Skip to main content

Full text of "Dialektický slovník chodský"

See other formats 


Caí 

o 
o 

(O 

o 
-J 
o 

4^ 

— 

■ 

Hruška,  Jan  Fratišek  (comp.) 
Dialekticky  slovnik  chodsky 


% 


% 


CSHb 


i!ii;i;  ;-;- 


^ 


ARCHIA^ 


PRO 


LEXIKOGRAFII A  DIALEKT(ILO(ÍII 


VYDÁVÁ 


iii.  TŘÍDA  České  akademie  císaře  Františka  josefa 

PRO  7ÉDT,  SLOVESIOST  A  UMĚlíL 


ČÍSLO  7. 

DIALEKTICKÝ  SLOVNÍK  CHODSKÝ. 


v  PRAZE. 

NÁKLADE-M  CESKÉ  AKADK.MIK  ClS.AKK  FR.\NTIŠK..\  JOSEI-W   l"RO  VftDY, 

SLOVESNOST  .\  UMftNl. 

I!)()7. 


// 


n 


DIALEKTICKY  SLOVNÍK 
CHODSKÝ. 


SEBlíAL  A  SKSTAVlr, 


JAN   FRANTIŠEK   HRUŠKA. 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM  ČESKÉ  AKADEMIE  ClSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA  PRO  VÉDY, 

SLOVESNOST  A  UMÉXl. 

1907. 


LIBRARY 

745230 

UNIVERSITY  OF  TORONTO 


,„  vM,,  s.oves„ost  -;-,-,^-;:L::";„„eU  a  spol.  v  P.a.e. 


Předmluva. 

Podávaje  dialektický  slovník  podřečí  chodského  veřejnosti,  musím  [tildati 
stručnou  zprávu,  jak}'-  jsem  měl  na  paměti  úkol  této  práce  a  jak  jsem  si 
při  ní  vedl. 

Především  chtěl  jsem  podati  obraz  mluvy  chodské,  pokud  lze,  podrobný 
a  spolehliW^  aby  mohl  býti  platným  pramenem  pracím  dialektologickým  a  jazyko- 
zpytným  vůbec.  Tento  prvotný  a  hlavní  účel  ustanovoval  především  jinj^m 
už  také  rozsah  i  všechen  způsob  práce;  látka  pak.  její  tvářnost  i  bohatství  nebo 
nedostatek,  určitost  nebo  mlhavost,  se  zkušenostmi,  jež  podávala  živá  mluva, 
skutečným  životem  lidu  provázená  a  dokreslená,  dodělaly  a  určily  všecko  ostatní. 
Tak  zejména  vidělo  se  mi  nutným  zařaditi  do  chodského  slovníka  nejen  slova 
podřečí  tomuto  jistě  vlastní,  nýbrž  všecko  odchylné  také  po  stránce  tvaroslovné, 
hláskoslovné  i  fonetické,  STOtaktické  a  j.  Odchylným  pak  rozumíme  tu  nejen, 
co  jest  jen  podřečí  chodskému  jistě  vlastní,  m^brž  všecko,  čím  se  liší  po  všech 
těchto  stránkách  podřečí  toto  od  jazyka  spisovného  nebo  obecného,  ale  zároveň 
bylo  třeba  zařaditi  slova  a  tvary,  zvláště  \ýznačnější,  jež  snad  má  podřečí  spo- 
lečné s  jazykem  spisovným,  kdežto  v  mluvě  obecné  se  nevyslc\'tují  a  nebo  na- 
opak mluva  obecná  je  má  a  v  řeči  spiso\^lé  jich  není.  Tak  na  př.  výrazy  dobré 
z  jazyka  spisovného  práv  býti  někomu,  zašlo  koho  co,  jsou  v  podřečí  chodském 
podnes  životný,  v  obecné  mluvě  pak  jich  neslýcháme.  Správný  jedn.  akk.  str. 
rodu  nám.  ukaž.  je  jest  v  mluvě  Chodův  dosud  jedině  v  užívání;  obecného 
a  chybného  ho  (pivo,  atd.)  Chod  žádný  nevysloví.  Takové  shody  a  neshody 
vzájemné  patří,  myslím,  do  slovníka  dialektického,  aby  dle  toho  mohla  dialekto- 
logie  sro\niávací  nejen  určiti  bezpečně",  co  kterému  dialektu  vlastní  jest  a  co 
několika  nebo  všem  hla\Tiím  společno.  nvbrž  bude  možná  stopovati,  jak  v  kterém 
slovu  jazyk  živý  se  zachoval,  prospíval  nebo  upadal  i  divočel;  z  toho  ze  všeho 
pak  může  těžiti  nejen  jazykozpyt.  nýbrž  i  jiné  vědy,    zvláště    folklór    vůbec. 

Nesnadno  jest  ovšem  stanoviti  určitě  mez.  co  všecko  pro  takový  širší 
úkol  bylo  by  do  slovníku  pojmouti  z  toho,  kde  se  stýká  podřečí  s  mluvou  obecnou 
vtibec  nebo  zase  s  jazykem  spiso\^lým  na  rozdíl  od  mluvy  obecné.  Hleděli  jsme 
tu  zachovati  cestu  střední,  dbajíce  význačnosti  toho  kterého  výrazu,  zejména 
pak  zařadili  jsme  úrayshiě  leccos,  co  třebas  jinde  známo,  ale  ne  obecně  nebo 
co  už  —  ač  dobré  —  mizí.  Ať  je  tu  po  ruce  raději  víc  než  méně.  Tak  ostatně 
i  zachováváme  zásadu,  kterou  jsme  učinili  měrou  látky  pro  všecky  své  ostatní 
sběratelské  práce.  Každý  výraz  hledíme  doložiti  větou.  Věty  tyto  doličují 
nejen  zevrubně  grammatickou  zvláštnost  toho  kterého  slova,  nýbrž,  brány 
jsouce  z  nejobyčejnějších  i  nejodlehlejších  stránek  života  lidu  chodského,  po- 
dávají hojný  fond  mluvy  toho  lidu  a  v  něm  i  obraz  smýšlení,  nazírání,  nadání 
i  vzdělání  a  to  světlo  toho  všeho  i  stín.  Ze  pak  osobitý  život  starého  odleh- 
lého českého  kmene  dílem  zachoval,  dílem  i  v}^vořil  si  leccos  svérázného  při 
práci,    v  kroji,   ve  zvycích,   tudíž  i   v   řeči,  bylo  třeba  leckterés  slovo  i  věcně 

Hruška:  Diairktirkv  slovník  cliodský.  1 


vysvětlovati.  Tu  šli  jsme  úmyslně  dále,  než  snad  bývá  zvykem  v  práci  dialekto- 
logieké;  v}^světluieme  leckde  obšírněji  slovo  i  věc,  takže  po  této  stránce  stává 
se  slov-iiík  náš  stručným  slovníkem  naučným  všech  zajímavých  chodskýcii 
zvláštností  kulturních.  Zdálo  se  nám  toho  nutně  potřeba,  zvláště  když  v  po- 
sledních letech  o  Chodsku  i  Chodech  nejen  mnoho  se  píše  a  mluví,  nýbrž 
i  umění  všecka  kmenovou  úsobu  Chodska  vážně  studují  a  předvádějí.  Při  tom 
při  všem  chtěli  jsme  původně  pro  slova  a  tvary  zvláště  starožitné  shledávati 
doklady  z  památek  staročeských;  ale  tím  rostl  rozsah  i  úkol  této  {)ráce  nad  síly 
jednotlivce.  Když  pak  objevil  se  Gebauerův  slovník  staročeský,  v  němž  snadno 
lze  se  poučiti  o  stáří  a  původu  každého  slova  starého,  vypustili  jsme  zcela  tento 
úkol  ze  svého  díla  a  chtěli  jsme  raději  podati  hojnější  materiál  dialektický 
v  oněch  větách. 

K  dvojímu  tomu  úkolu  přidružil  se  třetí,  řek!  bych  praktický.  Leckteré 
slovo,  objevující  se  v  podřečí  chod.ském  v  plné  životní  síle,  žilo  v  jazyce  českém 
v  době  staré;  jiné  vytvořilo  podřečí  samo  a  třebas  sprá\'ně  a  pěkně:  obojí  tato 
slova  opírajíce  se  o  svou  životní  sílu  v  dialektu  hlásí  se  o  právo  na  život  v  jazyce 
vůbec,  zvláště  pak  v  spiso\niém  a  právo  to  třeba  podporovati  bezpečnv'ni  ze- 
vrubným dokladem,  jak  podřečí  slova  toho  užívá.  Proč  by  na  př.  nemoliio 
se  obecně  ujmouti  pěkné  a  sprá\Tié  a  velmi  potřebné  slovo  zálež  místo  cizího 
komposte  Třeba  jen,  aby  mu  maličko  pomohly  školy  a  knihy  hospodářské. 
A  nejen  obohacení  po  stránce  lexikální,  nýbrž  i  osvěžení  a  posilu  po  všech 
stránkách  čerpati  může  a  musí  opět  a  opět  jazyk  spisovný  ze  živé  mluvy 
prostonárodní. 

Za  druhé  třeba  udati,  jak  jsme  si  vedli  při  práci  samé.  Tu  hlásí  se  Imed 
o  zmínku  způsob  sbírání  látky.  81i  jsme  vtom  vlastní  cestou,  kterou  jsme  si  dávno 
oblíbili  ve  všech  ostatních  pramenech  podání  chodského;  shromaždovali  jsme 
totiž  látku  nikoliv  vyptáváním  a  dotazováním,  nýbrž  pouhým  pozorováním 
a  chytáním,  co  samo  se  objevilo  za  mnohých  styků  s  lidem  při  práci  i  odpo- 
činku i  zábavě,  při  rado.sti.  žalu,  hněvu  —  jak  kdy  co  život  sám  s  sebou  nese. 
Je  ta  cesta  ovšem  zdlouhavá  a  mnoho,  přemnoho  bývá  po  ní  kroků  marných; 
za  to  však  kořist  na  ní  jest  původnější,  o  mnoho  zajímavější  a  leckdy  i  vydat- 
nější a  vždycky  cennější,  poněvadž  jest  spolehlivější,  ano  druhdy  jedině  sjío- 
lehlivá.  Na  omluvu,  že  jsem  vůbec  nedbal  a  nepoužil  nikde  známých  dotazníku, 
usnadňujících  a  urychlujících  sbírání,  z  nichž  některé  —  zvláště  z  doby  příprav 
k  národopisné  výstavě  —  sestaveny  velmi  důmyslně,  pracně  i  soustavně,  po- 
dávám ukázku  ze  svých  příhod,  poučujících  výstražně,  kam  se  někdy  dospěje 
u  lidu  s  otázkami. 

Když  j.sem  sestavoval  ])ro  Český  Lid  obšírný  článek  o  chodském  statku, 
chtěl  jsem  míti  jistotu,  zdali  všude  na  Chodsku  znají  a  snad  ve  stejném  vý- 
znamu starší  slovo  i^i/jkuš.  Poněvadž  velké  požáry  přetvořily  statek  chodský 
a  celé  vesnice  na  ruby,  nezbylo  tu  než  pomáhati  si  přece  otázkami.  Potkám 
dva  manžele  ze  zachovalejší  chodské  vesnice,  dobré  známé,  a  ])tám  se:  ,,Cemu 
říkáte  u  vás  vyjkuš?"  ..Vyjkuš,  vyjkuš"  —  opakuje  si  v  rozpacích  sedlák  a  píchá 
z  nejistoty  holí  do  písku.  ,, Vyjkuš  —  jjoinohla  .selka  —  to  se  tak  neříká,  to 
se  řekne  dycky:  I  kuš!"  .  .  .  .Jindy  potkal  jsem  v  Plzni  krajanku.  Pozdravila 
jsme  se  a  já  ptám  se  po  domově  —  na  folklór  jsem  tenkráte  ani  nevzpomněl. 
,,U  nás  jistě  ještě  sníh?"  pravil  jsem.  ,,A  sníhu  dost!"  slyším  odpověd,  až 
jsem  se  jí  lekl;  na  Chodsku  jakživ  nikdo  nevyřkl  .sám  od  sebe  tvaru  sníhu.  jestiť 
tu  i  v  nom.  sněh,  a  milá  ona  krajanka  jistě  také  jakživa  by  ho  sama  od 
sebe  nebyla  vyřkla;  pomohlo  jí  k  tomu  tvaru  neživotnénui:  1.  má  otázka, 
totiž  nom.  sníh,  2.  ,,páni",  kteří  se  míhali  kolem  nás  a  ."{.  ])ěkné  velké  domy, 
což  všecko  nutilo  a  nutívá  lid  ,, mluvit  pansky".  Ba  nemusí  býti  několik 
těch  příčin  najednou.    Jediný  čistě  spisovný  výraz  sběratelův  a  často  i  pěk- 


něj.ší  kabát  předělají  a  zpotvoií  řeč  těch,  jichž  se  vyptává,  k  neiivěieiií.  (,'ož 
tedy  teprve  niánie-li  člověku  z  lidu  říci  celou,  přesně  filologiclcy  ustrojenou, 
větu?  Odpoví  nám  na  ni  ne  slov^^  sv}'mi,  ne  výslovností  dialektu,  ale,  pokud  do- 
vede, slovy  našimi  a  naší  výslovností  nebo  spleteiiinou  z  tvarů  našich  i  svjxh, 
ba  zkušený  znalec  podřečí  —  ne  host!  —  uslyší  v  takových  vynucených  odpo- 
vědech  věci  dělané,  v  mluvě  lidu  naprosto  neživotné,  ("o  potom  z  takového, 
třebas  hojného  a  snadno  i  rychle  .sebraného  materiálu  nuiže  \v(ěžiti  věda? 
Však  se  nám  kdysi  dostal  před  oěi  takový  zodpovídaTiý  dotazník  z  Chodska 
—  plný  chyb! 

A  tu  se  hlásí  druhá  stránka  naší  práce,  z  níž  pro  nás  plynula  zname- 
nitá výhoda  a  pro  práci  samu  jistota  a  spolehlivost:  snáze  a  spolehlivěji  mohli 
jsme  zajisté  pracovati  o  podřečí,  které  nám  bylo  v  pravdě  řečí  mateřskou. 
Snáze  nám  bylo  pracov^ati  také  proto,  že  skoro  vždy  a  všude  osvědčili  rodáci 
rodákovi  úplnou  důvěru,  dále,  že  hlavní  základ  celého  fondu  podřečí  i  jeho 
útvarů,  uložený  od  malička  v  duši,  bylo  jen  třeba  sběratelskými  studiemi  místy 
oživiti,  ano  leckdy  i  jistota  z  mládí  pomohla  odstraniti  nejistotu  doby  ])řítomné, 
všemu  kmenovému  dědictví  nepříziůvé.  Aby  pak  z  této  výhody  opravdu  nej- 
více vytěžiti  molila  spolehlivost  práce  naší,  uvítali  jsme  rádi  novou  před  ně- 
kolika lety  myšlenku,  aby  se  při  pracích  dialektologických  pole  studia  raději 
zúžilo,  ne  rozšiřovalo;  zúžili  jsme  studium  nejen  na  vesnice  historického  Chodska 
(ač  pro  zajímavý  rozdíl  uvádíme  také  hodně  z  mluvy  domažlické),  nýbrž  ■po- 
ložili jsme  hlavni  váhu  na  okolí  rodiště  svého  a  předků  svých  a  v  tom  ve  všem 
zase  jádro  tvoří  řeč,  v  níž  jsme  byli  doma  \ychováváni  od  rodičů  —  ke  cti  jejich 
svědčíme  —  nejen  řeči,  nýbrž  i  všemu  starému  mravu  věrných.  Matka  moje, 
zvláštní  duše  citlivá,  dědička  tradic  dědových,  byla  z  Klenci  a  otec  z  Chodova, 
přísný,  uvědomělý  písmák,  jeni  však  ani  milovaným  písmům  nedal  hrubě  účinku 
na  svou  řeč  zděděnou,  zachovávaje  hlavní  její  charakter  a  b}'vaje  tudíž  často 
po.sledním  rozhodčím  všeho  pochybného  v  studiích  mých  až  do  23.  května  letoš- 
ního roku.  kdy  v  úplném  vědomí  a  vzácném  klidu  duše  v  88.  roce  zakončil  svůj 
spravedlivý  život.  Budiž  tu  ta  čestná  znúnka  dovolena  synu  o  drahém  otci, 
jenž   má  čestný   podíl  ve   všem   zachraňování  chodského  podání 

Po  Chodovu  a  Klenci  nejvíce  péče  věnováno  pěkně  zachovalému  rodišti 
Kozinovu  Oujezdu;  dále  Draženovu.  Postřekovu,  s  druhé  strany  Domažlic 
Stráži,  Mrákovu,  Tlumačovu,  Kvčovai,  méně  odlehlým  Pocinovicům  a  Lhotě. 
Tať  jest  oblast  mé  sběratelské  práce  i  ve  všech  ostatních  směrech  i  látkách  folklo- 
ristických a  zachovávám  ji  i  při  této  práci  dialektologické  nejen  podle  zásady 
shora  uvedené  zužovati,  nikoli  rozšiřovati  pramen  —  jakož  i  aby  byla  v  souhlase 
se  všemi  ostatními  našimi  články  a  rozpravami  o  Chodsku,  nýbrž  vede  k  tomu 
i  historický  vývoj  Chodů.  Jest  pravdě  nejpodobnější,  že  naši  Chodové  byli 
částí  většího  starého  kmene  českého,  jenž  ode  dávna  bydlíval  nejen  v  krajině 
domažlické  ve  vesnicích  jistě  chodských  a  v  ndad.ších  jejich  koloniích  (na  pr. 
Pec,  mé  rodiště,  je  drevorubecká  kolonie  hlavně  ze  sousedního  Chodova,  Díly 
z  Postřekova,  Pelechy,  dnes  valně  poněmčilé,  z  Tlumačova  atd.),  ale  bydlíval 
i  dál  k  Přimdě  i  .šíře  do  kraje  a  právě  dle  mluvy  soudíc  hodně  daleko  ke 
Klatovům  a  Plzni.  Části  však  toho  kmene  při  hranicích,  v  osadách  nejdůle- 
žitějších, strážný  úkol  i  privileje  za  jeho  platné  obstarávání  daly  zvlášť  záhy  vy- 
stoupiti na  světlo  historie,  ano  znenáhla  vyvíjející  se  svoboda  i  boje  o  ni  se 
v.šenii  sv}'nů  důsledky  v  životě  hmotném  i  duševním  oddělovaly  a  odcizovaly 
přirozeně  naše  hraničáře  od  ostatních  soukmenovců,  tísněných  jařmem  pod- 
danství, tu  těžším,  tu  lehčím  dle  pána  a  doby,  se  všemi  psotami  poroby.  Při 
tak  rozdílných  podmíidíách  životních  rozdílně  ovšem  vybíjelo  se  po  všech 
stránkách  kulturních  historické  Chodsko  a  jeho  sousedstvo,  třebas  původně 
jedné  s   ním    krve.    A  tak  i  pro  tento  historický  vývoj,  i  když  nepovažujeme 

1* 


Chodu  za  jediný  ucelený  kmen,  přistěhovalý  z  Polska,  jak  se  náuívalo.  sluší 
hranice  Chodska  historického,  všeobecně  známého  z  Jiráskových  Psohlavcň. 
pokládati  za  hranice  všeho  folkloristického  bádání  o  Chodech. 

Dalším  iikolem  bude  ještě  vyšetřiti  míru  i  meze  původní  té  příbuznosti, 
která  se  hlásí  v  typech,  nn-avech.  v  kroji,  v  obydlí  i  v  řeči.  jednak  jako  zdá\^la 
zachovalá,  jednak  novými  styky,  zvláště  pokrevenstvím,  obrozená.  Tu  práci 
bohdá  náš  slovník  nejen  usnadní,  nýbrž  bude  jí  vždy  spolehhvým  podkladem. 

Zkušenosti  a  jistota  ve  slově  i  v  písnm  získané  doma  nutily  záhy  při  sbí- 
rání nepřijímati  všeho  šmahem  ani  )iii  udaném  nž  zpúsol)u  ])ráce,  nýbrž 
ukládaly  dobře  šetřiti.  Mo  jak  co  mluví  i  v  podřečí  samém.  Jsou  zajisté  roz- 
díly v  jednotlivostech  v  jednotlivých  vesnicích,  na  př.  v  Klenci  a  okolí  říkají 
Marušákuc.  v  Draženově,  ke  Klenci  přifařeném  i  jinde  Marušákouc;  jsou  i  roz- 
díly mezi  mluvou  jedno tlivý'ch  rodin,  na  př.  ve  dvou  rodinách  mého  rodiště 
vyslovovah  důsledně  skupinu  clu;  jako  Jcs,  cht  jako  ht:  já  ksi,  ty  si  nektěl: 
jsou  i  rozdílv  mezi  řečí  lidí  rozšafných  a  ledabylých  i  líných  atd.  S  tím  vším 
třeba  počítati,  rozdíl}^  takové  jest  udávati,  nikoliv  rovnocenně  zaznamenávati 
vše  dohromady  za  charakter  dialektu.  Rozdíly  v  mluvě  jistých  rodin  mohou 
míti  příčiny  fysiologické.  ale  snad  fysiologická  byla  jen  příčina  pr^^^í.  u  otce 
třebas  nebo  matky,  kdežto  u  potomků  spíše  než  přirozená  vada  mohl  ]>ůsobiti 
zvvk,  jak  od  malička  slýchali  a  dle  slýchaného  sami  se  učili.  Někdy  zvláštní 
výraz  je  čistě  přespolní;  opatrnost  nás  třebas  poučí,  že  Chod.  jenž  vyslovil  doma 
slovo  posnídálek,  za  mlada  16  let  pracoval  v  Klatovech,  kde  je  to  slovo  obecné. 

Jindy  za  líným,  nemotorným  slovem  poznáme  líného,  nemotorného  člo- 
věka ve  vší  práci  a  v  celém  životě.  Zajímavo  jest  velnu,  že  li.šívá  se  důrazně 
řeč  téhož  člověka  z  lidu  předně,  mluví-li  sám  nebo  odpovídá-li  na  otázky  ně- 
koho cizího,  za  druhé,  mluví-li  prcstě  nebo  zpívá-li.  za  třetí,  oznamuje-li 
něco  ústně  nebo  pí.še-li  psaní,  dále  jedná-li  o  věc  nějakou  právní  atd.  A  i  tu 
pozorovati  lze  další  rozdíly:  jinak  jedná  na  domácím  právu,  jinak  před  pány 
a  jinak  o  své  právnií  věci  píše.  Rozdíly  tyto  jsou  velmi  zajímavé  a  poučné. 
O  odchylné  mluvě  na  otázky  stala  se  již  zmínka  nahoře. 

Že  liší  se  řeč  v  písních  od  mluvy  obecné,  poznáno  a  uznáno  v  novější 
době  obecně,  ano  usuzováno  i  z  toho,  že  nelze  písní  užívati  za  doklady 
dialektologické.  Naše  zkušenosti  vedou  nás  k  dodatku,  aby  tu  neužíval 
písní,  kdo  nezná  dialektu,  kdo  však  jej  zná  a  ví  bezpečně,  co  v  pisni  jest 
domácí,  co  přespolní  a  co  jen  dělané  pro  píseň,  může  nejen  citovati  z  písně 
s  jistotou  a  správně,  nýbrž  cena  písně,  která  jí  zachovala  život,  zvětšuje 
i  cenu  dokladu  proti  nějaké  všední  větě  z  mluvA-  denní.  Ano  jako  na 
jedné  straně  jeví  se  v  ])ísních  ovšem  tvary  nedialektické.  na  druhé  straně 
zase  právě  písně  podávají  kolikráte  vzácné  tloklady  vzácných  t\'arú  dialek- 
tických a  jest  zrovna  podivu  hodno,  že  někdy  dialektický  tvar  ve  zdomácnělé 
písni  zatlačuje  i  původní  tvar  přespolní  a  to  třebas  i  s  násilím  proti  poetice. 
Tak  na  př.  nám  zpíval  výniinkář  Vaněk  z  Oujezda  (jest  dosud  živ  maje  88  let) 
—  ,, nadělaly  na  mňe  klcráf.  že  sem  já  jich  podved  devH".  Píseň  jest  jistě 
přespolní,  ale  na  Chodsku  zdomácněla  a  silná  vláda  dialektického  tvaru  i 
kievát  přemohla  tu  i  rým.  V  doklade  ,,Na  tom  na.šom  hon  vařečku  síkla  sem 
votavičku  .  ,  ."  s  výhodou  citována  píseň,  neboť  máme  tu  dost  jasně  pověděno, 
co  jest  houvárek,  máme  tu  zřetelně  zastaralé  zvláštnosti  dialektu  jasné  hiatické  h, 
tvary  nahom.  .síkla.  Podobně  v  př.  ,,()uvij,  chlapše,  huž  je  veta,  táta  nechce 
tě  za  zeta."  Slovo  zet  má  u  (^hodú  sklonění  t\Tdé.  Stará  píseň  dokazuje, 
že  již  to  tak  bylo  dávno.  Ovšem  třeba  dialekt  znáti  a  zejména  tř(>ba  ])oznati 
tu  zvláštnost  řeči  písní,  že  bývají  v  nich  i  tvary  zvláštní,  v  dialektu  samém 
neživotné.    Tak  na  př.  v  písních  i  domácích  najdeme  spi.sovné  tvary  k  milé. 


milého:  v  mluvě  živé  jich  neslyšíiue.  Tvary  takové  zajisté  povstaly  při  zpěvu 
ze  snahy  po  mluvě  umělejší,  než  jest  v  životě  všedním;  řekl  bych  po  mluvě 
„panské'",  ke  které  táhnou  příklady  v  písních  tištěných,  špalíčkových,  mezi 
nimiž  v  starších  tiscích  najdeme  bezděky  zařazené  i  prostonárodní,  už  třebas 
s  pestrou  strakatinou  tvarů,  a  konečně  dospívá  snaha  ta  i  k  výstřednostem 
jazykovým  naprosto  neživotným,  jako  jest  ojál:  a  ojaiuská  šavlička. 

Že  řeč  ve  psaní  liší  se  od  mluvy  všední,  napovídá  nám  už  lid  sám,  užívaje 
o  slohu  v  listech  určitých  výrazů,  na  př.  ,, postavit  do  psaní",  „sesadit"  atp. 
Typický  obecný  úvod  lidových  psaní:  ,, Doufám,  že  Tě  s  těmito  páru  řádky 
při  stálém  a  dobrém  zdraví  vynatrefím  .  .  ."  atd.  je  již  sám  dost  poučný.  A  na- 
hledneme-li  do  psaní  samých,  divíme  se  opravdu,  jaké  tu  úsilí  o  zvláštní  slovo 
i  formu.  Tak  na  př.  nešťastný  hospodář,  jehož  špatná  hospodyně  přivedla 
do  tak  úzkých,  že  šel  štěstí  hledat  do  Ameriky,  psal  příbuzným  na  omluvu 
svou:    ,, Vběhla  slepice  z  x — uc  dvora  k  y — tom  a  rozkutila  dvíir  y — uc  .  .  ." 

Kdo  byl  přítomen  na  př.  jednání  obecního  výboru  na  vsi,  poznal  hned, 
že  každý  mluvící  nutí  se  tu  do  řeči  jiné,  než  mluvívá  jindy,  ("hvíle  vážná 
nutí  hledati  vážněj.šího  slova,  jenže  místo  vážnějších  objevují  se  slova  častěji 
strojená,  ba  až  i  neústrojná  a  nepřirozená.  Na  cestě  do  svolání  říkal  soused 
.Jan  Jakubovi  a  Petrovi  Kube  a  Pajdo  nebo  po  dvoře  Skovarňáku,  ftího,  ale 
inluvil-li  Jan  po  chvíli  ve  svolání  k  nim.  oslovil  je  nejinak  než  pánové  (stší. 
muži)  a  když  mluvil  o  nich,  řekl  .lakub   Kobes  a  Petr  Kazda. 

A  což  teprve  má-li  člověk  z  lidu  podati  nějaké  právní  slovo  písemně!  Tu 
je  míra  strojcnosti  nejen  dovršena,  ale  často  přesypána  až  do  neporozumění. 
V  celku  zas  tu  příklad  táhne;  jak  co  do.stávají  od  iiřadů,  tak  se  nutí  jim  odpo- 
vídati. Na  př.  rychtář  chodský  brzy  vyčetl,  že  na  rubru  papíru  poznamenávají 
si  úřady  věc  stručně.  Když  mu  pak  poslali  akt,  kterého  tvrdá  strana  nepřijala, 
vrátil  jej  úřadu  nápodobě  jejich  praxi  slovy,  jichž  by  v  tom  spojení  jakživ  nebyl 
vyřkl;  napsalť:  ,,Sem  to  dodal,  von  nepřim,  měl  hubu."  Na  doklad  ob.šírněj- 
šího  napodobení  dlouhých  period  a  kroucemn  slohových  i  tvaroslovných  stňjtež 
zde  ještě  tato  skutečná  podání  a  vyřízení  ., úřední": 

Slavnému  atd.  (jmenován  úřad). 

Podává  věc  v  tomto  měsíci  obdrženou  N.  N.  co  starosta  obce,  a  se  vyjadřuje 
s  tím  oným  spisem,  že  jest  jeho  poviností  tak  činit,  jak  sobě  většina  našeho 
výboru  přeje,  ale  ne  tak  jak  se  jemu  dodává  dopisů  od  úřadu  jenž  nejsou  ani 
dobře  přesvědčený,  ale  dávat  pokuty  to  se  musí  o  tom  jinak  uvědomyt,  aneb 
dávat  do  novin,  aby  tisk  spí.še  dodělal  stranu,  on  sobě  přec  může  jít  rovně,  a  když 
sobě  úřad  přeje  sobě  znovu  zaslání  rozpočet  za  rok  .  .  .,  tak  se  pošle  ale  musí 
zůstat  jak  jest  a  nic  změnit,  očekávám  do  8  dnů  odepis 

N.  N.  starosta.*) 

,, Obecní  co  stavební  úřad  obce  X  ze  dne  .  .  .  roku  .  .  .  J.  K — ovy  vyřízení 
dle  palegrafu  je  to  obecního  řízení  se  vám  uděluje  dle  stavební  caři  na  va.šom 
podzem  ku  není  již  na  obecní  pastvině  která  již  tvoří  veříjnou  cestu  k  vy  stavění 
nove  maštale  nepovoluje.  N.  dne  dne  .  .  .  roku  .  .  . 

N.  N.  starosta.**) 


*)  Tak  se  hájil  před.staveny  s  výliorom  proti  pokutám  úřarlúv,  jež  jsou  posilou  ne- 
piútelských  stran  v  obci.  takže  sahají   až  k  novinám. 

**)  Vyřízení  tak  zmotané,  že  mu  ani  neio/.umíme.  ale  obtan  K.  rozuměl,  že  dle  sta- 
vební ěáry  chce  stavěti  na  pozemku,  který  už  neni  jeho,  nýbrž  ol)eení.  Pi-ijal  vyřízení 
hezky  z  ticha,  a  že  maštale  potřel)oval,  přikoupil  od  obce  po  3  K.  sáh,  zadal  znova,  palí 
dostal  „povoluje"  a  stavěl. 


Osadní  představenstvo  v  Y. 

Dle  pHpisu  ze  dne  .  .  .  jednáno  o  výborové  schůzi  nažádost  K.  \.  zaopa- 
tření bytu;  neschvalylo  a  docela  odmytlo,  natakového  mladíka  práci  dosta- 
tečné a  žeto  není  možní  natakovou  cliudon  osadu  on  sv  postavil  hlavu  a  chce 
sní  prorazit  zět  ajť  pracuje  a  dělá  muže  a  ne  lenocha  bude  vpoiadku  jak  každý 
jinej  muž. 

^■   V  .  .  .  dne  .  .  . 

Podpisy  osmi  výborů,  na  sebe  starosta  —  zaponměl.*) 

Jiný  a  opravdu  zvláštní  zjev  jeví  se  v  nduvě  lidu  při  hlasitém  čtení  z  jazyka 
spisovného.  I  dobří  písmáci,  kteří  čtou  pěkně  a  správně,  dle  smvslu  ..opravují" 
si  jazyk  spisovný  dle  svých  libůstek.  Tak  zejména  slýehal  jsem  dloužení  v  pře- 
chodníku  přítomném,  na  př.  kupoiwje,  promlouwíje.  jsá  atp.;  i  jinde,  na  př. 
račiž,  souh/asit,  takořkrí;  inf,  býti  čítávají  byjti.  Se  v.šemi  těmito  věcmi  jest 
sběrateli  opatrně  hospodařiti,  jsouť  to  jednak  zvláštnosti  v  podřečí,  jež  nelze 
jinak  registrovati  než  jako  zvláštnosti  a  jednak  jsou  to  i  chyby  proti  celkovému 
charakteru  podřečí,  tak  právě  chyby,  jako  libovolné  nesprávné  výrazy  obecné 
proti  jazyku  spiso\niénui.  Poučné  jest  u  nich  ovšem  leccos  jak  pro  jazvkozpvt. 
tak  pro  folklór  vůbec. 

Podobně  choulostivo  a  nespolehlivo  jest  usuzovati  a  snad  i  čerpati  z  mluvy 
a  jazykových  chyb  mládeže  školní  pro  rodný  dialekt  její.  I  tu  především  platí, 
co  vyloženo  o  lidu,  že  totiž  se  nutí  ve  zvláštním.  svátečněj.ším  ovzduší  místa 
i  zaměstnání  do  mluvy  strojenější  a  tak  přirozeně  objeviti  se  mohou  v  chvbách 
jejích  i  chyby  dialektu  zrovna  tak  jako  chyby  proti  jazyku  spisovnému.  Dále 
citlivý  duch  mládeže  snáze  se  chytá  i  cizích  výrazů  a  tvarů  nesprávných,  jež 
se  jí  třebas  namanuly  v  četbě  anebo  i  právě  v  chybném  vyučování  školním 
z  dob  někdy  předešlých.  Žák  psává  na  př.:  né,  néni,  béřou.  Ihu,  vyvinuje, 
zášť,  byť  by,  na  pamět,  z  toho  v.šeho,  zapjati  atd,,  a  jiodřečí  má  jasně  a  správně: 
ne  a  ne,  není,  berou,  lžu,  vyvíjí,  záští,  byť  i.  nazpaměť,  z  toho  ze  v.šeho, 
zapnout  a  zapít  atd.  Za  to  výrazy  a  vazby  chybné,  jež  se  v  podřečí  vžily 
v.šeobecně,  patří  do  slovníka  dialektického. 

Ze  přízvuk.  zejména  větný  bývá  v  mluvě  školní  až  k  nechuti  strojený 
a  neživotný  i  jak  nesnadnv  bývá  boj  proti  zastaralému  neš\-aru.  je  obecně 
známo. 

Tyto  tedy  zku.šenosti  vedly  nás.  abyciiom  u  jednotlivých  hesel  udávali, 
že  výraz  dialektický  jest  v  užívání  vedle  obecnélio,  jiný  je  slýchati  jen  v  mluvě 
nedbalé,  jiný  v  dětské,  jiný  že  jest  velmi  oblíben  a  opět  jiný  zřídka  se  vyskytuje. 
Při  tom  při  všem  v  dokladech,  kde  bylo  dost  jistotv  po  ruce,  starším  tvarům 
dáváme  přednost  před  mladšími.  Slova  z  jazyka  cizího  uvádíme  jen  ta,  jichž 
se  užívá  v  podřečí  všeobecně,  zejména  pak  taková,  pro  něž  tu  není  znám  výraz 
domácí,  na  př.  šár,  spán,  holt  atp.  Slyšeti-li,  zvláště  mezi  mladými,  z  nichž 
mnozí  chodíce  na  práci  do  daleké  ciziny  přinášejí  si  nejen  řeč  padělanou  ci- 
záctvím,  nýbrž  i  podlomený  domácí  mrav,  hojnější  slova  cizí,  ])adá  to  na  vrul) 
a  k  hanbě  těch  jednotlivců,  nikoliv  jiodřečí  a  mluvicího  jím  kmene.  My  tu  sou- 
hlasíme se  starou  výnnidcáikou  Špačkovou,  která  ])iekvapila  nás  spravedlivým 
odporem  proti  takovým  cizinským  novotářům.  dokládajíc:  ,,Náše  stará  řeč 
byla  pravá."  V.šak  dialekt  sám  takové  cizí  živly  setřásá  a  setřese  jen  jako  do- 
časné znamení  doby:  až  pi'estane  příčina,  přestane  i  účinek.  Více  třeba  litovati, 
že  současně  stírá  se  z  podřečí  jeho  ráz  starožitný  a  ještě  víc.  že  místo  tuclnunicícii 
dobrých  výrazů  starých,  vytlačovaných   novým  duchciii    protivícím   se  všemu 

*)  Zde  spravedlivá  nevole  unesla  zapi.sovatele  piednoslu.  že  znpdiiiněl  na  úřad  a 
myslil  a  mluvil  jako  ělověk  z  lidu,  ale  s  potátku  přece  s  díiUladno.slí  úiední  ])sal:  „ne- 
schválilo a  doeela  odinillo  .  .  ." 


starému,  ujímají  se  obraty,  slova  i  tvary  komolené,  neústrojné,  nesprávné,  jimiž 
jazyk,  třebas  i  sluchu  zněl  česky,  choudne  a  divočí. 

Pokud  se  týče  nákazy  v  řeči  Chodův  od  sousedů  Němců,  já  hledě  na  mluvu 
pravých,  starších  Chodů,  jak  jsem  ji  ještě  zachytil,  di\al  bych  se  spíše,  že  za- 
chovali tak  dlouho  tolik  svého  a  přes  taková  nebezpečí.  Připomínám  na  doklad 
po  stránce  lexikální,  že  o  pracích  a  nástrojech  rolnických.  mlvnářsH^ch  zacho- 
váno veskrze  názvosloví  domácí.  Zachovány  i  pěkné  starožitné  výrazy  a  vazby 
některé  obecně  slovanské,  proti  nimž  už  se  nyní  chybuje  i  v  jazyce  spisovném, 
na  př.  věta  bezpodmětná  (bylo  tma,  je  vidět  hory  atd.),  opakovači  slovesa  v  zá- 
poru („Hod.  neházej,"  slýchati  i  při  dětských  hrách),  šetření  kvantity  dějové 
vůbec  (ByFs  hu  tety?  B\^vala  sem  hu  vás  jako  doma.  Byjvávalo  ptáků,  k  pů- 
zimku  hejna  všecko  černo),  hojné  funkce  pádové,  na  př.  genitiv  (Nech  toho, 
])řilí  vody,  kdo  nectí  rodičů,  nectí  Boha)  atd. 

Uvažme  k  tomu  stálé  styky  Chodů  s  Němci,  nepřátelské  i  přátelské, 
uvažme  zvláště  od  Lamingenových  dob  účinky  německých  vrchností,  jež  i  úřed- 
níky a  myslivce  Němce  na  Chodsko  vodívaly,  a  tito  nejen  německy  s  lidem 
jednali,  nýbrž  i  česká  jeho  jména  ])řetvořovali  a  přepisovali,  ba  i  překládali. 
Tradice  o  tom  má  podnes  doklady;  na  př.  chodovský  Myjtňák  přetvořen  prý 
v  Mathausra.  Rod  Mathausru  rozplozen  nyní  v  několik  větví,  ale  Mathausrové, 
kteří  až  do  nedávných  let  seděli  dědičně  na  původní  usedlosti,  zůstali  sousedům 
M^-jtnáky  a  za  našich  dnů  zdědil  tam  jméno  to  i  zeť  posledního  Myjtňáka 
rodem  Beneš.  Podobně  asi  Ihotský  rod  Ředlbauer  jiředělán  z  původního  Še- 
dlovský,  jenž  dosud  trvá  v  Klenci. 

Pravopisu  užíváme  pokud  možná  fonetického  už  nejen  proto,  abychom 
podali  určitějši  obraz  podřečí  vůbec,  ale  nyní  také,  abychom  tím  snesli  více 
látky  nejmladší  a  důležité  vědě  jazykozpytné  —  fonetice.  Dle  znění  jsou  hesla 
zařazena,  na  př.  bedle  (záměna  b — v),  cvoček  (záměna  čv — cv),  harvokát  (hiá- 
tové h,  záměna  r — d),  řibet  (odsutí  h,  svarobhakt.  i),  rouda  (odsutí  h)  atd.  Ov.šem, 
důsledně  a  naprosto  jistě  tuto  stránku  mluvy  lidu  podati  ani  nelze.  V  naší 
práci  bylo  tu  třeba  k  tomu  iičelu  zavésti  značku  (t,)  pro  polosamohlásku,  kterou 
slýcháme  zvláště  ve  slovích  zdrobnělých  v  koncovce,  jež  asi  povstala  vlivem 
německé  přípony  lidové  —  rl  —  na  př.  Bábtdl,  houhi.dla.  Zajímavo,  že  v  Cho- 
dově na  př.  ve  jménech  vlastních  za  tuto  polosamohlásku  slýchati  od  star.ších 
jasně  i  (y):  Bábidl,  Mankydla.  Fonetický  pravopis  také  vytlačil  z  na.šeho 
slovníku  docela  písmě  g.  Této  souhlásky  v  chod.štině  ode  dávna  nebylo  a  v  za- 
chovalejších celých  rodinách  dosud  není;  kde  již  zazní,  je  to  jistě  účinek  ci- 
zoty.  Původní  g  na  Chodsku  buď  se  změnilo  v  k:  Kazda  (Gazda),  Krekor 
(Gregor  =  Řehoř),  krunt  atp..  nebo  se  mění  v  /;:  lidy,  něhdo  atp.  Obecné  g 
z  pův.  k  ujímá  se  tejirve  v  době  nejnovější,  ale  staří  dosud  vyslovují  krvjcar, 
kroš.  Tato  zvláštnost  je  tu  tak  mocná,  že  na  př.  studující  synkové  z  pravých 
chodských  rodin  učíce  se  latině  a  řečtině  nedovedou  dlouho  vyslovovati  y 
a  rozeznávati  je  od  x. 

O  nejdůležitějších  charakteristických  odchylkách  vjdoženo  na  svých 
místech  v  slovníku  samém;  komu  je  o  soustavný  přehled  věci,  toho  odkazujeme 
na  zvláštní  článek  O  hláskosloví  chodském  v  Ij.  Fil.  ]S!)1;  zde  ještě  upozorňu- 
jeme na  tyto  zvláštnosti: 

Dloužení  lokálně,  význačná  zvláštnost  mluvy  chodské,  rozšířeno  hlavně 
v  koncovce:  1.  v  part.  1-ovém:  zoul,  vinoul,  trpíl,  volal .  .  .  Naproti  tonni 
slýchati  však  i  od  nejstarších  viděl,  dělal,  hrabal ...  2.  v  gen.  pl.  kolmáh,  telat, 
korvjt,    jelit,    semán  .  .  .   Neurčitost  nutí   vyčerpávati   věc  slovníkem  samým. 

Retné  b,  p  před  i  (zbytky  měkkých  b',  p')  znějí  měkce:  bjič,  napjila 
se  .  .  .  Výslo\most  tato  vymizela  v  osadách  nejzápadnějších  (Klenci)  a  přibývá 
jí  na  východ  (Draženov  atd.). 


Za  (/  bývá  r:  děrek,  storola  ....  za  v — b:  bidle,  besta  .  .  . 

Pověstná  záměna  bul,  bula  atd.  ni.  byl,  byla,  od  níž  prezdéno  Chodinn 
Buláků,  v^^nizela  až  na  stopy  jakési  tvrd.ší  a  širši  výslovnosti  než  jinde.  Jasné, 
plné  bul.  bula  atd.  vyslovovali  nejdéle  a  sice  ještě  za  paměti  naší  v  Postřekově. 

Záměna  u  (pův.  ú)  m.  ou,  kterou  je.ště  hojně  sl}''chali  Němcová  a  Erben, 
zachována  jen  ve  zbytcích,  na  pr.  hj^tu  (návštěvou),  draci  speru,  klobuk  atd. 

Staročeská  přehláska  a — ě,  á — ie — í  zachována  podnes  hojně,  na  př.  vzel, 
zíblo.  huvázla.  příh  atd. 

Slabika  -ej.  -ěj  zní  v  chodštině  -ij   (yj);  na  př.  stA-jnyj.  zasmij  se  atd. 

Vysouvá  se  nejčastěji  souhláska  r:  na  př.  kniotrojci,  naštojce.  Havlojce 
atd.  samohláska  i  sence,  stunce. 

Přisouvání  hiátového  I)  oblíbeno  dosud  zvláště  před  u.  a,  ale  není  ani 
tu  důsledností,  proti  hucho  slýchati  jen  uhel,  proti  hapatyka  jen  arnika  atd. 

Poučný  doklad  o  síle  dialektu,  je^^cí  se  jednak  houževnatou  konserva- 
tivností,  jednak  právě  naopak  smělou  tvořivostí  a  to  podle  svých  vlastních 
zákonů,  podávají  v  chodštině  dvě  jména  osad:  Klenci  a  Úsihv  .  Klenci  byl 
zajisté  název  starý  od  klenkového  lesa,  jako  máme  jinde  staré  osady  Doubí 
a  t.  p.*)  Doby  němčící  udělaly  však  jistě  z  českého  Klenci  německé  Klentsch 
a  z  toho  asi  zpáteční  cestou  dospělo  se  k  názvu  Klenec,  jenž  vešel  v  užívání 
na  razítku  obecním  i  poštovním,  ale  lid  říkal  a  říká  stále  jen  Klenci  a  dochoval 
tento  název,  až  se  mu  nyní  ]ionuihá  ke  vzkříšení  i  písemně. 

Slovo  druhé,  Csilov,  nehodilo  se  tak,  jak  bylo,  dialektu  chodskému  i  opra\'il 
si  je  dle  svého.  Přidalo  se  ve  výslovnosti  oblíbené  hiátové  h,  ú  změněno  v  ou 
a  koncovku  ovládl  mocnější  v  dialektu  rod  střední  i  bylo  Housilovo.  Takto  pře- 
tvořené slovo  pozbylo  však  zřetelnosti  pťivodního  jména  obecného  a  lidová 
etymologie  hledající  souvislosti  našla  jiné,  bližší  —  housle.  Pro  tuto  žádoucí 
zřetelnost  bylo  už  třeba  vysouti  jen  /  a  zbylo  Houslová,  název  běžný  podnes. 

Jména  místní,  rodová,  přezdívky  atd.  bývají  někdy  zajímavá  po  stránce 
jazykové  i  kulturní;   proto  význačnější   z  nich  jsou  tu  také  zařazena. 

Jinak  o  látce  nemíníme  se  theoreticky  rozepisovati;  v  slovníku  sneseno 
podle  širokého  našeho  ]ilánu  zvláštností  důrazných  i  malicherných  tolik,  že  snad 
])odají  samy  sebou  dost  obšírný  obraz  podřečí  vůbec  a  odl)orník  najde  si  sám, 
čeho  bude  potřebovati.  Jen  o  jedné  věci  musíme  se  ještě  zmíniti,  pro  niž  v  sloupcích 
slovníka  místečka  nebylo,  a  co  konečně  slovem  psaným  vůbec  těžko  dolíčiti 
se  dá.  Tvrdívá  se,  že  Chodové  přizvukují  ])oslcdní  slabilcu  celé  věty  a  tím  že 
nepřirozeně  a  nehezky  řeč  jejich  zní.  S  tímto  tvrzením  zhola  nesouhlasíme.  Pokud 
běží  o  přízvuk  slovný,  přízv^ukují  Chodové  jako  všichni  Cechové,  totiž  hlavním 
přízvukem  slabiku  první  atd.  V  přízvuku  větném  však  pozorovati  bývá  někdy, 
že  věta,  zvláště  nějaká  živá  otázka,  výčitka  atd.  mívá  vynikající  přízvuky 
dva  a  to  první  opět,  jako  kladou  všichni  Cechové,  na  prvním  slově  a  druhý, 
důrazněj.ší,  na  posledním  slově,  ale  zase  dle  obyčeje  českého  vůbec:  poslední 
slabiku  však  rádi   svým  způsobem  prodlužují.   Tak  na   př.    srovmejme   si  věty: 

1.  Hde  pa  si  byl? 

2.  Cák  to  děláš!  (Výčitka.) 

3.  Kam  pa  si  dal  sekyru? 

4.  Bit  bureš  jako  syrový  žito. 

V  první  větě  větný  přízvuk  mají  .slova  IJdc  a  bi/l;  tu  nv.šcni,  poněvadž 
je  .slovo  jednoslabičné,  obyčej  prodlužovati  |)oslední  slabiku  sešel  se  s  přízvukem 
větným.  Ve  druhé  větě  je  zřetelně  přízvuk  druhý  na  si.  (Zč(láš);  slabika  -láš 
jen  se  prodlužuje.    Ve  třetí  věté  jest  přízvuk  druhý  na  slabice  se-;  jjrodlužuje 

*)  1'iivod  tento  polvr/.uje  podnes  tradice,  .leště  prý  za  válek  francouzskveli  Rusové 
posekali  tu  množství  klenek  na  vozy,  i  libovali  prý  si  je,  mohouce  z  nich  robiti  kola 
o  jediné  loukoti  uměle  ohnuté. 


se  jen  zase  slabika  -ru.  Ve  čtvrté  větě  jsou  zvlášt  důrazné  přízvuky  na  slabikách 
bit,  SI/-,  íi-,  na  této  nejsilnější.  Výška  tónu  v  otázce,  podivení  atp.  na  konci 
stoupá;  v  Domažlicích  bývá  tón  vůbec  vyšší.  Tak  se  věc  má  a  ne  jinak;  dou- 
fáme, že  potvrdí  jednou  náš  výklad  zdokonalený^  fonograf. 

Ostatně  už  bohatství  a  melodická  pňvabnost  i  rozmanitost  prostonárodní 
písně  chodské  vylučuje  drsnou  jednotvárnost  větného  přízvuku  v  mluvě  chodské; 
jestiť  píseň  —  zvlá.ště  prostonárodní  —  jen  vyšší,  umělejší  nduvou  z  okamžité 
nálady  silnější,  a  tudíž  n.emňže  se  líbezná  píseň  ž  t\Tdé  mluvy  ani  vyvinouti. 

Ale  vedle  této,  řekl  bych  kostry  přizvukování,  slyšel  jsem  zvláště  od 
starců  a  babiček  modulaci  věty  tak  hbezně  měniti,  že  toho  ani  vyškolení  při 
básních  nedokážou.  Zejména  vábívala  nás  ta  Ubezná  rozmanitost  při  láskání 
starých  s  maličkými.  Cit  a  smysl  jsou  tu  pány  přízvuku  větného  —  a  vedle 
toho  i  slovosledu  —  a  srdce  mlu\'ícího  jejich  domem!  Příkladem  tu  uvádím 
řadu  slov  bezvýznamnou,  již  dědoušek  tleskaje  rukama  pozdravoval  vnučku 
nemhuTiě,  jdoucí  k  němu  hyjtu  v  náručí  matčině:  ,,Ha  tak  ty  tu  tak  tak!" 
Tón  i  přízvuk  v  té  hříčce  slovní  na  pr\aiích  čtyřech  slabikách  jemně  stoupal}', 
na  páté  klesly  a  na  poslední  nejvíce  stouply  a  slovo  po  chodsku  protáhnuto. 
Dojem  byl  idyllicky  něžný.  Podobně  roztomile  a  zrovna  hudebně  tkhvě  znělo 
mi  prostičké  slovo:  ,,Poj  —  poj  — ''  jímž  rozlítostněné  děvčátko  lákalo  ocho- 
čenou červenku,  když  tato  vylétnuvši  před  chalupu,  nechtěla  se  vraceti.  Ze 
slovíčka  o  třech  hláskách,  vyslovovaného  táhle,  s  přízvidiem  zmocňovaným, 
a  zase  slábnoucím,  zněl  jasně  žal  i  prosba  dítěte.  U  mladších  shledáváme  se 
bohužel  wbec  se  všednějším  srdcem,  ký  div,  že  od  nich  zní  ivšednějislovo.  Pravda 
velí,  aby  se  i  tu  ozval  náš  nářek,  který  vyznívá  i  ze  všech  ostatních  našich  prací 
o  Chodsku.  Slo^^lík  náš  ukazuje,  jak  potomci  proslaveného  v  dějinách  českých 
kmene  do  nedávných  časů  dochovali  pěknou  rázovitou  řeč,  plnou  starožitného  dě- 
dictví po  všech  jejích  stránkách  a  přítomnost  dokazuje,  jak  mnoho  z  toho  ztraceno 
a  mnoho  se  ztrácí  den  ode  dne,  a  co  horší,  mnoho  nového,  ale  nesprávného  se 
nanáší  za  staré  správné.  Ať  mluví  skutečnost:  Děd  mluví  správně:  ,,Hořílo 
za  lesy.  procesí  huž  je  mezi  topoly."'  vnuk  za  to  ,,za  lesama,  mezi  topolama." 
děd  správné,  že  někdo  ,,vně"\  vnuk  zná  jen  slovo  ,, venku'",  děd  chce  býti  každému 
,,práv'",  vnuk  jen  chce  ,,nebyjt  dlužen"  a  polibuje-li  si  staroušek,  jak  se  čemu 
,,nasmíl"',  pokárá  ho  vnuk,  ,,jak  to  co  mluví",  —  a  za  ch\'íli  týž  vnuk  vypustí 
z  úst  tvary  ,, zadat  kravom",  ,, nasypat  slepicom";  děd  za  mlada  by  se  jich  byl 
zhrozil!  .  .  .  Xevážíme-li  všech  připomenutých  výstředností  a  vad  než  jako 
chyb  a  vad  i  v  podřečí  a  v  celku-h  povahu  lidu  chodského  zkoumáme  uva- 
žujíce zvláště  pěknou  řeči  zachovalost  doděděnou  a  přes  všecku  nepřízeň 
doby  na  nmoze  životnou,  jako  bylo  v  českém  jazyce  spisovném  už  před  půl 
tisícem  let  a  dávněji,  shledáváme  s  radostným  sebevědomím,  že  tu  zachováno 
krásné  dědictví  nejen  kmenové,  než  i  národní  a  v  jeho  nejW-značněj.ších  vlast- 
nostech zachovalosti,  .širokosti,  pádnosti,  tuhosti,  určitosti  —  obrážejí  se  i  přední 
vlastnosti  člověka  a  kmene,  jenž  to  dědictví  dochoval. 

A  máme-li  ještě  něco  říci?  Snad  se  bude  zdáti,  že  na  velký  úkol,  který 
jsem  si  obral,  vskutku  podáno  tu  málo,  ale  já  musím  přiznati,  že  i  to  málo 
zabralo  nejčetnější  mé  chvíle  volné  úplných  skoro  sedmnácti  let.  Cas  zajisté 
ukáže,  že  tu  leccos  schází  i,  co  schází;  snad  dá  Bůh,  abych  ještě  sám  hodně  do- 
plnil, snad  dá  jiným  doplniti,  co  tu  síly  chabé,  leč  vůle  dobrá  a  upřímná  snaha 
jednotlivce  začaly  ku  prospěchu  vědy  a  ke  cti  slavných  předků  i  drahého 
jazyka  mateřského. 

Na  Peci  pod  Cerchovem  v  srpnu  1904. 

Jan  Fr.  Hrušha. 


Zkratky 


jsou  obyčejné:  dodati  jest: 

Čísla  vynechaná   značí    vynechaný    význam    shodl 


mhivou   nbecnuu. 


dom.,  mluva  domažlická:    Dom.,    Do- 
mažlice, 
důr.,  důraznější. 
Džn..  Draženov, 
jm.,  jméno, 
Kyč.,  Kyčov  (Klíčov). 
Lh.,  Lhota, 
ml.  d.,  mluva  dětská, 
ml.  nedb.,  mluva  nedbalá, 
neskl.,  slovo  nesklonné, 
neuž.,  neužíváno, 
nov.,  slovo,  tvar  nověj.ší, 
ob.,  mluva  obecná, 
obr.  obrazně, 
Ouj.,  Oujezdo, 
pís..  píseň. 


Poc,  Pocinovice. 

Postř.,  Postřekov, 

přen.,  význam  přenesený, 

prgn..   praegnantně, 

řídč.,  řidčeji. 

řík.,  říkadlo  dětské, 

si.,  sloveso, 

slož,,  složené, 

srv.,  srovnej, 

stě.,  staročesky, 

st.,  starý. 

stší.,  star.ší. 

Tlmč.,  Tlumačov, 

zdbň.,   zdrobnělé, 

zř.    zřídka. 


A. 


a.  2  ml.'  d..  piedl.  na.  Dědě  a  pumbí  = 
df(k'k  je  na  [)unebí. 

AbrbáDi,  .\brahani  (nikdy  s  /;  v  násloví). 
\"  Tranově  byjval  ňákyj  žid  Abrhám,  ten  Ijyl 
první  kupec  na  vesnici  ve  vůkoli. 

aliú,  aliú,  žertovné  napodobení  pláče. 
Ahů,  ahú.  bába   se  nám  upekla. 

ajaj,  neskl.,  ml.  d;  hubička.  Dyj  tetě  ajaj! 
Zdrbn.  ajtdla.  ^'Í7.  to.  Nikdy  neslyšeti 
v  násloví  h. 

ajaj  !  citosl.  1.  význ.  údivu  skromného, 
žertovného.  Ajaj,  ty  máš  kůš  trávy,  dyj 
pozor,  ajt  se  nestrhá.š!  (má  málo!).  2.  ajáj  = 
styď  se,  že  se  nestydíš!  zvi.  na  děti.  Ajaj, 
takuvá  velká  divče  a  vona  jen  bečí  a  bečí. 
V  tom  sm.  posl.  slabika  zdloužena  nebo 
aspoň  protažena. 

ajci  -  ajt  si,  aí  si.  .-1:  Že  spadneš  dehi! 
B:   Ajci!  (  =  aí  spadnu.) 

ajtdla,  hubička,  zdbň.  od  ajaj.  Za  /  zní  polo- 
,samohláska.   Pošli  pámbůčkovi  ajiilu. 

ajl.  ať;  ajt  na  tebe  nyjdu!  SK-chati  též 
ajť:  Ajt  mi  potom  něhdo  přídě!  .4:  ,,Prídeš 
vo  šecko."  B:  ,„,Xu.  ajf."" 

amen,  nikdy  hamen. 

amin,  jm.  psa;  vždv  bez  li  v  násloví. 

andťl.  nikdy  handěl. 

audí'lii'k.v.  i.  mochna  (byl.).  2.  andělíčky 
páhl:  rozpustilý  zvyk  chasy  v  přástkách. 
že  zapalují  děvčatům  zbytky  na  kuželi. 

ankreš,  angrešt,  h  nepozorovati.  2.  žert. 
Ty  víš  ankreš  (nevíš  nic). 

ano,  v  řeči  st.   velmi  hojné  a  rozmanité. 


v  nov.  skoro  vytlačeno  cizím  jn.  Nepozoro- 
vati h  ani  u  nejst.  A:  Přidete  dnes  hyjtu? 
B:  Dnes  ano.  přídem.  Rádi  zdvojují  na  vy- 
jádřenou vlastního  souhlasu.  Ano.  ano.  to 
huž  to  ňák  hudělárae!  2.  význ.  překvapení 
na  něčí  řeč.  A:  Dvakrát  sem  sadil  a  dvakrát 
vyhrál!  (preclíky  v  městě).  B:  Ano?  (  =  snad 
ne?)  3.  Ano  ne  vyjadřuje  silný  odpor  k  řeči 
jiného.  A:  Žes  tám  eště  nebyl!  (  =  výčitka). 
B:  .\no  ne!  .-1:  Lidi  eště  nyjdou?  (otázka 
klonící  se  k  záijoru).  B:  Ano  ne!  Dyjf  burou 
hnedle  ve  vsi,  V  tomto  spojení  obstálo  i  v  ml. 
nejmi.  Za  to  srv.  př,  Stší.  A:  Di  huž  di!  B: 
Huž  du,  huž  du.  Nov.  A:  Pospěš!  B:  Já  jo! 

arřa,  harfa.  \'  mňesíci  pryj  hraje  sv.  Petr 
na  arfu.  Zř.  harfa. 

aríeu.vska,  harfenistka.  Nevídáno:  my  tu 
potřebujem  arfenýsky,  na  vsi:  tu  si  toho 
vemou!  (ironicky). 

arch.ítek,  gen.  archýtka  atd.  Tatík  mňe 
zaved  k  neboštíku  archýtkovi,  ten  mňe 
hned  přím  a  tak  sem  se  vyhučíl  u  panskyjch 
tesařem. 

asli,  jestli,  -li:  nov.  Asii  tě  vemu  přes  ko- 
leno! (význ.  výhružky).  Stší.  libuji  si  v  pou- 
héra-lí.  kladouce  je  ke  slovu  podmíněnému. 
Nevím,  nevím,  pude-li  eště.  tak  na  noc 
(  =  tak  pozdě).  Pro  penize-li  deš,  marně  deš. 

atres,  u  m.  r.,  atresa:  zř.  hatres.  .\jt  nám 
de  váš  stryjček  napsat  atres! 

až  až,  důr.  přísl,  1,  času.  Ty  přídeš,  ale 
až  až!  (—pozdě.  ..doví  kdy").  2.  míry.  To 
bylo  vády  až  až.  {h  neslyšeti.) 


B. 


ba  l»a  !  zdvojuje  se  rádo  k  sesílení  souhlasu. 
Bylo  mu  toho  třeba  —  děti  velký?  (ženit  se). 
Baba!  Eště  bure  litovat. 

ba  právě,  oblíbený  výraz  přisvědčující. 
Nemám  pravdu?  Ba  právě  že  máš!  Někdy 
s  enkl.  f:  ba  právěf. 

bába,  1.  bába.  babička  a)  porodní,  h)  matka 
rodičů;  2.  buchta,  zvi.  zadělaná  mlékem  otl 


krávy  po  teleti  (v  Dom.  =  mleziva);  3.  hadr 
jimž  se  ucpával  krb.  aby.  když  se  netopilo 
teplo  neubíhalo  ze  světnice;  4.  větší  černý 
mrak.  Vod  Čerchova  leze  bába  za  bábou. 

baba,  2.  stará  hus.    Peří  z  bab  je  nyjlepší. 

babka.  1.  zdr.  od  baba  (osoba);  2.  kovad- 
linka  na  klepání  kos;  3.  chroust;  4.  menši  mrak 
černý.  Takuvá  babka  vyleze  a  kerak  to  z  ní 


1-2 


liabka. 


bťlivvj- 


čiší.  5.  starý  prochudlý  strom.  Je  měno 
sad  a  má  tára  pár  babek,  kdo  to  sázel,  toho 
huž  dávno  hlava  nebolí.  6.  malá  cena.  Vobil! 
j(í  letos  za  babku. 

babina  i  bavlna.  íčko,  co  se  nesíje  tulik 
lenu  (sic!),  dáviyi  moc  selky  podělávat  plátno 
babinou.  (Osnova  je  lněná.) 

bablnov.vj.  v  ml.  nedb.  vedle  bablněnyj. 
Byjva.l  staryj  šat,  byjvala  vlna  doma,  byj- 
valo  domácí  plátno:  jaká  pak  to  hT,la  věc, 
trvalá!  íčko  křičí  jenom  „láce,  láce"  — 
špcko  bablněný,  ale  šecko  hadry!  Bablnovyj 
šátek. 

Babor,  Bavor;  častěji  Baborák.  Dyž  chodí 
Baboráci.  tenkrát  dobytek  platí. 

Baborák,  1.  Bavorák,  Bavor:  2.  jm.  ob. 
bavorský  vítr,  obyč.  „vod  Dunaje"  zvaný. 
Kerapak  burou  časy,  celí  žně  nefouká  než 
baborák!  3.  Název  tance,  snad  z  Bavor  pře- 
neseného. 

bác.  citosl.  provázející  ránu  nebo  pád. 
Sesiluje  se  akk.  m.  zájm.  ho  s  vybleJlým 
významem  zájm..  hác-ho\  5>ák  sem  vo  něn 
zavadil  a  bác-ho,  žlíán  byl  na  krupici. 

bacán,  též  kvnutyj  toč,  buchta  z  řídkého 
těsta  a  tuchž  litá,  ne  hnětená  a  jediná  přes 
celý  pekáč.  Zadělával  se  z  mouky  ječné  a  sy- 
rových strouhaných  bramborů,  do  nichž  se 
přidalo  mléka  a  do  něho  trochu  kvasnic. 
Nyní  dělává  se  i  z  mouky  pšeničné  a  přidává 
se'  i  vajec.  Některé  hospodyně  přidají  jen 
málo  strouhaných  Ijramborů  vařených,  aby 
byl  b.  kypřejší:  jiné  míchají  vařené  i  sjTové 
spoříce  víc  mouky.  B.  namáčí  se  do  omáček, 
zvi.  švestkové,  do  převařeného  mléka  atp. 
Akk.  často  bacána.  Máme  bacána  a  řípný 
zelí. 

bacat,  bíti,  ml.  d.  Nu,  nebacij  mi!  Bureš 
bacanyj.  Táta  bacal?  (Předmět  se  vyne- 
chává.) 

bafat,  1.  jiosra.  kouřiti.  Nebafij  mi  tu  pod 
nos.  2.  štěkati:  zvi.  o  štěněti.  Koukyj,  ten 
humí  bafat  (psík). 

bafčit,  v.  bafat  jen  ve  výzTi.  kouřiti.  Ty 
uvjsi  než  serlít  a  bafčit  (žertovně  bába  na 
dědka  hovějicího  si  u  kamen). 

bácli  !  citosl.  o  zvuku  táhlém,  silném  a 
dutém.  Smrčina  [jrask,  jirask  a  bách  na  zem, 
až  se  šecko  votříslo. 

barhna,  thisté,  až  nemotorné  zvíře,  na  př. 
o  husách:  To  sou  bachny,  jen  se  hyjčí!  (hodně 
vykrmené).  Žába  zemská  sedila  za  hrncem 
jako  bachna.  (Ve  sklepě.)  Též  pře/.divka 
ženské  tlusté  a  líné.  V  tom  sm.  dom.  měclina. 

bajzar,  2.  Kluci  dělají  si  na  klouzačce  b. : 
roztočí  jedoucího  na  sáňkách  za  nohu,  takže 
se  tento  točí  i  se  sáňkami  s  kopečku  dolu. 

bakančata,  pl.  t.,  hrubé  střevíce  mužské  po 
kotníky,  starší  „s  lošnama",  nov.  bez  nich. 
řcnínky  zavazované,  /ert.  o  bídné  obuvi 
\'ul)ec,  kromě  vysokých  liot  a  ))antofhi. 

balatyj,  baňatý.  Hlejcf,  ajf  je  hezky  ba- 
latyj  (cylindr  na  lampu),  balatyj  dělá  lepší 
sjetlo. 

bandfir,  houska  kulatá,  nepletená,  jen 
])c)dél  nakrojená,  obyčejně  z  icrnější  mouky 


a  vodou  zadělaná.  Nosívali  je  rodiče  dětem 
z  města  za  pamlsku! 

banka,  y  I.  lahvice  baňatá;  2.  banky  sázet 
si'  dávají  Chodové  od  bavorských  babiček 
(/.vlastni  nástroj  na  pouštění  krve). 

Barborák,  Barbořin  muž.  Barborákouo, 
jméno  rodové. 

baťinu,  bažina.  Kozel  ví,  kerak  sem  se 
dostál  do  tich  bařin! 

Bárka.  Barča.  Baruška,  Bábidl  i  Barbora. 

barovnice.  borůvka.  Naše  sou  na  barov- 
niccch.  povídaly  že  dou  jenom  liindle  do 
Smušky.  tary  ke  škále. 

baro>nicovi.  skupina  bylinek  borůvko- 
vých. Jak  pa  tu  budou  barovnice,  dyž  tu 
není  barovnicoví! 

Basi.  vedle  Seba  =  Šebestián.  Též  jm.  ro- 
dové u  Baslň.  (Mrákov.) 

batina.  důkladná  rána.  Spadlo  na  mňe 
Ijidlo  a  to  sem  dostála  batinu. 

bebí'.  chod.  častěji  bíbi. 

brhlillo.  ml.  d.,  zdbň.  bebé.  Matýsek  má 
liebbdlo,  pán  (lékař)  hudělal  tiš!  (o  očkování). 

bečán.  dítě,  jež  rádo  „bečí".  Přestaneš-Ii 
pak,  ty  bečáne  ty! 

bečíf.  bcčíl  atd.  bečeti.  Podruhy  tě  vemu 
zas!  (tatík  na  děvčátko  ironicky).  Bečíla  mi 
celou  cestu. 

bečvář,  bednář;  toto  jen  v  řeči  mladších. 
Též  rodové  jm.  Bečvářuc.  Bečvářka. 

bedlr  (předl.)  vedle.  Toinšuc  vostávají 
hned   bedle  nás. 

bedlť,  i,  podst.  jm.,  berle,  berla.  íčko  muší 
chodit  vo  bedli. 

bcdnční.  význ.  konkr..  v  kole  vodním 
vnitřní  jirkenný  kruh,  ]iřibíjenv  na  loukoti. 

běliadío,  nástroj,  jímž  se  učí  dítě  chodské 
,, běhat".  Skládá  se  z  holi  o  strop  a  podlahu 
opřené  a  obroučku  pevně  na  přič  na  holi 
přidělaného,  dítěti  pod  paždí,  do  něhož  se 
dítě  vsadí  a  ilo  kola  při  holi  chodí  a  otáčí  ji. 

běliat.  l)rgn.  o  dětech  začínajících  choditi. 
Náš  huž  Íčko  ])řcce  běhá,  ale  dlouho  se  mu 
taký  nechtílo.  .Martinuc  Pepík  běhal  eště  mu 
nebyl  rok;  to  sme  šichni  povídali:  huteče 
roku. 

bclinito.  bahnilo,  ("o  já  pomatuju,  tutary 
byjvalo  dyeky  behnito  a  letos  šudýš  sucho 
jako  na  škále. 

běhno.  l)ahno;  též  v  ])or.  kráva  jako  b.  = 
tučná,  těžká. 

břlionnrk.  I.  Ditě  když  „běhá",  než  je 
z  něho  školák.  Já  liuž  byl  hezkyj  běhounek 
tenkrát.  2.  sele  větší.  Než  takuvý  drahý 
a  prázdný  běliounky  —  té  lepší  koupit  po- 
evinče. 

Bchynky,  jm.  Ink  u  Postř. 

běl,  /  (i)  fem.  „pícpuštěné"  (převarené) 
sádlo  ve])řové.  .Máme  eště  drobet  běli,  na 
zápražku  a  na  pekáč  (t.  mazati  jej  pod  pe- 
čivo), vystačím  karak  dlouho! 

bclík  vedle  hlxOík,  též  korbel  =;  másel- 
iu'ee.  Pormáslí  luied  z  belika  a  takle  kousek 
rozpeku  do  nělu).  té  pasí. 

belivyj  i  lil)elivyj,  dutý  (dutina  povstala 
tlením):   strom   belivyj,   košťál   bclivyj,  řípa 


belivyj.  —  blebadina. 


13 


belivá.  '  .Srv.   hbi-l.    Do  libelivýlid  stroiuu   se 
tě  i  vřely  dajil 

l)elbloii(l.  řídr.  hebloud  a  vembloud  (ml. 
iiedb.). 

belšáii.  l)alšám.  \'áui  tu  roste  belšán 
v  hradbě. 

beráuťi,  pl.  2.  mráěky  eluindclaté  jaUo 
velké  rouno. 

beránři  vorásky,  byl.,  merlílc  všedobr.  Be- 
ráněi  vocásky,  ty  najdete  lezdes,  ty  rostá- 
vají  nyjrači  vokolo  hnojišťát.  . 

bercal.  trkati,  strkati  násilně  do  něk.;  zvi. 
o  násilném  trknutí  do  zad.  Též  o  dobytku: 
Dyj  pozor.  Hana,  ajť  tě  nebercnel  (kráva). 
Nechám  tu  do  sebe  bercat?  (v  tlačenici 
o  pouti). 

bercnoiit,  v.  bercat.  Bercni  do  něho,  ajt  se 
zjjomatuje,  kluk  líná. 

besta.  vesta.  Besty  byjvávaly  šecko  se 
stojatyjma  límci;  byjvaly  šerkový  i  sou- 
kenný. 

bešiStř.  bišišíf  i  bLšliště,  bičiště.  To  máš 
ňáký  bešiště?  Té  kůl  ne-li  bešiště!  Vo- 
brátím-li  to  bišiště.  chlape,  ty  pureš!  Té 
ňákyj  les?  Má  táin  pár  bištišfát!  (obr.  = 
slabých  kmenů). 

Béla,  Alžběta;  vedle  B.  též  Liza. 

bezi.  vedle  mezi;  b.  řidčeji  (ml.  nedb.) 
Keryj  je  to  bezi  námi  atd.  (počítadlo 
dětské).  Cák  je  to  bezi  váma?  (Hospodář 
na  hašteřící  se  děvku   s  pacholkem.) 

bťzpoiliiiťtá  věta  velmi  oblíbena.  l'ř. 
Není  tám  ani  křísfánka  (  =  živé  duše.  Xř/. 
krísfánek).  —  Já  hledám,  já  volám  —  po 
chlapci  nihdež  ani  stopy.  —  Bylo  huž 
hezky  tma.  —  Chybilo  mi.  —  Dy  je  tak 
vidět  lesy,  rádo  pršívá.  —  Huž  se  stálo.  — 
Něco  cítit!  Nepálí  se  ňákyj  šat?  —  Té  už 
na  člověku  vidět  (t.  j.  jaké  povahy).  — Vo 
dílo  by  nebylo,  hale  plat.  plat!  —  Potom 
se  řekne:  spořit!  Spořte,  dy  není  z  čeho.  — 
Zase  je  tě  vo  ten  krok?  (na  líného  poslíčka). 
—  Nebylo  svarby  ve  vúkolku,  habyeh  já  ne- 
byla nevěstu  vyplétala.  —  .-íibú,  ahú.  bába 
se  nám  vipekla;  nebylo  by  vo  bábu,  je 
vo  posměch,  vo  hambu!  (Žert.  řík.)  —  Po- 
máhalo se  čím  bylo,  a.  šecko  jakoby  do 
vody  házel!  (sm.  =  marně  jsme  podporovali). 

beztoho  sraženo  v  jeden  výraz  adv.  význ.. 
zajisté,  vždyť,  bezpochyby.  Di  si  démů,  di. 
beztoho  tu  nic  neděláš.  (Matka  na  kluka. 
jenž  nechce  pomáhati  na  louce.)  Beztoho 
ji  něhde  hukrád  (cikán  slepici). 

běžit,  bťžíl  atd..  běžeti.  Nech  to  běžít! 
(=  nelam  si  tím  hlavy).  Hned  s  tím  běžíla 
jako  s  rolnou  (klevetnice). 

bibi!  citosl..  chci  ,.na  řibet",  vezmi  mne 
na  hřbet  (ml.  d.). 

bibi.  též  bebě.  neskl.,  ml.  d.,  bolest,  rána. 
Jozífek  má  bibi?  (Mluví  se  k  maličkému 
při  laskání  tak  v  3  os.,  jinak  se  dětem  jen 
a  jen  tyká;  malým,  velkým,  domácím,  ci- 
zím.) Zdrbň.   bibtdlo  i  bebtdlo. 

bíbBdIo.  ml.  d.,  zdrbň.  bíbí.  Máma  Ši- 
můnkovi  bibidlo  zaváže  a  bibi.dlo  se  zhojí, 
vet,  ták! 


biřeli,  1.  smyčec,  nov.  šn.  ytec.  Strunky  se 
mi  potrhaly,  bíček  se  mi  zlámal.  (Pis.); 
2.  bíček  na  soustruhování  vřeten,  šmytci 
podobný,  jenž  se  zašlehne  na  vřeteno  pevně 
na  stávku  (soustruhu)  na  koncích  opřené 
a  uvádí  je  s:nykáním  nahoru  a  dolů  v  otá- 
čivý pohyb  kolem  hrotů;  tříska  se  bere  při 
pohybu  dolů. 

biilařka,  ubídněná,  zvi.  po  nemoci.  Li- 
dičky, ta  Hana,  té  bídačka,  té  bídačka. 
Na  ruce  chromá,  na  nohy  chromá  a  nemá. 
hdo  by  jí  podal  žíci  vody. 

bidák  i  biďák,  beze  zlého  význ.,  jen  o  ne- 
mocném, jenž  mnoho  trpí  nebo  o  velkém 
mrzáku.  Ten  truhlář  je  bídák  vod  tich 
pokostnic. 

bidle,  vidle.  Neneoháš-li  mi.  hne  1  tě  na- 
beru na  ty  bidle. 

bidlii'ka.  vidlička;  bidličky,  pl.  t.,  vidličky 
dvojzuljé  na  stavění  vařiva  do  starodáv- 
nýcíi  kamen. 

bidiiota,  stav  toho,  kdo  je  bídnvj  atd. 
bídii.vj,  zmrzačený,   nemocí  vysílený.   Za- 
skočil  sera   teký   k   mámě.   ale   poslouchyj; 
máma    je    bídná!    Srv.    bídák.     Olioj!    bez 
význ.  zlého. 

bílidlo.  bělidlo.  Máma  je  s  2)látnem  na 
bilidle^ 

binkat.    žertovně,   hráti   o   fasole.     Takle 

binkat.  to  ty  humíš,  ale  hučit  se  ne.  hučit. 

bírda.   m.    biřic;   též   nadávka.   Ty   bírdo! 

birdoviia,   chalupa,    v   níž   zůstával   biřic. 

\'  Trhanově  to  jméno  zdědila. 

biskup,  biskup.    \'  městě  čekají  biskupa, 
připravujou  mu  tám  slávu  jakoupak! 
hísíaiia!  pokřik  na  tahouny,  v  levo! 
Itjií-   i   bječ.   bič.    Vzel  bjič  a  sešvíkal  ji, 
až  míla  jelita    (sešlehal  střečkujicí   krávu). 
Podyj  sem  bječ. 

bít,  praes.  bíju  atd  :  v  přič.  min.  zachována 
míst3-  měkká  vvslo\  nost.  Bjili  do  nich 
jako  do  snopů  (Drž.,  t.  do  vojákii,  provinil-li 
se  který).  "2.  \'eděli  sme  lined,  kolik  bije 
(oč  běží).  Já  í-im,  kam  to  co  bije  (nač  svom 
řečí  narážíš). 

bji!  volání  na  potah  do  tahu.  No  ho] 
malí.  bji!  =  chlácholivý  povel  na  počátku 
jízdy. 

bjikat  (bjíkat).  křičeti  ..bji!".  pobízeti 
tahouny,  zvi.  nemohou-Ii  uvézti.  Té  ňá- 
kýho  bjikání:  ajť  doliytek  nepřeloží  a  do- 
bytek pure  bez  bjikání.  —  To  sme  se  na- 
bjikali.  než  sme  se  dostáli  z  běhna. 

bláno,  část  dřeva  ze  špalku  od  kury  od- 
klaná  (rovnoběžně  s  lety):  opak  jádro 
(blíže  ku  dřeni).  Té  pěkný  zdravý  bláno; 
to  l)y  bylo  na  dřeváky. 

blatit  se,  cesta  se  blatí,  začíná  se  dělati 
bláto.  Pršilo  pár  kvapek  a  hleč,  jak  se  to 
blatí:  není  plátno,  táhne  puzimek. 

bláto,  instr.  stší.  blátem.  Děti.  vy  dě- 
láte s  tim  medem  jako  s  blátem.  (=  plýtvají). 
blebadina,  jídlo  chatrné,  zvdáště  zelinné. 
Slovo  častěji  v  dom.  obyčejné:  v  ch.  častěji 
v  témž  významu  chláchotí.  Já  mám  ta- 
kuvou  blcbadinu  rád.  (kedlubny). 


14 


blidnout. 


bix'iiiíí-ko. 


blidnout.  blid  ald.,  blednouti,  bledl.  Zblíd 
jakn  stěna!  . 

hlinkat.  o  bezděčném  davem  kojenců. 
hlinky,  pl..   sliny  s  mlékem,  jež  kojenec 

..l)linká".  ..,   .   .      ^1-1 

lilíl  hlíjii  atd.:  též  slož.  V>'zente  tu  kočku, 
vona  blije.  Cák  je  to  tu?  To  se  tu  asi 
Skalník  /.blil.  Poblíl  porušku. 

bloudi  a  bludi  kviti:  též  fajfky,  prvo- 
senka. Cák  mu  tám  roste:  drobet  toho 
bloudi   zjcra  (o  chatrné  louce  v  podlesí). 

I»ludn>j  kořínek,  bylina  neznámá  a  bá- 
ie-ná;  kdo  ji  pi-ekroOi.  zbloudi  v  lese. 

blunka.  1.  bublina.  Dělaji  se  blunky  na 
ty  touni.  2.  jehlice  do  vlasů,  na  konci  skleně- 
nou kuliékou  zdobená.  Viz  éepení. 

blyjskota.  byl.  ohnice.  Letos  je  blyjskoty 
—  ta  umoii  ječmeny! 

bobečck.  u.  1.  hruška  velmi  planá,  drobná: 
<jen  1)1.  bez  připonv:  najid  se  bobecek. 
§.  strom  toho  druhu.  Vítouc  míli  za  humny 
bobeček  (Oujezdo). 

Bobka.  pl.,  jm.  ..houvárku"  u  Lhoty. 

h.ibk..va).  žert.  bíti.  Chlape,  dostanu-li 
se  na  tebe,  já  tě  jich  nabobkuju.  Hale.  ty 
ho    bobkovali.    (Spojeni    kluci    kluka    .,vy]- 

sadu".)'  .,  ,  ^.    , 

boky  2.  vozu,  části  vystupující  ze  středu 
žebrin".  Bývají  upraveny  z  lišt  vodoro\Tiě 
a  stejně  od  sebe  uvázaných  na  provázcích. 
S^člájini  to  víc  do  boků  (pH  nakládám  sena). 
bolaví,  substantivně,  bolák,  menší  rána^ 
zvi  otevřená.  Neškrab  to.  ajf  si  nehudelas 
bolaví  (ze  srbavky).  Upšíl  so  vo  bolaví  na 
ruce  —  někerak  pryj  se  sek  —  ale  ten  vyj- 

Bolf.  Volf.  Volfgang.  Kolářouc  Bolf.  Zl)ň 
Bolfík.  Též  rodinné  jm.   Bolfuc. 

bolít.  bolílo  atd.,  boleti.  Neholilo  by  te 
takuvý  slovo?  To  muší  kažrlýho  bolit  (od 
nevděčné  „nevěsty"). 

bolobricli.  nemoc,  bolení  s  průjmy.  Ne- 
jezte to  děti,  takuvý  zarážky:  dostálv  byste 
bolobrich  nebo  i  červenku  (po  nezralcMii  an- 
grešti).  .     ,  . 

bom.  neskl..  ml.  d.;  jen  ve  spojem  je  bom 
umřel  atd.:  pure  bom    =  zemře.  Ty  nemas 
mámu  rád?   1'očkyj,  máma  puro  bom  (žer- 
tovně na  děcko). 

bos,  2.  o  koni  =  ncokovaný.  Od  toho  asi 
obrazně  o  nedospělém  mladém  člověku,  zyl. 
nedospělém  v  mužství,  aby  se  před  mm 
mohlo  mluviti  o  věcech  clioulostivých.  l'ozor. 
sou  tu  bosí!  (napomínají  tlachala,  jenž  před 
dětmi  se  přeřekne  o  věcech  pohlavních). 

bouda.  2.  větší  mrak.  Dnes  táhnou  takuvý 
boudy,  slunce  se  z  nich  nciuuže  dostát. 
Boiiďák,  jm.  rodové,  u   Uoudu  (Kleiui). 
Bnncbalka,  jm,  snnioty  s  pozemky  u  Lhoty. 
bourbaner.  Už  burliaucc,  rána  jjěsti.  _Do- 
staneš  buchanee,  nebureš  hned  vědět,  čí  si! 
bouřoniiitř.    n.   chatrné,    zvi.    polozbořené 
slavení.    Té    ňáký    řeči:    chalupa,    chalupa: 
flákám    na   bouřeniště,   dyž    nemám   dostat 
ženu  co  k  čemu! 


božerliraň.  sraženo  ve  výr.  význ.  přísl. 
4-  .Asii  pak  si  se  nepřešinoul?  (nachuravého.) 
B.  Božechraň!  (  =  zhola  ne!)  Někdy  i  při- 
dáván imp.  vopatruj.  1  božecluaňvopatruj ! 
božihodovyj.  o  šatě.  častěji  svátečni.  Hře- 
.stancš.  v  božihodovým  kabátě  lízt  na  holou- 
bata! ,      ,       . 

brabatka.  máta  rolni  (byl.).  Brabatka  je 
tuze  dobrá  pro  močení. 

brabec,  vrabec.  Brabci  se  mi  dostáli  do 
pšencí  a  vyštěchtali  mi  ji  s  polojcí.  (-cř  nov.: 
stší.  vyslovují  krátce  a  široce).     ■ 

bralienři.  mravenči:  b.  vaječka.  pupy  inr.i- 
venčí. 

brabcnec.  mravenec;  2.  obrazně  o  pocitu 
chorobném:  Bolest  už  nemám,  bolest,  ale  v  ři- 
bctě  mi  eště  lezdys  lezou  brabencí. 

brabeništo.  mraveniště.  Dyž  dáte  červený 
wjce  do  brabeniště,  brabenei  z  něho  udělají 
s.ami  „straku".  (Od  mravenčí  kyseliny  udě- 
lají se  bílé  skvrny.) 

branibár.  plod  bramborový,  bobule.  Dokud 
se  nevyratily  starý  brambury.  bj^vávalo  na 
nich  iňambárů  — '  děti  chodívaly  po  nich  a 
nasbírávalv  jich  košíky:  ičko  kvitne  to  dost 
a  je  to  podívaná:  brambár  nedozraje  žádnyj. 
braniboryStř.  |)ole  i)0  bramborách.  Na 
bramborvště  sívají  hu  nás  nejvíc  na  zimu 
žito  a  zjera  ječmen. 

brambur.  bra-nl)or:  také  brambůra.  Hondzo 
hloupvj.  brambury  loupij!  (řík.  dět.)  Druhy 
bramboru  na  Cli.  obyčejné:  Jakubky,  rohličk\- 
či  šlijšky.  modrý,  cibuláky.  amerikány,  ka- 
vanče.  liilý.  český,  kšeky.  markýtky. 

brambůrky,  trž  jablíčka,  šištíčky  jako 
ořechy,  jež  se  dělaly  z  těsta  od  šišek,  sma- 
žily sč  na  másle  a  jedly  se  švestkovou  omáč- 
kou. Srv.  bublinky. 

brambiirovyj.  bramborový.  Hdo  jí  brambu- 
rovou  polívku,  iieschoudne,  ale  s  kafem 
schoudne.  Brambůrovou  nať  si  nacpi,  té  ])ro 
tebe  koui-eni! 

brána.  2.  i  brány  jil.  Vcm  teký  bránu  hned 
s  .sebou;  stačíme-li.  biirem  eště  vláčet. 

bránit  se.  2.  prospívati.  Ta  hruška  se  bráni 
(  -  dobi-e  ro,ste).  .len  se  braň !  (otce  synu.  jenž 
|)řiiicsl  dobré  vy.svědOení). 

břasa,  (ž.  r.)  vřes.  Dom.  Biasu  krávy  rádi 
(sic)  žerou. 

brát  si  to.  2.  oddávati  se  zármutku  z  čeho. 
Chlapče,  neber  si  to  tak,  dyjť  se  eště  sám 
z  toho  rozstiiněš.  (Stařena  na  mladého  muže. 
jemuž  zemřela  žena.)  3.  o  píci.  obilí  prgn.  = 
svážeti  domu.  .-1:  Hurete  brát  (t.  dnes)?  li: 
Xeliurem.  je  to  šfáva  (Jiíce). 

lirdour.  citosl.  jímž  se  jirovázi  pád  něčeho, 
..hlomozného".  To  bylo  v  jednom;  já  se  vo- 
hlidnu  a  divče  brdouc  z  lajcí  na  zem! 

brcrn.   i  f..   stará   kráva  ne|)ěkná.   třebas 

tělnalá.  Takuvá  breca  —  a  eště  se  dá  do  bzí- 

kání.  Srv.  raška. 

'  brr»ule,    pl.,    zbytečná,   prázdna    rec.     le 

íiákyjeh    biekulí!   zvi.    o  domluvě,   žalonění 

at))." 

bř«'mírko(jen  to.  zdrbň.  od  břemeno)  vyzn. 

=  uzel.  baliček.  \'uriinilyj  si  někam  to  bře- 


břemíí-lio.  —  burda. 


15 


niii-Uo  (ir/.cl  s  uscluivauviui  ústřižky  látek  na 
zápliity).  Žkl  s  bi-('míčk(!iii  přídě  a  sebere  tě 
(na  rnak^lio  křikkmna). 

břťii.  mřen;  zdr.  břínek.  Já  vím  jednu 
tiiinii.  ehki))e,  tám  sou  břeni,  to  sou  tě  eam- 
lové  (kluk  na  khika,  jdouee  ehytati  rybičky). 
Cák  ste  cliytib"^  Hni.  pár  liřinků,  nestojí  to 
/ii  to  zmařeni. 

I>řr>itit,  břeštíU  vřeštěti.  Přostaneš-li  jiak 
bi-e.štit,  ty  satane  jeden,  s  satanem!  (sic). 

Iiřťťcno,  vřeteno:  gen.  pk  bretán.  Kopa 
břctán  za  zkityj! 

liřft.Vnko,  1.  vějíěka.  V  Dom.  lestvioe. 
Himelovyj  lep  musel  byjt  ve  vodě,  aby  se 
nezkazil;  než  se  šlo  chytat,  natočil  se  na  l)ře- 
týnka  a  zase  se  s  břetýnek  sundal  a  skovál 
do  vodv.  2.  stvol,  počátek  stébla,  než  vjTáží 
klas.  Žitečka  Iniž  pomalu  dou  do  břetýnek 
(též  ženou  do  b.). 

Iiřrzi,  1.  haluzí  březové.  Nesu  drobet  březí 
nastlát  koze.  2.  mladé  brízy  a  potom  celý 
hájek  březový.  1'uretc  kousek  přes  to  březí  a 
už  tám  burete.  (V  ])oraníka  Kozinova.) 

březina,  břiza.  Mám  v  lese  několik  březin, 
zajetlu  si  pro  ně. 

břczovec,  byl.,  i  břasa  (víc  dom.),  vřes. 
Na  brezoveí  se  dobytek  rád  pásává. 

bříško,  2.  prgn.  vyklenutý  sval  za  palcem 
])ři  dlani.  Nůž  mi  vyjel  a  já  si  rozříz  bi'íško: 
to  sem  mil  polízanou. 

břitof',  hibítov.  Traiiovskyj  břítov  pryj 
stojí  na  kozinovský  dědině;  dyjt  se  mu  po- 
dnes říká   Kozinovská. 

břítnvi,  dolejší  konce  stébel  obilí  mláceného 
(na  řadě).  ( 'hlapei.  nehlacTte  to  jen  po  klasech, 
nliodtc  jak  se  jiatři  do  břítoví. 

brko,  u,  nikdy  brk.  J^otřebuju  já  vaše  pera: 
brko  z  husmana,  pěkně  si  je  vypravím  a  píše 
jak  pak! 

Iirniisit,  1.  toulati  se,  ledabyle  choditi  po 
hyjtách.   Hde  pak  celý  půldne  brousíš? 

brusná,  ženská  klepna.  Brusná,  nechodí 
než  po  klevatech:  dyby  si  račí  vyčistila  dětí! 

broztlil,  (■hoditi  křížem  krážem,  přech. 
schodíti;  br.  se  zvi.  o  chůzi  v  rose;  sr.  brouz- 
dati se.  De  pa  brozdíš?  (=  se  touláš?)  To  sera 
toho  sbrozdil  a  níhdež  nic  naprodej  (řezník). 

brsť>'a,  vrstva.  Spodní  brstva  v  perně  hezky 
stouchla  ( =  ztuchla). 

brť  zachováno  jen  ve  jm.  vlastních: 
\'  Brtích,  pole  u  Kyčova.  Na  Brti,  pole  nad 
Ivlenčím. 

briincvalík,  o  zavalitém  malém  dítěti:  Té 
l)ruiir\alik.   koukni! 

briindivúl,  chrobák;  též  brundíbál.  Táto, 
má  trnka  nohy?  —  Nemá.  —  Tak  to  je 
lirundivál,  tak  sem  snid  brundivála. 

brus.  Porovnání  běžné:  Chleba  jako  brus 
(nevykvnutý). 

brusliny,  pl.  t.,  ubroušené  částky  brusu 
i  ostří,  usazené  v  korýtku  pod  brusem. 

ICrvcIila,  jm.  rodové.  (Postř.) 

br,\.i(lif  sť,  rozednívatí  se,  svítati;  ale  přesně 
liryjdí  se  před  svítáním:  o  prvních  chvílích, 
kdy  poznati  lze,  že  tma  ustupvijc. 


br.vjliivyj,  posm.  blikavý.  Ty  bryjlavyj 
Honzíčku!  Ostatně  srv.  bryjlat. 

br.Y.|lilt,  1.  o  liledění  krátkozrakých, 
musí-li  úsilně  patřiti  na  věc  tuze  blízko.  2; 
ve  zlém  sm.  Vo  mí  pořád  do  toho  liryjláš? 
(do  psáni  cizího  nakukuješ?) 

bryuilui,  2.  žvástati.  Od  toho  též  si.  luynila 
(nadávka). 

bu  !  chci  pití!  ml.  d. 

bůbářk.v,  pomn.,  toten,  byl.  (jen  květen- 
stvi);  trsy  listu  jntenují  „voříšek".  Teky  sem 
tám  ňáký  buljáčky  dělají  se  pěkně  ve  vě- 
nečku. 

bubliiik.v,  drobné  šištičky,  „kapané"  do 
másla;  smažívají  se  zvláště  na  panket  (krtiny) 
a  jídají  se  ke  švestkové  omáčce. 

bubu,  bubák,  ml.  d.  Jen  tám  chojď,  je  tám 
bubú,  veme  tě! 

budík,  zvířecí,  zvi.  vepřový  žaludek,  též 
kus  slepého  střeva  nabitý  krvi  a  krupami 
jako  jelito.  Koupila  sem  budík  a.  brambůry 
do  toho  a  byl  voběd  jakyj   pak!   (v  neděli!) 

budník,  1.  budka  na  špačky.  Letos  je  tu 
špačků  —  míli  liy  se  jim  dát  eště  ňáký  bud- 
níky. 2.  holubník;  toto  neuž.  Kuna  se  mi 
dostála  až  do  budníku  (na  holuby). 

bujď  m.  buď.  Bujď  hodnyj  a  dobře  se  huč! 
(/í  jasné).  Před  d.  t  slyšeti  jen  j:  A  buj  tu  se 
mnou ! 

bu,j,  bu.jťc,  l>uď,  buďte.  Nebuj  dětina!  Viz 
předešlé. 

bul  atd.,  byl  atd.  Výslovnost  tato  byla  ve 
vesnicích  chodských  do  nedávná:  naposledy 
v  Postřekově.  U  starších  není  však  dosud 
//  jasné.  Naše  Manka  tám  teký  byla.  Dž. 
()/  zní  mezi  a — ij  a  I  za  ním  tvrdě.)  Podřek- 
nutím  zazní  tu  a  tam  v  řeči  st.  i  u.  Máma 
bula  z  Potřekova,  táta  ])0cházel  z  Němec. 
(Tak  vyslovila  jasně  stařena  z  Postřekova 
i!)06.  ale  jen  jednou  v  celém  hovoru.) 

bulák.  Chod  z  vesnice,  kde  říkali  „bul"; 
potom  (,'hod  v  starém  krojí  vůbec. 

bulčiřku,  zdrbň.  od  bulka,  děvčátko  v  sta- 
rém  kroji  chodském. 

Bniovťc  jm.  jiolností  u  Tlumč.  V  Bů- 
levci. 

bulka,  I.  Chodka  z  ve-snic,  kde  říkali  bul; 

2.  šátek  vázaný  „na  bulku"    =  na  babku; 

3.  sukně  stará  krojová,  tmavá,  lesklá,  se 
žlutou  lemovkou  dole.  (Lesk  se  obnovoval 
hlazením  skleněnými  hladítky  tvaru  vy- 
spělého hřibu;  ])leny  se  žehlily  také  tak  na 
studeno. ) 

bunibiit,  ml.  d.,  piti.  Bumbij  pěkně, 
bumliij! 

bnnibus,  bombou.  Z  města  nosil  dětom 
bumbusy  —  kam  pak  to  co  de! 

bumpait,  tlouci,  d.  ml.  Též  slož.  Nabumpij 
mu  teký  —  cák  se  mu  necháš!  Kuba  Hon- 
zíčka (=  tě)  chtíl  bumpat? 

bunipuout,  uhoditi,  srv.  bumpat.  Bunipni 
s  nim   (hrnečkem). 

burda,  nejhrubší  kalounek.  Dokud  kvetlo 
v  Domažlicích  kalounkářství,  dělávali  burdy 
nejchudší  a  nejslabší,  často  babičky  staré. 
Byl  na  to  zvláštní  stávek,  na  němž  se  mohla 


16 


Imrda. 


centlíř. 


dělati  burda  jediná  (kalounku  mnoho  na- 
jednou. ) 

buška.  rána  velká  (zvuk).  To  to  dalo 
búšku.  dyž  ten  trám  spád. 

blita,  bačkora.  V  bůtach  mi  to  eště  de, 
v  bůtach:  ale  jiný  vobutí  už  mne  tlačí.  To 
sou  švesky:  sladký  jako  fíky  a  navaří  se  jako 
bťit}'. 

bůtky,  ženské  stre\-íce  z  látky  (obyo.  sa- 
metu), zdobené  mašliěkami  a  srdíčky  atp., 
vystříhanými  z  barevného  (červeného)  sukna. 
Eozd.  třijce.  Viz  toto. 

Biitovice.  sing.  f.,  jm.  rolí  u  Tlumě.  Nad. 
Butovicí. 

byjťiua  viz  byjkovna. 

byjkovec.  žíla  býčí.  Verau-lí  bj^kovee, 
chlapsí.  vy  sednete!  (starý  ryolitař  na  nepo- 
kojnou chasu  v  hospodě.) 

byjlí.  nať  bramborová.  Nacpi  si  byjli, 
dyž  neuiáš  na  tabák!  Ve  sm.  plevel  užíváno 
obyč.  jen  slovo  tráva.  Té  ňáký  trávy  v  tom 
vobilí  letos!  Já  míla  žito  bez  trávy  a  jakyjpa 
klas! 

byjkovna  též  byjťina,  louka  obecní,  jíž 
užívaji  střídavě  po  roce  z  toho  dvora,  kde 
chovají  obecního   býka. 


byjt  •!.  mívá  význam  prgn.  a)  býti  vhod: 
Ten  tě  jo  zrodila  (kabát).  Tuten  bure  (praví 
tesař,  vybíraje  si  trám  z  celé  hrouiadv  otesa- 
ných dřev).  Jak  tě  to  bude.  haž  tě  to  vy- 
čítat bude  (Pis.).  Já  jí  to  řekla  s  hubou 
(=  bez  obalu),  ale  vono  jí  to  nebylo.  6)  by- 
telným býti,  trvati,  žíti.  Děrek  pořád  bvl. 
pořád  byl,  ale  letos  se  najednou  trati.  Hde 
hdo  přišel,  každvj  říkal,  chlapec  nebure. 
Huž  sme  se  za  něho  modlili,  aby  ho  1'ámliú 
vzel.     Pobudem   a   nebudem. 

bjtrlnyj,  zvi.  o  člověku,  statný,  „při  síle". 
Děrek  je  eště  bytelnj^j. 

bz!  někdy  se  sdružiije  hz-bz.  Pokřik  po- 
hunku  na  hovězí  dobytek,  aby  se  ..rozbzí- 
kal"  (střečkoval) 

bzdina,  zápach,  též  konkr.  Tálnii.  bzdino! 
(na  nečistého  psa). 

bzdít,  zapáchati.  Sedlák  po  syrovátce 
bzdi!    (Tak  prý  zpívá  strnad;   ml.   d.) 

bziforli.  smradlavina.  Smrdí  jako  bzďoch: 
též  bzdoch. 

bzikat.  střečkovati;  o  hovězím  dobj-tku. 
Ta  kráva  ráda  bzíká.  Též  slož.:  Šecko  se  tě 
to  rozbzíkalo. 


cacck,  prs  mateřský  (nikdy  o  zvířeti;  tu 
jen  cucek).  Dnes  je  to  jako  cacek  (o  pře- 
slazené kávě). 

cáliovityji  3.,  houževnatý,  tvrdý.  Takuvi 
cáhovitý  maso  huž  není  na  mý  zuby. 

cajnirsk.  utrpení,  zkouška.  V  takuvým 
houpadu,  to  sem  dostál  cajmrsk. 

ealacb.  bláto  s  vodou,  zvi.  hned  po  dešti. 
Té  dnes  ealach!  Srv.  marast. 

calatka,  zdrbň.  od  calta,  houska.  Vem  eště 
za   ňákyj    šesták    calatek!    (vem     =    kup.) 

calta,  vánočka:  zdr.  calatka.  houska  od 
pekaře,  malá  pletená. 

canil,  velký  kus,  též  velké  zvíře,  na  př. 
ryba.  '  Chytili  sme  struha,  takuvýho  tě 
camla ! 

cancoury,  cáry,  stříi)ení.  Ta  má  pěkný 
cancoury  na  sukni  (iron.). 

candát  2..  tulák,  povaleč.  Candátť.  dyjť 
neburcš   candátovat    celyj   den. 

randálovat.  nazdařbůh  choditi,  jmtulo- 
vati  se. 

tank.  uzda  kořiská.  Dám  si  na  ně  (koně) 
canky  zlatý  (Pis.).  V'ýzn.  přen.  kázeň.  Ta  tě 
má    v   canku.    vet!    (žena   muže.) 

caiiybal.  dom.  přezdívka  člověku  nemo- 
tornému a  linému.  ..Chodíš  jako  canybal." 
vyčitá  matka  chlapci,  jenž  prolelkoval  půl 
dne. 

eapart  "2.,  různice,  křik.  Eště  mi  to  potom 
vrat!  8  capartem!  Hu  Kolářů  nyjsou  dávno 
než  caparty.  Ve  sni.  drol)Otina.  maličkost 
neuž. 


t-a])iK'li.  1.  sopouch,  ale  jen  ústí  s.  u  kamen 
a  pece.  Zandyj  capuchy.  ajt  tě  jjec  tuze  ne- 
vjínrznc.  2.  Obr.  ženská  špinavá.  Je  to 
capuch  —  ženská  mladá  a  hani  si  na  sebe 
nevyprát ! 

cárařka,  dom.,  máčečka  a  máčedlo  chod., 
mastnota  vypečená  z  vepřové  pečené  s  vodou, 
kterou  se  pei'eně  podlévá.  .Máčí  se  do  ní 
knedlík  jako  do  omáčky. 

ťáral.  1.  máchati  (prádlo).  Divčata  na 
stoce  cárají:  přen.  2.  utíkati:  Cáryj  —  táhni 
sirky  =  klid  se!  3.  vycáranyj  člověk  =  svě- 
ták.  sohytralý. 

rrrhlat.  -ám.  -al  ....  ledabyle,  špatně 
práti.  Takuvá  ženská  bytelná,  mohla  by 
vydat  silu  a  vona  jen  to  tak  při  tich  trokach 
cechtá. 

cejtlik  a  cejtloval.  viz  cetlík  a  cetlovat. 
Zajímavo.  že  slova  obě  výjimkou  mají  jasné 
■ej  ()roti  pravid.  chod.  výslovnosti  -tj.  -Ij  atd. 

reknoiit.  Idesnouti.  Haní  mi  na  to  ne- 
cekla   (na    výčitky    pravdivé). 

relodoii  (byl.)  la.štovičník.  Dávávali  na 
votcklinu  teliý  celodeň, 

eelyi  řas.  se  záp.  si.  přijíti,  vídati  atd.  na'    / 
bývá   prgn.    významu     -    kladnému    zřídka 
kdy.    Íčko  ncpřídu  do  Klenci  celyj  čas.    Cák 
furi  děláš  —  já  tě  nevídám  celyj  čas. 

criikovat  se,  jiřiliš  smlouvati,  když  podá- 
vající nechce  sleviti  a  kupující  ])řidati.  Už 
se  tu  cenkujou  hodinu  -  to  dyby  bylo  vo 
dožvíco.  ale  vo  telátko! 

rťiilliř,  též  centnýř.  cent;  jen  v  inl.  nedbalé 
a  od   analfalietů. 


cepenít.  —  ciidlat. 


17 


('ť|)ťiiil,  pi-ostiíviiti  boleti.  Dnes  už  mi  to 
eepení.  iile  v  noci,  já  nemyslila,  než  že  mi 
hlava  pukne.  (O  rheumatické  bolesti  v  zu- 
berh.)   Též  slož.    Rána  vocepeníla. 

ceiUMijj,  otužilý,  statný.  Náš  (kluk)  ne- 
nastydne, ten  je  eepenyj!  Muže  ve  sněhu 
běhat   bos. 

replecllta,  plískaniee.  No,  to  nám  nastala 
eeplechta.  Nevydávij  se  v  takový  ceplechtě, 
zkazíš  šat  a  můžeš  zkazit  i  zdraví. 

(-eplirlitat,  šplouchati.  Neceplíehtej  mi 
s  timl  (na  děvče  pohybující  ze  všetečnosti 
hrncem,  v  němž  trochu  smetany).  Též  slož. 
Probitá  divče!  1'oslala  sem  ji  pro  vooet  a  vy- 
ee])líchtala   mi   ho  pul. 

cesliťka   křivá,   vzorek   vyšíváni. 

retlík,  kruhák  na  zelí.  Stryjčku,  naše 
máma  vás  nechá  prosit,  abyste  byli  tak 
doliryj  a  pučili  nám  cetlík.  (Ustálená  zdvo- 
[■ilost:  když  se  vrací  vj^jújčená  věc,  také 
vždy  stejné:  Zaplajt  Pámbú,  že  ste  pučili.) 

fellovat,  krouhati,  řezati  zelí.  Náš  táta 
humíval  cetlovat!  Též  slož.  Nacetlovali  sme 
dje  ka-dečky  a  eště  dovíco  (  =  hodně)  zbylo, 
.lirko,  nescetloval  bys  mi  ňákou  hlávku  na 
vaření? 

ci,  ceš  atd.,  ml.  d.,  též  po  záp.  neei  atd. 
Já  ci  chleb  —  von  bv  tě  klep!  (říkadlo  dět- 
ské.) U  některých  slýchati  i  ksi,  kscš  atd., 
ale  jen  výjimkou,  v  mluvě  nedbalé. 

fibiilák,  druh  bramboru  barvy  cibulové, 
málo  růžové. 

ťitiiilik,  přezdívka.  Chodov. 

ťibiilka,  2.  jablko  pěkně  červené,  trochu 
žíhané,  menší,  ale  trvalé  a  velmi  plodné. 
Též  strom  toho  druhu.  Naše  cibulka  je  letos 
vobalená.  —  Letos  mráz  šecko  spálil,  ale 
cibulky  přece  sou,   ty  to  zvrhly. 

cící,  ml.  d.,  prs  mateřský.  Pavlík  už  je 
velkyj,  Pavlík  už  muší  cící  prodat.  (Mluví 
se  k  němu.  Prodávají  za  nějakou  hračku,  aby 
snáze  zapomněly.) 

cifrovat,  rychle  jíti.  Tma  na  mňe  šla,  hale 
já  cifroval!  Pepka  je  ženský  pomyšlení  (  = 
skrovná  a  slabá),  ale  cifrovat  huraí. 

eiuiprcaiupr,  asi  —  na  cáry.  Rozbit^-j  na 
cimpreampr  =  na  drobno,  na  krupici.  Kal- 
hoty sou  na  cimprcami^r,  ty  huž  není  plátno 
zašívat. 

cink,  bělmo.  Dostála  cink  a  vod  toho 
voslepla. 

cinkat,  zvoniti  malým  zvonkem,  penězi 
atp..  Tobě  to  v  kabze  cinká  (  =  žert.  máš 
mnoho  peněz).  Též  slož.  Zacinkal  a  pa- 
ňáca,   húp   nahoru    (o   loutkovém   divadle). 

cinklons,  zdr.  rinkloiisek  =  zvonek  (jen 
o  malém).  Mají  tám  skopíka  a  ten  skopík 
má  na  krku  cinklousek  a  chodí  za  dětma 
šudýš  jako  pes  (nov.  cinglous). 

finUov.V  koření,  dle  vypodobnění  kozí 
brada?    (byl.) 

fintoval  sř,  chvěti  se,  zvi.  zimou,  hrůzou 
atp.  Dítě  nestůj  tu,  běž  do  sencí:  dyji  se 
cintuješ  a  si  celá  modrá. 

cípek,  cípku,  šátek  třirohý,  menší,  jenž  se 
nosívá  na  krku  (v  Domažlicích  v  létě  i  na 
Hruška:  Dialekticlíý  slovník  c)io(itiký. 


hlavu).  Je  to  vlastně  „cíp'",  polovina  šátku 
obyčejného,    v  úhlopříčně    roztlělcného. 

cirát.v.  pl.  t.,  průtahy,  okolky.  Té  ňákyjch 
cirátú.  Nedělij   takuvyjch  cirátů. 

cilronk.v,  druh  hrušek:  jsou  bohaté,  s  drob- 
nými pupínky  na  kůži,  zrají  do  žlutá. 

cniirilu,  1.  ženská,  jež  zbytečně  mnoho  na- 
stříká a  smáčí,  na  př.  při  prádle.  I  ty  cmírdo, 
tys  toho  naemírdala.  (Chůva  prala  pleny  a 
smáčela  lajci  i  podlahu.)  2.  žert.  —  káva.  Je 
celyj  den  jen  vo  tý  cmírdě. 

cmírdal,  zbytečně  vylévati,  též  zbytečně 
kapalinou  se  obírati.  Cák  tu  pořád  cmírdáš? 
Též  slož.:  Nevyemírdej  mi  šecko  mlíko. 
Nacmírdat,  nalíti,  nastříkati  nač. 

coiidrle  vlasatá,  žert.  hádanka  družbovi 
od  matek  o  svatbě  dávaná  =  ze  zelí  hně- 
tanka. 

coura,  ženská  nevypraná,  nedbalá  vnějšku. 

courat,  s  význ.  opovržl.,  o  pohybu  ve 
vodě,  rose,  blátě  atd.  Hde  pa  couráš?  (cho- 
díš?) Přestaň  s  tini  couráním,  marně  na- 
stydneš(  o  zbytečném  praní).  Též  slož.  hu- 
oourat  se.  Hucourat  kalhoty  (t.  chůzí  dole 
smáčeti  a  postříkati). 

co  nač,  sloučeno  v  platnosti  doplňku: 
Dybys  byl  co  nač,  nenechal  bys  ženu,  stu- 
navou  ž?nu,  tak  dřít. 

co  proto,  spojeno  s  význ.  přísl.  =  tuze. 
Tys  dostál  co  proto  —  v  takuvým  dešti  haž 
zez  města. 

cr  —  cr,  zvuk  onomatop.  o  práci  na  staro- 
dávném soustruhu  nebo  na  stávku  k  výrobě 
vřeten.  Soustruh  takový  skládal  se  z  bidla 
přibitého  zadním  koncem  ke  stropu,  na  dru- 
hém přivázán  svislý  provaz,  který  se  otočil 
2 — 3krát  kolem  dřeva  soustruhovaného,  na- 
bodnutého na  pevných  hrotech,  a  šlapáním 
podnožky,  na  dolním  konci  provazu  při- 
])evněné,  uvádělo  se  dřevo  v  pohyb.  Třístka 
mohla  se  bráti,  jen  když  šla  podnožka  dolů 
a  dřevo  se  otáčelo  k  ruce.  Odtud  přerušené 
zvuky  třístky.  Podobný  princip  byl  na  stávku 
na  vřetena,  jenže  ovšem  vše  menší  a  vřeteno 
se  uvádělo  v  pohyb  bičem  o  ně  obšlehnutým. 

crkat,  crknout  o  pohybu  kapaliny,  málo-li 
jí  jest,  při  pití.  nalévání,  dojení  atp.  Je  to 
horký,  muším  to  jen  tak  crkat  (káva). 
Crkni  mi  tám  drobet  vody,  ale  maličko!  (Do 
mléka.)  Naše  nám  vostane  stát,  huž  mi  jen 
tak  párkrát  crkne,  nestojí  to  za  dojeni. 

cucák,  2.  přezdívka  mladým,  kteří  ne- 
dospěli ještě,  čeho  se  odvažují.  Takuvyj 
cucák,  a  vono  by  to  huž  koukalo  po  ženský: 
huč  se  napřed  něco  dělat.  Já  tě  dám  fajfku, 
eucáku:  je  tě  líto,  že  si  se  najid? 

cucek,  u  2.  dom.  rampouch,  ch.  křechyjl. 
To  sou  cucky  přes  noc!  (se  střechy  visící). 

ciiclovat,  onom.,  vyluxovati  zvláštní  zvuk, 
jímž  se  vnadí  ptáci,  tím  že  se  ústa  přitisknou 
k  nasliněné  ruce  a  \tahuje  se  vzduch  do 
úst.  Zvuk  se  protahuje  i  přerývá  všelijak, 
eož  dráždí  ptáky  a  vábí   k  čihadlu. 

ciidlat,  1.  krákati;  2.  čuchati  vlasy.  Zvi. 
slož.     To    sem    jí    vycůdlal    (  =  nakrákal)! 

2 


18 


cúdlat. 


čelo. 


Divče  jedna,  ty  rozcůdlaná!  (  =  s  rozcu- 
chanou hlavou.) 

ciidle,  neuio\'nané  vlasy.  Tu  máš  roz- 
pravovač   a  uro\-nj-j  si  už  jednou  ty  cůdle. 

cukal,  1.  škubati:  tahati.  Xecukyj  mi! 
c.  se.  trhati  sebou.  Xecukyj  se,  ajť  tě  ne- 
stříhnu  (střihající  .střihanému):  2.  přen. 
zpěčov.iti  se.  Haž  bys  mil  klopit  (peníze), 
potom  bys  se  cukal. 

cukryně.  hrušky  tvaru  poJlouhlého,  tmavě 
rudé.   neveliké,   sladké. 


eiiiiiptucli.  II.  1.  šátek  složený  od  cípu 
k  cípu  a  pak  ode  středu  ke  koncům  v  ))ramen 
spletený.  Jím  vj^jlácel  při  ,.hre  na  slepýho 
Víta"  (  =  slepou  bábu),  slepyj  \'it,  koho  po 
hmatu  zapadl.  2.  ženská  nemotorná.  Kect  si 
nedal,  íčko  má.  co  chtíl.  ale  má  curaplocha. 

fvok  je  delší  než  cvoček  a  má  menší 
hlavu. 

cvrlikat,  děti  cvrnkají  pony  pohánějíce  je 
k  důlku  ukazováčkem  napiatým  o  palec. 


c. 


C'ábos,  jm.  luk  u  Poc. 

čáliřit,  potulovati  se,  zbytečně  choditi. 
Též  při  chůzi  dlouhé  kroky  dělati.  De  pa 
čábříš?  Ten  tě  čábřil,  dyž  slyšel,  že  Jirka 
přišel.   (  =  pospíchal,   aby  ho  viděl). 

čahoiin.  člověk  příliš  dlouhý,  vytáhlý, 
srv.  vyčálilyj. 

řakaii  i  čekan,  též  čekana,  chodská  stará 
zbraň,  piiv.  bezpochyby  sekera  na  delším 
toporu,  později  spíše  hůl  s  kováním,  na  jedné 
straně  v  hrot,  na  druhé  v  kladívko  uprave- 
ným, u  kování  někdy  mosaznými  cvočky 
zdobená. 

čálk.v.  střenky  na  noži.  Muj  (nuž)  mil  pěk- 
ný šveskový  čálky!  (t.  ze  švestkového  di-eva.) 

čampule,  2.  mít  vlasy  na  čampuli,  t.  j. 
zatočené  zadu  na  temeni  a  hřebenem  upjaté. 
\^  Domažl.  „drdol." 

čamrda.  jen  vlk  z  čamrdy,  do  níž  se  vtlačí 
do  střední  dírky  sirka  —  osa.  Obecná  čamrda 
chodsky  =  koska.    (Ať    je    třeba    plechová.) 

čandle,  i  f.  dom.,  ženská  velká,  zvi.  ne- 
ustrojená. 

čap!  citosl.  význ.  slabší  než  chňapl  Obyč. 
ve  spoj.  čap  ho!  (Práč  u  muziky:)  Chlapsí 
na  něho:  Ha  co  pryj  ty  — !  Von  voknem, 
ale  chlapsí  za  nim  a  hned  v  sadu  u  hradby 
čap  ho!   Hale  dali  mu! 

čap,  sb.,  čep.  Svině  mu  hutekla  čápem 
(hospodskému:  =  přišel  na  mizinu).  2.  čap 
u  rybníka.  V^  babylonským  burou  lovit, 
huž  vytáhli  čap.  3.  zúžená  část  dřeva,  která 
se  zapouští  do  dlabané  díry  dřeva  jiného, 
8  nímž  se  takto  ,,čapuje"  (váže),  i.  železná 
osa  vpuštěná  do  konce  hřídele  kola  mlýn- 
ského: na  nich  se  kolo  otáčí.  Cap  mazat,  aby 
nepálil.  Pod.  má  čápek  kolečko  u  trataru 
a  kolmahy.  (i.  hrušky  toho  názvu  od  podoby 
s  čápem  u  rybníka. 

čapnou),  chytiti  (význ.  živější).  Já  hned 
za  nim  a  eště  na  záspi  .sem  ho  čap  (zlo- 
děje). 

čapovat,  viz  čap  3.  Obyč.  slož.  začapovat. 
Jistyjši  je,  dyž  sedá  pořádnyj  rukáv  a  pěkně 
se  začapuje:  (místo  příčky  hřeby  přibité  na 
včelíně)  co  hudrží  čaj),  .to  nchudrží  ani  deset 
řebú,  řeb  se  časem   podá. 

čarodeník,  čarodenice.  čarodějník  atd. 
Vl  noci    Filipo-Jakubský    čarodenice    pryj 


mívaly  nejvěčí  moc.  Dávali  sme  drn  před 
prahy  nebo  šípkový  pruty  nebo  máje,  aby 
do  stáje  nemohly,  dokud  nespočtou  travičku 
nebo  špendlící. 

řas,  pl.  časy,  prgn.  1.  krásné  počasí. 
Preilo  do  sv.  Jakuba  ha  potom  přišly  časy, 
že  bulo  mílo!  Blyjská  (se)  na  časy!  Ale  též: 
Pěkný  počasí  atd.  2.  dobré  časy.  To  sou  časy 
nic  nedělat  a  dobře  se  mít!  bez  času  =  před 
časem,  předčasně:  Humříl  bez  času  (srv.  stč. 
bez  časa). 

čásek.  oblíbeno  místo  krátk.i  čas.  Na  vojně 
byl  Jirka  dobře  malyj  čásek.  Nákyj  čásek 
sem  si  poležíla  .i  běhala  sem  zas. 

čáslavka,  hruška  toho  druhu,  velká,  šťav- 
natá a  sladká,  takže  prý  jimi  i  včely  při- 
krmovali.  Nyní  jsou  už  na  Ch.  skoro  vy- 
hynulé. 

časně,  záhy  zrána.  .lá  se  slepicema  spát, 
ale  potom  teky  časně  stávat:  jak  se  začne 
dělat  deníček,  já  už  v  loži  nevydržím. 

čast.vj.š,  častějí;  tak  vždy:  lehkyjš,  rovnyjš 
atd.  Musíte  k  nám  přicházívat  častyjš,  potom 
se  dovíte  leccos. 

čcdil,  čaditi.  Stáhnite  to  sjetlo:  cedí  to 
moc.  Ale  začazenyj.  Strop,  stěnj'  —  tq  bilo 
šecko  začazený  a  iičkně  se  to  svítilo.  (Za 
svícení  na  krbu  a  dračkami.) 

čecliiuant.  mírnější  výraz  m.  čert:  to  by 
byl  čechmant.  abych  to  nezmoli  (o  těžkém 
dřevě  k  nesení).  Čechmant  jí  bral.  až  do  toho 
vlízla  (špatné  se  vdala). 

fecliov  jm.  polohy  u  Stráže.  Do  Čechova. 
čecliráč,     kdo   chodí   ,.rozčechranyj"   (ne- 
učesaný): zvi.  o  dlouhých  vlasech  mužských. 
čekat,  -ál,  -ála  atd.  Já  čekala  dost  dlouho, 
proč  pak  si  nešel! 

řekál  se.  o  ženě,  býti  na  slehnutí.  Sedlák 
komyjrá  letos  celý  líto.  selka  se  čeká,  ta  huž 
Íčko  taky  nemiiŽL'  do  tak  těžký  práci:  tak 
aby  byl  člověk   na  devatero. 

čelalyj,  jen  o  kameni  stavebním.  Na  ta- 
kuvou  stavbu  (kaple)  aby  byl  kámen  pek- 
nyj  čelatyj  (kámen  zde  ve  sm.  hronuidném). 
čeln,  2.  stroj  na  hovězí  dobyt<'k,  jímž 
táhne  vuz  čelem.  „Celo"  jest  dřevěný  oblouk 
ode  středu  ke  koncům  zúžený,  vespod  koži 
obšitý   a  žíněmi   vycpaný,   navrch    |)lccheui 


čelo.  —  člapíto. 


19 


okovaný.    3.    roviui    ploclia   na   kameni   .sta- 
vel)nini. 

í-cpcc,  1.  svršek  ucha  na  sekeře.  Dřevo- 
rubci kálajíce  dříví  tlukou  čepcem  na  klín. 
2.  krojový  čepec  na  hlavu  jen  pro  vdané, 
černý  a  bílý,  vyšívaný,  kulatého  tvaru; 
odtiid  též  kolář  zvaný.  Napínal  se  do  ku- 
latá prutem  obaleným  koudelí  „kotětem'" 
a  upínal  na  okraji  k  hlavě  „plínkou",  bílou 
stužkou,  podél  čela  bíle  vyšívanou.  Míla 
bílyj  čepec,  na  ňom  černyj  kříž  (=  vdala 
se  mi).  (Pis.) 

čepeni,  1.  nevěstina  výzdoba  hlavy  (z  roz- 
mariny.  pentliček,  bublinek  skleněných  a 
dracounu).  Dva  proutky  rozmarinové  vedeny 
kolem  hlavy,  šsst  spleteno  pantličkarai  tak, 
že  č.  tvoří  malý  okřinek,  připjatý  ke  vlasťmi 
,,blunky"  a  připevněný  k  čelu  „vospánkem". 
stužkou  sametovou.  2.  obyč.  zdrbň.  čepe- 
niřko.  pečivo  jako  jireclík  s  konci  přes  sebe 
přeloženými  a  spojenými  naproti  s  obvodem. 

řepice,  2.  žert.  Té  stará  čepice  =  to  se  ví, 
rozumí  samo  sebou. 

í-epiřky,  2.  nášivky  plátěné  nebo  kožené, 
jež  našívají  na  Chodsku  na  paty  punčoch 
hned  po  novu,  aby  se  tak  záhy  neprošlapaly. 

řepit  (nevěstu),  vysvlékati  z  „čepeni"  a 
oblékati  v  „čepec"  {,, koláč"),  odznak  vdané 
Chodky. 

řepyjl,  želízko  (vlastní  niiž)  na  noži  zaví- 
racím. Já  mil  praskák,  pěknyj  praskáček 
a  chlapec  mi  ho  vzel.  něco  píclal  a  ulomil  mi 
čepyjl  11  samyjch  čálek. 

řepyjřit  se,  1.  čepyjří  se  ptáci  ze  zimy,  v  ne- 
moci, v  podráždění;  2.  přen.  význ.  durdit  se. 
Co  se  čepyjříš.  kdo  tě  co  dělá? 

čcriiyj,  výr.  porov.,  šecko  černo:  Pinkav 
byjvalo  v  polích  šecko  černo  —  ičko  je  něhde 
někerá!  2.  černyj,  substantivně,  cuf.  místo 
'čert,  jehož  jméno  lid  nerad  vyslovuje.  Von 
to  byl  ten  černvj. 

řertadlo.  nuž  na  pluhu.  (Srv.  črtati.) 
Mělo  účel.  aby  rozkrojilo  drn  před  radlicí. 
Aby  rovně  stálo,  zavěšovali  je  svažujíce  je 
stéblem  slámy  nebo  bičem.  (Srv.  črtati.) 

řerlovo  taliák,  pýchavka  (houba). 

řerv.  -a,  2.  nemoc  prstu  na  ruce,  jevící  se 
silnou  a  bolestnou  i)odcbraninou.  .Já  vím, 
co  je  červ;  chlape,  dávali  mi  na  něn  kro- 
najkl  (  =  arsenik):  tři  noce  sem  voko  neza- 
hmouřila! 

řervenyj:  2.  řerveii.í  svátky  =  velkonoce: 
též  červený  vijre.  Na  červený  vijce  sou 
žlutý  mazance.  (Pis.)  3.  Červená  mouka 
pšeničná  tmavší,  dělaná  naposled  (pří  7.  a  8. 
sejití)  z  hašpanu.  (Viz  to.)  Dělávaly  se  z  ní 
hlavně  zápražky. 

červivý),  červavý.  Letos  je  vovoce  moc 
červiví. 

řcrvovrl.  u  m.,  červotoč.  Jaborový  stoly 
byjvaly  pěkný  stoly,  bílý  jako  křída,  jen  že 
se  do   nich   rád  dávával   červovrt. 

ěesnřk,  česnek.  Potom  mi  poradili  na- 
sázet vokolo  ni  (mladé  hrušně)  divokýho 
česneku:  já  to  udělal  a  vopravdu.  po  bra- 
bencích  za  krátkyj  čas  ani  pomátky. 


řičí,  neskl.  kočka,  ml.  d.  Necli  čiči,  aj  tě 
ncdrápne!  Někdy  též  číča  ald.  dle  ryba. 
Řekni:  číčo,  pureš! 

čiliiiřky,  viz  čuminy. 

('iliildlo,  na  Čihadle,  jm.  polohy  u  Poc. 
i  jinde. 

fijfí.  neskl.  střevíc,  ml.  d.  A  jcjej,  ta  má 
nyny  čijčí.  Dodlička!  Dopa  dal,  do])a  dal? 
Máma? 

řikiiládii,  ch.,  tekiiládii  dom.  Já  sem  si 
nyjrači  kupovával  vo  poulí  kousek  číku- 
ládv;    to    byjvalo    má    houtrata    (/;    jasné). 

('iiičák,   jm.   rodové.   (Lh.) 

číslo  celé  s  pnií  udává  se  pul  s  gen.  obyč. 
tvaru  jmenného.  Půl  devátá  bez  pul  pátá, 
tři  a  dvě  a  půl  třetí?  (Hádanka  početní.) 
Někdy  neslyšeti  dvě  a  půl  atp. 

číslovka  druhová  v  řeči  starých  žije,  kde 
nyní  slýchati  základní.  Devatero  řemesel, 
desátá  žebrota.  Dyjt  nemůže  byjt  najednou 
na  desatero!  (při  desateré  práci).  My  už 
sme  míli  kolikarý  (brambory),  ale  nad  starý 
„český"  nebylo. 

říslovky  násobně  staří  rádi  zmocňuji 
přídavkem  -násob.  Pětkratnásob  pro  něho 
šla  a  nešel  jí  a  nešel  (z  hospodv).  Dyj  radši  nit 
dvakrátnásob  (  =  dvojitou).  Rek  mu  to  koli- 
pakratnásob! 

říslovky  tři,  čtyry  gen.  =  lokálu.  Ale  Sv. 
Ti!  králů.  Číslovky  základní  při  udávání 
ceny  často  v  řeči  starších  udávají  se  od- 
čítáním. Bez  jednoho  za  devadesát.  Zlomek 
klade  se  též  před  číslo  větší.  Za  půl  pátá 
devadesát  koupjili  sme  jinou  (krávu). 

čísnout,  žert.  udeřiti.  Tak  tě  čísnu,  že  ne- 
budeš vědět,  či  si. 

čistidlo.  a  n,  1.  očisty  zvířecí  odcházející 
po  niláděti.  Vostálo  v  ní  čistidlo  a  museli, 
kouknite,  krávu  zabít!  2.  nepěkný  šat. 
zvláště  pustila-li  barva. 

čistyj,  2.  prázdný.  Hrál,  hrál  a  nepřestál, 
až  byl  čistyj.  Já  sem  dnes  čistyj  jako  lípa 
(bez  =  krejcaru).  3.  vejce  č.  =  bez  zárodku. 
4.  iron.  Ty  si  mi  čistyj  ženich!  5.  o  kráse 
tělesné.  Holubka  je  čistá  ženská,  ta  dy  se  vy- 
strojí! 

čišít,  čišíl  atd.;  1.  ostře  váti.  Dnes  to  čiší 
(o  sychravém  větrném  dni).  Z  tý  mhly  to 
čišílo  jako  kozel.  2.  obr.  utíkati,  pospíchati. 
Zvrz  to  a  čišíl  demťi  (snědl  a  pospíchal). 
3.  o  špatné  vlastnosti.  Pyjcha  z  ní  čiší.  Je 
to  lid,  nic  dělat,  dobře  se  mít  a  na  šecko  na- 
dávat: zrovna  to  z  nich  čiší. 

člapadlo.  šlapadlo.  Mi  to  bolí  zrovna  na 
člapadle,  nevím,  asii  sem  si  tára  něco  ne- 
zapích. 

řlapat,  2.  šlapat,  prgn.  člapat  uiazani, 
dělati  povidla  na  koláče.  3.  člapat  plátno. 
při  bílení  plátna  jeden  kus  jjráce;  plátno 
trochu  „probílené"  se  dá  do  čisté  vody  a 
šlape  se  v  ní,  voda  se  stále  nalévá  čerstvá. 

ťlápij,  -e,  šlépěj.  Bylo  znát  člápije  až  na 
cestu. 

řlapito,  ml.  nedb.,  vedle  ťlápij,  -e,  m. 
To  sou  čla|)íta  (velká,   ve  sněhu). 

2* 


20 


čloupnout.  —  dbát. 


i'luupuoii(,  ml.  nedb.,  vedle  Olápnout. 
Cloiipla  bedle  lávky  a  pác  —  udělala  kozelec 
do  stok_y. 

ťliiliěk,  Olunek  tkalcovský  i  v  řetěze.  V  pl. 
v  řetěze  Oasto  slyšeti  řlenk.y.  Té  práce  zdlou- 
havá: čluněk  muší  brát  furt  do  ruky  (při 
dělání  domácílio  plátna).  To  sou  ňáký  členky 
na  zavírák?    To  by  tak  bylo  na  klaničník! 

(•mert,  euf.  m.  čert.  Ha  čmerta!  Cmerte! 
Též  v  doplň.  Taková  púzná  šíje,  to  byjvá 
čniert  (  =  obtížná). 

řmiiťliák.  čenich;  zvi.  s  príhanou:  >íírs  mu 
dát  hned  přes  čmuchák. 

ťinucliat,  čuchati,  zvi.  o  dobytku:  Ne- 
čmuchyj  na  mňe  (na  psa).  Jen  je  nech,  voní 
se  vočmuchají  a  přestanou  se  štochat  (o  krá- 
vách ze  dvou  chlévů). 

řom,  čem.  Vo  čom  ste  povídali?  Pod. 
v  něčom.  všom.  našom  atd.  veskrze. 

í-pil.  í-pílo  atd.  Kozel  ví,  co  to  tám  tak 
čpilo. 

(■•(át,  řtal,  čísti,  četl  atd.  Beztoho,  že  si  to 
teky  čtal,  vo  Lomikarovi!  Hu  Kazdů  čtali 
ňákou  novou  kroniku,  nechtílo  se  nám  ani 
deinů. 

čiida,  -y,  f.,  ženská  nestydatá.  Je  to  čůda 
s  čůdou:  takuvý  chlapse  bude  kazit. 

rúclia,  řťirlia  na,  volá  se  na  prase.  Též 
skládáno:    čiicli    —    ('■úcli    —    řúcll! 

čujs!  volá  se  na  kozy,  když  je  odhánějí. 
()bj'č.   ve  spojení:   čujs,   koza! 

řulik,  čapka  podoby  špičaté,  pletená,  již 
nosívali  staří  Chodové  po  domácku  a  v  ne- 
hodě pod  širák.    Bývala  černá,  starší  pestrá. 


čumiuy,  čekání  dítek  před  chalupou,  kde 
jsou  krtiny.  Pojte,  děti,  na  čuminy.  Tiž 
číhačky.  Děti  dostávají  dárky  od  jídla,  obyč. 
chléb   s  tvarohem  a   máslem   (pomazánku). 

ťuiiiit,  řuiuil,  čuměti  atd.  Též  slož.  Pošta 
nebyl  doma  a  to  sem  se  tám  načumil. 
(Pošta  2.   =  poštmistr.) 

čurnř,  nadávka  =  nečisto.  Cák  to  děláš, 
čumě!  (matka  na  kluka,  jenž  dělal  „ry- 
míčky"  pod  hnojištěm). 

ěur.<k,  vepř  (ml.  d.),  zdrbň.  čurýček.  Vidíš 
čurýka  (o  prasnici)  a  tándle.  koukni,  to  je 
jich  čurýčku,  ty  humí  běhat  (podsvinčata). 

i-yacliačka,  I.  řídká  hmota,  zvi.  bláto, 
2.  přen.  pobyl),  zvi.  chůze  v  takové  hmotě. 
To  je  čvachačka  dnes,  tůlik  bláta  a  takuvá 
tma,  hahy  ji  krájel. 

řvacliaf,  broditi  se  v  blátě  nebo  vůbec 
v  řídké  hmotě.  Povídá  kinůtr:  Purem  na 
blíž,  dáine  se  přes  louky!  Mi  se  hrubě  ne- 
chtílo, hale  teky  sme  si  dali;  čvachali  sme 
tám   ve  vodě  a  v  běhně. 

čvarek.  ml.  nedb.,  vedle  škvarek,  čvarky 
z  cibulí  do  zelí,  té  zelí  jako  s  masem. 

cvičit  i  cvičit;  ono  jen  ml.  nedb.  Hanče 
je   divče   cvičená.     Dali   ji   na   cvičenou. 

čvořek,  cvoček.  Jen  cvočky  do  podrážky 
a  můžeš  po  ní  chodit,  vydrží  něco! 

řvořkař,  cvočkář.  Její  tatík  byl  čvoěka^ 
řem.  Čvočkaří  tenkrát  míli  dobře;  kováři 
řebíky  nedělali  a  v  krámu  řebík  nedostál. 

čvrfek  i  cvrřek:  význ.  někdy  přenes.  Ty 
cvrčku,  dybych  tě  zmáčk,  bylo  by  po  tobě! 
Ty  jako  bys  jid  cvrčky!  (hubenému). 


D. 


iladek,  přezdívka  malému.  Ty  dadku 
jeren,  není  tě  znát  při  zemi.  —  Já  spal  jako 
dadek  (tvrdě). 

(ladyjsvk.  žertovná  přezdívka.  Ty  da- 
dyjsku.  Slyšel  jsem  v  Chodově  a  nebylo  lze 
vystihnouti  určitého  významu.  Též  ve  jm. 
rodovém:    U  Dadyjsků   (Postř.). 

darhmat,  mačkati  v  ústech:  Dítě  dachmá 
)irs.    I 'es  dachmá  kotě,  byl  by  je  hudachmal. 

Uaiidu,  obyč.  než  Danihel  =  Daniel.  Ště- 
pánkiK'  Danda.  Též  jin.  rodová:  u  Dandů 
(Mrákov). 

Uanilifl,  Daniel,  h  úplně  jasné;  zach.  ve 
význaiini  jm.  rodového,  u  Daněhlů,  staryj 
Danihel. 

darebny],  2.  churav.  Sem  dnes  ňákyj  da- 
rebnyj.  3.  marný,  Nech  toulání  darebnýho, 
(Pis.) 

darmo.  2.  marně.  A  darmo  se  zlobit!  (ukon- 
čuje m\iž  malé  nedorozumění  se  ženou). 

Daskiiare.  pl.,  v  Dasknacich,  pole  u  Lhoty. 

dásiKi,  dáseň.  .Manka  má  vod  zubů  (-od 
bolení   z.)   nastřílený   dásno. 

dál  i  v  slož.  inf.  dlouhé:  přidat,  dodat, 
vydat,  nadat  atd.,  ale     jiart.   přidal,  nadal 


atd.     zadat    dobytku,    jjrgn.,    začíti    krmiti: 
potom  se  přidá. 

dát  něčemu,  2.  nepoříditi  (chatrně,  málo 
udělati).  Ty  tomu  dáš!  (=nic  nepořídíš). 
Vy  ste  tomu  dnes  dali  (málo  jste  snědli).  Tys 
tomu  dal  (na  špatného  oráče,  jenž  pole  roz- 
rvpal).  3.  ublížiti.  Ten  tě  natenkrat  dal 
("=;  ublížil). 

dát  iia  koho,  dbáti  čí  rady.  Di,  di,  ty  si 
dnes  tak,  zijtra  tak:  na  tebe  já  nic  nedám. 
Mil  si  dát  na  mámino  slova, 

dát  slovo,  (i)  Dyž  dám  slovo,  teky  je  spl- 
ním. /;)  Já  mu  nedala  křivýho  slova,  slo- 
víčka ne! 

dál  žádost  čemu.  obsloužiti,  vyhověti.  ^ 
Dobytku  se  muší  dát  žádost,  niá-li  byjt 
z  něho  něco.  Dát  včelám  žádost,  to  aby 
hu  nich  sedil! 

dáyavyj,  štětlrý.  Chlapče,  ty  hus  neburcš 
7.  tich  dávavyjch  (o  skoujiém  ílítěti). 

dáyiio,  2,  sesiluje  význam  jm.  přid.  nebo 
přísl.    Toliě  je  ten  kabát  eště  dávno  dobryj. 

dl»ál.  dltál  atd.,  dbáti:  délka  též  v  slcž.: 
nedbat,  ii<%lbál  atd.  zanedbal.  Dybys  byl 
ilbál  vo  děti,  děti  by  dbaly  vo  tebe.   \'yski>čil 


dbát. 


Dobnň. 


21 


na  štěpu  vlk  :i  já  to  i)i'one.dbál  a  vlk  vzel 
silu    i  vrubu. 

Uřdť,  nc.^ikl.,  ml.  d.,  dědeček.  Koukni,  dědě 
del    Poj.  purcm  naproti  dědě. 

(Iťdiř,  dčlic.  Neni  žádnyjch  dědičů  {na 
panství  Stadionskéra),  komu  pak  to  asi  při- 
padne? 

(Iřdiiia,  jedno  z  většich  a  lepšioli  polí  při 
dvoře.  Též  zdrobň.  děJinka.  Bezpochyby, 
že  trvávalo  při  dvoře.  Na  dědině  máme 
letos  p.šenci  —  pěkná  pšenka! 

(Icjš.  ml.  nedb.  a  jen  užitodi  ind.  za  imp. : 
jindy  deš.  Malý,  dejš!  (pasák  na  tele  vyhá- 
něje ze  škody).    Dejš  démů!  (na  jisa). 

dřkovat,  2.  o  klasech,  když  se  začínají  sklá- 
něti obtíženy  jsouce  nalévajícími  zrny.  Klasy 
huž   děkujou   (za   požehnání). 

di-lalo  se,  2.  neos,  prgn.  o  křiku,  různici. 
Starýmu  to  dlouho  tajili  (že  dcera  padlá), 
ale  dvž  se  to  potom  dověděl,  to  se  vám,  teta, 
dělalo! 

dřlat.  2.  přičiniti  se.  Musíš  dělat,  abys  do 
zimy  chytil  ňákyj  kryjcar  (t.  zahospodařil 
něco).  3.  Dělij,  ají  přídeš  (=  pospěš,  abys 
brzv  se  vrátil).  4.  dělat  di-ivi  =  dřevorubčíti, 
o  vší  práci  dřevorubecké  na  pasece.  Tonda 
s  Pepíkem  dělají  dříví  na  Království.  Pod. 
dělat  pařezy  (t.  dobývati  a  řezati  i  kálati 
na  dříví).  5.  dělat  dílo,  křičeti  (zvi.  v  hněvu), 
povykovati  atd.  Až  se  to  táta  doví,  (že 
kluci  zlámali  stromek)  ten  bude  dělat  dílo. 
Ti  kohouti  dnes  dělají  dílo  (tuze  kokrhají). 
to  bure  jistě  zas  pršít!  (S.  dělat  u  koho  (ře- 
meslníka) =  dávat  dělat.  My  děláme  na 
Sirko\niě  (t.  dáváme  kovářskou  práci  kováři 
na  Sirko  vně).  Srvn.  šíju.  7.  žert.  dělat 
sedla,  a  válce  =  seděti  a  váleti  se.  lenošiti. 

dřlnyj,  pracovitý.    Kuba  je  člověk  dělnyj. 

delii,  dolů.  Dítě,  ajt  nespadneš  delů; 
zatrápený  děti  —  jen  po  horách!  (Hory  tu  = 
vyvýšená  místa:  dítě  totiž  běží  po  lajci 
k  oknu.) 

denui,  domů;  též  dým.  Toto  zvi.  při  ho- 
nění psa:  Pureš  dým!  Deš  démů!  Ale  též: 
Já  huž  du  dým!  Ale  nikoli  dýmá,  nýbrž  jen 
ob.  doma. 

denířek,  počátek  dne.  V  lítě,  jak  se  začne 
dělat  deníček,   ha,    to  já  v  loži  nevydržím. 

díTCřkv  a  babičky,  protěž  (byl.).  Eště  na- 
trháme tánle  ve  šmouze  drobet  děrečků  a 
babiček  a  máme  toho  dost.  (Děti  trhající 
kvítí  na  věnečky  pro  B.  Tělo.) 

děrek,  dědek,  ale  dědka  atd.  Je  děrek 
doma?  Mámo,  zavolijte  dědka.  Děrek  (tež 
kudibal)  s  devíti  hlavama.  Žert.  hádanka 
svatební.    Bodlák  o  9  květenstvích. 

deska,  deska.  Dali  mi  nohu  do  desek. 
Dokud  v  mňestě  c(iodívalo  pučochářský  ře- 
meslo, dělávali  sme  tu  taky  desky  pro  pun- 
čocháře  (dřevěné,  na  něž  se  punčochy  na- 
pínaly). 

drvaiidiile,  dom.,  levandule. 

děvka,  děvečka,  služka  (bez  význ.  opovr. ) 
Děvko,  mám-li  pik  košili?  (volal  v  sobotu 
pacholek  na  d.,  jejíž  je  povinností  pacholku 
košili  na  neděli  připraviti.) 


dřžiřka,  2.  zdrobň.  od  (líže.  Na  vyjražnyj 
mívají  už  zvláštní  děžičku;  2.  druh  hub, 
malých,  rostoucích  v  obilí.  Podle  déžiček 
soudívali  sme,  jak  bude  žito  vydávat  (ni- 
daria). 

diirátko.  dítě:  jen  o  nemluvněti:  U  Ha- 
danui  mají  didátko.  Co  říkáš,  aby  nám  tudle 
babička  teký  přinesla  díďátko? 

didí,  ml.  d.,  neskl.,  dítě.   Vidíš,  dídí! 

Diuďai,  jra.  rodové.  (Poc.) 

díl  se,  dílo  se,  2.  prgn.  To  se  vám-  dílo! 
(=  to  bvlo  boží  dopuštění).  Cák  se  to  tu 
dije? 

diíátko,  častěji  díďátko,  viz  to. 

div,  2.    už.  přísl.  Div  sem  nohu  nezlámal. 

divče,  i,  fem.,  sing.  dle  duše,  pl.  divčata. 
Naše  divče  s  tím  přišla  vod  Beroušků  (=  při- 
nesla tu  zprávu).  Divčata,  tancujte,  hyjbyjte 
se.  Gen.  pl.  divčat.  Koukyj,  tulik  divčat 
a  žádná  se  tě  nelíbí? 

divěka.  vedle  divče,  zvi.  v  mluvě  vzru- 
šené; ale  v  pl.  jen  divčata  atd.  Dívčka,  cák 
to  děláš? 

divno  předtvno,  oblíbeno  v  tom  spojeni 
k  sesílení  výrazu.  Divno  předivno,  takuvá 
půda,  pohnojeno  dost,  tak  pěkně  zaděláno, 
a  tak  se  ta  pšence  špatně  vokazuje. 

dnes,  2.  za  našich  časů.  Co  pa  byjvávalo 
jelenů  —  dnes  nevidět  srnečka  celyj  čas. 

Divii.<  žíiiky,  báječné  bytosti  v  podání 
chodském.  Báli  se  jich,  že  berou  děti,  po- 
zapomnělo-li   by  se  na  ně  při  práci  v  poli. 

diviiyj,  Spurný,  hašteřivý,  zlý.  Nebujd 
tak  divnyj!   (žena  na  vadícího  se  muže.) 

dižka,  zdrobň.  k  díže,  ale  vedle  toho  i  dě- 
žička  (v  pův.  sm.,  ono  v  jiném):  1.  dojačka 
(dí'evěná  s  jedním  uchem),  dojí  do  nich  zvi. 
krávy,  jež  kopou;  2.  větší  dížky  téže  podoby 
užívá  se  k  napájení  zvi.  mladších  hovad. 

dje,  dvě,  ml.  nedb.  Na  sv.  Vavřence  jedno 
polínko,  na  sv.  Bartolomije  dje!  (smysl:  zi- 
my přibývá.) 

dláň.  dlani.  Támvodsajd  máš  celyj  kla- 
tovskyj  kraj  jako  na  dlani. 

dlažba,  2.  v  řeči  tesařův  o  síle  dříví; 
slabší  povály.  Vybírám  dlažbu  a  s  bídou 
ji  dostanu,  huž  je  to  tu  přerostlý  (v  lese). 

dlouho,  jiozdě.  Přídeš  dlouho  na  mši  sv. 
Pod.:  d.<i  =  později.  Hu  nás  sou  žně  dýl. 
kerak  dloiilio  —  hodně,  hezky  dl.:  Sem 
huž  tary  kerak  dlouho!  Sem  ňákyj  darebnyj 
kerak    dlouho! 

dnešní  2.  jen  ve  výr.  Nyjsem  dnešní  (1. 
mám  zkušenosti).  Myslíš,  že  sem  dnešní? 
(že  ničemu  nerozumím,  že  se  dám  oklamat 
atp.) 

dni  se,  slovo  oblíbené,  určitě  značí,  že  se 
dělá  den;  nejprve  se  bryjdí,  pak  svítá,  potom 
se  dní. 

Dobři,  n.  jm.  místní.  V  Dobří  u  Chodova. 
Klenci  (neporozuměním  z  pův.  V  Debři, 
stč.  =  v  dolině,  v  údolí). 

Dobřili,  v  Dobřini,  dle  jiných  v  Dobřině. 
název  polí  u  Lh.;  srv.  Dobří  m.  puv.  Debří 
u  Chodova,  Klenci. 


22 


dobrota. 


dovícokrat. 


dohrota.  1.  pamlsek.  Co  se  jí  nanosil  do- 
brot, co  se  hů  ní  nacivíl,  a  naposled  ji  sám 
rád  nechal  (nevěstu).  2.  výhoda,  prospěšná 
věc  atp.  Sněh  na  pole.  dy  je  to  v  čas.  té  velká 
dobrota.  Takuvý  bůty  z  klobuku,  té  do- 
brota na  starý  nohy. 

dobryj.  2.  svorný,  dobré  vůle.  Huž  ste 
sjjolou  zase  dobrý?  (na  hochy,  kteří  se  po- 
hadrykovali.)  A:  Chodíte  k  nim?  B.:  Proč 
pak  ne,  dyjt  sme  dobrý,  my  snie  si  nic  ne- 
hudělali.  Proto  můžeme  byjt  zase  dobrý 
(—ač  se  smlouvy  nechtějí  dařit).  3.  Jen 
dyj  pozor,  abych  tě  eště  nebyl  dobryj 
(=  abys  mne  nepotřeboval).  Jak  sem  já 
mu  byl  kolikrát  dobryj!  (o  výpomoci  pe- 
něžní).  4.    Podrážka  je  eště  dobrá. 

dorpod.  dom.,  dospod  ch. 

dodat,  -al,  -ala  atd.  dodati.  Dodat  sem 
to  dodal,  ale  von  to  nepřim. 

dodělat  sc,  a)  vydělati  dosti,  z  výdělku 
krýti  potřeby.   Já  ne  a  ne  se  letos  dodělat! 

dodělávat,  2.  t.  život,  umírati.  Přišli  sme 
na  nělio.  huž  dodělával  (postřelený  pes). 

Dudla,  Dorota.  Dodla,  kráva  tě  bodla. 
( Dětské  říkadlo  posm.) 

docll,  jméno  hromadné,  jednotlivý  d.  je 
došek.  Pod  doehera  bylo  sucho.  Spíš  jako 
doch  (=  nehneš  sebou). 

dojení,  verb.  subst.  2.  smysl,  konkr.  mléko 
z  jediného  dojeni.  Ajt  tám  mám  všehovšudy 
dje  dojení. 

dojiiice,  kráva,  která  hodně  dojí.  Tuta 
kráva,  té  kráva  dojnice  —  až  se  tě  bure  ně- 
k  lo  ptát.  (Nedůtklivá  odpověď  na  hanění 
dobytčete. ) 

dokajď,  dokud.  Dokajď  až  potajď.  (Přísl., 
sm  .  =  všeho  do  času,  Pán  Bůh  na  věky.) 

dokázat,  2.  způsobiti,  vykonati.  Cák  do- 
káže sama  ženská  na  takuvý  věci  (—  veli- 
kém statku).  Pravda,  já  mil  sílu,  ale  já  s  ní 
teký  něco  dokázal. 

dokonce,  docela,  nikterak,  jiřece.  Dokonce 
že  si  nedáš  řect!  (=  že  si  přece  nedáš  říci). 
Dokonce  a  dokonce  nepude! 

Dolák,  jm.   rodové,   (Tlumč.). 

Doíce,  pl.  pastviny  u  \m]e  u  .Mraková.  Na 
Dolcích. 

dolek,  nikdy  vdolek  —  chodský  bývá  jen 
))šeničný,  menší  než  rozpiček  (viz  to)  a  buď 
se  masti  nebo  maže  medem  nebo  i  povidly. 
Některé  h()S])odyně  vytahujíce  je  z  trouby 
paří  je,  aby  byly  IioIkí.  V  starší  domácnosti 
l)ývaly  dolky  často  jídlem  svátečním,  jindy 
se  pckávaly  jen  za  tulié  práce,  na  př.  seká- 
čům, žencům  do  pole. 

dolík,  I.  větší  důlek:  též  zdrobň.  dolíček. 
I)yž  se  zasmije,  dělají  .se  jí  dolíčky.  2.  menší 
údolí.  Sjel  se  Skarmanu.  shora  sjel  dobře, 
ale  v  tom  dolíku  pod  Škarmanem  zvrátil. 

doložit,  2.  o  jídle,  dosytiti  se.  Dyž  není 
dost  kaši,  doložte  chlebem. 

domácí,  2.  na  rozdíl  oři  kiipovaněho  nebo 
..z  krámu";  zvi.  o  látkách,  .lá  ji  dala 
trojí  povlečení,  šecko  domácí  (t.  lněné,  doma 
předené,  u  domácího  tkalce  tkané). 


domovní  dveře,  do  „domu"  (síně)  vedoucí. 
Zlodijí  vypařili  domovní  dveře. 

domovo  n.,  domov.  Zlatý  domovo!  Živo- 
b;\'tí  by  tám  bylo.  živobytí,  ale  styjská  se, 
člověk  nemá  ani  kam  jít  hyjtu. 

dopnsovád,  doposavad.  Doposovád  by 
to  ušlo  (Za  řeči  o  úrodě    a  počasí). 

doprit,    dopřil.    dopřáti;   imp.   dopřij,   do- 
přijte;    zř.   též  dopri.     Dopříte  mi  ji,   táto!     '' 
(krávu  přidanou  na  věno). 

dorazit  se  v  nauce  nějaké,  úplně  poznati, 
naučiti  se.  Já  vzel  divči  ze  školy,  myslil 
sem:  dorazí  se  eště  doma  drobet,  ale  chybil 
sera.  Ve  škole  já  moc  říkat  nehiímil.  já  se 
dorazil    tepriva,  huž  sem  byl  ženatyj. 

doreí-i)  se,  domluviti  se.  Hu  Vítů  na  svarbě 
sme  se  tepřiva  dořečili,  že  von  naší  nebožku 
mámu  teký  dobře  znal. 

Dorofák.  1.  Dorotin  muž,  pak  jm.  rodov. 
2.  Doroťáci,  zvyk:  dva  výrostkové  (císař  a 
kat)  s  děvčetem  (Dorotou)  z  města  obchá- 
zejí vesnice  při  sv.  Dorotě  a  ))ředstaviiji 
stětí  světice,  doprovázejíce  hru  dialogem  a 
zpěvem. 

Dorotí  kvítí,  byl.,  chudobka;  velký  Dorotí 
kvítí  —  kopretina. 

dosoiidit  se,  dovolati  se,  dočkati  se.  Ho- 
spoda je,  hospoda,  ale  než  se  tu  něčeho  do- 
soudíš!  Hde  pa  je  hdo  —  lidi  dohromady: 
dyjf  se  tu  nemůže  žádnýho  dosoudit. 

dost,  2.  o  čase,  vhod,  v  čas.  Přídu-li  pak  eště 
dost  na  mši  sv.?  I  přídeš  dávno  dost;  tepřiva 
zvonili  (=  poprvé,    pak  teprv  ,, sezvánějí"). 

dostát,  dostál  atd.,  dostati.  Hinaj,  kmotře, 
to  sem  dostál  (tu  prgn.  —  ránu).  2.  Dostáli 
telátko.  (=  Kráva  se  otelila.)  3.  Dostáli  zlo- 
dije  (chytili).  4.  Sotva  zakopali  tak  na  sáh, 
už  dostáli  vodu.  (Dokopali  se  jí.)  .5.  Dostát 
vobilí,  píci  (t.  v  čas  svézti  domů  z  pole).  6. 
dostát  někoho,  prgn.  ošáliti,  podvésti,  zvláště 
žertem.  To  sem  tě  dostál!  (směje  se  paeho- 
lek  děvce,  když  jí  byl  aprílem  vyvedl). 
7.  dostát  co  proto,  zkusiti,  vykusití,  vy- 
trpěti. Tvs  dostál  dnes  co  proto  v  takuvým 
calaclni  haž  sem! 

dotáhnont  se,  žert.  o  posledním  „verši" 
ve  spánku.  De  na  šístou  —  drobet  se  eště 
dotáhni  a  potom  —  není  plátno  —  ven 
z  kůtěte! 

dotahovaná  mouka  pšeničná  dělala  se, 
když  už  byla  „bílá"  vyražena  (před  ,, po- 
bílou"), obvč.  při  4.  sejíti.  Pekávalv  se  z  ní 
dolky. 

doiiltravnik  v<'dle  dnbravnik,  hřib.  .Mo- 
dráky  by  byly.  modráky.  ale  iloubravnika 
není  vidět  žádnýho.  , 

donlia,  duha.  \'okazuje  se  douha,  to  ne- 
byjvají  časy. 

dováděl.    2.    prgn.  o  dětech,    vztekati  se,     / 
býti  roz])ustilýtni.    Děti,  ticho,   ncdovádijte!     I 

dovíro,  hodně.  Nu.  dala  nui  jich  dovíeo 
(hrušek);  důraznější  dožvico  =  nevím  co, 
(\ize  nuioho.  .lá  s  tebou  nepuru  za  fložvíco! 
dovícokrat,  mnohokráte,  .lá  mu  to  iíkala 
dovícokrat  (o  opakovaném  napomínání); 
co  pa  si  dal  řect?  Nedal  si  řect! 


dovopravdy.  —  dtob. 


doK)|)rav(l,v,  opravdu,  vážiič;  Do  vopravdy 
řect,  ilyjť  vona  k  vám  přišla  s  holyjma  ru- 
kama. Řekni  dovopravdy:  chceš  mi  ty  pe- 
níze |wf-it  —  nechceš. 

ilovostat,  docela,  zvláště,  zejména.  Já 
bych  Íčko  z  jera  takuvou  kraviei  neprodal, 
dovo.stat  když  vím,  že  je  Ijíezí.  Proč  ]ia  bys 
s  dívčí  pospíchal,  dovostat  dyž  jí  dá.š  po- 
moc! (se  vdavky.) 

(lozaU.sta.  důr.,  jistě.  Přijte  hyjtu,  ale 
pi'íjti'  dozajista.  Matouš  bil  dozajista  hodnyj 
člověk. 

<ložrát,  -al,  -ala  atd.,  2.  tuze  rozhněvati. 
Vidím,  že  bure  chyba,  ha  vona  jen  si  hnala 
svou  a  jen  si  hnala  svou:  to  huž  mi  přece 
dožralo  (o  nevhodné  setbě). 

(ložvico,  sraženo  v  jediné  slovo,  silnější 
smyslem  než  dovico.  Asi  =  velmi  mnoho. 
Já  vím:  za  takovou  vodu  by  jinde  dali 
dožvíco  a  my  si  jí  nevšimnem. 

dralia,  pomn.,  pastviska  obecní,  na  nichž 
roste  jen  chudá  tráva.  Žeň,  divče,  ty  husy 
cště  drobet  na  drahá.  Na  drahách  je  hezká 
pazderna,  tám  bure  přebývat  (sic)  má  žena. 
(Pis.).  Srv.  louka  —  liika. 

^raljoty,  pí.  t.  prgn.,  neochota,  rozpaky. 
Ncch  ho  a  di  sám,  dyž  dělá  takový  drahoty 
(nechce  jíti).  Olice-li  mi  dělat  drahoty,  já 
dostanu  žsnskyjch  dost  (vdovec  ženich). 

drak.  Do  draka!  Draci  speru!  zaříkadlo 
asi  =  af  (tě)  draci  sperou!  Draci  speru,  to 
byla  litina  —  na  nás  nebylo  suchý  niti. 

(Irap,  citosl.  význ.  silnější  než  chňap. 
Červenka  pěkně  po  senci  a  najednou  ko- 
cour dráp!  Já  zkřík,  kocour  ji  pustil,  ale 
červenka  huž  vodkazovala. 

dra|)iinii(,  rozd.  drápnout,  chytiti.  Štan- 
dáří  ho  draplí  (zloděje). 

Drastil,  Driistiioiic  atd.  jm.  rodové. 
(Draž.) 

dražit,  1.  slož.  nadražit  =  cenu  vyhnati. 
Nadr.ažil  mu  pole  =  byl  příčinou,  že  dráže 
koupil;  2.  vych'ažit  a)  odhadnouti,  ustano- 
viti cenu.  V'oli  byli  vydražený  za  půl  pátá 
sta  bez  dvacíti.  b)  udělati  dráhu  do  šindele, 
rámu  na  okno  atp. 

drbat  1.  posm.  s  chutí,  spěšně  jísti.  My 
huž  máme  z  novýho  (žita  chléb)  a  ten  se 
drbá!  2.  drbat  se.  škrabati  se,  drápati.  Co 
pa  se  tak  drliáš  —  žerou,  žerou?  (na  nda- 
dého  psa.) 

drboštřp.  drvoštěp.  Čim  pa  by  byl,  bure 
teký  drijoštěpera!  (tatík  o  synku,  jenž  jeví 
chuť  k  „učení"). 

drc.  jen  ve  výr.  jako  dro,  o  věci  hladké, 
čisté,  umyté.  Divče,  ty  si  čerstvá:  už  máš 
jHidu  jako  drc  (půda  —  podlaha).  Srv. 
droek. 

drradlo,  zrcadlo.  Do  se  dívá  na  večer  do 
drcadla.  na  toho  se  dívá  čert  z  drcadla. 
Drcadlo  beze  skla.  Žert.  hádanka  svatební. 
(Voda.) 

drcál,  drciUťk,  chatrný  mlýn,  malý  s  ma- 
lou vodou.  Častěji  krcál,  krcálek. 

drcek  i  zdrcek,  jehlice  s  „drcátkem", 
(sklíčkem),    jíž  spínají    děvčata    tylový    šá- 


teček u  krku,  přes  nějž  překládají  na  prsa 
ještě  šátek  hedvábný.  Patrně  zdrbň.  k  pův. 
drc;  viz  to. 

dřťvířko,  dřívko,  malá  třístka.  Poj  po- 
svítit, mi  se  zdá,  že  mi  pádlo  do  ndíka  tudle 
ze  svrchnící  ňáký  dřevíčko. 

dřťvo.  prg.  strom  lesní,  ať  stojaté,  ať  po- 
ražené. Musíme  myjtit  dřevo  a  dáme  si  sami 
nařezat  prken.  Srv.  dřívko. 

driinuut,  "í.  len  se  drhne  t.  j.  na  hřebe- 
nech železných  trhají  se  z  něho  ,. paličky". 

drrliaiika,  otep  slimy  drobné,  „vytře- 
sené". Do  štrauzoku  je  lepší  drchanka  než 
sláma,    drchanka  je  hebčí. 

drehal,  kublati,  zamotati.  To  se  mí  to 
dnes  drchá  (pradlena  stěžuje  motajíc). 

drrliliřka.  žabínec  (byl,).  Kanáři  mají  rádi 
drchličku. 

drcliňátka.  bylina  drobného  listu  Inistě 
na  vodě  rostoucí.  Sbíi-ají  ji  z  jara  pro  líčata. 

dřít,  dril  atd.  Vandrovali  tří  řezníci,  dříli 
krávu  při  měsíci  (Pis.).  Též  slož.  vodřít. 
Cáfrice  (přezdívka)  nám  bila  na  rebízlu, 
všechen  ho  vodříla. 

dřívko,  menší  ,, dřevo",  strom  lesní  se 
slabším  kmenem.  Koupili  dřívko  na  ška- 
tulky. 

dřizda,  1.  žsnská  nedostatečná,  zvláště 
mnohomluvná  a  málo  platná.  Dí  mi  s  ní, 
s  dřízdou!  2.  Nadávka  vesnických  Doma- 
žlickým. Měská  dřizda.  V  tomto  sm.  v  pl. 
též  dřízdové  (o  mužích). 

dřízdák,  1.  pták  zvonohlíd  (?),  2.  nadávka 
Domažlickým  dřízdáci.  Srv.  dřizda  2. 

drkařkn.  řehtačka. 

drkáři,  děti  chodící  s  drkačkami  ve  sva- 
tém témdní  drkat.  Viz  toto. 

drkat,  2.  prgn.  řehtati  řehtačkou.  V  paši- 
ovém  témdní  když  umlknou  zvony,  dětí 
přejímají  úkol  zvoníkův  a  v  houfu  jjrochá- 
zejice  ves  řehtáním  oznamují  doby  k  Anděl 
Páně.  Nocují  ty  dni  společně  na  zemi  na 
slámě,  aby  nezaspaly  a  ukončivše  úkol  na 
Bílou  sobotu  vybírají  si  dárky  dům  od  domu 
(hlavně  vejce),  o  něž  se  pak  stejným  dílem 
rozdělí. 

drkavky,  jablka  toho  druhu,  v  nichž  jádra 
drkají,  když  ovoce  uzi'aje. 

dnida,  i.  žsnská  klevctivá.  Mlč,  drndo. 
dyjť  drndáš,  nevíš  co.  Ditě  mi  s  ní  s  drndou. 
2.  bezcenná  věc,  nic.  Za  krejcar  dostaneš 
drndu,  ne-li  takuvou  kudličku.  Ty  víš  drndii 
(t.  nevíš  nic). 

driidúlek.  picli,  jména  tohoto  na  Ch. 
vůbec  neznají.  Chlapec  si  při  mně  hrál,  na- 
jednou píchne  ňákýra  dřevíčkem  do  díry 
v  buku  a  z  díry  na  něho  vyskočí  drndálek. 

driidat,  klevetit;  též  slož.  Nemluvte  nic 
před  ni,  před  tou  drndou,  vona  všecko  vy- 
drndá. 

I>riiek.  jm.  rodové  (Kyě.). 

drnkúlovyj  řciiof.  též  čepec  s  křídlama  = ' 
holubínka. 

droli,  1.  úlomky  ze  sena  míchané  se  se- 
meny a  smetím,  jež  zůstávají  pod  hroma- 
dou.  Vypař  si  nohy   v   drobu   (přísada  do 


24 


drob. 


dyjřit. 


lázně).  2.  vnitřnosti  zvi.  z  vepře.  Přikoupili 
sine  jpien  drob  a  bylo  itrnic  dožvíco.  Víz 
drol)y. 

drobet  je  příslovečně  vedle  drobku,  trochu. 
Já  mu  nalila  drobet  kyselýho  mlíka  ha  ten 
si  pošmák. 

drobířek,  přísl.  trošičku.  Přilí  mi  drobí- 
čekl    (Do    zadělávání    těsta.) 

drobka,  1.  sb.  drobet.  Papij  pěkně,  ajt 
nedroliíš;  každá  pohozená  drobka  kriii  do 
nebe.  2.  akk.  drobku  příslovečně.  Teta.  ne- 
mohl_y  byste  nám  propustit  drobku  hlava- 
tičnyjch  seraán? 

droby, ~pl.  jaternice  i  jelita  dohromady. 
Burele  dělat  teký  drobj',  dyž  pícháte? 
Z  drobů  polívka. 

droužka,  družka:  jen  ve  sm.  družička. 
Hana  má  jít  za  droužku. 

driibeř,  i  f.  drobotina  (zvi.  bezcermá). 
Já  čekala,  dovíjaký  přineseš  ryjby;  di  mi 
někam  s  tekuvou  drůbeří,  nestojí  to  za  ku- 
chání!   Ob.  drůbež  chod.  lichva. 

držák,  1.  prgn.  rukojeť  cepu.  íčko  šecko 
držáky  kovají:  za  stará  vohnouli  na  konci 
jaborovyj  spánek,  udělali  voko  a  do  něho 
nadíli  svůr  a  přivázali  vošití  s  válkem  a  spra- 
vilo se  to  teký.  2.  žertovně:  Má  špatnyj 
držák  (kdo  musí  často    močiti). 

držít  ua  rnkoiich  =  býti  kmotrem.  Dyjí 
jí  mužů  teký  něco  řect,  dyjť  sem  ji  držíla  na 
rukouoh!  (t.  mohu  křtěnce  domluviti). 
Není  naňom  držení  (t.  z  dvojích  kmotrů 
bude  dnes  držeti  dítě  při  křtu  druhý;  stří- 
dají   se). 

držít  palec  =  práti  někomu  pří  hře.  Poj 
mi  držit  palec,  ajf  přece  nyjdu  s  pražnou 
kabzou  dcmů! 

dubí  i  doubí.  1.  mladé  duby,  2.  dubov^ý 
les.    .Tá  viin  v  dubí  kusy  (t.  hnízdo  kosů). 

diibraviiik  vedle  doiibravnik,  hřib. 

diidiiái'.  nadávka  =  Ijiicháč. 

duciiiatyj,  otylý.  Lidí,  té  chlapec  ducma- 
1%^.  ten  esli  vyroste,  toho  bure  kus. 

diidlii,  ral.  d.,  neskl.  dudy,  pak  vůbec  mu- 
zika. Poj  dudlul  (=  k  muzice).  2.  žertovně 
místo  cicí.  Máš  dudlu?  To  věřím,  to  ty  dach- 
máš. 

diifli.  2.  Xa  nohy  já  bych  eště  moh,  ale 
duch  —  duch  mi  schází!  (stěžuje  stařec  „duš- 
nyj").  Ale  stunavyj  má  krátk\j  dech,  ne 
duch.  3.  Něhde  jim  ňák  uchází  duch  (du- 
dám). 

diiflina.  (slovo  stě.)  v  chod.  zaříkadle: 
Na  mou  duchnu!  (=  na  raou  víru,  na  mou 
duši).  O  podušce  jen  velké.  Ta  má  ňáký 
duchnv   (kdvž   vezli   nevěstu). 

diirhníl,  tlití,  zvi.  o  hnilobě  přikryté  a  na 
sueho:  též  slož.  Dyjt  je  ten  trám  celyj  zduch- 
nělyj  (uvnitř  setlelý,  ale  na  ])ovrcliu  toho 
neviděti).  Ve  vnitřku  tak  pomalu  duchníla 
(stará  jaljloň). 

diilřk,  jen  o  d.,  v  němž  dětí  fasole  hrají, 
doni.      budka.     Srv.    dolík. 

diini,  1.  dům.  Já  mám  v  Praze  koupenyj 
dum  —  žádnyj  neví,    keryj   je  muj.   (Pis.) 


2.  předsíň  ve  staveni.  Nu,  nestůj  v  domu, 
poj  do  sencí!  (tatík  na  nesmělého  ženicha). 
(Iiiiuění,  důninéní.  domněnka.  Důmnění 
může  byjt  na  leckohos,  dyž  ale  žádnýho 
nechytili. 

diiminka,  domněnka.  Člověk  si  dělá  roz-     | 
ličný    důmínky,    ale   je    to  šecko   nic;    dyž 
Pámbů  nedá,  nemůžeme  vzít. 

diiiidat,  posm.  píti.  Jen  dundyj.  jen  diin- 
dyj:  míli  jiný  taky  věc  a  začli  j)ít  a  byli  brzy 
hotovi. 

diirba,  člověk  neotesaný,  nepodajný.  Si  to 
durba  jeden  s  durbou!  (výčitka.) 

dusavka.  jm.  hrušky,  jež  ..při  jídle  zrovna 
dusí". 

důstatek,  dostatek,  hojnost.  Dyby  byl 
důstatek,  já  bych  teký  věděla  co  dělat. 

duše  3.  dřeň  v  brku.  Dyž  chceš  brko  vy- 
pravit (t.  ku  psaní),  duše  muší  ven!  4.  dřívko 
as  5  cm.  silné  v  mlýnském  pytli  uvnitř  upev- 
něné, aby  se  stěny  pytle  nestláčely  k  sobě 
a  tak  meliva  nezdržovaly. 

dušička,  1.  má  malou  d.,  malá  d.  v  ňom 
byla  —  když  se  kdo  tuze  bojí  čeho.  Jlatka 
na  Tomše  a  ten  se  sklidil  s  malou  dušičkou 
za  kamna.  Jen  se  nedělij:  jak  ty  si  mil  teký 
malou  dušičku.  (O  tom,  kdo  mu.sel  o  půl- 
noci přes  pole.)  2.  Na  Vše  Sv.  k  večeru  jedí 
na  Ch.  studené  mléko  sladké  s  ..dušičkama" 
nadrobenýma  do  mléka,  aby  v  létě  netrápily 
šmice.  D.  (pečivo)  o  4 — 5  hlavičkách  spe- 
čených podél. 

dušnyj,  dýchavíčný,  souchotinář.  Dívčí 
mám  dušnou,  ta  mi  nevvroste.  Naše  bába 
bxla  teký  dušná  a  jakyjch  se  dočkala  sta- 
rjrjch  let.  . 

důtky,  karabáč  o  několika  reménoích. 
s  krátkým  tlustým  bičištětem:  v  některých 
rodinách  mívali  je  místo  metly.  Veme-li 
táta  důtky,  chlapsí,  vy  sednete! 

dvádvacet,  dvátřicrt  atd.,  jen  ve  strojené 
mluvě  dvaatřicet,  nikdy  nové  třicet  dva. 
Dvátřicet  nedá  ležít  (hádanka  =  zuby  ne- 
dají zaháleti). 

dvakrát,  2.  tuze,  hrubě.  Nechtilo  se  mí 
dvakrát  v  tuvtý  tmě,  ale  cák  si  pomozt, 
dyž  sem  se  vopozdíl.  Dvakrát  bys  mu  ne- 
musel říkat!  (t.  snadno  by  se  dal  pozvati). 

dvi,  n.,  prostředek  záhonu  obyč.  o  dvou 
brázdách,  jenž  zbyl  při  „vobháněni"  tím,  že 
seodoralo  z  každého  záhonu  dle  šířky  jeho  po 
2 — 3  brázdách  a  prostředek  —  dví  —  nechán 
nezorán. 

dvírce.  dvířka  při  brance  do  statku;  jimi 
se  vchází  na  zásep.   ^'orevři  dvírce!  ^ 

dvoryštř,  dvořiště,  nádvoří.  Hu  Kozinú 
je  dvoryště  —  té  prostora  jako  na  [lanskýra 
dvoře. 

dvůr,  1.  nádvoří:  Hde  roste  na  dvoře 
tráva,  tam  dceru  nedávij!  2.  celý  statek: 
Kolái"ouc  prodaji  dvůr. 

d.vcky  chod.,   dicky  dom. 

dyjřit.  burcovati  ze  spaní.  Nechojd  už  je 
tám  dyjřit.  šecko  huž  spí!  Nechtíl  sem  tě 
dyjřit  (za  noční  bouře). 


dyjť- 


fídlat. 


25 


dyjf  vedle  dyť.  vžlyt.  Dyjí  povídáni:  ne- 
sedneš, až  něco  rozbiješ! 
'  (lyi.   déle,   2.   později.    Já  přišel  eště  dýl 

než  ty. 

d.<iijš  vedle  dýl,  déle,  jen  v  ml.  nedbalé, 
''v'',  •         Až  eště  drobet  dýlijš  bude  krmení  dost  a 
bude  taký  máslo. 

il.Vlka.  2.  doba  dlouhá.  Tys  tám  dýlku.  to 
bych  bxl  pi-iáel  dvakrát!  Srv.  dlouho,  pozdě. 

(I.íiii  vedle  démů  (odsuto  ii.  zdlouženo 
lokálně  e  v  é  a  zúženo  v  i,  psáno  dým)  = 
domů. 

d^nikO,  zdrobii.  dno;  1.  prgn.  dno  na  ška- 
tulee.  Klepat  dýnka:  vysekávati  d.  na  že- 
lezném  stroji  nárazem  dřevěné  paličky  na 


„spon"'.  "2.  Čepice  byjvaly  teký  s  červenyjnui 
dýnky. 

dyiiovat,  nutiti.  Dynoval  a  dynoval,  až  sem 
niu  tu  po.^ilední  zlatku  dala.  Co  pa  pořád  na 
mňe  djaiuješ  (zde  s  přídechem  nelibosti; 
asi  =  trápíš).  Divče  dynovala:  ,,Pote  mámo 
a  pote!"  Tak  sem  s  ní  přece  šla.  hale  raílv 
sme  račí  vostát  doma  (na  pouti). 

dypatit.  z  piiv.  věty:  Kdy  pak  to  bylo 
(někdy  dosud:  dypato  bylo)  =  onekdy:  v  témž 
významu  vondyno.  Dyjiato  .se  taky  chytalo. 
Též  dypakto. 

dyř.  vetile  lidyž,  když;  nejmladší  pokolení, 
vyslovující  už  7.  říká  i  ob.  gdyž;  staří  nej- 
častěji  hdyž. 


E. 


-ej  (ěj)  zní  v  chod.  -Ij,  -yj  a  to  i  když 
není  -j  téžeslabičné:  př.:  malyj,  dělij,  nyj- 
rovnyjší,  jMatij,  na  sv.  JMatije,  nádije  naše, 
šalvíje  atp.  Výjimkou  slyšeti  zřetelně  čisté 
-eJ  v  cizím  kyrie  elejson,  v  citosl.  jejej, 
někdy  sesílené  jejej-jejej!  Následuje-li  i 
v  koncovce,  znívá  před  ním  též  e.  Srv.  Chj'- 
tili  zlodije  —  byli  tám  zloději.  Na  sv. 
Bartolomíje,  k  sv.  Bartoloměji.  Dělá  si  na- 
ději atp.  -řj,  v  komp.  -řjši  pozbylo  jotace: 
styjnyjší,  tupyjší,  moudryjší  atp.  Předchá- 
zející scuhl.  tvrdá  se  neměkčí.  Přípona 
komp.  a  superl.  přísl.  tvořena  od  adj.  od- 
sutím  i:  styjnyjš,  nyjmoudryjš  uděláš.  V  ml. 
nedb.  analogií  i  vicijš,  mínijš  atp. 

c-l  (ostré  e  se  zvukem  polosamohlásky 
za  ním),  ml.  d.,  citosl.  =  oškliví  se  mi, 
nechci.  Užíváno  i  v  dopiti.  Teta  je  iiyny. 
Bárka  je  e-^. 


-tlil  (vyražený  krátký  zvuk  nosový),  ml 
d.,  citosl.  =  nechci,  neposlechnu.  A:  Deš 
mi  hned  pro  tu  vodu!    B:  •L-n.  ajt  de  Kuba! 

eiioiii,  ml.  nedb.  Enom  mi  poj!  (t.  na 
mne). 

eptiška  doiu.,  jeptuška  ch. 

csli  i  asli  (ml.  nedb.),  jestli,  -li.  Nu,  esli- 
pak  poslechneš!  (=  v  otázce  silný  rozkaz). 
V  stší.  řeči  oblíbeno  vie  pouhé  -li. 

eštf.  ještě.  Já  se  eště  podívám  k  tím 
kleneckyjm  zahradám.  (Pis.) 

etř,  ml.  d.  =  ještě.  Zvi.  často  při  jídle: 
etě,  etě!  (=  dejte  mi  ještě,  chci  ještě).  Také 
velcí  na  dítě:  Chceš  etě? 

evanděliiiiu,  vždy  e  a  ď.  Evandělium  mi 
přečte  kněz  a  dyž  du  za  kmotra,  liudělám 
v  matrice  tři  křížky  a  je  to  teký  tak  (starý 
analfabet). 


fajfky  (též  bloudí),  byl,,  petrklíč.  Děti 
trhyjte   fajfky,    kouknite,   co  jich   tu   kjete. 

falái'.  farář.  Krutinouc  (t.  student)  chce 
na  faláře. 

faldovky,  též  sokolky,  vysoké  boty  s  ..fal- 
dy".  2.  Jablka  toho  jména,  povrchu  nepra- 
videlného,   jako    nakrčená. 

fanfár,  kdo  se  snadno  a  pro  nic  za  nic 
hněvá,  zlobí  atd.    Ty  si  hned  fanfár. 

fanfárovat,  zlobiti  se,  zvi.  nemluviti  ze 
zlosti.    Zase  fanfáruješ? 

fanfrnocli,  onom.,  bukal,  džbán  ovázaný 
napjatou  kozí,  do  m'ž  jsou  zadělány  ,,vla- 
šiny".  Tře-li  se  po  vlašinách,  jakoby  dojil, 
vydává  džbán  jednotvárnou  dunivou  mu- 
ziku. S  f.  chodí  děti  v  období  Nového  roku 
a  „přiznávají"  šíjím  k  novoročním  koledám. 

fantit  se  za  kým,  o  vdavek  chtivých,  jež 
vši  mocí  chtějí  dostat  toho,  koho  si  ,,za- 
ninou",   až  ztrácejí  hlavu.    Cák  \'oiidraš  si 


ji  veme,  dívčí  s  prázdnem?  Darmo  se  za 
nim  fantí. 

faziilc,  též  fiziile  a  fiza.  Fasol  velký;  malý 
(bob)  sluje  na  Ch.  pona.  Vo  faztde  já  huž 
nehraju,  já  si  je  nasázím  do  zahrádky.  Té 
pěkná  fizule,  celá  bílá. 

fěrtacli,  fěrtouch;  zástěra  ženská  barevná 
hedvábná  nebo  prostá  plátěná;  f.  bílý  ty- 
lový (chodský  smuteční)  nazýván  prgn. 
zástěra.  Starší  krojová  zástěra  bývala  modra 
plátěná,  s  okrajovým  bílým  vyšíváním  do- 
mácích vzorků. 

fiťiimpáťiim  i  fíťiimpář,  prak  dětský 
záležející  z  bičíku  a  šípu.  Šíp  je  na  konec 
sploštělý  a  kosočtvercovou  lopatkou  ukon- 
čený; asi  v  třetině  přední  je  zářez,  do  něhož 
se  zadrhuje  uzlík  biče  a  napětím  biče  se  pak 
„jioušti". 

fídlat.  I.  krájeti,  řezati  tupým  nožem  nebo 
slabou   pilkou   silnou   věc.     Budeš   to  fídlat 


•2(5 


fidlat. 


ha. 


hodinu  a  nedokážeš  nic!  (Pilka  slabá  na  du- 
bovou větev.)  2.  O  chatrné  muzice.  Tak 
to  tám  fídlají,  fídlají  —  mňe  by  nerozkurá- 
žili. 

lidly  —  fidl.v,  dom.  citosl.  doprovázející 
hru  na  housle.  V  žert.  říkadle  dětském: 
Fidly  —  fidly,  na  tý  naší  židli,  tak  hrajou 
my  houslíčkj'.   Srv.  zin  —  zin. 

(ik!  1.  citosl.  provázející  drasticky  seknutí, 
říznutí  atp.  Vzela  nožíky  a  fík,  fík  —  a  já 
mužů  íčko  plátno  zahodit  (t.  stříhala  špatně, 
nerozměřívší).  2.  v  doplňku.  Šesták  diške- 
rccí  —  té  fík!  (iron.  zde  snad  pův.  si),  fík). 

fíkanyj  člověk,  prohnaný.  Té  fíkanyj 
chlap    —    cikán    hadr!     Srv.    předcházející. 

fiknout,  obyč.  jen  ve  výr.  tos  to  fík  (iron. 
=  to  jsi  tomu  dal).  Slož.  ufíknout  ještě  ve 
význ.  pův.  =  utíti  atp.  Dnes  mí  to  ufík  a 
jiěkně  bez  přívažku. 

ťitrlaé,  1.  pták  onom.  dle  hlasu  pojmeno- 
vaný, masojídek.  2.  přen.  větroplach,  zvi. 
lido   mnoho   mluví   a   běhá,   ale   málo  dělá. 

fiza.  velký  fazol;  menší  je  pona.  Nasaď; 
fiza  platí  dvě  pony! 

ťliik,  velký  kus,  zvi.  ve  výr.  flák  pole, 
flák  cesty  atp.  Té  flák  pšencí  a  takuvá  jeko 
voheň,  ta  bure  sypat.  Ze  Smolová  k  městu, 
chlape,  té  eště  flák  cesty. 

flákat  nač,  kašlati  nač,  nedbáti,  pohrdati. 
Bureš  tu  čekat  a  mrznout?  Flákj'j  na  něho, 
jak  von  se  neztratí!  (t.  muž  pijan). 

tlákiioiit,  uhoditi  tuze.  Vítr  vzel  vokenci 
a  flák  s  ni,  až  se  šecko  votříslo.  Bouček  se 
votoĎíl  (t.  padaje)  a  flák  mňe  do  řibeta  — 
eště  cličestí,  že  nebyl  sílnyj. 

flániička,  jupka  „od  těla"  z  lehčí  látky, 
jižjnosívaji  děvčata  do  práce,  zánovní  též 
k  půvěiku  (ale  jen  děvčata  chalupnická  a 
kde  nemají  staršího  kroje  chod.   Chodov.). 

flanda,  sukně  lehká,  laciná.  Míla  na  sobě 
je  lnu  flandu.  karapak  nemá  mrznout! 
(—byla  ši)atnč  obděna.) 

flašky,   jméno   lirušck,   dle   tvaru,   veliké. 

rlaiita,  nikdy  fléta.  Já  vo  itřině  nejrači 
slyším,  dy  začne  do  tich  koled  flauta. 


flink,  citosl.  doprovázející  ránu;  slabší 
význ.  než  báo.  Špaček  z  klecí  a  flink  do 
vokna! 

flinknnut,  uhoditi  něčím  lehčím.  Tak  tě 
flínknu!  (matka  na  kluka  neposluchu  s  na- 
přaženou   prázdnou    rukou,    ale   neuhodila.) 

flor,  přesmyknutím  hlásek  též  frol:  stuha 
černá  harasová,  as  3  prsty  široká,  na  kon- 
cích vyšívaná  žlutě.  Nosívali  jej  muži 
i  „chlapci"  na  krku  v  klíčky  zavázaný,  než 
nastaly  hedvábné  šátky  černé.  (Chodov  do 
polovice  min.  století.) 

folky,  volnost  přílišná,  zvůle.  Ty  dáváš 
dítěti  (zde  už  kluk  školák)  velký  folky. 

Foiikalka,  jm.  chalupy  v  Chodově.  Pepík 
z  Foukalky.  Potom  též  Hana  Foukalkuc. 
PÍ.    jm.    luk   u   Klenci.     Foukalky. 

foukat  si,  liýtí  hrdým.  Posadil  se  do  věci 
s  prázdnem  a  íčko  by  si  foukal.  (Zeť  ne- 
vděčný.) 

foiiňa,  nadávka,  člověk  pyšný  a  nevlídný. 
Myslí,  že  je  pán  a  je  fouňa. 

founit,  2.  nadýmati  se.  Šlaku,  Bartice, 
ta  íčko  founí,  dy  je  muž  přednostou. 

frcsna,  dom.,  ženská,  „která  se  má  ráda", 
t.  j.  doljře  jí  a  pije  a  na  zadní  kola  nepama- 
tuje.   Dyk  prožrala  chalupu,  frcsna! 

frkanda,  dětská  hračka  bud  z  brku  roz- 
čísnutého  nebo  z  obilného  stvolu  nebo  i  kůry 
vrbové  a  březové,  v  míze  robená,  na  níž  se 
dá   vylouditi   zvuk   slabě    troubivv. 

frol  viz  flor. 

fiiťit,  fuřil  atd.  Fučíl  jako  dy  de  kanec 
z  bukvic.  Havel  větrem  fučívá,  Voršulka 
nic  nezářivá  (o  počasí  při  sv.  Havle). 

fiik,  1.  díra  po  vj^padlém  suku  v  prkně  (?); 
2.  díra  v  rozeschlém  nářadí  í  na  stavení 
mezi  jednotlivými  prkny.  Ty  fuky  se  muší 
aspoň  zacpat  (na  zimu  ve  dveřích). 

fuky  dělat,  foukati  si,  spurně  si  vésti. 
Panečku,  ten  jí  dělá  fuky  (ženich  dobračce 
nevěstě). 

fundie,  jen  v  žert.  hádance  svatební: 
devět  sahú  fundie  (=  vozící  provaz). 

fušpanky,  název  jablek. 


H. 


Ii  —  hiátové,  oblíbené  hojně  v  chod., 
nyní  mizí  odporem  mladších.  Bývalo  kla- 
<leno  zvláště  před  u,  a.  řídě.  i  před  jinými 
samohláskami  a  to  na  počátku  i  uvnitř 
slova;  na  př.  hucho,  hulíce,  houl,  Hadam, 
harvcnt;  nehučí  se,  nahučit;  Heva.  Ale 
vždy  jen  uhel,  uhodit.  V  ])řítonmé  době 
jeví  se  taková  nepravidelnost,  že  nelze  už 
věci  dobře  \^šetřiti.  Nejvíce  slýchati  h  ve 
výrazech  ustálených,  ve  slovech  dědě- 
ných (jména  a  příjmení),  na  př.  vzít  za 
buši:  Hanče,  Hankouc;  u  Halbustínů.  Ne- 
vědomky vyslovují  i  nejmladší,  kteří  se 
ijrání  této  dial.  zvláštnosti,  na  př.  houvin, 
hudit,  buzený  maso  a  j.  pod.    Kde  bylo  lze, 


jest  tato  vlastnost  podřečí  na  svých  místech 
v  slovníku  určitěji  udávána. 

Iia,  a.  h  už  zř.  jasné,  zvi.  v  ustálenýcii 
výr.,  na  j)ř.  v  písních  na  počátku  věty  nebo 
sloky.  Ha,  já  mám  holku  ve  Vostračíně, 
Ha  ty!  Ty  bys  bi>l  chytryj.  Často:  Ha  ty  ty! 
Nikdy  neaspiruje  se  a  ve  význ.  citosl.  na  př. 
1.  význ.  údivu:  .4:  Včera  pryj  stouplo  zelí 
vo  celou  zlatku.  (t.  kopa.)  B:  A!  (ostře  vy- 
raženo =  snad  ne,  není  možná!).  2.  význ. 
odporu:  A:  Dyj  mi  kousek!  B:  A!  Já  sem  .sám 
dostál.  (  =  nechci.  Toto  a  má  tón  vyšší  a 
jest  poněkud  prodlouženo),  '.i.  vyzn.  =aha. 
A,  dety  se  vyhájaly?  (mluví  stařena  chůva 
měkce  na  dítě  jedno.  Toto  a  vyslovováno 


lux. 


hantlat. 


27 


dlouze  a  zpívavě.).  A,  to  já  nemám  řeet!  (hrozí 
děvčátko  klučinovi,  jenž  dopaden  rážeje  ne- 
zrak'  sivoce.) 

Iiiil)aili.j,  mnoho,  dost  a  dost.  Je  vás  tu 
liabadij  a  nie  nedokážete!  Teta  tě  dá  hrušek 
habailij.  jen  máš  řect! 

Iiiiliiil,  neklouda.  nešika. 

Iialiíiii.  1 .  vodní  kolo  na  velikém  spádu  (na 
Chodsku  nejvýše  4  sáhy).  2.  o  velikém  člo- 
věku i  zvíietí.  Té  habán!  (o  velikém,  těžkém 
kohoutovi). 

Iiáliiit.  tápati,  nemotorně  kráčeti.  De  pa 
táni  hábáš;  deš  mi  zez  trávy!  Takuvý  bláto 
ha  já  tám  háljala,  "div  sem  tám  dřeváky  ne- 
nechala. 

Iiál)íř,  šat  obnošený,  zvi.  sukně.  Hde  pa 
si  vzela  ten  hábit:  dyjť  tě  žid  sebere  do  rance! 

tlailain,  h  úplně  jasné.  Též  v  zdrbň.  Ha- 
<lúini'k.  Obojí  také  jm.  rodová.  Hadarae, 
Hadámku  (-Mrákov).  Ve  jm.  rodovém  zdrbň. 
též   Hadamík  (Chodov). 

Iladc«-,   v    Hadcích,   jm.    polností   u   Poc. 

Iladlásek,  u  Hadlásků  i  Hadlasů,  jm. 
rodové  ( Klenci). 

Iiail(ivy.i  řctizťk.  vzorek  domácího  vyšívání. 

Iiacli!  ml.  d.  Slovo  místo  celé  věty  o  ohni 
a  horkém  jídle.  Na  př.  Koukvj,  hach  (uka- 
zuje se  dítěti  na  oheň  v  peci).  Hach.  ne- 
papij  etě  (=  polévka  je  ještě  horká). 

Iiacliliřka,  hustý  liřeben  hřebový  na 
..hachlování"  a  „počísání"  lnu.  Vobilí  je 
jako  hachlička  (  =  husté).  V  tomto  por.  též 
liachle:  Té  žito  jako  hachle  (obojí  o  osení, 
než  ..žene  do  břetýnek"). 

Iiarlilovat,  bud  prgn.  nebo  s  piediu.  len: 
česati  len  (jiojirvé)  na  hachličce,  hned  po 
klapání  a  děliti  tak  na  „len"  a  koudel.  Len 
.se  potom  znova  „počísá"  na  čistý  len  a  pa- 
ěísky. 

hajat,  ml.  d..  ležeti.  Vidíš,  jak  tám  Man- 
Icvílla  liájá  (v  rakvi  leží).  V  dom.  hajá, 
hajat   atd. 

Iiajřnoiit,  ml.  d..  lehnouti.  Di  si  ičko  hajč- 
nout,  malvj,  di;  haž  ráno  staneš,  líureš  zase 
věcí! 

Iiajdy!  výraz  citosl.  význ.  asi  =  jdi,  kliď 
se!  Někdy  se  přidává  ještě  slovo  šuraenty. 
Hajdy  šumenty,  kam  slepice  sedávají  (  =  kde 
stává  posada,  t.  ke  dveřím). 

hájeiika,  hruška;  je  hrubá,  nízká,  pěkně 
kulatá. 

Iiújiiikat.  zdrobň.  si.  hajat,  ml.  d.  Nu, 
Manky,    hájínkat!    (  =  už   je   na   tebe   čas). 

hajka,  doni.  hájidlo:  \išek  .slaměný  na 
holi.  jímž  se  ..zahajuje"  (zapovídá  užívati) 
pole,  mez,  cesta  atd.  Kampa  tám  přes  louku 
—  nevidíš  hajku?  (Zdvořilý:)  E,  co  hajku, 
hajka  nekřičí. 

Iiajnioii,  bytost  báječná,  hýkal.  Křičívá 
prý  na  lidi  v  lese:  „hej,  hej!" 

Májo.  ml.  d.,  lože.  Poj,  máma  tě  dá  hájo! 
(Bez   předložky;    to   v   ml.    d.    často.) 

hák,  2.  místo  v  páteři,  asi  pod  křížem. 
Cítím  to  nejvíc  zrovna  v  tom  háku. 

haklík,  (si.  stč.),  háček  u  šatů  ženských. 
Utrh  se  mi  haklík. 


hakrainka  i  akramka,  stužka  vlnitého 
tvaru,  rozličně  barvená,  jíž  zdobívají  šed- 
ličky  okraje  puvědkového  šatu. 

halaliahi  něco  dělati,  povrchně,  nedbale. 
To  sou  íčko  truhláři;  jen  tak  halabala  to 
sklepají  a  díry  zamažou  klíhem. 

halapác!  citosl.  při  padání  něčeho  těžšího. 
Já  povídám:  aj  ta  divče  nestrhne  ten  hrnec, 
a  to  řect  —  hrnec  halapác  z  lajcí  delů! 

halapatrida  dom.,  slovo  žertovné,  průjem. 
bvesky,  kyselý  mlíko,  pivo:  to  bude  hala- 
patrida. 

Ilalbiistin,  Augustin.  Též  rodové  jm.  od 
toho:  u  Halbustínů.  Halbustínouc  Tonka. 
(h  veskrze  jasné.) 

Halbiistiic.  u  Halbustu  (h  úiilně  jasné); 
jm.  rodové  (Mrákov). 

hale,  ale  h  jasné  zř.,  zvi.  v  ustálených  výr. 
Hale  di!  (1.  při  vyprávění  něčeho  víře  ne- 
podobného, tedy  sm.  =  nenaváděj.  2.  při 
žádosti  odmítnuti:  Hale  di,  ty  bys  bil 
chytryj!) 

Ilalrniif.  u  Halenu,  jm.  rodové.   (Stráž.) 

Haliášotif,  —  Eliášovic.  (h  bezděky  dě- 
dičně zachováno  veskrze,  jako  ve  jménech 
a  stálých   výrazech   vůbec.) 

Ilalířek,  Halírkouc  atd..  jm.  rodové. 
(Draž.) 

halmřř.  almara  (nikdy  alměř,  ale  u  mlad- 
ších už  halmara  i  almara).  Staří  Chodové 
měli  h.  jen  na  jídlo;  na  šat  byly  truhly;  obojí 
květované  a  malované. 

haluzna,  příliš  velká  a  neútulná  světnice. 
Takvivon  haluznu  —  dopa  by  to  vytápěl, 
to  aby  zajel  do  kamen  s  vozem. 

haní!  citosl.  ml.  d.  =  otevři  ústa  a  vezmi 
do  nich,  sněz.   Někdy  též:  udělij  ham! 

Hániaríka,  Amerika.  Jeren  čas,  to  byjvalo 
hecho  s  Hámarikoxi  a  pominoulo  to  zas. 
Sudýž  dobře,  doma  nyjlip. 

haiubalka.  přepažení  krovu  hořejší  (nad 
vodrem).  Na  hambalkach  máme  eště  drobet 
pro  telátka  (t.  lepšího  sena). 

hanibalck.  trámec  v   hambalkach  (příční). 

hanibous,  1.  pryskyřník,  dle  jiných  2. 
vratič  (byl.). 

háuiota,  pleskal,  žvástal.  Hámoto  s  há- 
motou.  přece  nehámoť! 

hániotit.  pleskati,  klábositi,  srv.  hámota. 

Haua,  Anna;  zdrobň.  Hanička,  Hanče, 
Hančička.  Svatá  Hana,  chladna  zrána.  Hana 
Hruškuc.  Hanička  Holubouc.  Dnes  chtili  jít 
vod  nás  k  sv.  Haně;  bubnoval  ráno.  (T. 
na  pouť.) 

Hančiťák.  u  Hančičáků;  jm.  rodové 
(Postř.). 

Haničák,  —  Haniččín  muž.  Starýho  Ha- 
ničáka,  Benců,  ste  už  asi  neznali?  (mluví  se 
k  „pánu".) 

Hanižka.  .Anežka,  (h  veskrze  jasné  i  u 
nejmi. )  ilichálek  myslí  na  Hanižku  Vovčákuc. 

Iiantlat,  zneužívati,  nehospodařiti  čím.  Ne- 
máme s  časy  (—pěknými)  hantlat.  jako  se 
žádným  darem  Božím.  Děti  hantlaly  s  chle- 
bem: tám  muselo  snadlo  přijít  šccko  vzkaz. 


28 


Hantonouc.  —  hcrtlín. 


Hantonouc,  Antonovic,  jm.  rod.  (Bezděky 
zachovává  b  jasné  i  nejmladší  pokolení, 
které  už  se  mu  jinde  úmyslné  vyhyba.) 

hanýž  i  haniž.  anýz.  {li  vždy  jasné.)  Ba- 
boři  mají  rádi  hanýž  v  pečivu. 

hapat.  padnouti,  ml.  d.  Dyj  pozor,  ajt  nc- 

'''iianec.  ml.  d..  chlapec.  Té  hapec  nynanyj. 
nu.  nu!   (Dědeček   mu  tleská   před   ocima.) 
harant.  Harant  huž  je  víc  než  parchant; 
to  huž  prvj  je  parchantovo  parchant. 

liaraska.  „harasová".  vlněna  pentlice, 
jíž  ovazuji  děvčata  kužel:  takc  se  ji  uziva 
v  kroji  ženském.  ,    „ 

harf,  jen  ve  vvr.  na  harou  =  na  rané. 
v  cestě.  Nenechávij  nádobí  t.ak  na  harcu, 
ajt  tě  něhdo  něco  neveme.  _, 

harcovat  s  něčím,  překládati,  hýbati  ne=im 
hfmotnvm.  h.  -  se  =  stěhovati  se.  Do  pa  by 
se  zase"  harcoval;  sme  rádi,  ze  sedíme. 

haresl,  obyč.  než  arest  i  v  řeči  mladších. 
Náš  chlapec  si  nes  kousek  na  dreyaky, 
potkal  ho  štandár  a  íčko  má  jít  na  styra- 
dvacet  hodin  do  harestu.  (kousek  =  silnejSi 
kus  „dřívka".)  ^,       ,      --i 

harnec,  ml.  ncdb.,  vedle  hrnec.  Sry.  hrnc^ik. 
Lidičky,  té  harnec  mlíka!  A  tc  jedno  do- 
jení? 


Uarvent,    -    advent,     (li    uplne    jasne  ) 

.Jednu  máme  Íčko  po  telátku,  a  druha  —  ta 

bure   až   tádle   něhde   v   harvente.    (lilapsi. 

harvent!    (Zakřikují    starší    „rozkucky       v 

přástkácli.)  .    ,    . 

Iiarvokál.  advokát,   (h  ]asne.)  Jen  si  dyj 

pokoj  s  harvokáty;  zaplete  tě  do  soudu,  ze 

nebureš  vědět,  kerak  z  toho.  ^ 

híisnoní.   lús,   liáslo  atd.,   hasnouti.    Huz 

mi  hnedle  hásno  na  krbu  a  ty  nyjdes  a  nyj- 

de.i'  (na  muže.  jenž  se  nevracel  z  města,  ale 

mluví  [nvjdeš!]  k  přítomnému).        _ 

haípan.  kůra  obilná,  jak  odpadá  pri  mleti 
přes  řešátko  žejbrování:  pod  řesatko  pacla 
drobnější  „kozička".  Až  se  vyrazí  bila  mouka, 
hašpan  i  kozička  znova  se  nasýpají. 

hatit  se,  protiviti  se,  nclíbiti  se:  též  ka- 
ziti se,  nedařiti  se.  Já  čekal,  jak  na  tom 
ženatvj  nel)uru  ha  to  se  mi  to  zhatilo  (po- 
kazilo) Dělat  dost  a  eště  žádny]  pokoj  ve 
stavení,   tuto  se  člověku   brzo   zhati   (zpro- 

'"iíallavka.    u    Hatlavky,    jm.    jioli    i    luk 

u   Ouiczda.  ,    ,,     T        i  • 

haní.  ml.  d.,  pes.  zdr.  haufidl.  .len  tam 

chojd,  přídc  hauf  —  vidíš  ho,  uz  dc! 
llavi-lfť,  na   Havelcích,   polnosti   u   Mra- 

"líavranic.-.  sing.  f.  v  Havranici,  jm.  po- 
lohy u  1'oeinovic.  ,  v-  ••  ,i„ 
hářct  2  prgn.  hráti  o  fazole  házejíc  do 
důlku.  Házeli  vo  drobet,  (t.  o  nepočítané 
fazole,  kolik  kterv  do  hrsti  nabral.)  .5.  házet 
na  několio  při  licitaci,  zvláště  pri  drazbe 
nájmu  rolí  =  přidražiti  mu,  když  o  vec  stoji. 
Cijka  má  to  pole  takový  léta,  a  vy  ste  se 
nostydíli  na  něho  házet? 


hbřl.  nádoba  ze  špalku  „belivého"  kmene, 
na  nějž  dno  přibili  nebo  i  zařezali.  Schová- 
vali do  nich  len  (čistý),  semíčko  a  j.  ^tarycli 
hbelů  užíváno  místo  roubení  k  studánkám 
v  lukách.  Zdrb.  hbclec  (belec)  a  hbelik 
(belík).    Viz  to.  , 

hbelec  i  Itelec.  stará  míra  suta:  Nasv.  \  ita, 
dám  tě  hbclec  žita  (řík.  dět.):  obecná  „míra  . 
hbelik  i  belík,  1.  pův.  -^  hbelec.  U  Hbe- 
líku  jm  luk  dle  studánky,  do  niž  zasazen 
hb  "  aby  se  voda  nekalila  od  přistupovaní 
k  ní:  2.  másebiice  (v  témž  význ.  na  Chodsku 
korhd).  Lidi  mi  radili  v\T)ařit  hbclik  „krc- 
melema"   (abv  se  snáze  „svrtilo").     _ 

hdehdo.  oblíbeno  velmi  v  řeči  stsi.  m. 
nov.  všichni  atd.  To  tě  tary  poví  hdehdo. 
Pod.     hdeco.     Sebrala     mi     hdeco     (vdaná 

dcera).  .  ,     ,  ,  ,  ,     ^t, 

hdřkerj  j  atd.  oblíbeno  jako  hdehdo.  Hde- 
kcrá  balia  mosazná,  šecko  se  tám  sleze  a 
potom  nedělají  než  spravujou  lidi.  (lo- 
mlouvají.)  _     , 

hť-c-e-ť  .  .  ..  citosl.,  jimž  husopas  svo- 
lává hejno  dohromady.  Článkováni  e-e-e 
děje  se  velmi  rychle  a  husopas  tleská va  pn 
tom  rukama.  .  ,  , 

hebadlo.  též  jebadlo,  nástroj  nuni  na  ple- 
tení provázků  j)ro  domácnost:  podstatou 
jeho  jsou  3-4  tyčinky,  jež  se  uvádějí  v  pohyo 
kolečkem  ozubeným  s  klikou.  ,  ,  ..  , 

hfdbávná  dírka,  prúdušnice.  Hlete,  hlet?! 
Drobka  mi  přišla  do  hedbávný  dírky  a  ta  mi 
tám  lachtá!  Obyčejně  vyslov,  herbávnyj  atd. 
hccho.  h  jasné:  1.  echo,  2.  pověst,  hlas. 
To  l)T.lo  ňákv  hecho,  jakou  nepřivede  Kuba 
nevěstu   —  "a  tu   máš,   naposled   bure   este 

dluh  v  platit!  ,    •    t 

hej.  2.  význ.  přísl.  Co  pa  tobě  je  hej,  tv 
má.š (Ivě děti,  jedno  pomůže druhýmu.  (Smysl: 
z  přínosu  jecbioho  ojtatři  se  věno  pro  ch-uhe.) 
Obvč.  znívá  cj  Jiroti  výslovnosti  chodské, 
ale"  někdy  též  po  chodsku  liyj.  Hyj,  kam 
pak  s  toii  sekyrou?  (t.  jdeš.) 

hejř.  hcř:  už.  i  v  pl.  hejčte.  .ledno  ze  slov. 
kde  -ej  zní  jak  psáno,  ne  podle  obyč.  choti 
vvsl.  (ij).  Hcjč.  já  puru  s  dedkem  líbat 
Pámbúčka  (-=^  navštívit  hrob  bozi).  Hejcte, 
máma  mi  přinese  z  Brodu  jientrek. 

hele  vedle  hirř.  cito.sl.  z  puv.  hle.  Hele, 
té  tcvernv  kotč.  Vedle  obojího  bývá  i  hlete 
často  zdvojené:  Hlete,  hlete,  iíakyj  kaael 
me  v/el  a  nechce  mi  to  přejit.  _ 

henioval,    žádati    s   nucením,    obtezova,ti 
Hemovala    pořád,    až    sem    tám    divci    dal 
(provdal)  a  byla  chyba!  Ty  se  mi  něco  na- 
hemuješ!  (maika  na  dceru,  jež  prosí  o  novy 

kus  „parády").  ,  ,  .    ,      -ji 

hrpi  ml  d„  neskl.,  koza,  zdrbn.  hepidln 
a  hem.dla.  Bába  pase  hcpi;  poj  purem  tam 
teký    Vidíš  hepi.dlu?  Tak  se  i  volá  na  kozu. 

herblibnvi  i  hedbávnyj.  hedvábný.  Za- 
pinadlo  sme  Imž  mívávaly  dycky  lierbabny. 

hiTbáví  i  herbábí.  hedvábí.  Íčko  je  ňáký 
herbáví?  Já  říkám:  té  jako  z  kopřiv. 

herdíii,  obyč.  hctlín.  viz  to. 


licrumpácum.  —  hlonioznyj- 


29 


ll('i'liili|iiU'lilll.  1.  ťitosl.  u  ]),ldu  nebo  ry- 
i-lilém  pohybu.  Clilapsí  hefumpápum  za  nim 
(honí  přespohiího  ženicliii).  2.  pnsl.  ůlirnem, 
všolio  všudy.  Ajt  mají  herumpácuin  dva 
kousky,  že  sou  jji-ece  pole,  tn  druhý  je 
škrobot. 

Iielliii.  též  hertlín  (Tlmě.),  di'uh  jablka, 
veliké,  7.  póla  ěervené,  z  póla  červeně  žíhané, 
velmi  trvalé,  plodiié  i  chutné.  Stromy  veliké. 
\'  Chodové  zaplaceno  kdys  00  zl.  za  úrodu 
jediného  stromu.  Není  nad  hetlín;  my  .sme 
je  mívávali  doma,  to  vod  nich  vonílo  celý 
]  ni  nebí. 

Ileva.  nov.  Eva.  Podnes  žebronící  dítě: 
,.,Já  chci  chleba!"  odbývají  žertovně  i  mladí: 
..Sedí  na  ňom  Heva." 

hezky,  hodně.  Hu  nás  hezky  pršílo. 
Teta  mi  dala  hezky  lirušek.  Též  v  neprízn. 
sm.:  Vobilí  nám  hezky  stouchlo  —  nejvíc 
spodní  brstva. 

hezkyj.  hodný,  hodně  velký.  Táta  dy 
huraříl?  Xo,  to  huž  je  hezkyjch  pár  let.  Já 
huž  byl  tenki'at  hezkyj  vyjrostek.  Té  hezkyj 
kousek  másla,  vod  jedny  (t.   krávy). 

Iií!    též    liíja!    ml.    d.,    eitosl.  =  jeď. 

Iiimelí,  jmelí.  Z  hímelí  sme  seškrabali 
kuru  a  vzeli  k  tomu  listí  a  stloukli  sme  to 
dohromady  a  vyjíralí  a  byl  lep,  jakyj  pak! 

Iiiiiiolťs!  cit-osl.  nelibost  prozrazující.  Hi- 
moles,  té  chůze  v  tý  tmě  a  v  tom  blátě! 
A  himoles:  já  že  sem  tuto  povídala? 

Iiin,  tuhle;  o  místě  mezi  tn  a  tam.  Nechojd 
mi  sem,  ajt  té  nevopařím;  dyjt  můžeš  byjt 
s  Bětou  hin,  u  štola. 

Iiínaha,  neskl.,  ml.  d..  o  ržání  koní,  potom 
místo  kuňka  a  též  o  jízdě  na  koní.  Poj 
híňaha!  {=  vezmu  tě  „na  koně").  Hrajíce 
si  na  koně  dětí  řehtají:  híňaha.  též  híňahaha! 

Iiíiiaj!  cito-1.  vň-az  místo  slabého  zaklení. 
Též  bývá  spojeno:  lúnaj  Hanka!  Hínaj, 
Hanka,  to  si  dáme.  Žertovně  dodávají 
i  větu:  Hínaj,  Hanka,  plná  ves  vojáků! 

hinři,  .iinší  zř.;  ale  obyě.  též  jinyj;  někdy 
slýchati  li,  jindy  nikoli.  Té  hiněí  služba, 
při  koních  služba.  Já  mám  inčí  pony,  pěkný 
strakatý. 

Iiindlr,  též  hinle,  o  něčem,  co  jest  mezi 
tuhle  a  tamhle.  Hindle  Hanížka  to  teký 
dobře  ví,  vet  Hanížko?  „Keryjpa  ste  há- 
zeli?" ,„,Hinleten!""  (když  kluci  roztloukh 
okno). 

Iiinten,  onen.  Víz  s.  v.  hin  a  hindl  >.  Hinta 
je  eště  teký  vaše? 

liira  stší.  vedle  Jíra.  Híro,  dí  přece  na  ty 
roráty! 

hist,  zř.,  častěji  jíst,  jísti.  Mužský,  pote 
hist.  Slyšíte?  máme  jít  jíst. 

hitalia,  ml.  d.  neskl.,  vůz;  též  volání  do 
jízdy  pří  liraní  dětském  na  jízdu. 

Iiitaliat,  ml.  d.,  voziti  (se).  Poj  hitahat  = 
jiojd  se  voziti. 

Iiitrniťť,  též  itrnice,  (ml.),  jaternice;  často 
už.  zdrbň.  itrnička  bez  rozdílu  význ.  Burete 
dělat  itrničky?  Té  hitrnioe  —  za  pět!  Té 
ji  kus! 


h(va,  jíva.  (Jen  tak  stší.  i  nov.)  Híva  na 
palivo  —  té  sláma! 

Iiiviny,  pl.  t.,  ratolesti  jívové.  Nesu  drobi't 
hívin  kozám. 

Iilář,  lhář,  ml.  nedli.  Hláři  hlavyj,  dyjt 
ty  si  mi  ani  neviděl. 

hlas,  2.  pověst,  řeč.  Takuvá  věc  (celé 
hospodářství,  „dvůr")  se  muší  dát  napřed 
do  hlasu,  aby  lidí  věděli,  že  chceš  prodat! 

Iilasiťka,  lasička.  Hlasíčka,  ta  zadáví  za- 
jíce a  zadáví  ptáka;  na  svý  vočí  sem  viděl, 
jak  hudolala  straku. 

hiát,  lháti,  ml.  nedb.  Hiát  .sem  nihdá  ne- 
hlal  a  Íčko  k  starosti  tepříva  neburu ! 

Iilava,  gen.  pl.  hlav.  Letos  zjera  byly 
u  nás  cesty  —  to  místy  zapadaly  kola  do 
hlav.  2.  starost,  vrtochy,  ve  vý-r.  dělat  hlavu. 
Mi  to  dělá  hlavu!  (chudá  dcera  má  se  vdáti 
za  bohatého).  3.  prgn..  moudrá  hlava.  Stryj- 
ček  té  hlava;  von  dokáže  co  měno  má  jako 
každyj  řemesník.  (t.  nářadí  pro  domácnost.) 
4.  v  něžném  oslovení:  Děrečku,  děrečkUj^raá 
hlavo^dybyste  vy  věděli,  čeho  sem  se  dočkala. 
Tez  zdrbň.  hlavičko.  Obojí  slýchati  i  na 
hrobech.  .5.  počítat  z  hlavy  =z  paměti.  íčko 
školáci  nedokážou  nic  spočítat  z  hl.avy.  0. 
Ze  svý  hlavy  =  sám  od  sebe.  Já  povídal  hned: 
ta  to  nemá  ze  svý  hlavy. 

Iilavatka,  sekera  tesařská  velké  ploché 
hlavy. 

lilavatice,  jm.  hrom.,  sazeníce  zelné.  Skoda 
tý  hlavatíci  do  toho  sucha;  ta  se  vám  přímne 
málokerá.  Vy  sázíte,  nám  tepříva  hla\-atíce 
leze  ze  stolíček    (t.  j.   z  děložných   lístků). 

Iilavniřka,  vedle  horká,  hlavní  nemoc  = 
tyfus.  Na  Kubíci  pryj  mají  zase  hlavníčku. 

hlavové,  pl.  t.,  předáci,  vynikající  lidé. 
Takuví  hlavové  míli  by  nás  hučit,  a  voní 
tak  se  zahazujou  (o  šlechtici  nemravně  ži- 
jícím)! 

hlřř,  sesílené  hle  (rozd.  od  heř,  chod. 
Iicjč).  Hleč,  tu  něhdo  rozsyjíal  vobilí.  Hleč 
von!  =  rovno  asi  významem:  Ty,  ty!  (při 
domluvě).  Divče,  deš  mi  vod  tich  trok! 
Hleč  vona! 

hleřhleř,  hlehle.  Hlečhleč,  ty  byn  byla 
chytrá ! 

hicdit.  hlťilil  atd.,  hleděti  jen  ve  význ. 
dbáti.  Hlejd,  abys  byl  jednou  u  konce. 
Stryjčku.  ajt  sou  ty  šaty  v  nedělí!  Nu,  já 
buru  hledít.  Sb.  verb.  zní  hlezení,  viz  si. 

hlezení,  subst.  verb.  oblíbené.  Von  mil 
vod  nevěsty  velký  hlezení  (t.  j.  hleděla  si 
ho).  Panečku,  teký  mi  dala  přes  zimu  hle- 
zení (rozmarína). 

hlínovatka,  pl.  t.,  dul  na  hlínu.  .Jedeme 
si  pro  ňákyj  vozík  (t.  hlíny)  do  hlínovatek. 

illimivna,  na  Hlinovně,  jm.  polností 
u  Oujczda. 

hlíza  se  podebírá  nebo  .se  musí  proseknout. 
Srv.  žleza. 

hlomoz,  lomoz.  Té  vod  rána  hlomozu 
(při  stěhování). 

hlomozny],  zavalitý,  silný.  Von  byl  takle 
hlomoznyj ! 


30 


haiphyi. 


houlia. 


hliirh.vj.  2.  prázdný,  jalový.  Letos  je  moc 
kla.sii  takuvyjch  hluch^fjch.  3.  hluchá  kopřiva, 
hluchavka  (byl.).  4.  hluchá  škála,  t.  j.  dro- 
bivá.   zvětralá. 

Iilybokyj.  hluboký.  Je  ten  rymik  hly- 
bokyj';  A,  u  čapu  je  hodná  hlj^bka. 

Illyjb,  komp.  k  hlyboko.  Hu  chaloup  je 
(v  rymíku)  hl\'jb,   hu  čapu  nyjhlyjbijš. 

hlv.ilii.jš.   ml.   nedb..   vodic  hlyjb.       ^ 

hlyjltka.  hloubka.  Víz  hlybokyj.  Též  jm. 
rodovč:    Hlvjbka,   u   Hlj^bku   (Kyč.). 

Iiňáp!  citosl.  s  přidechcm  opovržení  o  kro- 
cích neopatrných  nebo  neohrabaných.  Xe- 
kouká  a  hňáp.  hňáp  vleze  nii  do  záhonu. 
2.  subi5t.  noha.  Hned  bych  tě  ty  hňápy  hu- 
sekal. 

hnát  si  svou,  silnější,  než  vésti  si  svou. 
Ty  jen  si  ženeš  svou!  Povídám  tě:  já  nyjdu 
někam,  di  si  sám!  Též:  Hnala  si  to  celou 
cestu . 

hnedlířko,  zdrbá.  oblíbeno  k  pnsl.  hnedle. 
Melč,  máma  je  tu  hnedlíčko  (na  plačíeí  dítě: 
je  tu  =  přijde). 

hnida,  2.  člověk  dotěrný.  Té  hnida,  toho 
si  jednou  naniladiš  a  zbyjt  se  ho  těžko 
zbydel,  . 

Iinipat,  žertovně:  spáti.  Ty  bys  nejraěi 
hnípal,   vět! 

Iinit.  nit.  stší.  Byjvala  skaná  hnit,  dj'ž  se 
přídla  doma,  byjvala  jako  drát. 

Iinizďátko,  2.  závitek  vlasu  na  hlavě  dívky 
chodské,  dokud  se  nosily  ..plínky".  Viz  to. 
Nyní  čampule,  drdol. 

hnízdě,  gen.  hnízděti  atd.  vedle  obyč. 
ski.  t\-r.  Stará  je  v  hnízděti,  ajt  jí  nesplašíš! 

hnizdo.  2.  místo  na  ,, kolečkách",  v  němž 
.sedí  ..řídel"  pluhu. 

hnizkyj.  atd..  nízký  (h  vesměs).  Té 
luiTzká  U)jce.  Pust  ten  trám  eště  hnížl 

hniž,  komp.  od  hnízko.  Pust  je  hniž!  (t. 
dvěre  pří  stavbě  =  zapusť  je  níže.) 

Iinojnief.  hnojuvka.  Té  pořád  .starostí,  aV)y 
nilulcš  netekla  hnojnice:  hnojnice  není  ne- 
zdravá, Imojnice  sečku  nezdravotu  vy- 
kousá. 

hnout,  hnonl  atd.  Dybys  ty  se  hnoula 
(=  Imí  se,  ustup)!  Já  mu  říkala,  di,  pros 
tatíka,  přes  hubu  tř  nedá:  ale  von  ne  a  ne- 
hnoul  se! 

linuj.  hnůj.  Hondza  nuij  vozí  hnůj.    (Pis.) 

holilovařky.  iřísky  odpadající  od  hoblíku. 
Děti  se  mi  tu  válí  na  lioblovačkach. 

Iiodit  se,  2.:  prkno  se  hodilo  t.  j.  náhle 
zkřivilo,  zboriilo.  ."!.  h.  si  nač,  vyměňovati. 
Hodili  si  na  klobuky.  Hodme  si,  ale  šu- 
stěni   (\'yměňine  bez  náhrady). 

Ilodnu,  o  čase:  už  je  hodno,  je  čas.  Ne- 
clicete-li  přijít  slíkat  (t.  kněze,  přijít  po 
mši  sv.),  už  je  hodno! 

hody,  2.  prgn.  hody  ženské  při  úvodu. 
Bývaly  velmi  hlučné,  zvány  na  ně  všecky 
známé  ženy  ze  vsi  a  první  jely  do  kostela 
éestinedčlky.  Srv.  polívka  a  čuniiny. 

hohoj!  citjsl.  =  snad  ne!  A  není  možná! 
at]).  .4:  Naše  Hanče  přinesla  jich  ráno  břtw 


míčko!  B:  Hohoj!  Dyjt  říkají,  že  nerostou 
(houby). 

hoj,  tak  chlácholí  se  dobytče.  Hoj,  malá, 
hoj.  V>-slovuje  se  zvolna.  Někdy  opakují: 
hoj -hoj -hoj! 

hojit,  léčiti  rány.  Klenckyj  (lékař)  tu  hojí 
starýlio  Nácu:  sek  se  do  talířku.  Po  psu  se 
nerado  hojí.  Též  slož.  Míla  celyj  řibct  vore- 
vřenyj  a  Pastyjřka  jí  vyhojila  bez  doktoru, 
divče  běhá  zas.  Přen.  Já  se  nechci  Ixijit 
z  cizího!  (t.  nahrazovati  svou  škodu.) 

hold.  toulání.  Matij  je  zas  něhde  ňa  holdu 
(=  toulá  se). 

holdovat,  potulovati  se.  zvi.  povalovati 
se  po  hyjtách  v  nečas.  Já  tě  dám:  holdovat 
celyj  den ! 

holopíštř.  nadávka;  srv.  stě.  holoplíště. 
Ty  holo])íštč,  ty  nevíš,  co  sem  tě  poručil 
včera?  (otec  rozhněvaný  na  dceru,  pozdě  se 
vrátivší  od  muziky). 

holou  rukou  vzít  žábu  —  tli  mí  někam 
a  ajt  mi  na  nic  nesáhneš! 

holt.  1.  ale:  To  holt  byjt  nemůže.  2.  asi, 
bezpochyby:  To  von  holt  to  věděl  napřed- 
3.  kéž:  Já  holt  to  mil  vodět  (  =  kéž  jsem  to 
věděl).  4.  však:  Já  holt  nevím. 

homolka,  syreček  jen  tvaru  homole,  doma 
z  tvarohu  dělaný  a  sušený. 

Ilon.    Kovný   Ilony.  jm.  polnosti  u  Kyč. 

Honila  dom..  Honza  chod.  Honda  Livkojc. 
Honda  Ivrálojc  nebyl  kančkái'cm.  Později 
setřeno  h,  snad  z  odporu  proti  oblíbenému 
chodskému  h  aspirujícímu:  Ondá  Vodař. 
Rozdílu  šetřeno  v  městě  n  na  vesnici  tak 
tvrdošíjně,  že  městským  jiřezděno  Hondáku 
a  Ondákíi. 

honička,    hrát    si   na  honičku  =  honili   .se. 

Iionyjccl  se.  o  páření  menších  ssavcCi, 
zvi.   psu. 

Iionyj.  hodný,  ml.  d.  Ták,  ták  —  té  honyj 
hapcc  —  náš  Matýsek,  té  Juipec  nynanyj. 

hopa!  ml.  d.,  citosl.,  =  chci  vyskočiti,  vy- 
skočím, též  chci  být  vzat  do  náručí.  Někdy 
sesileiKJ  liopapa! 

hupasa.  obyč.  zdvojeno  hopasa-hopasa. 
ml.  d..  citosl.,  jímž  děti  provázejí  vyska- 
kování, zvi.  hrají-li  na  koně. 

Ilořákot.  poloha  polností  u  Oujezda. 

hoiil.  Iioťíl  atd.  Na  včeryjšek  něhde  hoi-ílo. 

horfiúk.  sýkora  koňadra.  T.)raíšek  chytá 
do  poklopse  horňáky. 

hospodář.  2.  domácí  pán.  Náš  hosj)odái- 
tcký  |)udc  (mluví  |)odruh). 

liot  i  haf!   pokřik  lui   tahoun3'=v   právo! 

houlia,  stši.,  huba.  Pro  houbu  na  houbu. 
Houbě  začni  hovit  a  hnedle  uebure  do  ní, 
co  mít  muší. 

houliytě.  (h  vždy  jasné)  úbytě.  Já  povídám 
a  Miluvtr  mi  eo  checti',  to  dítě  schází  na 
houbyt.'. 

houčinek.  li  jasné.  Po  houčinku  zlá  rada. 
Dybys  ty  tu  medrcínu  vzcl.  von  by  byl 
přece  houčinek. 

Iiouha.  ml.  d.,  kráva.  Nešvíkyj  IhiuIiu. 
ajt   tě  neburcne! 


houhxdla.   —  1  raclicivec. 


31 


hoiiln.dla.  ml.  cL,  kravička.  Houhullc  dim 
mamu,  pcij.  jnirem  ti'ký. 

Iioiikliiil.  boty  na  h.  viz  trot.  (li  zcela 
jasné.) 

Iioilkroll.  (li  jasné  stší).  Sla  Pvokopka  pro 
Prokopa:  Prokope,  poj  jist  lioukrop.  Dětské 
říkadlo. 

Iioiikropec,  jen  ve  výraze:  Sedí  jako  hou- 
křopec  =  tise,  skromně.  Též  sedí  jako  pína. 

Iioiil.  Iioiilc,  úl.  Bez  li  velmi  zř.  jen  u  ml. 
a  skloň,  dle  dub.  Dostáli  sme  jeven  houl  vod 
pana  huéitela.  Pro  velkj-j  vítr  nemůžou  do 
Iioule.   Máme  dva  boule. 

Iioiil  s  význ.  adj.,  dutý.  Koukněme,  ta- 
kuvyj  pařez,  vně  zdravyj  a  von  je  celyj  houl! 

iKMiiiKiru,  škoda,  poluoma.  Muší  mít  spora 
hounioru  (přísl.).  Význam:  přílišné  .spoření 
přivodivá  samo  škodu. 

hoiiiiiysrl.  úmysl:  li  jasné,  též  e.  Pomodlí 
se  na  dobryj  houmysel.  Vzel  zaječí  hoii- 
mysel  (žert. —utekl). 

Iioiiliad,  (h  jasné).  1.  h.  sněhu,  o  vehkém 
náhlém  napadnutí  sněhu.  2.  nedát  houpadu, 
neulevili,  neustati:  Íčko  huž  mu  nedáme 
houpadu,  až  burom  hotovi  (dobývanému 
pařezu ) . 

Iioupolky,  jen  ve  vxTaze  vzít  se  v  lioii- 
polky,  též  v  křížky.  Vzelí  se  v  hou  polky, 
keryj  kerýho. 

hoiipor,  1.  zvrhlá  švestka.  Letos  sou  ty 
švesky  sarayj  houpor.  2.  tráva  truskavec. 
Na  přílohu  máme  hodně  houporu,  tám  za- 
žeň! (t.  doliytek  na  past\'Ti). 

Iioiiřad,  úřad:  bez  li  jen  ml.  Cák  já  mám 
hdy  chodit  po  hoin'adech? 

Iioiirezky  i  liouřezky.  střevíce  ze  starých 
bot  (když  se  uiežou  holenky).  Vzel  sem  na 
nohy  houiezky,  myslil  sem  si:  btu'e  to  lehký 
a  čechmanský  vobutí;  vodříl  sem  si  patu. 

hoiiroOky.  korálky  červené,  zavěšované 
dítěti  na  ručku  proti  houroku. 

Iioiirořnik,  (byl.),  silenka  nadmutá.  dle 
jiných  zvonek  nejmenší. 

íiourok.  uhranutí.  Šli  pro  Mandáka,  von 
mu  zaříká  hoiu'ok. 

Iiuusát,  gen.  plur.  Naše  míla  vosumnáct 
vajíc  a  vosumnáct  bxlo  housat:  to  neslyšet 
tak  hned. 

houško.  2.  ucho  u  obuví.   Té  vobouvání: 
bota  malá  a  eště  vo  jednom  houšku! 
Ilouslovo,   Úsílov.  Jirka  z  Houslová. 

lioHst,  gen.  pl.  ve  výrazech  z  jelio  vlast- 
ilicli  lioust  a  do  lioiist;  jiných  pádu  jsem 
neslj'šel,  nýbrž  vžly  jen  huba,  huby  atd.: 
hustá  do  kamen  gen.  pl.  do  hiist. 

Houstenicť,  f.  sing.,  jm.  poli  u  Tlmč.  Na 
Houstenici. 

houšti  í  houština  (pl.  houštiny  =  hluboké 
houští).  Byjvávaly  v  Čerchově  houštiny  — 
tám  se  nedostála  lidská  noha. 

houtcrek,  houterka  vedle  houteryj;  v  obo- 
jím h  jasné.  Vod  houterka  za  tyjden. 

houteryj,  úterý.  Srv.  houterek.  Někde 
v  houteryj  přidu  zas.  MÍU  voradby  v  maso- 
pustní  houteryj. 


Iinutor,  li  obyě,  ze.  jasné,  zářez  pro  dno 
na  deskách  v  sudě  a  nádobách  dřevěných; 
též  dna  v  slaníku  a  ve  hbelu  zapouštěla  se 
do  houtorú. 

Iiniilarnik,  nástroj,  kterým  se  zařezává 
houtor.  Xov.  i  outorník. 

hoiilrát,  gen.  pl.  Enom  dí  k  harvokátu: 
harvokát  tě  nadělá  houtrát,  nebure  celá 
cesta  za  to  stát! 

hoiitrata.  2.  (h  jasné),  hýřil.  Tak  je  potom: 
staryj  držíl  kroš.  hdo  pa  ho  hdy  viděl  v  ho- 
spodě! Ha  mladyj  eště  chlapec  a  takuvyj 
houtratal 

houvar,  louka  „na  kopečku",  suchá,  s  vý- 
bornou pící,  ale  ne  tuze  tra\aiatá,  často 
z  pole,  jež  bylo  mokré,  udělaná.  Zdrbň.  hou- 
várek.  Nechčasnyj  houvárek,  co  sem  na 
ňom  sík.  (Pis.)  Jm.  polohy:  V  Houvařích 
(Chodov).  Na  Houvareeh  (Mrákov).  Nad 
Houv:u'y  (Kyčov  a  j.).  Veskrze  h  jasné. 

hoiiviizek,  podvazek;  bez  li  zř.  i  ml.  zlatý 
houvazky.  (Pis.). 

Iioiivťzi,  obyč.  než  hovězí.  Cák  je  platný: 
drobet  houvězí  polívky  by  mil  sníst  (ne- 
mocný)! 

hoiiviu.  úvin:  páka,  jíž  se  řetězem  náklad 
svazuje  a~upíná.  Na  takovyj  vúz  kládí  (sic!) 
a  s  takuvvho  vrchu,  to  aby  byly  houviny 
dva! 

IlouviUMit.  ustoupiti  s  potahem  do  zadu. 
Houvni  drobet,  a  my  vemeni  za  kolo!  {při 
pomáhání  povozu  na  zlé  lesní  cestě).  Srv. 
húva. 

hoiivraf,  souvrať.  Nech  si  houvraf,  ajt 
můžeš  do  pole  po  svým!  (t.  zajížděti). 

hoiizkyj.  li  úplně  jasné.  KaHšek  míly  ne- 
kerý  houzkyj,  nekerý  širší.  Je  mu  cesta 
hoiizká.  V  Houzkj-jeii  Dílcích,  jm.  polohy 
u   Lhoty. 

Iiouž,  i  f.  houžev,  pl.  Iiouže.  Nařezalo  se 
březovyjeh  prutu  nebo  peručin  a  dy  bilo 
pohdy,  nadělalo  se  houží  na  celý  líto.  ilaso 
jako  houž  (t\Tdé). 

Iiuiižiti-k  i  hužitek  vedle  užitek  (nov.).  Ta 
kráva  dá  houžítek!  Na  rohy  jí  nekoukyj ! 
(tlasné  li  dosud  oblíbeno  v  ml.  starších.) 

Iiítvád.  ovád,  střeček.  Hovadí  dělají  zle, 
přídě  něco  (t.  bouřka):  h  jasné  i  v  ml.  nej- 
mi idších.  2.  gen.  pl.  sb.  hovado.  Takuvyjeh 
pár  hovad,  v  tich  sou  peníze. 

Iioviiivál,  ehrobák;  též  brundivál  a  brun- 
dibál;  ehrobák  neznámo. 

Iiraliál.  gen.  pl.  od  hrabě.  Byjvávalo  v  Tra- 
nově  snáz  za  staryjch  hrabat:  |)řílí  lidom  a 
dbalí  teký  na  kostel. 

Iiraboi  nířek,  menší  nebozez  na  vrtání  děr 
do  hrábí.  Srv.  hrabovník. 

liraliiM  nik.  nebozez  na  \n-tání  děr  pro  zuby 
díl  hrábí.    Potom  vůbec  nebozez  té  síly. 

hradba,  plot.  Slova  tohoto  neužíváno,  leda 
v  |)oi'ekadle  ,,suehyj  jako  plot'"  (  =  kost  a 
kůže).  Chlapsí  povalili  v  nocí  hradbu  u  za- 
hrádky. 

hraťliovťc,  dírkovaný  hrnec  na  cezení  roz- 
strouhaných  bramboru,  aby  škrob  s  vodou 
vytekl. 


u 


32 


hrachovyj.  —  huchář. 


/ 


lirafliovyj  (zvi.  o  lípě,  tuřinu  atp.)  vy- 
sychající, ale  jen  málo  ještě  duté;  úplně 
dutá,  vyhnilá  je  „belivá";  viz  toto.  2.  též 
o  kameni  mlýnském,  drobí-li  se  příliš. 

hraniční  místo  v  pecí,  kde  hranice  shořela. 
Na  hraničním  místě  nejprudčeji  pec  peče. 
Srv.  podtrhnutyj  chleb. 

Hrb.  jm.  polohy  v  jjolích  u  Kyčova.  Na 
Hrbu.   U  Oujezda:  V  Hrbu. 

hrceni  doni.,  hrkolikem  chod.  Byl  to  liják: 
z  koryta  teklo  hrcem. 

hrříl,  lirříl  atd.,  brčeti,  prgn.  prech. 
o  krávč  dojnicí.  Tánta  nám  jen  hrčíla  mlíko 
(dojila  tuze).  Obyč.  nepřech.  Voda  hrčí  v  cestě 
(l)o  bouřce). 

Iiřít,  hříl  atd.,  hřáti,  hřál  atd.  často  bez  h: 
malý  kamínka,  ha  jakpa  voní  říly!  Též  slož. 
.Tá  hodně  nakřih  na  tom  větru  a  potom  sem 
se  nemoh  dlouho  zahřít  ani  v  poruškach.  No, 
roříl  si  se? 

Iirkolík,  jen  v  urč.  přísl.  Iirkolikeni.  Krev 
mu  tekla  hrkolikem  a  íčko  žádnyj   tu ! 

hrnřen.í  nádobí,  mísa  brnčená,  t.  j.  pálená 
z  obyčejné  žluté  hlíny  s  malou  j)řimíšeninou 
,.másnika'". 

Iirnčík,  bez  význ.  zdrbň.  =  hi-nec.  Tánta 
liyla  nepatrná  Ivráva,  ale  jaký  pak  dávala 
hrnčíky  mlíka! 

hrneřek.  nikdy  hrníček.  Zatrápenyj  chlapše, 
cáks  to  dělal,  ty  .si  roztlouk  hrneček. 

Iirnde!  zaříkadlo,  euf.  m.  hrome.  Hrode, 
ty.s  tomu  dal!  Hrode,  vona  de  teky! 

liToniád,  gen.  pl.  Probjityj  krtek:  té  ňá- 
kyjcli  hromad,  to  bun^  z  pekla  seč  na~ty 
louce.  (  =  zlá,  obtížná). 

hromádky,  pl.  prgn.  2.  hromádky  štěrku 
na  silnici.  Táta  eštč  drobet  tluče  hromádky; 
styjská  se  mu  zahálet. 

hroniiee,  hromnice.  Na  lu-omice  pul  kra- 
jíce, pul  píce  (píce  účinek  prognostiky  ka- 
lendái'ni:  chod.  gen.  picí). 

Iiromši!  zaříkadlo  j.  hrode.  Hromši,  té 
kiešní!  (význ.  mírnější  než  hrome!) 

Iiru^kii,  ovoce  i  strom;  hrušeň  neznámo. 
r'Stěrbuc  hrušky  (místo  v  poli).  Sadil  sera 
hruštičku,  už  hezky  pouštěla  a  eště  se  dobře 
přímla.   Uruhy  hrušek  viz  ovoce. 

hrůza,  výraz:  strach  a  hrůza  =  nad  míru 
mnoho.  Tenkrát  bylo  šudýž  ptactva  —  strach 
a  hrůza! 

hryz  a  hryzec  i  ryzec.  Má  milá  byla  l)ys 
červená  jako  hryz.  (Pis.) 

huliirár,  buk  „chycenyj",  na  němž  už 
hubice  roste. 

hiiliirc,  houba  rostoucí  na  .stromech,  choroš. 
,, Vydělaná"  teprv  je  ,, hubka".  7.  této  dě- 
lají čapky  proti  boleni  hlavy. 

Iilibrus,  li  úplně  jasné,  ale  také  bez  li 
i  u  stanších.  Já  to  skovála  jako  starou  věc 
po  mámě  a  teký  tuten  hubrus,  takuvyj 
staryj  a  je,  vidíte,  jako  novyj!  Zdrbň.  hu- 
brousek  i  ubrousek  (též  bez  h  u  stšich). 

Iiufirnirtny.i,  umrněný  (častěji  bez  h), 
zvláště  o  dětech  rozmazlených,  jež  nezacho- 
vají  dlouho  čistoty.   Jozef  dyž   bxl    malyj. 


to   bylo   takuvý    dítě   ucicmaný   a   jakyj   je 
z  něho  voják! 

Iiiieniirnt  se,  pokáleti  šat  chůzí  v  blátě, 
v  rose  atd.  Já  se  pustila  nablíž,  přes  louky, 
ale  byla  eště  šecka  rosa  a  to  sem  přišla  hu- 
couraná. 

Iiiiř!  pokřik  na  vepřový  dobytek,  odhání-li 
se.  Spojuje  se  někdy  hiiř  —  liúřka! 

hiifít,  2.  plakati  (posměšně):  Ten  hučíl 
sotva  sem  byla  vně;  nebylo  plátno,  musela 
sem  zpátky. 

hiiřit.  učiti:  h  oblíbeno  u  stšich.  Na  tuto 
já  nyjsem  hučenyj!  Hučit  se  nechtil  —  tak 
cák  se  na  něho  peněžit  (o  špatném  studentu). 
Hučeni   by  divči  šlo! 

huřJtel  i  učitel  (nov.).  Byjval  v  Tranově 
neboštík  hučitel  Hýbr,  ale  to  mívaly  děti 
jinou  hrůzu. 

hiivilelka.  choť  učitelova.  Nebožka  stará 
luuitelka  jen  koukala,  aby  bylo  hochiě  svareb 
a  fun\isu. 

hiička.  ml.  d.  1.  vepř;  též  pokřik  při  za- 
háněni prasat.  2.  hra  dětská.  Pasák  snaží  se 
húčku  (di'evo  na  prst)  dostati  do  ..města" 
(velkého  dolu);  hoši  mu  brání  holmi.  Po- 
daři-li  se  to,  je  shon  o  místa  (důlky,  na  nichž 
každý  stoji)  při  „městě";  kdo  nejméně 
obraten,  pase  potom. 

Iiúdř!   volání  na  husy  pří  zahánění  jich. 

hudělat  i  udělat  (nov.)  2.  o  jienězich  = 
zahospodařiti:  letos  hudělal  necelý  dje  stě. 
.3.  očarovati.  Ta  lu'áva  má  huděláno.  Té 
dnes  jako  z  hudělání:  nerozdělám  a  neroz 
dělám!  (t.  oheii.)  4.  dohodnouti  se  při  kupo- 
vání (zvi.  o  ceny  větši).  My  sme  tenkrát 
nehudělali  a  potom  ho  to  mrzilo,  potom  ji 
dal  za  pulpáta  devadesát  (krávu).  5.  usta- 
noviti v  závěti.  Táta  nám  hudělal  každýmu 
l)o  stu  a  po  dvacíti  zlatyjch.  (i.  prokázati 
dobrodiní.  Beroušková  hudělala  každýmu: 
co  je  pravda,  je  pravda. 

hudiťe,  h  viplnč  jasné.  Já  potřobuju  bu- 
diči, já  chytím  struha  s  (sic!)  rukou!  Na 
lliiilici.  pole  u  Poc. 

Iiiidit  atd.,  uditi  (li  vždy  jasné).  V  naší 
chalupě  doma  (u  rodičů),  tára  se  hudívalo! 
(maso).  Huzený  je  nyjlepší  do  zeli  (tak  dů- 
sledně a  bezděky  i  nejmi.). 

hiidlovat,  obtěžovati,  trápili.  Dyž  nme  lidi 
hudlovali.  (Pí.seň  sirotkova.)  Té  bolest,  dyž 
vlastní  děti  člověka  hudlujou-  Tak  mi  přece 
uiOiudluj.  A  nccb  mi,  já  tě  teký  nic  nedělám. 

Iindolal  i  udolat,  umořiti  1.  h  |)ředm.  živ. 
Dybyeh  nebyla  ))řišla,  snad  by  ji  byl  hu- 
dolal  (pes  husu).  2.  s  ))ředm.  neživ.  Nepřestál 
a  nepi'estál.  až  šecko  udolal  (marnotratník). 

huhlat,  přitlumeně  mluviti.  .Tá  sem  se  pro- 
spal a  i)ovidám:  vem  vás  pes!  Voni  tam  vně 
eště  huhlají!  (Seděli  a  hovořili  dlouho  za 
večera . ) 

hiirliii)',  hrnec  s  uchem  ))řidělanvm  na- 
])řič  |)ř('s  ústi,  obyč.  veliký.  To  já  věřím,  ta- 
kuvyj hucháč  masný  kaši,  to  se  to  seče! 
(Nosívá  se  v  něm  jíst  do  polí  a  do  luk:  h 
jasné  i  nejmi) 


huflio.  —  huve/.t. 


33 


liiH-ho.  ucho  (li  jasnó  veskrze).   Vzel  ho  za 
V  liusi.  'Kn\  nicá  za  Jiušma! 

hiK-hvúlit  sť.  též  uchvátit  se  a  schválit  se: 
iinax  iti  se  clivatem.  To  já  sem  tak  scliváceiiyj 
praei;  stunat  já  nestuňu.  Jak  pa  se  nehii- 
chvátiš,  běžit  do  města  ha  l>ěžít  zez  města  — 
tloliře  řect   v  jeihiom  kuse. 

hiij!  citiisl.:  iia  dobytče  se  volá.  iiiá-H  se 
uhnouti, 

lliijczdo.  Oujezd.  Zvi.  důkaz  síly  a  obliby 
si  i-.  rodu.Srv.  [U-isv.  přid.  Bártovo  divče.  Pod. 
Korovo  (  =  Chodov):  srv.  i  Kouto  (=Kout). 
Tak  a  pod.  hojně. 

Iiiik.  zvuk  zadnice  u  dud.  Nákyj  ne- 
zbeda zrovna  před  kostelem  (když  vyhrá- 
vali svatbě),  strčil  dudákovi  kouli  do  zad- 
nici a  dudák  musel  přestát  hrát:  nešel  mu 
huk,  nuíšel  eelý  thiily  vodepit  a  kouli  ze  zad- 
nici vykle()at. 

Iiiilo/.il,  2.  učiniti  kratšim.  ale  bez  ubráni 
(usti-ihnutí  atd.).  o  šatě,  stuhách,  šlích  atp. 
Jak  muže  taku\-á  divče  nést  takuvyj  kuš! 
Aspoň  abys  jí  liyla  huložila  vopratal  Tu 
sukničku  byste  jí  míly  drobet  huložit,  dyjf 
si  na  to  člajie. 

hiimltu.  honba.   Bure  velká  humba. 

liiiiiieiu'0\iit.  prgn.  o  krávě  dojné:  Naše 
huž  mi  huuienčuje  (  =  dává  méně  mléka), 
(•pak   ..pjidává". 

Iiiimíni.  hiimíl.  uuičti  atd.  Humíš  se  modlit, 
nehumíš?  (li  veskrze  jasné,  často  bezděky 
i  u  nejmi.). 

Iiiiminěn.v.j.  tvrdohlavý,  nepovolný.  Že 
můžeš  byjt  tak  luiminčnyjl  (žena  vyčítavě 
na  muže.  jenž  ji  nechce  povoliti:  nov.  bez  li.) 

Iiiiinna.  stodoly.  Pole  za  humny,  té  pro 
zlost  dolirý  I 

hiiiiiiiiiruii.vj.  zašpiněný  v  tváři  (o  dětech). 
Lidi,  té  dítě  huniouraný.  tť-n  náš  Pavlík! 
(nov.  bez  li). 

Iiiinirdl.vj.  mrtvý.  .Teho  mánui  viděla  lui- 
uudlýho.   že  je  tak   bledyj. 

liiiiiifít.  Iniiiiřil.  umříti.  Táta  humříl. 
Jirko?  Humi-il.  burc  v  senách  rok.  Hde  pa 
Pánbu  humříl'.'  Xa  dřevě  kříže.  (Prosto- 
národní  katechisuius.) 

Iiiiiiiyjt,  liiimyjlu  atd.  -2.  Humyjla  si  ruce. 
(Přen..  pra\í  se  žertovné  o  hospodyni,  které 
se  povedl  chléb  nebo  jiné  pečivo.) 

limitovat,  násilným  užíváním  kaziti.  Já 
tě  dám  nádobí  do  rukv  a  ty  mi  je  zlnmtuješ 
a  jak! 

Iiiip!  citosl.  hop.  Povídám.  Bárto,  stoka, 
hup!  —  A  huž  tám  bi,l.  (Podnapilý  vedený 
druhem.) 

liii|iailiiiMil  (h  jasné  i  bez  něho)  2.  prgn. 
padnouti  iln  mdlob.  Děrek  pryj  v  kostele 
hupád?  Hupád.  Zacel  se  kláct.  kláct  i  než 
sme    ho   vyvedli,    hupád   nám   jako   špalek. 

liii|ialovat.  nov.  upalovat,   2.  utíkati,   též 
jedn.  pálit  2.    Tu  máš  a  pal  íčko!  Já  výkřik 
I.  a  zajíc  hupaloval  vo  šecko  pryč! 

Iiiipást  vedle  upást,  upásti,  obstarati  do- 
bytek na  pastvě.  Takuvyj  spratek  nehupase 
tuto  jedno  stádo,  neřkuli  dje! 
Hruíka:  Diiiiektický  slovník  chodský. 


Iiiipal.  hopati.  ale  zvi.  prgn.  o  chůzi  ve 
sněhu.  Sněhu  po  kolena,  to  sme  v  ňom  hupali. 

Iiiipšit  se,  zavaditi  si  o  ,, bolaví".  Pepka 
do  mne  strčila  ha  já  se  hui)šíla  vo  přičeší  — 
já  mohla   vyjskat!  Též  upšit. 

Iiiiři/.iioiit,  2.  Najednou  mi  to  přestálo, 
jako  dy  huřizne.  (1.  bolení  zubu.) 

hiirka  cliiKlá.  na  chudou  hůrku,  název  ne- 
děle Družebné.  o  níž  se  slavnostně  zakončují 
piástky  a  příchozím  předkládá  se  v  každé 
domácnosti     pálenec;     viz    to    a    rozprasky. 

Iiiirknniit.  vedle  uřknouti  =  uhranouti: 
.\sli  tě  huřkla  panna  (léko vadlo). 

Iiurtistli  vobilí,  příliš  vzrostlé,  bujné  brzy 
po  setbě,  uhodí-li  příznivé  časy.  T^etos  sou 
ty  žita  hurostlý,  bylo  by  dobře  vovcema  je 
spásat,  aby  potom  nehnily. 

hus  dle  kost,  ale  při  volání:  lliisa  stará, 
poj!  Dat.  pl.  vedle  husím  chybnou  analogii 
husom(též  kravom).  nov.,  1.  husích,  i.husma. 

liúsa!  volání  na  husy  při  krmeni.  Obyč. 
skládáno:  liúsa  —  husa  —  husa!  Patrně 
vok.  —  nom.,  jak  dokazuje  i  ustálené:  husa 
stará,  poj! 

husák,  kujiec  husí.  Přídou  za  ňákyj  tyjden 
husáci.   ty  dají   víc   (za  husy  než  hokjTiě). 

hiisi,()la.  zdrbň.  od  husa  vedle  husička. 
dno  už.  zvi.  při  volání:  Husa.  poj.  husa.  poj: 
poj.  husLdla.  poj!  (Příp.  kmenotv.  je  tu  rl 
-  dl.   obyč.   zvi.   v  ml.    d..    původu    něm.) 

hiisiiián.  housar.  Nám  tu  iiákyj  cizí  hus- 
man  pořád  vězil,  až  sme  mu  zavázalí  po- 
břeslo  pod  křidla,  potom  číšíl  a  víc  sme  ho 
tu   neviděli. 

hiisopař.  Iiiisoparka.  husopas,  husopaska. 
Jeren  liusapořovo  hučí  se  ševcem,  říkají 
mu  šecko  Rozpusta,  ale  té  pra  vyj  rozpusta. 

hustá.  1.  ústa.  huba,  jen  ve  výr.  do  houst 
a  z  jeho  vlastních  houst.  2.  otvor  do  kamen. 
ve   všech    pádech,   ale   gen.   pl.   do   hust. 

liuša.  ml.  d.,  zima;  též  zdbrň.  huši.dla. 
Poj.  pureme  mamu,  je  tu  húša.  Hančice  je 
huš-Ldla? 

hušavec  vedle  chocholouž,  škvor;  li.  ille 
pověry,  že  lidem  do  ,,huší"  leze.  Častěji  cho- 
cholouž. V  dříví  sou   zalezli  ehocholouží. 

hiil  —  hiiť,  onom.  napodobení  troubení 
ponocného.  Dycky  ponocnyj  zpívával  a 
tuten  Íčko  nehumi  než  hňt  —  hút  na  tu  jeho 
troubu. 

Iiulikat.  2.  o  vařivu,  kypěti.  A:  Něco  hu- 
tiká.  /)  (žertovně):   Zavřité  dveře! 

hntirka.  ručník;  toto  neuž.  Divče,  podyj 
hutírku  (nejmenuje  se  —  host.);  též  nov. 
utírka. 

hiíval  pokřik  na  tahouny  =  zpět. 

Iinvalit  si.  prgn.  ukrojiti;  s  přídechem 
drsným:  Huvalil  si  paloch  (též  klín)  =  ukrojil 
si   velký   kus  chleba. 

huvězí,  též  houvězí.  hovězí.  Byjvala  spro- 
stota (  =  prostota),  nosívaly  se  třijce  z  hu- 
vězí kůži  a  nosily  je   i  ženský. 

huvezt,  2.  prgn.  olijáku  na  obilí  nebo  píci. 
To  žito  je  huvezeno,  to  se  sotva  zpomatuje. 
Nov.  uvézt. 


:í4 


huvízat. 


chlapi. 


Iiii>i7.at.  váznouti;  toto  neuž.  Já  liui  dál 
nemůžu,  mi  huž  voli  huvizají  (v  bahně). 

hiiviznoiit.  liuvíz  atd.  uváznouti,  uvázl 
atd.  Tar_y  si  huvíz.  v  takuvy  loužice?  To 
máš  Ěpatnyj   dobytek!  (  =  špatné  tahouny). 

Iiiizda.  uzda  (včeli;  li  veskrze  jasné).  Našli 
sme  včely  v  pařezu,  liuzdy  milý  hodně, 
huzdy,  ale  byly  moc  prázný.  Por.  knedliky 
jako  h.,  kypré  a  žluté  od  vajec.  (Uzda 
koíiská  =  cank.) 

hiizfl,  uzel:  zř.  bez  li  i  v  řeči  ralad.  Udělij 
věcí  huzel.  ,,Kalcov.skyj  huzel",  jako  dělají 
tkalci  na  přízi,  .strhá-li  se  na  stavu. 

Iliizenyjrli.  jm.  rodové.  (Klenci;  li  úplně 
jasné.)  Hospodáři  říkají  i  Huzeňák;  srv. 
Starák,  Vostuncák.  Ševčák  (=  u  Ševců),  atp. 

hiižít,  2.  někoho  na  n  co,  neos.:  Na  to  tebe 
hužije!  (=  na  to  ty  jsi,  k  tomu  ty  ae  hodíš, 
to  ti  chutná).  Na  to  tebe  hužije:  nic  dělat 
a  dobře  se  mít !  ( li  častější,  ale  nov.  i  bez  něho). 

hyb!  volání  na  dobytče  =  nohu  vzhůru  1 
Snad  ))uvodem  impt.  si.  hýbu. 

h>.il>aillii.  žertovně  kvasnice. 

hyjbat,  2.  utíkati,  po.spíchati:  zvi.  pro 
něco.    Hyjbij!    (=skoč!);    tvrdší    liybaj! 


hyjblf,  spčc-hy.  Ty  máš  dnes  fláky  hyjble 
s  tou  muzikou. 

Iiyjřadlo  a  liyjřrdlo  i  hyjřidlo.  kolébka 
chodská  plátěná,  na  bidlo  za  roliy  přiva- 
zovaná. Já  se  nadíla.  divče  spi  ha  zatím  a 
podtim  divče  na  mňe  kouká  z  hyjčedla  jako 
veverka.  (Divče  zde  o  nemluvněti;  tak 
často.) 

hyjčefka,  houpačka.  Purete  mi,  haranti, 
já  vám  dám  na  stromu  si  dělat  hyjčečku! 

liyjffl,  houpati.  Děíi  se  hyjčí  (houpají  na 
prkně  nebo  povalu  uprostřed  podepřeném 
nebo  na  houpačce  z  řetězu  nebo  provazu, 
na  větvi  nebo  trámu  zavěšeném  a  z  hůlky, 
v  oku  řetězu  prostrčené. 

Iiyjčí,  neskl..  ml.  d..  hejčedlo,  též  houpání 
samo.  ., Hyjčí.  stryjčí!"  zpíval  děd  vnoučeti, 
houpaje  je  rukama. 

h.y.Ua.  návštěva.  Poj  hvjtu!  =  na  návštěvu; 
hyjtu  b  zpochyljy  instr.  ustrnuly  (srv.  šel 
vandi-em).  Vysk.  se  tv.:  po  hyjtach  chodit, 
na  hyjtě  bj^t,  z  hyjty  jít. 

hyjták.  host  na  besedě.  Hyjtákii  táni  jilná 
Sence,  každyj  něco  ví,  to  se  nechce  spát. 


Ch. 


rhábnoiit.  cháb.  atd.  chabnoutí,  chabí  atd. 
Vidím,  že  začínáni  chábnout;  sou  tu  léta! 
Též  v  slož.  zťistává  délka.  Hlete,  hlete,  to 
sem  vocháb!  (v  chorobě,  sm.  slabší  než  se- 
slábl). 

rhabnry.  jen  množ.  č.,  hlávky  netvrdé, 
špatni'.  Takuvy  chabory,  ty  sou  darmo  drahý. 
Srv.   nachabřit. 

clialiiii|).  gen.  pl.  v  ml.  .stších.  obyč.  Té 
cesta  —  ta  vede  jen  hyn  do  tich  chaloup, 
dál  ze  vsi  nyjde. 

ťlialiipur,  u  Chalupu,  jm.  rodové  (Mrákov). 
Chaloupkouc,  u  Chaloupku  (Oujezdo,  Draž. 
a  j.). 

riiaiiiajda,  y,  f.  dom.,  nepěkný  klobouk 
žen.ský.  Že  to  chceš  vzít  na  lilavu,  takuvou 
chaniajdu. 

ťliaiiirdí,  též  chamradí,  ka|)radí.  V  ("er- 
chovech  máš  nnsty  chamrdí  do  pasu  a  každý 
to  tupeno  té  dýlka  nechčasná. 

rhasa,  1.  (arv.  chasnik),  obyč.  dospčH 
hoši  ve  vsi.  íčko  je  ňáká  chasa  —  to  sou 
spratkové  proti  chasníkom,  dy  my  sme  byj- 
vali:  2.  zř.  u  vvzn.  obec.  Hospodář  má  jit 
s  chasou  a  napřed! 

rliasnik,  mládenec,  jinoch  dorostlý,  jenž 
už  patři  mezi  ."chasu".  Byjvávali  chasníci, 
že  mu  bylo  někervmu  třicet  let!  íčko  se  to 
žení  —  děti,  eštf'  nemají  tvrdý  koště! 

rlirípat,  scipat.  Začly  mi  slepice  chcípat, 
já  jiořád:  Cák  tim  .slepicom  je?  (nov.). 

rliřasnyj.  štastný.  Ňechčásnyj  houvárek, 
co  sem  na  ňom  sík.  (Pis.)  Chlapše,  eště  si 
byl  chčasnyj,  že  tě  voko  vostálo!  (t.  že  sis  ho 
nevypichl.) 


chřesti  vedle  staršího  ščestí,  štěstí.  Té 
naše  chčestí.  že  máme  dost  žita  a  pěknýho 
žita  vod  loňska.  To  bilo  mí  chčestí,  že  sem 
bil  bos.  (Pis.) 

rhebzí.  vrbka  (byl.).  Letos  není  v  myti 
tráva;  nic  neprší  —  neroste  než  to  chebzí 
a  to  je  tak  pro  kozy. 

ehírhtat  se,  rozd.  od  chechtat  se,  o  smíchu 
dobro m\slni''m.  marně  tlumeném,  slabě  pro- 
piikajicim.  Stryjčku,  nelžete  huž  zase?  Kou- 
kyjte,  kerak  se  tándle  divčata  chichtají! 

chírhtna,  dívka,  která  .se  ráda  směje.  Di, 
cliíchtno,  dyjf  se  smiješ  vod  rána  do  večera! 

chlúchotí,  chatrná  strava,  zvi.  ze  zeleniny 
(jež  není  v  chod.  domácnosti  oblíbena  — 
kromě  zeli  a  mrkve).  Té  ňáká  zdi-ava  jiro 
pracovitýho  člověka,  tekuvv  chláchotí  (ka- 
pusta! Pracovitý  —  pracující). 

rhlamst!  citosl.  Najednou  zdrozda  chlamst, 
a   červík   byl   v  ní. 

chlaiiistal.  hltavě  jísti  (s  příhanou):  Dybys 
ho  (hrách)  mil  dnes.  to  bys  chlamstal  ha 
tenkrát  tě  nešel  pod  nos.  (Na  bývalého  čele- 
dína, jenž  nejídal  hrachu.)  ' 

chlap,  neskl.  slovo  s  vvzn.  přid.,  dobrý, 
výhodný.  To  je  pro  ty  stromky  clilap,  že 
])ršilo.  Teplá  čepice  je  na  zimu  chlap,  cák 
je  to  platný!  (Cák  je  to  p.  =  mluv  si  co  mluv.) 

chlap.  sb..  ve  výr.  z  chlajia,  při  udávání 
míry:  .Martin  má  žito,  té  sláma  z  chlapa. 
.Angreš  (nov.)  z  chlapa  vysokyj.  (Srv.  zdéli, 
vzdéli  atd.). 

chlapi,  (í  u  stších.  i  ml.,  snad  účinek  puv. 
P'  [pij-  srv.  zabil  m.  stšiho  zabjil);  noui.  ])\. 


cliUipí.  —  olmmáf-. 


35 


klesá  na  citoslovce  nevole.  Chlapi,  tj  mi  to 
mrzilo.  Chlapi,  to  bure  těžká  práce. 

rlilřb  I.  voil  lišky  (přincíícný  z  lesa,  zbylý 
o  pnici  v  lese);  ihkívíijí  jej  détsm  místo  pa- 
mlsky. 2.  přes  kořeny  iiesenyj  (přim^seny 
odněkud  vůbec),  okoralý,  ale  prý  zdravý. 
Krájij  z  malýho  vclkyj.  je  jiřes  kořeny  ne- 
senyj. 

chlebiřek.  tvar  zdrbň.  bez  význ.  zdrbň.. 
na  označenou  úcty  k  hlavnímu  daru  božímu. 
Není  nad  chlebíček,  člověk  se  ho  nepřejí  a 
žádnyj  eště  po  chlebíčku  nestunal.  To  huž 
je  z  novýho?   Pěknyj  chlebíček. 

elilestat,  chlastati.  Vochlesta  s  vochlestou; 
jenom  chlestat  a  jenom  chlestat!  Dětom  hu- 
tráci  živnost  a  sobě  zdraví  a  čest  a  marný 
mluvit! 

clilisf!  citosl.  o  zvuku  husté  kapky  na  zemi 
dopadající.  A  zdrozda  chlist!  div  ne  Andre- 
sovi  na  hubu.  Tu  máš,  mlíko  chlist  na  zem! 
(kapka  ssedlého). 

chlostiv.yj,  choulostivý,  ale  v  chod.  jen  ve 
význ.  strašlivý,  vzbuzující  bázeň  atd.  Té 
chlostivý  místo  (v  hustém  lese),  já  by  (sic, 
nedb.)   tám  sama  nešla  za  dožvico! 

rhlostiKXit.  uhoditi,  o  ráně  hrubé.  Já  ho 
do -tát,  já  by  ho  byl  chlost,  že  by  nebyl 
vodliz!  (noční  zloděj  na  „lichvě".) 

fiiodit,  2.  výraz  žert.:  Chodí  ševci  po 
lu'ku  =  šmaohfá.  3.  chodit  čern^T  (t.  pj  smrti), 
těžké  proklínání.  Ten  bure  jednou  za  to 
chodit   černyj.   (Kdo  tuze  ublížil.) 

cliof lioloiiž,  e,  m.  škvor,  též  hušavec. 
Hondza  schodil  budník  po  špačkach,  ale 
lidí,  to  bylo  chocholoužu:  zro\Tia  s  tim  bud- 
níkem hyjbali. 

rlioiidnoiit,  chudnouti,  2.  o  nemocném: 
ztráceti  se,  sesychatí  se.  Někerak  pří  sv.  Jiří 
hulehla,  stála  potom  zas,  ale  huž  choudla, 
ohoudla,  haž  dochoudla. 

chovat  bude,  euf.  o  dívce,  jež  má  ztratiti 
věnec.  Tv.  choval,  chovala  atd.  i  v  slož. 
Chovala,  chovala,  nevěděla  komu.  (Pis.)  Ko- 
lipak  ste  letos  zachovali?  (  =  zahospodařili.) 
Jindá  sme  dycky  ňákyj  kousek  přichováli 
(t.  dobytka).  Pěkný  hovádko,  jen  aby  vám 
je  Pámbíi  zachoval!  Jak  já  dívčí  těžko  vy- 
choval, co  sem  se  s  ní  nadoktoroval  (t.  na- 
chodil  za  lékaři)  . 

dirnnuistyjl,  hranostaj.  Chramostvjl  se 
dá  i  do  slepici. 

rlirainošti  vedle  chrasti;  viz  toto. 

cliranipář,  dom.,  viz  chod.  cluapáč.  Do 
všeho  strká  ten  chi-ampáč. 

rhrapář,  posm.  nos.  Pureš  tak  a  padneš 
a  rozbiješ  si  chrapáč  (na  náledí  v  dřevákách). 

chrásta,  svrab.  \a  Dílích  míli  letos  chrástu. 

chrastí,  suché  haluzí  lesní.  V  porovnáních: 
kráva  jako  chrastí  (  =  hubená).  Té  íiáký  zelí 
—  té  chrastí!  (hlávky  málo  t\Tdé). 

chrastina,  štěp  bídný,  zakrsalý.  Takuvou 
chrastinu,  že  to  chceš  dát  do  sadu.  Z  toho 
nebude  do  smrti  strom! 

ťhrbatyj,  dom.,  hrbatyj  cli.  Ty  si  vemel 
i-hrl)atiho?  (sic!)  (Dom.) 


clirliyjst!  citosl.  o  zvuku  vody  násilně 
(obyč.  na  někoho)  vylité.  Srv.  vychrbyjstnout 
a  nenechat . 

clirbyjstnitiil,  obyč.  též  slož.  vychrbyjst- 
nout. si.  onom.  piiv..  polévati,  vylévati  stří- 
kajíc. Já  na  něho  vychrbyjstla  celyj  žbán 
vody  (děvče  na  nepokojného  hocha)  a  to 
tě  z  něho  teklo  jako  z  vovcí  (sic!)  (gen.  sing!). 

rhrčit.  clirřií  atd.  =  chrnít,  chrníl  atd., 
oboji  v  řeči  t\Tdé.  Já  vod  rána  dělám,  ty 
chrčíš!  (žena  na  muže,  jenž  vyspává  prohý- 
řenou noc).  Manko,  Manko, —  eště  si  nic 
nenapřídla  a  huž  zase  chrčíš! 

chresfačka,  luštěnec?  (byl.).  My  míly  v  žitě 
chřesfačku  —  pěknyj  by  byl  chlebíček  (uka- 
zuje jej),  chut  lyj,  ale  vod  tý  chřesíačky  tak 
modryj.   Děti  se  nám  ho  bály  jist! 

chroinajzl.  přez'.lívka  chromým  a  paj- 
davýni. 

cíirnpáč,  kostival  (byl.):  dle  jiných  hadinec. 

chrnpit,  chropěti,  o  posledních  zvucích 
umírajícího:  Táta  huž  nemoh  mluvit,  huž 
jenom  chropil  a  eště  se  nestydílí  trápit  ho 
s  tastamentem. 

chroiišt,  a,  m.,  člověk  suchý,  hubený.  Já 
bil  jakživ  takuvj^  chroust. 

chroii.šťat,  chroustat,  o  jídle  sousta  tvTdélio, 
ale  šťavnatého,  na  př.  ovoce.  V  lítě  vám 
nešly  pod  nos,  íčko  bysts  chroustaly!  (hrušky 
natrpklé).  Lidí,  to  bylo  vokurek  a  každvj 
chroustal  po  plný  hubě.  (Na  pouti  u  Svatého 
Vavrenoe). 

chr.4fái,  chřtán.  Husman;,  veniu-li  tě  za 
chršťál.  ty  přestaneš  sípit. 

chrii.špl,  chruplavka  (toto  zř.),  zvi.  o  hltanu. 
Tu  máš,  ty  máš  dobrý  zuby,  ty  takuvyj 
chrušpl  rozkousáš.  (Oteo  dává  klukovi 
z  omáčky  z  „vosrdí".) 

chruštíf,  chrii5til,  atd.  chruštřti.  Bílá  paní 
chruštíla  šat  na.  Voves  má  při  sbírání  chruštít. 

clitil,  chtila.  atd.,  chtěl  atd.  Cák  si  chtíla? 
(zde  pf.  s  význ.  pra?s.  =  chceš).  V  dolíjší  ho- 
spodě chtili  mi  bít.  (Pis.)  2.  o  lásce.  Co  sem  já 
nechcamá  myslila,  že  sem  tě  začela  chtít. 
(Pis.)  Chtili  se  let?.,  a  naposled  ji  nechal.  Chtít, 
co  .se  líbí,  vzít,  co  se  dá.  (Přísl.)  3.  Chtít  čemu. 
Já  bránil,  matka  tomu  teky  nechtíla,  hale 
dívče  holt  bi.la  po  iíom  všecka  nemoudrá. 
Já  tě  to  dávno  říkala  a  tys  tomu  nechtíl  (t. 
věřiti). 

chtinila.  ui.  i  ž.  jen  dom.,  zechtěnda 
chod.  Chtindo,  chtindo  —  tu  máš,  aby  tě  ne- 
upadla kapička  (snad  slin  od  laskomin). 

chiiči,  chudší  atp.  Dybych  byla  eště  chučí, 
člapat  po  sobě  nenechám. 

chiidat,  ml.  d.,  choditi.  Poj  chiiidat,  Pavlík, 
poj!  (zde  starv  děd  užil  vok.  =  nom.,  jinak. 
Pavlíku!) 

ciiiidavyj,  churavý.  Máma  je  nám  celý  líto 
fláká  ehudavá.  Obyč.  též  churavyj.  (Srv. 
opak  ílědek  —  děrek.) 

chiid-billat,  zdrbň.  sloveso  odchudat,  ml.  d., 
viz  to.  Ajaj,  nyny  —  ta  nyny  chíid-Ldlá  — 
Dodlička. 

chumáč,  chomáč.  Koukni,  tudle  jich  (šve- 
stek) visi  chumáče.   Letos  je  housenek,  nu, 

3* 


36 


chumáč.  —  íštěika. 


celý  chumáče  je  jich  na  kotváčích,  až  se  délá 
vorklivo.  jak  se  to  šecko  švíká. 

ťlliilč.    brzo.    Poj    chutě,    burem   jist! 

c-h\átal  se,  obyO-.  a  důraznější  než  chvá- 
tati. Chvátyj  se.  hajt  tám  nevomrkneš 
(  =  po.spíchej,  ať  na  tebe  nepřijde  večer). 

flivatkj,  spěchy,  obyč.  ve  výv.  práce  na 
chvatky.  dělal  sem  to  na  chvatky  (a  proto 
neni  důkladná). 

rli>il('i('ka.  obyč.  ve  výraze  za  chvilčiěku. 
kratší  než  chvilka.  Po.sejď  drobet,  já  sem 
tu   za   chvilčiěku   (=  hned  se   vrátím). 

clivlka,  ml.  nedb.,  vedle  chvilka:  Sem  tu 
za  chvlku!  (=  přijdu  brzy). 

rlivojina.  též  chvuje  =  borovice.  Tám  u  ce- 
sty stojí  takuvá  stará  chvojína,  je  na  ni  vo- 
brázek:  tám  jeren  drboštěp  zmrz,  říkali  mu 
Tóra, 

cimijf.  řídě.  clivoje,  borovice.  Nj-jsukova- 
tyjši  chvuje  prolízla  hajnýmu  krz  krk.  Často 
zdrbň.  chvojka  Ijez  významu  zdrbň.  Tuto 
di'evo,  té  chvojka,  haž  se  té  něhdo  bure  ptáti 
Z  jedny  strany  louka,  z  druhý  strany  chvojka. 
(Koleda.)  V  témž  význ.  chvojina. 

ch.vbat.  cliybá,  rli.vhalo  atd.,  chyběti.  Cák 
tě  chybalo?  (ot.  po  nemoci).  Chybala  zlatka 
bez  šestáku.  Ešté  něco  chyba?  Nechybalo, 
než  aby  tě  tu   tatik   byl  viděl  s  nim  stát! 

chybit,  2.  neos.  vazba  oblíbena.  Chybilo 
mi  (=  chybně  jsem   kročil)  a  já   brdouc  po 


hlavě  s  vodi'u  na  mlat;  já  nemyslil,  než  že 
zlámu  vaz.  Mí  chčestí,  že  na  mlatu  bylo  drobet 
jetelí.  Chybí-li  moudrvmu,  chybí  hodně. 
(Přísl.). 

cliybn,vj  (obyč.  na  některý  úd),  nedosta- 
tečný, churavý  atp.  Teta  naše  bila  chybná 
na  nolm,  cliodit  chodila  těžko,  ale  dělávala 
do  posledka,  mladice  se  jí  mohla  postaviti 
Já  sem  chybnyj,  praví  „prutržnyj". 

chyoeiiyj  na  plíce  =  koho  se  souchotiny 
chytají.  Ten  chlapce  ňák  pokašlává,  esli 
])ak  není  chycenyj  na   plíce    (též   na   prsa). 

ťliytit,  2.  uspořiti  si  (v  témž  sm.  skovát, 
vondat).  Nechytíš-li  něco,  než  sou  děti,  potom 
už  nechytíš.  Musíš  dělat,  abys  ch\'tila  ňákyj 
kryjcar  za  mlíko.  .'5.  Dobře  to  chytit  — 
s  dobrou  se  potázati,  najíti  štěstí.  Pajda 
bj^val  chase  jenom  pro  smích  a  kouknite. 
dobře  to  eh\'til.  Vožcnil  se.  von  vydělává, 
žena  vydělává,  íčko  se  muže  smít  von. 
4.  =  chjiiiti  se.  SjTová  tříska  vod  sirky  ne- 
chytí, .'i.  Chytit  se  =  a)  dostat  míst«,  službu. 
Jen  co  bych  já  se  chytil,  práci  já  se  ne- 
bojím. /;)  Někde  v  chalupách  |)ryj  se  ehjrtalo. 
Žert.  chytit  první  vodti,  o  hospodyni,  jíž  se 
|)odarilo  dobře  pečivo  nebo  vařivo.  Smysl: 
Přivstala  si  časně,  aby  chytila  pivní  vodu, 
po  které  dobře  kynulo,  se  vařilo  atd.  To  sou 
šišky,  naše  selka  dnes  chytila  ])rvní  vodu. 


I. 


-í.  m.  spis.  neb  ob.  -eji.  |)řip.  3.  os.  pl.  jest 
v  chod.  veskrze,  právem  i  ne])rávem,  u  sloves 
tř.  3..  4..  !).:  na  př.  lidi  hradí,  trpí,  lunuí, 
huráží  atd.  Přípona  tato  trvá  i  při  novějším 
onikání,  kdy  jazyk  obecný  mívá  -eji.  na  př. 
Pane.  nevidí  tám  tu  ka])ličku  v  lese?  (  =  nevi- 
diteV  ob.  ncviději?)  Chybnou  analogií  pro- 
nikly v  chod.  úplně  tv.  ji,  yí,  :i.td.  m.  jedí. 
vědí  atd.  Jen  v  starém  lékovadle  jsem  slyšel 
sprá%niě:  /idi  \'  pátek  maso  jedí.  ajť  ten  lišij 
teky  .snědí.  Za  to  odsouváni  prip.  i  ve  tv. 
jako  maj',  daj'  atd.  na  Chodsku   iicní. 

ifko,  nyní.  ted.  snad  z  puv.  nyníčko,  .  .  . 
nvčko  atd.  Íčko  se  ptáš.  to  si  se  míla  j)tát 
napřed!  Íčko  neni  víra  a  není  čest.  Hýla  po- 
věra a  byla  zlá:  ičko  je  nevěra,  ta  je  horši 

idianr,  ml.  d.,  lívanec.  Poj  chutě,  máma 
tě  dá  ídlanc  a  koukyj.  namaže  hodně! 
(Mluví  o  .sobě  v  3.  os.)  Bureš  poslouchal'.' 
Řekni:    Buru! 

ijnil,  oblibeníi  vedle  inu,  no.  Ijnu,  dostál 
vodc  mňe  dobryjch  slov  dost.  (Syn,  jejž  za- 
vedlo ženění  svéhlavé.) 

íkra,  vedle  jíkra.  Struh  má  velký  íkry,  to 
má  ka]>r  vo  nuic  nu-nši  a  je  přece  věcí. 

ikrnái',  jikrnáč.  ílekni,  ajt  té  dají  ikrnáče. 

ílein  vedle  jílem.  jilm.  Bedle  vovčina  stá- 
valo několik  jesanu  a  taky  někeiyj  ílem 
mezi  nima.  Jílem  má  dřevo  svidý,  hužiteěný. 


ímo,  ml.  nedb.  vetlle  mimo,  mimo.  Nešla 
ínio?  (Rána  na  zajicc.)  Mimo  mňe  a  Manku 
vostály  tám  eštč  .šechny  (u  muziky). 

inčí  i  .jinčí,  jinyj.  obojí  jen  v  ml.  nedbalé. 
Té  jiiui  kafe!  (častéji  v  témž  sm.:  Té  potom 
jiná!)  Najdi  si  inčího  kanu-ráda. 

-in«»,  při|).  přisvoj.  ])řid,  jni.  rodu  středního 
zavládla  veskrzi'  pro  vš<'cky  icxly,  cisla  a.  pády 
(srv.  -ovo).  Já  du  v  nulmino  botkách.  Lichva 
je  ženino,  do  toho  já  se  jí  nepletu.  Sprubi- 
rujte  s  Hančino  cepem  (t.  mlátit),  Hanče  nul. 
lefkyj.  Vo  chasino  jarmárce  si  s  ní  zacel  a.  huž 
iiui   to  žádnyj  ncrozmluvi. 

inlres,  u  (muž.),  též  inlresí  (stř.).  úrok. 
lutresi  nniši  byjt  zaplacený  ha  de  pa  vzít. 
dyž  není.  Mi  se  zdá.  že  huž  platí  teky  lii'zký 
intresy  (—jsou   hodně  dhižni). 

inyj  a  inří.  vedle  obyč.  jinyj,  jen  v  ml. 
necllialé  a  obyč.  jen  v  jistýcli  rodinách.  Veni 
Miyj   kabát.  Srv.  inčí. 

iskra,  nedb.,  vedle  obyč.  jiskra.  V  porov- 
náni: divče  jako  jiskra  (=  bystrá).  Vylítla 
iskra  z  vokenčky  a  mně  mi  fěrtuch  a  co  to 
povídám,  už  byla  díra.  2.  pl.,  ískry,  stříbrné 
vyšívání  na  svislých  pantleeh  nevěstina  ko- 
žíšku. 

ištěrkn,  1.  ještěrka,  nikdy  j.  Ištérka  se  vy- 
řívá,  hleč.  takuvá  strakatá.  2.  název  Ikanic 
(kožených    a   ozdiii)ných    řeménku)    na    při- 


íštěrka. 


jtdlik. 


37 


Viizováhí  kratškli  Ualliot  v  kolenou.  V  Ko- 
rově,  v  Potřekově  —  tántary  nos!  ištěrky 
11  krátkyjch  kalhot  doposovád.  My  v  Hu- 
je/.dť   máme   kančky. 

itřiii  vedle  jitřin,  jitřní.  Chlapci  si  připravi 
fakule  a  to  ))otom  je  světál  v  polích,  dyž  stí 
de  na  ítřin  i  s  ítrinu,  to  je  krása  v  ty  noci! 

itrnicř,  jitrnice;  ěastěji  zdrbň.  itrniřka  bez 


význ.  zdrb.;  hitriiiri'  už  skoro  jen  v  řeči  po- 
směšné. Tu  máš!  Děrek  jim  stůně  a  vona 
mu  koupi  itrniěku.  ta.  ho  má  pozch'avit? 
ilrnrei,  ii.  i  liitrnrrl.  m.,  vedle  jitrocel.  Já 
vám  řeknu:  na  modrou  našťjjci  itroeel,  přes 
ten  není:  ale  má  byjt  sušenyj  mezi  Matkama 
Božíma  (Xanebvz.  —  Jra.  P.  M.).  Arnika, 
hitrocel,  řebríček  té  šechno  na  rány. 


.jalika.  2.  vedle  brambury;  v  jedu.  neslý- 
chati. Je  to  ňáká  velká  vj^mluva  —  vosuni 
pytlíku  jablek  —  (a  j.)  —  z  takuvýho  dvora? 
(pytliku  zde  bez  význ.  zdrobň.). 

jáblo,  část  lžíce,  již  bereme  do  ruky.  Vzela 
sem  jáblo  a  zmáčkla  sem  mu  jazyk,  abych 
viděla  do  krku:  v  krku  nemá  nic  voteklýho. 

.iabliiiikovyj  život,  hedbávný,  červený 
s  drobnými  květy,  jaký  nosily  nejdávnější 
Bulky,  pokud  dnes  staré  šedličky  mohou 
svědčiti. 

jalxír.  javor  zdrbň.  jahiirek.  U  Jaboru  — 
místo  nad  Cluidovem.  V  Jaburkach  místo 
v  lese  ))od  Cerohovom.  Jabor  má  dřevo  jako 
křída. 

.jalnirov.vj,  3.  javorový.  Byjval  dycky  stul 
jíiborovyj  a  byjvala  stolice  u  štola  jaborová, 
jediná  v  senci:  vokolo  kamen  a  vokolo  stěn 
liyly  lajce.  iiřidělaný  ke  stěnám. 

jádra,  vokalky  (viz  to)  ze  špalků  na  šindel, 
odklané  na  straně  ke  dřeni. 

jádrnire.  ovocný  strom  vvTostlý  z  jádra, 
,, neštípený".  My  máme  jádrníci  —  podle 
vovoce  byla  nejspíš  z  hetlínu.  Jabka  sou 
|)čkný.   velký  jako  štipný,   ale  ky.selý  dost. 

jádrovk.v,  jméno  jablek  úplně  zelených, 
puv.   zajisté  z  jádrnic. 

jalila  i  jehla.  Podebú-ala  se  jí  příčest  a 
Hanče  jí  to  projjíchla  jahlou  a  dopaví,  ne- 
bylo to  zralý  —  íčko  křičí  divče  celou  noc. 
liite,  dite,  hrát  si  s  jehlou  —  té  teký  práce? 
(žertov.   na  šedličky). 

jak,  též  karak,  2.  význ.  připouštěcí.  Jak 
mi  liylo  dost  zle  s  tima  dětma,  ])řece  sem 
na  lidi  nelízla.  Nepuru  tám,  nemůžu,  karak 
liych  jí  šecko  ráda  vodpustila.  (Tchýně  ne- 
věstě.) 3.=  však.  Počkyj  Johanes,  jak  ty 
dostaneš!  (Pis.)  Jak  já  to  na  tebe  povím! 
(Vyhrůžka  dětská.)  4.  o  čase.  Nebyla  sem 
v  městě,  jak  před  posvícením  nakoupit. 
Byť  letos  nepršílo  jaksepatří,  jak  zjera! 

jak  se  patří,  klesá  na  pouhé  adj.  a  v  ml. 
mladších,  ledabylé  se  i  sklání.  Nedělám  já 
i  a  ksepa  tří  ho  č  lo\-ěka  ? 

jakyjs.  jakás  atd..  užíváno  jen  s  význ. 
)iiíhanli\ý-.-.i:   Lenorhu  jakás!  Skrčku  jakyjs. 

jalojřka,  2.  žloutek  ve  vejci,  jenž  pří  vaření 
zůstal  žlutý:  zčernal-li,  je  mourek.  Jalojčka 
nebo  mourek?  (dávají  si  děti  hádat  o  velko- 
nocíeh:  uhodne-lí,  vyhrál  vejce  —  ovšem  již 
rozbité.) 


jáma.  sklej)  původně  neklenutý,  obyč.  na 
brambory  atp.  (Srv.  sklep  a  pinvice.) 
(V  obec.  význ.  jáma  neuž.:  za  to  jen  díra  a 
dohk.) 

Jan,  vysk.  se  jen  ve  jm.  rodových;  rovněž 
zdrbň.  U  Jánů  (Klenci),  u  Janku  (Oujezdo), 
u  .Janočku  (Kyčov)  i  jinde.  Jm.  vlastní  v  řeči 
lidu  jen  Hondza,  Hondzík,  Hondzíček  (a 
i  tato  jm.  rodová). 

Jarka,  jarní  pšenice.  Té  kus  pěkný  járky, 
ta  by  byla.  na  krupičku.  Pár  záhonu  chci 
dát  jarlvv.  ta  bure  moct  byjt  (  =  prgn.  pěkná, 
zdárná). 

jaro.  ale  zjera:  .Mil  by.5t3  to  vidět  zjera,  dy 
šecko  kjete,  to  není  vidět  ves  pro  samý 
stromy,  šecko  jako  mlíko! 

.larnlini.  Jeroným:  zachováno  v  rodovém 
im.  Jarolimuc  (Chodov). 

jar.v.  jen  ve  spojení  jarý  žito  =  jarní  žito. 
jař. 

jť.  mívá  význ.  cítosl.,  slabší  než  jejej  atp. 
Hó-je,  té  divčat.  Často  za  výrazem;  To  by 
se  nevyplatilo,  lió  je!  2.  částice  přísvědčovací; 
zvi.  rádo  se  opakuje.  A:  Nedělá  tu  člověk 
z  půldarraa?  B:  .Je,  je. 

je  oř,  není  oř,  bylo  oř  atd.  velmi  oblíbeno 
m.  běží  oč  atp.  Začlo  škryjpat,  mi  bylo  vo 
porušku,  já  porušku  vodnes  clo  sencí  a  ležíl 
sem  jen  tak  nepřikrytyj  (při  hlídání  v  sadě) 
a  dostál  sem  trolení  do  nohou,  snad  se  toho 
nezbavím.  —  Vo  to  tu  není,  že  dostála. 
Dyby  nedostála:  rodiče  patří  ctít.  Je  vo  to, 
že  budou  lidi  myslit:  doví  co  se  nestálo!  Co 
pak  Franta,  Franta  s  prázdnem  přišel. 
s  prázdnem  voryjde,  ale  je  vo  starýho:  na 
starýho  přídě  eště  zle! 

jťft,  jťl  atd.  v  Postřekovč  jíl,  jíla  atd. 
Též  ve  slož.  íStiryj  jíl  pro  seno,  hale  von  tu 
bure  hnedle.  Hdy  pa  ste  přijíli?  Jinde  na 
Ch.  všude  jel  atd.  .Jel  do  Hámariky.  (Ou- 
jezdo.) 

jeden  drnliélio  atd.  na  označenou  vespol- 
nosti  v  chod.  zř.  Hojnější  správné  opakování 
jména:  Noha  nohu  podpírá,  ruka  ruku  votú-á. 
(Pi-ísl.)  Vobracím  .se  s  boku  na  bok  —  šudýž 
to  tlačí.  (Pis.) 

jedenkrát,  2.  sesiluje  význ.  příd.  jména. 
'Vys  u  mne  jedenkrát  nespolehlivj-j  člověk. 

jedlik,  jídák.  Jeho  tatík  byl  teky  velkyj 
jedlík,  ale  Kuba  je  eště  věcí.  Misku  lívanců 
pro  štyry  —  tu  \oii  sjíraví  sám.  jen  se  vo- 
li lidné. 


38 


jetllina.   —  jména  luistní. 


jťdlina.  jedle  (toto  neuž.).  U  Velký  Jedliny 
(místil  \-  lese  [jod  (''ereliovem). 

jediioriíťka.  sek^Tka  na  jednu  ruku  s  krát- 
kým topůi-keni.  "Huvěskyj  (kovář)  udělal 
nii  jednoruíku.  ))ěknou  sekjTku  a  vostii 
jako  břitva. 

jednota,  samota.  Tuty  (sic)  Němci  (po 
lu-anicich)  ty  sou  nejraOi  roztroušený  po  jed- 
notách: vesnic  je  málo. 

jedoval.vj.  2.  pien.  tuze  rozhněvaný.  Kopy 
shrabaný,  mráka  nad  lesy  a  von  mi  nejede 
a  nejede:  já  huž  byla  šecka  jedovatá.  3.  Té 
vocet   ňákyj   jedovatyj    (  =  tuze   ostrý).  _ 

jťdva.  ledva.  ("elyj  den  tu  člověk  vězí  — 
nepříde  žádnyj  a  jedva  vytáhne  paty,  kozel 
iiáký  pokušení  přinese.  (Zlobí  se  hospodář, 
když  přišlí  kupci  na  dobytče  za  jeho  nepří- 
tomnosti a  nedobře  prodáno.) 

jehla,  2.  jemný  plátek  vznikající  na  ostří 
přílišným  broušením  na  hrubém  brusu: 
..jehlu  sundávají"  dalším  broušením  na 
brousku  jemném,  zvi.  na  šálu.  Víz  to. 
Jelilík.  jm.  rodové.  (Kl.,  Postr.,  Poč.) 
jťjfj.  cítosl..  1.  význ.  údivu:  Jejej,  té 
velkyj  doubra\aiík:  ten  je  jako  čepice.  2. 
výzii.  bolesti,  nevole  atp.;  někdy  zdvojeno: 
Jejej,  jejej  —  to  mi  zacel  bolít  zub.  -lejej, 
jejej,  divče,  cák  z  tebe  bure?  (-ej  zní  vý- 
jimkou, jak  psáno,  ne  ij.) 

jelito,  2.  nadurílé  místo  i)0  ráně  prutem 

nebo  holí,  větší  než  pruh.   Dyjť  dívče  míla 

jelita,  do  pa  si  to  nechá  —  dítě  tak  střískat! 

jťlít,   gen.   pl.  dloužen.   Naděláme  jelit   a 

sednem  ke  kamnom  a  burem  jíst. 

Jcnoiiškiir  (sici),  u  Jenoušků,  jm.  rodové. 
(Stráž,) 

jen  tak,  splynulo  v  jediný  výraz  =  žertem, 
na  zdař  buh.  Nebujd  blaho  vyj:  dyjt  já  to 
řek  jen  tak  (slova  urážlivá).  ,Iá  sem  se  vo- 
ženil  jen  tak.  (Píscii  bezstarostného.) 

jeptiiška  i  cptiLška.  jeptiška.  Vavrunkouc 
burou  mít  jednu  (pi-edm.)  jcptušku  (doplň.), 
(ale  též  instr.  doplň.  Chtíli  ho  mít  panem 
páterem.)   U  eptušek. 

jercn.  jeden,  též  ve  smyslu  já:  Jeren  neví, 
co  si  i)očít  (=  nevím,  co  si  počíti).  To  haljy 
jercn  stával  s  nocí. 

jerenárl,  jo>denáct,  též  řad.  Táhlo  na  jcre- 
náctou  at<l. 

jereiikral,  dur.  vedle  jednou.  Huž  sem  tě 
to  jerenkrat  řek;  neposlechněš-li,  bure  tvá 
škoda;  2.  přísl.  význ.  asi  =  v  jiravdě,  zajisté. 
Bcnca  je  u  mňe  jerenkrat  hlář.  Cák  je  tě 
jerenkrat  j)0  ňom,  po  cizím  šelmovi! 

jesail.  jasan,  ./esan  l)erc  sílu  hadu;  [iroto 
ho  dávají  (ratolesti  a  listí)  do  maštali,  dyljy 
se  tám  dostál  had,  aby  se  nedostál  kravom 
na  vemena.  .Jesan  bere  síhi  hadu,  jabor  zase 
mu  jí  dodává. 

jetel,  v  chod.  r.  žen.  'le  tratar  jeteli!  l>'tos 
je   pěkná  jetel. 

jelelcc,  datel.  Kouknite,  té  tu  třísek  a  té 
šccko  vod  jetelcc;  té  jako  po  tesařích  1 

jelclišlě,  pole  po  jeteli.  I)yl)y  chtílo  sprch 
nout.   já   mám    vorat  jctelišlč   .i    vono   je   tu 
jako  mlat. 


jezovcř,  nikd}' jezevec.  Kouká  jako  jczovec 
z  díry  (o  škarohlídoví). 

ježek,  2.  způsob  nakládání  obilí  „do  ježka" 
t.  j.  tak,  že  klasy  se  schovávají  dovnitř,  až 
nahoře  ční  všecko  břítoví  z  vozu  jako  srst 
ježka.  Nakládá  se  tak  zvláště  ječmen.  Pa- 
vuzy  na  ježka  není. 

jidlo,  jídlo.  Dyž  je  jídlo  vařený,  tak  jist! 

jicli  v  dom.  při  udání  číselném  pozbývá 
svého  zájm.  významu  a  klade  se  jako  částice 
sesilovací,  jestli  předmět  počítaný  udán  I . 
a  2.  os.  mn.  č.  To  vás  jich  tu  je!  Bylo  nás 
jích  hromadu.  Někdy  i  slýchat:  smc  jích  málo. 
Ale  v  .'5.  os.  správně:  Bylo  jich  dvacet.  V  chod. 
není  této  oblíbené  chyby  dom.  ani  v  mluvě 
starších  ani  mladších  nikde. 

jíl,  jila  atd.  od  jedu,  jen  v  Postř.  Staryj 
mi  zes  Dílu  nešel,  já  zapříhla  ha  jíla  sem  pro 
votavu  sama.  Zajisté  lokál,  dloužení  pozdější 
vlivem  anal.  tvaru  obecných  po  C'h.  celém. 
jilriii,  též  ilem,  jilm.  Tunatom  hoblíku  — 
to  se  mi  zdá  jílem  (t.  jilmové  dřevo). 

jiiiář.  jinak  (též  ináč,  ml.  nedb.).  Nehudělá 
jinač  a  nehudělá  —  probitá  divče. 

jináť  ne,  ustálený  v^Taz  elliptický,  dů- 
razně jKitvrzující  domněnku.  Tma  tu  na  krku 
a  sedlák  (praví  selka  o  muži  před  děvkou) 
nyjdc:  to  ho  tám  zas  někam  zatáhli,  jinač 
ne!  (t.  do  hospody).  Já  povídám  jinač  ne:  to 
von  sed,  husnul  a  tak  zmrz. 

jindá.  často  s  význ.  někdy,  jiřed  časy  (obyč. 
v  protivě  s  íčko).  Jindá  míval  pacholek  na 
penězích  nejvíc  třicet  zlatyjch  —  íčko  je 
pacholek  pán:  sedláku,  vem  de  vem,  pa- 
cholek muší  dostát  svý. 

jindř  i  jinde.  Dyž  té  to  burou  jinde  trpít, 
di  si  —  já  tě  nedržím;  u  mňc  muší  byjt 
v  nocí  i'hasa  doma. 

jist,  jid.  jídla  atd.  Eště  ste  nejídli?  íčko 
burem:  pote  s  náma!  Huž  mám  po  iunn. 
s  Pánem    Bohem  jezte. 

jist  sv.ÍMi.  též  sem  si  (sobě)  jist.  Co  se  budu 
bál,  dyž  sem  si  svým  jíst  (=  mám  právo 
a  pravdu).  Podobně:  To  sem  si  jist  (  =  jsem 
přesvědčen),  že  tě  dá  íčko  Manka  pokoj. 

jit  kam,  2.  znamenati  co,  týkati  se  čeho. 
.Já  huž  vím,  kam  to  co  do!  (  =  co  to  znamená, 
čeho  se  řeč  týká).  3.  j)ři  udání  věku.  Vod  sen 
mu  de  na  třetí.  Též  osobně:  Divče  nám  hu- 
mříla.  huž  šla  do  štvrtýho.  4.  spěti,  čeliti 
kam.  Štyří  chlajň  donuv.  jen  se  tak  zvoní, 
kam  pato  co  de?  To  aby  peníze  pršíly! 
Tv.  dial.  du,  deš  atd.  di,  dite;  poj  (vedle 
l)oť),   pote  atd.   přídu  atd. 

jít  tak,  prgn.,  jíti  pro  něco  na  dluh,  bez    , 
peněz.  Di  zatim  tak,  táta  to  navečer  zaplatí. 
(pro   pivo). 

jitřin  i  ítřin,  jitřní.  Pureš  na  jitřin?  Lidi 
šli  s  ítřlnu. 

jniěna  niíslni  zachovala  veskrze  starý 
instr.  pl.:  Nad  pranty  (Chodov).  Za  Havlovy, 
(Oujezdo),  Pod  Kusy,  (Klcnčí),  nad  l.uženci. 
(Ouj.)  atp.  Ano  tvar  mase.  strhl  i  fem.  Pod 
Škály.  (Postř.),  Pod  chalupy,  (Chod.),  Za 
Hurkv  (Draž.). 


júkat.  —  kamenutyj. 


30 


júkat,  o  volání  dětí  při  liiv  n:i  ..sková viu-Uu". 
Jeden  júká.  než  se  ostatní  sehovají,  t.  j.  po- 
odstoupí někam,  položí  ruce  j)i'es  oči  a  volá: 
,,Bah-,-bala-júk-júk".    a    to    t;'.k    dlouho,    až 


poslední  se  .schová   a  zavolá:   ..Huž!"   Pak 
přestane  júkat  a  hledá. 

jii|>krt.  kabátec  ženský,  lehký  (..od  těla"). 
Eště  mi  vostálo  na  jupku. 


K. 


kal)!Urk.  prgn.  kabátec  ženský  svátečni: 
letni  býval  z  bílého  sukna,  pestře  vyšívaný 
na  koncích  rukávu,  ale  v  zadu  bez  přívěsku 
(srv.  špcnzr,  jenž  jest  pozdější);  místo  nich 
byly  nad  křížem  husté  faldíěky.  Tu  a  tam 
býval  i  tmavý,  v  zimě  jen  tmavý. 

kabriťl,  Gabriel.  Od  toho  jm.  rodové  Ka- 
breluc.  u  Kabrelú  (k  zní  místo   g  veskrze). 

kahza,  kapsa.  Té  z  kal)zy  do  kabzy  a  není 
nihdcž  nic  (o  hospodařeni  odděleném). 

karatírťk,   člověk   drobný,    též   titěrný. 

kaí'!  též  opakované  kař-kač!  pokřik  na 
kachny,  odhánčjí-li  .se. 

kuřar,  kačer.  Hleč,  té  pěknyj  kačar.  Též 
jm.  vlastní.  Na  Pašešnici  je  hospoda  u  Ka- 
čaru.  Starý  je  Kačar  a  Kačarák. 

Hačrňák,  jm.  rodové  po  ženě  Kačeně. 
(Kateřině.  Držn.)   U  Kačenu. 

kadíŤku,  bez  význ.  zdrobii.  =káďnazelí. 
Kadečku  se  zelím  nyjsnáz  přendáš,  vemeš 
dje  nový  košfata,  ]iodstrčiš  je  pod  kadečku 
a  táhneš  ji  potom  pěkně  asnadlo,  kam  chceš, 
jako  po  saních. 

Kudla.  Karla.  Vaše  Kadla,  vidíš,  by  mí>hla 
jít  s  ni! 

kadlec,  tkadlec.  Kadlec  jen  furt:  šup  sem, 
šuj)  tám! 

Kudlíť,  jm.  rodové,  u  KadJíčn,  Kadlíčouc 
(Ouj..   Draž.  i  jinde). 

Kadlik  a  Kadliček,  Karlík  atd.  .\\o  vždy 
jen  Karel  (vedle  Kodl). 

kadrdánek,  člověk  pitvorný,  též  větro- 
plach. Sekal  von  se  tu  takuvyj  kadi'dánek 
(o  světo běžném  človíčku). 

kádrovat  se,  jiti  čerstvým  a  [)yšným  kro- 
kem. I  milie,  ta  se  kadi'ujo  (o  děvčátku,  jež 
začíná  choditi  a  dobře  vyšlapuje). 

kahloty  vedle  kalhoty,  ale  řídě.  Já  si  na 
tu  cestu  eště  koupím  nový  kahloty  (stařec 
na  pout  do  Prahy). 

ka.jda,  '2.  v  přirovnáni  o  vařivu:  polévka 
hustá  jako  kajda.  Též  kyjds.  Té  polívka?  té 
kyjda!  3.  rozd.  jen  v  písni:  ztratila  sem 
kajdu,  de  pak  já  ji  najdu  (snad  šat  nějaký). 

kal.  u,  ssedlina  v  másle  vařeném,  z  mouky 
a  másla;  je  podoben  jíšce  a  mastívají  jim 
bud  studeným  (ssedlým:  pomazánka  na 
chléb),  nebo  ,, rozpuštěným"  (jídlo  teplé). 

kálal,  kálám  atd.,  si.  opětovací,  štípati 
větéí  dřiví,  j.  špalky,  války  atp.  Napřed  si 
to  šícký  připravíme  a  potom  tepřiva  káláme 
šecko  najednou  (na  pasece  při  dělání  dřiví). 
Rozd.  co  do  kvantity  dějové  kelu  (klát),  si. 
trvací,  jednodobé  slož.  rozkelu,  rozeklát  atd. 
Bez  klínu  tuten  náton  nerozkeleš. 


kalča.  jm.  rodové  (u  nepi'ehl.),  u  KaKú 
(Kyč.). 

kaleni,  otruby  menší.  Pšončný  kalení  ne- 
cháváme housatom,  říbatom,  prasátkem.  Pš. 
kaleni  )iryj  je  sladkyjši,  říkávají.  Houvězímu 
dobytku  dává  se  víc  žitný. 

kallioty,  2.  dolejší  peří  na  drůbeží,  splý- 
vající na  nohy.  Housatom  při  prvním  šku- 
báni dobře  nechat  kalhoty,  aby  nevláčely 
křidla;  kalliot.v  s(aliá»at.  žertovný  zvyk  při 
dráni  peří;  dostane-li  se  dívce  několik  větších 
per,  nadere  je  každé  z  obou  stran  jen  čá- 
stečně a  konce  nechá  nedodrané  viset  a  držíc 
sama  za  kotýš  nabídne  hochu,  jenž  vezme 
najednou  za  konce  a  tak  ..kalhoty  stáhne". 

kalíšek,  2.  úzké  vyšívání  .s  vytahovanými 
nitmi  na  okraji  plínky  dívčí,  nejstarší  (plá- 
těné) jjodlavny  a  jiných  částí  kroje  chodského 
z  bílé   látky.  (Mezi  látkou  a  krajkou.) 

kalit,  2.  kalením  zasýpati  (na  př.  pití  do- 
bytku). Též  slcž.  Já  jí  to  di-obet  vokalím  a 
kráva  pije  zrovna  dost.  3.  kalit  se.  Ráno 
vokazovalo  se  na  čas  a  už  se  to  zase  kalí. 

kaloiinek.  1.  tkanice  úzká,  obyč.  lněná, 
k  zástěrám  a  jinam  na  kroj  chodský  ženský. 
Bývají  bílé.  modré  a  pruhované  jako  kanafas; 
pl.  kalunky.  2.pl.  t.,  hedbávná  pentlice,  jíž  si 
vdaná  podvazuje  kožíšek.  Viz  zvláště. 

kaloiinik.  kdo  prodává  kalunky;  chodivali 
daleko  do  Cech  a  Rakous  a  prodávali  vý- 
robky kaliinkářii  domažlických.  Bývali  to 
hlavně  vesničané  z  okolí  Domažlic. 

kalunkář.  kdo  dělá  kalunky;  řemeslo 
v  Domažlicích  druhdy  kvetoucí.  Tkali  je 
na  stávcích  ručních. 

kalunky.  pl.  t.:  hedbávná  pentle  (jediná) 
vdané  ženy,  zavazovaná  v  pasu  přes  kožíšek 
nebo  kabátek;  kupuje  ji  ženich  a  sice  kupuje 
dvojí:  na  voradby  (modrou)  a  na  vočepky 
(jasnou). 

kam  bývá  kladeno  místo  předm.  co.  Řekni 
mně  přece,  kam  myslíš? 

kameňáěek,  1.  hrnek  ..karaenutyj"  („ka- 
meněný"); 2.  druh  hřibu,  jenž  roste  v  kame- 
nité  půdě.   Srv.   kameňák. 

kameňák,  1.  hrnec  ..kameněnyj"  t.  j.  ze 
zvi.  di'uhu  hlíny,  kameniny,  zdrbň.  kame- 
ňáček;  2.  druh  hřiba,  tvrdý,  s  kloboučkem 
tmavým  a  ,, masem"  i  kořenem  bělavým; 
roste  v  kamenitém  lese;  3.  druh  holubu. 

kamenka,  hruška  (ovoce)  i  hrušeň.  Ka- 
menky tak  brzy  nezrájou.  Pod  naši  kamenkou 
našly  děti  nákyj   peníz. 

kamenutyj,  1.  kamenný,  od  kamene. 
V  Trhanově  je  Kamenutyj  [rymik.  t.  má 
břehy  vytarasené  kamenem.    2.  nádobí    k.. 


40 


kamenutyj.  —  kdož 


z  bílé  hlíny-  Takuvyj  hucháč  kamcnutyj.  ju' • 
kiiyi  vclk^T  —  té  "ho  škoda. 

kanuTád,   kamarád.    Navodíš  si   sem   ka- 

inorádu  a  kainerádi  voberou  kde  co!  (ovoce). 

kaniiiiek.  nikdy  kamének.  Nákj^  kamínek 

se  mi  dostál  do  boty  a  čechmancky   mi    to 

tám  překáží. 

kaiiinoveť,  litinový  hrnec  zadělaný  v  kam- 
nech; vařívaly  se  v  něm  jen  knedlíky;  více 
sloužival  na  oliřivání  vody  a  paření  zrní  pro 
dobytek . 

kiinirliol.  niti  vlněné  z  vlny  prý  ..ankor- 
ských  koz"".  Na  starém  kroji  vyšívalo  se  jím 
jako  hedvábím. 

kanřka.  tkanička,  tkanice;  "2.  obr.  chléb 
má  kančku  (je  brusovitý). 

kaiiřkář.  Vdát  se  za  kančkáře,  kde  dělali 
na  třech,  štyrech  stavech,  to  bylo  jako  dostát 
se  na  mlyjn. 

kandiiš,  1.  šatečky  dětské,  sukně  se  ži- 
votem v  ..celosti"  (Postř.).  2.  šat  vůbec, 
zvi.  s  přídechem  opovržlivým.  Vcm  iíákyj 
kanduš  na  sebe.  Ha  ty  set,  ta  má  pěknvj 
kandviš. 

kanife,  prgn.,  proužka  vyšívaná  na  čepci 
koláči.  Ta  má  pěknou  kanící! 

kápicl,  e  m.  pták  čejka,  knihavka.  PÍ. 
jm.  luk  pod  Klenčím,  kde  hojné  tito  ptáci 
l)ydli.  Kápicle.  2.  hračka  dětská  (dle  zvuku) 
ze  dvou  těsně  sklopených  do  sebe  dřívek, 
mezi  nimiž  natažena  ..kúžička'"  třešňová. 
nebo  list  travný.  Duje-li  se  do  kápicle.  vy- 
dává táhlý  zvuk.  Užívá  se  ho  i  na  volání 
ptákův. 

kapku.  ml.  d.,  jablko.  Neplač,  Andiýsku, 
neplač:  teta  (  =  já)  tě  dá  kapko,  na!  Ták! 
kapliřka,  2.  kavhel  vydutý  dovnitř;  bý- 
valo v  starodávných  kamnech  po  jednom 
na  každé  straně,  uprostřed  povýš.  .Stavívaly 
do  ka))ličky  hrnek  s  jídlem,  jež  mělo  zůstati 
teph''. 

kaplu-k.v.  vzorek  na  vyšívání. 
kápu,  vůdce,  lilava  nějaké  společnosti. 
Ty  si  vod  nicli  kájjo.  ne?  Drkáči  mají  jednoho, 
ten  je  kápo.  Vodí  hochy,  naznačuje  zdvih- 
nutím drkačky,  kdy  mají  ..podtrhnout" 
(ustati  jako  zvon)  a  dělí  na  Bílou  sobotu 
dárky  za  drkání  shledané. 

kapři,  2.  se  dělají  na  nebi.  t.  mráčky 
drol)né,  podobné  šu])inám  rybím.  Srv.  be- 
ránci   a  kaprovatyj. 

kaprovati  se  nebe  t.  j.  dělají  se  „kapři". 
Časy  neburou.  nelx'  se  už  kolikátyj  den  ka- 
provati. 

kaprovat.>.i.  1.  nebe  jest  k.,  potahujc-h  se 
iiljlácky  p(]dobnými  velkým  šupinám  ryhim. 
2.  ka])rovatá  slepice,  sk\Tnitá  stejnoměrně 
jako  kapr. 

karak.  kcrak,  jak  (kterak).  1.  Byl  hu  nich 
kcrak  dlmilin  -  liodně  dloulio.  2.  5sebyl  sem 
tě  v  míiesté,  kerak  vo  posvícení  (—leda, 
kromě). 

karba.  nádoba  dřevěná  z  prken  jako  truhla, 
na  míchán!  malty.  Srv.  karbovat. 


karbáť.  zdrbň.  karbáček.  Vzít  na  něhp, 
ua  lenoclia  karbáč  a  vykarbáčovat  ho  ze  vsi! 
(Polnidu   rodáka.) 

karban,  jm.  rodové  (Klenci.  Oujezdo 
i  jinde).  Zdrbň.   též:  u   Karbánku. 

karbovat.  micliati  kapalinu  s  látkami 
pevnými  (na  př.  ])ři  dělání  malty),  zvláště 
mícháním  zkahti.  Hajt  mi  to  neskarbuješ, 
nech  to  stát!  (o  kávě,  než  se  ..ustojí'").  Pas- 
tyjřouc  zakarbovali  hnojnicí  a  to  nebtlo 
možná   vydržít  bedle. 

karbany,  slovo  víc  dom..  nádobí  k  vařeni, 
zvláště,  jehož  už  použito.  To  mám  dnes 
karbanů  jako  po  svarbě. 

kar.v  vedle  kad.v.  kudy,  pod.  někary  atd. 
Nevěděl  sem  ičko   kary  se  dát. 

kasat.  1.  kydati.  shrnovati  (jen  o  blátě 
nebo  drobné  mrvě).  Bolfe.  skáš  to  po  tý 
záleží.  2.  zahrnovati  (s  předm.  kalhoty).  Do 
takuvýho  calachu  abych  kalhoty  nakasal! 
.3.  kasat  se  —  pospíchati.  Vávra,  ten  se  kasal, 
dyž  sem  na  něho  vopra\du  zacel.  Za  liodinu 
ze  Stráži  do  Hujezda.  to  si  se  kasal! 

kasran,  zdrbň.  kasránek.  slaboch,  zba- 
bělec. Ty  si  mi  kasran:   ženský  se  dát! 

Kaša  (a  nepřehl.).  jm.  rodové,  u  Kasu  atd. 
(Kvč.). 

kašel,  kašel.  Mi  huž  ten  kašel  trápí  kolik 
neděl! 

kašket.  čepice  letni  s  koženým  štítkem, 
kulatá  nebo  podlouhlá. 

ka^fan.  kaštan,  ch.  i  d.  Též  obr.  Takuvý 
kašťauy  na  dobytku,  to  liycli  netrpíl.  Ten 
stojí  v  mařtali  jako  v  běhně  (o  uschlé  špíně 
na  kj^tách  volu).  Eště  má  starý  kašťany  na 
pocazeni  a  vobleče  to  zas. 

kaťata,  podvlékačky  v.  spodky  a  spod- 
ničky. Kaťata  se  nenosivaly;  kalhoty  mívali 
počívku  z  domácího  plátna  —  zima  nebylo. 
kafátka.  1.  byl.,  lilie  zlatá,  snad  puv.  ka- 
čátka,  že  jsou  květy  žluté,  jako  mladé  kach- 
ničky. 2.  spodní  listy  na  natí  bramborové. 
Trávy  málo.  přílámala  sem  drobet  kafátek. 
(Zde  asi  zdrbň.  od  kaťata.  Srv.  kalhoty  = 
dolejší  peří.) 

katrrina.  2.  dom  /.ert.  rýma.  l^ž  ji  mám 
zas.   Uatrřinu. 

katesisniiis,  katechismus;  též  význ.  kře- 
sťanské cvičení  a  to  buil  pro  obec  (u  rychtái-e) 
nebo  i  pro  snoubence.  Vodpiilne  bure  v  Hu- 
jezdě  k.  Bure  svarha.  v  sobotu  huž  byli  na 
katesismusu. 

kavani',  druh  brainl)oru,  velké  bílé  s  didky. 
kazalia.ika,     kabátec     ženskv,     teplejší     a 
k  tMu. 

Kazda,  tik  dle  chodské  výslovnosti  k  —  g  i 
z   ]ni vodního    Gazda.   Jen    ve   jm.   rodovém 
Kazdouc,  u   Kazdu  (Ouj.). 

kde  kdo  a  kde  krr.vj,  oblíbeno  sloučeno 
v  jeden  pojem  —  všichni.  Dnes  hrabe  kde 
kdo,  ni-nnižem  tak  v  čekat  na  lepší  časy.  Byl 
tám  hdc  hdo.  celá  ves  (dívat  se  na  vojáky). 
Brali  do  práci  hde  koho,  starý  mladý. 

kunt  ví.  sraženo  v  jeden  výraz  platnosti 
přísl.  =  sotva  asi.  ,4:  Tomeš  je  tám  jist?  (t. 
pří  ohni),  B:  Kdožví. 


kdyby  na  krásně.  —  klinkat. 


41 


k(l>li.v  iia  krilsiiř.  výi-.  elliptický  místo  celé 
ví'ty  [>ri|i.  Kdyliy  IlJi  krásili-  si  ji  vzcl.  pnp:i 
s  nim  l)urr  mit,  s  vo])itou?  (=  byť  i  n.td.) 
k(l.vb>  ne,  pod.  výr.  elliptický  místo  věty 
])cidmiň.  Snad  lio  najdivš  a  kdyby  ne.  tu  máš 
jinyj!  (t.  krejcar  na  ocet.)  Já  l)udii  Idcdít. 
abych  tii  byl  do  večera,  a  kdyby  ne,  dyjť 
svítí  měsíc. 

kecal,  špatně  dělati,  špatně  poříditi.  Též 
slož.  Tys  mi  to  skecal!  .lak  U>  vykec,  tak  to 
vykec . 

kekuii.v.j.  ml.  d.,  nehezký,  špinavý.  Té 
liapcc  kekanyj !  (přímo  naň,  že  si  umrnil  sukni 
a  ruce  u  rybníčku). 

kťke.  ml.  d.,  nečistota,  špína  (též  kek  neskl.) 
/drbň.  kťk'Lillo.  Kubi.  neber  to  do  ixKidly, 
je  to  keke!  Nepapij.  té  kek!  (smol  višňová, 
již  děti  jídají). 

kclnyj  atd.  o  dřevě,  jež  se  dobře  kele. 
Hleč,  ta  je  kelná  (smrčina),  ta  by  byla  na 
šindel.  Kelná  louč. 

kerak  vedle  karak.  2.  sjíoj.  přif).  =  ačkoliv, 
.lá  ne)nidu.  kerak  bych  Dandu  rád  viděl. 
."Matij  se  stará  dost.  kerak  není  její  tatík! 
."!.  adv.  -  hodně:  Nosím  ho  kerak  dlouho  a 
je  pořád  pěknyj  (klobouk).  4.  Nebyl  sem 
\-  městě  kerak  dávno.  Kerak  vo  masopustě. 

kerbsky,  krušně.  Chlape,  to  mí  šlo  kerbsky: 
A-  takuvým  mrazu  bez  rukajc  a  tu  tíhu  nést! 

kerliskyj.  atd.  krušný,  nepříjemný.  To 
liTila  kerbská  práce  prondat  takuvyj  zašle- 
movanyj  kanál  —  íčko  v  zimě. 

keryj.  atd.  který;  též  slož.  Keryj  je  to 
mezi  námi  (řík.  dět.).  Leckerás  falešně, 
leckcrás  zas  nesmí  (milovati;  pís.). 

keryj  muže  liyjt  atjl.  důrazné  opsání  su- 
perlativu =  V3'braný.  Šelma,  keryj  muže  byjt 
(  =  největší).  Též  pod.  .sm.  .šelma  skrze  kiiži. 

klácf,  "2.  s  předm.  peníze.  JIuší  kláct  pe- 
níze, na  .Jakuba  jim  staryj  vorezdá  dvůr. 
Též  slož.  Složím  mu  je,  jaký  pak  milostě! 
,3.  klást  se,  pohřbívati  se.  Z  Draženova  štyry 
d.ory  se  kladou  do  mňesta,  druhý  celá  ves 
do  Klenci. 

kladnet  i  klaUynet.  klaryiiet.  Franta  ho- 
nívával  dobytek  do  šmouhy  a  hrával  na 
kladnet,  až  se  kouřívalo.  Cák  s  takuvou 
fajfkou  do  prácí,  je  to  jako  kladynet! 

klailnetysta,  klarynetísta.  Kaďlík  bure 
koukat,  aby  se  dostál  za  kladnetj^stu,  k  liandě 
(ke  kapele  na  vojně). 

klatiynel,  klarynet,  víz  kladnet. 

klat-hl.  a.  m.,  pt'ezdívka  člověku  velkého 
těla  a  necll)alému.  Klachl  s  klaehlem.  Von 
není  než  tak  holdovat  a  holdovat!  (Otec 
se  vadí  na  odrostlého  syna.) 

klanipař,  asi  puv.  tlampač,  v  chod.  jen 
význam  přihany  =  tlachal,  hámota.  Copak 
můžeš  dát  na  řeč  takuvýho  klampačc? 

klanrák,  velký  člověk  (s  příhanou);  též 
velká  věc.  No,  té  klancák!  (velký  kapr). 

klaniřník,  řetěz,  jímž  se  spíná  vuz  v  kla- 
nících. ])otom  vůbec  řetěz  menší. 

klapačka,  ženská  zjednaná  na  klapání 
biu.  Hdyjiak  já  po  půlnoci  přišla  na  lože! 
Dyž  liyla  jiulnoc,  to  sem  tepřiva  vařila  kla- 


pačkám svačinu.   (Klajiávali   nejraději   večer 
při   měsíčku.) 

kla|)al.  iirjin.  tříti  len.  Na  Cli.  klaj)e  .se  na 
niědliricli.  Klapete,  klapete,  teta  a  sama? 
.Míla  scni  tu  eštč  pár  snůpku,  myslila  sem  si, 
vyklápneš  to,  aby  už  byl   pokoj. 

klasaty,!.  o  obilí  velkého  klasu.  Tuto  nášo 
je  dost  klasatý  a  teký  hustý  dost  (žito). 

klťlieto  i  kleveto.  Di  mí  s  ní,  s  korendou; 
je  samý   klebeťo!   (ien.   pl.   klevát   i    klebát. 
Nadělali  na  mňe  klevát,  že  sem  já  jich  pod 
ved  devět  (tak  proti  rýmu   zpíval  pokaždé 
SOletý  výminkář  Vaněk  z   Hujezda). 

klec,  v  porov.  vědro  jako  klec.  Tak  vůbec 
o  nádobách  dřevěných,  rozsušených  nebo 
nedobře  zdělaných.  Jen  se  držít  domácího 
bečváře!  Z  jarmarku  nádobí  —  jak  to  vidí 
vodil,  seschne  se  a  je  jako  klec. 

kloclitiiy,  jni.  pomn.,  vejce,  jež  dle  starélio 
zvyku  hospodyně  chodská  vaří  v  sobotu 
])řed  nedělí  Bílou;  natluče  na  nich  skořápky 
a  nechá  je  pak  ležeti  ni  neděli  ve  vodě  se 
solí  a  kmínem.  V  neděli  se  klechtny  jedí. 
.Je  to  jakés  opakování  ..červenyjch  vajec," 
klechtny  ovšem  zůstanou  bílé. 

klrkáiiířek,  bytost  báječná,  jíž  strašívají 
matky  dětí,  aby  se  večer  netoulaly,  že  ,,po 
klekání  chodí  klekáníček  a  bere  děti,"  které 
se  toulají  do  tmy. 

klciilbi,  patro  v  ústech.  Něco  se  mi  přilíplo 
na  klembí  a  to  mí  to  liuž  pokouší  čas! 

klenout,  klciioiil  atd.  Napřed  se  klenoulo 
jen  na   ])asy:  \o  traversach  nevěděl  žádnyj. 

klepat  (Ijiika  (na  škatulky  dřevěné),  vyse- 
kávati ze  „sponu'"  dřevěnou  paličkou  na 
zvláštním  oblém  ostří.  Dýnka  kle])ají  hlavně 
děti  škatulkářu. 

kleska,  lusk  hrachový,  dokud  je  plochý 
(srv.  zarážka  u  ovoce).  Letos  bure  hrachu 
dost,  huž  je  samá  kleska.  Náš  hrách  letos 
kvit  jako  mlíko  a  nic  na  jalovo;  je  plnyj 
klesek. 

klestit,  osekávati  sněť  s  větví;  klestit 
peruči.  Co   zbude,  je  voklestek. 

klíjii.  klil.  klít,  klejů  atd.  Co  pa  klíješ, 
neklí!   Já  mil  ženu,   ta  nezaklíla  celyj   rok! 

klička,  3.  dřívko  z  březové,  trnové  nebo 
hlohové  ratolesti  tvaru  kliky,  t.  j.  lilavní 
haluz  s  letorostem  tvoří  ostrý  úhel.  Klička 
jest  as  2  cm.  veliká,  zapichuje  se  do  pírek 
kolovratu,  kde  skrze  ni  prochází  nit.  V  přást- 
kácli  vyřezávají  je  hoši  děvčatům;  dovednější 
dělají  je  í  z  rohu.  4.  Ječmen  je  už  v  kličlcy 
t.  j.  tuze  zralý,  takže  klas  se  stéblem  svírají 
ostrý  úhel  jako  klička  na  kolovrate. 

klín,  2.  kratší  záhon;  k.  dělají  se,  není-lí 
pole  pravidelného  tvaru.  Též  jm.  polohy 
v  polích.  Na  Klíně  (Postř.,  Lh.). 

klindifa,  též  klíndifák,  člověk  velký  nemo- 
torných pohybů.  Takuvá  dívče  takuvýho 
klíndifu  —  ďyjt  by  jí  bylo  zrovna  škoda! 

klinkat,  klímati,  tlouci  špačky.  Tu  klínkáš; 
já  tě  povím:  vlez  si  do  lože! 

klintat.  kapati,  trousiti  (kapalinu).  Pěkně 
papij  a  ncklintyj;  dyjt  si  poklintáš  kalhutky. 


42 


klípě. 


kochtat. 


klípě  tť-ž  klepř.  zdr.  klepilko,  trocha,  ždi- 
l)Oc.  ťclyj  les  jednou  ranou  ])ád.  nevostálo 
hani  klípě  stát.  Šla  ha  byla  tám  cely  puhie 
a  takuvý  klepítko  (trávy)  přinesla. 

klivat  se.  pukati.  o  vejcích  nasazených. 
Vejce  se  klivou.  klivají  (pukají  —  počátek 
líhnutí). 

kloboiíťky.  rozrazil  (byl.). 

klobiik.  klobouk.  Jak  dyby  té  byl  dostál 
(t.  hlídač  na  hrachu),  ten  by  tě  btl  vzel 
klobukl 

klofák.  zoban:  posm.  Chlapíku,  chytím-li 
tě   za   ten   klofák   (na  sypícího  housara). 

klofec,  rána  zobákem.  Dala  mu  klofec 
(kvočna  pcj.skovi). 

klodián.  hrnec.  1.  pi-íli.š  velký.  '2,  neúhledný. 
Na  tu  drobku  mlíka  takuvyj  klochán  si 
neseš?  Polívka  je  polívka;  tý  emírdy  aby  byl 
klochán  a  je  to  slabost  (o  kávě). 

kloclital.  1.  kloktati.  Dal  jí  merecínu. 
muší  s  ní  klochtat  v  krku.  2.  vejce  klochtá 
(je -li  zkažené). 

klopit,  2.  nepřech.:  hrnec  klopí  =  jest  po- 
klopen. 

klopotiiire,  pl..  luka  u  Postř. 

kiilinpk.  bez  význ.  zdibň.  =  pěknv  kmen. 
Té  kmínek  pěknyj  ro\niyj.  níhdež  ani  součku. 
žádnyj  svál  (o  buku). 

kniíiik.v,  chuh  hrušek:  jsou  drobné,  ke 
stopce  táhlé,  zelené,  málo  ]jí'íčervenalé. 

kmotrojťi,  pomn..  rodiny  dvě  vzájemným 
kmotrovstvím  spojené.  Svazek  kmotrovský 
je  na  Chodsku  velmi  ]ievný,  utužuje  se  jím 
obyčejně  nejl)lížší  ]iokrcvenství  nebo  sou- 
sedství nebo  zvlášť  dobré  přátelství.  Kmotři 
mají  na  děti  první  právo  po  rodičích,  za  to 
jim  patří  i  úcta  jako  rodičmn,  u  kmotru  smí 
si  dítě  vésti  jako  doma.  ,.Dyjf  sme  kraotrojci!" 
(slýchati  častt)  za  důvod,  že  nemá  a  nesmi 
býti  ani  nedorozuměni). 

kuiotrnvskyj  kaltát.  dlouliý  selský  kabát 
z  modrého  sukna  s  pestrým  vyšíváním.  No- 
sívali jej  do  nedávná  o  slavnostech  rodinných. 
Nyni  oblékají  jej  jen  o  slavnostech  nárotlních. 
spíše  z  donucení,  ale  zvyk  starý  hlásí  se 
o  právo,  že  na  př.  ženich  ol)leká  raději  při 
sv.  Jakube  dlouhý  ziliinik.  než  novomodiu' 
krátký  kabát. 

kniiilr.  kniiilru.  stší.  vedle  kmotr  atd. 
(Postř.).  R'!l)áš  kupuje  kmutra. 

kňak.  týl  (srv.  stč.  vz-l-nak).  Mi  huž  bplí 
pár  dní  kňak;  cák  to  bureV 

kiiaii!  slovo  (mora.  o  kočičím  kňaučcní.  Děti 
hrajíce  pírkem  lachtají  druh  druha  na  tváři, 
jako  se  lísá  kočka  ocasem  a  iúkaji  při  tom 
kňaii! 

kiiaiiřit,  fl  atd.,  jen  o  kočce:  mňoukati. 
(ale  pes  kňíčí).  Co  pa  ta  kočka  dnes,  že  furt 
kňaučíl  (aii  zní  čistě). 

kněžík,  název  všech  ])lo8tic  žijících  na 
bylinách.  Žert.:  Zmáčk  kněžíka  (  =  „neza- 
choval .se"). 

kniha  a  kníliavka.  onom.,  též  kápiel.  pták 
čejka. 

knitel,  těžší  obušek;  zvi.  dřevo  příční  pres 
voj  nasazované,  táhnou-li  vůz  (za  ně!)  lidé. 


To  vídati  (i  v  pluhu)  na  Chod.sku,  zvi.  v  pod- 
lesí mezi  chudšími  často. 

knížky,  pl.  prgn..  kniha  modlitební.  Já  se 
nahiu-ila    říkat  v  knížkách   sama    vod  sebe. 

knoflík.v.  2.  lopuch  (byl.).  Od  podoby  se- 
meníku přenáší  .se  název  na  celou  bylinu. 
Děti  hrajíce  si  posázejí  si  šat  celými  řadami 
..knoflíku"  a  házejí  si  je  do  vlasu. 

knoflíčky,  pl..  plané  hrušky  velmi  drobné 
a  tvaru  nízkého. 

knorliaver,  vepřové  hody.  Přijtc  na  druhyj 
tyjden,   Viureme  mít  knochavec. 

kniil.  knot.  Tánta  (lampa)  má  vo  moc  širš, 
knut.  ' 

kobjilíčka.  stší.  i  kobylička.  Máčela  má 
milá  s  kobjiličkou.  (Pis.  Našli  jsme  tak  psáno 
r.   lSo(i.) 

kobyla  beze  slřev,  v  žertovné  hádance  sv.',- 
tební.  jež  dávají  |)aní  matky  družbovi. 
(  =  mědlicc.) 

kobylifř.  trám  silný,  dle  ])otřeby  posunu- 
telný.  na  němž  v  „pánvičce"  točí  se  čap 
vřetena  mlýnského. 

kobylí  hlava,  jablko,  největší  druh  na 
Chodsku  známý:  zelené,  pozdě  zrající  a 
velmi   ky.selé. 

kocoiir.v.  2.  ratolesti  jívové,  na  nichž  už 
poupata  rozkvetla  v  jehnědy,  3.  větší  skvrn  v 
na  prádle  a  šatstvu.  Probitý  dítě,  dávno-li 
pak  ty  šaty  nosíš  a  máš  to  samý  kocoury. 

kořant.  posměšně  vous  (zvláště  po  mléce, 
od  barvy  atd.).  Ha  hleč!  ty  máš  pěkný  ko- 
čanty:   koukni  chutě  do  drcadla! 

kočárek.  2.  dno  v  koši  mlýnském,  pohy 
bované  di-evěnou  tyčinkou,  zapadající  dru- 
hým koncem  na  zděř  kamene,  t.  zv.  lijholcem. 

kořiřka,  2.  prut  jívový  s  poupaty,  3.  poupě 
jívové:  Sněz  tři  kočičky  a  '  edostaneš  zim-.iei. 
4.  strom  jívový.  Tti  kočičku  sem  tu  pich  do 
hradby  a  jak  vona  se  brání  ( =  roste). 

koří  med,  pr\T5kyřice  stromu  peckovitých; 
děti  ji  sl)írají  a  jed]  (zvláště  rády  třešňovou). 

kočí  niy.|(llo,  pomněnka  (byl.). 

kočka,  vok.  obyčejně  roven  nom.  Kočki, 
pureš!  Hleč.  vonal  Vlízt  až  na  stůl!  2.  pře- 
zdívka dívce  rozjnistilé.  Ty  kočko,  ajt  tě 
nedám!  (Kluk  na  holku,  jež  se  mu  vysmívá.) 

kočkovat  se.  jiolirávati.  pošku bávati  se. 
.lá  nevim:  ty  naše  děti  —  jen  by  .se  to  koč- 
kovalo ! 

Kodrda.  jm.  rodové,    u  Kodrdu  (Klenci). 

kodrnář.  v.  jméno  rodové  v  Klenci, 
r  Kiiilrnáču.  Kodrnáčuc  kryjčí.  Srv.  ko- 
drnalyj 

kodrnatyj,  kučeravý.  Má  hlavička  kodrnatá 
nniže  jít  jinam  (l'ís.).  Ten  i'hlapcc  má  pěkný 
kodrnatý  vlásky,  má  hlavu  jeden  prstýnek. 

kohonl,  2.  část  košťálu  v  hlávce,  jak  je 
naíczán  s  kousky  listu,  uložená  v  naloženém 
zelí.  -Matka  nám  nakládávala.  dyž  se  člapalo 
zelí,  drobet  kohoutu  a  tbiibet  prost ípek  a 
dyž  se  na  to  potoui  v  kadečce  přišlo,  to  snu- 
chroustá  váli. 

kohoutek,  hvozdík  (byl). 

koclilul,  koktati.  .Mluv  pomalu,  nekochtyj: 
též  slož.  Než  tv  to  ze  sebe  vvkochtáš! 


koku.  —  kopenec. 


43 


koko,  ml.  cL,  vrjce.  Kmotra  dala  koko. 
Štěpánku.  kmotra  dala?  (na  dítě.  jež  právě 
drží  červené  vejce  od  kmotry). 

kokoráť!  onomp..  zvuk  slepice.  kd^Ť;  .snese. 
Koko-koko-ráč,  dyjte  mi  koláč!  (ohlašuje  prý 
a  prosí  slepice  dle  dětského  výkladu). 

kokoráťcl,  o  gdákáni  slepic,  zvi.  snese-li. 
Podvij  se.  Káče,  slepice  kokoráěí  nehde  za 
kolníěkou:  ajť  nám  tám  někam  nezanáší. 

kokyrilial.  kokrhati.  Poslouehyj:  náš  humi 
jinač  kok\TÍhat!  Kerá  slepice  kokyrihá  po 
kohoutovi,  ta  se  má  zabít:  ta  volá  nechčestí 
do  staveni. 

koláč,  2.,  čepec  kulatý  pro  vdané,  bud  celý 
bílý  nebo  s  černým  vyšíváním  v  podobě  Id-iže; 
starší  prý  býval  jen  s  ,,vokem"  vj-áívaným. 
Nyní  se  již  nenosí,  ale  o  rodinných  sla^niostech 
hojně  jej  mívaly  matky  ještě  pře  i  dvaceti 
lety.  Jeho  části  kromě  vyšívané  rouchy  byly 
,,kotě"  (obalený  prut.  jenž  rouchu  napínal) 
a  plínka,  pás.  jimž  se  k  čelu  a  týlu  čepec  při- 
vazoval. C'e)iec  připínaly  ..paní  matky"  ne- 
věstě poprvé  v  noci  o  svatbě  sundavše  jí 
čepeni.  (V^iz  to  a  vočepky.) 

koláč  pani  matčino,  též  pani  matek,  jest 
vlastně  pšeničný  bochník  velký  jako  řešato: 
na  řešatě  se  i  peče,  zbaveném  obruby,  jinak 
by  se  do  pece  těžko  dostal  a  mřížky  po  i'e- 
šatě  jsou  mu  oblíbenou  ozdobou.  Krájí  jej 
jedna  z  jjaní  matek  po  čepeni  nevěsty  a  každá 
z  nich  musí  dostati  díl  za  výsluhu  domii. 
Někdy  jej  dělávají  tak  veliký,  že  proíi  třeba 
vybourati  hustá  do  pece. 

koláč  vandrovní  čili  vandrovnickyj  nese 
se  s  dary  nevěstinými  v  předvečer  svatby 
ženichu  a  odtud  se  zase  oplácí.  .Jest  veliký 
za  čtjŤi  obyčejné  a  vedle  obyčejného  „ma- 
zaní" jsou  na  něm  cukrovinky,  mezi  nimiž 
hlavně  srdíčko,  kolíbka  a  j..  a  uprostřed 
rozmarinka  s  červenou  panthčkou.  Nosí  jej 
droužka,  družba  jej  musí  rozkrájet  na  tolik 
dílu,  kolik  je  přítomných.  tJkol  se  mu  stě- 
žuje di-áty  v  koláči  tajně  zapečenými,  jimž 
se  musí  núž  vyhýbati. 

količko  i  kolečko.  2.  .,do  kolečka'",  název 
tance  a  potom  i  písní  k  němu.  Tančící  se  velmi 
rychle  točí  a  obyčejně  chvíli  na  témž  místě, 
za  střídání  písní  a  selské  muziky.  Oblíbený 
tento  tanec  chodský  vídati  nejen  u  muzik. 
ale  i  ve  volné  přírodě,  cestou  z  kostela  o  svat- 
bách atp. 

kolij,  m.  r.  Z  levýho  kolije  voda  (Pověra.). 

kolik,  mívá  význam  =  několik,  hocbiě.  Ty 
hodiny  stály  asi  kolik  zlatyjch.  A.  von  tám 
byl  přece  kolik  let  (v  Hámarice). 

kolikratnásol),  mnohokráte.  Já  to  ilatijovi 
kolikratnásob  řek  a  von  mi  nevěřil:  íčko 
to  má! 

kolniaha.  kolečko,  gen.  pl.  kohnáh.  Zacel 
kolikerý  řemeslo,  nevostál  při  žádnV-m;  ajt 
jezdí  íčko  s  kolmahou  ( =  nádenicí  a  vozí 
kamení  a  cihly  na  staveništi).  Dyj  sem  eště 
nákyjeh  pár  kolmáh!  (t.  Imoje  do  zalu'ádkj-.) 

kolna,  kuhia.  Já  mám  dívči  tevernou  (též 
tebernou),     vona    líhá    pod    kolnou     (Pis.). 


Kohia  byjvávala  dycky  až  nejdál  zadu  (ve 
dvoře). 

kolor  též  koliiiek,  bez  význ.  zdrbň.  diuh 
slív^y,  menší  než  řambuch  a  větší  než  kozinka: 
srv.  tyto.  Teta,  chlapsí  vám  rážejí  koluřky. 

koloznlt.vj.  bezzubý:  kdo  nemá  žádných 
zului.  .Ten  jez  sladký,  potom  bureš  kolozubá. 

komínek,  kominík.  Komínkuc  Barča  umřila. 
Jen  bujd  tak  humouranyj.  přide  komínek  a 
verae  tě. 

Koildrád  (zni  jasně  d);  též  ve  jm.  rodo- 
vém:  u   Kondrádu  (Kyč.). 

konec.  akk.  prostý  při  udání  času:  Roz- 
stiuial  se  konec  máje  a  choud  potom,  až  do- 
choud:  nehde  při  sv.  Vavřenci  ho  zakopali. 
2.  výr.  ve  dva  konce.  j<'n  o  člověku  ubidně- 
ném.  ustaraném  a  pod.  Jehlikový  ta  starost 
dala.  je  celá  ve  dva  konce.  .Já  sem  dnes  ve 
dva  konce  (t.  churavá). 

koníčky,  šalamovmek  (byl.). 

konlrhel  (bvl).  popenec. 

kopa,  1.  kupa  sena.  Muším  eště  jednou, 
zbylo  mi  tám  pár  kop,  nebure  ani  vozík. 
2.  kopanití=  pásmo  v  porvazku  (t.předánku). 
Xa  kolipak  kop  motáš?  Na  deset,  na  dva- 
náct, jak  je  prádlo  pěkný.  Z  koudelí  teký 
na  šest,  na  vosům.  V  menším  porvazku 
kopička.  Viz  to. 

kopačka,  1.  kopáč  dvojzubý  na  skopávání 
hnoje  s  vozu.  Zapomíl  sem  na  poli  kopačku. 
2.  ženské  dobývající  brambor.  Ivopačky 
[iřidou  s  pole.  burou  chtít  jist.  Pod.  i  kopáč. 
Kopáče  máme  na  poli,  3.  posm.  noha.  Na- 
táhni kopačky  =  běž. 

Kopajna  a  Kopajny  (z  puv.  kopaniny  t.  j. 
pole,  jež  začala  se  skopámm,  ne  oráním,  pro 
kamení  a  kořání).  Jm.  polohy  u  Klenci, 
Stráže,  Oujezda.  Vozíme  linuj  na  Kopajna. 

kopat,  kopal  atd.  kopati.  Kouloiite  na 
něho,  já  té  koupím  vobutí  a  ty  bureš  zbůh- 
darma  s  ním  kopat,  ajt  tě  nenasekára!  (na 
kluka  svévolu).  2.  o  krávě,  kopá  (t.  při  do- 
jení). Délka  i  v  slož.  Skopal  se  a  vystyd  jako 
rák  (t.  shrnul  peřinu  se  sebe).  Nakopali 
hlíny,  ilámu  vám  zakopali,  vete,  děti,  vete! 

Kopatiny  (srv.  Kopajny  atd.).  polnosti 
u  iIi'ákova. 

kopce.  2.  kopec  kytek  =  trs,  keříček. 
Přinesla  sem  si  z  Mlyjnečka  kopec  sedmi- 
ki-ásy  (  =  na  Gh.  dianthus  barbatus).  Kopec 
rozmariny  (o  jediném  keříčku). 

kopeček,  3.  prgn.,  pl.  t.,  kopečky,  hro- 
machié  jméno  pro  trá%ni,  pučící  nejdříve 
z  jara  na  polích,  bez  rozdílu  di-uhíi.  Děvčata 
chodí  po  k.  a  vypírají  i  s  kořeny  u  vod  a 
opatřuji  tak  „zelené  krmeni'",  kdy  ještě 
pravá  tráva  neroste. 

kopenec,  menší  než  „kopa""  (kupa):  ko- 
penec sena.  trávy,  hnoje.  Při  sušení  sena 
první  den  dává  se  píce  do  kopencu  (malých) 
a  druhý,  kdj'ž  se  má  odvážeti,  lu-abau  se 
kopy  (velké);  jež  se  hned  nakládají.  Divče 
se  má  vodstavovat,  d\-ž  je  hocbiě  kopencu 
pode  vsí  (prý  aby  byla  vzácná).  Skopával 
sem  di'uhvj  k.  (hnoje). 


44 


kopička.  —  kozinka. 


knpiřka.  })ásmo  nití  kšiti,  ve  .,skadlinkir'. 
^'  předánku  ]iro  tkalce  bylo  jich  o))ravdii 
kopa.  ve  skadlínku.  menším  i  objemem, 
méně  (10 — 16),  proto  kopičky.  Xerozvazuj 
všecky  kopičky  najednou,  ajt  se  tě  hnitě 
nctjkublají. 

kopliťr.  sekera  s  ostřím  na  přič,  k  vyse- 
kávání otvoru  ve  dřevě,  jako  v  kor\i:ech. 
okHiiech.  neckách,  a  t.  p. 

koplnvat,  N-ysekávati  prohlubeň,  na  př. 
do  okřinu,  necek  atd.;  vůbec  sekati  koplicí. 

-kopov.í.  s  číslem  napřed,  na  př,;  vosum- 
náctikopový.  dvacítikopovy.  dvanáctikopový 
atd.  plátno,  t.  j.  z  IS,  20.  12  kop  jeden  loket, 
dle  tlouštky  příze.  Cím  více  kop,  tím  jemnější 
plátno.  Nejhrubší  bývá  Utikopové. 

kopřiva  z  rliládkii.  obrazně  o  děvčeti  buď 
neduživém  nebo  jen  ,,bez  kuráže".  Často 
v  přir.  Si  jako  k.  z  chl. 

koprnit.  -il  atd.  Já  zlostí  šechen  koprníl! 

kop.vjt.  gen.  pl.  Vopar  je  zlá  nemoc:  vona 
))ríde  dobytku  až  do  kopyjt.  Též  o  jménu 
místním.  Hdyž  sem  vyšel  z  Kopyjt,  našel 
sem  tudletu  knížtičku.  (Místo  jv.  od  Trha- 
nnva.) 

korálek.  Den  jako  korálek  ( =  krásný). 
1'iivod  porovnání  asi:  modré  nebe  (kulaté) 
za  jasného  dne  a  modrý  korálek,  jež  děv- 
čátka nosívala. 

korbel  (též  belík),  máselnice.  Vypařit  kor- 
bel  křemelema,  dyž  se  nemůže  svrtit. 

kořiialil.  -ílo  atd.  Vobutí  mazat!  Nemaže-lí 
.se,  kornati.  Hleč,  ty  zkornatíly  (boty,  jež 
delši  čas  odloženy). 

korotev.  koroptev;  mn.  č.  korotvě.  K. 
motykou  střílený,  žertovně  =  brambory. 

koroviřka,  korouhev:  v  chod.  jen  tv.  zdrbň. 
i  o  velkých  k.  Každá  jířifařená  vobec  má 
v  kostele  svou  koro\nčku. 

koryjjlko,  2.  prgn.  čubka  pod  kolo,  brzda. 
Koryjtko  l)y.-:  byl  zapomíl;  zapni  je  hned  na 
zavírák! 

kosiště,  násada  na  kosu.  Mám  tu  pár  ho- 
tovyjch  kosišťát,  ale  pěknyjch.  jaborovyjch. 

koska,  čamrda.  Viz  to.  Koska  platí  tolik 
pon.  kolík  má  dírek  (dětské  hry  o  fazole). 
Xasajd  kosku.  dyž  už  nemáš  pony. 

kosinatire,  svítek,  do  něhož  přidáno  květu 
bezového.  Pekávají  se  pří  sv.  Janě  Kř. 

Kostrli^tě.  vrchol  Hůrky  nad  t!hodovcm. 
.Stavěli  prý  tam  kostel,  ale  co  za  den  vysta- 
věli, do  rána  bylo  přeneseno  do  Klenci. 
Proto  postavili  kostel  tam  a  při  něm  vznikla 
ř)sada.  nazvaná  dle  klenkovčho  le.sa. 

koslkiiba.  jin.  rodové  (Poc.  Dom.). 

kostrbár.  m.,  suchá  haluz,  větev  menší. 
Had  se  mi  tu  veme  na  cestě  a  hned  bedle 
cesty  nachomyjt  se  mi  takovy^j  ko.strbáč, 
já  ho  vemu  a  šprách  —  huž  dál  nepolezeš! 

košanka  vedle  kolínka.  Děvko,  přines  eště 
ňákou   košanku   bramburu. 

košiiika  i  ko.šaiika,  1 .  chlební  k.  ošatka, 
2.  opálka. 

ko>;i<itě,  košiStftr  vedle  kojitiiitě.  (^hlapsí, 
])iřu-li    s    košištětem!    (Selka    na    dovádící 


chasu.)  Přídeš-li  ty  k  nám  eště,  vemu  na 
tě  koštiště    (Pis.) 

kotálrt,  kouleti.   Humíš  kotálet   kužalky? 

kotaliliř!  ml.  d..  asi  =  kotálcj  nebo  ko- 
tálím;  volají  tak  děti,  chtíce  kouleti  nebo 
aby  se  koulelo. 

kotě.  2.  proutek  obalený  koudelí,  jenž  na- 
píná do  kulatá  čepec  ,, koláč". 

kole- prásk,  hra  na  kotě-prásk.  Dětí  sednou 
těsně  vedle  sebe  do  i-ady,  ruce  majíce  sepjaté 
mezi  koleny.  Jeden  obchází  a  ruce  rovněž 
sepjaté  se  slovy  kotě-kotě-prásk  vloží  ka- 
ždému do  rukou  jeho;  při  tom  jednonni  tajně 
upustí  do  rukou  malé  dřívko.  Toto  musí 
jiný,  který  zatím  stál  stranou,  najíti.  Najde-li 
je.  nastoupí  zaii.  u  koho  je  našel. 

kotev,  větev,  častčji  kotváč.  ale  s  význ. 
menší  větev.  Vítr  zlámal  kotev  na  hrušce. 

kotvář.  menší  větev  (chod.  kotev).  Stryjčku, 
chlapci  vám  ráželi  hrušky  a  ulomili  kotváč, 
celyj    vobalenyj. 

kolvái-ck.  ra.  větvička.  Nechceš  kotváček, 
můžeš  vobírat!  (volá  hoch  s  třešně  na  dívku). 
Ale  kotev  fem.:  větev  neuž. 

kotyjš,  1.  na  peří  (odíraný  brk  s  lopatkou 
na  konci),  2.  žertovná  přezdívka  dítěte.  Ta- 
kuvyj  kotyjš  a  jak  se  von  humí   rozkřičít! 

koťátka,  sražená  varem  vejce;  2.  polívka 
z  koťátek  =  kudlená  s  vejci. 

koudelka.  sl)alená  koudel  ve  válec  na  jedno 
nadití  (obalení)  kužele.  Mám  tám  eště  pár 
koudelek,  tak  abych  to  doiiřidla.  Též  jm. 
rodové:   Koudelkuc  (Klenci). 

kousavá  smola,  ztuhlá  pryskyřice  narý- 
paná  v  lese  ze  smrku,  jež  kousáním  stane  se 
vláčnou  a  zbarví  se  do  ružova.  Děti  rády 
ji  kousaji,  dráždíce  si  žlázy  slinné. 

kovárna,  kovárna.  První  chalupa  hyn  za 
kovárnou. 

koza.  vok.  vždy  roven  nom.  Koza,  deš 
mi!   ( 'ujs,   koza,  do  zelí! 

koza,  2.  na  Chodsku  místo  klibny  jinde. 
Koza  má  jen  kozí  hlavu  na  bídélku  nasa- 
zenou, již  drží  chlapec,  ])rostěradlem  za- 
krytý a  skrčený,  jakoby  chodil  po  čtyřech. 
Koza  provázívá  Mikuláše  i  Lucku.  3.  sto- 
líce tesařská,  na  které  se  otesávají  dřeva: 
je  to  silnější  poval  na  jedné  straně  dvěma 
nohama  podepřený,  druhým  koncem  na 
zemi  ležící. 

kozel,  přední  provaz  ., vozící"  (na  utaho- 
vání pavuzy).  Kozel  se  nám  strhal. 

kozelec,  kotrmelec.  Kozelce,  to  byla  naše 
největší  radost,  dyž  jsme  byli  děti.  Ha  to 
bylo  kozelec  pozpátku  ha  ku  ])řcdu  ha  jak  do 
chtíl. 

kozirka,  2.  (Inih  meliva;  viz  hašpan. 

kozi   iiilií'i.   pry.šec   (byl.). 

koziua,  koziuouc,  jm.  rodové  (Ouj., 
Tlumč).  Pozn.  Též  jméno  Sladký  dosud 
zachováno   v  Cujezdč  i  jinde   hojně. 

kozinka,  2.  nejmenší  ovoce  jjcckové.  ku- 
latř.  druhu  slív  a  zrající  do  tmavá.  Větší  je 
kolor,  koluřek  a  největší  iand)uch.  Vypučilo 
to  tu  samo,  já  myslil,  bure  šveska  a  íčko 
vidím,  je  to  kozinka;  škoda  pro  to  místa. 


Roziiuivská. 


křiváiiek  i  skřiviinck. 


45 


Kuzino\ská  (t.dédina).  pole  panské  u  Trha- 
nova.  ji-ž  tile  pověsti  patřilo  Kozinovi  a 
devátvimi  jt'ho  kolenu  tlostane  se  nazpět. 
2.  euf.  hibitov  trhanovský  na  tomto  poli 
založeny.   Pudeš  na  Kozinovskou  =  zemie.š. 

kozliřek,  2.  podstavec  obloukový  trínohý 
na  krb.  Kladla  se  naň  louč,  aby  pod  ní  mohl 
vzduch:  a  že  byl  okrouhlý,  přiléhal  oheň 
dobře  k  hrnci. 

Hozlovk.>.  jm.  polohy  u  Lh.:  pole  i  hika. 
Srv.  Na  Kozlový  Zahradě,  u  Stráže. 

koznlilod,  špatný,  zakr.salý  strom.  Cák  s  ta- 
kuvým  kozohlodem  nei  lio  vyseknout! 

koženky,  1.  kalhoty  kožené  bývaly:  sko- 
povice,  puklovice,  jelenice  atp.  2.  jablka. 

kožifli,  žert.  2.  brambory  v  kožiše  =  v  šu- 
pině. 

koží»^k,v,  2.  jetel  v  kožíškách  =  símě  jet. 
ještě  nevyěištěné,  potom  i  plody  už  prázdné. 

kraoř.  motyka  plochá,  široká,  tvaru  srdči- 
tého na  brambory  (k  okopávání  i  dobývání). 

kráct,  krád,  kradla  atd.  Nezamykalo  se 
u  nás,   protože  se  teky  nekradlo.  Též  slož. 

V  Korově  hukrádlí  tánten  tyjden  několik 
vovíc.  Letos  huž  pryj  se  pokrádlo  lích  vy  ve 
vukolku,  to  nebyjvalo  nihdá  slyšet.  Beztoho 
to  že   všecko   ti  \'otaváci. 

Krářiia.   u  Kráčnu:   jm.  rodové   (Postř.). 

V  Dom.   bývala  hospoda  „Xa  Ki'áčně". 
krafí.jál.  karafiát.  Té  kravka  jako  krafíjátl 
kraj.  kraj  (margo);  kraj  (  =  regio)  i  v  chod. 

=  kraj.  Postav  ten  žbán  na  stul;  nestav  ho 
na  kraj.  ajt  nespadne.  Kalunkáři  a  kalou- 
níci  chodili  do  kraje.  Dybych  míla  za  ním 
kraj  světa  jít.  (Pis.) 

krajef-  krajíc.  Já  tě  dala  krajec  a  Hana 
krajec.  kam  pa  to  šecko  dáš,  dyjť  to  nesnišl 

krájcnky.  nudle  vařené  a  z  černější  mouky; 
dělají  se  větší  a  tlustší  než  obyč.  nudle. 

krákat,  kráču  i  krákám,  krákal  atd.  Ne- 
tahyj  tak,  dyjť  to  kráče.  (Děvčátko  při  če- 
sání.) Též  slož.  Dostanu-li  se  tě  do  tich  tvyjch 
čečer,  pane,  já  tě  je  vykrákám.  Tomeš  zkazil 
ptáky,  ale  dostál  nakrákáno. 

krákorka,  šiška  lesní,  srv.  suta.  Krákorky 
sou  dobrý  topivo.  Prsty  jako  krákorky  (t. 
velké). 

král,  akk.:  pro  král  slavenyj!  (.len  v  tomto 
vvraze  a  jen  jechiou  jsem  si  vsel.  Stráž.) 
'  králiřky  2.  (byl.)  květel,  lnice. 

krám,  2.  v  přívlastku  podřachiém  a  do- 
plňku, z  krámu  =  k\ipovaný  na  rozdíl  od 
domácího.  Ty  hutírky.  jak  to  dá  do  trok,  je 
vidět,  že  to  je  z  krámu.  Kytka  z  krámu  na 
rozdíl  od  rostlé.  3.  Staví  krámy,  o  děvčátku, 
jež  neslušně  sedí  koleny  vzhůru.  4.  přeneseně: 
Ty  tu  máš  krámti,  t.  nein'ovnaných  věcí. 
Nedělij  takuvvjch  krámů!  (=  okolku,  prů- 
tahů.) 

krancl,  širší  obruba  |)ři  svrchním  věnci 
kachlů  na  starodávných  kamnech.  Stavívali 
na  krancl.  co  mělo  zůstati  teplé  nebo  suclié. 

krapář,  kropáč.  konev  (srv.  krájiati). 
Pršílo  —  jen  se  lilo  jako  z  krapáče. 


křapal,  1 .  hrnec  křápe  =  má  zvuk  strhaný 
(jestli  (luklý).  2.  =  křápat,  mluviti  marně. 
Ki-ajialc.  nekřap! 

krapiia,  ženská  tlachavá.  l)i,  křapno, 
s  takuvým  křapáním!  (Staroch,  jemuž  žena 
žertem  vyčítala  jeho  slabostí.) 

křápy  i  křaiiipy,  pl.  t..  stará  obuv.  1  co 
))ak  takuvý  křápy,  tich  už  není  do  nuirastu 
škoda! 

krásy,  prgn.,  byl.,  slzičky. 

králky.!,  -■  o  těstě  nedosti  vláčném.  Z  jecuý 
mouky  je  šeeko  krátký,  eště  lívaiu-e  se  dají 
nyjsnázjist.  3.  stručný.  Řekni  krátce.  Kelvni 
to  krátkvjma  slovy.  4.  úsečný,  nevlídný. 
Ty  si  na  mňe  ňákyj  krátkyj. 

kraiilík,  1.  krahujec.  2.  pluh  s  ,,deškama 
na  dvě  strany",  ..rozhánějící"  též  na  dvě 
.strany.  Xejlépe  .se  jím  ., vybírá"  (rozoře)  dví; 
srv.  toto. 

Krbiřky,  jm.  polností.  Na  Krbičkach. 
.Jede  vorat  na  Krbíčky.  Též  sing.  lok.  na 
Krliicc  (sic):  u  Oujezda. 

křechyjl,  střechýl.  To  sou  ňáký  křechyjle! 

křeniele.  í,  f.  pl.,  velké  kusy  ki'emene. 
Nělitly  pomůže,  dy  se  nemůže  svrtít,  vy- 
pařit hbelík  rozpálenyjma  křemelema.  Lidí, 
v  tý  naší  peci  té  ])ečení,  tám  jakoby  nebyly 
žádný  křemele. 

křemrii.  křemen  (v  chod.  í  žen.  rodu); 
vedk'  toho  i  křemel.  My  dali  do  pecí  ki-e- 
mele  a   ta   íčko  peče! 

liřenianka,  jm.  polí  u  Tlmč.  Na  Křemance. 

křťiiák,  též  křenovyj  zub,  stolička.  .Mám 
tám  eště  dva  křenáky  a  až  s  tima  budu 
hotov,  nebudu  mít  na  čom  kousat. 

křťiiovka,  na  Křenovce,  část  Oujezda, 
kde  prý   bývala  napřed  křenovka. 

křes,  křesání  mlýnského  kamene.  Po  křesu 
je  dycky  písek   v  mouce. 

křesat,  1.  dobývati  oheň  z  křesacího  ka- 
mene; zvi.  rozkře-sat.  2.  k.  mlýnský  kámen 
voškrdem.  3.  vokřesat  kládu  sekerou,  t. 
oloupati  jen  místy,  aby  prosychala  a  červ 
aby  neškodil. 

křidlo.  2.  lenoch  u  židle.  Byjvávalo  šecko 
malo\aiiý;  i  křidla  na  židlicích  mívala  pěkný 
věnečky  vokolo  díry. 

křiiiis  (sr.  sté.  ksims).  římsa.  Nahoře  na 
halměři  může  byjt  dobře  takovyj  malyj 
křims. 

křipi,  chřípě.  Mám  vod  tý  rýmy  křipí  jako 
potle  braný. 

Křípx.^.  'i'i  Křípným.  do  Křipnýho.  jm. 
polností   u   Pocinovie. 

Hrisáh'k,  jm.  rodo\'é.  Lh.  Srv.  Křísl. 
Krištof. 

křisfáiu-k,  jen  ve  rčení:  Nebylo  tám  ani 
křísťánka  ( =  živé  duše).  Křisťánek  asi  = 
skřítek.  „Křítky"  prý  naposled  vjTiášeli 
stěhujíce  se,   odtud  rčení.   (Výklad  lidový.) 

křitek,  křeř.  Vzel  mi  křítek  v  noze.  (Dostal 
jsem   ki'eč  do  nohy.) 

křiváuek  i  skřivánek.  Ti  křivánci  v  taku- 
vvjch mrazech  už  tu,  to  aby  to  překříhlo  — 
takuvv  zvířátko  nebohv. 


46 


kH\-j'j  štich.  —  kujíček. 


křivý j  šticli,  zvláštní  tvar  oliodského  vy- 
šívání: sdružoval  se  obv<-.  s  ..řetízky";  srv.  to. 

křížky  ob.vřejní  a  zpátťí-ní.  též  dvojitř. 
vzorky  na.  výšivkách. 

Křížová  (t.  hora?),  jm.  holého  \Tchu 
u  Lhoty. 

krížaly.  pl.,  dřevo  zbjdé  ve  hřídelí  mezi 
(llabv  na  ramena. 

křižovat,  jen  ve  výraze  husy  huž  křižujou. 
t.  j.  povyrostly  mladým  husím  perutí,  aby 
mohly  konce  křížem  přes  sebe  klásti. 

křižovatka,  pl.,  i  křižovatky;  cesty,  zvi. 
pěšinky  křižující  se.  Potom  i  okolí  takových 
cest  (sing.  i  pl.,  srv.  luka). 

krkat,  říhati.  Vod  rána  krkám,  ilám  náký 
krkání. 

krkavrc,  1.  v  porovnání  o  něčem  nelibém. 
Zima  jako  krkavee.  2.  zaříkání:  Vem  tě 
krkavec! 

krocan,  krocan.  Natahal  se  jako  krocan; 
já  to  potřebuju!  (=  nestrpím  toho.) 

krořit,  prgn.  dobře  jíti,  pokročiti.  Kroč, 
j)řece  kroč,  nechojd  jako  svázanyj ! 

krodnovat,  prominouti.  Von  má  víc  než 
já,  ha  já  mu  to  mám,  vdova,  krodnovat? 
Pdčkyj,  Jirko,  počkyj !  Tuto  já  tě  nekrodnuju ! 

krokev,  pl.  krokve,  m.  krokve;  gen.  sing. 
krokvi.  Na  vosla  se  nedávah'  krokve,  jen 
lemězy. 

kromě.  ,,Krom  božího  daru!"  dovolává 
se  omluvy  t\Tdého  slova,  koho  k  němu  při- 
nutilo nějaké  pokušení  při  jídle,  když  má 
boží  dar  v  rukou  a  listech.  Dá  vona  si  řect? 
Nedá!  Čert  je  v  ženský  —  krom  hožílio 
daru  —  žádnyj  svatyj ! 

krou,  gron;  obyč.  o  uschovaných  starých 
penězích  stříbrných.  Bába  má  eště  v  pun- 
čoše skováný  krony. 

kropářek,  prgn.  kropenka  na  svěcenou 
vodu  (též  krajjáček).  Kropáček  tu  máte, 
kropáček,  ale  suchyj;  ve  stavení  má  byjt 
dycky  sjecená  voda. 

krosna,  košík  na  prádlo,  podlouhlý,  nízký, 
o  čtyřech  nožičkách.  Bývá  pleten  z  klaných 
ch'aček  „kořínkových".  Chudým  bývá  za 
kolébku. 

krotkyj.  2.  smělý,  dotěrný.  Pane,  .Jirkovi 
nenmšíš  dvakrát  řect,  Jirka  je  krotkyj 
(naliral   si  švestek). 

kriihiján,  hrubec,  krohiján.  .\l>ych  y,'i  b-tl 
liyjvnl   n.i   tatika   takuvyj   kruljíján. 

krii|iicc,  nejmenší  kroupy,  hrubě  tihaué. 
Hramburová  polívka  bez  krupici,  to  není 
pravá  bramburová! 

krupiřka,  obyč.  krupice.  Kaše  z  krupičky 
ta  byjvala  jako  sváteční;  jindá  se  vařívala 
l)ro  děti   i   j)ro  velký  kaše  z  mouky. 

kriinipolfc,  jho  j)ro  hovězí  dobytek,  pro 
každého  tahouna  zvlášť  a  na  šíjí. 

krnšcr  soli,  kousek  solí.  Polívka  (slaná) 
jako   kru.šec. 

Hrutina,    Krutinouc,    jm.    rodové    (Ouj). 

knitnont,  krotnouli.  Ty  zkrutneš,  Imreš 
vidět.     Vona   byla   necitěná  a  huž  zkrutla! 

krvavka,  I.  hruška  s  červeným  masem. 
2.  sukně  chodská  barvy  červené. 


kryjťar,  vyslovují,  jak  píší  (tak  všecky 
skupiny  nyní  s  g). 

kryjřiř,  krejčí.  Bába  vyšla  jenom  někam 
tudle  kryjčířom!  (prostý  dat.  cíle;  pod.:  Di 
Cijkom!)  Hojně  za  jm.  rodové,  výslovnost 
táž:  u  Kryjčířů;  hospodář  je  Kryjčířák. 

kryjliat,  asi  =  pozdě  byeha  honiti,  naři- 
kati.  Dvůr  umořili,  íčko  kryjhají.  Takuvý 
zimv  letos  a  dříví  málo:  to  bureme  ešté 
kryjliat. 

kryjjf.  kryji,  krýti  at.l.  Kryjlí  sme  v  Tra- 
nově  (tesaři). 

Krysaroiic,  u  Krysaru  atd.,  snad  z  puv. 
k\Tysar  (Draž.). 

Krysí,  Kryštof;  vok.  =  nom.  Krysí,  poj 
s  náma!  Též  jm.  rodové:  U  Krysí u  (Draž.); 
zdrbň.  u  Kry.-sálku  (Lhota  a  jinde). 

krytina,  krvtba.  Doch  je  nyjsuchyjši  kry- 
tina ha  musíme  řect:  nyjlehkyjší  (toto  ml. 
nedb.). 

kší!  volání  na  slepice,  odhánějí-li  .se;  často 
zdvojeno:   kši-kší! 

kvikat,  k»;íknoul:  volati  kší!  na  slepice. 
Kšíkni  na  ni!  Puta,  pusky! 

kiiltiat,  zaplétati  niti  atp..  skublaná  příze 
na  cívce,  sk.  porvazek  (spletený,  že  jej  těžko 
rozplésti). 

kubaba,  liyl.,  ,, roste  na  suchyjch  vrchách 
hu  Stankov  a  je  píchavá"  (popsal  ji  901etý 
stařec  z  Oujezda).   K.  je   proti  hluchotě. 

kncel,  1.  provazec  u  hejčedla,  sešitý 
,,z  několikrát  násob"  složeného  plátna  (úzký 
pruh),  jímž  se  h.  uvátlí  v  pohyb.  2.  velký' 
kuclík.  Tlačí  mi  to  v  břiše,  jakobych  tám 
míla  ňákyj  kucel. 

knrlík.  kousek  drobení  v  ])olévce;  po- 
lívka z  kuclíku. 

Kní-a.  jm.  rodové.   U  Kučú,  staryj   Kůča. 

kndibal,  dom.,  černá  hodinka.  .My  máme 
eštč  kudíbala!  (nerozsvítili  jsme  ještě);  chod. 
kndibal  s  devíti  hlavama,  žert.  hádanka 
svatební,  byl.  =  pupava  olieená. 

kudla.  1.  pes  čuba,  zdrbň.  kiidlire.  ještě 
menši  kndliřka.  My  sme  mivali  kudlící,  ale 
před  tou  se  nic  nesmílo  hnout  (ostražitá). 
2.  nuž,  ale  jen  o  jednom  čepýli  a  dřevěných 
čálkách.  Hadrái'ce  sme  dávali  drobet  hadru 
a.  ta  nám  dala  kudlirku,  pěknou  č<'rvenon 
nebo   žlutou, 

kudlat  něco,  Icdabylo,  bez  náležité  z]iu- 
sobilosti  konati,  pořizovati.  Proč  ])a  to  tak 
dlouho  kudláte  bez  doehtora!  (o  doináeíni 
nedobrém  léčení).  Droliet  to  tak  kudlám, 
ale  nyjsem  už  k  něčemu.  (Stařce  vřetenář.) 

kiidleuka,    žertovný    název     polévky    za- 
liudlené.    .My    sme    míly    kudlenku;    kousek  ' 
másla  do  ní  —  je  teký  dobrá. 

kudlicf,  zdrbň.  od  kudla   1.,  nikdy  o  noži. 

kudliřka,  1 .  čubka,  2.  nůž  s  dřevěnými 
,,čálkami"  a  šú'ším  ,.čepyjlem". 

kudlit,  I.  k.  polévku:  zavařovati  mouku 
a  micliati.  2.  k.  se,  o  psu:  Něhde  se  tám 
kudli.  Vokudlíla  se  (—  míti  mladé).  Též  hrubá 
nadávka:   \'ykudlenyj!   (asi  =  pse.) 

ku,ji<'-<-k,  kulíšek,  sýček.  Cák  bi.lo!  ňáký 
lije  ncdrle:  kujíček  nám  přilit  do  sadu  a  sed 


kujíček.  —  kynkat. 


47 


si  na  hetlín  a  ])lakal  zrovna  dost.  A  toky 
potom  za  ňáký  djc  neděle  náš  děrek  humril. 

kiikalkii  2.  (byl),  vstavač.  Obr.  divče 
jako  kukaika. 

klikni'!  ml.  d.,  citosl.  ( =  už  tě  vidim! 
ni-bo:  podívej  se  na  mne!)  obyč.  skulinou 
nebo  za  nějakým  předmětem  se  schová- 
vajíc. 

kiik.vj.  vedle  obyč.  koukyj.  Kukyj  na  tu 
krávu,  té  ale  pěkná  kraval  (jen  ml,  ledabylá). 

kiilišrk,  jen  zdrbň.  a  jen  ve  sm.  přen. 
ohytrák.  čtvcrák.  Bárta  se  nezdá,  ale  to  je, 
pane,  pěknyj   kulíšek,  Bárta. 

kulku.  2.  slepice  bez  ocasu.  (Odrůda.)  Puta, 
malka.   kulka  —  pípí-   pí-pí.  pi-pí-poj' 

kiilovut.vj.  kulatý.  HIcč,  té  pěluiyj  kulo- 
vatyj   kámen,  jak  ho  voda  vomlila. 

kiiniliáirk,  bídná  komůrka.  Takuvyj  jenoui 
kumbálek  a  štrnáct  zlatyjch  by  z  něho  chtílíl 

kiimpas,  kompas:  obrazně:  Hdo  je  podle 
kumpasu  živ,  nemá  nihdy  žádnou  bídu. 

kuna,  sloup  dřevěný  ve  stavbě,  do  něhož 
se  začapovaly  stěny,  kde  nebyly  nebo  ne- 
mohly býti  roubeny  pro  překážku  nějakou  se 
stěnami  jinými.  Kuna  jest  sama  začapována 
do  stěny  nejdolejší  a  nejhořejší,  jež  jsou 
o  to  delší. 

Hiiiiilráii.  Konrád.  Staryj  Kundrád  zaří- 
kával   nu-áky. 

kiiiika,  ml.  d.,  kuň.  Hítaha.  kúnka! 
(  =  koni  jed!) 

kiipuvanyj,  na  rozdíl  od  domácího  (srv. 
z  krámu),  zvi.  o  chlebě.  Chleba  kupovanyj  — 
té  pína;  není  nad  domácí  chlebíček. 

kiiřát,  gen.  pl.  Nu,  pravda:  sou  vijce  drobet 
menčí,  ale  sou  vijce  čerství;  sou  vod  lon- 
skj^ch  kurát.  Tak  lokálně  dloužení  v  celém 
sklonění. 

kuřátka,  2.  druh  vyšívání. 

kiirv,  kudv.  Nevěděli  íčko.  kurvkaml 
(Poh.). 

kiiryk  dom..  kury  chod.,  kudy.  Kuryk  ste 
šli?  Kury  sem  šel,  kury  sem  šel.  (Pis.) 

kus,  2.  ve  v\T.  je  ho  kus,  i  o  lidech.  Ten 
Krysí  v  tich  Němcích  vjTost,  té  ho  kus. 
Divče  tebe  je  kus,  kampa  porosteš?  .3.  přísl. 
kus,  kousek  cesty  jít,  atp.,  též  za  kus  cesty. 
To  se  tě  chtílo  v  tý  tmě  takuvyj  kus  cesty 
(t.  jít  k  muzice  přes  pole).  Naši  šli  s  náraa 
kus  cesty.  Vyprovojd  je  kousek  cesty!  Poj 
s  náma  za  kus  cesty,  k  spravováni  přídeš 
eště  dost! 

kus,  kos.  Já  tě  vím  v  lusích  kiisy  a  tak 
hnízko! 

kuš,  ale  ost.  pády  pravidehiě:  koše  atd.  — 
koš.  Kube,  dostáls  kúš:  proto  se  nemusíš 
na  žádnýho  škorpit.  My  sme  tu  jen  —  jenom 
kúš  na  řibet  a  clo  toho  lesa!  (di-evorubkyně.) 

kuše.  jen  ve  výr.  na  mou  kuši,  slabší  než 
na  mou  duši.  Patrně  povstalo  varováním 
tohoto. 

kutř,  žert.  lože.  Táhnitc  huž  na  kutě!  (na 
děti.) 

kutit,  2.  slepice  kutí  (nikdy  hrabe).  Já  bych 
mil   slepice   rád   —   dyby  to   nekutilo! 


kiiželířek,  n,  (sic!)  prgn.  sbalená  koudel, 
vyčesaná  z  pačískti;  jest  tvaru  prostřední 
láhve.  Xa  kužel  se  nenabaluje,  nýbrž  při- 
vazuje haraskou  po  straně  a  tak  se  z  něho 
přede. 

kužťlk-e,  vždy  dvě,  dřevo  čtverhramié, 
as  15  cm.  dl..  utahující  vřeteno  ve  svTchníra 
kameni  mlýnském. 

kužťlka  i  kužalka.  kuželka.  Co  pa  Manka! 
Manka  je  divče  —  té  kužalka.  Manka!  Ko- 
tálet  kuželky  —  té  tak  pro  pány,  kerý  se 
nevydělají. 

kvapaf,  kapati  (toto  nov.).  Pořád  přece 
něco  kvape  (o  skro\Tiém,  ale  jistém  příjmu). 
Jlalá  prška  a  hlete,  kvape  ze  střech. 

kvapě,  kapka  velká.  Začínalo  řídce,  ale 
jaký  kvapě:  to  každá  šla  na  kůži. 

kváp.ii.j,  též  kápjij  a  kápij  i  kvápij,  f.  jen 
v  Jíl.  kvápije,  1.  kapky  dešťové.  To  sou  velký 
kvápije.  2.  okap.  Děvko,  dyj  tu  dížku  za- 
pučít  pod  kvápije!  Někdy  p  zni  měkce:  kvá- 
pjije:  kvápjeje.  Dvj  ho  pod  kvápije,  von  se 
hodně  vytřepá.  (8kop  jJo  vápně.) 

kvapka,  řídč.  kapka.  Dybyste  mohli  po- 
čkat do  dojení:  sladkýho  mlíka  tu  nemám 
ani  kvapku. 

kvasnice,  instr.  kvasnici.  Náš  děrek  už 
nemůže  jist  nic  s  kvasnici;  nadyjmá  ho  to. 

kvcrkovat,  zasekávati  plát,  když  dřevo 
začíná   .se   tesati. 

kvf  rlařka,  vedle  kvirlovačka  i  kvidlovačka. 

kviillovařka,  kverlačka.  Kvidlovačky  já 
nedělám,  já  jenom  měchačky  a  vokřiny. 

kviillovat,  řídč.  kvirlovat,  zavarovati  mí- 
chajíc kverlačkou.  Též  slož.  Kvidluj  hodně 
čerstva,  aby  se  neudělaly  koťata  (vejce  aby 
se  nesrazilo  ■    kousky). 

kvítky.  2.  vzor  ve  vyšívání. 

ítvitnoiil,  kvit  atd.,  kvésti  (trvací).  Bez 
kvítne  při  sv.  .Janě.  .Já  mil  jabloňku,  velká 
nebyla,  hale  ta  kvítla.  ta  kvitla!  Vedle  toho 
i  obyč.  květu  a  kjetu,  inf.  kvíct. 

kviikal,  1.  o  zvucích  kvočny;  2.  obrazně 
žert.  o  polehování  šestinedělky.  Tvá  tě  a«i 
bure  hnedle  kvukat,  vet! 

kyřel,  muž.  r.  Dvby  mi  račí  neholil  muj 
kyčel! 

Kyřniař  i  Kyčmar,  u  Kyčmarii,  z  puv. 
krčmář.  (Stráž.) 

kyjliat,  kývat.  Ty  kyjbáš  a  nic  neříkáš, 
člově  <  neví,  co  si  z  toho  vzít.  Též  slož.  Von 
ncsly.^í,  zakyjbij  na  něho! 

kyjda,  jen  v  přirovnáních:  Polívka  jako 
kyjda  (hustá). 

Kyjťlial.  u  Kyjchalii,  jm.  rodové  (Kyč.). 

kyjkhit,  slabě  klátiti;  též  slož.  Zakyjklij 
s  nim  drobet  a  von  pm'e  (kůl  se  dá  vj^áh- 
nouti).  2.  kvjklat  se,  o  chabé  chůzi.  Tak  sem 
se  tak  pomalu  kyjklal,  kyjklal.  (Stařec  o  své 
chůzi  za  vedi'a.) 

kyky,  ml.  d.,  kytka.  Honzy,  poj  kyky, 
poj!  (  =  trhat  kvítí.) 

kynkat,  ral.  d..  zvoniti.  Mámo,  kynká! 
(zvojií  poledne.) 


48 


kyjzat  se. 


lermo. 


kyjzat  se,  těžko  a  slabě  jíti;  o  chůzi  lidí 
ustaraných  nebo  tuze  unavených.  Já  šel 
přece  —  myslil  sem,  jaká   pa  je  to  neděle 


bez  kostela  —  ale  šlo  to  eště  těžko:  jen  že 
sem  se  tak  kyjzal  (muž  po  nemoci).  Sotva 
sem  se  kyjzal;  huž  je  to  na  mňc  jii-ece  dálka  ; 


L. 


lacnyj,  laciný.  To  věřím,  bral  bys;  chla- 
píku, ty  si  z  lacnýlio  kraje.  Lacno  koupil, 
lacno  hužil. 

ládein.  dl.  km.  Hde  .se  dělalo  snáz,  to 
drobet  zdělal,  druhý  šecko  nechal  ladem. 

Ládro,  jra.  polností  u  Kyěova.  Na  Ládře. 

láfnniil.  uhodit  (o  těžké  ráně).  Bárta  ho 
láf  se  sáhem,  mil  toho  na  štrnáct  dní  dost! 

Ladíce,  (snad  puv.  Lazce,  srv.  u  Lhoty 
Láze),  v  Lachcícli.  jm.  luk  u  Postř.  a  Klenci; 
též  v  Lazcích  (Draž.) 

larlilat.  1.  lachtiti.  Sakva,  nelachtyj!  2. 
olir.  o  řeči.  škádliti.  Ty  bureš  pořád  lachtat. 
až  tě  teký  něco  řeknu! 

laclitavyj,  1.  lachtívý.  Nech  mi,  já  sem 
lachtavyj!  2.  popudhvý,  dráždivý.  Nu,  nu, 
nebujd  tak  lachtavyj,  dyjt  sem  eště  nic 
neřek ! 

lajiiik,  lajblík;  sukně  s  lajbíkem  t.  j.  se 
žívutkem  v  celosti;  takové  nebylo  při  starším 
kroji;  začala  po  vzoru  města  u  chalupnic  a 
vůbec  ženských  .,z  malýho  lidu"  (ne  sedláků). 

lajce,  lavice.  Divčata  honem  na  lajce  a 
sp\istť  kolo\Taty  a  spustě  ňákou  |5ěknou 
písničku!  8  jednou  (t.  ženou)  lajci  liumyje, 
druhou  na  ni  posadí.  (Přisl..  t.  vdovec  po- 
druhé ženatý.)  Eště  si  zatupám  na  bílý  lajci, 
hde  pa  je  muj  družba,  ajt  huž  de  k  tanci. 
(l'ís.) 

lajsiia,  lišta;  toto  neznámo.  Zdrbň.  lajs- 
nička. 

lála.  přezdívka  =  člověk  nedbalý,  po- 
\Tchni;  zvi.  kdo  nedbá  o  zevnějšek.  Karban 
je  člověk   lála! 

lankvara.  ncmotora,  lenoch.  Franta  byl 
vodjakživa  lankvara,  ten  tak  nic  nedělat  a 
dobře  se  mít;  a  eště  aby  mu  to  něhdo  do 
huby  strkal! 

Ia|).  silnější  lap  ho,  citosl.  |)rovázejicí 
v  živé  nduvě  lapnutí  koho  n.  čeho.  Zajíc 
spal,  nevěděl  nic  a  já  se  kradu,  kradu  —  lap 
ho!   .Me  zajíc  vyskočil  a  hde  pak  zajíc  byl! 

larva,  škraboška.  Kf^vářka  jim  přinesla 
larvy  a  íčko  .se  hu  kovářů  voblíkaji  za 
míiškery. 

las,  trhlin;i  v  kameni.  Tuten  kámen  není 
na  velký  práce,  má  moc  lasu  (o  ložisku  žu- 
lovém, nehodí  se  kameníkům.) 

laskavě,  praví  se  též:  Prosím  laskavě, 
íčko   pit*',   ajt  to  nezteplí. 

lúskavi  kuřflii,  třezalka.  Laskavý  koření 
snie  trhávaly  a  mačkávaly  v  jjlátně  a  říká- 
valy sme:  Lásko,  lásko  teč!  Tekla-li  červená 
8(áv:i.   bylo  dobře. 

lálrrnlk.  dřevař,  dřevorubec.  Kašparovo 
tatik  byl  láterníkem  a  nalíval  teky  uhlí. 
Dělával  a   pálíval  až  ve  Stajřieh. 


latnvák,  hřelj  kovaný,  jimž  se  ])řil)ijely 
latě  na  krov;    nyní  též  drátěný. 

lalnvnik,  nebozez  na  \ntání  děr  do  latí 
na  střeše,  silnější  než  hrabovnik  a  slabší 
než  možňák. 

lávka,  lávka.  Za  mlyjncm  jiřes  lávku  ha 
potom  huž  burele  trefit. 

Láze,  pl.  samoty  u  Lhoty  i  pozemky  při 
nich.  Na  Lázich. 

leltada,  lebeda,  byl.  V  přir.  divče  jako  le- 
bada,   t.  j.   bledá,   neduživá. 

Irdaltylo.  přísl.  bývá  sesilováno  výr.  ne- 
pozbylo. Staryj  Hruška  vorával  (t.  dobře) 
a  přistál  si,  co  je  pravda,  to  je  pravda; 
nebxlo  mu  líno.  Hale  mladyj,  lankvara, 
jenom  to  tak  zakutí  a  zadrape  ledabylo 
nepozbylo.   Někdy  též  ledabylo  nezabilo. 

ledvina.  2.  hruška  od  tvaru  tak  nazvaná, 
velká,  tmavě  červená.  .Jm.  rodové.  Hu  Led- 
vinu (Ouj.). 

leřkyj.  lehký.  ml.  nedb.  Chlapše,  ty  si 
lefkyj   jako   pírko. 

leliiKMit  i  lehnoiil  se.  lihnouti  se.  Tuty  huž 
m\iší  lehnout  (  =  mají  čas  líhnouti  .se).  Po- 
restátce  se  lehly  před  třema  neděli.  (Ale  obyč. 
nedělma.)  Korotev  sotva  se  vy  lehne,  hned 
hunů   utíkat. 

lekriila,  Icjírut.  .lít  za  Ickrutu.  chlapíku, 
pří  tom  bys  nemusel  dělat  takM\yj  nímus! 
Jak  voní  tě  tám  vokážou ! 

Irměz,  slabší  krokev.  I)i  na  punebí:  já 
tám  mám  za  lemězem  pár  věcích  nábozezu, 
vyl)er  ten  nejmenčí  z  nich.  možňák,  a  přines 
ho  sem. 

Iťiiiizek,  zdrbň.  viz  leměz.  Nezkazím  to, 
z  toho  bure  eště  pěknyj  lemizek  (tesař 
o  zbytku  di-eva). 

leiiKtvka.  lemování,  jež  mívali  starší  Cho- 
dové i  na  žu|)ancch  místo  límeu. 

leněiiyj  volij.  Na  spáleninu  je  dobryj  le- 
nčnyj  \'olij.  Ale  Inčnyj  hadi'.  Lněná  věc  je 
Iněiui  věc!  (chválí  si  hospodyuě  povlaky 
z  domácího  kanafasu.) 

leniStě,  pole  po  Inu.  Hanče  pase  tánlc  na 
leništi. 

Icpfi  a  iiyjlc|H'í:  komp.  i  superl.  adj.  bý- 
vají za  komp.  a  superl.  adv.  Lepcí  hrst  ji- 
stoty než  pytel  nádije.  To  já  přece  muším 
nyjiepčí  vědět,  dyjf  já  tenkrát  lui  nich  slou- 
žila.  .\lc  též  lip  a  nyjlip.   Cim   víc,   tím  lip. 

lepenka,  hlína  smíšená  se  slámou  a  otru- 
bami, dávaná  na  stropy  svrclni.  I'i>  naší 
lepence  nechojir  prudce.   (Pis.) 

lermo.  ncskl.  si.  =  povyk,  hluk.  Té  poi-ád 
Iciino.  Té  ňáký  lermo  (  —  hluk,  sf)ěch).  to 
jakoby  si  milá  brát  krále  (o  vyhlášené  ne- 
věstě). 


lesák.  —  listy. 


49 


lesák,  človřk  z  lesa  a  pro  los  žijíc!.  My  sme 
tu  lesáci,  my  huž  to  tu  humíme.  co  a  jak. 

Lesnice,  i)l.,  jm.  polností  u  Draž. 

leslvice,  slovo  domažl.,  ějička,  chod.  břc- 
týnko,  mazané  lepem  na  chytání  ptáků. 

letošek,  letošní  rok.  Pro  letošek  už  vo- 
stanem  při  starým,  ale  napřesrok  muším 
mít  secí  mašinu;  je  to  přece  věc! 

lelošnik  i  letn.šák  dobytče,  zvláště  volík, 
jemuž  není  ještě  rok.  Tajný,  ty  máš  letošáky 
(t.  (lěkné  vzrostlé),  ty  (sic)  huž  zjera  pěkně 
půdou  v  bráně.  Doma  mám  letošníka  žemlo- 
výho,  lieháka;  tomu  muším  pára  přikoupit. 
(iŠr.  ročák.) 

leviťák,  kdo  jí.   chápe  atd.  levou  rukou. 

levička,  levá  ruka;  rozd.  levice  =  levá 
strana.  Neluič  ho  jist  levičkou:  dítě  to  po- 
chytí hned.  nesmí  se  mu  to  trpít. 

levír,  obrazně  o  jisté  ploše  pudy,  na  které 
to  kt<>ré  zvíře  žije;  zvi.  o  ptácích.  Taky  čer- 
venka mívá  svůj  levír;  tám  jinou  nepustí,  to  se 
hned   perou. 

ležíl.  ležil  atd.  ležeti.  Na  muže  mi  pádlo 
dřevo,  bylo  to  někerak  zjera  a  ležil  mi  hnedle 
celý  líto  a  já  tu  ženská  s  tulika  dětma;  to 
btlo  co  se  vohánět! 

-li,  v  chod.  stší.  velmi  oblíbeno  1 .  v  plat- 
nosti tázací.  Př.  Dávno-lí  stůně  táta?  Brzo-li 
ste  přišli  z  města?  Drahá-li  ta  kravka?  2. 
Důrazné  -li  s  bud.  časem  zastupuje  silný 
rozkaz.  Pr.  Hneš-li  pak  se?  (  =  už  ať  se  stane.) 
Děti.  purete-lí  pak  mi  z  toho  lu-achu?  (sil- 
nější než  jděte.)  3.  Též  skutečnost  se  sdu- 
razňuje  s  -li;  Já  pospíším  a  pojednou-lí  pak 
tu  nyjsem  (  =  vždyť  tu  budu  hned).  4.  V  záv. 
otázce  na  označenou  nejistoty  oblíbeno 
-li  by.  V  šíráni  mi  přídě  Beroušek,  chtíla-li 
bych  ho  (muže)  eště  žívýho  vidět,  abych 
nemeškala  a  honem  za  nim  do  špitala. 
Vokouněl,  vokouněl  —  naposled,  pryj.  ne- 
měl-lí  bych  pár  zlatyjch  doma.  (Pryj  užito 
tu  více  v  platnosti  slovesné  a  položeno  samo- 
statně s  důrazem  v  čelo  závislé  otázky.) 
5.  význ.  podmiň.  Tak  co  —  pureš,  ne- 
pureš?  Pureš-li  sám,  já  bych  se  slíkla.  6. 
ne-li  bývá  ve  sm.  odporovacím.  Ty  bys  moh 
tátovi  (tchánu)  každyj  den  ráno  ruku  políbit, 
ne-lí  se  na  něho  poulit  (kára  otec  syna).  Za 
tutu  řeč  by  se  každyj  pořádnyj  člověk  stydíl 
—  ne-li  se  s  tím  eště  vychloubat!  (O  rouhači.) 

liberka,  1.  závaží,  zvi.  kámen  libru  těžký; 
2.  hruška  toho  jm.;  veliké,  těžké. 

libnyj,  kdo  nevyniká  ki'ásou,  ale  přece 
se  líbí,  rádi  jej  vídají.  Pobrat  krásu  jinyjm 
pravda  nepobrala.  ale  je  dívče  libná.  Není 
tulik  hezkyjch  jako  líbnyjch  (přísl.).  Též  řeč 
libná. 

líce,  v  pův.  význ.  o  obličeji,  mívá  někt.  tv. 
dle  sklonění  vz.  kuře.  To  sou  lícata  (t.  červená 
a  zdravá).   Pod.  vejce  a  shmce. 

líce,  2.  pl.  t.  prgn.,  postranní  desky  při 
ústí  stolíce  řezací,  kované  ocelí  v  podobě 
rámu,  k  níž  se  pří  řezání  nůž  přítlačuje. 
K  lícem.  (Chodov.)  3.  vnější  strana  plochy 
stavebního  dříví.  zvi.  sloupu.  (Viz  si.) 
Hruška:  Dialektický  slovník  chodský. 


lícovat,  si.  z  mluvy  tesařů,  o  dřevech, 
jichž  líce  (vnější  přítesané  strany)  jsou  v  téže 
přímce.  Staví-lí  se  plot,  zapustí  se  napřed 
sloupky  a  měří  se,  aby  dobře  lícovaly. 

líci,  leču,  si.  trvací  (opětov.  políkám)  na 
ptáky  atd.;  spis.  lícím  a  ob.  líčím  neznámo. 
Za  kolnu  nechojd,  Bárta  tám  leče  na  schoře; 
už  na  něho  leče  kerak  dlouho  a  nemůže  ho 
dostát.  To  je  hromad  vod  toho  krtka;  není 
plátno,  muší  se  na  něho  líct. 

líče,  mladá  kachna;  zvi.  pl.  o  hejně.  Za 
našima  humny  luňák  lítá,  bere  tám  líčata  — 
nepočítá.  (Pis.)  Teta,  z,ajeli  vám  líče. 

líčka,  2.  prgn.  shodné  postranní  části  če- 
pičky dětské;  1.  spojuje  přes  týl  široký  pás. 

líčili  kolečko  ve  mlýně  bývá  as  2  m. 
v  průměru  a  má  palce  v  líci,  t.  j.  na  vnější 
straně  loukotí.  Srv.  vyjstrák. 

Lída,  Lídmila.  Též  jm.  rodové:  u  Lidů. 
(Stráž.  Postř.) 

lidičky!  klesá  na  výraz  údivu.  A:  Na  trojí 
mu  sešili  hlavu.  B:  Lidičky!  Často  se  spojuje 
v  lidičky  lidi.  Lidičky  lidi,  to  byste  viděli 
svůj  div!  (o  nečisté,  nepořádné  domácností). 

lidla,  ml.  d.,  jméno  hrom.  =  líčata,  kacliny. 
Benci,  kukyj,  nyny  lídla!  Opakovaným  „lidla 
lidla"  svolávají  se  kachny  a  jsou-lí  lilíž, 
vnadí  se  ,.lí-dlí-dlí-dlí!". 

líha,  lícha,  záhon  mnohobrázdý.  Líha  je 
na  rovůiu.  ale  do  naších  kopcii  není  líha! 
Sedmíbrázdovyj  záhon  —  té  u  nás  až  dost! 

lichometnik,  licliotník.  pochlebník.  Děrek 
ji'ho  dělával  ]iryj  takuvýho  liehometníka  ve 
francouzskyjcli  vojnách  a  za  to  si  postavil 
chalupu. 

licliva,  chůbež.  Káče,  dyj  tý  líchvě  napřed, 
ajt  si  to  de  hledat  (t.  potravy  v  přírodě, 
hmyzu  atd.). 

límeček  prgn.  o  límečku  u  mužské  košile 
na  rukou;  u  krku  je  límec.  Zvláště  límeček 
na  košili  ženichově;  je  úzký  modrý  pásek, 
přišitý  na  vlastní  límeček  košile,  jenž  jest 
zakončen  ..žinkami'",  šitou  krajkou  o  dvou, 
třech  řadách  oček. 

línat,  o  přirozeném  ztrácení  srsti.  Zjera 
muší  zvíře  línat.  (Nepřirozené,  chorobné  je 
,, lezení".)  Stunavá  nebo  postřelená  zvěř 
zjera  nelina. 

linka,  též  jjínkalinka  —  slunečko. 

lip,  lépe.  V  Draženově  eště  lip  je,  rostou 
na  zelený  lípě  (t.  švestky.  Pis.). 

lípa,  přir.  jako  lípa  =  zedraný.  Ty  naše  dětí 
—  já  nevím:  jen  to  na  nich  hoří.  Co  se  já 
na  ně  našíju.  naperu  a  sou  pořád  jako  lípy. 

Lípi,  V  Lípí  atd.  jm.  polností.  Poc.  Srv. 
Bi'ezi,  Vulší,   Klenci. 

lisa,  l.příhrada  ve  stáji,  podobná  posadě, 
mezi  jechiotlívými  druhy  dobytka.  2.  nástroj 
ze  dvou  tyčí  a  rovnoběžných  obloučku,  na 
nějž  se  klade  chléb  v  boelmieíeh.  aby  visel 
na  vzduchu:  1.  vísívá  na  punebi  někde  stra- 
nou, co  člověk  dosáhne. 

listy,  2.  tenké  široké  koblihy  na  másle  sma- 
žené; lepší  bývají  z  nudlového  těsta.  3.  listy 
žitné  dělávají  hospodyně,  když  pekou  chléb; 


50 


listy. 


luňák. 


jsou  nekynuté,  pekou  se  při  chlebě  a  pak  se 
paří  a  spařené  mastí  a  jedí,  nebo  se  drobí 
do  svařeného  mléka. 

liiika,  2.  roura  v  klenut!  jicce  jiro  odvádění 
kouře  a  pro  průvan.  Konec  její  capucli.  .'i. 
lišku  vodit,  říditi  zachií  vuz  při  rozděleném 
voze  na  vožení  dlouhého  dříví  (stavebního). 

lišt  m.  i  lišta  i'.,  2.  hliněná  vyplň  mezi 
dvěma  stěnami  v  chodské  senci;  jen  tento 
lišt,  široký  as  na   1 — 2  palce,   bílíval  se. 

lifák.  litý  knoflík  žlutý  na  mužský  kroj 
chodský.  To  nebyjvaly  než  liťáky,  ty  si 
lezdos  dělal  i  nám,  a  knoflíky  vyšívaný  a 
jaký  pak  pěkný  vyšívaný;  íčko  je  tuty  kiyj- 
číří  nehušíjou! 

litiua,  2.  lijavcc  déle  trvající.  Lidi  zlatý, 
to  vám  bi,la  litina! 

litliiip,  pítka  při  prodeji  větších  věci 
(gi'imtů,  dobytka  atd.),  placená  dle  úmluvy 
stranami,  nejěastěji  kujnijícim.  ilatij.  nech 
ženu  ject  a  poj  račí  pít  litkup.  Přišel  mí 
náš  teký  z  litkupu  napjilyj. 

lito.  léto;  jen  ve  význ.  dob}'  roční.  V  lítě 
já  sem  dycky  zdravyjši.  Ve  sm.  rok  neúží  se 
é:  Burou  ve  votavach  tři  léta,  co  sme  se  vzeli. 
Kolik  let.  Má  léta  (=  je  letitý  stařec). 

líva,  houba,  stě.  hhva. 

lívanec,  litý,  nízký  dolek;  1.  jsou  kynuté 
(„s  kvasnici")  a  di'evěné  (bez  kvasnic  a  s  při- 
míchanou kaší  ze  syrových  brambor  zadě- 
lané.) Pekou  se  nejlépe  nad  ohněm  na  ohništi 
na  ))lechu. 

IÍ7..  1.  liromada  hlmy  promíchaná  solí  a  fe- 
nyklem,  v  lese  v  houští  skrytá  a  dřevěným 
rámem  chráněná,  na  niž  chodí  zvěř  lízat.  2. 
obr.   stvil.   Pote   k  lizu!   (=  jísti). 

lízáni,  2.  prgn.  směs  z  kalení  a  .solí,  jež  se 
syiic  dobytku  do  žlabu  a  tak  ,,dává  se  lízat", 
(miuio  obyčejné  „spravování"). 

lizt,  prgn.  o  dětech,  když  začínají  .samy  se 
soukati  a  lézti  po  zemi.  Náš  líz  brzo  a  dyž 
se  moh  něčeho  zadržit,  teky  .se  j)ostavil,  ale 
spustit  se  sám  ncchtíl;  raci  třej)  zas  na  zem. 
S  takuvyjma,  dyž  začnou  lízt,  je  nejhůř; 
je  se  co  bát,  aby  na  sebe  něco  nestrhly. 
2.  vtú'ati  se.  Kam  pa  bys  tám  lízla  dnes, 
dyž  tám  mají  takuvou  věc  (na  hejtu,  kde 
mají  smlouvy).  Já  mu  říkala  dovicokrat: 
Nelez  tám!  (za  bohatou  divči  chudý  chlapec). 
'.i.  Vlasy  lezou.  Mi  vylízly  po  nemoci,  po 
hlavnice.  4.  O  slovu,  k  němuž  se  někdo  těžko 
odhodlává.  Xechtilo  to  z  něho  lizt  (přiznáni). 
Též  slož.  Naposled  z  něho  vylizlo,  esli  bysme 
jim  eště  nepučili. 

lodka,  1.  loďka.  Hrabě  si  dal  na  rymik 
teký  lodku.  2.  lopata  na  obilí  (dřevěná), 
uměle  po  stranách  jiřikrojená.  Chcetc-li 
lodku,  tich  bych  tu  mil  eště  pár. 

Iiiliyně,  hloh  (keř  i  plod).  Pod  našim  i)olem 
stávala  takuvá  stará  lohyně,  velká;  tám 
hnizdivali  (masojedi).  Co  pak  je  z  lohyněma; 
to  je  mi   milyjší   trnka,   karak  je   kyselá. 

locli.  (lem.  lusek,  sklep  ve  smyslu  obecném. 
(Viz  sklep.)  Hudčljj  |)od  sedničkou  lusek  a 
bure  ])o  vlhkotě.  Je  tu  čas,  jenom  s  bram- 
burama  do  lochu!  Staří  mívali  jámu. 


Iiiclitušr,  loktuše.  Přinesli  mi  ho  štjŤí 
v  lochtuši  svázanýho  (t.  muže,  na  něhož 
padlo  di'evo). 

loj,  luj.  Kuneš  tám  mil  nuiso.  ale  to  liylo 
maso:  samyj  loj  a  samyj  loj! 

-loketní,  s  udáním  čísla  napřed,  kolika 
loket  bylo  třeba  domácího  kanafasu  na  po- 
vlaku takové  a  takové  velikosti.  Dcera  zez 
dvoi-a  mívává  na  loži  ponišku  šestiloketni, 
dinihou  vosmiloketní,  dva  poštáře  tříloketní 
a  na  tom  na  všom  s\Tclmici  půldevátalo- 
ketní.  V  ty  byjvá  16  i  20  staryjeh  liber 
prachu,  jenom  drobet  peří  se  přidává,  aby 
prach  ncjiuckovatíl. 

loňská  kost,  návná  kost.  Loňská  kost, 
přestaň  rošt!  (Zaříkadlo.) 

loňsko.  \'otáv  bylo  proti  loňsku  málo  chybí 
polojce.  (Málo  chybí  klesá  na  výr.  přísl.  = 
bezmála,  skoro.) 

lopatka.  2.  větší  vospenec  (viz  to)  mladé 
husi.  dříve  než  se  vyvine  úplné  jiéro. 

lošna.  jazyk  kožený,  na  konci  roztřepený, 
jenž  splýval  jsa  j)řehnut,  třejícním  navrch 
pi-es  šněrování  hrubého  střevíce  mužského. 
Za  chůze  jileskaly  lošny  do  střevíců. 

louř,  1.  polínko  malé.  Že  tě  uhodím  s  tou 
louči!  (nikdy  huhodit  atd.)  2.  jm.  lu'oniadné: 
chobné  di-iví.  Pojedeá,  Šímane,  s  loučí?  (t.  j. 
na  trh?) 

loni-kář,  loučkářka,  dřevorubci,  hlavně 
nedostateční  k  těžší  práci  v  lese,  kteří  se 
živí  dovážením  louče  v  pytlích  na  trakaři 
do  města.  Jezdívají  za  tmy,  cesta  necesta, 
aby  do  svítání  byli  v  městě,  vzdáleném  dvě 
hodiny  í  více.  Musí  pomáhati  i  děti,  často 
školáci. 

loužek(od  luh),  zach.jeti  jm.vl.  V  Loužku. 
u  Draženova.  Loužky,  pl..  jm.  luk  i  poli 
u  Lhoty. 

lože  „na  tralar",  t.  j.  vystlané  u  hlav  vy- 
soko (pod  ohronmou  svrchniei  2  velké  pol- 
štáře na  sobě),  dole  nízko  (v  nohách  bez 
jjolštáře). 

lueiáit  vedle  luciper.  puv.  význ.  vybledl; 
njTii=  zlý,  nezbedný.  Sou  tu  náký  na  zdra- 
vým vzíhichu,  mají  taky  chlapce,  ale  té 
chlapec  luciper.  Lidi.  cák  je  to  za  holoubě, 
té  ňákýj  luciáš  (štípe).  Tudle  ňákyj  čásek  zase 
zacel  pit  a  potom  přídě  demú  a  je  na  mňe 
jako  luciáš. 

lucku.  1.  maškara  v  hrachovině  zavázaná, 
již  ])rovází  celá  družina  hochu  všelijak  ma- 
skovaných (koza,  židé,  vojáci,  čerti  a  j.); 
chodí  večer  ])ři  sv.  Lucii  do  jiřástek  a  do- 
mácnosti a  provádějí  veselé  reje.  2.  název 
celého  zvyku.  , 

liikáj.  lokaj.  Hankuc  Jozef  bi,l  u  hraběnky 
lukájeni.   Tuta   je   Lukájouc. 

Iiinibák  i  liiinltač,  vedle  řezáč  2.,  jenž  kleští 
dobytek.  Dyliy  už  jiřišli  ňáký  ti  lumbáci, 
než  ty   prasátka   přerostou! 

hiniliiit  vedle  řezat.  2.  klestiti.  Dali  sme 
ho  biuibnt  (volku)  a  mu.šeli  sme  ho  zabít, 
byla   riáká  chyba. 

Iiiiiák,    1.    krahujce.    Lmiák    ber.;    ličata  . 
2.  potápník  (brouk). 


Uip.  —  manók  i  maíika. 


51 


lii|i,  citosl.  o  udeřeni  nebo  pádu.  často 
místo  slovesa.  Dlouho  so  křížkovali,  na- 
jednou Selwi  lup  s  nim;  Němce  na  nohy, 
Šeba  zase  lup  s  nim  a  eště  jecbiou  lup  s  nim! 

Iiiput,  1.  tlouci.  Než  se  vobrátil,  bylo  šecko 
jeren  huzel  na  zemi  ha  to  to  lu])alo  (o  pra- 
nici chlapců  při  muzice).  Též  slož.  nalupat  = 
natlouci.  2.  slupat.  slupnout  =  snísti  s  chutí. 
Slupal  talíř  lívanců  hned  s  plechu.  3.  intr. 
patlnouti.  Slup  vám  dělu  jako  kotě. 

||||)<-II0,  lupen.  Křenový  lupeno  táhne,  té 
na   hlavu   moc  dobrý. 

Iiipiiiko,  nikdy  lupénko  ani  hi))ének.  Ra- 
něny] had  najde  si  lupínko  ha  to  mu  ránu 
zhojí.  (1'ov. ) 


liijtiioiit  viz  lupat.  Nenech  se,  lupni  ho 
z))átky  (hoši  v  pranici). 

Iiis,  část  lesa,  připadající  jecbiomu  statku. 
Beroušek  nioh  prodat  his  (z  puv.  los,  losem 
určená).  V  Lusích,  jni.  místa  v  lese.  (Chodov, 
Klenci.) 

luska,  lusk.  Té  ňáká  luska?  té  jako  z  víky! 
(o  chatrném  hrachu.) 

liiisovec,  jni.   lesa  u   Draž.  Srv.   lus. 

lyrlitúř.  rychtář.  Lychtář  míval  velký 
právo. 

lyska,  2.  jm.  lu-ávy  červené  nebo  černé 
.s  bílou   větší  skvrnou  na  čele. 

lytíř  vedle  rytíř.  Ty  si  pčknyj  lytíí,  von 
se  bojí  jjj^tle. 


M. 


macek,  jen  ve  význ.  přen.  =přihloui)lý 
člověk.  Macku,  ani  na  to  poselství  nyjsi. 
Ve  význ.  kocour  neznámo. 

iiiaeoi-lia.  macecha.  Jenom  neposlouehj-jte: 
dostanete  macoohu  a  ta  vás  bure  jinač  ko- 
rencLrovat! 

Madlcňák,  jm.  rodové  po  ženě  IMadleně. 
(Magdaleně).  Madlenouc,  hu  Madlenů.  (Ouj.) 

liiarliačka,  chůze  v  blátě  řídkém,  též  bláto 
samo.  Půda  masná,  pršít  nepřestává,  vozy 
se  netrhnou  ( =  jezdi  neustále),  a,  té  táni 
machačka ! 

inarlial.  mazati,  káleti  blátem,  blinou  atp. 
O  pr;idle  —  cárat.  Sr.  to. 

máj,  m.  r.,  2.  smrk  mladý  s  oloupanou 
korou  a  okleštěným  jjeručím  až  )io  vrcholek, 
pentlemi  okrášlený,  jejž  staví  hoch  chodský 
v  noci  na  1.  máje  pokraduni  k  chalupě  své 
dívky.  To  má  naše   Hanče  jmyj   máj ! 

májovky,  pl.,  kuřata  v  máji  vylíhlá.  No- 
sívají ještě  toho  roku  na  podzim,  ale  z  jara 
začnou  jjozději. 

májov.V'  kvítí  (bylina),  blatouch. 

Hakas,  u  Makasů,  jm.  rodové  (Chodov). 
Též  zch-bň.  Makásek  (Klenci). 

makojěky,  ch-uh  hru.šek.  puv.  makovičky 
(od  ])odoby). 

makoví,  nejútlejší,  krajní  mlází  jak  na 
stromu,  tak  na  bylině  vůbec.  Kouknite,  ty 
kroupy  stloukly  šecko  makoví  ze  stromu! 
(asi  jako  makovice  na  konci  lodyhy). 

inaliéknst,  2.  dětství.  Já  k  ním  ehodívá- 
vala   vod  maličkosti. 

maličkrno,  lidové  zdrobňování  ztlrob- 
nělýcli  už  slov.  .Maličkrno  dyby  byly  dveře 
houzkyjší,  bylo  by  jich  dost  a  potom  tu  moh 
eště  suden  stát  při  nich.    Srv.  maličkrnyj. 

maliřkrnyj,  zdrobnění  lidové  k  zdrobně- 
lénui  maličký.  Jejcj,  té  raaliěkrná  ryjbiěka. 

iiialka.  diuh  slepic,  asi  púv.  malá.  „Málka, 
kulka,  plita  —  pí,  pí,  pí,  pí!"  voláno  na  sle- 
pice. 

málo,  2.  zřídka.  Co  sem  vdaná,  já  málo  do 
města  přídu.  Též  spoj.  málokara  a  málokde. 


Já  málokam  paty  vytálmii  a  pokušení,  jak 
vylezu,  něco  se  stane. 

málo  diyliá,  klesá  na  výr.  přísl.  =  bezmála.. 
l}C/.i)uchyby.  Marta  tu  byl  z  Klenci  málo 
chyba  za  hodinu.  Též  v  min.  čase.  Málo  ehy- 
balo,   byl  by  dívčí  zajel. 

malyj  a  malá.  1.  lichotné  oslovení  dětí. 
Jlalyj,  ajt  neha[)áš!  Malá  di  p.yj)!  2.  malá 
volá  se  i  na  krá  u.  Hoj,  malá,  hoj!  (chlácholí 
se,  aby  šly  pomalu.)  Též  pl.,  malí!  Tímto 
slovem  pobízí  se  často  potah  (=  bji!)  do 
rychlejšího  kroku. 

malý.  stř.  r.  prgn.  novorozeně.  Košařka 
piyj  má  malý.  (=  slehla.) 

máma.  pův.  v  ml.  d.,  ale  obecno  i  u  do- 
spělých: zř.  matka.  Zúi-hň.  mamiěko;  oblí- 
beno zvi.  v  domácich  písních,  v  naříkání 
na  hrobě  a  pod.  Jinak  i  v  nejvřiílejší  mluvě 
také  mámo  atd.  ,, Maminko"  zní  t'hodimi 
pansky!  Jlá  zlatá  mamičko,  mámo,  eo  se  mi 
dnes  v  noci  zdálo:  že  já  muším  před  falářc, 
ten  keryj  mi  ruce  sváže.  (Pis.)  Neplaňte  mámo 
má,  že  já  vod  vás  pudu.  (Pis.) 

niamiěka.  nikdy  maminka;  .srv.  máma. 

manin,  domu,  ml.  d.  Mámo,  pote  mamu! 

Ilanďúk.  ..Mandíno  muž",  pak  i  jm.  ro- 
dové. (Kvč.)  Tato  cesta  k  tvoření  jm.  rodo- 
vých od  ženských  křestních  je  na  Ch. 
i  v  Dom.  oblíbena.  (Sr.  Doroták,  Petrolák, 
Hauěičák.) 

manilálek,  zdrbň.  k  mandel.  Srv.   toto. 

maiidel.  gen.  pl.  j)ři  udán!  počtu  někdy 
bez  jiřípony:  Sedura  mandel  pšenci.  Zdrbii. 
tuandálek  [)ozbylo  zdi'bň.  významu:  tu'o- 
inádky  snopu,  na  nichž  sehne  obilí  požaté. 
ilandálky  tu  začcly  —  dypak!  (=  pozdě). 
A  já  říkám,  iieni  lepší  jako  vobilí  na  lirstěch. 

maiidl.  3.  vul  s  bilou  skvi-nou  na  zádech, 
„tli.   mandl!" 

oiiandlirc,  kráva  s  l)ilou  skvrnou  na  zádech. 
Maudlici  snu-  prodali. 

maiiěk  i  maíika,  chléb  nebo  vubce  pečivo 
ne\\ykynuté.  Tuto  pečení  .sera  milá  chleba 
maně'í  (též  brus  v  pod.  sm.). 

4* 


měřit. 


uiuuim,  necestou,  ,,přes  šecko".  Potom 
už  sem  se  clitíl  spustit  maním,  ale  bál  sem 
se  běhen. 

Manka,  Jlarie;  zdrbii.  Mankidla.  v  dial. 
též  to  a  .Hariánka  (Ix-z  význ.  zdrbíi.) 
(v  Chodové  Mankydla):  vok.  obyr.  .Manky 
(na  1  dévéátko):  Maiiki>dlo!  (  Mankydlu!)  Vo- 
stuncákouc  Manki.  Mankv  poli^^bij  (=  po- 
béž)!  Martínku,  Mankydla  písk.á  (kňourá, 
vona  chce  jít  fa  —  dite  drobet  k  Sedniékoni. 

iiiaňknvilyj,  o  nevykjTiutém,  tuhém  pe- 
čivu, zvi.  o  chlebě:  srv.  manek. 

mantiiiák.  mlýnský  kámen  „ze  skály  od 
Mar.etína". 

marast,  bláto  iídké.  To  se  tě  chtílo,  v  ta- 
kuvým   maraste! 

inařciika.  hruška  polosuchá.  Já  je  mám 
iiejraii.  dyž  sou  eště  marenky. 

Marijička,  Mařiéka.  Hu  Marijičků  (ro- 
dinné jm).    IMarijiékouc    Baréa,    Marijičák. 

>Iari,|áiiikuc.  jm.  rodové  (Kyéov). 

>lárinknr.  u  Márinku,  jm.  rodové.  Postř. 

Martin,  na  Martina  =  nový  rok  služebných. 
Udělat  Martina  =  odejíti  ze  služby  před  ča- 
sem. Jak  neburu  smít  k  muzice,  udělám 
Martina  hned!  V  témž  sm.  martínkovat. 
Hanče,  ty  pryj  chceš  martmkovat  —  co  jia 
tě  kdo  udělal?  (Srv.  zlámat  roháč.) 

Martiiiák.  jm.  rodové  (Poc). 

niařtal,  chlév  na  velký  dobytek:  někdy 
též  stáj  2.:  srv.  toto.  V  mařtali  mu  stálo  do- 
bytka a  jakýhopak  dobytka:  té  snadlý  ho- 
spodaření ! 

Masař,  u  Masařu.  jm.  rodové  (Postř.). 

inaskovka,  dom.,  ženská  neduživá,  slabá. 
Dyjť  my  ji  nemužem  vdávat:  cák  bvste 
s  ní  s  maskovkou  dělal?  (ženichovi,  uchá- 
zejícímu se  o  takovou  nevěstu.) 

máslo,  v  přirovn.:  Vore  jako  po  másle 
(  =  snadno).  2.  výmět  ušní.  Bolavý  koutky 
potřít  máslem  z  husí  a  vytřít  vobruvkou 
podolku.  (Pověra.)  3.  m.  bezinkový,  odvar 
bezu  červeného:  je  léčivý. 

ináslovka,  hruška  toho  náz\-u,  zrajíc 
měkká,  do  žlutá. 

inasiiyj,  2.  obr.  \eselý,  spokojený.  Není 
mu  masno  haní  slano  (o  člověku  chladném, 
lliostejném  ke  všemu).  3.  drahý.  To  ]iole  je 
masný,  za  dje  stě  stryeh,  takivýho  škrobotu. 

maso,  2.  výtrusnice  na  houbě.  Nahoře 
by  byl,  ale  maso  má  vod  plžů  tuze  vyžraný 
(hřib).  3.  na  ovoci  část  jedlá.  Maso  nyjde 
eště  vod  pecky.    4,  hra  na  maso  (drn). 

masová  sukně,  krojová  sukně  l)arvy  masa. 

niaškiTa.  maškara.  Di  mi  s  maškcrou! 
(nclic/.ká   nevěsta.) 

Miilěk,  jm.  rodové.  (Poc.) 

iiialii-ky,  vejce  snesená  „mezi  Matkama 
l'.i)/.inia"   (lid    Xancbvz.    do   Jm.    P.    M.). 

Malij,  Malije;  na  sv.  Matije,  ale  při  svatým 
Matěji.  (V  Dom.  -ěj  důsledně  zachováno 
veskrz.)  Též  jm.  rodové:  u  Matiju,  zdrbů. 
u  Matijčku.  (Chod.,  Postř.  i  jinde.)  Hospodář 
je   .Matiják. 

inalka,  3.  zbytky  kvasu  v  díži,  od  nichž 
při  novém  zaděláni  zkvasí  nové  těsto.  Matka 


nebila  eště  dost  vodpučelá.  musela  sera 
přidat  kvasnic  (do  chleba). 

matky,  prgn.,  pl.  obyč.  „paní  matky"  na- 
zývají se  všecky  vdané  svatebčanky.  Mívají 
hlavní  slovo  na  svatbě.  Peče  se  pro  ně 
,, koláč  paní  matek"  a  když  se  odváži  ne- 
věsta, mají  i  sviij  vůz,  na  němž  se  dávají 
vézti  do  nevěstina  domova  nového. 

mazaní,  povidla  s  tvarohem,  perníkem, 
hrozinkami  atd.  Chvátáš  ělapat  mazaní? 
(=  rozdělávati  povidla  na  koláče.)-  Esli  ste 
zez  křenu,  vona  je  z  mazaní!  (zpívají  ,,pam 
matky",   přivádějíce   tchýni  nevěstu.) 

mazáni,  lék  ,, zevně".  Dal  mí  řiáký  mazání, 
ne]>omahalo  to  nic! 

mazinko,  mazánek.  Vetc.  táto,  já  sem  vaše 
mazúiko!  Ty  mazinko  mámino  (posměšně  a 
se  závistí  bratříček _na  sestřičku). 

mdldta.  mdloba.  Náká  mdlota  se  mi  dělá 
a  z  nččchož  nic.  K  posledku  často  na  něho 
chodívaly  takuvý  mdloty. 

mědlicf  i  medlice,  nástroj  na  klapání 
(třeni  Inu:  trlice  na  Chodsku  jen  rta  konopí). 
Teta,  naše  máma  vás  nechá  prosit,  abyste 
nám  pučili  mědlici.  Muším  přikoujjit  ňákou 
medlici.  Matij,  zapři  nám  medlíci  kamenem! 
(aby  se  ]iři  klapáni  nehýbala.)  V  hádance 
svatební  ,, kobyla   beze  střev"  t.  j.  medlice. 

nirdnička,  medynka,  ovoce  švestkové, 
kulovité,  menší  než  řimbuch  a  zelené  (při 
zniní   málo  nažloutlé). 

medrcina,  medecína.  Po  medrcínach  žádnyj 
nestloust. 

měcliařka.  vařečka.  .Já  délám  nejvíc  mě- 
chačky  a  ňákou  tu  lopatu  teký  a  tak  holt 
to  tlučeme. 

mřkření  soulil.  d.  I,  n  před  í  (.<),  jež  po- 
vstalo v  ob.  jazyce  úžením  ze  spis.  e,  je 
zvláštnost  jen  dom.:  pul  zlatího,  té  něco 
pěkního  atp.  Analogií  šíří  se  to  měkčení 
i  jinam  a  to  i  na  slova  původu  cizího:  ižinír, 
centimetr.  V  chod.  zůstává  veskrze  výslov- 
nost tvrdá  jako  v  jaz.  ob. 

mclářka  vedle  mlnářka  a  mynářka,  Me- 
lářka  je  jedenkrát  lakomnícc.  .Mlnářka  to 
dobře  ví,  ta  by  mohla  mluvit.  Mynářko, 
asiipak  ste  nevodplavali? 

melťil,  ml.  nedb.,  s  imp.  raelě.  vedle  mlěít, 
mlč.  Melč  mi  s  tim!  Bureš  melčít!  tlenom 
nemlč! 

niťlivo.  .Mcliva  mám  natřískanyj  nilyjn  a 
voda  žádná. 

melu,  mlil  js.  atd.  Letos  aby  už  ncnamiil 
mouku  jak  se  patři  a  dost?  Vobil!  jako  žalud! 

2.  marně  mluvím,  tla.Oiám.  Nemel,  nemel: 
spoř  si  račí  duch  na  horkou   polívku.! 

mono,  2.  záminka,  zástěra.  Vo  dřevíčka 
je  mono,  vo  peníze  bude  seno  (o  hře  v  karty). 
Přišla  jen  tak  |)ro  měno,  zatim  si  myslí  — ! 

3.  výr.  co  měno  má  ^  aí  je,  co  je,  všechno. 
Krámeček  malyj,  ale  dostaneš  tám  co  měno 
má. 

mrrinka.  sukně  barvy  zelené  (krojová 
s  varhánky). 

měřil,  2.  též  slož.  přeměřit  dítě,  je-li  po 
přešinuti    „vobrostlý"   či  má-li    „houbytě". 


měřit.  —  mládenci. 


53 


Na  šátku  stočeném  v  provaz  pieměri  se  šířka 
dítěte  od  lokte  k  lokti  a  míra  naznačí  se 
držením  šátku  každou  rukou:  pak  se  šátek 
tyž  otočí  dítěti  pod  paždí.  Ncjdou-li  ruce  až 
k  sobě,  jest  dítě  vobrostlé  (t.  j.  nciií-li  délka 
od  lokte  k  lokti  táž,  jako  objem  pod  paždí). 
Pak  se  dítě  ,.měi'í"'  dále  (tu  se  již  ,.pouialiá") 
t.  j.  zmáčkne  se  v  šátku,  až  jde  ruka  na  ruku, 
totéž  se  učiní  níže  a  jjo  třetí  nejníže  v  bocích. 
Místo  šátku  bere  se  někdy  na  zkoumání  nit 
a  pak  se  dítě  měří  tak,  že  se  m\i  násilím  jiři- 
tlačí  levé  koleno  k  pravému  lokti  a  naopak. 

iiiěsk.í.  Na  Měsko,  jm.  pozemků  í  na  ot. 
kdeV  (Mrákov.)  Pod.  Na  Klencko  atp.  (Chod.) 
Na  Dílsko.  (Postř.) 

niě.štaii,  jen  dom..  měšían  atd.  Přece  mě- 
štan  a  tak  se  zahodit! 

iněštanskyj.  jen  dom.,  měšťanský.  Copak 
já  nejsem   měštanská  dcera? 

uietálka,  jilíšek  s  obrázkem  svatého,  nošený 
na  holém  těle  na  krku. 

lilětanka,  též  linetaiika,  hnětýnka.  Manko, 
ajt  mi  hupeěeš  křehkou  mětanku!  (chlapec 
na  dívčí  o  masopustě,  kdy  musejí  dívlív 
hochům  )5řinášeti  po  dobré  hnětance  do  mu- 
ziky.) Té  ňákyj  chleba,  to  sou  hnětanky 
(o  chlebě  nízkém,  nevydělaném  a  nevype- 
čeném ) . 

MczliMiřky.  pl.,  jm.  luk  u  Postř. 

nicziiik,  1.  kámen  označující  lu'anice.  Dyjf 
vidí  mezník,  proč  pa  de  přes  něn!  (pří  seči 
na  hranicích.)  2.  budka  na  vi-abce.  Voní  by 
nám  b>-lí  špačky  zkazilí;  tak  sme  jim  dah 
mezník,  ajcí  dou  do  mezníku.  (Vrabci.) 

niliia,  jako  stě.,  dom.  mlha.  Tuto  není 
voheň,  té  mhla.  íčko  huž  je  po  slunci,  íčko 
neburou  než  mhly,  až  přídě  vopravdueká 
zima.  Mlda,  aby  ji  krájel  (t.  hustá). 

mhlil,  mhlilo,  mžíti.  JIhlílo  celý  piilne, 
kam  pa  sem  moh  jít! 

mi,  bývá  za  tv.  akk.  a  gen.  Benca  mí  tlouk! 
Nech  mi,  dyž  tě  nic  nedělám!  Ale  po  před- 
ložkách a  v  protivách  jen  tvar  mňe.  Na  mňe 
to  teký  povíš?    Jíně  věr! 

mirhárna.  též  stírka,  truhla  ve  stáji  na 
mícháni  řezanky.  Micliáruu  mám  plnou  (ře- 
zanky),  hale  eák  je  to  na  tulik  dobytka! 
(přede  dvěma  svátky) 

miklám,  viklám.  Nemyklíj  mí  s  tim  íčko! 
Též  slož.  Dyjt  deš  celyj  rozmiklanjg! 

milá.  2.  výr.  na  mou  milou!  Zaříkadlo 
skromnější  než  na  mou  duší  atp.  Na  mou 
milou,  té  švestek!  To  aby  se  ty  kotváče 
zlámaly ! 

mílo,  km.  samohl.  dlouhá,  ale  jen  ve  tv. 
neurč.  adj.  Letos  kvítly  stromy  —  mílo  se 
podívat.  Ale:  Milá  zlatá  vosobo,  tu  je  každá 
rada  těžká. 

míň,  méně.  Cím  míň  člověk  řiká  (  =  nutí, 
j)ol)ízí).  tím  min  by  dělal.  V  ml.  nedbalé  též 

minijš  a  miiiijj.  Podvijte  se:  jedno  pole  a 
tu  je  blyjskoty  minijš  než  tám  nahoře. 

mÍDOta  vedle  minuta.  Táta  šel,  je  to  ňáká 
minota.  Nedb. 


iiiiiioiit.  miiniiil  atd.,  minouti,  minul.  Mi- 
noul  sotva  tyjden,  přišel  zas  a  zase  s  takuvou: 
Jenom  dyjte,  dyjte!  (t.  dceru.) 

miiiiilka.  v  udání  času:  za  minutku. 
Počkyj  eštč  min\itku,  dyjť  muší  tatík  přijít, 
co  tu  není.  (=méně  než  za  minutu;  obyč.= 
okamžik,  chvílčička.) 

míra,  2.  výr.  byjt  ve  svý  míře  =  roíTiováze, 
v  dobré  náladě.  Nyjlepší  vostát  doma  a  je 
člověk  aspoň  ve  svý  míře  (proti  ponocování 
v  hos))odě). 

misat,  I.  o  ráně,  bolaví  atp.;  vykvasiti  se  a 
zahojiti  beze  stopy.  Nech  to,  vono  to  samo 
pěkně  misá.  Též  slož.  Bolaví  zmisalo  = 
u.schlo  a  ztratilo  se.  Na  lišij  jen  vlažnou 
vodu,  pěkně  ho  vymyjvat  a  von  sám  zraíše. 
Též  o  útlých  bylinách:  2.  mizeti,  tratiti  se, 
vyhynouti.  Petržel  mi  pěkně  sešla,  a  dy 
měla  rošt,  hnedle  všecka  zmlsala. 

mísit,  1.  chléb.  Děvko,  bure  čas  mísit 
chlelja  (když  z  večera  zadělaný  prokyne 
k  ránu).  2.  o  druhém  orání.  Strniště  se 
pozmítá  nebo  vobhání  a  vybírá,  potom  se 
mísí. 

mísnik,  též  suchio,  síden:  skříň  na  nádobí 
kvichyňské,  doles  almárkou  v  ,, celostí".  Mís- 
niky  byly  věc;  a  jaký  pak  malování  pěkný 
byjvalo  na  nich! 

iiiíslo,  v  prgn.  výraze  „na  místě":  Člověk 
na  místě  hodnyj  (opravdu  hodný,  velmi), 
instr.  místem  í  pl.  místy  oblíben  za  tu  a  tam 
atp.  Letos  pryj  místy  hodně  potlouklo.  Nám 
pšence  místem  vyhynoula,  ale  místem  je 
pěkná.  A  hde  je  slabší,  jak  vona  si  íčko  zjera 
eště  přisadí. 

mišence,  smíchaná  píce  ze  sekané  slámy 
a  píce.  bu(r  sušené  nebo  zelené;  často  .se  dě- 
lávala m.  z  ječné  slámy  a  jetele  (dobytek  se 
tak  snadno  po  ni  ,,nenafouk"'). 

mít,  mil  atd.,  měl  atd.  To  já  míla  vědět! 
2.  prgn.,  míti  mnoho,  býti  bohatým.  Stará 
eště.  pane,  má! 

mít  za  hiišma,  chytrým  býti.  Ten  má  za 
hušma.  (Žertovná  odpověd:  Dy  se  mu  tám 
slezou!)  (h  úplně  jasné.) 

mít  se,  3.  rňilo  se  na  déšť,  má  se  k  dešti  = 
připravuje  se  atd.,  4.  mít  na  mále,  býti 
v  nebezpečí,  že  by  se  málem  stalo  to  a  to, 
A:  Chybilo  mí,  čloup  sera  ímo  a  nechytit 
se  povoru,  byl  bych  letíl  z  puuebí  dělu. 
B:  Chlape,  mil  si  na  mále.  o.  mít  se,  a)  k  ně- 
komu, ochoten  býti,  hleděti  si  koho.  Mjij  se 
k  dědkovi!  Děrek  má  a  zadarmo  nic  nechce. 
(Napomíná  otec  provdanou  dceru,  aby  si 
hleděla  tchána.)  Kdybys  se  k  němu  byla 
míla.  do  ví,  co  by  nebyl  hudělal!  (t.  snad  by 
si  byl  vzal  ovdovělý  hospodář  děvku),  h) 
mít  se  k  něčemu,  dbáti,  přičiňovati  se.  Nu, 
chlapše,  mjij  se  přece  k  něčemu,  dyjť  vyjdeš 
ze  školy,  a  ty  se  ncchyiáš  žádný  práci! 

mizat  se  s  kým,  raazlití  se.  Je  dobře,  mít 
děti  rád.  ale  takle  .se  s  tím  mízat! 

mizna,  jen  dom.,  dívka  rozmazlená. 

mlaří,  mladší  atp.  O,  já  sem  mlačí! 

mlátlcnei,  2.  kopretina  (byl.).  Tu  kvítnou 
mládenci. 


54 


mládeř. 


mochura. 


iiilúdrř  i  mládež.  Té  ičko  raládei!  ml.  nedb. 

iiiliKiirť.  mladá  ženská  a  silná,  zdravá. 
Tys  proti  mně  mladice  a  já  té  eště  i)řem3"jtím. 
(ť.  dokážu  víc  než  tj').  Takiivá  mladice  by 
milá  jinač  zatáhnout  (t.  v  práci,  přičiniti  se). 

mladík,  letošní  zajíc. 

mladíkovi,  mladé  byliny:  píce,  hvozd  atd. 
Je  to  taku vy  mladíkoví,_  vydat  to  nevydá! 
(o  zmlazené  píci  atp.)  Že  ,se  nebojí  říchu, 
takuvý  mladíkovi  už  sekat!  (mladý  lesík). 

Hlal.v.  na  Mlatich  jm.  polí  a  luk  u  Draž. 

iiiiřil.  nilí-íl.  mk-cti  atd.  Potom  mlčíla! 

inlťzíva,  buchta  nekynučá,  zadělaná  pr- 
vním mlékem  od  krávy  po  t€ let  i ;  slovo  více 
domažlické;  chod.  též  „bába". 

mlíť.  míč.  Hojd  sem  mlíč!  Nejvíc  sme  dě- 
lávali mlíče  z  kravskyjeh  chlupu.  Chlupy  se 
vzelj',  dyž  dobytek  línal,  a  máčely  se  a  ma- 
čkaly ve  vodě,  až  vostály  pohromadě  jako 
mlíč. 

iiiliřit,  prgn.  o  nalévání  zrna,  pokud  je 
v  něm  , .mlíko".  Vobilí  má  devět  dní  metat, 
devět  dni  kvíct,  devět  dní  mlíčit,  devět  dní 
zrát.  (Když  na  některé  období  přijdou  ne- 
časy, „chyba  je"). 

mlíko,  2.  obilí  je  v  mlíče  t.  j.  zaseté  zrno 
nabotnalo  a  puká  a  tu  moučný  vnitřek  oka- 
zuje se  vlhký,  jako  mlíko.  Naše  žito  je  v  mlíče 
a  ičko  takuvyj  mráz  —  chyba  bude.  Srv. 
rozd.  mlíčit.  Hlava  jako  mlíko  (t.  šedivá). 
Sládkue  rod,  ti  sou  šiclini  —  hlavy  jako  mlíko. 

mlít.  melu,  ale  mlil,  atd.  Mlíli  .sme  v  Ha- 
vloucích,  nebxlo  to,  mlíli  sme  na  .Snajberce, 
voki-ád  nám  to  teký;  eště  nyjvíc  namlíh  na 
Mlvjnečku.  (Mlíli  =  dávaU  jsme  mleti;  sr. 
dělat,  šit.) 

iiiliiář  a  melár,  též  mynář  (řídě.),  mljmář. 
Ti  mlnáři  —  ti  ki'ádli  jakživi.  Zavolij  na 
mcláře,  ncpure-li  už  (t.  na  trh).  U  mynářú 
byjvávalo  vlidno. 

inliiv,  II.  schopnost  řeči.  Ztratila  si  mluv? 

iiiliivn.vj,  hovorný,  přívětivý.  Člověk  byl 
mluvnyj,  proč  pa  bych  ho  liyl  Imed  zaniit? 
Takuvyj  pán  (malíř)  a  tak  mhmiyj,  je  to 
hezký. 

miu-děn.vj,  3.  měděný.  Dát  na  něn  mňe- 
děný  dno  a  hrnec  eště  vydrží  jako  novyj! 
(Tak  často  slabika  mř-  znívá  nifie-,  ale  též 
mě-.) 

miierli.  měch.  Na  takuvý  vohřit!  muší 
byjt  mňcch,  to  v  plotně  nenahřiješ  (železo). 

iiiiick.vj  vedle  niěkkyj,  měkký.  Krájijte, 
máme  mňekyj ! 

nifienit  i  iiířnit,  měnili.  Nu,  ajt  tě  ho  vy- 
míieiií  (zlatnik  falešný). 

mneslo  i  město.  měsU).  Tepřiva  zez  mňesta? 

mnolinniniislvíkrat,  diu'.  mnoho  a  mnoho- 
krát. Já  mu  mnohoninustvíkrat  říkával: 
Bartó,  ncchojd  k  západu,  poj  k  východu  — 
liure  to  tvý  nechčestí.  Co  ])a  von  mi  i)oslech'í 
Nc])oslech!  (k  západu  zde  olirazně:  za  ne- 
hodnou nevěstou.) 

mnoul,  zvi.  slož.  vymnout,  vymnoul  atd., 
zamnout,  zatnnoula  atd.  Mnout  klasy,  vy- 
tírali z  nich  zrní  mačkáním  v  hrsti.  Zamni 


to  pocazení   (t.  aby  ,se  otrolilo  bláto  uschlé 
na  něm.) 

množné  číslo  bývá  na  označenou  větši 
míry.  různých  druhu.  0])akováni  ])ojmu 
atd.  Př.  Sedlák  pukal  hněvy.  Já  luiniírala 
strachy.  Ženci  .se  smichy  váleli.  Nenecli  do- 
bytek hynout  hlady  (t.  častčji  o  hladu).  Ta 
kovy  šly  na  mňe  nn-ákoty.  já  nevěděl.  sj)íni-li 
či  bdím.  To  huž  je  mý.  ])o  večeři  začnou  jít  na 
mňe  dřímoty  a  dyž  přídu  do  lože,  nehusnu 
dovidokajd.  Jenom  si  zpomenout.  eště  dou 
])0  mňe  zimomáry.  (t.  jak  těžké  rány  měl 
dřevorubec,  jejž  saně  pomačkaly).  Divči  se 
dělá  pěknyj.  a  matce  dělá  šecko  na  vzdúry. 
>S  křiky  a  caparty  nedokážeš  nic;  račí  začni 
s  dobrým!  (t.  proti  nehodnému  syno\n).  Jen 
hlejdte.  aby  nebyly  marný  řece!  (t.  dbejte 
své  pověsti!)  Ženich  dělá  nevěstě  fuky.  Dětom 
se  nemají  dávat  takuvý  folky.  Nedělij  takový 
spr.isky  (  =  krof  se).  Pročpak  a  načpak  ta- 
kový ranty?  (t.  spěchy).  Ty  máš  s  tim  jar- 
markem hj^ble  (t.  posjjícháš,  abys  tam  byla). 
Ičko  je  svět  na  ruby.  Letos,  to  sou  íiáký 
zim3'.  Tu  liu  nás  v  horách,  tu  víc  škodi  mokra 
než  sucha.  Svatá  Hana,  chladna  zrána. 
Jen  se  neprechvátat,  dvjf  eště  muši  jiřijit 
časy  (t.  pěkné).  Vodě  žni  nyjsou  než  deště 
a  větry.  Ječmeny  šly  eště  pěkně  (lemu.  ale 
vovsy  už  se  válely.  Sem  patří  i  udáni  časová: 
v  senách,  ve  žních,  \e  votavach.  Ve  mše 
svatý  kopence  rozhazovat  —  to  nebyjvalo 
přece  nihdá.  Měsíc  je  ve  tmách. 

moc-li.  vedle  kolik;  též  chod.  v  řeči  mlad- 
ších mor-lik  (sr.  ko-lik),  Dybych  já  vedčl, 
moclik  jich  přidc!  Moc-li  pa  máš  s  sebou 
peněz? 

mořák  i  niarák.  hrneček  na  přeslici, 
z  něhož  pradlena  smáčí  nit,  aby  se  lépe 
splétala.  .Močák  směji  míti  jen  pradleny  staré; 
děvčatům  mu.seji  stačiti  sliny. 

mořár,  močál.  Haní  tulik  nepršílo  a  ta- 
kuvý močáry  hned  sou!  V  takuvyjch  mo- 
čárech  té  bídná  pice,  té  tak  pro  koně  anebo 
nastlát.  .\ni  koně  to  neehtívají. 

Morek,  na  Jločku,  jm.  poli  u  Klenci.  Srv. 
Vyjmok.  na  Vyjmoce  u  Kyčova. 

modráčrk,  též  iiiodrák  (byl.),  chrpa.  Žita 
sou  letos  samyj  modrák.  2.  houba.  Modráky 
přece  sou. 

inodníčkovň  sukně,  krojová  sukně  barvy 
chrpové. 

nioliovil.vj,  zámožný.  Štěpán  byl  moho- 
vityj  dycky;  vyhoříl  —  von  si  toho  nevšim. 

inohovilosl.  majetek  (větši).  Jeho  žena  míla 
pěknou  moliovitost  a  von  se  tám  přiženil 
div  ne  s  ])ráz(lnyjma  rukama. 

niorliomirku.  muchomurka.  Kočka  se- 
žrala mochomírku  polečenou  na  mouchy, 
honem  jí  dyjte  drobet  mlika! 

niorlinra.  koláč  chudší,  zvi.  dětem  dělají 
se  o  posvíceni  moclilirky  od  těsta  koláčů 
velkých.  V  Dom.  bývají  oblíbeným  jídlem 
postním  mochury  tvaru  obilélníka,  jichž 
„patičky"  (okolky)  přehnou  se  trochu  do 
čtyř  rohu,  piVs  mazaní,  jež  bývá  zjiravidla 
tvarohové,  zasypané  [lernikeni   nebo  i   hro 


moohura. 


mukat. 


zinUaiui  a  zakropíMié  máslem.  Pekou  se  2 — 3 
na  pekáí-i  v  troubě. 

mokrá  slepice,  žert.  o  pijanu:  To  už  je 
taktivá  slepice  mokrá:  nepure  ilemu  a  ne- 
pure.  (lyby  ho  palicí  tlouk. 

iiiokřiště,  pl.  moki'išfata.  balmiska  (v  lu- 
kách). V  takuvyjch  mokřišfatech  pole  ne- 
koupím. 

iiiiila,  f.,  mol.  Podvij  se  na  ten  kožich, 
ajt  tiim  není  něhde  ňáká  mola. 

mora,  1.  miu'a.  Přišla  sem  někerak  mora. 
2.  bj'tost  báječná  zlá.  Chodí  na  lidi  ve  spaní 
a  dusí.  Je  prý  dvojí  dle  pohlaví.  K  Vávrom 
přišla  mora  a  mořila  je  voba,  haž  byli  ceh 
bez  sebe. 

moří  noha  (byl.),  plav\ifi.  Prášek  z  moří 
nohy  je  na  zasyjpání,  dj^ž  se  dítě  spaří. 

mork  vedle  morek.  Té  zima,  to  to  de  krz 
mork!  Morek  n^-jsnáz  vyndáš  dřevíěkem 
(t.  z  kostí). 

mosazná,  žert.  přívlastek  dávaný  zlým 
babám.  Baba  mosazná,  nenechá  lidí  s  po- 
kojem a  nenechá. 

suosl  lámat,  hra  těloc\'iěná;  most  tvoří 
dva  hoši  klečící  a  opírající  se  rukama  o  zemi; 
jiní  dva  most ,, lámou",  lehajíce  druh  po  chaihu 
na  záda  pr\niích,  při  čemž  zvedne  první  nohy. 
druhý  jej  za  ně  chytí  a  obrátí  se  s  ním  rychle 
a  lehá,  takže  pr\Tií  setrvačností  dostane  se 
na  nohy.  To  se  opakuje. 

motat,  motal,  motati.  1.  víti  přízi  z  cívky 
kolovratu  na  motovidlo.  To  musíš  eště 
smotát!  2.  m.  se,  potáceti.  Kuba,  ten  se  tě 
motal,  dyž  šel  včera  zez  města.  (O  pod- 
napilém.) 

motovoiis,  hrubá  nit,  jíž  .se  podvazují  jed- 
not hvé  kopy  při  motáni. 

motviee.  liúl  s  děrovanou  terči  na  konci, 
do  hbclíku.  Než  se  začne  vrtit,  máš  dělat 
s  motvicí  nad  hbehkem  tři  Iďíže  a  říkat: 
„Ve  jm.  O.  i  S.  i  D.  sv.,  háby  bylo  sporo, 
jako  Krista  Pána  slovo." 

moiiěnyj,  2.  o  bramboru,  ovoci  (moučnice, 
druh  hrušek);  moučnyj  červ  =  larva  brouka 
potemníka. 

moiiěný  necky,  metafor,  v  přirovnání  po- 
směšném, na  člověka  nevtipného  nebo  ne- 
obratného. Nestůj  jako  moučný  neckj'! 

moudryj  z  čeho.  íčko  mi  porad:  zavorat 
to,  či  to  mám  přece  nechat,  bure-li  z  toho  co; 
já  z  toho  nj-jsem  dost  moudrjfj.  (O  žitě  z  jara, 
jež  tuze  vyhjTiulo.) 

moiilit,  kousati  bez  zubů.  Zuby  nyjsou, 
muším  to  tak  moulit. 

moiir,  1.  rum  při  boitfání,  zvi.  černý. 
Myslivec  dal  zbourat  kuchyni  černou;  to 
bylo  mom'u!  2.  obr.  vUl  načernalý.  Moura 
bych  prodal,  mám  ho  hchýho.  Mourek  1. 
volek,  2.  obr.  žloutek  vařený  na  tmavo. 
•Jolojčka  nebo  mourek?  dávají  hádati  děti 
o  vejci  vai-cném  (na  žluto  nebo  na  tmavo). 

mourek  viz  mour. 

moiirovat>.j,  naéernalé  barvy  (m.  kotě, 
tele  atd.).  Jechio  sme  míli  mourovatý,  ale 
to  by  bylo  chytalo  myjši  zro\Tia  dost!  (kotě.) 


mozd.vř.  I  mozdýř  jí  koupil  a  šeoko,  co  do 
ruky  vzít!  (nevěstě.) 

možná,  hřeb  dí-evěný  mezi  dvěma  stěnami, 
zevně  neviditelný;  do  jedné  se  zarazí,  druhá 
se  naň  jjosadí.  Stěny  s  možnami  nevybočují 
tak  snadno  z  roviny 

možná,  2.  ve  výr.  až  není,  nebylo  možná; 
\-j'zn.  přísl.  =  mnoho  a  mnoho,  příliš.  To 
bylo  zpěvu  a  křiku,  až  nebylo  možná. 
Ty  děti  nebohý,  ty  se  naplakaly,  až  nebylo 
možná.  Tyjí  v_\qjravíli,  té  věcí,  až  není  možná 
(t.  nevěstu).  Lidičky,  chies  to  fouká,  až  není 
možná. 

možn.vj,  zámožný.  Dybych  já  byl  tak 
možnyj!  Člověk  teký  není  tak  možnvj,  aby 
moh  mít  na  šeeky  strany  ruce  pořád  vode- 
vřený!  (t.  rozdávati.) 

možiiák,  nebozez  na  vrtání  děr  pro  možný 
(viz  to),  sihiější  než  lato\^lík. 

mráka,  f.  im-ak.  Na  sv.  Bartolomije  dou 
raráky  demU  (smysl:  přestávají  bouřky). 
V  pl.  též  někdy  mraka.  Celyj  den  se  vytahu- 
jou  mraka  a  pršit  neprší! 

mrákota,  ochabnutí,  mdloba,  ospalost  z  vy- 
sílení. Často  pl.  Sed  sem  tak  na  tom  sluníčku 
a  za  chvíli  takuvý  mrákoty  šly  na  mňe  a  já 
musel  jít  a  si  drobet  lelinout  (pra\á  stařec 
churavý). 

mrkvous,  byl.,  mrkev  polní.  Mrkvous  ro- 
stává  na  jetelištích. 

mrtvolilavyj,  místo  ^Ttohlav_yj  též  mrto- 
liluv.vj.  E,  dyjt  huž  sem  vod  toho  dyjmu 
celyj   mrtohlavj-j. 

mrzák,  2.  menší  podebranína  na  prstu. 
Nákyj  im-zák  se  mi  dělá,  nebo  co  to  bure. 
Žertovně:  Neburu  si  dělat  im'záka  z  břicha 
t.  j.  neljudu  jísti  víc.  než  do  sytá. 

mn,  ml.d.,  neskl.,  dobytek.  Hanči,  ])oj  mu 
(=  pojd  za  dobytkem). 

mučení  vedle  umučení,  1.  konkr.  ..muka 
boží"  v  polích  stojící.  Požeuem  vokolo  mu- 
čení. 2.  člověk  váhavý  a  nevtipný.  Ten 
Matij,  té  mučení:  kam  ho  ráno  postaví,  tám 
by  navečer  stál. 

muři  (ml.  d.),  neskl.,  tele.  Vidíš,  mučí  de! 
Poj.  mučí.  poj! 

mndlánky,  moldánky.  1.  dětská  hračka 
z  kury  (zvi.  jeřábové  větvičky)  o  míze  svlék- 
nuté, s  dírkami  měnícími  tón  jako  na  kla- 
rinetě.  Zvuk,  ovšem  slabý,  podoben  je  du- 
dám;  2.  Obr.  Zas  natahuješ  mudlánky? 

muclilat,  mačkat  (o  šatu  atp.).  Nestydíš 
se.  v  takuvým  kabátě  zmuchlaným! 

muj,  nuij;  pod.  tvůj,  svnj  atd.  Zvi.  posta- 
veni ve  sraženém:  přemujmilyj  zlatyj  stole. 
Přemímilý  bílý  lajce.  (Pis.) 

muk,  citosl.  Ani  muk  už!  Přísný  zákaz 
pláče,  odporu,  výmluvy  atp.  Znívá  též 
dlouze. 

mukař,  mnkařka,  krupař,  kruparka.' Pe- 
trolka  mukařka.  říkávali,  ta  pryj  mívala 
nejpěluiyjší  mouku  z  celýho  města.  Já  říkám, 
nad  naší  raukařku  my  nemáme.  Sem  my 
holt  déme  celá  ves  jako  deinú. 

mukat,  kráva  muká:  o  nejslabším  krátkém 
bučeni  dobytka.  Eště  mvikáš?  Dyjt  sem  tě 


56 


mukat. 


dala  kňš  jeteli.  2.  přen.  Ani  mi  nemúkyj. 
(  =  ani  nedutej!)  Můkneš-li  mi!  (Matka  hrozí 
na  ditě  svévolně  bečici.)  Srv.  muk.  3.  Ne- 
směle o  něco  prositi.  T_y  jen  dycky  mukáš, 
já  se  mám  vtípit? 

niuiidit,  chatrně,  nedovedně  vařiti.  Něco 
mundí  na  volini.šti.  Zvi.  .slož.  Na  poledne  při- 
běhla, něco  th-obet  humundila  a  běžíla  zas. 
Tám  nebylo  Wdět  celyj  čas  kousek  pořád- 
nýho  jídla. 

nnišíni.  musel,  iniiSpt.  museti,  musel  atd. 
iluiíímo  se  h^^jbat  (  =  jítí).  Dybych  nemusel, 
chlape,  já  bych  teky  nešel! 

iiiiiZílk.vj,  muž.  Je  tám  ňákyj  muzskj-j. 
má  ňáky  papíry. 

muzika  malá.  dle  starého  zvyku  pořádána 
dětmi,  hlavně  odrostlejšími  školáky  v  spro- 
vodách  (den),  na  posvícení  (dva),  na  maso- 
pust ( tři ) .  Zjednali  si  dudáka  ( někdy  i  houdka ) 
a  senci  (ne  v  hospodě)  a  za  dohledu  star- 
ších dělali  vše,  jako  vídívají  u  muziky  velké! 

muž,  obyč.  jen  =  manžel,  ženatý.  Žení  se 
to  —  poviciám:  děti!  Mezi  muže  ho  nevěrnou, 
do  chasy  nepatří. 

mužiřek,  1.  vodník.  Mužíček  tě  veme!  2. 
panenka  v  oku.  Pich  se  jenom  dřevičkem, 
ale  picli  se  zrovna  do  mužička  a  bylo  po  voku. 

mužiřknvo  zeli,  rozchodník  veliký  (byl.). 
M.vjkosovcf.  jm.  rybníka  pod  ťhodovem. 

myjlka,  omyl:  toto  jen  zř.  Té  náká  myjlka! 

myjši.  mvší;  jen  v  pl.  Do  ječný  (slámy) 
se  tě  rádi  (sic)  dají  myjší.  Ale  ty  si,  divče, 
chjrtrá  jako  myš.  Matouši,  poj  s  náma  na 
myjši.  (Řik.  dět.) 


myji,  myji,  niy.(la  atd.  Myjla  si  se,  že  se 
hlásíš  jisty  (na  divčičku  ráno.)  Též  slož.  Vy- 
myjla  sem  šecko  jako  dře. 

myjjlit,  prgn.  (nebo  s  předm.  dřevo),  kou- 
piti si  v  lese  dřevo  a  sám  je  poraziti.  My 
sme  myjtili  kolík  dřev  letos;  tak  nebude  vo 
prkno  nouze. 

Myjťnyj  i  Myjtňák.  jm.  rod.  Jednoho  míli 
Myjtrivjch  taky  šturenta,  hale  nedoštudíro- 
val.  Tuten  kousek  (t.  pole)  sem  přikoupil 
vod  M^^jtiiáka. 

mysd,  mysl.  To  mi  nyjde  na  mysel.  Pod. 
sraysel.  nesmysel,  homnysel. 

myšleni,  2.  úmysl.  Já  neměl  myšlení  někam 
chodit:  to  mě  kmotr  vvtáh  (t.  z  domova  do 
hospody).  Já  se  ve  dne  v  noci  pro  tě  trápím, 
ha  ty  máš  myšleni  jinde  zatím.  (Pis.) 

mytka,  zdrbň.  k  myt  a  m\^.  Ve  zdrbň.  t 
vždy  tvrdé  (doklad  piivodnějši  tvrdé  vý- 
slovnosti i  v  myt?).  „V  Mytkach",  název 
mista  (kde  byly  někdy  mytky). 

myf,  řidčeji  myt.  paseka.  Toto  jen  v  čas 
práce  a  pokud  tam  vykácené  dlúvi;  myť 
i  později,  dokud  neobroste  novým  hvozdem. 
Lindušky  hnízdívají  nejrači  v  mytích  a 
šmouhách. 

mžikat,  2.  zavírati  oči,  zvi.  často  a  silně 
z  přirozené  vady.  Chlapec  má  tu  chybu, 
mžiká,  a  von  si  snad  myslil,  že  mu  to  dělá 
svánč  (učitel).  Ty  se  něco  namžikáš.  dyjt 
tomu  navykneš. 

mžourat,  hleděti  přivřenýma  očima.  Roz- 
díl: mžikat  a  bryjlat.  \'on  tak  mžo>n'á, 
mžourá,  jako  by  nehuměl  pět  počítat,  šelma 
podšitá ! 


N. 


na,  nste  =  ber,  berte.  Na  ha  ber!  (díirazně.) 
Natc,  teta,  natě!  Též  s  předm.  Na  kousek 
rozpeku,  máme  jiěknyj.  Na  kryjcar  na  pero 
a  pal.  ajt  ncpřídcš  dlouho!  (t.  pozdě  do  školy). 

na,  piedl.  1.  s  akk..  2.  ve  sm.  |)řen.  Beneš 
mil  pčl  chlapců  a  všecky  je  voženil  na  cha- 
lupy. Divče,  vdát  se  na  tulik  dětí,  já  bych 
to  nedělala. ;í.('ak  deš  na  miie,  ajt  tě  dá  táta! 
(t.  peníze  k  muzice).  Sel  na  ni,  že  ji  to  pěkně 
poví.  (t.  s  domluvou).  4.  ve  výr.  na  koho 
l).<ti,  nepřáli,  týrati.  Táta  je  jenom  na  rniie 
(nepřeje  mi).  Nebujd  tak  na  miie!  .5.  význ. 
zřetelový.  Míhi  by  si  ])ou)yslit.  že  huž  já. 
staryj  člověk,  na  takuvou  práci  nyjscm.  Ty 
si  na  to,  abys  takuvou  fůru  smetal!  (iron.  = 
ty  toho  nedokážeš).  Na  to  tebe  hužíjo! 
(=  k  tomu  ty  se  hodíš,  to  je  tvá  stránkii.) 
Na  nohy  něco  vydržím,  ale  na  hlavu  sem 
náhlá.  Chlapce  mají,  ten  je  ňákyj  chyhnyj 
na  nohu.  Na  to  ty  si  eště  bos  (t.  nedospělý). 
Na  zdravu  nebyjvalo  ve  mlyjně  nilidáž  zle: 
mlnářka  lidom  příla.  Sou-li  i)ak  naposled  na 
mou  nohu?  (t.  boty,  nezmýlillí  se  švec 
v  míře).  Na  my  nohy  už  je  to  daleko  (t.  cesta 
do   kostela).    Hrabovník    je   na   tuto   vrtání 


slabyj,  vem  slnyjší  nábozez!  Nelí,  nelí,  na 
miie  je  to  moc!  (t.  podmáslí,  ncsním  ho). 
Dodlíčka  je  na  peníze  jako  čert  na  duši. 
(i.  význ.  způsobu.  Sirku  na  dvakrát,  holbu 
piva  na  jednou.  Íčko  k  puzimkii  chytíš 
červenku  nyjsnáz  na  bez  (t.  bezínky  vna- 
didlem).  Na  moučnýho  červa  chytí  se  hnedle 
(  =  skoro)  každyj  j)ták.  Tátii  nám  humříl  na 
hlavničku.  .Mlyjn  se  točí  na  j)ráz<hio.  na- 
svŤpat!  Kezník  šel  na  jisto  (t.  že  jistě  koupí 
dobv^tče).  Mládenec  (=  lesní  příručí)  jirodal 
letos  žito  na  stojato.  Nechvátyj.  dyjt  nemáš 
tak  na  pilno.  Kště  nezaplatil  starý  a  bral  by 
na  novo.  Člověk,  aby  dával  pořád  na  počkyj!  ' 
Za  ryiníky  nechali  sme  si  kousek  na  stáro 
(t.  píce,  nepokosili  sme  .sena).  U  Hadarau 
nyjsou  doma.  je  zavřeno  na  řetěz.  Pročpa 
zamykáš  na  dva  západy?  7.  význ.  účelu  a 
příčiny.  l'jílař  poslal  chlapce  na  vodu  (t.  aby 
svedli  puštěnou  na  louky  zpět  do  řečiště). 
Dčrck  šel  na  proutí  (t.  aby  z  něho  dělal 
košťata).  Selka  najjckla  dolkú  na  vynášku. 
Pamatujte,  dčti.  že  není  na  rozhazování! 
Dali  mu  na  srozuměnou,  že  muže  jít.  Dyž  tě 
branii)urv  nelezou,  dvj  si  na  maso!  Té  ii()rací. 


11,1.  —  nachomyjtnout  se. 


57 


dy  sem  si  vzol  kousek  na  di'eváky.  Přines 
kus  prknu  na  lávku  (t.  aby  l)ylo  lávkou). 
Eště  mi  ])řiciala  selka  na  .sukni  (t.  látky). 
Byjvávalo  jakživo,  že  eliodivaUi  chasa  na 
vovoee.  Ťejkom  se  dostáli  na  jira^ata  (t.  zlo- 
ději). Vet.  ty  nám  ehodiš  na  lusky,  hale  do- 
dostanu-li  tě  tám!  8.  o  výsledku.  Kohouti 
kokyríhaj!  na  de.šf .  ČVrvánky  vokazujou  na 
vítr.  Hovadí  dělají  dílo,  to  je  na  boui-ku. 
Letos  je  špatná  vokázka  na  žně.  9.  o  řase. 
y  nocí  si)rehlo,  ale  na  den  bude  hezky 
(předpovídá  se  ještě  před  východem  slunce). 
Bylo  to  někerak  (  =  asi)  na  mnsopust.  Na 
kočičky  (Květná  neděle),  na  červený  vijce 
(velikonoce)  na  věnečky  (Božího  Těla)  atd. 
10.  o  látce.  Stunce  dělávali  šeeko  na  písek. 
al)y  neljylo  vodu  eitit.  Stavívalo  se  nyjvíc 
vodě  dřeva:  zecr.  kde  musela  byjt,  byjvala  na 
hlínu,  na  vápno  málohdy;  vápno  šlo  do  peněz. 
Byjvávaly  boty  na  tret  a  na  smolu.  11. 
o  místě.  Ňa  Klencko,  Na  Dílsko,  názvy  poloh 
v  polích  i  na  ot.  kde?  11.  s  lok..  2.  význ. 
způsobu.  Sem  tu  na  vyslání  (=  netrpělivě 
ěekám).  Na  dlouze,  na  krátce  nic  mňe  netěší, 
(Pis.)  Sme  celyj  tyjden  na  hostech  (=  máme 
hosti  a  to  jedni  odejdou,  druzi  přijdou). 
3.  iiěel.  ťimbálku  chytili  na  hlávkách.  Teta. 
sou  vám  na  šveskach!  (srv.  ad.  1.  7.  chodit 
na  ovoce,  na  lusky  atp.).  4.  vztah.  Pacholek 
míval  (i  loket  šerky,  6  košil,  2  zástěrj'  a  30  zl. 
šajnů  na  penězích.  U  mbiářú  byl  takuvyj 
pořádek:  co  kdo  zbůdarma  rozbil,  strhlo  se 
mu  na  vyj  platě. 

nabíjet,  2.  kolář  nabiji  kolo  t.  j.  tluče  šjtíce 
do  hlavy;  sek\Tník  nabiji  kolo  paleční,  t.  j. 
vljíjí  do  loukoti  i)alee. 

naliolikovat  víz  Ixibkovat. 

iiábozez,  též  návozez,  ml.  nedb.,  vedle  obyč. 
nebozez.  Stryjčku,  ne])učili  Ijyste  nám  ná- 
bozez:  latovník  by  potřeboval  táta.  Muším 
koupit  ňáký  nábozízky.  S  návozezem  by  to 
bylo  spíš  než  s  dlátkem. 

nabrat,  2.  dobírati  si.  Ten  tě  humí  nabrat. 
;i.  Ivráva  nabírá  někoho  na  rohy.  Ze  tě  na- 
beru na  ty  bidle!  (Děvče  na  škádlila.) 

nácťk.  žert.,  žaludek,  břicho.  Napral  si 
náeka  =  nestřídmě  jedl.  Též  podložil  si 
náeka. 

naťivít  se  kde,  načekati  (s  nelibostí).  To 
sem  se  tám  nacivíl,  než  něhdy  něco  přišel 
pan  soudnyj  (  =  .soudce). 

naěirhnoiit,  načpěti;  též  obr.  Ve  Viibii 
načichla  panštinou.  2.  nastydnouti,  zvi.  na 
větru,  y  |)ile  šeeky  vokence  do  kořán  —  já 
tám  hodně  nacích. 

nářinka,  první  kousek  bochníku.  Náěinku 
mi  necht<'  a  skrojek  teký:  já  mám  na  to 
zuby! 

nařlapat,  1.  zelí  =  naložiti,  stlačiti.  Na  Ch. 
se  opravtlu  šlapávalo  a  místy  podnes  šlape; 
mladým  mužským  patříval  ten  úkol.  2.  na- 
ělapanyj  krubiján. 

nadáni.  2.  znamení  nadpřirozené  nějaké 
budoucí  příhody  nebo  nehody.  Povídj^te  si, 
co  chcete,  nadání  je,  já  se  přesvědčil  kolikrát. 


Takuvá  rána  ni.  punebí  zčistajasna  a  něhdež 
nic  —  to  nebylo  než  nadání.  Srv.  znamení. 

nadut  atp.  vždy  s  gen.  pl.  Nadali  mi  faleš- 
nyjch.  Chlapci  nadala  slepantu;  nnr/.c  něhdo 
za  to,  že  je  ki'átkozrakyj?  Nadávat  praši- 
vyjch  a  takuvyjch  všelijakyjch  vořklivyjch 
men ! 

nadělat,  2.  hodně  uhnísti  (těsto),  udělati 
luliýui.  I)yž  je  žito  porostlý,  nuíší  se  chleb 
hodně  nadělat,  nebo  bj-  tek.  Rozdílné  pro- 
dělat, viz  zvláště.  Též  o  práci  tkadlcovské: 
nadělat  plátno,  t.  pevně.  (Zde  v  témž  sm. 
dostavit.) 

Xitdevsí,  jni.  poli  nad  Chodovem. 

nádiji',  naděje.  Nádije  naše  (i  v  modlitbě). 
To  je  po  nádiji,  dyž  stará  humříla;  stará  mu 
nejvíc  příla. 

nadívat,  2.  navlékati  (jehlu  atd.).  Nadi 
mi,  já  huž  na  to  ncv"idíni.  Utrhni  metlici 
a  šecky  si  je  pěkně  na  ni  nadíješ  (jahody). 

nádobí,  2.  nářadí  řemeslnické.  Hruška 
byl  icsař,  nemíl  daleko  široko  rovnic;  a  ná- 
dolií  Ulil  podle  toho! 

nadusnirli,  výr.  silnější  než  do  smrti.  To 
není  jen  se  vdát,  dyjt  je  to  nadosmrti! 

ňadra,  ňadra.  Strčil  si  ho  (chleb)  za  ňadra. 
Curně,  slipíka  si  dát  za  ňadra! 

nadranc,  přísl.  Mj^slivec  jí  dostál  na  škra- 
bánkach  a  rozbil  jí  kuš  nadi-anc.  Chlapše, 
ílepa  si  se  dříl,  ty  máš  zas  kalhoty  nadranc! 

nadrl)at  někomu,  nabiti.  Dyby  byl  jenom 
]iočkáh  tomu  bych  byl  nadrbal,  co  by  se 
Í)ylo  do  nčlio  vlízlo.  Též  vydrbat.  Srv.  drbat. 

nad.\,ininont  se,  též  nafouknouti  se  —  na- 
dmouti  se  (o  dobytčeti).  Teta.  běžte  chutě 
dému,  krávu  máte  nadyj mnutou!  Po  ěom 
pak  by  se  bxla  nadyjmla,  krmíme  jenom 
suchý. 

nafonknout  se,  nadmouti  se,  prgn.  o  do- 
li\-tku.  Kráva  i  vovee  snadlo  se  po  mokrý 
jetelí   n:i,foviknou.  Srv.  iiadyjmnout. 

naliánka,  výr.  nahánku  mít,  usilovati  oč 
s  bázní,  že  toho  těžko  lze  dosíei.  Ten  Bol- 
páček  mil  nahánku,  aby  ho  zas  přímli  mezi 
panský  dřevaře. 

nalidy  splynulo  v  jeden  výraz  z  na  kdy  = 
na  čas.  Chlapče,  ty  si  dáš  nahdy;  koukyj, 
mráka  nad  lesem,  kroč  přece,  kroě !  Ty  máš 
dycky  nahdy,  jen  že  je  potom  chyba! 

niiiilyj.  2.  citlivý.  Sem  huž  ňákyj  náhlyj 
na  zimu  (snadno  nastudím). 

naliorn.  nahoru.  Děti,  pote  chutě  nahoru, 
burem  česat  hrušky! 

nalionšek,  dítě  nahé,  zvi.  nechávají-li  uia- 
liikčho  |ioluliati  bez  košile  před  kouj)ánim 
nebo  po  něm.  A  hromši,  vy  tu  máte  nahouška; 
hyjbáš  hned  do  vaničky! 

nacliabřit,  nahromaditi  neskladně,  tak 
aby  se  zilálo  něčeho  více,  aby  byla  větší  hro- 
mada, než  vskutku  jest  věci.  Zdálo  so  jich 
dovíco  (třísek)  a  zatím  byly  jen  tak  na- 
chabřený. 

narliiiniy.jliiout  se,  namanouti  se.  Tu  se 
mi  potom  narhomyjt  v  trhu  Vodstuncák, 
tak  sem  je  po  ňoni  poslal  (maso). 


58 


najednou.  —  naše,  vaše. 


najťdnoii.  2.  náhle,  z  čistá  jasná.  Najednou 
se  mi  tu  veme  ňakyj  Jilent,  já  nevěděl,  je  to 
(■•lověk.  či  je  to  ňáká  Uřovina  a  snad  s  ní  vítr 
liyjbá.  Kolář  pryj  hiimi-írí  To  si  vcrate.  tak 
najednou  I 

nákrajjnik.  hrnec  nebo  vůbec  kus  zboží 
hrnčířského,  jenž  byl  v  peci  „na  krájí"  a 
tudíž  je  nejjodaren.  Nebožka  Schůdková 
nám  dula  tich  nákrajiiíkú  nůší. 

!iakřa|iiiut.vji  (zvon.  hrnec  atd.),  natlučený: 
Do  toho  máslo  nemůžeš  dát.  prorazilo  l)v; 
dyji  je  nakrapnutyj.  Ten  no  vyj  zvon  zvoní 
hned   ))o  novu.  jakoby  byl  siakřapnutyj. 

■lakrihiioiit,  namrznoutí.  nastychiouti 
v  mrazu.  Já  při  tom  škrabání  vně  hodně 
nakříh!    ( škrabání  =  všeliká   drobná    práce.) 

nák.vj,  ml.  nedb.,  vedle  íiákvj.  nějaký. 
Dyj  mi  náký!  (lu-iišky.)  2.  znamenitý,  veliký. 
Starý,  to  b_\-jvalí  ňáký  chlapi  1  Tu  Ijy  muselo 
byjt  ňáký  navážky,  než  by  se  takuvá  rochce 
zarovnala . 

naložil,  o  ocelováni  opotřebovaných  ostří 
sekery,  dláta  atp.  JestU  třeba  správky  menší, 
oceluje  se  t.  j.  jen  ostří;  naloží  se  větším 
kusem  ocelí.  (Obyč.  až  po  ocelováni.) 

nalii|>al,  nabiti  jen  rukou,  ale  hodně. 
Chlajiče.  puru-li,  já  tě  jich  nalupáni!  (Matka 
na  kluka,  jenuiž  se  nechce  do  školy) 

iiániťlťiT.vj.  o  obili,  ze  kterého  se  hodně 
námele.  Moc  ho  není,  ale  je  ze  sucha,  bude 
námelčivý  (žito). 

náuiťtek,  nástavek  trámu.  D\-j  na  vod- 
vedení  námětky  a  přikrj^eš  zásep  —  kam- 
]iak;  můžeš  tu  mít  .šecko  v  suchu. 

llániliiv.v,  v  Ch.  mívá  užší  význam  =  po- 
čátek jednání  o  svatbu.  U  námluvách  do- 
hodlo se  jen,  je-li  možná  ])řijítí  na  smlouvy, 
o  nichž  se  stanoWlo  teprv  věno.  Xa  n.  jiřišel 
se  domluvit  jen  někdo,  zvláště  kdo  svatbu 
smlouval.  Iva  smlouvy  ]iřicházelo  více  i)řátel 
z  obou  stran.  (Rodiče,  sousedé,  svědkové.) 

iiamňa,  ňaniniřku,  ml.  dět.;  pochoutka, 
mlska.  .Melč,  máma  ])říde  a  přinese  Jozíf- 
kovi  íiaiuňu.   (.Jozífkovi  —  tobě.) 

iiaiia.  též  liaiia  i  iiaiiiňa,  ml.  d.,  mlsnota. 
Ski.  i  neskl.  Xcpiae.  .Manky,  dostaneš  naňu. 
Zdrbň.  jen  ňaniniťka,  zř.  Přines  táta  Matou- 
škovi ňaíia?  Jcjéj.  přines  a  tůlik! 

nanirat.tj,  ničemný.  Si  to  palice  nanicatá. 
Dělat  tak  na  větru  a  eště  ve  vodě,  v  takuvyj 
čas  —  té  nanicatý  dílo, 

naii.vjsvál,  dur.  než  naschvál.  Von  tě  to 
nedělá  než  zrovna  nanyjsvál,  íčko  to  vidím. 
(Pohunek  práská  jen  u  jisté  chalupy.) 

iia|iálit.  2.  ošiditi,  ('echmanckyj  žid  —  ten 
míie  najiálil:  za  desítku  bez  šestáku  takuvyj 
hadr.  3.  uhoditi.  Veinu-li  ten  kámen  a  na- 
pálím tě.  ty  nebureš  věkat! 

nápěnka,  pentlička  červená,  spínajíc!  lajbik 
nelio  kabátek  ženský,  zapínaný  jen  na  jeden 
haklik  dole,  nahoře  nedopjatý:  skládá  se 
nyní  z  užší  stužky,  vlastiu'  nápčnky,  a  širší 
j)antličky,  \'ázané  na  ni  v  nuišli.  I'  \danveh 
tlrži  ná])čnka  poruštičku  a  zároveň  k  ní  při- 
držuje nedopjatý  kabátek.  Xa  starých  sna- 
rovaékách  s  ,,puntfm"  bjda  stužka  jediná. 


dlouhá;  přivazovala  se  k  poslednímu  háčku 
dole  a  zachycovala  pak  z  obou  stran  ostatní, 
mající  podobu  ležatého  cc,  až  nahoi^e  na'.l 
puntem  zavázán  konec  v  mašli.  Odtud  žer- 
tovný název  ..simotam".  Viz  nastrč. 

napřesrok,  přes  rok.  příští  rok.  Napřesrok 
pryj  přidou  zas,  ea])artí  s  capartama!  (ne- 
zvaní pi'átelé  ,,na  letní  byt".) 

napiiěil,  napuřilo.  namoknouti,  nabotnati. 
Tiehyj  deštíček,  ale  hezky  napučílo.  Dyj  ho 
(hrách)  hezky  napučít  a  bure  jako  mozek 
(  =  dobře  se  uvaří).  Ty  tě  napučíly  jako  dršky 
(boty  v  mokré  trávě). 

naražený  mlíko  t.  j.  sladké,  začínající  ky- 
.sati.  V  poki'oěilejším  kysání  je  navilý  (navi- 
nulé).  pak  kyselý  nebo  hustý. 

narážka,  nemoc  na  spodu  nohy  |)odebráním 
bolavého  místa  se  jevící,  snad  „nárazem" 
způsobená.  Nebuj  se,  narážka  se  muší  pro- 
píchnout. 

uárožník,  velký  hřeb  železný  v  dřevěných 
stavbách,  zvi.  roubeních  atd..  na  pi.  přibíjí 
se  jím  krokev  nebo  rukáv  „na  rohu".  Je  to 
největší  kovaný  hřeb.  jehož  se  v  kraji  užívá. 

nárnři.  náruč.  Míla  chlapse  v  náručí. 

náruěni  (tahoun),  „na  ruce",  zadní;  přední 
je  ..sedlovyj". 

nařnnipat.  nabíti,  zvi.  pěstí  do  zad.  Hale  já 
mu  uařumpala,  svívolovi  (matka  výTOStkovi). 

nasazovat,  2.  o  zelí:  Hlávky  huž  nasazujou 
=  dělají  se,  točí  se. 

náseř,  koplice  táhlá,  podobná  motyce: 
vysekávají  se  jí  žlaby,  koryta  a-tj).  Na  ta- 
kuv^-j  houzkyj  řábek  to  by  míla  byjt  náseč: 
kojjlíce  je  na  to  tuze  široká. 

naskákat,  naskočit  atd.  prgn.  o  některých 
nemocech  kožních,  na.  j)ř.  neštovice,  puchýře 
atd.  Přes  noc  i)o  tý  masti  naskákaly  přiměty. 
Hleč,  drobet  sem  se  spálila  \t)  troubu  a  už 
mi  naskočil  prskyjř.  3.  o  ceně  rostoucí.  Žito 
naskočilo  vod  tántoho  St%Ttku  (trhu)  hnedle 
vo  zlatyj. 

nastražit  co,  nedbale  uložiti,  tak  aby  z  nena- 
dání na  někoho  ])adlo:  naléci.  Ty  bidle  sou 
tu  tak  nastražený,  něhdo  zavadí  a  vypíchnou 
mu  voko. 

náslrř.  žert.  prsten.  Kup  mi  simotam.  já  tě 
dám  nastrč.  (Mrákov.) 

nastrkat  se  komu,  srv.  strkat.  Pilařka  se 
ji  na^^tikala  dost;  to  bj^lo  tu  drobet  mlíka,  tu 
zelí.  Ijrambur  —  co  měno  mílo. 

naslřílrt,  opuchnouti  (o  dásni).  Nastrílený 
dásno. 

nástnd,  nastuzení.  zachlazení.  Té  ňákyj 
nástud.  jen  se  vyřij:  z  nástudu  by  mohlo 
pojit  lecos. 

nasvrch,  navrch.  Nasvrch  není  luiuj  pláten. 

nas.vpat,  jirgn.  2.  o  obilí  do  mlýnského 
koše.  Schází,  Hana,  běž  za  mne  nasypat! 
3.  n.  porušky.  Svarba  bure,  huž  nasyj])aji 
porušky. 

nús.^pka,  nádoba  neurčité  velikosti,  někdy 
menši,  nčkdy  větší  věrtelc,  jíž  se  ve  mlýně 
,,na<yjpá". 

naše.  vúšr:  zůstává  dlouhá  km.  .samohláska 
v  těchto  tvarech.  Naše  Manka  s  tím  přišla 


naše,  vasc. 


nehoda. 


59 


zez  města.  Naše  bj'  nebyly  než  na  chlebě  (t. 
děti  jedí  jen  chléb).  Vaše  teta  teký  piire?  Té 
vaše  ))ole';  Naše  (krávy)  rai  teUy  liumeniMijou 
(méně  dojí).  Ri)vně7.  naši.  Naši  sedniiki)ue 
(=nájenniíci  v  sechaiěce.)  Ale  jindy  krátí: 
Za  tim  našiiu  dvorem. 

iiiiši.  naši.  2.  Naši  se  niňc  ])táli  (=  příbuzní, 
moji  starší.  Pis.).  Naši  říkávali:  Selku  nyj- 
lepší  kryje,  co  sama  přede,  šíje.  (  =  naši  před- 
kové.) Pod.  vaši. 

iisíšdiii,  našem,  |iod.  na  ňoni  atd.  Na  našom 
j)unel)í  neeliojd  prudce  (Pis.).  Na  tom  našom 
íiouváreéku   (Pis.). 

núštiva,  návštěva.  Přišli  ste  zase  drobet  na 
náštivu  k  tatíčkovi?  (Mluveno  k  hosti  jedi- 
nému.) 

našUtjce,  neštovice.  V  Korově  byly  ten- 
ki-at  černý  naštojce. 

naštovka  vedle  vlaštovka.  Naštovk}-  hnedk* 
potáhnou,  huž  mají  svarbj'  (o  hejnecli, 
v  nichž  se  slétají  na  vysokých  budovách  a, 
stromech  a  pak  společně  se  proletují). 

natálinoiit,  "J.  načpěti  čím,  navlhnouti. 
Jlouka  l)v  nám  tám  natáhla  (ve  sklepu). 
natahoval  uiudlánky,  též  jen  natahovat  — 
o  dětech,  chtíti  jilakati.  Huž  zase  natahuješ 
uiudlánky?  Jen  natahuj,  já  tě  eště  dám, 
abys  mil  proč! 

natenkrat,  tentokráte,  v  tomto  případě. 
Natenki'at  muší  prolu'át.  Já  povídal :  naten- 
krat  je  v  polích  zle!  (o  krupobití.) 

nátka,  nádcha.  Já  dostál  ňákou  nátku,  že 
se  mi  do  rána  hudělaly  takuvý  prskyjře  na 
pyskách. 

nátkov.V  koření,  čistec.  Vykuř  se  nátkovým 
kořením  a  bin'e  tě  hned  snáz! 

uátou,  pařez  svalnatý,  těžko  kelný  nebo 
část  jeho.  Též  se  mu  říká  palice  (větší).  Ta- 
kuvyj  náton,  to  bez  pjily  vod  sebe  nedo- 
staneš ! 

natřískat,  natlouci  tuze,  viz  třískat;  obr. 
natřískaná  sence  =  natlačená  lidí.  Dyž  byj- 
vával  katesismus  ve  vsi,  byjvala  u  rychtáře 
sence  natřískaná;  íčko  dou  lu'át  kuželky  nebo 
karty. 

navrátit,  2.  s  předm.  strom,  sloup  atil.,  vy- 
vrátiti jen  z  částí,  takže  nachýlen  ještě  stojí. 
To  bxlo  ňáký  povětří;  nám  to  navrátilo 
lu'adl)u. 

navádět  někoho,  2.  žertem  lháti.  Nechojd, 
táta  eště  nyjde,  to  já  sem  tě  jenom  tak  naved. 
navážka.  ,v,  navezená  země  k  vyrovnání 
nějakého  místa  hrbolatého.  Dyj  si  pokoj, 
stavět  na  takuvý  křivme!  Tu  bj'  muselo  byjt 
ňáký  navážky! 

nával,  slabší  kláda,  po  níž  se  jiné  klády 

válejí.  To.s  moh  vědět,  že  takuvá  kláda  muší 

mít  pod  sebou  přece  nával,  ne  takuvou  hůlku ! 

>áveskjj,  jm.  rodové.  (Poc.) 

núvěška,   oko   motouzové,  připmající   bič 

k   bičišti. 

navilý,  navinuly  (o  mléce).  Navilý  by  mi 
byla  iirodala,  ale  eák  s  navilým!  Aby  je 
nechat  zase  teký,  až  zhoustne. 

navlas,  sraženo  v  jeden  výTaz  přísl.  mívá 
význ.  šhši.   Manka  dyž   b3^vala  svobochiá. 


ta  musela  mít  d\'cky  šeoko  na  sobě  navlas, 
a  íčko  se  tak  vonedbála;  to  šeeko  při  ňom,  při 
nek  loudovi. 

navoliotěl.V  dásno,  dom.,  na|)uclilé  (jen 
o  dásně). 

návštiva,  slavnostnější  než  hyjta.  Sou  tu 
z  Ví<lui  na  navštívil.  Též  náštiva. 

naznak,  nikdy  v  tom  sm.  na  zádech  atd. 
Nelehyj  naznak,  není  to  zchavý!  Pád  přes 
prjih  naznak  a  ani  nezív;  zlámal  vaz.  Kry- 
sálek  je  ve  vodě  jako  ryjba;  von  hmuí  vodu 
ělapat,  naznak  plavat,  šccko. 

ne,  zápor  místo  kladu:  To  já  nemám  řect! 
(jistě  řeknu,  vyzradím)  ml.  d.  Puv.  asi  otázka. 
Co  tě  nepovím  (=něco  zvláštního  povím). 
Co  se  vám  mi  chies  nezdálo! 

nebo,  2.  jinak,  sice.  Poj  chutě,  nebo  se 
mnou  vícki'at  nesmíš! 

nel)oli.v,i,  ubohý.  Neboli^rj  člověk  (o  raně- 
ném). Xel)ohá.  nebohá!  (lituji  stařeny  ne- 
mocné, jež  nemá  nikoho  a  ničeho.) 

ncťítěn.vj,  I.  velký,  tuhý.  Té  dnes  zima, 
necítěná!  2.  tvrdý,  nemilosrdný;  o  člověku: 
Ty  si  člověk  necítěnyj,  tak  dítě  pro  nic  za 
nic  zbít! 

necky,  dlouhý  okřín  na  válení  chleba. 
Na])řcd  válívaly  hospodyně  na  neckách 
šccky  —  to  tuty  íčko  mívají  valy. 

no(loclirípl).j,  o  zvířeti  i  o  člověku  chura- 
vém,  slabém.  Příkrá  nadávka.  Chodí  jako 
nedochcíplá,  ale  lidi  na  pokoji  nenechá. 

ncdopyjr,  netop\T.  Nedopyjr  se  rád  za- 
plete lidom  v  šírání  do  vlasu  (podání  po- 
věrcčné). 

nrdnřka,  člověk  nedočkavý.  Ty  si  ňákjrj 
nedůčka:  dyjt  eště  nezvonili  (t.  polechie). 
ncdíěd.  medvěd.  Sou  tám  s  nedvědy. 
nedyjmutám.  věta  skleslá  v  jediné  slovo 
žertovné,  spěch,  hluk,  švanda  atp.  To  bylo 
nedyjmutám:  staryj  přišel  dému  a  Kuba  tám 
a  star\^'  Kubu  ani  cítit!  (nezvaný  zeť!)  Do 
přísteli  přišel  dudák  a  to  bylo  Imed  nedyj- 
mutám. 

nělide,  (téžnehde),  někde.  2.  asi,  snad.  To 
vy  ste  nehde  po  Mehcharovi  syn? 

nělidťž,  nikdež.  Já  du  na  punebí,  já  do 
sklepa,  já  do  vyjstupku,  ha  něhdež  nic  a 
něhdež  nic  —  a  takuvá  rána  se  přece  stála! 
Jakžíva  něhdež  nebyla,  to  se  nediv,  že  nezná 
lidi. 

nelido  vedle  nělidn.  Nehdo  klepá,  dite  vo. 
revřít!  (Oujezdo.)  Něhdo  by  se  v  masným 
koupal  —  to  já  ne! 

nělido  dobryj.  Aj'  to  něhdo  dobryj  pováži: 
Já  sem  vážím  cestu  v  takuvý  nehodě  a  von 
že  nemá  ha  že  nedá.  Té  si  co  povážit!  (Nepo- 
řádný dlužník.) 

nclid)  i  někdy  a  nělidy.  Přídě  sera  táta 
eště  teký?  Nu,  nehdy  tak,  nehdy;  je  holt  už 
to  na  něho  daleko.  Tánta  bure  mít  telátko 
až  něhdy  v  lítě. 

nřlidy  nřco,  až,  až,  tuze  pozdě.  Já  volám, 
hledám  —  von  tepřivapo  hodině  něhdy 
něco  se  vozve! 

iiťliotia,  2.  nepohoda.  Do  nehody  je  takuvyj 
hábit  dobryj  dost. 


60 


neht. 


nelit,  nehet.  Z.idríl  sem  si  třísku  za  neht, 
ale  já   nemyslil,  než  že  vonidliju. 

iiehiipialianyjl.  rozpustily.  Takuvý  děti 
nehupiahaný,   eák   z   toho   bude! 

iieliiižilvji.  skoupý.  To  já  míla  vědět,  žes  ta- 
kuvyj  nehužilyj.  i  toho  kroku  je  tě  škoda! 

nrchát.  nechal  atd.;  2.  nechat  se,  trpěti, 
neodporovati.  Do  pa  by  se  itiu  tak  nechal! 
(t.  týrati.)  Já  se  mám  furt  nechat? 

nřchřasnyj.  nešťastný.  Nechéasnyj  hou- 
várek,  co  sem  na  ňom  sík.  (Pis.)  2.  velký, 
ohromný.  Té  sem  nechčasnyj   flák  cesty. 

neclíťestí,  neštěstí.  Lidi,  té  nechčestí 
ňákv!  Chlapec  spád  s  vedru  a  nadíl  se  na 
bidle. 

neklida,  ,v,  zvíře,  jež  káli,  kam  nemá:  též 
o  člověku  nečistém.  Je  to  pes  neklida,  přece 
takuvyj  věcí  pes  už  a  zaneřádil  by  celou 
senci. 

neklidn.vjj.  neúklidný.  nečistotný  (o  dětech, 
též  o  domácích  zvířatech).  Calaf  nám  poslal 
štěhně,  ale  takuvý  neklidný,  to  l>yly  míly 
ženský  co  dělat  jenom  po  ňom. 

nenieliln.  nemotora.  Takuvý  nemehlo  padne 
přes  stéblo  slámy! 

nenechal,  2.  eufcmisticky,  krásti.  I  vona 
mladá  teky  nenechá.  3.  prgn.  útočiti  na  žen- 
skou. Von  divči  nenechal,  divče  začla  křičít, 
až  jířišla  selka  a  mlask,  mlask:  ty  pryj  jeden 
cucáku! 

nenechavyj.  euf.  o  tom,  kdo  nenechá  = 
krade.  Bere  si  ňákou,  je  pryj  taky  z  tich  ne- 
nechavyjch. 

Něnkyně  vedle  Němkvně.  Venku  je  ňáká 
žebrácká,  je  NěnkjTiě. 

něn  (akk.  muž.  zájm.  jt,  jen):  vyskytuje 
se  jen  ])o  předložkách  a  o  predm.  neživém. 
Pan  falář  mi  za  něn  (věnec)  muže  dá.  (Pis.) 
Dyj  si  na  něn  (hrách),  já  tě  ho  uvařím. 
Máš  novyj   klobuk,   aj  ei  dáš  na  něn  pozor! 

neiXMlajuyj,  neústupný,  tvrdý.  Kuba  je 
člověk  iiepod:ijnyj.  to  já  vím  (o  tvrdošíjném 
u  soudu). 

ne|iřeninženyj,  o  povaze,  prchlivý  a  nepo- 
dí',jný.   Manka  je  ženská  nepřemožená. 

neřád,  1.  smeť.  Pád  mi  do  voka  ňákyj 
neřád.  2.  obr.  o  lidech  zlých.  Je  to  neřád 
jeren,  vlastního  tatíka  tak  hudlovat.  3. 
poiiui.  neřády=  pakostnice.  Ty  neřády  sem 
míla  dje  zimy  poposobě. 

nes.  ml.  nedb.  řidč.  m.  dnes.  Nes  je  štvrtyj 
den.  (Jen  v  řeči  ledabylé.) 

nese  se.  o  děvčeti  lehké,  pyšné  chůze. 
Hinaj,  ta  se  nesla,  sotva  .se  zemí  dotyjkala. 

\es|iěšky,  název  luk  nad  Chodovem. 

neskulí  a  neskuliv  vedle  neřkuli.  Já  vdávat? 
Já  sem  to  udčhila  těžko  jednou,  neskuliv 
íčko,  na  starý  kolena! 

nešf,  necht.  Prší  zas!  Nešť!  Substantiso- 
váno:  Vem  to  nešf!  (=  af  si,  stalo  se!) 

nelrestanec,  nezbeda.  Netrcstaněe  nevy- 
tri^stauá:  asli  tě  netrestají  rodiče,  muší  tě 
trestat   cizí ! 

nenrčil.V  zpnsiib  m.  věty  podmiň.:  .Já  mil 
dost  místa,  tu  kravici  bych  nepustil  (t.  koupil 


bych  ji  sám).  Nebyjt  pří  tom  dědka,  d(iví,  co 
by  .se   bylo  stálo! 

nevážnyj,  jnudký,  nebezpečný.  Já  bych 
s  Bartákem  nic  neniíl;  té  člověk  nevážnyj. 
Cák  s  takuvým  nevážným  člověkem  za- 
čínat: necítí  se  a  flákne  tě,  můžeš  toho  mít 
dost. 

nevřsla.  2.  snacha.  Staryj  mil  vod  nevěsty 
velký  hlezení  (hleděla  si  tchána). 

nevinico.  klesává  v  jediný  výTaz,  smysl 
asi  =  nic  na  světě,  bud  si  co  buď.  To  můžeš 
slibovat  nevímco,  von  jinač  neudělá  a  ne- 
udělá. 

nevínijak,  srv.  nevímco:  asi  =  buď  jak  buď 
atp.  Kdyby  bylo  nevímjak,  žádná  pomoc 
vodnčkad".  (Pis.) 

nevleza.  člověk  dotěravý,  který  leze.  kam 
není  zván.  Si  to  nevleza,  nechat  si  tám  za 
sebe  platit. 

nevoldečenyj.  chudě,  chatrně  oblečený,  ne- 
vyšacený.  Dítě  nevoblečený  poslat  do  ta- 
kuvý prášenici  —  je  to  rozum,  je  to  ňákyj 
cit?' 

nic.  v  nic  je  co.  přišlo  =  rozjiadlo  se,  zni- 
čeno atp.  Co  se  stará  nastarala  a  nasková- 
vala  a  koukníte.  .šecko  je  to  v  nic  (=  doho- 
.spodařili   mlaili). 

nihdáš  vedle  nihd.ÝS.  Ty  mi  nechceš  nihdáš 
věřit.  Někdv  sesiluje  zápor.  To  bych  já  do 
Tomše  nihdáš  nebyla  řekla,  že  purou  k  vol- 
táři  bez  věnce. 

nihd.Ví^  i  nihdáš.  Žert.:  Na  svatýho  Ni- 
hdýše  =  nikdv.  Ty  přídeš,  vet,  ale  až  něhdy 
na  sv.  Nihdýše. 

nípat,  1.  nípat  si  nehty,  vyškrabávati. 
Slepice  se  nípají  (vískají).  2.  n.  se  v  jídle. 
Jen  se  v  tom  nípá  (=  jí  málo.   bez  chuti). 

noční  čas,  zvláště  výr.  nočním  časem  a 
nočního  času  mívají  silnější  význ.  než  v  noci. 
Nočním  časem  tak  lidi  vydyjHt,  je  to  způsob 
vod  chasy?  Copak  má  dělat  nočního  času 
v  cizím  stáji? 

íioni,  nčm:  vo  iiom:  pod.  všom.  něčoni  atd. 
Co  pak  za  svobothia  —  h.vlo  ■^■"  ""m  eště 
málo  řeči? 

nono.  eitosl.  1.  význ.  zbraňovacího.  Nono, 
děti.  dost  toho  vrážení!  2.  význ.  ])odivu, 
pochybnosti.  A:  Hopafa  v  ziibcch  vodnes 
pyt<'l  ])šencí  z  mlatu  ke  staveni.  B:   Nono! 

nos,  2.  ])ien.  mít  dobryj  nos  =  dobře  tušiti. 
Vacek  mil  nos,  že  mu  nepučil.  3.  nyjde  pod 
nos  =  nechutná.  Vet,  hrách  tě  nyjde  pod  nos, 
račí  bys   buchty? 

novem,  znova.  nově.  Tuta  rána  (na  stromě) 
se  stála  novem. 

novina.  2.  nová  půda  orná  nebo  zahradní, 
na  níž  vše  bujně  roste.  Míli  sme  u  rymíčka 
takuvou  novinu,  jak  sme  vyhodili  loni  z  ry- 
míčka bláto:  dali  sme  na  ní  nukev.  ale  to 
byla  mrkev:  naf  do  pasu  a  pod  natí  jako 
tulce.  Jin.  vl.  V  Novinách,  poloha  u  (_)ujezda. 

nožfky,  niižky.  Podyj  mi,  Dodla,  nožíky 
sem,   ale  ehútč! 

nuž,  v  přirovnání:  I.  vítr  jako  nuž.  2. 
křicil,  jako  by  ho  na  nože  bral. 


ňuhnačka.  —  -ou. 


Gl 


iiiiliriai-ka,  byl.  ostřice.  (?)  Přod  Božím 
Tí'lfm  [irivezoii  z  panskyjch  ryniíku  pyš- 
kvorec  a  ňuhňačku  a  nasypou  toho  a  dy  se 
to  seřlape,   to  to  vonívá  —  zrovna  dost. 

iiiiliiial,  huhfiati.  Neňuhnij  tak.  huč  se 
nihivit,  jak  .se  patří. 

iiullfiuvyj,  liuhňavý.  Bi,l  hu  nás  ten  ňuhňa- 
vyj  .švec  s  vobutini. 

".vjprv,  předl,  výraz:  z  ii.v.i|irvka  =  napřed, 
především,  z  počátku.  Z  nyjprvka  noha  dro- 
bet pobolívala,  nebxlo  znát  nic;  jiotom  něhdv 
něco  tepřiva  začla  votekat  a  začla  t\Tdnout. 


iiyjtoiiž.  superl.  od  tuze.  Dyž  sme  dochá- 
zeli ke  vsi,  začelo  pršít  nyjtouž.  Říd.  nyj- 
toužij;  srv.  touž  a  nyjtoužij. 

n.v.Uoiižij,  superl.  k  tuze  vedle  obyě.  nyj- 
toiii,  ale  jen  zř.  T)vjf  je  to  bylina  nyjtoužij 
jedovatá!  (vraní  oko.) 

iiyiiaiiyj,  ml.  d.,  krásný.  Hapec  honyj, 
nynauyj,  tátovo,  mámino  .  .  .  (mazleni.) 

nyiiy,  ml.  d.,  1. krása. 2.  význ.  adj.  krásný, 
^larijánka  —  nyny!  (ukazuje  jí  obrázek.) 
Koukni,  té  nyny  hapec,  hajá. 


O. 


().  citosl.  Invá  vysl.  s  li:  li6.  Hó  ty,  hó  je. 
Hó  je,  ten  si  s  ní  dal!  (linou  ženou.) 

(iil|)OVJ<láiii  raději  než  částicemi  pořizuje 
se  oj)akováním  slova,  jehož  se  otázka  nebo 
nejistota  týká;  často  se  odpověď  taková 
zdm'azňuje  zdvojováním  a  novým  opako- 
váním. .4:  Tám  aby  byly  peníze  (t.  j.  aby 
bylo  hodně  peněz  na  věno!)  B:  Peníze,  pe- 
níze! ^4:  Stryjčku,  nedali  bvste  mi  Vaši 
Káči?  B:  Dám,  dám,  proč  pa  bych  nedal 
a  dám  tě  ji  bez  kryj  caru  peněz!  (t.  j.  ni(^  za 
ni  nemusíš  dát,  ale  řečeno  žertovně  dvoj- 
smyslně: nic  nedostane  věnem.)  Pod.  v  pis. 
svat«b  ....  Dáte-li  nám  Vaší  dceru?  Dáme, 
dáme,  jakpak  rádi,  dyjt  sme  Vám  ji  vycho- 
vali. 

olc,  m.  ale,  jen  při  podivení  a  v  řeči  leda- 
bylé, nedbalé.  Ole,  ty  bys  byl  moudryj! 

-0111  koncovka  dat.  pl.  místo  -iilll  chybnou 
analogií  proniká  na  újmu  ])uvodnich.  Slý- 
chati i  lidora,  dětom,  ve  jm.  rodových  Vávrom, 
Daněhlom  atd.  Ano  proniká  neprávem  kon- 
covka tato  i  do  a-  kmenu,  ale  to  jen  u  ně- 
kterých jmen.  Slýchati  zejména  ,, zadat  kra- 
vom,  nasypat  .slepicom,  nasekat  kopřiv 
husom".  Ale  naproti  tomu  jen:  Vovcím  škodí 
mokrá  ])astva.  Letos  je  včelám  zle  atd. 

n|>ukovúiií  v.<razii  bývá  v  mluvě  lidové 
velmi  hojné  a  rozmanité  sloužíc  nejen  ke  zdů- 
raznění obsahu  řeči,  nýbrž  i  k  účinku  zvuko- 
vému. Př.  Di,  di,  s  taku vyjma  tlachy!  Von 
není  než  pít  a  jenom  pít.  Nádobí  já  by<'h  mil, 
nádobí,  hale  ruce  huž  nechtějí  dělat.  A: 
Strj^jče,  to  ste  asi  záhy  stávali?  B:  Spíš: 
pravda,  spíš;  než  se  rozednivalo,  byli  sme 
huž  hu  města.  Kube,  Kul)e,  aj  ce  tě  to  ne- 
zmáchne;  pryj  tě  leze  něhdo  do  zelí!  Vete, 
táto,  vete,  já  sem  vaše  srdíčko!  Čas  tu  přece, 
aby  stromoví  kvítlo,  a  eště  letos  mrazy,  bílý 
mrazy:  divno  předivno.  ^4:  Pole  by  bylo,  pole; 
jen  by  potřebovalo  bedlivyjšiho  hospodáře. 
B:  Hospodáře,  hospodáře;  hospodář  nedliá  a 
nedbá  žádnyj.  .4:  Vete,  t«ta,  že  to  táta  poví- 
dal? B:  Povídal  něco,  povídal.  ,4:  Ne- 
stúněš?  B:  Stunat  nestůňu,  ale  v  dobrý  kůži 
nyjsera.  Vorat  by  voral,  ale  seči  se  mi 
chytat  nechce;  dělá  ])odřadky.  vořklivo  se 
dívat.  (Tatik  o  synkovi.)  Sem  patři  i  dom. 


opakování  samostatné  věty  s  předkládáním 
spojky  že  :  Pročpak  k  nám  nepřidete,  že 
pročpak  k  nám  nepřidete?  Dj-k  sem  jí  to 
řekla,  že  dyk  sem  ji  to  řekla.  Atd.  V  pře- 
rozmanité  zálibě  této  jevívá  se  lidová  snaha 
po  ze\Tubné  důkladnosti,  opatrná  i  v  jiných 
stránkách  povahy  a  života;  znenáhla  pak 
vyvinulo  se  z  ni  celé  bohatství  figur  tak  svěč- 
ných  poesii  prostonárodní,  z  nichž  některé 
jsou  jen  obměnou  podobných  výi'azu  z  mluvy 
lidu.  Př.  z  písni  chodských:  Déme,  déme 
k  vám  do  domu,  dáte-li  nám  vaši  dceru, 
dáte-li  nám  vaši  dceru  nebo  nedáte.  Dáme, 
dáme,  jak  pak  rádi.  —  Muziky  huž  Irrajou  ke 
dvoru,  kam  pa  se  skovám,  mámo,  mamičko? 
Do  domu,  do  domu,  do  domu.  —  Vosy,  vosy, 
vosy  sršání,  sršání  vyletěli  na  mne  ze  škály;  ze 
škály,  ze  škály,  ze  skalický,  když  sem  šel  vod 
hubičky.  —  Popas,  kamei-áde,  koníčky  popas! 
.Já  pudu  k  mý  milý,  přídu  brzy  zas.  Atd. 

otázky  nepřímé  mívají  v  stší.  mluvě  často 
konj.:  Vostál  tu  ňákyj  klobuk  a  nevím,  čí 
by  byl.  Někdy  i  v  přímé  užito  konj.  Tak  to 
by  byl  eště  Brandyjsovo  syn?  A  ta  ženská, 
povídáš,  by  byla  z  města?  Kdo  by  to  byl 
z  naší  vsi,  kdo?  Dyjt  hu  nás  takuvyj  lid 
není!  (Při  podezření  z  krádeže.)  Že  kmotr 
nyjde  —  aby  ho  bylo  něco  zašlo?  Jist  i.iu 
chutná,  přece  teky  spí  a  slabyj  furt  jako 
moucha:  Co  by  to  bylo?  V  př.  těchto  cítiti 
jaksi  více  neurčitosti;  mluvicí  jakoby  ne- 
chtěl věřiti. 

olřřiiiiš.  doba  potřebná  k  modlitbě  brává 
se  za  míru  k  určení  la-átkého  času:  za  očenáš, 
za  očenášek,  někdy  též  za  malyj  očenáš. 
Brambúry  budou  za  očenášek.  (Dovaří  se.) 
Nevostávij  tám,  přijď  hned,  za  ňákyj  oče- 
nášek burem  jist!  (na  hocha,  jenž  má  od- 
skočiti s  posílkou  před  obědem).  Vijce  na 
měkko  je  nyjlepčí  za  očenáš;  kdo  pa  by  se 
počítal  s  hodinama. 

oii!  pokřik  na  tahouny;  zajímavo,  že  tu 
není  ani  stopy  li  v  násloví. 

-011  dvojhlásku  vyslovují  Chodové  tak,  že 
zní  víc  II  než  o:  zajisté  účinek  -ii,  jež  se  na 
Chodsku  dlouho  zachovalo  a  ve  zbytcích 
bezděk}'  zachováno  dosud  (na  př.  hyjtu,  draci 


62 


-ou.  — "pachole. 


speru  =  speru  =  sperou.  V  Dom.   piávě  na- 
opak zni  více  o  než  u. 

Oiiliroc  (li  není),  jni.  polohy  luk  u  Kyi'ova. 
V  Oubroci. 

■ovo.  konc.  příd.  jm.  přisv.  (též  -iiio).  jest 
]>ro  všecky  rody.  čísla  i  jiády.  Mánie  kolik 
záhonů  na  sedlákovo  (t.  poli;  chudší  dávají 
sedláku  linvij  a  kolik  jím  polmojí.  tolik  .smějí 
si  pro  ten  rok  osázeti  bramborj').  Do  trijcu 
by  se  mi  bylo  nabralo,  nebilo  plátno,  musela 
sem  jít  v  tátovo  botách.  A:  Hinta  je  eště 
teky  vaše?  B:  Není,  ta  je  bratrovo,  Hondzovo. 
Přisv.  piíd.  jm.  užíváno  i  s  přívlastkem, 
zvláště  vyjádřeným  náměstkou  přisvojovací 
nebo  jménem  rodovým.  S  Kovárny  ševcovo 
syn  se  žení.  S  Vínckuc  Bártovo  nevěstou  je 
pryj  to  všehJK.ký:  pokašlává,  hyjbat  se  ne- 
může—  aby  to  nebyly  souchotě.  Stř.  rot!  pro- 
niká i  do  jmen  místních:  Korovo  (Chodov), 


Tranovo  (Trhanov).  a  to  i  do  jmen  jiného 
puvod\i:  Hujezdo  (Újezd),  Kouto  (Kout). 
Příbuzmí  jm.  rodová  Hr\iškovic  atp.,  mají 
výslovnost:  Hruškouc,  Hruškuc,  Hruškujc. 
Instr.  nov.  S  Hadamoucnia  dětma. 

ovoce  na  Chodsku  obyčejné;  hrušky:  pl- 
znice.  turk^mě,  Ijobečky  (m.),  knoflíčky,  ka- 
menky, hněličky,  moučnice,  čáslavky,  l)ez- 
chuti,  cukryně,  parkamentky,  královny,  vo- 
ňavky, kminky,  pecovky,  muškatelky,  kr- 
vavky,  Jakubky,  zelenky,  mandlo\-ky,  ci- 
tronky,  paiLský,  piksly,  ši])kový,  kapavky; 
jalilkii:  míšeňský,  hetlín,  drkavka,  herbávný, 
cibulka,  kobylí  hlava,  syjrcčky  (obyč.  jen|)l.), 
rozmarínový,  soudky,  žitnavka,  koženka, 
rajský,  ])laňata,  dřevěný,  německý;  peckové 
ovoce:  švestka,  řambuch,  koluřek  (i'ídč. 
kolor),  kozinka,  raednička,  žlutá  šveska, 
krešně,  višně.  Zpotvořená  švestka,  bachor,  na 
Chodsku  sluje  houpor. 


P. 


pa,  ml.  d.,  neskl.;  1.  ruka.  Pošli  pámbúč- 
kovi  pa!  (poz(h'av  nebo  loučeni  vztáhnutím 
ruky  k  obrazu,  krucifixu;  též  podání  ruky). 
•2.  citosl.  I*a!  pa!  =  Tu  máš  mou  ruku;  volně: 
iS  Pánem  Bohem!  3.  odchod  nebo  loučení 
samo.  Pudem  pa!  =  na  návštěvu  nebo  pryč. 
yi7.  pačtdla. 

patiiiza  vedle  paviiza,  žerď  na  seno.  Děvko, 
zmáčkni  víc  pavuzu!  (Když  už  se  naložená 
fiira  sena  utahuje.)  Pabuza  se  zlámala. 

pác,  citosl.  provázející  pád;  2.  sb.  jen  ve 
výT.  mít  v  pácu=v  práci,  v  „prádle",  n.a 
zřeteli  atp.  Huž  ho  mají  v  jmcu  (t.  lhái'e. 
vyzvídají  iiravdu). 

paři.dla,  zdrbň.  k  neskl.  pa;  obyč.  vyslo- 
vuji  počbdia,  viz  to. 

páček,  hračka  dětská,  jen  místy  na  Ch. 
tak  zvaná  (Klenci,  Postřekov):  obecněji 
špaček.  Kulaté  dřívko  as  1  dm.  dlouhé,  2  až 
.3  cm.  tlusté,  na  obou  koncích  zašpičatělé. 
Tluče  .se  palestrou:  až  kam  nejdále  dolétnc, 
tolik  „udělal  palestrující  tisíc",  jež  se  v  i)ři- 
padě  pochybném  měří  jialestrou.  Xeni-li, 
kolik  udáno,  strana  prohrála  a  musí  „jít  dělu" 
(t.  chytat).  Rovněž  prohráno,  podai-í-li  se 
„dole"  chytnouti  špačka  do  ruky  nebo  jím 
z  místa  dopadu  do  položené  palestry  trefiti, 
jen  al)y  „hyjblo". 

pačťsnjj,  z  pačesů:  plátno  p.,  košile  p.  Do 
práč!  se  vzela  pačesná  (t.  j.  košile). 

pařosy,  též  pačísky,  lepší  koudel,  jež  zů- 
stane v  hachličce  po  (druhém)  počisání.  íčko 
sem  jiřídla  ])ačísky,  ale  pěkný  jako  někeryj 
len,  2.  žert.  vlasy.  Vemu-li  tě  za  pačesy! 

pářit,  2.  ceniti,  počítati  přibližně.  To  já 
bych  ho  páčil  vyjš  (t.  cenil  bych  jeho  ma- 
jetek víc). 

pailanka,  padlé  ovoce,  zvi.  švestka.  V  mňestě 
jch  dá.  ijí  šest  za  kryjcar,  takuvyjch  padn- 


nek  (t.  bídných  jako  p.);  naše  sou  švesky, 
jaký  pak  šve.sky! 

padat,  o  hynutí  dobytka,  zvláště  lu'omr,d- 
uéin.  Též  slož.  V  Korově  ])ryj  zase  padá  do- 
bytek; í^těpánom  vypadala  celá  mai'tal,  muší 
pryj  íčko  stlouct  i  vobrh. 

pailat  do  čí  rodu.  podobati  se.  Maličká, 
nyjsi  ty  Šcbovo';  .Já  povídal  hned,  padá  do 
toho  rodu. 

padčra.  1.  zadek.  Než  ty  se  s  tou  paděrou 
uhneš!  2.  nehybná,  tlustá  ženská.  Taknvá 
])aděra,  nehne  se  a  nehne,  dyby  ji  palicí 
tlouk.  Též  padčro,  r.  stř.  =  břicho.  Ta  má 
])aděro.  Ty  myslíš  jen  na  to  tvv  paděro. 

padčro  viz  [jaděra. 

padesíilikvřlovyj  .šátek,  pestrý  hedvábný. 
krojový. 

pádit  se.  spadati  se,  jen  ve  význ.  hul)eučti. 
Té  chyba,  dyi  se  člověk  tak  najednou  pádí. 
Nám  se  naše  tcký  flák  pádí  (o  krávě). 

pádlo.  a.  n.,  hul  opřená  mimo  těžiště,  na 
jejíž  delší  konec  děti  kladou  kámen  (též  žábu) 
a  udcřujice  na  kratší  holi,  vyhazují  to  tak  do 
ohi-omné  výše.  (Srv.  stě.  |)adla.  nástroj 
k  mučení.) 

pudnou),  part.  pád.  pádla  :itd.  Pádlo  na 
něho  dřevo  (sUriccuý  strom  v  lese)  a  přinesli 
ho  trboštčpové  v  lochtuši.  Běta  zavadila  vo 
škop  a  pádla  jako  snop.  2.  o  i-ozpadání  nádobí 
bednářského.  Ta  kadečka  tu  na  tom  slunci 
padne  (  =  rozvalí  .se).  Pádla  nám  vanička, 
komu  jí  dát  postavit'.'  3.  prgn.  padne  tolik 
a  tolik  obilí  na  jisté  pole.  t.  j.  pole  má  tolik 
skutečného  ..vyjscvu",  niii'a  jilochy  muže 
l>ýti  jiuii,  obyč.  menší. 

1'udrliMy.  pl.,  jm.  ..jj'dnot"  u  Poc.  i  po- 
zemku kolem  nicli. 

purliole  (v  puv.  význ.  neužíváno):  2.  kus 
dřeva,  kterým  .se  ])i)máhá  ve  mlýně  při  pá- 
čení mlýnského  kamene.  Jest  pachole  ploché. 


pachole.   —  piinhakle. 


63 


hi-ubši  tupý  klúi,  kterým  se  na  počátku 
práce  běhoun  podkládá,  a  zubatá  deska, 
as  "2  dui.  vysoká,  s  jedné  strany  jako  schod\- 
třemi  zářezy  ubraná.  O  tyto  zuby  opírá  se 
páka  dle  vůle  výše  neb  níže. 

pacliol("ři'k.  slabší  pacholek,  jenž  už  vy- 
rostl 7.  ])oliiuika  a  ještě  nedorostl  v  pacholka. 
Chlapec  nám  přídě  z  vojny,  nevemu  letos  ani 
pacholka.  s])ravíme  to  s  pacholečkem. 

I';i.j(lúk.  ra.idar  a  Páriar  jra.  rodová. 

Iiajiiiáma,  dom..  pani  máma.  zvi.  říkají  tak 
tchýni. 

pájovka,  sukně  krojová  vlněná,  barvy  jasně 
červené;  též  „jasná".  Tuty  říkáme  krvavka; 
doma  mám  eště  jednu  červenou,  ]iájovku. 
Paní  jí  za  to  přidala  jasnou  sukni  (děvce 
sloužící  v  městě). 

pajtášek,  jjrezdívka;  kulíšek,  šibal.  Paj- 
tášku  jeren,  esli  tě  vemu  přes  koleno! 

pajtlovat  něčím  =  třásti.  Kuba  zapajtlo- 
val  a  šveskv  jen  pršíly.  Též  p.  se;  Já  bez 
kazajky  a  takuvyj  déšť;  to  sem  se  pajtloval 
potom. 

pajzák,  kost  z  kýty.  Maso  si  vodříz  a  mně 
dal  ten  pajzák.  je  na  tom  drobka  masa. 
(O  rozdělené  kýtě.) 

pak,  11.  m..  pacht,  nájem.  Sedm  zlatyjch 
bez  šestáku  platím  z  tý  ch'obky  (pole)  páku; 
vono  se  to  dá  shledávat! 

pakatel,  si.  oblíbené:  Z»  dvíu'  dal  pakatel 
a  kus  lesa  mil  k  němu  zrovna  dr.rrao. 

pakovat,  1.  pachtovatí.  Pakuj  si  políčko, 
aspoň  na  ten  brambm'!  Též  slož.  Xapakovali 
si  louku.  2.  Kliditi  se.  Pakuj  se  mi  tuvodsajd! 
Pakuješ  se  mi  s  tustou  řeči  z  mýho  stavení! 
(na  rouhače). 

pálarka  i  palařka,  pl.,  necíčky  na  „pálání" 
obilí,  iiotom  vůbec  necky  malé,  jichž  se  užívá 
při  kuchpii  na  zadělávání,  ukládání  a  pře- 
nášení potravin  atd.  Takuvý  pálačkasou  věc! 

palat,  očisťovati  zrno  z  plev  stejnoměrným 
vyhazováním  a  ch^-táním  zrna  na  paláckách 
nebo  na  míse  nebo  na  lopatě  dřevěné,  tak  aby 
vzduch  plevu  odnášel.  Pálá  se  zvláště  kmín, 
semeno  „hlavatíčné",  řepné  atd. 

palrc  2.  zub  v  palcčním  kole  ve  mlýně, 
zapadající  do  cevek  na  řídelíku  a  uvádějící 
jej  v  pohyb.  Palec  má  tři  části;  hlavu,  hrdlo, 
košťál.  3.  nizoučká  Mánička,  jež  drží  žebřinu 
na  voplíně. 

pálpiirf ,  pučálka  dom..  hrách,  jenž  se  dá 
do  vody  naliotnati  a  jjak  se  upraží,  potom 
opepři  a  ocula'uje  a  takto  se  předkládá  pií- 
chozím  do  domácnosti  ,.na  chudou  hůrku", 
t.  j.  na  neděli  Družebnou.  V  hospodách  mají 
jej  ten  den  na  každém  stole  stále  po  talíři 
a  večer  bývá  hlavní  lahůdkou  v  rozpřáskách 
či  spoušťadlech,  t.  j.  slavnostním  zakončení 
přástek  pro  ten  rok. 

páleni,  2.,  chorobný  pocit,  rozdílný  od  ští- 
pání a  lu-yzení.  Mám  ňáký  pálení  a  už  kolik 
dní;  aby  to  něco  nebylo!  (ukřižuje  na  ža- 
ludek). 

paliík.v,  pl.  t.,  plody  hiové.  Paličky  se 
.uuši   mlátit  vopatrně  a  muší  se  na  mlátě 


vobložit  pytli,  aby  semíčko  na  šecky  strany 
netřikalo. 

palístrovul  mlíč.  na  rozdil  od  nahazovat  a 
jiných  her,  kdy  netřeba  palistry.  Pa.listruje 
se  „na  tři  rány""  (každý  hráč  |)alestruje  tři- 
krát) a  na  „šestáky",  jeden  volený  ,, šesták"' 
má   6  ran,   ostatní,   „jednotky"",   po   jedné. 

palorli,  velký  kus  chleba.  Ditě,  před 
samým  vobědem  eště  takuvjg  palech!  Ďyjť 
se  ucpeš! 

palnvina,  část  dřeva  ze  špalku  nebo  pařezu 
]io  letech  (rovnoběžně  s  lety)  odklaná.  Pane, 
z  tý  paloviny  by  byly  dřeváky:  je  vod  slunce 
hodně  vo])álená,  ta  bure  svidá  a  lefká! 

1'áliis,  jm.  rodové  (Klenci). 

1'úinlMi,  ml.  d..  Pán  Buh.  Vidíš,  Pámbu! 
(ukazují  malému  na  křiž).  V  nedb.  řeči  i  velcí 
vyslovuji:   Zaplajt  Párabu. 

Pámliiiřfk.  ml.  d..  zch-bň.  k  Pámbů.  Pošli 
Pámbučkovi  ajxdlu  (při  odcházení  z  hyjty). 
O  krucifixu  i  v  řeči  velkých:  Pámbučka 
napřed!  (při  stěhováni).  Ani  Pámljučka  ne- 
mají v  sencí. 

pauiět.  nemám  paměti  =  tuze  dávno. 
.Já  ve  Stráži  nebyl,  nemám  paměti;  íčko  se 
tám  niyslim  podívat  na  Vavřenckou  pout. 
po  paměti  =  bez  měřeni,  počítání.  Do  pa  by 
se  s  takovou  hračkou  ( budka  na  špačky)  měřil; 
huříznu  to  a  sklepnu  po  paměti. 

puiiiětnik  :  To  sou  tu  eště  dnes  pamětníci, 
tly  se  vařívalo  sklo. 

pampeškovat  =  bíti,  vVTaz  posměšný.  Též 
slož.  Chlape,  napamiješkovali  mu!  (chlapci, 
který  lezl  přes  pole  za  dívčí). 

pan,  v  písni  jednou  vok.  sing.  =  noni.: 
Pan  družbo  hczkjT,  nic  si  nestyjskyj! 

paiiěat,  kaziti  jídlo  nebo  nápoj.  Cák  to 
pančáš,  dyj  mi  pokoj  s  takuvou  břečkou 
(o  domácím  léku).  Též  slož.;  Tj'  tám  (do 
jídla  moučného)  napančáš  dycky  tich  bram- 
borů, to  aljy  břicho  vod  nich  se  zašlemovalo. 

panděro,  1.  nenasytný  žaludek.  2.  přezdív- 
ka velkého  jidáka.  Je  to  panděro  jedno;  ta- 
kuvou mísu  dolku  sprášit  a  eště  nemít  dost. 

paudťta,  dom.,  sraženo  z  paní-teta,  staro- 
dávné oslovení  starších  (i  chudších)  měšťa- 
nek;  měšťané  jsou  ,,panstryjčkové". 

pane!  2.  vok.  kleslý  na  pouhou  ínterjekcí; 
význ.  asi  brachu,  věř,  pozor  atp.  Já  tě,  pane, 
dám!  (  =  pozor,  ať  nejsi  bit!)  Pane,  to  nepure 
tak  snadlo!  Často  v  podob.  význ.  zdi-bň. 
paneěkn;  viz  zvlášť! 

paneěkn!  sm.  asi;  muj  milý  atp.  Panečku, 
to  není  jen  tak!  Panečku,  to  si  mil  vidět 
lekraci!  Celyj  den  chodit  za  plouhem,  v  tu- 
vtom  parnu;  pan3Čku  to  není  med  lízat!  Srv. 
pane. 

páneček,  1.  zpanštilý  člověk.  Chlape.  Kuba 
jako  by  nebyl  vod  nás,  Kuba  dělá  pánečka. 
2.  v  zaříkáni:  Pro  pánečka,  té  déšť!  Též  pro 
pánečka  krále! 

Páně  Pole.  v  Páně  Polích  atd.,  polohy 
1.  u  Oujezda.  2.  u  Chodova. 

panliakle,  choroba  nohou,  jevící  se  roz- 
pukanou k  )ží   na  nárť.i  šlapadla.    Dostávají 


61 


panhakle.  —  peci,  a. 


ji  zvláště  děti,  brouzdají-li  se  za  studeného 
větrného  počasí  často  ve  vodě. 

paiikrl,  1.  hody  pii  křtu.  potom  přenes, 
i  událost,  kdy  se  dítě  narodí.  Hu  Vá\TŮ  bure 
asi  panket.  Pote  s  náraa  na  pankct!  2.  přikop 
u  silnice:  Víncek  ležíl  v  pankctě  jako  dřevo. 

panna.  2.  loutka:  toto  neuž.  Hanřička  do- 
stála pannu:  ta  humí  vodvírat  voči  a  humi 
je  zas  zavřít.  V  pův.  význ.  říká  se  zachovalá 
divče. 

paiíára,  panák.  Hopsá,  paňáca! 

Tanoš.  jm.  rodové.  (Lh.) 

panská  muzika,  též  ,, plechy",  na  rozdíl  od 
,, selské",  t.  j.  dud.  houslí  a  klarinetu. 

pantlť,  dom.  pantliřku.  ])entle  atd.  Též 
v  podieri  pantl  (ten).  Kácc  pantle  nosila 
(Pis.).  Lidi.  divče,  ty  si  saiuyj  pantl! 

pantiičk.v,  2.  pl.  t.,  byl.;  ])anský  oves.  (Ne- 
najdou prý  se  dvě  na  keřičku  se  stejnými 
rýhami  na  listech.) 

pantofliřky  (byl.),  štíro\Tiík,  ledenec.  Tuty 
žlutý  to  sou  pantofličky! 

panlra.  ženská  nehospodářská.  Hde  je 
pantra  ženská,  tám  se  muž  nedodělá. 

pantrat,  mařiti,  ztieužívati,  plýtvati.  Též 
slož.  rozpantrat.  Takuvou  věc  (o  celém 
dvoře)  sem  mu  dal  do  ruky  a  von  za  krátko 
šecko  to  rozpantral.  Nepantryj  chlebem,  je 
to  boží  dar! 

panynka.  zdrobň.  od  pamia.  loutka.  Cák 
tě  mám  přinést  z  města?  Panynku! 

I'ánviřky,  jm.  luk  u  Klenci. 

papá.  ml.  d.,  jídlo.  Mlč.  íčko  mlč.  teta  té  dá 
pajia  (teta  zde  =  já:  připravuje  kaši). 

pápa  chléb,  ml.  ď.,  zdrbň.  pápiřek  a  pápiři. 
Chceš  pápuV  (ukazuje  dítěti  skývu).  Pámbu 
nám  dá  pápíček.  Pápičí!  (dítě  volá  vidouc 
chléb). 

papat,  ml.  d..  jísti.  Já  ci  ( =  chci)  papat! 

pap'i><Jlat.  ml.  d..  jísti:  sloveso  zdrobnělé 
v  mluvč  ina/.livé.  Di  pa]ri>dlat  ičko,  malyj.  di! 

pápěrka.  jen  v  ))řirovnání:  divče  jako  pá- 
pěrka.  t.  j.  svižná,  lehká:  též  o  suché.  Je  to 
pápěrka,  jen  sou  na  tom  ty  koště  a  ty  sou 
eště  jako  drátěný. 

papírek,  též  ])á))iči,  zdrbň.  k  pápa:  viz  to. 

paprsek.  I.  paprslck,  2.  ve  stavu  tkalcov- 
ském. Cluuck  líčhá  |)řcd  paprskem  a  papr.-ick 
každou  nit  podčlávky  zvlášť  k  ])látuu  přirazí. 

paráda,  2.  význ.  konkr.,  svátečni  .šat  žen- 
ských se  vší  úpravou.  Z  husí  muši  .selka  ])o- 
spravit  všecku  ])arádu.  .'i.  přezdívka  i)a- 
rádné  ženské;  vedli^  parádnice. 

páreřky.  knoflíčky  do  košile  mužské; 
„hotiškem"  prodíla  se  nit  a  zavázala  na 
koncích,  nebo  je.  po  dvou  spojoval  zvláštní 
háček  jako   ležaté  ])ísmč  S. 

paresál,  jiadesát.  Za  parcsát  zlatyjch  malý 
volčala  (Pis.). 

pařez,  nikdy  pařez.  To  dyby  do  pare/.u 
mluvil,  tak  se  už  pohne.  Pařezy  .sou  dobrý 
topivo.  Srv.  parízek. 

1'arezovka,  jm.  lesa  u  Kyčova. 

pareziivk>,  obyč.  pl.  t.,  houby  drobné, 
jedlé,  rostoucí  hromadně  na  tlících  ))Březech 
a  kořenech.  Do  zapražený  polívky  sou  pare- 


zovky  lepší  než  lišky.  Letos  nevidět  houbu; 
ani  ty  |>arezovky  nerostou,  byjvává  jich 
lezdes  stelištč. 

parchant,  panchart;  obyč.  v  nadávce. 
ParclKMitc  jcren,  asii  mi  sem  eště  přídeš, 
buši  tě  vytrhám  (na  hrachu). 

parízek,  zdrbň.  k  pařez.  Polož  jilník  na 
parízek  bcdlc,  ajt  se  neztratí. 

parkanieni,  pergamen.  íčko  si  to  nech 
na|)sát  třebas  na  parkament,  eště  tě  lidi  vo- 
kradou . 

párník,  otvor  na  odvádění  páry  z  martale 
nebo  ze  sence. 

pařit  2.  píti  mnoho.  Švec  teký  humíl  parit! 

pasáry,  křiky  a  vády.  To  je  ňákyjch  pa- 
sáru,  pro  klipe  jetelí. 

Paseky,  jm.  polí  u  Postř.  Na  Pasekách. 

paši.  cliut,  libustka  atp.  To  je  pasí.  v  tý 
prášenici  jít  za  dívčí  přes  pole.  A.  brambu- 
rová  polívka,  chleba  nakrájet  a  hocbiě  kořen! 
do  ni  dát.  té  mý  pasí. 

pasná  kráva,  jalojce  atd.,  která  se  ráda 
pase. 

pást  říliala.  žert.,  lehati  na  bi-icho  a  pode- 
]iírati  oběma  rukama  bradu.  Posm.  a  euf.  = 
vrhnouti,  \Taceti.  Dost  už,  nenacpi  se,  ajt 
nepaseš  říbata ! 

pastorek,  deska  dřevěná  na  stolici  řezací, 
k  niž  je  pohyblivě  (na  šroubu)  přidělán  nuž. 

2.  hřídel  na  vyjstráku  v  mlýně. 
pastrnák,   dom.,    bylina,  již  (irodávaji    za 

petržel. 

pastuška,  pastouška.  Za  mlada  nehumi 
hos|)odařit.  ičko  v  stáři  je  mu  pastuška 
dobrá,  t.  j.  obecni  byt  z  milosti  v  pastušce, 
chaloupce  zřízenců  obecních,  zvi.  pastyjře, 
husopaře  a  nejchudších  občanu  (chudobinec 
zároveň). 

pata,  2.  patka,  j)uklina  na  chlebě  vyboču- 
jící z  bochniku  jako  nádor:  3.  |)rgn.  pata. 
})atička  u  koláče.  Poj  pomáhat  mazat  pa- 
tičky! (Zerto\-né  pozváni  ])ři  děláni  koláčů.) 
Dom.  vokolek. 

patrně,  jistě.  .Já  vedčI  |)atrně,  že  si  tám 
nebyl  ti'ukrat;  to  bylo  jindá! 

pavouk,  dřevěný  obrtlik;  2.  nejjechiodušší 
diwčné  zavíráni  zvenčí,  hlavně  u  kolny, 
chléva  a  j.  Dřívko  podoby  člunku  tkalcov- 
ského otáčí  se  ve  středu  volně  na  tiřevčném 
hřebu  s  velkou  hlavou,  do  stěny  nebo  veřejí 
Jiří  samých  dveřích  zasazeném.  Konec 
člunku  drží  okraj  dveiú;  posune-li  .se  o  jistý 
lihel,  jsou  dveře   volné. 

paznol.  pazneht.  Ty  paznoty  by  se  míly 
tý  krávč  přiřiznout. 

pei-,  \ýr.  do  pecí  =  do  kozla,  do  dasa  atp. 
Do  ])eei.  tys  na  mňc  vyzrál!  (i)ři  hře  na 
vovčin). 

perka,  2.  malá  cizorodá  hmota  v  kameni. 
Kamen  by  tu  byl.  jenom  že  má  moc  pecek 
a  ■/.  lakuvýlio  se  těžko  dělá  lepcí  práce  (o  žule 
hrubozrnné,  v  níž  se  objevují  i  jiné  látky). 

3.  v  přirovnání  tlustyj  jako  pecka. 

peci.  a,  ra.,  beránek.  Též  v  přirovnání:  Té 
dítě  jako  peci  (t.  tiché).  Zdrbň.  pecxdl. 


peoovky.  —  pilno. 


65 


pérovky,  hnišUy  flrobné,  zeleniivi'.  pii 
zráni  nažloutlé. 

liofov.V  diiví,  nu-Uké;  dáváť  se  jen  to  „du 
pecí".  Pár  ])nlán  vostálo  tám  eště  pecovýho, 
pro  to  se  zajede  třebas  s  trtitarom. 

|ii'("i,(llutsi.  jm.  ponm..  jeliiiědy  brizy  před 
rozvitím.  Též  užíváno  o  plodu  li])ovém  a.  pod. 
Puv.  zdrbň.  od  pecka  příp.  kmenotv.  rl-dl. 
(Srv.  hús-bdia  m.  husička.) 

pcěenky.  obyč.  pomn.,  pečené  brambory. 
I)élávi'ji  se  z  jara,  když  užyařené  nechutnají. 
Pekou  je  v  troubě  loučí  míchajíce  a  dopečené 
pokropí  vodou  a  sesypou  do  hrnce,  aby  se 
šupiny  odpařily.  Ale  i  tak  se  neloupají  celé. 

|)i'('fiii,  2.  význ.  konkr.,  v.šecken  chléb 
z  jednoho  pečení.  .Jedno  pečení  padne  hnedle 
celý  pro  sekáče. 

peřenyj  vařfiiyj  byjt  kde,  býti  někde  často 
a'dlouho,  zvi.  o  .stálých  hyjtácích.  Dyjť  u  nás 
byjvávala  pečená   vařená. 

peřoft,  ni.,  ml.  nedbalá,,  pečeť.  Eště  pečoft 
abj'  se  dal  (na  p.saní)! 

pedlík,  perlík.  To  vám  byla  rána  jako 
s  pedlíkem  (jak  vůl  někoho  kopl). 

pekiiyj  í  peiikiiyj,  ml.  d.,  pěkný.  Té  hapee 
nynanyj.  takuvou  sukni  penknou  má! 

prldťíi,  pelech,  na  Ch.  zvi.  hnízdo  veverčí. 
Každá  veverka,  říkávají,  má  devět  pelochů, 
dybjf  něhdo  ten  pravvj  našel,  aby  vodnesla 
mladý  do  jinýho. 

penipy,  ml.  d.,  peníze.  Poj,  máma  dá 
pcmpy  a  koupíme  ňamňu. 

peněz,  gen.  Jíl.  zditfazňnje  slovo  kryjcar  ve 
výr.  kryjcar  peněz  =  žádné  peníze.  Cas  tu 
platit  pak  a  já  nemám  doma  kryjcaru  peněz. 
Já  tě  jí  dám  bez  kryjcaru  peněz  (t.  dceru; 
žertuje  dvojsmyslně  otec  se  ženichem!). 

peněžit  se.  velmi  oblib?no,  vynakládati, 
obětovati  ])eníze.  Nepeněžte  se  darmo,  marný 
šechno,  Vít   vojákem  bure. 

pentlík.  11,  m.,  mosazný  nebo  i  železný 
kousek  plechu,  jenž  podpíral  dívce  chodské 
vrkoče  na  hlavě,  dokud  nosily  ,,plínky"  (])řed 
,,])lenami"  a  šátky). ,, Pentlík  .se  dal  pod  \Tkoč 
a  \Tkoče  S(>  votočily  vokolo  a  hudělalo  se 
linízdátko."  Nyní  mají  „čampule"  neple- 
tené, jež  upíná  velký  rohový  hřeben. 

Pepík  i  .lozet;  zvláštní  jest,  že  jedinému 
téhož  jména  jen  jedno  z  obou  jmen  zůstane: 
tak  na  př.  Hedrouc  mají  Jozefa  (ne  Pepíka). 
VávTouc  mají  Pepíka  (ne  Jozefa).  Pod.  při 
jm.  žen. 

Pepka,  Josefa:  zdrbň.  Pepička,  ale  též 
.Jozefka.  Jozefa.  jen  ve  škole  a  na  právu. 
Pepko,  cák  děláš,  přijd  hyjtu!  Naše  Jozefka 
chtíla  teký  jít,  ale  bylo  huž  dlouho  (pozdě). 

pera.  pl.  2.  část  vozu,  dvojice  dřev  zapu- 
štěná v  ostrém  úhlu  do  předního  vozu,  svíra- 
jící vují. 

peřeni  i  přřeiií,  prkeimá  stěna,  zvláště  na 
stodolách,  kolnách  atp.  Nejčastěji  liývá 
pěření  ve  štítě  pod  valbou  (jinde  lomenice). 
Na  takuvý  pěření  je  škoda  prken,  povoru  je 
do.st!  Kazda  huž  hoříl,  chytalo  se  peřeni,  a 
eště  sme  ho  roztrhali  (t.  j.  roztrhali  chalu])U 
Kazdovu,  takže  oheii  dále  nemohl). 
HruSka:  Dialektický  slovnik  chodský. 


perná,  odděleni  stodoly  po  stranách  mlatu, 
na,  ukládání  slámy  a  píce:  v  čas  žní  ukládá  se 
do  jjcren  obilí  nemlácené.  Tu  jetel  pro  te- 
látka složíme  do  perný  do  zadu,  aby  byla  po 
ruce.  Viz  záteři. 

pernikoí.í.  v  přir.  jako  perníkový,  o  chatr- 
ných stavciu'cli.  zvláště  na  kterých  už  dříví 
práclmiví.  Shořílo  to,  shořílo  —  nelamentí- 
rujte!  Beztoho  už  ste  to  míli  jako  perníkový 
a  máte  přece  z  čeho  stavět. 

peruří.  jm.  hrom.,  chvoj.  Srv.  peručina. 
Dotn.  pejruěi.  V  Hájeným  bure  licitací  na 
peručí.  Sláma  zácná,  musíme  stlát  peručím. 
Děvka  klestí  drobet  peručí. 

perní-ina,  větev  stromu  jehličnatého,  zvi. 
smrková  a  jedlová.  Švíkla  mě  peručina  do 
voka,  hale  já  nemyslil  než  voko  je  vně  (cestou 
v  houští). 

pes,  zdrbň.  pyjsek  i  psíéek.  Pěknyj  pyjsekl 
Poj  se  podívat  na  naše  psíčky!  (obyč.  štěh- 
ňata).  2.  euf.  m.  čert.  Pes  ví,  co  tám  pořád 
vězí!  (proč  často  pobývá  syn,  kde  nemá). 
Vzel  tě  pes!  3.  v  doplňku  =  nesnadná,  zlá 
věc.  Bouda  je  pes,  aby  do  ní  nes!  (Přísl.)  Bez 
rosy  síct  —  té  pes! 

peleěe.  poraň.,  černé  neštovice.  Vávruc 
Hadam  humříl  na  peteče;  povídali,  že  je  sem 
tenkrát  přinesli  cikání. 

Petrák,  jm.  rodové  (Ouj.,  Poc). 

pět.  tlesct,  třicet  atd.  ve  spojení  pět-let 
t  pied  I  zní  (I,  ale  pozoroval  jsem  jen  u  anal- 
fabetu. Hanče  je  vdaná,  bure  íčko  v  maso- 
pustě   pěd   let.    Bure   nákyjch   paresád   let. 

píclal,  kdo  rád  pícIá,  viz  to.  Si  to  pícial, 
že  tě  to  nemrzí  s  kudličkou  se  do  taku\'ý  práci 
dát  (na  toho,  kdo  dělal  nožem  ozdobný  rám 
na  obraz). 

piriat,  neuměle  a  bez  potřebných  nástrojů 
i  vycvičenosti  zpracovávati  dřevo,  zvláště 
kudlou  hračky  vyřezávati.  Děti  dycky  rádi 
(sic)  píclají.  Nepíciij  pořád,  škoda  času 
i  dřeva. 

piřálek.  chatrný  nuž  zavírací,  s  ,,vymi- 
klaným  čepyjlem".  Podyj  mi  nůž  jakse- 
patří: cák  dokážu  s  takuvým  píěálkem  (při 
řezání  prutu  na  ,, kočičky"). 

pirliat,  prgn.  (t.  prase).  Po  neděli  chceme 
píchat  (zabíjeti).  2.  s  přcdin.  hlávky.  Naši 
dnes  píchají  hlávky  až  táinle  na  Škarmaně. 

pírliavyj.  pichlavý.  Hromská  sláma,  bod- 
láku  je   v  ní   plno  a  té  to  takuvý  píchavý! 

pielinnnt,  2.  udati,  prozraditi.  Něhdo  to 
myslivcom  pich  a  do  večera  byl  tu  štandár 
a   myslivci   s  nim  a  hledat!    (t.  lesní  pych). 

pije,  ]iiha.  Dyž  vodzvánějí  půst,  to  se  chutě 
běžíme   mvjt,   to  pryj  se  ztratí  šecky  pije. 

pijovatyj,  pihovatý.  Manka  huž  není  tak 
pěkná  divče;  byla  by  teký,  jenom  dyby  ne- 
byla tak  pijovatá. 

pikšvonf.  též  nádvnr  a  klepee.  1.  pohuníí 
hra  velkonoční.  2.  hl.  osoba  ve  hře  této.  Hra 
jest  zbvtek  ,, jízdy  králů";  více  o  tom  v  roz- 
pravě Děti  na  Chodsku.  Květy  1895. 

pilno,  řidčeji  stší.  pjilno,  2.  substantivně 
s  přívl.   náký  pilno  mít  s  něčím  nebo  o  něco. 

5 


66 


pilno.  —  plašit. 


Kúň  mil  pjibio  s  pastvou.  Tj'  máš  ňáky  ])jilno 
vo  to  jidlo. 

Iiiiia.  pěna.  Sojtl  iiko  jako  pínal  (v  sejrf  zní 
pi-1'il  j-c:  tak  všude,  kde  povstalo  výslov- 
ností z  -eď.  -ef:  zajisté  je  tu  j  původu  mlad- 
šího než  změna  výslovnosti  puv.  -ej  v  -ij). 
pinda.  dom..  chatrná,  utahaná  látka.  Fuj, 
ten  .šátek  pustil,  té  to  jako  pinda. 

piiikava.  píiikavka  —  pěnkava.  Pínkava 
udělá  linizdo  jako  voki'inek;  té  práce  ňáká! 
Zjera  volá  pinkavka:  Vyjdi  si  na  cestičku, 
vyjdi! 

pinka\<'í  linízdo,  pěnkavěi. 
piinii')'.  sklep:  srv.  pivnice.  Náš  pantáta 
hotlnyj  vdovec,  hukrád  pánu  tři  sta  vovec. 
zavíral  je  do  pinvici.  z\Tátily  tám  smetanici. 
(Pis.)  Zdrbň.  pinvička.  Tyto  mívaly  rády 
strré  hospodyně  a  to  obyčejně  pod  jámou 
(lochem),  nebo  pod  .sklepem,  aby  byly-  co  nej- 
chlidnější.  Uchovávalo  se  v  nich  dlouho 
mléko  před  kysáním. 

pipa  1.  na  ovoci.  To  huž  nás  táta  tak  ved. 
že  srae  nesnidli  žácbiý  jabko  tak:  pěkně 
napřed  vokrájet,  pípu  vjTyjpnout  a  potom 
jist.  2.  slepice:  jen  svolávají-Ii  se  a  v  ml.  d. 
Pípi,  poj  I  Pípa.  na !  Kukyj.  pípa  tě  veme  pájju  1 
3.  suchý  vozdr.  Pípy  mu  koukají  z  nosu. 
písebnost.  pisebné  atd.  To  tě  dám  písebně, 
že  prohraješ  {  =  ujišťují  tě  .se  vší  určito.stí,  že 
prohraješ).  Cák  st«  nemilí  vo  tom  žádný 
j)ísebnostě? 

piskař.  dudák.  Zachováno  í  ve  jm.  rodo- 
vém: u  Piskaču  (Postř..  Stráž  i  jinde). 

piskorky  1 .  hnětanky  z  těsta,  v  němž  jsou 
vai'ené  brambory;  jedí  se  ve  čtverečky  krá- 
jené a  pařené,  někdy  í  maštěné.  2.  Hoši 
mají  tělocvičnou  hru  „vytloukávat  piskor- 
ky"; jiověsí  .se  čtyřma  proti  sol)ě  na  lajci  a 
biji  do  sebe,  kdo  déle  vydrží. 

Piška.  .v.  f.  (snad  puv.  píštka)  ])ole  a  hika 
na  Píšce,  před  Piškou  atd.  (Mrak.). 

pistxdla,  ml.  d.,  peřinka.  Počkyj,  .Manky, 
máma  (zde  =  já)  tě  zavije  a  pureš  (ovšem 
jsouc  nesena)  fa  k  bábě:  a  bába  řekne:  ,,Ta 
dcvkidla  má  nákou  ])isti,dlu,  nynanou!"(na 
nemluvně). 

pistiilr.  ])istole.  Milic,  Martinku,  ty  máš 
pisluli;  to  tě  přines  táta  z  poutiy 

pistulky,  2.  pl.  t.,  úzké  rukávy  u  košil  žen- 
ské a  dětské.  Tuta,  jako  má  náš  chlapec  tudle 
(košile),  té  s  pistulkama.  Ženský  do  práci 
mají  teky  s  pistulkama:  rukávce  sou  víc  na 
]iarádu . 

pištěl,  i.  f.  Víncek  humí  hrát  na  pištěl  — 
tancovat  by  se  při  tom  mohlo.  2.  kost  holenní. 
BencR  pád  pres  kládu  a  někerak  dostál  jiod  ni 
nohu:  myslili  sme,  že  si  ji  zlámal,  zatím  pryj 
si  rozštij)  pištěl:  povídal  to  klenckyj  (t.  lékař) 
a  pryj  si  jioleží. 

píšlělka.  píšťalka.  ('hlap.sí.  pote  na  .Matij- 
dluc  vrliu.  iiureni  dělat  pištělky. 

pilnniiiyj.  pitomý.  .Já  .sem  dnes  celyj 
pitomnyj.  Člověk  je  vod  toho  bouieni  (v  pile) 
za  chvíli  celyj  pitomnyj. 

pivoňka,  idvoňka.  Stryjčku,  naše  máraa 
vás   nechá    jjrosít,    dybyste   nám    teký   dali 


ňákou  pivoňku  do  věnečků    (na  Boží  Tělo). 
Též  příjmení. 

pivová  sukně  —  ,.šerka"  (vl.  nyní  vbiěná, 
barvy  pivové).  Naše  bába  jí  eště  teký  míla 
takuvou  pivovou  a  míla  jednu  červenou  do 
modra,  tý  sme  říkaly  viková. 

pízda,  přezdívka  ženské,  obyč.  necudné 
nebo  vůbec  nepořádné.  Takuvou  pízdu,  to 
huž  nevěděl  vo  jiný  ženský? 

pjiliavka,  vedle  obyčejnějšího  na  Chodsku 
píjavice.  Nechtíla  .si  dát  píjavice  do  houby 
sázet;  jak  pak  ne!  Chlapše,  dyjf  se  švíkáš 
jako  pjiha,vka!  V  ml.  mladších  j  mizí. 

pjila  vedle  pila  í  naopak  |)T,la.  Zkázali,  aby 
přišla  eště  jedna  shiá  ptla  (t.  j.  dva  silní 
drevaří).  Chod.  Vem  pjilu  a  přeřež  ho  (])uval), 
poneseš  to  snáz!  (Pj  ještě  hlavTiě  sv.  od  Do- 
mažlic, též  v  Draž.,  jinde  sporadicky  jen 
u  nejstarších.) 

pjilař.  hračka  dětská;  houpavý  panák  vy- 
řezaný z  kusá  prkénka,  v  ruce  pilu  di-evěnou 
se  závažím  di'žící  a  na  nohou  drátky  o  kraj 
štola  podepřený.  Závaží  udržuje  pj.  v  poloze 
stálé.  Drátky  v  nohou  jsou,  aby  nebylo 
velké  tření  a  pa.nák  rozhoupaný  mohl  se  jako 
kyvadlo  dlouho  klátit  a  řezat. 

pjilnyj  i   piliiyj.  též  phiyj  =  pilný.  Mari- 

jánka  je  divče  pjílná,  co  je  pravda,  je  pravda. 

plařky,  ve  výr.  s  plačky,  též  s  plačtivou. 

Divče  mí  přídě  každou  chvílí  ze  školy  s  plačky: 

máme  my  to  trpít  a  mlčít? 

plařii.  [iláču  atd.  Proč  pa  pláčeš?  Melč, 
ne]jla.č ! 

pláknoiil,  uživ.  nejen  o  světle,  než  i  o  ohni. 
jestli  palivo  málo  vydatné.  Do  plotny  dáš 
pár  loučí  —  louč  splákne  a  je  zimr^  hned:  do 
kamen  se  dal  celyj  pařez  a  řílo  to  do  rána! 
pláň.  i  =  planý  strom.  Přines  sem  to  z  lesa. 
byla  to  pláň:  voštípil  sem  to  a  kouknite, 
jakyj  je  z  toho  strom. 

plaňala,  jen  v  pl.,  plané  ovoce,  obyč. 
jablka.  Hruškám  planým  říkávají  obyčejné 
hněliěky  a  to  i  dokud  nehnilíčí  (ještě  třebas 
na  stromě). 

planba,  jiolnost  jio  le.se  vyplaněném,  vy- 
mýceném. Potom  jm.  místní.  Ná-ši  sečou 
v  Planbě. 

plaňka,  dřevěná  trámová  ohrada  starého 
dvora  chodského  s  jiřičkami  ,, kobylkami" 
a  podélnou  stříškou.  Přelez  plaňka,  dyž  ne- 
můžeš dvircema. 

piáno,  |)ráz(bié.  světlé  místo  v  lese  stoja- 
tém; zvláště  ktoré  jnivstalo  nahodilou  pří- 
činou, na  př.  vykácením  několika  dřev,  na-, 
kažených  ,, broukem"  atp.,  nikoli  pravidel- 
ným kácením  (paseka).  Hyn  na  tom  plánu 
stoji  ešlč  dje  půlky  (menší  hraníce  dřiví). 
Plápoler,  les  u  Poc.  a  pole  v  tu  stranu. 
plúpoli.ště.  volné  jirostranství.  Ani  se  to  tu 
tak  velký  nezdálo,  ale  ičko.  dy  to  vyhořílo.  té 
plá])olištč.  S:id  má  víílkyj  dost,  za  sadem  má 
cihelnu  a  hlinovatka,  šecko  na  svým,  a  potom 
za  cihelnou  —  té  eště  plápoliétě;  jen  škoda, 
že  to  leží  ladem. 

plašit,  význ.  silnější  než  plašiti.  Též  .slož. 
Psi  zaplašili  slepici,  t.  j.  honili  ji,  až  vysílena 


plašit. 


po. 


67 


zíilezla  a.  ztratila  sp.  Ten  kohout  jo  vod  tich 
děti  fol\Ť  huplášenyj,  chtíli  mu  vytrhat 
ifviťavý  péra.  (Rozd.:  Pes  vy])lašil  zajíce  = 
význ.  obyč.) 

plátno  —  v  přirovnáni:  jako  dyž  plátno 
vleče  ( =  bez  ustání,  hojné,  nepřetržitě). 
Ženskyjch  tám  chodilo,  jako  dyž  plátno  \-leče. 
{Při  náhlém  neštěstí.)  2.  plátno,  dětská 
iiračka  z  lodvhy  smetanky  (pampelišky); 
lodyha  se  rozčísne  a  hodí  do  vody,  kdež  se 
spirálně  stočí  jako  štůčka  plátna.  3.  „na 
plátno",  název  staré,  oblíbené  hry  spole- 
čenské. Selka  prodává  plátno  —  děti  nebo 
i  chasa  di'ží  se  za  ruce  co  nejdál  od  sebe.  aby 
bylo  plátna  hochrě.  Přeměří  se.  svine  v  štůčku 
a  žid  koupiv  a  uschovav  si  plátno  odchází. 
Přijde  zloděj  a  z  plátna  krade;  odvede  jed- 
noho. Krádež  prozradí  kohout,  který  kokjTÍ- 
háním  přivolává  kupce.  Kupec  novým  měře- 
ním přesvědči  se,  že  plátno  schází,  hledá,  ale 
rairně.  Krádež  se  opakuje,  až  je  všecko  plátno 
pokradeno,  ale  pak  se  najde  za  smícliu  a 
křiku. 

platit.  2.  míti  cenu.  C'as  platí,  čas  tratí. 
Vobilí  neplatí,  člověk  muší  koukat,  aby 
chj-til  kryjcar  na  dobj^tku. 

plavat.  1.  nepřech.:  plouti.  2.  Humíš  pla- 
vat'.' 2.  stší.  přech.:  Plave  tám  muj  milyj 
vraný  koníčky.  (Pis.) 

plrrko.  ii.  n..  pHcka. 

plediař.  plecliařka.  klempíř  atd.  .-1:  Dodla, 
copak  —  kdypak  bure  ten  kropáč?  B:  Máme 
pryj  se  přijít  zeptat:  já  ho  da.ln.  pleohařce, 
plechař  byl  na  jarmárce  ve  Hdýní. 

plena.  1.  bílý  vyšívaný  šátek  plátěný  na 
hlavu.  Pleny  ženskyjm  sluší  —  cák  je  to 
platný;  dobře  že  se  přece  di-ží.  Zavazuje  se 
do  cípu.  takže  v  zadu  splývá  mezi  rameny 
bohatě  vyšívaný,  krajkou  lemovaný  cíp, 
druhé  dva,  nastavené  vyšívanými  páskami, 
zavážou  se  nad  temenem  hlavy  v  mašli. 
Starší  bývaly  prostší,  plátěné.  Za  vyšívání 
platívají  kolik  zlatých.  Pleny  nosí  vdané 
i  děvčata,  zvláště  co  odložily  dívky  ..plínky" 
a  ženy  „koláče".  2.  plena  v  železe:  kaz.  Ten 
nuž  mil  ňákou  plenu,  drobí  se  mi. 

pleniv.vj  o  železe  a  oceli,  v  níž  jsou  kazy. 
Srv.  plena  2. 

plent,  přelud,  klam  (.srovnej  blud,  staro- 
slovansky: bled-b).  Žádn>T  tám  nebyl,  to  se 
tě  udělal  jenom  iiákyj  plent  před  vočma.  Já 
nevím,  je  to  nákyj  plent,  či  je  tám  přece 
sjetlo. 

pleskařka.  1 .  plácačka;  děti  dělají  je  z  kúry 
smrkové,  as  1  m.  dlouhé  a  2 — 3  dm.  široké  a 
bijí  jimi  do  prachu  na  silnici,  takže  se  rány 
daleko  rozlehají.  2.  pleskačka  na  mouchy. 

plťskanec,  o  ])loché  věci,  zvi.  rozk\-nuté 
jiečivo.  Ty  dolky  —  to  sou  dnes  pleskance. 

pleskat,  2.  tlachati.  Cák  to  pleskáš'.'  a)  da- 
rebně,  rozpustile,  6)  lživě  mluvíš.  Nepleskj^, 
dvjf  není  na  tom  slova  pravdy!  3.  Prádlo  se 
má  ždímat  v  lítě,  aby  pleskalo,  v  zimě  aby 
praskalo  (málo  —  hodně). 


plesk  natyj.  ploský,  rovný.  Té  pěknyj 
plesknatyj  kámen;  ten  by  tak  byl  někam  na 
líákyj   můstek. 

pieíiknoiit  viz  pleskat;  2.  prgn.  dodělati 
kou]ii.  Podání  ruky  děje  se  tu  opravdu 
plesknutím  a  přáním  „Pán  Bůh  dyj  chčestí", 
což  je  zároveň  TjTazem  právním,  zavazují- 
cím obě  strany.  Hdo  pa  se  nadál,  ki'áva  mi 
nebyla  na  prodyj  a  já  tak  z  ju.xu  povídám: 
Dáš  rovný'?  Ha  tu  máš  —  von  mi  plesk.  — 
Stryjčku,  plcsknite,  povídám  vám,  plesknite, 
takuvá  věc  není  na  prodyj  každyj  den! 
(o  louce). 

pleten,  jen  v  přirovnání  ve  výraze:  zaděla- 
nyj  jako  pleten  ( =  tuze  z.).  Přišel  mi  zadě- 
laný j  jako  pleten  (muž  vopíta). 

plinka  1.  plena  pod  dítě  (v  tom  sm.  nikdy 
])lena;  viz  to).  V  sobotu  muší  byjt  aspoň 
hodinu  hezky,  protože  právala  P.  .Maria 
plínky.  2.  páska  plátěná,  as  4  prsty  široká, 
zpředu  krajkou  a  „kalíškem"  zdobená, 
s  konci  z  plátýnka  hrubšího.  Plínkou  zdobila 
dívka  chodská  v  době  starší  hlavu  od  čela 
do  zadu  pod  vrkoče,  kde  se  zavazovala,  takže 
konce  splývaly  na  ramena.  Kalíšek  sahal  jen 
po  uši  a  plinka  se  překládala  podél  v  proužky 
dva,  širší  vespod.Vdané  upínaly  plínkou  čepec 
koláč.  „Vod  čela  do  tile  (f)  sme  mívávaly 
plínliu."  Koláč  by  tu  eště  byl,  ale  pUnka  se 
nčka.m  ztratila. 

pliva,  pleva.  Plívy  se  vopaří  a  dají  do  re- 
zanky  a  dobytek  to  ž?re  dost;  vobzvláší 
vovsný  a  pšenčný  sou  žerný.  Jen  že  vod  plev 
dostává  rád  dobytek  zažer. 

plnik.  pihiík.  Káče.  dyj  sem  plník,  já  ji 
(pilu)  drobet  pošoustnu  (=-  přiostřím). 

plnikár.  pilnikář.  Ty  tý  sekyře  dáš,  v  ta- 
kuvým  kamení;  to  abys  u  phiíkáře  vostával! 
(aby  ti  mohl  stále  opravovati  pilníky  na  brou- 
šení). 

plocek.  palička  železná,  jíž  užívají  ve 
mlýně. 

ploš.  vUl  s  lysinou  na  čele. 

ploška,  kráva  s  lysinou  na  čele. 

plotnák.  hrnec  nahoře  úzký,  se  širokým 
dnem,  na  vaření.  Muším  koupit  na  jarmárce 
ňákyj  plotňák.  hnedle  bych  nemilá  v  čom 
vařit. 

ploiili.  pluh,  Čechmancký  hovado  ve  voze 
chodí  dobře  a  v  plouhu  se  jí  to  nelíbí.  Kde 
má  plouh  poslechli  chru?  (Žert.  hád.  V  peci.) 
Části  starého  dřevěného  pluhu:  plaz,  řídel, 
slubíce,  tihle,  bodka,  desky  (pravá  a  levá), 
radlice,  potykač,  čertadlo,  kolečka  (pars  pro 
toto,  jm.  pomnožné),  hnízdo,  vúzka,  vláče. 

Ploniion.  jm.  polností,  púv.  asi  jírůhon; 
viz  to.  (Draž.) 

plzniee,  druh  hrušek  tvaru  krátkého, 
vroubkované.  Plzniee  pryj  jim  říkají,  protože 
se  zrovna  rozplznou. 

po,  předl.  1.  s  lok.,  2.  po  srpu  brát  obílí, 
t.  téhož  dne,  kdy  žato.  Té  pšence  jako  žalud 
a  tráva  žádná  v  ní,  tu  byste  mohli  brát  po 
srpu.  3.  Po  vejcích  chodit,  t.  chalupu  od  cha- 
lupy a  skupovávati  je;  pod.  chodit  po  hou- 
satt-ch,  po  žencích,  po  sekáčích  (t.  najímati 

5* 


68 


po.  —  podlíp. 


je).  4.  Po  čom  dáváte  ty  války?  (na.  cepy). 
.5.  Ve  žně  pekáváme  i  po  púl  strvchu  (t.  chleba 
jecbio  i>ečeni).  (i.  Hodila  sem  ji  drobet  malino- 
vílio  a  koza  to  chroupala  po  plný  tlamě. 
Matouš  se  dal  do  vokurek  a  cpal  po  plný 
hubě.  Takuvá  šedlička  jako  Jlarkýtka,  ta 
střihá  všecko  po  paměti  (bez  měření).  Pudeš 
po  dobrým  nebo  po  zlým?  Dát.  kam  co  patři. 
a  můžeš  jít  pro  to  po  tmě:  já  najdu  všecko 
svý  nádobí  po  šmaku  (  =  hmatu).  7.  Jedlina 
se  štípá  nejsnáz  po  letech,  smi'čma  a  druhý 
dřírí  všecko  přes  léta.  8.  Když  už  s  tím  h\'jbáš, 
(při  přestavbě  staveni)  senci  po  slunci  nedá- 
A'ij;  senci  dyj  na  slunce,  ajf  je  tám  v&selo  a 
zdrávo!  Strom  tě  nihdáž  nebude  po  slunci 
(  =  na  severní  straně).  Len  se  nyjlepší  vjtosí 
po  slunci;  di'ží  ros\i  dýl.  9.  Ditě  byjvá  rádo 
po  kmotro\T.  Kok^TÍhá-li  slepice  po  ko- 
houtovi, nyjlepší  jí  zabít;  takuvá  volá  nech- 
ěestí  do  stavení.  10.  Haliáška  stůně  po 
malým.  11.  Jen  po  svým  demú  (  =  žádati 
své).  12.  Kočka  po  července  a  chlamst!  Bt,1o 
po  ptáku  a  bylo  po  radosti.  íčko  máš  po 
všoni . 

pol)ťliniitá.  o  jalovici.  Jalojci  máme  poběh- 
nutou;  vostane-li,  prodáme  k  půzimku  jednu 
krávu . 

pn|iusnl)ě.  jiředl.  opakována  a  výraz  sražen 
v  jechio  slovo,  ale  jen  v  ml.  nedb.  Volalo  to  na 
nčlio  tivakra.t  jioposobě   (strašidlo). 

p(>iiíji'řka,  sekerka  tesařská  s  rýhovaným 
čepcem,  na  zatloukání  hiebú,  hlavně  při 
krytí  šindelem  příhodná. 

poltila  mouka,  p.šeničná  z  .5.  a  0.  „sejíti". 
Pobílou  a  dotahovanou  mívávali  pro  všidní 
den.   bílá   l>vla  jen  na  svátky. 

polii/jKMil.  Pobízni  ji  drobet,  pol>izni:  dyjf 
to  nyjdc  z  nn'sta  (krávu  v  tahu). 

poliřesál.  gen.  pl.  Kube,  nepučil  bys  nám 
zatini  iiákyj  mandel  ])obi'e.sál? 

porazení,  podsazení  na  sukni.  Vobrátilo 
se  mi   pocazcní.   že  mňe  zanechalo  potěšení. 

(PÍ8-) 

porivul.  |)rosívat,  točiti  na  řešetč.  Mouku 
šecku  napřed  pocívali.  Tulen  prsten  brávala 
naše  bába,  dycky  dy  pecivála  semíčko,  aljy 
byl  len  bohatyj. 

porlainka.  jjrostčradlo  na  lože.  Někam  sem 
si  zandala  čistou  poclamku  a  nenajdu  jí, 
dyliycli  celou  truhlu  rozvorala. 

pořiilla,  ml.  d.,  ručička.  Dyj  mi  poČT>dlu 
(podej  mi  ruku,  abych  tě  za  ni  vedla.  Ruku 
na  rozloučenou  =  „Dyj  mi  pa!"). 

pořisadlo.  stávek  na  počísání.  Viz  počísat. 

porisal.  prgn.  nebo  s  předm.  leu:  len  ,,vy- 
haclilovanyj"  (t.  j.  vyčesaný  z  koudele)  po- 
druhé na  Imstší  hachličce  česati  na  čistý  len 
a  na  pačísky.  Ze  Inu  se  pletou  žemličky. 
z  ])ačÍ8ku  se  svíjejí  kuželíčky. 

pořivka.  2.  přen.  přezdívka  rozpustilému. 
Ty  počívko  je(lna,  tyl  Někdy  s  přiví,  čertovo. 
Tánt<'n  je  Vídeňák,  ale  kluk  —  čertovo  po- 
čivka. 

poěkňt.  poí-kál  atd.  .Míla  si  počkat  na  něho 
(t.  až  by  vy8|)él,  abyste  se  byli  vzali).  Též 


vyčkat,  vyčkal  atd.,  dočkat,  dočkal  atd.,  ale 
načekát  se.  načekál.  načekáh  atd. 

poťk.vj,  1.  imper.  uživ.  za  sb.  ve  výr.  na 
počk\-j  dát,  na  jjočkyj  brát,  t.  na  dluh.  2. 
imper.  skleslý  na  slovce  vyhrůžky;  mezi 
dětmi  slýchati  i  zdrbň.  pořiřkyj.  puřkiill.vj! 
Počkyj,  rozbít  vokno,  to  já  nemám  řect! 
(=  to  já  jistě  řeknu).  Počkxdlyj.  ale,  po- 
čkxdlyjl  (na  dítě  dovádivé). 

pod.  2.  Těsto  k\nie  pod  sebe  t.  j.'  nezdvihá 
se.  3.  Nemocnyj  dělá  jjod  sebe.  4.  Je  pod 
doktorem  celý  lito.  5.  Pole  pod  št\Ty  strychy. 

podávky.  menší  vidle,  kterými  se  zvláště 
sno])y  ]iodávají  na  vuz  a  na  vodr. 

pudbíl,  )5odběl,  byl.  Podbil  na  voteklinu, 
přes  ten  není! 

podebiral  se.  prgn.  o  ráně,  kvasiti  se.  Mi  se 
podebrala  tekv  jednou  příěest,  ale  to  byla 
bolest ! 

podejít,  prgn.  o  očích:  Voči  mu  lined  po- 
dešly ( =  zvlhly,  slzely).  Míla  voči  celý  podešlý 
vod  lítosti. 

podřlávka.  příze  na  stavě  tkalcovském, 
která  běhá  „sematám"  s  člunkem  (proti 
osnově). 

podělat,  1.  dodělati  (s  předm.  práci).  V  poli 
srae  si  sami  šecku  práci  ])odělali.  2.  v  tkal- 
covství:  podělat  plátno  babinou.  3.  poskvrniti, 
znečistiti,  zadělati  (toto  silnější).  Neklekyj  na 
zem,  líoděláš  si  kalhoty. 

podriídit.  přcch.,  podezdit  .senci  (dáti  zeď 
k  zemi   pod  stěny). 

podezdiyka.  nízká  zeď  pod  stavbou  dře- 
věnou (málo  nad  základy).  Tuty  křiviny  (na 
staveništi)  se  nebuj:  na  zásep  uděláš  malou 
podezdívku  a  ňákyj  schod  a  jaký  pak  bude 
stavení,  pěkný  a  suchý! 

podkajď  i  podkaif  —  pokud.  Podkajd  je 
starj-j  živ.  eště  d\-cky  něco  kápne  (čas  od 
od   času   dostanou). 

podkalil.  o  vodě  zkalené,  jež  zaplavuje  a 
zanáší  stojatou  [tíeí  na  louce.  Najiřed  sem 
nesík  a  ])otom  přišla  velká  voda  a  [Kidkalil^i 
mi  to,  neniil  sem  nic!  Jakyjpa  dá  podkalená 
píce  boir/.itek! 

Todkiisy.  pole  u  Klenci.  Předložkový  pád 
sražen  v  jedno  slovo. 

podlaviia,  hedbávný  šátek,  jímž  .se  i)řikrývá 
dítě  za\iiuité,  když  .se  nese  ke  křtiiuim  a 
k  ouvodu.  Za  starých  dob  bývala  p.  domácí 
plátěná  a  kalíškem  a  krajkou  okolo  zdobená. 
Viz   kalíšek. 

podle  (olio  =  1.  poněvadž  tak  tomu  jest: 
Pudle  tolio  Sinům  jí  nevdá,  dyby  bylo  jak     i 
chtílo.  2.  na  to,  k  tonui;  V'zcl  vola  ze,  roh  a 
udržíl  ho:  ale  teký  byl  člověk  podle  toho: 
velkyj  dost  a  zasa-dilyj! 

podlíp,  též  i)udlip;  název  hry  společenské, 
která  jest  variantou  staré,  rozšířené  hry  „na 
]iannu  Kužičku".  .Místo  |)amiy  Hužičky  vy- 
stupuje Paiuia  Maria.  .\ázev  má  od  záhad- 
ného slova,  kterým  ,se  ohUíšuje  každý  hráč 
zvlášt,  sedící  \  řadě,  s  Pannou  .Marií  včele, 
přicházejícímu  dábhi.  Na  to  slovo  nemá 
(fáliel  na  žáihiého  tnoci.  Konec  hry  podobný 
hře  ..na  barvy",  neboť  iu'be  s  peklem  v  moci 


podlíp.  —  j)olicly  mít. 


69 


se  tu  iiiřří  taluijíce  ,so  o  duše.  (Srv.  středo- 
věké skladby  j-  Solfernus.  Belial  atp.) 

podlizsiřka.  v.šivec  (byl)-  Cák  tám  roste 
na  šechnich  tich  hikaeli.  než  ňáká  ta  podlí- 
zaf'Ua:  a  jaký  pa  by  to  byly  louky,  dyby  se 
jim  dala  žádost! 

podložit  si.  pra.  niijísti  se  hodně  a  s  ehutí. 
Přišel  sem  démů,  máma  ])ekla  lívance:  tak 
s  plechu  —  to  se  neptyjte.  jak  sem  si  podložil. 
Též   podložit  si   náeka. 

pod  mol.  výmol  pod  břehem.  í?yl  pařez  a 
pod  tím  jíarezem  podraol  a  tám  se  struhy 
(sic!  nedb.)  držívali.  Též  adverbiálně  užíváno. 
Kopyj  víc  podmol,  ať  neporaníš  kořeny! 
(Při  vykopávání  stromku.)  Si  v.  výmol. 

podlli>i.  pozemek  menší  ])ři  ])oli.  obyé.  pod 
polem;  na  pole  bývá  mokrý  a  na  louku  suchý; 
nechává  se  tudíž  tak,  ať  roste  na  něm  eo 
roste.  Menší,  jen  jako  širší  mez  pod  polem, 
jest  pudiiiviťko.  Na  našom  podniví  (Pis.). 
Pod  polem  máuie  podni víčko  a  pod  nim  je 
hned  ta  sturánka.  Jm.  vl.  Podniví,  luka 
u  Postř. 

podnožka,  1.  noha  u  lajce  (prkenná).  2. 
pták  konipás.  Já  vím  podnožky  (  =  hnízdo 
koni]5ása).  3.  p.  na  vodě:  dělat  jiodnožky  — 
házeti  plochým  kaménkem  ])0  povrchu  vody, 
aby  se  od  hladiny  několikráte  odi'azil  a  dělal 
oblouky  ve  vzduchu. 

podobii.vj  k  svělu,  záp.  o  nepořádném  díle, 
výrobku  atd.  Tánvtý  hulící  pod  kostelem 
zacel  péct  ňákyj  novyj  pekař,  ale  ten  to 
nemá   k   světu   podobný,   té  ňákyj   smoudil. 

podoleřek,  zdrbň.  od  podolek:  podolek  na 
košili  mužské;  býval  menší  než  na  košili 
ženské,  ale  též  z  hrubší  látky  nežli  ostatní 
košile.  Podoleěek  pomáhal  držit  kalhoty, 
dyž  bxl  tlustyjší  (t.  j.  z  tlustšího  plátna) 
a  říl  teký. 

podolek.  1.  puv.  dolní  část  (od  pasu)  košile, 
z  jiného,  tlustšího  plátna;  za  .stará  býval 
i  na  mužské  košili  ]).,  ale  menší;  ženské  je 
mívají  dosud.  De  pa  mívaly  ženský  košile 
bez  podolků;  to  by  byla  byjvala  nehospo- 
dárnost. A  jaký  pak  byjvaly  podolky  tlustý 
—  škrabávaly  po  nohách  jako  ěmert.  2. 
nadávka  posměšná  ,,ženskyj  podolku",  muž- 
skénni,  který  se  rád  tlačí  mezi  ženské. 

podplinka  —  podpínka,  oprať  spojující  pod 
břichem    ]iostraňky   zapraženého   hovada. 

pudrosllík,  strom  lesní,  rostoucí  při  jiném 
na  témž  pařezu.  Tý  nebure  škoda  (jedle),  je 
to  jen   tn.kuvyj    podrostlík. 

podřezával.  2.  iirgn.  řezati  pod  dřevo, 
šikmo,  ne  rovně  dolu;  děje  se,  řeže-Ii  se 
velkou  ruční  pilou  a  řeže-li  se  nedbale  nebo 
neuměle. 

piidřadťk.  hrbol  nedoseěené  trávy  při 
jeiiniim  mávnutí  kosou;  neumělý  sekáč  má 
p.  větší.  Chlapci,  nestydíte  se,  takuvý  pod- 
řadky  nechávat  a  k  tomu  ičko  ve  votavach! 
(Smysl:  V  senách  mohou  býti  p.  spíše,  po- 
něvadž na  ně  ještě  přijde  kosa,  ale  ve  vo- 
tavach zůstanou  škodou.  Proto  začátečníci 
učívají  se  v  senách.) 


podriil).  roubeni  na  I — 2  m.  dole  u  země 
na  stodolách.  Xad  podrubein  bylo  pči'ení. 
Starý  stodoly  byjvávaly  šeeky  s  podruhem. 

podruh,  nájenuiík.  Já  šel  s  mým  (sic!) 
piKlruhem   za   uima. 

podriiliý.  podruhé.  Piídruhý  tě  zase  něco 
povím!  (Ironicky  na  toho,  kdo  vyzradil  ta- 
jemství.) 

podnisho.  1.  nájem,  podruží.  Věc  mil  po 
rodičech,  tu  za  mlada  pronedbál  a  pro- 
mrhal —  ičko  na  starý  kolena  je  rád,  dy  lio 
něhde  vemou  do  podrustva.  2.  nájemné, 
činže.  Na  Jakuba  bude  platit  podrustvo  a  já 
nemám  na  jidlo. 

podr.vjpátat.  prgn.  nebo  s  předm.  bram- 
l)ury.  O  zkoušení  bramboru,  jak  jsou  velké 
a  jak  dobré;  děje  se  to  opravdu  pod-ryjpá- 
váníiii  jednotlivých  kopců;  velké  se  vyberou 
a  malé  s  celým  , .kopcem"'  nechají  se  dále 
růsti.  Začíná  se  s  tím  obyčejně  při  sv.  Va- 
vi-inei.  Říkají,  že  se  má  jimi  v  ten  čas  „mí- 
chat". „Na  sv.Vavřence  vytrhnout  tři  kopce!"' 

podsádky,  nášvy  na  košili  nad  ramenem, 
až  pid  široké  a  dvě  dlouhé,  jimiž  se  látka 
zdvojila,  takže  se  tak  netrhala.  Všívaly  se  též 
dospod,  odtud  jméno.  Na  mužských  bývaly 
uprostřed  nalioře  rozstřiženy  a  mezi  obě 
polovice  všíváno  ,, srdíčko'",  trojúhelníček 
z  téže  látky,  obyčejně  tenčí,  než  byla  na  ko- 
šili celé.  Též  náramek.  Viz  půramice. 

podsťdťk.  hospodář  na  menším  (ne  celém 
dvoi-c),  vysk.  se  ještě  jako  jméno  ,,po  dvoře" 
v  Kýčově:   u  Podsedku. 

podstata,  statný  člověk.  Jeho  dědek  te- 
jiřiva   l.iyl  podstata! 

podstolí,  spocbií  část  štola  (všecko  bez 
desky  stolní).  Bureš  mít  nohy  na  podstoh! 
(říká  se  žert.  těm,  kdo  mají  jít  za  kmotry, 
t.  j.  Inidou  hodovati). 

podstrkovat,  tajně  dávati.  Co  pak  má 
děvka  konui  podstrkovat,  já  si  lidí  spravím 
sama.  Srv.  strkat. 

podštivat  na  koho,  poštívati,  žalovati. 
Zet  by  takuvyj  nebyl,  zet,  ale  stará  mu  na 
Hanči  podštívá. 

podtrhávat,  prgn.  [lotrhovati  zvon  a  tím 
pierušovati  zvoně;ií.  Nepotrhávají,  to  bure 
hodinka  (zvcmí  asi  hodinku). 

podtrliniityj  chléb,  přesazený  v  peci  mezi 
pečením.  Nestejně-li  pec  peče  nebo  ne- 
dobře-líbyla  vytopena,  na  ..hraničním  místě" 
dřív  chytá  chléb  barvu,  musí  se  tedy  pře- 
saditi do  předu  a  z  předu  se  dá  na  hr.  m. 
Tím  jest  však  porušena  stejnoměrná  teplota 
a  chléb  takový  ušetřen  sice  od  spálení,  ale 
bývá  nedobrý. 

podvij  Sť.  podívej  se;  jen  v  ini}).  Podvij  se 
a  ne|)tyj  se!  ( =  přesvěďč  se!). 

podzriiiťk,  pozemek.  Na  měsko  sou  lepcí 
podzemky  než  hu  nás! 

podžírat,  iter.  k  podřít  -  pozříti.  Mi  bolí 
v  krku.  ani  podžírat  nemůžu. 

pohd.v  Ulit.  kdy  míti.  Teký  přídem,  jen  až 
bureme  mít  drobet  lepcí  pohdy.  Též:  až  bure 
[)ohdy.  Až  bure  pohdy,  já  se  muším  sám  dát 
do  tich  stromu  (mech  seškrábati). 


70 


pohlavek.  —  pomáhat. 


pohlavek,  výr.  za  pohlavek,  tuze  lacino. 
T.oni  byla  sláma  za  pohlavek. 

pohova.  Volny  vobut!  —  pro  nohu  pohova. 
Staryj  má  ičko  pohovu,  na  starý  léta.  Mladá 
•si  ho  hledí  jako  dítěte. 

pohrabek,  obyč.  pl..  pohrabky.  píce,  jež 
pii  sušení  zůstává  po  shrnutí  stýlky  nebo  po 
naložení  ..kopy". 

pochřestit  se  vedle  poštěstit  se  =  podařiti 
se.  To  se  tě  pochčestilo,  za  takuvou  službu 
se  dostát! 

pochop,  1.  člověk,  jenž  shání  a  lopotí  .se 
do  úmoru,  aby  hodně  měl;  říká  se  i  o  žen- 
skvch.  To  se  za  sebe  dostáli  dva  pochopové, 
ty  budou  dřít  celý  noce.  Stará  byla  teky 
takuvyj  pochop:  vyžila  lidom  hde  jakou  mez 
a  sotva  lízla,  eště  chodila  do  lesa  ne.  stlaní. 
2.  p.  vzít,  za\Távorati  k  pádu  a  nepad- 
nouti. Noha  mi  ujela,  já  vzel  pochop,  div 
sem  nevrazil  do  saní  přede  mnou.  a  přece 
sem  nepád. 

pochytit,  prgn.  všimnouti  si,  zapamatovati 
si.  Naše  divče,  je  jí  tři  léta,  ta  vám  pochytí 
písničku  každou  hned;  ale  modlit  tak  ne. 
modlit! 

poj  (vedle  pof).  pl.  pote,  pojď,  pojdte.  Poj 
chutě,  Pajdo!  (  =  Petře).  Táto,  pote  teký! 
Pote,  pote,  pote!  (Tak  lákal  starý  „vyj- 
mluvnik"  líčata  k  zobání.) 

pojednou,  brzy.  záhy.  .Já  si  pospíším  a  sem 
tu  pojednou  (=  brzy  se  vrátím).  Pojednou-li 
pak  to  líto  nehupKnie!  Chvíle  huteče  po- 
jechiou. 

pojem,  1.  zkušenost,  vědomcst.  Ty  z  toho 
eště  nemáš  pojem!  (Na  jednání  mladého). 
2.  soudnost,  rozvaha.  Tuty  lidi  nemají  žáchiyj 
pojem;  jen  liy  chtíli  se  prát  a  i)rát ! 

pokladek  i  piikladek,  vejce.-  jež  se  nechává 
na  hnízdě  slepicím,  aby  jinam  nezanášcly. 
Bvvi-.ji  to  i  výfuky  naplněné  pískem  nebo 
i  vejce  dřevěná. 

pokliiitat  se,  )iokapati.  potřísniti.  Pěkně 
p.ipij.  :ijt  se  ncpoklintáš! 

poklop,  dveie.  jež  jsou  zavírány  v  rovině 
vodorovné,  zvláště  nade  schody  na  ])udu  a  do 
sklepa.  Aby  se  snáze  ..poklo|)ovaly  a  od- 
odklopovaly".  polehčuji  .se  závažím,  jež  běhá 
na  šňůře  přes  nehybnou  kladku,  někde  blízko 
připevněnou. 

poklůpce,  '2.  truhlička  na  chytání  ptáku. 
Do  poklopce  brabce  tak  snadlo  nechytíš; 
clilajH'.  ten  je  chytryj! 

pokostnf.  pHvl.  s).  košile,  košile  přiléha- 
jici  ..po  kostech",  úzká  v.šední.  zvi.  bez 
velkých  a  nuiohýcli  faldu  na  rukávech. 

pokoslnire,  pakostnice;  z  pověry  někdy 
tuto  nemoc  ani  nejmenují,  aby  se  ji  uhájili; 
tu  ji  naznačují  slovy:  ,,t)  licřtídi".  Uuce 
má  vod  pokostnic  celý  vochrománý.  Stůně 
kolik  dni.  huž  ])ovidají.  aby  to  nebyly  ty 
neřádi. 

pokryjvadlo.  i)oklička.  Hrnčený  j)okryj- 
vadlo  —  začj)a  stojí!  Zavadiš  vo  ně  a  kozel 
je  vemc. 

pokuříenf,  2.  strašidlo.  Vid!-li  člověk  po- 
kušeni, má  jít  tři  kroky  zpátky,  tři  ku  předu. 


pole,  i,  f.  část  látky  o  jediné  šířce,  jak 
látka  tkána.  Stará  zástěra  byjvala  modrá 
l)látěná.  dole  a  po  stranách  bíle  vyšívaná  a 
vo  jedny  j)olí.  Íčko  sou  fěrtuchy  ve  dvě  pole. 

poleno,  gen.  pl.  v  ml.  stších.  polán.  Pár 
pecovyjch  polán. 

políkat,  i)olíkám  atd.  na  ptáky,  myší  atd. 
(spis.  políceti  neznámo).  Chlapi,  to  bych 
s  tím  třep:  hodinu  už  tu  jiastiěku  polikám 
a  ne  a  ne  to  políet.  Srv.  líct. 

polivání,  2.  přen.  o  pěkném  zevnějšku, 
zvláště  o  trvající  kráse  tváří.  A,  Ziková,  tu 
má  eště  polivání;  vona  si  teky  přijc  a  jakživji 
nebyla  svý  hubě  macoehou.  Víš  co.  Kube, 
nekoukyj  na  pohvání.  koukyj,  abys  dostál 
ženskou  v  pořádku! 

polívka,  2.  prgn.  o  polívce,  kterou  nosívaly 
kmotry  a  známé  matky  do  šestineděl.  Bý- 
vala i)i\-ní.  nešetřilo  se  do  ni  cukru,  hrozínek 
a  mandlí  a  vařil  se  jí  ohromný  hrnec,  protože 
se  zase  posílala  v  menších  dávkách  darem 
od  šestinedělky  a  jedl.  kdo  přišel.  K  polívce 
přinášívala  se  ohromná  calta  nebo  věnec 
jako  menší  kolo  u  vozu.  Polívku  pivní  těžko 
vytláčela  ještě  v  těchto  letech  —  káva  se 
šátkem  mastných  rohlíku.  Kdo  dostal  po- 
lívku,  byl  nucen  splatiti  nějakým  dárkem. 

polízaná,  iron.  o  velké  bolesti,  ráně.  Náš 
Vávra,  ten  má  polízanou!  (utrpěl  velkou 
ránu). 

poikúial  vedle  polykat.  Já  huž  nemůžu 
tři  dni  polkýnat.  To  sem  se  toho  čmoudu  na- 
polykall 

polní  hořčice,  ti-ezalka  (byl.).  Já  trhám 
polní  hořčici,  ta  je  teký  pro  žaludek. 

polnost,  asi  =  krunt.  pozemek  zdělaný. 
Hošákue  dviir  byjval  pčkuyj  dvůr.  ale  vod- 
prodali  moc.  ičko  už  při  íiom  vostálo  nuilo 
polností.  Při  Vávruc  chalupě  sou  pěkný  pol- 
nost ě . 

polodni.  k  polodiiinui  =  k  )>oledni.  Přišel 
tak  k  ))olodnimu.  já  eště  nemilá  vařeno. 

1'oloplachtí,  v  Poloplachtí  atd.  jm.  polohy 
u   Oujezda. 

polorostlik.  zvíře  nevj-spělé  a  sice  v  „polu- 
rustu".  Manka  našla  zajíce,  byl  tak  polo- 
rostlik (pojeni  určitější  než  ..mladík"). 

polnnce,  vedle  polojee.  i)oloviee.  Cák  je  to, 
té  sotva  poloueesena.  co  bylo  loni.  (Oujezdo.) 
Nedělá  než  dvekv  s  polojcí  (=  z  polovice, 
poloviěatř). 

poloí.it  se,  2.  =  slehnouti.  Švakrová  se 
\    liiMileryj  Jioložila. 

poKa.  pouta.  Hos.  té  noha  lefká:  ale  hoty 
—   to  sou   pdlta! 

pomálka,  i)ainátka.  Není  po  ňom  pomátky. 
Skovám  si  ji  na  pomátku. 

poltrubi,  místo,  kde  v.yteká  voda  z  čapu 
u  rybníka,  pod  hrází.  Chytil  sem  štíhle  v  poj. 
trubi. 

polynck,  pelunčk.  Xapí  se  polynku!  Lidi. 
té  to  jako  polynck  (hořké). 

pomáhal,  pouuihati;  zvláště  pri;.:  Huiní  po- 
máhat (čarami  od  nemoci).  Dvby  tu  byl 
nebožtik  Svvjda.  ten  by  ji  pomoh  bez  dok- 
tora 


pomaličku.  —  posnídálek. 


ponialiřkii,  ponialoiu-ku,  zvoliia:  Poma- 
ličku. ])onialíčku,  iijt  nehapášl  (na  dítě,  za- 
čínající ..beliat"). 

pomúlii,  pomalu.  Jenom  pomalu,  pomalu 
—  my  nyjsme  z  lekavýho  kraje.  (Xa  křík- 
klouna.)  Pomalu,  malá,  ajt  nehapášl 

poiiiiltovat,  pamatovati.  To  můžeš  pomato- 
vat  sám,  cly  hořílo  v  Hujezdě,  tenkrát  ten 
první  velkyj   voheň. 

poinazunka,  čerstvé  máslo  na  chléb.  Jen 
pas,  Pajdo,  pas:  až  burou  naše  husy  dojit, 
dostaneš  pomazánku.  2.  obr.  Cák  takuv-yj 
Němec,  jen  to  vytahuje  nuž:  té  jeho  poma- 
zánka —  někoho  píchnout. 

poiiiinoiit,  poniiiinul  atd.,  též  o  lidech  vy- 
mírajieích.  Pominoul  staryj,  poniinoulo  šecko. 
Kroj  pomine,  stará  řeč  pomine,  jiomine  to 
šecko ! 

pomoc,  2.  Svarební  skládají  se  po  vobědě 
nevěstě  na  pomoc.  3.  výbava  i  s  věnem. 
Vávříkouc  dali  dívčí  přece  pomoc  {t.  velkou) 
a  divče  tám  humřila  a  je  šecko  pryč. 

poinožděnyj,  pohmožděný.  Já  přišel,  chlape, 
celyj  pomožděnyj. 

pomyje,  špína  z  nádobí  kuchyiiského.  Do 
huvěziho  škopu  nemá  přijít  nic  vod  pomyji: 
dobj^ek  chce  teký  čistotu. 

pomy.šleni,  2.  úmysl.  Já  nemíl  pomyšlení 
kupovat,  jen  sem  chtil  vědět,  jak  to  platí 
(t.  v  trhu  na  dobytek).  3.  Člověk  by  ji  udělal 
pomyšleni,  a  přece  se  nezachová.  4.  přen. 
Ta  Andrýsková  —  dyjť  je  to  ženská  po- 
myšlení, a  co  vona  se  nadělá! 

pona,  fasol  menší;  potom  též  obecně:  Poj 
hrát  pony.  Viz  fazule.  Děti,  sluníčko!  Pote 
hrát  pony! 

poniicka,  dom.,  ponocní  dohromady.  Jen 
aj  tě  nesebere  poniicka! 

popadnout,  popád,  popadla  atd.  Máma 
mu  dala  kousek  chleba  ha  ten  ho  popád. 
Dycky  chtila  dědit  a  ta  si  toho  popadla. 

popeli$tť,  důl  v  zemí  vyhrabaný  od  slepic 
„popelicích  se".  Čechmanský  slepice  takuvý 
popelišfata  mi  tu  nadělají  a  v  žitě;  do  pa  bv 
to  trpíl! 

popelit  sr.  Slepice,  brabci,  korotvě  —  tuto 
šecko  se  rádo  popeli. 

popondat.  poodstaviti,  poodložiti.  Popon- 
dáme  díží  Ijliž  ke  kamnom,  aby  nám  nena- 
.styd  (t.  chléb). 

poporevřit.  poporevril  atd.,  pootevříti.  Po- 
porevři  sencí,  ajt  vidíme  v  domu  (na  síni). 
popozijtrí  =  po-pozejtří.  Pozijtří  už  bure 
IStědryj  den  a  popozijtrí  dyž  se  vyspíte,  už 
burete  mít  strom  nebo  co  vám  Ježíšek  přinese. 
popysk,  tipec.  Tý  slepici  něco  je:  nežere, 
nepije  a  tak  je  celá  smutná:  esli  pak  nemá 
popysk? 

pořádek.  2.  o  řádném  placení.  Dělat  po- 
řádek a  lidi  počkají  zas  (t.  úroky).  3.  Ženu 
mám  v  pořádku  (  =  pořádnou). 

pořádnyj,  2.  důkladný,  velký.  Té  po- 
řáchiyj  kabát  a  za  ty  peníze! 

poradovnyj,  o  člověku,  jenž  není  v  jídle 
vybíravý.  Já  sem  poradovnyj,  ale  teký  mám 
rád  raci  víc  a  dobrý.  Též  o  prostém  stole. 


Starý  naši  piedkové  milovali  poradovnyj  stul 
a  svědčil  jim:  jakyj  to  byl  lid! 

poracliat  se,  pohádati  se,  pohašteřiti  se 
tuze.  Mamka  běžíla  pro  mámu,  stará  piišla 
a  to  se  neptyjte,  porachaly  jiryj  se  dost. 
(Matka  a  tchýně.) 

Porazil,  jm.  rodové.  (Klenci.)  Toho  druhu 
jmen  na  ťh.  málo  (\'ízdal.  Vrzal). 

Porrstáf  i  Podestát,  Porestátouc  atd.,  jm. 
rodové.  (Draž.,  Ouj.) 

poriltetnik.  pás  spojující  postraňky  zapra- 
ženého hovada  ])i'es  hřbet. 

pormáslí,  podmáslí.  Náš  děrek  říkávával: 
čerstvý  pormáslí  a  dovostad  hned  z  korljcle 
—  té  za  lík. 

porovnáni.  2.  poslední  vůle.  Blanek  ])ryj 
dělal  ])oroynání,  je  s  nim  špatně.  Táta  žádný 
porovnání  nedělal  a  íčko  vona  by  šecko  sama 
(macecha). 

poroučet  se,  2.  podávati  , se,  padati.  Myse 
díváme,  do  pak  si  ))omyslil,  Jirka  jede,  jede 
a  vjede  na  most  a  tu  máš,  most  se  poroučí. 
Choesti  velký,  že  není  hlyboko. 

poruška,  poduška.  Strakatý  porušky  na 
liidli-  visí.  (Pis.) 

poru.šti('ka,  2.  část  kroje  ženského:  sku- 
tečná ])eřinka,  kterou  kryje  vdaná  Chodka 
prsa.  Přidržuje  ji  nápěnka.  V  sváteční  ústroji 
jířekládaji  přes  ni  ještě  hedbávný  šátek, 
takže  jí  není  viděti.  Do  nedá^aia  byla  poru- 
štička  obyčejná,  nyní  je  ji  vídati  jen  na  sta- 
řenách, jež  však  ji  nosívají  i  po  domácku. 
k  lajbíku  a  beze  všeho  zakrýváni.  Za  st;'..ra 
nescházela  v  kroji  ani  do  hrobu. 

porvazek,  předánko  lněné.  Muším  vařit 
porvazky.  Já  myslila:  Ijure  dost  a  kadlec 
chce  eště  tří  porvazky. 

posadit,  2.  povzbudit,  utvrditi.  Táta,  ten 
ho  tepřiva  na  mňe  posadí!  (tak  aby  na  mně 
..seděl").  Rozd.  nasadit:  Von  ho  proti  nám 
nasadil  (  =  poštval,  aby  začal  spor  s  námi). 
posádka,  klec.  S  červenkou  není  nic  do 
posádky,  červenka  se  má  nechat  běhat  po 
sencí. 

posianika  i  poelanika  (viz  to),  prostěradlo 
do  postele.  Poclamky  byjvaly  dycky,  to 
huž  naše  nebožka  bába  to  tak  míla  ve  svým 
loží,  šeclmo  teký  tak. 

poslechy,  jíl.  t.,  pověrečný  výkon,  kdy 
chodilo  se  na  křižovatka  s  černou  slejjíci  pod 
[láždím  poslouchat  znamení  pro  budoucnost. 
posloužení,  prgn.  o  službě  nemocnému 
nebo  ustaraným.  .Jist  my  jí  dáme,  jist,  ale 
poslouženi  jí  dát  nemůžeme;  člověk  se  celyj 
den  nezastaví !  ( Hospodář  nemocné,  opuštěné 
podru  hyni.) 

posluhovat.  2.  jen  ve  spojení:  jdou,  šli 
posluhovat  atd.  (zaopatřit  nemocného). 

po  slunci,  k  severu;  naopak  na  slunci  = 
k  jihu.  Byliny  dyckj'  sou  raci  na  slunci  než 
po  slunci. 

posnídálek.  na  Klatovsku  dopoledni  sva- 
čina. To  sem  si  vzal  na  posnídálek.  Od 
dřevorubců  pracujících  v  Kl.  slovo  přeneseno 
v  posledních  letech  na  (^'hodsko. 


po  í?obě.  —  pov^Tazit  se. 


po  solir.  2.  za  sebou,  též  v  nestejných 
mezerách  časových.  Při.šli  luzy  po  sobě. 
Tánten  tyjden  sem  ho  tu  viděl  ňákyjch  (sic  = 
asi)  třikrát  po  soliě  (t.  luňáka  sUdicího  po 
holubech).  Též  zdvoj,  po  +  po  +  sobě  (srv. 
íe z  města).  Dvalaat.  třikrát  poposobě.  3.  Pes 
žere  po  sobě  {=  sviij  výkal).  4.  Děti  jí  po 
sobě  =  jedno  po  druhém. 

pospravit.  2.  s  předm.  dluhy  atd.  Jenom 
než  von  pospravi  starýho  Petrákovo  dloužky; 
pp.ne.  biu'e  mít  co  se  vohánět. 

postiinávat.  Bába  zjera  postunávala,  huž 
sme  si  myslili:  bure  to  šelijaký  a  kouknite, 
bába  je  zas. 

po»iátka,  (byl.)  lilek.  V  lenech  a  v  ječme- 
nech máte  dycky  pošátku  a  co  pa  jí  prví 
(=  dávno)  byjvávalo!  (.Ale  ve  lnu  i -r  lenu.) 

pošeplii.  pošeptmu,  šeptem.  Já  vám  to. 
mámo.  povím,  ale  po.šeptu! 

pošináknoiit  si,  iiocliutnati  si.  ilíh  sme 
buchty  s  křenem  a  to  sem  si  pošmák  (buchta 
zde  =  kyniutý  knedlík). 

pnšniiirno  a  po.šliioiirno  =  jmchnnn-no.  Nes 
je  celyj  den  pošmurno.  Včevčirera  bi,lo  teký 
pošmourno  celyj  den  a  vyčasilo  se  to  zas; 
letos  už  holt  nechce  a  nechce  pršít. 

po,šta,  2.  poštmistr.  Pošta  mi  řek,  dyž  sem 
neln,l  doma,  že  se  peníze  poslaly  zpátky. 
U  Postů. 

po.šlář  i  postář,  polštář.  To  bylo  na  hezkyj 
poštář  ( =  hodně  peří).  2.  deska  dřevěná 
v  stolici  řezací,  stlačující  slámu,  aby  se 
snáze  řezala. 

poštěstit  se.  podařiti  se.  To  se  tě  poštěstilo 
—  zlatku  najít  hned  ])0  ránu.  Též  pochčestit, 
viz  to. 

potáť,  jen  v  ])řir.  py.skv  oteklé  jako  potáče. 

polajd',  potud.  l\)kaj(r,  až  polajd!  (přísl.= 
Tak  tllouho  se  chodí  se  džbánem  pro  vodu, 
až  se  ucho  utrlmc). 

potěžkat,  zkusiti,  jak  je  co  těžké.  Pane, 
ta  sežrala  šlijšek.  ale  [xitěžkyj  ji  íčko  — 
takuvá  už  je  hus! 

potkat,  potkal  ntd.,  potkati.  Já  nevím,  já 
nepotkal  žádnýlio.  Rok  je  dlouhyj.  Než  se 
rok  s  i-okem  sejde,  leccos  muže  člověka  ])Otkát. 

potořnik,  rozrazil  potoční  (veronica  beea- 
bunga).  Poslechni,  koupij  ho  v  potočníku! 
( nemocného  hošíka). 

potomek  mívá  vedlejší  význam  zlý.  Ní;- 
keryj  takuvyj  potomek  neni  k  napravení.  Já 
nevím,  co  je  to  za  potomka!  Čertovo  po- 
tomek! 

potratil,  2.  Náš  kohout  mil  lakový  i)ěkný 
svífavý  jjcra  a  za  ňákyj  tyjden  je  .šecky  po- 
tratil  (t.   pero   po   peru). 

potrelinyj.  2.  chudý.  .lá  sem  teký  potřeb- 
iiyj  rinvčk  a  mám  svý  děti! 

poiriirka.  hrubý  len  ..skublaný",  jenž  při 
drhnutí  zůstane  ve  hřebene  smíchán  s  travou 
i  s  |)ozdeřím.  Užívá  se  jí  k  vyepávání  dutin 
atp.,  aby  v  zimě  nepromrzly. 

poty,  |)řisl.  =  j)o  té,  potom;  velmi  oblí- 
beno, zvi.  v  živém  vypravování.  Povídám  si: 
vzel  kozel  zlatku,  jen  dyž  bure  chlap  nani- 
catá  z  voěí;  poty  přídě  zpátky,  že  má  estě 


dostát  vod  Kuby  za  holuby!  Hana  volala,  já 
jen  vodskočim  —  poty  přídu,  roj  už  plave 
k  lesu. 

poiiěrt.  pujčeti.  Já  tě  mám  íčko  poučet? 
Tys  nnl,  ))odle  toho.  co  si  ty  dostál,  tys  mil 
pomáhat  mně!  (Bratr  na  bratra  nehospo- 
dáře.) 

poiiřka.  půjčka.  Poučka  za  voplátku! 
(Přísloví;  zvláště  ublížil-li  někdo  a  pak  sám 
trpí.) 

poiidá  =  povídá;  vkládá  se  často  do  řeči 
jako  i^ouhá  interjekce,  zvi.  v  pohádkách. 
Poudá:  „Poj!"  poudá.  Ha  dyž  nešel,  vzel  ho 
za  rameno  a  šup  s  nim  ze  dveř.  (sic!  zř. )  Po- 
udá svatyj  Petr,  poudá:  „Pane.  já  bych  raíl 
hlad!" 

poiirlniě,  1.  zakrnělé  ovoce,  zvi.  jablko. 
1  eák  je  vo  ňáký  pouehně.  2.  obr.  o  dítěti. 
Pouchně  jedno,  vemu-li  tě  přes  koleno! 

pouk.  též  vyjdumek.  Dyj  jí  tám  práznyj 
pouk  za  pukladek  a  nacpi  do  něho  písku, 
háby  tě  ho  nerozm.áčkla    (slepice  na  hnízdě). 

poulil  se,  mračiti  se.  Nu.  jen  se  liuž  nepul 
a  poj  jist! 

Toiistka,  jm.  chalupy  ve  Stráži:  potom 
analogicky  í  u  Spousku,  Spouskuc  divče  atd. 
Srv.  Skovarnue. 

poiišli  (se)  2.  obílí  pod  cepem.  Na  voves 
má  |)řijít  devět  ros.  potom  se  dobře  pouští. 

3.  Kráva   pouští   provázky  (chce   k   býku). 

4.  neos.  pouští  =  taje. 

povalia,  pign.,  p.  řádná.  Té  člověk  bez  po- 
vahy (  =  nectný,  necitelný). 

poval,  viz  půval! 

povalit  kamna,  žert.  výraz,  přijdou-li  hosté 
nebo  hyjtáci.  kteří  se  jinak  zřídka  dají  vidět. 
No,  je  to  dost.  je  to  dost,  že  .se  tťky  dáte 
vidět;  to  abysme  jjovalilí  kanma. 

povfiiřl.  pověděti.  Počkyj,  to  já  nemám  na 
tebe  povědět!  (  =  to  já  povím). 

povřlři,  2.  velký  vítr,  bouře  větrná.  To  se 
Tidělalo  najednou  povětří;  to  budou  v  lese 
vyj  vratký,  j 

pověžiiý.  dom.  (zacelována  ])roti  lokál,  vý- 
slovnost i  správná  spisovná  koncovka  v  noni.), 
hlásný.  Pověžný  vypravovával  pohádky. 

povlaka,  ch.  jen  to,  dom.  cícha.  Hleč.  ta 
povlaka  na  s\Tchnici  už  .se  pronáší  (  =  trhá, 
ale  jen  malé  dírky  se  objevují).  Místo  pl. 
povlaky  obyč.  povlečeni;  povlak,  gen.  pl.  jm. 
povlaka.  Kančku  eštč  vemte  (~  kupte)  do 
])ovlák! 

povleřeiii,  konkr.  všecky  povlaky  na  celé 
lože.  ,Iá  jí  dala  trojí  povlečeni,  šecko  domáci! 

povor.  knijina  (z  celé  klády);  krajina 
z  prkna  je  vodře/.ck;  viz  zvláště.  Poti-e- 
boval  bycli  ů;ikyjch  pár  povorú  zapeřit 
kolnu. 

povrliiioiit.  prgn.  o  slepici,  kdjrž  ve  stavu 
churavi'in  vypadne  z  ní  vejce  neyyspělé,  bez 
skoi'á|iky. 

povyjš,  přísl.  lidchu  výše.  hezky  nahoře. 
V  právo  je  chalupa  povyjš.  tám  vostávaji 
Kuboue. 

pnv.vra/.il  se,  .lá  se  s  tím  rád  vobíráni,  člo- 
věk se  povyráží  (t.  chovem  ptáku). 


pozavírat.  —  prázdnyj. 


piizaviriil.  Tich  ki'ádeži  nebude  konce, 
dokavad  šecky  Votaváky  ncpozavíraji. 

pnzdeři.  pazdoři.  ťhlapsí,  pote  votřásat 
pozdeři,  chutě  pote!  (Zvyk  chasy,  vstupuje-H 
do  přástek,  otřásá  pozdeři  se  sukní  a  škádli 
při  lom  všeHjak  děvčata.) 

|M)7.di'íl.  pozdril  —  pozříti,  pozřel  vedle 
putlrit,  iMidřil.  Sotva  sera  to  pozdříl,  už  mi  to 
tlačilo.  Svakrová,  já  bych  chtíl  takle  něco 
podřít  (zde  =  zamlsati  si). 

pitzidira.  člověk  nepěkně  rostlý. 

|)oznii'tal  vedle  zmetat.  Kiáva  pozmetala 
t.  nedonesla  tele  do  času. 

poziiiitat.  prán.,  orati  strniště.  Při  po- 
zmítání  oře  se  mělce,  ale  úplně  (nezbude 
dvíl).  Druhým  oráním  potom  se  pole  mísí 
(  hlouběji ),  a  při  třetím  se  oře  ( mělce ) 
a  seje  „po  třech  rolích"  nebo  ,,po  trojím 
rolí". 

poznání,  2.  při  míře  a  váze,  maličký  rozdíl, 
zvi.  ve  výr.  vo  poznání  s  komp.  (větší  — 
menší  atd.).  Ty  rukávy  míly  byjt  vo  malý 
poznání  delší. 

požaliy.  řídě.  požehy,  mraky  táhlé,  jemné 
a  bílé,  objevující  se  pr\Tií  na  modrém  nebí. 
Bure  iir.šít.  dělají  se  požahy. 

požinovut,  prgn.  o  přižínování  obilí  z  jara, 
je-li  příliš  bujné,  aby  nelehlo.  Hubáciuska,  ta 
to  má  každyj  rok  jako  břeh:  Imoje  dá  dost, 
potom  aby  se  to  požinovalo  a  už  to  takuvý 
není. 

pracof li.  krátký  p\-tel,  jejž  dievorubci  nosí 
na  práci  do  lesa:  mívají  v  něm  cliléb  a  drobné 
nástroje,  j.  pilník,  klíny  atd.  Zavěšují  si  jej 
křížem  pres  rameno. 

prádlo.  1.  látka  k  předení.  Pučky,  té  špatný 
prádlo!  2.  práce,  předení.  Tvý  prádlo,  té 
iiáký  pi-ádlo.  to  dokáže  školačka  víc! 

prahniišel.  přehrštle.  Dala  mi  jích  (švestek) 
tak  prahoušel. 

prach.  1.  Za  hodinu  pět  dvorů  v  prachu! 
(  =  shořelo  na  prach).  2.  Ráno  byla  svarba 
a  před  polodnem  už  byli  v  prachu  (manželé 
odjeli). 

pradieni  pádem,  ve  v\'t.  j.:  Nehumí  prachem 
pádem  nic  (též  nic  pod  světem). 

praelinir.  pranic.  Vo  tutom  já  nevím  prach- 
nic.  Pod.  prachděrek.  prachbába.  též  opakov. 
prach  a.  jiraclmic. 

itráťhnivít.  práchnivíl  atd..  práclinivěti. 
rozpadati  se  v  prach.  Koukněme,  jak  vono  to 
dřevo  práchnivi! 

pramen,  2.  pletenec.  Vrkoče  nosívaly  až  vo 
U;  pramínkách.  Bjič  vo  třech  pramenech, 
.lá  pletu  caltu.  začnu  vo  pěti  pramenech, 
potom  dám  tří  a  nahoru  dva. 

praskák.  zavírací  nuž  s  pérem,  perořízek. 
,Tá  mil  nuž.  praskák.  jakyjpak  pěknyj  núž, 
ale  vostří  jako  volověný;  eště  sem  hi.l  rád. 
dy  .sem  ho  ztratil. 

praskat,  2.  práskat  bičem.  Chlapci,  ajt  mi 
tu  nc|in'..-íkáte:  kdo  vás  bure  poslouchat! 
(na  pohunky).  Oheň  praská,  suché  dřevo 
])raská.  Srv.  práskat. 

práskat,  tuze  bíti;  zvi.  slož.  Chlapče  neroz- 
něvij,  nebo  tě  vypráskám,  žes  to  jakživ  ne- 


dostál.  Jak   se    to    tatík   dověděl,   spráskal 
divči.  až  míla  jelita. 

prásky.  1.  zvyk.  Začnou  přá.sky.  Příjte  na 
piii-^ky.  2.  i)ři',dleny  v  práskách.  Prásky  dou, 
děvko,  chutě  s  tím  ze  štola!  Prásky  začíná- 
valy  se  ..po  Martině"  a  končily  radovánkami 
.,na  chudou  hůrku",  to  jest  neděli  Družcbnou. 
t.  zv.  rozpřáskami.  Viz  to.  Prásky  bývaly 
i  trojí  současně,  dle  věku.  Někde  konaly  se 
v  jediné  domácnosti;  pak  při  rozpřáskách 
dávaly  žertovnou  náhradu,  čeho  nejvíc  uží- 
valy. První  tři  děvčata,  vybraná  k  tanei.- 
mu-sela  platiti:  jedna  na  světlo,  druhá  na 
džbán,  třetí  na  koště  (posměch!).  Jinde  se 
střídávaly  po  týdnu,  po  dvou  nedělích. 
•Sat  do  přástek  patří  půvědkový;  v  advente 
však  lirávaly  modré  šerky  a  kužele  ovíjely 
modrými  kalounky.  Ten  čas  netrpívah  staří 
práskám  tance  ani  jiného  veselí.  ..Chlapci, 
harvent!"  napominávali  stručně,  některý-li 
se  zapomněl.  V  masopustě  ovšem  bývalo 
veselo.  Děvčata  oblékaly  sukně  jasné,  na 
kužele  dávaly  červené  harasky,  přicházíval 
dudák,  toulající  se  v  ten  čas  po  vsí  po 
obilí  .  .   . 

prá.šfnice,  vánice,  chumelenice.  Přítlou 
prášenicc  —  jak  pa  pošlu  dítě  nahý  do  takuvý 
zimy  tak  daleko  (do  školy  pres  pole). 

prášil  se.  chumeliti  se.  Děti,  bujte  rádi,  že 
sme  doma;  to  se  vám  tám  práší  —  psa  vyhnat ! 

prašivec.  jen  v  zaříkáváních.  Té  prašivec! 
To  by  byl  prašivec,  aby  si  nedala  řect.  Pra- 
šivec vzel! 

prašlřnky,  žluté  kožené  kalhoty  (krojové). 
Ty  máš  praštěnky,  ty  sou!  Kd3'ž  se  onosily, 
vyčistili  je,  vycpali  slámou  nebo  senem,  i.by 
se  nesrazily,  a  natřeli  je  rozpuštěnou  žlutou 
hlinkou  a  byly  kalhoty  zas  jako  nové. 

přátelskyj,  příbuzný.  My  sme  s  Korov- 
skyjma  teký  přátelský!  Přátelskyj  voběd  = 
společné  hoilv  příbuzných  nejbližších  z  obou 
stran  tu  neděli  po  svatbě.  Strojívá  jej  strana, 
která  se  dostává  na  dvtir  nebo  na  něm  zů- 
stává. 

přátelstvo,  ])řibuzenstvo.  Haničáci  a  iluriji- 
čáci  —  té  samý  přátelstvo. 

práv  jest,  2.  kdo  není  dlužen.  Dy  chtíl  byjt 
člověk  každýmu  práv.  musel  se  přičinit  a 
houbě  utrhnout!  (u  beze  stopy  chodského  li.) 

právo,  ustrnulé  neurč.  přid.  jm.  ve  v\Tazech 
přecUožkových:  vpravo,  napravo  —  v  prr.vo, 
na  právo.  Třetí  dvůr  za  kapličkou  v  právo. 
Vod  kříže  se  dj-jte  po  pěšince  na  právo!  Srv. 
zdravý  a  zch'áv  atd. 

pravudky,  prabndky.  proliudky.  zvyk  maš- 
ka.rni;  převlékají  se  děvčata  a  chodí  večer 
po  domácnostech.  Dostávají  dárky,  hlavně 
s\Tové  zelí.  sušené  ovoce  atp.  Cák  abyste 
viděli,  dv  divčata  chodí  za  pravudky.  Včera 
k  nám  přišly  prabudky.  to  bylo  nedyjrautám. 

pra>yj.  v  jjrávo  =  v  právo,  viz  právo! 

prázdnyj,  2.  o  dobytčeti,  hubený.  íčko  huž 
se  zažrala  a  teky  je  to  na  ní  vidět,  ale  dyž 
sme  ji  přivedli,  ta  byla  prázdná  (kráva). 
Takuvý  prázdný  prase,  pane,  to  aby  bylo 
bramburů,  než  začne  na  .sebe  brát. 


fraznec. 


pres. 


pra/.iíťc.  bytost  báječná,  jež  škodí  obilí. 
To  pivj  chodí  pražnec  a  ten  ty  klasy  na  tich 
stéblech   požil. 

přeí'lupávat,  netrpělivé  přecházeti  a  čekati 
na  koho.  Já  tám  přeilapáviil  dovídokajď  a 
d3'ž  sem  se  té  nemoh  a  nemoh  dočkat,  šel  sem 
sám. 

přřdevřírein  vedle  prevčírem.  Já  huž  to 
věděl  ]iiedevěírem. 

prrdcvřírkeiu  vedle  prevčírem.  Já  huž  vás 
íňdéla  ])i-edevčírkem  z  louky  1 

předloňsky  i  předloni.  Předloňsky  bylo 
jablck.  že  se  stromy  lámaly. 

předložky  .se  rády  opakují  nejen  jako 
v  češtině  vůbec  (na  jji-.  na  to  na  všecko  bych 
už  zapomíla),  nýbrž  i  před  nám.  osob.  Mužů 
já  se  vo  ně  vo  všecky  .starat?  Já  na  Vá5  na 
všecky  pomatoval.  Často  i  vytýká-li  se  před- 
mět, vyjádřený  náměstkou,  ještě  jménem 
obecným:  Nepovídyj  mi  vo  ní,  vo  korenděl 
Do  pa  by  se  nad  nim  neslitoval,  nad  chu- 
dákem. 

přťdnice,  1.  přední  pištěl  u  dud.  Já  ,se 
hučí  val  v  Tranově  \i  Andrvska  a  to  sem 
dlouho  nebrával  s  sebou  než  předníci,  na  tý 
sem  se  hučil  v%'pískat  celou  písničku.  2. 
Přední  částí  kabátu,  života  atd.  Cák"s  to 
stříhla,  dii^jť  to  nemá  žádný  přednice  (tuze 
malé). 

Předponová  slovesa  jsou  v  hojnějším  uží- 
vání a  rozlišuje  se  jimi  jemné  význam  i  co  do 
kvantity  dějové  i  co  do  smyslu.  Některé  pi'í- 
klady:  Zapas  mi,  já  si  vodskočím  pro  ňákou 
švesku  (t.  pas  za  mne  na  chvíli).  Jen  co  by  se 
zapásh,  bude  hned  po  bzíkáni  (t.  až  by  se 
začali  pásti).  Z  tý  votavy  nebude  nic,  nyj- 
lepší  bude  jí  vypást,  než  docela  vyhoří. 
Martin  se  v  tich  Němcích  vyjiás.  Můžeš  za- 
hnat na  jetel  a  drobet  je  po  ní  popásat,  ale 
dlouho  ne,  aby  se  neniidyjmly.  Čhlapše,  jak 
pak  to  paseš,  dyf  si  nám  spás  zeli'/  Nu.  Ha- 
dame,  Hadame,  ty  ženeš  dému  před  slunce 
západem:  to  huž  si  napás?  To  nemaji  tvrdý 
rohyl  V  mésté  dnes  vyhrávají  Joseťom. 
Barču  pryj  chtěli  dát  vyhrát,  že  nešla  tan- 
covat s  Matýsem  (Největší  pohana  děr- 
četi,  urazí-li  některého  chlapce:  dají  za- 
hrát, jeden  s  ní  zatancuje  —  ale  jen  ke  dve- 
řím). Divče  mi  přišla  hucoiu'aná,  já  jí  musela 
hned  sukničku  zapřát.  Náš  (student)  přivez 
prádlo  zaj)raný,  to  bude  muset  na  l)íli(lio  a 
několikrát,  než  prohlídne.  Má  nadělala  ko- 
láčů jako  na  posvícení.  .Mílas  ho  (chléb)  víc 
nadělat  (t.  tě.sto  do  tuha).  Namluvil  si  cizo- 
zemku, Majncku.  Eště  sem  se  lě  málo  na- 
mluvila (  =  domlouvala)?  Co  sem  se  za  tebou 
nachodil.  (Pis.)  Co  .sem  .se  nakřičíl,  navolal, 
nihdo  mi  nešel  pomozt.  (Pis.)  Pro  děti  jenom 
ne  drahyj  šat.  hurostou  tomu  a  je  toho  škoda . 
Jen  co  by  mi  vodroslly  škole  I  l)y  byla  malá. 
nadoktorovali  se  s  ní,  každyj  říkal:  divče 
nebude  a  kouknite,  divče  jako  cibule,  ze 
všeho  z  tí)ho  vyrostle,.  Pa])ij  pěkné,  af  nc- 
podéláš  košilku!  Matijčkuc  si  všechno  v  poli 
podělají  sami.  Ty.-;  mi  to  jiodélal  iiákou 
spatnou    babinou!    (Hospodyně    na   tkalce.) 


Rozešli  se  vo  jalojci  (t.  na  smlouvách).  Jen 
mňe  nechtě,  já  se  rozejdu!  (Churavý  stařec 
na  cestě  do  kostela.)  Vod  včerjgška  si  na- 
běhly hnedle  půl  hodiny.  Než  von  vobejede 
takuvyj  vukolek,  tj'  mu  dávno  naběhneš  po 
pěšinách.  Co  sem  se  na  něho  naprala,  co 
sem  se  po  ňom  navynášela:  ležil  mi,  dobře 
řect,  půl  léta!  Ta  kočka  .se  napřenáší  tich 
koťat.  Vy  ste  nám  to  tu  všecko  posbírali 
(t.  houby).  Chlapše,  ty  mi  potratíš  v.šeeko 
nádobí  (t.  kus  po  kuse).  Když  nechce  platit, 
aspoň  aby  to  voddělal!  Žita  prolchají.  (t. 
lehají  tu  a  tam).  Já  tě  povím:  nadcházij  si 
starou !  Tutary  po  lukách  ])urete  |)ěkně.  po 
raěkku  a  nadejdete  si  copak!  Člověk  se  muší 
néhdy  taky  povjTazit.  Takuvý  neděle  ležit 
a  ani  si  nepozastesk,  to  byl  člověk  Job. 

prehánka,  přeháfika.  Hde  se  veme,  tu  se 
veme  mráka  jako  dlaň  a  huž  prší:  přebánka 
za  přehánkou. 

přechodit.  1.  U  Vyslajvky  rostávají  ka- 
meňáky: přechodili  sme  tám  šecko  křiž  na 
kříž  a  něhdež  nic.  leda  ňáká  ta  prašivá.  2. 
.Já  mysUl,  přechodíš  to  přece,  ale,  chlapi, 
chybil  sem;  potom  mé  to  položilo  jak  se 
patři.  3.  přechodit  si,  o  krávě,  nemá-li  tele 
v  čas.  Naše  si  přechodila  hnedle  tyjden:  há- 
dali sme.  to  bude  volík  a  teky  byl.  slnyj 
dost   a  péknyj. 

přejed.  Přeject  dité.  a  kouknite.  nezajeli 
jel  Té  zázrak!  2.  místo  jjivdjeti.  Nřd  Tra- 
novem  nás  přejel  ňákyj  kočár. 

přejedinyj.  pře-  v.ýzn.  stupňova?ího  j. 
přcmil^■j  ;itd.  Kam  se  ])odiju  přejedinyj? 
(Modlitbička  prostou.) 

přejíst,  obyč.  se  záporem.  Nám  se  urodilo 
mcchiiček.  až  je  nemůžeme  přejíst:  skovát 
se  to  nemůže,  tak  .ijt  si  děti  natřesou! 

překorit.  přeležeti  se.  zkornatětí:  jen  o  by- 
linách, jež  nechány  přes  čas  na  vzduchu. 
Ta  sláma  huž  je  letos  celá  překořelá  na  tom 
vobilí  ha  démů  se  to  šecko  dostát  nemůže. 

překřílinout.  přrkrili  atd.  Nečekal  sem 
dlouho,  ale  cclyj  sem  pickříh.  Dyž  se  člověk 
nehyjbá.  snadlo  ]iř'cUřihnc.  V  tele  mi  není 
zima.  ale  ruce  mi  přckřihly. 

přeložit,  naložiti  větší  náklad,  než  vuz 
sne.se  nebo  dobytek  utáhne.  V  takuvyjch 
cestách  radši  vzít  míň  a  hovado  nepřeložit! 

přeniodlivali  se.  před-modlívat,  předříká- 
vali modlitbu.  Chlapci,  nestydíte  se?  Haní 
se  sám  vod  sebe  žáduyj  nenajde,  keryj  by 
se  přemodlíval!  (starší  soused  kára  chasu  na 
procesí). 

přeni.^itit,  překonati.  Ncdyj  se  mu  pře- 
inyjtil.  si  starší  ha  slnyjši  (pi-i  zápase  hochu). 

přerážel.  2  s  piedm.  strniště,  prgn.  bra- 
nami ..pozmitané"  strniště  vláčeti.  Není 
jilalno.  nnišim  to  dnes  cštč  přerážet. 

přeříkat,  přečísti.  Dyž  já  byl  v  tvyjcli 
letech,  tenkrát  já  přeřík.il  kroniku  za  večer. 
Ctával  sem  hyjtákom  do  jcrenácti.  ba  i  přes 
půlnoc  a  na  spáni   nebylo   pomyšleni. 

přes,  2.  výr.  přes  zámek  jít.  .Aby  dité  šlo 
rodičom  přes  zámek  —  to  se  jakživo  nčhdcž 


pres.  —  přijít  k  sobe. 


75 


na  světě  nestálo.  3.  Pro  kašel  suchou  šal  ví  ji 
roztrolit  a  smíchat  s  medem  —  přes  to  neni. 
Přes  Štyjdlii  na  pece  neni!  (  =  Št.  umí  nej- 
lépe stavěti  pece.)  Přes  tebe  neni  —  co  přes 
tebe  nedám  (žertovně,  ironicky).  Jen  neděla-ř 
přes  moc!  (nepřepLnati  sil).  4.  o  čase:  Přes 
zimu  ji  nechám  eště  chodit  do  školy.  Du  tak 
vod  dítěti  k  dítěti,  u  každýho  pobydu  drobet, 
a  zima  utíká ;  v  Krastajcích  sem  byl  tudle 
pi-es  tyjden.  Já  nastydla  a  míla  sem  lámáni 
v  hlavě  přes  rok.  K  Dobrý  Vodě  já  chodívám 
dvakrát,  třila-at  přes  léto.  5.  Přes  matčino 
vůli  byeli  to  nedělala.  Dodla  povídala:  „Táto, 
já  tu  s  várna  vostanu!"  Nechtíl  a  nechtil, 
že  mu  není  tak  zle,  potom  tám  pi-es  moc 
přece  vostála,  a  byl  rád;  v  noci  pryj  se  mu 
udělalo  tak  těžko,  cák  by  si  byl  zacel  sám? 
přesítlat.  asi  puv.  přisidat,  přisedat.  Jidlo 
přesoleny  přesídá:  též:  iíám  v  krku  přesídání 
(=  škrábe  mě  v  krku). 

přesípan.vj,  ochraptělý,  ale  tak,  že  raúže 
jen  ,. sípat",  mluviti  bez  hlasu  (více  šeptem). 
Sem  celyj  ])řesípanyj. 

presívka.  pšenice,  kterou  možno  přesívati 
tak,   že  se   seje   jednou  z  jara,   podruhé  na 
podzim.  Radili  mi  přesivku  a  není  taky:  je 
holt  půda  na  pšencí  lefká. 
přeska.  2.  kozí  hanba. 
přeslice,    2.    ])říčka   dřevěná     ve    vochiím 
kole,  spojující  loukoti  a  držící  celé  kolo  na 
ramenech,  jichž  konce  jsou  do  př.  zapuštěny. 
přestát,   přestál  atd.   přestati.  Nepřestálo 
celou  noc  (pršit). 

přešinoiit  se,  namoci  se:  též  toto.  Něco 
sem  někerak  nedobře  zvíh  a  ňák  sem  se  pře- 
šinoul. 

přešinut.YJ.  namožený.  Já  sem  vod  toho 
zviháni  celyj  přešínutyj.  (Vozka  od  naklá- 
dání holanilrů.) 

přetálinoiit.  prgn.  2.  koho  =  cenu  přílišnou 
na  někom  žádati.  Nebuj  se,  já  eště  žádnýho 
nepřetáh,  tebe  taky  nepřetáhnu  (praví  kovář 
smlouvaje  o  kování  vozu  celého).  3.  koho  čím 
=  udeřiti.  Aj  tě  tou  lískovkou  nepřetáhnu ! 
převťfr.vjškein  vedle  pfevřireiu  a  přede- 
vfírrni  i  predřvčirkeni.  Dj^pato  bylo  — 
něhde  převčeryjškem! 

převOfvřirem,  též  převíevřirkeni  =  přede- 
včírem. Hana  mi  to  řekla  luiž  pi-evčevčirem. 
převřevřirkřiii  snad  pův.  =  před-přede- 
včírem.  Náš  (mladý  hospodář)  s  tim  pi-išel 
převčevčírkem  z  mněsta  (přinesl  to  novinou). 
Srv.  převčevčirem.  Obojí  mluva  nedb,,  bez 
patrného  rozdílu  s  převčírem  atd. 

převěirpni,  předevčírem.  Převčírem  byl 
stědryj  večer,  dnes  už  je  koleda  (pís.).  Často 
vyslovuje  se  i  věevčírem.  Dypato  bylo  — 
věevěírem:  to' tu  ňáký  chodili  po  hubách. 

přerivat  atd.,  nov.,  m.  převíjet  atd.  víz 
vlju. 

přezoiivací  boty,  které  jsou  na  jediné  ko- 
pj-to  tak  šité,  že  se  mohou  přezouvati,  t.  j. 
střídavě  obouvati  na  tu  i  tu  nohu.  Staří  si 
v  nich  libovali,  že  chůze  byla  pohodlnější 
a  měněním  podrážky  se  déle  uchovaly. 


přežíval,  přežvykovati.  Dobytek  chce  mít 
taky  vodpoč,  abv  moh  přežívat. 

při,  předl.  2.  o  čase:  Při  sv.  Bartoloměji  — 
to  huž  dříví  vlhne,  to  huž  neni  dobře  dělat 
pudy.  Je  při  tý  sobotě  —  cák  už  začínat !  3. 
byjt  pii  sile,  při  těle  atp.  Koně  má  myslivec 
j)ři  těle,  ale  krávy  .sou  vošizený.  Já  tě  povídám: 
Vostaiíme  každyj  pří  svým!  Přeneseně:  Já 
tě  při  tom  nechám,  dopa  by  se  s  tebou  přil! 
Přilmlk.v,  jm.  polností  u  Poc.  a  Lh.  Snad 
stará  chodská  výslovTiost  za  ob.  Přibyl  —  atd. 
přiěesf,  nemoc  na  prstu,  .srv.  stě.  přičeš. 
Dyj  to  vykousat  v  arnice,  ajt  nedostaneš 
přičest . 

Přiěřslí  min.  čin.  muž.  v  dom.  zachovává 
duslechiě  příponu  -I  i  ve  skupinách  souhl. 
jako  jazyk  spis.,  v  chod.  .se  odsouvá:  př.  dom.: 
Cáks  to  nesl?  Já  ji  neuzdvihl  atd.  chod.  nes, 
zvíh  atd. 

při(láii.v.j.  radní  při  starodávném  rychtáři. 
Lychlář  míval  dva  přidaný  k  ruce. 

rřídaviié  jménu  rodu  ženského,  čísla  jedn. 
užíváno  hojně  zvláště  místo  podstatných 
jmen  slovesných.  Př.  Dívčí  dali  na  cvičenou. 
Sel  na  zkušenou,  aby  ve  světě  něco  shhd. 
Na  večer  mu  dávám  po  jablíčku  pro  vy- 
třenou, iláš  na  vybranou:  buď  přestát  pit 
nebo  si  hledyj  službu  jinde!  Dali  mu  n?^ 
srozuměnou,  že  může  jít.  Za  zeptanou  nic 
nedáš.  Ani  mu  ruky  nepodala  na  přivítanou. 
Dostál  za  vyhučenou  (vyzn.  přen.  =vy- 
kusil,  \-ytrpěl  mnoho).  To  stoji  za  podívanou. 
Často  bývají  výrazy  takové  v  platnosti  pří- 
slovečné nebo  doplňkové.  Ty  deš  s  veselou. 
S  takovou  si  moh  vostát  doma.  Vete,  děti, 
kmotra  nihdyš  nepříde  s  prázdnou.  No, 
dobrá.  Tesaři  píjou  zdvižnou.  Ten  Jlartin  si 
dal,  ten  má  polízanou.  (Sekl  se  tuze  do  nohy.) 
přidrobovat,  2.  význ.  přen.,  o  dosazování 
peněz  k  živnosti  z  hotového.  Zacel  si  s  krá- 
mem, myslil  doví  co  nezvítězí,  zatím  pří- 
droboval,  přidroboval,  až  by  byl  přišel  vo 
šecko. 

přihrada.  prgn.  pěření  mezi  stáními  v  ma- 
řtalí  a  mezí  jednotUvými  druhy  kopanin  ve 
sklepě. 

priohoíek.  roční  nebo  vůbec  obdobný  vý- 
těžek z  chovu  dobytka  a  to  i  z  jediného  do- 
bytčete. Vod  Jiří  do  Vavřence  Imedle  tři 
desítky,  té  pěknyj  přichovek  (kráva  o  30  zl. 
dráž   prodána,  než   byla  koupena). 

přijít.  2.  Řeknite  mi,  jak  to  přídě:  tulik 
kjetu  a  tak  málo  vovoce!  3.  prgn.  záp.  ne- 
příde mi  (puv.  asi  na  mysl),  sm.  nezatoužím 
po  čem.  Zpívával  sem,  já  myslil,  že  bez  zpěvu 
nemůžu  byjt:  íčko  m!  to  ani  nepříde.  4. 
objevuje  se,  zdá  se.  Tak  mi  to  tak  přide 
kolikrát,  jako  by  míla  šecka  ta  stará  pocti- 
vost vj-mřít.  .5.  Tráva  přide  k  počlapáni. 
niílyj  nechá  milováni.  (Pis.)  6.  Cijkuc  Pepík 
přišel  za  hajnýho  (stal  se  hajným). 

přijít  k  sobě,  zvi.  o  člověku,  který  omdlel. 
Též  o  bylině.  Len  se  muší  klapat  teplyj, 
ro\'ně  z  peci.  Dyby  vostál  dýl  vně,  natáh 
by  a  přišel  by  k  sobě  (navlhl  by  a  neklapal 
bv  se). 


7ti 


přijít  na  měno.  —  probírat. 


přijít  na  iiK-iio.  se  záp.  Xemuže  niu  přijít  na 
mono.  nepřišla  jí  na  nieno.  t.  j.  kdejakou  na- 
dávku  nui   dává. 

PříKopiu-.  u   Přikopu,  jm.  rodové.  Postř. 
Iiřiknp.vti.   dolejší    rast   punčochy   (až    po 
kotníky).  Dám  nový  přikopytí  a  burou  pun- 
čocliy  zas. 

přilnli.  pole  ležící  ladem  jeden  rok.  Nejraěi 

se  pásávají  vóeličky  na  přílohu,  na  bílý  jeteli. 

Tuticli  ])ár  záhonu  necháme  letos  na  přiloh. 

příniání.  přijímání.  Ke  zpovědi  ji  pampáter 

veme.  ale  k  primáni  i  stě  nepude. 

primát,  z  puv.  ])řijimati.  prgn.  (s  předm. 
dřiví)  o  výkonu  lesního  úřadu,  jenž  hotové 
dříví  od  dřevorubců  jiřijimá  a  zapíše  počet 
i  druhy  do  knih.  Dy  pa  se  bure  přímá t? 

přiiiiět,  1.  menší  vlk  na  stromu,  zvláště  na 
malém.  Koukněme,  té  přimetu  a  to  mu  bere 
silu!  2.  nešťoviěky  vvi-ážejíci  při  ráně.  Dal 
sem  masť  a  ta  mi  dala:  do  rána  mil  sem  to 
phiý  jiřimětu! 

příninoiit.  přijmouti:  ost.  tv.  přím.  přiuini. 
přiiniiite  atd.  Musíte  to  hu  nás  tak  prímnout. 
Vidiš.  já  bych  to  nepřim! 

příninniit  se,  o  bylinách  přesazovaných, 
též  o  očkovaných  neštovicích:  ujmouti  se. 
Tuvotý  sem  pochyboval,  bi,la  drobet  velká, 
a  hleiiie,  jak  se  pěkně  jiřimla  (hrušeii).  Ze 
šesti  naštojc  přimly  se  št\Ty. 

přiiiiruzťk.  malý  nuáz.  Dnes  bxl  přimrazek. 
Též  přimrazí.  Viz  to. 

přimrazí,  n.,  malý  mráz.  Bt>1o  znát  drobet 
piimrazi,  bxlo!  Srv.  přimrazek. 

přípal.  menši  oheň.  který  se  dělá  v  ..hu- 
stech",  je-li  pec  ..slabá".  Nechtíl  mi  brát 
barvu  (chléb),  musela  sem  dát  přípal. 

připlťtrk,  nit,  kterou  vplétají  zároveň 
s  vlasy  do  konce  vrkoče  a  zavazují,  aby  se 
vi'koě  nerozpletal. 

přípona  áni.  vlastně  koncovka  I.  u  sloves 
v  1.  os.  jecbi.  čís.  přít.  času.  oznam.  zpus. 
zní  v  chod.  pravidelně  dlouze,  kdežto  sou- 
sedé Chodův  (.Milaveě.  Ojircchtice  a  j.)  vy- 
slovují krátce;  chodsky  tliini.  v  .Milavci  dani; 
nemám  —  nemam  atd.  11.  v  dativu  pl.  sb. 
a-  km.se  krátí.  Nekal  vody.  nech  jí  rybám, 
ajt  nemusí  zijtra  jinam!  (Pis.)  Tuto  počasí 
nesvědčí  včelám.  .Místo  pravidelného  -ůin 
ujalo  se  analogii  dle  mužských  a  středních 
vzoru  -oni  (puv.  -nni)  ve  slovech:  kravom. 
liusom  (též  slepicom). 

priponštťt,  1.  prgn.  kráv\i  k  býku.  2.  |)ři- 
]iouštčt  si  starost,  zármutek  atd.  Chlap.še, 
nepřipouštij  si  to  tak:  pomysli  si:  Stála  se 
vůle  Boží  (matka  synu,  mladému  vdovci). 
připověii',  vedle  smlouvy  (námluvy).  Hu 
Hozsochu  burou  dělat  připověď,  děvka  šla 
pro  maso.  Námluvy  cli.  značí  počátek  jed- 
náni o  svatbu. 

připravil  lo.  prgn.  dokázati,  vykonati  co. 
Dál  lo  nepři|)raviš  než  do  smrti.  (Na  toho, 
kdo  se  příliš  lopotí  a  spoří.) 

příramek.  dřevo  as  '  ,  m.  dl..  obyč.  dubové 
nci)0  nu>flřínové.  které  připevňuje  ke  kolu 
palečnímu  rameno,  jako  přeslice  v  kole 
vodním. 


přisložit.  o  mlýnských  kamenech,  dáti  je 
víc  dohromady,  aby  mlely  drobněji.  Opak  je 
polehčit.  Děje' se  to  ..houslemi",  jež  zvedány 
jsouce  zvedají  též   kobylici. 

prisnioiiilnonl  sr.  (iřipáliti  se  (o  pečivu). 
Takuvý  šlijšky  jako  šišky  a  než  sem  se  vo- 
brátila  —  přismouchiutý:  čechmancká  trouba! 
Neiiřiložim,  nepeěe  to.  přiložím,  hoří  to. 

přístěnek.  malá  komůrka  ))ři  senci,  podél. 
Hanče,  skoč  mi  pro  plášf  do  přístěnku. 

přislřilinout  někomu  brčka,  omeziti,  zkrá- 
titi koho.  Poěkyj,  holopíště.  až  tě  dostanou 
na  vojnu:  tám  tě  jířistřihnou  brčka! 

prisvidnout  se.  ])ři])áliti  se  (o  vařivu).  .Jen 
sem  vyšla  a  poli\ka  se  mi  přisvídla. 

přišii.Vřit,  přiškvířiti  se,  ijřištiřiti  se.  1. 
Nelez  na  samou  plotnu,  hrode,  dyt  se  pri- 
škýříš.  2.  přenes,  napáliti  se.  omočiti  se. 
Chlape,  nelez  tám,  ajt  se  nepriškýříš!  (ne- 
uvázneš u  děvčete.) 

přii^leli.v.  první  známky  k  telení  (na  krávě): 
..votupává".  Vopolodni  huž  bylo  znát  prí- 
šlehy,  tak  čekat  dlouho  nebure! 

přít.  příl  atd.,  přáti,  přál.  Ne,  tuto  bych 
Matoušovi  nepříl!  přít  si.  přil  si.  imp.  při  si: 
Táto.  [iřite  si!  (dcera  o  svatbě  podávajíc  otci 
připiti). 

přitelskyj  vedle  přátelskyj.  příbuzný.  My 
mužem  jit  spolou.  dyjf  sme  přitelský.  Přá- 
telský se  nemají  brát! 

příionin<  řas  i  sloves  trvacich  kladen  s  význ. 
bud.  Dodla.  skočíš  eště  dnes  do  Hujezda 
k  Vitom  pro  smír:  slunce  eště  vysoko  a  po- 
jednou-li  pak  tu  nyjsi.  —  Zakolibijte  mi  t^ta, 
já  sem  tu  hned. Ten  dite  napřed,  já  si  za- 
skočím k  ševci  a  du  hned  za  váma.  Deš  zijtra 
teky  do  města?  —  Už  aj  ci  tu!  Jakpa  říkáš? 
Řekni:  „Zaplajt  Pambu!" 

přilnilili.  ]iříhrádka  v  truhle,  po  straně, 
nahoře.  Schovávali  v  něm  vzácnější  drobo- 
tiny.   peníze  atd. 

přived.  2.  o  řeči.  Já  huž  ani  nevím,  jak  to 
co  přived  (t.  jakými  slovy  to  řekl). 

přivírka.  dřevo  ve  vrate  nel)o  dveřich, 
svislé,  vnějši.  při  skobě:  druhé  je  lořna.  Při- 
vírky  na  tlomovních  dveřích  i  točny  byjvaly 
z  hezkyjch  trámců,  jako  ičko  na  vrátkách. 
přiznávat,  přizvukovati.  1.  Jenom  pri- 
znávyj  nuimě  a  na  mňe!  2.  doprovázeti  při 
hudlič.  Tak  divčata,  zpívijto  a  já  vám  budu 
přiznávat   na  icben! 

pri/.iiá\ka.  průvod  při  hudbě.  Ty  dělij 
s  nosem  přiznávku!  (o  napodobeni  zadnice 
dud). 

prkeiíák.  hřeb  do  prkna,  potom  vubcc  tak 
velký  (větší  než  šinďclák).  I)e  pa  sou  starý 
řeby  kovaný;  jeren  jirkcňák  držil  prkno 
\    |)ci-cni,  ja.koby  je  l)yl  zadlabal! 

proltilit  plálno  trochu  vyl)íliti.  Dyž  je 
plátno  drobet  probílený,  dávaji  je  do  syi-o- 
vátky  I',  potom  se  eště  znova  kropí. 

prohíral,  1.  dřeva-i  probírají  les,  t.  j.  vy- 
liiraji  a  vysekávají  .stromy  neduživé,  srv. 
I>n)birka.  2.  p.  se,  o  počasí,  vyjasňovati  se. 
Dnes  se  to  přece  ňák  ))robirá. 


probírka.  —  prožrat  se. 


probirka,  v\  kon  v  kse;  lui.stý  k's  se  „pro- 
bírá": odstniniijí  se  v.ši'cky  zbytečné  stromy, 
zejménji  iiasclilé,  pothostliny  atd..  iiby  zdravé 
stromy  k'-pi'  línaly.  Děje  se  na.  podzim.  Potom 
přidoii  ]irobirky  a  přide  vožení  dříví:  potom 
se  neza.staviš  (=  nebudeš  míti  jjokdy.) 

prohilyj.  zloietený.  dr.rebný.  Probityj 
ohiapše,  cák  to  zase  děláš,  eo?  Té  j)robítý 
dítě  šecko!  Jen  ki'iěít  a  jen  kriěit;  cák  já 
můžu  s  tebou  lirát?  (Jlékkostí  b  nepozoro- 
váno ;  v  přič.  min.  činném  často  bjil,  bjili 
atd.) 

prodaj  vedle  prudyj:  obyč.  se  činí  rozdíl: 
prodaj  =  dražba  exekuční.  Má  staveni 
v  prodaji.  Bure  mít  prodaj  na  krunty. 
Každou  středu  je  na  panský  pile  prodyj 
(t.  prodávají  se  prkna,  latě  —  co  kdo  chce). 

prodat.  2.  význ.  přen.  Jak  sem  koupil,  tak 
prodávám  t.  j.  mluvím,  co  jsem  slyšel,  beze 
změny. 

prodělat,  2.  propracovati  těsto  (ale  ne  ještě. 
aby  bylo  tuhé).  Dáš-lí  do  těsta  víc  másla, 
musíš  je  víc  prodělat,  nebo  máš  brus  (pečivo 
tuhé.  nevyk^aiuté). 

prodít  vedle  prondal.  .Skrz  ten  konec  se 
prodil  provázek  (na  ..vobloučku",  leči  na 
ptáky). 

prolilídiioiit,  2.  obr.  o  něčem,  co  bylo  příliš 
zašpinčno  a  pak  zase  umj^to  nebo  \'ypráno. 
íčko  huž  prohlídlo  (prádlo  zaprané). 

prohodit.  2.  s  předm.  pec.  po  pečení  znova 
udělati  oheň.  jen  menší,  po  němž  možná  zase 
péci.  Po  chlebě  sem  pec  prohodila  a  eště  sem 
vodpulne  upekla  dva  sady  koláčů. 

projit,  2.  obstáti,  ucházeti.  Včera  eště  voves 
prošel   (  =  byl  tak  suchý,  že  se  mohl  sbírati). 

proleiiat.  o  obilí,  ležet,  jen  místy,  zyl.  když 
některá  stébla  leží  a  jiná  je  zdvíhají.  Zíto  huž 
leží  a  pšence  teky  hezky  prolehá;  l)ure  chyba 
letos. 

pro  iiiíie  za  iiiňe.  ustálený  zdvojený  výraz 
oblíben:  smysl:  nedbám,  nebráním.  Pro  mňe 
za  mňe.  di  si  kam  chceš. 

pronášet,  1.  obyč.  šaty,  vůbec  něco.  čím  se 
mUže  chlubit  =  nositi  na  odiv.  chloubu. 
Íčko  to  (zděděný  šat)  bure  pronášet  po  vsi. 
aby  to  každyj  viděl  —  chlouba  jedna  s  chlou- 
bou. 2.  látka  se  pronáší,  t.  j.  objevují  se  pr\-ní 
dírky.  Tu  sukni  nemám  dlouho  a  už  se  pro- 
náší . 

pronést  se,  1.  neos.  proneslo  se  =  vyzra- 
dilo. Proneslo  se  na  Hedra.  že  pytláci.  2. 
prones  sem  se  =  una\-il  nesením.  Takuvj-j 
kuš  hrnců  až  z  města,  chlapi,  to  se  člověk 
pronese. 

proprat,  1.  Já  nevím,  divčata,  jaký  to 
máte  ruce  hedbávný:  sotva  stoupnete  k  tro- 
kam,  už  máte  prsty  propraný.  2.  Markýto, 
eště  chyba  tátovo  šátek,  patrně  si  ho  pro- 
prala: možná  že  tě  huklouz,  když  si  cárala 
na  stoce. 

propiiťit,  půjčkou  ztratiti,  půjčkou  přijíti 
oč.  Nák  jí  (knihu)  jjotom  propučil  v  Hav- 
loucích. 

propiiťit,  promoknouti.  Jen  to  tak  mhlilo 
a  já  přece  na  řibeti  propučil.  Víz  pučit. 


propustit,  o  prodeji,  který  se  děje  jen 
z  ochoty.  al)y  se  vypomohlo  někomu  v  náhlé 
nouzi.  Teta,  dybyste  nám  propustila  flákou 
lil)ru   másla. 

prosefí.  (irocesí.  Hujezký  purou  s  prosecím 
tutu  neděli  do  Mílaveč  k  sv.  Vojtěchu. 

prostirka,  menší  a  prostý  ubrus  (z  plátna 
domáriho).  Prostírky  užívalo  se  v  obyčejné 
dni,  ubrusu  o  hodech  a  slavnostech  rodinných. 

prostora,  ť.,  prostor.  Té  tu  ňáká  prostora, 
to  by  tary  mílo  byjt  jinčí  sjetlo  než  je! 
(v  nové  světnici). 

proslíciťiicť.  též  střelec  bylina,  koulenka. 
Pámbu  ji  ijožchnal  a  dal  jí  moc  proti  zlýmu 
duchu;  na  tu  pomátku  nemá  haní  kořínek  a 
menuje  se  ])rostřelenec. 

prostřít,  prostřít  atd..  prosti-íti,  ^el.  Xa 
záhumencí  sem  si  prostřila  iiákyj  (len), 
druliyj  vodvezem  do  Louček. 

prost.v  alikiisativ  řasu  i  na  otázku  kdy'; 
bývá  velmi  hojný.  Dnes  tyjden  celyj  den 
sluníčko  svítilo.  (Pis.)  Včera  rok  sem  byla 
eště  svobodná. 

prosyjpávat  cestiřkii,  žertovný  zvyk  chasy; 
začíná -li  chlapec  choditi  za  děvčetem  v  době, 
kdjfž  se  klape  len  a  tají  se  s  tím,  děvčata 
klajiačky  prosypou  mu  za  večera  cestičku 
/.  jeho  clomova  až  k  milé  —  pozdeřím. 

prošlehávaný  obilí,  na  které  přišla  úhona 
v  květu,  takže  nejsou  plné  klasy.  Dlouhý  by 
bylo.  klasatý  liy  bylo,  ale  místem  je  moc 
prošlehávaný  (žito). 

prošoulat,  (irohledati,  zvi.  drze  a  směle.  Té 
kluk  vopovážlivá:  von  k  nám  přídě  a  šoulá 
v  stulíku  a  šoulá  vmísníku,  prošoulá  kde  co  I 

nroštípka,  1.  louč  (jediný  kou.sek).  Vemu-li 
ňákou  proštípku,  tak  tě  tary  přetáhnu  (tak 
Ede  =  tak  tuze.  hodně)!  2.  naložený  košťál 
zelný.  Máma  naše  nám  dá  do  zelí  pro- 
štípky  a  ty  bnrou.  chlape,   v  zimě  protřít. 

proti,  správně  už.  v  přírov.  Co  pak  je  člo- 
věk (  =  já)  proti  takuvýmu!  (o  hraběti). 
Proti  loňsku  na  vovoce  by  byla  vokázka 
pěkná. 

protížit  se,  státi  se  těžkým;  (sr.  stč.  obtě- 
žovati sě).  Na  takuvou  dálku  se  tě  (sic  dat.) 
ta  nůše  protíží! 

proto.  2.  přesto,  nicméně.  Proto  pi-ece  pudu 
(ač  to  a  to  překáží).  Proto  já  přece  vostanu 
na  Koudelkuc  dvoře.  (Přes  všecky  po- 
mUivy.l 

proto  proč.  zcUuaziiuje.  takto  zdvojeno, 
udání  příčiny.  Já  povídala  hned:  Di  si  sám. 
já  s  tebou  někamž  nyjdu !  Proto  proč  —  ty 
se  mi  tám  napiješ  a  eště  aby  se  člověk 
stydíl!  Já  povídala:  Letos  prasátka  nekou- 
píme. Proto  proč  —  mlíka  není.  bramburu 
málo.  to  se  prasátko  nevyplatí. 

protřít.  2.  zajíst  něco.  čím  by  se  ..spravila 
chuť".  Pár  tě  jích  skovám.  abys  mil  tak 
něhdy  protřít  (mišenských  jalilíček). 

protřít  prach  dávají  dračkám,  t.  jakous 
svačinu  k  občerstvení  a  to  buď  syrové  zeli 
nebo  ovoce  (zvi.  sušanky). 

prožrat  se,  1.  o  dobytčeti,  jež  víc  ztráví, 
než  se  na  něm  přichová.   Divče,  takuvýho 


prožrat  se.  —  jničit.  puci 


čil. 


vola  krmit  (o  krávě  nedojné),  ta  se  té  do 
jara  prožere!  2.  voda  se  i>rožirá  hrázi  u  ryb- 
níka. ]ii-i  splavu  a  pod  nim  =  prodírá. 

prskat  se.  koza  se  prská. 

prskyjř.  též  p.vskyjr  =  puchýř.  Jen  sem 
zavadila  (o  troulm  horkou),  a  hned  mi  na- 
skočil prskyjř.  Dítě.  dyjť  si  samý  pyskyjře: 
to  haní  nemůže  byjt  vod  blechy. 

pršít.  pršilo  atd..  pršeti.  Pršílo  vám 
chčestí  (o  svatbě). 

prtit.  jen  ve  výr.  jako:  Tráva  huž  prtí 
(t.  j.  vyráží  ze  země  z  jara;  srv.  prut).  Bláto 
prtí  (t'  j.  vyráží  mezi  travou,  za  dlouhých 
deštu). 

prudij,  nemoc  hovězího  dobytka,  jevící  se 
zánětem  na  jazyku. 

prudina,  pruďk  -  člověk.  Nebujd  přece 
takuvyj  prudina! 

přilil,  místo  zanícené  po  ráně  liičem  nebo 
metlou.  Neřikyj.  žes  ji  nešvíkal:  eště  je  jí 
(krávě)  znát  pruhy. 

priilinn.  kudy  se  honíval  dobytek  na 
pastvu;  původně  snad  jen  pěšina,  ne  cesta 
pro  vozy.  Více  zachováno  jm.  ve  význ.  vlast- 
ního pro  polohy  polností  a  všelijak  měněno. 
Burera  hrát  mlíč  na  průhone  (louka  suchá, 
přes  kterou  se  honívalo).  Též  na  Púrhoně. 
Z  toho  Pulhon.  (Stráž.)  Na  Průhone  (Lhota). 
V  Pruhonci  (Ouj.). 

priitržnyj.  průtrží  stížený.  Já  zvihával,  až 
se  ve  vočích  jiski-ilo,  ale  iěko  už  kolik  let  je 
se  mnou  konec;  sem  prutržnyj. 

pružina,  prut  i  s  přírostky,  metla  nesto- 
čená. Vemu  pružinu  a  sesekám  tě. 

prv.  (Iruli,  j)očiíávaji  děti  postui)  hráčů 
]m'  palestrování  míče;  potom  analogicky 
někdy  i;  já  třet,  ty  štvrt  .  .  . 

prví  i  prvá.  1.  před  chvíli.  Eště  prví  svítilo 
slunce  a  najednou  déšť!  2.  před  časy,  za  sta- 
rých času.  Prví  se  dělaly  mandálky  ležatý, 
tuty  tu  neznal  žádnyj.  Prvá  dbali  litli  víc  na 
Pána  Boha. 

pryj  vkládá  se  i  do  řeči  přímé;  mluvicí 
jakoby  dával  na  jevo  živý  zájem.  „Ty  pryj 
cucáku  — !"  (vyplácel  prý  hos))odář  pacho- 
lečka,  který  „nenechal"  děvče.)  Pryj  a,bych 
se  mu  do  toho  nemíchala,  s  tatíkem  že  si  pro- 
mluví sám.  Pryj  by  tám  byl  hnedle  vostál 
(líbilo  se  mu  na  vojně). 

pryjcliy?  pl.  t.,  snad  klíčky  na  semenech 
nebo  k)íěící  osení.  Slovo  řídké,  pro  něž  jsem 
dokladu  ani  nevyptal.  (Zaznamenáno  na 
počátku  sbírání,  pohříchu  tenkrát  bez  ilo- 
kladu:  jediné  slovo,  jež  mi  není  jasno.) 

ps-vs-vs-vs  !  tak  vnadí  se  pes  k  člověku, 
zvláště  štěně.  Při  tom  se  zlehka  plácá  na 
koleno. 

pgi  bývá  přívlastkem  pojmu  nelibých.  Psi 
dni  (že  prý  nejvíce  blech),  psí  jahůdky  (byl., 
krušina),  psi  petržel  (byl.  kerblík  lesní),  psi 
víno  (byl.  pstroček  dvoulistý).  Též:  Dnes  je 
psí  j)0časí.  (Srv.  Dnes  aby  psa  vyhnal.) 
Psí  plemeno,  hrubá  nadávka.  Pusť  niíie  ženo. 
nebudu  tě  říkat  psí  plemeno.  (Pis.) 


pšence,  pšenice.  Drobet  sme  šili  teký 
pšencí,  ale  nevím,  bure-li  z  toho  co,  Hu  nás 
holt  není  pšenčnyj  krunt. 

pšcnt-ňák,  hřib  barvy  nažloutlé.  Vtuvtich 
místech  rádi  (sic)  rostávají  pšenčňáky,  vo- 
kolo  Škály  je  víc  kameňáku. 

pšenčnyj.  pšeničný.  Na  vohnij)al  je  nyj- 
lepší  dát  pšenčný  votruby  do  jn-tlíčku  a 
vyřijvat.  Pšenčný  vijee,  která  mají  skořájiky 
do  hnědá.  Naše  nesou  letos  šecky  bílý  jako 
křída;  myslivcova  má  slepice.-  ty  nesou 
nyjvíc  pšenčný. 

pšeno.  jáhly.  Pro  kuřata,  dy  se  lehnou,  je 
první  zobání  nyjlepči  pšeno.  Z  pšena  kaše  je 
dobrá  kaše,  ale  dobrý  mlíko  muší  na  ni  byjt! 
pšenová  kaše.  2.  přezdívka  tomu,  kdo  chce 
při  všem  býti.  Ty  pšenová  kaše,  ty!  Aby 
bxlo  něco  bez  tebe!  („Pšenová  kaše  se 
snadlo  přichytí,  tu  muší  pomalu  vařit  a  ne- 
míchat.") 

ptáček,  2.  vikev  ptačí  (byl.).  My  máme 
letos  pšenci  samyj  ptáček. 

ptačit,  též  slož.  zaptařit  si.  chytati  ptáky. 
Náš  si  rád  zaptačí.  (Náš  zde  =  muj  muž.) 
Hdo  ptačí,  ajt  nesnídá  ani  nesvačí,  eště  mu 
vyjdělek  nevy.stači.  (Přisl.) 
"ptáčky,  viťod  (byl). 
ptáčník,  ptáčník.  Nechěasný  dítě,  jenom 
tich  jitaku  by  mi  nanosil;  dyjť  ncb>u-eA 
ptáčníkem! 

pták.  nom.,  vok.  pl.  |)táci  (stší.)  -ci  zní 
široce,  že  bychom  psali  raději  y;  ml.  dlouží 
ptáci,  vojáci  atp.  Gen.  p  1.  ptáků.  Nech 
ptáku  p..  dělij  račí!  Byjvávalo  ptáku  hyjna. 
;'•  dyž  se  to  slítávalo  k  puzímku,  na  polích 
šecko  černo. 

ptát.  ptal  se  atd.,  ptal  atd.  Já  se  neptal, 
vzel  sem  si.  co  se  mi  líbilo;  dyjt  to  není  za- 
darmo. Též  slož.  Pročpa  si  se  nezeptala? 
Ptá-li  se  kdo  po  zdraví  známých  a  pi'átcl 
(též  po  včelách),  začíná  se  mu  odpověď  zdvo- 
řilým: „Zdrávi  .se  ptali  — ".  A:  Copak  bába, 
bába  —  eště  běhá?  Ji:  Zdrávi  se  ptali,  bába, 
běhá  a  tahá  se  s  tima  dětma  jako  mladice. 
A:  Jak  pak  v  H\ivčzdě  vám  i)řezimovaly 
včely?  B:  Zthávi  se  ptali,  ])řezimovat  pře- 
zimovaly  pěkně,  nám  vostály  šcchny  čtyry 
houle;  jenom  jaký  l)ud(^  na  ně  počasí  íčko 
zjera.  Pan  soucbiyj  se  na  to  na  šecko  pěkně 
vy|)tál.  ale  potom  zacel:  Vy  pryj  člověče 
nesrovnalyj  — . 

puriká;;!.  víc<'  dom.,  název  neurčité  by- 
tosti strašidelné.  Veme  tě  piuMkágl  (straši- 
vají  děti).  Též  pucikákl  (stší.). 

půrky.  zř.  sing.  puček.  1.  nejhorší  druh 
koudele.  Ty  bys  liyla  takle  pučky  příst!  -j. 
Nejš|),itnější  vína,  ještě  nepředčila  a  jíž  iloma 
ani  přísti  nedovedli.  Chodívali  po  ni  lidé  jako 
]io  hadrech.  3.  žertovná  nadávka;  pučku  = 
nepatrný   člověče. 

pucovat  se.  holiti  se  (toto  neuž.). 
pučit,  půjčiti.  Cák  je  melárom;  mlyjn  de 
a  vydělává  sám.  A  co  mají  už  pučeno  (ka- 
l)ital)! 

pučil,  pučil  atd..  též  slož.;  napučit,  1. 
zmoknouti  v  dešti,  2.  nabotnati:  Hrách  se  má 


piu'ít,  pučil.  —  pyškvorec. 


79 


(lát  pied  vp^ením  napučít;  propiiťít,  pro- 
moknouti v  dešti,  rozpiiťit,  sul  ve  voilc"  r. 
(též  so);  vypiiřif:  len  se  dává  do  rosy  nebo 
deště  vypučit  (též  do  rjaiiíka  puéit). 

piiilii,  podli-.ha.  Takuvý  bláto  dnes  — 
ženský,  nemyjte  se  s  tou  půdou. 

piidál,  podál.  Teta  stála  pudál,  dobře  šecko 
viděla. 

piioll,  prgn.,  velký  zápach.  íčko  si  přines 
ňáký  mazáni,  ale  té  puch.  jak  s  tim  hne  — 
plná  sence  je  toho. 

piikařka.  bouchačka  z  ratolesti  bezové; 
náboje  jsou  kucle  z  koudele,  z  nichž  pi-edni 
vzduchem  jest  vyrážen,  když  zadní  plstem 
vzduch  stlačí. 

piikladrk  i  pokladek,  vejce  na  hnízdě  sle- 
jiičim  pokládané,  aby  slepice  nezanášely. 

l*iiilioii.  na  Pulhoně  =  půrhon,  přesmyk- 
natíni  z  průhon.  Viz  toto. 

piilka.  "2.  prgn.  menší  hranice  dříví  zděla- 
ného, jak  stoji  v  lese:  původně  p  ii  1  1  á  t  r  a, 
nyní  zůstalo  jméno  i  metru  (celému).  Pracoch 
s  chlebem  leží  támhle  na  půlce.  3.  polovice 
dvora  (statku).  Berouškuc  mají  taky  jenom 
půlku:  s  Košťálovo  byjval  pryj  to  něhdy 
jeden  dvůr. 

piimbí.  ml.  d.,  ponebí,  pUda.  Slyšíš,  bubák 
(strašidlo)  chodí  po  pumbi! 

piiuřa.  ml.  d..  punčocha.  Hanížko,  vokaž, 
teta  (jmenuje  sebe)  vobuje  punči.  Té  dev- 
k^dla  n^Tianá,  ta  má  punči,  pěkný  nový. 
(Devk-idla  a  pěkný  -e  bez  jot.ace  tu  jen  v  ml. 
děti.) 

piinebí,  půda.  Té  na  piinebí  a  zase  s  pimebí: 
děti,  dyjt  zlámete  krkl  (Honí  se  a  skotačí.) 

piiiit.  nápr.senka  tuhá,  podobná  malému 
zouváku:  součástka  starého  ženského  kroje, 
jež  se  vkládala  na  ňadra  mezi  nedopjaté 
prednice  šněrovačky.  ozubené  s  obou  stran 
velkými  pevnými  háčky  tvaru  S  a  staho- 
vané nápěnkou  ..símotám"'. 

pupa,  ml.  d.,  polévka.  Pavlov,  poj  chutě, 
máma  dá  pupu! 

piipí('k>.  2.  bohatá  chudobka  (byl.).  Chodí 
vokousávat  pupičky",  vysmívají  se  dítěti, 
které  chce  docházeti  častěji  hyjtu,  kde  mají 
„díďátko".  Ten  výsměch,  třebas  nepocho- 
pený a  neodůvodněný,  pomáhá  nejjistěji, 
íiby  malý  neobtěžoval. 

piipinky,  m.,  obyč.  pl.,  bare\-né  tečky  na 
jiné  základní  barvě.  Samici  jioznáš,  ta  má 
na  volátku  bily  pupínky  (t.  špaček).  Červená 
půda  a  bílý  pupínky,  divče,  to  té  byl  kartoun, 
srdce  jen  se  na  uěn  smílo. 

piiramiťe,  úzké  náramky  na  šatu,  zvi. 
ženském;  na  voblečce,  živůtku  atd.  Xá- 
ramky  jsou  do  ŠK,tu  všité  (na  košili),  půra- 
mice  jsfiu  jako  šle  a  jen  na  koncích  přišité. 

piirhon  vedle  průhon.  Viz  to. 

píirod.  porod.  Má  to  vod  půrodu.  Téžkyj 
půrod . 


pusky  !  též  piisádky  !  ( =  do  posádky) 
voláni  na  slepice,  zavíraji-li  se. 

pustit,  prgn.  2.  pustit  žilou.  Dyby  si  byl  dal 
pustit,  moll  tu  byjt  ilncs.  '.i.  pustit  kupovanou 
věc,  t.  j.  dáti  za  cenu  nabízenou.  Už  bych  mu 
ji  byl  pustil  za  rovný,  t.  j.  krávu  za  100  zl. 
4.  o  nemoci:  Já  mu  je  (pakostnice)  zaříkal  a 
hned  ho  pustily. 

puštěná  látka,  vl.  která  pustila  (t.  barvu). 

puta.  druh  slepice  (?  stará,  velká).  Poj, 
pufci,  pojí  Puti,  sedla!  (  =  sedni).  Při  svolá- 
váni slepic  střídává  se  puta,  pata,  puta!  a 
pipi,  pipí.  pi-pi-pí. 

putesky,  půválky  přitesané  málo,  aby  se 
mohly  lépe  k  sobě  klásti.  Dělávají  z  nich 
dlažby  v  ehlívcich,  kolnách  atd. 

Puiil,  u  1'utilu,  jm.  rodové.  (Stráž.) 

puval  vedle  pnval,  trámec  kulatý;  menší 
je  puválek;  z  nich  dělán  na  Chodsku  ,,půvál- 
kovyj  strop". 

puvědek  i  pl.  piivřdky  a  piivCdí.  Tutu  mám 
tak  k  půvědku  (sukni).  Srv.  násl. 

piivřdí  =  po-ohědí;  odpoledne  nedělní  a 
sváteční,  hlavně  doba  klidu  ženských  od 
umytí  nádobí  až  do  spravování.  Oblékají 
k  ní  zvláštní  šat  půvědkový,  polosváteční. 
Náš  mi  přišel  k  půvědí  (muž  z  města). 

puvědkovyii,  zvi.  šat  p.  =  šat  k  půvědí. 
Viz  toto.  .Teren  mám  eště  takuvyj  (fěrtuch), 
puvědkovyj  (starší,  ne  už  pro  svátek). 

puvěra.  pověra.  Byla  půvěra  a  bjda  zlá, 
hale  íčko  je  nevěra  ha  ta  je  horší!  Přestaňte 
mi  s  půvěrou !  Já  věřím  v  jednoho  Pán?. 
Boha,  a  ten  tuty  vece  nechce. 

puzednice,  největší  trám  v  krovu,  sedící 
po  zdecli  a  tak  držící  celý  krov.  To  sou  íčko 
ňáký  puzednice,  to  sou  bidýlka!  De  pa  sou 
starý  trámy  a  starý  dříví  (  =  stavební). 

pnziniek,  podzim.  Půzimek  byl  letos 
pěknyj,  chyba  žádná.  Táhne  k  půzimku, 
íčko  huž  tepla  přibyjvat  nebure! 

puziiyj,  pozdní.  Já  mil  dost  půznjT  (oves) 
a  že  byly  časy,  jakyjpa  byl!  (pěkný). 

pyjjcliavka,  houba;  když  dozraje,  sluje 
řertovo  tabák.  V  přirov.  dolky  atd.  Šišky 
jako  pyjchavky  t.  hebké,  dobře  zkynut.é. 

pyjr,  jm.  hromadné,  pýřavka.  Té  pole  za- 
neřáděný,  saniVT  pj^r  a  samyj  pyjr. 

pyjri,  suchá  braraboro\-á  nať.  Pohůnci  za- 
pálili hromadu  pyjří  a  to  bylo  ňákýho  dyjmu 
šudýš  vokolo. 

pyp.  ml.  d.,  citosl.  —pryč!  odstup!  Di 
pyp!  Též  samo  o  sobě:  Pyp! 

pyskyrice.  pryskyřice.  Pyskyřice  je  na  ta- 
kuvou  menčí  ránu  chlap. 

pyškvorec,  nikdy  puškvorec.  Hu  nás  doma 
nakládá  valy  ženský  dycky  pyškvorec.  Ten 
je  pro  štípání.  Jlanželstvi  je  jako  pyškvorec; 
kdo  si  pospíší  a  volízá  to  sladký,  zbyde  mu 
jen  hořký. 


80 


řáb.  —  reklík. 


R. 


řáb,  koryto  dřevěné,  zvláště  na  okap 
11  střechy.  Strč  tu  dížkii  pod  řáb,  vono  ji 
to  tám  hodně  vypk'ská.  Celou  noc  to  hrčílo 
z  řábu  (t.  pršelo  stále  a  hodně). 

rablo  vedle  řeblo.  ale  zdrbň.  řebílko. 
Rablo  kára  pometlo  a  muší  vobě  do  peci 
(prisl..  obr.:  zlý  zlého).  Vem  řeblo  a  vyhrab 
drobet  toho  uhlí,  nebo  bureš  mít  tuze 
vostrou  pec  na  koláče;  koláče  nyjsou  clileb! 

ráfP,  druh.  odrůda  (ra^e).  Tuty,  té  jiná 
ráče.  tuty  trvávají  (hrušky). 

rářit,  užíváno  jen  neosobně  a  s  význ.  ironie. 
Počkáni,  až  se  tě  zráčí  (t.  vykonati  žádanou 
službu).  Ale  než  se  mu  něhdy  něco  zráčilo! 
(  =  než  se  odhodlal  jít).  Něhdy  něco  =  kdy 
kdy.  pozdě. 

rád,  komp.  raci,  nyjračí  Já  mám  nyjrači 
bramburovou  (t.  polévku).  2.=  často.  Hdyž 
lítají  naštovky  tak  hnízko,  to  rádo  pršívá. 
Ječmen  aby  byl  dobře  suchyj!  Není-li  dost 
a  dost  suchyj.  eště  v  perně  rád  vobživne  a 
cep  se  ho  nechce  všimnout.  3.  Víte,  cák  bys 
rád?  (ptají  se  hocha  poslíčka  v  ,. krámu"). 

řad.  rozložené  obilí  na  mlátě.  Huž  mlátí 
třetí  iad  dnes.  Na  řadě  rozeznávají  se  klasy 
a  hřilnvi  (stébla  od  kořene).  Na  břítoví  se 
muší  uhodit!  (  =  vší  silou  mlátiti,  aby  rána 
tvrdšími  stébly  pronikla). 

rada.  2.  radu  dát  z  něčeho.  Jčko  mi  dyj 
radu  z  toho:  mám  nechat  tutu  (první  jetel) 
na  semena  nebo  mám  čekat,  až  jaká  burc 
druhá.  3.  Sem  tě  tou  radovi.  Já  bych  tě  byl 
tou  radou:  Dyž  nemůžeš  [iřelízt,  podlez! 
Tatík  je  tatík  (=nevzdoruj  otci!).  4.  Není 
rady  =  pomoci.  Není  rady.  chlajiše.  rádi  tě 
vidíme,  ak-  musíš,  musíš  (t.  odejíti:  k  vojáku 
na  dovolené).  Není  rady,  pro  krk  zase  krk! 

Itada.  Hadouc.  jm.  rodové.  (Ouj.  i  jinde.) 

radášťk,  rarášek.  Zas  do  tebe  radášek  vlíz'/ 
(na  hněvivého,  zlého). 

řádka,  řádek.  N;ipiš  tomu  chlapci  pár 
řádek.  Vzela  sem  dje  řádky  (bramboru). 
Letos  stojí  v  řádkách  voda,  to  to  bure  špatný 
s  bramburama. 

líadyšov,  jm.  polohy  nad  Stráží. 

rachák,  jiluli,  jenž  už  neměl  radlici  jazy- 
kovou, na  plazu  naraženou,  nýbrž  v  podobě 
j)lechu  vzhůru  trčící,  a  tím  už  zastává  také 
,, desku". 

rachat  se.  škrábati  se  v  hlavě,  význ.  drsný. 
Cák  se  dnes  pořád  racháš  \-  tý  hlavě'/  Snad 
si  nevovšivílay 

rák.  rak.  Raci  sou  nyjlepči,  dy  kjetou 
p.šencc.  Káká  maličko  pošoustneš  na  vo- 
cáskii  nahoře  a  rák  hned  spi  jako  dřevěnyj, 
můžeš  .si  s  nim  dělat,  co  chceš. 

rakovina,  2.  dioroba  kury  na  štčjiu.  Ta- 
kuvá  jabloňka  a  dostála  rakovinu  a  nebylo 
])latný   vyi'ezávat.   pošla. 

řaiiihiirh  i  řiinbiifli.  největší  druh  sliv: 
viz  kolor  a  ko/.inka.  My  máme  řambuchy, 
ty  sou  vám  jako  med,  ale  moc  jich  sníst 
nesmi:  tlačí! 


raininkár,  ramenář.  Nosí  na  vobou  ra- 
menech,  proto   je  ramínkář   (obrazně). 

ranilík,  samec  zaječí  a  králičí,  raiiilice  sa- 
mice: obojí  zvířata  se  rainliijoii. 

raiia.  1.  hrana,  též  ráno.  Pád  sem  a  s  hlavou 
zrovna  na  ránu  (halméře).  Ráno  sraz!  (hob- 
líkem skroj).  2.  hrana  o  pohřbu.  Zvoní  ránu. 
nevím  komu,  bradajce.  dite  dělu.  ( Lékovadlo.) 

rána.  2.  Té  rána  peněz  a  nic  za  ně!  (o  pro- 
hře). 3.  .Já  vodkročím  a  v  tý  ráně  křik,  že 
chla]iec  pád  do  vandrok. 

ranatyj,  hranatý.    Té   kámen    pěknyj    ra- 
-natyj,  jako  by  ho  sváně  přisekal:  ten  bure 
na  zelí  (za  váhu).  Slož.  s  číslovkami  na  př. 
štyryranatyj  =  čtverhranný  atp. 

rannyj.  časný:  rannyj  voves  (jenž  livl 
záhy  zaset).  Sb.  ranná  (mše  sv.  ranní).  Táta 
šel  do  Klenci  na  rannou.  Ale  též:  Lidi  dou 
z  ranní. 

ranoušek,  dítě  ,, ranné",  ale  tak,  že  si 
pospíšilo  na  svět  (brzy  po  svatbě).  Li  Hedi'u 
huž  krtiny?  Není  dávno,  míli  svarbu  —  no, 
to  burou  mít  ranouška. 

rauty.  j)l.  spěchy:  někdy  příslovečně.  To 
sou  rauty;  cák  hoří?  Jenom  ranty.  rauty 
a  takle  jakobys  ehtíl! 

raška.  hubená  stará  kráva.  Von  nebije 
než  všelijaký  rašky  —  jaký  pak  to  muže 
byjt  maso! 

rážet,  prgn.  tlouci  ovoce  se  stromu. 
Chlajici  rážejí!  Počkyj,  dostaneš,  rážet  nám 
švesky! 

rebenfit.  brebenčit.  Děti.  pěkně  modlit! 
Vy  rcbenčíte  —  to  není  modlitba,  té  Pána 
Boha  urážet.  (Na  děti  modlící  se  pro  sebe 
zvlášť  v  procesí.) 

řebrn.  hřeben;  ř.  rozdivari.  na  česání  jia- 
čisků.  Ty  si  teký  muzikant,  vet,  takle  na 
řeben ! 

řfbířek.  modrý  bez,  šeřík.  Ten  iebíček,  té 
řiáká  vůně! 

řritílcc.  pl.  t.  Clitíl  by  ke  koiiom  a  neluimí 
vzít  řebílce  do  ruky  (  =  nedovedl  by  koně  či- 
stiti). 

rcbizl.  N.  rybíz:  Stryjčku.  sou  vám  na 
rebízlu  (t.  děti). 

rrboinri,  revoluce.  .Tá  nemyslil  než:  to 
bure  z  toho  celý  rebohici. 

rcbrik.  žebřík.  Hdo  pa  by  liz  celyj  rok  na 
punebí  po  iebříce :  jen  dyj  udělat  jakse- 
patří schody.  (Jaksepatří  sraženo  ve  výraz 
adjektivní.)  • 

řebřina,  žebřina.  Dělám  drobet  tak  ty 
řeljiiny   a   rozvory  sedlákom   a   leccos   tak. 

řiŤit  se,  mluviti  se  od  iist  k  ústům.  Vo 
iiom  se  (o  řeči.  'I'cnkrat  .se  řečilo,  že  peníze 
spadnuli. 

ředinu,  o  jiillc.  jež  má  býti  husté  a  je  řídké, 
na  př.:  smetana,  huspenina  atp. 

rckifk.  malý  bochánek,  jejž  dělají  hospo- 
dyně, při  každém  pečení  |>o  jednom,  menším 
dětem.  Naše  máma  peče,  poj  k  nám.  já  tč 


leklik.  —  ročit  se. 


81 


dám  kousek  reklíku.   Já  muším  tim  dětom 
udělat  ňákyj  ten  reklík. 

řekni,  imp.  skk-slý  na  pouhou  interjekci, 
jíž  se  mluvící  souhlasu  dovolává  ( =  srv. 
vet,  vedže  atd.)-  A  řekni:  dyjf  von  staryj 
eště  tak\'-  není  prázdnyj;  čí  pa  to,  řekni, 
bure  než  jejicli!  A  řekni,  eo  pa  se  stará  na- 
starala! 

rekiir  (z  lat.),  odpor  i)rávní.  Halírkuc  pryj 
podají  rekuř. 

řeinesúl,  gen.  pl.  si.  řemeslo.  Tůlik  ře- 
mesál  —  co  s  tim:  nyjlepší  dižít  se  jednoho! 

renilik.v,  čtvero  po  dvou  skríženýeh  přes 
sebe  dřev.  na  nichž  leží  zlaví  s  čápem  mlýn- 
ského kola. 

repetit  se,  překážeti,  býti  v  cestě.  Íčko  se 
mi  tu  neropejf! 

řeřál)  i  íežáb,  jeřáb.  Bechiáři  posekali  něco 
mladyjch  řežábů;  dělali  z  nich  vobruče;  íčko 
to  šecko  přestálo,  šudýš  nastálo  jen  železo 
a  železo. 

řešatář,  síťař.  Je  tu  řešatář;  nemáte  žádný 
řešato  spravit? 

řešato,  řešeto,  síto.  Vzelí-li  pak  řešato? 
{t.  do  stodoly).  Rozeznávají  řídké  „stodolní", 
obyč.  napjaté  na  rohatině,  za  kterou  se  drží 
pevněji,  poněvadž  se  na  něm  ..pocívají" 
vohrabky,  aby  se  oddělilo  zrno  od  klasu, 
a  tudíž  třeba  více  síly;  dále  liraeliOT.v  (též 
velmi  řídké),  koukolní,  polokoukolní,  prašD.v. 

řešíce,  řešeto  starodávné  na  čištění  obílí, 
podobné  neckám  (..trokám");  srv.  stč.říčice. 
Za  starodávna  čistívali  v\-foukaný  vobilí 
eště  na  řešící,  ale  jilcvele  v  ňom  vostálo  proti 
íčko  dost.  V  přir.  látka  jako  řešíce,  vetchá, 
řídce  tkaná. 

řešit,  jecbi.  si.  obyč.  než  pohi-ešovat.  Já 
lože  hned  řešil,  ale  do  ví,  de  huž  lože  bylo. 
Je  muj,  ntní  muj  —  já  ne^m;  já  ho  něhdež 
neřeším  (ztracený  knoflík). 

řešpytel,  kdo  hodně  hřeší  (  =  kleje).  Jirka 
—  té  řešpytel,  já  bych  ho  pro  to  jeho  klení 
nevzel  na  službu  darmo. 

řetěz,  2.  zavírání  „na  řetěz",  sestávající 
z  dvojliroté  skobj'  ve  veřejích  zaražené  a 
plochého  ěhuiku,  přibitého  pohybhvě  na 
dveřích.  Člunek  má  podélný  otvor,  jenž  za- 
padá na  skobu  a  pak  se  zastrkuje  dřevem 
nebo  „visatým"  zámkem. 

řetízky,  2.  obyč.  pl.,  zvláštní  tvar  chod- 
ského vyšíváni;  mezi  r.  býval  druhý  tvar 
„křivyj  štich"  nebo  „zadrhávka".  R.  bývá 
dvojí:  obyčejný  a  pletený. 

Jfi^v  ch.  ni.  r.,  gen.  řezu.  Takuvyj  dobryj 
núž,  a  koukníte,  byl  by  mi  ho  rez  sežral. 
Břitva  zkažená  vod  řezu. 

rezárna  i  řezárna,  též  rezajna.  místnost. 
kde  se  řeže  rezanka.  Bývá  jako  menší  kolna 
nebo  maštálka.  Teče  nám  do  rezárny.  Vod- 
klijd  tu  stolici  („strouhaoí")  někam  do  re- 
zajny  zatira! 

řezat  i  řezat.  Děvko,  poj  mi  pomozt  naře- 
zat rezanku!  .len  ho  řež!  r  zvláště  v  mluvě 
starších. 

Hruška:  Dialekt ick\'-  slovník  chodskV', 


řezbař,  řezbář.  Na  takuvou  práci  aby  byl 
řezbař.  do  pa  to  muže  dělat  V)ez  nádobí 
(o  okrasách  novomothiích  na  okraji  střechv). 

řeznickou  cestu  dělat,  marně  dělati  delší 
cestu.  Sel  sem  se  podívat  po  ňákyjch  hlava- 
tičnich  semenach  a  dělal  sem  řeznickou  cestu: 
šudýš  už  to  šecko  vysílí. 

řežavy.i.  žhavý;  ř.  uhlí.  Plotna  byla  řežavá 
a  tak  sem  ua  ní  pádla  s  rukou. 

řibř.  hříbě,  gen.  pl.,  říbát,  Mý  říbata  táhnou 
jako  šrouby.  Sedlová  huž  míla  kolík  říbát. 
Obr.:  řibata  pást,  1.  ležeti  na  břiše  s  pode- 
přenou o  ruce  bradou,  ilatij.  paseš  říbata? 
(na  lenocha  hovějícího  si  tak  na  drahách 
za  vsí).  2.  =  \Tacetí.  vrlinoutí.  Na  svarbě 
snid  KáčLno  Tomáš  misku  pekáčkový  vo- 
máčky  ( =  mastnota  z  vepřové  pečené) 
a  dyž  se  navečer  cb-obet  roztancoval,  musel 
ven  a  \-ně  pás  říbata. 

řibet,  1.  hřbet.  Poj  na  ribet!  (naditě,  jež 
se  chce  nésti).  Lok.  na  řibetě  a  na  řibeti. 
Dítě  míla  na  řibetě.  Mám  kolík  dni  iiáký 
pálení  v  řibeti.  2.  vrch  nože,  proti  ostří. 
Praštil  na  řibet  a  říz  se,  jako  by  to  bylo  vostři. 

řídel.  v  přir.  Novák  h-ú  člověk  jako  ridel, 
za  co  ten  vzel.  nuíšelo  povolit. 

řídelik,  hřídélek.  Pokazil  se  mí  řídelík 
v  motovidle  a  íčko  tu  není,  do  by  to  spravil. 

řilia.  hříva;  v  tomto  významu  více  dom. 

2.  úprava  vlasů  pod  čepením.  (Draž.) 

říeli.  v  přirovnání:  Té  divče  skočná  jako 
řích.  Barbora  má  chlapce,  ale  té  chlapec 
čerstvyj  jako  řích.  Pyjsek  vostryj  jako  řích. 

říkáni,  čtení,  přen.  Icniha.  Té  pěkný  říkání 
vo  .Jenofete.  Též  v  konkr.  sm.  Náš  přines 
z  fary  ňáký  říkání. 

říkat,  2.  čísti.  Děrek  eště  dobře  říká, 
takový    léta.    a    má    eště    hlas    jako    zvon. 

3.  Říkal  si?  (zvídá  tat.ík  na  školákovi,  byl-li 
toho  dne  volán  ze  čteni).  Též  slož.  Kmutr 
přines  kroniku  z  Draženova,  já  se  do  ní  dal 
a  přeříkal  sem  jí  u  nich  hnedle  celou  za  jeden 
večer.  Ale  též  čtát.  čtal,  přečtát,  pi-ečtal  atd. 

4.  prositi,  žádati  oč.  Eště  si  vo  ní  neříkal? 
(o  dceru).  5.  čemu  co  =  souditi,  míniti.  Co 
pa  říkáš  tomu  počasí?  Cák  říkala  máma 
fěrtuchu?  Nebyl  jí  drahyj?  Už  tomu  neříkám 
nic    (  =  neradno,  hanba  mluvit). 

řiuiat.  hřměti.  Sv.  Petr  římá,  dá  nám 
flaší  vína.  (Pis.) 

řiuibucli  víz  řambuch. 

řípa,  řepa  vodnice.  Na  tvý  nohy,  chlapče, 
by  moh  sít  řípu  (pohánkovi,  jenž  nohou 
nikdy  nemyje). 

řipništř,  n.,  pole  po  řípě. 

říšnyj.  postrašený,  ustrašený.  Koukáš  celá 
říšná.  Chlapec  mí  přišel  celyj  říšnyj;  co  pa 
von  má  cizí  dítě  bít? 

řiva,  hříva;  dom.  říhá.  Z  řívy  to  už  nyjsou 
pravý  vlašiny:  m*]  lepší  vlašíny  sou  z  kon- 
skýho  vocasu. 

ročák,  roční  vul;  potom  i  dvouročák,  ale 
tříletjT . 

roěit  se,  dospívati  k  výročí.  íčko  někerak 
v  senách  se  to  bude  ročit,  co  byl  ten  velkyj 
voheři  v  Hujezdě.  Zrovna  na  Boží   Hod  se 

6 


82 


ročit  se.  —  rozejít  se. 


to  ročí,  to  přišla  bouřka  a  za  malou  chvíli 
šecko  stálo  ve  vodě. 

rodiř,  jedn.  č.,  rodák.  Vodkajdpa  vy  ste 
rodič? 

rodit,  o  stromoví  ovocném.  V^  Klenci 
u  Řezníku  mívali  jabloň,  jak^^pak  strom, 
a  nerodila  a  nerodila  léta;  řikali  ji  .samec. 

rohář.  koláč  velký.  .,št^T,^Tanatyj",  jejž 
dostávají  služební  o  sv.  Martině  ze  služby 
odcházejíce.  Obr.  zlámal  roháč  =  přeru.šil 
službu,  utekl  před  časem.  Roháčky,  jm.  pol- 
ností u  Tlmč. 

rohatíny,  pl.  t.,  vidle  hnojní.  Di  dál, 
nebo  tě  naberu  na  rohatiny!  (děvečka  při 
kydání  na  škádhla). 

roliliřek,  2.  druh  kramborů  tvaru  po- 
dlouhlého, trochu  zahnutého.  Rohhčky  sou 
ranný  a  sou  dobrý. 

rohlík.  2.  roháč  (brouk).  Tomáš  Vá^nuc 
chytil  rohlíka  a  zavříl  ho  do  posádky  (klece), 
mil  ho  v  posádce  jako  ptáka. 

Rohožk.v.  pl.,  luka  u  Postř. 

rohy,  pomn.  2.  .Saně  se  samorostlými  nosy, 
zvi.  dřevo  na  saničky  vhodné.  Ten  liuk  by 
dal  rohy,  takuvyj  silnyj  kořen  na  jednu 
stranu.  Viz  rťižky.  3.  vokázat  rohy,  euf.,  ob- 
jeviti se  hrubým,  krutým  atp.,  o  člověku, 
jenž  takovou  nectnost  sobecky  skrýval.  Za 
svobodna  se  dělal,  dělal  —  ale  jen  co  tu 
sedil,  hned  začcl  vokazovat  rohy  (nehodný 
zeť).    4.  Hra  ,,na   rohy";    nahazují   si   míč. 

rochal.  onom.  1.  o  zvucích  prasete  2. 
kutiti  kde  co,  zvi.  s  hlomozem.  Cák  na  tom 
punebí  rocháš?  Slož.  zarochat  něco,  mezi 
něčím  zastrčiti.  takže  toho  nelze  nalézti. 
Obyč.  o  větší,  „hlomozné"  věcí  mezi  jinými 
hlomoznými.  Kam  pa  ste  mi  to  dláto  zase 
zarochali  ? 

rorliff,  rokle.  Ten  příval  nadělal  ňáký 
zkázy.  Pod  Vyjhledy  voda  vylirala  jiole  a 
udělala  rochci  —  neehčasnou,  přes  kolik  polí. 
Nedbale  vyslovováno  i  rofce.  Vavřencká 
rofee  liyjvala  pryj,  to  eště  str.rý  lidi  poma- 
továvali,  že  ji  moh  místy  přeskočit;  íčko  je 
tám  hlyjbka  nechčasná:  sou  tám  stromy  a 
sotva  je  za  vrcholky  vidět. 

rol!,  stř.  r.,  (srv.  stč.rolí  ž.r.)  1.  pole  vůbec. 
V  rovině  je  dycky  nejpěknyjš!  rolí.  2.  pole 
zorané,  pak  oráni  samo:  Sil  po  dvojím  roli 
(pi>  dvojím  orání). 

rolna,  2.  obr.  Chodí  s  rolnou  =  klevetí, 
donáši. 

rosa,  2.  rosnice  žába.  To  není  strupatá, 
té  rosa    (to  není  ropucha,  je  rosnice). 

Kosili,  na  Rosině,  jm.  polí.  Poc. 

rosí,  inf.,  růsti.  „Přestaneš  rošt",  škádlí- 
vají se  pohunci  na  jiastvě,  když  některému 
se  podaří  tajně  přes  druha  sedícího  přendati 
nohu. 

rostával,  pěkné  šetření  kvantity  dějové. 
Tutary  rostíivají  modráei.  Postávaly  liram- 
báry,  děti  n.",  nč  chodívaly  a  nosily  jich  ko- 
šíky; íčko  není  vidět  brambár,  šecko  to  květe 
na  jalovo. 

roiiliařka,  sekyra  tvaru  klínového,  na 
dlouhém  topurku.  Xa  káláni  muší  byjt  rou- 


bačka,  tustim  tintidlcm  (.sekwka  jedno- 
ručka)  nedokážeš  nic. 

roiihit,  o  vazbě  di'ev  při  jiráci  tesařské. 
Hlavně  stěny  se  roubí,  t.  na  sebe  vážou. 
Tuty  tesaři  íčko  nedovedou  ani  kulatý  stěny 
roubit.  Roubená  sence.  Roubeni  ve  sm. 
konkrétním,  hlavně  obruba  dřevěná  nad 
studní. 

roiiltnniit,  bodnouti,  ale  silnější  významem. 
Hínaj,  to  sem  se  roubla  do  ruky.  Němec  ho 
roub  do  břicha.  Krysí  se  hned  svalil  jako 
špalek. 

ronda,  hrouda:  v.  másla;  r.  na  poli.  Honza 
lirouk,  niudy  tlouk.  (Říkadlo  dětské.) 

Koiila,  dem.  Rouliček,  jen  v  Dom.,  na  Ch. 
obyč.  \"á\Ta,  Vavřenec,  \'ávřiček. 

roiilť,  roura.  Po  roulich  bys  sem  dostál 
vodu  snadlo  a  jakoupa  dobrou  vodu,  z  lesa! 
Vidčls.  kerak  pumpcř  vrtá  roule? 

roiižnoiit,  rozžehnouti,  rozsvítiti.  Manko, 
roužni,  (lyjt  není  po  senei  vidět. 

Hovně,  nom.  pl.,  f.,  jm.  polohy  u  Mra- 
ková. V  Ro\niích. 


rovnyj. 


prgn. 


rovný  kůš  trávy,  t.  j. 


bez  vi-ehu  (viz  to).  .Já  si  nažila  rovnyj  a  chutě 
sem  to  vzela.  a  dému,  a  vařit!  3.  o  ceně 
v  úplných  desítkách  nebo  stovkách;  pří  tom 
se  číslo  nejmenuje.  A.  Pětku  sem  přidal  a 
k  ší])ku,  huž  na  něco  nckouknu,  přidám  eště 
zlatjT  —  šestavosumdesát  za  takuvou  kra- 
vici  —  víc  ani  kryjcar!  B.  Dyj  rovný  a  kráva 
bude  tvá  (  =  00).  4.  Já,  hdepak  krav  bude, 
chodím,  hledám  v  houští  kříž  na  kříž,  zatím 
kráva  se  pustila  rovnou  démů. 

roz-  předpona  bývá  v  řeči  nedbalé  vyslovo- 
vána doz-  atd.  Pepík  mi  je  dozsek  (vejce 
červené  ki'ejcarem);  též  u  jmen:  dospek. 
rozpek.  Srv.  stureno,  storola,  děrek  atp., 
kde  však  je  r  za  d  zpravidla. 

roza|inoiit  i  rozepnout  ;  stší.  tv.  ještě  slý- 
chati: rozepít  bcstu.  s  rozapatým  kabátem 
atp. 

rozlileplat  se,  rozvařiti  se  na  kaši;  o  bram- 
borách, kncdlicicli,  hrachu  (když  se  co  přc- 
vařilo).  Letos  aby  branilniry  číhal;  jen  sem 
vodskočila  a  rozbleptaly  se  mi,  nemohly  se 
jist. 

rozřepyjřonyj,  o  ptáku,  když  jež!  peří. 
Ta  slepice  je  vod  rána  rozčepyjřená;  cák  je 
ji  .isi,  co? 

rozdiral  se,  roztahovati  se,  smělým  býti. 
Přišla  mi  sem,  cák  míla!  Tčko  se  tu  bure 
rozdirat !  (Xcs|)okojená  tchýně  o  ..nevěstě".) 

rozdivat,  prgn.  če.sati  ,, pačesy"  na  „roz- 
dívacim  řebcně".  Pačisky  potom  eště  roz- 
díváme:  položíme  si  rozdivací  řebcn  na  koleno 
zuby  nahor\i,  levou  rukou  ho  držíme  ;i  pravou 
bereme  pačisky  a  česáme  je.  (klpatlky  jsou 
„pučky". 

rozdrl)Ul.  tuze  roztrhati  (o  šatu).  Lidi, 
chlai)še,  tys  tu  kazajku  dnes  rozdrbal,  to 
ty  houby  za  to  nestojí!  Při.šel  mi  ze  světa 
rozdrl)iinyj,  stydil  se  jit  ve  dne,  já  ho  zas 
musela   volilict. 

rozejit  se,  2.  jiřijiti  do  kroku,  zvi.  bolí-li 
co:  .Jak  já  se  za  chvíli  rozejdu,  t.  j.  půjdu 


rozejít  se.  —  rukajíky  dělat. 


83 


ilobie  (zde  zase  přípail,  kdy  v  před  j  zní 
jasně:  srv.  původ:  roze-jdu;  ale  ne-jdu  zní 
už  nyjdii).  3.  Hondzom  se  rozešli  smlouvy. 
Též  o  smlouvajícícli  se.  Neudělali  zas.  Ro- 
zešli prjT  se  vo  jalojci.  Podobně  při  koupi. 
Rozejit  se  vo  ňákou  mizernou  zlatku  a  ta- 
kovou věc  pustit,  ne,  to  bych  neflělal. 
(O  gruntu  vhodném  pro  kratší  cestu  na  pole.) 

rnzhúněii.vj  život,  hedbávný  červený, 
s  kvétj'  velkými,  jejž  nosily  staré  bulky  od- 
kládajíce  už  jablunkovyj.  (Viz  to.) 

rnzliázka,  jen  ve  výr.  na  rozházku.  Já 
nemám  peníze  na  rozházku,  peníze  se  těžko 
vydělají. 

rozhod,  u.  m.,  ch\'íle  na  odskok  z  práce 
nějaké  napjaté.  Dyjí  přece  bureš  mít  teký 
ňákyj  rozhod.  Srv.  i)uv.  hod  =  čas. 

rozhoř,  rýha  mezi  záhonj'.  Eště  vyženu 
rozbory,  t.  j.  vyořu  znova,  aby  voda  jimi 
mohla  stékati.  Není-li  ěasu  nebo  počasí  na 
úplné  orání  strniště,  aspoň  se  vyženou  roz- 
bory. 

rozkřípiioiit.  rozštípnouti,  ale  beze  všeho 
ostří.  Rozkřípnutý  dveře.  Koukni,  dyjť  si 
koupil  rozkřípnutý  prkno,  cák  s  nim? 

rozkiilthit,  rozplésti  scuchanou  přízi.  Viz 
skublat. 

rozkiiřka.  j,  m.,  neposeda,  rozpustilec. 
Brakana  za  svobodna  b3'jval  rozkůčka,  ten 
nenechal  žádnýho. 

rozmachat,  zvi.  o  blátě,  hnojí  atp.,  roz- 
šlapati, rozetříti.  Děti,  ajt  to  tu  nerozma- 
cháte!  Též:  Rozmaohal  to  po  misce  (kaši)  a 
nechal  to. 

rozuiiklan.vj.  1.  rozviklaný,  dveře  r.,  žid- 
lice  r.  2.  Obr.  Deš  jako  rozmíklanyj.  Sem 
vod  tý  chůzí  celyj  rozmiklanyj. 

roziiěval.  rozhněvat.  Chlapše,  nerozněvíj! 

rozpadá  se,  rozpadalo  se,  neos.,  2.  o  padání 
sněhu  hojném  a  trvalém.  Kouknite,  to  se  to 
dnes  rozpachilo!  Htlo  pa  by  bxl  řek.  že  se 
to  tak  rozjiadá.  Srv.  rozpršít  se. 

rozparit  se,  2.  o  hovadu,  když  se  dostane 
k  lepšímu  žlabu,  než  je  na  něm  znáti  tloust- 
nutí. Než  se  takuvý,  zakarašený  hovado  roz- 
paří,  to  trvává  někdy  čas!  3.  Tvrdé  pečivo 
dává  se  do  trouby  rozpE,nt,  t.  aby  změklo. 

rozpek,  bochník  z  posledního  těsta  při 
pečení,  hodně  kmínem  a  soli  posyjianý; 
peče  se  obyčejně  při  každém  pečení  a  pr\^lí 
se  načíná.  Příbuzní  a  dobří  sousedé  posílají 
si  navzájem  při  každém  pečení  kus  rozpeku. 

rozpiřek,  puv.  zch'bii.  rozpek.  2.  prgn.  větší 
a  prostší  dolek,  jenž  se  pekává  z  bělejší 
mouky  žitné  (vyjraží),  smíchané  s  pšeničnou 
nebo  i  s  pšeničnou  a  ječnou.  Některé  hospo- 
dynC-  dávají  do  nich  anýz.  Nikdy  se  nemaže 
ani  nemastí,  nýbrž  máčí  se  do  nějaké  omáčky, 
na  př.  hruškové,  tořnové  atp. 

rozplťskuoiit  Sf,  rozraziti  se  „na  mětanku" 
na  plocho.  Ta  b34a  zralá  (hruška),  tak  se 
rozplesknout! 

rozprasky,  též  spoiišfadla  (Postř.)  slav- 
nostní zakončení  [iřástek,  které  bývá  zpra- 
vidla „na  chudou  burku",  aby  se  mohlo 
tancovat.   Děvčata  chystají  pálenec,   pekou 


buchty,  vaří  kávu,  koupi  i  koi-alky  a  zvou 
samy  ten  den  chlapce,  kteří  se  na  oko  ne- 
chávají prosit.  Někdy  se  překládají  do  konce 
niiLsopustu. 

rozpravoíař.  řídký  silný  hřeben  na  první 
česáni  (když  jsou  vlasy  rozcuchané). 

rozpracoval,  rozčesávati,  zvi.  vlasy  roz- 
cuchané (rozpravovačem). 

rozprší!  se.  neos.  rozpršilo  se  =  ilalo  se 
do  deště  trvalého.  Zně  tu  a  hlete.  rozpršilo 
se  to,  jako  by  nechtílo  přestát.  Já  povídal, 
že  se  to  dnes  rozprší. 

rozpusta,  rozpustilý  hoch.  Necháš  jí,  ty 
rozpusto!  (trýznil  kočku). 

rozsťdan.í  riire  =  rozpukané  od  větru, 
zimy  a  vody.  stiňdá-lí  se  jejich  vliv.  Srv. 
rozsedlína. 

rozsedít  se.  posedi-li  unavený  delší  chvílí, 
takže  se  mu  potom  těžko  vstává  do  nové 
chůze  nebo  do  díla.  Kouknite.  to  sem  se  roz- 
sedíl.  že  nemůžu  z  místa.  Rozsedělá  slepice, 
kvočna,  která  už  několik  dni  seděla  na  vejcích. 

rozsivka,  loktuše  z  domácího  plátna  na 
rozsívání:  na  rozích  jsou  přišity  plátěné  šle, 
jež  se  po  dvou  svazuji.  Při  rozsívání  pře- 
hazuje se  horní  pár  přes  hlavu  a  visí  na  ra- 
menou.  dolejší  drží  se  v  levé  ruce.  Při  česání 
oba  páry  se  zavěšují  na  ramena,  aby  byly 
obě  ruce  volny.  V  Dora.  jen  ,. loktuše"':  tu 
do  ní  také  svazují  trávu  na  kťiš  nebo  na 
trakař. 

Kozsorha  zach.  jen  ve  význ.  vlast,  jm.; 
název  pohiostí  u  Klenci  a  jm.  rodové  v  Oujezdě 
U  Rozsochů. 

rozvazoval,  2.  Dítě  rozvazuje  =  začíná 
rychle  a  snacbio  žvatlati,  mluviti.  Též  v  ne- 
příznivém smj-slu  o  člověku  zdánlivě  skrom- 
ném. Já  myslila:  vono  to  nehumí  mluvit,  ale 
jen  co  se  vokoukala,  ta  rozvázala!  (t. služebná 
nová  nesmící  slova). 

rozvolát.  ve  zlém  sm.,  rozkřičeti.  Já  b-tla 
po  světě  rozvolána,  pro  jednoho  chlapce 
krubijána.  (Pis.) 

rožeíi  vína  m.  luozen,  jen  dom.:  pl.  rožně. 

rožiií.  co  jest  na  rohu,  rozeznávají  od 
roliov.í,  co  jest  z  rohu:  rožní  sloup  v  kolně 
a  rohová  špička,  rohová  klička  do  pírek 
u  kolovratu. 

Itiihey.  příjm..  Klenci:  patrně  poněmčené 
ze  starého  a  rozšířeného  po  Chodsku  Hrubý. 
Srv.  v  předmluvě  o  Jlyjtňákovi. 

riih,  zř.  m.  roh.  „Ruh,  růh!"  povolávaly 
děti  na  děvče,  jež  mělo  ,, loňskou"  kost  na 
čele. 

rii  j,  snad  pův.  ímp.  si.  rváti,  vysk3rtuje  se 
jen  v  říkadle  při  pohrávání  s  maličkými: 
Ruj  —  ruj  —  ruj  —  koza  veze  hnůj,  kó-ó-lik 
kopencú?  Při  tom  dítě  zlehka  tahají  za  ouško 
sem  tam,  při  „kohk"  zatáhnou  zdlouha. 

riika.icp.  nikdy  rukavice.  Nechojď  bez  ru- 
kajc!  Nakřihneš  na  ruce.  Zdrbň.  rukajčka. 

riikajčky  dělat :  Větší  škádlívají  děti: 
..Vokaž.  já  tě  udělám  rukajčku!"  Když  dítě 
podá  ruku,  mačkají  mu  ji  v  kůstkách  zá- 
pěstních  svírajíce  palcem  a  ukazovákem  a 

6* 


84 


rukajčky  dělat.  —  samoslička. 


jezdíce  jimi  po  kůstkách  sem  tam,  takže  to 
citelně  bolí. 

nikáT,  2.  příčka  (pant)  ve  dřevěné  stavbě 
s]iojujíci  dvě  dřeva  v  úhlu  vázan<á.  Ki'ov  na 
vosla  muší  mít  rukávy,  nebo  by  pád. 

rukávce,  1.  \Tchní  část  ženské  košile  s  vy- 
dutými  rukávy  a  tílkem  vohiým,  od  těla, 
zpředu  nesešitým  a  sahajícím  až  přes  boky. 
R.  nemají  zapínání,  nýbrž  konce  překládají  se 
přes  sebe  a  upínají  živutkem.  Pod  r.  jest 
druhý  díl  košile,  vobleěka.  Viz  to. 

řuiii|iat,  bíti,  tlouci;  zvi.  slož.  nařumpat. 
Ale!  Já  mu  jich  nařumpala!  (Matka  nezbe- 
dovi.) 

runiplovat,  bouřiti,  tlouci  něčím  lirubým. 
IMuzský.  nerumplujte  tám  vně  tak  s  tima 
prknj',  dyjt  může  člověk  přijít  vo  huši.  Ta 
kráva  se  něco  narumjíluje  s  tima  jeslema! 
(rohy  do  nich  bije.) 

rundit  se,  roztahati  se,  nemotorně  se 
pohybovati  kde,  též  překážeti.  íčko  se 
mi  tu  nerundil  (=  nepřekážej!)  Rundila  se 
táni,  nemoh  se  člověk  někamž  při  ní  hnout. 

ružciipc,  2.  část  páteře  nad  křižem.  Já  to 
mám  zro\aia  v  růženci  (bolení). 

riížk}',  2.  pomn.,  sáňky  (zvi.  dětské,  proti 
prkenným),  jichž  saničky  jsou  zrobeny 
z  buku  tak  rostlého,  aby  jeden  silnější  kořen 
podéhiým  rozpoltěním  s  kmenem  tvořil  roli 
(nos)  saničky. 

rybiřk.v,  2.  cb-uh  vyšívání. 

rybina,  jen  ve   výr.    plátovat  na   rjliiíMi. 


plát  na  rybinu,  rouljit  na  rybinu  atd.,  t.  j. 
tak,  aby  zapuštěné  konce  trámu  měly  tvar 
rybího  ocasu  (na  konci  širší). 

ryjba,  vedle  ryba;  ryjba  zpravidla  v  řeči 
starších  všude.  Spustili  stavidla,  burou  lovit 
ryjby.  Struh,  té  dravá  ryjba.  Burctc  mit 
ryjbu,  že  neseš  perník  a  vocet? 

r.vjd,  u,  m.  1.  obracení  vozu  s  potaliem, 
2.  misto  k  takovému  obracení.  Kampaks  táni 
zajel,  dyjt  tám  nemáš  ryjd!  Houvni,  abys 
dostál  ryjd! 

ryjdovat,  voji  říditi  směr  vozu,' zvláště  při 
obracení,  nebo  saně  při  jízdě.  Proč  pa  se 
repetíš  k  vůji,  dyž  nehumíš  ryjdovat  (na 
hocha,  jenž  ,, zvrátil"  saně  i  se  soudruhy). 

ryjiia,  ulice  krátká  mezi  dvěma  domy. 
chalupami:  zdrbň.  ryiiiřka.  Takle  stát 
s  chlapci  v  ryjně:  to  vona  by  byla,  ale  dělat 
ne,  dělat! 

r,vjt.  f,v,il.  ryjla  atd.  Chlapše,  ty  máš  nos  — 
cák  si  ryji  na  kopečku?  (  =  umrněný).  Ta 
zahi'adka  by  se  míla  íčko  na  zimu  teky  pře- 
ryjt.  Též  slož.  Já  se  toho  něco  narj-jl:  dyť 
to   b-ilo  jako  ulehel. 

ryjzat,  neos.  ryjzá  mňe  =  hiyze:  význ. 
slabší  než  štípá. 

Ryiiiiřkuf,  u  Ryniičku,  jm.  rodové  (Postř.). 

ryniík.  rylmík.  V  potřekovským  ryraice 
kantor  chytá  slepice  (Pis.).  Jm.  vl.  Rymíky, 
louky  u  Kyčova. 

r.viiiřka,  zdrbň.  k  ryjna.  V  lychtáruc  rynice 
sme  jí  přece  chytili  (slepici). 


s,  se,  předl.,  zvláštní  funkce:  2.  Hana  šla 
s  vobědem  (t.  j.  nesla  oběd  na  louku).  Skoč 
eště  s  radlici  do  kovarnj'!  3.  flanka  ňák 
bUdne,  mi  se  to  s  Mankou  dvakrát  neUbí 
(podezření,  aby  nebyla  ,,živá  nemoc").  Pod. 
Jozef  (sic  vok.),  jak  pa  je  s  mámou?  (jak  je 
jí  v  nemoci).  Hanče  má  polízanou  s  rukou. 
Co  já  vystála  se  zuby,  to  nepřiju  ani  psu. 
4,  Přišli  sme  s  nocí.  .'>.  S  takuvou  mi  ne- 
chojdl  (tak  hrubě  nemluv),  (i.  Nebujd  s  ní, 
bujd  se  mnou!  (Děti.)  Předložka  se  opa- 
kuje: Copak  s  nim,  s  kriibijáiiem?  ÍJák  jí 
chybilo  a  spadla  s  lávky  do  stoky  .se  všim 
s  dítětem. 

sad,  1.  vesm.  ob.  hojně  už.  Každý  „dvůr" 
má  sad.  Též  jm.  vl.  Šádek,  poloha  u  Ky- 
čova. 2.  m.  verb.  subst.,  sázeni  chleba  atd. 
Já  chtila  řect:  slabá  ])ee.  a  koukněme,  vono 
by  to  bořilo  ( =  koláče  pálily  by  se)  eště 
v  diuliým  sadu. 

sadiřka,  sazenice,  obyě.  jen  v  sing.  s  význ. 
hromadným,  zvi.  o  s.  zelinné.  Hana  je  pro 
sadičku  v  Tranově.  Na  sadičku  eště  burou,  ale 
k  jidlu  letos  nyjsou,  je  to  samá  voda  (o  bram- 
borách ) . 

sadivec,  tvrdá  hlava,  paličák.  O,  I)louh\fj 
Bárta,  té  sadivec! 


sadivnst.  t\Tdošijnost,  umíněnost.  Soudila 
by  se  a  soudila  by  se,  té  vod  ní  jenom  sadi- 
vost  takuvá  (soudila  zde  =  přela  by  se, 
chtěla  by  mít  pravdu). 

sadivy.!,  umíněný.  Té  ženská  sadiva:  raci 
dvůr  ztratit   než  hustoupit. 

satra,  satradelt,  salraport  slabší  než  sakra 
atd.,  jako  slaíra.  sakva.  lakva  atd.  Též  adj. 
satradeltskyj,  safrapiirlskyjl  atd.  Chodové 
starší  neradi  klejou.  mladí  hojně,  takže  bý- 
vají jjroto  i  mrzutosti  mezi  obojími.  Srv. 
násl. 

sakva,  sakvadelt  i  sakvapiirt  vyhýbavé 
zařikáuí  se  místo  kleni  sakra,  sakradeil, 
sakrapiirt  (toto  projde  jen  hrubým  anel)o 
ve  velkém,  odůvodněném  rozechvění:  ženě 
nikdy.  ..Klíje  jako  chlap"  o  ženě  velkoui 
hanbou). 

Sála.  Salka,  Saliřka,  Salomena.   (Klenci.) 

saiiiiMlniliá.  euf..  těhotná.  Markýta  tu 
sanindruhá.  a  ičko  jí  přijít  a  takuvou  no- 
vinou! (t.  že  mladý  muž.  voják,  padl 
v  Bosně). 

saninsliřka  zdrobň.  od  si.  saiiiusciile, 
(stromek  samo-(u)selilý),  tyčka  táhhi  z  les- 
ního stromku,  z  nichž  se  dělají  ploty.  Dm  so 
liodívat  po  ňákyjch  saraosličkach  na  hradbu. 


samotinkyj.  —  sekyry. 


85 


saiiiotiiikyj,  iitd..  důraznější  než  samotný, 
zvi.  v  mluvě  citové.  Tak  sem  tám  sedávala 
sainotinká  celý  večery  a  nestyjskalo  se  mi. 
Též  dur.  samotinkyj  sám.  To  sou  dlouhý 
hodiny,  tak  tu  ležit  sainotinká  sama.  (Slepá 
selka  nemocná.) 

samou  noc,  akk.  na  ot.  kdy?  B-lIo  to 
samou  noc,   najednou   takový  lerrao  po  vsi. 

sámovat,  přiřezávati  prkna  na  ki'užní  pile, 
aliy  odpadly  odřezky,  t.  j.  krajiny  s  korou 
a  suky.  Na  pěřeni  je  dost  prken  nesámo- 
vanyjch;  zapeříš  víc!  Při  sámováni  moc  vod- 
jtadne. 

samyj,  samá  atd.  2.  oznaěuje  často  pří- 
lišnou míru  něčeho.  Letos  je  to  samyj  dešf 
(=  príUs  často  prší).  My  máme  len  samou 
trávu.  Povídyj  si,  povídyj:  jenže  je  to  samá 
lož! 

sailř,  sáné.  Povídala  straka  vTáně,  kou- 
[líme  si  .saně.  (Pis.) 

sauiřka  pravá  a  levá.  Iilavni  součástky 
saní. 

sánka,  čelist  dolejší.  Zív  a  vyskočily  mu 
sáňky  (nemohl  zavříti  ústa).  Zacel  mi  bolít 
zub,  já  na  to  tuze  nedbala,  chodila  sem 
s  tím,  až  sem  načichla  a  íčko  se  mi  může 
bolestí  rozskočit  celá  pravá  sánka. 

sáňky,  sáťiky.  Vem  ho  na  sáňky  a  si  s  nim 
dole  ve  vsi  hned  (špalek). 

sáze,  saze.  Hu  Vizdalů  se  chytily  sáze. 

sazonyj,  odhodlán  na  vše  (zvi.  na  něco 
zlého).  Huž  sem  sazenyj  —  dyž  je  tele  pryč, 
ajť  je  krávr.  teký!  (toto  parabolickým  pří- 
slovím: pravil  tak,  kdo  se  nerad  dostal  do 
soudu,  ale  pak  nechtěl  ustoupiti). 

sázet,  "2.  běžeti  dobře.  Ten  sázel  (o  vypla- 
šeném zajíci). 

sbťžityj,  co  má  svah:  cesta,  mez  u  pole, 
střecha  atd.:  skloněný.  Sběžítyjší  tak  ne- 
hníjou  (t.  střechy). 

sbit.  2.  Naše  děti  míly  kolíbku,  nebila 
hani  vod  truhláře;  tatík  jí  sám  sbil  a  vy- 
kolibali  se  v  ní  všichni.  íčko  koukají  je- 
nom po  kočárkách.   (Jsou  zpanštělí.) 

scepenit,  přestati  boleti,  zvi.  o  bolesti  ve- 
liké. Nech  to,  nedávij  nic  než  sturenou  vodu, 
voda  to  vytálme  a  vono  to  samo  scepení. 
(Pohmožděnina.)  Též  vocepenít.  Ve  význ. 
zdechnouti  neznámo. 

se,  sehe:  oblíbené  vVrazy:  Nemá  co  n  a 
sebe  (t.  obléci).  Nech  to  hu  sebe  (t.  ne- 
povídej nikomu).  Žere  se  v  sobě  (o  tajné 
zlosti,  žalu  atd.).  Hadam  byjval  dyckj- 
víc  ])ro  sebe  (t.  málomluvný).  Mladý  sou 
íčko  taky  pro  sebe.  (t.  začali  živnost  samo- 
statnou). Jít  do  sebe:  Byjval  Pepíček 
vyjsada.  nechtíl  se  bát  ani  Pána  Bohr,.  Ale 
vzelo  ho  to,  a  potom  šel  do  sebe.  Najednou 
mu  humřila  žena,  divče  velká  a  chlapec 
jedinyj  .'^e  mu  zkazil  ve  světě. 

sebral,  ale  sebral  atd.  Prgn.  sebrat  se, 
t.  z  bídy,  nemoci.  .Jen  jí  hlejďte,  vona  se 
brzy  sebere  (děvče  po  chorobě). 

seí',  sekáni  (sena,  otavy  atd.).  Verb.  subst. 
neuž.  V  krtinách,  to  já  vím,  té  zlá  seč.  Na- 


stane nám  luiedle  .seč.  potom  se  neburo 
možná  někam  hnout  (t.  bud^pilno). 

sedit,  sedil  atd.,  seděti.  2.  iH'gn.  seděti  ve 
vězeni.  Votaváci  muší  dycky  někeryj  .sedit 
(o  zlodějském  rodu).  Dyjt  za  to.  že  jí  nadala 
zkaženyjch,  musela  tenkrát  sedit.  Staryj 
Kačar  teký  sedil,  ho  je  (li  úplně  jasné),  ten 
tám  bxl  neděle!  (t.  mnoho  neděl).  3.  sedit 
na  kom,  pronásledovati,  týrati.  Byjvával 
tu  ňákyj.  na  koho  si  zašed,  na  tom  sedil, 
nezachoval  se  mu,  dělij  co  dělij:  lidi  račí 
hutikali  z  panský  služby. 

..sedla !"  volá  se  na  slepici,  chtějí-li  ji 
ohledati:  slepice  naučí  se  na  to  slovo  nejen 
sedati,  nýbrž  odklopí  i  křídla  od  těla,  aby  ji 
mohl  pohodlně  vžiti. 

sedlatyj  holub,  jenž  má  bílou  hlavu  s  prsy 
i  bílý  ocas,  křídla  černá  nebo  červená. 

sedlák,  2.  název  hospodáře  od  čeledi: 
Sedláku,  cák  burem  po  neděli  žít,  nebo  ne- 
burem?  Pod.  selka!  (Nikdy:  ,, hospodáři"; 
viz  toto.) 

.sedle,  dom.,=  senie  chod.  =  slož.  ze  sem 
hle!  Jen  v  ml.  nedbalé.  Sedni  sedle! 

sedlovyj,  tahoun  s.,  (při  vozkovi;  druhý  je 
náruční).  Tántoho  sedlo výho  bych  dal  raci; 
mil  bych  k  tuktomu  huž  jinýho!  (mil  bych  = 
mám,  odchovávám  si  jej).  Mluvící  stojí 
podál  potahu,  na  opačné  straně,  t.  j.  před 
náručním).  Za  sedlovýho  vybíráme  rádi 
silnyjšiho. 

sedmihlár.  sedmililářka.  velký  Ihái-  atd. 
Frantovi  budeš  tuto  věřit,  tomu  sedmi- 
hláři?  Ty  sedmihlářko  hlava!  (Děti  na 
sebe.) 

sednička.  světnička.  Mám  tu  sedničku. 
tám  se  sklidím  a  mám  svatyj  pokoj  („vj-j- 
mhuTiik"). 

Sedniřkoiif,  Sedničkovic,  podruh  ze  sed- 
niěky  s  celou  rodinou.  Naši  Sedníčkouc  purou 
teký  (na  pout). 

sednouti,  bývá  bez  si:  Sechii.  ajt  nám  ne- 
vodneseš  spaní!  Obr.  Sedla  mu  vosa  do  nosu 
(=  něco  mu  dělá  vrtochy).  2.  HalbustýTi  šel 
včera  sednout  (t.  do  vězení). 

sejit  (sic!)  na  něčom,  záležeti  na  čem,  asi 
púv.  vzejíti  (z  čeho).  Co  pa  na  tom  sejde! 
(=  Co  na  tom  záleží.  Výjimkou  zase  zní 
tu  ej  jak  psáno). 

sekanka,  rozsekaná  na  di-obno  řípa  (vod- 
nice) a  naložená  jako  zeb.  Do  sekanky  dy  je 
takle  kousek  huzenýho,  á,  dobrá  je! 

sekat,  prgn.  o  hře  velikonoční  o  vejce, 
při  níž  hoch  krejcarem  ,,seká"  t.  j.  hledí 
zaraziti  do  vejce;  ,,zasekne-h  se"  krejcar,  až 
uvázne,  je  vejce,  jež  druhý  hoch  v  hrsti 
drží.  j>rohráno. 

sekat  se,  2.  pospíchati.  Dyž  slavilo,  eště 
sem  byl  v  mňestě;  to  -^em  se  sekal,  ne? 

sekyry  na  Chodsku  obyčejné:  r  o  u  b  a  č  k  a, 
dřevorubecká;  h  1  a  v  a  t  k  a.  tesařská  na 
přite.sávání  dřev  zhruba;  p  o  b  i  j  e  č  k  a, 
tesařská  na  zatloukání  hřebu  a  přisekávání 
šindele;  š  i  r  o  č  i  n  a,  tesařská  na  tesání  do 
hladká;  j  e  d  n  o  r  u  č  k  a,  (malá,  širší)  pro 
domácí     potřebu;     střihovačka     (ko- 


86 


sekyry.  —  sjeták  i  sveták. 


lárská,  větší  jednoručka):  loukoťová 
(kolářská  jednoručka  těžká  a  nízká,  se  širo- 
kým ostřím). 

sekyra,  2.  přezdívka  ženské  zlé  a  křiklavé. 
Sekyro,  sekyro!  Přece  se  krot  a  buj  se  Pána 
Bolia ! 

selat,  salát.  Takuvou  mísu  selátu.  chlapše, 
to  habys  puk! 

selhal.  2.  nezdařiti  se  (proti  očekávání).  Len 
rád  selže! 

selka.  vok.  bývá  roven  nom.,  čeládka 
tak  oslovuje  hospodyní.  Selka,  sedlák  chce 
ňákou   misku!     {Při   vybírání   medu.) 

selská  muzika  na  rozdíl  od  „panské'"  čí 
„plechů"  sestává  z  dud.  klavinetu  a  hou.slí. 
Housle  v  .selské  muzice  býv.i,jí  ,,p  o  d  v  á  - 
z  a  n  é",  t.  j.  převázány  struny  na  témž 
místě  krku.  aby  se  docílilo  vy.5ších  tónů  bez 
přepínání. 

seniiřko,  semínko  hiové.  Žid  se  tě  neptá 
po  penězích:  žid  vcme  peří  a  veme  semíčko 
a  veme  co  je,  jen  dyž  může  čachrovat. 

sence,  světnice.  Ty  děti  jenom  ze  sencí  do 
sencí!  (t.  přebíhají;  gen.  sing.  í  nov.) 

..senci!"  ustrnulý  výraz  z  piiv.  do  sencí, 
])ři  svoláváni  slepic,  kde  v  zimě  je  mají  v  senci 
(srv.  vynecháváni  předložek  na  příkladech 
mluvení  s  dětmi). 

sendle,  semhle;  též  jen  senle  (n  za  e  zní 
jako  pouhý  zvuk  no.sový).  Secbiite  senle 
k  nám!  Po.stav  jí  (sic!)  sendle. 

senle,  z  pův.  sem  hle.  Chod.  vysouvá  li 
a  n  vyslovuje  jen  živlem  nosovým  spojeným 
s  e.  Té  pořád  senle  —  tánie  I  (O  řeči  a  jed- 
nání, jež  nespějí  ke  konci.) 

sesadit.  Jjrgn.,  dobře  složiti;  sesadit  psaní, 
řeč.  Dnes  to  mil  ten  pan  falář  sesazený! 
(o  pěkném  kázaní). 

sezrzavít,  srezavěti.  Ráno  brambUr.  vo 
poledni  lirambiu-.  na  večer  brarabur  —  to 
aby  tí'evo  člověku  sezrzavílo! 

sezvánět,  o  druhém  zvonění  na  služby 
boží:  napřed  zvoní,  ol)yčejnč  jnil  hodiny 
pi'ed  obřadem:  .sezvánějí  před  snmým  po- 
čátkem. A:  Nesezváněli  eště?  B:  Burou 
co  nevidět;  zvonili,  byla  sem  eště  v  Tra- 
nově. 

sfeiezovat.  sriniti  (domluvou  nebo  bitím). 
Divče,  já  tč  sfclezuju.  že  bureš  jjomatovat. 

sháněná  niira,  t.  j.  ,,bez  vrchu",  na  níž  se 
měřilo  obili  atd.  Obyč.  platila  úmluva  hiuí 
„n  a  B  h.  m.".  buď  .,v  r  c  h  e  m".  Od  té  doby. 
co  se  obilí  a  mouka  váží.  přestává  se  užívati 
toho  slova.  Zní   sfh-. 

shánka.  shánění.  i)o])távka  po  čem.  Koni 
v  ty  časy  to  btla  shánka  |)0  zelí  a  letos  se 
nezeptá   pes.  Zní  srh-. 

shásnoiil,  1.  .shasnouti:  též  prgn.  a  trans.: 
Sliásni  a  (li  spát.  Svíčka  rai  shásla.  2.  obr. 
umříti.  Bylo  přede  dnem  ( =  svítání),  dyž 
nám  (táta)  zhas  (  —  umřel).    Zní  sch  i  zh-. 

shlidnoiil,  z  vidění  poznati,  naučiti  se:  .Já 
to  shlíd  huž  v  kraji  (jak  se  stavějí  mandálky). 
Mladyj  člověk  nenui  ližíl  za  pecí.  má  koukat. 
aby  něco  slil  id. 


scházet  2.  o  člověku  churavém  nebo 
ustaraném,  tratiti  se.  hubeněti.  Krůsna 
přemyjtila  v  práci  vobě  svý  dcery,  ale  íčko 
huž    taky    přece    schází. 

scbladit,  m.  sh-  2..  při  hře  míčem,  udeřiti 
vůdce  hry  (..šestáka"  nebo  ..krále")  a  tím 
shoditi  jej  z  vůdcovství.  .Jen  dybys  mi  byl 
nahodil,  já  bych  ho  byl  schladil. 

schoř,  tchoř.  To  to  tu  smrdí  jako  sohoř. 

Schrána,   jm.   rodové.    Schránouc    (Ouj.). 

schvátit  se,  delší  spěšnou  a  mimahavou 
prací  unaviti  se.  až  tělo  zemdli.  Mv  sme 
sbírali  a  mráka  šla:  já  se  při  tom  schvátil.  — ■ 
Nemoc,  vo  nemoci  není  řeč,  ale  schvácenyj 
ste  ! 

sí-í-í  !  citosl.  údivu.  Zvuk  sykavý  se  prudce 
vyrazí  a  protahuje  se  „decrescendo".  Obli- 
bují si  to  jen  jednotlivci. 

siberíje,  f.  1.  místo  vystavené  větrům  a  ne- 
časům. Tu  hu  nás,  té  siberíje.  Dole  ve  vsi  je 
snáz.  2.  nečas.  Dnes  je  tám  učiněná  siberíje. 

sicat,  ml.  d..  seděti.  Sícij  a  nechojd  ke  dve- 
řom.  ."..by  do  tebe  něhdo  nebere. 

síct,  sik,  síkla.  atd.  o  picí  a  obílí.  Na  tom 
našom  houvárečku  síkla  sem  votavičku. 
(Pis.).  Též  slož.  Zasíkla  sem  jednou,  dva- 
krát,  slyším  za  sebou  člapat.   (Táž  píseň). 

sidni)  j,  sedmý.  Tuvodtajd  je  to  řiáká  sídmá 
chalupa  (ňáká  zde  =  asi). 

šíje,  setba.  Takuvá  půzná  šíje  ráda  chybí. 

síla,  2.  jen  ve  výraze  na  síle  =  nedozrálý. 
Vobilí  je  na  síle.  Též  o  pečivu  nedopečeném. 
Dnes  máme  chlebíček  drobet  na  síle.  3.  roz- 
dílné zcela  při  síle.  Nemocný,  starý  člověk  je 
ještě  pří  síle  (t.  j.  na  sviij  stav  dosti  silen). 
4.  výr.  vjdát  sílu,  totiž  přičiniti  se.  zvláště 
o  namáhavé  prácí.  Nechce  se  mu  vydat  sílu. 

síninont,  2.  prgn.,  sejmouti,  ve  hře  v  karty. 
SI.  jistě  přespolní.  Na  Ch.  vůbec  neslyšeti 
sejmouti  atd.,  nýbrž  jen  sundat. 

sínioláni,  žertovný  název  stužky,  jež  spí- 
nala živutek  starších  Chodek,  zachycujíc 
s  obou  stran  stejné  \elké  háčky  na  životě, 
podobající  se  t\'arem  tištěnému  .S.  (Viz  nastrč 
a  nápěnka.)  Haž  já  to  símotám  vymotám 
(Pis.). 

sípat,  mluvili  slabě  a  tence,  téměř  bez 
hlasu  a  to  i  při  i'i'či  důrazné  (vada  mluvídel). 
Mladyj  Kolář  sípá.  toho  poznáš  snvdlo. 
Marijičák  zprudka  se  napil  uhřátyj  a  ztratil 
docela  hlas.  až  do  sunti  huž  jenom  sípal. 

sírkasnvyj,  barvy  sirkové.  Klencký  nosí- 
valy moc  salu])y  sírka^ový. 

.sirknnut  (den(uninativuni),  škrtnouti  sir- 
kou, rozsvítiti  sirkou.  Sírk  sem  jednou, 
hlavička  ulítla:  sírknu  podruhy,  ulítla  zas: 
to  bych  byl  vysírkal  lelou  škatulku  marně. 

sjet  (ml.  nedb.)  i  svět;  2.  zvi.  výr.  nic  pod 
světem  =  zhola  nic.  docela  nic.  Nic  pod 
sjetém  nechce  dělat.  Nic  pod  světem  nemá. 
bani  tu   |)orušku. 

sjeták  i  světák,  obyč.  ve  sni.  zlém.  Cák 
takuvyj  sjeták.  len  nemá  žádný  nábožen- 
ství. 


sjetit. 


slaník. 


87 


sjolil,  světiti.  Šjef  ("iis,  Pámliu  tě  dá  zas! 
(tu  jsme  neslyšeli  nikdy  sjejt.  jako  plejf, 
hlej(f  atd.;  piiéina  zajisté  v  j  prvním). 

skadlrn,  skadlíiirk  nití  (hotových,  se- 
soukanych):  napředené  tvoří  „porvazek". 
Teta,  dyjtť  mi  skadlínek  černyjoh  nití! 
(=  prodej  te ) .  Srv.  násl. 

skaná  nit,  režná,  na  niž  ..sesoukány"  dvě 
předené.  Na  nitě  přídla  naše  máma  sama,  to 
neneehála  žádnýma:  hale  byly  taky  skaný 
nitě,  byly  jako  di'áty! 

skůpnniit  m.  sklapnout,  sklapnouti.  Těšil 
se,  těšil,  že  dostane  takuvou  shižbu  a  skáplo 
mu,  při.šel  tám  jinj'j.  Tak  tě  skáplo  zas! 
(Poěitals  marně.) 

skládat  se.  2.  na  koho,  nač.  společně  pla- 
titi, přispívati.  My  se  máme  na  něho  na  le- 
nocha skládat?  Chasníci  .se  mu  složili,  aby 
si  moh  koupit  měeh  no  vyj  (u  dud). 

sklapka,  klapka,  skořápka  ořechová.  Z  vo- 
řechových sklapek  dělávali  sme  takuvý 
klapačky  malý.  Té  člověk  tjTan,  von  dá  koce 
(sic)  sklapky  na  nohy!  2.  též  sklapka  na  oku. 

sklep,  dolejší  část  srubu.  obyč.  zděná  a  to 
zdmi  nad  obyčej  mohutnými  a  s  důkladným 
zavíráním,  s  okénky  jako  střílny.  Ost.  viz 
jáma  a  pLnvice. 

sklepnout.  1.  ski.  kosu  =  sraziti  s  „kosi- 
štěti".  2.  ski.  smetanu  =  svTtěti,  stlouci 
máslo  (když  je  málo  smetany).  Já  to  teký 
sklepla,  dyž  se  ale  smetana  vypantrala  šelí- 
jak  vo  tich  svacích,  moclipa  mohlo  byjt! 
3.  o  ledabylé  práci  truhlářské.  Jen  sem  to 
tak  sklep  na  chvatky,  a  drží  to,  jakoby  to 
hulil.     (Truhlička   pro    vojáka.) 

skliplyj,  schlíplý.  íčko  si  sklíplj^j!  (hoch 
po  tancování  do  rána). 

Skloněni  žen.  jm.  vz.  duše  a  tykev  má 
v  gen.  jedn.  veskrze  příp.  i,  která  se  často 
lokálně  dlouží.  Vod  naší  Káči.  Ze  sencí  do 
sencí.  Hromada  mrkvi.  Za  to  naopak  vz.  kost 
má  v  pl.  koste  atd.  To  sou  hloupostě. 

skoblik,  poi-íz  malý,  ohnutý,  tvaru  i  veli- 
kosti podkovy,  jímž  vyřezávají  a  vy.strouhá- 
vají  do  hladká  dřevorubci  chodští  „nádobí" 
oblého  dna,  jako:  vokřiny,  necky,  palacká 
atjj. 

skořnyj.  čilý,  svižný.  Vidíš,  Hanče,  té 
divče  skočná:  hned  je  tu  s  nima!  (chutě  při- 
nesla potřebné  právě  kleště). 

skopát  se,  shrnouti  se  sebe  peřinu  ve 
spaní,  zvláště  o  dětech.  Naše  se  nám  dycky 
skopá,  a  potom   je  jako  rák  (t.  vystydlá). 

Skopuv.  polnosti  u  Postř.  Na  Skopové. 

skoták,  2.  stši.  na  označenou  věku:  Tuten, 
přednosta,  ten  byl  tak  skoták  tenkrát.  (Sm. 
v\Tostek.  t.  stší.  husopase.) 

skoupant,  skoupý  člověk.  Ty  si  dávno 
skoupant,  já  tě,  pane,  znám!  Ani  bych  mu 
neříkal,   skoupantovi  (t.  oč). 

skoupat  se.  I.  padnouti  nevolky  do  vody. 
Matýs  tám  vhz  (na  led)  a  ten  se  tě  skoupal! 
(padl  po  kolena  do_i-ody).  2.  obr.  napáliti  se, 
utrpěti  škodu.  Co  tám  dál  mlnář  peněz  a  tak 
.se  skoupal!  (přisel  o  ně). 


Skovarnuc.  jm.  rodové.  Hospodář  je  Sko- 

varňák.  v  (•haluj)ě  se  říká  Na  kovárně;  srv. 
Voctuncák.  (Stráž  i  jinde.) 

skovát.  skovál.  schovati  atd.  Ty  si  se  mu 
skovála?  .Já  .se  skovát?  Pročpak,  načpak! 
2.  skovát  se  komu  n.  před  kvm.  nev_\^'o\^lati 
se.  zastyděti  se  pro  slabost.  Takuví,  tří  by  se 
museli  H<'drovi  skovát  (t.  zmohl  by  je). 

skřivnnoska,  křivonoska.  Skřivonoskv  se 
chytají  nvjlepčí  na  víšku:  vobzvlášť  dy  je 
volavec  dobryj. 

skrček,  člověk  malý,  zvi.  v  přezdívkách  a 
řeči  posměšné.  Skrčku  jakyjs.  kampa  se  sem 
repetíš!  Že  bys  ho  chtíla.  takuvýho  skrčka. 

skrojek,  poslední  kousek  z  bochniku.  Já 
mám  nejrači  skrojek;  ta  kůrka,  té  chuť! 

skrovnyj,  2.  o  míře,  malý,  nedostatečný. 
Korovský  mají  skrovný  jiytle,  to  sou  sotva 
tri  věrtele  (bramborů).  Tám  já  huž  nechodím 
dá\aio,  tám  mají  skrovnou  váhu.  Skro\Tiě 
měří  (mléko). 

skrz,  skrze,  předl.,  oblíbeno  zvláště  v  ně- 
kterých funkcích.  2.  Vyšlo  to  skrz  děti 
(t.  prozradilo  se,  že  tatík  pytlačí).  3.  Btla 
sem  u  Tomšu  skrz  mlácení  (t.  bude-li  volno 
mlátiti  v  najaté  stodole).  4.  Ten  esli  vy- 
roste, to  bure  šelma  skrze  kůži.  Ale  též: 
Má  hubičko  starodávná,  pro  tebe  mňe  ne- 
chce žádná  (Pis.).  To  je  všecko,  má  hu- 
bičko, to  je  všecko  pro  tebe!    (Pis.)  Atd. 

skuMat.  zdrchatí,  o  přízi.  To  je  to  skublaný. 
není  možná  to  rozkublat  (o  scuchané  bavhiě 
k  pletení).  Táhni  mi  vod  kolovTatu,  ajf  mi 
to  neskubláš! 

sk.vjsnout.  skyjs  atd.,  ale  skysat  atd.  Ty 
chceš  vocet?  Vocet  bych  mil,  ale  von  mi 
skyjs  ( praví  šelma  hospodský  na  dítě  poslíčka ). 
íčko  skyjsne  mlíko  za  den.  My  sme  je  ne- 
chali v  .sencí  v  teple  a  skysalo  nám  za  tři  dni 
(nikoh  skyjslo!  t.  zeU). 

slabci,  slabší  atp.  (zni  p).  Slabci  drobet  je 
než  druhá,  ale  vytáhlá  a  hezká  dívče. 

slabě,  slabě.  To  nesmí  bj^jt  tak  slabě! 
(pilka  slabě  napjata). 

slábjijš,  slaběji.  Nech  jí  račí  jít  slábjijš! 
(šňůru  na  kolovTatu). 

slaěec.  svlačec.  Ten  slačec,  ten  to  šechno 
proroste  a  proplete,  takuvý  ulehlý  vobilí 
huž  nemůže  stát!  (vstáti). 

slářet.  stší.,  oblíbeno,  svlékati.  Hdopa  se 
bure  zase  sláčet  a  znova  vobláčet!  (svlékati 
—  oblékati).  Srv.  Přídete  slíkat  (s.  v.  slákat; 
význ.  pozdě). 

slaifata,  název  druhu  jablek,  nevelkých, 
nasládlých. 

sladk.<   lupení,  byl-,  největší  druh  rdesna. 

slákat  nov.,  vedle  sláčet.  Andres  přide  za 
chvíli,  von  se  eště  sláká.  Ale  též  slíkat.  Vy 
přídete  slíkat  (t.  kněze;  na  toho,  kdo  šel 
pozdě  do  kostela). 

slanik.  dřevěná  schránka  na  sůl  (též  na 
mouku),  dlabaná  z  jediného  kusu  dřeva,  jen 
dno  se  zaj)oušti  a  víko.  Věsí  se  na  zed.  Káče, 
podyj  mi  sem  ze  slaníku  prášek  mouky  eště; 
nebo  mi  sem  dyj  ra'i  ceh-j  slanik,  já  si  verau, 
co  buru  chtít. 


88 


slavit.  —  smrčka. 


slavit,  2.  prgn.  zvoniti  klekání.  Huž  zase 
slaví:  lidi,  íčko  není  žádnyj  den  (o  krátkém 
dni  zimním.)  Přišli  naši  teky,  huž  hredle 
slavilo. 

slepice,  rozeznávaji  se :  puta  (stará  ?), 
(Srv.  pták  -  néroiiui),  malka  (malá?),  kulka 
(kulatá,  bez  ocasu).  Při  voláni  slepic: 
Poj,  puto,  poj!  Puta,  puta,  malka,  kulka! 
Pí-pí,  pi-pí,  pí-pí  poj! 

slepiřky  (byl.),  třeslička.  Tuty  sou.  to  ří- 
káme slepičky. 

slepik.  slipík,  slepýš.  Člápla  sem  na  slepíka, 
to  sem  se  tě  cukla.  Vocásek  ze  zabitvho  sle- 
píka muší  pryj  se  hvjbat  do  shnice  západu. 
slíet,  slík  atd.,  (vždy)  svléci  atd.  Též  obr. 
Máma  by  tebe  nejrači  slíkla  ha  tántu  (di-uhou 
dceru)  voblíkla!  Neni  možná,  já  muším  slíct 
kabát  (pro  horko). 

slijSka  i  šlijška,  I.  pečivo  z  rozhnětených 
bramborů  vařených,  k  nimž  se  něco  mouky 
pšeničné  přidá.  Těsto  se  prohněte  a  vj^s-áli 
na  prameny  na  palec  tlusté,  z  nichž  se  i-ežou 
s.  na  prst  dlouhé  a  naro\niají  do  pekáče.  Než 
se  dopekou,  polévají  je  někdy  kváskem  ze 
smetany  a  vajec.  Šlijšky  sou  nyjlepčí  k  zelí. 
2.  brambor  tvaru  š.;  též  rohlíček.  Záhon 
šlijěek. 

slina,  přen.:  Eště  se  tě  nedělají  sliny?  (na 
toho,  jenž  se  dívá  na  přípravu  hojných  jídel 
před  svatbou;    dostávat  laskominy.) 

slintat,  2.  obr.  Tupý  niiž  u  stolice  řezací 
slintá,  t.  j.  nedořízne  čistě  poslední  \Tstvu 
píce,  nýbrž  jen  ji  jaksi  zlomí,  takže  visi  jako 
třásně  dolů. 

slízí,  byl.  slez.  Koupij  dívčí  (dat.)  nohu  ve 
sUzí  a  huvidíš,  dívče  bure  běhat  za  krátkyj 
čásek. 

slizko,  kluzko,  blatívo  (jen  trochu,  povrch) 
po  mírném  dešti.  Po  tý  |iřehánce  bylo  hezky 
slizko,  já  se  zapříl  a  tlačím  (vůz)  ha  tu  máš: 
pád  sem  tak  nevolné,  že  sem  moh  mít  na 
pamětnou. 

slíznout,  2.  iron.  Já  jxjvídal  hned:  Nelez 
tám.  ajť  něco  nezlizneš!  (t.  mezi  chlapce 
práče ) . 

slízt,  slÍ7.  atd.,  slézti;  pod.  ost.  slož.  i  slov. 
jedn.  Z  jednoho  slízt,  na  druhýho  vlízt,  té 
ňákyj  člověk?  (přen.  o  vadivém  hospodáři). 
Dybys  byl  moudryj,  nebyl  bys  táni  líz! 
(za  nevěstou). 

slnire  i  silnirc  (i-idč.).  Ncs])0uštij  se  sbiici 
pro  krarí  cestu.  (Přísl.)    Po  silnici  pureš  dýl! 
slonila,  sluha.  l'(islali  iiákýho  slouhu  jenom. 
sinjj  i  silnyj.  Znali  smc  huž  jiný.  Ijyli  tcký 
siní  (n  zní  tvrdé!)  a  zkazili  se  darebně  (mar- 
nými   siláckými    kousky).    Té   siná    babina; 
já  mám  z  ní  ])unčochy,  hale  té  síla! 
Slou|iířfk,  jni.  rodové  (Lh.). 
slousknonl,     (vysl.   zlousknout)     s    chutí, 
hl)ité  snísti.  Já  mu  dal  jiár  vořechu  a  ten  je 
zlousk.    Já    doma    taky    nechtíval    slijšky; 
dybych  je  byl  na  vojně  mil,  ty  by  se  byly 
zlouskly! 

slovo,  2.  prgn.,  moudré,  dobré.  No, 
to  je  přece  vod  tebe  slovo!  (dal  si  říci.) 
3.   Dal  sem  slovo  a  to  zachovám,  dybych 


mil  přijít  pod  koně  (=do  škody).  4.  Tak 
po  čom  budou  ty  války,  ale  do  slova? 
(t.  bez  smlouvání;  války  na  cepy).  5.  Muž 
vod  slova. 

slubire,  slupice  (u  pluhu). 
slunce,  nov.  a  nedb.  ral.  někt.  tv.  dle  kue. 
To  není  vjTážka,    té  vod  slunccti.    (-1  m.  -e 
vůbec  nov.  proniká.) 

služba,  2.  služné.  Míla  pět  zl  tyjch  šajnů 
služby.  Hu  nás  dostaneš  věcí  službu. 

směťtola,  slídil:  zvi.  kdo  je  drzý  v  prohle- 
dávání cizího.  Von  přide,  směctola  jeren, 
a  jen  by  smetal,  hde  co  sebrat. 

snielek,  mlý-nský  kámen  opotřebovaný. 
Pod  svícen  dávali  škop  s  vodou  nebo  snielek, 
aby  voharky  nespálily  pudu  (t.  svícen  na 
„spány"). 

smetat,  slíditi.  Cák  ta  kočka  dnes  tak 
smetá,  iU'dostála  žrát?  Hde  pa  mi  tám  sme- 
táš? (matka  na  mlsné  dítě,  hledající  něco  na 
zub  v  halměři). 

sniiju  se.  sniiješ  atd.  Srv.  smít  se.  Já  se  tě 
nesniiju,  du  jja  by  se  tě  smíl! 

smíšek,  ,,hdo  se  rád  smije".  Si  to  smíšek, 
jen  by  si  se  smíl  a  jenom  se   smíl. 

smíška,  směska.  Pod  škálou  máme  smíšku; 
já  jí  mám  rád  kousek  každyj  rok! 

smítka,  snad  pův.  sněť,  snitka:  nečistota, 
prach  atp.,  na  př.  do  nápoje  upadlý.  íčko  mi 
tu  pádla  iíáká  smítka  do  pjiva,  nemůžu  jí 
najít. 

smít  se,  siniju  se,  smil  se  atd.,  smáti  atd. 
Jak  ty  .se"  nebureš  smít!  Cák  fe  sraiju,  dv-jt 
se  ncsmiju!  Též  slož.  Vysmíli  .se  nám!  Proč 
pa  se  smijete?  Rozdílné  od  toho  smít.  smřl 
atd.  Já  huž  k  vám  neburu  smít  (chodit), 
dědku! 

smlouvy,  pl.  t.,  námluvy.  (Srv.  námluvy.) 
Přišli  huž  k  V^ávrom  na  smlouvy  a  nebylo 
z  toho  nic;  vono  tary  taky  nebure  moc! 
Smlouvy  j<ou  druhý  akt  v  jechiáni  o  svatbu; 
co  se  ujechiá,  sepíše  se  a  je  závazné  jako 
„kontracht".  Potom  se  jí  a  pije.  Dějí  se 
u  nevěsty  nebo  v  hospodě  (třebas  v  městě). 
smondit.  nedbale  nebo  nedovedně  vařiti, 
péci.  Co  smoudíš  dnes?  (žertem  volá  mladá 
selka  na  sousedku).  Zahoř  se  dal  do  pečení 
(pekařství),  ale  nevím,  zvítězi-li  co,  má  pe- 
čivo —  jen  to   tak  smoudí. 

šmouha,  zdrbň.  smuška:  lada,  pastviny 
,,vysniahlé",  suché.  I'anskyj  vovčák  pá- 
sával  ve  šmouze.  Hujeský  si  tu  smušku  za- 
sázeli (lesem).  V  nov.  pozbývá  významu 
oliecného  a  stává  se  vlastním  pro  polohu 
lad  a  luk  na  několikero  na  Chodsku.  Pl. 
Šmouhy,  jm.luk  u  Postř.  Ve  Šmouze  máme 
kousek  vovsa.  Puv.  pastviny  trhanovské, 
nyní  [lole. 

smrákal  se,  smráká  se,  min.  č.  smrklo  .-íc. 
Dyž  se  smrklo,  ve  mně  hrklo  (Pis.).  Oby- 
čejnější  mimo  min.  čas  je  širá  se  atd. 

smrřina,  smrk.  Smrčina  je  dycky  lehčí 
než  jedlina. 

smr('ka,  vedle  obyč.  smrčinka.  od  zákl. 
smrčin.i,,  fem.  Zvi.  v  řeči  citové:  Té  smrčka. 


smrčka. 


spjetí. 


89 


radost  se  podívat.  2.  Na  .Stu  ico.  jm.  polohy 
u  Jirákova. 

smiíŇkii,  zdrbn.  k  šmouha,  ťhlapsi  pasou 
tádli-  IhhIIc  sinušky. 

siiilitrk,  2.  vyzn.  konkr.  Sumlahi  smutek 
(totiž  černou  peuthóku,  spínající  na  prsou 
kabátek  —  jindy  je  červená  —  a  bílou  zá- 
stěru, ovšem  při  moth-é  nebo  vůbec  temné 
šerce).  Mužům  býval  odznakem  smutku  bílý 
kalounek,  jenž  se  ovíjel  kolem  širáku. 
Účastní-li  se  svobodní,  majíce  smutek,  svatby 
nebo  pohřbu,  odvazují  s  podávi^né  jim  roz- 
mariny  pantliěku. 

sm.vjkat.  prgn.  2.  o  ptácích,  snášeti  na 
linízdo.  ňijačkové  huž  letos  smyjkají. 

sni.vk  a  sm.vjkoň.  1.  zláme-li  se  kolo,  při- 
váže se  místo  něho  páka  k  vozu.  po  které  se 
konec  nápravy  „sniyjká".  2.  smyk  na  saních, 
celá  úprava  smýkaná  vzadu  na  dvou  sihiých 
trámcích  se  žebřínami  (fasunky). 

sni.YScI.  Jc-li  iMik  to  ňákyj  smysel:  děti 
nechat  doma  a  jit  k  muzice!  Pod.  houmysel, 
nesmysel ! 

snadlo,  snadno.  Zvi.  význam  má  výraz: 
Té  snadlo,  té  snadlý!  (=to  je  možná,  tomu 
věřím).  .-1.  Brambm-y  černají.  B.  Tiilik  dešťů 
letos,  té  snadlý.  Té  snadlý,  že  eště  sama  ne- 
chodí; dyjť  jí  burou  tepřiva  tándle  v  senách 
dje  léta  ha  je  ze  spolčat! 

snáz,  snáze:  též  siiáž.  Dyby  von  tu  pás, 
bylo  by  mi  snáz  (Pis.).  Hned  mu  bylo  snaž. 
(Nemocnému,  když  byl  zaopatřen.) 

snědoliiibyj,  brunet.  Přišel  ňákj-j  pán 
k  nám.  takuvyj  snědohubyj,  hnedle  jako  ten, 
co  tu  hu  vás  byjvá. 

snřli,  sníh.  Tánto  bílý  (v  dálce  na  horách), 
věřte,  nevěřte,  té  sněh!  Nu,  pomatujem  sněh 
kolikrát  na  posvícení.  Na  označenou  množ- 
ství oblíbeno  množné  číslo.  Než  ty  sněhy 
letos  sejdou!    To  ne))i-ídem  do  pole  do  Jiří! 

snídaní,  jen  stř.  rod.  Háby  ráno  stála,  sní- 
daní vařila  (Pis.).  Mužský,  pote  k  snídaní. 
Neřeknu  ve  svátek,  ale  dyž  muší  člověk  do 
práci  —  kafe,  to  není  žádný  snídaní.  (Ne- 
řeknu =  nezamítnu  atp.) 

snist,  snid  atd.,  snísti,  snědl,  atd.  Dyjt 
je  nemusíš  snist  najednou  (třešně);  nech  si 
ňáký!  Já  by  tě  sníd,  jak  tě  mám  rád. 

sojka,  2.  žert.  o  člověku  pácluioucím. 
Táhneš  za  dveře,  sojko  ty!  (Na  výrostka, 
jenž  „zmáčkl  luiěžíka".) 

sopotat,  jen  ve  výraze  neos.  jako  dy  so- 
po(ú;  o  rychlé,  pěkné  i-eči.  Naší  lixlo  tudle 
v  senách  sedům,  ale  říkat  huž  hunií  —  to  jí 
to  de,  jako  dy  sopotá  (říkait  =  čísti).  Též: 
Jen  to  sopotaío!  (O  zkoušce  z  náboženství.) 

soudek,  ve  jm.  vlast.  pl.  n.  Soudka,  jm. 
jjolohy  v  polích  u  Klenci. 

soudit  Sř,  2.  pi-iti  se;  o  tom,  kdo  chce  míti 
pravdu.  Nesujd  se  se  mnou,  já  přece  poma- 
tuju  víc  než  ty.  Ty  bys  se  d3'cky  soudil,  a 
nic  nevíš. 

sondky,  jablka  tvaru  táhlého,  barvy  ze- 
lenožluté. 

soudní,  8oucbií  Pranty,  les  u  Postře- 
kova. 


soudnyj,  sudí.  Pan  soudnyj  povídal  luied, 
penize  že  přidou  divči  do  siročí  kasy  a  na 
peníze  že  jí  nesmi  tatík  sáhnout. 

Souhlasit,  souhlasiti.  Je  dobře,  hale  s  tím 
já  pi-ece  neuuíším  souhlasit!  S  tim  bych  já 
nesouhlasil  —  pít  dost  a  nejíst  (bych  n.  = 
nesoidilasím). 

soukat  se.  šplhati  (jen  o  člověku).  Ti 
chlapci  se  humí  soukat,  vono  to  leze  po 
stromech  jako  veverky.  Též  slož.  Matij, 
asli  se  vysoukáš  na  tak  tlustý  dřevo?  (dřevt> 
zde  velký  smrk). 

soukno,  sukno.  Byjvávalo  starý  soukno, 
bylo  jako  ))leeh! 

Souřadné  spojováni  vět  bývá  oblíbeno, 
kde  jazyk  nový  ]5ocU-azuje.  Př.  A  viejíte! 
.Stunala  nám.  každyj  říkal,  dívče  huž  nebure, 
marný  všecko,  a  divče  ze  všeho  se  v^ykře- 
sala,  jaká  je  z  ní  íčko  divče!  —  Řekneš,  ne- 
míFs  s  nim  někamž  chodit,  nebylo  by  ke 
svarbě  došlo  a  bez  tutoho  všeho  mohlo  byjt. 
Nemil  sem  chodit!  Pravda,  nemíl,  ale  vcděl 
já  sem,  že  von  šilhá  jinam?  (Smysl:  Ženich 
šel  ze  vzdoru  na  přípověcF  jinam,  než  kde 
měl  srdce,/,  toho  sváry.)  —  Přídavek?  Eště 
přídavek !  Řekni,  dyjt  von  je,  lenoch,  ch'ahyj 
za  to  jídlo,  (řekni  =věru,  zajisté,  dovolává 
se  souhlasu.)  —  Jetel!  Burete  mi  povídat, 
co  humí  jetel.  Já  jí  znám.  Pod  jetel  připravte 
pole  jako  pod  nuirijánku,  ilyjte  hnoje  dost, 
dyjte  jí  všecku  žádost  a  můžete  mít  semeno 
nyj  lepcí  —  jetel,  není-li  rok  podle  toho, 
není.  Nic  z  ní  není.  —  Jednotvárnost  tu  na- 
hrazována živou  modulací  přízvuku  i  gesty. 

soused, n.  v.,  pl.  sousedí  (stší.  i  nov.).  Slovo 
mívá  význam  vážností,  o  městských  často 
ni.  měšťan.  Byjvá  valí  starý  sousedí,  vobUkalí 
se  jenom  sprostě  a  jakou  pak  mílí  věc! 
(praví  vesničan  o  měšťanech.) 

souvoz,  cesta  vozová,  po  níž  se  sváží  \Áo- 
diny  z  poh,  dříví  z  lesa  na  cestu  hlavní  nebo 
na  silnici.  .?li  ste  souvozem?  Často  jm.  polohy. 
U  Souvozu.  (Stráž,  Oujezdo.) 

spadnout  s  kazatelny,  žert.  o  ohláškách 
svatebních.  Nevěděl  žadnyj  nic  ve  vsi,  až 
spadlí    s    kazatelny. 

spárno,  parno.  Co  pa  dnes,  ale  včera,  to 
bylo  spárno  a  sluníčko  zrovna  píchalo.  Ale 
sb.:  Letos  sou  parna! 

spurnota  vedle  spárno  =  parno.  Té  ňáká 
sparnota  dnes;  něco  přídě  (bouře). 

spasi  duši,  výraz  ustálený  =  toužebně,  jako 
na  spásu  duše  atp.  Spasí  duši  ta  divče  na 
něho  čekala,  ha  tatík  nešel  a  nešel  (t.  s  léky 
z  města). 

spást,  rozd.  vypást  jetel  atp.,  o  pychu. 
Spást  =  dobytče  ,,na  škodě"  uškubne  tu  a 
tam,  vypást  =  do  dobra. 

spečený  knihy,  nemoc  hovězího  dobytka. 
Já  povídám,  ta  kráva  má  spečený  knihy. 

spiťlinout,  2.  na  rychlo  ušíti.  Eště  mám 
tudle  spíclmout  jupku  Košťáluc  Mance. 

spjetí  (spětí),  „špjerec"  s  řetízkem  í  hou- 
vinkem.  spmajícímí  konce  žebřiny.  Přepad 
přes  spjetí  (s  vozu  vzadu,  kdo  tam  při  jízdě 
neopatrně  na  voze  stál). 


90 


spleták.  —  srovaalyj. 


spleták,  dom.,  menší  a  chudší  calta.  Budovi 
ty  dva  svátky  za  sebou,  upečeme  ňákyj 
sploták. 

splihiioiit.  shebčiti  (se).  Naškrobená  plena 
splihla  ve  (vlhkým)  vyjstupku.  Buchty  čer- 
stvě pečený  ve  chladu  splihnou  (  =  stanou  se 
vláčnými). 

spoťtát,  spoř(al  atd.,  spočísti.  Musíme  se 
spočtát.  Co  naše  Dodla  spočtala  z  hlavy,  to 
by  se  jí  b-bl  málohdo  postavil. 

spoduiřky,  prgn.  podvlékačky.  Nestydíl 
bvs  se,  íčko  v  lítě  spodničky!  (na  hocha, 
kteří  jich  na  nmoze  vůbec  nenosí  dosud).  Srv. 
kaťata.  Sing.  jen  ženská  spodní  sukně. 

spoiřř.  dvojče.  Cák  —  to  ty  si  ze  spolčat, 
nebo  té  HanaV  Též  o  bylinách;  na  př.  srostlé 
dva  brambory. 

spolek,  v  puv.  význ.  spolčení.  Míli  spolou 
spolek  (o  dvou!).  Spolek  n_\Ťlepčí  se  ženou 
a  i  ten,  nezdaří-li  se,  nestá\á  za  nic. 

Spoleišnice  (m.  Společnice),  louka  u  Ký- 
čová, jíž  užívá  7  majitelů  dělíce  se  o  práci 
i  píci  „dle  kop",  tak  aby  měl  každý  lepší 
i  horší  pící  zái-ovefí,  {xměvadž  poloha  louky 
je  nestejná,  mokrá  a  suchá,  i  nemohlo  by 
býti  dělení  jiné  spravedlivé. 

s  polojci,  též  s  polojcí,  (pův.  z  polovice) 
na  polovic,  na  pul.  Než  udělat  práci  s  polojcí, 
račí  se  do  ní  nedávat. 

spolou,  spolu.  Pureme  spolou.  počkyj 
drobet!  Kozel  ví,  co  spolou  mají! 

spor.vj,  čeho  je  skrovně  měrou,  ale  je  vy- 
datné jakostí.  Ať  je  jí  drobet  mííi,  ale  je  ze 
sucha,  bude  sporá  (píce).  Té  sporá  krupička, 
dala  sera  jí  štěpku  a  polívka  je  kajda.  To 
zelí  je  letos  řiáký  sporý;  hlávčičky  jako  pěstě 
a  nařeže  se  ho  dovíco!  Chléb  je  sp.  (je-H  na- 
dělaný, vydá-li  malý  kou.sek  hodně).  Hospo- 
dyně umisujíc  chléb  dělá  kříž  nad  díží  a  na- 
lévajíc smetany  nad  korbelem  žehná:  Aby 
bylo  sporo,  jako  Krista  Pána  slovo! 

spoiiíif Ulila  či  rozprasky,  viz  to! 

spoiišlět  se,  2.  o  dítěti,  když  začíná  cho- 
diti bez  pomoci.  Naše  se  huž  spouští,  je- 
nom íčko  aby  nepadla;  potom  se  tak\ivý 
liávají  víc  než  před  tím.  .3.  o  zvůli.  Chla])še, 
ty  se  ňák  spouštíš,  tuto  tvůj  talík  v  tvyjch 
letech  nedělal!  (káře  děd  podnapilého 
vnuka).  4.  l'ro  kratší  cestu  nespouštíj  se 
silnicí!    (Přísl.) 

sprárlinivíl,  spráchnivěti,  stlíti.  Smrt  se 
neptá!  Krása  nekrása,  síla  nesíla:  ve  hrobě 
muší  každý  tělo  spráchnivít. 

sprask.v,  pl.  t.,  hluk.  křiky.  To  sou  ňáký 
s|irasky,  k  vůli  takuvvmu  pobudovi. 

sprát,  ve  výr.  kat  spral!  {  =  aby  kat  spral; 
srv.  ob.  das  to  vzal!) 

spratek,  1.  vydělaná  kůže  s  kožešinou  (na 
bačkory,  kalhoty  zimní  atd.).  Dal  mi  do  nich 
spratka,  to  se  hužije  tejilo!  2.  kluk,  cucák, 
(nadávka).  Spratku,  vemu-li  Ič!  Takuvyj 
sprat*'k  a  vopovážit  .se  na  mňel 

spravedlivě,  2.  o])ravdu.  Spravedlivě,  mňe 
při  |)rári  na  jidlci  nc|)řide. 

spravovat,  2.  prgn.  bez  předm.,  ob.starávati 
chlév.    Huž  je   čas  spravovat,    pote   dému; 


nechojte  eště  po  hyjtach!  3.  posuzovati,  po- 
mlouvati.  Porozprávět  v  dobrotě,  to  miížera 
každyj,  ale  spravovat  jiný  —  má  každyj 
svýho  dost. 

S|irosták,  ]irostý,  slu-omný  člověk  (hlavně 
o  jjánu,  ,.keryj  je  s  lidma").  Hdepa  je  staryj 
pan  správčí,  to  byl  sprosták;  s  lidma  samá 
řeč  a  co  moh  udělat,  udělal!  (t.  bj'l  dobro- 
činný ) . 

sprovod.v.  čas  od  neděle  Bílé  až  do  sv. 
Ducha.  Bylo  to  tánie  v  sprovodach,  eště 
tenkrát  povídal  náš  táta  ;  ,,Něprodávijte, 
nevíte,  jak  bure"  (o  píci  zbvtečné).  Vítova 
by  jí  vdala  třebas  hned  v  sprovodach.  jen 
dyby  byl  takle  přece  ženich! 

spniliovat,  sbičovati,  že  zbudou  ,,])ruhy". 
Jen  mi  poj,  já  tě  spruhujii.  žes  to  nedostál 
jakživ.   Lidičky,  to  hovado  je  spruhovaný. 

spiíťkovatit,  zpiickovatil  atd.  Do  porušek 
i  do  )>rachovyjch  muší  se  dát  drobet  peří: 
samyj  jiraeh  by  sjíuckovatíl. 

spukřelyj.  zpuchřelý.  VAk  takuvyj  parýzek, 
dyjť  je  spukřelyj;  zatenvemu  a  parýzek  muší 
jít  (t.   ze  země). 

spiikiil,  spiikřil  atd.,  zpuchřeti.  Nenech  tu 
to  v,)liMtí  tak  spukřit! 

sradit  komu  co.  Chtíli  sme  se  dát  dnes  do 
ječmene,  le  táta  nám  to  sradil;  povídá,  že 
je  eště  moc  na  síle  ( =  ne(íožřál>')- 

srážet.  I.  m.  srážet  (od  sradit).  Dyž  má 
chla)iec  kuráž,  já  bych  chla2)se  nesrážel 
(t.  aby  se  pustil  do  světa). 

srážet,  II.  (od  sraziti).  1.  Vítr  srážel  hro- 
madu hrušek  přes  noc.  2.  s.  vodu  ,  odváděti 
vodu  puštěnou  na  louku  zpět  do  řečiště  nebo 
ve  strojích  odváděti,  aby  nešla  na  kola.  Ne- 
srážij  jí  eště,  do  západu  slunce  máš  na  ní 
právo  (t.  pouštěti  na  louku). 

srbavka,  svTbavka.  Naskočila  mi  ňáká 
srbavka  ha  rozdřít  si  to  mužů. 

srbít,  svrběti.  Srbi  tě  kůže,  tak  si  ho  vem! 
Jen  abys  nelitovala!  Srbi  kůže  =  chce  hýli 
bit;  obr.  =  chce  vlastní  škodě. 

srdce.  2.  na  bylině  vrchol  stonku,  z  něhož 
bylina  dál  roste  a  se  rozvijí.  Íčko  ho  můžeš 
vzít  a  zahodit:  dyjť  si  mu  zlámal  .srdce 
(štěpu). 

srdrřiiik.  hlavní  koivn  ovocného  stronui. 
Pozorně,  ))ozorně,  ajt  neporoucháte  srdečník! 
(při   |)řesazování   včtšílio  štěpu). 

srdeíi,  velký  železný  hi-eb  procházející  vo- 
plíneni  a  rozvorou  a  i)řipojující  tak  rozvoru 
se  zadkem  k  přednínui  vozu. 

Sniovalky,  v  Srnovatkach,  jm.  polohy 
polností  u  l'oc.  Týž  název  luk  u  Postř.  Snailj 
|iuv.  Trnovatky.  jako  zachováno  u  Oujezda. 

srosllik.  I .  hrnec  dvojitý  o  jediném  svislém 
uchu  viproslřcd.  Nosí  .se  v  něm  ])ohodlně  jísti 
do  pole.  2.  hračka  z  několika  dřívek  vkloulx'- 
nýcli  do  sebe  zářezy  tak,  že  ji'  hádankou,  jak 
je  rozložiti. 

srovnaly.i.  snášenlivý.  mírný.  Jeho  by  bylo 
snadlo  <ln  pcidruzstv.i  vzít,  takuvyj  srovnalyj 
člověk;  hale  ji,  jí  —  té,  pane,  sekyra!  (kleve- 
tivá  a  haíteřivá). 


strach . 


91 


sršán,  sršeft.  Vosy,  sršáni  (Pis.).  To  neni 
vosa,  tó  sršán.  Devět  sršánii  liumoří  koně. 

sníh,  staven!  na  dvoře  chodském  vehni 
zajímavé  svou  bytebiostí;  nahoře  sýpka. 
dole  „sklep".  Zastával  asi  t\Tz  v  ěas  nebez- 
pečí. Viz  sklep.  Srv.  obšírný  výklad  ve  článku 
Statek  i  chalupa  na  Chodsku.  C.  Lid  1 1. —  IV. 

ssiidit,  Hde  pa  je  muj  družba,  ajf  mě  de 
ssadit!    {zpívá  droužka  dupajíc  na  lajci). 

stařit,  2.  jen  v  záporu,  nic  nestačí  před 
někým  =  neobstojí.  Před  tebou  taky  nic 
nestačí!  (praví  matka  chlapci,  jenž  jí  zmlsal 
perník,  připravený  do  omáčky).  Dobře,  že  to 
šlo  (letní  hosté);  pi-ed  tima  dětma  nic  nesta- 
čilo (na  př.  oloupali  kiu^u  na  stromě,  chodiU 
na  řípu  v  poli  a  pod.). 

stáice,  obyč.  pl.,  příční  trámec  na  hranici 
mlýnské,  na  kterých  sedí  koš.  Místo  horního 
bývá  někdy ,, točna"  (trámec  stojatý  s  čápem, 
na  kterém  se  koš,  třeba-li,  stranou  otočí). 

stafra.  též  stafradrit  a  stallrapiirl,  slabší 
než  safra  a  safradelt  i  safrapurt  a  toto  vše 
slabší  než  sakra,  sakradelt,  sakrapurt  (toto 
již  klení,  jehož  se  starší  naCh.  strehou  vůbec, 
ženy  zejména). 

stáhnout,  2.  prgn.  přivésti  do  nesnází 
peněžnícii.  Najednou  vojáka  a  študenta  — 
to  člověka  stáhne.  Druhý  všecky  stáhla,  a 
málo  jí  to  bylo  platný;  za  rok  humřila  a  bylo 
po  všom. 

stáj,  1.  stavení  obydelné  na  „dvoře"  i  při 
chalupě.  Ved  nás  do  stáje  hned  a  museli  sme 
sechiout.  2.  souhrn  všech  stavení  na  dvoře. 
Tánto  \'onch'aš  prodal  a  koupil  jinčí,  jakyjpak 
má  íčko    stáj  pěknyj,  té  jako  panskyj  dvůr! 

stání.  pi'gn.,  oddělení  v  chlévě  pro  jedno 
dobytče.  Straka,  deš  na  stáni!  —  „Na  stání!" 
volá  se,  když  dobvtek  vrací  se  z  pastvy. 

Stánk.v,  v  Stáncích,  jm.  poH  u  Ouj. 

stár,  2.  jen  ve  výr.  na  stáro  mil,  nerliát 
t.  seno  na  louce,  jež  nebyla  v  „senách"  se- 
čena, nýbrž  až  někdy  ve  žních,  takže  už  nedá 
Otavy.  Děje  se  to  jen  na  l.ikách  hubených, 
které  v  senách  nej-sou  ještě  obrostlé. 

8tarák,  jm.  rodové:  zvi.  doklad  oblíbené 
na  Chodsku  přípony  -ák,  neboť  na  usedlostí 
se  říká  u  Starj^jch. 

starec,  stařec.  Takuvyj  starec  a  tak  se 
zapomít!  (o  opilém).  Též  v  Dom.  Starec  jm. 
rodové . 

stáři,  adj.  neskl.  a  jen  o  čísle  mn.:  stejného 
věku,  stejně  staří.  S  vaší  mámou  byU  sme 
tak  stái'i;  dědka  pomatujem  eště  jak  pa 
dobře!  (pomatujem  praví  jeden.) 

starka,  stará  stoka  (původní)  proti  umělé 
(potoku  mlynářskému).  Starka  je  letos 
skoro  suchá  (  =  nemá  vody). 

stát,  2.  prgn.  a)  o  krávé  březí,  která  již 
pi-estala  dojiti.  Naše  huž  nám  stojí  pět  neděl. 
6)  o  krávě  připouštěné.  Stála  jako  pařez. 
3.  =  vstáti;  part.  l-ové:  stál,  stála  atd.  Stál, 
voblík  se,  humyjl  se.  Též  slož.  vystát.  Tu 
vystál  jeren  a  poudá:  Habych  já  se  nechal 
sám,  to  se  tekv  nenechám. 


stál  sp,  stálo  se  atd.  Ijnu,  stálo  se.  Pánu 
Bohu  poručeno.  Z  d()l)rý  vůli  je  to  málo, 
z  přinucení   se    to  stálo!     (t.   svatba,    pís.) 

stávek,  stolice  na  soustruhování  vřeten. 
\'řeteno  napne  se  mezi  dvěma  dřevy,  z  nichž 
jedno  je  pohyblivé  a  upevňuje  .se  klínem,  jako 
na  soustruhu .  Bičíkem  přes  vřeteno  dvakrát, 
třikrát  ,,vobšlehnutým"  otáčí  se  toto  a  „že- 
lízkem" šikmo  sříznutým  ,,bere  se  tiíska". 
tjínak  jest  st.  podoben  obyčejné  stolici  ,,strou- 
haeí".  Srv.  či.  o  dřevorubcích  ve  Světozoru 
1897,    kdež   je   obr.   nástroje  i  práce. 

sfeli.ště,  hojnost,  hromada  do  široka  (srv. 
stelu).  Hned  na  krájí  (v  lese)  našli  sme  ste- 
liště  doubravníků.  Přes  noc  spadlo  steliště 
hrušek. 

stěna  2.,  o  jediném  trámu,  z  jakých  se 
roubívaly  stěny.  V  raařtali  budem  dávat 
několik  stěn  novyjch.  Tuto  dřiví,  to  by 
dalo  stěny. 

steplit,  steplílo  atd.,  o  nápoji  ostálém. 
Dobrá  voda,  ale  jak  stepli,  jako  by  to  nebyla 
ta!  Píte,  ajt  to  neste))lí! 

stírka,  truhla  na  řezanku,  stojící  ve  chlévě. 
Rezanka  se  sem  nanosí  a  míchá  (s  plevami 
atd.). 

stojato  —  na  stojatn,  o  obilí,  než  se  žne. 
Přikoupím  ňákyj  kousek  ječmene  na  stojato 
a  bure  tekv  sláma.  Kroupy  uškodily  drobet 
eště  na  stojato,  íčko  samý  deště. 

Stojec,  jm.  rodové  (Poc). 

stoklasa,  jméno  trávy  (?)  v  obilí. 

stolec,  příční  dřevo  na  voze  nad  nápravou 
(nepoliyblivé). 

stolice.  1.  lavička  s  nohami  hulkovitými 
(rozdíl,  lajce  s  „podnožkama"  prkennými  a 
vyřezávanými.  2.  stolice  řezací,  na  řezanku. 
3.  stolice  v  ki-ovu;  krov  „na  stolice"  buď 
„stojatý"  nebo  ,, ležatý"  (zvláštní  vazby). 
Popsáno  v  uv.  článku  C  Lid.  IV. 

stoličky.  2.  prgn.  první,  děložní  lístky  na 
bylině.  Naše  (selka)  má  letos  puznou  hlava- 
tici:  tepříva  jí  leze  ze  stoliček  (t.  j.  dostává 
první  vlastní  lístky). 

stolík,  zásuvka  ve  stole.  Vytáhni,  Šimane, 
stolík:  něco  jích  tám  eště  bude  (hřebu). 

stopka.  2.  hořejší  konec  břet?na  mlýnského 
Na  ní  sedí  kypříce,  upevněná  v  kameni 
vrchním. 

storola,  stodol?,.  Za  tou  naší  storoliěkou 
sou  tám  cikáni.  (Pís.)  Váši  sou  eště  v  storole? 

stoiirlinuiit,  stoiicli,  stouclila  atd.,  rozd.  od 
stuchnout  se,  stuch  se  atd.  (  =  zmizeti).  Sem 
chleba  nedávij,  do  takuvýho  vlfka:  tary  by 
tě  stouch!  Dyj  ho  račí  na  punebí! 

stráč,  e,  m.,  kokotice,  byl.  V  tý  naší  jeteli 
se  nadělalo  stráče,  té  to  šecko  svázaný.  Srv. 
slov.  stru  atd.  Neporozuměním  vysouvají 
někdy  t. 

střádat  se,  střídati  se.  Jeren  by  s  tím  šel 
těžko;  musíte  se  střádat  (o  břemeni). 

Stradidlo,  dle  jiných  Tratidlo,  jm.  polí  a 
luk  u  Poc. 

strach,  výrazy:  až  strach,  strach  a  hrůza  = 
tuze,  nad  míru.  To  tám  bylo  lidí  —  až  strach. 


92 


strach.  —  styjcí. 


To  je  vos  letos  —  strach  a  hrůza  (  =  mnoho, 
nad  míru). 

strachlivyj,  strašHvy.  Ta  mráka  jo  stnwh- 
livá.  Vověšenj-j  byl  strachlivyj. 

straka,  1.  malované  vajíčko  velkonoční. 
.Malují  se  voskem  a  pak  kladou  do  barvy,  jež 
na  místech  voskovaných  nechytá.  Dívčata, 
máte-li  pak  straky  pro  chlapce;  nedostály 
Ijyste  jjout  1  2.  strakatá  kráva.  Oulia,  straka, 
ouha! 

strana,  2.  na  svou  stranu,  pro  sebe.  Proč 
pak  je  na  svou  stranu  chytryj? 

Strakov,  jra.  lesa  u  Stráže. 

střápat,  schovávati,  šetřiti.  Střápe  si  na 
šaty  (děvče);  též  slož.:  Nastřápala  sem  si 
ňáký  dje  kopy  matiček  (vajec  snesených 
..mezí  Jlatkama  božíma"'  (od  1.5.  srpna  do 
8.  září).  Málo  dojíme,  střápu  každou  kapku, 
abych  mohla  vrtit;  muším  si  nastřápat 
máslo  na  zimu. 

strašpytel,  bázlivec.  Si  to  strašpj^el,  po 
tmě  se  bát  přejít  ves. 

Stráže,  jra.  polí  nad  Klcnčím. 

střelec,  I.  bylina  koulenka.  Tuty  říkáme 
střelec  nebo  prostřelenec.  2.  nemoc  dobrtčí, 
mrtvice.  Trefil  jaloucí  střelec. 

Střibrnice,  pl.,  louky  u  Pocinovic.  Na  Tří- 
brnce,  louky  pod  Hrádkem  u  Oujezda. 

stříbrník,  též  voltářičky,  byl.,  mocluia 
husí. 

střída,  střídání;  jen:  chodit  po  střidř,  t.  j. 
dům  od  c'omu,  střídavě.  O  sirotcícli  a  nedu- 
živcícli.  již  střídavě  dostávají  po  dvorech 
a  clialupách  denní  potřeby.  Pod.:  ponocovat 
po  střídě  (jednou  z  toho,  podrulié  z  tolio 
domu). 

střiliovařka,  sekera  kolářská,  větši  „jedno- 
ručka'". 

střižek,  slabounký  led,  zvi.  dokud  je  v  něm 
znáti  jehlice  a  rýhy,  když  začíná  voda 
mrznouti.  Též  led  na  loužích  na  cestě,  pod 
nímž  není  vody.  Srv.  střížít  se. 

íitřlžit  se,  jen  ve  spojení:  voda  se  stříží,  t.  j. 
začíná  přemrzatí,  takže  se  netvoři  celý  led 
plochý,  nýbrž  drobečky  ledové,  jež  jsou 
lined  vodou  odnášeny  a  hromadíce  se  způso- 
bují, že  voda  vystupuje  z  břehu. 

strkat  komu,  tajně  dávati.  Eště  dj'ž  se 
voženil,  máma  nni  furt  strkala.  Též  slož. 
podstrkovat,  nastrkat  se. 

stroska,  I.  trusek  skelný  nebo  z  výhně 
kovářské.  Nasypte  sem  strosek  a  bure  po 
blátě.  2.  špína  uschlá.  Děvko,  děvko,  ty  máš 
krávy  samý  strosky.  .Má  pocazeni  samá 
stroska. 

strouha,  struha.  Nepal rnyj  nuž,  našel  sem 
ho  jjlnyj  řezu  na  louce  v  strouze,  ale  vostří 
má  jedovatý  (  =  výborné). 

slroiihář,  poříz,  .já  mil  strouháč.  ten  řezal 
jako  jcdovatyj  a  nčhdo  mi  ho  nčkcrak  hukrád. 

slron^.ťk,  1.  jen  str.  česneku  (o  jediném 
pazourku).  Ty  máš  žaludek:  von  by  snid 
v  talíři  polívky  celyj  stroužek  česneku.  2. 
zdrliň.  odstruh  «-])struh.  Chytili  pár  stroužku. 

struh,  p.struh,  n.  i)l.  obyč.  struhy.  V  By- 
strici .se  letos  struhy  vokazujou  dost.  Zdrbň. 


jm.  vl.:  Na  Stroužku,  mlýn  u  Postř.  a  po- 
loha kolem. 

síruje,  prgn.  o  nákladném  strojení  jídel. 
Ty  mu  tu  dělali  struje  (ženichovi)  a  naposled 
to  šecko  puklo. 

struk,  cucek  kravský.  Naše  (kráva)  má 
íiáký  bolavý  struky.  Zatáhla  jí  za  struk  a 
kráva  kopla  jako  kuň. 

strupatá  žába,  vedle  zemská,  ropucha. 
Přídu  do  pinvicí,  vona  tě  mi  tám  secfi  stru- 
patá žába  na  hrnci,  takuvá  tě  bachna. 

stryjeí.  strýček,  ml.  d.  Poj  '  stryjci! 
(  =  k  strýčkovi). 

stryjček,  2.  osloveni  uctivé  cizího  staršího 
člověka  (od  mladšího).  Stryjčku,  de  pa  ste 
chodili?  A  cák  teta,  proč  pa  nepříde  hyjtu? 

strynika,  jablko  podlouhlé,  veliké. 

strž,  í,  f.,  ])říční  brázda  pi'es  záhony,  kterou 
se  svádí  voda,  zvláště  na  stráních,  z  jednotli- 
vých záhonu  do  stoky  za  mezí,   „voroteči". 

Studenec,  Na  Studencí,  jm.  polohy  u  Oujez- 
da. Srv.  Studeneckyj  \Tch  u  Lhoty. 

studit,  studilo  atd.  Botky  sem  míla  mokrý, 
tak  už  mí  studilo  v  nohy  zrovna  dost. 

stuh,  stoh.  Za  storolou  máme  stuh  a  eště 
nevíme,   kam  se  slámou. 

stuchnoul  se,  zmizeti,  vytratiti  se.  To  si  se 
stuch.  vet:  dv  si  mil  pomáhat  zvihat  (krov). 
Cmertová  dívče,  kampa  se  zase  stuchla, 
kam?  (V  šírání  zaskočila  k  družce.) 

slujánek,  prgn.  stojan  na  vodu  při  dřevě- 
ném vodovodu,  který  přivádí  do  vsi  lesní 
vodu  pramenitou.  Neber  z  koryt.a,  nech 
natect  ze  stvijánku  (t.  k  píti). 

sturánka,  studánka.  Volinipal  zanášívali 
do  škál,  do  trní  a  do  vodlehlyjch  sturánek, 
kam  žádnyj  nepříde. 

stunat,  stonati.  Mí  se  zdá.  dítě.  že  Inireš 
stunat. 

stunce,  studnice.  Napíju  se  ze  stuncí  a 
mám  to  tcký  tek;  peníze  mužů  .skovát. 

slunkat,  ml.  d.,  1.  státi.  Manky,  stunkyj! 
(  =  stůj.)  řidčeji  2.  stonati.  Hančička  stuuká, 
má  bebé,   jo? 

stunkavyj.  ml.  d.,  .stonavý.  Pepíček  je 
stunkavyj? 

sluiikiillat,  zilrbň.  sloveso  od  .stunkat,  ml. 
d.  Bčtka,  stunkxdljT  drobet,  potom  já  tě  zase 
vemu  (t.  do  náruče). 

stupen,  stupeň.  Nčhde  na  Pašešnici  se 
stálo  tcký:  přišli  s  Luckou  a  než  se  \Tátili, 
ňáká  liška  jim  vyndala  stupny  z  pavlači 
a  dyž  se  vraceli,  ehlapsí  bác,  bác  jako  hrušky 
padali  s  pavlači. 

sturenyj.  studený.  ('hla))í,  dnes  je  stureno! 

stvoritk<i,  bezedná  dřevěná  miska  na 
máseliiici,  na  motvici  naditá,  jež  při  tlučení 
másla  sbírá  s  motvice  smetanu. 

stydít  se,  slydíl  atd.  Proč  pa  by  si  se  stydíl, 
nestyj'  cc  nic  a  di  do  sctici.  Dyby  si  se  (sic!) 
míla  stydit,  strč  si  prst  do  houby!  (Žertují 
s  děvčátkem,  jemuž  se  nechce  jít  poslič- 
čkem.) 

styjci,  vedle  stryjci,  ml.  d.,  strýček.  Han- 
čičko,  poj  chůtč.  purem  styjcí  (  =  k  strýč- 
kovi). 


styjskat.  ^  svůj. 


93 


styjskat,  1.  ncchtíti  se.  To  se  mu  stjrjskalo 
jit  pro  vodu  (o  líném  klukovi  =  neraď  šel). 
2.  styjskat  (si)  na  koho  =  žalovati,  stěžovati. 
Vlastni  matka  si  na  ní  styjská  (  =  žaluje). 

sl.Vika.  sena  nebo  otavy:  íást  sušené  píce 
v  celistvý  jeden  kus  nebo  v  několik  po  louce 
rozestlaná.  Co  sme  nechali  na  radech,  je 
iepčí  než  co  bylo  nastýlkach.  (Co  se  obracelo.) 
Letos  je  náký  trávy:  té  celá  louka  jedna 
stýlka. 

siiden  a  sudno  i  niísuík,  stojan  na  nádobí 
s  halmárkou  dole;  obyčejný  kus  nábytku 
v  chodské  senci;  býval  pěkně  malován  a  bo- 
hatě a  souměrně  nádobím  vyzdoben. 

siidiř,  kdo  se  rád  soudí  nebo  pře.  S  taku- 
vým  sudičem  n\'jsi  nihdá  hotov,  dycky  vi 
něco  naproti. 

siicliá  kobyla,  ve  výr.  vzít  na  s.  k.,  sko- 
táeký  žert,  že  dva  prostrčí  náhle  třetímu  húl 
mezi  nohy  a  na  ní  jej  zdvihnou  jako  na  koně. 

such.V,  uživ.  substantivně.  suchá  píce 
proti  „zelené",  t.  j.  čerstvě  sečené.  To  je  co 
řect,  máj  tu,  a  my  krmíme  jenom  suchý! 
(t.  není  trávy). 

siicliant,  člověk  hubený,  suchý.  Takuvýho 
suchanta  nic  se  nechj-tí  (t.  žádná  nemoc). 

suk,  2.  větev,  zvláště  na  stromu  lesním. 
Trhal  krákorky  a  zlámal  se  pod  nim  suk  a 
von  brdouc,  jako  žába  delů.  3.  velký  pupek 
(vada)  u  telete.  Mílo  suk,  nemohli  sme  je 
vodstaínt.  PÍ.  soiiřky,  větévky  zvi.  bukové, 
na  nichž  už  drobnější  haluzí  opadalo.  Ta- 
kuvý  součky  ty  hoři  jako  sú-a. 

siikeíi,  gen.  pl.  vedle  sukní.  Hde  pa  mívá- 
valy  tulik  suken!  Nenosí  valy  ani  spodniček 
a  vydržíly  něco!  (t.  zimu.) 

sundat,  2.  prgn.  =  smeknouti  čepici:  Jo- 
ziťku,  sundyj  (na  slepého),  dou  vokolo  páni. 

suptrlnyj,  malý.  skrovný.  Byla  tak  ná- 
doba .suptehiá  jenom. 

sušanky,  křížaly.  Chodívali  sme  do  školy 
a  bjŤvali  sme  vo  tom  chlebě  černým  —  dy 
nekeryj  dostál  s  sebou  pár  sušanek,  to  bylo 
jako  posvícení. 

sušit,  prgn.  bez  předmětu,  sušiti  seno  nebo 
Otavu.  Tepřiva  b-Llo  Vavřence  a  naši  už  suší: 
té  přece  eště  brzo. 

suška,  ženská  suchá.  Já  jí  znával,  do  tři- 
cíti  let  byjvala  to  takuvá  suška,  jen  ty  koste 
kozí  potažený  a  jaká  je  z  ni  íčko  bachna. 

svál,  sval,  hrbol  na  stromu.  Hde  jakj^ 
svál,  to  se  pěkně  voseká  a  vohladí  (na  dřevě, 
aby  bylo  dobře  oblé),  vnitřek  se  vydlabe 
jako  na  necky  a  je  kolíbka  (stará  dřevo- 
rubecká). 

sváně,  naschvál.  Ty  mi  to  chceš  dělat 
zrovna  sváně! 

Svarbik,  jm.  rodové. 

svarba,  svatba.  Naši  purou  na  svarbu. 
Obr.  jmenují  svarbou  hejno  vlaštovek,  když 
se  sletují  před  odletem  na  jih.  „Svarba  letí!'" 
křičí  na  ně  děti. 

svarebnyj,  substantivně  už.  =  svatebčan. 
Ty  humiš  dělat  vopravduckýho  svarebnýho 
—  přijít  třetí  den  (t.  ze  svatby). 


svatyj  |)ok(),i,  v  zaříkání:  Dyj  mi  svatyj 
|)okoj!  Já  sem  rád,  že  sedím!  (praví,  kdo  se 
měl  jít  dívat  na  maškary.)  Dj'j  mi  svatyj 
pokoj  s  muzikou!  Máš  muziku  tudle  na  ko- 
líbce! 

svázanyj,  obr.  \-  přirovnání:  De  jako  svá- 
zanyj  (=  těžko). 

svřdřit,  2.  prospívati,  k  dubu  jíti.  Tobě 
by  lepcí  svědčila  naše  sprostá  zdrava. 

svťt,  výr.  nic  pod  světem,  sesílený  zápor. 
Xic  pod  světem  mu  nemUže  člověk  svěřit, 
aby  za  nim  nemusel  chodit!  (nedbalému 
čeledínu.)  Nic  pod  světem  ji  člověk  dobře 
neudělá . 

světál,  gen.  pl.  Ha  tich  světál:  lidi  zlatý 
to  bi,lo  světál!  (o  vzkříšení  v  městě). 

svřt.ílko,  svétlířko,  vyslov,  též  sjetýlko  atd., 
bludička.  Brychta  zavolal:  „Sjetýlko  pocem," 
a  Imed  je  tu  mil,  ale  potom  rau  bylo  nelze! 
Pod  Škarmanem  na  lukách  bylo  vidávat 
světýlek  dost.  Vzelo  se  nám  u  Štěrbuc  hrušky 
světlíčko. 

svidyj,  tuhý,  houževnatý.  1.  o  dřevě  (na  př. 
hloh,  třešně).  Lohyně  je  na  cevky,  ta  je 
hodně  svídá.  2.  obrazně  o  člověku  otužilém, 
nepoddajnéra.  Chlape,  my  máme  svidý  boudy. 

svinský  kořeni,   bylina  (?). 

svinsky j  krok,  ve  výr.  j.  pureš  svinským 
krokem,  vyprovodila  ho  svinským  krokem 
(=  vyhnali  ho). 

svífaíyj,  lesklý.  Kohout  má  svíťavý  péra. 
Sviťavyj  knoflík. 

svítek,  dělá  se  na  Chodsku  z  mouky  nebo 
krupičky  a  vajec.  Obyčejné  jídlo  v  den  svátku 
jmenin  někoho  v  rodině. 

svívola,  y.c.,  hoch,  děvče  svévohié.  Svívolo 
jakvjs,  dyjf  tě  ten  stromek  nepřekáží! 

svlak,  příční  Ušta  na  spojených  několika 
prknech,  jako  na  dveřích,  tabulích  atp. 
Svlak  dy  se  zadlábne,  ten  nepustí  prkna  vod 
sebe  sem  ani  tám. 

svolání,  schiize  poradní  starších  v  obci, 
svolávaná  rychtářem  o  důležité  věcí  náhlé. 
Ve  svolání  se  ujednalo,  aby  chodili  Magro- 
tové  (sirotci)  po  střídě. 

svorec,  1.  prkénko  v  kole  vodním  mezi 
lopatkou  a  bedněním.  Svorec  muší  byjt  do 
loukoti  zapuštěn  jako  lopatka.  2.  příční 
trámy  čtyři,  spojující  sloupy,  na  nichž  spo- 
čívá ve  mlýně  hranice.  Hranici  drží  štyry 
svorce. 

svorník,  silný-  hřeb  železný,  připojující 
hder  a  s  ním  zadní  část  vozu  k  rozvoře. 
(Rozvoru  s  předním  vozem  spojuje  hřeb  sil- 
nější, .srdeň.) 

svrclinice,  1.  svrchní  část  kamen  staro- 
dávných, též  s%TŠek  kamen  při  plotně.  Dyj 
ty  hvance  na  svrchnici,  ab_y  tak  nevychládlý. 
2.  síTchni  peřina,  ve  výbavě  chodské  ne- 
věsty zvláště  velká  a  těžká  (16 — 24  lib. 
peří). 

svůj,  2.  při  smyslech,  sebe  vědom.  Já  nebyl 
svůj,  též:  nevěděl  sem,  čí  sem  (=  co  se  se 
mnou  děje).  3.  Jit  (si)  po  svým,  po  svyjch 
(=  hleděti  si  svého).    4.  s\'uj  člověk  =  pří- 


94 


SVU]. 


siju. 


buzny.  Dy  se  něco  stane,  svůj  člověk  je 
sviij  člověk  (t.  porauže  v  nesnázi).  5.  sub- 
stp.ntivně:  Svyho  si  haj,  vo  cizi  nestůj! 
(Přísl.)  Jen  po  svým  démů!  (PHsl.:  ratli- 
vaji,  nékdo-li  se  rozpakuje  upomínati  o  vrá- 
cení půjčky.) 

svnr,  1.  pásek  na  cepu,  připojující  vošití 
k  cb'žáku.  Strhal  se  mi  svůr.  2.  strouha  přes 
cestu,  svádějící  vodu  do  škarpy.  Sem  by  se 
mil  udělat  svui-,  aby  se  cesta  nevybírala. 
Zdrliň.  svorec  viz  zvi. 

s.vjr''t'l».v,  2.  jablka  plochá,  barvy  na- 
žloutlé. 

sypání.  2.  prgn.  o  osypu  obecním  sluhům 
a  zřízencům  a  to  pro  děj  i  látku.  Sypání 
byjvávalo  nejvíc  při  Martině.  Má  takuvyj 
člověk  svý  sypáni  a  to  má  jistý,  nemusí  se 
starat.  Ale  též  vosyp.  Dal  si  semlít  z  vos5rpu. 


sypat.  2.  též  sypat  se,  běžeti.  Syp  se,  af 
už  si  tu!  (na  poslíčka.)  Chlape,  ten  sj^jal  (vy- 
plašený zajíc).  .3.  obili  sype,  hodně  vydává, 
když  se  mlátí. 

sypít.  sypěti.  Já  na  hada  s  kosou  a  had  přes 
kosu  a  sypíl.  zrovna  dost.  Nebuj  se  hus- 
mana,  von  jenom  tak  sypí.  Též  o  člověku 
tuze  rozhněvaném.  Ale  von  tě  šechen  sypíl, 
já  nemyslila,  než  že  ho  trefí  šlak. 

s.vrolt.  syrup.  V  městě  pryj  pád  ňákyj  člo- 
věk do  sýrobu,  hned  se  celyj  sloupal  (v  cukro- 
varu ) . 

s.yrovátka,  žinčice.  Pívali  sme  vodu  a  dyž 
chtíl  něhdo  něco  lepčího,  napjil  se  .syrovátky 
nebo  mlíka, 

syrov.vj,  2.  o  člověku  tupém,  lhostejném 
k  lepší  stránce.  Ty  Hondzo  .syro vyj,  ty  si 
a  vostaneš  Hondza. 


š. 


šáří,  ml.  d.;  neskl.:  šátek.  Počkyj,  teta  dá 
eště  šáčí,  aby  tě  nebylo  hůša.  V  Dom.  též 
šáša,  ski.  šášu  atd. 

šál,  2.  jemný  brousek,  jímž  se  ostří  zjem- 
ňuje, když  naostřeno  na  hrubším  bruse. 
Obyč.  se  jím  „sundává  jehla"  (t.  odstraňuje 
přebroušené  ostří). 

šálov.V,  druh  jablek,  snad  od  šál  2.;  význ.  = 
jemná  (?). 

šalvíje,  šalvěj.  Dy  sme  něhdo  kašlávali, 
máma  přinesla  šalvíji  .suchou,  rozdrobila 
pár  listu  a  promíchala  s  žičkou  medu  a  to 
iiyjval  náš  lík.  (Zde  doklad  chod.  záměny 
ťj,  ij  atd.  a  to  i  když  j  není  téžeslabičné.) 

šantala,  neraotora,  zvi.  kdo  těžko  a  ne- 
hezky chodí.  Si  to  šantala,  tak  se  zamazat  a 
zatříkat;  já  nevím,  jak  to  co  chodíš! 

šár.  řada  šindelů  dole  na  střeše  při  krytbě 
(lochem.  Řidč.  o  řadě  krytby  vůbec.  Na 
třetím  šáru.  Jm.  polohy  v  polích  na  Poci- 
novsku.   Pod  Sarcin. 

šarovat  se,  kliditi  .se.  Saruj  se  tu  vodsad 
a  di,  přece  di!  (velmi  důrazně).  Sarujete  se 
mi  —  dřeváky  do  senci  a  tuMk  sněhu  na  nich ! 

Šfha,  zkrác.  Sebestián.  Sem  íčko  hu  Seby; 
chovám  mu  drobet  ty  děti  a  čekám  holt  tak 
na  tu  zubatou.  (Stará  matka  u  syna.) 

Sciíclit  se  nač  (srv.  ševeliti),  zjevně  toužiti 
po  něčem,  těšiti  se  nač,  třásti  se  nač.  Divče 
se  na  něho  celá  šebelila;  myslila,  že  je  to 
táta.  Takuvá  Inxunada  jablek  a  takuvyjch 
pěknyjch.  Kubík  jen  se  celyj  šcbclíl  na  ně. 

šecken  a  šeclien,  porůznu  .správně  za  ob. 
celý  ve  vVTazcch  j.:  Já  šechen  koprnil.  Viděl 
sem  už  teký  leccos,  ale  to  mi  věřt<\  šecken 
sem  se  votřís.  Tak  se  člověk  nad  sebou  za- 
jjomít!  (o  upadlém  opilci). 

.šťcko  a  ředino,  častěji  v  ml.  nedb.  a  u  an- 
alfabetu. Naše  míla  pod  sjetém  šecko,  co  do 
ruky  vzít  {o  výbavě);  2.  neutr,  s  význ. 
přísl.  =  vůbec.  Říkají  mu  šecko  Marušák. 


šedliřka.  švadlena.  To  šecko  nám  dělají 
šedličky  (šíjí  a  vyšívají  kroj). 

Sefář,  šafář.  Nechčasnyj  šefářouc  dvoreček. 
(Pis.)  Též  jm.  rodové:  Sefářuc,  u  Šefárů. 
(Postř.  i  jinde.) 

šetrán,  šafrán.  Já  šefrán  ani  vidět,  ani 
cítit!  Též  ve  jm.  vlast.;  Šefránice,  .sing.  f. 
jm.  polohy  u  Ouj.  Na  Sefránici.  (Draž.  a 
Tlumě.) 

šechen  a  šecken,  vedle  obyč.  všechen  atd.; 
s]5rá\mě  už.  místo  ob.  celyj.  Šechen  sem  se 
urazil  (  =  ulekl).  Víz  šecken. 

šelma,  2.  kdo  podvedl  ženskou  a  začíná 
s  jinou.  Povídám  tě,  neber  si  cizího  šelmu; 
bureš  litovat! 

šerka,  1.  látka  od  domácího  tkalce,  polo- 
vlněná  (osnova  lněná).  2.  sukně  šerková, 
potom  i  „celovhiěná";  dle  barvy  mají  různá 
jména,  hl.  dle  barev  by^lin  ( modi'áčková, 
viková  atd.). 

šestaryj.  šesterý.  Já  jí  dala  šestarý  po- 
vlaky; kerápak  to  tu  míla? 

šev,  švu  atd.  2.  jizva  po  zacelené  ráně. 
Hlíza  tě  po  tom  koření  zmisá  a  ncbure  nic. 
Dybys  to  nechal,  provalila  by  se  a  vostál 
by  tě  šev  nadosmrti. 

ševc,  vedle  švec;  ale  jen  v  mluvě  nedbalejší. 
Si  to  ševc  jeren  (na  člověka  prudkého). 

ší,  též  šik!  citoslovce  o  šumivém  pohybu. 
Mlíko  ši!  hned  bylo  po  [ilotně. 

šijklúč,  nadávka  tomu,  kdo  „šijklá";  viz 
násl. 

šijklal.  hleděti  potočeným  okem.  Srv. 
bryjla)  a  mžikat.  Divči  mají,  pěknou  divči, 
jenže  drobet   šijklá. 

šijklalyj.  1 .  člověk  ])otočených  očí.  Mrcha 
šijklatá.  2.  o  nepodai'eném  díle,  zvi.  co  není 
uděláno  rovné  nebo  souměrné.  Chlapče,  dyjt 
to  máš  celý  náký  šijklatý  (nepodařená  budka 
na  špačky). 

šfjii,  atd.,  šiju.  Šíje,  šíje,  šíje  boty,  šefářovi 
do  roboty.  (Rík.  dět.).  2.  šít  u  koho  =  dávat 


šiju.  —  škniliat. 


95 


šíti.  My  šijem  už  dávno  u  SuohánUa  (o  ševoi 
i  krejčím). 

šiká  se,  jen  noos.,  mluví  se  podtají:  též 
min.  ('■.  šíkalo  se.  Pryj  se  to  tám  tak  šiká, 
(o  žháři),  nu.  já  nevím,  já  s  tím  neclici  mít 
nic.  Dyjt  pryj  se  šíkalo.  že  bure  eliovát. 

šikoii,  šikmo;  snad  puv.  instr.  fera.  Ve- 
meme  to  takle  šikou  přes  hika  a  bureme  tám 
spíš.  Dyjť  podřezáváš!  Koukni,  kam  tě  tám 
de  pila,  tak  šikou. 

Šiiiian,  Šimon:  zdrbň.  Šimánek  a  Šímímek. 
Šimane,  cák  stojíš,  nestůj!  (t.  dělej!)  Ši- 
mánek, té  kopa,  ten  je  přes  harvokáta! 
(li  jasné).  Nu,  Šiniunku,  Šimimku,  cák  děláš? 
Též  jm.  rodová:  u  Šimanu  (Klenci),  u  Ši- 
mánkú  (Chodov),  u  Šimanikú  (Postř.). 

šindálťk,  šindel  bez  dráhy,  tenčí.  Je  buď 
klaný  a  .strouhaný  (lepši,  nebortí  .se),  nebo 
na  pile  řezaný.  Střecha  ze  šindálku  —  nad 
tu  není;  voda  z  ní  spadne  jako  z  husi. 

šindelák,  hřeb  do  šindele,  potom  vůbec 
hí-eb  tak  veliký  jako  do  š.  B-^Qvaly  šinde- 
láky  kovaný  štATjTanatý  a  táhly  do  dřeva 
jako  do  těst?./. 

šipka,  luk  dětský  ze  šindele,  jímž  se  na 
kraji  protáhne  ,,vobluk"  (obyč.  z  jedlové 
větve)  s  tětivou  jiiko  na  starodávném  luku. 

šipiáni,  šiplat,  šiplal  atd.:  šišlati.  Xepie- 
tvařuj  se  a  nešiplij !  (na  dítě,  u  nichž  se  vůbec 
káře  ostře  řeč  nedbalá,  takže  tu  má  právo  na- 
pomenouti i  cizí  a  třebas  před  vlastními  pří- 
buznými dítěte). 

šiplavyj,  šišlavý.  Dyjť  je  šiplavá  a  nehuraí 
to  na  lidi  koukat  —  já  bych  si  ji  nevzel  za 
dožvíco. 

širák,  široký  klobouk  chodský,  zdobený 
pentlicemi  černými,  splývajícími  od  temene 
na  širokou  střechu.  Svobodní  měli  kolem 
něho  otočenu  pestrou  šiíůrku,  ,, housenky", 
v  smutku  (na  pohřbech)  obvazovali  jej 
bílýju  kalounkem . 

šírat  se,  šeřiti  se.  Přišli  sme,  hnedle  se 
šíi-alo. 

šírání,  šero  večerní,  sounu-ak.  To  se  stálo 
eště  v  šíráni  (=k  večeru).  Já  v  šírání  vod- 
skočím  a  přinesu  vám  je  (plátno  tkalcová) 
až  démů. 

šístyj,  šestý.  Já  tám  sloužil  šest  let  a  bj^lo 
pořád  šecko  dobře,  ale  ten  šístjg  rok,  dy  stará 
humrila,  ten  mi  byl  dlouhyj. 

šíšajzl,  hra  na  š.,  též  na  krále.  Hoši  si 
vzpomenou  a  položí  honem  na  zemí  čepice 
dny  dolů  do  řady.  Kdo  položil  nejdřív,  jest 
králem,  kdo  poslední,  jest  šíšajzlem.  Po  té 
má  král  právo  sebrati  svou  čepici  a  dáti  si 
ji  na  hlavu.  Kdo  má  míč,  musí  mu  jej  ode- 
vzdíiti  a  ki'ál  ,,dává",  totiž  míč  upustí  po 
mnohém  měření  do  čepíce  druha,  který  se 
nejméně  nadál,  a  utíká.  V  čí  čepici  je  míč, 
snaží  se  la'ále  ,, shladit"  (t.  udeřením  míče 
s  důstojenství  sesaditi).  Poclaří-lí  se  to, 
král  se  stane  šíšajzlem,  ,, princ",  první  v  řadě, 
ki'álem;  kdo  ki-ále  shladil,  je  princem. 
^  šiška,  2.  podlouhlá  nenadivaná  kobliha. 
(Šiška,  plod  jehličnatých  stromů,  nazývá  se 
nr..  Ch.  obyč.  krákorka  nebo  suta).  Na  maso- 


pustní  neděli  vodpůldne  pekávaly  hospo- 
dyně šudeš  šišky. 

škála,  skála.  Bába  bere  děti  ve  škále.  Pod 
Skalou  (jm.pole)  máme  letos  voves.  (Chodov.). 
Též  jmde  hojně.  Pod  Škály  (i  na  ot.  kde? 
Postř.:  Mrákov.).  U  Skalici.  (Chodov,  Kyčov.) 

skalník,  bvtost  báječná,  jevící  se  jako  letící 
koště  za  šera  na  nebi.  (Povětroň?)  Bájí  se 
o  něm,  že  vlétá  komúícm  do  stavení  a  chodí 
liospodTOÍm  na  máslo  a  na  smetanu.  Je  prý 
to  dábel,  jenž  spadl  v  boji  s  Michalem  arch. 
na  skálu. 

škarka,  1.  čtvrtka  papíru.  Tuto  tě  vleze 
na  škarku.  Skarky  je  na  takuvyjch  pár  řádek 
dost.  2.  vír  na  vodě  nad  otevřeným  čápem. 
Kouknite.  to  se  dělá  pěkná  škarka. 

íškarnian,  jm.  kamenitého  návTŠí  za  Chod. 
Postř.,  Kj'čov.,  u  Domažlic  i  jinde. 

škarnout  vedle  škornout.  Draci  speru,  ty 
máš  iiákyj  škarnout  cuk^dlátekl 

škarpa,   příkop  u  cesty.   Pád  do  škarpy. 

škoda,  2.  na  škodě  pole  atp.  Takuvyj  krunt 
na  škodě,  dyjte  mi  pokoj,  já  ho  nechci  pro 
zlost.  3.  Pase  jen  po  škodách,  t.  j.  kde  škodí, 
na  př.  na  úzké  mezi,  kde  dobytče  utrhne  též 
z  pole  atp. 

škodoval,  dobrovolně  míti  škodu  nebo 
podíl  na  ní.  též  nahraditi  ji  po  nějaké  smlouvě 
nebo  prodeji  při  nepředvídané  ztrátě.  Já  tě 
povím:  škodujme  každyj  pul  (na  seně  pro- 
daném, jež  příval  náhlý  podkalil.)  Von  si 
2>sa  zkazil  a  já  mu  ho  mám  škodovat?  (aby 
mi  ho  nezaplatil). 

skořápka,  skořápka.  Skořápky  je  dobře 
dávat  slepicora,  (sic)  ale  napřed  je  roztlouct 
na   di'obno,     aby  si   nezvykly   vijce   štípat. 

skořepina,  skořepina.  2.  Obr.  Takuvá  sko- 
řepina (  =  suchá  ženská). 

škořiee,  skořice.  Kaši  z  ryjží  pěkně  vo- 
mastit  a  posypat  skořicí  —  té  mý  posvícení. 

škořieová   sukně,    lii'ojová,   této   barvy. 

škornoiil.  viz  škarnout.  Matij  se  tě  jí  něco 
nanosil  škornoutů  (rozmazlené  nevěstě), 
(něco,   zde,  prgn.,  =tuze,   mnoho). 

škorpit  se,  škarediti,  kyseliti  se.  Hu  nás 
my  se  tu  s  Němci  na  sebe  neškorpime!  Proč 
pak?  Němec  ajci  je  Němcem  a  Čech  vostane 
Cechem. 

skoula,  skulina.  Za  tíma  kamny  muší  byjt 
ňáká  skoula,  kury  sem  ty  myjši  lezou. 

škrabaěka,  stará  lžíce  na  škrabání  (lou- 
pání) syrových  bramborů.  Když  začíná  vy- 
rážet první  travička,  škubají  jí  děti  pro 
housátka  taky  škrabačkou;  srpem  by  eště 
nic  nepořídily. 

škrabák,  zahnutý  strouháček  na  „vybí- 
ráni" důlku  na  měcfcačce:  nástroj  dřevo- 
rubecký. 

škrabánk.v,  stelivo  „bez  listu",  ze  stromů 
jehličnatých.  Běžíla  sem  eště  pro  kůš  škra- 
bánku,  dy  slavilo! 

škrabat,  ški-ábat.  Dodla,  bureš  škrabat 
brambury!  Kočka  škrabe,  s  tou  nemjij,  dítě, 
nic!  Krkavec  ho  poi-ád  ški-abal  (  =  obrazně: 
nedal  si  pokoje).  Kam  pa  se  eště  škrabete, 
stryjče?  (na  starce). 


96 


škrampály.  —  šorc. 


^kranipály,  stará  obuv,  zvi.  střevíce  n. 
pantofle.  Do  takuvvho  marastu  ňáky  škram- 
pály! Do  jja  veme  novy  vobutíl 

škramplivyj.  drsný,  nchladký.  Ty  bram- 
bury  sou  letos  ňáký  škr^mplivý  (t.  j.  mají 
drsnou,  rozpukanou  šupinu).  Dyž  se  muší  do 
vody  a  zase  na  vítr,  to  sou  ruce  škram]3livý 
jako  strouhadlo.  2.  druh  hrušek  di'sného  po- 
vi'chu. 

škrrliat.  skiehotatí.  Žáby  škrchají.  Takle 
v  tich  menčích  hájkách  to  bj^jvávalo  strak, 
k  půzimku  škrchávaly  na  tich  svyjch  místech 
jako  žáby. 

škrchnť.  trpa=!hk.  Ty  škrchně  jedno! 
( =  drobotino,  sU^bochu)-  Takuvý  škrchně 
proti  miie! 

$krka.ire,  obyčejnější  než  škrkavka.  V  pátek 
dou  škrkajce  nazj)átek,  ve  středu  dou  ku 
předu . 

škrobut,  1.  země  kamenitá,  neúrodná,  2. 
pozemek  na  ni.  Jláme  kousek  toho  škrobotu, 
práci  to  dá  dost  a  nic  na  tom  neroste.. 

škroiirliat,  si.  onom.,  o  zvuku  štěrku  nebo 
kovářských  strusek,  chodi-li  se  po  nich. 
Pote  račí  prostředkem;  na  tich  stroskach 
to  škrouchá,  není  sh^šet  svýlio  slova. 

škr.vipat,  1 .  stříkati.  Poškryjpní  ho  (chlapce) 
a  von  huteče:  '2.  neos.  škr.vjpá.  krápě,  po- 
prchá.  Ženský,  šliryjpá,  honem  pro  porušky! 
(t.  vysušované  z  věnčí  odnésti).  Obyčejně 
užíváno  si.  škryjpá  o  kapkách  jednotUvýeh 
velikých.  O  hustém  dešti  drobném  říkají 
„cedí  se",  o  hustých  velkých  kapkách 
„h'je  se". 

škvařit,  škvařit.  Též  slož.  Huškvařím 
drobku  cibulí  a  nepotřebujem  maso!  (do 
zelí). 

škvcrec,  ovsíř  (byl).  Ten  černyj,  tomu 
říkáme  škvěrec;  člověk  to  nesíje  a  naple- 
mení  se  toho  tulik. 

škvniř,  jjřezdívka  dítěti  drobnému,  jež  si 
mnoho  troufá.  Ty  šk^Tně  jedno,  ty  bys  se 
chtil  teký  vozyjvat? 

.škyjba,  skýva.  Chceš  škyjbu  nelio  krajec? 
Dětí  ])ři  hře  na  maso  řežou  kudlami  v  drnu 
říkajíce  ,,škyjby-ryjby-škyjby-ryjby-ryb". 

^lamp,  1.  stará  obuv.  Já  vzela  ty  šlampy 
a  teče  mi  íčko  do  nich !  2.  nadávka  opovržlivá. 
Takuvyj  šlamp  jeren  a  vo  mňe  by  se  chtíl 
votírat ! 

šleh.  II.  m.  ojirať  ke  kolmaze  nebo  trataru. 
Přehazuje  se  přes  ramena  a  tak  jí  člověk 
tlačí  l)římě  snáze  než  rukama.  Vem  si  šleh, 
ruce  l)y  tě  kolmaha  s  takuvou  tíhou  strhla. 

šlelioiin,  šlahoun.  Kouknite,  jaký  to  má 
ten  šípek  šk^houny;  vono  se  to  táline  doví- 
kam!  (o  kořenech).  2.  Obr.  též  o  člověku 
„vytáhlém",  zvi.  přezdívka. 

šliclila,  1.  bramborový  škrob  zavařený  do 
vody.  Kadlec  má  šlíchtu  na  ])látno.  2.  strou- 
hané syrové  brambory  i  se  škrobem  zavařené 
do  vofiy  jako  krmivo  vepřového  dobytka.  Po 
šlichtě  mají  ])rasata  řídký  maso.  '.i.  velká 
jizva  po  ráně.  Bártovi  přesekli  bouli  na  krku, 
podnes  má  šliehtu 


šlijška  i  slijška.  Cák  bys  vařila!  Vař  zelí 
a  šlijšky!  Dělají  se  z  těsta,  do  něhož  při- 
mícháno hnětených  vařených  bramboru. 
Viz  slijška. 

šlijškoval  husy  a  kachny,  ki-miti,  cpáti 
šlijškami.  Též  slijškovat  atd.  T\'t.o  jsou 
z   černé  moukv  a  jen  sušené. 

šinachfat.  šmaťhatí.  Též  slož.  přech. 
Přešniachfaný  vobutí.  Smaohťo.  nešmachtij 
ti-,k!  V  dom.  ť-m.-:  ťiuaclifat.  řniaf  liliťka. 

šmafhťav.vj.  šmafhavý.  T)y]t  si  celyj 
šmachťavyj  (kdo  ..chodí  ševci  po  krku", 
t.  j.  přešlape  podpatky). 

šuiak,  hmat;  výr.  j)o  šmaku  =  po  tmě. 
Já  po  šmaku  najdu  v  senci,  co  chci. 

šmakal.  zdlouhavý  dělník;  viz  šmakat  se. 
Šmakale,  eště  nj-jsi  hotov? 

šmakat,  1.  hmatati,  zvi.  po  tmě.  Smakal 
sem,  až  sem  našmakal  sirky  (našel  po  tmě). 
2.  šmakat  se  s  něčím  =  zdlouhavě  dělati. 
(Od  toho  přezdívka  šniakal  =  špatný  děhiík, 
zdlouhavý).  Cák  .se  tu  s  tím  bureš  šmakat  do 
večera ! 

šníúrat,  čmárat.  Nešmáryj  mí  po  vokně, 
nanicatý  dítě,  jedno  ty! 

šmiťe  —  mšice:  ale  význam  jiný:  nejmenší 
druh  komárů,  obtěžující  lidi  pH  práci  v  sou- 
nu'aku.  Dnes  kousr^jí  smíce!  (při  .seči  ráno). 

šmiriiík.  2.  střevlík  měděný.  Tutím  říkáme 
šmírnici. 

šinodrclia,  pleskal,  špatný  řečník.  Lidi.  si 
to  šmoch-cha:  šecko  sešmodrcháš,  neví  žádnyj 
co  a  jak. 

šinodrrliat.  plésti,  zaplétati;  zvi.  o  řeči. 
Ty  to  sešmodrcháš  šecko.  hdo  pak  tě  muže 
rozuniít! 

Smolík,  čmelík.  Já  furt.  co  mi  tj'  slepice 
letos  tak  málo  nosí  a  já  mám  slepice  samyj 
Smolík;  smolící  je  moří. 

šnxMiřit  se,  chmouřiti  se.  Smouří  se  to 
ňák,  ])řide  nám  asi  déšť. 

šniiirkcty,  zralý  bez,  též  kaše  z  něho;  vedle 
tohoto  obyč.  „bezová  kaše".  V  Dom. 
šmurgie. 

šiiiyc.  v.  m.,  skvrna  na  kíiži  dobytčete, 
povstalá  scdřenim  chlupu  rohem,  když  se 
dobyttík  trká.  Naše  mandlice  má  šmyc,  de 
pak  se  štoehala? 

šnarovaěka,  šněrovačka.  Nášc  bába  míla 
šnarovačliu  cště  zase  jinou. 

šiiarovat.  šněrovati.  Též  slož.  To  se  tě 
chce.  byjt  tak  zašnarovaná,  celyj  den! 

šiiílirat.  -áiii.  -al  atd.,  drápati,  škrábati. 
rýpati,  ale  jen  lehce.  To  dítě  se  často  šníbrá 
v  nose;  nemá-li  pak  škrkajee?  Ty  slejiice 
v  tich  zadkách  (  =  zadina)  jen  šníbrají;  takl« 
pšenci  vám  dát,  to  byste  jinač  zobaly! 

šniidlik,  též  šnudlik,  motouz  na  konci  biče. 
Selka,  ajf  vám  <iá  kadlec  kousek  třásna  na 
šnodliky!  Na  konci  šnudlíku  muši  byjt  huzel 
(li  úpluč  jasné);    to  by  se  šnutUik    roztiúpil! 

.šnrr,  c.  m.,  nejprostší  starodávná  sukně 
z  domácího  plátna,  jež  dávaly  do  barvj* 
na  tnuivo;  dole  byla  lemována  zelenou  nebo 
červenou  šňiirkou  a  vně  ozdobena  žlutým 
plátýnkcm   na   tři,  čtyři  prsty,   l^ž  je  málo 


•  štípit. 


97 


pamětníků  toho  kroje  a,  někteří  pletou  věc, 
dávíijíce  název  ženskénui  kožichu  o  krátkém 
životě  a  dlouhých  šosech  rozčísnutých. 
Sorce  nosívaly  k  puvědí,  též  do  muzik  a  přá- 
stek  (s  plátěnou  „tisknutou"  zástěrou)  a 
s  ěerveným,  bavlněným  šátkem  na  hlavu. 

šoiilat,  intr.  kde  —  hledati  drze,  kde  ne- 
patří. Co  mi  šouláš  v  kabzach?  Zase  mi  v  tom 
.stolíku  šoulášV 

šoiipálck,  pták,  nejmenší  šplhavec,  též 
ležák.   Iczáíek. 

šoiircni.  šikmo.  Rez  (řez)  šel  šourem  (ne 
kudy  měl.  rovně). 

$pai-k.v,  jídlo  chudé;  malé,  pořadovné  kned- 
líěky;  těsto  se  leje  prostě  po  kouscích  do 
vody. 

špalířky,  třijce  „na  špalíčkách",  dřevě- 
ných podpatcích,  ale  obšitých  kozí.  aby  ne- 
bylo viděti  dřeva;  vespod  byl  přibit  plíšek. 

špáii.  dračka;  na  Ch.  mají  šp.  tořenyj,  t.  j- 
na  zvláštním  stroji,  soustruhu  podobném, 
krájený  pi-es  léta  (ve  s|)iralc)  a  často  několik 
loket  dlouhý  a  jiný  ..liolilovanyj".  ,. Točený 
se  dávávaly  do  toho  příčního  zářezu"  (na 
svícnu). 

španělská  zeď.  2.  strašidlo  jevící  se  zdí, 
která  zahradí  nočnímu  chodci  cestu.  Bedle 
hujťzskýho  lesa  se  mu  vzela  španělská  zed 
a  ncmoh  dál. 

šprnda.  bochánek  pro  chudé,  obyč.  v  den 
pohřbu  darovaný.  Eště  muším  péct  špendy 
za  mámu. 

špťiizr,  sváteční  kabátec  ženský,  krátký 
k  tělu,  z  modrého  sukna,  na  konci  rukávů 
pestře  vyšívaný:  zadu  má  přišitý  pásek 
soukenný,  jehož  konce  splývají  zadu  za  boky 
as  na  2  dm.,  též  vyšívaný.  Špenzr  je  pozdější 
než  kabátek. 

špife,  1.  plochá  jehla  na  sešívání  kůže.  Na 
řemínek  není  sídlo,  to  musíš  mít  špicí !  2.  šp. 
v  kole  =  paprsek. 

špička,  2.  jehlice  dřevěná  nebo  cínová, 
často  ozdobná,  do  kužele,  upíti  len  harazkou. 
3.  Má  špičku  =  je  podnapilý.  4.  pl.  špičky, 
vzorek  vyšívání  na  košili. 

špichál,  osten.  Ten  šípek  má  špíchálů! 

špinka.  1 .  hrrška  toho  názvu  od  neshledné 
barvy;  2.  příjmení. 

špižrrnii.  špižírna.  Přines  ze  špížerny 
drobet  mouky,  tuztý  první  přihrádky.  Špí- 
žerna  vo  devíti  přihrádkách,  žert.  hádanka 
svatební  =  palička  (plod)  lnová. 

špjerec  (?  pův.  vzpicrec):  rozpěrák,  hůl 
rozpínající  konce  žebřin.  É,  zlobím  se  tary; 
mám  dát  vuz  do  řcbřin  a  něhdo  mi  někam 
zastrčil  šjijerec. 

spon,  si.  hromadné,  třísky  hoblované  na 
dřevěné  škatulky.  íčko  děláme  tak  drobet 
škatulky  a  mužský  teký  hoblujou  spon, 
jenom  než  se  vorevře  práce  v  lese. 

spořit,  spořit.  Chlapše,  jenom  spoř:  do 
spoří.  má. 

šrám,  rýha,  škrábnutí.  Přes  voko  tě  má 
takuvyj  šrám;   eště  že  voko  vostálo  (od  šleh- 
nutí peručinou  při  prolézání  houští). 
HmSka:  Dialektický  slovník  cliodský. 


šrúniovat,  škrábati,  rýhovati;  zvi.  slož. 
Děti,  dj^jť  pošrámujete  celý  vokno. 

štafeta,  zpráva,  nařizení.  Potom  přišla 
štafeta,  že  jezdit  nemám:  tak  co  sem  mil 
dělat?  (pro  seno  v  nestálý  čas;  o  jediné  jízdě 
jezdit:   ])o  záporu). 

štandár.  četnik.  Hledali  tám  u  nich  štan- 
dárí  (po  stopě  krádeže  lesní). 

šťáva,  prgn.,  2.  šťáva  v  kysajícím  zelí.  Ke 
šterci  je  nyjlepší  ze  šťávy  vomáčka.  3.  Ne- 
doschlé  obilí,  píce  atd.  Deště  se  netrhnou, 
letos  si  navozí  lidí  šťávy. 

šfavit  se.  1.  vodnatěti;  zelí,  vomáčka  se 
„vošťavila"  (takže  je  hmota  zvlášť,  šťáva 
zvlášť);  přen.  mrzeti  se:  Cák  se  dnes  jenom 
šťa-snš!  (Kdo  se  šťaví,  je  ..vošťavenyj".) 

šterec,  škubánek.  „Hanče,  cák  vaříš?" 
„Šterec  a  z  hub  vomáčku." 

štřdl.  a,  m.  1.  čočka  (skleněná).  2.  jm.  krávy 
červené  s  bílou  čočkou  na  čele. 

šlřlinife,  štěnice.  Tám  bylo  štěhnic  a  ne- 
řádu —  ijnu,  dost. 

štěrlitat.  1.  o  husích  a  kachnách,  kdyí 
zobáky  zobají  v  kaluží  nebo  rozmočeném 
drnu,  rychle  jimi  klapajíce  a  tak  vykusujice 
kořínky,  lovíce  písek  atp. ;  2.  pak  o  husím 
štěbotu.  Ty  husy  toho  n?.,štěchtaji,  není 
slyšet  svýho  slova.  Přen.  i  o  mnoho- 
mluvném člověku,  zvi.  o  prázdné  řeči  žen- 
ské. Té  ňákýho  štěchtání:  zavři  huž  houbu, 
zavři!  3.  Obr.  o  nedbalé  žatvě,  sekáni  atp.,  zvi. 
slož.  Na  mezi  jaká  jiak  tráva  pěkná  a  tys  to 
tám  jen  tak  vyštěchtala,  tu  kus.  tam  kus. 
vořklivo  se  podívat.  Strom  má  jít  pěkně 
nahoru,  ne  ho  takle  voštěchtat  (o  přílišném 
ořezání). 

štěpka,  špetka.  Nemáš  za  štěpku  rozumu. 
Dal  mi  štěpku  vlašin  (=  žíní).  Hudělat 
štěpku,  dáti  špičky  pr.stů  dolu-omady,  jestli 
ruka  tuze  přenu'zlá.  Jakoupak  to  máš  krev. 
tak  se  cintovat  zimou:  koukni,  já  sem  staryj 
a  jak  já  eště  snadlo  hudělám  štěpku! 

štět.  jen  v  přir.  o  hustém  pěkném  osení: 
Té  ječmen  jako  štět,  ten  se  brání. 

stihle,  mladá  štika.  Čvačkuc  Kuba  tě  tám 
chytil  stihle  v  poltrubí,  mohlo  mít  piil  libry. 

štikat,  skytat.  Cák  to  bure,  vod  rána  muším 
štikat. 

štikavka,  škytavka.  Dostála  sem  štikavku 
a  já  nevím:  to  bylo  asi  po  tý  vodě.  Sla 
štikavka  do  moře,  potkala  tám  Zahoře;  než 
se  Zahoř  vobrátil,  štikavka  se  ztratila.  (Lé- 
ko  vadlo . ) 

štinkat,  plakati  (posměšně).  Jen  mi  štinkj^', 
ty  bečáne! 

štípáni,  bolest  v  břiše;  slabší  je  ryjzání 
(hryzení),  silnější  kolika. 

štipat.  neos.  štípá  mě  =  silněji  hryze  mne, 
mám  hryzem;  sr.  ryjzat. 

štipek,  často  bez  význ.  zdrbň.  místo  štěp; 
toto  řidčeji  slýchati.  Hínaj.  ten  tám  má 
štípky,  té  radost.  Vovazujte  se,  štipkové, 
ajt  vám  nepomrznou  kvítkové  (řík.  dětské 
pH  ovazování  stromů  na  štědrý  den  ráno). 

štípit.  I .  strom  štěpovati.  Též  slož.  Já  ji 
voštípil   na    mišenckou;   2.    štípit   naštojce, 

7 


98 


štípit. 


tajný! 


sázeti.  V  tranovský  škole  biirou  se  ten  tyjden 
štípit  naštojce  (jinde  naštouce;  Oujezd, 
Draženo  v  a  okolí). 

štipky  —  drápky,  hra  na  štipky  —  drápky, 
též  na  koníčky.  Děti  hraji  pěti  oblázky  vy- 
hazujíce a  chytajíce  touž  rukou,  napřed  po 
jednom  a  přibírají,  než  vyhozený  dopadne, 
z  ležících  na  zemi.  Naposled  vyhodí  všeckny 
najednou  a  chytí  obrácenýma  rukama  dba- 
jíce, aby  žádný  neupadl.  Povede-li  se  lira, 
počítají  si  „koně". 

.^típnyj,  štěpný;  na  Ch.  nejen  o  stromu, 
nýbrž  i  o  ovoci.  Štípný  jabka  (na  rozdíl  od 
zemčat). 

štír,  1.  krtonožka.  Letos  je  na  tich  lukách 
štíru!  2.  Obr.  Sou  na  štíru  (  =  hněvají  se). 

štochat.  trkat.  Neštochyj  do  mňe!  Ne- 
štochá  ten  vul? 

štorc,  jen  ve  v\'t.  na  štore,  na  stojato:  zvi. 
postavit  věc  (podlouhlou)  na  štorc,  t.  j.  na 
stojato,  s  hranami  delšími  dolů.  Též  úkosem 
nebo  na  přič.  ne  rovnoběžně.  Rebíky  se 
bjily  (do  staryjch  domovních  dveří)  na  štorc, 
t.  j.  hrany  jejich  nebyly  rovnoběžný  s  hra- 
nami dveří. 

.šlrarliut  se  (s  něčím),  tahati  se;  o  práci, 
jež  nejde  od  ruky.  Hde  pa  se  tám  s  čím 
štracháš  do  polodne! 

štůčka,  i  stučka,  jen  o  plátně  a  kanafase. 
Tak  si  huž  vem  celou  štůčku!  (plátna). 

štuka!  citosl.  =  stát!  dětský  výkřik  při 
hře  na  slepou  bábu,  aby  ten,  kdo  má  zavá- 
zané oči,  nevrazil  do  něčeho. 

šturent,  ale  študovat  vedle  obyč.  stšího. 
hučit  se  na  — . 

šlvrť,  čtvrt,  2.  věrtel  (též  to).  Propust  mi 
ho  štvrť!  (Tu  bylo  vždy  slyšeti  ť!) 

š(vrtťk,  čt\Ttek.  Přijd  ve  štvrtek!  (d  před 
v  znělo  t\Tdě). 

štvrtka.  2.  čt\Tt  dvora  s  příslušenstvím. 
Šajdl  mil  štvTtku,  naše  bylo  jenom  vosmerka. 

štvrďiátko,  míra  sutá  na  4  žejdlíky;  mě- 
řila se  na  ně  zvláště  mouka.  Dle  jména  "^ 
mírky,  ale  ve  skutečnosti  mírka  měla  jen 
1.3  žejdlíků. 

štvrlyj,  čtATtý.  Nes  je  št\Ttyj  den  (dnes). 

štyrí,  čtyři  (jen  o  muž.  živ.).  Na  jednoho 
nečekají  štyří!  (Řík.)  Pod.  rozdíl  tří  chlapi 
a  tři  vozy. 

štyrmccítnia.  klekání.  Hudou  hnedle  zvo- 
nit štyriiiccítuia.  Dom. 

štyry,  čtyři  (o  muž.  živ.  štyří),  jen  o  žen. 
a  str.  předm.  Styry  krávy  v  mařtali,  pěkný 
jako  běhna  (tlusté,  tučné).  2.  šechny  .štyry 


(t.  končetiny)  =  nohy  i  ruce.  Děti,  jedete 
mi,  se  všema  štyrma  po  horách  (t.  po  lavi- 
cích běhají). 

štyryranatyj.  čtverhranný.  Hleč,  ten  kámen 
je  pěknyj  štyryranatyj,  jakoby  ho  sváně 
vosekal;  ten  by  byl    na  zelí. 

šud.íš,  vedle  šiideš,  všude.  Ty  teký  musíš 
bj^t  šudýš!  To  se  říká  tak  šudeš. 

šukalka,  srv.  šukat.  Pocem,  šůkalko!  (na 
ptáka  červenku  ochočenou,  pohybující  se 
vohiě  po  světnici). 

šukat,  čile  lézti,  pohybovati  se.  Naše  bába 
nemůže  na  nohy  koUk  let  a  přece  pořád  šuká 
(t.  j.  nezahálí,  leze  a  pracuje,  nač  stačí). 

šiiniťc,  spěch.  Že  je  hezky,  té  sumec  se 
sbíráním!  (srv.  šum). 

šuinit,  2.  rychle  a  snadno  jeti,  též  běžeti. 
To  to  šumílo.  chlapše,  po  samotížkach! 

šupat.  1 .  šlehati.  Nešupij  tu  krávu  v  jednom 
kuse!  Pánbůh  nás  šupá  (kdyi  obiU  hyne 
v  nečasech).  2.  Jláme  huž  z  novýho  a  pane, 
ten  se  šupá  (chléb  chutná). 

šupnout,  šlehnouti.  Šupni  jí  drobet,  šupni, 
ajt  přece  kročí!  (kráva  v  tahu). 

šustěni,  bez  náhrady,  o  výměně  věcí  nebo 
zboží  bez  náhrady:  Pojdme  šust«m!  (měnit). 
Hoďme  si  šustem! 

šušanky,  i  sušanky.  rozkrájené  sušené 
ovoce,  hlavně  planá  jablka.  Kryjčíi'ka.  ta 
mívala  dycky  šušanky  skováný. 

suta,  1.  též  krákorka.šiška  z  lesního  stromu. 
Muj  trhá  íčko  suty  ray.slivci  na  semena.  2. 
žertovně  šišky,  podlouhlé,  nenadívané  kob- 
lihy. Já  snidla  ty  šůty  jistě  ňáký  tři.  Srv. 
šiška. 

švábizna,  švabach.  Já  nehumím  než  švá- 
biznu.  tenkrát  sme  se  tuto  nehučili. 

švajřar,  1.  jméno  vola  pův.  snad  švýcar- 
.ského;  2.  zdravý  člověk.  Ha  de  pa  humrít, 
stryjčku,  dyjf  vy  ste  eště  švajcar!  Též 
pnro\^l.  chlapec  jako  š. 

švantrat.  zadrhovati  cizí  řečí,  hl.  němčinou; 
neuměti  dosti  česky.  Žena  jeho  liumí  česky, 
ale  von  jen  drobet  švantrá. 

švátiiřit,  švitořit,  o  vlaštovce.  Vona  ště- 
betá, vona  švátoi-í.  (Pis.;  obrazně  o  divče.) 

šver,  tchán.  Pyl  se  mnou  teký  muj  šver. 

švikat  i  šviknout.  (onom.)  švihati,  .šlehati 
bičem,  prutem.  Svik  jí  pres  voko  bjičcm. 
(Ouj.)  Též  slož.  Já  tě  dám,  tak  mi  hovado 
scšvikat!  (na  ))ohůnka).  Červík  se  švvká 
(rychle  svijí). 

šviplia,  tvrdá  přičel  v  žebřině;  je  širší 
a  s  průrysem  obdélným. 


T. 


(a,  též  hafá,  ml.  d..  citosl.  =  chci  jít.. hyjtu'', 
na  návštěvu.  Poj  fa!  (pojd  hyjtu).  Hanížka 
pure  ía? 

Tábor,  jm.  rodové:   u  Táborů.  (Postř.) 
táfí,    ml.    d.,    neskl.,    ptáček.    Vidíš,    táčí 
nynanyj  je  v  posádce. 


tlidlc,  slož.  nám.,  tádletcn,  tádleta  atd. 
v  nedb.  řeči  zvi.  dom.;  za  to  ch.  tánie  atd. 
Tádleta  házela!  (žalují  děti,  když  rozbily 
okno.)  Srv.  tándle. 

lajny!  citosl.  zaříkadlo  při  podivu.  Tajný, 
té  kráva!  (  =  pěkná).  Tajný,  to  mňe  to  mrzí. 


ták.  —  tit,  těl. 


99 


ták  (jen  s  důrazem  dlouženo),  tak.  Ták?! 
Té  pěkný  na  tebe!  Ták,  ták:  jen  mu  to  řekni 
do  vočí!  Jinak  i  krátce:  tak.  Tak  ty  humíš 
poslouchat?  (li  úplně  jasně  znělo). 

takiiv.yj  =  1.  tak  mnohý,  velký.  Po  taku- 
vyjch  letech  a  eště  mi  znal!  2.  euf.  takuvá, 
těhotná.  Barěa  Zedníkouc  je  s  nim  takuvá. 

takva,  též  takvadvll;  sakva  a  sakvadrit, 
slabší  než  sakra,  sakradelt  (toto  už  je  klení, 
ono  všecko  pouze  zaříkávání). 

táiii,  tam.  Pureš  tám  semnou?  Spojuje  se 
s  tady  v  příslovce  směru  :  tarytám !  Viz 
zvlášt. 

tíimvorajir  i  láinvolajir  =  odtamtud.  Tám- 
vodcajd  jjocházela  naše  bába.  Vy  ste  teký 
tánvotajd? 

táiidlť.  též  (ánie  i  tádle,  tamhle.  Di  tándle 
k  tetě,  teta  tě  dá  kousek  (chleba).  Tánle 
přes  Korovo  se  blyjská.  Tádle  zvi.  v  řeěi 
nedbalé. 

táiidlťtar.Y,  tamhletudy.  Tándletary  je 
cesta.  Vedle  toho  obyčejné  tántary  a  tán- 
tury=  tamtudy.  Tántary  je  drobet  dál, 
ale  purete  po  suihu.   Rozd.  tarjrtám. 

tándlptt-n,  tánlcten,  (ádleteii  ~  tamhle  ten, 
onen.  Viz  tándle  atd. 

tandu.  neskl..  ml.  d.:  Poj  tandu!  (  =  pojd 
taněiti).   Dělij   tandu!  (=  tancuj). 

(ánlen,  tamten,  onen.  Tuten  je  náš,  tánten 
je  sousedovo  (syn). 

tarytám,  přísl.  směru  sražené  ze  dvou, 
poněkud  rozd.  sm.  než  tántary.  ,, Tarytám, 
tarytám!""  volají  děti  pi"i  honičce,  když  ho- 
něný dobře  uniká  nebo  naopak,  když  honící 
přišel  na  dobrou  stoiju.  Dyjte  se  tarytám 
k  tomu  lesíku  a  Imedle  se  Vám  bure  kaple 
z  lesa  bělat. 

tastameut  =  testament.  Máma  hudělala 
testament  jenom  tak  po  domácku  a  soud- 
nj-j  ho  z\Th.    Castěji  v  tom  sm.  porovnáni. 

táta,  otce;  zdrbfi.  jen  tatiřek.  nikdy  tatí- 
nek. Počkyj,  až  přídě  táta!  (vyhrůžka  cUtěte 
dítěti).  Muj  zlatyj  tatíčku,  má  zlatá  hlavo! 
(nářek  dcery  na  hrobě). 

tř,  též  za  tvar  dativu.  Cák  tě  píše,  je  zdráv? 
(muž  ze  světa).  V  důrazné  řeči  zdvojuje  se 
tvar  užší  a  širší.  Já  tě  tobě  dám,  tak  zbů- 
darma  se  dřít  (matka  na  dítě,  nešetřící  šatu). 

těbernyj  i  tevernyj  (v  Dom.  tibernyj), 
teverný,  čilý.  Té  tčberná  divěiěka.  To  máte 
te věrnou  kočičku. 

lect,  2.  o  řídnutí  těsta  z  porostlého  obih. 
Letos  to  všecko  teče,  aby  to  nadělal  dovíjak 
a  eště  není  plátno;  chleba  linízkyj  a  z  ječ- 
mene račí  ani  nevařit.  3.  téct  se,  o  čase  čuby. 
Kudla  se  teče. 

tek.í,  2.  vždyť.  Já  sem  se  teký  přičinil. 
My  sme  si  teký  nevodi)očli,  co  sme  tám  byli. 

telťkraf,  telegraf.  Lidi  zlatý,  tys  tu  Imed; 
té  jako  po  telekrafu. 

těl,  part.  pf.  si.  titi,  ťal.  íčko  si  těl  do  ži- 
výho.  .Já  ho  těl:  co  ty  zinrazku! 

telrtník,  vedle  obyč.  trs,  děloha  kravská. 

tenienoovatyj,  o  poli  mokrém,  kde  se  dělají 
v  čas  dešťů  temence.  Viz  toto.  Na  ráně  by 
bylo,  ale  cák  je  to  platný:  takuvyj  temen- 


covatyj  krunt  — .  (dopověděno  zakroucením 
hlavy). 

třiiicner,  pramen  dočasný,  zvláště  z  jara 
(z  vody  sněhové  nebo  dešťové).  Hleč,  ta- 
kuvá cesta,  jindá  suchá  jako  mlat,  a  letos 
je  samyj  temenec. 

tťiiirnit  Sř,  prýštiti,  vyrážeti  ze  země. 
yw,  temenec.  Takuvá  vyjška  tiiry  a  každý 
jaro  se  nám  tu  temeni  voda. 

Iťiikyj,  2.  obrazně:  Tenký  spaní  (proti 
,, tvrdému").  Tenkyj  vítr  (slabý,  ale  proni- 
kavý. Má  tenkou  díru  do  krku  (=je  vybí- 
ravý, mlsný). 

tenkrát,  tenkrát.  Tenkrát  eště  povídal 
váš  děrek,  že  ty  cíle  sám  sázel.  S  předl,  na: 
Já  povídal:  na  tenkrát  je  s  mámou  zle 
(o  chrlení   krve). 

trpiiřko,  zdbň.  k  teplo,  užív.subst.  iadverb. 
Dnes  je  tu  teplicko.  Ah,  té  tu  pěkný  te- 
plicko. 

teplo,  uživ.  často  v  pl.  o  celé  době.  Letos 
máme  tepla!  Pod.  horka,  studena;  zimy, 
sněhy  atd. 

tepřiva,  teprve.  Tepřiva  íčko  dete  zez 
kostela? 

tes.v,  pl.  t.,  L  stromy  lesni  té  síly,  aby 
mohly  býti  tesány.  Dostál  to  za  tesu 
( =  koupil)  a  sou  to  pěkný  dřívka,  múžoy 
byjt  stěny.  2.  prgn.  =  plaňka.  (Lhota).  Víz  to. 

teta.  uctivé  osloveni  cizí  starší  ženy  od 
mladších.  Teta,  pote  hyjtu!  Manko,  cák 
dělá  vaše  teta  dnes? 

li'verny.i  atd.  též  těbernyj  a  tibernyj,  čilý, 
chytrý  (o  lidech  i  živočiších).  Kouknite,  té 
divčička  teverná;  ty  vočičky  jen  jí  hrajou 
a  jen  se  celá  šebelí.  Já  mám  dívčí  tevernou, 
voua  líhá  pod  kolnou.  (Pis.) 

tibera,  y,  com.,  dom.,  o  tom,  kdo  je  tibernyj 
—  tevernyj.  Kluk  je  takle  tibiTa,  ale  hučit 
se  nechce. 

tibernyj  atd.,  dom.  =chod.  tevernyj  atd. 

tíha,  ne  tíže.  Té  ňáká  tíha,  divče,  to  si  se 
jironesla.  Ale  stíží,  stěží. 

til,  týl.  Mám  ňákou  bolest  tudle  v  tile. 
Těl  secu  ho  do  tile  (králíka). 

lílko.  zdrbň.  od  tělo,  prgn.  o  hořejší  části 
ženské  košile,  bez  podolku  (část  dolejší). 
Tílko  byjvalo  tenčí,  tak  patnácti,  vosum- 
náctikopový,  podolek  byjval  desíti,  dva- 
náetikopovyj. 

tiskniityj,  o  látce  z  domácího  plátna,  bar- 
vené \i  domácího  barvíře;  t.  fěrtuch;  modrý 
květovaný.  (Snad  původně  o  látkách,  na 
nichž  se  vzory  „tisknou"  vůbec?) 

Tisovec,  jm.  polí  u  Poc.  Za  Tisoveem. 
Srv.  dole  u  Kyčova  Tisoví. 

Tisoví,  jm.  vrchu  u  Kyčova.  V  Tisoví,  do 
Tisoví,  z  Tisoví:  srv.   Březí  atd. 

(iš,  citosl.  provázející  píchnutí.  Hrává  se 
s  maličkými,  že  prstem  se  jim  píchá  a  lechtá 
za  krkein  a  říká  se:  .,Tidl-tídl-tíš!"  (při 
prvních  dvou  slovech  se  prstem  měří,  kam 
při  tiš  se  píchne.) 

tit,  těl,  titi,  ťal,  atd.  viz  těl.  íčko  si  těl  do 
živvho,  tustim  slovem. 


100 


tiž. 


trefit. 


tíž.  i  tak.  ještě,  pres  to  prese  všecko.  Von 

by  tam  tíž  eště  šel!  (Ženich,  jehož  nechtějí.) 

'  tížka,  zdrbň.  od  tíha.  ale  už.  i  bez  význ. 

zdrobfi.   Pane,   té   tížka,   že   to  neuzvilmeš! 

lile.  m.  tuhle,  jen  v  mluvě  nedbalé,  zvi. 

dětské.  Též  Uletěn  =  tento. 

(lleten.  vedle  obyč.  tudleten  m.  tuhleten, 
tento.  Viz  dle. 

tlačenice,  mačkanice  v  zástupu,  potom 
hustý  zástup  sám.  Dyjt  tám  byla  zrovna 
tlačenice,  jako  by  dávali  darmo.  Já  na 
ítřin  neřád  chodívám  pro  velkou  tlačenici: 
to  člověk  neudělá  žádnou  pobožnost. 

tláskal,  jísti  mlaskajíc  jazykem.  Netláskyj 
tak.  je  to  vořkhvý!  (kára  dítě  matka). 

tluťka.  dom.  pást.  Políkla  sem  v  šírání 
tlučku  a  po  hodině  mám  tám  dvě,  (t.  myši), 
z  každý  strany  jednu.  2.  přen.  Přestaňte  si 
s  lutrijí,  té  tlučka  na  peníze! 

tniílo  se,  tmělo.  Táta  přišel,  už  se  hezky 
tmilo. 

tmoucí,  jen  ve  výr.  tma  tmoucí.  Kampa 
bys  chodil,  dyjt  je"tma  tmoucí,  nevidět  na 
krok! 

tmy.  pl.  jen  ve  výT.  měsíc  je  (byl)  ve  tmách 

(při  nově).  Zi-.:  To  sou  íčko  tmy!  (o  trvajících 

bouřlivých,  tmavých  večerech  podzimních). 

tmyjš,   komp.  od  přísl.  tma.  Včera  tuvty 

časy  bylo  tmyjš;    djies  není  mhla.  (sic!). 

to  bývá  místo  podmětu  určitého  nebo 
vedle  něho  s  význ.  opo\TŽlivým.  Dělá  to  pány 
a  děti  chodí  "lidom  (sic)  na  řípu.  Íčko  ta 
chasa  —  nic  to  nechce  dělat  a  jen  tomu  dá- 
"vijte!  _     „ 

toč.  pečené  jídlo  z  řídkého  těsta,  v  nemz 
je  z  pravidla  více  bramborů  než  mouky. 
Bývá  t.  kvnutyj  (viz  bacán)  a  drevěnyj 
(též  „žebrák"),  bez  kvasnic,  z  bramboru 
syrových,  strouhaných,  zaUtých  kyselým 
mlékem,  k  čemuž  se  "přidá  jen  prášek  mouky. 
T.  dřevěný  jí  se  maštěný,  zřídlia  máčí  se  do 
omáčky  houbové  atp.  Dobře-li  pečen,  má 
pěkné  červené  kůrky,  velmi  chutné. 

točna,  zadní  sloupek  ve  vi-átnici  nebo 
v  těžších  dveřích,  v  němž  bývá  zasazen  čap 
a  tak  na  točně  celá  vrátnice  se  točí.  Za  stará 
domovní  dveře  byjvávr.ly  šecko  na  točně, 
zrovna  jako  vrata. 

to  (lyb)!  místo  celé  věty;  přisvědčem  na 
hj'pothetickou  periodu.  A.  Íčko  dyby  tak 
sprchlo,  to  by  to  .šecko  vobživlo!  B.  To  dyby! 
Torna  vedle  Tomeš  i  Tomáš  atd.  Myjt- 
nyjch  Torna  —  leží  doma.  (Pis.)  Též  Toml. 
U  Toinlu.  jm.  rodové.  (Postř.) 

Tonildl.  u  Tomxdhi.  jm.  rodové,   zdrbií. 

k  Torna  —  Turaa.  tvoirné  jako  houhxdla, 

aj-Ldlii   atd.    příponou    i)UVodu    cizího:    -rl-. 

Tomšók,  jm.  rodové  (Klenci)  zdrbň.  Tom- 

šík,  u  Tomšíků  (Kyč.) 

topit,  si.  podm.  2.  o  vodě  vystouplé  z  břehu, 
o  rybníce  atp.  Vo  tý  i)ovodni  tenkrát  topila 
voda  až  hnedle  ke"  vsi.  Mil  si  znát  staryj 
ryiník,  než  mu  sebrali  hráz:  kam  pak  až 
von  topíval,  to  byla  dálka!  Též  slož.;  vy- 
tojjít  krtka  —  vyhnati  ho  zaváděním  vody 
do  krtin. 


tořín  i  torn  (ř-  slabikotvorné),  tuřin.  Máme 
zelí,  máme  hezky  tornu  na  zimu,  tak  cák 
se  bídy  bát? 

touhuout,  touhlo  atd.  Z  vičera  to  hezky 
touhlo  a  ráno  zas  prší.  (Touhlo  zde  =mrzlo.) 
touclinout,  plesnivěti,  počínati  hnití.  Vo- 
bilí  nám  touclme  v  truhlách  a  ti  tesaři  na 
tu  syjpku  nyjdou  (aby  udělali  podlahu). 
Též  slož.  stouchnout.  Chleba  nám  stouch. 
Pod  taškovou  střechou  šecko  stouchne.  Srv. 
duchnít.  Rozdílné  2.  stuchnout  se  =  vy- 
tratiti se. 

tOHlit.  pouliti  k  pláči.  Zase  toulíš  houbu, 
ty  votoulenyjy  (na  bečána). 

toulka,  toulání,  zvi.  o  mladíkovi,  chodi-U, 
kam  nemá.  Bárto,  zanech  tutich  toulek! 

touž,  kompar.  k  tuze.  Potom  k  večeru 
začlo  touž!  (t.  pršeti). 

tř-tř-tř,  zvuk.  jímž  ptáčníci  pobízejí  mladá 
ptáčata,  aby  brala,  dokud  neuměji  sama 
zobati . 

třáskat,  prgn.  o  udeření  dveřmi  při  zaví- 
rání. Caparti,  netřáskyjtc  tak!  (na  děti,  jež 
se  „vrážejí").  Též  slož.  Tuto  mu  říc,  von  už 
ani  slovo  a  ven  a  zatrásk  dveřma,  až  se  šecko 
tríslo. 

třásno,  prgn.  konec  osnovy  na  plátně;  za 
třásno  se  osnova  upíná.  Pohůnci  žadoní  na 
tkalcích  o  kousek  třásna  a  dělají  z  něho 
šnodlíky.  Obr.  brada  kozí. 

tratař,  trakař.  Z  Korova  vzel  jeren  teký 
tratar  s  sebou  ha  páni  nevěděli,  co  je  to 
(o  vystěhovalcich  do  Ulier).  Naše  máma 
říkávala:  ,,Děti,  nckoukyjte,  hdo  se  vozí 
v  kočáru,  koukyjte  na  toho,  hdo  tlačí 
tratar!  (t.  abyste  si  zachovah  spokojenost). 
tratárek,  válek  na  koláče.  z.".,sazený  v  ru- 
kojeti, íčko  dáváme  (do  výbavy)  taky  tra- 
tárek: já  ho  eště  nemilá.  (Oujzd.) 

tratit.  Čas  platí,  čas  tratí.  Než  bych  mil 
nejistý  hovado  v  mňřtali.  račí  na  ní  budu 
tratit  (t.  dám  krávu  lacinčji,  než  sem  koui)il). 
2.  tratit  se,  hubeněti.  Dčrck  se  ňák  tratí. 
Trávníček,  u  lVá\niíčku.  jm.  rodové.  (Draž.) 
trávnička,  ženská,  jež  je  na  trávě,  v  lese 
nebo  v  poli.  Hleč,  tánle  huž  dou  trávničky 
s  Čerchova,  burem  se  teký  sbírat  (chystati 
.so  domu).  Trávničky  váhu  na  řibctě,  až 
žily  praskaly  a  zpívávaly  vo  šecko  pryč. 

travnyj  kuš,  v  němž  se  nosí  tráva,  ale 
potom  jako  míra  menší  koš  proti  většímu 
,,v()lskému".  Tento  o  4  nohách,  onen  o  třech. 
trdlicř  na  C'h.  známa  jen  z  podáni  jako 
m\ičidlo  z  doby  poddanství.  Místo  trdlic  na 
třeni  lnu  na  hnil)0  tlukou  na  Ch.  len  dřevěnou 
paličkou  na  dřevěném  špalku,  snůpek  ]io 
snůpku,  jak  trplý  z  pece  vyndán.  Stlučený 
len  na  mčdlieícli  se  . .klajíc". 

trdlo,  válek  na  nudle;  obyč.  jen  v  přir.: 
hlonpvj  jako  trdlo. 

trefa  !  Citosl.  To  je  trefa!  (  =  šťastný  nález, 
zdar).  A  trefa:  já  myslil,  že  huž  du  nazdař- 
biih! 

trefit,  cizí  si.  oblíbeno;  2.  vyznati  se  v  cestě. 
I>esem  já  netrefím  a  po  silnici  si  zajdu.  3. 


trefit. 


tuna. 


101 


trefit  se.  Až  se  mi  trcfi  cesta  do  Kyčova,  teký 
se  k  Vám  podívám.  Leccos  se  trefí. 

třťpařka,  plácačka:  1.  na  mouchy,  2.  na 
hjiuj  (z  povoru  těžkého,  na  jedné  straně 
v  rukověť  přistrouhaného). 

třepat,  1.  tř.  luiúj:  urovnávati  třepačkou, 
aby  nepadal  s  vozu.  2.  na  prázdno  mluviti. 
Netrepij.  netřepij! 

In-pcrfiiila,  ženská  klevetivá.  Treperenda 
jedna  li;;,  nedá  huž  si  pokoje  a  nedá! 

třppelil  .se.  trcpotílo  so  atd.,  vedle  třpytiti  se. 
My  míli  mísnik  malovanyj,  ten  .ie  jen  trepetil, 
jen  se  trepetil:  takuvyj  pěknyj  veselyj. 

Iřcpnatyj  kámen,  ])lochv.  Hleč,  té  tu 
pěknyj  třepnatyj  kámen,  ten  by  byl  na 
zásep:  škoda  ho  tu  nechat  (v  lese). 

tropnoiit,  uhoLliti.  o  malém  trestu  těles- 
ném.   Třepni  jí,  nenech  dítě  tak  svívolný! 

Iret.  boty  na  tret;  též  „na  houklaď',  „na 
smolu".  Měly  všecky  švy  vně  a  proto  velmi 
pohodlná  chůze  v  nich  byla. 

Třezek,  jm.  rodové  (Lhota,  Kyčov). 

trliúřek,  zahnutý  nůž  kovaný,  nasazený  na 
bidle.  Škube  .se  jim  peručí  se  .stromů.  ,,Dyby 
bjd  trháček!"  (říkadlo  posměšné  po  koze). 

trhat  se;  mraky  se  trhají,  rýma  se  trhá. 

trliťl,  velký  klín  dřevorubecký.  Kube,  puč 
ná'n  eště  tvůj  trhel,  my  tu  máme  takuvou 
palici  (pařez  svalovitý),  nechce  vod  sebe. 

triiiioiit  se,  1.  po  někom:  býti  povahou  po- 
doben. Dítě  se  trhlo  po  kmotrovi  (říká  se 
často).  2.  rozejíti  se,  minouti  se.  Dj^jme 
pozor,  ajf  se  netrhneme!  (V  tlačenici  na 
pouti).  SI.  jednod.  bývá  za  složené  a  nám. 
zvratná  se  ^-ynechává.  Mně  v  tich  mrazech 
trh  hrnec  s  máslem  ( =  roztrhl  se).  My 
máme  tuto  pečení  trhlyj  (t.  chléb;  též  vod- 
fouklj^j,  když  s\Tchní  kiu'a  odstává). 

tří,  tři  (o  muž.  živ.).  Jly  sme  tary  tří, 
šícký  tří  bratří  (Pis.).  Někdy  i  v  akk.  Viděli 
tám   tři  mužský. 

třidka,  střidka.  Třídku  já  nihdá  nejídal  tak 
rád  jako  kiu-ku. 

třijce  mužské  starodávné  bývaly  lirubé 
juchtové.  po  kotníky,  řemínkem  zavazované; 
přes  rozparek  splýval  velký  kožený  jazyk 
vroubkovaný  („lošna");  ženské  byly  ze.  pod. 
Nyní  mají  ženské  tř.  zdobené  mosaznými 
kroužky,  vtloukanými  do  kůže  a  barevným 
vyšíváním. 

tříska,  ne  tříštka.  Hyjbyj,  Honzi,  třisky  sbí- 
rat, než  bure  pršít:  íčko  sou  pěkný  suchý. 

třískat,  rozd.  třáskat  (viz  to)  nejsibiější 
výraz  pro  bití,  tlučení.  Děvka  mi  se  vším 
tříská,  tak  já  to  můžu  trpítV  —  Ty  mi  biu:eš 
třískat  mý  dítě  (matka  na  otčima);  též  slož. 
natřískat  =  natlouci  tuze. 

tříst,  třís  atd.,  třásti,  třásl  atd.  Chlapci, 
pote  tříst  kolůřky!  Lidi,  t«n  se  tě  třís  jako 
vosina!  Též  tříst  se  o  něco.  Ta  divče  se  vám 
třísla  vo  prasátko  (  =  bála  se  o  ně).  Též  slož. 
Stryjček  nám  natřís  medniček.  Di  mi,  slepíka 
brát  do  ruky:  já  se  všecka  votřísla. 

trnová  koriiua,  (byl.)  vždyživec  (rozohod- 
iiík  ostrý). 

Trnovatky.  jm.  polností  u  Oujezda. 


troky.  necky  (na  prádlo).  Ženský,  zase  vás 
nese  kozel  s  trokama?  (Znamení,  že  se  bude 
práti.) 

trolťuí,  1.  závarka  do  polévky  „trolené", 
z  vejce  a  mouky,  utřená  na  sucho  před  za- 
vářením v  kuclíky.  2.  rhcumatická  bolest 
v  údech.  Já  nastyd,  dy  hu  nás  hoí-ilo  a  vod  tý 
doby  mám  trolejií  v  koleně. 

trolit,  1.  zrní  z  klasů  (stsl.  vytírati).  Dnes 
je  seno  suchý,  až  se  trolí  (  =  drobí  a  láme). 

2.  tříti  trolení  (mouku  s  vejcem)  do  polévky; 

3.  neos.  trolí  mě  v  kloubech,  o  bolesti  rheuma- 
tické. 

troník,  trojník.  Mlnářka  by  byla  troník 
rozlomila  (t.  spořila  tuze). 

trnufálťk,  kdo  si  troufá  víc,  než  zmůže, 
zvláště  o  malých  a  slabých. 

trouclinivit,  tlíti.  Koukni,  takuvyj  čas  tám 
to  dřevo  ležilo  ha  dyž  je  to  v  mokře,  vono 
nemůže  trouchnivít. 

trpít,  trpil  atd.,  trpěti  atd.  .Já  by  mu  to  ne- 
trpí la,  to  ne! 

trs,  1,  jádro  zehié  hlávky.  To  je  ňákyj  trs! 
Potom  hrom.  trsi  (stř.  r.).  Pojedeme  pro  trsí 
(  =  hlávky  přebrané,  zbylé  na  poli  jen  na 
pozdní  „zelené"  krmení).  2.  děloha  ki-avská. 
Vyšel  z  krávy  trs  a  přece  se  zase  vybrala. 

trtal,  pobíhati,  přebíhati;  malými  kroky 
jíti.  1.  Ten  s  tim  trtá  (nemůže  unésti).  2. 
Tut.a  celyj  den  trtá  (marně  běhá)  a  přece  nic 
nehudělá:  hdepa  je  nebožka! 

triikadlo,  oprat  (obyč.  provazec  dlouhý, 
tenký)  na  řízení  tahounů.  Do  vorání,  to  není 
nic  bez  trůkadla.  třebas  by  něhdo  vodil. 

triikat,  potahovati  za  „trůkadlo"  nebo  za 
uzdu  (zvi.  tahouny  hovězí).  Netriikyj  je  tak, 
dyjf  neburou  vědět,  oo  mají  dělat  (krávy 
zapražené,  jimž  kluk  „kočiruje"). 

tryndit,  běhati  zbytečně.  Mi  ta  stará  tryndí, 
ale  puru-li  a  zavážu  jí  do  kabátu!  (tak  tre- 
stají pasáci  běhavou  hus). 

til,  dom.  tu  chod.;  rozdíl  výslovnosti  až 
nápadný.  Př.  Byls  tů  včera?  Dom.  Co  je  to  tu 
jaký!  Chod. 

tudle,  tuhle.  Poj,  sedni  si  tudle  drobet, 
máma  přídě  zas. 

tndleten,  tudleta,  tudlclo,  tento.  Tudleto 
může  člověka  mrzít!  Tudleten  je  náš,  hyntea 
je  sousedouc,  Kazdouc! 

tulec.  toulec  (na  brus).  Bure  seč,  du  si  pro 
ňákyj  tulec. 

tiilik  vedle  tniik  —  tolik.  Chlapi,  je  vono 
to  něco:  tůlik  peněz,  tůlik  —  a  tak  to  šecko 
probít  v  krátkým  čase. 

tiiluiač,  tlumočník.  Takuví  (králové  a 
mocnáři)  mají  už  sebou  šudýš  tulmače,  aby 
se  šudýš  dorozumíU. 

tulniařit,  tlumočit.  Náš  děrek  sám  fran- 
couzsky nehuniil  a  eště  musel  tulmačit,  co 
vojáci  ehtíli. 

tulše,  nějaký  šat?  (Vyskytuje  se  jednou 
v  chodské  modlitbičce:  vzel  svatou  tidši  na 
sebe,  šel  do  ko.stela  atd.  („Pán  Bůh";  zde 
asi  Kristus  Pán.) 

tuna,  bohatý  len.  My  sme  tu  sívávali  moc 
tu  tunu. 


102 


tupnout.  —  utemovat. 


lupnout,  dupnouti:  též  tiipat  a  slož.  la- 
tiipat  atd.  Též  obr.  Xáši  si  teký  tupli,  dy  byl 
čas  (nedali  se).  Já  si  zatupám  na  bílým  stole. 
(Pis.) 

(lira,  námaha,  strast.  To  mi  dalo  túru:  sám 
se  dostát  s  takuvou  fůrou  na  ten  kopec. 

tiirk.vně,  hrušky  zpola  hodně  červené. 

tiitary,  tudy.  Ťutary  se  nedávijte,  tutary 
bystť  přišli  do  takuvyjch  běhen  a  mokřištát, 
nechali  by.ste  tám  néhde  boty! 

tiifen,  (lita,  liito.  tento  atd.  Tuten  je  teký 
eště  náš  (syn).  C'í  jia  je  tuta  divče?  Tuto  bych 
si  eště  nechal  líbit.  Předl,  v,  s,  z  se  opakují 
mezi  oběma  částmi  slova.  V  tuvtom  novým 
domově.  Z  tuztoho  si  nedělij  nic!  S  tustim  je 
konec.  Ale  též:  Tuvtý  sturánce. 

lullat,  doutnati.  Dávávali  do  kamen  celyj 
pařez  a  von  fám  tutlal  do  rána;  a  karapak 
ie  pěkně  při  staryjch  kamnech  spávalo!  Obr. 
v  věci  tajné,  dušené:  Tutlalo  to  dlouho  dost 
a  naposled  přece  to  vyšlo  na  jevo  všecko 
všudýš. 

tlif,  rtuť.  Naši  mívávali  dycky  tuť  doma: 
mili  ji  v  brku  zapečetěnou. 

luvorajď,  z  tu  —  odsud.  Obyčejnější 
vedle  tuvodtajď  než  vodtajď.  Hodinu  tuvo- 
cajd?  Dyj  pokoj,  hodinu!  Pojednou-li  pak 
nyjsi  na  \TŠku  ha  s  vršku  sběhneš  (zní  z) 
a  si  tám,  ve  vsi. 


tuvodtajď,  odtud.  Tuvodtajď  se  íčko  nehnu 
dyby  mřie  palicí  tloukl 

tůzc,  tuze.  Té  tťize,  té  tuze!  (totiž  seknuto 
do  nohy). 

tvrdyj  kvřt  na  šátku  hedvábném,  t.  j. 
s  vetk-mými  nitkami  zlatými  nebo  stříbr- 
nými. Je  eště  žambma  a  teky  huž  chce  mít 
šátek  s  tvrdj-jma  květy.  (Nosí  se  křížem  přes 
prsa.) 

tvrzeni,  sm.  konkr.,  dřevo  měkké,  ale  dobře 
vyschlé,  z  něhož  se  sekají  klínečky  k  utaho- 
vání kuželice  mlý-nské. 

t.Vliodcn,  bývá  oblíbeno  u  starších  vedle 
týden.  Pršílo  celyj  týhoden.  Copak  je  to  — 
fláky  dva  týhochiy.    (  =  je  tomu  asi  atd.) 

tyránek,  bylina  (?)  Nazvíhni  kaftánek.  ajt 
nezavadíš  vo  tyránek!  (chodská  báj:  tyránek 
má  moc  jiroti  zlým  mocnostem). 

ty  set,  výraz  podivu  a  posměchu,  též 
hrozby.  Ty  set,  to  si  si  moh  dát!  (při  uklouz- 
nutí a  pádu).  Ha  ty  set,  íčko  tě  tu  mám!  (na 
hrachu). 

týí,  tentýž  atd.  neslýchati;  zato  „zrovna 
trn"  a  ,.len  sainyj". 

fiífa,  člověk  nesmělý,  přihlouplý.  Ty  tiito  , 
00  pa  si  nemíl  hubu  s  sebou!  (proč  ses  nechá 
odbýti!) 


u. 


Idáváni  neurřitélio  portu  j.:  jest.  bylo  jirii 
málo  at|).  zkomolili  v  Domažhcích,  že  nám. 
jieli  užívají  i  při  osobě  první  a  druhé.  To  nás 
jich  tu  je!  Význ.  náměstkovy  vybledl.  V  chod. 
nikdy  tak. 

udělal  i  hudělat.  3.  prgn.,  někdy  bez  předm., 
udělati  dobrodiní,  dobrý  skutek,  přátelskou 
službu.  Uděláš-li  ty  mně,  já  tě  teký  udělám. 
O.  Hondza,  já  víra,  Hondza  je  nehužilyj;  ten 
nchudčlá  žádiiýmu.  4.  očarovati.  Ta  mu 
hudělala  (nevěsta). 

uhel,  gen.  uhle  atd.  Dva  velký  uhle.  Viz 
uhlík. 

uhlík,  častěji  než  uhel,  bez  význ.  zdrbň. 
Černý  knedlíky  jako  uhlíky.  (Nikdy  h.) 
Devět  uhlíků,  po  zpátku  vodpočítanyjch, 
hodit  do  vody.  (Pověra.) 

uhnat  si,  jen  s  předm.  nemoc,  způsobiti  si 
nemoc,  na  př.  cestou  v  nečase.  V  takuvým 
nezbytí  so,  chlapše,  nevydávij:  to  by  si  si 
moh  uhnal  nemoc  (h  neslýchati). 

uhněliťít  se,  uhněhčíla  at-d.  o  hruškách: 
uhněličí  se  =  uleží,  až  se  .stanou  hněličkami. 
Zde  zase  ani  stopy  li  hiátového. 

uhodily  zimy,  mrazy  atp.  (h  v  násloví  na- 
prosto neslýchati  ani  od  nejstarších). 

urhavťc  i  hucliavec,  vedle  obyč.  chocho- 
louž  (ž!  chocholouže),  škvor.  Mance  vlízlo 
něco  do  hucha,  myslila,  že  huž  tám  má  hu- 


chavce,  z  ítim  to  byla  jenom  ňáká  muška. 
Letos  je  moc  uchavců,  šudýě  to  leze. 

uchvátit  se,  i  h-,  zondatí  se,  unaviti  během, 
spěšnou  prací,  vůbec  spěchem.  To  se  máš 
tak  uchvátit!  (vadí  se  matka  s  klukem,  jenž 
se  uběhl,  až  těžko  dýchá). 

iikřičil  se.  též  hukřiříl  se.  o  dítěti  plačí- 
cím tuze.  Lidi  zlatý,  to  ditě!  Nepřestane  a 
nepřestane:   to  aby  huž  .se   bylo   huki-ičílo! 

ulfhťl,  déle  ležící,  ztvrdlá  |)vuia  orná.  starý 
příloh.  Takuvá  ulehči,  ta  dá  vorání!  (h-  ne- 
slj'šeli  jsme  ani  od  nejstarších). 

uniounil  (častěji  l)cz  h  v  násloví),  ušpiniti 
tvář.  Dyjť  máš  hubu  umouněnou  jako  ko- 
mínek . 

uinrnil,  častěji  bez  h  v  násloví,  ušpiniti. 
Ty  si  umrnčnyj.  chlapše:  hale  jak  pa  ne.  dy]i 
je   to  celyj   deii  jenom   v   pisku  a  v  zemi. 

Určováni  věku  vykazuje  pěkné  a  správné 
vvTazy.  Př.:  -Má  vosumdesátku.  Má  léta. 
Tlači  ho  hnedle  devátyj  křížek.  De  mu  na 
třináctyj.  V  senách  mu  l)ylo  pět.  S  vaší 
mámou  snu;  byly  stái'!  (  =  stejného  věku; 
,.byly",  protože  druhá  již  nebožka).  Tutn  de 
ilošistýho.  Na  V  .'ivřenei'  nui  liude  tepřiv.i  rok. 

urpula,  člověk  urputný;  (neslýchati  h-). 
Na  ňom  už  je  vidět,  že  je  takuvyj  ňákyj 
ur|)Mta. 

uteiiioval,  upěchovati.  Utemuj  vokolo  toho 
kulu  dobře  zem,  nebo  tě  |)adne  (h  v  násloví 


utemovat.  —  vážka. 


103 


jsem  neslyšel.     Ale  siiiid  bylo  slovo  vůbec 
nclké.   proto  těžko  jistiti.) 

-ú  za  -ou  slýchali  na  Ch.  ještě  hojně  Erben, 
Němcová.  Nyní  jen  ve  zbytcích  a  to  obyč. 


beze  znatt'lné  délky;  na  př.  Draci  speru!  Šel 
hyjtu.  Du  síct  a  zapomíl  sem  tulec.  Vemu  tě 
klobuk  atp. 


V. 


v,  ve,  s  akk.  na  ot.  kdy?  Ve  m.še  svatý  (t.  j. 
v  čase,  kdy  se  slouží  mše  sv.  =  v  neděli  do- 
poledne). Ve  svátek  lu-abat,  to  tu  přece  nc- 
byjvalo  nihdá.  2.  výr.  v  nic  iirišlo,  v  nic  jo 
co.  Co  se  starý  nastarali  a  kouknitc,  za  ta- 
kuvyj  čá.sek  šecko  je  to  v  nic! 

— va,  slabika  vkládaná  do  sloves  na  ozna- 
čenou opětování  děje.  velmi  oblíbena;  často 
zdvojován:-,.  Byjvávalo  ptáku  (sic!),  pínkav 
—  hyjiii'-  jako  mraky,  dy  se  to  k  puzimku 
slítávR.lo.  Dyjf  já  u  vašich  byjvávala  pečená 
vařená;  s  měskou  ( =  dcerou  vdanou  do 
města)  sme  byly  stáří.  .Jídávr.li  smc  z  ječ- 
mene —  ječný  lívance,  ječný  knedlíky,  jaká 
pak  to  byjvávr.la  zdi'ava!  Íčko  každyj  kříči: 
...Ječná  mouka  krátká!"  I  vy  mlsantí,  mílo 
by  se  řect:  ..Díra  do  krku  tuze  tenká!"  Tutary 
rostávaly  modráci  (sic).  Chodívávalo  se  na 
sv.  Horu,  chodívr.lí  naši  na  pouť  až  do  Babor 
do  ňákýho  Tekntorfu  a  k  Xovyjm  Kostelom 
a  šecko  pěšky. 

vařek.čtverhranná  násada  na  přeshci  mlýn- 
ské, která  otáčejíc  se  s  přeslicí  hranami  od- 
ráží „vodrážku"  a  tak  způsobuje  otřásáni 
pytlování  í  žejbrováni  a  zároveň  tvoří  klepání 
mlýnu. 

váda,  domluva  ostrá,  huba.  To  sem  dostál 
pro  nic  za  nic  vod  sedláka  vádu!  (sedlák  = 
hospodář,  vůči  čeledínu).  Nikdy  =  sváda, 
spor. 

vadit  se  s  někým,  hubovati  koho  (nikdy 
význ.  =  svářiti  se  s  někým).  Potom  by  se 
se  mnou  máma  vadila. 

vadnout,  vád  atd.,  vachxouti.  Vádia,  vádia 
haž  dovádla  (o  dívce  zemřelé).  Též  slož.  Na 
takuvým  slunci  tě  to  muší  zvadnout. 

valí,  váhy  u  vozu.  Stryjčku,  dybyste  nám 
pučih  vah,  my  sme  ho  tándle  na  cestě  zlá- 
mali. 

vália,  výT.  na  valiacli  l).vjt,  rozpakovati  se. 
Sem  eště  na  vahách:  možná,  že  si  dám  řect 
a  že  eště  tcký  pudu.  (T.  na  výstavu  do  Prahy.) 

valiovit.vj,  kámen  mlýnský,  který  je  na 
jedné  straně  těžší  a  tím  se  „rozhazuje"  (t.  ne- 
běží stejnoměrně). 

vajeřlío  (ne  vajíčko).  V  lítě  vybu'ám  t«ký 
(b'obet  brabenčí  vaječka  (jeden  z  „důchodů" 
ustaraného  d'vvorubce). 

vajťřnili,  ,,cclyj  vaječník"  t.  j.  24  v?..jec 
dávávala  divče  chodská  chlapci  o  velko- 
nocích  a  to  bud  samých  strak,  nebo  straky 
a  červená;  hoch  dával  za  to  šnarovadlo  (viz 
símotá-n). 

vajíc,  gen.  pl.  od  vejce.  Vosumnáct  vajíc 
a  vosumnáct  kurát:  to  budou  májovky!  — 
Pod  len,  Kube,  pod  len?  (t.  ořeš.).  Jenom iiby 


máma  husmažila  hocbiyj  kastrol  vajíc!  (Po- 
věra, aby  byl  len  bohatý.) 

vajír,  tenčí  provaz;  častěji  uživ.  zdrbň. 
vajirek;  srv.  to.  No.  tuto  není  provázek,  to 
huž  je  hodnjT   vajír. 

vajireli,  tenčí  provaz.  Nemáte  tu  žádnyj 
vajirek,  já  bych  si  to  drobet  stah  (t.  mladé 
štěpy,  aby  se  snáze  nesly). 

valacli,  2.  roura  z  kamen  do  komína; 
konec  její  capuch.  Srv.  liška. 

valba,  seseknutý  roh  na  krovu;  rozeznává 
se  vr.lba  folá  (začínající  od  stropů),  polo- 
viční, čtvrteční  a  nejmenši  ..valbiřka"  (malá, 
jen  trochu  roh  na  hřebene  úkosem  srážející). 
K  nám  sedly  včely  pod  valbu  (roj). 

valbička,  nejmenší  valba,  menší  než  čtvr- 
teční. Viz  valba. 

vAlřk,  prgn.  2..  biják.  část  cepu,  kterou  se 
bije  do  obilí.  Nejlepší  prý  je  březový,  je 
měkký  a  svidý.  Strouhám  topurka,  války 
pro  handlíře  —  leeos  holt  tak  škrabu,  aby 
člověk  vobhájil  to  živobytí. 

Vaněk,  jm.  rodové:  u  Vaňku,  Vankuc  atd. 
(-nk-  zní  t\Tdě).  (Postř.) 

vařenyj,  2.  v  přir.  o  člověku  bez  života. 
Dyjt  si  jako  vařenj^".  3.  Byjt  kde  pečenyj 
vařenjT  (zvi.  na  hyjtě  =  tuze  často). 

varliánek.  divvo  krátké,  zapuštěné  nad  lu- 
hem do  s])odního  stolce  ve  mlýně,  druhým  opí- 
rající pružinku,  tetelící  se  ve  zděři  v  kameni. 

vařit  s  nčk.ýni  =  za  dobré  býti;  dol)ře  se 
sná^ieti.  Ti  spálou  dávno  nevař;  a  huž  ne- 
budou! (vařit). 

Vávra,  zdrbň.  Váviiček,  Vavřinec;  vedle 
toho  Va>renec  a  Vavrouš.  Vá\Ta,  Vávříček 
i  Vavi'ouš  zůstalo  zejména  v  hojných  jm. 
rodových.  HuVávrii;  u  Vavříčků,  vedle  těch 
jm.  rod.  i  Vavruněk.  Vavrynk  (Kyč.). 

Vavřenec,  Vavřinec.  Na  Vavřence  huž 
jídáváme  nový  (brambory).  Viz  Vavrouš. 
Na  Vavřenec  tu  byl  náš  voják  (akk.  roven 
nom.,  tak  starší  rádi;  na  př.  na  sv.  Matij). 

Vavrouš,  Vavřenec:  zach.  jen  v  rodin.  jm. 
Hu  Va\Toušvi.  Viz  Vá\Ta. 

vázat,  2.  t.  krov.  t.  j.  části  krovu  hotové 
a  na  stavem  nanošené  dávati  k  sobě  a  tak 
krov  dodělávati.  Napřed  se  ,,zvíliá",  potom 
se  ,,váže"  (t.  krov). 

vážit  vodu,  o  slunci:  slunco  váží  vodu.  když 
paprsky  jeho  rovnoběžně  osvětluji  a  proni- 
kají vrstvy  par  v  rozbíhajících  se  svazech; 
zví.  při  západu. 

vážka,  pl.  t.,  váhy,  2.  nástroj  podoby  váhy 
dvojramenné,  s  háky  na  koncích,  za  něž  se 
zavěšují  vědi'a  a  nosí  se  tak  voda  přes  ra- 
meno. Váha  bývá  dřevěná,  poněkud  ohnutá. 


104 


vážka.  —  vězdito. 


háky,   přivázané  provazci  neb  řetízky,  buď 
dřevěné  (ze  suku)  nebo  železné. 

>řala  i  včela.  Včaly  není  jenom  mít:  ty 
dají  vopatrováni.  Tak  seštípanyj  vad  včel, 
to  sem  teký  eště  neviděl. 

vřevříreui.  nedb.,  též  prevřírein  a  přcdc- 
vříreiii.  Tomeš  že  liumříl?  Lidi  zlatý,  dyjf 
sem  .s  nim  mluvil  včevčírem!  Prevčirem  bxl 
Štédryj  večer  —  dnes  už  je  koleda.  (Pis.) 

Y(lá>  adin,  1 .  vdavky,  zvi.  příležitost  ke  vd. 
Ajci  koupí  vdávadlo!  (žert.  o  staré  paimě). 
2.  Přen.  ženská  vdavek  chtivá,  zvi.  která  už 
vdaná  byla.  Já  míla  vědět,  žes  ty  takuvý  vd. 
(Tchýně  na  ,, nevěstu"  ovdovělou,  která  se 
chce  vdávati  nepamatujíc  na  sirotka  po 
prvním  muži.) 

Vdovák,  jm.  rodové;  u  Vdováků  (Mrákov). 

věc,  2.  statek,  jmění.  Míli  přece  takuvou 
věc  a  tak  šecko  přišlo  vzkaz,  za  takuvyj 
čásek.  Byli  sme  teký  z  věci,  ale  takle  sme 
nerozhazovali.  3.  To  ste  dostáli  dobrou  věc 
(  =  koupena  dobrá  látka  stálé  bar\'y).  To  tě 
dal  věc,  kotě!  (Ironicky).  4.  V  dopliiku  ve 
sm.  odtaž.  Do  seči  jen  dřevák,  té  věc;  noha 
pěkně  v  suchu.  Dyž  člověk  vynirzne,  potom 
v  sencí  pěkně  teplicko  —  té  věc! 

vect  si,  2.  oč  =  důtklivě  žádati,  chtíti.  Dyž 
si  tak  ved  vo  harmoniku,  má  harmoniku 
(matka  o  pouti  na  hocha).  3.  vect  si  svou, 
vect  si  jednu.  Ty  si  vedeš  pořád  jednu;  co 
je  pryč,  je  pryč. 

vřřiiř  včkuv,  ustáleno  s  významem  1.  po 
všecky  časy.  Věčně  věkuv  to  na  ňom  vostálo 
(t.  podezření,  že  něco  spáchal).  2.  jistojistě. 
Věčně  věkuv  to  za  to  nestálo  (t.  smáčeti  se 
a  pokáleti  i  vymrznouti  pří  lovu  pro  trochu 
rybiček). 

vědár,  gen.  pl.  Rect  se  řekne  snadlo:  hla- 
vatici  zalit.  Taku^'yj  kousek  hlavaticí  — 
to  aby  bi.lo  nyjmíň  sto  vědár!  A  eště  to 
ncbure  v  tom  suchu  tuze  znát! 

vrdří,  Vťdřl  atd.,  věděti.  Já  huž  to  ani  ne- 
můžu vědět,  jak  to  tenkrát  šecko  byjvávalo; 
dyby  tu  byl  stryjček  Kazdouc,  ten  moc  po- 
niatoval.  ten  by  leccos  věděl. 

vcdžf,  jediný  v\Taz  z  pův.  vet  —  že,  jímž 
se  mluvící  domáhá  souhlasu.  Vedže,  ty  mi 
teký  pomůžeš.  Často  se  i  přidává  že  zvlášt: 
Vedže.  že  huž  je  máma  doma! 

vřcliar,  obyč.  vicliar,  vichr.  Takuvyj 
věchar  se  tě  udělal,  zrovna  mňe  vod  zemí  bral 
a  já  se  musel  hradlty  di'žít. 

vřfliet.  víšek  na  mytí.  Potřebuješ  kartáč: 
nemívaly  sme  nihdá  kartáče,  dělávaly  sme  si 
věchty  a  humyjlo  se  šecko  jako  dře.  Též 
obr.  Mil  by  mňe  za  věchet!  (opovrhoval  by 
mnou.) 

Vťjpiilk.v,  též  v  houpolky.  VzeU  se  v  hou- 
polky  a  to  liylo  lámání;  žádnyj  nepovolil. 
Vzcl  ho  vejpulky  a  hned  ho  mil  na  zemi. 
(Jeden  z  ])rípadů,  kde  -ej  zní  jako  psáno; 
příčinou  zajisté  původ:  vf-  pul-). 

vřk,  sb.,  výraz:  věčně  věkuv.  Věčně  věkuv 
by  to  na  ňom  vostálo  (t.  podezření,  že  „za- 
ložil"). 


vřk,  přísl.,  vedle  vděk.  Vet,  ten  tě  přišel  věk 
dnes!  (plaší  půjčený  do  vánice).  Přímni  za 
vděk  zatim!  (t.  čím  jsem  ti  mohl  posloužiti). 

vě'ia(,  štěkati;  jen  o  psu  velkém,  Xáš 
Amin,  ten  dy  zavěká.  to  se  to  vohlácliá  v  lese, 
j;»ko  dy  kálá. 

veni,  imp.  vzíti;  viz  toto.  2.  Jen  v  iraper., 
uvaž,  pomysli  si.  To  si  vem:  s  prázdnyjma 
rukama  a  chtít  .se  dostát  na  takuvou  věc! 
(o  smělém  ženichu). 

věnec,  2.  hořejší  kosti  v  luudi.  Pjilař  pád 
do  kola  a  rozlámal  si  věnec.  3.  pečivo  ])k'tené 
jako  užší  calta,  zatočené  a  konci  spojené  jako 
věnec.  Býval  i  jako  menší  kulo  vozové  a  no- 
sívaly jej  kmotry  šestinedčlce  s  polívkou. 
Viz  to. 

vřiiík,  si.  dom.,  chod.  častěji  též  cumcl: 
část  košile,  „koukající"  dítěti  vzadu  z  kalhot. 
Koukyj.  kouká  tě  věník!  Počkyj,  já  tě  za- 
strčím cumel!  Žertovně  říkají  též  „(alářovo 
i«niiptíclir'.  Honzíku,  ty  máš  falářovo  šnup- 
tíchl. 

veprovice,  cihly  nepálené,  kostkového 
tvaru:  dělávají  si  je  Udě  sami:  hUnu  se  slámou 
dobře  promíchají,  uhnětou  a  pak  na  slunci 
prostě  usuší. 

Verbina,  pod  Verbinou,  ve  Verbmě  (-c  zni 
jasně);  jm.  lesa  a  pastvin  u  Poc. 

vpr.š  vzít.  žert.,  přidati  si  spánku.  Já 
viděl,  že  prší:  é  co,  povídám  si,  kam  bys 
chodil  v  dešti,  a  vzel  sem  eště  jeden  verš. 
Takuvyj  poslední  verš  —  ten  byjvá  nyj- 
sladčí. 

vřrtál,  gen.  pl.  vedle  věrtelí:  nov.  věrtelů. 
Pytel  na  pět  věrtál.  aby  se  s  nim  strhal! 

ves.  výt.  do  vsi  chodit,  dom..  o  hokyních, 
jež  nosí  z  města  selkám  krámské  zboží  nej- 
nutnější, často  na  výměnu  za  vejce,  chléb, 
mouku  atd. 

Vcsrlák,  jm.  rodové.  (Poc.) 

vřsit  se.  prgn.  ve  výr.  (Děti)  věsí  se  (na  roz- 
voru jedoucího  vozu,  takže  lelinou  přední 
částí  těla  na  rozvoru  a  rukama  se  drží,  nohy 
nechávajíce  viseti). 

vesměs,  vesměs  (dom.). 

vet.  vele.  vid,  viďte.  Vete,  mámo,  vete:  já 
sem  vaše  .srdíčko! 

veličit  se.  neos.  větří  se,  začíná  vítr.  Bure 
jinač,  huž  se  to  ňák  větří. 

větrnice,  velké  tmavé  mraky,  z  nichž  při- 
cházívá studený,  bouřlivý  vítr.  Tuztolio  ne- 
bure  pršít,  to  sou  samý  větrnice.  Na  vánoce 
dlouhý  noee,  jiříde  zima,  větrnice.  (Pis.) 

větrník.  1.  krajní,  největší  brky  v  křídlech. 
Vytrhyj  jim  větrníky  a  máji  po  lítám  (ocho- 
čené kacluiy  divoké).  2.  krov  .,na  větrník"; 
vázaný  jakoby  „do  větru",  bez  velkého  pod- 
pírání; krokve  spojené  v  hřebene  samy  sebe 
drží  i  krytbu.  3.  rýha  ve  svrchním  mlýnském 
kameni,  as  2  cm.  hluboká;  bývají  dva  proti 
sobě,  od  středu  ven. 

vězda.  hvězda.  Židi  na  dlouhyj  den  nesmí 
jist,  až  vyjdou  vězdy. 

vézdilo.  Ve  dne  takuvý  římáni,  mraky 
visily  a    luied    z    vícera    najednou    tak 

vězdito. 


vězdičky.  —  vlk. 


105 


Třzdiřky,  "2.  vzorek  vyšívání. 

vf'7.il,  \rzil  atd.  Jií  to  dokonce  nechci,  abys 
ty'nii  táni  tak  vězil  (t.  synek  v  cizí  domác- 
nosti). 

vUoiipolky.  ve  v}t.  vzít  vhoupolky;  h  obyč. 
úpljič  jasni';  srv.  vejpulky. 

vlidiitcrjj,  li  ú))lně  jasné  i  po  předložce. 
Berouškuc  svarlia  bxla  huž  vhouteryj. 

Yiťeňák.  jni.  rodové.  (Poc.) 

vifij.  více.  vedle  ob.  víc.  To  bolí  vícij  než 
dovíjaká  rána  (odření).  Též  vícijkrat  (ml. 
nedb.).  Kko  to  aspoii  víš  a  vícijkrat  tám  ne- 
chojď!  Též:   To  mi  víc  nedělij ! 

vidlák,  bolák  menší  než  nežit.  Xákj-j  vidlák 
mi  naskočil  na  krku  a  já  nemůžu  krkem 
hnout  sem  ani  tám. 

vídlo,  (ml.  „panská")  vedle  bidlo  (íl). 
Pověs  si  tu  kazajku  na  vídlo.  Vdávalo  se 
starý  bidlo.  (Pis.) 

vích.  zdrbň.  víšek,  hrst  slámy,  zavázaná, 
zvi.  jako  hajidlo.  na  stromech  ovocných. 
Nastrčená  na  holi  jest  hajka, 

virhar,  též  věchar.  vichr.  Najednou  se 
udělal  taku\'7J  vichar  a  vzel  písku  do  povětří 
—  y^^^d  Hrádkeiu  to  stálo  jako  sloup  do 
voblák. 

viehýř,  vikýř.  Kyčmarom  to  (vicliřice) 
srazilo  vichýr.  V  dom.  vintýř. 

vijce,  vejce.  vno\-.  mívá  někt.  tv.  dle  kuře. 
Polívka  z  vijcete,  proč  pa  mňe  nechcete. 
(Pis.)  Ale  na  červený  vijce  (  =  na  velkonoce). 
Chodíš  po  vijcích?  Gen,  pl.  vajíc.  Byjvávalo 
deset  vajíc  za  šesták  a  šest  do  nedávná. 

víjii  atd.,  viju;  imp,  jen  ví;  (pod.  šíju,  ší 
atp.)  Barča  vije  hnitě.  Ňekoukj']  a  ví,  ajt  si 
hotova.  Slož.  si.  opétov.  převívám,  zavívára 
atd.  vedle  převíjím,  zavíjím  atd.  V  řeči  star- 
ších jen  tyto  sprá\nié  tvary.  My  hu  nás 
zavíjíme  dítě  podýl,  ne  do  cípu.  Proto  má 
u  hlavy  poruštičku  pěkně  z  vobou  stráň 
(t.  na  každé  po  rohu). 

viková  sukně,  vhiěná  varhánková  sukně 
barvy  kvetoucí  vikve  (fialová). 

vinoiit,  vinoiil  atd.,  vinouti  atd.,  též  v  slož. 
-ou.  Tántary  se  vinoula  někam  do^-íkam. 
(stoka).  Já  ji  dítě  rozvinoula.  dítě  jako  vrkoč 
(t.  mokré).  Ale  též  už  často  obyč.  zavinula 
atd. 

visaí.yj  kri),  krb  železný,  podobný  košíku, 
jenž  visíval  v  staré  senci  chodské  uprostřed, 
dávaje  senci  teplo  i  osvětlení.  (Více  v  uv. 
či.  Č.  Lid.) 

visíí,  visil  atd.,  viseti,  visel  atd.  Dnes  to 
visílo  celyj  den  nad  lesy,  já  nemyslil  než,  že 
to  každou  chvíli  spustí.  2.  býti  oběšen.  Že 
se  nedal,  za  to  visil  (Kozina). 

víšek,  prgn.  "2.  lesní  stromek  zbavený  ha- 
luzí, na  \Tchu  posázený  ..břetýnky",  na  chy- 
táni ptáků  pomocí  volavce,  jenž  se  dá  v  klecí 
pod  ví.šek.  (Ost.  viz  vích.) 

vítati.  ..vítám  vás  na  sluvo  boží !"  pozdra- 
vení na  cestě  do  kostťlň;  ,. vítáni  vás  ze  slova 
božího"  (z  ko.stí^l;-,).  Odpovídá  se;  ,,Dyjž  to 
Pán  Bůh!"  Někdy  se  druhý  pozdrav  přidává 
k  této  odpovědi  pozměněn  „Vás  na  slovo 
Boží",  nebo  „tt-ký  Vás  ze  slova  Božího". 


viví,  ml.  d.,  neskl..  house.  Vidíš  viví!  Zdrbň. 
vívhdle  a  vividlátka.  Též  volají  se  mladé 
husy:    Vi-víví  !  Vívi,  poj! 

vizdat.  hvízdati.  Já  tě  nahučím  v  kostele 
vízdat  !(  =  já  ti  dám.  já  tě  skřijinu,  já  ti  okážu 
atp.).  Kerá  divče  vízdá.  ztratí  věnec.  Jm. 
rodové  \'ízdaluc  (Chodov,  Postr.) 

vklad  knihovní.  Chodové  rozHšuji:  I.  vrazit 
do  knih  —  pracnotace.  2.  dát,  vtělit  do  kii.  — 
vklad,  3.  hodit  do  knih  —  nucený  vklad. 

vláče,  dvě  tyče  v  úhlu  spojené,  na  nichž 
se  opírá  a  vozí  pluh  na  pole  a  s  pole. 

vláčet  (branou),  branami  přejížděti  a  za- 
hrabávati tak  zaseté  obili,  nebo  před  setbou 
branami   hroudy  troliti.  Srv.  přerážíít. 

vláčnyj.  o  pečivu.  Chléb  vláčnyj  proti 
tvrdému  a  drobivéniu  nebo  „krátkému". 
Já  mám  rád  chleba,  dy  je  hezky  vláčnyj. 

vláha.  2.  vejce  husí  se  dávají  .,na  vláhu", 
totiž  osedělá  po  třech  nedělích  vloží  se  do 
mísy  s  vodou  a  pozoruje  se  tiše:  ve  kterých 
je  život,  ta  se  pohnou.  Nehýbající  se  jsou 
čistá  i  rozbíjí  se,  aby  ostatním  ve  hnízdě 
nepřekážela. 

vlas.  Já  nemám  dost  vlasů  na  hlavě,  ]í»k 
mi  to  mrzí.  Markýta  nemá  vlas  po  matce 
(  =  je  zcela  jiné  povahy). 

vlásnice,  byl.,  tráva  úzkých  dlouhých  listů, 
rostoucí  v  čerchovských  mvtich.  Vlásnici 
nažneš  brzo  kíiš,  ale  vlásnice  je  bídný  krmeni, 
prázdný:  jakyj  pak  po  ní  může  dát  la-áva 
houžitťk?  (h  jasné). 

>last  užíváno  ve  významu  užšim,  domov. 
Že  já  muším  mou  milou  vlast  dnešní  den 
vopustiti!     (Pis.    při   loučení   nevěstině.) 

vlastně.  2.  bezpochyby,  asi.  A;  Mámo.  Kuba 
mě  tlouk!  B:  Vlastně  si  ho  nenechal  teký? 

vlastnost.  2.  vlastnictví  (někdy  i  usedlost). 
Ne.  to  je  jeho  vlastnost,  to  žena  jeho  zdědila 
(při  otázce,  má-li  kdo  jistou  louku  najatu). 

vlášení,  nejjemnější  kořínky  na  štěpu.  Ten 
se  jioved  vykopat;  takuvý  pčktiý  vlášení  má 
(stromek),  to  se  může  záhy  přímnout.  Jenom 
pozor  na  vlášení! 

vlašina,  žíně  koňská.  Stryjčku,  dyjt«  nám 
ňáký  vUíšiny  na  voka!  (volali  chlapci  na 
koničkáře).  Co  pa  pínkava  zaplete  do  Imiz- 
dátka  vlašm! 

Vlřinky.  jm.  polností  u  Poc. 

vlict.  vlík.  vlikla  atd.  S  tustou  nemocí  se 
může  ilanka  vlíct  eště  kerak  dlouho.  V  Pí- 
skavý Šmouze  nám  přeběhla  liška,  zro^^la 
vlikla  zajíce. 

vlidno.  2.  hlučno,  živo.  Vy  tu  máte  dnes 
vlidno  (na  hyjtě,  kde  hojnost  hyjtáku). 

vlídskyj.  společenský,  vlídný.  Váš  tatík 
byj\ával  už  z  mlada  dycky  takuvyj  vlídskyj, 
pěkně  promluvil! 

vlk.  euf.  m.  čert.  Vlk  mu  nedal  dobře 
dělat.  2.  Já  jít  v  parnu,  hned  mám  vlka.  3. 
mláz  jechioletý  ze  spícího  pupenu  na  silné 
větvi  stromu.  Ta  jabloň  je  samyj  vlk.  na 
vovoce  nihdá  žádná  vokázka.  4.  ilndi  trávy 
(suchopýr?)  Dyjt  tám  neroste  než  vlk  (na 
suché  louce).  Od  toho  Vlksenka,  jm.  louky. 
(Chodov.) 


106 


vlnřnka.  —  vobšlehlyj. 


vlnřnka.  sukně  vlněná  od  domácího  tkalce, 
polosváteční,  rozmanitě  úzce  pruhovaná. 
Nosí  se  hlavně  v  Chodově  r,  v  Klenéí. 

vnř.  venku.  Martin  vzel  vojáka  ha  hned 
ho  mil  \'ně. 

vo  Sfťko  pryč,  prísl.  urě.  o  ději  čile  kona- 
ném. Chlapsi  nosih  a  podávali  na  vúz  vo 
šecko  pryč!  (děti  pomáhaly  pH  stěhování). 

vobálk.v,  onučky.  Hezky  volný  boty  a  vo- 
bálky  do  nich  a  deš  snadlo  a  dobře. 

vobal,  2.  strop  ,,na  vobp.l";  puválky  ovi- 
nuli slámou  a  na  ně  nalepili  hlíny  a  pak  při- 
rážejíce kladli  k  sobě.  Sláma  držela  hlínu  ne- 
rozborně:  často  krov  shořel  a  sence  „voba- 
lem"  uchráněna. 

vobalcno.  o  velké  úrodě  ovoce.  Jablek  moc 
nevidět,  jablek.  ale  hrušek  je  vobalcno;  a 
švesky  teky  burou. 

vobáiovyj  krov.  nejsložitější  krov,  jenž 
nemá  žádného  pěření.  nýbrž  střecha  „voba- 
luje"  krov  se  všech  stran. 

vobrizna,  pův.  obecní  pozemek.  Pase  na 
vobciznach.  Dyjf  je  to  tu  jako  na  vobcizně. 
(O  dvoře  průchodném,  kde  nic  nezůstane  na 
pokoji.)  (Srv.  v  Plzni  sady  „Na  vobcizně".) 

voběhával,  3.  začínati  plesnivěti.  Hleč, 
pár  dní  ty  boty  nemám  na  noze  a  jak  voni 
(sic)  v  tom  vyjstupku  hned  voběhávají; 
muší  se  lepcí  vysušit. 

vobřlinoiit,  začíti  plesnivěti.  Nám  v  hal- 
měři  ilileb  voběhne.  Viz  voběhávat. 

vobháiiět.  prgn..  orati  strniště  tak,  že  se 
bere  z  každého  záhona  jen  po  2 — '?  bráztlách 
a  prostředek  (obyč.  o  dvovi  brázdách,  proto 
„dví"),  nechán.  Takové  roli  druhým  oráním 
.se  ,, vybírá",  t.  j.  dooře  ů])lně  a  pak  teprv  se 
misí,  t.  j.  oře  znova,  hlouběji. 

vobíjet  sp  vokolo  nebo  vo  kolio,  uhýbati 
se  komu,  míti,  trpěti  u  sebe!  Kdo  pa  by  se 
vo  něho  voljíjel,  mít  takuvvho  clilapa  v  senci. 
Děrek  si  sedne  se  strouhací  stolicí  doprostřed 
senci  a  šický  aby  se  vokolo  něho  vobijeli! 
(Výminkář  spravuje  hrábě.) 

vobinkat,  obehráti;  zvi.  ve  hře  o  fasole. 
Kubíčku,  s  Tondou  nehraj,  Tonda  by  tě  vo- 
binkal.  .íen  si  začni  s  vodlíčkářem:  von  tě 
bure  malovat  straku  na  vrbě,  až  tě  do  holá 
vobinká.  V  dora.  vomikat. 

vobiiKiiil  se  (něčemu),  minouti,  uhnouti  so. 
Cák  .se  nemůžeš  vobinout  s  prázdnyjnia 
rukama,   dyž  mě   tu   vidíš  s  takuvn\i   tíhou! 

vobírarka.  Ty  děti  míly  letos  na  tom  re- 
bizlu  Vdbiračku:  furt  a  tiirt  táiu  vězily,  ale 
íčko  huž  lio  pi-cce  přeniolily. 

vobkrádi.>.j,  kratii,  nedlouliv.  .Já  mám  nyj- 
radši  sukni  vobkrádlou:  člověk  se  nemůže 
zamazat  a  de  to  pěkně  vod  nohy. 

voblái')-!,  oblékati.  Vobláčijme  se,  bude 
hodno!  (bude  čas  do  kostela). 

voblťř,  i,  ž.  r.,  oblek.  Té  líáká  vobleč. 
takuvý  pavučiny  íčko  (o  látkách  ženských 
..kuj)í)vanýeh"  jiroti  domácím.) 

vobleťka.  úzká  košile  ženská,  z  hrubého 
plátna,  visící  na  šlích  (.,puramieích")  z  téže 
látky;  v.  nepokrývá  dost  ])rsou,  potřebí  ještě 
„rukávců",  jež   kromě  rukávu   máji  i  tílko, 


hodně  volné;  konce  jeho  přeloží  se  pres  sebe 
a  upnou  se    životem. 

vnblezlyj.  o  zvířeti  chlupatém,  jemuž 
,, vylezly"  chlupy  na  některých  místech; 
po  nemoci,  ráně  atd.  V.  pes.  Fuj,  takuvou 
mrchu  voblezlou,  že  to  chceš  živit  (o  psu). 

vobliťl,  voblík  atd.  (vždy),  obléci,  oblekl 
atd.  Není  plátno,  dy  je  zima  račí  se  voblíct! 
Já  by  se  voblík,  jenom  dyby  bylo  dycky  do 
čeho . 

vobloiiřrk,  2.  prgn.,  léč  na  ptáky.  Ohnutá 
větvička  jedlová  napjala  se  provázkem,  na 
jednom  konci  uvázaným,  na  druhém  skrz 
dírku  prostrčeným,  takže  tvořil  oko.  Dře- 
víčkem  .se  u])jala  a  na  ně  se  dalo  vniadidlo. 
Sedl-li  pták  na  dřívko,  vyvrátilo  se  z  dírky, 
oko  se  stáhlo  a  chytilo  ptáka  za  nohy. 

vubliik.  oblouk  (obyč.  na  luku  dětském 
nebo  na  ruční  pile).  Nyj lepší  vobluk  je  jedlo- 
vyj,  ten  hodně  táhne! 

vobnášťl.  2.  prgn.  umírajícího  obnášeti, 
t.  svíci  svěcenou  nosí  kolem  jeho  těla  modlíce 
se  za  šťastnou  hodinu  smrti.  Huž  sme  tě  vob- 
nášeli  a  tj'T5  tu  eště  (kdo  vyvázl  z  nemoci). 

vobnova.  prgn.  obnova  zimy.  Nastala  nám 
vobnova!  (připadlo  sněhu).  Opak  je  voblcva. 
když  zima  obleví,  uleví,  ,, pustí". 

voboiit,  voboul  atd.,  obul  atd.  Držíly  dost, 
ale  cák  mí  byly  platný,  dyž  sem  se  do  nich 
nevoboula!  (tuze  malé  botky). 

vobráfcný  ruce  má  ženská,  která  nerada 
dělií. 

vobratet,  2.  prgn.  obraceti  hráběmi  trávu 
na  stýlkách,  při  sušení  píce. 

Tob-i.dlík  (za  b  slyšeti  polosamohlásku),  stě. 
obrtlik,  na  Ch.  jednotvárné  zavíráni  železné: 
liřeb  a  na  něm  se  otáčející  na  jednu  stranu 
klička,  která  natažena  jsouc  nad  okraj  dveří 
nebo  okna  přidržuje  je.  Točí  se  jako  na  vo- 
b-i,dliku   (  =  je  svižný). 

vobrliiioiil.  ovrhnouti,  omítnouti.  Zed.  dy 
nělide  iiákou  stavívali,  ani  ji  nevobrhli; 
málohde! 

vdbřídlyj,  mírně  řídký,  slovo  oblíbené 
o  kapalině,  obilí  v  poli  atd.  Polívku  já  mám 
rád  vobřidlyjší.  Zjera  má  byjt  pšence  vob- 
řidlá.   dyjť   vona  si   přisadí. 

vobrosllý.  i)rgn.  o  ditěti  nemocném,  jemuž 
])rý  od  .,ph'šinuti"  zatekla  hrud.  Je-li  v., 
jKizná  se  i  (>di)onulhá  měřením.  Viz  měřit. 
To  dítě  nemá  žádný  houbytě,  to  dítě  je 
volirnstlý  (li  ú])lnč  jasné).  Mateno  někdy 
vobroslli   (subst.intivnč.  jméno  nemoci). 

\obroiivil  a  vobroubil.  Hajť  tě  ho  máma 
pěkně  vobrouví  (šátek).  Máš  tu  kolik  novyjch, 
jenže  nyjsou  eště  vobroubcný  (šátky). 

vobriiř,    e,    m.,    obruč.    Ryjvaly    vobruče 
dřevěný  a  jakýpak:  liřezovyj  vobruč  držíl  a 
dčl.M.I   si  je   bečvář  sám. 

vobriivka,  ovrubka  (na  šatě).  Vobruvka 
nniši   byjl,   to  by  se  to  třípilo. 

xtbslárlyj,  o  člověku:  hezky  starý,  starší. 
.)(•  to  už  ženská  vobstárlá,  ale  eště  byt<'lná. 

viihšlehly.1,  štíhlý.  Té  divče  vobšlehlá,  ne? 
A   pěkná  jako  krafiát. 


vobšlehnout.  —  vodprísáhnout  na  slovo  a  na  smrí. 


107 


rohšlplinoii<,  olwíti.  jen  nu  rychlo.  Káče, 
dytiys  chtílii  vc)l)šk'hnout  drobet  lined  to 
plátiin.  fiby  se  na  bílidlo  netnpilo! 

>(iliti'žkul.  2.  státi  se  těhotnou,  poěíti. 
Dyž  se  mluvilo,  že  vobtěžkala  s  jiným     — . 

vobiiři,  obočí.  Skovarňák  mil  takuvý  dlou- 
hý vobučí.  (Skovarňák  =  švec  bydlící  na 
kovárně.) 

Tohrli.  oniitka.  Takuvyj  vobrh  aby  lepcí 
držíl,  dávali  do  něho  strosky  vod  kováře. 

vobutí  i  vobuv.  Di-evák  je  dobrý  vobutí, 
suchý  ha  teplý!  Dybych  já  mil  vobutí  podle 
toho,  já  bych  doma  nevostál  —  cesta  ne- 
cesta! (o  cestě  do  kostela).  Ty  perka,  to  mi 
není  žádný   vobutí. 

voltyjda,  tulák,  ale  slab.š!ho  význ.  Si  to 
vobyjda,  jenom  chodíš  a  jenom  chodíš!  (po 
hyjtáeh). 

vobzinkovnt,  o  okrajovém  vyšíváni  na  čepci 

,, koláři". 

voráknout,  na  pólo  uschnouti.  Nech  to 
para])le  na]ii'ed  drobet  vně  vocáknout  a 
potom  je  toprv  vorevi'i  v  senci!  Sotva  nám 
to  drobet  na  bidle  vocáklo.  přišla  takuvá 
škryjpačka  ha  potom  hviž  to  nehuschlo 
(t.  prádlo  při  sušení). 

vocas,  2.  menší  dluh  starý,  zvi.  za  zboží 
nebo  práci  (nikoli  půjčkou).  Není  dlužen 
než  židu  a  křesťanu:  to  bure  vocasů!  Na 
sjetě  nyjlepší  platit  z  ruky  do  ruky:  není 
tich  vocasů  šelijakyjeh. 

vofasník,  peníz,  jenž  patří  čeládce  při  pro- 
dán! dobytčete;  platí  jej  kujiujicí  a  to  obyč. 
z  telete  pohúnkoví,  z  krávy  děvce,  z  volit 
pacholkovi  (od  někohka  krejcarů  do  1   zl.). 

vof  ppeníf.  -ílo  atd.,  jako  scepenít:  přestati 
boleti,  o  bolesti  velké.  K  ránu  mi  to  drobet 
vocepenilo,  cště  sem  potom  zdřímla.  (Pode- 
bráními „červ"  na  prstu). 

vorloň.  odsloň.  imp.  def.  slov,;  viz  zaclánět. 

vořcpky,  pl.,  čepeni  nevěsty,  t.  děj;  čepeni 
má  význ.  konkr.;  víz  to.  Do  vočepků  pla- 
tival  šecko  ženich,  potom  si  v  hospodě 
platil  každyj  svý  sám. 

^Oťini.  otčím;  slovo  obyčejné,  beze  všeho 
přídechu  zlého.  Já  nyjsem  tatík,  sem  jenom 
jejich  vočim;  napsat  sem  si  je  nedal  (nepřijal 
za  vlastni). 

vod.  předl,  od:  2.  vod  někoho  byjt,  ue- 
přáti  někomu.  Páni  vodě  mňe  nebulí  (sic! 
t.  nebyli  mně  nepřízniví).  (Díly.)  Též  vod 
něčeho  byjt.  protiviti  se  čemu,  nedovoliti. 
No,  dyby  Hančíčka  chtíla  s  vámi,  aj  ci  jede, 
já  vod  toho  nyjsem  (t.  dám  jí  ochotně  na 
cestu  do  Prahy),  'i.  Jiný  smysl:  sem  vod  toho 
=  je  mou  povinností,  povoláním  atd.  Sem 
já  vod  toho,  abych  stával  pacholkovi  v  noci 
vodvírat?  Vod  toho  neití  vobec,  aby  se  sta- 
rala na  lenochy.  4.  Člověk  vod  řečí  =  ho- 
vorný, vlídný;  muž  vod  slova  =  důsledný. 
Takuvyj  pán  a  dy  je  tak  vod  řečí,  je  to  hezký. 
Hde  pak  je  staryj  Kolář  —  to  byl  v  Hujc/.dč 
jeren  muž  vod  slova  (jeren  =  zvlášť  vyni- 
kající), ."í.  O  příčině.  Naše  Haníška  to  má 
vod  naštojc  (t.  chybné  oko);  eště  že  tenkrát 


nevoslepla!  To  máš  vod  lítosti:  nesmíš  si 
to  tak  brát.  (i.  O  látce,  kterou  něco  po- 
třísněno, pokáleno  atd.  Probitý  ditč,  hdepa 
si  brozdil,  dyť  máš  celý  kalhoty  vod  běhna! 
Chodili  za  tebou  pekaři,  nn'li  vod  těsta  ruce 
(Pis.)  Vezeni  vám  nevěstu  vod  stříbra, 
zlata.  (Pis.)  7.  Na  označenou  práce,  za  niž 
mzda  placena.  Vod  kování  moc  nepřišlo, 
hale  kolář  byl  drahyj.  (Nový  vůz).  Dy  se 
spočte,  zač  přide  plátno  a  eště  co  dá  člověk 
vod  barvy,  pravda,  je  takuvá  zástěra  drahá, 
ale  je  to  věc. 

vodiir.  vodák.  Vodar  se  teký  voblík,  dělal 
nedvěda.  Stará  Vodařka  by  eště  věděla 
leccos. 

vodaveřiií.  vedle  vodavkov.yjj.  V  nás  v  Dra- 
ženově  našly  se  eště  takuvý  vodavoční  pra- 
pory dva;  tlaly  se  někam  do  mňesta,  tenkrát 
na  tu  vyjstavu. 

vndbiřka  i  vorbiřka.  klika  dřevěná  u  chod- 
ských starýcli  dveří  do  sence;  skládala  se 
z  tyčinky,  jež  z;!.j)adala  za  zub  skoby  ve 
veřejích.  Často  se  zvedala  rukou,  jindy  pro- 
vázkem dírkou  ve  dveřích  prostrčeným.  Vem 
za  vodbičku  ha  řekni  ,, Pochválen  — ".  (Pis.) 

vodbirat.  2.  prfjn.:  ženská  vodbíi-á  (hrsti 
od  sekáče   při   sekáni   obilí). 

vodfoiiklyj  chleba,  nedobře  pečený,  na 
kterém  svrchní  kůra  oddělila  se  od  ,,třídky". 

vodit,  2.  význ.  prgn.,  tahouny  při  orání, 
aby  šli  rovně.  Dědku,  já  vám  budu  vodit!  3. 
vodit  lišku,  říditi  zadek  vozu,  odepjatý  od 
předku,  i)ři  vožení  dlouhého  stavebního 
dřívi. 

vndka.jď.  odkud.  Vodkajd  pa  vy  ste,  teký 
nčhde  zez   Prahy?  (Něhde  zde  =snad). 

vodkazovaf.  2.  o  smrtelném  zápase  zvířat. 
Huž  vodkazuje!  (O  ptáčku,  když  umíraje, 
klesl  na  záda  a  „cukal"  nohama  vzhůru.) 

vodlřžíl,  I .  Ty  to  tám,  zrovna  řect,  vod- 
ležíli  (t.  j.  na  louce  místo  hrabání  pilného 
leželi  mnoho,  takže  nebylo  práci  vidět).  2. 
o  příčině  nemoci,  stonati  z  čeho.  Cekal  sem 
na  tom  mraze  dovídokad,  nedočkal  sem  se  ho 
přece  a   naposled   sem   to   vodležíl. 

vod  naziiiiy  do  naziiny,  od  podzimu  do 
pocbimu.  Cák  sem  se  mu  tám  nadělal,  byl 
sem  tám  vod  nazimy  do  nazimy  a  von  není 
\od  ty  cti,  aby  dal  člověku,  i-eknu,  p.ytel 
bramborů!   Též:  vod  jara  do  nazimy. 

vodnest.  2.  zůstati  v  podezření  něčeho; 
též  přetrpětí  něco  za  někoho.  Von  to  zláme 
a  ty  to  vodneseš.  T^idi  mňe  vokrádalí  vod- 
předu,  vodzadu,  a  já  to  eště  musel  vodnest, 
že  nesloužím   včrně. 

voditalislro^al.  1.  míč  nahozený  palestrou 
odrazíti.  2.  zhurta,  rázně  odbýti  někoho.  Já 
jí,  pane,  vodpalístroval,  já  s  ní  byl  hotov 
hned  (hašteřívou  ženskou). 

vodpoí-.  «', m.,  odpočmek.Té  ňákyj  vodpoč, 
na  tvrdý  lajcí,  dy  něco  chyba? 

yodpoťil  (si),  odpočinouti.  Není  plátno, 
nuíším  si  drobet  vodpočít 

vodprisálinoiit  iia  slovo  a  na  sinrf  (o  věci 
jistojisté),  výraz  ustálený.  Já  to  vodpřísáhnu 


108 


vodprísáhnout.  —  vojský  maso. 


na  slovo  a  na  smrt,  kerou  hodinu  burete 
chtít. 

vodpíiliir,  odpoledne.  Vodpůlne  mu.ším 
jít  s  našima  sednitkoucma  do  lesa.  Uží- 
váno též  substantivně :  Vodpůlne  už  je 
lirátký,  tak  už  na  polodne  nedojím;  ajf  je 
kráva  raěi  na  pastvě. 

vodr,  patro  v  stodole.  Na  vodře  je  ho 
kolik  mandelů,  v  perně  eště  taký  je:  to  je 
letos  ňákyho  žita!  Boží  nadělení!  (Srv.  stsl. 
odi-h.  nosítka). 

vodřezek.  2.  krajina  z  prkna,  odpadávající 
při  sámování.  Za  takuvyj  peiůz  vodřezky, 
já  bycli  to  nekupoval,  té  sláma!  (t.  chatrné 
ppjivo). 

vodřiniiin.YJ,  na  koho  jdou  dřímoty,  slabší 
význ.  než  ospalý.  Sem  nákýj  vodřímanyj 
a  mám  tu  tlouct  špačky  —  pudu  raěi  na  kůtě. 

vodsadit,  přetrpěti,  zvi.  neprávem.  Jen 
v  přísloví:  Jednou  pochybit,  .stokrát  vod- 
sadit (srv.  vodnest). 

vodsrdít,  odseděti,  odpykati  vězením. 
Muší  to  vodsedít  (v  harestě).  dyž  nemůže 
platit. 

vodsiď,  dom.,  odsud,  cli.  tiivodsuď  i  tii- 
vodtiKr  (též  tiiviidsajď  a  tiiviidtujd). 

vodsnažit  se.  uleluiti  se,  zvi.  v  nemoci, 
zármutku  atp.  Zaplajt  Pámbu,  to  se  mi  vod- 
snažilo!  (v  nemoci,  po  přijetí  svátostí).  Nu, 
vodsnažilo  ,se  tě?  (když  dali  medicínou  ne- 
mocnému kávy). 

vodslaíře.  tele  odstavené,  též  vodstavník. 

vods^jpal,  2.  ve  výraze:  jid,  jen  se  mu  vod 
huby  vodsyjpalo  {t.  s  velkou  chutí). 

vodvedeiií,  část  střechy  nad  záspí.  Mil 
si  nechat  delší  vodvedení  a  byl  bys  byjval 
se  záspí  celou  v  suchu. 

vodyjcliat  z  puv.  oddýchali,  =  dýchati. 
Před  malou  chvlkou  eště  vodyjclial  (scepe- 
nělý  pes).  Ta  vodyjchá!  (kráva  po  tahu  do 
vršku). 

vodzaiidal,  prgu.  otevříti  dvéře  na  závoru 
zavi-ené,  zvi.  „domovní"  (na  síni).  Néhdo 
bouři.   Ijčž.   Hana,  vodzandat! 

vodzdálcří.  Já  tě  poznala  vodzdálečí, 
kaiak  sem  nevěděla,  že  přídeš  démů.  (Dívka 
vojáka  ze   vsi). 

vodzemck,  1.  část  pně  při  zemi.  Asii  na- 
zvíhncš  tu  kládu  při  vodzemku?  2.  obr. 
malý,  ale  statný,  zavalitý  člověk.  Novák 
velkyj  nebyl,  ale  vodzemek  takuvyj!  Též 
voddemek. 

vnfniiknoiil,  2.  ]>říbuzno  významem  slo- 
vesům uštknouti  a  uhranouti.  Vofouknout 
mohou  zvířata  polobáječná:  ropucha,  la- 
sička a  j.  Koho  vofouknou,  otťče  prý. 

voliánť-l  se,  2.  o  pilné  práci.  ('hla])í,  dje 
ženský  na  takuvou  louku,  to  se  bm'ete  muset 
vohánět  (při  hrabání).  Mladá  sem  byla  a 
teký  sem  se  huměla  vohánět.  (Ovdovělá 
záhy). 

vnharek,  ohořelá,  odpadající  část  hořící 
dračky.  Voharky  ])adávaly  do  škopu 
s  vodou,  nebo  mívali  v  půdě  zasazenyj 
staryj  mlyjnskyj  kámen. 


voliláchat  Sř,  ozývat  se,  jen  v  3.  os.:  To 
se  to  tu  vohláchá  (o  ráně  v  prázdném  stavení). 
Dy  začnem  kálat,  to  se  to  ze  stojatýho  lesa 
vochláchá  (t.  di'evařům  na  pasece). 

vohlav,  m.  ohlávka.  řemení,  jímž  se  při- 
vazuje kůii  za  hlavu  ke  žlalm. 

volilrriinoul.  ohluchnouti.  Přestaňte  s  tima 
pleskačkama  (děti  bijí  pl.  z  kury  do  prachu 
na  silnici);   to   by  člověk  zrovna  vohlech. 

volinipal,  (nemoc)  růže.  Já  povídám:  to 
není  než  samyj  volmipal;  pošli  si  pro  baby- 
lounskýho  (t.  zaříkávače  z  Babýlona),  von 
tě  ho  zařiká  a  bureš  mít  pokoj  dovidokajď. 

vohnipalová  růže,  přetvořený  list  šípkový 
píchnutím  žlabatky  rhodites  rosae.  (Pod- 
kuřuji  ji  vohnipal). 

voiiniv.vj  muž,  bytost  báječná:  strašívá 
dřevorubce  v  lese.  Dle  všeho  mčla  lidová 
fantasie  podnět  ve  světélkování  tlíeích  pa- 
řezů, o  něž  nebývalo  v  hlubokých  lesích  na 
Chodsku  nouze. 

volirabk),  pl.  t..  drobty  slámy  a  klasů, 
jež  zůstanou  po  vyinláceném  obilí,  když  se 
sláma  sebere.   Přines  kůš  na  vohrabky! 

volirozit  se,  (si.  stě.),  přestati  se  báti, 
odvahy  nabýti.  Já  huž  se  potom  t«ký  vo- 
hrozila  a  dělala  sem  to  šecko  (o  službě  při 
těžké  nemoci). 

vohvjbútko,  troubel  k  starodávné  dýmce 
dřevěné,  krátký,  beze  špičky,  z  větve  jedl  >vé, 
z  níž  dřeň  drátem  vypálena.  Místo  špičky 
liyl  na  konci  zahnut  a  sploštělý. 

vocliřť,  ml.  nedb.,  viz  násl.  Ale  gen.  pl. 
jen  vovec  a  vovíc. 

vorliřín,  ovčín.  Vod  Vochčínem,  jm.  po- 
lohy u  Kyč.  Srv.  vlfkyj  m.  vlchký,  lefkyj 
m.  lechký,  rofce  m.  rochce;  tu  i  tam  ml.  nedb. 

vorlilaiiia,  člověk  neom.ilený.  Proč  pa  si 
na  něho,   na   vochlamu,   nevylila  to   vědro! 

vochlesta.  ochlasta.  Takuvyj  vochlesta 
s  vochlestou  ha  já  si  ho  mám  vzít? 

^orlilcslat  Sf,  opiti  se  do  němoty.  Tak  se 
za])ciinít.  vochlestat  se,  až  nezná  sjet. 

fiichod,   kravská  hanba. 

V<M'hiiv,  jm.   místa  v   polích  u   Kyčova. 

xiťlironiát,  1.  )ii'cch.  iičiniti  chromým. 
Minář  nám  vochromál  hus,  byla  mu  na  škodě. 
2.  ni'pi'ech.  Kráva  nám  vo<'hromála,  člápla 
na  ňákyj  špíchál. 

viirlirap,  ve  výr.  v/.iť  v.,  jjoleviti  v  horli- 
vosti, napjaté  práci  at<l.  Chlape,  venieš 
brzy  vochvap:  člověk  není  ze  železa!  (Na 
toho.  kdo  sekal  seno  denně  ráno  i  u  večer.) 

vojíni,  II.  m.,  jinovatka  na  stromech.  Je 
to   letos  divná  zima:   samyj   vojíni,   v  Cer-  , 
ehově  se  [lod  ním  stromy  lámou  a  sněh  nechce 
jiadat. 

V(>jka,  zdrbň.  k  voj,  Jirgn.  krátká  voj  se 
železným  okem,  za  níž  táhl  dobytek  ve  jhu, 
ornlo-li  se,  nebo  bral-li  se  ])otah  na  příprež. 

vojniťe,  voj,  klika  veliká  na  vodní  pile, 
kt<Tá  uváili  v  pohyb  rám  s  vlastními  pilami. 
Též  klika.   Namazal  si  teký  vojnici? 

vojsky  maso.  živé,  o  ráně  příliš  zjitřené. 
Nák   to  |)ronedbál  a  chytilo  se  mu   vojský 


vojský  maso.  —  vondjmo. 


109 


maso,  musel  mu  to  Klenckyj  zase  znova  vy- 
stříhat (t.  lékař  7.  Klenci). 

vokalit,  prgn.  kaleni  přidati  (do  nápoje 
nebo  do  řezanky).  Děvko,  vokal  cbobet 
kravom  (sic)  tu  řezanku,  aby  lepcí  žraly. 

vokalk.v,  odpadky  ze  špalků,  když  se  kele 
na  šindel.  Ty  vokalky,  to  bych  řek,  že  je 
dobrý  palivo,  suchý! 

vokasnyj  šat,  zvi.  sukně.  Do  práci  je  to 
vokasný  (o  kratší  sukni). 

vokal.V,  2.  nápadný,  nepřístojný.  Bylo 
by  to  moc  vokatý  (=  křičelo  by  to,  bylo  by 
neslušné,  nápadné).  Takle  byjt  k  děvce 
hospodář  —  ne,  té  moc  vokatý!  (=  pode- 
zřelé). 

Tokázat,  2.  vokázat  hrůzu,  postrašiti,  po- 
hroziti. Dyž  dětom  nevokážeš,  dy  je  třeba, 
hrůzu,  nic  z  nich  nevychováš!  3.  vokázat 
paty.  utéci.  Vokázal  tě  zajíček  paty? 

vokázka,  naděje  na  zdar,  zvi.  plodin. 
A:  Letos  muže  bj^t  žita!  jB.'  Vokázka  je! 
Ten  stromek  má  špatnou  vokázku  (  =  ne- 
bude roditi). 

vokazovat  2.,  na  koho,  mluviti  o  kom  (zle), 
pomlouvati.  Celyj  vůkolek  bude  na  tebe 
vokazovat!  (na  syna  práče).  Má  hubičko 
starodávná,  pro  tebe  mě  nechce  žádná,  pro 
tebe  mě  nemiluje,  na  tebe  mně  vokazuje. 
(Pis.)  3.  vymlouvati  se  na  koho.  Ty  dycky 
vokazuješ   na   horší,   vokazuj   na   hodný! 

vokřiifc  okenice.  Vítr  bác!  s  vokencí, 
jako  dy  vystřelí. 

vokenřka,  okenička,  dvířka  u  kamen.  Di 
vod  vokenčky,  vyUtne  voharek  a  spálíš  se! 
Začali  prý  je  dělati  do  starodávných  kamen 
v  Klenci,  za  to  pak  se  dostalo  Klenečským 
přezdívky  Vokenčkářů. 

voklepat,  2.  prgn.  o  prvním  mlácení  celých 
snopů,  než  se  rozvážou  a  nasadí  na  řad. 

voklopoušenyj  (sr.  klopiti  —  uši).  Kjet  huž 
je  voklopoušenyj  (svadiv);  též  přeneseně 
o  člověku,  jemuž  ,,spád  s  kopy  kroš"  a  chodí 
íčko   celyj    voklopoušenyj    (řidč.   sklopouše- 

vokolo,  tanec  obyčejný,  postupující  okolo 
světnice,  na  rozdíl  od  tance  „do  kolfčka",  při 
němž  se  otáčívá  tančící  pár  dlouho  na  témž 
místě  a  to  velmi  rychle. 

vokřáliiioiit,  okřáti,  viz  vokřít.  Šeohen  sem 
vokřáh  (po  spánku  pod  stromem  v  sadě). 

vokrajky.  prgn.  pl.  t.  =  okrajky  s  natí  při 
okrajování  řípy:  dobré  krmivo. 

vitkrajuvat.  prgn.  o  okrajováni  ratolesti 
s  řípy  (vodnice).  Ha.nče,  burete  dnes  vokra- 
jovat?  (li  úplně  jasné).  Sejdou  se  na  to  malí 
velcí  ze  sousedstva,  zasednou  ke  hromadě 
a  za  pohádek  a  zpěvu  „vokrajuje  se  třebas 
do  půlnoci". 

vokřin,  misa  dřevěná  na  kynutí  těsta  (srv. 
stě.  okřin,  mísa  vůbec),  celá  uměle  vysekaná 
a  vystrouhaná  (ne  soustruhovaná!).  Ve  vo- 
křině  tě  to  jinač  kvne,  té  radost! 

vokříf,  vokřil  atd.,  okřáti.  Častěji  vokřáh- 
nout.  vokřáh  atd.  Jen  co  bych  diobet  zase 
vokiíl.  A,  to  sem  vokřáhla  (napila  se  hustého 
mléka). 


vokiidlit    se,    dostati    mladé  —  o    čubě. 

vokiirek.  m.  i  vokurka.  Každá  držíla  vo- 
kůrek  jako  ruku  a  kousaly,  až  jim  vod  houby 
teklo  (na  vavřenské  pouti). 

voláni,  zálety;  viz  volat.  2.  Di  s  chlapcema 
na  volání  a  potom  tě  ncbure  noc  dloidiá. 
Smčlo  se  chodívati  jen  ve  středu  a  v  sobotu; 
jindy   pokládáno    za    neslušné. 

volat,  volal  atd.,  volati  atd.  Já  na  tebe 
volal.  2.  choditi  za  děvčetem.  Náš  táta  dal 
vokencí  ke  komoře,  aby  nemohli  chodit 
chlapsí  za  nmou  volat  (žertuje  děvče).  Vý- 
znamu nabylo  sloveso  od  zvyku,  že  opravdu 
večer  pod  okny  svých  „dívčat"  chlapci  na  ně 
volávaji. 

vollji,  -ije  (-1  úplně  jasno),  olej.  Namaž  si 
to  Icněným  volijem  a  za  pár  dní  nemáš  nic. 

volizt,  pozbýti  vlasu,  chlupů  atd.  a  to  obyč. 
s  nečistou  chorobou  kožní.  Potom  mu  hlava 
celá  vohzla  vod  tich  strupů.  Cák  je  to  za  psa, 
takuvyj  celyj  volezh-j!  Srv.  voblezlyj. 

volšovka,  hořká  jetel  (byl.).  My  potřebu- 
jem  mech'cín}':  máme  na  lukách  zemězluč  a 
volšovku:  ty  vyramujou  žaludek!  Volšovka 
jm.  polohy  v  lukách  u  Postr.,  pl.  Volšovky 
louky  u  Ťlumačova. 

vomdlít,  voindli.|ii.  vonidlii  atd.  Stěrbuc 
teta  vonidlílii  v  kostele.  Potříkyjte  jí  sture- 
nou  vodou,  ajť  vám  nevomdlíje! 

voinikal,  (lom.,  vobinkat  ch. 

voinilka,  pův.  omelka,  kalení,  jež  v  lubu 
se  nechává  a  vyplňuje  prostor  mezi  lubem 
a  spodním  kamenem  až  po  výši  spodního 
kamene,  aby  melivo  všecko  se  odebíralo  do 
pj^tlováni. 

vomlád,  zvi.  ve  výr.  sít  na  vomlád  (t.  ne  po 
přílohu). 

voiiiládek,  prgn.  kvásek  do  těsta  s  kvasni- 
cemi smíchaný.  .Já  udělala  vomládek  a  potom 
to  kynoulo  dost. 

voiiilatky,  1.  drobotina  z  klasů  a  trávy  při 
mlácení  vj-lřesená;  obyč.  vohrabky.  2.  =  do- 
mlatky,  zvyk:  slavnostní  zakončení  mlácení 
s  hody. 

voliirknout,  zdržeti  se,  opozditi  se  do  šera 
mimo  dům.  Já  piyslil:  času  dost  a  vomrk  sem 
tám.  (Též  sešíral  v  témž  smyslu.)  Divčata, 
hyjbyjte  se,  ajť  tary  nevomrknete!  (matka 
na  sloužící  dceru  s  círužkami  u  ni  na  hyjtě). 
Srv.  stě.  omráčit  sě. 

von,  prgn.  s  předl,  po  ňom  =  po  obědě. 
A:  Hana,  huž  je  po  ňom?  B:  Už.  Též:  Už 
máte  po  ňom? 

vonat.vj  (srv.  ob.  onaký),  dobrý,  chvah- 
tebný.  Já  myslil,  do  vi  jaký  žito  bure  a 
kouknite  —  není  vonatý. 

voiidat,  I.  odkliditi  (srv.  důraznější  vorun- 
dat);  zvi.  na  své  místo  uložiti.  Vondyjte  to 
s  toho  štola  (t.  po  jídle  nádobí).  2.  uschovati, 
uspořiti.  Zaplatil  šecko  po  staryjch  a  eště 
vondal  hned  první  rok  ke  stu  zlatyjm. 

Vondra,  Ondřej,  zdrbň.  Vondrášek;  vysk. 
se  v  jm.  rodovém  hu  Vondrášků. 

vondyno,  onehdy;  obyč.  též  vonedá.  Huž 
vondyno  sem  je  chtíl  spravit  a  nebylo  hdy 
(cepy). 


110 


vonedá. 


vosnova. 


vnnrdá.  onehdy.  Vonedá  by  se  mi  to  bylo 
teký  hnedle  stálo:  byl  bych  byjval  pád 
s  prázdnyjma  rukiíma. 

vonedbát  se,  vonedbál  atd.,  nivyknouti  ne- 
dbalosti. Káče  byla  ženská,  moh  jí  pohledat; 
ale  dyž  von  pjil  a  jenom  pjil.  potom  se  vone- 
dbálň  tekv  a  šlo  šecko  nazpátek. 

vonelidá  vedle  vonedá  r.  vondyno.  Já  už  to 
slyšela  vonehdá. 

vonit,  vonil  atd.  voněti.  Naše  ženský  sbírá- 
valy  teký  dobrou  mysl,  ale  ta  voní  vála,  zrovna 
dost.  Prach  a  broky,  to  to  tám  šecko  vonilo; 
já  povídal  Imed:  tu  sou  ňáký  struje. 

vopaři(.v.i  člověk,  nepřímé  postavy,  ale  ne 
nahrbený.  Též  vopačitý  nohy,  t.  j.  u  kolenou 
vybočené,  t.  zv.  „do  o". 

vopálka,  ošatka,  vedle  obyč.  košinka.  Bylo 
jich  tak  hodný  dvě  vopálky  (bramborů  daro- 
vaných). 

vopar,  kulhavka  (nemoc  dobj^tka).  Naše 
nám  dostála  vopar  a  my  huž  sme  mih  vo  ní 
strach . 

vopalrovat,  imp.  pleonastický  ve  vVt.: 
,,Pámbu  chraň,  vopatruj",  (ustálené  sesílení 
záporu  =  to  nikterak  ne,  docela  ne).  „Pán 
Buh  chraň,  vopatruj,  abych  já  tuto  byl 
nihivill"  ..P.  B.  ch.  v.,  to  já  nechci!" 

vopiskanyj,  kňouravý,  pla'tivv;  o  dětech 
a  mladé  drulieži.  ťhlapše.  ty  si  vopiskanyj, 
s  tebou  není  k  vydržení.  Mladý  krůty,  té 
lichva  vopiskaná! 

vopita.  opilec.  Minář  je  člověk  vopita! 

voplín,  bukové  dřevo  čtverhranné,  sedící 
na  předním  voze  nad  nápravou;  v  něm  jsou 
na  koncích  klaníce. 

vnpralo,  prgn.  oprať,  jen  na  koši.  Srv.  šleh. 
Jsou  vždy  dvě,  nahoře  v  koši  bud  svázaná 
nebo  nastrčená  na  dřívko.  Hinaj,  mi  se 
strhalo  voprato;  kerajíak  s  tím  íčko  přídu 
demU? 

vopravdiickyj,  ojiravdový,  pravý.  Já  mám 
vopravduckou  pistuli  (ne  hračku).  Dostaneš 
nasekáno  vnpravducky. 

vorařky,  zvyk  chasy  o  o.statcích  masopust- 
nich.  Dopoledne  v  úterý  chodí  ..voráři".  pře- 
strojení za  maškary.  a  „dilapcí"  s  muzikou, 
po  vsi  dům  od  domu,  vyvádějíce  všude  tance 
a  skotáctví:  večer  jim  u  muziky  musejí  platiti 
děvčata  „voračky",  plat  za  celý  rok  do 
muzik:  dcerka  ze  dvora  dává  až  6 — 7  zl.  a 
chlapci  i)otom  ..voračky"  propíjejí. 

vnradby,  oddavky.  V  houteryj  burou  mít 
už  voradby  (li  úplně  jasné). 

vorazil,  2.  otepliti  málo,  zahřáti.  Pec  staro- 
dávná ()ěkně  v  zimě  vzduch  v  komoře  vorá- 
žela,  tak  tám  nemohlo  mrznout,  třebas  nebylo 
kamen.  Nepí  tak  sturenou,  počkyj,  až  se 
drobet   vorazí!  (voda  ze  studně). 

vorhiěka,  vedle  vodbička;  v.  toto.  Zatáhni 
za  řcniínek  u  vorbičky,  jak  vono  se  vorevře. 

voremk  nať.  nov.,  odemykati.  Nevorem- 
kýnyj:  dyž  holdoval  celyj  den,  ajt  si  tám 
íčko  teký  je  (na  kluka,  jenž  se  toidal  do  tmy 
a  před  nímž  z  trestu  zamkli). 

vorrvřil.  vor<'vřil  atd.  Pote  nehdo  vorevřít, 
dy  nesu   ve   vobouch   rukouch   (sic).   Taku- 


výmu  nanieatýmu  člověku  a  ty  si  mu  vore- 
vříln!  (když  klepal  na  děvče).  2.  vorevřenyj 
kámen,  mlýnský  k.  „řídký". 

vorczdál,  part.  vorezdal  atd.  prgn.,  2.  od- 
vésti na  vojnu.  Jednoho  mí  vorezdali.  3.  vore- 
zdát  se  na  někoho  (  =  spolehnouti).  Nevo- 
rezdávij  se  na  děti!  Nevorezdávij  se  na  bábu 
ani  na  děda;  nemáš-li,  bude  tě  běda!  (Přísl.) 

voříSrk.  1.  byl.  krvavec  (toten).  Na  naší 
louce  samá  jetel  a  samyj  voříšek:  té  píce  jako 
marijánka.  2.  pes  ryšavý. 

vdřit.  vořil  atd  ,  imp.  voří,  ohřáti.  Žencký, 
pote  se  vorit !  Ták.  to  sme  se  tu  pěkně  voříli. 
Zeno.  voří  mi  drobet  polívky! 

íořklivec.  jen  ve  vVt.  žert.  Je  na  vořklivci 
narozenyj  (  =  není  hezký). 

vorklivyj.  oškUvý.  Fuj,  té  vořkhvá  hou- 
.senka. 

voroteř  i  vodoteč.  1 .  stoka  u  pole,  obyč.  mezi 
dvěma  mezemi,  do  niž  se  svádí  voda  z  pole. 
Musíme  vyhodit  voroteč  (=  vyčistiti).  2. 
příční  brázda,  obyč.  úkosem  vedená  přes  zá- 
hony, jež  svádí  vodu  z  jednotlivých  záhonů 
do  stoky.  Viz  strž. 

Vor.šula,  Voršila.  Voršula  se  vdala  do  Ko- 
rova.  Od  toho  též  jm.  rodové:  Voršuluc. 
(Postř.) 

voriindat,  siln.  význ.  než  vondat.  Vorun- 
dyjtc  to  zez  toho  štola  (po  jídle).  Vorundyj  ty 
peníze! 

vosel,  2.  „na  vosla"  krov  mívá  jen  ve  pro- 
střed příčních  trámu  po  sloupku  a  přes  ně 
trám  („vosel")  a  tak  drží  celou  krytbu. 
Někdy  bývá  totéž  ještě  v  každém  boku. 

vosft,  u,  m.,  bodlák  v  obilí;  dokud  je 
mladý,  je  dobrým  krmivem  a  pastvou,  na  př. 
na  změti.  Hleč,  to  se  tu  chj'til  vo.set  a  taku- 
vyj  pěknyj  jako  selat.  Zdrbň.  vosílek. 
o  mladoučkém. 

vo.sina,  osina.  Já  vím  vosinu,  ta  by  dala 
měchaček  habadij  —  enom  že  není  má! 
(žertovně.) 

vosílek.  ndadý  voset,  bodlák  z  obilí.  Se- 
káme housatom  vosítek;  drobet  ho  vokalíme 
a  voni  se  můžou  po  ňom  hutlouct. 

vosládiě.  druh  kapradč,  jehož  sladký  kořen 
děti  hledají  a  žvýkají. 

vosliznoiil,  zvi.  o  jídle,  na  př.  tvarohu; 
vlhnouti,  dostávati  rosolovitý  povrch.  V  lítě 
tvaroh  brzy  voslizne.  Nejez  ho.  dyjf  je  vo- 
slizlyj:  na  sadičku  bure  (na  sýr).  Též  vo- 
slii/.lyj. 

vosliiz,  nové  luíledí  z  náhlého  mrazu  po 
tání.  Takuvyj  vosluz  —  to  lámou  lidi  nohy! 

voslyjřhat  se.  ostých.iti  se.  Nedivme  se, 
takuvý  dítě  přijít  z  takuvý  dálky,  von  se 
vo.slyjchá  (o  sirotku,  jenž  přišel  „na  vobec" 
a  stydí  se  jít  „po  střídě";  srv.  to). 

vosiiirrka.  osmina  dvora  s  příslušenstvím. 
!My  míli  jen  vosmerku  a  bylo  nás  dycky  kolik 
k  jídlu,  hale  nouze  nebyla  žádná! 

vosnova,  2.  přichystané  prádlo  na  ])látno. 
Ty  řekneš:  chvátat!  Koukni  do  komory,  co 
tám  čeká  vosnov.  (Tak  se  háji  tkadlec  selce, 
která   chce    míti   plátno  hotové.)     .3.    prádlo 


vo  veseny] . 


111 


na  jeden   kus  plátna    pro    sebe.    Za   staro- 
dávna byjvaly  vosnovy  na  (iO  loket. 

vosovyj,  osykový.  Měchačky  sou  nyjvíc 
vosovy  (t.  z  osykového  dřeva). 

vogpáiiťk,  stuha  sametová  černá,  se  zoubky 
a  dírkami,  připínající  čepeni  k  hlavě;  zavazuje 
se  vzadu.  Pi'es  vospánek  dává  se  ještě  pentle 
jedna,  červená;  k  té  se  čepeni  přišije. 

vospencf,  též  vošpeiiec  i  piišpenec.  Husy 
huž  mají  (pouští)  vospence.  Naše  dostávají 
pušpence.  Slunce  svítí,  hale  s  vospenci  (je  při 
něm  zima,  jako  oškubané  husi). 

vostál.V  jídlo,  které  zbylo  a  stáním  začíná  se 
již  kaziti. 

voslarťk.  kdo  při  honění  dostane  ránu  od 
druhého,  je  „vostarek",  dokud  ji  nevi-átí 
jinému  (ral.  d.).  Vostarek,  vostarek,  Matýs  je 
vostarek! 

vostát,  vostál  atd.  2.  o  krávě,  koze,  zůstati 
březí.  Naše  mandlice  nám  vostála  po  prvním 
běhání.  3.  neos.  Do  smrti  na  ňom  vostálo,  že 
založil  a  člověk  k  tomu  přišel,  nevěděl  jak. 

vosťalťk,  2.  ve  výr.  do  vostatku,  též  zko- 
molené dovostat,  zejména,  zvláště.  Do  vo- 
statku letos,  dy  málo  pršilo.  sněh  nepadal; 
to  bure  málo  vláhy.  Já  nechci  žádnýho  a 
dovostat  cizího  šelmu  — !  Ten  by  mi  přišel! 
(Brání  se  děvče  ,,výhocbiým"  vdavkám  .se 
ženichem  bez  věnce.) 

vostávat,  2.  prgn.,  bydleti.  A:  De  pa  vy 
vostáváte?  B:  My  hned  hindle  za  kapličkou. 
co  je  ten  vořech.  3.  o  dětech  školních,  ne- 
chodí-li  z  přespolní  školy  na  poledne  k  obědu. 
Vostaneš?  Já  ne,  já  muším  za  tátou  s  vo- 
bědem. 

vostryj  kámen  má,  komu  žaludek  dobře 
tráví.  Dětom  se  nediv,  děti  mají  vostryj 
kámen:  té  krajíc  za  krajícem! 

vostržeň,  ssedlý  hnis  v  ráně,  zvi.  v  nežitu. 
Vostržeň  se  muší  vytáhnout,  nebo  se  to  ne- 
zhojí. 

Vosdincák,  jméno  rodové;  pro  doklad  tvo- 
ření: U  dvora  měli  studni  a  byli  tedy  vod- 
stunci.  Starý:  Vod-stunc-ák.  (Příp.  -ák  tu 
oblíbena;  srv.  hospodář  u  kryjčířu  (ne  ki-ejčí), 
nazýván  kryjčiřák.) 

vosypáno,  o  hojném  květu,  ovoci  atp. 
Letos  to  šecko  kvítne,  mílo  se  na  to  stromoví 
podívat;  křešně  vobzvlášt  kvitly  —  šecko 
vosypáno. 

vo.šiti,  význ  konkr.,  kožené  ucho,  jímž 
válek  na  cepu  připojován  k  držáku.  Na 
držáku  je  jJodobné  ouško  kovové,  „kováni", 
a  oběma  se  provleče  několikráte  pásek  ko- 
žený, zvaný  sviir, 

vo.šiva(  se.  1.  o  vrtivém  pohybu  proti  kou- 
sáni hmyzu.  Cák  se  pořád  vošíváš  —  žerou, 
žerou?  2.  protiviti  se  čemu,  žehrati  nač. 
Napřed  si  to  chtíla  a  íčko  se  vošíváš,  dy  máš 
klopit?  (vypláceti  věno).  Chlape,  dyby  tě 
sem  postavil,  vošíval  bysi  se!  (kdybys  měl 
konati  mou  práci). 

voškrd,  m..  železný  nástroj  na  „ki'esání" 
mlýnského  kamene . 

vošlelinout  si-,  ovarit  se.  o  knedhcich. 
není-li  dobrá  mouka.   Mi  se  tuztý  mouky  ani 


dost  málo  nevošlehnou!  (Nedostnnou  roso- 
lovitý povrch.) 

vu^patnit  se,  (v  nemoci)  spachiouti  se,  zhu- 
beněti. Máma  se  mi  neUbi:  máma  se  vo- 
špatnila,  až  není  možná! 

voSťavenyj,  1.  o  pokrmu,  v  němž  se  ka|)a- 


lina    odděluje    od    hustého    (zeh). 


přen . 


o  člověku  mrzícim  se.  Cák  si  celyj  den  tak 
vošíavenyj  ? 

voštěclitat.  ledabyle  nebo  příliš  ořezati, 
osekati  atp.  Viz  štěchtat  3. 

vošticlltř  a  voštřclitř,  mladé  dobytče  hu- 
bené, zvi.  voUci.  Naši  mi  slíbili  voly  a  dali 
mi  pár  voštěcliťát. 

voStin.v,  pl.  t.,  prázdné  plásty  včelí.  Já  raíl 
nastřápáno  voštin  —  dycky  sem,  dyž  něco 
bylo,  zmáčk  sem  to  v  kouli  a  dával  sem  to 
do  prázdnýho  houle.  Potom  sem  na  to  drobet 
pozapomíl  a  tu  máš,  moly  mi  to  sešrotovaly 
a  zapřidly,  nic  nezbylo. 

votava,  gen.  pl.  votáv.  Houvary  hnedle 
vyhoříly  a  do  votáv  přišly  takuvý  deště:  to 
l)ure  špatný  krmení,  to  aby  ten  dobytek 
vo  vši  vil. 

votavka,  zmlazovaná  pěkně  tráva  už  po 
seči  Otavy.  Poženem  pod  hisy,  tám  se  nám 
burou  pást,  je  tám  pěkná  votavka. 

volavky,  pl.  kuřátka  „ve  votavacli" 
(t.  j.  v  čas  seči  otav)  vylíhlá.  Nenosí  už  toho 
roku,  ale  za  to  začnou  záhy  z  jara. 

voťřp,  i,  f.,  otep,  pl.  votépě.  Tři  votěpě 
slámy.  Žitný  bych  mil  eště  pár  votěpí,  ale 
ječnou  žádnou.  V  přh'.  Chlap  hloupá  jako 
votěp  slámy.  Zdrbň.  votípka  (zni  ().  Viz 
zvlášť. 

votesek,  nový  mlýnský  kámen,  jak  se  do- 
stane od  kameníku. 

votípka,  otýpka,  (t  zní  měkce),  zdrbň.  od 
votěp.  Často  bez  význ.  zdrljň.  Vem  s  sebou 
vo  ňákou  votípku  sena  víc,  nevíš,  vrátíš-li 
se  zyjtra  (když  vezl  sedlák  do  mlýna  přes 
pole).  Neprodali  byste  mi  ňákou  votípku 
slámy  do  lože?  2.  dříví  z  chrastí,  svázané 
v  otýpky:  obyč.  uživ.  v  pl.  votípky.  Já  tám 
strčím  votípku  a  po  ní  fh-uhou  a  mám 
vařeno. 

votiipávat,  prgn.  2.  chtíti  o  něco  prositi, 
ale  neodvážiti  se  prosby  zjevně.  Kuba  by  byl 
votupával  a  votupával  a  i'ect  tátovi  nechtíl; 
já  mu.šela  sima  mu  pomozt  (o  půjčku).  3. 
o  krávě  před  telením.  Vod  rána  votupává, 
dnes  to  bure. 

vovazovat,  prgn.,  ovazovat  stromy  něko- 
lika stébly  slámy  nebo  nití  na  Štěch-ý  den 
ráno.  Konají  zvyk  děti  vstávajíce  na  to  už 
i  o  5  hod.  a  vyvolávají:  ,,Vovazujte  se  štíp- 
Icové,  ajť  vám  nepomrznou  kvítkové:  zyjtra 
přídě  mráz,  po.-iekáme  vás",  atd. 

vovdovit,  vovdnvila  atd.  Vovdovíla  letos 
v  senách. 

vověsiř,  oběsiti.  Pravdu  mil  a  právo  šecko 
a  vověsili  ho  na  šibenci!  (Kozinu). 

vověSenyj,  oběšenec.  Doposavad  tu  říkají 
u  Vověšenýho.  Viz  vo  věsit. 


112 


vovsnyj.  —  vuz. 


vovsnjj,  ovesný.  Vovsný  plívy  drobet 
skro]iírae  a  dáváme  je  do  rezanky-  Ječný 
muši  spařit,  aby  zniikly. 

vovSivit,  dostati  vši.  Dobytek  té  po  špat- 
ným foutru  (sic!)  i  vovšiví.  Naše  Dodla  huž 
biila  hezká  (  =  velká),  dy  tu  bxla  tenkrát 
ta  hla^-nička.  A  jednou  já  na  divči  koukám, 
marneči,  divče  mi  vovšivíla  po  tý  nemoci. 

vovykat  vo  něčom,  přestávati  na  něčem, 
.spokojiti  se  (už  po  zvyku)  něčím.  Na  večer 
muší  naše  děti  vovykat  jenom  vo  polívce 
a  ňákvm  tom  brambůru  —  zrovna  jako  my 
velký. 

vožebl.vj.  2.  o  stromu,  na  němž  namrzla 
kúra,  takže  se  loupá.  Hleč,  ta  hruška  je 
hodně  vozeblá.  (Slýchati  obyč.  dz  —  vo- 
dzcblyj.) 

voziri  provaz,  jímž  se  utahuje  pavůza  na 
náklade  oliili  nebo  píce  a  sice  na  voze  zad- 
ním: přední  sluje  kozel  a  je  kratší. 

voznunik.v  vedle  vohlášky.  A:  Tak  bude 
n  Jírii  přece  svarba?  B:  Bude,  bude.  Tutu 
neděli    pryj    budou    pr\Tií    voznamky. 

vpracli,  předložka  se  subst.  spojená  v  je- 
diný výraz  přísl.:  Než  se  vobrátil,  pět 
chaloup  bilo  vprach.  Ale  též:  Já  bych  tě 
tu  byla  potřebovala  a  ty  si  dycky  hned 
v  prachu   (t.  utečeš;  matka  na  chlapce). 

vrátit',  jen  v  žert.  větě:  Vem  si  vrátiče 
s  .sebou!  (na  toho,  kdo  se  rád  zch^ží). 

vrátnice,  vrato;  pl.  \Tata  =  branka  celá 
i  s  vraty.  Berouškom  to  vyvrátilo  vrátnici 
(povětří). 

Vratoví,  do  Vratoví  atd.:  jm.  polností. 
(Poc.) 

vrážel  se,  marně  choditi  do  dveří  a  ze 
dveří.  Ne\Tázij  se  ze  sencí  do  sencí!  Ty  děti 
se  jenom  \'rází  a  vráží,  vyvrází  šecko  teplo. 

vražba,  ml.  analf.  obyč.  vedle  vražda. 
Říkávali  naši,  že  se  tám  něhdj'  (  =  dá\Tio, 
před  časy)  míla  stát  náká  vražba. 

vrbice,  byl.,  potměchut;  děti  chodské 
trhají  na  podzim  její  holé  stonky  a  konsají  jo 
jako  sladké  dřevo.  Je  nasládlá,  ale  páclme 
po  ní  nepříjemně  z  úst. 

Vrři  m.  Vlci,  v  náz\Ti  polností:  ve  Vrčím 
Ráji,  u  Kyčova. 

vrčit,  vrčíí,  atd.,  vrčeti.  Pes  na  mňe  \TČíl. 
(Pis.) 

vrlilice,  nízký  hrnec,  široký  a  s  úzkým 
dnem,  v  němž  se  nechává  mléko  vystáti 
(krajáč).  Vrhlici  mlíka  kyselýho  von  vypjil 
jako  nic. 

vrlilík,  květináč.  Počkyj,  já  si  jí  (rozmarinu 
od  svatby)  píchnu  do  zemí  do  vrhlíku  a 
prínine-li  se,  buru  mít  kytku  ze  svarby. 

vrch,  2.  prgn.,  vrchní  část  trávy  na  koši  nad 
obrubou.  Opak  je  „rovnyj"  (nemá-li  vrchu). 
Co  pa  by  si  si  nenažíla:  nazí  si!  A  nazí  si 
vrch!  (dovoluje  selka  na  jeteli  trávničce). 
3.  navrrli  mít,  míti  pravdu,  zvítěziti  v  hádce. 
To  víme,  ty  mušiš  mít  dycky  navrch;  do 
pa  by  86  8  tebou   příl! 

vrcliolfk,  vrcholkovitý,  homolovitý  tvar. 
Něnkyně  (sic)  nosívaly  šecko  klobuky  a 
takuvý  vrcholíky  míly  na  nich. 


Vrchudráby.    skloň.:    Na    Vrchudrahach, 

pod  Vrchuth-áhy  (kde?)  atd. 

vrkoř,  e,  m.  pletenec  vlasů.  Já,  dy  sem 
bxla  mladá,  já  mívala  vrkoče  hnedle  na  paty. 

vr-kůč,  škádlivý  zvuk  dětí,  provázený 
najířaženou  rukou  a  ukazováčkem  proti 
tomu,  kdo  honí. 

^rkučťk.  zchbň.  k  vrkoč.  Za  sta.ra,  dokud 
dívky  nosily  „plínky"  na  hlavách,  mivaly  po 
čtyřech  vrkůčcích,  každý  o  3,  4  až  16  pra- 
méncích. Srv.  phnka  a  pentlík. 

vrnčál,  kolovrat,  jehož  pírka  jsou  zasazena 
v  přehnutém  \Tkoči  ze  slámy.  Jde  velmi  tiše 
a  dělá  tenkou  nit. 

vrtik.v  mil,  nedočkavým,  netrpělivým  býti. 
Dom.  Ten  tám  bude  mít  vrtíky  (hošík  ne- 
poseda ve  škole).  Chod.  =  hyjble. 

vrtil,  vrtil,  prgn.  tlouci  máslo.  Teta  vrtí 
(Pis.).  Chlapsí.  pote  nám  pomozt  vrtit.  Div- 
čata vrtily. 

Vrzal.  jm.  rodové.  (Postř.) 

všřlioiSud.v,  oblíbeno  na  sesílenou  udání 
míry  atp.  To  bylo  hecho  s  bohatou  nevěstou 
a  dostála  všehovšudy  dva  tisíce. 

vSi,  2.  zrna  šípková  ve  společném  seme- 
níku. Dyž  šípek  zmrzne,  to  se  může  snist  se 
vším  s  tima  všema. 

v^idťň,  jen  ve  výr.  ke  všidni,  ve  vSidiii. 
Kabát  ke  všidni.  Ve  všidni,  ve  svátek.  Škoda 
tvý  hlavy,  že  jí  nosíš  ke  v.šídni. 

všim,  (sic)  instr.  neutr,  .sesiluje  výraz  slo- 
žený s  předl.  s.  se  jako  spisovné  i  :  Zlámali 
kotev  se  všim  s  květem.  Chybilo  jí  a  jiádla 
se  všim    s  dítětem  do  stoky. 

všom,  všem  atd.  Ve  všom  dobrým!  (Poře- 
kadlo, jímž  se  dovolávají  svornosti,  zvi. 
v  zábavách.) 

vúčililedě,  nikdy  očividně.  Takuvá  ženská, 
íčko  se  ale  ztrácí  vůčihledě  (=  hubne). 

Vlije.  oj.  Vem  za  vůji  a  že  se  to  hne! 
Zlámali  i)ři  ryjdu  vúji. 

viikol,  ]iřísl.  toto  bývá  sesilováno:  vůkol 
dokola  nebo  vukolkolem.  Kouknite:  za  dva, 
za  tři  dni  vůkol  do  kola  mandálky,  co  ty 
lidský  ruce  dokážou!  Prohledali  sme  šecko 
vukolkolem  chalupy  a  něhdež  nic,  až  na- 
jednou  —  sU'|)ice  sedí   na  stromě. 

viikolek.  vedle  vokůlck,  okolí.  Na  celým 
vůkolku  žádnyj  tak  nezazpíval  jako  Košař. 
Cel_yj  vokulck  bure  mít  vo  čom  povídat! 
(Vyčítavě:  vyvedls  nepěkný  čin.) 

viilšť.  olše.  Vuiše  chce  vlfko  a  jiotom 
roste  jako  divoká. 

viílší,  hájík  olšový  nebo  olšinami  pro- 
rostlý; (puv.  mladé  olšiny).  Sli  do  vůlši  na 
bečišfatii.    Potom  jméno  polností.  Ve  Vúlší.    , 

viism.vj,  osmý.  Stě|)án  liyl  vůsmyj  a  po 
ňom  byly  eště  dj(í  divčata  a  jeren  chlapec. 

viiz  a  jeho  části:  nápravy  (2),  rozvora, 
hder.  ])era,  vuje,  lešnč  (4),  podjíždí,  vojjlin, 
palce  (krátké  klaníce,  dává-li  se  vůz  do 
žebřin),  fasunky,  švinha:  kolo:  loukoť, 
hlava,  šj)!ce,  ráf,  zděř  (iiiksna);  boky;  .stolec 
(„voplín  s  jialcí"),  řcbřina  (s  „nosy",  konci 
zpředu  zahnutými  nahoru),  špjerec,  spětí, 
srdcí),    svorník,   zájilatník,    zákolník,    kozel 


vyjeveny]. 


113 


(predni  voz.  provaz),  podplírikji,  náribetník, 
návojník.  2.  Celyj  vúz!  (t.  j.  devětkrát  do 
kola  za  sebou)  žádá  droužka  na  družbovi, 
zatím  co  matky  nevěstu  v  komoře  „čepí", 
a  dodává  po  prvním  kole :  Já  vo  jednom 
kole  jezdit  nebudu  1  iitd.,  až  jsou  odtanco- 
vány  všechny  hlavní  části  vozu. 

vybinout  si.  vynninit  si.  Stará  si  vybinoula, 
dyby  se  jí  .sednička  nelíbila,  že  si  pure,  kam 
bure  chtít. 

vybinout  se.  vyhnouti  (o  vozech  proti  sobě 
jedoucích).  Proč  pa  nekoukáš,  jak  se  vy- 
binout. dyž  je  slnice  tak  houzká  (li  úplně 
jasiu'). 

vyltirat,  2.  při  dřevorubeckých  pracích, 
zvi.  dlabání,  koplování  atd.,  sekati,  krájeti 
hlouběji.  Vyber  ho  (vokrin)  víc.  t.  j.  vy- 
strouhej,  aby  bylo  méně  dřeva  a  větší  dutina. 
3.  prgn.  o  orání  druhém,  když  při  prvním 
bud  jen  ,, vyhnány  rozbory"  nebo  ,,vobhá- 
něno",  takže  zbyla  .,dví".  Po  vybírám  už  ně- 
kteří neorou  (t.  „nemisí"),  nýbrž  seji  hned 
„po  dvou  rolích"  nebo  „po  dvojím  roli". 

vybyli,  výbava.  Tuto  povlečení  je  eště 
z  mýho  vybytí,  na  to  jjřidla  eště  naše  bába 
To  huž  je  dozajista  štyrycet  let. 

vybral.  2.  Přival  vybral  cestu.  3.  Vyber  to 
eště  drobet,  t.  dlab  hlouběji.  Srv.  vybírat. 

vyfpflilnout,  na  rychlo  vyprati,  ne  dů- 
kladně. Chlapsi  sem  eště  vycechtla  košiU, 
aby  ji  mil:  bure  jeho  svátek. 

vyrípat  se.  vybrati  .se  z  nemoci,  pův.  o  zví- 
řatech (srv.  chciijat),  potom  položertovně 
(ale  ne  ve  zlém  sni.  jako  chcípat)  též  o  člo- 
věku. Má  co  dělat,  aby  se  z  toho  vycípala 
(kočka).  Byl  kost  a  kiiže  a  přece  se  zase  vy- 
cípal  (člověk). 

vyřáhlyj.  čahoun,  dlouhý  člověk.  Cák  je  do 
něho,  takuvý  látro  vyčáhlý. 

vyřecliral,  siln.  význ.  než  vykrákat,  vy- 
tahati za  vlasy.  Chlapci,  nelezte  mi  do  sadu 
(na  hrušky),  zapadnu-li  vás  někerýho,  já  vás 
vyčeclirám  jaksepatří. 

vyčepit,  okrášliti,  v_yzdobití.  Jfilie,  tys  to 
vyčepil  (na  pacholka,  jenž  si  vyzdobil  koně 
k  svatbě). 

vyfíclily.i.  zvětralý,  o  kapalině,  léku  atp. 
Já  míla  balzám,  ale  naši  ho  něhdo  brali  a 
zapomili  to  zandat  a  von  je  ičko  vyčichlyj, 
ncbure  huž  na  nic. 

v  yřiclinoul.  vyčichnouti.  Zacpite  nehdo  ten 
vocet,  dyjť  vyčichne. 

vyflát,  vyčtal  atd.,  vyčísti,  vytknouti. 
Co  pa  se  máma  pro  něho  naplakala  —  to  sem 
mu  šecko  vyčtala. 

vydáj  i  vydyj,  (e)  m.,  vydáni.  Peníze  se 
přímly,  ale  bT>l  taky  věcí  vydáj.  Každou 
tředu   bude  vj^dj^  zboží  (na  pile). 

vydal  se  (z  čeho),  důr.  než  vydati  co,  zba- 
viti se  čeho.  Vdávali  sme  Káči  a  vydali  sme 
se  do  krj^caru.  Já  mil  jenom  poslechnout 
matku;  matka  mí  říkávala:  Nevydá  vij  se 
tak  ze  všeho  k  vťili  dětom! 

vydražil.  2.  udělati  dráhu  v  něčem;  o  okně 
(dráha  na  sklo),  o  šindeli  atp. 

HruSka:  Dialektický  slo^iiík  ohodský. 


vydrbat.  žertov.  nabiti,  zvi.  při  trestání 
dětí,  hodně,  ale  ne  velké  rány.  Jen  si  to 
vemte,  ráno  mu  dám  nový  kalhoty,  a  po 
tý  ho  vidím,  von  se  mi  v  nich  souká  našvesku, 
pryj  na  houpory.   Hale,  vydrbala  sem  mu! 

vydrlial  se.  hovado  se  vydrkalo:  třáslo 
hlavou,  až  mu  spadl  řetěz  s  hlavy;  též  obr.: 
vydrkanyj  na  celyj  řetízek  (o  člověku  roz- 
pustilém, zvi.  žertovně,  kdo  se  rozkurážil 
při   muzice,   atp.   proti   svému   obyčeji). 

vydyjril,  probuditi  násilně,  zvi.  hřmotem 
atp.  Mňe  vvdyjřilo  tejirv.  dy  začli  zvonit  a 
troubit  (proti  mráce);  řimat  sera  hned  ne- 
slyšel. To  .se  dělalo  v  noci,  ten  vítr  a  dešf, 
já  se  každou  chvíH  vydyjril. 

vyliáliniilyj.  o  bolesti  v  „háku",  způso- 
bené námahou   přílišnou. 

vyliázpny.j.  o  kloubech,  namožených  až 
do  bolesti.  Ruka  vyházená.  Mám  palec  vy- 
házeny]. Srv.  vychytat  si. 

vylinul  rozbory,  při  orání:  počátek  práce 
na  strništi:  vyoře  se  jen  po  jediné  brázdě 
mezi  jednotlivými  záhony. 

vyhnout,  prgn.  uhnouti  se  s  cesty.  Vyhni! 

vyhojil.  vyléčiti,  jen  o  ráně  nebo  vůbec 
o  léčení  ze\-níni.  Vondrašouc  se  nadoktoro- 
vali  s  dívčí,  a  šecko  marný;  huž  jí  lízly 
z  nohy  kostičky  a  naposled  jí  \-yhojila  stará 
bába    bezovým     lupením. 

vyhrál.  2.  prgn.  (s  předm.  děvče  u  mu- 
ziky), vypuditi,  vyvésti  z  muziky.  l)opusti-li 
se  děvče  u  muziky  nějaké  \n'ážky  chasníka, 
zvi.  jiřespolniho,  dají  ji  vyhrát,  t.  j.  dají 
zahrát  a  jeden  jí  vezme  k  tanci  a  točí  se 
s  ní  až  ke  dveřím,  kam  ji  mocí  vystrčí. 

vyrhládnoiil.  vychladnouti;  též  o  člověku. 
Nezdálo  se  zima  a  já  přece  vyclilád  (=  na- 
stydl). 2.  vyhladověti.  Při  takuvým  díle 
člověk  brzy  vychládne,  a  já  bych  jid,  co  by 
bylo.  3.  obrazně:  pocítiti  ztrátu,  úbytek. 
S  takuvyjma  bys  chtil  táhnout  za  jeren 
řemen?  Než  tuti  vychládnou,  ty  dávno 
zmrzneš!  (Obr.  Smysl:  Než  páni  poznají 
škodu,  ty  budeš  na  mizině.) 

vydíoiidlyj.  seschlý,  zvi.  člověk  po  ne- 
moci. Srv.  choudnout. 

vyoliyeenyjj  a  vyc liycely.!.  nedopečený.  Vy- 
chycenv  pečivo  (=  uvnitř  syrové,  nedope- 
čené). Ženský,  ta  buchta  je  ňáká  vychycelá. 

vychytat  si  ruku,  namoci  prací,  že  bolí 
v  kůstkách  zápěstních.  Léčí  si  to  prosto- 
národně, že  prostě  zavážou  obolené  místo 
tkaničkou.  Včera  sem  tu  tlouk,  chtil  sem 
byjt  do  večera  s  hromádkou  hotov  (kameni 
na  silnici)    a  iíák    sem    si    vychytal    ruku. 

Vyjbornyj,  též  Vyjborňák,  příjm.,  Chodov. 
V  obecném  smyslu  slova  neužíváno. 

vyjdrbřc,  bití,  obyč.  rukou,  menší  výprask; 
žertov.  Vet,  to  si  dostál  vod  mámy  vyjdrbec! 
Srv.  vydrbat.  Též  přen.  o  menším  utrpení, 
zkoušce  atp.  To  byl  pro  mňe  vyjdrbec. 

vyjdiiniek  vedle  pouk,  též  vyjtuk,  prázdné 
vejce.  Navěsívali  na  nich  pantlí  a  vyjdumků 
a  to  byjvávala  sláva  s  máji. 

vyjevenyj.  ustrašený.  Íčko  koukáš  celyj 
vyjeveny] ;  proč  pa  si  neposlech! 

8 


114 


ryjfuk. 


vymercovat. 


vjjtuk,  též  pouk  '2..  \.>.i(liimi>k  (z  vejce). 
Vem  vyjfuk,  pěkně  Iki  znlcp  ;>,  vvc])i  piliiiiHiia 
nebo  piskem  a  máš   pukhidck  hned! 

vyjit  z  čeho,  2.  ztratiti,  pozbýti  čeho  atp. 
My  mih  krávy,  jaký  pak  dojnice  a  vyšh 
sme  z  toho  plemena  najeilnou.  3.  přen.  za- 
pomenouti. Já  jí  teký  hiimival  a  hlett',  vy.šel 
sera  z  ni  (z  písničky). 

vyjkiadk.v.  široký  límec  s  krajkou,  jejž 
překládá  Bulka  (postřekovská  dosud)  i)řes 
kabátek  od  krku  až  po  ramena.  My  tu  e.ště 
na  vyjkladky  trpíme;  tánvtich  vesnicech 
už  to  nemají  něhdež. 

vyjkuSi,  f.,  výklenek,  podobný  menšímu 
slepému  oknu;  dělávají  v.  zvi.  v  šíjích  do 
sklepa  a  ukládají  do  nich  rozl.  věci,  na  př. 
kolomaz  s  nádobou  (al)y  nevy.sychala)  atp. 

vyjliipek.  jen  v  přirov.,  divče  jako  vyj- 
hipek  ( -=  hezká). 

vyjniciio,  tak  vesměs  začínají  dělati  kříž 
při  modlitbě;  doklad  výslovniosti  ej  —  yj 
i  když  není  j  téžeslabičné.  Zvláštní  výraz: 
vodvyjmona  =  co  jméno  má,  všecko.  Vzeli 
si  schovanku.  hale  divče  přišla,  že  jí  museli 
hned    vodvyjmena    všecko    koupit. 

vyjniliiva,  výminek.  Cák  táta  huž  je  na 
vyjmhivě?  No,  zle  mi  není;  mám  pěknou 
vyjmluvu  a  děti  si  niňe  váží. 

vyjiiiliivnickyj,  výminkář.ský.  U  Kolářů 
mají  zvlášf  na  dvoře  vyjmluvnickou  cha- 
loupku. 

Tyjmliivnik.  výminkář.  Dyj^  "''"'J'  '"'  štola 
teký  vyjmhivníka,  st.irýho! 

Vyj  mok,  pole  pod  ,, chalupy"  (sic)  u  Mra- 
ková.  Xa  Vyj  moce. 

vyjpirli,  místo  vystavené  očím,  větrům 
atd.  Na  takuvým  vyjpichu  sám.  bych  ne- 
stavěl. 

vyjplát.  gen.  pl.  od  vý])lata.  Já  už  se  ne- 
můžu chytit  kryjcaru  po  kolik  vyjplát 
(t.  v.še  musím  vydati). 

vyjprava,  2.  prgn..  důkladná,  bohatá  vý- 
bava. A.  Té  íiáká  vyjprava!  B.  Tám  to  může 
byjt;   peníze  ,sou,  věc  tcky  a  dětí  málo. 

v.vjraž,  „vyražená  mouka",  bělejší,  vy- 
rážka, íčko  mi  udělal  drobet  vyjraží  a  já 
sem  ráda;  bure  pěknyjší  chleba  a  bure  to 
černý   zase   i)ro  lichvu   a  pro  dobytek. 

vyjražnyj.  pečivo  z  vyjraže.  Vyjražnyj 
spíš  vyschne  a  ztratí  chuť  (chléb). 

vyjrostek,  2.  často  udává  včk  (bez  ohledu 
na  pohlaví):  Já  byla  tíTikrat  oště  vyjrostek 
( =  odrostlá  škole,  ale  nepatřící  ještě  mezi 
chasu,  asi  mezi  12—  1.5  lety). 

vyjscí,  m.,  |)ol(r  má  vyjsevu  dva  strychy 
t.  j.  skutťčná  potřeba  při  .setbě  |irotí  vý- 
měru. (Na  ('h()(lsk\i  obyč,  třeba  víc  vyj.sevu, 
než  kolik  je   výměru.)   Srv.   padne   prgn. 

vyjskání  mívá  tyto  útvary  slabikové: 
jiirlixrhii!  (lil.  jiřízvuk  na  první  slabice). 
jiij  jiirhKchii!  (01)č  první  slabiky  stejně 
sihié).  jiij-jii-cliiirlii,rhil!  (Všecky  tři  první 
slabiky  silné  přizvukovány  a  zvolna,  pře- 
rývané   vyslovovány,    ostatek    ukvapen.) 

vyJHlavřk,  voltié  niist-o  v  lese,  obyč.  u  cesty, 
na  něž  se  sváží  dříví  z  nejbližšího  lesa  okolo. 


Zatím  se  to  sveze  jenom  na  vyjstavck  (t.  j. 
ne  do  hlavního  skladu  di-iví  u  vsi). 

vyjstrák,  část  mlýnského  Imacího  stroje, 
jímž  pivnáši  se  sila  z  palečního  kola  ko- 
lečkem lícním  na  kladnici. 

vyjslřcší,  část  punebí  nad  ,,vodvedením" 
(pod  střechou).  Děti,  vy  ste  malí;  zatlačť 
to  tám  dál  pod  vyjstřeší!  (píci  při  metání). 

vyjsťupek,  sechiička  při  senci.  pův.  polo- 
žená výše.  Di,  koukni  tánie  do  vyjstupku, 
já  mám  teký  knížek  dost! 

vyjškrabek,  1.  dolek  z  vyškrabaného  po 
okřině  těsta.  Veiute  si  ]>ěknyj  dolék,  nejezte 
vyjškrabek!  2.  žertovně  o  posledním  dítěti 
v  rodině.  To  víš,  ty  si  vyjškrabek  a  takuvyj 
je  dyckj'  mámino  raazínko! 

vyjšiipec.  bití  jjrutem  nebo  metlou,  slabší 
význ.  než  výprask.  Dostál  Danda  vyjšupec. 
dostál?  (Mluví  se  s  posměchem  k  němu.) 
Srv.  vyjdrbec. 

vyjť,  vyji.  vyjla  atd.  Dnes  psi  vyjli  celou 
noc;  co   pa  tu  asi  míli? 

vyjvrafck,  dřevo  (lesní  strom)  od  větru 
vyviácené.  Je  tám  jjár  vyjvratků,  déme  je 
zdělat. 

vykání,  na  Chodsku  vykajíce  starší  užívají 
i  part.  v  čís.  množ.  Přišli  ste  navštívit  ta- 
tíčka? Někdy  přesiniují  o.sobu  druhou 
v  jjrvni,  zvláště  neehtějí-li  \-ykati  a  přece 
se  ostýchají  tykati.  Tak  jak  se  máme,  vo- 
jáku?   De  pa  sme  chodili? 

vykřesat  se,  též  vykřisat  se,  dostati  se 
z  tuhé  nemoci.  Já  nemyslil,  než  že  Kuba 
pure  (umře)  a  von  se  z  takuvý  nemoci  vy- 
křesá (vykřesá  zde  =  vykřesal).  My  huž 
myslili:  jinač  ne,  pure!  A  chlapec  se  ze  všoho 
vykřísal.    (pure  t.  j.  k  „Abrhámu",  =  zemře.) 

v>kr(>iižit  se,  dno  na  hrnci  se  vykrouží  = 
od]iadiu'.  .Jak  se  v  porculánovým  hrnečku 
vaří,   dno  se   brzy  vykrouží. 

vylehťh,  usnadniti  práci,  uleviti;  jjísmá- 
kovi  \-ylehčí,  kdo  znii  (iřevezme  na  chvíli 
,, říkání".  Matka  šla  za  dceru  na  službě 
mlátit,  aby  jí  vylehčila;  vůbec  o  úlevě,  když 
jinv  přebírá  za  někoho  práci  buif  z  části 
nebo  celou  na  čas. 

vylířil  se,  o  snu,  \'yplniti  se.  To  se  mi  to 
(hies  vylíčilo:  už  dvakrát  se  mi  zdálo  vo 
fimusech  a  dnes  ráno  zvoní  Frantovce  ho- 
dinku. 

tylištnval.  s  předm.  senci,  mezi  stěnami 
v  senci  roubené  vylepiti  blinou  úzké  lištye 
jež  se   bílí. 

vylítat,  Jirgn.  vyskákati  z  hnízda  (o  ptá- 
cích) Vylitanyj,  prgn.  a  obr.,  chytrý.  Ty 
si   vvlitanyj   (  —  povedený,  dobrá  kopa). 

vyliiiiilaiiyj.    vyhlodanv.    Vyloudaný    koloi 
(=  vytlučené  od  jizdy). 

vylodil,  Jirgn.,  vedle  vypříst  (  =  vypráh- 
nouti). Co  ))a.  vyložíš  ty  voly  či  nevyložíš: 
dvjf  si  na  jednom  místě!  (neubývá  li  ])ráce). 

vylninbal,  vyřezat,  vyklestiti,  viz  lumbat. 

v>  mcrcovat,  koho  odkud,  mocí  někoho 
odbýti,  vybvti.  Vymercuj  ho  tuvocajt,  cák 
tu  má  dělat!  (na  nezbedu,  jenž  se  dostal  do 
sadu). 


vymísit.  —  vytočit. 


115 


vymísit,  přeorati  zorané  už  jednou  pole 
po  strništi.  Vymísí  se  zjera,  před  sadbou 
nebo  sázením. 

vynáška,  jen  ve  spojení  jídlo  na  vynáSku, 
na  pi-.  \'obéd  byl  slabyj,  tak  sem  uflělala 
eště  pár  dolku  mi  vynášku  (t.  j.,  aby  si  je 
vynášeli  mezi  dnem,  kdy  kdo  dostane  eluit). 

vynesenyj,  jen  o  slepici:  Slepice  liuž  je 
vynesená  (t.  j.  snesla  všecka  vejce  pro  tento 
rok). 

vypadnout  na  koho  (vypád,  vypadla  atd.) 
2.  pi-epadnouti  (loupežně).  Bedle  hujozkýho 
lesa  \'ypádli  na  tátu  tři  chlapi.  3.  Ten 
chla|)ec  jako  by  mu  byl  z  voka  vypád! 
(T.  jest  nui  úplně  podoben.) 

vypiriinout,  2.  někoho  ocbiěkud  =vytla- 
ěiti  tajně,  zlovolně,  zvi.  ze  služby  atd.  Tak 
dlouho  piičtívala,  tak  dlouho  poctívala,  až 
divči  v.vpíchla.  3.  vyiííclmout  komu  co. 
o  haně  atd.  Hned  mu  to  vjíííchla:  pit  za 
cizí,  že  dovede  lezdos. 

vyplakovat.  v\^3lachovat,  též  vypláluiout 
atd.  Hanče,  vyplákni  žbán!  Též  obr.  Se  mnou 
si  hubu  nevyplakuj! 

vyplétat,  prgn.,  plésti  nevěstu  a  droužku. 
Já  ji'  vypletávávala.  já  to  vím  šecko. 

vypralinoiit,  vypráh  atd..  V3rprahnouti. 
Let(i<  je  zemňe  vyprahlá,  jako  nepomatujem! 

vypravit,  2.  s  předm.  brko,  t.  j.  sříznouti 
a  u|)raviti  ku  psaní.  Neboštik  staryj  pan 
hučitel  nám  je  vypravil  a  psávalo  se  jak 
pak!  3.  opatřiti  dobře  vším  nutným,  zvi. 
dceru  vdávající  se,  syna  do  světa  atd.  Vy- 
pravila sem  jí  jako  svou  (.sehovanku), 

vypříst.  vypřiíi,  atd.,  vy]5ráluiouti.  Kuba 
eště  nev_\q5říh  —  cák  dělá  tak  dlouho! 
Hdcpak  je  hdo  —  děvko,  pote  mi  něhdo  po- 
mozt  vypříst  telata!  (Telata  =  volky,  ,,hu- 
čedníky"). 

V.ípustky  jednotlivých  slov  i  v,<Tazů  vět- 
ných bývají  velmi  oblíbené  a  rozmanité  a 
při  jemné  modulaci  větného  prízvuku  oži- 
vuji pěkně  mluvu.  Některé  příklady:  Já 
hned  na  Hondzu,  hale  Hondza,  že  v  halměři 
ani  neb-il!  (t.  nic  tam  nehledal  a  tudiž  ne- 
mohl vzíti,  co  se  ztratilo).  —  Poty  přídě 
Běta  ha:  „Stryjčku,  pote  teký  a  pote,  — " 
haž  mě  vytáhla.  —  Kubík,  ten  nyjde  jednou 
vokolo,  aby  nezaskočil  a  té  jenom:  ,,Náš 
děrek  a  náš  děrek"  (sm.  tchán  si  chválí,  že 
hodný  zet  rád  jej  navštíví  a  rád  s  ním  mluví). 
A:  Loučka  pěkná,  jenom  vodu!  B:  Vodu, 
vodu!  —  Já  říkám:  „Jenom  zdraví!"  —  Táta 
—  netáta,  jen  po  svým  démů!  (srn.:  hled  do- 
stati svou  věc,  než  se  ti  půjčkou  zkazí,  třebas 
máš  o  ni  upomínati  nedbalého  tchána).  — 
Ty  si  neženeš  než  svou.  —  Dyž  pastyjř  troubí, 
vyhánět!  —  Já  na  vojnu,  z  vojny  démů.  ty 
si  eště  svobochiá!  (Pis.)  —  S  křížem  na  svět, 
s  křížem  na  světě,  s  křížem  se  světa!  (Přísl. 
Tak  říká  nui,tka  chodská  zavíjejíc  dítě  a  pře- 
kládajíc   přes    sebe    povíjan    ve    tři    kříže.) 

vyraniovat,  asi=  vych-hnouti.  Selat,  ten  tě 
vyramuje  žaludek. 

vyranit,  o  dřevě,  přiřezati  okraj  na  čisto, 
aby    byly    hladké    hrany.     To   prkno    není 


u  konce  vyraněný  t.  j.  není  dobře  obřezáno, 
](-•■  na  něm  z  části  kíu^a. 

vyratit.  o  bylině,  vyhubiti.  Koukněme,  ten 
divokyj  česnek  šechen  .se  nám  tuvodsajd 
vyratíl.   Malinoví  se  těžko  dá  z  pole  vyratit. 

vyrazit,  2.  prgn.,  semlíti  na  „vyjraž". 
Minář  nám  to  vyrazil  ( =  udělal  bělejší 
mouku,  ,, vyjraž")  a  máme  chleb  lepcí  a 
máme  pro  dobytek.  3.  vyi-azilo  se,  o  chorobě, 
jež  z  vnitřní  obrátila  se  v  kožní  a  tím  se  hojí. 
Mil  horkost  a  do  rána  se  mu  to  vyrazilo, 
mil  p.y.-íky  jednu  nátku. 

vyrážka,  kožní  nemoc  lehká.  To  není  lišij, 
té  jenom  takuvá  vyrážka. 

výrost  z  čeho,  a)  o  vadě  tělesné,  chorobě 
atd.  Divče  ze  všeho  z  toho  vyrostla  (měla 
křtíce):  b)  přen.  Z  tuztoho  já  dávno  výrost. 
(Sm.:   Mladý  muž  odmítá  skotáctvi  chasy.) 

vysáiinont,  2.  vystačiti.  .Jenom  dělij,  abys 
vysáli!  (  =  pozorně  hospodař). 

vyscdít,  \*V'sedíl  atd.,  2.  o  pečivu  v  peci, 
zvi.  větším.  Chleb  a  calta,  takuvá  věc  se  má 
nechat  vy.íedít  (t.  když  už  je  povrch  pe- 
čeno, ještě  se  má  nechati  v  peci,  aby  „třídka" 
.se  „dotáhl.ív"). 

vysniřtat,  vyslíditi.  Khik  jeren  vybraná! 
Vysmětá  hdejaký  ptačí  hnízdo;  nic  před 
nim  nestačí. 

vystályj,  atd.  1.  zuby  sou  vystálý  (když 
začínají  boleti),  2.  smetana  je  vystálá  (už 
.se  může  sbírat),  3.=  vyspělý,  o  bylinách. 
Košťata  dělat,  dy  je  proutí  vystálý.  Při 
sv.  Vavřenci  eště  není  dříví  vystálý  (ještě 
je  v  něm  míza). 

vystáni,  jen  ve  výraze  na  vystáni.  Huž  sem 
tu  na  vystáni  =  netrpěhvě  čekám. 

vystávat,  prgn.  o  poledním  odpočívání 
dobrtka  na  pastvě.  Sháníval  ho  pastýř  na 
některé  pole,  aby  se  zároveň  luiojilo:  ně- 
který dobj^ek  lehal,  některý  stoje  přežvy- 
koval.  Talv  pastýř  vystával. 

vystrf  it  hlavu,  přen.  vyjiti  z  domu.  Ciověk 
jen  vystrčí  hlavu  a  prašivec  někoho  přinese. 
Pod.   sm.  vytáhnout  paty. 

vystrkal,  2.  o  nepořádjiém  splácení.  Vy- 
strkali mi  to  po  pětce  (t.  velký  dluh  spláceli 
malými  splátkami). 

1  yšacenyj.  kdo  má  hodně  šatu  a  pěkného. 
Kadlík  vám  přišel?  Povídali  včera  hu  nás 
a  jak  pryj  je  vyšacenyj;  můžete  mít  radost 
(Syn  krejčí  se  vrátil  po  letech  z  ciziny.) 

vy.štěchtat,  nedbale  nebo  neuměle  vyžití. 
Viz  štěchtat  3. 

vytáčet,  2.  o  křesu  mlýnského  kamene, 
když  seky  oškrtem  řadí  se  k  sobě  v  oblou- 
cích; opak  jest  „na  rovno".  Oba  křesy  mají 
se  střídati,  jestli  jeden  na  spodním  kameni, 
má  býti  druhý  na  běhounu. 

vytáhnout  se  z  něčeho,  2.  obr.  zbaviti  se 
nějaké  nepříjemnosti.  Kuba  se  eště  vytá.h 
a  druhý  by  se  byli  teky  rádi  vykroutih,  ale 
nešlo  to  (z  následků  pranice). 

vytasit  se  s  něčím.  Proč  si  se  ne\'ytásil 
s  tím  hned? 

vytořit,  2.  vymluviti,  omluviti.  Von  to 
vytočil  zase  jinač.  3.  žert.,  děvčata  při  tanci. 

8* 


116 


vytočit.  —  zacechtnout. 


Vít*.  Vít^,  tys  tu  ty  divčata  dnes  špatně 
vytočil!  Braii  se  teky,  ajť  na  tebe  nezá- 
porní S  poutí! 

v)ira<il,  o  práci  nějaké,  kde  se  stává 
předmět  tenčí  a  tencí,  nebo  mělčí  a  mělčí, 
kratší  a  kratší,  až  na  konec  rozdíl  zmizí. 
Nf.  pr.  vytratit  hoblováním  jizvu  ve  dřevě 
na  jednom  místě,  nestejnou  šířku  dvou  látek 
při  sešívám  atp. 

vytřená,  jen  ..pro  vyírenoii",  o  jídle,  jímž 
se  bystří  chut,  na  čem  si  někdo  pochutnal, 
ale  není  pro  najedení.  To  bylo  něco  pro  vy- 
třenou! (kdo  si  pochutnal  na  huspenině 
hodně  kyselé). 

vyučená  i  vyliučená,  zvi.  ve  výr.  dostát  za 
vyučenou  =  utrpěti.  Letos  dostál  Hojda  za 
vyučenou:  žena  stunala,  kroupy  přišly  a  eště 
naposled  vyhorít. 

vyválet  se,  2.  o  obilí,  jež  pro  nečasy  dlouho 
se  „válelo"  na  hrstech,  nemohlo  se  v  čas 
svážeti.  Zíto  sme  dostáli  pěkně  za  sucha,  ale 
ječmen  se  nám  vyválel. 

vyvect,  vyved  atd.  2.  prgn.  a)  o  mláďatech. 
Vyvedli  dvoje  holoubata  a  potom  mi  vzel 
kraulík  starou  a  tak  mi  to  vomrzílo.  nechal 
sem  holubů  zas.  6)  vyvect  =  podvésti.  To 
sem  tě  vyvedl  Vyvect  aprílem. 

vy  vrážet,  obyč.  s  předm.  teplo.  Viz  vi-ázet 
se. 

vyvrknout,  vyvrtnout,  zvi.  v.  nohu,  palec 
atd. 


vyzdit,  přech.  vyzdit  senci  =  dáti  zdí  misto 

,,stěn". 

vyzimovat,  přechovati  přes  zimu.  Íčko, 
dy  já  ho  vyzimuju,  von  se  mi  zjern  sebere  a 
de  mi!  (čeledín).  Jámu  dám  vyzimovanou 
vovci  za  takuvj'j  jiakatel? 

vzdúra,  f.,  vzdor.  Von  mi  to  dělá  na  vzdúru, 
hale  ajci  dělá! 

vzíl.  part.  1-ové  vzel,  vzela  atd.  2.  -si:  roz- 
vážiti si,  povážiti.  Tak  si  to  verate:  na  taku- 
vou  věc  by  se  dostála  ha  vona  ne  a  nehudělá 
jinač:  račí  pryj  by  vostála  tak  (nevěsta  svo- 
bodnou). 3.  koupiti.  Vem  eště  sůl  za  tich  pět! 
4.  vzít  se.  zjeviti  se.  Tu  se  vám  mi  vzel  přede 
mnou  člověk  — .  5.  vzít  se  vo  něco,  ujmouti 
se  čeho.  Harvokát  chtil,  aby  tuto  táta  ne- 
trpíl  a  háby  se  vo  to  vzel,  že  muší  prorazit. 
Vobec  se  vo  to  vzela,  dyž  Marušák  žádnýho 
nemá,  ha  ilarušák  vyhrál.  O.  prjin.  o  tahou- 
nech: počíti  táhnouti.  Já  bjíkal,  já  tlačil:  co 
pa  voní  vzeli?  Jsevzeli!  (koně  v  louži). 

vzkaz,  výraz  ustrnulý  a  jen  adverbialně 
uživ.  Přídeš  s  tím  vzkaz,  uvidíš. 

vzkazovat,  obyč.  zní  sk — ,  prgn.,  nabízeti 
po  poslech  nevěstu  nebo  ženicha.  Když 
nechce,  ajť  nechá  tak!  Z  Luženc  nám  vzka- 
zujou  a  jaký  pak  pěkný  místo!  Copa  se  za 
nim  navzkazovali  ze  mlvjna:  nedbali,  že  sou 
dětí. 

vzlítnyj,  vlašťovička  vzlítná.  (Pis.) 

vzrost,  vzrůst.  Koukněme,  ta  jabloň  má 
fiákyj  vzrost! 


Z. 


z,  ze,  2.  z  čeho  býti,  ve  výr.  Já  z  toho  ny- 
jsem.  abych  se  mohla  na  tutu  nejiravost  dívat 
(t.  z  takového  života,  rodu).  3.  kostrbáče  ze 
sáhu  (t.  sáh  dlouhé);  pův.  předl,  vz  s  akk.; 
srv.  stéblo  z  chlapa.  4.  Jednu  louku  mám  až 
na  Klencko,  pěknou  loučku,  jenže  je  mi  tuze 
z  ruky  (  =  vzdálená).  .5.  Z  takuvýho  škro- 
botu  takuvyj  peníz  —  to  by  dostál  u  mňesta 
věcí  kus  pšenčný  půdy!  Předl,  z  se  zdvojuje 
v  chod.  i  doni.  v  zez;  viz  zvlášť! 

za,  s  akk.  2.  ve  spojení  za  kus  cesty,  na  kus 
cesty.  —  Máma  mí  pomohla  nést  kuš  za  kus 
cesty.  Di  s  nim  (hostem)  za  kus  cesty-  Vy- 
provodili sme  ho  za  kus  cesty.  3.  dostát  se 
zač,  též  přijít  zač.  Beneš  by  rád  přišel  za 
hajnýbo.  Tonda  se  dostál  za  pěknou  službu 
něhde  v  Rusku.  A:  Takuvyj  je  brousek,  ])o 
tom  je  vostří  jako  jedovatý:  karapak  si  se  za 
něn  dostál?  B:  Koujiil  sem  ho  na  pouti  na 
Fulmáhu  (Volmava).  To  bylo  bráněni,  to  l)ylo 
capartů  a  dyž  vo  sebe  stáli,  teký  se  za  sebe 
dostáli.  4.  Na  označenou  míry:  Ty  přece  ne- 
máš za  vlas  rozumu:  krávu  tak  vyhodit,  dy 
má  dát  houžitek  (t.  prodal  dojnici).  |{t,1o 
jich  tak  za  dvě  prahoušle  (t.  suchých  hru- 
šek). Já  eště  za  tulik  mám,  aliycli  si  děti 
voblik.  Je-li  pak  tu  zadost  řebíkú?  (t.  aby 
stačily  na  chystanou  krytbu).    .'>.  zu  jedno 


byjt.  shodovati  se,  rozuměti  si,  dobře  se 
snášeti.  Byjvávali  spolou  dycky  za  jedno 
(dva  starci,  Přibek  s  A'ondrašeni ) .  Též 
v  uvádění  důvodu  zu  jedno  vedle  předně. 
Za  jedno  už  sem  na  to  star3g  a  tťky  by  to 
koštovalo.  S  instr.  Táta  jel  za  Bártou  (t.  na- 
vštívit jej  na  vojně).  Šel  bysi  za  takuvou, 
kerá  má  sukni  novou.  (Pis.)  Předl,  za  se  opa- 
kuje: Co  za  to  za  všecko  mám?  Drobet  ne- 
vděku. —  Pros  za  nás  za  říšné!  (tak  mění 
usus   i  ])evnv   text  modlitlty). 

zaliiják,  úraora.  škoda  atp.,  jen  ve  výr. 
To  je  zabiják !  Na  př.  V  spocený  košili  sednout 
{lo  chlailu  —  té  zabiják  (  =  to  zabíjí,  velmi 
škodí  na  zdraví). 

zabil,  zalifl  a  zalili.  Spád  s  vodru  a  zabil  se. 
To  dítě  leze,  lidi.  jako  kočka:  takuvou  vyjšku, 
to  aby  se  zabil.  (Kyčov.)  2.  obr.  zničiti,  na 
mizinu  i)nvésti.  Nepřestaneš-li  s  hospodou  a' 
kartama,  tuto  tě  zabíj(\  3.  zabít  se  po-,  za 
něčira,  rád  míti,  jísti.  Já  so  můžu  po  kolůř- 
kach  i  i)o  šveskach  zabít. 

zahrál,  z.ibrati:  ale  u  part.  zabral,  zabra- 
nyj  .'itd.  \'i)n  ncn!  než  zabranyj  v  knihách. 

zarechlnont,  zaprati.  povjíjrati.  Té  ma- 
rastu šudýš:  abych  vzela  tu  sukni  na  rymík 
drobet  ji  zacechtnout. 


zacelí  vít  se. 


zakousnout. 


m 


zacelivit  se,  zarťli>íia  se  atd.  o  ráně,  zace- 
liti se.  Hdo  pa  by  se  tutoho  vším:  vono  se  to 
zacelivi  samo. 

ziirliinčl.  býti  v  světle.  Vodstup  a  neza- 
cláiiij;  Imp.  též  slož.  s  od-  ve  tř.  4:  vodcloň! 
(=  jdi  ze  světla!).  V  jiných  tvarech  této 
složeniny  neužíváno. 

zácnyj,  záciiost  atd..  vzácný  atd.  Karapak 
já  tám  bvjvala  zácná  (=  milá'  .\ualfa- 
betka). 

zafapovat,  o  vazbě  dvou  diev,  z  nichž 
v  jednom  se  zadlabo  díra,  do  níž  se  zapustí 
í-ap,  na  druhém  dřevě  zařezaný. 

zářil,  zacel  atd.,  začal.  Nocliojd  na  míie, 
já  to  nezačel!  (pomhivu). 

zadat,  2.  prcn.,  dáti  dobytlíu  první  [)íei  při 
krmení.  Potom  se  „přidá".  A:  .Jiříku,  bure 
tma:  hyjbyj  zadat  dobytku.  B:  Děvka  za- 
dala sa:na. 

zaděhll,  2.  pokáleti,  umazati  (silnější  než 
podělat).  Di  mi  vod  toho,  dyjt  se  eelyj  zadě- 
láš (na  kluka  šplichajícího  .se  ve  vápně). 

zadělávka.  mléko  nebo  voda,  jíž  se  těsto 
zadělává.  Pomaluj  si:  do  suchý  mouky  jen 
víc  zadělá vky! 

zadírat  se,  dřevo  se  zadírá  při  hoblování, 
kálání  atd.,  t.  j.  tvoří  hrubé,  drsné  plochy 
mí-íto  hladkých. 

zadky,  pl.  t..  zadina,  zadní  obilí.  Té  horaci, 
dy  jim  dám  přes  zimu  drobet  zadku:  v  lítě 
se  holub  uživi  sám.  Neházij  tim  holubora 
zrno,  máš  tám  dost  zadku! 

zadnice,  1 .  zadní  pištěl  u  dud.  2.  žert.  zadek. 
Humí  na  zadnici. 

zadost,  částice  význ.  silnější  než  dost. 
Když  krávě  zadost  nedáš,  vona  teký  nedá. 
Talíuvýmu  člověku  nedáš  nihdá  zadost  (zá- 
vistivénnO. 

zadrliávka,  zvláštní  tvar  chodského  vyší- 
vání; .sdružoval  se  obyč.  s  „řetizky". 

zahájit,  2.  opatřiti  hajkou  (viz  to),  t.  j.  za- 
pověděti obecné  užívání  polnosti,  cesty  atp. 
Vacek  si  to  tu  zahájil  a  nic  tu  nemá:  snad  že 
tu  má  byjt  jetel? 

zaliáiičt.  2.  vítr  zahání  někam.  Sem  to  dnes 
zahání  a  takuvý  sturený,  já  huž  sem  celyj 
jako  křcchyjl. 

Za  —  Havlovy,  sraženo  v  neskl.  jm.  pol- 
ností. Sbírali  sme  Za  Havlovy.  Déme  Za 
Havlovy.  (V  pi-edu  statek  u  Havlu). 

zahazovat  se.  zadávati  svou  čest.  Tak  se 
zahazovat  a  tak  se  zahazovat!  (touži  otec  na 
syna,  jenž  chodí,  kam  by  neměl). 

zalinioiirit,  zamhouřit.  Z  vícera  sem  brzy 
husnoula,  potom  mi  vydyjřila  chasa  na  vsi  a 
huž  sera  do  rána  voka  nezahmouřila. 

zahodit  se,  zadati  si.  S  takuvyjma  —  to  se 
zahodíš!  (o  zlé  společnosti). 

Zahor,  Řehoř.  Hojně  zachováno  ve  jm. 
rodových.  U  Zahořů  (Draž.  i  jinde),  u  Zaho- 
říku  (Klenci). 

zahrádka,  zahrádka.  Tí^kle  pěknou  za- 
hrádku před  vokny.  to  bych  já  taky  rád 
miíel. 

zahrát  si  dát,  iron.,  přestati  s  nějakým 
skutkem    opovážlivým    nebo    neopatrným. 


Flintička  není  pro  sedláka,  s  tím  si  dyj 
zahrát ! 

záhiiuienec,  m.,  řidé.  záhiiiiienice,  i.,  pozemek 
za  humny.  Na  záhumenei  bureme  žít  eště  ten 
tyjtlen.  Často  ve  sm.  vlast,  jméno  celé  polohy: 
Záhumencc  (.skoro  u  všech  obcí  cliodských). 

zahiizloval,  udělati  uzly,  takže  jich  nelze 
rozvázati.  To  šnarování  se  mi  řuík  zahuzlo- 
valo,  tisic  a  nic  víc:  já  nevím  kury  do  toho! 

zahyjčet,  pohoupati.  Zahyjčij  mi  to  dítě, 
já  si  skočím  pro  vodu. 

zachovat,  zachoval,  zaspořiti.  Byjvával 
plat  polojční  a  my  sme  s  tatíkem  eště  zacho- 
vali pár  zlatyjch. 

zachiichlat,  zakukliti;  ale  nekryjí  se  vý- 
znamem úpinč:  Hančičko,  ty  si  celá  zaohu- 
chlaná  =  zabalená  proti  nehodě.  Též  za- 
chuchlit  atd.  .Jenom  se  tak  nezachuchli, 
dyjť  něhu  vidíš  ani  na  cestu! 

zajed,  I.  intr.  1.  o  jízdě  malé,  krátké. 
Pepíku,  nezajel  bys  mi  v  šírání  pro  voves, 
mám  ho  tám  tak  do  řebřin?  2.  Zajel  do 
škarpy  (t.  vybočil  z  pravého  směru  jízdy). 
Pod.:  Hanka  la-ájela  chleb  a  chleba  tvrdyj, 
nuž  jí  z  bochníku  vyjel  a  zajel  do  ruky. 
II.  Irausit.  Kouknite.  to  se  stálo  nechčestí: 
Baslik  zajel  vlastní  dítě,  takuvou  divčičku 
tevernou ! 

Zájemi,  v  Zájem!  atd.,  jm.  pozemku  u  Poc. 

zajei-i  zelí.  janovec,  byl.  Na  takuvým 
škriibotu  neroste  než  ňáký  to  zaječí  zelí 
nebo  jalovec. 

zajíc,  gen.  pl.  zajecťi.  Zajecu  byj  vávalo  jako 
kofát.  A  co  pa  btlo  jiný  zvěři  —  dost  a  dost. 
2.  zajíc,  co  po  lopatě  skáče,  žert.  hádanka 
svatební  =  koláč. 

zajídá  se,  protiví,  nelíbí  se,  (o  nesnadném 
díle,  službě).  To  .se  mu  tám  zajídá!  (  =  nelíbí). 
Chlape,  zajídalo  se  mi  to  teký:  tulik  dřeni  a 
tak  malyj  vyjdělek,  ale  jaká  byla  rada,  dyž 
se  chtilo  jístV 

zajíkat  se,  mluviti  trhaně  pro  strach,  lek- 
nuti atd.  íčko  myslivec  na  Jlanku  a  holt  se 
zajíkala,  že  sme  to  tám  našly  (pych  lesní). 

zajít,  v  3.  os.  o  překážce.  Patrně  ho  něco 
zašlo! 

zákaniní,  menší  zeď  mezi  stěnou  a  kamny; 
za  stará  bývávalo  z.  široké  a  lehalo  se  také 
na  něm;  nyní  je  užší  a  jen  louč  se  na  něm 
sušívá . 

zákaiiipí.  pole,  chalupa  v  zákampí,  dom. 
asi  =  chod.  závětí. 

zakarasit.  To  dítě  je  zakarašený  jen  vod 
Indy.  Ty  smrčinky  se  tary  zakarasily. 

zakládat,  2.  prgn.  o  mladých  husách,  jimž 
se  začínají  tvořiti  peruti.  Naše  už  zakládají. 

zakopat,  euf.  m.  pohřbíti.  Máma  huž  je 
zakopaná,  bure  hnedle  dje  léta;  2.  zakopat 
se,  obr.  na  mizinu  přijíti,  zničiti  se.  Sedlák 
Hrubyjch  .se  zakopal  jenom  s  knihama 
(knihy  jej  zavedly). 

zakopat  kypřiči,  termín  o  první,  nejdiileží- 
tějši  úpravě  nového  mlýnského  kamene,  aby 
dobře  seděl. 

zakousnout,  2.  snísti  něco  málo  na  jiné 
jídlo  nebo  pití  a  sice  z  pokrmu  tvrdšího.  Pár 


118 


zakousnout. 


zástěra. 


mišenskyjch    jablíček    tě   nesu:    můžeš    mít 
v  zimě  na  večer  dycky  ňáky  zakousnout. 

zakřipnoul,  zaskřipnouti;  z.  prst,  kde  se 
svírá,  j.  ve  dveřích  atp. 

zákrsek,  hl.  o  ovoci  nevyvinutém.  Tuty 
jabka  proti  našim  jabkam.  jaký  sme  niivá- 
vali,  to  sou  samý  zákrsky. 

zakiiblat,  zaplésti  přízi.  Íčko  se  mi  to  za- 
kublalo  na  cívce,  že  to  nedokážu  smotát. 

zakiidlit  polévku,  zavařiti  syjianou  zne- 
náhla moukou,  dom.  za-STtět.  Zakudlená  p. 
jest  tedy  jen  z  vody  a  mouky.  Může  se  přidati 
vejce  =  z.  ,,z  vijceti",  nebo  sladkého  mléka 
=  ..z  mlíka"  nebo  kyselého  m.  =  „kyselá". 
zalehnout.  2.  intr.  o  uších.  Nastyd  sera  na 
hlavu  a  huši  (li  ůphiř  jasné)  mi  zalehly,  já 
neslyšel  a  hučílo  mi  v  nich,  jako  dy  jede 
mašina.  2.  zalehlyj  mlýnský  kámen,  t.  j. 
příliš  tvrdý. 

založit,  prán.  vedle  zapříst  ( =  zapřáh- 
nouti).  Tuďotoho  (vozu)  založíš  telata! 
(volkv  ..učedníky"). 

založit  se,  saditi  se  oč.  Voč  pa  se  založíš, 
že  bure  Kuba  voják  (nom.!). 

zamarhat.  pokáleti.  Lidičky,  ten  má  za- 
macbaný  kalhoty.  Cák  si  se  u  tý  stunci  tak 
zamachal? 

zámek,  2.  zářez  ve  středu  ramene  kola  (vod- 
ního a  palečního),  jímž  rameno  k  ramení  se 
uváže  a  tak  jiotom  do  křížal  zapouští. 

zaniinoiit  si.  umíniti  si.  Ty  si  dycky  něco 
zamineš!  Kryjčíř  bT>l:  co  si  zaminoul,  marný, 
musel  in-ovcct!  (  =  byl  takový  .   .  .). 

zanik.Vnat,  nov.  vedle  správného  zamykat. 
My  nyjsme  zvyklí  tak  šecko  zamkýnat  a 
potoni  —  do  pa  se  dohlídá  domácího  zlodije? 
Ženský,  zamykyjte  na  noc  husy,  husy  se  zase 
kradou  (stší.). 

zanioiiřit  vedle  zahmo\iřit,  zamhouřit.  Ja 
celou  noc  voka  nezamouřila. 

zamyjt.  zamyjl  atd.,  nedbale  umýti.  Li- 
dičky, té  zamytá  půda:  tu  tak  brzo  ne- 
humVjcto!  (Srv.  zapřát.) 

zaiiilat.  1.  zavříti,  ucpati;  z.  díru  ve  střeše. 
Zandá  díru  svou  (  =  zemře).  Zandyj  ten 
vocet,  ajt  ncvyčíchne.  2.  prgn.  zavříti  na 
závoru  dvéře.  Stryjček  přišel,  my  hiiž  mih 
zandáno.  3.  zastrčiti,  schovati,  že  nelze  na- 
lézti. Kampa  ste  mí,  ženský,  zandah  ka- 
zajku? 

zánovní,  skoro  nový,  nedávno  novy. 
Chlapsí,  purotc  mi!  Tak  já  vám  dám  takuvou 
sukni,  zánovní,  děl,-it  v  tom  maškcry! 

zapadl.vj,  též  přepadl) j.  1-  hubený  od  ne- 
moci. 2.  kráva  je  huž  zaiiadlá  (před  telením). 
li  zapadnout,  1.  někoho  při  čem.  Dyjf  já  ho 
zrovna  při  tom  zapád.  kerak  nám  jel  přes 
louku.  2.  ztratiti  se.  Kam  pak  to  kladivo 
8  tou  babkou  zase  zapadlo? 

zápala,  slovo  domažlické,  červánky.  Byla 
zápala,  něcopřide  (t.  bud  déšť  nebo  vítr). 
zapalovat  se,  o  ovoci  dospívajícim,  než 
začne  zráti.  Hu  města  na  silnici  huž  se  křcšně 
hezky  zapalujou;  tu  hu  nás  eště  není  po- 
myšlení. 


zapást,  popásti  chvíli  za  pastevce.  Manko, 
nezapásla  bys  mi  tu  drobet,  já  bych  se  skočil 
dému  najíst? 

zapinátko.  jehlice  spínající  ženské  „ru- 
kávce" u  krku.  Lívali  si  je  z  olova  a  cínu 
doma,  jako  původně  knofhky  „liťáky",  a 
vkládali  do  nich  gi-anátky  nebo  sklíčka; 
nyní  jsou  „z  krámu",  ze  sklíčka  vy^'inulo  se 
drcátko  a  z  toho  i  název  nový,  drcfk.  Víz  to. 
zapit,  zapal  i  zapjal  atd.  =  zapíti,  zapial . . . 
vedle  zapnout,  zap  atd.  Probitý  knoflíky, 
dyjť  to  člověk  nedokáže  zapít.  Zrovna  sem 
to  zapjal  a  vidíš,  sem  rozhalenyj  zas:  lide  pa 
sou  starý  párečky  a  knoflíky,  co  sívali  kryj- 
číří!  Já'vykročíl"jen  tak  z  rozapatou  bestou; 
a.  ciilapí,  nešel  sem  daleko,  rád  sem  se  zapjal. 
zaplťct.  2.  zašantročit,  zapartykovat.  Dyí 
vona  mu  zapletla  vobilí,  len,  hde  co;  to  se 
potom  má  muž  dodělat? 

zapomonlivyj,  vedle  zapomětlivyj.  Chlapse, 
nebujd  přece  tak  zapomenlivyj ! 

zapomit,  zaponiil  atd.  (sr.  za  -  pomnít),  za- 
pomenouti. Tuto  já  tě  tak  brzy  nczapomim. 
Já  humíla  koled  dost,  ale  zapomíla  sem  to 
šecko.  _  ,11 

zapřát.  1.  vyprati  jen  cast  roucha,  pokuU 
poskvrněno.  To  bylo  ňákýho  marastu,  já 
musela  sukně  zaprat.  2.  nedbale  v}^)rati.  Ten 
chlapec  nám  přines  zapraný  jirádlo  z  mňesta: 
íčko  huž  prohlídlo,  ali-  bylo  jako  komínek. 
zápražka,  jíška.  Drobet  vocta,  drobet 
zápr;-,U;y  —  to  druhý  voda  a  je  teký  vo- 
máčka  a  dy  je  hlad.  dobrá  je. 

zapříst,  zaprili.  zapřihla  atd.,  ost.  tv.  od 
si.  zapřáhnouti.  Lidi.  mjijte^  se  k  něčemu, 
musíme  zapříst  —  zapříst!  Smouřilo  se,  ]a 
eště  zajiríh.  ale  bxlo  to  marný:  nepřijel  sem 
ani  za  humna  a  bouřka  tu.  _ 

záprtrk.  1.  vejce  nevyvinuté,  maUcke. 
2.  obr.  nadávka  člověku  ch-obnému  nebo 
zakrslému.  Já  by  ho  vzel,  zá])rtka.  a  zmáčk 
bych  ho,  ani  by  se  mi  nehnoul. 

zarazit  2.  prgn.,  o  zastavení  mlýna.  Děti 
na  rymíčku  křičilv,  já  hned  běžím  a  zarazím 
mlyjn,  hale  chlapce  zatím  byl  huž  v  lednici; 
koio  ho  pěkné  sneslo  —  to  iiři  íiom  anděl 
strážnyj    stál! 

zarážka,  počátek  plodu  ovocného,  lirzy  po 
květu.  Dčti.  nejezte  to  eště,  dvjť  sou  to 
zarážky!  Lidi,  vono  by  to  jidlo  zarážky!  Ze 
burete  stunat! 

zafikával.  zažehnávati  (nemoc,  zlého  ducha 
atd).  Já  mu  zaříkal  vohnipal  a  hned  mil 
poUoj.  l'(il<osnice  nyjlepčí  zaříkat! 

zarjjdovat.  zaříditi  vúz  nebo  saně  pohy-, 
bem  voje  stranou.  Zarvjduj  v  právo,  víc 
v  právo:  takle  bys  neprojel! 

zas,  2.  však,  pak.  naproti  tomu.  Ty  švesky 
nejíš  —  já  zas  mám  švesky  řáď  To  bych  ja 
zas  takuvv  slovo  na.ší  mámě  iu'l)yla  smíla 
řcct.  Leckerás  falešně  (miluje),  leckcrás  zas 
nesmí.  (Pis.) 

zásep  (ž.  r.),  zápraží.  Nestůj  na  záspi,  poj 
do  seneí!  ,     .    , 

zástěra  v  kroji  chodském  jest  svátečni, 
bílá  tylová,  jež  má  význam  smuteční  proti 


zástěru. 


zavřít. 


119 


pestrému  fěrtuchu.  Starší  bývíilii  modrá, 
užší  plátěná,  .s  bílým  okrajovým  vyšíváním. 
Také  zůstalo  jnióno  zástěře  „ke  všídní", 
plátěné,  jež  i  mužští  odedávna  nosívali  a  to 
bu<r  l)ilou  nebo  ., tisknutou"  (s  modrými 
vzorky). 

zašarovat  i  zaí>aln«at.  zapeřiti,  zabedniti 
jirkny  nebo  povory.  Na  zimu,  já  říkám,  že 
by  se  mil  věelnik  zašalovat. 

zaS^ivat,  prgn.,  často  bez  předm.,  záplato- 
vati. Nes  (dnes)  nepřídu  (t.  hyjtu),  nuíším 
zašívat. 

záSkodník,  člověk  dělající  rád  škodu,  ze- 
jména |)asouci  na  cizím.  Pádar  je  takuvyj 
záškodník,  vidíš  ho  pást  jen  na  cizím  a  jen 
J50  škodách. 

zušlelinoiit  se.  zanésti,  ucpati  se;  o  kamnech, 
kanálech  atp.  Po  syrovým  dříví  se  tě  valach 
snadlo  zašlehne.  Kr.nál  se  nám  zašleh  a  íčko 
bureme  mít  v  mařtali  mokro.  Po  takuvý 
hustý  iiolívce  ?..by  se  zašlehly  střeva! 

zatáhnout,  prgn.  1.  ženicha,  když  si  od- 
váží ne\čstu  ze  vsi.  ,, Zatáhnou"  mu  opentle- 
ným  prowizcm  cestu  buď  hoši,  jimž  ilružku 
odvádí,  nebo  i  ženské,  :;  nmsí  se  vykoupiti 
zpropitným.  2.  chopiti  se  práce,  vydati  sílu. 
To  není  jen  poroučet:  chlape,  zatáhni  sám! 
3.  zatáhnout  se,  též  zapučít  se,  o  nádobě 
dřevěné,  rozsušené.  Dyj  do  něho  (škopu) 
drobet  vody.  von  se  do  rána  zatáhne. 

zatarasit,  zameziti,  zvi.  cestu.  Já  cestu 
skez  sad  zatarasím  a  bure  po  cestě.  (m.  skrz 
znělo  skez:  tak  někdy  v  ml.  nedb.). 

záteii,  příhrada  ve  stodole  mezi  mlatem  a 
pernou.  Ve  výši  as  1  m.  je  trámec  začapo- 
vaný  do  sloupů  a  pod  ním  až  k  zemi  jest 
prkenné  pěření. 

zatiiii.  2.  sm.  odpor.:  Dělal  si  nádije  na 
dožvico,  zatím  s  ní  dostal  pakatel.  Často 
zatím  a  pod  tiiii,  silnější  význ.  než  zatím, 
částice  jen  odpor.  Já  myslila,  dovíjakyj  to 
není  svatoušek  a  zatím  a  [)od  tim  čechmant 
s  nim  šíje.  Pořád  že  Bárta  nic  {t.  nedělá) 
a  zatím  a  ])od  tim  von  dost  málo. 

zatít,  zatil  atd.,  zatítí,  zaťal  atd.  Kuba 
zatíl  pěst:  ..íčko  co?"  Jechi.sl.:  Těl  do  živýho. 

zátočina,  okhka,  zvi.  u  potoka,  řeky,  sil- 
nice atp.  Je  to  zrovna,  co  dělá  starka  tu 
velkou   zátočinu. 

Zátoky,  pl.,  jm.  luk  u  Postř.  Sing.  Zátoka, 
na  Zátoce,  jm.  panské  louky  pod  potokem 
(zatéká  ji)  u  Trhanova. 

zatopit  někomu.  2.  nahnati.  nesnází  způ- 
sobiti. Počkyj.  jen  ho  nech.  jak  já  mu  čech- 
mancky  zatopím!  (myslil  na  žalobu).  3. 
Voda  zatopila  luka. 

zatra,  též  zatráprnec  i  zatrápený  dílo  — 
tak  si  ulevuje  v  rozhořčení  nebo  údivu,  kdo 
nechce  říci  r^ni  sakva  r.tp..  tím  méně  pak 
sr.kra  atp.  Ha  zatrápený  dílo.  kraulík  už  mi 
vzel  třetího  holuba!  Lidi  potřebujou  na 
chlebr,  a  voda  žádná  —  té  zatrápenec! 

zatrapeoenvj  i  zatracepenvj :  z.  chlapec. 

zalraoepenyj,  též  zatracovanyj  r,  zatrá- 
])cn\-j:  nejskjbší  zaklínání.  Ty  si  zp.traeepenyj 
chlapec.  Té  zatrápený  dílo.    Též  adv.  zatra- 


cepenř  a  zatracovaně!  To  tě  bude  zatraco- 
vaně mrzít. 

zavalit  se,  zarůsti,  zaceliti  se;  o  ráně,  zvi. 
na  stromu.  Vobal  to  íčko  hlínou  a  vono  se  to 
pod  ní  zavalí. 

zavalit.vj.  o  člověku  malém,  ale  f.ilném, 
těbiatéra.  ř^imánek  velkyj  nebyl,  ale  zava- 
lityj  a  ruce  mil  silný  ]c-ků  lamač. 

zavařit,  2.  žertovně,  usnouti.  Já  na  tebe 
eště  mluvím  a  ty  huž  si  zavařila. 

závazek,  první  dar  od  kmotru  křtěnci. 
Bývá  to  obyčejně  peníz,  jejž  tajně  dají  do 
zavinutí,  aby  se  naň  přišlo  hned,  jak  se  dítě 
liřinese  od  křtu  a  rozvíjí  se. 

závazka,  červená  pentliee,  obyč.  hedbávná, 
jež  uvazovala  a  zdobila  vrkůčky  dívky  chod- 
ské v  zadu  na  hlavě,  dokud  mívaly  hlavy  jen 
plinkou  kr_yté.  Pod  z.  vlastně  vrkoče  „kanč- 
ka"  stahovala  a  plínka  od  čela  pod  VTkoče 
se  táhla  a  konce  podvázané  až  na  ramena 
splývaly. 

Záveskyj.  jm.  rodové.  (Poc.) 

zavřšenyj,  zasmušilý,  omrzelý.  Cák  chodíš 
pořád  zavčšenyj,  dyjf  tě  žádnyj  nic  nedělá! 

závěti,  závětří,  místo,  kam  nemůže  vítr 
váti. Vořech  u  nás  nechce  závětí:  v  závětí  brzy 
zjera  pučí  a  potom  zmrzne.  Jen  co  přídem 
k  lesu,  potom  už  pureme  v  závětí. 

zavij  i  záv.ii.i,  m.  r.  Nad  Tranovein  sou 
dycky  velký  zavije.  Při  našich  plank-.?h  tám 
je  vám  závjij,  zaječí  po  ňom  lezou  v  noci  do 
sadu . 

zavírák,  řetěz,  jímž  se  „zavíralo",  brzdilo; 
potom  vůbec  velký  řetěz. 

zavit,  zavil.  zavit.y,i  atd..  zaváti;  ale  i  tv. 
nepřehl.  Sečko  šudýš  zavito:  karap,i.k  se  tám 
dostát?  (do  kost«la  přes  pole).  Dy  se  stane: 
cesty  zavitý  —  ten  strom  člověka  vede  a  ba 
ho  i  zachrání  před  zmrznutím. 

zavívat  atd.,  nov.,  m.  zavíjet  atd.,  viz 
víju. 

závlař.  velký  tupý  klín  z  měkkého  dřeva, 
jímž  se  utahují  ramena  v  křížalách  v  kole 
mlýnském. 

závlařka.  tyčinka  železná,  které  se  za-vléká 
do  konce  železného  silného  hřebu,  jenž  se  má 
v  díře  své  volně  otáčeti.  Tak  na  př.  hřeb,  na 
němž  visí  vah  u   vozu. 

závodka,  stružka  na  louce,  vedoucí  vodu 
od  hla\aií  stoky.  Pacholek  by  mi  nadělal  zby- 
tečnyjch  závodek,  račí  si  to  spravím  sám. 

Závod.v,  pl.,  jm.  luk  za-vodou.  u  Postř. 

znvracet.  prgn.  obraceti  dobytí>k.  sháněti 
se  škody  zpět  na  pastvu.  Zavrajt  mi  teký, 
dyž  si  tám.  (Pohůnek  na  pohunka,  který  je 
blízko  škodv).  Chlapsí.  dete  zf.vrátit:  kráva 
v  zelí.  zatrápený  chlap-ii ! 

Závratnik.  jm.  rodové.  (Poc.) 

zavrčená  polívka,  dom..  zakudlená  chod., 
p.  z  ..vody".  za5yp.'■J^á  práškem  mouky. 

zavřít,  zavříl  atd.  V  hospodě  před  nim  za- 
vříli.  Hanče,  zavřílasi  husy?  2.  prgn.  dáti  kolu 
brzdu  a  to  vloží  se  buď  ..korvjtko"  pod  kolo, 
nebo  se  podváže  kolo  za\'írákem.  aby  se 
nemohlo  točiti.  Brzdy  jsou  novější. 


120 


zavrtit.  —  zídka. 


zavrtit  polívku,  dom.,  zakudlit  chod.,  t.  j. 
zavařiti  moukou. 

zavzeti  má  tučné  dobytče  (žertovně  též 
o  tlustých  lidech),  t.  ohmatává  li  j?  řezník, 
muže  hodně  zavzít. 

zažer,  kravská  nemoc  jevící  se  Imisáním  nr. 
jazyku. 

zažrat  se.  zasytiti  se:  o  dobytčeti,  jež  přišlo 
z  cizího  chléva,  kde  mu  nedali  dost.  B:  Pěkná 
kravice.  začíná  se  spravovat.  A:  Cák  —  íčko 
huž  se  zažrala,  hale  bxla  prázdná! 

zběhnout,  o  osení,  když  za  příznivého  po- 
časí rychle  a  zdárně  klíčí  a  roste.  Jinak 
„schází".  Ta  má  hlavatice  letos  pěkně  zběhla; 
té  toho,  kouknite,  jako  cvočků.  Na  ječmen 
eště  není  dlouho  (=  pozdě!);  vláha  je,  tep- 
licko teký,  ten  zbělme  pojednou. 

zltrundit,  vzbuditi,  popuditi  atd.,  zvi. 
o  bolestech.  To  se  mi  dnes  ty  zuby  na  tom 
větru  zbrundily.  Zbrundilo  se  mi  to  v  břiše 
(nastal  průjem). 

zbiidaniia,  marně,  zbytečně.  To  tám  deš 
zbudarma.  povídám  tč. 

zbyjt,  zbyde  i  nezbyde.  Až  co  po  mňe 
zbyde! 

Zdanover.  jm.  rodové.  (Tlumač.) 

zdařená,  zvláštní  náhoda,  řídký  případ. 
Té  zdařená,  dy  my  koupíme  maso.  Té  zda- 
řená, abych  dostál  na  cestě  žíž?ií.  (V  témž 
významu  se  říkává:  To  muší  byjt,  abych 
dostál  atd.). 

zdit,  přech.  Zdili  sme  Haliášom  stunci.  Též 
slož.  vyzdit,  podezdit. 

Zdolnire,  ])1.,  jm.  luk  u  Klenci. 

zdrápanyj.  zdobaný  od  neštovic.  Hezká 
divče  by  byla,  enom  že  je  zdrápaná. 

zdrápek.  přezd.  zdobanému  od  neštovic. 
Ty  zdrá|)ku,  zdrápku!  (i  na  děvče). 

zdrápnoiit.  žert.  ukrásti.  Coura  ženskyjm 
prodávala  kartáč,  že  ho  našla.  Patrně  ho 
něhfle  zdrápla. 

zdráv,  s  jiříčestím  min.  často  užíváno  v  přá- 
ních a  pozdravech:  zdrávi  se  i)táli!  (zdvořilá 
odpověď  na  otázku  i>o  zilraví  přátel  a  včel). 
zdrávi  zkazovMli  (pod.  odpověd  na  vzká- 
zané pozdraveni),  zdrávi  hužíli!  (při  podě- 
kování za  dar  nebo  za  půjčku). 

zdrava,  strava.  Naše  zdrava  je  jenom 
sprostá  zdrava,  ale  člověk  po  ní  vydrží  dčlat. 

zdrhal  se,  zdráhati  se.  .Ten  se  nezdrhyj  a 
pověz  to  tátovi! 

zdrchat.  zamotati  atp.  Vítr  nám  zdrchal 
len,  to  bure  těžko  ho  sebrat.  I)yj  pokoj  a 
nech  kolovrat,  ajf  mi  to  nezdrcháš! 

zdrozda,  f.,  drozd.  Co  ])ak  byjvávalo 
zdrozd,  dyž  přišel  člověk  do  houští,  lezávaly 
ěudýš  jako  myjši. 

zdrnbrk,  hrubá  třístka,  krátká  a  tlustá; 
hlavně  při  sekání  pařezů  a  okřinů  obyčejná. 
Tomeš  sekal  vokřin  a  jak  tak  seká,  zdrůbek 
flink!  miie  zrovna  do  voka. 

zdriihkář,  dř<>vorubec,  jenž  vozí  ,,zdrubky" 
do  města  na  prod<'j.  Pomáhají  si  tím  obyč. 
„nedostateční",  kteří  už  nejsou  pro  nějakou 
úhonu   na  práee   v   lese,   nebo  vdovy,   děti. 


zdurhnit,  setlíti;  strom  zduchnělyj  ( =  slmi- 
lý.   ale  na  sucho). 

zdura  i  vzdiira,  vzdor.  Dyjf  mi  dělá  šedino 
na  zduru.  Též  j)l.  na  zdťiry  a  na  vzdúry. 

zdvire.  vedle  zvíře,  v  ml.  nedb.  Té  ňáký 
zdvíře!  (o  velkém  pánu). 

zdvižná,  pitka  patřící  tesařům  po  zdvihnutí 
krovu.  Ve  mlyjně  míli  zdvižnou,  to  pil,  hde 
hdo  byl. 

zebrina  i  řebrina,  žebřina.  Mužský  dávají 
pod  kohiou  vůz  do  řebřin. 

zerhtěnda,  přezd.,  člověk  mlsný.  8i  to 
zechtěndíi,  co  vidíš,  abys  mil. 

zechtřnyj,  chtivý,  mlsný.  Já  n3gsem  na 
nic  zechtěnyj. 

zťlenáě,  druh  jablek,  jež  i  zrajíce  zůstávají 
zelená. 

zelenidlo,  řasy  ve  vodě.  Voda  by  byla  dobrá, 
dyby  jenom  toho  zelenidla  tulik  v  tv  stu- 
ránce  nebylo. 

zelenka,  druh  hrušek:  je  menší,  podlouhlá 
a  zrajíc  zůstává  zelená.  Též  jm.  rodové: 
u  Zelenků  (Chodov,  Postř.).  2.  Také  jméno 
jablek  zelených,  prostřední  velikosti. 

zelen.í,  adj.  stř.  r.  v  platnosti  sb.  =  ze- 
lená píce,  čerstvá  proti  sušené.  Naše  nedo- 
stanou íčko  než  zelený  (krávy,  z  jara,  když 
už  nouze  o  sušenou  píci). 

Zťlniště,  role  po  zelí.  Milí  sme  ječmen  na 
zelniíti_  ale  byl!  (=  pěkný). 

zem,  euf.  výr.:  je  tak  a  tak  dlouho  pod 
zemi,   zem  ho   tlačí,   kryje  atd. 

Zeman  i  Zinian,  jm.  rodové.  (Tlnič., 
Kyč.) 

zemská  žába,  ropucha.  Já  se  podívám  a 
vona  tě  tám  sedí  na  hrnci  takuvá  zemská 
žába. 

zet,  zcf.  Ouvij,  chlapše,  huž  je  veta,  táta 
nechce  tč  za  zeta.  (Pis.)  Byl  .se  mnou  t«ký 
zet.  (Vždy  I  zni  t\Tdě.) 

zevel,  lido  se  hloupě  nač  divá.  Si  to  zevel, 
stojíš  tu  a  nevíš,  hdo  tutary  de! 

zevlovat,  hloupě  se  dívati,  též  marně  a 
zbytečně  na  něco  patřiti  nebo  i  čekati.  Cák 
tu  zevluješ;  di  po  svyjeh!  .Je  to  nechojdemu 
jeren;  k  vůli  svarbě  by  tám  zevloval  hodiny. 

zez,  ])ředl.  zdvojena  místo  z,  ze,  ale  i  jedno- 
duché z  zcela  obyčejné:  Máma  přídě  zez 
míiesta.  Deš  huž  z  mňesta?  Té  zez  Draže- 
nova  ^'llndrašouc.  Srv.  násl. 

zezdola  i  zdola.  Zprubuj  to  zezdola,  snad 
tě  to  pure  snáz. 

zezhora  i  zhora.  Až  purou  cikání  zezhora. 
(Pis.) 

Zliorre,  pl.,  ve  /horcích,  louky  a  i)ole 
u   l'(icin(ivic. 

zlionžit  (li  úplně  jarsné).  Dyby  se  mohly 
vrata  zhoužit ! 

zibsl,  ziblo  atd.,  zábsti,  záblo  atd.  Lidi 
zlatý,  to  mi  zíblo.  Kouknite,  mi  nechce 
přestát  zíbst. 

Zika,  jen  ve  jm.  rodovém.  Zíkouc,  u  Ziků. 
(Ouj.) 

zidka,  i)rgn.,  obruba  starých  kamen  u  zdi. 
Na  zídce  je  pár  loučí  suchyjeh. 


zráčilo  se. 


121 


zininirr,  v  přir.  To  prído  dycky  jako  zim- 
nice: dyji  na  raně  teky  peří  neroste!  (Smysl: 
nutí  a  žadoní,  abych  dávala  a  já  se  musím 
o  své  přičiniti!). 

zimo  máry,  zimnice  střídavá  s  horečkou, 
zvi.  před  nemoci.  Takuvý  zimomáry  sem 
dostála,  já  věděla  hned,  že  to  bure  ňáká 
nemoc.  Lidičky,  po  mně  dou  zimomáry, 
jen  to  slyšet! 

zimomárn.vj,  zimomřivý.  Já  sem  dnes  celyj 
den  ňákyj  zimomárnyj.  Viz  zimomáry. 

ziniiistrút,  zimostráz.  Ale  Ch.  říkají  z. 
brčálu.  Na  Hernoufouc  louce  roste  zimustrát. 
Pár  kousků  zimustrátu,  ňáký  lupínko  z  pi- 
voňky, a  bure  teký  věneček. 

ziii  —  Zin,  ml.  d.,  citosl.  provázející  liru  na 
housle.  Bečánovi  se  smějí  napodobujíce  ru- 
kama hru  na  housle:  Zin  —  zin,  pastyjřuc 
syn! 

zízí,  ml.  d.,  neskl.,  nemluvně,  zdrbň. 
zizidlo,  vedle  dídi.  Koukyj,  teta  má  nynaný 
zízí!  Nechceš,  teta  nám  dá  zíztdlo,  vemem  si 
je  démů? 

zjera,  z  jara.  Zjera  je  zjera:  šecko  to  voní, 
člověku  se  nechce  ani  do  sencí. 

zkazit  se  2.  prgn.  a)  o  svobodné,  ztratiti 
věnec.  Dívčí  mít  jedinou  a  vona  se  mi  zkazí 
—  je  to  zármutek  ňákyj!  b)  přepracovati  se. 
Té  služba  —  takuvý  pytle  zvíhat?  Té  se 
zkazit! 

zkyjgnout,  zní  skyjs  atd.  Vocet  bych  mil, 
ale, divče,  vonmi  skyjs!  (žertuje  starý  šenkýř 
s  ,, poslíčkem").  Vostálá  polívka  skyjsne. 

zlavi,  žhla  ví,  lůžko  dřevěné.  1.  pod  kladou 
na  voze,  na  němž  se  kláda  při  řezání  postrkuje. 
2.  pod  železným  hřídelem  u  kolečka  kolo- 
vratu. 

zliic  i  žluč.  Šlakovitý  dílo,  něhdeš  nevidím 
zluc  (při  otvírání  husy). 

íl.vj,  prgn.  obyč.  s  i)řídavkem  ten:  ten 
zlyj  =  ďábel  (Chodové  neradi  jej  jmenují). 
To  tě  ten  zlvj  napískal. 

ziiiáclinout  se,  zmehnout.  To  se  mu  to 
zmáchlo  (měl  před  svatbou  a  bohatou  ne- 
věstu odvedl  jiný).  To  se  mi  to  zmáchlo 
(chtěl  voziti  obili  a  začalo  pršeti):  zklamalo, 
nezdařilo   se. 

zmeškat  (rozd.od  zameškati),  přijíti  pozdě, 
zvi.  na  obřad  nebo  jednání  nějaké  veřejné. 
„Hanížko,  tepřiva  na  ranní?  Zmeškáš!" 
„„A,  přídu  dost!""  Zmeškat  kostel,  to  radši 
nejít! 

zmetat,  potratiti,  o  dobytku.  Též  slož.,  viz 
pozmetat. 

zmťtrk,  a.  1.  mládě  potracené.  Té  ňáká 
kůže,  té  z  ňákýho  zmetka.  2.  nadávka  příkrá. 
Ty  zmetku,  ty  si  budeš  myslit  na  mou  divči? 
(  =  dceru). 

zničf,  i,  f .,  též  změt,  ii,  m.  a  neporozuměním 
zněl,  u;  pole  pozmitané  záhy,  takže  ještě 
obroste  plevelem  a  vypadaným  obilím  nebo 
i  po  řípě  (vodnici),  kterou  sejí  na  Ch.  po 
žních.  Káče,  žeň  husy  za  humna  na  znět,  je 
tám  takuvyj  vosítek  a  )5anthčky  (klíčící  zrní), 
tám  burou  mít  za  chvíli  volata  jako  cepy.  — 


Té  fláká  změt,  tu  byla  asi  řípa  (praví  se  z  jara 
o  řipniští  ještě  neoraném). 

zmítat,  též  slož.  pozmítat,  o  prvním  mělkém 
oráni  strniště.  .Jirka  jel  na  Lopatu  po- 
zmítat žitniště. 

zmlazovat  se,  dostávati  mladé  přírůstky, 
mlázy,  snětí  atd.  Zvi.  zmlazovaný  vobilí 
( =  nestejně  rostlé).  Ta  jabloň  se  pěkně 
zmlazujc   (která  už  začínala  „chouchiout"). 

zmrzla  lil,  člověk  zimomřivý.  Já  nyjsem 
takuvyj  zmrzlant  jako  ty,  abych  se  bál,  dy 
na  mňe  zafouká! 

zmuchlat,  zmačkati,  (zvi.  o  šatstvu).  Ty 
máš  |)čknou  kazajku  ke  svátku,  zmuchlanou; 
de  pa  si  jí,  prosím  tě,  mil? 

známka,  známka.  Tu  je  ňáká  známka,  aby 
tu  nčhde  nebylo  ňáký  voko!  (ulomená  peru- 
čina  i)ři  houští  v  lese). 

znát,  znal  atd.,  znáti,  znal.  Tatíka  sem 
dobře  znal,  dědka  teký:  to  byli  ňáký  muži! 
(t.  tvého).  Máma  mňe  huž  neznala  (umírajíc). 
Též  slož.  poznal  atd. 

z  nřřeliož  nic,  z  ničeho  nic,  z  nenadání. 
Von  se  mi  tu  z  něčehož  nic  veme  chlap  a  kam 
pryj  du! 

znít,  znilo  atd.  Sena  málo,  votava  nám 
zníla  —  to  bude  letos  dlouhá  zima.  (Sm. 
těžko   se   dočkáme   nové   píce.) 

Zolnik,  jm.  jioli  u  Tlmč.  V  Zohiíce. 

zout,  zoul  atd..  zouti.  Už  nepuru  někam 
( =  nikam),  už  sem  se  zoul!  Též  slož.  Vyzoul 
se  mi  dřevák  a  já  v  punčoše  do  takuvýho 
marastu ! 

zpomenout  se,  vztéci  se,  pominouti  se, 
o  psu.  Xám  se  jednou  zj^omenoul  vod  vel- 
kyjch  zim. 

zponieniityj  pes.  V  Tranově  zastřelili 
(lypato  zpomenutýho  psa. 

zpoinit.  zpomil  atd.  Hlete,  mám  to  na  ja- 
zyku a  nemůžu  si  íčko  zpomít  a  nemůžu! 
Hdo  pa  na  tuto  zpomil! 

zprubovat,  sešlehati,  aby  bylo  znáti  pruhy, 
potom  vůbec  tuze  sešlehati.  Divče,  nepře- 
staneš-li,  já  tě  zpruhuju,  abys  míla  proč  bečít. 

zpiirovna.  obhbené  přúslovce.  Jen  co  se 
dostaneš  z  lesa,  v  polích  už  pojedeš  zpúi-ovna 
(nebude  kopců  a  dolíků).  Já  tak  ležím  hezky, 
tak  způrovna  (nemaje  mnoho  pod  hlavou). 

zpiisoliit,  2.  dovésti,  udělati.  Zkazíš  mi 
darmo  vostří  a  nezpůsobíš  nic.  3.  poříditi, 
koupiti.  Co  pa  dnes  způsobíš  za  zlatku! 

zpustit  =  pustým  učiniti.  Tak  se  zpustila, 
že  k  posledku  neraíla  ani  hde  byjt;  lidi  se  jí 
štítili. 

zpyjclinonl.  1.  zhrdnouti  .  Ve  světě  zpyjch, 
íčko  se  stydli  za  vlastní  matku.  2.  povařiti  se 
jen  trochu,  ne  klokotem.  Já  do  toho  the  při- 
lila, musíš  počkat,  až  to  a-;poň  drobet  zpyjch- 
ne.  My  máme  zdravou  krávu,  to  není  třeba 
nechat  mhko  dlouho  vařit,  jen  dy  chobet 
zpyjchne. 

zráčilo  sr.  jen  neos.  užíváno  tohoto  slo- 
vesa a  iron.  Že  se  tě  přece  zráčilo!  (=  div, 
že  ses  odhodlal). 


122 


zráda.  —  žádnyj. 


zráda,  zrada:  též  vyzrazení,  udáni.  To 
přišel  néhdo  myslivci  se  zrádou.  Já  věděl 
hned,  že  je  zráda. 

zráju,  vždy  dl.  i  v  ind.  praes.  U  mňesta 
zrájou  křesne.  Letos  to  vobilí  ňák  nezraje. 
Vovoce,  kerý  tri  roky  zraje.  (Žert.  hádanka 
svatební,  .lalovec.) 

zřetelnyj,  2.  výmluvný.  Vona  je  divie 
zřeU4ná. 

zrno,  často  ve  ."ím.  hromadném.  Hdyž 
chceš  hovado  hukrmit,  nesmíš  litovr.;:  zrno 
je  zrno.  Ale  též  zrní.  Já  mám  slepice  jako 
běhna,  ale  co  pa  dostanou  zrni;  házím  jim 
celyj  den.  Tary  hu  nás  dávává  zrno  tři  zrna. 
pět  zrn,  to  huž  je  moc.  Hale  mil  ííem  jednou 
ječmen  na  novině  a  dal  dvanáct  zrn.  (T. 
tolikerou  úrodu.) 

zrovna  dost,  důraznější  než  dost.  Šecko  to 
vonílo  zrovna  dost  ( =  tuze  a  tuze). 

zrzák,  zdrbň.  zrzáéek,  ryšavec.  Bývá  často 
přezdívkou  rodovou.  Zrzáčkouc  Manka. 
Zrzáku,  hlava  hoří!  (di-áždi  jej:  on  odpovídá: 
Poj  hasit!). 

zrzavíl,  -íl  atd.,  rezavěti.  Též  slož.  sezrzavit ! 
Ve  vlfku  tě  muší  železo  dycky  zrzavít.  Ráno 
brambůr,  na  polodne  brambúr,  na  večer 
brambur  a  zijtra  zase  tak  a  pozijtři  zase: 
to  aby  člověku  třevo  po  nich  sezrzavílo. 

zrzavyj,  1.  rezavý.  Nuž  celj-j  zrzav^j^.  2. 
obr.,  ryšavý.  Hu  nás  najdete  zrzavyjch  lidi 
tiize  málo. 

„zubatá",  žert.,  smrt.  Voni  řeknou  humřít, 
humřif,  hale  dy  přídě  zubatá,  žádnýmu  se 
nechce. 

zvař,  žváč.  Chodíš  jako  zvač  (  =  chodíš  pro 
nic  za  nic.  sem  tam  místo  práce).  Koláč  je 
zvač.  (Přísl.) 

Zvadlák.  jm.  rodové.  (Lh.) 

zvadnout,  zvád,  zvádlu  atd.  Xa  takuvým 
prudkým  slunci  muší  zvadnout  (fialavkvčt- 
níku).  Spatnyj  čas;  jen  to  tak  na  hrábích 
drobet  zvadlo  (sušená  otava  neuschla  dobi'e). 

zvedal  atd.  v  chod.  není.  jen  z^■íhat. 

zvětřit,  zpozorovati.  Já  zvčtřila  hned.  kam 
to  co  bije.  (=nač  naráží.)  Jak  ho  psi  zvětřili, 
to  byl  rámus!  (řezníka,  přicházejícího  do  vsi). 

zvířera,  z  večera.  Zvíčera  sem  dlouho  ne- 
husnoul. 


zvihat,  zdvíliati.  Rozpíčku,  zvíhyj!  (volá 
prý  v  noci  čert.  zdvihaje  ..Čertovo  kámen" 
u  Babylona.)  2.  prgn.  zdvihati  krov,  t.  j. 
části  krovu  hotové  nositi  na  stavení,  aby 
se  krov  ..vázal".  3.  zvihat  si  něco,  být 
nemile  dojat,  uražen  čím.  Sedlák  jí  řek  zrovna, 
co  je  zač  a  ta  si  tě  to  zvíhala. 

zvířecí,  t.  hvězda,  večernice,  protože  prý 
zvěři  na  pastvu  vycházející  svítí. 

zvítězit,  2.  co  nebo  nic.  dopracovati  se 
úspěchu,  dokázati  něco  atp.  Vidíš,  vidíš, 
Bárto:  nás  si  stáli  a  sám  si  tu  nic  nezvítězil 
a  taky  nezvítězíš!  Tu  to  bure,  pořád  jen 
,.vorevřu.  zavřu  a  vorevřu,  zavřu".  (Smysl: 
My  jsme  se  vyčerpali,  abychom  tobě  po- 
mohli na  větší  živnost  prodluženou  a  marně; 
tu  jeden  dluh  zaplatíš,  jiný  se  udělá). 

zvíznout,  rychle,  hltavě  snísti.  Já  zrovna 
vrtila,  dala  sem  mu  drobet  pormásli  a  kousek 
rozpeku  do  toho:  a  míli  ste  ho  vidět  —  ten 
to  zviz! 

zvížná  i  zdvižná,  pitka  po  zdviháni 
krovu.  Jláme  zvížnou.  ale  já  nevostál  sedit, 
pospíchám  raci  démů  (praví  tesař). 

zvodnřní,  menši  povodeíí.  My  tu  koukáme, 
v  polích  sotva  párki'at  kváplo  a  přídeme 
dem\i.  pode  vsí  zvodnění. 

zvon,  2.  přezdívka  toulavému  lenochu. 
Viz  zvonit  se. 

zvonit.  2.  zníti.  Zvoní  mi  v  husích  ( =  zní), 
V  kerým  huchu  mí  zvoní?  (h  jest  úplně 
jasné).  3.  zvonit  se,  nazdařbůh  choditi  a 
vyhýbati  se  práci.  Hde  se  zvoníš  celyj  den? 
(Matka  na  swa.  vi-acejíciho  se  z  denní  hjrjty.) 

zvrátit  se,  2.  ])řen.,  pohoršiti  se,  rozhněvati 
se.  ilanka  je  hned  zvrácená  (snadno  ji  po- 
pudíš). Též  v  témž  sm.  vyhoupnout. 

zvrhnout,  2.  zv.  nemoc,  úhonu  atd.  =  do- 
stati se.  vybrati  se  z  toho:  Túlík  ran  na  tý 
jaliloni  a  šecko  to  zvrhla.  Tenkrát  sme  ne- 
myslili, než  že  Martin  pure  (umře),  a  šecko 
to  zase  zvrh.  3.  zvrhnout  se,  pokaziti:  Se- 
meno se  zvrhlo  =  dalo  plod  horší,  než  se  če- 
kalo. 

zvrznout,  snísti  (žert.).  Dyjť  se  nebureš 
voslyjcliat:   sedni  a  zvrzni  to! 

zyliuna,  o  nelibé  ženské,  zvláště  o  dotěrné 
a  neodbytné.  1'řilízla  na  nás  jako  zykuna 
(v_yi)újěit  si).  Stará,  té  zykuna! 


2. 


i.ahi  miska,  škeble.  Spustili  stavidla,  už 
se  v<ikazuj(iu  na  blátě  žabi  misky.  (Před 
lovením   rybníka). 

žaltiner,  (byl.)  rdesno.  (menši  druh.  ro- 
stoucí u  plotů  a  hnojů  na,  vsi).  Žabinee  je 
teký   na,  leccos. 

žalií  tfíslo,  též  žalu'  lože,  plod.  jikry  žabí. 
Třisla  je  tu  dost,  ale  žáby  —  doví,  kdy  už 
je  kdo  |>(>chytal. 

žal)Kk!í,  jen   ve  spojeni:   žábo  žabská.   Ty 


žábo  žabská.  pro  tebe  je  eště  husy  pást, 
neli  lízt  mezi  chasu! 

žádlo.  řidč.  i^.aliadlo  i  žíhadlo,  Himoles, 
íčko  sem  tu  dostál  žáillci  vod  vosv.  \'osi  žádlo 
bolí  touž  než  vod  včely.  Já  slyjehávi',1,  had 
pryj   má  t<'kv   žahadlo.   \'iz  to. 

žádnyj,  2.  o  človčkti.  jenž  se  chorobou  nebo 
stáiim  luze  ..ztratil"  (zhubeněl).  Lidičky, 
ta  Manka,  ta  se  ztratila,  vona  neni  zrovna 
žádná;  i  ty  koště  se  na  ni  seschly. 


žádný.  —  žoiižalii. 


123 


iiini,,  (srv.  žányj.).  jen  neutr,  v  doplň. 
Já  říkám:  Dy  nyjsou  ty  bramlMír}-.  to  není 
žádný  {  =  to  není  nic).  Co  pak  to  je  na  něho, 
na  chlapa,  drobet  ty  bryndy  ráno;  té  žádný! 
Rati  ajť  uvaří  hrnec  zapražený  polívky. 

žádost  dál.  obstarati  dobře,  vyhověti 
čemu.  Vona  si  nasadí  lichvy  jako  něhde  na 
panským  dvoře  a  žádost  tomu  dát  nemůže, 
potom  jí  to  chcípá.  —  Tuty  louky,  takuvý 
pěkný  položení,  to  by  byly  jiný  louky,  dyby 
se  jim  dala  žádost. 

žaliadlo.  obyč.  žádlo,  žihadlo.  Chlape,  ten 
vystrkoval   žahadlo!    (had;    o   jeho   jazyku). 

Žahňrek.  jm.  rodové.  (Tlrač.). 

žáiiy.i,  žádný,  ml.  nedb.  Není  tám  žányj! 
(=  nikoho  není  doma). 

žběračka,  sbéračka.  Tak  to  rozcintáš,  tou 
žící:    vem   žběračku!   (o   nabírání   smetany). 

ž(ranik!  citosl.  o  ráně  prudké  do  měkká. 
Pes  jen  mne  trhat  a  mi  se  nachomyjt  takuvyj 
bukovjT  knitel  a  já  ždarak!  a  pes  se  válel: 
tu  máš! 

žirumknuiil,  onom.  o  zvuku,  když  něco 
tvrdého  a  těžkého  dopadne  do  měkká,  zvi. 
do  rozmoěené  pudy.  To  to  žtfamklo!  (kid 
\Tažen  do  díry,  v  níž  stála  voda).  Přenesený 
význam:  Von  jí  ždamk  a  btlo  ticho  (=  uhodil). 

ždini,  II,  m.,  na  prádle  špatně  vypraném 
je  znát  ždímy,  t.  j.  skvrny  pruhovité,  v  něž 
se  srazila  .špína  při  ždímáni. 

ždímal,  2.  posm.,  plakati.  Jen  si  ždímij, 
ždíniij:  dyj  ty  přestaneš  zas! 

Ždir.v,  pl.,  jm.   polí  a  luk  u  Klenci. 

že  uvozuje  věty  zdánlivě  samostatné 
(pův.  byla  souvětí,  z  nichž  hl.  věta  vyne- 
chána). Př.  Že  tě  uhodím!  (vyhrůžka).  Že 
tě  husa  nekopne  zadní  nohou!  (přání).  Ze 
sem  já  ho  nedostál!  (t.zlodějej.jŽe  neuhádneš, 
kohk  mám  skováno  na  pouť!  (t.  ki-ejcarů). 
V  Dom.  opakuji  větu  samostatnou  a  teprve 
při  opakování  opakují  že:  Proč  pak  k  nám 
nepřídete.     že   proč   pak  k  nám  nepřídete? 

žřlár.  žalář.  Té  služba  tary,  té  želář: 
člověk  nemůže  krok  a  teky  tu  človíčka  ne- 
vidí, (Sm.:  Není  ani  s  kým  promluviti.  Do- 
klad o  citu  společenském,  jenž  se  jeví  zvláště 
v   oblíbených   a   srdečných   hyjtách.) 

železňák  i  železák.  1.  železný  hrnec.  Já 
jim  toho  postavím  takuvý  dva  železňáky 
a  krávy  se  můžou  po  tom  přetlouct!  (řípy 
s  tořnem).  2.  druh  jablek;  tmavě  červená. 

želízko,  prgn.  2.  železo  s  ostřím  podoby 
dláta,  jímž  soustruhuje  vretenář  vřeteno. 
S  tustira  želízkem  celý  to  břeteno  dokážu. 
3.  železo  v  hoblíku.  Té  hoblovat:  želízko  jako 
poleno  (tupé). 

ženiliřka.  1.  lnu.  Mám  eště  pár  žemUček 
vod  loňska.  2.  květ  jetele.  Letos  udělá  eště 
ta  jetel  přes  půzimek  žemličky.  (O  letošním  j.). 
žena.  2.  prgn.  jen  manželka  nebo  aspoň 
vdaná;  jinak  ob.  ženská.  Tak  to  máte  u  nás 
vo  fimusech  a  tak  to  máte  vo  proseeích: 
napřed  školáci  —  chlapci,  divčata  —  potom 
chasa  teký  tak,  potom  muži  a  naposled 
ženy,  to  už  de  každyj  sám  na  svý  místo. 
Ženská  je  strhaná  hráz  (t.  nespolehlivá;  přísl.). 


žene,  žneo.  Ty  si  mi.  Hana,  pěknyj  žene: 
hužíješ  se,  eště"s  dobře  nezačela!  Tutary 
šel  svatojánskyj  žene  (  bytost  báječná, 
utínající  prý  ]>o  poli  jednotlivá  stébla). 

žernyj,  1.  tráva  žerná,  t.  j.  kterou  dobj'tek 
rád  žere.  2.  kráva  žerná,  t.  j.,  která  není 
mlsná.  Kravka  takle  pěkná  a  takuvý  žerný 
hovádko! 

žrrf  (sic!),  prgn.  paviiza.  Do  ježka  je  dobře 
nakládat  vobilí  krátký  a  málo;  na  voprav- 
duckou  fůru  jen  vzít  žerf! 

žíre.  lžíce.  Vem  na  to  žici  a  vyškrab  to! 
(  =  dojez). 

žid.  nom.,  vok.  pl.  židi  (stší.  i  ml.).  Zídí 
v  pátek  maso  jedí.  (Lékovadlo). 

židiicť,  obyčejnější  než  židle.  Hana,  dyj 
sem   židlici,   ajť  si  sedne! 

žínka.  1.  sponka  k  „hakhku"  na  ženský 
šat,  2.  okrajové  vyšívání  na  límci  a  Umečkách 
mužské  košile;  toto  vždy  v  pl.:  žínky. 

žil.  žnn.  žil  atd.  Též  v  slož.  Nažila  sem 
si  rovnyj  a  íčko  pospíchám  vařit.  Hužíla  se 
(  =  srpem  se  sekla).  Ale  v  pass.  Voves  máme 
požátyj . 

žitiiavky.  jablka  zrající  se  žitem,  barvy 
bledě  voskové,  s  nepatrným  nádechem 
rudým. 

žilo  i  žilo;  krátká  výslovnost  zvláště  v  řeči 
stiV.-šich:   srv.   vojáci   (stši),   vojáci   (ml.). 

živá  nemoc.  žert.  těhotenství,  hledíc 
k  pr\^^ím  obtížím  při  početí.  Jen  aby  to 
nebyla  žívá  nemoc  (obava  o  svobodnou!) 
živ.vj  vlas.  1.  strunovec.  Nepité  z  tý  stu- 
ránky,  naše  děti  tám  našly  živyj  vlas.  2. 
nemoc  oční.  Manka  má  starost  s  vokem,  mi 
se  zdá,  že  dostane  do  něho  živyj  vla=i. 

žízeň,  i.  žizeíí.  Hdo  pa  by  pjil,  dy  není 
žízeň;  to  nedělá  ani  hovado. 

žižla,  ženská,  mluvící  nedbale  anebo  na 
piano.  Di  mi  s  ní,  s  žižlou.  S  ní  nepřídeš 
než  do  kle  vát. 

žlťb.  žlab.  Lízání  dáváme  jenom  tak  do 
žlebu.   Srv.  jm.  vl.  v  Oužlebi.   (Kyč.). 

žlťbina.  úžlabina.  Té  to  políčko  v  tý  žle- 
binč?   Cák  za  ně  dostane!   Pakatel. 

žleza.  žláza,  hlízovitý  otok,  jenž  zase 
zmizí,  aniž  se  podebere;  na  př.  na  krku. 
Mladým  lidem  udělají  prý  se  žlezy  od  „roštu". 
žloiidek.  žloutek.  Tě  pěkný  housátko  jako 
žloudek!  To  b-tlo  vijce,  kouknite:  žloudek 
jako  volieň! 

žlonleniťe.  žloutenka,  nemoc.  Naše  Dodla 
dostála  po  ní  žloutenici  (po  mrkvi). 

žlova.  žluna.  Žlova  akorát  poví,  dy  má 
přijít  myslivec  (t.  na  toho,  kdo  se  strojí 
k  pychu). 

žíni}'  babičky  (byl),  pryskyřník  složitého 
květu,  pěstovaný  v  zalu"adách. 

žmoulil,  váleti  v  ústech  při  kousání 
(o  bezzubých).  Tak  to  tak  žmouHm,  zubů 
není,  np..posled  to  muším  spolknout  celý 
(stařec  o  soustu  masa). 

žonžala.  smrtník,  potom  vůbec  brouk 
jemu  jiodobný;  nikdy  v  chod.  žížala;  té 
říkají  jen  červ,  červík.  Žoužala  tu  leze,  mámo 


124                                                     žouřala.  —  žvanknout. 

začlápnite  jí!  Cák  to  pádlo  do  toho  mlíka,  zvolat  a  dát  inu  vlka  s  chlupama  a  voii  ho 

té  ňáká  žoužala.  spucnc! 

župánek,   starý   krojový   kabátec   ženský,  žvanknout,   udeřiti  něčím  těžkým.    Dyby 

delší  než  špenzr  a  v  zadu  s  varhánky.  mi  byl  přišel  do  rány,  já  mil  po  ruce  bu- 

žvank,    neskl.    prgn.,    o  nenasytném    ža-  kovyj  kriítel,  já  bych  ho  bil  žvank!  (o  psu, 

ludku.  Andres  má  žvank:  toho  můžeš  v  noci  slídícím  v  cizím  statku). 


Přídavek. 

z  literatury  o  Chodech. 

Chodský  slovník  hledí  podati  zaručený  obraz  živé  mluvy,  proto  v  něj 
nepojato  nic,  čeho  skladatel  sám  neslyšel,  ať  by  leccos  nad  to  ve  spisích  o  Chodsku 
od  kohokoliv  bylo  podáno.  Nezařazuji  na  př.  ani  pěkných  výrazů  ,, vlasy  lehlé" 
na  rozdíl  od  ,,karasatých",  jak  píše  B.  Němcová  v  Karle  snad  z  mluvy  chodské 
své  doby,  neboť  sám  jsem  za  svého  věku  nikdy  nikde  těchto  slov  neslyšel.  Atd. 
Podle  toho  nenáleží  tu  udávati  Uteraturu,  ale  podává  se  přece  aspoň  přídavkem 
přehled  její  po  přání  slavné  III.  třídy  Akademie,  jež  slovník  vydává. 

V  historii  chodské  připomínají  se  Chodové  u  Dalimila,  Hájka  z  Libočan 
v  Kronice  České  jako  zasloužilí  účastníci  vítězství  Břetislava  I.  nad  Němci 
1040.  (Nazývá  je  ,,Lidé  polesní").  Pavel  Stránský  ve  spise  ,,De  republica  Bo- 
jema"  první  vydává  je  za  přistěhovalce  polské  z  doby  Břetislava  I.  Pěšina 
o  tom  pochybuje,  Balbín  věří.  Palacký  v  Dějinách  a  H.  Jireček  ve  Slovanském 
Právu  kriticky  toto  mínění  podvrátiíi.  Jejich  i  pozdějších  stoupenců  (Emler, 
Domažhce  a  Chodové  ku  konci  XVI.  a  na  začátku  XVII.  věku,  v  Pam.  Arch. 
1868)  vývody  platí  podnes,  sesíleny  hjvše  bádáním  kulturně-historickým  a  ja- 
zykovým, jež  nemůže  míti  Chody  než  za  starý  kmen  český. 

Těmto  kulturně-historickým  studiím  prolomili  na  Chodsko  přístup  už 
B.  Němcová  s  Erbenem  v  letech  čtyřicátých  minulého  století.  Němcová  všímala 
si  bedlivě  všech  zvláštností  řeči,  života,  povahy  chodského  lidu  a  nejen  o  nich 
psala  (Obrázky  z  okoK  Domažlic,  Selská  svatba  v  okoh  domažUckém,  Různořečí 
domažlické  —  prý  pro  Celakovského;  vytištěno  bylo  1903  Dr.  Zíbrtem  v  Ces. 
Lidu  z  rukopisu  musejního),  nýbrž  dodávala  jimi  koloritu,  půvabu  i  životnosti 
svým  skladbám  belle tristickým,  zejména  Karle  a  Pohorské  vesnici.  Erben  uplatnil 
svá  pozorování  ve  sbírce  písní,  kdež  je  řada  písniček  z  DomažUcka  a  v  pohádkách 
(na  př.  Jirka  s  kozu;  tu  i  dialekt),  obíral  se  i  historií  chodskou  (Dějiny  Chodťiv 
od  nejstarších  dob  až  po  války  husitské.    Květy  1868). 

Po  té  spalo  či  vlastně  bohužel  hynulo  nevšímáno  vzácné  kulturní  dědictví 
Chodův  až  skoro  do  nového  ruchu  folkloristického,  který  u  nás  vyvolán  byl  pře- 
důležitou,  ale  dnes  už  zase  skoro  zapomenutou  výstavou  národopisnou.  Sem 
tam  sice  ještě  něco  důležitého  zaznamenáno,  na  př.  sešitek  písniček  od  zpěváka 
chlapce  nebo  děvčete  pro  vlastní  potřebu,  avšak  celá  ložiska  bohatého  materiálu 
zavalena  zatím  zapomenutím.  Z  toho,  co  se  zatím  dostalo  do  literatury,  za- 
sluhuje zvláštní  zmúiky  spis  svérázný,  širšího  programu  Příroda  a  lidé  od  R.  E. 
Jamota  (imiv.  prof.  Thomayer,  rodák  chodský),  jenž  mezi  svými  Udmi  předvádí 
i  některé  osobité  tjrpy  svého  domova.    Hlouběji  podíval  se  do  života  a  povahy 


126 

chodského  Udu  Alois  Jirásek  v  přípravných  studiích  ke  svým  Psohlavcům,  jež 
takřka  obnovily  daleko  široko  starou  chodskou  slábni  (1884),  zvláště  když 
k  umění  slovesnému  přidružilo  se  tu  i  hudební  v  Kovařicově  opeře  na  libretto 
K.  Šípka.  Od  Jiráska  jest  též  instrukti\aií  článek  Ciuidové  v  Ottově  Slo\aiíku 
naučném  XII.  Koncem  let  osmdesát\^ch  všímá  si  i  folkloristických  zvláštností 
Udu  chodského  kněz  mezi  ním  působící  F.  Wildmann  a  píše  o  nich  zároveň  s  jejich 
historií  (ve  Vlasti).  Jirásek,  Thomayer  a  před  nimi  v  slovanském  semináři  české 
university  prof.  Gebauer  byU  i  auktoru  tohoto  slovníku  Widci  a  rádci,  abv  se 
dal  do  podrobných  folkloristických  studií  o  Chodech  a  munificencí  I.  a  III.  tr. 
České  Akademie  jakož  i  Archeol.  kommisse  při  C.  Ak.  umožněno,  že  v  nich  přes 
obtíže  počátků  vytrval.  Z  nich  vyšlo  dosud  na  100  článků  drobnějších  i  větších. 
Největší  z  nich:  Pověra  na  Chodsku.  Děti  na  Chodsku,  Národní  píseň  na 
Chodsku  (Květy  1891—4),  O  hláskosloví  chodském  (L.  Fil.  1891),  Statek 
i  chalupa  na  Chodsku  (Ces.  Lid.  II. — IV.),  V  záblescích  staré  chodské  slávy. 
(Otto  1904. ).  Mezi  chodskými  dřevorubci.  (Ve  Světozoru  1897,  Zlaté  Praze  1901  a  j.) 
Výzkumů  folkloristických  pokusil  se  podepsaný  užíti  í  ve  skladbách  pro  mládež, 
hla\Tiě  ve  dvou  knihách  chodských  bajek  (uOtty  1902  aHejdy-Tučka  1905).  Obě- 
tavých pomocníků  dostalo  se  mu  ve  fotografu  amateuru  E.  Strouhalovi,  jenž  zda- 
řilvmi  obrázky  doprovází  zvláště  studii  Mezi  chodskými  dřevorubci  a  J.  Paroub- 
ko\'i,  jenž  jiřipravuje  kresby  pro  studii  o  chodském  malování  a  vy.šívání.  Současně 
pracují  i  jiní  ve  folklóru,  na  př.  P.  J.  Baar  (Do  kolečka,  řada  popěvků  chodskvch 
v  C.  Lidu),  jenž  užívá  v)'zkumů  svých  hlavně  v  belletrii  (Pro  kravičku,  chodský 
román  s  idylhckou  ideou  lokálního  patriotismu  a  silnou  domorodou  charakteri- 
stikou osob  i  všeho  životního  ovzduší).  O  svém  rodišti  Klenci  napsal  Baar  i  stať 
historickou  v  Poslu  od  Cerchova.  K.  V.  Rais  v  povídce  Domov  sta\T  proti 
světlému  obrazu  stařeny  domácího  mravu  odrodilou  Videňačku  z  kraje.  Na 
Chodsko  zavádí  své  skladby  belletristické  a  dramatické  také  Dr.  Císler  (Dřevo- 
rubci, Na  Šenavské  pile,  Dvojí  život,  Pan  hrabě  se  žení,  Pouť  u  dobré  Vody  a  j.). 
Z  dialektu  chodského  čerpáno  už  v  Semberově  Dialektologii  18()4,  v  Duškově 
Hláskosloví  a  v  Kmeuosloví  nářečí  jihočeskvch  (Rozpr.  III.  tř.  C.  Ak.  II.,  VI., 
IX.,).  Prof.  Kebrle  píše  O  gram.  zvláštnostech  mluvy  domažlické,  hlavně  o  va- 
dách, v  programu  gymnasia  doinažl.  1901. 

V  posledních  letech  se  starými  pamětníky  vymírá  úžasné  rychle  kmenová 
iisoba  chodská,  a  zachranitelů  nepřibývá,  až  na  jediný  směr,  národní  píseň.  Ju 
vykonal  záslužný  čin  už  L.  Kuba,  zapsav  na  počátku  let  devadesátých  za  tři 
neděle  svého  pobytu  na  Chodsku  okolo  400  písní  s  nápěvy.  Z  nich  vvšla  však 
dosud  jen  malá  ukázka.  Za  to  dostalo  se  tu  Chodsku  nadšeného  a  povolaného 
sběratele  po  stránce  hudební  i  slovné  v  prof.  Dru.  Zichovi,  jenž  právě  jmenován 
i  členem  ústřední  kommis.se  pro  záchranu  nár.  písní  v  na.ší  říši.  Dr.  Zich,  věnovav 
se  jedinému  tomuto  svému  odboru  se  zvláštním  nad.šením  i  odborným  vzděláním 
a  to  přes  hranice  Chodska,  bude  moci  podati  o  písni  české  vůbec  a  zvláště  chodské 
práci,  která  překvapí  veřejnost.  Prozkoumalť  nejen  sám  po  této  stránce,  co  umí 
kdekterý  zpěvák  a  muzikant  chodský,  ale  dostalo  se  mu  i  sbírka'  Kubovy  a  také 
podepsaný  postoupil  nm  obšírnou  sbírku  textů,  jež  od  počátku  svých  studií  sám 
zapsal  i  od  jinjxh  dostal.  První  ukázka  jeho  široce  založených  studií  jest  v  C.  Lidu 
XV.  Píseň  a  tanec  ,,do  kolečka".  Mladý  hudební  skladatel  J.  Jindřich  těží  ?  cha- 
rakteru lidové  písně  chodské  pro  své  skladby  a  zvlášť  vydal  sbírku  chodských 
písní  s  průvodem  piana  (Rodnému  kraji,  v  Plzni  190:5).  J.  Skalický  harmonisoval 
též  písně  chodské  ve  sbírkách  Z  chodského  kraje  a  Venkovské  obrázky.  Dr.  J. 
Královec  vydal  1894  Chodskou  svatbu  v  písních  (asi  1(50  čísel  bez  nápěvii). 
Píseň  chodská  vzbudila  si  i  umělé  napodobení  v  knížečce  Rodnému  kraji  od 
Jana  Psohlavého  (J.  Š.  Baar),  kde  jest  několik  pravých  ,, ohlasů"  jejích  s  čá- 
stečným přibarvením  prostomilé  bulačiny. 


127 

V  historii  chodské  novější  dlužno  uvésti  spis  kněze  P.  Hyp.  Randy,  Cho- 
dové a  jich  osudy  DomažHce  18S7,  jenž  podává  hlavně  mnoho  přímého  mate- 
riálu archivního. 

Před  tím  už  byl  se  zabral  do  studia  dějin  Domažlická  jiný  rodák  doma- 
žlický, děkan  Karel  Hájek,  (f  1889),  jenž  však  později  zase  ustal,  zanechav 
nedokončené  práce  v  rukopise. 

Čestné  zmínky  hoden  tu  uvědoměl}'  purkmistr  domažlický  f  J.  Křesl,  jenž 
řemeslem  jirchát  obhbil  si  historii  Domažlická  tak,  že  se  k  vůli  pramenům  učil 
i  latinsky  a  pak  psával  drobné  úry\'ky  v  místních  listech;  největší  z  nich  Denník 
historickv'  královského  města  Domažlic.  Dále  jest  vzpomenouti  usilovné  práce 
B.  Stréra,  gymn.  professora  v  Domažlicích,  jenž  pročetl  a  první  excerpoval  i  spo- 
řádal historické  papíry  domažlické  a  byl  hlavním  z  tvíirců  domažlického  musea. 
Škoda,  že  bohaté  a  velmi  instruktivní  práce  jeho  historické  zůstávají  v  ruko- 
pise nedokončené.  Z  ukázek  uveřejněných  uvádím:  Hradiště  Tuhost  na  Doma- 
žlicku,  Rytířské  a  erbovní  rodiny  v  Domažlicích  v  16.  a  17.  století.  (Progr. 
gymn.  v  Domažlicích  1886,  1889.)  V  posledních  letech  našla  historie  chodská 
dva  nové  badatele  a  sice  kněze  prem.  rádu  P.  Ant.  Kitzbergra  a  faráře  Teplého, 
kteří  zatím  mají  své  výzkumy  rovněž  v  rukopise.  Historické  a  umělecké  pa- 
mátky Domažlická  shledali  a  v^díčili  slovem  i  obrazem  prof.  F.  Vaněk  a  Dr. 
Hostaš  v  Soupise,  vydávaném  Arch.  kommissí  při  C.  Akademii  v  oddíle  okres 
Domažlický. 

Místopis  Domažlická  s  programem  velmi  širokým  a  bedlivě  promyšleným 
snažil  se  sestaviti  za  účasti  učitelstva  horlivý  pracovník,  zvláště  v  době  svého 
služebního  odpočinku,  Ant.  Srna,  ředitel  měšť.  škol  v  Domažlicích.  Turistovi 
opatřil  dobrou  rukověť,  poučující  stručně  o  všem  zajímavém  v  kraji  i  životě, 
okresní  starosta  Max  Duffek  ve  svém  Průvodci  po  Domažlicích  a  okolí  (s  hojnými 
obrázky).  Nahodilé  dojmy  letního  hosta  na  Chodsku  snaží  se  sdělovati  mládeži 
H.  Pilbauerová  v  knize  Z  kraje  Psohlavců. 

Slovesnosti  poslcj-tuje  znamenitou  pomoc  v  zobrazování  Chodska  hojný  a 
horlivý  zájem  umění  výtvarného.  Z  dlouhé  řady  umělců,  kteří  na  Chodsku  stu- 
dovali, připomenouti  dlužno  aspoň  malíře  Aleše,  illustrátora  skvostného  vydání 
Jiráskových  Psohlavců,  J.  í^pillara,  A.  Muchu,  Maska,  Jansu.  Doubu,  F.  Velce, 
sochaře t Hoška  (modeloval pomník Kozinův),  B.  Vlčkaa  j.,  kteří  v  studiích  svých 
a  genrech  zachytili  a  zachovali  tak  hojně  typů  chodských,  krojů  i  národopisných 
výjevů. 

Značný  význam  mají  pro  historii  i  pro  kulturní  obraz  Chodska  oba  t\^denníky 
domažlické  Posel  od  Cerchova  a  Domažlické  Listy,  uveřejňujíce  občas  specielní 
větší  články  i  přemnohé  cenné  zprá\y  drobné. 

Německy  psali  o  Chodech  hlavně  A.  Gabriel,  Der  kónigl.  Wald  Hvozd 
oder  das  Gebiet  der  konigl.  Freibauern  in  Bóhmen  1864,  Pangerl,  tTber  die 
Choden  zu  Taus  1875  (Mitt.  d.  Ver.  fůr  Gesch.  der  Deutschen),  a  ještě  před  nimi 
k  processu  Chodův  obrátil  pozornost  lékař  všerubský  Dr.  Weisl  v  časopise  Pano- 
rama 1848,  Helfert,  Die  ehemahge  Wald-Veste  Bóhmens  (Mitt.  d.  geogr.  Ges. 
in  Wien  1870),  Wenzig,  Der  Bohmerwald,  Jirásek  ve  či.  Charakter,  Sagen  etc.  der 
Slaven  (Die  osterr.  -ung.  Monarchie),  J.  Blan,  Tschechische  Volkstracht  derTauser 
Gegend  (Zeitschr.  f.  osterr.  Volkskmide,  Wien  1906).  V  Německu  vyšla  i  větší 
belletristická  jjráce  o  Chodech,  Hančička,  das  Chodenmádchen  od  Maxe 
Schmidta,  (Berlin  1893\  pozoruhodná  auktorovvmi  sympatiemi  k  chodskému 
lidu. 


r 


li 


w. 

i 

lil 

m 


m 

m 

p 


PG    Hruška,  Jan  František  (comp.) 
4708     Dialekticky  slovník 
C5H6  chodsky^ 


m 


PLEASE  DO  NOT  REMOVE 
SLIPS  FROM  THIS  POCKET 


UNIVERSITY  OF  TORONTO 
LIBRARY 


.■:WB