Též kyjds. Té polívka? té 
kyjda! 3. rozd. jen v písni: ztratila sem 
kajdu, de pak já ji najdu (snad šat nějaký). 

kal. u, ssedlina v másle vařeném, z mouky 
a másla; je podoben jíšce a mastívají jim 
bud studeným (ssedlým: pomazánka na 
chléb), nebo ,, rozpuštěným" (jídlo teplé). 

kálal, kálám atd., si. opětovací, štípati 
větéí dřiví, j. špalky, války atp. Napřed si 
to šícký připravíme a potom tepřiva káláme 
šecko najednou (na pasece při dělání dřiví). 
Rozd. co do kvantity dějové kelu (klát), si. 
trvací, jednodobé slož. rozkelu, rozeklát atd. 
Bez klínu tuten náton nerozkeleš. 



kalča. jm. rodové (u nepi'ehl.), u KaKú 
(Kyč.). 

kaleni, otruby menší. Pšončný kalení ne- 
cháváme housatom, říbatom, prasátkem. Pš. 
kaleni )iryj je sladkyjši, říkávají. Houvězímu 
dobytku dává se víc žitný. 

kallioty, 2. dolejší peří na drůbeží, splý- 
vající na nohy. Housatom při prvním šku- 
báni dobře nechat kalhoty, aby nevláčely 
křidla; kalliot.v s(aliá»at. žertovný zvyk při 
dráni peří; dostane-li se dívce několik větších 
per, nadere je každé z obou stran jen čá- 
stečně a konce nechá nedodrané viset a držíc 
sama za kotýš nabídne hochu, jenž vezme 
najednou za konce a tak ..kalhoty stáhne". 

kalíšek, 2. úzké vyšívání .s vytahovanými 
nitmi na okraji plínky dívčí, nejstarší (plá- 
těné) jjodlavny a jiných částí kroje chodského 
z bílé látky. (Mezi látkou a krajkou.) 

kalit, 2. kalením zasýpati (na př. pití do- 
bytku). Též slcž. Já jí to di-obet vokalím a 
kráva pije zrovna dost. 3. kalit se. Ráno 
vokazovalo se na čas a už se to zase kalí. 

kaloiinek. 1. tkanice úzká, obyč. lněná, 
k zástěrám a jinam na kroj chodský ženský. 
Bývají bílé. modré a pruhované jako kanafas; 
pl. kalunky. 2.pl. t., hedbávná pentlice, jíž si 
vdaná podvazuje kožíšek. Viz zvláště. 

kaloiinik. kdo prodává kalunky; chodivali 
daleko do Cech a Rakous a prodávali vý- 
robky kaliinkářii domažlických. Bývali to 
hlavně vesničané z okolí Domažlic. 

kalunkář. kdo dělá kalunky; řemeslo 
v Domažlicích druhdy kvetoucí. Tkali je 
na stávcích ručních. 

kalunky. pl. t.: hedbávná pentle (jediná) 
vdané ženy, zavazovaná v pasu přes kožíšek 
nebo kabátek; kupuje ji ženich a sice kupuje 
dvojí: na voradby (modrou) a na vočepky 
(jasnou). 

kam bývá kladeno místo předm. co. Řekni 
mně přece, kam myslíš? 

kameňáěek, 1. hrnek ..karaenutyj" („ka- 
meněný"); 2. druh hřibu, jenž roste v kame- 
nité půdě. Srv. kameňák. 

kameňák, 1. hrnec ..kameněnyj" t. j. ze 
zvi. di'uhu hlíny, kameniny, zdrbň. kame- 
ňáček; 2. druh hřiba, tvrdý, s kloboučkem 
tmavým a ,, masem" i kořenem bělavým; 
roste v kamenitém lese; 3. druh holubu. 

kamenka, hruška (ovoce) i hrušeň. Ka- 
menky tak brzy nezrájou. Pod naši kamenkou 
našly děti nákyj peníz. 

kamenutyj, 1. kamenný, od kamene. 
V Trhanově je Kamenutyj [rymik. t. má 
břehy vytarasené kamenem. 2. nádobí k.. 



40 



kamenutyj. — kdož 



z bílé hlíny- Takuvyj hucháč kamcnutyj. ju' • 
kiiyi vclk^T — té "ho škoda. 

kanuTád, kamarád. Navodíš si sem ka- 

inorádu a kainerádi voberou kde co! (ovoce). 

kaniiiiek. nikdy kamének. Nákj^ kamínek 

se mi dostál do boty a čechmancky mi to 

tám překáží. 

kaiiinoveť, litinový hrnec zadělaný v kam- 
nech; vařívaly se v něm jen knedlíky; více 
sloužival na oliřivání vody a paření zrní pro 
dobytek . 

kiinirliol. niti vlněné z vlny prý ..ankor- 
ských koz"". Na starém kroji vyšívalo se jím 
jako hedvábím. 

kanřka. tkanička, tkanice; "2. obr. chléb 
má kančku (je brusovitý). 

kaiiřkář. Vdát se za kančkáře, kde dělali 
na třech, štyrech stavech, to bylo jako dostát 
se na mlyjn. 

kandiiš, 1. šatečky dětské, sukně se ži- 
votem v ..celosti" (Postř.). 2. šat vůbec, 
zvi. s přídechem opovržlivým. Vcm iíákyj 
kanduš na sebe. Ha ty set, ta má pěknvj 
kandviš. 

kanife, prgn., proužka vyšívaná na čepci 
koláči. Ta má pěknou kanící! 

kápicl, e m. pták čejka, knihavka. PÍ. 
jm. luk pod Klenčím, kde hojné tito ptáci 
l)ydli. Kápicle. 2. hračka dětská (dle zvuku) 
ze dvou těsně sklopených do sebe dřívek, 
mezi nimiž natažena ..kúžička'" třešňová. 
nebo list travný. Duje-li se do kápicle. vy- 
dává táhlý zvuk. Užívá se ho i na volání 
ptákův. 

kapku. ml. d., jablko. Neplač, Andiýsku, 
neplač: teta ( = já) tě dá kapko, na! Ták! 
kapliřka, 2. kavhel vydutý dovnitř; bý- 
valo v starodávných kamnech po jednom 
na každé straně, uprostřed povýš. .Stavívaly 
do ka))ličky hrnek s jídlem, jež mělo zůstati 
teph''. 

kaplu-k.v. vzorek na vyšívání. 
kápu, vůdce, lilava nějaké společnosti. 
Ty si vod nicli kájjo. ne? Drkáči mají jednoho, 
ten je kápo. Vodí hochy, naznačuje zdvih- 
nutím drkačky, kdy mají ..podtrhnout" 
(ustati jako zvon) a dělí na Bílou sobotu 
dárky za drkání shledané. 

kapři, 2. se dělají na nebi. t. mráčky 
drol)né, podobné šu])inám rybím. Srv. be- 
ránci a kaprovatyj. 

kaprovati se nebe t. j. dělají se „kapři". 
Časy neburou. nelx' se už kolikátyj den ka- 
provati. 

kaprovat.>.i. 1. nebe jest k., potahujc-h se 
iiljlácky p(]dobnými velkým šupinám ryhim. 
2. ka])rovatá slepice, sk\Tnitá stejnoměrně 
jako kapr. 

karak. kcrak, jak (kterak). 1. Byl hu nich 
kcrak dlmilin - liodně dloulio. 2. 5sebyl sem 
tě v míiesté, kerak vo posvícení (—leda, 
kromě). 

karba. nádoba dřevěná z prken jako truhla, 
na míchán! malty. Srv. karbovat. 



karbáť. zdrbň. karbáček. Vzít na něhp, 
ua lenoclia karbáč a vykarbáčovat ho ze vsi! 
(Polnidu rodáka.) 

karban, jm. rodové (Klenci. Oujezdo 
i jinde). Zdrbň. též: u Karbánku. 

karbovat. micliati kapalinu s látkami 
pevnými (na př. ])ři dělání malty), zvláště 
mícháním zkahti. Hajt mi to neskarbuješ, 
nech to stát! (o kávě, než se ..ustojí'"). Pas- 
tyjřouc zakarbovali hnojnicí a to nebtlo 
možná vydržít bedle. 

karbany, slovo víc dom.. nádobí k vařeni, 
zvláště, jehož už použito. To mám dnes 
karbanů jako po svarbě. 

kar.v vedle kad.v. kudy, pod. někary atd. 
Nevěděl sem ičko kary se dát. 

kasat. 1. kydati. shrnovati (jen o blátě 
nebo drobné mrvě). Bolfe. skáš to po tý 
záleží. 2. zahrnovati (s předm. kalhoty). Do 
takuvýho calachu abych kalhoty nakasal! 
.3. kasat se — pospíchati. Vávra, ten se kasal, 
dyž sem na něho vopra\du zacel. Za liodinu 
ze Stráži do Hujezda. to si se kasal! 

kasran, zdrbň. kasránek. slaboch, zba- 
bělec. Ty si mi kasran: ženský se dát! 

Kaša (a nepřehl.). jm. rodové, u Kasu atd. 
(Kvč.). 

kašel, kašel. Mi huž ten kašel trápí kolik 
neděl! 

kašket. čepice letni s koženým štítkem, 
kulatá nebo podlouhlá. 

ka^fan. kaštan, ch. i d. Též obr. Takuvý 
kašťauy na dobytku, to liycli netrpíl. Ten 
stojí v mařtali jako v běhně (o uschlé špíně 
na kj^tách volu). Eště má starý kašťany na 
pocazeni a vobleče to zas. 

kaťata, podvlékačky v. spodky a spod- 
ničky. Kaťata se nenosivaly; kalhoty mívali 
počívku z domácího plátna — zima nebylo. 
kafátka. 1. byl., lilie zlatá, snad puv. ka- 
čátka, že jsou květy žluté, jako mladé kach- 
ničky. 2. spodní listy na natí bramborové. 
Trávy málo. přílámala sem drobet kafátek. 
(Zde asi zdrbň. od kaťata. Srv. kalhoty = 
dolejší peří.) 

katrrina. 2. dom /.ert. rýma. l^ž ji mám 
zas. Uatrřinu. 

katesisniiis, katechismus; též význ. kře- 
sťanské cvičení a to buil pro obec (u rychtái-e) 
nebo i pro snoubence. Vodpiilne bure v Hu- 
jezdě k. Bure svarha. v sobotu huž byli na 
katesismusu. 

kavani', druh brainl)oru, velké bílé s didky. 
kazalia.ika, kabátec ženskv, teplejší a 
k tMu. 

Kazda, tik dle chodské výslovnosti k — g i 
z ]ni vodního Gazda. Jen ve jm. rodovém 
Kazdouc, u Kazdu (Ouj.). 

kde kdo a kde krr.vj, oblíbeno sloučeno 
v jeden pojem — všichni. Dnes hrabe kde 
kdo, ni-nnižem tak v čekat na lepší časy. Byl 
tám hdc hdo. celá ves (dívat se na vojáky). 
Brali do práci hde koho, starý mladý. 

kunt ví. sraženo v jeden výraz platnosti 
přísl. = sotva asi. ,4: Tomeš je tám jist? (t. 
pří ohni), B: Kdožví. 



kdyby na krásně. — klinkat. 



41 



k(l>li.v iia krilsiiř. výi-. elliptický místo celé 
ví'ty [>ri|i. Kdyliy IlJi krásili- si ji vzcl. pnp:i 
s nim l)urr mit, s vo])itou? (= byť i n.td.) 
k(l.vb> ne, pod. výr. elliptický místo věty 
])cidmiň. Snad lio najdivš a kdyby ne. tu máš 
jinyj! (t. krejcar na ocet.) Já l)udii Idcdít. 
abych tii byl do večera, a kdyby ne, dyjť 
svítí měsíc. 

kecal, špatně dělati, špatně poříditi. Též 
slož. Tys mi to skecal! .lak U> vykec, tak to 
vykec . 

kekuii.v.j. ml. d., nehezký, špinavý. Té 
liapcc kekanyj ! (přímo naň, že si umrnil sukni 
a ruce u rybníčku). 

kťke. ml. d., nečistota, špína (též kek neskl.) 
/drbň. kťk'Lillo. Kubi. neber to do ixKidly, 
je to keke! Nepapij. té kek! (smol višňová, 
již děti jídají). 

kclnyj atd. o dřevě, jež se dobře kele. 
Hleč, ta je kelná (smrčina), ta by byla na 
šindel. Kelná louč. 

kerak vedle karak. 2. sjíoj. přif). = ačkoliv, 
.lá ne)nidu. kerak bych Dandu rád viděl. 
."Matij se stará dost. kerak není její tatík! 
."!. adv. - hodně: Nosím ho kerak dlouho a 
je pořád pěknyj (klobouk). 4. Nebyl sem 
\- městě kerak dávno. Kerak vo masopustě. 

kerbsky, krušně. Chlape, to mí šlo kerbsky: 
A- takuvým mrazu bez rukajc a tu tíhu nést! 

kerliskyj. atd. krušný, nepříjemný. To 
liTila kerbská práce prondat takuvyj zašle- 
movanyj kanál — íčko v zimě. 

keryj. atd. který; též slož. Keryj je to 
mezi námi (řík. dět.). Leckerás falešně, 
leckcrás zas nesmí (milovati; pís.). 

keryj muže liyjt atjl. důrazné opsání su- 
perlativu = V3'braný. Šelma, keryj muže byjt 
( = největší). Též pod. .sm. .šelma skrze kiiži. 

klácf, "2. s předm. peníze. JIuší kláct pe- 
níze, na .Jakuba jim staryj vorezdá dvůr. 
Též slož. Složím mu je, jaký pak milostě! 
,3. klást se, pohřbívati se. Z Draženova štyry 
d.ory se kladou do mňesta, druhý celá ves 
do Klenci. 

kladnet i klaUynet. klaryiiet. Franta ho- 
nívával dobytek do šmouhy a hrával na 
kladnet, až se kouřívalo. Cák s takuvou 
fajfkou do prácí, je to jako kladynet! 

klailnetysta, klarynetísta. Kaďlík bure 
koukat, aby se dostál za kladnetj^stu, k liandě 
(ke kapele na vojně). 

klatiynel, klarynet, víz kladnet. 

klat-hl. a. m., pt'ezdívka člověku velkého 
těla a necll)alému. Klachl s klaehlem. Von 
není než tak holdovat a holdovat! (Otec 
se vadí na odrostlého syna.) 

klanipař, asi puv. tlampač, v chod. jen 
význam přihany = tlachal, hámota. Copak 
můžeš dát na řeč takuvýho klampačc? 

klanrák, velký člověk (s příhanou); též 
velká věc. No, té klancák! (velký kapr). 

klaniřník, řetěz, jímž se spíná vuz v kla- 
nících. ])otom vůbec řetěz menší. 

klapačka, ženská zjednaná na klapání 
biu. Hdyjiak já po půlnoci přišla na lože! 
Dyž liyla jiulnoc, to sem tepřiva vařila kla- 



pačkám svačinu. (Klajiávali nejraději večer 
při měsíčku.) 

kla|)al. iirjin. tříti len. Na Cli. klaj)e .se na 
niědliricli. Klapete, klapete, teta a sama? 
.Míla scni tu eštč pár snůpku, myslila sem si, 
vyklápneš to, aby už byl pokoj. 

klasaty,!. o obilí velkého klasu. Tuto nášo 
je dost klasatý a teký hustý dost (žito). 

klťlieto i kleveto. Di mí s ní, s korendou; 
je samý klebeťo! (ien. pl. klevát i klebát. 
Nadělali na mňe klevát, že sem já jich pod 
ved devět (tak proti rýmu zpíval pokaždé 
SOletý výminkář Vaněk z Hujezda). 

klec, v porov. vědro jako klec. Tak vůbec 
o nádobách dřevěných, rozsušených nebo 
nedobře zdělaných. Jen se držít domácího 
bečváře! Z jarmarku nádobí — jak to vidí 
vodil, seschne se a je jako klec. 

kloclitiiy, jni. pomn., vejce, jež dle starélio 
zvyku hospodyně chodská vaří v sobotu 
])řed nedělí Bílou; natluče na nich skořápky 
a nechá je pak ležeti ni neděli ve vodě se 
solí a kmínem. V neděli se klechtny jedí. 
.Je to jakés opakování ..červenyjch vajec," 
klechtny ovšem zůstanou bílé. 

klrkáiiířek, bytost báječná, jíž strašívají 
matky dětí, aby se večer netoulaly, že ,,po 
klekání chodí klekáníček a bere děti," které 
se toulají do tmy. 

klciilbi, patro v ústech. Něco se mi přilíplo 
na klembí a to mí to liuž pokouší čas! 

klenout, klciioiil atd. Napřed se klenoulo 
jen na ])asy: \o traversach nevěděl žádnyj. 

klepat (Ijiika (na škatulky dřevěné), vyse- 
kávati ze „sponu'" dřevěnou paličkou na 
zvláštním oblém ostří. Dýnka kle])ají hlavně 
děti škatulkářu. 

kleska, lusk hrachový, dokud je plochý 
(srv. zarážka u ovoce). Letos bure hrachu 
dost, huž je samá kleska. Náš hrách letos 
kvit jako mlíko a nic na jalovo; je plnyj 
klesek. 

klestit, osekávati sněť s větví; klestit 
peruči. Co zbude, je voklestek. 

klíjii. klil. klít, klejů atd. Co pa klíješ, 
neklí! Já mil ženu, ta nezaklíla celyj rok! 

klička, 3. dřívko z březové, trnové nebo 
hlohové ratolesti tvaru kliky, t. j. lilavní 
haluz s letorostem tvoří ostrý úhel. Klička 
jest as 2 cm. veliká, zapichuje se do pírek 
kolovratu, kde skrze ni prochází nit. V přást- 
kácli vyřezávají je hoši děvčatům; dovednější 
dělají je í z rohu. 4. Ječmen je už v kličlcy 
t. j. tuze zralý, takže klas se stéblem svírají 
ostrý úhel jako klička na kolovrate. 

klín, 2. kratší záhon; k. dělají se, není-lí 
pole pravidelného tvaru. Též jm. polohy 
v polích. Na Klíně (Postř., Lh.). 

klindifa, též klíndifák, člověk velký nemo- 
torných pohybů. Takuvá dívče takuvýho 
klíndifu — ďyjt by jí bylo zrovna škoda! 

klinkat, klímati, tlouci špačky. Tu klínkáš; 
já tě povím: vlez si do lože! 

klintat. kapati, trousiti (kapalinu). Pěkně 
papij a ncklintyj; dyjt si poklintáš kalhutky. 



42 



klípě. 



kochtat. 



klípě tť-ž klepř. zdr. klepilko, trocha, ždi- 
l)Oc. ťclyj les jednou ranou ])ád. nevostálo 
hani klípě stát. Šla ha byla tám cely puhie 
a takuvý klepítko (trávy) přinesla. 

klivat se. pukati. o vejcích nasazených. 
Vejce se klivou. klivají (pukají — počátek 
líhnutí). 

kloboiíťky. rozrazil (byl.). 

klobiik. klobouk. Jak dyby té byl dostál 
(t. hlídač na hrachu), ten by tě btl vzel 
klobukl 

klofák. zoban: posm. Chlapíku, chytím-li 
tě za ten klofák (na sypícího housara). 

klofec, rána zobákem. Dala mu klofec 
(kvočna pcj.skovi). 

klodián. hrnec. 1. pi-íli.š velký. '2, neúhledný. 
Na tu drobku mlíka takuvyj klochán si 
neseš? Polívka je polívka; tý emírdy aby byl 
klochán a je to slabost (o kávě). 

kloclital. 1. kloktati. Dal jí merecínu. 
muší s ní klochtat v krku. 2. vejce klochtá 
(je -li zkažené). 

klopit, 2. nepřech.: hrnec klopí = jest po- 
klopen. 

klopotiiire, pl.. luka u Postř. 

kiilinpk. bez význ. zdibň. = pěknv kmen. 
Té kmínek pěknyj ro\niyj. níhdež ani součku. 
žádnyj svál (o buku). 

kniíiik.v, chuh hrušek: jsou drobné, ke 
stopce táhlé, zelené, málo ]jí'íčervenalé. 

kmotrojťi, pomn.. rodiny dvě vzájemným 
kmotrovstvím spojené. Svazek kmotrovský 
je na Chodsku velmi ]ievný, utužuje se jím 
obyčejně nejl)lížší ]iokrcvenství nebo sou- 
sedství nebo zvlášť dobré přátelství. Kmotři 
mají na děti první právo po rodičích, za to 
jim patří i úcta jako rodičmn, u kmotru smí 
si dítě vésti jako doma. ,.Dyjf sme kraotrojci!" 
(slýchati častt) za důvod, že nemá a nesmi 
býti ani nedorozuměni). 

kuiotrnvskyj kaltát. dlouliý selský kabát 
z modrého sukna s pestrým vyšíváním. No- 
sívali jej do nedávná o slavnostech rodinných. 
Nyni oblékají jej jen o slavnostech nárotlních. 
spíše z donucení, ale zvyk starý hlásí se 
o právo, že na př. ženich ol)leká raději při 
sv. Jakube dlouhý ziliinik. než novomodiu' 
krátký kabát. 

kniiilr. kniiilru. stší. vedle kmotr atd. 
(Postř.). R'!l)áš kupuje kmutra. 

kňak. týl (srv. stč. vz-l-nak). Mi huž bplí 
pár dní kňak; cák to bureV 

kiiaii! slovo (mora. o kočičím kňaučcní. Děti 
hrajíce pírkem lachtají druh druha na tváři, 
jako se lísá kočka ocasem a iúkaji při tom 
kňaii! 

kiiaiiřit, fl atd., jen o kočce: mňoukati. 
(ale pes kňíčí). Co pa ta kočka dnes, že furt 
kňaučíl (aii zní čistě). 

kněžík, název všech ])lo8tic žijících na 
bylinách. Žert.: Zmáčk kněžíka ( = „neza- 
choval .se"). 

kniha a kníliavka. onom., též kápiel. pták 
čejka. 

knitel, těžší obušek; zvi. dřevo příční pres 
voj nasazované, táhnou-li vůz (za ně!) lidé. 



To vídati (i v pluhu) na Chod.sku, zvi. v pod- 
lesí mezi chudšími často. 

knížky, pl. prgn.. kniha modlitební. Já se 
nahiu-ila říkat v knížkách sama vod sebe. 

knoflík.v. 2. lopuch (byl.). Od podoby se- 
meníku přenáší .se název na celou bylinu. 
Děti hrajíce si posázejí si šat celými řadami 
..knoflíku" a házejí si je do vlasu. 

knoflíčky, pl.. plané hrušky velmi drobné 
a tvaru nízkého. 

knorliaver, vepřové hody. Přijtc na druhyj 
tyjden, Viureme mít knochavec. 

kniil. knot. Tánta (lampa) má vo moc širš, 
knut. ' 

kobjilíčka. stší. i kobylička. Máčela má 
milá s kobjiličkou. (Pis. Našli jsme tak psáno 
r. lSo(i.) 

kobyla beze slřev, v žertovné hádance sv.',- 
tební. jež dávají |)aní matky družbovi. 
( = mědlicc.) 

kobylifř. trám silný, dle ])otřeby posunu- 
telný. na němž v „pánvičce" točí se čap 
vřetena mlýnského. 

kobylí hlava, jablko, největší druh na 
Chodsku známý: zelené, pozdě zrající a 
velmi ky.selé. 

kocoiir.v. 2. ratolesti jívové, na nichž už 
poupata rozkvetla v jehnědy, 3. větší skvrn v 
na prádle a šatstvu. Probitý dítě, dávno-li 
pak ty šaty nosíš a máš to samý kocoury. 

kořant. posměšně vous (zvláště po mléce, 
od barvy atd.). Ha hleč! ty máš pěkný ko- 
čanty: koukni chutě do drcadla! 

kočárek. 2. dno v koši mlýnském, pohy 
bované di-evěnou tyčinkou, zapadající dru- 
hým koncem na zděř kamene, t. zv. lijholcem. 

kořiřka, 2. prut jívový s poupaty, 3. poupě 
jívové: Sněz tři kočičky a ' edostaneš zim-.iei. 
4. strom jívový. Tti kočičku sem tu pich do 
hradby a jak vona se brání ( = roste). 

koří med, pr\T5kyřice stromu peckovitých; 
děti ji sl)írají a jed] (zvláště rády třešňovou). 

kočí niy.|(llo, pomněnka (byl.). 

kočka, vok. obyčejně roven nom. Kočki, 
pureš! Hleč. vonal Vlízt až na stůl! 2. pře- 
zdívka dívce rozjnistilé. Ty kočko, ajt tě 
nedám! (Kluk na holku, jež se mu vysmívá.) 

kočkovat se. jiolirávati. pošku bávati se. 
.lá nevim: ty naše děti — jen by .se to koč- 
kovalo ! 

Kodrda. jm. rodové, u Kodrdu (Klenci). 

kodrnář. v. jméno rodové v Klenci, 
r Kiiilrnáču. Kodrnáčuc kryjčí. Srv. ko- 
drnalyj 

kodrnatyj, kučeravý. Má hlavička kodrnatá 
nniže jít jinam (l'ís.). Ten i'hlapcc má pěkný 
kodrnatý vlásky, má hlavu jeden prstýnek. 

kohonl, 2. část košťálu v hlávce, jak je 
naíczán s kousky listu, uložená v naloženém 
zelí. -Matka nám nakládávala. dyž se člapalo 
zelí, drobet kohoutu a tbiibet prost ípek a 
dyž se na to potoui v kadečce přišlo, to snu- 
chroustá váli. 

kohoutek, hvozdík (byl). 

koclilul, koktati. .Mluv pomalu, nekochtyj: 
též slož. Než tv to ze sebe vvkochtáš! 



koku. — kopenec. 



43 



koko, ml. cL, vrjce. Kmotra dala koko. 
Štěpánku. kmotra dala? (na dítě. jež právě 
drží červené vejce od kmotry). 

kokoráť! onomp.. zvuk slepice. kd^Ť; .snese. 
Koko-koko-ráč, dyjte mi koláč! (ohlašuje prý 
a prosí slepice dle dětského výkladu). 

kokoráťcl, o gdákáni slepic, zvi. snese-li. 
Podvij se. Káče, slepice kokoráěí nehde za 
kolníěkou: ajť nám tám někam nezanáší. 

kokyrilial. kokrhati. Poslouehyj: náš humi 
jinač kok\TÍhat! Kerá slepice kokyrihá po 
kohoutovi, ta se má zabít: ta volá nechčestí 
do staveni. 

koláč, 2., čepec kulatý pro vdané, bud celý 
bílý nebo s černým vyšíváním v podobě Id-iže; 
starší prý býval jen s ,,vokem" vj-áívaným. 
Nyní se již nenosí, ale o rodinných sla^niostech 
hojně jej mívaly matky ještě pře i dvaceti 
lety. Jeho části kromě vyšívané rouchy byly 
,,kotě" (obalený prut. jenž rouchu napínal) 
a plínka, pás. jimž se k čelu a týlu čepec při- 
vazoval. C'e)iec připínaly ..paní matky" ne- 
věstě poprvé v noci o svatbě sundavše jí 
čepeni. (V^iz to a vočepky.) 

koláč pani matčino, též pani matek, jest 
vlastně pšeničný bochník velký jako řešato: 
na řešatě se i peče, zbaveném obruby, jinak 
by se do pece těžko dostal a mřížky po i'e- 
šatě jsou mu oblíbenou ozdobou. Krájí jej 
jedna z jjaní matek po čepeni nevěsty a každá 
z nich musí dostati díl za výsluhu domii. 
Někdy jej dělávají tak veliký, že proíi třeba 
vybourati hustá do pece. 

koláč vandrovní čili vandrovnickyj nese 
se s dary nevěstinými v předvečer svatby 
ženichu a odtud se zase oplácí. .Jest veliký 
za čtjŤi obyčejné a vedle obyčejného „ma- 
zaní" jsou na něm cukrovinky, mezi nimiž 
hlavně srdíčko, kolíbka a j.. a uprostřed 
rozmarinka s červenou panthčkou. Nosí jej 
droužka, družba jej musí rozkrájet na tolik 
dílu, kolik je přítomných. tJkol se mu stě- 
žuje di-áty v koláči tajně zapečenými, jimž 
se musí núž vyhýbati. 

količko i kolečko. 2. .,do kolečka'", název 
tance a potom i písní k němu. Tančící se velmi 
rychle točí a obyčejně chvíli na témž místě, 
za střídání písní a selské muziky. Oblíbený 
tento tanec chodský vídati nejen u muzik. 
ale i ve volné přírodě, cestou z kostela o svat- 
bách atp. 

kolij, m. r. Z levýho kolije voda (Pověra.). 

kolik, mívá význam = několik, hocbiě. Ty 
hodiny stály asi kolik zlatyjch. A. von tám 
byl přece kolik let (v Hámarice). 

kolikratnásol), mnohokráte. Já to ilatijovi 
kolikratnásob řek a von mi nevěřil: íčko 
to má! 

kolniaha. kolečko, gen. pl. kohnáh. Zacel 
kolikerý řemeslo, nevostál při žádnV-m; ajt 
jezdí íčko s kolmahou ( = nádenicí a vozí 
kamení a cihly na staveništi). Dyj sem eště 
nákyjeh pár kolmáh! (t. Imoje do zalu'ádkj-.) 

kolna, kuhia. Já mám dívči tevernou (též 
tebernou), vona líhá pod kolnou (Pis.). 



Kohia byjvávala dycky až nejdál zadu (ve 
dvoře). 

kolor též koliiiek, bez význ. zdrbň. diuh 
slív^y, menší než řambuch a větší než kozinka: 
srv. tyto. Teta, chlapsí vám rážejí koluřky. 

koloznlt.vj. bezzubý: kdo nemá žádných 
zului. .Ten jez sladký, potom bureš kolozubá. 

komínek, kominík. Komínkuc Barča umřila. 
Jen bujd tak humouranyj. přide komínek a 
verae tě. 

Koildrád (zni jasně d); též ve jm. rodo- 
vém: u Kondrádu (Kyč.). 

konec. akk. prostý při udání času: Roz- 
stiuial se konec máje a choud potom, až do- 
choud: nehde při sv. Vavřenci ho zakopali. 
2. výr. ve dva konce. j<'n o člověku ubidně- 
ném. ustaraném a pod. Jehlikový ta starost 
dala. je celá ve dva konce. .Já sem dnes ve 
dva konce (t. churavá). 

koníčky, šalamovmek (byl.). 

konlrhel (bvl). popenec. 

kopa, 1. kupa sena. Muším eště jednou, 
zbylo mi tám pár kop, nebure ani vozík. 
2. kopanití= pásmo v porvazku (t.předánku). 
Xa kolipak kop motáš? Na deset, na dva- 
náct, jak je prádlo pěkný. Z koudelí teký 
na šest, na vosům. V menším porvazku 
kopička. Viz to. 

kopačka, 1. kopáč dvojzubý na skopávání 
hnoje s vozu. Zapomíl sem na poli kopačku. 
2. ženské dobývající brambor. Ivopačky 
[iřidou s pole. burou chtít jist. Pod. i kopáč. 
Kopáče máme na poli, 3. posm. noha. Na- 
táhni kopačky = běž. 

Kopajna a Kopajny (z puv. kopaniny t. j. 
pole, jež začala se skopámm, ne oráním, pro 
kamení a kořání). Jm. polohy u Klenci, 
Stráže, Oujezda. Vozíme linuj na Kopajna. 

kopat, kopal atd. kopati. Kouloiite na 
něho, já té koupím vobutí a ty bureš zbůh- 
darma s ním kopat, ajt tě nenasekára! (na 
kluka svévolu). 2. o krávě, kopá (t. při do- 
jení). Délka i v slož. Skopal se a vystyd jako 
rák (t. shrnul peřinu se sebe). Nakopali 
hlíny, ilámu vám zakopali, vete, děti, vete! 

Kopatiny (srv. Kopajny atd.). polnosti 
u iIi'ákova. 

kopce. 2. kopec kytek = trs, keříček. 
Přinesla sem si z Mlyjnečka kopec sedmi- 
ki-ásy ( = na Gh. dianthus barbatus). Kopec 
rozmariny (o jediném keříčku). 

kopeček, 3. prgn., pl. t., kopečky, hro- 
machié jméno pro trá%ni, pučící nejdříve 
z jara na polích, bez rozdílu di-uhíi. Děvčata 
chodí po k. a vypírají i s kořeny u vod a 
opatřuji tak „zelené krmeni'", kdy ještě 
pravá tráva neroste. 

kopenec, menší než „kopa"" (kupa): ko- 
penec sena. trávy, hnoje. Při sušení sena 
první den dává se píce do kopencu (malých) 
a druhý, kdj'ž se má odvážeti, lu-abau se 
kopy (velké); jež se hned nakládají. Divče 
se má vodstavovat, d\-ž je hocbiě kopencu 
pode vsí (prý aby byla vzácná). Skopával 
sem di'uhvj k. (hnoje). 



44 



kopička. — kozinka. 



knpiřka. })ásmo nití kšiti, ve .,skadlinkir'. 
^' předánku ]iro tkalce bylo jich o))ravdii 
kopa. ve skadlínku. menším i objemem, 
méně (10 — 16), proto kopičky. Xerozvazuj 
všecky kopičky najednou, ajt se tě hnitě 
nctjkublají. 

kopliťr. sekera s ostřím na přič, k vyse- 
kávání otvoru ve dřevě, jako v kor\i:ech. 
okHiiech. neckách, a t. p. 

koplnvat, N-ysekávati prohlubeň, na př. 
do okřinu, necek atd.; vůbec sekati koplicí. 

-kopov.í. s číslem napřed, na př,; vosum- 
náctikopový. dvacítikopovy. dvanáctikopový 
atd. plátno, t. j. z IS, 20. 12 kop jeden loket, 
dle tlouštky příze. Cím více kop, tím jemnější 
plátno. Nejhrubší bývá Utikopové. 

kopřiva z rliládkii. obrazně o děvčeti buď 
neduživém nebo jen ,,bez kuráže". Často 
v přir. Si jako k. z chl. 

koprnit. -il atd. Já zlostí šechen koprníl! 

kop.vjt. gen. pl. Vopar je zlá nemoc: vona 
))ríde dobytku až do kopyjt. Též o jménu 
místním. Hdyž sem vyšel z Kopyjt, našel 
sem tudletu knížtičku. (Místo jv. od Trha- 
nnva.) 

korálek. Den jako korálek ( = krásný). 
1'iivod porovnání asi: modré nebe (kulaté) 
za jasného dne a modrý korálek, jež děv- 
čátka nosívala. 

korbel (též belík), máselnice. Vypařit kor- 
bel křemelema, dyž se nemůže svrtit. 

kořiialil. -ílo atd. Vobutí mazat! Nemaže-lí 
.se, kornati. Hleč, ty zkornatíly (boty, jež 
delši čas odloženy). 

korotev. koroptev; mn. č. korotvě. K. 
motykou střílený, žertovně = brambory. 

koroviřka, korouhev: v chod. jen tv. zdrbň. 
i o velkých k. Každá jířifařená vobec má 
v kostele svou koro\nčku. 

koryjjlko, 2. prgn. čubka pod kolo, brzda. 
Koryjtko l)y.-: byl zapomíl; zapni je hned na 
zavírák! 

kosiště, násada na kosu. Mám tu pár ho- 
tovyjch kosišťát, ale pěknyjch. jaborovyjch. 

koska, čamrda. Viz to. Koska platí tolik 
pon. kolík má dírek (dětské hry o fazole). 
Xasajd kosku. dyž už nemáš pony. 

kosinatire, svítek, do něhož přidáno květu 
bezového. Pekávají se pří sv. Janě Kř. 

Kostrli^tě. vrchol Hůrky nad t!hodovcm. 
.Stavěli prý tam kostel, ale co za den vysta- 
věli, do rána bylo přeneseno do Klenci. 
Proto postavili kostel tam a při něm vznikla 
ř)sada. nazvaná dle klenkovčho le.sa. 

koslkiiba. jin. rodové (Poc. Dom.). 

kostrbár. m., suchá haluz, větev menší. 
Had se mi tu veme na cestě a hned bedle 
cesty nachomyjt se mi takovy^j ko.strbáč, 
já ho vemu a šprách — huž dál nepolezeš! 

košanka vedle kolínka. Děvko, přines eště 
ňákou košanku bramburu. 

košiiika i ko.šaiika, 1 . chlební k. ošatka, 
2. opálka. 

ko>;i<itě, košiStftr vedle kojitiiitě. (^hlapsí, 
])iřu-li s košištětem! (Selka na dovádící 



chasu.) Přídeš-li ty k nám eště, vemu na 
tě koštiště (Pis.) 

kotálrt, kouleti. Humíš kotálet kužalky? 

kotaliliř! ml. d.. asi = kotálcj nebo ko- 
tálím; volají tak děti, chtíce kouleti nebo 
aby se koulelo. 

kotě. 2. proutek obalený koudelí, jenž na- 
píná do kulatá čepec ,, koláč". 

kole- prásk, hra na kotě-prásk. Dětí sednou 
těsně vedle sebe do i-ady, ruce majíce sepjaté 
mezi koleny. Jeden obchází a ruce rovněž 
sepjaté se slovy kotě-kotě-prásk vloží ka- 
ždému do rukou jeho; při tom jednonni tajně 
upustí do rukou malé dřívko. Toto musí 
jiný, který zatím stál stranou, najíti. Najde-li 
je. nastoupí zaii. u koho je našel. 

kotev, větev, častčji kotváč. ale s význ. 
menší větev. Vítr zlámal kotev na hrušce. 

kotvář. menší větev (chod. kotev). Stryjčku, 
chlapci vám ráželi hrušky a ulomili kotváč, 
celyj vobalenyj. 

kolvái-ck. ra. větvička. Nechceš kotváček, 
můžeš vobírat! (volá hoch s třešně na dívku). 
Ale kotev fem.: větev neuž. 

kotyjš, 1. na peří (odíraný brk s lopatkou 
na konci), 2. žertovná přezdívka dítěte. Ta- 
kuvyj kotyjš a jak se von humí rozkřičít! 

koťátka, sražená varem vejce; 2. polívka 
z koťátek = kudlená s vejci. 

koudelka. sl)alená koudel ve válec na jedno 
nadití (obalení) kužele. Mám tám eště pár 
koudelek, tak abych to doiiřidla. Též jm. 
rodové: Koudelkuc (Klenci). 

kousavá smola, ztuhlá pryskyřice narý- 
paná v lese ze smrku, jež kousáním stane se 
vláčnou a zbarví se do ružova. Děti rády 
ji kousaji, dráždíce si žlázy slinné. 

kovárna, kovárna. První chalupa hyn za 
kovárnou. 

koza. vok. vždy roven nom. Koza, deš 
mi! ( 'ujs, koza, do zelí! 

koza, 2. na Chodsku místo klibny jinde. 
Koza má jen kozí hlavu na bídélku nasa- 
zenou, již drží chlapec, ])rostěradlem za- 
krytý a skrčený, jakoby chodil po čtyřech. 
Koza provázívá Mikuláše i Lucku. 3. sto- 
líce tesařská, na které se otesávají dřeva: 
je to silnější poval na jedné straně dvěma 
nohama podepřený, druhým koncem na 
zemi ležící. 

kozel, přední provaz ., vozící" (na utaho- 
vání pavuzy). Kozel se nám strhal. 

kozelec, kotrmelec. Kozelce, to byla naše 
největší radost, dyž jsme byli děti. Ha to 
bylo kozelec pozpátku ha ku ])řcdu ha jak do 
chtíl. 

kozirka, 2. (Inih meliva; viz hašpan. 

kozi iiilií'i. pry.šec (byl.). 

koziua, koziuouc, jm. rodové (Ouj., 
Tlumč). Pozn. Též jméno Sladký dosud 
zachováno v Cujezdč i jinde hojně. 

kozinka, 2. nejmenší ovoce jjcckové. ku- 
latř. druhu slív a zrající do tmavá. Větší je 
kolor, koluřek a největší iand)uch. Vypučilo 
to tu samo, já myslil, bure šveska a íčko 
vidím, je to kozinka; škoda pro to místa. 



Roziiuivská. 



křiváiiek i skřiviinck. 



45 



Kuzino\ská (t.dédina). pole panské u Trha- 
nova. ji-ž tile pověsti patřilo Kozinovi a 
devátvimi jt'ho kolenu tlostane se nazpět. 
2. euf. hibitov trhanovský na tomto poli 
založeny. Pudeš na Kozinovskou = zemie.š. 

kozliřek, 2. podstavec obloukový trínohý 
na krb. Kladla se naň louč, aby pod ní mohl 
vzduch: a že byl okrouhlý, přiléhal oheň 
dobře k hrnci. 

Hozlovk.>. jm. polohy u Lh.: pole i hika. 
Srv. Na Kozlový Zahradě, u Stráže. 

koznlilod, špatný, zakr.salý strom. Cák s ta- 
kuvým kozohlodem nei lio vyseknout! 

koženky, 1. kalhoty kožené bývaly: sko- 
povice, puklovice, jelenice atp. 2. jablka. 

kožifli, žert. 2. brambory v kožiše = v šu- 
pině. 

koží»^k,v, 2. jetel v kožíškách = símě jet. 
ještě nevyěištěné, potom i plody už prázdné. 

kraoř. motyka plochá, široká, tvaru srdči- 
tého na brambory (k okopávání i dobývání). 

kráct, krád, kradla atd. Nezamykalo se 
u nás, protože se teky nekradlo. Též slož. 

V Korově hukrádlí tánten tyjden několik 
vovíc. Letos huž pryj se pokrádlo lích vy ve 
vukolku, to nebyjvalo nihdá slyšet. Beztoho 
to že všecko ti \'otaváci. 

Krářiia. u Kráčnu: jm. rodové (Postř.). 

V Dom. bývala hospoda „Xa Ki'áčně". 
krafí.jál. karafiát. Té kravka jako krafíjátl 
kraj. kraj (margo); kraj ( = regio) i v chod. 

= kraj. Postav ten žbán na stul; nestav ho 
na kraj. ajt nespadne. Kalunkáři a kalou- 
níci chodili do kraje. Dybych míla za ním 
kraj světa jít. (Pis.) 

krajef- krajíc. Já tě dala krajec a Hana 
krajec. kam pa to šecko dáš, dyjť to nesnišl 

krájcnky. nudle vařené a z černější mouky; 
dělají se větší a tlustší než obyč. nudle. 

krákat, kráču i krákám, krákal atd. Ne- 
tahyj tak, dyjť to kráče. (Děvčátko při če- 
sání.) Též slož. Dostanu-li se tě do tich tvyjch 
čečer, pane, já tě je vykrákám. Tomeš zkazil 
ptáky, ale dostál nakrákáno. 

krákorka, šiška lesní, srv. suta. Krákorky 
sou dobrý topivo. Prsty jako krákorky (t. 
velké). 

král, akk.: pro král slavenyj! (.len v tomto 
vvraze a jen jechiou jsem si vsel. Stráž.) 
' králiřky 2. (byl.) květel, lnice. 

krám, 2. v přívlastku podřachiém a do- 
plňku, z krámu = k\ipovaný na rozdíl od 
domácího. Ty hutírky. jak to dá do trok, je 
vidět, že to je z krámu. Kytka z krámu na 
rozdíl od rostlé. 3. Staví krámy, o děvčátku, 
jež neslušně sedí koleny vzhůru. 4. přeneseně: 
Ty tu máš krámti, t. nein'ovnaných věcí. 
Nedělij takuvvjch krámů! (= okolku, prů- 
tahů.) 

krancl, širší obruba |)ři svrchním věnci 
kachlů na starodávných kamnech. Stavívali 
na krancl. co mělo zůstati teplé nebo suclié. 

krapář, kropáč. konev (srv. krájiati). 
Pršílo — jen se lilo jako z krapáče. 



křapal, 1 . hrnec křápe = má zvuk strhaný 
(jestli (luklý). 2. = křápat, mluviti marně. 
Ki-ajialc. nekřap! 

krapiia, ženská tlachavá. l)i, křapno, 
s takuvým křapáním! (Staroch, jemuž žena 
žertem vyčítala jeho slabostí.) 

křápy i křaiiipy, pl. t.. stará obuv. 1 co 
))ak takuvý křápy, tich už není do nuirastu 
škoda! 

krásy, prgn., byl., slzičky. 

králky.!, -■ o těstě nedosti vláčném. Z jecuý 
mouky je šeeko krátký, eště lívaiu-e se dají 
nyjsnázjist. 3. stručný. Řekni krátce. Kelvni 
to krátkvjma slovy. 4. úsečný, nevlídný. 
Ty si na mňe ňákyj krátkyj. 

kraiilík, 1. krahujec. 2. pluh s ,,deškama 
na dvě strany", ..rozhánějící" též na dvě 
.strany. Xejlépe .se jím ., vybírá" (rozoře) dví; 
srv. toto. 

Krbiřky, jm. polností. Na Krbičkach. 
.Jede vorat na Krbíčky. Též sing. lok. na 
Krliicc (sic): u Oujezda. 

křechyjl, střechýl. To sou ňáký křechyjle! 

křeniele. í, f. pl., velké kusy ki'emene. 
Nělitly pomůže, dy se nemůže svrtít, vy- 
pařit hbelík rozpálenyjma křemelema. Lidí, 
v tý naší peci té ])ečení, tám jakoby nebyly 
žádný křemele. 

křemrii. křemen (v chod. í žen. rodu); 
vedk' toho i křemel. My dali do pecí ki-e- 
mele a ta íčko peče! 

liřenianka, jm. polí u Tlmč. Na Křemance. 

křťiiák, též křenovyj zub, stolička. .Mám 
tám eště dva křenáky a až s tima budu 
hotov, nebudu mít na čom kousat. 

křťiiovka, na Křenovce, část Oujezda, 
kde prý bývala napřed křenovka. 

křes, křesání mlýnského kamene. Po křesu 
je dycky písek v mouce. 

křesat, 1. dobývati oheň z křesacího ka- 
mene; zvi. rozkře-sat. 2. k. mlýnský kámen 
voškrdem. 3. vokřesat kládu sekerou, t. 
oloupati jen místy, aby prosychala a červ 
aby neškodil. 

křidlo. 2. lenoch u židle. Byjvávalo šecko 
malo\aiiý; i křidla na židlicích mívala pěkný 
věnečky vokolo díry. 

křiiiis (sr. sté. ksims). římsa. Nahoře na 
halměři může byjt dobře takovyj malyj 
křims. 

křipi, chřípě. Mám vod tý rýmy křipí jako 
potle braný. 

Křípx.^. 'i'i Křípným. do Křipnýho. jm. 
polností u Pocinovie. 

Hrisáh'k, jm. rodo\'é. Lh. Srv. Křísl. 
Krištof. 

křisfáiu-k, jen ve rčení: Nebylo tám ani 
křísťánka ( = živé duše). Křisťánek asi = 
skřítek. „Křítky" prý naposled vjTiášeli 
stěhujíce se, odtud rčení. (Výklad lidový.) 

křitek, křeř. Vzel mi křítek v noze. (Dostal 
jsem ki'eč do nohy.) 

křiváuek i skřivánek. Ti křivánci v taku- 
vvjch mrazech už tu, to aby to překříhlo — 
takuvv zvířátko nebohv. 



46 



kH\-j'j štich. — kujíček. 



křivý j šticli, zvláštní tvar oliodského vy- 
šívání: sdružoval se obv<-. s ..řetízky"; srv. to. 

křížky ob.vřejní a zpátťí-ní. též dvojitř. 
vzorky na. výšivkách. 

Křížová (t. hora?), jm. holého \Tchu 
u Lhoty. 

krížaly. pl., dřevo zbjdé ve hřídelí mezi 
(llabv na ramena. 

křižovat, jen ve výraze husy huž křižujou. 
t. j. povyrostly mladým husím perutí, aby 
mohly konce křížem přes sebe klásti. 

křižovatka, pl., i křižovatky; cesty, zvi. 
pěšinky křižující se. Potom i okolí takových 
cest (sing. i pl., srv. luka). 

krkat, říhati. Vod rána krkám, ilám náký 
krkání. 

krkavrc, 1. v porovnání o něčem nelibém. 
Zima jako krkavee. 2. zaříkání: Vem tě 
krkavec! 

krocan, krocan. Natahal se jako krocan; 
já to potřebuju! (= nestrpím toho.) 

krořit, prgn. dobře jíti, pokročiti. Kroč, 
j)řece kroč, nechojd jako svázanyj ! 

krodnovat, prominouti. Von má víc než 
já, ha já mu to mám, vdova, krodnovat? 
Pdčkyj, Jirko, počkyj ! Tuto já tě nekrodnuju ! 

krokev, pl. krokve, m. krokve; gen. sing. 
krokvi. Na vosla se nedávah' krokve, jen 
lemězy. 

kromě. ,,Krom božího daru!" dovolává 
se omluvy t\Tdého slova, koho k němu při- 
nutilo nějaké pokušení při jídle, když má 
boží dar v rukou a listech. Dá vona si řect? 
Nedá! Čert je v ženský — krom hožílio 
daru — žádnyj svatyj ! 

krou, gron; obyč. o uschovaných starých 
penězích stříbrných. Bába má eště v pun- 
čoše skováný krony. 

kropářek, prgn. kropenka na svěcenou 
vodu (též krajjáček). Kropáček tu máte, 
kropáček, ale suchyj; ve stavení má byjt 
dycky sjecená voda. 

krosna, košík na prádlo, podlouhlý, nízký, 
o čtyřech nožičkách. Bývá pleten z klaných 
ch'aček „kořínkových". Chudým bývá za 
kolébku. 

krotkyj. 2. smělý, dotěrný. Pane, .Jirkovi 
nenmšíš dvakrát řect, Jirka je krotkyj 
(naliral si švestek). 

kriihiján, hrubec, krohiján. .\l>ych y,'i b-tl 
liyjvnl n.i tatika takuvyj kruljíján. 

krii|iicc, nejmenší kroupy, hrubě tihaué. 
Hramburová polívka bez krupici, to není 
pravá bramburová! 

krupiřka, obyč. krupice. Kaše z krupičky 
ta byjvala jako sváteční; jindá se vařívala 
l)ro děti i j)ro velký kaše z mouky. 

kriinipolfc, jho j)ro hovězí dobytek, pro 
každého tahouna zvlášť a na šíjí. 

krnšcr soli, kousek solí. Polívka (slaná) 
jako kru.šec. 

Hrutina, Krutinouc, jm. rodové (Ouj). 

knitnont, krotnouli. Ty zkrutneš, Imreš 
vidět. Vona byla necitěná a huž zkrutla! 

krvavka, I. hruška s červeným masem. 
2. sukně chodská barvy červené. 



kryjťar, vyslovují, jak píší (tak všecky 
skupiny nyní s g). 

kryjřiř, krejčí. Bába vyšla jenom někam 
tudle kryjčířom! (prostý dat. cíle; pod.: Di 
Cijkom!) Hojně za jm. rodové, výslovnost 
táž: u Kryjčířů; hospodář je Kryjčířák. 

kryjliat, asi = pozdě byeha honiti, naři- 
kati. Dvůr umořili, íčko kryjhají. Takuvý 
zimv letos a dříví málo: to bureme ešté 
kryjliat. 

kryjjf. kryji, krýti at.l. Kryjlí sme v Tra- 
nově (tesaři). 

Krysaroiic, u Krysaru atd., snad z puv. 
k\Tysar (Draž.). 

Krysí, Kryštof; vok. = nom. Krysí, poj 
s náma! Též jm. rodové: U Krysí u (Draž.); 
zdrbň. u Kry.-sálku (Lhota a jinde). 

krytina, krvtba. Doch je nyjsuchyjši kry- 
tina ha musíme řect: nyjlehkyjší (toto ml. 
nedb.). 

kší! volání na slepice, odhánějí-li .se; často 
zdvojeno: kši-kší! 

kvikat, k»;íknoul: volati kší! na slepice. 
Kšíkni na ni! Puta, pusky! 

kiiltiat, zaplétati niti atp.. skublaná příze 
na cívce, sk. porvazek (spletený, že jej těžko 
rozplésti). 

kubaba, liyl., ,, roste na suchyjch vrchách 
hu Stankov a je píchavá" (popsal ji 901etý 
stařec z Oujezda). K. je proti hluchotě. 

kncel, 1. provazec u hejčedla, sešitý 
,,z několikrát násob" složeného plátna (úzký 
pruh), jímž se h. uvátlí v pohyb. 2. velký' 
kuclík. Tlačí mi to v břiše, jakobych tám 
míla ňákyj kucel. 

knrlík. kousek drobení v ])olévce; po- 
lívka z kuclíku. 

Kní-a. jm. rodové. U Kučú, staryj Kůča. 

kndibal, dom., černá hodinka. .My máme 
eštč kudíbala! (nerozsvítili jsme ještě); chod. 
kndibal s devíti hlavama, žert. hádanka 
svatební, byl. = pupava olieená. 

kudla. 1. pes čuba, zdrbň. kiidlire. ještě 
menši kndliřka. My sme mivali kudlící, ale 
před tou se nic nesmílo hnout (ostražitá). 
2. nuž, ale jen o jednom čepýli a dřevěných 
čálkách. Hadrái'ce sme dávali drobet hadru 
a. ta nám dala kudlirku, pěknou č<'rvenon 
nebo žlutou, 

kudlat něco, Icdabylo, bez náležité z]iu- 
sobilosti konati, pořizovati. Proč ])a to tak 
dlouho kudláte bez doehtora! (o doináeíni 
nedobrém léčení). Droliet to tak kudlám, 
ale nyjsem už k něčemu. (Stařce vřetenář.) 

kiidleuka, žertovný název polévky za- 
liudlené. .My sme míly kudlenku; kousek ' 
másla do ní — je teký dobrá. 

kudlicf, zdrbň. od kudla 1., nikdy o noži. 

kudliřka, 1 . čubka, 2. nůž s dřevěnými 
,,čálkami" a šú'ším ,.čepyjlem". 

kudlit, I. k. polévku: zavařovati mouku 
a micliati. 2. k. se, o psu: Něhde se tám 
kudli. Vokudlíla se (— míti mladé). Též hrubá 
nadávka: \'ykudlenyj! (asi = pse.) 

ku,ji<'-<-k, kulíšek, sýček. Cák bi.lo! ňáký 
lije ncdrle: kujíček nám přilit do sadu a sed 



kujíček. — kynkat. 



47 



si na hetlín a ])lakal zrovna dost. A toky 
potom za ňáký djc neděle náš děrek humril. 

kiikalkii 2. (byl), vstavač. Obr. divče 
jako kukaika. 

klikni'! ml. d., citosl. ( = už tě vidim! 
ni-bo: podívej se na mne!) obyč. skulinou 
nebo za nějakým předmětem se schová- 
vajíc. 

kiik.vj. vedle obyč. koukyj. Kukyj na tu 
krávu, té ale pěkná kraval (jen ml, ledabylá). 

kiilišrk, jen zdrbň. a jen ve sm. přen. 
ohytrák. čtvcrák. Bárta se nezdá, ale to je, 
pane, pěknyj kulíšek, Bárta. 

kulku. 2. slepice bez ocasu. (Odrůda.) Puta, 
malka. kulka — pípí- pí-pí. pi-pí-poj' 

kiilovut.vj. kulatý. HIcč, té pěluiyj kulo- 
vatyj kámen, jak ho voda vomlila. 

kiiniliáirk, bídná komůrka. Takuvyj jenoui 
kumbálek a štrnáct zlatyjch by z něho chtílíl 

kiimpas, kompas: obrazně: Hdo je podle 
kumpasu živ, nemá nihdy žádnou bídu. 

kuna, sloup dřevěný ve stavbě, do něhož 
se začapovaly stěny, kde nebyly nebo ne- 
mohly býti roubeny pro překážku nějakou se 
stěnami jinými. Kuna jest sama začapována 
do stěny nejdolejší a nejhořejší, jež jsou 
o to delší. 

Hiiiiilráii. Konrád. Staryj Kundrád zaří- 
kával nu-áky. 

kiiiika, ml. d., kuň. Hítaha. kúnka! 
( = koni jed!) 

kiipuvanyj, na rozdíl od domácího (srv. 
z krámu), zvi. o chlebě. Chleba kupovanyj — 
té pína; není nad domácí chlebíček. 

kiiřát, gen. pl. Nu, pravda: sou vijce drobet 
menčí, ale sou vijce čerství; sou vod lon- 
skj^ch kurát. Tak lokálně dloužení v celém 
sklonění. 

kuřátka, 2. druh vyšívání. 

kiirv, kudv. Nevěděli íčko. kurvkaml 
(Poh.). 

kiiryk dom.. kury chod., kudy. Kuryk ste 
šli? Kury sem šel, kury sem šel. (Pis.) 

kus, 2. ve v\T. je ho kus, i o lidech. Ten 
Krysí v tich Němcích vjTost, té ho kus. 
Divče tebe je kus, kampa porosteš? .3. přísl. 
kus, kousek cesty jít, atp., též za kus cesty. 
To se tě chtílo v tý tmě takuvyj kus cesty 
(t. jít k muzice přes pole). Naši šli s náraa 
kus cesty. Vyprovojd je kousek cesty! Poj 
s náma za kus cesty, k spravováni přídeš 
eště dost! 

kus, kos. Já tě vím v lusích kiisy a tak 
hnízko! 

kuš, ale ost. pády pravidehiě: koše atd. — 
koš. Kube, dostáls kúš: proto se nemusíš 
na žádnýho škorpit. My sme tu jen — jenom 
kúš na řibet a clo toho lesa! (di-evorubkyně.) 

kuše. jen ve výr. na mou kuši, slabší než 
na mou duši. Patrně povstalo varováním 
tohoto. 

kutř, žert. lože. Táhnitc huž na kutě! (na 
děti.) 

kutit, 2. slepice kutí (nikdy hrabe). Já bych 
mil slepice rád — dyby to nekutilo! 



kiiželířek, n, (sic!) prgn. sbalená koudel, 
vyčesaná z pačískti; jest tvaru prostřední 
láhve. Xa kužel se nenabaluje, nýbrž při- 
vazuje haraskou po straně a tak se z něho 
přede. 

kužťlk-e, vždy dvě, dřevo čtverhramié, 
as 15 cm. dl.. utahující vřeteno ve svTchníra 
kameni mlýnském. 

kužťlka i kužalka. kuželka. Co pa Manka! 
Manka je divče — té kužalka. Manka! Ko- 
tálet kuželky — té tak pro pány, kerý se 
nevydělají. 

kvapaf, kapati (toto nov.). Pořád přece 
něco kvape (o skro\Tiém, ale jistém příjmu). 
Jlalá prška a hlete, kvape ze střech. 

kvapě, kapka velká. Začínalo řídce, ale 
jaký kvapě: to každá šla na kůži. 

kváp.ii.j, též kápjij a kápij i kvápij, f. jen 
v Jíl. kvápije, 1. kapky dešťové. To sou velký 
kvápije. 2. okap. Děvko, dyj tu dížku za- 
pučít pod kvápije! Někdy p zni měkce: kvá- 
pjije: kvápjeje. Dvj ho pod kvápije, von se 
hodně vytřepá. (8kop jJo vápně.) 

kvapka, řídč. kapka. Dybyste mohli po- 
čkat do dojení: sladkýho mlíka tu nemám 
ani kvapku. 

kvasnice, instr. kvasnici. Náš děrek už 
nemůže jist nic s kvasnici; nadyjmá ho to. 

kvcrkovat, zasekávati plát, když dřevo 
začíná .se tesati. 

kvf rlařka, vedle kvirlovačka i kvidlovačka. 

kviillovařka, kverlačka. Kvidlovačky já 
nedělám, já jenom měchačky a vokřiny. 

kviillovat, řídč. kvirlovat, zavarovati mí- 
chajíc kverlačkou. Též slož. Kvidluj hodně 
čerstva, aby se neudělaly koťata (vejce aby 
se nesrazilo ■ kousky). 

kvítky. 2. vzor ve vyšívání. 

ítvitnoiil, kvit atd., kvésti (trvací). Bez 
kvítne při sv. .Janě. .Já mil jabloňku, velká 
nebyla, hale ta kvítla. ta kvitla! Vedle toho 
i obyč. květu a kjetu, inf. kvíct. 

kviikal, 1. o zvucích kvočny; 2. obrazně 
žert. o polehování šestinedělky. Tvá tě a«i 
bure hnedle kvukat, vet! 

kyřel, muž. r. Dvby mi račí neholil muj 
kyčel! 

Kyřniař i Kyčmar, u Kyčmarii, z puv. 
krčmář. (Stráž.) 

kyjliat, kývat. Ty kyjbáš a nic neříkáš, 
člově < neví, co si z toho vzít. Též slož. Von 
ncsly.^í, zakyjbij na něho! 

kyjda, jen v přirovnáních: Polívka jako 
kyjda (hustá). 

Kyjťlial. u Kyjchalii, jm. rodové (Kyč.). 

kyjkhit, slabě klátiti; též slož. Zakyjklij 
s nim drobet a von pm'e (kůl se dá vj^áh- 
nouti). 2. kvjklat se, o chabé chůzi. Tak sem 
se tak pomalu kyjklal, kyjklal. (Stařec o své 
chůzi za vedi'a.) 

kyky, ml. d., kytka. Honzy, poj kyky, 
poj! ( = trhat kvítí.) 

kynkat, ral. d.. zvoniti. Mámo, kynká! 
(zvojií poledne.) 



48 



kyjzat se. 



lermo. 



kyjzat se, těžko a slabě jíti; o chůzi lidí 
ustaraných nebo tuze unavených. Já šel 
přece — myslil sem, jaká pa je to neděle 



bez kostela — ale šlo to eště těžko: jen že 
sem se tak kyjzal (muž po nemoci). Sotva 
sem se kyjzal; huž je to na mňc jii-ece dálka ; 



L. 



lacnyj, laciný. To věřím, bral bys; chla- 
píku, ty si z lacnýlio kraje. Lacno koupil, 
lacno hužil. 

ládein. dl. km. Hde .se dělalo snáz, to 
drobet zdělal, druhý šecko nechal ladem. 

Ládro, jra. polností u Kyěova. Na Ládře. 

láfnniil. uhodit (o těžké ráně). Bárta ho 
láf se sáhem, mil toho na štrnáct dní dost! 

Ladíce, (snad puv. Lazce, srv. u Lhoty 
Láze), v Lachcícli. jm. luk u Postř. a Klenci; 
též v Lazcích (Draž.) 

larlilat. 1. lachtiti. Sakva, nelachtyj! 2. 
olir. o řeči. škádliti. Ty bureš pořád lachtat. 
až tě teký něco řeknu! 

laclitavyj, 1. lachtívý. Nech mi, já sem 
lachtavyj! 2. popudhvý, dráždivý. Nu, nu, 
nebujd tak lachtavyj, dyjt sem eště nic 
neřek ! 

lajiiik, lajblík; sukně s lajbíkem t. j. se 
žívutkem v celosti; takové nebylo při starším 
kroji; začala po vzoru města u chalupnic a 
vůbec ženských .,z malýho lidu" (ne sedláků). 

lajce, lavice. Divčata honem na lajce a 
sp\istť kolo\Taty a spustě ňákou |5ěknou 
písničku! 8 jednou (t. ženou) lajci liumyje, 
druhou na ni posadí. (Přisl.. t. vdovec po- 
druhé ženatý.) Eště si zatupám na bílý lajci, 
hde pa je muj družba, ajt huž de k tanci. 
(l'ís.) 

lajsiia, lišta; toto neznámo. Zdrbň. lajs- 
nička. 

lála. přezdívka = člověk nedbalý, po- 
\Tchni; zvi. kdo nedbá o zevnějšek. Karban 
je člověk lála! 

lankvara. ncmotora, lenoch. Franta byl 
vodjakživa lankvara, ten tak nic nedělat a 
dobře se mít; a eště aby mu to něhdo do 
huby strkal! 

Ia|). silnější lap ho, citosl. |)rovázejicí 
v živé nduvě lapnutí koho n. čeho. Zajíc 
spal, nevěděl nic a já se kradu, kradu — lap 
ho! .Me zajíc vyskočil a hde pak zajíc byl! 

larva, škraboška. Kf^vářka jim přinesla 
larvy a íčko .se hu kovářů voblíkaji za 
míiškery. 

las, trhlin;i v kameni. Tuten kámen není 
na velký práce, má moc lasu (o ložisku žu- 
lovém, nehodí se kameníkům.) 

laskavě, praví se též: Prosím laskavě, 
íčko pit*', ajt to nezteplí. 

lúskavi kuřflii, třezalka. Laskavý koření 
snie trhávaly a mačkávaly v jjlátně a říká- 
valy sme: Lásko, lásko teč! Tekla-li červená 
8(áv:i. bylo dobře. 

lálrrnlk. dřevař, dřevorubec. Kašparovo 
tatik byl láterníkem a nalíval teky uhlí. 
Dělával a pálíval až ve Stajřieh. 



latnvák, hřelj kovaný, jimž se ])řil)ijely 
latě na krov; nyní též drátěný. 

lalnvnik, nebozez na \ntání děr do latí 
na střeše, silnější než hrabovnik a slabší 
než možňák. 

lávka, lávka. Za mlyjncm jiřes lávku ha 
potom huž burele trefit. 

Láze, pl. samoty u Lhoty i pozemky při 
nich. Na Lázich. 

leltada, lebeda, byl. V přir. divče jako le- 
bada, t. j. bledá, neduživá. 

Irdaltylo. přísl. bývá sesilováno výr. ne- 
pozbylo. Staryj Hruška vorával (t. dobře) 
a přistál si, co je pravda, to je pravda; 
nebxlo mu líno. Hale mladyj, lankvara, 
jenom to tak zakutí a zadrape ledabylo 
nepozbylo. Někdy též ledabylo nezabilo. 

ledvina. 2. hruška od tvaru tak nazvaná, 
velká, tmavě červená. .Jm. rodové. Hu Led- 
vinu (Ouj.). 

leřkyj. lehký. ml. nedb. Chlapše, ty si 
lefkyj jako pírko. 

leliiKMit i lehnoiil se. lihnouti se. Tuty huž 
m\iší lehnout ( = mají čas líhnouti .se). Po- 
restátce se lehly před třema neděli. (Ale obyč. 
nedělma.) Korotev sotva se vy lehne, hned 
hunů utíkat. 

lekriila, Icjírut. .lít za Ickrutu. chlapíku, 
pří tom bys nemusel dělat takM\yj nímus! 
Jak voní tě tám vokážou ! 

Irměz, slabší krokev. I)i na punebí: já 
tám mám za lemězem pár věcích nábozezu, 
vyl)er ten nejmenčí z nich. možňák, a přines 
ho sem. 

Iťiiiizek, zdrbň. viz leměz. Nezkazím to, 
z toho bure eště pěknyj lemizek (tesař 
o zbytku di-eva). 

leiiKtvka. lemování, jež mívali starší Cho- 
dové i na žu|)ancch místo límeu. 

leněiiyj volij. Na spáleninu je dobryj le- 
nčnyj \'olij. Ale Inčnyj hadi'. Lněná věc je 
Iněiui věc! (chválí si hospodyuě povlaky 
z domácího kanafasu.) 

leniStě, pole po Inu. Hanče pase tánlc na 
leništi. 

Icpfi a iiyjlc|H'í: komp. i superl. adj. bý- 
vají za komp. a superl. adv. Lepcí hrst ji- 
stoty než pytel nádije. To já přece muším 
nyjiepčí vědět, dyjf já tenkrát lui nich slou- 
žila. .\lc též lip a nyjlip. Cim víc, tím lip. 

lepenka, hlína smíšená se slámou a otru- 
bami, dávaná na stropy svrclni. I'i> naší 
lepence nechojir prudce. (Pis.) 

lermo. ncskl. si. = povyk, hluk. Té poi-ád 
Iciino. Té ňáký lermo ( — hluk, sf)ěch). to 
jakoby si milá brát krále (o vyhlášené ne- 
věstě). 



lesák. — listy. 



49 



lesák, človřk z lesa a pro los žijíc!. My sme 
tu lesáci, my huž to tu humíme. co a jak. 

Lesnice, i)l., jm. polností u Draž. 

leslvice, slovo domažl., ějička, chod. břc- 
týnko, mazané lepem na chytání ptáků. 

letošek, letošní rok. Pro letošek už vo- 
stanem při starým, ale napřesrok muším 
mít secí mašinu; je to přece věc! 

lelošnik i letn.šák dobytče, zvláště volík, 
jemuž není ještě rok. Tajný, ty máš letošáky 
(t. (lěkné vzrostlé), ty (sic) huž zjera pěkně 
půdou v bráně. Doma mám letošníka žemlo- 
výho, lieháka; tomu muším pára přikoupit. 
(iŠr. ročák.) 

leviťák, kdo jí. chápe atd. levou rukou. 

levička, levá ruka; rozd. levice = levá 
strana. Neluič ho jist levičkou: dítě to po- 
chytí hned. nesmí se mu to trpít. 

levír, obrazně o jisté ploše pudy, na které 
to kt<>ré zvíře žije; zvi. o ptácích. Taky čer- 
venka mívá svůj levír; tám jinou nepustí, to se 
hned perou. 

ležíl. ležil atd. ležeti. Na muže mi pádlo 
dřevo, bylo to někerak zjera a ležil mi hnedle 
celý líto a já tu ženská s tulika dětma; to 
btlo co se vohánět! 

-li, v chod. stší. velmi oblíbeno 1 . v plat- 
nosti tázací. Př. Dávno-lí stůně táta? Brzo-li 
ste přišli z města? Drahá-li ta kravka? 2. 
Důrazné -li s bud. časem zastupuje silný 
rozkaz. Pr. Hneš-li pak se? ( = už ať se stane.) 
Děti. purete-lí pak mi z toho lu-achu? (sil- 
nější než jděte.) 3. Též skutečnost se sdu- 
razňuje s -li; Já pospíším a pojednou-lí pak 
tu nyjsem ( = vždyť tu budu hned). 4. V záv. 
otázce na označenou nejistoty oblíbeno 
-li by. V šíráni mi přídě Beroušek, chtíla-li 
bych ho (muže) eště žívýho vidět, abych 
nemeškala a honem za nim do špitala. 
Vokouněl, vokouněl — naposled, pryj. ne- 
měl-lí bych pár zlatyjch doma. (Pryj užito 
tu více v platnosti slovesné a položeno samo- 
statně s důrazem v čelo závislé otázky.) 
5. význ. podmiň. Tak co — pureš, ne- 
pureš? Pureš-li sám, já bych se slíkla. 6. 
ne-li bývá ve sm. odporovacím. Ty bys moh 
tátovi (tchánu) každyj den ráno ruku políbit, 
ne-lí se na něho poulit (kára otec syna). Za 
tutu řeč by se každyj pořádnyj člověk stydíl 
— ne-li se s tím eště vychloubat! (O rouhači.) 

liberka, 1. závaží, zvi. kámen libru těžký; 
2. hruška toho jm.; veliké, těžké. 

libnyj, kdo nevyniká ki'ásou, ale přece 
se líbí, rádi jej vídají. Pobrat krásu jinyjm 
pravda nepobrala. ale je dívče libná. Není 
tulik hezkyjch jako líbnyjch (přísl.). Též řeč 
libná. 

líce, v pův. význ. o obličeji, mívá někt. tv. 
dle sklonění vz. kuře. To sou lícata (t. červená 
a zdravá). Pod. vejce a shmce. 

líce, 2. pl. t. prgn., postranní desky při 
ústí stolíce řezací, kované ocelí v podobě 
rámu, k níž se pří řezání nůž přítlačuje. 
K lícem. (Chodov.) 3. vnější strana plochy 
stavebního dříví. zvi. sloupu. (Viz si.) 
Hruška: Dialektický slovník chodský. 



lícovat, si. z mluvy tesařů, o dřevech, 
jichž líce (vnější přítesané strany) jsou v téže 
přímce. Staví-lí se plot, zapustí se napřed 
sloupky a měří se, aby dobře lícovaly. 

líci, leču, si. trvací (opětov. políkám) na 
ptáky atd.; spis. lícím a ob. líčím neznámo. 
Za kolnu nechojd, Bárta tám leče na schoře; 
už na něho leče kerak dlouho a nemůže ho 
dostát. To je hromad vod toho krtka; není 
plátno, muší se na něho líct. 

líče, mladá kachna; zvi. pl. o hejně. Za 
našima humny luňák lítá, bere tám líčata — 
nepočítá. (Pis.) Teta, z,ajeli vám líče. 

líčka, 2. prgn. shodné postranní části če- 
pičky dětské; 1. spojuje přes týl široký pás. 

líčili kolečko ve mlýně bývá as 2 m. 
v průměru a má palce v líci, t. j. na vnější 
straně loukotí. Srv. vyjstrák. 

Lída, Lídmila. Též jm. rodové: u Lidů. 
(Stráž. Postř.) 

lidičky! klesá na výraz údivu. A: Na trojí 
mu sešili hlavu. B: Lidičky! Často se spojuje 
v lidičky lidi. Lidičky lidi, to byste viděli 
svůj div! (o nečisté, nepořádné domácností). 

lidla, ml. d., jméno hrom. = líčata, kacliny. 
Benci, kukyj, nyny lídla! Opakovaným „lidla 
lidla" svolávají se kachny a jsou-lí lilíž, 
vnadí se ,.lí-dlí-dlí-dlí!". 

líha, lícha, záhon mnohobrázdý. Líha je 
na rovůiu. ale do naších kopcii není líha! 
Sedmíbrázdovyj záhon — té u nás až dost! 

lichometnik, licliotník. pochlebník. Děrek 
ji'ho dělával ]iryj takuvýho liehometníka ve 
francouzskyjcli vojnách a za to si postavil 
chalupu. 

licliva, chůbež. Káče, dyj tý líchvě napřed, 
ajt si to de hledat (t. potravy v přírodě, 
hmyzu atd.). 

límeček prgn. o límečku u mužské košile 
na rukou; u krku je límec. Zvláště límeček 
na košili ženichově; je úzký modrý pásek, 
přišitý na vlastní límeček košile, jenž jest 
zakončen ..žinkami'", šitou krajkou o dvou, 
třech řadách oček. 

línat, o přirozeném ztrácení srsti. Zjera 
muší zvíře línat. (Nepřirozené, chorobné je 
,, lezení".) Stunavá nebo postřelená zvěř 
zjera nelina. 

linka, též jjínkalinka — slunečko. 

lip, lépe. V Draženově eště lip je, rostou 
na zelený lípě (t. švestky. Pis.). 

lípa, přir. jako lípa = zedraný. Ty naše dětí 
— já nevím: jen to na nich hoří. Co se já 
na ně našíju. naperu a sou pořád jako lípy. 

Lípi, V Lípí atd. jm. polností. Poc. Srv. 
Bi'ezi, Vulší, Klenci. 

lisa, l.příhrada ve stáji, podobná posadě, 
mezi jechiotlívými druhy dobytka. 2. nástroj 
ze dvou tyčí a rovnoběžných obloučku, na 
nějž se klade chléb v boelmieíeh. aby visel 
na vzduchu: 1. vísívá na punebi někde stra- 
nou, co člověk dosáhne. 

listy, 2. tenké široké koblihy na másle sma- 
žené; lepší bývají z nudlového těsta. 3. listy 
žitné dělávají hospodyně, když pekou chléb; 



50 



listy. 



luňák. 



jsou nekynuté, pekou se při chlebě a pak se 
paří a spařené mastí a jedí, nebo se drobí 
do svařeného mléka. 

liiika, 2. roura v klenut! jicce jiro odvádění 
kouře a pro průvan. Konec její capucli. .'i. 
lišku vodit, říditi zachií vuz při rozděleném 
voze na vožení dlouhého dříví (stavebního). 

lišt m. i lišta i'., 2. hliněná vyplň mezi 
dvěma stěnami v chodské senci; jen tento 
lišt, široký as na 1 — 2 palce, bílíval se. 

lifák. litý knoflík žlutý na mužský kroj 
chodský. To nebyjvaly než liťáky, ty si 
lezdos dělal i nám, a knoflíky vyšívaný a 
jaký pak pěkný vyšívaný; íčko je tuty kiyj- 
číří nehušíjou! 

litiua, 2. lijavcc déle trvající. Lidi zlatý, 
to vám bi,la litina! 

litliiip, pítka při prodeji větších věci 
(gi'imtů, dobytka atd.), placená dle úmluvy 
stranami, nejěastěji kujnijícim. ilatij. nech 
ženu ject a poj račí pít litkup. Přišel mí 
náš teký z litkupu napjilyj. 

lito. léto; jen ve význ. dob}' roční. V lítě 
já sem dycky zdravyjši. Ve sm. rok neúží se 
é: Burou ve votavach tři léta, co sme se vzeli. 
Kolik let. Má léta (= je letitý stařec). 

líva, houba, stě. hhva. 

lívanec, litý, nízký dolek; 1. jsou kynuté 
(„s kvasnici") a di'evěné (bez kvasnic a s při- 
míchanou kaší ze syrových brambor zadě- 
lané.) Pekou se nejlépe nad ohněm na ohništi 
na ))lechu. 

IÍ7.. 1. liromada hlmy promíchaná solí a fe- 
nyklem, v lese v houští skrytá a dřevěným 
rámem chráněná, na niž chodí zvěř lízat. 2. 
obr. stvil. Pote k lizu! (= jísti). 

lízáni, 2. prgn. směs z kalení a .solí, jež se 
syiic dobytku do žlabu a tak ,,dává se lízat", 
(miuio obyčejné „spravování"). 

lizt, prgn. o dětech, když začínají .samy se 
soukati a lézti po zemi. Náš líz brzo a dyž 
se moh něčeho zadržit, teky .se j)ostavil, ale 
spustit se sám ncchtíl; raci třej) zas na zem. 
S takuvyjma, dyž začnou lízt, je nejhůř; 
je se co bát, aby na sebe něco nestrhly. 
2. vtú'ati se. Kam pa bys tám lízla dnes, 
dyž tám mají takuvou věc (na hejtu, kde 
mají smlouvy). Já mu říkala dovicokrat: 
Nelez tám! (za bohatou divči chudý chlapec). 
'.i. Vlasy lezou. Mi vylízly po nemoci, po 
hlavnice. 4. O slovu, k němuž se někdo těžko 
odhodlává. Xechtilo to z něho lizt (přiznáni). 
Též slož. Naposled z něho vylizlo, esli bysme 
jim eště nepučili. 

lodka, 1. loďka. Hrabě si dal na rymik 
teký lodku. 2. lopata na obilí (dřevěná), 
uměle po stranách jiřikrojená. Chcetc-li 
lodku, tich bych tu mil eště pár. 

Iiiliyně, hloh (keř i plod). Pod našim i)olem 
stávala takuvá stará lohyně, velká; tám 
hnizdivali (masojedi). Co pak je z lohyněma; 
to je mi milyjší trnka, karak je kyselá. 

locli. (lem. lusek, sklep ve smyslu obecném. 
(Viz sklep.) Hudčljj |)od sedničkou lusek a 
bure ])o vlhkotě. Je tu čas, jenom s bram- 
burama do lochu! Staří mívali jámu. 



Iiiclitušr, loktuše. Přinesli mi ho štjŤí 
v lochtuši svázanýho (t. muže, na něhož 
padlo di'evo). 

loj, luj. Kuneš tám mil nuiso. ale to liylo 
maso: samyj loj a samyj loj! 

-loketní, s udáním čísla napřed, kolika 
loket bylo třeba domácího kanafasu na po- 
vlaku takové a takové velikosti. Dcera zez 
dvoi-a mívává na loži ponišku šestiloketni, 
dinihou vosmiloketní, dva poštáře tříloketní 
a na tom na všom s\Tclmici půldevátalo- 
ketní. V ty byjvá 16 i 20 staryjeh liber 
prachu, jenom drobet peří se přidává, aby 
prach ncjiuckovatíl. 

loňská kost, návná kost. Loňská kost, 
přestaň rošt! (Zaříkadlo.) 

loňsko. \'otáv bylo proti loňsku málo chybí 
polojce. (Málo chybí klesá na výr. přísl. = 
bezmála, skoro.) 

lopatka. 2. větší vospenec (viz to) mladé 
husi. dříve než se vyvine úplné jiéro. 

lošna. jazyk kožený, na konci roztřepený, 
jenž splýval jsa j)řehnut, třejícním navrch 
pi-es šněrování hrubého střevíce mužského. 
Za chůze jileskaly lošny do střevíců. 

louř, 1. polínko malé. Že tě uhodím s tou 
louči! (nikdy huhodit atd.) 2. jm. lu'oniadné: 
chobné di-iví. Pojedeá, Šímane, s loučí? (t. j. 
na trh?) 

loni-kář, loučkářka, dřevorubci, hlavně 
nedostateční k těžší práci v lese, kteří se 
živí dovážením louče v pytlích na trakaři 
do města. Jezdívají za tmy, cesta necesta, 
aby do svítání byli v městě, vzdáleném dvě 
hodiny í více. Musí pomáhati i děti, často 
školáci. 

loužek(od luh), zach.jeti jm.vl. V Loužku. 
u Draženova. Loužky, pl.. jm. luk i poli 
u Lhoty. 

lože „na tralar", t. j. vystlané u hlav vy- 
soko (pod ohronmou svrchniei 2 velké pol- 
štáře na sobě), dole nízko (v nohách bez 
jjolštáře). 

lueiáit vedle luciper. puv. význ. vybledl; 
njTii= zlý, nezbedný. Sou tu náký na zdra- 
vým vzíhichu, mají taky chlapce, ale té 
chlapec luciper. Lidi. cák je to za holoubě, 
té ňákýj luciáš (štípe). Tudle ňákyj čásek zase 
zacel pit a potom přídě demú a je na mňe 
jako luciáš. 

lucku. 1. maškara v hrachovině zavázaná, 
již ])rovází celá družina hochu všelijak ma- 
skovaných (koza, židé, vojáci, čerti a j.); 
chodí večer ])ři sv. Lucii do jiřástek a do- 
mácnosti a provádějí veselé reje. 2. název 
celého zvyku. , 

liikáj. lokaj. Hankuc Jozef bi,l u hraběnky 
lukájeni. Tuta je Lukájouc. 

Iiinibák i liiinltač, vedle řezáč 2., jenž kleští 
dobytek. Dyliy už jiřišli ňáký ti lumbáci, 
než ty prasátka přerostou! 

hiniliiit vedle řezat. 2. klestiti. Dali sme 
ho biuibnt (volku) a mu.šeli sme ho zabít, 
byla riáká chyba. 

Iiiiiák, 1. krahujce. Lmiák ber.; ličata . 
2. potápník (brouk). 



Uip. — manók i maíika. 



51 



lii|i, citosl. o udeřeni nebo pádu. často 
místo slovesa. Dlouho so křížkovali, na- 
jednou Selwi lup s nim; Němce na nohy, 
Šeba zase lup s nim a eště jecbiou lup s nim! 

Iiiput, 1. tlouci. Než se vobrátil, bylo šecko 
jeren huzel na zemi ha to to lu])alo (o pra- 
nici chlapců při muzice). Též slož. nalupat = 
natlouci. 2. slupat. slupnout = snísti s chutí. 
Slupal talíř lívanců hned s plechu. 3. intr. 
patlnouti. Slup vám dělu jako kotě. 

||||)<-II0, lupen. Křenový lupeno táhne, té 
na hlavu moc dobrý. 

Iiipiiiko, nikdy lupénko ani hi))ének. Ra- 
něny] had najde si lupínko ha to mu ránu 
zhojí. (1'ov. ) 



liijtiioiit viz lupat. Nenech se, lupni ho 
z))átky (hoši v pranici). 

Iiis, část lesa, připadající jecbiomu statku. 
Beroušek nioh prodat his (z puv. los, losem 
určená). V Lusích, jni. místa v lese. (Chodov, 
Klenci.) 

luska, lusk. Té ňáká luska? té jako z víky! 
(o chatrném hrachu.) 

liiisovec, jni. lesa u Draž. Srv. lus. 

lyrlitúř. rychtář. Lychtář míval velký 
právo. 

lyska, 2. jm. lu-ávy červené nebo černé 
.s bílou větší skvrnou na čele. 

lytíř vedle rytíř. Ty si pčknyj lytíí, von 
se bojí jjj^tle. 



M. 



macek, jen ve význ. přen. =přihloui)lý 
člověk. Macku, ani na to poselství nyjsi. 
Ve význ. kocour neznámo. 

iiiaeoi-lia. macecha. Jenom neposlouehj-jte: 
dostanete macoohu a ta vás bure jinač ko- 
rencLrovat! 

Madlcňák, jm. rodové po ženě IMadleně. 
(Magdaleně). Madlenouc, hu Madlenů. (Ouj.) 

liiarliačka, chůze v blátě řídkém, též bláto 
samo. Půda masná, pršít nepřestává, vozy 
se netrhnou ( = jezdi neustále), a, té táni 
machačka ! 

inarlial. mazati, káleti blátem, blinou atp. 
O pr;idle — cárat. Sr. to. 

máj, m. r., 2. smrk mladý s oloupanou 
korou a okleštěným jjeručím až )io vrcholek, 
pentlemi okrášlený, jejž staví hoch chodský 
v noci na 1. máje pokraduni k chalupě své 
dívky. To má naše Hanče jmyj máj ! 

májovky, pl., kuřata v máji vylíhlá. No- 
sívají ještě toho roku na podzim, ale z jara 
začnou jjozději. 

májov.V' kvítí (bylina), blatouch. 

Hakas, u Makasů, jm. rodové (Chodov). 
Též zch-bň. Makásek (Klenci). 

makojěky, ch-uh hru.šek. puv. makovičky 
(od ])odoby). 

makoví, nejútlejší, krajní mlází jak na 
stromu, tak na bylině vůbec. Kouknite, ty 
kroupy stloukly šecko makoví ze stromu! 
(asi jako makovice na konci lodyhy). 

inaliéknst, 2. dětství. Já k ním ehodívá- 
vala vod maličkosti. 

maličkrno, lidové zdrobňování ztlrob- 
nělýcli už slov. .Maličkrno dyby byly dveře 
houzkyjší, bylo by jich dost a potom tu moh 
eště suden stát při nich. Srv. maličkrnyj. 

maliřkrnyj, zdrobnění lidové k zdrobně- 
lénui maličký. Jejcj, té raaliěkrná ryjbiěka. 

iiialka. diuh slepic, asi púv. malá. „Málka, 
kulka, plita — pí, pí, pí, pí!" voláno na sle- 
pice. 

málo, 2. zřídka. Co sem vdaná, já málo do 
města přídu. Též spoj. málokara a málokde. 



Já málokam paty vytálmii a pokušení, jak 
vylezu, něco se stane. 

málo diyliá, klesá na výr. přísl. = bezmála.. 
l}C/.i)uchyby. Marta tu byl z Klenci málo 
chyba za hodinu. Též v min. čase. Málo ehy- 
balo, byl by dívčí zajel. 

malyj a malá. 1. lichotné oslovení dětí. 
Jlalyj, ajt neha[)áš! Malá di p.yj)! 2. malá 
volá se i na krá u. Hoj, malá, hoj! (chlácholí 
se, aby šly pomalu.) Též pl., malí! Tímto 
slovem pobízí se často potah (= bji!) do 
rychlejšího kroku. 

malý. stř. r. prgn. novorozeně. Košařka 
piyj má malý. (= slehla.) 

máma. pův. v ml. d., ale obecno i u do- 
spělých: zř. matka. Zúi-hň. mamiěko; oblí- 
beno zvi. v domácich písních, v naříkání 
na hrobě a pod. Jinak i v nejvřiílejší mluvě 
také mámo atd. ,, Maminko" zní t'hodimi 
pansky! Jlá zlatá mamičko, mámo, eo se mi 
dnes v noci zdálo: že já muším před falářc, 
ten keryj mi ruce sváže. (Pis.) Neplaňte mámo 
má, že já vod vás pudu. (Pis.) 

niamiěka. nikdy maminka; .srv. máma. 

manin, domu, ml. d. Mámo, pote mamu! 

Ilanďúk. ..Mandíno muž", pak i jm. ro- 
dové. (Kvč.) Tato cesta k tvoření jm. rodo- 
vých od ženských křestních je na Ch. 
i v Dom. oblíbena. (Sr. Doroták, Petrolák, 
Hauěičák.) 

manilálek, zdrbň. k mandel. Srv. toto. 

maiidel. gen. pl. j)ři udán! počtu někdy 
bez jiřípony: Sedura mandel pšenci. Zdrbii. 
tuandálek [)ozbylo zdi'bň. významu: tu'o- 
inádky snopu, na nichž sehne obilí požaté. 
ilandálky tu začcly — dypak! (= pozdě). 
A já říkám, iieni lepší jako vobilí na lirstěch. 

maiidl. 3. vul s bilou skvi-nou na zádech, 
„tli. mandl!" 

oiiandlirc, kráva s l)ilou skvrnou na zádech. 
Maudlici snu- prodali. 

maiiěk i maíika, chléb nebo vubce pečivo 
ne\\ykynuté. Tuto pečení .sera milá chleba 
maně'í (též brus v pod. sm.). 

4* 



měřit. 



uiuuim, necestou, ,,přes šecko". Potom 
už sem se clitíl spustit maním, ale bál sem 
se běhen. 

Manka, Jlarie; zdrbii. Mankidla. v dial. 
též to a .Hariánka (Ix-z význ. zdrbíi.) 
(v Chodové Mankydla): vok. obyr. .Manky 
(na 1 dévéátko): Maiiki>dlo! ( Mankydlu!) Vo- 
stuncákouc Manki. Mankv poli^^bij (= po- 
béž)! Martínku, Mankydla písk.á (kňourá, 
vona chce jít fa — dite drobet k Sedniékoni. 

iiiaňknvilyj, o nevykjTiutém, tuhém pe- 
čivu, zvi. o chlebě: srv. manek. 

mantiiiák. mlýnský kámen „ze skály od 
Mar.etína". 

marast, bláto iídké. To se tě chtílo, v ta- 
kuvým maraste! 

inařciika. hruška polosuchá. Já je mám 
iiejraii. dyž sou eště marenky. 

Marijička, Mařiéka. Hu Marijičků (ro- 
dinné jm). IMarijiékouc Baréa, Marijičák. 

>Iari,|áiiikuc. jm. rodové (Kyéov). 

>lárinknr. u Márinku, jm. rodové. Postř. 

Martin, na Martina = nový rok služebných. 
Udělat Martina = odejíti ze služby před ča- 
sem. Jak neburu smít k muzice, udělám 
Martina hned! V témž sm. martínkovat. 
Hanče, ty pryj chceš martmkovat — co jia 
tě kdo udělal? (Srv. zlámat roháč.) 

Martiiiák. jm. rodové (Poc). 

niařtal, chlév na velký dobytek: někdy 
též stáj 2.: srv. toto. V mařtali mu stálo do- 
bytka a jakýhopak dobytka: té snadlý ho- 
spodaření ! 

Masař, u Masařu. jm. rodové (Postř.). 

inaskovka, dom., ženská neduživá, slabá. 
Dyjť my ji nemužem vdávat: cák bvste 
s ní s maskovkou dělal? (ženichovi, uchá- 
zejícímu se o takovou nevěstu.) 

máslo, v přirovn.: Vore jako po másle 
( = snadno). 2. výmět ušní. Bolavý koutky 
potřít máslem z husí a vytřít vobruvkou 
podolku. (Pověra.) 3. m. bezinkový, odvar 
bezu červeného: je léčivý. 

ináslovka, hruška toho náz\-u, zrajíc 
měkká, do žlutá. 

inasiiyj, 2. obr. \eselý, spokojený. Není 
mu masno haní slano (o člověku chladném, 
lliostejném ke všemu). 3. drahý. To ]iole je 
masný, za dje stě stryeh, takivýho škrobotu. 

maso, 2. výtrusnice na houbě. Nahoře 
by byl, ale maso má vod plžů tuze vyžraný 
(hřib). 3. na ovoci část jedlá. Maso nyjde 
eště vod pecky. 4, hra na maso (drn). 

masová sukně, krojová sukně l)arvy masa. 

niaškiTa. maškara. Di mi s maškcrou! 
(nclic/.ká nevěsta.) 

Miilěk, jm. rodové. (Poc.) 

iiialii-ky, vejce snesená „mezi Matkama 
l'.i)/.inia" (lid Xancbvz. do Jm. P. M.). 

Malij, Malije; na sv. Matije, ale při svatým 
Matěji. (V Dom. -ěj důsledně zachováno 
veskrz.) Též jm. rodové: u Matiju, zdrbů. 
u Matijčku. (Chod., Postř. i jinde.) Hospodář 
je .Matiják. 

inalka, 3. zbytky kvasu v díži, od nichž 
při novém zaděláni zkvasí nové těsto. Matka 



nebila eště dost vodpučelá. musela sera 
přidat kvasnic (do chleba). 

matky, prgn., pl. obyč. „paní matky" na- 
zývají se všecky vdané svatebčanky. Mívají 
hlavní slovo na svatbě. Peče se pro ně 
,, koláč paní matek" a když se odváži ne- 
věsta, mají i sviij vůz, na němž se dávají 
vézti do nevěstina domova nového. 

mazaní, povidla s tvarohem, perníkem, 
hrozinkami atd. Chvátáš ělapat mazaní? 
(= rozdělávati povidla na koláče.)- Esli ste 
zez křenu, vona je z mazaní! (zpívají ,,pam 
matky", přivádějíce tchýni nevěstu.) 

mazáni, lék ,, zevně". Dal mí řiáký mazání, 
ne]>omahalo to nic! 

mazinko, mazánek. Vetc. táto, já sem vaše 
mazúiko! Ty mazinko mámino (posměšně a 
se závistí bratříček _na sestřičku). 

mdldta. mdloba. Náká mdlota se mi dělá 
a z nččchož nic. K posledku často na něho 
chodívaly takuvý mdloty. 

mědlicf i medlice, nástroj na klapání 
(třeni Inu: trlice na Chodsku jen rta konopí). 
Teta, naše máma vás nechá prosit, abyste 
nám pučili mědlici. Muším přikoujjit ňákou 
medlici. Matij, zapři nám medlíci kamenem! 
(aby se ]iři klapáni nehýbala.) V hádance 
svatební ,, kobyla beze střev" t. j. medlice. 

nirdnička, medynka, ovoce švestkové, 
kulovité, menší než řimbuch a zelené (při 
zniní málo nažloutlé). 

medrcina, medecína. Po medrcínach žádnyj 
nestloust. 

měcliařka. vařečka. .Já délám nejvíc mě- 
chačky a ňákou tu lopatu teký a tak holt 
to tlučeme. 

mřkření soulil. d. I, n před í (.<), jež po- 
vstalo v ob. jazyce úžením ze spis. e, je 
zvláštnost jen dom.: pul zlatího, té něco 
pěkního atp. Analogií šíří se to měkčení 
i jinam a to i na slova původu cizího: ižinír, 
centimetr. V chod. zůstává veskrze výslov- 
nost tvrdá jako v jaz. ob. 

mclářka vedle mlnářka a mynářka, Me- 
lářka je jedenkrát lakomnícc. .Mlnářka to 
dobře ví, ta by mohla mluvit. Mynářko, 
asiipak ste nevodplavali? 

melťil, ml. nedb., s imp. raelě. vedle mlěít, 
mlč. Melč mi s tim! Bureš melčít! tlenom 
nemlč! 

niťlivo. .Mcliva mám natřískanyj nilyjn a 
voda žádná. 

melu, mlil js. atd. Letos aby už ncnamiil 
mouku jak se patři a dost? Vobil! jako žalud! 

2. marně mluvím, tla.Oiám. Nemel, nemel: 
spoř si račí duch na horkou polívku.! 

mono, 2. záminka, zástěra. Vo dřevíčka 
je mono, vo peníze bude seno (o hře v karty). 
Přišla jen tak |)ro měno, zatim si myslí — ! 

3. výr. co měno má ^ aí je, co je, všechno. 
Krámeček malyj, ale dostaneš tám co měno 
má. 

mrrinka. sukně barvy zelené (krojová 
s varhánky). 

měřil, 2. též slož. přeměřit dítě, je-li po 
přešinuti „vobrostlý" či má-li „houbytě". 



měřit. — mládenci. 



53 



Na šátku stočeném v provaz pieměri se šířka 
dítěte od lokte k lokti a míra naznačí se 
držením šátku každou rukou: pak se šátek 
tyž otočí dítěti pod paždí. Ncjdou-li ruce až 
k sobě, jest dítě vobrostlé (t. j. nciií-li délka 
od lokte k lokti táž, jako objem pod paždí). 
Pak se dítě ,.měi'í"' dále (tu se již ,.pouialiá") 
t. j. zmáčkne se v šátku, až jde ruka na ruku, 
totéž se učiní níže a jjo třetí nejníže v bocích. 
Místo šátku bere se někdy na zkoumání nit 
a pak se dítě měří tak, že se m\i násilím jiři- 
tlačí levé koleno k pravému lokti a naopak. 

iiiěsk.í. Na Měsko, jm. pozemků í na ot. 
kdeV (Mrákov.) Pod. Na Klencko atp. (Chod.) 
Na Dílsko. (Postř.) 

niě.štaii, jen dom.. měšían atd. Přece mě- 
štan a tak se zahodit! 

iněštanskyj. jen dom., měšťanský. Copak 
já nejsem měštanská dcera? 

uietálka, jilíšek s obrázkem svatého, nošený 
na holém těle na krku. 

lilětanka, též linetaiika, hnětýnka. Manko, 
ajt mi hupeěeš křehkou mětanku! (chlapec 
na dívčí o masopustě, kdy musejí dívlív 
hochům )5řinášeti po dobré hnětance do mu- 
ziky.) Té ňákyj chleba, to sou hnětanky 
(o chlebě nízkém, nevydělaném a nevype- 
čeném ) . 

MczliMiřky. pl., jm. luk u Postř. 

nicziiik, 1. kámen označující lu'anice. Dyjf 
vidí mezník, proč pa de přes něn! (pří seči 
na hranicích.) 2. budka na vi-abce. Voní by 
nám b>-lí špačky zkazilí; tak sme jim dah 
mezník, ajcí dou do mezníku. (Vrabci.) 

niliia, jako stě., dom. mlha. Tuto není 
voheň, té mhla. íčko huž je po slunci, íčko 
neburou než mhly, až přídě vopravdueká 
zima. Mlda, aby ji krájel (t. hustá). 

mhlil, mhlilo, mžíti. JIhlílo celý piilne, 
kam pa sem moh jít! 

mi, bývá za tv. akk. a gen. Benca mí tlouk! 
Nech mi, dyž tě nic nedělám! Ale po před- 
ložkách a v protivách jen tvar mňe. Na mňe 
to teký povíš? Jíně věr! 

mirhárna. též stírka, truhla ve stáji na 
mícháni řezanky. Micliáruu mám plnou (ře- 
zanky), hale eák je to na tulik dobytka! 
(přede dvěma svátky) 

miklám, viklám. Nemyklíj mí s tim íčko! 
Též slož. Dyjt deš celyj rozmiklanjg! 

milá. 2. výr. na mou milou! Zaříkadlo 
skromnější než na mou duší atp. Na mou 
milou, té švestek! To aby se ty kotváče 
zlámaly ! 

mílo, km. samohl. dlouhá, ale jen ve tv. 
neurč. adj. Letos kvítly stromy — mílo se 
podívat. Ale: Milá zlatá vosobo, tu je každá 
rada těžká. 

míň, méně. Cím míň člověk řiká ( = nutí, 
j)ol)ízí). tím min by dělal. V ml. nedbalé též 

minijš a miiiijj. Podvijte se: jedno pole a 
tu je blyjskoty minijš než tám nahoře. 

mÍDOta vedle minuta. Táta šel, je to ňáká 
minota. Nedb. 



iiiiiioiit. miiniiil atd., minouti, minul. Mi- 
noul sotva tyjden, přišel zas a zase s takuvou: 
Jenom dyjte, dyjte! (t. dceru.) 

miiiiilka. v udání času: za minutku. 
Počkyj eštč min\itku, dyjť muší tatík přijít, 
co tu není. (=méně než za minutu; obyč.= 
okamžik, chvílčička.) 

míra, 2. výr. byjt ve svý míře = roíTiováze, 
v dobré náladě. Nyjlepší vostát doma a je 
člověk aspoň ve svý míře (proti ponocování 
v hos))odě). 

misat, I. o ráně, bolaví atp.; vykvasiti se a 
zahojiti beze stopy. Nech to, vono to samo 
pěkně misá. Též slož. Bolaví zmisalo = 
u.schlo a ztratilo se. Na lišij jen vlažnou 
vodu, pěkně ho vymyjvat a von sám zraíše. 
Též o útlých bylinách: 2. mizeti, tratiti se, 
vyhynouti. Petržel mi pěkně sešla, a dy 
měla rošt, hnedle všecka zmlsala. 

mísit, 1. chléb. Děvko, bure čas mísit 
chlelja (když z večera zadělaný prokyne 
k ránu). 2. o druhém orání. Strniště se 
pozmítá nebo vobhání a vybírá, potom se 
mísí. 

mísnik, též suchio, síden: skříň na nádobí 
kvichyňské, doles almárkou v ,, celostí". Mís- 
niky byly věc; a jaký pak malování pěkný 
byjvalo na nich! 

iiiíslo, v prgn. výraze „na místě": Člověk 
na místě hodnyj (opravdu hodný, velmi), 
instr. místem í pl. místy oblíben za tu a tam 
atp. Letos pryj místy hodně potlouklo. Nám 
pšence místem vyhynoula, ale místem je 
pěkná. A hde je slabší, jak vona si íčko zjera 
eště přisadí. 

mišence, smíchaná píce ze sekané slámy 
a píce. bu(r sušené nebo zelené; často .se dě- 
lávala m. z ječné slámy a jetele (dobytek se 
tak snadno po ni ,,nenafouk"'). 

mít, mil atd., měl atd. To já míla vědět! 
2. prgn., míti mnoho, býti bohatým. Stará 
eště. pane, má! 

mít za hiišma, chytrým býti. Ten má za 
hušma. (Žertovná odpověd: Dy se mu tám 
slezou!) (h úplně jasné.) 

mít se, 3. rňilo se na déšť, má se k dešti = 
připravuje se atd., 4. mít na mále, býti 
v nebezpečí, že by se málem stalo to a to, 
A: Chybilo mí, čloup sera ímo a nechytit 
se povoru, byl bych letíl z puuebí dělu. 
B: Chlape, mil si na mále. o. mít se, a) k ně- 
komu, ochoten býti, hleděti si koho. Mjij se 
k dědkovi! Děrek má a zadarmo nic nechce. 
(Napomíná otec provdanou dceru, aby si 
hleděla tchána.) Kdybys se k němu byla 
míla. do ví, co by nebyl hudělal! (t. snad by 
si byl vzal ovdovělý hospodář děvku), h) 
mít se k něčemu, dbáti, přičiňovati se. Nu, 
chlapše, mjij se přece k něčemu, dyjť vyjdeš 
ze školy, a ty se ncchyiáš žádný práci! 

mizat se s kým, raazlití se. Je dobře, mít 
děti rád. ale takle .se s tím mízat! 

mizna, jen dom., dívka rozmazlená. 

mlaří, mladší atp. O, já sem mlačí! 

mlátlcnei, 2. kopretina (byl.). Tu kvítnou 
mládenci. 



54 



mládeř. 



mochura. 



iiilúdrř i mládež. Té ičko raládei! ml. nedb. 

iiiliKiirť. mladá ženská a silná, zdravá. 
Tys proti mně mladice a já té eště i)řem3"jtím. 
(ť. dokážu víc než tj'). Takiivá mladice by 
milá jinač zatáhnout (t. v práci, přičiniti se). 

mladík, letošní zajíc. 

mladíkovi, mladé byliny: píce, hvozd atd. 
Je to taku vy mladíkoví,_ vydat to nevydá! 
(o zmlazené píci atp.) Že ,se nebojí říchu, 
takuvý mladíkovi už sekat! (mladý lesík). 

Hlal.v. na Mlatich jm. polí a luk u Draž. 

iiiiřil. nilí-íl. mk-cti atd. Potom mlčíla! 

inlťzíva, buchta nekynučá, zadělaná pr- 
vním mlékem od krávy po t€ let i ; slovo více 
domažlické; chod. též „bába". 

mlíť. míč. Hojd sem mlíč! Nejvíc sme dě- 
lávali mlíče z kravskyjeh chlupu. Chlupy se 
vzelj', dyž dobytek línal, a máčely se a ma- 
čkaly ve vodě, až vostály pohromadě jako 
mlíč. 

iiiliřit, prgn. o nalévání zrna, pokud je 
v něm , .mlíko". Vobilí má devět dní metat, 
devět dni kvíct, devět dní mlíčit, devět dní 
zrát. (Když na některé období přijdou ne- 
časy, „chyba je"). 

mlíko, 2. obilí je v mlíče t. j. zaseté zrno 
nabotnalo a puká a tu moučný vnitřek oka- 
zuje se vlhký, jako mlíko. Naše žito je v mlíče 
a ičko takuvyj mráz — chyba bude. Srv. 
rozd. mlíčit. Hlava jako mlíko (t. šedivá). 
Sládkue rod, ti sou šiclini — hlavy jako mlíko. 

mlít. melu, ale mlil, atd. Mlíli .sme v Ha- 
vloucích, nebxlo to, mlíli sme na .Snajberce, 
voki-ád nám to teký; eště nyjvíc namlíh na 
Mlvjnečku. (Mlíli = dávaU jsme mleti; sr. 
dělat, šit.) 

iiiliiář a melár, též mynář (řídě.), mljmář. 
Ti mlnáři — ti ki'ádli jakživi. Zavolij na 
mcláře, ncpure-li už (t. na trh). U mynářú 
byjvávalo vlidno. 

inliiv, II. schopnost řeči. Ztratila si mluv? 

iiiliivn.vj, hovorný, přívětivý. Člověk byl 
mluvnyj, proč pa bych ho liyl Imed zaniit? 
Takuvyj pán (malíř) a tak mhmiyj, je to 
hezký. 

miu-děn.vj, 3. měděný. Dát na něn mňe- 
děný dno a hrnec eště vydrží jako novyj! 
(Tak často slabika mř- znívá nifie-, ale též 
mě-.) 

miierli. měch. Na takuvý vohřit! muší 
byjt mňcch, to v plotně nenahřiješ (železo). 

iiiiick.vj vedle niěkkyj, měkký. Krájijte, 
máme mňekyj ! 

nifienit i iiířnit, měnili. Nu, ajt tě ho vy- 
míieiií (zlatnik falešný). 

mneslo i město. měsU). Tepřiva zez mňesta? 

mnolinniniislvíkrat, diu'. mnoho a mnoho- 
krát. Já mu mnohoninustvíkrat říkával: 
Bartó, ncchojd k západu, poj k východu — 
liure to tvý nechčestí. Co ])a von mi i)oslech'í 
Nc])oslech! (k západu zde olirazně: za ne- 
hodnou nevěstou.) 

mnoul, zvi. slož. vymnout, vymnoul atd., 
zamnout, zatnnoula atd. Mnout klasy, vy- 
tírali z nich zrní mačkáním v hrsti. Zamni 



to pocazení (t. aby ,se otrolilo bláto uschlé 
na něm.) 

množné číslo bývá na označenou větši 
míry. různých druhu. 0])akováni ])ojmu 
atd. Př. Sedlák pukal hněvy. Já luiniírala 
strachy. Ženci .se smichy váleli. Nenecli do- 
bytek hynout hlady (t. častčji o hladu). Ta 
kovy šly na mňe nn-ákoty. já nevěděl. sj)íni-li 
či bdím. To huž je mý. ])o večeři začnou jít na 
mňe dřímoty a dyž přídu do lože, nehusnu 
dovidokajd. Jenom si zpomenout. eště dou 
])0 mňe zimomáry. (t. jak těžké rány měl 
dřevorubec, jejž saně pomačkaly). Divči se 
dělá pěknyj. a matce dělá šecko na vzdúry. 
>S křiky a caparty nedokážeš nic; račí začni 
s dobrým! (t. proti nehodnému syno\n). Jen 
hlejdte. aby nebyly marný řece! (t. dbejte 
své pověsti!) Ženich dělá nevěstě fuky. Dětom 
se nemají dávat takuvý folky. Nedělij takový 
spr.isky ( = krof se). Pročpak a načpak ta- 
kový ranty? (t. spěchy). Ty máš s tim jar- 
markem hj^ble (t. posjjícháš, abys tam byla). 
Ičko je svět na ruby. Letos, to sou íiáký 
zim3'. Tu liu nás v horách, tu víc škodi mokra 
než sucha. Svatá Hana, chladna zrána. 
Jen se neprechvátat, dvjf eště muši jiřijit 
časy (t. pěkné). Vodě žni nyjsou než deště 
a větry. Ječmeny šly eště pěkně (lemu. ale 
vovsy už se válely. Sem patří i udáni časová: 
v senách, ve žních, \e votavach. Ve mše 
svatý kopence rozhazovat — to nebyjvalo 
přece nihdá. Měsíc je ve tmách. 

moc-li. vedle kolik; též chod. v řeči mlad- 
ších mor-lik (sr. ko-lik), Dybych já vedčl, 
moclik jich přidc! Moc-li pa máš s sebou 
peněz? 

mořák i niarák. hrneček na přeslici, 
z něhož pradlena smáčí nit, aby se lépe 
splétala. .Močák směji míti jen pradleny staré; 
děvčatům mu.seji stačiti sliny. 

mořár, močál. Haní tulik nepršílo a ta- 
kuvý močáry hned sou! V takuvyjch mo- 
čárech té bídná pice, té tak pro koně anebo 
nastlát. .\ni koně to neehtívají. 

Morek, na Jločku, jm. poli u Klenci. Srv. 
Vyjmok. na Vyjmoce u Kyčova. 

modráčrk, též iiiodrák (byl.), chrpa. Žita 
sou letos samyj modrák. 2. houba. Modráky 
přece sou. 

inodníčkovň sukně, krojová sukně barvy 
chrpové. 

nioliovil.vj, zámožný. Štěpán byl moho- 
vityj dycky; vyhoříl — von si toho nevšim. 

inohovilosl. majetek (větši). Jeho žena míla 
pěknou moliovitost a von se tám přiženil 
div ne s ])ráz(lnyjma rukama. 

niorliomirku. muchomurka. Kočka se- 
žrala mochomírku polečenou na mouchy, 
honem jí dyjte drobet mlika! 

niorlinra. koláč chudší, zvi. dětem dělají 
se o posvíceni moclilirky od těsta koláčů 
velkých. V Dom. bývají oblíbeným jídlem 
postním mochury tvaru obilélníka, jichž 
„patičky" (okolky) přehnou se trochu do 
čtyř rohu, piVs mazaní, jež bývá zjiravidla 
tvarohové, zasypané [lernikeni nebo i hro 



moohura. 



mukat. 



zinUaiui a zakropíMié máslem. Pekou se 2 — 3 
na pekáí-i v troubě. 

mokrá slepice, žert. o pijanu: To už je 
taktivá slepice mokrá: nepure ilemu a ne- 
pure. (lyby ho palicí tlouk. 

iiiokřiště, pl. moki'išfata. balmiska (v lu- 
kách). V takuvyjch mokřišfatech pole ne- 
koupím. 

iiiiila, f., mol. Podvij se na ten kožich, 
ajt tiim není něhde ňáká mola. 

mora, 1. miu'a. Přišla sem někerak mora. 
2. bj'tost báječná zlá. Chodí na lidi ve spaní 
a dusí. Je prý dvojí dle pohlaví. K Vávrom 
přišla mora a mořila je voba, haž byli ceh 
bez sebe. 

moří noha (byl.), plav\ifi. Prášek z moří 
nohy je na zasyjpání, dj^ž se dítě spaří. 

mork vedle morek. Té zima, to to de krz 
mork! Morek n^-jsnáz vyndáš dřevíěkem 
(t. z kostí). 

mosazná, žert. přívlastek dávaný zlým 
babám. Baba mosazná, nenechá lidí s po- 
kojem a nenechá. 

suosl lámat, hra těloc\'iěná; most tvoří 
dva hoši klečící a opírající se rukama o zemi; 
jiní dva most ,, lámou", lehajíce druh po chaihu 
na záda pr\niích, při čemž zvedne první nohy. 
druhý jej za ně chytí a obrátí se s ním rychle 
a lehá, takže pr\Tií setrvačností dostane se 
na nohy. To se opakuje. 

motat, motal, motati. 1. víti přízi z cívky 
kolovratu na motovidlo. To musíš eště 
smotát! 2. m. se, potáceti. Kuba, ten se tě 
motal, dyž šel včera zez města. (O pod- 
napilém.) 

motovoiis, hrubá nit, jíž .se podvazují jed- 
not hvé kopy při motáni. 

motviee. liúl s děrovanou terči na konci, 
do hbclíku. Než se začne vrtit, máš dělat 
s motvicí nad hbehkem tři Iďíže a říkat: 
„Ve jm. O. i S. i D. sv., háby bylo sporo, 
jako Krista Pána slovo." 

moiiěnyj, 2. o bramboru, ovoci (moučnice, 
druh hrušek); moučnyj červ = larva brouka 
potemníka. 

moiiěný necky, metafor, v přirovnání po- 
směšném, na člověka nevtipného nebo ne- 
obratného. Nestůj jako moučný neckj'! 

moudryj z čeho. íčko mi porad: zavorat 
to, či to mám přece nechat, bure-li z toho co; 
já z toho nj-jsem dost moudrjfj. (O žitě z jara, 
jež tuze vyhjTiulo.) 

moiilit, kousati bez zubů. Zuby nyjsou, 
muším to tak moulit. 

moiir, 1. rum při boitfání, zvi. černý. 
Myslivec dal zbourat kuchyni černou; to 
bylo mom'u! 2. obr. vUl načernalý. Moura 
bych prodal, mám ho hchýho. Mourek 1. 
volek, 2. obr. žloutek vařený na tmavo. 
•Jolojčka nebo mourek? dávají hádati děti 
o vejci vai-cném (na žluto nebo na tmavo). 

mourek viz mour. 

moiirovat>.j, naéernalé barvy (m. kotě, 
tele atd.). Jechio sme míli mourovatý, ale 
to by bylo chytalo myjši zro\Tia dost! (kotě.) 



mozd.vř. I mozdýř jí koupil a šeoko, co do 
ruky vzít! (nevěstě.) 

možná, hřeb dí-evěný mezi dvěma stěnami, 
zevně neviditelný; do jedné se zarazí, druhá 
se naň jjosadí. Stěny s možnami nevybočují 
tak snadno z roviny 

možná, 2. ve výr. až není, nebylo možná; 
\-j'zn. přísl. = mnoho a mnoho, příliš. To 
bylo zpěvu a křiku, až nebylo možná. 
Ty děti nebohý, ty se naplakaly, až nebylo 
možná. Tyjí v_\qjravíli, té věcí, až není možná 
(t. nevěstu). Lidičky, chies to fouká, až není 
možná. 

možn.vj, zámožný. Dybych já byl tak 
možnyj! Člověk teký není tak možnvj, aby 
moh mít na šeeky strany ruce pořád vode- 
vřený! (t. rozdávati.) 

možiiák, nebozez na vrtání děr pro možný 
(viz to), sihiější než lato\^lík. 

mráka, f. im-ak. Na sv. Bartolomije dou 
raráky demU (smysl: přestávají bouřky). 
V pl. též někdy mraka. Celyj den se vytahu- 
jou mraka a pršit neprší! 

mrákota, ochabnutí, mdloba, ospalost z vy- 
sílení. Často pl. Sed sem tak na tom sluníčku 
a za chvíli takuvý mrákoty šly na mňe a já 
musel jít a si drobet lelinout (pra\á stařec 
churavý). 

mrkvous, byl., mrkev polní. Mrkvous ro- 
stává na jetelištích. 

mrtvolilavyj, místo ^Ttohlav_yj též mrto- 
liluv.vj. E, dyjt huž sem vod toho dyjmu 
celyj mrtohlavj-j. 

mrzák, 2. menší podebranína na prstu. 
Nákyj im-zák se mi dělá, nebo co to bure. 
Žertovně: Neburu si dělat im'záka z břicha 
t. j. neljudu jísti víc. než do sytá. 

mn, ml.d., neskl., dobytek. Hanči, ])oj mu 
(= pojd za dobytkem). 

mučení vedle umučení, 1. konkr. ..muka 
boží" v polích stojící. Požeuem vokolo mu- 
čení. 2. člověk váhavý a nevtipný. Ten 
Matij, té mučení: kam ho ráno postaví, tám 
by navečer stál. 

muři (ml. d.), neskl., tele. Vidíš, mučí de! 
Poj. mučí. poj! 

mndlánky, moldánky. 1. dětská hračka 
z kury (zvi. jeřábové větvičky) o míze svlék- 
nuté, s dírkami měnícími tón jako na kla- 
rinetě. Zvuk, ovšem slabý, podoben je du- 
dám; 2. Obr. Zas natahuješ mudlánky? 

muclilat, mačkat (o šatu atp.). Nestydíš 
se. v takuvým kabátě zmuchlaným! 

muj, nuij; pod. tvůj, svnj atd. Zvi. posta- 
veni ve sraženém: přemujmilyj zlatyj stole. 
Přemímilý bílý lajce. (Pis.) 

muk, citosl. Ani muk už! Přísný zákaz 
pláče, odporu, výmluvy atp. Znívá též 
dlouze. 

mukař, mnkařka, krupař, kruparka.' Pe- 
trolka mukařka. říkávali, ta pryj mívala 
nejpěluiyjší mouku z celýho města. Já říkám, 
nad naší raukařku my nemáme. Sem my 
holt déme celá ves jako deinú. 

mukat, kráva muká: o nejslabším krátkém 
bučeni dobytka. Eště mvikáš? Dyjt sem tě 



56 



mukat. 



dala kňš jeteli. 2. přen. Ani mi nemúkyj. 
( = ani nedutej!) Můkneš-li mi! (Matka hrozí 
na ditě svévolně bečici.) Srv. muk. 3. Ne- 
směle o něco prositi. T_y jen dycky mukáš, 
já se mám vtípit? 

niuiidit, chatrně, nedovedně vařiti. Něco 
mundí na volini.šti. Zvi. .slož. Na poledne při- 
běhla, něco th-obet humundila a běžíla zas. 
Tám nebylo Wdět celyj čas kousek pořád- 
nýho jídla. 

nnišíni. musel, iniiSpt. museti, musel atd. 
iluiíímo se h^^jbat ( = jítí). Dybych nemusel, 
chlape, já bych teky nešel! 

iiiiiZílk.vj, muž. Je tám ňákyj muzskj-j. 
má ňáky papíry. 

muzika malá. dle starého zvyku pořádána 
dětmi, hlavně odrostlejšími školáky v spro- 
vodách (den), na posvícení (dva), na maso- 
pust ( tři ) . Zjednali si dudáka ( někdy i houdka ) 
a senci (ne v hospodě) a za dohledu star- 
ších dělali vše, jako vídívají u muziky velké! 

muž, obyč. jen = manžel, ženatý. Žení se 
to — poviciám: děti! Mezi muže ho nevěrnou, 
do chasy nepatří. 

mužiřek, 1. vodník. Mužíček tě veme! 2. 
panenka v oku. Pich se jenom dřevičkem, 
ale picli se zrovna do mužička a bylo po voku. 

mužiřknvo zeli, rozchodník veliký (byl.). 
M.vjkosovcf. jm. rybníka pod ťhodovem. 

myjlka, omyl: toto jen zř. Té náká myjlka! 

myjši. mvší; jen v pl. Do ječný (slámy) 
se tě rádi (sic) dají myjší. Ale ty si, divče, 
chjrtrá jako myš. Matouši, poj s náma na 
myjši. (Řik. dět.) 



myji, myji, niy.(la atd. Myjla si se, že se 
hlásíš jisty (na divčičku ráno.) Též slož. Vy- 
myjla sem šecko jako dře. 

myjjlit, prgn. (nebo s předm. dřevo), kou- 
piti si v lese dřevo a sám je poraziti. My 
sme myjtili kolík dřev letos; tak nebude vo 
prkno nouze. 

Myjťnyj i Myjtňák. jm. rod. Jednoho míli 
Myjtrivjch taky šturenta, hale nedoštudíro- 
val. Tuten kousek (t. pole) sem přikoupil 
vod M^^jtiiáka. 

mysd, mysl. To mi nyjde na mysel. Pod. 
sraysel. nesmysel, homnysel. 

myšleni, 2. úmysl. Já neměl myšlení někam 
chodit: to mě kmotr vvtáh (t. z domova do 
hospody). Já se ve dne v noci pro tě trápím, 
ha ty máš myšleni jinde zatím. (Pis.) 

mytka, zdrbň. k myt a m\^. Ve zdrbň. t 
vždy tvrdé (doklad piivodnějši tvrdé vý- 
slovnosti i v myt?). „V Mytkach", název 
mista (kde byly někdy mytky). 

myf, řidčeji myt. paseka. Toto jen v čas 
práce a pokud tam vykácené dlúvi; myť 
i později, dokud neobroste novým hvozdem. 
Lindušky hnízdívají nejrači v mytích a 
šmouhách. 

mžikat, 2. zavírati oči, zvi. často a silně 
z přirozené vady. Chlapec má tu chybu, 
mžiká, a von si snad myslil, že mu to dělá 
svánč (učitel). Ty se něco namžikáš. dyjt 
tomu navykneš. 

mžourat, hleděti přivřenýma očima. Roz- 
díl: mžikat a bryjlat. \'on tak mžo>n'á, 
mžourá, jako by nehuměl pět počítat, šelma 
podšitá ! 



N. 



na, nste = ber, berte. Na ha ber! (díirazně.) 
Natc, teta, natě! Též s předm. Na kousek 
rozpeku, máme jiěknyj. Na kryjcar na pero 
a pal. ajt ncpřídcš dlouho! (t. pozdě do školy). 

na, piedl. 1. s akk.. 2. ve sm. |)řen. Beneš 
mil pčl chlapců a všecky je voženil na cha- 
lupy. Divče, vdát se na tulik dětí, já bych 
to nedělala. ;í.('ak deš na miie, ajt tě dá táta! 
(t. peníze k muzice). Sel na ni, že ji to pěkně 
poví. (t. s domluvou). 4. ve výr. na koho 
l).<ti, nepřáli, týrati. Táta je jenom na rniie 
(nepřeje mi). Nebujd tak na miie! .5. význ. 
zřetelový. Míhi by si ])ou)yslit. že huž já. 
staryj člověk, na takuvou práci nyjscm. Ty 
si na to, abys takuvou fůru smetal! (iron. = 
ty toho nedokážeš). Na to tebe hužíjo! 
(= k tomu ty se hodíš, to je tvá stránkii.) 
Na nohy něco vydržím, ale na hlavu sem 
náhlá. Chlapce mají, ten je ňákyj chyhnyj 
na nohu. Na to ty si eště bos (t. nedospělý). 
Na zdravu nebyjvalo ve mlyjně nilidáž zle: 
mlnářka lidom příla. Sou-li i)ak naposled na 
mou nohu? (t. boty, nezmýlillí se švec 
v míře). Na my nohy už je to daleko (t. cesta 
do kostela). Hrabovník je na tuto vrtání 



slabyj, vem slnyjší nábozez! Nelí, nelí, na 
miie je to moc! (t. podmáslí, ncsním ho). 
Dodlíčka je na peníze jako čert na duši. 
(i. význ. způsobu. Sirku na dvakrát, holbu 
piva na jednou. Íčko k puzimkii chytíš 
červenku nyjsnáz na bez (t. bezínky vna- 
didlem). Na moučnýho červa chytí se hnedle 
( = skoro) každyj j)ták. Tátii nám humříl na 
hlavničku. .Mlyjn se točí na j)ráz<hio. na- 
svŤpat! Kezník šel na jisto (t. že jistě koupí 
dobv^tče). Mládenec (= lesní příručí) jirodal 
letos žito na stojato. Nechvátyj. dyjt nemáš 
tak na pilno. Kště nezaplatil starý a bral by 
na novo. Člověk, aby dával pořád na počkyj! ' 
Za ryiníky nechali sme si kousek na stáro 
(t. píce, nepokosili sme .sena). U Hadarau 
nyjsou doma. je zavřeno na řetěz. Pročpa 
zamykáš na dva západy? 7. význ. účelu a 
příčiny. l'jílař poslal chlapce na vodu (t. aby 
svedli puštěnou na louky zpět do řečiště). 
Dčrck šel na proutí (t. aby z něho dělal 
košťata). Selka najjckla dolkú na vynášku. 
Pamatujte, dčti. že není na rozhazování! 
Dali mu na srozuměnou, že muže jít. Dyž tě 
branii)urv nelezou, dvj si na maso! Té ii()rací. 



11,1. — nachomyjtnout se. 



57 



dy sem si vzol kousek na di'eváky. Přines 
kus prknu na lávku (t. aby l)ylo lávkou). 
Eště mi ])řiciala selka na .sukni (t. látky). 
Byjvávalo jakživo, že eliodivaUi chasa na 
vovoee. Ťejkom se dostáli na jira^ata (t. zlo- 
ději). Vet. ty nám ehodiš na lusky, hale do- 
dostanu-li tě tám! 8. o výsledku. Kohouti 
kokyríhaj! na de.šf . ČVrvánky vokazujou na 
vítr. Hovadí dělají dílo, to je na boui-ku. 
Letos je špatná vokázka na žně. 9. o řase. 
y nocí si)rehlo, ale na den bude hezky 
(předpovídá se ještě před východem slunce). 
Bylo to někerak ( = asi) na mnsopust. Na 
kočičky (Květná neděle), na červený vijce 
(velikonoce) na věnečky (Božího Těla) atd. 
10. o látce. Stunce dělávali šeeko na písek. 
al)y neljylo vodu eitit. Stavívalo se nyjvíc 
vodě dřeva: zecr. kde musela byjt, byjvala na 
hlínu, na vápno málohdy; vápno šlo do peněz. 
Byjvávaly boty na tret a na smolu. 11. 
o místě. Ňa Klencko, Na Dílsko, názvy poloh 
v polích i na ot. kde? 11. s lok.. 2. význ. 
způsobu. Sem tu na vyslání (= netrpělivě 
ěekám). Na dlouze, na krátce nic mňe netěší, 
(Pis.) Sme celyj tyjden na hostech (= máme 
hosti a to jedni odejdou, druzi přijdou). 
3. iiěel. ťimbálku chytili na hlávkách. Teta. 
sou vám na šveskach! (srv. ad. 1. 7. chodit 
na ovoce, na lusky atp.). 4. vztah. Pacholek 
míval (i loket šerky, 6 košil, 2 zástěrj' a 30 zl. 
šajnů na penězích. U mbiářú byl takuvyj 
pořádek: co kdo zbůdarma rozbil, strhlo se 
mu na vyj platě. 

nabíjet, 2. kolář nabiji kolo t. j. tluče šjtíce 
do hlavy; sek\Tník nabiji kolo paleční, t. j. 
vljíjí do loukoti i)alee. 

naliolikovat víz Ixibkovat. 

iiábozez, též návozez, ml. nedb., vedle obyč. 
nebozez. Stryjčku, ne])učili Ijyste nám ná- 
bozez: latovník by potřeboval táta. Muším 
koupit ňáký nábozízky. S návozezem by to 
bylo spíš než s dlátkem. 

nabrat, 2. dobírati si. Ten tě humí nabrat. 
;i. Ivráva nabírá někoho na rohy. Ze tě na- 
beru na ty bidle! (Děvče na škádlila.) 

nácťk. žert., žaludek, břicho. Napral si 
náeka = nestřídmě jedl. Též podložil si 
náeka. 

naťivít se kde, načekati (s nelibostí). To 
sem se tám nacivíl, než něhdy něco přišel 
pan soudnyj ( = .soudce). 

naěirhnoiit, načpěti; též obr. Ve Viibii 
načichla panštinou. 2. nastydnouti, zvi. na 
větru, y |)ile šeeky vokence do kořán — já 
tám hodně nacích. 

nářinka, první kousek bochníku. Náěinku 
mi necht<' a skrojek teký: já mám na to 
zuby! 

nařlapat, 1. zelí = naložiti, stlačiti. Na Ch. 
se opravtlu šlapávalo a místy podnes šlape; 
mladým mužským patříval ten úkol. 2. na- 
ělapanyj krubiján. 

nadáni. 2. znamení nadpřirozené nějaké 
budoucí příhody nebo nehody. Povídj^te si, 
co chcete, nadání je, já se přesvědčil kolikrát. 



Takuvá rána ni. punebí zčistajasna a něhdež 
nic — to nebylo než nadání. Srv. znamení. 

nadut atp. vždy s gen. pl. Nadali mi faleš- 
nyjch. Chlapci nadala slepantu; nnr/.c něhdo 
za to, že je ki'átkozrakyj? Nadávat praši- 
vyjch a takuvyjch všelijakyjch vořklivyjch 
men ! 

nadělat, 2. hodně uhnísti (těsto), udělati 
luliýui. I)yž je žito porostlý, nuíší se chleb 
hodně nadělat, nebo bj- tek. Rozdílné pro- 
dělat, viz zvláště. Též o práci tkadlcovské: 
nadělat plátno, t. pevně. (Zde v témž sm. 
dostavit.) 

Xitdevsí, jni. poli nad Chodovem. 

nádiji', naděje. Nádije naše (i v modlitbě). 
To je po nádiji, dyž stará humříla; stará mu 
nejvíc příla. 

nadívat, 2. navlékati (jehlu atd.). Nadi 
mi, já huž na to ncv"idíni. Utrhni metlici 
a šecky si je pěkně na ni nadíješ (jahody). 

nádobí, 2. nářadí řemeslnické. Hruška 
byl icsař, nemíl daleko široko rovnic; a ná- 
dolií Ulil podle toho! 

nadusnirli, výr. silnější než do smrti. To 
není jen se vdát, dyjt je to nadosmrti! 

ňadra, ňadra. Strčil si ho (chleb) za ňadra. 
Curně, slipíka si dát za ňadra! 

nadranc, přísl. Mj^slivec jí dostál na škra- 
bánkach a rozbil jí kuš nadi-anc. Chlapše, 
ílepa si se dříl, ty máš zas kalhoty nadranc! 

nadrl)at někomu, nabiti. Dyby byl jenom 
]iočkáh tomu bych byl nadrbal, co by se 
Í)ylo do nčlio vlízlo. Též vydrbat. Srv. drbat. 

nad.\,ininont se, též nafouknouti se — na- 
dmouti se (o dobytčeti). Teta. běžte chutě 
dému, krávu máte nadyj mnutou! Po ěom 
pak by se bxla nadyjmla, krmíme jenom 
suchý. 

nafonknout se, nadmouti se, prgn. o do- 
li\-tku. Kráva i vovee snadlo se po mokrý 
jetelí n:i,foviknou. Srv. iiadyjmnout. 

naliánka, výr. nahánku mít, usilovati oč 
s bázní, že toho těžko lze dosíei. Ten Bol- 
páček mil nahánku, aby ho zas přímli mezi 
panský dřevaře. 

nalidy splynulo v jeden výraz z na kdy = 
na čas. Chlapče, ty si dáš nahdy; koukyj, 
mráka nad lesem, kroč přece, kroě ! Ty máš 
dycky nahdy, jen že je potom chyba! 

niiiilyj. 2. citlivý. Sem huž ňákyj náhlyj 
na zimu (snadno nastudím). 

naliorn. nahoru. Děti, pote chutě nahoru, 
burem česat hrušky! 

nalionšek, dítě nahé, zvi. nechávají-li uia- 
liikčho |ioluliati bez košile před kouj)ánim 
nebo po něm. A hromši, vy tu máte nahouška; 
hyjbáš hned do vaničky! 

nacliabřit, nahromaditi neskladně, tak 
aby se zilálo něčeho více, aby byla větší hro- 
mada, než vskutku jest věci. Zdálo so jich 
dovíco (třísek) a zatím byly jen tak na- 
chabřený. 

narliiiniy.jliiout se, namanouti se. Tu se 
mi potom narhomyjt v trhu Vodstuncák, 
tak sem je po ňoni poslal (maso). 



58 



najednou. — naše, vaše. 



najťdnoii. 2. náhle, z čistá jasná. Najednou 
se mi tu veme ňakyj Jilent, já nevěděl, je to 
(■•lověk. či je to ňáká Uřovina a snad s ní vítr 
liyjbá. Kolář pryj hiimi-írí To si vcrate. tak 
najednou I 

nákrajjnik. hrnec nebo vůbec kus zboží 
hrnčířského, jenž byl v peci „na krájí" a 
tudíž je nejjodaren. Nebožka Schůdková 
nám dula tich nákrajiiíkú nůší. 

!iakřa|iiiut.vji (zvon. hrnec atd.), natlučený: 
Do toho máslo nemůžeš dát. prorazilo l)v; 
dyji je nakrapnutyj. Ten no vyj zvon zvoní 
hned ))o novu. jakoby byl siakřapnutyj. 

■lakrihiioiit, namrznoutí. nastychiouti 
v mrazu. Já při tom škrabání vně hodně 
nakříh! ( škrabání = všeliká drobná práce.) 

nák.vj, ml. nedb., vedle íiákvj. nějaký. 
Dyj mi náký! (lu-iišky.) 2. znamenitý, veliký. 
Starý, to b_\-jvalí ňáký chlapi 1 Tu Ijy muselo 
byjt ňáký navážky, než by se takuvá rochce 
zarovnala . 

naložil, o ocelováni opotřebovaných ostří 
sekery, dláta atp. JestU třeba správky menší, 
oceluje se t. j. jen ostří; naloží se větším 
kusem ocelí. (Obyč. až po ocelováni.) 

nalii|>al, nabiti jen rukou, ale hodně. 
Chlajiče. puru-li, já tě jich nalupáni! (Matka 
na kluka, jenuiž se nechce do školy) 

iiániťlťiT.vj. o obili, ze kterého se hodně 
námele. Moc ho není, ale je ze sucha, bude 
námelčivý (žito). 

náuiťtek, nástavek trámu. D\-j na vod- 
vedení námětky a přikrj^eš zásep — kam- 
]iak; můžeš tu mít .šecko v suchu. 

llániliiv.v, v Ch. mívá užší význam = po- 
čátek jednání o svatbu. U námluvách do- 
hodlo se jen, je-li možná ])řijítí na smlouvy, 
o nichž se stanoWlo teprv věno. Xa n. jiřišel 
se domluvit jen někdo, zvláště kdo svatbu 
smlouval. Iva smlouvy ]iřicházelo více i)řátel 
z obou stran. (Rodiče, sousedé, svědkové.) 

iiamňa, ňaniniřku, ml. dět.; pochoutka, 
mlska. .Melč, máma ])říde a přinese Jozíf- 
kovi íiaiuňu. (.Jozífkovi — tobě.) 

iiaiia. též liaiia i iiaiiiňa, ml. d., mlsnota. 
Ski. i neskl. Xcpiae. .Manky, dostaneš naňu. 
Zdrbň. jen ňaniniťka, zř. Přines táta Matou- 
škovi ňaíia? Jcjéj. přines a tůlik! 

nanirat.tj, ničemný. Si to palice nanicatá. 
Dělat tak na větru a eště ve vodě, v takuvyj 
čas — té nanicatý dílo, 

naii.vjsvál, dur. než naschvál. Von tě to 
nedělá než zrovna nanyjsvál, íčko to vidím. 
(Pohunek práská jen u jisté chalupy.) 

iia|iálit. 2. ošiditi, ('echmanckyj žid — ten 
míie najiálil: za desítku bez šestáku takuvyj 
hadr. 3. uhoditi. Veinu-li ten kámen a na- 
pálím tě. ty nebureš věkat! 

nápěnka, pentlička červená, spínajíc! lajbik 
nelio kabátek ženský, zapínaný jen na jeden 
haklik dole, nahoře nedopjatý: skládá se 
nyní z užší stužky, vlastiu' nápčnky, a širší 
j)antličky, \'ázané na ni v nuišli. I' \danveh 
tlrži ná])čnka poruštičku a zároveň k ní při- 
držuje nedopjatý kabátek. Xa starých sna- 
rovaékách s ,,puntfm" bjda stužka jediná. 



dlouhá; přivazovala se k poslednímu háčku 
dole a zachycovala pak z obou stran ostatní, 
mající podobu ležatého cc, až nahoi^e na'.l 
puntem zavázán konec v mašli. Odtud žer- 
tovný název ..simotam". Viz nastrč. 

napřesrok, přes rok. příští rok. Napřesrok 
pryj přidou zas, ea])artí s capartama! (ne- 
zvaní pi'átelé ,,na letní byt".) 

napiiěil, napuřilo. namoknouti, nabotnati. 
Tiehyj deštíček, ale hezky napučílo. Dyj ho 
(hrách) hezky napučít a bure jako mozek 
( = dobře se uvaří). Ty tě napučíly jako dršky 
(boty v mokré trávě). 

naražený mlíko t. j. sladké, začínající ky- 
.sati. V poki'oěilejším kysání je navilý (navi- 
nulé). pak kyselý nebo hustý. 

narážka, nemoc na spodu nohy |)odebráním 
bolavého místa se jevící, snad „nárazem" 
způsobená. Nebuj se, narážka se muší pro- 
píchnout. 

uárožník, velký hřeb železný v dřevěných 
stavbách, zvi. roubeních atd.. na pi. přibíjí 
se jím krokev nebo rukáv „na rohu". Je to 
největší kovaný hřeb. jehož se v kraji užívá. 

nárnři. náruč. Míla chlapse v náručí. 

náruěni (tahoun), „na ruce", zadní; přední 
je ..sedlovyj". 

nařnnipat. nabíti, zvi. pěstí do zad. Hale já 
mu uařumpala, svívolovi (matka výTOStkovi). 

nasazovat, 2. o zelí: Hlávky huž nasazujou 
= dělají se, točí se. 

náseř, koplice táhlá, podobná motyce: 
vysekávají se jí žlaby, koryta a-tj). Na ta- 
kuv^-j houzkyj řábek to by míla byjt náseč: 
kojjlíce je na to tuze široká. 

naskákat, naskočit atd. prgn. o některých 
nemocech kožních, na. j)ř. neštovice, puchýře 
atd. Přes noc i)o tý masti naskákaly přiměty. 
Hleč, drobet sem se spálila \t) troubu a už 
mi naskočil prskyjř. 3. o ceně rostoucí. Žito 
naskočilo vod tántoho St%Ttku (trhu) hnedle 
vo zlatyj. 

nastražit co, nedbale uložiti, tak aby z nena- 
dání na někoho ])adlo: naléci. Ty bidle sou 
tu tak nastražený, něhdo zavadí a vypíchnou 
mu voko. 

náslrř. žert. prsten. Kup mi simotam. já tě 
dám nastrč. (Mrákov.) 

nastrkat se komu, srv. strkat. Pilařka se 
ji na^^tikala dost; to bj^lo tu drobet mlíka, tu 
zelí. Ijrambur — co měno mílo. 

naslřílrt, opuchnouti (o dásni). Nastrílený 
dásno. 

nástnd, nastuzení. zachlazení. Té ňákyj 
nástud. jen se vyřij: z nástudu by mohlo 
pojit lecos. 

nasvrch, navrch. Nasvrch není luiuj pláten. 

nas.vpat, jirgn. 2. o obilí do mlýnského 
koše. Schází, Hana, běž za mne nasypat! 
3. n. porušky. Svarba bure, huž nasyj])aji 
porušky. 

nús.^pka, nádoba neurčité velikosti, někdy 
menši, nčkdy větší věrtelc, jíž se ve mlýně 
,,na<yjpá". 

naše. vúšr: zůstává dlouhá km. .samohláska 
v těchto tvarech. Naše Manka s tím přišla 



naše, vasc. 



nehoda. 



59 



zez města. Naše bj' nebyly než na chlebě (t. 
děti jedí jen chléb). Vaše teta teký piire? Té 
vaše ))ole'; Naše (krávy) rai teUy liumeniMijou 
(méně dojí). Ri)vně7. naši. Naši sedniiki)ue 
(=nájenniíci v sechaiěce.) Ale jindy krátí: 
Za tim našiiu dvorem. 

iiiiši. naši. 2. Naši se niňc ])táli (= příbuzní, 
moji starší. Pis.). Naši říkávali: Selku nyj- 
lepší kryje, co sama přede, šíje. ( = naši před- 
kové.) Pod. vaši. 

iisíšdiii, našem, |iod. na ňoni atd. Na našom 
j)unel)í neeliojd prudce (Pis.). Na tom našom 
íiouváreéku (Pis.). 

núštiva, návštěva. Přišli ste zase drobet na 
náštivu k tatíčkovi? (Mluveno k hosti jedi- 
nému.) 

našUtjce, neštovice. V Korově byly ten- 
ki-at černý naštojce. 

naštovka vedle vlaštovka. Naštovk}- hnedk* 
potáhnou, huž mají svarbj' (o hejnecli, 
v nichž se slétají na vysokých budovách a, 
stromech a pak společně se proletují). 

natálinoiit, "J. načpěti čím, navlhnouti. 
Jlouka l)v nám tám natáhla (ve sklepu). 
natahoval uiudlánky, též jen natahovat — 
o dětech, chtíti jilakati. Huž zase natahuješ 
uiudlánky? Jen natahuj, já tě eště dám, 
abys mil proč! 

natenkrat, tentokráte, v tomto případě. 
Natenki'at muší prolu'át. Já povídal : naten- 
krat je v polích zle! (o krupobití.) 

nátka, nádcha. Já dostál ňákou nátku, že 
se mi do rána hudělaly takuvý prskyjře na 
pyskách. 

nátkov.V koření, čistec. Vykuř se nátkovým 
kořením a bin'e tě hned snáz! 

uátou, pařez svalnatý, těžko kelný nebo 
část jeho. Též se mu říká palice (větší). Ta- 
kuvyj náton, to bez pjily vod sebe nedo- 
staneš ! 

natřískat, natlouci tuze, viz třískat; obr. 
natřískaná sence = natlačená lidí. Dyž byj- 
vával katesismus ve vsi, byjvala u rychtáře 
sence natřískaná; íčko dou lu'át kuželky nebo 
karty. 

navrátit, 2. s předm. strom, sloup atil., vy- 
vrátiti jen z částí, takže nachýlen ještě stojí. 
To bxlo ňáký povětří; nám to navrátilo 
lu'adl)u. 

navádět někoho, 2. žertem lháti. Nechojd, 
táta eště nyjde, to já sem tě jenom tak naved. 
navážka. ,v, navezená země k vyrovnání 
nějakého místa hrbolatého. Dyj si pokoj, 
stavět na takuvý křivme! Tu bj' muselo byjt 
ňáký navážky! 

nával, slabší kláda, po níž se jiné klády 

válejí. To.s moh vědět, že takuvá kláda muší 

mít pod sebou přece nával, ne takuvou hůlku ! 

>áveskjj, jm. rodové. (Poc.) 

núvěška, oko motouzové, připmající bič 

k bičišti. 

navilý, navinuly (o mléce). Navilý by mi 
byla iirodala, ale eák s navilým! Aby je 
nechat zase teký, až zhoustne. 

navlas, sraženo v jeden výTaz přísl. mívá 
význ. šhši. Manka dyž b3^vala svobochiá. 



ta musela mít d\'cky šeoko na sobě navlas, 
a íčko se tak vonedbála; to šeeko při ňom, při 
nek loudovi. 

navoliotěl.V dásno, dom., na|)uclilé (jen 
o dásně). 

návštiva, slavnostnější než hyjta. Sou tu 
z Ví<lui na navštívil. Též náštiva. 

naznak, nikdy v tom sm. na zádech atd. 
Nelehyj naznak, není to zchavý! Pád přes 
prjih naznak a ani nezív; zlámal vaz. Kry- 
sálek je ve vodě jako ryjba; von hmuí vodu 
ělapat, naznak plavat, šccko. 

ne, zápor místo kladu: To já nemám řect! 
(jistě řeknu, vyzradím) ml. d. Puv. asi otázka. 
Co tě nepovím (=něco zvláštního povím). 
Co se vám mi chies nezdálo! 

nebo, 2. jinak, sice. Poj chutě, nebo se 
mnou vícki'at nesmíš! 

nel)oli.v,i, ubohý. Neboli^rj člověk (o raně- 
ném). Xel)ohá. nebohá! (lituji stařeny ne- 
mocné, jež nemá nikoho a ničeho.) 

ncťítěn.vj, I. velký, tuhý. Té dnes zima, 
necítěná! 2. tvrdý, nemilosrdný; o člověku: 
Ty si člověk necítěnyj, tak dítě pro nic za 
nic zbít! 

necky, dlouhý okřín na válení chleba. 
Na])řcd válívaly hospodyně na neckách 
šccky — to tuty íčko mívají valy. 

no(loclirípl).j, o zvířeti i o člověku chura- 
vém, slabém. Příkrá nadávka. Chodí jako 
nedochcíplá, ale lidi na pokoji nenechá. 

ncdopyjr, netop\T. Nedopyjr se rád za- 
plete lidom v šírání do vlasu (podání po- 
věrcčné). 

nrdnřka, člověk nedočkavý. Ty si ňákjrj 
nedůčka: dyjt eště nezvonili (t. polechie). 
ncdíěd. medvěd. Sou tám s nedvědy. 
nedyjmutám. věta skleslá v jediné slovo 
žertovné, spěch, hluk, švanda atp. To bylo 
nedyjmutám: staryj přišel dému a Kuba tám 
a star\^' Kubu ani cítit! (nezvaný zeť!) Do 
přísteli přišel dudák a to bylo Imed nedyj- 
mutám. 

nělide, (téžnehde), někde. 2. asi, snad. To 
vy ste nehde po Mehcharovi syn? 

nělidťž, nikdež. Já du na punebí, já do 
sklepa, já do vyjstupku, ha něhdež nic a 
něhdež nic — a takuvá rána se přece stála! 
Jakžíva něhdež nebyla, to se nediv, že nezná 
lidi. 

nelido vedle nělidn. Nehdo klepá, dite vo. 
revřít! (Oujezdo.) Něhdo by se v masným 
koupal — to já ne! 

nělido dobryj. Aj' to něhdo dobryj pováži: 
Já sem vážím cestu v takuvý nehodě a von 
že nemá ha že nedá. Té si co povážit! (Nepo- 
řádný dlužník.) 

nclid) i někdy a nělidy. Přídě sera táta 
eště teký? Nu, nehdy tak, nehdy; je holt už 
to na něho daleko. Tánta bure mít telátko 
až něhdy v lítě. 

nřlidy nřco, až, až, tuze pozdě. Já volám, 
hledám — von tepřivapo hodině něhdy 
něco se vozve! 

iiťliotia, 2. nepohoda. Do nehody je takuvyj 
hábit dobryj dost. 



60 



neht. 



nelit, nehet. Z.idríl sem si třísku za neht, 
ale já nemyslil, než že vonidliju. 

iiehiipialianyjl. rozpustily. Takuvý děti 
nehupiahaný, eák z toho bude! 

iieliiižilvji. skoupý. To já míla vědět, žes ta- 
kuvyj nehužilyj. i toho kroku je tě škoda! 

nrchát. nechal atd.; 2. nechat se, trpěti, 
neodporovati. Do pa by se itiu tak nechal! 
(t. týrati.) Já se mám furt nechat? 

nřchřasnyj. nešťastný. Nechéasnyj hou- 
várek, co sem na ňom sík. (Pis.) 2. velký, 
ohromný. Té sem nechčasnyj flák cesty. 

neclíťestí, neštěstí. Lidi, té nechčestí 
ňákv! Chlapec spád s vedru a nadíl se na 
bidle. 

neklida, ,v, zvíře, jež káli, kam nemá: též 
o člověku nečistém. Je to pes neklida, přece 
takuvyj věcí pes už a zaneřádil by celou 
senci. 

neklidn.vjj. neúklidný. nečistotný (o dětech, 
též o domácích zvířatech). Calaf nám poslal 
štěhně, ale takuvý neklidný, to l>yly míly 
ženský co dělat jenom po ňom. 

nenieliln. nemotora. Takuvý nemehlo padne 
přes stéblo slámy! 

nenechal, 2. eufcmisticky, krásti. I vona 
mladá teky nenechá. 3. prgn. útočiti na žen- 
skou. Von divči nenechal, divče začla křičít, 
až jířišla selka a mlask, mlask: ty pryj jeden 
cucáku! 

nenechavyj. euf. o tom, kdo nenechá = 
krade. Bere si ňákou, je pryj taky z tich ne- 
nechavyjch. 

Něnkyně vedle Němkvně. Venku je ňáká 
žebrácká, je NěnkjTiě. 

něn (akk. muž. zájm. jt, jen): vyskytuje 
se jen ])o předložkách a o predm. neživém. 
Pan falář mi za něn (věnec) muže dá. (Pis.) 
Dyj si na něn (hrách), já tě ho uvařím. 
Máš novyj klobuk, aj ei dáš na něn pozor! 

neiXMlajuyj, neústupný, tvrdý. Kuba je 
člověk iiepod:ijnyj. to já vím (o tvrdošíjném 
u soudu). 

ne|iřeninženyj, o povaze, prchlivý a nepo- 
dí',jný. Manka je ženská nepřemožená. 

neřád, 1. smeť. Pád mi do voka ňákyj 
neřád. 2. obr. o lidech zlých. Je to neřád 
jeren, vlastního tatíka tak hudlovat. 3. 
poiiui. neřády= pakostnice. Ty neřády sem 
míla dje zimy poposobě. 

nes. ml. nedb. řidč. m. dnes. Nes je štvrtyj 
den. (Jen v řeči ledabylé.) 

nese se. o děvčeti lehké, pyšné chůze. 
Hinaj, ta se nesla, sotva .se zemí dotyjkala. 

\es|iěšky, název luk nad Chodovem. 

neskulí a neskuliv vedle neřkuli. Já vdávat? 
Já sem to udčhila těžko jednou, neskuliv 
íčko, na starý kolena! 

nešf, necht. Prší zas! Nešť! Substantiso- 
váno: Vem to nešf! (= af si, stalo se!) 

nelrestanec, nezbeda. Netrcstaněe nevy- 
tri^stauá: asli tě netrestají rodiče, muší tě 
trestat cizí ! 

nenrčil.V zpnsiib m. věty podmiň.: .Já mil 
dost místa, tu kravici bych nepustil (t. koupil 



bych ji sám). Nebyjt pří tom dědka, d(iví, co 
by .se bylo stálo! 

nevážnyj, jnudký, nebezpečný. Já bych 
s Bartákem nic neniíl; té člověk nevážnyj. 
Cák s takuvým nevážným člověkem za- 
čínat: necítí se a flákne tě, můžeš toho mít 
dost. 

nevřsla. 2. snacha. Staryj mil vod nevěsty 
velký hlezení (hleděla si tchána). 

nevinico. klesává v jediný výTaz, smysl 
asi = nic na světě, bud si co buď. To můžeš 
slibovat nevímco, von jinač neudělá a ne- 
udělá. 

nevínijak, srv. nevímco: asi = buď jak buď 
atp. Kdyby bylo nevímjak, žádná pomoc 
vodnčkad". (Pis.) 

nevleza. člověk dotěravý, který leze. kam 
není zván. Si to nevleza, nechat si tám za 
sebe platit. 

nevoldečenyj. chudě, chatrně oblečený, ne- 
vyšacený. Dítě nevoblečený poslat do ta- 
kuvý prášenici — je to rozum, je to ňákyj 
cit?' 

nic. v nic je co. přišlo = rozjiadlo se, zni- 
čeno atp. Co se stará nastarala a nasková- 
vala a koukníte. .šecko je to v nic (= doho- 
.spodařili mlaili). 

nihdáš vedle nihd.ÝS. Ty mi nechceš nihdáš 
věřit. Někdv sesiluje zápor. To bych já do 
Tomše nihdáš nebyla řekla, že purou k vol- 
táři bez věnce. 

nihd.Ví^ i nihdáš. Žert.: Na svatýho Ni- 
hdýše = nikdv. Ty přídeš, vet, ale až něhdy 
na sv. Nihdýše. 

nípat, 1. nípat si nehty, vyškrabávati. 
Slepice se nípají (vískají). 2. n. se v jídle. 
Jen se v tom nípá (= jí málo. bez chuti). 

noční čas, zvláště výr. nočním časem a 
nočního času mívají silnější význ. než v noci. 
Nočním časem tak lidi vydyjHt, je to způsob 
vod chasy? Copak má dělat nočního času 
v cizím stáji? 

íioni, nčm: vo iiom: pod. všom. něčoni atd. 
Co pak za svobothia — h.vlo ■^■" ""m eště 
málo řeči? 

nono. eitosl. 1. význ. zbraňovacího. Nono, 
děti. dost toho vrážení! 2. význ. ])odivu, 
pochybnosti. A: Hopafa v ziibcch vodnes 
pyt<'l ])šencí z mlatu ke staveni. B: Nono! 

nos, 2. ])ien. mít dobryj nos = dobře tušiti. 
Vacek mil nos, že mu nepučil. 3. nyjde pod 
nos = nechutná. Vet, hrách tě nyjde pod nos, 
račí bys buchty? 

novem, znova. nově. Tuta rána (na stromě) 
se stála novem. 

novina. 2. nová půda orná nebo zahradní, 
na níž vše bujně roste. Míli sme u rymíčka 
takuvou novinu, jak sme vyhodili loni z ry- 
míčka bláto: dali sme na ní nukev. ale to 
byla mrkev: naf do pasu a pod natí jako 
tulce. Jin. vl. V Novinách, poloha u (_)ujezda. 

nožfky, niižky. Podyj mi, Dodla, nožíky 
sem, ale ehútč! 

nuž, v přirovnání: I. vítr jako nuž. 2. 
křicil, jako by ho na nože bral. 



ňuhnačka. — -ou. 



Gl 



iiiiliriai-ka, byl. ostřice. (?) Přod Božím 
Tí'lfm [irivezoii z panskyjch ryniíku pyš- 
kvorec a ňuhňačku a nasypou toho a dy se 
to seřlape, to to vonívá — zrovna dost. 

iiiiliiial, huhfiati. Neňuhnij tak. huč se 
nihivit, jak .se patří. 

iiullfiuvyj, liuhňavý. Bi,l hu nás ten ňuhňa- 
vyj .švec s vobutini. 

".vjprv, předl, výraz: z ii.v.i|irvka = napřed, 
především, z počátku. Z nyjprvka noha dro- 
bet pobolívala, nebxlo znát nic; jiotom něhdv 
něco tepřiva začla votekat a začla t\Tdnout. 



iiyjtoiiž. superl. od tuze. Dyž sme dochá- 
zeli ke vsi, začelo pršít nyjtouž. Říd. nyj- 
toužij; srv. touž a nyjtoužij. 

n.v.Uoiižij, superl. k tuze vedle obyě. nyj- 
toiii, ale jen zř. T)vjf je to bylina nyjtoužij 
jedovatá! (vraní oko.) 

iiyiiaiiyj, ml. d., krásný. Hapec honyj, 
nynauyj, tátovo, mámino . . . (mazleni.) 

nyiiy, ml. d., 1. krása. 2. význ. adj. krásný, 
^larijánka — nyny! (ukazuje jí obrázek.) 
Koukni, té nyny hapec, hajá. 



O. 



(). citosl. Invá vysl. s li: li6. Hó ty, hó je. 
Hó je, ten si s ní dal! (linou ženou.) 

(iil|)OVJ<láiii raději než částicemi pořizuje 
se oj)akováním slova, jehož se otázka nebo 
nejistota týká; často se odpověď taková 
zdm'azňuje zdvojováním a novým opako- 
váním. .4: Tám aby byly peníze (t. j. aby 
bylo hodně peněz na věno!) B: Peníze, pe- 
níze! ^4: Stryjčku, nedali bvste mi Vaši 
Káči? B: Dám, dám, proč pa bych nedal 
a dám tě ji bez kryj caru peněz! (t. j. ni(^ za 
ni nemusíš dát, ale řečeno žertovně dvoj- 
smyslně: nic nedostane věnem.) Pod. v pis. 
svat«b .... Dáte-li nám Vaší dceru? Dáme, 
dáme, jakpak rádi, dyjt sme Vám ji vycho- 
vali. 

olc, m. ale, jen při podivení a v řeči leda- 
bylé, nedbalé. Ole, ty bys byl moudryj! 

-0111 koncovka dat. pl. místo -iilll chybnou 
analogií proniká na újmu ])uvodnich. Slý- 
chati i lidora, dětom, ve jm. rodových Vávrom, 
Daněhlom atd. Ano proniká neprávem kon- 
covka tato i do a- kmenu, ale to jen u ně- 
kterých jmen. Slýchati zejména ,, zadat kra- 
vom, nasypat .slepicom, nasekat kopřiv 
husom". Ale naproti tomu jen: Vovcím škodí 
mokrá ])astva. Letos je včelám zle atd. 

n|>ukovúiií v.<razii bývá v mluvě lidové 
velmi hojné a rozmanité sloužíc nejen ke zdů- 
raznění obsahu řeči, nýbrž i k účinku zvuko- 
vému. Př. Di, di, s taku vyjma tlachy! Von 
není než pít a jenom pít. Nádobí já by<'h mil, 
nádobí, hale ruce huž nechtějí dělat. A: 
Strj^jče, to ste asi záhy stávali? B: Spíš: 
pravda, spíš; než se rozednivalo, byli sme 
huž hu města. Kube, Kul)e, aj ce tě to ne- 
zmáchne; pryj tě leze něhdo do zelí! Vete, 
táto, vete, já sem vaše srdíčko! Čas tu přece, 
aby stromoví kvítlo, a eště letos mrazy, bílý 
mrazy: divno předivno. ^4: Pole by bylo, pole; 
jen by potřebovalo bedlivyjšiho hospodáře. 
B: Hospodáře, hospodáře; hospodář nedliá a 
nedbá žádnyj. .4: Vete, t«ta, že to táta poví- 
dal? B: Povídal něco, povídal. ,4: Ne- 
stúněš? B: Stunat nestůňu, ale v dobrý kůži 
nyjsera. Vorat by voral, ale seči se mi 
chytat nechce; dělá ])odřadky. vořklivo se 
dívat. (Tatik o synkovi.) Sem patři i dom. 



opakování samostatné věty s předkládáním 
spojky že : Pročpak k nám nepřidete, že 
pročpak k nám nepřidete? Dj-k sem jí to 
řekla, že dyk sem ji to řekla. Atd. V pře- 
rozmanité zálibě této jevívá se lidová snaha 
po ze\Tubné důkladnosti, opatrná i v jiných 
stránkách povahy a života; znenáhla pak 
vyvinulo se z ni celé bohatství figur tak svěč- 
ných poesii prostonárodní, z nichž některé 
jsou jen obměnou podobných výi'azu z mluvy 
lidu. Př. z písni chodských: Déme, déme 
k vám do domu, dáte-li nám vaši dceru, 
dáte-li nám vaši dceru nebo nedáte. Dáme, 
dáme, jak pak rádi. — Muziky huž Irrajou ke 
dvoru, kam pa se skovám, mámo, mamičko? 
Do domu, do domu, do domu. — Vosy, vosy, 
vosy sršání, sršání vyletěli na mne ze škály; ze 
škály, ze škály, ze skalický, když sem šel vod 
hubičky. — Popas, kamei-áde, koníčky popas! 
.Já pudu k mý milý, přídu brzy zas. Atd. 

otázky nepřímé mívají v stší. mluvě často 
konj.: Vostál tu ňákyj klobuk a nevím, čí 
by byl. Někdy i v přímé užito konj. Tak to 
by byl eště Brandyjsovo syn? A ta ženská, 
povídáš, by byla z města? Kdo by to byl 
z naší vsi, kdo? Dyjt hu nás takuvyj lid 
není! (Při podezření z krádeže.) Že kmotr 
nyjde — aby ho bylo něco zašlo? Jist i.iu 
chutná, přece teky spí a slabyj furt jako 
moucha: Co by to bylo? V př. těchto cítiti 
jaksi více neurčitosti; mluvicí jakoby ne- 
chtěl věřiti. 

olřřiiiiš. doba potřebná k modlitbě brává 
se za míru k určení la-átkého času: za očenáš, 
za očenášek, někdy též za malyj očenáš. 
Brambúry budou za očenášek. (Dovaří se.) 
Nevostávij tám, přijď hned, za ňákyj oče- 
nášek burem jist! (na hocha, jenž má od- 
skočiti s posílkou před obědem). Vijce na 
měkko je nyjlepčí za očenáš; kdo pa by se 
počítal s hodinama. 

oii! pokřik na tahouny; zajímavo, že tu 
není ani stopy li v násloví. 

-011 dvojhlásku vyslovují Chodové tak, že 
zní víc II než o: zajisté účinek -ii, jež se na 
Chodsku dlouho zachovalo a ve zbytcích 
bezděk}' zachováno dosud (na př. hyjtu, draci 



62 



-ou. — "pachole. 



speru = speru = sperou. V Dom. piávě na- 
opak zni více o než u. 

Oiiliroc (li není), jni. polohy luk u Kyi'ova. 
V Oubroci. 

■ovo. konc. příd. jm. přisv. (též -iiio). jest 
]>ro všecky rody. čísla i jiády. Mánie kolik 
záhonů na sedlákovo (t. poli; chudší dávají 
sedláku linvij a kolik jím polmojí. tolik .smějí 
si pro ten rok osázeti bramborj'). Do trijcu 
by se mi bylo nabralo, nebilo plátno, musela 
sem jít v tátovo botách. A: Hinta je eště 
teky vaše? B: Není, ta je bratrovo, Hondzovo. 
Přisv. piíd. jm. užíváno i s přívlastkem, 
zvláště vyjádřeným náměstkou přisvojovací 
nebo jménem rodovým. S Kovárny ševcovo 
syn se žení. S Vínckuc Bártovo nevěstou je 
pryj to všehJK.ký: pokašlává, hyjbat se ne- 
může — aby to nebyly souchotě. Stř. rot! pro- 
niká i do jmen místních: Korovo (Chodov), 



Tranovo (Trhanov). a to i do jmen jiného 
puvod\i: Hujezdo (Újezd), Kouto (Kout). 
Příbuzmí jm. rodová Hr\iškovic atp., mají 
výslovnost: Hruškouc, Hruškuc, Hruškujc. 
Instr. nov. S Hadamoucnia dětma. 

ovoce na Chodsku obyčejné; hrušky: pl- 
znice. turk^mě, Ijobečky (m.), knoflíčky, ka- 
menky, hněličky, moučnice, čáslavky, l)ez- 
chuti, cukryně, parkamentky, královny, vo- 
ňavky, kminky, pecovky, muškatelky, kr- 
vavky, Jakubky, zelenky, mandlo\-ky, ci- 
tronky, paiLský, piksly, ši])kový, kapavky; 
jalilkii: míšeňský, hetlín, drkavka, herbávný, 
cibulka, kobylí hlava, syjrcčky (obyč. jen|)l.), 
rozmarínový, soudky, žitnavka, koženka, 
rajský, ])laňata, dřevěný, německý; peckové 
ovoce: švestka, řambuch, koluřek (i'ídč. 
kolor), kozinka, raednička, žlutá šveska, 
krešně, višně. Zpotvořená švestka, bachor, na 
Chodsku sluje houpor. 



P. 



pa, ml. d., neskl.; 1. ruka. Pošli pámbúč- 
kovi pa! (poz(h'av nebo loučeni vztáhnutím 
ruky k obrazu, krucifixu; též podání ruky). 
•2. citosl. I*a! pa! = Tu máš mou ruku; volně: 
iS Pánem Bohem! 3. odchod nebo loučení 
samo. Pudem pa! = na návštěvu nebo pryč. 
yi7. pačtdla. 

patiiiza vedle paviiza, žerď na seno. Děvko, 
zmáčkni víc pavuzu! (Když už se naložená 
fiira sena utahuje.) Pabuza se zlámala. 

pác, citosl. provázející pád; 2. sb. jen ve 
výT. mít v pácu=v práci, v „prádle", n.a 
zřeteli atp. Huž ho mají v jmcu (t. lhái'e. 
vyzvídají iiravdu). 

paři.dla, zdrbň. k neskl. pa; obyč. vyslo- 
vuji počbdia, viz to. 

páček, hračka dětská, jen místy na Ch. 
tak zvaná (Klenci, Postřekov): obecněji 
špaček. Kulaté dřívko as 1 dm. dlouhé, 2 až 
.3 cm. tlusté, na obou koncích zašpičatělé. 
Tluče .se palestrou: až kam nejdále dolétnc, 
tolik „udělal palestrující tisíc", jež se v i)ři- 
padě pochybném měří jialestrou. Xeni-li, 
kolik udáno, strana prohrála a musí „jít dělu" 
(t. chytat). Rovněž prohráno, podai-í-li se 
„dole" chytnouti špačka do ruky nebo jím 
z místa dopadu do položené palestry trefiti, 
jen al)y „hyjblo". 

pačťsnjj, z pačesů: plátno p., košile p. Do 
práč! se vzela pačesná (t. j. košile). 

pařosy, též pačísky, lepší koudel, jež zů- 
stane v hachličce po (druhém) počisání. íčko 
sem jiřídla ])ačísky, ale pěkný jako někeryj 
len, 2. žert. vlasy. Vemu-li tě za pačesy! 

pářit, 2. ceniti, počítati přibližně. To já 
bych ho páčil vyjš (t. cenil bych jeho ma- 
jetek víc). 

pailanka, padlé ovoce, zvi. švestka. V mňestě 
jch dá. ijí šest za kryjcar, takuvyjch padn- 



nek (t. bídných jako p.); naše sou švesky, 
jaký pak šve.sky! 

padat, o hynutí dobytka, zvláště lu'omr,d- 
uéin. Též slož. V Korově ])ryj zase padá do- 
bytek; í^těpánom vypadala celá mai'tal, muší 
pryj íčko stlouct i vobrh. 

pailat do čí rodu. podobati se. Maličká, 
nyjsi ty Šcbovo'; .Já povídal hned, padá do 
toho rodu. 

padčra. 1. zadek. Než ty se s tou paděrou 
uhneš! 2. nehybná, tlustá ženská. Taknvá 
])aděra, nehne se a nehne, dyby ji palicí 
tlouk. Též padčro, r. stř. = břicho. Ta má 
])aděro. Ty myslíš jen na to tvv paděro. 

padčro viz [jaděra. 

padesíilikvřlovyj .šátek, pestrý hedvábný. 
krojový. 

pádit se. spadati se, jen ve význ. hul)eučti. 
Té chyba, dyi se člověk tak najednou pádí. 
Nám se naše tcký flák pádí (o krávě). 

pádlo. a. n., hul opřená mimo těžiště, na 
jejíž delší konec děti kladou kámen (též žábu) 
a udcřujice na kratší holi, vyhazují to tak do 
ohi-omné výše. (Srv. stě. |)adla. nástroj 
k mučení.) 

pudnou), part. pád. pádla :itd. Pádlo na 
něho dřevo (sUriccuý strom v lese) a přinesli 
ho trboštčpové v lochtuši. Běta zavadila vo 
škop a pádla jako snop. 2. o i-ozpadání nádobí 
bednářského. Ta kadečka tu na tom slunci 
padne ( = rozvalí .se). Pádla nám vanička, 
komu jí dát postavit'.' 3. prgn. padne tolik 
a tolik obilí na jisté pole. t. j. pole má tolik 
skutečného ..vyjscvu", niii'a jilochy muže 
l>ýti jiuii, obyč. menší. 

1'udrliMy. pl., jm. ..jj'dnot" u Poc. i po- 
zemku kolem nicli. 

purliole (v puv. význ. neužíváno): 2. kus 
dřeva, kterým .se ])i)máhá ve mlýně při pá- 
čení mlýnského kamene. Jest pachole ploché. 



pachole. — piinhakle. 



63 



hi-ubši tupý klúi, kterým se na počátku 
práce běhoun podkládá, a zubatá deska, 
as "2 dui. vysoká, s jedné strany jako schod\- 
třemi zářezy ubraná. O tyto zuby opírá se 
páka dle vůle výše neb níže. 

pacliol("ři'k. slabší pacholek, jenž už vy- 
rostl 7. ])oliiuika a ještě nedorostl v pacholka. 
Chlapec nám přídě z vojny, nevemu letos ani 
pacholka. s])ravíme to s pacholečkem. 

I';i.j(lúk. ra.idar a Páriar jra. rodová. 

Iiajiiiáma, dom.. pani máma. zvi. říkají tak 
tchýni. 

pájovka, sukně krojová vlněná, barvy jasně 
červené; též „jasná". Tuty říkáme krvavka; 
doma mám eště jednu červenou, ]iájovku. 
Paní jí za to přidala jasnou sukni (děvce 
sloužící v městě). 

pajtášek, jjrezdívka; kulíšek, šibal. Paj- 
tášku jeren, esli tě vemu přes koleno! 

pajtlovat něčím = třásti. Kuba zapajtlo- 
val a šveskv jen pršíly. Též p. se; Já bez 
kazajky a takuvyj déšť; to sem se pajtloval 
potom. 

pajzák, kost z kýty. Maso si vodříz a mně 
dal ten pajzák. je na tom drobka masa. 
(O rozdělené kýtě.) 

pak, 11. m.. pacht, nájem. Sedm zlatyjch 
bez šestáku platím z tý ch'obky (pole) páku; 
vono se to dá shledávat! 

pakatel, si. oblíbené: Z» dvíu' dal pakatel 
a kus lesa mil k němu zrovna dr.rrao. 

pakovat, 1. pachtovatí. Pakuj si políčko, 
aspoň na ten brambm'! Též slož. Xapakovali 
si louku. 2. Kliditi se. Pakuj se mi tuvodsajd! 
Pakuješ se mi s tustou řeči z mýho stavení! 
(na rouhače). 

pálarka i palařka, pl., necíčky na „pálání" 
obilí, iiotom vůbec necky malé, jichž se užívá 
při kuchpii na zadělávání, ukládání a pře- 
nášení potravin atd. Takuvý pálačkasou věc! 

palat, očisťovati zrno z plev stejnoměrným 
vyhazováním a ch^-táním zrna na paláckách 
nebo na míse nebo na lopatě dřevěné, tak aby 
vzduch plevu odnášel. Pálá se zvláště kmín, 
semeno „hlavatíčné", řepné atd. 

palrc 2. zub v palcčním kole ve mlýně, 
zapadající do cevek na řídelíku a uvádějící 
jej v pohyb. Palec má tři části; hlavu, hrdlo, 
košťál. 3. nizoučká Mánička, jež drží žebřinu 
na voplíně. 

pálpiirf , pučálka dom.. hrách, jenž se dá 
do vody naliotnati a jjak se upraží, potom 
opepři a ocula'uje a takto se předkládá pií- 
chozím do domácnosti ,.na chudou hůrku", 
t. j. na neděli Družebnou. V hospodách mají 
jej ten den na každém stole stále po talíři 
a večer bývá hlavní lahůdkou v rozpřáskách 
či spoušťadlech, t. j. slavnostním zakončení 
přástek pro ten rok. 

páleni, 2., chorobný pocit, rozdílný od ští- 
pání a lu-yzení. Mám ňáký pálení a už kolik 
dní; aby to něco nebylo! (ukřižuje na ža- 
ludek). 

paliík.v, pl. t., plody hiové. Paličky se 
.uuši mlátit vopatrně a muší se na mlátě 



vobložit pytli, aby semíčko na šecky strany 
netřikalo. 

palístrovul mlíč. na rozdil od nahazovat a 
jiných her, kdy netřeba palistry. Pa.listruje 
se „na tři rány"" (každý hráč |)alestruje tři- 
krát) a na „šestáky", jeden volený ,, šesták"' 
má 6 ran, ostatní, „jednotky"", po jedné. 

palorli, velký kus chleba. Ditě, před 
samým vobědem eště takuvjg palech! Ďyjť 
se ucpeš! 

palnvina, část dřeva ze špalku nebo pařezu 
]io letech (rovnoběžně s lety) odklaná. Pane, 
z tý paloviny by byly dřeváky: je vod slunce 
hodně vo])álená, ta bure svidá a lefká! 

1'áliis, jm. rodové (Klenci). 

1'úinlMi, ml. d.. Pán Buh. Vidíš, Pámbu! 
(ukazují malému na křiž). V nedb. řeči i velcí 
vyslovuji: Zaplajt Párabu. 

Pámliiiřfk. ml. d.. zch-bň. k Pámbů. Pošli 
Pámbučkovi ajxdlu (při odcházení z hyjty). 
O krucifixu i v řeči velkých: Pámbučka 
napřed! (při stěhováni). Ani Pámljučka ne- 
mají v sencí. 

pauiět. nemám paměti = tuze dávno. 
.Já ve Stráži nebyl, nemám paměti; íčko se 
tám niyslim podívat na Vavřenckou pout. 
po paměti = bez měřeni, počítání. Do pa by 
se s takovou hračkou ( budka na špačky) měřil; 
huříznu to a sklepnu po paměti. 

puiiiětnik : To sou tu eště dnes pamětníci, 
tly se vařívalo sklo. 

pampeškovat = bíti, vVTaz posměšný. Též 
slož. Chlape, napamiješkovali mu! (chlapci, 
který lezl přes pole za dívčí). 

pan, v písni jednou vok. sing. = noni.: 
Pan družbo hczkjT, nic si nestyjskyj! 

paiiěat, kaziti jídlo nebo nápoj. Cák to 
pančáš, dyj mi pokoj s takuvou břečkou 
(o domácím léku). Též slož.; Tj' tám (do 
jídla moučného) napančáš dycky tich bram- 
borů, to aljy břicho vod nich se zašlemovalo. 

panděro, 1. nenasytný žaludek. 2. přezdív- 
ka velkého jidáka. Je to panděro jedno; ta- 
kuvou mísu dolku sprášit a eště nemít dost. 

paudťta, dom., sraženo z paní-teta, staro- 
dávné oslovení starších (i chudších) měšťa- 
nek; měšťané jsou ,,panstryjčkové". 

pane! 2. vok. kleslý na pouhou ínterjekcí; 
význ. asi brachu, věř, pozor atp. Já tě, pane, 
dám! ( = pozor, ať nejsi bit!) Pane, to nepure 
tak snadlo! Často v podob. význ. zdi-bň. 
paneěkn; viz zvlášť! 

paneěkn! sm. asi; muj milý atp. Panečku, 
to není jen tak! Panečku, to si mil vidět 
lekraci! Celyj den chodit za plouhem, v tu- 
vtom parnu; pan3Čku to není med lízat! Srv. 
pane. 

páneček, 1. zpanštilý člověk. Chlape. Kuba 
jako by nebyl vod nás, Kuba dělá pánečka. 
2. v zaříkáni: Pro pánečka, té déšť! Též pro 
pánečka krále! 

Páně Pole. v Páně Polích atd., polohy 
1. u Oujezda. 2. u Chodova. 

panliakle, choroba nohou, jevící se roz- 
pukanou k )ží na nárť.i šlapadla. Dostávají 



61 



panhakle. — peci, a. 



ji zvláště děti, brouzdají-li se za studeného 
větrného počasí často ve vodě. 

paiikrl, 1. hody pii křtu. potom přenes, 
i událost, kdy se dítě narodí. Hu Vá\TŮ bure 
asi panket. Pote s náraa na pankct! 2. přikop 
u silnice: Víncek ležíl v pankctě jako dřevo. 

panna. 2. loutka: toto neuž. Hanřička do- 
stála pannu: ta humí vodvírat voči a humi 
je zas zavřít. V pův. význ. říká se zachovalá 
divče. 

paiíára, panák. Hopsá, paňáca! 

Tanoš. jm. rodové. (Lh.) 

panská muzika, též ,, plechy", na rozdíl od 
,, selské", t. j. dud. houslí a klarinetu. 

pantlť, dom. pantliřku. ])entle atd. Též 
v podieri pantl (ten). Kácc pantle nosila 
(Pis.). Lidi. divče, ty si saiuyj pantl! 

pantiičk.v, 2. pl. t., byl.; ])anský oves. (Ne- 
najdou prý se dvě na keřičku se stejnými 
rýhami na listech.) 

pantofliřky (byl.), štíro\Tiík, ledenec. Tuty 
žlutý to sou pantofličky! 

panlra. ženská nehospodářská. Hde je 
pantra ženská, tám se muž nedodělá. 

pantrat, mařiti, ztieužívati, plýtvati. Též 
slož. rozpantrat. Takuvou věc (o celém 
dvoře) sem mu dal do ruky a von za krátko 
šecko to rozpantral. Nepantryj chlebem, je 
to boží dar! 

panynka. zdrobň. od pamia. loutka. Cák 
tě mám přinést z města? Panynku! 

I'ánviřky, jm. luk u Klenci. 

papá. ml. d., jídlo. Mlč. íčko mlč. teta té dá 
pajia (teta zde = já: připravuje kaši). 

pápa chléb, ml. ď., zdrbň. pápiřek a pápiři. 
Chceš pápuV (ukazuje dítěti skývu). Pámbu 
nám dá pápíček. Pápičí! (dítě volá vidouc 
chléb). 

papat, ml. d.. jísti. Já ci ( = chci) papat! 

pap'i><Jlat. ml. d.. jísti: sloveso zdrobnělé 
v mluvč ina/.livé. Di pa]ri>dlat ičko, malyj. di! 

pápěrka. jen v ))řirovnání: divče jako pá- 
pěrka. t. j. svižná, lehká: též o suché. Je to 
pápěrka, jen sou na tom ty koště a ty sou 
eště jako drátěný. 

papírek, též ])á))iči, zdrbň. k pápa: viz to. 

paprsek. I. paprslck, 2. ve stavu tkalcov- 
ském. Cluuck líčhá |)řcd paprskem a papr.-ick 
každou nit podčlávky zvlášť k ])látuu přirazí. 

paráda, 2. význ. konkr., svátečni .šat žen- 
ských se vší úpravou. Z husí muši .selka ])o- 
spravit všecku ])arádu. .'i. přezdívka i)a- 
rádné ženské; vedli^ parádnice. 

páreřky. knoflíčky do košile mužské; 
„hotiškem" prodíla se nit a zavázala na 
koncích, nebo je. po dvou spojoval zvláštní 
háček jako ležaté ])ísmč S. 

paresál, jiadesát. Za parcsát zlatyjch malý 
volčala (Pis.). 

pařez, nikdy pařez. To dyby do pare/.u 
mluvil, tak se už pohne. Pařezy .sou dobrý 
topivo. Srv. parízek. 

1'arezovka, jm. lesa u Kyčova. 

pareziivk>, obyč. pl. t., houby drobné, 
jedlé, rostoucí hromadně na tlících ))Březech 
a kořenech. Do zapražený polívky sou pare- 



zovky lepší než lišky. Letos nevidět houbu; 
ani ty |>arezovky nerostou, byjvává jich 
lezdes stelištč. 

parchant, panchart; obyč. v nadávce. 
ParclKMitc jcren, asii mi sem eště přídeš, 
buši tě vytrhám (na hrachu). 

parízek, zdrbň. k pařez. Polož jilník na 
parízek bcdlc, ajt se neztratí. 

parkanieni, pergamen. íčko si to nech 
na|)sát třebas na parkament, eště tě lidi vo- 
kradou . 

párník, otvor na odvádění páry z martale 
nebo ze sence. 

pařit 2. píti mnoho. Švec teký humíl parit! 

pasáry, křiky a vády. To je ňákyjch pa- 
sáru, pro klipe jetelí. 

Paseky, jm. polí u Postř. Na Pasekách. 

paši. cliut, libustka atp. To je pasí. v tý 
prášenici jít za dívčí přes pole. A. brambu- 
rová polívka, chleba nakrájet a hocbiě kořen! 
do ni dát. té mý pasí. 

pasná kráva, jalojce atd., která se ráda 
pase. 

pást říliala. žert., lehati na bi-icho a pode- 
]iírati oběma rukama bradu. Posm. a euf. = 
vrhnouti, \Taceti. Dost už, nenacpi se, ajt 
nepaseš říbata ! 

pastorek, deska dřevěná na stolici řezací, 
k niž je pohyblivě (na šroubu) přidělán nuž. 

2. hřídel na vyjstráku v mlýně. 
pastrnák, dom., bylina, již (irodávaji za 

petržel. 

pastuška, pastouška. Za mlada nehumi 
hos|)odařit. ičko v stáři je mu pastuška 
dobrá, t. j. obecni byt z milosti v pastušce, 
chaloupce zřízenců obecních, zvi. pastyjře, 
husopaře a nejchudších občanu (chudobinec 
zároveň). 

pata, 2. patka, j)uklina na chlebě vyboču- 
jící z bochniku jako nádor: 3. |)rgn. pata. 
})atička u koláče. Poj pomáhat mazat pa- 
tičky! (Zerto\-né pozváni ])ři děláni koláčů.) 
Dom. vokolek. 

patrně, jistě. .Já vedčI |)atrně, že si tám 
nebyl ti'ukrat; to bylo jindá! 

pavouk, dřevěný obrtlik; 2. nejjechiodušší 
diwčné zavíráni zvenčí, hlavně u kolny, 
chléva a j. Dřívko podoby člunku tkalcov- 
ského otáčí se ve středu volně na tiřevčném 
hřebu s velkou hlavou, do stěny nebo veřejí 
Jiří samých dveřích zasazeném. Konec 
člunku drží okraj dveiú; posune-li .se o jistý 
lihel, jsou dveře volné. 

paznol. pazneht. Ty paznoty by se míly 
tý krávč přiřiznout. 

pei-, \ýr. do pecí = do kozla, do dasa atp. 
Do ])eei. tys na mňc vyzrál! (i)ři hře na 
vovčin). 

perka, 2. malá cizorodá hmota v kameni. 
Kamen by tu byl. jenom že má moc pecek 
a ■/. lakuvýlio se těžko dělá lepcí práce (o žule 
hrubozrnné, v níž se objevují i jiné látky). 

3. v přirovnání tlustyj jako pecka. 

peci. a, ra., beránek. Též v přirovnání: Té 
dítě jako peci (t. tiché). Zdrbň. pecxdl. 



peoovky. — pilno. 



65 



pérovky, hnišUy flrobné, zeleniivi'. pii 
zráni nažloutlé. 

liofov.V diiví, nu-Uké; dáváť se jen to „du 
pecí". Pár ])nlán vostálo tám eště pecovýho, 
pro to se zajede třebas s trtitarom. 

|ii'("i,(llutsi. jm. ponm.. jeliiiědy brizy před 
rozvitím. Též užíváno o plodu li])ovém a. pod. 
Puv. zdrbň. od pecka příp. kmenotv. rl-dl. 
(Srv. hús-bdia m. husička.) 

pcěenky. obyč. pomn., pečené brambory. 
I)élávi'ji se z jara, když užyařené nechutnají. 
Pekou je v troubě loučí míchajíce a dopečené 
pokropí vodou a sesypou do hrnce, aby se 
šupiny odpařily. Ale i tak se neloupají celé. 

|)i'('fiii, 2. význ. konkr., v.šecken chléb 
z jednoho pečení. .Jedno pečení padne hnedle 
celý pro sekáče. 

peřenyj vařfiiyj byjt kde, býti někde často 
a'dlouho, zvi. o .stálých hyjtácích. Dyjť u nás 
byjvávala pečená vařená. 

peřoft, ni., ml. nedbalá,, pečeť. Eště pečoft 
abj' se dal (na p.saní)! 

pedlík, perlík. To vám byla rána jako 
s pedlíkem (jak vůl někoho kopl). 

pekiiyj í peiikiiyj, ml. d., pěkný. Té hapee 
nynanyj. takuvou sukni penknou má! 

prldťíi, pelech, na Ch. zvi. hnízdo veverčí. 
Každá veverka, říkávají, má devět pelochů, 
dybjf něhdo ten pravvj našel, aby vodnesla 
mladý do jinýho. 

penipy, ml. d., peníze. Poj, máma dá 
pcmpy a koupíme ňamňu. 

peněz, gen. Jíl. zditfazňnje slovo kryjcar ve 
výr. kryjcar peněz = žádné peníze. Cas tu 
platit pak a já nemám doma kryjcaru peněz. 
Já tě jí dám bez kryjcaru peněz (t. dceru; 
žertuje dvojsmyslně otec se ženichem!). 

peněžit se. velmi oblib?no, vynakládati, 
obětovati ])eníze. Nepeněžte se darmo, marný 
šechno, Vít vojákem bure. 

pentlík. 11, m., mosazný nebo i železný 
kousek plechu, jenž podpíral dívce chodské 
vrkoče na hlavě, dokud nosily ,,plínky" (])řed 
,,])lenami" a šátky). ,, Pentlík .se dal pod \Tkoč 
a \Tkoče S(> votočily vokolo a hudělalo se 
linízdátko." Nyní mají „čampule" neple- 
tené, jež upíná velký rohový hřeben. 

Pepík i .lozet; zvláštní jest, že jedinému 
téhož jména jen jedno z obou jmen zůstane: 
tak na př. Hedrouc mají Jozefa (ne Pepíka). 
VávTouc mají Pepíka (ne Jozefa). Pod. při 
jm. žen. 

Pepka, Josefa: zdrbň. Pepička, ale též 
.Jozefka. Jozefa. jen ve škole a na právu. 
Pepko, cák děláš, přijd hyjtu! Naše Jozefka 
chtíla teký jít, ale bylo huž dlouho (pozdě). 

pera. pl. 2. část vozu, dvojice dřev zapu- 
štěná v ostrém úhlu do předního vozu, svíra- 
jící vují. 

peřeni i přřeiií, prkeimá stěna, zvláště na 
stodolách, kolnách atp. Nejčastěji liývá 
pěření ve štítě pod valbou (jinde lomenice). 
Na takuvý pěření je škoda prken, povoru je 
do.st! Kazda huž hoříl, chytalo se peřeni, a 
eště sme ho roztrhali (t. j. roztrhali chalu])U 
Kazdovu, takže oheii dále nemohl). 
HruSka: Dialektický slovnik chodský. 



perná, odděleni stodoly po stranách mlatu, 
na, ukládání slámy a píce: v čas žní ukládá se 
do jjcren obilí nemlácené. Tu jetel pro te- 
látka složíme do perný do zadu, aby byla po 
ruce. Viz záteři. 

pernikoí.í. v přir. jako perníkový, o chatr- 
ných stavciu'cli. zvláště na kterých už dříví 
práclmiví. Shořílo to, shořílo — nelamentí- 
rujte! Beztoho už ste to míli jako perníkový 
a máte přece z čeho stavět. 

peruří. jm. hrom., chvoj. Srv. peručina. 
Dotn. pejruěi. V Hájeným bure licitací na 
peručí. Sláma zácná, musíme stlát peručím. 
Děvka klestí drobet peručí. 

perní-ina, větev stromu jehličnatého, zvi. 
smrková a jedlová. Švíkla mě peručina do 
voka, hale já nemyslil než voko je vně (cestou 
v houští). 

pes, zdrbň. pyjsek i psíéek. Pěknyj pyjsekl 
Poj se podívat na naše psíčky! (obyč. štěh- 
ňata). 2. euf. m. čert. Pes ví, co tám pořád 
vězí! (proč často pobývá syn, kde nemá). 
Vzel tě pes! 3. v doplňku = nesnadná, zlá 
věc. Bouda je pes, aby do ní nes! (Přísl.) Bez 
rosy síct — té pes! 

peleěe. poraň., černé neštovice. Vávruc 
Hadam humříl na peteče; povídali, že je sem 
tenkrát přinesli cikání. 

Petrák, jm. rodové (Ouj., Poc). 

pět. tlesct, třicet atd. ve spojení pět-let 
t pied I zní (I, ale pozoroval jsem jen u anal- 
fabetu. Hanče je vdaná, bure íčko v maso- 
pustě pěd let. Bure nákyjch paresád let. 

píclal, kdo rád pícIá, viz to. Si to pícial, 
že tě to nemrzí s kudličkou se do taku\'ý práci 
dát (na toho, kdo dělal nožem ozdobný rám 
na obraz). 

piriat, neuměle a bez potřebných nástrojů 
i vycvičenosti zpracovávati dřevo, zvláště 
kudlou hračky vyřezávati. Děti dycky rádi 
(sic) píclají. Nepíciij pořád, škoda času 
i dřeva. 

piřálek. chatrný nuž zavírací, s ,,vymi- 
klaným čepyjlem". Podyj mi nůž jakse- 
patří: cák dokážu s takuvým píěálkem (při 
řezání prutu na ,, kočičky"). 

pirliat, prgn. (t. prase). Po neděli chceme 
píchat (zabíjeti). 2. s přcdin. hlávky. Naši 
dnes píchají hlávky až táinle na Škarmaně. 

pírliavyj. pichlavý. Hromská sláma, bod- 
láku je v ní plno a té to takuvý píchavý! 

pielinnnt, 2. udati, prozraditi. Něhdo to 
myslivcom pich a do večera byl tu štandár 
a myslivci s nim a hledat! (t. lesní pych). 

pije, ]iiha. Dyž vodzvánějí půst, to se chutě 
běžíme mvjt, to pryj se ztratí šecky pije. 

pijovatyj, pihovatý. Manka huž není tak 
pěkná divče; byla by teký, jenom dyby ne- 
byla tak pijovatá. 

pikšvonf. též nádvnr a klepee. 1. pohuníí 
hra velkonoční. 2. hl. osoba ve hře této. Hra 
jest zbvtek ,, jízdy králů"; více o tom v roz- 
pravě Děti na Chodsku. Květy 1895. 

pilno, řidčeji stší. pjilno, 2. substantivně 
s přívl. náký pilno mít s něčím nebo o něco. 

5 



66 



pilno. — plašit. 



Kúň mil pjibio s pastvou. Tj' máš ňáky ])jilno 
vo to jidlo. 

Iiiiia. pěna. Sojtl iiko jako pínal (v sejrf zní 
pi-1'il j-c: tak všude, kde povstalo výslov- 
ností z -eď. -ef: zajisté je tu j původu mlad- 
šího než změna výslovnosti puv. -ej v -ij). 
pinda. dom.. chatrná, utahaná látka. Fuj, 
ten .šátek pustil, té to jako pinda. 

piiikava. píiikavka — pěnkava. Pínkava 
udělá linizdo jako voki'inek; té práce ňáká! 
Zjera volá pinkavka: Vyjdi si na cestičku, 
vyjdi! 

pinka\<'í linízdo, pěnkavěi. 
piinii')'. sklep: srv. pivnice. Náš pantáta 
hotlnyj vdovec, hukrád pánu tři sta vovec. 
zavíral je do pinvici. z\Tátily tám smetanici. 
(Pis.) Zdrbň. pinvička. Tyto mívaly rády 
strré hospodyně a to obyčejně pod jámou 
(lochem), nebo pod .sklepem, aby byly- co nej- 
chlidnější. Uchovávalo se v nich dlouho 
mléko před kysáním. 

pipa 1. na ovoci. To huž nás táta tak ved. 
že srae nesnidli žácbiý jabko tak: pěkně 
napřed vokrájet, pípu vjTyjpnout a potom 
jist. 2. slepice: jen svolávají-Ii se a v ml. d. 
Pípi, poj I Pípa. na ! Kukyj. pípa tě veme pájju 1 
3. suchý vozdr. Pípy mu koukají z nosu. 
písebnost. pisebné atd. To tě dám písebně, 
že prohraješ { = ujišťují tě .se vší určito.stí, že 
prohraješ). Cák st« nemilí vo tom žádný 
j)ísebnostě? 

piskař. dudák. Zachováno í ve jm. rodo- 
vém: u Piskaču (Postř.. Stráž i jinde). 

piskorky 1 . hnětanky z těsta, v němž jsou 
vai'ené brambory; jedí se ve čtverečky krá- 
jené a pařené, někdy í maštěné. 2. Hoši 
mají tělocvičnou hru „vytloukávat piskor- 
ky"; jiověsí .se čtyřma proti sol)ě na lajci a 
biji do sebe, kdo déle vydrží. 

Piška. .v. f. (snad puv. píštka) ])ole a hika 
na Píšce, před Piškou atd. (Mrak.). 

pistxdla, ml. d., peřinka. Počkyj, .Manky, 
máma (zde = já) tě zavije a pureš (ovšem 
jsouc nesena) fa k bábě: a bába řekne: ,,Ta 
dcvkidla má nákou ])isti,dlu, nynanou!"(na 
nemluvně). 

pistiilr. ])istole. Milic, Martinku, ty máš 
pisluli; to tě přines táta z poutiy 

pistulky, 2. pl. t., úzké rukávy u košil žen- 
ské a dětské. Tuta, jako má náš chlapec tudle 
(košile), té s pistulkama. Ženský do práci 
mají teky s pistulkama: rukávce sou víc na 
]iarádu . 

pištěl, i. f. Víncek humí hrát na pištěl — 
tancovat by se při tom mohlo. 2. kost holenní. 
BencR pád pres kládu a někerak dostál jiod ni 
nohu: myslili sme, že si ji zlámal, zatím pryj 
si rozštij) pištěl: povídal to klenckyj (t. lékař) 
a pryj si jioleží. 

píšlělka. píšťalka. ('hlap.sí. pote na .Matij- 
dluc vrliu. iiureni dělat pištělky. 

pilnniiiyj. pitomý. .Já .sem dnes celyj 
pitomnyj. Člověk je vod toho bouieni (v pile) 
za chvíli celyj pitomnyj. 

pivoňka, idvoňka. Stryjčku, naše máraa 
vás nechá jjrosít, dybyste nám teký dali 



ňákou pivoňku do věnečků (na Boží Tělo). 
Též příjmení. 

pivová sukně — ,.šerka" (vl. nyní vbiěná, 
barvy pivové). Naše bába jí eště teký míla 
takuvou pivovou a míla jednu červenou do 
modra, tý sme říkaly viková. 

pízda, přezdívka ženské, obyč. necudné 
nebo vůbec nepořádné. Takuvou pízdu, to 
huž nevěděl vo jiný ženský? 

pjiliavka, vedle obyčejnějšího na Chodsku 
píjavice. Nechtíla .si dát píjavice do houby 
sázet; jak pak ne! Chlapše, dyjf se švíkáš 
jako pjiha,vka! V ml. mladších j mizí. 

pjila vedle pila í naopak |)T,la. Zkázali, aby 
přišla eště jedna shiá ptla (t. j. dva silní 
drevaří). Chod. Vem pjilu a přeřež ho (])uval), 
poneseš to snáz! (Pj ještě hlavTiě sv. od Do- 
mažlic, též v Draž., jinde sporadicky jen 
u nejstarších.) 

pjilař. hračka dětská; houpavý panák vy- 
řezaný z kusá prkénka, v ruce pilu di-evěnou 
se závažím di'žící a na nohou drátky o kraj 
štola podepřený. Závaží udržuje pj. v poloze 
stálé. Drátky v nohou jsou, aby nebylo 
velké tření a pa.nák rozhoupaný mohl se jako 
kyvadlo dlouho klátit a řezat. 

pjilnyj i piliiyj. též phiyj = pilný. Mari- 

jánka je divče pjílná, co je pravda, je pravda. 

plařky, ve výr. s plačky, též s plačtivou. 

Divče mí přídě každou chvílí ze školy s plačky: 

máme my to trpít a mlčít? 

plařii. [iláču atd. Proč pa pláčeš? Melč, 
ne]jla.č ! 

pláknoiil, uživ. nejen o světle, než i o ohni. 
jestli palivo málo vydatné. Do plotny dáš 
pár loučí — louč splákne a je zimr^ hned: do 
kamen se dal celyj pařez a řílo to do rána! 
pláň. i = planý strom. Přines sem to z lesa. 
byla to pláň: voštípil sem to a kouknite, 
jakyj je z toho strom. 

plaňala, jen v pl., plané ovoce, obyč. 
jablka. Hruškám planým říkávají obyčejné 
hněliěky a to i dokud nehnilíčí (ještě třebas 
na stromě). 

planba, jiolnost jio le.se vyplaněném, vy- 
mýceném. Potom jm. místní. Ná-ši sečou 
v Planbě. 

plaňka, dřevěná trámová ohrada starého 
dvora chodského s jiřičkami ,, kobylkami" 
a podélnou stříškou. Přelez plaňka, dyž ne- 
můžeš dvircema. 

piáno, |)ráz(bié. světlé místo v lese stoja- 
tém; zvláště ktoré jnivstalo nahodilou pří- 
činou, na př. vykácením několika dřev, na-, 
kažených ,, broukem" atp., nikoli pravidel- 
ným kácením (paseka). Hyn na tom plánu 
stoji ešlč dje půlky (menší hraníce dřiví). 
Plápoler, les u Poc. a pole v tu stranu. 
plúpoli.ště. volné jirostranství. Ani se to tu 
tak velký nezdálo, ale ičko. dy to vyhořílo. té 
plá])olištč. S:id má víílkyj dost, za sadem má 
cihelnu a hlinovatka, šecko na svým, a potom 
za cihelnou — té eště plápoliétě; jen škoda, 
že to leží ladem. 

plašit, význ. silnější než plašiti. Též .slož. 
Psi zaplašili slepici, t. j. honili ji, až vysílena 



plašit. 



po. 



67 



zíilezla a. ztratila sp. Ten kohout jo vod tich 
děti fol\Ť huplášenyj, chtíli mu vytrhat 
ifviťavý péra. (Rozd.: Pes vy])lašil zajíce = 
význ. obyč.) 

plátno — v přirovnáni: jako dyž plátno 
vleče ( = bez ustání, hojné, nepřetržitě). 
Ženskyjch tám chodilo, jako dyž plátno \-leče. 
{Při náhlém neštěstí.) 2. plátno, dětská 
iiračka z lodvhy smetanky (pampelišky); 
lodyha se rozčísne a hodí do vody, kdež se 
spirálně stočí jako štůčka plátna. 3. „na 
plátno", název staré, oblíbené hry spole- 
čenské. Selka prodává plátno — děti nebo 
i chasa di'ží se za ruce co nejdál od sebe. aby 
bylo plátna hochrě. Přeměří se. svine v štůčku 
a žid koupiv a uschovav si plátno odchází. 
Přijde zloděj a z plátna krade; odvede jed- 
noho. Krádež prozradí kohout, který kokjTÍ- 
háním přivolává kupce. Kupec novým měře- 
ním přesvědči se, že plátno schází, hledá, ale 
rairně. Krádež se opakuje, až je všecko plátno 
pokradeno, ale pak se najde za smícliu a 
křiku. 

platit. 2. míti cenu. C'as platí, čas tratí. 
Vobilí neplatí, člověk muší koukat, aby 
chj-til kryjcar na dobj^tku. 

plavat. 1. nepřech.: plouti. 2. Humíš pla- 
vat'.' 2. stší. přech.: Plave tám muj milyj 
vraný koníčky. (Pis.) 

plrrko. ii. n.. pHcka. 

plediař. plecliařka. klempíř atd. .-1: Dodla, 
copak — kdypak bure ten kropáč? B: Máme 
pryj se přijít zeptat: já ho da.ln. pleohařce, 
plechař byl na jarmárce ve Hdýní. 

plena. 1. bílý vyšívaný šátek plátěný na 
hlavu. Pleny ženskyjm sluší — cák je to 
platný; dobře že se přece di-ží. Zavazuje se 
do cípu. takže v zadu splývá mezi rameny 
bohatě vyšívaný, krajkou lemovaný cíp, 
druhé dva, nastavené vyšívanými páskami, 
zavážou se nad temenem hlavy v mašli. 
Starší bývaly prostší, plátěné. Za vyšívání 
platívají kolik zlatých. Pleny nosí vdané 
i děvčata, zvláště co odložily dívky ..plínky" 
a ženy „koláče". 2. plena v železe: kaz. Ten 
nuž mil ňákou plenu, drobí se mi. 

pleniv.vj o železe a oceli, v níž jsou kazy. 
Srv. plena 2. 

plent, přelud, klam (.srovnej blud, staro- 
slovansky: bled-b). Žádn>T tám nebyl, to se 
tě udělal jenom iiákyj plent před vočma. Já 
nevím, je to nákyj plent, či je tám přece 
sjetlo. 

pleskařka. 1 . plácačka; děti dělají je z kúry 
smrkové, as 1 m. dlouhé a 2 — 3 dm. široké a 
bijí jimi do prachu na silnici, takže se rány 
daleko rozlehají. 2. pleskačka na mouchy. 

plťskanec, o ])loché věci, zvi. rozk\-nuté 
jiečivo. Ty dolky — to sou dnes pleskance. 

pleskat, 2. tlachati. Cák to pleskáš'.' a) da- 
rebně, rozpustile, 6) lživě mluvíš. Nepleskj^, 
dvjf není na tom slova pravdy! 3. Prádlo se 
má ždímat v lítě, aby pleskalo, v zimě aby 
praskalo (málo — hodně). 



plesk natyj. ploský, rovný. Té pěknyj 
plesknatyj kámen; ten by tak byl někam na 
líákyj můstek. 

pieíiknoiit viz pleskat; 2. prgn. dodělati 
kou]ii. Podání ruky děje se tu opravdu 
plesknutím a přáním „Pán Bůh dyj chčestí", 
což je zároveň TjTazem právním, zavazují- 
cím obě strany. Hdo pa se nadál, ki'áva mi 
nebyla na prodyj a já tak z ju.xu povídám: 
Dáš rovný'? Ha tu máš — von mi plesk. — 
Stryjčku, plcsknite, povídám vám, plesknite, 
takuvá věc není na prodyj každyj den! 
(o louce). 

pleten, jen v přirovnání ve výraze: zaděla- 
nyj jako pleten ( = tuze z.). Přišel mi zadě- 
laný j jako pleten (muž vopíta). 

plinka 1. plena pod dítě (v tom sm. nikdy 
])lena; viz to). V sobotu muší byjt aspoň 
hodinu hezky, protože právala P. .Maria 
plínky. 2. páska plátěná, as 4 prsty široká, 
zpředu krajkou a „kalíškem" zdobená, 
s konci z plátýnka hrubšího. Plínkou zdobila 
dívka chodská v době starší hlavu od čela 
do zadu pod vrkoče, kde se zavazovala, takže 
konce splývaly na ramena. Kalíšek sahal jen 
po uši a plinka se překládala podél v proužky 
dva, širší vespod.Vdané upínaly plínkou čepec 
koláč. „Vod čela do tile (f) sme mívávaly 
plínliu." Koláč by tu eště byl, ale pUnka se 
nčka.m ztratila. 

pliva, pleva. Plívy se vopaří a dají do re- 
zanky a dobytek to ž?re dost; vobzvláší 
vovsný a pšenčný sou žerný. Jen že vod plev 
dostává rád dobytek zažer. 

plnik. pihiík. Káče. dyj sem plník, já ji 
(pilu) drobet pošoustnu (=- přiostřím). 

plnikár. pilnikář. Ty tý sekyře dáš, v ta- 
kuvým kamení; to abys u phiíkáře vostával! 
(aby ti mohl stále opravovati pilníky na brou- 
šení). 

plocek. palička železná, jíž užívají ve 
mlýně. 

ploš. vUl s lysinou na čele. 

ploška, kráva s lysinou na čele. 

plotnák. hrnec nahoře úzký, se širokým 
dnem, na vaření. Muším koupit na jarmárce 
ňákyj plotňák. hnedle bych nemilá v čom 
vařit. 

ploiili. pluh, Čechmancký hovado ve voze 
chodí dobře a v plouhu se jí to nelíbí. Kde 
má plouh poslechli chru? (Žert. hád. V peci.) 
Části starého dřevěného pluhu: plaz, řídel, 
slubíce, tihle, bodka, desky (pravá a levá), 
radlice, potykač, čertadlo, kolečka (pars pro 
toto, jm. pomnožné), hnízdo, vúzka, vláče. 

Ploniion. jm. polností, púv. asi jírůhon; 
viz to. (Draž.) 

plzniee, druh hrušek tvaru krátkého, 
vroubkované. Plzniee pryj jim říkají, protože 
se zrovna rozplznou. 

po, předl. 1. s lok., 2. po srpu brát obílí, 
t. téhož dne, kdy žato. Té pšence jako žalud 
a tráva žádná v ní, tu byste mohli brát po 
srpu. 3. Po vejcích chodit, t. chalupu od cha- 
lupy a skupovávati je; pod. chodit po hou- 
satt-ch, po žencích, po sekáčích (t. najímati 

5* 



68 



po. — podlíp. 



je). 4. Po čom dáváte ty války? (na. cepy). 
.5. Ve žně pekáváme i po púl strvchu (t. chleba 
jecbio i>ečeni). (i. Hodila sem ji drobet malino- 
vílio a koza to chroupala po plný tlamě. 
Matouš se dal do vokurek a cpal po plný 
hubě. Takuvá šedlička jako Jlarkýtka, ta 
střihá všecko po paměti (bez měření). Pudeš 
po dobrým nebo po zlým? Dát. kam co patři. 
a můžeš jít pro to po tmě: já najdu všecko 
svý nádobí po šmaku ( = hmatu). 7. Jedlina 
se štípá nejsnáz po letech, smi'čma a druhý 
dřírí všecko přes léta. 8. Když už s tím h\'jbáš, 
(při přestavbě staveni) senci po slunci nedá- 
A'ij; senci dyj na slunce, ajf je tám v&selo a 
zdrávo! Strom tě nihdáž nebude po slunci 
( = na severní straně). Len se nyjlepší vjtosí 
po slunci; di'ží ros\i dýl. 9. Ditě byjvá rádo 
po kmotro\T. Kok^TÍhá-li slepice po ko- 
houtovi, nyjlepší jí zabít; takuvá volá nech- 
ěestí do stavení. 10. Haliáška stůně po 
malým. 11. Jen po svým demú ( = žádati 
své). 12. Kočka po července a chlamst! Bt,1o 
po ptáku a bylo po radosti. íčko máš po 
všoni . 

pol)ťliniitá. o jalovici. Jalojci máme poběh- 
nutou; vostane-li, prodáme k půzimku jednu 
krávu . 

pn|iusnl)ě. jiředl. opakována a výraz sražen 
v jechio slovo, ale jen v ml. nedb. Volalo to na 
nčlio tivakra.t jioposobě (strašidlo). 

p(>iiíji'řka, sekerka tesařská s rýhovaným 
čepcem, na zatloukání hiebú, hlavně při 
krytí šindelem příhodná. 

poltila mouka, p.šeničná z .5. a 0. „sejíti". 
Pobílou a dotahovanou mívávali pro všidní 
den. bílá l>vla jen na svátky. 

polii/jKMil. Pobízni ji drobet, pol>izni: dyjf 
to nyjdc z nn'sta (krávu v tahu). 

poliřesál. gen. pl. Kube, nepučil bys nám 
zatini iiákyj mandel ])obi'e.sál? 

porazení, podsazení na sukni. Vobrátilo 
se mi pocazcní. že mňe zanechalo potěšení. 

(PÍ8-) 

porivul. |)rosívat, točiti na řešetč. Mouku 
šecku napřed pocívali. Tulen prsten brávala 
naše bába, dycky dy pecivála semíčko, aljy 
byl len bohatyj. 

porlainka. jjrostčradlo na lože. Někam sem 
si zandala čistou poclamku a nenajdu jí, 
dyliycli celou truhlu rozvorala. 

pořiilla, ml. d., ručička. Dyj mi poČT>dlu 
(podej mi ruku, abych tě za ni vedla. Ruku 
na rozloučenou = „Dyj mi pa!"). 

pořisadlo. stávek na počísání. Viz počísat. 

porisal. prgn. nebo s předm. leu: len ,,vy- 
haclilovanyj" (t. j. vyčesaný z koudele) po- 
druhé na Imstší hachličce česati na čistý len 
a na pačísky. Ze Inu se pletou žemličky. 
z ])ačÍ8ku se svíjejí kuželíčky. 

pořivka. 2. přen. přezdívka rozpustilému. 
Ty počívko je(lna, tyl Někdy s přiví, čertovo. 
Tánt<'n je Vídeňák, ale kluk — čertovo po- 
čivka. 

poěkňt. poí-kál atd. .Míla si počkat na něho 
(t. až by vy8|)él, abyste se byli vzali). Též 



vyčkat, vyčkal atd., dočkat, dočkal atd., ale 
načekát se. načekál. načekáh atd. 

poťk.vj, 1. imper. uživ. za sb. ve výr. na 
počk\-j dát, na jjočkyj brát, t. na dluh. 2. 
imper. skleslý na slovce vyhrůžky; mezi 
dětmi slýchati i zdrbň. pořiřkyj. puřkiill.vj! 
Počkyj, rozbít vokno, to já nemám řect! 
(= to já jistě řeknu). Počkxdlyj. ale, po- 
čkxdlyjl (na dítě dovádivé). 

pod. 2. Těsto k\nie pod sebe t. j.' nezdvihá 
se. 3. Nemocnyj dělá jjod sebe. 4. Je pod 
doktorem celý lito. 5. Pole pod št\Ty strychy. 

podávky. menší vidle, kterými se zvláště 
sno])y ]iodávají na vuz a na vodr. 

pudbíl, )5odběl, byl. Podbil na voteklinu, 
přes ten není! 

podebiral se. prgn. o ráně, kvasiti se. Mi se 
podebrala tekv jednou příěest, ale to byla 
bolest ! 

podejít, prgn. o očích: Voči mu lined po- 
dešly ( = zvlhly, slzely). Míla voči celý podešlý 
vod lítosti. 

podřlávka. příze na stavě tkalcovském, 
která běhá „sematám" s člunkem (proti 
osnově). 

podělat, 1. dodělati (s předm. práci). V poli 
srae si sami šecku práci ])odělali. 2. v tkal- 
covství: podělat plátno babinou. 3. poskvrniti, 
znečistiti, zadělati (toto silnější). Neklekyj na 
zem, líoděláš si kalhoty. 

podriídit. přcch., podezdit .senci (dáti zeď 
k zemi pod stěny). 

podezdiyka. nízká zeď pod stavbou dře- 
věnou (málo nad základy). Tuty křiviny (na 
staveništi) se nebuj: na zásep uděláš malou 
podezdívku a ňákyj schod a jaký pak bude 
stavení, pěkný a suchý! 

podkajď i podkaif — pokud. Podkajd je 
starj-j živ. eště d\-cky něco kápne (čas od 
od času dostanou). 

podkalil. o vodě zkalené, jež zaplavuje a 
zanáší stojatou [tíeí na louce. Najiřed sem 
nesík a ])otom přišla velká voda a [Kidkalil^i 
mi to, neniil sem nic! Jakyjpa dá podkalená 
píce boir/.itek! 

Todkiisy. pole u Klenci. Předložkový pád 
sražen v jedno slovo. 

podlaviia, hedbávný šátek, jímž .se i)řikrývá 
dítě za\iiuité, když .se nese ke křtiiuim a 
k ouvodu. Za starých dob bývala p. domácí 
plátěná a kalíškem a krajkou okolo zdobená. 
Viz kalíšek. 

podle (olio = 1. poněvadž tak tomu jest: 
Pudle tolio Sinům jí nevdá, dyby bylo jak i 
chtílo. 2. na to, k tonui; V'zcl vola ze, roh a 
udržíl ho: ale teký byl člověk podle toho: 
velkyj dost a zasa-dilyj! 

podlíp, též i)udlip; název hry společenské, 
která jest variantou staré, rozšířené hry „na 
]iannu Kužičku". .Místo |)amiy Hužičky vy- 
stupuje Paiuia Maria. .\ázev má od záhad- 
ného slova, kterým ,se ohUíšuje každý hráč 
zvlášt, sedící \ řadě, s Pannou .Marií včele, 
přicházejícímu dábhi. Na to slovo nemá 
(fáliel na žáihiého tnoci. Konec hry podobný 
hře ..na barvy", neboť iu'be s peklem v moci 



podlíp. — j)olicly mít. 



69 



se tu iiiřří taluijíce ,so o duše. (Srv. středo- 
věké skladby j- Solfernus. Belial atp.) 

podlizsiřka. v.šivec (byl)- Cák tám roste 
na šechnich tich hikaeli. než ňáká ta podlí- 
zaf'Ua: a jaký pa by to byly louky, dyby se 
jim dala žádost! 

podložit si. pra. niijísti se hodně a s ehutí. 
Přišel sem démů, máma ])ekla lívance: tak 
s plechu — to se neptyjte. jak sem si podložil. 
Též podložit si náeka. 

pod mol. výmol pod břehem. í?yl pařez a 
pod tím jíarezem podraol a tám se struhy 
(sic! nedb.) držívali. Též adverbiálně užíváno. 
Kopyj víc podmol, ať neporaníš kořeny! 
(Při vykopávání stromku.) Si v. výmol. 

podlli>i. pozemek menší ])ři ])oli. obyé. pod 
polem; na pole bývá mokrý a na louku suchý; 
nechává se tudíž tak, ať roste na něm eo 
roste. Menší, jen jako širší mez pod polem, 
jest pudiiiviťko. Na našom podniví (Pis.). 
Pod polem máuie podni víčko a pod nim je 
hned ta sturánka. Jm. vl. Podniví, luka 
u Postř. 

podnožka, 1. noha u lajce (prkenná). 2. 
pták konipás. Já vím podnožky ( = hnízdo 
koni]5ása). 3. p. na vodě: dělat jiodnožky — 
házeti plochým kaménkem ])0 povrchu vody, 
aby se od hladiny několikráte odi'azil a dělal 
oblouky ve vzduchu. 

podobii.vj k svělu, záp. o nepořádném díle, 
výrobku atd. Tánvtý hulící pod kostelem 
zacel péct ňákyj novyj pekař, ale ten to 
nemá k světu podobný, té ňákyj smoudil. 

podoleřek, zdrbň. od podolek: podolek na 
košili mužské; býval menší než na košili 
ženské, ale též z hrubší látky nežli ostatní 
košile. Podoleěek pomáhal držit kalhoty, 
dyž bxl tlustyjší (t. j. z tlustšího plátna) 
a říl teký. 

podolek. 1. puv. dolní část (od pasu) košile, 
z jiného, tlustšího plátna; za .stará býval 
i na mužské košili ])., ale menší; ženské je 
mívají dosud. De pa mívaly ženský košile 
bez podolků; to by byla byjvala nehospo- 
dárnost. A jaký pak byjvaly podolky tlustý 
— škrabávaly po nohách jako ěmert. 2. 
nadávka posměšná ,,ženskyj podolku", muž- 
skénni, který se rád tlačí mezi ženské. 

podplinka — podpínka, oprať spojující pod 
břichem ]iostraňky zapraženého hovada. 

pudrosllík, strom lesní, rostoucí při jiném 
na témž pařezu. Tý nebure škoda (jedle), je 
to jen tn.kuvyj podrostlík. 

podřezával. 2. iirgn. řezati pod dřevo, 
šikmo, ne rovně dolu; děje se, řeže-Ii se 
velkou ruční pilou a řeže-li se nedbale nebo 
neuměle. 

piidřadťk. hrbol nedoseěené trávy při 
jeiiniim mávnutí kosou; neumělý sekáč má 
p. větší. Chlapci, nestydíte se, takuvý pod- 
řadky nechávat a k tomu ičko ve votavach! 
(Smysl: V senách mohou býti p. spíše, po- 
něvadž na ně ještě přijde kosa, ale ve vo- 
tavach zůstanou škodou. Proto začátečníci 
učívají se v senách.) 



podriil). roubeni na I — 2 m. dole u země 
na stodolách. Xad podrubein bylo pči'ení. 
Starý stodoly byjvávaly šeeky s podruhem. 

podruh, nájenuiík. Já šel s mým (sic!) 
piKlruhem za uima. 

podriiliý. podruhé. Piídruhý tě zase něco 
povím! (Ironicky na toho, kdo vyzradil ta- 
jemství.) 

podnisho. 1. nájem, podruží. Věc mil po 
rodičech, tu za mlada pronedbál a pro- 
mrhal — ičko na starý kolena je rád, dy lio 
něhde vemou do podrustva. 2. nájemné, 
činže. Na Jakuba bude platit podrustvo a já 
nemám na jidlo. 

podr.vjpátat. prgn. nebo s předm. bram- 
l)ury. O zkoušení bramboru, jak jsou velké 
a jak dobré; děje se to opravdu pod-ryjpá- 
váníiii jednotlivých kopců; velké se vyberou 
a malé s celým , .kopcem"' nechají se dále 
růsti. Začíná se s tím obyčejně při sv. Va- 
vi-inei. Říkají, že se má jimi v ten čas „mí- 
chat". „Na sv.Vavřence vytrhnout tři kopce!"' 

podsádky, nášvy na košili nad ramenem, 
až pid široké a dvě dlouhé, jimiž se látka 
zdvojila, takže se tak netrhala. Všívaly se též 
dospod, odtud jméno. Na mužských bývaly 
uprostřed nalioře rozstřiženy a mezi obě 
polovice všíváno ,, srdíčko'", trojúhelníček 
z téže látky, obyčejně tenčí, než byla na ko- 
šili celé. Též náramek. Viz půramice. 

podsťdťk. hospodář na menším (ne celém 
dvoi-c), vysk. se ještě jako jméno ,,po dvoře" 
v Kýčově: u Podsedku. 

podstata, statný člověk. Jeho dědek te- 
jiřiva l.iyl podstata! 

podstolí, spocbií část štola (všecko bez 
desky stolní). Bureš mít nohy na podstoh! 
(říká se žert. těm, kdo mají jít za kmotry, 
t. j. Inidou hodovati). 

podstrkovat, tajně dávati. Co pak má 
děvka konui podstrkovat, já si lidí spravím 
sama. Srv. strkat. 

podštivat na koho, poštívati, žalovati. 
Zet by takuvyj nebyl, zet, ale stará mu na 
Hanči podštívá. 

podtrhávat, prgn. [lotrhovati zvon a tím 
pierušovati zvoně;ií. Nepotrhávají, to bure 
hodinka (zvcmí asi hodinku). 

podtrliniityj chléb, přesazený v peci mezi 
pečením. Nestejně-li pec peče nebo ne- 
dobře-líbyla vytopena, na ..hraničním místě" 
dřív chytá chléb barvu, musí se tedy pře- 
saditi do předu a z předu se dá na hr. m. 
Tím jest však porušena stejnoměrná teplota 
a chléb takový ušetřen sice od spálení, ale 
bývá nedobrý. 

podvij Sť. podívej se; jen v ini}). Podvij se 
a ne|)tyj se! ( = přesvěďč se!). 

podzriiiťk, pozemek. Na měsko sou lepcí 
podzemky než hu nás! 

podžírat, iter. k podřít - pozříti. Mi bolí 
v krku. ani podžírat nemůžu. 

pohd.v Ulit. kdy míti. Teký přídem, jen až 
bureme mít drobet lepcí pohdy. Též: až bure 
[)ohdy. Až bure pohdy, já se muším sám dát 
do tich stromu (mech seškrábati). 



70 



pohlavek. — pomáhat. 



pohlavek, výr. za pohlavek, tuze lacino. 
T.oni byla sláma za pohlavek. 

pohova. Volny vobut! — pro nohu pohova. 
Staryj má ičko pohovu, na starý léta. Mladá 
•si ho hledí jako dítěte. 

pohrabek, obyč. pl.. pohrabky. píce, jež 
pii sušení zůstává po shrnutí stýlky nebo po 
naložení ..kopy". 

pochřestit se vedle poštěstit se = podařiti 
se. To se tě pochčestilo, za takuvou službu 
se dostát! 

pochop, 1. člověk, jenž shání a lopotí .se 
do úmoru, aby hodně měl; říká se i o žen- 
skvch. To se za sebe dostáli dva pochopové, 
ty budou dřít celý noce. Stará byla teky 
takuvyj pochop: vyžila lidom hde jakou mez 
a sotva lízla, eště chodila do lesa ne. stlaní. 
2. p. vzít, za\Távorati k pádu a nepad- 
nouti. Noha mi ujela, já vzel pochop, div 
sem nevrazil do saní přede mnou. a přece 
sem nepád. 

pochytit, prgn. všimnouti si, zapamatovati 
si. Naše divče, je jí tři léta, ta vám pochytí 
písničku každou hned; ale modlit tak ne. 
modlit! 

poj (vedle pof). pl. pote, pojď, pojdte. Poj 
chutě, Pajdo! ( = Petře). Táto, pote teký! 
Pote, pote, pote! (Tak lákal starý „vyj- 
mluvnik" líčata k zobání.) 

pojednou, brzy. záhy. .Já si pospíším a sem 
tu pojednou (= brzy se vrátím). Pojednou-li 
pak to líto nehupKnie! Chvíle huteče po- 
jechiou. 

pojem, 1. zkušenost, vědomcst. Ty z toho 
eště nemáš pojem! (Na jednání mladého). 
2. soudnost, rozvaha. Tuty lidi nemají žáchiyj 
pojem; jen liy chtíli se prát a i)rát ! 

pokladek i piikladek, vejce.- jež se nechává 
na hnízdě slepicím, aby jinam nezanášcly. 
Bvvi-.ji to i výfuky naplněné pískem nebo 
i vejce dřevěná. 

pokliiitat se, )iokapati. potřísniti. Pěkně 
p.ipij. :ijt se ncpoklintáš! 

poklop, dveie. jež jsou zavírány v rovině 
vodorovné, zvláště nade schody na ])udu a do 
sklepa. Aby se snáze ..poklo|)ovaly a od- 
odklopovaly". polehčuji .se závažím, jež běhá 
na šňůře přes nehybnou kladku, někde blízko 
připevněnou. 

poklůpce, '2. truhlička na chytání ptáku. 
Do poklopce brabce tak snadlo nechytíš; 
clilajH'. ten je chytryj! 

pokostnf. pHvl. s). košile, košile přiléha- 
jici ..po kostech", úzká v.šední. zvi. bez 
velkých a nuiohýcli faldu na rukávech. 

pokoslnire, pakostnice; z pověry někdy 
tuto nemoc ani nejmenují, aby se ji uhájili; 
tu ji naznačují slovy: ,,t) licřtídi". Uuce 
má vod pokostnic celý vochrománý. Stůně 
kolik dni. huž ])ovidají. aby to nebyly ty 
neřádi. 

pokryjvadlo. i)oklička. Hrnčený j)okryj- 
vadlo — začj)a stojí! Zavadiš vo ně a kozel 
je vemc. 

pokuříenf, 2. strašidlo. Vid!-li člověk po- 
kušeni, má jít tři kroky zpátky, tři ku předu. 



pole, i, f. část látky o jediné šířce, jak 
látka tkána. Stará zástěra byjvala modrá 
l)látěná. dole a po stranách bíle vyšívaná a 
vo jedny j)olí. Íčko sou fěrtuchy ve dvě pole. 

poleno, gen. pl. v ml. stších. polán. Pár 
pecovyjch polán. 

políkat, i)olíkám atd. na ptáky, myší atd. 
(spis. políceti neznámo). Chlapi, to bych 
s tím třep: hodinu už tu jiastiěku polikám 
a ne a ne to políet. Srv. líct. 

polivání, 2. přen. o pěkném zevnějšku, 
zvláště o trvající kráse tváří. A, Ziková, tu 
má eště polivání; vona si teky přijc a jakživji 
nebyla svý hubě macoehou. Víš co. Kube, 
nekoukyj na pohvání. koukyj, abys dostál 
ženskou v pořádku! 

polívka, 2. prgn. o polívce, kterou nosívaly 
kmotry a známé matky do šestineděl. Bý- 
vala i)i\-ní. nešetřilo se do ni cukru, hrozínek 
a mandlí a vařil se jí ohromný hrnec, protože 
se zase posílala v menších dávkách darem 
od šestinedělky a jedl. kdo přišel. K polívce 
přinášívala se ohromná calta nebo věnec 
jako menší kolo u vozu. Polívku pivní těžko 
vytláčela ještě v těchto letech — káva se 
šátkem mastných rohlíku. Kdo dostal po- 
lívku, byl nucen splatiti nějakým dárkem. 

polízaná, iron. o velké bolesti, ráně. Náš 
Vávra, ten má polízanou! (utrpěl velkou 
ránu). 

poikúial vedle polykat. Já huž nemůžu 
tři dni polkýnat. To sem se toho čmoudu na- 
polykall 

polní hořčice, ti-ezalka (byl.). Já trhám 
polní hořčici, ta je teký pro žaludek. 

polnost, asi = krunt. pozemek zdělaný. 
Hošákue dviir byjval pčkuyj dvůr. ale vod- 
prodali moc. ičko už při íiom vostálo nuilo 
polností. Při Vávruc chalupě sou pěkný pol- 
nost ě . 

polodni. k polodiiinui = k )>oledni. Přišel 
tak k ))olodnimu. já eště nemilá vařeno. 

1'oloplachtí, v Poloplachtí atd. jm. polohy 
u Oujezda. 

polorostlik. zvíře nevj-spělé a sice v „polu- 
rustu". Manka našla zajíce, byl tak polo- 
rostlik (pojeni určitější než ..mladík"). 

polnnce, vedle polojee. i)oloviee. Cák je to, 
té sotva poloueesena. co bylo loni. (Oujezdo.) 
Nedělá než dvekv s polojcí (= z polovice, 
poloviěatř). 

poloí.it se, 2. = slehnouti. Švakrová se 
\ liiMileryj Jioložila. 

poKa. pouta. Hos. té noha lefká: ale hoty 
— to sou pdlta! 

pomálka, i)ainátka. Není po ňom pomátky. 
Skovám si ji na pomátku. 

poltrubi, místo, kde v.yteká voda z čapu 
u rybníka, pod hrází. Chytil sem štíhle v poj. 
trubi. 

polynck, pelunčk. Xapí se polynku! Lidi. 
té to jako polynck (hořké). 

pomáhal, pouuihati; zvláště pri;.: Huiní po- 
máhat (čarami od nemoci). Dvby tu byl 
nebožtik Svvjda. ten by ji pomoh bez dok- 
tora 



pomaličku. — posnídálek. 



ponialiřkii, ponialoiu-ku, zvoliia: Poma- 
ličku. ])onialíčku, iijt nehapášl (na dítě, za- 
čínající ..beliat"). 

pomúlii, pomalu. Jenom pomalu, pomalu 
— my nyjsme z lekavýho kraje. (Xa křík- 
klouna.) Pomalu, malá, ajt nehapášl 

poiiiiltovat, pamatovati. To můžeš pomato- 
vat sám, cly hořílo v Hujezdě, tenkrát ten 
první velkyj voheň. 

poinazunka, čerstvé máslo na chléb. Jen 
pas, Pajdo, pas: až burou naše husy dojit, 
dostaneš pomazánku. 2. obr. Cák takuv-yj 
Němec, jen to vytahuje nuž: té jeho poma- 
zánka — někoho píchnout. 

poiiiinoiit, poniiiinul atd., též o lidech vy- 
mírajieích. Pominoul staryj, poniinoulo šecko. 
Kroj pomine, stará řeč pomine, jiomine to 
šecko ! 

pomoc, 2. Svarební skládají se po vobědě 
nevěstě na pomoc. 3. výbava i s věnem. 
Vávříkouc dali dívčí přece pomoc {t. velkou) 
a divče tám humřila a je šecko pryč. 

poinožděnyj, pohmožděný. Já přišel, chlape, 
celyj pomožděnyj. 

pomyje, špína z nádobí kuchyiiského. Do 
huvěziho škopu nemá přijít nic vod pomyji: 
dobj^ek chce teký čistotu. 

pomy.šleni, 2. úmysl. Já nemíl pomyšlení 
kupovat, jen sem chtil vědět, jak to platí 
(t. v trhu na dobytek). 3. Člověk by ji udělal 
pomyšleni, a přece se nezachová. 4. přen. 
Ta Andrýsková — dyjť je to ženská po- 
myšlení, a co vona se nadělá! 

pona, fasol menší; potom též obecně: Poj 
hrát pony. Viz fazule. Děti, sluníčko! Pote 
hrát pony! 

poniicka, dom., ponocní dohromady. Jen 
aj tě nesebere poniicka! 

popadnout, popád, popadla atd. Máma 
mu dala kousek chleba ha ten ho popád. 
Dycky chtila dědit a ta si toho popadla. 

popeli$tť, důl v zemí vyhrabaný od slepic 
„popelicích se". Čechmanský slepice takuvý 
popelišfata mi tu nadělají a v žitě; do pa bv 
to trpíl! 

popelit sr. Slepice, brabci, korotvě — tuto 
šecko se rádo popeli. 

popondat. poodstaviti, poodložiti. Popon- 
dáme díží Ijliž ke kamnom, aby nám nena- 
.styd (t. chléb). 

poporevřit. poporevril atd., pootevříti. Po- 
porevři sencí, ajt vidíme v domu (na síni). 
popozijtrí = po-pozejtří. Pozijtří už bure 
IStědryj den a popozijtrí dyž se vyspíte, už 
burete mít strom nebo co vám Ježíšek přinese. 
popysk, tipec. Tý slepici něco je: nežere, 
nepije a tak je celá smutná: esli pak nemá 
popysk? 

pořádek. 2. o řádném placení. Dělat po- 
řádek a lidi počkají zas (t. úroky). 3. Ženu 
mám v pořádku ( = pořádnou). 

pořádnyj, 2. důkladný, velký. Té po- 
řáchiyj kabát a za ty peníze! 

poradovnyj, o člověku, jenž není v jídle 
vybíravý. Já sem poradovnyj, ale teký mám 
rád raci víc a dobrý. Též o prostém stole. 



Starý naši piedkové milovali poradovnyj stul 
a svědčil jim: jakyj to byl lid! 

poracliat se, pohádati se, pohašteřiti se 
tuze. Mamka běžíla pro mámu, stará piišla 
a to se neptyjte, porachaly jiryj se dost. 
(Matka a tchýně.) 

Porazil, jm. rodové. (Klenci.) Toho druhu 
jmen na ťh. málo (\'ízdal. Vrzal). 

Porrstáf i Podestát, Porestátouc atd., jm. 
rodové. (Draž., Ouj.) 

poriltetnik. pás spojující postraňky zapra- 
ženého hovada ])i'es hřbet. 

pormáslí, podmáslí. Náš děrek říkávával: 
čerstvý pormáslí a dovostad hned z korljcle 
— té za lík. 

porovnáni. 2. poslední vůle. Blanek ])ryj 
dělal ])oroynání, je s nim špatně. Táta žádný 
porovnání nedělal a íčko vona by šecko sama 
(macecha). 

poroučet se, 2. podávati , se, padati. Myse 
díváme, do pak si ))omyslil, Jirka jede, jede 
a vjede na most a tu máš, most se poroučí. 
Choesti velký, že není hlyboko. 

poruška, poduška. Strakatý porušky na 
liidli- visí. (Pis.) 

poru.šti('ka, 2. část kroje ženského: sku- 
tečná ])eřinka, kterou kryje vdaná Chodka 
prsa. Přidržuje ji nápěnka. V sváteční ústroji 
jířekládaji přes ni ještě hedbávný šátek, 
takže jí není viděti. Do nedá^aia byla poru- 
štička obyčejná, nyní je ji vídati jen na sta- 
řenách, jež však ji nosívají i po domácku. 
k lajbíku a beze všeho zakrýváni. Za st;'..ra 
nescházela v kroji ani do hrobu. 

porvazek, předánko lněné. Muším vařit 
porvazky. Já myslila: Ijure dost a kadlec 
chce eště tří porvazky. 

posadit, 2. povzbudit, utvrditi. Táta, ten 
ho tepřiva na mňe posadí! (tak aby na mně 
..seděl"). Rozd. nasadit: Von ho proti nám 
nasadil ( = poštval, aby začal spor s námi). 
posádka, klec. S červenkou není nic do 
posádky, červenka se má nechat běhat po 
sencí. 

posianika i poelanika (viz to), prostěradlo 
do postele. Poclamky byjvaly dycky, to 
huž naše nebožka bába to tak míla ve svým 
loží, šeclmo teký tak. 

poslechy, jíl. t., pověrečný výkon, kdy 
chodilo se na křižovatka s černou slejjíci pod 
[láždím poslouchat znamení pro budoucnost. 
posloužení, prgn. o službě nemocnému 
nebo ustaraným. .Jist my jí dáme, jist, ale 
poslouženi jí dát nemůžeme; člověk se celyj 
den nezastaví ! ( Hospodář nemocné, opuštěné 
podru hyni.) 

posluhovat. 2. jen ve spojení: jdou, šli 
posluhovat atd. (zaopatřit nemocného). 

po slunci, k severu; naopak na slunci = 
k jihu. Byliny dyckj' sou raci na slunci než 
po slunci. 

posnídálek. na Klatovsku dopoledni sva- 
čina. To sem si vzal na posnídálek. Od 
dřevorubců pracujících v Kl. slovo přeneseno 
v posledních letech na (^'hodsko. 



po í?obě. — pov^Tazit se. 



po solir. 2. za sebou, též v nestejných 
mezerách časových. Při.šli luzy po sobě. 
Tánten tyjden sem ho tu viděl ňákyjch (sic = 
asi) třikrát po soliě (t. luňáka sUdicího po 
holubech). Též zdvoj, po + po + sobě (srv. 
íe z města). Dvalaat. třikrát poposobě. 3. Pes 
žere po sobě {= sviij výkal). 4. Děti jí po 
sobě = jedno po druhém. 

pospravit. 2. s předm. dluhy atd. Jenom 
než von pospravi starýho Petrákovo dloužky; 
pp.ne. biu'e mít co se vohánět. 

postiinávat. Bába zjera postunávala, huž 
sme si myslili: bure to šelijaký a kouknite, 
bába je zas. 

po»iátka, (byl.) lilek. V lenech a v ječme- 
nech máte dycky pošátku a co pa jí prví 
(= dávno) byjvávalo! (.Ale ve lnu i -r lenu.) 

pošeplii. pošeptmu, šeptem. Já vám to. 
mámo. povím, ale po.šeptu! 

pošináknoiit si, iiocliutnati si. ilíh sme 
buchty s křenem a to sem si pošmák (buchta 
zde = kyniutý knedlík). 

pnšniiirno a po.šliioiirno = jmchnnn-no. Nes 
je celyj den pošmurno. Včevčirera bi,lo teký 
pošmourno celyj den a vyčasilo se to zas; 
letos už holt nechce a nechce pršít. 

po,šta, 2. poštmistr. Pošta mi řek, dyž sem 
neln,l doma, že se peníze poslaly zpátky. 
U Postů. 

po.šlář i postář, polštář. To bylo na hezkyj 
poštář ( = hodně peří). 2. deska dřevěná 
v stolici řezací, stlačující slámu, aby se 
snáze řezala. 

poštěstit se. podařiti se. To se tě poštěstilo 
— zlatku najít hned ])0 ránu. Též pochčestit, 
viz to. 

potáť, jen v ])řir. py.skv oteklé jako potáče. 

polajd', potud. l\)kaj(r, až polajd! (přísl.= 
Tak tllouho se chodí se džbánem pro vodu, 
až se ucho utrlmc). 

potěžkat, zkusiti, jak je co těžké. Pane, 
ta sežrala šlijšek. ale [xitěžkyj ji íčko — 
takuvá už je hus! 

potkat, potkal ntd., potkati. Já nevím, já 
nepotkal žádnýlio. Rok je dlouhyj. Než se 
rok s i-okem sejde, leccos muže člověka ])Otkát. 

potořnik, rozrazil potoční (veronica beea- 
bunga). Poslechni, koupij ho v potočníku! 
( nemocného hošíka). 

potomek mívá vedlejší význam zlý. Ní;- 
keryj takuvyj potomek neni k napravení. Já 
nevím, co je to za potomka! Čertovo po- 
tomek! 

potratil, 2. Náš kohout mil lakový i)ěkný 
svífavý jjcra a za ňákyj tyjden je .šecky po- 
tratil (t. pero po peru). 

potrelinyj. 2. chudý. .lá sem teký potřeb- 
iiyj rinvčk a mám svý děti! 

poiriirka. hrubý len ..skublaný", jenž při 
drhnutí zůstane ve hřebene smíchán s travou 
i s |)ozdeřím. Užívá se jí k vyepávání dutin 
atp., aby v zimě nepromrzly. 

poty, |)řisl. = j)o té, potom; velmi oblí- 
beno, zvi. v živém vypravování. Povídám si: 
vzel kozel zlatku, jen dyž bure chlap nani- 
catá z voěí; poty přídě zpátky, že má estě 



dostát vod Kuby za holuby! Hana volala, já 
jen vodskočim — poty přídu, roj už plave 
k lesu. 

poiiěrt. pujčeti. Já tě mám íčko poučet? 
Tys nnl, ))odle toho. co si ty dostál, tys mil 
pomáhat mně! (Bratr na bratra nehospo- 
dáře.) 

poiiřka. půjčka. Poučka za voplátku! 
(Přísloví; zvláště ublížil-li někdo a pak sám 
trpí.) 

poiidá = povídá; vkládá se často do řeči 
jako i^ouhá interjekce, zvi. v pohádkách. 
Poudá: „Poj!" poudá. Ha dyž nešel, vzel ho 
za rameno a šup s nim ze dveř. (sic! zř. ) Po- 
udá svatyj Petr, poudá: „Pane. já bych raíl 
hlad!" 

poiirlniě, 1. zakrnělé ovoce, zvi. jablko. 
1 eák je vo ňáký pouehně. 2. obr. o dítěti. 
Pouchně jedno, vemu-li tě přes koleno! 

pouk. též vyjdumek. Dyj jí tám práznyj 
pouk za pukladek a nacpi do něho písku, 
háby tě ho nerozm.áčkla (slepice na hnízdě). 

poulil se, mračiti se. Nu. jen se liuž nepul 
a poj jist! 

Toiistka, jm. chalupy ve Stráži: potom 
analogicky í u Spousku, Spouskuc divče atd. 
Srv. Skovarnue. 

poiišli (se) 2. obílí pod cepem. Na voves 
má |)řijít devět ros. potom se dobře pouští. 

3. Kráva pouští provázky (chce k býku). 

4. neos. pouští = taje. 

povalia, pign., p. řádná. Té člověk bez po- 
vahy ( = nectný, necitelný). 

poval, viz půval! 

povalit kamna, žert. výraz, přijdou-li hosté 
nebo hyjtáci. kteří se jinak zřídka dají vidět. 
No, je to dost. je to dost, že .se tťky dáte 
vidět; to abysme jjovalilí kanma. 

povfiiřl. pověděti. Počkyj, to já nemám na 
tebe povědět! ( = to já povím). 

povřlři, 2. velký vítr, bouře větrná. To se 
Tidělalo najednou povětří; to budou v lese 
vyj vratký, j 

pověžiiý. dom. (zacelována ])roti lokál, vý- 
slovnost i správná spisovná koncovka v noni.), 
hlásný. Pověžný vypravovával pohádky. 

povlaka, ch. jen to, dom. cícha. Hleč. ta 
povlaka na s\Tchnici už .se pronáší ( = trhá, 
ale jen malé dírky se objevují). Místo pl. 
povlaky obyč. povlečeni; povlak, gen. pl. jm. 
povlaka. Kančku eštč vemte (~ kupte) do 
])ovlák! 

povleřeiii, konkr. všecky povlaky na celé 
lože. ,Iá jí dala trojí povlečeni, šecko domáci! 

povor. knijina (z celé klády); krajina 
z prkna je vodře/.ck; viz zvláště. Poti-e- 
boval bycli ů;ikyjch pár povorú zapeřit 
kolnu. 

povrliiioiit. prgn. o slepici, kdjrž ve stavu 
churavi'in vypadne z ní vejce neyyspělé, bez 
skoi'á|iky. 

povyjš, přísl. lidchu výše. hezky nahoře. 
V právo je chalupa povyjš. tám vostávaji 
Kuboue. 

pnv.vra/.il se, .lá se s tím rád vobíráni, člo- 
věk se povyráží (t. chovem ptáku). 



pozavírat. — prázdnyj. 



piizaviriil. Tich ki'ádeži nebude konce, 
dokavad šecky Votaváky ncpozavíraji. 

pnzdeři. pazdoři. ťhlapsí, pote votřásat 
pozdeři, chutě pote! (Zvyk chasy, vstupuje-H 
do přástek, otřásá pozdeři se sukní a škádli 
při lom všeHjak děvčata.) 

|M)7.di'íl. pozdril — pozříti, pozřel vedle 
putlrit, iMidřil. Sotva sera to pozdříl, už mi to 
tlačilo. Svakrová, já bych chtíl takle něco 
podřít (zde = zamlsati si). 

pitzidira. člověk nepěkně rostlý. 

|)oznii'tal vedle zmetat. Kiáva pozmetala 
t. nedonesla tele do času. 

poziiiitat. prán., orati strniště. Při po- 
zmítání oře se mělce, ale úplně (nezbude 
dvíl). Druhým oráním potom se pole mísí 
( hlouběji ), a při třetím se oře ( mělce ) 
a seje „po třech rolích" nebo ,,po trojím 
rolí". 

poznání, 2. při míře a váze, maličký rozdíl, 
zvi. ve výr. vo poznání s komp. (větší — 
menší atd.). Ty rukávy míly byjt vo malý 
poznání delší. 

požaliy. řídě. požehy, mraky táhlé, jemné 
a bílé, objevující se pr\Tií na modrém nebí. 
Bure iir.šít. dělají se požahy. 

požinovut, prgn. o přižínování obilí z jara, 
je-li příliš bujné, aby nelehlo. Hubáciuska, ta 
to má každyj rok jako břeh: Imoje dá dost, 
potom aby se to požinovalo a už to takuvý 
není. 

pracof li. krátký p\-tel, jejž dievorubci nosí 
na práci do lesa: mívají v něm cliléb a drobné 
nástroje, j. pilník, klíny atd. Zavěšují si jej 
křížem pres rameno. 

prádlo. 1. látka k předení. Pučky, té špatný 
prádlo! 2. práce, předení. Tvý prádlo, té 
iiáký pi-ádlo. to dokáže školačka víc! 

prahniišel. přehrštle. Dala mi jích (švestek) 
tak prahoušel. 

prach. 1. Za hodinu pět dvorů v prachu! 
( = shořelo na prach). 2. Ráno byla svarba 
a před polodnem už byli v prachu (manželé 
odjeli). 

pradieni pádem, ve v\'t. j.: Nehumí prachem 
pádem nic (též nic pod světem). 

praelinir. pranic. Vo tutom já nevím prach- 
nic. Pod. prachděrek. prachbába. též opakov. 
prach a. jiraclmic. 

itráťhnivít. práchnivíl atd.. práclinivěti. 
rozpadati se v prach. Koukněme, jak vono to 
dřevo práchnivi! 

pramen, 2. pletenec. Vrkoče nosívaly až vo 
U; pramínkách. Bjič vo třech pramenech, 
.lá pletu caltu. začnu vo pěti pramenech, 
potom dám tří a nahoru dva. 

praskák. zavírací nuž s pérem, perořízek. 
,Tá mil nuž. praskák. jakyjpak pěknyj núž, 
ale vostří jako volověný; eště sem hi.l rád. 
dy .sem ho ztratil. 

praskat, 2. práskat bičem. Chlapci, ajt mi 
tu nc|in'..-íkáte: kdo vás bure poslouchat! 
(na pohunky). Oheň praská, suché dřevo 
])raská. Srv. práskat. 

práskat, tuze bíti; zvi. slož. Chlapče neroz- 
něvij, nebo tě vypráskám, žes to jakživ ne- 



dostál. Jak se to tatík dověděl, spráskal 
divči. až míla jelita. 

prásky. 1. zvyk. Začnou přá.sky. Příjte na 
piii-^ky. 2. i)ři',dleny v práskách. Prásky dou, 
děvko, chutě s tím ze štola! Prásky začíná- 
valy se ..po Martině" a končily radovánkami 
.,na chudou hůrku", to jest neděli Družcbnou. 
t. zv. rozpřáskami. Viz to. Prásky bývaly 
i trojí současně, dle věku. Někde konaly se 
v jediné domácnosti; pak při rozpřáskách 
dávaly žertovnou náhradu, čeho nejvíc uží- 
valy. První tři děvčata, vybraná k tanei.- 
mu-sela platiti: jedna na světlo, druhá na 
džbán, třetí na koště (posměch!). Jinde se 
střídávaly po týdnu, po dvou nedělích. 
•Sat do přástek patří půvědkový; v advente 
však lirávaly modré šerky a kužele ovíjely 
modrými kalounky. Ten čas netrpívah staří 
práskám tance ani jiného veselí. ..Chlapci, 
harvent!" napominávali stručně, některý-li 
se zapomněl. V masopustě ovšem bývalo 
veselo. Děvčata oblékaly sukně jasné, na 
kužele dávaly červené harasky, přicházíval 
dudák, toulající se v ten čas po vsí po 
obilí . . . 

prá.šfnice, vánice, chumelenice. Přítlou 
prášenicc — jak pa pošlu dítě nahý do takuvý 
zimy tak daleko (do školy pres pole). 

prášil se. chumeliti se. Děti, bujte rádi, že 
sme doma; to se vám tám práší — psa vyhnat ! 

prašivec. jen v zaříkáváních. Té prašivec! 
To by byl prašivec, aby si nedala řect. Pra- 
šivec vzel! 

prašlřnky, žluté kožené kalhoty (krojové). 
Ty máš praštěnky, ty sou! Kd3'ž se onosily, 
vyčistili je, vycpali slámou nebo senem, i.by 
se nesrazily, a natřeli je rozpuštěnou žlutou 
hlinkou a byly kalhoty zas jako nové. 

přátelskyj, příbuzný. My sme s Korov- 
skyjma teký přátelský! Přátelskyj voběd = 
společné hoilv příbuzných nejbližších z obou 
stran tu neděli po svatbě. Strojívá jej strana, 
která se dostává na dvtir nebo na něm zů- 
stává. 

přátelstvo, ])řibuzenstvo. Haničáci a iluriji- 
čáci — té samý přátelstvo. 

práv jest, 2. kdo není dlužen. Dy chtíl byjt 
člověk každýmu práv. musel se přičinit a 
houbě utrhnout! (u beze stopy chodského li.) 

právo, ustrnulé neurč. přid. jm. ve v\Tazech 
přecUožkových: vpravo, napravo — v prr.vo, 
na právo. Třetí dvůr za kapličkou v právo. 
Vod kříže se dj-jte po pěšince na právo! Srv. 
zdravý a zch'áv atd. 

pravudky, prabndky. proliudky. zvyk maš- 
ka.rni; převlékají se děvčata a chodí večer 
po domácnostech. Dostávají dárky, hlavně 
s\Tové zelí. sušené ovoce atp. Cák abyste 
viděli, dv divčata chodí za pravudky. Včera 
k nám přišly prabudky. to bylo nedyjrautám. 

pra>yj. v jjrávo = v právo, viz právo! 

prázdnyj, 2. o dobytčeti, hubený. íčko huž 
se zažrala a teky je to na ní vidět, ale dyž 
sme ji přivedli, ta byla prázdná (kráva). 
Takuvý prázdný prase, pane, to aby bylo 
bramburů, než začne na .sebe brát. 



fraznec. 



pres. 



pra/.iíťc. bytost báječná, jež škodí obilí. 
To pivj chodí pražnec a ten ty klasy na tich 
stéblech požil. 

přeí'lupávat, netrpělivé přecházeti a čekati 
na koho. Já tám přeilapáviil dovídokajď a 
d3'ž sem se té nemoh a nemoh dočkat, šel sem 
sám. 

přřdevřírein vedle prevčírem. Já huž to 
věděl ]iiedevěírem. 

prrdcvřírkeiu vedle prevčírem. Já huž vás 
íňdéla ])i-edevčírkem z louky 1 

předloňsky i předloni. Předloňsky bylo 
jablck. že se stromy lámaly. 

předložky .se rády opakují nejen jako 
v češtině vůbec (na jji-. na to na všecko bych 
už zapomíla), nýbrž i před nám. osob. Mužů 
já se vo ně vo všecky .starat? Já na Vá5 na 
všecky pomatoval. Často i vytýká-li se před- 
mět, vyjádřený náměstkou, ještě jménem 
obecným: Nepovídyj mi vo ní, vo korenděl 
Do pa by se nad nim neslitoval, nad chu- 
dákem. 

přťdnice, 1. přední pištěl u dud. Já ,se 
hučí val v Tranově \i Andrvska a to sem 
dlouho nebrával s sebou než předníci, na tý 
sem se hučil v%'pískat celou písničku. 2. 
Přední částí kabátu, života atd. Cák"s to 
stříhla, dii^jť to nemá žádný přednice (tuze 
malé). 

Předponová slovesa jsou v hojnějším uží- 
vání a rozlišuje se jimi jemné význam i co do 
kvantity dějové i co do smyslu. Některé pi'í- 
klady: Zapas mi, já si vodskočím pro ňákou 
švesku (t. pas za mne na chvíli). Jen co by se 
zapásh, bude hned po bzíkáni (t. až by se 
začali pásti). Z tý votavy nebude nic, nyj- 
lepší bude jí vypást, než docela vyhoří. 
Martin se v tich Němcích vyjiás. Můžeš za- 
hnat na jetel a drobet je po ní popásat, ale 
dlouho ne, aby se neniidyjmly. Čhlapše, jak 
pak to paseš, dyf si nám spás zeli'/ Nu. Ha- 
dame, Hadame, ty ženeš dému před slunce 
západem: to huž si napás? To nemaji tvrdý 
rohyl V mésté dnes vyhrávají Joseťom. 
Barču pryj chtěli dát vyhrát, že nešla tan- 
covat s Matýsem (Největší pohana děr- 
četi, urazí-li některého chlapce: dají za- 
hrát, jeden s ní zatancuje — ale jen ke dve- 
řím). Divče mi přišla hucoiu'aná, já jí musela 
hned sukničku zapřát. Náš (student) přivez 
prádlo zaj)raný, to bude muset na l)íli(lio a 
několikrát, než prohlídne. Má nadělala ko- 
láčů jako na posvícení. .Mílas ho (chléb) víc 
nadělat (t. tě.sto do tuha). Namluvil si cizo- 
zemku, Majncku. Eště sem se lě málo na- 
mluvila ( = domlouvala)? Co sem se za tebou 
nachodil. (Pis.) Co .sem .se nakřičíl, navolal, 
nihdo mi nešel pomozt. (Pis.) Pro děti jenom 
ne drahyj šat. hurostou tomu a je toho škoda . 
Jen co by mi vodroslly škole I l)y byla malá. 
nadoktorovali se s ní, každyj říkal: divče 
nebude a kouknite, divče jako cibule, ze 
všeho z tí)ho vyrostle,. Pa])ij pěkné, af nc- 
podéláš košilku! Matijčkuc si všechno v poli 
podělají sami. Ty.-; mi to jiodélal iiákou 
spatnou babinou! (Hospodyně na tkalce.) 



Rozešli se vo jalojci (t. na smlouvách). Jen 
mňe nechtě, já se rozejdu! (Churavý stařec 
na cestě do kostela.) Vod včerjgška si na- 
běhly hnedle půl hodiny. Než von vobejede 
takuvyj vukolek, tj' mu dávno naběhneš po 
pěšinách. Co sem se na něho naprala, co 
sem se po ňom navynášela: ležil mi, dobře 
řect, půl léta! Ta kočka .se napřenáší tich 
koťat. Vy ste nám to tu všecko posbírali 
(t. houby). Chlapše, ty mi potratíš v.šeeko 
nádobí (t. kus po kuse). Když nechce platit, 
aspoň aby to voddělal! Žita prolchají. (t. 
lehají tu a tam). Já tě povím: nadcházij si 
starou ! Tutary po lukách ])urete |)ěkně. po 
raěkku a nadejdete si copak! Člověk se muší 
néhdy taky povjTazit. Takuvý neděle ležit 
a ani si nepozastesk, to byl člověk Job. 

prehánka, přeháfika. Hde se veme, tu se 
veme mráka jako dlaň a huž prší: přebánka 
za přehánkou. 

přechodit. 1. U Vyslajvky rostávají ka- 
meňáky: přechodili sme tám šecko křiž na 
kříž a něhdež nic. leda ňáká ta prašivá. 2. 
.Já mysUl, přechodíš to přece, ale, chlapi, 
chybil sem; potom mé to položilo jak se 
patři. 3. přechodit si, o krávě, nemá-li tele 
v čas. Naše si přechodila hnedle tyjden: há- 
dali sme. to bude volík a teky byl. slnyj 
dost a péknyj. 

přejed. Přeject dité. a kouknite. nezajeli 
jel Té zázrak! 2. místo jjivdjeti. Nřd Tra- 
novem nás přejel ňákyj kočár. 

přejedinyj. pře- v.ýzn. stupňova?ího j. 
přcmil^■j ;itd. Kam se ])odiju přejedinyj? 
(Modlitbička prostou.) 

přejíst, obyč. se záporem. Nám se urodilo 
mcchiiček. až je nemůžeme přejíst: skovát 
se to nemůže, tak .ijt si děti natřesou! 

překorit. přeležeti se. zkornatětí: jen o by- 
linách, jež nechány přes čas na vzduchu. 
Ta sláma huž je letos celá překořelá na tom 
vobilí ha démů se to šecko dostát nemůže. 

překřílinout. přrkrili atd. Nečekal sem 
dlouho, ale cclyj sem pickříh. Dyž se člověk 
nehyjbá. snadlo ]iř'cUřihnc. V tele mi není 
zima. ale ruce mi přckřihly. 

přeložit, naložiti větší náklad, než vuz 
sne.se nebo dobytek utáhne. V takuvyjch 
cestách radši vzít míň a hovado nepřeložit! 

přeniodlivali se. před-modlívat, předříká- 
vali modlitbu. Chlapci, nestydíte se? Haní 
se sám vod sebe žáduyj nenajde, keryj by 
se přemodlíval! (starší soused kára chasu na 
procesí). 

přeni.^itit, překonati. Ncdyj se mu pře- 
inyjtil. si starší ha slnyjši (pi-i zápase hochu). 

přerážel. 2 s piedm. strniště, prgn. bra- 
nami ..pozmitané" strniště vláčeti. Není 
jilalno. nnišim to dnes cštč přerážet. 

přeříkat, přečísti. Dyž já byl v tvyjcli 
letech, tenkrát já přeřík.il kroniku za večer. 
Ctával sem hyjtákom do jcrenácti. ba i přes 
půlnoc a na spáni nebylo pomyšleni. 

přes, 2. výr. přes zámek jít. .Aby dité šlo 
rodičom přes zámek — to se jakživo nčhdcž 



pres. — přijít k sobe. 



75 



na světě nestálo. 3. Pro kašel suchou šal ví ji 
roztrolit a smíchat s medem — přes to neni. 
Přes Štyjdlii na pece neni! ( = Št. umí nej- 
lépe stavěti pece.) Přes tebe neni — co přes 
tebe nedám (žertovně, ironicky). Jen neděla-ř 
přes moc! (nepřepLnati sil). 4. o čase: Přes 
zimu ji nechám eště chodit do školy. Du tak 
vod dítěti k dítěti, u každýho pobydu drobet, 
a zima utíká ; v Krastajcích sem byl tudle 
pi-es tyjden. Já nastydla a míla sem lámáni 
v hlavě přes rok. K Dobrý Vodě já chodívám 
dvakrát, třila-at přes léto. 5. Přes matčino 
vůli byeli to nedělala. Dodla povídala: „Táto, 
já tu s várna vostanu!" Nechtíl a nechtil, 
že mu není tak zle, potom tám pi-es moc 
přece vostála, a byl rád; v noci pryj se mu 
udělalo tak těžko, cák by si byl zacel sám? 
přesítlat. asi puv. přisidat, přisedat. Jidlo 
přesoleny přesídá: též: iíám v krku přesídání 
(= škrábe mě v krku). 

přesípan.vj, ochraptělý, ale tak, že raúže 
jen ,. sípat", mluviti bez hlasu (více šeptem). 
Sem celyj ])řesípanyj. 

presívka. pšenice, kterou možno přesívati 
tak, že se seje jednou z jara, podruhé na 
podzim. Radili mi přesivku a není taky: je 
holt půda na pšencí lefká. 
přeska. 2. kozí hanba. 
přeslice, 2. ])říčka dřevěná ve vochiím 
kole, spojující loukoti a držící celé kolo na 
ramenech, jichž konce jsou do př. zapuštěny. 
přestát, přestál atd. přestati. Nepřestálo 
celou noc (pršit). 

přešinoiit se, namoci se: též toto. Něco 
sem někerak nedobře zvíh a ňák sem se pře- 
šinoul. 

přešinut.YJ. namožený. Já sem vod toho 
zviháni celyj přešínutyj. (Vozka od naklá- 
dání holanilrů.) 

přetálinoiit. prgn. 2. koho = cenu přílišnou 
na někom žádati. Nebuj se, já eště žádnýho 
nepřetáh, tebe taky nepřetáhnu (praví kovář 
smlouvaje o kování vozu celého). 3. koho čím 
= udeřiti. Aj tě tou lískovkou nepřetáhnu ! 
převťfr.vjškein vedle pfevřireiu a přede- 
vfírrni i predřvčirkeni. Dj^pato bylo — 
něhde převčeryjškem! 

převOfvřirem, též převíevřirkeni = přede- 
včírem. Hana mi to řekla luiž pi-evčevčirem. 
převřevřirkřiii snad pův. = před-přede- 
včírem. Náš (mladý hospodář) s tim pi-išel 
převčevčírkem z mněsta (přinesl to novinou). 
Srv. převčevčirem. Obojí mluva nedb,, bez 
patrného rozdílu s převčírem atd. 

převěirpni, předevčírem. Převčírem byl 
stědryj večer, dnes už je koleda (pís.). Často 
vyslovuje se i věevčírem. Dypato bylo — 
věevěírem: to' tu ňáký chodili po hubách. 

přerivat atd., nov., m. převíjet atd. víz 
vlju. 

přezoiivací boty, které jsou na jediné ko- 
pj-to tak šité, že se mohou přezouvati, t. j. 
střídavě obouvati na tu i tu nohu. Staří si 
v nich libovali, že chůze byla pohodlnější 
a měněním podrážky se déle uchovaly. 



přežíval, přežvykovati. Dobytek chce mít 
taky vodpoč, abv moh přežívat. 

při, předl. 2. o čase: Při sv. Bartoloměji — 
to huž dříví vlhne, to huž neni dobře dělat 
pudy. Je při tý sobotě — cák už začínat ! 3. 
byjt pii sile, při těle atp. Koně má myslivec 
j)ři těle, ale krávy .sou vošizený. Já tě povídám: 
Vostaiíme každyj pří svým! Přeneseně: Já 
tě při tom nechám, dopa by se s tebou přil! 
Přilmlk.v, jm. polností u Poc. a Lh. Snad 
stará chodská výslovTiost za ob. Přibyl — atd. 
přiěesf, nemoc na prstu, .srv. stě. přičeš. 
Dyj to vykousat v arnice, ajt nedostaneš 
přičest . 

Přiěřslí min. čin. muž. v dom. zachovává 
duslechiě příponu -I i ve skupinách souhl. 
jako jazyk spis., v chod. .se odsouvá: př. dom.: 
Cáks to nesl? Já ji neuzdvihl atd. chod. nes, 
zvíh atd. 

při(láii.v.j. radní při starodávném rychtáři. 
Lychlář míval dva přidaný k ruce. 

rřídaviié jménu rodu ženského, čísla jedn. 
užíváno hojně zvláště místo podstatných 
jmen slovesných. Př. Dívčí dali na cvičenou. 
Sel na zkušenou, aby ve světě něco shhd. 
Na večer mu dávám po jablíčku pro vy- 
třenou, iláš na vybranou: buď přestát pit 
nebo si hledyj službu jinde! Dali mu n?^ 
srozuměnou, že může jít. Za zeptanou nic 
nedáš. Ani mu ruky nepodala na přivítanou. 
Dostál za vyhučenou (vyzn. přen. =vy- 
kusil, \-ytrpěl mnoho). To stoji za podívanou. 
Často bývají výrazy takové v platnosti pří- 
slovečné nebo doplňkové. Ty deš s veselou. 
S takovou si moh vostát doma. Vete, děti, 
kmotra nihdyš nepříde s prázdnou. No, 
dobrá. Tesaři píjou zdvižnou. Ten Jlartin si 
dal, ten má polízanou. (Sekl se tuze do nohy.) 
přidrobovat, 2. význ. přen., o dosazování 
peněz k živnosti z hotového. Zacel si s krá- 
mem, myslil doví co nezvítězí, zatím pří- 
droboval, přidroboval, až by byl přišel vo 
šecko. 

přihrada. prgn. pěření mezi stáními v ma- 
řtalí a mezí jednotUvými druhy kopanin ve 
sklepě. 

priohoíek. roční nebo vůbec obdobný vý- 
těžek z chovu dobytka a to i z jediného do- 
bytčete. Vod Jiří do Vavřence Imedle tři 
desítky, té pěknyj přichovek (kráva o 30 zl. 
dráž prodána, než byla koupena). 

přijít. 2. Řeknite mi, jak to přídě: tulik 
kjetu a tak málo vovoce! 3. prgn. záp. ne- 
příde mi (puv. asi na mysl), sm. nezatoužím 
po čem. Zpívával sem, já myslil, že bez zpěvu 
nemůžu byjt: íčko m! to ani nepříde. 4. 
objevuje se, zdá se. Tak mi to tak přide 
kolikrát, jako by míla šecka ta stará pocti- 
vost vj-mřít. .5. Tráva přide k počlapáni. 
niílyj nechá milováni. (Pis.) 6. Cijkuc Pepík 
přišel za hajnýho (stal se hajným). 

přijít k sobě, zvi. o člověku, který omdlel. 
Též o bylině. Len se muší klapat teplyj, 
ro\'ně z peci. Dyby vostál dýl vně, natáh 
by a přišel by k sobě (navlhl by a neklapal 
bv se). 



7ti 



přijít na měno. — probírat. 



přijít na iiK-iio. se záp. Xemuže niu přijít na 
mono. nepřišla jí na nieno. t. j. kdejakou na- 
dávku nui dává. 

PříKopiu-. u Přikopu, jm. rodové. Postř. 
Iiřiknp.vti. dolejší rast punčochy (až po 
kotníky). Dám nový přikopytí a burou pun- 
čocliy zas. 

přilnli. pole ležící ladem jeden rok. Nejraěi 

se pásávají vóeličky na přílohu, na bílý jeteli. 

Tuticli ])ár záhonu necháme letos na přiloh. 

příniání. přijímání. Ke zpovědi ji pampáter 

veme. ale k primáni i stě nepude. 

primát, z puv. ])řijimati. prgn. (s předm. 
dřiví) o výkonu lesního úřadu, jenž hotové 
dříví od dřevorubců jiřijimá a zapíše počet 
i druhy do knih. Dy pa se bure přímá t? 

přiiiiět, 1. menší vlk na stromu, zvláště na 
malém. Koukněme, té přimetu a to mu bere 
silu! 2. nešťoviěky vvi-ážejíci při ráně. Dal 
sem masť a ta mi dala: do rána mil sem to 
phiý jiřimětu! 

příninoiit. přijmouti: ost. tv. přím. přiuini. 
přiiniiite atd. Musíte to hu nás tak prímnout. 
Vidiš. já bych to nepřim! 

příninniit se, o bylinách přesazovaných, 
též o očkovaných neštovicích: ujmouti se. 
Tuvotý sem pochyboval, bi,la drobet velká, 
a hleiiie, jak se pěkně jiřimla (hrušeii). Ze 
šesti naštojc přimly se št\Ty. 

přiiiiruzťk. malý nuáz. Dnes bxl přimrazek. 
Též přimrazí. Viz to. 

přimrazí, n., malý mráz. Bt>1o znát drobet 
piimrazi, bxlo! Srv. přimrazek. 

přípal. menši oheň. který se dělá v ..hu- 
stech", je-li pec ..slabá". Nechtíl mi brát 
barvu (chléb), musela sem dát přípal. 

připlťtrk, nit, kterou vplétají zároveň 
s vlasy do konce vrkoče a zavazují, aby se 
vi'koě nerozpletal. 

přípona áni. vlastně koncovka I. u sloves 
v 1. os. jecbi. čís. přít. času. oznam. zpus. 
zní v chod. pravidelně dlouze, kdežto sou- 
sedé Chodův (.Milaveě. Ojircchtice a j.) vy- 
slovují krátce; chodsky tliini. v .Milavci dani; 
nemám — nemam atd. 11. v dativu pl. sb. 
a- km.se krátí. Nekal vody. nech jí rybám, 
ajt nemusí zijtra jinam! (Pis.) Tuto počasí 
nesvědčí včelám. .Místo pravidelného -ůin 
ujalo se analogii dle mužských a středních 
vzoru -oni (puv. -nni) ve slovech: kravom. 
liusom (též slepicom). 

priponštťt, 1. prgn. kráv\i k býku. 2. |)ři- 
]iouštčt si starost, zármutek atd. Chlap.še, 
nepřipouštij si to tak: pomysli si: Stála se 
vůle Boží (matka synu, mladému vdovci). 
připověii', vedle smlouvy (námluvy). Hu 
Hozsochu burou dělat připověď, děvka šla 
pro maso. Námluvy cli. značí počátek jed- 
náni o svatbu. 

připravil lo. prgn. dokázati, vykonati co. 
Dál lo nepři|)raviš než do smrti. (Na toho, 
kdo se příliš lopotí a spoří.) 

příramek. dřevo as ' , m. dl.. obyč. dubové 
nci)0 nu>flřínové. které připevňuje ke kolu 
palečnímu rameno, jako přeslice v kole 
vodním. 



přisložit. o mlýnských kamenech, dáti je 
víc dohromady, aby mlely drobněji. Opak je 
polehčit. Děje' se to ..houslemi", jež zvedány 
jsouce zvedají též kobylici. 

prisnioiiilnonl sr. (iřipáliti se (o pečivu). 
Takuvý šlijšky jako šišky a než sem se vo- 
brátila — přismouchiutý: čechmancká trouba! 
Neiiřiložim, nepeěe to. přiložím, hoří to. 

přístěnek. malá komůrka ))ři senci, podél. 
Hanče, skoč mi pro plášf do přístěnku. 

přislřilinout někomu brčka, omeziti, zkrá- 
titi koho. Poěkyj, holopíště. až tě dostanou 
na vojnu: tám tě jířistřihnou brčka! 

prisvidnout se. ])ři])áliti se (o vařivu). .Jen 
sem vyšla a poli\ka se mi přisvídla. 

přišii.Vřit, přiškvířiti se, ijřištiřiti se. 1. 
Nelez na samou plotnu, hrode, dyt se pri- 
škýříš. 2. přenes, napáliti se. omočiti se. 
Chlape, nelez tám, ajt se nepriškýříš! (ne- 
uvázneš u děvčete.) 

přii^leli.v. první známky k telení (na krávě): 
..votupává". Vopolodni huž bylo znát prí- 
šlehy, tak čekat dlouho nebure! 

přít. příl atd., přáti, přál. Ne, tuto bych 
Matoušovi nepříl! přít si. přil si. imp. při si: 
Táto. [iřite si! (dcera o svatbě podávajíc otci 
připiti). 

přitelskyj vedle přátelskyj. příbuzný. My 
mužem jit spolou. dyjf sme přitelský. Přá- 
telský se nemají brát! 

příionin< řas i sloves trvacich kladen s význ. 
bud. Dodla. skočíš eště dnes do Hujezda 
k Vitom pro smír: slunce eště vysoko a po- 
jednou-li pak tu nyjsi. — Zakolibijte mi t^ta, 
já sem tu hned. Ten dite napřed, já si za- 
skočím k ševci a du hned za váma. Deš zijtra 
teky do města? — Už aj ci tu! Jakpa říkáš? 
Řekni: „Zaplajt Pambu!" 

přilnilili. ]iříhrádka v truhle, po straně, 
nahoře. Schovávali v něm vzácnější drobo- 
tiny. peníze atd. 

přived. 2. o řeči. Já huž ani nevím, jak to 
co přived (t. jakými slovy to řekl). 

přivírka. dřevo ve vrate nel)o dveřich, 
svislé, vnějši. při skobě: druhé je lořna. Při- 
vírky na tlomovních dveřích i točny byjvaly 
z hezkyjch trámců, jako ičko na vrátkách. 
přiznávat, přizvukovati. 1. Jenom pri- 
znávyj nuimě a na mňe! 2. doprovázeti při 
hudlič. Tak divčata, zpívijto a já vám budu 
přiznávat na icben! 

pri/.iiá\ka. průvod při hudbě. Ty dělij 
s nosem přiznávku! (o napodobeni zadnice 
dud). 

prkeiíák. hřeb do prkna, potom vubcc tak 
velký (větší než šinďclák). I)e pa sou starý 
řeby kovaný; jeren jirkcňák držil prkno 
\ |)ci-cni, ja.koby je l)yl zadlabal! 

proltilit plálno trochu vyl)íliti. Dyž je 
plátno drobet probílený, dávaji je do syi-o- 
vátky I', potom se eště znova kropí. 

prohíral, 1. dřeva-i probírají les, t. j. vy- 
liiraji a vysekávají .stromy neduživé, srv. 
I>n)birka. 2. p. se, o počasí, vyjasňovati se. 
Dnes se to přece ňák ))robirá. 



probírka. — prožrat se. 



probirka, v\ kon v kse; lui.stý k's se „pro- 
bírá": odstniniijí se v.ši'cky zbytečné stromy, 
zejménji iiasclilé, pothostliny atd.. iiby zdravé 
stromy k'-pi' línaly. Děje se na. podzim. Potom 
přidoii ]irobirky a přide vožení dříví: potom 
se neza.staviš (= nebudeš míti jjokdy.) 

prohilyj. zloietený. dr.rebný. Probityj 
ohiapše, cák to zase děláš, eo? Té j)robítý 
dítě šecko! Jen ki'iěít a jen kriěit; cák já 
můžu s tebou lirát? (Jlékkostí b nepozoro- 
váno ; v přič. min. činném často bjil, bjili 
atd.) 

prodaj vedle prudyj: obyč. se činí rozdíl: 
prodaj = dražba exekuční. Má staveni 
v prodaji. Bure mít prodaj na krunty. 
Každou středu je na panský pile prodyj 
(t. prodávají se prkna, latě — co kdo chce). 

prodat. 2. význ. přen. Jak sem koupil, tak 
prodávám t. j. mluvím, co jsem slyšel, beze 
změny. 

prodělat, 2. propracovati těsto (ale ne ještě. 
aby bylo tuhé). Dáš-lí do těsta víc másla, 
musíš je víc prodělat, nebo máš brus (pečivo 
tuhé. nevyk^aiuté). 

prodít vedle prondal. .Skrz ten konec se 
prodil provázek (na ..vobloučku", leči na 
ptáky). 

prolilídiioiit, 2. obr. o něčem, co bylo příliš 
zašpinčno a pak zase umj^to nebo \'ypráno. 
íčko huž prohlídlo (prádlo zaprané). 

prohodit. 2. s předm. pec. po pečení znova 
udělati oheň. jen menší, po němž možná zase 
péci. Po chlebě sem pec prohodila a eště sem 
vodpulne upekla dva sady koláčů. 

projit, 2. obstáti, ucházeti. Včera eště voves 
prošel ( = byl tak suchý, že se mohl sbírati). 

proleiiat. o obilí, ležet, jen místy, zyl. když 
některá stébla leží a jiná je zdvíhají. Zíto huž 
leží a pšence teky hezky prolehá; l)ure chyba 
letos. 

pro iiiíie za iiiňe. ustálený zdvojený výraz 
oblíben: smysl: nedbám, nebráním. Pro mňe 
za mňe. di si kam chceš. 

pronášet, 1. obyč. šaty, vůbec něco. čím se 
mUže chlubit = nositi na odiv. chloubu. 
Íčko to (zděděný šat) bure pronášet po vsi. 
aby to každyj viděl — chlouba jedna s chlou- 
bou. 2. látka se pronáší, t. j. objevují se pr\-ní 
dírky. Tu sukni nemám dlouho a už se pro- 
náší . 

pronést se, 1. neos. proneslo se = vyzra- 
dilo. Proneslo se na Hedra. že pytláci. 2. 
prones sem se = una\-il nesením. Takuvj-j 
kuš hrnců až z města, chlapi, to se člověk 
pronese. 

proprat, 1. Já nevím, divčata, jaký to 
máte ruce hedbávný: sotva stoupnete k tro- 
kam, už máte prsty propraný. 2. Markýto, 
eště chyba tátovo šátek, patrně si ho pro- 
prala: možná že tě huklouz, když si cárala 
na stoce. 

propiiťit, půjčkou ztratiti, půjčkou přijíti 
oč. Nák jí (knihu) jjotom propučil v Hav- 
loucích. 

propiiťit, promoknouti. Jen to tak mhlilo 
a já přece na řibeti propučil. Víz pučit. 



propustit, o prodeji, který se děje jen 
z ochoty. al)y se vypomohlo někomu v náhlé 
nouzi. Teta, dybyste nám propustila flákou 
lil)ru másla. 

prosefí. (irocesí. Hujezký purou s prosecím 
tutu neděli do Mílaveč k sv. Vojtěchu. 

prostirka, menší a prostý ubrus (z plátna 
domáriho). Prostírky užívalo se v obyčejné 
dni, ubrusu o hodech a slavnostech rodinných. 

prostora, ť., prostor. Té tu ňáká prostora, 
to by tary mílo byjt jinčí sjetlo než je! 
(v nové světnici). 

proslíciťiicť. též střelec bylina, koulenka. 
Pámbu ji ijožchnal a dal jí moc proti zlýmu 
duchu; na tu pomátku nemá haní kořínek a 
menuje se ])rostřelenec. 

prostřít, prostřít atd.. prosti-íti, ^el. Xa 
záhumencí sem si prostřila iiákyj (len), 
druliyj vodvezem do Louček. 

prost.v alikiisativ řasu i na otázku kdy'; 
bývá velmi hojný. Dnes tyjden celyj den 
sluníčko svítilo. (Pis.) Včera rok sem byla 
eště svobodná. 

prosyjpávat cestiřkii, žertovný zvyk chasy; 
začíná -li chlapec choditi za děvčetem v době, 
kdjfž se klape len a tají se s tím, děvčata 
klajiačky prosypou mu za večera cestičku 
/. jeho clomova až k milé — pozdeřím. 

prošlehávaný obilí, na které přišla úhona 
v květu, takže nejsou plné klasy. Dlouhý by 
bylo. klasatý liy bylo, ale místem je moc 
prošlehávaný (žito). 

prošoulat, (irohledati, zvi. drze a směle. Té 
kluk vopovážlivá: von k nám přídě a šoulá 
v stulíku a šoulá vmísníku, prošoulá kde co I 

nroštípka, 1. louč (jediný kou.sek). Vemu-li 
ňákou proštípku, tak tě tary přetáhnu (tak 
Ede = tak tuze. hodně)! 2. naložený košťál 
zelný. Máma naše nám dá do zelí pro- 
štípky a ty bnrou. chlape, v zimě protřít. 

proti, správně už. v přírov. Co pak je člo- 
věk ( = já) proti takuvýmu! (o hraběti). 
Proti loňsku na vovoce by byla vokázka 
pěkná. 

protížit se, státi se těžkým; (sr. stč. obtě- 
žovati sě). Na takuvou dálku se tě (sic dat.) 
ta nůše protíží! 

proto. 2. přesto, nicméně. Proto pi-ece pudu 
(ač to a to překáží). Proto já přece vostanu 
na Koudelkuc dvoře. (Přes všecky po- 
mUivy.l 

proto proč. zcUuaziiuje. takto zdvojeno, 
udání příčiny. Já povídala hned: Di si sám. 
já s tebou někamž nyjdu ! Proto proč — ty 
se mi tám napiješ a eště aby se člověk 
stydíl! Já povídala: Letos prasátka nekou- 
píme. Proto proč — mlíka není. bramburu 
málo. to se prasátko nevyplatí. 

protřít. 2. zajíst něco. čím by se ..spravila 
chuť". Pár tě jích skovám. abys mil tak 
něhdy protřít (mišenských jalilíček). 

protřít prach dávají dračkám, t. jakous 
svačinu k občerstvení a to buď syrové zeli 
nebo ovoce (zvi. sušanky). 

prožrat se, 1. o dobytčeti, jež víc ztráví, 
než se na něm přichová. Divče, takuvýho 



prožrat se. — jničit. puci 



čil. 



vola krmit (o krávě nedojné), ta se té do 
jara prožere! 2. voda se i>rožirá hrázi u ryb- 
níka. ]ii-i splavu a pod nim = prodírá. 

prskat se. koza se prská. 

prskyjř. též p.vskyjr = puchýř. Jen sem 
zavadila (o troulm horkou), a hned mi na- 
skočil prskyjř. Dítě. dyjť si samý pyskyjře: 
to haní nemůže byjt vod blechy. 

pršít. pršilo atd.. pršeti. Pršílo vám 
chčestí (o svatbě). 

prtit. jen ve výr. jako: Tráva huž prtí 
(t. j. vyráží ze země z jara; srv. prut). Bláto 
prtí (t' j. vyráží mezi travou, za dlouhých 
deštu). 

prudij, nemoc hovězího dobytka, jevící se 
zánětem na jazyku. 

prudina, pruďk - člověk. Nebujd přece 
takuvyj prudina! 

přilil, místo zanícené po ráně liičem nebo 
metlou. Neřikyj. žes ji nešvíkal: eště je jí 
(krávě) znát pruhy. 

priilinn. kudy se honíval dobytek na 
pastvu; původně snad jen pěšina, ne cesta 
pro vozy. Více zachováno jm. ve význ. vlast- 
ního pro polohy polností a všelijak měněno. 
Burera hrát mlíč na průhone (louka suchá, 
přes kterou se honívalo). Též na Púrhoně. 
Z toho Pulhon. (Stráž.) Na Průhone (Lhota). 
V Pruhonci (Ouj.). 

priitržnyj. průtrží stížený. Já zvihával, až 
se ve vočích jiski-ilo, ale iěko už kolik let je 
se mnou konec; sem prutržnyj. 

pružina, prut i s přírostky, metla nesto- 
čená. Vemu pružinu a sesekám tě. 

prv. (Iruli, j)očiíávaji děti postui) hráčů 
]m' palestrování míče; potom analogicky 
někdy i; já třet, ty štvrt . . . 

prví i prvá. 1. před chvíli. Eště prví svítilo 
slunce a najednou déšť! 2. před časy, za sta- 
rých času. Prví se dělaly mandálky ležatý, 
tuty tu neznal žádnyj. Prvá dbali litli víc na 
Pána Boha. 

pryj vkládá se i do řeči přímé; mluvicí 
jakoby dával na jevo živý zájem. „Ty pryj 
cucáku — !" (vyplácel prý hos))odář pacho- 
lečka, který „nenechal" děvče.) Pryj a,bych 
se mu do toho nemíchala, s tatíkem že si pro- 
mluví sám. Pryj by tám byl hnedle vostál 
(líbilo se mu na vojně). 

pryjcliy? pl. t., snad klíčky na semenech 
nebo k)íěící osení. Slovo řídké, pro něž jsem 
dokladu ani nevyptal. (Zaznamenáno na 
počátku sbírání, pohříchu tenkrát bez ilo- 
kladu: jediné slovo, jež mi není jasno.) 

ps-vs-vs-vs ! tak vnadí se pes k člověku, 
zvláště štěně. Při tom se zlehka plácá na 
koleno. 

pgi bývá přívlastkem pojmu nelibých. Psi 
dni (že prý nejvíce blech), psí jahůdky (byl., 
krušina), psi petržel (byl. kerblík lesní), psi 
víno (byl. pstroček dvoulistý). Též: Dnes je 
psí j)0časí. (Srv. Dnes aby psa vyhnal.) 
Psí plemeno, hrubá nadávka. Pusť niíie ženo. 
nebudu tě říkat psí plemeno. (Pis.) 



pšence, pšenice. Drobet sme šili teký 
pšencí, ale nevím, bure-li z toho co, Hu nás 
holt není pšenčnyj krunt. 

pšcnt-ňák, hřib barvy nažloutlé. Vtuvtich 
místech rádi (sic) rostávají pšenčňáky, vo- 
kolo Škály je víc kameňáku. 

pšenčnyj. pšeničný. Na vohnij)al je nyj- 
lepší dát pšenčný votruby do jn-tlíčku a 
vyřijvat. Pšenčný vijee, která mají skořájiky 
do hnědá. Naše nesou letos šecky bílý jako 
křída; myslivcova má slepice.- ty nesou 
nyjvíc pšenčný. 

pšeno. jáhly. Pro kuřata, dy se lehnou, je 
první zobání nyjlepči pšeno. Z pšena kaše je 
dobrá kaše, ale dobrý mlíko muší na ni byjt! 
pšenová kaše. 2. přezdívka tomu, kdo chce 
při všem býti. Ty pšenová kaše, ty! Aby 
bxlo něco bez tebe! („Pšenová kaše se 
snadlo přichytí, tu muší pomalu vařit a ne- 
míchat.") 

ptáček, 2. vikev ptačí (byl.). My máme 
letos pšenci samyj ptáček. 

ptačit, též slož. zaptařit si. chytati ptáky. 
Náš si rád zaptačí. (Náš zde = muj muž.) 
Hdo ptačí, ajt nesnídá ani nesvačí, eště mu 
vyjdělek nevy.stači. (Přisl.) 
"ptáčky, viťod (byl). 
ptáčník, ptáčník. Nechěasný dítě, jenom 
tich jitaku by mi nanosil; dyjť ncb>u-eA 
ptáčníkem! 

pták. nom., vok. pl. |)táci (stší.) -ci zní 
široce, že bychom psali raději y; ml. dlouží 
ptáci, vojáci atp. Gen. p 1. ptáků. Nech 
ptáku p.. dělij račí! Byjvávalo ptáku hyjna. 
;'• dyž se to slítávalo k puzímku, na polích 
šecko černo. 

ptát. ptal se atd., ptal atd. Já se neptal, 
vzel sem si. co se mi líbilo; dyjt to není za- 
darmo. Též slož. Pročpa si se nezeptala? 
Ptá-li se kdo po zdraví známých a pi'átcl 
(též po včelách), začíná se mu odpověď zdvo- 
řilým: „Zdrávi .se ptali — ". A: Copak bába, 
bába — eště běhá? Ji: Zdrávi se ptali, bába, 
běhá a tahá se s tima dětma jako mladice. 
A: Jak pak v H\ivčzdě vám i)řezimovaly 
včely? B: Zthávi se ptali, ])řezimovat pře- 
zimovaly pěkně, nám vostály šcchny čtyry 
houle; jenom jaký l)ud(^ na ně počasí íčko 
zjera. Pan soucbiyj se na to na šecko pěkně 
vy|)tál. ale potom zacel: Vy pryj člověče 
nesrovnalyj — . 

puriká;;!. víc<' dom., název neurčité by- 
tosti strašidelné. Veme tě piuMkágl (straši- 
vají děti). Též pucikákl (stší.). 

půrky. zř. sing. puček. 1. nejhorší druh 
koudele. Ty bys liyla takle pučky příst! -j. 
Nejš|),itnější vína, ještě nepředčila a jíž iloma 
ani přísti nedovedli. Chodívali po ni lidé jako 
]io hadrech. 3. žertovná nadávka; pučku = 
nepatrný člověče. 

pucovat se. holiti se (toto neuž.). 
pučit, půjčiti. Cák je melárom; mlyjn de 
a vydělává sám. A co mají už pučeno (ka- 
l)ital)! 

pučil, pučil atd.. též slož.; napučit, 1. 
zmoknouti v dešti, 2. nabotnati: Hrách se má 



piu'ít, pučil. — pyškvorec. 



79 



(lát pied vp^ením napučít; propiiťít, pro- 
moknouti v dešti, rozpiiťit, sul ve voilc" r. 
(též so); vypiiřif: len se dává do rosy nebo 
deště vypučit (též do rjaiiíka puéit). 

piiilii, podli-.ha. Takuvý bláto dnes — 
ženský, nemyjte se s tou půdou. 

piidál, podál. Teta stála pudál, dobře šecko 
viděla. 

piioll, prgn., velký zápach. íčko si přines 
ňáký mazáni, ale té puch. jak s tim hne — 
plná sence je toho. 

piikařka. bouchačka z ratolesti bezové; 
náboje jsou kucle z koudele, z nichž pi-edni 
vzduchem jest vyrážen, když zadní plstem 
vzduch stlačí. 

piikladrk i pokladek, vejce na hnízdě sle- 
jiičim pokládané, aby slepice nezanášely. 

l*iiilioii. na Pulhoně = půrhon, přesmyk- 
natíni z průhon. Viz toto. 

piilka. "2. prgn. menší hranice dříví zděla- 
ného, jak stoji v lese: původně p ii 1 1 á t r a, 
nyní zůstalo jméno i metru (celému). Pracoch 
s chlebem leží támhle na půlce. 3. polovice 
dvora (statku). Berouškuc mají taky jenom 
půlku: s Košťálovo byjval pryj to něhdy 
jeden dvůr. 

piimbí. ml. d., ponebí, pUda. Slyšíš, bubák 
(strašidlo) chodí po pumbi! 

piiuřa. ml. d.. punčocha. Hanížko, vokaž, 
teta (jmenuje sebe) vobuje punči. Té dev- 
k^dla n^Tianá, ta má punči, pěkný nový. 
(Devk-idla a pěkný -e bez jot.ace tu jen v ml. 
děti.) 

piinebí, půda. Té na piinebí a zase s pimebí: 
děti, dyjt zlámete krkl (Honí se a skotačí.) 

piiiit. nápr.senka tuhá, podobná malému 
zouváku: součástka starého ženského kroje, 
jež se vkládala na ňadra mezi nedopjaté 
prednice šněrovačky. ozubené s obou stran 
velkými pevnými háčky tvaru S a staho- 
vané nápěnkou ..símotám"'. 

pupa, ml. d., polévka. Pavlov, poj chutě, 
máma dá pupu! 

piipí('k>. 2. bohatá chudobka (byl.). Chodí 
vokousávat pupičky", vysmívají se dítěti, 
které chce docházeti častěji hyjtu, kde mají 
„díďátko". Ten výsměch, třebas nepocho- 
pený a neodůvodněný, pomáhá nejjistěji, 
íiby malý neobtěžoval. 

piipinky, m., obyč. pl., bare\-né tečky na 
jiné základní barvě. Samici jioznáš, ta má 
na volátku bily pupínky (t. špaček). Červená 
půda a bílý pupínky, divče, to té byl kartoun, 
srdce jen se na uěn smílo. 

piiramiťe, úzké náramky na šatu, zvi. 
ženském; na voblečce, živůtku atd. Xá- 
ramky jsou do ŠK,tu všité (na košili), půra- 
mice jsfiu jako šle a jen na koncích přišité. 

piirhon vedle průhon. Viz to. 

píirod. porod. Má to vod půrodu. Téžkyj 
půrod . 



pusky ! též piisádky ! ( = do posádky) 
voláni na slepice, zavíraji-li se. 

pustit, prgn. 2. pustit žilou. Dyby si byl dal 
pustit, moll tu byjt ilncs. '.i. pustit kupovanou 
věc, t. j. dáti za cenu nabízenou. Už bych mu 
ji byl pustil za rovný, t. j. krávu za 100 zl. 
4. o nemoci: Já mu je (pakostnice) zaříkal a 
hned ho pustily. 

puštěná látka, vl. která pustila (t. barvu). 

puta. druh slepice (? stará, velká). Poj, 
pufci, pojí Puti, sedla! ( = sedni). Při svolá- 
váni slepic střídává se puta, pata, puta! a 
pipi, pipí. pi-pi-pí. 

putesky, půválky přitesané málo, aby se 
mohly lépe k sobě klásti. Dělávají z nich 
dlažby v ehlívcich, kolnách atd. 

Puiil, u 1'utilu, jm. rodové. (Stráž.) 

puval vedle pnval, trámec kulatý; menší 
je puválek; z nich dělán na Chodsku ,,půvál- 
kovyj strop". 

puvědek i pl. piivřdky a piivCdí. Tutu mám 
tak k půvědku (sukni). Srv. násl. 

piivřdí = po-ohědí; odpoledne nedělní a 
sváteční, hlavně doba klidu ženských od 
umytí nádobí až do spravování. Oblékají 
k ní zvláštní šat půvědkový, polosváteční. 
Náš mi přišel k půvědí (muž z města). 

puvědkovyii, zvi. šat p. = šat k půvědí. 
Viz toto. .Teren mám eště takuvyj (fěrtuch), 
puvědkovyj (starší, ne už pro svátek). 

puvěra. pověra. Byla půvěra a bjda zlá, 
hale íčko je nevěra ha ta je horší! Přestaňte 
mi s půvěrou ! Já věřím v jednoho Pán?. 
Boha, a ten tuty vece nechce. 

puzednice, největší trám v krovu, sedící 
po zdecli a tak držící celý krov. To sou íčko 
ňáký puzednice, to sou bidýlka! De pa sou 
starý trámy a starý dříví ( = stavební). 

pnziniek, podzim. Půzimek byl letos 
pěknyj, chyba žádná. Táhne k půzimku, 
íčko huž tepla přibyjvat nebure! 

puziiyj, pozdní. Já mil dost půznjT (oves) 
a že byly časy, jakyjpa byl! (pěkný). 

pyjjcliavka, houba; když dozraje, sluje 
řertovo tabák. V přirov. dolky atd. Šišky 
jako pyjchavky t. hebké, dobře zkynut.é. 

pyjr, jm. hromadné, pýřavka. Té pole za- 
neřáděný, saniVT pj^r a samyj pyjr. 

pyjri, suchá braraboro\-á nať. Pohůnci za- 
pálili hromadu pyjří a to bylo ňákýho dyjmu 
šudýš vokolo. 

pyp. ml. d., citosl. —pryč! odstup! Di 
pyp! Též samo o sobě: Pyp! 

pyskyrice. pryskyřice. Pyskyřice je na ta- 
kuvou menčí ránu chlap. 

pyškvorec, nikdy puškvorec. Hu nás doma 
nakládá valy ženský dycky pyškvorec. Ten 
je pro štípání. Jlanželstvi je jako pyškvorec; 
kdo si pospíší a volízá to sladký, zbyde mu 
jen hořký. 



80 



řáb. — reklík. 



R. 



řáb, koryto dřevěné, zvláště na okap 
11 střechy. Strč tu dížkii pod řáb, vono ji 
to tám hodně vypk'ská. Celou noc to hrčílo 
z řábu (t. pršelo stále a hodně). 

rablo vedle řeblo. ale zdrbň. řebílko. 
Rablo kára pometlo a muší vobě do peci 
(prisl.. obr.: zlý zlého). Vem řeblo a vyhrab 
drobet toho uhlí, nebo bureš mít tuze 
vostrou pec na koláče; koláče nyjsou clileb! 

ráfP, druh. odrůda (ra^e). Tuty, té jiná 
ráče. tuty trvávají (hrušky). 

rářit, užíváno jen neosobně a s význ. ironie. 
Počkáni, až se tě zráčí (t. vykonati žádanou 
službu). Ale než se mu něhdy něco zráčilo! 
( = než se odhodlal jít). Něhdy něco = kdy 
kdy. pozdě. 

rád, komp. raci, nyjračí Já mám nyjrači 
bramburovou (t. polévku). 2.= často. Hdyž 
lítají naštovky tak hnízko, to rádo pršívá. 
Ječmen aby byl dobře suchyj! Není-li dost 
a dost suchyj. eště v perně rád vobživne a 
cep se ho nechce všimnout. 3. Víte, cák bys 
rád? (ptají se hocha poslíčka v ,. krámu"). 

řad. rozložené obilí na mlátě. Huž mlátí 
třetí iad dnes. Na řadě rozeznávají se klasy 
a hřilnvi (stébla od kořene). Na břítoví se 
muší uhodit! ( = vší silou mlátiti, aby rána 
tvrdšími stébly pronikla). 

rada. 2. radu dát z něčeho. Jčko mi dyj 
radu z toho: mám nechat tutu (první jetel) 
na semena nebo mám čekat, až jaká burc 
druhá. 3. Sem tě tou radovi. Já bych tě byl 
tou radou: Dyž nemůžeš [iřelízt, podlez! 
Tatík je tatík (=nevzdoruj otci!). 4. Není 
rady = pomoci. Není rady. chlajiše. rádi tě 
vidíme, ak- musíš, musíš (t. odejíti: k vojáku 
na dovolené). Není rady, pro krk zase krk! 

Itada. Hadouc. jm. rodové. (Ouj. i jinde.) 

radášťk, rarášek. Zas do tebe radášek vlíz'/ 
(na hněvivého, zlého). 

řádka, řádek. N;ipiš tomu chlapci pár 
řádek. Vzela sem dje řádky (bramboru). 
Letos stojí v řádkách voda, to to bure špatný 
s bramburama. 

líadyšov, jm. polohy nad Stráží. 

rachák, jiluli, jenž už neměl radlici jazy- 
kovou, na plazu naraženou, nýbrž v podobě 
j)lechu vzhůru trčící, a tím už zastává také 
,, desku". 

rachat se. škrábati se v hlavě, význ. drsný. 
Cák se dnes pořád racháš \- tý hlavě'/ Snad 
si nevovšivílay 

rák. rak. Raci sou nyjlepči, dy kjetou 
p.šencc. Káká maličko pošoustneš na vo- 
cáskii nahoře a rák hned spi jako dřevěnyj, 
můžeš .si s nim dělat, co chceš. 

rakovina, 2. dioroba kury na štčjiu. Ta- 
kuvá jabloňka a dostála rakovinu a nebylo 
])latný vyi'ezávat. pošla. 

řaiiihiirh i řiinbiifli. největší druh sliv: 
viz kolor a ko/.inka. My máme řambuchy, 
ty sou vám jako med, ale moc jich sníst 
nesmi: tlačí! 



raininkár, ramenář. Nosí na vobou ra- 
menech, proto je ramínkář (obrazně). 

ranilík, samec zaječí a králičí, raiiilice sa- 
mice: obojí zvířata se rainliijoii. 

raiia. 1. hrana, též ráno. Pád sem a s hlavou 
zrovna na ránu (halméře). Ráno sraz! (hob- 
líkem skroj). 2. hrana o pohřbu. Zvoní ránu. 
nevím komu, bradajce. dite dělu. ( Lékovadlo.) 

rána. 2. Té rána peněz a nic za ně! (o pro- 
hře). 3. .Já vodkročím a v tý ráně křik, že 
chla]iec pád do vandrok. 

ranatyj, hranatý. Té kámen pěknyj ra- 
-natyj, jako by ho sváně přisekal: ten bure 
na zelí (za váhu). Slož. s číslovkami na př. 
štyryranatyj = čtverhranný atp. 

rannyj. časný: rannyj voves (jenž livl 
záhy zaset). Sb. ranná (mše sv. ranní). Táta 
šel do Klenci na rannou. Ale též: Lidi dou 
z ranní. 

ranoušek, dítě ,, ranné", ale tak, že si 
pospíšilo na svět (brzy po svatbě). Li Hedi'u 
huž krtiny? Není dávno, míli svarbu — no, 
to burou mít ranouška. 

rauty. j)l. spěchy: někdy příslovečně. To 
sou rauty; cák hoří? Jenom ranty. rauty 
a takle jakobys ehtíl! 

raška. hubená stará kráva. Von nebije 
než všelijaký rašky — jaký pak to muže 
byjt maso! 

rážet, prgn. tlouci ovoce se stromu. 
Chlajici rážejí! Počkyj, dostaneš, rážet nám 
švesky! 

rebenfit. brebenčit. Děti. pěkně modlit! 
Vy rcbenčíte — to není modlitba, té Pána 
Boha urážet. (Na děti modlící se pro sebe 
zvlášť v procesí.) 

řebrn. hřeben; ř. rozdivari. na česání jia- 
čisků. Ty si teký muzikant, vet, takle na 
řeben ! 

řfbířek. modrý bez, šeřík. Ten iebíček, té 
řiáká vůně! 

řritílcc. pl. t. Clitíl by ke koiiom a neluimí 
vzít řebílce do ruky ( = nedovedl by koně či- 
stiti). 

rcbizl. N. rybíz: Stryjčku. sou vám na 
rebízlu (t. děti). 

rrboinri, revoluce. .Tá nemyslil než: to 
bure z toho celý rebohici. 

rcbrik. žebřík. Hdo pa by liz celyj rok na 
punebí po iebříce : jen dyj udělat jakse- 
patří schody. (Jaksepatří sraženo ve výraz 
adjektivní.) • 

řebřina, žebřina. Dělám drobet tak ty 
řeljiiny a rozvory sedlákom a leccos tak. 

řiŤit se, mluviti se od iist k ústům. Vo 
iiom se (o řeči. 'I'cnkrat .se řečilo, že peníze 
spadnuli. 

ředinu, o jiillc. jež má býti husté a je řídké, 
na př.: smetana, huspenina atp. 

rckifk. malý bochánek, jejž dělají hospo- 
dyně, při každém pečení |>o jednom, menším 
dětem. Naše máma peče, poj k nám. já tč 



leklik. — ročit se. 



81 



dám kousek reklíku. Já muším tim dětom 
udělat ňákyj ten reklík. 

řekni, imp. skk-slý na pouhou interjekci, 
jíž se mluvící souhlasu dovolává ( = srv. 
vet, vedže atd.)- A řekni: dyjf von staryj 
eště tak\'- není prázdnyj; čí pa to, řekni, 
bure než jejicli! A řekni, eo pa se stará na- 
starala! 

rekiir (z lat.), odpor i)rávní. Halírkuc pryj 
podají rekuř. 

řeinesúl, gen. pl. si. řemeslo. Tůlik ře- 
mesál — co s tim: nyjlepší dižít se jednoho! 

renilik.v, čtvero po dvou skríženýeh přes 
sebe dřev. na nichž leží zlaví s čápem mlýn- 
ského kola. 

repetit se, překážeti, býti v cestě. Íčko se 
mi tu neropejf! 

řeřál) i íežáb, jeřáb. Bechiáři posekali něco 
mladyjch řežábů; dělali z nich vobruče; íčko 
to šecko přestálo, šudýš nastálo jen železo 
a železo. 

řešatář, síťař. Je tu řešatář; nemáte žádný 
řešato spravit? 

řešato, řešeto, síto. Vzelí-li pak řešato? 
{t. do stodoly). Rozeznávají řídké „stodolní", 
obyč. napjaté na rohatině, za kterou se drží 
pevněji, poněvadž se na něm ..pocívají" 
vohrabky, aby se oddělilo zrno od klasu, 
a tudíž třeba více síly; dále liraeliOT.v (též 
velmi řídké), koukolní, polokoukolní, prašD.v. 

řešíce, řešeto starodávné na čištění obílí, 
podobné neckám (..trokám"); srv. stč.říčice. 
Za starodávna čistívali v\-foukaný vobilí 
eště na řešící, ale jilcvele v ňom vostálo proti 
íčko dost. V přir. látka jako řešíce, vetchá, 
řídce tkaná. 

řešit, jecbi. si. obyč. než pohi-ešovat. Já 
lože hned řešil, ale do ví, de huž lože bylo. 
Je muj, ntní muj — já ne^m; já ho něhdež 
neřeším (ztracený knoflík). 

řešpytel, kdo hodně hřeší ( = kleje). Jirka 
— té řešpytel, já bych ho pro to jeho klení 
nevzel na službu darmo. 

řetěz, 2. zavírání „na řetěz", sestávající 
z dvojliroté skobj' ve veřejích zaražené a 
plochého ěhuiku, přibitého pohybhvě na 
dveřích. Člunek má podélný otvor, jenž za- 
padá na skobu a pak se zastrkuje dřevem 
nebo „visatým" zámkem. 

řetízky, 2. obyč. pl., zvláštní tvar chod- 
ského vyšíváni; mezi r. býval druhý tvar 
„křivyj štich" nebo „zadrhávka". R. bývá 
dvojí: obyčejný a pletený. 

Jfi^v ch. ni. r., gen. řezu. Takuvyj dobryj 
núž, a koukníte, byl by mi ho rez sežral. 
Břitva zkažená vod řezu. 

rezárna i řezárna, též rezajna. místnost. 
kde se řeže rezanka. Bývá jako menší kolna 
nebo maštálka. Teče nám do rezárny. Vod- 
klijd tu stolici („strouhaoí") někam do re- 
zajny zatira! 

řezat i řezat. Děvko, poj mi pomozt naře- 
zat rezanku! .len ho řež! r zvláště v mluvě 
starších. 

Hruška: Dialekt ick\'- slovník chodskV', 



řezbař, řezbář. Na takuvou práci aby byl 
řezbař. do pa to muže dělat V)ez nádobí 
(o okrasách novomothiích na okraji střechv). 

řeznickou cestu dělat, marně dělati delší 
cestu. Sel sem se podívat po ňákyjch hlava- 
tičnich semenach a dělal sem řeznickou cestu: 
šudýš už to šecko vysílí. 

řežavy.i. žhavý; ř. uhlí. Plotna byla řežavá 
a tak sem ua ní pádla s rukou. 

řibř. hříbě, gen. pl., říbát, Mý říbata táhnou 
jako šrouby. Sedlová huž míla kolík říbát. 
Obr.: řibata pást, 1. ležeti na břiše s pode- 
přenou o ruce bradou, ilatij. paseš říbata? 
(na lenocha hovějícího si tak na drahách 
za vsí). 2. = \Tacetí. vrlinoutí. Na svarbě 
snid KáčLno Tomáš misku pekáčkový vo- 
máčky ( = mastnota z vepřové pečené) 
a dyž se navečer cb-obet roztancoval, musel 
ven a \-ně pás říbata. 

řibet, 1. hřbet. Poj na ribet! (naditě, jež 
se chce nésti). Lok. na řibetě a na řibeti. 
Dítě míla na řibetě. Mám kolík dni iiáký 
pálení v řibeti. 2. vrch nože, proti ostří. 
Praštil na řibet a říz se, jako by to bylo vostři. 

řídel. v přir. Novák h-ú člověk jako ridel, 
za co ten vzel. nuíšelo povolit. 

řídelik, hřídélek. Pokazil se mí řídelík 
v motovidle a íčko tu není, do by to spravil. 

řilia. hříva; v tomto významu více dom. 

2. úprava vlasů pod čepením. (Draž.) 

říeli. v přirovnání: Té divče skočná jako 
řích. Barbora má chlapce, ale té chlapec 
čerstvyj jako řích. Pyjsek vostryj jako řích. 

říkáni, čtení, přen. Icniha. Té pěkný říkání 
vo .Jenofete. Též v konkr. sm. Náš přines 
z fary ňáký říkání. 

říkat, 2. čísti. Děrek eště dobře říká, 
takový léta. a má eště hlas jako zvon. 

3. Říkal si? (zvídá tat.ík na školákovi, byl-li 
toho dne volán ze čteni). Též slož. Kmutr 
přines kroniku z Draženova, já se do ní dal 
a přeříkal sem jí u nich hnedle celou za jeden 
večer. Ale též čtát. čtal, přečtát, pi-ečtal atd. 

4. prositi, žádati oč. Eště si vo ní neříkal? 
(o dceru). 5. čemu co = souditi, míniti. Co 
pa říkáš tomu počasí? Cák říkala máma 
fěrtuchu? Nebyl jí drahyj? Už tomu neříkám 
nic ( = neradno, hanba mluvit). 

řiuiat. hřměti. Sv. Petr římá, dá nám 
flaší vína. (Pis.) 

řiuibucli víz řambuch. 

řípa, řepa vodnice. Na tvý nohy, chlapče, 
by moh sít řípu (pohánkovi, jenž nohou 
nikdy nemyje). 

řipništř, n., pole po řípě. 

říšnyj. postrašený, ustrašený. Koukáš celá 
říšná. Chlapec mí přišel celyj říšnyj; co pa 
von má cizí dítě bít? 

řiva, hříva; dom. říhá. Z řívy to už nyjsou 
pravý vlašiny: m*] lepší vlašíny sou z kon- 
skýho vocasu. 

ročák, roční vul; potom i dvouročák, ale 
tříletjT . 

roěit se, dospívati k výročí. íčko někerak 
v senách se to bude ročit, co byl ten velkyj 
voheři v Hujezdě. Zrovna na Boží Hod se 

6 



82 



ročit se. — rozejít se. 



to ročí, to přišla bouřka a za malou chvíli 
šecko stálo ve vodě. 

rodiř, jedn. č., rodák. Vodkajdpa vy ste 
rodič? 

rodit, o stromoví ovocném. V^ Klenci 
u Řezníku mívali jabloň, jak^^pak strom, 
a nerodila a nerodila léta; řikali ji .samec. 

rohář. koláč velký. .,št^T,^Tanatyj", jejž 
dostávají služební o sv. Martině ze služby 
odcházejíce. Obr. zlámal roháč = přeru.šil 
službu, utekl před časem. Roháčky, jm. pol- 
ností u Tlmč. 

rohatíny, pl. t., vidle hnojní. Di dál, 
nebo tě naberu na rohatiny! (děvečka při 
kydání na škádhla). 

roliliřek, 2. druh kramborů tvaru po- 
dlouhlého, trochu zahnutého. Rohhčky sou 
ranný a sou dobrý. 

rohlík. 2. roháč (brouk). Tomáš Vá^nuc 
chytil rohlíka a zavříl ho do posádky (klece), 
mil ho v posádce jako ptáka. 

Rohožk.v. pl., luka u Postř. 

rohy, pomn. 2. .Saně se samorostlými nosy, 
zvi. dřevo na saničky vhodné. Ten liuk by 
dal rohy, takuvyj silnyj kořen na jednu 
stranu. Viz rťižky. 3. vokázat rohy, euf., ob- 
jeviti se hrubým, krutým atp., o člověku, 
jenž takovou nectnost sobecky skrýval. Za 
svobodna se dělal, dělal — ale jen co tu 
sedil, hned začcl vokazovat rohy (nehodný 
zeť). 4. Hra ,,na rohy"; nahazují si míč. 

rochal. onom. 1. o zvucích prasete 2. 
kutiti kde co, zvi. s hlomozem. Cák na tom 
punebí rocháš? Slož. zarochat něco, mezi 
něčím zastrčiti. takže toho nelze nalézti. 
Obyč. o větší, „hlomozné" věcí mezi jinými 
hlomoznými. Kam pa ste mi to dláto zase 
zarochali ? 

rorliff, rokle. Ten příval nadělal ňáký 
zkázy. Pod Vyjhledy voda vylirala jiole a 
udělala rochci — neehčasnou, přes kolik polí. 
Nedbale vyslovováno i rofce. Vavřencká 
rofee liyjvala pryj, to eště str.rý lidi poma- 
továvali, že ji moh místy přeskočit; íčko je 
tám hlyjbka nechčasná: sou tám stromy a 
sotva je za vrcholky vidět. 

rol!, stř. r., (srv. stč.rolí ž.r.) 1. pole vůbec. 
V rovině je dycky nejpěknyjš! rolí. 2. pole 
zorané, pak oráni samo: Sil po dvojím roli 
(pi> dvojím orání). 

rolna, 2. obr. Chodí s rolnou = klevetí, 
donáši. 

rosa, 2. rosnice žába. To není strupatá, 
té rosa (to není ropucha, je rosnice). 

Kosili, na Rosině, jm. polí. Poc. 

rosí, inf., růsti. „Přestaneš rošt", škádlí- 
vají se pohunci na jiastvě, když některému 
se podaří tajně přes druha sedícího přendati 
nohu. 

rostával, pěkné šetření kvantity dějové. 
Tutary rostíivají modráei. Postávaly liram- 
báry, děti n.", nč chodívaly a nosily jich ko- 
šíky; íčko není vidět brambár, šecko to květe 
na jalovo. 

roiiliařka, sekyra tvaru klínového, na 
dlouhém topurku. Xa káláni muší byjt rou- 



bačka, tustim tintidlcm (.sekwka jedno- 
ručka) nedokážeš nic. 

roiihit, o vazbě di'ev při jiráci tesařské. 
Hlavně stěny se roubí, t. na sebe vážou. 
Tuty tesaři íčko nedovedou ani kulatý stěny 
roubit. Roubená sence. Roubeni ve sm. 
konkrétním, hlavně obruba dřevěná nad 
studní. 

roiiltnniit, bodnouti, ale silnější významem. 
Hínaj, to sem se roubla do ruky. Němec ho 
roub do břicha. Krysí se hned svalil jako 
špalek. 

ronda, hrouda: v. másla; r. na poli. Honza 
lirouk, niudy tlouk. (Říkadlo dětské.) 

Koiila, dem. Rouliček, jen v Dom., na Ch. 
obyč. \"á\Ta, Vavřenec, \'ávřiček. 

roiilť, roura. Po roulich bys sem dostál 
vodu snadlo a jakoupa dobrou vodu, z lesa! 
Vidčls. kerak pumpcř vrtá roule? 

roiižnoiit, rozžehnouti, rozsvítiti. Manko, 
roužni, (lyjt není po senei vidět. 

Hovně, nom. pl., f., jm. polohy u Mra- 
ková. V Ro\niích. 



rovnyj. 



prgn. 



rovný kůš trávy, t. j. 



bez vi-ehu (viz to). .Já si nažila rovnyj a chutě 
sem to vzela. a dému, a vařit! 3. o ceně 
v úplných desítkách nebo stovkách; pří tom 
se číslo nejmenuje. A. Pětku sem přidal a 
k ší])ku, huž na něco nckouknu, přidám eště 
zlatjT — šestavosumdesát za takuvou kra- 
vici — víc ani kryjcar! B. Dyj rovný a kráva 
bude tvá ( = 00). 4. Já, hdepak krav bude, 
chodím, hledám v houští kříž na kříž, zatím 
kráva se pustila rovnou démů. 

roz- předpona bývá v řeči nedbalé vyslovo- 
vána doz- atd. Pepík mi je dozsek (vejce 
červené ki'ejcarem); též u jmen: dospek. 
rozpek. Srv. stureno, storola, děrek atp., 
kde však je r za d zpravidla. 

roza|inoiit i rozepnout ; stší. tv. ještě slý- 
chati: rozepít bcstu. s rozapatým kabátem 
atp. 

rozlileplat se, rozvařiti se na kaši; o bram- 
borách, kncdlicicli, hrachu (když se co přc- 
vařilo). Letos aby branilniry číhal; jen sem 
vodskočila a rozbleptaly se mi, nemohly se 
jist. 

rozřepyjřonyj, o ptáku, když jež! peří. 
Ta slepice je vod rána rozčepyjřená; cák je 
ji .isi, co? 

rozdiral se, roztahovati se, smělým býti. 
Přišla mi sem, cák míla! Tčko se tu bure 
rozdirat ! (Xcs|)okojená tchýně o ..nevěstě".) 

rozdivat, prgn. če.sati ,, pačesy" na „roz- 
dívacim řebcně". Pačisky potom eště roz- 
díváme: položíme si rozdivací řebcn na koleno 
zuby nahor\i, levou rukou ho držíme ;i pravou 
bereme pačisky a česáme je. (klpatlky jsou 
„pučky". 

rozdrl)Ul. tuze roztrhati (o šatu). Lidi, 
chlai)še, tys tu kazajku dnes rozdrbal, to 
ty houby za to nestojí! Při.šel mi ze světa 
rozdrl)iinyj, stydil se jit ve dne, já ho zas 
musela volilict. 

rozejit se, 2. jiřijiti do kroku, zvi. bolí-li 
co: .Jak já se za chvíli rozejdu, t. j. půjdu 



rozejít se. — rukajíky dělat. 



83 



ilobie (zde zase přípail, kdy v před j zní 
jasně: srv. původ: roze-jdu; ale ne-jdu zní 
už nyjdii). 3. Hondzom se rozešli smlouvy. 
Též o smlouvajícícli se. Neudělali zas. Ro- 
zešli prjT se vo jalojci. Podobně při koupi. 
Rozejit se vo ňákou mizernou zlatku a ta- 
kovou věc pustit, ne, to bych neflělal. 
(O gruntu vhodném pro kratší cestu na pole.) 

rnzhúněii.vj život, hedbávný červený, 
s kvétj' velkými, jejž nosily staré bulky od- 
kládajíce už jablunkovyj. (Viz to.) 

rnzliázka, jen ve výr. na rozházku. Já 
nemám peníze na rozházku, peníze se těžko 
vydělají. 

rozhod, u. m., ch\'íle na odskok z práce 
nějaké napjaté. Dyjí přece bureš mít teký 
ňákyj rozhod. Srv. i)uv. hod = čas. 

rozhoř, rýha mezi záhonj'. Eště vyženu 
rozbory, t. j. vyořu znova, aby voda jimi 
mohla stékati. Není-li ěasu nebo počasí na 
úplné orání strniště, aspoň se vyženou roz- 
bory. 

rozkřípiioiit. rozštípnouti, ale beze všeho 
ostří. Rozkřípnutý dveře. Koukni, dyjť si 
koupil rozkřípnutý prkno, cák s nim? 

rozkiilthit, rozplésti scuchanou přízi. Viz 
skublat. 

rozkiiřka. j, m., neposeda, rozpustilec. 
Brakana za svobodna b3'jval rozkůčka, ten 
nenechal žádnýho. 

rozmachat, zvi. o blátě, hnojí atp., roz- 
šlapati, rozetříti. Děti, ajt to tu nerozma- 
cháte! Též: Rozmaohal to po misce (kaši) a 
nechal to. 

rozuiiklan.vj. 1. rozviklaný, dveře r., žid- 
lice r. 2. Obr. Deš jako rozmíklanyj. Sem 
vod tý chůzí celyj rozmiklanyj. 

roziiěval. rozhněvat. Chlapše, nerozněvíj! 

rozpadá se, rozpadalo se, neos., 2. o padání 
sněhu hojném a trvalém. Kouknite, to se to 
dnes rozpachilo! Htlo pa by bxl řek. že se 
to tak rozjiadá. Srv. rozpršít se. 

rozparit se, 2. o hovadu, když se dostane 
k lepšímu žlabu, než je na něm znáti tloust- 
nutí. Než se takuvý, zakarašený hovado roz- 
paří, to trvává někdy čas! 3. Tvrdé pečivo 
dává se do trouby rozpE,nt, t. aby změklo. 

rozpek, bochník z posledního těsta při 
pečení, hodně kmínem a soli posyjianý; 
peče se obyčejně při každém pečení a pr\^lí 
se načíná. Příbuzní a dobří sousedé posílají 
si navzájem při každém pečení kus rozpeku. 

rozpiřek, puv. zch'bii. rozpek. 2. prgn. větší 
a prostší dolek, jenž se pekává z bělejší 
mouky žitné (vyjraží), smíchané s pšeničnou 
nebo i s pšeničnou a ječnou. Některé hospo- 
dynC- dávají do nich anýz. Nikdy se nemaže 
ani nemastí, nýbrž máčí se do nějaké omáčky, 
na př. hruškové, tořnové atp. 

rozplťskuoiit Sf, rozraziti se „na mětanku" 
na plocho. Ta b34a zralá (hruška), tak se 
rozplesknout! 

rozprasky, též spoiišfadla (Postř.) slav- 
nostní zakončení [iřástek, které bývá zpra- 
vidla „na chudou burku", aby se mohlo 
tancovat. Děvčata chystají pálenec, pekou 



buchty, vaří kávu, koupi i koi-alky a zvou 
samy ten den chlapce, kteří se na oko ne- 
chávají prosit. Někdy se překládají do konce 
niiLsopustu. 

rozpravoíař. řídký silný hřeben na první 
česáni (když jsou vlasy rozcuchané). 

rozpracoval, rozčesávati, zvi. vlasy roz- 
cuchané (rozpravovačem). 

rozprší! se. neos. rozpršilo se = ilalo se 
do deště trvalého. Zně tu a hlete. rozpršilo 
se to, jako by nechtílo přestát. Já povídal, 
že se to dnes rozprší. 

rozpusta, rozpustilý hoch. Necháš jí, ty 
rozpusto! (trýznil kočku). 

rozsťdan.í riire = rozpukané od větru, 
zimy a vody. stiňdá-lí se jejich vliv. Srv. 
rozsedlína. 

rozsedít se. posedi-li unavený delší chvílí, 
takže se mu potom těžko vstává do nové 
chůze nebo do díla. Kouknite. to sem se roz- 
sedíl. že nemůžu z místa. Rozsedělá slepice, 
kvočna, která už několik dni seděla na vejcích. 

rozsivka, loktuše z domácího plátna na 
rozsívání: na rozích jsou přišity plátěné šle, 
jež se po dvou svazuji. Při rozsívání pře- 
hazuje se horní pár přes hlavu a visí na ra- 
menou. dolejší drží se v levé ruce. Při česání 
oba páry se zavěšují na ramena, aby byly 
obě ruce volny. V Dora. jen ,. loktuše"': tu 
do ní také svazují trávu na kťiš nebo na 
trakař. 

Kozsorha zach. jen ve význ. vlast, jm.; 
název pohiostí u Klenci a jm. rodové v Oujezdě 
U Rozsochů. 

rozvazoval, 2. Dítě rozvazuje = začíná 
rychle a snacbio žvatlati, mluviti. Též v ne- 
příznivém smj-slu o člověku zdánlivě skrom- 
ném. Já myslila: vono to nehumí mluvit, ale 
jen co se vokoukala, ta rozvázala! (t. služebná 
nová nesmící slova). 

rozvolát. ve zlém sm., rozkřičeti. Já b-tla 
po světě rozvolána, pro jednoho chlapce 
krubijána. (Pis.) 

rožeíi vína m. luozen, jen dom.: pl. rožně. 

rožiií. co jest na rohu, rozeznávají od 
roliov.í, co jest z rohu: rožní sloup v kolně 
a rohová špička, rohová klička do pírek 
u kolovratu. 

Itiihey. příjm.. Klenci: patrně poněmčené 
ze starého a rozšířeného po Chodsku Hrubý. 
Srv. v předmluvě o Jlyjtňákovi. 

riih, zř. m. roh. „Ruh, růh!" povolávaly 
děti na děvče, jež mělo ,, loňskou" kost na 
čele. 

rii j, snad pův. ímp. si. rváti, vysk3rtuje se 
jen v říkadle při pohrávání s maličkými: 
Ruj — ruj — ruj — koza veze hnůj, kó-ó-lik 
kopencú? Při tom dítě zlehka tahají za ouško 
sem tam, při „kohk" zatáhnou zdlouha. 

riika.icp. nikdy rukavice. Nechojď bez ru- 
kajc! Nakřihneš na ruce. Zdrbň. rukajčka. 

riikajčky dělat : Větší škádlívají děti: 
..Vokaž. já tě udělám rukajčku!" Když dítě 
podá ruku, mačkají mu ji v kůstkách zá- 
pěstních svírajíce palcem a ukazovákem a 

6* 



84 



rukajčky dělat. — samoslička. 



jezdíce jimi po kůstkách sem tam, takže to 
citelně bolí. 

nikáT, 2. příčka (pant) ve dřevěné stavbě 
s]iojujíci dvě dřeva v úhlu vázan<á. Ki'ov na 
vosla muší mít rukávy, nebo by pád. 

rukávce, 1. \Tchní část ženské košile s vy- 
dutými rukávy a tílkem vohiým, od těla, 
zpředu nesešitým a sahajícím až přes boky. 
R. nemají zapínání, nýbrž konce překládají se 
přes sebe a upínají živutkem. Pod r. jest 
druhý díl košile, vobleěka. Viz to. 

řuiii|iat, bíti, tlouci; zvi. slož. nařumpat. 
Ale! Já mu jich nařumpala! (Matka nezbe- 
dovi.) 

runiplovat, bouřiti, tlouci něčím lirubým. 
IMuzský. nerumplujte tám vně tak s tima 
prknj', dyjt může člověk přijít vo huši. Ta 
kráva se něco narumjíluje s tima jeslema! 
(rohy do nich bije.) 

rundit se, roztahati se, nemotorně se 
pohybovati kde, též překážeti. íčko se 
mi tu nerundil (= nepřekážej!) Rundila se 
táni, nemoh se člověk někamž při ní hnout. 

ružciipc, 2. část páteře nad křižem. Já to 
mám zro\aia v růženci (bolení). 

riížk}', 2. pomn., sáňky (zvi. dětské, proti 
prkenným), jichž saničky jsou zrobeny 
z buku tak rostlého, aby jeden silnější kořen 
podéhiým rozpoltěním s kmenem tvořil roli 
(nos) saničky. 

rybiřk.v, 2. cb-uh vyšívání. 

rybina, jen ve výr. plátovat na rjliiíMi. 



plát na rybinu, rouljit na rybinu atd., t. j. 
tak, aby zapuštěné konce trámu měly tvar 
rybího ocasu (na konci širší). 

ryjba, vedle ryba; ryjba zpravidla v řeči 
starších všude. Spustili stavidla, burou lovit 
ryjby. Struh, té dravá ryjba. Burctc mit 
ryjbu, že neseš perník a vocet? 

r.vjd, u, m. 1. obracení vozu s potaliem, 
2. misto k takovému obracení. Kampaks táni 
zajel, dyjt tám nemáš ryjd! Houvni, abys 
dostál ryjd! 

ryjdovat, voji říditi směr vozu,' zvláště při 
obracení, nebo saně při jízdě. Proč pa se 
repetíš k vůji, dyž nehumíš ryjdovat (na 
hocha, jenž ,, zvrátil" saně i se soudruhy). 

ryjiia, ulice krátká mezi dvěma domy. 
chalupami: zdrbň. ryiiiřka. Takle stát 
s chlapci v ryjně: to vona by byla, ale dělat 
ne, dělat! 

r,vjt. f,v,il. ryjla atd. Chlapše, ty máš nos — 
cák si ryji na kopečku? ( = umrněný). Ta 
zahi'adka by se míla íčko na zimu teky pře- 
ryjt. Též slož. Já se toho něco narj-jl: dyť 
to b-ilo jako ulehel. 

ryjzat, neos. ryjzá mňe = hiyze: význ. 
slabší než štípá. 

Ryiiiiřkuf, u Ryniičku, jm. rodové (Postř.). 

ryniík. rylmík. V potřekovským ryraice 
kantor chytá slepice (Pis.). Jm. vl. Rymíky, 
louky u Kyčova. 

r.viiiřka, zdrbň. k ryjna. V lychtáruc rynice 
sme jí přece chytili (slepici). 



s, se, předl., zvláštní funkce: 2. Hana šla 
s vobědem (t. j. nesla oběd na louku). Skoč 
eště s radlici do kovarnj'! 3. flanka ňák 
bUdne, mi se to s Mankou dvakrát neUbí 
(podezření, aby nebyla ,,živá nemoc"). Pod. 
Jozef (sic vok.), jak pa je s mámou? (jak je 
jí v nemoci). Hanče má polízanou s rukou. 
Co já vystála se zuby, to nepřiju ani psu. 
4, Přišli sme s nocí. .'>. S takuvou mi ne- 
chojdl (tak hrubě nemluv), (i. Nebujd s ní, 
bujd se mnou! (Děti.) Předložka se opa- 
kuje: Copak s nim, s kriibijáiiem? ÍJák jí 
chybilo a spadla s lávky do stoky .se všim 
s dítětem. 

sad, 1. vesm. ob. hojně už. Každý „dvůr" 
má sad. Též jm. vl. Šádek, poloha u Ky- 
čova. 2. m. verb. subst., sázeni chleba atd. 
Já chtila řect: slabá ])ee. a koukněme, vono 
by to bořilo ( = koláče pálily by se) eště 
v diuliým sadu. 

sadiřka, sazenice, obyě. jen v sing. s význ. 
hromadným, zvi. o s. zelinné. Hana je pro 
sadičku v Tranově. Na sadičku eště burou, ale 
k jidlu letos nyjsou, je to samá voda (o bram- 
borách ) . 

sadivec, tvrdá hlava, paličák. O, I)louh\fj 
Bárta, té sadivec! 



sadivnst. t\Tdošijnost, umíněnost. Soudila 
by se a soudila by se, té vod ní jenom sadi- 
vost takuvá (soudila zde = přela by se, 
chtěla by mít pravdu). 

sadivy.!, umíněný. Té ženská sadiva: raci 
dvůr ztratit než hustoupit. 

satra, satradelt, salraport slabší než sakra 
atd., jako slaíra. sakva. lakva atd. Též adj. 
satradeltskyj, safrapiirlskyjl atd. Chodové 
starší neradi klejou. mladí hojně, takže bý- 
vají jjroto i mrzutosti mezi obojími. Srv. 
násl. 

sakva, sakvadelt i sakvapiirt vyhýbavé 
zařikáuí se místo kleni sakra, sakradeil, 
sakrapiirt (toto projde jen hrubým anel)o 
ve velkém, odůvodněném rozechvění: ženě 
nikdy. ..Klíje jako chlap" o ženě velkoui 
hanbou). 

Sála. Salka, Saliřka, Salomena. (Klenci.) 

saiiiiMlniliá. euf.. těhotná. Markýta tu 
sanindruhá. a ičko jí přijít a takuvou no- 
vinou! (t. že mladý muž. voják, padl 
v Bosně). 

saninsliřka zdrobň. od si. saiiiusciile, 
(stromek samo-(u)selilý), tyčka táhhi z les- 
ního stromku, z nichž se dělají ploty. Dm so 
liodívat po ňákyjch saraosličkach na hradbu. 



samotinkyj. — sekyry. 



85 



saiiiotiiikyj, iitd.. důraznější než samotný, 
zvi. v mluvě citové. Tak sem tám sedávala 
sainotinká celý večery a nestyjskalo se mi. 
Též dur. samotinkyj sám. To sou dlouhý 
hodiny, tak tu ležit sainotinká sama. (Slepá 
selka nemocná.) 

samou noc, akk. na ot. kdy? B-lIo to 
samou noc, najednou takový lerrao po vsi. 

sámovat, přiřezávati prkna na ki'užní pile, 
aliy odpadly odřezky, t. j. krajiny s korou 
a suky. Na pěřeni je dost prken nesámo- 
vanyjch; zapeříš víc! Při sámováni moc vod- 
jtadne. 

samyj, samá atd. 2. oznaěuje často pří- 
lišnou míru něčeho. Letos je to samyj dešf 
(= príUs často prší). My máme len samou 
trávu. Povídyj si, povídyj: jenže je to samá 
lož! 

sailř, sáné. Povídala straka vTáně, kou- 
[líme si .saně. (Pis.) 

sauiřka pravá a levá. Iilavni součástky 
saní. 

sánka, čelist dolejší. Zív a vyskočily mu 
sáňky (nemohl zavříti ústa). Zacel mi bolít 
zub, já na to tuze nedbala, chodila sem 
s tím, až sem načichla a íčko se mi může 
bolestí rozskočit celá pravá sánka. 

sáňky, sáťiky. Vem ho na sáňky a si s nim 
dole ve vsi hned (špalek). 

sáze, saze. Hu Vizdalů se chytily sáze. 

sazonyj, odhodlán na vše (zvi. na něco 
zlého). Huž sem sazenyj — dyž je tele pryč, 
ajť je krávr. teký! (toto parabolickým pří- 
slovím: pravil tak, kdo se nerad dostal do 
soudu, ale pak nechtěl ustoupiti). 

sázet, "2. běžeti dobře. Ten sázel (o vypla- 
šeném zajíci). 

sbťžityj, co má svah: cesta, mez u pole, 
střecha atd.: skloněný. Sběžítyjší tak ne- 
hníjou (t. střechy). 

sbit. 2. Naše děti míly kolíbku, nebila 
hani vod truhláře; tatík jí sám sbil a vy- 
kolibali se v ní všichni. íčko koukají je- 
nom po kočárkách. (Jsou zpanštělí.) 

scepenit, přestati boleti, zvi. o bolesti ve- 
liké. Nech to, nedávij nic než sturenou vodu, 
voda to vytálme a vono to samo scepení. 
(Pohmožděnina.) Též vocepenít. Ve význ. 
zdechnouti neznámo. 

se, sehe: oblíbené vVrazy: Nemá co n a 
sebe (t. obléci). Nech to hu sebe (t. ne- 
povídej nikomu). Žere se v sobě (o tajné 
zlosti, žalu atd.). Hadam byjval dyckj- 
víc ])ro sebe (t. málomluvný). Mladý sou 
íčko taky pro sebe. (t. začali živnost samo- 
statnou). Jít do sebe: Byjval Pepíček 
vyjsada. nechtíl se bát ani Pána Bohr,. Ale 
vzelo ho to, a potom šel do sebe. Najednou 
mu humřila žena, divče velká a chlapec 
jedinyj .'^e mu zkazil ve světě. 

sebral, ale sebral atd. Prgn. sebrat se, 
t. z bídy, nemoci. .Jen jí hlejďte, vona se 
brzy sebere (děvče po chorobě). 

seí', sekáni (sena, otavy atd.). Verb. subst. 
neuž. V krtinách, to já vím, té zlá seč. Na- 



stane nám luiedle .seč. potom se neburo 
možná někam hnout (t. bud^pilno). 

sedit, sedil atd., seděti. 2. iH'gn. seděti ve 
vězeni. Votaváci muší dycky někeryj .sedit 
(o zlodějském rodu). Dyjt za to. že jí nadala 
zkaženyjch, musela tenkrát sedit. Staryj 
Kačar teký sedil, ho je (li úplně jasné), ten 
tám bxl neděle! (t. mnoho neděl). 3. sedit 
na kom, pronásledovati, týrati. Byjvával 
tu ňákyj. na koho si zašed, na tom sedil, 
nezachoval se mu, dělij co dělij: lidi račí 
hutikali z panský služby. 

..sedla !" volá se na slepici, chtějí-li ji 
ohledati: slepice naučí se na to slovo nejen 
sedati, nýbrž odklopí i křídla od těla, aby ji 
mohl pohodlně vžiti. 

sedlatyj holub, jenž má bílou hlavu s prsy 
i bílý ocas, křídla černá nebo červená. 

sedlák, 2. název hospodáře od čeledi: 
Sedláku, cák burem po neděli žít, nebo ne- 
burem? Pod. selka! (Nikdy: ,, hospodáři"; 
viz toto.) 

.sedle, dom.,= senie chod. = slož. ze sem 
hle! Jen v ml. nedbalé. Sedni sedle! 

sedlovyj, tahoun s., (při vozkovi; druhý je 
náruční). Tántoho sedlo výho bych dal raci; 
mil bych k tuktomu huž jinýho! (mil bych = 
mám, odchovávám si jej). Mluvící stojí 
podál potahu, na opačné straně, t. j. před 
náručním). Za sedlovýho vybíráme rádi 
silnyjšiho. 

sedmihlár. sedmililářka. velký Ihái- atd. 
Frantovi budeš tuto věřit, tomu sedmi- 
hláři? Ty sedmihlářko hlava! (Děti na 
sebe.) 

sednička. světnička. Mám tu sedničku. 
tám se sklidím a mám svatyj pokoj („vj-j- 
mhuTiik"). 

Sedniřkoiif, Sedničkovic, podruh ze sed- 
niěky s celou rodinou. Naši Sedníčkouc purou 
teký (na pout). 

sednouti, bývá bez si: Sechii. ajt nám ne- 
vodneseš spaní! Obr. Sedla mu vosa do nosu 
(= něco mu dělá vrtochy). 2. HalbustýTi šel 
včera sednout (t. do vězení). 

sejit (sic!) na něčom, záležeti na čem, asi 
púv. vzejíti (z čeho). Co pa na tom sejde! 
(= Co na tom záleží. Výjimkou zase zní 
tu ej jak psáno). 

sekanka, rozsekaná na di-obno řípa (vod- 
nice) a naložená jako zeb. Do sekanky dy je 
takle kousek huzenýho, á, dobrá je! 

sekat, prgn. o hře velikonoční o vejce, 
při níž hoch krejcarem ,,seká" t. j. hledí 
zaraziti do vejce; ,,zasekne-h se" krejcar, až 
uvázne, je vejce, jež druhý hoch v hrsti 
drží. j>rohráno. 

sekat se, 2. pospíchati. Dyž slavilo, eště 
sem byl v mňestě; to -^em se sekal, ne? 

sekyry na Chodsku obyčejné: r o u b a č k a, 
dřevorubecká; h 1 a v a t k a. tesařská na 
přite.sávání dřev zhruba; p o b i j e č k a, 
tesařská na zatloukání hřebu a přisekávání 
šindele; š i r o č i n a, tesařská na tesání do 
hladká; j e d n o r u č k a, (malá, širší) pro 
domácí potřebu; střihovačka (ko- 



86 



sekyry. — sjeták i sveták. 



lárská, větší jednoručka): loukoťová 
(kolářská jednoručka těžká a nízká, se širo- 
kým ostřím). 

sekyra, 2. přezdívka ženské zlé a křiklavé. 
Sekyro, sekyro! Přece se krot a buj se Pána 
Bolia ! 

selat, salát. Takuvou mísu selátu. chlapše, 
to habys puk! 

selhal. 2. nezdařiti se (proti očekávání). Len 
rád selže! 

selka. vok. bývá roven nom., čeládka 
tak oslovuje hospodyní. Selka, sedlák chce 
ňákou misku! {Při vybírání medu.) 

selská muzika na rozdíl od „panské'" čí 
„plechů" sestává z dud. klavinetu a hou.slí. 
Housle v .selské muzice býv.i,jí ,,p o d v á - 
z a n é", t. j. převázány struny na témž 
místě krku. aby se docílilo vy.5ších tónů bez 
přepínání. 

seniiřko, semínko hiové. Žid se tě neptá 
po penězích: žid vcme peří a veme semíčko 
a veme co je, jen dyž může čachrovat. 

sence, světnice. Ty děti jenom ze sencí do 
sencí! (t. přebíhají; gen. sing. í nov.) 

..senci!" ustrnulý výraz z piiv. do sencí, 
])ři svoláváni slepic, kde v zimě je mají v senci 
(srv. vynecháváni předložek na příkladech 
mluvení s dětmi). 

sendle, semhle; též jen senle (n za e zní 
jako pouhý zvuk no.sový). Secbiite senle 
k nám! Po.stav jí (sic!) sendle. 

senle, z pův. sem hle. Chod. vysouvá li 
a n vyslovuje jen živlem nosovým spojeným 
s e. Té pořád senle — tánie I (O řeči a jed- 
nání, jež nespějí ke konci.) 

sesadit. Jjrgn., dobře složiti; sesadit psaní, 
řeč. Dnes to mil ten pan falář sesazený! 
(o pěkném kázaní). 

sezrzavít, srezavěti. Ráno brambUr. vo 
poledni lirambiu-. na večer brarabur — to 
aby tí'evo člověku sezrzavílo! 

sezvánět, o druhém zvonění na služby 
boží: napřed zvoní, ol)yčejnč jnil hodiny 
pi'ed obřadem: .sezvánějí před snmým po- 
čátkem. A: Nesezváněli eště? B: Burou 
co nevidět; zvonili, byla sem eště v Tra- 
nově. 

sfeiezovat. sriniti (domluvou nebo bitím). 
Divče, já tč sfclezuju. že bureš jjomatovat. 

sháněná niira, t. j. ,,bez vrchu", na níž se 
měřilo obili atd. Obyč. platila úmluva hiuí 
„n a B h. m.". buď .,v r c h e m". Od té doby. 
co se obilí a mouka váží. přestává se užívati 
toho slova. Zní sfh-. 

shánka. shánění. i)o])távka po čem. Koni 
v ty časy to btla shánka |)0 zelí a letos se 
nezeptá pes. Zní srh-. 

shásnoiil, 1. .shasnouti: též prgn. a trans.: 
Sliásni a (li spát. Svíčka rai shásla. 2. obr. 
umříti. Bylo přede dnem ( = svítání), dyž 
nám (táta) zhas ( — umřel). Zní sch i zh-. 

shlidnoiil, z vidění poznati, naučiti se: .Já 
to shlíd huž v kraji (jak se stavějí mandálky). 
Mladyj člověk nenui ližíl za pecí. má koukat. 
aby něco slil id. 



scházet 2. o člověku churavém nebo 
ustaraném, tratiti se. hubeněti. Krůsna 
přemyjtila v práci vobě svý dcery, ale íčko 
huž taky přece schází. 

scbladit, m. sh- 2.. při hře míčem, udeřiti 
vůdce hry (..šestáka" nebo ..krále") a tím 
shoditi jej z vůdcovství. .Jen dybys mi byl 
nahodil, já bych ho byl schladil. 

schoř, tchoř. To to tu smrdí jako sohoř. 

Schrána, jm. rodové. Schránouc (Ouj.). 

schvátit se, delší spěšnou a mimahavou 
prací unaviti se. až tělo zemdli. Mv sme 
sbírali a mráka šla: já se při tom schvátil. — ■ 
Nemoc, vo nemoci není řeč, ale schvácenyj 
ste ! 

sí-í-í ! citosl. údivu. Zvuk sykavý se prudce 
vyrazí a protahuje se „decrescendo". Obli- 
bují si to jen jednotlivci. 

siberíje, f. 1. místo vystavené větrům a ne- 
časům. Tu hu nás, té siberíje. Dole ve vsi je 
snáz. 2. nečas. Dnes je tám učiněná siberíje. 

sicat, ml. d.. seděti. Sícij a nechojd ke dve- 
řom. ."..by do tebe něhdo nebere. 

síct, sik, síkla. atd. o picí a obílí. Na tom 
našom houvárečku síkla sem votavičku. 
(Pis.). Též slož. Zasíkla sem jednou, dva- 
krát, slyším za sebou člapat. (Táž píseň). 

sidni) j, sedmý. Tuvodtajd je to řiáká sídmá 
chalupa (ňáká zde = asi). 

šíje, setba. Takuvá půzná šíje ráda chybí. 

síla, 2. jen ve výraze na síle = nedozrálý. 
Vobilí je na síle. Též o pečivu nedopečeném. 
Dnes máme chlebíček drobet na síle. 3. roz- 
dílné zcela při síle. Nemocný, starý člověk je 
ještě pří síle (t. j. na sviij stav dosti silen). 
4. výr. vjdát sílu, totiž přičiniti se. zvláště 
o namáhavé prácí. Nechce se mu vydat sílu. 

síninont, 2. prgn., sejmouti, ve hře v karty. 
SI. jistě přespolní. Na Ch. vůbec neslyšeti 
sejmouti atd., nýbrž jen sundat. 

sínioláni, žertovný název stužky, jež spí- 
nala živutek starších Chodek, zachycujíc 
s obou stran stejné \elké háčky na životě, 
podobající se t\'arem tištěnému .S. (Viz nastrč 
a nápěnka.) Haž já to símotám vymotám 
(Pis.). 

sípat, mluvili slabě a tence, téměř bez 
hlasu a to i při i'i'či důrazné (vada mluvídel). 
Mladyj Kolář sípá. toho poznáš snvdlo. 
Marijičák zprudka se napil uhřátyj a ztratil 
docela hlas. až do sunti huž jenom sípal. 

sírkasnvyj, barvy sirkové. Klencký nosí- 
valy moc salu])y sírka^ový. 

.sirknnut (den(uninativuni), škrtnouti sir- 
kou, rozsvítiti sirkou. Sírk sem jednou, 
hlavička ulítla: sírknu podruhy, ulítla zas: 
to bych byl vysírkal lelou škatulku marně. 

sjet (ml. nedb.) i svět; 2. zvi. výr. nic pod 
světem = zhola nic. docela nic. Nic pod 
sjetém nechce dělat. Nic pod světem nemá. 
bani tu |)orušku. 

sjeták i světák, obyč. ve sni. zlém. Cák 
takuvyj sjeták. len nemá žádný nábožen- 
ství. 



sjetit. 



slaník. 



87 



sjolil, světiti. Šjef ("iis, Pámliu tě dá zas! 
(tu jsme neslyšeli nikdy sjejt. jako plejf, 
hlej(f atd.; piiéina zajisté v j prvním). 

skadlrn, skadlíiirk nití (hotových, se- 
soukanych): napředené tvoří „porvazek". 
Teta, dyjtť mi skadlínek černyjoh nití! 
(= prodej te ) . Srv. násl. 

skaná nit, režná, na niž ..sesoukány" dvě 
předené. Na nitě přídla naše máma sama, to 
neneehála žádnýma: hale byly taky skaný 
nitě, byly jako di'áty! 

skůpnniit m. sklapnout, sklapnouti. Těšil 
se, těšil, že dostane takuvou shižbu a skáplo 
mu, při.šel tám jinj'j. Tak tě skáplo zas! 
(Poěitals marně.) 

skládat se. 2. na koho, nač. společně pla- 
titi, přispívati. My se máme na něho na le- 
nocha skládat? Chasníci .se mu složili, aby 
si moh koupit měeh no vyj (u dud). 

sklapka, klapka, skořápka ořechová. Z vo- 
řechových sklapek dělávali sme takuvý 
klapačky malý. Té člověk tjTan, von dá koce 
(sic) sklapky na nohy! 2. též sklapka na oku. 

sklep, dolejší část srubu. obyč. zděná a to 
zdmi nad obyčej mohutnými a s důkladným 
zavíráním, s okénky jako střílny. Ost. viz 
jáma a pLnvice. 

sklepnout. 1. ski. kosu = sraziti s „kosi- 
štěti". 2. ski. smetanu = svTtěti, stlouci 
máslo (když je málo smetany). Já to teký 
sklepla, dyž se ale smetana vypantrala šelí- 
jak vo tich svacích, moclipa mohlo byjt! 
3. o ledabylé práci truhlářské. Jen sem to 
tak sklep na chvatky, a drží to, jakoby to 
hulil. (Truhlička pro vojáka.) 

skliplyj, schlíplý. íčko si sklíplj^j! (hoch 
po tancování do rána). 

Skloněni žen. jm. vz. duše a tykev má 
v gen. jedn. veskrze příp. i, která se často 
lokálně dlouží. Vod naší Káči. Ze sencí do 
sencí. Hromada mrkvi. Za to naopak vz. kost 
má v pl. koste atd. To sou hloupostě. 

skoblik, poi-íz malý, ohnutý, tvaru i veli- 
kosti podkovy, jímž vyřezávají a vy.strouhá- 
vají do hladká dřevorubci chodští „nádobí" 
oblého dna, jako: vokřiny, necky, palacká 
atjj. 

skořnyj. čilý, svižný. Vidíš, Hanče, té 
divče skočná: hned je tu s nima! (chutě při- 
nesla potřebné právě kleště). 

skopát se, shrnouti se sebe peřinu ve 
spaní, zvláště o dětech. Naše se nám dycky 
skopá, a potom je jako rák (t. vystydlá). 

Skopuv. polnosti u Postř. Na Skopové. 

skoták, 2. stši. na označenou věku: Tuten, 
přednosta, ten byl tak skoták tenkrát. (Sm. 
v\Tostek. t. stší. husopase.) 

skoupant, skoupý člověk. Ty si dávno 
skoupant, já tě, pane, znám! Ani bych mu 
neříkal, skoupantovi (t. oč). 

skoupat se. I. padnouti nevolky do vody. 
Matýs tám vhz (na led) a ten se tě skoupal! 
(padl po kolena do_i-ody). 2. obr. napáliti se, 
utrpěti škodu. Co tám dál mlnář peněz a tak 
.se skoupal! (přisel o ně). 



Skovarnuc. jm. rodové. Hospodář je Sko- 

varňák. v (•haluj)ě se říká Na kovárně; srv. 
Voctuncák. (Stráž i jinde.) 

skovát. skovál. schovati atd. Ty si se mu 
skovála? .Já .se skovát? Pročpak, načpak! 
2. skovát se komu n. před kvm. nev_\^'o\^lati 
se. zastyděti se pro slabost. Takuví, tří by se 
museli H<'drovi skovát (t. zmohl by je). 

skřivnnoska, křivonoska. Skřivonoskv se 
chytají nvjlepčí na víšku: vobzvlášť dy je 
volavec dobryj. 

skrček, člověk malý, zvi. v přezdívkách a 
řeči posměšné. Skrčku jakyjs. kampa se sem 
repetíš! Že bys ho chtíla. takuvýho skrčka. 

skrojek, poslední kousek z bochniku. Já 
mám nejrači skrojek; ta kůrka, té chuť! 

skrovnyj, 2. o míře, malý, nedostatečný. 
Korovský mají skrovný jiytle, to sou sotva 
tri věrtele (bramborů). Tám já huž nechodím 
dá\aio, tám mají skrovnou váhu. Skro\Tiě 
měří (mléko). 

skrz, skrze, předl., oblíbeno zvláště v ně- 
kterých funkcích. 2. Vyšlo to skrz děti 
(t. prozradilo se, že tatík pytlačí). 3. Btla 
sem u Tomšu skrz mlácení (t. bude-li volno 
mlátiti v najaté stodole). 4. Ten esli vy- 
roste, to bure šelma skrze kůži. Ale též: 
Má hubičko starodávná, pro tebe mňe ne- 
chce žádná (Pis.). To je všecko, má hu- 
bičko, to je všecko pro tebe! (Pis.) Atd. 

skuMat. zdrchatí, o přízi. To je to skublaný. 
není možná to rozkublat (o scuchané bavhiě 
k pletení). Táhni mi vod kolovTatu, ajf mi 
to neskubláš! 

sk.vjsnout. skyjs atd., ale skysat atd. Ty 
chceš vocet? Vocet bych mil, ale von mi 
skyjs ( praví šelma hospodský na dítě poslíčka ). 
íčko skyjsne mlíko za den. My sme je ne- 
chali v .sencí v teple a skysalo nám za tři dni 
(nikoh skyjslo! t. zeU). 

slabci, slabší atp. (zni p). Slabci drobet je 
než druhá, ale vytáhlá a hezká dívče. 

slabě, slabě. To nesmí bj^jt tak slabě! 
(pilka slabě napjata). 

slábjijš, slaběji. Nech jí račí jít slábjijš! 
(šňůru na kolovTatu). 

slaěec. svlačec. Ten slačec, ten to šechno 
proroste a proplete, takuvý ulehlý vobilí 
huž nemůže stát! (vstáti). 

slářet. stší., oblíbeno, svlékati. Hdopa se 
bure zase sláčet a znova vobláčet! (svlékati 
— oblékati). Srv. Přídete slíkat (s. v. slákat; 
význ. pozdě). 

slaifata, název druhu jablek, nevelkých, 
nasládlých. 

sladk.< lupení, byl-, největší druh rdesna. 

slákat nov., vedle sláčet. Andres přide za 
chvíli, von se eště sláká. Ale též slíkat. Vy 
přídete slíkat (t. kněze; na toho, kdo šel 
pozdě do kostela). 

slanik. dřevěná schránka na sůl (též na 
mouku), dlabaná z jediného kusu dřeva, jen 
dno se zaj)oušti a víko. Věsí se na zed. Káče, 
podyj mi sem ze slaníku prášek mouky eště; 
nebo mi sem dyj ra'i ceh-j slanik, já si verau, 
co buru chtít. 



88 



slavit. — smrčka. 



slavit, 2. prgn. zvoniti klekání. Huž zase 
slaví: lidi, íčko není žádnyj den (o krátkém 
dni zimním.) Přišli naši teky, huž hredle 
slavilo. 

slepice, rozeznávaji se : puta (stará ?), 
(Srv. pták - néroiiui), malka (malá?), kulka 
(kulatá, bez ocasu). Při voláni slepic: 
Poj, puto, poj! Puta, puta, malka, kulka! 
Pí-pí, pi-pí, pí-pí poj! 

slepiřky (byl.), třeslička. Tuty sou. to ří- 
káme slepičky. 

slepik. slipík, slepýš. Člápla sem na slepíka, 
to sem se tě cukla. Vocásek ze zabitvho sle- 
píka muší pryj se hvjbat do shnice západu. 
slíet, slík atd., (vždy) svléci atd. Též obr. 
Máma by tebe nejrači slíkla ha tántu (di-uhou 
dceru) voblíkla! Neni možná, já muším slíct 
kabát (pro horko). 

slijSka i šlijška, I. pečivo z rozhnětených 
bramborů vařených, k nimž se něco mouky 
pšeničné přidá. Těsto se prohněte a vj^s-áli 
na prameny na palec tlusté, z nichž se i-ežou 
s. na prst dlouhé a naro\niají do pekáče. Než 
se dopekou, polévají je někdy kváskem ze 
smetany a vajec. Šlijšky sou nyjlepčí k zelí. 
2. brambor tvaru š.; též rohlíček. Záhon 
šlijěek. 

slina, přen.: Eště se tě nedělají sliny? (na 
toho, jenž se dívá na přípravu hojných jídel 
před svatbou; dostávat laskominy.) 

slintat, 2. obr. Tupý niiž u stolice řezací 
slintá, t. j. nedořízne čistě poslední \Tstvu 
píce, nýbrž jen ji jaksi zlomí, takže visi jako 
třásně dolů. 

slízí, byl. slez. Koupij dívčí (dat.) nohu ve 
sUzí a huvidíš, dívče bure běhat za krátkyj 
čásek. 

slizko, kluzko, blatívo (jen trochu, povrch) 
po mírném dešti. Po tý |iřehánce bylo hezky 
slizko, já se zapříl a tlačím (vůz) ha tu máš: 
pád sem tak nevolné, že sem moh mít na 
pamětnou. 

slíznout, 2. iron. Já jxjvídal hned: Nelez 
tám. ajť něco nezlizneš! (t. mezi chlapce 
práče ) . 

slízt, slÍ7. atd., slézti; pod. ost. slož. i slov. 
jedn. Z jednoho slízt, na druhýho vlízt, té 
ňákyj člověk? (přen. o vadivém hospodáři). 
Dybys byl moudryj, nebyl bys táni líz! 
(za nevěstou). 

slnire i silnirc (i-idč.). Ncs])0uštij se sbiici 
pro krarí cestu. (Přísl.) Po silnici pureš dýl! 
slonila, sluha. l'(islali iiákýho slouhu jenom. 
sinjj i silnyj. Znali smc huž jiný. Ijyli tcký 
siní (n zní tvrdé!) a zkazili se darebně (mar- 
nými siláckými kousky). Té siná babina; 
já mám z ní ])unčochy, hale té síla! 
Slou|iířfk, jni. rodové (Lh.). 
slousknonl, (vysl. zlousknout) s chutí, 
hl)ité snísti. Já mu dal jiár vořechu a ten je 
zlousk. Já doma taky nechtíval slijšky; 
dybych je byl na vojně mil, ty by se byly 
zlouskly! 

slovo, 2. prgn., moudré, dobré. No, 
to je přece vod tebe slovo! (dal si říci.) 
3. Dal sem slovo a to zachovám, dybych 



mil přijít pod koně (=do škody). 4. Tak 
po čom budou ty války, ale do slova? 
(t. bez smlouvání; války na cepy). 5. Muž 
vod slova. 

slubire, slupice (u pluhu). 
slunce, nov. a nedb. ral. někt. tv. dle kue. 
To není vjTážka, té vod slunccti. (-1 m. -e 
vůbec nov. proniká.) 

služba, 2. služné. Míla pět zl tyjch šajnů 
služby. Hu nás dostaneš věcí službu. 

směťtola, slídil: zvi. kdo je drzý v prohle- 
dávání cizího. Von přide, směctola jeren, 
a jen by smetal, hde co sebrat. 

snielek, mlý-nský kámen opotřebovaný. 
Pod svícen dávali škop s vodou nebo snielek, 
aby voharky nespálily pudu (t. svícen na 
„spány"). 

smetat, slíditi. Cák ta kočka dnes tak 
smetá, iU'dostála žrát? Hde pa mi tám sme- 
táš? (matka na mlsné dítě, hledající něco na 
zub v halměři). 

sniiju se. sniiješ atd. Srv. smít se. Já se tě 
nesniiju, du jja by se tě smíl! 

smíšek, ,,hdo se rád smije". Si to smíšek, 
jen by si se smíl a jenom se smíl. 

smíška, směska. Pod škálou máme smíšku; 
já jí mám rád kousek každyj rok! 

smítka, snad pův. sněť, snitka: nečistota, 
prach atp., na př. do nápoje upadlý. íčko mi 
tu pádla iíáká smítka do pjiva, nemůžu jí 
najít. 

smít se, siniju se, smil se atd., smáti atd. 
Jak ty .se" nebureš smít! Cák fe sraiju, dv-jt 
se ncsmiju! Též slož. Vysmíli .se nám! Proč 
pa se smijete? Rozdílné od toho smít. smřl 
atd. Já huž k vám neburu smít (chodit), 
dědku! 

smlouvy, pl. t., námluvy. (Srv. námluvy.) 
Přišli huž k V^ávrom na smlouvy a nebylo 
z toho nic; vono tary taky nebure moc! 
Smlouvy j<ou druhý akt v jechiáni o svatbu; 
co se ujechiá, sepíše se a je závazné jako 
„kontracht". Potom se jí a pije. Dějí se 
u nevěsty nebo v hospodě (třebas v městě). 
smondit. nedbale nebo nedovedně vařiti, 
péci. Co smoudíš dnes? (žertem volá mladá 
selka na sousedku). Zahoř se dal do pečení 
(pekařství), ale nevím, zvítězi-li co, má pe- 
čivo — jen to tak smoudí. 

šmouha, zdrbň. smuška: lada, pastviny 
,,vysniahlé", suché. I'anskyj vovčák pá- 
sával ve šmouze. Hujeský si tu smušku za- 
sázeli (lesem). V nov. pozbývá významu 
oliecného a stává se vlastním pro polohu 
lad a luk na několikero na Chodsku. Pl. 
Šmouhy, jm.luk u Postř. Ve Šmouze máme 
kousek vovsa. Puv. pastviny trhanovské, 
nyní [lole. 

smrákal se, smráká se, min. č. smrklo .-íc. 
Dyž se smrklo, ve mně hrklo (Pis.). Oby- 
čejnější mimo min. čas je širá se atd. 

smrřina, smrk. Smrčina je dycky lehčí 
než jedlina. 

smr('ka, vedle obyč. smrčinka. od zákl. 
smrčin.i,, fem. Zvi. v řeči citové: Té smrčka. 



smrčka. 



spjetí. 



89 



radost se podívat. 2. Na .Stu ico. jm. polohy 
u Jirákova. 

smiíŇkii, zdrbn. k šmouha, ťhlapsi pasou 
tádli- IhhIIc sinušky. 

siiilitrk, 2. vyzn. konkr. Sumlahi smutek 
(totiž černou peuthóku, spínající na prsou 
kabátek — jindy je červená — a bílou zá- 
stěru, ovšem při moth-é nebo vůbec temné 
šerce). Mužům býval odznakem smutku bílý 
kalounek, jenž se ovíjel kolem širáku. 
Účastní-li se svobodní, majíce smutek, svatby 
nebo pohřbu, odvazují s podávi^né jim roz- 
mariny pantliěku. 

sm.vjkat. prgn. 2. o ptácích, snášeti na 
linízdo. ňijačkové huž letos smyjkají. 

sni.vk a sm.vjkoň. 1. zláme-li se kolo, při- 
váže se místo něho páka k vozu. po které se 
konec nápravy „sniyjká". 2. smyk na saních, 
celá úprava smýkaná vzadu na dvou sihiých 
trámcích se žebřínami (fasunky). 

sni.YScI. Jc-li iMik to ňákyj smysel: děti 
nechat doma a jit k muzice! Pod. houmysel, 
nesmysel ! 

snadlo, snadno. Zvi. význam má výraz: 
Té snadlo, té snadlý! (=to je možná, tomu 
věřím). .-1. Brambm-y černají. B. Tiilik dešťů 
letos, té snadlý. Té snadlý, že eště sama ne- 
chodí; dyjť jí burou tepřiva tándle v senách 
dje léta ha je ze spolčat! 

snáz, snáze: též siiáž. Dyby von tu pás, 
bylo by mi snáz (Pis.). Hned mu bylo snaž. 
(Nemocnému, když byl zaopatřen.) 

snědoliiibyj, brunet. Přišel ňákj-j pán 
k nám. takuvyj snědohubyj, hnedle jako ten, 
co tu hu vás byjvá. 

snřli, sníh. Tánto bílý (v dálce na horách), 
věřte, nevěřte, té sněh! Nu, pomatujem sněh 
kolikrát na posvícení. Na označenou množ- 
ství oblíbeno množné číslo. Než ty sněhy 
letos sejdou! To ne))i-ídem do pole do Jiří! 

snídaní, jen stř. rod. Háby ráno stála, sní- 
daní vařila (Pis.). Mužský, pote k snídaní. 
Neřeknu ve svátek, ale dyž muší člověk do 
práci — kafe, to není žádný snídaní. (Ne- 
řeknu = nezamítnu atp.) 

snist, snid atd., snísti, snědl, atd. Dyjt 
je nemusíš snist najednou (třešně); nech si 
ňáký! Já by tě sníd, jak tě mám rád. 

sojka, 2. žert. o člověku pácluioucím. 
Táhneš za dveře, sojko ty! (Na výrostka, 
jenž „zmáčkl luiěžíka".) 

sopotat, jen ve výraze neos. jako dy so- 
po(ú; o rychlé, pěkné i-eči. Naší lixlo tudle 
v senách sedům, ale říkat huž hunií — to jí 
to de, jako dy sopotá (říkait = čísti). Též: 
Jen to sopotaío! (O zkoušce z náboženství.) 

soudek, ve jm. vlast. pl. n. Soudka, jm. 
jjolohy v polích u Klenci. 

soudit Sř, 2. pi-iti se; o tom, kdo chce míti 
pravdu. Nesujd se se mnou, já přece poma- 
tuju víc než ty. Ty bys se d3'cky soudil, a 
nic nevíš. 

sondky, jablka tvaru táhlého, barvy ze- 
lenožluté. 

soudní, 8oucbií Pranty, les u Postře- 
kova. 



soudnyj, sudí. Pan soudnyj povídal luied, 
penize že přidou divči do siročí kasy a na 
peníze že jí nesmi tatík sáhnout. 

Souhlasit, souhlasiti. Je dobře, hale s tím 
já pi-ece neuuíším souhlasit! S tim bych já 
nesouhlasil — pít dost a nejíst (bych n. = 
nesoidilasím). 

soukat se. šplhati (jen o člověku). Ti 
chlapci se humí soukat, vono to leze po 
stromech jako veverky. Též slož. Matij, 
asli se vysoukáš na tak tlustý dřevo? (dřevt> 
zde velký smrk). 

soukno, sukno. Byjvávalo starý soukno, 
bylo jako ))leeh! 

Souřadné spojováni vět bývá oblíbeno, 
kde jazyk nový ]5ocU-azuje. Př. A viejíte! 
.Stunala nám. každyj říkal, dívče huž nebure, 
marný všecko, a divče ze všeho se v^ykře- 
sala, jaká je z ní íčko divče! — Řekneš, ne- 
míFs s nim někamž chodit, nebylo by ke 
svarbě došlo a bez tutoho všeho mohlo byjt. 
Nemil sem chodit! Pravda, nemíl, ale vcděl 
já sem, že von šilhá jinam? (Smysl: Ženich 
šel ze vzdoru na přípověcF jinam, než kde 
měl srdce,/, toho sváry.) — Přídavek? Eště 
přídavek ! Řekni, dyjt von je, lenoch, ch'ahyj 
za to jídlo, (řekni =věru, zajisté, dovolává 
se souhlasu.) — Jetel! Burete mi povídat, 
co humí jetel. Já jí znám. Pod jetel připravte 
pole jako pod nuirijánku, ilyjte hnoje dost, 
dyjte jí všecku žádost a můžete mít semeno 
nyj lepcí — jetel, není-li rok podle toho, 
není. Nic z ní není. — Jednotvárnost tu na- 
hrazována živou modulací přízvuku i gesty. 

soused, n. v., pl. sousedí (stší. i nov.). Slovo 
mívá význam vážností, o městských často 
ni. měšťan. Byjvá valí starý sousedí, vobUkalí 
se jenom sprostě a jakou pak mílí věc! 
(praví vesničan o měšťanech.) 

souvoz, cesta vozová, po níž se sváží \Áo- 
diny z poh, dříví z lesa na cestu hlavní nebo 
na silnici. .?li ste souvozem? Často jm. polohy. 
U Souvozu. (Stráž, Oujezdo.) 

spadnout s kazatelny, žert. o ohláškách 
svatebních. Nevěděl žadnyj nic ve vsi, až 
spadlí s kazatelny. 

spárno, parno. Co pa dnes, ale včera, to 
bylo spárno a sluníčko zrovna píchalo. Ale 
sb.: Letos sou parna! 

spurnota vedle spárno = parno. Té ňáká 
sparnota dnes; něco přídě (bouře). 

spasi duši, výraz ustálený = toužebně, jako 
na spásu duše atp. Spasí duši ta divče na 
něho čekala, ha tatík nešel a nešel (t. s léky 
z města). 

spást, rozd. vypást jetel atp., o pychu. 
Spást = dobytče ,,na škodě" uškubne tu a 
tam, vypást = do dobra. 

spečený knihy, nemoc hovězího dobytka. 
Já povídám, ta kráva má spečený knihy. 

spiťlinout, 2. na rychlo ušíti. Eště mám 
tudle spíclmout jupku Košťáluc Mance. 

spjetí (spětí), „špjerec" s řetízkem í hou- 
vinkem. spmajícímí konce žebřiny. Přepad 
přes spjetí (s vozu vzadu, kdo tam při jízdě 
neopatrně na voze stál). 



90 



spleták. — srovaalyj. 



spleták, dom., menší a chudší calta. Budovi 
ty dva svátky za sebou, upečeme ňákyj 
sploták. 

splihiioiit. shebčiti (se). Naškrobená plena 
splihla ve (vlhkým) vyjstupku. Buchty čer- 
stvě pečený ve chladu splihnou ( = stanou se 
vláčnými). 

spoťtát, spoř(al atd., spočísti. Musíme se 
spočtát. Co naše Dodla spočtala z hlavy, to 
by se jí b-bl málohdo postavil. 

spoduiřky, prgn. podvlékačky. Nestydíl 
bvs se, íčko v lítě spodničky! (na hocha, 
kteří jich na nmoze vůbec nenosí dosud). Srv. 
kaťata. Sing. jen ženská spodní sukně. 

spoiřř. dvojče. Cák — to ty si ze spolčat, 
nebo té HanaV Též o bylinách; na př. srostlé 
dva brambory. 

spolek, v puv. význ. spolčení. Míli spolou 
spolek (o dvou!). Spolek n_\Ťlepčí se ženou 
a i ten, nezdaří-li se, nestá\á za nic. 

Spoleišnice (m. Společnice), louka u Ký- 
čová, jíž užívá 7 majitelů dělíce se o práci 
i píci „dle kop", tak aby měl každý lepší 
i horší pící zái-ovefí, {xměvadž poloha louky 
je nestejná, mokrá a suchá, i nemohlo by 
býti dělení jiné spravedlivé. 

s polojci, též s polojcí, (pův. z polovice) 
na polovic, na pul. Než udělat práci s polojcí, 
račí se do ní nedávat. 

spolou, spolu. Pureme spolou. počkyj 
drobet! Kozel ví, co spolou mají! 

spor.vj, čeho je skrovně měrou, ale je vy- 
datné jakostí. Ať je jí drobet mííi, ale je ze 
sucha, bude sporá (píce). Té sporá krupička, 
dala sera jí štěpku a polívka je kajda. To 
zelí je letos řiáký sporý; hlávčičky jako pěstě 
a nařeže se ho dovíco! Chléb je sp. (je-H na- 
dělaný, vydá-li malý kou.sek hodně). Hospo- 
dyně umisujíc chléb dělá kříž nad díží a na- 
lévajíc smetany nad korbelem žehná: Aby 
bylo sporo, jako Krista Pána slovo! 

spoiiíif Ulila či rozprasky, viz to! 

spoiišlět se, 2. o dítěti, když začíná cho- 
diti bez pomoci. Naše se huž spouští, je- 
nom íčko aby nepadla; potom se tak\ivý 
liávají víc než před tím. .3. o zvůli. Chla])še, 
ty se ňák spouštíš, tuto tvůj talík v tvyjch 
letech nedělal! (káře děd podnapilého 
vnuka). 4. l'ro kratší cestu nespouštíj se 
silnicí! (Přísl.) 

sprárlinivíl, spráchnivěti, stlíti. Smrt se 
neptá! Krása nekrása, síla nesíla: ve hrobě 
muší každý tělo spráchnivít. 

sprask.v, pl. t., hluk. křiky. To sou ňáký 
s|irasky, k vůli takuvvmu pobudovi. 

sprát, ve výr. kat spral! { = aby kat spral; 
srv. ob. das to vzal!) 

spratek, 1. vydělaná kůže s kožešinou (na 
bačkory, kalhoty zimní atd.). Dal mi do nich 
spratka, to se hužije tejilo! 2. kluk, cucák, 
(nadávka). Spratku, vemu-li Ič! Takuvyj 
sprat*'k a vopovážit .se na mňel 

spravedlivě, 2. o])ravdu. Spravedlivě, mňe 
při |)rári na jidlci nc|)řide. 

spravovat, 2. prgn. bez předm., ob.starávati 
chlév. Huž je čas spravovat, pote dému; 



nechojte eště po hyjtach! 3. posuzovati, po- 
mlouvati. Porozprávět v dobrotě, to miížera 
každyj, ale spravovat jiný — má každyj 
svýho dost. 

S|irosták, ]irostý, slu-omný člověk (hlavně 
o jjánu, ,.keryj je s lidma"). Hdepa je staryj 
pan správčí, to byl sprosták; s lidma samá 
řeč a co moh udělat, udělal! (t. bj'l dobro- 
činný ) . 

sprovod.v. čas od neděle Bílé až do sv. 
Ducha. Bylo to tánie v sprovodach, eště 
tenkrát povídal náš táta ; ,,Něprodávijte, 
nevíte, jak bure" (o píci zbvtečné). Vítova 
by jí vdala třebas hned v sprovodach. jen 
dyby byl takle přece ženich! 

spniliovat, sbičovati, že zbudou ,,])ruhy". 
Jen mi poj, já tě spruhujii. žes to nedostál 
jakživ. Lidičky, to hovado je spruhovaný. 

spiíťkovatit, zpiickovatil atd. Do porušek 
i do )>rachovyjch muší se dát drobet peří: 
samyj jiraeh by sjíuckovatíl. 

spukřelyj. zpuchřelý. VAk takuvyj parýzek, 
dyjť je spukřelyj; zatenvemu a parýzek muší 
jít (t. ze země). 

spiikiil, spiikřil atd., zpuchřeti. Nenech tu 
to v,)liMtí tak spukřit! 

sradit komu co. Chtíli sme se dát dnes do 
ječmene, le táta nám to sradil; povídá, že 
je eště moc na síle ( = ne(íožřál>')- 

srážet. I. m. srážet (od sradit). Dyž má 
chla)iec kuráž, já bych chla2)se nesrážel 
(t. aby se pustil do světa). 

srážet, II. (od sraziti). 1. Vítr srážel hro- 
madu hrušek přes noc. 2. s. vodu , odváděti 
vodu puštěnou na louku zpět do řečiště nebo 
ve strojích odváděti, aby nešla na kola. Ne- 
srážij jí eště, do západu slunce máš na ní 
právo (t. pouštěti na louku). 

srbavka, svTbavka. Naskočila mi ňáká 
srbavka ha rozdřít si to mužů. 

srbít, svrběti. Srbi tě kůže, tak si ho vem! 
Jen abys nelitovala! Srbi kůže = chce hýli 
bit; obr. = chce vlastní škodě. 

srdce. 2. na bylině vrchol stonku, z něhož 
bylina dál roste a se rozvijí. Íčko ho můžeš 
vzít a zahodit: dyjť si mu zlámal .srdce 
(štěpu). 

srdrřiiik. hlavní koivn ovocného stronui. 
Pozorně, ))ozorně, ajt neporoucháte srdečník! 
(při |)řesazování včtšílio štěpu). 

srdeíi, velký železný hi-eb procházející vo- 
plíneni a rozvorou a i)řipojující tak rozvoru 
se zadkem k přednínui vozu. 

Sniovalky, v Srnovatkach, jm. polohy 
polností u l'oc. Týž název luk u Postř. Snailj 
|iuv. Trnovatky. jako zachováno u Oujezda. 

srosllik. I . hrnec dvojitý o jediném svislém 
uchu viproslřcd. Nosí .se v něm ])ohodlně jísti 
do pole. 2. hračka z několika dřívek vkloulx'- 
nýcli do sebe zářezy tak, že ji' hádankou, jak 
je rozložiti. 

srovnaly.i. snášenlivý. mírný. Jeho by bylo 
snadlo <ln pcidruzstv.i vzít, takuvyj srovnalyj 
člověk; hale ji, jí — té, pane, sekyra! (kleve- 
tivá a haíteřivá). 



strach . 



91 



sršán, sršeft. Vosy, sršáni (Pis.). To neni 
vosa, tó sršán. Devět sršánii liumoří koně. 

sníh, staven! na dvoře chodském vehni 
zajímavé svou bytebiostí; nahoře sýpka. 
dole „sklep". Zastával asi t\Tz v ěas nebez- 
pečí. Viz sklep. Srv. obšírný výklad ve článku 
Statek i chalupa na Chodsku. C. Lid 1 1. — IV. 

ssiidit, Hde pa je muj družba, ajf mě de 
ssadit! {zpívá droužka dupajíc na lajci). 

stařit, 2. jen v záporu, nic nestačí před 
někým = neobstojí. Před tebou taky nic 
nestačí! (praví matka chlapci, jenž jí zmlsal 
perník, připravený do omáčky). Dobře, že to 
šlo (letní hosté); pi-ed tima dětma nic nesta- 
čilo (na př. oloupali kiu^u na stromě, chodiU 
na řípu v poli a pod.). 

stáice, obyč. pl., příční trámec na hranici 
mlýnské, na kterých sedí koš. Místo horního 
bývá někdy ,, točna" (trámec stojatý s čápem, 
na kterém se koš, třeba-li, stranou otočí). 

stafra. též stafradrit a stallrapiirl, slabší 
než safra a safradelt i safrapurt a toto vše 
slabší než sakra, sakradelt, sakrapurt (toto 
již klení, jehož se starší naCh. strehou vůbec, 
ženy zejména). 

stáhnout, 2. prgn. přivésti do nesnází 
peněžnícii. Najednou vojáka a študenta — 
to člověka stáhne. Druhý všecky stáhla, a 
málo jí to bylo platný; za rok humřila a bylo 
po všom. 

stáj, 1. stavení obydelné na „dvoře" i při 
chalupě. Ved nás do stáje hned a museli sme 
sechiout. 2. souhrn všech stavení na dvoře. 
Tánto \'onch'aš prodal a koupil jinčí, jakyjpak 
má íčko stáj pěknyj, té jako panskyj dvůr! 

stání. pi'gn., oddělení v chlévě pro jedno 
dobytče. Straka, deš na stáni! — „Na stání!" 
volá se, když dobvtek vrací se z pastvy. 

Stánk.v, v Stáncích, jm. poH u Ouj. 

stár, 2. jen ve výr. na stáro mil, nerliát 
t. seno na louce, jež nebyla v „senách" se- 
čena, nýbrž až někdy ve žních, takže už nedá 
Otavy. Děje se to jen na l.ikách hubených, 
které v senách nej-sou ještě obrostlé. 

8tarák, jm. rodové: zvi. doklad oblíbené 
na Chodsku přípony -ák, neboť na usedlostí 
se říká u Starj^jch. 

starec, stařec. Takuvyj starec a tak se 
zapomít! (o opilém). Též v Dom. Starec jm. 
rodové . 

stáři, adj. neskl. a jen o čísle mn.: stejného 
věku, stejně staří. S vaší mámou byU sme 
tak stái'i; dědka pomatujem eště jak pa 
dobře! (pomatujem praví jeden.) 

starka, stará stoka (původní) proti umělé 
(potoku mlynářskému). Starka je letos 
skoro suchá ( = nemá vody). 

stát, 2. prgn. a) o krávé březí, která již 
pi-estala dojiti. Naše huž nám stojí pět neděl. 
6) o krávě připouštěné. Stála jako pařez. 
3. = vstáti; part. l-ové: stál, stála atd. Stál, 
voblík se, humyjl se. Též slož. vystát. Tu 
vystál jeren a poudá: Habych já se nechal 
sám, to se tekv nenechám. 



stál sp, stálo se atd. Ijnu, stálo se. Pánu 
Bohu poručeno. Z d()l)rý vůli je to málo, 
z přinucení se to stálo! (t. svatba, pís.) 

stávek, stolice na soustruhování vřeten. 
\'řeteno napne se mezi dvěma dřevy, z nichž 
jedno je pohyblivé a upevňuje .se klínem, jako 
na soustruhu . Bičíkem přes vřeteno dvakrát, 
třikrát ,,vobšlehnutým" otáčí se toto a „že- 
lízkem" šikmo sříznutým ,,bere se tiíska". 
tjínak jest st. podoben obyčejné stolici ,,strou- 
haeí". Srv. či. o dřevorubcích ve Světozoru 
1897, kdež je obr. nástroje i práce. 

sfeli.ště, hojnost, hromada do široka (srv. 
stelu). Hned na krájí (v lese) našli sme ste- 
liště doubravníků. Přes noc spadlo steliště 
hrušek. 

stěna 2., o jediném trámu, z jakých se 
roubívaly stěny. V raařtali budem dávat 
několik stěn novyjch. Tuto dřiví, to by 
dalo stěny. 

steplit, steplílo atd., o nápoji ostálém. 
Dobrá voda, ale jak stepli, jako by to nebyla 
ta! Píte, ajt to neste))lí! 

stírka, truhla na řezanku, stojící ve chlévě. 
Rezanka se sem nanosí a míchá (s plevami 
atd.). 

stojato — na stojatn, o obilí, než se žne. 
Přikoupím ňákyj kousek ječmene na stojato 
a bure tekv sláma. Kroupy uškodily drobet 
eště na stojato, íčko samý deště. 

Stojec, jm. rodové (Poc). 

stoklasa, jméno trávy (?) v obilí. 

stolec, příční dřevo na voze nad nápravou 
(nepoliyblivé). 

stolice. 1. lavička s nohami hulkovitými 
(rozdíl, lajce s „podnožkama" prkennými a 
vyřezávanými. 2. stolice řezací, na řezanku. 
3. stolice v ki-ovu; krov „na stolice" buď 
„stojatý" nebo ,, ležatý" (zvláštní vazby). 
Popsáno v uv. článku C Lid. IV. 

stoličky. 2. prgn. první, děložní lístky na 
bylině. Naše (selka) má letos puznou hlava- 
tici: tepříva jí leze ze stoliček (t. j. dostává 
první vlastní lístky). 

stolík, zásuvka ve stole. Vytáhni, Šimane, 
stolík: něco jích tám eště bude (hřebu). 

stopka. 2. hořejší konec břet?na mlýnského 
Na ní sedí kypříce, upevněná v kameni 
vrchním. 

storola, stodol?,. Za tou naší storoliěkou 
sou tám cikáni. (Pís.) Váši sou eště v storole? 

stoiirlinuiit, stoiicli, stouclila atd., rozd. od 
stuchnout se, stuch se atd. ( = zmizeti). Sem 
chleba nedávij, do takuvýho vlfka: tary by 
tě stouch! Dyj ho račí na punebí! 

stráč, e, m., kokotice, byl. V tý naší jeteli 
se nadělalo stráče, té to šecko svázaný. Srv. 
slov. stru atd. Neporozuměním vysouvají 
někdy t. 

střádat se, střídati se. Jeren by s tím šel 
těžko; musíte se střádat (o břemeni). 

Stradidlo, dle jiných Tratidlo, jm. polí a 
luk u Poc. 

strach, výrazy: až strach, strach a hrůza = 
tuze, nad míru. To tám bylo lidí — až strach. 



92 



strach. — styjcí. 



To je vos letos — strach a hrůza ( = mnoho, 
nad míru). 

strachlivyj, strašHvy. Ta mráka jo stnwh- 
livá. Vověšenj-j byl strachlivyj. 

straka, 1. malované vajíčko velkonoční. 
.Malují se voskem a pak kladou do barvy, jež 
na místech voskovaných nechytá. Dívčata, 
máte-li pak straky pro chlapce; nedostály 
Ijyste jjout 1 2. strakatá kráva. Oulia, straka, 
ouha! 

strana, 2. na svou stranu, pro sebe. Proč 
pak je na svou stranu chytryj? 

Strakov, jra. lesa u Stráže. 

střápat, schovávati, šetřiti. Střápe si na 
šaty (děvče); též slož.: Nastřápala sem si 
ňáký dje kopy matiček (vajec snesených 
..mezí Jlatkama božíma"' (od 1.5. srpna do 
8. září). Málo dojíme, střápu každou kapku, 
abych mohla vrtit; muším si nastřápat 
máslo na zimu. 

strašpytel, bázlivec. Si to strašpj^el, po 
tmě se bát přejít ves. 

Stráže, jra. polí nad Klcnčím. 

střelec, I. bylina koulenka. Tuty říkáme 
střelec nebo prostřelenec. 2. nemoc dobrtčí, 
mrtvice. Trefil jaloucí střelec. 

Střibrnice, pl., louky u Pocinovic. Na Tří- 
brnce, louky pod Hrádkem u Oujezda. 

stříbrník, též voltářičky, byl., mocluia 
husí. 

střída, střídání; jen: chodit po střidř, t. j. 
dům od c'omu, střídavě. O sirotcícli a nedu- 
živcícli. již střídavě dostávají po dvorech 
a clialupách denní potřeby. Pod.: ponocovat 
po střídě (jednou z toho, podrulié z tolio 
domu). 

střiliovařka, sekera kolářská, větši „jedno- 
ručka'". 

střižek, slabounký led, zvi. dokud je v něm 
znáti jehlice a rýhy, když začíná voda 
mrznouti. Též led na loužích na cestě, pod 
nímž není vody. Srv. střížít se. 

íitřlžit se, jen ve spojení: voda se stříží, t. j. 
začíná přemrzatí, takže se netvoři celý led 
plochý, nýbrž drobečky ledové, jež jsou 
lined vodou odnášeny a hromadíce se způso- 
bují, že voda vystupuje z břehu. 

strkat komu, tajně dávati. Eště dj'ž se 
voženil, máma nni furt strkala. Též slož. 
podstrkovat, nastrkat se. 

stroska, I. trusek skelný nebo z výhně 
kovářské. Nasypte sem strosek a bure po 
blátě. 2. špína uschlá. Děvko, děvko, ty máš 
krávy samý strosky. .Má pocazeni samá 
stroska. 

strouha, struha. Nepal rnyj nuž, našel sem 
ho jjlnyj řezu na louce v strouze, ale vostří 
má jedovatý ( = výborné). 

slroiihář, poříz, .já mil strouháč. ten řezal 
jako jcdovatyj a nčhdo mi ho nčkcrak hukrád. 

slron^.ťk, 1. jen str. česneku (o jediném 
pazourku). Ty máš žaludek: von by snid 
v talíři polívky celyj stroužek česneku. 2. 
zdrliň. odstruh «-])struh. Chytili pár stroužku. 

struh, p.struh, n. i)l. obyč. struhy. V By- 
strici .se letos struhy vokazujou dost. Zdrbň. 



jm. vl.: Na Stroužku, mlýn u Postř. a po- 
loha kolem. 

síruje, prgn. o nákladném strojení jídel. 
Ty mu tu dělali struje (ženichovi) a naposled 
to šecko puklo. 

struk, cucek kravský. Naše (kráva) má 
íiáký bolavý struky. Zatáhla jí za struk a 
kráva kopla jako kuň. 

strupatá žába, vedle zemská, ropucha. 
Přídu do pinvicí, vona tě mi tám secfi stru- 
patá žába na hrnci, takuvá tě bachna. 

stryjeí. strýček, ml. d. Poj ' stryjci! 
( = k strýčkovi). 

stryjček, 2. osloveni uctivé cizího staršího 
člověka (od mladšího). Stryjčku, de pa ste 
chodili? A cák teta, proč pa nepříde hyjtu? 

strynika, jablko podlouhlé, veliké. 

strž, í, f., ])říční brázda pi'es záhony, kterou 
se svádí voda, zvláště na stráních, z jednotli- 
vých záhonu do stoky za mezí, „voroteči". 

Studenec, Na Studencí, jm. polohy u Oujez- 
da. Srv. Studeneckyj \Tch u Lhoty. 

studit, studilo atd. Botky sem míla mokrý, 
tak už mí studilo v nohy zrovna dost. 

stuh, stoh. Za storolou máme stuh a eště 
nevíme, kam se slámou. 

stuchnoul se, zmizeti, vytratiti se. To si se 
stuch. vet: dv si mil pomáhat zvihat (krov). 
Cmertová dívče, kampa se zase stuchla, 
kam? (V šírání zaskočila k družce.) 

slujánek, prgn. stojan na vodu při dřevě- 
ném vodovodu, který přivádí do vsi lesní 
vodu pramenitou. Neber z koryt.a, nech 
natect ze stvijánku (t. k píti). 

sturánka, studánka. Volinipal zanášívali 
do škál, do trní a do vodlehlyjch sturánek, 
kam žádnyj nepříde. 

stunat, stonati. Mí se zdá. dítě. že Inireš 
stunat. 

stunce, studnice. Napíju se ze stuncí a 
mám to tcký tek; peníze mužů .skovát. 

slunkat, ml. d., 1. státi. Manky, stunkyj! 
( = stůj.) řidčeji 2. stonati. Hančička stuuká, 
má bebé, jo? 

stunkavyj. ml. d., .stonavý. Pepíček je 
stunkavyj? 

sluiikiillat, zilrbň. sloveso od .stunkat, ml. 
d. Bčtka, stunkxdljT drobet, potom já tě zase 
vemu (t. do náruče). 

stupen, stupeň. Nčhde na Pašešnici se 
stálo tcký: přišli s Luckou a než se \Tátili, 
ňáká liška jim vyndala stupny z pavlači 
a dyž se vraceli, ehlapsí bác, bác jako hrušky 
padali s pavlači. 

sturenyj. studený. ('hla))í, dnes je stureno! 

stvoritk<i, bezedná dřevěná miska na 
máseliiici, na motvici naditá, jež při tlučení 
másla sbírá s motvice smetanu. 

stydít se, slydíl atd. Proč pa by si se stydíl, 
nestyj' cc nic a di do sctici. Dyby si se (sic!) 
míla stydit, strč si prst do houby! (Žertují 
s děvčátkem, jemuž se nechce jít poslič- 
čkem.) 

styjci, vedle stryjci, ml. d., strýček. Han- 
čičko, poj chůtč. purem styjcí ( = k strýč- 
kovi). 



styjskat. ^ svůj. 



93 



styjskat, 1. ncchtíti se. To se mu stjrjskalo 
jit pro vodu (o líném klukovi = neraď šel). 
2. styjskat (si) na koho = žalovati, stěžovati. 
Vlastni matka si na ní styjská ( = žaluje). 

sl.Vika. sena nebo otavy: íást sušené píce 
v celistvý jeden kus nebo v několik po louce 
rozestlaná. Co sme nechali na radech, je 
iepčí než co bylo nastýlkach. (Co se obracelo.) 
Letos je náký trávy: té celá louka jedna 
stýlka. 

siiden a sudno i niísuík, stojan na nádobí 
s halmárkou dole; obyčejný kus nábytku 
v chodské senci; býval pěkně malován a bo- 
hatě a souměrně nádobím vyzdoben. 

siidiř, kdo se rád soudí nebo pře. S taku- 
vým sudičem n\'jsi nihdá hotov, dycky vi 
něco naproti. 

siicliá kobyla, ve výr. vzít na s. k., sko- 
táeký žert, že dva prostrčí náhle třetímu húl 
mezi nohy a na ní jej zdvihnou jako na koně. 

such.V, uživ. substantivně. suchá píce 
proti „zelené", t. j. čerstvě sečené. To je co 
řect, máj tu, a my krmíme jenom suchý! 
(t. není trávy). 

siicliant, člověk hubený, suchý. Takuvýho 
suchanta nic se nechj-tí (t. žádná nemoc). 

suk, 2. větev, zvláště na stromu lesním. 
Trhal krákorky a zlámal se pod nim suk a 
von brdouc, jako žába delů. 3. velký pupek 
(vada) u telete. Mílo suk, nemohli sme je 
vodstaínt. PÍ. soiiřky, větévky zvi. bukové, 
na nichž už drobnější haluzí opadalo. Ta- 
kuvý součky ty hoři jako sú-a. 

siikeíi, gen. pl. vedle sukní. Hde pa mívá- 
valy tulik suken! Nenosí valy ani spodniček 
a vydržíly něco! (t. zimu.) 

sundat, 2. prgn. = smeknouti čepici: Jo- 
ziťku, sundyj (na slepého), dou vokolo páni. 

suptrlnyj, malý. skrovný. Byla tak ná- 
doba .suptehiá jenom. 

sušanky, křížaly. Chodívali sme do školy 
a bjŤvali sme vo tom chlebě černým — dy 
nekeryj dostál s sebou pár sušanek, to bylo 
jako posvícení. 

sušit, prgn. bez předmětu, sušiti seno nebo 
Otavu. Tepřiva b-Llo Vavřence a naši už suší: 
té přece eště brzo. 

suška, ženská suchá. Já jí znával, do tři- 
cíti let byjvala to takuvá suška, jen ty koste 
kozí potažený a jaká je z ni íčko bachna. 

svál, sval, hrbol na stromu. Hde jakj^ 
svál, to se pěkně voseká a vohladí (na dřevě, 
aby bylo dobře oblé), vnitřek se vydlabe 
jako na necky a je kolíbka (stará dřevo- 
rubecká). 

sváně, naschvál. Ty mi to chceš dělat 
zrovna sváně! 

Svarbik, jm. rodové. 

svarba, svatba. Naši purou na svarbu. 
Obr. jmenují svarbou hejno vlaštovek, když 
se sletují před odletem na jih. „Svarba letí!'" 
křičí na ně děti. 

svarebnyj, substantivně už. = svatebčan. 
Ty humiš dělat vopravduckýho svarebnýho 
— přijít třetí den (t. ze svatby). 



svatyj |)ok(),i, v zaříkání: Dyj mi svatyj 
|)okoj! Já sem rád, že sedím! (praví, kdo se 
měl jít dívat na maškary.) Dj'j mi svatyj 
pokoj s muzikou! Máš muziku tudle na ko- 
líbce! 

svázanyj, obr. \- přirovnání: De jako svá- 
zanyj (= těžko). 

svřdřit, 2. prospívati, k dubu jíti. Tobě 
by lepcí svědčila naše sprostá zdrava. 

svťt, výr. nic pod světem, sesílený zápor. 
Xic pod světem mu nemUže člověk svěřit, 
aby za nim nemusel chodit! (nedbalému 
čeledínu.) Nic pod světem ji člověk dobře 
neudělá . 

světál, gen. pl. Ha tich světál: lidi zlatý 
to bi,lo světál! (o vzkříšení v městě). 

svřt.ílko, svétlířko, vyslov, též sjetýlko atd., 
bludička. Brychta zavolal: „Sjetýlko pocem," 
a Imed je tu mil, ale potom rau bylo nelze! 
Pod Škarmanem na lukách bylo vidávat 
světýlek dost. Vzelo se nám u Štěrbuc hrušky 
světlíčko. 

svidyj, tuhý, houževnatý. 1. o dřevě (na př. 
hloh, třešně). Lohyně je na cevky, ta je 
hodně svídá. 2. obrazně o člověku otužilém, 
nepoddajnéra. Chlape, my máme svidý boudy. 

svinský kořeni, bylina (?). 

svinsky j krok, ve výr. j. pureš svinským 
krokem, vyprovodila ho svinským krokem 
(= vyhnali ho). 

svífaíyj, lesklý. Kohout má svíťavý péra. 
Sviťavyj knoflík. 

svítek, dělá se na Chodsku z mouky nebo 
krupičky a vajec. Obyčejné jídlo v den svátku 
jmenin někoho v rodině. 

svívola, y.c., hoch, děvče svévohié. Svívolo 
jakvjs, dyjf tě ten stromek nepřekáží! 

svlak, příční Ušta na spojených několika 
prknech, jako na dveřích, tabulích atp. 
Svlak dy se zadlábne, ten nepustí prkna vod 
sebe sem ani tám. 

svolání, schiize poradní starších v obci, 
svolávaná rychtářem o důležité věcí náhlé. 
Ve svolání se ujednalo, aby chodili Magro- 
tové (sirotci) po střídě. 

svorec, 1. prkénko v kole vodním mezi 
lopatkou a bedněním. Svorec muší byjt do 
loukoti zapuštěn jako lopatka. 2. příční 
trámy čtyři, spojující sloupy, na nichž spo- 
čívá ve mlýně hranice. Hranici drží štyry 
svorce. 

svorník, silný- hřeb železný, připojující 
hder a s ním zadní část vozu k rozvoře. 
(Rozvoru s předním vozem spojuje hřeb sil- 
nější, .srdeň.) 

svrclinice, 1. svrchní část kamen staro- 
dávných, též s%TŠek kamen při plotně. Dyj 
ty hvance na svrchnici, ab_y tak nevychládlý. 
2. síTchni peřina, ve výbavě chodské ne- 
věsty zvláště velká a těžká (16 — 24 lib. 
peří). 

svůj, 2. při smyslech, sebe vědom. Já nebyl 
svůj, též: nevěděl sem, čí sem (= co se se 
mnou děje). 3. Jit (si) po svým, po svyjch 
(= hleděti si svého). 4. s\'uj člověk = pří- 



94 



SVU]. 



siju. 



buzny. Dy se něco stane, svůj člověk je 
sviij člověk (t. porauže v nesnázi). 5. sub- 
stp.ntivně: Svyho si haj, vo cizi nestůj! 
(Přísl.) Jen po svým démů! (PHsl.: ratli- 
vaji, nékdo-li se rozpakuje upomínati o vrá- 
cení půjčky.) 

svnr, 1. pásek na cepu, připojující vošití 
k cb'žáku. Strhal se mi svůr. 2. strouha přes 
cestu, svádějící vodu do škarpy. Sem by se 
mil udělat svui-, aby se cesta nevybírala. 
Zdrliň. svorec viz zvi. 

s.vjr''t'l».v, 2. jablka plochá, barvy na- 
žloutlé. 

sypání. 2. prgn. o osypu obecním sluhům 
a zřízencům a to pro děj i látku. Sypání 
byjvávalo nejvíc při Martině. Má takuvyj 
člověk svý sypáni a to má jistý, nemusí se 
starat. Ale též vosyp. Dal si semlít z vos5rpu. 



sypat. 2. též sypat se, běžeti. Syp se, af 
už si tu! (na poslíčka.) Chlape, ten sj^jal (vy- 
plašený zajíc). .3. obili sype, hodně vydává, 
když se mlátí. 

sypít. sypěti. Já na hada s kosou a had přes 
kosu a sypíl. zrovna dost. Nebuj se hus- 
mana, von jenom tak sypí. Též o člověku 
tuze rozhněvaném. Ale von tě šechen sypíl, 
já nemyslila, než že ho trefí šlak. 

s.vrolt. syrup. V městě pryj pád ňákyj člo- 
věk do sýrobu, hned se celyj sloupal (v cukro- 
varu ) . 

s.yrovátka, žinčice. Pívali sme vodu a dyž 
chtíl něhdo něco lepčího, napjil se .syrovátky 
nebo mlíka, 

syrov.vj, 2. o člověku tupém, lhostejném 
k lepší stránce. Ty Hondzo .syro vyj, ty si 
a vostaneš Hondza. 



š. 



šáří, ml. d.; neskl.: šátek. Počkyj, teta dá 
eště šáčí, aby tě nebylo hůša. V Dom. též 
šáša, ski. šášu atd. 

šál, 2. jemný brousek, jímž se ostří zjem- 
ňuje, když naostřeno na hrubším bruse. 
Obyč. se jím „sundává jehla" (t. odstraňuje 
přebroušené ostří). 

šálov.V, druh jablek, snad od šál 2.; význ. = 
jemná (?). 

šalvíje, šalvěj. Dy sme něhdo kašlávali, 
máma přinesla šalvíji .suchou, rozdrobila 
pár listu a promíchala s žičkou medu a to 
iiyjval náš lík. (Zde doklad chod. záměny 
ťj, ij atd. a to i když j není téžeslabičné.) 

šantala, neraotora, zvi. kdo těžko a ne- 
hezky chodí. Si to šantala, tak se zamazat a 
zatříkat; já nevím, jak to co chodíš! 

šár. řada šindelů dole na střeše při krytbě 
(lochem. Řidč. o řadě krytby vůbec. Na 
třetím šáru. Jm. polohy v polích na Poci- 
novsku. Pod Sarcin. 

šarovat se, kliditi .se. Saruj se tu vodsad 
a di, přece di! (velmi důrazně). Sarujete se 
mi — dřeváky do senci a tuMk sněhu na nich ! 

Šfha, zkrác. Sebestián. Sem íčko hu Seby; 
chovám mu drobet ty děti a čekám holt tak 
na tu zubatou. (Stará matka u syna.) 

Sciíclit se nač (srv. ševeliti), zjevně toužiti 
po něčem, těšiti se nač, třásti se nač. Divče 
se na něho celá šebelila; myslila, že je to 
táta. Takuvá Inxunada jablek a takuvyjch 
pěknyjch. Kubík jen se celyj šcbclíl na ně. 

šecken a šeclien, porůznu .správně za ob. 
celý ve vVTazcch j.: Já šechen koprnil. Viděl 
sem už teký leccos, ale to mi věřt<\ šecken 
sem se votřís. Tak se člověk nad sebou za- 
jjomít! (o upadlém opilci). 

.šťcko a ředino, častěji v ml. nedb. a u an- 
alfabetu. Naše míla pod sjetém šecko, co do 
ruky vzít {o výbavě); 2. neutr, s význ. 
přísl. = vůbec. Říkají mu šecko Marušák. 



šedliřka. švadlena. To šecko nám dělají 
šedličky (šíjí a vyšívají kroj). 

Sefář, šafář. Nechčasnyj šefářouc dvoreček. 
(Pis.) Též jm. rodové: Sefářuc, u Šefárů. 
(Postř. i jinde.) 

šetrán, šafrán. Já šefrán ani vidět, ani 
cítit! Též ve jm. vlast.; Šefránice, .sing. f. 
jm. polohy u Ouj. Na Sefránici. (Draž. a 
Tlumě.) 

šechen a šecken, vedle obyč. všechen atd.; 
s]5rá\mě už. místo ob. celyj. Šechen sem se 
urazil ( = ulekl). Víz šecken. 

šelma, 2. kdo podvedl ženskou a začíná 
s jinou. Povídám tě, neber si cizího šelmu; 
bureš litovat! 

šerka, 1. látka od domácího tkalce, polo- 
vlněná (osnova lněná). 2. sukně šerková, 
potom i „celovhiěná"; dle barvy mají různá 
jména, hl. dle barev by^lin ( modi'áčková, 
viková atd.). 

šestaryj. šesterý. Já jí dala šestarý po- 
vlaky; kerápak to tu míla? 

šev, švu atd. 2. jizva po zacelené ráně. 
Hlíza tě po tom koření zmisá a ncbure nic. 
Dybys to nechal, provalila by se a vostál 
by tě šev nadosmrti. 

ševc, vedle švec; ale jen v mluvě nedbalejší. 
Si to ševc jeren (na člověka prudkého). 

ší, též šik! citoslovce o šumivém pohybu. 
Mlíko ši! hned bylo po [ilotně. 

šijklúč, nadávka tomu, kdo „šijklá"; viz 
násl. 

šijklal. hleděti potočeným okem. Srv. 
bryjla) a mžikat. Divči mají, pěknou divči, 
jenže drobet šijklá. 

šijklalyj. 1 . člověk ])otočených očí. Mrcha 
šijklatá. 2. o nepodai'eném díle, zvi. co není 
uděláno rovné nebo souměrné. Chlapče, dyjt 
to máš celý náký šijklatý (nepodařená budka 
na špačky). 

šfjii, atd., šiju. Šíje, šíje, šíje boty, šefářovi 
do roboty. (Rík. dět.). 2. šít u koho = dávat 



šiju. — škniliat. 



95 



šíti. My šijem už dávno u SuohánUa (o ševoi 
i krejčím). 

šiká se, jen noos., mluví se podtají: též 
min. ('■. šíkalo se. Pryj se to tám tak šiká, 
(o žháři), nu. já nevím, já s tím neclici mít 
nic. Dyjt pryj se šíkalo. že bure eliovát. 

šikoii, šikmo; snad puv. instr. fera. Ve- 
meme to takle šikou přes hika a bureme tám 
spíš. Dyjť podřezáváš! Koukni, kam tě tám 
de pila, tak šikou. 

Šiiiian, Šimon: zdrbň. Šimánek a Šímímek. 
Šimane, cák stojíš, nestůj! (t. dělej!) Ši- 
mánek, té kopa, ten je přes harvokáta! 
(li jasné). Nu, Šiniunku, Šimimku, cák děláš? 
Též jm. rodová: u Šimanu (Klenci), u Ši- 
mánkú (Chodov), u Šimanikú (Postř.). 

šindálťk, šindel bez dráhy, tenčí. Je buď 
klaný a .strouhaný (lepši, nebortí .se), nebo 
na pile řezaný. Střecha ze šindálku — nad 
tu není; voda z ní spadne jako z husi. 

šindelák, hřeb do šindele, potom vůbec 
hí-eb tak veliký jako do š. B-^Qvaly šinde- 
láky kovaný štATjTanatý a táhly do dřeva 
jako do těst?./. 

šipka, luk dětský ze šindele, jímž se na 
kraji protáhne ,,vobluk" (obyč. z jedlové 
větve) s tětivou jiiko na starodávném luku. 

šipiáni, šiplat, šiplal atd.: šišlati. Xepie- 
tvařuj se a nešiplij ! (na dítě, u nichž se vůbec 
káře ostře řeč nedbalá, takže tu má právo na- 
pomenouti i cizí a třebas před vlastními pří- 
buznými dítěte). 

šiplavyj, šišlavý. Dyjť je šiplavá a nehuraí 
to na lidi koukat — já bych si ji nevzel za 
dožvíco. 

širák, široký klobouk chodský, zdobený 
pentlicemi černými, splývajícími od temene 
na širokou střechu. Svobodní měli kolem 
něho otočenu pestrou šiíůrku, ,, housenky", 
v smutku (na pohřbech) obvazovali jej 
bílýju kalounkem . 

šírat se, šeřiti se. Přišli sme, hnedle se 
šíi-alo. 

šírání, šero večerní, sounu-ak. To se stálo 
eště v šíráni (=k večeru). Já v šírání vod- 
skočím a přinesu vám je (plátno tkalcová) 
až démů. 

šístyj, šestý. Já tám sloužil šest let a bj^lo 
pořád šecko dobře, ale ten šístjg rok, dy stará 
humrila, ten mi byl dlouhyj. 

šíšajzl, hra na š., též na krále. Hoši si 
vzpomenou a položí honem na zemí čepice 
dny dolů do řady. Kdo položil nejdřív, jest 
králem, kdo poslední, jest šíšajzlem. Po té 
má král právo sebrati svou čepici a dáti si 
ji na hlavu. Kdo má míč, musí mu jej ode- 
vzdíiti a ki'ál ,,dává", totiž míč upustí po 
mnohém měření do čepíce druha, který se 
nejméně nadál, a utíká. V čí čepici je míč, 
snaží se la'ále ,, shladit" (t. udeřením míče 
s důstojenství sesaditi). Poclaří-lí se to, 
král se stane šíšajzlem, ,, princ", první v řadě, 
ki'álem; kdo ki-ále shladil, je princem. 
^ šiška, 2. podlouhlá nenadivaná kobliha. 
(Šiška, plod jehličnatých stromů, nazývá se 
nr.. Ch. obyč. krákorka nebo suta). Na maso- 



pustní neděli vodpůldne pekávaly hospo- 
dyně šudeš šišky. 

škála, skála. Bába bere děti ve škále. Pod 
Skalou (jm.pole) máme letos voves. (Chodov.). 
Též jmde hojně. Pod Škály (i na ot. kde? 
Postř.: Mrákov.). U Skalici. (Chodov, Kyčov.) 

skalník, bvtost báječná, jevící se jako letící 
koště za šera na nebi. (Povětroň?) Bájí se 
o něm, že vlétá komúícm do stavení a chodí 
liospodTOÍm na máslo a na smetanu. Je prý 
to dábel, jenž spadl v boji s Michalem arch. 
na skálu. 

škarka, 1. čtvrtka papíru. Tuto tě vleze 
na škarku. Skarky je na takuvyjch pár řádek 
dost. 2. vír na vodě nad otevřeným čápem. 
Kouknite. to se dělá pěkná škarka. 

íškarnian, jm. kamenitého návTŠí za Chod. 
Postř., Kj'čov., u Domažlic i jinde. 

škarnout vedle škornout. Draci speru, ty 
máš iiákyj škarnout cuk^dlátekl 

škarpa, příkop u cesty. Pád do škarpy. 

škoda, 2. na škodě pole atp. Takuvyj krunt 
na škodě, dyjte mi pokoj, já ho nechci pro 
zlost. 3. Pase jen po škodách, t. j. kde škodí, 
na př. na úzké mezi, kde dobytče utrhne též 
z pole atp. 

škodoval, dobrovolně míti škodu nebo 
podíl na ní. též nahraditi ji po nějaké smlouvě 
nebo prodeji při nepředvídané ztrátě. Já tě 
povím: škodujme každyj pul (na seně pro- 
daném, jež příval náhlý podkalil.) Von si 
2>sa zkazil a já mu ho mám škodovat? (aby 
mi ho nezaplatil). 

skořápka, skořápka. Skořápky je dobře 
dávat slepicora, (sic) ale napřed je roztlouct 
na di'obno, aby si nezvykly vijce štípat. 

skořepina, skořepina. 2. Obr. Takuvá sko- 
řepina ( = suchá ženská). 

škořiee, skořice. Kaši z ryjží pěkně vo- 
mastit a posypat skořicí — té mý posvícení. 

škořieová sukně, lii'ojová, této barvy. 

škornoiil. viz škarnout. Matij se tě jí něco 
nanosil škornoutů (rozmazlené nevěstě), 
(něco, zde, prgn., =tuze, mnoho). 

škorpit se, škarediti, kyseliti se. Hu nás 
my se tu s Němci na sebe neškorpime! Proč 
pak? Němec ajci je Němcem a Čech vostane 
Cechem. 

skoula, skulina. Za tíma kamny muší byjt 
ňáká skoula, kury sem ty myjši lezou. 

škrabaěka, stará lžíce na škrabání (lou- 
pání) syrových bramborů. Když začíná vy- 
rážet první travička, škubají jí děti pro 
housátka taky škrabačkou; srpem by eště 
nic nepořídily. 

škrabák, zahnutý strouháček na „vybí- 
ráni" důlku na měcfcačce: nástroj dřevo- 
rubecký. 

škrabánk.v, stelivo „bez listu", ze stromů 
jehličnatých. Běžíla sem eště pro kůš škra- 
bánku, dy slavilo! 

škrabat, ški-ábat. Dodla, bureš škrabat 
brambury! Kočka škrabe, s tou nemjij, dítě, 
nic! Krkavec ho poi-ád ški-abal ( = obrazně: 
nedal si pokoje). Kam pa se eště škrabete, 
stryjče? (na starce). 



96 



škrampály. — šorc. 



^kranipály, stará obuv, zvi. střevíce n. 
pantofle. Do takuvvho marastu ňáky škram- 
pály! Do jja veme novy vobutíl 

škramplivyj. drsný, nchladký. Ty bram- 
bury sou letos ňáký škr^mplivý (t. j. mají 
drsnou, rozpukanou šupinu). Dyž se muší do 
vody a zase na vítr, to sou ruce škram]3livý 
jako strouhadlo. 2. druh hrušek di'sného po- 
vi'chu. 

škrrliat. skiehotatí. Žáby škrchají. Takle 
v tich menčích hájkách to bj^jvávalo strak, 
k půzimku škrchávaly na tich svyjch místech 
jako žáby. 

škrchnť. trpa=!hk. Ty škrchně jedno! 
( = drobotino, sU^bochu)- Takuvý škrchně 
proti miie! 

$krka.ire, obyčejnější než škrkavka. V pátek 
dou škrkajce nazj)átek, ve středu dou ku 
předu . 

škrobut, 1. země kamenitá, neúrodná, 2. 
pozemek na ni. Jláme kousek toho škrobotu, 
práci to dá dost a nic na tom neroste.. 

škroiirliat, si. onom., o zvuku štěrku nebo 
kovářských strusek, chodi-li se po nich. 
Pote račí prostředkem; na tich stroskach 
to škrouchá, není sh^šet svýlio slova. 

škr.vipat, 1 . stříkati. Poškryjpní ho (chlapce) 
a von huteče: '2. neos. škr.vjpá. krápě, po- 
prchá. Ženský, šliryjpá, honem pro porušky! 
(t. vysušované z věnčí odnésti). Obyčejně 
užíváno si. škryjpá o kapkách jednotUvýeh 
velikých. O hustém dešti drobném říkají 
„cedí se", o hustých velkých kapkách 
„h'je se". 

škvařit, škvařit. Též slož. Huškvařím 
drobku cibulí a nepotřebujem maso! (do 
zelí). 

škvcrec, ovsíř (byl). Ten černyj, tomu 
říkáme škvěrec; člověk to nesíje a naple- 
mení se toho tulik. 

škvniř, jjřezdívka dítěti drobnému, jež si 
mnoho troufá. Ty šk^Tně jedno, ty bys se 
chtil teký vozyjvat? 

.škyjba, skýva. Chceš škyjbu nelio krajec? 
Dětí ])ři hře na maso řežou kudlami v drnu 
říkajíce ,,škyjby-ryjby-škyjby-ryjby-ryb". 

^lamp, 1. stará obuv. Já vzela ty šlampy 
a teče mi íčko do nich ! 2. nadávka opovržlivá. 
Takuvyj šlamp jeren a vo mňe by se chtíl 
votírat ! 

šleh. II. m. ojirať ke kolmaze nebo trataru. 
Přehazuje se přes ramena a tak jí člověk 
tlačí l)římě snáze než rukama. Vem si šleh, 
ruce l)y tě kolmaha s takuvou tíhou strhla. 

šlelioiin, šlahoun. Kouknite, jaký to má 
ten šípek šk^houny; vono se to táline doví- 
kam! (o kořenech). 2. Obr. též o člověku 
„vytáhlém", zvi. přezdívka. 

šliclila, 1. bramborový škrob zavařený do 
vody. Kadlec má šlíchtu na ])látno. 2. strou- 
hané syrové brambory i se škrobem zavařené 
do vofiy jako krmivo vepřového dobytka. Po 
šlichtě mají ])rasata řídký maso. '.i. velká 
jizva po ráně. Bártovi přesekli bouli na krku, 
podnes má šliehtu 



šlijška i slijška. Cák bys vařila! Vař zelí 
a šlijšky! Dělají se z těsta, do něhož při- 
mícháno hnětených vařených bramboru. 
Viz slijška. 

šlijškoval husy a kachny, ki-miti, cpáti 
šlijškami. Též slijškovat atd. T\'t.o jsou 
z černé moukv a jen sušené. 

šinachfat. šmaťhatí. Též slož. přech. 
Přešniachfaný vobutí. Smaohťo. nešmachtij 
ti-,k! V dom. ť-m.-: ťiuaclifat. řniaf liliťka. 

šmafhťav.vj. šmafhavý. T)y]t si celyj 
šmachťavyj (kdo ..chodí ševci po krku", 
t. j. přešlape podpatky). 

šuiak, hmat; výr. j)o šmaku = po tmě. 
Já po šmaku najdu v senci, co chci. 

šmakal. zdlouhavý dělník; viz šmakat se. 
Šmakale, eště nj-jsi hotov? 

šmakat, 1. hmatati, zvi. po tmě. Smakal 
sem, až sem našmakal sirky (našel po tmě). 
2. šmakat se s něčím = zdlouhavě dělati. 
(Od toho přezdívka šniakal = špatný děhiík, 
zdlouhavý). Cák .se tu s tím bureš šmakat do 
večera ! 

šníúrat, čmárat. Nešmáryj mí po vokně, 
nanicatý dítě, jedno ty! 

šmiťe — mšice: ale význam jiný: nejmenší 
druh komárů, obtěžující lidi pH práci v sou- 
nu'aku. Dnes kousr^jí smíce! (při .seči ráno). 

šmiriiík. 2. střevlík měděný. Tutím říkáme 
šmírnici. 

šinodrclia, pleskal, špatný řečník. Lidi. si 
to šmoch-cha: šecko sešmodrcháš, neví žádnyj 
co a jak. 

šinodrrliat. plésti, zaplétati; zvi. o řeči. 
Ty to sešmodrcháš šecko. hdo pak tě muže 
rozuniít! 

Smolík, čmelík. Já furt. co mi tj' slepice 
letos tak málo nosí a já mám slepice samyj 
Smolík; smolící je moří. 

šnxMiřit se, chmouřiti se. Smouří se to 
ňák, ])řide nám asi déšť. 

šniiirkcty, zralý bez, též kaše z něho; vedle 
tohoto obyč. „bezová kaše". V Dom. 
šmurgie. 

šiiiyc. v. m., skvrna na kíiži dobytčete, 
povstalá scdřenim chlupu rohem, když se 
dobyttík trká. Naše mandlice má šmyc, de 
pak se štoehala? 

šnarovaěka, šněrovačka. Nášc bába míla 
šnarovačliu cště zase jinou. 

šiiarovat. šněrovati. Též slož. To se tě 
chce. byjt tak zašnarovaná, celyj den! 

šiiílirat. -áiii. -al atd., drápati, škrábati. 
rýpati, ale jen lehce. To dítě se často šníbrá 
v nose; nemá-li pak škrkajee? Ty slejiice 
v tich zadkách ( = zadina) jen šníbrají; takl« 
pšenci vám dát, to byste jinač zobaly! 

šniidlik, též šnudlik, motouz na konci biče. 
Selka, ajf vám <iá kadlec kousek třásna na 
šnodliky! Na konci šnudlíku muši byjt huzel 
(li úpluč jasné); to by se šnutUik roztiúpil! 

.šnrr, c. m., nejprostší starodávná sukně 
z domácího plátna, jež dávaly do barvj* 
na tnuivo; dole byla lemována zelenou nebo 
červenou šňiirkou a vně ozdobena žlutým 
plátýnkcm na tři, čtyři prsty, l^ž je málo 



• štípit. 



97 



pamětníků toho kroje a, někteří pletou věc, 
dávíijíce název ženskénui kožichu o krátkém 
životě a dlouhých šosech rozčísnutých. 
Sorce nosívaly k puvědí, též do muzik a přá- 
stek (s plátěnou „tisknutou" zástěrou) a 
s ěerveným, bavlněným šátkem na hlavu. 

šoiilat, intr. kde — hledati drze, kde ne- 
patří. Co mi šouláš v kabzach? Zase mi v tom 
.stolíku šoulášV 

šoiipálck, pták, nejmenší šplhavec, též 
ležák. Iczáíek. 

šoiircni. šikmo. Rez (řez) šel šourem (ne 
kudy měl. rovně). 

$pai-k.v, jídlo chudé; malé, pořadovné kned- 
líěky; těsto se leje prostě po kouscích do 
vody. 

špalířky, třijce „na špalíčkách", dřevě- 
ných podpatcích, ale obšitých kozí. aby ne- 
bylo viděti dřeva; vespod byl přibit plíšek. 

špáii. dračka; na Ch. mají šp. tořenyj, t. j- 
na zvláštním stroji, soustruhu podobném, 
krájený pi-es léta (ve s|)iralc) a často několik 
loket dlouhý a jiný ..liolilovanyj". ,. Točený 
se dávávaly do toho příčního zářezu" (na 
svícnu). 

španělská zeď. 2. strašidlo jevící se zdí, 
která zahradí nočnímu chodci cestu. Bedle 
hujťzskýho lesa se mu vzela španělská zed 
a ncmoh dál. 

šprnda. bochánek pro chudé, obyč. v den 
pohřbu darovaný. Eště muším péct špendy 
za mámu. 

špťiizr, sváteční kabátec ženský, krátký 
k tělu, z modrého sukna, na konci rukávů 
pestře vyšívaný: zadu má přišitý pásek 
soukenný, jehož konce splývají zadu za boky 
as na 2 dm., též vyšívaný. Špenzr je pozdější 
než kabátek. 

špife, 1. plochá jehla na sešívání kůže. Na 
řemínek není sídlo, to musíš mít špicí ! 2. šp. 
v kole = paprsek. 

špička, 2. jehlice dřevěná nebo cínová, 
často ozdobná, do kužele, upíti len harazkou. 
3. Má špičku = je podnapilý. 4. pl. špičky, 
vzorek vyšívání na košili. 

špichál, osten. Ten šípek má špíchálů! 

špinka. 1 . hrrška toho názvu od neshledné 
barvy; 2. příjmení. 

špižrrnii. špižírna. Přines ze špížerny 
drobet mouky, tuztý první přihrádky. Špí- 
žerna vo devíti přihrádkách, žert. hádanka 
svatební = palička (plod) lnová. 

špjerec (? pův. vzpicrec): rozpěrák, hůl 
rozpínající konce žebřin. É, zlobím se tary; 
mám dát vuz do řcbřin a něhdo mi někam 
zastrčil šjijerec. 

spon, si. hromadné, třísky hoblované na 
dřevěné škatulky. íčko děláme tak drobet 
škatulky a mužský teký hoblujou spon, 
jenom než se vorevře práce v lese. 

spořit, spořit. Chlapše, jenom spoř: do 
spoří. má. 

šrám, rýha, škrábnutí. Přes voko tě má 
takuvyj šrám; eště že voko vostálo (od šleh- 
nutí peručinou při prolézání houští). 
HmSka: Dialektický slovník cliodský. 



šrúniovat, škrábati, rýhovati; zvi. slož. 
Děti, dj^jť pošrámujete celý vokno. 

štafeta, zpráva, nařizení. Potom přišla 
štafeta, že jezdit nemám: tak co sem mil 
dělat? (pro seno v nestálý čas; o jediné jízdě 
jezdit: ])o záporu). 

štandár. četnik. Hledali tám u nich štan- 
dárí (po stopě krádeže lesní). 

šťáva, prgn., 2. šťáva v kysajícím zelí. Ke 
šterci je nyjlepší ze šťávy vomáčka. 3. Ne- 
doschlé obilí, píce atd. Deště se netrhnou, 
letos si navozí lidí šťávy. 

šfavit se. 1. vodnatěti; zelí, vomáčka se 
„vošťavila" (takže je hmota zvlášť, šťáva 
zvlášť); přen. mrzeti se: Cák se dnes jenom 
šťa-snš! (Kdo se šťaví, je ..vošťavenyj".) 

šterec, škubánek. „Hanče, cák vaříš?" 
„Šterec a z hub vomáčku." 

štřdl. a, m. 1. čočka (skleněná). 2. jm. krávy 
červené s bílou čočkou na čele. 

šlřlinife, štěnice. Tám bylo štěhnic a ne- 
řádu — ijnu, dost. 

štěrlitat. 1. o husích a kachnách, kdyí 
zobáky zobají v kaluží nebo rozmočeném 
drnu, rychle jimi klapajíce a tak vykusujice 
kořínky, lovíce písek atp. ; 2. pak o husím 
štěbotu. Ty husy toho n?.,štěchtaji, není 
slyšet svýho slova. Přen. i o mnoho- 
mluvném člověku, zvi. o prázdné řeči žen- 
ské. Té ňákýho štěchtání: zavři huž houbu, 
zavři! 3. Obr. o nedbalé žatvě, sekáni atp., zvi. 
slož. Na mezi jaká jiak tráva pěkná a tys to 
tám jen tak vyštěchtala, tu kus. tam kus. 
vořklivo se podívat. Strom má jít pěkně 
nahoru, ne ho takle voštěchtat (o přílišném 
ořezání). 

štěpka, špetka. Nemáš za štěpku rozumu. 
Dal mi štěpku vlašin (= žíní). Hudělat 
štěpku, dáti špičky pr.stů dolu-omady, jestli 
ruka tuze přenu'zlá. Jakoupak to máš krev. 
tak se cintovat zimou: koukni, já sem staryj 
a jak já eště snadlo hudělám štěpku! 

štět. jen v přir. o hustém pěkném osení: 
Té ječmen jako štět, ten se brání. 

stihle, mladá štika. Čvačkuc Kuba tě tám 
chytil stihle v poltrubí, mohlo mít piil libry. 

štikat, skytat. Cák to bure, vod rána muším 
štikat. 

štikavka, škytavka. Dostála sem štikavku 
a já nevím: to bylo asi po tý vodě. Sla 
štikavka do moře, potkala tám Zahoře; než 
se Zahoř vobrátil, štikavka se ztratila. (Lé- 
ko vadlo . ) 

štinkat, plakati (posměšně). Jen mi štinkj^', 
ty bečáne! 

štípáni, bolest v břiše; slabší je ryjzání 
(hryzení), silnější kolika. 

štipat. neos. štípá mě = silněji hryze mne, 
mám hryzem; sr. ryjzat. 

štipek, často bez význ. zdrbň. místo štěp; 
toto řidčeji slýchati. Hínaj. ten tám má 
štípky, té radost. Vovazujte se, štipkové, 
ajt vám nepomrznou kvítkové (řík. dětské 
pH ovazování stromů na štědrý den ráno). 

štípit. I . strom štěpovati. Též slož. Já ji 
voštípil na mišenckou; 2. štípit naštojce, 

7 



98 



štípit. 



tajný! 



sázeti. V tranovský škole biirou se ten tyjden 
štípit naštojce (jinde naštouce; Oujezd, 
Draženo v a okolí). 

štipky — drápky, hra na štipky — drápky, 
též na koníčky. Děti hraji pěti oblázky vy- 
hazujíce a chytajíce touž rukou, napřed po 
jednom a přibírají, než vyhozený dopadne, 
z ležících na zemi. Naposled vyhodí všeckny 
najednou a chytí obrácenýma rukama dba- 
jíce, aby žádný neupadl. Povede-li se lira, 
počítají si „koně". 

.^típnyj, štěpný; na Ch. nejen o stromu, 
nýbrž i o ovoci. Štípný jabka (na rozdíl od 
zemčat). 

štír, 1. krtonožka. Letos je na tich lukách 
štíru! 2. Obr. Sou na štíru ( = hněvají se). 

štochat. trkat. Neštochyj do mňe! Ne- 
štochá ten vul? 

štorc, jen ve v\'t. na štore, na stojato: zvi. 
postavit věc (podlouhlou) na štorc, t. j. na 
stojato, s hranami delšími dolů. Též úkosem 
nebo na přič. ne rovnoběžně. Rebíky se 
bjily (do staryjch domovních dveří) na štorc, 
t. j. hrany jejich nebyly rovnoběžný s hra- 
nami dveří. 

.šlrarliut se (s něčím), tahati se; o práci, 
jež nejde od ruky. Hde pa se tám s čím 
štracháš do polodne! 

štůčka, i stučka, jen o plátně a kanafase. 
Tak si huž vem celou štůčku! (plátna). 

štuka! citosl. = stát! dětský výkřik při 
hře na slepou bábu, aby ten, kdo má zavá- 
zané oči, nevrazil do něčeho. 

šturent, ale študovat vedle obyč. stšího. 
hučit se na — . 

šlvrť, čtvrt, 2. věrtel (též to). Propust mi 
ho štvrť! (Tu bylo vždy slyšeti ť!) 

š(vrtťk, čt\Ttek. Přijd ve štvrtek! (d před 
v znělo t\Tdě). 

štvrtka. 2. čt\Tt dvora s příslušenstvím. 
Šajdl mil štvTtku, naše bylo jenom vosmerka. 

štvrďiátko, míra sutá na 4 žejdlíky; mě- 
řila se na ně zvláště mouka. Dle jména "^ 
mírky, ale ve skutečnosti mírka měla jen 
1.3 žejdlíků. 

štvrlyj, čtATtý. Nes je št\Ttyj den (dnes). 

štyrí, čtyři (jen o muž. živ.). Na jednoho 
nečekají štyří! (Řík.) Pod. rozdíl tří chlapi 
a tři vozy. 

štyrmccítnia. klekání. Hudou hnedle zvo- 
nit štyriiiccítuia. Dom. 

štyry, čtyři (o muž. živ. štyří), jen o žen. 
a str. předm. Styry krávy v mařtali, pěkný 
jako běhna (tlusté, tučné). 2. šechny .štyry 



(t. končetiny) = nohy i ruce. Děti, jedete 
mi, se všema štyrma po horách (t. po lavi- 
cích běhají). 

štyryranatyj. čtverhranný. Hleč, ten kámen 
je pěknyj štyryranatyj, jakoby ho sváně 
vosekal; ten by byl na zelí. 

šud.íš, vedle šiideš, všude. Ty teký musíš 
bj^t šudýš! To se říká tak šudeš. 

šukalka, srv. šukat. Pocem, šůkalko! (na 
ptáka červenku ochočenou, pohybující se 
vohiě po světnici). 

šukat, čile lézti, pohybovati se. Naše bába 
nemůže na nohy koUk let a přece pořád šuká 
(t. j. nezahálí, leze a pracuje, nač stačí). 

šiiniťc, spěch. Že je hezky, té sumec se 
sbíráním! (srv. šum). 

šuinit, 2. rychle a snadno jeti, též běžeti. 
To to šumílo. chlapše, po samotížkach! 

šupat. 1 . šlehati. Nešupij tu krávu v jednom 
kuse! Pánbůh nás šupá (kdyi obiU hyne 
v nečasech). 2. Jláme huž z novýho a pane, 
ten se šupá (chléb chutná). 

šupnout, šlehnouti. Šupni jí drobet, šupni, 
ajt přece kročí! (kráva v tahu). 

šustěni, bez náhrady, o výměně věcí nebo 
zboží bez náhrady: Pojdme šust«m! (měnit). 
Hoďme si šustem! 

šušanky, i sušanky. rozkrájené sušené 
ovoce, hlavně planá jablka. Kryjčíi'ka. ta 
mívala dycky šušanky skováný. 

suta, 1. též krákorka.šiška z lesního stromu. 
Muj trhá íčko suty ray.slivci na semena. 2. 
žertovně šišky, podlouhlé, nenadívané kob- 
lihy. Já snidla ty šůty jistě ňáký tři. Srv. 
šiška. 

švábizna, švabach. Já nehumím než švá- 
biznu. tenkrát sme se tuto nehučili. 

švajřar, 1. jméno vola pův. snad švýcar- 
.ského; 2. zdravý člověk. Ha de pa humrít, 
stryjčku, dyjf vy ste eště švajcar! Též 
pnro\^l. chlapec jako š. 

švantrat. zadrhovati cizí řečí, hl. němčinou; 
neuměti dosti česky. Žena jeho liumí česky, 
ale von jen drobet švantrá. 

švátiiřit, švitořit, o vlaštovce. Vona ště- 
betá, vona švátoi-í. (Pis.; obrazně o divče.) 

šver, tchán. Pyl se mnou teký muj šver. 

švikat i šviknout. (onom.) švihati, .šlehati 
bičem, prutem. Svik jí pres voko bjičcm. 
(Ouj.) Též slož. Já tě dám, tak mi hovado 
scšvikat! (na ))ohůnka). Červík se švvká 
(rychle svijí). 

šviplia, tvrdá přičel v žebřině; je širší 
a s průrysem obdélným. 



T. 



(a, též hafá, ml. d.. citosl. = chci jít.. hyjtu'', 
na návštěvu. Poj fa! (pojd hyjtu). Hanížka 
pure ía? 

Tábor, jm. rodové: u Táborů. (Postř.) 
táfí, ml. d., neskl., ptáček. Vidíš, táčí 
nynanyj je v posádce. 



tlidlc, slož. nám., tádletcn, tádleta atd. 
v nedb. řeči zvi. dom.; za to ch. tánie atd. 
Tádleta házela! (žalují děti, když rozbily 
okno.) Srv. tándle. 

lajny! citosl. zaříkadlo při podivu. Tajný, 
té kráva! ( = pěkná). Tajný, to mňe to mrzí. 



ták. — tit, těl. 



99 



ták (jen s důrazem dlouženo), tak. Ták?! 
Té pěkný na tebe! Ták, ták: jen mu to řekni 
do vočí! Jinak i krátce: tak. Tak ty humíš 
poslouchat? (li úplně jasně znělo). 

takiiv.yj = 1. tak mnohý, velký. Po taku- 
vyjch letech a eště mi znal! 2. euf. takuvá, 
těhotná. Barěa Zedníkouc je s nim takuvá. 

takva, též takvadvll; sakva a sakvadrit, 
slabší než sakra, sakradelt (toto už je klení, 
ono všecko pouze zaříkávání). 

táiii, tam. Pureš tám semnou? Spojuje se 
s tady v příslovce směru : tarytám ! Viz 
zvlášt. 

tíimvorajir i láinvolajir = odtamtud. Tám- 
vodcajd jjocházela naše bába. Vy ste teký 
tánvotajd? 

táiidlť. též (ánie i tádle, tamhle. Di tándle 
k tetě, teta tě dá kousek (chleba). Tánle 
přes Korovo se blyjská. Tádle zvi. v řeěi 
nedbalé. 

táiidlťtar.Y, tamhletudy. Tándletary je 
cesta. Vedle toho obyčejné tántary a tán- 
tury= tamtudy. Tántary je drobet dál, 
ale purete po suihu. Rozd. tarjrtám. 

tándlptt-n, tánlcten, (ádleteii ~ tamhle ten, 
onen. Viz tándle atd. 

tandu. neskl.. ml. d.: Poj tandu! ( = pojd 
taněiti). Dělij tandu! (= tancuj). 

(ánlen, tamten, onen. Tuten je náš, tánten 
je sousedovo (syn). 

tarytám, přísl. směru sražené ze dvou, 
poněkud rozd. sm. než tántary. ,, Tarytám, 
tarytám!"" volají děti pi"i honičce, když ho- 
něný dobře uniká nebo naopak, když honící 
přišel na dobrou stoiju. Dyjte se tarytám 
k tomu lesíku a Imedle se Vám bure kaple 
z lesa bělat. 

tastameut = testament. Máma hudělala 
testament jenom tak po domácku a soud- 
nj-j ho z\Th. Castěji v tom sm. porovnáni. 

táta, otce; zdrbfi. jen tatiřek. nikdy tatí- 
nek. Počkyj, až přídě táta! (vyhrůžka cUtěte 
dítěti). Muj zlatyj tatíčku, má zlatá hlavo! 
(nářek dcery na hrobě). 

tř, též za tvar dativu. Cák tě píše, je zdráv? 
(muž ze světa). V důrazné řeči zdvojuje se 
tvar užší a širší. Já tě tobě dám, tak zbů- 
darma se dřít (matka na dítě, nešetřící šatu). 

těbernyj i tevernyj (v Dom. tibernyj), 
teverný, čilý. Té tčberná divěiěka. To máte 
te věrnou kočičku. 

lect, 2. o řídnutí těsta z porostlého obih. 
Letos to všecko teče, aby to nadělal dovíjak 
a eště není plátno; chleba linízkyj a z ječ- 
mene račí ani nevařit. 3. téct se, o čase čuby. 
Kudla se teče. 

tek.í, 2. vždyť. Já sem se teký přičinil. 
My sme si teký nevodi)očli, co sme tám byli. 

telťkraf, telegraf. Lidi zlatý, tys tu Imed; 
té jako po telekrafu. 

těl, part. pf. si. titi, ťal. íčko si těl do ži- 
výho. .Já ho těl: co ty zinrazku! 

telrtník, vedle obyč. trs, děloha kravská. 

tenienoovatyj, o poli mokrém, kde se dělají 
v čas dešťů temence. Viz toto. Na ráně by 
bylo, ale cák je to platný: takuvyj temen- 



covatyj krunt — . (dopověděno zakroucením 
hlavy). 

třiiicner, pramen dočasný, zvláště z jara 
(z vody sněhové nebo dešťové). Hleč, ta- 
kuvá cesta, jindá suchá jako mlat, a letos 
je samyj temenec. 

tťiiirnit Sř, prýštiti, vyrážeti ze země. 
yw, temenec. Takuvá vyjška tiiry a každý 
jaro se nám tu temeni voda. 

Iťiikyj, 2. obrazně: Tenký spaní (proti 
,, tvrdému"). Tenkyj vítr (slabý, ale proni- 
kavý. Má tenkou díru do krku (=je vybí- 
ravý, mlsný). 

tenkrát, tenkrát. Tenkrát eště povídal 
váš děrek, že ty cíle sám sázel. S předl, na: 
Já povídal: na tenkrát je s mámou zle 
(o chrlení krve). 

trpiiřko, zdbň. k teplo, užív.subst. iadverb. 
Dnes je tu teplicko. Ah, té tu pěkný te- 
plicko. 

teplo, uživ. často v pl. o celé době. Letos 
máme tepla! Pod. horka, studena; zimy, 
sněhy atd. 

tepřiva, teprve. Tepřiva íčko dete zez 
kostela? 

tes.v, pl. t., L stromy lesni té síly, aby 
mohly býti tesány. Dostál to za tesu 
( = koupil) a sou to pěkný dřívka, múžoy 
byjt stěny. 2. prgn. = plaňka. (Lhota). Víz to. 

teta. uctivé osloveni cizí starší ženy od 
mladších. Teta, pote hyjtu! Manko, cák 
dělá vaše teta dnes? 

li'verny.i atd. též těbernyj a tibernyj, čilý, 
chytrý (o lidech i živočiších). Kouknite, té 
divčička teverná; ty vočičky jen jí hrajou 
a jen se celá šebelí. Já mám dívčí tevernou, 
voua líhá pod kolnou. (Pis.) 

tibera, y, com., dom., o tom, kdo je tibernyj 
— tevernyj. Kluk je takle tibiTa, ale hučit 
se nechce. 

tibernyj atd., dom. =chod. tevernyj atd. 

tíha, ne tíže. Té ňáká tíha, divče, to si se 
jironesla. Ale stíží, stěží. 

til, týl. Mám ňákou bolest tudle v tile. 
Těl secu ho do tile (králíka). 

lílko. zdrbň. od tělo, prgn. o hořejší části 
ženské košile, bez podolku (část dolejší). 
Tílko byjvalo tenčí, tak patnácti, vosum- 
náctikopový, podolek byjval desíti, dva- 
náetikopovyj. 

tiskniityj, o látce z domácího plátna, bar- 
vené \i domácího barvíře; t. fěrtuch; modrý 
květovaný. (Snad původně o látkách, na 
nichž se vzory „tisknou" vůbec?) 

Tisovec, jm. polí u Poc. Za Tisoveem. 
Srv. dole u Kyčova Tisoví. 

Tisoví, jm. vrchu u Kyčova. V Tisoví, do 
Tisoví, z Tisoví: srv. Březí atd. 

(iš, citosl. provázející píchnutí. Hrává se 
s maličkými, že prstem se jim píchá a lechtá 
za krkein a říká se: .,Tidl-tídl-tíš!" (při 
prvních dvou slovech se prstem měří, kam 
při tiš se píchne.) 

tit, těl, titi, ťal, atd. viz těl. íčko si těl do 
živvho, tustim slovem. 



100 



tiž. 



trefit. 



tíž. i tak. ještě, pres to prese všecko. Von 

by tam tíž eště šel! (Ženich, jehož nechtějí.) 

' tížka, zdrbň. od tíha. ale už. i bez význ. 

zdrobfi. Pane, té tížka, že to neuzvilmeš! 

lile. m. tuhle, jen v mluvě nedbalé, zvi. 

dětské. Též Uletěn = tento. 

(lleten. vedle obyč. tudleten m. tuhleten, 
tento. Viz dle. 

tlačenice, mačkanice v zástupu, potom 
hustý zástup sám. Dyjt tám byla zrovna 
tlačenice, jako by dávali darmo. Já na 
ítřin neřád chodívám pro velkou tlačenici: 
to člověk neudělá žádnou pobožnost. 

tláskal, jísti mlaskajíc jazykem. Netláskyj 
tak. je to vořkhvý! (kára dítě matka). 

tluťka. dom. pást. Políkla sem v šírání 
tlučku a po hodině mám tám dvě, (t. myši), 
z každý strany jednu. 2. přen. Přestaňte si 
s lutrijí, té tlučka na peníze! 

tniílo se, tmělo. Táta přišel, už se hezky 
tmilo. 

tmoucí, jen ve výr. tma tmoucí. Kampa 
bys chodil, dyjt je"tma tmoucí, nevidět na 
krok! 

tmy. pl. jen ve výT. měsíc je (byl) ve tmách 

(při nově). Zi-.: To sou íčko tmy! (o trvajících 

bouřlivých, tmavých večerech podzimních). 

tmyjš, komp. od přísl. tma. Včera tuvty 

časy bylo tmyjš; djies není mhla. (sic!). 

to bývá místo podmětu určitého nebo 
vedle něho s význ. opo\TŽlivým. Dělá to pány 
a děti chodí "lidom (sic) na řípu. Íčko ta 
chasa — nic to nechce dělat a jen tomu dá- 
"vijte! _ „ 

toč. pečené jídlo z řídkého těsta, v nemz 
je z pravidla více bramborů než mouky. 
Bývá t. kvnutyj (viz bacán) a drevěnyj 
(též „žebrák"), bez kvasnic, z bramboru 
syrových, strouhaných, zaUtých kyselým 
mlékem, k čemuž se "přidá jen prášek mouky. 
T. dřevěný jí se maštěný, zřídlia máčí se do 
omáčky houbové atp. Dobře-li pečen, má 
pěkné červené kůrky, velmi chutné. 

točna, zadní sloupek ve vi-átnici nebo 
v těžších dveřích, v němž bývá zasazen čap 
a tak na točně celá vrátnice se točí. Za stará 
domovní dveře byjvávr.ly šecko na točně, 
zrovna jako vrata. 

to (lyb)! místo celé věty; přisvědčem na 
hj'pothetickou periodu. A. Íčko dyby tak 
sprchlo, to by to .šecko vobživlo! B. To dyby! 
Torna vedle Tomeš i Tomáš atd. Myjt- 
nyjch Torna — leží doma. (Pis.) Též Toml. 
U Toinlu. jm. rodové. (Postř.) 

Tonildl. u Tomxdhi. jm. rodové, zdrbií. 

k Torna — Turaa. tvoirné jako houhxdla, 

aj-Ldlii atd. příponou i)UVodu cizího: -rl-. 

Tomšók, jm. rodové (Klenci) zdrbň. Tom- 

šík, u Tomšíků (Kyč.) 

topit, si. podm. 2. o vodě vystouplé z břehu, 
o rybníce atp. Vo tý i)ovodni tenkrát topila 
voda až hnedle ke" vsi. Mil si znát staryj 
ryiník, než mu sebrali hráz: kam pak až 
von topíval, to byla dálka! Též slož.; vy- 
tojjít krtka — vyhnati ho zaváděním vody 
do krtin. 



tořín i torn (ř- slabikotvorné), tuřin. Máme 
zelí, máme hezky tornu na zimu, tak cák 
se bídy bát? 

touhuout, touhlo atd. Z vičera to hezky 
touhlo a ráno zas prší. (Touhlo zde =mrzlo.) 
touclinout, plesnivěti, počínati hnití. Vo- 
bilí nám touclme v truhlách a ti tesaři na 
tu syjpku nyjdou (aby udělali podlahu). 
Též slož. stouchnout. Chleba nám stouch. 
Pod taškovou střechou šecko stouchne. Srv. 
duchnít. Rozdílné 2. stuchnout se = vy- 
tratiti se. 

tOHlit. pouliti k pláči. Zase toulíš houbu, 
ty votoulenyjy (na bečána). 

toulka, toulání, zvi. o mladíkovi, chodi-U, 
kam nemá. Bárto, zanech tutich toulek! 

touž, kompar. k tuze. Potom k večeru 
začlo touž! (t. pršeti). 

tř-tř-tř, zvuk. jímž ptáčníci pobízejí mladá 
ptáčata, aby brala, dokud neuměji sama 
zobati . 

třáskat, prgn. o udeření dveřmi při zaví- 
rání. Caparti, netřáskyjtc tak! (na děti, jež 
se „vrážejí"). Též slož. Tuto mu říc, von už 
ani slovo a ven a zatrásk dveřma, až se šecko 
tríslo. 

třásno, prgn. konec osnovy na plátně; za 
třásno se osnova upíná. Pohůnci žadoní na 
tkalcích o kousek třásna a dělají z něho 
šnodlíky. Obr. brada kozí. 

tratař, trakař. Z Korova vzel jeren teký 
tratar s sebou ha páni nevěděli, co je to 
(o vystěhovalcich do Ulier). Naše máma 
říkávala: ,,Děti, nckoukyjte, hdo se vozí 
v kočáru, koukyjte na toho, hdo tlačí 
tratar! (t. abyste si zachovah spokojenost). 
tratárek, válek na koláče. z.".,sazený v ru- 
kojeti, íčko dáváme (do výbavy) taky tra- 
tárek: já ho eště nemilá. (Oujzd.) 

tratit. Čas platí, čas tratí. Než bych mil 
nejistý hovado v mňřtali. račí na ní budu 
tratit (t. dám krávu lacinčji, než sem koui)il). 
2. tratit se, hubeněti. Dčrck se ňák tratí. 
Trávníček, u lVá\niíčku. jm. rodové. (Draž.) 
trávnička, ženská, jež je na trávě, v lese 
nebo v poli. Hleč, tánle huž dou trávničky 
s Čerchova, burem se teký sbírat (chystati 
.so domu). Trávničky váhu na řibctě, až 
žily praskaly a zpívávaly vo šecko pryč. 

travnyj kuš, v němž se nosí tráva, ale 
potom jako míra menší koš proti většímu 
,,v()lskému". Tento o 4 nohách, onen o třech. 
trdlicř na C'h. známa jen z podáni jako 
m\ičidlo z doby poddanství. Místo trdlic na 
třeni lnu na hnil)0 tlukou na Ch. len dřevěnou 
paličkou na dřevěném špalku, snůpek ]io 
snůpku, jak trplý z pece vyndán. Stlučený 
len na mčdlieícli se . .klajíc". 

trdlo, válek na nudle; obyč. jen v přir.: 
hlonpvj jako trdlo. 

trefa ! Citosl. To je trefa! ( = šťastný nález, 
zdar). A trefa: já myslil, že huž du nazdař- 
biih! 

trefit, cizí si. oblíbeno; 2. vyznati se v cestě. 
I>esem já netrefím a po silnici si zajdu. 3. 



trefit. 



tuna. 



101 



trefit se. Až se mi trcfi cesta do Kyčova, teký 
se k Vám podívám. Leccos se trefí. 

třťpařka, plácačka: 1. na mouchy, 2. na 
hjiuj (z povoru těžkého, na jedné straně 
v rukověť přistrouhaného). 

třepat, 1. tř. luiúj: urovnávati třepačkou, 
aby nepadal s vozu. 2. na prázdno mluviti. 
Netrepij. netřepij! 

In-pcrfiiila, ženská klevetivá. Treperenda 
jedna li;;, nedá huž si pokoje a nedá! 

třppelil .se. trcpotílo so atd., vedle třpytiti se. 
My míli mísnik malovanyj, ten .ie jen trepetil, 
jen se trepetil: takuvyj pěknyj veselyj. 

Iřcpnatyj kámen, ])lochv. Hleč, té tu 
pěknyj třepnatyj kámen, ten by byl na 
zásep: škoda ho tu nechat (v lese). 

tropnoiit, uhoLliti. o malém trestu těles- 
ném. Třepni jí, nenech dítě tak svívolný! 

Iret. boty na tret; též „na houklaď', „na 
smolu". Měly všecky švy vně a proto velmi 
pohodlná chůze v nich byla. 

Třezek, jm. rodové (Lhota, Kyčov). 

trliúřek, zahnutý nůž kovaný, nasazený na 
bidle. Škube .se jim peručí se .stromů. ,,Dyby 
bjd trháček!" (říkadlo posměšné po koze). 

trhat se; mraky se trhají, rýma se trhá. 

trliťl, velký klín dřevorubecký. Kube, puč 
ná'n eště tvůj trhel, my tu máme takuvou 
palici (pařez svalovitý), nechce vod sebe. 

triiiioiit se, 1. po někom: býti povahou po- 
doben. Dítě se trhlo po kmotrovi (říká se 
často). 2. rozejíti se, minouti se. Dj^jme 
pozor, ajf se netrhneme! (V tlačenici na 
pouti). SI. jednod. bývá za složené a nám. 
zvratná se ^-ynechává. Mně v tich mrazech 
trh hrnec s máslem ( = roztrhl se). My 
máme tuto pečení trhlyj (t. chléb; též vod- 
fouklj^j, když s\Tchní kiu'a odstává). 

tří, tři (o muž. živ.). Jly sme tary tří, 
šícký tří bratří (Pis.). Někdy i v akk. Viděli 
tám tři mužský. 

třidka, střidka. Třídku já nihdá nejídal tak 
rád jako kiu-ku. 

třijce mužské starodávné bývaly lirubé 
juchtové. po kotníky, řemínkem zavazované; 
přes rozparek splýval velký kožený jazyk 
vroubkovaný („lošna"); ženské byly ze. pod. 
Nyní mají ženské tř. zdobené mosaznými 
kroužky, vtloukanými do kůže a barevným 
vyšíváním. 

tříska, ne tříštka. Hyjbyj, Honzi, třisky sbí- 
rat, než bure pršít: íčko sou pěkný suchý. 

třískat, rozd. třáskat (viz to) nejsibiější 
výraz pro bití, tlučení. Děvka mi se vším 
tříská, tak já to můžu trpítV — Ty mi biu:eš 
třískat mý dítě (matka na otčima); též slož. 
natřískat = natlouci tuze. 

tříst, třís atd., třásti, třásl atd. Chlapci, 
pote tříst kolůřky! Lidi, t«n se tě třís jako 
vosina! Též tříst se o něco. Ta divče se vám 
třísla vo prasátko ( = bála se o ně). Též slož. 
Stryjček nám natřís medniček. Di mi, slepíka 
brát do ruky: já se všecka votřísla. 

trnová koriiua, (byl.) vždyživec (rozohod- 
iiík ostrý). 

Trnovatky. jm. polností u Oujezda. 



troky. necky (na prádlo). Ženský, zase vás 
nese kozel s trokama? (Znamení, že se bude 
práti.) 

trolťuí, 1. závarka do polévky „trolené", 
z vejce a mouky, utřená na sucho před za- 
vářením v kuclíky. 2. rhcumatická bolest 
v údech. Já nastyd, dy hu nás hoí-ilo a vod tý 
doby mám trolejií v koleně. 

trolit, 1. zrní z klasů (stsl. vytírati). Dnes 
je seno suchý, až se trolí ( = drobí a láme). 

2. tříti trolení (mouku s vejcem) do polévky; 

3. neos. trolí mě v kloubech, o bolesti rheuma- 
tické. 

troník, trojník. Mlnářka by byla troník 
rozlomila (t. spořila tuze). 

trnufálťk, kdo si troufá víc, než zmůže, 
zvláště o malých a slabých. 

trouclinivit, tlíti. Koukni, takuvyj čas tám 
to dřevo ležilo ha dyž je to v mokře, vono 
nemůže trouchnivít. 

trpít, trpil atd., trpěti atd. .Já by mu to ne- 
trpí la, to ne! 

trs, 1, jádro zehié hlávky. To je ňákyj trs! 
Potom hrom. trsi (stř. r.). Pojedeme pro trsí 
( = hlávky přebrané, zbylé na poli jen na 
pozdní „zelené" krmení). 2. děloha ki-avská. 
Vyšel z krávy trs a přece se zase vybrala. 

trtal, pobíhati, přebíhati; malými kroky 
jíti. 1. Ten s tim trtá (nemůže unésti). 2. 
Tut.a celyj den trtá (marně běhá) a přece nic 
nehudělá: hdepa je nebožka! 

triikadlo, oprat (obyč. provazec dlouhý, 
tenký) na řízení tahounů. Do vorání, to není 
nic bez trůkadla. třebas by něhdo vodil. 

triikat, potahovati za „trůkadlo" nebo za 
uzdu (zvi. tahouny hovězí). Netriikyj je tak, 
dyjf neburou vědět, oo mají dělat (krávy 
zapražené, jimž kluk „kočiruje"). 

tryndit, běhati zbytečně. Mi ta stará tryndí, 
ale puru-li a zavážu jí do kabátu! (tak tre- 
stají pasáci běhavou hus). 

til, dom. tu chod.; rozdíl výslovnosti až 
nápadný. Př. Byls tů včera? Dom. Co je to tu 
jaký! Chod. 

tudle, tuhle. Poj, sedni si tudle drobet, 
máma přídě zas. 

tndleten, tudleta, tudlclo, tento. Tudleto 
může člověka mrzít! Tudleten je náš, hyntea 
je sousedouc, Kazdouc! 

tulec. toulec (na brus). Bure seč, du si pro 
ňákyj tulec. 

tiilik vedle tniik — tolik. Chlapi, je vono 
to něco: tůlik peněz, tůlik — a tak to šecko 
probít v krátkým čase. 

tiiluiač, tlumočník. Takuví (králové a 
mocnáři) mají už sebou šudýš tulmače, aby 
se šudýš dorozumíU. 

tulniařit, tlumočit. Náš děrek sám fran- 
couzsky nehuniil a eště musel tulmačit, co 
vojáci ehtíli. 

tulše, nějaký šat? (Vyskytuje se jednou 
v chodské modlitbičce: vzel svatou tidši na 
sebe, šel do ko.stela atd. („Pán Bůh"; zde 
asi Kristus Pán.) 

tuna, bohatý len. My sme tu sívávali moc 
tu tunu. 



102 



tupnout. — utemovat. 



lupnout, dupnouti: též tiipat a slož. la- 
tiipat atd. Též obr. Xáši si teký tupli, dy byl 
čas (nedali se). Já si zatupám na bílým stole. 
(Pis.) 

(lira, námaha, strast. To mi dalo túru: sám 
se dostát s takuvou fůrou na ten kopec. 

tiirk.vně, hrušky zpola hodně červené. 

tiitary, tudy. Ťutary se nedávijte, tutary 
bystť přišli do takuvyjch běhen a mokřištát, 
nechali by.ste tám néhde boty! 

tiifen, (lita, liito. tento atd. Tuten je teký 
eště náš (syn). C'í jia je tuta divče? Tuto bych 
si eště nechal líbit. Předl, v, s, z se opakují 
mezi oběma částmi slova. V tuvtom novým 
domově. Z tuztoho si nedělij nic! S tustim je 
konec. Ale též: Tuvtý sturánce. 

lullat, doutnati. Dávávali do kamen celyj 
pařez a von fám tutlal do rána; a karapak 
ie pěkně při staryjch kamnech spávalo! Obr. 
v věci tajné, dušené: Tutlalo to dlouho dost 
a naposled přece to vyšlo na jevo všecko 
všudýš. 

tlif, rtuť. Naši mívávali dycky tuť doma: 
mili ji v brku zapečetěnou. 

luvorajď, z tu — odsud. Obyčejnější 
vedle tuvodtajď než vodtajď. Hodinu tuvo- 
cajd? Dyj pokoj, hodinu! Pojednou-li pak 
nyjsi na \TŠku ha s vršku sběhneš (zní z) 
a si tám, ve vsi. 



tuvodtajď, odtud. Tuvodtajď se íčko nehnu 
dyby mřie palicí tloukl 

tůzc, tuze. Té tťize, té tuze! (totiž seknuto 
do nohy). 

tvrdyj kvřt na šátku hedvábném, t. j. 
s vetk-mými nitkami zlatými nebo stříbr- 
nými. Je eště žambma a teky huž chce mít 
šátek s tvrdj-jma květy. (Nosí se křížem přes 
prsa.) 

tvrzeni, sm. konkr., dřevo měkké, ale dobře 
vyschlé, z něhož se sekají klínečky k utaho- 
vání kuželice mlý-nské. 

t.Vliodcn, bývá oblíbeno u starších vedle 
týden. Pršílo celyj týhoden. Copak je to — 
fláky dva týhochiy. ( = je tomu asi atd.) 

tyránek, bylina (?) Nazvíhni kaftánek. ajt 
nezavadíš vo tyránek! (chodská báj: tyránek 
má moc jiroti zlým mocnostem). 

ty set, výraz podivu a posměchu, též 
hrozby. Ty set, to si si moh dát! (při uklouz- 
nutí a pádu). Ha ty set, íčko tě tu mám! (na 
hrachu). 

týí, tentýž atd. neslýchati; zato „zrovna 
trn" a ,.len sainyj". 

fiífa, člověk nesmělý, přihlouplý. Ty tiito , 
00 pa si nemíl hubu s sebou! (proč ses nechá 
odbýti!) 



u. 



Idáváni neurřitélio portu j.: jest. bylo jirii 
málo at|). zkomolili v Domažhcích, že nám. 
jieli užívají i při osobě první a druhé. To nás 
jich tu je! Význ. náměstkovy vybledl. V chod. 
nikdy tak. 

udělal i hudělat. 3. prgn., někdy bez předm., 
udělati dobrodiní, dobrý skutek, přátelskou 
službu. Uděláš-li ty mně, já tě teký udělám. 
O. Hondza, já víra, Hondza je nehužilyj; ten 
nchudčlá žádiiýmu. 4. očarovati. Ta mu 
hudělala (nevěsta). 

uhel, gen. uhle atd. Dva velký uhle. Viz 
uhlík. 

uhlík, častěji než uhel, bez význ. zdrbň. 
Černý knedlíky jako uhlíky. (Nikdy h.) 
Devět uhlíků, po zpátku vodpočítanyjch, 
hodit do vody. (Pověra.) 

uhnat si, jen s předm. nemoc, způsobiti si 
nemoc, na př. cestou v nečase. V takuvým 
nezbytí so, chlapše, nevydávij: to by si si 
moh uhnal nemoc (h neslýchati). 

uhněliťít se, uhněhčíla at-d. o hruškách: 
uhněličí se = uleží, až se .stanou hněličkami. 
Zde zase ani stopy li hiátového. 

uhodily zimy, mrazy atp. (h v násloví na- 
prosto neslýchati ani od nejstarších). 

urhavťc i hucliavec, vedle obyč. chocho- 
louž (ž! chocholouže), škvor. Mance vlízlo 
něco do hucha, myslila, že huž tám má hu- 



chavce, z ítim to byla jenom ňáká muška. 
Letos je moc uchavců, šudýě to leze. 

uchvátit se, i h-, zondatí se, unaviti během, 
spěšnou prací, vůbec spěchem. To se máš 
tak uchvátit! (vadí se matka s klukem, jenž 
se uběhl, až těžko dýchá). 

iikřičil se. též hukřiříl se. o dítěti plačí- 
cím tuze. Lidi zlatý, to ditě! Nepřestane a 
nepřestane: to aby huž .se bylo huki-ičílo! 

ulfhťl, déle ležící, ztvrdlá |)vuia orná. starý 
příloh. Takuvá ulehči, ta dá vorání! (h- ne- 
slj'šeli jsme ani od nejstarších). 

uniounil (častěji l)cz h v násloví), ušpiniti 
tvář. Dyjť máš hubu umouněnou jako ko- 
mínek . 

uinrnil, častěji bez h v násloví, ušpiniti. 
Ty si umrnčnyj. chlapše: hale jak pa ne. dy]i 
je to celyj deii jenom v pisku a v zemi. 

Určováni věku vykazuje pěkné a správné 
vvTazy. Př.: -Má vosumdesátku. Má léta. 
Tlači ho hnedle devátyj křížek. De mu na 
třináctyj. V senách mu l)ylo pět. S vaší 
mámou snu; byly stái'! ( = stejného věku; 
,.byly", protože druhá již nebožka). Tutn de 
ilošistýho. Na V .'ivřenei' nui liude tepřiv.i rok. 

urpula, člověk urputný; (neslýchati h-). 
Na ňom už je vidět, že je takuvyj ňákyj 
ur|)Mta. 

uteiiioval, upěchovati. Utemuj vokolo toho 
kulu dobře zem, nebo tě |)adne (h v násloví 



utemovat. — vážka. 



103 



jsem neslyšel. Ale siiiid bylo slovo vůbec 
nclké. proto těžko jistiti.) 

-ú za -ou slýchali na Ch. ještě hojně Erben, 
Němcová. Nyní jen ve zbytcích a to obyč. 



beze znatt'lné délky; na př. Draci speru! Šel 
hyjtu. Du síct a zapomíl sem tulec. Vemu tě 
klobuk atp. 



V. 



v, ve, s akk. na ot. kdy? Ve m.še svatý (t. j. 
v čase, kdy se slouží mše sv. = v neděli do- 
poledne). Ve svátek lu-abat, to tu přece nc- 
byjvalo nihdá. 2. výr. v nic iirišlo, v nic jo 
co. Co se starý nastarali a kouknitc, za ta- 
kuvyj čá.sek šecko je to v nic! 

— va, slabika vkládaná do sloves na ozna- 
čenou opětování děje. velmi oblíbena; často 
zdvojován:-,. Byjvávalo ptáku (sic!), pínkav 
— hyjiii'- jako mraky, dy se to k puzimku 
slítávR.lo. Dyjf já u vašich byjvávala pečená 
vařená; s měskou ( = dcerou vdanou do 
města) sme byly stáří. .Jídávr.li smc z ječ- 
mene — ječný lívance, ječný knedlíky, jaká 
pak to byjvávr.la zdi'ava! Íčko každyj kříči: 
...Ječná mouka krátká!" I vy mlsantí, mílo 
by se řect: ..Díra do krku tuze tenká!" Tutary 
rostávaly modráci (sic). Chodívávalo se na 
sv. Horu, chodívr.lí naši na pouť až do Babor 
do ňákýho Tekntorfu a k Xovyjm Kostelom 
a šecko pěšky. 

vařek.čtverhranná násada na přeshci mlýn- 
ské, která otáčejíc se s přeslicí hranami od- 
ráží „vodrážku" a tak způsobuje otřásáni 
pytlování í žejbrováni a zároveň tvoří klepání 
mlýnu. 

váda, domluva ostrá, huba. To sem dostál 
pro nic za nic vod sedláka vádu! (sedlák = 
hospodář, vůči čeledínu). Nikdy = sváda, 
spor. 

vadit se s někým, hubovati koho (nikdy 
význ. = svářiti se s někým). Potom by se 
se mnou máma vadila. 

vadnout, vád atd., vachxouti. Vádia, vádia 
haž dovádla (o dívce zemřelé). Též slož. Na 
takuvým slunci tě to muší zvadnout. 

valí, váhy u vozu. Stryjčku, dybyste nám 
pučih vah, my sme ho tándle na cestě zlá- 
mali. 

vália, výT. na valiacli l).vjt, rozpakovati se. 
Sem eště na vahách: možná, že si dám řect 
a že eště tcký pudu. (T. na výstavu do Prahy.) 

valiovit.vj, kámen mlýnský, který je na 
jedné straně těžší a tím se „rozhazuje" (t. ne- 
běží stejnoměrně). 

vajeřlío (ne vajíčko). V lítě vybu'ám t«ký 
(b'obet brabenčí vaječka (jeden z „důchodů" 
ustaraného d'vvorubce). 

vajťřnili, ,,cclyj vaječník" t. j. 24 v?..jec 
dávávala divče chodská chlapci o velko- 
nocích a to bud samých strak, nebo straky 
a červená; hoch dával za to šnarovadlo (viz 
símotá-n). 

vajíc, gen. pl. od vejce. Vosumnáct vajíc 
a vosumnáct kurát: to budou májovky! — 
Pod len, Kube, pod len? (t. ořeš.). Jenom iiby 



máma husmažila hocbiyj kastrol vajíc! (Po- 
věra, aby byl len bohatý.) 

vajír, tenčí provaz; častěji uživ. zdrbň. 
vajirek; srv. to. No. tuto není provázek, to 
huž je hodnjT vajír. 

vajireli, tenčí provaz. Nemáte tu žádnyj 
vajirek, já bych si to drobet stah (t. mladé 
štěpy, aby se snáze nesly). 

valacli, 2. roura z kamen do komína; 
konec její capuch. Srv. liška. 

valba, seseknutý roh na krovu; rozeznává 
se vr.lba folá (začínající od stropů), polo- 
viční, čtvrteční a nejmenši ..valbiřka" (malá, 
jen trochu roh na hřebene úkosem srážející). 
K nám sedly včely pod valbu (roj). 

valbička, nejmenší valba, menší než čtvr- 
teční. Viz valba. 

vAlřk, prgn. 2.. biják. část cepu, kterou se 
bije do obilí. Nejlepší prý je březový, je 
měkký a svidý. Strouhám topurka, války 
pro handlíře — leeos holt tak škrabu, aby 
člověk vobhájil to živobytí. 

Vaněk, jm. rodové: u Vaňku, Vankuc atd. 
(-nk- zní t\Tdě). (Postř.) 

vařenyj, 2. v přir. o člověku bez života. 
Dyjt si jako vařenj^". 3. Byjt kde pečenyj 
vařenjT (zvi. na hyjtě = tuze často). 

varliánek. divvo krátké, zapuštěné nad lu- 
hem do s])odního stolce ve mlýně, druhým opí- 
rající pružinku, tetelící se ve zděři v kameni. 

vařit s nčk.ýni = za dobré býti; dol)ře se 
sná^ieti. Ti spálou dávno nevař; a huž ne- 
budou! (vařit). 

Vávra, zdrbň. Váviiček, Vavřinec; vedle 
toho Va>renec a Vavrouš. Vá\Ta, Vávříček 
i Vavi'ouš zůstalo zejména v hojných jm. 
rodových. HuVávrii; u Vavříčků, vedle těch 
jm. rod. i Vavruněk. Vavrynk (Kyč.). 

Vavřenec, Vavřinec. Na Vavřence huž 
jídáváme nový (brambory). Viz Vavrouš. 
Na Vavřenec tu byl náš voják (akk. roven 
nom., tak starší rádi; na př. na sv. Matij). 

Vavrouš, Vavřenec: zach. jen v rodin. jm. 
Hu Va\Toušvi. Viz Vá\Ta. 

vázat, 2. t. krov. t. j. části krovu hotové 
a na stavem nanošené dávati k sobě a tak 
krov dodělávati. Napřed se ,,zvíliá", potom 
se ,,váže" (t. krov). 

vážit vodu, o slunci: slunco váží vodu. když 
paprsky jeho rovnoběžně osvětluji a proni- 
kají vrstvy par v rozbíhajících se svazech; 
zví. při západu. 

vážka, pl. t., váhy, 2. nástroj podoby váhy 
dvojramenné, s háky na koncích, za něž se 
zavěšují vědi'a a nosí se tak voda přes ra- 
meno. Váha bývá dřevěná, poněkud ohnutá. 



104 



vážka. — vězdito. 



háky, přivázané provazci neb řetízky, buď 
dřevěné (ze suku) nebo železné. 

>řala i včela. Včaly není jenom mít: ty 
dají vopatrováni. Tak seštípanyj vad včel, 
to sem teký eště neviděl. 

vřevříreui. nedb., též prevřírein a přcdc- 
vříreiii. Tomeš že liumříl? Lidi zlatý, dyjf 
sem .s nim mluvil včevčírem! Prevčirem bxl 
Štédryj večer — dnes už je koleda. (Pis.) 

Y(lá> adin, 1 . vdavky, zvi. příležitost ke vd. 
Ajci koupí vdávadlo! (žert. o staré paimě). 
2. Přen. ženská vdavek chtivá, zvi. která už 
vdaná byla. Já míla vědět, žes ty takuvý vd. 
(Tchýně na ,, nevěstu" ovdovělou, která se 
chce vdávati nepamatujíc na sirotka po 
prvním muži.) 

Vdovák, jm. rodové; u Vdováků (Mrákov). 

věc, 2. statek, jmění. Míli přece takuvou 
věc a tak šecko přišlo vzkaz, za takuvyj 
čásek. Byli sme teký z věci, ale takle sme 
nerozhazovali. 3. To ste dostáli dobrou věc 
( = koupena dobrá látka stálé bar\'y). To tě 
dal věc, kotě! (Ironicky). 4. V dopliiku ve 
sm. odtaž. Do seči jen dřevák, té věc; noha 
pěkně v suchu. Dyž člověk vynirzne, potom 
v sencí pěkně teplicko — té věc! 

vect si, 2. oč = důtklivě žádati, chtíti. Dyž 
si tak ved vo harmoniku, má harmoniku 
(matka o pouti na hocha). 3. vect si svou, 
vect si jednu. Ty si vedeš pořád jednu; co 
je pryč, je pryč. 

vřřiiř včkuv, ustáleno s významem 1. po 
všecky časy. Věčně věkuv to na ňom vostálo 
(t. podezření, že něco spáchal). 2. jistojistě. 
Věčně věkuv to za to nestálo (t. smáčeti se 
a pokáleti i vymrznouti pří lovu pro trochu 
rybiček). 

vědár, gen. pl. Rect se řekne snadlo: hla- 
vatici zalit. Taku^'yj kousek hlavaticí — 
to aby bi.lo nyjmíň sto vědár! A eště to 
ncbure v tom suchu tuze znát! 

vrdří, Vťdřl atd., věděti. Já huž to ani ne- 
můžu vědět, jak to tenkrát šecko byjvávalo; 
dyby tu byl stryjček Kazdouc, ten moc po- 
niatoval. ten by leccos věděl. 

vcdžf, jediný v\Taz z pův. vet — že, jímž 
se mluvící domáhá souhlasu. Vedže, ty mi 
teký pomůžeš. Často se i přidává že zvlášt: 
Vedže. že huž je máma doma! 

vřcliar, obyč. vicliar, vichr. Takuvyj 
věchar se tě udělal, zrovna mňe vod zemí bral 
a já se musel hradlty di'žít. 

vřfliet. víšek na mytí. Potřebuješ kartáč: 
nemívaly sme nihdá kartáče, dělávaly sme si 
věchty a humyjlo se šecko jako dře. Též 
obr. Mil by mňe za věchet! (opovrhoval by 
mnou.) 

Vťjpiilk.v, též v houpolky. VzeU se v hou- 
polky a to liylo lámání; žádnyj nepovolil. 
Vzcl ho vejpulky a hned ho mil na zemi. 
(Jeden z ])rípadů, kde -ej zní jako psáno; 
příčinou zajisté původ: vf- pul-). 

vřk, sb., výraz: věčně věkuv. Věčně věkuv 
by to na ňom vostálo (t. podezření, že „za- 
ložil"). 



vřk, přísl., vedle vděk. Vet, ten tě přišel věk 
dnes! (plaší půjčený do vánice). Přímni za 
vděk zatim! (t. čím jsem ti mohl posloužiti). 

vě'ia(, štěkati; jen o psu velkém, Xáš 
Amin, ten dy zavěká. to se to vohlácliá v lese, 
j;»ko dy kálá. 

veni, imp. vzíti; viz toto. 2. Jen v iraper., 
uvaž, pomysli si. To si vem: s prázdnyjma 
rukama a chtít .se dostát na takuvou věc! 
(o smělém ženichu). 

věnec, 2. hořejší kosti v luudi. Pjilař pád 
do kola a rozlámal si věnec. 3. pečivo ])k'tené 
jako užší calta, zatočené a konci spojené jako 
věnec. Býval i jako menší kulo vozové a no- 
sívaly jej kmotry šestinedčlce s polívkou. 
Viz to. 

vřiiík, si. dom., chod. častěji též cumcl: 
část košile, „koukající" dítěti vzadu z kalhot. 
Koukyj. kouká tě věník! Počkyj, já tě za- 
strčím cumel! Žertovně říkají též „(alářovo 
i«niiptíclir'. Honzíku, ty máš falářovo šnup- 
tíchl. 

veprovice, cihly nepálené, kostkového 
tvaru: dělávají si je Udě sami: hUnu se slámou 
dobře promíchají, uhnětou a pak na slunci 
prostě usuší. 

Verbina, pod Verbinou, ve Verbmě (-c zni 
jasně); jm. lesa a pastvin u Poc. 

vpr.š vzít. žert., přidati si spánku. Já 
viděl, že prší: é co, povídám si, kam bys 
chodil v dešti, a vzel sem eště jeden verš. 
Takuvyj poslední verš — ten byjvá nyj- 
sladčí. 

vřrtál, gen. pl. vedle věrtelí: nov. věrtelů. 
Pytel na pět věrtál. aby se s nim strhal! 

ves. výt. do vsi chodit, dom.. o hokyních, 
jež nosí z města selkám krámské zboží nej- 
nutnější, často na výměnu za vejce, chléb, 
mouku atd. 

Vcsrlák, jm. rodové. (Poc.) 

vřsit se. prgn. ve výr. (Děti) věsí se (na roz- 
voru jedoucího vozu, takže lelinou přední 
částí těla na rozvoru a rukama se drží, nohy 
nechávajíce viseti). 

vesměs, vesměs (dom.). 

vet. vele. vid, viďte. Vete, mámo, vete: já 
sem vaše .srdíčko! 

veličit se. neos. větří se, začíná vítr. Bure 
jinač, huž se to ňák větří. 

větrnice, velké tmavé mraky, z nichž při- 
cházívá studený, bouřlivý vítr. Tuztolio ne- 
bure pršít, to sou samý větrnice. Na vánoce 
dlouhý noee, jiříde zima, větrnice. (Pis.) 

větrník. 1. krajní, největší brky v křídlech. 
Vytrhyj jim větrníky a máji po lítám (ocho- 
čené kacluiy divoké). 2. krov .,na větrník"; 
vázaný jakoby „do větru", bez velkého pod- 
pírání; krokve spojené v hřebene samy sebe 
drží i krytbu. 3. rýha ve svrchním mlýnském 
kameni, as 2 cm. hluboká; bývají dva proti 
sobě, od středu ven. 

vězda. hvězda. Židi na dlouhyj den nesmí 
jist, až vyjdou vězdy. 

vézdilo. Ve dne takuvý římáni, mraky 
visily a luied z vícera najednou tak 

vězdito. 



vězdičky. — vlk. 



105 



Třzdiřky, "2. vzorek vyšívání. 

vf'7.il, \rzil atd. Jií to dokonce nechci, abys 
ty'nii táni tak vězil (t. synek v cizí domác- 
nosti). 

vUoiipolky. ve v}t. vzít vhoupolky; h obyč. 
úpljič jasni'; srv. vejpulky. 

vlidiitcrjj, li ú))lně jasné i po předložce. 
Berouškuc svarlia bxla huž vhouteryj. 

Yiťeňák. jni. rodové. (Poc.) 

vifij. více. vedle ob. víc. To bolí vícij než 
dovíjaká rána (odření). Též vícijkrat (ml. 
nedb.). Kko to aspoii víš a vícijkrat tám ne- 
chojď! Též: To mi víc nedělij ! 

vidlák, bolák menší než nežit. Xákj-j vidlák 
mi naskočil na krku a já nemůžu krkem 
hnout sem ani tám. 

vídlo, (ml. „panská") vedle bidlo (íl). 
Pověs si tu kazajku na vídlo. Vdávalo se 
starý bidlo. (Pis.) 

vích. zdrbň. víšek, hrst slámy, zavázaná, 
zvi. jako hajidlo. na stromech ovocných. 
Nastrčená na holi jest hajka, 

virhar, též věchar. vichr. Najednou se 
udělal taku\'7J vichar a vzel písku do povětří 
— y^^^d Hrádkeiu to stálo jako sloup do 
voblák. 

viehýř, vikýř. Kyčmarom to (vicliřice) 
srazilo vichýr. V dom. vintýř. 

vijce, vejce. vno\-. mívá někt. tv. dle kuře. 
Polívka z vijcete, proč pa mňe nechcete. 
(Pis.) Ale na červený vijce ( = na velkonoce). 
Chodíš po vijcích? Gen, pl. vajíc. Byjvávalo 
deset vajíc za šesták a šest do nedávná. 

víjii atd., viju; imp, jen ví; (pod. šíju, ší 
atp.) Barča vije hnitě. Ňekoukj'] a ví, ajt si 
hotova. Slož. si. opétov. převívám, zavívára 
atd. vedle převíjím, zavíjím atd. V řeči star- 
ších jen tyto sprá\nié tvary. My hu nás 
zavíjíme dítě podýl, ne do cípu. Proto má 
u hlavy poruštičku pěkně z vobou stráň 
(t. na každé po rohu). 

viková sukně, vhiěná varhánková sukně 
barvy kvetoucí vikve (fialová). 

vinoiit, vinoiil atd., vinouti atd., též v slož. 
-ou. Tántary se vinoula někam do^-íkam. 
(stoka). Já ji dítě rozvinoula. dítě jako vrkoč 
(t. mokré). Ale též už často obyč. zavinula 
atd. 

visaí.yj kri), krb železný, podobný košíku, 
jenž visíval v staré senci chodské uprostřed, 
dávaje senci teplo i osvětlení. (Více v uv. 
či. Č. Lid.) 

visíí, visil atd., viseti, visel atd. Dnes to 
visílo celyj den nad lesy, já nemyslil než, že 
to každou chvíli spustí. 2. býti oběšen. Že 
se nedal, za to visil (Kozina). 

víšek, prgn. "2. lesní stromek zbavený ha- 
luzí, na \Tchu posázený ..břetýnky", na chy- 
táni ptáků pomocí volavce, jenž se dá v klecí 
pod ví.šek. (Ost. viz vích.) 

vítati. ..vítám vás na sluvo boží !" pozdra- 
vení na cestě do kostťlň; ,. vítáni vás ze slova 
božího" (z ko.stí^l;-,). Odpovídá se; ,,Dyjž to 
Pán Bůh!" Někdy se druhý pozdrav přidává 
k této odpovědi pozměněn „Vás na slovo 
Boží", nebo „tt-ký Vás ze slova Božího". 



viví, ml. d., neskl.. house. Vidíš viví! Zdrbň. 
vívhdle a vividlátka. Též volají se mladé 
husy: Vi-víví ! Vívi, poj! 

vizdat. hvízdati. Já tě nahučím v kostele 
vízdat !( = já ti dám. já tě skřijinu, já ti okážu 
atp.). Kerá divče vízdá. ztratí věnec. Jm. 
rodové \'ízdaluc (Chodov, Postr.) 

vklad knihovní. Chodové rozHšuji: I. vrazit 
do knih — pracnotace. 2. dát, vtělit do kii. — 
vklad, 3. hodit do knih — nucený vklad. 

vláče, dvě tyče v úhlu spojené, na nichž 
se opírá a vozí pluh na pole a s pole. 

vláčet (branou), branami přejížděti a za- 
hrabávati tak zaseté obili, nebo před setbou 
branami hroudy troliti. Srv. přerážíít. 

vláčnyj. o pečivu. Chléb vláčnyj proti 
tvrdému a drobivéniu nebo „krátkému". 
Já mám rád chleba, dy je hezky vláčnyj. 

vláha. 2. vejce husí se dávají .,na vláhu", 
totiž osedělá po třech nedělích vloží se do 
mísy s vodou a pozoruje se tiše: ve kterých 
je život, ta se pohnou. Nehýbající se jsou 
čistá i rozbíjí se, aby ostatním ve hnízdě 
nepřekážela. 

vlas. Já nemám dost vlasů na hlavě, ]í»k 
mi to mrzí. Markýta nemá vlas po matce 
( = je zcela jiné povahy). 

vlásnice, byl., tráva úzkých dlouhých listů, 
rostoucí v čerchovských mvtich. Vlásnici 
nažneš brzo kíiš, ale vlásnice je bídný krmeni, 
prázdný: jakyj pak po ní může dát la-áva 
houžitťk? (h jasné). 

>last užíváno ve významu užšim, domov. 
Že já muším mou milou vlast dnešní den 
vopustiti! (Pis. při loučení nevěstině.) 

vlastně. 2. bezpochyby, asi. A; Mámo. Kuba 
mě tlouk! B: Vlastně si ho nenechal teký? 

vlastnost. 2. vlastnictví (někdy i usedlost). 
Ne. to je jeho vlastnost, to žena jeho zdědila 
(při otázce, má-li kdo jistou louku najatu). 

vlášení, nejjemnější kořínky na štěpu. Ten 
se jioved vykopat; takuvý pčktiý vlášení má 
(stromek), to se může záhy přímnout. Jenom 
pozor na vlášení! 

vlašina, žíně koňská. Stryjčku, dyjt« nám 
ňáký vUíšiny na voka! (volali chlapci na 
koničkáře). Co pa pínkava zaplete do Imiz- 
dátka vlašm! 

Vlřinky. jm. polností u Poc. 

vlict. vlík. vlikla atd. S tustou nemocí se 
může ilanka vlíct eště kerak dlouho. V Pí- 
skavý Šmouze nám přeběhla liška, zro^^la 
vlikla zajíce. 

vlidno. 2. hlučno, živo. Vy tu máte dnes 
vlidno (na hyjtě, kde hojnost hyjtáku). 

vlídskyj. společenský, vlídný. Váš tatík 
byj\ával už z mlada dycky takuvyj vlídskyj, 
pěkně promluvil! 

vlk. euf. m. čert. Vlk mu nedal dobře 
dělat. 2. Já jít v parnu, hned mám vlka. 3. 
mláz jechioletý ze spícího pupenu na silné 
větvi stromu. Ta jabloň je samyj vlk. na 
vovoce nihdá žádná vokázka. 4. ilndi trávy 
(suchopýr?) Dyjt tám neroste než vlk (na 
suché louce). Od toho Vlksenka, jm. louky. 
(Chodov.) 



106 



vlnřnka. — vobšlehlyj. 



vlnřnka. sukně vlněná od domácího tkalce, 
polosváteční, rozmanitě úzce pruhovaná. 
Nosí se hlavně v Chodově r, v Klenéí. 

vnř. venku. Martin vzel vojáka ha hned 
ho mil \'ně. 

vo Sfťko pryč, prísl. urě. o ději čile kona- 
ném. Chlapsi nosih a podávali na vúz vo 
šecko pryč! (děti pomáhaly pH stěhování). 

vobálk.v, onučky. Hezky volný boty a vo- 
bálky do nich a deš snadlo a dobře. 

vobal, 2. strop ,,na vobp.l"; puválky ovi- 
nuli slámou a na ně nalepili hlíny a pak při- 
rážejíce kladli k sobě. Sláma držela hlínu ne- 
rozborně: často krov shořel a sence „voba- 
lem" uchráněna. 

vobalcno. o velké úrodě ovoce. Jablek moc 
nevidět, jablek. ale hrušek je vobalcno; a 
švesky teky burou. 

vobáiovyj krov. nejsložitější krov, jenž 
nemá žádného pěření. nýbrž střecha „voba- 
luje" krov se všech stran. 

vobrizna, pův. obecní pozemek. Pase na 
vobciznach. Dyjf je to tu jako na vobcizně. 
(O dvoře průchodném, kde nic nezůstane na 
pokoji.) (Srv. v Plzni sady „Na vobcizně".) 

voběhával, 3. začínati plesnivěti. Hleč, 
pár dní ty boty nemám na noze a jak voni 
(sic) v tom vyjstupku hned voběhávají; 
muší se lepcí vysušit. 

vobřlinoiit, začíti plesnivěti. Nám v hal- 
měři ilileb voběhne. Viz voběhávat. 

vobháiiět. prgn.. orati strniště tak, že se 
bere z každého záhona jen po 2 — '? bráztlách 
a prostředek (obyč. o dvovi brázdách, proto 
„dví"), nechán. Takové roli druhým oráním 
.se ,, vybírá", t. j. dooře ů])lně a pak teprv se 
misí, t. j. oře znova, hlouběji. 

vobíjet sp vokolo nebo vo kolio, uhýbati 
se komu, míti, trpěti u sebe! Kdo pa by se 
vo něho voljíjel, mít takuvvho clilapa v senci. 
Děrek si sedne se strouhací stolicí doprostřed 
senci a šický aby se vokolo něho vobijeli! 
(Výminkář spravuje hrábě.) 

vobinkat, obehráti; zvi. ve hře o fasole. 
Kubíčku, s Tondou nehraj, Tonda by tě vo- 
binkal. .íen si začni s vodlíčkářem: von tě 
bure malovat straku na vrbě, až tě do holá 
vobinká. V dora. vomikat. 

vobiiKiiil se (něčemu), minouti, uhnouti so. 
Cák .se nemůžeš vobinout s prázdnyjnia 
rukama, dyž mě tu vidíš s takuvn\i tíhou! 

vobírarka. Ty děti míly letos na tom re- 
bizlu Vdbiračku: furt a tiirt táiu vězily, ale 
íčko huž lio pi-cce přeniolily. 

vobkrádi.>.j, kratii, nedlouliv. .Já mám nyj- 
radši sukni vobkrádlou: člověk se nemůže 
zamazat a de to pěkně vod nohy. 

voblái')-!, oblékati. Vobláčijme se, bude 
hodno! (bude čas do kostela). 

voblťř, i, ž. r., oblek. Té líáká vobleč. 
takuvý pavučiny íčko (o látkách ženských 
..kuj)í)vanýeh" jiroti domácím.) 

vobleťka. úzká košile ženská, z hrubého 
plátna, visící na šlích (.,puramieích") z téže 
látky; v. nepokrývá dost ])rsou, potřebí ještě 
„rukávců", jež kromě rukávu máji i tílko, 



hodně volné; konce jeho přeloží se pres sebe 
a upnou se životem. 

vnblezlyj. o zvířeti chlupatém, jemuž 
,, vylezly" chlupy na některých místech; 
po nemoci, ráně atd. V. pes. Fuj, takuvou 
mrchu voblezlou, že to chceš živit (o psu). 

vobliťl, voblík atd. (vždy), obléci, oblekl 
atd. Není plátno, dy je zima račí se voblíct! 
Já by se voblík, jenom dyby bylo dycky do 
čeho . 

vobloiiřrk, 2. prgn., léč na ptáky. Ohnutá 
větvička jedlová napjala se provázkem, na 
jednom konci uvázaným, na druhém skrz 
dírku prostrčeným, takže tvořil oko. Dře- 
víčkem .se u])jala a na ně se dalo vniadidlo. 
Sedl-li pták na dřívko, vyvrátilo se z dírky, 
oko se stáhlo a chytilo ptáka za nohy. 

vubliik. oblouk (obyč. na luku dětském 
nebo na ruční pile). Nyj lepší vobluk je jedlo- 
vyj, ten hodně táhne! 

vobnášťl. 2. prgn. umírajícího obnášeti, 
t. svíci svěcenou nosí kolem jeho těla modlíce 
se za šťastnou hodinu smrti. Huž sme tě vob- 
nášeli a tj'T5 tu eště (kdo vyvázl z nemoci). 

vobnova. prgn. obnova zimy. Nastala nám 
vobnova! (připadlo sněhu). Opak je voblcva. 
když zima obleví, uleví, ,, pustí". 

voboiit, voboul atd., obul atd. Držíly dost, 
ale cák mí byly platný, dyž sem se do nich 
nevoboula! (tuze malé botky). 

vobráfcný ruce má ženská, která nerada 
dělií. 

vobratet, 2. prgn. obraceti hráběmi trávu 
na stýlkách, při sušení píce. 

Tob-i.dlík (za b slyšeti polosamohlásku), stě. 
obrtlik, na Ch. jednotvárné zavíráni železné: 
liřeb a na něm se otáčející na jednu stranu 
klička, která natažena jsouc nad okraj dveří 
nebo okna přidržuje je. Točí se jako na vo- 
b-i,dliku ( = je svižný). 

vobrliiioiil. ovrhnouti, omítnouti. Zed. dy 
nělide iiákou stavívali, ani ji nevobrhli; 
málohde! 

vdbřídlyj, mírně řídký, slovo oblíbené 
o kapalině, obilí v poli atd. Polívku já mám 
rád vobřidlyjší. Zjera má byjt pšence vob- 
řidlá. dyjť vona si přisadí. 

vobrosllý. i)rgn. o ditěti nemocném, jemuž 
])rý od .,ph'šinuti" zatekla hrud. Je-li v., 
jKizná se i (>di)onulhá měřením. Viz měřit. 
To dítě nemá žádný houbytě, to dítě je 
volirnstlý (li ú])lnč jasné). Mateno někdy 
vobroslli (subst.intivnč. jméno nemoci). 

\obroiivil a vobroubil. Hajť tě ho máma 
pěkně vobrouví (šátek). Máš tu kolik novyjch, 
jenže nyjsou eště vobroubcný (šátky). 

vobriiř, e, m., obruč. Ryjvaly vobruče 
dřevěný a jakýpak: liřezovyj vobruč držíl a 
dčl.M.I si je bečvář sám. 

vobriivka, ovrubka (na šatě). Vobruvka 
nniši byjl, to by se to třípilo. 

xtbslárlyj, o člověku: hezky starý, starší. 
.)(• to už ženská vobstárlá, ale eště byt<'lná. 

viihšlehly.1, štíhlý. Té divče vobšlehlá, ne? 
A pěkná jako krafiát. 



vobšlehnout. — vodprísáhnout na slovo a na smrí. 



107 



rohšlplinoii<, olwíti. jen nu rychlo. Káče, 
dytiys chtílii vc)l)šk'hnout drobet lined to 
plátiin. fiby se na bílidlo netnpilo! 

>(iliti'žkul. 2. státi se těhotnou, poěíti. 
Dyž se mluvilo, že vobtěžkala s jiným — . 

vobiiři, obočí. Skovarňák mil takuvý dlou- 
hý vobučí. (Skovarňák = švec bydlící na 
kovárně.) 

Tohrli. oniitka. Takuvyj vobrh aby lepcí 
držíl, dávali do něho strosky vod kováře. 

vobutí i vobuv. Di-evák je dobrý vobutí, 
suchý ha teplý! Dybych já mil vobutí podle 
toho, já bych doma nevostál — cesta ne- 
cesta! (o cestě do kostela). Ty perka, to mi 
není žádný vobutí. 

voltyjda, tulák, ale slab.š!ho význ. Si to 
vobyjda, jenom chodíš a jenom chodíš! (po 
hyjtáeh). 

vobzinkovnt, o okrajovém vyšíváni na čepci 

,, koláři". 

voráknout, na pólo uschnouti. Nech to 
para])le na]ii'ed drobet vně vocáknout a 
potom je toprv vorevi'i v senci! Sotva nám 
to drobet na bidle vocáklo. přišla takuvá 
škryjpačka ha potom hviž to nehuschlo 
(t. prádlo při sušení). 

vocas, 2. menší dluh starý, zvi. za zboží 
nebo práci (nikoli půjčkou). Není dlužen 
než židu a křesťanu: to bure vocasů! Na 
sjetě nyjlepší platit z ruky do ruky: není 
tich vocasů šelijakyjeh. 

vofasník, peníz, jenž patří čeládce při pro- 
dán! dobytčete; platí jej kujiujicí a to obyč. 
z telete pohúnkoví, z krávy děvce, z volit 
pacholkovi (od někohka krejcarů do 1 zl.). 

vof ppeníf. -ílo atd., jako scepenít: přestati 
boleti, o bolesti velké. K ránu mi to drobet 
vocepenilo, cště sem potom zdřímla. (Pode- 
bráními „červ" na prstu). 

vorloň. odsloň. imp. def. slov,; viz zaclánět. 

vořcpky, pl., čepeni nevěsty, t. děj; čepeni 
má význ. konkr.; víz to. Do vočepků pla- 
tival šecko ženich, potom si v hospodě 
platil každyj svý sám. 

^Oťini. otčím; slovo obyčejné, beze všeho 
přídechu zlého. Já nyjsem tatík, sem jenom 
jejich vočim; napsat sem si je nedal (nepřijal 
za vlastni). 

vod. předl, od: 2. vod někoho byjt, ue- 
přáti někomu. Páni vodě mňe nebulí (sic! 
t. nebyli mně nepřízniví). (Díly.) Též vod 
něčeho byjt. protiviti se čemu, nedovoliti. 
No, dyby Hančíčka chtíla s vámi, aj ci jede, 
já vod toho nyjsem (t. dám jí ochotně na 
cestu do Prahy), 'i. Jiný smysl: sem vod toho 
= je mou povinností, povoláním atd. Sem 
já vod toho, abych stával pacholkovi v noci 
vodvírat? Vod toho neití vobec, aby se sta- 
rala na lenochy. 4. Člověk vod řečí = ho- 
vorný, vlídný; muž vod slova = důsledný. 
Takuvyj pán a dy je tak vod řečí, je to hezký. 
Hde pak je staryj Kolář — to byl v Hujc/.dč 
jeren muž vod slova (jeren = zvlášť vyni- 
kající), ."í. O příčině. Naše Haníška to má 
vod naštojc (t. chybné oko); eště že tenkrát 



nevoslepla! To máš vod lítosti: nesmíš si 
to tak brát. (i. O látce, kterou něco po- 
třísněno, pokáleno atd. Probitý ditč, hdepa 
si brozdil, dyť máš celý kalhoty vod běhna! 
Chodili za tebou pekaři, nn'li vod těsta ruce 
(Pis.) Vezeni vám nevěstu vod stříbra, 
zlata. (Pis.) 7. Na označenou práce, za niž 
mzda placena. Vod kování moc nepřišlo, 
hale kolář byl drahyj. (Nový vůz). Dy se 
spočte, zač přide plátno a eště co dá člověk 
vod barvy, pravda, je takuvá zástěra drahá, 
ale je to věc. 

vodiir. vodák. Vodar se teký voblík, dělal 
nedvěda. Stará Vodařka by eště věděla 
leccos. 

vodaveřiií. vedle vodavkov.yjj. V nás v Dra- 
ženově našly se eště takuvý vodavoční pra- 
pory dva; tlaly se někam do mňesta, tenkrát 
na tu vyjstavu. 

vndbiřka i vorbiřka. klika dřevěná u chod- 
ských starýcli dveří do sence; skládala se 
z tyčinky, jež z;!.j)adala za zub skoby ve 
veřejích. Často se zvedala rukou, jindy pro- 
vázkem dírkou ve dveřích prostrčeným. Vem 
za vodbičku ha řekni ,, Pochválen — ". (Pis.) 

vodbirat. 2. prfjn.: ženská vodbíi-á (hrsti 
od sekáče při sekáni obilí). 

vodfoiiklyj chleba, nedobře pečený, na 
kterém svrchní kůra oddělila se od ,,třídky". 

vodit, 2. význ. prgn., tahouny při orání, 
aby šli rovně. Dědku, já vám budu vodit! 3. 
vodit lišku, říditi zadek vozu, odepjatý od 
předku, i)ři vožení dlouhého stavebního 
dřívi. 

vndka.jď. odkud. Vodkajd pa vy ste, teký 
nčhde zez Prahy? (Něhde zde =snad). 

vodkazovaf. 2. o smrtelném zápase zvířat. 
Huž vodkazuje! (O ptáčku, když umíraje, 
klesl na záda a „cukal" nohama vzhůru.) 

vodlřžíl, I . Ty to tám, zrovna řect, vod- 
ležíli (t. j. na louce místo hrabání pilného 
leželi mnoho, takže nebylo práci vidět). 2. 
o příčině nemoci, stonati z čeho. Cekal sem 
na tom mraze dovídokad, nedočkal sem se ho 
přece a naposled sem to vodležíl. 

vod naziiiiy do naziiny, od podzimu do 
pocbimu. Cák sem se mu tám nadělal, byl 
sem tám vod nazimy do nazimy a von není 
\od ty cti, aby dal člověku, i-eknu, p.ytel 
bramborů! Též: vod jara do nazimy. 

vodnest. 2. zůstati v podezření něčeho; 
též přetrpětí něco za někoho. Von to zláme 
a ty to vodneseš. T^idi mňe vokrádalí vod- 
předu, vodzadu, a já to eště musel vodnest, 
že nesloužím včrně. 

voditalislro^al. 1. míč nahozený palestrou 
odrazíti. 2. zhurta, rázně odbýti někoho. Já 
jí, pane, vodpalístroval, já s ní byl hotov 
hned (hašteřívou ženskou). 

vodpoí-. «', m., odpočmek.Té ňákyj vodpoč, 
na tvrdý lajcí, dy něco chyba? 

yodpoťil (si), odpočinouti. Není plátno, 
nuíším si drobet vodpočít 

vodprisálinoiit iia slovo a na sinrf (o věci 
jistojisté), výraz ustálený. Já to vodpřísáhnu 



108 



vodprísáhnout. — vojský maso. 



na slovo a na smrt, kerou hodinu burete 
chtít. 

vodpíiliir, odpoledne. Vodpůlne mu.ším 
jít s našima sednitkoucma do lesa. Uží- 
váno též substantivně : Vodpůlne už je 
lirátký, tak už na polodne nedojím; ajf je 
kráva raěi na pastvě. 

vodr, patro v stodole. Na vodře je ho 
kolik mandelů, v perně eště taký je: to je 
letos ňákyho žita! Boží nadělení! (Srv. stsl. 
odi-h. nosítka). 

vodřezek. 2. krajina z prkna, odpadávající 
při sámování. Za takuvyj peiůz vodřezky, 
já bycli to nekupoval, té sláma! (t. chatrné 
ppjivo). 

vodřiniiin.YJ, na koho jdou dřímoty, slabší 
význ. než ospalý. Sem nákýj vodřímanyj 
a mám tu tlouct špačky — pudu raěi na kůtě. 

vodsadit, přetrpěti, zvi. neprávem. Jen 
v přísloví: Jednou pochybit, .stokrát vod- 
sadit (srv. vodnest). 

vodsrdít, odseděti, odpykati vězením. 
Muší to vodsedít (v harestě). dyž nemůže 
platit. 

vodsiď, dom., odsud, cli. tiivodsuď i tii- 
vodtiKr (též tiiviidsajď a tiiviidtujd). 

vodsnažit se. uleluiti se, zvi. v nemoci, 
zármutku atp. Zaplajt Pámbu, to se mi vod- 
snažilo! (v nemoci, po přijetí svátostí). Nu, 
vodsnažilo ,se tě? (když dali medicínou ne- 
mocnému kávy). 

vodslaíře. tele odstavené, též vodstavník. 

vods^jpal, 2. ve výraze: jid, jen se mu vod 
huby vodsyjpalo {t. s velkou chutí). 

vodvedeiií, část střechy nad záspí. Mil 
si nechat delší vodvedení a byl bys byjval 
se záspí celou v suchu. 

vodyjcliat z puv. oddýchali, = dýchati. 
Před malou chvlkou eště vodyjclial (scepe- 
nělý pes). Ta vodyjchá! (kráva po tahu do 
vršku). 

vodzaiidal, prgu. otevříti dvéře na závoru 
zavi-ené, zvi. „domovní" (na síni). Néhdo 
bouři. Ijčž. Hana, vodzandat! 

vodzdálcří. Já tě poznala vodzdálečí, 
kaiak sem nevěděla, že přídeš démů. (Dívka 
vojáka ze vsi). 

vodzemck, 1. část pně při zemi. Asii na- 
zvíhncš tu kládu při vodzemku? 2. obr. 
malý, ale statný, zavalitý člověk. Novák 
velkyj nebyl, ale vodzemek takuvyj! Též 
voddemek. 

vnfniiknoiil, 2. ]>říbuzno významem slo- 
vesům uštknouti a uhranouti. Vofouknout 
mohou zvířata polobáječná: ropucha, la- 
sička a j. Koho vofouknou, otťče prý. 

voliánť-l se, 2. o pilné práci. ('hla])í, dje 
ženský na takuvou louku, to se bm'ete muset 
vohánět (při hrabání). Mladá sem byla a 
teký sem se huměla vohánět. (Ovdovělá 
záhy). 

vnharek, ohořelá, odpadající část hořící 
dračky. Voharky ])adávaly do škopu 
s vodou, nebo mívali v půdě zasazenyj 
staryj mlyjnskyj kámen. 



voliláchat Sř, ozývat se, jen v 3. os.: To 
se to tu vohláchá (o ráně v prázdném stavení). 
Dy začnem kálat, to se to ze stojatýho lesa 
vochláchá (t. di'evařům na pasece). 

vohlav, m. ohlávka. řemení, jímž se při- 
vazuje kůii za hlavu ke žlalm. 

volilrriinoul. ohluchnouti. Přestaňte s tima 
pleskačkama (děti bijí pl. z kury do prachu 
na silnici); to by člověk zrovna vohlech. 

volinipal, (nemoc) růže. Já povídám: to 
není než samyj volmipal; pošli si pro baby- 
lounskýho (t. zaříkávače z Babýlona), von 
tě ho zařiká a bureš mít pokoj dovidokajď. 

vohnipalová růže, přetvořený list šípkový 
píchnutím žlabatky rhodites rosae. (Pod- 
kuřuji ji vohnipal). 

voiiniv.vj muž, bytost báječná: strašívá 
dřevorubce v lese. Dle všeho mčla lidová 
fantasie podnět ve světélkování tlíeích pa- 
řezů, o něž nebývalo v hlubokých lesích na 
Chodsku nouze. 

volirabk), pl. t.. drobty slámy a klasů, 
jež zůstanou po vyinláceném obilí, když se 
sláma sebere. Přines kůš na vohrabky! 

volirozit se, (si. stě.), přestati se báti, 
odvahy nabýti. Já huž se potom t«ký vo- 
hrozila a dělala sem to šecko (o službě při 
těžké nemoci). 

vohvjbútko, troubel k starodávné dýmce 
dřevěné, krátký, beze špičky, z větve jedl >vé, 
z níž dřeň drátem vypálena. Místo špičky 
liyl na konci zahnut a sploštělý. 

vocliřť, ml. nedb., viz násl. Ale gen. pl. 
jen vovec a vovíc. 

vorliřín, ovčín. Vod Vochčínem, jm. po- 
lohy u Kyč. Srv. vlfkyj m. vlchký, lefkyj 
m. lechký, rofce m. rochce; tu i tam ml. nedb. 

vorlilaiiia, člověk neom.ilený. Proč pa si 
na něho, na vochlamu, nevylila to vědro! 

vochlesta. ochlasta. Takuvyj vochlesta 
s vochlestou ha já si ho mám vzít? 

^orlilcslat Sf, opiti se do němoty. Tak se 
za])ciinít. vochlestat se, až nezná sjet. 

fiichod, kravská hanba. 

V<M'hiiv, jm. místa v polích u Kyčova. 

xiťlironiát, 1. )ii'cch. iičiniti chromým. 
Minář nám vochromál hus, byla mu na škodě. 
2. ni'pi'ech. Kráva nám vo<'hromála, člápla 
na ňákyj špíchál. 

viirlirap, ve výr. v/.iť v., jjoleviti v horli- 
vosti, napjaté práci at<l. Chlape, venieš 
brzy vochvap: člověk není ze železa! (Na 
toho. kdo sekal seno denně ráno i u večer.) 

vojíni, II. m., jinovatka na stromech. Je 
to letos divná zima: samyj vojíni, v Cer- , 
ehově se [lod ním stromy lámou a sněh nechce 
jiadat. 

V(>jka, zdrbň. k voj, Jirgn. krátká voj se 
železným okem, za níž táhl dobytek ve jhu, 
ornlo-li se, nebo bral-li se ])otah na příprež. 

vojniťe, voj, klika veliká na vodní pile, 
kt<Tá uváili v pohyb rám s vlastními pilami. 
Též klika. Namazal si teký vojnici? 

vojsky maso. živé, o ráně příliš zjitřené. 
Nák to |)ronedbál a chytilo se mu vojský 



vojský maso. — vondjmo. 



109 



maso, musel mu to Klenckyj zase znova vy- 
stříhat (t. lékař 7. Klenci). 

vokalit, prgn. kaleni přidati (do nápoje 
nebo do řezanky). Děvko, vokal cbobet 
kravom (sic) tu řezanku, aby lepcí žraly. 

vokalk.v, odpadky ze špalků, když se kele 
na šindel. Ty vokalky, to bych řek, že je 
dobrý palivo, suchý! 

vokasnyj šat, zvi. sukně. Do práci je to 
vokasný (o kratší sukni). 

vokal.V, 2. nápadný, nepřístojný. Bylo 
by to moc vokatý (= křičelo by to, bylo by 
neslušné, nápadné). Takle byjt k děvce 
hospodář — ne, té moc vokatý! (= pode- 
zřelé). 

Tokázat, 2. vokázat hrůzu, postrašiti, po- 
hroziti. Dyž dětom nevokážeš, dy je třeba, 
hrůzu, nic z nich nevychováš! 3. vokázat 
paty. utéci. Vokázal tě zajíček paty? 

vokázka, naděje na zdar, zvi. plodin. 
A: Letos muže bj^t žita! jB.' Vokázka je! 
Ten stromek má špatnou vokázku ( = ne- 
bude roditi). 

vokazovat 2., na koho, mluviti o kom (zle), 
pomlouvati. Celyj vůkolek bude na tebe 
vokazovat! (na syna práče). Má hubičko 
starodávná, pro tebe mě nechce žádná, pro 
tebe mě nemiluje, na tebe mně vokazuje. 
(Pis.) 3. vymlouvati se na koho. Ty dycky 
vokazuješ na horší, vokazuj na hodný! 

vokřiifc okenice. Vítr bác! s vokencí, 
jako dy vystřelí. 

vokenřka, okenička, dvířka u kamen. Di 
vod vokenčky, vyUtne voharek a spálíš se! 
Začali prý je dělati do starodávných kamen 
v Klenci, za to pak se dostalo Klenečským 
přezdívky Vokenčkářů. 

voklepat, 2. prgn. o prvním mlácení celých 
snopů, než se rozvážou a nasadí na řad. 

voklopoušenyj (sr. klopiti — uši). Kjet huž 
je voklopoušenyj (svadiv); též přeneseně 
o člověku, jemuž ,,spád s kopy kroš" a chodí 
íčko celyj voklopoušenyj (řidč. sklopouše- 

vokolo, tanec obyčejný, postupující okolo 
světnice, na rozdíl od tance „do kolfčka", při 
němž se otáčívá tančící pár dlouho na témž 
místě a to velmi rychle. 

vokřáliiioiit, okřáti, viz vokřít. Šeohen sem 
vokřáh (po spánku pod stromem v sadě). 

vokrajky. prgn. pl. t. = okrajky s natí při 
okrajování řípy: dobré krmivo. 

vitkrajuvat. prgn. o okrajováni ratolesti 
s řípy (vodnice). Ha.nče, burete dnes vokra- 
jovat? (li úplně jasné). Sejdou se na to malí 
velcí ze sousedstva, zasednou ke hromadě 
a za pohádek a zpěvu „vokrajuje se třebas 
do půlnoci". 

vokřin, misa dřevěná na kynutí těsta (srv. 
stě. okřin, mísa vůbec), celá uměle vysekaná 
a vystrouhaná (ne soustruhovaná!). Ve vo- 
křině tě to jinač kvne, té radost! 

vokříf, vokřil atd., okřáti. Častěji vokřáh- 
nout. vokřáh atd. Jen co bych diobet zase 
vokiíl. A, to sem vokřáhla (napila se hustého 
mléka). 



vokiidlit se, dostati mladé — o čubě. 

vokiirek. m. i vokurka. Každá držíla vo- 
kůrek jako ruku a kousaly, až jim vod houby 
teklo (na vavřenské pouti). 

voláni, zálety; viz volat. 2. Di s chlapcema 
na volání a potom tě ncbure noc dloidiá. 
Smčlo se chodívati jen ve středu a v sobotu; 
jindy pokládáno za neslušné. 

volat, volal atd., volati atd. Já na tebe 
volal. 2. choditi za děvčetem. Náš táta dal 
vokencí ke komoře, aby nemohli chodit 
chlapsí za nmou volat (žertuje děvče). Vý- 
znamu nabylo sloveso od zvyku, že opravdu 
večer pod okny svých „dívčat" chlapci na ně 
volávaji. 

vollji, -ije (-1 úplně jasno), olej. Namaž si 
to Icněným volijem a za pár dní nemáš nic. 

volizt, pozbýti vlasu, chlupů atd. a to obyč. 
s nečistou chorobou kožní. Potom mu hlava 
celá vohzla vod tich strupů. Cák je to za psa, 
takuvyj celyj volezh-j! Srv. voblezlyj. 

volšovka, hořká jetel (byl.). My potřebu- 
jem mech'cín}': máme na lukách zemězluč a 
volšovku: ty vyramujou žaludek! Volšovka 
jm. polohy v lukách u Postr., pl. Volšovky 
louky u Ťlumačova. 

vomdlít, voindli.|ii. vonidlii atd. Stěrbuc 
teta vonidlílii v kostele. Potříkyjte jí sture- 
nou vodou, ajť vám nevomdlíje! 

voinikal, (lom., vobinkat ch. 

voinilka, pův. omelka, kalení, jež v lubu 
se nechává a vyplňuje prostor mezi lubem 
a spodním kamenem až po výši spodního 
kamene, aby melivo všecko se odebíralo do 
pj^tlováni. 

vomlád, zvi. ve výr. sít na vomlád (t. ne po 
přílohu). 

voiiiládek, prgn. kvásek do těsta s kvasni- 
cemi smíchaný. .Já udělala vomládek a potom 
to kynoulo dost. 

voiiilatky, 1. drobotina z klasů a trávy při 
mlácení vj-lřesená; obyč. vohrabky. 2. = do- 
mlatky, zvyk: slavnostní zakončení mlácení 
s hody. 

voliirknout, zdržeti se, opozditi se do šera 
mimo dům. Já piyslil: času dost a vomrk sem 
tám. (Též sešíral v témž smyslu.) Divčata, 
hyjbyjte se, ajť tary nevomrknete! (matka 
na sloužící dceru s círužkami u ni na hyjtě). 
Srv. stě. omráčit sě. 

von, prgn. s předl, po ňom = po obědě. 
A: Hana, huž je po ňom? B: Už. Též: Už 
máte po ňom? 

vonat.vj (srv. ob. onaký), dobrý, chvah- 
tebný. Já myslil, do vi jaký žito bure a 
kouknite — není vonatý. 

voiidat, I. odkliditi (srv. důraznější vorun- 
dat); zvi. na své místo uložiti. Vondyjte to 
s toho štola (t. po jídle nádobí). 2. uschovati, 
uspořiti. Zaplatil šecko po staryjch a eště 
vondal hned první rok ke stu zlatyjm. 

Vondra, Ondřej, zdrbň. Vondrášek; vysk. 
se v jm. rodovém hu Vondrášků. 

vondyno, onehdy; obyč. též vonedá. Huž 
vondyno sem je chtíl spravit a nebylo hdy 
(cepy). 



110 



vonedá. 



vosnova. 



vnnrdá. onehdy. Vonedá by se mi to bylo 
teký hnedle stálo: byl bych byjval pád 
s prázdnyjma rukiíma. 

vonedbát se, vonedbál atd., nivyknouti ne- 
dbalosti. Káče byla ženská, moh jí pohledat; 
ale dyž von pjil a jenom pjil. potom se vone- 
dbálň tekv a šlo šecko nazpátek. 

vonelidá vedle vonedá r. vondyno. Já už to 
slyšela vonehdá. 

vonit, vonil atd. voněti. Naše ženský sbírá- 
valy teký dobrou mysl, ale ta voní vála, zrovna 
dost. Prach a broky, to to tám šecko vonilo; 
já povídal Imed: tu sou ňáký struje. 

vopaři(.v.i člověk, nepřímé postavy, ale ne 
nahrbený. Též vopačitý nohy, t. j. u kolenou 
vybočené, t. zv. „do o". 

vopálka, ošatka, vedle obyč. košinka. Bylo 
jich tak hodný dvě vopálky (bramborů daro- 
vaných). 

vopar, kulhavka (nemoc dobj^tka). Naše 
nám dostála vopar a my huž sme mih vo ní 
strach . 

vopalrovat, imp. pleonastický ve vVt.: 
,,Pámbu chraň, vopatruj", (ustálené sesílení 
záporu = to nikterak ne, docela ne). „Pán 
Buh chraň, vopatruj, abych já tuto byl 
nihivill" ..P. B. ch. v., to já nechci!" 

vopiskanyj, kňouravý, pla'tivv; o dětech 
a mladé drulieži. ťhlapše. ty si vopiskanyj, 
s tebou není k vydržení. Mladý krůty, té 
lichva vopiskaná! 

vopita. opilec. Minář je člověk vopita! 

voplín, bukové dřevo čtverhranné, sedící 
na předním voze nad nápravou; v něm jsou 
na koncích klaníce. 

vnpralo, prgn. oprať, jen na koši. Srv. šleh. 
Jsou vždy dvě, nahoře v koši bud svázaná 
nebo nastrčená na dřívko. Hinaj, mi se 
strhalo voprato; kerajíak s tím íčko přídu 
demU? 

vopravdiickyj, ojiravdový, pravý. Já mám 
vopravduckou pistuli (ne hračku). Dostaneš 
nasekáno vnpravducky. 

vorařky, zvyk chasy o o.statcích masopust- 
nich. Dopoledne v úterý chodí ..voráři". pře- 
strojení za maškary. a „dilapcí" s muzikou, 
po vsi dům od domu, vyvádějíce všude tance 
a skotáctví: večer jim u muziky musejí platiti 
děvčata „voračky", plat za celý rok do 
muzik: dcerka ze dvora dává až 6 — 7 zl. a 
chlapci i)otom ..voračky" propíjejí. 

vnradby, oddavky. V houteryj burou mít 
už voradby (li úplně jasné). 

vorazil, 2. otepliti málo, zahřáti. Pec staro- 
dávná ()ěkně v zimě vzduch v komoře vorá- 
žela, tak tám nemohlo mrznout, třebas nebylo 
kamen. Nepí tak sturenou, počkyj, až se 
drobet vorazí! (voda ze studně). 

vorhiěka, vedle vodbička; v. toto. Zatáhni 
za řcniínek u vorbičky, jak vono se vorevře. 

voremk nať. nov., odemykati. Nevorem- 
kýnyj: dyž holdoval celyj den, ajt si tám 
íčko teký je (na kluka, jenž se toidal do tmy 
a před nímž z trestu zamkli). 

vorrvřil. vor<'vřil atd. Pote nehdo vorevřít, 
dy nesu ve vobouch rukouch (sic). Taku- 



výmu nanieatýmu člověku a ty si mu vore- 
vříln! (když klepal na děvče). 2. vorevřenyj 
kámen, mlýnský k. „řídký". 

vorczdál, part. vorezdal atd. prgn., 2. od- 
vésti na vojnu. Jednoho mí vorezdali. 3. vore- 
zdát se na někoho ( = spolehnouti). Nevo- 
rezdávij se na děti! Nevorezdávij se na bábu 
ani na děda; nemáš-li, bude tě běda! (Přísl.) 

voříSrk. 1. byl. krvavec (toten). Na naší 
louce samá jetel a samyj voříšek: té píce jako 
marijánka. 2. pes ryšavý. 

vdřit. vořil atd , imp. voří, ohřáti. Žencký, 
pote se vorit ! Ták. to sme se tu pěkně voříli. 
Zeno. voří mi drobet polívky! 

íořklivec. jen ve vVt. žert. Je na vořklivci 
narozenyj ( = není hezký). 

vorklivyj. oškUvý. Fuj, té vořkhvá hou- 
.senka. 

voroteř i vodoteč. 1 . stoka u pole, obyč. mezi 
dvěma mezemi, do niž se svádí voda z pole. 
Musíme vyhodit voroteč (= vyčistiti). 2. 
příční brázda, obyč. úkosem vedená přes zá- 
hony, jež svádí vodu z jednotlivých záhonů 
do stoky. Viz strž. 

Vor.šula, Voršila. Voršula se vdala do Ko- 
rova. Od toho též jm. rodové: Voršuluc. 
(Postř.) 

voriindat, siln. význ. než vondat. Vorun- 
dyjtc to zez toho štola (po jídle). Vorundyj ty 
peníze! 

vosel, 2. „na vosla" krov mívá jen ve pro- 
střed příčních trámu po sloupku a přes ně 
trám („vosel") a tak drží celou krytbu. 
Někdy bývá totéž ještě v každém boku. 

vosft, u, m., bodlák v obilí; dokud je 
mladý, je dobrým krmivem a pastvou, na př. 
na změti. Hleč, to se tu chj'til vo.set a taku- 
vyj pěknyj jako selat. Zdrbň. vosílek. 
o mladoučkém. 

vo.sina, osina. Já vím vosinu, ta by dala 
měchaček habadij — enom že není má! 
(žertovně.) 

vosílek. ndadý voset, bodlák z obilí. Se- 
káme housatom vosítek; drobet ho vokalíme 
a voni se můžou po ňom hutlouct. 

vosládiě. druh kapradč, jehož sladký kořen 
děti hledají a žvýkají. 

vosliznoiil, zvi. o jídle, na př. tvarohu; 
vlhnouti, dostávati rosolovitý povrch. V lítě 
tvaroh brzy voslizne. Nejez ho. dyjf je vo- 
slizlyj: na sadičku bure (na sýr). Též vo- 
slii/.lyj. 

vosliiz, nové luíledí z náhlého mrazu po 
tání. Takuvyj vosluz — to lámou lidi nohy! 

voslyjřhat se. ostých.iti se. Nedivme se, 
takuvý dítě přijít z takuvý dálky, von se 
vo.slyjchá (o sirotku, jenž přišel „na vobec" 
a stydí se jít „po střídě"; srv. to). 

vosiiirrka. osmina dvora s příslušenstvím. 
!My míli jen vosmerku a bylo nás dycky kolik 
k jídlu, hale nouze nebyla žádná! 

vosnova, 2. přichystané prádlo na ])látno. 
Ty řekneš: chvátat! Koukni do komory, co 
tám čeká vosnov. (Tak se háji tkadlec selce, 
která chce míti plátno hotové.) .3. prádlo 



vo veseny] . 



111 



na jeden kus plátna pro sebe. Za staro- 
dávna byjvaly vosnovy na (iO loket. 

vosovyj, osykový. Měchačky sou nyjvíc 
vosovy (t. z osykového dřeva). 

vogpáiiťk, stuha sametová černá, se zoubky 
a dírkami, připínající čepeni k hlavě; zavazuje 
se vzadu. Pi'es vospánek dává se ještě pentle 
jedna, červená; k té se čepeni přišije. 

vospencf, též vošpeiiec i piišpenec. Husy 
huž mají (pouští) vospence. Naše dostávají 
pušpence. Slunce svítí, hale s vospenci (je při 
něm zima, jako oškubané husi). 

vostál.V jídlo, které zbylo a stáním začíná se 
již kaziti. 

voslarťk. kdo při honění dostane ránu od 
druhého, je „vostarek", dokud ji nevi-átí 
jinému (ral. d.). Vostarek, vostarek, Matýs je 
vostarek! 

vostát, vostál atd. 2. o krávě, koze, zůstati 
březí. Naše mandlice nám vostála po prvním 
běhání. 3. neos. Do smrti na ňom vostálo, že 
založil a člověk k tomu přišel, nevěděl jak. 

vosťalťk, 2. ve výr. do vostatku, též zko- 
molené dovostat, zejména, zvláště. Do vo- 
statku letos, dy málo pršilo. sněh nepadal; 
to bure málo vláhy. Já nechci žádnýho a 
dovostat cizího šelmu — ! Ten by mi přišel! 
(Brání se děvče ,,výhocbiým" vdavkám .se 
ženichem bez věnce.) 

vostávat, 2. prgn., bydleti. A: De pa vy 
vostáváte? B: My hned hindle za kapličkou. 
co je ten vořech. 3. o dětech školních, ne- 
chodí -li z přespolní školy na poledne k obědu. 
Vostaneš? Já ne, já muším za tátou s vo- 
bědem. 

vostryj kámen má, komu žaludek dobře 
tráví. Dětom se nediv, děti mají vostryj 
kámen: té krajíc za krajícem! 

vostržeň, ssedlý hnis v ráně, zvi. v nežitu. 
Vostržeň se muší vytáhnout, nebo se to ne- 
zhojí. 

Vosdincák, jméno rodové; pro doklad tvo- 
ření: U dvora měli studni a byli tedy vod- 
stunci. Starý: Vod-stunc-ák. (Příp. -ák tu 
oblíbena; srv. hospodář u kryjčířu (ne ki-ejčí), 
nazýván kryjčiřák.) 

vosypáno, o hojném květu, ovoci atp. 
Letos to šecko kvítne, mílo se na to stromoví 
podívat; křešně vobzvlášt kvitly — šecko 
vosypáno. 

vo.šiti, význ konkr., kožené ucho, jímž 
válek na cepu připojován k držáku. Na 
držáku je jJodobné ouško kovové, „kováni", 
a oběma se provleče několikráte pásek ko- 
žený, zvaný sviir, 

vo.šiva( se. 1. o vrtivém pohybu proti kou- 
sáni hmyzu. Cák se pořád vošíváš — žerou, 
žerou? 2. protiviti se čemu, žehrati nač. 
Napřed si to chtíla a íčko se vošíváš, dy máš 
klopit? (vypláceti věno). Chlape, dyby tě 
sem postavil, vošíval bysi se! (kdybys měl 
konati mou práci). 

voškrd, m.. železný nástroj na „ki'esání" 
mlýnského kamene . 

vošlelinout si-, ovarit se. o knedhcich. 
není-li dobrá mouka. Mi se tuztý mouky ani 



dost málo nevošlehnou! (Nedostnnou roso- 
lovitý povrch.) 

vu^patnit se, (v nemoci) spachiouti se, zhu- 
beněti. Máma se mi neUbi: máma se vo- 
špatnila, až není možná! 

voSťavenyj, 1. o pokrmu, v němž se ka|)a- 



lina odděluje od hustého (zeh). 



přen . 



o člověku mrzícim se. Cák si celyj den tak 
vošíavenyj ? 

voštěclitat. ledabyle nebo příliš ořezati, 
osekati atp. Viz štěchtat 3. 

vošticlltř a voštřclitř, mladé dobytče hu- 
bené, zvi. voUci. Naši mi slíbili voly a dali 
mi pár voštěcliťát. 

voStin.v, pl. t., prázdné plásty včelí. Já raíl 
nastřápáno voštin — dycky sem, dyž něco 
bylo, zmáčk sem to v kouli a dával sem to 
do prázdnýho houle. Potom sem na to drobet 
pozapomíl a tu máš, moly mi to sešrotovaly 
a zapřidly, nic nezbylo. 

votava, gen. pl. votáv. Houvary hnedle 
vyhoříly a do votáv přišly takuvý deště: to 
l)ure špatný krmení, to aby ten dobytek 
vo vši vil. 

votavka, zmlazovaná pěkně tráva už po 
seči Otavy. Poženem pod hisy, tám se nám 
burou pást, je tám pěkná votavka. 

volavky, pl. kuřátka „ve votavacli" 
(t. j. v čas seči otav) vylíhlá. Nenosí už toho 
roku, ale za to začnou záhy z jara. 

voťřp, i, f., otep, pl. votépě. Tři votěpě 
slámy. Žitný bych mil eště pár votěpí, ale 
ječnou žádnou. V přh'. Chlap hloupá jako 
votěp slámy. Zdrbň. votípka (zni (). Viz 
zvlášť. 

votesek, nový mlýnský kámen, jak se do- 
stane od kameníku. 

votípka, otýpka, (t zní měkce), zdrbň. od 
votěp. Často bez význ. zdrljň. Vem s sebou 
vo ňákou votípku sena víc, nevíš, vrátíš-li 
se zyjtra (když vezl sedlák do mlýna přes 
pole). Neprodali byste mi ňákou votípku 
slámy do lože? 2. dříví z chrastí, svázané 
v otýpky: obyč. uživ. v pl. votípky. Já tám 
strčím votípku a po ní fh-uhou a mám 
vařeno. 

votiipávat, prgn. 2. chtíti o něco prositi, 
ale neodvážiti se prosby zjevně. Kuba by byl 
votupával a votupával a i'ect tátovi nechtíl; 
já mu.šela sima mu pomozt (o půjčku). 3. 
o krávě před telením. Vod rána votupává, 
dnes to bure. 

vovazovat, prgn., ovazovat stromy něko- 
lika stébly slámy nebo nití na Štěch-ý den 
ráno. Konají zvyk děti vstávajíce na to už 
i o 5 hod. a vyvolávají: ,,Vovazujte se štíp- 
Icové, ajť vám nepomrznou kvítkové: zyjtra 
přídě mráz, po.-iekáme vás", atd. 

vovdovit, vovdnvila atd. Vovdovíla letos 
v senách. 

vověsiř, oběsiti. Pravdu mil a právo šecko 
a vověsili ho na šibenci! (Kozinu). 

vověSenyj, oběšenec. Doposavad tu říkají 
u Vověšenýho. Viz vo věsit. 



112 



vovsnyj. — vuz. 



vovsnjj, ovesný. Vovsný plívy drobet 
skro]iírae a dáváme je do rezanky- Ječný 
muši spařit, aby zniikly. 

vovSivit, dostati vši. Dobytek té po špat- 
ným foutru (sic!) i vovšiví. Naše Dodla huž 
biila hezká ( = velká), dy tu bxla tenkrát 
ta hla^-nička. A jednou já na divči koukám, 
marneči, divče mi vovšivíla po tý nemoci. 

vovykat vo něčom, přestávati na něčem, 
.spokojiti se (už po zvyku) něčím. Na večer 
muší naše děti vovykat jenom vo polívce 
a ňákvm tom brambůru — zrovna jako my 
velký. 

vožebl.vj. 2. o stromu, na němž namrzla 
kúra, takže se loupá. Hleč, ta hruška je 
hodně vozeblá. (Slýchati obyč. dz — vo- 
dzcblyj.) 

voziri provaz, jímž se utahuje pavůza na 
náklade oliili nebo píce a sice na voze zad- 
ním: přední sluje kozel a je kratší. 

voznunik.v vedle vohlášky. A: Tak bude 
n Jírii přece svarba? B: Bude, bude. Tutu 
neděli pryj budou pr\Tií voznamky. 

vpracli, předložka se subst. spojená v je- 
diný výraz přísl.: Než se vobrátil, pět 
chaloup bilo vprach. Ale též: Já bych tě 
tu byla potřebovala a ty si dycky hned 
v prachu (t. utečeš; matka na chlapce). 

vrátit', jen v žert. větě: Vem si vrátiče 
s .sebou! (na toho, kdo se rád zch^ží). 

vrátnice, vrato; pl. \Tata = branka celá 
i s vraty. Berouškom to vyvrátilo vrátnici 
(povětří). 

Vratoví, do Vratoví atd.: jm. polností. 
(Poc.) 

vrážel se, marně choditi do dveří a ze 
dveří. Ne\Tázij se ze sencí do sencí! Ty děti 
se jenom \'rází a vráží, vyvrází šecko teplo. 

vražba, ml. analf. obyč. vedle vražda. 
Říkávali naši, že se tám něhdj' ( = dá\Tio, 
před časy) míla stát náká vražba. 

vrbice, byl., potměchut; děti chodské 
trhají na podzim její holé stonky a konsají jo 
jako sladké dřevo. Je nasládlá, ale páclme 
po ní nepříjemně z úst. 

Vrři m. Vlci, v náz\Ti polností: ve Vrčím 
Ráji, u Kyčova. 

vrčit, vrčíí, atd., vrčeti. Pes na mňe \TČíl. 
(Pis.) 

vrlilice, nízký hrnec, široký a s úzkým 
dnem, v němž se nechává mléko vystáti 
(krajáč). Vrhlici mlíka kyselýho von vypjil 
jako nic. 

vrlilík, květináč. Počkyj, já si jí (rozmarinu 
od svatby) píchnu do zemí do vrhlíku a 
prínine-li se, buru mít kytku ze svarby. 

vrch, 2. prgn., vrchní část trávy na koši nad 
obrubou. Opak je „rovnyj" (nemá-li vrchu). 
Co pa by si si nenažíla: nazí si! A nazí si 
vrch! (dovoluje selka na jeteli trávničce). 
3. navrrli mít, míti pravdu, zvítěziti v hádce. 
To víme, ty mušiš mít dycky navrch; do 
pa by 86 8 tebou příl! 

vrcliolfk, vrcholkovitý, homolovitý tvar. 
Něnkyně (sic) nosívaly šecko klobuky a 
takuvý vrcholíky míly na nich. 



Vrchudráby. skloň.: Na Vrchudrahach, 

pod Vrchuth-áhy (kde?) atd. 

vrkoř, e, m. pletenec vlasů. Já, dy sem 
bxla mladá, já mívala vrkoče hnedle na paty. 

vr-kůč, škádlivý zvuk dětí, provázený 
najířaženou rukou a ukazováčkem proti 
tomu, kdo honí. 

^rkučťk. zchbň. k vrkoč. Za sta.ra, dokud 
dívky nosily „plínky" na hlavách, mivaly po 
čtyřech vrkůčcích, každý o 3, 4 až 16 pra- 
méncích. Srv. phnka a pentlík. 

vrnčál, kolovrat, jehož pírka jsou zasazena 
v přehnutém \Tkoči ze slámy. Jde velmi tiše 
a dělá tenkou nit. 

vrtik.v mil, nedočkavým, netrpělivým býti. 
Dom. Ten tám bude mít vrtíky (hošík ne- 
poseda ve škole). Chod. = hyjble. 

vrtil, vrtil, prgn. tlouci máslo. Teta vrtí 
(Pis.). Chlapsí. pote nám pomozt vrtit. Div- 
čata vrtily. 

Vrzal. jm. rodové. (Postř.) 

všřlioiSud.v, oblíbeno na sesílenou udání 
míry atp. To bylo hecho s bohatou nevěstou 
a dostála všehovšudy dva tisíce. 

vSi, 2. zrna šípková ve společném seme- 
níku. Dyž šípek zmrzne, to se může snist se 
vším s tima všema. 

v^idťň, jen ve výr. ke všidni, ve vSidiii. 
Kabát ke všidni. Ve všidni, ve svátek. Škoda 
tvý hlavy, že jí nosíš ke v.šídni. 

všim, (sic) instr. neutr, .sesiluje výraz slo- 
žený s předl. s. se jako spisovné i : Zlámali 
kotev se všim s květem. Chybilo jí a jiádla 
se všim s dítětem do stoky. 

všom, všem atd. Ve všom dobrým! (Poře- 
kadlo, jímž se dovolávají svornosti, zvi. 
v zábavách.) 

vúčililedě, nikdy očividně. Takuvá ženská, 
íčko se ale ztrácí vůčihledě (= hubne). 

Vlije. oj. Vem za vůji a že se to hne! 
Zlámali i)ři ryjdu vúji. 

viikol, ]iřísl. toto bývá sesilováno: vůkol 
dokola nebo vukolkolem. Kouknite: za dva, 
za tři dni vůkol do kola mandálky, co ty 
lidský ruce dokážou! Prohledali sme šecko 
vukolkolem chalupy a něhdež nic, až na- 
jednou — sU'|)ice sedí na stromě. 

viikolek. vedle vokůlck, okolí. Na celým 
vůkolku žádnyj tak nezazpíval jako Košař. 
Cel_yj vokulck bure mít vo čom povídat! 
(Vyčítavě: vyvedls nepěkný čin.) 

viilšť. olše. Vuiše chce vlfko a jiotom 
roste jako divoká. 

viílší, hájík olšový nebo olšinami pro- 
rostlý; (puv. mladé olšiny). Sli do vůlši na 
bečišfatii. Potom jméno polností. Ve Vúlší. , 

viism.vj, osmý. Stě|)án liyl vůsmyj a po 
ňom byly eště dj(í divčata a jeren chlapec. 

viiz a jeho části: nápravy (2), rozvora, 
hder. ])era, vuje, lešnč (4), podjíždí, vojjlin, 
palce (krátké klaníce, dává-li se vůz do 
žebřin), fasunky, švinha: kolo: loukoť, 
hlava, šj)!ce, ráf, zděř (iiiksna); boky; .stolec 
(„voplín s jialcí"), řcbřina (s „nosy", konci 
zpředu zahnutými nahoru), špjerec, spětí, 
srdcí), svorník, zájilatník, zákolník, kozel 



vyjeveny]. 



113 



(predni voz. provaz), podplírikji, náribetník, 
návojník. 2. Celyj vúz! (t. j. devětkrát do 
kola za sebou) žádá droužka na družbovi, 
zatím co matky nevěstu v komoře „čepí", 
a dodává po prvním kole : Já vo jednom 
kole jezdit nebudu 1 iitd., až jsou odtanco- 
vány všechny hlavní části vozu. 

vybinout si. vynninit si. Stará si vybinoula, 
dyby se jí .sednička nelíbila, že si pure, kam 
bure chtít. 

vybinout se. vyhnouti (o vozech proti sobě 
jedoucích). Proč pa nekoukáš, jak se vy- 
binout. dyž je slnice tak houzká (li úplně 
jasiu'). 

vyltirat, 2. při dřevorubeckých pracích, 
zvi. dlabání, koplování atd., sekati, krájeti 
hlouběji. Vyber ho (vokrin) víc. t. j. vy- 
strouhej, aby bylo méně dřeva a větší dutina. 
3. prgn. o orání druhém, když při prvním 
bud jen ,, vyhnány rozbory" nebo ,,vobhá- 
něno", takže zbyla .,dví". Po vybírám už ně- 
kteří neorou (t. „nemisí"), nýbrž seji hned 
„po dvou rolích" nebo „po dvojím roli". 

vybyli, výbava. Tuto povlečení je eště 
z mýho vybytí, na to jjřidla eště naše bába 
To huž je dozajista štyrycet let. 

vybral. 2. Přival vybral cestu. 3. Vyber to 
eště drobet, t. dlab hlouběji. Srv. vybírat. 

vyfpflilnout, na rychlo vyprati, ne dů- 
kladně. Chlapsi sem eště vycechtla košiU, 
aby ji mil: bure jeho svátek. 

vyrípat se. vybrati .se z nemoci, pův. o zví- 
řatech (srv. chciijat), potom položertovně 
(ale ne ve zlém sni. jako chcípat) též o člo- 
věku. Má co dělat, aby se z toho vycípala 
(kočka). Byl kost a kiiže a přece se zase vy- 
cípal (člověk). 

vyřáhlyj. čahoun, dlouhý člověk. Cák je do 
něho, takuvý látro vyčáhlý. 

vyřecliral, siln. význ. než vykrákat, vy- 
tahati za vlasy. Chlapci, nelezte mi do sadu 
(na hrušky), zapadnu-li vás někerýho, já vás 
vyčeclirám jaksepatří. 

vyčepit, okrášliti, v_yzdobití. Jfilie, tys to 
vyčepil (na pacholka, jenž si vyzdobil koně 
k svatbě). 

vyfíclily.i. zvětralý, o kapalině, léku atp. 
Já míla balzám, ale naši ho něhdo brali a 
zapomili to zandat a von je ičko vyčichlyj, 
ncbure huž na nic. 

v yřiclinoul. vyčichnouti. Zacpite nehdo ten 
vocet, dyjť vyčichne. 

vyflát, vyčtal atd., vyčísti, vytknouti. 
Co pa se máma pro něho naplakala — to sem 
mu šecko vyčtala. 

vydáj i vydyj, (e) m., vydáni. Peníze se 
přímly, ale bT>l taky věcí vydáj. Každou 
tředu bude vj^dj^ zboží (na pile). 

vydal se (z čeho), důr. než vydati co, zba- 
viti se čeho. Vdávali sme Káči a vydali sme 
se do krj^caru. Já mil jenom poslechnout 
matku; matka mí říkávala: Nevydá vij se 
tak ze všeho k vťili dětom! 

vydražil. 2. udělati dráhu v něčem; o okně 
(dráha na sklo), o šindeli atp. 

HruSka: Dialektický slo^iiík ohodský. 



vydrbat. žertov. nabiti, zvi. při trestání 
dětí, hodně, ale ne velké rány. Jen si to 
vemte, ráno mu dám nový kalhoty, a po 
tý ho vidím, von se mi v nich souká našvesku, 
pryj na houpory. Hale, vydrbala sem mu! 

vydrlial se. hovado se vydrkalo: třáslo 
hlavou, až mu spadl řetěz s hlavy; též obr.: 
vydrkanyj na celyj řetízek (o člověku roz- 
pustilém, zvi. žertovně, kdo se rozkurážil 
při muzice, atp. proti svému obyčeji). 

vydyjril, probuditi násilně, zvi. hřmotem 
atp. Mňe vvdyjřilo tejirv. dy začli zvonit a 
troubit (proti mráce); řimat sera hned ne- 
slyšel. To .se dělalo v noci, ten vítr a dešf, 
já se každou chvíH vydyjril. 

vyliáliniilyj. o bolesti v „háku", způso- 
bené námahou přílišnou. 

vyliázpny.j. o kloubech, namožených až 
do bolesti. Ruka vyházená. Mám palec vy- 
házeny]. Srv. vychytat si. 

vylinul rozbory, při orání: počátek práce 
na strništi: vyoře se jen po jediné brázdě 
mezi jednotlivými záhony. 

vyhnout, prgn. uhnouti se s cesty. Vyhni! 

vyhojil. vyléčiti, jen o ráně nebo vůbec 
o léčení ze\-níni. Vondrašouc se nadoktoro- 
vali s dívčí, a šecko marný; huž jí lízly 
z nohy kostičky a naposled jí \-yhojila stará 
bába bezovým lupením. 

vyhrál. 2. prgn. (s předm. děvče u mu- 
ziky), vypuditi, vyvésti z muziky. l)opusti-li 
se děvče u muziky nějaké \n'ážky chasníka, 
zvi. jiřespolniho, dají ji vyhrát, t. j. dají 
zahrát a jeden jí vezme k tanci a točí se 
s ní až ke dveřím, kam ji mocí vystrčí. 

vyrhládnoiil. vychladnouti; též o člověku. 
Nezdálo se zima a já přece vyclilád (= na- 
stydl). 2. vyhladověti. Při takuvým díle 
člověk brzy vychládne, a já bych jid, co by 
bylo. 3. obrazně: pocítiti ztrátu, úbytek. 
S takuvyjma bys chtil táhnout za jeren 
řemen? Než tuti vychládnou, ty dávno 
zmrzneš! (Obr. Smysl: Než páni poznají 
škodu, ty budeš na mizině.) 

vydíoiidlyj. seschlý, zvi. člověk po ne- 
moci. Srv. choudnout. 

vyoliyeenyjj a vyc liycely.!. nedopečený. Vy- 
chycenv pečivo (= uvnitř syrové, nedope- 
čené). Ženský, ta buchta je ňáká vychycelá. 

vychytat si ruku, namoci prací, že bolí 
v kůstkách zápěstních. Léčí si to prosto- 
národně, že prostě zavážou obolené místo 
tkaničkou. Včera sem tu tlouk, chtil sem 
byjt do večera s hromádkou hotov (kameni 
na silnici) a iíák sem si vychytal ruku. 

Vyjbornyj, též Vyjborňák, příjm., Chodov. 
V obecném smyslu slova neužíváno. 

vyjdrbřc, bití, obyč. rukou, menší výprask; 
žertov. Vet, to si dostál vod mámy vyjdrbec! 
Srv. vydrbat. Též přen. o menším utrpení, 
zkoušce atp. To byl pro mňe vyjdrbec. 

vyjdiiniek vedle pouk, též vyjtuk, prázdné 
vejce. Navěsívali na nich pantlí a vyjdumků 
a to byjvávala sláva s máji. 

vyjevenyj. ustrašený. Íčko koukáš celyj 
vyjeveny] ; proč pa si neposlech! 

8 



114 



ryjfuk. 



vymercovat. 



vjjtuk, též pouk '2.. \.>.i(liimi>k (z vejce). 
Vem vyjfuk, pěkně Iki znlcp ;>, vvc])i piliiiiHiia 
nebo piskem a máš pukhidck hned! 

vyjit z čeho, 2. ztratiti, pozbýti čeho atp. 
My mih krávy, jaký pak dojnice a vyšh 
sme z toho plemena najeilnou. 3. přen. za- 
pomenouti. Já jí teký hiimival a hlett', vy.šel 
sera z ni (z písničky). 

vyjkiadk.v. široký límec s krajkou, jejž 
překládá Bulka (postřekovská dosud) i)řes 
kabátek od krku až po ramena. My tu e.ště 
na vyjkladky trpíme; tánvtich vesnicech 
už to nemají něhdež. 

vyjkuSi, f., výklenek, podobný menšímu 
slepému oknu; dělávají v. zvi. v šíjích do 
sklepa a ukládají do nich rozl. věci, na př. 
kolomaz s nádobou (al)y nevy.sychala) atp. 

vyjliipek. jen v přirov., divče jako vyj- 
hipek ( -= hezká). 

vyjniciio, tak vesměs začínají dělati kříž 
při modlitbě; doklad výslovniosti ej — yj 
i když není j téžeslabičné. Zvláštní výraz: 
vodvyjmona = co jméno má, všecko. Vzeli 
si schovanku. hale divče přišla, že jí museli 
hned vodvyjmena všecko koupit. 

vyjniliiva, výminek. Cák táta huž je na 
vyjmhivě? No, zle mi není; mám pěknou 
vyjmluvu a děti si niňe váží. 

vyjiiiliivnickyj, výminkář.ský. U Kolářů 
mají zvlášf na dvoře vyjmluvnickou cha- 
loupku. 

Tyjmliivnik. výminkář. Dyj^ "''"'J' '"' štola 
teký vyjmhivníka, st.irýho! 

Vyj mok, pole pod ,, chalupy" (sic) u Mra- 
ková. Xa Vyj moce. 

vyjpirli, místo vystavené očím, větrům 
atd. Na takuvým vyjpichu sám. bych ne- 
stavěl. 

vyjplát. gen. pl. od vý])lata. Já už se ne- 
můžu chytit kryjcaru po kolik vyjplát 
(t. v.še musím vydati). 

vyjprava, 2. prgn.. důkladná, bohatá vý- 
bava. A. Té íiáká vyjprava! B. Tám to může 
byjt; peníze ,sou, věc tcky a dětí málo. 

v.vjraž, „vyražená mouka", bělejší, vy- 
rážka, íčko mi udělal drobet vyjraží a já 
sem ráda; bure pěknyjší chleba a bure to 
černý zase i)ro lichvu a pro dobytek. 

vyjražnyj. pečivo z vyjraže. Vyjražnyj 
spíš vyschne a ztratí chuť (chléb). 

vyjrostek, 2. často udává včk (bez ohledu 
na pohlaví): Já byla tíTikrat oště vyjrostek 
( = odrostlá škole, ale nepatřící ještě mezi 
chasu, asi mezi 12— 1.5 lety). 

vyjscí, m., |)ol(r má vyjsevu dva strychy 
t. j. skutťčná potřeba při .setbě |irotí vý- 
měru. (Na ('h()(lsk\i obyč, třeba víc vyj.sevu, 
než kolik je výměru.) Srv. padne prgn. 

vyjskání mívá tyto útvary slabikové: 
jiirlixrhii! (lil. jiřízvuk na první slabice). 
jiij jiirhKchii! (01)č první slabiky stejně 
sihié). jiij-jii-cliiirlii,rhil! (Všecky tři první 
slabiky silné přizvukovány a zvolna, pře- 
rývané vyslovovány, ostatek ukvapen.) 

vyJHlavřk, voltié niist-o v lese, obyč. u cesty, 
na něž se sváží dříví z nejbližšího lesa okolo. 



Zatím se to sveze jenom na vyjstavck (t. j. 
ne do hlavního skladu di-iví u vsi). 

vyjstrák, část mlýnského Imacího stroje, 
jímž pivnáši se sila z palečního kola ko- 
lečkem lícním na kladnici. 

vyjslřcší, část punebí nad ,,vodvedením" 
(pod střechou). Děti, vy ste malí; zatlačť 
to tám dál pod vyjstřeší! (píci při metání). 

vyjsťupek, sechiička při senci. pův. polo- 
žená výše. Di, koukni tánie do vyjstupku, 
já mám teký knížek dost! 

vyjškrabek, 1. dolek z vyškrabaného po 
okřině těsta. Veiute si ]>ěknyj dolék, nejezte 
vyjškrabek! 2. žertovně o posledním dítěti 
v rodině. To víš, ty si vyjškrabek a takuvyj 
je dyckj' mámino raazínko! 

vyjšiipec. bití jjrutem nebo metlou, slabší 
význ. než výprask. Dostál Danda vyjšupec. 
dostál? (Mluví se s posměchem k němu.) 
Srv. vyjdrbec. 

vyjť, vyji. vyjla atd. Dnes psi vyjli celou 
noc; co pa tu asi míli? 

vyjvrafck, dřevo (lesní strom) od větru 
vyviácené. Je tám jjár vyjvratků, déme je 
zdělat. 

vykání, na Chodsku vykajíce starší užívají 
i part. v čís. množ. Přišli ste navštívit ta- 
tíčka? Někdy přesiniují o.sobu druhou 
v jjrvni, zvláště neehtějí-li \-ykati a přece 
se ostýchají tykati. Tak jak se máme, vo- 
jáku? De pa sme chodili? 

vykřesat se, též vykřisat se, dostati se 
z tuhé nemoci. Já nemyslil, než že Kuba 
pure (umře) a von se z takuvý nemoci vy- 
křesá (vykřesá zde = vykřesal). My huž 
myslili: jinač ne, pure! A chlapec se ze všoho 
vykřísal. (pure t. j. k „Abrhámu", = zemře.) 

v>kr(>iižit se, dno na hrnci se vykrouží = 
od]iadiu'. .Jak se v porculánovým hrnečku 
vaří, dno se brzy vykrouží. 

vylehťh, usnadniti práci, uleviti; jjísmá- 
kovi \-ylehčí, kdo znii (iřevezme na chvíli 
,, říkání". Matka šla za dceru na službě 
mlátit, aby jí vylehčila; vůbec o úlevě, když 
jinv přebírá za někoho práci buif z části 
nebo celou na čas. 

vylířil se, o snu, \'yplniti se. To se mi to 
(hies vylíčilo: už dvakrát se mi zdálo vo 
fimusech a dnes ráno zvoní Frantovce ho- 
dinku. 

tylištnval. s předm. senci, mezi stěnami 
v senci roubené vylepiti blinou úzké lištye 
jež se bílí. 

vylítat, Jirgn. vyskákati z hnízda (o ptá- 
cích) Vylitanyj, prgn. a obr., chytrý. Ty 
si vvlitanyj ( — povedený, dobrá kopa). 

vyliiiiilaiiyj. vyhlodanv. Vyloudaný koloi 
(= vytlučené od jizdy). 

vylodil, Jirgn., vedle vypříst ( = vypráh- 
nouti). Co ))a. vyložíš ty voly či nevyložíš: 
dvjf si na jednom místě! (neubývá li ])ráce). 

vylninbal, vyřezat, vyklestiti, viz lumbat. 

v> mcrcovat, koho odkud, mocí někoho 
odbýti, vybvti. Vymercuj ho tuvocajt, cák 
tu má dělat! (na nezbedu, jenž se dostal do 
sadu). 



vymísit. — vytočit. 



115 



vymísit, přeorati zorané už jednou pole 
po strništi. Vymísí se zjera, před sadbou 
nebo sázením. 

vynáška, jen ve spojení jídlo na vynáSku, 
na pi-. \'obéd byl slabyj, tak sem uflělala 
eště pár dolku mi vynášku (t. j., aby si je 
vynášeli mezi dnem, kdy kdo dostane eluit). 

vynesenyj, jen o slepici: Slepice liuž je 
vynesená (t. j. snesla všecka vejce pro tento 
rok). 

vypadnout na koho (vypád, vypadla atd.) 
2. pi-epadnouti (loupežně). Bedle hujozkýho 
lesa \'ypádli na tátu tři chlapi. 3. Ten 
chla|)ec jako by mu byl z voka vypád! 
(T. jest nui úplně podoben.) 

vypiriinout, 2. někoho ocbiěkud =vytla- 
ěiti tajně, zlovolně, zvi. ze služby atd. Tak 
dlouho piičtívala, tak dlouho poctívala, až 
divči v.vpíchla. 3. vyiííclmout komu co. 
o haně atd. Hned mu to vjíííchla: pit za 
cizí, že dovede lezdos. 

vyplakovat. v\^3lachovat, též vypláluiout 
atd. Hanče, vyplákni žbán! Též obr. Se mnou 
si hubu nevyplakuj! 

vyplétat, prgn., plésti nevěstu a droužku. 
Já ji' vypletávávala. já to vím šecko. 

vypralinoiit, vypráh atd.. V3rprahnouti. 
Let(i< je zemňe vyprahlá, jako nepomatujem! 

vypravit, 2. s předm. brko, t. j. sříznouti 
a u|)raviti ku psaní. Neboštik staryj pan 
hučitel nám je vypravil a psávalo se jak 
pak! 3. opatřiti dobře vším nutným, zvi. 
dceru vdávající se, syna do světa atd. Vy- 
pravila sem jí jako svou (.sehovanku), 

vypříst. vypřiíi, atd., vy]5ráluiouti. Kuba 
eště nev_\q5říh — cák dělá tak dlouho! 
Hdcpak je hdo — děvko, pote mi něhdo po- 
mozt vypříst telata! (Telata = volky, ,,hu- 
čedníky"). 

V.ípustky jednotlivých slov i v,<Tazů vět- 
ných bývají velmi oblíbené a rozmanité a 
při jemné modulaci větného prízvuku oži- 
vuji pěkně mluvu. Některé příklady: Já 
hned na Hondzu, hale Hondza, že v halměři 
ani neb-il! (t. nic tam nehledal a tudiž ne- 
mohl vzíti, co se ztratilo). — Poty přídě 
Běta ha: „Stryjčku, pote teký a pote, — " 
haž mě vytáhla. — Kubík, ten nyjde jednou 
vokolo, aby nezaskočil a té jenom: ,,Náš 
děrek a náš děrek" (sm. tchán si chválí, že 
hodný zet rád jej navštíví a rád s ním mluví). 
A: Loučka pěkná, jenom vodu! B: Vodu, 
vodu! — Já říkám: „Jenom zdraví!" — Táta 
— netáta, jen po svým démů! (srn.: hled do- 
stati svou věc, než se ti půjčkou zkazí, třebas 
máš o ni upomínati nedbalého tchána). — 
Ty si neženeš než svou. — Dyž pastyjř troubí, 
vyhánět! — Já na vojnu, z vojny démů. ty 
si eště svobochiá! (Pis.) — S křížem na svět, 
s křížem na světě, s křížem se světa! (Přísl. 
Tak říká nui,tka chodská zavíjejíc dítě a pře- 
kládajíc přes sebe povíjan ve tři kříže.) 

vyraniovat, asi= vych-hnouti. Selat, ten tě 
vyramuje žaludek. 

vyranit, o dřevě, přiřezati okraj na čisto, 
aby byly hladké hrany. To prkno není 



u konce vyraněný t. j. není dobře obřezáno, 
](-•■ na něm z části kíu^a. 

vyratit. o bylině, vyhubiti. Koukněme, ten 
divokyj česnek šechen .se nám tuvodsajd 
vyratíl. Malinoví se těžko dá z pole vyratit. 

vyrazit, 2. prgn., semlíti na „vyjraž". 
Minář nám to vyrazil ( = udělal bělejší 
mouku, ,, vyjraž") a máme chleb lepcí a 
máme pro dobytek. 3. vyi-azilo se, o chorobě, 
jež z vnitřní obrátila se v kožní a tím se hojí. 
Mil horkost a do rána se mu to vyrazilo, 
mil p.y.-íky jednu nátku. 

vyrážka, kožní nemoc lehká. To není lišij, 
té jenom takuvá vyrážka. 

výrost z čeho, a) o vadě tělesné, chorobě 
atd. Divče ze všeho z toho vyrostla (měla 
křtíce): b) přen. Z tuztoho já dávno výrost. 
(Sm.: Mladý muž odmítá skotáctvi chasy.) 

vysáiinont, 2. vystačiti. .Jenom dělij, abys 
vysáli! ( = pozorně hospodař). 

vyscdít, \*V'sedíl atd., 2. o pečivu v peci, 
zvi. větším. Chleb a calta, takuvá věc se má 
nechat vy.íedít (t. když už je povrch pe- 
čeno, ještě se má nechati v peci, aby „třídka" 
.se „dotáhl.ív"). 

vysniřtat, vyslíditi. Khik jeren vybraná! 
Vysmětá hdejaký ptačí hnízdo; nic před 
nim nestačí. 

vystályj, atd. 1. zuby sou vystálý (když 
začínají boleti), 2. smetana je vystálá (už 
.se může sbírat), 3.= vyspělý, o bylinách. 
Košťata dělat, dy je proutí vystálý. Při 
sv. Vavřenci eště není dříví vystálý (ještě 
je v něm míza). 

vystáni, jen ve výraze na vystáni. Huž sem 
tu na vystáni = netrpěhvě čekám. 

vystávat, prgn. o poledním odpočívání 
dobrtka na pastvě. Sháníval ho pastýř na 
některé pole, aby se zároveň luiojilo: ně- 
který dobj^ek lehal, některý stoje přežvy- 
koval. Talv pastýř vystával. 

vystrf it hlavu, přen. vyjiti z domu. Ciověk 
jen vystrčí hlavu a prašivec někoho přinese. 
Pod. sm. vytáhnout paty. 

vystrkal, 2. o nepořádjiém splácení. Vy- 
strkali mi to po pětce (t. velký dluh spláceli 
malými splátkami). 

1 yšacenyj. kdo má hodně šatu a pěkného. 
Kadlík vám přišel? Povídali včera hu nás 
a jak pryj je vyšacenyj; můžete mít radost 
(Syn krejčí se vrátil po letech z ciziny.) 

vy.štěchtat, nedbale nebo neuměle vyžití. 
Viz štěchtat 3. 

vytáčet, 2. o křesu mlýnského kamene, 
když seky oškrtem řadí se k sobě v oblou- 
cích; opak jest „na rovno". Oba křesy mají 
se střídati, jestli jeden na spodním kameni, 
má býti druhý na běhounu. 

vytáhnout se z něčeho, 2. obr. zbaviti se 
nějaké nepříjemnosti. Kuba se eště vytá.h 
a druhý by se byli teky rádi vykroutih, ale 
nešlo to (z následků pranice). 

vytasit se s něčím. Proč si se ne\'ytásil 
s tím hned? 

vytořit, 2. vymluviti, omluviti. Von to 
vytočil zase jinač. 3. žert., děvčata při tanci. 

8* 



116 



vytočit. — zacechtnout. 



Vít*. Vít^, tys tu ty divčata dnes špatně 
vytočil! Braii se teky, ajť na tebe nezá- 
porní S poutí! 

v)ira<il, o práci nějaké, kde se stává 
předmět tenčí a tencí, nebo mělčí a mělčí, 
kratší a kratší, až na konec rozdíl zmizí. 
Nf. pr. vytratit hoblováním jizvu ve dřevě 
na jednom místě, nestejnou šířku dvou látek 
při sešívám atp. 

vytřená, jen ..pro vyírenoii", o jídle, jímž 
se bystří chut, na čem si někdo pochutnal, 
ale není pro najedení. To bylo něco pro vy- 
třenou! (kdo si pochutnal na huspenině 
hodně kyselé). 

vyučená i vyliučená, zvi. ve výr. dostát za 
vyučenou = utrpěti. Letos dostál Hojda za 
vyučenou: žena stunala, kroupy přišly a eště 
naposled vyhorít. 

vyválet se, 2. o obilí, jež pro nečasy dlouho 
se „válelo" na hrstech, nemohlo se v čas 
svážeti. Zíto sme dostáli pěkně za sucha, ale 
ječmen se nám vyválel. 

vyvect, vyved atd. 2. prgn. a) o mláďatech. 
Vyvedli dvoje holoubata a potom mi vzel 
kraulík starou a tak mi to vomrzílo. nechal 
sem holubů zas. 6) vyvect = podvésti. To 
sem tě vyvedl Vyvect aprílem. 

vy vrážet, obyč. s předm. teplo. Viz vi-ázet 
se. 

vyvrknout, vyvrtnout, zvi. v. nohu, palec 
atd. 



vyzdit, přech. vyzdit senci = dáti zdí misto 

,,stěn". 

vyzimovat, přechovati přes zimu. Íčko, 
dy já ho vyzimuju, von se mi zjern sebere a 
de mi! (čeledín). Jámu dám vyzimovanou 
vovci za takuvj'j jiakatel? 

vzdúra, f., vzdor. Von mi to dělá na vzdúru, 
hale ajci dělá! 

vzíl. part. 1-ové vzel, vzela atd. 2. -si: roz- 
vážiti si, povážiti. Tak si to verate: na taku- 
vou věc by se dostála ha vona ne a nehudělá 
jinač: račí pryj by vostála tak (nevěsta svo- 
bodnou). 3. koupiti. Vem eště sůl za tich pět! 
4. vzít se. zjeviti se. Tu se vám mi vzel přede 
mnou člověk — . 5. vzít se vo něco, ujmouti 
se čeho. Harvokát chtil, aby tuto táta ne- 
trpíl a háby se vo to vzel, že muší prorazit. 
Vobec se vo to vzela, dyž Marušák žádnýho 
nemá, ha ilarušák vyhrál. O. prjin. o tahou- 
nech: počíti táhnouti. Já bjíkal, já tlačil: co 
pa voní vzeli? Jsevzeli! (koně v louži). 

vzkaz, výraz ustrnulý a jen adverbialně 
uživ. Přídeš s tím vzkaz, uvidíš. 

vzkazovat, obyč. zní sk — , prgn., nabízeti 
po poslech nevěstu nebo ženicha. Když 
nechce, ajť nechá tak! Z Luženc nám vzka- 
zujou a jaký pak pěkný místo! Copa se za 
nim navzkazovali ze mlvjna: nedbali, že sou 
dětí. 

vzlítnyj, vlašťovička vzlítná. (Pis.) 

vzrost, vzrůst. Koukněme, ta jabloň má 
fiákyj vzrost! 



Z. 



z, ze, 2. z čeho býti, ve výr. Já z toho ny- 
jsem. abych se mohla na tutu nejiravost dívat 
(t. z takového života, rodu). 3. kostrbáče ze 
sáhu (t. sáh dlouhé); pův. předl, vz s akk.; 
srv. stéblo z chlapa. 4. Jednu louku mám až 
na Klencko, pěknou loučku, jenže je mi tuze 
z ruky ( = vzdálená). .5. Z takuvýho škro- 
botu takuvyj peníz — to by dostál u mňesta 
věcí kus pšenčný půdy! Předl, z se zdvojuje 
v chod. i doni. v zez; viz zvlášť! 

za, s akk. 2. ve spojení za kus cesty, na kus 
cesty. — Máma mí pomohla nést kuš za kus 
cesty. Di s nim (hostem) za kus cesty- Vy- 
provodili sme ho za kus cesty. 3. dostát se 
zač, též přijít zač. Beneš by rád přišel za 
hajnýbo. Tonda se dostál za pěknou službu 
něhde v Rusku. A: Takuvyj je brousek, ])o 
tom je vostří jako jedovatý: karapak si se za 
něn dostál? B: Koujiil sem ho na pouti na 
Fulmáhu (Volmava). To bylo bráněni, to l)ylo 
capartů a dyž vo sebe stáli, teký se za sebe 
dostáli. 4. Na označenou míry: Ty přece ne- 
máš za vlas rozumu: krávu tak vyhodit, dy 
má dát houžitek (t. prodal dojnici). |{t,1o 
jich tak za dvě prahoušle (t. suchých hru- 
šek). Já eště za tulik mám, aliycli si děti 
voblik. Je-li pak tu zadost řebíkú? (t. aby 
stačily na chystanou krytbu). .'>. zu jedno 



byjt. shodovati se, rozuměti si, dobře se 
snášeti. Byjvávali spolou dycky za jedno 
(dva starci, Přibek s A'ondrašeni ) . Též 
v uvádění důvodu zu jedno vedle předně. 
Za jedno už sem na to star3g a tťky by to 
koštovalo. S instr. Táta jel za Bártou (t. na- 
vštívit jej na vojně). Šel bysi za takuvou, 
kerá má sukni novou. (Pis.) Předl, za se opa- 
kuje: Co za to za všecko mám? Drobet ne- 
vděku. — Pros za nás za říšné! (tak mění 
usus i ])evnv text modlitlty). 

zaliiják, úraora. škoda atp., jen ve výr. 
To je zabiják ! Na př. V spocený košili sednout 
{lo chlailu — té zabiják ( = to zabíjí, velmi 
škodí na zdraví). 

zabil, zalifl a zalili. Spád s vodru a zabil se. 
To dítě leze, lidi. jako kočka: takuvou vyjšku, 
to aby se zabil. (Kyčov.) 2. obr. zničiti, na 
mizinu i)nvésti. Nepřestaneš-li s hospodou a' 
kartama, tuto tě zabíj(\ 3. zabít se po-, za 
něčira, rád míti, jísti. Já so můžu po kolůř- 
kach i i)o šveskach zabít. 

zahrál, z.ibrati: ale u part. zabral, zabra- 
nyj .'itd. \'i)n ncn! než zabranyj v knihách. 

zarechlnont, zaprati. povjíjrati. Té ma- 
rastu šudýš: abych vzela tu sukni na rymík 
drobet ji zacechtnout. 



zacelí vít se. 



zakousnout. 



m 



zacelivit se, zarťli>íia se atd. o ráně, zace- 
liti se. Hdo pa by se tutoho vším: vono se to 
zacelivi samo. 

ziirliinčl. býti v světle. Vodstup a neza- 
cláiiij; Imp. též slož. s od- ve tř. 4: vodcloň! 
(= jdi ze světla!). V jiných tvarech této 
složeniny neužíváno. 

zácnyj, záciiost atd.. vzácný atd. Karapak 
já tám bvjvala zácná (= milá' .\ualfa- 
betka). 

zafapovat, o vazbě dvou diev, z nichž 
v jednom se zadlabo díra, do níž se zapustí 
í-ap, na druhém dřevě zařezaný. 

zářil, zacel atd., začal. Nocliojd na míie, 
já to nezačel! (pomhivu). 

zadat, 2. prcn., dáti dobytlíu první [)íei při 
krmení. Potom se „přidá". A: .Jiříku, bure 
tma: hyjbyj zadat dobytku. B: Děvka za- 
dala sa:na. 

zaděhll, 2. pokáleti, umazati (silnější než 
podělat). Di mi vod toho, dyjt se eelyj zadě- 
láš (na kluka šplichajícího .se ve vápně). 

zadělávka. mléko nebo voda, jíž se těsto 
zadělává. Pomaluj si: do suchý mouky jen 
víc zadělá vky! 

zadírat se, dřevo se zadírá při hoblování, 
kálání atd., t. j. tvoří hrubé, drsné plochy 
mí-íto hladkých. 

zadky, pl. t.. zadina, zadní obilí. Té horaci, 
dy jim dám přes zimu drobet zadku: v lítě 
se holub uživi sám. Neházij tim holubora 
zrno, máš tám dost zadku! 

zadnice, 1 . zadní pištěl u dud. 2. žert. zadek. 
Humí na zadnici. 

zadost, částice význ. silnější než dost. 
Když krávě zadost nedáš, vona teký nedá. 
Talíuvýmu člověku nedáš nihdá zadost (zá- 
vistivénnO. 

zadrliávka, zvláštní tvar chodského vyší- 
vání; .sdružoval se obyč. s „řetizky". 

zahájit, 2. opatřiti hajkou (viz to), t. j. za- 
pověděti obecné užívání polnosti, cesty atp. 
Vacek si to tu zahájil a nic tu nemá: snad že 
tu má byjt jetel? 

zaliáiičt. 2. vítr zahání někam. Sem to dnes 
zahání a takuvý sturený, já huž sem celyj 
jako křcchyjl. 

Za — Havlovy, sraženo v neskl. jm. pol- 
ností. Sbírali sme Za Havlovy. Déme Za 
Havlovy. (V pi-edu statek u Havlu). 

zahazovat se. zadávati svou čest. Tak se 
zahazovat a tak se zahazovat! (touži otec na 
syna, jenž chodí, kam by neměl). 

zalinioiirit, zamhouřit. Z vícera sem brzy 
husnoula, potom mi vydyjřila chasa na vsi a 
huž sera do rána voka nezahmouřila. 

zahodit se, zadati si. S takuvyjma — to se 
zahodíš! (o zlé společnosti). 

Zahor, Řehoř. Hojně zachováno ve jm. 
rodových. U Zahořů (Draž. i jinde), u Zaho- 
říku (Klenci). 

zahrádka, zahrádka. Tí^kle pěknou za- 
hrádku před vokny. to bych já taky rád 
miíel. 

zahrát si dát, iron., přestati s nějakým 
skutkem opovážlivým nebo neopatrným. 



Flintička není pro sedláka, s tím si dyj 
zahrát ! 

záhiiuienec, m., řidé. záhiiiiienice, i., pozemek 
za humny. Na záhumenei bureme žít eště ten 
tyjtlen. Často ve sm. vlast, jméno celé polohy: 
Záhumencc (.skoro u všech obcí cliodských). 

zahiizloval, udělati uzly, takže jich nelze 
rozvázati. To šnarování se mi řuík zahuzlo- 
valo, tisic a nic víc: já nevím kury do toho! 

zahyjčet, pohoupati. Zahyjčij mi to dítě, 
já si skočím pro vodu. 

zachovat, zachoval, zaspořiti. Byjvával 
plat polojční a my sme s tatíkem eště zacho- 
vali pár zlatyjch. 

zachiichlat, zakukliti; ale nekryjí se vý- 
znamem úpinč: Hančičko, ty si celá zaohu- 
chlaná = zabalená proti nehodě. Též za- 
chuchlit atd. .Jenom se tak nezachuchli, 
dyjť něhu vidíš ani na cestu! 

zajed, I. intr. 1. o jízdě malé, krátké. 
Pepíku, nezajel bys mi v šírání pro voves, 
mám ho tám tak do řebřin? 2. Zajel do 
škarpy (t. vybočil z pravého směru jízdy). 
Pod.: Hanka la-ájela chleb a chleba tvrdyj, 
nuž jí z bochníku vyjel a zajel do ruky. 
II. Irausit. Kouknite. to se stálo nechčestí: 
Baslik zajel vlastní dítě, takuvou divčičku 
tevernou ! 

Zájemi, v Zájem! atd., jm. pozemku u Poc. 

zajei-i zelí. janovec, byl. Na takuvým 
škriibotu neroste než ňáký to zaječí zelí 
nebo jalovec. 

zajíc, gen. pl. zajecťi. Zajecu byj vávalo jako 
kofát. A co pa btlo jiný zvěři — dost a dost. 
2. zajíc, co po lopatě skáče, žert. hádanka 
svatební = koláč. 

zajídá se, protiví, nelíbí se, (o nesnadném 
díle, službě). To .se mu tám zajídá! ( = nelíbí). 
Chlape, zajídalo se mi to teký: tulik dřeni a 
tak malyj vyjdělek, ale jaká byla rada, dyž 
se chtilo jístV 

zajíkat se, mluviti trhaně pro strach, lek- 
nuti atd. íčko myslivec na Jlanku a holt se 
zajíkala, že sme to tám našly (pych lesní). 

zajít, v 3. os. o překážce. Patrně ho něco 
zašlo! 

zákaniní, menší zeď mezi stěnou a kamny; 
za stará bývávalo z. široké a lehalo se také 
na něm; nyní je užší a jen louč se na něm 
sušívá . 

zákaiiipí. pole, chalupa v zákampí, dom. 
asi = chod. závětí. 

zakarasit. To dítě je zakarašený jen vod 
Indy. Ty smrčinky se tary zakarasily. 

zakládat, 2. prgn. o mladých husách, jimž 
se začínají tvořiti peruti. Naše už zakládají. 

zakopat, euf. m. pohřbíti. Máma huž je 
zakopaná, bure hnedle dje léta; 2. zakopat 
se, obr. na mizinu přijíti, zničiti se. Sedlák 
Hrubyjch .se zakopal jenom s knihama 
(knihy jej zavedly). 

zakopat kypřiči, termín o první, nejdiileží- 
tějši úpravě nového mlýnského kamene, aby 
dobře seděl. 

zakousnout, 2. snísti něco málo na jiné 
jídlo nebo pití a sice z pokrmu tvrdšího. Pár 



118 



zakousnout. 



zástěra. 



mišenskyjch jablíček tě nesu: můžeš mít 
v zimě na večer dycky ňáky zakousnout. 

zakřipnoul, zaskřipnouti; z. prst, kde se 
svírá, j. ve dveřích atp. 

zákrsek, hl. o ovoci nevyvinutém. Tuty 
jabka proti našim jabkam. jaký sme niivá- 
vali, to sou samý zákrsky. 

zakiiblat, zaplésti přízi. Íčko se mi to za- 
kublalo na cívce, že to nedokážu smotát. 

zakiidlit polévku, zavařiti syjianou zne- 
náhla moukou, dom. za-STtět. Zakudlená p. 
jest tedy jen z vody a mouky. Může se přidati 
vejce = z. ,,z vijceti", nebo sladkého mléka 
= ..z mlíka" nebo kyselého m. = „kyselá". 
zalehnout. 2. intr. o uších. Nastyd sera na 
hlavu a huši (li ůphiř jasné) mi zalehly, já 
neslyšel a hučílo mi v nich, jako dy jede 
mašina. 2. zalehlyj mlýnský kámen, t. j. 
příliš tvrdý. 

založit, prán. vedle zapříst ( = zapřáh- 
nouti). Tuďotoho (vozu) založíš telata! 
(volkv ..učedníky"). 

založit se, saditi se oč. Voč pa se založíš, 
že bure Kuba voják (nom.!). 

zamarhat. pokáleti. Lidičky, ten má za- 
macbaný kalhoty. Cák si se u tý stunci tak 
zamachal? 

zámek, 2. zářez ve středu ramene kola (vod- 
ního a palečního), jímž rameno k ramení se 
uváže a tak jiotom do křížal zapouští. 

zaniinoiit si. umíniti si. Ty si dycky něco 
zamineš! Kryjčíř bT>l: co si zaminoul, marný, 
musel in-ovcct! ( = byl takový . . .). 

zanik.Vnat, nov. vedle správného zamykat. 
My nyjsme zvyklí tak šecko zamkýnat a 
potoni — do pa se dohlídá domácího zlodije? 
Ženský, zamykyjte na noc husy, husy se zase 
kradou (stší.). 

zanioiiřit vedle zahmo\iřit, zamhouřit. Ja 
celou noc voka nezamouřila. 

zamyjt. zamyjl atd., nedbale umýti. Li- 
dičky, té zamytá půda: tu tak brzo ne- 
humVjcto! (Srv. zapřát.) 

zaiiilat. 1. zavříti, ucpati; z. díru ve střeše. 
Zandá díru svou ( = zemře). Zandyj ten 
vocet, ajt ncvyčíchne. 2. prgn. zavříti na 
závoru dvéře. Stryjček přišel, my hiiž mih 
zandáno. 3. zastrčiti, schovati, že nelze na- 
lézti. Kampa ste mí, ženský, zandah ka- 
zajku? 

zánovní, skoro nový, nedávno novy. 
Chlapsí, purotc mi! Tak já vám dám takuvou 
sukni, zánovní, děl,-it v tom maškcry! 

zapadl.vj, též přepadl) j. 1- hubený od ne- 
moci. 2. kráva je huž zaiiadlá (před telením). 
li zapadnout, 1. někoho při čem. Dyjf já ho 
zrovna při tom zapád. kerak nám jel přes 
louku. 2. ztratiti se. Kam pak to kladivo 
8 tou babkou zase zapadlo? 

zápala, slovo domažlické, červánky. Byla 
zápala, něcopřide (t. bud déšť nebo vítr). 
zapalovat se, o ovoci dospívajícim, než 
začne zráti. Hu města na silnici huž se křcšně 
hezky zapalujou; tu hu nás eště není po- 
myšlení. 



zapást, popásti chvíli za pastevce. Manko, 
nezapásla bys mi tu drobet, já bych se skočil 
dému najíst? 

zapinátko. jehlice spínající ženské „ru- 
kávce" u krku. Lívali si je z olova a cínu 
doma, jako původně knofhky „liťáky", a 
vkládali do nich gi-anátky nebo sklíčka; 
nyní jsou „z krámu", ze sklíčka vy^'inulo se 
drcátko a z toho i název nový, drcfk. Víz to. 
zapit, zapal i zapjal atd. = zapíti, zapial . . . 
vedle zapnout, zap atd. Probitý knoflíky, 
dyjť to člověk nedokáže zapít. Zrovna sem 
to zapjal a vidíš, sem rozhalenyj zas: lide pa 
sou starý párečky a knoflíky, co sívali kryj- 
číří! Já'vykročíl"jen tak z rozapatou bestou; 
a. ciilapí, nešel sem daleko, rád sem se zapjal. 
zaplťct. 2. zašantročit, zapartykovat. Dyí 
vona mu zapletla vobilí, len, hde co; to se 
potom má muž dodělat? 

zapomonlivyj, vedle zapomětlivyj. Chlapse, 
nebujd přece tak zapomenlivyj ! 

zapomit, zaponiil atd. (sr. za - pomnít), za- 
pomenouti. Tuto já tě tak brzy nczapomim. 
Já humíla koled dost, ale zapomíla sem to 
šecko. _ ,11 

zapřát. 1. vyprati jen cast roucha, pokuU 
poskvrněno. To bylo ňákýho marastu, já 
musela sukně zaprat. 2. nedbale v}^)rati. Ten 
chlapec nám přines zapraný jirádlo z mňesta: 
íčko huž prohlídlo, ali- bylo jako komínek. 
zápražka, jíška. Drobet vocta, drobet 
zápr;-,U;y — to druhý voda a je teký vo- 
máčka a dy je hlad. dobrá je. 

zapříst, zaprili. zapřihla atd., ost. tv. od 
si. zapřáhnouti. Lidi. mjijte^ se k něčemu, 
musíme zapříst — zapříst! Smouřilo se, ]a 
eště zajiríh. ale bxlo to marný: nepřijel sem 
ani za humna a bouřka tu. _ 

záprtrk. 1. vejce nevyvinuté, maUcke. 
2. obr. nadávka člověku ch-obnému nebo 
zakrslému. Já by ho vzel, zá])rtka. a zmáčk 
bych ho, ani by se mi nehnoul. 

zarazit 2. prgn., o zastavení mlýna. Děti 
na rymíčku křičilv, já hned běžím a zarazím 
mlyjn, hale chlapce zatím byl huž v lednici; 
koio ho pěkné sneslo — to iiři íiom anděl 
strážnyj stál! 

zarážka, počátek plodu ovocného, lirzy po 
květu. Dčti. nejezte to eště, dvjť sou to 
zarážky! Lidi, vono by to jidlo zarážky! Ze 
burete stunat! 

zafikával. zažehnávati (nemoc, zlého ducha 
atd). Já mu zaříkal vohnipal a hned mil 
poUoj. l'(il<osnice nyjlepčí zaříkat! 

zarjjdovat. zaříditi vúz nebo saně pohy-, 
bem voje stranou. Zarvjduj v právo, víc 
v právo: takle bys neprojel! 

zas, 2. však, pak. naproti tomu. Ty švesky 
nejíš — já zas mám švesky řáď To bych ja 
zas takuvv slovo na.ší mámě iu'l)yla smíla 
řcct. Leckerás falešně (miluje), leckcrás zas 
nesmí. (Pis.) 

zásep (ž. r.), zápraží. Nestůj na záspi, poj 
do seneí! , . , 

zástěra v kroji chodském jest svátečni, 
bílá tylová, jež má význam smuteční proti 



zástěru. 



zavřít. 



119 



pestrému fěrtuchu. Starší bývíilii modrá, 
užší plátěná, .s bílým okrajovým vyšíváním. 
Také zůstalo jnióno zástěře „ke všídní", 
plátěné, jež i mužští odedávna nosívali a to 
bu<r l)ilou nebo ., tisknutou" (s modrými 
vzorky). 

zašarovat i zaí>aln«at. zapeřiti, zabedniti 
jirkny nebo povory. Na zimu, já říkám, že 
by se mil věelnik zašalovat. 

zaS^ivat, prgn., často bez předm., záplato- 
vati. Nes (dnes) nepřídu (t. hyjtu), nuíším 
zašívat. 

záSkodník, člověk dělající rád škodu, ze- 
jména |)asouci na cizím. Pádar je takuvyj 
záškodník, vidíš ho pást jen na cizím a jen 
J50 škodách. 

zušlelinoiit se. zanésti, ucpati se; o kamnech, 
kanálech atp. Po syrovým dříví se tě valach 
snadlo zašlehne. Kr.nál se nám zašleh a íčko 
bureme mít v mařtali mokro. Po takuvý 
hustý iiolívce ?..by se zašlehly střeva! 

zatáhnout, prgn. 1. ženicha, když si od- 
váží ne\čstu ze vsi. ,, Zatáhnou" mu opentle- 
ným prowizcm cestu buď hoši, jimž ilružku 
odvádí, nebo i ženské, :; nmsí se vykoupiti 
zpropitným. 2. chopiti se práce, vydati sílu. 
To není jen poroučet: chlape, zatáhni sám! 
3. zatáhnout se, též zapučít se, o nádobě 
dřevěné, rozsušené. Dyj do něho (škopu) 
drobet vody. von se do rána zatáhne. 

zatarasit, zameziti, zvi. cestu. Já cestu 
skez sad zatarasím a bure po cestě. (m. skrz 
znělo skez: tak někdy v ml. nedb.). 

záteii, příhrada ve stodole mezi mlatem a 
pernou. Ve výši as 1 m. je trámec začapo- 
vaný do sloupů a pod ním až k zemi jest 
prkenné pěření. 

zatiiii. 2. sm. odpor.: Dělal si nádije na 
dožvico, zatím s ní dostal pakatel. Často 
zatím a pod tiiii, silnější význ. než zatím, 
částice jen odpor. Já myslila, dovíjakyj to 
není svatoušek a zatím a [)od tim čechmant 
s nim šíje. Pořád že Bárta nic {t. nedělá) 
a zatím a ])od tim von dost málo. 

zatít, zatil atd., zatítí, zaťal atd. Kuba 
zatíl pěst: ..íčko co?" Jechi.sl.: Těl do živýho. 

zátočina, okhka, zvi. u potoka, řeky, sil- 
nice atp. Je to zrovna, co dělá starka tu 
velkou zátočinu. 

Zátoky, pl., jm. luk u Postř. Sing. Zátoka, 
na Zátoce, jm. panské louky pod potokem 
(zatéká ji) u Trhanova. 

zatopit někomu. 2. nahnati. nesnází způ- 
sobiti. Počkyj. jen ho nech. jak já mu čech- 
mancky zatopím! (myslil na žalobu). 3. 
Voda zatopila luka. 

zatra, též zatráprnec i zatrápený dílo — 
tak si ulevuje v rozhořčení nebo údivu, kdo 
nechce říci r^ni sakva r.tp.. tím méně pak 
sr.kra atp. Ha zatrápený dílo. kraulík už mi 
vzel třetího holuba! Lidi potřebujou na 
chlebr, a voda žádná — té zatrápenec! 

zatrapeoenvj i zatracepenvj : z. chlapec. 

zalraoepenyj, též zatracovanyj r, zatrá- 
])cn\-j: nejskjbší zaklínání. Ty si zp.traeepenyj 
chlapec. Té zatrápený dílo. Též adv. zatra- 



cepenř a zatracovaně! To tě bude zatraco- 
vaně mrzít. 

zavalit se, zarůsti, zaceliti se; o ráně, zvi. 
na stromu. Vobal to íčko hlínou a vono se to 
pod ní zavalí. 

zavalit.vj. o člověku malém, ale f.ilném, 
těbiatéra. ř^imánek velkyj nebyl, ale zava- 
lityj a ruce mil silný ]c-ků lamač. 

zavařit, 2. žertovně, usnouti. Já na tebe 
eště mluvím a ty huž si zavařila. 

závazek, první dar od kmotru křtěnci. 
Bývá to obyčejně peníz, jejž tajně dají do 
zavinutí, aby se naň přišlo hned, jak se dítě 
liřinese od křtu a rozvíjí se. 

závazka, červená pentliee, obyč. hedbávná, 
jež uvazovala a zdobila vrkůčky dívky chod- 
ské v zadu na hlavě, dokud mívaly hlavy jen 
plinkou kr_yté. Pod z. vlastně vrkoče „kanč- 
ka" stahovala a plínka od čela pod VTkoče 
se táhla a konce podvázané až na ramena 
splývaly. 

Záveskyj. jm. rodové. (Poc.) 

zavřšenyj, zasmušilý, omrzelý. Cák chodíš 
pořád zavčšenyj, dyjf tě žádnyj nic nedělá! 

závěti, závětří, místo, kam nemůže vítr 
váti. Vořech u nás nechce závětí: v závětí brzy 
zjera pučí a potom zmrzne. Jen co přídem 
k lesu, potom už pureme v závětí. 

zavij i záv.ii.i, m. r. Nad Tranovein sou 
dycky velký zavije. Při našich plank-.?h tám 
je vám závjij, zaječí po ňom lezou v noci do 
sadu . 

zavírák, řetěz, jímž se „zavíralo", brzdilo; 
potom vůbec velký řetěz. 

zavit, zavil. zavit.y,i atd.. zaváti; ale i tv. 
nepřehl. Sečko šudýš zavito: karap,i.k se tám 
dostát? (do kost«la přes pole). Dy se stane: 
cesty zavitý — ten strom člověka vede a ba 
ho i zachrání před zmrznutím. 

zavívat atd., nov., m. zavíjet atd., viz 
víju. 

závlař. velký tupý klín z měkkého dřeva, 
jímž se utahují ramena v křížalách v kole 
mlýnském. 

závlařka. tyčinka železná, které se za-vléká 
do konce železného silného hřebu, jenž se má 
v díře své volně otáčeti. Tak na př. hřeb, na 
němž visí vah u vozu. 

závodka, stružka na louce, vedoucí vodu 
od hla\aií stoky. Pacholek by mi nadělal zby- 
tečnyjch závodek, račí si to spravím sám. 

Závod.v, pl., jm. luk za-vodou. u Postř. 

znvracet. prgn. obraceti dobytí>k. sháněti 
se škody zpět na pastvu. Zavrajt mi teký, 
dyž si tám. (Pohůnek na pohunka, který je 
blízko škodv). Chlapsí. dete zf.vrátit: kráva 
v zelí. zatrápený chlap-ii ! 

Závratnik. jm. rodové. (Poc.) 

zavrčená polívka, dom.. zakudlená chod., 
p. z ..vody". za5yp.'■J^á práškem mouky. 

zavřít, zavříl atd. V hospodě před nim za- 
vříli. Hanče, zavřílasi husy? 2. prgn. dáti kolu 
brzdu a to vloží se buď ..korvjtko" pod kolo, 
nebo se podváže kolo za\'írákem. aby se 
nemohlo točiti. Brzdy jsou novější. 



120 



zavrtit. — zídka. 



zavrtit polívku, dom., zakudlit chod., t. j. 
zavařiti moukou. 

zavzeti má tučné dobytče (žertovně též 
o tlustých lidech), t. ohmatává li j? řezník, 
muže hodně zavzít. 

zažer, kravská nemoc jevící se Imisáním nr. 
jazyku. 

zažrat se. zasytiti se: o dobytčeti, jež přišlo 
z cizího chléva, kde mu nedali dost. B: Pěkná 
kravice. začíná se spravovat. A: Cák — íčko 
huž se zažrala, hale bxla prázdná! 

zběhnout, o osení, když za příznivého po- 
časí rychle a zdárně klíčí a roste. Jinak 
„schází". Ta má hlavatice letos pěkně zběhla; 
té toho, kouknite, jako cvočků. Na ječmen 
eště není dlouho (= pozdě!); vláha je, tep- 
licko teký, ten zbělme pojednou. 

zltrundit, vzbuditi, popuditi atd., zvi. 
o bolestech. To se mi dnes ty zuby na tom 
větru zbrundily. Zbrundilo se mi to v břiše 
(nastal průjem). 

zbiidaniia, marně, zbytečně. To tám deš 
zbudarma. povídám tč. 

zbyjt, zbyde i nezbyde. Až co po mňe 
zbyde! 

Zdanover. jm. rodové. (Tlumač.) 

zdařená, zvláštní náhoda, řídký případ. 
Té zdařená, dy my koupíme maso. Té zda- 
řená, abych dostál na cestě žíž?ií. (V témž 
významu se říkává: To muší byjt, abych 
dostál atd.). 

zdit, přech. Zdili sme Haliášom stunci. Též 
slož. vyzdit, podezdit. 

Zdolnire, ])1., jm. luk u Klenci. 

zdrápanyj. zdobaný od neštovic. Hezká 
divče by byla, enom že je zdrápaná. 

zdrápek. přezd. zdobanému od neštovic. 
Ty zdrá|)ku, zdrápku! (i na děvče). 

zdrápnoiit. žert. ukrásti. Coura ženskyjm 
prodávala kartáč, že ho našla. Patrně ho 
něhfle zdrápla. 

zdráv, s jiříčestím min. často užíváno v přá- 
ních a pozdravech: zdrávi se i)táli! (zdvořilá 
odpověď na otázku i>o zilraví přátel a včel). 
zdrávi zkazovMli (pod. odpověd na vzká- 
zané pozdraveni), zdrávi hužíli! (při podě- 
kování za dar nebo za půjčku). 

zdrava, strava. Naše zdrava je jenom 
sprostá zdrava, ale člověk po ní vydrží dčlat. 

zdrhal se, zdráhati se. .Ten se nezdrhyj a 
pověz to tátovi! 

zdrchat. zamotati atp. Vítr nám zdrchal 
len, to bure těžko ho sebrat. I)yj pokoj a 
nech kolovrat, ajf mi to nezdrcháš! 

zdrozda, f., drozd. Co ])ak byjvávalo 
zdrozd, dyž přišel člověk do houští, lezávaly 
ěudýš jako myjši. 

zdrnbrk, hrubá třístka, krátká a tlustá; 
hlavně při sekání pařezů a okřinů obyčejná. 
Tomeš sekal vokřin a jak tak seká, zdrůbek 
flink! miie zrovna do voka. 

zdriihkář, dř<>vorubec, jenž vozí ,,zdrubky" 
do města na prod<'j. Pomáhají si tím obyč. 
„nedostateční", kteří už nejsou pro nějakou 
úhonu na práee v lese, nebo vdovy, děti. 



zdurhnit, setlíti; strom zduchnělyj ( = slmi- 
lý. ale na sucho). 

zdura i vzdiira, vzdor. Dyjf mi dělá šedino 
na zduru. Též j)l. na zdťiry a na vzdúry. 

zdvire. vedle zvíře, v ml. nedb. Té ňáký 
zdvíře! (o velkém pánu). 

zdvižná, pitka patřící tesařům po zdvihnutí 
krovu. Ve mlyjně míli zdvižnou, to pil, hde 
hdo byl. 

zebrina i řebrina, žebřina. Mužský dávají 
pod kohiou vůz do řebřin. 

zerhtěnda, přezd., člověk mlsný. 8i to 
zechtěndíi, co vidíš, abys mil. 

zechtřnyj, chtivý, mlsný. Já n3gsem na 
nic zechtěnyj. 

zťlenáě, druh jablek, jež i zrajíce zůstávají 
zelená. 

zelenidlo, řasy ve vodě. Voda by byla dobrá, 
dyby jenom toho zelenidla tulik v tv stu- 
ránce nebylo. 

zelenka, druh hrušek: je menší, podlouhlá 
a zrajíc zůstává zelená. Též jm. rodové: 
u Zelenků (Chodov, Postř.). 2. Také jméno 
jablek zelených, prostřední velikosti. 

zelen.í, adj. stř. r. v platnosti sb. = ze- 
lená píce, čerstvá proti sušené. Naše nedo- 
stanou íčko než zelený (krávy, z jara, když 
už nouze o sušenou píci). 

Zťlniště, role po zelí. Milí sme ječmen na 
zelniíti_ ale byl! (= pěkný). 

zem, euf. výr.: je tak a tak dlouho pod 
zemi, zem ho tlačí, kryje atd. 

Zeman i Zinian, jm. rodové. (Tlnič., 
Kyč.) 

zemská žába, ropucha. Já se podívám a 
vona tě tám sedí na hrnci takuvá zemská 
žába. 

zet, zcf. Ouvij, chlapše, huž je veta, táta 
nechce tč za zeta. (Pis.) Byl .se mnou t«ký 
zet. (Vždy I zni t\Tdě.) 

zevel, lido se hloupě nač divá. Si to zevel, 
stojíš tu a nevíš, hdo tutary de! 

zevlovat, hloupě se dívati, též marně a 
zbytečně na něco patřiti nebo i čekati. Cák 
tu zevluješ; di po svyjeh! .Je to nechojdemu 
jeren; k vůli svarbě by tám zevloval hodiny. 

zez, ])ředl. zdvojena místo z, ze, ale i jedno- 
duché z zcela obyčejné: Máma přídě zez 
míiesta. Deš huž z mňesta? Té zez Draže- 
nova ^'llndrašouc. Srv. násl. 

zezdola i zdola. Zprubuj to zezdola, snad 
tě to pure snáz. 

zezhora i zhora. Až purou cikání zezhora. 
(Pis.) 

Zliorre, pl., ve /horcích, louky a i)ole 
u l'(icin(ivic. 

zlionžit (li úplně jarsné). Dyby se mohly 
vrata zhoužit ! 

zibsl, ziblo atd., zábsti, záblo atd. Lidi 
zlatý, to mi zíblo. Kouknite, mi nechce 
přestát zíbst. 

Zika, jen ve jm. rodovém. Zíkouc, u Ziků. 
(Ouj.) 

zidka, i)rgn., obruba starých kamen u zdi. 
Na zídce je pár loučí suchyjeh. 



zráčilo se. 



121 



zininirr, v přir. To prído dycky jako zim- 
nice: dyji na raně teky peří neroste! (Smysl: 
nutí a žadoní, abych dávala a já se musím 
o své přičiniti!). 

zimo máry, zimnice střídavá s horečkou, 
zvi. před nemoci. Takuvý zimomáry sem 
dostála, já věděla hned, že to bure ňáká 
nemoc. Lidičky, po mně dou zimomáry, 
jen to slyšet! 

zimomárn.vj, zimomřivý. Já sem dnes celyj 
den ňákyj zimomárnyj. Viz zimomáry. 

ziniiistrút, zimostráz. Ale Ch. říkají z. 
brčálu. Na Hernoufouc louce roste zimustrát. 
Pár kousků zimustrátu, ňáký lupínko z pi- 
voňky, a bure teký věneček. 

ziii — Zin, ml. d., citosl. provázející liru na 
housle. Bečánovi se smějí napodobujíce ru- 
kama hru na housle: Zin — zin, pastyjřuc 
syn! 

zízí, ml. d., neskl., nemluvně, zdrbň. 
zizidlo, vedle dídi. Koukyj, teta má nynaný 
zízí! Nechceš, teta nám dá zíztdlo, vemem si 
je démů? 

zjera, z jara. Zjera je zjera: šecko to voní, 
člověku se nechce ani do sencí. 

zkazit se 2. prgn. a) o svobodné, ztratiti 
věnec. Dívčí mít jedinou a vona se mi zkazí 
— je to zármutek ňákyj! b) přepracovati se. 
Té služba — takuvý pytle zvíhat? Té se 
zkazit! 

zkyjgnout, zní skyjs atd. Vocet bych mil, 
ale, divče, vonmi skyjs! (žertuje starý šenkýř 
s ,, poslíčkem"). Vostálá polívka skyjsne. 

zlavi, žhla ví, lůžko dřevěné. 1. pod kladou 
na voze, na němž se kláda při řezání postrkuje. 
2. pod železným hřídelem u kolečka kolo- 
vratu. 

zliic i žluč. Šlakovitý dílo, něhdeš nevidím 
zluc (při otvírání husy). 

íl.vj, prgn. obyč. s i)řídavkem ten: ten 
zlyj = ďábel (Chodové neradi jej jmenují). 
To tě ten zlvj napískal. 

ziiiáclinout se, zmehnout. To se mu to 
zmáchlo (měl před svatbou a bohatou ne- 
věstu odvedl jiný). To se mi to zmáchlo 
(chtěl voziti obili a začalo pršeti): zklamalo, 
nezdařilo se. 

zmeškat (rozd.od zameškati), přijíti pozdě, 
zvi. na obřad nebo jednání nějaké veřejné. 
„Hanížko, tepřiva na ranní? Zmeškáš!" 
„„A, přídu dost!"" Zmeškat kostel, to radši 
nejít! 

zmetat, potratiti, o dobytku. Též slož., viz 
pozmetat. 

zmťtrk, a. 1. mládě potracené. Té ňáká 
kůže, té z ňákýho zmetka. 2. nadávka příkrá. 
Ty zmetku, ty si budeš myslit na mou divči? 
( = dceru). 

zničf, i, f ., též změt, ii, m. a neporozuměním 
zněl, u; pole pozmitané záhy, takže ještě 
obroste plevelem a vypadaným obilím nebo 
i po řípě (vodnici), kterou sejí na Ch. po 
žních. Káče, žeň husy za humna na znět, je 
tám takuvyj vosítek a )5anthčky (klíčící zrní), 
tám burou mít za chvíli volata jako cepy. — 



Té fláká změt, tu byla asi řípa (praví se z jara 
o řipniští ještě neoraném). 

zmítat, též slož. pozmítat, o prvním mělkém 
oráni strniště. .Jirka jel na Lopatu po- 
zmítat žitniště. 

zmlazovat se, dostávati mladé přírůstky, 
mlázy, snětí atd. Zvi. zmlazovaný vobilí 
( = nestejně rostlé). Ta jabloň se pěkně 
zmlazujc (která už začínala „chouchiout"). 

zmrzla lil, člověk zimomřivý. Já nyjsem 
takuvyj zmrzlant jako ty, abych se bál, dy 
na mňe zafouká! 

zmuchlat, zmačkati, (zvi. o šatstvu). Ty 
máš |)čknou kazajku ke svátku, zmuchlanou; 
de pa si jí, prosím tě, mil? 

známka, známka. Tu je ňáká známka, aby 
tu nčhde nebylo ňáký voko! (ulomená peru- 
čina i)ři houští v lese). 

znát, znal atd., znáti, znal. Tatíka sem 
dobře znal, dědka teký: to byli ňáký muži! 
(t. tvého). Máma mňe huž neznala (umírajíc). 
Též slož. poznal atd. 

z nřřeliož nic, z ničeho nic, z nenadání. 
Von se mi tu z něčehož nic veme chlap a kam 
pryj du! 

znít, znilo atd. Sena málo, votava nám 
zníla — to bude letos dlouhá zima. (Sm. 
těžko se dočkáme nové píce.) 

Zolnik, jm. jioli u Tlmč. V Zohiíce. 

zout, zoul atd.. zouti. Už nepuru někam 
( = nikam), už sem se zoul! Též slož. Vyzoul 
se mi dřevák a já v punčoše do takuvýho 
marastu ! 

zpomenout se, vztéci se, pominouti se, 
o psu. Xám se jednou zj^omenoul vod vel- 
kyjch zim. 

zponieniityj pes. V Tranově zastřelili 
(lypato zpomenutýho psa. 

zpoinit. zpomil atd. Hlete, mám to na ja- 
zyku a nemůžu si íčko zpomít a nemůžu! 
Hdo pa na tuto zpomil! 

zprubovat, sešlehati, aby bylo znáti pruhy, 
potom vůbec tuze sešlehati. Divče, nepře- 
staneš-li, já tě zpruhuju, abys míla proč bečít. 

zpiirovna. obhbené přúslovce. Jen co se 
dostaneš z lesa, v polích už pojedeš zpúi-ovna 
(nebude kopců a dolíků). Já tak ležím hezky, 
tak způrovna (nemaje mnoho pod hlavou). 

zpiisoliit, 2. dovésti, udělati. Zkazíš mi 
darmo vostří a nezpůsobíš nic. 3. poříditi, 
koupiti. Co pa dnes způsobíš za zlatku! 

zpustit = pustým učiniti. Tak se zpustila, 
že k posledku neraíla ani hde byjt; lidi se jí 
štítili. 

zpyjclinonl. 1. zhrdnouti . Ve světě zpyjch, 
íčko se stydli za vlastní matku. 2. povařiti se 
jen trochu, ne klokotem. Já do toho the při- 
lila, musíš počkat, až to a-;poň drobet zpyjch- 
ne. My máme zdravou krávu, to není třeba 
nechat mhko dlouho vařit, jen dy chobet 
zpyjchne. 

zráčilo sr. jen neos. užíváno tohoto slo- 
vesa a iron. Že se tě přece zráčilo! (= div, 
že ses odhodlal). 



122 



zráda. — žádnyj. 



zráda, zrada: též vyzrazení, udáni. To 
přišel néhdo myslivci se zrádou. Já věděl 
hned, že je zráda. 

zráju, vždy dl. i v ind. praes. U mňesta 
zrájou křesne. Letos to vobilí ňák nezraje. 
Vovoce, kerý tri roky zraje. (Žert. hádanka 
svatební, .lalovec.) 

zřetelnyj, 2. výmluvný. Vona je divie 
zřeU4ná. 

zrno, často ve ."ím. hromadném. Hdyž 
chceš hovado hukrmit, nesmíš litovr.;: zrno 
je zrno. Ale též zrní. Já mám slepice jako 
běhna, ale co pa dostanou zrni; házím jim 
celyj den. Tary hu nás dávává zrno tři zrna. 
pět zrn, to huž je moc. Hale mil ííem jednou 
ječmen na novině a dal dvanáct zrn. (T. 
tolikerou úrodu.) 

zrovna dost, důraznější než dost. Šecko to 
vonílo zrovna dost ( = tuze a tuze). 

zrzák, zdrbň. zrzáéek, ryšavec. Bývá často 
přezdívkou rodovou. Zrzáčkouc Manka. 
Zrzáku, hlava hoří! (di-áždi jej: on odpovídá: 
Poj hasit!). 

zrzavíl, -íl atd., rezavěti. Též slož. sezrzavit ! 
Ve vlfku tě muší železo dycky zrzavít. Ráno 
brambůr, na polodne brambúr, na večer 
brambur a zijtra zase tak a pozijtři zase: 
to aby člověku třevo po nich sezrzavílo. 

zrzavyj, 1. rezavý. Nuž celj-j zrzav^j^. 2. 
obr., ryšavý. Hu nás najdete zrzavyjch lidi 
tiize málo. 

„zubatá", žert., smrt. Voni řeknou humřít, 
humřif, hale dy přídě zubatá, žádnýmu se 
nechce. 

zvař, žváč. Chodíš jako zvač ( = chodíš pro 
nic za nic. sem tam místo práce). Koláč je 
zvač. (Přísl.) 

Zvadlák. jm. rodové. (Lh.) 

zvadnout, zvád, zvádlu atd. Xa takuvým 
prudkým slunci muší zvadnout (fialavkvčt- 
níku). Spatnyj čas; jen to tak na hrábích 
drobet zvadlo (sušená otava neuschla dobi'e). 

zvedal atd. v chod. není. jen z^■íhat. 

zvětřit, zpozorovati. Já zvčtřila hned. kam 
to co bije. (=nač naráží.) Jak ho psi zvětřili, 
to byl rámus! (řezníka, přicházejícího do vsi). 

zvířera, z večera. Zvíčera sem dlouho ne- 
husnoul. 



zvihat, zdvíliati. Rozpíčku, zvíhyj! (volá 
prý v noci čert. zdvihaje ..Čertovo kámen" 
u Babylona.) 2. prgn. zdvihati krov, t. j. 
části krovu hotové nositi na stavení, aby 
se krov ..vázal". 3. zvihat si něco, být 
nemile dojat, uražen čím. Sedlák jí řek zrovna, 
co je zač a ta si tě to zvíhala. 

zvířecí, t. hvězda, večernice, protože prý 
zvěři na pastvu vycházející svítí. 

zvítězit, 2. co nebo nic. dopracovati se 
úspěchu, dokázati něco atp. Vidíš, vidíš, 
Bárto: nás si stáli a sám si tu nic nezvítězil 
a taky nezvítězíš! Tu to bure, pořád jen 
,.vorevřu. zavřu a vorevřu, zavřu". (Smysl: 
My jsme se vyčerpali, abychom tobě po- 
mohli na větší živnost prodluženou a marně; 
tu jeden dluh zaplatíš, jiný se udělá). 

zvíznout, rychle, hltavě snísti. Já zrovna 
vrtila, dala sem mu drobet pormásli a kousek 
rozpeku do toho: a míli ste ho vidět — ten 
to zviz! 

zvížná i zdvižná, pitka po zdviháni 
krovu. Jláme zvížnou. ale já nevostál sedit, 
pospíchám raci démů (praví tesař). 

zvodnřní, menši povodeíí. My tu koukáme, 
v polích sotva párki'at kváplo a přídeme 
dem\i. pode vsí zvodnění. 

zvon, 2. přezdívka toulavému lenochu. 
Viz zvonit se. 

zvonit. 2. zníti. Zvoní mi v husích ( = zní), 
V kerým huchu mí zvoní? (h jest úplně 
jasné). 3. zvonit se, nazdařbůh choditi a 
vyhýbati se práci. Hde se zvoníš celyj den? 
(Matka na swa. vi-acejíciho se z denní hjrjty.) 

zvrátit se, 2. ])řen., pohoršiti se, rozhněvati 
se. ilanka je hned zvrácená (snadno ji po- 
pudíš). Též v témž sm. vyhoupnout. 

zvrhnout, 2. zv. nemoc, úhonu atd. = do- 
stati se. vybrati se z toho: Túlík ran na tý 
jaliloni a šecko to zvrhla. Tenkrát sme ne- 
myslili, než že Martin pure (umře), a šecko 
to zase zvrh. 3. zvrhnout se, pokaziti: Se- 
meno se zvrhlo = dalo plod horší, než se če- 
kalo. 

zvrznout, snísti (žert.). Dyjť se nebureš 
voslyjcliat: sedni a zvrzni to! 

zyliuna, o nelibé ženské, zvláště o dotěrné 
a neodbytné. 1'řilízla na nás jako zykuna 
(v_yi)újěit si). Stará, té zykuna! 



2. 



i.ahi miska, škeble. Spustili stavidla, už 
se v<ikazuj(iu na blátě žabi misky. (Před 
lovením rybníka). 

žaltiner, (byl.) rdesno. (menši druh. ro- 
stoucí u plotů a hnojů na, vsi). Žabinee je 
teký na, leccos. 

žalií tfíslo, též žalu' lože, plod. jikry žabí. 
Třisla je tu dost, ale žáby — doví, kdy už 
je kdo |>(>chytal. 

žal)Kk!í, jen ve spojeni: žábo žabská. Ty 



žábo žabská. pro tebe je eště husy pást, 
neli lízt mezi chasu! 

žádlo. řidč. i^.aliadlo i žíhadlo, Himoles, 
íčko sem tu dostál žáillci vod vosv. \'osi žádlo 
bolí touž než vod včely. Já slyjehávi',1, had 
pryj má t<'kv žahadlo. \'iz to. 

žádnyj, 2. o človčkti. jenž se chorobou nebo 
stáiim luze ..ztratil" (zhubeněl). Lidičky, 
ta Manka, ta se ztratila, vona neni zrovna 
žádná; i ty koště se na ni seschly. 



žádný. — žoiižalii. 



123 



iiini,, (srv. žányj.). jen neutr, v doplň. 
Já říkám: Dy nyjsou ty bramlMír}-. to není 
žádný { = to není nic). Co pak to je na něho, 
na chlapa, drobet ty bryndy ráno; té žádný! 
Rati ajť uvaří hrnec zapražený polívky. 

žádost dál. obstarati dobře, vyhověti 
čemu. Vona si nasadí lichvy jako něhde na 
panským dvoře a žádost tomu dát nemůže, 
potom jí to chcípá. — Tuty louky, takuvý 
pěkný položení, to by byly jiný louky, dyby 
se jim dala žádost. 

žaliadlo. obyč. žádlo, žihadlo. Chlape, ten 
vystrkoval žahadlo! (had; o jeho jazyku). 

Žahňrek. jm. rodové. (Tlrač.). 

žáiiy.i, žádný, ml. nedb. Není tám žányj! 
(= nikoho není doma). 

žběračka, sbéračka. Tak to rozcintáš, tou 
žící: vem žběračku! (o nabírání smetany). 

ž(ranik! citosl. o ráně prudké do měkká. 
Pes jen mne trhat a mi se nachomyjt takuvyj 
bukovjT knitel a já ždarak! a pes se válel: 
tu máš! 

žirumknuiil, onom. o zvuku, když něco 
tvrdého a těžkého dopadne do měkká, zvi. 
do rozmoěené pudy. To to žtfamklo! (kid 
\Tažen do díry, v níž stála voda). Přenesený 
význam: Von jí ždamk a btlo ticho (= uhodil). 

ždini, II, m., na prádle špatně vypraném 
je znát ždímy, t. j. skvrny pruhovité, v něž 
se srazila .špína při ždímáni. 

ždímal, 2. posm., plakati. Jen si ždímij, 
ždíniij: dyj ty přestaneš zas! 

Ždir.v, pl., jm. polí a luk u Klenci. 

že uvozuje věty zdánlivě samostatné 
(pův. byla souvětí, z nichž hl. věta vyne- 
chána). Př. Že tě uhodím! (vyhrůžka). Že 
tě husa nekopne zadní nohou! (přání). Ze 
sem já ho nedostál! (t.zlodějej.jŽe neuhádneš, 
kohk mám skováno na pouť! (t. ki-ejcarů). 
V Dom. opakuji větu samostatnou a teprve 
při opakování opakují že: Proč pak k nám 
nepřídete. že proč pak k nám nepřídete? 

žřlár. žalář. Té služba tary, té želář: 
člověk nemůže krok a teky tu človíčka ne- 
vidí, (Sm.: Není ani s kým promluviti. Do- 
klad o citu společenském, jenž se jeví zvláště 
v oblíbených a srdečných hyjtách.) 

železňák i železák. 1. železný hrnec. Já 
jim toho postavím takuvý dva železňáky 
a krávy se můžou po tom přetlouct! (řípy 
s tořnem). 2. druh jablek; tmavě červená. 

želízko, prgn. 2. železo s ostřím podoby 
dláta, jímž soustruhuje vretenář vřeteno. 
S tustira želízkem celý to břeteno dokážu. 
3. železo v hoblíku. Té hoblovat: želízko jako 
poleno (tupé). 

ženiliřka. 1. lnu. Mám eště pár žemUček 
vod loňska. 2. květ jetele. Letos udělá eště 
ta jetel přes půzimek žemličky. (O letošním j.). 
žena. 2. prgn. jen manželka nebo aspoň 
vdaná; jinak ob. ženská. Tak to máte u nás 
vo fimusech a tak to máte vo proseeích: 
napřed školáci — chlapci, divčata — potom 
chasa teký tak, potom muži a naposled 
ženy, to už de každyj sám na svý místo. 
Ženská je strhaná hráz (t. nespolehlivá; přísl.). 



žene, žneo. Ty si mi. Hana, pěknyj žene: 
hužíješ se, eště"s dobře nezačela! Tutary 
šel svatojánskyj žene ( bytost báječná, 
utínající prý ]>o poli jednotlivá stébla). 

žernyj, 1. tráva žerná, t. j. kterou dobj'tek 
rád žere. 2. kráva žerná, t. j., která není 
mlsná. Kravka takle pěkná a takuvý žerný 
hovádko! 

žrrf (sic!), prgn. paviiza. Do ježka je dobře 
nakládat vobilí krátký a málo; na voprav- 
duckou fůru jen vzít žerf! 

žíre. lžíce. Vem na to žici a vyškrab to! 
( = dojez). 

žid. nom., vok. pl. židi (stší. i ml.). Zídí 
v pátek maso jedí. (Lékovadlo). 

židiicť, obyčejnější než židle. Hana, dyj 
sem židlici, ajť si sedne! 

žínka. 1. sponka k „hakhku" na ženský 
šat, 2. okrajové vyšívání na límci a Umečkách 
mužské košile; toto vždy v pl.: žínky. 

žil. žnn. žil atd. Též v slož. Nažila sem 
si rovnyj a íčko pospíchám vařit. Hužíla se 
( = srpem se sekla). Ale v pass. Voves máme 
požátyj . 

žitiiavky. jablka zrající se žitem, barvy 
bledě voskové, s nepatrným nádechem 
rudým. 

žilo i žilo; krátká výslovnost zvláště v řeči 
stiV.-šich: srv. vojáci (stši), vojáci (ml.). 

živá nemoc. žert. těhotenství, hledíc 
k pr\^^ím obtížím při početí. Jen aby to 
nebyla žívá nemoc (obava o svobodnou!) 
živ.vj vlas. 1. strunovec. Nepité z tý stu- 
ránky, naše děti tám našly živyj vlas. 2. 
nemoc oční. Manka má starost s vokem, mi 
se zdá, že dostane do něho živyj vla=i. 

žízeň, i. žizeíí. Hdo pa by pjil, dy není 
žízeň; to nedělá ani hovado. 

žižla, ženská, mluvící nedbale anebo na 
piano. Di mi s ní, s žižlou. S ní nepřídeš 
než do kle vát. 

žlťb. žlab. Lízání dáváme jenom tak do 
žlebu. Srv. jm. vl. v Oužlebi. (Kyč.). 

žlťbina. úžlabina. Té to políčko v tý žle- 
binč? Cák za ně dostane! Pakatel. 

žleza. žláza, hlízovitý otok, jenž zase 
zmizí, aniž se podebere; na př. na krku. 
Mladým lidem udělají prý se žlezy od „roštu". 
žloiidek. žloutek. Tě pěkný housátko jako 
žloudek! To b-tlo vijce, kouknite: žloudek 
jako volieň! 

žlonleniťe. žloutenka, nemoc. Naše Dodla 
dostála po ní žloutenici (po mrkvi). 

žlova. žluna. Žlova akorát poví, dy má 
přijít myslivec (t. na toho, kdo se strojí 
k pychu). 

žíni}' babičky (byl), pryskyřník složitého 
květu, pěstovaný v zalu"adách. 

žmoulil, váleti v ústech při kousání 
(o bezzubých). Tak to tak žmouHm, zubů 
není, np..posled to muším spolknout celý 
(stařec o soustu masa). 

žonžala. smrtník, potom vůbec brouk 
jemu jiodobný; nikdy v chod. žížala; té 
říkají jen červ, červík. Žoužala tu leze, mámo 



124 žouřala. — žvanknout. 

začlápnite jí! Cák to pádlo do toho mlíka, zvolat a dát inu vlka s chlupama a voii ho 

té ňáká žoužala. spucnc! 

župánek, starý krojový kabátec ženský, žvanknout, udeřiti něčím těžkým. Dyby 

delší než špenzr a v zadu s varhánky. mi byl přišel do rány, já mil po ruce bu- 

žvank, neskl. prgn., o nenasytném ža- kovyj kriítel, já bych ho bil žvank! (o psu, 

ludku. Andres má žvank: toho můžeš v noci slídícím v cizím statku). 



Přídavek. 

z literatury o Chodech. 

Chodský slovník hledí podati zaručený obraz živé mluvy, proto v něj 
nepojato nic, čeho skladatel sám neslyšel, ať by leccos nad to ve spisích o Chodsku 
od kohokoliv bylo podáno. Nezařazuji na př. ani pěkných výrazů ,, vlasy lehlé" 
na rozdíl od ,,karasatých", jak píše B. Němcová v Karle snad z mluvy chodské 
své doby, neboť sám jsem za svého věku nikdy nikde těchto slov neslyšel. Atd. 
Podle toho nenáleží tu udávati Uteraturu, ale podává se přece aspoň přídavkem 
přehled její po přání slavné III. třídy Akademie, jež slovník vydává. 

V historii chodské připomínají se Chodové u Dalimila, Hájka z Libočan 
v Kronice České jako zasloužilí účastníci vítězství Břetislava I. nad Němci 
1040. (Nazývá je ,,Lidé polesní"). Pavel Stránský ve spise ,,De republica Bo- 
jema" první vydává je za přistěhovalce polské z doby Břetislava I. Pěšina 
o tom pochybuje, Balbín věří. Palacký v Dějinách a H. Jireček ve Slovanském 
Právu kriticky toto mínění podvrátiíi. Jejich i pozdějších stoupenců (Emler, 
Domažhce a Chodové ku konci XVI. a na začátku XVII. věku, v Pam. Arch. 
1868) vývody platí podnes, sesíleny hjvše bádáním kulturně-historickým a ja- 
zykovým, jež nemůže míti Chody než za starý kmen český. 

Těmto kulturně-historickým studiím prolomili na Chodsk o přístup už 
B. Němcová s Erbenem v letech čtyřicátých minulého století. Němcová všímala 
si bedlivě všech zvláštností řeči, života, povahy chodského lidu a nejen o nich 
psala (Obrázky z okoK Domažlic, Selská svatba v okoh domažUckém, Různořečí 
domažlické — prý pro Celakovského; vytištěno bylo 1903 Dr. Zíbrtem v Ces. 
Lidu z rukopisu musejního), nýbrž dodávala jimi koloritu, půvabu i životnosti 
svým skladbám belle tristickým, zejména Karle a Pohorské vesnici. Erben uplatnil 
svá pozorování ve sbírce písní, kdež je řada písniček z DomažUcka a v pohádkách 
(na př. Jirka s kozu; tu i dialekt), obíral se i historií chodskou (Dějiny Chodťiv 
od nejstarších dob až po války husitské. Květy 1868). 

Po té spalo či vlastně bohužel hynulo nevšímáno vzácné kulturní dědictví 
Chodův až skoro do nového ruchu folkloristického, který u nás vyvolán byl pře- 
důležitou, ale dnes už zase skoro zapomenutou výstavou národopisnou. Sem 
tam sice ještě něco důležitého zaznamenáno, na př. sešitek písniček od zpěváka 
chlapce nebo děvčete pro vlastní potřebu, avšak celá ložiska bohatého materiálu 
zavalena zatím zapomenutím. Z toho, co se zatím dostalo do literatury, za- 
sluhuje zvláštní zmúiky spis svérázný, širšího programu Příroda a lidé od R. E. 
Jamota (imiv. prof. Thomayer, rodák chodský), jenž mezi svými Udmi předvádí 
i některé osobité tjrpy svého domova. Hlouběji podíval se do života a povahy 



126 

chodského Udu Alois Jirásek v přípravných studiích ke svým Psohlavcům, jež 
takřka obnovily daleko široko starou chodskou slábni (1884), zvláště když 
k umění slovesnému přidružilo se tu i hudební v Kovařicově opeře na libretto 
K. Šípka. Od Jiráska jest též instrukti\aií článek Ciuidové v Ottově Slo\aiíku 
naučném XII. Koncem let osmdesát\^ch všímá si i folkloristických zvláštností 
Udu chodského kněz mezi ním působící F. Wildmann a píše o nich zároveň s jejich 
historií (ve Vlasti). Jirásek, Thomayer a před nimi v slovanském semináři české 
university prof. Gebauer byU i auktoru tohoto slovníku Widci a rádci, abv se 
dal do podrobných folkloristických studií o Chodech a munificencí I. a III. tr. 
České Akademie jakož i Archeol. kommisse při C. Ak. umožněno, že v nich přes 
obtíže počátků vytrval. Z nich vyšlo dosud na 100 článků drobnějších i větších. 
Největší z nich: Pověra na Chodsku. Děti na Chodsku, Národní píseň na 
Chodsku (Květy 1891—4), O hláskosloví chodském (L. Fil. 1891), Statek 
i chalupa na Chodsku (Ces. Lid. II. — IV.), V záblescích staré chodské slávy. 
(Otto 1904. ). Mezi chodskými dřevorubci. (Ve Světozoru 1897, Zlaté Praze 1901 a j.) 
Výzkumů folkloristických pokusil se podepsaný užíti í ve skladbách pro mládež, 
hla\Tiě ve dvou knihách chodských bajek (uOtty 1902 aHejdy-Tučka 1905). Obě- 
tavých pomocníků dostalo se mu ve fotografu amateuru E. Strouhalovi, jenž zda- 
řilvmi obrázky doprovází zvláště studii Mezi chodskými dřevorubci a J. Paroub- 
ko\'i, jenž jiřipravuje kresby pro studii o chodském malování a vy.šívání. Současně 
pracují i jiní ve folklóru, na př. P. J. Baar (Do kolečka, řada popěvků chodskvch 
v C. Lidu), jenž užívá v)'zkumů svých hlavně v belletrii (Pro kravičku, chodský 
román s idylhckou ideou lokálního patriotismu a silnou domorodou charakteri- 
stikou osob i všeho životního ovzduší). O svém rodišti Klenci napsal Baar i stať 
historickou v Poslu od Cerchova. K. V. Rais v povídce Domov sta\T proti 
světlému obrazu stařeny domácího mravu odrodilou Videňačku z kraje. Na 
Chodsko zavádí své skladby belletristické a dramatické také Dr. Císler (Dřevo- 
rubci, Na Šenavské pile, Dvojí život, Pan hrabě se žení, Pouť u dobré Vody a j.). 
Z dialektu chodského čerpáno už v Semberově Dialektologii 18()4, v Duškově 
Hláskosloví a v Kmeuosloví nářečí jihočeskvch (Rozpr. III. tř. C. Ak. II., VI., 
IX.,). Prof. Kebrle píše O gram. zvláštnostech mluvy domažlické, hlavně o va- 
dách, v programu gymnasia doinažl. 1901. 

V posledních letech se starými pamětníky vymírá úžasné rychle kmenová 
iisoba chodská, a zachranitelů nepřibývá, až na jediný směr, národní píseň. Ju 
vykonal záslužný čin už L. Kuba, zapsav na počátku let devadesátých za tři 
neděle svého pobytu na Chodsku okolo 400 písní s nápěvy. Z nich vvšla však 
dosud jen malá ukázka. Za to dostalo se tu Chodsku nadšeného a povolaného 
sběratele po stránce hudební i slovné v prof. Dru. Zichovi, jenž právě jmenován 
i členem ústřední kommis.se pro záchranu nár. písní v na.ší říši. Dr. Zich, věnovav 
se jedinému tomuto svému odboru se zvláštním nad.šením i odborným vzděláním 
a to přes hranice Chodska, bude moci podati o písni české vůbec a zvláště chodské 
práci, která překvapí veřejnost. Prozkoumalť nejen sám po této stránce, co umí 
kdekterý zpěvák a muzikant chodský, ale dostalo se mu i sbírka' Kubovy a také 
podepsaný postoupil nm obšírnou sbírku textů, jež od počátku svých studií sám 
zapsal i od jinjxh dostal. První ukázka jeho široce založených studií jest v C. Lidu 
XV. Píseň a tanec ,,do kolečka". Mladý hudební skladatel J. Jindřich těží ? cha- 
rakteru lidové písně chodské pro své skladby a zvlášť vydal sbírku chodských 
písní s průvodem piana (Rodnému kraji, v Plzni 190:5). J. Skalický harmonisoval 
též písně chodské ve sbírkách Z chodského kraje a Venkovské obrázky. Dr. J. 
Královec vydal 1894 Chodskou svatbu v písních (asi 1(50 čísel bez nápěvii). 
Píseň chodská vzbudila si i umělé napodobení v knížečce Rodnému kraji od 
Jana Psohlavého (J. Š. Baar), kde jest několik pravých ,, ohlasů" jejích s čá- 
stečným přibarvením prostomilé bulačiny. 



127 

V historii chodské novější dlužno uvésti spis kněze P. Hyp. Randy, Cho- 
dové a jich osudy DomažHce 18S7, jenž podává hlavně mnoho přímého mate- 
riálu archivního. 

Před tím už byl se zabral do studia dějin Domažlická jiný rodák doma- 
žlický, děkan Karel Hájek, (f 1889), jenž však později zase ustal, zanechav 
nedokončené práce v rukopise. 

Čestné zmínky hoden tu uvědoměl}' purkmistr domažlický f J. Křesl, jenž 
řemeslem jirchát obhbil si historii Domažlická tak, že se k vůli pramenům učil 
i latinsky a pak psával drobné úry\'ky v místních listech; největší z nich Denník 
historickv' královského města Domažlic. Dále jest vzpomenouti usilovné práce 
B. Stréra, gymn. professora v Domažlicích, jenž pročetl a první excerpoval i spo- 
řádal historické papíry domažlické a byl hlavním z tvíirců domažlického musea. 
Škoda, že bohaté a velmi instruktivní práce jeho historické zůstávají v ruko- 
pise nedokončené. Z ukázek uveřejněných uvádím: Hradiště Tuhost na Doma- 
žlicku, Rytířské a erbovní rodiny v Domažlicích v 16. a 17. století. (Progr. 
gymn. v Domažlicích 1886, 1889.) V posledních letech našla historie chodská 
dva nové badatele a sice kněze prem. rádu P. Ant. Kitzbergra a faráře Teplého, 
kteří zatím mají své výzkumy rovněž v rukopise. Historické a umělecké pa- 
mátky Domažlická shledali a v^díčili slovem i obrazem prof. F. Vaněk a Dr. 
Hostaš v Soupise, vydávaném Arch. kommissí při C. Akademii v oddíle okres 
Domažlický. 

Místopis Domažlická s programem velmi širokým a bedlivě promyšleným 
snažil se sestaviti za účasti učitelstva horlivý pracovník, zvláště v době svého 
služebního odpočinku, Ant. Srna, ředitel měšť. škol v Domažlicích. Turistovi 
opatřil dobrou rukověť, poučující stručně o všem zajímavém v kraji i životě, 
okresní starosta Max Duffek ve svém Průvodci po Domažlicích a okolí (s hojnými 
obrázky). Nahodilé dojmy letního hosta na Chodsku snaží se sdělovati mládeži 
H. Pilbauerová v knize Z kraje Psohlavců. 

Slovesnosti poslcj-tuje znamenitou pomoc v zobrazování Chodska hojný a 
horlivý zájem umění výtvarného. Z dlouhé řady umělců, kteří na Chodsku stu- 
dovali, připomenouti dlužno aspoň malíře Aleše, illustrátora skvostného vydání 
Jiráskových Psohlavců, J. í^pillara, A. Muchu, Maska, Jansu. Doubu, F. Velce, 
sochaře t Hoška (modeloval pomník Kozinův), B. Vlčkaa j., kteří v studiích svých 
a genrech zachytili a zachovali tak hojně typů chodských, krojů i národopisných 
výjevů. 

Značný význam mají pro historii i pro kulturní obraz Chodska oba t\^denníky 
domažlické Posel od Cerchova a Domažlické Listy, uveřejňujíce občas specielní 
větší články i přemnohé cenné zprá\y drobné. 

Německy psali o Chodech hlavně A. Gabriel, Der kónigl. Wald Hvozd 
oder das Gebiet der konigl. Freibauern in Bóhmen 1864, Pangerl, tTber die 
Choden zu Taus 1875 (Mitt. d. Ver. fůr Gesch. der Deutschen), a ještě před nimi 
k processu Chodův obrátil pozornost lékař všerubský Dr. Weisl v časopise Pano- 
rama 1848, Helfert, Die ehemahge Wald-Veste Bóhmens (Mitt. d. geogr. Ges. 
in Wien 1870), Wenzig, Der Bohmerwald, Jirásek ve či. Charakter, Sagen etc. der 
Slaven (Die osterr. -ung. Monarchie), J. Blan, Tschechische Volkstracht derTauser 
Gegend (Zeitschr. f. osterr. Volkskmide, Wien 1906). V Německu vyšla i větší 
belletristická jjráce o Chodech, Hančička, das Chodenmádchen od Maxe 
Schmidta, (Berlin 1893\ pozoruhodná auktorovvmi sympatiemi k chodskému 
lidu. 



r 



li 



w. 


i 


lil 



m 



m 

m 

p 




PG Hruška, Jan František (comp.) 
4708 Dialekticky slovník 
C5H6 chodsky^ 






m 



PLEASE DO NOT REMOVE 
SLIPS FROM THIS POCKET 



UNIVERSITY OF TORONTO 
LIBRARY 



.■:WB